%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Sergej</first-name><middle-name>Vasiljevič</middle-name><last-name>Lukjaněnko</last-name></author>
<book-title>Šestá hlídka</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Sergej</first-name><middle-name>Vasiljevič</middle-name><last-name>Lukjaněnko</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>0ed40179-c76f-4c4e-a858-bc5e51488852</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>Triton</publisher>
<year>2017</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p>
<image xlink:href="#_0.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
</section>
<section>
<empty-line /><p>Sergej Lukjaněnko</p>
<p><strong>Š</strong><strong>está hlídka</strong></p><empty-line /><p>Russian title: ШЕСТОЙ ДОЗОР</p>
<p>Copyright © Sergey Lukianenko 2015</p>
<p>Translation © Iva Dvořáková, 2017</p>
<p>Cover © Milan Fibiger, 2017</p>
<p>© Stanislav Juhaňák – Triton, 2017</p><empty-line /><p>ISBN 978-80-7553-338-8 (ePub)</p>
<p>ISBN 978-80-7553-339-5 (mobi)</p><empty-line /><p>Stanislav Juhaňák – Triton,</p>
<p>Vykáňská 5, 100 00 Praha 10</p>
<p>www.tridistri.cz</p>
</section>
<section>
<p>Síly Světla jsou povinny si prostudovat tento text.</p>
<p>Noční hlídka</p><empty-line /><p>Síly Tmy jsou povinny si prostudovat tento text.</p>
<p>Denní hlídka</p>
</section>
<section>
<p><strong>Prolog</strong></p>
<p>Patnáct let je dlouhá doba.</p>
<p>Za patnáct let se člověk stihne narodit, naučí se chodit, mluvit, zacházet s počítačem, o něco později pak i číst, počítat a chodit na záchod, a ještě později rvát se a milovat. Potom, časem, přivede na svět nové lidi, zatímco ty staré vyprovodí do temnoty.</p>
<p>Za patnáct let si vrahové ve vězeních se zvýšenou ostrahou projdou všemi kruhy pekla a dostanou se zpátky na svobodu. Někdy bez špetky temnoty v duši. Jindy bez špetky světla.</p>
<p>Za patnáct let i ten nejobyčejnější člověk několikrát radikálně změní svůj život. Opustí rodinu a založí novou. Vystřídá dvě, tři, čtyři práce. Zbohatne a zchudne. Navštíví Kongo a začne odtamtud pašovat diamanty nebo se přestěhuje do zapomenuté vesničky v Pskovské oblasti a pustí se do chovu koz. Propadne alkoholu, získá další vysokoškolský titul, stane se buddhistou, vyzkouší drogy, naučí se pilotovat letadlo, vyrazí do Kyjeva na Majdan, kde dostane klackem po hlavě, načež odejde do kláštera.</p>
<p>Prostě za patnáct let se ti může stát leccos.</p>
<p>Pokud jsi člověk.</p>
<p>… ale pokud jsi patnáctiletá holka, je ti naprosto jasné, že se ti zatím nic zajímavého nestalo.</p>
<p>Nebo skoro nic.</p>
<p>Kdyby někdo přesvědčil Olgu Jalovou, aby si s ním otevřeně promluvila (ještě před pěti lety by se to mohlo povést mamince a před třemi babičce, teď už ale nikomu), řekla by mu o sobě tři zajímavé věci.</p>
<p>Za prvé, šíleně nenávidí svoje jméno a příjmení!</p>
<p>Olja Jalová! To nevymyslíš… Jako malá dostala přezdívku Olja-Jalo, podle holčiček z prastarého dětského filmu. Ale to nebylo to nejhorší. Film byl koneckonců fajn (přinejmenším podle sedmileté Olji), a dokonce se hrdinkám-dvojčatům i trochu podobala. Olja-Jalo? Proč ne.</p>
<p>Jenže jednou, asi tak ve čtvrté třídě, někoho ze spolužáků napadlo…, no někoho…, to se tak někdo má, desetiletý blonďatý hezounek, jedničkář, který má bohaté rodiče, lidé ho milují a jmenuje se Sokolov…, takže někoho ze spolužáků napadlo najít si na internetu, co které příjmení znamená…</p>
<p>A pak člověk zjistí, že Jalová je prostě kráva bez telete. Neplodná kráva. A <emphasis>neplodná kráva</emphasis> se pak stane jeho přezdívkou od čtvrté do šesté třídy. Někdy se to zkrátí jen na <emphasis>krávu</emphasis>, jindy z toho vznikne <emphasis>ne-kra</emphasis>. A těch příkoří a slz je tolik, že člověk radši zůstane doma, čte si a baští sušenky a popíjí čaj, dokud skutečně nenabude rozměrů „krávy“…</p>
<p>Za druhé – tím nejdůležitějším v životě Olji Jalové (nebo Olji-Jalo, jak si sama v duchu říkala) byl hokej. Opravdový hokej s pukem. Ženský. Přesněji řečeno dívčí. Do oddílu přišla náhodou. Poté, co se jí jednou zničehonic zdálo o tom hajzlíkovi Sokolovovi, před kterým se bůhvíproč ocitla úplně nahá, a krasaveček Sokolov (na třináct let byl vysoký a nechutně pohledný) se pitvořil, zakrýval si dlaněmi oči a posměšně cedil skrze zuby: „Kráva…“</p>
<p>Buď prostě nastal ten správný čas, nebo to byl právě hokej, co Olja potřebovala – za půl roku z ní všechen přebytečný tuk zmizel a za rok, to jí bylo čtrnáct, byla Olja hvězdou ruské juniorské reprezentace.</p>
<p>A najednou se ukázalo, že pod těmi oplácanými tvářičkami a tlustými stehny se skrývá vysoká (v patnácti Olja předrostla všechny ve třídě, a když si ji trenér prohlédl, zamračeně jí pohrozil: „Na basket tě nepustím, s tím nepočítej!“), pevně stavěná (to bylo vlastně spíš k smíchu – začalo to nějakou nesmyslnou hádkou a Olja si ani nevšimla, jak poslala dva spolužáky k zemi, kde polekaně seděli, dívali se na ni a báli se zvednout) mladá žena (skutečně už mladá žena – když Olja lezla ze sprchy, prohlížela se v zrcadle a usmívala se, protože věděla, že žádný blbeček, jehož jméno ani nechce znát, se při pohledu na ni ušklíbat nebude).</p>
<p>A to třetí, co bylo v jejím životě nejdůležitější, se právě mělo stát. Olja šla s rukama v kapsách (byl mráz, ale rukavice se jí nechtělo natahovat) kolem olympijského stadionu, za nímž se tyčily nedostavěné minarety hlavní městské mešity, a pak kolem pomenšího pravoslavného chrámu. Byl časný večer, lampy všude svítily, ale ačkoli to bylo v centru, lidí na ulici bylo pomálu. Moskva už si odvykla od pravých ruských mrazů, dneska stačí minus patnáct, a lidi už se rozběhnou domů nebo se schovávají v autech…</p>
<p>Tak teď touhle uličkou, pak do podchodu a už je tu druhá strana třídy Míru. Pak takovou postranní uličkou, kudy rachotí tramvaje, a do vysokého obytného domu s mohutnou krépidómou (ty tři roky zběsilého čtení nebyly nadarmo, Olje uvízla v hlavě spousta nejrůznějších slov i informací). Právě v tomhle domě bydlel ten hajzlík Sokolov. Krasaveček Sokolov. Její a jenom její Oležka Sokolov!</p>
<p>Chodili spolu už půl roku, ale nikdo o tom nevěděl. Ani ve škole, ani ve sportovním oddílu. Ani máma s babičkou to nevěděly.</p>
<p>Na to byli Olja Jalová a Oleg Sokolov až příliš dlouho na kordy.</p>
<p>Ale teď… ne, ne teď…, od zítřka už Olja nic tajit nechce. Zítra přijdou s Olegem do školy spolu.</p>
<p>Dneska u něj totiž zůstane přes noc. Olegovi rodiče jsou pryč. A babička s mámou jsou přesvědčené, že Olja zůstane po tréninku u kamarádky.</p>
<p>Zatímco ona zůstane u Olega.</p>
<p>Už se rozhodli. Dřív se jen líbali… Ten večer v poslední řadě v kině se nepočítá, i když Olegovy ruce měly vlastní vůli…</p>
<p>Teď to ale všechno bude opravdu. Už jim je patnáct a nemít v tomhle věku zkušenosti se sexem je ostuda. K smíchu. Holky z oddílu se sice taky ještě s nikým nemilovaly, ale ty na to prostě nemají čas ani sílu. I ve škole teď toho mají spoustu… Ale stejně, patnáctiletých panen a paniců moc není.</p>
<p>V tomhle měla Olja jasno, prostudovala si to na internetu, a tři roky nepřetržitého čtení člověku přinesou nejen znalosti navíc, ale taky nenáležitě podpoří víru v psané slovo.</p>
<p>Kdesi v hloubi duše (která se teď podle všeho tetelila někde v břiše) se ovšem ozýval takový nenápadný ledový strach. Možná i pochybnost.</p>
<p>Oležku měla ráda. A líbat se s ním bylo super. I objímat se. A… no a… chtěla by víc. Dobře věděla, jak to chodí… jak to má být…, z internetu…</p>
<p>A Olja si to vlastně přála.</p>
<p>Jen si nebyla jistá, jestli teď, nebo později? A s Olegem, nebo s někým jiným? Už ale slíbila, že přijde. A Olja Jalová nerada rušila své sliby.</p>
<p>… ulička ji přivítala studeným větrem, vanoucím od Tří nádraží, a taky nečekanou tmou. Nečekanou proto, že lampy svítily a z oken obytných domů i vývěsních štítů obchodů se linulo světlo. Z nějakého důvodu však tohle světlo tmu nedokázalo rozehnat…, drobounká světýlka jako by zamrzla v noci, byla jasná, ale bezmocná, jako by to byly jen vzdálené hvězdy na nebi.</p>
<p>Olja se dokonce na okamžik zastavila. Ohlédla se.</p>
<p>Co je to za pitomost? Vždyť jsou to sotva tři minuty pěšky. A když poběží, tak minutu. Měří stopětasedmdesát centimetrů a svaly má větší než kdejaký kluk. Je v centru Moskvy, v sedm hodin večer a kolem je spousta lidí, kteří se vracejí domů.</p>
<p>Čeho se bojí? Prostě se bojí jít k Olegovi! Nedokáže ani dodržet vlastní slovo! Něco naslibovala a teď se toho lekla jak malá holčička. A přitom už je dospělá žena… nebo skoro dospělá… skoro žena…</p>
<p>Olja si popotáhla pletenou čepici s bambulí, sportovní tašku si přes rameno přehodila pohodlněji (ručníky, čisté kalhotky a balíček dámských vložek – Olja měla takové tušení, že zítra by se jí mohly hodit) a přidala do kroku.</p>
<p>* * *</p>
<p>… policejní podporučík Dmitrij Pastuchov zrovna nebyl ve službě. A v okamžiku, kdy se se zdviženou rukou pokoušel chytit taxíka na rohu Protopopovské a Astrachaňské, na sobě ani neměl uniformu. Důvod, proč se Dima Pastuchov v tuto hodinu vyskytoval právě tady, by mohl rozladit jeho ženu, a tak se nebudeme pouštět do detailů. Na Dimovu obranu se dá říci pouze to, že v ruce měl krabičku Raffaela a kytici z automatu z levného supermarketu Billa.</p>
<p>Květiny a bonbóny nekupoval Dima své ženě často, tak jednou dvakrát do roka. Což je v tuto chvíli polehčující okolnost.</p>
<p>„Cože, pět set?“ dohadoval se energicky Dima. „Tři stovky jsou víc než dost!“</p>
<p>„Znáš vůbec ceny benzínu?“ odpovídal se stejnou vervou jižanský řidič, který seděl za volantem ošuntělého fordu. Přestože podle zevnějšku na Rusa nevypadal, jeho ruština byla čistá a na úrovni. „Zavolej si normálního taxíka, levnějc tě nikdo nevezme.“</p>
<p>„Proto taky chci jet s tebou,“ nedal se vyvést z míry Dima. Vlastně byl s pětistovkou rublů morálně srozuměn, nebylo to zrovna blízko, ale zvyk velel smlouvat.</p>
<p>„Čtyři sta,“ ukončil to jižan.</p>
<p>„Tak jedem,“ řekl Dima, ale ještě než zaplul do auta, přelétl pohledem ulici. Jen tak. Žádný zvláštní úmysl v tom nebyl.</p>
<p>Holčina stála pět kroků od něj. Vrávorala a dívala se na Dimu. Děvče bylo vysoké, pěkně rostlé a v pološeru by si ji klidně mohl splést s dospělou ženou, ale světlo pouliční lampy jí dopadalo přímo na dětskou tvář.</p>
<p>Neměla čepici a vlasy měla rozcuchané. Z očí se jí řinuly slzy. Krk měla zakrvácený. Lyžařská nylonová bunda byla čistá, ale na světle modrých džínech se zračily krvavé šmouhy.</p>
<p>Pastuchov mrštil krabičkou s bonbóny i kytkou na sedadlo a vrhl se k dívence. Řidič, který dívenku rovněž spatřil, barvitě zaklel.</p>
<p>„Co je s tebou?“ vyhrkl Pastuchov a chytil dívku za ramena. „Jak ti je? Kde je?“</p>
<p>Z nějakého důvodu nepochyboval, že dívenka mu hned ukáže „kde je“, on toho parchanta dožene, zatkne a během zadržování mu při troše štěstí něco zlomí nebo ukopne.</p>
<p>Ale dívenka se tiše zeptala:</p>
<p>„Vy jste policista, je to tak?“</p>
<p>Pastuchov, kterému hned nedošlo, že na sobě nemá uniformu, přikývl:</p>
<p>„Jsem. Jistě, jsem. Tak kde je?“</p>
<p>„Odvezte mě, je mi zima,“ poprosila úpěnlivě dívenka. „Odvezte mě, prosím.“</p>
<p>Násilník tu nebyl. Řidič vylezl z auta a popadl baseballovou pálku (ačkoli, jak je známo, se v Rusku baseball příliš nehraje, pálek se tu prodá stejně jako v USA). Manželský pár, který si to kráčel po Astrachaňské, uviděl holčinu, Pastuchova a řidiče a okamžitě zaplul do supermarketu. Zato kluk s aktovkou, který šel směrem k nim po Protopopovské, se zastavil a vzrušeně vykřikl – znělo to tak radostně, že Pastuchov na okamžik zapřemítal o v Bibli opěvované prospěšnosti tělesných trestů při výchově dětí.</p>
<p>„Teď nemůžeš opustit místo činu…,“ začal Pastuchov.</p>
<p>A zarazil se.</p>
<p>Všiml si, odkud tekla krev.</p>
<p>Na dívčině krku byly dvě maličké dírky.</p>
<p>Dvě stopy po kousnutí.</p>
<p>„Jdeme,“ rozhodl se a vlekl dívenku k autu. Ta se nijak nebránila. Jako by společně s rozhodnutím, že mu důvěřuje, přestala o čemkoli uvažovat.</p>
<p>„Musí na policii…,“ řekl řidič. „Nebo do nemocnice… Tady kousek je Sklifosovskýho špitál…“</p>
<p>„Já jsem policajt!“ Pastuchov vylovil jednou rukou z kapsy průkaz a strčil ho řidiči pod nos. „Žádnej Sklif. Už ať jsme na Sokolu.“</p>
<p>„Proč tam?“ zeptal se překvapeně řidič.</p>
<p>„Tam sídlí Noční hlídka,“ řekl Pastuchov, když dívenku usazoval a strkal jí pod hlavu její vlastní tašku. Dívčiny nohy si položil na klín. Z vysokých „zimních“ sportovních bot začal kapat tající sníh. Krk už nekrvácel. Ještě že upíři po kousnutí slinami zastavují krvácení.</p>
<p>Mizérie ovšem je, že upíři se ne vždycky dokážou zastavit včas.</p>
<p>„Jaká Noční hlídka?“ ptal se vyjeveně řidič. „Bydlím v Moskvě už dvacet let a o něčem takovým nemám páru.“</p>
<p>„To je fuk, stejně si to nebudeš pamatovat,“ pomyslel si Pastuchov. Ale nahlas to neřekl. Koneckonců ani on sám si nebyl jistý, když musel jít za Jinými, že mu nevymažou paměť. Tak aby to nezakřikl.</p>
<p>„Šlápni na to, kámo,“ doporučil řidiči. „Dám ti celej tác.“</p>
<p>Řidič barvitě vylíčil, kam si Pastuchov tu tisícovku může strčit, a přidal.</p>
<p>Dívenka ležela se zavřenýma očima. Buď upadla do bezvědomí, nebo byla v šoku. Pastuchov se po očku podíval na řidiče, ten ale neodlepoval zrak od cesty. Pastuchov opatrně roztáhl dívence nohy a připadal si při tom jako násilník a zvrhlík.</p>
<p>Džíny byly mezi nohama čisté, nezamazané. Přinejmenším ji tedy nikdo neznásilnil.</p>
<p>Ačkoli má-li být upřímný, sexuální zneužití by z Pastuchovova hlediska bylo daleko menší zlo. Normální.</p>
</section>
<section>
<p><strong><emphasis>Část první Vynucené akce</emphasis></strong></p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola první</strong></p>
<p>„Nějak ses zasekl,“ řekl Geser.</p>
<p>„Kde?“ otázal jsem se.</p>
<p>„Ne kde, ale na čem,“ šéf ani neodtrhl oči od papírů. „Na zadku.“</p>
<p>Jakmile začínal šéf hartusit takhle bez důvodu, muselo ho něco dosti významně rozhodit. Nebyl naštvaný, to je naopak mimořádně zdvořilý. Ani polekaný, protože to je z něj zase smutný poeta. Byl opravdu rozhozený.</p>
<p>„Co se stalo, Borisi Ignaťjeviči?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Antone Goroděckij,“ pokračoval šéf stále se sklopenýma očima. „Deset let v oddělení vědy a výzkumu je dost, nemáš ten dojem?“</p>
<p>Zamyslel jsem se.</p>
<p>Tenhle rozhovor mi něco připomínal. Ale co?</p>
<p>„Nějaký stížnosti?“ zeptal jsem se. „Pracuju v zásadě dobře… Operativní práci se taky nevyhejbám…“</p>
<p>„A taky pravidelně zachraňuješ svět, vychováváš dceru, Absolutní kouzelnici, a vycházíš se ženou – Velkou kouzelnicí…,“ pronesl kysele šéf.</p>
<p>„A taky snáším šéfa, Velikého,“ odvětil jsem v témže duchu já.</p>
<p>Geser se uráčil zvednout oči. Přitakal.</p>
<p>„Hm. Snášíš. A budeš snášet. Takže, Antone Goroděckij. Ve městě operujou nezaregistrovaný upíři. Sedm napadení během týdne.“</p>
<p>„Kruci,“ řekl jsem. „Denně se cpou, hajzlové… A co naši operativci?“</p>
<p>Geser jako by mě ani neposlouchal. Hrabal se v papírech.</p>
<p>„První oběť… Alexandr Pogorelskij. Třiadvacet let. Prodavač v butiku… svobodný… bla bla bla… Napadli ho za bílýho dne u Taganky. Druhá oběť hned další den. Nikolaj Rjo. sedmačtyřicet let. Inženýr. Preobraženka. Třetí Taťána Iljina. Devatenáct let. Studentka MGU. V Čertanově. Čtvrtá Oxana Šemjakina. Dvaapadesát let. Uklízečka. To se stalo v Mitinu. Pátá byla Nasťa Lisicina, žačka, deset let…“</p>
<p>„Hajzlové odporný…,“ vydralo se ze mě.</p>
<p>„Za bílýho dne, v Matvejevský čtvrti.“</p>
<p>„Takže se zaměřil na ženy,“ řekl jsem. „Vyzkoušel si to. A teď začal experimentovat s věkem…“</p>
<p>„Šestou obětí je Gennadij Ardov. Šedesát let. Důchodce.“</p>
<p>„Že by byli útočníci dva?“ napadlo mě.</p>
<p>„Je to možný,“ řekl Geser. „Ale jistojistě je jeden z nich žena.“</p>
<p>„Jak to víš? Někdo to přežil a dosvědčil?“ zajímalo mě.</p>
<p>Geser si mé otázky nevšímal.</p>
<p>„Sedmou obětí, v tuto chvíli poslední, je Olja Jalová, žačka, patnáct let. A mimochodem poděkuj svýmu známýmu Dmitriji Pastuchovovi. To on ji našel a dovezl okamžitě k nám…, což se ukázalo jako nadmíru užitečný.“</p>
<p>Geser sbalil všechny papíry, sklepnul je do zákrytu a založil do desek.</p>
<p>„Takže některá z obětí přežila?“ zeptal jsem se s nadějí.</p>
<p>„Ano,“ Geser vteřinku posečkal a díval se mi do očí. „Přežili všichni.“</p>
<p>„Jak, všichni?“ vůbec jsem nechápal. „Ale… pak teda… se z nich stali…?“</p>
<p>„Ne. Prostě se z nich nakrmili. Trochu. Jen tu poslední dívenku vysáli víc, lékař mluvil o ztrátě nejmíň litru krve. Ale tam je to jasný, holka šla ke klukovi… a zjevně mělo dojít k prvnímu… koitu.“</p>
<p>Je to s podivem, ale Geser při těchto slovech zrozpačitěl. Konečně na jeho rozpaky poukazovalo i to, že namísto slova sex se přidržel ryze medicínského termínu.</p>
<p>„Rozumím,“ přikývl jsem. „Jasně, měla v sobě spoustu endorfinu a pohlavních hormonů. Upíra to, ať už byl jakýhokoli pohlaví, prostě opojilo. Vůbec se dá mluvit o štěstí, že se odtrhnul… Rozumím, šéfe. Dám dohromady tým a pošlu…“</p>
<p>„To je tvoje práce.“ Geser pošoupl desky přes stůl. „Do pátrání po té upírce… nebo upírech… se pustíš sám…“</p>
<p>„Proč?“ udivilo mě to.</p>
<p>„Protože ona či oni si to přejí.“</p>
<p>„Vznesli nějaký požadavky? Něco nám vzkázali skrze oběti?“</p>
<p>Na Geserově tváři se objevil lišácký úsměv.</p>
<p>„Dá se to tak říct… Chop se toho a jdi. Pokud chceš postupovat klasicky, krev nafasuješ ve skladu. A… zavolej mi, až ti to dojde.“</p>
<p>„A žádný moudro nedostanu?“ zeptal jsem se zachmuřeně, když jsem vstával a bral si desky.</p>
<p>„Ne, vsadili jsme se s Olgou, kolik času bude Anton Goroděckij potřebovat, aby pochopil. Ona řekla hodinu, já si stojím za čtvrthodinkou. Vidíš, jak ti důvěřuju?“</p>
<p>Z Geserovy pracovny jsem vyšel bez rozloučení.</p>
<p>Zavolal jsem mu za půl hodinky, poté, co jsem zběžně prolétl všechny dokumenty, rozložil si je po stole a chvíli do řádků civěl.</p>
<p>„Tak?“ zeptal se Geser.</p>
<p>„Alexandr. Nikolaj. Taťána. Oxana. Nasťa. Gennadij. Olga. Další oběť by se mohla jmenovat třeba Roman nebo Rimma.“</p>
<p>„Tak přece jsem byl blíž,“ prohlásil samolibě Geser. „Půl hodinky.“</p>
<p>„Zajímalo by mě, kde hodlali sehnat někoho se jménem začínajícím na <emphasis>j</emphasis>?“ zmínil jsem.</p>
<p>„Oni?“</p>
<p>„Řekl bych, že přece jen jo. Že jsou dva, muž a žena.“</p>
<p>„Nejspíš máš pravdu,“ přitakal Geser. „Ovšem co se týče jména… V Moskvě je dost cizinců s neobvyklými jmény. Řekl bych ale, že lepší by bylo, kdybychom to nenechali dojít ani do <emphasis>c</emphasis>.“</p>
<p>Mlčel jsem. Geser to nepokládal.</p>
<p>Já taky ne.</p>
<p>„Tak na co se chceš zeptat?“ ozval se nakonec Geserův hlas.</p>
<p>„Tu upírku, která… před patnácti lety… napadla malého Jegora… Určitě ji popravili?“</p>
<p>„Zničili ji,“ řekl chladně Geser. „Jo. Stoprocentně. Určitě. Sám jsem to kontroloval.“</p>
<p>„Kdy?“</p>
<p>„Dneska ráno. Taky mě jako první napadla ona. Prověř všechno, co máme o možnostech pseudovitalizace zničených upírů.“</p>
<p>Až teď to Geser položil. To znamená, že mi řekl všechno.</p>
<p>Tedy všechno, co jsem potřeboval vědět, samozřejmě. Nikoli všechno, co by se mohlo hodit, nebo všechno, co on sám věděl.</p>
<p>Velcí nikdy nedoříkávají věci až do konce. Já už jsem se to taky naučil. Taky jsem neřekl Geserovi všechno.</p>
<p>* * *</p>
<p>Nemocnice byla v polosuterénu, ve stejném patře jako pokoje pro hosty. Níž byly sklady, vězeňské cely a další potenciálně nebezpečné místnosti, které vyžadovaly dohled.</p>
<p>Na nemocnici se nikdy nijak nedohlíželo. Za prvé je zpravidla prázdná, neboť utrží-li někdo z hlídkařů nějaké rány, náš léčitel je vyléčí za dvě tři hodinky. A pokud ne, znamená to, že pacient už je nejspíš mrtvý.</p>
<p>No a za druhé, každý léčitel je současně taky skutečný vrah-odborník. Stačí obrátit léčebné zaklínadlo naruby, a výsledek bude fatální. Naši lékaři nepotřebují, aby je někdo chránil, ti mohou sami kdekoho ohlídat. Jak to říkal ten opilý doktor a rváč ve staré sovětské komedii? „Jsem doktor! Co způsobím, to taky vyléčím.“</p>
<p>Ovšem teď, když byl v nemocnici pacient, a navíc pacient napadený Temným, umístili ke vchodu ochranku, Arkadije, který předtím, než se před nedávnem přidal k Hlídce, pracoval jako učitel. A zcela v souladu s očekáváními ostatních potvrzoval, že honit se za upíry je daleko snazší než vést hodinu fyziky ve třeťáku. Samozřejmě jsem ho znal, jako všechny, kteří v posledních letech prošli výcvikem v Noční hlídce. On mě tím spíš.</p>
<p>U vchodu do nemocničního komplexu jsem se ovšem zcela podle pravidel zastavil. V souladu s nějakými obecnými představami, jak má vypadat uniforma ochranky, měl na sobě Arkadij tmavě modrý oblek (což bylo v zásadě logické). Vstal od stolu (naštěstí pro ochranku nebyla paranoia až taková, aby musel neustále stát se zaklínadly na rtech), prohlédl mě v běžném světě i v šeru a až poté otevřel dveře.</p>
<p>Všechno podle instrukcí. Před patnácti lety bych to tak dělal taky.</p>
<p>„Kdo je tam s tou dívenkou?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Ivan. Jako normálně.“</p>
<p>Ivana jsem měl rád. Nebyl jen léčitel. Byl léčitel i lékař. Obecně se to nestává moc často, že by se profese Jiných a jejich magické vlohy kryly, třeba z vojáků se téměř nikdy nestávali bojoví mágové. Ovšem léčitelé, jak to znám i od své ženy, lékaři skutečně většinou jsou.</p>
<p>A on byl dobrý lékař. Začínal ještě jako venkovský doktor na konci 19. století. Pracoval kdesi ve Smolenské gubernii. Tam byl taky iniciován a stal se Světlým, s profesí lékaře se ale nerozloučil. Byl ve smolenské, permské i magadanské hlídce, život si s ním pohrál. Po druhé světové válce se dokonce usadil v Rakousku a strávil tam deset let, a i tam pracoval jako lékař. Pak žil také v Zairu, na Novém Zélandu nebo v Kanadě. Potom se vrátil do Ruska a přidal se k moskevské hlídce.</p>
<p>Celkově měl tedy jak životních, tak pracovních zkušeností habaděj. A i jeho vzezření bylo právě takové, jaké by správný doktor měl mít: podsaditý pětačtyřicátník až padesátník, prošedivělý, s krátkými vousy, v přísných brýlích a samozřejmě v bílém plášti (i v šeru) a se stetoskopem na krku. Když ho viděly děti, radostně křičely: „Bolíto!“, a dospělí se rovnou pouštěli do výkladu své anamnézy.</p>
<p>Jediné, co neměl rád, bylo, když se mu říkalo jménem a jménem po otci. Buď si prostě už zvykl, že v zahraničí je jen Ivan, nebo za tím bylo ještě něco.</p>
<p>„Rád tě vidím, Antone,“ potkali jsme se s léčitelem u dveří do pokoje, on právě vycházel ze své pracovny. „Dostal jsi to ty?“</p>
<p>„Tak, tak, Ivane,“ bezděky mi blesklo hlavou, že náš rozhovor se odvíjí jaksi velmi formálně, jako by to byla scéna z hloupého románu nebo mizerného seriálu. Ještě se zeptat, jak se cítí dívenka… „A jak se cítí to děvče?“</p>
<p>„Už je to lepší,“ povzdechl si Ivan. „Pojďme, dáme si čaj, ne? Ona ještě spí.“</p>
<p>Podíval jsem se skrze skleněné dveře. Dívenka opravdu ležela pod dekou se zavřenýma očima. Buď spala, nebo dělala, že spí. Prověřovat ji magicky se mi nezdálo fér, i když ona sama by to nepoznala.</p>
<p>„Jo, dáme,“ řekl jsem.</p>
<p>Ivan rád popíjel čaj, a to ten nejobyčejnější: černý s cukrem a jen někdy s plátkem citronu. Ovšem jeho čaj byl vždycky dobrý; byl to jakýsi neobyčejný, neznámý druh, přitom ale bez bylinek, jaké do čaje rádi přidávají starší lidé.</p>
<p>„Jednou jsem potkal člověka, co házel do čaje lístečky kakostu,“ řekl Ivan, když rozléval silnou esenci. Moje myšlenky ale nečetl, jen byl už dostatečně starý a zkušený na to, aby ho napadlo, o čem přemýšlím. „Příšerný hnus. A navíc ho ty lístečky pomalu trávily.“</p>
<p>„A jak to dopadlo?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Umřel,“ pokrčil rameny léčitel. „Srazilo ho auto. Chtěl ses zeptat na tu dívenku?“</p>
<p>„Jo. Jak je na tom?“</p>
<p>„Už je v pořádku. Nebyla v kritickém stavu, dovezli ji sem včas. Je mladá a zdravá. Proto jsem se rozhodl jí nedávat transfuzi. Podpořil jsem krvetvorbu, dostala kapačku s glukózou, použil jsem na ni uklidňující zaklínadlo a dal jí kozlík a srdečník.“</p>
<p>„Proč rovnou oboje, magii i bylinky?“</p>
<p>„No, byla hodně vyděšená,“ Ivan se trochu usmál pod vousy. „Víš, jen pro tvou informaci, lidi, na nichž si pochutnával upír, se zpravidla vyděsí… Největší nebezpečí ale tkvělo ve velké ztrátě krve, v šoku a mrazu. Kdyby ztratila vědomí, mohla se složit někde v tmavém průchodu a prostě zmrznout. Ještě že došla k lidem. A ještě že ji přivezli k nám, budeme mít míň práce se začišťováním. A holka je to zdravá a silná.“</p>
<p>„Policajta ale nechte,“ požádal jsem. „Je náš. Je dobrej!“</p>
<p>„Já vím. Paměť jsem smazal řidiči.“</p>
<p>„Řidiči můžete…“</p>
<p>Několik minut jsme jen tak popíjeli čaj. Pak se Ivan zeptal:</p>
<p>„Z čeho jsi nervózní? O nic nejde. Prostě jednomu upírovi přeskočilo. Ale nikoho nezabíjí…“</p>
<p>„Jedna zvláštnost tam je,“ řekl jsem vyhýbavě. „Nebudu zacházet do detailů, mám zkrátka důvody se domnívat, že je to upír, kterýho znám.“</p>
<p>Ivan se zamračil.</p>
<p>Pak se zeptal:</p>
<p>„Je to… Konstantin Sauškin?“</p>
<p>Trhl jsem sebou.</p>
<p>No ano. Jistě. Je to už dávno, co se udála ta story s upírkou a vlastně kolem toho žádný moc humbuk nebyl. Světlana jako Nejvyšší tenkrát úplně zastínila ten párek neúspěšných upírů a kluka, kterého div nesežrali. Zatímco o Kosťovi, který se stal Nejvyšším a málem udělal ze všech lidí na světě Jiné, věděli všichni.</p>
<p>„Ne, Ivane. Kosťa zahynul. Uhořel. Tohle je úplně jiný příběh, jiný upír…, teda upírka. Řekni mi, setkal ses už s tím, že by upíři ožívali?“</p>
<p>„Tak jako tak jsou to oživlé mrtvoly,“ opáčil klidně léčitel.</p>
<p>„No jo. Do jisté míry ano. Ale myslím to tak, že by upíra normálně zničili a on by pak ožil?“</p>
<p>Ivan se zamyslel.</p>
<p>„Mám pocit, že už jsem o tom slyšel,“ přiznal neochotně. „Poptej se v archivu, možná už se v minulosti něco takového stalo… A když už mluvíme o minulosti. Podíval jsem se tu na jeden seriálek o svém kolegovi. O Míšovi.“</p>
<p>„O jakém Míšovi?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„No o Bulgakovovi přece!“ řekl Ivan takovým tónem, že bylo hned jasné, že je velmi hrdý na to, že se znal s takovým člověkem.</p>
<p>Netušil jsem, že Ivan se s tímto významným spisovatelem přátelil. Nebo že by byl přímo u toho, když začal Bulgakov psát všechnu tu mystickou a fantastickou literaturu?</p>
<p>„A vystihli ho?“</p>
<p>„Ale docela ti ano,“ pravil k mému překvapení Ivan. „Moc zajímavě to natočili, to bych nikdy od Britů nečekal! Hrál to takový mladíček, evidentně nováček, ale moc se snažil. Tak rád jsem si na Mišku zavzpomínal! No a pak jsem viděl ještě jeden zajímavý seriál…“</p>
<p>Měl chuť si povídat, ale evidentně ne o upírech. Zjevně se v práci nudil.</p>
<p>Jistěže Jiné nemoci jsou nejrůznější, počínaje šerou angínou (a nesmějte se, je tam vážně děsná zima!) a konče postzaklínací depresí (kterou způsobuje prudký propad energie Jiného). No a pak jsou tady normální lidské nemoci, které taky léčil. Ani tak ale není pro léčitele druhého stupně na našem štábu až tak moc práce. A jen tak za doktorem zajde málokdo.</p>
<p>„Promiň, půjdu se podívat na tu dívenku,“ řekl jsem, když jsem se zvedal. „Děkuju za čaj… A můžeme ji už propustit?“</p>
<p>„Určitě,“ přitakal Ivan. „Jestli chceš, můžu jí vyčistit paměť sám.“</p>
<p>Bylo to od něj přátelské gesto. Je to frajer. Protože z mazání paměti, a navíc mladičké dívence, je člověku opravdu hanba. I když je to pro její dobro. Když se to vezme kolem a kolem, takovým zásahem se v člověku něco zabíjí.</p>
<p>„Děkuju, Ivane,“ přikývl jsem. „Ale asi to udělám sám. Nebudu přesouvat…“</p>
<p>Kývl.</p>
<p>Taky to chápal.</p>
<p>Ivana jsem nechal v jeho pracovně (Nebo jak že se tomu u doktorů vlastně říká? Příjem? Ordinace?) a šel jsem do pokoje.</p>
<p>Dívenka Olja Jalová už nespala. Seděla na posteli v tureckém sedu a dívala se na dveře, jako by čekala, kdo vstoupí. Vypadalo to natolik jako předtucha, že jsem zpozorněl a podíval se na její auru.</p>
<p>Ne. Škoda, ale ne! Člověk. Nemá ani zrnko potenciálu Jiné.</p>
<p>„Ahoj, Oljo,“ řekl jsem, když jsem si přisouval židli a sedal si k ní.</p>
<p>„Dobrý den,“ odpověděla zdvořile. Bylo cítit, že je napjatá, ale snaží se vypadat co nejklidněji. Snad nic nevypadá tak mírumilovně jako mladá dívenka v o číslu větším pyžamu.</p>
<p>Ještě jednou jsem si v duchu připomněl, že jí je teprve patnáct…</p>
<p>„Jsem přítel,“ řekl jsem. „Nemáš se čeho bát. Za půl hodinky tě posadím do taxíku a pošlu tě domů.“</p>
<p>„Taky se nebojím,“ řekla dívka a uvolnila se. Byla nanejvýš o rok starší než Naděnka, ale byl to právě ten rok, v němž se z dítěte stává dospělý.</p>
<p>Nebo dobře, ne dospělý. Ale už to není dítě.</p>
<p>„Pamatuješ si něco ze včerejšího večera?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Dívenka se zamyslela. Pak přikývla.</p>
<p>„Ano. Šla jsem…,“ odmlka byla sotva postřehnutelná, „na návštěvu. A najednou jsem zaslechla… nějaký zvuk. Jakoby písničku…,“ trochu se jí zastřely oči. „Šla jsem…, je tam taková uzounká ulička, na jedné straně nějaký obchod a na druhé oplocený dvůr… a tam stál… stála…“</p>
<p>„Dívka?“ odtušil jsem.</p>
<p>Když oběť upíra přežije, pamatuje si většinou útok, ale útočníka ne. Dokonce ani pohlaví. Je to jakýsi ochranný mechanismus, který si tihle krvesajové vyvinuli za tisíce let lovu lidí.</p>
<p>Ovšem u Olji to bylo jinak – upír (resp. upírka, pokud se nepletu) ji vysával příliš dlouho. V takových případech se upíři opijí a začnou se hůř kontrolovat.</p>
<p>Dívenka se zarazila, ale pak kývla.</p>
<p>„Ano. Dívka… Obličej si nepamatuju, ale byl takový vyhublý, s vystouplými lícními kostmi… Řekla bych, že byla mladá. Vlasy měla tmavé a krátké. Oči zapadlé a taky tmavé. Šla jsem k ní, jako bych spala. Mávla rukou a já jsem si sundala šálu. Pak,“ Olja polkla, „se přitočila ke mně. Neskutečně rychle. A…“ Odmlčela se. Ale já ji nepřerušoval, potřeboval jsem znát detaily.</p>
<p>Jak známo, ďábel spočívá v maličkostech.</p>
<p>„Kousla mě do krku a začala pít moji krev,“ řekla Olja. „Dlouho. A trhala sebou a sténala… a…“ Dívenka se na chvilku zarazila. „A chmatala mi na prsa. Ale ne jako kluk… daleko odpornějc. Jednou jsme dělaly blbosti s kámoškou na závodech… ale to bylo spíš docela příjemný. Nejsem ale lesba, nemyslete si. Jen jsme blbly. Ale tohle bylo odporný. Jako by nebyla ani ženská, ani chlap. Vlastně vůbec člověk, upír…“</p>
<p>Olja, holčička i mladá žena zároveň, se mi velmi vážně podívala do očí.</p>
<p>„Je mrtvá, je to tak?“</p>
<p>„Je,“ přikývl jsem. „Je to taková zvláštní smrt…, ne úplně konečná. Ale neboj, v upíra se neproměníš.“</p>
<p>„Doktor už mi to řekl včera,“ přikývla Olja. „A teď mě to asi všechno necháte zapomenout, že jo?“</p>
<p>Nechtěl jsem lhát. Kývl jsem.</p>
<p>„Asi bych vás mohla poprosit, abyste mi paměť nechali,“ řekla zamyšleně Olja. „Ale… nebudu to dělat. Za prvé byste na to stejně nejspíš nepřistoupil. A za druhé si to nechci pamatovat. Nechci vědět, že na světě jsou upíři.“</p>
<p>„Ale taky jsou tu ti, co je chytají,“ řekl jsem.</p>
<p>„To je dobře,“ přikývla dívenka. „Ale stejně si to nechci pamatovat. Jednou z vás se stát nemůžu, že ne?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Tak ať všecko zapomenu,“ rozhodla se dívenka. „Ať si myslím, že jsem byla u kamarádky.“</p>
<p>„Jen mi dovol ještě jednu otázku,“ řekl jsem. „Upírka byla určitě sama? Nebyl někde kolem ještě muž? Upír? Možná neútočil, jen stál někde blízko…“</p>
<p>Olja zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Děkuju, opravdu jsi mi pomohla,“ řekl jsem. „Tak a teď mi řekni, jak si přeješ, aby sis to pamatovala.“</p>
<p>„Ve skutečnosti jsem šla ke klukovi,“ pokračovala Olja. „Měli jsme se spolu vyspat. Poprvé. Šel mi naproti. A taky mě potkal. A když jsem směřovala k upírce, šel za mnou a ptal se mě, co to dělám, kam to jdu… A pak… Když ji spatřil… Usmála se na Oležku a zaleskly se jí špičáky. A on se otočil a utekl.“</p>
<p>Mluvila s ohromující upřímností. Jakou člověk občas může vidět ve vlaku u lidí, kteří se navzájem neznají a řácky se ožerou, jedou den dva společně a vědí, že už se nikdy neuvidí. Pak ještě takhle upřímní bývaj lidi, kteří vědí, že už jim toho ze života moc nezbývá.</p>
<p>No a vlastně to tak taky bylo. Současná Olja Jalová totiž navždy zmizí, 12 hodin jejího života bude smazáno. A objeví se nová Olja. Verze 1.1. Vylepšená, zbavená chyb.</p>
<p>Mlčel jsem. Je dobře, že mi dívenka řekla o chlapci. Znamená to, že bude třeba…</p>
<p>„Nezapomeňte vymazat paměť jemu,“ pokračovala Olja. „A ať zapomene, že jsme spolu chodili. Já to taky chci zapomenout.“</p>
<p>„Nejsi moc krutá?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Utekl. Na to jste zapomněl? Nechal mě tam! Napospas té zrůdě!“</p>
<p>„Oljo,“ vzal jsem ji za ruku a doufal, že to pochopí jako přátelské, otcovské gesto, ne jako obtěžování. „Upíří zavolání a stejně tak i jeho pohled a zápach působí na každého člověka, i na sebesilnějšího. Tys nemohla nepřijít. A tvůj přítel nemohl neutéct. Ona mu to přikázala a on utekl. Když budu upřímný, nemyslím si, že je to láska na celý život, ale nebuď k tomu klukovi tak krutá.“</p>
<p>Dívenka se na chvilenku zamyslela. Povzdechla si, ale vypadalo to úlevně.</p>
<p>„Dobře. Tak ať si myslí, že se lekl bandy chuligánů. A já ať si to myslím taky. Že jsme oba utekli, ale každý jinam. Ať se přece jen trochu stydí a já se na něj trošku naštvu. No, tak… na týden, na dva…“</p>
<p>„Co vy jste to za zákeřná stvoření!“ neudržel jsem se. „Zákeřnější než kterýkoli upír.“</p>
<p>Z Olji definitivně opadlo napětí a upřímně se usmála od ucha k uchu.</p>
<p>„Jo. Právě takový jsme!“</p>
<p>„Tak spi,“ řekl jsem.</p>
<p>A ona samozřejmě usnula.</p><empty-line /><p>Olju, klidně pochrupávající na posteli, jsem přenechal v Ivanově péči. Ať ji připraví, převlékne, posadí do taxíka a nechá odvézt domů. Koneckonců je lékař. O Olegovi, k němuž šla Olja na rande, jsem mu taky pověděl – na to, aby za chlapcem poslal hlídku s pověřením vyčistit mu paměť, stačí pravomoc Jiného čtvrtého stupně.</p>
<p>A já jsem se vydal do archivu.</p>
<p>Velikou část dokumentů a informací, které Hlídka nashromáždila, jsme měli převedenou do elektronické podoby. Ovšem dostupné byly pochopitelně jen na našem intranetu, o internetovém spojení ven nemůže být ani řeči.</p>
<p>I tak ale bylo množství dokumentů a informací, které jsme měli jen v papírové podobě, stále velké.</p>
<p>A stejně tak máme ještě něco na papyrových svitcích, pergamenech a něco i na hliněných tabulkách.</p>
<p>Geser kdysi říkal, že je to otázka bezpečnosti: je daleko snazší vytvořit ochranný štít na hmotný nosič než na…, jak to říct…, na gigabajty a terabajty informací? Ale řekl bych, že nás trochu vodil za nos.</p>
<p>Velká část těchto informací se do elektronické podoby jednoduše převést nedá. Nebo by to bylo neskutečně složité.</p>
<p>Třeba vědmovská kniha zaklínadel. Psaná dětskou krví na stránkách z panenské kůže. Bezesporu odpornost. Ale nepřítele je třeba znát…</p>
<p>Odhalili jsme, že dětskou krev lze zaměnit také krví starců. Nebo dospělých. A i prasečí. Žádný rozdíl v tom nebude. Ovšem pokud se zaklínadla zapíšou krví Jiného, přestanou při přečtení fungovat. Stejně tak je to, jsou-li napsána krví psí či kravskou. Ale drůbeží a kočičí se použít dá!</p>
<p>Zatímco kůže panen, ta vůbec není potřeba, lze ji zaměnit jakoukoli kůží, pergamenem, a dokonce i papírem. Klidně to může být i toaleťák nebo šmirgl papír. Vědmy mají spoustu receptů s krví, kůží, slzami a částmi těla panen jen proto, že většina z nich jsou staré šeredy. Omlazovací zaklínadla na ně nefungují, jen maskovací. Takže vědmy prostě nenávidí krásné mladé dívky a při každé vhodné příležitosti jim páchají ohavnosti. Komplexy…</p>
<p>Krev je ale skutečně potřeba. Ovšem proč, to vědci nevědí. V každém případě nemá smysl takovou knihu převádět do elektronické podoby, protože by stejně nefungovala. Zaklínadla se z ní naučit nedají!</p>
<p>Nebo postupy léčitelů. Světlá magie, zpravidla žádné hrůzy… Ale když si vezmeme třeba oblíbený recept na elixír proti migréně, zjistíme, že pět ze sedmi přísad není zapsáno, ale uvádí se ve formě vůně! Tudíž je třeba v receptáři léčiv dané stránky očichat!</p>
<p>A – samozřejmě, jak předpokládáte – pokud se do receptu namísto vůně jen napíše vanilka, kaštanový med nebo žitný chleba, elixír nefunguje.</p>
<p>Když ho léčitel připravuje, musí přísady očichat. Dokonce i „nadrcenou křídu“, která žádnou specifickou vůni nemá. Nebo třeba pramenitou vodu, a ta už vůbec nijak cítit není!</p>
<p>… mimochodem tady jsou vědci téměř zajedno – vůně Jinému aktivují hipokampus a kůru spánkových laloků a právě to nějak působí na zaklínadlo.</p>
<p>Ale jak?</p>
<p>… co teprve, když si vezmeme magické předměty? Nebo metody, u nichž je zapotřebí doteku? Samozřejmě že popsat to lze. Ale smysl takového popisu je velmi pochybný.</p>
<p>Tudíž jsem v počítači (tím jsem samozřejmě začal) v elektronické databázi objevil jen stručný informativní řádek:</p>
<p>„UPÍŘI, OŽIVENÍ (nesprávně, správně DRUHOTNÁ PSEUDOVITALIZACE) – proces obnovení pseudoživotní činnosti upírů po závěrečném rozptýlení (viz), zničení (viz) či totální fyzické likvidaci. Popsal Csaba Oro,s (C. Oro,s, 1732–1867), ISBN 097635249843, Amanda Randi Gru Caspersenová (A. R. G. Caspersenová, nar. 1881), ISBN 325768653166.“</p>
<p>S touhle vytištěnou poznámkou jsem se vydal do minus šestého podlaží, kde mě ochranka (podstatně serióznější než u špitálu, tvořená dvojicí Jiných) po prohlídce vpustila do prostor archivu. Elen Killoranová byla Irka, což byla u moskevské Noční hlídky dost vzácnost. Je u nás samo sebou spousta lidí z bývalých sovětských republik. Taky Polák a Korejec.</p>
<p>Stážisti, kteří jezdí na výměnné pobyty, aby získali zkušenosti, mohou samozřejmě být odkudkoli. Ale ti nejezdí na dlouho, tak na rok dva.</p>
<p>Kdysi, asi před deseti lety, přijela takhle do Moskvy Killoranová. Černovlasá, trpělivá, pečlivá, plachá abstinentka, zkrátka naprostý opak toho, co nám o Irkách říká popkultura. Byla Jiná páté kategorie, což ji nijak netrápilo. Její vášní byly staré časy. Strávila by celý život v archivech, i kdyby Jiná nebyla, magie pro ni byla jen třešinkou na dortu upečeném ze starých dokumentů a artefaktů. Elen Killoranová milovala systematizaci. Takže Moskva se pro ni stala rájem, jaký už v Evropě najít nemohla. Nemáme špatné archivy. Nic odtud nezmizí. Všechno tam spolehlivě leží. Po staletí.</p>
<p>Matně si pamatuju, že před Killoranovou vedl archiv takový veselý společenský chlapík, který měl jen jeden jediný nedostatek: nemohl nic najít. A sotva to byla náhoda. Takže nejvíc, čeho se mohl návštěvník dočkat, byly otevřené dveře a silná lampa, protože rozvody tu zlobily a člověku se kdykoli mohlo stát, že zůstane uprostřed obrovitého sálu v naprosté tmě. Elen během jediného roku udělala v archivu pořádek, respektive to, co my jsme byli ochotni za pořádek považovat. Pak katalogizovala a třídila všechno včetně neroztříděných materiálů, jichž, jak se ukázalo, bylo devadesát procent. Načež oznámila Geserovi, že je tu práce tak na 45 až 50 let, a že tudíž přijme ruské občanství a uzavře smlouvu s Noční hlídkou. Geser na ni vytřeštil oči a řekl jí, že jako bonus jí Hlídka koupí byt v blízkosti štábu. Elen to poněkud vyvedlo z míry. Podle ní vůbec nemělo smysl byt kupovat, jí úplně postačí, pokud jí budeme platit nájem. Geser na to ovšem celkem odůvodněně opáčil, že za půl století bude výše nájmu taková, že to vyjde na několik bytů, načež mě dal Elen k ruce, abych jí pomohl vypořádat se se všemi byrokratickými těžkostmi.</p>
<p>Být Elen, na všechny ty formality bych se vykašlal. Jak na občanství, tak na byt. Stejně v archivu v podstatě bydlela – u archivu totiž byl takový maličký pokojíček s příslušenstvím – a vycházela jen tak jednou dvakrát za týden. Nicméně prokousat se moskevskou byrokracií jsem jí pomohl, a tím započalo naše přátelství (nakolik je tedy možné být Eleniným kamarádem, pokud člověk není starý rukopis).</p>
<p>Otevřel jsem dveře do archivu a vešel do obrovského tmavého sálu, zarovnaného regály od země až po vysokánský strop. Takových místností bylo ve sklepě několik desítek, ale Elen vždycky pracovala v té první, zřejmě i ona se tu cítila osaměle. Zakašlal jsem, abych ohlásil svou přítomnost, a vydal se zešeřelou místností k oslepujícímu kuželu světla uprostřed sálu. Elen seděla u stolu, na němž se tyčila veliká krabice od televize Horizont 112, a probírala se tenkými školními sešity. Nad archivářčinou hlavou svítila jedna silná lampa s kovovým stínidlem. Elen na sobě měla seprané džíny a teplý pletený svetr; topení nemohlo ten obrovský sklep vytopit. Elen můj příchod viditelně potěšil. Nabídla mi čaj (který jsem zdvořile odmítl, což mi ale nebylo nic platné) a pomoc s čímkoli, co potřebuji. Za její ochotu jsem se jí odvděčil diskusí o díle Constabla a Turnera (přičemž mým příspěvkem k této minipřednášce bylo pouze pozorné naslouchání a přitakávání) a vypitím půl šálku čaje.</p>
<p>Udělal jsem si mentální poznámku, že musím zorganizovat mezi kolegy systém návštěv v archivu i ve špitále. Budou povinně pravidelně chodit s otázkami a pro radu k našim kolegům, kteří se zakopali ve svých brlozích. Určitě jsou tu kromě doktora a archivářky ještě další. Vědci z výzkumného oddělení. Chlapi ze zbrojnice…, i když k těm lidi chodí celkem často a rádi. Ovšem u Killoranové jsem ani já bůhvíjak dlouho nebyl, možná rok nebo i víc…</p>
<p>Ano, ano, je třeba naše mladé nasměrovat k našim poustevníkům. Asketům bude veseleji a pro začínající Jiné to bude užitečné.</p>
<p>„K čemu potřebuješ takovou raritní informaci, Antone?“ zeptala se Elen, když si prohlížela mé zadání. Najednou se vzpamatovala: „Teda, jestli to není tajné, samozřejmě.“</p>
<p>Moje kategorie i postavení v Hlídce mi v zásadě umožňovaly požádat o jakoukoli informaci bez dalšího vysvětlování. Nic špatného jsem ale na tom, poradit se s Elen, neviděl.</p>
<p>„Došlo k sérii útoků upíra,“ řekl jsem. „Všechny oběti jsou naživu.“</p>
<p>„A kolik jich je?“</p>
<p>„Sedm,“ řekl jsem. A zopakoval: „Všichni žijou.“ Elen povytáhla obočí a zadívala se na mě.</p>
<p>„Alexandr Pogorelskij,“ začal jsem vypočítávat. „Nikolaj Rjo. Taťána Iljina. Oxana Šemjakina. Nina Lisicina. Gennadij Ardov. Olja Jalová.“</p>
<p>„Řekl jsi pouze jména a příjmení,“ řekla zamyšleně Elen. „Neřekl jsi, kolik jim je, co dělají, za jakých okolností byli napadeni. To je první zvláštnost. Pak jsou mezi oběťmi muži i ženy, ačkoli upíři se zpravidla zaměřují na to či ono pohlaví…, ve vampirismu je silný sexuální aspekt. Takže to je druhá zvláštnost. A navíc všechny oběti jsou živé, což znamená, že upír se velmi dobře kontroluje. Ovšem jak se v tom případě Hlídka o napadeních dozvěděla? Když oběť žije, je velmi snadné zločin utajit! Jednoduše člověku vymažou paměť a on už si pro indispozici nějaké vysvětlení najde… chřipku třeba… A to je třetí zvláštnost.“</p>
<p>Přikývl jsem. Opravdu jsem si ten rozhovor užíval.</p>
<p>Jistě, Elen není operativec a ani nikdy nebyla.</p>
<p>Už jsem ale přece zmiňoval, jak moc miluje systematizaci?</p>
<p>„A čtvrtá zvláštnost je, proč jsi to řekl zrovna mně,“ uzavřela to Elen. „Buď si chceš potvrdit svoje dohady, nebo stojíš o mou radu…, což je samozřejmě divné… Ale ne! Je tu ještě pátá zvláštnost. Proč se vlastně ty, Vyšší mág, který se věnuje výchově mladých Jiných, zabýváš právě tímhle?“</p>
<p>„Bravo!“ řekl jsem.</p>
<p>„Je několik možností. Za prvé,“ pokračovala Elen. „Ses rozhodl buď ty… nebo Geser…, že už tu v archivu zahnívám. Tebe samotného taky vytáhli z výpočetního střediska a poslali tě hlídkovat ven. Tahle verze se mi moc nelíbí, mám váš archiv fakt moc ráda!“</p>
<p>„Elen,“ přitiskl jsem ruku na prsa. „Přísahám, že se nechystám tahat tě ven z útulného archivu do rušných moskevských ulic!“</p>
<p>„Druhá varianta tedy je, že ode mě čekáš radu,“ Elen vytáhla z kapsy u džín odrbaný zápisník a špačka tužky. A honem začala psát na čistou stránku.</p>
<p>Pak přikývla.</p>
<p>„No jo. Ta jména jsi mi neříkal jen tak. Alexandr-Nikolaj--Taťána-Oxana-Nina-Gennadij-Olga. Když si vezmeme první písmena, dostaneme: A-N-T-O-N-G-O… Anton Goroděckij. Upír naznačuje, že chce právě tebe. Lovil, ale nezabíjel, protože potřeboval, aby se o zločinech dozvěděla Hlídka. Bylo mu fuk, jestli se zakousne do malé dívenky nebo do penzisty, potřeboval jen, aby seděla písmena. Geserovi to evidentně došlo, a tak vyšetřováním pověřil tebe. Tenhle upír bude nejspíš někdo z tvé minulosti, ne?“</p>
<p>„Přesně,“ řekl jsem. „Jenže to není upír, ale upírka.“</p>
<p>„Někdo si ji zapamatoval?“ překvapilo to Elen.</p>
<p>„Poslední oběť, Olja. Upírka se její krví opila a nevymazala jí paměť. Ale v tom to není.“ Elen několik vteřin mlčela. Pak se znovu podívala do bloku.</p>
<p>„No jistě,“ řekla. „Samozřejmě. Pogorelskij, Rjo, Iljina, Šemjakina, Lisicina, Ardov, Jalová. P-R-I-Š-L-A-JA.</p>
<p>„‚Přišla jsem.‘ Takže upírka, ne upír.“ Elen se na mě udiveně podívala.</p>
<p>„V ruštině to má trochu divný slovosled, samozřejmě,“ odpověděl jsem na nevyslovenou otázku. „Takový archaický.“</p>
<p>„Zvláštní…,“ přikývla Elen a zadívala se do bloku. „Přišla jsem… Myslíš, že ti chtěla nahnat hrůzu? Zajímavé. Co nakonec chtěla těmi kousnutími napsat… A Geser to ví?“</p>
<p>„Kdoví? Ale šéf těžko bude hloupější než já.“</p>
<p>„Ovšem co bys ode mě potřeboval dál, to netuším,“ zamumlala Elen. A zcela neskrývaně si začala kousat nehet. „Materiály ti vyhledám tak jako tak. Radu? Pokud je to tak, tak fajn…“</p>
<p>„Radu,“ přitakal jsem. „Jinak uvažuješ…, hodně specificky. Pokud jsi dokázala udělat pořádek v tomhle bordelu, dokážeš to i s těmahle informacema.“</p>
<p>„Dobře, takže je to nějaká upírka, kterou jsi potkal v minulosti,“ řekla Elen. „Podle toho, co u mě poptáváš, jsi ji taky zničil… ale předpokládáš, že se vrátila.“</p>
<p>„Já jsem ji nezničil. To Inkvizice. Skutečně ale byla zničena, Geser to ještě prověřoval. Je to jedinej upíří jedinec ženskýho pohlaví, kterej by na mě mohl mít spadeno… Proto si celkem odůvodněně myslím, že vstala z mrtvých.“</p>
<p>„Najdu ti veškerou dokumentaci,“ zamumlala Elen. „Ale čím dalším bych ti mohla pomoct…, nejsi žádný pitomec, na všechno jsi přišel sám.“</p>
<p>„Přemýšlej, Elen,“ požádal jsem. „Nechci tenhle případ moc zveřejňovat…“</p>
<p>„Ale o čem chceš ještě přemýšlet?“ Elen zaklapla blok. „Všechno, co se dalo vytáhnout ze jmen, už máš… Máš, ne? Ze všeho?“</p>
<p>Zadívali jsme se na sebe.</p>
<p>Pak se Elen pousmála.</p>
<p>„Poslyš! Ty, Ruse! Vy máte jednu jedinečnou věc a tou je otčestvo. Tebe nenapadlo, že když dávají nějaký smysl jméno a příjmení, že bys měl prozkoumat taky patronymum?“</p>
<p>To už jsem ji neposlouchal. Zavřel jsem oči a rozpomínal se. Když jsem byl ještě mladý a učil se na zkoušky, byl jsem přesvědčený, že mám špatnou paměť. Ovšem schopnosti Jiného dělají zázraky…</p>
<p>„Alexandr Zinovjevič. Nikolaj Alexejevič. Taťána Timofejevna. Oxana Olegovna. Nina Borisovna. Gennadij Orestovič. Olga Igorjevna.“</p>
<p>„Z-A-T-O-B-O-I,“ vyslovila Elen rusky to, což už mi došlo samotnému.</p>
<p>„<emphasis>P</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>la jsem…</emphasis>,“ zopakoval jsem zprávu, kterou tvořila první písmena příjmení…</p>
<p>„<emphasis>Za tebou</emphasis>…,“ dodala soucitně Elen. „Jestli tomu dobře rozumím, v ruštině žádné otčestvo na J nezačíná, takže nemohla napsat ZA TOBOJ a musela se spokojit s I?“</p>
<p>„Antone Go…,“ doplnil jsem. „Chamraď jedna záhrobní…, Takže přišla za mnou? Že by se chtěla pomstít?“</p>
<p>„Klid,“ řekla smířlivě Elen. „Kdyby napsala ‚za tvou…‘, myšleno dcerou nebo ženou?“</p>
<p>Zrychlený srdeční tep se trochu upokojil.</p>
<p>„Jo. Máš pravdu, není to vlastně ta nejhorší varianta.“ Řekl jsem. „Děkuju, Elen, fakt jsi našla to, co jsem já přehlídl.“</p>
<p>„To protože nejsem Ruska, dívám se na věci trochu z odstupu,“ pravila naléhavě Irka. „Antone, ty jsi přece Vyšší Jiný. Tvoje žena taky. A dcerka je Absolutní. Co vám může udělat jedna upírka? I kdyby ožila? A dokonce i kdyby se stala Nejvyšší?“</p>
<p>Neodpověděl jsem. Měla pravdu, bylo to tak…, ale ta nepokrytá drzost útoku a takhle jednoznačně hozená výzva, to všechno přímo řvalo „zas tak jednoduché to nebude“.</p>
<p>„Všechno není tak jednoznačný,“ řekl jsem.</p>
<p>„Sedni si, Antone,“ povzdechla si Elen. Vzala si můj papír a ze šuplíku vytáhla velikou baterku. „Půjdu se podívat po těch tvých dokumentech.“</p>
<p>„Proč chodíš po archivu s baterkou?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Některým dokumentům nedělá dobře světlo,“ odvětila. „Mohly by se vyděsit a na několik dní… nebo taky let zmizet.“</p>
<p>Vykročila z osvětleného kuželu do tmy a ztratila se. Za chvilenku se ke mně z dálky donesl její hlas – šla sálem, ale baterku nerozsvítila.</p>
<p>„Navíc to tady potmě není tak strašidelné. Leccos nevidíš…“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola druhá</strong></p>
<p>Brzy ráno kolem čtvrt na osm jsem stál v kuchyni a šlehal vidličkou vajíčka na omeletu ve starém kastrůlku. Vzhledem ke zkušenostem, které jsem v tomto směru získal už před drahným časem v maličkém jednopokojovém bytě, jsem to zvládal docela tichounce, jen jedinkrát jsem břinknul vidličkou o dno.</p>
<p>Jak jsem tak míchal, přemítal jsem, kde se u nás tenhle odlupující se kastrůlek s veselými žlutými káčaty na boku vzal. Tohle přece není Světlanina výbava. V tomhle kastrůlku jsem vařil ještě jako student. A ani tehdy nebyl nový, dala mi ho máma, když jsem si pronajal první byt…</p>
<p>Tak to mu je přinejmenším padesát let… I víc. Tenhle kastrůlek pamatuje SSSR i soudruha Brežněva. Já si je v podstatě nepamatuju, ale on určitě. A že by i Chruščova? Karibskou krizi? Nebo druhou světovou… I když to už asi přeháním. Tak starý nebude.</p>
<p>Ale zvědavosti už jsem odolat nedokázal. Podíval jsem se na kastrůlek skrze šero. Obsah vyčítavě žlutě pableskoval, a připomínal tak, že vejce i mléko jsou živočišného původu. Omlouvám se všem nevyklubaným kuřatům a telatům, která jsme připravili o mléko, ale my lidi jsme dravci…</p>
<p>Přestal jsem se věnovat auře jídla a pokusil se přečíst auru kastrůlku. Byl to nelehký úkol, pro Jiného druhé či třetí kategorie v podstatě nemožný… Mně se to povedlo. Nedostatek zkušeností jsem vyrovnal vloženou silou, napral jsem do paměti kovu takovou dávku energie, jakou normálně spotřebuju za týden.</p>
<p>Z kastrůlku se jedlo. A jak se říká, hodně a dobře! Z nějakého důvodu (asi kvůli veselým káčatům) se v něm vařilo hlavně pro děti. Včetně mě.</p>
<p>Nebyl ovšem vyrobený za války, ale na začátku padesátých let. V přetaveném kovu se dalo rozeznat železo ze zničených tanků, doteď v něm cosi černooranžově pableskovalo, dýmalo, burácelo a třáslo se, tavilo se a sténalo…</p>
<p>Je dobře, že auru věcí lidé ani většina Jiných nevidí…</p>
<p>„Tati?“</p>
<p>Odtrhl jsem zrak od kastrůlku. Naďa stála ve dveřích do kuchyně a zkoumavě se na mě dívala. Soudě podle školní uniformy (chodí do lycea a tam jsou na to přísní) se chystala do školy.</p>
<p>„Ano, holčičko?“ zeptal jsem se a snažil se míchat vejce dál, ale vidlička se z nějakého důvodu nehýbala.</p>
<p>„Co to děláš? Tak se tu zablesklo, že jsem myslela, že otevíráš portál.“</p>
<p>„Omeletu,“ odvětil jsem.</p>
<p>Naďa významně začuchala.</p>
<p>„Řekla bych, že už ji máš. A spálenou.“ Podíval jsem se do kastrůlku.</p>
<p>„Hmm, trošku.“</p>
<p>Dcerka se na mě pár vteřin dívala, usmívala se, ale pak zvážněla.</p>
<p>„Tati, něco se stalo?“</p>
<p>„Ne. Jen jsem si chtěl načíst historii tohohle kastrůlku. A trochu jsem to přestřelil se silou.“</p>
<p>„Takže všechno v pořádku?“</p>
<p>Vzdychl jsem si. Snažit se ututlat něco před Naďou bylo zbytečné. Už tak od jejích sedmi let.</p>
<p>„Ne tak docela. Řeším jednu upírku… Počkej, a kam jdeš?“</p>
<p>„Do školy. Tak já jdu, jo?“</p>
<p>„Máma se ještě sprchuje, počkej!“</p>
<p>Naďa znervózněla.</p>
<p>„Tati?! Projdu jen tři dvory! Je mi patnáct.“</p>
<p>„Ne tři, ale čtyři. A není ti patnáct, ale čtrnáct a kus.“</p>
<p>„Zaokrouhlila jsem to!“</p>
<p>„Ale špatným směrem.“</p>
<p>Naďa dupla.</p>
<p>„Tati! Tak už toho nech! Jsem Absolutní…“</p>
<p>„Co jsi absolutní?“ zajímalo mě.</p>
<p>„Kouzelnice,“ houkla Naďa. Samozřejmě chápala, že tenhle spor nemůže vyhrát.</p>
<p>„To je dobře, že kouzelnice, a ne pitomec. Můžeš mít sílu, jakou chceš, ale když tě někdo praští zezadu kamenem…“</p>
<p>„Tati!“</p>
<p>„Nebo na tebe použije obyčejný upírský Hlas, když to nebudeš čekat…“</p>
<p>Naďa beze slova došla ke mně a vzala mi kastrůlek. Sedla si ke stolu a pustila se do jídla vidličkou, kterou jsem předtím vejce míchal.</p>
<p>„Naďo, já nejsem žádný despota,“ řekl jsem. „Ale počkej na mámu. Nebo pojďme, já tě doprovodím.“</p>
<p>„Tati, jen co se objevím venku, kontrolujou mě tři Jiný.“</p>
<p>„Dva,“ opravil jsem ji. „Z Noční a Denní hlídky.“</p>
<p>„A třetí z Inkvizice. Má silnej artefakt, takže ty ho necítíš.“</p>
<p>To jsou mi věci…</p>
<p>„Těžko dopustí, aby jejich vzácnou Absolutní kouzelnici napadla šílená upírka, ne?“</p>
<p>„Tomu všemu rozumím,“ přitakal jsem.</p>
<p>„Tati, mám na sobě sedm amuletů! A tři přímo proti upírům!“</p>
<p>„To vím.“</p>
<p>Naďa si vzdychla a jala se dál šťourat ve vajíčkách. Mumlala:</p>
<p>„Je v tom málo soli.“</p>
<p>„Sůl není zdravá.“</p>
<p>„A připálil jsi to.“</p>
<p>„Aktivní uhlí zdravý je.“</p>
<p>Naďa vyprskla a postavila kastrůlek.</p>
<p>„Dobře, vzdávám se. Tak ať mě máma doprovodí…, jen ať se nikomu neukazuje. Jestli spolužáci uviděj, že mě vodíte do školy…“</p>
<p>„Vadí ti, co si budou myslet?“ zeptal jsem se, když jsem vytahoval pánvičku. Zabývat se omeletou se mi už nechtělo. Udělám si volský oko…</p>
<p>„Jo!“</p>
<p>„To je dobře,“ řekl jsem. „Spousta Jinejch, který to o sobě zjistili už v dětství, se úplně přestalo zajímat o lidi. Fajn že taková nejsi…“</p>
<p>„Tati, a ta holka, co ji napadli naposled…“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Ta sama požádala o vymazání paměti?“</p>
<p>Přikývl jsem. Rozklepl jsem vajíčko nad pánvičkou.</p>
<p>„Sama. Chytrá holka. I kdyby nás uprosila, abychom jí vzpomínky ponechali, těžko by se jí s nima žilo.“</p>
<p>„To rozhodně,“ přitakala Naďa. „Ale já bych to nedokázala. Je to jako zabít sebe sama.“</p>
<p>„Jakou to máme chytrou dcerku…“</p>
<p>„Celá maminka,“ řekla Světlana, když vcházela. „Vy se nehádáte?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděli jsme s Naďou sborově.</p>
<p>„Jsou tu nějaký… zbytkový energie…,“ mávla Světlana nejasně rukou.</p>
<p>„To si táta dělal vajíčka,“ řekla Naďa a zachichotala se.</p>
<p>* * *</p>
<p>Samozřejmě že včera večer jsem svým holkám všechno řekl. Jak o útocích, tak o svých dohadech. A taky o obsahu papírové krabice od „kotoučového stereomagnetofonu NOTA 202“, kterou mi Elen vrchovatě naplnila dokumenty, které jsem potřeboval.</p>
<p>Moje vyprávění ovšem bohužel žádnou zásadní reakci nevyvolalo. A kdyby jen u Nadi, to bych chápal, mládí je bezstarostné a lehkovážné. Ale ani Světa nepřikládala tomu, co jsem jim vyložil, zvláštní důležitost.</p>
<p>Souhlasila sice s tím, že ve jménech obětí je zašifrovaný vzkaz pro mě, ale naprosto odmítla, že by ta hrozba mohla být nějak závažná: „Ti, co skutečně chtějí páchat zlo, o svých plánech nikoho neinformujou.“</p>
<p>Světa zavrhla dokonce i mou domněnku, že by lidi mohla napadat upírka, která byla za mého nemalého přispění kdysi zničena. Za prvé proto, že i když nepracuju v terénu pořád, měl jsem už příležitost uškodit notnému počtu upírů a upírek. A za druhé taky proto, že ti dotčení mohli mít přítelkyně, „pokrevní sestry“ – tohle berou upíři poměrně vážně, i když ne tolik jako v hollywoodských filmech. No a za třetí ve většině případů upíři nečekají s pomstou dlouhá léta, ve stylu hraběte Monte Christa. Na to jsou to stvoření příliš přízemní a praktická.</p>
<p>Jinak by při svém způsobu života…, no…, vlastně spíš neživota moc dlouho nepře… eee… moc dlouho by si tu nepobyli.</p>
<p>Výsledkem bylo, že mé včerejší obavy byly označeny za „pravěký komplex hlavy rodiny“. Tak nepokrytý feminismus mě urazil, takže jsem se odebral do kuchyně věnovat se dokumentům. Když se pak Světa s Naďou vydaly po skončení nějakého seriálu do kuchyně na čaj, já jsem se přesunul do „pracovny“. Jenže ačkoli byl náš byt poměrně velký, nebyl velký až tak, abych v něm mohl mít samostatnou místnost pro práci doma, tudíž jsem si pracovnu zařídil v zasklené lodžii. Nebylo to špatné – bylo tam teplo, místa tam bylo dost, jenže se ukázalo, že s výhledem na dvůr a lidi nejsem schopen pracovat. Nemůžu se soustředit, pořád se otáčím hlavou k oknu jako lenošivý žáček na nudné hodině…</p>
<p>Přesto jsem ovšem poctivě proseděl celý zbytek večera nad dokumenty a roztřídil si je na několik skupin. Potom jsem se obtížným a složitým zaklínadlem přinutil rozumět maďarštině a dánštině – říct, že jsem se oba jazyky „naučil“, bych si ovšem netroufl. A znovu jsem přetřídil dokumenty. Přečetl jsem si článek Amandy Caspersenové <emphasis>O hou</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>evnatosti upír</emphasis><emphasis>ů</emphasis> <emphasis>a jejích mezích</emphasis>. Pochopil jsem, že v době vzniku dokumentu byla buď v Dánsku Denní hlídka hodně slabá, nebo byly postupy Hlídek na začátku 20. století daleko prostší. Frau Caspersenová za účelem výzkumu prostě mučila několik upírů, které se Noční hlídce povedlo dostat do zajetí. Prováděla na nich vivisekci (pokud se dá tenhle termín v případě nemrtvých vůbec použít) a vše důkladně protokolovala. Dokonce i mně, který jsem k upírům nechoval sympatie naprosto žádné, z toho bylo nanic.</p>
<p>Pálení, mrazení, řezání na kousky, zbavování orgánů, otravy… Dokonce i na tu dobu exotická radiace – Amanda cpala upíry neskutečnými dávkami radia! Nahlédl jsem do biografické složky paní Caspersenové. V Noční hlídce pracovala od patnácti let, což znamená od konce 19. století. Nic víc tam nebylo. Třeba ale měla nějaké osobní důvody, proč nenáviděla upíry?</p>
<p>Potom, co jsem si přečetl, se mi ovšem úplně přestalo chtít pracovat a šel jsem spát.</p>
<p>Tudíž když jsem dnes odeslal dceru v ženině doprovodu do školy, v klidu jsem si sedl k práci. To, co se k mé otázce na první pohled nijak nevztahovalo, nebo to, co už jsem přečetl, jsem vracel zpátky do krabice od starého magnetofonu (jak ta se v našem archivu zachovala… to ji někdo očaroval nebo co?). Dokumenty Frau Caspersenové mi přes veškerou svou důkladnost a brutalitu nic nepřinesly. Pracovitá Dánka prokázala, že upíři jsou velmi, velmi, ale velmi odolní a že zabít je vskutku není lehké, neboť poranění se rychle hojí. Za nejspolehlivější způsoby (nepočítáme-li magické zničení) Amanda označila stětí, přičemž hlava musí být následně pohřbena do země přinejmenším dva a půl metru od těla (netroufal jsem si zjišťovat, jak na tu vzdálenost přišli), spálení „na uhel a rozfoukání popela ve větru“ a „umístění do sudu s vodkou, džinem, pálenkou nebo jiným alkoholem silným natolik, aby hořel“. Že upíři nesnášejí alkohol, vědí i děti…</p>
<p>Když jsem uložil všechny Amandiny dokumenty (mimochodem, byly tam nejen kopie, ale i několik originálů – kýho čerta se sem dostaly?) do krabice, vyškrtl jsem její jméno ze seznamu. Amanda přesvědčivě dokázala, že pokud je upír dopaden a drobátko se pomučí, pak buď definitivně umře, anebo už škodit nebude. Odhalil jsem při tom pro sebe hodně nového o ženském charakteru a dánských národních zvycích. Pochopil jsem, proč Dánové rozřezali na kousky před zraky dětí žirafí mládě Maria. A obávám se, že ani na lego už se nedokážu dívat jako dřív.</p>
<p>Nic užitečného jsem ale v dokumentech nenašel. Takže mi zůstal Csaba Oro,s.</p>
<p>Maďarsko nikdy neproslulo jako místo, které by se nějak zvlášť hemžilo upíry. Legendární Dracula, který ostatně ani nebyl upír, ale jednoduše krutý člověk, žil v sousedním Rumunsku. Sami Maďaři, národ to dobrosrdečný, který má rád víno, maso a něco sladkého k zakousnutí, se k faktu, že by je požírali upíři, stavěli krajně netolerantně. Navíc byli vždy natolik necivilizovaní, že na rozdíl od Angličanů a Američanů v existenci upírů věřili. Takže upíři na území Maďarska byli odsouzeni k dosti trudné a skryté existenci. Dokonce i bez přispění Noční hlídky.</p>
<p>Po poutavém dívčím deníčku o vivisekci jsem tón Csaby Oro,se ze začátku vůbec nepochopil.</p>
<p>Ale bylo to tak – Csaba Oro,s upíry obdivoval!</p>
<p>Našel jsem si o Oro,sovi životopisné informace. Byl Světlý sedmé kategorie. Iniciovaný až poměrně pozdě, v šedesáti letech. Perspektivy, které se před ním otevřely, Oro,se coby lékárníka hluboce oslovily: projezdil svět včetně Austrálie a Severní Ameriky. Nakonec se usadil v Budapešti a začal pracovat v tamní Noční hlídce na nějaké docela obyčejné administrativní pozici. Beze vší pochybnosti Světlý. Ovšem obdivovatel upírů!</p>
<p>Když jsem si přečetl všechny Oro,sovy články a také několik pozdějších publikací o něm (vtipné je, že většinou o něm psali Temní), nabyl jsem dojmu, že jsem jeho motivy pochopil.</p>
<p>Prostě se Jiným stal příliš pozdě. Věk si člověk už neodpáře; mohl sice vypadat vizuálně mladší, mohl si upevnit zdraví, mohl počítat s dalšími desítkami let, dokonce i stoletím kvalitního života. Ale mládí, opravdové mládí, to už bylo pryč navždy.</p>
<p>A on stál právě o mládí.</p>
<p>Upíři a vědmy, to jsou dva extrémy. Upíři jsou mladí navěky, i když je to mládí nelidské, mládí mrtvoly. Vědmy jsou naopak pořád staré, přestože málokdo je tak prosycen životem jako právě vědmy.</p>
<p>Oro,s obdivoval upírské mládí. Vnější pozlátko. Manýry. Všechen tan falešný lesk, okázalost, již si upíři vypěstovali, aby přilákali své oběti. Pochopitelně coby bývalý lékárník ze Székesfehérváru tohle všechno chápal, ovšem obdivoval to. Každému co jeho jest.</p>
<p>Csaba Oro,s samozřejmě nepil krev, ani se nesnažil upíry očistit. Jejich podstaty si byl plně vědom. Ovšem jeho obdiv k fyzickým možnostem upírů, k jejich zdatnosti, vytrvalosti i jejich magii, která se od ostatních odlišovala, z něj dělal velmi zvláštní bytost. Ačkoli byl Oro,s Světlý, pracující v Noční hlídce, psal o upírech, sbíral o nich informace a zkoumal je. Upírům to podle všeho lichotilo. S Oro,sem se stýkali (a proč by se konečně upír, který ctí zákony a dodržuje pravidla Velké dohody, nemohl scházet se stejně spořádaným Světlým Jiným). Vykládali mu o sobě. Dokonce i svolili k provádění určitých experimentů (pochopitelně daleko šetrnějších, než jaké praktikovala ona dánská dáma).</p>
<p>Všichni jsou rádi středem pozornosti. Prý i ti nejšílenější maniaci se ve chvíli, kdy jsou polapeni, nadšeně rozpovídají o svých zločinech. Upíři nejsou výjimkou.</p>
<p>Csaba Oro,s se tedy v zásadě stal sběratelem upířího folkloru. Získal jakési Znamení Cechu upírů a s tím se pak vydal na cesty po světě. Tady jsem se poprvé skutečně podivil, neboť jsem sice věděl o několika pokusech upírů o utvoření nějaké organizace, ale žádný z nich nikdy k ničemu skutečnému nevedl, protože upíři jsou individualisti a uznávají jen… no… pokrevní svazky. Buď pouto rodinné, nebo iniciační…</p>
<p>S tímhle cechovním znamením zbrázdil Oro,s ve snaze sebrat co nejvíc upířího folkloru znovu celý svět. Načež se opět vrátil do Budapešti a vydal díl po dílu pětisvazkovou encyklopedii nazvanou <emphasis>V</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>e o Jin</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>ch, ozna</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ovan</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>ch jako upí</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i</emphasis>. Byl to pořádný trapas (říct skandál by snad bylo až příliš, vlastně se o dílu hlavně vtipkovalo).</p>
<p>Jiní, jak Světlí, tak Temní, kteří si encyklopedii přečetli, zjišťovali, že je v ní fůra nesmyslů. Obecně známá fakta byla tak promísená s nejroztodivnějšími povídačkami, že se i papír občas studem začínal červenat.</p>
<p>Csaba Oro,s zcela vážně tvrdil, že upíři jsou ti nejpůvodnější Jiní, z nichž se poté vyvinuli všichni vlkodlaci a obrateni (v jeho terminologii „zkažení upíři“), Světlí i Temní mágové…</p>
<p>Csaba Oro,s barvitě popsal, jak se kdysi dávno na úsvitu lidstva prvnímu Jinému (pochopitelně upírovi) zjevil Dvojjediný, Bůh Světla a Tmy, a dal mu okusit božské krve, čímž mu daroval moc nad šerem.</p>
<p>Csaba Oro,s vyložil i biblický příběh o potopě, jenže v jeho verzi došlo k potopě proto, že se upíři ve své zpupnosti rozhodli udělat ze všech lidí na světě taky upíry (ošemetné otázce, koho by pak vysávali, se Csaba nevyhýbal – podle pověsti se upíři rozhodli živit krví zvířat a… vlastních dětí, tedy vlastně nejdřív z nich žít a pak je přeměnit na upíry – takový bezodpadový cyklus). A právě pro tuto zpupnost se Bůh Světla a Tmy rozhodl potrestat upíry potopou, při níž se zachránil pouze Noe s rodinou… a jeden upír, nemluvně, jehož rodiče uložili do dřevěné schrány a pustili po vodě a pak ho zachránila Noemova žena… Asi si dovedete představit, co může z Bible udělat člověk, který nemá žádné zábrany, má dost zvláštní smysl pro humor a chce všechno vyložit z upířího úhlu pohledu?</p>
<p>Csaba Oro,s ve zcela novém světle vylíčil ještě spoustu dalších událostí. Upíři podle něj byli například Panna Orleánská, Thor Heyerdahl, Émile Zola či Thomas Edison. A upír byl samozřejmě i Tesla, přičemž ho iniciovala Rooseveltova žena Eleonor (z níž upírku udělal sám Roosevelt). Všichni známí lidé zkrátka byli upíři. Nebo s nimi přinejmenším sympatizovali.</p>
<p>Když jsem se po zběžném prolistování Oro,sovy encyklopedie dozvěděl, že upír byl i Josif Visarjonovič Stalin, div že jsem se smíchy nerozplakal. Škoda že se k téhle encyklopedii nedostala ruská liberální média! Určitě by se na ni s radostí odkazovala… I když podle mě jsou masmédia sama o sobě pěkná sbírka upírů.</p>
<p>Odložil jsem poslední, pátý díl a povzdechl si.</p>
<p>Chudák Oro,s se stal obětí své vlastní utkvělé představy. Nakolik jsem pochopil, narazil na skupinku upírských šprýmařů (i mezi upíry se najdou), kteří mu s radostí věšeli bulíky na nos. Jak co se týče jejich tradičních zvyků, tak i jejich pohledu na světovou historii… Pravděpodobně by se mezi tou haldou fantazií, srandiček a kanadských žertíků, které Oro,s důvěřivě zapsal a převyprávěl, našla i zrnka pravdy. Ale jak je rozlišit?</p>
<p>Jediné, co se tu dalo najít k ožívání upírů, byl příběh o Věčném upírovi, velmi volně převyprávěná legenda o Věčném Židovi. Pravda, Věčný upír neurazil Krista, ale Merlina, ovšem následky to mělo obdobné. Od té chvíle byl odsouzen k věčnému potulování, aniž by se mohl dotknout krve – neboť ho pálila jako oheň. Prožíval proto šílená muka a živil se převážně vínem (což je, když vezmeme v potaz, že upíři nesnášejí alkohol, mimořádně podivné a nelogické). I když podle všech mně známých návodů se proti upírům má používat tvrdý alkohol. Takže víno možná i pít můžou? Ale stejně je to celé nějaký nesmysl!</p>
<p>A pak tu ještě byla zmínečka o tom, že těm nejhrdinštějším (no to si ten Maďar vybral dobrý termín) a nejodvážnějším upírům může Bůh Světla a Tmy navrátit život, i když byli zničeni. Ale v tomhle případě byl i Oro,s skoupý na slovo.</p>
<p>Z posledních materiálů jsem zjistil, jak vlastně Oro,s zemřel. Ne, upír ho nevysál, ani ho nezastřelili sovětští vojáci, jak jsem se obával, když jsem spatřil datum jeho úmrtí. K politice měl daleko a upíři ho obcházeli obloukem. Oro,s se jednoduše nastudil při podzimní procházce po parku, onemocněl meningitidou, nenavštívil hned léčitele a klasický lékař to prostě nezvládl. Hloupá smrt!</p>
<p>Všechny dokumenty jsem zase naskládal do krabice a šel do kuchyně. Uvařil jsem si čaj. A zrovna se vrátila i Světlana, se dvěma obrovitými igelitovými taškami.</p>
<p>„Mělas mi to říct,“ vyčinil jsem jí. „Mohli jsme zajet do obchodu spolu.“</p>
<p>„Jen jsem se nechala unést,“ řekla Světlana. „Původně jsem takovej nákup neplánovala. Vyprovodila jsem Naděnku a pak mě napadlo, že zaskočím do Ašanu…“</p>
<p>„Na tak dlouho?“ mrkl jsem na hodiny, zatímco jsem vykládal tašku napěchovanou zeleninou. „Tos vybírala čtyři hodiny salát?“</p>
<p>„Nejdřív jsem se trošku porozhlídla kolem školy,“ přiznala bez rozpaků Světlana. „Podle mě panikaříš zbytečně. Ale přece jen jsem se koukla, co a jak…“</p>
<p>„A?“ skončil jsem právě s první taškou a chopil se druhé.</p>
<p>„Dávaj na ni pozor,“ zachichotala se Světlana. „Jeden náš, dva z Denní hlídky a jeden šedej z Inkvizice.“</p>
<p>„Šedej?“ překvapilo mě.</p>
<p>„Původně byl náš,“ řekla Světlana. „Ale oni maj všichni takovej stejnej odstín…“</p>
<p>„Hmm.“ Takovéhle detaily jsem v auře inkvizitorů neviděl. I když jsem cítil, že mají všichni něco společného.</p>
<p>Náhle se ale moje myšlenky vydaly úplně jiným směrem.</p>
<p>„Jeden Světlej, dva Temný a Inkvizitor?“ přeptal jsem se.</p>
<p>„Jo,“ Světlana zachytila můj tón a napjala se.</p>
<p>„To je vyloučený. To by bylo porušení rovnováhy. Buď tam musej být taky dva naši nebo jen jeden Temnej.“</p>
<p>„Třeba počítali toho Inkvizitora… jako Světlýho,“ odpověděla rozpačitě Světlana. Teď už přesvědčovala sama sebe. Mělo jí hned dojít, že takhle to být prostě nemůže. Ale Světlý Inkvizitor ji zmátl, připočetla ho na „naši stranu“ a uklidnila se.</p>
<p>„Jenže o Inkvizitorovi nikdo nevěděl,“ řekl jsem, když jsem zavíral ledničku, a podíval jsem se Světlaně do očí. „Jen Naďa ho cítila. Já ne. A Hlídky o něm taky nevěděly. Naďa mluvila o jednom Světlým a jednom Temným…“</p>
<p>Za minutu jsme už byli na chodbě a řítili se dolů po schodech. Nejspíš ani nemělo smysl spěchat, když se nic nestalo za čtyři hodiny, asi se nic nestane. Ale my jsme běželi. Vytvořit portál by trvalo dýl, stejně jako jet autem. V šeru je škola izolovaná a otevření průchodu by zabralo hodně času. Zatímco přes dvory jsme tam za dvě minutky.</p>
<p>A tak jsme běželi, i když jsme věděli, že buď nemá smysl spěchat vůbec, nebo už jdeme pozdě.</p>
<p>Běžící člověk není v současném městě nic běžného. Motat se kolem výloh, to ano, to dělá kdekdo. Ubírat se někam svižným krokem, to je naprosto normální. Ale běžet… K tomu dochází jen ve dvou případech: buď se jedná o krátký sprint k zastávce v naději, že doběhnete ujíždějící autobus, nebo jde o každodenní dávku sportu zastánce zdravého životního stylu, a to někde v parku nebo v jeho blízkosti, se sluchátky v uších a ve sportovním úboru.</p>
<p>Člověk, který neběží na zastávku ani není ve sportovním, je automaticky podezřelý. Před kým utíká? Koho honí? Možná je to bytař, kterého polekal alarm? Nebo úchyl, který přepadl ženu ve výtahu? A obyvatelé města strašně touží se k té honičce přidat, užít si jednu z nejstarších lidských zábav.</p>
<p>Jenže nikdo nekřičí: „Chyťte zloděje!“ nebo „Čapněte toho lumpa!“ Kolem prostě běží nesportovně oblečený muž a žena, kteří vypadají, že si sami chtějí někoho podat. Takže převážil egoismus, který městskému životu vládne. Lidi odvraceli oči: běží, takže to tak asi má být. Jen mrazuvzdorné babičky, které se procházely se svými vnuky nebo křehly na lavičkách, pokradmu sahaly po svých telefonech, které dostaly od vnuků, aby běžce zachytily na rozmazaném obrázku. Co když pak přijde policie a bude se ptát po svědcích? Táák, tady máme fotečku! Dokud jsou v Rusku tyhle stařenky, nemůže se žádný zloděj cítit v bezpečí.</p>
<p>Lidé nás se zájmem pozorovali. Jeden ze zvědavějších nebo snad z ochotnějších spoluobčanů se ozval: „Co se semlelo?“ Neodpověděli jsme a nikdo nás nezastavoval. Prolítli jsme přes tři dvory a doběhli ke školnímu plotu.</p>
<p>Je to tak, tři. Měla pravdu Naďa, nikoli já. Byly to ale veliké dvory a zvlášť ten třetí, takže jsem měl plné právo říct, že „do školy je to přes čtyři dvory“.</p>
<p>Oba jsme se u plotu nezávisle na sobě zastavili.</p>
<p>Podívali jsme se na sebe.</p>
<p>„Zdá se, že je tu klid,“ řekl jsem. Podíval jsem se šerem – v budově školy poblikávaly žlutavé a zelenavé zamžené skvrny aur. Žáci se nezdáli ani nijak polekaní, ani ranění. V první hladině šera byla škola, zcela klasicky, porostlá modrým mechem, což je parazitická rostlina, jediný zástupce flóry a fauny šerého světa.</p>
<p>Ze Světlany taky spadlo napětí. S úsměvem jsme se na sebe zadívali. Pak se ale znovu otočila směrem ke škole.</p>
<p>„Víš co, ale to ticho je nějak nepřirozený,“ řekla Světlana.</p>
<p>Škola, to přece nejsou jen prvňáčci s bílými mašlemi, recitace veršíků a les dětských rukou žadonících odpovědět.</p>
<p>Jsou to taky čtyřky, posměšné přezdívky, ředitelské důtky a červeně psané poznámky v žákovské knížce, jsou to nešťastné lásky nebo rány pěstí od rváčů, prohry ve volejbale či ukradené smartphony.</p>
<p>A to je hodně, hodně, ale opravdu hodně emocí! Škola je vroucí kotel, z něhož se rozstřikuje Síla. Proto taky školy obrůstají modrým mechem – živí se lidskými emocemi. Navíc děti nemívají takhle harmonicky vyrovnané aury.</p>
<p>„Pojďme,“ zavelela Světlana. Nějak podivně mávla levou rukou a já jsem si všiml, jak se ve vzduchu zaleskly drobounké jiskřičky, které vytvořily nehmotný neviditelný ovál. Jakousi lokální ochranu, něco jako <emphasis>mág</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>v</emphasis> <emphasis>š</emphasis><emphasis>tít</emphasis>, ale aktivovaný předem a „čekající“. Problesklo mi hlavou, že se jí budu muset zeptat, jak to dělá.</p>
<p>„Gesere…,“ zavolal jsem, když jsem kráčel Světlaně v patách. Dokonce jsme se ani nedomlouvali, jestli budeme posily volat a kdo to udělá. „Gesere…“</p>
<p>Vložil jsem do hlasu o něco více Síly.</p>
<p>„Antone?“</p>
<p>„Výjimečnej stav v Nadině škole.“</p>
<p>„Kód?“ v kritických momentech šéf zbytečně neztrácí čas.</p>
<p>Chtěl jsem odpovědět šest, což znamená „kritickou situaci v místě s velkou koncentrací lidí s možnými oběťmi“, ale Světlana se v tom okamžiku zastavila a chytila mě za ruku.</p>
<p>„Dva,“ řekl jsem. „Dva. Šedej.“</p>
<p>Dvojka je kritická situace v místě s velkou koncentrací lidí s potvrzenými oběťmi. A mrtvý byl Šedý – Inkvizitor.</p>
<p>Ležel mezi drátěnou stěnou hřiště a hlavním vchodem do školy. Podle polohy, v jaké byl, se dalo usuzovat, že zrovna běžel ke škole… Na pohled to byl mladík s pohasínající aurou Světlého Jiného (teď jsem skutečně i já zachytil ten jemný odstín, o kterém Světa mluvila jako o šedém – jako by byl ten celkově světlý tón poprášený tmavými krůpějemi). Kategorie už byl smazaná, ale určitě nebyla nižší než třetí, spíš druhá.</p>
<p>Navíc byl mládenec dočista a nezvratně mrtvý. A zabili ho natolik podivně, že jsem dosud o ničem takovém ani neslyšel.</p>
<p>Levá polovina Inkvizitorova těla byla spálená na uhel. Oblečení dílem shořelo a dílem se proměnilo v křehké černé chuchvalce. A ačkoli vítr milosrdně foukal od nás, zápach spáleného masa k nám stejně pronikal a obracel žaludek.</p>
<p>Pravá půlka těla byla zmražená, respektive promrzlá až na kost. Pravá ruka se při pádu ulomila v lokti. Led stále pokrýval v tenké vrstvičce celou pravou část těla. Jen na ulomené paži roztál, takže už ležela v rudé kaluži.</p>
<p>Mrkl jsem a poslal Geserovi v mysli obrázek zavražděného Inkvizitora. Šéf zaláteřil. Hrubě a květnatě. Naprosto jsem nepochyboval, že zná ruštinu do nejmenších detailů. Ovšem tohle bylo vskutku barvité.</p>
<p>Ani tak to ale nebylo dost na to, co jsme viděli.</p>
<p>„Čekejte,“ rozkázal Geser. „Žádný strkání hlavy na špalek a do baráku ani krok!“</p>
<p>Nemyslím si, že by očekával, že ho poslechneme, ale řekl to, co považoval za nutné.</p>
<p>„Gesere, jaký byl kategorie?“ zeptal jsem se, když jsem odtrhl zrak od mrtvého těla.</p>
<p>„Když jsme se před sedmdesáti lety potkali, tak druhý. Takže teď nejspíš první.“</p>
<p>„První,“ řekl jsem Světlaně, když jsme cestou ke dveřím školy obcházeli mrtvého z návětrné strany.</p>
<p>Světa neřekla nic. I bez toho bylo všechno jasné, zabít Jiného prvního stupně, a navíc Inkvizitora, kteří mají speciální zaklínadla a prvotřídní amulety, to už je opravdu něco. Dokonce i pro Nejvyššího Jiného to předpokládá těžký a velmi nebezpečný souboj s nejasným výsledkem. Ovšem tady se vrah s Inkvizitorem vypořádal jakoby bezděčně a zcela přesvědčivě. A ještě pohodil jeho tělo u vchodu jako varování.</p>
<p>Protáhl jsem si ruce, oklepal prsty a „zavěsil“ na ně zaklínadla. Přistihl jsem se u toho, že podvědomě je to poněkud nepoměr ve prospěch ochranných. No co, uvidíme. Jsme dva Nejvyšší Jiní, ne jeden první kategorie.</p>
<p>Vešli jsme do školy.</p>
<p>* * *</p>
<p>První těla jsem uviděl hned ve vestibulu u šaten, dva drobné, tak desetileté chlapce. Vypadalo to, že k útoku došlo během vyučování a děti v podstatě na chodbách nebyly.</p>
<p>Světlana se sklonila k jednomu, já k druhému.</p>
<p>„Spí,“ řekla žena.</p>
<p>„Chrní,“ potvrdil jsem. <emphasis>„Morfeus?“</emphasis></p>
<p>„To Naděnčin náramek,“ řekla Světlana. „Tobě to nedošlo?“</p>
<p>Najednou mi to seplo.</p>
<p>Kromě toho, že Naděždu neustále sledovali dva…, ne, jak se ukázalo, tři Jiní, měla na sobě od dětství i různá cingrlata, tedy ochranné amulety. Nějaké svoje se pokoušel Naděnce vnutit hned po narození Geser, ale vyslechl si od Světlany takové věci, že toho nechal napořád.</p>
<p>Amulety vybírala a připravovala Světlana. Jejich valná část odpadla už s koncem batolecího věku (už si ani nepamatuju, co to dávala do dudlíků, ale rozhodně to byla nějaká ochranná magie), pak na řadu přišly začarované hračky (kdybyste jen věděli, co člověku mohl způsobit Naděnčin plyšový medvídek, vlasy by vám hrůzou vstávaly na hlavě). Teď jako amulety sloužily především šperky, což bylo u žen od nepaměti.</p>
<p>Můj příspěvek k dceřině bezpečnosti nebyl nijak velký. Práce s artefakty, to je převážně ženská magie, ne náhodou ji tak milují vědmy. Přesto ovšem byla náušnice v jejím levém oušku moje práce: zaměřil-li se někdo na ni v nepřátelském duchu, náušnice generovala <emphasis>pole nezájmu</emphasis> takové síly, že jakýkoli člověk, zvíře i Jiný, včetně vlkodlaka umírajícího hlady, by o ni zcela ztratil zájem.</p>
<p>Naďa chovala k téhle náušnici značné podezření. Myslela si, že pravidelně něco „vyzařuje“ a zahání od ní neškodné nápadníky. Dokonce jsme kvůli tomu vedli doma vážný rozhovor a já jsem Nadě vysvětloval, že její nedůvěra se mě vážně dotýká, načež ona se omluvila.</p>
<p>Ještě že při vší své síle zatím dcerka neumí pracovat na jemnohmotné úrovni. Jistě že náušnice čas od času něco vyzařovala. Trošinku… Ale až bude Nadě osmnáct, přestane. A nemáte-li doma teenagera, tak mi laskavě nic nepředhazujte!</p>
<p>A pak jsem se ještě postaral o řetízek, na kterém Naďa nosila přívěsek. Ten už ale byl Světlanina práce, řetízek ovšem moje – zavěsil jsem na něj <emphasis>š</emphasis><emphasis>edou modlitbu</emphasis> – zaklínadlo proti nemrtvým, tj. v prvé řadě proti upírům. No a na stříbrný náramek s tepanými přívěsky jsem dal taky jednu maličkou knížečku s nápisem Fairy Tales.</p>
<p>(Už chápete, proč je vědmovství a magie artefaktů převážně ženská záležitost? Mají si ta zaklínadla kam nabíjet. My muži máme jen hodinky a manžetové knoflíčky, což jednoznačně nestačí.)</p>
<p>Zaklínadlo, které jsem vetkl do stříbrné knížky pohádek, byl <emphasis>vlkodlak</emphasis> – velmi silné zaklínadlo mířené proti vlkodlakům. Odhánělo je, ale pokud by přece jen zaútočili, dokázalo by i zabít. Upíry <emphasis>vlkodlak</emphasis> taky odpuzoval, ale přece jen slaběji. Mezi jeho nedostatky patřilo jeho chabé rozlišování – Světlí mágové-obrateni dostávali týž úder jako vlkodlaci.</p>
<p>Náramek s devíti přívěsky (kuličky, figurky, sklenky a knížečky) byl hlavní Nadinou ochranou. Věděl jsem zhruba, jak je nastavená, takže jsem si uměl představit, co se teď stalo.</p>
<p>„Všechno je v pořádku,“ řekl jsem. „Světo, určitě je všechno v pořádku. Artefakty zabraly.“</p>
<p>… nejdřív měla zasáhnout obranná zaklínadla, tedy náušnice. <emphasis>Pole nezájmu</emphasis>, tvář měnící <emphasis>č</emphasis><emphasis>adra</emphasis> a několik dalších zaklínadel, jež měla za cíl odvést zájem agresora jinam, odpoutat ho. Pokud nezabrala, spustil se magický poplach volající o pomoc (Ovšem velké naděje jsem v něj nevkládal, protože všechny podobné signály se daly přehlušit. A ani dneska jsme žádné volání o pomoc nezachytili.) a až pak se spouštěla útočná zaklínadla, proti lidem, proti Jiným, a zejména proti upírům a vlkodlakům…</p>
<p>A právě <emphasis>morfeus</emphasis> byl jedním z posledních obranných prvků. V případě, že spustil, ponořili se všichni lidi kolem do magického spánku, což znamenalo, že situace už je kritická. Nepřítele se nepodařilo ani zastrašit, ani zničit.</p>
<p>A to znamená, že je třeba ochránit Naďu a minimalizovat újmu všech kolem. A co je pro lidi nejbezpečnější, když se kolem rozehrají šarvátky Jiných? Správně, spánek!</p>
<p>Vydali jsme se do útrob školy. Pohybovali jsme se opatrně, jako vojáci na území obsazeném nepřítelem. Já jsem šel o chlup napřed a byl jsem připravený k útoku či protiútoku, Světlana mě následovala po levé ruce maličko za mnou.</p>
<p>Ale nepřítel nikde. Na chodbě ležel ještě jeden spící mládeneček, nejspíš o něco starší než Naďa. V ruce držel krabičku cigaret, šel zrovna ven kouřit, rošťák.</p>
<p>A pak jsme uviděli hlídače, který většinu času trávil mezi velkým vestibulem se šatnou a hlavní školní budovou. Měl tu stůl a židli a na stole jakýsi notes, kam měl nejspíš zapisovat návštěvy. Ale co si pamatuju, nikdy to nedělal. Tihle hlídači se většinou věnují sledování televize či četbě bulvárního tisku. Zrovna tenhle se ale na televizi nedíval, neboť ji neměl, a tisk nečetl, protože ho to nejspíš nebavilo. Když kolem něj nebyly ani děti, ani dospělí, vytahoval obyčejný mobil a hrál na něm tetris. Celé čtyři roky, co na tuhle školu Naďa chodila, nehrál nic jiného. Podle mě ani netušil, že existují i jiné hry.</p>
<p>Celkem vzato byl hlídač chlapík docela jednoduchý, nezkažený. Po ukončení povinné vojenské služby zůstal v armádě dalších pět let na smlouvu a pak ho poslali do výslužby, neboť armáda se mění spolu se zemí a pro tyhle obyčejný kluky je tam míň a míň práce.</p>
<p>Ptáte se, odkud jsem to věděl? Mohu vám shrnout životopisné údaje každého Nadina učitele.</p>
<p>A teď tu tenhle omezený, nepěkný, ne zrovna chytrý a mně vcelku cizí člověk ležel u zdi – vrazil do ní s takovou silou, že na několika místech opadala omítka. Naše škola je stará a pořádně postavená, žádný sádrokarton a překližka, takže pokud padá omítka, je to i s kusy cihel.</p>
<p>Útočník hlídačem mrštil s takovou silou, že nevydržely ani ty cihly. A ani hlídačova lebka. Pod hlavou měl velikou kaluž tmavé krve. Když se upíři rozhodnou nekousat ani neobluzovat, řeší konflikty naprosto banálně, hrubou silou.</p>
<p>„Je živý,“ řekla najednou Světlana. Drobným pohybem ruky vyslala k tomu nešťastníkovi jakési zaklínadlo. „Vypadá to hůř, než to je. Dokonce i páteř je celá.“</p>
<p>Ačkoli šla Světlana za mnou, směrovala mě, ať už pohyby, či sotva zachytitelnými hnutími mysli. Šero uvnitř školy bylo zcela čisté, zcela prosto známek boje, žádné aury Jiných, ovšem ani dcery. Pouze aury spících dětí a učitelů a slabá, sotva postižitelná aura hlídače, který upadl do bezvědomí.</p>
<p>I když teď nebyl čas na úvahy, stejně se mi honilo hlavou, proč se tenhle nevzhledný a přihlouplý nekňuba neklidil té rozlícené upírce, která právě zabila Inkvizitora, z cesty. Byla by spousta daleko hezčích, chytřejších a silnějších lidí něčeho takového schopna? Nevím. Ovšem tichounký pichlavý hlásek, který se občas ozývá v naší duši, mi v témže okamžiku špitl: „A co když nezmizel z cesty právě proto, že je hlupák?“</p>
<p>Přitakal jsem mu. Jo. Možná je to tak. A když slyším v duši takový hlásek, znamená to, že už jsem opravdový Jiný. A pokud s tím hláskem nesouhlasím otevřeně, jsem Světlý.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola třetí</strong></p>
<p>Když člověk vyjde uprostřed hodiny na chodbu, cítí dokonce i jako dítě takovou zvláštní školní atmosféru. Ne snad že by byla znepokojivá. Spíš se člověk cítí nepatřičně – jak je to možné, že všichni jsou na hodině, a my si jdeme po chodbě? Nepořádek!</p>
<p>A když je člověk dospělý, tenhle pocit se jen zesílí.</p>
<p>„Třetí patro,“ špitla mi tiše Světlana za zády.</p>
<p>„Nic necítím,“ postěžoval jsem si, když jsme stoupali po schodech.</p>
<p>„Já taky ne,“ odvětila žena zcela klidným hlasem. S ohledem na situaci až příliš, což někomu zanedlouho věstilo značné nepříjemnosti. „Ale vybavil se mi její rozvrh. Dvě hodiny matematiky ve 306 a angličtina v 308.“</p>
<p>Chodba třetího patra byla úplně prázdná. Podíval jsem se z okna, jestli už to tu náhodou neobklíčili operativci Noční (nebo klidně i Denní) hlídky a jestli už si to nerázuje po dvoře Geser, Veliký a skvělý.</p>
<p>Ne. Nikde nikdo. Jen Inkvizitorova mrtvola. Kam se vůbec ztratila ochranka z Noční a Denní hlídky?</p>
<p>Nejspíš jsou mrtví, jenom jsme na ně ještě nenarazili…</p>
<p>Nejdřív jsme nakoukli do 306. Matematikářka Ljubov Jegorovna spala za katedrou. U katedry spal ve stoje s hlavou opřenou o tabuli brýlatý zrzavý klučina. Celý zbytek třídy chrupal v lavicích. Všichni byli klidní, zdály se jim krásné sny. Jen třída to byla jiná, buď paralelka, nebo o rok níž.</p>
<p>Světlana tiše zavřela dveře a pustili jsme se chodbou ke 308. Vládlo tam totéž mrtvé ticho, zdálo se, že i město kolem strnulo. V tu chvíli mě napadlo, že to ticho je až příliš hluboké…, nemohli použít nějaký magický tlumič? Ovšem dokonce i v případě, že by to nepřítel udělal za nějakým konkrétním účelem, nám se to teď hodilo.</p>
<p>Došli jsme ke dveřím. Rozhlédli se. Světlana kývla. Zlehka jsem otevřel dveře, ani ne proto, že bych čekal, že padnu do léčky, spíš jsem se jistil. Dveře by se taky daly vykopnout nebo se tam naopak pokusit protáhnout jemně a otvírat dveře centimetr po centimetru. Ovšem když člověk otevře dveře úplně jistě a klidně, jako člověk, který na to má právo, není to o nic horší.</p>
<p>Otevřel jsem dveře, a když jsme uviděli Naďu, společně se ženou jsme vydechli.</p>
<p><emphasis>Pásmo poslední ochrany</emphasis> sestávalo ze třech zaklínadel, jež se spustila zároveň.</p>
<p>První seslalo na všechny okolo <emphasis>morfea</emphasis>. S trochou štěstí mohl zasáhnout i útočníky, ale jeho základním cílem bylo uchránit před útokem lidi.</p>
<p>Druhé vyslalo poplašný signál na štáby Hlídek a nám se Světlanou. Ovšem já jsem se na tohle zaklínadlo nikdy zvlášť nespoléhal a ukázalo se, že právem, signál neprošel.</p>
<p>A třetí seslalo na samotnou Naďu <emphasis>freeze</emphasis>. Zmrazení, které jsme si všichni kdovíproč zvykli označovat anglicismem <emphasis>freeze</emphasis>, se vždycky považovalo za mírné útočné zaklínadlo. <emphasis>Freeze</emphasis> zastavil čas, takže nepřítel uvízl jako moucha v jantaru a člověk si tak mohl promyslet, co dál, jakým dalším zaklínadlem nepřítele poctí.</p>
<p><emphasis>Freeze</emphasis> měl ovšem taky vážné nedostatky. Za prvé, Jiný se mu mohl velmi snadno ubránit, tudíž se používal převážně na lidi či zvířata. Za druhé, pokud se protivník nacházel pod vlivem tohoto zaklínadla, nedalo se s ním nic dělat. Absolutně nic, protože v tu chvíli přestal pro náš svět existovat. Ne, jistě, objekt dočasně ztuhlý vlivem temporálního zmrazení byl vidět, ale obklopovala ho světle modrá zář a na dotyk se zdál být potažený takovou pružnou blankou. A dostat se skrze ni bylo prostě vyloučené, ať už magicky, či silou. Vědci vysvětlovali, že „i když se objekt našim smyslovým orgánům zdá dostupný, vidíme ve skutečnosti jen projekci, ale objekt sám v našem Vesmíru dočasně není“. A za třetí <emphasis>freeze</emphasis> vyžadoval značnou přípravu předem, takže ho člověk buď musel mít „zavěšený na prstech“, nebo musel být předem zachycený do artefaktu.</p>
<p>V našem případě se všechny nedostatky jevily jako výhody. <emphasis>Freeze</emphasis> obrácený vůči Nadě ji učinil pro nepřátele zcela nedosažitelnou.</p>
<p>Naďa zamrzla u okna. Soudě podle polohy těla, běžela a chystala se skočit ven. Přes sklo. Ze třetího patra.</p>
<p>To pro Absolutní kouzelnici, která už umí ovládat svou sílu, není moc typické. Vteřinku jsem se díval na Nadinu siluetu zahalenou modrou září a dospěl jsem k závěru, že neutíkala, ale někoho honila. Tahle varianta se mi moc nelíbila.</p>
<p>Potom jsem konečně zaregistroval celkový obraz a uklidnil se.</p>
<p>Vedle Nadi stál Denis, Světlý bojový mág ze Sibiře, buď z Omsku, nebo z Tomsku, coby typický Moskvan si tahle dvě města pravidelně pletu, což u Denise vždycky vyvolávalo úsměšek. Byl to mladý a perspektivní kluk. Nevěděl jsem, že právě on chrání Naďu, ale považoval jsem to za opravdu dobrou volbu.</p>
<p>Temného mága z Denní hlídky jsem neznal. Ale zdál se být taky jeden z těch mladých, ambiciózních, kteří se rádi budou zúčastní ochrany <emphasis>Absolutní</emphasis> dívenky. Byl snad až příliš mladý a příliš hezounek, než abych se na něj nedíval trochu s podezřením. Takovíhle si tu courají kolem naivních školaček a ty se pak začnou do Temných zamilovávat. Nenávidím všechny tyhle lidský pitomosti, kulty upírů a dalšího zla! To jsou nejdřív samý vtípečky, chichichi chachacha, „Draco Malfoy dobráček“, „Edward krasaveček“, jenže pak začnou obětovávat koťata ve sklepech a číst modlitby pozpátku…</p>
<p>„Mockrát jsem tohle zaklínadlo nepoužil,“ řekl Denis. Ještě s Temným naši přítomnost nezaznamenali. „<emphasis>Freeze</emphasis> znamená dočasný zamrznutí. Když neznáš kód, kterým se to dá sejmout, nic neuděláš. A je taky možný, že k němu prostě žádnej kód není a je třeba počkat, dokud nepovolí samo.“</p>
<p>„Na to nemáme čas,“ pravil ustaraně Temný. „Dalo by se s ní pohnout?“</p>
<p>Jednou rukou se opřel Nadě do týlu, druhou v pase a ze všech sil se ji snažil tlačit. Věděl jsem, že dcerce se nic nestane, prostě se jen snaží ji rychleji evakuovat do bezpečí, ovšem jeho neurvalost mě rozladila. Temnej, no!</p>
<p>„Co ji zvednout?“ navrhl Denis a zkusil Naďu zvednout pod zadkem. Se stejným úspěchem.</p>
<p>„Musí bejt upoutaná k nějakejm opěrnejm bodům,“ uvažoval Temný. „Něco se mi vybavuje… Že by na střed Země?“</p>
<p>„<emphasis>Freeze</emphasis> se fixuje na konkrétní prostorové vektory, záškoláku,“ pravila nečekaně nepříjemně za mými zády Světlana.</p>
<p>Hlídkaři se otočili.</p>
<p>„Tak co se to tu semlelo, chlapci?“ zeptal jsem se co nejpřátelštějším tónem, abych trošku zmírnil Světlaninu příkrost. „Na dvoře je zavražděný Inkvizitor…“</p>
<p>Oba hlídkaři ke mně bez domluvy natáhli ruce. Denis levou a Temný mág pravou. Volnýma rukama se do sebe zaklesli.</p>
<p>Až teď mi to došlo. Inkvizitora nezabila upírka, ani nezranila strážného a ani nevyděsila Naděnku tak, že se chystala vyskočit z okna.</p>
<p>Byli to dva hlídkaři! Světlý a Temný! Hlídkaři zrádci!</p>
<p>Viděl jsem jejich auru, Denis byl Světlý, absolutně dočista Světlý, a kluk z Denní hlídky byl Temný; teď ale stáli, drželi se za ruce jak zamilovaný teplouši a hodlali po nás mrsknout stejným zaklínadlem, které zabilo Inkvizitora…</p>
<p>Vlna pekelného ohně a náraz vesmírného chladu se roztříštily o štít, který Světlana vytvořila. Skutečně to byl <emphasis>mág</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>v</emphasis> <emphasis>š</emphasis><emphasis>tít</emphasis>, v jakési mně neznámé modifikaci.</p>
<p>A vydržel. Jistě, <emphasis>mág</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>v</emphasis> <emphasis>š</emphasis><emphasis>tít</emphasis>, který je poctivě napumpovaný energií, by měl vydržet cokoli. Sám jsem si to vyzkoušel. Takže je jasné, že <emphasis>š</emphasis><emphasis>tít</emphasis> stvořený Velikou musí vydržet útok dvou obyčejných řadových Jiných.</p>
<p>Jenže tenhle útok byl tak silný, že se na okamžik zdálo, že štít prostě praskne.</p>
<p>Ani se nedá říct, že by veřeje napravo ode mě vzplanuly, ty se obrátily v popel, část zdi se proměnila v prach a podlahou se vinula hluboká černá brázda, jako by se tam provalil potůček lávy. Začala mě pálit chodidla, i přes podrážky.</p>
<p>Zeď po Světlanině levé ruce se se smutným cinkotem rozletěla na kusy. Už ani nevím, jestli se ochladila na absolutní nulu nebo ne, ale v každém případě stavitelé na takovéhle teplotní rozdíly nebyli podle všeho připraveni.</p>
<p>Hlídkaři pomalu spustili ruce. Nejspíš nečekali, že zůstaneme naživu. Co oni, ani já sám jsem to nečekal!</p>
<p>„Řekla bych,“ pravila tiše Světlana, „že z důvodů bezpečnosti budu muset zabít jednoho z vás. A co se tu stalo, to už nám řekne ten druhý. Jediná možnost, jak zůstat naživu oba, je okamžitě se vzdát.“</p>
<p>Řekla to pěkně a zcela správně. A navíc to bylo upřímné. Cítil jsem, že Světlana teď opravdu chce někoho zabít. Být na místě hlídkařů, vzdal bych se.</p>
<p>Světlý a Temný hlídkař se po sobě podívali.</p>
<p>A já jsem pochopil, že ne, nevzdají se.</p>
<p>Vypadá to, že jakkoli je naše výdrž překvapila, vylekaní nejsou. Nemají pocit, že by už ze sebe vydali všechno. Jsou připraveni pokračovat.</p>
<p>Kde je Geser!</p>
<p>Zaútočil jsem na oba. Kašlu na to, jestli je Denis „náš“ – teď není čas na to, řešit, jestli je zrádce, nebo je pod vlivem nějakého zaklínadla.</p>
<p>Na hlídkaře se sesypala sprška menších zaklínadel, jejichž přednost tkvěla hlavně v tom, že byla různého druhu. Klasika bojové magie: <emphasis>ohnivá koule</emphasis>, <emphasis>trojité ost</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>í</emphasis> staré jak lidstvo samo, tím se dá naštípat jak dříví, tak i člověk; pak <emphasis>bílé kopí</emphasis>, což je proud tepelné energie, pak <emphasis>opium</emphasis>, přestože <emphasis>morfeus</emphasis> nefungoval, a <emphasis>struhadlo</emphasis>, protože je pro tyhle okamžiky dost nestandardní. Většinou totiž nikdo nečeká, že budete útočit zaklínadly „do domácnosti“, ovšem když vám <emphasis>struhadlo</emphasis> projede po kůži, málokdo má náladu na kouzlení.</p>
<p>Můj plán byl celkem jednoduchý: přetížit hlídkaře palbou nejrůznějších zaklínadel tak, aby to odpoutalo jejich pozornost a umožnilo nám to normálně zaútočit. Málokterý Jiný, který nepatří k Nejvyšším, je schopen útočit kaskádou čtyř nebo pěti zaklínadel současně. A ani odražení takového útoku není hračka…</p>
<p>Čekal jsem kdeco. Jak úspěch, to by protivníci padli podťatí neviditelnými ostřími, propálení ohnivým paprskem, zachváceni plameny, se sedřenou kůží a spící… To je ale děsivá představa! Tak neúspěch – naši kolegové nejsou žádní pitomci, určitě na sobě mají <emphasis>mág</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>v</emphasis> <emphasis>š</emphasis><emphasis>tít</emphasis> a nejspíš i nějaký ochranný amulet, který je schopen vytvořit <emphasis>k</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>ť</emphasis><emphasis>álovou kou</emphasis><emphasis>li</emphasis> nebo <emphasis>nega</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ní sféru</emphasis>. Po pravdě řečeno, takhle to v boji většinou dopadne. První útoky končí ve štítech. Pak energie ochranných zaklínadel vyprchá a protivník… Zpravidla se protivník vzdá.</p>
<p>Ovšem to, co se dělo tady, jsem si ani představit neuměl! Všechna zaklínadla zasáhla cíl. Viděl jsem, jak na Denisovi praskla bunda, jíž pronikla neviditelná ostří. Jak se po zásahu <emphasis>bíl</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>m kopím</emphasis> Temnému vznítil kabát a on pod úderem zavrávoral. Jak oba zachvátily plameny a přejelo po nich <emphasis>struhadlo.</emphasis></p>
<p>A nic!</p>
<p>Denis si setřel z tváře oheň (dobrá <emphasis>ohnivá koule</emphasis> se přilepí ke kůži jak hořlavina) spolu s krví. Jako by rány vůbec necítil. A Temný začal spřádat nějaké svoje zaklínadlo.</p>
<p>Moje logika se otřásala v základech. To, čeho jsem byl svědkem, se mohlo stát pouze v jednom jediném případě, a to, že jak Denis, tak Temný mág byli už dávno mrtví. Buď proměnění v upíry, nebo oživlé mrtvoly. Jen tak bylo možné nedbat ohně a ran.</p>
<p>Všechny síly, které jsem teď měl, jsem vložil do <emphasis>š</emphasis><emphasis>edé modlitby</emphasis>, do toho nejjednoduššího, nejjistějšího a nejspolehlivějšího zaklínadla proti nemrtvým. Jediné, co je podstatné, aby <emphasis>š</emphasis><emphasis>edá modlitba</emphasis> fungovala, je síla zaklínadla.</p>
<p>Udeřil jsem s takovou silou, že bych ve směru, kam zaklínadlo mířilo, odhmotnil všechny upíry tak na deset dvacet kilometrů. Takhle silně jsem udeřil jen jedinkrát, už hrozně dávno, když jsem se tenkrát v Saratově snažil zničit svého přítele i nepřítele Kosťu… Ale ne, když budu upřímný, tak tam byl úder ještě silnější, protože do mě napumpovali sílu Geser i Zavulon; tehdy jsem nejspíš vážně odhmotnil i několik slušných a zákonů dbalých upírů.</p>
<p>Tenkrát jsem totiž měl daleko míň zkušeností. Tentokrát jsem <emphasis>š</emphasis><emphasis>edou modlitbu</emphasis> nerozhodil na všechny strany, ale koncentroval jsem ji do paprsku, který jsem namířil přímo na hlídkaře, a navíc jsem ještě paprsek zvedl trochu nahoru, aby pak zaklínadlo prošlo výš nad zemí a do nebe.</p>
<p>Jestli zrovna v tu chvíli poletí nějaký upír kolem letadlem, tak to už není moje vina…</p>
<p>Když člověk použije <emphasis>š</emphasis><emphasis>edou modlitbu</emphasis>, svět jakoby vybledne, protože do naší skutečnosti nahlídne šero. Nemrtví tohle nedokážou unést, neboť jak mi kdysi vysvětlili, jejich existence se zakládá na rozdílu magických potenciálů našeho světa a šera.</p>
<p>I dnes svět vybledl jako starý film a přes hlídkaře se přelila šedá vlna. Podle všeho si toho všimli a vyměnili si pohledy. Rozhodně ale neměli v plánu obrátit se v prach. Krváceli, hořeli, ale stále stáli. Nemohli být živí. Ale nemohli být ani mrtví.</p>
<p>Co jsou zač?!</p>
<p>A v tu chvíli udělala chybu Světlana. Chybu naprosto odpustitelnou. Jak říkával Sherlock Holmes, „jakmile vyloučíte nemožné, všechno ostatní, co zbude, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda“. Viděla totéž, co já. A došla k logickému závěru: hlídkaři jsou živí, ale jsou pod vlivem <emphasis>dominance,</emphasis> zaklínadla, které je drží v naprosté podřízenosti. Proto taky zavraždili Inkvizitora. Proto útočí na nás. A proto nereagují na rány ani bolest.</p>
<p>Světlana po nich mrštila třemi zaklínadly v těsném sledu, a nebyla to zaklínadla, která měla předem připravená. <emphasis>Remoralizace</emphasis> měla hlídkaře zbavit jakéhokoliv zvenčí vnuceného paradigmatu chování a navrátit jim jejich přirozenou morálku. <emphasis>Bariéra v</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>le</emphasis> by zafungovala v případě, že by je řídili přímo, jako loutky – bariéra toto spojení rozbíjela. <emphasis>Sféra vyrovnanosti</emphasis> zase spolehlivě chránila rozum.</p>
<p>V případě, že by byli hlídkaři podřízeni jakémukoli mocnému Jinému, museli by se teď vzpamatovat. Jenže oni se rozesmáli! A to nejsmutnější na tom bylo, že pochopili, kam Světlana míří, a jen se tomu vesele smáli! Stáli, krváceli, hořelo na nich oblečení a oni se smáli, upřímně, skoro dobrosrdečně, jako když dospělí oceňují, jak se děti ve školce snaží na besídce recitovat a tančit.</p>
<p>V tu chvíli jsem doopravdy dostal strach. Zdálo se, že tyhle děti se nás, Nejvyšších, v nejmenším nebojí.</p>
<p>A v dalším okamžiku už po nás znovu šli. Nedělali s tím žádné štráchy, prostě použili <emphasis>press</emphasis>, zaútočili na nás čistou silou. Vzhledem k tomu, že jsem Světlanu znal, přísahal bych, že je její štít pořádně nabitý, ale odolával sotva tři vteřiny, ani o okamžik víc. Během toho stihla Světlana vybudovat nový štít a já jsem do něj nalil veškerou energii, která mi ještě zbývala – ale ani tahle ochrana nám nevydržela dýl než dvě tři vteřinky.</p>
<p>Pak nás to odhodilo přes celou třídu, načež jsme prolétli spálenými a zmraženými dveřmi na chodbu. A dopadli na ústřední topení, které se dost nešťastně nalézalo pod oknem. Ještě že to nebylo to staré žebrované litinové, ovšem ani současný dural nebyl nijak zvlášť měkoučký. Ta pecka mi vyrazila dech a na chvilku se mi zatmělo před očima. Během vteřinky jsem přišel k sobě a zachytil Světlanin pohled.</p>
<p>Už dlouho se na mě takhle nedívala: bezradně a smutně.</p>
<p>„Promiň,“ zašeptala. „Něco jsem musela přehlídnout…“</p>
<p>Hlídkaři šli k nám a Naďu ve <emphasis>freezu</emphasis> tam na chvilku nechali. Nespěchali, ale ani se neloudali. Oheň už na nich vyhasl. Temný mág po cestě setřásal z kabátu saze.</p>
<p>„Denisi…,“ řekl jsem a s obtížemi se zvedal. „Denisi, vzpamatuj se. Jsem Anton Goroděckij. Pracujeme v jedný Hlídce. Jsme… přátelé.“</p>
<p>„Jaký my jsme přátelé, viděli jsme se tak třikrát,“ odpověděl Denis s úsměvem.</p>
<p>A zas to bylo tak nenormální, absurdní, že se mi chtělo řvát. Choval se tak nenuceně!</p>
<p>Couvl jsem, přitiskl se ke stěně a narazil zády do horké stoupačky. Sáhl jsem po zdrojích Síly, které jsem coby Nejvyšší začal považovat za neomezené. Sakra! Všecko bylo do mrtě vyčerpané. Stačily by mi jedna dvě minutky, a síla by se mi vrátila, jenže já jsem tyhle minutky neměl.</p>
<p>Hlídkaři se znovu vzali za ruce. Potřebovali to, nebo jim to jen usnadňovalo jejich čáry?</p>
<p>V zoufalství jsem se natáhl a snažil se vytáhnout sílu z Naděnčiných spolužáků, jenže ti spali magickým spánkem a v takovém stavu nejsou lidi ti nejlepší dárci. Kousek ode mě byla Naďa, v podstatě nevyčerpatelný zdroj Síly, ale byla uzamčená <emphasis>freezem</emphasis>.</p>
<p>„Na…,“ zašeptala Světlana a já jsem přijal zkoncentrovanou energii, kterou mi poslala. Ždibíček. Ubohý. Hodný tak Jiného sedmé kategorie, a ne Nejvyšší Světlé kouzelnice. Světlana se bezmocně usmála, jako by se mi omlouvala.</p>
<p>Horká trubka ústředního topení mě pálila, až to bolelo, od kotníku až po lopatky. Silná, pevná trubka.</p>
<p>Zkoncentroval jsem se a poslední kapka Síly, kterou do mě vlila Světlana, přeťala trubku u podlahy i u stropu. Vytrhl jsem ji. Proudy horké vody vytryskly z odříznutých konců nahoru i dolů a z obou stran na mě cákala horká voda; mohl jsem být jen rád, že se ve školách nesmí topit párou.</p>
<p>A touhle třímetrovou trubkou jsem se rozmáchl přes celou chodbu a praštil Světlého mága Denise do krku. Něco křuplo; vydal takový přidušený zvuk a hlava se naklonila pod úhlem, jaký by u živého nebyl možný – ať už je to člověk, nebo Jiný.</p>
<p>Ovšem k umírání se Denis neměl. Motal se chodbou a držel si rukama hlavu, jako by se ji snažil narovnat. Jako by lebka jenom sklouzla z nějakého obratle a jednoduše bylo možné vrátit ji zpátky…</p>
<p>Temný přesto udeřil, ale netrefil. Horká voda, tryskající z pahýlů trubky se vmžiku proměnila v ledový stalaktit a stalagmit. Na kochání ale nebylo kdy, zamířil jsem Temnému na břicho a s hurónským řevem vyrazil proti němu a přirazil ho ke stěně. Trubka sjela po břiše Temného a zapíchla se do díry po <emphasis>bílém kopí.</emphasis> Slyšel jsem dokonce i náraz, když trubka vrazila do zdi…</p>
<p>Nastala kratičká pauza – za mými zády pochrupával led, to se Světlana nejistě pokoušela vstát; Světlý Denis se v kruzích motal po chodbě a pokoušel se hlavu napřímit do polohy, v jaké má být, Temný se na mě díval doširoka otevřenýma očima, napíchnutý na trubku jak motýl na špendlík.</p>
<p>Vzápětí už ale zase šlo všechno s kopce.</p>
<p>Světlana upadla, evidentně to schytala pořádně. Temný se chopil trubky a vydal se ke mně, ručkoval po tyči a posouval ji skrze sebe. Denisovi v krku chruplo a dostal hlavu zpátky na místo. Stočil jsem pohled k němu – Světlý se na mě díval vskutku nepěkně. Ukřivděně.</p>
<p>„Světo, utíkej!“ křikl jsem na ni, i když mi bylo jasné, že nikam neuteče, protože se nemůže ani zvednout. Řekl bych „skoč z okna“, ale to by až příliš připomínalo Nadin neúspěšný pokus o útěk…</p>
<p>„Je s tebou konec!“ zvolal Denis. Jeho hlas měl jinou barvu, nejspíš jsem tou ranou zasáhl hlasivky. „Udělám z tebe fašírku.“</p>
<p>A zdálo se, že to nebyla jen fráze. Sám bych věděl o dvou třech zaklínadlech, která by měla tenhle nechutný efekt.</p>
<p>V tu chvíli se ale opět všechno změnilo. Odkudsi z prázdna, ze stínů a záblesků se zprudka vynořil stín. Nedokázal jsem rozeznat tvář ani postavu, tak rychle se upír pohyboval. Viděl jsem jen temnou auru nemrtvého.</p>
<p>Upír ještě jednou zlomil Denisovi vaz, a to doslova, ozvalo se děsivé křupnutí, na které se nedá zapomenout. A mrštil jím přes chodbu. Světlý se jak káča točil až ke schodišti. V následujícím okamžiku mi vylétla trubka z rukou, dvakrát se otočila kolem Temného a proklála ho ještě jednou. Temný zařval, spíš vzteky než bolestí, a letěl vzduchem přímo za Denisem.</p>
<p>Čekal jsem, že ti šílení hlídkaři opět zaútočí. Ale ne, nezaútočili! Denis pomohl Temnému na nohy a oba zmizeli na schodech.</p>
<p>Popošel jsem ke Světlaně a přisedl k ní na zem. Chvěly se mi ruce i nohy. Bylo to spíš psychického rázu; bez energie jsem si připadal jako nahý.</p>
<p>Upír už tu nebyl.</p>
<p>„Vidíš,“ řekla Světlana a olízla si rty. „A ty ses bál. Neštvala se za tebou…, ani za Naďou. Chránila nás.“</p>
<p>„Ona?“ překvapilo mě to. „Tys ji stihla zachytit?“</p>
<p>„Ne. Ale takováhle emocionalita je čistě ženská. Nepřijde ti?“</p>
<p>Vzal jsem ji za ruku.</p>
<p>„Jak jsi na tom?“</p>
<p>„Opravdu by mi vůbec, ale vůbec neuškodila trocha magie,“ pravila Světlana. „Pokud možno teď, máme tak dvě tři minutky.“</p>
<p>„Co ti je?“</p>
<p>„Mám zlomený žebro,“ usmála se. „A dost nešťastně. Prorazilo mi srdce.“</p>
<p>„Kru…,“ to bylo jediné, co jsem ze sebe dokázal vymáčknout, jak jsem se po čtyřech plazil ke třídě. „Kruci…, hned, hned… Jen žádný hlouposti!“</p>
<p>„Pár minut. Slibuju,“ sotva slyšitelně zašeptala Světlana.</p>
<p>K Nadě spoutané <emphasis>freezem</emphasis> jsem se nějak doplazil, po čtyřech. Tam jsem dokázal vstát a políbil dcerku na čelo.</p>
<p>Bez toho by <emphasis>freeze</emphasis> roztál až navečer.</p>
<p>Ale polibkem to šlo hned.</p>
<p>Musel jsem se na Naďu pověsit celou vahou, aby neskočila z okna. Pro ni se nic z předchozího nestalo – vrhla se k oknu a najednou na ní visí mokrý, pomačkaný a divoce vyhlížející otec, který se tu vzal zničehonic a div že ji nestrhl k zemi.</p>
<p>„Naděnko…, máma je na chodbě, rychle!“ vydralo se ze mě, když jsem se hroutil na nejbližší volnou židli. Vedle mě spokojeně pochrupkávala holčička s výzorem absolutní premiantky. Taky bych nejradši vypnul a usnul, všechen adrenalin se teď proměňoval v uspávací prostředek.</p>
<p>To už Naďa byla na chodbě. Cítil jsem, jak tam vyšlehla Síla – nejdřív Naďa něco udělala sama a pak vlila energii přímo do Světlany. To vše naprosto tiše, bez pláče a bědování. Mám já to odvážný holky!</p>
<p>Pak jsem pocítil takovou dávku energie, jako bych jedním lokem vypil celou konvičku s kávou. Vstal jsem a zavolal na ni:</p>
<p>„Dík, holka!“</p>
<p>Rozhlédl jsem se.</p>
<p>Bitevní pole působilo opravdu silným dojmem. A obzvlášť dveře, poznamenané ohněm a ledem. Úklidová četa si zamaká…, kde vůbec je? A kde je šéf?</p>
<p>„Gesere, volám tě,“ vyslovil jsem formuli volání učitele starou jako šero samo. „Gesere, volám tě! Gesere…“</p>
<p>„Neřvi tak,“ ozvalo se mi přímo u ucha.</p>
<p>Otočil jsem se.</p>
<p>Přesvětlý Geser, právě ten Geser, král Gesar, Džoru usoplený, Boris Ignaťjevič, Berl Gleichgewicht (což věděl málokdo a já jsem se o tomhle jméně dozvěděl náhodou, během srdečné degustace s jedním židovským bojovým mágem), Bogoris Presjanovič (což jsem zjisil vůbec dost pozoruhodnou cestou, a tak jsem o tom radši držel jazyk za zuby), zkrátka Přesvětlý Geser, Nejvyšší mág mimo kategorie, Světlý Jiný, přemožitel démonů a Syn Nebes, tibetský a mongolský hrdina, hlavní postava národního eposu <emphasis>Gesariada</emphasis>, vážený u Kalmyků, muž, na jehož počest byl postaven jezdecký památník v Burjatsku, šéf Noční hlídky města Moskvy, což v zásadě znamená celého Ruska, stál za mými zády.</p>
<p>Respektive ne tak docela stál. Vzlínal ze stěny a z podlahy a pozvolna nabýval lidského tvaru, jeho postava se slívala jako terminátor z tekutého kovu ze současných populárních filmů. Několik vteřin jsem na tenhle proces zpitoměle zíral. Část Gesera byla průsvitná, jako rozetřená po skle.</p>
<p>„Už jste tu dlouho, šéfe?“ zeptal jsem se. Podíval jsem se na ruce, třásly se.</p>
<p>„Dostatečně dlouho,“ odpověděl Geser vyhýbavě.</p>
<p>V tu chvíli nabyl vzduch hned vedle nás tmavšího odstínu, zajiskřilo v něm a začal se zahušťovat v postavu v tmavém oblečení.</p>
<p>„Není možná,“ řekl jsem s pohledem upřeným na návštěvníka. Jeho příchod mě definitivně vykolejil. „Napadaj mě dva…, respektive tři způsoby, jak se schovat tak jako šéf…“</p>
<p>„Je jich nejmíň šest,“ odpověděl Geser. „A nejde o to se schovat, ale zamaskovat.“</p>
<p>„Ale skrýt svou přítomnost v šeru…,“ pokračoval jsem, aniž bych reagoval na šéfova slova. „… je přece nemožný. Asi jste si všimli, že jsem tady bojoval. Díval jsem se do šera. Do všech hladin. Vlastně pořád se dívám. Ale vy jste tu nebyli.“</p>
<p>„Portál?“ nabídl mi Zavulon.</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>Zavulon si povzdechl. Bleskově přelétl třídu pronikavým pohledem, načež si znovu povzdechl a sedl si do lavice, přičemž nedbale odstrčil premiantku loktem.</p>
<p>„Dobře, napovím ti. Byl jsem mezi hladinami šera. Tam se dívat neumíš. A ani tě to učit nebudu, na to zapomeň.“</p>
<p>„Ale…,“ opáčil jsem, jako by byl v tuhle chvíli způsob, jakým se Zavulon skryl, to nejpodstatnější ze všeho – včetně toho, proč se vlastně Veliký Temný schovával. „Rozumím. Až budu mít chvilku, popřemejšlím o tom.“</p>
<p>V tu chvíli se do třídy vrátila Naďa v doprovodu Světlany. Zatímco o dcerce se dalo říct, že je rozrušená, Světlana naprosto nedělala dojem ženy, která právě přestála smrtelnou bitvu, prohrála a která ještě před okamžikem měla smrt na jazyku.</p>
<p>„Gesere,“ ozvala se. „Zavulone. Proč mě to nepřekvapuje?“</p>
<p>„Protože jsi nás cítila?“ zajímal se Zavulon. Přejel prstem po školní lavici, olízl ho a zádumčivě přikývl, jako by ochutnával vzácné víno.</p>
<p>„Protože vás znám,“ řekla Světlana a dívala se na Gesera. A pohled to nebyl zrovna přátelský. U Světlé léčitelky poněkud nezvyklý. Geser nervózně trhl hlavou.</p>
<p>„Světlano, situace je skutečně, ale skutečně vážná. V takové chvíli je daleko podstatnější věc sledovat a získávat informace než pořádat magický Armagedon…“</p>
<p>V tu chvíli mě zamrazilo.</p>
<p>„Jestli jsi využil Naďu jako živou návnadu…,“ sykl jsem, spočívaje pohledem na Geserovi.</p>
<p>„Dost!“ vyštěkl šéf. „Vzpamatuj se, Goroděckij! A třikrát si rozmysli, než vyřkneš takovýhle obvinění!“</p>
<p>Zvedl ruce, aby mi ukázal dlaně, a současně z nich stahoval ochranu. Takže jsem mohl vidět zaklínadla, která mu ještě „visela na prstech“.</p>
<p>Polkl jsem. Šest zaklínadel byla normální známá bojová zaklínadla, i když trochu ozvláštněná…, dlužno říct mimořádně zajímavě. Čtyři další byla zavěšená zcela evidentně ve spěchu. Tři portály, připravené pro mě, Světlanu a Naďu. A pak <emphasis>sarkofág</emphasis> <emphasis>č</emphasis><emphasis>as</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p>Podle všeho byl Geser připraven nás evakuovat a sám se uzavřít do věčného žaláře společně s útočníky.</p>
<p>„Promiňte, Gesere,“ řekl jsem.</p>
<p>„To si snad myslíš, že hrozba vaší dceři, kterou nedokázali zvládnout matka a otec, Nejvyšší Jiní, je legrace?“ zeptal se Geser. „Vážně si myslíš, že bych dokázal porazit…,“ na okamžik se zarazil…, „zrádce, když jste to vy nedokázali ve dvou? Při tom, jak jste sladění?“</p>
<p>„Pozorně jsme vše sledovali,“ řekl smířlivě Zavulon. Usmál se, nečekaně zářivě bílým úsměvem hollywoodského herce. Jenže v případě herce, nebo jakéhokoli jiného normálního člověka, by to bylo pochopitelné – prostě si nechal vyrvat svoje zuby a má umělé.</p>
<p>Ovšem Zavulon, ten si je nechal vyrůst. Jen jsem nechápal, proč se začal najednou zabývat svým zevnějškem. Dřív měl zuby normální.</p>
<p>„To jsem pochopil,“ zavrčel jsem.</p>
<p>„Byli jsme připraveni zasáhnout,“ pokračoval Zavulon. „Oba. Věř mi, Antone, nemám rád, když někdo ubližuje mým spolupracovníkům… a dělá si z nich loutky!“</p>
<p>„Ale jak se to mohlo stát…,“ začal jsem.</p>
<p>„Pánové a přátelé,“ pravil najednou Geser. „Úklidový čety a experti z Inkvizice jsou už tady. Přítomným lidem zbývá pětatřicet minut spánku, během tý doby čety všechny prostory daj do pořádku a lidem vloží falešný vzpomínky. Navrhuju, abychom se odebrali…“</p>
<p>„Ke mně na štáb,“ doplnil náhle Zavulon a ušklíbl se. „Tam celou situaci probereme. Rád bych měl, milý Gesere, taky možnost ukázat, že jsou u nás hosti vítáni, a nedocházet pořád jen k vám.“</p>
<p>„Víš, co musíš udělat,“ odvětil bez nadšení Geser.</p>
<p>„Nemám nad váma moc,“ usmál se znovu Zavulon a rozhodil rukama. „Zvu vás na návštěvu a není v tom ani zbla zlýho úmyslu či záměru, ručím vám za ochranu a bezpečí, zcela volný vstup i odchod a zaručuju vám fyzickou i duševní nedotknutelnost.“</p>
<p>Zvedl dlaň a nad ní zavířil droboučký chuchvalec Tmy.</p>
<p>„Dobře,“ řekl jsem. „Tak… pětatřicet minut…,“ podíval jsem se na hodinky. „Naďo, ty tu zůstaneš. Máte ještě mít tělocvik a zpěv.“</p>
<p>„Tati!“ vykřikla Naďa rozhořčeně. „Tati, to snad nemyslíš vážně, děláš si legraci?!“</p>
<p>„Škola není legrace,“ řekl jsem a pokradmu se podíval na přihlížející.</p>
<p>Zavulon se upřímně bavil. Světlana se sotva viditelně pousmála. V Nadě… to vřelo. A Geser byl vážný, jen koutky mu trochu cukaly.</p>
<p>„Máš naprostou pravdu, Antone,“ řekl šéf. „Jenže… my bychom si potřebovali vyslechnout, co nám tvoje dcera poví. Takže tě omlouvám ze školy.“</p>
<p>„Děkuju, strejdo Gesere!“ řekla radostně Naďa. A zaksichtila se na mě.</p>
<p>Zavulon vstal a protáhl se. Zachytil spící premiantku, vedle níž seděl a která se teď svážela na bok.</p>
<p>„Tohle je docela hezká holka…,“ poznamenal při tom. „Kdyby neměla ty brejle a pěkně by se nechala ostříhat, bude to kočka. Jak se jmenuje, Naďo?“</p>
<p>„Jmenuje se Jdi do háje!“ odvětila pohoršeně Naďa.</p>
<p>„Zavulone, tý dívence je tak čtrnáct,“ poznamenala Světlana.</p>
<p>„Tak si na mě stěžuj u Astachova,“ zasmál se Zavulon. „Pro mě je čtrnáct jako devět set čtyři…, je to fuk. Ale neboj, neboj, nehodlám tu dívenku školou povinnou obluzovat. Takovejch můžu mít…“</p>
<p>Když se nad tím člověk zamyslí zcela vážně, Zavulona rozhodně nemohla zničehonic opanovat sexuální touha a už vůbec ne tak, že by se jal nahlas posuzovat sex-appeal Nadiny spolužačky.</p>
<p>To znamená, že to jen hraje. Buď někoho provokuje, nebo se snaží od něčeho odpoutat naši pozornost. Ale kdoví, co z toho.</p>
<p>„Prosím,“ mávl Zavulon rukou a otevřel portál. Byl parádní. Otevíral se okamžitě po Zavulonově mávnutí a vyhlížel jako temně stříbřité zrcadlo, v jehož hloubi se třpytily hvězdy.</p>
<p>„Tahle vášeň pro laciný efekty tě jednou zahubí,“ zamumlal Geser a jako první vstoupil do portálu.</p>
<p>„Jaký laciný!“ povzdechl si Zavulon a rukou nám pokynul, abychom šli dále. „Kéž by…“</p>
<p>Chytil jsem dcerku za ruku a vstoupil do temného zrcadla.</p>
<p>* * *</p>
<p>Dřív se štáb Denní hlídky nacházel na Tverské, kousek od Kremlu. „Přiživovali se tam negativní energií,“ dělali jsme si z nich legrácky u nás na Hlídce.</p>
<p>Nemyslím si, že by teď bylo v centru Moskvy negativní energie míň, ale Temní se před pár lety přestěhovali do Moskva-City, kde si koupili tři patra v jednom z kancelářských mrakodrapů. Pochopitelně jsem ani v jednom, ani v druhém štábu Temných nebyl.</p>
<p>A řekl bych, že ve fyzickém těle tam nebyl ani Geser.</p>
<p>V každém případě Geser poté, co jsme se ocitli v samém srdci moskevských Temných, jen stál a s dosti rozpačitým výrazem se rozhlížel.</p>
<p>Moskevská Denní hlídka se nacházela v obrovité světlé místnosti, která byla přehrazená nízkými, tak po prsa sahajícími přepážkami. A v tomhle labyrintu kamrlíků seděli za pracovními stoly mladí čarodějové a staré vědmy, zachmuření upíři i přihlouplí vlkodlaci, bojoví mágové a léčitelky.</p>
<p>„Teda, Zavulone,“ řekl Geser, „ty jdeš s dobou. Jestli dokonce ne o krok napřed.“</p>
<p>„Člověk se nemůže v jedenadvacátým století chovat jako v patnáctým,“ řekl Zavulon, který přišel hned za námi. „Nebo dvacátým. Jestli chceš, seznámím tě s majitelem budovy…“</p>
<p>Nikdo z Temných si nás nevšímal, nejspíš byli o naší návštěvě zpraveni předem. Přesněji řečeno, po očku nás samozřejmě pozorovali. Ti drzejší se snažili pokradmu si nás prohlídnout v šeru. Celkově ale v místnosti vládla čilá pracovní atmosféra, typická pro jakékoliv nakladatelství, jen trochu připomínající společnost na výkup rohů a kopyt z Petrovova Zlatého telete.</p>
<p>„Mně naše budova plně vyhovuje,“ řekl Geser.</p>
<p>„Jistě, máte výtečný podzemní žalář, sklady, archiv… přesně jak to maj Světlý mít,“ zamumlal Zavulon. Pořád byl v podivně exaltovaném stavu. „Následujte mě prosím do jednacího sálu. Jak vidíte, náš štáb funguje na principu open space. Pěkně to stmeluje kolektiv a podporuje to zdravou rivalitu na pracovišti. Ale my si teď potřebujem promluvit soukromě…“</p>
<p>* * *</p>
<p>Jistě že jsem nečekal, že na štábu Denní hlídky vaří lektvary v lidských lebkách a porcují panny na stolech z černého mramoru. U nás taky lidi nechodí s pokojnými tvářemi a nediskutují přeslazeně na hluboce morální témata. Ale až takhle podnikatelský styl? Co to přelítlo Zavulonovi přes nos?</p>
<p>Jednací síň byla krásná a jakž takž mě smiřovala se současným minimalistickým interiérem ústředí Temných. Strohou místnost tvořily stěny z černošedého tropického dřeva a obrovské okno, jež nabízelo výhled na řeku Moskvu. Nyní bylo zataženo těžkými závěsy z purpurového sametu. Stůl byl starý, přinejmenším stoletý, potažený časem vybledlým zeleným plátnem. A i židle tu byly starožitné.</p>
<p>„Tos sebral z Kremlu,“ poznamenal Geser a usedl bez ptaní do čela stolu.</p>
<p>„Jistě,“ přitakal Zavulon, když si sedal naproti.</p>
<p>Naše rodina se tak nějak přirozeně ocitla mezi nimi. Já jsem si sedl blíž k Zavulonovi, Světlana ke Geserovi. Naďa zůstala mezi námi.</p>
<p>„Tak povídej, Antone,“ požádal mě Geser.</p>
<p>Vzdychl jsem si:</p>
<p>„Můžu se spolehnout, že budete odpovídat upřímně? Oba…?“</p>
<p>„No jistě,“ nemeškal s odpovědí Zavulon. „Můžeš. Všechno, co vím o tom, co se dělo, ti povím.“</p>
<p>Geser se zachmuřil, ale přikývl.</p>
<p>„Naďa mi u snídaně řekla, že její ochranka je tříčlenná. Po jednom z obou Hlídek a jeden Inkvizitor, přičemž toho jsme si my se Světou nikdy nevšimli,“ řekl jsem. „Ale když Světlana vedla Naďu do školy, všimla si dvou Temných a jednoho Světlého.“</p>
<p>„Takže ty sis myslel, že je to ta upírka,“ řekl Geser.</p>
<p>„Přesně to nás napadlo,“ přikývla Světa. „A vlastně… přinejmenším v tomhle jsme měli pravdu.“</p>
<p>„Dál už je to jednoduchý,“ pokračoval jsem. „Letěli jsme do školy…“</p>
<p>„Proč jste si neotevřeli portál?“ zeptal se Zavulon.</p>
<p>„V prostorách školy jsou portály blokovaný,“ pravil stále zakaboněný Geser. „Ven to jde, ale dovnitř ne. Když jsme se tam přemisťovali my, sejmul jsem ochranu.“</p>
<p>„A proč jste neběželi šerem?“ pokračoval v dotazování Zavulon. „Ušetřili byste čas.“</p>
<p>„Ani do šera se tam vlízt nedá,“ řekl jsem. „Dostali bysme se nejdál ke školnímu plotu. To by bylo asi jako zapnout houkačku při příjezdu.“</p>
<p>„Jasně, to bylo rozumný,“ přitakal Zavulon.</p>
<p>„Na dvoře ležel zavražděnej Inkvizitor. Mysleli jsme si, že to ta upírka…“</p>
<p>„To bych chtěl vidět, jak by upír způsobil takovýhle zranění…,“ mumlal si Geser. Naštěstí to ale nebyla otázka. Nejspíš se rozhodl, že naši hloupost připíše na vrub rodičovskému strachu o dítě.</p>
<p>„Vřítili jsme se do školy, uviděli raněnýho chlapíka z ochranky a spící děti… a hnali se nahoru.“</p>
<p>„Dál už nemusíte, to už jsme viděli,“ řekl vlídně Zavulon.</p>
<p>To jsou mi ale mizerové! Celý náš zoufalý boj se odehrával před jejich očima.</p>
<p>„Naďo, co si vybavuješ ty?“ zeptal se Geser.</p>
<p>Naďa si vzdychla.</p>
<p>„Skoro nic. Byla hodina. Pak… jsem na dvoře zachytila výron Síly. Fakt silný. Takže jsem se rozhodla, že se přikryju <emphasis>polem nezájmu</emphasis> a půjdu se podívat…, no co, mami? Byla to mimořádná situace…“</p>
<p>„Pokračuj,“ pobídl ji Geser.</p>
<p>„Ale v tu chvíli šerem proběhla…,“ Naďa se na okamžik zamyslela. „Vlna. Něco se přibližovalo. Neviděla jsem to, ale cítila jsem nebezpečí. Vytvořila jsem ochranné pole a hned jsem se vrhla k oknu. Napadlo mě, že nejlepší bude vyskočit a slevitovat dolů… To je všechno. Pak mě táta probudil a křičel, že máma potřebuje pomoct.“</p>
<p>„Přímo se koupeme v informacích! Musím říct…,“ zaradoval se Zavulon. „Nenamítáte nic proti kávě? Doutníček? Nebo koňak?“</p>
<p>Na několik vteřin se rozhostilo ticho. Pak se Geser optal:</p>
<p>„Zavulone, nezobl sis náhodou předtím, než jsem tě přizval, nějaký látky na rozšiřování vědomí?“</p>
<p>„Cože prosím?!“ pohoršil se Zavulon.</p>
<p>„Nepil jsi třeba whisky na degustaci v Londýně, neslupnul pár pilulek na večírku v Thajsku nebo nešňupal kokain v Las Vegas?“</p>
<p>„Papíroval jsem,“ podotkl dotčeně Temný. „Halda byrokratickýho úřadování. Prostě mě velmi těší, že jsem se mohl z těch nudnejch lejster vytrhnout… Promiň, Gesere, ale tohle mě uráží!“</p>
<p>Šéfové Noční a Denní hlídky se navzájem provrtávali pohledy. Ani jeden z nich nedoříkával věci až do konce. Oba chytračili. Oba ze sebe dělali pitomce, jen každý po svém. Ostatně jako vždycky.</p>
<p>„A teď by mě zajímalo, co na to řeknete vy dva,“ pokračoval jsem já. „A jestli budu mít pocit, že neříkáte všechno, beru ženu, dceru a mizíme odsud.“</p>
<p>„Kam?“ zajímalo Zavulona.</p>
<p>Široce jsem se na něj zazubil.</p>
<p>„Tam, kde nás nikdo nenajde,“ řekla chladně Světlana. „Už toho bylo dost, Velcí. Už dlouho si s náma hrajete na schovku… oba. Takže buď budete hrát s otevřenýma kartama, nebo si budem svoje problémy řešit sami.“</p>
<p>„Co se stalo s ochrankou?“ zeptal jsem se. „Co je zač ta upírka a proč nám pomohla? Proč jste se vy, Velcí a moudří, báli objevit?“</p>
<p>Geser a Zavulon po sobě pokukovali.</p>
<p>„Začni ty,“ řekl Geser. „Pro tebe bude snazší říkat pravdu.“</p>
<p>Zavulon přikývl. Na okamžik se pohledem zastavil u Nadi, jako by váhal, jestli má mluvit před ní. Ale pryč ji neposlal.</p>
<p>„Ocitli jsme se v krizi, Antone. Je to rozhodně nejvážnější krize za poslední dvě…, no vlastně nejvážnější, co pamatuju, a to pamatuju hodně.“</p>
<p>„Vážnější než Tygr?“ zeptal jsem se pochybovačně.</p>
<p>„Před hodinou prorokovali všichni Nejvyšší věštci a proroci jedno a totéž proroctví,“ pravil Zavulon.</p>
<p>„Čí věštci a proroci?“ příkře jsem se zeptal. „Vaši? Temný?“</p>
<p>„Temný. Světlý. Copak je v tom rozdíl?“ usmál se Zavulon ironicky.</p>
<p>„Právě ve chvíli, kdy jsem požádal o pomoc…,“ došlo mi.</p>
<p>„Ne, ne. Krapet dřív. Bylo to přesně v okamžiku, kdy se kolem školy, kam chodí <emphasis>Absolutní</emphasis>, strhl ten boj.“</p>
<p>„Aha,“ přikývl jsem. Takže ve chvíli, kdy jsem volal o pomoc, už se Světlí snažili popasovat s proroctvím. A Temní taky. A operativní štáby už pracovaly, zatímco Geser a Zavulon probírali situaci v soukromí… Ačkoli to ne, Geser se přece ptal Zavulona, kde byl… „Na jaký území se vztahuje to proroctví? Na Moskvu? Nebo na celou oblast?“ V tu chvíli mě zachvátilo nemilé tušení. „Celý Rusko?“</p>
<p>„Špatně jsi poslouchal,“ vstoupil do rozhovoru Geser. „A už jsem ti to říkal několikrát, zapomeň na pozemskej zeměpis.“</p>
<p>„Na všechny Jiný, Antone,“ pravil Zavulon. „Všichni Jiný proroci a všichni Nejvyšší Jiný věštci. Všichni na celým světě. Naštěstí jich není až tak moc.“</p>
<p>Olízl jsem si oschlé rty. Vlohy k předpovídání máme všichni. V nejsurovější podobě je to v podstatě takové „čtení pravděpodobnosti“. I třeba slaboučký Jiný (někdy i neiniciovaný) ví, že někde bude zácpa nebo že tím či oním letadlem není radno letět.</p>
<p>V případě Nejvyšších Jiných, tedy včetně mě, je možné se vědomě podívat na pravděpodobnost vývoje té či oné události. Jen je potřeba správně odhadnout, jaké události pravděpodobně nastanou…</p>
<p>Věštci vidí budoucnost stále. I nevědomě. Jejich svět, to je takový mísící se guláš tvořený pravděpodobností lidských dějin. A v téhle šlichtě bojuje Ukrajina s Ruskem o Krym, prezident Obama přijímá islám, papež prožívá svůj comming-out, v Holandsku povolují pro léčebné účely kanibalismus. A pro věštce jsou reálné i daleko nepravděpodobnější události.</p>
<p>Jediné, co věštci nevidí, jsou osudy Jiných. My všichni, co vcházíme do šera, jsme pro ně skryti. Naše životy a činy se nečtou tak snadno.</p>
<p>Nás vidí proroci.</p>
<p>Protože ti vidí naprosto všechno. Naštěstí ne vždycky a zpravidla ne cíleně. Není možné požádat proroka, aby se na „to či ono“ podíval – on sám (respektive šero samo) rozhodne, co prorok uvidí a jak to sdělí světu.</p>
<p>„Co bylo prorokováno?“ zeptal jsem se, a dokonce jsem se ani nezarazil nad tou staromódně knižní frází, co ze mě vypadla. Tady se hodila.</p>
<p>„Nebylo prolito zbytečně, nebylo spáleno nadarmo. Nadešel první čas. Dva povstanou v těle a otevřou dveře.“ Zavulon se najednou zarazil. Zadíval se na mě a v jeho pohledu, v pohledu toho odvěkého, nelítostného a nerozlučného nepřítele jsem zřetelně zachytil… no, dobře, lítost to nebyla. Soucit. Ale takový univerzální, i k sobě samému. Takhle by se mohly dívat první housle na druhý trombón na palubě potápějícího se Titanicu.</p>
<p>„Tři oběti, napočtvrté,“ řekl suše Geser a díval se na nás.</p>
<p>„Pět dní zůstane pro Jiné,“ pokračoval Zavulon.</p>
<p>Vnímal jsem, jak Světlana objala naši dceru a přitiskla ji k sobě. Já jsem se ani nehnul.</p>
<p>V posledních letech jsem nějak přestal mít rád okázalá gesta. I pompézní slova. A proroctví byla vždycky zbytečně pompézní.</p>
<p>„Šest dní zůstane pro lidi,“ řekl Geser.</p>
<p>„Těm, co se postaví do cesty, nezůstane nic,“ doplnil Zavulon.</p>
<p>A najednou se zazubil v zářivém úsměvu.</p>
<p>„Šestá hlídka je mrtvá,“ pokračoval Geser. „Pátá síla zmizela. Čtvrtá nestihla.“</p>
<p>„Třetí síla nevěří, druhá síla se bojí, první síla je unavená,“ dopověděl proroctví Zavulon.</p>
<p>Na pár vteřin zavládlo naprosté ticho.</p>
<p>Pak se Naďa zeptala:</p>
<p>„Vy jste si to cvičili?“</p>
<p>„Co?“ zeptal se Geser, jako by neslyšel.</p>
<p>„Tak vám to pěkně odsejpalo. Jeden domluvil, další začal.“</p>
<p>„Je to proroctví, holčičko,“ řekl Geser. „Proroctví, který pronesli všichni proroci na Zemi. Předpokládám, že vám hrozí smrt. Tobě, tvému otci i mamince. Vy jste ti tři, za kterýma přišli dva.“</p>
<p>„To jsem pochopila,“ řekla Naďa. „Je tam všechno celkem jasný… na to, že je to proroctví. Naši rodinu hodlají zabít. Za pět dní zemřou Jiný. A další den všichni lidi. To počítaj od vyslovení proroctví, nebo od naší smrti?“</p>
<p>„Zatím si nejsme přesně jistý,“ odpověděl Zavulon omluvným tónem. „Je klidně možný, že odpočet už neplatí, že byl přerušen, když jsi vyvázla. Proroctví v sobě záměrně maj jistou dávku neurčitosti…“</p>
<p>„A proto jste, když jsme vás prosili o pomoc, dorazili jenom pozorovat,“ řekla Světlana ledovým hlasem. „Pozoruhodný. Gesere, ty přece víš, co si o tobě myslím, že?“</p>
<p>Geser se v pohodlné široké židli zavrtěl. Vypadalo to, že by se zároveň rád omluvil i něco nepěkného odsekl.</p>
<p>„Světo, nech toho,“ požádal jsem ji. „Dobře. Gesere, Zavulone, vyslechli jsme vás. Uznávám, že vaše opatrnost byla namístě. Nakolik jsem pochopil, máme umřít všichni. Teď bych ale chtěl vědět, co jste pochopili vy, když jste sledovali celý to dění, jakou pomoc nám můžete nabídnout a jestli jsou k tomuhle tématu v archivech Hlídek nebo Inkvizice aspoň nějaký materiály?“</p>
<p>Geser se podíval na Zavulona. Ten zase na Gesera.</p>
<p>„Kruci…,“ zaláteřil zničehonic Zavulon, což pro něj bylo navýsost netypické. „Že tys ho na to připravil, neříkej, že ne…“</p>
<p>„Ani trochu,“ řekl Geser.</p>
<p>Zavulon strčil ruku pod desku stolu, a když ji vytáhl, nebyla už prázdná. V dlani držel starou, ztmavlou a začouzenou dýmku, vytesanou buď z kamene, nebo vyřezanou ze dřeva, jež už lety zkamenělo.</p>
<p>„Tak dělej, Temnej,“ řekl Geser.</p>
<p>Zavulon mu mlčky podal dýmku.</p>
<p>„Ještě mi řekni, že ji kouřil Merlin,“ zasmál se Geser a zjevně si užíval svůj triumf. „Uvědomuješ si, že tenkrát ještě nebyl v Evropě tabák, že jo?“</p>
<p>„Nebudeš se jí chtít ani dotknout, když ti řeknu, že ji opravdu kouřil on,“ zabručel Zavulon.</p>
<p>Geser se zasmál a schoval si dýmku do kapsy u saka.</p>
<p>„Takže to všechno byla lež?“ zeptala se Světlana napjatě.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Geser. „Ryzí pravda. Ale stejně jsem se vsadil, že ani Anton, ani vy s Naďou nezačnete panikařit. Merlinova dýmka je výhra, která za to stojí. I kdybych ji měl mít jen pět dní.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola čtvrtá</strong></p>
<p>Nejhorší ze všeho bylo, že ani Geser, ani Zavulon na oněch zrádcích z řad Jiných nic neobvyklého neshledali.</p>
<p>Byli to prostě oni, Světlý mág Denis a Temný mág Alexej. Aury měli pořád stejný. A přinejmenším při pohledu zvenčí se dokonce ani jejich kategorie nezměnila. Denis byl pořád třetí, Alexej čtvrté. Přitom ale disponovali takovou energií, že Nejvyšší se boji raději vyhnuli.</p>
<p>„Označil bych je za Nejvyšší,“ řekl Geser. „Ne podle aury, ale co se síly zaklínadel týče určitě.“</p>
<p>„A samotný ty zaklínadla jsou absolutně nevšední,“ dodal Zavulon. „Nikdy jsem se s ničím podobným nesetkal.“</p>
<p>„Možná se maskujou?“ napadlo Světlanu.</p>
<p>Geser se na ni podíval tíživým a nespokojeným pohledem.</p>
<p>„Možné to je, jen si, Světo, uvědom…, že ty se přede mnou maskovat nemůžeš. A já před tebou taky ne. Zatímco Naděnka, ta může. Zamaskovat se může jen silnější Jinej.“</p>
<p>„Takže oni jsou taky nulový?“ přeptala se Naďa. „Jako já?“</p>
<p>„A cos cítila ty sama?“ zeptal se Geser.</p>
<p>„Vůbec jsem nepochopila, co jsou zač,“ přiznala Naďa. „Prostě se přibližovala Síla… a mě zachvátil pocit nebezpečí. Bylo to něco jako tsunami.“</p>
<p>„Podobně jako v případě Tygra?“ zeptal se najednou Zavulon.</p>
<p>Naďa energicky zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Ne! Tygr v podstatě vůbec vidět nebyl. Jen… takový zčeření šera…,“ jemně pohnula prsty. „Když se člověk zadívá fakt pozorně.“</p>
<p>S tímhle popisováním nepopsatelného je kříž. Nadě byly tři roky, když mě dostala slovy: „Druhá vrstva šera je slaná.“</p>
<p>„To znamená, že to není šero,“ řekl Zavulon. „Teda nejspíš.“</p>
<p>„Chce nás zabít neznámo kdo a neznámo proč,“ řekl jsem. „Paráda. A největší ruský mágové to nedokážou pochopit. A co ten upír?“</p>
<p>„Upírka,“ upřesnil Geser. „Ach jo, Antone. Byla to Nejvyšší upírka ve fázi útoku. Snažit se ji zahlédnout je jako pokoušet se spočítat, kolikrát mávne křídly kolibřík, který se vznáší nad poupětem.“</p>
<p>Zavulon se s údivem otočil na Gesera. Vytáhl z kapsy saka doutník (už zapálený), potáhl a pak poznamenal:</p>
<p>„Nepříteli můj. Dnešek je vážně pozoruhodný den. Nikdy tě nenapadlo, že bys psal verše?“</p>
<p>„O čem to mluvíš?“ ohradil se Geser. „Kolibříčci mávnou křídly až stokrát za sekundu, což naprosto přesahuje fyziologický možnosti lidskýho zraku. Útočící upír se pohybuje rychlostí stopadesát až stoosmdesát kilometrů za hodinu, což ho na krátký vzdálenosti činí prakticky nezahlédnutelným. Mám pocit, že jsem situaci popsal velmi přesně a adekvátně.“</p>
<p>„Chápu,“ řekl Zavulon. „Nechme to bejt. Jen se mi něco zdálo… Jo, Antone, tvůj šéf má pravdu. Byla to Nejvyšší upírka, prostě nebylo reálný si ji prohlídnout.“</p>
<p>„Důkazy pro to sice nemáme, ale budeme-li se řídit Occamovou břitvou, je jasný, že to bude pořád ta samá,“ dodal Geser.</p>
<p>„Jaká <emphasis>ta samá</emphasis>?“ zajímalo Zavulona.</p>
<p>„To není důležitý,“ mávl rukou Geser. „Měli jsme v posledních dnech sérii… případů. Anton se tím zrovna zabejval.“</p>
<p>„Sérii případů s upírem?“ Zavulon povytáhl obočí. „A to jste neprotestovali? To je mi trochu podezřelý…“</p>
<p>„To není důležitý, to vůbec není důležitý,“ zopakoval Geser tak nepřesvědčivě, že by mu nevěřilo ani malé dítě. „Upírka se evidentně rozhodla chránit Antona, aby ho přiměla ke shovívavosti… Rozhodně tě budu informovat…“ Zavulon si odfrkl. Naprosto jsem nepochyboval, že teď se celá Denní hlídka vrhne do pátrání po upírce. A o to nejspíš Geserovi šlo.</p>
<p>„Takže všichni proroci na světě se domluvili a předpovídají konec světa,“ řekl jsem. „Konec Světla a Tmy. Moji rodinu napadli dva šílenci, jeden Temnej a druhej Světlej, který disponujou takovýma silama, že se dva Nejvyšší mágové Ruska rozhodli radši jen přihlížet a nezasahovat. Takže tyhle vyšinutý zrádce nakonec zapudila Nejvyšší upírka, jejímž případem se zabejvám… Nádhera. Co mi poradíte, Velcí?“</p>
<p>„Antone, ty se mi nelíbíš ani za mák,“ odvětil upřímně Zavulon. „Ale tvoje dcera je důležitá. Je mrzutý, že je Světlá, ale prostě už je to tak, ať si je Světlá. Proto jsem taky ochoten chránit tebe a tvou rodinu. A znovu, jsem přesvědčen, že vaše životy jsou nějakým způsobem spjatý s životy všech Jiných…, a když se to tak vezme, tak i všech lidí. Takže… nabízím vám ochranu i útočiště pod střechou Denní hlídky.“</p>
<p>„Hmm.“</p>
<p>„Zavulone, milý, věř mi, že bezpečí svých spolupracovníků si dokážu zajistit sám,“ řekl Geser. „Ačkoli samozřejmě tvoje upíry rád přivítám… v první linii obrany. Zdá se, že naši zešílevší kolegové se upírům bránit nedokážou. Situace je to zvláštní, ale zase zajímavá! Takže do práce!“</p>
<p>Podíval jsem se na Světlanu. Ta sotva znatelně kývla. Vzal jsem Naďu za ruku a dvakrát jí stiskl malíček.</p>
<p>„Dobře, tati,“ odvětila dcerka.</p>
<p>Kolem nás se objevily modré popraskávající skvrny světla. Tam, kde pronikly dřevem, se stůl rozpadl na kusy. Pod našima nohama začala doutnat vzorovaná parketová podlaha z karelské břízy. Po stropě se rozběhly praskliny.</p>
<p>„Přestaň!“ vyštěkl Zavulon a vyskočil.</p>
<p>„Písek a kyvadlo, tati,“ řekla náhle Naďa.</p>
<p>Chvilenku jsem se na ni díval. Pak jsem se usnesl, že chápu. A odpověděl:</p>
<p>„Ráno vychází modrý měsíc.“</p>
<p>Geser svraštil obočí. Dál poklidně seděl a díval se na nás, ale posledním větám zjevně nerozuměl a zpozorněl.</p>
<p>Před námi se otevřel modrý otvor portálu. Stoupli jsme si, já jsem odstrčil nohou stůl, který vrazil do zdi z modrého světla a rozletěl se na třísky.</p>
<p>„Omlouvám se, Velcí,“ řekl jsem. „Ale vzhledem k závažnosti okolností jsem nucen vzít bezpečnost svý rodiny do vlastních rukou.“</p>
<p>Světlana vstoupila do portálu jako první, stále svírajíc dcerčinu ruku. Za ní následovala Naďa a pak jsem šel já, přičemž jsem pevně tiskl dívčinu dlaň. Pokud bych ji jen na zlomek vteřiny pustil, portál by ze mě udělal fašírku.</p>
<p>„Říkal jsem ti to, Temný,“ zaslechl jsem ještě šéfův hlas. „Merlinův váček, buď tak laskav.“</p>
<p>Bohužel už jsem vstoupil do portálu a ten se za mými zády zavřel, takže jsem nezaslechl, co na to Geserovi Zavulon řekl.</p>
<p>* * *</p>
<p>Kolem byla tma. Zvedl jsem volnou ruku a zamával jí ve vzduchu. Nic. Tak jsem si rozsvítil na konečcích prstů <emphasis>sv</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>lko</emphasis>, snad nejjednodušší zaklínadlo ze všech.</p>
<p>Rovnoměrné bílé světlo zalilo prostornou místnost. Pohybový senzor na zdi zřejmě přestal fungovat. Přece jen jsem tu nebyl dva roky. Popošel jsem ke zdi a klapl vypínačem. Elektrika fungovala – pod vysokým stropem se rozsvítil lustr. Škaredý starý lustr z ohýbaných mosazných trubek a matného bílého skla. Vyrobený nejspíš někdy kolem půlky dvacátého století.</p>
<p>„Jakej modrej měsíc, tati?“ zeptala se Naďa.</p>
<p>„A jakej písek a kyvadlo?“</p>
<p>„No… říkala jsem si, že když plácnu nějakou volovinu,“ řekla Naďa, „Velcí se budou snažit najít v ní skrytej význam. A je tak menší šance, že zvládnou sledovat portál.“</p>
<p>„Došlo mi to. A chtěl jsem tě podpořit.“</p>
<p>Světlana v tu chvíli už obcházela místnost. Nic zvlášť zajímavého v ní nebylo. Nábytek starý, jugoslávská sedačka z doby, kdy ještě Jugoslávie byla velká země, a ne hrstka znepřátelených území. Dvě kanape. Okno bylo zatažené těžkými závěsy plnými prachu. Světlana závěs rozhrnula a za ním se objevila cihlová stěna. Jedinou věcí ze současnosti tu byla plochá televize, ostatně ta nejobyčejnější, docela levná.</p>
<p>„V jakým jsme městě?“ zeptala se Světlana.</p>
<p>„Už jsem ti to přece říkal. V Pitěru.“</p>
<p>„Jasně,“ přikývla Světlana. „Vůbec necítím auru kolem.“</p>
<p>„Snažili jsme se,“ potěšilo to Naďu.</p>
<p>Tenhle byt v centru Sankt Petěrburgu jsem koupil před třemi lety a pak jsem ho dlouho a potají maskoval. Byt mě zaujal proto, že byl ve starém domě z devatenáctého století, který byl mockrát přeprojektován a přestavován; velké „panské“ byty rozdělili na komunální byty a samostatné garsonky. A někdy v padesátých letech takhle vznikl i tenhle podivný byteček se zazděným oknem (tak jako tak vedlo do tmavého úzkého dvora, připomínajícího studnu) a malinečkou koupelničkou (s litinovou sedací vanou a na ni přitisknutým záchodem). Kuchyň jako taková tu nebyla, jenom něco jako veliká skříň, v níž stál elektrický vařič a subtilní stoleček.</p>
<p>Dřív tu bydlela stařičká dáma, která pocházela z bohaté kupecké rodiny. Její předci vlastnili buď celý dům, nebo jim patřilo alespoň pár pater. Tahle dáma přežila revoluci, občanskou válku, blokádu Leningradu, učila francouzštinu a překládala z ní knížky, život prožila osamoceně jako stará panna a dětem kolem rozdávala sladkosti a hračky. Život v maličkém pokojíku bez okna a kuchyně ji nikterak netrápil.</p>
<p>Ale pak v šedesátých letech, už před penzí, se jí povedlo vyběhat si povolení a odjela do Paříže, kde prožila ještě čtvrt století a stihla se dvakrát provdat za Francouze a následně se s nimi patřičně skandálně rozvést. Svůj podivný byt nechala přepsat na nějakého vzdáleného příbuzného. Venkoncem zajímavý osud, nad tím se dá jen rozhodit rukama – proč koneckonců ne.</p>
<p>Příbuzný zkoušel v bytě bydlet, trochu moderněji ho zařídil, rozebral cihly, a obnovil tak okno na temný dvorek. Ale nevydržel to víc než půl roku a okno zase zazdil. A za dalšího půl roku se dal na pití. Nakonec vyměnil tenhle byt, ve kterém se zřejmě dokázala cítit příjemně jen ona dáma, za byt na předměstí.</p>
<p>Nový majitel se rozumně v bytě ani bydlet nepokusil a místo toho, když už se mu povedlo se v tomhle drahém a krásném domě zachytit drápkem, se snažil odkoupit okolní pokoje a vytvořit z nich jeden byt. Jenže se mu to nepovedlo. Byt tak využívali k tajným schůzkám, jako zástavu, jako dárek pro novomanžele nebo do něj ukládali všelijaké harampádí. A možná se v něm dělo i něco temnějšího, nevím, neprověřoval jsem to.</p>
<p>Pak jsem ho koupil já, přes prostředníka. Měsíc jsem vymazával ze světa všechny stopy tohohle bytu. Samozřejmě se pořád vyskytoval v městských dokumentech a já jsem dál platil za elektřinu a vodu (respektive peníze samy odcházely z anonymního účtu). A mezi dveřmi vedoucími ze schodiště byly i jedny staré, dřevěné, ústící do podivného bytu. Ale několikavrstvé závěsy ochranných a maskovacích zaklínadel skrývaly byt přede všemi lidmi i Jinými.</p>
<p>Ani Světlana tady ještě nebyla. Ne že by můj nápad neschvalovala, to ne – naprosto chráněné místo, o kterém neví ani Geser… Každá žena má v sobě ještě pravěkou potřebu mít bezpečné doupě. Ale pořízení takového útočiště nechala plně na mně coby organizátorovi a na Nadě coby nekonečnému zdroji Síly.</p>
<p>„Telefon funguje,“ řekl jsem, když jsem zvedal sluchátko staré pevné linky. Vlezl jsem do maličké pseudokoupelny. „Voda…, voda teče… jen ji musíme nechat odtéct,“ přiznal jsem, když jsem se tak díval na tu rezavou tekutinu, řinoucí se z kohoutku.</p>
<p>„Televize,“ upozornila hrdě Naďa. „To já jsem tátu donutila, aby ji sem dal. Byl tu starej horizont. Tákovejhle!“ roztáhla ruce. „Sice fungoval, ale nebyl ani barevnej!“</p>
<p>„A záchod taky bude třeba spláchnout několikrát,“ řekl jsem. „Nalil jsem tam jako hydroizolaci olej. A ve sprše taky. Ve skříňce v kuchyňce je jídlo, nějaký konzervy, suchary, polívky ve skle, cukr, čaj a kafe.“</p>
<p>„Nelíbí se mi, kam míříš,“ řekla Světlana.</p>
<p>„Taky je tam láhev koňaku a několik flašek vína,“ oznámil jsem.</p>
<p>„Stejně se mi to nelíbí.“</p>
<p>„Světo, ať se stalo s tou ochrankou cokoli, šli hlavně po Nadě,“ řekl jsem. „O tomhle místě nikdo neví a je maximálně chráněný. Řekl bych, že je to tu bezpečnější než na štábech obou Hlídek.“</p>
<p>„Co je na tom disku, tati?“ zeptala se Naďa a zvedla přenosný disk z televizního stolku.</p>
<p>„Filmy. To, co jsi měla ráda před třemi lety. Animáky a pohádky.“</p>
<p>„Tati!“ protáhla rozhořčeně Naďa.</p>
<p>„Promiň, nenapadlo mě tu videotéku obnovit,“ řekl jsem. „Jinak bych ti tam hodil anime a sci-fi.“</p>
<p>Naďa se nafoukla.</p>
<p>„Souhlasím s tebou, že Naďa by měla zůstat tady,“ řekla Světlana zamyšleně. „Ale proč bych já…“</p>
<p>„Aby naše dcera neudělala nějakou hloupost,“ vysvětlil jsem. „Promiň, Naďo. Ale nechtěl bych, abys kvůli špatný předtuše nebo prostě z dlouhý chvíle odsud někam vyrazila a narazila na ty dva… Zůstaňte tady, holky. Za den dva za váma přijdu. Ale zatím tu zůstaňte schovaný.“</p>
<p>Světlana přikývla. Nerada, popuzeně, ale jinak s mou logickou úvahou souhlasila.</p>
<p>„Co budeš dělat ty?“</p>
<p>„To, co vždycky,“ řekl jsem. „Hledat hajzly a chránit dobrý lidi.“</p>
<p>„Potřebuješ proroka,“ řekla Naďa.</p>
<p>„Jo, dcerko. O jednom bych věděl.“</p>
<p>Naďa přikývla.</p>
<p>„Ještě víc potřebuješ bojovou podporu,“ řekla Světlana. „Promiň, ale… sám to nezvládneš.“</p>
<p>„Nebojte, mám nápady i pro tenhle případ,“ řekl jsem.</p>
<p>„Spojení?“ zeptala se Světlana.</p>
<p>„Ne,“ řekl jsem. „Všechno se dá vystopovat. Podívám se za váma zítra. Uděláš mi kafe, dobře?“</p>
<p>Světlana přikývla. Pak mě prudce objala. Naďa si odfrkla, otočila se a prohlížela si disk, jako by mohla pouhým pohledem přečíst, co na něm je.</p>
<p>I když… třeba opravdu může.</p>
<p>* * *</p>
<p>Portál, který mi na mou prosbu Naďa otevřela, mě dovedl zpátky do místnosti, kde se odehrávala schůzka.</p>
<p>Tam se nic nezměnilo, jen stůl, co se tak pitomě připletl a rozpadl, odstranili.</p>
<p>Zavulon seděl, převaloval v ústech doutník, a Geser pečlivě pěchoval Merlinovu dýmku tím, co bylo obsahem Merlinova váčku.</p>
<p>„Á, už se vrátil,“ pravil Geser, aniž by se na mě podíval. „No co, soudit tě nemůžu. Dřív nebo pozdějc každej z nás pochopí, že tajný útočiště je užitečná věc.“</p>
<p>„O to, jestli se vrátím, jste se nevsadili?“ zajímalo mě.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Zavulon. „Byl jsem si jist, že se vrátíš. Jen jsem netušil, že máš dost rozumu na to, abys schoval rodinu.“</p>
<p>Na jeho poměry to byl skutečně kompliment.</p>
<p>„Tak co tam máte dál?“ řekl jsem, když jsem si sedal.</p>
<p>„Už nic,“ odpověděl Geser.</p>
<p>„Jak nic? Co se stalo s našima chlapcema? A co s upírkou?“</p>
<p>„Všichni analytici už na tom pracujou,“ odvětil Geser. „Ale zatím nevíme nic víc než ty. Můžeš se k nim přidat, nebo můžeš pracovat sám. Můžu ti dát k dispozici pár lidí.“</p>
<p>„I já jsem připraven pomoct,“ přidal se i Zavulon. „K mým analytikům se můžeš přidat taky.“ Vypadalo to, že to myslí vážně.</p>
<p>„Gesere, žádám tě o povolení, abych na případu mohl pracovat samostatně a mohl si přibrat kterýhokoli ze spolupracovníků Noční hlídky, používat archivy i tajný archiv a aby se vědci přednostně zabývali mýma požadavkama.“</p>
<p>„Máš ho mít,“ řekl Geser. Natáhl ruku k Zavulonovi a rozevřel dlaň.</p>
<p>„Co?“ zeptal se nechápavě Zavulon. „Budeme přísahat na Tmu a Světlo?“</p>
<p>„Podej mi sirky.“</p>
<p>„Aha,“ Zavulon vylovil ze saka krabičku sirek. „Na, estéte.“</p>
<p>Geser mlčky škrtl sirkou a chvilku ji přidržel, dokud neodhořela hlavička, a pak začal dýmku pečlivě zapalovat.</p>
<p>„Určitě nechceš vědět, co to kouříš?“ zeptal se Zavulon.</p>
<p>„Ne. Stačí mi, že to kouřil Merlin.“</p>
<p>Zavulon pokrčil rameny.</p>
<p>„Temný, mám na tebe prosbu,“ řekl jsem.</p>
<p>„Poslouchám.“</p>
<p>„Potřebuju auto,“ řekl jsem. „Pojedu teď do školy, obhlídnu tam stopy, promluvím s našima, který tam pracujou…“</p>
<p>Zavulon vytáhl klíče a hodil mi je přes stůl.</p>
<p>„Na. A nemusíš ho vracet, už mě přestalo bavit.“</p>
<p>„Dík,“ přikývl jsem. „Pak ještě potřebuju, aby tvoji analytici a archiváři odpovídali na moje dotazy.“</p>
<p>Zavulon se zamyslel.</p>
<p>„Dobrá. Jen na ty, které se týkají právě probíhajících událostí.“</p>
<p>„To je rozumný,“ přitakal jsem. „Za třetí…“</p>
<p>Zavulon se rozesmál:</p>
<p>„Tys vyrostl, Antone. Před patnácti lety bys ode mě nepřijal nic… A teď <emphasis>chci zdraví, peníze a potenci, to zaprvé…</emphasis>“</p>
<p>„Tím za třetí to končí,“ uklidnil jsem ho. Po očku jsem se podíval na Gesera. Z dýmky stoupal nepříjemný, jedovatě páchnoucí dým. Geser ovšem s kamennou tváří kouřil dál. „Auto. Informace… Teda aspoň nějaký informace. Je mi jasné, že něco nepustíš. A za třetí, potřeboval bych si promluvit s nejstarším upírem.“</p>
<p>Zavulon se zakabonil.</p>
<p>„Zajímavý. Bude ti stačit Mistr upírů města Moskvy? Nebo chceš šéfa evropský organizace?“</p>
<p>„Jekatěrina je moc mladá,“ řekl jsem. „Není jí ani dvě stě, ne? Mistr Petr je starší, ale už dávno je mimo, prý ani neopouští rakev. Nepotřebuju nejvyššího upíra, ale pokud možno nejstaršího.“</p>
<p>„Působivé,“ uznal Zavulon. „Jen mezi náma, je moc dobře, že se Petr rozhodl pro půst a většinu doby spí v tý svý hrobce. Všichni tak máme o problém míň… Dobře, Antone. Zhruba tuším, koho potřebuješ i jak ho přesvědčím, aby za tebou přišel. Ale k otevřenosti ho budeš muset přesvědčit sám, s tím ti nepomůžu.“</p>
<p>Přikývl jsem.</p>
<p>„Večer buď doma,“ řekl Zavulon. Zavolám ti, kdyby to nějak nevyšlo. Ale řekl bych, že to všechno klapne a budeš mít návštěvu.“</p>
<p>„Riskuješ,“ pronesl Geser s pohledem upřeným na mě.</p>
<p>„Když dovolíte, šéfe, tak to risknu,“ řekl jsem a už jsem se zvedal. „Volejte, pište, posílejte telegramy. A nezapomeňte na balíčky.“</p>
<p>„Hodně štěstí, Antone,“ dolehl ke mně ve dveřích šéfův hlas. Geser zůstal sedět se Zavulonem; teď teprve nejspíš jejich rozhovor nabere na vážnosti. Pak se Geser rozkašlal: „Fuj, co je to za svinstvo?“</p>
<p>„Já tě varoval,“ odvětil jízlivě Zavulon.</p>
<p>* * *</p>
<p>Auto jsem chtěl ne proto, že bych neměl vlastní nebo nemohl zrekvírovat jakékoli, které se mi zalíbí. Zajímalo mě, kam až je Zavulon ochoten zajít. No a pokud by to vyšlo, s čímž jsem původně nijak zvlášť nepočítal, chtěl jsem ukázat Temným, s nimiž přijdu do styku, že se u jejich šéfa těším přízni.</p>
<p>Zavulon měl „rodinné“ volvo, docela normální sedan, ne žádné nabubřelé esúvéčko. Dobré auto, ale žádné zbytečné vytahování. Uvnitř bylo všechno čisté, zabydlené, lehce přizpůsobené vkusu majitele, ale současně naprosto sterilní. Nic, co by vypovídalo o osobnosti vlastníka. V kastlíku balíček kapesníčků a ubrousků na ruce, na skle autokamerka.</p>
<p>No a co jsem čekal? Lebku, sloužící jako vykuřovadlo? Zápisník se seznamem za den spáchaných zlých skutků? Vtipné bylo, že z auta zmizela všechna zaklínadla. Dřív tam byla, ještě jsem cítil jejich slabé stopy. Ochranná, maskovací, servisní… Ale než jsem vyšel ze štábu a našel zaparkované auto, stal se z něj vůz docela obyčejný, lidský. To se taky dalo čekat.</p>
<p>Zavěsil jsem na auto jemnou ochrannou clonu vůči dopravákům. Na bezpečnostní kamery jsem se vykašlal – když Zavulon sundal z auta všechny ochrany, tak ať taky platí pokuty. A rozjel jsem se k Nadině škole.</p>
<p>* * *</p>
<p>Dvůr byl čistý. Ostatky zavražděného Inkvizitora zmizely. U vchodu seděl hlídač, až překvapivě podobný zraněnému, jen tohle byl externí spolupracovník Denní hlídky, Jiný, a zajdeme-li do detailu, tak upír.</p>
<p>Kývl jsem na něj, on si stoupl a zdvořile se uklonil.</p>
<p>Chodby zely prázdnotou, bylo zrovna vyučování. Jen ve třetím patře jsem potkal na chodbě kluka. Oči měl prázdné, rozespalé.</p>
<p>„Co tu děláš?“ zeptal jsem se. „Kam jdeš?“</p>
<p>„Měl bych být na hodině. Jdu na záchod,“ odpověděl. „Řekl jsem, že musím na záchod. A vlastně se mi opravdu chce čůrat. Ale řekl jsem to, protože jsem si chtěl zakouřit. Měl bych být ale na hodině a učit se!“</p>
<p>Klučinovi bylo tak dvanáct třináct let, v tomhle věku kluci slovo „čůrat“ normálně nepoužívají, tím spíš ne vůči cizímu dospělému člověku. Řeknou třeba „chcát“ nebo, pokud chtějí být za inteligenty, „ulevit si“.</p>
<p>Mrkl jsem na něj skrze šero. Jasně, chápu. On i všichni ostatní ve škole byli pod vlivem lehkého koncentračního zaklínadla. Nyní, možná vůbec poprvé v historii všeobecného vzdělávání, se všechny děti ve škole skutečně učily.</p>
<p>Jenže v tomhle puberťákovi se závislost na nikotinu (je to opravdu velmi silná droga) prala s vnuknutou touhou po znalostech.</p>
<p>„Ulevíš si a vrátíš se do třídy,“ řekl jsem. „Opravdu se chceš učit. A kouřit už se ti nechce, cigarety v tobě vyvolávají odpor.“</p>
<p>„Chci se učit,“ řekl chlapec, uvolnil se a pokračoval dál.</p>
<p>Já jsem vyrazil ke třídě, kde osobní strážci dostihli Naďu.</p>
<p>Tam teď samozřejmě vyučování nebylo. Třída se opravovala. Dva chlapíci v montérkách, kbelík s maltou, cihly…</p>
<p>„Dobrý den,“ řekl jsem. „Esane? Adriane?“</p>
<p>Chlapi se ke mně otočili. Esan byl páté kategorie, Adrian šesté. Oba rezervisté Noční hlídky.</p>
<p>„Hlavně se nám nesmějte, Goroděckij!“ řekl Esan.</p>
<p>Bylo mu přes čtyřicet. Moc chytrý chlap, doma učil na univerzitě, a dokonce stihl i napsat nějakou učebnici. Pak ale odjel kvůli výdělku do Moskvy a rekonstruoval byty. Tady se taky zjistilo, že je Jiný – objevil a inicioval ho Semjon, který se doma pustil do přestavby.</p>
<p>„Nebudu,“ odvětil jsem.</p>
<p>Adrian, mladý snědý kluk, se zvesela zasmál:</p>
<p>„A proč by měl? Tady by stejně zaklínadla nepomohly, musí se to opravit. A Moskvani maj na tohle ruce levý. Ale Tádžik a Moldavan, to je ta pravá síla!“</p>
<p>„Správně,“ přitakal jsem. Co jsem věděl, tak si tihle dva teprve nedávno iniciovaní Jiní spolu otevřeli malou stavební firmu. A proč taky ne? Je to krásné, světlé řemeslo. A navíc mít známé zedníky, to se hodí všem Jiným. Nejen že vám postaví chatu, ale rovnou ji i trošku začarujou.</p>
<p>„Chlapi, kde jsou naši?“</p>
<p>„Už popošli do čtvrtýho patra,“ řekl Adrian.</p>
<p>Vydal jsem se nahoru. V půli cesty mě předehnal klučík, který se vracel ze záchoda na hodinu. V téhle škole budou mít několik nejbližších dní neskutečný prospěch!</p>
<p>Na schodech jsem potkal Lase.</p>
<p>„Goroděckij!“ vykřikl radostně. „Říkali, žes někam zmizel se šéfem!“</p>
<p>„Už jsem zpátky.“</p>
<p>Las zvážněl, evidentně si vzpomněl, co se ve škole semlelo před méně než dvěma hodinami.</p>
<p>„Co dcera?“</p>
<p>„Všechno v pořádku.“</p>
<p>„A žena?“</p>
<p>„V pohodě. Zvládli jsme to.“</p>
<p>Las přikývl.</p>
<p>„Musím zapálit svíčku našemu svatýmu ochránci…“</p>
<p>Proti Lasovu obratu k víře jsem nic nenamítal, dokonce mi to bylo celkem sympatické. Ale tohle mě zarazilo.</p>
<p>„Komu?“ zeptal jsem se podezíravě.</p>
<p>„Iljovi. Iljovi Muromci.“</p>
<p>„A čí je ochránce?“</p>
<p>„No… Nás. Jinejch.“</p>
<p>„To ti řekl nějakej duchovní?“ zajímal jsem se dál.</p>
<p>„Ne, k tomu jsem došel sám. Byl to válečník. Bojoval s temnejma silama. V dětství trpěl obrnou. Ale vyléčil se a byl iniciovanej třema klasikama, který šli náhodnou kolem.“</p>
<p>„Kalikama! Kaliki perechožije jsou svatý poutníci!“</p>
<p>„No dobře,“ nedal se Las vyvést z míry. „Ale ten zbytek si pamatuju správně.“</p>
<p>„Tak jo, tak tu svíčku zapal,“ kývl jsem. „Proč by ne… Jak to tady vypadá?“</p>
<p>„No, dáváme to tu potichoučku, polehoučku dohromady,“ řekl Las skromně, ale přitom s hrdostí. „Mimochodem, celý týhle operaci velím. Protože jsem v týhle škole kdysi…“</p>
<p>„Studoval?“</p>
<p>„Ne, učil zpěv. Teda vlastně jsem tu nic neučil, prostě jsme tu s kámošema pod rouškou učení zkoušeli s kapelou… Takže to tady znám! Máme to pod kontrolou. Děti studujou, učitelé učej, Tádžikové se věnujou opravám, léčitelé zachraňujou raněný…“</p>
<p>„Raněný?“</p>
<p>„No jo. Upír si tu zařádil. Vážně vás zachránil?“</p>
<p>Přikývl jsem.</p>
<p>Las zaraženě zavrtěl hlavou.</p>
<p>„To jsou věci… Na začátku si teda servítky nebral. Zranil ochranku. Pak proletěl třídy, nacucal se…“</p>
<p>„Cože?“ teď jsem zas zaraženě kroutil hlavou já.</p>
<p>„Osm dětí! Pravda, z každýho si jen cucnul. Že by se připravoval na boj?“</p>
<p>„Možná,“ řekl jsem zamyšleně.</p>
<p>„Já těm upírům prostě nerozumím,“ povzdechl si Las. „Ještě dokážu pochopit, že když se ve středověku chtěli nacucat čerstvý krve, aniž by se museli bát syfilisu nebo moru, a ještě se chtěli vyhnout různejm jizvám třeba od neštovic a taky smradu, tak museli sát děti. Je to hnus, samozřejmě, ale dá se to pochopit! Ale teď, v současný době? Sát krev dětem? Dyť jsou samá chemie! Všechny ty sladký koktejly! Nikotin! Burgery z palmovýho oleje! Šílený množství cukru z coly! Chemický drogy! Tabákový směsi z kopru a petržele! Očkování! Samý jedy!“</p>
<p>„A koho bys doporučil?“ zeptal jsem se. „Kdybych se třeba zničehonic stal upírem.“</p>
<p>„Už jsem o tom přemejšlel,“ přitakal Las s naprosto vážnou tváří. „Nejlepší stravou by byl podle mě člověk, kterej se živí hlavou, tak mezi třicítkou a pětačtyřicítkou. Ten si už svoje odžil, zdraví mu už nedovoluje moc vyšilovat, ale přitom ještě není tak starej, aby byl plnej toxinů.“</p>
<p>„Nějak nevím, co ti na to říct,“ přiznal jsem. „Radši změňme téma. Hledám 7. A.“</p>
<p>„Takže potřebuješ Innokentije Tolkova?“ uchechtl se Las. „Na toho jsme samozřejmě zaklínadla nesesílali, je jeden z nás, Jinej. Je v prvním patře, na ošetřovně.“</p>
<p>„Co se tomu blbečkovi stalo?“ zachmuřil jsem se.</p>
<p>Asi k tomu klukovi nejsem fér. Ale mně se prostě nelíbilo, že poslední dobou tráví tolik času s Naďou.</p>
<p>„Jemu nic. Pomáhá našemu doktorovi, v rámci možností. Pro kluka je to dobrá praxe a nám se to hodí.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Innokentij Tolkov opravdu asistoval našemu doktorovi. Oděn byl do pláště na jeho velikost až příliš velkého a ke své práci se stavěl se vší vážností.</p>
<p>Ivan akorát dokončoval ošetření ranek na krku takového docela droboučkého hošíka, nejspíš prvňáčka. Byl to chlapeček jak z dětské knížky, okatý, štíhlý krček, rozcuchané světlé vlásky; tiše seděl na lékařském lehátku a hlavičku měl skloněnou ke straně, aby mu lékař mohl lépe prohlédnout krk. Prostě roztomilost sama, a ne reálné dítě. Ve skutečnosti to byl nejspíš neposeda, třeštidlo, éro, noční můra rodičů a utrpení pro učitele. Teď ovšem, pod vlivem zaklínadla, seděl tiše, ani nedutal a poslouchal doktora.</p>
<p>„A pak jste se do sebe s Lenou pustili a tys ji podrápal na krku, až jí tekla krev,“ vykládal Ivan. „Ale ona se nedala a podrápala tě taky. A učitelka vás odvedla do kabinetu za doktorem. Vy jste se usmířili. A paní učitelka řekla, že pokud si budou rodiče stěžovat, vyloučí vás oba ze školy, jak Lenu, tak tebe. Náplast!“</p>
<p>Innokentij mu podal náplast. Uviděl mě, trhl sebou a kývl mi na pozdrav.</p>
<p>Ivan klučinovi obratně zalepil krček a poplácal ho po zádech:</p>
<p>„Tak utíkej do třídy, Césare. Paní učitelka už tě čeká.“</p>
<p>„Škrábance?“ zeptal jsem se s pochybami, když jsem tiskl Ivanovi ruku.</p>
<p>„Kousnutí jsou jen povrchová,“ pokrčil Ivan rameny. „Dokonce byl řekl, že ve většině případů nebyly tepny ani žíly porušené, pár kapek kapilární krve, to je všechno… Ještě jsem ranky trošku zatáhl a můžeme to v klidu svést na dětskou pranici.“</p>
<p>„To znamená, že upír je nenapadl kvůli krvi,“ řekl jsem.</p>
<p>„Přesně tak. Bylo to jen kousnutí pro kousnutí,“ Ivan si vzdychl. „Asi nějakej amok… Můžu ti nějak pomoct?“</p>
<p>„Potřebuju seznam napadených,“ řekl jsem. Příjmení, jméno a otčestvo. Ideálně v pořadí, v jakém byli napadeni.“</p>
<p>„Ty nám to neusnadňuješ,“ zavrtěl Ivan hlavou. „Ale… Zkusím to. Soudě podle toho, kde jsme našli kousnuté, šel upír ode dveří ke dveřím, vždycky zašel do třídy a někoho kousl… Dej mi tak půl hodinky, hodinku.“</p>
<p>Přikývl jsem.</p>
<p>„V pohodě. Hoď mi pak seznam na mobil, jo? Jo a vezmu si Kešu.“</p>
<p>„Nemá-li nic proti,“ Ivan se podíval na chlapce. „Děkuju za pomoc.“</p>
<p>„Já vám děkuju, strejdo Ivane,“ řekl Keša a sundával si plášť. „Bylo to zajímavé.“</p>
<p>Během let, které uběhly od doby, kdy jsem ho uviděl poprvé, se Innokentij Tolkov notně změnil. Když jsem ho spatřil poprvé, byl to pekelně tlustý, neuvěřitelně škaredý, ubrečený a hysterický malý kluk. No, co na to říct, i takové některé děti bývají.</p>
<p>Teď bylo Kešovi čtrnáct. Byl skoro stejně starý jako Naďa, ale chodil o ročník níž. Pořád byl při těle, ale už ne otřesně tlustý – vytáhl se a „vyrostl“ z toho. Nepohlednost taky nezmizela, ale nějak zázračně se přetavila v to, čemu ženy říkají: „mužný“. Bylo sice jasné, že nikdy nebude krásný, ale ženské si ho rozhodně všimnou. Tohle je častý případ herců, zejména těch ruských a francouzských… Po ubrečenosti už ale nebylo ani památky. Byl to velmi vážný, pozorný mládenec, který vážil každé slovo.</p>
<p>Prorok! Škoda že se s ním Naďa tak spřátelila…</p>
<p>„Dám si,“ řekl, když ke mně přicházel a podával mi ruku.</p>
<p>„Jaké dám si?“ zeptal jsem se, když jsem ho zdravil.</p>
<p>„Zmrzlinu. Chtěl jste se přece zeptat, jestli si dám zmrzlinu? Zmrzlinu v zimě, milerád!“</p>
<p>Zasmál jsem se.</p>
<p>„Kešo! Banální věštby nejsou tvoje parketa. Jsi prorok!“</p>
<p>„Obyčejný věštec taky nedokáže předpovědět slova Nejvyššího,“ vrátil mi to Keša. „Pojďme, strejdo Antone, znám tu kousek pěknou kavárnu.“</p>
<p>„A co že se neptáš, co Naďa?“ zeptal jsem se vyčítavě, když jsme přecházeli přes školní dvůr.</p>
<p>„Proč bych se ptal? Vím, že je v pořádku.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Objednal jsem si zmrzlinu a šálek kávy. Kavárna nebyla součástí žádného řetězce, byla útulná a vyráběli tu vlastní zmrzlinu podle italské receptury – vláčnou, s ovocnými příchutěmi. Na sladké jsem ale nakonec neměl chuť, takže jsem jenom upíjel kafe. Innokentij se zjevným požitkem konzumoval pistáciovou zmrzlinu – nejspíš si tak kalorické jídlo nedopřával často.</p>
<p>„Ty sám si proroctví pamatuješ?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Ne,“ svraštil čelo. Evidentně to pro něj byl nepříjemný okamžik, proroci si málokdy pamatují, co říkají. „Ale pak jsem si ho poslechl,“ Keša olízl lžičku a jal se citovat: „Nebylo prolito zbytečně, nebylo spáleno nadarmo. Nadešel první čas. Dva povstanou v těle a otevřou dveře. Tři oběti, napočtvrté. Pět dní zůstane pro Jiné. Šest dní zůstane pro lidi. Těm, co se postaví do cesty, nezůstane nic. Šestá hlídka je mrtvá. Pátá síla zmizela. Čtvrtá nestihla. Třetí síla nevěří, druhá síla se bojí, první síla je unavená.“</p>
<p>„Přesně tak,“ řekl jsem. „Pomůžeš mi to rozšifrovat?“</p>
<p>„Proč já, strejdo Antone?“ upřímně se podivil Keša. „Nemám vůbec žádné zkušenosti. Kategorii mám sice vysokou, ale teprve se učím.“</p>
<p>„Protože ti důvěřuju. Protože jsi kdysi vyslovil velmi, ale velmi důležitý proroctví. Protože jsme přátelé. Protože máš rád Naďu.“</p>
<p>Keša trošku zrozpačitěl. Nezrudl, neuhýbal očima, jen zrozpačitěl. Odpověděl ale důstojně.</p>
<p>„Mám moc rád Naďu, strejdo Antone. A řekl bych, že i já se jí líbím. Chtěli jsme s vámi o tom mluvit. Ale až za pár let.“</p>
<p>Povzdechl jsem si. Cítil jsem, že s rozpaky je teď řada na mně… A bylo by fajn, kdybych nezrudl!</p>
<p>„Řekněme tak za… no… čtyři pět let… Nebo možná i šest.“</p>
<p>„Dobře,“ mladík se nehádal. „Ale stejně… Můžete se přece obrátit na jakýkoholi věštce nebo proroka. Řekněte Glybovi, je to chytrej chlapík, učí nás na výběrovce…“</p>
<p>„Víš ty co, Kešo, mám pocit, že v tomhle případě není potřeba až tolik znalostí a moudrosti. Naopak, budou spíš na překážku. Co je nutný, je znát dobře základy. Takže ty jsi ideální. Z výběrovky máš samý jedničky. Tak povídej, jak to probíhalo.“</p>
<p>„Seděl jsem na hodině,“ odpověděl Keša. „A pak mě to popadlo… Upadl jsem do transu. Mám teď tady…,“ strčil ruku pod košili a vytáhl maličký disk, který měl na řetízku jako přívěsek. „Tohle je záznamový zařízení. Probral jsem se, všichni se na mě dívaj, chichotaj se. Prostě normálka… Hráblo mu, čert ví, co to slintá, facepalm… Všechny jsem uspal,“ Keša se usmál. „A smazal jsem jim poslední minutu paměti. Tohle je u proroků standardní postup, přesně podle učebnice, ale pro mě to bylo poprvé… Pak jsem si poslechl nahrávku. Zavolal jsem na Hlídku, poslal jim soubor. Řekli mi, že jsem šikulka, ale že to bylo hromadné proroctví. No… tak jsem počkal, dokud zase všichni nepřijdou k sobě. Seděl jsem dál na hodině a dumal, co to asi znamená – znělo to dost drsně… A najednou jako by šerem projela křeč…,“ Keša se zakabonil. „Na dvoře něco prásklo. Zkusil jsem se podívat šerem, ale nic jsem neviděl, jen modrej mech se najednou rozlézal do všech stran. A pak… jsem to schytal. Když spustilo Nadino zaklínadlo. Když jsem se probral, stál nade mnou Temnej. Zamračeně se na mě díval a do handsfree hlásil: „Mám tu Jinýho, první kategorie. Světlej…“ Pomohl mi vstát. A vůbec se ke mně choval více méně slušně.</p>
<p>„A stihl ses nad tím proroctvím zamyslet?“ zeptal jsem se a vrtal se lžičkou v roztáté zmrzlině. V kavárně bylo teplo, záplava květin a chytře umístěné osvětlení tvořily dojem letního dne. Jen za oknem se pomalu stmívalo, bylo šedavo a chladno. Začínalo sněžit.</p>
<p>„Jenže, strejdo Antone, já nejsem mág, teprve se učím,“ upozornil mě Keša.</p>
<p>„Beru v úvahu. Mluv.“</p>
<p>„No, všechny ty čísla jsou podle mě spíš kulisa. Samozřejmě že něco znamenaj. Ale v zásadě jsou tam spíš, aby to vypadalo. Proroctví musí znít hrozivě a záhadně, to nám Sergej Sergejevič opakuje pořád.“</p>
<p>„Jasně,“ přikývl jsem. „Takže to bereme v potaz, ale nebudeme se u všech těch druhejch a čtvrtejch moc zasekávat…“</p>
<p>„Nebylo prolito zbytečně, nebylo spáleno nadarmo,“ začal Keša. „Tohle je podle mě o oběti. Byla prolita krev. Někoho spálili. Začátek proroctví je zpravidla poměrně srozumitelnej a většinou pojednává o něčem špatným…“</p>
<p>„Kdybych tak aspoň jednou mohl vyslechnout pozitivní proroctví,“ povzdechl jsem si.</p>
<p>„Stává se to!“ uklidňoval mě Keša. „Co tam máme dál? Nadešel první čas… to je asi jenom takovej slint.“</p>
<p>Keša použil tenhle výraz už podruhé a já jsem nevydržel a opravil ho:</p>
<p>„Myslíš cint, ne?“</p>
<p>„Ne, když někdo cintá, tak to znamená, že prostě říká něco zbytečnýho nebo všem jasnýho nebo mele hlouposti. Slinty jsou úplně mimo, buď škoděj, nebo slouží k odvedení pozornosti od něčeho důležitýho.“</p>
<p>„Koukám, že ve slangu náctiletých už se nechytám,“ přiznal jsem. „Takže je to slint?“</p>
<p>„Jo, slint,“ odvětil s jistotou Keša. „Když nadešel, tak nadešel. Jedeme dál: ‚Dva povstanou v těle a otevřou dveře.‘ Tak tohle je cint. Je to jasný jak facka. To bude o těch dvou hlídkařích, co jim hráblo. Fakt informace k nezaplacení… Pak: ‚Tři oběti, napočtvrté.‘ Myslíte si nejspíš, že je to o vás? Naďa, její máma a vy… Ale to není jistý. Může to být kdokoli. Není to nijak jednoznačně daný. Kdyby tam bylo: ‚Nulová a dva Velicí, její rodiče…‘“</p>
<p>„Jenže takhle jasně se proroctví nevyjadřujou,“ povzdechl jsem si. „Ale dobře, trošku jsi mě uklidnil. Ale jenom trošku. Šli po Nadě, napadli ji, a když uviděli nás, nadšeně změnili cíl. Naďa je zaručeně jedna z těch tří obětí. A já a Světlana jsme asi zbylé dvě.“</p>
<p>„No dobře, chtěl jsem vás trochu uklidnit,“ přiznal Keša. „Ale… nejspíš je to fakt o vás.“</p>
<p>„Kešo, na uklidňování se vykašli. Nejsme děti.“</p>
<p>„‚Pět dní zůstane pro Jiné. Šest dní zůstane pro lidi. Těm, co se postaví do cesty, nezůstane nic.‘ Tohle je jasný, ne?“</p>
<p>„Mám jen jedinou otázku. Pět dní od kdy?“</p>
<p>„Od okamžiku, kdy se vás počtvrté pokusí zabít,“ řekl Keša potichu. „Pokud vás zabijou.“</p>
<p>„A pak všichni zemřou? Nejdřív Jiný a pak lidi?“</p>
<p>„Ano,“ řekl po chvilence váhání Keša. „Sice se tu nemluví přímo o smrti, ale obecný ladění a použití odpočtu, zvlášť čísel pět a šest…“</p>
<p>„Detaily vynech, věřím ti,“ řekl jsem.</p>
<p>„Šestá hlídka je mrtvá,“ Keša se zamyslel. „Strejdo Antone, tohle je to nejdůležitější. Úplně, absolutně nejdůležitější. Šestá hlídka.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože je tu asymptota v bodu obratu, což znamená…“</p>
<p>„Věřím ti!“ zvedl jsem ruce. „Věřím ti, Kešo.“</p>
<p>„A Šestá hlídka, to je co?“ zeptal se chlapec zvědavě.</p>
<p>„První a druhá hlídka jsou Noční a Denní. Třetí hlídka je Inkvizice. Čtvrtá hlídka jsou masmédia. Pátá hlídka je něco jako pátá kolona, tajná organizace uvnitř Hlídek… Šestá… a heleme se, ty se zajímáš o Šestou hlídku…“</p>
<p>Keša vykulil oči.</p>
<p>„Dělám si legraci,“ povzdechl jsem si. „Nikdo nikdy hlídky nečísloval. Existuje pár pitomých vtípků, ale nic víc. Šestá hlídka je naprostej nesmysl.“</p>
<p>„Musí to mít smysl,“ ohradil se Keša. „Čestný slovo! Proroctví maj svoje zákonitosti!“</p>
<p>„Dobře, budu o tom přemýšlet.“</p>
<p>„Pátá síla zmizela. Čtvrtá nestihla. Třetí síla nevěří. Druhá síla se bojí. První síla je unavená.“ Keša rozhodil ruce. „Tomuhle nerozumím vůbec, strejdo Antone. Možná to smysl má. Taky to ale může být prostě cint nebo slint. A může to tam být jenom proto, aby to proroctví pěkně znělo.“</p>
<p>„Takže když se to vezme kolem a kolem, zbyla nám jenom Šestá hlídka,“ řekl jsem. „To je to jediný, čeho se můžeme nějak chytit.“</p>
<p>Keša provinile přikývl.</p>
<p>„Mrzí mě to, strejdo Antone… Zítra se ve škole zeptám Glyba.“</p>
<p>„Zeptej,“ stoupl jsem si a položil na stůl peníze. Číšnice, která už nás dlouho popuzeně pozorovala (dali jsme si dvě zmrzliny a kávu a seděli tu celou hodinu), vyrazila od pultíku k nám. „Pojďme, zavezu tě domů.“</p>
<p>„Pojedu sám, metrem…“</p>
<p>„Ne, Kešo. Budu klidnější. A stejně teď nemám nic na práci, mám až večer jednu schůzku… Kešo?“</p>
<p>Innokentij Tolkov stál, pohupoval se a prázdně na mě zíral. Panenky se mu pomalu rozšiřovaly, oči temněly a měnily se v propasti, v nichž zlověstně pobleskovaly červené jiskřičky. Tvář zbledla a vyrazily na ní krůpěje potu.</p>
<p>Ztuhl jsem.</p>
<p>Proroka, který upadl do transu, není radno rušit. Na nohou se snad udrží.</p>
<p>Třeba to bude nějaké upřesnění proroctví? I to se stává. Nebo další proroctví?</p>
<p>Kešovy oči se náhle zúžily a zbarvily se do jantarově žluté. Panenka se smrskla, protáhla a proměnila se ve vertikální. Trhl jsem sebou. Číšnice, která se v tak nevhodný okamžik vrhla pro peníze a právě se ocitla u nás, vypískla.</p>
<p>„Antone,“ řekl Keša, oči upřené na mě. „Za prvé – mládence vezmi s sebou. Za druhé – běž domů přímou cestou. Za třetí – to tebe netýká se. Za čtvrté – přijdu zase.“</p>
<p>Tohle nevypadalo jako proroctví. Spíš se zdálo, že proroka někdo ovládl a donutil ho předat mi zprávu. Formou a frázováním to připomínalo proroctví. Ale obsah…, obsah byl zcela jiný.</p>
<p>„Co je to za lapálii?“ vykřikla číšnice plačtivě. „Takhle si počínat není hodno slušného člověka!“</p>
<p>„Hluboce se omlouvám,“ řekl jsem a bojoval s pokušením dodat „milostpaní“. „Je to jen dětská taškařice. Hluboce se omlouvám, že jsme vás znepokojili, přijměte prosím jako omluvu…“</p>
<p>Číšnice zkoprněle přikývla, shrábla ze stolu peníze, vzala si ode mě nabídnutou tisícovku a zmizela.</p>
<p>Tendence mluvit květnatě a staromódně – v mezích znalostí a představ konkrétního člověka, to byl typický příznak blízkého výronu Síly. Ale musel to být pořádný výron, když působil i na mě jako na Nejvyššího. Tak proč jsem ho nezachytil jinak?</p>
<p>Kešův pohled se pomalu rozjasňoval.</p>
<p>Zatřepal hlavou. Udiveně se na mě podíval.</p>
<p>„Strejdo Antone… Já jsem prorokoval? Podruhé během jediného dne?“</p>
<p>„Ne, chlapče, spíš to byl pěknej slint,“ řekl jsem. „Pojďme.“</p>
<p>„Domů?“ optal se ostýchavě Keša.</p>
<p>„Ke mně domů. Ber to tak, že jsem tě pozval na návštěvu. Zavolej mámě…“</p>
<p>„Je v Paříži. S…,“ Keša se zarazil. „S manželem. Je jakoby mým nevlastním otcem. Jmenuje se Grigorij Iljič.“</p>
<p>„Jakoby?“ nepochopil jsem. Vzal jsem si od šatnářky kabát a překryl jsem nás s Kešou <emphasis>polem nezájmu</emphasis> – nepotřebujeme, aby někdo poslouchal naše rozhovory, na to jsou až příliš podivné.</p>
<p>„To já jsem je svedl k sobě,“ teď Keša poprvé zrozpačitěl. „Už tomu bude rok. Přišlo mi na mysl, jaký že jsem to nevděčný parchant, matka se kvůlivá mně s nikým neschází, je pořád se mnou, přitom ještě není příliš stará, mohla by nalézt v životě své štěstí, přivést mi na svět bratra nebo sestru. A Goša je muž, jak se patří. Slušný, chytrý, dobře zabezpečený. Nu a nyní vzal matku do Paříže, aby oslavili roční výročí svatby. Zval i mě, ale já jsem rezolutně odmítl, abych je neuváděl do rozpaků.“</p>
<p>Keša si natáhl bundu, zapnul ji a upřímně dodal:</p>
<p>„Asi bych ho dokázal přijmout za otce. Jaksi obecně, všelidsky. O to více, že se o mě upřímně stará… domnívaje se, že je mi toho třeba, snaží se vystupovat jako mužný vzor, který bych mohl následovat ve svém budoucím životě. To je chvályhodné a zaslouží si, abych k němu přistupoval jako k otci. Ale, žel, je to příliš hloupé, vzhledem k okolnostem. Rmoutí mne to o to více, že to já ho svedl s mou matkou… Fuj! Proč mluvím takhle divně?“</p>
<p>„Mocný výron Síly. Působí na podvědomí,“ vysvětlil jsem mu.</p>
<p>„Aha! Jasně, no jo, o tom jsme se učili,“ potěšilo to Kešu.</p>
<p>Nasedli jsme do auta, otočil jsem klíčkem a pustil topení na plné pecky.</p>
<p>„Tak co se to se mnou dělo?“ zeptal se Keša a popotáhl. „Jestli jsem neprorokoval…“</p>
<p>„Sloužil jsi jako médium,“ objasňoval jsem. „Mluvili přes tebe se mnou.“</p>
<p>„Kdo?“ Keša se napjal.</p>
<p>„A co myslíš ty?“</p>
<p>Keša si vzdychl.</p>
<p>„Šero.“</p>
<p>„Jo, chlapče. Šero. Přesněji řečeno Tygr.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola pátá</strong></p>
<p>Innokentij k nám chodil často. Naďa si ho kdysi tak nějak vzala pod křídlo, ani ne tak v magických záležitostech, jako spíš v těch normálních, lidských. Mně to tenkrát nijak nevadilo. Ostatně skuteční kamarádi se z nich nestali, protože Naďa byla skoro o rok starší a v takovém tom věku, kdy už se kluci a holky stydí kamarádit jako děti, ale jako dospěláci to ještě neumějí. Takže k nám Keša občas zašel a o něčem si s Naďou povídali. Pak jsme na Nadinu prosbu zařídili Kešův přestup do stejné školy, do jaké chodila ona. Noční hlídka byla jednoznačně pro, jenom proroka bychom nehlídali, tolik lidí přece jen nemáme, ale když jsme na něj mohli dohlížet společně s Absolutní kouzelnicí, měli jsme o jednu starost míň.</p>
<p>A pak se u nás Keša začal objevovat stále častěji, někdy k nám zašel po škole, jindy se stavil o víkendu. Sem tam pozval Naďu do kina, na čemž pořád ještě nebylo nic špatného; ovšem letos spolu začali chodit i do nějakých klubů, což mi vzhledem k jejich věku přišlo už trochu moc.</p>
<p>Takže teď si Innokentij pověsil bundu na obvyklé místo, zul se a šel si umýt ruce. Já jsem zamířil do kuchyně. Kafe je fajn, ale přece jen nejsme v Itálii. Jsme v Rusku, v zemi čaje. Kdo s námi čaj nepil, jako by nebyl…</p>
<p>„Já si dám zelenej!“ křikl Innokentij z koupelny, a o vteřinku tak předešel mou otázku.</p>
<p>„Přesně pro tyhle kousky vás proroky nikdo nemá rád,“ odvětil jsem. Ale sám jsem se usmál. Klučina si hraje se svou Silou, zkouší ji, střílí z děla po vrabcích. Ale co když se mu to opravdu povede a naučí se ovládat své prorocké schopnosti stejně, jako to dokážou věštci?“</p>
<p>Zalil jsem Kešovi zelený čaj, obyčejný, s jasmínem. Sám jsem si připravil silný devítiletý pu-erh. Keša přišel a sedl si ke stolu proti mně. Kývnutím hlavy poděkoval a vzal si hrneček.</p>
<p>„Strejdo Antone, proč Tygr chtěl, abych šel k vám?“</p>
<p>„Nejspíš si chce promluvit,“ pokrčil jsem rameny. „S náma oběma najednou.“</p>
<p>„Ale já přece nejsem žádný velký zvíře…“</p>
<p>„Nepodceňuj se… Žádný předtuchy?“ Mladík zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ne. Šero se předpovědět nedá…“</p>
<p>„V mém případě ti to vychází.“</p>
<p>„To ale není prorokování,“ prohlásil Keša. „Jen vás dobře znám. Vždycky, když si chcete promluvit, zvete mě na zmrzlinu. A když jdete do kuchyně, ptáte se, kdo si dá jakej čaj.“</p>
<p>„Takže dedukce.“</p>
<p>„No… a malinko prorokování,“ Keša se rošťácky usmál. „Vím třeba, že zítra ráno mě bude bolet v krku. Což nejspíš znamená, že si dám zmrzku. Neměl bych ji totiž v zimě jíst, mám na to háklivej krk… A teď jsem věděl, že budu pít jasmínovej čaj, takže bylo jasný, že mi ho uděláte. Vaše činy předpovědět neumím, svoje ano.“</p>
<p>„Pěkný trik!“ Řekl jsem s obdivem. „Jsi pašák, chlapče.“</p>
<p>Keša přikývl, kompliment přijal bez falešné skromnosti. Pak se zeptal:</p>
<p>„A koho ještě čekáme? Kromě Tygra?“</p>
<p>„My? Kruci…,“ trhl jsem sebou. „Vlastně máš pravdu. Zavulon mi slíbil, že za mnou zajde jeden… Jeden Temnej.“</p>
<p>„Upír?“ přeptal se Keša.</p>
<p>„Přesně tak. Velmi starej upír. Takže přece jen něco předvídáš?“</p>
<p>„Ale ne, nepředvídám. Vidím,“ Keša se významně podíval na okno za mými zády.</p>
<p>Otočil jsem se, a div že jsem se nerozklepal.</p>
<p>Na okenní římse neklidně přešlapoval netopýr. Strašlivý obří netopýr, s hlavou velkou jako člověk a rozpětím křídel skoro dva metry.</p>
<p>„Á, host už je tady,“ řekl jsem tiše.</p>
<p>„Proboha, jak můžou lítat?“ zeptal se rovněž polohlasem Keša. „Vždyť musí vážit jako já…“</p>
<p>„Kouzla, chlapče, kouzla…,“ odvětil jsem, když jsem se zvedal a šel k oknu. Netopýr na mě upřeně zíral.</p>
<p>Jen Nejvyšší upíři se dokážou proměnit ve zvířata. Ale ani Nejvyšší upír se nemohl k mému bytu, chráněnému všemožnými zaklínadly Světla a Tmy, dostat takhle blízko.</p>
<p>Podíval jsem se na netopýra skrze šero. Přes první, druhou a pak i třetí hladinu. Na všech hladinách vypadal obří netopýr jako obří netopýr, nic víc. No co…</p>
<p>Otevřel jsem okno. Upír dál seděl a díval se na mě.</p>
<p>„Smíš vejít,“ řekl jsem. „Zvu tě do mého domu. Dovoluji ti vstoupit.“</p>
<p>Třikrát zopakované povolení zrušilo neviditelnou hradbu. Netopýr se pomocí tlap a loktů ztěžka přesunul na vnitřní parapet. Pak strnul.</p>
<p>Nikdo neví, proč upíři nemůžou vstoupit do obydlí bez pozvání. Lidské legendy jsou nepravdivé prakticky ve všech ohledech – upíři se odrážejí v zrcadlech, můžou jíst česnek, sluneční světlo jim sice není příjemné, ale snesou ho, nevadí jim stříbro (i když stříbrná kulka účinkuje stejně dobře jako olověná), nebojí se křížů ani svěcené vody (samozřejmě s výjimkou případů, kdy je člověk, který upírovi vzdoruje, latentní Jiný, a upřímně a z hloubi duše věří v Boha – pak může kříž upíra skutečně spálit a svěcená voda rozleptat jeho tělo). Ale vodka či líh popálí upíry daleko silněji, a to klidně z rukou jakéhokoli ateisty.</p>
<p>Ovšem co se týče zákazu vstupu do cizího domova, tak to je pravda.</p>
<p>„Otoč se,“ nařídil jsem Kešovi. „Neradi se převtělují před publikem.“</p>
<p>„To nemá rád nikdo,“ pravil sípavě netopýr, když se chlapec otočil. Evidentně to byl velmi starý a velmi zkušený upír, neboť uměl mluvit dokonce i ve zvířecí podobě.</p>
<p>Já jsem se neotáčel. Byl jsem doma, měl jsem na to právo.</p>
<p>Upír rozepjal křídla, pak se do nich zahalil, vztyčil se na parapetu tak, že se hlavou téměř dotýkal stropu, a začal se převtělovat.</p>
<p>Bylo to mistrovské dílo. Profesionální. Žádné stříkance tělních tekutin, žádné kousky tkání, jak se to stává nezkušeným vlkodlakům nebo upírům. V jedné chvíli tu stál obrovitý netopýr, zahalený do křídel – a za okamžik člověk. Jiný.</p>
<p>Jiná.</p>
<p>„Dobrý večer,“ pravil jsem po kratičkém zaváhání a napřáhl k ní ruku.</p>
<p>„Večery jsou pro mě vždycky dobré,“ usmála se upírka. Elegantně se o nabídnutou ruku opřela a seskočila na zem. „Už se můžeš otočit, chlapče.“</p>
<p>Keša se svižně a s nelíčeným zájmem obrátil.</p>
<p>„Něco tě překvapilo?“ zeptala se upírka.</p>
<p>„Ano,“ k mému překvapení Keša vůbec nedělal drahoty a odpověděl v naprostém klidu a zcela upřímně. „Myslel jsem si, že budete nahá. Jak se dokážete přeměnit oblečená?“</p>
<p>„Protože nejsem vlkodlak, ale upír,“ odpověděla žena. „Vlkodlaci se přeměňují nazí, ale my… Máme svoje způsoby. A co udivilo tebe, Goroděckij?“</p>
<p>„Zavulon slíbil, že za mnou přijde jeden z nejstarších upírů.“</p>
<p>Žena se rozesmála.</p>
<p>„Antone, přece jsi nečekal, že se zjeví stařenka?“</p>
<p>„V zásadě jo. Zvlášť když vezmu v potaz Zavulonův smysl pro humor.“</p>
<p>„Jasně, rozumím… Čekal jsi stařenu s tesáky. Nebo starého impozantního upíra. Představoval sis jímavou nevinnou dívenku, která žije stovky let a vysává život z lidí, či posmutnělého chlapce s tváří Doriana Greye. Nepřekvapila by tě ani nevídaná krasavice, žhavá a vášnivá, kterou by muži sami prosili, aby se jim zakousla do krku… Nebo naopak křehká plavá holčička, čiré ztělesnění bezbrannosti a lstivosti.“</p>
<p>„Tak nějak,“ odvětil jsem.</p>
<p>„A zatím vidíš normální ženskou,“ řekla upírka. „Trochu unavenou životem, s malounko větším zadkem, prostě naprosto normální.“</p>
<p>„Přesně,“ přitakal jsem.</p>
<p>Upírka vypadala jako naprosto obyčejná ženská. Středního věku. Něco „kolem třicítky“. Docela sympatická. Baba, se kterou se dá zaflirtovat, někdo by se do ní mohl i zamilovat (teda pokud si představím, že by byla normální člověk), ale zas nic mimořádnýho. Zadek možná měla „malounko větší“, ale mně připadal úplně normální…</p>
<p>I oblečená byla normálně. Naprosto normálně – džíny, lehký krátký kabátek, na nohou nízké kozačky (buď jezdí autem, nebo bydlí i pracuje kousek od metra…, nebo lítá jako netopýr).</p>
<p>Obličej taky nebyl ničím zvláštní. Žádné extrémní emoce. Žádný oslepující půvab ani zasmušilost, nepůsobila hloupě ani moudře.</p>
<p>„Jsi podobná jako Zavulon,“ řekl jsem. „Úplně… obyčejná.“</p>
<p>Upírka přikývla.</p>
<p>„Je to tak, Antone. Kdo žije tisíce let, musí být obyčejný.“</p>
<p>„Tý jo!“ vyhrkl Keša.</p>
<p>Tisíce ohromily i mě.</p>
<p>„Dokonce i Mistr Petr…“</p>
<p>„Chlapeček. Není mu ani šest set. Obyčejný upírský cucák,“ upírka se usmála. „Pardon za takový nejapný žertík.“</p>
<p>„Ale on je Mistr evropských upírů!“</p>
<p>„No a co? Barack Obama je zase prezident Spojených států amerických. A co s tím? To z něj nečiní člověka ani nejchytřejšího, ani nejbohatšího, ani nejvlivnějšího.“</p>
<p>Zvedl jsem ruce.</p>
<p>„Vzdávám se. Omluvte mou nezdvořilost. Nepředstavili jsme se.“</p>
<p>„Eva.“</p>
<p>„Anton.“</p>
<p>„To přece nemůže být vaše pravý jméno,“ poznamenal Keša, který upírku doslova hltal zvědavým pohledem.</p>
<p>„Ne, samozřejmě že ne. Ale je to prastaré jméno, které žije ve všech národech. Mně vyhovuje.“</p>
<p>Bleskla mi hlavou myšlenka, ale ani jsem jí nedal prostor se zhmotnit. Byla to velmi, ale opravdu velmi stará a mocná upírka. Dokonce ani můj status Nejvyššího nás nestaví na stejnou úroveň.</p>
<p>Kdyby chtěla, rozcupuje nás s Kešou na cucky.</p>
<p>„Dobře, Evo,“ řekl jsem. „Třikrát jsem tě pozval do svého domu, představil jsem se ti. Podle odvěkého zákona mám jedno prastaré právo.“</p>
<p>„Právo na tři otázky?“ Evu to evidentně pobavilo. Zacukaly jí koutky. „Světlý, já sama jsem tohle právo vymyslela… Takže ho taky můžu změnit.“</p>
<p>Měkkým kočičím pohybem usedla mezi nás. Podívala se na mě. Podívala se na Kešu.</p>
<p>„Dobře, Antone. Zahrajeme si. Dostaneš odpovědi na tři otázky, ale nebudou to odpovědi na otázky, co ti nedávají spát. Budou to zkrátka odpovědi. Pak si promluvíme vážně. Ale teď, rozcvička.“</p>
<p>„Kdo je ten upír, který nás zachránil a proč to udělal?“</p>
<p>Eva se rozesmála a pohrozila mi prstem.</p>
<p>„Dobře,“ povzdechl jsem si. „Rozcvička. Co tě spojuje se Zavulonem?“</p>
<p>Eva se zamyslela. Olízla si rty.</p>
<p>„Krev.“</p>
<p>„To není odpověď.“</p>
<p>„To je odpověď, Antone Goroděckij. Položil jsi otázku, já jsem ti odpověděla. Upřímně. Pokud tě ta odpověď neuspokojila, je na vině tazatel.“</p>
<p>„Dobře,“ řekl jsem. „Druhá otázka. Csaba Oro,s. Nakolik je jeho kniha pravdivá a nakolik lživá? Udělali si z něj upíři legraci, nebo jsou legendy, které zaznamenal, pravdivé?“</p>
<p>Eva se zarazila. Přikývla.</p>
<p>„Správná otázka. Většina toho, co napsal, je pravda.“</p>
<p>„Můžu se zeptat já?“ požádal Keša.</p>
<p>„Ptej se,“ souhlasil jsem.</p>
<p>„Jak si uchováváte oblečení během transformace? Není to magie, to bych cítil.“</p>
<p>„Nečekaná otázka,“ řekla upírka. „To je mi ale zvědavý mladíček! Tak abys věděl, tak tohle,“ poupravila si šosy kabátku a zatahala za džíny, „není oblečení. Oblečení si uchovat nedokážu.“</p>
<p>„Takže to jste vlastně vy,“ zašeptal Keša. „Jste…“</p>
<p>„Nahá,“ zasmála se Eva. „Co myslíš, chlapče, je těžké zařídit, aby moje tělo vypadalo oblečené, když se člověk umí změnit v netopýra? Já sama jsem svoje oblečení. Jakékoli.“</p>
<p>Evina silueta se zachvěla, jak měnila barvy a tvary. Teď byla oblečená do dlouhých bílých šatů, se šňůrou perel kolem krku a s lodičkami, které se leskly, jako by byly z křišťálu. Hluboký dekolt odhaloval mladistvě vypadající, plné poprsí.</p>
<p>„Neuvádí vás to do rozpaků, chlapci?“ usmála se svůdně.</p>
<p>„Ne,“ řekl jsem. „Bohužel znám pravou tvář takovejch, jako jsi ty, takže mě nesvedeš ani v kožešinách, ani v hedvábí, ani nahá. Promiň.“</p>
<p>„To nevadí, Antone,“ odvětila velmi vážně Eva. „Sexuální pud mizí… u takových jako já… tak za dvě stě tři sta let. Vytlačí ho instinkt přijímání potravy, je starší. Sex je pro mě pít krev.“</p>
<p>„Vím,“ řekl jsem. „Tak, když už jsi odpověděla na tři nedůležité otázky…“</p>
<p>„Ale ony byly důležité, i když ti tak možná nepřipadaly,“ řekla Eva. „Ale to je fuk. Tak na co ses mě to chtěl zeptat?“</p>
<p>„Chtěl jsem se tě zeptat na ty, co nás napadli. A na proroctví, které všem věstí smrt.“</p>
<p>„Rozumím,“ přikývla Eva. „Ale tohle jsou zásadní otázky, ty mají svou cenu.“</p>
<p>„Jakou?“ zeptal jsem se, i když odpověď jsem znal.</p>
<p>„Skutečná cena je jen jedna, hlídkaři. Krev.“</p>
<p>Vůbec se mi to nechtělo říkat, a tím spíš ne před Kešou. Ale přemýšlel jsem o tom už od rozhovoru se Zavulonem. Občas bývám i docela chápavý – když mi začne hořet koudel u zadku, napadne mě se ohlídnout.</p>
<p>„Dám ti povolení,“ řekl jsem.</p>
<p>„Jaký povolení?“ zajímala se Eva.</p>
<p>„Na krmení.“</p>
<p>Eva rozhodila ruce.</p>
<p>„Licence? Mně? Antone, těch vašich povolení se mi doma válí hromada. Některá jsou ještě na březové kůře, jiná zas na hliněných tabulkách. Ale i kdybych se rozhodla někoho vypít bez licence, myslíš si, že mě ti vaši hlídkaři chytí? I nově vzniklé upíry honíte týdny, a ještě je ne všechny ve výsledku chytíte.“</p>
<p>Mlčel jsem. Měla pravdu a já jsem to velmi dobře věděl.</p>
<p>„Ale co kdyby se mi zachtělo něčeho opravdu zajímavého?“ přeptala se nečekaně Eva. „Třeba těhotné ženy? Tříletého dítka? Nějaké celebrity, spisovatele nebo hudebníka, kteří šíří něco rozumného, ušlechtilého, věčného… Vím, že tyhle do upírské loterie nezařazujete…“</p>
<p>„Ale zařazujeme,“ odvětil jsem příkře.</p>
<p>Eva se rozesmála.</p>
<p>„Tak co? Dáš mi povolení? Na jedné misce vah je konec všeho lidstva. Jiných, lidí, zvířat…“</p>
<p>„Děkuju za informaci,“ řekl jsem. „O zvířatech jsem nevěděl.“</p>
<p>Chvilku jsme se na sebe dívali. Ale můj ubohý pokus vyvést Evu z míry nebyl korunován úspěchem. Naopak, po chvíli se v jejím pohledu objevil soucit.</p>
<p>„Neošívej se, hlídkaři. Úplně slyším, jak tvoje zásady praskaj ve švech. Nezajímá mě krev dětí, ani matek, ani vašich hudebníků nebo spisovatelů… Po Dostojevském mi stejně krev ostatních připadá nějak řídká…“</p>
<p>„To jsou mi teda literární chutě,“ zavrčel jsem.</p>
<p>„To, že jsem mrtvá a že se živím lidskou krví, neznamená, že se nemůžu nadchnout pro kvalitní literaturu,“ odpověděla Eva. „Četla jsem jak autory módní, tak i nadané. Ne, Antone. Klid. Nepotřebuju tvoje odpustky, ty si zarámuj a pověs na stěnu.“</p>
<p>„Tak co chceš?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Krev. Jenže já už dávno nepiju všechno, co mi přijde pod ruku, sbírám zajímavé vzorky, Antone.“</p>
<p>„Mluv.“</p>
<p>„Krev Nejvyššího Světlého za odpověď na jakoukoli otázku.“</p>
<p>„A jsi si jistá, že dokážeš odpovědět?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Jsem.“</p>
<p>„Kolik krve chceš?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Strejdo Antone!“ vykřikl Keša. „Ne, nepřistupujte na to! Co to děláte!“</p>
<p>„Ticho,“ řekl jsem. „A drž všechno v paměti. Jsi svědek.“</p>
<p>Keša zkusil vyskočit, ale zase si sedl. Zachvěly se mu rty. Přesunul pohled ze mě na Evu.</p>
<p>„Nepleť se mu do toho, chlapče,“ řekla Eva. „Nedochází tu k žádnému násilí, všechno je na základě dobrovolnosti… Nechci tě vysát do mrtě, Antone. Ani tě nechci proměnit… Tím spíš, že v případě Jiného je to opravdu velmi obtížné a v případě Světlého a Nejvyššího skoro nemožné. Nejsem vrah,“ šibalsky se zasmála a v očích se jí blýsklo, jako by byly živé. „Nejsem jenom vrah. Jsem sběratel.“</p>
<p>„Kolik?“ zopakoval jsem.</p>
<p>„Tak lok dva. A rozhodně ne víc než tři, to kdyby se mi to vážně zalíbilo.“</p>
<p>„Tak pij,“ řekl jsem a začal si vyhrnovat rukáv.</p>
<p>„Takhle ne,“ zatvářila se Eva pohoršeně. „To by byla profanace. Nejsem na tom tak zle, abych musela žít z ruky do huby. Pardon za ten hloupý vtípek. Buď krk, nebo stehenní tepna. Ale nebudeme uvádět kluka do rozpaků. Takže krk.“</p>
<p>„Tak jdi na věc,“ řekl jsem. „Nepozval jsem tě sem kvůli povídání.“</p>
<p>„Ach, Antone, Antone!“ rozesmála se znovu Eva. „Ty se mi vážně líbíš! Všechna ta předstíraná odvaha, hrubost, dvojsmysly…“</p>
<p>Stoupla si a vykročila ke mně, taky jsem vstal. Cítil jsem její vůni – současně svěží i sladkou, opojnou. Eviny oči zářily, na rtech jí pohrával lehký úsměv. Teď se zdála být skutečně krásná.</p>
<p>„Koukám, žes už dlouho nejedla,“ poznamenal jsem. „Feromonové žlázy máš nabité.“</p>
<p>„Kdybych chtěla,“ zašeptala Eva, „seběhli by se tu chlapi z celého tohohle domu. A ten chlapec by omdlel touhou… Nechce se ti mě políbit?“</p>
<p>„Chce,“ řekl jsem. „Ale vím, co bych líbal v reálu, a tak si to odpustím,“ řekl jsem.</p>
<p>„Moje povinnost je to navrhnout,“ zaševelila a ladným pohybem položila hlavu na moje rameno.</p>
<p>Krkem projelo bodnutí.</p>
<p>Keša tiše zaúpěl.</p>
<p>„Neotáčej se,“ řekl jsem. „Počítej nahlas. Pokaždé, když nasaje, naběhne jí na krku svalový vak.“ Krk mi mírně ztuhl. Bolest jsem už necítil.</p>
<p>„Poprvé,“ řekl Keša.</p>
<p>Eva zvedla ruku a pohladila mě po hlavě.</p>
<p>Žádné zvláštní pocity jsem neměl. Bolest jsem necítil. Ani slabost ne. Prostě tu stojí žena…, přitažlivá…, hlavu skloněnou na mé rameno…</p>
<p>A pije moji krev.</p>
<p>„Podruhé,“ řekl Keša útrpným hlasem. Eva se vyrovnaným a graciézním pohybem narovnala. Olízla si ústa dlouhým růžovým jazykem a hřbetem ruky si otřela zbytky krve ze rtů.</p>
<p>„Kešo, podej mi ubrousek, prosím,“ řekl jsem a natáhl ruku. Keša vyskočil, že div nepřevrhl židli, a podal mi balíček pomačkaných ubrousků: veselých, pestrobarevných, s obrázkem rozesmátého Santa Clause. Přitiskl jsem si ubrousek na krk.</p>
<p>„Za chvilku za to zatáhne samo,“ řekla Eva. „Vstříkla jsem ti tam enzym, Světlý.“</p>
<p>„Děkuju. A co že jen dva loky? Nelíbilo se ti to?“</p>
<p>„Alkohol, tabák, výpary velkoměsta, adrenalin a toxiny,“ shrnula to Eva. „Ne, dělám si legraci, Antone. Moc zajímavá krev. Příchuť byla známá, což jsem ostatně čekala, ale stejně zajímavá. Zapamatuju si ji. Jenom jsem ti chtěla trochu srazit hřebínek.“</p>
<p>„Já si nestěžuju,“ řekl jsem.</p>
<p>„A do budoucna si zapamatuj…,“ řekla Eva, „… že u tak… starých upírů, jako jsem já, se do sacího vaku vejde litr a půl až dva litry krve. Dvěma hlty bych tě mohla i zabít. Nebo třema. A bylo by to v mezích naší dohody, mládenec by nám byl svědkem. Nevypila bych tě do mrtě, neudělala z tebe upíra, jen tři loky. A žes nedokázal přežít jen s litrem krve, by byl tvůj problém.“</p>
<p>Přísně mi pohlédla do očí.</p>
<p>„Jsem idiot,“ přitakal jsem. „Děkuju. Zapamatuju si to.“</p>
<p>„Tak a teď mi můžeš položit svou otázku,“ řekla Eva. „Jakoukoli. V případě, že ti nedokážu poskytnout užitečnou informaci…, položíš mi jinou otázku. To je fér, ne?“</p>
<p>„Jo,“ přitakal jsem. „Co se stalo s hlídkařema, který hlídali Naďu, proč zaútočili na Inkvizitora, proč napadli moji rodinu, kde se bere jejich Síla, jak je možný je zničit?“</p>
<p>„Ty jsi mi ale filuta!“ pohrozila mi Eva prstem. „Jedna otázka, pamatuješ? Ale já jsem hodná upírka, Antone. Odpovím ti.“</p>
<p>Sedl jsem si. Účinek hormonů, jež mi Eva vstříkla do tepny, zjevně polevil – pocítil jsem slabost. Litr nelitr… Ale půl litru krve mi vysála určitě. Na dva doušky. Všichni upíři, které jsem znal, mohli vysát tak sto až sto padesát mililitrů na lok.</p>
<p>„Hlídkaři se jen ocitli na špatném místě ve špatný čas,“ řekla Eva, sklánějíc se nade mnou. „Už neexistují. V jejich tělech se manifestoval prastarý bůh.“</p>
<p>„Upírský bůh.“</p>
<p>„Tenkrát nebyli jiní bohové, Světlý. Jen prastarý bůh, Dvojjediný. Bůh Světla a Tmy. První, kdo se zrodil z šera. První, kdo získal rozum a stvořil nás, upíry, coby své služebníky. Služebníky a kněží, ochránce velké rovnováhy…“</p>
<p>„Čeho že…“</p>
<p>„Zas tak obšírně na tu otázku odpovídat nebudu, hlídkaři. Dávný bůh se zkrátka vtělil, a to je moc smutné, hlídkaři, protože my jsme ho zradili. My upíři jsme přestali plnit to, co jsme plnit měli. Změnili jsme se a vydali se jinými cestami. Mnozí z nás přestali pít krev a začali pít život… přímo…“</p>
<p>Díval jsem se do očí té, co si říkala Eva, a viděl jsem v ní bezednou propast. Viděl jsem černé nebe dětství lidstva. Viděl jsem válečníky pijící krev nepřátel, šamany pijící krev válečníků. Viděl jsem, jak ze tmy přistoupil k ohni Dvojjediný a krví stvrdil nejstarší z lidských zákonů…</p>
<p>„Dvojjediný byl zneuctěn, Dvojjediný byl pohaněn,“ zašeptala Eva. „Byl zapomenut, zrazen, vydali jsme se jinými cestami… Dokonce i upíři se s tím smířili, propadli neřestem a obžerství a zapomněli na své závazky vůči lidem… Dvojjediný neodpouští. Dvojjediný nás všechny zničí. Všechny Jiné. A proto musí zničit to nejnebezpečnější, tvoji dceru. A její rodiče… Protože vy ji neobětujete. Inkvizitor bral svou úlohu příliš vážně, pokoušel se jim bránit, i když bych řekla, že pochopil, co se děje. Nebo… si možná jen vybral snadnou a rychlou smrt? Kdoví? Ovšem zastavit Dvojjediného nemohl. Pouze Šestá hlídka je schopna zničit Dvojjediného. Pouze Šestá hlídka! Ale Šestá hlídka je mrtvá.“</p>
<p>„Co je to Šestá hlídka?“ špitl jsem.</p>
<p>„Ale to už je další otázka,“ zasmála se Eva.</p>
<p>„Ty přece taky zemřeš, nemám pravdu?“ zeptal jsem se. „Tak na co ty hry! Prostě mi odpověz! Je to v zájmu nás všech!“</p>
<p>„A co když neumřu?“ pokrčila Eva rameny. „Jsem poslední z těch, co si pamatují krvavou smlouvu. Poslední, kdo viděl předcházející vtělení Dvojjediného… Dělám si legraci, Světlý. Taky zemřu. Ale já nejsem proti, tenhle svět začíná být příliš krutý.“</p>
<p>„Vůči upírům?“</p>
<p>„Ne,“ zavrtěla Eva hlavou. „Prostě příliš krutý. A já nemám ráda krutost pro krutost, Goroděckij.“</p>
<p>„Potřebuju odpověď ještě na jednu otázku,“ řekl jsem. „Klidně mě kousni znovu.“</p>
<p>„Ale já nepotřebuju mít ve sbírce dublované vzorky,“ řekla Eva trochu dotčeně. „Ne, Antone, ty už jsi pro mě zpracovaný materiál.“ Odmlčela se.</p>
<p>„Ačkoli máš něco, co bys mi mohl nabídnout.“</p>
<p>„Naděnku nedostaneš,“ řekl jsem. „S tím nepočítej.“</p>
<p>Eva si vzdychla.</p>
<p>„To je mi jasné. Ani jsem tě o to nezkoušela požádat, abych tě zbytečně neprovokovala. Ale máš ještě něco, co mi můžeš kromě dcerky nabídnout.“</p>
<p>„Dobře,“ řekl jsem s malým zaváháním. „Jsem si jistej, že Světlana to pochopí a bude souhlasit…“</p>
<p>„Krev jedné Nejvyšší Světlé léčitelky už ve sbírce mám,“ řekla Eva. „Jistě, Světlana je matka Absolutní, což jí dává jistý pikantní odstín, ale… ne. Myslím toho chlapce.“</p>
<p>„Ty jsi zešílela,“ odvětil jsem zcela upřímně. Podíval jsem se na Kešu a mávl na něj rukou, aby byl v klidu.</p>
<p>„Ani v nejmenším. Nejvyšší Světlý prorok je velká vzácnost.“</p>
<p>„Není Nejvyšší, je první kategorie.“</p>
<p>„Vidíš! Už smlouváš!“ pravila Eva se zadostiučiněním. „Teď je první, ale stal by se Nejvyšším. Bohužel to nestihne. Ale proroci jsou sami o sobě vzácnost, a navíc Světlí! Takže mi bude stačit.“</p>
<p>„Evo, je to dítě.“</p>
<p>„Je mu čtrnáct a půl, tak jaké dítě?!“ podivila se Eva. „Má občanku. Za občanské války by mohl velet pluku. I do upíří loterie se nezařazuje jen do dvanácti. A promiň, Světlý, ale to rozhodnutí je na něm!“</p>
<p>„Já souhlasím,“ řekl okamžitě Keša.</p>
<p>„Nesouhlasí!“ vyštěkl jsem já.</p>
<p>„Proč?“ pokrčil Keša rameny. Byl bledý, ale nevypadal vyděšeně. „Potřebujeme informaci, ne? Nezabije mě. Ani ze mě neudělá upíra. Vypije mi trochu krve. Z toho mě neubude. Je to sice trochu zvrácené, ale aspoň je to žena. Respektive, byla to žena. A navíc považuju dárcovství krve za užitečnou záležitost, a stejně víme, že dvacet procent dárcovský krve jde upírům.“</p>
<p>Eva se upřímně bavila a pohledem přeskakovala ze mě na Kešu a zpátky.</p>
<p>Zamyslel jsem se. Kdyby to byla jen hraná odvaha, kdybych viděl, že se kluk opravdu bojí…</p>
<p>Ale on se nebál. Tedy nebál se víc než já. Bylo mu to trochu nepříjemné. Trochu děsivé. Ale velmi přesně chápal situaci. A na obzoru se rýsovala apokalypsa.</p>
<p>„Maximálně padesát mililitrů na lok,“ řekl jsem. „A ne víc než tři loky.“</p>
<p>„Dobře,“ přitakala Eva. Popošla ke Kešovi. Ten vyskočil. Strnul před ní.</p>
<p>„A neoblbuj kluka těma svejma feromonama,“ dodal jsem.</p>
<p>„Nebudu,“ bez odporu kývla Eva, když si prohlížela Kešu. „Proč má ta dnešní mládež tak špatný vztah k hygieně? Máš špinavý krk.“</p>
<p>„Jsem tlustej, takže se snadno zpotím,“ odvětil Keša. „Ale jestli se ti to nelíbí, vezmi si ručník a utři si mě.“</p>
<p>Eva zatleskala.</p>
<p>„Bravo! Bravo! Je to pašák, co myslíš? Bere si z tebe příklad…“ Sklonila hlavu a přisála se ke Kešově krku.</p>
<p>Vstal jsem, obešel stůj a přiblížil se k nim.</p>
<p>Eva si lokla poprvé a na krku se jí nafoukl vak. Počkala. Hluboce a vášnivě vzdychla, aniž by se od chlapce odtrhla. Lokla si podruhé. Zase počkala. A lokla si potřetí.</p>
<p>„To by stačilo,“ řekl jsem.</p>
<p>Eva stála bez hnutí. Loupla po mě jedním okem, pohled měla rozostřený, zamžený…</p>
<p>„Jdi od něj, Lilith,“ zašeptal jsem jí do ucha. „Nebo to tvý prohnilý já vykuchám a obrátím naruby, přísahám při Světle…“</p>
<p>Upírka, jež si říkala Eva, uskočila od Keši. Upřela na mě nenávistný pohled. Nevyděsila ji moje hrozba, ale jméno.</p>
<p>„Zatáhni mu rány!“ nařídil jsem. „Hrajeme férově, pamatuješ?“</p>
<p>Lilith si plivla do dlaně krvavé sliny a přejela rukou po Kešově krku. Když ruku stáhla, rány už nekrvácely. Keša se ztěžka posadil na židli. Podal jsem mu zbytek ubrousků. Přiložil si je na ránu.</p>
<p>„Tohle ti připomenu,“ přislíbila mi upírka a provrtávala mě pohledem.</p>
<p>„Nemáš ostatní považovat za pitomce, Evo,“ řekl jsem. „A teď odpověz na otázku…“</p>
<p>„Krev mi dal chlapec,“ řekla Lilith. „Otázka je na něm.“</p>
<p>„Zeptej se, co je to Šestá hlídka a jak ji vytvořit,“ řekl jsem.</p>
<p>„Je tohle tvá otázka?“ zeptala se Lilith Keši.</p>
<p>Keša se odmlčel. A pak zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ne. Mám jinou otázku.“</p>
<p>Chtělo se mi zařvat, zastavit ho. Vysvětlit mu, že žádná podstatnější otázka teď neexistuje. Ale nemohl jsem. To on překonal svůj strach. On dal svou krev. Tohle byla ta nejstarší a nejmocnější magie na světě.</p>
<p>Keša se na mě podíval a já jsem přikývl.</p>
<p>„Řekni mi, jaký je vztah mezi Dvojjediným, šerem a Tygrem?“ zeptal se Keša. „Kdo co chce? Kdo je silnější? Proč zemřou i lidé a zvířata, zemřou-li Jiní? A přežije šero, pokud zahyne vše živé?“</p>
<p>„To je hodně otázek,“ odvětila Lilith. „Opravdu hodně otázek, ty opovážlivče. A já nebudu…“</p>
<p>„Otázka je to ve skutečnosti jedna jediná a ty to víš, cenou byla má krev a ty sis vzala, co jsem ti dal, nemůžeš vrátit, co sis vzala, a já od tebe požaduju, co jsi slíbila,“ řekl Keša. „Mluv.“</p>
<p>„Odkud znáš znění žádosti?“ zeptala se Lilith po krátké odmlce.</p>
<p>„Jsem prorok,“ řekl Keša. „Prostě jsem věděl, že ti řeknu právě tahle slova.“</p>
<p>„Moje odpověď se vám nebude líbit,“ řekla Lilith. „Dá vám to, co chcete, ale ne to, co nezbytně potřebujete, a dál už nemáte s čím obchodovat…“</p>
<p>„Mluv,“ řekl jsem. „Dala jsi slib.“</p>
<p>„Šero je živé, ale nedisponuje inteligencí, šero chce jen žít,“ Lilith rozhodila ruce, jako by se sama divila tomu, co řekla. „Tygr je ochránce šera, má rozum, ale nemá vůli. Tygr je silný. Ale Dvojjediný má rozum i vůli, Dvojjediný je taky výplod šera, ale pokud mu Tygr vstoupí do cesty, Dvojjediný Tygra smete. Všechno živé zemře, protože Jiní nejsou jen paraziti, ale současně taky ochránci života. Když zemřou Jiní, zemře vše živé. Když zemře vše živé, zemře šero. Když zemře šero, zemře Tygr, zemře Dvojjediný, zemřou všichni a všechno kolem téhle malé hromádky špíny. Odpověděla jsem.“</p>
<p>„Neodpověděla,“ řekl jsem. „Proč jsme ochránci života? My Jiný jsme stejný paraziti jako vy upíři. Proč by po smrti Jinejch měli umřít lidé?“</p>
<p>Lilith se zazubila. Špičáky ještě neměla zatažené.</p>
<p>„Vy chytračíte, tak já taky. Odpověď jste dostali a detaily vám nikdo nesliboval… Světlý.“</p>
<p>„Dobrá,“ řekl jsem. „Dobrá. Tvou odpověď přijímáme. Ale potřebujeme vědět, co je Šestá hlídka.“</p>
<p>Lilith rozhodila ruce.</p>
<p>„Čím ti můžeme za odpověď zaplatit?“ zeptal jsem se. Na prsou se mi rozrůstala teskná tíživá bolest. Takhle se nejspíš cítí lidé chvilinku před infarktem. „Pokud to bude krev mojí dcery…“</p>
<p>„Ne, Světlý!“ zavrtěla Lilith hlavou. „Tuhle šanci jsi promarnil. Její krev by mě mohla spálit, přesto jsem byla připravená to risknout, ale teď už ne! Další odpověď nemáte čím zaplatit!“</p>
<p>V tom okamžiku jsem si všiml, jak se Kešovi rozšířily oči. Mísil se v nich údiv, naděje a strach; strach v očích chlapce, který právě dobrovolně nastavil svůj krk tisícileté upírce.</p>
<p>„Já bych možná měl čím zaplatit jakoukoli tvou odpověď,“ ozvalo se za mými zády.</p>
<p>Otočil jsem se.</p>
<p>Tygr stál u sporáku a naléval si šálek kafe z konvice, z níž ještě stoupala pára. Byl stejný jako dřív: vysoký mladý muž, oblečený ve strohém obleku. Tygr zvedl šálek k ústům a lokl si. Pomalu se obrátil k nám.</p>
<p>„Jak jsi správně upozornila, nemám vlastní vůli,“ řekl Tygr. „Ale mám krev. Krev šera, abych tak řekl. Chceš přece důstojně završit svou sbírku ještě před koncem časů, ty zchátralá kreaturo?“</p>
<p>Upírčiny bílé šaty nabraly růžový nádech, jako by nasákly krví. Uskočila ke zdi, narazila do ní, až to zadunělo, a na ramena se jí snesl bílý prach z omítky. Zpola se nahrbila, zpola přikrčila a napřáhla před sebe ruce. Její prsty se proměnily v černé drápy.</p>
<p>„No tak, jak odpovíš?“ zeptal se Tygr.</p>
<p>„Nnnne!“ zaúpěla upírka. „Ne!“</p>
<p>Odskočila ode zdi a vrhla se k oknu ve snaze ho buď otevřít, nebo rovnou proskočit sklem.</p>
<p>Ale to už Tygr stál u okna. Stejně jako předtím třímal v ruce šálek s kávou, vůbec se nepohnul. Jen se objevil tam, kam upírka skočila – jeho dlaň zastavila její pohyb.</p>
<p>„Tys to nepochopila,“ řekl. „Nemáš na výběr. Já zaplatím a ty odpovíš.“</p>
<p>„Odpovím!“ vykřikla Lilith. „Odpovím, nepotřebuju zaplatit!“</p>
<p>„Pravidla jsou pravidla,“ řekl Tygr.</p>
<p>Lokl si ze šálku. Postavil ho na parapet. Hlavu naklonil k pravému rameni a nastavil krk.</p>
<p>„Kousni.“</p>
<p>Lilith se zachvěla. Pak smířeně přikývla.</p>
<p>„Dobře… dobře.“</p>
<p>Její ústa se na vteřinku přitiskla k Tygrově krku a vmžiku zase uskočila. Její rty byly vínové. Na Tygrově krku se objevily dvě drobné rány.</p>
<p>„Vzala sis cenu a teď mi dáš odpověď,“ řekl Tygr. „Co je Šestá hlídka?“</p>
<p>„Šest uzavřelo dohodu s Dvojjediným,“ špitla upírka. „Šest může dohodu zase zrušit.“</p>
<p>„Co jsou zač?“ zeptal se Tygr.</p>
<p>„Zrozenec Světla. Zrozenec Tmy. Ten, kdo si vzal cizí Sílu. Ten, kdo nemá vlastní Sílu. Ten, kdo vidí. Ten, kdo cítí.“</p>
<p>„Musí existovat tři podmínky,“ řekl Tygr. „Znám pravidla.“</p>
<p>Lilith s nenávistným pohledem upřeným na něj přikývla. Z jejích úst se draly obláčky páry.</p>
<p>„Láska, Nenávist, Šlechetnost, Zrada, Síla, Slabost. To je první podmínka.“</p>
<p>Tygr přikývl.</p>
<p>Lilith zvedla ruce a překvapeně se podívala na své prsty. Pak pokračovala.</p>
<p>„Musí být přítomen vyslanec každé z Velkých stran. Představený každé strany musí přijít či jmenovat vyslance. To je druhá podmínka.“</p>
<p>„Ale co jsou ty Velký strany?“ zeptal jsem se. „Světlo? Tma?“</p>
<p>Lilith se zazubila.</p>
<p>„Jsem povinna odpovědět, ne vysvětlovat. Je to tak, Tygře?“</p>
<p>Tygr přikývl a zamyšleně se na ni díval.</p>
<p>„A ta třetí,“ teď se Lilith usmála upřímně. Řekl bych „z duše“, jenže ona duši dávno neměla. „Šest musí být spojeno první a nejdůležitější Silou.“</p>
<p>„Šerem?“ nevydržel jsem a snažil se to upřesnit.</p>
<p>K mému překvapení Lilith odpověděla.</p>
<p>„Ne, Světlý. Tou první a nejdůležitější. Krví.“</p>
<p>„Chceš ještě něco říct?“ zeptal se Tygr.</p>
<p>„Doufám, že chcípnete!“ plivla mu Lilith do tváře. „Všichni chcípnete. A ty, otroku šera, taky!“</p>
<p>„To brzy zjistíme,“ řekl Tygr. „Ale ty se to nedozvíš.“</p>
<p>Lilith se rozesmála.</p>
<p>„Ne? To uvidíme. Uvidíme. Zachovávala jsem Dvojjedinému věrnost, já jeho příchod vítám…“</p>
<p>„Tam, kam odejdeš, není nic,“ řekl Tygr a zvedl ruku.</p>
<p>Lilith se rozzářila oslepujícím bílým světlem. Něco ji spalovalo zevnitř. Bílé šaty zrudly krví, pak zčernaly a po upírce zbyla jen hromádka popela.</p>
<p>Chytil jsem ztuhlého Kešu za hlavu a donutil ho se odvrátit.</p>
<p>„Promiň, nasvinil jsem ti tu,“ řekl Tygr. „Máš smetáček a lopatku?“</p>
<p>Chvíli jsem se díval na upírčiny ostatky.</p>
<p>„Ne. Jen lux.“</p>
<p>„Prima,“ řekl Tygr. Neptal se, kam jít, vyšel z kuchyně a vrátil se s luxem. Zamyšleně si prohlédl hadici a spustil ji dolů. Lux se tichounce rozhučel. Tygr postrčil hubici k popelu a tenké pramínky zamířily do sáčku vysavače.</p>
<p>Jenom zapomněl strčit lux do zásuvky. To ale přístroji nijak nebránilo v tom, aby fungoval.</p>
<p>„Děkuju za pomoc, ale uklidím to sám,“ řekl jsem. „Není moc zdvořilé, aby mi tady návštěva luxovala.“</p>
<p>Tygr se sotva znatelně usmál a lux vypnul. Nebo se mi to zdálo? Usmívající se Tygr, to znělo neuvěřitelně.</p>
<p>„V tom případě ještě jedna věc a půjdu,“ řekl Tygr. „Pokud se chceš zeptat, jestli jsem pochopil Lilithina slova, tak ne. Nejsem šero, jsem jen jeho malá část. Odpověď musíš najít sám.“</p>
<p>„A když ji nenajdu?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Tygr se na mě udiveně podíval.</p>
<p>„Copak jsi to neslyšel? Všichni zahyneme.“</p>
<p>„Tomu říkám život,“ odfrkl si Keša, otočil se a podíval se na hromádku popela. Zívl.</p>
<p>Mrkl jsem na něj.</p>
<p>„Jdi spát, Kešo. Domů tě teď nepovezu, přespíš v Nadině pokoji. Vezmi si čistý povlečení, je ve skříni…“</p>
<p>„Ve spodním šuplíku,“ řekl Keša, když se zvedal. „Já vím.“</p>
<p>„Odkud?“ přeptal jsem se příkře. „Odkud to víš?“</p>
<p>Keša se na mě překvapeně podíval.</p>
<p>„No, jsem přece prorok… A mimochodem, lopatku a smetáček máte v komoře v předsíni.“</p>
<p>Vedle nás se ozvaly tiché, bublavé zvuky. Otočil jsem se a podíval se na Tygra.</p>
<p>Přidušeně se smál a pusu si zakrýval rukama.</p>
<p>Pak se rozplynul ve vzduchu.</p>
</section>
<section>
<p><strong><emphasis>Část druhá Vynucená spojenectví</emphasis></strong></p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola první</strong></p>
<p>V archivu vládlo pořád stejné chladno a tma. Ovšem dnes tu něco bylo jinak – hrála tu hudba. Kdybych tu slyšel klasiku, počínaje Vivaldim a konče Bachem, nedivil bych se. A vlastně bych se nedivil ani nějaké irské vypalovačce, jako je jig nebo reel. Ovšem Elen Killoranová dnes poslouchala ruského barda.</p><empty-line /><p><emphasis>Jsme jak stíny, na hran</emphasis><emphasis>ě</emphasis> <emphasis>sn</emphasis><emphasis>ů</emphasis> <emphasis>a bytí,</emphasis></p>
<p><emphasis>v knize osudu prázdnej list.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jak vojáci musíme chvílema nad</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>je</emphasis></p>
<p><emphasis>od spánku do hrobu k</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>ž</emphasis> <emphasis>sv</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>j n</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>st.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jak</emphasis> <emphasis>ž</emphasis><emphasis>hav</emphasis><emphasis>ý</emphasis> <emphasis>magma, kdy</emphasis><emphasis>ž</emphasis> <emphasis>rve se k </emphasis><emphasis>nebi, stoupá ze hlubin,</emphasis></p>
<p><emphasis>nám</emphasis> <emphasis>ž</emphasis><emphasis>ilama proudí val</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ík hemoglobin.</emphasis>1</p>
<p>1 Oleg Medveděv: Vals Gemoglobin. Pozn. překl.</p><empty-line /><p>Tiše jsem prošel mezi zešeřelými regály, v nichž dřímaly knihy, svitky, tisky, děrné štítky, diskety, hliněné tabulky a nejrůznější optické disky.</p><empty-line /><p><emphasis>Kolik je nám let a kdo z nás je kdo,</emphasis></p>
<p>to stejně sotvakdo ví,</p>
<p>Ale ten divnej akord, rozevřenej jak dlaň,</p>
<p>co ze snů prosákl dirkama hvězd, nám pořád v krvi zní.</p>
<p>Zkus ho poslouchat – možná stejnej tón</p>
<p>se tenkrát nad Japonskem rozehrál,</p>
<p>když poslední kamikadze</p>
<p>nad skalpovaným tělem svý vlasti letadlo startoval.</p><empty-line /><p>Přišel jsem ke stolu, na němž stál starý přehrávač, ze kterého trčela flashka. Zmáčkl jsem stop.</p>
<p>„Elen!“</p>
<p>„Ano, Antone?“</p>
<p>Trhl jsem sebou a otočil se. Killoranová mi stála za zády a v ruce třímala mohutnou knihu v kožené vazbě.</p>
<p>„Fuj. Lekl jsem se tě,“ přiznal jsem.</p>
<p>„Já jsem se taky lekla,“ odpověděla. „Viděla jsem jen, jak se mihl stín. Nemívám tady moc rušno…“</p>
<p>Najednou zrozpačitěla a položila knihu na stůl. To mě tou bichlí chtěla přetáhnout nebo co?</p>
<p>„Pěkná písnička,“ řekl jsem. „Nevěděl jsem, že máš ráda ruský bardy.“</p>
<p>„Ne všecky,“ svraštěla čelo. „Ale tohle je fajn… A jak to jde? Chytli jste tu upírku?“</p>
<p>„Nějak se to celý zamotalo,“ řekl jsem. „Naliješ mi čaj? Dneska bych si dal.“</p>
<p>Usmála se a zapnula konvici. Sedl jsem si ke stolu, nalil si šálek čaje a stručně Elen vypověděl všechno, co se k ní v jejím sklepení ještě nejspíš nedoneslo. Jen návštěvu Tygra jsem si nechal pro sebe – i když kvůli tomu zřejmě Elen dospěla k závěru, že jsem Lilith zabil já.</p>
<p>„To zní,“ vteřinku přemýšlela, „opravdu vážně. Potřebuješ ještě něco zjistit?“</p>
<p>„Jo. Poslal jsem žádost jak na Denní hlídku, tak i našim. Ale možná by se to dalo najít tady u tebe…“</p>
<p>„Dvojjediný?“</p>
<p>„A Šestá hlídka. A Velké síly.“</p>
<p>„V počítačích něco máme?“ zeptala se Elen.</p>
<p>„Ne. Jen upírskou legendu o Dvojjediným z Oro,sovy knížky.“ Elen přikývla.</p>
<p>„A pak tu mám ještě něco… Mám pocit, že zrovna ty bys to měla vidět,“ vytáhl jsem smartphone a ukázal jí na displeji seznam od našeho doktora. „Dalších osm pokousaných. Na jeden zátah… Kousala je vyloženě symbolicky, jenom aby je označila. A výsledek… je jinej, než jsem čekal.“ Elen se sklonila nad displejem.</p>
<p>„Pokousala je v tomhle pořadí?“</p>
<p>„Přesně tak,“ přitakal jsem.</p>
<p>„Roman, Oleg, Danijar, Elena, César… copak to je jméno?“</p>
<p>„Je. Přitom ten kluk není Ital, je to Rus. Některý rodiče jsou fakt divný.“</p>
<p>„Kuržan, Irina, Joachim. Opravdu s <emphasis>J</emphasis>?“</p>
<p>„Jo. Kluk je Fin. Naše děcka mu nejspíš říkají Akim, ale v papírech se píše s <emphasis>J</emphasis>.“</p>
<p>„RODECKIJ,“ odhláskovala Elen. „Dopsala příjmení, to sedí. „A dokonce našla i <emphasis>J</emphasis>.“</p>
<p>„Hm,“ přikývl jsem. „Jasně, to se dalo čekat.“</p>
<p>„Teď otčestvo,“ řekla Elen. „Co to tam bylo? <emphasis>Za tebou?“</emphasis></p>
<p>„Bylo tam <emphasis>Za toboi,</emphasis> ale asi to mělo být <emphasis>Za toboj</emphasis>,“ upřesnil jsem. „Nejspíš prostě nenašla nikoho s otčestvem na J.“</p>
<p>„Romanovič, Evženovič, Šamiljevič, Erazimovna, Nikolajevič…,“ Elen po mě mrkla. „Nikolajevič je César?“</p>
<p>„Jo,“ přikývl jsem. „César Nikolajevič. Něco v nepořádku? Zní to přece tak slavnostně…“</p>
<p>„Ibragimovna… Erazimovna… Proč je to tady proškrtnutý? Někdo nemá jméno po otci?“</p>
<p>„Jo, Finové ho nepoužívaj,“ řekl jsem. „REŠENIE… To znamená <emphasis>rozhodnutí.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Za toboj re</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>enie</emphasis>,“ přikývla Elen. „Takže <emphasis>Rozhodnutí je na tob</emphasis><emphasis>ě</emphasis>. To zní optimističtějc než jenom <emphasis>Za tebou.</emphasis>“</p>
<p>„To jo. Ovšem když se po mně někdo dožaduje rozhodnutí takhle svéráznou cestu…, trochu mě to stresuje.“</p>
<p>„Prosím tě. Jako bys nebyl zvyklý se rozhodovat,“ uklidňovala mě Elen. „A co závěr? Tam bylo: <emphasis>P-r-i-</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>-l-a-ja</emphasis>…, je to tak? Takže teď k tomu přidáme Semjonov, Ignaťjeva, Leškaroj, Andruchovič, Žabin…“ Elen svraštila čelo.</p>
<p>„Jo, jo, ptej se,“ řekl jsem.</p>
<p>„César Nikolajevič Žabin?“ otřásla se Elen. „To je teď v Rusku normální?“</p>
<p>„Nemám dost fantazie na to, abych ti řekl, co je teď v Rusku nenormální.“</p>
<p>„A ten César…,“ začala opatrně Elen. „Neviděls ho náhodou?“</p>
<p>„Čirou náhodou viděl. Okouzlující chlapeček. Bez ohledu na všechna ta jména.“ Elen si vzdychla a doplnila zbytek:</p>
<p>„Diljatdinová. Joršikova. Toivonnen.“</p>
<p>„<emphasis>SILA</emphasis> <emphasis>Ž</emphasis><emphasis>Ď</emphasis><emphasis>OT</emphasis>… <emphasis>Síla</emphasis> <emphasis>č</emphasis><emphasis>eká</emphasis>,“ přikývl jsem.</p>
<p>„Nakonec to má úplně jiný význam, než sis myslel,“ řekla Elen. „Není to hrozba. A nepřišla za tebou. Vzkázala ti: <emphasis>P</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>la jsem, Síla</emphasis> <emphasis>č</emphasis><emphasis>eká, Antone Gorod</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ckij, rozhodnutí je na tob</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>.</emphasis>“</p>
<p>„Netvrdil bych, že v tom vůbec není hrozba,“ poznamenal jsem.</p>
<p>„Ale vždyť zachránila tvou dceru a nakonec i tebe a tvou ženu.“</p>
<p>„Třeba se jenom nechtěla dělit o kořist? A ještě něco… Myslím, že ten začátek – P-R-I-Š-L-A-JA – nebude archaický slovosled. Spíš to bude znamenat <emphasis>P</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>íchozí</emphasis> nebo <emphasis>P</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>ed</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>í</emphasis>. Takže <emphasis>Síla, která p</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>la,</emphasis> <emphasis>č</emphasis><emphasis>eká.</emphasis>“ Elen rozhodila rukama:</p>
<p>„Dobře, Antone. Nechci se zbytečně dohadovat. Jak ti můžu pomoct? Co je teď nejdůležitější? Šestá hlídka?“</p>
<p>„Spíš bych začal u těch Velkých stran,“ řekl jsem. „Elektronickejma databázema už to prohnali. Jako Velký síly se občas označujou prvotní síly – Světlo a Tma. Ale tady jde zjevně o něco jiného.“ Elen si vzdychla.</p>
<p>„Hned to bude… Hmm, Velké strany…“ Ponořila se do tmy, prošla mezi regály a u jednoho z nich se zastavila. Matně se rozsvítila malá baterka. „Elen, proč vlastně máš tak ráda tmu?“ zeptal jsem se. „Je mi jasný, že spousta foliantů nemá světlo zrovna v lásce. Ale pro tebe to musí bejt nepohodlný!“</p>
<p>„Mám výborný noční vidění,“ odpověděla Killoranová, zatímco šustila papíry. „A paměť.“</p>
<p>„A katalogy,“ řekl jsem.</p>
<p>„Samozřejmě. A katalogy. Velké… Mimochodem, naprosto mě fascinuje, jak nedbale vedl archiv můj předchůdce. Rusko má přitom tradičně skvělou školu archivnictví, nejspíš proto, že je u vás zvykem spoustu dokumentů tajit před veřejností…“</p>
<p>„Jo jo, jen si z nás dělej legraci,“ zamumlal jsem. „Drsný Rusko plný tajných archivů, který hlídaj bílý medvědi s balalajkama na krku…“ Killoranová si odfrkla.</p>
<p>„Ve srovnání s Amerikou, Anglií nebo Francií ty vaše archivy zas tak tajné nejsou. Což pochopitelně neplatí o archivech Hlídek. Ty nemůžou být tajnější…“</p>
<p>„Ty víš něco o archivu Denní hlídky?“</p>
<p>„Samozřejmě. Jsme spolu v kontaktu. Vyměňujeme si duplikáty, poskytujeme si opisy, konzultujeme…“</p>
<p>„Ty jo,“ řekl jsem. „To jsou mi archivní tajemství. Má o tom vůbec Geser představu?“</p>
<p>„Víceméně,“ odvětila vyhýbavě Elen. „Takže. Velké strany. Jeden odkaz by tu byl. Na protokol z roku 1215 <emphasis>O opat</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>eních pot</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ebn</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>ch a lich</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>ch</emphasis>. Ten protokol tady samozřejmě nemám, ale je tady někde opis. A zmiňujou se v něm Velké strany.“</p>
<p>„O čem to pojednává?“ Elen se rozesmála.</p>
<p>„Jak to mám vědět? Ty si vážně myslíš, že jsem tu všechno přečetla? Pojďme, vím, kde to je. Pojďme, pojďme!“</p>
<p>Vstal jsem a vydal se za slabým světlem baterky. Elen mě pevně čapla za ruku tvrdou studenou dlaní a vedla mě za sebou do tmy. Bledý, mléčně bílý paprsek svítil několik vteřin před nás na zem, pak zhasl.</p>
<p>„Proč?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Je to tak lepší,“ odpověděla nejasně Elen. „A radím ti, aby ses nedíval šerem. Vlastně to ani tak není rada, jako spíš rozkaz…“</p>
<p>„Ale proč?“ kráčel jsem temnotou a bezděčně se šklebil, jak jsem každou chvíli čekal, že se praštím čelem o regál. Nevydržel jsem a natáhl volnou ruku před sebe.</p>
<p>„Bude pro tebe lepší nevědět proč,“ řekla Elen. „Rukou se klidně kryj, jestli je ti to milejší, ale světlo nerozsvěcej.“</p>
<p>Asi deset metrů jsme zdolali po starém popraskávajícím linoleu, jež leželo na podlaze v prvním sále. Pak jsme, soudě podle pohybu vzduchu, přešli do dalšího sálu. Tam pod nohama povrzávala buď prkenná podlaha, nebo hodně rozeschlé parkety. Najednou mě Elen prudce strhla k sobě. A řekla:</p>
<p>„Promiň. Vysunula se tady z poličky kost, nevšimla jsem si toho hned, vrazil bys do ní…“</p>
<p>„Jaká kost?“</p>
<p>„Lidská. Bércová.“</p>
<p>„A co dělá v archivu?“</p>
<p>„Je na ní vyryté zaklínadlo.“</p>
<p>„Jaké?“</p>
<p>„To nikdo neví, je to neznámým jazykem.“</p>
<p>„A proč tu máš takovýhle nepořádek?“ zeptal jsem se, protože rozhovor už mě začínal vytáčet. „Kosti, trčící přes cestu…“</p>
<p>„Jenže ona se vysunula právě teď,“ vysvětlila Elen. „Právě když jsme procházeli.“</p>
<p>Polkl jsem hloupou otázku, jestli si ze mě dělá legraci. Je možné, že nedělá.</p>
<p>Dřevo pod nohama zmizelo. Dál jsme šli po kamenných dlaždicích. V jistou chvíli zhrbolatěly, jako by byly vyboulené, a pak se zase vyrovnaly.</p>
<p>Potom se Elen zastavila a po krátké pauzičce řekla:</p>
<p>„Obejdeme to přes osmý sál, nejspíš…“</p>
<p>„Viděla jsi film <emphasis>Stalker</emphasis>?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Tarkovského? Ne, jasně že ne. Ale četla jsem o něm v encyklopedii.“</p>
<p>Prošli jsme přes dřevo, pak znova po kameni a nakonec po nerovně položené dlažbě. Zeptal jsem se:</p>
<p>„A film Buratino? Je to ruská verze Pinocchia.“ Elen se zasmála.</p>
<p>„Proč se ptáš?“</p>
<p>„Ach pole, pole, pole divů…,“ zanotoval jsem ne moc zdařile. „Víš, jak liška Alenka a kocour Bazilio vezli Buratina na Pole divů? Na oslíkovi. V kruhu. Už jsme ušli nejmíň dvě stě metrů, tak velký sklepení tady nemáme.“ Elen si povzdechla. Rozsvítila baterku. Paprsek světla, byť byl tlumený, ozářil průchod mezi regály tak na deset metrů, vše, co bylo dál, se ztrácelo ve tmě. Pak posvítila na opačnou stranu, bylo tam totéž. Pokusil jsem se prohlídnout si, co je na policích, ale Elen světlo zase zhasla.</p>
<p>„Nechodíme dokola,“ opravila mě. „Jít přímo není vždycky ta nejkratší cesta, ale dokola nechodíme…“</p>
<p>Šli jsme ještě tak tři čtyři minuty. V jednu chvíli jsme prošli louží, odněkud kapala voda.</p>
<p>„Tohle už je ale vážně nepořádek,“ pokusil jsem se o výčitku.</p>
<p>„Máš pravdu, přeschlo to,“ přitakala Killoranová. „Pošteluju pak kohoutek…“ Rezignoval jsem a v posledním záchvěvu snahy neustoupit ze svých pozic jsem natáhl ruku a pokusil se nahmátnout, co leží v regále, který jsme zrovna míjeli. Ruka se zabořila do čehosi teplého a lepkavého a měl jsem pocit, že se to pomalu pohybuje. Ucukl jsem a spěšně si utřel dlaň do kalhot. Elen se pobaveně uchechtla. Pak řekla:</p>
<p>„Už jsme dorazili, jsme tady… Hned to bude, Antone…“</p>
<p>A zničehonic pustila mou ruku.</p>
<p>„Elen?“ otázal jsem se.</p>
<p>Neodpověděla. Neslyšně jsem udělal krok stranou. Šíleně jsem chtěl rozsvítit. Rozhodl jsem se, že napočítám do tří a pak to udělám.</p>
<p>„Tady to je,“ řekla vesele Elen. „Už můžeš!“</p>
<p>Baterka v jejích rukou se rozzářila jasným a čistým světlem, jako by ji přepla do jiného režimu. Elen ji umístila na poličku tak, aby svítila dolů, a s úsměvem se ke mně obrátila.</p>
<p>„Cos čekal, že uvidíš, Veliký? Že se proměním v upírku?“</p>
<p>„Proč tě to napadlo?“ opáčil jsem.</p>
<p>„Tak pro začátek třeba proto, že máš napůl aktivovanou <emphasis>š</emphasis><emphasis>edou modlitbu</emphasis>, dokonce i já to vidím. Nepoužívej to tady, prosím tě, zničil bys spoustu cenných dokumentů.“</p>
<p>„Víš co, přijela jsi před deseti lety z jiné země,“ řekl jsem. „Celou tu dobu sedíš tady ve sklepě. Na světlo ani nos nevystrčíš. A teď takováhle procházka.“ Elen se tiše zasmála.</p>
<p>„Promiň, Antone. To myslíš vážně, cos tu řekl, že by se upír dokázal tak dlouho a úspěšně maskovat za Světlého? Před Geserem? Před Olgou? Před tebou? A pak že bych tě zavlékla do temnoty, abychom se spolu vypořádali?“</p>
<p>„Nemyslel jsem si nic!“ zavrčel jsem. „Ale ruce máš studený!“</p>
<p>„No jistě, při těchhle teplotách,“ vzdychla si Elen. „Ještě jednou mě omluv. Trochu jsem tě potrápila, přiznávám. Ber to jako vtípek z povolání. Ale tady je vážně lepší chodit těmi správnými cestičkami a beze světla.“</p>
<p>„Taky mi promiň, mýlil jsem se,“ přiznal jsem a stahoval zaklínadlo už dílem přichystané na prstech. Nitky Síly, které byly už už připravené se utrhnout, zajely zpátky do kůže. „Mám teď poněkud těžší období.“</p>
<p>„Jasně, klid,“ souhlasila Elen. „Nechme hloupé žertíky stranou. Podívej, tady je ten tvůj dokument…“</p>
<p>Nakolik jsem byl schopen v tom světle rozlišit, regál byl plný přepravek z překližky. Některé byly ploché, jiné protáhlé, podobně jako krabičky od drahého vína. Všechny byly ošetřeny starým, ale funkčním zaklínadlem zachovalosti. Na některých byla ještě další zaklínadla, která jsem neznal, ale do jejich analýzy jsem se nepouštěl. V tomhle místě byl regál označen kódem LT-32, jenž byl vysázen velkými rezavými písmeny a číslicemi, přišroubovanými k poličce ve výšce očí.</p>
<p>„Opis je taky poměrně starý,“ řekla Elen, když vytahovala a otevírala plochou krabičku. „Ale už na papíru… V zásadě na něm nic magického není. Vidíš?“</p>
<p>Podíval jsem se na pevný silný list papíru v její ruce. Přikývl jsem. Když jsem se nedíval šerem, nedalo se to říct s jistotou, ale žádnou magii jsem necítil.</p>
<p>„Umíš starou němčinu?“ zeptala se Elen.</p>
<p>„Ani současnou.“</p>
<p>„Tak ti zkusím říct, co tam zhruba je. Oficiální ověřený překlad dostaneš večer.“ Elen si s pohledem na zdobný rukopisný text odkašlala.</p>
<p>„Takže… ‚Roku dvanáctistého patnáctého…‘ Čím byl tenhle rok významný?“</p>
<p>Zamyslel jsem se.</p>
<p>„Inkvizice?“</p>
<p>„Přesně tak. Papežský stolec, respektive Inocenc III., zřídil inkvizici.“</p>
<p>„Ale to přece…,“ pokrčil jsem rameny, „… není nijak podstatný. Inkvizice se zabejvala všelijakýma hovadinama. Topili babky kořenářky, pronásledovali Židy…“</p>
<p>„Upálili Giordana Bruna, pronásledovali Galilea,“ doplnila mě stejným tónem Elen. „Ale musíš si uvědomit, že inkvizice měla značný potenciál. V té době věřili v podstatě všichni, včetně Jiných. Světlí zpravidla věřili, že jsou od Boha nadáni zvláštním darem, a Temní zase, že jsou sluhové…,“ zarazila se, „no, je jasné čí, že jo. A kdyby do inkvizice vstoupili skuteční Jiní a spojili své síly se silami církve…“</p>
<p>„Tak to by nejspíš bylo po Temnejch. Úplně.“</p>
<p>„Úplně by se to nepovedlo,“ řekla Elen. „Rodili by se noví. A končili na popravištích.“</p>
<p>„Možná by pak svět byl lepší,“ nadhodil jsem zamyšleně.</p>
<p>„A všichni lidé by věděli o existenci Jiných, o upírech i vlkodlacích. Záviděli by nám Sílu, dlouhověkost i znalosti. A dříve nebo později by se pokusili zničit i Světlé. I když bychom své životy zasvětili jejich ochraně.“</p>
<p>„Tak nějak,“ řekl jsem. „Tak nějak…“ Elen si vzdychla.</p>
<p>„Tedy… ‚Ve světle založení inkvizice a souvisejících proroctví, po poradách a příslušných zárukách…‘ No, není tady úplně přesně zárukách, spíš slibech, i když zárukách bude asi přesnější. ‚Setkalo se ve městě Římě šest Velkých stran…‘“</p>
<p>„Trefa do černýho,“ řekl jsem. „Jsi šikulka, Elen. Ty a tvůj katalog.“</p>
<p>„‚Zprávu přednesla Elpis Hieratikus z Athén a Kurt Hesse z Kolína…‘ Zvláštní, neuvádí se tady, jestli jsou to Světlí, nebo Temní. A Hieratikus vypadá spíš jako pseudonym. Takže… navrhovali navázat kontakty s inkvizicí, to jest odhalit se jí a spolupracovat s ní. „Zvážili… Přeli se… Namítli… Zamítli… Přijali…“ Elen si povzdechla.</p>
<p>„Promiň, taky tomu rozumím jen rámcově. V podstatě je to takový výtah. Podle všeho probírali otázku, zda je pro Jiné inkvizice nebezpečná a jestli je dobré s ní spolupracovat. A došli k závěru, že spolupráce s inkvizicí je považována za nebezpečnou, uvádějící v pokušení, ve svých výsledcích nepředvídatelnou a škodlivou, a to jednomyslně. Pročež je nežádoucí, aby docházelo ke stykům mezi Jinými a inkvizicí, a to ani tehdy, považovali-li by to Světlí či Temní za užitečné pro sebe nebo škodlivé pro druhé. Zjevné vměšování se do záležitostí inkvizice není přípustné, a to ani v případě, kdy je dotčen život Jiného…‘“</p>
<p>„Tohle se mi nezdá,“ houkl jsem pochybovačně. „Hned teď můžu vyjmenovat několik Temnejch, který inkvizice upálila, a rozhodně v tom měly prsty i Hlídky.“</p>
<p>„Gilles de Rais,“ přikývla Elen. „A taky jeho paní… Ono i mezi těma hádavýma babkama bylo pár desítek skutečných vědem. Prostě zákon velkých čísel. Každou dohodu občas někdo poruší, ale vcelku se to opravdu dodržovalo. Víceméně.“</p>
<p>„Nechme inkvizici inkvizicí… Kdo jsou ty Velký strany?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Hmm, o tom tady nic není,“ odvětila bezradně Elen. „Buď to bylo obecně známo, ale spíš ne, protože v tom případě by ti na otázku, co jsou zač Velké strany, odpověděl kterýkoli z našich stařešinů, třeba Geser. Nebo to naopak bylo natolik tajné, že zmínit to sice mohli, ale o detailech už ani muk.“</p>
<p>„Kruci,“ ulevil jsem se. „Kruci!“</p>
<p>„Počkej, Antone!“ Elen stále hleděla do papíru. „Jsou tu ještě podpisy.“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„Ale beze jmen,“ strčila mi papír pod nos. „Zjevně se rozhodli podpisy pro jistotu neopisovat. Mám-li být upřímná, taky bych to u některých neriskla. Jsou tu jen funkce.“</p>
<p>„Takže?“</p>
<p>„Taky nejsem na starou horní němčinu žádný expert,“ pravila Elen. „Nechápu, proč to v ní psali ve třináctém století, už se tehdy nepoužívala! Jo to kdyby to bylo ve střední horní němčině nebo v rané nové horní němčině, to by bylo. Pche! V rané nové horní němčině dokážu dokonce plynně konverzovat!“</p>
<p>„Jsem zcela ohromen, nadšen a připouštím svou nevzdělanost,“ řekl jsem. „Nicméně, mohla bys to teda zkusit? Nebo budeme hledat překladatele?“</p>
<p>„Zkusit to můžu,“ povzdechla si Elen. „S pomocí šera… Hned.“</p>
<p>Chvilku se dívala na list papíru, pak si vzdychla a odložila ho.</p>
<p>„Tak jsem to přečetla. Jen nevím, jestli to pomůže. Část je jasná, ale zbytek… Je tu šest podpisů. Evidentně šest Velkých stran.“</p>
<p>Netlačil jsem, naopak vyčkával.</p>
<p>„Světlo,“ řekla Elen. „Tma. To je jasné, že?“</p>
<p>„Světlý a Temný,“ řekl jsem. „Jiný varianty tu nevidím.“</p>
<p>„Ještě spíš bych řekla, že Noční a Denní hlídka,“ zvedla Elen ukazováček jako přísná učitelka, která opravuje žáčka. „Nehledáme přece Síly, ale Strany.“</p>
<p>„Beru,“ řekl jsem. „Další bude Inkvizice…“</p>
<p>„Inkvizice mezi nimi nebude,“ řekla Elen. „V roce 1215 byla založena lidská, církevní inkvizice. Naše byla založena…“</p>
<p>„1217,“ řekl jsem. „V zásadě jsme převzali jak myšlenku, tak i název. Nějak zapomínám základy. Dobře, co je tam dál?“</p>
<p>„Konkláve.“</p>
<p>„Jasně,“ přitakal jsem s úlevou. „Vím, o co jde… Konkláve vědem. Vždycky se držely stranou. Ale… Velká strana?“</p>
<p>„Teď jsou vědmy část Denní hlídky,“ řekla Elen. „Nebo Noční, jenom si říkají kouzelnice nebo léčitelky…“</p>
<p>„Elen!“</p>
<p>„Promiň, Antone, ale nemá smysl si nic nalhávat. Léčitelky a kouzelnice jsou ve své podstatě vědmy. Všechny ženy do značné míry používají metody vědmovské magie.“</p>
<p>„Moje žena není vědma!“</p>
<p>„Dobře,“ řekla Elen. „Nechci tvrdit, že je to totéž. Mluvím, řekněme, o podstatě.“</p>
<p>„Jenže mluvíme-li o podstatě, pak jsou všechny ženský vědmy, dokonce ani nemusej bejt Jiný,“ řekl jsem. „Ale Světlana nemůže být jednou ze stran, nemůže zastupovat Konkláve… Nikdy nevstoupila do vědmovskýho společenství, nepřísahala Konkláve, de jure vědma není.“</p>
<p>„Souhlasím s tebou,“ řekla Elen a na chvilku se odmlčela. „Pokud tě znepokojuje myšlenka, že Světlana by mohla nějak figurovat v Šesté hlídce, pak s tebou souhlasím, nehodí se tam. A zcela s tebou souhlasím v tom, že bude třeba hledat skutečnou vědmu.“</p>
<p>„Co je tam dál?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Pán Pánů.“</p>
<p>„Tohle mi připadá jasný,“ řekl jsem. „Akorát my dnes říkáme Mistr.“</p>
<p>„Jistě. Mistr upírů,“ Elen se zakabonila. „Jen jsem tedy nikdy neslyšela, že by měli nějakého nejvyššího představeného. Upíry pojí pouto krve a podřízeni jsou podle posloupnosti ‚kdo koho proměnil‘. Že by byl nějaký úplně první upír?“</p>
<p>Mlčel jsem. Přemýšlel jsem o Lilith.</p>
<p>Mohla by ona být tou dočista první upírkou na světě? Tou nejprvnější? Tou, o níž se v pověstech a legendách hovoří jako o té, která tu byla před Evou a proměnila se v démonické a nevyvedené stvoření Boží? Tou, která si buď v návalu zpupnosti, či jen tak pro pobavení nad touhle ne zrovna důmyslnou hádankou říkala Eva.</p>
<p>Možné je všechno.</p>
<p>Ovšem pak s ní Tygr skoncoval. A vyluxoval ji. Takže Mistr Mistrů už není? Nebo po ní tohle místo někdo zaujme?</p>
<p>Udělal jsem si mentální poznámku, že se na to musím zeptat Zavulona, tohle je velmi vážná a podstatná otázka.</p>
<p>„Zjevně je,“ řekl jsem. „Ono když se to tak vezme, ani netuším, jestli je někdo opravdu hlavou Noční hlídky. Samozřejmě mám na mysli ve světovým měřítku. V Moskvě je tím nejvyšším Geser, v Rusku taky, nebo teda všichni to tak berou, i když napsaný to nikde není. Ale na světě… Ten dočista Nejsvětlejší… Velký vůdce a pán… Prostě jsem o tom nikdy neslyšel.“</p>
<p>„Zřejmě je to u nás jako u upírů,“ pravila jízlivě Elen. „Podle regionální příslušnosti.“</p>
<p>S pochopením jsme se na sebe usmáli.</p>
<p>„Dál je to v podstatě taky jasné,“ zamyslela se Elen na okamžik. „Přijímající tvářnost.“</p>
<p>„Vlkodlaci,“ přikývl jsem.</p>
<p>„Slyšel jsi někdy něco o nějaké posloupnosti u vlkodlaků? Jako vůdce smečky nebo tak něco?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Hlídky mají regionální velení,“ řekla Elen. „Třeba v Evropě v podstatě všem šéfuje francouzská a německá hlídka. Francouzská Noční a německá Denní. I když Holanďani… No, nevím to přesně, ale Geser by ti určitě řekl, kdo jim velí. Vědmy mají Konkláve, tam je všechno jasné. Upíři zase Mistra, ačkoli nikdy nikdo o nejvyšším vůdci všech upírů neslyšel. Ale vlkodlaci?“</p>
<p>„Rodinná struktura,“ řekl jsem. „Pokousaní tvoří rodinnou smečku, jako lvi. Ale nebejvá velká, je tam jeden vůdce, samec nebo samička…“</p>
<p>„To je drsně řečený,“ řekla Elen. „Mluvíš o nich jako o zvířatech.“</p>
<p>Tuhle výčitku jsem úplně přešel.</p>
<p>„A jedna smečka nikdy nešéfuje jiný. Když vznikne konflikt, prostě bojujou, a když eskaluje na maximum, bijou se vůdci smeček. Smečka zabitýho se přidá k tý vítězný. Ale žádná nejvyšší smečka neexistuje.“</p>
<p>„Zeptej se Cheny,“ řekla Elen. „Pokud vím, je to nejstarší vlkodlak. Mění se ve smilodona, šavlozubého tygra.“</p>
<p>„Vím,“ promnul jsem si kořen nosu. „Přijímající tvářnost. Není tu ani narážka na název nějaké struktury nebo organizace. Ale dobře. Zeptám se Cheny. Tak čti, kdo je tam dál?“</p>
<p>„A tady jsem v koncích,“ přiznala se Elen. „I tak jsem to přeložila jen prostřednictvím šera. Základ.“</p>
<p>„Základ?“</p>
<p>„Základní kámen. Fundament. Opora. Základ. Neznám to slovo, vyčetla jsem jen smysl. A tenhle podpis byl poslední, což je v tomhle typu dokumentů podstatné.“</p>
<p>„To vím, nejsem idiot,“ přikývl jsem. „Stvrzující podpis, finální rozhodnutí. Základ…“</p>
<p>„Šero?“ navrhla Elen.</p>
<p>„Osobně. Šero přišlo a podepsalo dokument,“ pokrčil jsem rameny.</p>
<p>Vybavil se mi Tygr, jak luxuje kuchyňskou podlahu s šálkem kávy ve volné ruce.</p>
<p>„Možné je všechno,“ řekla Elen.</p>
<p>„Je,“ přitakal jsem. „Přišel čas klást otázky Velikým.“ Elen vrátila dokument do futrálu, zhasla baterku a vzala mě za ruku.</p>
<p>„Půjdeme zpátky, Antone.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Po neměnné studené sklepní vlhkosti se na chodbách štábu Hlídky zdálo skoro horko. Ovšem soudě podle kolegů, z nichž někteří na sobě měli svetry či roláky, u nás spíš zase něco nebylo v pořádku s topením. Starej barák je prostě starej barák.</p>
<p>Nešel jsem za šéfem. Hledal jsem Olgu. Její kancelář byla prázdná a ani v oddělení vnitřní kontroly, kterému v posledních letech šéfovala, nikdo nebyl. Tohle oddělení, kterému se z legrace přezdívalo „vnitřní inkvizice“, tvořili dva lidi, Olga sama a pak Ališer.</p>
<p>Olgu jsem našel v oddělení vědy, které rovněž bylo poloprázdné. V poslední době si totiž spousta kolegů zvykla pracovat „z domu“ a ta druhá půlka se teď nejspíš vrtala někde „v terénu“ a snažila se od starých Jiných a místních Hlídek zjistit aspoň něco k tomu, co řekl Tygr. Je pozoruhodné, že si přitom nikdo nenašel chvilku zajít dolů do archivu…</p>
<p>Olga seděla vedle Ljudočky, jediné pracovnice oddělení, která tu teď byla. Tahle Jiná pátého stupně vypadala přesně tak, jak může vypadat žena, kterou ostatní oslovují zdrobnělinou – jako dvacetiletá holčička. Vypadala tak už deset let a celkově jí bylo něco pod padesát. Ona ani Olga na ty svoje stovky let nevypadala.</p>
<p>Ženské poklidně klábosily. Obklopené prázdnými stoly s počítačovými terminály, skříněmi s knihami a svitky (archiv to sice nebyl, ale málo jich tu taky nebylo) tu vypadaly jak dvě klevetící studentky v knihovně.</p>
<p>„A má rád, když se mnou spí na polštáři,“ vykládala Ljudočka. „Představ si, normálně si vleze pod deku, vystrčí hlavu ven a položí si ji na polštář. Jako člověk. Takový drobeček, ale chytrý…“</p>
<p>„Jako člověk,“ přitakala Olga a po očku na mě pohlédla. „Ahoj, Antone, jenže to není ani Jiný, ani člověk. Je to pes.“</p>
<p>„No jistě,“ Ljudočky se to trochu dotklo. „Jistě. A dobrý den, Antone.“</p>
<p>„Můžu si k vám přisednout?“ zeptal jsem se a přitáhl si židli.</p>
<p>„Sedni si,“ řekla Olga. „Jsi překvapený?“</p>
<p>„Čím?“</p>
<p>„Že tu sedím a povídám. Konec světa na spadnutí a já si tu sedím s kámoškou…“</p>
<p>„Možná že je pro tebe konec světa celkem běžná událost,“ odpověděl jsem diplomaticky.</p>
<p>„Ne. Ale život už je tak zařízený, vždycky někde probíhá takový nějaký malý, lokální konec světa. Vlaky vykolejují, letadla padají, lodi se potápějí, ropná naleziště vybuchují. Epidemie mýtí celé země, vrahové vyvražďují celé rodiny, maniaci mučí děti…“</p>
<p>Olga vstala, sedla si na stůl a zadívala se mi do očí. Ludmila se už už zvedala, evidentně chtěla odejít, ale Olga ji jedním mávnutím ruky zastavila a pokračovala:</p>
<p>„Umírají ti, co jsou nám drazí. Roky a desetiletí zuří války. Křižáci drtí muslimy, muslimové vyhazují do povětří Židy. Hutuové vyvražďují Tutsije. A lidi žijou. Někdo se dívá do nebe a vypočítává pohyb planet. Jiný seje obilí. Další zahýbá ženě. Další krade peněženky. Někdo maluje obrázky. Vojáci se dusí v Yprech a Balmont píše:</p><empty-line /><p><emphasis>V okam</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>ik ten tvá struna zrodí tón,</emphasis></p>
<p><emphasis>jak perel dé</emphasis><emphasis>šť</emphasis><emphasis>, jen</emphasis><emphasis>ž</emphasis> <emphasis>srdci nedá spát:</emphasis></p>
<p><emphasis>Své perly v cizí hloubi rozsypat…</emphasis>2</p>
<p>2 Z básně Uděl krylatych – Úděl okřídlených.</p><empty-line /><p>Lidi zaživa hoří v tancích, děti pláčou hlady ve studených postýlkách, ženy zsinalé hlady tahají kusy pancířů a vyrábí další tanky a někde kousek dál skládá skladatel vítězný pochod a jinde spisovatel píše veselé pohádky pro děti…“</p>
<p>„Jaký veselý pohádky, když byla válka…,“ začal jsem.</p>
<p>„Četl jsi Nosova, hlídkaři?“ přimhouřila Olga oči. „Je skoro vyloučené, že bys to v dětství nečetl. Nebo aspoň dcerce. <emphasis>Mi</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>kovu ka</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>i, Zahradníky…</emphasis> Napsal to ve dvaačtyřicátém. Když všechno viselo na vlásku. Je tam snad jediné slovo o válce a o smrti? Není. Protože když už nemůžeš dát dětem ani skývu chleba, musíš jim dát aspoň naději. Jo, ty si teď řekneš, že jsem hlídkařka, Světlá, Nejvyšší, a že tady sedím a povídám si… Sedni si! Ještě jsem neskončila, Ludmilo! Jo, povídám si, protože všichni, kdo se můžou tvou záležitostí zabývat, to už dělají. A kdo nemůže, ten se zabývá svýma normálníma úkolama. Svým chlebem, svýma melodiema, svýma zlodějinama. Řeší svůj pitomý malý případ. I když je apokalypsa. Protože když k apokalypse náhodou nedojde, chleba nesmí shnít na poli a písnička nezaznít. A zloděj by měl skončit ve vězení. A služební přestupky je nutné vyšetřit.“</p>
<p>Obrátila se k Ljudočce. Ta se na ni podívala kulatýma vyjukanýma očima.</p>
<p>„Kolik let je tomu tvému psíkovi?“</p>
<p>Ludmila polkla. A pohled stočila k zemi.</p>
<p>„Dvacet…“</p>
<p>„Neslyším!“</p>
<p>„Dvacet sedm… Já ne… Dobře ho krmím.“</p>
<p>Olga mlčela.</p>
<p>„To ani není sedmičkový zásah!“ zvolala se slzami v očích Ludmila. „Kdy jsem Hlídku o něco žádala?“</p>
<p>„Nejde o to, jestli jsi žádala, nebo ne!“ vyštěkla Olga. „Jde o to, žes to neohlásila, ty huso! Na základě své úrovně máš nárok na několik zásahů ročně, do páté kategorie včetně! Podívej se na výplatnici!“</p>
<p>„Ale co se dá…“</p>
<p>„Dneska jsem osobně podepsala právo na prodloužení života pro vědmina kocoura! A není to žádná nevýznamná ohavná vědmička, je to Babička celého moskevského oddělení. A jejímu kocourovi je přes sedmdesát let, a proč bysme jí měli kruci vydávat nějaký povolení, toho kocoura hlídáme už fůru let, je v něm přinejmenším polovina její síly! Ale protože měla v ruce vyšetřování Denní hlídky, podle nějž jsi dvakrát prodloužila život domácímu zvířeti, nemohla jsem prostě udělat nic jiného!“</p>
<p>Ljudočka zbledla jako smrt a dívala se na Olgu.</p>
<p>„Vstaň a jdi,“ řekla Olga. „A nechoď mi dneska na oči. Pracuj doma, sama víš, co se děje.“</p>
<p>„A co… Co bude…,“ Ludmila polkla.</p>
<p>„No nic,“ zamumlala Olga. „Zvíře za to nemůže…“</p>
<p>Ludmila se vrhla ke dveřím, jako by se bála, aby si to Olga nerozmyslela.</p>
<p>„A příště si dej, ty huso, oficiální žádost!“ křikla jí do zad Olga. Vzdychla si a zavrtěla hlavou. „Tak, Antone, a s tímhle mám pracovat… Proč jsi přišel?“</p>
<p>„Potřebuju tě, jako ženu,“ zamumlal jsem.</p>
<p>„Copak, zakutálel se ti míč na dámský záchodky?“ optala se Olga.</p>
<p>„Učíš se po večerech dětský vtipy?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Ne. Ale jestli si pamatuješ, byla jsem dlouho vycpaná sova,“ ušklíbla se Olga. „A ne vždycky jsem stála v Geserově pracovně. Dvacet let jsem byla ve škole, v učebně biologie.“</p>
<p>„Proboha,“ upřímně jsem se zděsil.</p>
<p>„Ani si to nedovedeš představit… Co já toho viděla a slyšela… No, tak co potřebuješ?“</p>
<p>„Komu je podřízený tvůj muž?“ zeptal jsem se přímo.</p>
<p>Olga se zamyslela.</p>
<p>„Týká se to nějak vyšetřování?“ ujistila se.</p>
<p>„Přímo. Četla jsi mou ranní zprávu…“</p>
<p>„Jistě, netřeba se opakovat,“ mávla Olga rukou.</p>
<p>„Pamatuješ si šest Velkejch stran?“</p>
<p>„Jo. Hlouposti. Hodně pamatuju, Antone. Celý život v Hlídce. Nikdy nikdo žádné Velké strany…“</p>
<p>„Byl jsem dole, v archivu. Poprosil jsem o pomoc Killoranovou. Našla jeden starý dokument, kde se o šesti Velkejch stranách mluví. Ale je to tam hodně zastřený. V podstatě je to ale: Světlo, Tma, Konkláve, Pán Pánů, Přijímající tvářnost a Základ.“</p>
<p>Olga si promnula čelo. Sklopila oči. Podívala se na mě. Seskočila ze stolu, vytáhla krabičku cigaret a zapálila si. Přimhouřila oči a s ironií v oku na mě pohlédla.</p>
<p>„A ty sis dal dohromady to, co řekl Tygr, a… tyhle nové informace… a rozhodl ses, že jsou to…“</p>
<p>„Noční hlídka. Denní hlídka. Vědmy. Upíři. Vlkodlaci. A čert ví co, možná šero samo.“</p>
<p>Olga vypustila tenký proužek kouře, zaklonila hlavu a zadívala se do stropu.</p>
<p>„Takže Killoranová… Jak že se to jmenuje? Elen?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Šest Velkých stran…,“ Olga si vzdychla. „Koukej, mám pro tebe dvě informace.“</p>
<p>„Dobrou a špatnou?“</p>
<p>„No, jak to tak bývá,“ řekla Olga, ale její tón se mi nelíbil. „Za prvé Noční ani Denní hlídka nemají nejvyšší velení. Dokonce ani žádné ruské oficiálně není, ačkoli Geser tak v podstatě funguje.“</p>
<p>„Takže to máme jako upíři? Šéf oblasti, kterej všechny na daným území kousl…“</p>
<p>„Asi tak. Respektive ten, kdo všechny inicioval. Nevím, jestli si to ještě pamatuješ, ale tebe inicioval Geser, že? Když se to bere takhle, jsou u nás skoro všichni podřízeni jemu, coby iniciátorovi.“</p>
<p>„Hmmm,“ kývl jsem.</p>
<p>„Co se týče vědem, tam je to jasné,“ řekla Olga. „O nejvyšším upírovi já nemám ponětí. Ale vlkodlaci rozhodně nic takového nemají. Můžeš se zeptat Cheny.“</p>
<p>„To mi radila i Elen,“ řekl jsem rozčarovaně.</p>
<p>Olga se na mě podívala úkosem a pokračovala:</p>
<p>„Co se týká Základu, tam taky netuším. A to byla, Antone, ta dobrá zpráva.“</p>
<p>„A co je ta špatná?“ domáhal jsem se informace.</p>
<p>„Pojďme,“ odpověděla Olga a vzala mě za ruku. „Pojďme… Nejvyšší…“</p>
<p>Na nic jsem se neptal.</p>
<p>Za prvé já sám občas někoho takhle někam odvleču.</p>
<p>Za druhé by mi stejně nic neřekla.</p>
<p>A za třetí jsem cítil, že ta špatná zpráva se mi nebude ani trochu líbit.</p>
<p>Šli jsme níž a níž. Do šestého podzemního podlaží. K archivu.</p>
<p>Moje srdce se úzkostí stáhlo.</p>
<p>„Goroděckij byl dneska v archivu?“ zeptala se Olga dvou chlapíků z ochranky.</p>
<p>Ti byli zjevně v rozpacích.</p>
<p>„Ano…,“ rozhodl se nakonec k odpovědi starší z nich, šestá kategorie. „Ale… on má přece právo tam jít.“</p>
<p>„Dokonce by mohl projít i tak, že bysme si ho vůbec nevšimli,“ dodal druhý. Ten byl dokonce jen sedmá kategorie. Jistě. Na hlídání vzali ty nejslabší, všichni ostatní jsou „v terénu“.</p>
<p>„Samozřejmě,“ řekla Olga. „Nejvyšší vždycky může poplést hlavu Jinému nízké úrovně…“</p>
<p>A s touhle laskavou frází mě vlekla dál. Rozrazila dveře archivu. Všechno bylo jako před hodinou – tma, jen kužel světla nad stolem.</p>
<p>Olga mlčky došla ke stolu. Ale to už jsem se na ni v předtuše něčeho neblahého podíval skrze šero. Ať jde Elen se všemi těmi varováními do háje!</p>
<p>Olga procházela archivem a celou ji pokrývalo šupinaté brnění ze zaklínadel. Zřejmě cestou dolů aktivovala značnou část svého arzenálu. Na prstech Veliké poblikávaly pestrobarevné odlesky všemožných kouzel.</p>
<p>U stolu se Olga zastavila. Rozhlédla se. Ohmatala konvici, která tam stála. Otevřela krabici, kterou jsme s Elen našli, vytáhla dokument a zběžně ho prohlédla.</p>
<p>„Mluv,“ řekl jsem.</p>
<p>Olga mlčela.</p>
<p>„Elen!“ zavolal jsem. „Elen!“</p>
<p>„Neřvi,“ řekl Olga. „Není tu.“</p>
<p>„A kde je?“</p>
<p>„Jak to mám vědět? Nejspíš v Dublinu. Chodil jsi k ní často?“</p>
<p>„Byl jsem tu včera a předevčírem.“</p>
<p>„A předtím?“</p>
<p>„Předtím jsem tu tak rok nebyl…,“ zamumlal jsem a cítil jsem, jak mě polévá děs.</p>
<p>„Před rokem a něco odjela. Dokončila svou excerpci, okopírovala si, co potřebovala, výměnou za jiné dokumenty. A odjela. Už ji nebavilo tady sedět. A co bylo s tebou, nebyl jsi tehdy v Moskvě?“</p>
<p>Mlčel jsem.</p>
<p>„Kdo tě takhle zblbnul?“ zeptala se Olga. „Nejvyšší… Chápeš, že tě napálili, oblbli, očarovali? Ať tu byl kdokoli, nebyla to Elen Killoranová! Archiv je už dlouho prázdný!“</p>
<p>„Víš, co je na tom nejhorší?“ řekl jsem.</p>
<p>Olga mlčela.</p>
<p>„Pamatuju si, když Elen odjížděla. Uspořádala večírek, přímo tady. Dokonce jsme spolu tancovali. Vzpomínám si. Teď si vzpomínám.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola druhá</strong></p>
<p>Obraz to byl starý, nejspíš Itálie 17. století. Nic zvláštního, pohled na benátské kanály. Geser se nejspíš znal s umělcem nebo pro něj to místo něco znamenalo.</p>
<p>Seděl jsem, prohlížel si domečky, můstky a gondoly a vůbec jsem si nevšímal, že mi po zátylku probíhají vlny chladu. Jako by se někde poblíž pohybovaly žaluzie klimatizace a studeně od nich foukalo…</p>
<p>„To snad stačí,“ řekl Geser. Těžce položil ruku na mé rameno a vrátil se ke stolu. Olga seděla trochu ze strany na přistavené židličce.</p>
<p>„Tak co je se mnou?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Amnézie,“ podíval se na mě Geser trochu překvapeně, jako bych řekl nějakou hloupost. „Jen lokální amnézie. Prostě tě někdo donutil zapomenout, že Killoranová před šestnácti měsíci z Moskvy odešla. Proto, když si sjel do archivu a uviděl tam… No… někoho, kdo vypadal jako Elen, normálně jsi s ní mluvil…“</p>
<p>„Gesere, mám na sobě všechny předepsaný druhy mentální ochrany.“</p>
<p>„A několik dalších, všiml jsem si. Jde o to, Antone,“ zaúpěl Geser a zavrtěl hlavou, „že tohle je chyba nás všech. Všichni jsme dobře chráněný proti tomu, aby nám někdo mohl vnutit falešný vzpomínky nebo překroutit ty naše. Rozhodně ne slabší Jinej nebo Jinej stejný úrovně Síly. Což znamená, že nikdo, ani Nejvyšší, by ti nedokázal vetknout do paměti obraz, kterej tam nebyl. Ale…“</p>
<p>„Nejsme chráněný před mazáním paměti,“ řekl jsem.</p>
<p>„Před blokováním. Mazání paměti by taky vyvolalo obrannou reakci. Ale přesná blokace ne. Prostě jsi zapomněl, že Killoranová odjela. To je všechno.“</p>
<p>„Ale jak se,“ zamračil jsem se, „ona, pokud je to tedy ona, a ne on, dostala k nám do štábu?“</p>
<p>„Lehký to nejspíš nebylo,“ odmlčel se Geser. „Náš štáb je zabezpečenej fakt spolehlivě. Ale pokud bych připustil, že by se zkřížilo několik faktorů, protáhnout se sem dá.“</p>
<p>„Jaký faktory?“ zeptala se Olga zvědavě. „Mám několik vlastních variant, ale ráda bych to slyšela.“</p>
<p>„Nejvyšší úroveň Síly,“ řekl Geser. „Pak barva… Světlá nebo šerá. Absence negativních záměrů. Za těchhle podmínek by se kouzla dala překonat. A v případě, že umí dotyčný mazat paměť, tak se dá projít i kolem ochranky. Buď jim jen zablokovat vzpomínky o odjezdu vážené paní Killoranové, nebo smazat vzpomínku na to, že kolem procházela nějaká Jiná. Řekl bych, že u všech, co stáli na stráži, najdeme po kontrole tyhle bloky, stáhneme je a zjistíme den a hodinu, kdy přišla.“</p>
<p>„No a odešla teď,“ řekl jsem. „Protože rovnou z archivu jsem se hnal za Olgou a ona mi slíbila, že zatím nechá dokument přeložit. Ve skutečnosti ovšem zjevně vyšla hned za mnou a zmizela. Borisi Ignaťjeviči, jak je tohle možný? Všechny Nejvyšší Světlý známe, zas tolik nás není, dokonce ani těch ve výslužbě. A Šedý – to myslíš Inkvizitory?“</p>
<p>„Ne nevyhnutelně,“ řekla Olga. „Můžou to být i Jiní v procesu změny barvy. Ovšem sám víš, že je to opravdu jev nanejvýš vzácný, zejména u Nejvyšších. Někdy se barva změní kompletně a někdy se zastaví kdesi v polovině, jako u Inkvizitorů.“</p>
<p>„Nejvyšší, který mohou být jakýkoli barvy,“ řekl jsem. „Paráda. Cítím se jako idiot.“</p>
<p>„To není třeba,“ řekl Geser. „Pokud mě za celý můj dlouhý život nenapadlo, jak nebezpečný můžou být účinky amnézie, jsem ten největší idiot já.“</p>
<p>„V každém případě to musela být práce Nejvyššího,“ řekla Olga. „A navýsost profesionální. Mistrovská.“</p>
<p>„Už chápu, kam míříš,“ přikývl Geser.</p>
<p>„I já,“ zamumlal jsem. „Upíři. I ten nejslabší upír je mistr v amnézii.“</p>
<p>„A to nejen díky sekretu ve slinách,“ přitakala Olga. „Nejvyšší upír, to je mistr iluze. Dokonce by to mohl být i muž… Nelíbal ses s ní, Antone? Nemusela to vůbec být upírka, klidně to mohl být upír.“</p>
<p>„No prosím tě,“ odpověděl jsem.</p>
<p>Olga se zasmála.</p>
<p>„Dobře, dobře, nic Světě neřeknu.“</p>
<p>„To jsou mi vtípky,“ odvětil jsem. „Děkuju, že se mě snažíš rozveselit, ale jsem v pohodě. Borisi Ignaťjeviči, víc nic? Žádný alarmy nikde nezabraly?“</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl Geser hlavou. „Byla to precizní práce. A i když se mi to neříká lehce, je opravdu možné, že náš nezvaný host usiloval o dobrou věc.“</p>
<p>„Možná je to ten Nejtemnější z Temných, ale zjevně taky nestojí o to umřít,“ kývla Olga. V její kabelce, která ležela na zemi, se rozezvonil telefon. Olga se naklonila, vytáhla telefon a beze slova ho zvedla k uchu. Mlčela a poslouchala. Pak řekla: „Jistě. Pokračujte.“</p>
<p>„Z archivu?“ zeptal jsem se, když Olga schovala telefon.</p>
<p>„Jo. Všechno čisté. Stopy po někom cizím tam jsou, ale ani běžné metody, ani ty naše nejsou schopny říct nic určitějšího. Ostatně ani jsme to nečekali… Pokud vím, chtěl ses, když jsi přišel za mnou, na něco zeptat Gesera, Antone.“</p>
<p>Geser přizvedl obočí, podíval se na mě a otázal se:</p>
<p>„Chtěl jsi vědět něco ode mě, ale přitom jsi šel za Olgou?“</p>
<p>„Byla to citlivá otázka,“ vysvětloval jsem. „Gesere, kdo stojí nad tebou?“</p>
<p>„Nerozumím,“ pravil Geser a mračil se ještě víc.</p>
<p>„Jsi šéf moskevskejch Světlejch. No a Ruska, samozřejmě. A do jistý míry i okolních oblastí, je to tak?“</p>
<p>„No, do jistý míry,“ řekl Geser. „To je ten můj tibetskej imperialismus, jak vidíš. Ale taky to má co dělat s tím, že v čele kirgizský Noční hlídky je Jinej druhý kategorie.“</p>
<p>„A kdo šéfuje Světlým v Evropě? A celýmu světu?“</p>
<p>„Odpověď je jednoduchá v obou případech,“ pravil Geser. „Nikdo.“</p>
<p>„To není možný.“</p>
<p>„A kdo je šéf všech lidí na Zemi?“</p>
<p>„OSN nechme stranou,“ řekl jsem. „A přestože po lidsku jsem klasickej patriot, nejsilnější zemí světa jsou Spojený státy.“</p>
<p>„To je jasný,“ mávl rukou Geser. „Ale ty nešéfují světu z jednoho naprosto jednoduchýho a směšnýho důvodu, kterej teď nebudu rozebírat. Zkrátka lidi žádnýho nejvyššího vládce nemaj. A Jiný, ať už Světlý, nebo Temný, taky ne.“</p>
<p>„A když to bude zapotřebí?“ zeptal jsem se. „Archivní dokument se datoval k roku 1215. Někdo ho podepsal ve jménu Světla. A pokud teď bude třeba řešit nějakou zásadní otázku…“</p>
<p>„A tu je třeba řešit,“ řekl Geser. „Už jsem to předal i všem regionálním hlídkám, jak Nočním, tak Denním. Informováni byli dopisem, kterej jsem podepsal jak já, tak i Zavulon a stvrdili jsme ho Světlem i Tmou.“</p>
<p>„A?“ ptal jsem se napjatě.</p>
<p>„No a dál to bude tak, jak už se to v dějinách stalo několikrát. Já i Zavulon získáme právo rozhodovat ve jménu Světla a Tmy. Formálně tak budeme nejvýše postavení my.“</p>
<p>„To je tak jednoduchý?“ vykřikl jsem.</p>
<p>„Demokracie ve svým nejvyšším projevu,“ ušklíbl se Geser. „I když ani ne. Spíš to vypadá stejně jako komunismus, kterej jsme chtěli kdysi vybudovat my. Dva rozumný a zodpovědný li… no… původně lidi, který měli dostatek znalostí i životní zkušenosti a z vůle osudu se ocitli v pravej čas na pravým místě, nabývaj právo rozhodovat za všechny.“</p>
<p>„Jefremov,“ řekl jsem.</p>
<p>„To byl dobrej chlap, bohužel člověk,“ přikývl Geser. „Ve skutečnosti je to ale čistá účelovost.“</p>
<p>„Takže dvě strany už máme,“ řekl jsem. „Už to je fajn. Teď ještě vědmy, vlkodlaci, upíři a neznámo co.“</p>
<p>„Za předpokladu, že jsme to pochopili správně,“ poznamenal skepticky Geser. „Vědmy, ty jo. Ale u těch ostatních si jistej nejsem.“</p>
<p>„Už na tom děláme,“ řekla Olga. „Všichni už pracujou s novými daty.“</p>
<p>„A co mám dělat já?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Navštívit svou rodinu,“ navrhl Geser.</p>
<p>„Ještě počkám,“ odpověděl jsem. „Holt se jim bude trochu stýskat.“</p>
<p>„Tak pracuj,“ řekl Geser. „Olgo, co máme na paní Julii Chochlenko?“</p>
<p>„V podstatě nic,“ řekla rozmrzele Olga. „Jen tři stránky základních údajů. Narodila se 1890 v Malorusku. Pak žila v Kyjevě, Oděse, Pitěru a Moskvě. A u nás zůstala. Před čtvrt stoletím ji zvolili Babičkou.“</p>
<p>„Na Babičku je trochu mladá,“ uchichtl se Geser. „Škoda že odešla Arina, ta byla dobrá. Nebo Lemeševová. Ale tahle Chochlovová…“</p>
<p>„Chochlenko,“ opravila ho Olga. Geser jen mávl rukou.</p>
<p>„To není důležitý. Stejně to asi není pravý příjmení. Spíš přezdívka podle místa narození. A co ten její German?“</p>
<p>„Museli jsme povolit omlazení,“ vzdychla si Olga. „Vyložím ti to pozdějc. Zrovna jsem se jí chystala poslat povolenku.“</p>
<p>„Počkej, ona přece není v Hlídce, ne?“ přimhouřil oči Geser. „Trošku se protáhneš, Antone. Povolenku jí zavezeš a promluvíš si s ní.“</p>
<p>„Co jí můžu říct?“ chtěl jsem vědět.</p>
<p>„V rozumných mezích všechno.“</p>
<p>„A co potřebujeme my?“</p>
<p>„Chmm,“ zamumlal Geser.</p>
<p>„To bys měl sám vědět. Potřebujeme vědět, kdo je nejvyšší Babička. Hlava Konkláve.“</p>
<p>„A když nebude chtít mluvit?“ zeptal jsem se, když už jsem se zvedal.</p>
<p>„Žádný donucovací prostředky samozřejmě nepoužívej,“ řekl Geser. „Když nebude chtít mluvit, zajedu za ní já. Ale snaž se to zvládnout. Já teď půjdu za Chenou.“</p>
<p>„A já vyrazím k moskevskému Mistrovi upírů,“ řekla Olga. „Čas ještě nějaký máme, ale nač ho ztrácet.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Julie Chochlenko, představená moskevských vědem, v jejich terminologii „Babička“, se nijak moc neomlazovala. Možná i kvůli své funkci. A možná z docela jiných důvodů.</p>
<p>Na století a čtvrt samozřejmě nevypadala. Maximálně na šedesát. Hubeňoučká, okouzlující žena s hustými černými vlasy, její okolí si pravděpodobně myslelo, že si je barví.</p>
<p>Tahle Julie pracovala v normální státní školce Sluníčko na jihovýchodě Moskvy. Dokonce ani ne jako vedoucí, jen jako vychovatelka. Rodiče i děti ji milovali.</p>
<p>Když jsem vcházel do školky, zavěsil jsem na sebe velmi jednoduché, ale vskutku pohodlné zaklínadlo zvané <emphasis>ná</emphasis><emphasis>š</emphasis> <emphasis>č</emphasis><emphasis>lov</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>k</emphasis>. S tímhle se člověk nemusel strachovat, jak projde kolem hlídačů nebo co si pomyslí pečovatelky či vychovatelky, které potká – všichni mě viděli jako někoho známého, kdo sem patří, kdo se tu běžně pohybuje. Chlapík z ochranky mi srdečně stiskl ruku, vychovatelky se usmívaly, a dokonce i drsný připitý elektrikář, který stál na žebříku a pachtil se se zářivkou, poněkud nezřetelně zahuhlal cosi na pozdrav.</p>
<p>Ve spisu, který jsem obdržel od Olgy, se pravilo, že Julie Tarasovna Chochlenko pracuje jako vychovatelka ve třídě starších dětí, v druhém oddělení. Školka byla maličká, v devadesátých letech, kdy se nerodily skoro žádné děti, ji přehradili a v druhé půlce kdosi zřídil soukromé lyceum. Doba se ale změnila, lyceum se z druhé půlky vystěhovalo a teď se tam lopotili tádžičtí gastarbeiteři: omítali, malovali a pokládali podlahy. A vypadalo to, že to všechno se tam dělá najednou. <emphasis>Sluní</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ko</emphasis> se už brzy zase mělo rozšířit.</p>
<p>Vydal jsem se nahoru po schodišti s legračním dvojitým zábradlím: jedno tam bylo v normální výšce pro dospělého člověka, druhé níž, pro děti. Strčil jsem do dveří, na nichž byl barevný obrázek vystřižený z nějaké dětské knížky: Baba Jaga v moždíři a s koštětem v rukou – a vešel jsem do druhého oddělení.</p>
<p>Zadívalo se na mě třicet párů očí. Druhé oddělení <emphasis>Sluní</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ka</emphasis> se akorát vrátilo z procházky. Někdo už byl převlečený, jiní se pořád motali kolem v kombinézách či kalhotách na půl žerdi a ještě další si zatím ani nestihli sundat čepici.</p>
<p>Během vteřiny se mě zmocnil chumel hulákajících a výskajících dětí.</p>
<p>A pokud si myslíte, že šestileté dítko je nic ve srovnání s dospělým, pak se na vás nikdy nevrhlo třicet předškoláků.</p>
<p>„Co to vyvádíte!“ zaúpěl jsem, když mě povalili na zem a praštil jsem se hlavou o sušák na boty. Něčí mokrá válenka mě pleskla do tváře. Třicet párů tlapek se do mě zabořilo.</p>
<p>Že by si ta šílená babka udělala ze svých svěřenců ochranku?</p>
<p>„Strejdo Dimo,“ vesele vykřikoval takový blonďatý klučík a tlačil se na mě.</p>
<p>„StrejdoPašoStrejdoPašoStrejdoPašo,“ pisklavě vyvolávala rezatá dívenka.</p>
<p>„Tati! Tati!“ vřeštěl div ne s radostnými slzami v očích tlustý pihovatý chlapeček.</p>
<p>„Tak, kšá, všichni odsud!“ rozeznělo se nade mnou a děti se rozestoupily. Julie Tarasovna se zjevila – jinak se to ani říct nedá – odkudsi z prostor, jež obývalo její oddělení. „Nebo si z vás udělám polívku. Mladý masíčko jsem už dlouho neměla!“</p>
<p>Děti se se smíchem rozběhly.</p>
<p>„Ták, všichni převlíknout, vyčůrat a umýt si ruce!“ zavelela Julie Tarasovna. A mně podala ruku, aby mi pomohla na nohy. Já jsem ovšem stařenčiny pomoci nedbal, vstal jsem sám a s obavou jsem si ta škvrňata prohlížel. Pravil jsem:</p>
<p>„Dobrý den, Julie Tarasovno.“</p>
<p>Vědma na sobě měla pestrobarevné šaty, a co se množství korálů, náramků a prstenů týče, mohla spolehlivě soupeřit s kteroukoli cikánkou. No, co na to říct, magie vědem je magie artefaktů…</p>
<p>„I tobě dobrý den, Antone Goroděckij, Světlý mágu,“ řekla nezvučně Chochlenko. „Co tě to, Veliký, napadlo, jít s tímhle kouzlem do školky? Copak nevíš, že děti reagují na vztahovou magii dvanáctkrát silněji?“</p>
<p>„Nějak jsem ještě neměl příležitost to vyzkoušet,“ přiznal jsem. „Vaše ochranka?“</p>
<p>„Ale no tak, Antone, co si to o mně myslíš!“ dotklo se to Julie Tarasovny. „Copak se dá tak mluvit o dětech? A nakonec, i kdyby to tak bylo, co je na tom špatnýho? Třicet předškoláků je v uzavřeným prostoru schopno klidně chytit, zmrzačit, a dokonce i zabít dospělýho člověka.“</p>
<p>„To jsou mi vtípky, Babičko,“ řekl jsem. „Kde bychom si mohli promluvit?“</p>
<p>„Pojď dál,“ povzdychla si vědma. „Jen se zuj, máme tady čisto, dbáme na hygienu. Přece jen jsou tu děti!“</p>
<p>Musel jsem čekat nejmíň deset minut, než se Chochlenko povedlo zahnat všechny své svěřence do ložnice, nacpat je do postýlek a vrátit se zpátky do herny. Když vyšla, cosi udělala – pocítil jsem slabý závan Síly a během chvilky se emoční náboj kolem proměnil. Děti usnuly. Všechny naráz.</p>
<p>„Ajajaj,“ pravil jsem.</p>
<p>„Normálně to nedělám,“ odvětila Julie Tarasovna příkře. „Ale chtěl sis promluvit.“</p>
<p>Přikývl jsem. K mé radosti bylo v herně pár židlí normálních lidských rozměrů, takže jsme se ani nemuseli kroutit na malých židličkách, ani stát.</p>
<p>A taky byl v herně kocour.</p>
<p>Dokud se děti neodebraly spát, seděl na skříni a myl se. Veliký rezatý kočičák měl tak dobromyslnou tvář, až to vypadalo podezřele. Díval se na mě s jímavou srdečností. Když děti odešly, kocour seskočil, přišel ke mně a hupnul mi na klín. Najednou se přetočil na záda a nastavil mi bříško.</p>
<p>„Lump jeden,“ řekl jsem.</p>
<p>Ale přesto jsem kočičí pupík podrbal.</p>
<p>„Máš rád zvířata?“ ptala se Julie Tarasovna, když usedala naproti mně.</p>
<p>„Moc,“ řekl jsem. Vytáhl jsem z kapsy u košile na čtvrtinu přeložený papír a podal ho vědmě. „Tady je oficiální povolení Noční hlídky na využití magie za účelem prodloužení života kocoura Germana.“</p>
<p>„Aa, děkuji,“ potěšilo to vědmu a opatrně rozložila, vyrovnala a prohlídla si povolenku a pak ji zase složila a kamsi schovala. „To víš, tohle je stařenčina radost, stařenčino štěstí.“</p>
<p>„To je německá rasa?“ zeptal jsem se, když jsem sesouval Germana na zem a setřásal z kalhot rezavé chloupky.</p>
<p>„Ne ne, je náš, ruský, pouliční. Jméno dostal na počest druhého kosmonauta téhle planety Germana Titova!“</p>
<p>Div jsem se nezakuckal.</p>
<p>„Hrozně se mi líbil,“ špitla důvěrně Julie Tarasovna. „Samozřejmě že Jurik byl okouzlující, co by člověk dal za jediný úsměv! Ale German se mi líbil víc. Chlap! Hrdina! A navíc druhý! Umíš si, Světlý, představit, jak těžký je být druhý? Stejný hrdinský čin, ale prostě jsi druhý. A vždycky druhý budeš. Pátýmu už to tak nepřijde. Ale být druhý, to je zátěž navždycky.“</p>
<p>„Hm, no,“ mumlal jsem. „Opravdu zajímavý. A ředitel školy proti kocourovi nic nenamítá? Co ta hygiena…“</p>
<p>Chochlenko se rozesmála. Kocour jí vyskočil na klín a stočil se do klubíčka navyklým způsobem. A vědma ho rovněž navyklým pohybem pohladila.</p>
<p>„Ale, Antone, to bych se zasmála… Kdo co může namítat?“</p>
<p>„Budu dělat, že jsem to neslyšel,“ řekl jsem trochu otráveně. „Julie Tarasovno, nepřišel jsem k vám kvůli tomu papíru.“</p>
<p>„Je mi celkem jasné, že Nejvyšší nepracujou jako kurýři,“ zvážněla okamžitě Chochlenko. „Nech mě hádat? Tvá návštěva má co dělat s tím proroctvím? Sháníš se po Babičce babiček, představené Konkláve?“</p>
<p>„Jak vidím, přivyděláváš si i prorokováním,“ opáčil jsem.</p>
<p>„Tady není co prorokovat, Antone. Stačí nemít hlavu jen na čepici.“</p>
<p>Přikývl jsem.</p>
<p>„Ostatně Zavulon mě průběžně informuje,“ řekla Chochlenko zamyšleně. „Takže ano. Ledacos vím.“</p>
<p>Na to, jestli ví o archivu a jak si mě omotali kolem prstu, jsem se ptát nehodlal.</p>
<p>„Potřebuju se sejít s představenou Konkláve,“ řekl jsem. „S vědmou vědem, Babičkou Babiček, Prababičkou či jak se jí říká. Je mi jasný, že takovou informaci nikomu podávat nechcete, tím méně ne Světlejm. Ale sama chápeš, že za tím nejsou zlý úmysly.“</p>
<p>„Vaše dobrý úmysly nás taky nijak netěší,“ odfrkla si Julie Tarasovna.</p>
<p>„Všichni můžeme umřít,“ řekl jsem. „Celej svět. Všichni Jiný. Všichni lidi.“</p>
<p>„A třeba už je dávno čas?“ opáčila Chochlenko tichým hlasem. „Jestli mám být upřímná, všichni by si to zasloužili. Stejnou měrou. Jak lidi, tak Jiný.“</p>
<p>Na okamžik se odmlčela. Pohlédla na mě – ztěžka a tvrdě.</p>
<p>Nechtěl bych se s ní potkat sám v noci v temném lese.</p>
<p>A konečně ani za bílého dne v hlučném městě. Za předpokladu, že by mě považovala za nepřítele.</p>
<p>„Chápu,“ řekl jsem. „Jste Ukrajinka, že? No, tam u vás teď…“</p>
<p>„Jsem Maloruska,“ řekla vědma. „Ukrajinka mi neříkej, to je urážka.“</p>
<p>Přikývl jsem.</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„A co se tam děje teď, to je svinstvo. Ale za Simona Vasiljeviče v devatenáctým se děly i horší věci,“ řekla Chochlenko. „Na druhou stranu co, kde je to lepší? Ruský vrtochy a chlast? Americká domýšlivost a pokrytectví? Evropský farizejství? Nebo snad asijská krutost?“</p>
<p>„To všechno jsou lidi,“ řekl jsem.</p>
<p>„A my jsme snad lepší?“ zeptala se vědma. „Naši, vaši… Ale i kdyby, tak co?“</p>
<p>Stočil jsem pohled k pootevřeným dveřím ložnice, kde spaly ve svých postýlkách děti. Z pod dek jim vyčuhovaly ručičky i nožičky, na podlaze se válely ponožky a sandálky.</p>
<p>„A čím jsou vinni oni?“ zeptal jsem se. „Taky maj umřít?“</p>
<p>„Každý musí někdy umřít,“ odpověděla vědma. „Oni třeba nejsou ničím vinni, ale to je jen zatím… Dřív nebo pozdějc budou… Ještě před sto lety bych pár z nich proměnila v selata jen tak, pro jistotu.“</p>
<p>Dovolil jsem si pousmát se.</p>
<p>„To opravdu dokážete, Julie Tarasovno?“</p>
<p>„Co já vím,“ pohladila kocoura. „Nemám pro tebe odpověď, pro kterou sis přišel, Světlý.“</p>
<p>„Julie Tarasovno, Geser se přece může zeptat Inkvizice,“ zkusil jsem to jen tak, nazdařbůh.</p>
<p>„Tak ať se ptá,“ zafuněla vědma. „Tohle je naše věc, babská. Inkvizici do toho nic není.“</p>
<p>„Stejně to zjistí,“ řekl jsem. „Tak či onak.“</p>
<p>„Ale kuš,“ máchla stařenka rukou. „Jsi vážně takovej hlupák, nebo co? Vždyť ty to víš i beze mě. Babička Babiček je tvoje známá!“</p>
<p>„Cože?“ reagoval jsem zmateně. „Ale… ona přece změnila barvu!“</p>
<p>„Není důvod, proč by vědma musela být Temná,“ odsekla Chochlenko. „Když změnila, tak změnila, to je její věc, jen nesmí porušovat zákony.“</p>
<p>„Ale ona…“</p>
<p>„Vím. Zavřels ji do sarkofágu časů. Do konce všech dní.“</p>
<p>„Takže v podstatě není,“ řekl jsem. „Dalo by se říct, že umřela.“</p>
<p>„Ano i ne. Neumřela. Sedí v kobce. A to, že je to kobka věčná a magická, na tom nic nemění. My Babičky jsme se sešly na Konkláve. Tuhle otázku jsme řešily. Ale ne! Dokud Arina žije, nemůžeme vybrat jinou Babičku Babiček.“</p>
<p>„Jenže ona bude žít věčně.“</p>
<p>„Tak bude věčně právoplatnou představenou Konkláve.“</p>
<p>„Nesmysl!“ vykřikl jsem. „To je naprostej nesmysl! Pravidla je třeba upravovat úměrně situaci. Pokud s náma nebude představená Konkláve, nemůžeme nic udělat!“</p>
<p>Chochlenko se na mě na chvíli přísně zadívala a pak řekla:</p>
<p>„Jdi domů, Světlý. A pokračuj v hledání: neřekla bych, že všechno, co ti schází, je jedna stará vědma. A my, Babičky, se dnes v noci sejdeme k jednání.“</p>
<p>„A vyberete novou?“ zeptal jsem se s nadějí v hlase.</p>
<p>Chochlenko pokrčila rameny.</p>
<p>„A co vy, máte nějakou šanci?“ zeptal jsem se kdovíproč.</p>
<p>„Proč tě zrovna tohle zajímá?“ ozvala se překvapeně vědma. V očích se jí zaleskla dávná křivda. „Ne. Sice nemáme žádné pravidlo, že dvakrát za sebou se z jedné lokality nevybírá. Ale i když se to nikomu nelíbí, i u vědem se hraje na protekci. Jdi, Antone. Zavolám ti zítra ráno.“</p>
<p>„Moje číslo…“</p>
<p>„Znám tvoje číslo,“ povzdechla si. „Jdi už. Stejně už jsi mi tu našlapal, takže budu muset ještě mýt podlahu. Nemáme dost pečovatelek ani uklízeček, plat je tu minimální. A mopu se asi nechopíš, co? Ty musíš zachraňovat svět. Tak jdi a zachraňuj.</p>
<p>* * *</p>
<p>Na půl cesty na štáb jsem zastavil a zaparkoval auto na zákazu zastavení. Značka tady neměla žádný smysl, nikomu jsem nevadil. Zapnul jsem výstražná světla, trochu se pohrabal v kastlíku, vylovil cigarety a zapálil si. Pustil jsem rádio hlasitěji.</p>
<p>Arina…</p>
<p>O kolik by všechno bylo jednodušší, kdyby byla na mojí straně. Stará vědma toho spoustu znala, spoustu uměla a vynikala železnou cílevědomostí. Jenže já jsem ji zavřel do sarkofágu časů. V tu chvíli se to zdálo jako jediné rozumné řešení. Takové elegantní, a navíc se sebeobětováním…</p>
<p>Ale mě vytáhl Tygr. Bál se, že by se Naďa mohla vymknout kontrole a pustit se s ním do boje na život a na smrt. A Arina v sarkofágu zůstala.</p>
<p>Ale bylo by to s ní pro mě vážně jednodušší? Proč si myslím, že by ve zkáze všeho živého nenašla pozitivní smysl, tak jako její kolegyně a svého času i soupeřka Julie Tarasovna?</p>
<p>Vědmy člověk prostě nepochopí. Ať jsou Temné, nebo Světlé. Prostě přemýšlejí jinak. Ženské…</p>
<p>Najednou jsem si uvědomil, jak moc chci vidět Světlanu a Naďu. Dotknout se jich. Nebo aspoň zavolat a na chvilenku si s nimi promluvit. Jenže v duchu konspiračních teorií mají pro jistotu mobily vypnuté a baterky vyndané. Ovšem já mám číslo tamní pevné linky. A mám taky SIM kartu, kterou nikdo nezná. Koupil jsem ji od Tádžika u moskevské mešity (nic nějak zvlášť nezákonného, prostě SIM karta na telefonování do Střední Asie a koupená bez předkládání občanky).</p>
<p>Ale ne, je to blbost. Pokud po mně opravdu jdou, pak volání vystopujou. A tuhle možnost nikomu dát nechci. Nakonec kdyby šlo do tuhého, Světlana mi zavolá na mobil.</p>
<p>U vědem teda zatím nevíme. Veškeré naděje jsou teď upřené na to, že se dnes sejdou k sabatu a vyberou novou Babičku Babiček. Musím počkat. A musím podat hlášení.</p>
<p>Vytáhl jsem telefon; okamžitě se mi v ruce rozezvonil. Na displeji se objevila šéfova fotka (neptejte se, jak se mi ho povedlo vyfotit, protože Geser veškeré focení a videa nemůže vystát) a rozezněla se pompézní melodie:</p>
<p>Tá ta ta, Tá ta ta ta ta, ta ta ta ta</p>
<p>Ta ta, ta ta; ta ta, ta ta, ta ta tá tá.</p>
<p>Všichni Nejvyšší jsou svého druhu pozéři. Babička ruských vědem pracuje ve školce a myje špinavé nočníky. Nejvyšší moskevský Světlý nemá rád, když mu někdo volá, a tak raději zavolá sám vteřinku před tím, než se člověk definitivně rozhodne, že se mu ozve.</p>
<p>„Ano, Gesere.“</p>
<p>„Tak jak to dopadlo u Babičky?“ zeptal se šéf.</p>
<p>„No,“ na chviličku jsem se zamyslel, jestli se šéf snaží mluvit v jinotajích, nebo jestli si jen neuvědomil, jak nejasně se ptá. „Babička říká, že její Babička Arina je živá a živou Babičku nikdo nahradit nemůže. Nicméně se mají dneska sejít na večeři s ostatními kamarádkami a ještě se o tom pobavit.“</p>
<p>„Takže Arina,“ řekl Geser. „V zásadě jsem o tom ani nepochyboval. Jasně.“</p>
<p>„Špatně vás slyším, šéfe,“ zalhal jsem. „Jste daleko?“</p>
<p>„V Praze, vždyť jsem to říkal.“</p>
<p>Takže vyrazil do štábu Inkvizice portálem. Musel ho mít připravený dopředu, jinak by takovou vzdálenost nemohl urazit tak rychle. Na druhou stranu, čemu se divím? Bylo by divné, kdyby ho připravený neměl.</p>
<p>„A co kocourek?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Kocourek? Babiččin?“ povedlo se mi Gesera znejistit. „Máš na mysli toho břichatýho Germana?“</p>
<p>„Ne, ne, mluvím o jiným kocourkovi,“ řekl jsem opatrně. „O tom, co má ty vrozený stomatologický problémy.“</p>
<p>Na druhé straně se odněkud ozvalo jakési vrčení a mručení. Geser něco krátce řekl jazykem, kterému jsem nerozuměl. A pak mi sdělil:</p>
<p>„Mám ti od Cheny vyřídit, že dva tesáky žádný problém nejsou, spíš naopak. A jestli o tom pochybuješ, zve tě na lov.“</p>
<p>„Hluboce se váženému Chenovi omlouvám,“ řekl jsem, mrkl do zrcadla a vyplázl na sebe jazyk.</p>
<p>Kdo kruci mohl vědět, že Chena stojí hned vedle Gesera.</p>
<p>„A nesdělil ti už nejváženější Chena, zda je jednoznačným vůdcem… no… těch…“</p>
<p>„Nejdražší Chena mi řekl, že je nejstarší svýho druhu,“ odpověděl Geser. „A pak taky, že nikdy neměli, nemají a nebudou mít vůdce všech, neboť je to v přímým rozporu s jejich podstatou. Všechno mi sdělil naprosto přímo a jednoznačně, jazykem lovců mamutů, v němž pojem lži ani neexistuje.“</p>
<p>„Rozumím,“ řekl jsem zklamaně.</p>
<p>„Takže <emphasis>p</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ijímající tvá</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>nost</emphasis> nejsou vlkodlaci. Přemýšlej, Antone.“</p>
<p>Šéf to típnul.</p>
<p>Pár vteřin jsem jen seděl a tupě zíral před sebe. Tak vlkodlaci ne. Tak to je pech. Vědmy ano, upíři taky. Ale vlkodlaci ne, hmm, škoda. Nikdo nemá ty nebohé vlkodlaky rád. I puberťačky dají přednost spíš interesantním upírům.</p>
<p>Někdo mi z mé strany decentně zaťukal na okýnko. Otočil jsem se. Takový postarší robustní dopravák se na mě mile usmál a naznačil mi pohybem ruky, abych stáhl okénko.</p>
<p>Hned jsem zmáčkl čudlík a okénko sjelo dolů. Z prstů se mi sesypal sloupeček popela a přímo na kalhoty: cigareta, kterou jsem si před chvílí zapálil, mi sama vyhořela v ruce.</p>
<p>„Sakra…,“ zaklel jsem a automatickým pohybem jsem vyhodil oharek z okna ven, dopravákovi pod nohy.</p>
<p>„Chlape, nepřeháníte to s tou drzostí!“ vyštěkl policajt užasle. „Proboha! Stojíte na zákazu. Dobře, aspoň blikáte… Koukám, telefonujete. Nejsem žádnej hajzl. Nebo jo?“</p>
<p>„Ne,“ rozpačitě jsem přitakal.</p>
<p>„Zastavil jsem za váma,“ pokračoval dopravák.</p>
<p>Podíval jsem se do zrcátka a vážně, dopravácké auto se zapnutým majáčkem stojí za mnou. Evidentně už dlouho.</p>
<p>„Stojím, čekám,“ pokračoval policajt. „Říkám si, pohne se v něm svědomí. Ale ne, nepohne. A ještě na mě v zrcátku vyplazujete jazyk. Poslyšte, jste dospělý rozumný člověk. Máte přece svědomí?“</p>
<p>„Mám, čestný slovo, mám,“ zvolal jsem.</p>
<p>„Dotelefonoval jste,“ pokračoval policajt ve výčtu mých provinění. „A pořád sedíte! Dobře, nejsem namyšlený. Vystoupil jsem a zdvořile zaťukal… A vy? Otevřete okýnko a hodíte po mně vajgla!“</p>
<p>„Omlouvám se,“ řekl jsem.</p>
<p>„To máme zastavení na zákazu, vyhazování odpadků z auta,“ policajt se na moment zastavil. „Upřímně řečeno, už ani nevím, kolik vám za to mám napařit.“</p>
<p>„Dejte mi pokutu,“ řekl jsem. „Všechno jsem provedl, nebudu zapírat. Pokud mi chcete dát pokutu, dejte mi ji, chcete-li mi vzít papíry, jsou vaše.“</p>
<p>„Není proč vám brát papíry,“ povzdechl si dopravák. „Nepil jste, že ne?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ale ksicht máte, jako byste pil.“</p>
<p>„Tak si to prověřte,“ povzdechl jsem si. „Prostě mám takovej ksicht. Od přírody.“</p>
<p>Policajt se na mě chvíli díval. Pak se ke mně naklonil a začichal. Vydechl jsem.</p>
<p>„Co se stalo?“ zeptal se policajt s nečekaným soucitem.</p>
<p>„Žena, dcera…,“ řekl jsem. A pak jsem se opravil: „Ne, jen si nemyslete… jsou živé a zdravé, jen…“</p>
<p>„Jen daleko,“ řekl dopravák.</p>
<p>„No. A taky…“</p>
<p>„Mluvil jste s nima?“</p>
<p>„Ne. Se šéfem.“</p>
<p>„A dostal jste pojeb?“</p>
<p>„No, něco takovýho.“</p>
<p>„Blbý v práci?“</p>
<p>„Krizový.“</p>
<p>Dopravák kývl a navrhl mi:</p>
<p>„Tak zavolejte ženě. Sám, jako první.“</p>
<p>„Nemůžu,“ řekl jsem. „Má vypnutej mobil.“</p>
<p>Policajt si vzdychl.</p>
<p>„Chápu. Tady ale stát nemůžete.“</p>
<p>„Odjedu,“ přikývl jsem.</p>
<p>„A nekuřte,“ dodal dopravák. „Máme teď kampaň proti kuřákům. Teda, proti kouření. Přestal kouřit i premiér, a jak ten má stresující práci, takže vy můžete přestat taky.“</p>
<p>„Můžu,“ přitakal jsem. „Kouřím málokdy. Prostě jsem byl rozhozenej.“</p>
<p>Dopravák mi pohrozil prstem.</p>
<p>„A dívejte se do zrcátka. Copak je v autě pro parádu?“</p>
<p>„Není,“ souhlasil jsem.</p>
<p>„Právě tak, není. Nemá odrážet váš pomačkanej… vaši tvář, ale podstatnější věci.“</p>
<p>Mlčel jsem a tupě zíral na dopraváka.</p>
<p>„Určitě jste nepil?“ zeptal se.</p>
<p>„Ani si neumíte představit, jak zásadní informaci jsem se teď od vás dozvěděl,“ řekl jsem. „Nemáte tušení. Děkuju vám mockrát. Děkuju!“</p>
<p>Dopravák o krok ucouvl a zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Jeďte domů, slyšíte? Pomalounku a v klidu jeďte domů. Jste myšlenkama úplně jinde, neměl byste teď sedět za volantem. Jestli chcete, pojedu před váma.“</p>
<p>„Jste velmi laskavý člověk,“ řekl jsem. „Ale nebojte. Nic nezpůsobím. Všechno bude v pořádku.“</p>
<p>Dopravák ještě jednou zavrtěl hlavou a odešel ke svému autu.</p>
<p>Zavřel jsem okénko.</p>
<p>Podíval jsem se do zrcátka.</p>
<p>A nahlas řekl:</p>
<p>„Jsem to ale idiot. Zrcadlo.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola třetí</strong></p>
<p>K VDNCH jsem dojel za devatenáct minut, což bylo v moskevských podmínkách opravdu velmi nepravděpodobné, a když vezmu v potaz ještě zimní stav silnic a hodinu, pak jednoduše nemyslitelné. Kdyby ten laskavý dopravák, co mě pustil, viděl, jak jedu, proklel by mě.</p>
<p>Celou cestu jsem auto kryl <emphasis>polem nezájmu</emphasis> – tudíž lidi mě neviděli, ale stejně se snažili dělat místo prázdnému prostoru. A navíc jsem pořád sledoval pravděpodobnostní linie.</p>
<p>Většina z nich končila autem na cucky, sloupem kouře a několikakilometrovou zácpou. Dobrou náladu to zrovna nepodporovalo, ale stejně jsem z pravděpodobností vytahoval možné i nemožné.</p>
<p>Tady se zařadit, předjet, zase se zařadit, přejet do protisměru, předjet BMW, které jelo v levém pruhu, a vrátit se tam těsně před nosem kamazu…</p>
<p>Tady přibrzdit a dvě minutky bruslit po prázdné silnici, kterou nějaký umělec polil špatnou směsí proti ledovatění, a z cesty se stalo kluziště.</p>
<p>A tady zas šlápnout na plyn. Úzkou uličkou. Jednoduše proto, že vím, že tu ani nikdo nepojede, ani mi nikdo nevběhne do cesty.</p>
<p>… no dobře, jezdím tak v extrémních situacích a taky proto, že jsem Nejvyšší Jiný. Ale že tak jezdí obyčejný lidi, dvacetiletí kluci, kterým táta z nerozumu koupil auto?</p>
<p>A akorát u VDNCH, právě když jsem míjel stařičký hotel Kosmos, mi zazvonil telefon, který jsem už předtím naštěstí připojil na rádio.</p>
<p>„Ano!“ odpověděl jsem.</p>
<p>„Antone, tady je Pavel,“ řekl operativec, který byl zrovna ve službě a jemuž jsem před čtvrt hodinkou volal.</p>
<p>„Poslouchám!“</p>
<p>„Jegor Martynov, dvacet osm let, pracuje jako iluzionista, laureát…“</p>
<p>„Stručnějc!“</p>
<p>„Není v Moskvě,“ řekl dotčeně Paša. Miloval detaily.</p>
<p>„A kde je?“</p>
<p>„V současné době žije a pracuje v Paříži, vystupuje…“</p>
<p>„A je tam i teď?“ ptal jsem se stroze já.</p>
<p>„Ano. Kdybys věděl, jaké úsilí mě stálo…“</p>
<p>Otočil jsem se nad tunelem u Galuškinovy ulice. Pro zdramatizování toho celého jsem se ještě mohl otočit přes dvojitou plnou čáru, ale to se nepovedlo, dřív byl normální odbočovací pruh. Mohl jsem to zkusit dojet po městském okruhu, ale tam byla teď totální zácpa, položil se tam kamion a přehradil tři pruhy…</p>
<p>„Pašo, všechny údaje k tomu, kde ho najdu, mi prosím tě pošli e-mailem. A ještě mi zařiď letenku na nejbližší let do Paříže. Kdy to bude?“</p>
<p>„Už jsem se díval, za hodinu dvacet. Z Šeremeťjeva.“</p>
<p>„Letenku kup. Tohle letadlo nesmím prošvihnout.“</p>
<p>„Mají jen bussiness,“ řekl Paša. „Podepíše ti Geser výdaje? A zajdeš do oddělení služebek?“</p>
<p>Zasmál jsem se.</p>
<p>„Pašo, kup mi lístek. Všechny moje údaje jsou v systému.“</p>
<p>„Co mě má kdo takhle komandovat,“ zamumlal Pavel. „Letenku jsem koupil. Koupil jsem ji ještě předtím, než jsem ti volal.“</p>
<p>„Děkuju,“ řekl jsem. „Přivezu ti magnet.“</p>
<p>„Láhev koňaku,“ odpověděl Paša.</p>
<p>* * *</p>
<p>Paříž není od Moskvy zas tak daleko, i když letadlo to teď musí brát oklikou, aby obletělo strádající Ukrajinu. Upřímně jsem doufal, že Geser, který má teď svoje jednání v Praze, se o mé cestě dozví, až já už budu ve Francii. A ještě líp, až se vrátím.</p>
<p>Na rozdíl od nacpané economy class (Pavel nelhal), byla bussiness třída poloprázdná. Sedadlo vedle mě bylo volné a ve vedlejší řadě bylo obsazené jen krajní místo, u okýnka, kde seděl takový tlustý postarší pán, který si ještě dřív, než letadlo vzlétlo, nasadil klapky na oči a usnul. Já jsem na rozdíl od něj vypil uvítací šampaňské, dal jsem si oběd (nebo večeři, jak to kdo bere). Požádal jsem o skleničku koňaku a přemýšlel o tom, že bych si možná hodinku dvě pospal.</p>
<p>Myšlenka to byla lákavá. Protože po zbytek dne se žádný odpočinek čekat nedal…</p>
<p>Obrátil jsem hlavu. Na sousedním sedadle seděl Geser a zamračeně se na mě díval.</p>
<p>„Šéfe,“ řekl jsem. A opatrně píchl do Gesera prstem.</p>
<p>K mému překvapení ruka skrz neprošla.</p>
<p>Prst se zabořil do pruhovaného kardiganu, v němž se poslední týden Geser naparoval. Svetr to byl módní, z jakési mimořádně tenoučké vlny a s podlouhlými dřevěnými knoflíky; šéfovi ho darovala Olga – zkrátka šlo o snadno poznatelnou věc.</p>
<p>„Seš nalitej?“ zeptal se Geser.</p>
<p>„To není fér, šéfe,“ rozhořčilo mě to. „Myslel si to i ten polda a teď…“</p>
<p>„Ale fakt vypadáš, jako bys akorát pil,“ zamumlal Geser a já jsem se pevně rozhodl, že pokud to všechno dopadne, zajdu do kosmetického salonu. Co jen to mám s obličejem?</p>
<p>„Tady,“ podal jsem mu skleničku. „Tohle je všechno, co jsem hodlal požít.“</p>
<p>Geser koňak očichal a přivolal stiskem tlačítka letušku. Ta se u nás zjevila hned, ale taky se začala hned zmateně rozhlížet.</p>
<p>„Tohle je, pane, bussiness třída, jděte na své místo,“ dožadovala se naléhavě.</p>
<p>„Vy jste inteligentní žena s dobrou pamětí, Raiso Alexejevno,“ řekl Geser. „Pamatujete si všechny pasažéry, kteří vás míjeli, a víte, že já jsem v době vzletu na palubě nebyl.“</p>
<p>Letuška se bezradně usmála.</p>
<p>„Je to úplně stejný případ, jako vykládaly kolegyňky ve škole,“ pokračoval v klidu Geser. „Pasažér odnikud. Není třeba se ničeho obávat, naopak je to dobré znamení, let proběhne zcela bez potíží. Za čtvrt hodinky už tu nebudu. Přineste mi skleničku koňaku a poseďte v tom svém kumbálku.“</p>
<p>Letuška přikývla, vyrazila, zacinkalo sklo a byla zase zpět i s vrchovatě nalitou skleničkou koňaku.</p>
<p>„Všechno bude v pořádku,“ zamumlal Geser. „A Daria Leonidovna má ten nádor nezhoubný, nebojte se o ni. To je všechno, jděte.“</p>
<p>„Na co to pozérství, Gesere?“ zeptal jsem se, když letuška Raisa Alexejevna zmizela. „Mohl jsi jí daleko snáz vsugerovat, že jsi pasažér. Ale tys jí četl v paměti, prověřoval osud… Čí?“</p>
<p>„Tetičky. Ale vychovávala ji skoro jako matka.“</p>
<p>„Tak proč?“</p>
<p>„A šéfka moskevských vědem pracuje jako vychovatelka ve školce proč?“ zeptal se Geser. „Proč rejdí mopem po špinavý podlaze a utírá děckám špinavý zadky? Proč Chena pracuje kromě Inkvizice jako dobrovolník?“</p>
<p>„V nějakým útulku?“ neudržel jsem se.</p>
<p>„Na psychiatrii, s nevyléčitelnejma případama. Antone, my všichni, Světlý i Temný, se rádi předvádíme. Odmítáme svoji lidskou podstatu, přitom se s lidma pořád pachtíme, pomáháme jim… Nebo jim škodíme… A předvádíme se před nima.“</p>
<p>„I vy, Borisi Ignaťjeviči?“</p>
<p>„I já, Antone.“</p>
<p>Chvilku jsme jen mlčeli a dívali se na sebe. Mlčky jsme si ťukli. Lokli jsme si koňaku. Motory hluboko hučely, Geser se zamračil, mávl rukou, a zvuk se vzdálil natolik, že se sotva pohyboval na hranici slyšitelnosti.</p>
<p>„Už jsem starej a nahluchlej a hluk nemám rád,“ vysvětlil Geser.</p>
<p>„Trach tibidoch…,“ řekl jsem.</p>
<p>„Cože?“ loupl po mě očima Geser.</p>
<p>„Ale nic… Podívejte se na film <emphasis>Neuv</emphasis><emphasis>ěř</emphasis><emphasis>itelná dobrodru</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>ství</emphasis>.“</p>
<p>Geser neodpověděl. Tázavě se na mě zadíval.</p>
<p>„Co tu děláte?“ zeptal jsem se. „Je přece docela těžký objevit se takhle v letícím letadle…“</p>
<p>„To je ještě mírně řečeno…,“ řekl Geser. „Ale letadlo zrovna prolítalo nad Prahou a bylo na dohled, takže tím se to dost zjednodušilo.“</p>
<p>„Plánuju se vrátit zítra, šéfe.“</p>
<p>„Rozumím. Ale proč jsi na mě nepočkal?“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny.</p>
<p>„Přijímající tvářnost. Zrcadlo,“ přikývl Geser. „Jo, tohle je možná verze. Pracujeme s tím už od rána. Měli jsme to spolu s vlkodlaky jako pracovní variantu. Ale vzhledem k tomu, že vlkodlaci odpadli, soustředíme se teď na Zrcadlo.“</p>
<p>„A nic jste mi neřekli?“ užasl jsem.</p>
<p>„A proč?“ divil se Geser. „Nejsi tu sám, Antone. Pracuješ v týmu. A to, že tvá žena a dcera, a vlastně i ty sám, jste zapletený do toho všeho, na tom nic nemění. Jsi součást týmu! Chápeš? A neměl by ses takhle sebrat uprostřed pracovního dne a odletět si nahonem do Paříže!“</p>
<p>„Gesere, je tam Jegor.“</p>
<p>Geser si vzdychl.</p>
<p>„Vím, Antone.“</p>
<p>„To je ten chlapec, kterého jsi… Jsme využili. Nastrčili jsme ho.“</p>
<p>„Je to jeden z nás, Antone. Jinej nízký úrovně, potenciálně Světlej. A potenciálně taky Zrcadlo. Musím ti připomínat, že abychom dosáhli situace, která nakonec vedla k tomu, že jste se se Světlanou vzali a že se narodila Naděžda, jsme někoho museli použít?“</p>
<p>„Mohli jsme využít dospělýho.“</p>
<p>„Jenže jsme potřebovali neiniciovanýho Jinýho s potenciálem zrcadlovýho mága. A těch není moc.“</p>
<p>„Gesere, to je nemorální!“</p>
<p>„Nemorální je válka, když ve městech operuje artilerie a na město padaj bomby!“ vyštěkl Geser. „Nemorální je, když jedny lidi označujou jiný za podlidi a strkaj je do koncentračních táborů. Ale zatáhnout do policejní operace neplnoletýho kluka, kterému se, a to bych zdůraznil, nic nestalo, je naprosto přijatelný.“</p>
<p>„Nakonec ale odmítl stát se Jiným.“</p>
<p>„Odmítá to nakonec tak patnáct procent lidí,“ pravil Geser. „Není ani první, ani poslední.“</p>
<p>„Je pořád Zrcadlo?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Geser přikývl.</p>
<p>„Jo, Antone. Je to jeho osud. S tím nic nenaděláš. Pokud se stane Jiným, tenhle osud ho mine. Ale on to odmítl.“</p>
<p>„Jsou ještě jiný neiniciovaný Jiný s nejasnou aurou?“ zeptal jsem se. „Který by mohli fungovat jako Zrcadlo?“</p>
<p>„Hledáme,“ odpověděl Geser. „Hledá se po celým světě.“</p>
<p>„Takže ne?“ ujistil jsem se.</p>
<p>„Byl jsem si jistej, že některá z Hlídek o někom takovým ví,“ řekl Geser. „Zrcadlo nemusí bejt jedno. Jegor si v klidu žil, dobře se mu dařilo, a do Moskvy přijel Vitalij Rogoza.“</p>
<p>„Přijel ve chvíli, kdy se Jegor odmítl stát Jiným,“ poznamenal jsem. „Třeba je ta schopnost <emphasis>putovní</emphasis>. A prostě přeskočila z Jegora na Vitalije a pak zase z Vitalije zpátky na Jegora…“</p>
<p>„Na koho to slovo padne…,“ zamumlal Geser a lokl si koňaku. „Hledáme, Antone.“</p>
<p>„Ale nikoho jste nenašli,“ řekl jsem.</p>
<p>„Ano. Ovšem pokud je teď pro nás varianta Zrcadlo ta první, pak Jegora potřebujeme.“</p>
<p>Přikývl jsem.</p>
<p>„Teď ale jeď domů, Antone,“ požádal mě Geser mírně. „Všechno sis poskládal rychle a správně. A taky rychle našel. Ale teď nech mě, abych si s chlapcem promluvil.“</p>
<p>„To ty sis s ním promluvil před šestnácti lety?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Antone!“</p>
<p>„Gesere, je to moje operace,“ řekl jsem. „Jeďte do Moskvy. Promýšlejte ostatní záležitosti. Řešte Dvojjedinýho, kdo a co je. A Jegora nechte na mě.“</p>
<p>„Přesvědčíš ho, aby přišel k nám?“ zeptal se Geser.</p>
<p>„Ne, dám mu na výběr.“</p>
<p>„Antone, přikazuju ti…,“ začal Geser.</p>
<p>„Borisi Ignaťjeviči, nemůžete mi přikazovat,“ řekl jsem. „Jednak jsme si silou rovni a jednak vedu svý vlastní vyšetřování na základě vlastních údajů a předpokladů. Nemáte právo odebírat mi případ.“</p>
<p>„A za druhý?“ zeptal se Geser.</p>
<p>„Můžu z Hlídky kdykoli odejít.“</p>
<p>„Máš i ,za třetí‘?“ přeptal se Geser.</p>
<p>„Jen si mě zkuste zastavit, Veliký,“ řekl jsem.</p>
<p>Geser si povzdechl.</p>
<p>„Ne, dokud člověk neprožije jako Jinej aspoň dvě stě let, je s ním těžký pořízení. Dobře. Pracuj. Ale ber v potaz, že my potřebujeme Světlýho Jegora. Jegora jako potenciální Zrcadlo.“</p>
<p>Obrátil do sebe koňak, postavil skleničku na opěrku mezi našimi sedadly.</p>
<p>A zmizel.</p>
<p>Vzdychl jsem si a zavřel oči.</p>
<p>Pak jsem otevřel jedno oko a mrkl na opěrku. Geserova sklenička byla plná.</p>
<p>Třeba se mi to přece jen zdálo, třeba tu nebyl šéf ve fyzickém těle. Vskutku dokonalá iluze.</p>
<p>Vzal jsem Geserovu sklenku a obrátil ji na do sebe ex. Načež jsem zavřel oči a usnul.</p>
<p>* * *</p>
<p>Celní kontrola, pasová kontrola, kontrola pro Jiné… Vyšel jsem z letiště Charlese de Gaulla, stoupl si na konec kratičké fronty na taxíky a vytočil naši službu.</p>
<p>Pořád tam byl Pavel.</p>
<p>„Tak co, už jsi v Paříži?“ optal se s neskrývanou závistí. „Máte tam teplo?“</p>
<p>„My? Oni. Ale jo, teplejc než u nás. Tak pět nad nulou. Kde je Jegor?“</p>
<p>„Chceš adresu?“</p>
<p>„Ne, potřebuju vědět, kde je teď. Respektive kde bude za hodinku.“</p>
<p>Paša si teatrálně povzdychl.</p>
<p>„Mohl jsi to říct dřív… Za hodinku bude Jegor večeřet kousek od burzy. A prosím tě, není to otázka vidění budoucnosti, ale informace z jeho rozhovoru. Má se potkat s kamarádem a poobědvat s ním.“</p>
<p>„Ty jo,“ řekl jsem. „Obyčejní ruští kouzelníci se tu mají! Usadit se v Paříži a večeřet si v centru…“</p>
<p>„Má na účtě míň než 100 eur,“ poznamenal skepticky Paša. „Takže kouzlo se nepovedlo.“</p>
<p>Konečně na mě přišla řada. Sedl jsem si do taxíku a požádal:</p>
<p>„Emmenez-moi à la Bourse de Paris, s’il vous plait.“</p>
<p>Těžko říct, jestli jsem vypadal jako člověk, který si to přihasil z Moskvy do Paříže jen proto, aby si jen něco kvapně vyřídil na burze. Třeba jako prodat si tu pár ropných nalezišť a koupit si fabriku na výrobu kolínské nebo vinohrad.</p>
<p>Ale nejspíš ne.</p>
<p>Párkrát se tenhle snědý řidič pokusil se mnou zapříst rozhovor. Ptal se, jestli jsem poprvé v Paříži, odkud jsem přiletěl a jestli se mi líbí ve Francii. Odpovídal jsem stručně: v Paříži nejsem poprvé, přiletěl jsem z Moskvy a ve Francii se mi líbí.</p>
<p>Poslední okamžitě vyvolalo v řidiči sympatie. A to takové, že začal zpívat cosi o krásné Francii. Muselo to být něco naprosto tradičního, protože i já jsem tu písničku už slyšel.</p>
<p>Ještě před sto lety by se takovýhle francouzský patriotismus u snědého člověka vnímal s ironií. Ale dneska to bylo v duchu doby.</p>
<p>Třeba by se mohli odtajnit i Jiní? Tak v patnáctém století, to by nás upalovali. A i ve dvacátém to mohlo přinést kdeco. A co ve dvacátém prvním? Homosexualita? Klidně, a skoro se to vyžaduje. Černá i žlutá barva kůže je v pohodě. Nemít nějaké končetiny či trpět těžkou nemocí je teď důvod být co nejvíc začleněný do společnosti. In jsou veškerá náboženství i téměř jakékoli přesvědčení (tedy pochopitelně, žije-li člověk v Evropě).</p>
<p>Takže co je zvláštního na Jiných?</p>
<p>Tak kdeco umíme. Ale atomovka bude stejně silnější a tajné služby zase záhadnější.</p>
<p>Pokud lidi dokázali přijmout fakt, že zemi vede muž, který večer uléhá s jiným mužem, mohli by klidně zvládnout i Jiné, kteří mohou procházet do šera.</p>
<p>Nakonec bychom klidně mohli roztroubit, že jsme všichni gayové, satanisti a geneticky choří! Pak by nás nikdo nemohl urážet.</p>
<p>Tiše jsem se zasmál.</p>
<p>Řidič bez ustání povídal. Vychvaloval Paříž, byl pyšný na Francii a radil mi, abych pil raději víno než vodku. Protože Rusové pijou hodně vodky, jenže je třeba pít hodně vína. Pochopitelně francouzského. Jiné národy víno dělat neumí. Jen v Alžíru. Ale nikde jinde už ne. Rusové vyrábějí vodku, Britové whisky a Američani bourbon. To je všechno mizérie, ještě tak vodka jakžtakž jde. Ale Francouzi, ty dělají víno, koňak a calvados. I když on tedy nic z toho nepije, protože je muslim. Snad občas trošinku vína a calvadosu. Ne ovšem o půstu. Ale vždycky je připraven zpravit pasažéry o tom, co je dobré. Zejména když vidí, že daný má alkohol rád a umí se napít.</p>
<p>„To jste se domluvili, nebo co…,“ zamumlal jsem tiše. Vytáhl jsem telefon, zapnul aplikaci „zrcadlo“ a v duchu se zasmál asociacím. Podíval jsem se na sebe.</p>
<p>Opravdu, můj obličej byl takový pomuchlaný. Unavený. Kruhy pod očima. A oči rudé, nevyspalé.</p>
<p>Návštěva školy mi dala zabrat.</p>
<p>No jo, fakt mě můžou mít za alkoholika.</p>
<p>„Děkuju za rady,“ řekl jsem. To už jsme projížděli centrem Paříže. Byl čas se přichystat. „Určitě vyzkouším všechno, co jste mi radil.“</p>
<p>Zavřel jsem oči a lovil z paměti obrázek Jegora – jak vypadal, když jsem ho tenkrát viděl poprvé. Obličej, věk, postava, oblečení, nic z toho nebylo důležité.</p>
<p>Ale aura zůstává s člověkem navždy. Dotváří se kolem dvou tří let (někdy trochu dřív, jindy zas trochu později) a pak už je její odraz spolehlivější než otisk prstu. Jo, v závislosti na náladě a stavu člověku sice mění barvy, ale celkový obraz je týž.</p>
<p>A takhle je to v podstatě u všech, až na lidi, kteří nemají daný osud. V tom věku, v jakém jsem já Jegora poznal, to mu bylo dvanáct, už jsou takové aury opravdu zřídkavé. A po dvacítce už je neuvidíte vůbec. Ovšem nakolik jsem si pamatoval, když jsme se s Jegorem před pár lety náhodně setkali, jeho aura byla pořád neurčitá.</p>
<p>Jeho aura byla měnlivá a pestrobarevná. Probleskovaly v ní všechny barvy a ani jediná se neudržela dlouho. V jednu chvíli mohl vypadat jako učiněný lump a v příští jako nejhodnější člověk na světě a v další už z něj tryskal intelekt jako z génia a ještě v další jen tak matně pobleskovaly jakési slabomyslné drobty inteligence.</p>
<p>Tohle bylo i na člověka trochu příliš.</p>
<p>Ale Jegor byl potenciální Jiný. A to všechno měnilo. Jistě že mohl být prostě iniciován a podle aktuálního stavu by se stal buď Světlým, nebo Temným. Ovšem neurčitá aura u něj rovněž otevírala možnost být Zrcadlem. Jegora mohlo iniciovat samo šero. Ztratil by částečně paměť a získal by možnost pracovat na všech úrovních Síly, neboť by vždy kopíroval schopnosti a úroveň Síly protivníka. A pak, jakmile by splnil svoje poslání a prožil krátký život jako Temný či Světlý, aby se odstranil nepoměr v rozložení sil Stran, by se prostě odhmotnil. Zcela. Proč je šero v tomhle případě tak kruté, že nedovolí svému nástroji se jen vrátit do stavu předešlého, ať už lidského, nebo Jiného, to jsem nevěděl. Ovšem podle všech předešlých známých zkušeností Zrcadlo mizelo dočista. Je tu Jiný, je tu problém; není Jiný a není už ani problém…</p>
<p>Uvolnil jsem se. Představil jsem si v mysli obrovitou šedou planinu. A vyplnil jsem ji siluetami domů. Načrtl jsem bezpočet pestrobarevných bodů.</p>
<p>Asi tak by mohla vypadat Paříž v šeru…</p>
<p>Pak jsem si představil, že na mě shora dopadá oslnivé světlo, můj stín nabírá jasné obrysy a já se do něj propadám, jako bych se propadal trhlinou ve skutečnosti…</p>
<p>A ocitl jsem se v šeru.</p>
<p>Nedbale stlučený a vachrlatý vůz se kodrcal po polňačce. V našem i protějším směru jely i další povozy, káry a vozy.</p>
<p>Bez koní.</p>
<p>Přízračná silueta vozky, vlastně v tomhle světě to byla žena, se na mě usmála z kozlíku, až její bílé zuby zazářily. V rukou měla opratě, jejichž konce visely ve vzduchu.</p>
<p>Pochopitelně že šero není plné vozů bez koní.</p>
<p>Ale každá hladina šera tak či onak kopíruje náš svět. První nejvíc. Někdy vypadá skoro jako náš svět, jen bez barev a trochu rozmazaný. S tím, jak člověk získává zkušenosti a prochází do první hladiny šera častěji, se mění a začíná vypadat jako jakási projekce, jako „idea věcí“. Tudíž současné auto může vypadat jako současné auto, které ztratilo barvu, nebo taky jako starý kočár nebo jako vůz. A kdoví, možná i jako osedlaný dinosaurus.</p>
<p>Když jsem se na to kdysi Gesera ptal, odpověděl jen: „To, co vidíme v šeru, je výsledek vzájemnýho působení vnějšího světa a lidskýho vědomí. Mění-li se vnější svět pro nás nepředvídatelným a nereálným způsobem, naše vědomí zaplňují fantazie.“</p>
<p>A nejspíš to tak je.</p>
<p>Jsem tak jako předtím v autě, stařičkém, ale slušném renaultu, který si to jede po Paříži. Jen už v první hladině šera se obrázek, který vnímají moje oči, změnil natolik, že ho nedokážu přijmout. Proto vidím něco jiného…</p>
<p>Dobře. Když vůz, tak vůz. Hlavně že lidi se v šeru nemění, jen jsou pomalejší…</p>
<p>Přejel jsem pohledem Paříž ponořenou do šera. Zafixoval jsem si ve vědomí teplou zelenou barvu. Takováhle vyrovnanost a vnitřní klid, to jsou ve velkém městě velmi vzácné pocity. Člověk se s nimi setká jen u narkomanů a milenců, kteří se sotva pustili z náručí.</p>
<p>Takže… fixuju… držím… odebírám zelenou.</p>
<p>Teď přijde na řadu žlutá. Nejdřív sluníčková, jasná a čistá. Nevinná dětská radost. Vyznání lásky a první polibek. Nálada po přečtení úžasné knihy. Odeberu ji.</p>
<p>A teď modrá. Od průzračné světlé modři až po hluboké indigo. Intelektuální činnost. Pochopení, domněnky, radost z poznávání a objevování. Ani to není ve městech zrovna častý host.</p>
<p>Bílá. Sebeobětování a schopnost obětovat se. Člověk, který podepsal lejstro, že daruje ledvinu malému synovečkovi. Policajt, který kráčí s rukama nad hlavou a s uklidňujícími slovy na rtech vstříc psychopatovi s namířenou zbraní a vlastním synkem jako rukojmím. Odebírám bílou.</p>
<p>Červená. Od ranní záře po červený avanturín. Od světle růžové po vínovou – pokud vás nikdy nezajímalo, jak se jmenujou všechny ty odstíny, které vidíme. Červená je ta nejpestřejší a nejjasnější barva. Orgasmus a bolest. Spravedlivý vztek vojáka a ubohá vilnost násilníka.</p>
<p>Smýval jsem barvy jednu za druhou. Probíral jsem je a odhazoval, všechny ty stabilizované a zafixované aury. Aury všech lidí i Jiných, kam až oko dohlédlo. Zůstalo mi jen několik mihotavých dětských aur – přinutil jsem se nevidět ty, kteří byli příliš malí a slabí.</p>
<p>Svět definitivně vybledl a zakolísal mezi šedou a sépiovou, jako by zkoušel, ale už nedokázal získat barvy zpět. Jen úplně vpředu plála jedna jediná aura. Měnlivá a barevná. Nedefinovaný osud.</p>
<p>„Arrêtez ici,“ poprosil jsem, když jsem vystoupil ze šera. Podal jsem řidiči padesátieurovou bankovku (na taxametru bylo čtyřicet tři). „C’est pour vous.“</p>
<p>Burza byla o kousek dál, nádherná veliká budova, už nasvícená na pozadí smrákajícího se nebe. Ušel jsem asi pět metrů a ocitl se u širokého průchodu. Vypadalo to asi jako garáž otevřená dokořán. Jen v té garáži stály stolky, svítily tam lampy a hořely svíčky. Seděli tu lidi, někteří ve svátečním, jiní oblečení docela obyčejně. Takové zvláštní místo, ani luxusní michellinská restaurace, ale ani žádná špeluňka.</p>
<p>Pohledem jsem vyhledal Jegora, seděl zády ke mně asi v polovině místnosti. Diskutoval o čemsi s chlapíkem středního věku, který působil velmi solidně, měl klidné pohyby a pečlivě vidličkou rozmačkával tatarský biftek.</p>
<p>Bohužel tu ale nebyla volná místa. K maličkému stolu akorát za Jegorovými zády zrovna usedl mladý pár. Nebylo mi to milé, ale ani jsem nezaváhal. Podíval jsem se na pár a vstoupil do šera.</p>
<p>Chuť k jídlu je okamžitě přešla. Vyskočili a spojili se v polibku. Číšník (a nejspíš majitel v jednom) při pohledu na takovou vášeň zatleskal. A nějaký další návštěvník ho podpořil.</p>
<p>Pár se pustil a zmateně se rozhlédl kolem. Možná sem zašli, aby si tu vyjasnili vztahy před rozchodem. A možná si prostě chtěli jen popovídat a dát si na čas oddech.</p>
<p>Ale teď se všechno změnilo. Jediné, co teď opravdu chtěli, bylo být spolu o samotě a bez oblečení. Za omluv, rozpaků, a dokonce uhýbání před zvědavými pohledy pár vyklouzl z restaurace. Bylo mi jasné, že k němu ani k ní domů dojet nemůžou. Hned někde tady na rohu si do rána v malém hotýlku pronajmou pokojík a skřípot postele bude sousedy uchvacovat i rušit od spánku současně. No co. Přinejmenším stráví kouzelnou noc v Paříži.</p>
<p>Šel jsem a usedl k teď už prázdnému stolku. Pravděpodobný majitel to zjevně nečekal, ale nepřel se. Přišel ke mně s úsměvem, možná až příliš profesionálním.</p>
<p>„Je voudrais une bouteille de vin rouge,“ řekl jsem. „Je prends ce que vous recommandez.“</p>
<p>Číšník s chováním majitele, či majitel pracující jako číšník, přikývl a zmizel v maličkých dveřích na konci místnosti.</p>
<p>Zapátral jsem pohledem po kuřácích. A zjistil, že kolem nikdo nekouří – Evropa…</p>
<p>V tom okamžiku promluvil Jegor. Rusky.</p>
<p>„Bezesporu to bude populární, monsieur Roman. Vidíte, že tu není místečko volné.“</p>
<p>„Zrovna teď utekl jeden páreček,“ prohlásil monsieur Roman, zatímco přežvykoval syrové mleté maso a zapíjel ho červeným vínem. Co je to za člověka, když si klidně povídá s krajanem, poslouchá to monsieur a neohradí se: ale no tak, pojďme se bavit normálně. Takový člověk musí být úchyl. „A majitel je opravdu známý klaun, i když už dávno na penzi. Taky je to výborné místo. A přitom nájem je nízký. Navíc je to tady maličké.“</p>
<p>„V případě posledního bodu je otázka, jestli je to plus,“ pravil Jegor napjatě.</p>
<p>„Můj milý,“ odvětil trochu povýšeně Roman. „Tahle hospůdka neprosperuje díky vybraným jídlům, ta jsou docela obyčejná, ani díky interiéru, a dokonce ani díky místu. Všechno je to o majiteli. Sedá si na klín dámám, upíjí hostům ze skleniček. Padá, ale z tácu mu nespadne nic. Tančí a zpívá La danse des canards, když hostům nese kachní prsíčka s pomeranči.“</p>
<p>„Vždyť právě o tom…“</p>
<p>„Jegore, ty jsi skvělý iluzionista a eskamotér,“ pronesl blahosklonně Roman. „Rád ti dám možnost, aby ses představil u mě v restauraci. Rovnou ti ale říkám, že jít cestou tohohle klauna se ti nepovede. Nedokážeš najednou bavit všechny návštěvníky restaurace. Tvoje triky jsou zaměřené individuálně. O pět kroků dál už není nic zajímavého vidět. A když budeš všechny obcházet a každému vytahovat zpoza ucha minci, zešílíš.“</p>
<p>„Nevytahuju mince…“</p>
<p>„Jegore! Nechme to,“ řekl mírně Roman. „Když si najdeš malou místnůstku, jako je tahle, a dobrý lidi k sobě, jsem ochoten do toho jít. Půl napůl. Velký sál se pro tebe nehodí.“</p>
<p>Majitel se vrátil a postavil přede mě láhev červeného vína. Tajemně si mě změřil, cvrnknul prstem do dna a zátka vyletěla jak dělová koule ke stropu. Kdosi kolem se rozesmál. Teatrálně jsem zatleskal. Byla mi nalita sklenička vína, načež majitel vylovil z kapsy zapálenou cigaretu. Potáhl a vyfoukl kouř ke stropu. Cigaretu mi předal. Párkrát jsem potáhl. Majitel mi s úsměvem na tváři cigaretu zase odebral a zmizel za dveřmi.</p>
<p>Hmm, vyzná se ve fyziognomii.</p>
<p>„Škoda, Romane,“ pravil v tu chvíli Jegor. „Ale jak myslíš. Co se týče těch vystoupení u tebe… Probereme to teď?“</p>
<p>Roman okázale zvedl ruku a podíval se na robustní hodinky Patek Philippe. Zavrtěl hlavou:</p>
<p>„Naneštěstí mám nějakou práci. Musím běžet, příteli. Zavolej… Radši až pozítří.“</p>
<p>Ne že by o to šlo, ale patek phillipky byly vyrobené v Číně a stály tak padesát doláčů, to když si je člověk koupil na tržišti v Pekingu, a stovku na blešáku v Paříži.</p>
<p>Rozčílil jsem se.</p>
<p>„Pozítří vám nemá smysl volat,“ řekl jsem, chopil se skleničky a přisunul svou židličku k jejich stolečku. „Zítřek strávíte s drobným ruským oligarchou a budete ho přemlouvat, aby vložil peníze do vaší restaurace. Vynaložíte na to poslední prostředky, a přitom zbytečně, protože víno stejně nemá rád a humry nenávidí. A pozítří budete v bance žádat o posunutí splátky. Takže nemá smysl, aby vám Jegor volal ani zítra, ani pozítří… a vlastně vůbec.“</p>
<p>Roman se na mě díval s otevřenou pusou. Na dokonale bílém umělém zubu se vyjímal přilepený kousek krvavého masa.</p>
<p>„Tu pusu zavřete,“ poradil jsem. „A zmizte.“</p>
<p>Do posledních slov jsem vložil krapet Síly, opravdu jen maličko, aby se to nedalo považovat za vliv, ale dost na to, aby tenhle pařížský restauratér ruského původu vyskočil jak opařený.</p>
<p>„Ty seš mi ale drzoun, Goroděckij!“ zvolal nadšeně Jegor.</p>
<p>„Jo, ahoj, mimochodem,“ řekl jsem.</p>
<p>„Ahoj!“</p>
<p>K mému překvapení se dokonce vymrštil, objal mě a poplácal po zádech.</p>
<p>„Ale Goroděckij, jestli teď řekneš, že se potkáváme náhodou…“</p>
<p>„Samozřejmě že ne,“ řekl jsem. „Hledal jsem tě. Promiň.“</p>
<p>Jegor jen mávl rukou.</p>
<p>„Odpuštěno. Dáš si víno?“</p>
<p>„Vezmu si svoje,“ a přetáhl jsem si láhev ze stolku. „U nás se na návštěvu bez dárku nechodí. Ale ty…,“ zarazil jsem se.</p>
<p>„Vyrostl jsem?“ zasmál se Jegor.</p>
<p>„Ale ne, vyrostl jsi už dávno. Spíš jsi nabral svaly. A celkově jsi zmužněl!“</p>
<p>Jegor vážně vypadal jako atlet. Zezadu se mi zdálo, že to dělá bunda, ale ne. Široká ramena si Jegor vysloužil kroužkem plaváním v dětství, ale zbytek dával tušit, že rozhodně netráví čas povalováním na gauči.</p>
<p>„Zato ty jsi pořád stejný,“ řekl Jegor. „Jen…“</p>
<p>„Vypadám jako alkáč?“ zeptal jsem se rezignovaně. „Už jsem si to několikrát vyslechl…“</p>
<p>„Vypadáš unaveně. Jsi takovej pomačkanej a smutnej. Co se stalo?“</p>
<p>Kývl jsem.</p>
<p>„Povím ti to. Ale pojďme nejdřív trochu posedět, popít. Dejme si něco k snědku, jdu rovnou z letadla. Ačkoli, pravda, najedl jsem se tam celkem dobře…“</p>
<p>„Co se stalo?“ zeptal se Jegor a zadíval se mi přímo do očí. „Já sice myšlenky číst neumím, ale ty to máš napsaný v obličeji.“</p>
<p>„Krizová situace,“ řekl jsem. „Když to mám říct krátce… Ožila nějaká historická potvora či co a chce všechny zabít.“</p>
<p>„Cthulhu,“ přikývl Jegor.</p>
<p>„Jakej Cthulhu?“ nepochopil jsem. „Jo aha, Lovecraft…“</p>
<p>„Ty seš už vážně mimo realitu,“ řekl Jegor. „Tak dvacet let nejmíň. Ani otřepanejm vtipům nerozumíš. Tak dobře, neznámá potvora chce všechny zabít. Kdo jsou ty všichni? Jiný?“</p>
<p>„Nejdřív Jiný. Pak lidi. A asi i zvířata. No prostě všechny.“</p>
<p>„Tak to bude nejspíš botanik,“ navrhl Jegor. „Snaží se zachránit rostlinnej svět.“</p>
<p>„Měl bys psát komiksy,“ řekl jsem. „Máš výtečnou fantazii a pevný nervy.“</p>
<p>„Měl jsem těžký dětství,“ ušklíbl se Jegor. „Tak proč jsi přišel, Antone? Povídej.“</p>
<p>„Chci tě iniciovat,“ řekl jsem chmurně.</p>
<p>„Paříž, město neomezených možností,“ řekl Jegor. „Ideální pro takovýhle nabídky.“</p>
<p>„Jegore, musíš se stát Jiným,“ řekl jsem. „Věř mi.“</p>
<p>„A to jako proč? Copak vám můžu nějak pomoct v boji s tím vaším Cthulhu?“ odfrkl si Jegor. „Dobře si pamatuju, že je mi doživotně souzená nejnižší úroveň Síly.“</p>
<p>„I tak je to fajn, Jegore. Prodloužíš si život, významně. Ve svojí profesi budeš nepřekonatelnej. A můžeš pomoct svým blízkým…“</p>
<p>„Antone, na to, jak jsem mladej, už jsem dost známej iluzionista,“ řekl Jegor. „Že mám zrovna vymetenej účet, to není žádná tragédie. Teď mám dvě nabídky, jednu z <emphasis>Cirkusu du Soleil</emphasis>. Kdybych ji přijal, dostanu hned slušnou zálohu. Ty jsi přece schopnej vidět, že nelžu, ne? Takže můžu pokračovat. Mám ženu, kterou opravdu miluju. Sice jsem jí několikrát zahnul, prostě se to tak semlelo, byl jsem na ni fakt naštvanej, ale miluju ji. A mám synka, jsou mu tři roky.“</p>
<p>„Gratuluju,“ řekl jsem nešikovně. „To…“</p>
<p>„Děkuju. Mimochodem, dali jsme mu jméno Anton.“</p>
<p>Spadla mi brada.</p>
<p>„Přece jen to pro mě byl největší zážitek z celýho dětství,“ pokračoval s úsměvem Jegor. „A přece ho nepojmenuju Geser nebo Zavulon. Zatímco Anton je pěkný jméno a užívá se i ve Francii, ve školce mu říkaj Antoin.“</p>
<p>„To je fakt moc milý…,“ začal jsem.</p>
<p>„A navíc Anton se jmenoval ženin oblíbenej dědeček,“ uchechtl se Jegor. „Děkuju ti za péči, ale nic se nezměnilo, pořád se nechci stát Jiným.“</p>
<p>„Až budeš s infarktem ve špitále nebo sjedeš ze silnice, budeš toho litovat,“ řekl jsem.</p>
<p>„Bezpochyby. Ale zatím nechci.“</p>
<p>Dopil jsem skleničku. Dobré víno.</p>
<p>„Jegore, ty nejsi obyčejnej slabej Jinej. Jsi potenciální Zrcadlo.“</p>
<p>„A co to jako znamená?“ zamračil se.</p>
<p>„V případě, že dojde k velké nerovnováze mezi Tmou a Světlem, změníš se. Stane se z tebe zrcadlovej mág vládnoucí neomezenou Silou, která je rovná síle protivníka. A můžeš být jak Světlý, tak Temný, podle situace. Porazit takovýho mága je mimořádně obtížný.“</p>
<p>„Zatím nevidím žádnej důvod k panice,“ řekl Jegor.</p>
<p>„Změníš se spontánně. Bez jakýkoli iniciace. Přijdeš o kus svojí paměti, a ať už budeš chtít nebo ne, budeš muset fungovat, jak ti bude velet šero.“</p>
<p>„Hmm, to už se mi líbit přestává,“ přiznal Jegor.</p>
<p>„A až splníš svoji funkci, respektive funkci, kterou ti přidělí šero, zmizíš.“</p>
<p>„Umřu?“ zeptal se Jegor a pohrával si v ruce se skleničkou.</p>
<p>„Nevím. Prostě zmizíš. Odhmotníš se.“</p>
<p>Jegor chvíli mlčel. A pak přikývl.</p>
<p>„No, tohle člověka moc nepotěší.“</p>
<p>„A může se to stát,“ řekl jsem. „Vlastně je to celý tak, že mězi těma, co můžou odvrátit apokalypsu, musí bejt i zrcadlovej mág. Proto ti nabízím iniciaci. Světlý, nebo Temný… V šeru je to jedno. Jakmile budeš Jinej, už se nemůžeš proměnit v Zrcadlo.“</p>
<p>„A kdo pak bude místo mě zrcadlovej mág?“</p>
<p>„To nevím,“ zamumlal jsem. „Jsem si jistej, že někoho najdeme.“</p>
<p>„Změnil ses, Antone,“ řekl tiše Jegor. „Jsi ohebnější. Podle všeho teď nemáte jinýho kandidáta než mě, ne? Ale ty jsi připravenej mě iniciovat, abych neumřel?“</p>
<p>„Ano. Protože…,“ zarazil jsem se.</p>
<p>„Protože jsi zakomplexovanej a plnej pochybností jako opravdovej ruskej intelektuál,“ vmetl mi do tváře Jegor. „A já jsem pro tebe pořád malej kluk, kterýho tvůj milovanej šéf využil. Před šestnácti lety sis vymáchal držku v tom, že dobro nemusí být nevyhnutelně dobro, a zlo není vždycky zlo, a ty na sobě nemáš bílý roucho, ale odrbaný džíny a košili se špinavým límečkem.“</p>
<p>„Jdi s tou svou psychoanalýzou…,“ naštval jsem se a zvýšil hlas.</p>
<p>„A přesto, že ses s tím nějak smířil a zvykl sis hrát se svědomím na slepou bábu, nikdy ses s tím vlastně nesrovnal!“ pokračoval Jegor. „To, že jste mě využili, byla první podlost, který sis všiml. Když se to vezme kolem a kolem, nebylo to nic zas tak děsnýho. V podstatě to byla kravina! Jenže tobě to nedá. Chtěl bys tu epizodu uzavřít, úplně. Třeba tím, že mě slavnostně zachráníš. A pak konečně najdeš klid. Jako kdyby to, že tahle skvrnka na tvým svědomí zmizí, mohlo smazat všechnu další špínu. Je to tak?“</p>
<p>Chvilku jsem byl v pokušení Jegorovi jednu vrazit. Ze všech sil. Dokonce jsem se začal zvedat. A zřejmě se mi něco z toho promítlo do výrazu, protože Jegor přimhouřil oči a napjal se.</p>
<p>„Arrêtez de vous disputez, les filles!“ pravil zvesela majitel a postavil přede mě jídlo. Dva malé telecí medailonky byly ozdobené třemi půlměsíčky opečených brambor, snítkou petrželky a hravými kudrlinkami omáčky z lesních plodů.</p>
<p>Současně se mi majitel jemně opřel o rameno. Pak přitlačil a zadíval se mi do tváře. Pohled to byl podmračený a těžký. Tihle klauni, nikdy jsem jim nevěřil!</p>
<p>„Jdi do něj ohnivou koulí,“ poradil mi s úsměvem Jegor. Obrátil se směrem k majiteli a pravil: „C’est de ma faute.“ Znovu se podíval na mě a dodal: „To jsme to dotáhli, považujou nás za buzíky!“ a opět se otočil k majiteli. „Désolé!“</p>
<p>„Désolé,“ přitakal jsem. Lidi už po nás opravdu nepříjemně pokukovali. Ne proto, že si mysleli, že jsme dva gayové, co se pohádali, ale prostě proto, že to není zrovna comme il faut, dohadovat se takhle nahlas.</p>
<p>Majitel se usmál. Tenhle úsměv od ucha k uchu byl skrz naskrz umělý, jako u všech klaunů. Pak odešel.</p>
<p>Začal jsem se šťourat v medailonku.</p>
<p>Jegor si lokl vína.</p>
<p>„Promiň,“ řekl jsem.</p>
<p>„Promiň,“ pravil současně Jegor.</p>
<p>Podívali jsme se na sebe a rozesmáli se. A za chvilku už nám celá hospůdka, otočená směrem k nám, tleskala!</p>
<p>„Maminko moje,“ řekl jsem. „Oni vážně…“</p>
<p>„U nás v Paříži si nemůžeš dovolit zklamat očekávání obecenstva,“ povzdechl si teatrálně Jegor. „Budeme se muset stát opravdovejma Evropanama.“</p>
<p>„Poslyš, někam se odsud teleportuju…,“ začal jsem.</p>
<p>„A to jako kam?“ zajímalo Jegora. „A mě chceš opustit?“</p>
<p>To u nás obou vyvolalo další naprosto šílený záchvat smíchu. Mezi vlídnými francouzskými úsměvy se všechno zdálo směšné a já mohl jen doufat, že tahle historka se nerozšíří po Hlídce.</p>
<p>Budou se mi smát dalšího půl století!</p>
<p>„Tak co ta iniciace?“ zeptal jsem se, žvýkaje medailonek. „Mimochodem, dáš si?“</p>
<p>Jegor se chopil vidličky a napíchl druhý medailonek.</p>
<p>„Iniciace samozřejmě nic. Pojedu s tebou… Kde potřebujete to Zrcadlo?“</p>
<p>„Zatím nevím. Nejspíš se sejdeme v Moskvě. Ale Jegore, chápeš, do čeho jdeš?“</p>
<p>„Antone, právě jsi mi řekl, že se za týden očekává konec světa. A já – nebo někdo jako já – to můžu odvrátit. Byť cenou je můj vlastní život. Myslíš si, že mám na vybranou? Že má jakýkoli normální člověk v takový situaci na vybranou?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Samozřejmě pojedu,“ řekl Jegor s telecím v puse. „Vaří tu tak středně. Není to špatný, ale… měl jsem v merku lepšího kuchaře. Byl to skvělej nápad – restaurace Iluze!“</p>
<p>„Pokud přežijem, prosadím ti na to peníze,“ řekl jsem. „Jen musí bejt ta restaurace <emphasis>jinofriendly</emphasis>, máme takovej partnerskej program.“</p>
<p>„Platí,“ přikývl Jegor. „Ale já tu nezůstanu. Mám pocit, že jsem měl ve skutečnosti spíš zůstat tam, u VDNCH, v průjezdu, bílej a bez krve. Prostě sis tenkrát pospíšil,“ zasmál se Jegor. „A dals mi 16 let navíc. Nemysli si, vážím si toho. Vždyť tys tenkrát ještě pořádně nic neuměl, pamatuju si ten děs ve tvý tváři.“</p>
<p>„Vážně?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Rozhodně. Ani na vteřinu jsem na to nezapomněl. A nepochyboval jsem, že to jednou všechno takhle dopadne.“</p>
<p>„Všechno?“ zeptal jsem se pitomě.</p>
<p>„Všechno. Žil jsem… v nějak neskutečným čase. Vypůjčeným. Na dluh. Všechno se to stalo špatně, proto jsem přežil. Jako naschvál.“</p>
<p>„Promiň, Jegore,“ řekl jsem.</p>
<p>„Dobrý, hlídkaři. Už dávno se nezlobím.“</p>
<p>„Všichni žijeme na dluh,“ řekl jsem.</p>
<p>„Pojďme radši říkat ,na úvěr‘. Zní to líp,“ Jegor vyhledal pohledem majitele, který sledoval své rozrušené klienty, a naznačil pohybem prstu psaní účtenky. Majitel kývl a sklonil se nad kasou. „Můžeme vyrazit do Moskvy hned teď.“</p>
<p>„A se ženou a synem se roz…,“ zarazil jsem se. „Potkat se s nimi před cestou nechceš?“</p>
<p>„Žena a syn jsou v Nice,“ Jegor se usmál. „Na moje telefonáty nečekají.“</p>
<p>„Říkals, že ji miluješ!“</p>
<p>„A to jsem nelhal, Antone. Jen jsem neříkal, jestli mě ještě pořád miluje ona…“</p>
<p>Před nutností zareagovat mě zachránil zvonící telefon.</p>
<p>Byl to Pavel.</p>
<p>„Antone, už nejsem ve službě,“ řekl a trochu do toho zíval. „Ale Geser mi nařídil, abych ti zavolal ve čtvrt na devět pařížskýho času a řekl ti, že máš rezervovaný dvě letenky Paříž–Moskva, letí to 22:30. Pro tebe a pro Jegora.“</p>
<p>„Jasně,“ řekl jsem. „Lístky už jsou koupený?“</p>
<p>„Jo. Budeš na Gesera nadávat?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Tak dobrou noc.“ Strčil jsem telefon do kapsy a kývl na Jegora.</p>
<p>„Přesvědčils mě, poletíme hned teď. Jak je to tady u vás v Paříži s taxíkem lepší, volat ho předem, nebo chytat na ulici?“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola čtvrtá</strong></p>
<p>Do Geserovy pracovny jsem vešel v deset ráno. Z Paříže jsme přiletěli v pět. Nejdřív jsem ale zavezl Jegora k VDNCH, kde pořád bydlela jeho máma, a až pak jsem jel k sobě a spal s bídou tři hodinky.</p>
<p>Bylo v tom něco hrdinského.</p>
<p>Stejně jako v neproniknutelně zdrženlivém výrazu mé tváře.</p>
<p>„Dobré ráno, šéfe,“ řekl jsem. „Jegor přijel do Moskvy, je u matky. Bude-li třeba, je připraven účastnit se našich operací.“</p>
<p>„Dobře,“ řekl Geser a zvědavě si prohlížel mou tvář. „Pašáci. Jsem rád.“</p>
<p>„Můžu jít?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Hmm,“ Geser zaváhal. „A to je všechno? Žádné otázky, hádky ani obviňování?“</p>
<p>„Ne,“ řekl jsem. „Můžu jít?“</p>
<p>„Počkej,“ řekl Geser. „Sedni si.“</p>
<p>Poslušně jsem si sedl proti němu.</p>
<p>„Máš plný právo se rozčílit, Antone,“ řekl Geser. „Ale nejdřív ze všeho ti to vysvětlím – a vážně v tom není žádná magie! Jen psychologie. Chápání motivů, který hejbou lidma i Jinýma. Přesvědčit Jegora, aby přijel do Moskvy a kývl na sebevražednou misi, jsi mohl jen ty, právě i tím, žes mu to upřímně rozmlouval…“</p>
<p>„Chápu, šéfe.“</p>
<p>„Proto bych…,“ Geser se zarazil. Svraštil čelo. „Vážně mě chápeš? A neviníš mě? A souhlasíš s tím, že Jegora potřebujem?“</p>
<p>„Je mi to krajně nepříjemný,“ řekl jsem. „Ničíme mu život už od dětství. Ale sázka je příliš vysoká. Takže jeho, můj ani váš život teď nehrajou žádnou roli.“</p>
<p>Geser mlčel. V prstech si pohrával s propiskou. Zapnul notebook, který stál na stole, aby ho vzápětí zacvakl.</p>
<p>„Tak já už půjdu?“ zeptal jsem se. „Nebo máte ještě nějaký informace?“</p>
<p>„Mám,“ řekl Geser nevesele. „Za prvý, že už s tebou nebudu hrát žádný hry. Promiň. Nevšiml jsem si, žes vážně vyrost.“</p>
<p>„Dobrý,“ řekl jsem.</p>
<p>„Za druhý si nejsem úplně jist, že vážně budem Zrcadlo potřebovat. Analytici přikládají Zrcadlu třicetiprocentní pravděpodobnost, vlkodlakům dvacet a padesát čemusi, co nevíme, co je. Takže zatím se o kluka zbytečně neboj, možná u toho vůbec nebude.“</p>
<p>„Děkuju,“ odvětil jsem upřímně.</p>
<p>„Za třetí, Olga má nějaký problémy s našima upírkama,“ řekl Geser. „Jdi prosím tě za ní, chtěla by to s tebou probrat.“</p>
<p>* * *</p>
<p>SMS mě zastihla přímo u dveří do Olžiny pracovny. Vytáhl jsem mobil a mrkl se. Číslo neznámé.</p>
<p>„Babičky se celý den radily a soudily. V názoru se nesešly. Další setkání zítra v noci. Julie Tarasovna.“</p>
<p>Co to má znamenat! Svět se horempádem žene ke konci a starý vědmy si nejsou schopný vybrat <emphasis>Prababi</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ku</emphasis>. I kdyby jen dočasně! Stejně je slušná šance, že nikdo ze „Šestý hlídky“ setkání s Dvojjediným nepřežije.</p>
<p>Ale ne, ony se znovu budou scházet a dohadovat, kdo je starší, podlejší a víc se toho naškodil!</p>
<p>Zas jsem uklidil telefon a vešel k Olze. Veliká stála u okna a kouřila u otevřené ventilačky. Kouř se svižně protahoval mocnými proužky na mráz.</p>
<p>„Škodí to zdraví a zakazují to vládní předpisy,“ řekl jsem.</p>
<p>Olga se na mě kysele zatvářila a zeptala se:</p>
<p>„Byl jsi v Paříži?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„To ti závidím. Prožila jsem tam nádherný rok…“</p>
<p>„No, já jsem tam byl všehovšudy pět hodin, taky fajn,“ přitakal jsem. „Tak jak je to s upírama?“</p>
<p>„A co vědmy?“</p>
<p>„Raděj se. Dneska v noci se sejdou znovu.“</p>
<p>„Co se týká upírů… Je to složitý. Jde o to, že Mistr Mistrů zemřel.“</p>
<p>„Tak to přece byla Lilith!“ vykřikl jsem.</p>
<p>„Ne, Antone. Budeš se divit, ale ne. O téhle Lilith v podstatě nikdo nic nevěděl. Poptej se pak Zavulona, co byla vlastně zač.“</p>
<p>„Proč já?“</p>
<p>„Zavulon tě má rád,“ řekla Olga bez jediného náznaku úsměvu. „Ne, Mistr Mistrů byl jen třísetletý polský žid.“</p>
<p>„Upír a žid?“ užasl jsem. „To poněkud nešťastně porušil veškeré zákazy Talmudu.“</p>
<p>„Bez pochyb. Jinak to byl vskutku velmi silný upír, který měl jednu jedinou slabost, byl alkoholik,“ cvrnkla oharek z okna ven, zavřela ventilačku a sedla si ke stolu.</p>
<p>Usedl jsem naproti a pravil:</p>
<p>„Co je to za kravinu! Vždyť alkohol je spaluje!“</p>
<p>„Silný alkohol. Ale on si rád popřával krev hodně opilých lidí a právě to ho dílem zabilo.“</p>
<p>„Ožral se a spadl pod vlak?“ poznamenal jsem skepticky.</p>
<p>„Hůř. Pustil se do křížku se šéfem varšavské Denní hlídky, s nímž byl v podstatě kamarád. Skončilo to soubojem.“</p>
<p>„Aj, aj…,“ řekl jsem.</p>
<p>„A ačkoli upír šance měl, prohrál. Nejvyšší proti Nejvyššímu, pravda mág je většinou silnější, ovšem upír zase zkušenější… Ovšem prohrál, předpokládám proto, že byl pod vlivem. Dostala ho <emphasis>š</emphasis><emphasis>edá modlitba</emphasis>.“</p>
<p>„Jakto že jsem o tom neslyšel?“ překvapilo mě to.</p>
<p>„Protože se to stalo v osmdesátém prvním. A mimochodem, pohádali se kvůli politice – šéf Temných byl komunista z přesvědčení a stoupenec Jaruzelského, zatímco upír byl v téže době…“</p>
<p>„Zastav, Olgo!“ zvedl jsem ruce. „Nezajímají mě třicet let starý politický názory upírů. Proč ale od té doby nemají upíři Mistra Mistrů?“</p>
<p>„Protože nový Mistr Mistrů přichází tak, že zabije toho předešlého. A pokud předešlý neumřel rukou upíra, musí se kvůli jmenování nového utkat nejméně dvanáct Mistrů a z nich pak zůstane jen jeden. Samozřejmě že z technického hlediska už vlastně mrtví jsou, Antone. Ale stejně se jim chce žít. A jeden idiot, který vyzve Mistra Mistrů na souboj, se dřív nebo pozdějc najde. Jenže dvanáct šílenců, kteří se jen tak vydají smrti, se zatím nenašlo. A dalších sto let se najít nemusí. Z toho postu nic nekouká, jenom lichotí egu. Zatímco problémů z toho plyne fůra.“§§§</p>
<p>„Matka Boska, jak móg Wampir-Þyd zginàç od ,Szarego Naboýeƒstwa‘? Ciemnego komunisty? Jak w ogóle u ich w gowach to godzio si´?“ vykřikl jsem.</p>
<p>Olga si mě ironicky změřila.</p>
<p>„Co je? Střihl sis včera <emphasis>Petrova</emphasis>?“</p>
<p>„No jo,“ zrozpačitěl jsem. „Francouzsky neumím, tak aby to všechno šlo snáz… Jak jsi to poznala?“</p>
<p>„No, zrovna si nadával polsky,“ podotkla. „<emphasis>Petrov</emphasis> ti totiž nevtluče do hlavy jen jeden jazyk, ale patnáct nejužitečnějších. Nikdy mě ale nenapadlo, že tam patří i polština.“</p>
<p>„Stejně, co ho to popadlo!“ praštil jsem pěstí do stolu. „Mistr Mistrů a žid! To je přece oxymóron! Žid přece nemůže pít krev!“</p>
<p>„Nebyl zrovna zbožný,“ pravila Olga s úsměvem.</p>
<p>„A hlava Temnejch je komunista? Jak to asi měl s vědeckým ateismem?“</p>
<p>„Schopnosti Jiných vykládal výhradně z materialistického úhlu pohledu. Ale nemá smysl to dál řešit, Antone. Už se stalo, a navíc dost dávno. Upíři se do výběru nového Mistra Mistrů nijak nehnali. A nechce se jim ani teď. Za tři dni se sejde Veliká lóže, ale valné naděje bych v to nevkládala.“</p>
<p>„Proč, Olgo?“ zeptal jsem se. „Hlídky nemaj žádný zastřešující vedení, jen regionální. Vlkodlaci v podstatě nemaj vůbec žádný šéfy. U upírů a vědem to je tak, jak to teď je… takže v zásadě taky ne, ty hlavní umřeli a de facto to všichni kvitujou.“</p>
<p>„Prostě jsme individualisti, Antone,“ odvětila Olga. „Nejsme ani vlci, ti žijou ve smečkách.“</p>
<p>„Blbosti, samý blbosti!“ mávl jsem rukou. „Víš, co mi včera řekl Jegor? Já ho varuju, že fakt není nutný jezdit. Nabízím mu iniciaci, aby se už nikdy nemohl stát Zrcadlem. A on na to: ,Myslíš si, že má jakýkoli normální člověk v takový situaci na vybranou?‘“</p>
<p>„Protože on je člověk,“ řekla Olga. „Živý. Panikařící. Se svými ideály i omyly. Zatímco oni jsou Jiní. Upíři. Nemrtví. A navíc, Antone, zapomínáš ještě na jednu věc. Upíři se, jak už teď víme, považují za ty nejpůvodnější Jiné. Protože právě upíři uzavřeli smlouvu s Dvojjediným. Možná i proto se nijak neženou do souboje s ním?“</p>
<p>„Upíry nikdo nemá rád,“ přikývl jsem.</p>
<p>„Nejdeš s dobou,“ řekla Olga. „Mají teď silnou PR kampaň, zasáhla v podstatě skoro všechny země. Když mladinkým holčičkám ukážeš upíra, samy se k němu s vřískotem vrhnou a už už nastavují krčky.“</p>
<p>„Já jsem docela nedávno potkal mladou dívenku a nebyla z upírů až tak odvázaná.“</p>
<p>„Protože ji vysávala ženská,“ ušklíbla se Olga. „Ovšem kdyby to byl mladý fešák, který by ji hodiny na rukou nosil, možná by to celé bylo jinak.“</p>
<p>Zvážněla.</p>
<p>„Teď ale potřebuju pomoc, Antone. Upíři se sejdou ve svém hnízdečku na Manhattanu…“</p>
<p>„V New Yorku?“</p>
<p>„A kde jinde?“ užasla Olga. „To je jejich svatyně! Mekka! Jeruzalém! Je jich tam nejvíc na lidskou duši, jsou tam ty úplně nejstarší lóže, kluby a salóny. Některá zařízení jsou legální, jiná nelegální. Všechno tam je. Teď budou vážit, soudit a rozhodovat, co je pro ně lepší.“</p>
<p>„A pít krev.“</p>
<p>„No ano, jistě,“ povzdechla si Olga. „Navíc jsem si skoro jistá, že jsme jim vydali dodatečné licence navíc, protože setkání Mistrů jsme do značné míry iniciovali my.“</p>
<p>Mlčel jsem.</p>
<p>„Život je svinstvo,“ řekla Olga. „A život po smrti, ten teprve. Jdi domů, Antone, a vyspi se. Vypadáš jako svůj stín.“</p>
<p>„I vědmy se budou rozhodovat dneska v noci,“ řekl jsem. „Mohl bych se zatím trochu pohrabat v archivu.“</p>
<p>„Antone, pracuješ v týmu,“ řekla Olga. „Klid. Nepokoušej se být všude. Dostal jsi sem Jegora, to je super! Teď si jdi odpočinout, aspoň do večera. Všichni přemýšlejí. Všichni pročítají různé dokumenty. Všichni se vyptávají těch nejstarších Jiných. Ty si teď zasloužíš odpočinek.“</p>
<p>Vstal jsem a přikývl:</p>
<p>„Dobře. Nebudu se hádat. Ale věnujte se prosím speciálně tý upírce, která mi psala vzkazy pomocí iniciál pokousanejch. Ta přece nějak dokázala Dvojjedinýho zahnat, no ne?“</p>
<p>„Neboj se, samozřejmě že jí věnujeme pozornost,“ zakabonila se Olga. „Pracuje se na všech frontách. A tvůj směr je právě teď postel.“</p>
<p>„Jdu na to,“ řekl jsem.</p>
<p>* * *</p>
<p>Vlastně jsem mohl otevřít portál někde na štábu. Nebo na dvoře.</p>
<p>Ale já jsem si sedl do Zavulonova auta, odjel a zaparkoval kousek od farmářských potravin a obchodu s alkoholem z importu. Bylo to sice placené parkoviště, ale já jsem se rozhodl, že Zavulonově peněžence to neublíží.</p>
<p>V obchodě jsem koupil láhev vína (nebylo sice zrovna to nejlepší, ale hledat speciální obchod s vínem se mi nechtělo), dvě kila opravdu dobrého hovězího, mléko, tvaroh, vejce, salám, kilo jablek, trošku od různých druhů oliv a ostré papričky plněné sýrem.</p>
<p>Pak jsem vyšel z obchodu, vytáhl telefon a schoval ho do kastlíku v autě. Z chodníku jsem poodešel do prázdné úzké uličky, zavřel oči a představil si kýžené místo. Pak jsem pronesl náležitá slova a vykročil vpřed, do portálu, který se přede mnou otevřel.</p>
<p>„Tatíííí!“ radostně vypískla Naďa. „Slávaaa! Táta přišel!“</p>
<p>„A něco přinesl,“ řekl jsem, když už jsem otevíral oči. Naďa se na mě okamžitě pověsila. „Jsem úplně mokrej a studenej! Počkej chviličku!“</p>
<p>„Stejskalo se mi,“ odpověděla dcera. „Nechce se mi čekat.“</p>
<p>Portál do tohoto útočiště zavěšovala Naďa. A ujišťovala mě, že je vyloučené, aby ho někdo vystopoval. Přesto jsem se snažil to nezneužívat. Objal jsem dcerku. Za okamžik přišla Světlana a ublíženě pravila:</p>
<p>„Už jsem si myslela, že nás svou návštěvou ani nepoctíš.“</p>
<p>„Olga mě poslala domů, řekla, že se musím vyspat. A já jsem si řekl, že domov mám tam, kde jste vy.“</p>
<p>„Tos udělal dobře,“ přitakala žena a oba nás objala.</p>
<p>„Shodíte tašky!“ vykřikl jsem.</p>
<p>„Tašky do kuchyně!“ zavelela Světlana. Naďa se naštvaně nafoukla, čapla tašky a odnesla je „do kuchyně“, tedy do výklenku za závěsem.</p>
<p>„Chleba, mléko, maso,“ řekl jsem pyšně.</p>
<p>„A zeleninu jsi nějakou přinesl?“ zeptala se věcně Světlana.</p>
<p>„Zeleninu?“ zatvářil jsem se zmateně.</p>
<p>„Jo. Takový ty věci, co rostou v zemi, dávám je do polívky. Mrkev, cibule, brambory…“</p>
<p>„To mě nenapadlo,“ přiznal jsem. „Ale vzal jsem dvě kila dobrýho masa. Můžu udělat steaky! A kilo jablek.“</p>
<p>„Aspoň rajčata?“ zeptala se Světlana.</p>
<p>Provinile jsem rozhodil rukama. A pokusil jsem se omluvit:</p>
<p>„Zato jsem přinesl salám, máslo a vajíčka…“</p>
<p>„V podstatě jsi nezapomněl na nic, v čem je cholesterol,“ zasmála se Světlana. „Ale aspoň ta rajčata! Nebo salát!“</p>
<p>„Kdo potřebuje nějakej salát?“ naštval jsem se. „A vůbec, to budeme mluvit jen o jídle? Nezajímají vás novinky?“</p>
<p>„Máš hlad?“ zeptala se Světlana.</p>
<p>„Mám,“ přiznal jsem. „I když jídlo v letadle bylo dobrý a i v Paříži jsem něco menšího zakousnul.“</p>
<p>Ve Světlanině pohledu se objevilo něco mezi nadšením a rozčilením.</p>
<p>„Vidím, že vedeš aktivní život! Proč, miláčku, nelítáš do Paříže, když jsem doma a můžu tě o něco požádat?“</p>
<p>„No,“ řekl jsem, zatímco jsem si rozepínal bundu a vytahoval z kapsy krabičku. „Co jinýho by mohl chudej chlapík přivézt ze služebky z Paříže? Než dvě lahvičky pravýho francouzskýho parfému…“</p>
<p>„Tenhle je můj, tenhle je můj, je to nejnovější vůně sezóny,“ vykřikla Naďa a sápala se po krabičce.</p>
<p>„Co to, že tak najednou?“ bouřila se Světlana. „Tuhle vůni jsem chtěla taky!“</p>
<p>„Klid. Ten druhej je úplně stejnej!“ prohlásil jsem slavnostně, když jsem vytahoval druhou krabičku.</p>
<p>Žena i dcera se naprosto synchronně otočily ke mně. Pak se po sobě podívaly.</p>
<p>„Chlapi,“ povzdechla si žena.</p>
<p>„Ale vždyť je to táta. To je ještě jeden z nejlepších!“ zastala se mě Naďa.</p>
<p>„No co je!“ naštval jsem se. „Vždyť jste obě chtěly parfém! Každá máte lahvičku! Tak co je špatně?“</p>
<p>Znovu se po sobě podívaly. Naďa zavrtěla hlavou. A Světlana řekla:</p>
<p>„Pojďme, dám ti něco k jídlu.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Oběd byl moc dobrý. Světlana uvařila cosi, co by Ital nejspíš označil jako spaghetti bolognese, jen v nich bylo moc masa, takže to byly spíš makarony po námořnicku. Zatímco jsem jedl, Světlana se na mě dívala a pak řekla:</p>
<p>„Olga má pravdu, potřebuješ si odpočinout. Vypadáš jako…“</p>
<p>„Alkoholik?“ zeptal jsem se celý naježený.</p>
<p>„Ne. Spíš jako Grebenščikův lyrický hrdina. Z písničky: <emphasis>Maminko, u</emphasis><emphasis>ž</emphasis> <emphasis>nem</emphasis><emphasis>ůž</emphasis><emphasis>u víc pít</emphasis>.“</p>
<p>„Kruci,“ vypadlo ze mě. „Všichni maj něco proti tomu, jak vypadám. Začnu pít mlíko,“ zachytil jsem dcerčin pohled. „Chceš se mě na něco zeptat?“</p>
<p>„Tati, nevíš, jestli už vyšlo sólový cédéčko Harryho Stylese? Mělo se objevit dneska.“</p>
<p>„A to je kdo?“ nechápal jsem.</p>
<p>„No, tati. Je z One Direction. A je prostě boží.“</p>
<p>„Světlo, Tma a šero!“ vykřikl jsem. „A odkud to mám vědět? I u Pikniku jsem zjistil až po měsíci, že jim vyšlo nový album.“</p>
<p>„Mohl ses zeptat Kešky,“ nafoukla se dcerka. „Vždyť jsi ho viděl, ne?“</p>
<p>„Hmm. Viděl. Ale jestli tě zajímá, Naděnko, jak se má tvůj kamarád, stačilo by se zeptat. A ne se pídit po kdejakých Bieberech a Timatiích.“</p>
<p>Naďa okamžitě zrudla.</p>
<p>„Je v pořádku,“ řekl jsem po výchovné pauze. Koneckonců Keša je správný kluk, znám ho v podstatě od dětství. Zdaleka to není ten nejhorší přítel pro mou holčičku, je Jiný, Světlý, z dobré rodiny… I když, co to má co dělat s rodinou? Prostě dobrý kluk, to stačí. „Pojďme si sednout, řeknu vám to pěkně po pořádku. Je toho fůra.“</p>
<p>A jal jsem se vyprávět.</p>
<p>O setkání s Kešou. O návštěvě Evy-Lilith. Jak se objevil Tygr. O svých rozhovorech s Killoranovou. O tom, jak mi vymazali paměť. A nakonec i o cestě do Paříže a taky že Jegor se mnou přijel do Moskvy.</p>
<p>„Chudák kluk…,“ povzdechla si Světlana. „To myslíš vážně, Antone? Tys ho přesvědčil, aby se přidal k operaci Hlídek? I když víš, že se může stát Zrcadlem a zmizet?“</p>
<p>„Celý svět může zmizet,“ pokrčil jsem rameny. „Rozmlouval jsem mu to. Už dávno to ale není kluk. Spíš mi poraďte, co ještě by se dalo dělat? Všechny Hlídky, nemluvě o Inkvizici, teď zkoumaj všemožný varianty. Ale třeba něco opomíjíme?“</p>
<p>„Koukej, tati,“ Naďa už se z rozpaků dávno vzpamatovala a podala mi lístek. „Tohle jsem si zapsala, zatímco jsi nám to celý vyprávěl. Všechno, co máme. Proroctví, informace od Killoranové, informace od Lilith… Tati, a pochopila jsem to dobře, že za Killoranovou se zamaskovala ta upírka, která ti psala vzkazy iniciálami obětí?“</p>
<p>„Jo,“ přikývl jsem. „Téměř určitě.“</p>
<p>„A ty si myslíš, že je to ta upírka, kterou jsi kdysi chytil a kterou odhmotnili?“</p>
<p>„Fakt nevím, holčičko. Nejdřív jsme vycházeli z toho, že poselství těch iniciál je: <emphasis>P</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>la jsem</emphasis>! a že je to ta upírka. Ale pokud Anton Go byl skutečně začátek mýho jména, Anton Goroděckij, pak to <emphasis>pri</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>laja</emphasis> mělo znamenat spíš <emphasis>p</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>íchozí</emphasis>, takže <emphasis>Síla, která p</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>la,</emphasis> <emphasis>č</emphasis><emphasis>eká</emphasis>. Ale pohlaví jsme trefili… vždyť Killoranová…“</p>
<p>Zamyslel jsem se a mávl rukou:</p>
<p>„Vlastně ani to nevím, Naděnko. Třeba to bylo jen přestrojení, co my víme, kdo za tím stál? Nemůžeme nic říct. Ale já tu opravdu cítím něco silně osobního.“</p>
<p>Naďa na to velmi vážně opáčila:</p>
<p>„Každej by měl věřit předtuchám, a my zvlášť. Všiml sis, že to všechno vede k upírům?“</p>
<p>Přikývl jsem:</p>
<p>„Rozhodně, to je zjevné. Dvojjediný je jejich bůh. Nakolik to chápu, projevil se skrze Světlýho a Temnýho, vtělil se do nich, ,oblékl‘ si je. Zhruba stejně jako šero využívá Zrcadlo. A právě tohle se mi snažila upírka předat ještě dřív, než se Dvojjediný objeví. Přitom nás před ním sama dokázala ochránit, což je samo o sobě dost podivný. A pak mi ještě předala spoustu informací coby Killoranová. A spoustu dalších věcí nám prozradila Lilith. Ta byla podle všeho nejstarší upírkou na týhle planetě.“</p>
<p>„Všechno se motá kolem upírů,“ přitakala Světlana. „Máme chytrou holku, Antone… Dáš si víno?“</p>
<p>„Ne,“ rezolutně jsem odmítl. „Mlíko.“</p>
<p>Světlana vstala a vydala se do „kuchyně“. Naděnka seděla na židli, nohy přitažené nahoru a div že si nekousala nehty. Přemýšlela. Hm, mám já to ale velkou a chytrou holku! A přitom je to takové malé hloupé dítko!</p>
<p>„Řekla bych, tati, že teď by bylo nejsmysluplnější snažit se pochopit všechny možný další detaily z proroctví,“ řekla Naďa. „To je podle mě teď to nejdůležitější.“</p>
<p>„Proč?“ zajímalo mě.</p>
<p>„Protože ďábel se vždycky skrývá v detailech,“ odpověděla naprosto vážně. „Tati! A ďábel opravdu existuje?“</p>
<p>„Ještě se mě zeptej, jestli je Bůh,“ pokusil jsem se to obrátit v žert. Ale Naďa na mě hleděla tak naléhavě, že jsem neochotně odpověděl: „Nevím. Ale starý Jiný ho neradi zmiňujou. Stejně jako Boha, ostatně. Je to teď důležitý?“</p>
<p>„Ne. Nechala jsem se unést,“ přiznala Naďa. „Chtěla jsem říct něco jinýho, tati… Pokud fakt máme složit něco jako Šestou hlídku, bude nám na nic, že máme všechny ty šéfy Hlídek, upírů a všech dalších.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Protože pomíjíte detaily, ty jsou podstatný. Už jsi zapomněl, tati? Jo, teď budeme vědět, kdo šéfuje upírům a vědmám, všechno se to vyřeší, ustanoví a co z toho? Je přece potřeba, aby byli všichni spjati krví!“</p>
<p>„Dá se to vykládat i v širším slova smyslu,“ řekl jsem. „Světo, naliješ mi to mlíko?“</p>
<p>„Myslels to vážně?“ podivila se Světa. „Hned.“</p>
<p>„Asi se to dá vykládat i v širším slova smyslu,“ přitakala Naďa. „Ovšem krev je potřeba. Vezmu to popořadě… Hlavní za Světlo jsem já.“</p>
<p>„A proč?“ oponoval jsem.</p>
<p>„A kdo jiný? Kdo jiný? Kdo má větší právo vystupovat jménem Světla než já, Absolutní Světlá?“ zeptala se Naďa.</p>
<p>„Neměj nos tak nahoru,“ poznamenal jsem. „I pokud to tak bude, poprosil bych tě, abys jmenovala zástupce.“</p>
<p>Naďa si odfrkla.</p>
<p>„Za Temný… No, nevím. Upír, jasně. A vědma.“</p>
<p>„Jenom poslednímu bodu nikdo nerozuměl,“ postěžoval jsem si. „Co to je? Základ. Jádro.“</p>
<p>„Prorok,“ řekla Naďa.</p>
<p>Celý jsem strnul v pohledu na ni.</p>
<p>„Pamatuješ, přece jsi taky četl tu knížku? Nadaci? Tam se o prorocích mluví jako o základu…“</p>
<p>„O psycholozích,“ opravil jsem ji podvědomě. „Nebo věštcích, chceš-li…“</p>
<p>„No prostě to je prorok,“ přikývla Naďa. „Těch není až tak moc a těch silnejch už vůbec ne. Jsou základem všeho, oni nevěští budoucnost, tvoří ji. A pak je taky důležitá krev, že jo? Copak je Geser nějak spjat krví s Glybou? Nijak. Takže se nám nehodí.“</p>
<p>„Ty taky nemáš s Glybou žádný spojení,“ řekl jsem vyzývavě.</p>
<p>„S ním samozřejmě ne. Ale s Keškou jsem teď propojená.“</p>
<p>Jakmile Naďa dokončila větu: „Krví,“ nastalo ledové ticho.</p>
<p>Za mými zády se ozvalo cinknutí. Otočil jsem se a podíval se na Světu. Ta pustila skleničku plnou mléka na stoleček a zpola otočená k Nadě na ni napjatě hleděla.</p>
<p>„Jak… Kdy?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„To už je dlouho. Před dvěma měsícema.“</p>
<p>„To…,“ dokázal jsem tu pitomou frázi „to přece není možný“ nedokončit a navázal jsem: „Na to je moc brzy, Naďo.“</p>
<p>„Prostě se to stalo,“ pokrčila s naprostým klidem rameny. „Rozhodli jsme se tak nějak spontánně.“</p>
<p>„Naďo, nejsi ve věku, aby ses spontánně… A ani nespontánně!“ stěží jsem se udržel nekřičet.</p>
<p>„Proč ne?“ divila se Naďa. „Třeba takový Tom Sawyer a Huck Finn… a ti byli mladší než já…“</p>
<p>Měl jsem pocit, že zešílím. A nejspíš nejen já.</p>
<p>„Tom Sawyer? S Huckem Finnem?“ vykřikla Světlana. „To je hodně moderní výklad!“</p>
<p>„Za prvý jsou Tom Sawyer a Huckleberry Finn vymyšlený postavy,“ snažil jsem se udržet chladnou hlavu. „A za druhý, je to prostě vyloučený.“</p>
<p>„O čem to mluvíte?“ zeptala se Naďa a dívala se z matky na mě.</p>
<p>„A ty mluvíš o čem?“ ujišťoval jsem se já.</p>
<p>„Já mluvím o pokrevním bratrství,“ řekla Naďa. „Přísahali jsme při krvi a podepsali se krví…“</p>
<p>„Školka…,“ řekl jsem a rozesmál se. „Naděnko, ty jsi úžasný dítě!“</p>
<p>Za zády cosi zabublalo; znovu jsem se otočil a uviděl Světu, jak nalívá do skleničky koňak.</p>
<p>„Mně taky!“ poprosil jsem.</p>
<p>„Tys chtěl přece mlíko,“ opáčila Světa.</p>
<p>„Mlíko je pro děti!“</p>
<p>„Tati, mami, co vás nemá, mysleli jste si, že mluvím o sexu?“ odvětila odměřeně Naďa. „Že jsme s Innokentijem měli sex?“</p>
<p>„Nic jsme si nemysleli,“ řekla Světlana a podávala mi skleničku. „Jen jsme nepochopili, o čem mluvíš.“</p>
<p>„Rozhodli jsme se, že sex necháme na později,“ uklidňovala nás Naďa. „Keša si myslí, že by to bránilo našemu magickýmu potenciálu v rozvoji.“</p>
<p>Vypil jsem koňak na ex.</p>
<p>„I když bych řekla, že to přehání,“ pokračovala zamyšleně Naďa. „Spíš mám pocit, že se trochu bojí!“</p>
<p>Vzal jsem si od Světlany skleničku mléka a naklopil ji do sebe hned po koňaku. Řekl jsem:</p>
<p>„Jste super. Jsem moc rád, že jste tak rozumný mladý lidi.“</p>
<p>Tady by se dalo skončit, ale v Nadiných očích pohrávalo až moc šibalství, které nedokázala skrýt.</p>
<p>„A stejně jste zatím mladí až až,“ pokračoval jsem. „Takže máma ti dneska řekne něco o tom, co by měla mladá dívka vědět.“</p>
<p>„No samozřejmě,“ řekla Světlana sladce. „Začneme nejspíš u tyčinek a pestíků a pak to všechno probereme vážně.“</p>
<p>„Mami!“ vykřikla Naďa.</p>
<p>„A já si promluvím s Kešou,“ dodal jsem. „Pokud se kluk, jak říkáš, trochu bojí… Měl by s ním promluvit táta, no ale když s nima nežije, promluvím s ním já. Určitě si chudinka potřebuje popovídat, pochopit, co se děje s jeho tělem, a nemá s kým…“</p>
<p>„Tati!“ zaúpěla Naďa. „Buď zticha! Buď zticha! Buď zticha!“</p>
<p>„Budeš ještě provokovat svoje starý rodiče?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Naďa se nafoukla.</p>
<p>„Hmm, tak mu nejspíš koupím encyklopedii pro kluky…,“ prohlásil jsem.</p>
<p>„Nebudu!“ slíbila Naďa. „Už ne! Ale za to, že nemyslíte na nic jinýho, si můžete sami, ne? A pak si ze mě ještě utahujete, že prej školka!“</p>
<p>„A co si tak můžou myslet rodiče dívky ve tvým věku?“ zeptal jsem se. „Ta dívenka, kterou napadl upír a která byla stejně stará jako ty, byla zrovna na cestě za svým přítelem, šla tam na celou noc.“</p>
<p>„Husa, no,“ řekla podmračeně Naďa. „A navíc Keša si opravdu myslí, že by nám to bránilo v magickým rozvoji…“</p>
<p>„A co se týče té krve, to je pravda?“ zeptal jsem se, abych vybruslil z tenkého ledu.</p>
<p>„Je. Opravdu jsme s Kešou… přísahali…,“ Naďa sklopila oči.</p>
<p>„A tys říkala, že ses řízla, když sis dělala salát,“ vzpomněl jsem si, jak měla Naďa zalepený prst. „Tady je to jak u bláznů.“</p>
<p>„Možná jo,“ zareagovala Světlana. „Ale naše dcera má pravdu, Antone. Ten požadavek na pokrevní vazbu se zdá podstatnej. A je klidně možný, že ta vazba může být jakákoli, ale bez ní to prostě nepůjde.“</p>
<p>„No tak ať si celá skupina přísahá krví, až se sejde,“ navrhl jsem. „Jako Naďa s Kešou.“</p>
<p>„Nemyslím si, že by tohle fungovalo,“ řekla Světlana. „Sám víš, Antone, že takovýhle věci maj svoje podmínky. Je to hra. Ale má jasný pravidla. Pokrevní bratrství, který bude uzavřený jen tak účelově, fungovat nebude.“</p>
<p>Nehádal jsem se.</p>
<p>Světlana tyhle jemné nuance cítí daleko líp než já. A opravdu spíš cítí, než ví.</p>
<p>„Pak už nevím vůbec nic,“ odvětil jsem unaveně. „Pokrevní bratrství. Tak jo. Ať mě Glyba adoptuje, a můžeme na to…“</p>
<p>„Jdi spát,“ položila mi Světlana ruku na rameno. „Potřebuješ si odpočinout.“</p>
<p>„A vy co, budete spát taky?“ bránil jsem se. „Je ještě den.“</p>
<p>„Nám vadit nebudeš. Lehni si, my si s Naďou pustíme něco v televizi.“</p>
<p>Nehádal jsem se.</p>
<p>* * *</p>
<p>Spal jsem tvrdě a klidně. Žádné sny, ti falešní přátelé lidí, kteří se snaží pochopit budoucnost, ani žádné noční můry, ti féroví nepřátelé toho, kdo si o budoucnosti nic vědět nepřeje. Ryzí spánek.</p>
<p>Až před probuzením se spánek zahalil do snů; nepatřily ovšem ani k nočním můrám, ani k vidění budoucnosti.</p>
<p>Nejdřív jsem stál ve svém moskevském bytě, kam se oknem pokoušel vlézt Geser. Ani si neopatřil křídla. Přivezlo ho hasičské auto na výsuvném žebříku. Geser se stěží vysápal na římsu a s úsměškem na mě mával rukou.</p>
<p>Ve snu se mi to celé zdálo naprosto reálné, jak cesta, jakou se ke mně dostal, tak i důvod, proč přišel – trochu se mnou popít.</p>
<p>Než jsem ale došel k oknu, abych Gesera pustil dovnitř, nějak záhadně z římsy slezl a teď visel pod oknem a římsy se držel jen konečky prstů. Otevřel jsem okno a snažil se ho vytáhnout, šéf byl ale moc těžký. Magie mě vůbec nenapadla, jako by po ní vůbec nebylo památky. Tudíž jsem šel pro provaz, abych Gesera mohl omotat a pak vytáhnout do bytu. Jenže když jsem se vrátil, viděl jsem jen šéfovy vytřeštěné polekané oči a prsty sklouzávající z římsy. A za moment už jsem, podřízen zákonům snu, já sám namísto Gesera padal dolů a snášel se podél zdi výškového domu.</p>
<p>Vůbec jsem se ale nebál. Naopak jsem zvědavě nahlížel lidem do oken.</p>
<p>Žena si maluje pusu před zrcadlem. A byla to žena krásná, úplně nahá – na sobě měla jen zářivě rudé kozačky a červeného motýlka.</p>
<p>Dál dva postarší chlapíci hráli karty. Byly to divné karty, s drobnými barevnými obrázky a textem. Kromě karet stála na stole ještě taková malounká stvořeníčka. Bytosti v podivných oděvech se studenými sečnými zbraněmi, příšerky, které nejsou větší než deset centimetrů, skáčou, mávají rukama, bojují a padají…</p>
<p>Starší člověk inteligentního zevnějšku v profesorských brýlích krmí rorýse sedícího na kuchyňském stole kobylkami.</p>
<p>Dvě malé dívenky sedí na podlaze, vrhají se jedna po druhé a mydlí se panenkami. Panenky jsou celé rozcuchané a holčičky taky, skoro bych řekl, že už je to musí bolet a je pomalu čas na pláč, ale ty dětské obličejíky jsou stále soustředěné a nevzrušené.</p>
<p>Tlustý plešatý chlap pokuřuje z dýmky před obrovitou vitrínou s karlssony nejrůznějších barev, velikostí i materiálů.</p>
<p>Teenager stojí a povídá si s maminkou. Najednou se ke mně otočí a já vidím, že je to Jegor, právě takový, jako když jsem ho potkal poprvé.</p>
<p>Když jsem otevřel oči, ležel jsem ještě chvíli bez pohybu. Nejspíš jsem spal tak dvě tři hodinky. Kdyby to bylo trošku míň nebo víc, připadal bych si nevyspalý. Ale dvě tři hodinky jsou ten nejlepší čas, aby se osvěžilo tělo i mysl. Ne ovšem na dlouho, dávám tomu maximálně půl dne.</p>
<p>V pokoji byla tma, poblikávaly tu jen slabé barevné odrazy, které vydává zapnutá televize. Sotva slyšitelně mumlaly hlasy, Světa a Naďa se na něco dívaly.</p>
<p>Zvláštní, tyhle moje sny!</p>
<p>Proč se mi zdá o padajícím Geserovi? A navíc ještě šplhajícím do mého okna, abychom se spolu napili!</p>
<p>A ty podivní lidé a události v patrech, kolem nichž jsem letěl?</p>
<p>A malý Jegor?</p>
<p>Ne, když se vynasnažím, určitě pro všechno vysvětlení najdu. Geser se mnou pokouší urovnat mezilidské vztahy, ale celou tu dobu se mu to nedaří, kvůli mé slabosti a neochotě vyjít mu vstříc.</p>
<p>Nahá ženská v červených kozačkách a motýlku, to je Freud, docela jednoduché. Chybí mi sex. Se zvrhlou neznámou.</p>
<p>Chlapi s kartami a strašidelnými bytostmi… To bude Dvojjediný. Hraje si s námi jako s loutkami.</p>
<p>Profesor, co krmí rorýse kobylkami? No… tak to by mohlo být asi o marnosti bytí. Kdo byl zrozen ke skoku, nemůže létat. Nanejvýš tak v něčím žaludku.</p>
<p>Holčičky, které mlátí jedna druhou, to budou Hlídky.</p>
<p>Maličký Jegor, to bude můj pocit viny vůči němu.</p>
<p>Jen toho plešatého chlapa s dýmkou a karlssony nějak vyložit neumím. To budou nějaké hrátky podvědomí.</p>
<p>Třeba je to nějaký můj utajený sen. Být tlustý, plešatý, kouřit dýmku a sbírat karlssony…</p>
<p>Mumlání televize vystřídala živá hudba, co běhává pod titulky. Pak jsem uslyšel tlumený hlas své ženy.</p>
<p>„Pěknej film. Měla jsem ho moc ráda jako dítě.“</p>
<p>„Jen už je to hodně dávno,“ poznamenala skepticky Naďa. „Není to 3-D.“</p>
<p>„Tenkrát 3-D nebylo,“ pravila Světlana.</p>
<p>„A barevný už to tehdy bylo? Nebo to pak dobarvovali?“</p>
<p>„Jo, to bylo,“ odvětila v klidu Světa. „Jen děti ještě byly v tý době vychovaný a nesnažily se před rodiči blýsknout falešným důvtipem.“</p>
<p>„No, mami…, vždyť já jsem se jen normálně ptala! Třeba ten film o dětským táboře, na kterej jsme se dívaly včera, byl černobílej…“</p>
<p>„Naděnko, nemysli si, že jsi chytřejší než rodiče. Taky jsem byla holčička a perfektně si pamatuju, co myšlenek se ti teď asi může rojit v hlavě. A věř mi, těch moudrejch tam zas tolik není.“</p>
<p>„Mami…“</p>
<p>„Proč jsi nás s tátou tak děsila?“</p>
<p>Nastalo na chviličku ticho.</p>
<p>„No… z legrace.“</p>
<p>„Tak už takhle nežertuj. Platí?“</p>
<p>„Jsem v pubertě. Já si přece musím dělat legraci.“</p>
<p>„Musíš mít jen akné. Ostatní je dobrovolný. Copak nechápeš, že táta…“</p>
<p>Hlasitě jsem vydechl a protáhl se. Posadil jsem se na posteli.</p>
<p>Žena s dcerou opravdu seděly u televize.</p>
<p>„Spal jsem dlouho?“ zeptal jsem se s hranou obavou.</p>
<p>„Copak tys někam spěchal?“ překvapilo to Světlanu.</p>
<p>„Ne. Ale jsem tu od všeho izolovanej. Stejně jako vy. Co kdyby mě hledal Geser?“</p>
<p>Světlana skepticky zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Věř, že Geser už by našel způsob, aby se k tobě dostal, bez ohledu na jakoukoli izolaci. Třeba by se ti o něm zdálo.“</p>
<p>„Zdálo…,“ přitakal jsem. „Jo.“</p>
<p>Vstal jsem a vydal se do koupelny. Za tři minutky jsem byl venku a utíral si obličej do ručníku.</p>
<p>Světlana se na mě chápavě dívala.</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Hmm, zdálo se mi o něm,“ přitakal jsem. „Tak to hned prověřím. Kdy za váma mám přijít?“</p>
<p>„Teď je osm večer,“ řekla Světlana. „Tak to přijdeš…“</p>
<p>Na vteřinku se odmlčela. My jsme se s Naďou po sobě podívali. Světlana nemívala tahle tušení až tak často. Ale co se týkalo věcí v rodině, plnila se dokonale.</p>
<p>„Přijdeš za náma v jednu odpoledne,“ řekla s drobnou odmlkou. „Ano. V jednu… odpoledne. Zítra.“</p>
<p>Oba jsme všechno pochopili.</p>
<p>Přijdu za svou rodinou zítra v jednu.</p>
<p>Určitě přijdu.</p>
<p>Samozřejmě, když budu na živu.</p>
<p>A to zřejmě úplně samozřejmé není.</p>
<p>„Dobře, tak zítra, ahoj,“ řekl jsem.</p>
<p>Světa kývla a jen špitla: „Zítra.“</p>
<p>„Ahoj, tati!“ houkla od televize Naďa. „Tati, a jsem proti prosedět tu zbytek dětství!“</p>
<p>„Jo, budu s tím počítat,“ odvětil jsem, aniž bych odtrhl zrak od Světlany. „Mám pozdravovat Kešu?“</p>
<p>„No tati!“ vzbouřila se dcerka. „To už jsme probrali!“</p>
<p>„Myslím to vážně.“</p>
<p>„Tak to ho samozřejmě pozdravuj,“ odvětila Naďa rozrušeně.</p>
<p>Kývl jsem na Světlanu.</p>
<p>„Ahoj. A zítra přinesu brambory.“</p>
<p>Světa se usmála. Trochu násilně, ale usmála. A řekla:</p>
<p>„A cibuli.“</p>
<p>„A dokonce i mrkev,“ slíbil jsem. „Všechno bude v pořádku. Cítím se skvěle. Plnej energie a připravenej na hrdinský skutky.“</p>
<p>„Protože jsme tě s mámou dobily,“ pochlubila se Naďa. „Já jsem Sílu sbírala a máma ti ji vlejvala.“</p>
<p>„Mám já to dobře zařízený!“ křikl jsem, když už jsem otevíral portál. „Sám si závidím!“</p>
<p>Telefon zazvonil snad ve stejnou chvíli, kdy jsem procházel portálem.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola pátá</strong></p>
<p>Štáb Denní hlídky byl na nohou v noci stejně jako ve dne. U pultíku ve vestibulu seděly pořád ty stejné holky, hlídali tu rovněž ti samí chlapi a podlahy a panely na stěnách taky drhly stále tytéž nenápadné, východně vyhlížející ženské, navlečené do stejných uniforem, jako na sobě měli chlapi z ochranky.</p>
<p>„To je mi ale čilá byznys atmosféra!“ řekl jsem. „No ne?“</p>
<p>„A nakolik můžu soudit, ty jsi taky naprosto čilý,“ zamumlala Olga.</p>
<p>„Vždyť jsi mi sama přikázala jít si odpočinout.“</p>
<p>„Přikázala,“ odvětila chmurně Olga. „A v zápětí mě Geser seřval na dvě doby. Zejména poté, co zjistil, že tě nemůže najít.“</p>
<p>„Jsem schovanej nejlíp ze všech,“ řekl jsem. „Mám ze sebe radost!“</p>
<p>„Nemáš důvod. Geser se k tobě skoro dostal. Říkal, že slyší tvoje sny. Kdyby měl pár dní, našel by tě.“</p>
<p>Vlezli jsme do výtahu a já jsem zavrtěl hlavou:</p>
<p>„Tak to je mizérie. Pořádná. To znamená, že… ten… jak jen se… Dvojpodstatný…“</p>
<p>Olga si odfrkla.</p>
<p>„A jo!“ praštil jsem se do hlavy. „Dvojjediný!“</p>
<p>„To ano, sotva bude slabší než Geser,“ povzdechla si Olga. „Ale zas hůř zná jak tebe, tak i Světu a Naďu. Bude pro něj těžší vás objevit.“</p>
<p>„Ty to říkáš, jako by sis byla jistá, že není ani náš přítel, ani nepřítel. Jako by to bylo něco docela jinýho.“</p>
<p>„Tak to taky je, Antone. Šero je obrátilo naruby a naplnilo znovu. To je zřejmý.“</p>
<p>„Ale proč ne my? Proč jsme se nestali nástrojem šera já a Světlana? Naďa by se ani nebránila, vůbec by netušila, co se stalo.“</p>
<p>Když jsem to řekl, zamrazilo mě. Představil jsem si, jak něco zcela nelítostného, neoblomného a neurčitého vymazává mě, celou mou osobnost. Nebo ještě hůř, nechává ji někde na dně duše zmítat se a křičet v bezmocné hrůze…</p>
<p>A „já“, tohle moje vykuchané a přetvořené já, jde a společně se stejně falešnou Světlanou zabíjí Naděždu…</p>
<p>„Všechno má svoje pravidla,“ řekla Olga. Výraz její tváře byl jako vždycky tvrdý a neochvějný. „To zjevně udělat nemůže.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Asi se nemůže vtělit do těch, které potřebuje zabít. Možná že v těch, kteří se mají stát ztělesněním šera, musí už být nějaký konkrétní rys.“</p>
<p>Přikývl jsem. Nejspíš měla pravdu.</p>
<p>Výtah se zastavil a my jsme vešli do vstupní haly. Přímo k zakaboněným chlapíkům z ochranky Denní hlídky, dva bojoví mágové a jeden vlkodlak.</p>
<p>A zřejmě proto, aby případně neztráceli čas transformací, vlkodlak už byl rovnou v podobě zdatného vlka.</p>
<p>„A co když ho tu zahlídne někdo cizí?“ zeptal jsem se trochu s výčitkou a kývl směrem k vlkovi.</p>
<p>„Máme k němu papíry,“ odvětil vlídně jeden z mágů. „Irský vlkodav. Prošel služebním výcvikem.“</p>
<p>„I když v podstatě jako by ho neměl, nepobral na to dost rozumu,“ povzdechl si druhý mág.</p>
<p>Vlkodlak zavrčel.</p>
<p>Mágové se rozesmáli.</p>
<p>No jo, Temní, už jsou takoví.</p>
<p>Temní.</p>
<p>Už nás čekali, a dokonce to ani nekomplikovali kontrolou dokumentů, otisků prstů, aur… Respektive asi si to všechno prověřili, ale tak, aniž bychom si toho povšimli. Kdoví, možná ještě ve výtahu, protože ten tedy jel až podezřele dlouho.</p>
<p>Taková asijsky vyhlížející dívenka, mág (Japonka? Korejka? Číňanka?), nás provedla od vstupní haly až k Zavulonově pracovně, otevřela dveře, pustila nás dovnitř a sama zůstala venku. Vypadala jako milá a nevinná dívenka, ale cítil jsem, že je to bojový mág druhé kategorie, navíc mág starý, zkušený, který se toho něco nabojoval. Nikdy dřív jsem o ní neslyšel, Zavulon ji musel vytáhnout odněkud zdaleka.</p>
<p>„Antone,“ když Veliký Temný vstával od stolu, přátelsky se usmál. „Jak rád tě vidím! Olgo! Vypadáš skvěle!“</p>
<p>Zvědavě jsem se rozhlédl.</p>
<p>Svou pracovnu Zavulon, na rozdíl od skleněného akvária, kam umístil své lidi, a poněkud útulnější konferenční místnosti, zachoval ve stylu anglického klasicismu.</p>
<p>Stěny byly obložené dřevem (které divže nepraskalo pod tíhou zaklínadel, jež se vší Silou drala ven). Dřevěné kazety vyplněné starými látkovými tapetami pokrývaly strop. Rovněž nábytek byl starožitný; velmi pravděpodobně dílo nějakého starého mistra. Jenže co se mě týče, já znám jen Chippendalea, a i toho jen díky animovanému seriálu.</p>
<p>Okna v pracovně byla zatažená honosnými závěsy z rudého sametu se střapci – což je rozhodně to poslední, čeho by se člověk nadál v současném byznys centru postaveném ze skla a kovu.</p>
<p>Zavulon měl ještě jednoho hosta; seděla tam okouzlující zrzka v přísných kulatých brýlích. Na sobě měla kalhotový kostým, díky němuž dělala dojem byznysmenky, ovšem byznysmenky velmi přitažlivé a sexy.</p>
<p>Mizerné na tom bylo jen to, že jí bylo přes dvě stě, z čehož už dvě století byla mrtvá.</p>
<p>„Jekatěrino,“ řekl jsem krátce a kývnutím pozdravil Mistra upírů města Moskvy.</p>
<p>„Antone,“ usmála se jen koutky úst. Pak svraštila čelo. Demonstrativně nasála vzduch. Vstala a elegantním pohybem se přemístila (tohle slovo označuje ten proces vážně trefněji než ,přišla‘) ke mně.</p>
<p>„Buď opatrnější, drahá,“ řekla Olga ledovým hlasem.</p>
<p>„Nepodceňuj mě, Veliká,“ odpověděla Jekatěrina, aniž by se na Olgu podívala. Naklonila hlavu k mému krku a několik vteřin pozorně zírala na kůži.</p>
<p>„Vidělas všechno?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Jekatěrina se přesunula ode mě ke stolu. A sedla si na kůží potaženou vybledlou zelenkavobronzovou desku stolu. V jejím pohledu se zračilo naprosté nepochopení.</p>
<p>„Kdo?“ zeptala se. A já jsem měl pocit, že v hlase Mistra upírů je závist i obdiv najednou. „Kdo, Nejvyšší?“</p>
<p>„To není důležitý,“ řekl jsem. „A teď už to vůbec není důležitý.“</p>
<p>„To mi došlo,“ přikývla Jekatěrina, ale pořád nemohla odtrhnout oči od mého krku. „Ale stejně… vážně neobvyklé.“</p>
<p>Mrkl jsem po Zavulonovi. Doteď jsem s ním nemluvil o tom, co se stalo s jeho chráněnkou. Tvář Velikého ale zůstávala zcela nevzrušená. Možná už věděl, že je nejstarší upírka mrtvá. Nebo mu to bylo jedno. Anebo si jen zvykl skrývat veškeré emoce.</p>
<p>„Nemáš nás rád,“ řekla Jekatěrina s jistým smutkem v hlase. „Nevážíš si nás.“</p>
<p>„Proč myslíš? Mezi mými přáteli byli i upíři,“ odpověděl jsem.</p>
<p>„Ano, o tom vím,“ přikývla Jekatěrina. „Jen skončili všichni stejně.“</p>
<p>„Všichni končíme stejně,“ doplnil jsem.</p>
<p>„Dejte si pohov!“ Zavulon tleskl. „Rád bych si vyslechl vaše špičkování až do konce, ale nemáme zas tolik času… vlastně kolik je, mimochodem?“</p>
<p>Jekatěrina ladným pohybem zvedla ruku, podívala se na cosi z růžového zlata a briliantů, co měla kolem ruky a čemu se jen z nedorozumění říkalo hodinky.</p>
<p>„Setkání začíná za deset hodin. Je to v New Yorku a u nás se tradičně všechny podstatné záležitosti vážou k půlnoci. Pokud mám letět letadlem, Zavulone, tak je nejvyšší čas vyrazit na letiště.“</p>
<p>„Otevřu vám portál,“ řekl Temný.</p>
<p>„Co se týče toho <emphasis>vám,</emphasis> to jsme se ještě nedomluvili,“ řekla Jekatěrina s pohledem upřeným na mě. „Nebyl to posměch ani špičkování. Všichni upíři, co přišli s tímhle mládencem do styku, špatně dopadli.“</p>
<p>„To ten váš prokletej upírskej bůh se pokouší zabít mou rodinu,“ řekl jsem. „Mám celkem právo bejt naštvanej.“</p>
<p>Jekatěrina si odfrkla.</p>
<p>„Nejsem žádná stoupenkyně starých pověstí, divokých bůžků a pradávných zákonů. Kdyby to bylo na mně, tak ať se Dvojjediný propadne třeba do pekla. Mě zajímá můj…,“ na okamžik se zarazila, „… můj poživot. Nádherní kluci, slaďoučká krev a současné umění. A navíc jsem ještě nedokoukala <emphasis>Castle</emphasis>.“</p>
<p>Olga se za mými zády tiše zasmála.</p>
<p>„Ovšem na to, aby se tenhle svět nepropadl do pekel horoucích, je třeba zvolit Mistra Mistrů,“ řekl jsem.</p>
<p>„Pána Pánů,“ zakabonila se Jekatěrina. „Nač užívat anglicismu? Dá se to krásně přeložit. Úplně zbytečně zahlcujeme náš jazyk angličtinou.“</p>
<p>No to mě podržte. Něco už jsem o Jekatěrině věděl, ale teď jsem ji poznal z nového úhlu. Paní moskevských upírů byla taky vlastenka! Nebo přinejmenším jazyková puristka!</p>
<p>„Pána Pánů,“ přitakal jsem. „Rádi bychom s tím pomohli.“</p>
<p>„Jak?“ zeptala se upírka. „Sejde se nás tam kolem padesátky Pánů. Za sebe můžu rovnou říct, že na představenou neaspiruju. Nepůjdu do toho. Ty přece víš, jak se bude Pán Pánů vybírat?“</p>
<p>„Vím,“ řekl jsem.</p>
<p>„Pak asi chápete, že nikdo z nás nehoří touhou umřít… definitivně.“</p>
<p>„Pak ale umřou všichni,“ řekl jsem. „Lidi, zvířata…“</p>
<p>„Myšičky a ptáčci,“ zasmála se přidušeně Jekatěrina.</p>
<p>„Co, nevěříte mi?“</p>
<p>„Věřím, Antone,“ upírka mírně vykročila proti mně a zadívala se mi do očí. „To jsou… naše… pohádky. Naše… temné… pohádky. My… si pamatujeme… boha… Světla a Tmy…“</p>
<p>„Ale když stejně umřeme, tak co!“</p>
<p>„I tak se nám chce žít ještě o pár dní víc,“ usmála se Jekatěrina. „Navíc v kulisách světa je i smrt krásná. Věř mi, že je daleko lehčí umřít, když víš, že s tebou umírá i celý svět.“</p>
<p>„Vážně?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Upírka se mi dívala do očí. Pak odvrátila zrak. A promluvila s takovou mrzutostí, že veškerá iluze mládí se okamžitě vytratila:</p>
<p>„Nemá to smysl. Nikdo na to nepřistoupí. S sebou vás vzít můžu. Okolnosti jsou mimořádné, takže vysvětlení pro to najdu. Ale nemá to prostě smysl!“</p>
<p>„Zkusíme to!“ odvětila s nečekanou vřelostí v hlase Olga. „Tak co, Káťo…, nebo to chceš vzdát?“</p>
<p>„Jdi do háje…,“ mávla upírka rukou. „Všichni kopou kolem sebe, ale trefa žádná. Chci tři licence, Světlá.“</p>
<p>„Jistě,“ řekla Olga klidně.</p>
<p>„Jeden pětadvacátník, svalnatý a sportovec,“ pokračovala Jekatěrina. „Jen ať se necpe steroidy, dbám na své zdraví.“</p>
<p>Zavulon si mě zvědavě prohlížel. Já jsem jen zívl a podíval se na Jekatěrinu.</p>
<p>„Druhý… ať je Kavkazan. Horkokrevný mladíček. Tak mezi osmnácti a dvaceti. A pak chlapeček, tak patnáct šestnáct. Blonďáček a rozhodně panic.“</p>
<p>Olga stále stejně klidným hlasem odpověděla:</p>
<p>„Ještě nějaká přání?“</p>
<p>„Ty přece znáš můj vkus,“ pokrčila Jekatěrina rameny. „Jen… ať jen to v centru, máme málo času.“</p>
<p>„Znám tvůj vkus,“ přitakala Olga.</p>
<p>Sáhla do kabelky a vytáhla balíček formulářů. Řekl bych tak sedm osm. Olga z nich oddělila tři a podala je upírce.</p>
<p>„Ále, vidím, že jsem zbytečně byla z laciného kraje!“ vzdychla si Jekatěrina a provázela zbylá lejstra zklamaným pohledem.</p>
<p>„Jak jsi správně poznamenala, máme málo času,“ připomněla Olga.</p>
<p>„No to je pravda,“ přikývla Jekatěrina. „Takže… zatím…“</p>
<p>Upírka si to namířila k východu.</p>
<p>„Za osm hodin tady,“ řekl Zavulon potichu. „A pamatuj si, že pokud přijdeš pozdě, dovleču tě do New Yorku sám a včas, jen jinou cestou. A ta se ti vážně líbit nebude.“</p>
<p>„Přijdu včas,“ řekla upírka a ani se neohlédla.</p>
<p>Dveře se za ní zavřely. Rozhlédl jsem se ve snaze najít pohodlnější křeslo. Usadil jsem se tam, kde doteď seděla upírka.</p>
<p>„Změnil ses,“ řekl Zavulon a díval se na mě. „Opravdu ses změnil.“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny.</p>
<p>„Bývalý Goroděckij se mi líbil víc,“ dodal Zavulon. „Byl jsi v tý svý nekompromisnosti naprosto upřímnej.“</p>
<p>„Dobře,“ řekla Olga, když si sedala a vytahovala cigarety. „Tak se ti líbil… Nejspíš se rozpláču dojetím, Zavulon má rád Goroděckého…“</p>
<p>„Ale stejně, Antone, copak tě nerozhořčilo, co si upírka naporoučela?“ ptal se dál Zavulon. „Připraví teď o život dva mladíky. A nádavkem ještě jednoho nevinnýho kluka!“</p>
<p>„Ale jo, je mi moc líto jak ekologicky čistýho svalovce, tak horkokrevnýho Kavkazana, i nevinnýho blonďáčka,“ řekl jsem. „Ale za pár dní můžou zemřít všichni svalovci, ekologové, Kavkazani i blonďáčci na světě. Chlapečci, holčičky, starci i mladý. Takže jestli smrt tří nevinných zachrání svět, má to tak být.“</p>
<p>„Takhle ty teď řešíš problém dětských slziček?“ rozesmál se Zavulon a opřel se do křesla. „Takhle se teď díváš na problém města Omelas?“</p>
<p>„Temný, dost těch řečí,“ pravila unaveně Olga. „Vážně sis něco nešňupnul? Seš nějak utlachanej a neklidnej, Temnej!“</p>
<p>Zavulon přikývl.</p>
<p>„Ano, Olgo. Přesně tak, jsem utlachanej a neklidnej. Cítím blízkost smrti a mám strach. Nechci umřít, Olgo. Proto dělám legrácky, jak to jen jde. A nespím už druhou noc. Když zavřu oči, vidím prázdno. To mě čeká, Olgo.“</p>
<p>„Nás čeká totéž,“ odpověděla Olga. „Dost hysterie. Pojďme, projdeme to všechno ještě jednou. Máme jeden jediný pokus.“</p>
<p>„A co že nepřišel náš moudrý Geser?“ přimhouřil oči Zavulon. „Je to jeho nápad, a realizovat ho máme my?“</p>
<p>„Je na sabatu,“ odpověděla Olga. Bude se snažit přesvědčit Babičky, aby vybraly Prababičku.</p>
<p>„Tys pustila svýho chlapa na tak pochybný místo, plný zvrhlých stař…,“ začal Zavulon. Pak ztichl a odkašlal si. „Dobře, už nic neříkám.“</p>
<p>„Jsem tu místo Gesera. Všechno, na co přišel, mi řekl,“ řekla Olga, když Zavulon zmlkl. „Máme osm hodin, je to tak? Navrhuju, abychom popracovali tak čtyři pět hodin a pak se trochu vyspali. Někde tu asi budeš mít postele a sprchu?“</p>
<p>„Najde se tu i ruská lázeň a březový větvičky,“ zavrčel Zavulon.</p>
<p>Vstal a obrátil se ke zdi. Dřevěné kazety se v ten moment rozjely, objevila se plazmová televize, flipboard a tabule už popsaná fixem.</p>
<p>„Takže v New Yorku se sejde 49 Mistrů…,“ začal Zavulon. A přeměřil si nás. „Nemáte nic proti anglicismům? Mně se slovo mistr líbí.“</p>
<p>„Tak šup šup,“ řekl jsem.</p>
<p>* * *</p>
<p>Opravdu jsme velmi plodně pracovali čtyři hodiny v kuse. A nikdy by mě nenapadlo, že někdy řeknu, že pracovat se Zavulonem bylo příjemné. Dokonce v něčem snazší než s Geserem.</p>
<p>Nosili nám čaj a kafe a jednou přinesli i obložený chleba a jogurt pro Olgu. V několika případech, kdy bylo něco třeba zpřesnit, dorazili referenti a konzultanti. K mému překvapení to byli z větší části lidé.</p>
<p>I my jsme samozřejmě měli určitý okruh spolupracujících lidí. Můj starý přítel policajt zdaleka nebyl jediný. Pracovala pro nás i spousta vědců a někteří z nich přímo na štábu Noční hlídky. Pár lidí jsme měli ve vládě a v silových rezortech. Většina z nich naši existenci prozradit vůbec nemohla, protože je vázala magie; ale značná část pracovala na principu důvěry a pojily je s námi důvody ideologické. Občas si říkám, že kdyby vlci i ovce byli rozumní, našlo by se značné procento ovcí, které bylo pomáhaly vlkům…</p>
<p>V Denní hlídce ovšem bylo zaměstnáno lidí daleko víc. A pokud jsem jejich motivy chápal správně, byly u valné většiny zcela pragmatické, jen pár z nich motivovala společná idea. Za ty pragmatické bych jmenoval peníze, léčení nebo dlouhý život. Nenápadný chlapík, filolog, který s námi konzultoval ke konci první hodinky, vyvolal neobvykle živý zájem a sympatie u Olgy. Zadíval jsem se a zjistil, že filolog má na sobě zavěšené mistrovsky vyvedené zaklínadlo, které má přitahovat zájem žen. Bylo ovšem vskutku dílem mistra! Fungovalo pouze na ženy plnoleté, a pokud o ně filolog neprojevil zájem během prvních deseti minut, efekt zaklínadla okamžitě pomíjel. Jinak by se za tím nešťastným svůdcem táhl po ulicích několikakilometrový voj všech obyvatelek města.</p>
<p>Magie je obtížná zejména pro všechny tyto sekundární drobnůstky. Naprosto klasickým příkladem je král Midas, jemuž se vše, čeho se dotkl, měnilo ve zlato. Nebo příklad pro děti – čarodějův učeň Mickey Mouse, který se snažil uklidit pomocí kouzla. A nebo známý vtip o zlaté rybce, která mohla splnit tři přání, a rodince, která čítala tatínka, maminku a chlapečka, co si šíleně přál ježka.</p>
<p>Ta nejjednodušší zaklínadla jsou ta, která už se používají drahný čas. Jsou popsaná, mají přesnou formu a stále se opakují. Máme-li věřit tomu, že šero skutečně jen plní naše příkazy s ohledem na to, co jsme formulovali našimi slovy, gesty či impulzy naší mysli (a já tedy jinou možnost nevidím), pak je obyčejné zaklínadlo pro šero naprosto rutinní práce. Je to, jako by člověk mačkal tlačítka na kalkulačce a na displeji vždycky blikla odpověď. Ovšem že v útrobách integrovaného obvodu kypí pro okolí zcela neviditelná činnost. Proudí tam mikrotoky, otevírají a zavírají se p-n přechody a kalkulačka přičinlivě kalkuluje s fůrou informací, aby zjistila, že dva krát dva jsou čtyři.</p>
<p>A všichni jsou spokojení.</p>
<p>Daleko horší je, když člověk potřebuje něco, k čemu kalkulačka, nebo dokonce ani superpočítač připraveny v podstatě nebyly. „Máme číslo X, které vynásobíme číslem Z. Pokud je výsledek vyšší než Y, přičteme k němu 5, a máme výsledek. Je-li výsledek menší než Y, pak se na obrazovce objeví trojúhelník.“</p>
<p>Složité?</p>
<p>Ale ne, vůbec ne. I kdyby člověk znal jen Basic. Prostě napíše prográmek, pustí…</p>
<p>Nefunguje!</p>
<p>Člověk zkontroluje kabely, jestli je všechno v zásuvce. Podrbe se na zátylku.</p>
<p>Vypije kafe.</p>
<p>A pochopí!</p>
<p>Dopíše ještě jeden řádek: „Rovná-li se výsledek Y, pak se rozezní Imperiální pochod z filmu Hvězdné války.“</p>
<p>Tak a teď se můžeme zaposlouchat do pompézní a znepokojivé hudby…</p>
<p>U zaklínadel je to současně v něčem jednodušší (člověk nepotřebuje znát žádný programovací jazyk, „programujeme“ pomocí běžných lidských jazyků), ale taky složitější, protože eventualit, jež je třeba předjímat, je daleko víc! A následky mohou být daleko smutnější. Vezměme si třeba obyčejnou ohnivou kouli (<emphasis>fireball</emphasis> bychom před Paní Jekatěrinou říkat neměli). Když člověk neudá přesně a jednoznačně její rozměr, kde se má objevit a jak rychle a v jakém směru se pohybovat, dobu jejího trvání i veškeré faktory její udržitelnosti, pak riskuje, že exploduje sám.</p>
<p>O kulovém blesku jste už slyšeli? Tak to je ono. Ohnivé koule vytvořené začínajícími Jinými, většinou divokými, kteří se u nikoho neučí a jsou jen plni entuziasmu a přesvědčeni o vlastní výjimečnosti. Ohnivá koule byla i dřív hodně populární, a co teprve v dnešní době fantasy a počítačových her. Takže začínající Jiní pak vytvářejí ohnivé koule a zapomenou zadat, kde přesně se mají objevit…</p>
<p>A o samovznícení už jste slyšeli? Že se prostě vznítil docela obyčejný člověk a shořel na prach! I to je většinou ohnivá koule. Jen v těchhle případech si zpravidla začínající Jiný představil kouli hned u sebe. Zapomněl zadat vektor pohybu a jaké má mít ohnivá koule trvání…</p>
<p>„Goroděckij?“</p>
<p>Podíval jsem se na Zavulona.</p>
<p>„Obšťastni nás svými myšlenkami,“ pravil s úsměškem Temný. „Zahloubal ses tak hluboce a vážně, že mě opravdu zajímá do čeho?“</p>
<p>„Do fungování světa,“ odpověděl jsem. „Zavulone, mám pocit, že už nemá cenu to všechno opakovat. Naplánovali jsme, co šlo. Když to vyjde, tak to vyjde. Pojďme se trochu vyspat.“</p>
<p>„Ty jsi našlapanej Silou k prasknutí,“ poznamenal mimochodem Zavulon. „Ani bys spát nemusel.“</p>
<p>„Nemusel. Ale stejně si na chvíli lehnu.“</p>
<p>„Žena?“ zajímalo Zavulona.</p>
<p>„Dcera. Žena to jen usměrňovala.“</p>
<p>„Ochraňuj ji,“ řekl Zavulon s nečekanou vážností. „Tvoje dcera je unikátní, je to jediné, co se může postavit šeru. No a navíc je na svůj věk překvapivě inteligentní a zodpovědná.“</p>
<p>Odkašlal jsem si, abych skryl rozpaky. Zavulon vypadal naprosto upřímně, nezdálo se, že by za jeho slovy bylo cokoli skryto.</p>
<p>„Nevím, co na to říct, Temný,“ zamumlal jsem. „Snad jen: Buď si jist, že ji ochraňuju.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Říká se, že na vytvoření jakéhokoli portálu, ať už by to bylo na vzdálenost sta metrů, nebo sto třiceti kilometrů, je potřeba stále táž Síla. Osobně jsem to ještě nezkoušel, neumím to, ale Nadě věřím.</p>
<p>Obtížnost ve tvoření portálu na velkou vzdálenost je v tom, abyste místo dokázali zaměřit přesně. Nikdo nechce vylézt někde hluboko pod zemí pod dlažbou nebo se naopak objevit někde ve vzduchu a sletět z výšky deseti patnácti metrů.</p>
<p>To už je daleko bezpečnější vypadnout z portálu třeba stovku metrů nad zemí. Protože v takovém případě to člověk může za pomoci zaklínadla ubrzdit. Nepříliš zkušení mágové proto někdy cíleně tvoří portály ústící do výšky.</p>
<p>Zavulonův portál natolik přesně přiléhal k povrchu, že když jsem do něj vstoupil, nepocítil jsem ani rozdíl ve výškách. Jen mi zalehly uši, jak se změnil tlak, a kůže se vlivem změny teploty, vlhkosti a všech dalších ukazatelů, jaké se jen v přírodě najdou, trošku orosila. Ono taky přenést se vmžiku z Moskvy do New Yorku není pro lidské tělo tak docela přirozené.</p>
<p>„Vždycky jsem oceňovala Zavulonův styl,“ pravila Jekatěrina. „Vysadil nás u vchodu do Empire State Building! Přímo na Páté Avenue!“</p>
<p>Přikývl jsem a rozhlížel se kolem. Zavulonův portál byl skutečně parádní. Nejenže naprosto lícoval s chodníkem, ale byl ještě vybavený zaklínadlem, jež ho zneviditelňovalo, a dalším, které lidi odpuzovalo.</p>
<p>Nikdo nás sice neviděl, ale místečko, kde portál vznikl, všichni překotně obcházeli. A lidí se tu tedy bez ohledu na to, že se blížila půlnoc, hnala spousta. New York, Manhattan, Pátá Avenue. Člověk si může o USA myslet cokoli, o tomhle městě taky, ale to, že nikdy nespí, to je prostě fakt.</p>
<p>Lidi šli, lidi stáli a rozhlíželi se kolem, vykládali si do telefonu, chytali taxíky, kouřili, povídali si všemi jazyky – moje uši, trýzněné Petrovovým zaklínadlem, zachytávaly angličtinu, francouzštinu, němčinu, čínštinu a japonštinu. Byla sice zima, to ano, ale s naší zimou se to nijak srovnat nedalo. Tak kolem nuly…</p>
<p>„Už dlouho jsem tu nebyla,“ řekla zamyšleně Olga. „Pamatuju si, že když tenkrát tenhle barák postavili, stál tu poloprázdnej, nikdo neměl na to, aby si tu pronajal kancl… Říkalo se mu Empty State Building… Tak, Kateřino, kam teď?“</p>
<p>Upírka se rozhlédla. Byla čilá, nabuzená, růžolící. Nacucaná.</p>
<p>„Hlavní vchod. Mimochodem, je to tam opravdu krásný.“</p>
<p>„Budova je to taky krásná,“ přitakal jsem. „Měl jsem dojem, že jsou newyorský mrakodrapy daleko ošklivější.“</p>
<p>Olga se tiše zasmála:</p>
<p>„Ty jsi v New Yorku poprvý? Neboj, máš naprostou pravdu, většina z nich škaredá je. Empire je vzácná výjimka, pochází z dob, kdy ještě lidi stavěli krásu nad užitek.“</p>
<p>„A to je vždycky takhle krvavý?“ zeptal jsem se s pohledem upřeným na mrakodrap tyčící se k nebi.</p>
<p>Empire State Building byl podsvícený vínovou, temně rudou barvou, a to tak výrazně, že světlo padalo i na chodníky a krvavé odlesky překrývaly i barevné reklamy.</p>
<p>„Ne, ne, podsvícení se mění,“ řekla Olga. „Podle událostí… To je vaše práce, Kateřino?“</p>
<p>„No jistě,“ odvětila spokojeně upírka. „Když se scházíme, Empire vždycky září v barvě krve. Dřív se Lóže setkávala v Oxfordu, ale ve třicátých letech jsme se přestěhovali sem. Kde je síla, peníze a kde žije noc, tam jsme i my.“</p>
<p>„To mě nepřekvapuje,“ zamumlal jsem.</p>
<p>Portál už se vytratil a přestával být cítit i účinek zaklínadel. Sice nás kolemjdoucí ještě jakžtakž obcházeli, ale pár lidí už do mě div nevrazilo a jeden už zavadil o Olgu, hned se rozpačitě omluvil a šinul si to dál.</p>
<p>„Tebe nezajímá, jak jsem si užila?“ zeptala se zničehonic Jekatěrina a vpíjela se do mě pohledem. „Co myslíš, vypila jsem je až do dna? Nebo jsem se jen pobavila a nechala je jít?“</p>
<p>„Je mi to jedno,“ řekl jsem.</p>
<p>„Vypila jsem jednoho,“ pokračovala upírka.</p>
<p>Vzdychl jsem si, natáhl ruku a položil ji Jekatěrině na rameno. Nadšeně se na mě zadívala a naklonila se ke mně.</p>
<p>Že by se chtěla prát? To myslí vážně?</p>
<p>„Kátěnko,“ řekl jsem procítěně. „Je mi úplně, ale dočista jedno, na kom a jak moc sis smlsla. Vypila jsi na dřeň toho chlapečka? Sportovce? Nebo snad Kavkazana? Mrzí mě to, ale mělas na to právo, dostalas licence. A teď zas plň svoje povinnosti.“</p>
<p>Jekatěrina se na mě podívala nevrle. Na brýlích se jí zrcadlily červené odlesky.</p>
<p>K čemu jsou brýle Jinému? A tím spíš upírce? Jedině na parádu.</p>
<p>„Měla jsem pocit, že máš ve vztahu k nám nějaké komplexy,“ řekla Paní upírů.</p>
<p>„Měl jsem. Už nemám,“ odvětil jsem stručně. „A jestli budeš furt provokovat, chytnu dva tři tvoje odchovance a rozmetám je na prach. Znáš mě, důvod už si najdu. A když ho nenajdu, tak si ho vymyslím.“</p>
<p>Několik okamžiků jsme měřili své síly pohledy. Chvíli to vypadalo, že se vrhne do souboje vůlí, a to by bylo zlé, hodně zlé, protože bych ji musel zlomit a ostatní Pánové by to cítili…</p>
<p>Nakonec pohled odvrátila.</p>
<p>„Přestanu tě provokovat,“ slíbila. „Pojďte za mnou. Mlčte. A snažte se, aby vás považovali za lidi.“</p>
<p>Aury jsme s Olgou skryli už dopředu a prokouknout naše maskování mohli jen stejně postavení jako my, to jest Nejvyšší.</p>
<p>Samozřejmě že mezi Pány bude takových dost. Ovšem aby odhalili naši pravou podstatu, museli by nás i oni prověřovat velmi cíleně.</p>
<p>„A jako kdo tedy máme vystupovat?“ zeptala se Olga, když jsme se blížili k nejbližšímu vchodu do Empire State Building.</p>
<p>„Ty jako moje milenka,“ prohlásila Kateřina. „Anton jako potrava.“</p>
<p>„Čekala jsem, že to bude naopak,“ ozvala se chladně Olga.</p>
<p>„Anton má na krku ještě čerstvé kousnutí,“ vysvětlila Jekatěrina. „Každý z Pánů ho ucítí. U milence by to sice taky šlo, jenže ty kousnutí nemáš a to by bylo podezřelé. Pokud…“</p>
<p>„Ne,“ řekla Olga. „Když milenka, tak milenka…“</p>
<p>Zdálo se, že Jekatěrina se stihla ještě posměšně ušklíbnout, načež ji Olga uchopila za rámě, prudkým pohybem přitáhla k sobě a špitla jí do tváře:</p>
<p>„Jen si pamatuj, holčičko, že takové jako ty jsem v dobách, kdy ještě ani tvoje prababička nebyla na světě, napichovala na kůl. Jestli se budeš chovat nevhodně, stane se z tvé člověčí milovnice v cuku letu ta nejtemnější noční můra. Daleko horší než naštvaný Anton. Rozumíme si?“</p>
<p>Jekatěrina rychle kývla.</p>
<p>„Vím, jak se mají upíři ve zvyku chovat ke svým sexuálním partnerům,“ dodala Olga směrem ke mně. „Hůř než k potravě. Takže abych předešla zbytečným problémům a nepříjemnostem…“</p>
<p>„Všechno jsem pochopila,“ řekla Jekatěrina.</p>
<p>„Do upíra si každej rád kopne…“</p>
<p>* * *</p>
<p>Upírskou Lóži obléhala přímo mračna ochranky, ne Jiných, ale lidí. Prošli jsme hlavní vstupní halou, vyjeli výtahem někam kolem osmdesátého podlaží a pak nás vedli chodbami. Několikrát jsme scházeli po schodech dolů a pak zase vycházel nahoru.</p>
<p>A pořád si nás předávali z ruky do ruky statní muži a ženy ve volně střiženém oděvu, pod nímž bylo dostatek místa jak pro pistoli, tak i pro samopal. Žádné magie jsem si na nich nevšiml, podle všeho to byli lidé buď najatí, nebo pracovali za příslib věčného života. A věřte, že tohle je velmi silný stimul, protože opravdu jen upíři a vlkodlaci mohou své schopnosti předat komukoli, kdo si požádá. Nakolik jsem věděl, chytří upíři své sliby dodržovali a občas, nikoli často, někoho ze svých lidských sluhů poctili za neobyčejné zásluhy tou pochybnou radostí, že z něj učinili živou mrtvolu. Jeho přátelé se tak ujistili, že pán nelže, a pak se bili za příslib stejného „štěstí“ až do konce.</p>
<p>Nakonec jsme po dalších schodech a průchodu chodbou vstoupili do menší haly, kde se nám na jedné straně otevíral širokými okny pohled na Manhattan a na druhé se před námi objevily dvoje vysoké dřevěné dvoukřídlé dveře. U jedněch z nich stála ochranka. Dva černoši, kteří ani nepovažovali za nutné samopaly schovávat.</p>
<p>„Počkejte tady, musím se domluvit,“ špitla Jekatěrina a svižně vykročila směrem ke střeženým dveřím. Ji pustili bez otázek, zato z nás nespouštěli oči.</p>
<p>„Dobrej, braši!“ zavolal jsem na ně zvesela.</p>
<p>Bez reakce.</p>
<p>Poněkud dotčený jsem popošel k druhým, přiotevřeným dveřím. Opatrně jsem nahlédl dovnitř. Byl to velký sál s mnoha pohovkami, křesly a stolky. Na stolech stály láhve, talíře, ohřívače s omáčníky a miskami. Po sále se procházelo, povídalo si, posedávalo po pohovkách, jedlo a pilo u stolků poměrně dost lidí.</p>
<p>Bylo jich opravdu hodně. Tak padesát.</p>
<p>Nejrůznějšího věku. Zachytil jsem mezi nimi pár fešných stařečků, ale stejně tak i několik chlapců a děvčat pubertálního věku. Staří pánové se dívali na televizi visící na zdi na CNN, zatímco puberťáci hráli hry na herních konzolích. Většině přítomných ale bylo tak kolem dvaceti, pětadvaceti.</p>
<p>A všichni byli krásní. Každý jinak, ale opravdu všichni krasavci. Černý mládenec, ztepilý, vysoký, mladá dívenka v bílých šatech s rozpuštěnými blonďatými vlasy, dobře stavěná žena s neuvěřitelně klasickým a pravidelným typem obličeje.</p>
<p>„Co tam je?“ zeptala se Olga, když jsem se k ní vrátil.</p>
<p>„Raut.“</p>
<p>Olga se na mě chviličku dívala a pak přikývla.</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>Dál jsme nic neprobírali. Samozřejmě že žádný upír nepotřebuje normální jídlo. Ale ani se nemusí krmit přímo ze živého člověka, stačí mu konzervovaná krev. Navíc většinou považují upíři proces svého stravování za natolik intimní, že se nekrmí na veřejnosti. A pokud ano, tak jen před příslušníky vlastního klanu.</p>
<p>Dnes se tu ale konalo velké shromáždění. Celosvětová upírská Lóže reprezentovaná svými nejvýznamnějšími Pány (v tuto chvíli bylo takových čtyřicet devět) se nemohla obejít bez patřičné, samozřejmě z jejich hlediska, pompy.</p>
<p>Včetně stravování. Lidé ve vedlejším sále tu pravděpodobně byli zcela dobrovolně. Nejspíš jim stejně jako ochrance přislíbili, že se změní v upíry – krásné, oslnivé, oslavované ve lživých knížkách a nestoudným kinematografickým průmyslem.</p>
<p>Téměř určitě se však splnění tohoto slibu nedočkají. Byly na ně vypsané licence. Jsou prostě strava. Můžou se na nich nakrmit a nechat je, a můžou je vypít komplet.</p>
<p>„Zajímalo by mě, jak to vypadá u Gesera,“ vzdychla si Olga. „Co myslíš? Přesvědčí Babičky?“</p>
<p>„Babičky by přesvědčil,“ odvětil jsem. „Jenže tam se sešly vědmy. A ty se jen tak nedají.“</p>
<p>Jekatěrina se vrátila do haly. A ne sama, přišla s ní plavovlasá žena středních let. Nebo přesněji řečeno, upírka neurčitého věku.</p>
<p>„To nepřichází v úvahu,“ utrousila žena, když na nás zběžně mrkla.</p>
<p>„Greto, Vincenco je přece taky v sále se svými…“</p>
<p>„Ale on získal tohle právo už skoro před dvěma stoletími, a ty víš proč,“ odsekla žena. „Káťo, chceš po mně nemožné.“</p>
<p>„Všechno má svou cenu,“ odpověděla Paní moskevských upírů. „Jaká je ta tvoje? Jsi pořadatelka tohoto setkání, ty můžeš všechno.“</p>
<p>Žena zaváhala. Podívala se na nás s Olgou. Okamžitě mě napadlo, že celé naše maskování je to tam, pokud Greta zná mou tvář. A tu klidně znát může. Upíři toho o mně slyšeli celkem dost.</p>
<p>„Opasek máš pořád ty?“ zeptala se pořadatelka a ztišila u toho hlas.</p>
<p>„Mám,“ odpověděla ledovým tónem Jekatěrina.</p>
<p>„To je moje cena.“</p>
<p>Jekatěrina se po nás podívala. Pak zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Ne. Ty jsi zešílela. To vůbec nepřipadá v úvahu.“</p>
<p>„Tak na deset let,“ řekla Greta.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Na rok.“</p>
<p>O čem to mluví? Opětovně mě zamrzelo, že se vlastně pořád potkávám s upíry, a přitom toho o nich tak málo vím. Jistě, drží se hodně stranou, ale i tak různé informace…</p>
<p>„Na měsíc,“ řekla Jekatěrina.</p>
<p>„Na tři,“ opáčila na to Greta.</p>
<p>„To by šlo.“</p>
<p>Ženy se na sebe usmály a objaly se.</p>
<p>„Můžete vstoupit tak za dvě tři minutky,“ řekla vlídně Greta. „Dejte se hned vpravo a posaďte se na balkoně, ať nejste moc vidět. A ať ti tvoji lidé sedí tiše.“</p>
<p>Greta odkráčela ladným upírským krokem. Černoši z ochranky stáli u dveří a s kamennými tvářemi civěli před sebe. Co si jen asi myslí, když tu hlídají shromáždění upírů a ve vedlejší místnosti lidi, kteří jsou odsouzení na smrt? Těší je, že jich se to nedotkne? Sní o tom, že se stanou nesmrtelnými krvepijci?</p>
<p>A nebo, jak je dobrým zvykem podobných jedinců, nepřemýšlejí vůbec o ničem?</p>
<p>„Jakej opasek?“ přistoupil jsem blíž k Jekatěrině a zeptal se.</p>
<p>„Do toho ti nic není,“ odpověděla, aniž by se na mě podívala.</p>
<p>„Ale stejně?“</p>
<p>„Artefakt. Stará magická věcička. Kousek ošoupané prasečí kůže s bronzovými přezkami,“ odpověděla neochotně Paní.</p>
<p>„A k čemu je to dobrý?“</p>
<p>Jekatěrina se na mě podívala a ušklíbla se.</p>
<p>„Chuť. Jednou za den tě obdaří chutí a můžeš jíst normální jídlo. Jíst a cítit chuť, jako člověk. Je to jen iluze, stejně potřebuješ krev. Ale můžeš jíst a nebude to, jako když máš v puse mokrou vatu, ale opravdu jahody se šlehačkou, jamón curado s plátkem dýně, těstoviny s parmezánem nebo pohankovou kaši s mlékem.“</p>
<p>„Nebo krvavý steak,“ dodala Olga.</p>
<p>Jekatěrina teď odpověděla s naprostou vážností:</p>
<p>„Věř mi, že po krvavém steaku nikdo z nás neprahne. Zato po talíři krupičné kaše s višňovou zavařeninou by se každý umlátil.“</p>
<p>„Kdybyste tohle vykládali těm svejm… sluhům…,“ kývl jsem směrem k těm černým držkám. „Třeba by je to přešlo.“</p>
<p>„Upozorňujeme na to, ale oni nám nevěří,“ odvětila suše Jekatěrina. „No nic, pojďme.“</p>
<p>Následovali jsme ji kolem ochranky.</p>
<p>* * *</p>
<p>Sál, kde se konalo upíří shromáždění, vypadal zhruba jako univerzitní posluchárna – půlkruh, dole pultík a sezení se zvedalo do amfiteátru vzhůru. Vypadalo to, že se sem pohodlně vejde tak sto i víc lidí.</p>
<p>Nebo Jiných.</p>
<p>Vešli jsme horním vchodem, až u nejvyšších řad posluchárny. Spěšně jsme následovali Jekatěrinu a usadili se. V sále vládlo pološero, jasně osvětlené bylo pouze pódium. Vedle zatím ještě prázdného pultíku stále stoleček a u něj seděli Greta, mladě vyhlížející fešák a seschlý chatrný stařeček. Všichni pochopitelně upíři.</p>
<p>„Chviličku pozornosti,“ prohlásila Greta.</p>
<p>Mluvila tiše, ale hlas se rozléhal. Upíři mluví tak, že je člověk slyší, i když nechce.</p>
<p>„Paní Jekatěrina z Moskvy,“ pokračovala Greta. „Je zde ze závažných důvodů i s doprovodem.“</p>
<p>Podívali se po nás. Ale ani ne všichni a jen letmo. Procházel jsem podél lavice, hlavu sklopenou, a doufal jsem, že nikoho nenapadne prohlížet si nebohého človíčka skrze šero. Koho bych tu zajímal? My se taky nedíváme v tramvaji lidem do pytlíku se svačinou…</p>
<p>Nikdo mě nezkoumal. Navíc byli kromě nás v sále i další lidi. Došli jsme zhruba do středu lavice a posadili se. Tiše jsem se rozhlédl kolem.</p>
<p>Půvabné dívenky tisknoucí se k impozantním mužům. Mladí krasavečci, již nemohli spustit zamilované oči ze svých mrtvých vládkyň. Puberťáci obou pohlaví – podle toho, co jsem slyšel, v tomhle případě nešlo o nějaké zvrácenosti, ale o poněkud zvláštní snahu už hodně starých upírů vytvořit si iluzi rodiny. Tihle upíři už nemohli mít děti, a nakolik jsem věděl, i sex měl pro ně svá specifika. Někteří z nich ale vytvářeli náhradní rodiny, osvojovali si děti a vychovávali je, zkrátka vedli život vcelku blízký normálnímu lidskému.</p>
<p>Vybavil se mi ten tajemný „opasek“, jehož měsíční zapůjčení umožnilo Jekatěrině dostat nás na zasedání Lóže. Jak to pro ně musí být hrozné. Jak chladné a bezútěšné!</p>
<p>I třeba jen bez krupicové kaše s višňovou zavařeninou.</p>
<p>Upíři se pořád neměli k tomu začít. Zjevně ještě někoho čekali. Vytáhl jsem si sluchátka a opřel se. Zapnul jsem přehrávač. Rozezněl se <emphasis>Piknik</emphasis>.</p><empty-line /><p><emphasis>Ne</emphasis><emphasis>ž</emphasis> <emphasis>vydal lidem svoje proroctví,</emphasis></p>
<p><emphasis>vytrp</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>l si Nostradamus dost.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kdyby tenkrát znal,</emphasis> <emphasis>ž</emphasis><emphasis>e o krok dál</emphasis></p>
<p><emphasis>skryt je sv</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>t, co nemá budoucnost.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Sv</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>t, jak p</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ízra</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ý</emphasis> <emphasis>sál,</emphasis></p>
<p><emphasis>v n</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>m nau</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>š</emphasis> <emphasis>se skr</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>t…</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Ti</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>e tady d</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>chá klid a chlad,</emphasis></p>
<p><emphasis>spí sto</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>en</emphasis><emphasis>ý</emphasis> <emphasis>č</emphasis><emphasis>as jak v</emphasis><emphasis>ěč</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ý</emphasis> <emphasis>had.</emphasis></p>
<p><emphasis>Slova ruka, která nesp</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>chá,</emphasis></p>
<p><emphasis>ze zl</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>ch písmen slo</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>it nenechá.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Sv</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>t je jak p</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ízra</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ý</emphasis> <emphasis>sál,</emphasis></p>
<p><emphasis>v n</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>m nau</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>š</emphasis> <emphasis>se skr</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>t…</emphasis></p><empty-line /><p>Dveře se znovu otevřely. Vstoupila drobounká, tak dvanáctiletá dívenka. Na sobě měla o číslo větší kostkovanou košili, ošoupané džíny zas o číslo menší, než by bylo zdrávo, a byla bosá.</p>
<p>„Rádi tě vidíme, Eli, ovšem už potřetí všichni čekají jen na tebe,“ řekla poněkud popuzeně Greta.</p>
<p>„Promiňte prosím,“ pronesla Eli tím hraně zdvořilým puberťáckým hláskem, který dovádí dospělé k šílenství, a usedla na konec naší lavice. Zamávala na Jekatěrinu. Ta jen chladně pokývla hlavou. Eli se nijak neurazila, vytáhla z kapsy žvýkačku, strčila ji do pusy a začala žvýkat. Pochopitelně se jen předváděla, protože chuť tak jako tak necítí…</p>
<p>Tuhle mladou upírku tu asi moc rádi neměli, ale ona na to už byla zvyklá. Zavřel jsem oči a vzpomínal…</p>
<p>Aha. Paní Stockholmu. Jistě, stará a nepřívětivá osoba v dětském těle.</p>
<p>„Coby pořadatelka zahajuji toto setkání,“ pravila Greta. „Tma, Světlo i šero nás slyší.“</p>
<p>„Tma, Světlo i šero nás slyší…,“ odpověděli sborově všichni Pánové sedící v sále. Dokonce se přidala i ta drzá „dívenka“ Eli, která už si mezitím stihla hodit nohy na stůl a vyfouknout ze žvýkačky bublinu.</p>
<p>„Dle dávné smlouvy, nejvyššího zákona,“ pokračovala Greta.</p>
<p>„Dle dávné smlouvy…,“ opakoval sál.</p>
<p>„Krve, života i smrti!“ odříkávala Greta.</p>
<p>„Krve, života i smrti!“ opakoval sál.</p>
<p>Rozhostilo se ticho.</p>
<p>„Co je na pořadu jednání, všichni vědí,“ řekla Greta. „Úvodního slova se vzhledem k místu konání a závažnosti jednání chopí Pan Jack.“</p>
<p>V první řadě vstal muž tmavé pleti a nespěšně se vydal k pultíku. Tak moc se podobal těm chlapíkům z ochranky, co stáli u dveří, že jsem po Olze hodil udivený pohled. Ta jen pokrčila rameny, zjevně pochopila, co se mi honí hlavou.</p>
<p>Vždyť se přece nemůžou rozmnožovat!</p>
<p>Jak teda…</p>
<p>Vůbec to ale nemusí být děti. Klidně se může jednat o pra- pra- pravnuky. Potomci dětí, které byly počaté ještě během lidského života. To je zcela reálná varianta.</p>
<p>„Bratři a sestry…,“ Pan Jack rozpřáhl ruce. Na sobě měl sněhobílý oblek, impozantní a upravený. Jeden by si ho krásně uměl představit v kostele, jak zpívá žalmy a čte z Bible. „Rád vás vidím! Právě teď se mi vybavil příběh, který se přihodil v půli minulého století mému příteli v Texasu. Už to tak přišlo, že mu tam v jedné zapadlé putyce vymlátili všechny zuby. A to vážně z gruntu, to hned tak nedoroste! A v tom k němu přijel přítel a pravil. ,Pojďme tancovat, narazíme si nějaký holky, zatrsáme si, nacucáme se…‘“</p>
<p>Naprosto zkoprnělý (div mi brada nepadala) jsem poslouchal, jak starý americký upír vykládá zcela v duchu knihy <emphasis>P</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>edná</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>ky aneb Jak zaujmout publikum – pro za</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>áte</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>níky</emphasis> upírskou anekdotu starou jak hovno tygra šavlozubého.</p>
<p>Sál poslouchal tenhle starý, otřepaný a hloupý vtip, kterému by se stěží smál i puberťák. Posluchači se přátelsky zasmáli a zlehka zatleskali. Pan Jack se uklonil.</p>
<p>Ze samých rozpaků jsem stočil zrak stranou. Tam se mi naskytl pohled na tu malou upírku, která zrovna vyfukovala z pusy jahodově růžovou bublinu. Došlo mi, že po dnešku už pro mě nikdy nebude svět stejný.</p>
<p>„Bratři a sestry!“ pokračoval Jack. „Všichni víme, proč jsme se tu sešli. A nikomu z nás se o tom nechce mluvit. Buďme ale upřímní. Dvojjediný se vrátil!“</p>
<p>V sále se rozhostilo hrobové ticho, pardon za to pitomé spojení. Ale upírům se dech docela zastavil a lidé ho nejspíš zadrželi. Přinejmenším já tedy ano.</p>
<p>„Čekali jsme to?“ Jack poodstoupil od pultíku a jal se po pódiu procházet. Pozornost sálu už si získal a teď začal mluvit vážně. „Věděli jsme, že rovnováha je porušená, že jsme zapomněli dávná pravidla a zákony…“</p>
<p>„Kdyby nám tak aspoň jedna ta pijavice povykládala něco o jejich pravidlech a zákonech…,“ špitla mi do ucha Olga. Zamračil jsem se na ni, protože upíři mají vážně výtečný sluch. Všichni ale byli ponořeni do Jackova projevu.</p>
<p>„Všichni víme, že jediné, co může Dvojjediného zastavit, je Šestá hlídka. Tak jako kdysi. Jako na počátku naší historie, kdy k nám šero vztáhlo obě ruce a my jsem obě přijali a vybrali si své cesty…“</p>
<p>V duchu jsem proklel Lilith, Jekatěrinu i upírku, která se vydávala za Killoranovou, a celou tu jejich rasu.</p>
<p>Oni to vědí, vědí to!</p>
<p>Ne všechno, ale daleko víc, než říkají!</p>
<p>Konec světa se blíží a tyhle nafoukané pijavice si drží svoje tajemství. Koho by napadlo, že zrovna upíři, na které se spatra coby na nižší Jiné dívají jak Světlí, tak Temní, uchovávají nejstarší vědění? Že jsou opravdu těmi nejpůvodnějšími Jinými?</p>
<p>Na druhou stranu to zas tak divné není. Ti nejjednodušší, „nejnižší“, logicky byli první. Na to, aby se vyvinuli složitější a jemnější odnože Jiných, muselo uplynout hodně času. Šero potřebovalo poznat sebe samo a přivyknout k lidem. A lidi se museli naučit se šerem žít. Stát se plně Jinými. Začít velmi jemně pracovat se Silou.</p>
<p>Na začátku bylo všechno jednoduché a jasné.</p>
<p>Krev řinoucí se z roztrženého hrdla. Odcházející život. Zvyšující se rozdíl „magických teplot“. Pokles této teploty v umírajícím člověku. Pokles až… na nulu. Jako u Nadi. Nebo skoro na nulu…</p>
<p>A absorbování Síly, která se proudem vlévá do umírajícího člověka a zase ho, spolu s krví, opouští.</p>
<p>Vlévá se Síla. Vylévá se krev naplněná Silou.</p>
<p>A kdosi, kdo pil tuto krev, ať už z hladu, nebo coby rozzuřený divoch, který vyhrál boj, dokázal onu Sílu zachytit. Využít. Usměrňovat.</p>
<p>Tenkrát Dvojjediný přišel k ohňům, kde divoši pořádali svou krvavou tryznu.</p>
<p>Dvojjediný s nimi uzavřel dohodu jménem Tmy, Světla a šera.</p>
<p>O čem? A proč?</p>
<p>„A ptáte se, jestli jsem připraven jít do souboje o právo stát se Pánem Pánů?“ prohlašoval Jack. „Odpovím vám! Ne, nejsem. Ano, víte, že jsem silný, ano, je to tak. Ale jsou i silnější než já!“</p>
<p>Najednou se obrátil ke stařečkovi na scéně a hluboce se mu uklonil. Stařeček blahosklonně přikývl.</p>
<p>„Kdyby tak bylo možno vládu předat!“ zvolal Jack a zvedl ruce do výše. „Kdyby to jen šlo! Předal bych ji Panu Petrovi!“</p>
<p>Sálem se rozeznělo jemné souhlasné ševelení. Podle všeho by námitek nejspíš nebylo. Všechny pohledy se obrátily ke stařečkovi u stolku. Rozhostilo se vyčkávavé ticho a do něj zvučně práskla žvýkačková bublina u pusy malé upírky.</p>
<p>Všichni se tím směrem otočili.</p>
<p>„Aj,“ řekla Eli. „A já? Já jsem pro! Jsem pro vás, Mistře Petře!“</p>
<p>Zamávala na stařečka a živě (ať už zní tohle slovo ve vztahu k upírce-dítěti jak chce divně) se usmála. Stařeček jí laskavě zamával nazpět. Tiše pravil:</p>
<p>„Milí moji… Děkuji za laskavá slova, ta jsou vždycky příjemná. I tobě, Pane Jacku, děkuji. I tobě, má drahá Greto, i tobě, malá Eli, zlatíčko moje, děkuji.“</p>
<p>Petr mluvil mírně. Usmíval se. Ale současně od něj vanul takový záhrobní chlad, mrtvolný rozklad a smrtelné nebezpečí, že se mi až zastavil dech.</p>
<p>A necítil jsem to jen já. Ten mladý fešák, který seděl mezi Petrem a Gretou, si pořád poposedal. Jestli se mu doteď sezení na pódiu zamlouvalo, pak nyní mu začalo způsobovat značné nepohodlí.</p>
<p>„A také tobě děkuji, Jekatěrino,“ řekl náhle Petr a zadíval se na ni. „Můj pohled se dnes k tobě stáčí více a více.“</p>
<p>Kdyby teď v Jekatěrininých žilách nepulzovala cizí krev, jistě by zbledla. Ale takhle jen důstojně odpověděla.</p>
<p>„Děkuji vám, Pane Petře. Je to pro mě skutečně čest.“</p>
<p>Stařeček se zakabonil a převedl pohled jinam. Na nás se zatím nepodíval. Nebyli jsme jeho pohledu hodni.</p>
<p>„Leč vláda se takto předat nedá, Pane Jacku,“ prohlásil nakonec Petr. „Pravidla to neumožňují. Taková vláda nebude skutečná. Abych se mohl stát Pánem Pánů, musel bych tucet z vás vytáhnout z těchto lavic, dát vám všem po hlavě a prokousnout vám hrdla.“</p>
<p>„S naším souhlasem,“ pravila tiše Eli.</p>
<p>„Ano, děvenko, s vaším souhlasem,“ přikývl Petr. „A mám pocit, že ten mít nebudu. Samozřejmě že bych to mohl zkusit nějak obejít…“</p>
<p>Starý upír se najednou zachichotal a zakýval hlavou.</p>
<p>„Pane Petře, co máš na mysli?“ zeptala se nervózně Greta.</p>
<p>„Tebe se to netýká, ty husičko,“ uklidňoval ji Petr. „Ale mohl bych, mohl bych… a vy byste se se mnou bili. Zničil bych vás. A stal bych se Pánem Pánů.“</p>
<p>Jeho slova jako by zahalila sál do tmy. Cítil jsem, jak se upíři kolem napjali. Zasáhla mě šířící se vlna pižma a amoniaku, sladké aroma feromonů, které vzlínaly z upíří kůže, kyselý zápach neurotoxinu, stékajícího po špičácích.</p>
<p>„Ale nemám to zapotřebí,“ řekl Petr. „Nikdo z nás Šestou hlídku nemá zapotřebí. My přece nebudeme bojovat s Dvojjediným, s tím, kdo nám dal Sílu. Když se rozhodne skoncovat se světem, tak s ním skoncuje a my odejdeme jednou provždy…“</p>
<p>Jeho hlas ztichl, jako by někdo stáhl hlasitost na přehrávači. Petr dokonce sklonil hlavu a upřel zrak do stolku. Pak prudce hlavu narovnal a lišácky se usmál.</p>
<p>„Ovšem já si myslím, bratři a sestry, že Dvojjediný nepřišel trestat nás. Ne, ne, nás ne. Přišel trestat ty, co se odchýlili od pravdy, od krve – přiblížila se jejich poslední hodinka! Konec Jiným! Temným i Světlým! Mágům a kouzelníkům. Všem těm se blíží konec, konec, konec! Zatímco my…“</p>
<p>Odmlčel se. Upíři poslouchali. Upíři čekali.</p>
<p>„My zůstaneme,“ řekl velmi sebejistě Petr. „Zůstane stádo a zůstaneme i my, abychom ho hlídali. A dobytek je třeba mlátit, bez toho se pořádek nikdy nenastolí!“</p>
<p>Bublavě se zachichotal.</p>
<p>V reakci na něj se sálem prohnaly drobné salvičky upířího smíchu.</p>
<p>„Jako za starých dobrých časů!“ zvolal Petr. „Bez ponižování, bez lejster! Prostě jste si jen vybrali vesničku, městečko. Přišli. Udělali si hostinu. Brzo, už brzo se dočkáme!“ Je mu šest set let, zamyslel jsem se. To je hodně, vážně hodně. To nejstarší stvoření Eva-Lilith, ta by se mohla jeho šesti stům letům vysmívat. Ale já se smát nebudu. Je to hodně. Dost na to, aby byl opravdu silný a děsivý. Dost na to, aby se silou vyrovnal Nejvyššímu Jinému, i aby ho předčil. Dost na to, aby se zbláznil, pokud teda vůbec někdy nějaký rozum měl.</p>
<p>„Je fakt, ale fakt hodně silnej,“ zašeptal mi kdosi do levého ucha. Ucítil jsem jahody. Mrkl jsem tím směrem, upíří dívenka sešpulila rtíky. „A chytrej!“ Sklouzla se po lavici a vrátila se na svoje místo. Tak. Přinejmenším na jednoho upíra moje maskování nezafungovalo.</p>
<p>Začal jsem se zvedat. Zachytil jsem Jekatěrinin vylekaný pohled – ano, teď byla Paní nočních moskevských stvoření skutečně vyděšená.</p>
<p>„Rád bych se obrátil na vás, Pane Petře, Paní Greto, vážení Pánové…,“ řekl jsem, když jsem se protahoval kolem Eli. Z nějakého důvodu jsem byl přesvědčený, že ta upíří slečinka po mě neskočí a nezakousne se mi do zátylku. A rozhodně to nebylo proto, že by byla laskavá.</p>
<p>Jen je chytřejší a rafinovanější než většina ostatních v sále.</p>
<p>„Tak povídej, Světlý Antone Goroděckij, Nejvyšší Jiný,“ pravil s úsměvem Petr. „Přišel jsi nezvaný, nevítaný, ale my se nezlobíme. Je to tak?“</p>
<p>Upíralo se na mě čtyřicet devět párů upířích očí. A dvě desítky spřízněných duší: potravy, sexuálních partnerů a taky osvojených dětí.</p>
<p>Buď jsme se opravdu maskovali tak mizerně, nebo měli upíři lepší rozvědku či kontrarozvědku, než jsme předpokládali.</p>
<p>„Děkuji, Pane Petře,“ řekl jsem.</p>
<p>„Není za co, Antone, není za co,“ zachichotal se stařeček. „Jak se sem dostal, Greto? Jak?“</p>
<p>„Paní Jekatěrina ho prohlásila za jídlo,“ odpověděla Greta.</p>
<p>„Nic nenamítal?“ zajímal se Petr.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„To je dobře,“ přitakal Petr. A zadíval se na mě nehybnýma bělavýma očima. „Ať promluví. Rád si povídám s jídlem.“</p>
<p>Mlčky jsem sešel až k pultíku. Pan Jack tam stále byl. Stál a přešlapoval na místě. Zdálo se, že tenhle veselý upír byl jaksepatří rozhozený a vyděšený. A není divu. Měli pána. Skutečného pána – ne formálního, jenž by byl stvrzen v boji, ale skutečného, zrozeného ze strachu. Mistr Petr, který podle všeobecného mínění ležel už desítky let ve Lvovské hrobce, byl čilý a aktivní. Jen prostě nevylézal na světlo, Hlídkám pod nos.</p>
<p>A neměl vůbec nic proti tomu, vypít mou krev. Normálně by to nejspíš neriskoval. Ale teď, na pokraji Armagedonu, proč ne. Odvěký princip: ve válce je možné všechno.</p>
<p>„Jsme Jiní,“ pravil jsem a zadíval jsem se do amfiteátru nade mnou. Na upíry, vetché a mladé. Opravdu právě takoví byli. Staří jako zapomenuté mládí lidstva. Mladí jako nekonečný běh času. „Jsme Jiní. Sloužíme různým silám. Ale v šeru nejsou rozdíly mezi nepřítomností Tmy a nepřítomností Světla. Náš boj může zničit svět…“</p>
<p>Petr se zasmál tichým kašlavým smíchem.</p>
<p>„Zadrž, zadrž, Antone… Veliká dohoda není nic pro nás. Byli jsme tu před ní a budeme i potom. Chceš nás pohnat k zodpovědnosti? Chceš nám připomenout, že jsme taky součástí světa? My jsme jiný svět, hlídkaři. Věčný svět, ne ta živá plíseň…“</p>
<p>„Mrtvý svět,“ řekl jsem, když jsem se obracel k Petrovi. Všechno se řítilo do kytek. Celá moje báječná řeč, kterou sestavil Geser a dovedl do dokonalosti Zavulon. Všechny ty konzultace se špióny a analytiky, všechny ty formulky mířené na ty z Pánů, které známe, které je měly popíchnout, aby se zapojili do boje o post Pána Pánů. Všechno se hroutilo.</p>
<p>„Mrtvý,“ přitakal Petr. „Ovšem pouze mrtvé je věčné. Živé je odsouzeno stát se mrtvým, živé je pouze strava pro věčnost. My jsme věční.“</p>
<p>„Ne,“ řekl jsem. „Nic mrtvého není věčné. Hory se obrátí v písek, pouště zalije voda, moře vyschnou. Mrtvé není věčné.“</p>
<p>„Písek zůstává pískem a voda vodou,“ pokrčil Petr seschlými ramínky. „Ale kde jsou lidi, co žili na horských svazích a mořských březích? Ani kosti po nich nezůstaly. Kde jsou jazyky, jimiž mluvili. Vítr je odnesl beze stopy.“</p>
<p>„Tobě je šest set let,“ řekl jsem. „Není to trochu málo na to, abys mohl mluvit o zmizelých horách a vyhynulých národech? Lilith o tobě mluvila jako o upířím cucákovi.“</p>
<p>Petr se k mému údivu zasmál.</p>
<p>„Lilith? Znáš se s tou hloupou, namyšlenou a naivní Lilith? Á, no, jistě…,“ zaklonil hlavu a nasál vzduch. „Už vidím, ochutnala tě.“</p>
<p>Oči se mu zaleskly.</p>
<p>„Ale jak tě našla?“</p>
<p>„Nevím,“ odvětil jsem. „Popela se nezeptáš.“</p>
<p>„Ale, to není hezké,“ rozmrzel se Petr. „Byla to legrační dívenka… kdysi dávno… Ano, ano, nejstarší Jiná, respektive, pardon, bývalá nejstarší Jiná… Z lidí, samozřejmě.“</p>
<p>Rysy jeho tváře se pomalu zostřovaly. Kůže se napínala a zpod ní se vyrýsovávaly kosti. Čelo se vyhladilo a ustoupilo dozadu. Vystoupily nadočnicové oblouky. Nos se rozšířil a zmohutněl, vysedly lícní kosti. Brada skoro zmizela, zato čelisti se posunuly dopředu a zesílily. Řiďounké šedé vlasy zrezavěly, pleš sice pořádně nezakryly, ale uprostřed hlavy vyrostl takový nepravidelný svazek vlasů. Kůže byla moučně bílá.</p>
<p>Proměňovalo se i tělo. Změnila se postava, Petr nebyl vysoký ani teď, ale jeho postava byla nyní podsaditá a svalnatá.</p>
<p>„Do prdele,“ ustoupil jsem o krok. Koutkem oka jsem zahlédl, že i Pan Jack se celý v rozpacích klidí ze scény a Paní Greta sedí jako opařená, což není pro upíry zrovna typické. „Ty špíno zakarpatská, ty seš neandrtálec!“</p>
<p>„No a co?“ opáčil chladnokrevně Petr. „Všichni máte naši krev. Na Zemi není jediný člověk, který by nevycházel z nás. A dokud bude Země Zemí, nebude tomu jinak.“</p>
<p>„Kašlu na tvou krev,“ řekl jsem. „Seš starší než mumie, Pane Petře!“</p>
<p>„Sahám až za lidské časy,“ to, co se ještě před chvílí jevilo jako stařeček, teď mělo hubu plnou zubů zcela nelidských rozměrů. Pokud je takhle nadměrně vyvinutý všude, tak chudinky kromaňonky, které se na úsvitu časů musely popasovat s neandrtálci… „Nebyl jsem mezi těmi, kteří vyšli k Dvojjedinému a uzavřeli s ním krvavou smlouvu…, protože už tehdy jsem byl dostatečně starý a moudrý, abych jen přihlížel…“</p>
<p>„Kdo všechno tvoří Šestou hlídku?“ zeptal jsem se. „Jak se zbavit Dvojjediného? Jaké dohody porušili Jiní?“</p>
<p>Petr se na mě několik okamžiků díval. Pak se začal smát. Tiše a spokojeně. Ztichl a zeptal se:</p>
<p>„Hlídkaři, víš, že smích je váš vynález? My jsme se smát neuměli.“</p>
<p>„Jak to mám vědět,“ zamumlal jsem.</p>
<p>„Spousta věcí, co jste vy holí přinesli, se mi nelíbí,“ řekl Petr. „Ale smích, ten je skvělý. Smích lidi sbližuje a sjednocuje. Smích jednoho vždycky ponižuje toho druhého.“</p>
<p>„Proč?“ mrkl jsem úkosem do sálu. Ale všichni seděli tiše. Všichni se dívali na mě a Petra. Jak se to říká v dětské básničce: a ticho ujalo se vlády, hřáté jen teplým dechem sálu… Škoda jen, že upíří dech nikoho ohřát nemůže.</p>
<p>„Vzpomeň si, čemu se směješ,“ odpověděl Petr s neochvějnou sebejistotou. „Smích, pokud to není fyziologická reakce, je vždycky ponížení. Humor je jen ponížení člověka člověkem. Člověk se směje dalšímu člověku, když se chová nejapně nebo absurdně, když jeho chování neodpovídá místu a času. Nejapný je Charlie Chaplin s hůlkou a vlaječkou v čele demonstrace. Nejapný je Benny Hill v roli milovníka. Nejapný je Jim Carrey, když si čistí zuby štětkou na záchod. Nejapný je milenec, který se bez kalhot schovává za oknem. Nejapný je muž, který otevře skříň, najde tam milence a uvěří, že tam ten chlap čeká na autobus. Mám rád lidský smích, odlišuje člověka od ostatního dobytka. Dělá ho to horším, než je dobytek. Křesťanští duchovní cítili, že se ve smíchu skrývá zlo; není náhodou, že nechtěli pohřbívat komedianty na hřbitovech.“</p>
<p>„Ano, přivedls mě do rozpaků,“ přikývl jsem po drobné pauze. „Ale nemáš pravdu. Maximálně v jednotlivostech. Najdu příklady jiného smíchu a jiného humoru.“</p>
<p>„Na to bohužel nebudeš mít čas,“ řekl Petr. „Vezmi to tak, že je to situační humor a ponížený jsi teď ty.“</p>
<p>„Budeš riskovat útok na Světlého? Na spolupracovníka Noční hlídky?“ letmo jsem mrkl po ostatních upírech. Nejsou to přece idioti, proč by se pouštěli do války…</p>
<p>Ovšem jestli Pánové chtěli něco namítat, neměli na to dost odvahy.</p>
<p>„Při vstupu sem jsi uvedl, že jsi strava,“ odpověděl neochvějně Petr. „Inkvizice to přijme. A stejně za dva dny už to bude jedno…“</p>
<p>Z velké dálky, až ode dveří, zaznělo prasknutí žvýkačkové bubliny. Petr ztěžka zvedl k mladé upírce pohled.</p>
<p>„Pardon, pardon, už se to nestane!“ zabrebentila Eli. „Je to mizerná žvejka, přilepila se mi na špičák, strýčku Petře!“</p>
<p>Pohnul jsem prsty, abych se ujistil, jaká na nich mám zavěšená zaklínadla. Měl jsem toho v arzenálu spoustu a něco z toho určitě bude na tuhle odvěkou stvůru stačit. Pokud to stihnu použít…</p>
<p>Petr se na mě podíval tíživým pohledem a já jsem pochopil, že nestihnu.</p>
<p>„Nezapomeň, že jsem dostal Lilith,“ připomněl jsem Petrovi.</p>
<p>Na vteřinku se zamyslel a pak odpověděl:</p>
<p>„Předpokládám, že lžeš. Řekl bych, že ti někdo musel pomoct. Což znamená…“</p>
<p>Ode dveří se znovu ozvalo prásknutí.</p>
<p>Petr rozladěně zvedl hlavu. Všichni upíři se otočili a zadívali se na mladou „párijku“.</p>
<p>„No a co jako?“ vykřikla dotčeně Eli. „Nic nedělám. Jsem úplně zticha a nežvejkám!“</p>
<p>Petr nahlas nasál vzduch. Zamračil se.</p>
<p>Nakonec zpoza stolu vstal a stůl odmrštil stranou. Greta a ten fešák vyletěli a uskočili na bok, rychlostí reakcí se upírům nikdo nemůže rovnat.</p>
<p>Petr stál a díval se na vchodové dveře.</p>
<p>Otevřely se. A do sálu se vpotácel černoch z ochranky. V jedné ruce měl svůj uzi a druhou se držel za krk. Když očima našel Pana Jacka, pokusil se něco říct.</p>
<p>Vtom se mu ale nohy podlomily, spadl ze schodů a v kotrmelcích se kutálel dolů, hlava po schodech jen poskakovala. Automat nepustil.</p>
<p>Skončil přímo u mých nohou. Hlavu měl otočenou v podivném úhlu a skoro oddělenou od těla – krk musela rozetnout taková rána, že byl zázrak, že vůbec dokázal stát a hýbat se.</p>
<p>Některá z dívek sedících v sále křečovitě vyjekla. Upír, ke kterému patřila, jí jediným pohybem srazil vaz, jako by mávnutím ruky zaháněl mouchu.</p>
<p>Všichni se dívali na dveře.</p>
<p>Objevila se v nich štíhlá dívčí postava.</p>
<p>Ta, již jsem znal pod jménem Elen Killoranová, vstoupila do posluchárny a cucala si zkrvavený prst. Levou rukou zaťukala na futro, vyndala si prst z pusy a řekla:</p>
<p>„Ëuk, ťuk.“</p>
<p>Byla to upírka. Teď, když už jsem neměl rozum zastřený, jsem to viděl naprosto jasně. Stejně jako to, že se Irce, která dělala pořádek v našem archivu, vůbec nepodobá. Iluzí na sobě měla několik vrstev a pod nimi se skrývalo nelidské tělo.</p>
<p>Nedokázal jsem ale určit, čí tělo to je.</p>
<p>„A vy jste kdo?“ zeptal se Petr. Teď už bylo naprosto jasné, že tomu tady šéfuje.</p>
<p>„Jsem vyslanec,“ odvětila upírka.</p>
<p>Petr pohnul rty. Cítil jsem, že by se rád zeptal „čí“. Ale položil jinou otázku.</p>
<p>„Co si přeješ, vyslanče?“</p>
<p>„Pána Pánů,“ odpověděla upírka. „A řekla bych, že jsi to ty.“</p>
<p>Napjal jsem se.</p>
<p>„Ne,“ řekl Petr. „Na spory a hádky nemám čas. Rád poradím, jak jen to jde, a starám se o mládež. Ale Pánem Pánů nejsem a ani jím být nehodlám.“</p>
<p>Bál se!</p>
<p>Tenhle tvor, starší než náš věk, se bál!</p>
<p>Možná viděl něco, co jsem já vidět nemohl?</p>
<p>„To je velmi nemilé a zbytečně ztrácíme čas,“ odvětila upírka a pomalu scházela dolů.</p>
<p>„Co se dá dělat,“ odpověděl chladně Petr. „Máme demokracii. Žádné svrchované panovníky.“</p>
<p>„To je škoda,“ řekla upírka. „Velká škoda, že ses nestal Pánem Pánů. Bylo by to jednodušší. A čistší. Ale stejně si možná ještě vezmu tvoji krev.“</p>
<p>„Když to dokážeš,“ opáčil Petr.</p>
<p>„Když to dokážu,“ přitakala upírka.</p>
<p>„To z tebe ale Paní Pánů neudělá!“ vykřikla najednou ze zadní řady Eli.</p>
<p>„Vím, holčičko,“ odpověděla upírka, aniž by se otáčela. „Ale mám plán. Vždycky mám ještě náhradní řešení. Jen jednou jedinkrát jsem ho neměla.“</p>
<p>Podívala se na mě. Smutně.</p>
<p>„Promiň, Goroděckij. Tohle se ti nebude líbit. Ale jinak to nejde.“ V těch slovech něco bylo… Něco známého…</p>
<p>„Pravda, ten tady nemá v podstatě co dělat…,“ prohlásil zamyšleně Petr.</p>
<p>Za vteřinku už jsem letěl proti lavici ve třetí řadě. Upíři, co tam seděli, sotva stihli uhnout. Já bych to nestihl. Stejně jako jsem nestihl zaregistrovat úder, kterým mě Petr odhodil několik desítek metrů, až jsem hlavou roztříštil tvrdé dřevěné desky.</p>
<p>Přežil jsem jen díky ochranným zaklínadlům, která se sama aktivovala – zejména díky <emphasis>k</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>ť</emphasis><emphasis>álovému</emphasis> <emphasis>š</emphasis><emphasis>títu</emphasis>, jímž mladí Jiní často opovrhují. Ovšem jen než dostanou první facku…</p>
<p>Trochu omráčený jsem se vyhrabal z haldy třísek. Z lavice nic jiného nezbylo. Ten hajzl jeden prvobytná zničil starožitný nábytek – tuhle posluchárnu dovezli snad až z Oxfordu…</p>
<p>Vstal jsem a automaticky si vytáhl z ruky třísku. Bezradně jsem pohlédl na puberťáka, který ležel mezi troskami v tratolišti krve. Chlapcovo tělo se jemně křečovitě zachvívalo, umíral. Hrdlo měl rozervané.</p>
<p>Co to… že bych ho zasáhl já? To není možné!</p>
<p>Upír, s nímž chlapec na shromáždění přišel, seděl u hochova těla na bobku a díval se na něj se zcela upřímným smutkem. Pak si hluboce povzdechl, sklonil se a začal z rány chlemtat krev.</p>
<p>Udělalo se mi špatně. Pro upíra to nejspíš byl docela přirozený a nejrozumnější způsob, jak se rozloučit s drahým člověkem. Jenže já přece jen upír nejsem.</p>
<p>Rozhlédl jsem se a snažil se vzpamatovat. V uších mi zvonilo a všechno bylo mírně zatemněné, nebyl jsem s to se zkoncentrovat. Ten otřes dělal svoje.</p>
<p>Ovšem ve srovnání s tím, co se dělo kolem, to byla maličkost.</p>
<p>Všichni lidé, kteří byli toho času přítomni v posluchárně, byli mrtví. Viděl jsem zmrzačená těla, která byla ještě nedávno mladá, krásná a plná života. Byli zabiti ve zlomku vteřiny – otevřená hrdla, vyrvaná srdce, utrhané končetiny. Všechno kolem se topilo v krvi. Upíři jako šílení chlemtali krev a srocovali se ve skupinky, připravené bojovat proti všem. K mému údivu tvořily nahoře jednu takovou skupinku Jekatěrina, Eli a Olga.</p>
<p>Ten upír, co byl hned u mě, akorát dopil chlapcovu krev. Pohladil ho po hlavě a hodil po mě lhostejným pohledem… Jediným skokem se přesunul dolů, na scénu.</p>
<p>Bojovalo se tam. Vířila tam úplná upírská smršť, těla byla spletená do klubka, probleskovaly špičáky a míhaly se ruce a nohy.</p>
<p>Petr se boje neúčastnil, stál stranou a napjatě zíral na tu melu. Greta a ten mladý fešák už ze scény dávno zmizeli. Nebo vlastně ne úplně… ten chlapeček vyběhl do středu amfiteátru a v náručí držel tělo mladé dívky. Vteřinu se na ni díval, pak ji opatrně položil a jako střela vletěl do té krvavé bitky.</p>
<p>Všechno mi došlo. Naše tajemná upíří spojenkyně, pokud jsme jí tedy tak mohli říkat, se pustila do boje o post Paní Pánů. A to jediným možným způsobem.</p>
<p>Zavraždila všechny lidi v sále. A těžko to byli jen lidi určení za stravu. Byli mezi nimi upíří milenci a milenky. Děti v náhradní péči i skuteční potomci, různí praprapravnukové a praprapravnučky. Zkrátka ti, kteří byli krvesajům nejdražší. A ať se to zdá jakkoli divné, byli jim drazí opravdu.</p>
<p>Zabila lidi, a upíři se pustili do odvetného boje ve snaze je pomstít. A ona si teď v tom krvavém a nelítostném boji získávala právo vstoupit do Šesté hlídky.</p>
<p>Vyhoupl jsem se na stůl. Přeběhl jsem po něm až k uličce vedoucí dolů, seskočil jsem a vydal se k rvoucím se upírům. Když jsem zachytil Petrův pohled, zastavil jsem se.</p>
<p>Dívali jsme se na sebe přes klubko bojujících upírů. I v posluchárně už se začínaly rozhořívat šarvátky – ale kratší, a ne smrtelné. Ti, co na trůn neaspirovali, zjevně jen využili situace a snažili se vyřídit si účty. A pokud vůbec někdo zahynul, nebylo toho moc, jak rychle bitky začínaly, tak taky končily…</p>
<p>Pak se ta mela na scéně začala scvrkávat. Na všechny strany se od ní rozletoval jemný šedý popílek. S tím, jak se jeden upír za druhým měnili v prach, boj stále zintenzivňoval. Že by proto, že jako první umírali ti nejslabší?</p>
<p>Petrovy hluboko posazené neandrtálské oči mě zlostně provrtávaly. Aniž bych z něj spustil zrak, sklonil jsem se a vytáhl z ruky mrtvého chlapíka z ochranky samopal. Olověnou spršku nemá rád nikdo, dokonce ani upíři. A kulky v téhle zbrani mohly být docela klidně očarované.</p>
<p>Petr na mě zlostně vycenil zuby v úsměvu.</p>
<p>Z té teď už hrstky vyletěl další upír, právě ten, který chlemtal krev hned vedle mě. Oběma rukama se držel za hlavu, jako by měl migrénu, zatímco bitka, teď už jen dvou upírů, stále tiše pokračovala.</p>
<p>Upír se na mě podíval se šíleným výrazem v očích a já jsem si všiml, že se mu oči rozbíhají do různých stran. Pak spustil ruce.</p>
<p>Jeho hlava se rozpadla vedví, jako by ji někdo rozťal mečem. Ještě okamžik stál a jeho podivný organismus se pokoušel vyléčit i takovéhle zranění. Pak se z rozťaté hlavy začalo šedě kouřit a upír se zřítil k zemi.</p>
<p>V následujícím okamžiku se i poslední upír, který se pral s nezvanou návštěvnicí, vzňal a obrátil se v prach.</p>
<p>Lžikilloranová stála na pódiu a prohlížela si Pány. Kromě toho, že její oblečení bylo roztrhané, jí nikdo nezkřivil ani vlásek, což ostatně není u upírů až tak divné. Pokud se jim nestane něco, co by je rovnou zabilo, zaceluje se jim všechno velmi rychle.</p>
<p>Upírka natáhla ruku a rozevřela dlaň. Z té se dolů svezl proužek popela. Vytrhla mu srdce, nebo co? Hlavní i vedlejší?</p>
<p>„Právem Krve a Síly nad vámi přebírám vládu,“ řekla upírka. „Chce někdo projevit nesouhlas s právě řečeným?“</p>
<p>Podíval jsem se na Petra.</p>
<p>Tak dělej. Dělej, můj milej. Dělej, ty vykopávko. Projev nesouhlas. No tak! Z nějakého důvodu mám pocit, že tě roztrhá na cucky!</p>
<p>A nepochyboval o tom ani Petr.</p>
<p>„Pán Pánů přišel,“ řekl a poklonil se. „Slovo, Síla a Krev…“</p>
<p>„Pán Pánů…,“ zopakovali přeživší upíři. Přelétl jsem je pohledem, byli mezi nimi jak Jack a Greta, tak i Jekatěrina s Eli.</p>
<p>A samozřejmě Olga, ta tam byla taky. Napjatě sledovala „Killoranovou“.</p>
<p>„Tihle lidé,“ kývla upírka směrem ke mně, „jsou moji hosté. Odpovězte na všechny jejich otázky, prokažte jim veškerou pomoc a nezpůsobujte jim žádné příkoří. Síla a Krev.“</p>
<p>„Síla a Krev,“ zopakovali upíři. Já jsem naschvál sledoval Petra, zopakoval to i on.</p>
<p>Ten starej neřád věděl, jak přežít!</p>
<p>„Počkej!“ zavolal jsem na Paní Pánů. „Odpověz mi.“</p>
<p>„Přijdu, až nastane čas, Antone,“ odpověděla upírka. „Až se shromáždí i ostatní. Ale zatím… zatím přemýšlej. Rozhodni se, jak odpovíš.“</p>
<p>„Tak mi polož otázku,“ křikl jsem na ni.</p>
<p>„Killoranová“ s úsměškem povytáhla obočí:</p>
<p>„Kde budeš stát, až nadejde čas. Mezi šesti, nebo před šesti? To je ta otázka.“</p>
<p>A zmizela.</p>
<p>Už jsem se neschovával. Díval jsem se skrze šero, pokoušel jsem se ho prohmatat všemi možnými způsoby, které jsem znal. Nic tam nebylo. Nikdo tam nebyl. Upírka zmizela beze stopy, ale neviděl jsem ani jedinou stopu po portálu.</p>
<p>„Nechápu,“ řekla Olga, když ke mně přicházela. „Tak tenhle způsob odchodu neznám, a to jsem měla pocit, že vím všechno.“</p>
<p>To už se do sálu sbíhaly a shromažďovaly se tu zbytky upířího vojska: ochranka, sloužící a slabí upíři.</p>
<p>„Kdo bude odpovídat na mé otázky?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Já!“ přihlásila se jako přičinlivá premiantka Eli. „Ovšem víc odpovědí ti asi bude moct dát Petr.“</p>
<p>Kývl jsem na Petra, který se právě snažil zmizet mezi upíry.</p>
<p>„Hej, chlupáči. Pojď sem!“</p>
<p>„Jak si bude host Pána Pánů přát,“ odpověděl se širokým úsměvem Petr. „Bude mi velikou ctí a radostí!“</p>
<p>„Teda nikdy jsem si nemyslela, že tohle někdy řeknu – všeobecně jsem pro záchranu vymírajících druhů,“ řekla Olga s odporem. „Ale v případě tohohle je dobře, že vymřeli.“</p>
</section>
<section>
<p><strong><emphasis>Část třetíVynucená opatření</emphasis></strong></p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola první</strong></p>
<p>Geser vypadal unaveně a nevyspale. Stejně jako já. Sabat vědem zřejmě nebyl o nic méně vypjatý než účast na shromáždění upírů.</p>
<p>„Ptal jsem se Cheny, jaký ty neandrtálci vlastně byli,“ zamumlal Geser, jak tak procházel po pracovně sem a tam. „Z našich je jediný, kdo je pamatuje…“</p>
<p>„A co říkal?“ zajímalo mě. Vlkodlak a Inkvizitor v jedné osobě nebyl zrovna hovorný, ale když už něco řekl, dalo se na jeho slova spolehnout. Kdysi prohlásit, že žil v době, kdy ještě na světě neexistovala lež.</p>
<p>„Chena pravil, že byli v podstatě skoro jako lidi,“ odvětil Geser. „Jen měli hodně pevné kosti a byli hodně chlupatí. Ještě týden pak krkal chomáčky chlupů.“</p>
<p>„Jaký chomáčky?“ nepochopil jsem.</p>
<p>„Je vidět, že nemáš kočky, Antone,“ povzdechla si Olga… „Je to sice poučné, Gesere, ale co Petr? Věděl o něm Chena? A stávali se často z neandrtálců Jiní?“</p>
<p>„O Petrovi neměl tušení. Z neandrtálců se někdy stávali upíři nebo vlkodlaci, ale co si pamatuje, tak mágové ne. Chena si myslí, že měli příliš konkrétní myšlení. Že dokázali pochopit jen to, jak se předává Síla prostřednictvím krve nebo masa. Ale ovládat jemnější matérii nedokázali.“</p>
<p>Přikývl jsem. Znělo to pravděpodobně.</p>
<p>„No a pak potichounku vymřeli,“ pokračoval Geser. „Z větší části byli snězeni. Oni samozřejmě taky neměli nic proti konzumaci lidského masa, jako všichni v té době. Neměli ovšem mágy, to za prvé. A byli méně bojovní, to za druhé.“</p>
<p>„V tom případě je Petr velmi netypický zástupce svého druhu,“ řekl jsem zachmuřeně. „Na mě působil bojovně a krvelačně až až. Ačkoli…, když někdo dočista vyhubí tvou evoluční větev, doslova a do písmene ji slupne…, tak to asi jednomu na milosrdenství nepřidá.“</p>
<p>„Chenovi se do tohohle tématu moc nechtělo,“ řekl Geser. „Měl jsem pocit, že je mu to dost proti srsti. Svýho času se aktivně podílel na snižování stavů neandrtálský populace, bez ohledu na bezoáry. A navíc bych řekl, že měl nějaký neandrtálce v přízni. Buď matku, nebo babičku.“</p>
<p>„Mexická telenovela,“ řekl jsem. „Třeba jsou s Petrem příbuzný? Třeba je náš zakarpatský kamarád jeho táta? Měli bysme je seznámit!“</p>
<p>„Nic nového pod sluncem,“ odfrkla si Olga. „Ty největší antikomunisti byli často potomci stranických pohlavárů. A nejzuřivější antisemiti byli Židi, hlavně ti poloviční… Já bych Chenu s Petrem radši neseznamovala. Petr je sice neskutečný ksindl, ale teď už o něm aspoň víme. A takhle by ho Chena slupnul i s chlupama.“</p>
<p>„A nebylo by to tak lepší?“ navrhl Geser. Popošel k oknu a zachmuřeně vyhlížel na dvůr. „Co vám Petr řekl? A co vlastně vědí upíři o Dvojjediným?“</p>
<p>„Bohužel zhruba to, co už jsme věděli i bez nich. Všechny ty legendy, co jsme my považovali za upíří folklor, který má podpořit jejich sebevědomí, jsou pro ně absolutní pravda, o níž se nepochybuje, stejně jako o tom, že ráno vyjde slunce. Upíři věří…,“ zamyslel jsem se a opravil se: „Upíři vědí, že byli prvními Jinými. Naučili se získávat Sílu tak, že pili krev nepřátel. Naučili se měnit se, měnit své tělo a získali zvláštní schopnosti. A pak k nim přišel Dvojjediný. Jak skutečně vypadal, je sporný. Buď měl podobu dvou lidí, kteří přišli spolu, nebo to byly siamský dvojčata. Upírům bylo oznámeno, že od toho dne se stávají ochránci lidstva.“</p>
<p>„Není možná!“ Geser povytáhl obočí a zadíval se na mě. Pak se znovu zadíval na dvůr.</p>
<p>„Přesně tak. Že jsou ta nejlepší a speciální část lidstva. Že mají právo zabíjet kvůli stravě, protože to jim dává Sílu, ale musejí dodržovat jistá pravidla…,“ odkašlal jsem si. „V zásadě stejná, na jakých teď trváme my. Nezabíjet děti, těhotný ženy, nezabíjet, není-li to nutný… Upíři tyto podmínky přijali. Nakolik jsem pochopil, byli i tací, kteří je nepřijali; s těma se Dvojjediný značně nehezky a patřičně exemplárně vypořádal. Ovšem kromě práva živit se lidskou krví získali upíři i povinnosti. Ochraňovat stádo. Před šelmami. Před kataklyzmaty. Před epidemiemi. Před nepřáteli, kteří dohodu s Dvojjediným neuzavřeli.“</p>
<p>„Takže upíři vlastně nejsou šelmy,“ řekla Olga. „Jsou to pasáčci. Pasáček beránky jí, ale má je rád, ochraňuje je před vlky, stará se o své stádo a pomáhá mu rozmnožovat se.“</p>
<p>Geser mlčel. A já jsem věděl, proč Veliký mlčí. Znělo to až příliš jako pravda, než aby se s tím dalo nesouhlasit.</p>
<p>„A dlouhý léta, desetiletí, ba století vládl na Zemi Zlatý věk,“ pravil jsem ironicky. „Lidé žili v souladu s přírodou i se sebou samými. A upíři stáli nejvýš v potravním řetězci… i v lidské hierarchii. Všichni věděli, že vůdce nebo třeba šaman kmene pije lidskou krev. No a co? Většinou tím nikoho nezabili. Zato v boji byli nejlepší a vládli nadlidskými schopnostmi. Aby někoho vypili až do dna, to už musel vůdce opravdu rozčílit nebo to byl nepřítel… Vlkodlaci se, předpokládám, vyčlenili z upírů zhruba ve stejné době, ale situaci to nijak zásadně nezměnilo. Prostě nepijou krev, ale sežerou člověka celého. V zásadě je to totéž, jen jiným způsobem… A tahle idylka trvala poměrně dlouho, až dokud jeden upíří páreček tenhle status quo nenarušil.“</p>
<p>„Říkejme jim třeba Adam a Eva,“ navrhla Olga.</p>
<p>„Nemám tušení, jakýma jabkama se tenkrát nacpali,“ pokračoval jsem, „ale tu krev pít přestali. Možná že se jako první naučili jemnějc zacházet se Silou? Samozřejmě to pořád byli upířili. Jenže už nepili krev, ale Sílu. Pořád, abych tak řekl „na pozadí“. Nijak je to neomezovalo. Hned zpočátku byli pravděpodobně oni, nebo ještě spíš celý jejich rod, vyhnáni upíry, kteří považovali takové narušení tradic za urážku. Nové možnosti jim však nakonec přinesly převahu. A oni se začali rozmnožovat a přibývalo jich. A i lidem se zřejmě nový řád líbil víc. Krev nikdo nepil, a že odčerpávají Sílu, nikomu nevadilo, lidé ji stejně neuměli využít…</p>
<p>„A myslíme si,“ doplnila Olga, „že právě tehdy došlo k druhé návštěvě Dvojjediného.“</p>
<p>„Tady jsme si docela mákli,“ pochlubil jsem se.</p>
<p>„Všechny tyhle ústně tradované legendy jsou tak šíleně promíchané, že čert aby se v tom vyznal,“ postěžovala si Olga. „Veškerá zjevení Dvojjediného se slila dohromady. My ale máme pocit, že byla přinejmenším dvě. Stovky, nebo dokonce tisíce let od sebe.“</p>
<p>„A to druhý, to bylo podle všeho už jednání na nejvyšší úrovni,“ řekl jsem. „Účastnili se ho zástupci všech v tý době organizovaných podskupin Jiných. Temný mágové. Světlý mágové. Vědmy – ženská magie, vázaná na artefakty a hromadění energie, se zjevně poměrně brzo vydělila jako samostatný poddruh… Upíři, samozřejmě, i když v tý době už nehráli hlavní roli. Co se týče vlkodlaků, těžko říct, ale nejspíš byli započítáni k upírům.“</p>
<p>„Takže v podstatě nemáme žádné nové informace,“ přiznala Olga. „Upíři jsou si jisti pouze sebou, Světlými, Temnými a vědmami.“</p>
<p>„Nakolik tomu rozumíme, ocitly se tenkrát obě vyjednávající strany ve vážný rozepři,“ ušklíbl jsem se. „Dvojjedinýmu se nelíbilo, jak volně se s původní dohodou zachází. Ale nedokázal s tím nic udělat.“</p>
<p>„Myslíme si, že setkání se účastnil někdo Absolutní,“ řekla Olga. „A Dvojjediný tuhle konfrontaci nechtěl riskovat. Celkem s jistotou můžeme říct, že Dvojjediný je další forma ztělesnění šera. Zkrátka jiný typ efektoru. Tygr má na starosti proroky, protože ti tvoří novou realitu, a jsou proto nesmírně nebezpeční. Dvojjediný se nejspíš zabývá globálnějšími otázkami… Takže nakonec přistoupil na nový status quo a existence Nejvyšších Jiných, kteří netrhají lidi na kusy a nepijí krev, se stala potvrzenou skutečností.“</p>
<p>„Tak jednoduše to ale nešlo,“ dodal jsem. „Zjevně byly stanoveny nějaký podmínky a Dvojjediný slíbil, že pokud se naplní, tak se vrátí. A připraví Jinejm krvavou lázeň. A podle všeho se ty podmínky naplnily.“</p>
<p>„Špatně,“ řekl nespokojeně Geser. „Všechno je špatně! Informace, kterou jsme měli chránit jako oko v hlavě, je pryč! V Inkvizici, s celým jejím přebujelým aparátem a tisícem tun rukopisů a artefaktů nikdo nikdy o Dvojjediným ani neslyšel! Pitomci neschopní!“</p>
<p>„Vy jste o něm taky nic nevěděl, šéfe,“ poznamenal jsem. „Tak proč nadáváte na ostatní, když sám…“</p>
<p>„Jistěže jsem o něm nevěděl,“ nečekaně bez boje přitakal Geser. „A ty, můj mladý příteli, víš něco o Prachové babičce? Nebo o Človíčkovi-svíčce? Nebo o Domečku z kyzjaku?“</p>
<p>„Z čeho?“</p>
<p>„Z kyzjaku. To je vysušenej hnůj na topení. Když je kyzjak kravskej, říkaj mu džepa, když ovčí, tak kumalak.“</p>
<p>„O tom jsem nikdy neslyšel. To je něco východního, ne?“ zamumlal jsem.</p>
<p>„A to je škoda, žes o tom neslyšel,“ poznamenal Geser. „Kdyby Babička nedostala napít, byl by světu konec. Kdyby človíčka neuhasili, byl by světu konec. Kdyby do Domečku nevešel ten správnej člověk…“</p>
<p>„Byl by světu konec,“ vzdychl jsem si.</p>
<p>„Ne. Ale příšerně by smrděl!“</p>
<p>„Jasný. Měl jste svý práce dost.“</p>
<p>„Přesně tak. Člověk může na regionální uspořádání Hlídek nadávat, jak chce, ale je dostatečně pružný a funguje. Kdybychom měli nějakou společnou centrálu, hulákala by tam denně siréna.“</p>
<p>„Jasný, je mi to jasný,“ přitakal jsem. „Kde je asijské ústředí Inkvizice? V Pekingu? V Tchaj-peji? V Tokiu?“</p>
<p>Geser přezíravě zavrtěl hlavou:</p>
<p>„V Thimphu, nevzdělanče. Ale ani oni nemaj informace, který potřebujeme. Nebo je nedokázali v těch svých archivech vyhrabat.“</p>
<p>„A co Afrika a Amerika?“</p>
<p>„V Africe, ani v jedné z Amerik, v Arktidě, ani na Antarktidě Inkvizice svoje centrály nemá,“ řekl Geser. „I když Severoameričani už asi brzo vlastní inkviziční ústředí mít budou. Sice bude problém ho naplnit, ale když ho tolik chtěj…“</p>
<p>Olga jen podrážděně mávla rukou.</p>
<p>„Ať si klidně otevřou tři Inkvizice. V Severní, Střední i Jižní Americe! Všichni ty kolonizátoři s kraťoučkou historií a velkým sebevědomím sní jen o jediném – jak předstihnout matičku Evropu. A jak to vůbec dopadlo u vědem, Gesere?“</p>
<p>„Babičky jsou probíhajícími událostmi zcela pohlceny,“ řekl Geser. „Ovšem s informacema jsou na tom ještě hůř než upíři – nemají žádná fakta. Věří ale našim informacím, nehodlají kalit vodu a jsou ochotny spolupracovat: poskytnout libovolnou magickou součinnost, vstoupit do Šestý hlídky nebo zahynout v boji s Dvojjediným.“</p>
<p>„Aspoň nějaká dobrá zpráva,“ oddechla si Olga.</p>
<p>„Ne tak docela. Řekly, že jsou sice ochotny nám pomoct, ale nemůžou.“</p>
<p>„Proč?“ zeptala se věcně Olga.</p>
<p>„Jsou ochotny to probrat dnes večer. Ale jen s jedním pracovníkem Noční hlídky,“ oznámil Geser.</p>
<p>„Za co?“ vykřikl jsem a současně jsem vyskočil z místa. „Proč? Čím sem si zasloužil takovou čest?“</p>
<p>„Asi jseš fotogenickej,“ uchechtl se Geser. „Vědmy se toužej pokochat švarným mládencem… Ale prosím tě, copak vážně nevíš proč?“</p>
<p>K mé velké lítosti jsem to věděl.</p>
<p>* * *</p>
<p>V jídelně nikdo nebyl.</p>
<p>Došel jsem až k pultíku a zamyšleně se podíval na talířky s nabídkou salátů. Bylo ticho, nikdo mě nehonil, jen v kuchyni pocinkávalo nádobí. Zdá se, že kuchaři využili toho, že štáb zeje prázdnotou, a pustili se do úklidu.</p>
<p>Ve skutečnosti pracujeme ve dne v noci. To dřív, za starých časů, když se temné reje opravdu odehrávaly především za svitu hvězd, a nikoli za bílého dne, pracovala Noční hlídka skutečně v noci.</p>
<p>Teď už nám zůstal jen název a pár zvyků a frází. (Tak třeba oznámit pracovníkovi Denní hlídky, kterého potkáte v noci: „Co tu děláš, tohle není váš čas,“ je oblíbená zábava začínajících hlídkařů.)</p>
<p>Jinak ale pracujeme 24 hodin denně. Na směny. Osm hodin denně a přesčasy se platí zvlášť. Se dvěma dny volna. Práce v sobotu a v neděli je za příplatek. Dovolenou máme dvakrát ročně. Měsíc v létě a dva týdny v zimě, přičemž cestu na místo dovolené nám proplácejí. Máme smlouvu s dobrou klinikou (aby naši léčitelé nemuseli léčit každou volovinu jako zubní kaz nebo nachlazení). Společně slavíme Nový rok a květnové svátky a u příležitosti narozenin a jiných významných výročí dostáváme dárky.</p>
<p>Kdybychom měli odbory, byly by určitě skvělé. Ale my pochopitelně odbory nemáme. Jen předstíráme, že jsme lidi. Nevědomky, prostě se to tak nějak děje. Když se ještě lidi po nocích schovávali ve svých domcích, dveře zavřené, okenice zabedněné, a jenom hlídky strážníků patrolovaly v ulicích, vycházeli jsme za nocí hlídkovat i my – a taky jsme žili v dřevěných chalupách a jezdili po kočičích hlavách na koních. Když pak lidi postavili čtyřpatrové domy, vyhloubili první metro a sestavili zázračné auto s benzínovým motorem, začali jsme nosit žakety a kravaty, promenádovat po bulvárech za svitu módních plynových lamp a pátrat po upírech v podsvětí velkých měst. Když se nad zemí rozletěla letadla, do módy se dostaly kožené kabáty a rádia, pořídili jsme si taky rádia, začali se přesouvat mezi městy letadly a diskutovat o problematice třídního boje vlkodlaků. Ve chvíli, kdy místo klasických knížek přišly elektronické a ve formulářích se kromě mužského a ženského pohlaví objevila kolonka „jiné“, začali jsme používat mobilní telefony, stopovat vampýry na internetu, obchodovat s akciemi a zkoumat genom u vědem.</p>
<p>Chováme se jako lidi. A nejen proto, že se za ně maskujeme. My, Jiní, jsme nestvořili nic jiného. Možná ani neumíme tvořit nic jiného než zaklínadla. A i naše zaklínadla fungují jen z vůle šera. Nejsme nic víc než kvalifikovaní programátoři, kteří umějí dávat nebývale složité úkoly superpočítači. A ten, kdo má lepší spojení se šerem, čí požadavky jsou přesnější a rychlejší, ten vyhrává. Ale všechno kolem nás je lidské. Kanceláře. Oblečení. Mobily. Jídlo. Filmy. Silnice. Hudba.</p>
<p>A méně hmotné věci taky – vztahy, struktura organizací, mravní principy a způsoby motivace v práci. Lidi vytvořili stráž a současně vznikly i Hlídky. Lidi zavedli inkvizici a my jsme ji rovněž adaptovali pro své potřeby. Sociální balíček pro zaměstnance? A proč by ne, včetně jídelny…</p>
<p>„Jste nějaký posmutnělý, Antone…“</p>
<p>Otřepal jsem se, když mi došlo, že už několik minut stojím před pultíkem se saláty a Aňa, mladá dívka, která saláty vydává, se na mě s úsměvem dívá. Aně bylo něco přes dvacet a studovala hotelovku, když si někdo z našich všiml, že je latentní Jiná.</p>
<p>Pak to pokračovalo dost netradičně. Když Aně, tak jako každému, vysvětlili, jak je ve skutečnosti stvořen svět a co je zač, nenechala se iniciovat. Ale ani neodmítla, jak to dělají hlavně věřící lidé („čaroděj bude tak jako tak proklet, ať dělá dobro nebo ne“) a nebo umělci („a co když přijdu o svůj herecký talent?“).</p>
<p>Aňa pravila, že by si ráda život Jiných obhlédla. Že chce rozumět tomu, co děláme a jestli by o takový život stála. A že chce zjistit, jestli jsou jí bližší Světlí, nebo Temní.</p>
<p>A to to prosím byla naprosto vzorná dívka! Příkladná dcera, v jejím životě byl jeden jediný muž, se kterým randila snad od školy, pracovala jako dobrovolnice v programech podporujících sirotky, v organizacích věnujících se ochraně přírody či boji s epidemií eboly v Africe! Prostě náš člověk! A najednou řekne tohle! „Nevím, jestli jsem Světlá, nebo Temná…“</p>
<p>Aně se věnoval Geser osobně. Vysvětloval, přesvědčoval ji. A pak ji vzal k Zavulonovi, ale ani ten nedokázal dívenku nalákat na pozlátko Temné strany. Dopadlo to tak, že teď už rok pracovala u nás v jídelně a další rok chtěla pracovat u Temných. A až pak se rozhodnout, jestli se tedy stane Jinou, nebo ne, a když ano, tak jakou.</p>
<p>Mám pocit, že tenhle racionální přístup šokoval jak Gesera, tak i Zavulona. Bylo to pro ně něco nového.</p>
<p>„Mám spoustu práce, Aňo,“ řekl jsem s úsměvem. „A co ty, už ses rozmyslela?“</p>
<p>„Ještě ne, strejdo Antone,“ vzdychla si dívenka.</p>
<p>„Jak strejdo?“ dotklo se mě to. „Tos mohla rovnou říct dědečku. Jasně že bys mohla bejt moje dcera. Ale u Jinejch je pětadvacetiletej věkovej rozdíl naprosto zanedbatelnej.“</p>
<p>„Ale tak to nejen u Jiných, strejdo Antone,“ opáčila s ostýchavým úsměvem Aňa. „Je jedno, jestli jste dcera, vnučka nebo milenka, hlavně aby člověk byl dobrý. A věk, barva kůže nebo pohlaví, to jsou jen drobnosti.“</p>
<p>„Ale fuj,“ řekl jsem. „Vítězství tolerance nad zdravým rozumem? A kde? V Rusku! Zarmucuješ mě, děvče… Koukej se už rozhodnout, a já tě sám iniciuju. Osobně!“</p>
<p>„Ale, strýčku Antone, taková zodpovědnost,“ povzdechla si Aňa. „Vy! Osobně! Jsem úplně obyčejná holka. Nemůžu uvěřit svýmu štěstí!“</p>
<p>„Prosím tě…,“ mávl jsem rukou. „A jakej salát bys mi doporučila?“</p>
<p>„Dejte si césara,“ doporučila mi Aňa. „Dělala jsem do něj zálivku a krutony jsem osobně smažila. Ne jako v restauracích, kde tam jen prásknou majonézu, nasypou suchary z pytlíku, nakrájejí proužky kuřete, a šup, máte césara!“</p>
<p>„Navnadila jsi starce,“ pravil jsem. „Tak si dám dvojitou porci salátku a talíř polívky. Taky nějaké dobré.“</p>
<p>„Dnes se moc povedl borš,“ pravila Aňa, když mi nandávala salát. „A i hrachová je skvělá, jestli tam ještě je… Hned to bude, dědo Antone!“</p>
<p>„To jsou mi ale mravy,“ zamumlal jsem za ní. Věděl jsem, že si tropí žertíky ze všech, včetně Gesera, a každého popichuje trošku jinak, ale vždycky laskavě. Je to vlastně příjemné, že se k člověku chová jako k osobnosti, individuálně. Na druhou stranu je celkem jasné, proč se Aňa nemůže rozhodnout, jestli má být Světlou, nebo Temnou.</p>
<p>Postrčím Lase, aby za ní zašel. Hodili by se k sobě…</p>
<p>Ještě jsem se díval za Aňou, když mi v kapse zazvonil telefon. Vytáhl jsem ho, podíval se na něj, ale číslo se nezobrazovalo.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>A uslyšel jsem ženin roztřesený hlas:</p>
<p>„Antone, to jsem já, Světlana. Přijď co nejdřív!“</p>
<p>Nepřemýšlel jsem ani na vteřinu, prostě jsem otevřel portál a vzal s sebou i kus servírovacího stolku. Dokonce jsem pořád ještě držel podnos a vyrazil i s ním.</p>
<p>Zastavil jsem se, když jsem uslyšel Nadin smích.</p>
<p>Žena s dcerou seděly v objetí a něco řešily. Televize byla vypnutá, lampička tlumeně svítila a na stolku stály poloprázdné hrnečky s čajem a talíř s namazanými chleby. Všechno bylo v naprostém klidu a pořádku. Do háje! Světa před sebou dokonce měla malou sklenku, podle barvy nejspíš s koňakem.</p>
<p>„Jsem kretén,“ řekl jsem, když se žena s dcerou otočily.</p>
<p>„Ty jo! Táta přinesl salát!“ Naďa mi ještě se smíchem vzala podnos z rukou. A vidličkou si nabrala. „A moc dobrej!“</p>
<p>Světlana se na mě dívala s úzkostí. Pak se zeptala:</p>
<p>„Co je? Co se stalo?“</p>
<p>„Volala jsi mi,“ řekl jsem. „Právě jsi mi zavolala a vyděšeným hlasem jsi mě poprosila, ať hned přijdu.“</p>
<p>„Máma nevolala!“ oznámila Naďa zcela zřejmý fakt. A pořád ještě se usmívala. Ze setrvačnosti.</p>
<p>„A o to právě jde, Naděnko,“ řekl jsem. „O to jde!“</p>
<p>„Klid,“ řekla Světlana. „S sebou jsi nikoho nepřitáhl. Odkud jsi otevíral portál?“</p>
<p>„Od nás z jídelny,“ kývl jsem hlavou směrem k podnosu. „Ze štábu.“</p>
<p>„To je bezpečný místo,“ říkala Světlana, spíš jako by ujišťovala samu sebe. „Třeba dělá Geser legrácky, možná chce zjistit, kde jsme?“</p>
<p>„Pokud to byl on, pak to nejsou legrácky…, ale chytračení!“ opáčil jsem podrážděně. „Nic necítíš, Naďo?“</p>
<p>Ale to už dcerka sama stála s roztaženýma rukama a prohledávala šero. Každý Jiný si podvědomě vytváří nějaké svoje postupy, jak spustit to či ono zaklínadlo. Třeba já se dívám do šera tak, že se trošku nakloním dopředu, lokty přitisknu k tělu, bradu k hrudníku a dívám se jakoby odspodu. Naďa to dělá přesně obráceně, roztáhne ruce, zakloní se a zavře oči.</p>
<p>„Nic, tati,“ řekla Naďa, když otevřela oči a vrátila se k sobě. „Všechno… je zavřený. Normální. Na všech hladinách.“</p>
<p>Náš úkryt byl skutečně izolovaný ve všech hladinách šera. Dostat se sem lze jedině skrze portál, otevřený někým z nás. Ale ani z něj samozřejmě není nic vidět, jediné, co mohla Naďa udělat, bylo zkontrolovat, že ochrana drží.</p>
<p>„Co se dalo vypozorovat z mojí teleportace?“ zeptal jsem se nahlas. Chopil jsem se skleničky koňaku, co stála na stole, a obrátil ji do sebe. Světlana, která se mezitím trochu uklidnila, mi pohrozila. „Někdo mě obehrál. Ale proč? Jen tak, pro legraci?“</p>
<p>„Dá se zachytit maximálně vektor,“ řekla najednou Naďa. „Právě mi došlo, že kdyby člověk kontroloval všechny hladiny šera naráz, tak se směr fakt určit dá. Ale jenom jako linie, stín, kterej se táhne po povrchu země.“</p>
<p>Zírali jsme se Světlanou na Naďu.</p>
<p>„Já bych to ale nedokázala,“ přiznala ona. „Ale i kdyby někdo ten směr zachytil, stejně neví, kde hledat dál a jak daleko.“</p>
<p>„Jak, kde?“ zeptala se Světlana. „Tam, kde se linka zapíchla do neviditelný a neproniknutelný bariéry v šeru. Prostě jdeš, jdeš, až vrazíš čelem do zdi. Bum! Je sice neviditelná, ale vrazíš do ní tak jako tak.“</p>
<p>„Ale je neproniknutelná,“ řekla Naďa. Vzdychla si. „Je to blbý, co?“</p>
<p>„Odcházíme,“ přikývla Světlana a vstala z gauče. „Naďo, otevři portál. Do štábu Hlídky.“</p>
<p>„Který?“ věcně se zeptala Naďa.</p>
<p>„To je fuk. Kam to půjde líp. Denní, Noční, to je teď jedno!“</p>
<p>Naďa přikývla. Zamračila se. Svraštila čelo. A provinile se pousmála.</p>
<p>„Nejde to. Všechno je rozmazaný… nemůžu se zaměřit…“</p>
<p>Došlo mi, že ještě pořád držím v rukách podnos.</p>
<p>„To je podnos z naší jídelny,“ řekl jsem. „Dokážeš zachytit stopu?“</p>
<p>Světlana se na mě podívala naštvaně. Zaťukala si prstem na spánek a zeptala se:</p>
<p>„Mluvíš s dcerou, nebo se psem?“</p>
<p>Ale Naďa se takovými detaily nezatěžovala. Vzala podnos a zadívala se na něj.</p>
<p>Věci mají paměť. Uchovávají jednak to, kdy a kde byly vyrobené, a jednak to, komu patřily. Konkrétně v tomhle podnose byla uložená informace o fabrice na PVC a pak uspořádání jídelny u nás na štábu.</p>
<p>„Jo, to je jednodušší,“ zaradovala se Naďa. „Hned…“</p>
<p>Přejela dlaní po podnose. Zavadila o kapku salátové zálivky, podívala se na dlaň, zamračila se, vytáhla papírový kapesníček a ruku si utřela. Znovu položila ruku na podnos…</p>
<p>Díval jsem se na dcerku a napadlo mě, že jsou věci, které se prostě musíte naučit. Není to o dědičnosti, dispozicích či jedinečnosti. Všechno v životě se vám může dařit. Můžete mít prsty jako Paganini, vypadat jako Marlon Brando a k tomu mít absolutní sluch a stradivárky. Ale když přijdete pozdě na svůj první profesionální koncert v Suntory Hall v Tokiu nebo ve Zlatém sále ve Vídni, rozčarovaní kritici vás hodí přes palubu. Ne proto, že jste idiot. Ale třeba proto, že jste nepočítal s tokijskou zácpou nebo si neposunul hodinky na vídeňský čas. Malá, hloupá chyba, ale nenapravitelná.</p>
<p>Když je člověk ve válce a nepřítel mu dýchá za krk, není čas na kapesníčky. A když už mi ta špína na prstech vadí tak moc, utřu si ruku do kalhot. Vteřiny mohou rozhodnout všechno, a pokud ne všechno, tak hodně. Tohle nás naučí jenom život.</p>
<p>Cítil jsem, jak utíkají poslední okamžiky, které jsme měli na útěk. Ale nemohl jsem na Naďu ani křiknout, aby si pospíšila, bylo třeba, aby byla plně zkoncentrovaná. Pokud ani ona nemůže otevřít portál, tak je to horší než zlé…</p>
<p>„Hned…,“ zašeptala Naďa. „Hned, tati…“</p>
<p>Ve vzduchu se zešeřilo, jak se tvořil otvor portálu. Stihl jsem ještě zachytit Světlanin radostný pohled a sám se začít radovat.</p>
<p>Pak domem otřásla rána.</p>
<p>Televize se zakymácela a spadla ze stolku, ve skříni se rozcinkalo nádobí, po zdech se rozběhly praskliny. Naďa zavrávorala a pustila podnos. Už téměř hotový portál zmizel.</p>
<p>Dcera vykřikla, jakoby bolestí, a zgumovatěla. Chytil jsem ji v podpaží, ztuhl a rozhlížel se. To, co se stalo, se ani trochu nepodobalo magickému útoku. Jenže zemětřesení taky ne, ostatně kde by se vzalo zemětřesení v Pitěru?</p>
<p>„Naďo, co je s tebou?“ Světlana už byla u ní. Dcera se pohnula a pomalu se narovnala:</p>
<p>„Někdo přerušil portál, fakt prudce, vůbec jsem to nečekala.“</p>
<p>Působila spíš vykolejeně, než že by se jí něco stalo. Zkusil jsem si představit, jaké je zažít, když někdo takhle přeruší zaklínadlo. Ale nešlo mi to. Nikdy jsem to nezažil.</p>
<p>„Pojďme,“ řekl jsem.</p>
<p>Vyrazili jsme ke dveřím. V tu chvíli přišel druhý úder. Silnější.</p>
<p>Zeď se zazděným oknem praskla a vyboulila se dovnitř. Ve vzduchu se zformovalo mračno vápenného a cihlového prachu. Část cihel se posunula dovnitř do místnosti.</p>
<p>„Rychleji!“ vykřikl jsem.</p>
<p>Dveře byly kvalitní a pevné. Ocelové dveře, na které byly zvenku pěkně připevněné ty původní staré dřevěné. A k tomu dva superzámky; zatímco CISA je v Rusku známý, banham vyvede každého zloděje z konceptu. A navíc tři zástrčky, ne obyčejné západky, ale velké závory přes celou šířku dveří.</p>
<p>Odemkl jsem oba zámky a odsunul jednu závoru, když stěnu zasáhla třetí rána. Tentokrát už to staré cihly nevydržely a vlítly dovnitř.</p>
<p>Hned za nimi do místnosti vrazila železná koule – obrovitá kovová demoliční koule na laně. Na vteřinku zůstala viset v místnosti. Čas jako by se zastavil, rozbité cihly zamrzly ve vzduchu (malta držela tak, že se cihly lámaly v půlce, namísto aby zeď povolila ve spárách). Všiml jsem si, že pochroumaná kovová koule byla kdysi zbarvená do veselých žluto-modrých tónů. Teď už byla celá oloupaná, špinavě šedavá. Lano, k němuž byla upevněna, vedlo k jeřábu, jenž se tak tak vecpal na vnitřní dvorek, který zalévalo nečekaně ostré světlo slunce.</p>
<p>Zdálo se, že v kabině jeřábu jsou dva lidi.</p>
<p>Vůbec jsem nepřemýšlel. Mávl jsem rukou a přeťal lano, na kterém ta železná koule visela. A povedlo se, koule se zrovna vracela zpátky, a jak ztratila oporu, žuchla dolů, na podlahu, kterou zčásti rozrazila, a ucpala tak díru ve zdi. Abych útočníkům trošku přitopil, hodil jsem na kouli <emphasis>prstenec</emphasis> <emphasis>Š</emphasis><emphasis>aab</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>v</emphasis>, zaklínadlo z arzenálu Nejvyšších Temných. Dostat se teď trhlinou bude opravdu, ale opravdu obtížné.</p>
<p>Pokud bychom neměli co dělat s Dvojjediným, řekl bych, že v podstatě nemožné.</p>
<p>Ale už jen fakt, že upírský bůh se nesnažil proniknout přes magickou ochranu, ale rozhodl se proniknout do bytu naprosto lidskými metodami, mi udělal radost. Jeho síly přece jen nebyly nekonečné.</p>
<p>„Antone!“</p>
<p>Dveře už byly otevřené, poprvé za spoustu let. Vyběhl jsem za ženou a dcerou na chodbu a začal zavírat, v tutéž chvíli to za námi bouchlo, ostrý záblesk udeřil do dveří a ty se s prásknutím zabouchly. Dvojjediný zjevně na nic nečekal a mrštil do díry ve zdi ohnivou kouli. Kdyby byt nebyl chráněn mocnou magií, která z něj v podstatě tvořila izolovanou „krabičku“, byl by teď celý dům v plamenech.</p>
<p>„Zapomněla jsem tam kabelku!“ postěžovala si Světlana, ale ani se neohlédla a běžela dolů po příkrých schodech. Naďu držela za ruku. Vrhl jsem se za nimi, ale přede mnou se rozletěly dveře sousedního bytu. Tak zprudka, že bych se vůbec nedivil, kdybych za nimi uviděl šklebící se tvář Dvojjediného.</p>
<p>Byla to ale stařičká babička s křivým nosem, vybledlýma očima a rozcuchanými šedými vlasy. Na sabatu nebo na setkání fanoušků fantasy by ji určitě zkritizovali, že to s tou snahou vypadat jako vědma trochu přehnala.</p>
<p>Ovšem její oblečení se na cosplay moc nehodilo. Vědma by neměla mít na sobě jasně žluté bermudy ke kolenům a tričko s kočičkou, která mává tlapkou. Vypadalo to, že babka buď ukradla oblečení své vnučce, nebo ji postihla stařecká demence a myslela si, že je šestnáctiletá holka.</p>
<p>Ovšem přes stařecké vzezření a nemístné oblečení měla v sobě ta stará ženská jakousi nebývalou aristokratičnost. Nebál bych se říct i důstojnost. Takové ženské jsou k potkání jen v Pitěru, ve starých domech v centru, kde dožívají ti nejhouževnatější z majitelů bytů, kteří dokázali odolat nátlaku grázlů z devadesátých let i novodobých zbohatlíků z počátku jedenadvacátého století…</p>
<p>„Mladý muži!“ vykřikla nečekaně zvučně babka. „Tady se dveřmi nebouchá!“</p>
<p>„Už to neudělám!“ slíbil jsem a letěl dál.</p>
<p>„Nejste náhodou prasynovec Věry Savvovny?“</p>
<p>„Nejsem!“ odpověděl jsem už o patro níž.</p>
<p>„Už tři roky nechodíte na schůze budoucího sdružení nájemníků…,“ křičela za mnou vyčítavě stařenka.</p>
<p>To už jsme my byli v přízemí. Několik vteřin jsme se na sebe se Světlanou dívali a snažili se připravit. Pak Světlana kývla a já jsem rozrazil dveře a vyšel ven.</p>
<p>Hlavním vchodem, jak se tady říká.</p>
<p>Světlana jako vždycky držela štíty a já jsem byl připravený zaútočit, i když náš poslední pokus mi moc entuziasmu do žil nevléval. Ačkoli teď je s námi Naďa, nekonečný zdroj Síly…</p>
<p>Ale žádný nepřítel tu nebyl. Otevřela se před námi normální pitěrská ulice, jemně zasněžená, ponořená do lehké mrazivé mlhy, a aby to bylo pestřejší, zaléval ji ještě sluneční svit. Nebývalá krása: vysoké jasné nebe, oslepující slunce a vločky poletující vzduchem. Po kolejích projela tramvaj, zacinkala. Opatrně, zjevně v obavách z náledí, se za ní šinul pěkný sedan. Ulice byla úzká, jen dva pruhy, dokonce i tramvajové koleje tu vedly jen jedním směrem.</p>
<p>„Něco je špatně,“ pravil jsem a roztřásl se zminou. Nebyli jsme oblečení, venku mohlo být tak minus pět, a ještě k tomu pitěrská vlhkost…</p>
<p>„Nejsou tu lidi,“ řekla Světlana. „Nejspíš je tu všude sepnuté <emphasis>pole nezájmu</emphasis>. Nebo něco takovýho…“</p>
<p>„To je zlý,“ řekl jsem. „Jdeme!“</p>
<p>Vstoupil jsem do vozovky a zvedl ruku ve snaze zastavit auto pomalu jedoucí po sněhu. Byl to nějaký francouzský auťák, sympatický, rodinný – jen stěží se prodíral zasněženou ulici. Prý hlavní město kultury, a sníh není ještě v poledne uklizený!</p>
<p>Žena za volantem se na mě podezřívavě zadívala, strhla volant, šlápla na plyn a začala mě objíždět.</p>
<p>„Zastav ji!“ zvolala Světlana.</p>
<p>„Má vzadu dvě děti…,“ namítl jsem.</p>
<p>Ale už bylo pozdě, Světlana prudce zagestikulovala rukou, jako by tahala za něco neviditelného. Auto se skřípěním brzd zastavilo.</p>
<p>„Taky tu mám dítě,“ prohlásila a rozběhla se k autu.</p>
<p>Žena za volantem si nás zjevně spojila s tím, že jí motor náhle vypověděl službu. Popadla mobilní telefon a křikla cosi jako: „Odejděte, volám policii!“ Světlana s ní ale diskutovat nehodlala. Otevřela dveře, jako by ani nebyly zamčené, a za okamžik už vytahovala ženu zpoza volantu. Kdybych řekl, že řidička vypadala škokovaně, nebylo by to výstižné. Ta sympatická dlouhonohá, velmi upravená, dobře oblečená a zjevně ne chudá mladá žena nebyla evidentně na takovéhle zacházení zvyklá.</p>
<p>Ale je třeba říct, že se zorientovala rychle.</p>
<p>„Děti!“ zakřičela. „Dejte mi děti, grázlové!“</p>
<p>Světlana už seděla za volantem, Naďa oběhla auto a pleskla sebou vedle ní. V jiné situaci bych se rozčílil, ale na to teď nebyl prostor. Otevřel jsem zadní dveře, kde v dětských sedačkách seděli polekaně, ale zatím tiše, chlapeček a holčička, tak pětiletí. Že by dvojčátka?</p>
<p>„Všichni ven,“ pobídl jsem je. „Máma řekla vystupovat…“</p>
<p>V tu chvíli se na auto spustil ohnivý déšť. Pokusy popsat magii nikdy nejsou úplně přesné. Ale tohle vážně vypadalo jako ohnivý déšť. Kapky se rodily kdesi v nebi, padaly dolů, ve slunečním světle byly skoro neviditelné a se syčením pronikaly sněhem. Jako by někdo nad námi rozstřelil cisternu s benzínem a zapálil.</p>
<p>Mágův štít mě kryl shora, ale jeho průměr byl jen dva metry, zatímco v plamenech už byla celá ulice…</p>
<p>„Do auta!“ křikl jsem na ženu a sám jsem se v neuvěřitelně krkolomné poloze protáhl kolem dětské sedačky a bacil sebou doprostřed zadního sedadla. Nad hlavou nám ohnivé kapky bubnovaly o štít.</p>
<p>Žena oběhla auto zepředu, rukama se přidržujíc kapoty, a dosedla vedle Nadi. Ta nic nenamítala a zmáčkla se. Ještě že jak dcerka, tak i majitelka auta byly obě tak hubeňoučké.</p>
<p>„Šlápni na to!“ křikl jsem, ale Světlana už měla tou dobou nohu na plynu. Auto se skřípěním vyrazilo, vypadalo to, že ještě dřív, než zabral motor.</p>
<p>„Kryj nás!“ utrousila Světlana přes rameno. „A ty, Naďo, jisti otce.“</p>
<p>Ochrana byla obvykle Světlanina práce. Ale koneckonců, když to posledně nevyšlo, proč si nevyměnit role? Přivolal jsem <emphasis>jasn</emphasis><emphasis>ý</emphasis> <emphasis>pohled</emphasis> a auto vybledlo, obrysy se jakoby rozostřily a nedaly se pohledem zachytit. Žena a děti ztuhly a vypadaly jako figuríny. Domy kolem vypadaly mrtvé, opuštěné. Nebe se rozzářilo tlumeným, matným světlem, roztáhl se po něm prstenec prachu a asteroidů, který na první hladině šera nahrazuje měsíc. Pocítil jsem chlad v očích – na vině ovšem nebyla zima venku, záblo mě samo šero.</p>
<p>Světlany se změny dotkly méně, jen kůže jí poněkud pobledla a vlasy získaly popelavý nádech. Naďa se nezměnila vůbec, dokonce ani její pohyby se v porovnání s ostatními, které jsem viděl v šeru, nezpomalily. Otočila se a kývla na mě.</p>
<p>Podíval jsem se hlouběji: auto změnilo formu, proměnilo se v cosi s vysokou střechou podobající se anglickému kočáru, jen to dílem bylo průhledné, jako by kočár byl ze skla. Pocit chladu ještě zesílil a přidal se tlak na oči. Dokonce i při pouhém pohledu nebyla druhá hladina šera nic přívětivého. Svět kolem se taky změnil. Budovy se překotně transformovaly ve skály. Barvy kolem zmizely úplně a všechno zaplavila hustá šedá mlha.</p>
<p>Zato na nebi vzplály hned tři Měsíce – maličký bílý, velký žlutý a pak úplně droboučký, rudě plápolající, z nějž tryskaly sotva viditelně gejzíry lávy.</p>
<p>Majitelka auta zmizela úplně a na místech dětí se zachvívaly jen jemné záblesky aur… a jéje, holčička je nejspíš potenciální Jiná… a i u chlapečka se něco objevovalo…</p>
<p>Naďa na mě zamávala. Byla pořád stejně živá a rychlá jako v normálním světě.</p>
<p>Zadíval jsem se ještě hlouběji. Skály se proměnily v šedé kopce a kopce se roztekly v proudech bezbarvého bahna. Všechno kolem zcela zploštělo a dočista vybledlo a už jen občasné odlesky barev signalizovaly nebeskou modř, sluneční žluť a čerň země. Pak začaly barvy znovu vystupovat a nakonec se objevily v plné síle. Jenom podívat se na šestou hladinu šera bylo těžké. Teď jsem cítil neustálý příliv Síly, jenž ke mně jako pramínek plynul od dcery.</p>
<p>„Ne,“ řekl jsem. „Nikoho nevidím!“</p>
<p>„A déšť?“ ozval se Světlanin hlas z místa, kde podle všeho měla sedět.</p>
<p>Ohnivý déšť tu taky nebyl. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, co to znamená.</p>
<p>Dvojjediný na nás neútočil klasickou magií. Buď si nebyl jistý, že bude fungovat, anebo měl nějaký jiný důvod. Ohnivý déšť, který se na nás snášel, byl opravdový déšť – benzín či jiná hořlavá směs, kterou ve vzduchu nad našimi hlavami kdosi rozprášil a zapálil.</p>
<p>A náš úkryt zničil stejně důmyslně, tím, že prostě na maličký dvůr dopravil demoliční jeřáb.</p>
<p>Co tohle mělo znamenat?</p>
<p>Ve škole s námi bojoval magií a vítězil. A dokonce by se dalo i říct zvítězil. Upírka ho přiměla k útěku normálním fyzickým útokem.</p>
<p>Možná že právě proto změnil taktiku?</p>
<p>Nebo si myslí, že teď, když jsme tři, by už magický střet nemusel dopadnout v jeho prospěch?</p>
<p>Ovšem ta hlavní otázka je, kde je Dvojjediný teď? Není ani na jedné z hladin šera…</p>
<p>Jasně.</p>
<p>Ani na jedné, kromě sedmé. Kromě našeho světa.</p>
<p>Stáhl jsem pohled ze šera a ocitl se zpátky v autě. Vpravo vedle mě seděl maličký vylekaný chlapeček. Vlevo dívenka s vytřeštěnýma očima.</p>
<p>„Zastavte, chci s dětmi vystoupit,“ řekla rychle jejich matka. „Vezměte si auto, vezměte si, co chcete. Dejte mi…“</p>
<p>„Vidíte, co se děje?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Ať se to zdálo jakkoli podivné, ztichla a rozhlédla se kolem.</p>
<p>Renault (konečně jsem zahlédl značku) projížděl ohnivým deštěm. Seshora nás sice štít kryl, ale jak jsme jeli, dopadal oheň na sklo. Světlana dokonce zapnula stěrače, které ze skla smetaly kapičky hořícího benzínu. Ve spojení s drobounkými sněhovými vločkami zalitými slunečními paprsky to vypadalo pohádkově.</p>
<p>Předjeli jsme tramvaj, která si to rachotila po kolejích, Světlana zatroubila, aby přitáhla pozornost řidiče, a prudce se zařadila před něj.</p>
<p>„Co to vyvádíš!“ zaúpěl jsem, když jsme se prohnali před nosem železného giganta.</p>
<p>„Snažím se ho setřást!“ opáčila Světlana.</p>
<p>„A ty ho vidíš?“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>Chlapeček sedící vedle mě se vesele rozesmál. Děti nepochopíš, hned se smějou, hned zase brečí, ať je to na místě, nebo ne.</p>
<p>„Budu muset to vaše auto trochu vylepšit,“ řekl jsem ženě. „Chtěla jste model bez střešního okýnka?“</p>
<p>„Byl levnější,“ pípla žena. Výraz měla už naprosto nepříčetný.</p>
<p>„Tak to vylepšíme,“ řekl jsem.</p>
<p>Zvedl jsem ruku a představil si neviditelné ostří vyrůstající z mých prstů. A pak už jen malinko čisté Síly…</p>
<p>Pohybem ruky jsem objel nad hlavou kruh.</p>
<p>Když jsem jediným pohybem vyrazil kus střechy, žena zaúpěla.</p>
<p>„Paráda!“ vykřikl chlapeček.</p>
<p>Stoupl jsem si a vyhlédl otvorem. Štít jsem si stále držel nad hlavou. Vítr mě bičoval ze všech sil, ale v druhé hladině šera to bývalo i horší.</p>
<p>Jeli jsme teď sice po jiné ulici, ale lidi tu pořád skoro nebyli. Přestože na Pitěr bylo moc pěkné počasí. A přestože jsme se nacházeli v podstatě v centru města. Měl jsem pocit, že v boční uličce, kterou jsme míjeli, jsem zahlédl kvapně se vzdalující chodce. Výjimečně kolem projíždějící auta zrychlovala a při první příležitosti odbočovala.</p>
<p>„Musí být někde blízko,“ řekl jsem. „Tu benzínovou sračku drží přímo nad náma… a odpuzuje lidi.“</p>
<p>„Za to jediný jsem mu vděčná,“ zareagovala Světlana. „Je mi to moc líto, paní,“ obrátila se k ženě. „Omlouvám se, ale snaží se nás zabít, jsme na útěku. Zastavit a vysadit vás s dětma teď prostě nemůžeme. Vidíte přece, co se kolem děje?“</p>
<p>„Vidím,“ pravila žena nebývale klidně. „Nějaká mystika… Ne, ne, vůbec tomu nerozumím a ani nechci! Mám děti! Vysaďte mě!“</p>
<p>„Jakmile to půjde,“ řekla Světlana.</p>
<p>„Jakmile to půjde,“ bez námitek přikývla žena.</p>
<p>Zatímco jsem poslouchal ten surrealistický rozhovor, rozhlížel jsem se kolem. Dvojjediného jsem nikde neviděl. Nehnal se za autem, ani neběžel po chodníku.</p>
<p>„Tati, podívej se po střechách,“ řekla najednou dcerka.</p>
<p>Tahle petěrburská čtvrť nebyla z těch nejkrásnějších turistických. Ale nebyly to zas ani novostavby. Domy tu stály staré, přinejmenším ze začátku dvacátého století. Různě vysoké a s těmi nejbizarnějšími střechami – některé plošší, jiné strmé, s půdními vestavbami, věžičkami či zdobenými pedimenty.</p>
<p>„Ne…,“ pravil jsem. „Nikdo nás nesleduje.“</p>
<p>„To není možný!“ vykřikla Světlana. A znovu to prudce strhla do ještě menší uličky. „Je někde tady!“</p>
<p>Proti tomu jsem naprosto nic nenamítal, Dvojjediný byl někde blízko. Ale za námi se prostě nehnal.</p>
<p>Pohyboval se někde před námi a snažil se nás někam vlákat?</p>
<p>Působil nějak na Světlanu a nutil ji, aby ho následovala tam, kam potřeboval?</p>
<p>I to je možné.</p>
<p>Možné je všechno, ale když člověk zamítne všechno nepravděpodobné, odpověď je nabíledni.</p>
<p>Vsoukal jsem se zpátky do auta. Přejel prstem přes kožený potah pod dětskou sedačkou a usmál se na chlapečka, který pozorně sledoval, co dělám.</p>
<p>Pak jsem roztáhl ruce, dveře se otevřely a moji maličcí spolujezdci vylítli z auta i se svými sedačkami.</p>
<p>Ulička, kterou jsme projížděli, byla opravdu, ale opravdu úzká. Obě sedačky to napálily do zdí okolních domů.</p>
<p>„Tati!“ vykřikla s hrůzou Naďa.</p>
<p>Světlana prudce zabrzdila. Nechápavě na mě zírala.</p>
<p>Díval jsem se na ženu. Mračila se a prsty si mnula čelo. Rozhodně nevypadala jako matka, které zrovna někdo vyhodil dvě děti z auta.</p>
<p>„To auto není nové a sedačky taky ne,“ řekl jsem. „Ale na potahu žádný stopy po dětskejch sedačkách nejsou. Museli je sem dát nedávno. Jeď!“</p>
<p>Světlana zavrtěla hlavou a s hrůzou se dívala ze mě dozadu a zase na mě. Taky jsem se otočil, sedačky ležely na sněhu, u jedné z nich se rozlévala červená skvrna.</p>
<p>„Antone…, Antone, řekla bych, že se pleteš…,“ řekla tiše Světlana.</p>
<p>„Nepletu,“ trval jsem si na svém. „Ženská, jsou to vaše děti?“</p>
<p>Žena trhla bradou a svalila se na znak.</p>
<p>„Ztratila vědomí!“ vykřikla Světlana.</p>
<p>„To je šok, jak se náhle přerušilo spojení, kterým ji řídili!“ odpověděl jsem. „Je loutka. Byla pod kontrolou!“</p>
<p>„Ale kdo ji řídil?“ řvala Světlana.</p>
<p>„Ty… děti!“ pohodil jsem hlavou směrem k nim. „To oni jsou Dvojjediný!“</p>
<p>Světlana vypnula motor.</p>
<p>„Tohle já nedokážu. Musím si to ověřit!“</p>
<p>„Ohnivý déšť ustal,“ poznamenala zamyšleně Naďa.</p>
<p>„Třeba jen došel benzín,“ Světlana vystoupila. „Zkontroluju…“</p>
<p>„Stůj!“ křikl jsem jí do zad. A chytil ji za ruku.</p>
<p>Stáli jsme u auta, které zablokovalo celou uličku. Za námi ležely dvě dětské sedačky a z jedné trčela nehybná ručička.</p>
<p>„Tys ty děti zabil,“ řekla tiše Světlana. „Tys…“</p>
<p>Zvedl jsem ruku a vlna Síly se vzedmula a prohnala uličkou. Jen hrubá, nesměrovaná energie, to úplně nejjednodušší zaklínadlo – <emphasis>press</emphasis>. A co bylo nejdůležitější, zastavit se dalo taky jen takhle jednoduchým způsobem. Čistým výronem Síly.</p>
<p>Světlana se na mě dívala se semknutými rty. Cítil jsem, že mi nevěří. Že má šílenou chuť zastavit <emphasis>press</emphasis>, vrhnout se k sedačkám a podívat se, co je s dětmi, pokusit se jim pomoct…</p>
<p>Nevěřila mi. Ale čekala.</p>
<p><emphasis>Press</emphasis> se valil uličkou jako matná kouřová vlna, tohle zaklínadlo je pomalé a není nijak zvlášť efektní. Za ním zůstával zcela rovný třpytivý sníh, uhlazený jako zrcadlo. Tu a tam se v něm objevovaly rozválcované plechovky od piva, které vypadaly spíš jako dvourozměrné obrázky. Našel se i skleněný reliéf láhve. Jinde zase zbyl po lehkém křupnutí placatý koš na odpadky, který naprosto ztratil objem, slisoval se a vmáčkl do asfaltu.</p>
<p>S podivným odstupem jsem si uvědomil, že jestli jsem se opravdu spletl, tak bude za chvíli ulička vypadat jako v nějakém hororu. A že mám poslední šanci <emphasis>press</emphasis> zastavit. A taky mi došlo, že ho zastavovat nebudu.</p>
<p>A v týž moment, kdy <emphasis>press</emphasis> už semlel jak sedačky, tak dětská tělíčka, se za matnou vlnou cosi vymrštilo, zaškubalo a změnilo tvar i velikost. Protináraz Síly, a moje zaklínadlo bylo to tam.</p>
<p>Stejně jako i sedačky s dětmi. A místo nich tu stáli Světlý mág Denis a Temný mág Alexej.</p>
<p>Nebo spíš jejich schránky, mám-li být přesný.</p>
<p>„Jak jsi na to přišel?“ zeptal se Denis. Hlas měl stejný jako dřív. Úplně stejným tónem mi na štábu říkával: „Dobrý den, Antone.“ Byl to zdvořilý kluk a rád lidi oslovoval jménem.</p>
<p>„Těch důvodů byla celá řada!“ křikl jsem.</p>
<p>Šla mi od pusy pára. Denisovi ne.</p>
<p>„Denisi, pokud mě slyšíš,“ řekl jsem. „Pokud jsi ještě nějak naživu… zkus se tomu postavit! Je to šero. Je to jen jeho další projev. Můžeš s tím bojovat…“</p>
<p>Denis se zasmál.</p>
<p>„Goroděckij, ty se chováš, jako by mě nějakej proklatej mág připravil o vůli. Jenže se pleteš, Goroděckij! Já jsem ho do sebe pustil!“</p>
<p>Podal ruku Alexejovi a ten sestoupil z chodníku do vozovky. Drželi se za ruce.</p>
<p>„A teď jsme jeden celek!“ dodal Alexej.</p>
<p>Jasně. Normální sračky, co padají z posedlého. „Sám jsem to do sebe pustil!“, „Jsem teď silnější, moudřejší a nepotím se!“, „Když jsem dovolil Temnému myslet namísto mě, svět se zjednodušil a je daleko pochopitelnější!“</p>
<p>„Jsem tak ráda, Antone,“ řekla Světlana a chytila mě za ruku. „Jsem tak ráda, žes měl pravdu!“</p>
<p>Působilo to jako absurdní paralela, i mágové, i my se ženou jsme stáli a drželi se za ruce.</p>
<p>Jen za námi byla ještě dcera, která se nezapomněla zeptat:</p>
<p>„Tati, a jak jsi na to vlastně přišel?“</p>
<p>Aniž bych spustil zrak z Denise a Alexeje, odpověděl jsem:</p>
<p>„V podstatě to bylo naprosto jednoduchý. Ani jednou se nepodívali na mámu. Jistě že opravdový kouzelník je pro děti atrakce, ale máma je přece nejdůležitější.“</p>
<p>Naďa se rozesmála.</p>
<p>Stáli jsme a dívali se na sebe. Čekali jsme, kdo udělá první krok. Udělat první krok zdaleka není vždycky zárukou úspěchu.</p>
<p>„Máme nějaký prostor pro kompromis?“ zeptala se Světlana. „Nějaké možnosti k vyjednávání? Dvojjediný, dřív jsi s Jinými mluvil, aniž by ses hnal do boje jako o závod.“</p>
<p>Denis a Alexej současně zavrtěli hlavami.</p>
<p>„Kompromis se dělá se silnými,“ odpověděl Denis.</p>
<p>„A to vy nejste,“ podpořil ho Alexej.</p>
<p>„A na co teda čekáte?“ opáčil jsem. „Nejspíš nejsme tak slabí. Možná i prohrajeme, ale co když přitom zničíme jednoho z vás? Jak se ti bude líbit být Jednojediný?“</p>
<p>Alexej otevřel pusu, jako by chtěl něco říct…, ale odmlčel se. Otočili se – tak podivně, nelidsky, spojené ruce jako by se propletly v ramenou – a bývalí Světlý a Temný si to šinuli uličkou pryč.</p>
<p>„Vypadá to, že jsem je donutil zamyslet se,“ řekl jsem. „Nebo jeho? Jak je to vlastně správně? Kruci, nikdy mě nenapadlo, že jsem tak výmluvný!“</p>
<p>„Tati…,“ ozvala se zezadu dcera. „Tati…, ty ne.“</p>
<p>Otočil jsem se.</p>
<p>Tygr stál vedle Nadi. V rukou měl papírový kelímek s kávou, kterou usrkával brčkem.</p>
<p>„Dobrý den, Antone,“ řekl Tygr. „Dobrý den, Světlano. No ano, nejspíš jsem je přivedl do rozpaků já. Pardon, pokud jsem rušil, dneska je na umření příliš hezký den.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola druhá</strong></p>
<p>Kavárna byla prťavá, vyhřátá, zastavěná maličkými stolečky s lampičkami s tlumeně červenými látkovými stínítky. Kromě kávy tam podávali taky koňak a whisky, jednohubky a různé drobné sladkosti. Zkrátka místo určené akorát k tomu, chvilku posedět u dobré kávy a něco malého zakousnout.</p>
<p>Ovšem kávu tu měli výtečnou, určitě tucet druhů – nikaragujskou, brazilskou, keňskou, kubánskou nebo kostarickou…</p>
<p>„Máš tohle místo rád?“ zeptal jsem se Tygra.</p>
<p>Přikývl a potáhl z cigarety.</p>
<p>„Mám…“</p>
<p>„Cítím se teď trochu provinile,“ řekl jsem. „To já jsem ti předal tenhle nezdravý zvyk?“</p>
<p>„Ty,“ přitakal Tygr. „A kafe taky.“</p>
<p>Jak jsem se snažil vzpomenout si, svraštil jsem čelo.</p>
<p>„Kafe jsem ale tenkrát nepil…“</p>
<p>„Tenkrát ne. Ale myslel jsi na to, že teď by sis dal šálek kávy…“</p>
<p>„S vámi bohy je to těžký,“ nuceně jsem se rozesmál. Podíval jsem se na dceru, působila z nás naprosto nejklidněji. Ostatně, vypadala tady zcela přirozeně, kavárna byla plná mladých lidí tak mezi patnácti a třiceti. Všiml jsem si, že si tu skoro nikdo nedával alkohol, všichni pili kávu. Zvláštní, střídají se generace a s nimi se mění i staré modely chování, ztrácejí se mýty… Málokdo za hranicemi tuší, že současné Rusko už nechlastá jen vodku, ať už odůvodněně, či bezdůvodně. A dokonce ani nekouří. Tygr tu tvořil jedinou výjimku.</p>
<p>„Chceš?“ zeptal se Tygr.</p>
<p>„U nás se nesmí kouřit v restauracích,“ odvětil jsem zachmuřeně. „Jsme kulturní lidi, jedenadvacátý století na krku.“</p>
<p>„Na,“ Tygr mi podal krabičku. „Nikdo si nevšimne, že kouříš. A nikomu to neuškodí, ani tobě. A budou to ty nejlepší cigarety tvého života.“</p>
<p>„Měl bys pracovat v tabákovým průmyslu,“ zamumlal jsem, když jsem si bral krabičku. Nikdy jsem takovou neviděl. Cigarety se jmenovaly <emphasis>Š</emphasis><emphasis>eré</emphasis>, obsah nikotinu byl nulový a obsah dehtu „–0,6“.</p>
<p>„Čistí při kouření plíce,“ řekl Tygr. „Dobrý obchodní záměr, no ne?“</p>
<p>„Mám pocit, že ses nebezpečně přiblížil lidem,“ poznamenal jsem, když jsem rozbaloval cigarety. „Nemám na mysli kafe a cigarety, ale tvůj smysl pro humor.“</p>
<p>„To je taky tvoje vina,“ prohlásil Tygr.</p>
<p>„Jak to? Já nejsem nijak zvlášť vtipný, pokud samozřejmě někde neuklouznu po banánové slupce.“</p>
<p>„Jo, jsi smrtelně vážný týpek,“ přitakal Tygr. „Ale o to nejde. Povedlo se ti uhrát pat. Nedokázal jsem zabít toho kluka, proroka. Ale přesto stále bylo riziko, že proroctví zazní. Takže jsem byl nucen zůstat mezi lidmi. Na jistou dobu, dokud nezemře Innokentij Tolkov a v ideálním případě taky ty, tvoje žena a tvoje dcera.“</p>
<p>„Tak to děkujeme za upřímnost,“ povzdechla si Světlana.</p>
<p>„Já přece odmítl myšlenku na to, nějak to urychlovat,“ dotklo se to Tygra. „Musím počkat na přirozený vývoj událostí. Což ovšem vedlo k tomu, že jsem zůstal mezi lidmi. Na čas.“</p>
<p>„A začal žít lidský život,“ řekl jsem. Vytáhl jsem cigaretu a přičichl k ní. Voněla tabákem. Z hlediska kuřáka příjemně. Ne, ne, nechci porušovat zákon, v kavárně kouřit nebudu! S upřímnou lítostí jsem cigaretu vrátil zpátky do krabičky. „Předpokládám…, že máš taky byt?“</p>
<p>„Ne jen jeden a ne jen v jednom městě,“ odpověděl Tygr. „Kdybys jen věděl, co mám za bungalovek v Dominikánské republice!“</p>
<p>„A ženskou máš nejspíš taky?“ pokračoval jsem. „A možná ne jednu?“</p>
<p>Tygr se skromně pousmál.</p>
<p>„Proboha,“ řekl jsem. „A kdy máme čekat děti s mimořádnými schopnostmi?“</p>
<p>„Ne, ne,“ odvětil kvapně Tygr. „To je příliš závažný krok, na to ještě nejsem připraven.“</p>
<p>„Takže ty ses vtělil do člověka?“ zeptal jsem se a z nějakého důvodu jsem ztišil hlas.</p>
<p>„Nerozuměl jsem,“ zarazil se Tygr.</p>
<p>„To mluví k šeru,“ řekla Naďa. „Že jo, tati?“</p>
<p>Přikývl jsem.</p>
<p>„Já nejsem šero,“ vzdychl si rozmrzele Tygr. „Šero nemá…,“ zamyslel se. „Osobnost? Rozum v lidským slova smyslu? Vtělení? Jsem v podstatě jen část šera. Funkční organismus. Nebo mechanismus. Jsem sám o sobě.“</p>
<p>„Stal ses takovým,“ poznamenal jsem. „Zlákal tě lidský život. Se všemi jeho malými radostmi.“</p>
<p>Tygr přikývl.</p>
<p>„Dobře,“ řekl jsem. „Vůbec nejsem proti. Nezabíjíš nebohé proroky jen tak, to je paráda! Řekni mi ale, kdo je Dvojjediný?“</p>
<p>„Nemám víc informací než ty,“ zatvářil se Tygr ublíženě. „Část šera.“</p>
<p>„Takže část tebe?“ doptávala se Světa.</p>
<p>„Šera!“ s důrazem zopakoval Tygr. „Ví snad tvoje levá ruka, co dělá pravá?“</p>
<p>„Hlava to ví,“ podotkla Světlana.</p>
<p>„Jenže já bohužel nejsem hlava,“ pravil Tygr a usrkl kávu. „Měl jsem svou misi. A kvůli té jsem přišel na tento svět…“</p>
<p>„A mezi příchody sem?“ zajímalo Naďu.</p>
<p>„Nebylo žádné mezi,“ ušklíbl se Tygr. „A teď jsem tu zůstal. A zamyslel jsem se a došlo mi, že Dvojjediný se mi nelíbí.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Za prvé pokud vás zabije, budu se muset vrátit,“ řekl Tygr podrážděně. „A taky čekám na další díl Hvězdných válek.“</p>
<p>„Tohle kdyby slyšel Lucas…,“ nadchla se Naďa.</p>
<p>„Za druhé to málo, co o Dvojjediném vím, se mi nelíbí,“ pokračoval Tygr. „Pokud je přesvědčen, že Zákon šera byl porušen, pak nemá jinou možnost než zničit všechny Jiné. A zmizení všech Jiných bude znamenat i zkázu všeho živého na Zemi.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Tygr pokrčil rameny.</p>
<p>„Znám jen výsledek. A ten se mi nelíbí. Dvojjedinému je možná jedno, že zůstane na planetě bez života. Možná že i šeru je to jedno… nebo si to neuvědomuje. Ale já jsem proti.“</p>
<p>„To máme ale štěstí, že ses tak polidštil,“ zasmál jsem se. „A řekni mi, seš schopen ho zastavit?“</p>
<p>„Starodávného boha Světla a Tmy? Upírského boha? Který se zjevil na světě, aby způsobil Apokalypsu?“ Tygr zavrtěl hlavou. „Tak na to zapomeň.“</p>
<p>„Ale dneska odešel!“</p>
<p>„Možná jsem ho jenom překvapil,“ navrhl Tygr. „A možná odešel prostě proto, že v proroctví se praví: <emphasis>t</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i ob</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ti napo</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>tvrté</emphasis>. Kolikrát už se vás pokoušel zabít?“</p>
<p>„Jednou,“ odpověděl jsem zachmuřeně.</p>
<p>„Teď to bylo podruhé. Jsem si téměř jistý, že na vás zaútočí ještě potřetí a zase se stáhne. Svůj ústup bude možná vysvětlovat různými podstatnými a logickými důvody, ale o ně až tak nepůjde. Ať už vědomě, nebo ne, Dvojjediný postupuje podle proroctví. Poprvé i podruhé couvl, když se objevil další soupeř. Důvod k ústupu najde i potřetí…“</p>
<p>„A počtvrté nás zabije.“</p>
<p>„Pokud nezabijete vy jeho,“ přitakal Tygr. „Naděžda Antonovna je Absolutní kouzelnice. Její Síla nemá hranic. Ale jak dobře víte, podstatné je taky umět se Silou zacházet. A v tom bych sázel na Dvojjediného.“</p>
<p>„A co Šestá hlídka?“</p>
<p>Tygr se zamyslel.</p>
<p>„Bude silnější než Dvojjediný?“</p>
<p>„Šestá hlídka bude ten správný soupeř,“ řekl nakonec Tygr. „Šestice Jiných před tisíci lety uzavřela se šerem, jež ztělesňoval Dvojjediný, Dohodu. Teď ale byla Dohoda porušena, a Dvojjediný se vtělil, aby Jiné potrestal. Pokud se ale podaří Šestou hlídku obnovit, bude možné znovu zahájit dialog. Umožní to uzavřít novou Dohodu, napravit chyby a tak dále.“</p>
<p>„Ty ale nevíš, co je to za Dohodu, o jaký chyby jde, kdo je Šestá hlídka…“</p>
<p>„Už jsem řekl, že ne!“ opáčil trochu podrážděně Tygr. „Jsem na vaší straně. Stojím za Jinými i za lidmi, protože se mi líbí být Jiným člověkem. A jsem připraven pomoci. Odpovědi na otázky ale ode mě nečekejte. Nemám je.“</p>
<p>„A aspoň domněnku vyslovit můžeš?“ přeptala se Světlana. „Přece jen máš k šeru blízko.“</p>
<p>Tygr se zasmál.</p>
<p>„Domnívat se můžu… Nějakou dobu se o Šesté hlídce vědělo, že? Dozvěděli jste se o případu, kdy řešila spolupráci s Inkvizicí. Proč?“</p>
<p>„Proč to odmítla?“</p>
<p>„Ale ne! Proč Hlídka vůbec řešila takovou otázku? A proč existovala, pokud se Dvojjediný neobjevil už stovky nebo tisíce let?“</p>
<p>„Šestá hlídka je daleko starší než všechny ty naše Noční a Denní,“ řekl jsem chmurně. „Na úsvitu časů se Dvojjediný zjevil kromaňoncům a neandrtálcům. Něco si domluvili. Ale nejspíš bez jakýkoli struktury, prostě jen na úrovni šamanů… Zřejmě se prostě sešla nějaká skupina lidí a na něčem se dohodli. Pak se Dvojjediný objevil daleko později, ve chvíli, kdy se mu něco přestalo líbit. Ale to už tu byla civilizace, nejstarší města…</p>
<p>„Ur, Šan, Egypt nebo Atlantida,“ řekl Tygr bez jakéhokoli posměchu.</p>
<p>„To jsme my ještě žádný Hlídky neměli,“ přemýšlel jsem nahlas. „Ovšem kvůli schůzce s ním utvořili jakousi Šestou hlídku. Ale byli to titíž Jiní, kteří se sešli na úsvitu dějin? Nebo jejich pokračovatelé? A proč Šestá?“</p>
<p>„Spíš se asi jmenovala <emphasis>Hlídka</emphasis> <emphasis>š</emphasis><emphasis>esti</emphasis>,“ navrhl Tygr. „Nebo Š<emphasis>estero hlídka</emphasis><emphasis>řů</emphasis><emphasis>.</emphasis> Nebo tak nějak.“</p>
<p>„Dneska by se jim spíš mělo říkat <emphasis>Š</emphasis><emphasis>est kmotr</emphasis><emphasis>ů</emphasis>,“ posměšně poznamenala Světlana.</p>
<p>„Třeba,“ řekl jsem. Podíval jsem se na Tygra, který zádumčivě vyfukoval z úst kouř, a nevydržel jsem. Znovu jsem vytáhl cigaretu. A dotekem prstu ji zapálil.</p>
<p>„Pozére,“ utahovala si ze mě Světlana.</p>
<p>„Třeba,“ zopakoval jsem, když už jsem potahoval z cigarety. Cigarety byly opravdu úžasné, pokud se jed dá označit za chutný.</p>
<p>„Otázka ale je, proč Šestá hlídka zmizela,“ řekla Naďa. „Nejdřív Dvojjediný přišel za upírama a vlkodlakama. To ještě žádný specializace nebyly. V době jeho druhý návštěvy už existovaly a všech šest sil, který byly, se sjednotilo a vytvořilo Šestou hlídku. Proč ale fungovala před druhým příchodem Dvojjedinýho a po něm taky, ale pak zničehonic zmizela?“</p>
<p>„Nejen že zmizela, ale samy vzpomínky na její existenci byly ztraceny,“ dodala Světlana.</p>
<p>Rozhodil jsem rukama. Tygr po mně gesto zopakoval.</p>
<p>„Netuším. Ale radil bych vám se právě nad tímhle zamyslet. K čemu byla Šestá hlídka potřeba a proč zmizela. Pak možná dokážeme přijít na to, jak porazit Dvojjediného? A kdo patří do Šesté hlídky?“</p>
<p>Vstal a já jsem pochopil, že tím naše diskuse skončila.</p>
<p>„Sleduješ nás?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Tygr zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ale objevil ses v tu nejpotřebnější chvíli…“</p>
<p>„Objevil jsem se, protože jsem cítil práci se Silou, tvou i Dvojjediného. A došlo mi, že zápasíte, tak jsem přišel.“</p>
<p>„Takže ten <emphasis>press</emphasis> jsi použil právě včas, tati!“ řekla Naďa. „Na shledanou, Tygře!“</p>
<p>„Na shledanou, holčičko – Absolutní,“ řekl zcela vážně Tygr. „Doufám, že všechno dobře dopadne, i když šance nejsou velké.“</p>
<p>Čekal jsem, že prostě zmizí. Ale Tygr nejdřív vytáhl z kapsy peníze. Položil na stůl dvě tisícirublové bankovky. A pak se schoval za dveře na záchod.</p>
<p>„Úplně se polidštil,“ řekl jsem u vytržení. „Neskutečný!“</p>
<p>„Naďo, otevři portál na štáb Hlídky,“ poprosila ji Světlana. „Vím, že před Tygrem jste se tam kdysi skrýt nedokázali, ale přece jen je to tam spolehlivější.“</p>
<p>„Třeba má Geser v merku nějakej úkryt…,“ vzdychl jsem si a potáhl.</p>
<p>Ke stolku přišla mladá číšnice. Myslel jsem si, že pro peníze, ale ona prostě stála u stolku a rozhořčeně mě pozorovala.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Co myslíte?“ opáčila dívka. „Kouříte! Mám zavolat policii, sepíšeme protokol?“</p>
<p>„Aha… já…,“ típl jsem rozpačitě nedopalek v hrnečku se zbytky kávy a máváním ruky rozháněl kouř. „Nezlobte se. Se to tak sešlo!“</p>
<p>„Úplně se zapomněl!“ řekla Naďa. „Omluvte tatínka. Dostal nepříjemné zprávy a neuvědomil si to.“</p>
<p>„Něco se stalo?“ číšnice mírně podezíravě pozorovala, jak spěšně vytahuju peníze, ale přece jen trochu zmírnila.</p>
<p>„Ano,“ přikývla Naďa. „Všichni umřeme.“</p>
<p>„Nech si ty hloupé vtípky, dívenko,“ odfrkla číšnice a shrábla peníze.</p>
<p>* * *</p>
<p>Jednou se Olga jen tak během řeči zmínila, že kdysi se div nestala vědmou. A nebylo to myšleno tak, že „všechny ženské jsou vlastně vědmy“, a dokonce ani tak jakoby rádobyvědecky, že každá Jiná ženského pohlaví má tendenci k vědmovskému způsobu magie. Ale naprosto doslovně. Klidně to mohlo všechno dopadnout tak, že by Olga teď vařila v kotlíku lektvary, nabíjela by amulety, škodila a hubila panny kvůli léčivým mastem…</p>
<p>Všechno se ale seběhlo jinak a Olga se stala Světlou Jinou.</p>
<p>Ve skutečnosti je ovšem všechno daleko složitější. Jistě, existují obecné znaky vědmovské magie – to jest užívání artefaktů, rostlinných a živočišných extraktů a potom taky užití magie, kterou mohou použít jen a pouze ženy (a tady nejde o sexismus, mužská fyziologie prostě některé věci neumožňuje: jako je třeba zaklínadlo <emphasis>bezedná past</emphasis> nebo výroba lektvaru <emphasis>mamin</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ino bác-bác</emphasis>, kam se musí přidat tři kapky mateřského mléka). Celkově vědmy hodně používají fyziologické tekutiny, čímž si zrovna moc přízně nezískaly. V tomhle se něčím podobají upírům a vlkodlakům, kteří čerpají Sílu z krve a masa. Na druhou stranu, bez ohledu na to, co se povídá, se většina přísad jako <emphasis>panenské slzy</emphasis> nebo <emphasis>kapky kojenecké krve</emphasis> získává, aniž by bylo třeba bít nevinné panny karabáčem nebo krájet dětičky na kousky. Ovšem i mezi vědmami jsou prostě normální sadistky a panna, jíž strašlivá stařena praví: „Potřebuju tvoje slzičky, děvenko!“, je těžko schopna posoudit reálné nebezpečí.</p>
<p>Proto lidi vědmy, když se jim povedlo je polapit, upalovali. Což po čase začalo vadit Inkvizici (protože tím vědmy ohrožovaly všechny Jiné bez výjimky), takže si na Konkláve patřičně došlápli. A od té doby se vědmy, kdysi mocné a samostatné, stáhly do ústraní. O tom, že vědmy patřily mezi první Jiné, jsem nepochyboval. Původně nejspíš byly jakýmisi upírkami, které se naučily spokojit se s málem a namísto litrů krve se naučily Sílu získávat z pouhých kapek.</p>
<p>Daleko zajímavější byla jiná otázka. Začaly si vědmy ukládat Sílu do náhrdelníků, prstenů a náušnic proto, že je nosily? Nebo je začaly pro ozdobu nosit proto, aby do nich mohly Sílu ukládat? Já jsem se klonil spíš ke druhé variantě. Vysvětlovala by všeobecnou ženskou zálibu ve všech těch cetkách – lidské ženy je nosily proto, aby se maskovaly za Jiné, za vědmy. V temných časech lidstva bylo pro ženy výhodné, když byly považovány za čarodějnice.</p>
<p>Ostatně i dneska se to občas hodí…</p>
<p>„Jak je?“ zeptal jsem se Nadi.</p>
<p>„Normálka, tati,“ odpověděla dcerka.</p>
<p>A takhle je to s ní v posledních letech pořád: Normálka. Dobře. Přesně. Asi puberta. To když jí bylo deset, tak se sama od sebe radila úplně o všem na světě, a když jí bylo dvanáct, dalo se jí zeptat na cokoli…</p>
<p>„Zvláštní místo pro sabat, nezdá se ti?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Dcerka pokrčila rameny.</p>
<p>„Hmm, proč? Připadá mi dobrý. Přece se nebudou scházet pořád na Lysý hoře v Kyjevě?“</p>
<p>„Ještě je tady Brocken v Německu,“ připomněl jsem.</p>
<p>„Každá země má svoji lysou horu,“ pokrčila Naďa rameny. „V Moskvě se vědmy scházejí na Vrabčích horách… Pojeď!“</p>
<p>Odrazila se hůlkami a už si to hnala po svahu dolů.</p>
<p>Byli jsme na hřebeni. Na jedné straně byl svah hodně strmý, neupravovaný, pokrytý různě velkými kameny, z nichž místy vítr svál sníh a černala se tam skaliska, a jinde zase týž vítr navál obrovské závěje.</p>
<p>Na druhé straně byl svah srovnaný, upravený a pokrytý rovnoměrnou vrstvou sněhu. Kolem stála sněhová děla, nahoru se táhly stožáry vleků a lanovek a dolů sjížděly postavičky lyžařů a snowboardistů v pestrobarevných kombinézách. Slunce se sklánělo k západu a lanovky už jezdily jen dolů. V horách se rychle stmívá a za půl hodinky už se všichni ti turisti budou mýt a převlíkat a za hodinku a půl už večeřet a popíjet pivo.</p>
<p>Bylo to malé lyžařské středisko na hranicích Rakouska a Itálie. Úzké údolí u průsmyku celé zastavěné hotely, penziony a restauracemi choulícími se kolem silnice, jež se vinula městečkem. Všude, jak na západním, tak na východním konci údolí, pochopitelně byly vleky a lanovky. I v létě tu nejspíš někdo byl, určitě se tu pěstoval nějaký ekoturismus, túry po kopcích, sbírání plesnivců či kochání se kravami.</p>
<p>Ale opravdu tohle místo žilo jen v zimě. A obzvlášť ve dny, kdy se tu scházely vědmy.</p>
<p>Původně jsem se měl podle Geserových plánů vydat na shromáždění vědem sám. Na poslední chvíli se ale, už ve chvíli, kdy Světlana a Naďa dostaly přidělený pokojík v podzemních patrech Noční hlídky, plány změnily. Zavulon se objevil se zprávou, že se s ním spojila některá z nejstarších Babiček Konkláve. A oznámil nám, že Babičky prosí, aby Goroděckij nejezdil sám, ale s dcerou. Půl hodinky jsme se handrkovali kvůli bezpečnosti, dokud ji negarantovala Inkvizice (i když mám-li být upřímný, nebyl jsem si jist, že by veškerá moc Inkvizice, včetně všech tajných zaklínadel a speciálně uložených artefaktů, stačila na zničení Dvojjediného). Další půlhodinu jsme pak s Naďou přesvědčovali Světlanu: k návrhu, že by Naďa jela na Konkláve se mnou, se Světlana stavěla stejně nedůvěřivě, jako když jsem před patnácti lety navrhoval, že Naděnku sám nakrmím z lahvičky. Podle žen se prostě muži o dítě postarat neumějí.</p>
<p>Pozvání Konkláve ovšem bylo velmi konkrétní a žádné jiné výklady nepřipouštělo. Zkrátka Anton Goroděckij a jeho dcera Naděžda. Tečka.</p>
<p>V důsledku toho všeho jsme se dostali do situace, kdy už se to do Rakouska jakoukoli běžnou lidskou dopravou včas stihnout nedalo. Přitom celé nejbližší okolí hotelu, kde se Konkláve scházelo, bylo uzavřené. Ještě nikdy jsem neviděl Gesera i Zavulona tak rozčílené a bezradné zároveň jako v okamžiku, kdy jsem se jich zeptal, jestli by nám nemohli otevřít portál přímo do hotelu.</p>
<p>Nemohli. Ani Inkvizice nemohla. Vědmy použily nějaká svoje vědmovská zaklínadla a artefakty a projít přímo na sabat prostě nešlo.</p>
<p>Nakonec to celé začalo připomínat jakousi surrealistickou bondovku: přinesli nám s Naďou lyžařské kombinézy a vybavení a portál nám otevřeli na svahu pět kilometrů od hotelu. Sjezdovka to nebyla obtížná, podle tamního značení červená, navíc pěkně upravená a vyznačená. A my jsme občas na lyže jezdili.</p>
<p>Ale jet jen tak jsem si stejně nedovolil. Vyrazil jsem za Naďou, a zároveň jsem sledoval pravděpodobnostní linie. A s hrůzou jsem zjistil, že moje tělo už zapomnělo, jak že se to na sjezdovkách jezdí. Tady bych skončil v kotrmelcích, tady by mi, nemotornému a pomalému, zkřížil cestu mladý odvázaný snowboarďák a srazil by mě a tady bych machroval já, začal mít pocit, že už jsem si vzpomněl, zrychlil bych a zase skončil v kotrmelcích…</p>
<p>Nakonec jsem Naděždu následoval velmi zvolna, jako naprostý začátečník, brzdil jsem pluhem, svah projížděl obloučky a postupně nechával ožívat zapomenuté pocity. Škoda že jsme už pár let na lyžích nebyli! A přitom to bylo tak super…, taková to byla paráda, když Naďa jezdila za námi, maličká, legrační a soustředěná…</p>
<p>Sjeli jsme po sjezdovce skoro až k hotelu, kde se konalo Konkláve. Až tam, buď proto, že jsem se předtím nedíval, nebo proto, že byl hotel zahalen do nějaké vědmí mlhy, jsem uviděl všechny ty aury, až se mi udělaly mžitky před očima, kolik jich tam bylo.</p>
<p>Jiní. Převážně Temní. Vědmy.</p>
<p>Hotel nesl jméno <emphasis>Winter Hexerei</emphasis>, což bylo mile staromódní a provokativní zároveň. Temní mají vůbec rádi podobné demaskující vtípky: upíři vtipkují o krvi, zubech a vysávání, vlkodlaci diskutují o vlcích, srsti a úplňku. A vědmy milují hovory o čarování.</p>
<p>Plakát u vchodu byl úplně stejně potměšilý a provokující.</p>
<p>„Vítáme účastníky DCLXV. tradičního shromáždění feministek, pracujících v oblasti gerontologie, kosmetologie, botaniky a mezipersonálních vztahů.“</p>
<p>Pravda, bylo to dlouhé, zvlášť v němčině, ale celkem dobře to vystihovalo, čím se skutečně vědmy zabývají. Kdyby to bylo na mně, ještě bych se tam zmínil o zoologii, protože spousta vědmovských elixírů obsahovala látky živočišného původu. Ale už by to bylo asi moc.</p>
<p>„Jela jsem dobře?“ zeptala se Naďa, když zastavila.</p>
<p>„Moc,“ řekl jsem zcela upřímně, když jsem vedle ní zabrzdil. „Kontrolovala jsi pravděpodobnosti?“</p>
<p>Naďa na vteřinku zaváhala a pak přiznala:</p>
<p>„No… jen maličko. Někde uprostřed jsem se trochu lekla a podívala se. A dobře jsem udělala, kdybych nezastavila, spadla bych. Jdeme sem?“</p>
<p>Přikývl jsem. Byli jsme přímo u vchodu do hotelu a kolem nás nespěšně proudili lidé – převážně vědmy, převážně staré a převážně v lyžařském oděvu a s lyžemi v rukách.</p>
<p>„Kam s lyžema?“ ptala se Naďa, když je zvedala.</p>
<p>Ukázal jsem na stojánek na otevřeném prostranství u restaurace. Přes den si tu nechávali lyže návštěvníci restaurace, kteří tady obědvali, ale teď navečer už se udělalo řádně chladno a prostranství se vylidnilo, jen u dveří někdo postával a kouřil. Už byla tma. Jak už to na horách bývá, setmělo se bleskově. V celém údolí se rozsvěcely lampy, u hotelů, podél silnice i kolem sjezdovek.</p>
<p>„Necháme je tady,“ řekl jsem. „Nemá smysl se s nima vláčet..“</p>
<p>„Jsou to dobrý lyže,“ vzdychla si Naďa. Ale bez dalšího reptání je postavila vedle těch mých. „Bylo to super se zase projet…“</p>
<p>„Až bude po týhle krizi, zajedem na hory,“ řekl jsem. „Čestný slovo.“</p>
<p>Naďa se na mě jen letmo podívala a kývla. Ale já jsem viděl, že mi nevěří. A ani já sám jsem si nevěřil.</p>
<p>„Herr Goroděckij? Mladá Fräulein Goroděcká?“</p>
<p>Přišla k nám taková kulaťoučká postarší žena v jasně bílooranžové kombinéze.</p>
<p>„Ano, ano, jistě,“ odpověděl jsem.</p>
<p>Viděli jsme navzájem své aury, takže otázka to byla pouze rétorická. Žena byla vědma, Nejvyšší Jiná.</p>
<p>„Etta Sabine Waldvogelová,“ řekla vědma a podávala nám ruku. „Hodně jsem o vás slyšela, Herr Goroděckij.“</p>
<p>Zoufale jsem se snažil rozpomenout.</p>
<p>„Frau Waldvogelová…,“ přikývl jsem a vzápětí se optal: „Pokud se nepletu, tak vy jste autorka <emphasis>P</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ehledu o poutích a poutnících</emphasis>?“</p>
<p>V očích Etty Sabiny probleskl zájem.</p>
<p>„Četl jste ho, Herr Goroděckij?“</p>
<p>„Ne,“ přiznal jsem. „Nedostal jsem se k žádnému exempláři.“</p>
<p>„Je poměrně vzácný,“ pravila ledabyle Frau Waldvogelová. „A nejsem si jistá, že mohu <emphasis>P</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ehled</emphasis> vynášet za hranice našeho kruhu…, a ani si nejsem jistá, že by vám natolik specializovaná literatura k něčemu byla… Ale co bych vám mohla dát, to je <emphasis>Stru</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ná trasologie Frau Etty</emphasis>. Ta je populárněji napsaná a dostupná…“</p>
<p>„Já bych si ji moc ráda přečetla,“ řekla Naďa.</p>
<p>„Bude mi ctí, drahá,“ zacukrovala Etta. „Tak pojďme, pojďme do tepla.“ Následovali jsme ji do hotelové dvorany. Lidi tu v podstatě nebyli. Jen vědmy. Dokonce i na recepci. Ani číšnice, která ve vstupní hale roznášela džbánečky se svařákem, nebyla člověk, byla to vědmička, a to ani ne nejnižší kategorie. Na rozdíl od naší průvodkyně však všechny zvolily vzhled mladých a krásných žen.</p>
<p>„Jsem tak ráda, že vidím Absolutní, drahé dítě!“ objala Etta Naďu kolem ramen. Mráz jí propůjčil tvář milé, okouzlující postarší dámy s růžovými líčky.</p>
<p>Právě taková byla nejspíš i majitelka perníkové chaloupky, která kdysi uvítala Jeníčka a Mařenku. A kdo ví, třeba se s Ettou znaly a zvaly se tu a tam navzájem na oběd.</p>
<p>„Děkuji, Babičko,“ sklopila Naďa mile oči. „A jak jen mě těší, že tak moudré ženy pozvaly mě, hloupou a nerozvážnou holku, abych přijela a něco se tu přiučila…“</p>
<p>Frau Waldvogelová se zasmála.</p>
<p>„To je mi ale ostrý jazýček!“ popleskala Naďu po tváři. „Ty jsi vědma, děvenko!“</p>
<p>„Nejsem vědma,“ odpověděla Naďa. „To se pletete, Babičko.“</p>
<p>„Ale jsi, ale jsi!“ opáčila živě Etta. „My všechny, opravdové kouzelnice, jsme vědmy…“</p>
<p>Naďa trhla ramenem a shodila Ettinu ruku. Zvědavě jsem svou dceru sledoval – vydržela to docela dlouho. Naďa od dětství neměla ráda fyzický kontakt s příliš přátelskými neznámými lidmi – hlazení po hlavě, popleskání po tváři… Ne že by je podezřívala z něčeho zlého. Jen prostě neměla ráda familiárnost.</p>
<p>„Nejsem vědma, Etto Sabino Waldvogelová,“ pronesla tiše. Její hlas však kovově zazvonil a naplnil celou poměrně rozlehlou halu. Vědmy ztuhly. „Nejsem vědma, nejsem vlkodlak, nejsem upír, nejsem kouzelnice. Nejsem ani nic jiného. Jsem Absolutní. Zapamatuj si to, Matko těchto hor.“</p>
<p>Frau Waldvogelová se na okamžik změnila: jako by jí někdo setřel vlhkým plátnem z tváře veškeré magické masky. Namísto okouzlující baculaté postarší dámy vedle nás stála věkovitá stařena. Očka jako korálky se ztrácela ve vrásčité kůži pokryté sítí rudých žilek. Pootevřená ústa byla zcela bezzubá a já jsem si naprosto nevhodně vzpomněl, že jedním z hříchů, které byly ve středověku vědmám přisuzovány, bylo upíjení mateřského mléka. Uvědomil jsem si, že kromě zjevného přísunu Síly, a to rozhodně ne menšího než krev pro upíry, to mohlo mít i jinou příčinu…</p>
<p>Pak se vědmin zevnějšek zase obnovil. Vedle nás opět stála milá postarší žena.</p>
<p>„A to prosím pouhým hlasem!“ nadšeně vyhrkla Waldvogelová. „Už třicet let jsem nesnímala tuhle tvář, skoro jsem sama zapomněla, jak se to dělá… To je úžasné, holčičko. Tak pojďme, pojďme.“</p>
<p>Halas v hale se opět obnovil. Vědmy korzovaly tam a zpět, někdo usedl k baru tak, jak byl, v lyžařském oblečení i přezkáčích, a popíjel horký svařák, další se rozcházely do svých pokojů. Že si vědmy ale umějí ty sabaty zařídit!</p>
<p>„Všechno máme obsazené, opravdu se sešly všechny všecičky vědmy,“ mumlala Frau Waldvogelová, když nás vedla k výtahu. „Nemějte mi za zlé, že jsem vám zarezervovala tak obyčejný pokoj, ale spát tam stejně nebudete, je to jen, abyste se měli kde dát do pořádku… Lyže jste si užili? Co sníh?“</p>
<p>„Děkujeme za optání, bylo to skvělé,“ odpověděl jsem.</p>
<p>„Tak to je dobře, výborně… Musíte si přijet zalyžovat častěji. Je to tu náramné místo a horu jsem poprosila, aby si vás pamatovala. Nemělo by se vám nic stát, žádné pády, žádné zlomeniny, tedy pokud nebudete dělat nějaké mimořádné hlouposti, samozřejmě…“</p>
<p>Co z jejích slov asi bylo vědmovské vychloubání, na které jsou vědmy odbornice, a co byla pravda? Opravdu mohla „poprosit horu“? A pokud ano, co přesně to znamená? Ale neptal jsem se.</p>
<p>Vyjeli jsme výtahem, těžké boty cvakaly po podlaze, a Waldvogelová otevřela dveře od pokoje, který s výtahem těsně sousedil (zkušenost mi napovídala, že tohle zpravidla bývají ty nejmenší a nejhorší pokoje, které většinou dostávají osamělí nenároční cesťáci a taky kuřáci, co vypadají jako alkoholici a u kterých je pravděpodobné, že se v noci budou sápat někam ven). Ale my tu vážně spát nebudeme.</p>
<p>Pokoj byl velmi stísněný, ale čistý a uklizený. Na posteli, která byla příliš široká na jednolůžko, ale příliš úzká na dvojlůžko, ležel krásný temně modrý vlněný pánský oblek, bílá košile, kravata, ponožky, trenky a ručně šité boty.</p>
<p>Vedle spočívaly dlouhé černé šaty, které, což mě překvapilo, vypadaly poněkud nošeně, černé punčocháče, černé kalhotky, černá podprsenka a černé lodičky.</p>
<p>Naďa se pohoršeně obrátila na vědmu.</p>
<p>„Pardon, Fräulein, nechtěla jsem vás uvést do rozpaků. Ale přece jen jste tu s tatínkem, a ne s kamarádem, takže tatínka asi vaše kalhotky z míry nevyvedou.“</p>
<p>Naďa zrudla, shrábla oblečení a zmizela za dveřmi koupelny.</p>
<p>„Ach, děti…,“ vzdychla si Waldvogelová. „Ale nedá se nic dělat. Vaše dcerka je poprvé na sabatu a musí být oblečena klasicky. To jest všechno černé. Jsou lidé, kteří tvrdí, že prádlo klidně může být bílé, ale já to považuju za nepatřičné. To se nejdřív začne smrkat do papírových kapesníků, pak si ženy přestanou holit chlupy v podpaží a končí to tím, že si berou bílé prádlo pod černé šaty – a pak se divte, že se hroutí státy, upadají mravy, sirotci se dávají na výchovu sodomitům a v kostelech se konají výstavy.“</p>
<p>„To nebylo zrovna politicky korektní, Frau,“ pravil jsem, když už jsem si stahoval přezkáče a začínal si rozepínat kombinézu.</p>
<p>„Já už jsem holt taková,“ povzdechla si vědma. „Děti, kuchyň a kostel – neboli Kinder, Küche, Kirche, jak se říká u nás v Německu. Zdravá společnost začíná u zdravé rodiny a dobrého vkusu! Potřebujete pomoci, Herr Anton?“</p>
<p>„Zvládnu to,“ odvětil jsem a stahoval si kombinézu. „Nebudete nic namítat, pokud se teď nebudu sprchovat a jen se utřu tady do toho povlečení a obléknu se do čistého?“</p>
<p>„Nebudu,“ řekla vědma. „Mužský pot je pro ženu ta nejlepší vůně. Nebudete se ostýchat převlékat se přede mnou?“</p>
<p>„Ani v nejmenším,“ odvětil jsem a sundával si propocené prádlo.</p>
<p>„Jaká škoda,“ vzdychla si Etta. „Víte, miluju svoje řemeslo, jsem ráda vědmou a jsem v tom dobrá, věřte mi, Antone. Ale je takové mrzuté, že vypadáme tak… nepřitažlivě.“</p>
<p>„Ale vždyť to nikdo nevidí,“ řekl jsem a rychle se oblékal. „A na zdraví to žádný vliv nemá.“</p>
<p>„Já to vidím,“ posteskla si vědma. „Vy to vidíte.“</p>
<p>„Že se tím trápíte!“ mávl jsem rukou. „Svět se přece neskládá jenom z Jiných. To skoro zní, že jsme takoví machové, že nebýt nás, nejsou na světě žádní chlapi…“</p>
<p>„Chcete zavázat kravatu?“ optala se Etta. „Muži si nikdy neumějí uvázat kravatu.“</p>
<p>Přikývl jsem a podal jí kravatu. Tmavě modrou hedvábnou kravatu, laděnou k obleku, se zlatě vyšitými hvězdami.</p>
<p>„Všem svým mužům jsem ji vázala,“ mumlala Etta, když mi dávala kravatu kolem krku a rovnala ji do saka. „Hansovi, ať je mu země lehká, Wolfgangovi, Alfredovi, na toho bych nejradši zapomněla, Ottovi, Konradovi, Ludwigovi a Vasilovi… ten byl mimochodem od vás, Rus… A taky Antoniovi, Horstovi…“</p>
<p>„Kolik jste měla mužů?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Něco pod stovku…,“ mávla Etta rukou. „Ale nemysli si, Goroděckij, nepohřbila jsem je všechny, většinou s nima žiju tak dva tři roky a pak mě to přestane bavit, chlapy to táhne za dobrodružstvím a to já nemám ráda… A tak jsem se vždycky buď rozvedla, nebo prostě odjela… Jen s Hansem jsme spolu prožili celý život, a s Alfrédem, i když to se moc nepovedlo, a s Ludwigem…“</p>
<p>Dveře od koupelny se otevřely a vyšla Naďa, poněkud v rozpacích.</p>
<p>„Tak co, jak vypadám?“</p>
<p>Kriticky jsem dceru obhlédl a s údivem pravil:</p>
<p>„A víš, že to není špatný? Ty šaty jsou jak šitý na míru…, i když nevypadaj úplně nově.“</p>
<p>Etta se zachichotala.</p>
<p>„Správně! Nové nejsou. Dívky v nich chodí na první sabat už tři století. Ovšem pro Fräulein Naďu jsme je upravovali, krejčí na nich dělal celý den…“</p>
<p>„Ty taky vypadáš skvěle, tati,“ řekla Naďa. „Měl bys nosit oblek a kravatu častěji. Má to takovej… staromódní šmrnc.“</p>
<p>„Děkuju ti, drahá,“ přikývl jsem. „Ty umíš tatínkovi zlepšit náladu. Jak jsme na tom s časem, Frau Waldvogelová?“</p>
<p>„Máte ještě čtvrt hodinky,“ řekla vědma. „Dejte si klidně ještě pivo nebo sklenku vína. Nebo vodku. Co se pije takhle večer v Rusku? Vodka?“</p>
<p>„Ne, vodku si dát nemůžu, slíbil jsem svému medvědovi, že bez něj pít nebudu,“ odvětil jsem. Naďa se zachichotala. „A Frau Waldvogelová, mohla byste prosím ukojit mou zvědavost…, tohle je skutečně šestisté šedesáté páté shromáždění?“</p>
<p>Podle všeho jsem vědmu trochu uvedl do rozpaků.</p>
<p>„V jistém smyslu ano,“ odvětila vyhýbavě. „To víte, Antone… my vědmy jsme trochu pověrčivé. Takže už máme skoro sto let šestisté šedesáté páté setkání Konkláve. Proto je taky ‚tradiční‘.“</p>
<p>„Zajímavé řešení,“ řekl jsem.</p>
<p>„Ano, taky si to myslím,“ odpověděla vědma bez sebemenšího odstínu ironie. „Nejdůležitější přece je zachovat si duševní rovnováhu a pozitivní přístup ke světu.“</p>
<p>Nevěděl jsem, co na to říct.</p>
<p>Zato Naďa tiše pravila:</p>
<p>„Jedna jedna, tati.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola třetí</strong></p>
<p>Konkláve vědem se konalo v hotelové restauraci. Klasické spojení – „schůze a banket“. Ale žádné hory jídla tu nebyly. Přece jen pohled na dvě stě přežvykujících vědem, to by asi bylo příliš silné kafe. Nehledě na to, že vědmy si rády dají něco dobrého a příliš bohaté občerstvení by mohlo odpoutat jejich pozornost dokonce i od blížícího se konce světa.</p>
<p>Takže na stolech byl jen čaj, káva, víno, pivo a koňak (mnohé z dam dávaly přednost právě koňaku), jednohubky s červeným i černým kaviárem, foie gras na večce, nejrůznější drobné sladkosti a kousky dortů (vědmy milují sladké kdykoli, kdekoli a v jakémkoli množství).</p>
<p>Přišli jsme ve chvíli, kdy velká část dam už seděla. Většina z nich upřednostňovala vypadat mladě a oslnivě, ale i vzhled těch starších byl podvod, vylepšení reality. Síla, kterou vědmy vládnou, z nich vysává krásu a mládí. Mohou žít dlouho, opravdu dlouho, téměř věčně, jako všichni Jiní, ale zatímco my žijeme svůj dlouhý život v mladých tělech, vědmy jej žijí ve stařeckých.</p>
<p>Frau Waldvogelová, jež na sobě měla přepychové večerní šaty a historické šperky (očividně velmi drahé), nás uvedla ke stolu, kde zcela zjevně seděly ty neváženější vědmy. Podle toho, co jsem viděl, byly všechny Nejvyšší. Seděla mezi nimi i Chochlenko a mně se zdálo, že to bylo překvapení i pro ni samotnou. Moskevskou Babičku zřejmě pozvaly k hlavnímu stolu z úcty k nám.</p>
<p>„K Naděždě,“ opravil jsem se v duchu. „Nikoli k nám. K Nadě. To ona je zajímá.“ Procházeli jsme se kolem stolů, u nichž popíjely a občerstvovaly se vědmy, a ke mně doléhaly útržky jejich rozhovorů.</p>
<p>„… Jack byl zlatíčko, správný kluk. Ale s takovým dětstvím, drahoušku, to víš, to si zdravý rozum uchováš těžko. Psychologové tenkrát nebyli. A tak se odreagovával na těch nebohých prostitutkách…“</p>
<p>„Ne, ne! Tos pochopila úplně špatně! Fyzická nevinnost není důležitá; samozřejmě je vhodná, ale rozhodně to není to nejpodstatnější kritérium. Podstatná je nevinnost duchovní, dokonce bych řekla duchovní naivita, čistota vycházející z hloubi srdce, panenskost vědomí! A právě srdeční sval takové panny, zpracovaný správným způsobem…“</p>
<p>„To je hnus,“ šeptla Naďa a chytla mě za ruku. I ona poslouchala cizí rozhovory. „Jediný, co mě může uklidňovat, je, že na takovou pannu rozhodně neaspiruju!“</p>
<p>Dělal jsem, že to neslyším. Daly se tu zaslechnout i podstatně míň znepokojivé rozhovory.</p>
<p>„Za časného rána! Jen co se na nebi objeví kousíček slunce, vyjdeš na pole a začneš sbírat poupata. S dobrýma myšlenkama, s úsměvem na rtech, klidně i s tichou písničkou…“</p>
<p>Je možné, že kdybychom poslouchali dál, zjistili bychom, že se ty nasbírané kytičky mají použít pro nějakou zvrácenost. Ale to už jsme neslyšeli, protože jsme pokračovali dál ke svému stolu.</p>
<p>Ovšem ve srovnání se shromážděním upírů tu bylo velmi příjemně, zejména pokud se člověk nezaposlouchával a nesnažil se prohlídnout skrze kosmetická zaklínadla.</p>
<p>Usmívající se dívky i stařenky, jež se Naděnku pokoušely políbit na tvář a mě obejmout. Spousta růžového oblečení: dcerka tu byla v podstatě jediná, kdo měl na sobě černou. Nejrůznější vtípky, průpovídky, úsměvy, kousky dortíků na talířcích přesouvající se ze stolu na stůl. Rozlévá se tu čajík a pak taky vínko, pivečko a koňáček. Konkláve vědem dělalo dojem houfu maličkých chlupatých růžových zvířátek, soustředěně přežvykujících a roztomile vrtících ocáskem.</p>
<p>Zásadní pravidlo, jak se chovat k roztomilým zvířátkům, zní: nepíchat do nich prstem, pokud na sobě člověk nemá tlusté rukavice.</p>
<p>„Sestry!“ jedna z vědem, která seděla u našeho stolu, se zvedla. Její hlas zněl klidně a zvučně a vyplnil celý sál – stejný trik, jaký předtím použila Naďa. „Náš skromný kruh poctili svou návštěvou Naděžda Goroděcká a její otec Anton Goroděckij.“</p>
<p>Zamračil jsem se. Ale jistě, je příjemné, když si někdo váží vašich dětí a zná je. Ale přece jen, cítit se jako přívažek vlastní dcery je smutné.</p>
<p>„Všichni víme, co se děje,“ pokračovala vědma. Byla ztepilá, snědá, černooká, s „havraními“ vlasy, jak říkávají básníci. „Já, Ernesta, vítám naše hosty jménem všech přítomných a slibuji jim veškerou pomoc, jakou jim můžeme poskytnout.“</p>
<p>To znělo velmi optimisticky. Pro změnu nám někdo chtěl pomoct.</p>
<p>„Děkujeme, paní Ernesto,“ odpověděl jsem a vstal. O Ernestě už jsem slyšel, byla to španělská vědma, jedna z nejváženějších na Konkláve. Ale jedna věc mě zarážela… „Mohu ti položit osobní otázku?“</p>
<p>Ernesta se usmála a přikývla.</p>
<p>„Měl jsem pocit, že už dlouhá léta pracuješ v Inkvizici,“ řekl jsem.</p>
<p>„Od roku 1891,“ vlídně odpověděla vědma. „Překvapuje tě, že jsem na Konkláve?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Konkláve není organizace, která by jakkoli zasahovala do soupeření Hlídek. Mezi námi jsou i Světlí. A celkově je Konkláve spíš takový dívčí zájmový klub.“</p>
<p>Usmál jsem se, protože se to ode mne očekávalo.</p>
<p>„Tudíž mohu beze všeho sloužit v Inkvizici, ale současně být i vědmou a účastnit se Konkláve,“ dokončila Ernesta.</p>
<p>„Dobře,“ přikývl jsem. „V tom případě mi dovol, abych se tě zeptal i jako členky Konkláve i jako Inkvizitorky. Jak je možné, že se ztratila informace o Dvojjediném, o bohu, jenž se zrodil z šera? Ještě ve středověku existovala Šestá hlídka, tudíž se vědělo i o Dvojjediném. Ale co se stalo pak? Proč teď přešlapujeme na místě, sbíráme informace po drobtech a stále si nejsme jisti, jestli všemu rozumíme správně?“</p>
<p>Nastalo ticho – vědmy přestaly i přežvykovat.</p>
<p>„Na tuhle otázku nemám odpověď,“ Ernesta nevypadala v rozpacích, ostatně vědmy obvykle do rozpaků neupadají, otázka se jí ale zjevně nelíbila. „Jistě že informace podobné závažnosti by se ztratit neměla. Ale opravdu neexistuje. Najdou se různé sekundární dokumenty, narážky, stručné zmínky v knihách… Zajímá-li tě můj názor…“</p>
<p>„Zajímá,“ přikývl jsem.</p>
<p>„Tu informaci zničili úmyslně. Muselo do toho být zapojeno několik Jiných, jak Světlých, tak Temných, i Inkvizitorů. Museli se na tom podílet mágové, vědmy i upíři…“</p>
<p>„Musela se na tom podílet Šestá hlídka,“ řekla nečekaně Naďa. „Je to tak?“</p>
<p>„Bravo, dívenko,“ řekla Ernesta. „Přesně tak. Došli jsme k závěru, že vzpomínky na Šestou hlídku zničili sami její členové.“</p>
<p>„My?“ zeptala se udiveně baculatá světlovlasá vědma, která seděla vedle Ernesty.</p>
<p>„My v Inkvizici,“ upřesnila Ernesta. „Bohužel ti, Antone, žádné informace poskytnout nemůžeme. Žádná z našich sester nic o Dvojjediném a Šesté hlídce neví.“</p>
<p>„Dokonce i my máme tak hrozivé příběhy, že se na ně raději snažíme zapomenout…,“ pronesla skřípavým hlasem vědma od sousedního stolku. Byla jednou z mála, kdo se nesnažil svůj věk maskovat kouzly. Podle lidských měřítek vypadala tak na sto. „Ten o Dvojjediném je, miláčku, jeden z nich…“</p>
<p>„Ty něco víš, Merry?“ podivila se Ernesta.</p>
<p>„O Dvojjediném?“ Merry zavrtěla hlavou tak, že se jí rozpadl účes ze řídkých šedých kudrlinek, kterými se snažila zakrýt lysou lebku. „Ale ne, ne, sestro… Vím jen o Tomášovi se sirkami a o Vřetenu…“</p>
<p>„Tohle není třeba vykládat cizím,“ pravila jemně, ale naléhavě Ernesta. „Velmi si vážíme tvých příběhů. Jen je prosím nech na později.“</p>
<p>Merry pokývala, a dokonce si žertovně zakryla ústa vrásčitou ručkou. Pocítil jsem jistou úctu ke staré vědmě, která se nesnažila tajit svůj věk.</p>
<p>„A mimochodem, sestro, nezapomněla jsi na nic?“ zajímala se Ernesta. „A teď nemluvím o Dvojjediném.“</p>
<p>„Na co bych tak mohla zapomenout?“ ohradila se Merry.</p>
<p>„No… třeba se podívat do zrcadla, když jsi odcházela z pokoje…,“ pokrčila Ernesta rameny. „Napudrovat si nosík… opláchnout si tvář troškou vody z onyxové číše…“</p>
<p>Merry se zakabonila. Pak zbledla jako stěna. Sklopila oči a chvíli civěla do naleštěných stříbrných příborů na stole.</p>
<p>Vědmy kolem se tiše chichotaly. Mohly si říkat sestry, kolikrát chtěly, ale především to byly ženy.</p>
<p>Merry si zakryla rukama obličej. Stoupla si. A ruce zase spustila. Teď už to nebyla stařena. Ale mladá a mimořádně krásná žena, světlovlasá, modrooká a s aristokraticky pravidelnými rysy tváře.</p>
<p>„Děkuji vám, sestřičky,“ řekla ledovým tónem. „Děkuji všem, které se dnes bavily na můj účet…“</p>
<p>„Posaď se, Merry,“ řekla Ernesta. „Tvou extravaganci všichni znají. Nabyla jsem dojmu, že jsi na setkání záměrně dorazila takto. Posaď se a neztrapňuj se.“</p>
<p>Merry se posadila a měřila si Ernestu nepřátelským pohledem.</p>
<p>Znovu jsem se ujal slova:</p>
<p>„V tom případě přichází na řadu otázka pomoci. Potřebujeme vaši zástupkyni, jmenovanou či schválenou hlavou Konkláve. Babičkou Babiček.“</p>
<p>„A tady stojíme před problémem, na jehož vzniku ses osobně podílel,“ pravila Ernesta.</p>
<p>„Arina,“ přitakal jsem. „Ano, je to tak. Uvěznil jsem vaši Prababičku v sarkofágu časů. Na svou obranu musím říci, že jsem tam hodlal trávit věčnost s ní.“</p>
<p>„Nemravo,“ odfrkla si Ernesta. „Nebudu lhát a tvrdit, že se mi po Arině stýská. Ovšem jak sis asi mohl všimnout, vcelku se k sobě navzájem chováme pěkně.“</p>
<p>„Jistě, jak bych si mohl nevšimnout,“ přikývl jsem a pohrával si se stříbrnou lžičkou.</p>
<p>„Takže jsme na Geserovu a Zavulonovu prosbu o pomoc reagovaly souhlasně a rozhodly se ji vyslyšet,“ vědma se usmála.</p>
<p>„Ale?“ zeptal jsem se. „Kdesi na konečku jazyka ti zůstalo viset ,ale‘. Radši ho vyslov, aby ti nezaskočilo.“</p>
<p>„Ale novou Prababičku vybrat nemůžeme,“ povzdechla si Ernesta. „Protože ta předešlá je stále naživu.“</p>
<p>„Tak ji odvolejte,“ řekl jsem. „Copak nemůžete být trochu pružnější?“</p>
<p>„My?“ povytáhla Ernesta levé obočí a zkoumavě si mě prohlížela. „Pružnost je naše druhé jméno. Jistě že můžeme. Jak bychom jinak přežily ve světě plném hrubých a krvelačných mužů? Ale máš ty vlastně představu, jak vybíráme Prababičku?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou. Cítil jsem, že tohle se mi nebude líbit.</p>
<p>„Babičku Babiček musí uznat Výhonek,“ pravila Ernesta.</p>
<p>„No sláva!“ řekl jsem s úlevou. „Bál jsem se, že půjde o něco daleko víc fa… exotického.“</p>
<p>„Tati, já znám slovo <emphasis>falick</emphasis><emphasis>ý</emphasis>,“ řekla Naďa.</p>
<p>Ernesta se na mou dcerku usmála.</p>
<p>„Nikdy jsem o tobě nepochybovala, holčičko… Ne, Antone. Opravdu je to jen Výhonek. Tady je.“</p>
<p>Nedbale zdvihla ubrousek z hrníčku, který stál před ní na stole. Trochu jsem se přizvedl, abych si prohlédl, co se skrývalo pod ubrouskem.</p>
<p>Hrníčku jsem si všiml už předtím, ale myslel jsem si, že v něm je něco k jídlu. Ukázalo se ovšem, že je to květináč. A z něj trčí dřevěný…</p>
<p>„Co je to?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Výhonek,“ usmála se Ernesta.</p>
<p>„Podle toho, jak to vypadá, bych řekl, že to je dřevěný…“</p>
<p>„Výhonek,“ zopakovala vědma naléhavě. „Symbol našeho věčně živého a věčně kvetoucího společenství.“</p>
<p>„Podle toho, jak ten Výhonek vypadá, bych řekl, že vaše společenství poněkud uschlo.“</p>
<p>„Nesuď podle zevnějšku,“ vrátila mi smeč vědma. „V rukou Babičky Babiček Výhonek rozkvete. A tím je viditelně a jednoznačně stvrzena její funkce. A rovněž nabytí příslušné moci a síly.“</p>
<p>„Rozumím,“ řekl jsem. „A vy už jste Babičku Babiček vybraly?“</p>
<p>„Výhonek nevykvetl,“ pravila Ernesta. „Traduje se, že už se to stalo několikrát – jednou, když byla úmyslně vybrána vědma nehodná toho, být Babičkou Babiček, jednou, když hlasování probíhalo pod nátlakem, a jednou, když byla vybrána nejstarší vědma, ale předchozí Prababička byla ještě naživu.“</p>
<p>„Takže není možné Babičku Babiček odvolat?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Leda tak otrávit,“ pravila ze svého místa zlověstně Merry. „Starý dobrý arzen…“</p>
<p>„Dokud Arina žije, nemůžeme místo ní zvolit někoho jiného,“ rozhodila Ernesta rukama.</p>
<p>„A co tedy máme dělat?“ zeptal jsem se. „Proč jste nás pozvaly…?“</p>
<p>„Doufáme, že by nám Výhonek přece jen mohl dovolit vybrat novou představenou,“ naléhavě pronesla Ernesta. „Pokud kandidátkou bude…“</p>
<p>„Tak to ne!“ řekl jsem. „Na to zapomeňte!“</p>
<p>„Pak svět zahyne,“ odpověděla vědma. „Goroděckij, neděláme si legraci. Nabízíme tvojí dceři, aby se stala Babičkou Babiček.“</p>
<p>„Hloupost,“ řekl jsem. „Hloupost, nesmysl.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Znám trošku vaše pravidla,“ pravil jsem škodolibě. „Budoucí vědma musí obdržet dar, musí být zasvěcena skutečnou vědmou a musí se to stát v raném dětství, dokonce už v pubertě je pozdě…“</p>
<p>Zadíval jsem se na Ernestin úsměv. Odmlčel jsem se. A vtom jsem si vzpomněl.</p>
<p>Na to, jak Arina unesla Naďu. Jak jsme ji se Světou vybojovali nazpět. A jak jí Arina jako omluvu předala dar…</p>
<p>„Ale ona byla zasvěcena, Antone,“ řekla vědma. „Sama Arina, Prababička, jí před deseti lety darovala schopnost používat byliny. Naprostý základ vědmovské magie.“</p>
<p>„Zešílely jste!“ vykřikl jsem. „Je jí patnáct! Vlastně teprve čtrnáct!“</p>
<p>„Copak jde o věk?“ překvapeně se zeptala Ernesta. „Arina z nás taky není nejstarší.“</p>
<p>„Moje dcera je Světlá,“ připomněl jsem, ačkoli už jsem chápal, že jsem prohrál.</p>
<p>„Skoro patnáct procent vědem je Světlých,“ odvětila s úsměvem Ernesta.</p>
<p>„Strašně rychle zestárne a stane se z ní… zrůda,“ řekl jsem tiše.</p>
<p>„Jako z nás,“ přitakala vědma. „Ano, bude muset žít pod maskou. A budou-li její milí Jiní, budou vždycky vědět, že nelíbají mladou ženu, ale seschlou stařenu. Je to tak. Taková je cena. Ale mluvíme tady o záchraně světa, nebo ne?“</p>
<p>Podíval jsem se na Naďu.</p>
<p>„Tati, já samozřejmě souhlasím,“ pravila dcera.</p>
<p>Její tvář vyzařovala naprostý klid. Mír, vyrovnanost, laskavost.</p>
<p>„Naďo, je to nezvratný proces,“ řekl jsem. „A nesmírně rychlý. Zestárneš během několika let. Tak během deseti, maximálně dvaceti. Teď se ti zdá, že je to celá věčnost, ale není to tak. Uvidíš, že deset let uteče, ani se nenaděješ. Nevím samozřejmě, jestli se ti líbí Keša nebo někdo jiný… ale stejně, pro Jiné je snazší žít s Jinými…, jedině vědmy žijou s obyčejnými lidmi, protože ti netuší, koho líbají…“</p>
<p>V sále bylo ticho. Hrobové ticho.</p>
<p>Dcera se na mě mlčky dívala, jako by mi dávala prostor, abych se vypovídal.</p>
<p>„Nedokážeš ani porodit dítě…,“ řekl jsem. „Ne, to vlastně není pravda, dokážeš, ale jenom v prvních letech poté, co se staneš vědmou… do háje, v jakejch prvních letech, vždyť jsi sama ještě dítě…“</p>
<p>„Tati, hned mi došlo, proč nás vědmy pozvaly na Konkláve,“ řekla Naďa. Její hlas působil uklidňujícím dojmem, jako by ona byla dospělá a já vyděšené dítě. „Zavolala jsem Innokentijovi a všechno jsme probrali. Vezmeme se hned, jak se vypořádáme s Dvojjediným. Je jasné, že děti budu muset porodit co nejdřív. Možná stihneme i dvě. A taky je samozřejmě jasné, že ještě nejsme dostatečně dospělí, hlavně psychicky ne, ale to jsme zase probraly s mámou, a ona řekla, že byste mohli vnuky zatím vychovávat vy, abysme my mohli pokračovat ve studiu…“</p>
<p>Stál jsem s otevřenou pusou a lapal po dechu. Musel jsem vypadat opravdu zoufale, protože si ze mě ani jedna z vědem nezačala utahovat.</p>
<p>„Všechno bude v pohodě, tati,“ řekla Naďa a vstala. Stoupla si na špičky, dala mi pusu na tvář a vykročila zpoza stolu. Postavila se proti Ernestě. „Jsem připravená. Co mám udělat?“</p>
<p>Z mojí dcery bude vědma. Z mojí dcery, Absolutní kouzelnice, krásné a chytré holky, bude zkroucená (nebo rozkynutá) stará babizna. A stane se to opravdu rychle, nebude jí ani třicet a už z ní bude odporná babice, s tváří věčně skrytou pod zaklínadly. Nedá se nic dělat, Ernesta má pravdu a Naďa taky, jde o osud celého světa…</p>
<p>„Sestry, jsme připraveny přijmout Naďu Goroděckou do našich řad?“ zeptala se Ernesta.</p>
<p>Mezi vědmami to souhlasně zašumělo.</p>
<p>„Souhlasíme, aby se Absolutní kouzelnice Naďa Goroděcká stala Babičkou Babiček, naší představenou a vůdkyní?“ pokračovala Ernesta.</p>
<p>„Co je tohle za pořádky!“ ozvala se náhle Merry. Ačkoli její zevnějšek byl nyní okouzlující, hlas jí zůstal skuhravý, stařecký. „Arina byla Ruska, Naďa je taky Ruska. Není správné, abychom dvakrát po sobě vybíraly představenou z téhož regionu!“</p>
<p>„Z Afriky pocházela jen jedna jediná Prababička!“ vyskočila najednou tmavá žena z hloubi sálu.</p>
<p>„Měly byste se k nám chovat líp…,“ ozval se jiný pobouřený hlas.</p>
<p>„Belgie ještě nikdy…“</p>
<p>„Ticho,“ zvýšila Ernesta hlas. „Je nás hodně, všechny máme nějaké ambice, pociťujeme nejrůznější křivdy a máme své nároky! Ale pochopte, že pokud se teď nestane Prababičkou Naďa Goroděcká, bude jí navěky Arina! Do skonání věků! A navíc zahyne celý svět!“</p>
<p>Vědmy ztichly.</p>
<p>„I tak tam Arina byla zbytečně dlouho…,“ zaskřehotala Merry.</p>
<p>„Tudíž navrhuji učinit výjimku a zvolit Prababičkou Absolutní kouzelnici Naďu Goroděckou!“ prohlásila slavnostně Ernesta. „Souhlasíte?“</p>
<p>Tentokrát se žádné protesty neozvaly. Značná část vědem cosi souhlasně mumlala, část mlčela, ale nikdo už nic nenamítal.</p>
<p>Celé to působilo neuvěřitelně primitivně, divošsky. Jako volba atamana u kozáků; kdy museli všichni zvolat, zda je jim milý, nebo ne.</p>
<p>„Naďo, natáhni ruku a polož ji na Výhonek,“ řekla Ernesta.</p>
<p>Díval jsem se na tu perverzní a šílenou podívanou, na svou dceru, jak pokládá ruku na prastarý dřevěný falus. A mlčel jsem.</p>
<p>„Sevři dlaň…,“ dodala nečekaně nejistě Ernesta.</p>
<p>„Nemám za něj třeba ještě zatahat?“ přeptala se Naďa zamračeně, ale ruku na dřevěném falu sevřela.</p>
<p>Nic se nestalo.</p>
<p>„Tsss, takhle polovičatě, to ve starých dobách…,“ zaskuhrala Merry, pak ale zachytila můj pohled a ztichla. Naďa odtáhla od Výhonku ruku a otřela si dlaň do šatů.</p>
<p>„Držela jsi ho, že?“ přeptala se bůhvíproč Ernesta, jako by celý proces neviděla na vlastní oči. „Pak ale…“</p>
<p>Obrátila se ke mně.</p>
<p>„Chápu,“ řekl jsem. „Nemůžete nic udělat.“</p>
<p>Ernesta zavrtěla hlavou:</p>
<p>„Je mi to líto, señor. Moc líto. Chtěly jsme pomoct. Máme… rády život.“</p>
<p>Podíval jsem se do sálu. Na dvě stovky stařen, zahalených magickými závoji, schovaných za okouzlujícími zevnějšky, jež z nich dělaly krasavice, jakými dříve byly, anebo taky nikdy nebyly. Ať už byly dobré, nebo zlé, opravdu milovaly život. Ve všech jeho podobách.</p>
<p>Z lásky k životu se dopouštěly těch nejzvrhlejších zločinů. Smilnily a páchaly nemravnosti, preparovaly kojence a obcovaly se zvířaty, trávily skot a sály mateřské mléko, přepadaly po nocích osamělé pocestné a nutily je hopsat po lukách a běhat po cestách. Byly nepředvídatelné jako aprílové počasí. Byly dcerami matky přírody, Země samé. Příroda je taky nelítostná a krutá, žádostivá a nenasytná, krvelačná a lstivá.</p>
<p>Byly to vědmy. Naivní a kruté jako děti, zahnané do pasti stařeckých těl. Mužská analogie k vědmám neexistuje, vědmáka sice z pohádek známe, ale to je něco docela jiného. Aby mohla být bytost vědmou, musí být schopna dát život. Bez toho není schopna jej s lehkostí brát.</p>
<p>„Je mi to líto,“ řekl jsem. „Ale neberte si to tak, dámy. Něco vymyslíme.“</p>
<p>Naďa se vrátila ke mně a já jsem ji objal.</p>
<p>„Promiň, tati,“ zašeptala. „Vypadala jsem tam pitomě, co?“</p>
<p>„Pitomě ne, ale legračně,“ odpověděl jsem.</p>
<p>„Legračně jsi řekl, jen abys neřekl perverzně,“ řekla Naďa. „Neušlo mi to.“</p>
<p>Ernesta zacinkala lžičkou o skleničku; v tom tichu působil zvuk stejně znepokojivě jako zazvonění telefonu uprostřed noci.</p>
<p>„Můžeme pro vás ještě něco udělat, señor Goroděckij?“ zeptala se. „Můžeme částečně snížit bezpečnostní opatření, abyste mohli portál otevřít přímo odsud…“</p>
<p>„Už nás vyháníte?“ zeptal jsem se. Natáhl jsem ruku a představil jsem si stín svých prstů na stole… přece tam musí být, no ne? Stín vytvořený světlem z křišťálových lustrů, a není podstatné, že ho nevidím. Prostě tam je. Stín mých prstů přecházejících do šera…</p>
<p>„Ne, ale…,“ odvětila při pohledu na mou ruku poněkud rozpačitě Ernesta.</p>
<p>Zahýbal jsem jemně prsty a na jejich konečcích jsem ucítil chlad šera.</p>
<p>„Tati, co to děláš?“ zeptala se Naďa šeptem.</p>
<p>„Bacha, bacha, ťuky, ťuk,“ řekl jsem a dál jsem jemně pohyboval prsty, „po železe leze kluk!“</p>
<p>„Jaký kluk? A co máš s Bachem?“ zeptala se Naďa. „Napsal něco pro bubny?“</p>
<p>„Co jsi mi to za dítě,“ řekl jsem a vyťukával prsty rytmus. Tři krátké, tři dlouhé, tři krátké. Impulzy Síly se rozběhly kamsi do prostoru, do šera.</p>
<p>„A vy jste kdo?“ zakabonila se najednou Ernesta a dívala se mi za záda. „Tohle je uzavřená společnost…“</p>
<p>Její hlas zvolna utichal, jako by někdo stahoval hlasitost na přehrávači, a oči se doširoka otevřely. Zjevně se dívala na toho, kdo stál za mými zády.</p>
<p>Otočil jsem se a kývnutím hlavy pozdravil Tygra.</p>
<p>„Pardon, že ruším. Nedohodli jsme si žádnej signál. Ale říkal jsem si, že to pochopíš.“</p>
<p>„Vědmy,“ pronesl tiše Tygr a přelétl zamyšleným pohledem celou tu stařenčí sešlost. S tím, jak vědmy přicházely k sobě (bohužel jsem neviděl, jakým způsobem se objevil), v restauraci narůstala… no, ne přímo panika, spíš… napětí a rozruch. „Nikdy jsem vědmy neměl rád.“</p>
<p>„Proč?“ podivil jsem se.</p>
<p>„No…,“ Tygr se na moment zarazil, jako by se snažil dostat do slov to, co vždycky chápal, ale co nikdy nepotřeboval vyjádřit nahlas. „Protože ony ruší. Lomcují. Otřásají. Znepokojují.“</p>
<p>„Oceňuju tvou představivost i slovní zásobu,“ řekl jsem. „Ale co ruší?“</p>
<p>„Šero,“ odvětil jednoduše Tygr. „Normální Jiní prosí. Vědmy se dožadují.“</p>
<p>Zamračil se a mávl rukou, jako by litoval, co právě řekl.</p>
<p>„Potřebuju tvou pomoc,“ řekl jsem.</p>
<p>„Vím,“ přikývl. „Dost mě překvapilo, že jsi o ni nepožádal hned.“</p>
<p>„Nic jsi nenavrhoval a já jsem si říkal, že je to nejspíš složitý. Ne-li nemožný.“</p>
<p>Měl jsem pocit, že se na Tygrově tváři objevil naprosto lidský výraz utrpení.</p>
<p>„Nemožné ne…, ale složité.“</p>
<p>„Nemůžou si vybrat svou představenou,“ řekl jsem. „Ani Naďa se jí nemohla stát. Dokud je Arina v sarkofágu časů…“</p>
<p>„Jsou dvě věci, které můžu udělat,“ prohlásil Tygr a zadíval se mi do očí. „Zničit sarkofág. Rozpustit ho ve věčnosti. Což bude v podstatě znamenat Arininu smrt.“</p>
<p>„A ta druhá varianta?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Můžeme ji zkusit ze sarkofágu dostat,“ řekl Tygr. „ Ale přesvědčit ji musíš ty. Vyvést ze sarkofágu je možné pouze toho, kdo se chce dostat ven. Ale… může to mít nepředvídatelné následky.“</p>
<p>„Jaké?“ chtěl jsem vědět.</p>
<p>„To si nejsem jist,“ svraštil čelo Tygr. „Tady… nevidím budoucnost jasně. Obě varianty vidím zamženě, ale ta, v níž přivedeme Arinu zpět, je zastřená dvojnásob.“</p>
<p>„Antone, pokud tomu rozumím dobře,“ pravila rychle Ernesta. „Tak pro nás je zcela uspokojivá první varianta. Arina dojde klidu a my vybereme Babičku Babiček. A nebude to tvoje dcera! Všechno se to pěkně rýsuje…“</p>
<p>„Tati!“ vykřikla Naďa. „Ty… Ty s tím souhlasíš?“</p>
<p>Vzdychl jsem si. Poodstrčil jsem Naďu a vykročil směrem k Tygrovi.</p>
<p>„Tak přesně tohle jsem si myslel,“ poznamenal Tygr smutně. „Goroděckij…, proč ty tak nemáš rád jednoduchá řešení?“</p>
<p>„Maj zpravidla komplikovaný důsledky,“ odvětil jsem.</p>
<p>* * *</p>
<p>V angličtině existuje idiom „jet na zádech tygra“.</p>
<p>Pohybovat se v tygřích spárech není o nic pohodlnější. A to dokonce ani tehdy, když na sebe onen Tygr vzal podobu inteligentního mladého člověka.</p>
<p>Ještě před okamžikem jsme se nacházeli v alpské restauraci se dvěma stovkami vědem, jejichž společný věk činil kolem stovky tisíc let. A pak mě Tygr popadl za límec a ocitli jsme se v bublající šeré kaši. Vypadalo to jako pěna z mýdlových bublin, podsvícená neznámo odkud tlumeným bílým světlem. Kolem nás se bubliny rozestupovaly, pružily pod nohama, a když k nim člověk přiblížil ruku, uhýbaly před ní.</p>
<p>„Co to je?“ zeptal jsem se. Tygr mě pořád ještě držel v natažené ruce za límec. „Nebyl bys tak laskav a pustil mě?“</p>
<p>„Tohle je prostor mezi hladinami šera,“ odpověděl Tygr. „Jsou to odezvy emocí a ozvěny citů. Je tu všechno, co kdy kde bylo na světě. Písknutí první myšky, kterou chytil kocour. Vrnění kocoura na ženském klíně. Křik rodičky, která cítí, že z jejího syna bude zločinec. Pláč trestance noc před popravou. Všechny barvy světa. Všechny pocity světa.“</p>
<p>„Děkuju, to je velmi poetické,“ řekl jsem. „Ale…“</p>
<p>„Když tě pustím, rozpadneš se na…,“ Tygr se zamyslel. „Na bublinky.“</p>
<p>„Vždyť Zavulon říkal, že se schovával mezi hladinami šera…“</p>
<p>„Ten tvůj Zavulon umí leccos, Goroděckij. Vydrž. Musíme si promluvit. Mně osobně nedělá žádnou zvláštní radost, že tě musím držet za flígr.“</p>
<p>„Na bublinky. Za flígr,“ zasmál jsem se. „Ty máš ale slovní zásobu. Je vidět, že se učíš. Dobře, tak si promluvme.“</p>
<p>„Momentálně procházíme bodem, odkud není návratu, Goroděckij,“ řekl Tygr. Jeho tvář v tom slabém šerém světle působila jako sádrová maska. Dokonce ani rty se téměř nepohybovaly a oči se proměnily v temné díry nikam. „Seš si jistý, že chceš dostat Arinu ven? Můžeme ji prostě jen poslat na věčný odpočinek.“</p>
<p>„O co jde, Tygře?“ zeptal jsem se. „Myslíš, že mě ta stará vědma nakonec dostane?“</p>
<p>Tygr zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ne, Antone. To vůbec ne.“</p>
<p>Pochopil jsem. Vůbec to vypadá, že jsem každým dnem moudřejší a moudřejší. Je šílené si představit, jak jasnozřivý budu, až budu tak starý jako Geser.</p>
<p>„Naopak, všechno se vysvětlí?“</p>
<p>„Ano, Antone. Arina všechno ví. O Šesté hlídce, o Dvojjediném. Dokonce i o šeru ví víc, než dává najevo. Možná i víc než já.“</p>
<p>„Kdes na to přišel?“</p>
<p>„Vidím budoucnost. Pokud si s ní promluvíš, všechno se změní. Všechno bude docela, ale docela jiné, Antone.“</p>
<p>„Jako třeba?“ zeptal jsem se podrážděně.</p>
<p>„Dost možná umřeš,“ řekl Tygr.</p>
<p>„No to je mi novina, to se přece lidem stává.“</p>
<p>„Ty nejsi člověk, jsi Jiný. Vy umírat nemusíte.“</p>
<p>„Co dál?“</p>
<p>„Já umřu,“ řekl prostě Tygr. „V téhle verzi budoucnosti mám umřít.“</p>
<p>„A v té druhé?“ zeptal jsem se po krátké odmlce.</p>
<p>„V té taky.“</p>
<p>„Aha,“ přikývl jsem. „Víš co, řekni mi to nejpodstatnější, Tygře…“</p>
<p>„Ve té verzi budoucnosti, kde se rozhodneš zničit sarkofág, umře Naďa,“ řekl Tygr. „V té druhé ne nezbytně.“</p>
<p>„Tak proč ses mě vůbec ptal, kterou verzi chci?“ zasmál jsem se.</p>
<p>„Protože ta skutečnost, v níž Naďa neumírá, přinese daleko víc utrpení tobě,“ Tygr uhnul očima. „Možná ještě budeš litovat, že jsme se rozhodli nerozpustit sarkofág do věčnosti.“</p>
<p>„To přece není možný!“ zakřičel jsem. „To se nestane. Proč by to tak mělo být?“</p>
<p>„Nevím,“ řekl Tygr. „Nejsem si jistý. Přece jen nejsem šero. Jsem jen jeho část. A jsem nemocný, Antone. Nakazil jsem se lidskostí, taky proto s tebou teď rozmlouvám. A i kdybych byl zdravý, číst osudy Nejvyšších a Absolutní je neuvěřitelně obtížné…“</p>
<p>Zaúpěl jsem. Chtělo se mi shodit Tygrovu ruku z mého ramene a rozpustit se „v bublinkách“.</p>
<p>Nikdy by mě nenapadlo, že bych se mohl klonit k tak jednoduchému a zbabělému řešení.</p>
<p>„Běž… za vědmou,“ řekl jsem. „Možná toho budu litovat, ale teď prostě nemůžu říct nic jiného. Nedokážu si vybrat budoucnost, v níž Naďa zemře. Jdeme do sarkofágu.“</p>
<p>„Dobře,“ pravil Tygr. „Věděl jsem to…, ale bylo mou povinností sdělit ti všechny detaily. Tak pojďme, zrozený Tmou. Odvedu tě k Arině…“</p>
<p>„Cože?“ křikl jsem, ale to už se pórovitá mlha rozpustila a já jsem se v kotrmelcích válel po chladné mramorové podlaze. „Cože? Čím?“ Tygr neodpověděl, jen zdálky se ke mně donesl tichý šepot:</p>
<p>„Ale přesvědčovat ji budeš sám.“</p>
<p>Zvedl jsem se. Rozhlédl se. Tygr tu nebyl. Byl tu jen zešeřelý kamenný sál s vysokou kupolí. Arinu jsem nikde neviděl. Udělal jsem několik kroků. Vzduch tu byl stále stejně čistý a chladný jako v mých vzpomínkách.</p>
<p>„Arino,“ zavolala jsem. „To jsem já! Anton! Anton Goroděckij!“</p>
<p>„To mi došlo, že ne Čechov. Ten patřil k inteligenci a neřval, když lidi spali…“</p>
<p>Vědmin hlas ke mně přicházel seshora. Zastavil jsem se a zaklonil hlavu. Asi tři metry nade mnou visel šedý kokon, našikmo přilepený ke stropní klenbě, smotaný z nějakých ústřižků a nití. Kokon sebou poškubával. Stěna se pomalu roztahovala a z ní vykoukla jedna ruka a pak druhá. Potom se skulinou protáhla ven hlava.</p>
<p>„Dobré ráno, Arino,“ pravil jsem při pohledu na vědmu. „Pardon, že jsem tě probudil.“</p>
<p>„Omluvama to nespravíš. Jsi sám?“ zeptala se vědma.</p>
<p>„Jo,“ zaváhal jsem. „Z čeho je ta… ten…“</p>
<p>„Do toho ti nic není,“ řekla Arina. „Otoč se.“</p>
<p>Odvrátil jsem se a udělal několik kroků do středu sarkofágu. Za zády mi to šelestilo a popraskávalo, jako by Arina svíjela svůj kokon.</p>
<p>Hnusná představa.</p>
<p>Uplést si kokon a uložit se ke spánku je velmi racionální, ekologické a přirozené a maximálně rozumné. Jen by to člověk čekal spíš od hmyzu než od člověka. Teda vědmy…</p>
<p>„Ráda tě vidím, Antone,“ řekla Arina. „Vypadáš dobře, jen jsi nějakej unavenej…“</p>
<p>Otočil jsem se. Vědma stála za mými zády a kokon ze stropu zmizel. Vědmina tvář byla zcela klidná a vyrovnaná. Jednoduchý kalhotový kostým, který měla na sobě (matně jsem si vybavoval, že sem se dostala v jiném oděvu), byl vyžehlený a čistý.</p>
<p>„A co <emphasis>minojská sféra</emphasis>?“ zeptal jsem se. „Přemýšlel jsem o ní. Říkal jsem si, jestli ti pomůže se odsud dostat.“</p>
<p>Arina přejela rukou po kostýmu a v její ruce se objevila malá kulička.</p>
<p>„Je to komický,“ řekla. „Přitéká sem velmi málo Síly. Sféra by se nabila až tak za dvacet třicet let.“</p>
<p>„To proto ses uložila ke spánku?“</p>
<p>„No jistě. Ale když jsi vstoupil, vlilo se sem s tebou hodně Síly. Takže sféra je nabitá.“</p>
<p>„Ještě počkej,“ řekl jsem. „Možná že odejdeme jinak.“</p>
<p>„Ale,“ usmála se Arina. „Tak povídej!“</p>
<p>„Máme problémy.“</p>
<p>Arina přikývla:</p>
<p>„A něco nového?“</p>
<p>„Co víš o Šestý hlídce a Dvojjediným?“ zeptal jsem se.</p>
<p>Arininy rysy náhle ztvrdly a z očí jí vyzařovala krutost a zloba.</p>
<p>„Šestá hlídka je mrtvá! Dvojjediný už neexistuje!“</p>
<p>„Hlídka mrtvá je,“ přikývl jsem. „Ale Dvojjediný už se dvakrát pokoušel zabít mou dceru.“</p>
<p>Arina stála, přešlapovala z nohy na nohu a provrtávala mě pohledem. Pak si vzdechla a klesla k zemi.</p>
<p>„Sedni si, Goroděckij. Ať nám nevyneseš spaní. Promluvíme si.“</p>
<p>„Nemáš toho sezení dost?“ užasl jsem. „Nechce se ti odsud pryč?“</p>
<p>„Ale chce. Jen nevím, jestli to má smysl,“ mávla Arina rukou. „Tak si přece sedni! Hodinka nebo dvě navíc, to už je jedno, strávila jsem tu roky…“</p>
<p>Přikývl jsem a sedl si na podlahu proti ní.</p>
<p>„Co se stalo? A hezky popořádku,“ prosila mě Arina.</p>
<p>„Nejdřív přišel upír. Geser si myslel, že se znovu zrodila ta upírka, kterou jsem kdysi poslal na onen svět. Sála lidi a vybírala si je podle iniciál tak, aby z nich vznikl vzkaz. Mysleli jsme si, že je to: <emphasis>Antone Gorod</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ckij, nakonec jsem p</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>la pro tvou nebo tvoje…</emphasis>“</p>
<p>„Co je to za hloupost,“ mumlala Arina. „To je spíš Agatha Christie, ne? A ne Dvojjediný. Tohle není jeho styl.“</p>
<p>„Taky jsem nic takového neříkal. A ať už byla ta upírka, kdo chtěla, ukázalo se, že je na naší straně. Moje dcera byla napadena ve škole. Zaútočila na ni dvojice Jinejch, který ji měli ochraňovat, jeden Světlej a jeden Temnej, a zabili třetího ochránce, Inkvizitora. Jsou jak posedlý.“</p>
<p>„A jak ho zabili? Ohněm a ledem?“</p>
<p>S úlevou jsem přikývl. Arina evidentně Dvojjediného znala!</p>
<p>„Byli spolu?“ přeptala se ještě.</p>
<p>„Většinou se drží za ruce,“ doplnil jsem obezřetně.</p>
<p>Arina přikývla.</p>
<p>„My bysme je se Světlanou porazit nedokázali,“ pokračoval jsem. „Ale vyhnala je ta upírka. Vlastně v obyčejným boji, jen rychlým…“</p>
<p>„Dál,“ tázala se Arina.</p>
<p>„Proroctví. Všichni proroci a věštci najednou předpověděli totéž: <emphasis>Nebylo prolito zbyte</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>, nebylo spáleno nadarmo. Nade</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>el první</emphasis> <emphasis>č</emphasis><emphasis>as. Dva povstanou v t</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>le a otev</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ou dve</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>e. T</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i ob</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ti, napo</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>tvrté. P</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>t dní z</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>stane pro Jiné.</emphasis> <emphasis>Š</emphasis><emphasis>est dní z</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>stane</emphasis> <emphasis>pro lidi. T</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>m, co se postaví do cesty, nez</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>stane nic.</emphasis> <emphasis>Š</emphasis><emphasis>está hlíd</emphasis><emphasis>ka je mrtvá. Pátá síla zmizela.</emphasis> <emphasis>Č</emphasis><emphasis>tvrtá nestihla. T</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>etí síla nev</emphasis><emphasis>ěř</emphasis><emphasis>í, druhá síla se bojí, první síla je unavená.</emphasis> Nato jsme se pustili do zjišťování údajů o tom, kdo všechno má tvořit Šestou hlídku…“</p>
<p>Arina přikývla a zavřela oči.</p>
<p>„Rozumíš tomu?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Jak je to dlouho, co to proroctví zaznělo?“</p>
<p>„Čtyři dny.“</p>
<p>„Poslední den,“ řekla Arina. „Jo… Rozumím všemu. Co se teď vůbec ve světě děje, Antone? Jak jsou na tom lidi?“</p>
<p>„Celkem normálně, jako vždycky,“ řekl jsem. „Válka na Blízkém východě. Válka na Ukrajině.“</p>
<p>„To jsou hlouposti,“ zavrtěla hlavou Arina. „Koneckonců rovnováha nemusí být narušená až tak markantně. Do posledního dne se svět může zdát celkem normální.“</p>
<p>„Jaká rovnováha?“</p>
<p>„Dobra a zla samozřejmě.“</p>
<p>„Neřekl bych, že se Denní hlídka nějak zvlášť rozjela…“</p>
<p>„Dobro a zlo nemá s Hlídkama naprosto co dělat,“ odvětila rezolutně Arina. „To bys už měl vědět! Noční hlídka staví na altruismu, respektive na aktivním altruismu Jinejch vůči lidem. Denní hlídka ve srovnání s potřebama Jinejch naopak prospěch lidí a jejich potřeby za významný nepovažuje.“</p>
<p>„Ale ve své podstatě je to nakonec dobro a zlo,“ řekl jsem.</p>
<p>„To řekni lidem, který umíraj pro chvályhodný ideje Noční hlídky,“ zastavila mě Arina. „Představa Jinejch a lidí o dobru a zlu se dost liší.“</p>
<p>„Dobře,“ řekl jsem. „Řekněme teda, že je rovnováha narušená. Věřím. Svět se opravdu zbláznil. Ale to jsou věci lidí. Dokonce i kdyby rozpoutali světovou válku.“</p>
<p>„Co je šero?“ zeptala se mě Arina.</p>
<p>„Jakási rozumná síla,“ odpověděl jsem. „Nadsíla.“</p>
<p>Arina se na mě dívala a čekala.</p>
<p>„Je zrozená z lidskejch myšlenek, emocí, snů…“</p>
<p>„Šero nemá fyzický tělo,“ řekla Arina. „A v lidským pojetí nemá ani rozum, je docela jiný. Šero je úhrn všeho lidskýho vědomí. Vědomí lidí, kteří teď žijou, je analogický jeho vůli. Paměť zemřelejch lidí je analogická paměti šera. Pokud se svět kloní ke zlu, šero je krutější. Naopak pokud svět tíhne k dobru, je šero laskavější. Šero se ale nerado mění, základ všeho živýho spočívá v homeostázi…“</p>
<p>„Chceš mi říct, že teď je ve světě víc zla než třeba v době…, no řekněme druhý světový války?“ zavrtěl jsem hlavou. „Tomu se mi nechce věřit!“</p>
<p>„Nejde o to, čeho je víc. Jde o rovnováhu. Světový války, to jsou samozřejmě šílený zločiny, oceány bolesti a strachu. Na druhou stranu je paralelně ve světě i obrovská naděje, obětavost a milosrdenství! Válka do rovnováhy nezasahuje, jen zvedá sázky. Pokud je ale Dvojjediný tady, znamená to, že se ručička vychýlila. Znamená to, že zlo je všude. Tiché, klidné a lhostejné zlo. V mužích i ženách, dětech i dospělých. Rovnováha se mění, pro šero je to nepohodlné a začíná se změně bránit. A vyšle do lidskýho světa to či ono stvoření. V tom nejsnazším případě se rodí zrcadloví mágové, kteří upravují rovnováhy na lokální úrovni. Když už je to vážnější, zrodí šero Absolutní Jiné, kteří jsou schopni předat světu novou pravdu, změnit lidskou podstatu. Pokud znějí proroctví, jež by mohla rovnováhu narušit, pak přichází Tygr. A pokud je rovnováha narušená definitivně, objevuje se Dvojjediný.“</p>
<p>„A co je zač?“ zeptal jsem se. „Ze svých schůzek s upíry vím, že je to starý upírský bůh…“</p>
<p>„Není upírský,“ svraštila čelo Arina. „To je těm ambiciózním krvesajům s velkejma špičákama podobný, tvrdit, že je jejich… Dvojjediný je velký harmonizátor, zahlazovač a čistič. A když se začne lidská civilizace vychylovat z rovnováhy, přijde, zničí ji a vrátí život k těm nejprostším jistotám. Jíst, pít, zabíjet a rozmnožovat se. To je to, co dělá Dvojjediný: zjednodušuje stav.“</p>
<p>„Ale ještě se mu to nepovedlo,“ řekl jsem.</p>
<p>„A to ti řekl kdo?“ podivila se Arina. „Přišel už mockrát.“</p>
<p>„Ale my jsme živí! Lidi taky! Zatímco on…“</p>
<p>„Dvojjediný přece nezabíjí všechny lidi!“ mávla rukou Arina. „Zabíjí Jiný. Všechny nebo téměř všechny, upřímně řečeno nevím. <emphasis>P</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>t dní zb</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>vá Jin</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>m.</emphasis> <emphasis>Š</emphasis><emphasis>est dní zb</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>vá lidem.</emphasis> Je to tak? Kde se tu říká, že všichni umřou?“</p>
<p>„No…,“ zarazil jsem se. „Tak nějak… to vyplývá z kontextu…“</p>
<p>„Ne všichni umřou,“ pravila klidně Arina. „Valná většina. Devadesát devět procent. A umře taky značná část zvířat, především těch vyspělých. A víš proč?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Protože Síla tryská… do světa. Protože šero ji nedokáže všechnu zužitkovat, tolik nepotřebuje. A když zemřou Jiný, to jest ty, který Sílu využívaj, ovládaj ji skrze šero a využívaj přebytky, Síla zalije lidi. Všechny, jednoho po druhým – všichni získaj magický schopnosti. A pak to začne! To je, jako když dáš člověku namísto samopalu do ruky atomovou bombu. Představ si, že jsi obyčejnej člověk. A najednou budeš mít možnost dělat zázraky. Pro začátek jen jednoduchý. A co je to nejjednodušší, no? Pálit. Vyhazovat do vzduchu. Mrazit. Rozsekat na kousíčky.“</p>
<p>„Každej má nepřátele,“ řekl jsem.</p>
<p>„Jistě. A i kdybys nechtěl nikomu páchat nic zlýho, lidi se vyděsí a provedou něco tobě. A tak lidi začnou třískat magií všude kolem, prostě jen aby ochránili sebe a svoje blízký. Někdo se něčemu přiučí, někdo se bude snažit zavíst pravidla a nový zákony, jenže lidi nebudou mít čas, aby je někdo naučil s tímhle darem pracovat, nebudou tu učitelé, který by jim řekli, jak žít jako Jiný. Nebudou Hlídky. A svět se zhroutí.“</p>
<p>Odmlčela se a pak dodala:</p>
<p>„No a připočti k tomu i zvířata. Protože ta taky generujou Sílu. A ve chvíli, kdy bude magie dostupná všem a bude jí dostatek – šero začne plnit i jejich přání. A zvířata maj přání velmi prostý, Antone. Ještě prostší než lidi.“</p>
<p>„Svět zahyne,“ řekl jsem.</p>
<p>„Skoro. Dokud nebude lidí opravdu velmi málo. Dokud se ty, co přežili, nenaučí pracovat s novou silou. Dokud se homeostáze neobnoví a lidi neztratí magický dar… a pak se mezi nimi začnou objevovat nový Jiný. Z našeho hlediska primitivní a slabý, ale v nově uspořádaným světě budou králi a vůdci. A historie zas poběží v novým kruhu. Po x-tý.“</p>
<p>„Což nás vrací zpátky k Šestý hlídce,“ řekl jsem. „K tomu, odkud o ní víš a co můžeme podniknout.“</p>
<p>Arina přikývla.</p>
<p>„Dobře… Jen to nechci vykládat tisíckrát. Zavolej Tygra.“</p>
<p>„Jakýho Tygra?“ zeptal jsem se na oko nechápavě.</p>
<p>„Toho, co tě sem přivedl. Jinej nemůže sám vstoupit do sarkofágu časů. Nejsem kráva, Antone!“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola čtvrtá</strong></p>
<p>Vědmy jedly. Nejspíš je to uklidňovalo. Myslel jsem si, že poté, co zmizím s Tygrem, se pustí do posuzování situace nebo se rozejdou do pokojů. Ale ony ne, rozhodly se pojíst.</p>
<p>Ze stolů zmizelo občerstvení a rozličné nápoje a místo toho se objevila nejrůznější teplá jídla: pečená selátka, skopová plec, rostbíf; různí ptáčci od křepelek až po tetřevy a krůty; ryby – od porcovaných pstruhů až po obrovské filety z jesetera. Co se alkoholu týče, zůstalo už jen víno, ovšem v naprosto neuvěřitelném množství a široké škále odrůd. Mladé vědmičky, které tu zastávaly roli servírek, roznášely veliké tácy s ústřicemi a růžovými krevetkami, které vědmy hltaly jen tak syrové.</p>
<p>„Vypadá to, že jsem přišla akorát včas,“ pravila tiše Arina.</p>
<p>Vrátili jsme se na totéž místo, z něhož jsme zmizeli, přímo k hlavnímu stolu. Naďa seděla na stejném místě jako předtím a přátelsky si o čemsi rozprávěla s vědmami u stolu.</p>
<p>„Užij si to,“ popřál jsem Arině tiše. „Rozhodně to vypadá, že se tě tady nemohly dočkat.“</p>
<p>Arina si odfrkla a popošla ke stolu. Natáhla ruku přes Ernestino rameno a vzala si z jejího talíře křepelku.</p>
<p>V sále se rozhostilo naprosté ticho. Čelisti, do té doby rozmělňující stravu, strnuly a pohledy se zastavily na Prababičce, jež se právě vrátila z nebytí. Jenom Naďa se s radostí zadívala na mě. Pokusil jsem se o úsměv.</p>
<p>„Moc kořeněné,“ pravila Arina do nastalého ticha. Křepelku hltala jako vlk, celou, za hlasitého praskání kostí. „Vy si teda dáváte do nosu, sestry.“</p>
<p>„Arino!“ Ernesta vyskočila a vědmu objala.</p>
<p>„Taky tě zdravím, ty stará záškodnice,“ odvětila laskavě Arina. „Copak, jakmile jde do tuhého, vzpomněly jste si na mě?“</p>
<p>„Vždyť přece víš, má drahá, že nemáme k dispozici žádný postup, jak odvolat z funkce Prababičku, která se pohřešuje… nebo která dezertovala…,“ zapředla Ernesta.</p>
<p>„Taky bych ti přála dezertovat tam, kde jsem trčela,“ odvětila Arina ironicky. „Copak, Výhonek nepřijal novou paní?“</p>
<p>Natáhla ruku a květináček s dřevěným falem se k ní přisunul po stole. Arina Výhonek jemně poplácala rukou, a suchý stromek jako by explodoval, okamžitě z něj vyrazily větvičky a změnil se v zelený keř hojně obsypaný bílými květy. Arina chvilku vyčkávala – z květů se sesypaly okvětní lístky, květy se stáhly do sebe – a keř obsypaly plody. Zvláštní plody, podobné maličkým bílým jablíčkům.</p>
<p>Arina ledabyle jedno utrhla, strčila ho do pusy a snědla.</p>
<p>Ernesta sklonila hlavu a uklonila se v hluboké staromódní pokloně. Zarachotily židle: vědmy vstávaly a ukláněly se před Arinou, některé dělaly pukrlata, jiné dokonce poklekaly.</p>
<p>„Stačí, stačí…,“ mávla rukou Arina. „Vrátila jsem se, sestry. Ovací netřeba.“</p>
<p>„Je s ní sranda,“ pravil mi do zad tiše Tygr. „Dobře že jsem ji nezabil.“</p>
<p>„A my jsme měli štěstí, že jsme nezabili tebe,“ přitakal jsem.</p>
<p>Tygr se usmál.</p>
<p>Pak sklonil hlavu ke straně a do čehosi se zaposlouchal.</p>
<p>Zamračil se.</p>
<p>„Tati!“ vykřikla Naďa. Vyskočila a přitiskla se ke mně.</p>
<p>Arina si otřela ruce o boky. Zeptala se:</p>
<p>„Ernesto, zajistily jste bezpečnost Konkláve?“</p>
<p>„Arino!“ rozhořčeně vykřikla vědma.</p>
<p>„Klid, klid, z ničeho tě neviním…,“ odpověděla Arina.</p>
<p>Jedno z oken otočených do svahu, po němž se táhly svítící nitky sjezdovek, na kterých se plahočily rolby, náhle zařinčelo. Vědmy sedící kolem hned uskakovaly. Sklo pevně zafixované v okenních rámech se prohýbalo dovnitř a ven, jako by to byl jen kus fólie.</p>
<p>„Musíte pryč,“ řekl Tygr. „Antone, slyšíš mě?“</p>
<p>Sklo na rozloučenou cinklo a rozletělo se na ostré střepy. Část z nich se zarazila a zůstala viset ve vzduchu, část se odrazila zpátky a část se prostě vypařila – sotva by se našla vědma, která na Konkláve přišla bez ochranných amuletů.</p>
<p>Rozbitým oknem vnikl dovnitř chlad. A pak jedním lehkým skokem vtrhl do restaurace Dvojjediný. Přehoupl se přes parapet, měkce dopadl na podlahu a strnul. Za těch několik hodin, co uplynulo, se značně změnil. Teď jsem pochopila, kam Arina mířila otázkou: „Byli spolu?“</p>
<p>Bývalý Světlý mág Denis a bývalý Temný mág Alexej se spojili. Oblečení už na sobě neměli. Nahá těla byla srostlá boky jako u siamských dvojčat, pánve a ramena se vyvrátily do stran a krky se protáhly: teď z nich bylo jediné pokroucené čtyřnohé a čtyřruké stvoření. Dvě nohy trčely do stran, dvě zůstaly uprostřed (a vypadalo to, že začínaly srůstat dohromady), genitálie zapadly téměř beze stopy, z boků trčely dva páry rukou a dvě hlavy klonící se do středu se tiskly jedna k druhé. Byla to šílená zrůda hodná šíleného doktora Moreaua. Pavoučí muž, který ovšem na rozdíl od amerických komiksů nebyl hrdinným bojovníkem se zlem, ale odpornou stvůrou.</p>
<p>„To zírám,“ pravila tiše Naďa.</p>
<p>„Vážený, toto je uzavřená společnost!“ pravila hlasitě Arina. „Opusťte tyto prostory!“</p>
<p>Dvojjediný se rozesmál – dvojhlasně. Rozpřáhl ruce, jako by chtěl obejmout celý sál.</p>
<p>„To se mi líbí!“ řekla Alexejova hlava.</p>
<p>„To je hezké!“ pokračovala hlava Denise.</p>
<p>„Zastavte ho,“ řekla Arina Ernestě a už už se otáčela a brala za ruce mě a Naďu.</p>
<p>Už to, že Arinu, ačkoli jsme se nacházeli mezi dvěma stovkami nejsilnějších vědem světa a místo shromáždění bylo zabezpečené zaklínadly a amulety, ani nenapadlo vyslovit „zabijte ho“, vypovídalo o situaci mnohé.</p>
<p>My jsme okamžitě vzali nohy na ramena, vrhli jsme se ke vzdáleným dveřím vedoucím do služebních prostor restaurace a mezi sebou a Dvojjediným jsme nechávali dav polekaných a rozlícených vědem. A nutno přiznat, že ať už byly vyděšené jakkoli, Prababiččin příkaz plnily. Otočil jsem se až těsně u dveří, když jsem před sebe pouštěl Naďu a Arinu, a před očima se mi naskytl obraz zuřivé bitky.</p>
<p>Podlaha restaurace praskala, parkety kolem jen létaly a z pod nich se dralo pichlavé pružné proutí, které ovíjelo Dvojjediného, aby se obratem buď rozsypalo na prach, nebo shořelo na popel. Židle a stoly se samy pohybovaly jak v animovaném filmu pro děti a mířily si to k té pavoučí stvůře. Přímo před očima se mi rozběhl stůl (dokonce nohy se pohybovaly!), zasáhl Dvojjediného rohem do břicha a rozletěl se na cimpr campr. Příbory se slétly všechny dohromady a vytvořily velikou dvoumetrovou postavu podobnou kostlivci, která měla místo prstů nože a tlamu z kleští na humry. Tohle kovové monstrum se s Dvojjediným dokázalo bít ze všech nejdéle – krájelo ho noži na pláty a snažilo se přisát k jeho tělu, dokud se neroztavilo.</p>
<p>Dvojjediný nedělal s výběrem zaklínadel žádné štráchy. Oheň a led, horko a chlad. Jen několikrát zaútočil čistou Silou, když odhazoval vědmy stranou a odrážel magické útoky.</p>
<p>„Antone!“ Tygr mě chytil za ramena a strčil do dveří. Tvář měl zkřivenou zlostí, jakou jsem naprosto nečekal. „Nespi! Nemůžou ho zastavit!“</p>
<p>„Ani když se k nim připojíme?“</p>
<p>„Nezastavíte ho!“</p>
<p>„Ani ty…?“</p>
<p>Tygr mě postrčil dopředu a já jsem už smířený s nevyhnutelným vyrazil. Tygr nechtěl bojovat. A ani Arina nechtěla, a ta zřejmě věděla víc než Tygr…</p>
<p>Ocitli jsme se v kuchyni, kde se lopotily mladé vědmičky, zjevně byly hrdé na svůj úkol. V kotlích se vařilo a smažilo, kuchyní se nesly libé vůně, tikaly kuchyňské časovače a na stolech se válela nakrájená zelenina a maso.</p>
<p>„Was sollen wir jetzt tun? Was sollen wir jetzt bloß tun?“ chytla mě za ramena mladá vědmička. Úplně mlaďoučká, ta ještě ani nemusela skrývat svou skutečnou tvář. A zvědavá k tomu; vzhledem k tomu, že se rozhodla zjistit, co se děje, místo aby se pokusila před magickou bitkou skrýt.</p>
<p>„Flieht!“ křikl jsem. „Utíkej!“</p>
<p>„Aber wir können Ihnen helfen!“ nabízela statečně. Rozpřáhla ruce a mezi prsty se jí začalo modravě jiskřit. To je mi pomocnice…</p>
<p>„Flieht!“ vyštěkl jsem a očima pátral po Arině a Nadě. Ty už byly na druhém konci kuchyně. V tu chvíli jsem si všiml tak tříletého chlapečka sedícího na stole. Z výrazu mé tváře nejspíš bylo jasné, co mi běží hlavou, takže vědma dočista zbledla, chytla chlapečka a přitiskla ho k sobě.</p>
<p>„Das ist mein Sohn!“ křičela. „Mein Sohn – nicht das, was Sie denken!“</p>
<p>Nelhala, byl to její syn, a nikoli svačinka pro vědmy.</p>
<p>„Dann solltest du erst recht von hier verschwinden, du Närrin! Bring dich in Sicherheit!“ křikl jsem za ní a běžel dál. Tygr nás kryl, proplouval vším tím chaosem s elegancí jemu vlastní.</p>
<p>Nevím, jestli se vědmička řídila mou radou nebo jestli její závazek vůči „sestrám“ dokázal přemoci strach o syna a opravdu se pustila do boje s Dvojjediným. Neohlížel jsem se.</p>
<p>Z kuchyně jsme vběhli do veliké chladné místnosti. Byla to nějaká technická místnost nebo sklad… Arina se pachtila se zámkem na širokých kovových dveřích; nejdřív se je pokoušela otevřít, ale pak zámek srazila úderem ruky (zaznamenal jsem docela drobounký výron Síly). Dveře se rozletěly a Arina vyskočila ven, do noci a vánice. Naďa na vteřinku zpomalila, počkala na mě a vyběhli jsme za vědmou společně. Zabouchl jsem dveře a zajistil je <emphasis>absolutním zámkem.</emphasis></p>
<p>„Špatný…,“ vydechl mi Tygr za zády. „Je to špatný… Šero je zavřený…“</p>
<p>„Tak ho otevři, ty sám jsi přece šero!“ navrhl jsem.</p>
<p>„Teď je šero on…,“ odvětil Tygr. „Nemám právo!“</p>
<p>Stáli jsme na zasněžené cestě u mírného svahu, po němž se za poblikávání majáčků a vydávání kvílivých zvuků sunula z kopce rolba. Mráz jsem ani nevnímal.</p>
<p>„Budeme se muset bít,“ řekl jsem. „Budeme se muset…“</p>
<p><emphasis>Absolutní zámek</emphasis> se sejmout nedá, povoluje sám, s časem. Takže Dvojjediný jednoduše dveře rozmetal na cimpr campr. Kov na vteřinku pokryla namodralá ledová krusta a pak se rozletěl na střípky jako sklo. Že by ochladil dveře až na absolutní nulu? Dveře ale v každém případě zůstaly zavřené.</p>
<p>Dvojjediný vyběhl za námi a mně hned došlo, že souboj s vědmami pro něj rozhodně nebyl hračka. Jednu z centrálních nohou měl utrženou u kolene a z pahýlu mu crčela černá tekutina. Nevypadal ovšem, že by mu to nějak vadilo. Stejně jako pořádný kuchyňský nůž, který až po rukojeť vězel v Denisově oku. A taky rezavý kocour visící na Alexejově krku, který drápy systematicky drásal tvář bývalého Temného mága.</p>
<p>„Jsi tu brzy, Dvojjediný!“ křikl jsem. „Tohle je teprve potřetí!“</p>
<p>Jediné oko, které přežilo, Denisovo, se na mě zadívalo.</p>
<p>„Tak dnešek započítáme dvakrát,“ nechal se slyšet.</p>
<p>Čtyři ruce Dvojjediného se natáhly směrem k nám. V duchu jsem aktivoval štíty a posunul jsem se tak, abych kryl Naďu a Arinu.</p>
<p>„Tati!“ vykřikla Naďa a já jsem ucítil, jak ke mně od ní plyne proud Síly. Letmo jsem mrkl na dceru, Arina už vedle ní nebyla. Zmizela, vědma jedna stará! Vykašlala se na nás!</p>
<p>„Zastav!“ postavil se Tygr mezi mě a Dvojjediného. „Porušuješ pravidla! Čas ještě nenadešel. V proroctví se praví: <emphasis>T</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i ob</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ti napo</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>tvrté, pát</emphasis><emphasis>ý</emphasis> <emphasis>den!</emphasis>“</p>
<p>„Uhni mi z cesty, nedochůdče,“ řekl Dvojjediný. Z jeho pravých rukou prýštily na Tygra bublající proudy ohně a z jeho levých rukou modravě černý valící se kouř. „Kašlu ti na tvoje proroctví!“</p>
<p>Tygr to ze sebe setřásl – rudé plameny a modré ledové střepiny se z něj sypaly na zem. Asfalt pod jeho nohama začal vřít a vyskákaly na něm bubliny. Sníh a led se odpařily a po něm se v chuchvalcích zvedala těžká šedavá mlha.</p>
<p>„Nikdo nemá právo kašlat na proroctví!“ zvolal Tygr a znělo to skoro radostně.</p>
<p>Udělal krok a přitom musel nohy vytrhávat z rozteklého asfaltu. Dokonce i za aktivními štíty se mi udělalo horko.</p>
<p>„A teď… mám… na tohle… právo!“ pronášel Tygr, jak se přibližoval k Dvojjedinému.</p>
<p>Dvojjediný se mu vydal vstříc a dva zrozenci šera se proměnili v jediné klubko.</p>
<p>Převalovali se spolu po zemi, ale to už nebyl magický boj, byla to docela normální rvačka. I když kdo ví, možná v tom byla i kouzla. Koneckonců, perou-li se dva vtělené přírodní zákony, dvě přírodní síly, které jen získaly lidskou tvářnost, co je na tom nemagického? I kdyby se boj vedl zuby a drápy…</p>
<p>Dvojjediný se nezměnil, rval se ve své podobě pavoučího muže. Tygr se proměňoval. Chvílemi jsem viděl míhající se tygří tlapy a tlamu plnou zubů. A chvílemi lidskou tvář se stejně zuřivě vyceněnými zuby a zkrvavenýma rukama. Dokonce se mi zdálo, že to všechno se dělo současně, že byl v jednom a tomtéž momentu člověkem i zvířetem najednou.</p>
<p>V jednu chvíli vyletěl z toho klubka rezavý kocour s roztaženými tlapami, který se s divokým mňaukotem skutálel po sněhu a pak se belhal ke dveřím restaurace.</p>
<p>Začal jsem couvat a postupoval směrem k Nadě. Tygrovi jsem nijak nemohl pomoci. A nemohl jsem se ani pokusit udeřit, aniž bych se musel bát, že trefím našeho jediného ochránce.</p>
<p>„Otevři portál!“ křikl jsem na dceru.</p>
<p>„Nemůžu. Šero je ve varu!“ zoufale zopakovala. „Všechno… plave…“</p>
<p>Že je v šeru chaos, to jsem cítil sám. A dokonce na to ani nebylo třeba do něj nahlížet. Země se pod nohama zachvívala. A na vrcholcích hor planula strašidelná fialová záře. Vzduch vibroval nízkým, hlubokým tónem.</p>
<p>Šero se horečně otřásalo. Bojovalo teď samo se sebou – dvě jeho hypostaze se utkaly v boji na život a na smrt. Dvojjediný, pradávný ničitel civilizací, a Tygr, jejich pradávný ochránce. Oba všemohoucí. Oba nelítostní.</p>
<p>A Tygr měl jedno jediné právo: udělat vše pro to, abychom nezahynuli dnes. Právo ochránit proroctví, jež zaznělo.</p>
<p>„Poběžme, Naďo,“ řekl jsem. „Poběžme, tahle rvačka nedopadne dobře…“</p>
<p>„Tati, my neutečeme…,“ dcera mě chytila za ruku. A v tu chvíli řekla něco, co jsem od ní neslyšel, ani když byla malá. „Tati, strašně se bojím…“</p>
<p>Zablýsklo se, byl to jediný oslepující ohnivě-ledový záblesk, jako by v hloubi těch peroucích se těl něco vybuchlo. Klubko se rozpadlo, na jednu stranu odletěl Dvojjediný, na druhou Tygr.</p>
<p>Jenže Dvojjediný se zvedl. Zatímco Tygr zůstal ležet.</p>
<p>Dvojjediný se na mě díval jediným okem, co mu zbylo, tím Denisovým. Z druhého očního důlku stále trčel nůž. Z Alexejova obličeje zůstala jen jakási krvavá masa, slepě otáčel hlavu ze strany na stranu.</p>
<p>„Vy všichni…,“ zachroptěl Dvojjediný.</p>
<p>Ale v tu chvíli se přes cestu přivalila za mohutného rachotu pásů po asfaltu rolba. Všechny majáčky a pípátka byly na rolbě vypnuté a lopata byla sklopená. Rolba srazila Dvojjediného a s chroupáním přejela přes něj, pak se zatočila na místě a rozdrtila lidské tělo pásy na cucky. Dvojjediný dvojhlasně zaúpěl a ztichl.</p>
<p>Stáli jsme s Naďou neschopni slova.</p>
<p>Rolba se zastavila a motor se vypnul. Z otevřených dveří kabiny se vynořila Arina a seskočila na sníh.</p>
<p>„Myslel jsem, že jsi utekla,“ řekl jsem.</p>
<p>„Osudu se utéct nedá, hlupáčku,“ odvětila Arina.</p>
<p>Došel jsem k autu. Podíval se na dlaň trčící zpod pásu. Ruka se v tu chvíli, jako by můj pohled vycítila, zabořila do zmrzlé země. Rolba sebou škubla a nadskočila na místě.</p>
<p>Znetvořený a zpola rozdrcený Dvojjediný se začal sápat zpod několikatunového kolosu.</p>
<p>„Nemůžeš vydržet všechno, zrůdo,“ řekla Arina. A naklonila se nad už povylezlým Dvojjediným. V ruce měla najednou Výhonek – nyní už to ovšem nebyl kvetoucí keř, ale opět dřevěný falus. Jen teď byl bez květináče a ukázalo se, že necudně vypadá jen z jedné strany. Z té druhé to byla dřevěná dýka.</p>
<p>Arina ho zvedla nad hlavu a prudkou ranou jím proklála tělo Dvojjediného. Znetvořená stvůra se beze stopy rozplynula. Dýka zaražená do země ztmavla, porostla kůrou a vyrazil z ní jeden jediný tenký šlahoun.</p>
<p>„Tys ho zabila!“ řekl jsem. „Tys ho zabila!“</p>
<p>„Dvojjediného tak snadno nezabiješ,“ odvětila s lítostí Arina. „Zastavila jsem ho. Na čas.“</p>
<p>„A kde je teď?“</p>
<p>„Odešel do šera,“ pravila Arina. „Lízat si rány.“</p>
<p>„Tati!“ vykřikla Naďa.</p>
<p>Vrhl jsem se k ní.</p>
<p>Dcera klečela u Tygra. Ten se sotva pohyboval a snažil se sednout. Sklonil jsem se k němu a podal mu ruku, abych mu pomohl na nohy.</p>
<p>„Jak to vypadá?“ zeptal se Tygr a obrátil se ke mně.</p>
<p>Vypadalo to hrozivě, Tygrovi chyběla polovina hlavy. Od temene až k uchu šel rovný pobleskující řez potažený jakoby skleněnou krustou. Nebo vyplněný jakousi skleněnou hmotou.</p>
<p>„Řekl bych, že jsi mrtvý.“</p>
<p>„Ještě štěstí, že nejsem člověk,“ dotkl se Tygr rány a na okamžik ztuhl. Pak pokrčil rameny. „A cigaretku bys měl?“</p>
<p>„Neuškodí ti to?“ zeptal jsem se a snažil se na tu obludnou ránu nedívat. Začal jsem se přehrabovat v kapsách. Přece jsem si ty cigarety, co mi daroval Tygr, bral s sebou…</p>
<p>„Mně už neuškodí nic,“ odpověděl s bohorovným klidem Tygr. „Mám poslední dvě minuty.“</p>
<p>„A pak?“ zeptala se rozpačitě Naďa.</p>
<p>„Pak odejdu do šera, dívenko,“ odpověděl Tygr. „Porušil jsem pravidla.“</p>
<p>„Nic jsi neporušil,“ řekl jsem. „Chránil jsi proroctví. Plnil jsi svou funkci.“</p>
<p>„Sofistika,“ ušklíbl se Tygr. Vzal si ode mě z ruky krabičku, vytáhl cigaretu a strčil si ji do pusy. Vznítila se. „A… fungovalo to. Jenže naneštěstí se během naší rvačky přehoupla půlnoc. A pak už jsem neměl právo Dvojjedinému bránit, aby vás zabil.“</p>
<p>„Ale tys mu stejně bránil!“ vykřikla Naďa.</p>
<p>„Přesně tak,“ přitakal Tygr. „Berme to tak, že jsem se nechal unést.“</p>
<p>„Můžeme pro tebe něco udělat?“ zeptal jsem se. „Pomoci? Ty přece nejsi člověk…“</p>
<p>„A v tom to je. Šero mě odstřihlo. Odpojilo mě od zdroje, dá-li se to tak říct,“ Tygr vyfoukl proužek kouře a zadíval se do čistého nočního nebe. „Vy se máte. Máte hvězdy. Jednou se lidstvo přestane zabíjet rukama Dvojjediného a doroste do hvězd…“</p>
<p>„Můžu ti dát Sílu!“ vykřikla Naďa. „Jsem Absolutní! Kolik Síly potřebuješ?“</p>
<p>Tygr se podíval na mou dceru a já jsem měl pocit, že mezi nimi proběhl nějaký velmi stručný dialog beze slov. Naďa sklopila oči.</p>
<p>„Nebuď smutná,“ řekl Tygr. „Vždyť říkám, že nejsem člověk. Ani moje smrt nebude jako vaše. Nebuď smutná. Spíš se snažte vypořádat se s Dvojjediným. Máte Arinu a zdá se, že ona ví, co dělat.“</p>
<p>„Tygře,“ zavolal jsem. Ubíhaly poslední vteřinky jeho života, ale já jsem se nedokázal zadržet. „Pamatuješ, co jsi mi řekl u sarkofágu? To byl omyl, ne? Jsem přece Světlý.“</p>
<p>„Ale já jsem tě neoznačil za Temného…,“ ušklíbl se Tygr. „Zeptej se Zavulona. Vysvětlí ti to.“</p>
<p>Tygr naposledy potáhl, zahodil cigaretu a pečlivě ji uhasil nohou. Ještě jednou zaklonil hlavu a s úsměvem se zadíval do nebe. Pak se zhroutil k zemi.</p>
<p>Nebyl samozřejmě člověk, ale umřel jako člověk, ve všech ohledech. Jeho tělo na rozdíl od Dvojjediného zůstalo ležet na zemi. Skelnatá tkáň ztmavla a začala krvácet.</p>
<p>Objal jsem Naďu a přitiskl ji k sobě. Podíval jsem se na Arinu, která k nám tiše došla. A zavelel jsem:</p>
<p>„Vytáhni minojskou sféru.“</p>
<p>„Kam chceš?“ tiše se zeptala vědma.</p>
<p>„Do štábu Denní hlídky. K Zavulonovi.“</p>
<p>Arina strnula s kuličkou v ruce.</p>
<p>„Seš si jistej?“</p>
<p>„Stoprocentně. A nesnaž se utýct, styděla by ses do konce života.“</p>
<p>„Jako by nám toho života zůstalo nějak hodně…,“ zamumlala Arina.</p>
<p>* * *</p>
<p>Ach, jak jen se na ni dívali!</p>
<p>Dva naši Nejvyšší Velcí. Geser a Zavulon. Zrozenec Tibetu a syn Judeje. Světlý a Temný.</p>
<p>A proti nim skromně seděla, v pracovním kostýmu neuvěřitelně organicky vyhlížející, u jednacího stolu v Zavulonově pracovně vědma Arina. Představená Konkláve vědem.</p>
<p>Zavulon byl pořád ještě v tom podivném maniakálním stavu. Na první pohled to až tak vidět nebylo, ale Arině okázale políbil ručku a z nějakého důvodu francouzsky pronesl:</p>
<p>„Comme vous êtes charmant!“</p>
<p>„Ach, ty starý rošťáku,“ odpovídala koketně Arina.</p>
<p>Geser mlčel a provrtával vědmu pohledem. Ta ho snažně přehlížela.</p>
<p>Olga, která seděla v rohu pracovny (kouřila a kouř vyfukovala do drahé japonské čističky vzduchu), a upřeně Gesera pozorovala. Arina se na Olgu krátce podívala a pak řekla:</p>
<p>„Nech toho, Borisi, už dávno jsem ti to odpustila.“</p>
<p>Geser zrudl jako před mozkovou příhodou, ale neřekl nic.</p>
<p>Světlana jen seděla stranou a objímala Naďu. Když jsme se objevili v Zavulonově pracovně, ani se na nic neptala, jen k sobě přitáhla dceru a objala ji.</p>
<p>Možná už stejně všechno věděli. Možná že dokonce i všechno viděli, že nás hlídali.</p>
<p>Ale ani mě to nezajímalo.</p>
<p>„Slíbil jsem Arině, že jí nebudeme nijak škodit, nijak omezovat její svobodu, ani ji nutit k ničemu, co nebude chtít,“ řekl jsem. „Arina naopak přislíbila, že nám sdělí všechno, co ví o Dvojjediným a Šestý hlídce.“</p>
<p>„My už jsme taky na kdeco přišli,“ neochotně pravil Geser. „Kdeco… Povídej, Arino.“</p>
<p>„Dvojjediný je takovej čistič lidský civilizace,“ řekla Arina. „Přesněji řečeno, ve chvíli, kdy lidstvo poruší odvěkou rovnováhu mezi dobrem a zlem, šero tím začne trpět. Rovnováha se hroutí a ono se ji pokouší obnovit. A protože šero je odrazem morálního a mravního stavu lidstva, pak v případě, že se lidstvo kloní ke zlu, nevybírá tu nejmilejší cestu. Posílá Dvojjedinýho a ten… čistí.“</p>
<p>„Jak?“ zeptal se Geser.</p>
<p>„Tou nejjednodušší cestou. Pochopitelně z hlediska šera. Dvojjediný zničí Jiný. Buď všechny, nebo valnou většinu – předpokládám, že se nebude vytahovat s každým upírem z hrobu nebo nebude lovit každýho vlkodlaka z nory. My, Jiný, běžně napomáháme udržování silový rovnováhy, zužitkováváme její přebytky. Což sice lidem neumožňuje, aby využívali magii, ale na druhou stranu je to ochraňuje před příliš nebezpečnejma hračičkama.“</p>
<p>„Pokud zahyneme my, lidi se zabijou sami,“ zamyšleně pravil Geser.</p>
<p>„Přesně tak. Zbytky civilizace už budou docela jednoduchý a rovnováha dobra a zla, ač se to může zdát zvláštní, se snadno obnoví.“</p>
<p>„Co je na tom zvláštního?“ zvolal bujaře Zavulon. „Praštit souseda palicí po hlavě, donutit ho, aby makal na mým poli, a jeho ženu, aby zahřívala moji postel, to není zlo. Je to normální přirozený chování. Účelový přístup. Zvíře je taky mimo hranice dobra a zla. Když vlk zakousne zajíčka, necítí vůči němu žádnou nenávist. Zlo je, když někdo přinutí někoho jinýho, aby pracoval na jeho poli, dal mu jeho ženu, a ještě ho velebil.“</p>
<p>„Děkujeme. My jsme to taky pochopili,“ odvětil Geser chladně.</p>
<p>„Dvojjediný byl prvním zrozencem šera, prvním vykonavatelem jeho vůle,“ pokračovala Arina. „Uzavřel tu úplně nejstarší dohodu šera s Jinejma. O tom, že my Jiný pečujem o rovnováhu dobra a zla. Zajišťujem šeru pokojnou a pohodlnou existenci. Pokud však zlo převáží, Dvojjediný přichází a zúčtovává s náma. A právě teď ten čas nadešel.“</p>
<p>„A co když převáží dobro?“ zeptala se tiše Naďa.</p>
<p>„To se, dívenko, bohužel ještě nestalo,“ odpověděla Arina. A měl jsem pocit, že to řekla s lítostí. „Respektive v globálním měřítku se to nikdy nestalo. I když my jsme se o to pochopitelně snažili. Celou dobu. Vymejšleli jsme náboženství, mravní normy, nový verze společenský dohody…“</p>
<p>„Komunismus byl stejně pitomý nápad,“ zamumlal Zavulon záměrně tiše. Zřejmě nechtěl rozpoutat zbytečný spor.</p>
<p>„Jsi si jistá, že nadešel čas?“ zeptal se Geser Ariny a Zavulona ignoroval. „Ačkoli… že se ptám…, jinak by se neobjevil. Ale odkud o tomhle všem víš? Jak to, že my to nevíme? Proč není nic v inkvizičních archivech, kdo zničil veškeré zmínky o Šesté hlídce a Dvojjediným?“</p>
<p>„Ty to vážně nechápeš, Gesere?“ zeptala se Arina. „Vážně ne?“</p>
<p>Olga razantně típla cigaretu a vstala.</p>
<p>„Sami jsme to všechno zničili. Že, vědmo?“</p>
<p>„Jistě,“ přitakala Arina. „Pochopitelně to i tak bylo tajemství, ovšem existovala Hlídka šesti, která jej střežila, a existovaly o něm v archivech záznamy. Nejvyšší to věděli. A vy se Zavulonem taky.“</p>
<p>„Já si to už logicky odvodil!“ nečekaně se do toho vmísil Zavulon. „Pokud existuje informace, kterou bych měl znát, ale neznám, je pouze jediná možnost – sám jsem se donutil na ni zapomenout. Nikdo jiný by to nedokázal. Jakmile vyloučíme nemožné, jakkoli nepravděpodobné musí být pravda.“</p>
<p>„Děkujeme,“ pravil Geser. „Vážíme si tvého názoru. A kdy se to stalo? Kdo se toho účastnil?“</p>
<p>„Kompletní Šestá hlídka. A všichni Nejvyšší Jiní, kteří byli do tématu zasvěceni.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Geser.</p>
<p>„Bylo to v roce 1914,“ odvětila krátce Arina. „Před sto lety. Začali jste experiment, se světovou válkou a revolucí v Rusku. A jak známo, pokud experimentátor zná podstatu experimentu, má tendenci ovlivňovat jeho výsledek. Chtěli jste vrátit lidstvo na cestu dobra a báli jste se, že vědomí existence Dvojjedinýho by vám bránilo dělat vše, co bude třeba.“</p>
<p>„My?“ podivil se Geser. „Jak my? Já? Zavulon?“</p>
<p>„Včetně tebe i Zavulona. V zásadě se toho účastnili všichni Velcí, ale vy jste se Zavulonem trvali na tom, že se experiment bude odehrávat v Rusku. A vyšlo to velmi těsně, mimochodem. Francie vedla a Německo a Británie jí šlapaly na paty. Jen Spojený státy americké od toho ustoupily hned, protože jejich poslední experiment s válkou za nezávislost se zrovna nepovedl. Ovšem vy jste trvali na tom, že objektem pro experiment bude Rusko.“</p>
<p>„Nejspíš patriotismus…,“ vyštěkl Geser.</p>
<p>„No, jak to říct…,“ opáčila s ironií v hlase Arina. „Tenkrát jsi řekl: <emphasis>Je to divoká zem</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>, nebude jí taková</emphasis> <emphasis>š</emphasis><emphasis>koda.</emphasis>“</p>
<p>Zavulon se rozchechtal. A praštil dlaněmi do stolu.</p>
<p>„Nádhera, Gesere! To je úžasný! Takový… Světlý!“</p>
<p>„A ty…,“ začala Arina.</p>
<p>„Zadrž! Nechci to vědět!“ vykřikl Zavulon. „Nám to teď nepomůže a já nic vědět nechci.“</p>
<p>„Jak je libo,“ kývla smířlivě Arina. „Všechno jsme vyčistili. Veškerý údaje z archivů. Veškerý zmínky v kronikách. Zůstaly jen střípky upírských legend a zmínky v druhořadejch, všema zapomenutejch dokumentech. Pak jsme si všichni smazali paměť. A vzali jsem to pěkně z gruntu.“</p>
<p>„A jak to, že ty si to pamatuješ?“ zeptal se Geser.</p>
<p>„Od začátku jsem na to měla vlastní názor,“ řekla Arina. „Tušila jsem, že tyhle experimenty dobro nepřinesou. Jak světová válka, tak komunistická revoluce. Lidská podstata se takhle ohejbat nedá. Tohle se nepovede nikomu.“</p>
<p>„Ale pamatuješ si to!“ zopakoval Geser.</p>
<p>„Uložila jsem svou paměť jinam,“ ušklíbla se Arina. „My vědmy máme takovou věcičku, která uchovává paměť všech Prababiček. A protože jsem pro to nemusela absolutně nic udělat, vy jste moji lest neprokoukli. Jakmile jsem se tý věcičky dotkla, tak jsem si vzpomněla… a pochopila, co jsme napáchali. Ale to už bylo pozdě. Nezbývalo než se dívat, co se s Ruskem děje. Dívat se na nás, idioty… plnit příkazy… Dokud už mi nebylo naprosto na blití.“</p>
<p>Geser se Zavulonem seděli jak opaření. Dokonce i z maniakálně veselého Zavulonova obličeje zmizel úsměv. A mám-li být upřímný, mě to potěšilo.</p>
<p>„Takže ty víš všechno,“ řekla Olga věcně. „No? Tak kdo všechno patří do Šesté hlídky a jak můžeme Dvojjediného porazit? Dost už bylo přehrabování ve starých křivdách.“</p>
<p>„Souhlasím,“ přitakala Arina. „Vím to. Proto jsem se taky cukala…, viděla jsem, kam to spěje. Hledala jsem cesty, jak z toho ven. Hledala jsem záchranu pro sebe, pro nás všechny, pro zemi i pro lidstvo. Ale nenašla jsem ji… A co jste si mysleli, proč se začal ten báječnej svět v Rusku tak hroutit? Inferno málem pronikne na svět, narodí se Absolutní, objeví se Fuaran a přichází Tygr… Proč asi to všechno? Kdo seje vítr, sklízí bouři.“</p>
<p>„No…,“ Geser se podíval na mě, na Světlanu a pak uhnul pohledem. „Absolutní byla moje iniciativa.“</p>
<p>„Naše,“ dodal nečekaně Zavulon a já jsem se na něj s údivem podíval.</p>
<p>„Naše,“ přitakal Geser. „Viděli jsme, že je šero neklidné. A vynořovaly se nám jistý útržky vzpomínek…“</p>
<p>„Proto jsme na věci cíleně pracovali,“ pravil Zavulon. „Připravovali jsme příchod Absolutní kouzelnice. Zbraně proti šeru.“</p>
<p>„Když Tygr umíral, řekl mi jednu věc,“ pravil jsem a pohled měl upřený na Zavulona. „Nazval mě zrozencem Tmy. A dodal, že ty mi vysvětlíš, co to má znamenat.“</p>
<p>„To ti vysvětlit můžu,“ bez okolků odvětil Zavulon.</p>
<p>„To není třeba,“ žádal Geser. „Pojďme se pustit do práce…“</p>
<p>„To s tím souvisí,“ řekl jsem. „Povídej.“</p>
<p>„Dá se říct, že je to záležitost genetiky,“ prohlásil Zavulon. „Nebo ještě spíš…“</p>
<p>„To není třeba!“ zvýšil Geser hlas.</p>
<p>„Nebo spíš eugeniky,“ pokračoval Zavulon. „Schopnosti Jinýho se nemusí nezbytně dědit, ale existují jistý korelace. Dá se to vypočítat během několika generací. Ale my se nezabýváme geny, my sledujeme pravděpodobnostní linie.“</p>
<p>Geser už nic víc neřekl. Mlčel. Díval se na mě.</p>
<p>„Absolutní se měla narodit ze spojení dvou linií,“ pravil Zavulon a upřeně mě sledoval. „Jedna z nich byla Světlá, tam to bylo celkem jednoduché a výběr byl dost velký. A druhá byla Temná a ta musela jít přes mě. Jednoznačně.“</p>
<p>Polkl jsem knedlík, který se mi v krku udělal. A řekl jsem:</p>
<p>„Ale já jsem Světlý.“</p>
<p>„Boris Ignaťjevič si byl jist, že Světlá s Temným se nebudou moct vystát,“ řekl Zavulon. „A tak vystihl moment… a inicioval tě ve světlém naladění ducha. Dlouho jsem to pociťoval jako křivdu. A byl jsem naštvaný i na tebe, i když tys za to nemohl.“</p>
<p>„Můj otec je úplně obyčejný člověk,“ odvětil jsem příkře. „Obyčejný normální člověk!“</p>
<p>„Jistě,“ neodporoval Zavulon. „Děti bohužel zřídkakdy dědí schopnosti Jiných, častěji se to projevuje ob generaci. Geser s Olgou měli sice připravenýho svýho kandidáta, ale pak hocha ztratili z dohledu a našli ho až příliš pozdě. A z mých posledních čtyř vnuček žádná Jiná nebyla. Ale s vnuky to bylo lepší. A z vás tří padla volba na tebe.“</p>
<p>„Táta je tvůj vnuk?“ zeptala se do ticha Naďa.</p>
<p>Zavulon rozpačitě rozhodil rukama.</p>
<p>„Takže já jsem tvoje pravnučka?“ pokračovala Naďa.</p>
<p>„A já jsem co? Gesere, ty seš můj co?“ vykřikla Světlana.</p>
<p>Vymrštila se a vyrazila ke Geserovi. Ten ucouvl a smířlivě zvedl ruce.</p>
<p>„Ty jsi můj kdo? Otec? Dědeček? Co je to za indickou telenovelu? Že bych tu zatancovala a zazpívala píseň ztracené a nalezené dcerky?“</p>
<p>„Nejsi moje příbuzná,“ zvýšil hlas Geser. „V tvém rodu byli Světlí a měla jsi potenciál Veliké, to stačilo! Ale ano, využili jsme tě, svedli jsme tvé cesty… s nadějnými kandidáty. A vepsali do tvého osudu narození Naděždy! Ale to je všechno. Já k tobě v žádným příbuzenským vztahu nejsem!“</p>
<p>„To jsem skutečně ráda!“ zvolala Světlana a vlepila Geserovi facku.</p>
<p>Veliký Světlý se chytil za tvář a zmateně se na ni díval.</p>
<p>„Už dávno jsem o tom snila,“ řekla Světlana spokojeně.</p>
<p>„Dej mu ještě za mě,“ požádal jsem ji.</p>
<p>„S radostí,“ a Světlana to učinila. Pak se obrátila a vydala se k Nadě. „Tak to stačilo, odcházíme!“</p>
<p>„Svět skončí, děvenko,“ řekla Arina.</p>
<p>„Kašlu na něj!“ oznámila Světlana. „Co mi rozkazuješ, stará vědmo! Nebo jsi taky moje matka, bába nebo prabába?“</p>
<p>„Ještě toho trochu!“ spráskla ruce Arina. „Ne, ne. Jenže my ženy jsme sestry! A ať už si ty chlapi dělají cokoli, my máme za život zodpovědnost, nebo snad ne? A ty jsi lékařka, složila jsi Hippokratovu přísahu…“</p>
<p>„Sovětskou,“ odpověděla zachmuřeně Světlana. Ale sedla si k Nadě a přitáhla ji k sobě.</p>
<p>„Uklidněte se všichni,“ pravila smířlivě Arina. „Jen jste si našli důvod se hádat. Tak jsi prostě, Světo, nevěděla, že tě připravovali na přivedení Nadi na svět. A co? Dcerka je chytrá a krásná? Lituješ snad toho? A ty, Antone? Tenhle dědek plesnivá měl pletky s tvojí babkou. Vždyť si ji skoro nepamatuješ. A na dědečka sis někdy vzpomněl? Prostě byl a už není. Tak tady je, tvůj biologickej děda. A co?“</p>
<p>„Jak, co?“ zeptala se Naďa. Ve škole se mě ptali: „Goroděcká, nejsi židovka? A já jsem říkala, že ne, že u nás v rodině žádnej žid není. A je! Všem jsem lhala!“</p>
<p>Najednou se napětí uvolnilo. Jako první se začal smát Zavulon, chrochtal do toho a bouchal rukama do stolu. Pak se začal usmívat Geser, který si stále ještě přidržoval ruku na bolavé tváři. I Olga se usmála a zavrtěla hlavou a smích neudržela ani Světlana.</p>
<p>„Tak všichni v pohodě?“ přeptala se laskavě Arina a já jsem hned pojal podezření, že naše veselí vyvolalo nějaké její propracované zaklínadlo, vědmovské, jemňoučké, skoro nepostřehnutelné. Takové věci ona perfektně ovládala. „Tak pokračujme. Hlídku šesti tvořili zástupci šesti Velkejch stran…“</p>
<p>„Jak nečekaný,“ řekla Světlana.</p>
<p>„Za prvý upír,“ pravila Arina. „Zástupce nejstarších Jinejch. Volba za upírskou stranu do Šestý hlídky padla na Vítězslava.“</p>
<p>„Pokoj jeho prachu,“ pronesl Zavulon. „Kdyby tak Kosťa, grázl jeden, věděl, koho zničil.“</p>
<p>„Upřímně řečeno kromě mě už nikdo z nás živej není,“ prohlásila Arina. „Za druhé vědmy. Představenou Konkláve jsem byla já. Za třetí zástupce Světlejch mágů, což byl Alfred Klaus Lange.“</p>
<p>„Zahynul v souboji s Temným mágem Christophem Gauthierem ve čtyřicátým roce,“ řekl Geser.</p>
<p>„Respektive zabili jeden druhýho,“ dodal Zavulon. „Nějak moc si vzali k srdci německo-francouzský vztahy. Bylo to celý divný, jako by je k sobě něco neustále přitahovalo… Ale teď už rozumím!“</p>
<p>„Přesně tak,“ řekla Arina. „Gauthier byl zástupcem Temnejch mágů. Takže se skutečně s Langem podvědomě přitahovali. Když byli v Šestý hlídce, udržovali spolu velmi přátelský vztahy…,“ mrkla po očku na Naďu.</p>
<p>„Jsem malá holčička a vašim narážkám naprosto nerozumím,“ prohlásila Naďa.</p>
<p>„Za pátý prorok,“ řekla Arina.</p>
<p>„Prorok,“ spokojeně jsem se usmál. „Tak přece prorok. Je to tak… A… a asi ho znám, že ano, Arino?“</p>
<p>„Znal jsi ho,“ přikývla Arina. „Erasmus Darwin. Dobrej chlapík, ale bohužel pil jak duha. A zvlášť potom, co si vyčistil paměť… jako by se urval ze řetězu.“</p>
<p>„Ztratil smysl života,“ pravil tiše Geser.</p>
<p>Podíval jsem se na Zavulona, ale ten mlčel. Jen tvář Temného mága, jenž byl svého času Erasmovým učitelem, doslova zkameněla.</p>
<p>„A šestá strana…,“ Arina zmírnila. „V podstatě není Jinej v pravém slova smyslu…“</p>
<p>„Neiniciovanej Jinej,“ řekl jsem. „Zrcadlovej mág. Je to tak?“</p>
<p>Arina přikývla:</p>
<p>„V zásadě jste na to přišli sami. Ano, zrcadlo. Skvělá ženská jménem Marie Montessori. Která dočista zapomněla na svou účast v Hlídce šesti i na existenci celýho světa Jinejch. Nehledě na to, že to byla velmi renesanční osobnost a prožila opravdu zajímavej život. Lidskej.“</p>
<p>„Já a Geser můžeme jmenovat zástupce Temný a Světlý strany,“ řekl Zavulon. „Toto právo je naše. Tak jako ty můžeš jmenovat zástupce za vědmy…“</p>
<p>„Co už,“ zavrtěla Arina hlavou. „Půjdu sama.“</p>
<p>„Co se upírů týče…, tam se objevila nová vůdkyně,“ pokračoval Zavulon. „A vzhledem k tomu, že se permanentně účastní všech nedávných událostí, předpokládám, že dorazí. A pak už zůstávají jen prorok a zrcadlový mág. Že?“</p>
<p>„Zdrcadlovej mág je v Moskvě, my dva ho známe,“ prohlásil chladně Geser.</p>
<p>„Jak je jednou všechno propletený, už to nerozmotáš…,“ vzdychl si Zavulon. „Kdo ho sem přitáhl?“</p>
<p>„Já jsem ho oslovil,“ řekl jsem.</p>
<p>„Šikulka, Antoško,“ přikývl Zavulon.</p>
<p>Dělal jsem, jako že ty familiárnosti neslyším.</p>
<p>„A prorok,“ vstoupil do rozhovoru Geser. „Řekl bych, že Glyba…“</p>
<p>„Glyba ne,“ řekl jsem. „Innokentij Tolkov.“</p>
<p>„Řekni mi proč,“ požádal mě Geser.</p>
<p>„Protože je všechno provázaný,“ řekl jsem. „Protože jsou ve hře ještě jiný podmínky. A když je vezmu v potaz, pak to bude Innokentij Tolkov za proroky, Zavulon za Temný a já za Světlý.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola pátá</strong></p>
<p>Štáb Denní hlídky byla prázdný. Zavulon poslal všechny pracovníky, dokonce i operativní službu, domů ještě dřív, než jsme se tam objevili. Pomoci bychom se od nich stejně nedočkali žádné.</p>
<p>Proto čaj a sendviče přinesly Světa s Naďou.</p>
<p>„Věštba uváděla ještě i ledacos jiného,“ spustil jsem. „Vzpomínáte? Šestá hlídka je mrtvá. To je jasný. Proroci musí respektovat rytmus proroctví, proto musí vypočítat všech šest stran. Jenže Proroci nemůžou prorokovat o sobě samých. Co se týče ostatních, byli konkrétnější. Pátá síla zmizela – řekl bych, že to bylo o vědmách. Konkrétně o Arině.“</p>
<p>Arina přikývla.</p>
<p>„Čtvrtá nestihla,“ pokračoval jsem. „To se týká Jegora. Kdyby se stal zrcadlovým mágem… Nebo kdyby Vitalij Rogoza splnil svůj úkol až do konce… Tak by všechno probíhalo jinak. Světlana by zahynula. Naďa by se nenarodila. A já bych možná taky zemřel.“</p>
<p>Světa mlčky objala Naďu. Takhle seděly poslední dobou pořád, bok po boku a tiskly se k sobě.</p>
<p>„Zrcadlo se nepokusilo zlikvidovat nějakou banální nerovnováhu v moskevskejch Hlídkách, ale globální problém. Jenže to nestihlo… Výrok ‚Třetí síla nevěří‘ platí o nás, o Světlejch. O tobě, Gesere. Ztratili jsme cíl, ztratili jsme víru, ztratili jsme naději.“</p>
<p>Geser uhnul pohledem.</p>
<p>„Druhá síla se bojí,“ kývl jsem na Zavulona. „Nezlob se na mě, dědečku, ale to je o tobě.“</p>
<p>Zavulon se vesele zazubil.</p>
<p>„A je tu ještě ‚První síla je unavená‘,“ uzavřel jsem to. „Upíři. To přece opravdu byla první síla mezi Jinými. Jenže se unavili. Zestárli. Zdegenerovali. Ukázalo se, že my jsme lepší šelmy než nemrtví, pijící krev.“</p>
<p>„No dobrá, ale co s tím má společného složení Šesté hlídky?“ zeptala se Olga.</p>
<p>„Hned budu pokračovat,“ slíbil jsem jí. „Teď by ale bylo dobrý povolat sem Jegora a Innokentije.“</p>
<p>„Už se stalo,“ přikývl Geser. „Zatím s tebou nesouhlasím, ale vezou je sem. Mluv dál.“</p>
<p>„Ještě je tu to, co řekla Lilith,“ pohlédl jsem na Zavulona. „Jenže nejdřív bych chtěl vědět, co je zač a co s tebou má společnýho.“</p>
<p>„Je jedna z prvních,“ odpověděl Zavulon. „A kdysi, to je už velice dávno – nade mnou držela ochrannou ruku.“</p>
<p>Čekal jsem.</p>
<p>„Řekl bych, že stejná krev, co v sobě mám já, koluje i v jejích žilách,“ lezlo jako z chlupaté deky ze Zavulona. „Žila už odpradávna. Před všemi se ukrývala, dokonce ani do Konkláve nevstoupila. Jenže mi leccos dlužila. A já zase jí. Možná patřila k těm, kdož se setkali s Dvojjediným. Doufal jsem, že tobě Lilith řekne víc. Ze stejnýho důvodu, z jakýho měla blízko ke mně.“</p>
<p>„Což je krev,“ dovtípil jsem se.</p>
<p>„Ano, krev.“</p>
<p>Vybavil jsem si starobylou nestvůru, když se u mě doma rozsypala na prach. Je vůbec možné, že něco takového je můj prapředek? A Nadin taky?</p>
<p>Možné je všechno. Předky si nevybíráme. Ale taky není naší povinností odpovídat jejich očekáváním.</p>
<p>„Ledacos z toho, co řekla, prostě potvrzuje jiné informace. Vypočítala všechny strany, jenže po svém. Zrozenec Světla – Světlý.“</p>
<p>Nikdo nic nenamítl.</p>
<p>„Zrozenec Tmy je Temný.“</p>
<p>A zase nikdo nic neřekl.</p>
<p>„Ten, kdo si vzal cizí Sílu, je upír.“</p>
<p>Geser přikývl.</p>
<p>„Ten, kdo nemá vlastní Sílu, je zrcadlový mág.“</p>
<p>Teď přikývl Zavulon.</p>
<p>„Ten, kdo vidí, je prorok.“</p>
<p>Světlana si povzdechla.</p>
<p>„Ten, kdo cítí, je vědma.“</p>
<p>Arina zvedla ruku.</p>
<p>„Jenže to hlavní, co řekla, bylo moc a moc… upírský. Prastarý. Všech Šest musí spojovat hlavní síla. První mezi silami. Krev.“</p>
<p>„Neandrtálský upír Petr říkal, že všichni, co žijou na zemi, mají jeho krev,“ připomněla Olga. „A v zásadě má pravdu – všichni jsme jedné krve.“</p>
<p>„No ano, ale já si přece jen myslím, že Lilith neměla na mysli až tak homeopatický ředění,“ vmísil jsem se do toho já. „A v tom případě je to všechno jednoduchý. Musí mezi námi být Naďa, která je Absolutní kouzelnice. Jediná síla, která je schopna přemoct šero, ať se vtělí v cokoli.“</p>
<p>„Jenže já to nedokázala,“ připomněla Naďa. „Tati, já se nebojím, ale tohle se mi přece už jednou nepodařilo.“</p>
<p>„Tehdy jsi na to byla sama,“ řekl jsem jí. „Kdežto teď budeš v Hlídce. Naďa v ní bude za síly Světla. A za síly Tmy to musíš být ty, Zavulone. Ty a jedině ty, protože skrze mě jsi spojen s Naděždou. A prorokem může být jedině Innokentij. S Naďou se spříznili a teď jsou spolu spojeni.“</p>
<p>„Proto, že se řízli nožíkem do prstíčku a podepsali se krví?“ zeptal se nedůvěřivě Zavulon. „Ale to je přece k smíchu, taková dětská hra!“</p>
<p>„Přijde na to, jak to chápeš,“ poznamenal tiše Geser. „Tak dobře. Tak Innokentij Tolkov.“</p>
<p>„Teď Jegor, zrcadlový mág.“</p>
<p>„Co je s ním?“ zajímal se hned Zavulon. „Není to třeba tvůj syn, Goroděckij? To by bylo nečekaný!“</p>
<p>„Kdysi jsem ho zachránil před upírkou, která ho přilákala. Takže je mezi nimi krevní pouto. Ostatně stejný volání s ním spojuje mě a skrze mě Naďu a tebe, Zavulone.“</p>
<p>„Pokud je to opravdu ta upírka, která se vrátila z posmrtna,“ poznamenal Temný.</p>
<p>„Kdo jinej?“ pokrčil jsem rameny.</p>
<p>„Tak kde teda je?“ dál pochyboval Zavulon.</p>
<p>„Řekla, že až bude zapotřebí, tak přijde. A už tu koneckonců byla, takže není důvod jí nevěřit.“</p>
<p>„Dejme tomu,“ připustil Geser. „Ale jaká krev spojuje Arinu s někým z vás?“</p>
<p>Arina spráskla rukama.</p>
<p>„Že si taky pořád nedáte pokoj?! S tou krví… V naší Šestý hlídce takový pokrevní pouta nikdy neexistovaly…“ Na okamžik se zamyslela. „No, možná s někým, když jsme byli mladý… ale nikdo od nikoho nic nežádal. A co vás to vůbec napadlo poslouchat Lilith? Na tu bych nedala už jen kvůli tomu hnusnýmu satanskýmu jménu, ani slovo bych jí nevěřila!“</p>
<p>„Tak nám to řekni, Arino,“ poprosil jsem ji.</p>
<p>„Jasně – myslíš, jestli třeba nejsem Zavulonova babička, která zmizela už zamlada,“ zauvažovala Arina. „Já fakt nevím, co na mě pořád dorážíte? Děti nemám žádný, jediná holčička mi zemřela v kojeneckým věku – a pak vzalo vrch to vědmovství a já už znovu rodit nemohla. Sama jsem nikoho nekousala, a upíři mě taky ne…“</p>
<p>Umlkla a skousla si ret.</p>
<p>„Co?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Je to blbost!“ odsekla tvrdě Alina. „S nikým z jmenovaných to nemá nic společnýho. Pokud jste si tak jistý, že potřebujete bejt pokrevně spjatý s vědmou, tak si sežeňte nějakou jinou.“</p>
<p>Poprvý jsem pocítil, že ztrácím jistotu. „Ale nějaký pouto tu být musí,“ zamumlal jsem. „Přece to do sebe navzájem zapadá…“</p>
<p>„Antone,“ přerušila mě tiše Světlana. „Já tomu nějak nerozumím. Chceš snad říct, že naše dcera patří do Šestý hlídky? A s ní taky Zavulon, Arina, Jegor, Keška a ta upírka, kterou si ani jménem nepamatuješ?“</p>
<p>Přikývl jsem.</p>
<p>„Ty ses zbláznil!“ řekla ledovým hlasem. „Ty ses pomátl, Goroděckij! Ty chceš dceru vyslat na smrtelně nebezpečnou výpravu ve společnosti bezdůvodně se veselícího Temnýho mága, upírky, která se vrátila z onoho světa, obtloustlýho kluka, neiniciovanýho Jinýho, kterej kouzelničí, a starý vědmy?“</p>
<p>„Já náhodou změnila barvu,“ připomněla Arina. „Teď jsem světloučká a čisťoučká léčitelka. Jako ty.“</p>
<p>„Starýho psa novým kouskům nenaučíš,“ odsekla Světlana.</p>
<p>„To je fakt,“ přikývla prostě Arina. „Ale jsem Světlá. A něco ti řeknu, Světlano… Anton má nakonec pravdu!“</p>
<p>Pohlédl jsem na Arinu a ona na mě.</p>
<p>„Mlč, vědmo,“ řekl jsem jí. „Laskavě mlč.“</p>
<p>„Každej by našince jen urážel,“ povzdechla si Arina.</p>
<p>Hleděli jsme jeden druhému do očí a já měl pocit, že spolu rozmlouváme; nebyl to ovšem ten magický rozhovor, který jsou spolu schopni vést Jiní – tohle vůbec nebyl rozhovor; prostě jsme oba mysleli na jedno a totéž.</p>
<p>No vida, jak to je, pomyslela si Arina. A jaks tomu porozuměl ty, Goroděckij?</p>
<p>Tak nějak, pomyslel jsem si a zíral na tvář vědmy. Buď své maskování odložila, nebo jsem začal vidět i skrz ně: někdejší krása zmizela, ale pravá ubohá podoba se taky nezjevila a Arina byla prostě stará smutná ženská. A v dialogu, který se mi odvíjel v hlavě, jsem pokračoval: Jinak to přece nebývá. Nikde, nikdy a nic…</p>
<p>Tak to máš pravdu, Goroděckij. Lepší by ale bylo to říct. Věř přece… starý vědmě.</p>
<p>Ne. Teď ne.</p>
<p>Světlana se na nás oba znepokojeně zadívala a pak řekla:</p>
<p>„To, co se tu odehrává, se mi vůbec nelíbí. Gesere… Zavulone… Nezdá se vám, že tenhle páreček nám něco tají?“</p>
<p>„To musíš nejlíp vědět ty,“ poznamenal diplomaticky Zavulon.</p>
<p>„Žádám tě, abys odpověděl, Antone Goroděckij,“ pronesl Geser. „Žádám tě jako tvůj šéf i učitel…“</p>
<p>„Jako ten, který tě navzdory predestinaci učinil Světlým,“ vložil se do toho mstivě Zavulon.</p>
<p>„Co nám tajíš?“ pokračoval Geser. „Znám tě dobře, Antone, a vím, že bys nikdy dceru nepustil do tak nebezpečné společnosti, kdybys u toho nebyl ty sám nebo tvoje žena… Bez ohledu na jakýkoli proroctví!“</p>
<p>„Jsem si jist, že členům Šestý hlídky v souboji s Dvojjediným nic nehrozí!“ řekl jsem.</p>
<p>Geser mě utkvěle rentgenoval očima. Pak pokrčil rameny a obrátil se k ostatním:</p>
<p>„Vypadá to, že tím, co říká, si je opravdu jist. Když vezmu v potaz Antonovu schopnost rozhodovat se nečekaně, ale správně, jsem ochoten mu uvěřit.“</p>
<p>Jenže Světlanu to neuklidnilo. V tom okamžiku se ale naštěstí dveře pracovny otevřely a vstoupila čtveřice, již tvořili Jegor, který o čemsi živě debatoval se starým bojovým mágem Markem Žermenzonem, a nasupený a nespokojený Keša, jehož kolem ramenou laskavě objímal prorok Sergej Glyba.</p>
<p>„Trošku jsem to s tou starostí o chlapce přehnal,“ prohodil Geser.</p>
<p>„A dobřes udělal!“ prohlásil zvučně Glyba. „Všechno jsem mu už vysvětlil a Keša souhlasil – no nemám pravdu, Kešo? Saturn je ve znamení Vah, rok se pomalu láme a Měsíc byl v noci za mraky.“</p>
<p>„Dneska bylo novoluní,“ podotkla Arina.</p>
<p>„Ano?“ podivil se Glyba. „Ale ty mraky na obloze byly stejně. Takže Keša souhlasí a do Šestý hlídky mám jít já…“</p>
<p>„No to teda nesouhlasím!“ škubl Keša pobouřeně ramenem, aby z něj setřásl jeho ruku. Pak uviděl Naďu, oči se mu rozhořely, celý se nápadně napřímil, a dokonce snad vtáhl břicho.</p>
<p>Je to dobrý chlapec, i když trochu tlustý a nemotorný.</p>
<p>„Dobře že jdete,“ Geser vstal, pokročil kupředu, a aniž se kohokoli ptal, ujal se role pána situace. Zavulon jen výmluvně rozhodil rukama, rozhořčeně zavrtěl hlavou, ale neřekl nic. „Všichni, nebo alespoň skoro všichni, se tu známe… Pamatuješ si mě, Jegore?“</p>
<p>„Pamatuju, vůbec jste se nezměnil.“</p>
<p>Geser přikývl.</p>
<p>„A vy zase vypadáte líp než tenkrát na střeše, Zavulone.“</p>
<p>Jegor byl naprosto klidný, vyrovnaný.</p>
<p>„Vítám tě, Jegore,“ oslovila ho Světlana. „Jmenuju se Světlana a jsem Antonova žena. A tohle je naše dcera Naďa.“</p>
<p>„Kdežto já jsem vědma,“ řekla Arina. „Prostě vědma.“</p>
<p>„Ahoj,“ pokývl na pozdrav Jegor. „Moc mě těší.“</p>
<p>Přistoupil k Arině, natáhl k ní ruku, z jejích vlasů vylovil droboučký rudý kvítek a věnoval jí ho. Poté zcela bez afektu zopakoval to samé i se Světlanou a Naďou.</p>
<p>„Nezaznamenala jsem vůbec žádnou magii,“ vyhrkla překvapeně Naďa, prohlížející si květinku.</p>
<p>„Taky v tom není magie, jen obratný ruce,“ uklonil se zdvořile Jegor. „Nakolik jsem pochopil, chystáme tu tým, který se pro spásu celého světa utká s netvorem. A mně snad má být v tom týmu vyhrazena důležitá role.“</p>
<p>„I tak by se to dalo říct,“ přitakal Zavulon.</p>
<p>„Jsem připraven,“ kývl odhodlaně hlavou Jegor. „S možnýma důsledkama jsem byl seznámen a nemám námitek, jdu do toho na vlastní riziko. Mám někde něco podepsat?“</p>
<p>„My tu žádnou byrokracii nepěstujem,“ řekl Geser. „Posaď se. Dáš si kávu nebo čaj? Nebo chlebíček?“</p>
<p>„Kávu,“ objednal si Jegor a přistoupil ke stolu. Podal mi ruku, a když se k němu přes stůl natáhl Zavulon, na okamžik zaváhal, ale pak potřásl pravicí i jemu.</p>
<p>„Olgo, buď tak laskavá,“ zavelel Geser. „Jegorovi espresso a mně latté!“</p>
<p>Olga rozhodila rukama úplně stejně jako Zavulon, když si tu Geser vše vzal na povel. Můj milovaný šéf nejenže se v jakékoli situaci považoval za nejdůležitějšího, ale také ke každé ženě, dokonce i milované, se choval s dojemnou přímočarou prostotou z dob svého mládí. Čaj či kávu pro hosta má přinést žena – a hotovo. Olga na to přistoupila: neřekla vůbec nic a bez reptání zamířila z pracovny do předpokoje, kde měla sekretářka kávovar.</p>
<p>„Já bych prosil obyčejnou vodu bez bublinek!“ křikl za ní Žermenzon, připojil se ke Geserovi a posadil se vedle něj.</p>
<p>„Na někoho čekáme?“ zeptal se Jegor.</p>
<p>„Ano, ještě by měl přijít šestý člen týmu,“ odpověděl vyhýbavě Geser.</p>
<p>„To zní jaksi mlhavě,“ poznamenal Jegor a pohlédl na mě.</p>
<p>„Promiň, to jsem ti měl říct já,“ začal jsem vysvětlovat. „Je to upírka. Přesně ta, co na tebe kdysi zaútočila.“</p>
<p>K mému údivu se v Jegorově tváři nepohnul jediný sval. Pak se konečkem prstu poškrábal nad obočím a zamyšleně poznamenal:</p>
<p>„Ale tu přece nadobro zničili – takhle nějak mi to bylo řečeno.“</p>
<p>„Někdy se vracej. Měla by ale bejt na naší straně, Jegore. Když se Dvojjediný objevil poprvý, pomohla nám ho odrazit. A pak se na sněmu upírů chopila moci.“</p>
<p>Jegor na mě překvapeně pohlédl a pak pronesl něco, v čem jsem zpočátku ani nepoznal čtyřverší ze staré písně:</p>
<p><emphasis>„Je tak chytrá, je tak</emphasis> <emphasis>š</emphasis><emphasis>tíhlá,</emphasis></p>
<p><emphasis>v</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>echno</emphasis> <emphasis>č</emphasis><emphasis>etla, je to tak,</emphasis></p>
<p><emphasis>kdy</emphasis><emphasis>ž</emphasis> <emphasis>jde na lov, oblíká si</emphasis></p>
<p><emphasis>š</emphasis><emphasis>aty rud</emphasis><emphasis>ý</emphasis> <emphasis>jako mák…“</emphasis></p>
<p>„Ale říkal jsi přece, Antone, že tamto byla mladá a nezkušená upírka. Takže když ožijou, jsou najednou takhle silný?“</p>
<p>„No prosím!“ vstoupil do toho halasně Zavulon. „Dokonce i mladý nezkušený kluk chápe, co je to za nesmysl! Však ti taky říkám, Gesere – to prostě nemůže být ona! Nemůže! Žádný znovuzrození upírovi víc sil, než původně měl, samozřejmě nepřidá! A jakýpak vůbec znovuzrození, když byl jeho popel rozprášen nad mořem? Z čeho bys ho chtěl dávat dohromady?“</p>
<p>Geser pokrčil rameny:</p>
<p>„A kdo jiný by to byl? Psala Antonovi dopisy, pronikla do naší kanceláře a dávala mu rady, až nakonec zachránila celou rodinu Goroděckých přímo před našima očima!“</p>
<p>„To není ona,“ trval tvrdě na svém Zavulon. „Musí to být kterákoli jiná upírka, všechno jsou to přímo neuvěřitelný iluzionistky!“</p>
<p>„Nehádejte se, mládenci!“ křikla z předpokoje Olga. „Já bych řekla, že na někoho čekáme, ne?“</p>
<p>Geser se Zavulonem zmlkli.</p>
<p>„Někdo klepe,“ pokračovala Olga. „Jdu otevřít.“</p>
<p>Sergej Glyba se nečekaně čiperně a zkušeně přesunul k oknu, cestou chytil za ruku Kešu, rozmlouvajícího s Naďou, a odtáhl ho s sebou. Žermenzon naopak vstal a posunul se blíž ke dveřím. Ve tváři starého bojového mága se zračil válečnický zápal.</p>
<p>Také jsem vstal a zaujal pozici mezi svou rodinou a dveřmi.</p>
<p>„Tak takhle to je,“ ozval se Olžin hlas. „Velmi zajímavé. Pojď dál.“</p>
<p>„Pěkně stupňuje napětí!“ komentoval to celé pochvalně Zavulon.</p>
<p>Nejdřív do dveří vstoupila Olga. Vrhla na mě záhadný a zádumčivý pohled a poodstoupila stranou.</p>
<p>Po ní vstoupila mladá dívka v džínách a nylonové bundě. Na límci jí ležel sníh tak, jak se to lidem při vstupu do místnosti nikdy nestane – jenom upírům, kteří jsou studení jako led. Tuhle upírku jsem si dobře pamatoval – hlavně tu vyhublou tvář s vysedlými lícními kostmi a hluboko zapadlé temné oči. Když se upíří organismus stabilizuje, cejch věčného hladu zmizí, respektive ponoří se hluboko do něj. Tahle upírka ale nestačila dospět v plnohodnotného jedince, protože za nepovolený lov a útok na Hlídku byla odhmotněna.</p>
<p>„Já to přece říkal, že mám pravdu!“ zvolal slavnostně Geser.</p>
<p>„Ahoj,“ pozdravil jsem upírku. Co taky jiného říct mrtvému nepříteli, který se navrátil z pekel? Navíc nepříteli, který se kdysi zdál děsivý a nebezpečný, ale pak se z něj vyklubal jen ubohý pěšáček v cizí hře. A nakonec se proměnil v neuvěřitelně dobrého přítele.</p>
<p>Upírka na mě pohlédla. Tváří se jí mihlo poznání, ale ten výraz okamžitě vystřídala bezmocná zloba. Ne, upírka, která se na mě dívá takhle, mě nemohla zachraňovat… A najednou se ta tvář začala jakoby rozplývat, měnila se a transformovala a postava se měnila v mužskou: Byla to iluze, na niž si upíři tolik potrpí, ale zároveň i plnohodnotná proměna, které jsou schopni jen ti Nejvyšší.</p>
<p>„Ne,“ vydechl jsem při pohledu na tváře, jež přede mnou defilovaly. „Ne!“</p>
<p>Tohle je Upír Vítězslav z Inkvizice. Také v jeho pohledu jsem zachytil, že mě poznává, a k tomu i jisté sympatie; pak uviděl Arinu a viditelně měl potřebu jí něco říct…, jenže to už Vítězslavovu střídala jiná tvář a já se až bolestiplně zašklebil, protože tohle byl Gennadij Sauškin, jehož jsem kdysi odhmotnil v Edinburghu: to byl původně všech pravidel dbalý dobrák (pokud je něco takového u upíra vůbec možné), který se ale proměnil v šíleného vraha…</p>
<p>Jakýmsi zvláštním způsobem jsem chápal, že nikdo z nich, co se tu zjevovali, není skutečný. To není oživší upírka, Vítězslav a Sauškin, namačkaní do jednoho těla a žijící v něm. Tohle je něco jiného, jakési maskování, ale tak kvalitní, že masky jsou skoro živé, skoro pravé.</p>
<p>Skoro.</p>
<p>Ale stejně to nebyly masky, které si někdo navlékl…</p>
<p>Gennadij mě taky poznal a s jakýmsi ostychem sklopil oči – jako by se přede mnou, svým katem, najednou zastyděl –, ale na povrch už se drala ještě jedna tvář, podobná, ale mnohem mladší.</p>
<p>„Jen tohle ne…,“ hlesl jsem.</p>
<p>Kosťa provinile pokrčil rameny:</p>
<p>„Promiň. Ale jsem to já. Poslední panenka v matrjošce jsem já.“</p>
<p>„Ale já tě zabil,“ namítl jsem. „Hned dvakrát. Shořel jsi v kosmu…“</p>
<p>Kosťa přikývl. Pak svraštil čelo a opravil mě:</p>
<p>„Naštěstí jsem nejdřív zmrznul.“</p>
<p>„A pak jsem vás všechny v šestý vrstvě odhmotnil,“ pokračoval jsem. „<emphasis>Merlinova kletba</emphasis>… Nebo snad chceš říct, že Merlin se mýlil?“</p>
<p>„Merlin se nemýlil,“ zavrtěl Kosťa hlavou. „Jenže šero bylo v tomhle případě jiného názoru. Takže mě…,“ Kosťa zaváhal a hledal to správné slovo, „povolalo.“</p>
<p>„To by mě zajímalo, proč,“ ozval se Zavulon.</p>
<p>„Zdravím, šéfe,“ obrátil se – jakkoli to bylo komické a nesmyslné – Kosťa k Zavulonovi, a to uctivě, a dokonce s mírnou obavou. „A promiňte, že jsem k vám vpadl tak nečekaně.“</p>
<p>„Proč?“ opakoval svou otázku Zavulon.</p>
<p>Kosťa si rozepnul zip bundy, která mu začínala být těsná.</p>
<p>„Patrně kvůli Šestý hlídce. Aby mohla být opravdu vytvořena. Protože promiňte prosím, ale sami byste na to nestačili.“</p>
<p>„Protože jsme všechno zapomněli?“ zajímal se dál Zavulon.</p>
<p>„Ne,“ zaváhal na okamžik Kosťa, „protože kdybych nepřišel já, tak by Šestá hlídka nedokázala Dvojjediného porazit ani teoreticky. A šero vždy hraje poctivě.“</p>
<p>„Což znamená, že šero je na naší straně?“ upřesňoval si Geser s velmi živým zájmem.</p>
<p>„Šero je na své straně,“ upřesnil Kosťa. „Ale jsou tu jistá pravidla a ono je respektuje. Mezi Jinými a Dvojjediným existuje dohoda a ta musí být naplněna, anebo zrušena. K tomu tu musí být obě strany – a obě musí mít stejné šance.“</p>
<p>„Je to zvláštní, ale rád tě vidím,“ řekl jsem.</p>
<p>Kosťa zcela vážně přikývl.</p>
<p>„Je to zvláštní, ale já tebe taky. Způsob mé existence je taky velice zvláštní, ale rozhodně je to lepší než nic.“</p>
<p>„Proč si šero vybralo tebe?“ zeptal jsem se.“</p>
<p>„Nevím, nemluvil jsem s ním,“ pokrčil Kosťa rameny. „Ale přemýšlel jsem o tom. Řekl bych, že šero nedělá žádný rozdíly. Upír sem, upír tam… Mohlo na tenhle svět vrátit kohokoli, ale volba padla na mě. Že by proto, že jsem zabil předchozího upíra Šestý hlídky Vítězslava? A z hlediska šera se tak stal jeho právoplatným nástupcem? Šero mi ale dalo i po trošce od dalších, neznámo proč, dokonce i od otce.“</p>
<p>„Gennadiji Sauškinovi jsem dávala svou krev,“ poznamenala tlumeně Arina. „Pokusil se zopakovat tvůj postup a zvýšit vlastní úroveň… Asi doufal, že vědmí krev mu pomůže.“</p>
<p>„A to je to pokrevní pouto, které jsme hledali,“ řekl jsem já. „Všechno začalo upíry, všechno se točí kolem nich. Takhle nás šero propojilo v jeden celek.“</p>
<p>„A teď nás donutí učinit volbu,“ přikývl Kosťa. „Promiň, ale na něco se tě musím zeptat. Ne že bych snad chtěl velet, ale máme hrozně málo času… Vnější síla už je na prahu a ty si musíš vybrat. Kdo je tedy v Šestý hlídce?“</p>
<p>Pohlédl jsem na Gesera a ten souhlasně kývl:</p>
<p>„Byl jsi osloven, tak rozhoduj.“</p>
<p>Celý se jakoby nahrbil a povadl – jako by z něj vypustili vzduch.</p>
<p>„Za upíry tam budeš ty,“ řekl jsem. „Dál je v Šestý hlídce Arina, za Konkláve vědem. A Innokentij za proroky.“</p>
<p>„Ale jako šéf asociace věštců a proroků bych snad přece…,“ Glyba na mě pohlédl a zarazil se v půli věty. Nebo že by se nedíval na mě? Že by hleděl do budoucnosti? „Vlastně nic, nejsem proti…,“ uzavřel to poněkud zmateně.</p>
<p>„Za zrcadlový mágy ať je v Hlídce Jegor,“ pokračoval jsem, „protože na světě nikdy naráz není víc než jedno Zrcadlo, jak jsme se už přesvědčili. Za síly Tmy Šestou hlídku posílí Zavulon, právem, který mu dala Inkvizice, šéfové Denních hlídek a krev Lilith, nejstarší z Temných Jiných. A do Hlídky vstoupí…,“ pohlédl jsem na Světlanu a zavrtěl hlavou, „taky má dcera Naděžda Goroděcká – právem Absolutní Světlé kouzelnice.“</p>
<p>„Šestá hlídka je tedy jmenována,“ konstatoval Kosťa, odmlčel se a pak dodal: „A protože pro vás všechny je to důležité, učiním ještě malou poznámku. Šestá hlídka byla jmenována správně. Teď máme možnost smlouvu s Dvojjediným zrušit.“</p>
<p>„Takže můžeme i zvítězit,“ vyhrkla nadšeně Naďa a učinila krok vpřed. „Díky, tati!“</p>
<p>Usmál jsem se na dceru, ale zavrtěl jsem hlavou:</p>
<p>„To samozřejmě ne. Přece jsi ho viděla. To není ani Tygr, vždyť i s Tygrem dokázal zatočit. A nic s ním nezmohlo ani celý vědmovský Konkláve. Možná bys to dokázala ty, protože silama jste si rovný. Jenže on je mazanější a zvyklej zabíjet. A přitom bys zabila i šero, a to přece potřebujem…“</p>
<p>Naďa se zaškaredila.</p>
<p>„Žádnej souboj nebude, holčičko,“ řekla tiše Arina a přistoupila k ní. „Teprve teď jsem to já, husa stará, pochopila. Můžeme jedině zrušit smlouvu, prohlásit, že její platnost vypršela…“</p>
<p>„Už přichází,“ řekl Keša. „Přichází a…“</p>
<p>Chlapec se najednou pohledem zastavil na mně a já už nepochyboval: spatřil budoucnost – a nesouhlasně zavrtěl hlavou.</p>
<p>„A jakou jinou možnost máme?“ zeptal jsem se ho. „Sám víš, že žádnou!“</p>
<p>V předpokoji se ozvaly kroky a ti, co se právě stali členy Šesté hlídky, se bezděky semkli do houfku. Dokonce i Zavulon s povzdechem vstal a přiblížil se k ostatním.</p>
<p>Já zůstal stát kousek ode dveří.</p>
<p>„Antone!“ vykřikla Světlana.</p>
<p>„Zůstaň, kde seš!“ nařídil jsem jí.</p>
<p>Na prahu se vynořil Dvojjediný.</p>
<p>Opět se proměnil. Světlý mág Denis a Temný mág Alexej se definitivně transformovali a splynuli v jedinou bytost. Byl to tvor nejméně dva a půl metru vysoký, s nápadně tlustýma rukama i nohama a s hlavou, která byla i pro takového obra nepoměrně velká, s vypoulenýma očima a pootevřenou zubatou hubou. Byl nahý, bez sebemenšího náznaku nějakého pohlaví.</p>
<p>Takové příšery malují malé děti, a když se tak stane, poplašení rodiče začínají uvažovat o návštěvě u psychologa.</p>
<p>Dvojjediný sklonil hlavu a vstoupil do dveří – přesně v tom okamžiku jsem pocítil, jak se šero zachvělo.</p>
<p>Kdesi na jiných koncích světa, v pražských zvláštních archivech Inkvizice a tajných schránách vědem pod Madridem, v regionálních sídlech Nočních a Denních hlídek, v upírských katakombách Londýna, v Berlíně a Tchaj-peji, v Kyjevě a San Francisku, v Tokiu a ve Varšavě naráz ztratily náboj všechny amulety a artefakty, které po tisíce let hromadily Sílu.</p>
<p>Na Islandu vybuchl vulkán s nevyslovitelným jménem a vyvrhl sloup ohně a popela – stačilo, aby jeho ohnivými útrobami projel proud energie. Do linie Síly, která ve stometrové hloubce uvedla vodu do varu, se v Atlantiku dostala americká ponorka a přelomila se napůl. Malé dvoumotorové letadlo nad Španělskem se proměnilo v obří pětimetrovou labuť, jíž se kolem šíje křečovitě držel pološílený pilot. Pozemní otřesy o síle šesti stupňů zaznamenala i Moskva, která v zásadě doposud nevěděla, co je to seizmická činnost – zemětřesení zničilo právě dostavěnou a do provozu uvedenou estakádu. Vzduchem se rozléhal zvonivý hukot.</p>
<p>Dvojjediného ovinula síť zeleného ohně.</p>
<p>Zavyl, rozpřáhl ruce a pokusil se magická pouta zpřetrhat. Ta ale nepovolila. Bylo to mnoho, opravdu velice mnoho Síly – víc, než dokázalo snést dokonce i samo šero.</p>
<p>Místnost přehradil mlhavě mléčný štít, ale planoucí síť vypalovala sítnici i skrz něj. Dvojjediný se kymácel a pokoušel se vydržet na nohou, ale síť zářila stále jasněji, energetické linie sílily, měnily se v lana, z nichž sršely jehly výbojů, nořily se do jeho tkání a vstupovaly hluboko do těla.</p>
<p>„No tak!“ zařval Geser s vášní lovce, který doráží raněné zvíře.</p>
<p>Zelený plamen zmizel pod povrchem těla Dvojjediného a nesnesitelná jasná zář pohasla. Štít zmizel. Dvojjediný stál, jako by se zaposlouchával do čehosi ve svém těle.</p>
<p>Pak si odříhl – a z jeho úst se vyvalil mrak smrdutého zeleného dýmu.</p>
<p>Bylo naprosté ticho, do nějž jemně pocinkávaly šálky a talířky. Jeden z nich, s nedopitým espressem, pukl a vydal smutný zvuk na rozloučenou.</p>
<p>Dvojjediný zvedl hlavu a tiše zaryčel.</p>
<p>„Zkusit jsme to prostě museli, že ano?“ pronesl omluvným tónem Zavulon.</p>
<p>Dvojjediný učinil krok dopředu.</p>
<p>„Šestá hlídka byla vytvořena!“ Arina rovněž pokročila kupředu a postavila se vedle mě. „Dvojjediný, Šestá hlídka existuje a právem krvavé smlouvy tě žádná o jednání!“</p>
<p>Dvojjediný na ní ustrnul pohledem. Chvíli mlčel a pak se lhostejně chladným hlasem zeptal:</p>
<p>„Kdo je v Šesté hlídce?“</p>
<p>„Za vědmy já, Arina. Za Temné Zavulon. Za Světlé Naděžda. Za zrcadlové Jegor. Za proroky Innokentij. A…,“ na okamžik se zarazila, „za upíry Konstantin.“</p>
<p>„Dobře, tak začnu u něj,“ rozhodl se Dvojjediný. „Jeho hlas by měl zaznít jako první, právem prvních Jiných.“</p>
<p>Kosťa se přesunul vedle Ariny.</p>
<p>„Já, Temný Jiný Konstantin Sauškin, Pán Pánů…“</p>
<p>„Lžeš,“ přerušil ho Dvojjediný. „Ty jsi mrtvý.“</p>
<p>„Mrtvý jsem už dávno,“ odtušil nezúčastněně Konstantin. „Mrtvý jsem třikrát. Poprvé jsem zemřel, když mě vlastní otec inicioval a já se stal upírem. Zemřel jsem daleko od Země, odtržený od Síly. Zemřel jsem rukou Antona Goroděckého v šesté hladině šera. Jsem nemrtvý. Ale proč by ses právě ty měl pozastavovat nad tím, že do Hlídky vstoupil mrtvý?“</p>
<p>„Překážel jsi mi.“</p>
<p>„Napravoval jsem tvou chybu. Neměl jsi právo napadnout budoucího člena Hlídky Šesti.“</p>
<p>Dvojjediný ho po krátké odmlce pobídl:</p>
<p>„Tak mluv dál.“</p>
<p>„Právem upírů, prvních Jiných, kteří s tebou uzavřeli smlouvu, ji nyní ode dneška navždy ruším. Zdaleka ne všechno na světě se má řešit tak prostě, jak jsi to zvyklý dělat ty. Takže – krvavá smlouva je vypovězena.“</p>
<p>„A koho na potvrzení svých slov přinášíš jako oběť?“ zeptal se Dvojjediný. „Pravidla přece znáš. Jsou pečetěna krví. Láskou a nenávistí. Šlechetností a zradou. Silou a slabostí.“</p>
<p>„Jako oběť jsem si vyvolil Antona Goroděckého,“ řekl Kosťa a Světlana za mými zády vykřikla. „Miloval jsem ho jako přítele. A nenávidím ho jako svého vraha. Zachoval se ušlechtile, když se navzdory pravidlům Hlídek stal mým přítelem. A zachoval se podle, když mě poslal na smrt. Kvůli němu jsem se stal silným, kvůli němu jsem se stal slabým.“</p>
<p>„Teď mluv ty, vědmo,“ řekl Dvojjediný, který na Kosťova slova nezareagoval nijak.</p>
<p>„Já, Tem… Světlá Jiná, hlava Konkláve vědem,“ spustila Arina, „právem vědem, jež své právo na Sílu ukradly upírům a vlkodlakům, právem žen, co s tebou sepsaly krvavou smlouvu, ji odteď navždy ruším. Je v ní až příliš mnoho krve a zla, dokonce i pro nás vědmy. Krvavá smlouva se ruší navždy.“</p>
<p>„A kdo je obětí tvých slov?“</p>
<p>„Anton Goroděckij,“ kývla Arina hlavou směrem ke mně. „Milovala jsem ho…,“ najednou se rozesmála, „i stará čarodějnice má přece právo zamilovat se do chlapa. Nenávidím ho proto, že si mý lásky nevšiml, miluje jinou a můj by nikdy nebyl. Zachoval se šlechetně, když si mý lásky nevšiml, ale zároveň to bylo podlý. Dala bych mu všechnu svou sílu, ale nakonec nepotřeboval ani mou slabost.“</p>
<p>„Zrcadlo,“ pokračoval ve vyvolávání Dvojjediný.</p>
<p>Jegor si povzdechl:</p>
<p>„Jak ono se to… Já, Jegor Martynov, neiniciovaný Jiný, zrcadlový mág… snad je to takhle dobře. Právem…,“ zasekl se na okamžik, „právem Strany, která uchovává rovnováhu, právem Strany, co se projeví jen ve smrti. Ruším krvavou smlouvu, protože rovnováhu je třeba obnovovat nějak jinak, ne tak, že se všechno zboří. Ruším navždy a blablabla, nebo jak to tam přesně je…“</p>
<p>„A kdo je tvá oběť?“</p>
<p>„Anton Goroděckij,“ řekl Jegor. „Mám ho rád, protože mě zachránil. A nenávidím ho, protože mě podvedl. Bylo od něj ušlechtilý, když hájil mý právo na vlastní osud, ale nakonec se zachoval podle, protože pro něj byl důležitější jeho osud. Ukázal mi sílu a já si vybral slabost. Takhle nějak bych to vysvětlil.“</p>
<p>„Teď ty, proroku,“ vybídl Dvojjediný dalšího z nich.</p>
<p>„Jsem Innokentij Tolkov,“ řekl Keša. „Prorok. Světlý. První úroveň. Jsem tu za všechny proroky, protože jedině já nás všechny můžu zastupovat. Ruším krvavou smlouvu, protože v ní není budoucnost, kterou bych tak rád viděl. Odteď a navždy.“</p>
<p>„A oběť?“</p>
<p>„Anton Goroděckij,“ hlesl sotva slyšitelně Keša. „Mě vlastně taky zachránil. Ale o to tolik nejde, protože teď ho mám rád jako Nadina otce. Jenže ho taky… já ho taky nenávidím. Protože jsem musel vyslovit jeho jméno a on pochopil, že to udělám. Bylo od něj pěkné, že mi nikdy nebránil, abych se kamarádil s Naďou, i když vím, že se mu nezamlouvám, protože mě má za tlouštíka, moulu a slabocha. A… já jsem vlastně mizera, protože ho s Naďou taháme za nos. Já totiž mám sílu, a vím, že ta síla dokáže nejen předvídat, ale i měnit budoucnost, jenže jsem slaboch…, a nedokážu budoucnost změnit ani tak, že bych uvedl jiné jméno…“</p>
<p>„Temný?“ broukl Dvojjediný.</p>
<p>„Ano, to jsem já,“ přikývl Zavulon, ale někam se hnout ze svého místa se ani nepokusil. „Zavulon, Temný, dokonce Nejvyšší, což je pochopitelné. Ruším krvavou smlouvu, protože je to archaismus, neracionální zužitkovávání materiálu. Odteď až do konce všech časů. Mou obětí je Anton Goroděckij. Mám ho rád, protože je to nejpovedenější z mých potomků. Jenže ho taky nenávidím, protože dnes je Světlý a protože se mu to ještě ke všemu zamlouvá – a za to ho nenávidím obzvlášť. Je to dobrý a šlechetný nepřítel, ale je vždy připraven zachovat se i úskočně, což mě štve nejvíc, protože vidím, jak báječný by z něj byl Temný. Jsem silnější než on a zřejmě by to tak bylo i nadále, ale udělat to, co právě dělá on – to nedokážu. V tom jsem vážně slabší. I když – tu a tam už jsem se pokusil o nějaký takový krok, ale vždycky jsem se včas zastavil, kdežto on se zastavit neumí.“</p>
<p>„Dobře, tak Světlá,“ řekl Dvojjediný.</p>
<p>To už jsem nevydržel, ohlédl se a podíval se na Naďu. Povzbudivě jsem na ni kývl, protože jí bylo moc a moc zle a já ji nedokázal ani ochránit, ani podpořit.</p>
<p>„Jsem Světlá, Nejvyšší, Naděžda Goroděcká,“ řekla Naďa hlasem tak nijakým, že z něj v žilách stydla krev. „Ruším krvavou smlouvu. Nenávidím ji. Možná to kdysi bylo nejlepší a jedině správný východisko, ale ty časy jsou dávno pryč. Ruším to navždycky. Ať je tu napříště jen samý dobro nebo jen samý zlo, podle toho, co si lidi zrovna zasloužej. Ale rovnováhy už mám dost, protože rovnováha dobra vždycky znamená i rovnováhu zla. A teď… teď bych měla…“</p>
<p>„… pojmenovat svou oběť,“ dopověděl to za ni Dvojjediný.</p>
<p>„Má oběť,“ pronesla, pohlédla na mě a zmlkla. Povzbudivě jsem kývl. A co taky jiného? Nic jiného jsem udělat nemohl. Vůbec nic. „Mou obětí je můj otec Anton Goroděckij. Já… miluju ho, protože je to můj otec, a to musí stačit. Ale taky ho nenávidím! Protože já měla stát na jeho místě a on na mým, jenže on to pochopil dřív než já a podle toho všechno zařídil, jak chtěl! Proto ho nenávidím. Možná je to z jeho strany úžasný, ale zároveň bestiální, bestiální a ještě jednou bestiální! Dala bych všechnu svou sílu, protože ji nepotřebuju, budu klidně žít jako normální člověk, ale jsem slabá na to, abych tě zabila. Jenže třeba zesílím a vytřesu z tebe tu tvou ohavnou dušičku spícího bůžka, projdu šerem a vypálím tě až do kořene nebo vymyslím nějaký postřik a otrávím všechny vrstvy šera; to si myslíš, že jsem taková husa a nechápu, kde se schováváš a z čeho se skládáš, ty šedomodrý mechový svinstvo?!“</p>
<p>Nastalo ticho, v němž bylo slyšet jen její hlasitý dech.</p>
<p>„Hlídka šesti vyslovila svou vůli,“ pronesl Dvojjediný. „Krvavá smlouva byla vypovězena. Teď už na rovnováhu dobra a zla mezi lidmi nikdo nedohlíží. Můžete si žít sami a zabíjet se taky sami. Váš osud je od této chvíle plně ve vašich rukou.“</p>
<p>Na jakýsi miniaturní okamžik jsem měl pocit, že se otočí a odejde – stejně jako to kdysi udělal Tygr.</p>
<p>Na jakýsi miniaturní okamžik mi jméno dcery, znamenající naději, připadalo jako kouzelný talisman, který mě nakonec uchová při životě.</p>
<p>Koutkem oka jsem si povšiml, jak obr zvedá ty své pařáty a natahuje je směrem ke mně. Vůbec se mi ale nechtělo otáčet. Díval jsem se na dceru a na ženu, kterou pevně držela Olga. Kdesi tam byl ještě Geser, který ze mě vychoval to, co jsem; můj nečekaný Temný dědeček Zavulon; stará jedovatá vědma Arina s tou svou poněkud obtížnou láskou; mladý prorok Keška, který objímal Naďu kolem ramen; statečný a dobrý člověk, který vyrostl z vylekaného mládence Jegora; a konečně staří protřelí pardi Žermenzon a Glyba…</p>
<p>Já se ale díval na dceru a na ženu a snažil se o co nejupřímnější úsměv, aby si ho zapamatovaly a věděly, jak jsem na ně hrdý.</p>
<p>A pak mě do zad udeřilo cosi ledově modrého a ohnivě rudého.</p>
<p>Epilog</p>
<p>Hřbitov je neveselé místo v kterémkoli ročním období. Na jaře, když je vzduch studený a svěží a stromy se halí do zeleného kouřma mladého listí, je myslet na smrt obzvlášť nepříjemné. V letním parnu, když vzhůru stoupá vůně suché hlíny, působí hřbitov jako číhající šelma připravená se na vás vrhnout. Na podzim, pod šedivým, deštivým nebem je hřbitov ohavný a smutný.</p>
<p>Nejhorší ze všeho je ale v zimě: zmrzlá hlína pod rýči nepovoluje, a když si představíte, že za chvíli v ní někdo spočine navždy, přeběhne vám mráz po zádech.</p>
<p>Byl to starý hřbitov přímo v centru Moskvy. Pochovávalo se tu jen zřídka a nebožtíci byli buď lidé známí, nebo hodně bohatí. Samozřejmě to nebyl ani Vagaňkovský, ani Novoděvičí, ale střed Moskvy je vždycky drahý – pro živé i pro mrtvé.</p>
<p>„Někoho z našich pochováváme jen zřídka,“ řekl Zavulon. „Obvykle není co pochovat… A se Světlými se vlastně taky nescházíme zrovna často.“</p>
<p>Stál tu a halil se do teplého zimníku. Pak si stáhl rukavice a převzal od pomocníka, který stál hned za ním, věnec s nápisem Od Denní hlídky města Moskvy a položil ho na čerstvý hrob. Sklonil hlavu a chvíli jen tak stál.</p>
<p>„Sbohem. Sloužil jsi se ctí.“</p>
<p>Geser přišel rovnou bez rukavic. Možná si na chlad zvykl v dobách svého dávného tibetského mládí, anebo si na otužilého jen hrál. Věnec Od Noční hlídky města Moskvy mu podala Olga.</p>
<p>„Krutý osud,“ řekl. „A krutá smrt. Ale stejně… byl jsi jeden z nás a zůstaneš jím navždy.“</p>
<p>Chvilku jen přešlapoval na místě. Pak pohlédl na Zavulona, vytáhl z kapsy kabátu placatku a nabídl mu ji.</p>
<p>„Dáš si? Ať se s nima rozloučíme podle ruskýho zvyku…“</p>
<p>„To je mi ale ruskej zvyk: chlastat na hřbitově francouzskej koňak přímo z flašky…,“ broukla tiše Světa.</p>
<p>A vzala mě za ruku.</p>
<p>Zavulon se napil hned po Geserovi, zašklebil se a podal placatku mně.</p>
<p>„Antone?“</p>
<p>„Děkuju, ale ne, pokud to nemusí bejt,“ zavrtěl jsem hlavou. „Musím teď dbát na své zdraví. Protože pro člověka je zdraví to nejdůležitější.“</p>
<p>„Nech toho, Antone,“ změřil si mě Zavulon vyčítavě. „Však my už se o tvé zdraví postaráme. A když bude třeba, o léčení se ze všech sil zasadí obě Hlídky. Zasloužil sis to.“</p>
<p>„Jim se mi stejně připíjet nechce,“ řekl jsem a hlavou kývl na hrob, kde v obrovité rakvi leželo obludné tělo Dvojjediného – bývalého Světlého mága Denise a Temného mága Alexeje. „Přece jen mě zabili – jistým způsobem.“</p>
<p>„Všichni dřív nebo pozdějc odejdeme,“ odpověděl Geser. „Jiný jsou nesmrtelní, ale…“</p>
<p>„Jenže lidi jsou smrtelnější,“ uzavřel jsem to. „Nezlobte se, ale já pít nebudu. Vím, že za to nemůžou, ale svým vrahům se nepřipíjí.“</p>
<p>„Dalo by se to brát i tak, že se nad tebou slitoval,“ připomněl mi Geser. „Mohl tě fakt zabít – jednoznačně a definitivně. Odhmotnit tě. Spálit. Vysát z tebe všechnu Sílu.“</p>
<p>„Však mě taky zabil,“ namítl jsem. „Tím, že ze mě udělal člověka. Sice ne hned, ale za dvacet třicet let… bude stejně konec.“</p>
<p>„Ale tak přece žijou všichni lidi, tati,“ připomněla mi Naďa.</p>
<p>Stála hned vedle a svírala Innokentijovu ruku.</p>
<p>„No tak dobře,“ vzdal jsem to a vzal si od Gesera placatku.</p>
<p>Koňak mi ožehl hrdlo. Zavřel jsem oči a soustředil se na své nitro. Pak jsem se zkusil zadívat skrz přimhouřená víčka, skrz šero.</p>
<p>Samozřejmě se mi to nepovedlo.</p>
<p>„Budiž mu země lehká a šero vlídný…,“ zamumlal jsem a placatku vrátil.</p>
<p>Všichni už se pomaličku rozcházeli. Pohřeb sice byl společný, ale pohřební hostinu už budou mít Světlí a Temní svou. Dva mikrobusy, které stály u hřbitovní brány, odsud odjedou každý jinou cestou.</p>
<p>Kosťa Sauškin mi zpovzdálí zamával, ale blíž nešel. Správné rozhodnutí, řekl bych. Šero ho ponechalo na Zemi. A vrátilo mu to, co upírům nahrazuje život. Jenže to, že jsme byli přátelé, nic neměnilo na tom, že já zabil jeho a on mě.</p>
<p>„Pojďme,“ přistoupil ke mně Semjon. „… muselo to… tak být. Jinak to nešlo. A na Denise se nezlob, dyť vlastně umřel ve službě…“</p>
<p>„Já dorazím pozdějc,“ řekl jsem.</p>
<p>Semjon zrozpačitěl a vrazil ruce do kapes omšelé prošívané bundy.</p>
<p>„No jo… Antone… Ale ty jsi teď přece jen to… A restaurace je chráněná <emphasis>nega</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ní sférou</emphasis>… Sám se do ní nedostaneš!“</p>
<p>Což byla samozřejmě pravda.</p>
<p>„Já ho sférou provedu,“ řekla Světlana. „Klidně jeďte, kluci. My dorazíme pak.“</p>
<p>Úmyslně jsme ze hřbitova šli pomalu – já, Světlana a Naďa. A samozřejmě Keška – toho se teď jen tak nezbavíme. Možná se s Naďou za pár měsíců rozejdou, každý na jinou stranu… nebo za sto let. Keška ovšem tu jejich společnou budoucnost viděl evidentně mnohem růžověji.</p>
<p>Takže se s ním budeme muset nějak porovnat.</p>
<p>„Leží tu plno známých lidí…,“ podotkla tlumeně Naďa. „Hele, třeba tady – ten dělal animovaný filmy… A tohle byl zase spisovatel, četla jsem plno jeho knížek!“</p>
<p>„Fakt je tu slušná společnost,“ přikývl jsem, „to musí bejt Dvojjediný na vrcholu blaha…“</p>
<p>„Nech toho už, tati!“ požádala mě dcera. „Nakonec tě nezabil a to je nejdůležitější!“</p>
<p>Vybavil jsem si, jak mě se Světlanou obě objímaly a jak přitom vzlykaly. Já jsem seděl na podlaze a ohmatával si ohořelé zbytky rukávu na jedné paži a zuhelnatělé cáry látky na druhé. Ve srovnání s normálním úderem Dvojjediného byl tohle jen polibek na rozloučenou.</p>
<p>Opravdu na rozloučenou, protože obr v tu chvíli ležel u dveří. Bez dechu a mrtvý a ve svém obludném těle odnesl bývalé hlídkaře Světla a Tmy…</p>
<p>Nejdřív jsem nepochopil, co se vlastně stalo – tak velkou jsem měl radost z toho, že žiju. Nezarazil mě ani Geserův rozpačitý pohled, ani to, jak otráveně se tváří Zavulon.</p>
<p>A vlastně ani to, jak najednou zmlkla Světlana, odtáhla se ode mě a upřeně se na mě zadívala…</p>
<p>Pak mi to ale se vší nelítostností mládí naplno naservírovala Naďa:</p>
<p>„Tati, ty jsi člověk!“</p>
<p>Ano, stal se ze mě člověk. Naprosto normální člověk bez sebemenšího potenciálu Jiného. S „magickou teplotou“ o mnoho vyšší, než je onen práh, na kterém alespoň sporadicky dochází k předtuchám a schopnosti tvořit drobná kouzla.</p>
<p>Nevydal jsem se ze všech sil, jak se to Jiným někdy stává. Ani jsem neskončil vyždímaný do sucha jako Světlana, když se utkala se Zrcadlem.</p>
<p>Stal se ze mě člověk – nenávratně a navždy.</p>
<p>„Řekla bych, že se nad tebou slitovala ta část Dvojjedinýho, co byla původně dobrá,“ zauvažovala Naďa. „Co myslíš?“</p>
<p>Ne že by se mi chtělo nějak se dcery dotknout, je to chytrá holka. Jenže navíc je taky Absolutní kouzelnice, a tak musí být nejen chytrá, ale i moudrá.</p>
<p>„Ne, Naďo,“ zavrtěl jsem hlavou. „Na mě se naopak moc zlobila ta jeho část, co byla zlá – proto žiju.“</p>
<p>Naďa zmlkla.</p>
<p>Mikrobusy už odjely a my nasedli do auta. Svůj dárek Zavulon zpátky nepožadoval. Světlana usedla za volant a já neprotestoval: pravděpodobnostní linie už jsem nevnímal a na silnici bych si připadal jako slepec.</p>
<p>„Ale stejně nemáš tak úplně pravdu, Antone,“ řekla mi žena. „Ty ses člověkem nestal proto, že tě někdo litoval, nebo tě naopak nenáviděl. Tys člověkem zůstal, i když jsi čtvrt století prožil jako Jinej – to je velká vzácnost. A tak když v tobě Dvojjediný zabil mága, tak jsi stejně zůstal naživu.“</p>
<p>Přikývl jsem. Asi měla pravdu. Asi je to právě takhle. Ale dokonce ani moje moudrá choť mi nedokáže poradit, jak mám žít dál.</p>
<p>A naučit se to budu muset. Lidi přece taky nějak žijou.</p><empty-line /><p>2013–2014</p><empty-line /><p>Konec</p>
</section>
<section>
<p><strong>Sergej Vasiljevič Lukjaněnko</strong></p>
<p>Jeden z předních současných ruských autorů fantastické literatury se narodil 11. dubna 1968 v kazachstánském Karatau (městečko v Džambulské oblasti na jihu země). Vystudoval obor lékař-psychiatr na Státní lékařské fakultě v Almaty, avšak této profesi se prakticky nevěnoval. O fantastiku se zajímal již od dětství – mezi jeho oblíbence patřili Krapivin a Heinlein. Delší dobu působil jako zástupce šéfredaktora časopisu Miry (Světy), zaměřujícího se na fantastiku, a právě tehdy – ve druhé polovině 80. let – se pustil do psaní svých vlastních povídek. První z nich, Narušení (<emphasis>Naru</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>enije</emphasis>), vyšla v časopise Zarja (Úsvit) již v roce 1988. Úspěchy jeho krátkých příběhů ho po několika letech přivedly na dráhu profesionálního spisovatele; nutno říci, že oblibu u čtenářů získal hned od začátku své tvůrčí dráhy. Po rozpadu Sovětského svazu se přestěhoval do Moskvy, která mu brzy přirostla k srdci. Žije tam dodnes a v tomto městě se odehrává i nemalá část jeho knih.</p>
<p>Jako první byla Lukjaněnkovi publikována sbírka <strong>Atomov</strong><strong>ý</strong> <strong>sen</strong> (<emphasis>Atomnyj son</emphasis>, 1992), obsahující průřez jeho dosavadní povídkovou tvorbou. V témže roce vyšel i jeho první román, jenž mu okamžitě přinesl popularitu. <strong>Rytí</strong><strong>ř</strong><strong>i</strong> <strong>Č</strong><strong>ty</strong><strong>ř</strong><strong>iceti ostrov</strong><strong>ů</strong> (<emphasis>Rycari Soroka Ostrovov,</emphasis> 2005; Argo a Triton 2012) jsou příběhem skupiny dětí, unesených mimozemskou rasou na jinou planetu, aby tam mezi sebou bojovaly o šanci vrátit se domů.</p>
<p>Mnohem výraznější však byla trilogie Lord z planety Země (<emphasis>Lord s plan</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ty Zemlja</emphasis>; u nás vydána nakladatelstvími Triton a Argo v jednom svazku v roce 2009) z roku 1994, tvořená kratšími romány <strong>Princezna stojí za smrt</strong>, <strong>Neexis</strong><strong>tující planeta</strong> a <strong>Sklen</strong><strong>ě</strong><strong>né mo</strong><strong>ř</strong><strong>e</strong>. V těchto klasických dobrodružných space operách se mladý hrdina ze současnosti (zpočátku spíše antihrdina) ocitá ve vzdálené budoucnosti Galaxie, kde usiluje o záchranu mladé šlechtičny, svádí boje s náboženskými fanatiky, a dokonce zasahuje do velkého konfliktu lidstva s mimozemskou civilizací.</p>
<p>Díky dilogii <strong>Hranice sn</strong><strong>ů</strong> (<emphasis>Linija grjoz</emphasis>, Triton 2005) a <strong>Vládcové iluzí</strong> (<emphasis>Imperatory iljuzij</emphasis>, Triton 2005), která v Rusku poprvé vyšla v roce 1996, se Lukjaněnko ocitl mezi naprostou špičkou ruských autorů sci-fi. V dokonale propracovaném vesmíru se mezihvězdný tulák a profesionální bodyguard Kay Altos zaplétá do záležitosti, která může změnit osud celého lidstva. Obě knihy bývají označovány za „filozofické space opery“; a třebaže toto hodnocení ne zcela sedí, rozhodně se nejedná o bezduché akční příběhy, nýbrž o texty s „něčím navíc“, jak už je u Sergeje Lukjaněnka zvykem.</p>
<p>V roce 1996 se na trhu objevila také povídková sbírka <strong>Odlo</strong><strong>ž</strong><strong>ená pomsta</strong> (<emphasis>Otlo</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>ennoje vozmezdie</emphasis>), v jejíž titulní novele je velice věrohodně vylíčen svět, zdevastovaný jadernou válkou, a dark fantasy <strong>Chlapec a Temnota</strong> (<emphasis>Maº</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ik i Ëma</emphasis>) – posledně jmenovaná kniha později vyšla také jako Dveře do Temnoty.</p>
<p>Na další trilogii Lukjaněnko spolupracoval se spisovatelem, básníkem a hudebníkem Julijem Burkinem. Knihy <strong>Dnes, mami!</strong> (<emphasis>Segod</emphasis><emphasis>ň</emphasis><emphasis>a, mama!</emphasis>, 1997), <strong>Ostrov Rus</strong> (<emphasis>Ostrov Rus’</emphasis>, 1997) a <strong>Car, carevi</strong><strong>č</strong><strong>, král, králevic…</strong> (<emphasis>Car’, carevi</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>, koroº, korolevi</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>…</emphasis>, 1997) spojuje kromě hlavních postav také kousavý humor a satira. Autoři se bez servítků vysmívají všemu a všem – od žánrových klišé až po stav současné ruské společnosti.</p>
<p>Po zvláštním a poněkud rozporuplně přijatém mystickém thrilleru <strong>Podzimní náv</strong><strong>š</strong><strong>t</strong><strong>ě</strong><strong>vy</strong> (<emphasis>Osennije vizity</emphasis>, 1997) přišla další kniha, která se v Rusku stala kultovní. Kyberpunkový román <strong>Bludi</strong><strong>š</strong><strong>t</strong><strong>ě</strong> <strong>odraz</strong><strong>ů</strong> (<emphasis>Labyrint otra</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>enij</emphasis>, 1997; Triton a Argo 2007) vzbudil tak velkou vlnu zájmu (především mezi počítačovými nadšenci), že se dočkal řady dotisků i dvou pokračování – románu <strong>L</strong><strong>ž</strong><strong>ivá zrcadla</strong> (<emphasis>Faº</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>ivyje zerkala</emphasis>, 1998) a novely <strong>Pr</strong><strong>ů</strong><strong>zra</strong><strong>č</strong><strong>né vitrá</strong><strong>ž</strong><strong>e</strong> (<emphasis>Prozra</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>nyje vitra</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>i</emphasis>, 2000), publikované původně pouze na internetu (obě tato díla u nás vydala nakladatelství Triton a Argo roku 2008 v jednom svazku pod názvem Lživá zrcadla). Děj se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy vedle skutečného světa existuje i masově používaná virtuální realita – Hlubina. Ze všech jejích obyvatel jsou nejzáhadnější diveři, kteří se v digitálním neskutečnu cítí jako ryby ve vodě a umí provádět věci, o nichž se dnešním hackerům ani nesnilo.</p>
<p>K vesmírným science fiction se autor vrátil v románech <strong>Hv</strong><strong>ě</strong><strong>zdy, ty studené hra</strong><strong>č</strong><strong>ky</strong> (<emphasis>Zvjozdy cholodnyje igru</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>ki</emphasis>, 1997; Triton a Argo 2006) a <strong>Sv</strong><strong>ě</strong><strong>t stínu</strong> (<emphasis>Zvjozdnaja t</emphasis><emphasis>ěň</emphasis>, 1998; Triton a Argo 2007). Lidstvo se do vesmíru dostalo příliš pozdě. Galaxie je již rozdělena mezi mimozemské rasy, pro něž jsou noví kosmičtí cestovatelé jen bezvýznamnými služebníky. Nebyli by to však lidé, aby se svému osudu nevzepřeli.</p>
<p>Že mu není cizí ani žánr fantasy, ukázal Sergej Lukjaněnko v knize <strong>Zlá doba pro draky</strong> (<emphasis>N</emphasis><emphasis>ě</emphasis> <emphasis>vremja dlja drakonov</emphasis>, 1997, Triton a Argo 2010), na níž spolupracoval s jinou velkou hvězdou novodobé ruské fantastiky – Nikem Perumovem. Na pomezí fantasy a alternativní historie pak stojí román <strong>Chladné b</strong><strong>ř</strong><strong>ehy</strong> (<emphasis>Cholodnyje b</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>rega</emphasis>, 1998, Triton a Argo 2012) a jeho pokračování <strong>Nadchází ráno</strong> (<emphasis>Blizitsa utro</emphasis>, 2000, Triton a Argo 2012), odehrávající se v alternativním světě, v němž se místo Ježíše Krista objevil Pastorek Boží, který lidem přinesl zvláštní moc, a zcela tím změnil běh dějin.</p>
<p>Konec roku 1998 přinesl knihu <strong>No</strong><strong>č</strong><strong>ní hlídka</strong> (<emphasis>No</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>noj dozor</emphasis>, Triton a Argo 2005), o které asi není třeba se zvláště rozepisovat. Stačí jen poznamenat, že nesčetněkrát vydávaná a překládaná, zfilmovaná a cenami ověnčená sága o věčném boji sil Světla a Tmy přinesla spisovateli obrovský věhlas doma i ve světě, velké peníze a také obavy z toho, aby u čtenářů nebyl navždy zaškatulkován jen jako „autor Hlídek“. Druhý díl <strong>Denní hlídku</strong> (<emphasis>Dn</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>vnoj dozor</emphasis>, Triton a Argo 2005) napsal ve spolupráci s Vladimirem Vasiljevem, třetí – <strong>Š</strong><strong>erou hlídku</strong> (<emphasis>Sumere</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>nyj dozor</emphasis>, Triton a Argo 2005) – opět sám. V roce 2005 spatřila světlo světa kniha <strong>Poslední hlídka</strong> (<emphasis>Poslednij dozor</emphasis>, Triton a Argo 2006), která měla celou sérii definitivně uzavřít. Již tehdy však mnozí tušili, že Lukjaněnko svět Hlídek – pro něho vskutku osudový – zcela opustit nedokáže. To se potvrdilo v roce 2007, kdy se do něho vrátil v povídce <strong>Drobná hlídka</strong> (<emphasis>Melkij dozor</emphasis>), a znovu pak o pět let později, kdy vyšel další, v pořadí již pátý román z tohoto prostředí: <strong>Nová hlídka</strong> (<emphasis>Novyj dozor</emphasis>, Triton a Argo 2012). Třebaže se tato kniha v Rusku setkala s poněkud rozporuplným přijetím, jedno autorovi upřít nelze – nestagnuje, nevykrádá sám sebe, nýbrž se snaží hledat nová témata, případně ukazovat ta stará v odlišném, nečekaném světle. Totéž lze říci i o nejnovějším přírůstku série, <strong>Š</strong><strong>esté hlídce</strong> (<emphasis>Š</emphasis><emphasis>estoj dozor</emphasis>, 2014, Triton a Argo 2017), jež vyšla s podtitulem „poslední příběh Světlého mága Antona Goroděckého“ a o které Lukjaněnko prohlašuje, že tohle je, co se Hlídek týče, z jeho strany opravdu ale opravdu konec. Nu, uvidíme…</p>
<p>Poněkud kontroverzně pak již působí cyklus „Hlídky“, který se na ruských knižních pultech objevil teprve nedávno. Lukjaněnko se rozhodl poskytnout svůj vymyšlený svět novým a poměrně neznámým autorům, které si vybral a kterým takto dal příležitost se prosadit. Třebaže je tedy na knihách z této série uvedeno i Lukjaněnkovo jméno, zůstává otázkou, do jaké míry se on sám na jejich vzniku ve skutečnosti podílel. Cyklus, navzdory rozpačitým reakcím čtenářů, vychází a bude vycházet dál. Zatím do něho spadají knihy <strong>Š</strong><strong>kolní hlídka</strong> (<emphasis>Š</emphasis><emphasis>koºnyj nadzor</emphasis>, 2013), kde je jako spoluautor uveden Arkadij Šušpanov, <strong>Pe</strong><strong>č</strong><strong>e</strong><strong>ť</strong> <strong>Š</strong><strong>era</strong> (<emphasis>Pe</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ť</emphasis> <emphasis>Sumraka</emphasis>, 2014), s Ivanem Kuzněcovem coby spolutvůrcem, a <strong>Obvo</strong><strong>ď</strong><strong>ák</strong> (<emphasis>U</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>astkovyj</emphasis>, 2014) s Alexem de Klemešje; další pokračování zřejmě budou postupně následovat.</p>
<p>Nutno říci, že se Sergej Lukjaněnko rozhodně nevěnoval následující roky pouze psaní série o Hlídkách; nezanevřel ani na klasické sci-fi příběhy, odehrávající se ve vzdálené budoucnosti. Patří k nim román <strong>Genom</strong> (<emphasis>Genom</emphasis>, 1999, Triton a Argo 2015), v němž lidská rasa, geneticky rozdělená na dva odlišné „poddruhy“, čelí hrozbě v podobě agresivních mimozemských vetřelců. <strong>Tance ve sn</strong><strong>ě</strong><strong>hu</strong> (<emphasis>Tancy na sn</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>gu</emphasis>, 2001, Triton a Argo 2015), zasazené do téhož pochmurného světa, sice byly napsány později, odehrávají se však sto let před událostmi Genomu.</p>
<p>Román <strong>Spektrum</strong> (<emphasis>Spektr</emphasis>, Epocha 2005, Triton a Argo 2011) v Rusku vyšel v roce 2002 a znamenal návrat ke svižným dobrodružným space operám z počátečního období Lukjaněnkovy tvorby. V nedaleké budoucnosti se před lidstvem otevírá celý vesmír – je totiž kontaktováno mimozemskou rasou Klíčníků, přinášející technologii teleportace mezi planetami.</p>
<p>V roce 2004 se čtenáři, čekající na další Lukjaněnkovu knihu, dočkali alespoň povídkové sbírky <strong>Gadget</strong> (<emphasis>Gad</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>et</emphasis>, 2004), obsahující celou řadu žánrově odlišných příběhů – starších i těch nejnovějších. Autor se během tohoto období kromě práce na Poslední hlídce a tvorbě filmových scénářů věnoval také psaní povídek, vycházejících v časopisech i v rozličných tematických antologiích.</p>
<p>Kirill, hlavní hrdina knihy <strong>Nane</strong><strong>č</strong><strong>isto</strong> (<emphasis>Č</emphasis><emphasis>ernovik</emphasis>, 2005; Triton a Argo 2008), je doslova vymazán ze světa. Přátelé, sousedé, kolegové z práce, ba i milovaná dívka na něho zničehonic zapomínají, jeho občanský průkaz se rozpadá v prach. Kdo za to může? Kirillovi nezbývá, než aby se to pokusil odhalit. Slibně se rozvíjející příběh pokračuje ve druhém dílu série, který se jmenuje <strong>Na</strong><strong>č</strong><strong>isto</strong> (<emphasis>Č</emphasis><emphasis>istovik</emphasis>, 2007; Triton a Argo 2010).</p>
<p>Další Lukjaněnkův román <strong>Konkurenti</strong> (<emphasis>Konkurenty</emphasis>, 2008, Triton a Argo 2013) je literárním zpracováním v Rusku populární internetové hry Starquake (www.starquake.ru). Kniha, jejíž hlavní hrdina ke svému překvapení zjišťuje, že je herní svět o dost živější, než by se mohlo zdát, je sice očividně komerční záležitostí, ale přesto se nese v poutavém, akčním duchu a nezapře autorův typický styl.</p>
<p>Román <strong>Trix Solier :</strong> <strong>Č</strong><strong>arod</strong><strong>ě</strong><strong>j</strong><strong>ů</strong><strong>v u</strong><strong>č</strong><strong>e</strong><strong>ň</strong> (<emphasis>N</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>do</emphasis><emphasis>ť</emphasis><emphasis>opa</emphasis>, 2009, Argo a Triton 2010) byl autorem původně zamýšlen jako kniha pro děti a mládež, ale díky množství skrytých odkazů, narážek a alegorií, jež obsahuje, může být podle mě zajímavým čtením pro každého. Odehrává se ve světě, připomínajícím středověkou Evropu, v němž ovšem funguje magie a jsou přítomny nadpřirozené síly. Příběh mladého půlvévody Trixe pokračuje v románu <strong>Neposeda</strong> (<emphasis>N</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>poseda</emphasis>, 2010).</p>
<p>V posledních několika letech se Lukjaněnko věnuje především práci na sérii Pohraničí, odehrávající se v takzvaném Centru, ústředním světě všehomíru, v němž se sbíhají a protínají všechny ostatní světy. Hlavní hrdina je okolnostmi donucen vstoupit do Sboru pohraniční stráže, který se na této křižovatce tisícovek civilizací stará o udržování pořádku. Příběh otevírá román <strong>Strá</strong><strong>ž</strong> (<emphasis>Zastava</emphasis>, 2013, Triton a Argo 2016), který Lukjaněnko napsal sám, a pokračuje knihami <strong>Reverz</strong> (<emphasis>Reverse</emphasis> 2014, připravuje Triton a Argo 2017), na které se již podílel také známý moskevský spisovatel Alexandr Gromov (neplést s Dimitrijem Gromovem z dua H. L. Oldie), a <strong>Č</strong><strong>opka</strong> (<emphasis>Samovolka</emphasis>, 2014), jejímž spoluautorem je Michail Tyrin. To, že svět Pohraničí začíná žít vlastním životem, dokazují i další romány, na kterých se už Lukjaněnko autorsky nepodílel: <strong>Odpadlíci</strong> (<emphasis>Ren</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>gaty</emphasis>, 2015) Sergeje Volkova, <strong>Sb</strong><strong>ě</strong><strong>ratel</strong> (<emphasis>Kollekcion</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>r</emphasis>, 2015) Dmitrije Kazakova a <strong>Rekrut</strong> (2015) z pera Lukjaněnkova starého přítele a kolegy Vladimira Vasiljeva.</p>
<p>Sergej Lukjaněnko žije, jak již bylo řečeno, v Moskvě. Je ženatý a má tři děti (dva syny, jednu dceru). Rád vaří a chová několik domácích zvířat (dokonce je sběratelem laboratorních myšek); s kouřením dýmky, která k němu neodmyslitelně patřívala, prý nedávno přestal. Jeho největším koníčkem je samozřejmě psaní – což je nejspíš dobře, neboť ho právě psaní zaměstnává natolik, že mu už na nic jiného prakticky nezbývá čas. Za své knihy získal řadu cen; je například nejmladším držitelem Aelity, nejprestižnějšího ruského SF&F ocenění, jež se uděluje za největší přínos do rozvoje fantastických žánrů. Jeho romány byly přeloženy do řady světových jazyků; točí se podle nich filmy a na jejich základě vznikají také stolní i počítačové hry.</p>
<p>Lukjaněnko je autorem, který nezklame. Jistě, jako každý spisovatel má své lepší a horší knihy, ale žádná z nich se nestala vyloženým propadákem, žádná neurazila čtenářskou veřejnost. V jeho dílech snad každý nalezne to své – ať už je milovníkem přímočaré akce, nebo literárním gurmánem, pro nějž jsou nejdůležitější důmyslná podobenství o relativnosti dobra a zla a věčné hledání místa člověka ve světě. Navíc mu není cizí žádný z fantastických žánrů – umí napsat vše od kyberpunku, přes space opery až po hrdinskou fantasy.</p>
<p>Navzdory tomu, že Lukjaněnkova spisovatelská dráha již trvá bezmála čtvrtstoletí, stále mu neschází chuť do psaní a množství nápadů. Existuje nemálo autorů, kteří psali kvalitně jen do doby, než se proslavili, a kteří ve svých dalších dílech už pouze pilně těží z toho, co předtím sami napsali. Lukjaněnko se však nenechal zkazit literárním věhlasem ani vysokými honoráři. Zůstává spisovatelem, který má rád své čtenáře, a každá jeho další kniha přináší něco nového a originálního. Počkejme si tedy, čím nás překvapí příště. Rozhodně je nač se těšit…</p><empty-line /><p><emphasis>Konstantin</emphasis> <emphasis>Š</emphasis><emphasis>indelá</emphasis><emphasis>ř</emphasis></p>
</section>
<section>
<p><strong>SERGEJ LUKJANĚNKO</strong></p><empty-line /><p><strong>SÉRIE</strong> <strong>H</strong><strong>LÍDKY</strong><strong>:</strong></p>
<p>Noční hlídka</p>
<p>Denní hlídka – společně s Vladimirem Vasiljevem</p>
<p>Šerá hlídka</p>
<p>Temná hlídka</p>
<p>Poslední hlídka</p>
<p>Nová hlídka</p>
<p>Šestá hlídka</p><empty-line /><p><strong>D</strong><strong>UOLOGIE</strong><strong>:</strong></p>
<p>Hranice snů</p>
<p>Vládcové iluzí</p><empty-line /><p>Bludiště odrazů</p>
<p>Lživá zrcadla</p><empty-line /><p>Hvězdy, ty studené hračky</p>
<p>Svět stínu</p><empty-line /><p>Nanečisto</p>
<p>Načisto</p><empty-line /><p>Chladné břehy</p>
<p>Nadchází ráno</p><empty-line /><p>Genom</p>
<p>Tance na sněhu</p><empty-line /><p><strong>SÉRIE</strong> <strong>P</strong><strong>OHRANIČÍ</strong><strong>:</strong></p>
<p>Stráž</p>
<p>Reverz (připravujeme)</p><empty-line /><p><strong>SAMOSTATNÉ</strong> <strong>ROMÁNY</strong><strong>:</strong></p>
<p>Lord z planety Země</p>
<p>Zlá doba pro draky – společně s Nikolajem Perumovem</p>
<p>Spektrum</p>
<p>Konkurenti</p>
<p>Trix Solier: Čarodějův učeň</p>
<p>Rytíři Čtyřiceti ostrovů</p>
</section>
<section>
<p>Kir Bulyčov</p>
<p><strong>O</strong><strong>SADA</strong></p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><p>Uprostřed lesa se ukrývá malý shluk chýší. Žijí v nich lidé – či lépe řečeno přežívají, neboť okolní svět živých stromů a nočních netvorů je zlé a nepřátelské místo, kde je člověk nevítaným hostem. Záhuba zde číhá v tisíci různých podob a každičký krok může přinést smrt nebo šílenství...</p>
<p>Obyvatelé osady den co den svádějí boj o přežití i o zachování své lidské důstojnosti. Sní o tom, že se jim podaří proniknout na vzdálený sever, kde se možná nachází naděje na záchranu. Cesta k ní je dlouhá a nesnadná. Vede divočinou plnou dravých bestií a zasněženými velehorami s jediným schůdným průsmykem. Přesto se lidé na začátku každého léta, jež je v tomto světě vzácností, vydávají na cestu. Až dosud končily všechny výpravy nezdarem, avšak nyní na strastiplnou pouť poprvé vyráží nové pokolení, mladí lidé, kteří vyrostli v osadě a doby před jejím založením znají pouze z vyprávění...</p><empty-line /><p>Osada u nás poprvé vyšla v 80. letech minulého století; obě její části byly tehdy publikovány samostatně, pod názvy „Slyšel jsem Zemi“ a „Země je příliš daleko“. Především u druhé knihy však došlo k jejímu zkrácení a tehdejší český překlad navíc nevycházel z autorovy finální verze díla. Tato kniha tedy ve skutečnosti představuje první české vydání dnes již klasického Bulyčovova díla, souborné a úplné.</p><empty-line /><p><strong>Artur C. Clarke</strong></p>
<p><strong>2001: VESMÍRNÁ ODYSEA</strong></p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p>Na Měsíci je nalezen záhadný objekt. Důsledky objevu jsou natolik významné, že je kvůli němu vůbec poprvé vyslána lidská posádka hluboko do Sluneční soustavy. Ale ještě než výprava dosáhne cíle, vyskytnou se potíže narůstající do děsivých rozměrů… Slavný román napsaný v době, kdy přistání na Měsíci bylo ještě pouhým snem, přetvořený do jednoho z nejvýznamnějších filmů všech dob, strhující, prorocký. 2001: Vesmírná odysea je příběhem o přetrvávající otázce místa člověka ve vesmíru.</p><empty-line /><p><strong>Matthew Mather</strong></p>
<p><strong>KYBERBOU</strong><strong>Ř</strong><strong>E</strong></p>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p><empty-line /><p>Když v běhu dní zachytíme spojení slov jako virus-banka-mail, obvykle zbystříme. Kdo se nám má co šťourat v soukromí, že?</p>
<p>Jenže…</p>
<p>Když začnou světová internetová média chrlit čím dál absurdnější zprávy o katastrofách a kolabující kybersvět křiví pohled na realitu, Mike Mitchell, průměrný Newyorčan, který se zrovna snaží zachránit si manželství, najednou zjišťuje, že tady už nejde jen o nějaký nabouraný účet. A když pak série sněhových bouří odřízne New York od zbytku světa, stane se z města ledová hrobka, kde už se nedá nikomu věřit a nic už není takové, jak to vypadá. Někdy ty nejhorší bouře nevyvolá matka příroda a někdy ty nejhorší noční můry nejsou ty, z nichž se můžeme probudit…</p><empty-line /><p>Technothriller <strong>Kyberbou</strong><strong>ř</strong><strong>e</strong> ocení fanoušci Michaela Crichtona a Toma Clancyho, stejně jako čtenáři knih Williama Gibsona a Neala Stephensona. Vychutnejte si pátrání po podstatě lidství ve světě, který se prolíná s kybersvětem a prožijte drsnou fikci krušné budoucnosti.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>OBSAH</strong></p>
<p>Prolog</p>
<p><strong><emphasis>Část první Vynucené akce</emphasis></strong></p>
<p>Kapitola první</p>
<p>Kapitola druhá</p>
<p>Kapitola třetí</p>
<p>Kapitola čtvrtá</p>
<p>Kapitola pátá</p>
<p><strong><emphasis>Část druhá Vynucená spojenectví</emphasis></strong></p>
<p>Kapitola první</p>
<p>Kapitola druhá</p>
<p>Kapitola třetí</p>
<p>Kapitola čtvrtá</p>
<p>Kapitola pátá</p>
<p><strong><emphasis>Část třetí Vynucená opatření</emphasis></strong></p>
<p>Kapitola první</p>
<p>Kapitola druhá</p>
<p>Kapitola třetí</p>
<p>Kapitola čtvrtá</p>
<p>Kapitola pátá</p>
<p>Sergej Vasiljevič Lukjaněnko</p>
<p>SERGEJ LUKJANĚNKO</p>
</section>
<section>
<p>Sergej Lukjaněnko</p>
<p><strong>Š</strong><strong>ESTÁ HLÍDKA</strong></p><empty-line /><p>Z ruského originálu <emphasis>ШЕСТОЙ ДОЗОР</emphasis>,</p>
<p>vydaného nakladatelstvím ACT v Moskvě roku 2014,</p>
<p>přeložila Iva Dvořáková.</p>
<p>Vydal Stanislav Juhaňák – Triton jako svou 2262. publikaci,</p>
<p>v edici Trifid svazek 561.</p>
<p>a nakladatelství Argo jako svou 3191. publikaci,</p>
<p>v Praze roku 2017.</p>
<p>Vydání první.</p>
<p>Jazyková redakce Ivana Kuglerová.</p>
<p>Korektury Dana Veselá.</p>
<p>Ilustrace na obálce Milan Fibiger.</p>
<p>Sazba Petr Teichmann.</p>
<p>Autorský medailon Konstantin Šindelář.</p>
<p>Elektronické formáty Dagmar Wankowska, <emphasis>Liam</emphasis>ART</p><empty-line /><p>ISBN 978-80-7553-338-8 (ePub)</p>
<p>ISBN 978-80-7553-339-5 (mobi)</p><empty-line /><p>Knihy nakladatelství Triton si můžete za zvýhodněné ceny</p>
<p>objednat na www. tridistri.cz.</p>
</section>
</body><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAASAAAAAEAAQBIAAAAAQAB/+4AJkF
kb2JlAGQAAAAAAQMAEAMDBgkAAAAAAAAAAAAAAAAFAAJJRP/bAIQAAgICAgICAgICAgMCAg
IDBAMDAwMEBQQEBAQEBQUFBQUFBQUFBQcICAgHBQkKCgoKCQwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAEDA
gIDAwMHBQUHDQsJCw0PDQ0NDQ8PDAwMDAwPDwwMDAwMDA8MDg4ODg4MERERERERERERERER
ERERERERERER/8IAEQgAbwBNAwERAAIRAQMRAf/EALUAAAMBAQADAQAAAAAAAAAAAAYHCAU
JAQMEAgEBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABAAAgIDAAICAgMBAAAAAAAAAwQFBgECBxMVABRwFh
ESCBcRAAICAQMCBQIDCAIABwAAAAECAwQRIRIFABMxQSIUBlEyYSMHcYFCUmIzFRahJJHhc
kM0JQgSAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAHATAQEBAQEBAQADAQEAAAAAAAERIQAxQVFwYXGBkf/a
AAwDAQACEAMQAAAAgEXgRhICoImEBBeh4AQlkKhghGdSjpCDpzkITJkFkGJ7RklclfCJJ9B
slsEQlKXLOMYlQxBOH5NM1hpF3CnJUPmNIyxQBeFJ0BPoJaFaMgNQHF0bx2LN8nUuQFxWmq
B5wQGKUwaARDHMsywcMo56m0OYRBT5+hHGwCppAkeC5znGXyTiTmOoMz3Hg+Iq0Vpug0c8y
iSohNmeDQ+D7z2iyPWE4zifjRFAU+Ao7goIqHGZhNY0ASNcwBoDRJjLLJsE+OQ//9oACAEC
AAEFAfwZ/9oACAEDAAEFAfwZ/9oACAEBAAEFASauaI6mMHcZPDGKMzMSEEMw3ixQ0jUCxkd
IEXViHMb625uvVQXVeg5WaMvlE7ZRbLlwJDzKs6wck6iansRFrdS5Xz8WmeM8wR06NWOYR2
44Ct6icNhJvLOgyqyAE0DlaVV1SQC3z6uWY2P+5zr1fa7BaZBSTu0qf4Gfa8TC4WC+HYpDA
VHvTKilLGduZouavvRTOEzMtxgdBjb0kU9h/A5WxUwot42XjBYk0Odhek7DusktOAiacrmQ
iZAWc75yAqrGkxiJXVBGn9DDQ8zKSUVQejAZrkFZGZFn2D6PRKZ0RyZLQLvXHda/aY+SrHO
p2yWKWos7vbBJr+r/AM/oPD7Lggl+qVSRXnLrJqtt8mtIv4XtAdwTU2Y+8ljJDXd/7p5wTA
s1nnVlkahbp7oc65cuX9PZobLl62kaSPvchYBN/wCgWrXLyPfGMy7ndJNyZ27eKYsQCaegi
LC9UZmZ6KyZYl9LvMAmGGdbZKfrvyjWOYouUrHZyI5tMiVfFxbUsQV8+nlpY0a3yF1EMT0J
H1t05jXEJyO6jroO67m18kZKKnrP1wRcStA/c+Cnls1uOhXxtLkQiVeo0Bhtunvfqdnm4OQ
tEbl4xTxmiumErTCx48ACHIV8eOr240YRVTTejBsFgPi86GfpdaelpOHsPO6NX4ik0pKSqp
OfWETNjkjTcYOOs+kOmaSrMhFu6moAXvsu62ZbZS3pV56NtpvdzRCu1deA6VKNEC1IMJitz
GUnm3PrgNIYrAWnP7xbDIcYkNG4iGEQtm6Zva5hNesRATLL6NkFRja1/wD/2gAIAQICBj8B
DP/aAAgBAwIGPwEM/9oACAEBAQY/AXStWhJmhAeTt722DcwAyMZ3MBnG7wCnyNnZXksuYpI
pH2HfGV/M7iMysVPoydAdu4fiB7fhhJLaVYHuBO7GsW/71D7nEjGucNlBt3gLruFq37KKal
PTiWX3dcn8qYlVZXdQ+jYG4HadFOVwOpRYme5DEdypD90vqVDtdx6TsJ2naxzj04zh+N5ap
HXleRbNWxmO3JJHtZdgkSR4NvpG7TOfA48YJY5IJk7TosMRg7kvcBVoTgCTJWPAYnOcbfuX
NanZENP3EvZMkqkTepo8IQ2NuPEH0g+objjAqU/jvIxJyVqq5k5OsJIbfcX1NDO8mFkKjB0
yVDbc+XV/kTase6itVKos9r8vsulvMnb7f8yD1Y/p6mhMD2YKyK8izFkR1JEcb+kDGC3jr+
zGevZLYUVsd4ZLMokKagegEEkY0H0ycDPVXkq1iOKbuSJuYYm3jGe3iR/SgKkNtRtzHG7Zk
JHx1RhJRSRrNmGWZpLFdJChdQ0cYVHEu37C3p1VRuy89Uydqp6bSsvaCM6MyJ6mGe4I8fb+
wE4ynx7n6cVq3xrfkVORj2OC4PdWEMMqRk7vDTz1x1AT8YqpLFE0UY3yHEZfew+4fxnd4eJ
z4nq7b/03j7rv3HAsqpRVbUoCdAudR9PLqT/GfBadC9G5jnOw9onZvXajFGH4+kY+nVuwOY
yk3L15GT2sXbCRVbDLCYdmdTIU7mPEZx9fZcPbtskqCJtdjSdyJROg2nXc2RjGowNenXarZ
bGNu4EaroxOdQx69hKleWGT/sPtijkkV5EKY34U+lGyBkhW+jeEViobdPiOSKLJskYQ2ZYT
vXAyu4xlhka7T5jcOpJOIrclc4g3Eb86NV7cGJE9ZMU43HfkHtHb5ZPVDlSJ563CQz2q8Ur
rsFgAvlgdjjOEXJBzg4YBRi7Z3RVeR42H1Wa5/KSXLb1AaBELKq+AJU5BVj1DFYuy07FJy+
/tFH3nEaiSR23ZxIxIC6/TX093lLk/JcWGWCdhiW1BL62MLTSQ5VvEjOdCyg/eByHyL/ID3
S2qdo2eym/JltkJ2+zs3YB1xjGucadGWRJDBKXCsBtydcE+K+YyAf39Qe8EawtnWARBgMn7
lG37SfMDPkcYPVFYZWmnnVd4laGSIZ9MX5m/05HirY2/u6TkLi9yapbhASvXXsyeoth4+2A
AVj+g+hzqRxPG8fVjsTJfMNZaMcFerFYR3AeKOsGj0WdcenOSdcglrvx+lOs3HVJJu7PAxV
rDlwO/IRozED0/cNfFjqZqcw7vuZXNlXqwMGyncYGxvJD+oBo8AeZG8dPSj41LLXkIqxVS7
MthztiVh+SSfAjGRnGnkKxKWVtVoXCY/sosZEh0MZLbT3N4wBp4nXPIgctZ3Ncpxsm1u3hf
eOsI0xtyxYj7c48+oo0iNnKZ2x+oRHLAFnMYVQCddf3jTqJGuBJJEdWMDCOJmlUx7Q0fcBT
DDd5sCVx/F1U32u1GWWSzWUnflCBhcgLk7/DcWGuRnqnS4Lj4a0sbbhDVztjkUpHK23uTEa
IcE+nzAJORLdhoe55mlYaNpZuztSVSE2QlpYpCygltwTAOm0439S5RePFrH/Ucl5nCHuKGe
FI9wZx46a/TAxiPj4ZII4NszxRbe0vqfZuIGTp9xBPlk9dtIz37CYBl3YXZg7lxt8dvgdB/
yG4+3YeObuBJJfbv31hJEchjWRohoqnAwuckbuuUHZfZ7uhP3O3JjtbLydz/ANOfPw8vHTq
Lj4qtmXmLKT+0g7cm6ZFiaRgmAD6NGx4fXA8aiD4nyUjmueSRTBlfb4IE+oII9fj1yVZvjF
gc7wz1hYghjhkas08HcUydqNdmUA9ONWJJIPXIcl8W4m3cn4a3LDes+xkPtGrqC0au0YVWR
87jkMo8Pp1c5Ox8P5KXjbPIssViSv8AlytckVIMOBG3qcqF18/x14ybk/h3KcdNfsRVKeaL
Hu2jpHGmwfcfH6nHn1T4bl/jF6jytyGazSq2qzJ3kgXdMRn79qAk+OPPTJ6/1bk+Ln4R7fH
PyEJeM5ERykU3ajZX7ZIAJAOuh0PXM/GfjnxbkOVX40+y4IqbIXjYL25JBIZWQSbdy73Omd
uBp1ej9me6LVSQ1d2uta0QM5342Dd44xr9vXxhLcbxAQ3lDvkrs9jYVTn6DI6g4OeUb5v0u
TiqT91FhvztM2PayZYHcE0yM/h1+trcTyVP2kfNfHilyNlCO8SwrKnfTJYkw7AM4zp5kn55
b4/n1+Kzn5/zV9v8hYbjjMD3D7LdGZNxfIBQ43YKnHj1YllvLLDatfEF9tGxd67x8krCSSP
yEp2qGH0OfDr4rG9xeQW1+pEVhOyzSrVApH8iT+Rsgtjw1z59fpZLJZkkd1+Z1ye8QXUQWy
oYNkso7Q08jtPl1Tox8qKDv+mdR07shigjPuEBmkceB8AMZ8840z/+jhFy0fx2QNwTQz37x
owQ7YYcu1is8jxiQLtyAD4DP8t+uRIaacrUcRbvUEaO3kBtm3cdoG7Z5fTrheXocE3ymxxV
a3KtOvM5n2SVpe9uJrs2YwxZsKRgfy+rr4l8utfC7PH2v0uqUaPI8Y85DflOY0knJrBoN7T
Yw0Zx5E64+U8ff+MSfJr3yOWLlbCNclqyxe171kMSK07OpUB9xwMan0nrnPjPyv4DLyX+1/
IpOW47ZcsU/b2uYQyw7O1WUzlGnBCsRuBwdAM81en+BvW4yP8Aw7NMt82oIBwVuOeWWRo6q
4GbEQJ/hJX7sgHjV+JfpbasScb8kh+QStDclte7baKeqezBh3NLEoIB1I0ydfinL1f07kpc
D8du8hTkjNyaSOzJykM++IXGgiRCX9QXYxwP4cEdcpzo+DTcZTi4VPir8UOTMywSV3lnWSZ
lrZEipHIArJnAc50PXzmDkv0zn5iL9TIeOjk4IXZ4rK+2jBjZJYKW9w4KsB6T9CQeuUbupu
97QOcS7u52rw7X9v7s/u/Ho8hBH2OV49pIJU7eYOy8ZibcAV1/M3BjkZxpjTr5BNxNGGjX+
QD3PIwWpGnecSpNVWRW0GFNguu06SEnwAAblng7EjcYeOMMceYwrUDQ7g/NU7u02c58dfDT
r4Dc5F61qtHZp8klb1xlU43tU035nYkMldC2wA5JI/D5h8V+MwVTw9+3YciBJnMUV2OSFYU
AOg27GYeZjjPip6l5LiuX4juXIzDtsR2XlA7scgKDbAAD2hqW0/A46bj683FvT7ndHuI5+7
Lc7scvfVto/NC1RENQNmnid3XyuZq0Bh5vkfdWVghYwmURXI5SrNKCoxeY6qfBddDn41zle
lxNXlOAhgiZ6wtMJzBXWFJJe/LNHuVFAPbCLu1wR1ybduTuHkqMpi3nt4xdwAc7tuNPH+rd
1BPTvWJpXhaO1K35fcHbVNrDuNoU08f+ck8p8XvfH6/Kw/PqCVJbnvNnt1iMzpsTZuOPT/F
kMucnQD5DQ3FhVtGMFiWPpVfEtr0styGO3cpcNLJUAPbEYgxI8krKuT97AeJJIH2+HyuCVJ
P7tLYuq7o/bIdMrjAx00sIiDSA+koPT+AGo8fp/wAeHXyJJqFW3ZeMLS3wRM8ckssK7l9Kk
kLvx4kZ/b1xSPx9evLGih7M/t9jQWFXuGX8tmYlmyrZyF0AONbkkTUZeG+PT9trEE9a1veX
the2ixb/AMSzKQddfSerx/6/Zjt1U7YrL7j1xWZMs3YGV7iaLkqBkBQCcwrVpzvyVh5UpSV
5kAd2IAZlZWkVCNur4BHn1W5Ony0dkVbMlCKQbhYS40x2Rx9+NRpEwbdkfQdfBeSp8XZ/+9
if/N3oUMv57WzF3JZANu9/IebfierfB2LWzi+NWUR3CEQz0ti2Ksj+OO6scbAbvPrkv1Dub
+CTg6Xbow3qgMd5oPVIm4yKy+mTTCtk+GmWBsTS7pJJO5Jp4n6+BHn9OoeQqujxLJDYljRd
IQmDmQ+GpHlu/HHh1VvcjwdRuTgidKccsVhoLjwRwrokLLGTKEXc3pJbXXOep/kMnEwUKE1
qSxarC2iTxt3CxjNXuzzqmW27pVA02gltOuRh/wBbs+xHO0n9vtfvdgw3B2y+zOzT/wA+ko
8nxdPleEkcyWY4a8C3XWQq+0XYlEy5O0at6f5T9vVjl4EWDj4vkdRo68j9yaMxvXhKOWWNs
gf0gnxIxjqPg7jzyw8IYilSZVXad6nuPu18UzqP6dA2vx7kIqLrPJy9mGRxCXlmr06fdEs4
dMsRl8nTCgDyz1zNDlPksqfGLQMfsJ7D9n+7CzyQ11cAnTblRkAk/gfkVg8/yF/kKdaKbjt
ixwRM0xjKiVJU3MCr/wDtsSPE4weuL5GvzEtK/IXe/VMSzxTwdyQJ22Rq77wVHo3nXXTw6j
m4L5Lx3JULjmtLatoKkkfeZO5DYWI3kw21AA7k/wBJ6axLxdi5ctdmr/lJeMQNPsU1kVZRF
phQcAEZI1GRpdtGna9zZ5CrAsojsdwxwLZVs/l/2hHMIg/2+OvU0VNJKlyltqS0p6lW0j93
eHSyGKq3jgblP7VwOvk8FqSH3K8iloQpswoRkbKkIG24XTcWPl1bt2YjUvS3Jl93k/nR5Tt
6FyCRH4YGnnnIxT47kOP/AMlxfCyi6Au8w922ssHcmRmXRVQ+RH4a56vfIOK5CrX5ehseSh
RoCCBIw0aeLxeQHqfXJyu7bhRxkdCOOxPykVaCODOZpXkOI0aRgFwFKquMfu1xFQMdz4rXp
1XOeRqzpE0gJKKe37lgzMrgEjDaaLgnrl7FmGEzvBJIY6sch29lcxyNrKfHTXTw0HX5spig
hWKAOjY2MCNu4fXKZ/Dq9yfup+zF8gqzdve3/wAdxaOzG7+jw/fjqJfbv782oTJhG395WAA
JxncQB+P7uuQTtzlewoRisuNuPURuXH7cHHVdLkE+XRewzociNQFPaJ/hKgnQdTPPXszuix
bUYeo4djqxydu4tjAPn1e47/HpBv4uWF7b5RhC8uN7t21CxKx892vmMDrgGgttWWpJVlLiI
SO3aaMR7ImZQ5ZgMLnXPVrjPlklLh+Ehvx21vWK8kVrVeR9hDMQzg5VpNoUEL9dDnsV/kJa
jFA0htVbKS72EO+x24kMedVUBSQ2oGpxl69SStWktu8Ty2ndFiSIq8chLMdpYrgaE/8Aj1e
g/wBl4Uyz26sncHJ0SqxxJa9LN7nQlZcr/ESGAXCluv/aAAgBAgMBPxD+DP/aAAgBAwMBPx
D+DP/aAAgBAQMBPxBgljLtVYYjVBo8SgOm0ktF/qAV4C6UXoKp9kIL1wkEcR4nmPRltkArn
AiJpaFILdOuSQASYh2IEYrfGpTfOMmK5CQeMjerLJgXaYalxXuwkmSBvUQSDmXxb2Z5hm/X
xTtMTc55xwgWri48fST5F5kLC6OMuqofeQBWmBELuI4IeCPizcLHG1VAjHVa9KlAhOE5REf
S15ZjCQ+XF4kzDkiqfTPRWgFgQpIDFEbVXMovhJBeRk1j0MobBoWYwiGTFAQXkINDabESR/
3AeL5FSETcIrIB4zCEWbUR21VoMFCnAZtDskmXpax6Wv5oFWv5BXpPV37coWeQVfTAXdlVr
orLiTxyVjw5aK2xSTZoit5eeWJZF81kUwL0SbWX/Oh2vb8ro0AUfKkBiYwgBb0+nRewYYUf
AIEgiEPBgawTKjjdcx0eCXpVS4yMw9VCsw6Ry0SBNwBvHlDDPAYgglXDSFUi6WRg4h6No4K
ixe6VeQtXiZHRUAKcmQaJ8LDKoD9lKlsHFDyHMVWAvDCEkG2Q030MJQCQQwgL34AMxhB5sQ
LQEVmzabeLag8eT8qoXIleU5uWYJo0kAyA0VFERAcFwrBxloWLPEnzdXoA5bZRSkAIM1nF1
OHkAOzFdNxkfEL0IUzxX+2uqB4GfrIIgmy3Dis2jJ5KjCf42GW7FNGIUbh/ACDDYq7XG8Q6
/GlvOkapYQIKAquBMnhNL/Fceh0vLOeuxpqAk/Qi4Ds6JJ/JFwhg84ycAlRoYVJGnFjmkeH
wewF9R9PPjRsswdhATAhPOKRLCEbLCoI/9CxawdFoB0Hg5Go12socVCC+FMDkvX6TdAN8hZ
MHNuniPzD51eD+XQDkh5GAPgFRKgjykoacD7eW/fgy4Ma109F4x0/FdswJmzGSHApA+41Mj
1ncw8DhDr9gZsEGPCRUrfT0BmtKU55algXUiQdKWcYldqssqi22nAAdiyC5oXIQXPiOREJr
RFS7F6CMsZtqoDYyMra/So05jdaYHvkxf0CHnwVn/XOiUsyEWJY6kNdK6RadI4VACN7SK2o
gRZW9CPkrlSqJNyhfR8X5ynZTuyfQzbqQcBqlKliMKLAFqzI2yvVQUKkCcLcX6Fvv1TC17A
5xLi5UZN4fggQwWapA7jaSiUArULJ0oSrBsYJt84rApYAgTVqhgQ4QBaVgANRPGvvS8Dc4I
U/ZQQC9mFSVZgtY0WFr67y8eDRUdhYz8fjC73e4hRCA6KPpAW1WkNXloPJvEc4+AoisCQ1y
R7482G49L0K1zO5y76dgIwDOxe0lIDG9hl1lszQglgHMynwRPAPXI8QvXhHwpM1sW6RSS2Z
3SEU50cl3AGkRc6dX/b3kAlj+oBUDo+XjXGy9lzZgULa7BNiv34ityxSkRkbNepCGBtBSRV
v0SbjUYwr4GFIRPbkZ/FXXgCRZaVIki+nfiw3n20GW4zLcDinL+AywX36LfHl3mf8A2iEmq
egEQiOMKPy5nLuizvpzSe9VlE76zisWJGDEUOvog8Pa/wASMOzg9B88jOAb6nTaV+pB4R5A
wplJHAgaJxhVgTobgB76ulxeu5cMOvCChpaDRh1q0NFSwSWc0xWWwJQqCQ/rge02WbtWTNC
3J5CwfruSw2lNEeDAcZWqZftiqLLHgajNSBA+CtalDixvjYxjA01oRuDjVrgNsBIx9f4+81
FJKCUE0BDV197AVuz5VB+1GAx4ojKQnpUAF3CKHIUVoBFaoxfR2LbLJU4ncku2F4BiGZiay
jhqmXqjXmxOx/jqHw45M1SRVtg5kn//2Q==
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAASAAAAAEAAQBIAAAAAQAB/+4AJkF
kb2JlAGQAAAAAAQMAEAMDBgkAAAAAAAAAAAAAAAAFAAJJRP/bAIQAAgICAgICAgICAgMCAg
IDBAMDAwMEBQQEBAQEBQUFBQUFBQUFBQcICAgHBQkKCgoKCQwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAEDA
gIDAwMHBQUHDQsJCw0PDQ0NDQ8PDAwMDAwPDwwMDAwMDA8MDg4ODg4MERERERERERERERER
ERERERERERER/8IAEQgB/wFGAwERAAIRAQMRAf/EAPAAAQABBAMBAQAAAAAAAAAAAAAJBgc
ICgMEBQIBAQEBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAARAAAQQBAgUDAAcJAAAAAAAABgQFBwgDAjcAAT
U2OBAwNCBAULARFxhgcICgEhMVFiYRAAEDAgMFAgkJBAYEDwAAAAIBAwQFBgAREiExExQHQ
XUQUWEiMrJ0tBUwUiMzc7O1FnZxgbFCkXLD1JU2QFBiJSBgcICgoYKS0lMkNDVFdxIBAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAsBMBAQACAQMDAgUCBwAAAAAAAREAITEQQVEgMGFAgVBw8HGRYKCAkLC
hscHx/9oADAMBAAIQAxAAAACfwAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAs+cBecAAAGBhlUXJAAAPNIrCWUAAAA
AAAAAGukZCE1IAAB8mtWbKZ9gAAEVhf8AM1AAAAAAAAAD8NdArMkfIbSQoxTOsXTMMSZ4hu
JizP4EfRdgj8OEm2IbCSw1xTPMkxMNyyBKya75JKSrAAAAAHRNd49wzxOEkoNasurE1FQ9F
wDL6Iwa2HARVF8yKo6xsgGvgTEkPJSkTKVH0Y1EmBTBHqbHwAAAAB0TXeNi8jdOEkoNao2V
S1BD0XAMwIi/rYcBFUXzIqjrGyAa+BMSQ8lJxMrUfRjUSYFMEehsfgAAAAHVNZg2UyLg8El
zNYo2XijyHo/DJwwkNhwEMZdYwOOsbIBr4ExJDyUnEqVR5FpTPwoMxDNkkAAAAAEZBFYXgL
NmymYQkPxshkPRh4VuXMNhwGsecpWh1jZANfAmJIeSk4yLqN0y5OEsMVYbNIAAAABxGHBEA
SUnCSUGEpFLE7tQ9FwDMCIv62HARVF8yKo6xsgGvgTEkPJScTK1H0Y1EmBTBHobH4AAAAB1
zV2PslsMJyT0gjO6bGpD0XAMwIi/rYcBFUXzIqilCTojQJ0TXqKticuo+jD4k2Pwj0Nj8AA
AAAGI5URcoxALwnOcJkiWaPRKyLVmRwLSnvFpynC1ZX5lQYMGV5WJbs6x8lVFuTJYAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAsiVUfBSpewsYe6Vadg/T6KhKFPSOU+
DtlMHvGLZe4uAdE8898sEZKn2AAAAAACOoqYyBIpIzYrMgj/jN6saznO4ZmET0XTquTqH4Y
cRl/VripirzjjDcy9rMAxSM4QAAAAAAR+lGGapHtF66sgXTi+NdQtsfJ6JQxUxTp+nAXQMX
oujVTGQZjUWRi/wDXrlbmWwAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAABYIxpj3T4MlavIAAAAAAAAAAAAAAAAADzjE49Y+zJM9YAAAAAAAAAAAAAAAAA
HQMLipY9isowAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf//aAAgBAgABBQH7pA/
/2gAIAQMAAQUB+6QP/9oACAEBAAEFAf4yWo+EHwkSyEGrDD2J2mtPDzQHkPMtGPprFaZvSQ
rYAmlQ9+qT1BT2APNc6+qGXN9Pnz/DkkFyWebF6dOnRp+nbBSe5ASBoxwxeBfVC+aZfl04i
uc5JD5CsOWEAVFgya2+MmiDVFjcpfI84SlIMggU2SxGR7LrtaNrMA+TrVH+Msk51iuGcBPb
Aiaq+zLzlwa9LLGZMBxvDBE8lMU1VlU/kN8lCVpAH7EcWvlA7jpQrdF+OPA+VrSn/ODrClj
iXSm8OQ9HFWJAL5CFEErH+a0x2XIQIQQnFppa51snJzknD7an41H+4J4GSNxsZbHZOpmyvF
Vd+rZjRE8yGedjUd6Tdnb+LNgaOdT9Li7Q142OpB3LNXllxeX5a7aejXyZH5ctFxpt2ipJ2
O1+bVqNjaj7MVv8kPbU/Go/3BxbHZOpmyvFVd+uDzsajvSbs9gRZsDRzqfpcXaGvGx1IO5Z
q8suLy/LXbT0a+TJPmNNu0VJOx2vzatTsbUfZit/kl7ebTz14aolQ/Hxq2ujY8o7Vlwooi2
sR8CMERJVSZcmgcgZ4+n5pemZ/SHnY1Hek3FLRV7D42kWPkMI0c6n6W2MRF1jaCZEj9ohyk
Hcs1eWXF5flrtp6NfJknzGncuE0Md1BNQ4YDY7VYzq3FpC8TzRTV49BR+Ja0Z8CqxXuStV4
Qkp2GcZRW6drMwPyascS1c5SiFCzJ/rQzLVaw6UV+ZoKKry0edjUd6TYuCuUcYxWpekmAKO
dT9LEV/5BCOPKm6T0GpB3LNXllxeX5a7aejXyZJ8xrKQNyJNcJV6/OJirsQO0YSxZaBOTdh
iOr/KUwuqLZ/hJ29vXr5Y9EXTkIS4ssL5NWx2TqZsrwAz0GyMWXG3KPOxqO9Juz2BFmwNHO
p+lxdoa8bHUg7lmryy4vL8tdtPRr5Mk+Y027RUk7Ha/Nq1OxtR9mK3+SXt5dH9zHX03ZoOP
y4kSTNZS2OycAT/ABoARoBzlHckvMYEzdCc+zQYtM4TAedjUd6TdnsCLNgaOdT9Li7Q142O
pB3LYJ1RMVm/1ZwrxbUsZThoXbT1dlcMi7MxO+SbLRTbtFSTsc1d8UW20sc8NxDXeo+zFb/
JL3JBg+OZMUx9EQFGOMuEB86Y/wBK8G8BMKRtHbvIMNx/J3EewvH0Za3BCldEAJGIVGuI5j
wRkdvaRtnZB4EicDjTL6GYOMyCzDg0zCbECxEARspMoNjE+ev0rwbw41/ih2ZMjSgytH6V4
N4DwMQAG98ZG0kZwaORCN0B3GgVJKJTGokvAw8NHQNkGYhj8QJv2fIZJARRc/FoyLoh0vFi
7C1yZHj2469ejHoRSjHDk6kR6FiShkfmUkbmh5an9CteGtuVObu2MuD8fw45E49zYnJ7aWd
I4PDW1a3h6aR5vbHNveUDMWjBCrzvLWmc5GlZODueAvY0oi2uSB4QIHtodMeMmH8rDickGd
vxTNE+dVy58tXL3tC7DGEpzU4IGTOGFDAT6ErqBvcJm2DIZmqJjZW1GfEDQNziKPTUQNFdN
o5N7+nPtPjT4kDub80JGl/q8l/9ObQrm1NOkbxKBBG/K0zhM7yUMYxOk1OKB3goOyaI6Noh
6XG39MhDBmg5SBJKkcH1jRGGDOHlfvSbKEZqmwtUrRAXEjsZOMLAHK1cQvipweeUkzAFlre
cFLMGze4TOANjBBrK5MEXTM7omAmNntJKkf57Dx/qQPY46DdYTNHmBiQnLmSRTltC8ElnCI
Z/K+YYUT6cg2NsDwIzm6Go6DzhNjqjJ4SkcO1GQ/AqteuCmAeesEIPql0ULtVjou1co2YSL
U4/yc8g5XlOgRmpbyWtziXZn3IYGSN8AnzISDH2IpSJVmhSYBGpHleQ0oTtJQJIMiFAibE3
2Iq0Z8ibLCbfpwpI5fWdKnAnnEm/fB//2gAIAQICBj8BJA//2gAIAQMCBj8BJA//2gAIAQE
BBj8B/wCeTWrRpVdjTbht8RKdEbLzg1bFyXcWhdh5Z6VVELJcTrCjV2O5dVPYGQ9Bz87Jdq
iJeipimSkKLmiLn8jSHY8RmrV6syhRiC6ainKtKiyHCUdqbF0ivzlzyVEVMUO5fhcqipWog
SxhzNPGbFzaOehVTJU2p5FTNEXZ8hKnzXxjQ4TRvvvOLkLbbaKRkS+JETFyUJLbjLa0TjSo
1RaI2nYsZC0MA+JaxcNzZu05edvRP9FXqj0o5yDBBw5U5inGYv0x1c9bzGjzuAWa6k/k2/y
L5rHUvqE04/dUsllU+DKzJyKrmarJk6tqvlnmiL6O9fP9H/hqvi8W3FVfumkzaXb1sSAclw
57atkxTo5LysZQMd8hUzXxopkirlgQAUERTJETYiInyDNDtCgT6hS6o4pVubBHiE1HayUWV
bbVXNJltItOnJMlXauIFOfZEbhqyDPrDnbzBjsZz8TQ+b+3Ne3/AEWo2n0UWTFo9L4uhYJM
svSQaLSsp6U8oo2Cr6CIQ70zzXEbpd1mR6Q5OkMwWpElG1lRJEjLgZus5i60akias1yzz1Z
Jlis3BbFRWl1iLJhA1IRtt1RF2QAGml0DHai+LDNdtmfNq1JkGbbchuNSRFSbLSSZG0K7FT
EwerQy0tr4U8rPHbp4DznFY4e2KKHno1+TE3px0XR6OxTnXo6vROGEqWcbNHnSkPKItNCSZ
DtHPtXzkFKdYPWpHpMKrEyHFmK05Jicwuhp9uQwpC63q2FtLLbkqKiot2TbNOYzYkBEfiug
zTCbCO3HA3i+mBXNhIW/E560K1LrbVNIAkq1FpQ8MnEVQReIwG/SuKJdF4R+dvZ6BDhlFd0
Bxau6zqc4nByFEFQIi0+LJMSOqVMl1NKAAuSEcjcm2xwGFLPhwSXW4AbdvDLt2rtxMKpMNx
Lot422aiDOxp0XUJWpDYqq5atBIqdip4lTwjXLTqi0iq/Fosbji0079E4LqkOl4HB26U7MW
pcVemrPrNRhvOyJCgAKZC88KLpbEB3Cm5MXbEvK4CrMenQY70cCjx2dBm4Qkv0DLa7k7cWj
ZVIuEodsVKbQmpMFI8c0MJcgAfTiGyTiahXsL9ngsYLMrxUUas3UVl6WI73EVhYvD+vadyy
4i7sSa0EhRqYW6c0X9I/XpEVzXpy0+lt3ZYqI2fXJdcWko2srgxKWPD42vh58RgN/DLdhem
PViIrFyOuGzEmHHSK9zAIpLHksgIAmoU8whFPFtzzxetco8lYdVpVIkyYr6CJq26AKolpNC
FdvjTFyVG8awVZmQaskdhwmWWdDXAbPTky22m9e3B9PXLhIrPSfJZ+HcvGy0BTnHhTi8Hib
DHP0sV67qiCvRqJGV7hCulXXFVAaaRV3azJBz8uKldtnOz26LTXiRGKWUaLGbUU18FsXiA5
Com/01/pRMVO1bvQfzjQGuOsgWxZ5uMhI2ZG0KCguNmSIWSIm1Nm/5SR9mX8Fxfq9vw+H96
5izapTrfqU6mslQ1dlxojzjA8OWqnqcAFFNKb9uzFw+2U/3pvFD9uqHvB+C9e66t+IRcWJK
o9AqNVjx6eAuvQ4rr4AqSzXIibAkTZtxefcVR92dx1E9rp3qScWr+oE91kYtf8ASv8AYnjq
L7LTfXleEe/YXqP4sb2CR7w/i++7Iv3xYsLvG2few8HTX7KretBxM/STnuK46mfZ0j+M7Fs
qKaVOqUDPLt+jZT+GOo3cMz7tcXf34PuzWHe9Zn4S7i8PtKb+IRsUvvGf97jqCibE4Nc/EW
PlJH2ZfwXF/d3w/vXfBcPtlP8Aem8UP26oe8H4L17rq34hE8F59xVH3Z3HUT2unepJxan6g
T3WRi1v0r/YnjqL7LTfXleEe/YXqP4sb2CR7w/i++7Iv3xYsLvG2few8HTX7KretBxM/STn
uK46mfZ0j+M7Frd50D1GcdRu4Zn3a4u/vwfdmsO96zPwl3F3/aU38QjYpfeM/wC9x1B+xrv
4iz8o6A7zAhT96YvOj3rVY9tSZccYgHPMWGRkQ3j4rZumqCK7dma7cst+GqhR6jFqtPf+rk
w3gfZP+q42pCuLltuPc9JfuJqZBQ6W3NYKaKhIbIs46OcRMk2rsxRqbXb1oNFqLUycRxZ9S
ixnhQ3zUVVt10S2pu2YjzYUhqZDmNA+w+waONOtOIhAYGKqiiqLmipi7m7yqDNvA8FWpfGm
lwmQkLMacRHHCyEUVGVyJVy3ePCT6FVoVagkuSSID7chpV8WtoiTF59xVH3Z3HUT2unepJx
QKVRrmpNXqdPuBeahwprD77GiPIAuI22ZEORbFzTfsxbdJm33b0OqMW1wHIb9TiNyAd4JJo
JonUJCz7MsdRfZab68rwu0OmXTSKlWoldjI/T4s5h6U2rKPi5rZBxTTSWxc02LvxZtMq19W
9S6lGhPi9El1OIy+2qvvKiG2bokmxfFi++7Iv3xYsLvG2few8HTX7KretBxM/STnuK46mfZ
0j+M7Frd50D1GcX9b0256TDr8qhSUZpr01huY4rra6EBgjQ11dmSbcXVHuS66PQJD9YR1tm
ozmIrhgkdpNQA64KqmadmJt1WzqqFBjy5005aAogkdIRxRc2oi5E4aIP7cXjbLN0Uh24wep
4lShmsLNRQmxjJFjo5xNgpmuzdtxTabXr0oVEqIT5plFn1GNGeQSdzFVbddEsl7NmL6kxng
kxpEatOtOtEhgYHUGFEhJM0VFRc0X5V644VSetO4Je2W9HZF+PIL/zHGFJpdfjUTTPtRV24
pNnjWvjFFrkiDHlC2itNS4s40aB0mFI0F1slVU2ruyzyJcXj1e/NPHWfPYP4VyWnTzBts5c
xzK55b/q8Qbw/PC0NZj8hnlPhvM6eA4TefE5xnPPL5uLdtxJPOJQKZEpvMaOHxeVZBrXo1F
lnozyzX9uDrwS3rYuZ0UF6bGbF1qRpRBFX2FUNRIiZakIVy355JlbjMS4fjVIrYR3JXDbVg
JkI3iadbdY4jiIYZKoLmuS5LnvTF59xVH3Z3HUT2unepJwd7JdPxj81V59OT5Ll+BzCPSfr
eZd1ZacvRTx4pV8/n5YXxKlfE+S+F8TR5inw+LzoZ7t+n92OovstN9eV4a91K/Ni1P49cDh
/DuR4PC59x5767mXNWnd6CZ+TFCvNb9WlfGY7j3KfC+Nw9DjjeXE51vP0Pmpi++7Iv3xYsL
vG2few8HTX7KretBxM/STnuK46mfZ0j+M7Frd50D1GcXT1X/NPJrRaKjnwvkuJxOTAly5jm
Qy1f1Fy8uKzWPzd+XvhU7kkZ5Dm+Jm0DmvVzTGXpZZZYrHQ+sRoMxqbKkNBPisgDvMRmTkA
RuoImbZtiuQnmoqqZZJnnfHWL81cZZEuM78J5HLLmHWIuXMcyu7Vq+r8nlxFu9b3Wh8zJkR
+U+G8zlwC058TnGd/9XF0Ubj8z8IpdUhcbTo4nAmRm9WnMss9O7NflDNdwIpL+7FXhW1Cqs
V2istvPrUWWWhUXSIU0cKQ983yYsf+tQPfSxcPtlP96bxQ/bqh7wfgqdnUODV49UpLEiQ65
NZZBhRjPNsnpJuQ6WepxMvN3Y6e92h74eLz7iqPuzuOontdO9STi1P1AnusjFrfpX+xPHUX
2Wm+vK8I9+wvUfxY3sEj3h/F992RfvixYXeNs+9h4Omv2VW9aDiZ+knPcVx1M+zpH8Z2LW7
zoHqM46jdwzPu1xd/fg+7NYd71mfhLuLv+0pv4hGxS+8Z/wB7jqD9jXfxFn5RxvPLWKjn+1
MXnQ+ovHovGa5B2RwHHUZfiOkqam2wJxRNC2Kgr2di54tOZY7T9Rp0ebSmQfVsm9bMJ7jyJ
Gg0EhAUUvSRFyTd2YuH2yn+9N4pdtXLVJMarRpMt1xtqI88KC88Rj5wCqblw9QbUqUmXUmI
hzTB2K6ynBbNsCXUYom91MXct+o/S4jnxGmuvo0bvC48hqQy8oNoRqBi2mWlF9JFxZFP6fc
arMMBHp7chWnGuM4T5POELbggaA2C5qpIm5exM8Xn3FUfdncdRPa6d6knFqfqBPdZGLW/Sv
8AYnjqL7LTfXleEe/YXqP4sb2CR7w/i++7Iv3xYtet1I1bp9GeoE6UYipKLMd8XHFQU2rkI
rj/AOcnf4fI/wDBjpLdFvPnJo9TarfLuONk0S8F+KyeYGiKnnNriZ+knPcVxex3hOfhjWgp
6RODHcf1cusriZ6EXL60d+KVdls02S3RabMiTTN4fObiU1sU4r2Sqg8QwyRM+1MdRu4Zn3a
4u/vwfdmsFdtyx3goxSxnI40OpSizYSxuKCdqAZFn2+auWK9XKPI5yl1YKTKiP6SDiNOzop
CWkxEk2L2pil94z/vcdQfsa7+Is/Kt1C5aOSVdoEbSoQnSjyFBNwmo+aeXZqFcuzD/AOU6K
kaZLFAkTnzJ+U6Kfyq4arpHZ6I5J25Z4k25c8FajR5Ztm6wjrjOZNEhh57RgWxU8eP8nOf4
lUP71h2uWjQCpdTfinDN1Zcp/NkyAyHS884O9tNuWeGXrpovFqMYOG1UIpqxKEPmKY+kO3Y
hIqJ2Yek2vRtFTkBw3KhLNZErR2gJlsBF7UFEz7c8TaZNb40Kox3Iz4ZqOpp0VA0zFUVM0X
sxUWLMpBUlqrG2cpCkPyNZNISB9e65llrXdiJSrxpa1WDBkc0y2j70fS7oINWphxtV2GuIl
rU2KsehwonIsx1cM9LGWnTrIlPcu/PPFSesyilSXKsLQSlWTIka0ZUlD691zLLWu7w/ALsp
61OlI+Engo86x9K2hIK6mTbL+Ze3EC2qDEWFRqY2TUdhXDd0iREaprcIiXaS71xPmWbRCpU
iptCzIJZUmRqAFUhTJ95xE2r2YK4Lqt4qlVjZBhXkmS2Po2/RTQy+2Pb4sf5Oc/xKof3rFu
27Otk3qPaqShpjPPTB4KTXeM/54yEItRpn5yrl2bMHQjZzpbkRYJM6i+oUOFp1Z6vR7c88f
5Oc/wASqH96wdMtChR6JEdLW7wtRuOkm5XXnCNw8s9molyxUqDWI/NUqrxziymUMm9bTiZE
OoFEk/cuJlNs6lrSoc9/mXwV9+Rqd0oGeb7jipsHswzCu+iN1Llc1jSBImpDClv4bzaiSIu
W1Ny9qYi9N6lCdqFqRI0aILDj7gOE3EIDa1Osk2WaK2m7DVu2tBWnUhhxx0GVddeyN1dRLr
eNwt/lxUbwt+hlBuGqo+MmSsqS6hpJcF136Nx4wTMhRdifs/4wDTLku+lUaokAuctJkgDqA
XokQZ5oi5b1xGqVx12FRKfMNGmJEx0WmzMhU0ESLJM1FFXEmRbFfg19mESA+cF4XkbIkzRC
UFXbkmApFJvaiz6q6SgENqayr5mm8Rb1alVMtyYJxwkAARSIiXJERN6quGaJTr4olQq0l3g
tRY01p1xxz5ooBLmuGItz3RTaBIlN8Vluc+DKuAi5KQ61TPbhurUCqRqxTHlMW5URxHWiUF
0kiEOabFTDdTos9mp094jAJEctbZE0atmiEnzSFUXyplimwp05mLLrLpMQWnCyKQ6I6yBtO
1UFM/2bcNyqtNagR3n2owOPFpEnni0NNp5SJckTtXZhV8WCuhKxF/LoNk8VR4icujYEokan
uyRU34YnVSoMwIkl1qO048WlDdfXS02P+0Srkidq4pzdSnMwnKtJGFCF0tKvyDRSFoPGSoK
rl5Fw9Vq5UY9JpkZQR2VKNG2gVwkAMyXZtIkRPLiLVKVMaqFOnAjseSwSG24C7iEk3pip0+
h12FVZ1FPhT48Z4XHIx6iHS6KbRXMFTb4sQaNInMtVWptuuxIpFk68DGSukA9qDqTPxZp48
RKezPtt2S6yvHg1aqjTJLROqnAk5uCaEwmRcTJNfzEJU04g3XWbhpYUo47JyKqy5opxOOKL
epozIsgJxchzXxJvxFqlKmM1CnTm0djyWCQ23AXcQkmxUxPep1QZmt0uS9DlkyWrgyI/1rR
5biDtTswt0t1iKduIwUlakjictwQz1OcTdpTLfgKs3LaWmOMcyMpS0tcFU1cTUuSadO3Pxb
cDCa6iUA5BloFOeZ0qSrkiIerT/wBeEIV1CW1FTt+XumVdMERt3qvMhrT7iQc248pqOMf4d
NL+QS0Ztr6O1fLl0nnzoj0mnwbvBTjxIxynFH4bURRAYaEiLfuRMVB2hUmdS0iK2D3P016m
kerWo6RebbIkTJduWWKfZ8RYVc6mPLLbo0GniL9UiVPnnljyFJpCNhG1VCIyUUQf6MWd0pq
75FRTo79yXE2yStpUAiOsx2YqqOS8MnnNZp2oiJiNT6fSIUGBDUSYjR2G22mlDaKgAiiJl2
ZYtefWqfMqUQ7NqDKNQYLtRcQynRlQlZZbcLLIV87L+OBqdGgSabDddMeDLiHBe1AuSqTDg
gaZ+VNv7MUD26tfi07HQz9Rzfw2Tih/q63fxKP4Kr+naj7w/iVUZiqxbfSCSkGBTHkUHn60
bXn1B5pcl4YNnpYzTbmRpjox+v4XuU/HTTp0HnxznFddZHs5GkKnAbNPE5KcD/u4vnpy+uT
1gXBICKGf/wBXU1WbCX+hwh/7OK11dpUcn0t28blgXNHZTM5VCdqJkTiJ2nFP6UfJrTtx0c
nwnwkw5tAuF9h5tcxcbcCCQEK+JUXF1PVylz6o3LtWkA0MCmv1IgUZExVUhYac07964qVRp
kR2FAmTKQbbEhhYrg/75iIutkkFRXNF2KmfjxP6ZPjwLduQpFctBxdgApFxKhTE8rRrxQ/2
CXxY6uf/AKBc33g46VdKn1KNb1IoTFy3C275nxVkZLgRYTSL6bXFTU8u7Ygb1XKk9NagRBZ
lAowXJWYYEoDUnXJBR4UVzSqLwgVkjIdy+amCt+VRIL9DJvg/DyjtrG4fzUa06U/oxefS0Z
Tsy36ExCrFv8c1cciwagrwFCUizVQacYXh5qq6Vy7Pl7s6d1Q365cklh6njbzEGU9KkSDDN
ng6WdG/JRPVki9qKmOgEu9X3nJtu1eEVafZadlmBhSJrThqMcHDLIzRFVE37cTZFtzH5bNO
IQfKRDlQtJGiqmQy2WVXYm9EyxaF42uwMTqBZZzqhAcFNBzGhmSFkU99csyB9tNO3cuSpiy
et1hUp6uTIEB2HUqHsblSaZMVs32QQ8spEd1pCQf5tqdqYte3KROnQ7qcumhm7R50CXDmNN
jLDji4jjIjkgKqFkSp2YtquXA7IjUv8mzoivMRJMzJ52dHMBUYrLxJmjRbcstmKfcsifOWl
Vd56NBUKZOV199jYrSM8ujgqq7B1oKL48WxArERyn1BznJzkZ5NLjKTpkiUAGPYSC8madi4
6PV2pq8FMpNemPSnGGHpJNtrAeb1cNhtw1TU4ibB7cVSV07R+uz7XqlNqjcV+LJglJdp8lq
WTAJKZZJVIAXJUTLPJMGNMOo1K7CBW2bXCnykqqy9P/t3GVa83Jd5KunxKuKpbtSa/wB9R7
YeGQy15+UmQquE0OWeeRuadm/Fv9XKMBnTprcOi3jGZFXOPAdUW4s4QHecdw0zVNqguXZjp
9bFonKqtQs27PitbcSHIajw48KPLaUifdaBsuIbqICgRIXZi/r0l1uv0NqnTG7XpR0SovU4
nItPbFx8iJlRUxOQ+Wns2Zp48Ww/DqVZrVK6jU2XSqhJq8x2oPNzIGl+IRPOqpIKiRAPZmv
lxeceUyhtSLyuLU24OaG07LNUzRd4kJfvTFnWWUd9+1bbptck0CcSESBAqSMEMM3FzTUw6y
4I7fQ0YuqfcsiVDh1C16THYdYgy5iE62/LMwXlGH8lQTRdvjxUKrRVdlQ6nKpDsbUy404YB
VYiqvCcETTJAVdqIqJvwjdPkchctFfCq0Cem+PUI+atKq/MP0TTtFVxftVq9Oco06qXbXJz
8V5NKsk+jZkO3sRVXbjpffdsR1S9enEByUEU8w52EpOJPp7uzPzgHMU7DFO3Fqdcen9LfuJ
p2k/Da7RATRNkUsz46cAC0/8AqYzurzF9LzhTbhY0KfVKlcO0AoEakzlqZPomascEmBRD7N
pafLi5uoN4xEpdw3ksdtmlIaOfDaZDQ0jRzNNiuKrhG55Vy7P+h0Ud+jV+VQnHazTYDyxmo
rvEanzGIx581HkZKIuKo5Zbd+e7F2xHKnIcbpr73BdmR4YeaFdOnt8lwQTWHCaJHuIOoT06
VyJMFbD17zxCpVGqRW6m7FpvGZGljGIWIyDCBrjPJJIlVwDTQ0WkUXbg6dHmjcEW0nqitQJ
uO2LlWixWqSbiJoDIZDCT3NjeQmYIOQ6lQYtacmDPGZLqPBkAgoJx250hthU0oKZcMB29u/
8A1KDcuO3JBp1t8BdFCQXWSRxs0z7RIUVF7FxWZ/5Uenu27WApAMDFiceS/V6i0yjsVXHwD
hvTNqkRDmQKS7kXEekRrOdupqrON1KfDSJG0wiN0muZmc06yCOCbJbAUnPNVRFcUxml2nJp
NtMPFSaZXGocdilo7IeFtWWUB1HxB14BRHFZRoy05GuY5twqdDZgQ2lJQYjgLbY6yUyyEUR
NpEq/6lktxXkjSXGjFl0h1o2aouklHMc8l7M8QIcKtSRhIxSWKk3NJ+asz4PUotQZ0k7J+j
ReG+Komz6XV/LkTcSgXa3AByPHgS1KEWo40J0+VJk2pTKtvIySNuH5wuZatArniFbjtxx3L
Hpsll+PCGCQ1BWYzovsRHJnNKCtgQImaMoSgiCq55kv/LB//9oACAECAwE/EP8AIqPS5PqT
HHr29J6X6o6PXt6T0v1R0fYPS/WPuv1bj17ek9L9Y9e3pPS/l6cek9Bx0eh6HjofTHHpOt9
l6H9ngf0fMn5xf//aAAgBAwMBPxD/AEkD/9oACAEBAwE/EP8AGTavKQUiwLAHtATBY/BANW
AJVDkSz2LF+pf+uOmQGlVIRRkOS0T6VlIeusDrG6nCSvgywV3CopsIE9kgPo0Ejsc2cmELV
CCTShNWHHQgzoG1ewvavY0kUCoFQ8AK/bDVx3ihQFzNBgMAA48AQANAHsWQbK1fFUUNcLAG
Ds4rc3cE409v6RQK6DAAYDI+ksVUBWBMasPO624lgbs2zYWgRus3p2xxnJdxq9RswiBQ4ax
s5qvy3MsJXnJYmKDaK4EHfRI6VsorQsygtaaxQriLs61qZvvLuShFEoPGL/4K9ZqUeRHFRy
Vy+Us+GYKoJQeA2j1aiAd4tc0Do4SIY9zBGzbWnFOIO3sVhtJrI0dkWipUCJPjNoeqFtAAU
E5jnoCXykTS6R2Vu7rKrDoIZo6Dp8EmFRd2TBbTjbcftlOzFXU0IRLBESctNENo4LEPjH0u
0kQF29oX5mHb/oJ2gaqt+3GsjPuUf5Ih0M2jgSE+qUtEELdBDBw9kgTBIK4MBPcczxnA1CD
vc587M20iuwDWjb6IvcDQqJXztyzL/e3YBaLxvrSjX8OeScItTtu3uNOLuKrOAhYCFD0VUs
50n7a9E83jaeDJ8GW/88c4gYeCH/H4ROnRe9ClG3zNOLuKrOAhaCebxmf0/wA/doz23BoqB
f5wwG9yEc+tISDoJ5VU4Dl+whwMm/FPaTWOpt1ghmKFUiEFOxsw/wCQyCNNkEREZkKTwas+
m5Ji6YokJ1oKGaXi9aUZuZgDM7riRNm87jJnQKaAur29DQb9xLDWvEvBDi5Dpp9cooI0j7E
VWcBC0AHQrAbK+yvhiA+9TWy4KEpOdZXnwUfZFaAscbxfDV+iIFRcRWt4pGcdoIQbTscYx6
dhx+HAKIie7I54T4G6kAE8kHGmeZv4YrFtqkRS1dk/vRXsXjXOJGRI/wA0U5E43zgPhcqE3
+JxWVzgtbfLMfmCwAzgmURtwXUtlgNuvSjOIa7lvX+538OMQiP/ADGyNfn0Gh/ZVy0/xn7h
4Y60bI1Z3/ve5Jr2Iqs4CFoLo8AL96Fc5E9uWgKg+9z5vbAUKjdYqiAIcOBC6nB8g7vuU0M
PpZA7XvjSyJxXnBBj/wBsEduBZX3LBso5grP4ww3MhDSVFWnpdIvcjzSdiZEoItNHX02alG
3zNOLuKrOAhaCebxmf0/z92j9zDksWffHgCSHQNTnvxNR4an45KWTyCFOiKn/cICjVSpdYQ
dW/ArhCy3fxg1xIyhVsmpIJUinm07vZkGmQXtUo2+ZpxdxRW+QaqVEgCvB079rPMTmBF2b5
46AkyC1mnsdq0t+MNo+w2jLArNLbes83RQN3XK0oJsmFlKaeB9peoMJO5n6f5+9Rk/iwPsh
AiaNIKYBNodgTZAFF0EtsesDDbUXG6F79ExL6L8fOV8cHO2sBbBv1NGSlaKgVcTqg1jR2Ag
Q8HARRYHvLmxMqE7NyvwWtUFMOwt3g8Iu4ezDSKm7LlM5iVO3Wwp/LJxDv2UB03xbvjqYHH
VdkfDVo3ZjdCGT5V51R34wPCvw8YIjQOCv9+IpxhFvZ79Ex1l2oAn7BgEaYgGCmt6Z5Z+4t
30TEPHyLBSgRoDCGMOYomDXkeQfnCm3bhG43REHxcEpqQcbigKqwUhm0bGYlQyqiyOmYunK
7sUG9jB2wcQ7YaOEsM4g/qDbhUYnaLyADi8QzvLaAhagvZxRZduk4EiGWWBaBvGsoKTjAE/
AHVCAAVXOZcz2HtuOi8Yi4zNqTABGcYq56W9XRUMdJMA7W2wVBfDSLY4O9qzkg24YcB4DhW
eNASDyZzkBtMQEsF0K68BvFcvDA4yaGoRyMId3tDaMIqQLg1VxAs3ZsG4nA4f8AAjhzwN6d
oOXKB+hnUiJNI4Lv6g9fuhwGo7YG1wgLkINJ5HDIC1kpCSggkbQKo+84BzYl3dFZy6WJvlU
dkcF15gum8qZzrSY/OWMMNrmbc1bhCBEkl64tDZ3JgkYgIwhDq6m2HQAIUDsROR98GRMSaW
VFdqDI8lsTQOR2Rsw3wYK3NUz2LUCCwbYwpEpBkiPBRUalGq3ozbYU4oXGLLpbFE2CgRwBm
TaiFEDoFBdMOCXjU1zLSaIlQ+qwHKBGhOBGZUEl2UDjoQVzGB5LsFMzRtXsivUJLD47AOOD
Q1oeKEwQ5T+ZNpgbDeDXTkZHw4+Oo+WolAAA8HGB1RTcVZmINtBpluyaq1F0iJyLnfE0lco
dECIGenayLUIDIpxquUSzV2NwgCGgg4gnbK63d8WqnNgnT333TvGikVZpEOiK1h18m3pWry
xbtdYDg+qoHm4c/wBSV7BOByXG3EZSGtWhQHBh7rzLJpUJyEEtO8DP9t7jzYIbN5M6KwxSj
qKuIi3o2aoLAjrA0Ephe2eut87KIi6wevBMEuvMp0tgGaR0oC2oSBvSo2nYM5zlSNqNXNjd
wQBBGSKQ0si6mCqieigVRFSuwT4fKtOhJtHF0lA/CTKiGkYHV/VN9wMnZB4cFvrrmsSiKvT
LqAL8wKRp0JimMZaj39YYKCOC/wBHKOxzZ42ioY9sH+9ONHFIy3BmE4oqe7GCwAVyCABN9r
HLNQqIsFiBPYC4uwVnnVT+LKuw0TSg/s56MLr4QCSQ/B4DTB3ZHk3zJeEvvCd8SRivQiRO2
WIK7xLIthnSyC9ddiEWKqq/ggKf4sbFDnmATZhLqfwKFGJ/E0bBDq99KFp5qCj8XnBkDCFK
kwlKVLpTightV5fwWPWiu7W1hYWSnOET3US8DUrQscsloWDtDkvDQUg0m70RkNV+cJ4L/wD
/2Q==
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAASAAAAAEAAQBIAAAAAQAB/+4AJkF
kb2JlAGQAAAAAAQMAEAMDBgkAAAAAAAAAAAAAAAAFAAJJRP/bAIQAAgICAgICAgICAgMCAg
IDBAMDAwMEBQQEBAQEBQUFBQUFBQUFBQcICAgHBQkKCgoKCQwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAEDA
gIDAwMHBQUHDQsJCw0PDQ0NDQ8PDAwMDAwPDwwMDAwMDA8MDg4ODg4MERERERERERERERER
ERERERERERER/8IAEQgAbwBNAwERAAIRAQMRAf/EAMAAAAMAAwEAAwEAAAAAAAAAAAUGBwI
ECAMAAQkKAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAEAACAwEAAQQDAQEAAAAAAAAEBQIDBgEVABMUB3
ASFhElEQACAQIFAgMFBAgFBQAAAAABAgMRBAAhEhMFIgYxQRRRYXEyI4GRQhWhscHRUmIkF
oIzQzQHklOTs1QSAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAHATAQEAAwEBAAICAQUAAAAAAAERACExQVFh
cYGhcPDB0eHx/9oADAMBAAIQAxAAAABwLIU0ogRPolZ6HLxxqdLHc58KYAyeH5+nYAhkPGA
6RCRNh3IYS8OCuIx2gLgYHATg8SQUjeF0tBLybBocgQIYmF9KCSQyAwaJUKY2E8MheOzxUE
UeySm4OhBSwHNB/QUS8l5HyHkqPAnxsGZ2gaZzqaZkao4lkGo56BArk1Ax7jGFwAABrMgEL
Roh0CHsbhojIMoljEFQYVojYeAh4hopQxFHOeTIsxPAuc+g8t5KCvCiJZcBWD5Cj//aAAgB
AgABBQH8Gf/aAAgBAwABBQH8Gf/aAAgBAQABBQEewim4ZhRXxc/qv5LkzqqA64eulyBLqIM
vQv3310lF27Fk1SRxurgnaXEC6C/OZq1OqFVCwGaKKo80yi+3WnJYBqVjhrolNoKwFgE0nZ
Tv5eYZZRC4sVBtbVparRVcqk+CKizd3jPoueiV0W1kC9Mqu0TRyPCvLKv58xNJDAXae923W
qFkQGdmgKeQ8feXmPgR7avvs45CKcr17LpsG+T9raP/AJ9YsAIoUAPT1dbfTAujzb2wiXRe
bpSBWFmZij/PS5wuSvuOcl09obK4RNZZNNjZT8EdZ2zQjyI7ugrb1OwxEra9KguYLstEcq7
65rp/5DL9OwiRBcqVLW3tV31X7NTr3rdvtBZVaDMLOrjRtCZnsXknzLQ1VyI/j8U2Ru0Nf0
VjZMH085puFLfrEQYsDJC8Zqwu+pIFpZBgFNhnQmMYVLYeEwb12tK1f2B9hD9I0uv9+/RaG
6weRsujMWXaEUDSYZpfnWDbT/wedNhtlPhuND1gF79k0LLYd/35M6uxKtotGYVgUrNXPMsR
Wt6fk74xjVOP85obav2jK+NUiuc9dv8A1jMK6QsOX89WcjKwiMu+q6rf1qqn4O+Khb6rB+V
2XhVlg6Z2xtI9oI64xDHog68xzAUX2eHrJU02pvDZHP3aw2vG10R2v10NhAkOOk+wpeSgEx
Jx489eowqrO9/j01FFv1mR5ilKH8rBMHC8h5qNdWJp9TuGIWL1OoACZbJpwN7qjWhCzQuhb
i96/sCA2P2TewpKl4D/2gAIAQICBj8BDP/aAAgBAwIGPwEM/9oACAEBAQY/ARuElK56aj9o
wP6llIzocCLVX2aMD6rJGvjWp+/FTIS3ll+rLFtbPZzLDdCgvHKC2WVjpjhZtRcM58OnTWg
rqKg8jwbrBwN7dX78dKeNlMcdqJITLdXUUjJGVHRM6kgGvvxx3Fc9tclc2pSDjePmjbkeQl
fR9IpGRNKNZGlXfSGP4qEEycja/wDHrdqdt8OplE3PX99xu8Rlsfl3GXNs240hAjZmYH3Vx
Pf70R526uoboccJE9aFghlBLin+cVn1KPn0hjXHBcMt3E0nLieWrSRLRLcxVXrYZnd/Rg30
dtBaXkKoxQTA61IFSVElBhTtQRr5STsAPvLYleTkbTSv/afX+/B9PLE5WtCB7PeaYubu44+
+5C/5Kzksf6INT0xoZA8khFvEnmTIaGhybwxedx8vdy3aesb1XGLczxN6aEpGlblDDJWFZ+
mQhflLfIQcXlzwnZvoubWTRyEFnK08gnakmmWcRxyOaShiTlnUV8TNzPdfJSPDxKxTxW92P
R2drcNUxtbTT/TkcaSM28fEoDTHIch9Mcgbuzs9+sXpDS0u03dzVp2w51V/hPuxY3kfIhr3
jXaS3kiS46DIAGDFKjSaZ+fsIxDBHzNgaACQM91EXA9zTMfLBNlxnF3TEAFtV7MT9ilRiT1
vH23G0FBKnHzFa/GVWxcQjuO1SMLmY7VVH3hVbHqZOdF3DB9T6csoOpM1JiahNCMh4fowls
kssbRI0sixgBG3DSr5eLEE++meJoDfbcjnVFHE2iQxBUXqANTQilfZTEdnbT373DsKbJnmK
RkqN0xwbkmkE0ppz+AxeS+sud03Ns5n2pN/WGuEC7GnXXM9FK+XvxBPdcfb1d9KtpbUT/1Y
nrpuraGsO3Z3DdLpkwJLuKg5Uyzxb3twf6a5SJ45J7x4a7oqqnUxzp5Ynhgt9qWGNWFZ5c0
ZtHzKyVzp9+Ni8qhTb1FpHOjcIH4mPhWuK3E8SzGNpY4mYB5FQVYqDmaYm9Mxnv7JGIiinp
RjlSSPWqnw8xl5Yt7OxtUm5Z7fdi+ppRl22kJdyFrGFGoDNtWWkHPF3YcZaHneQMQu+cuoJ
E9WkDdOiGHfiaOgI0ePjUjFxbrO2ybqFJLzYfVUQSxJca9Gvc2SzU0atfvzxZLHaem2bynz
agQ80XwzouO31sbNbWc2xe7cDOaaQ6mZjTM547RvmgF7Dxd0t1JbuNe6sQljyVsiQWrTF5y
NstnDYmCaK3g2mLdbpJ9Q1AqrRCmkLie0vbuIc/ydrOqVAQtKq0LKpzohcZ54427u2lflLp
AkryjVqdU8SSf5Ps8Md1zWV3pvhe3EU8CwQyO5VgqrIXQ1Xp93tx+YwXA5K51PBKkbLHpXc
8tJSlG8KZ+zHEc/b8lo4q4N4l9JYyi0lu2jWRtppYk684yNIoaiobVTEnKf3BeGOPkU5LaF
2m+Lt5Xf07XOgDaMa6Qd4+BfproZ2Vddqt8ixyPVnc7ij3Cmfj7/AL+FRl6Y7fSjeZNasfh
U0H7scYOiNJFMZDtSqF31Efef1YjsFk0m4iF2y1A+VtLUH8wH7cJvq8icebmEM5Vv9z9VSC
oGWgAZ5jzri4tJGaOCC/aSMNkoiuvqVHuG4R9mO9JElo7chdVOX/0N5nHK8zBns8gr6F0Au
IZ+qpZaadLeWf7WSUSPd8Jeer8MzWTXK5/wzvXF6uo09Tatr921cnVXEa7ICq4ZkIrSQUr9
xXFsJJzo462+s7CiqEqcszlpHux2cdMsFlFayS3CuNJO8EkhJU18q4KgrqsOJ6gpqQZpTQN
/hQ49V6eyh4OW8ayt20ybzRCXJnO4RXSDSg8TjjbgJQXPHXIdwPO2Bcf+3HcnJXksLJNfS3
IIyCCRvU1LMBSiuAftxxEnHQwXFzdXzLBvh9otK0rh2ClGosQFMxmwPljlbPn4LBBpRR6RX
UMkodZQ268nsGLy0z9at9bWJX8VSLhB9uoY4/jLnauL9eIspL+JkHyzB4wWZhQ6mt38/LPx
GHvLy/5XkrcOHSyubpmtF05rqRNOr7ccnJd+ps4o7h7W0vOPnS2fahd7NNqskQZS9o5/lBB
8DUJwskE9iN2KSS9a9WGebUozlkWR3bpzXLTShDUrQ2vbfO26WypEiRXcsKFJk1ESh1nkyq
KGufn/AA6jyB7jhefQmxDLf72k3BRZRpEj0ADHNQQQK1GWBHcctZbOl9am8DKSkjRqChlRa
Uj1CpGoEEE50iNvOl2kMYaERS7kaDNPlRmVW6a08aUx9P1FuHNNUEjRn4VRhi9t+vV+YWsl
d069zTcnVr1VrXHKPxssZkmsbKH65bpVZ+Qpoo6DL34n4iTuaZXuJV9OsQiUuJyRp3URXOg
kg9XhTDxJz0tvazPI23DDCn09VSittmQL/jr76knDPc9xXyI5K7VvbWzRDXUFRri9jUzJJ8
ziO6i7o1SgbhimistbFSXDNuwVdq1I8T5DLLD3lhzbvJabkbFYLTo16WACrbBM9unh8PE4k
MnNPZruuu0kFkN4qun6qJBnRZPMeeLWwi5N7iZpnizjsRCZirvtuYYoZfDwoKeVfLEnHR2p
53lYkO6ljttFHINX05ZmmXSw0/wmnxyxc3P9ihYxewR/7tqOTvHJtn8Kih95ByGRhm48qs1
07xlyAzKsBLDSDl/rHEN7ycnqBxMRlibaVAzuqqM1pXwyPtx6aMo883U8gmRTWpJHUrDH9R
Ftz6vG6iqpYZUV08PuwVhWW3uKVWBm3YJAP4WrX4Yt+Ys6SWV3Js8jZVptSr8rjTSmWan4j
HJx2/HR8na3khoZGYaaEjUrCvkcKvGLt8heyGZLpXZJIh1LRQpyPUcSwRz6baLKSQdTSyNk
QD5+eL239LHti+tTs7n1vkuV1H+b3Yt7IhkME0rwbRWSUqzChI8VqAKZYjSAwQ62Dybzs8r
MK01ePh7MGGR7KSnlsvUf+NhgiDUInNGjoWj+IR/D4hsR3EM6sjGohVqMrgVJSvUtPfl7zj
1H4p1ImQgpuqTkaEePnUYVhIh0ZCmjy+Iri3nQrJuhouhs9S1JUDyybAqhWNahE8D7xTx+P
7scgdUe0b2zAk/08obvp+Xxpi3EMnqp3gDvBH1kysz5MBnktPmOEkuy8ctarDFnpX3moGEh
eK7kmfqKWoRCgP8AEzKx/Rjdgt3t7NqbJRqavi7lQDTx8MR8ffsY7yJxTclMm2TmDqiDjCw
89Cl5fp01gdPkIqDUL1VBrngwScM/pU6neGZwyoPmlpqpTzp+rDCFRcIjaD9L5jRjQMNR8F
r454u19CUjtlTVGxcUBYL5MfxHwpjkZPq7Bv7NjDXLWI7ynVo9h9mOe4zh7l4JeH4i85WER
W/qpr6S1CaIdOoMDIWyoDT+E47qSy7hN/e9nQWK3iehAQ3t3ci2ngjcznUsLN/maRrINBSj
HkOWtu6X5+8s79bK/wB+zfj5FMi6lNuXedZQKdWk5ZY4/n7XuCTjbnkLXkp47ZrKaWDTxzu
JN++R9EYYJWrrSpoMcFd3XLG5n7h7YPccJ2ApjYWlzc+npuNUAW9NeXj8vt4ztybuFLW853
hbblLG4uIaRy31zCs0NnI2+NCsejczzp054ved7q5+GHjbLjoYOXja2nc23I3keoWKCC4V3
eNBWQ1WlQuZqV5LmOS7/wCP47tNeSit+L5bj7We9e6lkhW42xbCXXEI4pvqa2qrdGZxxdlF
ysfJ/wBw3sFjJLbwnZfjr2D1NryQ1SV+SNyVIyaI9RGOS4L80P5b/cVjafmWyP8Aa/1q+q2
d2lNvrprpT8XnjuU8NYm9uOR4S8sLgbckmxYzgCefoYadFB1HpHnjm7eHtuN+XvrPj7XuOe
3trkyItlJC1rNPSQhJJqUYkAN5CprjvNOc7bexsec5q3uuQLWtzEllyEMbBYlMjURnRs1ar
EUx2LxVr2vBcz2P5onA8sbW9ncC7L+vaJYZ1im29WfQ2mnh54tuKu+w1m5+04OXj+C5o+sj
mHBtFco0ogV9qYbLyaZaaVGedK44q37m7JsrHlEsLG1gv2XkoboWcSKsUqxG9ETVQeO3Q47
zHdPbg5btHluTebmre7juYIILvVIQsVwpBierUAJJoPbngjvP/juPkOyr2S0fjbN472wgtn
gsUht/R3SyaqNBoZgWbUKEUBrjua6TtiWNec4CK1aCGwuUjsuPELpbSWgqdC7ZfSxrlqOOQ
X0MQIuLOItnUx6bxgT1eR88f//aAAgBAgMBPxD/AAZ//9oACAEDAwE/EP8ABn//2gAIAQED
AT8QtqgIOvGB/QmPiEpma+9DDonaqUPuiZ6VmAPJQb57kB7GdBefT+8AtDzy8QBltHm1Vu5
BNaXRezfAJ00lhSeqYm2AC1PdmcWOS+vi32RJzUoiGoKV0Nf7KPrHR8FrYjMZEAjSjVEli7
pm2AX880Iz+P5yEF1Ita2n8NYCFH1uhwH6yfiEppPfEJAFRaGzAEiohICFFZFSg4+CJCFpa
Uwp/gwkVBCFWoTIJyfca41PgLS8YalF6q9WOSKFG8q0XQATiBN137ci/m4O6/oOLQKbAJwB
Dt/6zhCaD6Kbd+F/GLXmjYaoroDrpay9ooODiXgEpNQwv1jbfpy/wh8xb3N7nNZt9FemBKJ
3vbHPgcaxdEO94YC35rDR1MQk5KR6kwlJjp8xr0a+hnO1hRsVhiAWRJE8fcN77K4uBpilx7
LUjJmABWDMGe7hE4IV2dtF2oWoS+pcDCdTUW8B7Ei4LUScDeAItoD3fhs4LgxSOu0QLRJIX
13+s22wbLlKDKt5LrDH1NEHUAgTEPWGKAg+jpYnAJumemv3s8ilpcXAI+2Wp8oyn6KGaGoB
bMApgoKpMANkCkACUTCFaQG8HBazbHkhZbYHGpoCW2JHB/1sYyLbrqRaaPyfgMzNGQK6vX1
fo1xhkN12OQDGJHv7CRGvyHehHYoej1caluiSIDQQADZVZ6A2STEBCjzTo4+7Z0RTAQNQDf
4wgkykYl04dbE0kxtElLsK2nTF/wAZ7I7g/RHzeHuA0PW18IJ8HKTBTdniOkGxW60LVIiuq
4CRKa2fTAUDpWnUk2AfG83mi0p1+bSFIAQiLHKgYgkFC2Vvw1ipWlpOyxqNElTeXNg7Xqsm
HRCzmpA5Jga2AfhdOscOIAKFA+FH94xPFonwckEmwNlk4niQoA/JX1c7A0pGkwAbYe+SiAP
yWbq8tsAso6NNYrA0cCsDg9fUwgULO2xgGn0ru/JHhRBIHi0ReparAEkAVdmJoEK0hRO+8X
NJf+lmz7bccKvdnB3RKyjfHF2D6oaNCA0+pqmpYiSqYOj6q0AYpMVQzrVU07HeAqa2wNPAR
ZrDAGBsw9NAsKkreLgihwgxHdG52Jox2MUjKWAVYlLowL096uux5Q8Dcn3LtjREaPVNihlW
PzkKnbew/jANbuiJQRsHaeTBG4wa7Ke3Q787imu1t96FTR1xU53FskvI117GWGP2Mz6zIol
B1LQC/By/8tVlRDeybfsy5g3s35kBVf8AdbbtoGtKK4GQK7cVxMHRnLONTZWe4d0KOmalGl
sm+Jh6cnxbQgEr+V+zH6wWGipqgk48+YjQFRhN0VqcD4Z6yoEYwxNXYFFIF0itIEIYi07Oz
TZCcMF872nHVo1pbomkUYi8bcchVqNDLJXs7TnoI4YAbpfSUfnd7vAYyjFAgIDUWquiGI4D
VdhljXTd/wAaxQadNWtbVKgCOKkygOifzImyamWS0cRAITlRv4wtOlOlMmQFVeu64vzySBC
whWYTiMLvbdoGxSrgjRduXbkOFhXQiHg+7wJO7IsF6FCc9u5njbLMheeJC9WZe5Dj3NveGA
5FKiuYxMh9f7sA9tdhjqiRLZpitWAi3Qi79i8zGkCoPB50Df8Aoh4xtqV4EkDAZRtXwle1g
IUFO/EhY+CGSHXtpInP63ID/TFSMODLW+Fyw/uaPlGoTdjoU6UnQ72P+AJ4lQQgY8Tb1ZSk
O5dqqJN5iDZKWUBztyEc2C22G708x75msFbWpICRBhaL7LprJJ44bgrJXClC8sKxcUcUza2
JBFAgxRUgf//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAASAAAAAEAAQBIAAAAAQAB/+4AJkF
kb2JlAGQAAAAAAQMAEAMDBgkAAAAAAAAAAAAAAAAFAAJJRP/bAIQAAgICAgICAgICAgMCAg
IDBAMDAwMEBQQEBAQEBQUFBQUFBQUFBQcICAgHBQkKCgoKCQwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAEDA
gIDAwMHBQUHDQsJCw0PDQ0NDQ8PDAwMDAwPDwwMDAwMDA8MDg4ODg4MERERERERERERERER
ERERERERERER/8IAEQgCEAFPAwERAAIRAQMRAf/EAP8AAAEEAwEBAQAAAAAAAAAAAAYEBQc
IAgMJAQAKAQEBAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQIQAAEEAgEDAwIEBAUEAwEAAAQBAgMFAAYREh
MHIRQVEDEiMjUIIEEjFlAzJDQlMGBCF3CQoLARAAIBAgQDBAYFBwYICwcDBQECAxEEACESB
TFBE1FhcSKBkTIjFAYQoUJSFbHBYnKCMyQg0ZJDdbXw4aKyU2M0tDDxwtJzs3SUJWUWk6PT
RFSENeKDNmRFhSYHEgEAAAAAAAAAAAAAAAAAAACwEwEBAAICAgEEAgEFAQEBAQABEQAhMUF
RYXEQIIGRMKGxQFDwwdHh8WCg/9oADAMBAAIQAxAAAADnDlpjI9rCPDOtMbq8jwzrXGxfDZ
SaTE2UsXxPpcExt+TNdpgIpPjw8N1bFyNaaozNq4HyH9sfyJxUv1mMuVbDI+NcfVkYm0wNM
mk0ikVrorfGlMTK1SeJmrZJsPDw3GVuJhJoNhkYmRIlseSIBaKLdwlkxrOFNI41imtq7kTG
S6pFiyzZMw9iMBiAhil0GKbLdUmJ6Yii3M+NBokyNZmKKP1AZEBkbzeJzKsjNcU2Hhpj0dq
u0Xrq1lHJvIMiaq+GUr/FLTnNAFGyvY0m9dlnyqkRCWNh8Zmy2QgBkbj0zFNbBQIzA2LimE
KqvmdgNJXHAXD0bjmFC06P0kG0hMHooKc0YDjVGQopTHlqGTA3GoU1gSPaASN0KqwhTWZoX
01SeUoU3TtFV5qVhIDYJBqQcUXjsVQ8AIPDgOBtBE4K5VpPI0np6aj0yMBVWMSLaCojjZX0
u6k8mdqgSybrZHP0E2T1QTDBWEF9SkQ/EkVRKLpU4mZsEgwgbBHSQ4Y5UzjUaTI8PD49Nx6
SLaDJ6eiSFVI432rROh2foGqxNaBCOoQCk9KkRMNUyi/tVvi5NNgoI3GwVi8bT89ebV9NcY
npienpuXxJBtCkTRttTosEsqilqOZ2urprTMC44CkdhWZkGHM6AeL4VWI63UpFpkNIxG0CA
bPzl5sayYnp6fGBvXdRyBiN8b7fhUidcBaXAT9Amno5hAJxOJxMKQgKsxzxHoFTq5UxjeNY
sPhILjA5tRw4lTSZ2/GaYSqqyQ0UPEAoPTYZIiV0T9KelpTwbjYNQ/m4yMDMik58xCMS9V7
6nw9PD4YiIiOYUD6cForuuJphXWs3G1DRQgSmZvTaYr6lsz9GGicdjcKTUDI+i00mZCRz7i
JY6LUqq0YyDOAUaRlE5kLCmBxjhEvpkmlcxahkoWJjYZm5PjedqK6cU4GIoBMh2E4Q0ThQF
AHHJuB4no6O00jCLx4GcXDWDh9DVX5hcmxfTaaj43B4gKqczMRYmCrU/QfUl06wbUjBSB0f
DGnCCKj0j05XR8RhHUvS2p8IxhCATmk8Bwej8xGbB56ZprXE9D0ChHC6z42GCkSfpfpurMI
ByHERBKPg6mJickYrONJ0eOhNeHp8fHhpNBoGkZThDlRRdQoNRgYwfWB6ozIcZE5otn5P02
6Nw2HgrMQiHYTio2FfjkJBCM5YE631sEgIBMbxnBoBIHyQK5ZRykl0mR6aY+SQLRGxFLsNy
Jl8W0LP6RNPhSPJtMjI9PDwATjLkEmsEAcOp1dFKZTUQZCcIKQwYUUBOceo5By4nx4aY9SR
LRNGtfT0yMizafpw09PD08PD48MTSDJw+yYRuGoi6Oy2lnKcRMOQWGkcj4yPDknHGGXAzrV
GqNtSCCCNUvxurOvCy0n6ctNILhAJjWKwdGk3Dwcbcm6hSBao0judVl63HwODmQ0FIzkhCo
5TxxshOuZ4YHxIIKI3LgbDcmpbEJ+kzREIhEaxzFARDwbyLjk/EZxFdGkKzqNVvKEAUhFRi
LDcOAvNhyljjFLgZmk9PSRAORIa1yMRQlgj9MOiYVG8XCg9PhsOfcUSoGyiwcxyCYJSXqt8
W4o9Np8enxiKTktHGOXQeGMfVsJEsD4SHpkYGZYU/T5pmeHojEQ3FcI5ugANkKRIEJHoiNY
4BYLjvro/mZiYnp8cmo4vwkXGMqzMg7B6TGtxpNytaWIP076JhINxsE44nIGKxAzBQHYqHS
haEYBA+Mp0erq5S81mJ4ZHpyVjjFCVfY9Pq9JkREFhIpJ5FZWeLI1+kzTefGZrPD4ZCqUUn
iDBWEpsAsGTcTideNJMPj08MTWZmRyVjjDLoMjwxiTrHgtTVlSwI7CQpgWzLV1JgpMTA9PT
ExPigsc9CRoHqAwXJ7LcAqW1qwQoMjAxPTw5Mxxil0Hp4pUhEnSUCqm4sUGAPEHCYtPS+Ji
osPj01nh4elC45zxJNDQEQTF/amw2VUWOhNSIYmsxMzw5YRxUlRm5PiWC9B0k05Y5SpU0G4
LAuK1EpkyHlWADEwPT48MSg0c7A4hvAiraFrgNFBkJS3FPgqGsbxrKQxTMLTQS0CpaIXFCS
SAuH4GSMCxRJ5G5P4V1Ng8Go+MjAoac7sjQZqGI6A07hHQxEGFnzeHQOkQiICxxCUNQWCIV
jaaSsR8SuZByHYjISBMsYMRaypRPjE0iYo5HP6JFoSBOL/VIhFRLRoF9B0IB/AsWELhOOA8
EpCojkTm0qjE31WSJVqVRYQcU3iSC+lP5MBYqo0JTHE8KLxz5iRgUBMvdSwiolIYwlA0tBQ
NAWOo2DeM48kiiMOajKI5KtkZRNxHhGYEgeFxJ5fup1EgPByTvROOJRuOc4YwO02Eol8ipB
IZakq2TeDAJAaHZJA0g0R+W8qIoi0lkZjlDEqD0ZDuR6QsXsqvkFVW4BgZi11TmOISlLI5z
BAaQaDMmgskSMRaSSRyO4BEaD6H4TA4MQdElkPE/VGxyJyi8sWSPUcxJRcGpbKrHKiC4dC4
1XMJSpug8qpMc8B6FYxD1HSutZX8ncHyFiFyby0hz/ib6IQXPCwpTIIgxG0qKexMVSAdBKL
QZA4YYo2c4MjCralr6ko3ByV7KEDkPseCgvDS8ZDM1AYT8VFI1ical8dgHIEI5LXEjUDw7l
BIlip+LaU4m0ahjhnAQ4VZE1WOL50Yg6OdAUc+4f6kg2j2WQCshwlEWnwwg0AZN5vNpmBRX
AskAQXjyVGjrVpLQlGYSg+MYwwHVwiyeIlmukVGQHBKARXMlYNxwHUKxMPRChJIyDIRqSyM
BJZ4Ax6V6JjCILwuItLk04i0xBYZhcMpHxwpyeiRyzNXSGin6NouqP4WDgaTM2mwr8EIWVh
DKMxYodQTAAhEVm8kAPR0Kykxk4UXg1ESlbBtAgfIqeJBxJ4L207h1UcQNEJlmKa42g0YDq
O5GRKAABSU8JtLSUzxWwhInkOyNBWPhyWy1hRU9gMQpGkVDGS7QOOA2lsi6dEI6CkrGHZMF
b4ZB1obhmGkLQWDACSQTmvE1UVFHovxVlwSK1h6MhzEy+H2u9+nKPKtgwxtGksxTAQYT8W/
ogJPHU8GEOTI1CkYzMSgcLzWOo8koUvilxBp0JJJqCIahCVzC8ohCMuMdONKPxz3jaeBOdG
a5HR6XaocJTJKJDIhJQNwsEg2D0Mw5jUN5tI1LKAWLx0KslvTbXhHkOBGxF48hCTeWXqG4r
2KAzCwoWJiN4JR3q6Q4jYSUSDQjETg+eBMfCoRguOJFRPwvFJAZCUXYoZDQgIaQNPS648EF
FpyIak8exoiMKptCUh4dof6uODZbmjQwMRuIJIlh8CqhmNQxB4QMIy31ct8qvwgJProhS0C
ANGCJMq4QQlFzMn4s9SAFiK4oZDaM9biQiRzolReeicwMgdKlwxErDWM4iEYiAgFjnpktpW
FAzksiQ2haWKqxRHoTBkIRyqQYCCIyooIiMdAribq6Y0iPTw1HgmIDIxhwMTAzGkZBgBciS
IcAALwnLb1U+DAmqpgJEGGsYWmARkmVEEVlIphtGsURYjSZSYalIdj43mQiIQiDRwFAqEIl
GgiwcCfimYQgLFr6g0hqG0vDRwJA+qPYGSQyWhjKXDqRwRwIxyi6dKhnFRZGpCEIwDEAsBw
NhgZDYMZ6RkQwdNai6IrH8mGqWRDEOZc6n0qgX1o5H4+GwqPFEItzTaQ3DMOpdupRG4jwzL
lUBkOQBG0JiPSTSOx5BMdTYQWOwNm4TDaJxjLBhGNhyqyvPpcgMRiqJIrAPsBlWKNhXozi4
9WprWNkP1SCRzEaGkiUehrFh6aRmF41A2DQ+EcjoejwMhrBwejnzkS1PVHoMDAXUGgpnF1q
szRWULh0L60vHIcBsPRcDwjhFUSxFoXAKE4BAcTDXkNJZoaSohYAGCkJoNBVvIko6HATlqq
sOajnXF5qUFz6IiB4NaKBOP42GkMTcawaBUqtEiGIAG4wFhNNOY5iEjCHwBCqwNRE5Ew8hW
bhXXTmsoGCv4cmJNo5BWPIa1tI9h8CKi8ViYZBCUtiWgeNY0iojsnMnOtoKRGZHAHkSFUoX
Ve8qSGgnLdE4CUiYaQCCcmEfhCKCZaWjMEg+igyEoziMrFDOEQHgSPJHRJI5CEdCKDAjcJS
h0Pp2ipzBEIgnPQkKxFmK5kxL5PY4D/QdEqUDgPDgEVSJEmVoBsY4rWRoSEORHQQj8DBrAc
bglGoi0jCK4QW12op7MAnMq1HkDYb1QuC0kALQroViQKPwPG0JQ8FILA/AqVlEADkvA8Rge
F16DYgI2G8i4rzEQQ1B9XainscRDS+PKNSSCl0VNJTDMk8f6xG6HwsFWZ6IQWAeAuq9Q9Ck
iwlEjwj8HS74HlfzQNJGEQGNMIg7rvJoyjlGw21IY8C05JRCMQUXWLSUX0RwIHhLVHohI8A
0C4j0zHkKCKBsJNPCtg7wb0HhoQrFSBkEEfBlX6CNN5tGYcYdqdiBzmxFpR7IFGgtwEY0G8
FyJAvJQAMaCcgMBAeB3I1E5FwhMhjJoNZH5Q+GiMBSHJ3n23ik2jobhxObUDRNYRg0NZKwk
BMNRrqIYACRSXBwC4AxiBkP6iSGwh8lwr+SWGAiKhRB0eicWBid39NY/VkKRxB45URLhNIz
mkWBuaxuGoRickEYB0C6kkRmD5FBOZEhXWDguXUADgHRDhTKI5jeYikMq7N0Z0TGR6bysMQ
EOJKwiryJgE1R9BMLyOQrC2gqAIn0gU9I6BcJircOIe1YcYx+GIgCK8gRHwrN4bV1go1o9H
UUiCKmAMJB/C8lYZh5Ggi8kIYB2HIZyHwqAsPSyJC5WYjSEYsDamckQimKpHgMQsF4oC+up
lHwZ1shQbqprCgRhUEA6CcUB8NgxmwiIwDkjEj8j02mRNROZDhAMfBKQoSYRYQNHwmFQrFg
cV01o8F4SiKnQoTEmCAPDcMQXCMJhMOpGo40MQpKyR8IacBuMR8LMEdESRMFVqiPArEw3gK
aRxGeC+uklGw7C0dz4oKSYbwcFgSEljGR0MJaMGRkCMDhvGcayJhnMq+C6J7AcByIohEfxo
FBIAIA1CYMjqDs7w2BVS+F5UcmYegDEo/BKMArFp8SMAxmV+HICxlPAZCwTjAWwI2I2jKqw
RuNoznorFxuC8//9oACAECAAEFAf8A6mF/7UX/AApf8KX/AApf+1F/7+X/AOF1/wAKX/8AO
v8A/9oACAEDAAEFAf8A+Wp//9oACAEBAAEFAZfzp6qipnHOKnGfdXpiIudHH1aznF++cc4n
CY7jEciYj15R689eMdxjujOGZ6ccZwjm9PGKuJnCfRv29OOG/VOcT663z8jN+Zv3TjPRFX7
NTPuic45F+npnCcemKuKqr9HL9GqqYiNz0xXIuKreVzp9efRjsdxy5OFTjj6L6Jx6KmdPp/
NVxVznEzW/1CZOXJzy3Pw8ccp1LnVwvX6N4cn2X15Z64mcNx3q5GpjkTIxppXAePN2s8E8C
eSyWr+3fyMmL+37yKzLHwz5HrMsqS2qXrG5qL6L9vpxnH049XY37K31f9uPX6InKonrrX6j
N+b+fCqvC413CZ04iKmJznSqr0Jy12dS88Lg4pBTtc8A7tdxa94F0emZW1NFUokhs6tBkc/
adom17YnCFSp7SxidP1yNt/EGk3y7D+2ixY2+1q81sjpXnnFROMRM6Fz1TF4Vsn2T7qnrjc
bmt/qE35v54mcKqNb6qvQ1VXhqY9UxUdiJziQvVfHfgm+21uqePNc0+H43uSLWCrkFfDFjI
YYk6m55bsoGbrpybpu+3Tj+4xUCrolsKqR8pBM0hINeaHtf7fIiW2tNZU5i+iZzjX53mriu
auOX6fyxn2bxzra/8jN+bI29WfbOU6GORM+6YuNTlfzLU1JlwdoHhmm1pVs1bIRexRrCdA9
DNgEhxL2xdNC+zPTyTabKHETrZOu3KvHGYTbwRRnk+9k9nC3GjyvjkBdHDFNGxdt0zV/IdZ
v/AI2vdDsfVjnLznpnOKqKnH09UxF5zn0TNb/UZvzNb1Kz0+ifZc4ThOOVT1airmva5bbHZ
eO/GFJ45qW+0kjITlSAI3O9gRKsOufjEDhEj8g38lLUUhR0tV5EVku+nU01o9tAM1VqmROl
fWDZCWU7C4S48V0jZRo/6V5BRbPU+TvFVjpRCoqZxnH8KJ9EzW/1CZPxxccOROUz/wAUzjI
2tXO05ZAq4gufxh46F8fUcgT5FYK1VIqy5kGpWxRxuBjWUsePEdO/PJJsgGw3e4VVGVuloF
b7dsxxlZTa3vRvyvS3lARGul56To1ekI57Io6wmREgHGadVj7DXeT/AB4foV7ip/0Na/UCP
zono5URqfldz0/RiO5j4Rf2/eNfigutqZMfFHj7ed6wS3Cq2vJkdHXjRokEMeJLFm/6q7aq
i02JkVkJPPGlz5GfaUYUhLX1RiWtV7R/Pt0c1yQx404LDLNGL1lEJI7ql2/WB90o9n1uw1m
2zjOMREx/HOKnGK3jNb/UJ0/HjkVc6cd9mei85F1Z4h0L+9tofMUjG10krWVIjVjiiha4wZ
ue5c9fevYr/k5GxBY1jGN8napXWNbMOPHCdDJUiCR9S+P1SLUOtcfCS/FrI3vUMXGjzNa2v
fIrRAxlJsBBk856sLtlRJG5jvoq4qfiVE545R2a2q/Izfm4xvHVjeFyRGoipysbVzxNpEWo
6d6NRz2MapcOO7jsaNO5zY+lOExfp9s3UyMTVFpKv5HXQRvIW521CRRW3jclhOs/wWFkLWw
Ebo9qO93MvEcKxytenknVZNY2bpX6/dXeuNVEx2a3+pzfm+/0/wDFn2k5XGM5f4e1f+5927
pjscE4jIxYY2Mhji+iva3DrP2mDTe4gXnFa52dpueRI+dX3HpijkAgeJPWLv8AqPjAc8XJ5
ezHHbDK4q6VHymWkryHkTtjlf0ObLEjUc7GQPazzrqr56BeGqvouNX0X6PRGprar8jLx1/z
9M5ThmdX44vzftrqYKzX0PFV7pEZkc8cqr9igDH45sndSdr8GsyoYor7hlfZMNRXN5uRhbe
suax3tnlkPE8VbBU1tw4mXpejlkIrpXxwVrnI2ubE2QaKSVrgImIGHK2RqtSOvkdHseuQX2
rltfFN+bG437KmInCuzXP1SX8/ON+382J6L/msdw3RBVqNKdOaqC3Ng0iW+a7CrcqRCrMuO
Nt1LOrRpFaosnMFQbKgYzlcwXrTb3srKAWCxn2eGzhq5CTa9H+ILS3steTpTOZFWWGSTPjZ
lWIeKFqwDMV0Y7sk9wrO2QmQsbGnkupWl3hqemeqYuN9Fcvrrar8jL+bI/srfVvCNVf6lQH
JY2TwpRme3LnxtKQkodUC1Ha6LyylGhSJhyyLIfHkUs7m88J3EyWVsMW6+VSbIy12s65grT
mjWXimj1PaRP4eMVEz8ecJjzhIFmvoWZ+4IbjePq5OF5z75ra/8jN+bEXj6ScdHOeM2I/yA
+eGRi2ArGrbCIsV2jsSyIlzotJnRQktzo5zsNVyNamLnkTYfiKCLW4EmdQ0fQZrojF8WW5G
rbAjupMlnjhb/cdV1sNFe1z+pr4yFwoxB1daT9bmykPrwq2Bf3SwRRWifZc9MX1+utfqM35
+PR33R6o3lV+nieNr/JaVyuxlOM1sdWFHjYImp0pnGcfwbRay0lBbXU3ue2hiy14ELJ2xxZ
FsNjWEeFtxIsycmiEIyaEOGA5YXywySQufDZOb7A0pwut9GJQgZCPCOz91I/JP2+nHpn3XN
b/USE/qc4q/RqZ/PxIqr5L/AOhymOkYxLJtbZg7RXsptg62xPeQ56mqiQzx9S+H6Wto9QfK
QRkVfC/JKsshBqMeN7Rh48Qkfufwfupa32ap/Bxn8ta/UCE/H9G/T+fiZVTyUi4+VkbVsZF
WGbrjecJG75EPFKHSKQ9Xok6dcUE0rogXMk3UeYneVEqQh4hK+xZZ1hoSOiVHeKRhyPHvZh
VEYxMc9GNks42joYMrCSnTEtu3wjre2MmQGzTsfEsqfulZEwBV9Vxc9fpx6a1/vyuO56Kip
jOMVqconr4rXp8kPLljV7utOlY2+6IlbECVLjaP1bUuZkIUTMSCPERG5sm30mrwXd6+3MIU
WMOKCboGsyYEkUA3PFO063BrE8skccrr+ZZEvQ1GHnma2rh4dTV78UWrRY2omdtFxO2mfuo
X/Q/z5T+BM1r9Sn/zF+3809Wpjec8XdX/ALGkFSaX2ysVIFXGj8KjXcfUw0SvG3DzDNO2SW
Uh5N+6RXVtwc6Opug5YLKzY2OxqppGwzI2k3TZaDKLzdDKlVc61sjIxBo8SGNMdDG5OhyY5
ki52IsRERP3TtVRnJ65z9Pvjc1pV+RmT+o7lF4xrF56VTGqnPir18jojU+nomc534+XFojp
ykfm2eS67UZLzZLzaCiyoA0lqCTCGOCgskYGKyya2qsZQeyNaSxkTMDUKZLogXIDawxXqXW
TVUr56v8Ai/dC7mKX0d98TPvn8kT01v8AUHf5rYZZVnELGRhSpjnwuzjl3ihFTyPzj5UxEe
rUjlcrRpGNUSaVYw4255Vb294kOmlyMh48qvkKHUUeIhDHrK41qvmcPzIAASObXywwTOnlw
KksLCfQvBuxdQw8Qo+c/wAP7pFZ2ZfVfrznXwlICoZTKf3UcNGY8Ws1o4xsWnV/a3rxtJrK
PEmRfFYcg++Kxqu45xWov8J1ZX2kN54S1ixdfeFNwqiY3yUsYTfwNhldhECsZM7oSVqKryn
Mg0DQjtyP1zUdd1WHOc+/0X6J9P3Scdlyev8APj6KmUoMAwutlmv2EaKvFKq47OwSspFkce
FC7DKustmC6EgNxQ6bViljbCkJMcsczP4uc5zz3HF8QInLG9XbJeiIU3hsqkuj1ClcxYNa3
e2Y2z8latNqHkam20hcTn6L9ec/dG1vZd9G/SorHWpvSdtNvq2hB19GzYSQFrtrNhSK+NiB
Nge97B1TN3+TrspNutlHrzYZoflJa2ettBbKL6+v04xeM8+/oInoyB68Fqjsf1I+tFV2eO6
2aCtabMa2e1ZIHaa2dSlatdpfVS/TnPX6L65+5liKMRG+OX1xUzpwvmqpvHmhHa/AIAMBWx
CSQkBTWc0NQe8Udf8Aj4gIZi8bWQjM7msDT0m06zXOfICHDFZx1RdfZtKZ989c5z7/AEXPP
7+KAF69qR7UjerVhmlc1+kBz2WAODGjOtDKp/8AeMlkDU3lFZSAGWWqWdbsFfbRIbF1OJha
yY+KGEi6ChIXYglZ5woSNtX/ANOPaZL4m1NLKv8ACMTLhPDOsAWTdAcDsIQyVcaQFNOgr69
j31d0K35YdkcUksy2VING5zYR11jexbZ5NYvt6aWHV7CQGvjjCY8dwrnYuLiLiv4zr5zz56
6+FH1NQfhJeUyZV40ysclhs7bIIynKLlhNDkdAXq9uQd8jGtLVU5HfmFSNSLUPtFbYyCesS
zfBb3NtVR0Ox2JUshk0LgHG9M+2TCmPuLQarBsRravEhmqFFu4nmcjgRVLHTPjrq6ljh2AR
zY5O5gApfXfVNFYtfZ2Ib92tFvJGXkc4cDIoxtZsu9G52Jy5eURzk5z1589etCIn+nF6Yss
Ud340T3VJcnLHKZ8jXj6rcVzq521q1tnUGJC2qKGJsitdjrxTbgwqi91LAVB1WqXBMMAcrF
kpXiYArRGjk1w0dRZ1VkUmtRlWN5VAznDETzIlWN8sa0SEgciCliu9rUmyqoCxXV81JA+TZ
6Smdsey19gIRd2ZWUc3xEqHdiRr7IeSveYIMHZQlQm20mwGDgCDR8IiKiZ50b1Uwb0bDFON
FHbSRojGp3NcuoDDeuJR3xWPvG2mwAABQzbLJYSxVQVRHajE+yCqUhgr9vMtrWvguS5GuQr
U6oyKPUQgYiOxVi093XUNptetQ0w0xRGrgAw6/ai29AfOlcWc7K58kBNjsJllNW1E1DTm7f
pUuFbxcLLG4wmPqdE4eumkh1+5hrSKAVojRggQ091TBMF2GqkIpLDZb50IrR8h6OOM84/ow
/8AlRv6x5XLLjH8KCcZ7MHZdc26pI2s6mN0hkuz2NqSGAFcTRHD01SNrYhl222ttZUlIayG
OpI11tcg3Zl4LJc/LJy10FhWDk1phsU1Hqywv1iom/t0HW7Um+DEcwm0vL2UqXXdhrqCtZN
BszpNQrrImu0aobl1slWE4Rr762Z49LbVEyASNobcCmlgv7ZoBG26WrXW596mr7NTvGa1yx
xlNjyMhkjfOCc0o3U6Md3GTxOVOETK+GaUrUx4ora51OvNPuWnQgAVX9ztSup5bHZdW2PYr
AfU9BFw2tttUOJPQI4kgYFlZftnfGQMQUskJUhLBwjKVj70UnZKrXWM8h6oUdW6/riSWosE
m0X1dFX1lRSmXhwsw4zA4aimitLq/wBnnqv2+bJO3WfGtHqbZI+M3LSX2mWMBIBwl/YNiqJ
1Q3VqcMwKn2Yxa8cwMhs8yrMA1vT5uk4qIV/pRL+KTqxyOXAjGJmqVymVt6TRVMqSm7LYbC
v9raprtvRU6bXuBJxboNlOI1fepzybysAIGBfEp8EMpiyU72zOspnkwMBKvJTq2jBra293O
zs9Ita6LSZN8mqo7mUjYdwHalfCA8YRKJleNrOjC3BlLTa/RQyENVJulrZvu9M8way0qrhk
WNznRyw6maQJchbeC2ERSu2MSrni2iMl84O7tSOvRF1N6xWySLPGsbhbSwr01oqoLiu22M7
p7+oZbkW1jabI3ZO1e7Nrwwl0CHpSD7fT1lva69sh4SUFNHVCrH7meQNissoIXpZV06TlmW
NlFoc14XXW+tXFxJZbVVqJXivhGtJxp7jWkIgDp9WLImErkAiVzsakq5M17sVFdj04y5FYW
CkXQ+FvTHrJy9qlZaxvnkWJnfaxYJeZvMzXSU6Oejo+lyiuc2BgpZr4aqnjloBakfL1Jkr/
ABfTwX1r3xB7HYLGic5b1aGCYnUjotyaG1ur0kcJLI44UWwG61tGwZO13bs4GnwxWM4JdRD
8Th1TaEEj0kiQN2SOWwCAafsFNrkMcLYo2NlFjmz4qPqlGjVZmMXJGPRJm+hf4YC2uSQYp0
ONielfr1nIfMUO/l0S9QcTevynNERX1WlWljgfjeyfKujBRZLqPbHE1GrGxKeJ+bJUe+rNX
qJNdqtUNjD2K5DpqxoAFbTCi++ndZiLIZCO8KvkeVZSCU7hYHiSNx7Za+UeeEtpVe8HbNbk
VkHbZNFXDtkHAAe2Tx1rCC57vobHYKuKfklhwyYh649elWyr0yRpKw9iJEbG5slRGWwhkZ8
JVVcx1z4O8Ss4/VOwZVwmmDVyl9LTC0a/20Y8PQXLK6Etr2oUxsRY3ccio+urj6bZzRLCmO
rK2KR1vYRwRHjlQ18723R7E1wRvuQkC+USRDp6cjITO60RzrwrvtqL6dpQ9gJN2pJbUEaxE
8lzgNF8hq9AbsCwRHKmGHpBhe/1Yil+W5JzJ/K9TyvmaMOSh8rFbFfbpFXh3rzgTBWsr0CH
JjPiiRBzV7iObO2uESMiRbEt3aDYs9i9zpZZbFeGw2z2z2N0JLJewsRHkjv6QrgKItsJcsL
qQKvGjsbF0M9jkhxuvXzfMtMLaxEUluLTxVL6zYvMdZW2V5O+eyrBCG67cginNrCoy2ONNi
eGQFJJJKrVH5dJDd3MUgu9+R2RWe27hZOKZJPK3lyN6ekjhHeOJGjbhbsJiPHHDkiNCaKP4
oCInj77pnDdZEo7iJ1MEHDHufaE5qIcscDEsHPf8vE9xDHEKyZWTRRhRSARNxFIkImHB2Sv
qD5DGOHFrRBZ1cXu+hVe3RbD4p2uun8cFEy6ta/IS6iBptk8jW9KJJJO+PDDeSMRBd+/DRS
JHKAsoNm9F5hZ1uqRJj7XS6sekoPJVGPTbG9sT2pH04idSS9XPiwf3Fp5NlrY76sjJlnqtQ
sbeWsmr6oCSzfxVkQjVcdqWVI8asEfOf78uKL19xO50Vga1nfrLeFks408pEoEhQoo8asni
KfMtYde07JCKeqrN0Cj0PTIp4EradhtqCqXlJaaxFrcOxbINQUdJrdQ2SOXLHUa+xhH0MDq
sdNPHF1+Z9Ple6lsaAuhMialTZdnxXqscK0TOqt8q1SlUz6o4t7tbtkcuvzDPrdYZYz67r9
ZqFHtCHpf0IgqvOtGwQBLylGElpJCHLfWk1iwOEge5MlqwRQxTL2ljYMVWmNI70GPkR0vCX
AtYZM94/aEJLimcIyT34ISxlBVh5sBj9SiPHsta1SvUMGuJtNko5B9c0BjhbOzmko1FC1Gw
YRpRUs0OvXtejz7+Blps1XfV1TSFx0o3ioAmP8A9RUIEdXBELDStT2NkMzsEeHNdPe3wpUL
gXi3UK1Zohhm+VLSzdebGBX3odXVg1OdhetOhiayHFX1TyoJYXMmlWu1WRkklIFNk2rMVlp
qLkSvtSRnTRCQq4Yt2WESlhuZDbVzjJDQRUaLclKPBHugs7CtSuZNlCt5qnXJK9p4U9z5Fq
gp9e8h0IpNZs0NsJIYwVzWwulLJ3SliTaCYsaDsxxgRUc1wJ1LlxJHDR1O4a5YkAWbxx7vY
AIJBHSsG7q4S9Y862ykbYSlnDau+FFjdKjYn5XQqaaRIp5tTFLuk9VRC1SK3hVT6SxP7myU
Ixo4M6EB10072CkJBYRQOr7GSxjrbO5jWpezsNLD91EBqLkgtIw6yhk8g+QJ7Y1ZJ341qyO
qiz6aTUPIwO0O2KRuvFS7qQIMZaVRisOfraVRBZcI3DV5i7G1eK4CJwwvMccusePqSuX0dj
GtRp8rUaRKg4LxWA3pRUk684r1RNWd/wAvaWntNX16mgoaLjhF9UXF5+k8UbZbASSvuZ0lr
5SRh1bZySTiyBMMSt/5vXwJ5CKbYRk+dqmIBsHkvZT5KdXfhgaxFDh7pMkbpXcOGkq5PnK9
bCftWInuA6OZsiVFFGMryXMbJu9EK4fcRZFdsdQQO7YgEyLZ6ZHNK7iWK8rdGsjbYs9Xxua
qs4xkaddSyd1hPQRk7VM7+p98/l/JW4jVwmHvQ7I2PriXtFViEdED+idjZBZK+NoOzQdY1m
M4Qp9rxGpFIIRs/kTWA6jajNWkdFCIQKS73ccGm1a7HtPk2ISPcj5Brq+KMb7Go1pssAIRL
HRyKycx8gj4kojETXtTlyeo1EcaoDEnfNPFEywLYiqYTetMm5lkf3V5V2N9E0QDuk0D2LuX
969qQY8I5n5sT7N4di+iO+9pGkg5jEnFmM6UvI3jJbwKTX3L5Cob6RJJLMQU0dpxr5RLUNT
PIutpsItWRBNP8E5JLpsA4viTVXUNd5Omcdf2bHJesifZ7BUye0bBEN7mtIQ9kITmrZaoW5
zQN3lyu1c3hwiwRSfgzedj9nHXBSB010Mrll6ulOpqQors08ZQaDSIZzTiNsJSwbbtHLqr1
872OVclNiGauyCtyTYi5cJkuSHMR731SoRGM95VJQv/ANHSxvkrgSBzH1c5XG1RQVTiSCaq
WasrxIJ9WqLqqj8WiyvG8f62Gwa396Dss6ybpTi+6k0n8DRinOiFspFm0XbGkyAGwzwQSt6
elrGrKjUmLaxNy3GCnDGGPftNraexktYuZ5GI5JOMHZy9U7FBpIDPgoqwHWra7GmNs9fELG
iiFVG2Tk6LKylEW2I22kwPcx5nkOjkyXgK4rE/qDyrXn2730NluoBADSjRBrq1r2WLRpUcN
LuwPx7Nvr0BS2VRfnEaALsMogjRSnRyzCMqe6tY85tcx444bLRk0oxeq7+yRBLtkmLaseiX
8M2Xe3CAxa+IRs1xuAvIQ5i2xV4+P2Np4/uhhpolTIfwviIYYBVx9nXlgY/PjBWuAq0ZMY/
ohWLmawr/AGpVtYRn46jHnlraz28J1e88GkMUgkoOA0qnsO7g0xGnSbJro9jr0h/vRhqOSy
Oj8aWNjHL4U90GzwtsfdTwtbvWt8TbTHITqe0Vc9dQWLSdh7cLVsmm1VddOKGd6zCLGxau1
eNF85KqOtiI1jr3WpldXQ1QTqz5UbWXNFLnaktHol1G+jvNOoNjzZtEuNel10tpFbUPWfX2
NarkVkWBRuw0lO4yBz1kHbPklbEmKGzksOGaK3HkHQdrhtisx4irIociXAbPugyiFUZOyyH
Oi1EqaS4vjCSg2TH/AAutuWJuxjfKQTGX40mun2BQt9DPXJZ107ptaRp41JNLG93UhI7F5a
zP6qNcQqJo9QvRNH0pF0VlXLNL8/BK+Wu0A5gkw0NcWxnyMOWenU8thrrJBKdH5GndmgPQh
s4cqPEJf1RP7iKvGPa1+TM6VLY3oLlgBO2GPiXoisI5RnV8jOrHx9obQRK8Qkynr5my1MhJ
7A44WWIQ5jZgB7M6qoIKp9rMLk/t4y16xXVBpD7i/qSaW5FVHNiY1XEuVEoayW3swQoxB5Y
Vcm4nvpNf8i1qMKqyek0SNwltKPX2MIVTZBIbcHTLVTOa9qctYHKiRxzRPjNsYESVCyEb0S
JkjulJPVFZy04VX3kcXzWviOgOgKMSOMdUdC5470LbAS7VruyscHjfLEjehSGM9yfZxyimb
BE6My7nIgnfE5toQ8M6hKVT9p1EPZoGaJtEEsGjXUWLqN8RLquqw0QbYWxpI1nVshlw2034
BxtDTTI9lixW3tYr6oCPuSLVjdTgyJpLGNyLjrIIfFKBPmha5zY4m4vDkx/DlldnW3nh5ZO
rmPjksh3Cyx2Y5qlatXzFoFdsa4cuWwtJFE2GW4OeBHtBMtjPfzo8o6frsGLWzLEVFIckEc
Fnwh9B6lix8LIGNJhocA+VFRGjZxZ+6wBXqyOJjZILwryDc1sQer6lDJNWWnHvApxiYDnCj
SdKRrrE6uEGejX7NQtewShuVweLZ1SDcja7Kfa663kZz0OkREe5FWaXpWZZYorhYwqig22I
mK60mmspv7HMge3VrWZyi0Ol1wkBdqSYLJLKajBUHlfLDM33E2wHDthLtCKtkuwsbEQkbn0
Kr7uBXtz0lSIFO4k3RilSOxZpccV0R6BqBNC3yFK6DTtYY0fNmgf8Y1O5EPDFK9Yl7DF9vb
JGrVHmYQOVRuGVkJ64JrNZ1qPFjnfhleiJJIjcmma3K6ZViuK15tf3oWhkfJ1QNftOyEQFb
9sdhNqbRTthSMedxhsEcBwzsbCPC1prIy3zLYx3NiSjJHquf+VCi+7RFRsfU7OrjOfVr+lr
JZClr6psT2s6c81bI8GkH2nV4cmKaYDqssrAauOKB7GryYOw8cKwbIyptoySI15TpYuenEi
8IQW1uTm8YZbDwRWe2PKjoI+yNYQvBFYNGYDqtlHZV0dVI2QupIrXSxzCYDeSH1M06ukmJk
mUlxU8ZkvuJYbqSewsJnvMTFb0rQu/1hFSImQgWKL8efI5tMTiUwLXQcdMbcV3Sm9vj2C13
mqllHrrC3oCdU8h0jpYbgAgaQqScFozQxrWvjsooJhpH1No9cU1GY+yZwTbLJkk5EmWFiNX
IPWkXklEK1leN0OeEY9JbKlgqZ1FMHPeSDMw+piNYUh4RAe2Oq4orcG1agD0itIYy3GiPiy
Ih0Jlm1VJb6o5vVlGxUMV7EVEa+NGsROlz5mQRtyNy8o9UzyTsHw+rRxmmxwMYxpNFVWUZ/
jzXSbFnj/XwTavsQi2Rc0UdI8eGqKh9naW5i1s0RluHFrVvZGHGnwAtDIuLqccH3M4gzGKg
zGRTuYNO4dJlgcyxgrOYSJyZ6p7AoJ3PuNqDkE2gWSTZNcfSwQTtkgJLhSXblhijn9Fc9yo
i8YnPNK5PkF6HNjejI2PRUbw57E5RnCuRUzypdIZsFDA2tr6wf8AGWV7aOoj68GjdNJVxxN
h9yr77vRVcpBCe0e9hsTmySOHBMnsq2rdXAyrFTVowfxkUf4ZOrt19uI16AkxzhTrw66Z0X
9vdxOyipPd3CUeyww3FPZQEiT9rToBn1lSYPH7e3tXtc13LejnOMZ65SNT3ySNRvU5JU61Y
16Z1oiNl/BaWkVTX16SWRcP+WC5ZH3EizSmyqPXwxubHXSPdYDwRkzI7oeRD7KrgcTGHbDR
EWRcMFePfj9FVfLGyGKXuBnlIFGVI6KAixlIWpNi6XyP/t3Y7SISyhuo2N0yzKBPJm/BsSq
Q8KvghGmi91GXKyCbaJ3utXvZ3kXOEXGpwtJ/vmmOXICGOxFY7G8OzpYzE9c8oHSRUg8DYV
HX8Q0zIUFhklmhieed7I4OKuinHBsTCqouYwR85AbBaokmbtywtfsx8b1Ft3PJ0yQ35eWVG
iDXtxHCi09hLFeSoUPN/SP2LcgBA3Q2l5NDXBhOif1srrE+xpYRo+pntmsMMKj1y/t/ngSr
CKdj0RHM+ifei/3kRKdQ8zkUWXmNkzVxytla9/bzazPd7GP/AKUcdj2kslX206cMHUd4b4j
4CXMClisw5CoauQuvls4e6S8NkyNck9qbcJCPWyo7VdDHdOyy2L3REl+DSF120aJ7hLuqv4
bTS9UJGN1D2OP7zXdKrkblagM0y4/YEsGTFPYG/aY6ewdNJWHSFBlJwjXMzp9EXlaTn38Cf
1Bl7jGzRsxH/hVzuJ+e1PJHJeEqOk0nSOQMEimQQP7z0YsbSthDRm4kpHEe46Mo4TkI6tat
lYDMzvugeY0ghTVZU6T8gswUV2DViR8Mz8udUiTVG+TxyEjxzwW1VGfGsT4nIicVbFfJtLX
0uw6xbwvrNobF3pFVV6UXETpxmIvOI3jKP/eNf+MRUSHq6nzSNZEM3h6y+pDu7vQLJxmkjy
uHElkdHK20THmwpIhcg1eFeV50U1iM6FsFQ3ISOpjX1PebYWgrRjNmvJ9+sxulw86PcCXG3
1TGxPVi/fKu3J1+dJmGw3QHejY1XqII0SHdSvlW1BzxhqKlkv0j1Ycu0F1d5pbqgr3DKW2V
Z6WyCjX70f8AvI41R0D+WCkRyvml9RSFYx70kbZFkVXkmMnZCXurr2ZHgEQP1yrBsWBRDDM
HYiLeQDl11TWnxEDWLa4vaq18zYTpyFPY4da2T4OnsZg6xBZnnxuneY6xvhGYSS+Z0UkZEa
Z9s1OyUCxIRUQcMaHLm0VZLWBHVYxEcGOuikEnsYHjA7CUGyU20AeVscpgJRhBxOUf+9Wts
+r2Vk2OEK4SRBz3MiBORWQGsXfaa8/uAemtHO+LPbhtLauIoqu3FvZaSyaSMBZYUy/+GdUl
sPs9fJIlAn2WsrRB5ShiaE0Ic+ssCMKpr+4srIW9gDkrNmfEuvbBia9sHM2s7EGZ/b145F1
+/wAP1vZVhjEsjwbgbYAhRtXvB43a/sGJp21Ox2q7Y9f7M2tU/s/bUz+z9s5Zp+2Ymo7Uqp
qW1ItPq2zxmf/aAAgBAgIGPwEtT//aAAgBAwIGPwEtT//aAAgBAQEGPwE+P0Z4NOAxx+jh9
BP054y5fyMziozxkK4NUGKhRjh+bA0gjtxlmfVgVNe76CBx5YyGeOz6B9HH6OzBp9Pd9Nwf
/Kt1/u+6w3iccccaYyzx3fQcuGMh9PbivPsxwwMqY48cduKfR3Y8zUy5Z/QKHMjPFRnjhjj
grjNa1yxz7MH6PR9A8P5Iyp/Iuf7K3X+77nDcOJxljlXH6WBRfozFcU5Y4n6Mjg50wdI9OM
zQjGXtY8zUxlUnAWOJnY50AJOAbL5X3KeM/aFtIFPpYLhXOwfCh8x8RPFGc+RBauD1Lfb4z
91ryOuK/A2M1eS3sX58a5/lO8mjNTrtdE4H9BicdPc9uudvcitLmF4v84DAbT/Ng51xxxkc
vo448Po4D6KE0wBx/kU+i5/srdf7vucHxP8AIINTX6SCM8Hhin0HKoxXhjsHbhYbWFpZHNA
FFWY9wGEu7uCHYrVyPNuJMblTnqWNQWPpphZN/vZt+uUoWUDoweAUeY+vBX5f2Cw29R/WLC
vUNOZZhXBBlkoo82g/kx7zUcuDVJrjYdhgs4JjujwmeWQnyRSy9EKvfXOuBot1XSD7dPMe4
YBgDDSMzWg9GeGjuzFuUdKPG8azg15eYUxrvPllNnEtT1NuYwsCe0Zr9WHn+Ut8g3RMybXc
R0JF7hKoZT6aY+G3va59tcmimQe7f9SRaqfQfoocVr9HHHLGYxUHhlnitcZ4Ph9Ho+i5/sr
df7vucH0/RTPHh9FePhjtbFe3BqaHFFwK8xig4nGkKWYce7EG67w34JsUg1LLMvvJl/1UeW
XecvHCpsG1ILyme4XQ6k7d4NPL4DGu5vDOQOHDPH+zlyRxbL1DHM48iBQMChDV4Y2q5s50l
n2m2t5JqEFVeC5aYI5HDIZ9lcbX803XWGzbfcGc3bs0Vuy6HXoWsX2gdQq3DLiTijyELSml
TQHxx1JWjgiHM40fFxsQNQFfLiXXNQVIGnIU7gMSbbuNnDuFpdD3sNwgkjPoP5cTXvyPdGO
4FXG1XLVVv0YJzmD3P68TbdutlNt9/b5SwTrpdT4dnfwxn9PZ4YzXPFMqrinZjjjxxlgk+G
O7Fz/Ze6/7hc4Pp+k49OeKUy/JiuD9X0Z478Wu2bXaSXt7dOEjiiXUzHvxbbt80qm8bynnS
yQB7W3bvy9449WIq0W37KZ6R3csBUBBrQlh+TA1SIr0qcaYm6sxPADFBFUA5aOBrjW8Ytoa
+yeLY2vZ/lmzmafeOorzWq1l8mmkasckrWpYnIY27at6ME97O9jPcLGNcK/E3IXQS3t5L5j
zwFqkMaDSoyUADkBhHiX4guaUGVKYbVD1oD7CN9gjnxwEEal/a44X+FZ+SmlPrwrXMWhOAC
4BTSgHdn68Cx3ePp3cQrb3sdBcQn9FyMweanLBstxi69pOSbO+iB6M6ivqYc1wQRiuKj6O/
wDk8Pouf7L3X+77nB8cejFcE4PZT6c+GnGXDGlRmcWuz7LaPdbjetpVRyXm7Hko5nHl0Xu9
3SD4+9I8zMf6uP7sY+vnhmYkOD7IFPCmPZpq46ABXlxwswJEoFE5+rAKKQPZah/PjW09EP2
QuBHGPSeOLeC16h3DdbiOGFYvaZVZTIK/pAhf2sW827xCzvm1dWDTp0UJUCgZ+zjXPFkUGo
pHtTkcCf4tqDPHWlpC54eY+UDuGF8zdPSKqvGvPPC/xISIGtNPm8K4qI4tdK1OZwUiqwb2f
JkMVncO0xqUJ81BzpwwYyVdWFUK/kOBJISrnkRkPTifYd7svxGzuMvL7SsOEkbcQw5HCXKM
15s14x+FuytCT/opRyenoPLFDkQeB/4AfRc/2Xuv933ODg1px+jPDZcfoFcxhtWROQxoXOh
pi223b7Nrzcb2VYYo0FWeRuAGKCMXvzPuCqb+7ADBf9QhP2F+s54Z7iXp686AcTj+Hia40e
UljpAxQqAK1CKchiszitM+YHpwKOpbgDgDVrY8AM8eVAi9px8nXAqwsetdZ8PLNbav8nE1v
8O97PbRLPdaHjXpRvwrrYVJGdBja9w2+TXbzwbNIH4MK3r+Vl5EU4Yvr2wVGuIAD5/sqWAZ
qdoBxa2m8XqXNnuREUDEKHDsfKx09pyK8vXjVTzYL9FaseLZ8fHFIZNDjur6MO73LuzGnRK
j/CmCqIIw3dq+vH8S5FOVaflwUQGSbjSP87HF3s++2UU+z3iaHR/a7mVuTA8DiSzk1XO3Tj
q2V5TKWKvPlqXg3r54pjx/lD6Ln+yt1/u+5wfE4B/SpiufdiuPR9A78ZCtPzYMjtTp4X553
qD/AMT3WP8A8NicZ29s39ZQ8Gk/zfHBFOHdhhoLsvaMsabeMs3YBg64E0sBmeI9GC094xDZ
lQcsAaS57WxUIPHAXWKngMarBgN62rVLY1fSkhamuGQjk4HHkaHEib2kUe7oFjuF3WkYuem
AvQuvKQJFGXFRItKGvHdd4S3uWSV7S9toblvO6JcEilakBiuVcXe03G2RQ7jeQ27OYbjqW7
Wt1XzxvpDVBUqaqKYmgkjjLaEujRNBjlkQaZEpXIGn5cWF/G2n4y3STwJGf148zdWhyMx1e
oDGmRya/d8o+rBdmC0wyrLGKcgfzYItrX4qntdgPdgSRIlmPvScTgmSWS6KtQAHSK4bYdws
TAKF4JaAvDJTyOv5xzGLzatyg+Gu7SRo3j5ZcGXtUjMHs/kZ4y7B9PHhi5/svdf7vucN4n8
v0AY7q4k7qY4YpjIccRJfQs2wbNS73DL95Q+7g/aPHuBwkdoIrRYhoSMDVRQKLRVFMK11dz
SaqE6fLU9lMV0OPF61xSNAgxTqg07M/wAmAYE1qParlgq0RduVMsA+VK8sVmNcuA/nxpUaR
3Ym+YTtVld3+1QSfEdaEO09ppOuOoo2pcmTPiMsXsNtdKgtRZRGRpDcFG+JYgManVpB9Ixs
2+C0iskPX22S7dwqTuszdO5WI+bT5TpqK4Z4Z57NQBFFWXpVjo9esRzkJzXjSnA42iI0ToC
aKg4DpzSLQV8MURCTgUmC4V7iZ5CvItljy2oY92WCsaxwDu44Hxsgn0ii0yp6MdXSqcqsf5
8DXIGY8FTM4b5lsIunuGxppugPaktjwfhnoP1YZWFGU0Pj9FcZduF8Md2FFMHtxcj/AMq3X
+77nDU7T9B8MDjhu1jhSMq5YywMuH5cbfb3Vuq7vuIF9fnmJZAKR17EWg8a4pkuNTsFHacJ
pPV15DRniqxrn94541MUhB+6KnFKk4rTMfyN9kLZy2zWy/r3BES/W+IttvnFvscdja5RKEe
ZImlZE1ZatZOcgzoe3CWfzD803m02tldTDZbaCGMQSCMkKkUhyDqKUqpryNcX+3zM01xGum
J14m3fISs7BVStc6evESo6P8NcSoxjYsupqSmhNCf3n8nr3LEAmiKubMewYeKLb2WenGutV
PfQYF3czHqSHXTie+o7MB0Ej6x5gO3EkU0CvZyoY2jYe1G4o6HxBxudgqn4VHWS1c/1ltL5
onHgPKe8Yyz+lf1cdmBnzxwxc9n4Zumf/wDj7nB8T9BHLGWDTA/RH5cdmNrSW2a4sNrb8Qu
wF1VjgIKqRw8zkDHlt1WvCpx/FSFv0UJAx00XycaHP8uD00CDu+ijMAe84QpGsyNzDc8Ry6
dGscDjLGb6f1cZ1bxOJj9iG6tHen3RMg/Pi4hiuiyWlii2xjGX7x3KqTzo/wCfCiBvgPw9o
Ph3Hl6MlWCEns1Lx/Sxs+825jHzVt9sUR5KeWf2J4pVzA1Uy7DnjfoJ7eWC3jliX3xGr4hQ
RJkKUoKDsyywz6dVMGORujIOR4YMNkgkYH224HwwXa40yVyVfKoxHJuUjS6P3YppGHhSNEV
jUlRSpPPBC0Utk5PE4YVy7BjSKj9bG2/MXTobKtlMcq9KY6oiO4OPrxQ4z5441/ke1nxxc/
2Xuv8Ad91h/E47sejHDBx4ADD+Bxu/zDPEfiN5uhaxN/8A09sP+exx0g9Wrp4Hj2YqVOXOm
GVGqVoeHbjI0OGa3vCr1BAbgO3hiQylzIp8xNa5YrqP7WOiJQi1ND/NgLKutvvA8fHDClJF
9VO3FCczyxuG0m4RGvYWiB46XPsn0HFx8dHdwG2gMLtCkc1sJImIM+sMpeoFKch7OJ1nsU6
xVfiIlIZHCnjQ0bRIvM4vv48rtV7aoiGSvldWqhlHLKo1cMRyIIzHNmHB1CnI1GGkqZHdeC
1pjSIKKpy9OPex6EXvpisekk86VyxqkR7jTyqKCmFY9NQ3s0FcPclXda50XT6q4pFAI6nJg
CTjU1oXr/WP/NjfdncUnvrF44mY1pIo1Rn+koxIjjS6sQR2HmMVrgYGdM8HxwMfVi4H/lm6
/wB33OH/AFjin0U+g+OGPZn44+VtuVdJWwjlkDf6SYdRq+lsAagSrBlplSmCzecj94JD5aY
jEHusgWBpX/iwgifo9pQZn14Z5LmWRiuarlXwGB/tEkjDTTnnyOFf4W4CDiaDLFVt5tIFal
a4MggYIBXzeXV4DGhA3oBFfE4cyeZjlRuHoxO8CiIzTQWzzcCiXEqxM2ocMmpXF1ct14Raw
aI45m0ew5WRnT2Ui0ggA/ZoeJw9jeQaUVniSVfeaIZGLIrUBqudUI/xYl3QF1SaS4iX4IFk
e8UjQ6Hkragx78ueJRuMUosbNujDJc27WrO4qZNMTVIQfl4ZY8i592B5AFpnU88VWQIR+jX
DdS+kfWKN9nASNaAD04rpRT2ilcUNZT91q4pDEgp7OrgMN1LtpHPFeIB7gMA9EvnUtj5ksC
ugR38zID9x2Lr9TYzxllXB7MHFezB8cXBrn+F7r/d9zhv1j9A7K4OVMdgrhyMbbYRRmSTcL
qC2CjierIqfnwA6CJU93Hq56MssApUU+4tRhklMlTmdRoPXiYXUZliegArwI51wXhmu+mfs
cfUWwJIojJPXN5hq+o5Yy29WCn2vYHqyxRrcKD/o/McD3TfteXA1mhx5c+6mJJnrpiRnamZ
ooqcXO3MsN7tAKVs4GojAipWScZlqHOnA8MxXEtleS3abfJpHw0VzQdMcUZ2jZm9JxsM3xN
18Htb0lVyrS9AHWqK406qHhXF78yt8v9J7beppLSO5SnTIVc8jpbzealPKeHD+Xkoryriuu
noweoxc9mKVUEchxwQAte84bdRCUg3q0gnQntVTG31pju+gA+nBFfori4/svdf7vucN+sfo
yx44oONc8eimPkxNNR+LW59R1fmwQ4WTP7QyFMaX8wX7uQGBohUqM69uDWDI1oAKY9zCTX7
QUkYHvjGvMUGB1J9Q8MDzGo4054J1vT7tcsZD6L61sL+G3329i6dshNZVVzR5Ai1bIVpjTM
t1dR1rUPHb6q/a9m4I9IBwPcXKN33OvLupbj8mK2jT6B7Wpg3qrFH+XHw5von+X91IjuzKd
CxyU8koNWWtcjnw8MAqQQRUHu+gtI2kDGj4mp7QDT14WQXCaG4NXLBMbBieYOXrwxaQRIP0
sjgBbwO3OhqRXDqsrVPfgCpBrTwwUupfiro56QD5fVj5V6ahNVjMAo7Fl/8A1Yp/Kuf7K3X
+77nD+JxXljIcceODXMk4OPk6NRQG+X19Nzg65aZ8saSWcHiOFcVWAV7TnjKNQPD+Xum6wI
JJ7SEmIN7PUYhVLdwJzxM8b9e8uvPd3knmklZuZqKcPQBkBhI7utzXzDqSNJ6KE0HqwWSxg
kofZ0D+bDSRWywP9kxe7I/o0wsnUF4g8pE37zTzAlGfrqMXGyu5Nk0BmtYmP7kx6CwTsUiQ
ZcARlx+gCcLJQ1Ck/mxI/ShCgU8/lXwJphjBBGFpkYqgHvzwFglYtwHTJ59mI+qbiaTMqFX
WAPEnLHu7WTqHLqXB4fsjGq4uNbc9KgYFQ57c+OAkMaoB2ccfJ91XjBeR08HhP5/p7xjuxX
6Ln+yt1/u+5w/6x/Ljtxl9OePk3kfxFP8AMf8A4HPFWdVHecXO3Xjh7bcImicKc9LZZdh7M
bltMMzzx2Nw0HUempgpyJplgFU4DzZcThv9Gfq7sAg8TjQebZ+nG0b3a2rT7nvNsOrNKR5U
V2HTioBQVzPM88ErEi98jFz6q4D/ABDrMBQSRZKp9OFim3Bp41NQSmf5hhXld59OQVwAMVS
FEpzAGBEp8x4UH0cPp+TnqNfVvE76aYz+b6e/+Rdf2Vuv933OHH8r5Mpl/wCJR/5rYOGZj7
Ir34OlQAORwGbSG7saWnQN2VwKTA+GeOt1V0Dnjywssf3q54alvJcfpV/nwWaOq/d7MawFj
7+ePmFIUMkhvZB6uZxdy7lcSXtzb20svQtSKKY1r53NR6BgPt96Y2YZRXFEap7Dw+vA68TZ
1GoZjLCSHKrio7MfK7SR9QxQSpnwymkxTpr6sZLwwzHgowJ0AY6tOmvDAdpUWtKivMjhiSe
1YqgagFeHo9GPNS5kGQNaH04XowImeYA1YFLRxJTMtktcUuJhp+6mWPkwRpT+Iuz/AJEf0j
6e3F1/ZW6/7hc4anCpxwzwO3GeONR9HyWaav8AxSIesNh0r5q+rGRq/H04keRWJHZgrbKAT
2ivlwxzJ8FH5Manlo1MEdWoOBqGsgUqf5sZIMUGQw0u43Sm4p5LSMgzP+zyHecX97DbrZDc
53ldE9ptX33/ADY3JJrmK361nLEnUYCrOtAB6cahRglBqjOpfWK46azkJ91vMv8ARNRgG4t
lidf6yDI+la42r5fbdootxsuqGjm91q1SuwoWoDk3bgNbw/EFuAUgDxrgJDFDag8X1VphlV
hKj1LNx8aVxH1aca+ZhX6sAvePWvAcMBnDmhqfsg+OAqwISOS8cse6txHy8qivrwDLJw5Vx
qjXVyyx8mpTPr3jV/Zjwfoy/kXX9lbr/uFziQdjYP0Ed/0VHCuPkzTkfxWH8+GYnRXFFOoe
GM3z7KYrpDeOKCi+A+nLEl3fXMdpbQiryysFUek4msPlL3EWancZB52/6BDw/WPqxLcXM7S
uxLyzTOWYnmzM2Gt9ktm3CdF80gHkTlUD7WILmWMyNduqo8jD7eQ8Bh9D9CaIKfLLQ0bhw8
Mde7hivog5RtVFkyIGTLT72NAaXbJWPsXQqv8A7RPzgYEyASw1/exnWnrGK7dusojFPcTHq
xZfotX6sJF8xbWYTwNxZGq+mJs/UcB9t3CG+NKmPXSRfFDQ48kKr6McOOPYDeOPKEHowB1d
I50Gfrx7NfHPFAKDHyaa5CS8y/Zi/l3Xb+Fbr/uFziQd/wCfBHbhe0nBy+gj04+TP7Ui/Pg
5UP0ZfRTVggKWA4ngMaUYaTiXb4g25byoH8KtVjiLCqmV/wAwwJ95vGumLEw2616Uf6kYyG
NH+23f/wBPCa0px1tw9WIYd0lilh3K1M1n0CVhQj2v1iAQfXixksLM2KOpsLqOuaPqUrXwd
aeBwLAQvDum33AaNwze+iEgeMheflyOBdzwmW2u4NGvSWQSxk0BArxU5eGLe6uEMHxFz15U
bLQrPUA14cBieaJB07aLQxyILnzU+oDFt+H3s1ncrCDLJE2mrUpQjhmxxG25WyXttP8Auri
H3MncSB5eHdjTBeiOQnKO592x8GzT6xhJ6yW0ymqyISOHAhhjbppH1yS2sLsx5koKn6OH8n
5PiqPMb0+mkIw38imMsXI/8r3X+77nEuXb+XCpHG8jsaAICTjVPbyQqcgXUgVHKuNJUMe0Z
HFdJGDyrj5O4eXc4vyNg1Ix5XAPfg6yzavQMFF1CMezXswaKDJ34BkNPT/Ngfap243qaZjB
E3T6VV8zERLXT3d+OlbD4aMijEe1J+u3Z3DEk0QGq2fs4BQP8k1z9GLVNulEyLP17SNT5rZ
h+8FfZ0ePDhiDcZoopb1j7ckvQj8RqGp/EDDOSsf3HitXdh4NM6fkwKiWYLwcwReio1YIkh
6kTE6tVu5DV41Mbv8Akw1pbugAoaWx1MM8iVorCn6uGS3rK8k1JJi/tDn4HlTHTlo8hXpRQ
r/mgdna2IrOzt2uruRiixxKWZz3AVxDe/NG5ybRagZWEDCSV1PJ9QZF9RxBawjTDbRrEg4+
VRQfy/k3Lz673PupF+fBPb/JNaAdpwetU313tO5yiEDzRRNt9zo1D7z8QOzxxJd2zOFQ+9j
pqdewjhVT2+vCqouOk70hSOXOZ2+4rMo9OLiC32mW7MSENPSKz6Z+4/72OXwOIhvHy18FaE
COS/iuk92W4ExpCYx+0R44t7zabn8T226VnC6StxFoKq+tDXgWzoTSo5YHum1MOzHypI8bd
Rt0gQCmSjOrEn1CmNRX6MxWn8lrbcbKG+gbIpOgcfXhpdqmm2GVuKxe8h/oMcvQcG6sYU3q
3J8zWT0my4PoemdMiM64u7eW2+G3Lq6F1w9PL75QgVKn6yMNLIzSXErVeRzqdvEnAZQF7zj
WDq5k5DHlbynPTXBadCDy/wCPHmdpequip9sFcwC32h2V4Yibo/h+zVLXl2go8mjisZIzYk
50rTtwYdj25LUkAPKfPK1PvOc/5XD6fk8c63p+qHHZ9FPpb5j3OITWdvJ0bC1f/wCdvBnQ/
wCqi9p+3JeeLjcBM0m4/A7rddX2m6i2Ny+v0UxC5O33ckNSlrbWfQYHkDcEoaduR7sfFQzI
YxRStnbdGOHsUyj3hIxFNdXep4lYx6zcyPXT9lNRz9GK3Fn8XCw0TOySxSMjZMlXAYinLMd
2HQ2y7pGhZ+m2nrQ9SPos8dNORTJstJ50OGt7+7j6ZuNCqkMcJkt+QpSPQW56ASBzrni2kt
dqsZL+zlWe1lgREaFlPta5fO3H7xxLY7rVZ4valWGQIv6x0lad9aYSWGRZo3zV0NQfSP8Ag
fl+YxIZfxBk10GrSYmyrxwprl2DBKiv62AvmXtGA2kSZekejAVwae0OdBi13W72r8ZCmT4e
yeLXFI5jOl5XzASrChpx7sfFfjg+XpTAiWltZQC3ghqF8pIrRiyjlQ9lcS3dzdm7+IVWltr
uHSsjxEjXHIlAK5DHwFuJLXcUthcSW9yhjccKgV40rxH/AAHyg32/41ad1Iv5It2l+FtIUa
4vLlvZgto85HPfyXtYgYsNu22AqhItNutSdKW9vWvmPL70jdtScb5Y7fcQlrnZ71Lze5Ij7
3rwSJVR7a26fdGbUqeWH/DbWB44ZWWQ30SPEvfqGnPuDE4juJYba8mmzSCOxMYNPaq46bju
OfpwNyvlgsrawnhuni1uZuip0vm4Xgrk8OWD0Hvp46n95csFbsI0aRTDVtJ3YGtNSzsO9XT
RIvqOPx+xKzT2wWCdmRussYy6i6WXhWjineMsQ/F3tvuUMgNW84cA+zpimVXHiHPhiK7lSS
OJX6dTnQj7FSP5vDEt1t6yyWElDcWxRQQ3OSOleXEUzxFc2t9FcQzDL7Lg9nH/AID5fP8A5
k3/AFL4ofVj0UGBXzMp5ZZDjgTZ5HOnZi73KWNmtdti65jXjI1aRJwPtOQD3VxuO5XMkJ3L
cXLtrFIXGj9xlTToHCnAeGEtbrqWzoOmsynzKwOSv3/l4jPLE21b9EkkdzVD9nUK5lG4V+0
O/LEN/YT9SO3l61lucH2e5+48GGIruSMQXkZ6dzEDXTIONO48R/L+U2Y0Gq8X0UiwyMtCD9
OYoMQ7HHnfboYr3ciubKKVtbXLPINrYfeI7MXFzuhjt97362SI23GaysH8z9T7sk1AtOS8c
XMUip1L2E2CQ9usSGlPCuI5rrdV+Lj1SRnMLCq5noRLVv2qL44t5LTXb2U4LNLcvokmqeKx
RaiFPfgRw/h4V6htNv8AEyPXiCayngezEVruKXJ2aBQLPcDGepbJyhuIjmyD7LcQOOC0Mqz
2vK5trlJYG/ZajDwIxP8AiF7aWm3TrR116lI7VSh6bDjUGnaMG22263n5kZJGVodsB+H76p
Ejxk+nDWO8QbxtO3z5Jb7tAxtBLydS6DSR2YE6PFZ2jkOt9aSmW1P3RMlAyDvIK94wVaX4E
3mp3iA1WkpOfVCrQrXmVqDxwmkJKKe1C5fLtoyqcD+VsP8AaLn/ANy+Fenm78KTz4Z88aid
JWppjTpp1BUZc8WG0OvQtrit04jOuObIwrrXlTiRXj5hni72rdNVnfxHzqBX2eDqwyPaDyN
eRw1wWZrIjprcQCscyrw1agRUcufLMZ4Ywy7dvsCe3YXIS2uxl9gMwDeIocSjb5ZNuuQNN1
t1xWlTQFtLcfy4vLro1sT02eJMxLCSwOk9qcR3Y69hKJdPlliPlljbsK40lwa0oeHHLP05Y
Z2agVdWfHLjiW5dwIY9OYzoD9rD20twInCRyIe3W2n6iRXAPWWNo7jpvU0A8a8jyxsb2kkD
2/y71bm6ty5SWdZWiCxxGlKkAg55YguI9z+L2+T36Qumi6jStenOhyqR5dSk505YjQ76qrZ
Fzc2c0TJLJBXyhSB+9A4g+OYxbNd3nW2GAdS5ZSNbnPTCFzIdqrUchXPFndC/acbfJJPLbz
QaIJqIOlGzebyBva5nLCb3lfbjOY7yxlJ8tt0lHWuJ00UZ2kf3a+B5Y3K4ErXO4iHya/eOW
5ueftGvdiGeR7i+33RI4t1IK2paJqFlrSpIoB9eHj3G/vJ7+58z2iR6AZjmouZU1MFz4AeO
Ebe7rbNisSdcSKeoG/VBLa/Tq8MRRos0y5ES3twthG1eYj40/YGBNN8yQ2MBNANttOP61xc
9QH0DBe02+8vpph+9S4l1N+lotkjXCvuex75bywZxygTXEWoffiuhKmLXYN1e0ht7vVbWl+
lqsMLSmnuLi38vTc1yZWAOHsYx+KWmopNZyyNMjNw0x/EFpIZRTJWJRuGWLG2SUv8ALG/yd
CLXq/hrg1oFrmtaEFDwIIOVMfC3FytrbwPqi1nppA4PtxP/AFRJ5Zxt2DhhOrtpvpeCz2jB
ep3sFZQD+yMMWtXtweGtw7HxzNPp4/RxxsQI/wD7kf8AqXwOJoTwx5/YzOCldWAzeToHsrl
iXdbXXFLtqJZQG291H7uIM/VjoxGbk51B7sWtz8K1vJKTImlw8U+rM9JzlXnpOGu7K+hmRx
pkt5FBB7YpoXpn2Z6uwkZYIl+XmtkkbWPddRIXH9ZG4Wq93qOJd22uMC9t9LDWDbtJp+79m
v1eGLcbjALa4kUt8Nd1joQvnCN/N6csWu6bJLHEjkq6SUaiEUZTppX/AIji+6u4ILGVaz28
tS61ObKy5g8x/wAWJY13O53xeP8ADaVdVYBazSV0gGmfacPaW8beZOkiRStcVDZaSqeXDx3
uwX1wsAbpyI6o/HTn1eQ+rD6NquHTQTNIpWVtPHzopJ8OeJNrm2z8Rj0/Ex6SqSm3nGXvK8
j/AIUxJYpFdWm2TAiKSSBZWtmehrqjbPhhJbOTZ9zu4fLJrieAsw+35lyanPD2l3Zy/L24y
lys19GjW2moNeonGnAU488PfX0kO+2jqZZ5LYhfc/ZCxtStT2d2JJpZ/wAOe+SrohUSRocl
GvOhp3YddvllS0I0syEGWVcjqLzaix+rDQ2ctvabaBNJcSNKpvp2WNqvnU6uNMsu4ZYuBtl
xD1oW13m53HnRXavsjjK7Z8Mh38ca5Eup4rv9ystOtc0yLiHPQM/a1ADAvZLOx26TSSqU+J
nbv6rlT+bvxDGOltrVqLiOL4lXNObSdPP9VmxC0l6rw3GoLcpHIyse9eI9Ywwtn+JVTQmGa
WEj1v8AmOJbXetvDSTJoa5gKdYLyYvGqlvAofHEO33VyLyc2r/hm6wHUl+LUVUS04SqBpdT
xGeE2TaLYSX+4C1uJkjKmm4rH5mjocqcX7dPicCS7t233ZemILi4hX+JicAI/WiFSDUcRkf
tAHPBNs/4jtdtIZg9sW9mnmWWKp0sK1VhwI4kcGs5J1uWhCtHMBQyQuuuJ/Sv1g4yxlgrqG
r7tc/p2Lt/EHI/9i38+FVasz+oYXXRtPImoxrGSPzxlrJIGSCpxurXkL2E227i8HVijZFqG
0qHceViO/OnM8MXW276xO33vl+JtQGVTWqvob+aoxLJ8ubhH8zRxeUhJAs0SnkU8xK9xqO7
GmawNvQUkjLjVkM9MY1j6x4YmhkW6juImIKSII2BH6zZYEd/M6WasC0dxET25imsV7KHH/8
Ar9p8dtk8iIkKyU6TsdNVBBC6uzh4YW/vEkkv4EfRtUD+7mUnSS2qi5D2lJz40wtu8nuI0V
22yzZILaAgHKSYgA5+J5YmtdjlgjIIEtpsim4kOmgDNNJRVFeNMXTP8vC6vEREpPerIBSuR
VCFzHhjXuPygdpPV0daGYRx0kWnN8j5hTOmLWd3Z7u2t+jNHFMseuGpMTFhq+rEvV28RQBR
WUTmXMZglkJIPfTEt5Nt+47dAtCt3t1ws0ag1AbQ9cRQW+9LcGcFzButmESQlWyRxkppxGL
vebXXZMGCRQA1tpDECol0ny05CnLxwm8GCK23GKPODX5LuUD95Jpp9Qz4Yhg3JmglpVrbR7
XYBkBpHZiC4it9MixSl/d1Y+6cca0HHFor2zXMasI9u28ZSXDvkJ5+wHkONMFTputzuiQzH
LrSRfvCT9i3i4dmWFgsW+PvLk1a+ki6ka8v4a3PIcmb0AYTrym1ndP9suiJrqnMIWBVf2cH
435hMt1Q6vib0orr2FPIv1YER3C4sesH6Lzt1VUplq41ZcwfKeGOnvdpKl55vgt32FlmTWM
x7LIadocBuxsS2CbgZbe4dHlklXpDqLkJWNW0tnQtxIyNcQfGLJtckcimHd4aXsAatQH0NU
Ln9hge0HEW63xOyXd3QLvm1fxG3XlPZaZMvT7LjnUYjvpGeUTGovbAWs8D+LXCRyLWvAviw
u70tFHaOYbS6lEEVInP7ibRcSVX7lMx+VpJkNnJGdLpJnwz1K3Agg8cJsfy/NKtqGruW4Rg
qqRj+phf77cyOA78JHFBGoQUrpFfWc8ZD6Ni/wC2yD1xYFSRmRl9eFAXqFjSmI3BNDy7Kcc
CfhQ8RlTsI8Mbzsm7+/b5liS9sTCiR9QtT+s1aWaNhTjqx+HXXWS6svYZSVfL7lTmcdZZnt
pVOiLcIUkjl0cRXTRZKUzFa4699vltuPSOlhe7e4kbwbWT9eLi+W/a3khK64bUFH8BlVh6c
aY5RDI50PF0qO7cg66T6MXDLn8x3oiEEEszHpxMa6qDmoP6VOzDuHG1/MN4hkuYyWWK8pQ+
WlV9K58iKZYP4oHthYwSW93tJp0U15qzsANJfIhhxHfj/wBHfK8A2z4lNW4GEUWNI1rqH6R
4E92E22wl+GMsipG4z9ihZuedCSMfBzSTSnqOyhpGI8+nzMCc6acJWWSKWKHph1LMQdVVbi
fr5YuNy2u1b3CtLdW3HVTOq+H+HLFnPPom+VvmlUq7mq285OtDw4HgfDF1e7TEklvd2pgkt
iCwfrNnInHzAHLli3lsLpt0+W/hFa3tpB1nEKgN1V1Z1ANKejFndx3fQvFAe1EYEhiD51cg
HVqr5ichwFMXTu8lvudpqkihEzski1J8oZtINOGdO7EvvnJ+Ful0nyuHEMn2aZmuLndpzrm
2+3nuw7njNQJHn3F8Hb9sie6FyUjZUBZpliyjiH+rU5/pHM4uL7dVTbQaPdzK2u7kr9gspT
SOwBh6cMIfl/cDJSguYJ2t5h36+uxOJEgvri82/Toii3TRPIi9mtaVxPTbWfbiRJJGtY4Y2
H2o24L/AIZYfoSOik/ZJFfGlK4idcnljaUk5AR6gFJ8SpwltvSTRq/s3C0dQrfeQ+0vgcLc
fL19by7TuH76yWktpNUeZek/sP6fRgvb393taOKmGWF5IkHNUqreX9EsRhp4pLdyW84SxuF
WTxiD6T6sdOx+WupKp4y0gRjzK26PLw7/AKsFluUtdrViiLaRiOMkHMg51A+s41Etcz0oZZ
SWNPDhjyqA3OmOGNi5fx7/APVHAA8xJJ8MFNGcRqO3vxz7gcOmnhniyksAPxH5funvRAoGu
5s3QdePSwKsV06qceNMIu3nyXEQKxyIDMGUZtGMydJHmXszGLrb7iRmYP5bWKElnVjlpcsQ
e40xdjcb6OKxsCW+BMdY9I+y0wYAUPrOJTaT29rbQcej5UCgdoYHLwxb3UkRuY7tultqTal
R5anXPQljQfZrQc8WN7dbmbTcJG/fXzq2vXTJmfVkfsmgw8N6Ynk2xTIsEHkf4hR5SNfDtH
I8K43XfLi4ZrsyNHNLT24SfZdMsgxp+icuBx8zbndrXdpmFzcAE9RbUihBrl7SZeOLMzKv4
lbWkc/EnQJBTwJ78QXcfmdhq/ZpXEw0imhaahxzIFPXhZGcXFs6oJk0g0RjpOfcWGNz26Jw
Y7rcVEQ5Wrto0+o5+nFk102kbfEy3A7oFGp/AinrxZXt0S8ToXtkK6tCEs0UUa0zahyHAVL
Hlj5js7uP8Hu7uWW5tRdHRKwp5ViXNiNTHlnywtlMNG4WcQjrXOfSK6jxpp5nEkzFrP5gtx
Lqik0os5Eb9NlBQFuHtDPD2UblNshYhI+HUz9t/GnDlgLA0YvpwZ724HmdYx7Ea5egDtNTg
bp83QTSWrkjbtthkNe4RxJViT9pyM+4YkjtNrtvlyC2XU8TXPXvO7qF5RFHXsJr3Y+J+NE0
iA+71rIAO0sIwCcNaWVhBuM8GQluaTxqf0VNV9WIhNGoaX+os4whcL9iNBlU9vpwt69vbyb
m5ExQAEwhF0xwR6wVZVUUz48cS2m67THaUkoZbWPJDnqrFqUj0Vph4ra8j3COQdMzQROJF7
Bc2x0s36yVPccdb/05dbva0ql1tW5O1uV7wulh4EA9uPjL3a7g3FAB8bcq3m7FQTzP9WHiW
O2+W/lyivcmN4IZZYvuszyCgpy4nmAMRbds17e3bx0CWEFpoKin+klCrTtNcDry0mJqY4ZC
Qn6z5am7eWAM6drYyap7MbHlwvn/AOrONC8q1pzBw1GIflgyIeAx5qqW/wAMsWdxazRLeQO
uhHoA9DWnm8voPHG6ba8EthH8Wk9vG40SWxfzN0HC1QA/VShOE+NuIt0ZXRpby6dIWOihUG
jx6iO36sN09ssbiygjUtIs/SRq8xEpVcBltV26xsjrd5I0kTUeSuWep7tOXbj4SOdrq42uK
lxbwCjo58yhgmWo1FOz04sn3q6tdv2GKMI0OXxBA7EFQT6aYgmsLRpri1Oki6lk1MMjQUYZ
931Y3P4K2uN0+Wd1ZX94dU9g8qhSJTXzRnk2Y5cRiDcrhCLi3DWpdkOgwEqDDLUZ0zxDb27
60gVKwigYqreVA3qxOzr07eLyqorSlNVOzKtMbi1ax2bqFAzpRa1/yvqwbGSmp08wkGVFal
fWRh6y6ZL+5SdlXMoIFVan1YukvEWHbFlMk59rVFXyofEDFtaxR29o1NMUPHpRDgAoqcu7n
ia4vNhRLy4nWFHvLV3ml+zqDlSB3AHD7vtkEsE0vtpbyBVGXArXhjYbkxmOeKR1X3i5jQcq
g8cXT3ApfTXMZ0MM4+qC6xdxSMVb9YDEdhYqvUIMkkj5Rwxr7UkjcgMNs/yxI/TNRd7uF1X
Nw1PMLf7id9cRmaxtLIyx6y95Mbidz2iNNPmJ/SOP/Sny5tMhlY6ZRFGomYV9k6MkXtxE26
XsNjqzeNBqKd1e3Be3g+Ju29ueTN2/xdwxSmVMNf7V00v1HvI5B5Jh2GnA9+JraVJbW4tnp
pfKSPnSo+o4aGSX4iKRdJ1akk/9pGyMfTXFsY4ITdLlGzIOncDh0pgQRU8A3bxxPu+2RQL0
5HBZ7aJ7m0dczZzwzao2UGulhnTId1ul38tXU3lq9ztXw7WxH2WSHUjDLitKjvwphuNRpXp
spjkXuZCFIOFWuKs2Nhqf/nJf+qwKce7Arx4YU8UHEYqAV0VIryPdgpdbbFcxNn1aOjLTmJ
I6fWDi1upVj3HZQtK3+lpol59K4jIqvjiOOPpRdVGZIrK2ikkp2s3mb68DbLMbhHQDqNdOZ
BFHXNnUBQBTgOeIH21zBawzxWxvKMwg6zhDcmIVJpXIE4uNmsRNdK7vL8ZealNzIc3m1hgz
hu3TTDbZtd9LBRQ0k9pQQxUotFQBmkYs1BU5nDRw/F3N07jSZL4C5lMfDQsa9Llwz8cQ7Pu
MX8b8Q1rNGw0I8Eo0lJYs6UPGmVDqGIbSRlvbO4hZiQQ2pXNBQ8Di52+7hdksJJI3dcvLES
qrXlXEcpRLK3lIB1ez2eVcv58TXe27p/Hx1MqSDyS9Pi2Gt7y2AulBL1qKV+7XjlwxtvxTF
7e5ha3fqsKA18o7zi3253+AS9uQo1UAfSGoNR5ZYuN+Tbbi62/4gmOFZ/hY5okbyq8/tcPs
rlzOJbij2lr02kuIZpviYCK10r5lZT3jE+67W9jd2CZRR7irCWULlncR5g9lV8cQRXfzFHe
b1Ck8kEdsT8Gk6wyUWSUJwXma4uJGkacW0y2cUknt3V5K3WupqZnJQq9tMji2+V7RHe5l03
W8y24o7GQe6sy2QIAzIb1Yil3J02+G2FRawc+VZiB38KVPADD7lf7VBDbsojjhnhRiqVrrk
Ug+8PIchjp7TtdrtzUo7xQRxSP+sUUVwQta9uDnmMGh1D6Bv1pAvxO2ms+lBqeE5GpGfl44
y5/lwZkXSwWpUc+0jvGNumE06xfM229OQQt+8u7VQ4ZhUAl1TOuda9uJbS3ktFjE8hLdFkk
rkSvT1V8tcG6lkmo48iZouk89JqfXgsSVA+vAQfa54+XApNfipmy5+7XEdRXOpGNQPHBqAU
5k4eoKCns8K46dtuE9vA7DWqSsqd9QpzGBNEp2++hjrWwHw9tc05upQUbvORx1bqYfKvy9B
pM117E8tfsIqP5icbV8s7LbC0kcotzO0eepxUfFaNJqOdeGFt0tfhvlz5cHWeFAU/EJMxET
EWoy6hVcuIrhdv3/AGG507glIk3fRLTVl7l5QoUfkONl3aK0fbNriej6URFAPtEhMj3d9MQ
yw2e3XslqNAuJY4ZJvN959Nc8QQfLDC23KWVTLNtqrqVHBRlDoUGlB5iNXHHzHZW7NuUUc6
WdhLrbQOmCmmIHgtVqAO3HwkgF7vU56szMAxUPxkkftHLPjiJ5GJFuuhE5Fu04McVvHWrMN
AAoxyPLvxplEkWrSQzeZY86UWnAVwEQfxqr1Y1P7u5SvCvfy78bbuVwJL/YNunuLO6R9TyW
+pSFlmR8qIWy8MSfhLRbjZW0xtnIdkC6Ptg58a9+A++bmu1WAXS9rBKZNWWYP2Sw5VFBh9g
2mKC22i0AiluYnRUrwoAmRkb7WLmKa12+G0ktZhEkaks6NE/tnSBTPG3rE6z7V8vw3EqjlL
NGNTvU01anoK4WSwtZ943a8JnmnpogSaXNy0zUUDwqcJfbg34heIwKsqkWtsx+4D7T959FM
RqylaCor38zjKg9OB5hhq01Lz7cU54IYUxe20g1RTwvE47VdSD+XDRe0YiyH9g0/NhHQ+ev
mUnj4Y+V4GkRpLLdoSkcoKSCGcspCt9pfP6MTLN0rmGUhRN7LN5VIR3QVr6q4VdazyD2jn9
VScMdeZxG/hj5ZZRU/EzAAd8a419Ty8ABxwAH05eYv2492qNTMnvxo6ZYr2nygHmeWP4qeT
cJgaaIF93/AEiV/Jiac7XIIBGCvTleLUU++xKnxpXB+YrlILuW1hdtrtakQWyjIS6a1d/02
OXLG67lfO24X9lErwKdQgRpWYFjyZuz68buof8AFNx+JC3AtFaVYVXKKNmUcVA4dpxZQbtt
8ygwisRhdqEk0ZqBmQ0xb29vPbX+yzINFveOzyx14iIkV9B4Y6zfKsks0lBHF0xpZifakfh
6M8bZtu1pHssUFtIbyS3Og6ZCPdeXmaejhia7is+laQgLaoRkmpfM9O009WJUDa5WKM8rcS
ctRPDwGBAnCo9jOmfbjoSqQjlvNwYEkHEnQfqx9QSVPAasj6CaYmhRhHdLWSAHk32qEdvP0
HEu7waG6zfxkKmtXQ9OXVX71AfrxuFxYKv4JvsKyzQ1IEMtDSRNIrnqz7MIbn5guLu1A0x2
l20ojY9jPEyk+nCXUlIkh4bfCyrCADlxQdmILe2sZnEccwuI5U0lAInPkP7sjKnHC2KQqPh
pliZEFQQNMswbjkDQenEUl9EhZVGiHkvjgKqBFHAAUAx5qg9uK6zTAWPyhRTB6f2OZPE4Da
R3lcZL4YmanFT+Q4uHQZtK7055sThHaEGCYecOmpGHaDyI7RgzWKVeMfFW8Mh1qzQkP1LZ/
vDT5k492OhNCiC7him1xcNckfWU15ZZEYq6jMUDDL0nGljx5D8uKuMhTwx8uW0ClpkupT6N
AGPiILNkizAlk8in9WpFfRXCRzrHDb5Eyaw1PEKDh4JN1+HUHhHDU+JZmUYjgh3LrQSKGWs
RQsORIVhX01wp+MXU37zU0ZXLsDasGOG9QI7Cp0I7BR9lQroufhXHTg60tzaFXEc2lAdKkU
pRlC59mFRCkzXbdWaZXUprIFVUpyXhj5gZ20SXN64ght6ssyhiTROGlSfT346Lm7uH3uNmk
g67MzSO9a0XScvq4YefarBIrg1aWeYjWT93qPrJ8MXm4XDSvrWmY0jiP8MsR3Dp1eiuXZJK
7UVPXhuowPTY9U1pqcAaqeJyGGgsU09UhZZRyDcAD+fHQVatTzykVFR39uEEmiRWKkCRaV4
aq+hcP0LgBGz0ucqVzFDyOI4ZIwJkYmq9hOWPg3irab9G7JROM+WoZH04m2ebTKloWEJrWs
Z+yfXi5sV6nUtX8qP7dOII7sVzl6nGvEMOPPF3G4c+5kVRIgDVKNmprTF5vN5Akd5d3DsAu
YVQaKBXkKenjhQK5Y866ezwxRRqx5Uq35MZeWuKudNOFMGrkCmNUWlh3cMOp4sDXwpi5+7G
5UH0mmPh7OSLXMNccNz+5kqM183A4GzolpsMG8L7+Izi4jRq06sPEoTw49vIYsFtjJGtpJ8
LdAsdQliU5PnVHOmnNT5SMsTD8T+N6bDWtxGgkVGFUo8VAQRwOBpC0H3a4VFWteWIri7cM9
oT5WoI0PeeJ8B6cLGCNLHNqBCR3FmGX1YBMoIkcrEqyhlFO4ZYSa6ZneQ6kt1bMjkXbsriV
5bdZmelanRGvhq1Fh6MUE9umkcEVx9YGHM1pFeqcqhlNfQ6Rt9eOijS2V0BQLn/ANXJn/RO
GuS5tZnyN3a5xk9ksRB+sYvL/dL2GAbyzLbXcSHpSByD0AdR0Fj+ln28sXl1uUkdxue49MW
3UkAVUFagploVeznhbm9kk3C+9o6zpjiV+GhAaKOzng9IsqV0AhtZkPJE5DvONoRo+uYbyK
4v9PCMVryzouGhN6g2m1mijQDLqyzEZD+fEkMU0jRRavPDEzRmRakhXANcxwx1rZ4qDyatW
o66V4Z0OI47uOKOUKeo8tBmakD68PpF0qqPJLBA7x5A1BbSQDi8uk0x/Ae8GmgEgBWmVfum
vjiD41WRdtkhnjmUdP3uupCk8QyEYLyIaSnQR2A5VOQxbbhbo0lrLSObSdR0NlqBHIV/xYn
tZT1Fh0+cmjUpkTl9eLbb2kmBuwSlSGVk0OTRxw7xgRwbns24wp5VQzdCSvjJ08KbzapEL/
atmS5T0GJmwOhNm2QV1KH1NTHdh6tpVeJOWOmqS3soGqigJl3vKUQevHuprDbrOEmuub4hm
7vciXCyHctzuG5LbW4ij76a2Un1Yf4DbLzTWoM1wi17yqq2Nr2SbahHHvFylm8qzlnUSnTq
TyUqK43Pbtohb4OwuZLZGkcs+qI6SW4DOlcRpPKLLcLNKx3Arpk0cFYrmGFPKcR33zFc3Mu
6bs1BSnUtrZQQs1O8mtOYGLZSqzb7ddOPytRZ5FrbyVyzDARyA4W4aMxzrCtq9RQMiqoB9B
HHBkemkny0zHoxLesOq8a5Lz1H2RiS8vpRD1CXXUdKo7+sk+Ax/C7ZevTy9eGLJqcwWdWx0
0SeBywQy+eNlLHzOwLOCAMSXETA6DlJIQiHTlVa1qfAenFE3C3ticmJgMp9LNIMCSz3Pbbx
TyEKo35WGEF5bQRNJ5QXV41JHNZUMi4SPfNvaCKQ5TMA8ZPb1UqvrocGfb5fxG2cV6NffKm
XInzriVURJ4WJWa1bhqpmKH2W7j/jxBtfzDAL6C1V/wAJlm5zMw0R3Eh4iuQY5j7WVDg294
qSXr6pbmRSQhkbjU8Tp4KMSXFz5rTakUKvBS5zFB3YubKC6+HS8pDLItCwD/ZQHnSprjcdg
knYQW9wk8E0tOo8clNSmQjmtaYjtLpDCtsekg6QWBOWsaScPdtHA0ukUIC1KMx0sDTPxw17
cW1sAkx6IIUs5FaCp49uF2+3YTGLSJmtwrQq33Wc14c6Y3JNujSyXdCC6AgxhXXqGVacjqq
O/Fo1vkts/Td+bjtbVx44jYqyzKqqs4pTUtPNlyxcWEgls7u2LI9DQxSjhVK8Gwt4tuTuu2
xFby38wNxAOEyUJ1eB54ffLm4iu7dLaa4tmVHpFSFyWKdvgMMKDBcN03U5kAYjWDeb9Ap8m
idwB36SThltt73C4t4suobdZwv6zdM/lwVvvme6dY1B0x6Icjx9hcfEXEsl07Z653Mjetq4
Metgo82nVQHGplryHdjLgfz42rcJLeS6XaOtf9KLixt4ncVPACvE8sXRvDSW+la4Z18wJlY
uaf0sTR9Rlu0WoAIOfLWeZ7hw5nniO8uLprm6vHHTVszJHp80uedK5L24l3e8Ba326tradQ
cWqrPpbsXSo+rHm1Ag1Ff58JGJhANYDvSppQk6fQDgizi6NoD5HkqSa8SO0nt5+GDPd3Yq/
wDW3Dqi15AVB+oVwLlTLOYhQOnXCkdqyPG6fWMXE0mua5nzEb1JCLwB1VoD35Y1C8sY5aUZ
U1M4H3dSo/5cV6izBuS3ADf0ZFGOlc21Ll+CSJ0pyP0M6N+yww4ib8SsqaZrWVdUgp2VoSR
2HzdhOPjrU/E7Q498P3nRTh5l+0nbzGFG2UiYe9WyaSkcin7dlP8AZJrw9k8CMLe7fMPxLV
0TrXQt5082tblMtE6j2T6sssMNBbq6lKkUcOuTRsDwdf8ADI4X5X3S4El1IOntV9Ic5EqR0
ZGY+0NJ0nuKnzDOezjpELcamJNNRyBLE+rFlHb3kUhtrk/FkMPcrJ5dROrs7cW+62V00N4y
Ksd1DTML7Ip9oYnudA3FumJii1DsnAFQedBwxcR3bSxraySRqz11dJhWg7qg0xp22/EANmi
l/t19k+bhSnHECTCFoUcGSNJlZivPJdTfVg310ZZBcN7yZlMSqtBphiVqGmQzwm3xL8OxcD
kpBGZ4gjPBKS+a28pQHPPu/NXE26y9Ey7aitDdodC3lqubQSLycV8v1Ystze5rbRxGMyNlS
CUAhag044bZ7hitnepdNbvWupTC5KduQ54J7zh6uVy+vFpZQLrkkfpKO1mwbWJAyWkWg1GT
mnnZh3nEj2duILO+C3KKvsjXUOB+1h9SsG5YBPHlgliPJyPOnLAOkKMX8CI3Wv7f4XqD7MJ
YPOPF1TT68PtlhamGezYveMD7syuAdKr3DjhYrYRlm4iX2ad47O7FzN1PiJ1UG83S5DJb2a
nh01YK0khHsjSAPrxabdt3ltLFAqVzZs6sx7yczgrD5ZW4cxng318+ppS6IfvpIAtB+tQ+i
uPg9uCRywj+IncaoLUckIFNcn6FcvtdmDe3pN7dj/5u+ZXevD3atREH6ox0hDKIagdT3umn
dqRRicwtHJDUBTJkPJwrxr6cMYZ7Isg8xKu/opywx+FivhwK2klXX/8AbfTia301oaPDKCh
Q9tPsmvAinpxFZ3Ux6hys71+Lgf1M5HHubEu5QxFVjY/iNtxp9+YLzI+2PtLnxGI4QoXZL5
/cyDzCxuHzWh/0T1xLDPEZLpF0zRVzu4YvNpDf6aIeeJ+LLlj8ReTqWtwIxfSrkJIzlDehe
0cH9PdhqMFg3CUFHU0+HvjQoytyWbSBXk+lueHn3V5ZN02xx8RbayivTJZdAzFStGHJq4ul
e3MLzwiKXpStGqcWL8cznxOWLdIrh4trth5DI9WkPAZ8q8MRRbhOiyzCkVvqAkkcnI0NMhi
Sexfq/Lu5TKY0IKOnVJKLQ50DE94GF2Hb57e3i6srySsMukkntAaiTmeHPtwkUU4ACorySK
GkeZs2dv1q54jh0gtOhZdB09ULn5T94YvBDut4IJGMjIZKmLPzH2cdZri7nmuLfotcQXGeX
9bQUr3/AJMPBaX63iXUbRSxbihkimDLk2pBUHVwyxuXy780Q/CBNSWwfqsjJxZVcIwIHfni
NjdR1263vxTqsx0LFKtSdAYeQ8aY1C0+I1k0aCVJR6QjmmKfBNClPNJKVjA/pEYff5VEhXV
DbN2ng7ivLkPTi8TnRwfVi3vo4zJLtr+fTx6MmTeogHCpb2M0qD+tiQuDz+zXCLFZXX7UTr
mfFRgR3tzaWS089ZlkYfsRGRsKm3Wlxu84B88gMVpGOTP9o+GWLb4loVn95uF7cAaVGWkeA
AGWN0vr9fe7nM9yP1JDVVI5ECmWI7i6krKZUW3hjNZXYnLQtMzXH4NYI0NpaysSXILu5yYu
VoOXLhh5WalO0/mxFE2oxRgyXB/1SmlP2zkMSXc0rW2wbTW3hCVTrSjJyp4gCmnLPLy4+F2
nbaLCrBRp0rl91BwrXmcJNcX34bayZNMEFZNPtDitfTlj4pro516ks3TQ5cKMnb3Z4iVpo4
wvsDVMn+WUpgvb3LW5C/vFMdzGPSueFe+Au4WPu7+1/eIR35+lTi0t7yUCSdaWG4w5av0DX
61OR+vFxtN64gvovKXXhn7EyVz0k8ew4a2vPd7vtXupR/pY05jtKjPvFRh9luVD7TukTm15
gA5yW4P6NdUfdlie0lcjd9i0sk/2pLZTqhnXtKc+0ahzxFIIBUmV1t14axldWo7m9tMXHy/
dSnpm1XoTHi1rJlBJ+tG3kP7JxJdzO9tu1qJbbdY4h5p1WiXEid5ADHsYA8HOC8m6XHwlxW
ZZlkXS8Uo8tSa1yzxAL7cr6WP94YDcsIwIgW1dv588AbH8vxybjc25uzut+kpW3106EcRcE
1Aap4Uw1ruG4HcLlR1HnYe6ieGkoZY89OcdAPz4+LtjFrgiYmIsMw1xmSeVRT68TXLbLLdW
M51uPNKsdRmmlNWVcWssIuttnJV416jpJEx82SvWgrlSmLi4235rurdLiriF4lcK3KpqpwX
vd0dngzWS10RqVPtK1SacMPL8NuV/bDVL1baOGRx20jR/MPRi42+e7Wz3Kn8O08ElrMstPL
kKsrAjwOJrdriynkNrehJy6601QSgstVD0qcxTH8Re+81eYrElPrxJd3F5JcJbqZGRUSMGn
IsATi2ghVY4guQHADlTE/6dfyYAnQSRuTE6NmGDChBx8TZ3dzYM+YWiyqteQJo314AuN4up
kH2dCfn1Yq9tLed0z0X1IFwtnZW0dvATpWOMU9OF2aS5e12JreJoAp927oalpKZ0V+I5ccQ
Xs9v0TMqsojoAjUCuqUyGn0gggjGqxtjLeNxupPM4B5LyUeGePOaKTXCiteeIerFrubthI9
aAaVX3aDwFWPZiSSEiDb7P3RmAourh04R+U9uXhH0oS7S0EMPGR+zy14d5+vjgT7lKZJ+ao
RoX9EGn8w7BikkKjLTWlSOwr340qVlCfYzT+jxphr20bqGM0LxakliI+y/P11GBZXxUvJ7o
SS+VJjyjmpwJ+y4x0pUd9l3FjHKrZSWs4PHuZD2cRnwrjQ+lt32vzRS/ZuYWFAxPYwybvoc
Jv1iDHuO3nqsD7REf7xJB95aV/pDngG2HRScfE2p4mCaM5qP1G/yTiDe4YP8AxX5fLC6tec
kFaXEVO72lxuuz21St3bpuu1MT7TRDWhHilUP6uE3in8Nt7C5KJx+Bvh770Iat+xj4qyZln
kT4pOgfObrb/wB5pPbJbtUdtMHZpp1s9w28fwd0FHSmgKrJUR8A6hhUdmY7thSPbxvkit0G
v5h152aZtR0he81J4AYS633dOvdzTXDW1spKJF7fTB7dVMyeZ7sbiNxc3HwUyWrRxe8cS1z
YioAy1Ybb2SWLb5LuaZLiWMdRkkoscThSaKoriSHY9xjnME5Fuw98KSjyrIK5gcDhT84WNm
r2V0q2F9EXSgb7D9mfDM0xcbhYbxewRvVWgZhNb6mUgEBvMPNQjPuxazRbjbX86TvC9SYQ8
T5rm1QT/ixcRxXs3y3NUj4e/j9wzU87R3MRZadtQPHCzzwLe7TcIziQ9O7UlDlwLMuXArxw
0QsnNtBb3B8khkjX3EgIeJgZVrwyIxIAaduNxll/dRWztJT7qipxa29ruMc0zJUKrce7BhC
h1NaHxxHaS3K9dm1soNSBi1kZSpaJaqeXZjuGM8vy4kevseUV4d+Ll9wgV7c39zBZXMX+0W
7w1XSNIqyNXMGvrw+ww6LpNMbXEmgj36ZloQWOgMG5YLqKd3ZhS3mxbW6tpM86R15DWwFfR
hdp2+X4a06dJJ/9Dax0LtXwp6SOw4d9siMGw7W5gtFYlY/Jl1TT/j+s4LRUlupM5JiMyTx7
/oH0fFWwHxCihXgJVH2G/McfH2UVYLgESRUoQ1c0pyz9TeOLu3uy0xs0VLk/bkteEdwB96M
n0rh7BqSbpsI1wPyuLRvaXvFD9eILmF6Wm8UQ6vsXC5IzeNNLd478bns9suj4iP8AFdrQ8N
cRIng9Xl8KY2rfojXa97AhuQ3AOVyqoy9nI+GLK9h9v5Sv0dGpnJtt4dSehWquDZzoJLKeS
ewb7rW90vxEHozYYu9tuybndPk69Ea6v62KOqQtXnrhcxk/q4kgsZNb2aSS2sZ/rI7Y9ZE9
NvKyeimLjdkleT8TjWjuahUbSfL2Vqo9GIrXbJjHaQO7ddTnKFZkjp3UGJZGbV8U/Vf9Jsz
X68BRzxFeWNw9tNHIrsY2IEgU+y9OR4YXaN5iW0uW00kqDnVekVrkSrccPudvedCx3QuLhZ
dc9qjLTzCJc1U1B1DKh7hiSDcbcT26LR4SBIYKUGtGX95GeTehtJwYZ3XaLhXXoXKmmsOKj
qIdNQeTj9rEtvuANk079NbvZ1FDHx97buBExPMZE4uN0We23KxtLW7LbjbqX+EAt5adWzn9
6nD+rfScPnnwxIk1JFkBUqeBDcQcQXnypp2m4VyZFJbp9oZSKlc8JtU9xZW6MAnxjaZABTj
lxPoxHe75H+N/MDsXa+u2L+YHLSpNAOzFDmKYeo4YNScqjh9WHlrRzVh9eLzdHupJ2gnlmt
rfMaJ2OTE1+zx7yBgyPI0krHzM5qSeZJxxxThXFqrg01fz43NoDXcN2MVqNBo2l3KmlO0iT
6sbVtcEQjFtbprHbIRV2PeTgn+RTDK/+zbj7uQdkvJvFh9YGDKarEhcTUFKqW6Ute7zh6dm
LLdrbz3WzSBJUT2ZLZuK+A1eph2Y0ISds3QdSFgM45CNSkeIFf1lxabxku4/L8/XmA59OiX
Y8GjIkGPmH5a+xcqNy24rmAJvNkewSg+g4tWmalwIZthvu7qZ27H9VwPrxY3DLW9it/hZE7
Lva31qp8Y6jFludjokberTQ0cmUN0oUa42PLUmkg8iK8jix3exjeRrS5jiu4Zzpnjj8yOXT
hqCua0yf2l5jB2+wk+BtLJ4oCpI6kkJZyK+nKg7MIGHUULp8B3Y9po5CeDDIimBEXqNWWdK
46FskTtTzsPZQ9hPMnDNFd9OVMgVBUjMHLvywljLujW287Y00iPNMUDK4r9s6aHmOGLeWKa
B7qBhayQo/upZNJ0SwscgWUaSODUpniK5vLQxWflihimqslnOx80Oo1IjY+xXhhtsu7j4+G
hiEFzGfiYDWgUqD51HccuK0xeW8V1MqzWdzDJCdK1WSGQU6ghDMuftccdQgvpbSwTM59gx0
7qK+W5fMRNC0fpq9OeI/hdsinagNJLgVI4jguBKtjd/EHzCMlQoYfpau3uxqvkk23MamcdS
Md4Zf5sLCu82sztTSI2rx7aY0KwVu/P046deOOmH8kILvShqiZZV7SaeJx1G81xcku3iTmc
LrXTlgGh9PDBLZ04dmIDbahIjowZBqIIYUy51NABjafluNo4U69ncW4DE1ht5ZXmThxXWfE
Yb0erA5DHh24y+mWMGjMtVI+8Mx9YxBuMg1QUjeWJuccg6Myt6DiGA+90Tvtjs58r+10K9z
LkfEdmNy2IsZHs/f2sk0jh+hKax1Armj5HEegiJd2iasbVK9aAaZEbUecbEejHy7cTARy2N
zLs82nmr/ua/tIvrxu+1N7q232LqxjkrPV1PiHV/qxvVgq6ZL5E3u0SnG4gJW6jHjQ4m+Ut
xelxbt8Zs8panWtJKtGqSZeePUR4UPLHT3eAyTRK4F7D5LhBDQqsicH8udajG3wyRf+C760
N3aq+lTQn3p05ltS8CKnliddvt4rHadzVZYIUXpqrL5XADDhwONcDx5ZqCf8QwOtbyl1HmV
RxHccEGCGGBhVY0Bop7yBxxsu19E6DOst1p9kxReZyeHZTGx0srU2m4RE3XUhV41FjqC5fq
yAHwGN7jgbrbGkaI8qIEjpBRo0jHe1R6cWdvcMlpPekoglBeCWI8IboHMKeTD2fyJO6lLqJ
QkkFwQ7qoyzINSRlRhxFDxriSOSRnUwzhPeNqSsMgp7NfrwfuyCh/nx8YkfUhUUlAGsqfvh
eztxG13t8LwSV1zQKqnVyYaaHCTyXl60L60p15Fq2TKPA4dFsBdNIc3lkkZuFKVJNOIPjgX
NvYwWNmtcok0mRhl6u3DaFAYjllhiTQjNf0cbisUYFrFOscEiipmkhUlwO784xEdPsr6K4J
C6ceY4GBcsPdxOzM3LUgUIPQZNXox8xb4sQupNgsbeygiJ0gSXOp2PoUYX8V2x7JWOnqRnq
LXlyxrs7iO4X9E5inaOOCfq+jw+m4R2zhupYqN2MwlX8uN0iOqIzww3wemavCyxPTwMNcbX
8xUIMLGO9AyrDKencV/Vko48cXckYGuylTdYueoQ5XCD9ZCT6cbnPZuHkltYr235Kz22kh6
/q0Ixsm/wBnF76Mo66DqDdUBwv9NNPpxtW9be2i5t5lurXUNNRMAGQ/onKv7WIL6GHXDt+q
4ELLqf4KVvexgffglHo9OL3bb5/xP4OstnFOzhnh0VGi5TzE51o2oUPccf8A/Nr/AES2O2b
Ju0li1xO6uo90TTUM6cOIwktm8bzhuvZSVrG0gHs6hlpcZeNDh9vv0SO+jYxyWsvu5Uf7rD
LH+zFoVGamSqk9zDEq3KRRvyhqFrw4cDiffdxiMW6bmvkVx5ooPsKR2nifRj5Ys4x1ZBFcy
yIa6GW4mVY9QH2fd88sHYIm6sdlIs8zRaYwJHUaqkdmHtY4Bd2m2r0wsmnTrPDXqIFK4tra
8t2tpovd27vHlppTpF1Mi6CORwrqS0JSf3QcrmI21RHOhpg0f3iMwzFMgcajL5T2DD3WxXg
sp2NXjcVhf9ZeHpx0Z7WwVQdQdJGpXhUrU4V94vFuGf8AqbdCIwe81qcKIvJEgoF4YDzOFX
t44lsbKhvr0HQ3OJCc28TwGLHb4/LcRW6aTwpKPNq/pYSWJenHcjWAOCsDpkj/AGXBGKcCO
NMaSPDGeZw11ONMc0klxqOVI0XQfqDY+c7tiIFeC1eQvkBOxeQKfBTTEm12e2/HyKmoQ0Lt
JQ+Yqiq3l7zzwrJbTbPeqKuqeVl1Hy645FU0IoeOBBOmt9VBKhFKUr5h24NM6Y6kpIAw4WC
WSmQ00NcEWu1SEjm5oK4uWmihhikIkK1BOpVp2dhxJHdp0dLyrIvEGK7FCAewOpPpGL/arp
G99H1HWvBm9zMP2WofRja9wlA+JslMNxX/AFJ+Hnr6KH0Yk26ZmrtUktkwI8zQ01R+uI/5O
Ny2JnSG72uVooWpUojnXA3okHqOLr5fv16cVwjXNp2xipFxGp7YZakdq4l6qrDf2F4ba7j4
qLmgVZD/AKu4SgPfQ42m8StvYyTmGKf+stuNE8YZK5c0JBxY7pp6VtY7pHc31umcUd3bkoX
QH7EkbcOWXdia6sJktdtdRcNGCDbSwyeYMq/ZbkCvHmDjapN2a3v23SXpCVhonSeSpT3oIe
o4Ybo7jusMayzRdJb9GGq39umpK41vbW8tx+HvuMdxPN15pViIrIrE0BFcQQwit3d0twoP2
/vjuIz8MJuNsBLt8SCztJlbIrYsqvTka8e8HG//ADDIAtpbyz3GnQx1a2NPOCoriS5uJQDf
yGTX5ZFUioHUFQR68JHGYbuTRVo0kEbU7QrV+o4kgltJFfoyOra0FaRPQ1DUrTKv82Ft5Zq
X8OVH4zCvtDvHMc+OElSWrNyHPtwBx1Y1GgyrkM8E1yGeGXJqcR+fDnKe6lDR28Q+3J2kdi
88ba29uzzX8kc8hbtoWCf4sW7KFap84rmFw0XK+Q3cJyHvY1pKv7SCviMawPN24A58sRihO
th6sbZbV/2xIQa8AJSCw8NJONyubiofcr6QmRfKwVAFqKenEt5t0Sqk61aYrnJnqYOQK5HM
H143S6tbV7+23N0ukWO7EemVUCMJKGrKNOQxZ0tnHSkkaWZHVohqkqsS8+B7OOKmoJHPDLG
gLHh4DicQWdjaC4u5vKF5k8KLwBI7yB34tWu+hP8AGI38NCCz6UXzs1NKgCvGuLe33CH4e6
CKZAeLGnnZRzXTU1FcQXKTKYH900oOXTkyV6/ouqnFlNMrJFO2mfkdFx7ubV+qx+vG87bOl
Q9wkvgLpTBL/wC8SuLe8uH6cN2Pw2+c/wBXNGx6E1O5lZT3Yg37Qy2jUtN2jj+xHUaZhTmm
Xo04tfmnatNwtlKl45i8wzABlUDjHImTdmR7cbLuHtbb822gspg2alo/NA579MmnF9tF9Uw
3x6Er847pV12twK83TI9rCmNz229iWS5kewtLlD7PWKTW8jekQKfViLaYdsk2u3CmKGMXMs
vSUUA6ZfXpp4ZcsJYLaiSS0kVo5JEaeTUOagCP18cLeLdxpLHKI5ITbt1aTj3kh82puGZzx
fzJKsJuENg1qY3jkNs3m8jAnSvbT1Yh2zabEWIAZEnd5ussbf1PnNCB2kEgZYFvdzpLCKTr
ap5lB8ykrqZc/PXli3+XoRNBA11Gs73CaX8zaa6VrVWr6+GLCJGV9uDrCNKo7rX7pIB9BPo
xFdtHaboo8rjohJUpzGXEdnqwAAVhEc0vSkavu3hfUFJPA1BGeBPbyNDLFJqRlyIIOEtr4r
aXvENT3cp7uxiTw4dmFpMElHKmQwzmYageFezGhZ/MdeQ/R7cSvPcaY9DxE187GnBR2nE3z
FuMZFrbN07WE8AV4ern343XdIiUuNrurOeI9mRRvqbEP2pLh1BFajTiyvVXXJt8gkAPOnI4
S+21PxLbrmMTxtDmyo/mA08eBwAylChofHCgkjv7K88bK6trSGO3VwPs0aNTX0Pjb4imjqB
2YdhLGuKScdNA3d34Z4lbW33AM8R6l6aqwcReHM4entN5V8TiMDOhHppiLcTWRkcmStF0nl
oNPqOIbjQLe728soE4PSkRwNcbgauzkfqxuTzxWk8d1CttHDbRER26+0NFAArVpTswLOWeS
ZXUgSTAaiSKVamR78SW0wPxtv7tv06iisT+kv8AlAYtLr2pr6wmtrnuubMo3D9Jc8bztr10
XUlaEcpgJMu0o61pzWuD8ub5HS+jUwRNKfJdRAU6bE/bAOX3lp6Pw2+SS7+VGc/C3NNU236
+MMqn2ozXLEEGw9Iiyk+KsTC9YwV1UEZ5Znhi0v5U0PuNkySqRRkubT+IWo7VkjcY+bJrfb
33FXl2wmIGlHEckrHUaU4Jnhb6SK022Hci8yzTSyM51Mz6umrBaFad+Hew3NY9xuJ/dyISF
toF1Dy6HAqx44mV93lkWG3d9SuWJk1EKq05lVrnhEm+YZEjoadU0+xWp7q4Z5o7G1WOBgJq
GQmQodHkckAawK0wvwFrt91K9VL6enRhTysr6siM/KRzxFvHzMkF0qdQwWtqapEdQSRxXjT
I0rlx8AtpL8VIgMoNamaIHPv8vA1zGJry2u2LWjqtchcJqGpCfvqHFMa3UCW1sb0Vp5SFt5
WSo5ZNhzpy1erFHjEsb5FW4evlhIre6uo0QAKBKH/zlOKSXt6e/qKtPUnfh+hNcrryLGSv/
JwrvJJPfTnSjSNrCd4Hdi3s4PYhTSO88ycfMtjkTdAxAnhrEY0/Xi0Ew6brIYj2asxTF2zA
Honyn9ahP5Mbfbsa9GJQxrWnFf8Ak4eV4lhvWH+0Q0DftDnjrGI3u3k5XEIJA/XHEYurduN
uSKLk2ltWdeyhYerG1vI+thGVZqUqQxzxRjljL/ixLcSf1hon6uEUezH/AIVx1AOGY78aig
Eh9pTwODWA0J4DMY7OHLs4Y8w16DXIZ050w12lZXtVInC8XhPm1L3/AGh31xtV3EytabnPp
kMfsdSSNlVx3SA+vLlhbeQN09y28GUrk6SwMNEiU5rXAtt5j+NMIqJ4SEuQozWWNuDrn3EH
Gi/HxUC1jEssZXVHwo3HSe7NTjrfLm6JaWl15vgL8M9o5P2UmXND3MBi0nSzm265vryCKeI
0kjDyVgM0Mi+VgVkoefCox83WdpcoLbc4o3MxJpHHD7kFB94qafXiC1s2kjt4nXVcezFBCD
RdVe2mQGZx07O4e2iunBe7pVyKmOMRryJ81OwZ88IpVkjWNUSMnUUUZambmfLie1ZS1w2pI
9DBdcijOJqke0OXbShx+GtNPBJCwW668lJOk2jzMTTVoBFTkwxdQb6y9HbpY45KL5lYGsdw
jrxHDUPSMXd7BKxgnp8V0D5opR7E+mjZEHM8GHqxIttGZEVjcIseRgk01fpippXjStDyOPm
CKoVmtTIAF8uqM+0taFTni5hKq6y2d7bFwfYPws7LVacwMSKRmGZTyzrhcsvqwCg0HuxWVn
/aywBq6jt7Ix+IzJmfLGPynHbTF7uDDVo6ly9O7l9WLC6dekm6SC+hNABIGkZSwAFPaBxdW
Zj1VHGhzp34EVz+668ltKp+41HX8pwzbVu4NOQcPpPeMmGNFwkd3CRQ6eNPA8cJuGzn8Mu5
qpdQAHpOppn08qMGpTkeeGs7gUltLqVCBwUZEaTzHYcGg44CVIRQWkP6AzONJXQpHkpyGC6
Zg8ieWDbEFZFqY+/tGM8iPoFRg0plgZe8U0j7+1D+bEttEGjispkngL+xVWErQeg5p2Zjnj
bL1ZRZzW928KXB9kCUHQH/AESaA+ODHIjW91bNWWJWAkgf78bHk3L7LcDnXEk1VSOaqyHSR
ay9olT+pbx8n6uBGAWWRcrebSW0/djeTySL2Kxr904nCx9e14TQHVVB+kG95GRyLVpybG9N
8YJLq5mUQ28mTBKA0LcOQGXEAnnhEuYdVtaqbiicWkcli5Xmc8u892LSOFY7LarOhSGNQNY
C5ivDI0GFUe6Gs9Z1OYBOmi92IbW7TUNSt1q0IlWul3HoxYS3ljJ8ZHE8Epk800MkRNATQF
0oag/dOJDbXUr2s6dPplg7QnM6k7QpPDsOGtrmE2u4RFlZoR7uVTzQHhqGen2T44kSSUNGQ
UgvIqkGgJCSA5q68u7LFrPbxq8k0EtrJ0guRplmmRB78XKLDprY3QdBWheO1n0sR250xd2F
xVmikJV6e2hNVcYVuJXAbP15Y0pw55fz4gtIwdJOqQryUcSThIIwKItBTlTkMUAOeNcUDz6
5YYHEQ1NpdhqoDX8mPku7MXQVYJYDoUKqSBUkCgDIcTljoHNJUoGb74H58bnbjJZUF1H4wt
n9THEc8trDLJIKFmXzVH6Qzxr2rdLvaiRVYzIZYmH/AEMmv6qYt4maKS+UUPRBjDUqKmpfS
OOJ7GWXXcGNZpMqKpqdKj9nlinZjXBP05GXTwqCDxBwYuuLaS3bg9eHaDzGHnezeaCtNckm
mo7dIQ09eLb4YH3bqzuRkvdg/pZj6O/HZXPBU5huON9N3G01rb3OiNK+3LIqhAK9mWEjm94
91bCOVSKqJ4fKa+lR6MRtFJJa39iNAJ/ex0yKPWupcu8Ed+ePiLrVZMi53tuOpbMv+tTzMo
/pAdow08Nqr2soJaTbyt3aSntaCvl/Z9eKW86iaD2UDODnxpr94g8Cw7cRuHWzvZH6cN1QR
1mBA6Fzp8qtUijjymuYzxeWl7dxWe5bYoEsd5FnoJ01BryORHLlkcBp95BiU6QIIhHnllVi
x54kjN2109KBmIIkjbiOGRGHgILPPb1ah4lK0Ap3mmBNFMV3SwpPDQkkjjl3CtCOw4m3Bbk
RQzMpV0Wpt5nrUOv3a5HHwEsQaSNDJBLE+olE/eRo33k4juxPO8aywsKXAXICuayCmYqeH3
TieKCdpIg4aj+WQDsNO7Koxdv1PMLDcPP2/wAJNngLLWC7gzt7leK1+y3aMPbtaRsgOU2td
BH5fqxV7y1Un7Okt+bHSYQ04B9VBhVYK11L+8lA4n+YYzywCDWnIZ4+XYdss5Jopbh/iWRm
XpppprbT9nPww1x02ZdnuortjTIA1Rh46HJ9GLK4ampRpNacR5Sa42SStNcpjbvV1I/PiLX
CJry9HUihP2aD268v8KYa53C5MkSH2FyTW3YOfpxfXTtpnnu+ihPKjZ08AAPXhZLdqQxh7m
dmXzHqeSKP+iK+rFONRgpNcLEykjSczl3DCm1mV5eavVNXhXAGpHcH2FYGg8McM1OeAwP0d
y4rXAxHK4DGQXN3LyBY6UT+ishw9tdTx9PeJXns6HyrIuXT8HSnpw9/CpkiarTIoJkjbIGR
dNTSg84Fe2mFmsruJtdTVJANdOGoeZG/aAPhhLyES7LuJ8xubUyW4cniaw9WM/ViKJ90v71
iSB7+G8jkXtMciMR68bntzoOvdrFFRGqryIamU5nSVWmrPsx8v3ir/wDkLS8hn1fbW3DaS3
oC+rEFrG+kzy1BzqEqauO8ktieSP3UbMEUD/RpSh+vFrLAS7aXjVhlSjwsD4iuJXjDRNEyT
Kq5N7zX1FJ7PNTwwaQ9SK/VUkDAFdMq5g/tKKdmIprGsxsHEwjJrVAOBH6pp/xYkkhmAV/N
Q0Hlfn+qa5jEwD6s+P1U9GLo8htu4/7nPhgyitKU7DjNceQ1ZsgMCa4AzzUYDxKrRgeUchj
qXLdTsXljSqKMuQxNPHaJJslhbiOOcH+ucMOitD7TErUEcBXFzBKQ+kGW4Y/bZgdf5cWMb1
YaDKKDMKT5cfL1wX92l0EkA4iuX58QLLIsN1CBETIdIKL2HEUj7hEbKxWoeM6upKxzNAezI
Ysc6xSSpINP2dbUAJ7tYxcvLH07mK6eCUtkAYPJ+bDR5kcVJH2TiLdbIvZ3eUU8kJp1E+zr
qGHppg3cO7rJFGpLJcaSCAPaqoU5eOA0e2RXIA1J0CUk4dvAYMe42N1PEo9oqqyR041atDT
AitFuArR9TXLA6L6GIpipPgcEVxxywc6HC6Wp7u7sZKcnbOL/AKqnpGLpU929tHbwQuvHU7
O5PqTFhb74/wAHf3ESyRXJ8sVwtSoJI9lgVIrww16YX269koTc2pVBLX7y0MbfVgJBuYBHD
yXEfrEUxGBFJvEkUZFG+Fjl6lOzXdSuB6Fx1LiYWyzVC6m6s8zDjmaFj3Ci8zj8av7c2/Vj
+H22yY0MNrx1OfvyNm3dgR20bTMWEMJBoMqg/UDidIj1TAuhpgPaJNXKjsyoMI1Ciqzvx4u
nSB/JgIE96IitO3zE/wDLGLRB+6kVErw6c8ZI0t3GjDxxMvT6ZdWeKWuZbTrCnuahxJZzsH
h0l1cDisg1Zdg7uRx1IT5H8wXmvapxOK5/h25f7lcYA41AywaOUccv8Rx1HbqEdueD6+HIY
oqiMevHmzGHZmCZELl9o8BTG4bhudwbrd93upLg1rphRidCAduk5n0Y3yVQWaO3agXiSQVH
1nFvbv5WSJYh+yKEHAmjoWikBVhkQV7cRblAA9tOiXBTiKP7SkdxyxSwit1uCQayR6qVFQe
OYHfhraNjJKKjqt9ubiW4/wCkA/JiaOGNgnzBS/tu6dRpuI+wNz7szxxFCJA88PnKx5RpXk
WOZOFUqHDjQQeFO/DyWLPCkh8wHmU+g40PuTWqGtR0jnXvBwtzc67+TiOtkn9HCqqhYk4Io
oMcKcqYNDmcZnzY1u1Bi6lmLC1vp5Fu/vQTlzok/aFM+TAYvrF295G0R6g4N7mVY2HcWx8k
b3Qxwqvw7imWgjWaj9t/Vi/l2u4ktmtraeZIQ2uEvDLrYaDXjFIKUxayzQ2bNcqHDyRaAFZ
da1KnknmY+HbiaLa7mO0tFPTSeKECRyW0imrVQE8MM2/3Zvb0wmWGa5YyapVkpoz4UUVAGX
1YBMylIjXVmaHtrhrTboHVJah5KeZ6HSQvYDpw8k7NBEc1j7aVpli2j1nyLIf2STqPrpjTM
VQxKroRxZJBQg+nF7HdDQ8rnTXh1ODaf2kB9eBbSvqkgkilXXnkARRe0Z4qo548csXHdt24
/wC5XGE81GCjjgVWveDXGnmcV51x5shgJYw/Et9p/wCrT9Z/zccC4uX+IueWVET9QfnwORx
F8u2cui93oNLOaexaQ5nw1vQeFcW80u7S2U1yB5DBKVjeg1gsU5E4E0dzFfWjk++hYFGr4H
Fxtrt1WtPfwD78Mtda+vE8rO1bSBylOEkbeyGPpwbiWZpbkArLnkD+iBlyyxoSb4WR3E1vc
AU+HvPsv+q/P0jD2zQ/B3tkdN5C/wDVv98nmp4qefrxKYCz28ZXUx4E1pUerBzrXPFdArju
xXLFBQnn2YPADtw0skiqi/1kh0oPTzxP+EB53jVz8SV8qaASdCHFrw13cFSsvsyua9WJ6jn
xB7a4lkgDyWIFYtWb2siOJBE/HyFlGfLwNcXWyQSBLedvxHaZnNB0ZnLBD2dKZmR+wNgQXk
QG47RJ8LewMKNRQ0YJHelUPeBjcthk8vwUq2iSZ1aC4bqlxXtiQKMWtrbkLL8M24S3Gn2SQ
iIqjxloPHG1aj0b7parK9h4TdOrAOeUkZqrdoxt97JpCbjCGZaeUNpqaekHDRxl4TGSVKmn
lJ4es4rLcs+uIN2ecDPh34huMtdszK9ajyvQ0piaW3OuWOEgE/ajFK/VQ4v1iGkxSruEUfI
E0WdKevFysikMsz0r2VwfVinZi4/s/cf9znwfhnktmp7I86V/VOfqOFbqWhX9JXQ0+vDHqW
cVO+ST8y48+6RKv6EOf+U2FaZpL7Kvv2y/orQYVEVY419lUFAPoJyCjMknF58xQTvNa3aCy
iDU0IiB+npZcqN5iQcwcfK1zaxSSpcWjXtIo/LSdhXMVzBj9VMdfb5JLaWvnjPsuP0k4GuE
nvpF2e9FY54Zgfh5AeJV6HSa8jgvazRyxSH3UkbrINJzp5a8D+XFssalLiaU6VZRRDHUly3
EgAVGLdTI1xc3CtJKkmevVm1cR3Vs7NcQjQjBtJnjB89pKe37pxZXFj5YbkfD6aadBA16WH
Io0Z9eGhYrqhbQ0bnSQSAaKTkeOPeQSL30qPXg9JGkI7tI9Zw3vWc/dgFQf2zQY8o6YpnU6
m/MMfxcjSzOpMcQzZqfkxHebia9SVOnb5hI468u84kDx6GuWu3kBHZKh/Ixxue1TZCCTrRN
zCS5gj9R8fB3VPiip019mdVyZezUPyZ8K4WS3Ji2q7mMkJpqFpcPkyaK5xyc155jjpxHvW3
Rj8Yt0VLu1DVS+tT7GljxfL3bfappNHGLP5giczWsEQW6KqdZswTSTTx1QsSGHGlezEV7t0
i3sF3Y/BCWNtcalSjwOSK5a4xXxxdbbd7UbrbL59fwsvu5oLj7XSY0FeYzHccRbZII5oLZe
kltdqbW5RF4UYih9I/aw3wp0XcQ1PBJ5ZOnX2lFTUZ8QTi4dBqltrgxsvajqaEYsHhULLJa
9Rv0mQKy1HoI9OL2K0HSkeCd4tP6S5KPVgXMNVmVQe2vJg3jzw0yMZEuB1UJ49hU94Ip9A7
cTj7X4fuH+5T4zoCcaWOvzY4k48p92QVOBlqPacECmKVxdQwml7vR/D7Yc/eg9Vv2YwTi02
HbpCkC+8KooAhStHmkPPTqOkdpxaWdqhW3tIlgiUkk6V4V7TnnhTue3w3Hl4uvmHpGEtLaO
e3Vl6kul9SgdgDVwVia4uAnJiANXitMWirEVt9rVkfSwyilHGhOeYp6cayCt/fUULzQHML+
yMz30xbSyt7u5Z0veJ940jDV3aaDPCSVqtxN75Rw+IjjNJKD/SREnxGL6WcjoX+ia2enl1h
dLr4gCoxcX4vbqxjoNMQkIKRD2dQBprf8le7F/t27XMl3IipcRdZi2itA8Yr93L01xR/eTu
PdwJ+8enYOzvw8azrt1qK16IqaDj52H5hi7ufPPb2z9CLqNVpH1CN2ZqmpBP1ZYstFfOWlA
PKkkMY+oYu2XgjXlB6x+bD7hL9lunKB9qN5JQ2Gs5Xq4K9GUca0rA4PIkeXF3tm4xiSVU6d
yhyE0LjyyrTn29hGJPl2+kaR453is7pqF45GHUQHtWZBmDlrB7Ri5uo0KlQJr2GL3mpJPKt
3DX2q0zrx9l/NQmO62Hc22yW9BMKWz9O2uK8fh3qNJ7YnpQ+zhrXc72W9t18rrcxJNpHerr
XE2yfMu2wQdKjNOlZIhFJQpIY31HpkHivDmMNvmzydA7bILkwhtcenKrxccqcRwK4O5xDRH
fRQyNHyUDSajwxDdVpHB5CeVBSnrBxDPHME6dI2pyE4Olq+K41LVT9odhrxHjxxoJyrXBwK
88TZj/YNw/3KfBLDUcUUejngdtK9uK8+z8+ARywcqEc8ccSQBtVl8vQi3CjndT0eWg7Quhc
QySgC63Eda6fnrqQIx+jGMvGpx1mamCzVZWyocT3kx/eEZ8KDxw8zJQSSGorywtRrjVjdT8
zpiqIo/SQT6sMJ81igkUHsmc1YDvIVqeGJYLwFtruXadXWpEbPWv7LNQ9xyOILuKQSkQ0Mi
5h3sZVcGv8A0ZbF3byqstm80kYT/RtG5QhSewkEdlfHE1q2iODZW/iL2VtEPUI1dVialmoa
hRzz5DAudk3Cd5HRl+I6PSXpsdNIlbU1K/aPE8M64tr6QtcXm6ibXJI2ogNpS3Wpz4knvxd
PbD2YHMan7VKhR6lHrxY2KJlbyQxt2Mywanb+nNXFmRmQluPRJK8h/wA3Anc1F2ZnJ5ATXC
xp+fHQQj3jw1pn7TNIfqOIoDKzXtoz2LauUiDrRj0UI9GLTcoVUNoDHsKHSzr/AJZxEbddJ
3OFrVWH+ngLvbP4q6LjYL+IVna6tzl9qLcAy3MNPukjVTkc8fMW2We4/C2Y0XMcUidWBhI2
auMjkRkRnh45rrbtytoQejFOZWIryWSgdfXTuxZ73uLQRfDXEFnDbwtr1QuSHDGgqKY3KOQ
CdLL4+0UcaxxsyIPrpjbLeZS7wWirIvbpCgjGQ68EqKwXIErQ0r30NMXeyzxvIy27W+dc9D
NLC3iPz4rWuWO8Y4/RL3WO4/7lPjLApXTgN7LN68HKh7cUU1bng6qaji93K4NLewgeeTtog
1fmxJuF5HqIdrhweBvbluq3j0lanjTswgJzindadnst+fALGgGYX8mFjAOhKaqfXiKBKdW6
bId3PAiVczRP2jia0RCttBEqyHkZDJFQDwQfXjdrZpCskkNpdwyUqVbVMpb15Hxw1peRpGc
iYm8wNR7Uea1HgdQ4ENi7tbUjorOHiX7vxMUisMwp9YxukiwqymZp4WY1V36skElacKqRjZ
tl1MbW21yuvHqslfOx/ZZj36Ri4eCILMkbLQceoIdRAP6CUUd5J44tiop+HLZTxU4ao5I19
XnwICQT1Y7eEjhmwB/6vEl3J52aOdoz2tJKIoyP6AxNL/V2q56eOm3TQPWwbG37S0iEu8Vu
3cljHrnk9Ekn1YuXiKQoqtcTSvmkWoUiD/qoASOZyxA1sGis73crcWrt+8kFu5Esz97a2r2
cMI2epLV38PLqH+cMbNLKwEVmZLqXPnbl2I/93T04tL25nUixhX4aDg3V0leowz5EhR315Y
n3O+GiLdQkEq0zESV0t/SNcHSNS09rIKPSaY2+xtbcTz9Qy20BzeWY5LI4y0xR8anieGLPa
o5BPa2FJLmXiJp9Wqn6oc6j2mnZgrSjVLLn6KYMEg0PYUWeJzSsU2WodwbniOQqQ8a6UlP9
Z0zQE944EYfp+VX82n7teK+jHH6CMTf9g3D/AHOfApkK5DEdRUUzPfiqtQjGkLTDVyJ54+9
TEG2Wzfxm/wB3FZonJlrrf0UXPEVnEdYi8ocjNnJqznvY54ugW9l4v+Up/JhASCGUUPOuHl
Y+7ZjWteA44a5Q6revTg1eyqjJnOCLOHS1Az3Daa6BmdNT2Y26QBehMr3E0hpUTTtQV50A0
4W8jWvwsssE6HOttdsZY2/YfUMWkcZXcTOgYRKuvUgDHXTP2ixpX8mJZtw8k0sscjRhiQgS
uiIce3OngMWMIUQRz3CLHaplVI2BZpP5uAPaanF3cPIdFtZpapXgGuLrUaDwpiB6ljIbjUT
x/iZAoP8ARxNJFncNtrMnbqiVW/KmNuggq+iKK9dW49a4Gi3UHt4t6sQ28XnWJlES9qWYCr
/SmIxHDF7/AKTqNGfvXSmiMgZ+aQgnuJxJc7pcmxT4cWxcAG4+HBLzUFaK00h1MzEUFBxxb
7JtkU9tt8+qee46U0oK/aYPp94x7fZHAZY26JdNrZbdaGC2haVTJok/eSHSSNb1IJ4JWtSc
sJYxyx3l8aNJawVJ6UZDdMqK01sAB2LmcS3m7n4dbjSDGtQSoz00+yC2Z5k49zAusGoY1b1
VrgfX44FqLyRBt/kIUL7P2M9Oru44fqShXuGHUK+VpP13JLt68NGraHICFfsr2UxNudkvUu
tpcvJFymWE+9jJ5eWuLb5m2UGR7ENBcwvQyRI/GOYD2kYcGx78Ge0uMia++gkAor95AyPJh
340llcrmrrwYdo/kXH9n7h/uc+AP8PThSM1+rCljm2Co5Z4z4A4qgPZhBkRslh7tey4vCRq
8RHH9eJHp/Ez+xX7Ix0xXTdwSR/tr7wH6sRaCeoP58R7fESZZ0q5+7Fz9eDaRSLZSQPpKga
SUI8noJzr6MW6TRhopW6Z6Y8nnBGdc8baXeVJYLWNGjXyqSvtVGZOF6BWW6CsoibL4iE5lK
/eyB8RUc8Pb2jPDHNL7yFk0zk/onSSD28uw4hhSTqWlmG1wo3mLCnmLKG4mvfhbiSTqXc7r
boAAiQx1qY4hqJpTiTmcXwGadWOSv6SR+UH0vX0YmCU1W0QMIYVBP7uP+kxy7sIzEOos7zP
lpAlFfqxHdq7vBCoVZ5BnNcFQsk1PuxoNKek4vI9upNJEBY2CIC9XAPvKLWqpUuT26e3ENr
DahNx6YEm4Xg+Iki/Whhz1Z1AqO/CT73c7lvFzGwKNc2bLbI33lhRmFe9q4kj264ttytmSk
kRQN5TyaNgDiVW2Oxj18egvRkFM8iueC21KpjH9UwAf0OAK+nBidTE4NCCM69+Kvn3jFPsV
yOJ4beQRyXsJjQnICQUZP8AKXEcwKxvAglc/tAeb0kYj3iNqI4EU8QFdJDZEU7Djc9UHxO3
7pGJZrcnIOVoT4NwPrxM223LqiP7thUa4j5kDDnkc8EzW3Rkb2tGQr2p2fqnLwwwVtaA5Hh
g5YDV+iUAeU7fuNT/APZz47aYKFvZowpyocAVAHHjgsDQPhDqOvl44UN5nrnj5oRhR4dxjQ
+Hw8QXFZ57YSLUaFmTUmjiGAbJu7ji2lJyt50Zq/peU19DYbOot2JryxcTHOSVqAjki8Bjo
zI0iUoCDpkTwbmO44UbdId7t2c0tp0CSxqorQHUOPdXDGfY+iS1JV1UIIy82QwDHHaIhWr9
TqMy08BT68B5L5IZSGUOQol0HioLan9XrwEt5Zwa0opgJP8ASxLeXdzKsNrAUto3065HnOj
qBUA5VC9uZwUkkSG5v3M10agMp5QqMzWmXh340RpLPJrM5W3ikKByuiMFmCLRAa8eOHimlE
DpZdAzMcla4bScwOQfEdhtc3wFv0RSWSoaC1PlEpUZ65eIH82Jdu2FLiB5Y/f7k2g3ErV9k
EkhV8K08cERjph/bYnU7k8Sx78eyBiO5jkaC5h/dzRsUkXwZcLB8zVu7U5C+iX3if8ASoOI
7xhbzbbiO+tJBq1RGuWKgBLlfYft7mw0Mo0upNQeRGGjPPERibO2bqMfu6TUfXi+WJFMF3G
ZlFMmivFLEfssSPRh4dxJkglUSftodLD05HFnNb00XNmuoVrRlJVvyYFeKjT6sZ48f5E//Y
Nw/wBznxprpwfvcPrwEfzE4CHId2F988grUKeQ5VwQzc8s+ePm+0ZpVWVrWesftVh0kHhi7
HWubt7pdLdUhaGta9te/EidMKRHQamLHL0GuA8JhDSqrmoYjgMssao72O3jYZKtufVqdsPB
PvY+KWi9NJIkZSe0CrYun222FzpA640k3BFPK0WvsIzIBwnkgkvdOkdadoJm7tRXQcSW24N
d7GlwVUOY4jE1OQuUqM+fDChujeQx5jow28j+PUEgfD/hlgLGAFqXV+xkp29KGpr66YEsXx
fzDfSMzNcKrXAd6Z/uyka0A4B8hhWtvl34JZBqVpLi2taKPakYRxyMFHMk4it9cVpbSSHrS
Qh52EVc/PP5RUcKLXFlsaxm4kjdLqSMisaBaiFZB9qpz086Z5YuJZBLPc3ra52Oo1b9Lll2
cBgO1s6xngSDjhjXQ0xX6PiIS7beTquIE4qOcsXeOY54iu7eZZ4blepHIvBgeePio1pNEKP
+kuFVF1u5AUDiTgRCjSyHVKw5t2DuGLS7WnSsZpNvTtKe2reGoNTEkairJOgI7UkNCP8AJx
uU0xFtDHGYopGai/EBU0L6sziWG1ivbvabeJwb2HRSWWEe8ZNXLV5QPrxbWyWd5ZapxG6yl
JWZVGuUjp5LpTt7Ri6g/DrqOUTfDwREDUsjedUkr/qxXLx4YvqbfM67YSLpgKrFTPzNw4Z+
GeJJby1+HSORYjqZa6nTWuQJyK8+H0T/ANn7h/uc+PvNX68NU+wKUwFAPHUf8WNUR6prQ4f
V5eZJw2RPHhjc+natcNuUSrFHq0B6xqykseXlOMksrDSM6l5a18OlgdXexXsgtwnHvYucIh
3i/LKHiYJLo7/sgcQ2N0t90D7je2lxJGJLl2kYR0Dx01GnBsPBb2kUIhfTVFClvVgnSVKZc
cXoezinuQI0ScL74FmAFHHqzxPY2O6urCwS8e3uV6sEmpnDKy5U4Dhh7C821LEXbR9dHowQ
MQdcEn6uNvMVu11tcEw+KtY8urbBT0v2K0qMMIYwI1AiiihTUAo4AIMgB2EivE9mK7ijT3D
lXjsQ+p5CPZe5cDgCRRRl2duLze9yl+KupyVSNKaFVTQRQrwzc07/AK8alggm3zc2Mk1xKK
rGW40r2UpXux8HaTE2Vouq6u6ZFjmQv+FMRrZqtptdu1TJzk08c/ynBjgtop2c+byAKfqw0
ixIj0yWPyLlh5Im97CaTxH24z3j6PDDbBKf4O/1XFiTwjlGckQ8eIwaZEinjgyRQ6JM6tUn
1dmH2mycifTW5mH9Sh+yD99vq44vYUQBYo1mUdnRPL9knEjOA3svpJpq0BsvWRi0ig9zHaQ
OirXPVJnJM3azH1ZdmLu3tLMWSXcimSh1HpRAdOOuXOrMeZ8MR2/w9tPax2zWqxSqQg6knU
LnSQSdXHtAocsG53mWwugVmP71ZpLppimahDkNKBc6ALlTEVnNbsf4hp5iJmWKYtJrOqEAC
v2a14csT3l1J1J7ly7nl4AdwyH0Tf2fuH+5z4FNuusj/on/AJsN/wCG3Ph0nr+TH/426jy4
9J/5safw65B7ek/82Cxtrih+z03z+rFEsbilP9G382PlreLPZL65Fr5ZejbyOaJIDnpU8nO
HJ2+4CtkPdsDT1YNbC6Y/9E/82HKbZdaSFf8Acv3qRkvhjcNe1XiQ3cNu+swSaSULowrp7G
GJgNtudDHKkL9vbpwdVjdcOcTiv1Y3T4XabjWZkMS/DyFyY5AEPDtUnuFOZxs3zBa7fer1Y
W69uIXr7WtoXFKjJmp20HbhYZ9vmu7O7ie0k9wx0dIEwyL5TSsbnPty44gi/B7y/j2z+HuL
YxOZdK+VZIHp5qjlzHgcNPtsN5aiStbeWF4CJCMzpdR6xi53Ce0uJWzEUcEckkjvQl5HyLZ
Dyr3muPl2yfb7hYbKAXlwFifR1EUaErTiHcmndiWV9pvoYmPFreQUQZADy4TZNt2O/W1U6p
5Ft5feHsqF9eFi/Br8RqNIUW8vDw04BOy7hXl/DS/83H/4TcP+7S/83C7jbfL+4yFvJPGtt
L51P7GEK7LuGhhqWttKDQ/ZI0cRj/8AB7h/3aX/AJuFnttj3AXlk63FuRay1DpnT2OfDFve
LtV7C1xEshjkt5FdGIzVlK144Edjsl9c31wdEWm2lZUrxd6LkBjR+DbjI7kvLI1vLqkduLH
y4lH4JuBDxSR/7NLmHQgj2O/C6/lrdqIP/op8/wDIwafK+7KP+xT+r2Mav/TW6Bv+xzZ/5G
P/AOL7v/3Kf/4eMvlfdv8AuU//AMPGfyzuw/8Asp/+Zj/+M7qP/sp/+Zin/prdf+5T/wDMx
Mz/AC7uaKbG+WrWkwFWtJlUexzJx//aAAgBAgMBPxD7n/aT/WT/AFcyZMmR/wBjmT+CZP5z
+eZPucPumP2H8Bl/lD6X7XO/4Jifyv8AGH3r9Hn+JP8ATB/A5frf4U/0T9A/hcf5HH+GY/U
+0/jT7D+F+1+6fZfqfxv8V/kPp19X6n+gP4n+Kv1fqfzn8c/guP0Po/U++fSfefzT/UP0mH
8j/KYc/wAj9bhz9l+1/mP1Of43F+plw/jc4+8frcMcOf5H6X6n+iX7DJ9Dn+Tv6n0P5T9x9
l+h/I/S5v6D/oR9D6n0cOf4r9H7usH+IfS/U+p9HLjhz/Av0X6X6J9H685P4H7Zh9vH1Of4
HJ9zz9kwP5l+2Yn0P4Zk+wMc39J/E/cYfdMD+Nzr6TH7b/A/w36P0cv8bhx9D6n8wy44H1n
2mX+Jw+rh/I5MmTJ9J/AP8bg6+hjh/IZf4Zj9U/jcMv0efpcn8T9k+hk+t/0A+y/yT7p9Jl
+msv2X+IfxH1Puv3H1mX6T7Nfc4ZPsP479ly/V+y5MD7L97h9lwy/Zf459X7n6v2X7HAzrL
/E/wH2P0n3H2H2v0H7j636n+pfq5MmTJk+ph/G/aH8T/o3+J+ty/bcuXBx/0ty/W/V+65X7
j6T6H3H2z6v2Jkw+kyfwH3mP2X/QT6X759Zkw+jjkyZM4x+yfU+8+j9s+p9k+yZMPrMmT6P
3X7Jjl/ifpcuX7L9jl+9/lP4l+wbjr75m8n0v2B9J/o3+S/Zcfq4P0HD+M++fR+hnOP8AM4
v1D6X+Z+jj9hj9L/Kc4/w36z6n1v2zJ9O/tv3L9X6GH0PqfefdPpcv2H3D9lwx+sx/iv0P4
JkyZMmT6B9b9DD6v1PscHD/AED9h/Cfwn+lP4r9THH6uP3H8b9zg/wXDJkyZHD/AEx/G/Vw
/nPuv336z71+l+4+wMfo/wCl19X7H+R/mv3n8Fx++fa4/S/6B++fY/xv2TJ/o+Puf5H6X7b
l+0+k+k+1+qfWf6F+yfyX6P0PuftPvv2T6H89+2f68y5cuXJk++/zv27+1+2/cmcfQxwx/n
Mf5F+neVy5Po/ZMcudZMmT6T6H39/wT+G/bx9Ji/Zcv0v8T9kyfyT6TOMc39kyfSZMmTJ9J
n//2gAIAQMDAT8Q/wBFf9AH8p/Kf6Cf6M/gv3X+J/3q/wCwT7T/AGO/af8A9kfwX7+v9l7/
ANhMv8Bl+w/2G/bP9pP9p6zWT/YT+Acf9ifq/WYfYH+x36TD6GBi/wCvPsmH2OP+w9fWfR+
x+j/sS/Tr7F/2A+3r/Zz/AGo/2gzv6v8Asx/tR/8A6l//2gAIAQEDAT8QUc8t/lxAL11yYh
IYf/udj8lyLcJqYELLdsmWU2JiqznejBQAXSzGjLQD9GbeufOchIBzhQBFVMilSP8A7lQu0
MGoxk4T0Lh2zZKn/WMKKEYneceJtVf6x32HCdPyfnEoWgc6B70b4xzTc1JgQGy+aDPUDp7n
sxmT36CdbwIHC8vyYaGG7tkh55zY8IEMBNTzrq4gRJCBxkiu94DZ5YCrw7w1IRk7AAW9uNE
0fjOZ4DjFHjbrHhQ4w5GbMFTlK9awmfq8duM36fHeUkFPbr9mJMtrrOzb/wAec8HJf/ub2P
BV1zkxYk58fGS7HeyvN9GAM1b0bcTYLBrCsL7MIVpp85Jviujr4zvB4p0ZFHbHUxOE+M2c0
juDed5alnScGUcBSIoZqmsEpuLy8Q8zBKiDoa+c0QgOHW/7wBpF9YSZpD5y1RJwBv5xCgDR
5rxlNVcRL8GEAIez/ObhIn6zRNSCHvNOo05xbPDoflzbQ5xaygQ3vnrWcALTZro9ub6cxzi
GoL4U7/OIykgH6zhiX/n+cd3cbcSREnNfLxklDo4wKR4LfeCtggmOi4yj5PLgCXUNBqHrJ2
Faj/eCocj/AJ5wKKQLsH8YiN4Ma2Af7MsXwTiG7gexubVp1DziQQdsW73pxkCu1iJe9lwBp
V626z/LgD/FzWHMpX0XCxvEOiUgSfnIWgegxCH1MEQvnu/guEAMHWPrp+MGhQFO6XkOtYLm
hZJYxM78YhmCwba9J3jkSu33gwbCPeDW+Vz2YiotuAEDbxjuEqIb/vBqTvTjGBAJfPvDYaq
6+MTrXHx3E+cW5R8f94dA8Y1XwHeRXn+sQAm8mxfPH/eD5+HHl8X/ACuA8H5wAN26mcjb7z
1+Edasv7xRoPOtc4PT/wAcQjcPjxj5UE/f4yLqL+dYaS0BfGjGEyG274MTgteNYIV5L7f+4
b7S93oCr6DHszwh0sheAXziqd2g+xD5zHsgrQaScfeIEkAhzwjw3nEptBXDUN+JumWFGbJi
kjDRmpN4RGbm4H0LDxhuyR5KcBiHa4qjTqJEJXWrkTbmGuRV5sMFhpEMFFS60+WUSNfqKC4
7NUxfSjeO/wAZQb2cdYMKxdGsDYTb3gRdr+HFaCg4jb6zhdnrUf1gZwh+jezAoQ0SDcJpUe
3eAQbPw5yRdn5wFWFFMW+r/wB5Kt2YJT1P+TnRdan/AOYivBez/rBZ+G83Gtcnx3kj2b9sC
K0sPB5fecK7hGcPjNlaGvI4LsnZ2ZNAGyXYe8dbFIBjjhm6+TjeTGDXyi1TUlyRmlKh7gis
B8GGKJyKTQcxNvxhysCsg900/jOH29KOjrjLKubOjvbgx5RCN/WJXtHfXNnQ5FayYN0G7r3
02dnAcNVcoEqjfGseTCcYPAHKuWAqoAEpuT8Zf+Utdr0CTzjevAsGuBjvQiectBoYgWjQ8U
M36ilMZVcroVcimFQ0Ld7/ALwbrWMQWp1gNQVNA1rKzRwZ5/RhCHwJpXxjpSArSSvvNXgq/
jKCXcePjGNq99YguFIxAnHa4Xq9Wd+LcftybQ5PxhJEiD/h/wDM12X/AN9YSA7aj4Oc3oK2
rav/ADLRVCc8usYU6vb1jqVqfr8TNWoXb4xsu/K78d415mSyVBwHlQDlmPLqQJJOnlurwPO
IbZuNWgHQicZ1fhA2TljtSSE0cuE1SBkPalJkHxABeVvmAe8C8CAYcN3cKP6+CAG10MgyO8
2GjOXidhagJ48sKHFCIAgAGgMpOOjRFXXvWQwQmig4wbd4XLVi+Vj28YeLmplB1NCc84jQt
YVXe+vy4sqZdNSDZNzxjpW+lOvzGCP3hprC4ly8Y2NOSm8SI0Y5scrjDZGZCce3BnJXebPr
5ySbPXzlDfDzlHPPGL06d51f6yeRckHDIv8ALnC23Dq9ZTUKu2HExbom6D7yYLonWr4xCB3
3kBvd3MClUf0h/wB4ZHA6ulyPQk17ydxrwLmNF2jA9wx0zwMgV70dG+WDQ6ARegtk894mqF
UpG1duscgEhQDEg4f8ZYgJpBOAeXyGDC9tQT0KujLGg2mKfNmTBijotmcB3RJyCqcQNmISS
gaEdZrAjFQfC05u2xIajQ6G94QyAMaIUOsXcwY08QEfJ/1m7QIEI6tXe8Rgt39yHHnvAS2Q
WBqiAxd6WkA+Dz83LGipMQ8rkycJaXKZHpX/ABgghZENBaPh077AqlUENnm4sENJ5yhvnk6
cBhAjiBucapgBNv5yb5hvWQ/LdYmovG8PTNd4+b1YyO6r/lznXAb3DzPHnB7EDxv8/wBZDa
hb7w02m/tu94PxhshUuNrSAS8zx5y0a6Pn5xHpnnEGMvu6NusCKNOOmMRta8zqDgKNi03QR
DIa42J8xPZgw3URb2R1c0elVQcuyawbNAngOp1mleiNX5nGThD3deh3/WQie72noE2JmGkG
Wsl19IDjamHnabYGqbqFYN50igAcGgDq86x85OF5AAod5s0Y54PCpsxLI69jlKTE4yBEihz
GKRoKl4Nyiy4ODbinDI9YYRhEQ97/AMMDNnXBjw/4hjqhPqFOYOYDY8ZXRpEaYWEWAHmcBg
Cq6/zkTg/bDfJMnjnFFNOIj4w4PBnsULhHARxQc/JX8uE8k/qm8Sro+kNYfHtl43kJugDOl
nOfG7ho/EHk4clGhrP+OMMXgc9pwXXlyY1ncWLDS48R2g1ZXZka88mWneeAPzvtxW8MW6nO
LmhiNJtRT8ZSRiAF6l4OsUpRLV+A4PxmmZYq2/lwTLqUnHMMM1VmMDjBodLpyNCgAAWUkoi
lNwgF+6NrTLArPUzYAmhQSUE2TuhlSBCH3zMlY1dNmJdD7pR5fZRgAVsUEe4Ay52iOW6Qj/
OSGOTQXrby4RHUq9a7VBzjckBQKiADzgCtglum0JPgw0qvxgRHF5fhPZS3mnFQ8ZzIDJrZE
2R2ljeHX948EqPOII7F8mIm07nMzm6n9gYSXhMSKT5M+M09rh+bjxaOhNeGk8cw84zaCF7z
VQKeHPeW0Jq+S84oOxs3u4hRQir+cdl3aO/zjw+5QPktGv8A+Jlg5RE4IQAIdGMilCfICKG
vWa7mxG2cU9YM9CG35XG1KUTePjlj47kvwlDGtWvSvA3AJBbaiDwfgxtHcHu5/tk0x68sag
hUciJNgAkEXHRGLMy0X4EaGmHgF1MgCAwAlnvN2IuvQ9tvceGzAVkN5AFTAgu5iwoHkgPne
JLmrqy8Qkxk71QJ6oT+sP8AJkfjXVxIbaG68KxriIzqaK2qIL7xdUIDSviuXFo0VwwcrHR8
4VIGQvbA5OrdNvGV4WT0GODO49Yiu0335yhIE2fxhtiiOfEuaw5bPjrK5hdTep/8zgWIleJ
lgsA/twmlK3llxUsfxiau5oODGNBF3tuBCK6mrw/1nOoK8w7ykgh48fnCmxVoBfST/GSzyo
dJQOgezvBIIdHGOvJpD95KnT099eTU9uAYAK7P0kx6jqyU+dFwoGm6tzcIPYhT4cFPC4Fve
cNs98YQZ0TaRh5liyWsgMSpGaNB74heg3DW6yOHkZuzDKgVaD5WiOFmLGKsODopvKOjLPZ4
M0KoX43m6PJmrIFU+A/7wDK0dh1CKeLkZu4K+9jYVwT4yrJQGlckR1vK/YuLFG6QYyiMaJU
Td/YGDqCvHe+8eu10jzcQRpE0nxiDjQfprFBrTlvOKJUgvcmPlFuosqZGvdeEJfZ/34EX85
s2RBNachO6mv63gfYL8veFyCgrDftnNDrv8b/vNFhfBCqdle/GDlNXhBxEHKzcSAG/nBeqa
aL5acKDRWHvvACBu/vGjoEAZzwvjA4CsuvBDZkRe08w8ZpQj8rkQUPQn954VPI/943FmQsS
M9Ifxh0IbxhhJFdcyLHJaRvDMcQEK4UveFFgIgh20LRuBrlt9kPZaBDhwUOjio6Guj8oMM7
ucFeF5LkKGFH4p5+cXT5HZxNq4pAFEqspwWwrh067KCbHxipQ7CGmed5ENsoTae/jrAmgoE
V/cx+t9VJww9NvKQGtFK2vqYa9tjq4pY7Ozz+cjLvU761i5mw7waujpP8Ams0SgAipv9Z7U
pfZhD1dnvB0pRzMCKtDTWqnGcCqWnVuIVABObOrjpTnYegvjAuiVtdDrvCNOifIgoRv8z1j
deq4F7AzbkiJzGh5yPGpsEqSzxhVFzhl38YE/rIAdHkvVMEpq/sG3WTUK1Ce5od5HF6C87B
N5wwiWptPCYWU1UDYSV+eMACiQSC/jDRE9EDi3URmUz8/GdEGEsYiox5hCHabwQ2CnY5sb8
0voOY1RwjMjxy6ZlHSiTdw1DgFNegXrzihpCDh5b5vvJEZLYmunxgagJ5DaXAZ2AQF5Wuvj
CbboAD8BcHgm0mvPkPjFRGhy8Oxr/WDnKtEtuxOv1h/0q1MheRmskSA/JsfTcjWyc/jOSem
XBSShy9H5zu6T/LJK2o85Cb4HT5auDm392LbOj/tydA/NwW+FZvjeJsqTRcKU3NvuYbQQp8
wwoJBW5B8/GMNEsjc0Y7PygqlCh1gEcRFgcevTnezyA+PG37wMINiP7TD4zYqUaB4JhbZYS
wIyvjeO3VlSpzOcSbM0A78a/eMgVCqOuZcM79kAAbX8OsQYxbEhpsjwY97eLSKBWtWluGxc
CFoLdSRKaMLw3/82rkxFB5AK043wgABd3USMJB6dcD6EBVGvARuyLB/3hVoVsJ6TTiBwSf6
IswnUIDRPEOPxggiBTlPK1XGib6B5UhzvNQajVGCphSIQ4hvWFpv0u2uvr948HAQRVTkXEn
8po4Y1IT1gFcPD6za3VpT/wAygCVuhxwY1mtveKEXlLP1jrjb/hin+S9mNLu7y/OISu54wl
2vKTmYQ7odl97u83XuA8f3m4ulF8IZ3jE8AA71liqK8IQCCkDrByVcVnXpY4wY5HD5THJPn
TZjoY06mfHcBY64DMnLx0onGrTzHIGahMo70A4AEm3WfDdYrBLzrH4wUcvZoXNcDMIV/uYb
85HYJByw0YyidJYJEAGkvgLVOpAdKt1vVxvBFDvsMU1ehJdOWMzXWWoq0pGvYOG+65+f1nH
eczzkPBkSS3ChqOjj+sYsa4OH7xnTNwofjG6QSCh/GsLQQylTyGsV0DDmZm524qh0uMUO7l
A4BWPLxxrEQF5mEAOoiPHGOxXLb5wvbngOoP8ALjsszUrhsxrEIC0NTWazaavGtObTaUI4s
xGA4+nvc8ZYhL0DZyXKr2kDBPUPzkTBjZ/BnPzgjo3Ck2Njc79iQD0rMqBdiEX5/wDmawwn
Fb1WFx2XkEMLDQ7Er57/ALzWzvu/5zRjvB0Y6JBcy6025zOgeHZRDW8x2GGYpqwSLQJX3jV
s/eOBD+b+maITAmggpi+79MINcBEVsRKJkPz/AFhxD1Xo8uaY2IpH2gmMSlUIr7ZhKSaBpd
6UyA6aWODHLUJsBrW9ZrqgJBpdncwjN0G7KxSx+cKhKEJ7IkxggAYQN/eZbA0YPUwBd6+Oc
dEBluaHbry6x5DvOtecDyb5cYsvuntzm8kvuYqmng6cioXh6xoKAr1rWcdrwODoR+ou/Zg9
6U6XX5mK9omYX43/AHjdFtqr1zgYLbAPX4zqCE4NB+DJOdmbb76zetb6uU8Fz2p+MqqqVMD
dyX0MXQduGAglVC2LRuQrurMAui0HQPWOnrUs9vbFlPwmvwpkygQcppoInXHuGEQ6ggAgaA
S0kGmLBVn9f5yeyFGUdaMcQqioFHoJyQTwLXtKz4ymiqirBpzN8YUFkFkRsCjjNNtS6dx/W
8NCaaELzyq/GbB13Ui8sM8OFhT7eXCQgB4t5nBTrWnfm5brnWAUHJfxmoocOKXKhUhnT4w1
cWe2zZ8rOCSLZgKK2nHj1m4KRFyikcAQIH2XJO6izo1G/BhqnvznV4+cH11gvzrFda1/1h4
mfJTrF/XUxGUV9zDjnwgZxn+8ClAwdrzgggBApCCo9EfGAUFurZFrxrrBMUaigvsmcSSdpz
4Bwd6aI0wtxGM3C4LQ3kNphAVdf8YsB61hihoXuJQvWzIe1gV4VCk9OMPDAAPIGzvHqQaGQ
+ZjaHXZP3gM8uE+HrB5zQKs/wAZX9GF5Xs8UYg3w6csbd3IVHkf3iJqRwU8YGyDL5/zlOrZ
iwN2qX5aYWMOM35wGnu63vLuhHnbrBI1bzlFWBfk/wDGBR35zxIwT9C84xdCFfzjmaGipDO
GMCKl8yhknZ2fg50OLFwW268E5uVzdB1C8cf+4EnGO/b5vDN7qfIDwL3MKbLwiPg3Mr/EGw
oPTrJFh9qBKLSQXynGDccrQuxdo/4awkUJbI7RYn5MYHmfkWXzhTgEaaTixiaxMThwR18ZB
BOGjX64x845X49Y5Sm0bO14U+ME2EIEKMauZBbNKaa8D95VmOgbjoXLxFQi3e9v/mFMw1D7
bWw+MDGzXWW6qrZgIk3lslN/jKj2t63nN8+P/wAwKqxT/rO3lNveJfXz3hFGi/8ALj69/wB
2Q5UVP294gDRPJ+oYZpWGiZGzCz4cRoF3TDq8WYqC4Y6g3+8eaSvHbgd4UAR22r8sOYXJ15
29/jHUojpoOh53girOGF86G8YqrIlZet61jCI0FHR5yr8rHXrhgOAeDR+sFickNZvEC07xK
/QGPwsVarICgARDyOIkHoMx7tdCGuXNSjIdN8ijjq4eKGwEdCIpZ4wu0+oO+RCHimEVlyoI
7kgwrHquLIHs2T4zfA59LwCc/jIGKJ5psGFy1yjisvOghhoMqdnxsuAmdSnoDWmYZvpRa4W
MfeMCR2B+SxtUOWvZ5bhqTYvdnbV6u8LgdA8Bp/ePBF23v9Zs5vl4dfGKQVEO/OC1UuKgcm
PXnBp9FmU+0T1tzQLwmvTzhuEVLD/3PAZX9cZRAaDd8fGUYmik4fWMMif6nP8ArDthSiKnx
5wC2RjpT+8kaKQsv53ke56TWBo22asDUd0yAdE/5zlJtp8byWzjFPKG/XOAI8bxbF4Txt8D
nG6+eFtIr/yYoxqmkvLDs8qF6cMAD3Vi8xbzkm1lBAVitjXORL09i3MuQCjzgLRVNnkKJXE
DRIBKnvQ/MyarkpQ4FQH4Ys07d8iY91+MMKQdVbjhnxnKk+m8rparf/zEBYIm8+XCcLnOs+
JnQz4dfCWYHK3bVS+XI5DoJg+MN7t2H+MAYWuQHfns7zYT5/ObA95faBnIZ41lCnIyoI0Of
tgQEgf6wEl4UkAeN75cneQ7P3xiirL+P/M6i9u+nEeMp54P/OKICO00ucdzCHAD8Zxv5wdC
5zqH7wkZVU/BTOqimt16blNLYDNCdiJV8zJQIGV9qBqtfLlg0rrslYWYFiZ2nGBDUVPDUgj
lXQjNcnVNQ4pSKc0xkpPg0frZqNJhHohNXOIS1OUd4aHiHvRnAGnrvFtQHoQB+YPeWdoVcB
ULUb0LhwNqagrBKXaMe8knoOWG4qR8p6xGnkUqFOenTjyLZlepe1bhfGLTw7xQsvOW6kzcn
Rnt/rNTkUe4G/zje9v8UwqWcT8fODS8mWETUxAOlN099YO3Te/+sb40sdCAtVu//GXwC6l1
ABVwSrHvztEp4twEHNE6e9bwhS00KKv7wfYBPOOqiPbLQ1+8ijQ53xkCeaBf1jWWUahD4+T
K5JArPazNp8Nq2eP/ALnXV02CeoMr6UHTa+F8Y7eBSQVhAem8H3hHd7Hn2rr4B8u8KeOa3Y
LOz3HCVrBfXQDQ0DUU2IeRMfmFLIBKo4Oj64cY3FS97G4IvAuGbFdMewBp6ycKWWhNN98u+
Lj6lnqhAKQcrCVO7oYwsCDwCb1cMNVktDhWwILTgDAycQwwiTf/ANzcjAHDjARiU+MRGgbQ
I1edGKzfWNbHH94XR/8AXNxevPWFmt3A0qTbga/nTKU7OL41NOCTzhDaU3+XJQ1Ed3xMNk5
D0Bzvr3m9HplCZ1k9khSjKauuUq6ToNRp1GlO/iQHbqxDY185Zzrqk6Aa2luxOcE+c+8Ko9
0G754sCcCJpKGOfC0OA6hIbNYAzjnvHlkGVda0KEKebDJ+XYu7+sglBjT1iN5SXOeSdTH5t
x10twKTgneFW/8ARZKn4xclKsdetofBgvIkCAm2A0CBp4Mr9ibMldKg0SWJrCFiGLjupD0a
9ZbUVeXT6ecphKiQ0dBiOLVAQXkI6yClo26nLtT8Y+T25e4JtA8i4cUBGU6gOpAQF7DB1lP
uextrnghh4FVyvM+MDYyafHrFqdfvGOjHwmPOcMHw3GQLV9ubiYKPZ741iPKfmXIQjS34xn
deACQPkF9FqlTEMwTIiAw+AA4mP56FAKgyfYOS7wtrk8AiBE1h4t9gVroxwV4y9pGOLcora
U7WDSrGWoE+DGjwNDII2ke8YA8FMjrQ72JKtIVpjFuwPuRmEcH8GFSuJO9iI415fwY7Hs7y
Ev8AjPW3/GH5MbtGYaF3jAu9YOvGuo1xQoM9YQQIdFFux8YYEJE0bJQw0QvBoP7wV7HI/gR
U+ckBiCVw9Yn9/M5WjrLbV7YHdoUDVlAOtsYDpmJpgU7gEnIaw0rJnKDkDzKmrxiVI85qaB
rCTq4R4desj4U7zZy8Y1wW+coVVIcUtvyGMDe17/xMRYOqaxJz7U84Nl3POTwKrhEmmiE+Q
XGAyACYlTVW80sOJPI0yqi6gu1pm6pgkOlp2YZhelAuQEJrZ9YMsZk0ioWY5YoeAI1ycVDT
TrCgEgNwldBzXEToc/ZHeQGGySQbVOtqoeFD5OsJBRMogh329Nnll0Uo/IpynhYoibuQMIA
cqRR6hiq8TH9YHEKOO2iPn1kJ/wA3hpApiBsxIDzR85NDpunfVzkV4V6feI2Hdbk12xnBhV
vvqJjSyh0mFZIMczHGEWeoluKAFCikjkGtlZwJSnVHwkKNikAuA88zhoUDM37UnosKMFW6e
NZoRQVMKXjT0ZsccY3U597xXiesnL3/AFg6iawOjgwEbUtNo/GKISh1HZMCijbB8YGryanz
8YRuR/zxkvwcbEQEPOt7Yw8AQB5PY9yKcmYUlBEQaPQ6+DFnxRrSJ/YoMA1uSPCJyASryzL
pS5zBJBsNhj1ldR6QBZu4OhGStQrRtDpegd/k94CBN+7HMxaDTqbhO2G4qtaHZT3Ml7m3Ft
zvCGI8Uw8xmkUlMLs522CCvTKgUSE9JrgWmrRYolZ8DlQjspqaceV/RkcjcJsE9ma84pdXz
/yYFoOg+EKf3gTGrIsVusA6J04adzCzH9ir4+cYlF68Be3OhlaRTpAqyBhTiVTLiRicSR7U
DskvUrikDAHQWdQRgPK7PNU9J1pxlBK3jBoB3vjkvsQ1WwqKspt8o84BHqjtJVrnXMely8x
obKONuHT5JlSHM0AkG+xI5TRL3F+Eyk/JiEK53oHhuOooIZJBR4VxZec2XUTWoAwECR4cEg
K8JEbBTC2pVF8PKghI2gBBC0yFMyeyIKgQjbExRMV6UYapWDYEmO4os9pAO1L8GSUAsbdY6
ldPGwbxoYjmDqBtAaC45xCipzYuPbBuMT3Rck6ROHf4M3dqg9jSuOIWcr/nqZPSWrDXbQi1
h2l7/GIQZKLoXXXCGILQNC1SYowPkxikt9sKkzwnaRxJZnY1jE2USJKGWnoYJjHFzdwoOuN
28DDO7KDaQxNEAgJOf6SuKc6P+dYoccfhxXsF8YGjH+s8C44xHKDp5cUXpo42b18ZJBqAu9
nj3cCXRZTm+TFJQrUSjennRhUQOmTqc8CHoWGHVHjRZuAV2qlC4NWbw5s10Whtdfa0digVq
d6IE5NOBNlYBwRCoTyvtgyZQRETGTm0k4YdygCQnT043p0axHdUjIMtrbOaPERnxfWGHEbI
7CVMHDLtTBU/XaXkxAjDfkQo2gJz2pjRd0IU0ugbQE3rFAiDKo0gFf8ApK0jPjLRhwKkhQU
7x07rqUhNEW+3qYsELSIHPYUW08jEDk8DVTIst1QAO3FUcymlrQ39mnWK8FoWGME3oJwXCa
817VrjJdWsF4cpUoQywRA3BtgOhFqxQSYrhL26xh469KLIvlExGBUxQpsZqr8LBCzBZmbLG
xHyBjV4Xszhx68WEz5XIUEJ3EdxjoHDG2UYphUKpqvDKxiWIoS1DUQa/iWxY9BpPCVY6HFT
OjqZdGFiYAdMQVJIPnU0DIU2ZrBoOeXHUPNgf0twNpwTKJdmtmRNs7qbBuEgJXTJtcpMJFs
l3zgz20GqnOsVBUNLVBQ72/rDWjFScg2sjdO8Qk63Nok7E3rhDnjjCjwq7amOdIsF4l6cH4
2Gkc7szk26rMv+ng2Ko/NFxagT46DQCCml4WbXct26ybibwhInKnmDyoRG5s0dK6qYR0FWB
wNesXVnYDKkuBSrzecoANlVDxKnIROcJ6m6FMWt35dYdAFZGgEKhuD5yjimGloUU2Jp8XKn
r34zkAXYRu8TXSwC6BHbjQNVYM+wu4wggLIK5oVwcWK9k9CMiV6daXrXGsipg9Td8YiLslv
oZfGPCAGKK+5zlKDyAie2TrahBybx4rfJN47kBvUUBJdgZ24bIVskJpER1NHZvEM6LgAB3s
Cyq63K6+E5tN4uRQcNt4wJeuDHiqjJnoHRJRdWwOQhOOG6g9CAFnaAOeNYNGlIhW/cMip6i
wqR+joCXZhKFVo0AEBhB8IImKNVz7aUb62bRESO9yR+2yfKqvbmuMPUzRThw4rox5pz+sAO
lkdEi4VGoWg93zcaSRS2MEJ+SOWcUMRS5QdqOAukAgUCaoV4IjqJEDWt1BMtGwo8QxYux26
7l3Ig+JivZMcMbvQSumRYRD9aLduvHJ1d3w8wavZOeEcTiyJG6KCyijggxQSsaWRF06B2GE
I+ANdDEKiAIgwylOtup2w5m4fGBM3OV2J22A8wwAX0QG1xY+O8mEE2ECoUiTSjxhbNWztGw
tA68Mm8J3SIZydN4cjw5whDB8MAEyhqDrIvjOATekaPM5YexY54IioG4YDH0baEOoQxoJji
goYgR0HIB1ihoClNk6tPZhPBEoaEpuiHsZhsFeUqSHV+lYLWAQ4cCw+RPWN9HDXcgMbl5OT
Jdt7fdwuiiRG8sCWxwKNw0lO5k4l8cFzU0jPDjvWkmGpCxr+lwfSrK6bbsWA9dsvRWo3FSr
oN0GJQgGUrITviRxEhhBvFSsg2PnAvpJgiy+EtdgaGxr6YjSxMcdBi1KuQ3+cUjYwvUPyFx
ltQo5h2vpzokikJIPZu4zFoWIh1cZxxQcDN0d4ROPpXAUWMCK2uXwVBo2kCNjvXAoAHnBZL
yJB34y3qF1qNxLcpTQaxEMtAKCEBHPLDm4VHhVgsGxoRyeg9UwBaGgmwCly+fPq4EkSjSiG
A+0sCsklJClGtDh/U4ic4A2KF0BxYJpscXdQE8iY1wdcJSrF8kMFREmlS07wMPqOK8vkh0v
yAnDhBLAAIkG9I6G5mSnwCyVReEC+WWi3/ANfkxxx2BRi7fnD0XUiHZOFSHWoUlKRwltfOX
LIwxO16NI0iYl9CFKHS1UItCHNwhOeiYFvJECx4mwUAmR3IExyS4wntLmGqWq4T7MVD/wDi
35XGHnESwkmdNGqYac+/RUFeVo5cYWU4eRAACDFarcqkdSIQlR3wqcAOTIzhg6QIO/tpzBB
JTgo6IOscRh2eZPLuXL2/3y3RTgO6TBbbeAVtYpbsDcOdLvNwUh2rqa9QB0TOtIilb825Gf
rCZVwvZycgILaKthhUR9OzhLziaixFIk2H4wU2CRC34ZVMV0iDLShHWGDcXSW8RU3M0FToE
yxNbVIsFETXrzxOLEClrlm8uMmSF84KrFZP6MbEBOlqigALCuis3wbfKrApYUCdcLRijkQj
ANB01zpsZDNwchivlkDZBxRVZje+hCHcDeEJ2ggUCEL66woVA0GILNNPjI9EsiVT+0wxdlj
MiX5J6TFUSRqLCHCDbrrOQhSwk6dQB2uct90pbI6m2N6cGUQQfkCRCEEA75iu1hzRSEHNi7
yN4UA3aRUdujOH/wBBpahBl0u4xiJwOdcQLvt0Y+bW+mFKGtBhTh7yiUE1IVbVoa5bTYBo0
uTzb0vOIXCKzd1QY8GR5aDPUs18A83JhEegGj1rLGUMQQ1hY6PwR1I0Rd0sJhZ0PHGXtUzl
SIsE8/hir/Vl2xgFI9Q+WcaKju8AZQcxAwed0vsBJqFFsjgTShrRLFpdiG8GqTswF5fAkvv
vGBoW364OMECGiOXxfnBXu7A8McKHqdDEZprrA1g68GWrKcY40N+zhRgqwugwVOOoI/GAgD
CYPZ3a3F5wsKpUonP3sugVwWTbtEJMdAFlvCiELv8AkNxsA6dXKidQIoUhHsNQ3h+iO8ZZA
nBGBitR9GipjDwkeAKnxp1TYXa/O85+AMABWkg+C40gj1ggJhuvK+MRiMgDsaAlrJPJgadx
qBFWweTZ5qGIghEEKiIREFOZq4LZLWFEJoFG85TKkDUIcHQ0N0XDStMELiZQkU5G5dNExEt
gjbRQF7uWhI8uX1cRuW5rOHmEmXtBL1bCamP/ADKLLVRKCXitYCXisnhKO4i3kZpFyHQGD0
rxCrhgSJaQi7a8ZJ1EFwX+82CoE7+MgQFdU3Pfxm1Tnf8AWTia4NuEFTydFyYREIvAOHBLo
BgI0DrmHxjVxKwrFAUPbtArhE5p5YrTIDM0bOioASoGcsfGMbmpdiz/AKwRkoBvHxvWU4MX
oDj841m9gbno7uRZkagHF6/GcLKNiLYd4AJ+QQ+GQmBjok4oQhDkm8RtK3OSidqnsOkhhG2
hyoU6/e+MtGDEaVFi2FUxmIkYEsBO07VoHGFICStaBz5URE240GDz4Q4hL6Fm54O8AqwCC7
mSs7FLZjogsNI4m0Piyrt0Fm06zlE2wFYNAqVPJyoiFeOWbYEsN3zMuPrR2QSPB84Hmyc0y
UqOkODAyBtpfEmL7ONHeWdaEiqoXHNdi4vRnio5QLphDvZvHF93nS1iG32GHVT4xIgf5Git
x0z8hqINEQHHRCQpR5UWwDUCGXgovo8BVm6hDWGcHdklFqNBaOGy6woGivL3L+sJ0jyHKIE
btSa/GLhSUHA/WVjI89ecWJXDPXZgNe4oRnuYIPl9zvr840FUdRy/aGACrbc4aRceah4xLK
g4UBbHamqadY3AAatviUD+8Gildg6BniacZXaMWgjkD1yh/wDgwSpIJ6PHHOUDJWweZTzlU
S+kaeELrB3IQgbWjoQ2ripp9xvEuJezKIegeakQOWgxwpCByFlq2AMhcrPxJcZBAMKvKq3G
Jc0oCFnZl5Lm69tD4SxtuOT959IVQQjqLw1ihD60gRcejc4Jk7Ik9Y7qnCDvOyt6bU6Mfe3
nCfjE39CeECQ4ADFVQXQpAo8G1p+cC6PlKWvFBPnEMDvcdMV5KD13nb2WrAaVnEHGnvDiA9
Dq4Eo4CV9snGbRQDNQQLt5NERSwA0a42Gx5MLOxwAJWXk1a4meRpKHPnZzvzk+IeJBHQzru
ODDnlLsJyXVfBxib70yDsDWHcIQDf6xqSxIz/MwCiNTtPeOSA0fkXOOYqVHL7TWCggNh4Hv
bhYlFl5hT/GeY94RaJ84PJatpygqtUo4dvY07bxLhnTdHE3RI6v7J6USxMg1mJUQJN3XDMQ
iyjy6PdxlEaXt7CsmTcgQiq2HtxpWWDSUEWHx+jKBZHu8R1XwuQZqOnBIofIZOxAERSFDeV
B0XGh0CanYtY7a7d8mFtAdgAceS/NgdC8yCdOUAAejnAYrVK4gIFLe30RMsDQq4Ad6+TALQ
EpCMDba9CiYII7adiBYnBx9NAMkCUhXiOMeftkpHK88K+8v6FPiQpmz9GI3Kn2xENMQ+V85
EhdmtRDTRoTIbQlEMg9JRvlzlC4hVK7UlE/OaQ+1qhZvSKxOZit5aAEAIwUNoeZy5qPSBKW
Axnlv9YKxXjIhSisqUT4wgbAA46ngX8Dhk2eCIb8lkxu9G4gvshy7FYqzPm8B85tkHhv5OH
wOFXAQdCLdf/WCxxrPXeSZh02f6wh6eRkns3lxLKLq+EcScpg6Sr6wbVRzreqPlMiiHLoFw
Io32fBmpuK7GUbSESCt4TfdADokLfkFdGcclfGabYSDYjEcJrVk1QPL/wCY+Zo0vfZJvOQc
sC89YIy72xgiLRDxWTODG9cQumgJnHziCRwrpaMOx163gUalH6ABmt6+HONuJZfP/nylCh8
LTDlCCilLdkSvy/OKN6zC2Rx80mRdAH2HQUBg3NsGT92kSSAQlIj7R0zYVFBhATku3EE3vt
RkAomhZ85R3XTb6S1/rdw+Zk1cWRZteBHDQLRjQkMTR5wvsEq7YFRWCF7MpzEw11HmpAyOr
goswVIEq7m01eMWPrRJW9hIJFIc3xGSFLFv7c3dboFrv/dAU7GzGsEGTpIpuV0Bz2wLshNa
KyN2O9cVY4LyTuERDTi1jh7GGkIJunD55hepFmxdp12zKqWqOy6BdY4NUeTH4SVUAb/rNr8
RkexFib3hGLtMsepqB0V8hhtxQgbKRj5/DDBTf4EBF8ZeGiwUCOQBxNBLfS5seZPXWCmCJM
KVXhE9M5yP1vuzulRByryOFIRWEW9ymKNe3KJqVpy6FCnLk7y4UAqQ/JXFjVgKtAm3eLRSV
c06VvROvODBXKESOw4+VxfLoUYWqGksaYKDIL4qUwcCwdVwBpgVZ80x+MD5hGFeB0PymVYM
uQg5v1rLJfcRcHkOvsMUATE0MJNyMt8OApBRSq1bHkC4nzJNSrNjGxUKpSzaI5twNSvAY7t
xoO4g0ud9ZsBgylhYis8JMU0X0NHHOFPIa4C09tElytllO9Y69oEfpx4CDVcskRQBxFjsO2
ujF/mKjYgFAsCdYD+dajhQUmtprBNGY+WBcq7NHLcipTw9ivJPjKhSlc7ptqRoJG8OEI8hV
B4AJYKUXZRcl+VjyJBJo4TeBREWT54mSCAOEO7SOphk8FADsAwnUxyL2Ug46bnfDBhvJCs2
BX84lUkaQ8q7iJDBU+AHeEg4jRrHOnLQJJgHO3J84kTInJC6YF9A/GOEp7rAKLGOsXemLba
316eDwILbYxoik1nxBeNYl0rlXbSMWTv5YXBbSqnBNsINKIFZhQoqugK+0rrCR0w8ia81xA
VLr0i9gYno9sJah120Jef/AExXRdoE7j2SPBeMLjYaFcJ7XqPWINQ26fA78TCZt2DGqk8nY
8GDhVKIzUgxyBpewIQAKOwpchtFCbd3IfCPBq/naPZquF+NUz1tY5Qll5sArTrFZhyEiRvc
sOdhGRiQgD7XRjhlNiLvyP1Bc1cCihKQeSf9DWME41Nd5Bdo61xbk0SDr3afcbpM4ggUYNa
o8QNw7h2LfJQykilMHLrJSIns72d4QKSuxtTZRbTrENkkHQpGNi6793DwzTiyioTxuFwASz
eiSVAnynCplYDTW7JlCS63049+1kbqtFKBsMo83D95IErid1x7yAmQbohPV2vgcblqZFXAK
6tw5UDxUAdACh7xieixo9LebgtKDgHO/OaVCUFT3DLLkanrt848iEEIeq60vuKxl9GtmHQt
scvWspk3aUNwBoSwN7HjC0tFSWQlEP4IhE9ipUmUN9Ty4iwcKgeWu81C2QiKfbEM7OG4nFG
7L7kTcgG2Y6jrAnQV4A0+8R04Nuk2hieNYBuMdNkCalIVo4xrOCQPgNH2XDnWivLoJ0Xhyz
gKlKkrFxfgumEtHXDgfSNW+9NBxzBGrgagNhrRw2iJGRFLmKdRmtYVnpnKNmWDhC9jk+SIF
WMIGzOZWBD5hU0ZPBHNhvhIBHDGkQsBYGDuZ2iRBM21Y63h8V0DmVADgDbwdw+jhzDYEM63
1w4fYA2z1BODZQbEju4kwF5CyJPwVwzTEALqaV8Wg8YA8pKlUFNJR7/eXuQOKJNMu3rwDmh
r98kkRJA2P23iBj4+AxDB4F5xtRYQ4IetsoB1rFuDhHJcwyKpxcpkUCTbpKvkM4RbO3p2r9
C4IdkhnG4Hy/l3jtVfzjjeknFQicOvWMukFNCtBg6eJesZluqABuoAZypMOltjZzt4+pzzh
o3noqjZAqkvvjIHYIXP6jgf5dsQOrkSi3DKy980okSpUHM8obxoN+MIEq8Dh0yld2iG7oNh
4xOa1CwDRNqEdVy7Z0e3KOKVkQqmypkFRdoKcqLtrxtkgcg2pILBSPLkL0bJqsCE8A0xFUk
A142PwEyuu15dKqavz6zgxpsG55EPJPIYtgjENsulmlvQ8Ym9ZQApG8BnYo7K7tap2nqG+E
H6TO18xEcwf7YjjJ7S/sBcco4qtiKCB9sX7DPKrh/azYc7RMiqDEHydBA5wPAa04WGqrAN1
0/BVcjd2iBIg7m3yxT6rQKHlgCgWGsY+yAKTmjE6BbUqSpTYnOybEKAmnGCSkkAQcFcIxOv
ix7cMdEUUoTxvFlKpZeDySNN7twnju1RECpEUxd8DAaQWdSCfXh9lewsoIWjqHkcfPgQ7Si
TQcLrrBy5qkKvQF/vIe3Q0agSu4meM6P0gHrDpw03xzxJTzqMB4eMSqUaY24WLqrOGYde3n
mP6wF0IAPwbv3hv3FSzlzwHeGunpcLgsAnA0dZphdMSMFFFKkW8U4tMNedJ5EV5wNOygR3y
3Cf27PRrRjMp/YEEXNGLK3XFCW0HyL5jrlfJcKbVoQvJAnBNCXQMtP5UAO6qYsUAnswuWmq
nu0yLu4aEUEoF2qBerPZhQ6BC1uaHDp8BiUABQHY6DWjTOuVYnygSILpFdNTbAicKgDXYJv
H27hq6gvGiRdiTYYGWHjRfUWRaefBk1S63suCbiHqe8cM+QxUNXUD5c4aoEUZxf4J0jHhVN
pMH4jToaI4NPzFLbBjFpqGNArKTK53JhoBQcgGfImoEsF9A0MQ68h5MFtG1XWCDAjq0DZOp
2YqmiAw6TuwUeG3IdokZsBp2aKLhkXmZAzlKNy8jLZ/rUU5YUtNbDjzt3IwTbXOnpph6jl2
vFi1fpKDvDkFAouQsIq3JcoAIny59ZSZjRU4BOguSETYeRDEQ5Ey0L3Gacs8YXAIwA0Uuhd
VxPaGohLR5B3iDB1XW4PkmsIrhNb0Um+TeeBfe2eVeOCYdpeoBIrgmD1IM59E5EGEqFIGuj
ZiFE02KH5ccXru14DmJre8DMErS0HoNzc9lnEorFN9+Nlbx5gOF5KGgsM1spYL6MpbtAVVZ
41lTXPN6x1AO+uceN6Dyde8HAkQ7ds4HfqfS4gKolerRyueLWnky7Ut8hVMq7RHnFRasfMK
G0nvVcmV0KPPCSDnhqZExjYTvaPDCcw7cARYUNP74zCmalw0v6l+c6SN1javgH5mUSXAjs2
kI553xnHJgaUtiyPk40SxZUqk6JMTrTRlByDlSAiVV7usCYKAGqohsRWDw1ADSXzMv39wiQ
DQqvT6wsCmVTWHZDyHKdkSn7wxpoKIOBW0BfPAK0TdM0GNVwFNRkAYATiN4rEQgwgoMqHML
zhkEtKZTJoJyBw5IINhd15MGeKpEiAdRGOTtAqLusEg0RvGbeRjJEJOK75ZfoDhuCRDemsQ
KncEYdcYBbtF4f8AhnmMA0Pb9ayECROq+DxwJvtxhS2BtWpEkHYYDLFGcCHNht7xgBKqKml
xQINtauAEnU8jFr2zIpLOghamNM8+BkVncFP8ql5ygKTrAcN707wOwInZ/wC4hCVdPvNRXM
Jri945MLaAhq1oH/0YdqIbvLE5/wDkMNS0hYHuRV9zDYctYTxe1/8ApwrNJ7rP+RL6ysKXV
KkPcV+HCs4ca8NOedfOD6LAIwM8t+PCDUFaNq1IJsB4kjVlLQ40QfCErhY7V12UjBQE4SvB
iA9ZkKKoV4XJagsRuCPFyAUDceLt60wwYMEo5VCwBxizQbGShBoI5mLCskR62TSxw4iY6m4
cHk/AOs0DQKDmwcxMrXYLXAiI8Wx7D3JS/c6wFzK/GpoKR3vlhbRL4QG27wpQCY1SZUiaHL
SKXhcFt+a6dTHedpcqnGB229ZYBw5b3dpt7GKK+DelISm/ODZAjXCV0W4om4Bi1WNfPfGS3
IHSIJ0oJ58mBuHJyqFZ74zVgOxBB173l/LN0keMoLUa8PedTrUGFIJEHahnKCrxduwA9A5N
jRNHZ4YgkMH3OMHQeOVc/OIIICcPGNNK+jxzgAV3eXxnuhRBxS3oxJZRhkMjyXwnrHmQRWh
CfSrG63TNQCqnfiCP9tyhK8FIvG9A544pxXUA1dudPll9054AE8QDgl1C6JBd06fDnazGOC
Wjxm0FaxFURYQ1m7wNIkZlvKjPJV7BFFdDE7M1eIAhWB5oYnpSgVA3E/uMNnH2FoYwF0vOW
Ds52cuVe8F7DYFDREDGx33l0vRgEMAbQ+zjIY3abu+iIBFpxYLsxRLFIA1AtlwmQYAoAw2F
AFsNttzkQCmWlNrscVE8H45g975wO8i0h5laNg3hBLbqRUEN6e9eVwUQTIgKC0Rb/eFjBBA
02pCTUJxkjiAAamgP5Nv5w0VQAFQ0cd403QNbWIJtFQmWubMY9sG6PM7sysIQ1NVXT8bMOD
SXwQLvnrECUGxNFe8SYK2NfxMqnYi0Uwm1/hwWQOUrLGaOvOKENi91w1rd85MtV52UTjTwm
WgY+R0ZQuFd7bHEgCVetjjGFi6D14xuhybr685fMlns931HMnQMOT09r8sEsVEsIR7PAy2K
D8kBPfSOuTyEg7eThhx/jBL3o08z8W+Sy1mkrVnwqL5djJ5Mq9kIS5poCYF3zMGHxE4KB4l
7fIFtumBkNb8wG0WmQU3JtuvAxsL0BTtJAeZvHmyG8HG828j1ccSVQW4KWs60DhahMsBZlF
7OI6zSSF1Si7TaLpcOe7/guAqWG3YdZznw96AlKOr1iifNJzjE1hAPAcRfOCUUmwHmcI4Wy
QWbFA8EfxgRSGhFC6uJ8u7W1RdLdCOBO59VPAB+HHiAqBTyip4oYmc9gh/4vGMhhSoPLZE1
mgCtgQVOTd7N9YuwOmgIVN8t+comw6LAFf6jHhwF68L397xooHaZd95AFZN4Ha3FAN+UHwY
ggtPwXqtc2OEGlGggoS0SOrXi5mrEDcgnZrA+LtATtQRaIa7GZGqnYHR3j96LxVN9GN7QoE
QCwtlZcO2bTIEg1DNeCznkidNLfnCegQKGYWwDrIXBZ9FpfSft4/If0sURGs5nWikKosOTf
mKRHWTWhza/B5z9rvdY3WHJOHNuxci+oQvt159xjCnnfadu2EsW6TTQyKPne3bYLHBNguJ7
OHNCNMAN8H0pElKwdMAmOXkZTRfpqM3cRKr24UTgoiCnvEKk0CPTyFst0slB9g6aRpVnGhx
caniSnQALlBXvSYCeiWoBNmrgLkB4AO3Tr9OWuI81NwoI4I73gvaZVpcTesAOHgODIbrcUU
p6pMSZ2IXlNzWRga9Cj8Y0IGuoO8rF5U4iXZ1dOLeao0qHKs7edd4IhsmUh6IT0wd8N8CpO
/FwAKR9Auwjoyc+3K1m8Gh94RQlFDT3hCwAntvb6wgEaqUd16Dxbg50DVh0R+cJ7Wa0HUU4
BNp6GO0hTw2xSm9gmBMoguFCSIFAcCLhMhCnwLxiXCo0GcjeV6x6hEW/2FFtg8bYVbFGGl0
sqHHyDmuI8TXpKT0amGholg6HwVheC5bXIrGjbeQ/ByRhTOBX+tr+biHyHWIWGo498tZoMF
iqAENQ37C7xcBbNFjMKANdOOq2mCDw75TwesXUfzdpYQXipWuRGPsCw48SiWrkMAbz0lBzI
CFV0cS7wc3l1axaxq9ZWtgbMHJDQvK3sbPPZiyxETW15Y70fArWkEoOjpAR2OrTGNWUbwMu
oLZAUdGY8zZXJzqaGYcPUtE4wocecmqhQG6BgvDAIngLYC6kiRuzKrSUriImCZjwHnm8weT
wwdNwpVakZtsSf+4q/wAp0jUpIOveaoMDvRSgti9ny5JZgBMwTynAE3eM5eoEZojpLq7frA
EXj4BPp/oxp424FLE+HBty7ED3DcSnxnE8iiRfiDZcUWIKIxpEZEnjEBCUC2hAfvKGpJVqx
6bDsB707M/OXgOqbOgkRPWW0G0A2F3vWuslwUUYbKvKyTDeYMDvT763istY+kM3rrF2KG30
FqSHhV87zTzS9mCKxcg70rAlF2GWKykzw5uAflK1w5rogKdXBiCLLbYDk9etyYdkOxaMKuk
l9uNNVbBDqR5PG0nvJoX+OxoBhJeVbgaQcGhvbFFbLDbMCABCcW0vbXEkDKWP4FpJJN/GC/
m0yJQEEb1hx0GJoLNIBXeBurAMNERCA000GNYJAkYByiIjC95szmox17B08O+sfX654XI5Q
KN4xam6phS8101aE1MTP6WM7NCXTAeKYAhVahODssQC56XEIWFDIXiorxcJPdinl5YQvclw
HAqWb5PGPRdvxFuhtHSYHQRgAIch06MC2PAGqrSF8FxnaoPQvPHr3lvYvB4PRbwcdKpzexV
VXBmE+Wg4eGY5hteCKOtsc05AASmovfTLRG4gqRGQHb5wbRaFL+n3pgYpaK3Ub/hxQA5wBq
tv7AZMwaehjHVlc0kf5bzisu4cjtuNFO8HoaU+essmsNOK8/AMFa09NO9YJqAcWPw4Nz+kG
xKfhcMgoWhEfMTaTWAifgHeFMaDT2Zpksn8I5C/QHeHiJrAeeoGnywOKQlQyYRL03/CHP6r
NeAx0rSFjVueUuboxHlvUlmXBo5YhFS9JHS4+tlkJjKoVOTsxBEegmsclFAhtxlS+dEwKCk
DQQmkcTb2ZGPrCkKhD3hemVQNxbgi9aPLjGLDJ7OmDKFqDHAQuhELSWEk5LuNdXQw3eBjyO
T8hnS1VdAgXCCndamqju3BJpQ2tOzJ3qUXrlom5fx1iQhdWvtGyEesQojHQIZx2ZBuzilRe
zrNKcu6VP3nHoPJGvbzjNg8iy8XFppv24cDTt0Zappa8Beh/wAuFZkzmoKD8QZZtWhrEgce
YiCyFhHd4da84USSgpwkHkdhvWKm4V94mdjkd4Sscmj9tWKH+VtMI5LjZw7zleutnKGo6Hj
2ZyNY5Zr47yFgTyxh+eDDhho4LoPkMmeVDYjgMKFCjob8FPGDXZb84kb5wDRQ2nP6xDrT4v
PB6ci1lQcFavg3t9OsEY+SJ5XY0/qeD6BvWx9q/uBiTO+gbYdFrtosJJVWounp1UtNnIqZ1
YhVCDWVegYgvsKh6RUgaAXGTNBcaAgNvUGhQNYXHiUrYuPlNaJGIwVZGUIgCHrBlaipCPUj
+ecfszemuyoqFOl4QcBWuZL2UZsru7xoZ0d+xlYNG2muBL+V0jZnA8jrUYGaQxYGDcQlbVl
ymQiqlV0ho68jkNm5dGEE2V795P8AaqjwDyI79ji0YDWx/HrHyAJK9vcRzayqqlHxcSmLyD
v7iHtwvY3FAAPgO8OGUc9vBkfkfYkiBXjaN7EwqICLYbJKgJpnGEOjxNvNtiinGDQeRm4B1
F/WyG9CCT0LXvm4UCqk5qjrz/kxi41AERsUdKumcaWQ4xobU6dkpYV5wlTtReetOFdgCjgA
dI4XIKrAHUHAa7xMDEFcUAjx+2NkyIgHkyrZrCOHF2ceTOElXiYsS1onR85RReR3sxApYB3
Bx+hEQvlSO3I7vA4J8ppbDU1uuu2IaqkbTOijKg2zAfpQmzrSp0uulgx6ghHlpF20ODIrUy
A2IDOtf0TWOseOlAqRFdB0EU0XFEHfaaFqKQcO6NME9mqLJlUw97oUB7X5x1Q22qKuS8Lzn
JsQ4ddxU2WbHzUQAqOrwNpHkDb4ryWnbDeWckp3xhNngwhUbocYuKhuClJFEr9BjIVpNoJv
ukH5MiQSLv3Q1V5PyZLJqkbhNv4uDHsMH8CjeL980fhoBZ+MZTYuHjC7g6Pz3g9YAlgX21z
ZSYvibNlx8IiRJSxgVvKDzh+EFq9++XpeXOcR1rUV/KGpjIhMdvndlY96Rahop0MavO4LhN
wIdtBVWBVacZPdEoRCf+Pd4Lk4BBoV4rqb10XC9A7njRw/rNykWjptpBGlwZsUAkeRD8YvR
ApfgLkI0WF5p65wurWy9+sHV4HrB5fkwhQkZIdHrWCVa0ITF9txRYlnAKe8bc1pQvBEQvpz
MKzJyMDiqAkJuFybdvdgFBFOAPONwOMlKvzbdY4IpPhSV5Y+Rx2QoCaTFHkBNrrDL3pYYNo
qSvY8YojdEbVBHYm8BiOt+BUCzhSrgxOkq1du9nfOWiFFYI6ymfhi2bgZRqvNKOW+sCOZIG
anKqk6piowTEC4QbF4HZj2cqJqAtHnhPjCijR98eLT0JcwLPJrIIAw40/m4bFZSFL+XBTJp
8Ha876xgyBwQ261h6p0UP6zrGEDl84pBGdvNTVMQNNZJLYNGHu6kB4MDyK0U6KDKTbi1nVH
cBaH4ZWKfPetLEHfk95LaRqU6BqUd3BFO7BfZsgFxAikdFivg/tiLeiKjUnJHQO5MpLAQJJ
KwcCo0YYhtapqG6IL+DnCWQaKY9icC4Bu0GDThSHfOP6sKOclXycO7qmJG0d084EIUbP3ty
tdnyU4MARA62F3xcmgg9G8d3avl5MdVcRYCK6Q49O8qSIaBsOcHNN58wqEp3yJT3ctiOs77
o3wGPl0RVMQWO+zLSeB1ijQS1AHAegGyZ4geVeEhcV2pkDZNICFfNwx4cl4WkQngyYzk2sj
Tr/rgIIwE4bs9ZUjNUm0gvdJwDDEN+BfKOAROETEBA6GhkGxj5Hi5oVBQRmch2Jzdm8NQvd
1aXJQI2mmSzfPPGIx8SG/Br94EMRZufC0P1gHs0RG02c5okaglR7mBRUNxYfkMr8MhVCEBV
XrnEHBb2bhdYJs4aMll7gnyCzY4TsxNATDZumsQuJfaU7dzhwg36BDFcSVrpzRTA82MgsFC
JJsDL0SWicuU8JeBY4zTAlodyhEhbYgIDCsc1E7rKg5Xa7mQHLMUtIHHxOEyN0yQ2+cbBoC
fodL8ZAJoui72W3bd3ABME4w4ITzhidAAB61rCXrEPPvBqjGl7neNzIlXvfAdrkA93oDo0A
B0taWQxGzio3XhfCx2Yv01AfJJdjHJrteZTIvAhrKzygZIAoTBoQbxs/JRM7PgnMq8OaPQY
jx3NL1KrxglyNJMnUHA94AEuhNE3sNc5Pt5AUINDQFCv4uFjQVQvoF7MQBM0PZoTT4TF9g1
BIXiiis6dN4RW6xDX3Gw9XH9hNJrTphkgB1lNPMb7QxxZwgUYB4p+clQa2AXjTf+8QYpKHD
A6+cCSROmtPkw9ACpu65xHIPNPYlKeF9ME52+W6dd+Vv4yYAdneSDCIVId1QG8xO8JBbTDW
IpsRdO3ABEMGpEYGOC4er2cs87DrpRMdcQzqKxxO3Uci/ShgbxgHbpQR24A22GQSDsOldqb
cBkkmsYq4z7HPcDC6wtMaXFyvgmvOC4AAU2I8T5MqpRqwXEEEB1gOlK68uXWF0dMFKxNTPy
rmkpb6L2j8DL6j3ksk2iSpz5mDGgE9Irpti79FxfbW3wrsyCt8uSFMNLRxw8BFdGNEZzpoG
/nnnY1jCq01pvxcBMCtTGsoIBWV7rrIgEXS84dKDlReCpaB+qMm5wgycMRGiA4dCuJpfNWG
2jaVMYgzdLuGirRd+MoELYNGbsog704MoFgeGRXt+XDJCLo2hH5v5yGLLtNafGebaJe8S8J
YzDYCSa+ix+DCoqKheuWRcGpiAaPwQMqETVshOYuHHZgN/Qu3zT+7HNeakjeAAMYag9G9GA
ugOgAbVegMD8RqFtsoc1vUxqq5yUC2WjZ2neAHlKVCmmQRri+HAsGHeTXsnBcGXBPCNFgaw
ThayqEIMAo0jEHVLj9bAodrJrkOynGc7lkng/Ebzeubm2xydmjRRGexis3xt0VAgQtMfNzq
KddCma98qsPzowUajVq2RX9a5o7vkB99Hw4fdBEbhrgLqsMQVIcSJgZYRfDgRzUCEgNamPW
C5AWxLRlEX95IG0wdgui7OFRsMswSE+vhHSpW3ZjgEfxSpgAq65kCkEhxSLsYSH2wa5oypF
QjVwW8OI7CIPcEql7TZ0p9CCuOSsDCPy5w+m824sgazE0mat6Rzr5RZ7mMkzxmp5y9zkWb8
LbYBSs2L58zB2HqzaMSa2MFdOvYP+QjT3nM8+c4Don4C4xeXw1xPXsS9v/HHFVpeYGzNEYU
LqB4yYGgE2SdveIXqzSoeN5RA1Zw+ADxm5UvOv8Zrv0ylINNm5fHnEwUGIJaXTM7gDWAXH8
zZS1aV5coYYIQ6AhP3j7EELTAGbhVS2dQOxbziOw+A2ooXS2qyozzrFHrRGPhw1DvCkAg0U
fh3k72kmzHUVnnz5q4lEq2a2JxUdVNIYRy4Fsp9hyJPNoLQ1ZCFGmk7DBaqCkYLsdabUDGD
ZVNsMIrRCbMIbcpLMZGoPBZo4u256IF4wyGQ0mmh8hM0FibQIU9AYkE8hEkVYApO5+fOSyG
F4IJOxJwZsqchUJYrqrhKZqCb68yYKCLDAZF1yN361FublqTWIoATzj1X5u/7yQKTadCALZ
fUwP8AECDSaCulqdcZW6+RgPg5X1iZBTXSgg8B/Fy2xLU3+GpUfZecSM2JvaJo8l/lcHaaY
+ZFPkwGP1jgBPL85aEHd8VlwGhBS9p4MQM4UD2DveCoqqeU9e5lYAKnlTpGTBQAHYRuARBt
cmcvJjOnRrfHMx7STLI8uYH5TChGSKT4uLHt2ZvAtoo8vi4XzJQPlxYB2EsNYvkh+MGtUW1
V1OomTXKRFuWvAe8SYNN2nsQ+mNX5rHFw53Sc/FiS4lgmukaD2OSlfw1pRlG6FsBh3C91kR
ypBLyaHCqizXX4ME5LxsBBGvKAWeUl7eDCZ2g3aX723tysQQ5ECueXXvImSt6oJ8hyeg0Hk
68isWmVyeQE/J+c1IrEOgB4kXeWazS0z/jHxMQQScjtpdQL4U7yAK0iC/6ke1AiTGgocWyS
kr4Tpwc6ZQaELBwL8ljq50ixeYJAneOsS+IVarYAfGEZG27qfspmnXQ+gBsaUeaZ1qigYKi
1Z4awiGyGvJmn/v1nCw7wAHmPWMsXXXkuKKDZA55xeisp37TTvIEjG8aD0eXCcjqxqHfOGq
RPgPeKlJePPv1mnWx7FAHaQfOH3H0qY2xAB7YMs2gCw9HusKeGzjjRneJfaDhrl/jOOCovU
dZxIYgBkTuJTV5yFAXAcRPVX5YwZoxMg86odkd5sKOzbmVENUOAC5W0OlV+Z0kAd/nG1RYY
H5hQO4PeKcnC486VAZ8/i3MhBSxHSz8cocDWlTnLPmFTFUlA2V29dX846sZitYnvRhJS4QF
SJvcYwjCIKjqu4/fnFAjFRi4lALtIwnIh51U0CwNA8MCbnKSJTfkIxIyUs0658PkMT8qjRC
45FPezCKTlkYuHuxFRzFyj1CQiINV5DpyFDBw2rRFXyDVQc4LHSpIpLsiOWHGdEh0tPk05E
Q3pvQuxB8GYcX+5haAJPS6vCY2SYKEo3dzVj4xhpQ7wgubr0cfGGLPfnsBaqfKKkytZt11B
s1cAomZLp+cihDy/PfObIIO8s4rj4BrvOxn4yUNv1qC+m94cQEqS66/JV+ssTrZOWO3rph8
C6OwvPv3kP4ta3VvreNUiMIfQBgtTvBQDfqABxKJr84O7xUBrf6NDKUJopVg3BU8gHOb05r
bIYqdA7dDHDGV20wdr/wDKOTaSIUHnMNRudGALIE/grWBe80MJJ0LJ2FT4yn6/mqkT1gsAJ
M15TtXOgXeS8cDVMm+CPeAWSgdmRDCBN+BiQ+pApKHUQ52oYbx6LoD6+Fwciqxml1aMbFlQ
Ji2EqDIApETsdM2NglWKMJdp4xdBjDkAUHylHHJkoVAgTZHbjDAA1ULUuA6XrKKyTTomsj0
OSNCy1ZkDkQu8uIIWoQLlsE2Qxi2hmOSPIQ0lJ0GdxOiwdkQ6GXTDm8xt3Fo/I7OHEuuJrA
3oscNDazOD0YKAUVm5MAHRAOPZOfGs1zMgdS8d7xdiw6+POCYt1sjPHZiRoGB1fWOyoqRty
d8ueN82Okh7Hb7TLOSB50gh+f7xowARtYBp8OE55PaSL+UwwUg6gC7yKIO90OLpq+xAWHRb
tx0U9QkBAF06PnD1GpaYlhDJ3LmGDFTHdIxXcdvIcBj15MxdxaWmhJMR8ZO0GxAv6xussHu
7okHHe84agsMTU6sq/guSV1DkE5d4bdAgCoETYZr4sUim4AHIDeQQbdLnjZGtRTRUeXTCC2
KsjSAfJy4ADCHAA9SYksHZSBQQJxfxiLffBjmBVfAxqpCAHgHfOMCxv+jf94usqS5HSflME
appR1JZQOO8sU7ARdAehri4OqxMkqEdg+kza5VwWDeB4PPhi2FVV1GkSh7uHPqVIK7ZpWtF
04gVxC14Y8fGb7aJdYwLaD84YdG8R2RvBJn95+WM8HvGheigYNCecY6fBD44mONkIQ4XhXf
ONUAAjtO7sHjA3ynT+nvAVXBFZ5Nu0QMQII9iAbEF2vLWnE6Is7y2B43YPpRzGrrfjeIjF3
Jo7uOa4WAZsjsIdm4TvANq6TkKMGjo4MSmtuSyJsk7ZmxDSkbKBqTkyQnw7CGvSlAOCb2EQ
dRKaPGAxpKtIL/NxwArxmH7Ca7E4ap6YQ1GkCN1b8nG/osiTNDuMMSgBhajElhH1tnJGCJF
C8YJPidsAl0qXMJ3tt4yCIg7/wCGcx5KOduE+OPJg/PyM+kgW53+TvAXHO9fCnOvPGPifs1
p+499Yr8oDfKE/wC+8TxrLDhOHF5Twgwoj3phoP5BgjgQk4nGDpg2pxbIgDqnvHaJwQjS7B
aB6cQ3QbeNAX0YjYgmpHeRJ3yxRNOneOUbbd+8oHm5+Hl6GpvV3zLiQqcjpJpV/OKPmgIbC
w3/AO48IhEUhx1jo3aIwNkbZzhjCs6K7cvG8QCJ76uYbVMF2tZ4Z8ndO22YRHJhEXcT5NyF
OXkNixt5WcuBGzCxbuxvw5bDWKBvTDfOsl40ZiqLHYYFselh1Max2nKdMT4w5OqXUWZKU18
YqVfec8qj3bj76pygRE8o2k7rzjfAqpoOjgg1OHuUHNDyEh3nlUMbRAFDDGNgQpnG4cGT4A
AdODwKhb9JiQMaS4gTo9A3ZP8A4LG0Y9YsQArUmvVwNBo9GVOMveJVs4Bs5h0ervAiNTu3B
/2ZaMsBqHn2dYzDlEjgn5wiQoGn0N3wHlrmqNXk5wTSy+mESYcoFwnsJj893TxKKiEzz5TN
noXXYFpnTXC/GzD3ANJnJDLWI7csSFaJE7JhosJtGgH8Bfg3ioFKmlNZ2AflkJnRPnDv8ri
g2ry5vtU8bxeUoNw03d994AHGLt1qbGu8CU0twDeY84AEjQXRf84ngF9utkmU8Bx2OwAbMd
6mb9jvB6FHsXjeIJ09CIFWUmusHzBABfReBkNyueoFBqNbR7yJbAX2TQXW93ClJXawnHwuT
TEZ0/BaMbc+cLvG9aGKEPsLcL2QJXTy7Sw2nsHH0JvBtZUouQ8bE0uAeN1bqW4i2vDYIwbE
GJIQplOEaWzDkPNKUNjs2iY6qQuSwgo3wA1l1jKjVIyrNFg23LlsiWdVS1NnPAYlLxURwXZ
225evxsiNDyerM6lysR4tI9JrGXZ5mFRvyM5BfD+gAsum5E1BCUryY0AiGRurtob4MXUhtY
+N0ceG25gDScK73H0X1izeJMCQUduA95jpT9IACU0AdsNtKWDrxPMOt1hSmFIAu8gbYAIyz
zYJUWcC+Q0qYsRE1WbVFKqEATFBcGlOjgAAHQBhuPGeDMUBSjUM5def+MFANNjkHAHvhp2N
qD0f+ceJhpNfxMyOVBXeB6yYvsYq4qeMGkkUsg4qyXGoUIuVS05GKLc1eZlKnkaL2BuCcLh
wBN5YLV8YUqlTp6COtZMRQKrKgc37cECVHsQG1dDocB5tgSFKygBpsPTEaEK1NxoINISsM5
1dRa7RC06HnDV8wrCh1Lvk6cTOUH5RE9iq7GiVFa0CydQFWjxkED/IgxLCuWamCV343yOcH
p6BgGz5cYij00HyZ6m+f8mS2BS9AaCutPhj5zUHrmfYhwNzhk8rUuqU4ErSo95psKG5SBKI
mTDTVJRagGg8usb2cO2TW1X+sjBzg/c2MNI4AOcSgnfO+oHWHA8TBFI9An4cXLWsj6JgKBL
Cz/vALygYRRPZXgy407z0ZIviTDQp2ADtYZ//2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJwAnAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCASwAvoDASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAAAAEDBAUGAgcI/8QAUhAA
AgEDAwEFBQQGBwUHAwALAQIDAAQRBRIhMQYTIkFRFDJhcYFCkaGxBxUjUnLBJDM1NmJz0RY
lNEPhJlOCkrLw8RdUY6J0N0RkRVWDk8LS/8QAGwEAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAIBAwQFBg
f/xAAzEQACAgEEAQQCAgICAQQCAwAAAQIRAwQSITFBBRMiMjNRFCNhcUKBoRU0UpEksUPB8
P/aAAwDAQACEQMRAD8AztFFFMIFFFFBAje6flWKk95v4q2re6flWLk95v4qBWND3q6JzSHr
R50wAtL50gNJk5oA6waQjHnSgmhjnyoA5xz1pcV1jik4oA5xS0Eik60AB5Nd/ZrkV2TxQBw
etIaUjmkwaAEpcDFKBS7eKAEBxxS0oGBSGgBAaWkAxQKAFrnFdYoxigBMGl5FdDpmuSc0AJ
50uc1z1pRQAoooFLQAhpBSjnypcYoAUL50hozSE0AISaTk0u4jyrneaAOhkdaXcD1Nc7iaT
6UAdErnrXYIYe90pvGT0roJgUAdZB43V0CgHJppV55pTgUAdnB6HikOMVx1oz5UAdIDu5HF
dFcseK4GTxmutxTG3mgAKnGDXO0UrOzHmkBxQAoUiuSOa6JB6GkoAUAUhX0NJuwMUo9TQAu
SKSusHGTSefNAChcjG7Fc/DNd7sHoDSMnOfWgBAvGc0E/4qUYxjzpGFAHORxzzSEnPNGMUc
k5oABQaUUHrQAeVc110FFAHNFLRQAAGlwaUdKXPFBABeKTFdDpXPOaAALS444o3UoIxQScD
40EClx4qOKAOaXBoIApBzQAtdCuQOaXNAHWaOorkc0vlQQIOtKaBQTQACkHnQDQKAAnilQ5
pCOK6UY5oAsYP7v3n8Y/I1QVfwf2Bd/xD8jVBSMuiFFFFQSFFFFBJ6JRRRTFYUUUUECN7p+
RrEv77fxVtm90/KsTJne38VArOD1ozSE880maYDtcUuOa5FdcedABRtOM0AjNdEjHFACYOM
ZpMY+NJnPFL0oAOKTFKc9aB1+FAAK6oANBB9aAEIoo+tBGehoAXgUmTS7cdTShfjQBz1opS
OKT50AJRign4UuaADFGMigfOlHBoAQA0AGlJpM8daAEC0uKPrzSruPGKAEyB5UpI8q4Oc0u
T50ALnFJk5pTz5VyelACkijypOoxijpQBzmjNKQD50mPSgApQcUY+FJ9KAOg1dZJrgV2hGe
aiyA5xSE+orokBsrxXLHJoskAOa6C81zn40FvQ80WB0Rg0gySaQsSfSgnb0brRYBjmgr8aT
NA+NFgLgYpKU0DrRYCUopSFzmlHwFSAu4HjFctQDgE+dDAmgAXAPNdnGRtOabxxXSsRQAEN
nkUh5FdHxVzQBwaBQeelFACgUH1pATSt0oAVhgD40lByMZoznpQAuKTFAbnFLQAHhaUcilP
u1yDigg6waTBpR1oNAHBBFHzpSCaOo6UEiDNIeK7wQvSuTQAmc0CkIpRQB10Ga5B5oNAFAH
ZI21zmikoIFzRSUtABmlFc10KAOvKlHQ1zXS9DQBYQ/2Bd/xD8jVBV/D/AGDd/wAQ/I1QUj
Lo9BRRRUEhRRRQSeiUUUUxWFFFFBAh90/KsVJy7fxVtW90/KsU3vt/FQKxojmucV23WucUw
CiuuD51zg0YxQB0QMda6UAiucAilBIoAVlxzSqqkZNITkdaUdKAA4xjyrndhsV0UJFcHINA
HQ+dIST50gpPOgDsdOTQeOhrjNGaAHM5HNC5zXGaMkUAdkHGa4wc04pytckUAIQfWk8utKT
SdaAEzS5NIRRQB2KQKW6UqsAOaG492gBdoUcHJpTnHXFIEx4jzRtx4jQAbQOnNKORS7uOlc
luPSgDk5FJk56UA7jiutoHU0AGPSgj1rreopDI56DigDgrzwKXb8aGy3QZ+FdIjN0GMUEHO
MdTRjmnUhZ28K9eoNT7fQ767O22s5Zc/uigKKvgUEYNbXS/0XdoNQQM1n7OM+9L/wBKu0/Q
vrT+9eWafHDUpO08vwfSlKn0r1Rf0LX6n9trFsq+ewNn8qlRfoUhdd8mrMSP3f8A4oJo8gx
8KQDHOK9nH6INKiJMuoyMxGOcf6VHb9EWnElVvn/9/SgKPIQuetdGIqOleryfods2/qtTZc
fvf/FMt+hqdzi31mAE/vA/6UBtPLNp9KUgg4869Ml/QnrijKalZv8ARv8ASqXUv0Z9o7AbT
bi4CnO6IdfvoCjF5/CgZJqxvtH1Cxk/pdlJEW6BhUAKSTkEfOgig+1jFByvnTjQsE3LjHwr
gDI5pgORyKCTnApCfFRx5UALzjmhTmkyTS7gOlACkkUmTilHPWlOKAG/PFKRSnikHNABRRS
0AKSCBzXOMdKDiigBMV0OtJxSgCgDpulc4paKCDpCKQ9aQcUv86AOSSKMnPFdEFeSaQH0FB
IF8jFcsM+ddEnbXPlQAhXFA4pWpMcUAKaQ0UtACc0ldUmKAAUZopQAaADrXQBo6GuhQQcmu
l6GkrodDQBPi/sG7/iH5GqCr+L+79z/ABj8jVBSMuj0FFFFQSFFFFBJ6JRRRTFYUUUUECN7
p+VYpvfb+Ktq3un5Vim99v4qBWcHqa5rrzNcmmAAc0HmgUUAAJpcmgUuKAChSc0uOKKAHM4
HWmzRupCaACkpRSgc0Ac0tdYpCtAB5UcY+NGKCFoAVD5GgkUgAApcAjNAHJ6daAKVVyeldY
xQBxtO7FLjBx6V0Otck+I0AdqVI5rlmA6ChBXPU0ALvOevFBYnzrmlHNAAWOeOlG0sc+VKF
xz5Uu7jjzqAF8K9KPe8uPWnbe1aTkKW+AGa03Z3sPqmuXS91atHH5yOOMUBRlkjG3LcfA+d
S7PTp72URW0Zkf8AdUV7Jbfog0ZIFN7dyu45YKRj8q02laHo2hA+wWkaMRjdjk4qRtp49pn
6ONevHXfpbwIf+a+MfnW60b9E2n26h7+YSt5qo4/GtodSYA7lHzNR5NRlnXbgAeoqBqIUXZ
TsnaNiPSLcuv2iDmrC3ltLcCO1hjhRfQcU1HF32NvXzrsxqrEKBketSFDzXlwSRGSw9V6U1
3t0T/WEZpyO374h0JDr1UdKfFs8vi9D0o4AiKzuxjdyzelOCDarBmYDyFPpCqzFwuGHnUlL
bdjvOc1DApru/wBM0qMTalPHbo3Cs+cH7qdtZbW+hW5tXSaGT3GTPi++sD2+k7ztQLcnMcU
QKr+6eea1/ZZTJ2Ztu6BBBIBHl061AWWMqxRtt7vnzxTQaPeO53Bh1qULFN26eYIx8iQKdi
09I5CQuR61JJEaaePBkmdAemelJLqMqAKpz/iPnUptOMjbnfw54DVxNZ20YzNKPgBQBBuGt
braLy2juB08QqvuOxnZC8UmbSbeIt9sA5qzBVs90h2j7QrlYbq9lAyVjHrQBhNa/RdYMrHS
r4KT7sZ9furG3/6OO01jyNNkmT95MY/OvdX0ru3Vw4yvOR1qR3zR45z58daCNp8vXNnNYzm
K8haJh1DCmGUA8Dj4V9K6v2e0jtFbtDeWkbM3O8DxDFYzVv0PaNFbvJZ6hLHMR4Elxtz6cC
gXaeNnj4Un0q31rs1quiTmO8tmwT4HQZVvWqkqQeRg+npQQ1RwSaUZrrrRiggOopMEdKDnN
G7FTQCck0pzXWQBurktnmoBCcmj5UAmlUYBNCJYfOl60A5GaVQD1NSQJ0FGaXAzgUd2c0EA
SCOK6AzjikI9BXIJ3dcYoJO24IBpD8663bh0ziuTj0oAQ8L5U3yeKdO3FNnrxQAHNAzij50
ooAMUHilY8VyTnFACiig9KXjFACcUoxjOa5JFdY8FAC9TS0gPlSnpQQBpR0Nc9K6ByKALCL
+wLr+MfkaoKv4f7Au/4h+RqgpWXRCiiilJCiiigk9EopAcjNFMVi0UUUECN7p+VYt/fb+Kt
o3un5VjHHib+KgVjZrk10a5pkACigfDmjBz0oAKWucjJ5rrBHUUeaCqClGKTqOOaVevHNAC
UUuPXijjOKAFUcCus+KjywKUDByaADnnNcl1oZiSfSuNvxoA65xmuTk0EHHWlAIFAAFPWuu
nWkVhjmld8jAoARjg4oBA61yTzmlRdxJPAoAQsc0ldFR60Y4+VACAUUuCRwM5rspsGW4Pl8
aAONlKD9mu1ikbLBTj8qudF7MaprKH2GxkuCDhmXGF++gKKaGCSVs8KDwT61suzH6OtU1yA
XEQWGHOO8kB2n+dek9lv0baVpdlFPqUKXN0Rk7h4U+Va4RCONYLQbYh+7SjpGY7NdhNH7NL
3suy4uTwWYcfSr2TUACVhhcEdAMVLFoZBtlG4D1p5YIYQDsAI4FA1FMqyXMmTG4b1NOi2Kj
a7FmPQ+lWE0kSE48JNU93qbwIxCbkXPiHrUXxZK/Q8thl8SS7h6V0LPY+1W3/AArMQ6prC3
Ilu4iLSQkh1+x86u9L1S3uc93OHK9cdRSRyxl9WM4tdlxDbEU81iGIOcYrqCYMAfXyqTnIp
7EGVtkXkDJp0L8MUfKuTNGG2lwDQB3gDnFJnyx50hkGODz5Uzc31vY27T3UqxRryWY9KCDy
jt3GE7YTE58UK9PLrVzona+00TstFG/jud7YjHU9Oazfa3VIdV7RPdWcu6Fo1Eco6N1zVNE
wkuRbW0bT3bDiNfeY09CMsdW1G+1qeS+u7lk2svdpnwjng17FoTu+iWjSvvYxKSfXivNezH
6PNQ1KQX+umS2iWQYsjjyPn/8ANerRRJBEsSKFRBhQPIUoysaneR/DEMCoXsDyy95NJkjoK
tQQOlIQo8QoGI8VuijAHB60+VVRgCkkkjhXc7BR8ahprlk0hj34x5mgCS6NJwDiod7LDYRB
phvJPFIdcg70oUOz96o+p3drdwCNGDmgkgy6jJK5Kt3Y8hUaSSSYjfljXUUexjvGR5V34Ry
enp60EC2yiBzuAdWHK4yKx/aP9G9hrNwbjSn9huXYlxJ7jfdzWtkd9irGMAnkV2BuXG0Z86
APCdf7L6l2eujDdQZQdJlHhNVKgnOPER+FfR08MF/ALe7hWeHoUccGsL2y/RgJVjvezdsqk
Z32o6fSpXZDjweVMnl602RgfZz0qffafcWNyYLiFoph1jI862vZTsXaX+jd/qEQWWQnbmqc
2aONXJhjxuTpHnQYLzijz4rTa32G1PTZJpYLdpYN3BHpWbdHjcq42sOopoZIzVxZE4ODpnN
FFKAasRWFLSZxRUknQ5HSul46imwxBpST60AOsBnijheT0pksT0pVYng9KAHMjB9K5xjrSb
sMPShtrNmgBAQM4rk9aU+gpKAFxSZxRRxQApOaU9BRkYoJoA5+lFLz6ikNAC4z0rsqdtcAE
nFdk8YoA4xg5rpeaQ0qcUEC4NKelc5NKOTyaALKP+wLr+Ifkaz9aBD/ALguv4h+RrP0rLoh
RRRSkhRRRQSehL7tL50i+5S0xWLRRRQQI3un5VjG95v4q2be6flWMf3m/ioFY2a5ro1zUkA
OpB4+NStN06bU72K1iQkyNjdioh8QOORXpP6PNQ0kRrbbNt2ejNVGfJKEHJF+GKlJJiTfo2
gTRSyOxuVGSD0rzyaCW1laKVTGVOORX0KeHORnbWY7Vdj019Y2t9sUqnLEjrXJ0nqLU3DIb
s2kuPxPMND0a41jUIoERwjtgsBWv1/9Hkdvp6z2TEui+JT5mtroOjxaLp0duEUyqMO4HnVi
5Cq+RkAZPpUZfUJe78eiY6VRx2z57lRo2ZWTaVOMYpMdDitD21vtNu9RPsMexlbxkedZ7d1
PkeldvHK4b2c2aSfB3gY4NcEnPWhcBaQjPSrBAwfWl6UnIpcHGfWgA4PlRkUDjikNACHrQa
B8aDQAYya7zxikQjdQ55zQAEUKhZh6Ui+I08PdC9B+JpQDaqnA6HzqVDCGwyqx3DqBzXNhZ
Tahdx29uoZnYAYBxXs/ZH9H8XZy49s1aaK7uHUCNUBxH99BKRk+yX6N7zW1S41HNvZEZG0Y
kf8AlXrWlaTY6BZJY2MQiTr/ABH1Pxrt7pnYqq7QvQD0pozMWCyI2D0+FA6RMe8QsUPiIOD
UuLAjAUbRVFI4SQqgOQ2dw86lpfSyQnacMPWgksnlWL3j1rgTo6kjB586o57+U47xs7+nwr
g3yiLc5wBzmglE7ULkIxZQpwPOs1Oo1S7EUrlEh8b7T73wP3VF1vW4yQmfFJ4Vx6nj8Kkaf
Y/q+zWHdub7TfvGufrtQsUNqNGnxOcrZNLR5xGpGePhis/cyiDtGi2u2IhQ0pXzHOKs9Svf
YLKS5I3HGAPWs3YLNPuklPjkbdnz58qw+nQyzl7j6NGrcUqR6BZ6ryMYarqG9jkj3OwHwrF
afBKnC5NXEdhcSKAMjd1PpXebRzk0W82pDdtiGR605alJiSeSeuabtNNECYkIbipaxBAApH
FQBV9oNatuzulyXcvjdeERT4iTXk+udob7XmWS+Jii6rCh4x6n41rf0g6ZfzanaXVvaSXMa
+EqmOp45pvRP0bb7yPUdZlEjAh0gTop685pkQzG2qi4eLYSq8lDjBFbz9HWh6esE+qLbg3T
TOvekcistrMry9sb1eix8AffW+7AuG0Bz598wobBI04yOCTilyfp6020yRZLuF+BqJJqcSH
ABelJJ3A56CjcNpYEECq+9ujJaKYvPqPMVBjnlhBQE7TU0A/JOt/I0MvhHkarp9PhXwJJTz
ZkyRxSpHIG8TeGpoCOlmAgBbHwpTbxxPuzz8KdkeNZAu7rS90ceA5JqAOu7SYAkYzTbW6hu
T0qWtnc90CQppF02Vm3NIMnoKAGGQSIoQYINLHauJQWTC85NT/YzDFvK7ivkKgtM5Y7sgZ6
elAHRWCLqmeevxria9bu9qk4B5B8q5kulRTgY4rP6tqixREknaoyTQ+iV+iDr1laa3eRWs0
atIzZEg95QKuILWKyhSGEYjjGBVbo1gYla+nO57jlfVQatyO7Bbd4AvJrzWuzvPPbHwdTTY
1BbmU3ajUxo+hy3AVGkY4UH414pdXDXdw874DMckCt522jvdUia8iObeE7e78z8awvdll5x
nHXFdnQ4JY8fyOdqMilIYroNXJBUDJBB9KBxW1MzNink1z510T51zkVIARzRS5pN3woAUGg
GkowaAOuozXJ4oyaOtACYpaKMfGgApKWigAFKSDSUUAHFL8a5paAO1IpCaQfCg5oAWgVzzX
QoAXmlHvCjNLmgCxjI/UN3x9ofkaz9aCM/wC4Lr+Ifkaz9Iy2PQUUUVBIUUUUEnoS/wBXXV
cr/V11TFYUUUUECN7p+VYx/eb+Ktm3un5VjH95v4qBWNnqa5ro0gpkAnO3n8Kcs7uexuUuL
dyrocikUZWudlQ0muQTo9c7H9rodVsjb3s6rcg4weprWMRzkHB8q+fLeeW0uFuUbDRnIx51
6z2Q7XrrqNFdOkMsS9f3q4Wu9Pf3xHW0+quNSNRJIkSM8jBUXknyX5151207ZsZVs9LuMRk
YkK0dte2r95caXaYwDtd/OvP/ABOC7NkmrNFoqW+fZXqNTfxj0GWJJJ3Z6k0AD7J6UoGFpP
hXZ6Oa3yGeKQE0fQCusgeYo3IP9B86XdhaQkZ6ilGNpyRRbARR+NDA56UqMMdRxQzbjnipt
A6OPOlxmjHwo+VRz4IOsAfOk5yBjNAXc2Dwad7twMY49aP9khjapO3pxU/RdDvu0F6ttYwM
7McE+Sj1NO6Nod3rmoQ29rHnJ5P7g+Ne8dluzVh2TsRFAVeZv6x/U0UxkrGOyfY2z7NWccf
dJNegeO4A5+VaGREGVXxtnj4VzdXqQIdrLiq06wY3yoQ0DJNFkbZxyi5ZvexTUqxrxNu3Dy
FMfr8leQgNQ5dUHebvA2agkkysAUW3RuPezTLIzxtnKnNQ2vyXJGwZp6K6Q+84z5YqeuwtU
Rmt5dx7wlQfdzVfezFIJAZMjoB6VfXFwCAu0PtFZ3VrcSW8nJjY8jHlUXwSiFo9jHe3LXkr
d9EnCfxedaHA3H4fjWd0nVotP22V1D3fHhkHRh6mp2t6odPtYzAUkkm8K45rzerw5smoprg
6eHJCECp1W8uL/UzbID7PH4SPVqtdG0iZ9riJsZFRNLg8abxk+ZPnW30lVWIDAHNd7DjWOK
SOfknvk2T7GzhhX3OanKqgYAxSJj0pWwB6fGrOSsau5TbWc9woLmONmC+pArH9nO05MUt5r
WoGGS4IMdswJ7tfI8A9ae7fdobjSbSO1tUDPPkSMfJR1x9M1luy1prF+W1CxDJbh1VAw/rF
zzn6UxFnqsMkc8KSxHckg3KacxzzTUbiNBuAzjHFctcEPgJUEnk2uoF7W3pB8R8vqa2/YUr
B2ecuduZn5rEaq/fdtb0MMbR/rWx7HwmXRHYthO/apIRLv4pp5WdZwB5ZpnTrO4nkZWnOat
5IYBgFuB0+NdpPFE2UQBh1NBL/AMFeLVxJ3Xj7xT99Oex3Sgl0JzVms6OdwUbj512020YJz
RyFoqgsca4CEsetP29o865dSq07JeQI2doB864GrQlgu0iiwXKHhptsAMrkjzpXS3gTKrk+
lRZdTRjlWxUWbVCW2hdw9amgLSG9RvC4Ciubm+EYIiH1qoGoSY4RetSow05BYAA9aGAgu5g
SWuGOfQ0xJINpcnPPWpk9taQphgST6VEKJCVd1OPIfCoArLm4ByvqKzrWx1W/WEvmGEkygf
hV5qqDvS8e4Z6g9Kzhmn0y4knssbpffDg44qnOpvG9nZbircmzTxhY1VI+FA2jPkPKqTtDf
zxyDT7Ztr8GQ+gNLB2mia2dpkInjB8J6E1X20jXkr3lyqrI56fDyrjaTRTWZzmbc2dOKUS8
0iwilCq0ayAoQ+7z4rNdtf0eXUcx1PRbcGDZmSAfYAHJrW6fJ3XIXjHFWialP3YBTK9CD5j
0rvrqjmyp8nztNbjLFB06jHQ1EYHNewdr+x0V3by6lpUKxzr4pYR0YfCvK7q1COwC7T9pT5
H0puEit0RBwKGAx0pBlRgYxSg5HNRddkHI6dKOK6rnFSuQQUZNDdM5pFweagA86Wjr0xR0o
dg68BRijIo4+FSHQlFBK8Up4OKhskSjJopaLASloJUdDzS4JXJFTTIaYDpSZNL0FJRz5ABX
XypKUVFkCmus8VzSg80EljGf9w3X8Q/I1QVfxD/cN3/EPyNUFKy2IUUUVBIUUUUEnoS/1dd
Vyv8AV11TFYUUUUECN7p+VYtz4m/iraN7p+VYyTG5v4qBWN9aQdaXzpB71MA6SMDjGa5VNz
eoz09a6JAIOc1p+w/Z86nq0c80W6FDuNV5JqEXKQ8I7pUJoPYO61qA3TSJBFuxtYHJrZ2nY
LT7ZeWJf1FaeKOGNBHHGETyHxrme4htBuuJVT615zNrsuSfwOvDTxhG2Za//R7p1ypELbJG
6uaxPaDsVfaE+d4miIzuQHAr2CGeG4XfDKrqaSeCG6tykqK8cg93FPg184TqYuXTRlG4nz8
T4QBXJHOT0q97VaFJoeoMNm2KQ+EVRdN2Ps16DHLet5ypR2ujS9kezMfaJ5A77AnStR/9ML
UHm4X7qhfotwZrjyr0jy6j6VxtdrMmOdROjpsEZwtmE/8Apja5/wCIX7jR/wDTG1/+5X7jW
53rnBcZ9M0bl/eH31k/n6j9F/8AHx1yYYfoxtB/+8p9xqLqn6O4LDTp7lZwe7GRgV6HuX94
ffVZ2jZToF348+HyNWYtbnllSaFngxqFnhjYDkDyOKm6bps+qXIgtlJY+eKipG0lzsCnxvg
Zr2Lsl2di0bT0keMGdxjNdjU6j2Ybn2c/Fh9yVFJpf6NlSJZL6VSx6qOtXQ7EaWU2d03zGO
K0hwCCcEj7VR/1nZCUxmde8ziuDLWZsj3I6i0+KKplXo/Z9uzLTTWbLOHHQDxGrKLX0uIGT
u3EiHDoxGUqaBJxgHj8aq9V0ZcNdwxhJScyEfbrbptbNupGfNpklcSFeahd3l3HY2j92GGT
IelKNF1Rhzqaj76atJVh1mJDIjlsgrgjbx8a0bTIRgY++rdbqcuOaUF4E0+KEoveUB0PUx1
1RT99K2h6kpBGpKfvrQpAzckZX510bfAyDWB6zUGn+PhM0+h6m3/8yX8aBo2pxAyDUVOwFi
DnnFaF4yjYJGfTNHdCSGUYDeA8Z+FPDV6hyimhZ4cajwV+m3wurUTNkMyg4PnXN+/dxuxjY
46kdM+lPabC9vp6LHtJRBuA6KPWm7SR7y8lZ032kZwFHRj613c2b2lcuDBHG5SpECDs7d6p
CJ1nS3VuqMDuxUy07I2duGAkc46k9AathcFTkKPl8PWuJdbs7fKXMirnoBXGesllfD5N3sq
PZXLoE0JEltdLx0D9D8Km6dqgjm9nnPdzL1Unr8qe9qSaIGJFKnoarr+whu4i5Qd8gLCQdR
jyqYa579rFyadVaNdbaij+ZPyqfHL3mCOh6GsT2duWmgEkr7ZDwyelbO2ZGiULwvSu5dpM5
7VM84/SRI02u2tsTkRxl9v0/wClbHsrMl72XtSuNojCnPqBWI7ehk7dQPJ/VvAFH3Grb9G1
6+2/sWbwW7llHoCf+lT4FNukG0+eB5+Rp7K+YwRXnV3r99qPaaS1TVnsbSIsD3Rwx9D9a4t
e1WpaTrwtZ7uS+tDguZOXjB8zjioJK7WodnbC9IPJUH861PZC4/7OOAORO/8AKshfXCXfa/
UJopRJGUUqw8xk1peylwkfZycjqLhvzqSEdX9ze3WoNa206xBU3Hd1FMRw6ioKtfbyfOm4n
WXtJMy8juxnP1qwKg8KQOegri6rVSx5tp0cGKMo2RdE7VJLqh0eWKTv1LASEjacVop7pu6k
ZAcohJ+7pXkt5dTW+uXTRymH9oxWT9wjyrY6VrdxfaMtyx3eEqSPMgcmupBycLMM0lOkEFl
q1+faWvBEJT4UOeB8a61Cz1LTYhO12HCuqkDPOTirnTrxZtOjZdu7GD/KmdVmU6e7TsdoZc
48znjFYffksu00+18LOre2bug0z8kZOai6ql0JLa3sSEabdlm8gKkwzA2wkaTI2+61RjeRm
+tVa5BY78D4VvyyahZnirkkMLpOrxxljqKkg9Bmn7LXbiK8ksLkGSRFBBHxqcJgX2FAysTg
is9dLMO0sziIhe7QZrn6bUSnkpmrNh2xs08WoSHIkhLelEke87mGD15o0q4XutjDJ9TUh4G
mYnuyRmuqjEVdzcpAjZG41m5oZ9YvHW1nWDYuWODmtFqVqwVsIR8qqNIR/wBYXY5XKLjP1r
PqpyhibiW4Y7siTIA7MXjf/vyn1AB5pbG2kQPFJIrMrkZx8a0yId3Q59ao4Cq3koLkftD+d
c7QameSbUjTqcSiltLaBVhQEgscdKrLmLUr29lFvcrBGgGM586nT3YhiCw8sai6RLJI9w0h
yxIrbrMrx4rRRhjGU6I40rVShzqa5ByOtVN1+j2O9nNw11Hubl+DyfOthtJ6Ck3ID7wB9M1
xIa/M1wdB6fGnyef3X6Lt+Wt7tFI+BrJ672U1DQ2XvsSIfNAa9tPiweCM0zdWlvewmO4RZA
2QOOlXYvUcsZ1NcFWXSRa+J8/DGcZoIwM9RV12p0GbRdRl/ZbYWYlfrVNgdM8V6CM1NKS8n
KnHY6GyAQPjXoum/o7t73TYLlpsGRQeflXnbD3fMV7v2dx+obQYOO7X8qweoZpYo3E16XGp
umY7Uf0cW9rp89x34PdoWGPgK85xhmHocV73rX9h3uGP9U35V4Ix/aP/ABGj0/PLKrkRqcc
YPgtOzelprOsx2UjBVYE5Nbr/AOmFrk4uV4+BrKdgD/2qhP8AhP8AKvZ2OM1m9Q1U8U6iXa
TDHJH5HjnbHsrH2eFvskDCQE1mAvOa9E/Sx0sT14b8xXnY94EnAxXR02TfiTZkzx2TpCHNS
LKzn1C4WCAZYnHSmQrMwjUZZzgV632H7OR6bp/fzwgzS4KkjpU6nURw47fYYsXuMqNK/RiV
VJ72ZSCMlR1q/XsNpCxbDGSa0g5PIw3kaYbULRJO6a4QS+ma8/8Ay9Rldx6OqsEIqpGK1L9
GMc7b7GdUPo1YDUtLudKuWguFwQSM46175wxDAjJHBrPdrdCi1fSZNsANwhyGFatLr5e5tm
Z8+kSVxPGPmMGlGa6nhe2neGUEOpwc1zzXeu+UcxqnQtAHIoroUEFinGg3X8Q/I1n60EfOg
3X8Q/I1n6VlsQoooqCQooooJPQl/q66rlf6uuqYrCiiiggRvdPyrGSDxv8AOtm3un5VjnGW
f50CsYPQUp94UhpepqaDyhfdc+mK9e/R/apD2bikXrIOa8fb7R9a9n7Cc9lbb+Gub6jL+mj
bo/yF+zERu58gWFeKdoO0t/q984eUhFbgV7VP/wALKP8AAcfdXz5cc3sv8RrF6TBNOzTrpc
Gn7G9ob231y3szKWikbDD6V6/wMjHTmvCuzQx2mscf95/I17qT0PqMUvqiipxJ0TbiYX9Ks
KvplpP9rvD+VeYdRnzr1T9KP9i2v+afyrysdPWujoG/aRj1V7z0H9Fv9bc16R515x+i3+tu
a9HziuT6j+Y6Gk/GeV9sdbv7DtLcR285Vd586ov9qNWGf6ST9am9vv7z3HH2zWdVQBjGa7u
CCeOJzcs2pstl7UasTzcn764m7QanPEYZJyyt5ZqAsRPQClZAvXr61dsRVvZL0KETa1bqfJ
wa925HhHkK8Q7O4/XNvjruHNe4FSzkD0ri+qLc4o6Oh8srNYlLBLJX7szHxMPL5VWQ6RZqu
2TcHByxNWOsWxbULJ8Hw52kfI1JzKluHVCWHnWrQ4ksKRRqJveP6Rfd9JLAWaUxcqzDkCrB
mJBKBC7AnxA1SaBfSz310iAIgXJz161cvcloHL4LhT4xWLVShHJXk04tzgZt9KGorI8zojL
I3KdajSWNtb2geO5m68rmuLGW4lM67zjviCal3cHdx8D6V2lG0mzBK4uhezuou91PGGYrH0
3Vfd8T4dmSzZrLdmgfb7z1P+taYBi3APPQVwNd+dUdTAk4GXe4MusXRnmkXu5GChTXUbzqw
dHkAI5OetPwaPJNf3Up2gd+3hrS2WiIiAuV+YHWu5hS2nOnL5GVmuJ47WTY7Y24IPpVzo8b
vpFsFTDOgJNSbyyixMuwDK8ZqbYApZ2yqnSIdKzeoQ3wSZbppVNkHUIprW3YgAs3hGfLNZn
/AGcdpXWZ95ySWatVrpZrAFhjDr1+YrkqcHeqhXPIP8qXQ4lGH/YaibbKTSYbqwu47MyiSF
wcA+XFaDYFxgZPwqn2mLtDZ4jwMOBn028Vch+4bHXPPFYdfCMM25GnSu8dFbZq663dwqqhA
qv95Na7TX3RqOpA6Vh5rmJdfnyrbjGo4PxNbHSriPu0AwOPrXY08nLFFnPyr5sp+3/ZyTVL
ZNRtZNs9mN5UfaUeX4Vh9E7QSaNFLqNnC1xFeHbdxj3oR8PvNezqBIpBGVIwQfOvM+0fZGX
QdRudZ0qHvbabmWBRyDnkj760oqZR3cM9vdNJaW/fx3qiSCZWAPrtbPmKkl5bKxa7t5R7bM
nd3AY5VeOV/E1ml1KOwe8S6SWfT70948MZAkjbOeM8cGokN77SsOm6Ssu2efduflhkjknpU
kFr2bkkkubnvFRNoC4QcYFbDswY10S7Uyqjm4farsOmazNjYvpmrXVjJIrvHtLSL0Jyc1At
NMS61m4a6mIiklkVD5Rn41LIRtrFmPaCQK4I7oHI6HrVuOSPI+dZTshDNaahc2cswmWLO1/
MjmtWBjHPQ9a8xr//AHB2dN+I871CSN9ZuonA8LtVxokvc211ZRldiwiQfEkGs5qSCftPfx
5PLYGPmaftmn0y/iueSMdw6n06A/jXoMX4kcybrIz0LRmb9Uw+HG4ZxUTtJM6aPIVPO9Ovz
q40qINpUZDDI80/lUXtLbd/ojIJCCXTk/OuEo/3f9m/d/UVcEs1xaoJXAG3oKYhWCPV7cbS
xw35VY2lokUMe5S4xjNdJCkmrWwjQKRuzkV2s/ONoxY/siwjWTflE21Vzx3M3aOVWchREuf
litB4VJX3ceZqpnuY49cmAkXJjQHNcvQRSmzZqH8S40qEJkRruIxirxoleLDHYP8ADVXpUq
Bcp19anXF5HGCOfiRXcOcVWpRhAUVxt65PWqHTWVtTuRu52jn76m6rewMzbSWOKqNGmDX1y
QpGFXr9ax638Mi/T/kRdmMquWfrnFZ+EQC5lDM2/efzq7LliuelZju5X1CV0ZiO8I4+dcz0
13kka9UqSLu9REs+8JB6cVH0Rg3fkCuhaSSxkuSF9T0pNHVEluVQ56Vt9Qf9LM+m+5Yg8N8
qw3czy3Ev9IkH7RvP41ueMNn0rIW1u088gRgD3rfnWL0tKTlZo1nFDlnc3emsmyV5EZwGBP
GCa1Q6LgYB5PyNZe5sp7VQCcg88VqIBm2hPmUGc/Kj1PGk1ROjn2ZH9JdosvZ4T+aOOa8mX
JG4mvYv0hA/7KTD/wDIuPvrx7aMkV0PTZXiox6v7nLH+Ve79nv7v2n+Wv5V4Q4x+Fe79nf7
AtP8tfyqj1X8aLdD9hzW/wCw7z/Kb8q8EP8AWP8AxGve9a/sO8/ym/KvBP8AmP8AxGo9L/G
ydb9zR9gP71wfwmvZm6mvGewH964P4TXs5HJrL6t+VF2h+rPOf0sZJsB/hb8xXnWK9G/Sv1
sD/hb8xXngGASea6ui/CjDqfyE3SIhLrtlGehlX8695RBHGkQ8lwK8I0A57RWX+av517v1A
9cCud6vKkka9CuGUHbPV5dH7PvPb8Ss4XNeQPqt5NcGdpz3h5r079Jv92lx07wV5KOi9OK1
+mwSw2U6uT9w9d/R7rlzrFhcJdNuaAqAfpWuHIw3Oa8//RTj2e9wOCy/ka9BXqBXI162Z20
btPzjPE+2UC2/ai5Vehwfwqj8vrWg7c89q5/p+VUJxzXpMLvGmcbL92c116UmKWrissoTns
/d/wAa/kaz9X0P9gXf8a/kaoahlsQooopSQooooJPQl/q66rlf6uuqYrCiiiggQ+6flWOf+
sf51sW90/Ksc/vn+KgVjJpDxXbDmuSOKlB5RyTxXtHYT+6lv8q8XbpXs/YP+6lt8q5fqf4j
do/yF/N/w0v8B/Kvn65H9Ml/iNfQE3/Dy/wH8q8AuRm7l/iNUekPhl+u6J/ZogdpbEkgDvP
P5Gvce/jIA7xB9a+foneGVZEOHXoanPrup5H9Kf762arR++0zLg1HtI336UHV9Ftgkise8P
APwry7jAOMVMvb+7vYUW4mZwrZAJqJgjI8q0afD7MNpVlyb5Weg/ot/rbmvR/MV5x+i3+tu
a9I8xXA9Q/OdTS/jPG+3v8Aem4H+M1nAfStH2+/vTcfxms4oz0r0OD8UTk5vux5GK9DSZy2
DyK5VcHiu9hCbemRwR51aIix7PHOuQYHAYV7lwMsTXk/ZvTEiso9QkUh2mAQHrjjmvWCoLN
kHBHFcP1R1KNHU0fkotcvZYdWssSeAE8fQ042oTXS7ImIU1G19S+rWO2Nm65H0NW2m2kjRY
W3CjPmOlbtFawIzZ/uVOgJKNUvVICgqMEnrzV+w2AqCBuB4JFQtQ0jZMskSsX8xTDdn5Lw7
p5HjHXCnpVWbRLLPdZZDPtjRF0jTrtpJSV8DSkhgavZNOULulORUnSNJjs4BHGzFRzk1Jve
RjYAp6E1vVpJGaTvlme0a0EWqXZjXwkD860McQ94Yz6VS6ZNs1C7jBBx1++rPv1AG3wn4Vx
NXKKzqzoYE3DggWiGK+uCU275Sa0tuB7IfF8qw0GoO2p3KEbtszCtRbXztbACPjFdnDzEwT
+xVa3dQxRsvKNj3ql2F4G0m02S7j3Q59aptZiE8UhLbTg1J0pHTSbXjpEK53qUnGEa/Zr0k
U5Ox/WJd+noTHuO8fmKSa7WBQjrk+WPKoOvu40tQpIy68fUVxZ2z3DMWLbl8zVnp8m8fJXq
VUhhbySftDaBmzgN+VX2d0n0qpTS+61iCdmGctgfSrlIs7WBxnrWD1ON5TVo2lDkzsiGbtD
cKBghF5+prZaNabVQuc8Vm1CxdoJwFyrovLdRya2GmABEweK6+ltYUjDnf9jLQKFTC1y67g
wIyMcj1p3jNGPjWkpPPe1vZHQNPh/Xb2K4WUd7Go4cMQCT8qyOo6HHb6uk/Za6Ps8mHltlO
O7Q/aHwxn7q9mv7KDULSS1uUEkUgwymvKZtGsdK1u4s455IBCP2EjEYcHO5Plj86lMhkJIT
b6xdAzd8HVGU9dwJOKi6fc2sbTW16pRXu5MP9ak6akS6jdtGT3aBSsZ+zkngVBnu1bRrq0i
tjNce3MY5B5AsOKnshI0Gg24tdfuIw5ZduVPqDnFaXgkAjzxWd0SGW31ZY5pO8m9mQt/h4P
FaJWBbz5NeZ1/5zsab8R5drSTRdo7uaH395wPkaTvbm9Aa9lZZA6HuAeMZ607qruO0d2pIU
B25+/pXSpbMGePdISI8St7wwenyr0GL8SOZP8jPS9FH+74yjI48wAaTXQkulOhIjO9fzpNM
UxaVA5kJ3jPHlUXtFcMNHLIpZhIuCR8a4ql/cdDb/UTrMARRojhl24+uKYe7t7bVII2wZSC
Mj5VDtpbmS3TwbTjk4rq306P9a27XEjAtuwVPwrr5vxsw4+JIsnlLFgTnms3fSN/tFIqr/w
AtK2JtIiCBkEVSy2luddlIQlzGnWuToYSWSzbqJJwJumR3TqNhIq+h0w7d0rbsjkU1pKADy
Uj0q2ZwBwCa7pzjLatp0XiMahRiqTS7PuL66O/I2r/OtHrO+QMqgjPnVJpFo7311vZshVxn
oetZNZzhaLtO6yInBo1ZTtzWe9o/pM2IsftD0+dalLGPPiLE55+FU6afbG9l2lwu48/Wub6
bBxnKzXqpJpHM9y8tqII+MjJrnQ4JAZzt4JGDU+eyiVGMZIYAAGl0lJESRc4UeVdDWpPCzL
gfzHXtpEGeuRVNpFuqNKWT/mNz9a0hfDdQeKo7W7h76SJpFRS7ZA+dZPTopNl2qfKs6u03w
Or8kdKnRoBbRHP2R+VVmo3kVvkI6yAj61OjkMkEZxgbB+VR6o0qG0S5ZRdvIGl7NyqnLb1I
FeOTQtG/u4HOfnXt+vY9ijLcr3ig/LNecdqtNhs9TeKIMbeVN6SDpuxkj760+mNe02Uav7G
Qcfyr3bs9/YFn/lr+VeFOPEVPBBr3bs5/YFp/lj8qq9V/GhtF9zvWv7Dvf8pvyrwX/mP8zX
vWt/2He/5TflXgn2n/AIjUel/jY2t+5pOwH97IP4T/ACr2c9TXjHYD+9kH8J/lXsx86y+rf
lRdofqzzr9K3Wx/hb8xXnYOeK9E/Sv1sP4W/lXnddXRfhRh1P5GWOgD/tFY/wCav517sPL5
CvCtB/vDY/5q/nXu3p8hXO9Xrg2aDpmP/SZ/dpf80V5KBwK9a/SZ/dtf80V5MK2+nP8AoMu
r/Iek/oo/4a9/iX8jXoK+8K8+/RT/AMNe/wAQ/I16AnUVxvUFeemdHS/js8Y7c/3rn+n5VQ
nrV/25H/auf6flVB5mvR4PxRONl+7CikNAq8rLKH+wLv8AiH5GqCr6H+wLv+IfkaoahlsQo
oopSQooooJPQl/q66rlf6uuqYrCiiiggRvdPyrHP75+DVsT7p+VY5j+0f50CsbakPSlPlRU
h5Q23SvZ+wn91Lb5V4y44r2bsJ/dS2+Vcz1P8SN2i/IX03/Dy/wH8q8BnP8AS5f4jXv0/wD
w0v8AAfyrwG4/4mX+I1m9I6ZbrzjzocAkdaPKjmu6c3wDdAK62cH1o6gUucMCaAN3+i/ia5
HnXpHnXnP6MMGe6Nei5ry/qH5zs6T8Z452+/vTcfxms4pxzWj7e89qLj+M1nVHh+teh0/4o
nKzfkZ31GT5Vd9m9NXWtZt7AcKx3E/ujr/KqceHJzivYf0cdl7ez7OjV5YVM90N0TnqE/8A
eatYkUGr6ZFCbZYExFGwUAdK1Swqr8k5zVLqZlDIqI7guOhGMVfeW5+FJ865OvjclZ0NM+6
K7VmVNUsvdD8+L6GrXTN8gw7AnPlWf1iaBNYtAQPP8jWh0Z0aMMAM5rXpecSooyfZ2Wc1mZ
MYwPjTK6euSSST5mrF5Y41DMcUwL62clVbkVpoqG47bu1OOlVGsIzxIgOMGre4upNwWJOD1
NUeoh2IWaUgZqaIZm9JijTVb39pk55++rnIBFVmi2UR1K/IlOSePvq7S2VQQ7nPlXndbBvO
jq6eSUDK2cgTVrs4yTM1bSyVmsgQuBiqHTrS1S/uWJzL3p5rW26oICR1HnXexcRObP7GU16
EvbswjIwDz61K0Zc6ZasUOO5HFP35iKFpZNykH5jinLAD9Xw90wZTGNoPpWHXpOMTTp3UmR
NVWD2MBohksOvlzSpg5yAwPkvGKc1SNv1aQ69WXp86WAhchhuX8qfRKsYmfmRAMO3XLc4ba
24Lk/CrFyFdQy/LFR8LFrVucb9wbHw4qa3dqGH2yfurL6gvmi/TP4lD3cb67cl9ylkXBPly
a1mkE7VU9R51mu77zXJtrncEX8zWq09WG3JyQK6GnX9cTLl+7LXzoo46k0m5R55rSUiNyK8
s7SaWNU7dGa6Zzp9qiOIwfecE5P4CvT55lit5JTwEUt9wrzLSNTTU728N258czGNW6Ng5AF
BDKd7iKXXtRvIyPZ9qkBfLk+E03NpsvZ/Tm7Q3MvetO5a3t14CK3mc/A1YyWUJ1+4khs0hX
u0keADCscksT8utV3bTVFudO7kt3gYjYB0AzximAf7F351K/uJ9jJxjJ+vFbMhl28celYT9
HJkjknjdioxnbW9645OK81r1/ezrab8R5drUCHXbm4OZFEjYiHXOa6Waae9EYkjhUxKxTHX
AzintRuJI9duY4rdRKZDtZumCaiyJb20qvcnfMSw3Hn5Yr0GL8S/0c2f5Gen6PMTpEJAHuA
0a3ITo5/jT86a0A7tDtycnC4HNOa8y2+lMxVjlk4z8a4iX9x0E/wCoegaQ2qKdpUr7vnTHc
qmoW5ZtpGRiuLVj7OjBSMj3vOhto1a3jVdpAJL+tdnN9GYI/ZF1vHKlSfSq2X9lrTuSG3Rr
hfMYqxBVTkEsfjVPIsg7SSuUGzulx91c7R/c1Z/qaXTTGW3qhBNWp58qp9IJKljwPhVw3K5
NdYxFJqhOWHwqrsDJJJIryAbAPCOpq11Ubc+Hr51R2DFby4PwFZ9TxjbLcK/sRaAO2Qz9B5
VWQRyuzlpAqhjxU4Td0CSxzWLur27k1CaNbgqoY8fWsGiknN0aNSuEbEuFjC+F2+BqHaXaM
bgKMHPSsxPdXCqO7kYkcVYdnWZopy5JYnnNaPUOMLK9MvmXGWOTnyrG2+e/nweTI/51ss8H
+Gsdb5E8xx/zG/OsPpUm5SNGtrgWaNlfJOTxWuiOIIf4B+VZS4Yn8K1UX/Dw/wAA/Kp9V7R
Gi8ld2h405P8AOX86gX1lb6p2dngMY7yAGWM4545x9an9ohnSx8JV/Om9MIAUkZXPiHqK1e
mfgf8Aso1f2PGb5Q3jVdpDYYele29nT/uCz/yx+VeedvtHi0zWhNHEBb3I3KB5ev516H2fA
Gh2oAwNgx8sUnqv4ojaL7Het/2He/5TflXgv23/AIjXvWtf2Fe/5TflXg2PG/zNR6X+Nhrf
yGi7Af3sg/hP8q9mbzrxnsD/AHrg/hP8q9mbzrL6t+VF2g+rPOv0r9bD+Fv5V53ivRP0r+9
Yfwt/KvPT7tdXQ/hRh1P5GWGg/wB4bH/NX86929PkK8J0A/8AaGx/zV/OvdvJfkK5vq/g26
DpmP8A0mf3bX/MFeTCvWf0m/3cH+YK8nBGB8q3enfgMur/ACM9I/RT/wAPe/xD8jXoKdRXn
36Kf+Hvf4h+Rr0FfeFcf1D/ANwdHS/iPGe3P965/p+VUHmavu3IJ7V3H0/KqAggfWvRaf8A
FH/Rxsv3YHg0USeVKBmrysnw/wBgXf8AEPyNUNX8P9g3f8Q/I1QUrLYhRRRUEhRRRQSehL/
V11XK/wBXXVMVhRRRQQI3un5VjH/rW+dbNvdPyrGuP2rfOgVnFFB4pKnwQI+cV7L2E47KW5
8sV40cc5r2LsDIJOy0CDyHNc31NN4uDoaJrejQz/8ADS/wHH3V4FcHbdTZ/eNe/S5eGRfNl
Kj7q8J1awn07UpY5lOCx5xWT0l/Fl2tTZDz50vWuer49K6zjiu8mcumdDgcVycbSfSul6Vw
zAKwxUddsLN7+i4/tbmvSPQV5x+i3He3Oa9H8+K8z6ja1Crk7Wlf9Z4529/vTcD/ABmqFAD
weKv+3RH+1Fxx9s1nw6kBsHriu/p2nii2zlZU3NlpomlSaxq1tYojETPhiPIV9Ciyt9J0WH
T4j4LeMIueoArzD9E1pI1/e6jsBVUCQ58jnn8K9NureW4gZpHG481c/wBoVGW1i8WO4t2DD
AcAgVdXFwJGKg4VTWd1nTJCY373GHBx9a0rQBH2uQRiuL6i5Omjo6SuTL6+hk1ay2jk85x8
K0ehWjgg962AfKoWsQNut7hMbI/DnFWemyrDAr7wVI8q26L8Rmz8SNK8KyKofkeVNnTrfeH
C7T8KagvQygk8HpUlbgHjzrZZQdCMIpx+NZ/WIzLlWyOeorRe8pqj1N+oPQGoZJQ6QrR3ly
q7T8PPrVupfdukAXywao9LmjbU7lUb9pmroxkHG7Jx5+lcXVSrOrOhiXw4KrT486pdclf2z
da09ruEG4HBwetZC0uu61OdDIB+2bGavzqMax7GO1sdc12MdONmGT5IWprE6t+1RSVwxbyp
6yhjTT4SJhIAgx8ayWvuuHaObdnORmrrRGxpVoyjnuVwK5/qMlGCrk06VNtlhqsxSw2u2EL
AcfOuLePeh2MQD1z1qLrr95Y4Gc94ufvFOrcrb7WJBZuMZqzQu4Uxc6e4aWYrrNvEGUg7uf
PpVmrxl2LDr51SwrZy6xBmJmmctggj0q6EYi2Ax8Keaya/nKv9F2nXBQS3sya9OkSYOxeSO
vJrW6QbiRFL8ZH1rOzsp16bYjHCLnnpya1Wltu2vzgjqTXTwfjRjyfZlgIyV8TdaFiCHqTT
nUDmgdOavKyu112i0W6dcZEbflXm2hacJ7S3vN5AMm7d6YwTXqOoRCWxnQZ5jbp8q810W6g
TT7ixu/Btm8IPwPT61KI8jev3ctxrt6p/q5YIwrp5gE1jJA97fftcCO1JRR5Z6Vo7+/gsNR
eUurJKwRVQ/wBVz0P31me9xdXsqnpOfEOq5P8AOpckiFy+DT9jc/rGfIG4L1+HNbSLJwGJr
E9jX33sxHVlx92a2QYqVx6815nWtPUWdjT/AITF6xpLanc3ZiLe0QuSMdCueR91Z5pnlUw2
1sFC4DluoI61urEkahdlCP6w459TVTrmiMbyW/tJArbMPF6+prv43F4lycyV7zUdmnxosQG
0geZHWpWvSA6Q3gXfuXwsPjUXsuyjRYA45x59aka4R+qn2rv8a8efWuNB1l5N74xjdi8ZjB
UHheRnjNMpJjU4HlAydwGDzSRBRbgBRkiqoHGu2+eWG4YrrZ3/AFNmOCuaNcJP22BycedVk
1w0mtOhUDbGMn6VJSQqfgDmqa91JU1+SMLz3anP0rlenzvJRt1UaibPS5VEajeFFTZtTtoo
izSA4OOKyNjNJMoBJA+FWptBJbBzjaPWu8cwqta1iadmCMQuOMVV6BdSyXl0HbdgL1+tTNW
TG5RjGKruz4xfXY+C/wA6x67jBI0ab8iNA0zP4SAB8KyzIpv53PmxrT48dZaTPt0o/wAZ/O
uV6U7ySNer4SJO2CKE7eSfWpOg8pcH41CkXwVM7P8ACXHzroeo/hZm033LfyPyrIW7gyzDH
/Mb861/kflWPth+2n/zW/OsXpH2kX63wOXB8vlWpi/4eH+AflWWueorUxf8PD/APypvVu0G
i7ZXdo/7MX/NX86YsTmMYp/tFj9Wr/mr+dRrNwqAZHNafS/wso1b+dFX21086hpQIyzW/K/
I9av9A40O1AHRB+VR76PjG9SjDBGfWpukrt05B5BiB99VepuLxpplmjtS5E1r+w73/Kb8q8
I43vngZNe763xoV7/lN+VeCnPeOGBxk0elV7bsXWW3Zo+wP97IMHjaf5V7M3VgK8i/R3p80
3aBLgIVjRG5r1084I65rH6rJPKki/QpqLbPOv0rHLWP8Lfyrzw+7W//AEryKZrKMe8A2fwr
z/IxjzrsaPjBEwajnKyw7PnPaCy/zV/OveB5fIV4P2e/vBZcf81fzr3nzHyFc31am4m3Q3T
Mb+k3+7g/zBXkw6CvWv0m/wB3R/mCvJQenWt3ptexyzNq03kdHpH6Kc+z3p/xD8jXoa+8K8
9/RT/w17z9ofka9CX3vrXH1/57OhpXWI8Z7cf3ruPp+VUBzk+gq/7c/wB6bg/L8qz7N4fma
9Fp/wAUf9HGy/dgeSK6HQ1wT0rpfOryssIP7Bu/4h+Rqgq/i/sC7/iH5GqClZbEKKKKgkKK
KKCT0Jf6uuq5X+rrqmKwooooIEb3T8qxsue8atk3un5VjZOZG+dArOaSl8q5zzUrpkAOSBj
GBW2/R7r4tbsWE0nhkOBmsTyMmuopXgmSaLiSM5U/Gq8uJZYbWW4puDs+g+MbgQR1FQ77RN
N1HxXdlHMw6EisN2b/AEgsFS11EAjPvVuYNY0y4RXju4hx5mvLz0+fTt7ejsQzY8keSqvOw
+iXMJWK1jgcjqB0rBdoOxV9pchlt4zJAB1FetxzRTAtHJG/xU80s0UdxC0MgDK4xg1bg1uT
G1GYuTTQkrifPvAUDcAR14r1vs92b0a47P2dxNp0MkkiAlyvWsJ2u0IaJqW1c7JW+lej9mb
6zTs1YRvdRhliAILdK6etyTliUsZi00UsjUywstH0/TGL2VokJPXaKmngZHPpTUV5bzMRDL
HIfMKad58s/fXnpTyX8nydeO1R+JX3XZ3SLud7i6s45ZWOSSKY/wBk9CJJ/VkPH+GrF72zi
Z0kuY1dRyGNINQsiQBdx+oCtV0Z56SRS1i89jOm2tvo9+1tZIILcqGCqOprVQky2oyOfWsb
cXm/VlaGbcqxjHpnNaW21F/Z0G3LfCvSaNy9v5dnMyUpcEPVYFMvvg4HII86XR7yO6gMMhL
XEY8bfGlvZS7+NME9KqLpL3TiLmyjj71uGJHBqc+HfEjHPazREQSHbNGDGRyD0JpprOzVQs
Cd2Me6nHNUFv2jaSXub+IxTeZx4c1ZQ6lat4TMoIHp51x3PLidJcG6sc+bHLlLy0KNayNKD
7yOckVMsdVV5e7Z8SqPFGeo+NcxTB0CkKc9MDmoGpRQWzfrGCE+0w8ZHRh0/nWvBqbdSKcm
H9Gshn3RElunTHn8azuvzSFSY1KrnrUvTLxpIA6gFGGevNF8I5ISGDHnjmusYnwYzs+XOqX
bSbvgTWiEjkg7sio2m22by4Zip8sDr1qZJGEkG0cV5zXX76o62mrYY13YaneEHH7dqdjnku
tWgtnmbYwOVHnxTTqf1peAAkmdsDFJav3Wuwu/hXBBJ8uK68m/Y47MKa9zk0DaLp7KSbdcd
CCOtTYY0t4kijULGgwqjyFMm9tBkG6Qj1NPK4dQ6kMrcgivNZpZP+R1MahfxHpJI5ojE8QK
mofsVqW/qQretOPJHEm+R9q5xzTZv7U5/pCZFTjnmq4PgjJHHu+Q9Fa20FylwiDvEB8Xzp7
vHLcSZyc1ES6tpGEcc6s5+yPOnsfDzonlybvmNCEKdENMf7QTkv8A8tcj6mtdpZVgNq7R6e
lYZpXbX5YuMKi8/U1ttIYKFU8nHWvT6XnDFnHyqpMuPs0YrkyooGT1oMyAZJAFaCoHXKEY6
jBrybXrNbLX5LIKctIJB8mNep+2ws20N9ayXbHRLW9b9Zx3Xc3UQwRu5ZR6D76khnnWr6es
mpy2lvYexxQEOzgf159SfpmtRp2haXJp0Uj2SvJKN0hA94+tUN/qF5NCVSWcRBcZLjca0+l
3tqmk22+4VZFQDaevTzrm+oTnGPwNOlUL+RJtNMsbBi9rbrGWGOBUornpgtTUdxBcMUimWR
hycU5wPnnyrzs3KT+XZ2IbUvj0MQaZZ98zrCBJKSWPqfOpIsbEJhogQfKmP1haQuQ91GrIS
ME9K6F/ZSFQLuMeZOetaseTMqSM0o43IlRNbwRrHbwhQDzUDtJOo0dzFIUZXXgfOpjpFsDR
ksGPBFVXaOQLpDeEHbIueOvNTgnL3eScsVs4IdpJM0YbvTyBxXKYbW7X18X5U7DJ3kayJGF
woGK5ghmk1y2bZgYbn6V6HU84mc3G6mi9PX61m9QXPaaT/LStT7LIWIHl1rN3sLt2mkOxiB
GnIrienRazcm7VSTgaLR0BUgDBq4NrIUyTxiomh2h6vwKvxHEMAHNejOWZDU7cbHJBJHlVR
ozKNRuigx4F/nWs1jYiSKijdjFZPSQV1C6BXkhf51i17/okaNN+RFwOZAWOQPKqGKFWup5H
Gf2hx99X654wOnWs/GcXMxOf6w8fWuV6V+SRr1nSJ80EQgx3YOcc0aQsSe0KOcYrqd09k3E
nPkKb0Wbi4O0dRXS9Q/CzNpvuWWM9B5VmLa0kVpHddi963I+dasOzZAxwtZi2kkbvEZsgyt
1+dY/Su5F+s8HN1HGEyr7ua0MPEMX8A/Ks7dxlei1oof6mIf4B+VHqvaDRcNld2iI/Vq/GV
fzqjLbLi1jVsq8gDD1Ga0WtWklzpwAKoBIvvefNZ2WEw31tnnZKMkfOr9C2tK/+yvUP+1Gl
fSbNs74QV8hUmOBIYQkYwo6Cm/1haBwPaUxT6Mkg3RsGB6HyriZfcS+ZvxuHaGpYknidJU3
RSDDCqwdlNBIP+7ISPitWrsqAsz7UAJJPlTB1OwOM3sX0akx5Mqh8Ccig3Ugs9OsrJdtpbx
wD/CMVH1TW7LS7eRp5wsqrkD8qnpIkq745FdfVTmqTXuzFlrSTPMCJdnhPlnHFWY2pZF7rI
yKofA8n1/Wpdb1DvpWLKpOM1ov0e6Vp+pSSm9to7gKDjcOlZbVNNm0u6e3lQqR0z5ith+jW
4t7eaYzvHECOMmvSZ/jhbxnHx85PkbeLszokMiyxadArqcqQtWgJ3ZA46DHlUf8AWFi7qFu
4yx4ChqkEsuQcnivMZnklzM7WNRUXsI99p1pqMIt723SdAc4YVA/2S0DIxpkPh/w1azTQwB
XmkRFIxluKYOo2GDm9jGPRqnHkyqNQ6FmsbfPZzp+lWGmhxp9tHAHOWCjFTFzkU3DcQXBbu
J0kC9SppxeopJOTn8+x1SjweM9uf71XA+A/Ks/jwgVoO3PHayf5D8qoTjPyr12n/FH/AEef
y/dnJFdL5/KhuMfGhfOryosI/wC791/GPyNUFX8X9gXQ/wAY/I1QUrLohRRRUEhRRRQSehL
/AFddVyv9XXVMVhRRRQQI3un5VjZeJW+dbJvdPyrGuCZW+dArOOopQKTpQTTABpAMnrR86F
60AgK7j06UnIPDkfKu2pGBAGBijsZN+DQdiNXuLXtBbW7OWjkfBB+VeykA+IdeteF9mf7zW
Pr3n8jXup6CvPerR+ca4Otom2mmYX9KkWdMtpQORIc/dXmbkgA7+D7or1H9KH9i23xkOfur
y1z4E+HSt+h4wrcY9S9uTg336LtzS3DHDEfvV6PgZHK8c4xXnH6Lv625Pxr0ge98q5XqNvP
+jdpbePk8e7dZHaa428AuelSuw2le1Xc1wxDLEuOR51F7dY/2muSf3zWv/RnahtAuJio8cx
A+IwK7+BJ4Ypo5uRy3suLOyIkIxjA8qvLWcQMFZc0kdsFkJ2gA8U+YUxmtCUa4E5Zzeus2G
BwRUG8eaWMBH4FTWjRvKmJ4UiGR0PlUJfsOin2FVeOYqcnhiOaWS2i7oEKCxHUVZrZRyqHY
Db5ZquvA0DMExjHBpHHG3yid7XQ/oOqYlmtG/aPGM7/QVctPHJEylVJwcgj4VkezWBqV9xj
KjOPnWkfkN/Ca87q5rHmqJ1sMN2O2VWk6sluHhWMZjcqrCp9/rDvbKsa4YdTWa0w7JZwDgd
8eKtbhsREgDJr0UOkzlTVNkfs/dTzandl3PXj760Ku+SM+dZns2c6hd/8AvzrSYBYfOvN66
T/kI6umXwMus0w1e7YE5EzAc09PaSXGXYBsjz8qgEy/rq7CZ/rmrQ2tjdyW2QMgjnNehwW8
fKOZNNSMnd2mxChQDAznFa/R/wCxbL07oflVNq1nOsTHJ4HSrrSB/uezBB/qhx9K5fqqrHH
avJt0bbk7IvaXH6oPxYfmKzHs4OfCK1XaBGl0vaqnO8cfUVWQ6dcOWIjz8Kt9Ma9p2vJXq2
1Pgg6Ivd9obYfxcfStpjGRnODkVn9N01o9etWdsMQ3H0rRPGUfBrD6njXuJo0aSXx5M3dgj
Xp9gwdi/ma1mhh0wS3LLxWYnt5pO0E+1c+BfzNbHSbNo4Y2Kjdj7q7Gk4wqzBqH/Y6LKOJ5
F8fSkWzLnO8lfSpsattw1KqhM7RgVqsoIstrDDbs7DwqNzY+Feaavq9pc6kdUihM00ubW3X
/ALsLwX+4/hXpWqq8ul3KRjLGNhj6V5GLO7uNES40uIe0wyPDMw4MS8An7s1P+SGZeQXVzr
Mls908ro2BMDwCPOpepq62IuBkzwvtdx9vnk1ZaVpttaX0kVpvuH7sYcqQGY5z1o1exhawe
zSYjUGIZ4M/U1HxfaCMmid2MdZbySVFwCgPX51sCdpB4I+I9axnYgD2uVRF3ZCBXX90jNbM
cYy3njgV5nXqUs/6OzpreLk8p7QjPaC7QeLMmMD51EeYaZOttOrsxwwIPTNWPaGN4NXur2N
A5EpUemc+lVsMepXztcx2q3GGxIQvT4fSu/iX9SteDlzcvcZ7B2fut2jwsRk7Riute08Xek
NhCSzqeo9ab7O25TRIFcBTt6U7q87x6exgVnYOmFHA61xobnm68m928Yum6VFBb+OPPh93z
puD+04gsXA3cPzXUV/NIuI4tsjKOfQ1G7m8/W1u7yd0AGzt+1xXaz2oOjDH7IvRcJ3zK3C4
xtqnuJoodVl2NglFwvpViLVnfMhLCq27giXWi0akNsTca5ejeT3OVwa8/wBS30+YuN2SceV
WUl8IogVhIJrjTViDeFRuqzdEPvKDXZswmK1W5naVnAI+FVOjMZtUu2J6qP51rdWjhLt4QM
DmqbTYLVb6Z4V6gZB8qya1bsDRdgdZESEG0+ZqmhgLTy+HgyH860IKtLhB4QfdqujgZbx2I
whY8E1z/TobZSNWqdpDU9ophGEziudHtHDzsq4HFT7ySCOLKOE5GRg81F066DPcd0x8uBWz
XK8LM+nfzJRikXPXxDFUen2UcbO8sm4d4/hHzrQd8xHO7IrP6fHIZJSIzkyOc/WsvpqSci/
V9odvpY9pQR5HFW0UkQhjHdYOwflVPd274JZsDzq4WMC3jYOD4B1+VHqi6DSfZlX2gdv1em
3IPer+dV6QtIhZm6+VWOt49hTdz+1Xp86csIxInEOeetaPTV/VyU6pPeUbaYMEDaBjPIq+0
ZNumIqkEhiOKZ1CzlxlUwCDT2jhk09R0Ks351T6mo7FRZpm9/JxrZxod75Hum5+leCMzmVi
WbqfOve9cB/UV7n/ALpvyrwUjxt8zU+lr+thrW96o2P6OtWnj1xLSQlo3Rhg16u3HHWvGuw
P964P4T/KvZj1NY/VlWVOi7RtuLTPNP0q24F3ZTjA3Kcj5YrAg8HAYZ9DXof6Vcf0H+FvzF
eegcV2dG92FWYNR8Z8Fh2fLHtBZ4Y8yrwfnXu/2RwBgc4rwfQP7w2X+cv517x5j+EVy/VVK
47TZonJpmP/AEk5/wBmlwSW71enpzXk2X97c33161+kzns2uf8AvFrybyrf6dzi6szard7n
B6R+irm3vWbk7lwfoa9AXqK8/wD0U/8AD3v8Q/I16CPeFcX1D850dNft8ni/bv8AvZP9Pyq
gz1q/7df3suPp+VZ/qTXo8H4onGy/disc4+FdL0Nc10vQ1eUlhD/YN3/EPyNUFX8P9g3f8Q
/I1QUrLohRRRUEhRRRQSehL/V11XK/1ddUxWFFFFBAje6flWNcnvm+dbJvdPyrGv8A1zfOg
VnBooPWipRHk5PPTyqVb6bfXEYlht5HQ9CBURsY/nXtHYLevZW2Ph246+dZdVn9nHuNGDF7
kqPKP1NqXGbWT/y1BcH16V9BzMfZZTjjYcH6V4DdZ9qlyc+I81Xo9Us/Y+fB7XRM7MjHaax
/zP5GvdT7orwvs0P+0tj/AJn8jXulc71bmaNuhXBiv0of2La/5p/KvLZB4RXqP6UP7FtP8w
/lXlxOUzW7078SsyarjIb79Fv9Zc/OvSPOvN/0Xf1tzXpHlXK9R/ObtN+Js8d7eD/tNcAec
hr0XsHbm27O2ysNu5Q+PU15921iaXtfJEp5aUfnXsWi6Q8dlbQxdEQBq7+nv2onMyO5slFc
qG9RzTbzRKvXpUuVI7eTum8WfKq66VY1OwHnyFaKFpkG+1T2ck9Fx1qql7QbsqVc4/wGm9Z
7091mN1G8YP1rUPG6KCWXjjGKwarUvA0X4cO/so7XVvaj3YcjH2SCKavlfGeefKutYXdq9l
ukESgHIxnPBrqdlYe8zHHHpV+ny+9jUhMkNjoi9l4ydRvSf3R+daKVSgYkcYPNZ/s+W/Wt6
Oi7B+daYOzxbFHIHWuDralmOjgf9ZibISG5mwjczHyq3mt55I9u0jPrT+kW948s5QqMSmrK
6jn7nEoBb4V6HH9Ucya+Rnez1u1tqF2rHJ/61ohyRj1ql0iCSHUrstGTn/WrtQTg4xzXm9d
/7hHV0z+BnbSNf1vdliP69q2NoY1tBlx0rGW1n3ur3eHA/pDeVa6001Racvn5V6HC2sSOXk
+xQ67KiwSBG5wal6PL/ueyyOe6H5VXa7aFEco3kasNJRv1RZ5H/KH5VzvVW1CNGvRr5s51y
6VbBSVx+0H5ipCTgY3MMv0C1C7QQl9LX+MfmKdsrNtuVwC3GSOlWemyftP/AGJqvuI0Eya3
aOGUjDZI8uKvY0PvOVOBWcP7HXbVQ2Cdwb48Ve+0hWB2FvIH0qjXte4W6fmJWxsra9cOSFG
xfzNamwcllAPGKxLzJ+v7gLCzs6L+ZrX6OshVS7eXT0ro6dp40ZMv3Zd5pm4uIoPFLIsaj7
TMBmnMkDrWH7d3WmC7gTV/+HtgZUT/AL1iOn0wK0FIzq/buO4nmtLMGONCVebPXHlVFYyXN
pZy6nZ3cESuzFrWQ5JH73HrWOnvRPLcvbKI0upC4XHugnNRQmMAr54zmnSEbNUvazW7yKRt
PtbaIR+854J+XNZa4t9Yt7v9bsFeWRizNuBP50jKgJ3DK5xgVwwCnggFOmaZoNxsuw92b2+
nnKFGZBvB8zzW0XIPXj1FYX9H5Zp58kdP9a3S8Eda8rr1/ezs6XnEY1+zsWrahdOlxLFMJS
CCfDtz6etXdpo0eh6c1naMWTDOd5zyR1rnTVdbu6IbJaZh+NWzTR20EjtCJWII8PBr0GHjH
H/Rz8n5GOaLAH0qB2JRhknbxmutbYfq0lmxllAI8jmpGl3PeWCbU7rjgGo+v7ItKZpDzuU5
Hzrl1/aam37Y1bOEhRDgcDJA86aZ1l1O1VmPh34z58V3byxeyRSOrEnq3maVVSTVLY5IQBy
Fb5V1Mv0Zkj9kW8e9jgeHHT41V3CrJrDtKx4VeBxVoQEZSzD4VTztHJrsqO2CiKePPNc7SX
vNWf6mj07uw52Z+tWpxjJqs01RjwmrP7NdXkxUyl1VEIbcMcZzVRY2wFzM4YAsq8Vc6kGd8
IQCPWqi2i2ahM0jo7BQcAdKz6lf1MsxWponLGSQDgD1HWqmK2R72RS0jAMec1cRgKpZSMv1
+FVNsyW8867t+5jz6c1j0ipsvzttIfu7dGi7plLJkfOoul28VrJclQQOMAnNP3MzrFlgxUV
E011k9pdeASKu1zXsuhNOvmThcg7zs6CqXT79laUAH32/OruNVVST6c1SadNGZZfCFPeMPx
rH6bw5WaNWuji8nuJF2gDxH0q8W1Y28QZ19wflVTqNwsEe1BnnlhViJAYImjXGUGSPlT+py
SqxdHbbI2tW8K2EYd8HvV/OrHTYoobcFWyPPmqTXm22KE/94v507pt2BEcgmtHpzUsXBVql
8yfrMkPdgoxHByM1G00L+rlI82P51W6vOoOTnkVL0c50xD5bj+dVep0saQ+k5mLro/3HeYP
/ACm/KvBT77/M17zrf9h3n+U35V4Kf6x/maj0v8bI13MzSdgf71wfwn+Veynqa8Z7Af3rg/
hP8q9mPvGsnq35Ui7RfRnnP6VhzY/wt/KvPQa9C/St1sPk35ivPAea6+h/CjFqfuWWgD/tB
Zf5y/nXu/mPkK8H0D+8Fl/nL+de7nqP4RXL9WXKNeg6Zj/0mf3bX/NFeTZ4r1n9Jn92l/zR
XkvkK3+nfh4Mur/Kek/oo/4e9/iH5GvQh7wrz79FH/D3v8Q/I16AOorjeofnOlpfxnjHbv8
AvXcfT8qz4PWr/t3/AHsuPp+VUA6GvSYPxxOPm+7FrpehrkV2vQ1cUk+H+wbv+MfkaoKv4v
7Bu/4h+RqgpWXRCiiioJCiiigk9CX+rrquV/qxS0xWLRRRQQI3un5VjWH7V/nWyPun5Vjm/
rH+dArGzRQfKipXDsjyjh+nw9K9m7BEHspakgYxzXjTcivWf0eXqTaB7MCN0flmub6lG8Nm
7Ry/sNVMP6LL5eA8fSvA7kZupeceI1784DrtPRgVryjtL2MvLK7aS0jMiOckAZxWH0vLCMm
maNbGUuil7NDPaaxAP/M/ka90P4YrzHsb2PuhqcV9eIUWJtwBFemnpx0zS+qZIzyLaWaKLj
HkxX6URjRbX/NP5V5aM7CPKvSf0qXaC0trdTk94SR9K818sV09BH+pGHUO8h6B+i3+tua9H
PkPWvOP0W/1tzXpA6iuP6lxmOhpecLPMNZhE36RkVhkd9Xs2nXMcLFN2McYryzVezuoT9qn
1OGPcqPvHNXsOo6zFJuWzyT64rtYc0FjjbOfPG97PRppLF8M6rn1qDdz2qRkpEPmKxraxrc
jc2Q/D/WuJta1KNGe5tdsYOKujlxSdWVuEkOa+8jPBumfYXHhBrQAIZGBYtnzNZDUbx5zG6
cLuBwfnWnSXcoKsCp8xXL9Tai030btIn0VOspBHrFmXJLLnwZ68GpDzWsagsF44I86Z1uxN
1bLPCubqA5QetZw3dw2FNrJvHhIK+daPT88FiT8FWoxy3ml0KS1OpXyqQfCOfrV08ypEw4B
wcYqi0PSnsFeafHtEw8RHp6VPup1gtZJSPdB61y9TljPP8TZijtx8ldpGod282CTmU5q1vr
8GP0xWa0FJ3DSbP6x9331eXkDhMsOTXpIKkjlz7K7Q7uWfUrvc5x/1q9DHIz61Q9n7ZxqF2
SR/wCzWi7thj5153XL/wDIOnp/oZ6wmH60u8A579q21mN9oQc8istY2yR6rcFsHMpzWvt2Q
QccDJrvYvxI5uT7GV12F44JCIy5x61I0yGf9TWjFeO7HAp7WQDazFvex4AD1pdPMn6qtCwK
ymMZXPSsfqMd0YmjTOpMrtctbttNUIDy46npyKdtrW6CMzzMP3cHpUrXZHj0xSCcl1B59SK
TiBQjqxSm0EaxP/YmodzIEdmy6zaPK/eY3EZ58qvwFEYVV4JyRVLEsn64tQu3Z4sZPPSr/o
oqjWRW8uwOolAqY1+4IwoEa9PrWo0tVCqByfU9ayk7ka5Oyg5KL5fE1ptLcBQ7cEDnPFb8C
XtpGTI/my2mkSGF5WOFjBZvkK8N7adoR2m1kqo3WsBIiwOp9fyr1HtH2q0qws5bZ5u9edGT
bCcnkY6jivL9KtZLaZvZoIlQD3rgbnHyxWlKiluyqg0i/mUd3bsVxxnwj8af/wBl9YEYc2i
bfUzIP51Y6ncFzsmvr6R05wsm1efTIqv9hjuArB5X+E0ykU9iUNPo+oJktBGMf/lX/Wo8mm
XTAYiUgf41/wBatzpsaKu62siDxjK/61XT2Txlwba3VB7ux1/1osKL/sJA8F1Msi7Dj1zW2
Bx0P1rEdhQRdTeEg482B/KtsOCCcAeZry2v/Ozt6X8RhrDV5LHtlcQXE4FrK7DcfstzgfU1
s55HihdhEreAnJ8+K8y16JH1+4MyvtEufAw654OK2tjqCzaMsntG90j24dsN09DXfx/jX+j
mTf8AYzSaddGfToG27cDnFN653c2mPvYKpdMkdetJpMqSabBlvER6dKXWrVH0plD5JdT+Nc
eL/uN0l/WcwwTG3Gws8YAwxPSuNkj6jbtvBwCCH6mn4ZDFaBFkYYA3bTjpUOaUS6xY4Ln38
bjnyrr5uIMxQXyRdShFByA3I49KqbiaBNYkAhG7YuWqZJcbZm2jOOtZvV59U/WzyW0IeJ0X
6VyNJmisnLN2aD2cGz0y6Rc5IAq29tjK9QK8zGpa4uMWnTpTw1zXQPHZ7vu/1rr+9i/+Rh9
uRr9RuFDeE7gar7NlM8693t3gePIzWem1nVv6x7PCjlh8KsNBuReT3EivHtKrgEciqs84vG
6dlmKLWRJl0pIYKM4881nTdO15MiAKRIeR86vHuXY7AchTjNUscdr7W/jO4uc/fWH0+e7I0
X6hUkP3V1KYcGUlQOQTUfRmYmck48Q4qdNZR9xmRhjIIrmxigWadkYdVzitXqFey6KdN9x/
c2GX4Gs1a3bDvFIGFkbk9etap+6ZsA+RrENaapHLMFt9ymRip+Gaw+mzUHJyNOqi5VRLu7h
z4VYruOM561o4Ri2hCja2wZI9cVnbDR7y6mWS7GyNCDj4itKBgAHoDxVfqWeGRpIbSQcbsq
u0ef1avr3i/nUWxZlTGT8a71+6V7iKzUgnO448sVK0e3LoS2OT510/TYbMNmTUyubRCvIXu
CAfIVbaVAyacinyJqPq1xHb8KuW+FStKneawjyPM1V6lzBD6TiY1rakaFecf8pvyrwNsiV/
ma+gdd8OhXg//E35V8/uf2jfM0vpi/rZGs+5ouwH964P4T/KvZmPLV4f2Quxado7eUnA6c/
GvbQ4kUOpyGA6Vl9Vi/cUi/Qvho88/Stz7D5cNz9RXnY64r2Ttn2cOvWMZQ+OHOBXlF7pd7
p5PtMLIgbAJFdD0/IpYkjLq4PfY5oA/wC0Nl/mr+de8Dy+Qrwjs/8A3isv81fzr3ceXyFYf
V+0adB0zH/pM/u2v+aK8mxwK9Z/SZ/dtf8ANFeT+Qrd6d+Ey6v8p6R+ij/h73+Ifka9AXki
vP8A9FH/AA17/EPyNegJ1Fcb1D87Ojpfxni/bv8AvZcfT8qz46mtB27/AL23H0/KqADk16T
B+OJx833YtdKeDSUo6Griknw86Dd/xD8jVDV9D/YN3/EPyNUNKy6IUUUVBIUUUUEnoS/1dd
VGW9t9uO+X76X262/71fvpiqiRRUf262/71fvo9ttv++X76GFD590/Ksc/9Y/zrWLcwykok
ik48jWTkPjf50IhjflRRkYpOtMKIV5Jzwau+yet/qTV4nkz3JOGxVK4x8RSDO3HSlnBTjtZ
ZCW12fQFndw31v7TbEGNudoPSpHIOeQfnXhul9pdS0h8W9w3d+ak1srT9JsXdgXUPixya8/
l9OkptxOpi1ca+Rvyc56k/Ooeo6jBplqZp2AwuQuaw+ofpLVomFnFhscGsXqevajq85e6uH
I8lBowenS3bphm1caqJ1rusSa1fvcHO0njNVp6jFKAQMDpRiu+o7Y0jlOVuz0D9F3hln6HN
ejHHrXiWgdo59AZzCgO6rv/AOo9/jd3Yrj6zQ5Ms7TOhp9VCEKo9SUY86Oh4rzbTe3Wpajq
EVqqAGQ4BPlWpju9WIxuTJ6Daazf+mZU+y9ayFdGhK+WOtV+vBv1JOQhfIHB+Yogk1UoDMq
oB9rFdrDqN4FErKbd290DkircXp04T3WLLVQcKoo0tJJLZQqgeHAz5VO0OeS0VLG6l8J4iY
/arSnTY1Qr3WPL5VWXuld6FAjAKHKnHT5V08+FZY0zDjybHaJggYrnj6V2sJdMiTGOoNVKf
rW1lLiUzL/3Z61KXUrkED2EBj5DFch+myT4N61SaJqQjwcbfUmqnVporiZdOiiJUt429TUq
CW+nZklUqn7q8YqRY6dtkYhOvQmtmn0KhyUZdTfAmnaf3ajbwOlSb+3O0Jnj1q3tLNQMkdK
S9gSRcZAxXUi0jIYvQ7Urq134889K0AKBQhypznjzqourO4s7uSazlUBuoINR/adYkZQGUY
GCxFczNpZTybkaseXaiRY2jpqN1LtyJJicD7Nay3Q+zkZwPjVLpdpLEQxcyNId0jZ6mtBAj
92QxJI6fKt8FUShuzMaxAXDN3yJgZ5BqVYbP1faqWDnYMMOld6pbq8Tq0IbdkZqgWPULVY4
FmVY1GAMHiqNRilkikhsU9rLPW1h9jOXIAceEefPFCl12mV9w8gardl7ezLBJKvdg5ziruC
3Biw6FyOhNNpsbhGmE57ijKIO0NtgjJ3Hp8K0EcylOQwOMCqvUbSSJ1ngjUTL0OKr1n1mSR
j36oq9BtNUajTueTcv0W4cm1NEi5luf1xLtlTaEUDI586r9Z7Te0xy6BZPLFMVDTXRbhB5q
PuxVhp9pcSTyXMx7yYqcKOMYrIySWtvPcySRK0kkrmUEdT6ffW3BFxgkzNOVtiIltpOmkxz
pGm7JLjLSH4f60w2oNJB3sEXs0h+1cnefpjpVXKxupFlmQNIBlP/AMY8gPSuy3fMDMxY+ea
vKGwnS7u0/pV/JID5IcCml0S1K+MM5/xGpGQjjDcegqXlRjIBzQQV36nsgcCFRmmZ9M09UO
IlyPhVoxQqwUDNV0kbMCdvTrQSaDsBFHDNcLCMZHNbleox0GK8r0/V7nR5We3HvDBqYe3Gp
L5Kceori6rQ5MubfFnRw6mOOFEDX7qCDtBckxsJO8bDg9Oa6MyT2aXUoMrqQBOh8Qx5GqjU
bttQunuZFAZ2yaahuZLaQLExCseU8jXVhilHHtsxykpS3HtWhSCXR7dzgsVySOBTmtM7aQ/
dOEYuuTn4159pPajUI2t7VVHdOSqg81riby9g9mkiQruUkgdcGuWtHNZt9m334yx7SytUkN
sjbgdoGM9M+dRS7frW32oMMX3EjjNW1vbv3QXBRBwFHT51T61bXMckT29wV2EkgnIrfkjKU
WjKnUky2eJ9xJIIrgx8Zx91ZhdR1dJTvmjKeuDXf631Tdw67flXG/8ATZOzo/y0qs0vdOR1
++ujb4Xlxz5VSjUtW2q8Ijk+BH/Wodz2gvAwG0bwTkAedN/6bkS7F/lwvou78Ys7rHP7Jh+
BrP8AZHiScjkbVGKiSajq829CVCOCDxzg03bPd6cSbUhdwG7NXw0U1hcL5Feoi8imjbKWLe
E4rOtczLeSkHkMRUD9aax9mZcn4Gp+m2NzON8oyxOSabQ6KeGcpTZXmzLIkSbm6kktTuyVA
AIrrs8QIpwucZ6VMudNnjtR3UW4nGeaoZo9ZtJnNuoRX8q16vDLLCkynDNQnZpweOlB+IzW
T9t14cFgPpXSXWvsuQ6/d/1rjL0vO+mdCWrhfJq+eMDAz5VB1LVItORV2GWZj4EHUVTxprM
zAPdmPPmnWrKz0dpJe8lZppR0kbkirsfpslO5FM9Wn0ivsdFubmd7t1IkkJOD5VqbHQJjBl
zirGwse7ABTn1q3SLbEQa7SVUl4MEnudmVuNFhTcj8+EkkUulpH7KsUS93hm5bz5q0v4C6n
GenlWTuotWtFZLedGGSQGBJFZ9Vi91Ui7DPY7JvaFGj0W9x4sxMCR8q+f3G2Zvma9g1ObWf
1XdmaRe7ELZUDrxXkkvL7vWo0eF4hdRk3DSO0bhl6g5r1nsT2mgv9Nhs5m2zpkZz91eTH5Z
pyC6ntHD27tGwOcg1ZqcCzY6kJiyyxu0fQe3DZbjHnWL/AEnHGgJzn9oKz2j/AKRL22BW9J
lA8zSdr+2EHaDS47eKPawYHNcvDosmLOpeDdl1EckKZnOz394bH4yr+de8dAPTAr5+s7h7K
7huE5aJw1a7/wCpWoYx3fA6ZrVrtK87iyrTZ44maT9JmT2cHQDvBXkwXgY4ArR692wudd08
WkyYAYNms9jitOjwvHi2sozzU52ejfopI9mvj/iX8jXoKcEV4l2e7T3HZ9JlhXd3hBq5X9J
V+CD3Y4rnarQZMuXcmasGpjCFFX26/vZcH5flVAOSal6vqUmrak95KMM/UVErsYouEFF+Dn
ze6TZ03IrpfcNcdeKcA8BqwQnQf2Bd/wAQ/I1QVfwj/cF3/EPyNUFIy2IUUUVBIUUUUEi/W
j60lFBFC/WgfOkpakKLXs9/aIz6VxJxI+R9quuz39pj5VzKcu38VSiuQ1jjikziujxxXBph
DrHqaQiiigmxOtIMZ6Z+dKBSih8kCcemD8KMV0aQ0AAGKWgClNRYHIGSaXHAFArrHAo8DNu
y+7EwLP2t06Ns+KQj/wDRNe4R6KqSnwng8V4z+jrnt5pIPI71v/Sa+jti7jStfssiyg/V8p
4c5HkKdjsNsgCEjHvDyx8KuTEpPPNdCMAY8qiibIaWyn1wfWuJrJPIVY4A+NJjPwqOugKB9
NAJIJwPOo8dhgH3s5941pe6GaQxqetNbB/4KWC1LYHIA8/Wp8dp4w3T4VMWJB0GK7VQOgqL
ZHBwqKBgU1PCGPIp84FJjNFElNcWCvwV4PpTMenNuywwT19MVfbBn50rRjGPKpt0BWW9kq7
cEgfCp6RhRjPFOBQBxwKUVHgggXFsHH1quuLHvGwy5A6Yq/Kiue7AOQOalWuibKGDSypOFw
KsY7IImBU7w+ZGaNyjzFQ7ZFlVcWqOoD5GCelRPYNqENyoPpzV7JIiLksAPSo/tcG7oTk+V
SrAgWtiiEMuc89a817T6Nf6Tq88j226xmcurjyJ/wDYr1qa8jjOCpI9QaoO2swl7I3RVCoB
Xkn41KuyJcnkMhKyZHUj7qI0ExwePjXEjbpM/CnYc7M4zinKmdBFjkCHn4082du7yFR+WcG
kaRl4oA6E2fLFNjxbhk1xglt3pTqON2aKAjyIdmSOlQpEyM1Zzcqeaghck+goSpcBxREkjH
dA/GuBE8lzCANxdgqL6mpDkEFfQ09ZL/TrDHldx/8ArFRSBJdG/wCy3Ya7Qi+1aFYZF4hjH
kPMmtgthtAEYCnOM/Cre7hc4DP4SOKgi3ZjkSEjpilUUWxSSOzZhYszXH0U1VXVnbythDIf
mato7BFAO9fkRUiOKCKTcyBh8BUkoyLaE80uI0YfOmZbC5tn2G3yB1JFb4NvOEG0V04jcbH
Xd60OyTA93IY9pQpn90Ux+q3YhhG7HPpXoQtoPKGnFgK8gAUvAWefpo0kr47plNWMfZdCoL
Ak1shEM5IFd7B5UceCOzIR9mLbdyp4qzs9Jji8IU4FXhjX0FcySJCvNR32FIhmwVlx0Aquu
9KV87QatGvEXBCEgnzp+IiVNwAzQopE8GZfRY3ABB4pBokbHaFIrVd2vXHNJ3QByQKHyCM5
FokSOPC2asIdNSLJXd99WmxT5Cl2hfSjoNzGYoNuOT9aeIGCKUcGgnzoQEOaAnpVZPpxckl
TkVfYUnpnNIQCcedBBjdf05f9mtSdgQVtnP3Ka+fH90fKvp/tUir2U1U//wAJJ5/4TXzCcb
B8qa2LPkbxSEUvxpKb/YluhMfGgD1+mK68sUfCi35JdUJijbSmgUckHIFKaMUYoq+w4OfOj
FKBg0vFH+gOQK6pMc0u340AA604vumm6cHu0AT4f7Au/wCIfkaz9X8X9g3f8Q/I1QUjLYhR
RRUEhRRRQSFFFFABS+VJS0AWnZ4f7yHyriUEOf4qc7O/2ivyNcy8t9aZFUhk880ldfZrg5z
TCC0UtFAHI4pRQRSrQAEUuOKKKhgHSg0UVACCux0Ga48q6PuimJZp/wBHj7e3ukn/APK3/p
NfSABJr5u/R6P+3Wlf5rf+k19Ik81DHidYopAfWkJI+VKMdY5zXLyKg8RxXLSKFJBqteV5M
7jRQFj7TFn3vwpRPGzYDZNVobwZFOW+wuDuwaagLGjNc7gDgc1xJcRxKWdwKUB2jIzioD6r
B5At8a6/WUeRhsfCigJueaKgHU134QcU5Feoxw1FAS+lAx6028yxxGQkFagPevPnu+FooCb
NJgcEffUNnuHPhlwKZMUhXe2R6UGdymCOfWmoCWkTFfHJlqbucwqCWqJH7SzeFsfGnu4dl/
avuNFECKe+wG5HrTphjVcAZrqK1YYwOKkC2z1oJIUUManLAN8Kq+25A7IXXAVcpj760QtUX
kCs/wBvht7HXIH7ydf4hQDPG9uJPhT0b7QVAzmuArNIEiB5Piz/ACq6stOgiQzXRMUKjzPJ
+QpylkG0066v7lIIIizv0FOahoV/YS93NCQ46jINToNcaCfu9PURxswxNjEh59arNR7Q366
tNumMvjx4+fOgCLJFNGBuTGaa5RuRgVaw30EshF6uFPQx8VIk0lJ4u8t2EiegYbqAKBgcZB
yKYYYHpmrC8sjGfACjfut1++q+RSWwchh1zQBH2lc8Z5qVYrvvrLyHtUZ//SFNyf1ZA64FO
2BK3Nrt5IuE/wDUKglH0LcWzzpHtfgCnIbKOJcHxU5bMXto2Pmop0VXZYN+zxY/qx88UgtY
18s09RRZJwYRxt4rrYoPTmjml5osAGB54oJHTNcknz6VDvLnZ4VBz60ATRg+dcrLHuK7uaj
RXKvakk4IU81As5QJ8M/n1qaAuj1xXLoj43eVNJdwsT4uV8qjz6hF7Ozxvtb0ooCtuppxK8
ZIGGyKWDUZIWUEn40zGy3DsxbJoWPum3nFTQF/BdpcJwcNXTzxxjxuB9ap0nBHDbTUG4y8j
AyE1FAaBtRtE5MnHyrhNWtZGK7unwqhiiJQAZOKcSBmYkAsaKA04OVBB4PSuWlWP33Aqugk
vXwg4AGM1K9kL4aZtxFFAdPeRhT3bZY9OKZSK4dg7ZAPxqQYohjwgV0ZVUYzmgCo7TQlOyu
qlnLf0ST/ANJr5iQZWvqDtS27spquP/tJP/Sa+YBwg+VShWIelJSZzSjpUlYlGaDSUEimkp
T0oUcUAFFBBooATmkrqkoATzpaMc0Y5oAK7+yK49acHuihAT4v7Au/4x+RrP1oIv7v3f8AG
v5Gs/SMtiFFFFQSFFFFBIUUUUAFLSUtAFp2e/tID4USjDMfQ0vZ3+1B8qSZvE4pkVSGaTFL
jFFSIIeKOaAS1KT5UAc5oHWk6mlFAHYFB4pA+OK64NQBz1pPOusYNJ50AIBXXHAoApTjipJ
Zo/0fH/tzpX+Yf/Sa+jHm2S7a+buwpI7Z6aR170/ka+jLlSr7vWgdEhp1HTrTDSs74B4+dR
i5bIrpSoXIBz86KGOpGOOKZdgRyPup04K8CuHRlGcZqSAjQspI92u1CquSOaRmkjhyFAFRH
mfHGR9KCSa15FAv7VyM+lQ5bqGTI7t3XPU0NEblFJwcfCnFgcrsAAB6VAEYHgFIgB6VzJz0
QA/KrOOzIUAmno7KMe8M1IFJFC4YkEnHWuwXZtyghR61eLbRpnC0hgjIxtwKLAqlZ2XBYke
lOQod2FFT/ZkUe7XaRKOgxUAR0tpGbxsSvpmnvZYx0GTTy9TmuwMiobAZFvxxgUogUdRTwA
9aDt86iwEUbRgUtc0MwVSWIAHXNACbucZ/CqDtsqydl7iN8YLLwx+NLrvaux0a03CVJpG91
UOcfdXm2tdpr/Wv2dzJiInITy+tSkK2Nd7aWtmI4UE1wScsw4UfCq+SSSfmSUykdAfKleTo
MeL1+FIqhftYqwRi26M1xGcY8QzzVXqRU6lckHH7Q4z86treWGO4VppAiqcls1BvhY3d5NL
bze8xxmggiqzEkAkgdaetbqa3ctGxQeqmm44GVzkhyR9k0GMx8MpA+NAFgl67uJJm78//AJ
Oaku1heYyO5ZevoaqA5BBzinO8LHy+ZqAHptNWcM1s4bb+NRrWKSO7t1YbT3yHp/iFPxsVY
Or4YenAqSmokMjSxq5Vgd2PShge72ZPsUOBnwCn/nWF0D9INncKlveKYWAwrZ4NbGC/tJwG
iuYm3DpvGaRosTJPNIZFHVgPmabl7xkYRHn1quOmTzZaeYjnoDUDEyXULeBcvJ91QbjW42B
WI8etIdD3gr3rBc+Zrv8AUNmi8hiw8803ADMGrd2MSvkH1NJearBKm2LxN8BTNzoik5VePn
TXsU0YADIgFADveO0ABGPhQqMkWVHJqRFaJ3YMsu4/A1KgtofN+KAK4LORuEXPwrqKF5Rho
QOfMVdI8cY8PSkMqFvc3H5UAVD6ZMAxiTaa5g0u6cjvCQPjV2ru3QY+tLuPQsBj40WBXPo6
5BVj99EekhXLOwP0qbLPGABnmuBJIRx0+VAHKWttGOv4U6giH9XGB8uK4BkPQDPyp2NZG97
GPhUAcsWXOBj4CuY1lY+8QKfCIvQ8/E0pdVHJFFgNmPcw8XTrmuhGvOBQro5O3kiuVM3ecg
BPKgkru04x2T1X/wDVJP8A0mvl/kqPlX1B2qwOyeq46+ySf+k18vk4QfKhCM486UcVzmimK
xTXJ+FBOeKXoKCRfKgGkJOOaCAMYoAMmlFJQTQAUtJ5UUAFLXNdCgANdD3a5NdfYoAnwn/s
/d/xj8jVBV/D/YF3/GPyNUFIy2IUUUVBIUUUUEhRRRQAUtJS0AWvZ7+0V+VcS8SN/FXfZ7+
0h8q4n98j/FTIqkcHmuc4NdZpCPOpEE6Gg0N1oqAFHSk86Vec0meakkGoBpSM80UEBml25F
c4pfLFQB0DilPumudvxpWHhxUks0PYRwnbXS2PlKf/AEmvo+5RXXJ+lfN3Ydd/bDTV6Eynn
6GvpORd2OcCgdEHaR1FIqjPnVgqLweCaGRP3eaLGIgODtC4rvdtpwx5OSOaURjPiosBnJHp
S4B8hzUjankgo2Z+yBRYDKQBSeQM073cSY8yKUxA+QroRioAQyD04roMG6DFLtFGMVABijb
Qc5paLATAoxR9KNw8qAFAopM+nNJn/wCaAFx6UnJ6H76bnnighMssgRF5JJxWJ7RfpEtY7b
u9Gfv7gnaWKnC0BZqtY1q00eze4uZFAXoM8mvM9e7eX+sgwWIa1t2HO5vE31qgur671B2e/
naY5zgn8qj9cKQD6DyFOkI2HAGF4I9740qDJznap/CkVdw46r1+FMz6pa2gO5g0g6KKkUmg
BjnHhX7TGqu81hQ7JDiQg43eVQfar7VZHSEMcDcYlOAB601+rbsOid3tMnK89RQA1OxlYu7
bmPlSB2XHp6VNk0i4jQvleOtLb6Q0tusxkHiJGMdKCCLDcyRPuiYxn18qtRrm6AJdW6yY+0
POocdgkjPG0gyhx04ri6se4jysn/hFQBLS9sp5guTBnybkVYvpswjEkREiHzQ/yqhFnvhQl
xnBOPkK6tbi/jj3Ws0kQb91sVIFkq4J65+PBpfPrio9prLJLsv4FmOfex4vvqbLcabK26Gf
u3P2HUn8akBsDzHQVLtruW1kE1vIUcedNrZTNHvRdw/wnNNLuEnPy2mgDaaL+kHULIBL0e0
p/wDpffWr039IGl30vdSA2pPlIc5ryYEDGeD8KbdQZM43H1NLQyZ9BxSJOgeKRXU9NtKVc5
5FeF2uu6pZgC3v541UcIr4FazQf0jTwAQ6mveDP9YOv1paY6kegzWssnSQYpgaUT78m4Go1
j2v0TUHCW92u8+TAirlGUqGU7gfMUE2RI9MjjHXj0p42yADAqQOvNFRYEdYOc5xXYjI6NTo
9aB1qQGe5JGd3NNi1QEljzUrzzXJQE5NQA0EgHG2uwyAcMK6KKR0pBEg+yKAOWnVFyenwpt
bjvWKxqR8af2KeNopQoU+EAUAR1t3zy1Hsw86k4waSgDlI1VcDiuh8TRRjFAFR2r8PZTVf/
1WT/0mvmA+6PlX0/2p57K6oP8A+Fk/9Jr5kZcRj5UyFZHNFKeKKkrOaQYrqkwBQSGRRSUvS
gAozzQKTzoA6JozXJNFAC5pVOaSgUAdGl+yKQ0vkKAJ0P8AYF3/AJi/kaoavoP7Au/41/I1
Q0jLYhRRRUEhRRRQSFFFFABS0lLQBadnv7SHyriXBZj/AIqc7PD/AHiPlXEg8b/xUyKpDZH
nSk4FL5CuWHHSpEFfBrkDpRzjkUqnnOKAFHBIrnHNdHxP6UFcdakkQdKXFLtxSYO7PlUMAo
ozk0hOKgBTzSnBApByKCaYGaLsGM9tNL/zT/6TX0o0Qbqa+bOwPPbXSx/+Q/8ApNfSueahj
xEVFXiusCjNLSjCYpCuetLmkBzQAo+VKaSk8+KAOqSjJppp9pI29PjQA7QaZWfz2n76SSbA
8PWigHqMfGoA71ss0mB8K7juVAKHJPrU0A/LINmFNRd5HOTkUm/xE54riWVLW1ku5ASkalm
A6mp6AlR3O8Dbxj3qoe0/a+00W2YQSLLdNwqA5APxrF672/n1G1EemRPYpnxOzZZx9OlZM7
5SXbJZmLFj5n40JCuRcat2q1bXAI7ubYmOY4vCtVKDYCFxj0A5rk7I1wOpPnzmn+52Qd/M4
gHkW5J+lMkI2zgqSu4Z460kktpb2/eXD5Le6i+tN3WqobTuLSIqzHDN9pq4sNKjlvCl6T3g
UFUzx86LCiKk95fu8UH7KOPBcnqQeK703RYrq4nMr5MTEHPmPI1PaxXTtXaKZ8JeKFQn1GT
XV3anTiNQinCqg7qcD1HAP3mgKK7Z+pu0IA5jniKAj1wf9ak6jKRFpwJ2SJI0bn0GABTF4B
dBJOpQ958/Pip09rFqtgzsNhnUMvOcMOaAOr7SbiGF5EnDqQSADTGlqz6PEpBDLMwP4Uzba
qVjW2lcCSEbGJHXFWGlFZLeX3gA+VGPjQBWWkBGo3cUowA24fU07rMEEWmu8Z8fAwaf1sXF
ncJqEcW9XG2QAc4FVvfDWLhbeOJ1QkMWb4c4oAat4XVcOp/qSR9RUvSrdTaLvHkCKnXYCo4
QYHd7Qc1BsrhXtsAjdHwR0oIGJ1jjv1U8Dk1DlAkmWNRksc9PWpAje6mknLgqDgYHSnbZe8
1EuOUjXaB8RQBzHcX2kOTbTsqkcqTkU7+u2llDX9suMZ3xDaaS8R7mVIIzgsct6ADrRLbho
tsnJlYJGPgD1oJLS3Fte24ktJxG37kp5++mu7l3EOhJH2hyPwqmvbFrc5RvAODn1867s9Wu
7MkRSnYfI9KkC1OAcYw1IzEdSK4bW7WaACe1bvf+8jYAfdUq1tYr2HfDdxu/khGD+NAEVXa
KTchwf8PFbrsL2k1KbWYNPuLjfCVbg+WBxWIuopLZgkyFG8vMVedg3/7U25bByp5qH0CfJ7
UhG446V0TXIFKRVZaLmgUlLj40AKBSUUUAFJS5pDmgAozSCloAN1FGOaM+VAATSYJpelGaA
KntVx2V1T/9Vk/9Jr5kkHgX5V9M9queymqZP/7tJ/6TXzR7yj4CpQjIp97FHFD8k1zUsUCe
aKMHypMGoAKWkoPWmAUUhFBpRQAKOaDXVJQBziugOKBn7qUgkZ8qAEpfSuSDSgHigCxh/sC
7/jX8jVBV/F/d+7/jX8jVBSstiFFFFKSFFFFBIUUUUAFLSUtAFr2e/tFflXEg/aP/ABV32e
/tFflXMv8AWP8AxUyKpCDhBSZzwaMHaPlQiE9AS1SIcngUD3c4FONE+cbD/wCQ1yYW/cH1I
/KgmhDwB6mnEMbAbz0pvHG5w2B68VydoAxUhwSsDggAr60mxtpO3io+5sjB4FOLI5GN1QR/
sCvoKbYGuzIw4NNkZNBL/wACjpgVyOa7XqaQjAyKkg0fYAf9tdLPl3h/9Jr6UzzXzf2BRT2
v0xicftT/AOk19IcHzqGWRF5oo4H2q5aRR15pRgZ1U8mmmuMnEYzSsYzztNcoMtlVqQHFeR
k8S4pgmaNix6H40+Q+fe4piYMx29QKABpSwyGNM+N2wGPPxqRDCQMdK6Nsud3nUgNBO7HjY
59M0ryJjwLk/GnjAhHNNi0XdnNAENzIT/pXSxMxG3ipvs6g04oC9BRYEQQA8UxrSiHQrrkj
EZ6H4VZ4HXFV+v7v1JdbU3kxkbcZzUXYM8ITu5CmcjaOT60o3SgsrbR5E9AKdmt/1fDEJEk
aRl5U+ED76gzXEkqbcKB+6B0pyslyXdvax7IcTysOXI4WoUkz3IXviXI/eOcVwq7cbQAT8K
6niC2zlDlhnNBFiRdyqNOfFKh8Iz0FSZVe5SK8tpi1xGfGufeQf+zUGFUNrHcRAd6VwynzH
yrq0ulgdUxtjJyMjHNRQWWWoXEevaerRuO8h5U5wVNLDILjTFSQBuAkwfkMR54qHcwWwk76
2ilaWXhljOB8zUy305bWxV5y88zMNsSdAfjQTYwmiyz3He28rLB+5nGPUfKrTujbx9IbcKM
IoYcU4gmkiZbi4hto+f2Se8PuNVV5b6UhCKLq5dup3YA+8VItj8T6O8h9pMbTHqwiJJNSoL
yyU4SSVl9UjZcVXQie2Ia3s4gR/wB5gnFS01LVO7KFLdBnyT/rQBLlmtZAQ8k5BGACCcfhU
OUafDEqrLLEfMhTz+Fci41TcTHJCPmv/WlNzfnJYQFvMlev40AMO1uEz7SWBPhyDzSrpUTs
JEQMCMkI4FNzzXgX9pY20iH91ADXFlPYJO3fRXULeRjJx+AoAfktkt02RptHpiq/ZdQiRFh
wXOQ2R51ezYltw1rcRv8ACbr+NQ1dWBjuEYSeTIMr+HSgCvjtp4IXeR/Gw8R/dFR7WRzOJ5
JP2aAhM+XxqwngdoTE0hcMeSh5Hpk1Deyhitz3oZ1HHDdaAFml9qfvA4NuvmR7zVDulEZR8
Bc8bcVJWNPZw8pC7fciBz8q47uW4jM9wo3YwqjjFSBF27TuBC5++ukd4ZC8bEMPPPNSY7QS
lU2F269OfpV7ovYfUNaulWO2kSM+9JJwKgmmUX6zv5GU940p8lk5H3V6V2K0m/ubq1vZNK9
nKAkzAgL/AOXrV7ov6NNF0zZLOrXM6+bHwj6VskRERY18KqMAAdKVsZI6XJOWHI8/WuqSl5
pEOGaDRmkzUgLSE0CkPWgA5oNLxigmgBBx5UuaTNANAC55oNJ50poAOtHAoNB8qAKftWu7s
nqmP/tpP/Sa+Zs7VHpivpntU2OyeqjPPssn/pNfMh4jGfSpQrGWI5IrmlNJTCBSUUVFAFHn
RQOtSAGlFBpM4oA6znikyKTNFAHQPix5UrEdM8VwaByKiwFZTkDnJ6DFPNE0RCOMN6VZQWU
lnprapPjdvVYYZPeJ/e+XFVskzTzGWQ5djyaLJaJkX9gXf8a/kaoK0EX9g3f8a/kaoDSseL
EoooqBwooooAKKKKAClpKWgC17Pf2kB8KJ4JUclhwzdc0nZ7P6yGPSp1m8ftEkc8Zkgzzzy
D60yKpFcGI528ennUu0E6zd8mwD0cVPmsBHF30cO+NuVlHmPl5V1a6Xc3gPsyhwvvEnAH1N
MIiBcXl83vuEHT9nx+FcobBoiskE4uTx3veAhT64xmp01rc3dx7PawIHXrhhn/zV0un3EWI
nVDOP3Iix/wDMOKCRw6VNHpwlkhbUYCOJEG1lP1rjROzU2qTsFtJZAOuW7rH1brVza6FrsF
kZkuZoojyY/aAn4GnLZdYkIiF0WI6I0gXP/iJxSOaRYsbfJX6t2HvrCIXK2rCHzZZBJj6Dm
s/c6dLaYfxSKRksEIx8xXoMlvfaV3VzcXN3ZiY42iXvI2+q8D61orGz0++tGtdUgjW5lQuk
sYA7wfE/fSvJTLFi3Rs8UdSD0zRtJBIGQKtdY0iC2mlm0+dp7QSFcMCHQ+hzz9aieyyovjV
V3dPEKs7KKpkTaOvQ0g4z8KfeNhhSMk9CKRLdtwLq20fujNSFGk7A2+/tNp0rHaRMQo9eDX
0Wyhl9K+d+xkczds9MQkCJJDtAPPQ19E856VDHQysRJ5binlXAxgUeFfLmlBBpSRCi56Uo4
GBSjFFAHBjyc5rpVx5ClFGaADbml8sUAiigDmkHFLRQAdaTFFHNFAB6YpMHHSl60tAFTqfZ
zS9XjxdWql/3lGDWKv8A9FDGV5LC+ESschHUmvSzijA6etSmRR4Nq/ZrVtHm7uaBpFH21Uk
VVON25GQgMOccGvop4UlBWRdw/wAXNVV52U0S7UiTT4kZvtooBqdwrifPkeRMlsFCTIcxyY
4I9DT90YpZR7XCy45BHIJ/lXouvfotlIaXSplL58CMOn1rNX3ZfV9Ksz+sbKTwg4dG3Z+eK
myKGNLs5wrywyqver7x+ytMz6vKI5LOxBTYdrTfvH4VFe7uBYLbcxOwAOPMCuEHAUHwjjFS
KSLS2SOMyTDvZmOTIetSsnaM00hVUAX7qcAZuBUgckZ+GK63x9FUk04ISRg04kSRrnHNAEV
gQCSPvrmQExipc0bMmAQKh+6+xuaAEErqNuQQfhXG+RM4dh9aWULxjjFMYaRiQcigDiSFZT
4wCfXHNdwTXdo47iUGNjho25yKNrL1Fcl/GNvUdaAJds8bXr+yJ7K2PHG/Kv64qNJGZmdFT
CO5Awcbcda4vHLW3fR+EoRtPmaZikk2lySFbOeaAHltbez3McE+rHJNWuhdl9R7UuWgBjij
PDv0NO6P2XudXltJu6SKyMi7ppCNzYI4A617VY2NtYQpb2sKQxL0UDr8aRsZRMr2b/R1baT
drc3ki3UgHAxwPpW0jQKu1UCgdAKRXBBxxg44pzPnStjibc/Sl8utGaSoJDA+vrRRmipAKM
UopaAEAxQaKKACuetLSZFABtzSbfjS1zjmpIOulLSUtQSLXJGKWkPlQBT9rEX/AGV1VvP2V
/8A0mvmWQeBflX032rP/ZbVP/1aT/0mvmR/dHyqUKxg88UYpWxSUwhyetFLRjigBKXFA4ro
CgDmkIro0lACY4oApc45pM5oAX8x5Y61b6JoSalDPfXM4hs7Qjvc9WJ5Cj4nBqFptjJqF2I
gSqKMvIB/Vr5mrjtHqWnyiLT9HBWyjUd4VG3vn/eb1xzj50pJV6nfy6jetPI5bGEjz5KOB+
QqGeD8a7fzxwAOKm6Tol9rNwYbGDeQOWbhR8zQ3QLlhDxod0D0Ljn6GqA1ttc0m00fRmhtr
w3Dv/X8HCMPIViagsSoKKKKgYKKKKACiiigApaSloAtezv9qIMZFaiSLs3by7f6Uy/bYNt5
+WKy3Z7jVE+FbSzudMgmea5057qQ/bkYbfuIqHPaQse9krT9N0u4CJa3c4icYZZQSij4+VS
ryPRdPRrJGlkBOWWF8B/nxUCa+e7jeKApb27HmJOM/OrLSILSFMrZrNMx4ZpFNZM2WT6NmL
BCPfIxp4lV2Njp9nDkbSZFHIq1sV1BMJ3mnxKv7sPP509Jp1w7BprVEX0RMVOisrJY1MkPd
keYOc1klPL1uNMY4v8A4jUOnRTl7q6uobhguAGhLAc+lSLnSbW/gEIS1YDk7YNlWVnHYLZz
CG2ldwudqnaW/CoE10qK23TLyPPGS+7+VPLJtjy+SYxjJ0kMz6Us+hyaVbXBMRXa8M7bs8/
ZPQVHi042sVrHsmje3UIO8k3nb9KdMYZRKGfIOdhBBqTHqKtAjPG7bTgSk4KD0I86rjqXJc
jPBT/aK677L6a1zLf6ehdrzi5hkcHZ55X8K851ewtI9TntIYLjfE5BeaXAY/IivXr2x72OG
5tZUDE8yIvX6eVZzXtCgudZt9QuoWlZBl1ZspKeea3Q1UUqkjDPSOUv62YmztIorcRSWk0k
0hG0LyFB8844FaxOzelWEYgvrl7iQjGLUFOfiec1PXU0t5wF9mtgeO6WDJ2/MVYRppbTGS2
SRSeRkEKPwolqZT+vAy08ca+Tsh6J2S03TtTtdYgiulMLb/G+7qMelejw6naykAPtPo3h/O
s/a6dqN1tMWoRLGPsgZP50up95pkSm5hN6rdWVeQaZZZeUVPHFvhmqBDEFSMV1WRtu0k2m4
W8spTAf6t0O/HzxWjtNRtb6ISwShgfLz+6r4yTRTKLRKpa5D5paYjwKaQUHOKBUckWhaTBp
aKkDnkc0uc+VLRQAlFGcUZoABR59aKOtAATSZ5oB8qTHNAHRNI1FB5qQDn6VxNGksRjlUOp
GMV0eRijg1BB5f+k/RrDT7OyuraAROZGUgfIVhFUA4Fek/pdX/dFgAeO+br8hXmyEZXjFOu
iuRLXAI4zgU/D7xI546U1G205xmn4X2MSq9RTEDykHg8GkcDPBrorvXJYZ+VNhGQ561AxxK
zADioz8nJWn55CQBtpjcC+08UCjEibz14po/svdPWn5kGcq/HpUQo0j4HlUgOyTbkAHBFR2
c9eDTjRsp2GuFQmcJkKSQASOpoAWU7rUqASMjIA55rf2fZzstptrYyXrSs8sSuwMwYBiM+7
jNQ9N0u70yKOY6fDcXVyCEJKlVA9R8c0lj2Uu9Q1gX3fLnJV0cZERHVfiPKoYyQus9qInvI
LPTbWQw2rgxvHGSqnPmQOnFdx/pO1OC/kTULb9lkdyYl6Hzz6jpWv0/SXtYnFrBDHE2RNGq
43AVXal2PguYkutNkCMSco4zj4UtDUVfZ/9IrRa7Ja6kWFtNl1YqfAev3VvdN161v1wlxG7
ljhVYZx5GvPtR0FrYrHd2aszrgvtyDWe7u67P6pFqtlkKpCSR/vL0wPSiiLPdA64A6N5fGu
wc15lon6Q/bddgivIGtkBZcu2Rg9BXpSurqGQgqemPOooaztutAIpCc0AZqCTsYpCaAKWgB
FGRzS4o6UZoAK5PNddaMUAciloIoqQClpM0ZqAA0dDzSdfOgj40AU/a1T/ALJ6njytpPyNf
M0wwqnHlX032rOOyeq8Zzav/wCk18xycRr1PFShWMnxHmkxilYYHFc0wgtB6UYoxQAgNddR
XOcUoOaADoKQUtHXjz9KhkB8PvrqKNpZRHGjO7HwhRXI646c1pdDtJ9D05+0kqK2cwwQsOS
x6P8ATH41AyGpr1+z9hJplvEvfzpi6lPJ2sOAvpweaoAzbduBn7J8h8KcllmmneWZizSMSx
POc+VWXZ7QJNf1DuBKIYo1LSSlchQPKh1Vslfof7MaAut6jtuzJDZxoXkmwQOPsg+tbvTo4
7S1m03RVMVhIQveycyOT8ePjSyzpLp0NnZ24t7K2YZXqZHH2vz++r7TtLJtrVtoAVtx4+Nc
XVatyltib8GHarZ592z05dO0tI4zguCWz5151Xrf6VI0WGJYyMBGJGeRXktdPBzBNmef2Eo
ooq0QKKKKCQooooAKWkpRQBa9ncfrVM16HY2yKf21n3y9VLOAPxrzzs5/aqEda2Wo3N6UEU
rCWbySAYCj4jzqjMmy/A+S7W/7OozC5hSGQDn9nvGfpVhYat2XIDGMbh0eKIofyrGRWshiB
uGjw32QPEfpU2zeyhGJbS49Rltv5isTil55Ne6UuDdxanptw4S21SYseiXKMR+OKmBowyi9
ltowOdyKOfuNYP2i6vFxNEFiUcbE3N94qz020srxVWRbtZP/AMku0D6EUksjQ0caXbNXDqd
uvai3it5A6SwbM/4sk1Ivl1qHcYIGcfvNMADWe1zTobKwh1CwcG6tZA3hcHI6fzrQXt5POq
PGwkgcAqQ2M1bKWOUfkU7dsuCldO0Msm5reDHpkE/fmnUt9XCs1xpyFD72GH5VOjuVXwOjD
b12PinvaS/NvcyxP/jRmFURx4m+y95si8cFZtWdO4spmtJccqfArf61xqdwj6NLZ3DGK9iQ
AqqEg89VxTl9DqV+AH9nuAhyAkWxh9Sa7klFxAjxxlbm0HSZc/DG7oetWrFsdx5K/cUnfRi
YL2zgDbbxHfOe8khLFfh8KtdJ7VLLcm3iEV38CmzH31V9p9L3FdR06ExJJ/XR4+154HpVfo
zaRcSE3NvexyDktBnI+4VZHHfIbpfo9OXWrJNqNF7LK3B7sY/Gnu+ngIh795YZ+fE+4j/xd
KyHssfspk0++edPOO7Ug/e2KstEu5JbQ2duDG496KZe8U/JugoW5OmRKMWuDSxW5YezsWVV
6d2MI30pi4h9iiPsa7Jl844iM/WltNQWygEbd/DL0xKC65rr9a6lK21JomHl+yI/nVrk0in
a26on6JrsGowbDlJ0OHVvCSfkasGv4UPiDAj/AAmsbqNhfPcLqMboZUHi7v8AZnA/OrbQtf
j1N2jll3KFyitGUb6g1KyNruhJ49poIrqKbhWyadFRo4baNu8QBD8+KfU7hnIPyrRFuihpd
ndJQKUU4olFLSUAGM0YAoxRigBOlG7NLjNJjBoAKOKXypKADilxSYo6UALiuaXOa5B5oIPP
/wBLf9k6f/nN+QrzRccCvTP0uD/dNh/mt+QrzJFPPz4qxFbJsbYUCn4c5JNR48DGeuKdjJJ
IqSETEYMaSV1Xg9K5TwiiUAqSagkjzgMNyUw2Vj3sKeldQgAHJqOzNu7tulBAy5JO9fupws
pQEDafP40hjYZx0rjLN4TxjzoATK7sk1d2x0uw0x5tQjZ711YwLjoMcE03oGl2WoahFbXYk
w2WLI2M45HHkKS4Q6l2lmE8R7qPEMZQZXanQZFDYyRouw0FwbaS9nme4W4UbQTkxEf/ADWu
ie0tpkuVdTEo/boF5DeRx86g9lo7TR4mfunVJ+M7twX5gdOtSdTtIoLtrq1cZcDOBnOfh5i
lHRPubuKVVNvJtkYbkYDh/hUK0v0trmWK8yqyAHhSNjVDR7qHu+5RGtN+W4yVbzI9PlVjPC
uottmK94VzFIg6/wAX/WoJLOK4sLqLDlZO7/erFdq9Ilgu3u441azlAK46K1WPtC2O5prZw
6nY56Ky9MipcGoWckZ0+UmW0nGVJPK59alcENcHnb6dDdqTIAjqQQR61ruxfaeZrkaVqG5Z
lysLeTAUxqnZoxq0mmsXSM8hjk4+B86qGilWWKSPMdxF4lzwfiKl8io9dUDOOny86c21R9l
9UfUtMV5iqzKSCnmPjV5njNIOJRRRQAnzo4pTSYoAMijNJRQApNJk0Ec5pOpqQOhzRik5z6
UZ86Vkin5Uh5GKXPHNJ51KIKntTz2Y1L0Fs/8A6TXzXMoKAKvGK+lO04H+y2p5/wDtpPyNf
OGVAReuRUoRlYfMVzTskZjkZSM/EU3jjPpTEULRSY5weeM8UL1HHXzoIFwPSkrqkHJ6HHrQ
g80GKPXHU0fPqfIUo4PAJJ4AFDQE7RtHn1q9S2t08I8UsjHAVR1NP65qk97dtCXKQW47tI1
bwjHGfrjNSzJf9ndBSFCiPqYJY48SKOMfDOapFikdwqRmSQ8BVXO76Uq5GCGCS5dYoAS7Ha
inzPzr0ldLk0PTbLSIgqXdyN92ydceQJ+Rprsx2S0/T9Gg13VJJBfo+6C2ztwwPhyPSrqFJ
Z7s3dw2+SR1JwvT4CuZrtSoRcF2bNNi3O2d29lujkhXopUgfStVcMLPs4JSQpjXcR5nHlTe
n2EUJW5nUZZguN2etVXbLUGa4/V1uuY1AMhHkKxaHC5R3z8mjLNXSPPe2s4udPEpcsz5Lfy
FedV6J2xt5bbR4TIoj70EqhHOAfOvOzXciqXBgl2FFFFMAUUUUAFFFFABSikpRQBa9nuNTX
NaddV7gYsoik7nDyOc/d6Vmez239aJuzjzxW3lhiggxBHECeWkkAJrPmfJo06+TI9motZZL
yaPvZl5Du2QPp51Z2c8t+5kuomkIOAc4UfSo1s+mpbvKC91KgyQfCqff1rmL2/V83Fu4htk
4Yr4Sfp51im7NcC0/Wkocwabtyp8WwbQPrU2KCFz3mo6iFJ5K7s4qDZ2FtZy5ieSeRveRDt
H1rtxaSTMk0cEXqNoY/eOtV8LvkZvkvEv9AhUwxCS4Zl2lgDgfHpVXpd1LpB/U2qSk2xOba
4z+FPab+rMFLZJZG9BGUH4ip15azalB3MumIEAzGzMMofUehqpzi/jQUmxi8gubR0JLlDyJ
1OKDcaqqBoLh2T1zuqJDNq+iK/6xHtFhDwrO4kyvxXrUo3Wm6vELjS757Jxw0KZ2n6DpRHG
u7Gc64qxxdWuYY8yySEeeyJlNdW5lupQ9tqTNnxC1nU8/DJ4FJa2184zPc71PT9qF4+VTv1
bYNskluijr6HNXRyzXCaFlBNWNt3WpM1nNGbG9ROBIdyyD4Vjw11a37NpcU0U44kXBYH6Ct
9bPo0WXmlkuXU5SSYHKj0yaodW7X6VBdtsdYGJ6wLlm+ZFWyyY2+Lb/Rm9uS74OILbXb+IL
daUssT/ABCn8akWul9oNKfvLW2IhHiaFpA2fl6VXR6z2g1Nt2mpctE/utIxU/jXftfbWIlT
bSA/5wzTRyzX/wDGwaT4UjW2F7/taXhuba5sXtve8WN34U4/Z8gH2a4mZx0HffnWUsu3lzp
c4i1SF43Jw24E7vrWl/Wmk6zaE213LbSuOWiJB/CrfcUvtwKoyj0xUN3anu75UkAPHGT99M
3Vm2o3Uc2nyC1uYzuJfxiQemRXFpfXGj2zrqaG9tdxCXSDcw+BHJ+tIrwT273NpOxthyrwn
kfNRzSTTSvtDrnstdP12G5lawvFEd2hwUYYGfgfOry2yEwAAvlisHFqkUUpnuYUuljbAkK/
tB/MVf2Wo2V+v7KaWIDqBJgU2PMiueJvo0gNAPNVkEc8UmYbjvU9CeaslLMPEMH0rZGVmVx
oUmijzoxUgFFFJmpIOulIRSlhXJOKAFpMfCuqSgBPpR86U0maACgAUUhoA8//AEugHSbA56
TN/KvM0OGI9DXpX6Xf7L03071s/cK8xTJlJFWRKpdk9QpYMxxUqLByKirkqPhTsOQc561LI
JDZxhTTZDcgtXcjbUzTBO45qESdyplFXaMjzpmTB69RUlWXAB61EkO5mC+tSBysijwmuU7q
WZYZHMak4Lj7NMz5WReKcWMMSC20sOMjg1AM10KyabpQltIkbUJW7pZSvDxDr94JqTp8UMU
m+3Vgkhw0TDAD/wDzVXpMV7+uILKaR3jWAPFg7gCRyK2s2kTX+jLNCdtxC5427ScVDGQ5pK
Mpue5hxgbbiFucjnkfPmuO9ms7yNTbg4VmhOQBsxyn3cVFsteMOIrj9lcqcN4ffHoTUx7+y
urz2OR2QSKWUsCO7bH2T/pSjIiR6l3EbzwWrm1eTmINgxsDzn4U+NajtJXuTYvHFLjxKd4+
oAqpurC6s7eYM85RCXE8eSH+BUcmqlO0k4iAVdqqcFV8IYfw0Em8XXdI1WEW5xI2OEYY/Oq
9ez8VzNJLY3apE6kGJuWB8+apv1n2c1OMRNKLS5K57yOMoQf51XmLWbDdcWdyJ7ZfF3qyDd
x6rnNBBpIV1LSHWJmSVOm0jy+FcajDBewmdV7u5j6jHJFV2mdtra9gUakBHIrYjcJnJJ8/T
61ceG6WSCKVTcPho3K4OPTd55qSCp0XVPYdQku0XPhCyLnyHnXoNlexXtvHNEwKuM8GvO59
PmtNWYmLu4nTa2PM45o07VL3Qp3jjG+EHOw9MGsWXUKGTaaceJyhZ6ZnB5IpHYAZql03X7H
V0AikxKB4kPBHyp+KZ4WZgzSQ55LdRTSzJIRY2WSvuGRXVVvtKxzqwY7T0+tdLOxz+0yyMS
w+FJHUxZLxssDjNJ51GN4gCMp8LHB+FJJdojLyApOM/Hyq16iCQuxjzy7ZAoOc13lc8dagx
usdyNzZznBpg6kIb/u5OBKcLn4VRHURsb22WzMMgE9aYe52TiNlwD0NVmparFZXEUsjDYCF
IAzjNcSazbTXM1uJAxCbkIHTillqbTkvA3tMuxIrZGQcUzDd75njIxsqj0/WoyJhNlMYGcf
jXUGqwyXYjU/t/NSeGX50S1DmlOPRPtMk9rZFXslqbZHNu44+Rr5206wm1JZVh9+NN4X1AH
OK9616VZ7S5sgQsM0RSXP2MjqPWvPda7MnRrvTV7POGuAhMpkYBWHHma049RFqimWJnnZyz
FMHg88edPWNqLh5IdhaTGQPhXrd/wBm+z8+mBbi39kupFDO0fIDY5PA5BNV2n9me4isGiWG
W8jlbc2BiWPdxn5Cn96K4YvtSPOJ9KdbdplBTBxt/e9abh0iee2kmAOYxnuwM4HrXrt3d6N
plztfS45F57+KRQQhP7ox58ninWOiW0CHSrVHedhliAQQeqH8qZZIje3I8XFuyojleHztPr
irfROzNzrqTtD4UhHi48/KvSNY7PabeW8dnZQQwXLnIV1Hgz72Kl6bpdvoUC2VnKZJLogzu
F67eMfjVeXVQhGwjhdnkyaJJJIyKxEsaOzDYfdXqan9k9D/AFhLc6jLETbWCGUkjh9vOBXr
r+wRXK7dOiMrIVkZY8eHzGfjUdZtMg0u8gjgEMUqtthjXjHnnHWqoa2E1Y7wM8l7U214txb
X92jD29SYo/8ACMAD8qvOzujXXZTUY9ZvIUud0WIYehJYAg/StdNpGm3Pseqai7uLND3ETn
IPQ9PpULT9Oumje81CR5JXlPcIckRrk4A/CkyauG3+vsfHp2nyMl5tQJvbsF5p5AIwfsnyF
aaNIdLtDcTrl1UY9A1RGjW3AeRADEQ7nPCjrkfGuNXc3VtAIg7Q8s2epPlXNajKSlPs28KP
A5Jr0krk21vsh257xx4d/kcfDmqs295Dbm9uZRJsYyOCMGU+Q+Aq1ijh0HRnfUJllcnKq4y
qZ5GB5mq59N1XWpO+WQmBhwWPdjHyNdrHjSS/RgnOzIdtrm6vbA3F2RlvdGPdHpXnBr07t/
bLZ2EcIm74geIg5ArzGrmVBRRRUEhRRRQAUUUUAFFFFAFv2cONVU+laiWR79iGifYvQAYrL
dnf7TXnBr0WDVrjSrWNp7W3fLYCd2Mn61Tka8luK74Km3h1C7xZx2yQ2zNjfIu372NXJNjp
UPs11OLiXqq25wo+oyDXN7r76zB+r7q12oxwpj4CfP1pf9ipFjjeO6WZH/7tMBR8ayTcUvk
aUpWM2+oRR7hcudjdFg9/6sKesomecSWtoFjU7g0/jP3V3MulaFAMyI7+aqNx+8U9baxPcx
5s7MW644llYcfTiszlL/guDQoLyy0F1dJtzJHGD0ITu/zpZ7qG3Aa+1IgeQV9xP3Vmr+1ku
pll1HWy2OgTIH3ZqVZ3OjQEK1m98y8Btv8APFKoXySml0d3faOAkxWlhdXAPALKSD+FVsem
31zMbq106WzY+SvsB+la2HWYlQCO0S2Xyy4yPpUW/nmuoTNBfSOo67Y2yKn5L4pENruyteD
XFgDe0wbs+60WSPrmhIe05Tcs1hz5EKP51UztqG/ME95Jn96J6a7/AFmJsmB3/igY1YtKu5
RRXLNXklXTaj3+zVlnnj8xZvx+Ga0XZW17GmUhbaSC5x0vTnn6gVmYta1K3G/uJYnHQxoUH
3Vzea0mvJHb3sKR3W7wTquCD8fWtuLHGMfijLKVnpAjszdOXN5Fs6NBIe7PxUAVEvpO0cbq
dOv7K5hAyRKoEmPTk5zVJ2R7XS6Zfx6FqOJYC2yOVhgJ99abXINMm1JYZIzazgBkmjOAfup
5OSiIoqylnjsO1dmYpraa2u4j4luARu/hyBVBNpt92ddLq1kBgiOJI28TL9PMVsNX0+51CK
3t7y7Czo262u4xxn0PrUNbiO4vpLG5RW1O1XawK+Gf1I+meKxZuUpR6NEbTJ3Z/Uv1rpkzJ
NElw2dyY8Dj5etR7G0k06OSbRENvcsP28NwcxuP8PQZrLLcw6HryJbh1iuGDqDxtz9k1vr+
OI23i7yaLOU2nBj+PxqcU666GyRXgrjp0V/byalZI1pqmP2kE39WzeYwcZpdHSC5QxXVs1p
docMFXKn48dKsXvImht7W+UvGR4LwHkH4+lE1uZ7iOW0vNm4YdsFlk+YHn86tljUuUVKckS
bazu45sRXkZA8lOf51cRC8wO8mQgei1Ufq+dWAhgXvPN4pAoP0qctrqLxLGbhIxjnw5P35o
hGUXyLNplnHj1z9a75FRoIHgRUEgb1OOtSBnHNbV0Zn2GaQ4ozxQDTEBjFGc0GkqQOt3FKO
lcZpcjFQB1SVxmjdigDok5xRkVzuzQakDA/paH+57IesrfyrzJOOg5Jr0z9LX9kWP+a35Cv
NIzjn406K5EpSwAA6nrTiqQRXEeePU1IVTytSQJy64PTNcuvdnGKkLEQ2D060Ssrc46VAEf
fwMCmzhWJFdZAJriRSF3CggZufGFYeVWWhafDql6kMrFACG56EDk1XLgodwrRdjCFa/leAT
dxASELAA8GglC6bHqEOuTSabnYsziJ3O5QAenwr0G21G5udOeC6IgvAMnaeDWa7P2E0Fp7X
ETLDdLva0JxjzGG6AiraPRReED2maG5A3DvHJ2g9B8agsKXWZu4aJ50JJPiIQ8EetOi8F7a
ey4R5cb1eTjA64BPSk7RRXejpEuoOZ4JjtEqKcD5iq8Z0x0kuI/a7CQZ2ocHB6HNBBd2ms3
1vYxvbbGiVyk1vO4ZyPMqfP6VJvtK0DUYParcLFcMM93uCnPyqPY2mn3unLcQ/tED5iY+/A
3x9RXWq6Ib+3jlRo5bhTkzW+E5+I86CSvk0SwlkjhvYUMJHvxLiQN+ZFQJ7KDSb1okM7WzD
Csj46+oq4lsNXgsVcw+0TR9GjO1gPnUG3mZ0MU1rL3jE5Vjz99AGVvrVre9fupFQSjg43K3
wIHQ1oezepz3NxHZXEiMI0PdsTgggdM/lXcGiLPM++3aJW6KWzg+tNf7I3Wn3y31rKsyL70
J4OfUGgg2Piv7QG6U7Q2084YY88+dUupadNv3xyJKo4AQgkj4ipr6q1vBGLq1eNWA8ZO4A/
Gq64dI7p57dSshGR3Ug5+PFcnWKPudcm/T3tK+FGtLr2iENFInGcY58q1Vnqc95aRTKymVm
KSxjy8s4oOmQ6nYxSs4LMgLsvHOPMVIstFFghlCB5iuDJGduRVK3JfPoacovorE1VoZ3SYP
sWTaybTuIzwRTt5LdWt4l/p8gmjbasqZydvTp8BVkGs5WXvFV7pegxg4+dRZL+y0+676O17
tn8LHcMD1yKSMYNuVkN2JFdrOZ7dpCFOGQ7SMH0pm4OoXiKowluCASeCWH/Wkvu0Gn28yhb
cSyP0RCDk1Gln1KVS8s0dvGfEqMQdtL2rjyNFWSZbu8TMPtESSKPCXHU+XnVfq1zcTrbTTM
vfwZJ7tgATVDqkqx3G+a4a7bOcq2AK6trqfUWMdvaM7KpJy3X5UQhKXgbhFpFOdRgZJJN0x
OdpPp0rg2s9oRLJFIrYIG054qFFoWorGLmN+5BbBIOcH6VZyWmvKoie8V4kXPTBYeY61E4q
KqxlI4jnmkzcBhuUYw52g/PPWmZ72OQq0anvk5YK20kfComraXqUkAb2uLB91FHI/Gs/dHU
bCWMzKc5A70DjFPjjuVXwRKRtLPULG/SeK6kk75VyoL9RjpSXdiNQsIBZozxxkhlc5dCfj6
VlrtZYdQhnV12XAUDC8g1pLex1eKRZorpERQGIB970zzUZoKP1YipnMV60feWVzGe8Rf2Zl
4Ax5ZNdXV/b2Zh7gOigbpAvPH2sEdKXUfa7gYuBDdyEea9PTFR7O+S2Rra+sGmypUleOD5d
KaDi5c2yXwTbuHSL+NL+B2nYgZ718/n6VZaZpei2albcqXlIkIMowGHoPLrVNZ/qSXFtFaT
W5GdoLdfwru47MQ3BJs732d+MEjIDUspqMqbaIUSxk7mSaWeaFjtyGIGXUfDzpYdVsLREk7
tolXIAk97Hy+NZq9l7R6Bc95M7TKBg3C9GHy8q6tNbstVdX1ZCZ24TnHFN/Hk1b5Qb0jQWm
qnUCYYjGEkYjbxuA9SfSpE8ULkQ22zYvUjzx1qvstMtLmzmms1azeQGNZCeSOh5qr1KO87O
2EXd38c6u20YXk5Pmc0v8AHhW3pk7kuS9ngivLmOOQgRqhLgHpjypjVLm5gs447CMi4Y4Qs
MgL6n08qhdmJu6s5Zbg97LK2QztjpnyPpV1JdRGHvMhAxwfMt8Kp9iWBfFWNGe4oLeG69kM
2pz723f8Oh5Y/GrOHVGNrEiWbsAclQM9OnNK0S3FwrxQhCCMOT0+frTUTX1sX9lvYwu7LHu
z/rRhVy3ZETKLrgljTHuokvNZkh8LgxQsRtHoSPPFR9Y1bT7h5II55zNt2qUYrH09Kg3F2N
Vl/pE8cSr4drHO74/ColymmWSEG5NzMpyqIPDXdxZVNGCcGnZle1sVzFpxE7KWJ42Hy+Nef
16B2rmeawZ3jEYA4UV5/VtFUXYlFFFBIUUUUEhRRRQAUvlSUtAFr2d41RK26W13czLcXWcM
dqAc/XFYns4M6tHk45r0q61FLB0Gnskk3R3YZUfwj1rFqrtUadO1zZw81lpE4Fxw3XZjO7/
/AJ+tRpNVv9QuCtlPLawE4xGDhvupy6trKG3Oo6hMbi6n8UcKnnP+KmLO51C8KqFjhA4BjX
YoHxPSkjjS+UmWynJvakWE1rHeRBHsorSf7Mi4cN9B0pgaDdKha91ArEOoQFif/CKdgd0uD
BpCu7H35ZvEB8jVtBpaxSrNJNI9wOWff+zX5iq8meMeKHhib8kK2sdFWDZDJ3jH7dxCfyPS
rPS9It3O4EL/AIVcID8hUfWLuBXEMKxSzYy0mQEqrubmJFR+9llmB8JgBCj7qVZXJcdEvGl
/sttQvtLs7treWLxnjLWxbH1riB7e4k2pdvbofspGVBqLa9oL66JheO2bbw3egFsfWrhBZX
8e2LMcyLkhkOD8j0pHSlwx05NcoYaOKPONTuwB592+KZcSZ3xazMw9HiapFv2gtYVCSQXTB
eGEiMR9OOamJeaRdMoWOeNm8yDtH0xVzyTrsrUY3yiDanUGlXE9neL5pLDtJ+pNaA6Vpc9v
u1HQ4bc49+Haxz9BTDdnXuCrwzxsnXO3B++n44zZRYW5ZX9DJ3g+4U2OeWuhZwx+GZTUux1
xLLM+lSR3MEhyFl4lj+RPNOdmLqOWyu9G1qRnvrZt0Ty8nb5DJ61a3F7cWd77TI0UqlskQk
K4HxHWomq6dpeu3I1GGdre+VcRqH2E45AK9T86tU21tl5KdqXQ1Lqkluq95EzLGcSJuyF+I
qyuY7XUtCGqaev9MtcFZOjH1yay+j6tNez3VvqduIrpIsSjbtDfIVYWd/8Aq7svLBDPHHPO
2FDsCwHHl1rDbg3jfRfwU/au6i1n2XuohHebd7hBjacdc1f9m9aSXsnam9neKVnKRSnJDHA
4PwrIqz3c8scDMWlxE42Hcxzzj0FaWzMNpbN2bv4EEFueGxt3+WVPrWrFCorcVzpvg0klrB
fxLCrf0jb+0t1bCOfVfKqZrVtOlmsZLma3VPEpWTofQr9r50l0uq6I1tdWardaZDxDtTdPG
McZPVvup2TUrHWWifVlMcxGFdB3bj5jrinkq5Qlvo7FzePbRRandd1DNxb3dq20lvRgOfvq
40vVHs5o7C+mkll6BsE7wPP4fKs/c6fNY+FiL20mbw9z1Q9cgc81Oiu0fSHuoFlN1ZP9tDl
hwDn44zSZJ8Kh0k0bm3mSZQ8ZBXPFPk8VR6NfxXAVoQO6kG712t5irneMD49K145XEy5IuL
FJFJkGkyCSKQDmris649aTpQAKDtAJJwAepobSJFDUnNciWI9HU/I11uHlQmmFM5INIK6IP
wrn60xAink12D4abwc10DgYoYGB/S4GOkafx/zW/IV5rGCWwfKvTP0sn/dWngDOZW/IV5rG
P2ppkVyJ8I3KTjBApYi74Arne3AXoaftocNksB9akgeTJIDU86RiHAXmmVxuOevzrppMjGc
/CoAr5cK5wabbcy4p66iMZDetNZOeKCBhc7wAcg9fnWr7JXCWK373NupjWIbgWC94pz0J9K
yhfupcjz8hVgkeoaho9+YlG21VWO7w8E+p+VDJRuLSWHvYZNIuWa3ki/4WQ+JDjqD8KsYtY
jhiVLxh34O0MV5K/Osf2Yu5u7t3k0+QQLFkSAeMHHBzjpVzHcWd85F8ju0rYjlj4wfiKgsN
Lazx35a2kKXcB6CVcFfv61572ktLzTr+XuRLFAH8KHJQDNaQxXNnKDDMhZOFb/X1q0t9Zs9
VtvZdTiG9RhnZODj0oIZiNP1EyxqVeS1lB4EYIjkPxxxWhi1qBIA10/slyOAIFzGx+OOKnT
9nNG1OAx2V0InxgKsoAP0qjtuyWq2Ur232GOQz+JR9KCTS2erzOgLlHGPfWQD8K5uJknnEi
Y3AdSuc1Ux9myrAyyd45OD3J2AU5fJqmjKPZYxMmOpG80AWeJJEJaP6qcVAmjuLU7wXxnID
HPWmtP7T3MqFWWNWHGDD51JvNTvGt+8gkty+OUkQH+dBI5HI8tm0VwoljYcg8jn4VWHQ4JT
iIyrGeA0b4MZqTZ6x3IBurFt7DDd23H3VZDVrEwGC0BiY8+KInHzNc3VRk5XFmrE/jXgrtI
vJ7GN7K/CBNxEcyMOR6t8as31eFbU/tCVXgurcms9e6ek8Uq28h79wTtR96n6DpVLbafqKw
HEjmFTiSPncp9flWKPuJ9ltIstWvr57bv7dA0UkgSO4jYbxk4wfOp1lpst9p8cesO8d0r+8
p4dc8bvpTGnR2Wjhe+ElxHKQSkZ3AN68dDV1NpupXkpkhuVFiyqdpGG+IzV7W2K2LjyRvrs
q9Sure0uhHp2nJ30S4JKfiKgLoerai3fXblI5D727j/pWlv5bSMRC2UNcBNquDuA46Ma5a2
/3WBqepxpHnLJC4Xbny60e1K/iuA9xeCgXT7LSrgNdSQyxpjIBDbvhirKHUUF6JdL0wKkg4
LYXjzxmq517OWsjLD3tzMPcwCRk9PKn7SDXNQmESBLWFeQ0q4I+XpTLBN8kOa8k7VIb67vo
IYStrA3idUYAk+dU+q2bR3LQ3Gtyo6jgAngGrJ9KuXukWTUgzRnhgOfjzmqfWuzV9PcM8Vw
rv1JJ6+lMsbfbJ3/oiR6NNPITb6tJKvAHXNM3Gk3zaa0rXLXKLLho2yMYPxpyHQta0t3mt5
gSgUkA5BJ8qm6cl1K7xzXkSO/LxsR/rStbf8jXa5IN8hvNMhuraM4hPTGMbfeqYkurXtmZY
I1SLaBksM9Ks+6hsIGtDJGVmzghhznrUKW3aNUi9q2qf3TwuKrbi+0MkRUs75Y1mW82zKR4
WBK486nz2c7qr21yDJIMSEjI+npTDWNw0qlb5HU8AA5/nSif2dhFcblcH30OF+HFU3FOkuR
9tqzqHRNTSZDC6XA67y4GCPKre0S/06LOqWJKFsb4ju69DgVTRrqNoS1pdIySNk58QB+/ip
A7Xa7p+6C9WNu7xj9nwwPTmtuLHGbqXZROUl0WcmoRiQrPFNJarzIjRk8euKWxs+zerLJ3c
Ke+NrNFtI+ABquXtxevHAr2aMSxWfEePCTxj6VodOj0DUFE1vJ3TofFucKQT8+tXRxbZccG
eUtytme7S2GoWd5DdWLExRlY0tQcK2fPHpxS6fDK22TWLWITFuY8AoRngD0q3sWvb/VzPcI
HtISY4TjGfUn7qn3WmxTowZwAhzH4sEVZkhGat9kRbXPgz/anQZHtkvLMRxbB/VIwXArPaT
Dcy5n1CeWO1Rtpcg9fICta9izXS97cj2eMeIuc5+VVerGK8s9hkO2J8LFEMA+hx/OslvqRf
GmrQ9+sIWVu6DiKMcZBHHqT51GilS/KujMkK5yoBUsf9KZt4poLJobxZjEedqoT8snzFSor
tZins0SjaNuGHl8qxzTt2aYO+CDf6Wrp3yRpj0Ixn61UpHaQXKlnOSwDKqk4Fai7llMGyWN
WHoOKq4rNpJxL3ASNeuB4vpT4cm3kWcLM525kia0IijKKoA+Jz615t516P237trQvFHNGCD
kyk5bFecV1sct0bOe1TEooopxQooooJCiiigApc0lLQQW3Z3+006fWt5EsdlaJeSxARbsJF
t5z61g+zv8AayV6Fdq15Otzdk29j/ysHO76DpWPU3S5NWnSIVtZS6jcyzyHZHnLSY4qxsrR
tYTubORobOHiQk531XS3U1/qEWnWRaOCRtm1eMjrzV8tnPapHp9qe7ii8c7pwflWHLkceDc
oosbQQS25t7VfZ7eLlnJ9761W6hq7XEkWm2Cl1LbWC8b/AJmmbvU01TNvpzCK0iGXdvBuH1
qn1LW1W2FvpMSosf8AWXPRj8jUYcUm7l2ROaSoc1Y2unzRrev3zAcW8J27fmfOu7a+utTzF
bRJZwAZ3Yxj61m7dnuJhIFacZxl+STWk07Trm4Dd/IyL5oPCB/rWjKtq5Ksb3Pofgm07Tcy
dw13dn7Z5qwtb3VtRULFY9wg8mcLUBXsrSUho38H2kBOPuqd/tBpSANuvcDqTC/+lY5J9x5
NMFH/AEWsMV9s7m8cPHjwbWwYz6586DDfW7AACQdd+cBh8BUKHtJpFy21bkp6bxt/Onf1he
m4/ZGKezceF1kG5flSbJ5PtEZ5FD/kT11K5s3DMropHIwSooutQsbmITwq6luDNA+SPmo5r
Np2taK7kt7hd6BsOrtjb9/WoOpvY3Mve9m9RNvNnEkRyikfhWrBiyx7M+XLjfRP1rStQ06y
OuWt2LlOryKMMvzHWs3da0L5oribcl5E37O6R8cDyI86kf7VazZI9nJCr/vju9yyfP1qrvt
VW6BPsEMTeaogUD6V0Yxvswvksdc7WPqz29wIBDfJxLMvAkX5fOoFgk+oXwYuEkcn9vKcha
rkRWI7wlEP2gM4qXFZS3EndWdysqnkiRu7/OplsTtoOWWQkm0DUkkeeYyBgfa9pZXHyrd3v
6s7XabCe+7qUNuSVDzGfiBWBh1DUNGuo4byNbiAYBSUb1A+HlWpls9N1sK/ZSc2N4OZIHBV
HHp5CllKMmNTRZLe6l2ZWKG6jkuLZRkXcTYHzxU9rmz7QWbXSadFeSqTnbKsT/jyapU1fU9
HkFpq8PeogAnjZcoP4R9r6VPc6Nq0gl0ktZz427UQoD9fKqW3F2h0rIUerLpNyjfqjUIcHJ
HfFgPuHNWOl9pbSDVi8kjNb37EusiFe6PXJz91QrqLtDo+DJciTd7vejvB/wCbOKfs01y/K
pJZaXKkg8TGNDn8ahTin8uCHFrlF1LPHo9y1zYJ31hcSZPdHPdsTycDy6VrYZN/u7SMcMDk
GsZcy3ukKiXTW9vA5AKxW+VPzI4qxdriynj1DTX761cYlgV94Qeq4rRHbH6lT57NMFAUH/2
KUqeoqHBqtvLGHCy4YZwYyCKiaj2n0/TUzNI24/ZA5+6rfcSK9o9rurpomlvfMhkKkAIOC2
TjiqS2j1HXLmK8u5ZLWEqCLVCcqPUkdar7a31XtJr631zuTTV/qUY8H5j1rbwwiJcA8fjmk
UtxLjQxHp1upym4Y/xYNdrC4b3zj0NSdoLetJ8jViSQtsNhA5FcbVzXZz1zSYpkQIBSFa6N
JTMgwf6VR/QdMA6GV/yFeabcOPuNel/pUP8Au3Tj598/5CvOG4OfjTLorkSUZVAOKdRRK2c
EU0HwgwoOaehkwDu6ipFRMSDwjcOPWumt9o4IxTL3OYVA4+VcrKScljUEjF0SyhR5Gop90g
1KvpVVVIB5OOKg7yWIFAHJjJcBTjJ6+lans3cmz07WFvFFzAYVwmPe655rOKvgJIq00S/9l
uBG7K0MwKOrrkc0MEa/sXcJc24jt590LxbVjfkxAjgZ86h6hZS6PrK2+4AMwYNjw4J5ql0v
WZ+zesyRSWgQOT3LIMrt8uRWlunutSs0vp1EviONq4AqCwfvrJrmAd04jAOVcH3qp57yaxA
W5gLx9GcN/wC8U9+sjEVVz3fQKNu4fh0rm7knliKSwpJC597cCTQBVLbxz3ftmmXwgOeI2O
Dx8atou3l/o7mHUtkitgKwcHNQH0q3ggMk8EiEHMTRqXB+eOlTtNc3kAWTRrOUx87pEXkfW
gCcO1WlXQ3PE8Qbnck4P4Cn/wBYWksTGC+bpkKzYzTcT6YsLS3OiQIgyCyRAHPoBis9f3cB
l2wWSxoGBO7BbGaCBbme6E5ktLV2cHkhtw+dPwX/ALeO6u4yjk9RGUPHxqfotxZ6g8kL95a
tjIMTY3fdU+WwcZdbcvGvRid1HglEO3SKxbvC0jhhhQ0m78fKq+6v7i2uGZI2tyeoc7wwq0
ubuz7sIYzujG4psxis9etNrVysGnF8k8luQorm6jGnK2zZiklGgspbyTVfbLXNjEBtkmA3L
k/4R61pG1S1tttvJ/SBMPFdxeEg+jDrVXbw2ekYiubh1yMMO93ozfw+XNTNF7Lm83u0hjd3
LKqtlNueM4qIbuq4CS8jtp2UvtOmOqW1x7TAct7NnG/POfgas4LybUUXYj20ZyjR55B6YP8
ArU19WbRLIDVoDEqsESSPkHyGQOlVXaB49QthJpk7xzPtKmM8O3kDj86vTjj4rkptyInaiW
LTNOjtLCzkPfH9s8ZwQR6mo0XYifWjFctcNbRtGN0TnduOODS6bfXI/oU695qQbMsMhyCB8
elbGa6BiWEDupVVW246ADkU0Kb5DJ8VwZiy0OLsxci8YrcQNkNuGNrDzGaY1LXpdXv1ispS
I/M+hqL2x7SAXD2MZ4ZVyvpkeVNdm7b2HTllnXxSuShPpmjPJQjSJwJzdsuooVsJVLSGSTb
k/WoF1qTi6a3WImWYhQw+znzrm6uXN1K285CEjnyFStMkiugb4KC7AL8scVzN0lydCo9EGz
TUI7fUcT966YCjpt68iqPUez97DNHO9xulaIyFgMeWcVtUeOGdnVAN4JOB1oEQmkLSAMrKV
GfLNHvi+0ZGDTLqewil70O6Z6+WanS2ktpPbwyETJdLhjj3auoLBLSLu+OWOfiM0Xrp3Zij
UB1GVJHlU+5J+A2NFCmj3enF7xD3qgnC5xgCpVtNBqarEyd3vBwX5yfMVKjui8fcyErlTke
efI1RazFdWd3b3W4+zRSKdqjp8frUcTfPZPK4FN3LoF2A6boZG2sB0+db660KDWIY5gwCPA
MLjzwMGsvew2ur2Y2AMso8Lk8g0dhu1LQ3h0vUZyXjYxpxnzwK06Wd8Psz57rg61DQZ9JsG
1Hv+9VOCnTgfCoWu29u/Z+3uLeXup5WACqMMSehr0u+tYZ7UiWJXDAqFI4Oa8+7RWBi120u
rVPDbKWeM+74cYroSl5MdN8FhbdorvQ9EjlvbbvVG1BGvBx5mrE3Vnq9kb6HfFI+Aseep9K
61Czt9QjivWI7rudzZ91TgZ4rH6letaOt5ZSH2VT+ywMeIdSV9M1TLn5IeK8M01zbNagW9z
A11NOAVVDgRD41FtdIk0a7MtzF36SDbvzjbnyxU7QNUs7a07+4ue9kkG95XbJHw/6VcreW+
oRACM7JQfE69PpU0spG9w4RQzjUpY3W0vomQcCMx5P35rLz3FzYTOZ2RJFPKqmc/wClaqTS
59PnZ5JD3OcoyNjP0qD2h0z9a26z6cVEkY/ab02lvv61lyOKe0045Oimg1QyLuIaVv3T0qz
tJ7mZ48xIo3DByPDVJbhomYd02VHI3Y/CptnmWWJt5UluV38EVgyQafBrxytclF+kqQvCGb
OcckNkV5Z516h+kcD2VVVCMA+deX119P8ARHOy1uEooorQyoKKKKgkKKKKACl8qSl8qALbs
6cash9K2Fxd3F6yRM42J5L0Wsd2dz+tVxWviiCx7EG3jJPrVOWEXG2XYW7JGjRG2ubnVVBI
sxuQnnJ6Y/GnpL6+MYiWYKbsd7O+fdPTH4U9Iy2PZXYc/wBKfDkemP8ApWYubzvB3UDkqOG
z9o1ghB5JcGuU1BclhqF/a3T+w2QMVrEMyuesnwqHZQHUZkiYiKxj+GCR8/M1AjgluphBbq
zEnGBz99amz7NTLAPabrYoGO7VcH6GrZzhiW1PkSMZZHa6CO37uQQaKIVj83nIY5+Rq9Gia
hcQf0jUY1bHAROPzqMWtNFsy6WkSgDiS4YFj9DzWdn7aajICsGyMeR21nUZZXwixSUOy7ud
E160jZ7O4t5ceRiwT+NVX+0mtWBMeoWCMg4OI8Cqt+0mstndeH/wg1Hn1nUbqMx3NyZF9CK
0wwPykUyzc2mXF3qOk6uikQJER1XZjn51XzSJp5WXT7uRQOTHuLVU8/Z60KTnCKSfgK0xx1
0yt5N5PuXn1ZRdOYhOOJFyBu+NQD4WyCwYHAapSaddSJ3pjMcfq3BpiT9mxUgt8c5pnJN0h
HGXkeXULpYhEJcgeZ6n600zbnyc8jHXNNeeSKl6faNez7F8IjBdmPQCmbrsFFvoZUMh7vkb
D5mpMDmaVY2SMnPDcKfvoWGS4Q3Dr4WcnIHK0TWTxx7l/aRjnpyKr3KqY+1rlGht1e4tjao
m8Zwxde9wPg3lUxtIFvGlxo9wyyKcuryc/Q1mNL1m60yQGKQ90Dkx+v0rcaRqGl63KyLts3
I3eP7Rrn6hZI/VcF+PZIlWHaFdTWKx161bCDHehMH6NUjUNJudMIuNE2TWTDLxyY7wfLPNc
m0BufYy2AOm45DfI1a2lxcWcfdyWntCjgHOGH1qqOoVbZDez/yREt9Tnnsgq20xT7UdxETj
5E1IsbfSSSI5Lm1nPOCx2A/Kn/8AaRIiVms7mMDyYF/5Vw3amxYjOlO5/fKdfpirYtPz/wD
YrT/RJls7p17iXUrae3PVXQfzNdWek6TpzlrK7vA/miyFkH/hFVF32ihALfqwsv7oj2/yrh
+0Go+yhbTTYtPLdWaVWYj8KvjN9IqcDUCOaUM0t9tiHXZw33eVQ3t+zto5u55RcuOcu4kNZ
GSe/nJV74sWPiihQh5P/EK4voo9NaCMwN3jYItwctz5s38qmU2+EgUK7Nb/ALUpMoi02JQW
xtGOnzFSk1LVJysaBNw999uBn5VB0XSgsQZIRFLKd0pIzj0A+taOCBYE2kbmJyWq3FF+SuT
QRxTMoNzOSSOieGnI0RcKHfHxauXyeMUL4QPhWpQKXKyR3QTkMx+ZrteRTaSZpzHFTQomKS
ugMGkI54oAwf6VF/3bp2P++f8AIV5w4459a9J/Sp/Zunf5r/kK81kPI+dMiuRIjGYxzyOld
RjLEk1wWBwoHlSqSn2c0xBOdEa03KfEvlTCsAmSK6icMNoGM0xJvTIzxUECOxcYI8I5pgov
JxzT6ucYNNuhKnmgDpXATb1oXaq+MHb8KZjZgcEU6NwbOMjzGOtBNl92gjgi7LW+pWUnfTD
CPGX3YAxyB5Vpew11DqehdzB3sbrkv35LqflWK0/uJrebTLiQQx3TDEoHMbZ4+macg1XVOw
eq/q+WRLiBgGBUZEgPmPSoYyZ6UNIsJQ8N1F3UhHhYNgE/CsvqUC2PeRRlxtYeFvPB5wasb
fXrW7te7v5dsU3MLZyU9AfwpnX+9vrdIEXEsSgxsekoHnnyqLGIll2jihh2LIvcsSrRMcnN
JLNbSDvI3kjjTJZkO0fIetZOe9itLl4pLaMSYyW2g8mkW6utQjLM5itbcZ2g7c5qRbNA3an
vv2QWR1Q4XClifTj+daHTOzNtqNv7ZfsQZOSobafgM1muwd1bLrTIbIzyOOHZwAo/ma9NnF
ihy2MgZEQOBUMlFVBo1vYRM9pDGuPNsPx86iNqF1Ge7WZEAIIIX+VWL3TvC3szxRqTlkK5I
FZrUNYtdPuCDH38jchV4zU+CTjWp5/azEO7mnuEwGTGAMen1qonN1oEUS6dKjXknvhhuCir
ss0eny6xPaJCJlKpFkBkI6HPnmqfQbb9Yzvd7izE8E9S3/SsGoaizVi6HbLs9fy25u72OOc
u29kA2k+Zrc6Fe2MdksEcb2xXr3nQfDNOEy2eliSUwSTKAQDhePSqoXVtq9hI9tw4Y95bM/
Jx6VdjhthuZTOdy46H9durS/snt2mR4mO1g5A58qz1qx7N2LyvE8sUiuIGDbgrDpn4Zqta8
tJNUEBhZXXkwu2Q2Pyq11acz6Q80Q2W2MdyOCmOpHr8vOq/8l9UVOmzza1eLqMcgivYPNhh
WPpjzrUXOrF7bv5mUXCrtYgefnVD2bsbJsqLvct1tMEh42sOoI8uTU3UohPLJYxp+3cEMRw
CR51Cai7EknLgyVtp8+t9p5pJGB2bSwPHArSavcOdLlWLwiHCqR9mq6ADQNWiuroFppx3RC
9ARwPvpO0sssFq0EYZEuz4uOc/L61nyScmXwjtRZw6Yb22R1m8bRgNz5Y5qwsrIadbC2Rsg
ZJaoUN9b6fHZwBWLGNAx+gqyllSPpzvHT4VmlbL10NSHcoZeQOK7tLksCjcDOM1K9nWO3GP
PBqKtuIYXmY5UuM1VJDodujlYiDxu2H4ZNQ71gHZXOSpABFJNJKr7s5WQ4Pw9DS3UeXA6DA
OflTJtIGhvKZSVoz3iggECuWMF2MMD3cnG0nzFTrp0trVCgDkYJ/nWavriWy19IQcpIyED+
Lml5lyQ+qJWm2/cXt5bKD3a7SmfLjmqTV7FtL12O+tQ24zRnjn51p4JmkmuFKCNlK5HmRUG
3EkmvPBckEcFM+lXQm4uxXC+GemRzmXTEmDBj3Ybj1xWburGScyRu4CyqTJnqPTmpWkXgtI
JLVgXEQMm71HXFVusamLHTbm+mXwyDcBnHA8q6sJrJi3HPnDZl2lZpusrdaa+kzrJLDCzln
jU4bB4XPnmpTaXG9kJ7mMLcTKUaJRwi/ZyPLjrXPY2KSPT4TDAAJXeQI55Yk53f8AhzVjfX
620M1jEhuL+5BWSVV9weWamTThQqTc+DC6RZSya6dNlBdC3phQK2etX0mi2693L4FKxqSd2
M1n47PUobl55VNpGiFDcOeufPFS+0F1bT6HHDDKk1w7KBEOf/Gfz+tPj+nIZI3Lg0Gm366n
o8VxKytOpYFenGfIetRp7rJLRq4CnnccD7qy1i81veWyLKV8a5862kEcOu25EEbJECVkdjy
xrLPD7rtFyk4FNqnsuoRCW2hYXa8B1GFPzqjjhcjEkM0M6nltp2n61OivJdJu5ormCZbdmK
q2SAPrVnNKtxZmOG/DgjIXbk/fWbJGUeJF8JJ8owXbqV5bFe8Odq4yD1rzavQu2JY6eVbgr
nrxXntdDD9EY8n2EoooqwUKKKKACiiigAooooILbs4caohrbi6t9OhWa6BZWOEGOp9Kw/Z3
+00q81G6mupw8pGxRtCgeX+tVZefiW45UdX+py3zrl2SINnYOi/SutM0yfU7kQwINinLyHj
aKrRIehPJ61c6ZqUVjZSEyEvJxtHGTVeRSxwqJdFpy+RqZLrS9MdY4oFj2nAZEy7n5imdT7
QW1vDLbQbpNTfhY9pxGfj61mU1aSJPbGRXk3/sFPJU46n6ZrjTBdahq7XE8iKzuWklxt4x5
etYFpP+c+WaHmS+MSV/s9rusyj2mUSsemTvCn+Vd3PYXVLVN881uijr41P86tDrH6mtmtrA
yXDyHOY8nn4kUw9vd3qltZv1jiAzsHhY/TNanlUFQnst8szL28cchjjuTNIDgqsZ/D1p5NJ
vHTvGt2A8iRitZpWhwbxLaPbW8Q5EtxKrN/5TzVjcDT4CFlvHun//ABgqtEszrcxY403Rir
TSJXc95bnHz4q4j02QxLHHBDbjzfAY1bSKk67bddvzkAAql1W8ksoWWO7QuPJefyqh55ZOI
l/tRxj0mlWNuhbUNTuJB+6FbH3VSao2hGELp8krSg/aQgVCmv7q4G2Sd2HzqKo8RA6/E1qx
YZXZlyTt0KgaRgoUlvgM5q3a3uLSBNN2hLiZt8jDnCfu/hUfTcB2njJknhOI1C8MfUitxoO
iO++8vx3lxKcsfSq9RqFjVMtwYnJ2Uz6dHZd3LCplgIw6d5z88VGaDTbm5QWdzIhk4eFyeK
1972bhCmSAsr+fi4+6sTqVk0d7J3iMkyt76KVB+IrLiyOfDNWTGlyjm90mONiA/GOG27TUS
z7uNO7u3MLof2Ug5JPxqS+oXkSIqhZlHXvEyfvNdtqGmy+C+sWUrzvjfg/cK01kSpoyv21L
g0mn3E1taRXF3IzLgbXJ3D/pV5b3Fzc+KC5VucZ3g1gxqE9nbmOwlWa0YcQyjccfWrrSrC0
v9NFzp142nXKn9pDcTbNx+AOKrUJfYdyj0jZexdonjylxbuD0DIOPrmq+50zXXUxvc2yuf+
7IJ+4GqGT/AGqSMpFJMy/4MkH6io9n2g7RafN3fe2MbDjM6qXHzJNXRUauXZU4uy9h7N6lG
R7XqEjZ8uT+GanzabY6aiz3twZd3TPB+7rVLP2vv4ELXmoW00hHuwxDj6g1SJfX+tXBeKeG
JF6tcyhj9ATSffhLgmtpfap2n0q2T2XSl/pj9HC4KfXyrvs/G8T/AKy1HvZpM8CRSd3xyfK
q7RNCWWWd2uLOKNiC0kzLuYg5yCT0q21HtlDpt7Ha9wuowxoB3kJG0fAAZzVsMLXb4Enks2
9lrUE6ri3kRn67UJA/Cn7maZfESkMI5LMw5+lZiHts1zAi6bp8qO4z44Sox9RVra6fJqcEd
zrsuJw26OKN9q48sjzNaFFozNlgJriaBHs4so/IeQ7cfQ13G1yxw6qB54rp5hIuMbVXgAcY
ptpCoyOc1fG/InBLRkBxnn5U8GzVcsreZFOi5xgdalkE7PFcknyptZ1ZcCuhmlYGH/Spn9W
6d/mv+QrzVhkrmvTP0pDOn6d/mP8AkK80bhh8qZFbH8qpVh1pMkknOMmkjXfSnPQjpTED0Z
2kHk127CRs7eBTUcjBguPDTmMDGetBAw7YbgcVw7gnpxUkpuFRZFKybccetAHIyGyadiYbz
ubb6Z86bLkHxDHzpchyAUyKgBJw28SY8JIAq4ktIte0EofDqNplkLSY3IPIfQVGjW3IRZst
EeOOq1Ml02W1UTWZ9qjI95eXx6Y61DGQ52X9j1qze1vI3hkiUEEqRz8vP+VaCwm1Cwc29zA
bmzwdjlNzL6fSsro0hgu5muVmZAd0YDFXUnr8TXp2h3do9sCXkKlc4dTx86UdGGvezSasZb
+3k2ocg749pVh6ZrrsZpdpY3M8epsbyGTCqvclgD8/KtLfJHql3/R50t4Vbks4QNjr4T1q3
srawRBGLm3Zh5Q4HPyFMQRLnSYoSGs4rO2jxwQFVhVZNpodyx1JnlHmhLflVrcdmo7uVzLe
OEPON1Zy+sZdInza3ycHGCvP1GaCRu8vrOOKW2lvZkm6bo4mzn6V3p1pZpJFItnNcPs5knJ
HOOuCKm6Na32p3wjlNs0aDc8ns2Cfhu8604traGQpDgtjlnO5VA/KoYIy+qRzXMMEMEW+Uk
mRW5RU8/gDipWh20WlEyzRL7OT+zZV5BqXc6pp9xdi0tjudfC5gGQfqKduoru97uztIe7ji
95nXAqiONZMly6LXl2QooO1/aawfu4LVt0x/wAOcYrL2Gm6lq160+lNMjtwxDFRnz5raS/o
/wBJkLzXkzLMxJOyTbUqylsuztmtrYbjDu6gd6xJ65xV8lcv8FUWkuTH3HYbtAImuLkxwur
cOHBb485qxtux+rPpbSQX6zzKDtRjlW+meD8a1EWvpNJ3dwI3RsjjBYfNeopuJ+5u82EyBi
RznwHPp5ZoWFUR7zZhez1+mk6nPpms2ywz9RheAfUH1rS6g4kWN1AWdRlXQ43L8T60dpuzc
mvSNIGit9QhxtdgAJfT54rM6e+sRbrK9RlMTnCmMknB6g+lZMuJ+DTimu2P6tA2r2+9GPf2
53cD08/nxU0dzrOjvFLuN1DGNrkYOcVBkneLvGSKUS9WZQdp+nxpLO+jk1I5fuJHQYVjx05
rNKNGm7LLuEVbYumcRgZI5yAM1zbS+2aoeSqFSOT0x1ri91BY4ljYkujA9c5qBI7C8JhcBM
ZJB9etUuLZYi+XUA+5d3CHb9BVlHslhVW5VvSstbSRtqOIstDt5Pxq4t7wpMkeQI881Q4NO
xkcXQ7m6S2JJLHnA8vKpEUbRWrtON2Thc+lRZbhZO0MmWGAq4B+VTJ7oLNFEylxIrDIHAPx
qGN0R3w0e37WQMVAvLFLq/trk5UrkHJ8x0ou7yS2tXd8CRZlP0Bqevc3EMblxkkEAHrmhRa
6CyBLHN/tLbkH9mYH389eld7AdVzgcL4T51O2QIrXEzBXjVgCTjOaqba8kaWS5EeNvhXdxm
pUJSIbLeznHtpBkwsY3MM+8PSm7yybtJdpbE5gYHcgHAFV+kW7XMgaR/HLIQMH41r4zHpNt
+xjAlY7UJXJ+P411NLBrG4/sw6iSeTd+kLp+lxW0HsizftkwC+fcQeQ9OKsk/V8LCRUj3N4
S2BuYjj61S3Vzb6fBJLI3if+tbfjBPT6VQza7BGr3JLySKp7rulJUenIroLAnyYfda6NRre
j2moyxzahclLaJTiEPgMT5kUR9lNDEA7uNVY4IfcA2PnXnf8AtfqV1qMct7bySRpxgW5xj5
evxqxse1xuNTEYidQP3myB9KTb4HUn2Tr/ALD6gL4PYN3kec7jJg1e6Lp+raandTRoIfPBB
Jq007UknjQ9/GCR7uMZp6aS8YHY8SA9M4pdji+B/c3xKPX9L9p0542k3sxyFPAFedvHeWFw
0aEJt/dbyr029S4Ab9tGxxz0NYPU4rSaSaN2Y3BB2lW2Y+nnVOojzyWadujMdrZFm0wMhJI
Hi3Hzrz2t12iH+5tpRww67vOsLT41SIn2FFFFMKFFFFABRRRQAUvrSUvlQBbdnP7UStAIWu
r+K0jTPiwW2+fqfhWe7OjOppitm9nf6ZbNOV23F+e6jXqVXrn8KpyyplmJWUurWC2MihXDb
m4I8xUApnz6c1O1kPFqJs3ct7KNnP3/AM6hjHB+tNGVJbvJLXNM5xxuJNW+j6Rc6rMoLPHB
Gff3Yx/rTmgaJ+s5PaZwUtVGdxPWpura0mwafpQ2Qpw7jrn4VkzZG5bMb5//AEacUVW6fRJ
uNUstDf2KwhEzFeXB4B9fjUKx0HU9XmMrs8rHkb8gD6muNPtXWHNvEs0nm8vGPoasbG0vd5
7/AFOSGM8BUcgfnVEduPt8/ssk3PjwTm7P2enxbru+QTAe4P2n5Gls4LSQnCllH2s7PwqJL
qGmWOcAzTDhSfFuPzql1vUL9iC7JBGwyqxkZP3VW8Msr/wSsqhxFE7tBrNtDm0sCO8x4nHl
8KyzMc73PJ64qx0nQNS16do7OAPjkknGa3mj/owngjV71FLEdNwOK2LZgjSW4okpTdydHmW
N3IBPwFWWndn7rUmO0GFQMl2Ga9atewtnGQZIIhj/AAirZNLtrVRHHDHgf4RVU9RlaqCoeM
McX83ZjNA7IJYxByviP/NP2vp5Vp4rVLZQi/WpjxlDhenp5Vxt8JJ61heP5bpO2a1PjhcEV
13ceYqi17SBeWzgPg/vVoGUjy60267gQygg/ClkndxLIuzyu8RrG89muCFYjg44I/1qou4j
bSlGBZH5XmvVNW0O2v1cmJSxHBI6V5zrOkXemKRc5aMn9m2eRXQ0+oi6jMy58XbRU7mjPeJ
uUjoQelWMWr95bhb2BZ2HuuOGH1qrwxGSeT05610ngO0gVuljUuTDCVcM0Njrl6pMdtrU1u
pGBG5LD781W3OyW7Zb2XfIx/rx4hn5VGXA+yM+uK6Yh1KtgN5Ypfba/wCQ1pktUi0+7SGZB
PFJgbkOMg+eam6rp1rpErEwvLazcKUflR6hv5VX2MkkMu2aNZI2GMNyR8RV1pV0dDn7rWo/
abC4Ud2ff2D1A8vlStuD4fJLSaOodE0+zgjubo3V/bzIHiVZCvhP31s+yUXZu6tx7BpzLOr
EGCRvd+PIqIuiR7oL2wumEM6bo45ELIFI42joPlVfLpVxvMltfm21GBsMYkIV18iQD86FlU
pV5IcKR6g1sO4VPZlQBfdDDj61AKRRMN0MrEdMtmsdb/8A1AaRJYp7aVAAVDEAN+Naa21y7
t7dR2gtGguTx/Rx3in/AMvSr1EocmWKN3nOCvzrotgYJ6Uymo20/ERY/wAS4olYgZq1CM4k
m5xSozA8edRi2X6ZFSYfeHNSQTrcEnAX61LUMi8nNMwvgeWKcLVDJMV+lFj+rtNP/wCV/wA
hXm8m0uK9E/SkT+r9MHrK/wCQrzrjeDTIrkPLtC+HyrpGLcselcrxnA60BSOtSKODPUdKd+
BpkNxgeVOg5INAHLvxtFctu2jjNdOmR4etNN3gXgg4oJEcGUAPxiulkRl2FM7emDiuQM8v5
024AOASfpUATrK2tbl9j3/ct6GMkffV9ZabqemAXdk6XMaHJKOM48+KyIZ1cL3TnPqpAq60
q/lt7qNLado2Ygd2TgE1DJRrraXSO0Uqi4i9hul5Le5mp8/ZSYRlhq7JbHyQHn6g1PttFF5
Cst5ZwrKcZKEN+IqWblLbFpmIKnlIwH50o6MlLpOlWUixyx3V056HvDg1JaWPTXX2HTGW4P
QA7/yFSNb1uCwlG1YXk6hEYN+VZy81rVdSfMKPbY844yh++mAs9U1PWe5G6LuyeSAcHNZ3M
2oX0cTXOyVyA2eTXVtc6hc6gkAMtzKcjY0nPzraaFpcel2RTUbWE3rMzBsBtoPTmgiiXa2c
2mWEdrbSbn8+d1ZXtJr9zKZdB0oNJeTf1k0fko94fdmtm1jLc2UwExQsuAYxgj5EV5xoeu2
mnXd9Y3UUi3AldUuY4i75yeDjnmglGq7FaRDpmkiNbpGnZjulZcEn0I68etaC5WaJN0upRq
o6+p/GsHH2i1a3lK+yW8cRPEkihWI8zg81bvqELWEU8zh13EsZE2k/IGpgkxcl0OfrkrPK8
Nk11s47ySTav3GsxqfbY2l+0UWmMr4HEL5z9wqu1nU7y8uWjtZSnfNtjRDgEeWaDa3kNibS
1ijM0fM925HhJ8h+NWNorptExbnVZbxdTWGKyd1xl2B3D4ikTW7yxv2M0IeyfBLRtxG37w+
vNVSafOSPbLqV0I4JcnmpLdl9WmsGv7STvLdM7laTAOOo2+dWPG9tyK1PmrNlDq66ppz3Cy
G5WIqFmXgr8cVYx3iX4juzD/SrVCu0t/WIRyfuFeY6Nr40++KR5ijmQpPCRhVPQED763PZH
V7eOKSS/KrGjbY5WHUHyzVXgsLaSCEacUjXad4bkcndzj6Vje0mi9+RcxZjMZHiHmRXoF8I
fY4u4ZGWR+CCD1PFU91alopIuGUA5HXmuVqlGE7Xk6Wne6NPwYqBmvhhn5XAzj061KtNOlu
Hyj4ijbLHGM1Q95PHcTRQnHjYAZ+NXsNzcQaZDApKgtlznkk1VK6L4lmI44ZGNthIgOc+pp
hb+O3nRthl2c7QMgnyNLa2jS5aQvs4yOan6TFbQXbQy7XfPuhc4X51S0ywpr43JuY77uzu3
biAPL0qfY61HJNiRdok9T0NXoktVkmjMQMQIwetV2r6VayJE1tGsZck49ajbYbhidra8Z3k
h7wAEYDY3UzBa9xbILc72DEqCeV56VX3BuLQNC4KFSNrY4p+2kkFv328nJ6g+dKotdDXfJx
q1xNc2Dkxv+zPjBGOakw6PcXtvEROd5QERg8AYriSRp7SaJW378ZJPI/1q07MXkUg9mZwsy
gjB6kfOtumx73yZM02uiw0LR1t7qJifDF0z03VYaleNcX7xJHhocAMRxz1psTvb2pDrtVG3
bqo4O0EMxvXkmVWhBIyferqxjGHCOXNymZ7tRrHtCyAxlreGRUYB/E7eg+FRtLh1XVmEdsU
s7YKSIzwf+tQ9J0+81TU5mgi73JZlWQ4UZOc5PnWhi7HazJsZrw2756Kc8eYyDVc9Tgw85J
CuOV8Q6KbGt2HehJt4JI8RyPpSRanb397D3SrZ3sfvOwyr46gj4+taSXsrqkVuVtbhZmzk9
63T76q77S5LWy3TWsPes2GIA5+tUv1HTyko4+bHWCceZHS9p7e3uDFqCPAyEY7vxBviCOlb
TQdY0u/gWRbkSMvRXlGBXnvZ7RpNa1CKZgskaEqEZhzg1tb/sLY3Fsh2ewypx+wfYG+6tTt
k8Ij632oRJjbQ2atMf8Au5Qcr59OlZS8nvWf2w2aIh5ySGNWt/qPZywX2aIsbiHhiqElsdf
FTFt2mtLtzAlse6I25KZrm6iT3G3BHgynaa8a90tndTHt4wfOsJXofbK1itrNzEWKy+LDDp
XndaIO4lcuwooopxAooooJCiiigApfKkpRQBbdmzt1VD6HNegJqktze3Oq3ibLe2jxahuhb
P8AoTXn/Zz+1U4zz0r0PW4pdYns9JhRYE3cxj7Ix1JrPl7NGBWZfVlEqw37czXp7xv/AH9K
50nTZdTvViVcQg+J6f7QRiLV3s4OUtP2cfxH/s1ZRXadm9E7oKWubgZHGaqzZHGCUeyyEFK
Tvo61rUVYJpOl5EUY/amMdfu61EsdNihj3u6q6jJBOT91GlWc8MDOmYWkGN7Lkn5Cr600CK
GFJLqXLNywb3j9fKsOTJjwxqLNkMUsj5RVg3d0dtrGQB1crtFcXVrcrEwmuOEGVGMbj8Kub
u7iWyZlmFvBGcberSn0HpTUFjdX92t3eqFQcRxKchaqhkaW5r/X7HeNXUCq07szLdxrJJKV
U8qoHirUaT+jS31Aie4kmCqcASMeR9a0el6OtsY7iXlh7qVpBOw28DA8sVdhlkk7lwU53GK
2wI+j6Dp+iRbbKLGRgsTVn0JHU/E0x36kdMfCuTOM8Vs3JdGGnLsdl6bmx99RHwSSBTjuX+
VccKM+tVSlZZFUMMoA5HWo0xKnGOKmTOCuPOojtkYby6VTKmjTCxhvEOvNNtxTrAYyKbPJq
h8IvQ0ckcgFfxqt1bTLbUIGWZN3Hi/6Va9CabZMj5VU1TTLFyuTxjV9PbTdSlt2RhGD+zJq
IR5jrjrXonbXTFm06a6UZkh5AHzxXnKnKjHTrXZ0uT3I8+DnajHskv8AJIRwVAPUVJWJZU3
JgP8AGoIODmnYXO/b5HzrSzM0hwo/IkOG8iDVjaifVNMmtySzWXjgUDk54IP0qK214mRhkj
kHODUrs7KzX6ubkQnJIOOp8wapyK1Y0U30absp2luJNIfTbkBvZ1UxJjDdeQD8qu7prJduo
2ZlinGElSUEgr9evWsfpCsvb1QcRLI7kjyAIOPxq91DXhpsr6df2/eyeUnQY8vnWfJe9ZIo
0JJqjZJKEt1CX1sYQowqkbvuzUaa+Kkhp1ZfJQOtZa31eygt1dhCp2gkKAWNWejTHVpGuY7
UxxqcB5Dtz9DWvHJyM84pFxFqBkkIit+7x1LL1p17otnf5/DFcd2yDBZnf1HAqHM8hO0/fW
lIztkyOUZwBmpccnhzjFVts+1euSKfE52AVIpbwTJ9puKnRyI3TkVmRcOretXFjLmIHzNQS
ZX9K5xY6Xgf81/yFebq3I9c16T+lE/0TTP8x/yFecbCZBTIrkSUyQORXZXw5zTWPL0rpZOM
EcVIoDr0p3OCKa3DypQ2agB5GHrXTQp15zXMMQZt3PFSChKblHNBJE93HFJ4txYqOOnNPYA
z3q4I6U0OWyePSgC0tdfuUiEYgtCq/wDeQgn8asLE6Dq0hF7C1tdtkJLG2EyenA6VmWAOea
lafNbRxFJYHlbd1D4x6VFAa+2i7S6HJst7j2q1HRh48/KrtEbVY1GoxKM9f2e0/fVH2c1q4
0wsvcTNC54UsWx8vSrZNRmub51gvixfJ7p7YnH1qKHTIt7FomlsbgLGzpwuSHOfjVVHPrGu
zd1bQd1GTww4GPnVg/ZOW8vTd3kqJbqdzADZnHP1qRbdp4Zrs6XpFsO5hP7WUDCqPOpAe/U
1h2btxeEs964ALhs9etJal9Qk3PdKvqu/NY/WO1MtxeywRFisTkKSMhq1OhXSxdkzcSWaC8
kLBFABJ9DUE2S9a7TWvZiyLd/38xGEjXnmq7RLBbLTpdXaGN769cS4ZAQoY56/WszbaDeat
rRW+kMUhIchl4HnwK1Go2Gp3SrZWDZQAKXV8Dj4UMhdjveWeryLDq9usU6twyrww8sGn9U7
KaLLDEZReTryFEcxwPhxWI1T9aaRfpb3cjoF5UnLA/WtX2c1TUdQt3kt5F/YjHdtwT8ari6
nyWTT2cGT7QaXDo6d7p9tMs6NmNnYvgfEU5paX1z2eVUUzSvMzv4eCSc8/wClaXX9Nu7i3N
wspMg2kps2/jVbomsRaRbdw8DoN7FmByck88elPq24x3QVlGJ3wyRJ2IkvNNCPd93M21gV6
D4YqdbdmFtNMFqLyYP1Zt52k/KrO11OG5iDQMjnHk4zj5VzJdiViMqiD7TOAB8683P1DVvL
aNkNJirkwOqdkS0tzJcSxgxplHUgbzjgY86pTf38lpHp0yqtuXXcwX3SvTNa7UtUsZNVtxE
Dc+y7mcA4Vj5HPTjFQba0ENrfX9+iizlZpRHjB3clea9Jp8k5x3TMuTGoOonOh69qE+qR6X
cXUCWsHK+EAsfLmrntBrH6sgkWKQGQjw4+PWvPNNMl7rIuEUKFO9VPkBzV3DZNq2obROZTv
3Mx6Lz0rBqEnO2b8XEeDvQ9ON1c+1SxuV5bbg5LHmtJHZ2sOwuN07PxGeijPU0Qyx6VImxD
PJ0Vc4xUmGAzNJeSkRtKcEMOcD0rJOTrg0RRIvporaFmhGTgDCjr8qjaXZPGveTYUuSeDzz
8adH7WXO3AUcY+FPxxtcbWzt2+VLFtqhnwMx2QRXO5+7ZiNrHkZ6nNR/Z5onWF5C8O7g55X
61bSQ94WG/oADg1HktZTmMSBSg6bfezTiEGZJrrMN5CHhXhHXgkfzqouIJra4McJAgxyCPL
zq/kM6W3hJKg4Cnrn4GoM13C8pguUK7kypA86hOhkUk6F0b2csmfj1piC7cz+D9ldIMA9M1
O1G2fTIY5kfvYXOdw+z61G1K1N7GLm2XbcIobA4yAK0Yp0yrJGy2k7SzjQ5vaZIxNEp8GRl
j5VkoIE1LTrzUVD98kifs0PXIOeKkaXFFrt/Mtwnds0fdrk8BsYzim4Vu+yl80d0m1JWGH8
jjzxWyOaO7azLLG1yjUdnL6301+5ChUkVSp98g45z6c1qBqe7b+3hYegcA1g+y5g1HtDLEo
2LIjZbOQSfh5Vrx2ECjxzltxwjKcFSfM+orJm9Ox5Jb7aZEcuzwSNQ1eKzCiRlYupIEZyfw
rFXd5qOrRTN3bMpbbHDGuWHxOK2sPYy2t1Ek140kq+ZB/KrBf1fpzd9AqRyhcNIBgVbpdBD
A9y5Yk80pFf2W7PWOh2kdw+RdOuZFZ+Bn0XyNMdptVclYbeTe78eE+4PjVT2j7Twy3ht7SY
vcS4G9EPhqqhddLVxPcmWe4O4ufKtGfNtXHYYsTk7ZKttF0vlpGQEnLb2GSfOreOxsViCQR
wkeRVQKhr2ftZWivpO8YEZ97OasRLbQIFULGB0DDkVyJSlLtnSUUnwYf9I0axWqAfuno1eX
V6Z+kAf0fJIfIOCDwK80rq4l8DBP7CUUtJVggUUUUAFFFFABS+VJSiggtezmf1omOtekW0k
2jQT6heBS8qbYlJ3MPifSvOOzfGrR5OOa3Ws3UGoXQhti5VRmeRs9Ph9cVTlXJo0/bKTTy1
1qxurnxKjb5TVhEW1rUWuljDRQjYgbgU3ZxIui38xXBmGxOcHqKm6a0en6b3aQTTuxyRGhP
P0rn5pctrvo34oqFbunyXNskdrAcOrt1JfkD5elQZ9ZWa5WCDM0hPgXGST6H0FFpY6tq3gu
wlnag56YYmruy0i1sW32kHezn7W3zrmqEYv5cs1uTaqPCIGl6K0ZN1rUaNNuykS4Kr9K02l
2W1jLLGAuMp513a6XLLiS+RlcnIUVfQ2bLEHK7QPKroYsuR7miqeTHjW1M4gQ4DsMH8qfyB
yRk+tAwMeWa5YZ+1WvbtXZivcw3jzNHeLXOxfM0ojQ9DRuCqOhKD8q5aVemacSJMcmmpoV6
qamQIYkOGJ8qb3KcedSNg7vBqMwVTgmqWy+JzIAT6fCmuoIHWnggbzpt4yDkUjHTOMU2w4p
w1w4yKrfZYuitv4kljkjcbg64Oa8lv7M2F/PbnjDnHyr2G7TdC2OteW9rFCa8cfaQH86v0M
3vcSvVx+CZUKM5rtELEBeppIxkmu4QVfcOMV2DljoJRtsnWpNjcew6nHM0cbxqcsm0HNMSG
ORhvY5NcwyzRyl1jDrnkBck/KknzFkxpM099dwm/tr+BVVO8BAHDAH7OPPFX+q31nbTBru3
E0E3KOYtxUeWfSslePbz2EEgKpMjLgZ2leRwVrcC3t7m3S2kcAywhjk7gflWLMo1HcaYN+B
/TYtJubdXtrSFp8f8yEAfeacErwSezmSMYOQIwHH3iollpHsYiWfeYXQYZJvd+Yq1ht4bKL
iNSz85rdhRkmzln8PjlIcngbsCmZnxkjPXHSluiki8rz8KZ3gKqvnaPWtJSOITHweppzvl4
GDUZp4zwob5tRDL3mRnpUkDwLFyc4FXemFe7wSc1QhiOvNXOmMMCoJKD9KZPsel4/7x/yFe
eB8HOeQK9G/Sig9i0v/ADJP/SK84KYIz0IpkVyF78s3FOKrueKbKKgyK6jkYHPQVIo7nZwR
Tke1jyabDbnDN0p4CHIIBzUAToQqR8efWleSNFwjHPypuMbvETiuTH3jlQfKglHMzNLjGOK
bI8J4y3pUiK2ZxtVWZh029KsY7OztoTNfsZJG4REbGPnQBRrbTS4IXj0B5qdb6TOxUgOoJw
TtNTLbUZraTFpFCB+68Yc/fUptbvJuJl88Yiixj7qAJWmaVfwsYrSUux85XwPuNX1lpF1p7
i81O7SMIDlU68/GqTTYp7yTvLItGYTubvJt+cf4anXhe/GbmfvjIdiojY+ByPKoY6Q1qs9/
2mvO60R3awUbZZXbaBjrjNVmr3Gk6PBFYWVy2Vz3zRAgyn4sK2P6ut9L0RrNZNkOzPdxnDb
iPMjyrzTV4DFcFZ+76ZRYsZx8x1oCXBEsbG+7Qap7DZKqMSWA6YUc9a9IWwOi6eiSvvljjL
Eg52gDnisx2Cmik7U26Q20i4iffITgDj0r0a8s7bu7iW7kVInQhiW8setQwRg9Ea6ubibVX
EjGd9se8nhQev3GtBawv7UA1ycvniMYAH0qkftFZd41lpUMskcICAjOPTrT9vf6qsqINPYB
jgEL/PFQ1wSnyWGuacokjR83CsCMyc4z86p27NXtuwl0udon9C/Bp/WtZvYHRSgndOqR+Ij
54qDY9qGknWK5tJ13t13EAfhWDK5KXBsxpONGk07tJHsFhrKpHIgwzEjnH507c6dpd94rUR
kkcg4GfrVBrEek3Moku5YSQOCso3fdUNLiW0bZpsjshAIZ4ywp8WqldNFc9PF9FzN2QhgIM
DtFLIescn+lNSdj+6IF1dSuzkBUMxw3zqFHruqWDCXummmPTcuAM13b3+p6nqSSXj4bIPhX
aq+lanmxrujP7UyTrfZ2HT9Bla2EMcgID5xwPgax2oXF3riRWOTHaxqobB5YitT2vmFxBb2
UExZS2Zmz51SSd1bRBLZd0mPy61nyariomjHg/ZVeyiyuEs4AAzkc/ax8609pBZ6bAGjUk9
TheWPnVdY2bXF3FdyJmZsjHoB0q/SJYyoZeVPg+dc/JPd2bYxSI9vaASmWZy00vKjHCKegH
xxUhkHtghBY4To3OOKVplSfdj3f/VSmRluCz4EjAFj6VVfgsaokpGIsKzAHHPyojZxcd2w5
2Fhg8YquuL4HOzLt0JruK+n71ti/YAHGccU6VCdk20mEkMjFsHdj60/O7/s2jG5jwQT5VUb
pFVlAIkU7j4acg1AiVVlOMU6ZDQ/arKt3JFOcx9Rzzz5Uwxh9pwyg7T4cjrUp2VpO9iOTkU
zcRRrcuH4OA6H86WXIRZzI0EDMJIS9u3vrjO01QyvLp9woHDltykjIKen3Yq6lu5Yw0hj7y
LhXGOoprVbaO8gKOQxUBkaPqox0OKmJMjLajui1lL6DEUFwuCF4ww46eVXumSxajEbe+VJ2
AO3vMNx8CelVUPstzp0sMhzJFJlfF161FctYXMc0bEHHTdVk1apdorjXTLBbGbs7q8V8EHs
3eABlOByehFbfUrx723E1pclGZRtQPt5x61TvaR3unJHMd8LgOQG864KRWiLblXaMjwtu5F
JHW5YfHyQ9OpckG87X6rp+Le4BZ+m7H/8AtVNa3Wp6vO0d1qEcMLNnYHGSPnmtDc2wliAaM
Ovq/JqH+qtNnXb7OVkHmpxVv81v7ELTROhaQ2MeLS3WaQDmQsDn613a20t/OpmtkVRxkgNV
hpdhaQR7PGH9GfIqTcL3Me23k2t8FyKze7ufJdsrhExk2W6xxLt2jGWbp9Kpb6eIxSRqyPK
o88HPyNVl9r+qQb4byHv4+neRLg4+lUzw3sq97abo436CU8j6npV8YJ8lcptcMgdqVnTTpB
PjLcqCKwNbntE7tpTByzOvBLc/caw9dKKqJhbtiUUUUxAUUUUAFFFFABRRS0AWvZ3nU0zWv
kCwZk3eGX9mfgetZDs5g6mgraajGo9lseO+D72x0PGKoyOjXp1ZxbIDJp1oRuRz3jfEYIrd
6fbJb2gSPbGW54GTWX0LTXk1EyE7o18EQ+FeoaNo4hi33MalscedcbLGWoybY+DoOccELfk
h2HZz2kb7hyfPBq9tNMtrX3Ixn1IqWu0dDx6V0DzXVw6fHFcLk5eTPOfbG2gRnDlckUrRll
IpwmkJPlWrbXRn3fsr5bVwScVHeFx9k1cnpXJUHqBWd4E3wXLNXBSpA75AUj41ISy2xksfF
ViFA6DFNSsD4VHPxqt4VDsZ5bK8oQMjNKITIvXGKkqgHhIpmd+NiHHrVUlQ6lZEkUhsDkUm
yNxz1FOtECnLc02sHo9ZmuS9S4GDhclfL4Vxsb3ifpT8kRHT8qaCnnNI0yyMiO65OelNSZA
5p91O7BNNFQx2mq39i+IxKMR5PmK8r7Wqf18fPEY/M16rMMoB6Zry3tJltZmb0GPxqzRr+4
XUO8KKTds6cZpxFLqBvAJ6VxMoYAdDRCGZjCg3MOmK7bOSSVe3wIbmJi/QSKcAVKTTrhGJt
5AWjGcA4+71qvbeCS4YMOoIqdbSSXQiWCQRy48OWxn61nmn4L4cnV00N1beNDFdKOX82I9f
Stf2dv49T0i0RsJMi92D8h61n2iju4xZTJ3eoKNvoHI891WvZSwzot5b3Pgkt5WLEcFDx0P
nVMmnjY8Y0+TZ2xhnQxbis0Q2MCM7vjiumXZGY3PKjhs+VVejEBrK6Bd1UkPIWyWBGBkfOr
+8tiZGUAcGtmndxMuaNFUiNJkrJnHltxTT8gh+cHNTZomiK7D8+MUxJGGYlRz5itBQRQRJn
ByfSuo8DqeflXfhHAXB+FKFYNyo+dADkSM3Bq30+IBgDmq2IFFwRk561YW1zsHGM1F0HRT/
AKT0IsdLyeRK/wB2BWAkj3qFHXyrbfpBuTd21hETyju30wKy0NtI8SoqFnkHGByKbxYjdkF
LZsZZhgeVPd2kgAAxWht+y9+sCyPHEiHqzsA33GrCHswl0MvcLEqjGe7xn61VLPii6b5HWK
T5Mmtq7jCRnA88U7Fpzu+1htx9rFayz7KRGYg3UrRjrgEA1fx2NnZQbEt1dQOWY5NJLUY48
yYywyk6POgI4BtJL4Ppim0dO+3bDit7LfWQGxLCFyTgboQPxxRDJbSMIktbdpSendDArNL1
HFdIt/iyRm7aYRWjCFFi3DkueT9KgvaicZjm7wg8joQa2t4IkIjks4HbzKgZHyFNmzs1Cy7
I0PoVC0/86CIWmkzJxabdW0JkZWUycDC5JqZbWBhthK9tdM2cFQzc1oC8AUEShsHoX6V21/
CE2rI3qcNVT9TgvA/8SRWRtbi2kKv+rwoyUJy7/DPBrrT7i2k1CB7aJpW28xldoB9S/nU9R
bXILG3gkz5u4z+NS4Ekt0/o0UHyAGKdeoY5C/x5IjaqLm5juZcgqIiMJwBgHgHzrz+aLubV
XmtpEkbkPITkj0APSvTDP7TZvbzxiMnIzH9k/IVmzotvHqiG7vJWiAG0SgsM/XpV8NTjl5E
lhkWPY3S/Y7Hv3AiluBkFuSFqy11YLrSrlXlLRJGcAcAsBXa20qqJlCNAi4Qhxz/79KgahL
Cmkzidzh1bG1Mc+Qx5fOr1JPorppGU7KySW92kixRlDgNbqAcfEmthfzXk9lOlkW9rbhFHA
VT1+RxWH7M3Vtp97Lcag0kcZAVEQHLHyy1bTSZ5ru6N2xZAMhVAwu34t0JqW3Qseyv03T7/
AEyGJbiJO8djvnZgWb4VH1fQ7qa4MyXEYDfZwFxVz2h1GO3iikaTIJOMjk/SqO1vbq6kaUA
mIf8AedfuNc3NJ77R0MK+JH0/sZbW83tk7m7kzkK3AH+tXct97BD47WMjoAuABSF7i7UAN3
aAdcYqrv0G/wAEzzMPLnFZ5SbLlFDU189xdAKzc8heoFS98vckkFcAjdmmNOtJSCEQrIx95
h5U/dRyifuXbwLjIB61S3bLKKXVBttgyOQVIz8SaYtk9ltzdyEnnAHXk1Z39t7U8ICARIcH
403bRpeatHbIAYYhls9MirNzSFd2T9LDpE5bAd13Zx09MVJjDyyL5qvUk9KfijEiSHbg52r
6VVX2+F4kjmIKt+0Hrk1X2hiS6M794pC7ScA1XXV+8suEQnJCk10zy3EndRn7XBz1AqysNH
kUsrheu7JP1qYxoh2MWVnuXe3hK881ImEUR3QsecbqnPbtKuIB7vBFPtbCNFIhRnxjFMrsi
0kQoZY5rqUAY8C+I/AVGOnxXFxL+05VcjyqwazZQkndqChO8A9QaajW2aZpMsq4wOMUthaZ
TpNJEhD8IG27vSph1CKbFtMmWjG5X9RXN1HCyMHXa+7CjyOfWoTCNdwY5JGNw8qTeMok+zi
FxE0iv4YyQVPxplIe4kaSM+E+8D9qosFy8BKsQu7jGevpVnCEmHiB6YIH51dCmKzDajHHaa
y7xnYj/wDKPUGp4gjvrPepG5T6Zqd2isJbmxcrFF3gUkttG7aP8VQuyqyT2LqRxbtljjrWi
L4Kf+RYdm77cGsJeGBJDEdAKtbq3EmIwTkcqRzms8EEGomaOTrnitLbSNcQAjGOhOcEVhyx
+VmmLI1gzkPFKm7BxgnBqPPGVnLIGAz58U4ZnsdSVJxlH90+ZqRcIZwWQllz6YqKsLOIOWV
mcL8T51NngkYBkbHHkMg0xYBZI9kiruUnAI5qesMze4R8t2MVW1yMmQIZoIw3fwow+YH4Va
xadpssKXHc7/VN+B91MtZTpMubWJvM7sc1JZQhEgKxnzTGRWvG2kUzSZ5z+kyzt7OBPZVKL
IpZlznBryuvXP0rXAube3OFUhG93jNeRV1YO4nOaphRRRVhAUUUUAFFFFABSikpRQQy17N4
/Wseema3E1ol1q6wQSb5Ejy7j51h+zvOqIPXivVezWjRQ6i2zxDZjcepOa5+umoR47N+kXk
0HZvR1t4I3wdqDw5rXQyPtG49ag26bIUiI90c8Yp7cwyfurHgvGt3knO/cdMmd7g08Jxt5b
mqoysTnNCli24nj0rStQ74Kfa4LcSAj1rsOD8KrFuGDdK7M+4ZHFXR1BW8ZPZ1AwWFAZWHX
NVu/POST867E5QcU/v0R7Vk53VV64qJJIB4gajySO55rjcSMVTkzNjxx0OtcYzzyaYYjlie
TXDgEj1rox71yTissptmhRSGgzlvhTyOR9mmRLsyAOnmeBXSSFxlR0qIy5JaHzMWGClMNGv
vA4+FOGTYoPXNN70kbCsCfTNPJ8CxbTI0qjOfOo7/AA61YNACCSaiNGFJ4rNNO7NUZohTgh
cV5f2lBi1mdSOozXqMrbnKgHw15x2uQHW5nxnEQ/M1doleSw1D/qSM0SSM45Fc/tI2WdWKv
ngqKe7srDvZSA3T1+6kiVniMTA5B8jxXYZy0SYrxZhm8XJJ6gYzUq70y1kgS60mbB6tGzZK
/KodkIJz7JcSd2SPC5WrGHsuhUSwapgZwQfCw+mayTcVL5OjTjhJ8oIdWga2Zb9MXEAGyQH
Bz8fWrPsy9xqNtcxy3KxC4Yl9x2lvlWbW3gh1hopm9pEbHdzw/wAjV1fXtlZ20CpaubWfxx
SgndET9nPnikaSTSV2EW75NBZ3kNgHt5nZO5YIy5xv54YfWr6XW7+ynzcWvt8DciaBeNvl0
zzWOaZl9hvHjFxGi++RywIxzWz0Cc2+kyrbzoUSRpe6cYyD5D7qbBJrgXMr6JqXlpeQd8m6
PPRJhsI+/rTQii2l+8Un51KgubPV7OK5RFdX42MnKGm5YIIxgKM+ldFO0Y3wVzxhWyCOfjT
0cQbJNK6AkAKPuqRHDjjpmgg4UZAXoKUKUORToh3cDkipcdl+z3nnbyQam0lbI74M5q+nPf
yQZhkeTcSNoJUfOp9tZwWjp3CRmZAAzHBwfPAqwnu3ns2aNTaxE44GWYfLyqva5t40FtBHv
l+ByT8zXA1ev4aizdh067ZMne2JGS0s55JY+FfpTF3ONgkYM23gALgE/KkOUUFtkL45UndU
e5lLIN1yMeQC9K5fvORsUEjpr3UZbfYGQZ8lG0gVDma7QlVkLKRyd9M3UzQQ94Z3yTjPdnk
U5ZQm+UGKbK5wynin+VfINsV0ED3CxgxL3jtwCeQtS7OM2Ja4kcLIw8RJ5z54WpMkkNhFFF
DBuc+RPT41XtH30pll3TOT/Vqev18qruF8E8tEiAmeRrgsxA6lUyabuEtJHzl/nLNt/A060
FzJCEinFsp/5ark/wDmog0O1VCbtjNJ18UtaIpPyJuoglFVvALf/wAU4rovMAMralTwQsq5
qb+rdJB/4Zc/5lNyaTYMCyWwHH2ZalQiumG9jdutm7bWtpRjzRiR+FWC2sUYzBdNET9mRv8
AWqqLTXhbMV1NCM+alhUyWG6SLc3d3gA6rgMKqlBvpjHUi30cm87ZlH7nFO+2QXMey4jCED
/mDH4mqy01RUuDGXe3I6K4LCrC8lWWNfarcOh6PGd35Ui3wfZPDOEgu7RWbT5i27nY7d4o/
wBK4bWY2sLpdQhMUoibMnd5U8Hz8q7itZbQrc205ZPKP/Wklnh1B2trhRHvBBUjKt/pW/Dr
JRaTKJ4rXB59ZTW15P31yZWtomACJkZJ9a3p1iS30sXLoPZ4wEit0HLHoCSKz03Z+TQWmnt
7VrmIHLW5bHHqD54rV2Lwa3pMBtIY0hyN6AgvnzHqK72HPHJHg588bizL2097ruqma/KhQu
EjUcDHTFW1xcwWsA74hynARDg/UedLqWn2+g6g84ny0kZCxheEyODmq6wgAb2uVldycDI3E
/Ss2VfI1Yn8R20OqanG5nzb25JEae6cVawaULaAJtLufPdmnoWfO3aGkYcKzZOPlT795CMN
IAQMnaOB9azzjwWp0MN30UI7zbHGnn5mqu5uzLJI6bViUZLHq2PSnpSbt/2srGLkk9BVTIG
vryK1QbYlbkA+XrVO2lY9stdG3ywSTzxbFOdit5j1qv0WIx3VzOZUYu7AIMcDJxV/JjC2sT
YATbk8+VZzT4JNJvrh54ztZ8KW449ajHK20TLos7zU1sIDABulbGB6ZqpsIJ9Ru1d94IbD5
z9K7cpqvaFHjGIwV3EngY6mtLo93aXusXcUShUg25bGAa048DkZ8mTac2GjezBt0ZbD8HHq
altYzpmcEjcSMeldP2n3TtDY2TTBGwzYwOPjiuX7UNL3aewtGWfaxbovPXOK0R00UVe/Jom
w2b28LEyod+M46/8ASuHe2tBuYF8A85puC5t7iaT2eQTGJgH2Hwkmo17JFMjWyyqrs2cDnb
it+PFDyY55X2h6KNb2w79crJvIYbvLPH4VHktLRkK7JO9Y9N5wD5VHWSaJUtUcp1BO3g588
10ZyqBpXEc8XXnhx5U0cWGXgR5siC505VZY0feCMls5wapTa908iPBIVLYyMkD41Kl7QOs+
bGya4boYgMD4nNMXPaWZ4WSbTZLXPDSDJH14rLl0mNvg0Y9RkS5RCuEtlmDxOXVRyCc80/a
XUizlp3EYC8A+eelVcdovfyr3uA+HXB6jzqy7QbIoraRQuxY8OeuScYrJLTOBohqFLgde9j
mswlxtImYr4W5XnHPwqLoumXmnalcwbcwTLuUg5BGKrxIJnisIoOQQxk3ckHk8fCtRDMY3C
pL4ioXJHGKrfHBclbsz19GIpgwGTkjjyq80ra1htyMg8knBqsvoWiZ9x2uTkZ6Go9jfvHcm
Nl8LEDfn3apyK0W2WWuRS3MAdSoWIdGOxj8jUjTbz2iz9njZQVUYXqQfUmn57b2i22uUuEb
z6EVX2FjJpmpxu3EMoIEmOnwIqmFVTGfROtHO6OSdFW4JIfHQDPB+6rKWNtwKHdnzBqq1RW
jv4224Vurocg/TyqYm2PCSSlQRleetG0VSJQkvFP7SNtg43dag6pfm3D92D7uQWHnUq/vpr
OzN5bS973fWJh5evxrJapr76nkdyVD4G4cYPyrXjxsqlKij7dakdS0+J2VV7pCvhTGSa81r
fdpW36Tt2bTHnPPJrA10YqkYpPkKKKKYgKKKKACiiigApaSloAtuzn9qxnjr517TpWu6bYI
puFKkrwwXqa8V7OH/AHkvGfhW3ju9IuB3T6jJFtOcNCWA/Gsmqw76ZowzxxVSZ6ha67YXUQ
kSXg+oxUr2yI8pIGBrzWO0tJU3WuvR4lOdrALj8amwwaxp6gW9zBdKeciUGs89PLwXqUPBv
+9UHDV33gHyrBDtFqsWO+06VgDycH/Sre07XQTOsckLRsTjBHSsrjOL6LNqfTNOTxQHGKiw
XkVyQqPuPw6ffUn4EY+VFyYrTQ4rUkjbea4xtYYyaZuptg92rNzihVHc+Tt7jjrSRzbj1qv
lm2gMwAB6knpVTcdpILYSKqtIYuPD9qki5y8FzhFLlmqDx54OSaj3Fytsp7x8fM4FZFO0mp
XClLayWIN0eR8Y++qnVbu4n3C81aGPjB2sD/OtEdNlKHPFHyapu0+nvdmDvXZlYghUJX767
ftFbI2Yt7EeRUgV5i99Y2wIj1N5SP3IiCfrmp2nds7a3j2HS3ucfbeQr+GKmWlmyf5OI2a6
/eCZn25Rui4zile5upZRKiSof8KGsrN29mYBbbT4rc+RbD/yqvuu22vSjKXMUa+ixgVC0cv
2T/Jivqj0iC/vCuZFbg/a8NOzaj3o96JcerivHrjXNWum3S30vI8mIqI1zOxybqZj/Gatjo
4viTK3qZXdHsUd5BLJ3XfxmRvdVXBzWQ7SaDqUU09/dqkcTeFBu5NZvQJ5U120dZGJ3jjNb
n9KOpSQ3ttaN9qMEj76uho4YXaZXPVzyfFo86nEmQXdWP2cNwKm6X3TRtFKfC/U+YPwqskh
KOU8jzTsLiPbkgenNXT6FiS72zNvMEbaTtDI49PL60frq6Fk1u8cW/H9btGSPSlGowvZi2u
YC5UnDhuRUewtHv71I0x3YbL55wPjWVJO9yH5v4sm2Og3VxZR3AXbJNnu1z1AGatOz/c6hp
t1odwv7cEtGzDBU/y6U1q2uyRTR21iqolo37N1Oc/9Kjvqkj3sXaCKJYzuEc8S+vmfxpJRc
o8FqaUizl0a6s7K2nWbNuERJ03e6+eSPwrZdnYore0vhKisvRSecH4Vjo9R9vtdUgLbUebe
h+o6CtJoMdwmjEnMzyOW9MjircUPkVTkTNHtv1feyRtJ+xuFAjbdwGHJyPKrO4bYSW6iq5m
EqBXiKOpyPhUoKLiPl9zeZ9a29Myt2JG+85P0qQr4IpkxMiAlcAehp602yMSR7p6+VNwiCb
awgvuI5amNa1BIYPZVJVxyWFSJZzDDJNkYQcAVlS8up3LMzHrwOma4HqeqaaxQZt0+K3bO0
uJNQEYWaTYh68rmno4pJLohyIFB6qOv1qVHamNNrMkKjpgZ/CoU9zDC/Qzk9F3bc/SuGoyl
K2b5yXSH7pobVSyL3hH2nkzn6Vn7/VJZ9qEBP4V5q0nutR7rdb6ehU+TKDj8KrLi/u0BNxa
RqwHhIQCtuHGr6KuSJGs1xKkMV00jZzh2xjHzrTaPPi3lLwosgbaNvHHrWTQSzTPcRx9y4H
D+XNazTjHbaS00+O9K7ck+8R6VoyxSVEHL28jXRV2cAnJIbccelS5B3aBl7u3TpuaQBvupu
zjuZbIsoFnv/wCZId5b7+lMNaadbPvvZzM/7xkyD9KyRxqyNzO21fTbdiHuXLjqVQtTZ17R
5P8Any/WIinVvdCRT4Iz/wCEGhH0G56JET8WAqxbV4DsbGp6I/Rpi3wQ11+tdNjYBZZUPoY
TTz6DYyL3kCmP/Er7vwphtBkkiJiukn2/YZQp++hKLZKYLqlncybfadp8gz7R91S0uGiGOH
jPmg/0rNXlpHG229sWUnow4xTmn2U+d1pqLIvkknI/E0zhCuGN2Xmy1lYrGVfd9mRcH7zTN
zp89qwaCRkz/wAstuX/AEqrvb28098Xdr3g+zLH0P3VN03XEuYypO8Dqp5x9aWpUSEGpFp+
6Vu7nTqp91qsWeKcr3ihZW4YL5fEVCuLK31NP2Dd3dLyp2+Xn86iSyXemlFuIu+i/wC/HBB
+I8qrUI3ZNloN8KSxXMkksDdGwcrVXd2txpzRanpXgkB27FfakinrkdM4q5gvo57ZX7xZEP
hJUdKiXtpst5Iyz9y/OBnI9CDVmHPPFMWUFJC3V/Ya1pywxo63ykLJG4JYE8Z+VM3NjB2X0
9p7l/2rrhATuyaz1zG+m61BfLNIZQgxNg7ZgB7hHr5Z+Nai1ez7dyxXb74PYiO8t3Hn/wCx
XdU1kjZjacOCXpFqkNjHcKXlu51D5c9M84+FR9QysoSeY95ncyJ7pHxxUq4kNqXSLOSSob9
0egqnnfu5hG0gdn6kGsrlbpl0VaGNTucBYkyinB2r51M0zTxbwG8lXa8gwAeuKrLCGS+1dl
c+AcA/KtHcSbIu742gYzVWSVKi2KIsEgecOchU941A1y/lvGWKwthKVzuLHrUxYXunFrE4T
f73rU6ztYkSWV07vYDGpHPTgn60+lxxk/kV5pSUfiYbTLyMSSWl05S93ZwowCPTPrV1ok9p
PMbZ3kSKBi0zKCrEk8A1ldeiey7SkI3iQrIMjBweatdO1JBcSzxuo7weMEda7UsLjG4HNx5
k51kN7daxp9tCYbQbXZOqpny/OpWneyCzVXKzSP4sMM9fhXlc3bKS3ndVt1IBIyeDU3Ru2S
TXiK67Gfwg7uhrDJ5oO5HTj7E1UWeitp1ldLiFO5IPi7htgz8QOtQ73Q1Dd9GWEgGCc9fnT
eiaisbd1NhCWJ3E+9zxUvUbwFZkSba20kMegFHuJq75FWFwlVcELTLC3lTZNK8zoTg97gZ8
lqfDpFvFJ7RPGRzjxtuH41Xdl44rnEmeEck5PU5q01a9SUmCGRWX7fOdtTHM3yycmGKyqMU
czTafaHvB3aBTzsUZ/CoUmo6ZdpmWFzCzbVOw4b51h+0fa6C3Z7Syj7yQcGQngfCqnT+1d3
PewwSTdzG5AI2ZApGsre5kr2UnEt9YsG02/ISQlJsmLnO0eYqLqt8ZbWOJG3OcAKT1xU3W0
cXixzz94Cu6OQDGB8qrrKyM0vtkpDKuQqjitik3HkwTgt1ov+zlvFJpm5yGu1J5bjA9M0+b
xRcBJEZGB4ULn7jS6BF34KqAMhgeeR9afubV7e8iWVwyZ4YdVqrLjSjuJxZG5UWGpWXtlvH
Iuw+EHZjmsvd2UtpdCQ8Qkc/CtXcTM6gRgOyL4XDbarrgm6ja3lRfHwGHr6YrBZtIVi0hcd
3JlT0BbArq9e/sITLK4aNXypxuHyx/Oqm0uZILifT7qPumRuDnOPQ1f2zvNb+yXKiVWGRk4
z9aqcK5Gu+DmVxqWje1eJG2nBj6ZHypvs/qM17C4uREzQMFG7GSPlUZJ7rQLk27xB7GVwAu
7Pd5qPqdt7M51GyUyA8kKdoz/OmjHwLuosdU1OHvUWGQox8O1l4JqEOzbSze3S3DRuPEIwP
Dmn4W0vVLSO6B3kMAw6EN8v51Kkvu72wEYB6EnNd7R6Wo/I5Op1PNIy/6R5I5LC3KRqjCMh
9qYya8sNel9vZBJaYzyorzXrUZFtlSIxtyVsKSiikLgoooqACiiigApaSl9aALXs7/AGkuD
irVghPTofTrVT2c/tNflVq+Pxob4BJN8nShEOcAfIdK7W+uE4jlkXz8LkVGNJkg0tlrRMGp
3hGDe3OSehlY0qaxe27l45tzZ+2u786bjhQMGkNNSvl2VRxQ6/RCjz2aCz7bavasrNHG6g4
OwBa09r+lCKPC3lkVXHBVs5/CvOEeQqVUDbnJqQ6F3VApdA2VCrk5qfZhLkqeSSdWem//AF
O0Nly0U4+G01Fl/SbomDiCZ28gQawD2lyoLNZTcnk7Dimu7Xbnuucc5pVpoN2iPekjT3n6R
rmdSlnYIA/m5zx9RWZvtW1G9kJmkWLzxENuPupAsfsyMGw2elNsu9iD99FRTpIu+U1bY2tx
dEjfd3GB9nvDSAnncm7nOWOaUrjzrkkgcGm3sj20DF2wAEUeioBShWQ8Eq3zzXS42A55rnO
9+aVtjqK/R0sZwSW8R6mkdAozuzXR3LwK4ZSVOai2FDTtu+lcZI+FK3B4rk1PdEXwy87Hwm
57VWEQGSZM4+lX36WZjP2xVASFjhUfXJqg7Jy3cXaCCayUd8mSpboODnNSdbWXULme7nuO/
uDIQz+R+Xwq7JSKcdtlE7MBnOW6UkKST+FAMjqxHArh2YeFxgipCy7oQJCFhHBUHaW9OfOq
W/JbXICMshVVMhzgsp9PSj2yYxLHbgwqBhnXq/zNTrC4buWUtFHFGuwBQCx9B/1pmKyYqsa
ENO5/aheVVfKqJZE+GWxSTsr0BLrywA4586eguTbzOrkmNsAj/pUjVZ40jit7cKNnvHGcmq
587y7YOegzirItS5FfBpezVnLfaxJJCchBhUJ4J8/wr0aL+iW626tuVFxleOaoey+nx2Oiw
3BGLq5Xdj90GrPMiN3adPjVuOFclOSVjzksF8RJ+VPLIURBxk8cVFilkcsrD3adzhA+PGeK
t7ZX/skPNtXc+QB8a4Zzdwq6StBaocs+Mb/l60kMcc8Ye5fYgIXr1J4p3XbhYEisUjD9yvu
x9A30rHq8/tQbZdix75UElyGZTLJiDoi+ZHqRUc3UZmMUCHw8gonBPz8q4gsnuignyshA3M
TgfIVZw20UBEEa8j7bHb+HnXknvytuXk61rGtqK3bcXE4W637fIRc/lXFzZXbSbIXiiQdC6
Dd95q7up0s4f2jKu7z27PxrMX/cyy7luC+fJbjOa1Qh0iq76IV3YanG5Pt8rDy2McfcDVZL
cXUbd3LcNIf3ZV25++rITwRMVmtb3d9mRWbaPpUedXuJQshMqE8ME8S/Or8ap8kE/Q1eRm3
4IxnaVyKvwIIYCzbTnp3g4X5A1B00CGE/sw6KANkbZcn1OORUyOy9qYz3UiQRN9hmyaScnJ
8ILR3b3dkhx3ksvruBI+ldNNakMVs43BPAYClTTdFxtDSsPVZTTiaVp3uxtOv8TE1XdBwMg
QODvsIVX/CB/pTJOnQnK26o3+K34++pM2kxp4ob8Rn0dv8ArUST9ZJ4f2dwn+FQ3/xSvd+x
lQ8Y4bu33FmjX1hk/kKatBfQSFbcpcW3O4sdsg/majwTW6PtIezuCeN/u58/hUqOeZLgG4Q
SAHiaD3frilTlHsmkd22pWc80lvOGkHQCVcMPlnrUKXRyJpJrMl4l94A8r9KsZNPtdSmLzu
u4crLEcY+eKjW09xaXbxTr3RGe6nJwjjyB8smni0+iLroiW8rzMYDiRUOSshwfuPWkvdLt9
Ti76wVraePhkQbc/MVYXGnRX6m8iHdXqDIAbhiPzFRNMuZL2d1upPZbxR4WI2g/MeYqxXQO
REmne0tEg1ZHtyMCO7hPn6HFSYbiS1tQL0e0W7crcJ4gc+RFPe1LeiSx1aAlC2CdvD/EVEu
IJtCPdWKm50d+HUftGQnr8v5UySkv8i7mNXEF1pd1HqemJHLbyjM0O4bdo81+Pwq0stRttQ
tnmgm3QZ8Sn3o29MelQDJb6YsL6duu7CU/tYw29oj658qYns10GQ6pYRtNbXBzKg5GD1+WM
1Mo7kCfJaXVkZ9xCxumzleMKMe8vx8+KzZfVNEu7eexliYbjjJA75fMN8QOma1MNxBJHHLb
eO2ceFgeh8wai6raWaQq8yMsUjAMwX+rbyOfKnw5XB7QnFS5LCG7h1yyN5aSx5XiWI4yjDr
VDqMUrXQW1UFwMtx5VVWlx/s9evcwQTFjJ40wSsyZ94eR45rfQRWOrWY1O0cbJAAdg6EeXw
rRKLfziIpVwVGn2Hsad4xzK4BCjnrXFyzqzb+o5IqSZhHd7lPAGAPOot26vclXkUHbkjPNZ
3c+y9UiPaXiwwTS9ZW43fuirvRLhbh4rd9rbvEw3eI46HFZ4zWzQSW0YR3fhUDjw/GrLsok
envLcXcqJt8ILnxc+hPlW3B8ezNl5XA1257ONqN97TZwjvtoBOMZA6V507T6XK8VzFtJJ59
K96EkN7abhjBBGehx6isvqWhWV5E+bNpApwg25Jz5k12oZFJfE5s1yeLXbyPd72I2kelLHk
LvXqvPHUV6Dqn6PYbVVfundZeR+0J2k+WKy+vdmbrSp/6OrS24TLMvO3jnNI42WRlVF32Vv
bjUbGdZ2Ja3wUOecedW3aO7uV0/wH7A3bepGKz3YZJTcy5B7sxnb/i4rSat3cWlyj7TRkfh
XNniuZ2sOVPHZ3YXos7SGRn2K6LgZxzis92r16SOAwW5aMzE5KHrj4irrT0gvtKhE67hgLk
fCqvtDpdnNcRxK/c4X9nu8/WmxY0pWJqpt4rRh8qFDNlj1JJyalaZA1zqaYU92mGc+gHWrU
dlyrbDqFvz4hyOPxqwsNGhtIpHmeWZXG1jAp5HzFbKvg5e5djdxPPrt9JFZKSFAUMegAGKv
NMsJbsxwLGuIxhiGxzT2m6ZIAkNhZPbo4zufJJx0rTafpXscZVQAx8W49c+dWRh+ymU+eDn
SNKFigjUjLtyWGDXGqRRrdCKRSRjIZR0+dTpbsW8IiZeQd3PVfjmqxdQ9omdhIuemTyP+tU
al0tqLtPG3uY8o/oauuODjG3rVdO8iOw2hV67iMY+VOQ3q9+S7ggnGFOMfSutQkRcorK6Ee
6x5I8/lXNquzdZQ6hb2/aCyljSUrdwMNjqNrH4H1pnTL6RrkWEuRNGniJPXHxp/UNGBZNQ0
qVopkGGRnyH/wBag66iWlrDqkThb1XVZUz1B68fSrlUlQidMvZbyG406eylj2zFCNzDPyIq
Do8kz6Y1tI6P3bYGOpHxp21Md4qScs+AdwOQa5iWLTrl3cCPvT0J61q0mnjJuzLqc0odELT
LhrPUXt5IEV/EQAOMevxqVfXVs6lcMH9QK41SxkZRdWxwR6HJxUK31HdCquwMgPI7uuzFbF
tRyJtzdspe1qyrpeZhyw8Jz5V5/Xpnb2UTaVCyoFwp6DFeZVhy/Y3YvqFFFFVlgUUUUEhRR
RQAUvrSUvrQBa9nP7TWrFj4yPjVd2c/tNasiuXPzoY0TkVywya7PFcmlHOzI5AGM0g4BOOa
djIEYUjJpqU4bbUEjlsCzOqnkjFbfsPpm+V7+eLKONsasKx+lQtLdLFGuWkYfSvYtLtlhMM
SKAIwDgVXnze2lBeQw4vcbm/BoItPt5NNEM0Ee1lwTtHFeTdtOzP6ove/tpMwuOcdAa9guH
Kae5GM7ax3aC2XUNImQDJUZoWo2NQIWDenM8jZAjmNhkA8UOu45HFPSjxBx0PH1pkE7y1O+
7Ji+KOHjfBytMDPOamNK5BBFRwvOakk4XrXW4Z6cilZgOMYrnjI+NQwFJJYAHrSMmOM5+tO
YTaRg7qZ25zgmoA5wCeaTAzQfC2M0ozux508PsJPhGq7IWzwaVqesAcxoIowfMk4P51Lk7N
yi0t9soRwviB9flR2aee49hs4kCwqSzgjiR8cn4irzW7gaLpU1xN4pGGxAfX1rFqssnlUIm
jTYl7bkzzjV4Wt75opECOvvj0NQV5ODz6Z8q6eSaeQyTuZGblieSTXGCM/jWvHGlyVTfJMg
k2OeFDN9vHSukvvZoXt7IsC/Elw/G4emPKo8EJmPgYgeeat9LsrJCzzJPcSRjKqUKrn4mq5
7PKGgrKy1snlikmfcIY+WY+fyPnVv2c0Ea3eC6kUR2VsQSepY+lWFn2T1LVZV1C9AttLLeJ
Ukxx5YA6/Or+afT7Q+z2SGKCNdoUefxPqafEr5K8sqJxkjy0iLtToq56Cuu9yu4cDHIqsW4
RlUhuQORXazvIpbIArTZnLBJ1xkrimfb1LOpXgeeelRJLlnTHkK6toGlmihCrumyVXdyeOp
pX1YdlnZxPfyW6v4IoB3xzwGJHA/CpUUCLdS3twcNMdzDdnA8gKAY7K3XvGHdwqFbPQt8D5
iqt797l7h2ljjjXCyM2MIoPG31P5V5zWZHqJ0ukdLDUY2XqXCd6m1d3GdrcBR6mq+67SLHq
Bt7S2N/N0EgHhU/LpxUKNbrXJYkiLRaTBw82Nsko8viaudtpbKqWUYjQdCRgn61RtUF+xnL
eVt9oV9qGJdX1Blz0hiXP5GpVlp9lp8GI7Vd4A8beL8KekleKMzzkA+RlfZ+B61TtqiXbOD
NMSDgdzASv3iq5f2Kuh4/EnXL3Dt1VRj3dtc2MTl3kCIxjAJO0DNQYYm4KvN16vnP3GrWzu
UjSRLjDgYPh8I++phiUemO2qCxVEMrRL3bSMWLY5HwHwqTHa2yhmuGDOf3m/lTMaCUmRQyr
nwlRnFdNDalt1xMR+Bq1pFdWPs0QHE0KKOmFANHtKEeC5Qn4gVFjh0x3PciSU+eSTUe4h0v
vMbpom88ggVVJE7S2jljl4l7t/X9mOfrXEkCI++3LwZ6lCWH3VUS2kzKDY3YYeSn/Wuxd6h
pkO69hLoeCYju/KlVk7Sy1K3S5sVFxGky8ZkQgMvxxVN39xoLJ3ZNzYP9vb6+RHlj1qztdR
t7uEhP6vbkEDxfUedLJ3c8KSIwKs20rt8J+nQGn/ANipUNRxARG+0471bmSI84HwpzvINT0
5ra6JEb8BccofKqqV30a8eWCRxbuwUqRnBz+FWU0STIt/aHLADvE8jSODXKGISzNo91b6Zc
u0mOYbofa9EP5VY6npq68qTQuLe6tycrj3vhXBeG/tJEMY2SKQjkZKP5fLnFQtHk1GGVdOu
yq3kOTG+eJl+J8ziro8rcKx+3n/AFtF+rJ37ueI8TAcrjyx9Kjh7rTr2de8UlE/aQ4wsq+v
wOKnaxYtPAL+xULcwn9oqHGfWmYzFrWnrLyt3ETwRyceR9RRB+SKKyOeDs8jatpyi4tLw4n
g691/7zU9cabAJnkMumXxDbcf1RboPlzUKK/ttPuXle3zbOdl1Hs4VumQPic1Ksbea0u3tb
rEmlXgLxZOdueg+HUVf2ha5IzzSdnNQ9lRVm0+8IAx9gt9r8a0BiKW0lpMgmjdcc87xjr9K
ppbFIkk0qWTMw3PEzDPhPQZ+Ao7Oy3MsUum3UrGaA7omzyV9M/Sq512OiKguZbv9QyhUdB3
trOfNeuz6jApnTNbuezkzQTW2y0uJSrqp/qmzyfqTVxq1hdXlmRYhTdK2+KTOCuOWX+VVF0
txqGnJq8cIYxZivIW/wAPBOPv5q/FPd10JKPJOu0u5mcQWzbSQySj7XpUKPs5qV0009zdCN
mGN2Pwq57FaxIZRpF/gmRTLbHGfB1xn4DFaO4tAJ+5RT3fvMT8fSr44/IjyeDzQ9jL6y1Oz
9klednJYtnA8utWupdmdWikhDP7QjMW8A8/QmtjLcxm47lNqFQBx1p2PUIYwrSb9pJGMYJI
9KuhBye0SU6RCsBdWdovtKFWKgfBBU3S5TMJX8SpGeW676ZuHMzLcTEgO4TaW4x0Ax51Hl1
iLvvYY22NuxtjTy+Yro48ftqjDKVsubvuXthNKhx0A6fWqDU9M9q027KRiKOeJowfTIxmp8
lzHawma+k2xqyqF3Z69KbudWiuo8wBXhjZcoOSfXirBas850W5m01ljmhTNkCg52mZT1P0x
UzUbj2m0lkTaqEbvEcgfDNabtJ2ahv7V7hI2SWZQI9gwUyPwrzuRrq3M1vcDd7OQmQOP/L5
9OtV7E2aMeZxjtLXszexLpPimTbvfILYKnPWq7XtYs7mfvA/eC3G1QPtE+n3VD0tpjbyPCk
bI7MCCgHn5VtdA7HrawPd3wguJGXegCDEYIzyPWkjj5Heo3Y6Yz2d7KRwRpd306tJcbWKOg
wgPQc+orVnTbO2aOCK32bWyFDcHNTbY2ntCwMqkpGpAccYxXF3qcIuDbYUHGRkYx9avijI+
jqGJQgMRZAjYYHnHpXNzHNIjy26lm93u+mT60jLciJJrfDBeXGfeFPBibf2y3YnaMMob76d
oRPkxl5e6ra3LQz2bSKxxk8lPr5iqfWG1G0uYpbe3YKo35QZB+GK9EF1a3Q3SjMie6ccH50
1ewWUTLLMjd0w6r5H5VlyadtmqGeKR57qNtfXVkt/bwSo55aJQQR/i/6VZTDVrTSIJpIFuW
UbmfGCo9DWsh05GgYLJ+xcZBD8j0py2t5o4z3yB4ScHz4+Iqv+PS5GWoTZhLbUZpTk2skBb
mNGyQcdfvrrWvYNZ0sXPei3uI2CFduc+ufurdyWUUcglhiR0bqNgfHy9Kz952a06+WVO6kj
nd9w25A4qraosuUrMtol61pdLpLEbgQFcHghuavtX0qS+gETcyIpwRWVvNDu9J1gF1doEYF
nGSwFaGPtFpEke1ZLwbOHPdN1rZpmkzJqE2GkNfPBJBd27K8YIVv3gKzusW5srz2xWAQ/8r
dgirXs/eaedQn26jMQ+f65yMfLJqy1ltPFizmIy7ej93n8a3N8GJR+VGK7TSvJo6O/II4Gc
4rBVuO0Nzb3Wks0G4BeCCMVh6xz7NkFSCiiikHCiiigAooooAKXypKXyoAtOzvGprVs0bbn
KjrVX2cBOqIBjJ9a2c3Z+4aES280Mpbqu8AihpvoaEjPPG4OTSxRgnJqdNo+qqT/AEUkf4T
muE0nUn4S0fPxBFJUqG3RRGkAjQFTzTao0rYIwv2m9KsjoN7GR7UEhBPJZqk6Rape6kmnRn
ehbDyY8qL2Lcwpze1F72L0pRA15LF+0Z8KCOi4rcaexN3n1XFQ7SFbeBViAXAx061Lshsul
HxrjTyb8m86kYbMVGjuFJ05gf3aze3MLpjO8EVqZBusm+K1mm8BYDyq7VcOMjPp+U0eS6vY
TWWoTWu3hWzHUMJuHiG3fWv7d2zp7PfRuASdh4rMPbTzR7oF70t5DqtbcE1khRXlg4S4K+Q
FXIBzXIByDtNTF06/RiJrSUfEITT0dtNt2m3lH/gNXbWVWisOd+StATcc9D5VYJpd9cTBY7
WY7vMoRU9Oyl/GpM/dQqfN5AMUbJPyDaXZRBA/2sY6mkdMJnOG8j0zVtPp+m2UbCXUVd/SN
Q2fxrmyv7OGTvl08yyj3ZJW8P8A5TxRt29sWMnN1ArYbC6kdS0TqrdXdML99T7fQhdX0dpa
y94XbDuD0FTBb6r2iusoSIuhVPCo+g4rbdj+zltptzJLuMpUcEjAzVGbUwhxHsujpsj5ycH
VposenXdvbxZxBGFVjWV/SZfu01vp6kbSveE+fP8A8VvZJ1a+uGkIUZJJPAx86877UQxa5q
EupwnEEI7gNn3ivPH31iwSc8jkasySgkjIxMR1HlikbqeQFFHjHDAADp8a6iiExKFsY6DHW
upfFnO5skWlnO5WVcoAcg4zn6VrrWK51JUt7iJngcj9qi9yo9TuHX5VnlaK2iRpJnZV6Rjh
s1q5Lm//ANnbN7krGJGLrEnG0Y86oinklyWSlsiWGo3qWsCabbzZtLYd3Fzngep86oppTk4
wSaZLmQZJzurluCo6kfGtu3ajFu3MkQPJv5A5FS0kKt3Y9KYt0UZY+QoMn7QbepOKlckdck
sttBJ6CrfS7CKGBL12/pUw8Pi9xPl5edRtPs49TuzDvCx2g3St+98PwpzWZzFZTyW0ZWRjs
iX4Z6Vzdbn2pY15NeDHudsr9Uv2u772KGVWt4xwoOS7VY2GiNd2Cx6xHiKPmG3i4YH/ABkc
n6112Y0L2Qi4nhV5mTJY9Ix/rVmmqpayyezjviesshwPp61xnkpOK6/Ztq1RISIW9vFCzCF
IxgKeAB/Ood3c28EuY7hdo5PG7PyFV8881xI7O7SOTlVPA+o8qjSwSyLgOFJHKqmfuNZ4cv
kfbxRH1PU4L2YPEjblP/NlJH/lNSIdVuO7WEKxU9RBbY/EUDQxFbq9zAUZjlVHiJHxPlU2K
6kDxra91Fs+zvHNbNsHGpcCVTHLGJXZmkaVTjIRgdxqYLWS8XuZUVVHTI2ff61JhDzsJWhV
SVy0uelQ5b2xjmIkuXd/hyKrtR4iTTZMuN0MCwoA5UDG1sVWPZNNJvkgY/KYn8K4l7Q6QrN
GJ5UbzYxnApbfU7K45t9TQv8AuuAv86iSl+iVaH4kW3J/o0y/HkUtxdo8XdkJj/GAPxqTHq
txEv7SFJB67sqa4LWGpSLHIncSt5n3c1TyNuaGILS0mtzLaSmC4XopbKtTcWqz25xfQmMng
5XKn5etcXNhJYSPtY7cZXAyD/pSLcx6laey3qt4TwfOM+vxFHHgmhw2cSNJdafmK698Ozfs
2z5Y6CurPUZG/ZXndwXBYFo8AA89RVdMZ9GuVSUNNbMMhi2AR6/OplzDbanZwSjIIbdHN5h
hyFPr6VbG12K0WV3bm7EqOYySBhiB+0Hp8xVBYX91pupvC67Y+Qob930Pxqy0++fUnmgmhE
VxAeecc+oFda1piXenm8hfbKmAc+ZFMhQnzHIJ7NSLaUjfxkKfM1zqVrcX8CzRyEXlnloHQ
cOv/wACoujapIkHs1xGdszGM56KemasoLee1nFk0p/ZkvE37w+dRK4PjyDd8HWl38MsKzF8
TEAXMQ5y3y8uc1A1BZdJ1hLq0G60lYbgOdpPU5pi5tToeq/rhG3QTkrNGT0LcZ/Gr2LuLy3
ls0PEkZKMeRyP5VNV0RVEXVoYSouYYRJDPxcADOB65++qyzuZb0SaLc/swh7yzkPBZRyB+V
SNAu5LKWXTb5DhDt3HowPA4qu1hrm0uzEY908B72B1806kfQCrYvgii12G/wBMZ7nK39oSc
YwSB0/Kqm8uZ1SDVrDi4j4kRRn58VYLdSXkNtr0Q/rMRzR+gHBNdXAg0u8UbMwX3OR9k+X5
1F80xl0WNu7BYLmGRe7nTe3Odr4yR9TWf1TVrnQ9dLLCBp9yAJVI6k+9+dO2EVzZao2itIG
trotcQzE+648WPvxU7VLE9otLa2lxFPESVIH2l6/fTRUYOxKsz076nY3h9lwSo7+0n28bTy
Uz64wMVqE7S6jqllazW0JBIxKCuMMvvVmLCWQ6eunXFyBbd/xMesMgPu/Imra21a40bWhaX
EamG92xgqPdboG+uc1tw5FGe19FWSF8nUMt/MZ3cDcrEkqM7QT0z6/lTZuNcndBgh84X9nk
BPn5HFbG20hrVkiAUjcWLfveuRTk0SwwM0nC7sBVGC2fjXUSrkxyfhmAuLztLFOIlidoVbh
u73fPFSdAstauNQYd33ESlmZ5F8Rzz5+tbK71FLKFyYQoSLIz0HFZ697WR6fp0N3OjKZiVT
ZySPM4qxCcDQ7P6jrEzR6lfBLJWZjs4AweMmpi2uk9lrbvIbkzSSMMuX3gD4CofaXVrubTI
NJsYHV7xBJlF5C4ySfmDU/Sex9vKltLcTNMIlU4J4Jx6fCoJaHbHXb/AFFLgratFbrgwkrl
nx1JHl8KxvaCxFjrz3CK8sU8W5hjOGxz+Jr1BYY7CJ2jwzucf6CsTq6L+qZbiRtsjTkD4DJ
pvAi5dGOsUeGyDe6GlbaNvQk16b2daCUTRiX3o0ADeZxz+NYDTo4xZqzyrtin73k8tg524+
NbWwsP6dHLbyGISqJEVl6Z5IpcadjZaoEFydYaCeI7gDgg43L/APFWFxpFteqS0oEuMIQ/I
+BrnV7S9nG+LmePgMpxkedZK+1q90+78VjM8kZUgjOCR+dXspiX40rX7aII1ypiUkKFHPPx
qLZfrzTb57eO3d43BO4gspNXGndq4ryGJpoWTeMlSMbSOtWNvrC3EjxqoJXkc4yKrbY6ijD
XGqXljdsHtZkAOWUxkA/I0/edqMRr3qfsWHmPdrdpJBc24lkiRhzw4BPHzqJeaPp95bNHJb
R8+aoKjfIbZExEGrC6iMNuzAt7q7sE1Y2WsahDJHHJbysoYBztJGP51MfsylpCZLZ0eQHwq
qgEfWm5lvhNHi9WFsDKGIHn/wB+dSnJkNRiSYdcDySLGpgXPuSJgH45PSm5NUEd2FnKOh5B
j4I+eKiXUeqzwkLNbsCD4xEpwajXd9rOh2S3NxpsV3HwpZYxnn6VDgvJKm/BdzLp1/IXklS
QlCCqsAayPaO1fRIhd6XFEYGOLlHIJ+GM/Cm07X2Ny+8aWsVypyV73Z0+GKL/AFWy1KB7fa
8XeDPTdg1X7SXKHWVvhmb0i1gvbpkvID3bhmAQ7WH1FW2oW0cMJtbOSbbt5JcsBUvTNJsDC
TbakxkB5Ekez8c13qWh3kY9rt2EinqIzn8BWlfUzP7mF1WF7fSJhISSWHO351kK3nanedMK
tkEdQy7fwrB1nkaYiUUUUpIUUUUEhRRRQAUvlSUooAtezh/3ohzj6VpAsrFhG8pOfskis32
cGdWQepFey2Ok2tu+5YlLMPOsWqzSxLg6GihCT5R54Vu84767U+m9q5Auw3/EXefg7V62un
2fe+KFPqBUlNL08DcLZCfXaKyR1UzXOOFP6nlFnpWpag7xxpK5QbiZ5DgffWr7P6X+rwitG
vejq4rS6mkVrYs6hUzxkKBUOxUGAMGz4ayZ82SfBdjjjq0iXD5+g4NTrVQ1ymB0NV9sfC3z
qz09f231qcXLRVn+pfn/AIbH+Gs2y+OStNx3OD6VRSQhZ29Ca36uLlFHP00kpMpbmziuopL
edFZXGMnkr8RWD1DslqtgryQI5t0bMUkch3kfECvRr9VglBHmKk2ku6Ecbsdc1mw5HFUbp7
XHczxV47+F8PPeDH7zNXSvdk5Vpz8d5r25rO1uOZLaE/OMUv6qsl6WsI//ALYrX78mZksH/
wATxOOPUXZNk15n0Vmqxg0TWr1SAl1L/mFj+dewLZWy42W8Ix6IKcwEyFAX5DFK8k35G3YV
1A8pi7Aa1KAzQW8YPmzDP3VoNM7D2+nqJLoLK/mC3H3VsHcbvEfrUG5kZ3YfZFUZZuuy2GW
T4XBBaOGGJlto0jXodqgYpy2lFhZSXMvESAk/Ko07MXEcXU8kGm9eiluNFmtbaRRI6YIY4z
8PnVGBKU+S3JJxgY7tB2ta/smgsIiscpy7ngkfD0qToMaS9mF7sJLM58StgYHy9ayab7N2i
mXmJsMh8q1GgtZJusgkvsjftYrhM4SQ/ZJ+g++u1ihGLpdHIySlXBR6nozM/eWyjcPeQ+VV
cWm3c12IIom7xuB/8+VbG8mleMGaPurnfhxjBA+IqJ3hViVO1vUcGtWyzP7rREsNBjsLgya
k4e5T3VVt64+JqbdzPMV3MSNxwPIfKmCZmJ4J9TT3dswGTjFCil0K5N9jO7j/AN804E+0Qa
UDacHBxT6FWxmmFOQWC/OnIIi0o4z8PjTbOd5xjGeKs9IgaeUSIMsGzj0xzUN1ZK5qJoNP0
aTTtFidwBNMcyHPl5V1JpiC5huriXcqAKEA95vUCnZb6a6BnuAViyRDEvB/61FubxbaKOdw
0k6jhR0T4Y8zXj9Xm35GkdmGPZFIfuXVLhmlcxBVwqKeG+Z/lUVYA5G+PO/xFcY2/T7NcWs
T3Vr7Zexsj7yURiQFHqfj8KZN9389x7PBLIGUKME7nPqf3RWWpyfPgtQMUUSzgNlPDyPCB8
/tGiO4S2tjMqNJcnkb/Aqg1IaJI7KBWcyXCj3VGVX4EdCamaX2eGowm41BJUw5McRyvyJ/0
rbp8bYspqPZU6fBLfNI8lxM+D4mOQD8BWgtNFUYYxIhI4yMnH+tWkNiAixuiJsOfCAM1KK5
OeldFYUjO8l9FHJoxeV4+/ZIwgwN5wTVYdFWOYIFCsB1boa1hiSTJcHilnt4p4l7yPp6dah
4UwWSjFyaTHLI0bQqD55XrTJ0YwOcWkG3944BrayadaugXax/8RBqHNYQwShZomkgPRw5JX
51HscFizLyYe6sp3lAgndHU52s5C/dT9vqksEiC/hXKcBx0+6tLqWiW8kCyWP7eME7gH5+h
qgvbFoApwxTGO7ZcuPp1NZ54nHwWKUZlpb3RQGVALi0kG4gncUPnioeo2cT2xvLeZnifhXQ
YKn44qujmudPAFu+Yiw3qy8bSefrirTvobACSwxcWc5zMmd23PoPKs7hRD4I9rcxzd3YXxY
BkOCV3c44Irm0E+iXvsdyVkt5ASD+7noR8a61S1mQx3FsFNvgmNm+xnyzUmxWDWNNMd3mO5
QEITwSfSnX+RWzjUtOvXSOW22iaMFldTjvV/nxUzTp4rhFkMngKhZUb7L9Bx86j6S8zq1ld
ymOa3yYNxx9Pj0pie2NleC8EgMMhC3C491/X76hPkgTU9Gvrd2vrfa4Xwyxk9B5NinrAXOp
6f3BbNza+MNu95T058+lWsbtLA2JFlilXu5Mddp4B/Gs2zan2e1F1hZTHFjuyRnvEP54FX7
VONC9MuhBHfWjLIQVAKureTfL51A0e4XTZH0q6djIjB42+BPAzU/uVWaK6JItbpQxwejnp+
Jqv1ixmDi8jI9ohYEny2ev3VRDh7WWVaJHai3lureLUbBSHgJ75ccn/wCK6unF/oEV5aqJJ
YdpbI5I+0PuqXo2ow3UZEpBEowxHQ5qs0r2jSe08unyg+x3AYqSOOauixOhnQdRtnuZ9NUb
YrlSyA9FJ6in7exluLe70y4yZYvFCSecc45qo1O3TSe0SwxEIY5VlBz1UnJ/CtNrNylnqNj
fQMBHc8MevHH+tTliuGiE/BT6zDNcaHG1iS01uyNuHVSnvDPxxU6y1Br2GHUUG2OUBDjycc
H8aSzdrTVbmxKborjMi/EHJNcadLaW2o3XZ132gDv4fLJbJqGrVE2kUlzpU9h2ieCUB7W+V
pFHUb+v05NM6VqjWjT2OoQmWKJyUlPieM54564FXHaWc/qBbxD/AEqzmC4HUjPOfurM3sz/
AK5gvIlItb2NY24yN2MNz9auxPcuSL4PV7TUl1HSY3s3Mm1QrMOSTjiqLUtUNpbSPAs9xOD
3ag5IDnjgfPz8qzvZvU7zs1qk0cUMkmnZHfHBbbnoR8K9KS3sFhS9TYFOHV36eLnNdbBO4p
MwZYU7M5FoWoXugoNTlMU3LyKDkbTzg0/ZaXpNnEZJmS6eFRtU+NVz0qRr97dTxyQ2c6JEI
y0jnGTx/Ost2alluprq1SGTumTcZDnkgVqSKeCXD2k068kksrJJDcLISZCp4APKg+Q8sVo9
Nlu7XTHnvSqkkhAnIweg+dQbTQtN0Oz2qgDSkzMzHJLdQPxptNRe70lUGFkWR3Zc+QPFMkK
2PXeom2lhZmJzkkGqzVrITW7RFt7TK0qDPA8/51m7vX0uNQaKSbc7OEEa+Q6VVS9utSS9kM
MSgQ5iAcZ4HH8qltIKbLzQLCC/hunnTaLVW5zzu+X0q+sZze2kECTOLhSe6PTGPImvNYe0e
pRSSTRSIvenLLgYrQ6J2vtV3LNGEfhi+ftDpUwcULOMmejaXqnfRyRu2JIztYHglqr7zXNN
SNodRUxzknu22cH0qnsNatDqarHcRyibBIXGRnrVrdWEWpTG3uY1kijG5WA8Q8+tNSYvKQk
Fvp3aGzNoZxFNyY3jbaT88VG0TR9Q0nUXWa874KCNrjGB5c1CTs8LDU1ubWSQN1VN55+lTI
u00E10YZXG+PwliOvqPnUuAKRLnudes5/+FSeM5IKN1B+ArlO1UEtvNdDv4jbMElSRCuCfT
PXpUyHUI3kKoT3sK7oyG8LjqR86av8A2S6TuJ7bEdz767cMD+ZpUhnIpbXtXFeCRIZWM65c
p08I9KmWfaiyu45IJYw5K+EscOD8+pqsg7O6XaXpl7uUA5UtGxJ2+dUtzoHs+sMbK+XKnfH
uP1xTSX6ETT7NJHrB0a4UyAm3mBJUjmn7vtVDPAVj4VyPe5GfLisne632iglWC8tYbuMecc
Izj5gVMhHZ/ULbZEZNPmPIlmctHu8xk8Dmocl5RMYvtMbuNZjS4k/otrImP2qvEqMR57Wxn
NRnj0S9f2qwubm3m6FGQsv4mupOzt1qnfRpPC8kQBjkiIZX/wDEOlLoml3VtHIl7ZSSyKcb
ocsPwpYuxpcEq0tb88lLd4x+443t/wCGq25vxb3DxSy3kKscEHcmK61ASAGS1vViZG92Q90
wrqC8v7uxEV0sew+88sQYMPg5oZCKXtOqnScpM0w67m6/9awVeg9qobeDSVFrC8Ksp3K7ls
n1Ga8+qll0QooopRwooooAKKKKAClFJQKALfs3/a8fzFe5IF2qehAHnXhvZv8AteP5ivckx
sWuX6h0jo6Dtk7cGHu8+ualwDdDkVFjHhqVA2E21hjwaciRV9p8nTAg6lqYshstcDy+FPdq
ZhDpDSnPgOThaylr2xtBGNkuZCOAwxVc4Tk+Oi3FW01loGJIq10yRRceI+dZfR9chv42aNh
gHxgVfRFWAKEirYXB8i5YqSNSzoYz4hjFU9w4Mvh5FMCV9uCxqLcXsVsCXcgAelbMufdGjH
iwbZDeovlowce9TunyridV59KoP1ukrmc+KMeZq90OKSW2a6O0pNyuPSscISTs1ZNqxlnCw
ZPQ07u29TkVDZWDbhxTjNujHkRV6ZkoeD881wz4z8K4B8NdYJQ56GhsihqV9qglc58qg3Eu
d2RtqTK4j49elVV4+N0eck1mySZtwxRzajexlYZ8gRUftBfxafbWqy2xm72Qrw20jjrUyJk
WIJgjjyqg7SkTXFhGS2DIfyqMTpjZVaKnW+zsUcC61ZTmYT8PAw8S+fPnTPZiCe4WaTT7hB
LEP2lo4G1l/eGfP6eVGpSS6dqOAzSpEvu5x14wRVtpFxa6b2bW+t7MEtKyO7HDA46fEc12s
KcuTkZeB/W/YrjT7WXvUN0CVcq2dwx5+hrMyEd7nOc+YruTeCUAK7D0x1qMAxlJPTPlW6KM
UmSIpWXPPFdGfc3rTLowHHSljG33qkUdXluRXbgLwDTe4hh6UO6swoA7VsnAHArXdloCuny
XOOCSPu5xWRB8JI65rUWomi0qG0DFV5nfBxnI4H3isOuybMTkzVpYb8hLbUJGkjuzCMkFYo
/KMY6n6VGsreW7uf1nPMoiiYiNT0f/ABGoC2N3qk4hEpjdz3lwA3uRnoB9c072l1m0tLSHR
7FSSnvHOCo8hXmZwcpVHt9nTlKmcatqsmoM1rbTnug/JC8yH+QqRbwPDZtBDL3Ujf1jr4i3
wBp3szot1d2Rm7uPvGc7nIAwPQVs7HSbKyj2oiuc+8/mf5Vvx6VuKj4REsyiir0bRO5jtri
VySi52EdSR1NXyhsE5JI9T1rrAJIIxg9BXagYxW/HjjFcGSUnJ2NAAnmlA556V0VpADTECd
SfL0pF+JNdYNJg0E2GFzkijAbOcc9fjS/OuSQaVt2QVjodFMlxbxGWJyN8efc56ipF7Yxan
bJNCwWUgMkmOo9KmbQAcjIPGDVZGs2l3pld82cjYI/cY9MfDNT2SnXJmbywuImmJjA5xJF1
4/eqstpjoN4X295azgbj/pW61vShcRi4jco65L4b318x92axmoad3agwMGhlO6BGOceZH3V
jyYqNcJqZPEYjXZJKXsbttwP7h8vxqBOJtI1jZv7xsKeehXyNPaTMbuKTRroHvXy8RHl54+
lK9uJrRrG73LeQklH671Hln6Vi80wfZP1iEX0EWowEowPJHkRTsSQ3VoLh2BVx3cyeh6Zqs
7M36Q3MlncNmKbhVc52nzp5xFpupO0zMLdiVZB+BpdrUuSVydaWRpV6+l7y/mrk9Vbp91P6
1p89/bkxse+0/LKMe+p6/gKjajYiWKN4ZCtxF+0D596Prj7hVrb6mJrS3voMFF8MvHUHir4
zEmqKbRLubUbKbSZeGYGSM/u+ePpUy1YzWjifxMgMUijqQOAaqgZNC7WR3Tj+jzlih+DfD6
1P1dpNO16K9gGbe5Cow8snjOPrSZI/omL8FakcuhXJj96BiGTnnB/0q91/M+gx39qu6WAqw
IPl51XdprGe6tUmtz+2tjkr6p5/gKldmNTju4PY5VwGThT6Yp4vyDRWa7aHXdCg1uBgJYxs
fA5x0p7TSdb7LSW54ks+hPoP/iptkI7GTUOz7jBdGki/8QP5VW9jZ0tb640+c4aUFCD8Mir
buDRX5LlniS0sNSbGUUW7f+LC1QdudKmszba/bEmSBwCBxleMU+5lm0/UNPBJeGbvEHwUk1
b6bKuuaS8VwA6zRbAD5FRg0sZqKthKLZW2tlFqlslwJd0GoREOemyTH+pqoXTyOz1xp0xxN
YSNIp8yAc/ypns0s4vLnRTMUiaRjES3uupOB8OalatDfQap7VNhQyCGdQfLGM07VPgEN2Wt
gXljOoBS5QxTRk8McAdK09lqjXWn3OmzJve3fdGoOMrk4H0rBewPDaXsQ4MTrNC49OSP5V6
HZ2kdlc6ZrDACOeBElHqzKOfvrdidFWRFSU1G411P2ZEMgRZBnhV/nxWxlto4Lbu7NFiVY2
JKjk4HFOSWiJNI4H7IjAAHUmqO/wBWW2eUsxCxRnp8B+NdWKtHPlKmQ9Y1eNI3vZCAkXdrg
8jOOa8/ue1Vy0s6wOFjJY7gPeB6D4Ux2h1GW4t44hIe4mdnxnrzVCrBVCjgZ92ocqLYYt3I
7bStBerdg5cNuwefPNdM+95JM4LsWPHqc0ipuG4Ckbd5iq7svcKOd2QCRyKVTnoAATyKQ9K
cjj3kE0UJTbHrF5LW4FzEdrLkD5VrdA7bzW117LOm/d4g5PXHl8Ky6xuOVUYrmUCNiF4bAw
aZSaHeG0e1Q3MOowm8hQLJbgMUBznzNV+paBaJqcGoyQDuZFwSv2WbHJFec6X2nu9LliHek
owKvXo+i9pIJwlpORIndlyT99XRbZiyQ2so9Xe+0TUnW3i9otlTePIkYycVYnU7TVrSF0vQ
szp+zz7wx1FTL32W/wBOntbeQd7GDLDIx4I6kE+grGnUdOtlay1W3NvJcDAniGMN5EY6fGr
OiqzTR65be1i1kgKuYyC+fTgnFdX+m2d1MLlHXey4jYDAY+lZSSaa3sTBqjJGg5hu4zlv8I
b5/Oop1SazuYIrmR3aThhHyhU9Cp/ex6edG9E7HRorbS2vhKY7pra4jOO6YZ3H4ZrOzYgmu
LS6tg6seYScAn1Bp6a6PtCLJcyRrJnu5FJyAPX41Mi1eG4WOC5jga5DbFkLDxL8fQ9Kpk7L
YKkRNAtoVlC2Gqtb3e7Psj+6PTkn+VWmq9orzTXWO9tXtZfKeMkKR64HBqnvdES31Saa2kC
lI+827vH0yceZqLZ9pryzuRIFW8jHBiukEmP/ADZxUpUI+TWTTWmr6WsiQWuqSnGVysL/AD
45qr0gWsM72M88tv3hwtnOmVHyc02YNA1mZTpc1xYahKOUAKx58wGzxVjZ6TqOjOf1tFHcx
npL77AfA+tQBn+31tJaabFE0SxAglR3m8kfOvMq9O/SDc2txYxm07xkVSCJcgj7/KvMfOq5
F0QooopRwooooAKKKKACiiigC37N/wBrR/MV7rEMxrn93NeFdm/7Wj+Yr3mIYRP4RXM9R6R
0NB2yXHgRiuo38VNq4CAeddKR1xXOjRra3cHV5aQ3tjLBOMpJxXmGt9iLq0aWezTfFHyqDr
ivUpZ1bwY6DrUSUd4uAevxq5TceUGOlwzxe3vLrTLjETtE6nxBhj8K3mj9trOeBRO5t5Mc7
hxmntX7G2+q3huJG7o+7lR1PrVbe/owe1tg8GoNMf3THj+daXLHkj8uATqXBeydsLGO3Zzc
oSozgEZNZOfXNY7S3fc2EbCFjtJI/nUzTv0eGW6Q3FwQD9nHWt3pWi2mlRlLVAUYckjkUkY
44/V2RNtPkzWj/o/nT+0rmQqPsI5Arc2UEdnZQ2kQISJdq59KW1nDLtbqehNOleQd3T0qWz
LOTZyU3ZNMqpbhuKkKfxppwQ2T0pHRCZ0UCx4ArgvtTafOnN2I81GlmAIBHWkbGjyyNPuz4
hkeVVUwL3WB61Zz3GAcjgdKrI33XBkAzWWb+Rvx8RHpBtIwwVQMc9c1j+2FzcW1xbvD4djZ
QtWovplMZBXnGQQehqi1WSO60mza6QO5ct9MVs0mPfKjPqZ7I2UWlb9Y1dTcyZDsWnboPWr
nUdRWe2mtoEVYEk/ZKAOnqagpdJbWElvbQKolPic9cVESUpwvIPU13IQ2cHDyZHNncrFmLB
vCfvpksCeKVgAAM9KQKMcmrSsGbgDNdZBAzXJFGKAHC4CfGuc5NISK53EN04qAJlmBLMFYc
BhWj1d5xcxWcI2/sQ7HHkMkflWasQxuEGcZYZ++tP2huhBeRsvDSRxx/MBq53qEd2NSN+j+
w5okJt7STVbttss4LSfBeqjHzrP6HZr2i7YftgWhmdnfbxgdRUjtLrLdxewQ8J4YcDywavP
0XaTtt576T3mAjU/L/wCa52gwXc5F+aVSNvFbxW0SwwJsjQAYrvao8utdsMuR6D8a5PSuiz
P2IAAa6z6UEcCkApSRTXI68111pOhoA5Oc/CgGgnnFAGPOkJQmeelGOaVj5YpADUEnY9Kj3
FtHdxNBNkoeevn5U8pwTR1586ZEEOzcoHs7iUPInABHVfKqTV9HRCyxsVz44Bno3Vh+VXN/
aN3qXkXEsWAfip6/hTWsWntdiJ4WO6Eh1I9PP8qiQ8XTMFJcT6bcLKv9ehDKcdCff/CrG7m
FxdRXjN4nRTkcdOfxrmexZ9QAYbluVZ8n7O4UlrAILEJP4u5crjzwPdrl5a3UjYqohazAsU
8V9bnAm5GD7rjrWl222raPDdvhpVURyAevTNVUdjb6hbSQNJgS+OLn3WHJ/lXHZeR4NRksZ
G/ZvlHBPQjp+ND+Udv6K3wyyso0e3eymcGaHJBLcmM+X3UaNHHpt9NZM6izuhmEE558x+VO
ahpbRutzE5EsDftAPNP/AIzUe+01ruAyQyEGDE0J/Ej8Kri/JLVoTtOntejSIi/0uzcGPHU
Jnn8BXFhL+t+yuXO6WNWKn0KjirWEwypa6jIB+0Tuph5ZIx/Oqywjh0rWrrQ92FJ75D8Gyc
VZT9v/ACn/AOCtcOhzs9qkeqWCib+vCmOXjpgY/Gs5BcyaR2hczL3ZVyE9ChP8hVrZwppHa
O5tgMLeYdT5AjJ/nS9rLON7dL6UYkjPdtj/ABcUsciUq8MsJOuwuLzT9atASd6pI3Xwkgfl
UHtFCmj9oYNRtz4JsN8/WrTs+zXfZaS1Y7nXcq5/A1Qa7JLf6JAzjEmnv3b/ABycfyp8c6k
0ytrkvVtgnaCKccQ3kBJ+ZH/WnNKhWx720U4kt5S+P8LHP5Uw9/7V2XtrtAA9u6LkegI/0q
PPfm31+C/IzFdxiNwPlj+dU0+mMUmu2lzYazJPb4jLnvVb49R99SriafV7BNQDbpyAl3B57
RxuA8vM1bdqJYxpft5hDm3cRMv+EnAP0FUttZstwuq2E+ZUj3FW9yVMcr6ZxxV8cicLlwRR
BuCLa/hEdwktnKhQHOcZGCCfhWvsLw6t2Okt4Dvls5fAvnhTx+VZmzNnqgvXt7LujJzJbs3
KnnlP+lTdAkuuz8k8SqJEuFGx/TjkH481sw9qJVk4Vmru9ajTR7aSWUK7Lllzg5XyrzDXO0
/6xu51RWjj2lQAeWJ6mrW8CNqrPcSOwkQoik4CFh1rHXcCWt7JBG5faT4z9r1ru08cK8nNg
1kyX4OZ7jv4oo3wRGMDAxTBjGcgcU7wUwF+6m8MBtFUnVg10kClwcKDincoEPBzXMbtESHX
8KeBTui3BJPSiixwQwNpAHnT8CsWwo4FMnAnL4GAOlWNvH30ZkyFBGOKKKox5OTGqrhpCXb
oBTMwCgK0in4Dk05cGJIxGmWlzwRXK2QVO8kbD/uYyaahqZGfCqcLnjgGrD9bzWkkckGDtj
2kD4jmozBAMhMeWCaZwg6AhievpUq0Uzxpmk0/WdQubSaAbWBjZI2UYK7uoOKp5LucxRxat
EZ4EJUOowUPzrnTdSGnXbI4AimIyQckGtM+jxalayN7QsS4DZ6hqnf/AJMcsSXRX3ksI0RL
yFlmjLCOWFm3ZHQH4HFMxSpLHawQ7PY2PAc5e3OeueuPOo+mx2sGqtZJObiOZWQoRhd3lzU
eaxJ39wCJF3Ax7uSB5fGmtMWmWTyLFI1jqwDRucwTRnHHqCOtVN1prpMREsh3HwAEliPUVa
WdmNYtBZXeYnj5hbPn6H0qOwna6NkrbLiL+rJbnI6DPxoohtEmw1Yvd28F/wACLwiUja8fx
b94fA1Mn0gTxzzS3duJd2YpUICSL8ccA9Kq554ZpY1vrUpcA4klBx/+j51bWSpbW8ltDbDU
LScgkhv6v/T5U5UR9Pgji8M1jeJNnIeNGYEeorV2mtxyQpbXcNyUztLPGQMfPyqCzzW0CW9
w8vc9RMgOVH7v/v0qVFiNhH3neIRkbjndTqPBU5OzO/pHSyW2QWDhlK885x9a8uIxXpv6QE
ijso+6GwMpyMV5ketZp9mvH0JRRRSFgUUUUAFFFFABSjzpKUedAFt2a/taP5ivdkbdEgH7t
eE9m/7WjHxFe4wsE2oTzjArmeo/VHQ0C5Y/Gzc/Oldn/eqvuriaCQiKNpDjO1RmqodprmFy
0ulzkKfESpwK50INs6eylZqVjmYkkfcaeigkkUgj5YFYaTt5eSSv7N3cS9B0apcPabU+4jm
N/GVb3wIwClX7VF8ixwTmuDbJpjNgOwHOcFuaee2lB2qOn71YZp7i5cypqTGRftbsD7s1K0
/tTra5ErRXCgcDgGrIuH/IiejzrppmkexnEsbkA7T9k08wdMNxhVxgVm5u0GtTkrGIrdWPU
4JpqTU9chjTurmOSM8ndGAW+FI3CLpCvTZX9lyaAMSqMGwR1ANORXQ6Mx61Q2vaiBXAvbV4
ueqjIqzOq6Oyd4l9AD12swBFRy+hJ4pQ7RZ9/jGDxTqSb8sRwBVEdd0wS7UvImyODvGDU6O
7XAKupU+hodoqliaJ7SqqncBjyqG7b+RgY9a7UpKclsj0pu52LESfdziofJEVTK+5mLrg4z
nyriHasJOBuHSkmj2rtjOQefjXE0ipaK/Adeq561mkvka18VTId/PDC+JSRg4OPQ8VTayEM
y2kJ8FugXPxFWM8YuZjJKQIYly59T5D78VVRqzNmU5Lct867WixtfI5eun/AMWVzxlV68U0
MHyp+6K98yLnANNGInhQa6fbOX0N+dIwrvGDyKQ58hmgDn512CAM5rlh6jHwroKO7oARULn
4U6VA4NKnCiggZ5NACxrhsLnd161Puo7q7ntNWly1mg9nYjyZfP8AEVCtY+9uFjVyoPJb90
fGthYeyHQJbZVOyWQgK3wwQ/1/lWTWbVjTkadM5b6iYXUVcw3JY8ic5+I4r1/sNbi27JWbA
cypvz8xXlaWvtN/eaVI5ZzIO7cD3vFXs+l2nsOj21oBxDGE+6s+lXDNGZ20OcgknzpDikyM
8+XFG/4VMuxUuBC3PBoDfClPHlQenFKAp4rnGfPNL86PCDxRYC4rngGuiM0hC1BJwTnypM1
35YxSYPpS0Fh8aUEHrRilAFSA26d4jpg8jBqFpZZTNZTKfATyf3T0qxwAcDNRbiRYL6J+ne
jax+XSmqwRmNdbFs8tvw8Eu048gpqtnlkS9g1eFe8tbgCOSM+TdB+Jq/ubZEvbqMjh1yc+Z
OaqbIodNu7T7UGZFHxHP8q5mpW17ka0+Bm5gSG7KmXu2nP7EDycdR9eKa1SKS0hF9DgBSBN
jqr/APzXVxbtf6MLuPJljVZEPoepqXBaw3VhC7SEwXEf7cE/8zHB+HNZr2uyGx+zvb7UdPj
vI40ZHHdPlsE+WfxqKkV/aym1kwDCcjx9VNMaE36vvZ9MumKjkx+L7qkaoWj7mZg2UYrL4j
nHSlnw/wDDGg/BEsZbiC9n092ys2ZlGcj149KNTzPcWmoRvtlRhG+eDgYFSbt4LFLfUol91
gpLHPB4qTcW8FxHMQRjYZRjzOM03uO9y66JlFJlb2wJWOxvoyVaNsEjz6VZSW/6y0VreZsv
LEJFPxxkVwbZNU7OupO8hAR/hOKf0Vo7vS7eVThoMxtk9ccChrbBL9Ct0Z3sxdzadeR9+x7
uRzCR8RxWru7G3N1NbGMBbxDjP7wHH4mszqWyHtBJCwCIAk0f8Q5atFfSNe6bBfQHLxkEY/
GozXaf7JatcFB2XIe8u9Gl8W4MoHkCM1Ik095dFntW/wCJt2YofQeVQpGk0PtLDf42xTjJY
+rdfzq41Gb2fXY7tD/RbqNQWPTOP+tWN38l0KuOzu3a11nRo5gwOyMQSqf+8A28j51RRR3+
iXZdYke1wRIhPu46kD40xHI/ZrtG0c299Lu2LSADox6EfLNaW5t47639otZ1mjPG5eQR6fO
rJR28rmLFjKuyq9nh7QN7RpLIsuMSIrbWA+Q6VEhg1N9ZW0JHdCNiS3hxtH40l1Y3MUUk9q
rQ3UDAnZ4Sy/IdeKkR6zqEE8ElzJE4ZQBuiCnn4+dPiTVSiEluVMpbmNLa9nsw73N6w3ePh
VB5GKd0PsSddnkgeQqIyGnce8p6jHrU7tFpgZ49Q2m3uAw2S7vC2fXyrQdiZWRLi6uD3srk
K3cc9MgdK7McznH5dmNY1D6nmGpaW2iaxJaSMXjDEKTwSKjtFvYBYyMnArd9vLa2uEXUTbS
RNG+1iQecnislbCOSbEhI4yuKtxzU1wbsMLRAntyjAFGDY8zUTDKTk1p3sIJiGyx48zVfca
XGATGDk+vnVhdLBJcoqTkjiptnHLKhRMg+ZzxTDQyQHDRkL64rtFuETYuUVuc+dLyUwjJOm
iZAltbgsG3Sg4O41xKQ0veu5yfSmWtURN213b0HWm3cqNhVkYeopzT7Uq5Q+yxp4lViD0zV
v2N01NZ7Tw2kqjugrO4PwxWfW7kyAWzj/DXov6MdHkEsmozRFdwIRvWqsk0lZjy2iV237Ma
ehtr22hSIQypHMoAwVPn9wrK2OnaVealdIl5cBIyFRAxwc9fPyr0DtWzXGh6lGpBMSd509A
a817MyR29vNNdLwzA5JxkfOlit7+Jin8OWddozaW6RWFgoRoz3hlAw2R8arblpLzULa6jBR
ZgAzA4xtwCa613UDqGqlbVB3ar4Qo5P+tT7WGO20aPvhi7ydqHyBPpV+KDK8mRUWFkkt5NH
EkqLIp2ruUKGHqT61AvLo6qJLFo4rfUYZdsc24LuHoT93NO2kCkF7oSA9c5K4qP3sWuXUkN
6Y4ZFX9hcjCYx0Bx5/Gr5cGePPJJj0ueVRHOEa4Qf0lS3O3yIPyqTaWAif+jytbunuK3hDj
+dTNLtveOojbdouI5A2A6+h+fFXV1pVrLHGyhsY6E8j5GpgE+iLDPKqlb2NdpGGwcj510V2
ARd2xhk6SKmdo+flTsdnBGAV3qw48ZJ/OnAxjXud3gPGKvceDLfJje3xQWEaxsWAU+8Oa8y
r0rt2u206gjBrzWsOTs34+goooqstCiiigAooooAKUdDSUDzoAt+zn9rx/MV7dLgRRuPeWv
Eezf9rx/MV7dn9mmRxtrl+ovhHS9P+zJUbIyGVQe8I4IqPdPMITOFRgRh0IGKS2YpJx5/lT
rAFyBzG3XNc1Zdp0dqb5Ky00jSJcytZqoY5fDfl6Uw/ZfTL2V5oVkQgbmUOQB5Ypy4WXSJF
baXgfg45xUq2vlkXfbMFVuSOpNbYZYyXI9V9HyRj2NlVd1vekYGWTbxn0zXL6XqcM0jxWse
0jBIbpVtZ6nNZSSvIu5GPi3f6VPt9fspnCxhtrHaQVq5RhJCvNnj/kyFrp2sypNAluJMHaX
Le7UtOz2tvEHaYIittYYztrTpqltDcXcMY27pTk/Sotvq2yVHn3EMDGw8vXNT7cF2VvUZ5L
hUVc/Yi7KyW/61Zyib1BhHJ+eahRdh7Y2cNzdXR70rmaILjBq6n1gzW0O5nBTjI6moftj3t
wbaNiXc+96fOolKCCKzS5nI707SbKCUQxWccmV5L+X/AFq9i062jTCq3XrXFhapZwBV8Tjq
TzUvvioB6D+dZW0zNlk2+BO6jt4iVU/WoFzMUXcUyGGcU7JNv3+Lmq+SRljKk5A5OaqlIfH
C+WMsuwiZXPi8vSoV1equ+QqCy+LB+NOz3iMpY8KOAKzOu3PtBXT4T+3nbHB6L1qzT4XlmP
lyxxwcpE3UrvfaRQRyK0Uv7Y7D1z5fhTEYxEGU89SDU2KG2W3XTpowqlMxuOoYckZ+QqsVt
oMmNyP6H3a9EsXtRo8483vvcRSS1xnGM1IP9SWyKis53YxQWYcZ4qUQ5eAfkA0m4cY8q66i
m2HiyvXzqSBW8fPpXKAmuuB73WlyM88UALgAigkFuBXJ9a7A8GaALfS7BZrdbc8SXrhd3mA
DnitRfJBao0MKjbAnd5+VUWkxXC3UN5j9nb2ykfNsrVnfo1raTNKSdsRLHP2iK876xmcZRx
xOpocfDkyl7B2Y1XtXcTn3bfx8/HNeuErtIB615f8Ao8jePQ7q4i4llbbnzwKnXFtqJkLpd
yNz0DkYrf7scaUQ9l5XZuWwuQfOkAHlWDTV77Sm3TvIw9cbqvrTtVZvHGlzuikbpuGAaXem
DxOJf9RSL503HKknijdWBHk2a66cDkfHipZVTDdmjp0roY4rkj9p1xSjHWMjNIMUnO7rSg0
WRR15UUDkYrrb61KIEHNckc12SATimxzQAHzNV+rqx08yr70ZBFTSSvHrTdym+0mjxnKH8q
WxkVd0nfLbXHnLGCfurOyp7JLJIDzOJI/vGP51pSwfQ4pBwYcJ/KqO7TvI43HPdTj8xWXOu
DTDlDHZiTNsLFzyneI2fgKjaYjy3lxo7ORHIS6kfZK8in2t307tBPIOIpCjjH+I81Aklf22
a4hODFOzHHXGeKx2mmFC6rDOstvqzA7oZBEw9dpHNaa4WDUYUmGP6SnPoDj/AK1AmvYrxXZ
1AguYSAMdJAOfxqF2WMk9rc2blt8J3Jz/AO/SqskW4/6JXDHHgGo6XdWA6xZH1XpTXZ4yTa
XC8pJdZGhcfDOKk9zLZ6qk6H9nMPGPLI61Giu4tM7ST2g5inQSAeQY5PFTBJxcf+xpslacJ
dK1C7tlBkiJ5B8gc1C0WVotVu9NBO2RjMoHljJNXLzxd9C+Md5lSfUj1qhnT9VdpkuJmxuI
AI44aoxy3SkmLJWTO0mnC8tYbuE4eJ1DeuGPNO9m52jgubR8ssLef7rdKsLqKRIbmGPDho2
Kk/EHFUOk6olnJbyugPeBoZh8RwKZfKFMG6HNekW90SWNgFeCYBTjPhJ/0qRosS6x2dfTZn
xPbksrdTj7P5VJvrmxMwZ42QlCjqV4IIwDWeit7rTLxbq0cO8LbpV38NGenz4qyPVEVZY6x
C9x2cE0KCWa2OGTrwvvH64qBocskdu15p04WBhuNswyNw68+XNXcUAg1JLrcRZXy5IJ4Vz5
fearr9YdNvX0tk7mG4y0UgGMk+8PxqzE7biyGhm37TQX10Vvo/YpYTjcp3qQfU0zquj3zac
ZkZJo45e+idGznJzioEJm0S9dry1SW1QES4G87W90j5CpWrCJoYblJZoVbAAVyAVPuHb06d
avktslt6Fsu7mYav2QMc0fdmJN6MTzuAyR99H6Ipu8sL8nqJAM/U1WaZJrU2gXsX7CaGGOQ
upIDKuDz6niu/0V6tYWMd5aTzLG87Ax5PB6/jXRxU1yZZXZpu0til53lrcNiKYHkfveVeYG
ybTr+W1nbLxn67fL8K9i1a2aeFiQACAUOetYjtD2bbU4Bd2rbLy3Ul88b1H/AEFUYsjxZXj
fk24pUkyjtQlyjAMQc45qS2lt3fvkkdOKqra+topRHJI0UikB1ZcVobdFvUKxyMPTHNdVNJ
Ubo5KVlG8EtuSsyDB6E807HpTTgzd/hAPJMn7qtTp1yuEysgz9qm5NIcAwrPIgfkhRmihlJ
d2Vb20VrcMiMWbaCABuzx+FV91als3DE5weCK0DWyWjm5cZVE24l8GT86o9UfvZgIiMyY2h
Wzz6VEmkiJZbRD07T5dX1COyhU5kI3EDoPOvcNMhXT9LSPGxYkCdOvGM1kuxXZ250u1kmu0
RZZiCPMgfOtjcXEYgaM+QBP0rnTypzf6RzMlykUesSL+ptbkxuUW5HHxU15bYoNRt0e4bu4
LfjaOC2a9F7R30dt2NvHyF9qfYp9eorBdnbL2y4CKMrjJJOAQPQeda9JzHcYtRzLb+hyzig
07Uy/dZJXdGSPLzpo3D3d7JPtyWOEI8qse2k8Nu9tAjL3yr4to6LxxVfpdrK0sVw7iOMnKo
OT9RW1cMxyHry6aG07uVyWb1GKgWVlb6gG7+ZoF9FG7d9aXXpu8uURSMqCG285/0qz0az1J
o0ghFsU97DEZ++iXLJj0aPT47eXTotNlkE5xhJ84YZ6A1ZRQ+zRDTpS7I7D9vnJjPl86roI
tTgbFzbQbcdYyM4+g61Jt9St5H9mJlD5wpkXA+RNPGNFcmOhzHI0byCSSPjDDbketcZlLbO
7TrnO7NTBcxXVs8LqjXMf20AOU8xn16VCFxbumwyqD8+as3eCnb5MX24BFmd3XnpXm9emdv
AvsoCsTx5L1rzSsWTs34uhKKKKrLAooooJCiiigApRSUooAtuzeP1vHnpmvaYZRMqoP3a8W
7O86rH869Xsr8iXbs90VyvUVdI6Og+zLYnGAPvo70jwnp8POnYRHJAjk8MuWFSo7aJlBC5X
7NctQkzpOUVwyOm2VNrLlCOh5qjv8AS5rWZprFih8h1FadAsQGE6126o/7Nkyp6mrVGSFWV
JmNtdbyzQ6ovdyDgP0U1ZfrCxADQXVuWJzgEVNvuzNnf5Duyeh21TTfo+V2yt3tA81GDWiL
dD+7Eenv45J5JWkjXcd3vedNyanE2CtxGSTkqCK7j7EBV2m7Zl88irXTuyVhaHe+ZW8uKXl
krNGJVRpd6iwEaMiZ5JXFXenaaLUCQdR1JHWrOKMRtt7vw9Bxinu6LIV7s7aVwsoy6hyInf
N0HHxpWl3Ek/dTs1uu3JOKjrAr5AfFK006RVFxOMBmJHB+NQL1cyDLBWA6Z4IqxaRYxtIBx
zmqfUZzK7lVAKr6+VKo3KkWplVfTwW9t38rcHkAeZqh0JF1DVLjUJARIDlB6fCo+rag2pyi
ILsihY7cedXOhWwh00y4wXOR8q9L6fpVD5S7PNeravetkSbIiSxBpCQ0Z3DH41zqNvbsfbr
Qr3FyNwTPRvMV3w7Y55HPFM6fpbO9xYmYqAO9ttw6t5j7hXS1MbVnI0WSpUyouM7umDTaEM
uc1KmiYn9oMMfeHpUZ41U8cViX+Trv/AjNimdxJPUU4wJHFJtJHNBAuQcedAbIwaTBAo245
qQOwCeopxQeh6Uijjr1qRbwNPOkCjOSBmlbJSNtZ91Do+noAP2kYMnyAyPxqm7S35eyaEHx
TMeB5jrVsLSQIYz0gVYl+h5ql1S3T9YzTMcx28JVfi2CK8Zlye7rG30juYUo46JH6P2d9Ov
41U/szlfkTV0j7PCx5HUAVC/RhZtHpVxdO2VkG058sV1rgurGV3sYzOz8xj971H3V2c+KUt
riJgyRTaZMkngkQpJ3ar0O4Coc2mWM1vst2Gc55bdn5VjZdSkXUW9pMsskoCmHBXuz6D1rp
LLWFkdBY3SFH3r4m9eR91WR000uyZaiFmst3udKlBjjlRiMbnyVI+taCy1mOdB3xCMTgtni
sJDrUkE0jS3LvtxiB1yDnjGfhVx3neWyGWIRxuQVeJtwB+JqZRyQXK4IXt5Opcm3SVXOFOe
a6dhnNZm0u7m2gVe+SSMP7wPJBq/EhaMH15pN8WiqWNxY6HHPFG8YrhMnypHJXrRYlHeSPO
nQxxwc1DkuO7Q4AJ+NRP1rtZ1AUFV48XU0KaRPtyfRcA8+LgmkIwOKof1xcCNW2oT86i3Gt
XUoKiLn4NTb0MsMjRu6D3mAPxNMvdwrE+ZU3FTwDzWaEuoTY/ZBQPtb812un3MzmR5NvB6U
m5D+1XbH0voEtJoHcAEhgPjnmosklubOfZIMhSw5864GhoZ1lkuGOQQRjzrmTSwvhjkyUOc
Y61TkmmqZdCCQ3c3sdxaafKXBLKVfHUEAY/Gq/U7RrfUF7r3biEOw+IGafttLdhewA8piZO
OvOSB91P3VwF02K5lX9pAwB+TnH4Vi3JSpCvhnWlG3vdLFudoeCQS4z6nJ/KmJHOjdo4Z4y
O5ujwfI5/8Amodu/sWslYyNs42n5Nx/Oue0BmWxWEjJ0+Tr6gnj8qmUfl/gV9lzq5lEEixj
JEm8Y/dzn8qqdWgR0stTgO6SKRTJ/DkVpYgkllaXbjwyQBXHzGKp5LYWtvd2qjLbScH0OcV
kx/Bj1uXJYz28c6GaJgVYCSLHr1aq7tFbpeWcN5KP2iDaCD5npUbs9eTz6bkZL6e3unzU9f
wFWOoRPqdnLAo7pionUfAcinl8JqxY88M60q5ludLt7uYElD3TD4rwKhXmiRtcXSR5UyqJo
Vz1YctS9l9XEpuNPlj2grmPI6sM5/Gn9aW4S1tdWtmy9kx3RZ94HG7P3Ve1U68MU7tbiz1H
Tke4wZocRSIOuOmfpVTef7p1VTky2jgDfjgg+WfhTEMr6N2gS8lUNbX6lyD0Xdzj49av7vT
7bU7V9LVipCmWKT1J5xTSW2f+GOiFAszd5ptw4NnL+1tps+43UDPzxT0lsdT0pre9TvL+0y
0YBwePd+/FVujTjVLSXS7hjHcW0m1GXnJB8/TpVjDbXDRm9MuLu1JWVc+8g6H7hUO0/wDKF
4uinv5ZJ7CO+C7J7cFLiB18jwcj44OKhx95IhttQkQ2Mibre4HAjOPcJ+4VpdWcvaNqVrAk
kcybLgYzkYxn6c1jtL/3lFPojORFIWkiYeI5HI4rTiyLJC0I1TOoL+70PUbmOR98N1bNHkd
G8OFx99WH6PNBs9VXUYL6M94NjQ7TtIxnPSoEMDzaGtncx+OCRwj9W3A+EfWu+yOtnSu0tt
3uYxITFKvXnpW/Dd7WUSN8x1LTTG0MzX2np4JINmZIz0znqa4vHRlkvbUNmNdzRkYK49RWh
FuEvO9jZVilXnB8/KqbX2t7GCSWSTZLODGUH2h0zRkx7nfkbFN3VGWi0DSNYT23VLf9tISW
aNyu0eXAqu1Lsvq+kt7RpN130DY2pnLfDivR9IstNfRljt9sgdQCT1BqJYgayLmzMiQNA2w
bOuORn8Kvg5JGj3o2eYNedrrYhWtJgPPMGf5V2dT7UBd/sNwCOhNvjj7q9Ji0q7W0uXfUGY
RKwAMQPT40Na3drpAupJu+XHuMu3j51Puy/Q3vQ/Z59D2Y1nVGS41O5FvE3OWbj7qnxdkIt
M1C1ulnF1skBc54UZ64rV6rYfq/So7ya5Z4nZN0ZXoG/wBKc1bS0OkwS20/ciXEbYGdytUS
lKUWmT7kGiwQlF3t4vNQPMfCoery93ZkocSOcDFQNGvJe6eyuCd1q21G6kg9Kkacw1LV+6b
HdxZYk/CubJc7BHFxW5mU7dusOnWOm+imSRR6nB/nTWh21rBcW/JKCPchBxtPGQfXmpPatY
tYu9RvrfkQgAD1CjDflVPpWYI0uVYsgXcQT0ru4MezGkcjJO5tlLdkz6vcSzSB27whWznAz
VvZxsLOS7E6Db/yuC2B51UW8QmvpJCpk3OW2L8TWi1BRYaOVS07oyLjLe8M1ev2UyfgzFuv
t+ppvOU35OOPOttHFEhVpJV2KAAp/Zn7x1rM6FHE6yyvdJDIpC7doOfjWps9RiuovZ7h4ZC
nCllC5+tTXNkJ0W0EyPtEUmVI6Hk13NCjLkR4OcsCOSfhUCOG2VVjkVrc9VkRiwqb7PcQxC
X24ugOQ3dgmrYsqkOwhIy0sCBbkDoRwR8qZlhZJ0n9mQQzHB49w/H501di5h7qX2kKC2VcI
ODUiN7i6aRTeLyAJogg4GPeH0pZOiYq0Yv9IoIgA27fDxtry+vTe39tLbQOsrM2cbSfTyrz
OsU3bNmPhCUUUUpYFFFFABRRRQAUopKKALbs5/ainPSvQ9J1A3/eOqASxLmRfh61552dONR
Xzq6tNRubKd3iYAsNrH94Z6Vl1GPejZo57ZM9K0a7QomSWjHRvWr2Jw7eHIU81jNKu4Xtrd
oZAVkGCinJT51odNvVkzDuJ8XHyrjK4yo6bpxsuEbduVwMj4U5F72AARUd7lJJCE5bzI86d
hlydw4UDz9avoofRLxngigRRt0GK4SQs3BzmpMSnHSmSKXaOO6jUYA5rvCqeABSMyhSwGSK
bEpMa5Qg554pqoS2xzqOBXXGc008iruJ4A61y88aRbiw5qaI5HJArjJHAqtmdE3JnBHIp2S
beSFbB6/Cqi+uWywVf2hHPxHwqqT4L8cWc3csbh1Z9gjGS2fKsJ2h14yubW1c7F4dwam9od
eWCKTT4OXfwufNaorLTVlsZbmUMGx4P8VPhxqLU2XSg5RaRGthI8qQplg3Q1ubaMwWiQHja
u0VjNGcLqUXeDac9DW1dxltxAxzn0r1unkpwtHiPUHtybDjeqSlSwBHPzpvVDLJDDc25ZJL
Z93pkVXX0o9sDI2Qo6g1cWUgu7QM3JdfPgVZJ7jMsbxUQ70SzhdQ2+C9XfwPdPXFV7gOBg9
Biplvd3HtFzpDKGEhLW+PI+f4CojHa+NhB6Eehrn5I0ztY5XAZ2FDlhxRgMCfKnZAzDDCmt
mBjP0pBxp1I6dKUDI5oc4G2ulHFAHajBq97O7Z7yGNB4ySx48hzVFlvdHnWs7KQomoTzBQS
luAPnzSZJVFjx7LTUb2O3fIPB3SH6jism0kl3aFGyO8YufjnpVvqzGSydyMFVVfxqJdwLbr
bogOWMa4/wDFXjcCTlu/bO7NVFG00TS3suzVtHE4jYLuPHXis7rml6hqGS7Sxqp5aMkZHrx
0reSKIoFjQcDwgVHlmiKvEegXGdua9dvSVHNhdtmI7OWGn6delpIzN36ju5H8eD8SehrW62
GPZm4NsMSqnvY6+vNUZthaqyGBhbtIWUNkHPrny+VTor5TB3SXaojDDQyY4Hpk0uPG4z3WN
mgpxqJltJhlvNFWCxtopL+RQd04AAHnyfrUK+tri1liSWTupUkA2RvujPPnVo2lanBeTLZX
UYgY+AAjKj0pqTQLhAGu71veDhCg5I5GTW7JLG1cmYIYM8ZqkWNxEbC5aRkZTKil0HiVfQi
r7TnM1tGQS2V971qiEmtXFzE900bxN4TtQdPnWi0mIiMqgwsbFQPhXByxTyfFcHbl8cdS7J
KqVHGeOtdOhkOfIVKWM7eR1pi6buV2jqelO40jGpckGaLeGDdBVU8aNKBGvAPJNWd057nYr
YZqr1R4zkAkedYp3uN+JcHRigjIOVYk8/CoU2oWUM4idsuSfcGRxUDVLoTTCCdHjgY+EKSG
yOp+VLpHZ6/1GYy3TLHaA/syPfwOma1YcO4jJNw7H4O0tp3xjOVAJA3rtHHWp9teRyXxAmR
lmQd2Fbz86qe02l6fp1osduWa5kY7Y9uTz1P1rN+yahaSwy+xysYlyEViGx8q1/wqXZjlqY
SZ6BcFlgaLI3B9ynzxnmo8sn7RbhB7y7WrOpr7NcQ99cBJgCQjgKFBHTPmatrTUoHtTBdnu
pg+4buMqelYcunlB8mvHKDXAzqE0ljLb3a57uJsOf3geKZmjW9762bjvMyJ8j7tWc1sLmCW
3lHhZcx/GosIhntoZgwWS2HdOM84HC1gmqY01yUGHgMUs2QYm2bvilauVra/gUMq/wBOhI6
faUcfiaotRKzXcltIuyJ4w6MePGOWrrTJZZ9MZft2bh0I9CefwFEvkkyuRa6RP3/Z5rdTmW
0l2N/4T/0qHqk3s+pw355ilQI3zApjs7JJF2hvLNshblDMoPnuBPFWNzad/o5DDxQylh8AD
zWNxccrX/ZMSrFwmj64l3Hj2S8G1gfM/a4+tXBuGSRoZEO/+shZRkNGecH6VSahps1/YM0f
iaDEsOPMHlvyqy0nUf1hpkYUAX9uMBSOSvmMfKr5x3w3kPhlRqksVlrcVwo7uByjqy+XmwN
apjazHv4X3R3Sjap90+v51V6jbW+o2ckTwFUClozjGJMcr99V/ZG7iPfaVqM4iKkG3Vzghv
MflTQ+eNLyiJfsiaxa3vdS6TcIO9ZjLbOOm0c4z8sVN7MXLXujdzuIvLRyTnqRnp+FXGr2D
X1s0CyLFNHkxux5BHl8jWHsL680jtEvtCdy7YEitxuHr9aur3cX+UQpl9e2w0HtJb6vj+j3
MeJMeTEc/nVlNa7rpL+zmJUf1yHzQ/nxUXtPP3/ZWZiP2sUyMo/wk/6UnZu4W/0YRq+51O1
weDtPX8KolueJZf1wxkuR7vrfS74BmPsl8fAM5VT/ANc1k9R06bQtU9qQ5t5ZsrIONvPStK
NMe4iutMuCf2J7y3Y+fUjHr5VxfWceuaCbZZQDGMOM8iRen3mjBlUJr9P/AP1kyjuIcM+3t
fLbxgPHdWeQCOj7eo+OTUbVtCOp3lvBbmOC+cbXy23kcA/M1WQXV1BqOnTyApco5gfjkYIA
qRA8s0mpXK7zdRTZViT4eTXegvim/BgnwzewNr8GlpbXjWaiBAqyiYZyo48qp9XkvnTvY7R
7qeRQskoBZFH+HyrOPrl81q0dxcbkYZbjq1cWmqvFDgTTDHJUOcA+Vbfa3clS1Lj8UjX6ZH
ctbqIXmtJgvjMqYQj5nzqiFwdB1Cee1vt7knODuBz1P0qrTXCbkCeSVkHJG8gGuJdV9oYxw
2QaTJKt5Y+NPHHTEyZ3NUyzi1dBDcLJqN2JJwQwEfhIPxzxXA1bfbLpsd5dNCR41Kkn55zX
GmX0N1cxW91EIDhgzuuF3eXNdT39rp2pSBIXmRFIWRU4Z/h6jNPtd9FNr9ndzqZu7JNKa+z
axyK5aVsNx5VYa/fHVNNt9K0WXwrtO5pCDnzPyqm0W7trjVGh1OELbSAln2YIJ8qh3sdmmo
Tdz3hCZ2FHI3DyGBU7V5RKm+kzQ6bp+ryxHvbq2W6tcJkSjbKp9T6jFO3WuxQxnTMx951d7
Z9wyPIsOlZBZBICvs1xFuGP65utSLK2V4hG+VjOQdvU/WqVpouVl89XKUdpNtL8WbpbNsbv
JCHUNnwsahXFmYZbtI5zGsZ3BPUHmpo02C1t5JUXLAZBZuaeuI3lVZ4O6k3IO8GeTgVqfCM
seXyN9mLaKKTv50IHkdvn5VD7QSSXuqJYzOTKWzkNwV8vwpxNSvQjpOix27eEbhsGfLxUxp
8kB16AXKEiPmMA7ufn5ihdCvs0tnDp1np7e1aeRwBmJd7fM+lOWtxp5BMERdQcYMIBFdyIs
ly0kZNzvGCFO0p/4R1qBYXk1jqZTKTRnOU2gEVIE27i0y6j3bpoyp9SAPpmiPRAGV7XUJBk
dM7lJ8s88VYzS2E0RXanfuvETHax+lVBm/VzqNPDiJj+2EnOxvr9aaIrGmt7+Ast3PvtmyP
ByQ3lUeFbeO5Alup8wHcTgqXXqQeeatJzM5Bfwpt3BwPCW8qryoaSGYkMHOx2AyOtJLssgi
q/SEbdtPie2kZ4nUldxyRXl5r0Xtqnd2Gz7K52fLzrzo1ll2aI9BRRRSjhRRRQAUUUUAFL5
UlL5UAWvZ3+0l+VT5ABJ9agdnf7SX5VYSct9aSXRbiJOl6i+m3gnTJUe8v71bnTb+OSxN5a
jgHayE+JK86Uc8jNSbe6ntpFaOVgQckDo3zFYsuJSN+KbTPV7S/j7xWU4OeQanC5jyMNkt1
FYaw122vmIIKT7sbfLpV1BqEcOzezKdvOR1rBO4OjbUJI08N53coOPCeBUx7shVRR1OCfSs
9HeRSKGLZBGRipHtUffAkkZ8j600ZoonjRarOwXbvHhXI+NKLw95mQYB8P1quuLqNrfdGwG
zqTUU6rGLj9sfB1Hzp3K+hPb/wW8l8+ChQccN8ajd+JIiigbQcZbrVdDqKzSSw7iXC8HHHW
ol3fDcsZLbieqjgUrkx1CvBPj1EZ2N5qefjWZ1nW59PsYJEAZ5B+yB6gfGi51aHT5j7Y+GU
YCLz4vWshLLealdDe2+SQ+AeQ/wBKtxx/5Pomn0O6bbyajfZky0bHMrnrmtTeQiPT0CqAN3
Sk02xNnZxRbAJF98/vGnNR5tQp45rn5c+/JS6Ojjx7Yme1m39jntL6MYWRQB8+tWn6xMlij
cEyqCab7VxoNGtCo9w5+VU1tKVjUbunAGa9L6bmvFR5D1jTf27yxY7m8XBNabR4wlnHGR0W
soj99KhHkRWqt5+6OAM4GK68Dh5pFdd5sdajuVHutwfn1rnVVWG+MkJBSf8AaD4ZqRrOZIX
bGC3I+FXvZLR7XXOzZ78ZmikKBvQYFUZl5Nellaox7MF8Wcmuf61sjg1p7/sRqNsC6BJIz0
weazk8D2sxhcFHU4INZbNtEaRdsmDQuc06V67utcgZ93mp8B5OoxmYHyrV9mpdkN64HiAA/
GsmGwd3pV7oNwDdzwg4Dpn7uaqzK8bHxOpEu7kMtpeL5I6/+oVKkt++vbPHPjB+lVtxu7u4
iB8U0auv35qy0Bzd6jYAnIEQBPxAryumxJ5YR/ydnI/6zf3B5UD41U8CdgecnpVjetjb5Go
GwdfP1rtZ5/P/AEZMQ1PEZmyDvA5x6VWSadBNjcCkpYseKtwAG48Pr8a73rycD7qT3nRauG
UsdqYWBEm5sYHHnTslpJdAGVThetWhKAAKo3eXFcC2nlYg8L+dJvcixzIkS5UQx9EBzV5YQ
hLSLjBIyfnUa3tY0HdqPH5mrJAFQAeQrThh5M2bJfAjcfSq24k7y5x5KKsJXCxsSfKqqNDh
3Y8t0qvUSvgTGiPMdsqk8k5pu4YJZHqXOSKkGMM2TzXbWuYenIOaywts2bqVmR7me6nGYsz
SDGH4AHwrVaNOI0FpMdkkagD0NNahbLMqs8fKDwbDjB+JFVlvez2+e8AaKMESN1bJ6fjWvF
PayZv3Y8nXayzmi1C31IRd4uQp8tvxqJq2mW2o3FvqcmqvbSRqAFiGQwHl1qZDfLLC7XCsF
zg5YsMVXfqnS5pnZZJVB5KlzgfLmunHLjkvkcqekyRlcWUtrYW+r9ontZW3wIrO7gYKnBxz
86Yvkl0bVBbx7tQtWC5uTzsz5fStRCthBGUgjcAearyx+JrliXnBSKMgjoen3VRqM6kuDXp
tK4dsatpHfu1S4MgQ+F/gfKuO5i/WXtPed2rExuvQE9FP31KREjfaNq58sV1qNhFqFoNp2l
RtOOPH9k/fXDk91o6OSNK0Q9Qs1uA1swKPbgyhv3scsPuFRdHu4rLUsEhra+QDJ+zkdPxqw
gilaxEd4wE0GO8PmVHX7xVNq+nd3sntXHs8jGSEZ5B6kfSqYK/gzOyzhCxdqbeTGO7DR59V
xgVc3CbYruIecbN94NU2oyRvpVlqURG5DGkmPXIFW7S77vcOVkhGc/KsORv3Ll/oaJndN1K
S2hhmxvWEmN19QeKgtfNoWvvqBjYtwVjA4ZG8/oKsbV7e1vL2KZGETYwQMhc55qXdW095YJ
BHCj3aeKJ8ZDRDy+6tmN7W4z6ZElZZd8L+zS8tlWSCUhivTu29fjzWa7UaPPd5vreLZLbkM
+we96MDXOm6pcaLcsyxn2B3w6t9hs88eQrTqkE6tcQM8sBG7C8kH5eYpfljluXQtUiu7Pa7
bdobdLZlC6hDHgIT74A601rHZyHWVVbgmC4jP9aDkj0B+Hxqs1ns9IJ/b9KZllILMsfH3Y/
KrDRe1FrNpiwat3izhihkCenAzTJt/PG/+hapku40957L2SYAbYNpf97A4NZDs/cPo+t+zn
JWfMYPqTxW/cN3QlXDqRhTnjFZLXtHljuRewKpEBEvB5GOTSYcy+WOXT//AGW0T9Y1GS1ur
S62nMT91IPqAKYlgfT9bZIs93dKLgfMeI/nU64S31nSXnhG7v4g6/BgOfxpS3tNnZTAAvHC
0RJ+QFV43thUuyUm2jLauxbtjDaog/amKQfM4NWsNh3F7eGHHduG75T5EZ5/Ooy6bLqfb9I
4zhre2VuTjnbxVnqGh6paWz3MzJFErZl8WS4PlXp9MoywcnKyuXuszbaRI0RaS5jEbNwGIH
Fcy20URNq16sIYDG1QxatbZ9i768s1n1CVEj9+IRnPhPK5+mKfg7LaUsMbPN31x+0EZI8/U
/Kt0JLajLKLs88OmzS3kem20yyZOWd+CmfWm5b2601niWOOREfbvU8kg4r2Ds5ptjaWZLJF
PcZYFwoPNR17D2ojm3wIe9kMmc5PJzwPrUOXPA6j+zx9tXvHLK0KgMMcn1pw6hcwwKxhBBw
Ad5r0O97GJ7GbZVTbJMCpPDDmpuo9jYoLW2a3t1k2AIyke8D1P0qd0gcInl/62uHIT2YZHI
Georlb2R8BgIOc7uuK9Sg7MB2YXNtFHHwikYBwaD2Qtxo89vcJGzzMRGABkEZ28025i7Uee
pbyScw6grxEeKRwAR9K6SWwt03x3s7YO3IjyufvrVN+jy4uDBhNiYKyDOOR0q1tex3sGkfq
72eOaRZ1lBYYyoJJGane0Q4JmPW3jnYr7e0se0bW2gZyORT9jJZRwvCZDC0Z8Qk4J+VaHUu
zdhPBNZRQtbSou+GUMefMjHwNZg9jL/azPeZCY71sAkA9PnxUpkUM6pqVqsLwOI5rZxkSA5
wfTFP9n+z+bW31CaRo5FLGFWGQRnjJqZpnYv2Kza+nT2hly2FO5Cnmfn8Kch1BbS+t3tJHe
znBysqcHHBC/wCIelDkQo2Eiz3LNI6m2mhON0Z6j5edQWuw2oCUKolXjeDw/wACPKre81KB
it1ZkNbyArKp94Y4+hqg1OKQQ+0xsvcu2I3XqD8RUuVoVQplmt1Dd/s7hfZ7lD4XVskfXzq
Pea1Lazo0iq8bKVkIHvfEioumaihu7c3u3xMEZsdalazax2DywoVkjnIkjLH3QOoHr1qfBN
cljBetNpTwIVMkTCRc+a9aiNOH78hdh2hto6A4qospNsxaMsrGMg5PBqX3x2qJAd5BzjzpW
Oiv7bNv0qJvVa83Nehdrpe80lBx4a89NZ5F8eg8qKKKUkKKKKCQooooAKXypKWgC17O/wBp
r8qsXHiPzqu7Pf2kvyqe/vEfGkkW4QApQTnpXK5VseVODkcVRI3QVklIw4VkcpIDkYqfaar
fxHFxH3m3jNVec4OcVIjc7feP31Rkipdm/DGLNJa67hgJLWQALgYBqQO0Cs7EWsrEe5wazS
zSDoxNOJdyrwHxWaWNGtYosuX128K5FqWHmPjUaXVp5JR31sVQc4BPWoQvJf36ZkleQ5LGo
jAZ4Y9ltHr/AHKHFqyv0bJPWod3rd7MNqooz0weagliSckmlj3B81dsSVlDxRZwyT3UzTXR
8WcnPnVn2csneZ7iSPAI/Z01CouJQvXca11rAscAwuDjFY9Vn2rYiYYknYqLz4vd8z8ahaq
AUTH73NWDkYK4qt1c7FhUdWeuZj5kXyfke1PT1vdGePGWCZArCWyEDa2Q48q9StkG07/dIx
XnmowCDXrqFeFjkIX4r5V6L0iV/E876rFuO4kaWP6RGrLnNaaIK0yndgE81l7S6FtOhfpnF
aMFBwmc9K9RB2eQykrUbfcl1IeIlOYj6jNT+xtxJbxyxRe8X3lfnTd6gGjqH6uuKrezl60G
plAfejx92aryrdFl+nltaPWMgk5wWx7uelVOp9mtP1IMzw4mP2h603puoma2iuGI3Y2n51b
JcK4BJHPxrnxTcbOo5LdR5tq/ZK8spf2EZmj88eVZ+aCSFiu3YR1Br27CupGAQao9X7J2ep
oAPA/XI4pr4oiubPJTjGB9am2c5tZoJlHwb5VL1rs9daLMxkQvDnhxzVXv28AgZUYyeaHTj
QJ07NcjWs7CdT/Usy/+EjAp7swYYdZSDPIZmX5EVAsrYXenxXEMgAA7qYehXofqTT2kusWr
WxkQrKrla817bw6lWzsbt+K0b+6GQPPioeMdetTrjr8aiNgk1vzK5WZ4Pg4C58qVbdsZI4p
YuDkniny4bp0pYxQzZwsagggdKceXZGx6Vw7cAr60zK+VwBlicYq2kuEQuexyxzLKXYYx+N
TwSW3dPUVzBbrDEFHUUrvtUtVy+CKZPcyLeyZYRg/E00QH4HSmp5N7MfOlt33DHnWJyTkaI
wpWIy84FTLdV7va3WkS3Y+JuKDGysCDVsYUI5XwR5IWD8jwDr8aitpkQVjEvLHJB86t2HeL
g021uVHhaiUObRKnSop0tAsZhaHKnP1pE0+JW3KmFChVGOmPWrZkdV93mmxk9VxSJNXYzna
VFasAiBCLgFj9gc560JZw9Fj4znnqKsDj0pAqg59arUZeR/c/RAurCOeBm2gOnII+1UCK3k
jkWOYYikGS37p8hWhyBjioDwtcCWzbqW7xX+I5xUShfQ0cskqZQX8dxa3iXMY7zf4Jk6+Ed
D+dJLZ6e8fdNcgJJ4oEz0fzGfjxVpJE11AS57t1zG/qR0rPrYrFcyaXdHajbXt5h1BHP+lZ
ZwadjN8FQ7T26XFi5wpcOFPkQc1qrWRpra1kb7S7ePlVJqtpG9i93bS97JExjlB4ORxn61a
6LJ3vZ+1l5ysu0j6is+oUXFSCMjm47q21Nkfaq3CY8fQgDpVedQ1HStQEUw7+y6x7B09BuH
PFSu1QAmtWY5BY8Dr5U9cWp1C2SzlRoWKq0bpzkDnPzpW6im+bHGLtbPUFbupBHPKPFC3Bb
6fzqJp815oFz3UzyJbsPCxXPd/P4UkmmQPcdzcXEkd9EMxSYwJMdBTtzqdwlksU8Ud6TkMJ
DsKfDjrVkZNxUO0Q+y7gmtLmEncYZCdwmJwrfLy5qo1DQEv2keIZuSOJYuVPoCOg+dMWLzW
KbXjklgl8QjK5VPk1SIryOFC0TFCWz7x4qm3jlYbLKe31y90ZxDdpIkKHa4dep9RWgi1Oy1
K2UQzxneCChIyc+Vc6zcB7EC5slvIHALSAYYfdVBD2f0+eQXGnX7QN5I3QH55qyccc47+mC
tFmph0TUI4hvW1mBGD0jY/6moui6kk8n6v3biJpSMemeKcu5rgotlrdv+zOO7uYeTkdM9Ko
Ozky2/aC5lHKQLJ4j5+lW48alFuXYSk00zRWl17F+khLtv6i4hWEMPJgMYrV9pjJdPb6dDh
o2bdMSOQAeh9K88tZ3vNZijVsh5lkV/3ec16TJax6ZFJK0heSUbpJH6AetdvSxbht/Rz9Q6
laD25zbi1jb3RjcBwFHlWPu9VmOpvCrCBCCu8jg/AfE1Z3F3eC3E8NuO9clI1RsgqftfXrV
QLNbT+maw+JwTshA9wnzNdWKjRz25WaDQr6SS4UFXWCJcBim3P7xPyqHqfai+M7WOnSiW4k
kwrDqFz6VBsb6+ubJ1ghYm9cxx5GMAHDEUsMUcGpCO2izcoApc/Dg1MYKT4IlNxXJpoX9nl
SO4na4nZVARRypI8RI9M1oi+yIZIbaoyay9kVtiJpG3yyuN0uOcDqKurecyOe+yqz8RjHTH
FJJUxou1Z1eiGUoWJGQfFnAFY7VLvVLTvI3nIntZBIhZBtuF6hQfXGBWmeRJhIsb8qdjRny
+NVmp2F1qWjvMMSNHlTCByAOjA9c0ypdg7b4IcXaW6uYGkZmtZWQkLIMbGHQHPrTU3bG5lg
iZFYXCMAyFffXzIqjvobm1KQyGS5TZuZimGQeeR5/WnrHRrkalFaz3WLW4jMkM5UcMMYX8a
aSi1YqbNVba3YXfdzTSI6A4LD7B+NTZ0j9oM9q6NbuuScAoxHTnyrGaXZTWWp/q+RI3AlzM
GbDYJznHyrYQi00W5NjJJ/RrvmMN0U/wDs0nI1oz96zaOFu7F2ELOe9gdiV5PXJ8qg3dztk
gWK3RtNfLjaMmCTOd4PpnJrStapfTPYSx91IM7D1WRf/eKy16s+k3AsDAoXdgjdkKD+YNQ+
SYlFcXNxp17IpaK6s7lw0oTA3Y6EEdDz0HWqzdLa95GPHbu+QQ24KD/MVeXNospkiCpDMvM
cZbh/iDVTJaPFaSXMasxDYlgPn8RUoHyNbEjuYpU3SRKQWHpV5r4QW1tPb5CYwVl4YZ9PhW
at5TukZC20ryjDBFa27IudBt3dQQuB8aYWzPxyfsTtYFtwwBVtDmSFOm49RVLFbRNNsZzHv
bGc+flTkNzJZag1vKxbbjk0tE2Ha9AmnEbSCBXnlejdsmZ9LEjDhl4xXnNUS7NEegooopSQ
ooooJCiiigApaSlHnQBa9nf7TX5VYvjOfjVb2e/tJaspwVmZPQ0ki7CC8gniljHBNcBevNO
IPBVDN2NHajPWnQmBxTacinl6VUzbiToAzL0FdiY48qQDik2kdBS0aVZ1vY+mKA+D0oB45G
KQkUcVRO5oVmJ8gK6jBzjNMs+QQPOp+mWwnuY4yCR5mkyPZHkN27ou9DswY++ZBnyrQYGOT
jiuLO37mPAXipfd7YyxXLeQrh5G5yGcqIbJjJznPSq68jae+gjxyDzVpIu1Nze8aS0gR7oO
eWFJD4zolv4ssFTb5cViO0tpHPqRntsqYBtn3cZ+XrW3uDsgeQk4UZ4rzy/mk1W4cRKxlJL
k5wQPlXc9OTx5GcX1B7sZWrJvlQddrjOa20DIZSWAAbkVhbWUOUYg5YjORgitpt2IoTxZFe
rxuzx+qVF7ePHLp7IpztGRWVRza6rGwOOSv4VdJIzWoQxMPCKpb6Mm5RsEHcD+NS0VY5m37
NbJO9tpXIbog+NXbWd7ET4VKr0w3JrLW0xttTM6+63jX4k9a2EOu2JSPv7pIpGXOHwK581K
ORx/7OtDZPGpPsj+2tbjLKy/OpcGrwsviPHrUkdxdRbkMbg+Y5FMvo9ox9xgT5g8Uzkn2Kl
kXBIIt7uPDIkinyYA1l9f7ERagxnsisU2OnQVeewTW7boJCwHlTkd5IhxcIV+NK0i1f5PMY
tNv9I1EWN8TDFPwWB8JI6c/OpyG5tr2OW5Ufs5FiZh+9nr9c1sdY9g1RltbhVeJTudweU9O
fmKpdV052mhvbRN6AhTET7yg8NXG1ijkkmvB0tP8YtPya+4Bwo9OajHxA8YzXTz95axuhyG
Gc0y0uB1586fJW4WEWjtEXBzniuCSOFoUsw69aQsVFV7izaI8ndgOTwKk2YQqbiQdelQo/2
86REZ5yadu5Ct2LdOFCg1bi/bIkvCLVnDjKmoc+8En7IpmCcq20niphxKhWrZS3qkV7dj5K
rnvSTS7tkgYdKmTWWWGD86iywSIcDkVjcHF2XqW5UWCyblDA5Fdq6N5VU2dxJFP3L+63nU0
ho3BzwavhK0VShRLxkZoyQPdrmKQMME12SMdatXJUznkmgqD5UjE54pQc0cEnEkIxwBTDoB
jipZOa5IDDnypJRslOiE3HBrhxkfsh4k5GafdAW+FNYyfDVHksTIlxbtPm9gGNvDqeBx1qj
1jSzqECSW0oWVW3RtnqfQ1o5nkjAaLlc4kX4GoDrDFITHloc5P+GkyxXBZFvozzS2zRJdSA
97EDFcxRjO49M4+HJqb2eRBpMsMZDIJWkUnyGc1TG5Sz1SW5gXvIXdluPMEHgfLzq30eW1W
/ura0b9i8IZOc8kHIrlaqEkmkWoZ7T2ouNOSdTgqeDXOn31rexJaFpUnSLxqByQB7wqyniS
40x42P2SB86p41EkIuLCaNdQt07vdx0AxtI+PSphFOG3whiXJFG8CxT5Mj5WOXHXPTnyNV0
qmytvZ9WbYpbbDOig/Pd6eVWdldNe2aJOqQzq2ZbZj4jj7Q86emCu3s8i+128o6KmWi+dJj
bg6YMoiLzSmSWdQ0bcRybyUZT5nyHFSZrYXc4nspI0n2jMTEYYeop29hmt7QC2U3dkrbXti
Mn5g9ag3EVsvdTWEgixx7JM+2QHzx5kVpUVPmIbqJkl3HNIlqUMN4uBtY4jamNQt4Fuo1P9
Fu+OMYjb606XSaRI9Sh8DAYkHDJXVwlzHKIIcahYgAnwgsg+fWqlHmkRuY3K89nMizKqMwy
Q53Rt8iaj3+lQSzC7tEKuwHfIo4I88etTrqGKe3WLTpVkVffgmbxD5Hk1Dnkns41Ee6HH/J
mGCT8D1qtKWOfxLE1LsptDUR6wssQ3RvPsjX7XXB4+FenTwwMjPLuZYh4UY++3xFYrQptPg
1pbi5j2yN7qdChPU4863B9kuAJIrgTqmWcDru8s16XRZoSSTOXqoST4K+S2t7LT1nyTOWOO
eBu6CqWPQ7m8vBBeIxup8l2zlEj8sH1xWruBFIIlbaIl8bKeu7qKanvZbd4PAN8r4Y46Ln/
SulLlcGJOnyRrz2XR9PWM4iAG2NtvIA4J+tVWm27agXuYkVY4zy+eWHnV9eWcep6jHI6FoU
U4z0461Jg02K108wQjAkfJx6E1MMm2IuSG6RV2kbTgyhQI4w2c+lTFaeOBbkKGEfQH0NSzB
HFZvFEOWOyuIw9q8lu/iVgoGflQ5bhlGkNiIxHvlQF38R9SD14qhntLm31vv7eWVQ5BjB91
vVT8a0c4d1UowUhSuTUFgLnT5bWRj3+Cbduni/8AmlfRCbTKrtXpj61bRPCDa30HKj3d48/
mKqrfQtSt4jEZ1kDgNGzPxnzA9OatbWXUb3S5YtSidL+2JVOMF1+Hr0FSdK9oksxBf5MKkl
ZAOFPz+FP4It2Zm3kudIeGG+icyd7uEjD3uem7zrVyS2gsheSK727kEErkofOpL20d1Ckcz
xzOrZPA5X1H0rqG3t7fvbRv2trL5+SU7kJSKxtNkmjkeOYzWTLu3xt+0Q+n/s1USl1spUkT
v48+CV/fUjpu9KlG4u9Iupe5zHGzYXdypFMyXpmjNwFVt5KzwD93zIpafklcGdmt7q+njjR
0FxbglR++p54NNFWhjdyd8ZyrgDkGpmtQWxmiutImfvFHhi+0P9aj2t3bTwyRzpsc8M4PQ/
EeVMkDIU1lZfqwsiSK/PjAyPqal2NwH7OyRuyyFTwUOfXrSoRDHLZh1mBU7SPU9OKrbSJli
lQwtGXznOQOKUkj3sQ9kE8fDK48+aialMbq4WckKzIFbHqBgU3dMCFByrKTld3Xmmo1wAGU
gHzzmmoSyVrkry9nULNnAwKw9bHVVK6LIueARisdWaa5NePoKKKKrLAooooAKKKKACl8qSl
oAtezv9ppVjcv3kzyYwW8qruzf9rR59RWu7VaQlhcC5jGI5jx8Kqy5EkkaNPBttmeXrmpKM
NuMVH6MT5U+jjHSq5quTZhl4Y6inHlXfiGeK5GPImuhz51TdnRiv0LGJCOa7AYdaQZHHIoZ
8cE0helSOZDTZI8zXTc9K48OeRmnSspm+TqLknA6VstB09Y4oywy7jJNUWg2QvLrLDwJz8z
6Vv7OGOKJQFwx8vSudqsu97ENHgcECxqD1Pp6UhDO3B+tSACF6c+dNMGb3eAPL1rLtor3ck
SXPIz0/GpGlxBkaQjGKRoQx6HJ8qnW8fdQqOOTzUY8XzUmTkn8KRB167jsdPZyN2eAnrVd2
a0qxa2nvrcN306lZkkHMTfuiq/9IVw9vHaNu2gSnP3Ve9l936mjnlxuum7wEjGQa60OMbmj
nZFvmkeYS2T2er3ERy2yY5rV2UzXNire6QKidpIPY+11wrAEyp3gA+JNSbeRVswijovOPKv
S6V7saZ5TWr5tFxanfb7jKGKDpVdq6hZhLjAK9K50+RkuQhOO89anX8PeW5DgbsYFX3RgTq
SObG6W70q2lBxLGxQ/QVd9xBqNmFnHOOMdazug2zy+3QDju1EifPPNXmm3YBRXXxdRWbPF0
prwdHA0p7X0yP+pJLZitrqs8Kj7Pvfmal291rOnvmHUfa8fYkUCpM5iL5Mh8fKkD8K5itXu
ZNsaZYenFSoQa3FLy5d+wbHbrVLO4C6ho4WE9ZY2LY+mK1Gk63Y61aCeBwcHaVYYOaoXsUY
9xctkHyj8RFdS29pYFY7dWjUgAbRhiflXLz6vBji+eTqafHlnw0StQlgtGlUpuMr7mI9OoF
RLvVgVWQrh5MKka+QqBPdq7zJH3jyxtsJZfCvOPvp+2sGs0DXOCqkszdTn0rzmTUNy4O1GC
SLyxuP6OYSQTGcE+lOAksciqzRL+C+uJhFE3ct4VZhjcw5NWjZz5fSt0ZNxViPs7PNNOcvh
aeTlcjmlRQZc8U9WLuohCb2SQ3BG7bwRUa6vRcXC3cGWiPgbPUGrtraKQbWGR5486rdS051
VZoAFK/YHQjzplGSRMZR3WMG7eM8r8sc5qWurhIgNuH/AHRUFXglGF3I3nkUT5MXdWeDI3B
YjJpYSaNE4xlVotre7mmOWiOD1PpUlkBOCSBjrWWj0G6jQytdS7upAY4qVpd21n3iTzPKvl
kdKt3fsolirmLLG8i2o3ljBBqRbP7RZLJnkVCeZ9QfbCjLH5lhirS3iWK3VAPnRDl8FU38e
RIeWzT3Q00RsanACRVy4ZS+jocik6UvSjFACDpTbyZ4ApXbaOKZ3Nmlk6JQE7etMg5yRxTx
OfLNNldw44qlqyxHK7W4P1qJeR9xDOyICpWphHpimblC9pKmcnacVDXAy7POe8UW7pnEkkp
GB6ZqVYRS6Vqdu7qwWY7SPQHgfnXGm2lxd30siRgRxMwG7zPmfpXVyvtU8U/tLNBBIMBRkl
lPi+lc7JzJlyNMYTFLJAckKQ4z51mYraSx7QzTxxhpWDN3LNhXB8/mK1stwkyQTx+JXXJPz
6VWayzRxJqEYCzwMFZcdUPH5Vkw5Gri/IyItzZR3ggv4xLG4PEqjPiH2T8PLNSbXUXuL7ub
6NdPnX3HTlZfvxSWl5DduWgym0Bu6bg/E49PjXdykBlRmEX7bg75OB/Cam30waB7aWwupJ0
BUOD4SfC5P5VBl9g1M93fQrBdr7u1vuOa7tv1nZah3Vsy3EJydlwcfd1zTV/qulyXncS7rS
7+0kiYX6GnhufRCdEme3vbSwCBBfqMbVcbWA+GOTTFjDbXEyy2961peDhoH4J+lKml6hbgX
lhcd8W/5ZfIx8DTvtvcAe2WuJPthEyf/N1olJrsakNaxFKSpu7Pbt57+AkN9wxTl9P3mlRu
6LfW4wrN0kT6CmEvLFLn+iXEkZf3kuen3kmnb9JhKklnEsdyMEeL9nIPyz9KmG61fJDX6IM
+iQ3NiL6wuDL3XJB4dAPh50mm9oGsLlWZleKTALDoW/xelPTh7pP1haoYJY2CyRZwNw65Ho
TSXCntC6tpsccN/bf18DKFSQeo+PHpW3Hw07oR89mmj160umXvozDKOQcZUj1qdJPp0yLIt
wrt0yTisN2evFtr82l+wksppCmT78cmcY+Wa3n6t0uGQhU9zBAz1zXVwzyyjwzFlhBPo6bV
bC0iEU00eAONjZJqN+unKl7a0klUdNwIyKsofYHaRFhQmIAsGQEjNOGe1idYfCONx46fCrW
srbTEWyiui1G4uIFcWWFz0yc5FOyyi5jFwFKyRsuV+VOzp3Fz7RC3gbAZfIZ865l/pCgw4X
dkZ8uKMalF8sJU1wQ5JnyjnoJBx8zS36bZYlUbUWRX3+mea51UbLInI8Lpkj4U5OFbSXRmJ
Me13I/dIz+VbLszJUNzSPqEUrIMTw5KEfa/+ardNuJtLv8A9XTL3sVyDIGPRT9ofea6TVhZ
lGiXcMZLfCqzW3lhgDwuSjOJVYckeZFWKhWWF7MbS/7hFzAf+YD4lJ8selN3GotZf0K4fwX
I4kUcj6fWq5LqPUxbSRSFLiJgJCehz0qLe6nbd7cWGoxsrZHdv+63l8hU2LRoEvP1kTYXUK
LJGmUdTkOo/I1nr2B7VxJGpAUlZtpyVB6fhUO4uJEiMtnOe9tHXcpPJ88/EV1czS3apqoXd
bMR3i7sEEdcj0PNQmDRGvrWOOVNkrkuNyOBg0xc2byK91aQk3OzDQeTr5tn1+Hxp5ZrJBJA
7yGK55ibHMbenwGTTcrT2mA5xnhXU+Xp9asK+ShN33E/e7mVkIBDcc04b+VpW2tkuu7aTXO
rNyTNGufIjr9aqiWDbs+Ly2nNIux/BMuW75wzAA45+FORASRFdwwnI461ALjcDk/GpCvgZH
TFWIqkc6o27RpcevWsfWt1DI0SUHzYH86yVY8nZtxdBRRRVZaFFFFABRRRQAUUUooAtuzmf
1snGeRXrt3YW17aiK4QkMPP7JryLs2f97R/MV7S8YkRD9rrmuV6jJxpxOl6fTbTPM9T0q50
27mHcv3CnwPjgioqEbsZJ3D0r1C6tFvLN7eYAo4x05FZa67EuhDWcveKPJuDVcNUmqkbfZ5
tFBxikV9vxq7i7J3LD9tJs+XNS17IwqBuuHb/AMNPLUYl5NEcczPI0Z5J5+ddu6HGCK0B7N
Wf7zg/Ko8vZsBh3cpx8RVf8jH+y6pFExJzgg09Y6fLeTKqISgPJFXMXZdXOHuGGfRa0mj6B
FYwlVckMc5I5pJ6mLXxKnGuzrS9Mis49qxhcevnVrFFuO48V33Y3AfjUhYwOlZlHnd5KZz/
AENLHxQ0eBnHSnj4R0GKQuAMnBFPcfJXyRSDvBxUklVQdODzk0w8q7uM/dSMXdSP8PGaRy8
IbtpMzevXy3F+YUS3mEXiKyN08q0FhIhsoWTwrtG1FGQBWDvdCv7vtIxWN+6mILOCeBnNb2
JFtbYLk92i4DAcit2WVYUomTEn7sjGduY5E1+0vCpWOSMRlviMmjTGDwsp52cMau+0dm2s6
AZmQxGN90eRyRxzVBpq7bxgGGyVcgV6HQtrGrPOepJb2o9llbRxm6R/FhfhVtNhkLEZDeoq
tUDcMtgedWiIZLZsY2gcHNdBqzif7KTT7z2PWYl6LIxR/iMVayqIr+REOFjkIz8Kz9+VW+t
pBwe9BI9a09pavNrVxMUzCrZYHzqiclGMnLpHQxLdJJdltZ2lvKnfXEhBT3UA6j/T410dRg
tGfa6oDwETxMaj3+ozCcWdrGrSMDubptHpUOztIIlMgJZjyS1eexxzal7YyqCOtknj063tf
Jkm1uri5udiL3SE8cZY0zrN21nGxhYm5ZtiAjJx64qeI47aBrh38bDwDpiqO9k3XlrcPyqr
gZ8ziubrlix5PbgrX7N2mlkyRU5rhkrTEuAjXEgwIhlsr7zH1qZJP3ViZZnLtKcYI8z734U
/w2h7ceN8M+PXNQLtVa8iST+qgXvD8SeK5yfJq7HFuV0+S3gtY/2QbEWOvxP3VfCXvSWxhW
5BrM6PIb7U7m5PEMY7uPjrjzrQ20iywlVGDGduPhXSwyb4YjSJcaqqlQa6iUgmmlB3cEYFd
tK8UWVwT5g+VbIlUlZKU/Cg4ZSh8xUKTU7eFV3SbmPPFMT69FG4UR5NWNqK5EWKb6QklqsD
4IGTT0EKQgOMA0zHewalgMTGwPpUwWL5H7TI8qpjG3aLptpbZHZLuvvDBptbKPqFB9alC2A
j97p5CuVGwA8j6VbsbZTvroSOPYnhXFSYx+zxilUbgDXLSbGwaujHaUyk2cyjpxzSoSa7YZ
rgHBqH2Hg660poHFITgVDAakxXIUdTXWdzcihiBxSsZDWckkUgIY8UEbcgedNBznpiq2Woc
JAPTNRr65SzsJp5OCFIUep8qeLnGQB1qj7USF7SGE8CSZefqKRuosZLko72WePTTPaR7N5V
ePVzhqJbOPTrIxr0ER3E+pHNWPcKscMLHKtKTj+E1F17YsbA5xK6qcfE1zFP5clyXAdk7h7
u0mtLnPhAMJPmPh61atHbTRET5O3KSL8OmTWakuZNJjivIiNsLbNnmw6VqC8UsEeoKcLMg3
gcgZpMkKnuXRBQeyQWt4Yp5NrpzA+cBlPx88Cn9jMuycF1cnbIB0+nlUu8s4LqFYZgQVbdD
L6nyX5eVUxvvYr0wakGs2+yQdyN9TRJb1cex064ZMvJpNiCymR2i6xs2Px601PZafrUIl1C
2eGQDBLcL/5q4l7uUbpIjGpOVlj5yKm2ys0AEF3HJ8JcCiV40n5BpMzL2mq6bI50W99oQHw
xo28j6UDW+0qqFu4wf8MkQXP1xVvexTLMDPpTRj/vrd25+gxT9stnLFtl1ORP8MsQ4+ua0e
8q+aK6KiPVrqQbbrs+ZB6w5b8cVZG+tZNO7pYJ7B0O4i4yF/8AMelSxp8dqhkGpAA+6DgZp
mP2y+JgOJITxudBj76T3ISkqJSfgo5dTurXU1nQh7a5Ta23lcgYBzUtZntdXglt+HnTxkfD
pUC905rTVWs1bEMYEjrnIQ9T99WulvDdzm6yQtuNkYI4kJ/0xVuVJJMaKs77T6PDHDFf2+U
WXBkOeBJ5H781O07UrnUdJjuJpcOmQx9SnCk01rrM3YyZ2OStwrHHlgmoWiXZ/wBlVaTask
sxznjcoPSt3pstyow6hV5NJpd3JEgHed4Zjvlf0Hn+dRzf/wC8Ut0YyM7lnYHooPhH3VXQ3
8q284ICCciMYHur0OKi2MxsJ3uCd21WUZ9fKu7sVto5+5/sv9V1SVb5ESTg4XaD0p9NZHfd
zHtKIuM58zWLLy+1SSyytlhn76sLeUwxRyY4AYn41GwbeX+r3qS6RI0Tqdrruwfvrn24y95
Gsg2zwqjjPugrgH4VnJ7gi1v4VHDIGH3UxZyzZfGcvAAefhxTKIrkSra8khv7ezuW2hCytn
zGeD91crqzJ3tjJiRe9zGf8GTmmNUAc29z/wAwgL93FMwyrbXSd4gbeQmT5ButMoiNncsZt
rp1iJRXGUI9TXd2w1ewWRpE9qj/AGbJxl16ffxU+/smgMLoNzKwOD5+lUaKTc3Jx3cwYOoH
wpqIs5inlTMrQ5lUd1nydOhHzGK70vUo0mmspVPcyqSif4vIV3JG8NwETxFk7wE+vmPxqMb
V47m3vdhGx94+eec0tE2SWihjnVWjLQy/eppu8YyK0E/jQEFJOnI6fdVqzoJGZlDGVdy+gN
VeoAxN3UnMbcqfQ+lTYJGW1CSR5W75sv0+nlULp8KnagFMz5bxCoIOVyfWghinnmnYyelNZ
z0qREOKZCvoXUv7Fl+YrIVrtRydFmz6j+dZGseTs14ugooopCwKKKKCQooooAKUUlKPOgC2
7N/2rH8xXuCKFSMnzFeH9mxnVYx0yRXuscZWNFkXAPl61ztdFNI6GgfyZIW3QxDgA9cmuTZ
7xu6EennT64CBQcj92u9wC46fCsLgjfvaKuSwcjoajPbOr48qvVYdCc0kiREZIFVvAu7GWW
RQtCFX1pnYSeQAKn3TgSbV4z6U9Y6es0m6QHbWf2m5UjR7tRtiWWmlirADnzqxaFLaInG41
OiSKNNuMAdK4lhScECtawKMTnyzuUisTax3MackuVVdq121k+7AYBadSxjzluTSxgx5TRBS
3nuPEGO2pcNgo9981L7tVGAMV0oUKc/SmWKuyl5bOfZIgmSn1qs1iWOzs3kzwFycCrgHcmP
Os92siMmnPGsgDuuFXzzV21cJEQbbKLsczXN/cXrTK/tacxh87DnPFam0je/1VYI0AhiP7Y
H8qynYvSNQ0aGe61GBoXkQJbxuMEtn0+VejaJZm2sleVMXEvim+datm6aj4MyybMTl5IHaO
3AhQKgCMCpAHSvI7dW03XJ7N2JEbkKfhXtHaBFFhnHANeNblu+1eoTDlVOB99d3B0kjg6j7
SZcN4nKjPi6Vb2gkW2CHOAOtVVpEJMkKzN61Y2rJEQsrMD6V0XE5XcjPag2b+FRyRIOfrW3
06U9/cQDl5nIJ/GsnrcUUd5G0Ywcg5q5jmZZo7oMcuM8etcvXQctNLb/9HT0c0skdxaLZTK
GZjibd4j8KehtXe5aFl2hfxFdwXlvdL/SZ+6mHG7yxU1pLGG1BivY2nxt3lufurj4dZhx4H
GDppVR0s2ly5ctzXF/+ClmuZH1IxwKHjt2Ibd0Pwpy+7ma3Dd0FR3yG8kbzFPKllp9s08zm
V5SWY9FJ+dd6W9tqdtI0+BBGcrEOgP72aw5I454Em7l3Zqi5xy2uIrigbK2MoB5VwPxqFqz
7NU7oAc248/nTt7KIYrrZyCVYf+aqjtHLKup2l3FnbIirkDNczFG3ybWXen2Zi0yBHyAwGd
o/L1qdIBG6uh2IOCM013jy7FXAUL4fKlIiaPuwpZgOWBztNXqTUhSdGy5G7PT8aWSDvww7z
aJBgn1qHZSuYgGcOwODj0qxQbjxXRxO0JJVyYuW01DRrt0mPtFqWJU58QFdnUVRyvsspiI4
Yr4x9K1OtWkc9gJJI2fYfdUVRRWcTSZEgkLZCKTjitscSkuTRiypoqX1yK3KxusyAn+sZcV
cJexyopFwWXHBVqmxdnrKWApPhjjn4Gqu80CFZ/ZrQtkDxYPAqHgcX8RnmhJ00TVmjfDRXM
isvkT1qdBrr2q/0tNyHzFZ9Oz06Y2Qsf8AGJCea5ubXXbEndH38Z4ClcYqPbyg44pqjc2d/
bXiB4JOPQ9aclfB5H1rzhNQ1W0YNBZFJfRST+FTLXtjqEcgiv4uf3FGTRtl/wAjNLRyu0b1
JFbjPNEh21l7LtHLdXWPZJ4hnAzHxWiMiuVA646moszyxyiPq2a5YZ866VcLzXLEetQVgOP
Km5CW8ulK0nkDTTv4cedJJjxRwxOcg1yc4zQxFcliBx0qpsuijgsFJyfKqLtI+beF/KKVc/
UiriV+lVmtQi50+XZyU8X3VVKVotUSMZRttphyomZf/MQKqtfHe36RByArZ4+FOXq3H6lEd
vzJhJhj/Dy1cPJHf3kE6jhoQSf8WORWJR5sdD5tA09oXTcFV3YHoSRxUDTdfjsNXkSUMbNi
cp18Xnj5VaROzXU48o4krH3a7r9uAFMhPX1PNWYIe7aYkuD0PCSxe0QkyWx5U+Yz1pqSxt7
mB4buITQHlGAyw+VZe01u80mVLVWBtycsjea1qra6sb+3H6vnVG6mMtkn/Ss0sU8UnRG6zI
XXY/UVd5bGUzRZJVBKSwH8NVT3V1YyGG4mlhdfssmB99ejL3iTd6UMZXg+QqPe2vtpJbupQ
fJkA/GrYaqP/NWT7bfRjodQ1CcDbdQPxwDNUyC4v0xvNln/ABycflVgdE04OTLpIY//AI5W
rtdA0V+W0if/APyv/rVktTil/gbZMrrrtBPGAsstkoX91w33cVGGr3eqHubBJpZSDjCbV+e
RVw2gaUrfsdHcH1d2NWljaTQjwPFDGB0RRuHwpHmx+EDxy8mds9GvIJIv1pKoJO7Ypyzn0P
wq+ZHDAGJEZ/DGiDhamG3hjV7tyoCA/tGOQPn6VndZ7Si3lgh0u4jllPvTcED4L6mlhDJmd
EOShE77SX8epWidnLHx3BYNIQOMjrS2uk+zWawBwQg2gA58Xn+Nc6Fostl3mq3TgXk27u/M
AN6/E1ZRwhHV9xKplyPj1Nem0WnWKKORmybmRb8xxwxxqP6obW/iNQT3ccBim5JYN91TEia
5mWdlJjYu5HrtPFN2lgt/ePLM+LZTln6f+Gt10ZUiIYFa19oBz3pKp+VLcT90ptjjO0D8Kd
u5Ipb5Y4RthjOFHpVffzZlbA8WQM0yIY8SRdys/uNBj7hRbbjcf4dn8qiwSzSq7twFQp99S
bXcjRnrjigL5FuhlFU9Eb86GhEkYJHwBp26iYRykjkMpx8KdNtK0arH7rAMDTIGyfKSkUTO
dy+FWNUl/E1tqZDDAwGB9RVncXDyaVtVfEytGR6N0H31nE1Ce7ZYbogSRDao8ziougSsk2+
5pGjdupyjfyp2bVLe2j2TKW71SEGOpHFR7m1lWWN92IpFIDDyNVNz3g09Q43S2khYj1BOaV
smrLCxuLZS8byu6Mcx+q+o++mdTkWS2AMjBwcD69D9Krbt1gMc1rID3o3AenqPvpuTUGFsx
Iy3QE+nnVfJZwiulSRZHEpJf400DjrUktFNCWckTr1J6N6VHOMDHU9RViK2KpHPFSIiSw4x
UdeDTkTkMT6CnEY/qgxo0o+IrIVqb2VpNFmz5MP51lax5OzXj6CiiikLQooooAKKKKAClFJ
S0AWvZvnVo/mK92SQvGgkPlwa8J7NnGrRn4ivd4x+yj3Dqorn676o36H7Mkoy5H/qFOt0yB
u/OoscbbsofpT/AHy+6/gb1rBTaNzXI0ZwpyFpmWd5sjbx5VYFVI6rSCJcjIGKT25E7kiBb
2neOCxxirYKiRhFrkIgbwilzjyq+EEiqcnIkeE7FzTiqFbB4qE8uBn0rhmklwxfApmynYTJ
JYgTn8K4W4UDw/jUdcfOlMbN0GBUWxlAfM5Z8YFKzoOSenpUbaVGc0gIPPQjr8ai7JcUiWJ
ARuWvNO2mt3UuvQWkThUBByPwr0KSeO3t2eU4XoKq9N7MW13qg1eeLKAAIrDr8atxW5pCSS
jBsu9Ds7x7O3n1QhpkQAIR7p9avV5wc800q4fZzx0PrT4GK6qgo9HMct3ZSdppNunuGP2WP
4V4z2fxJ385fmU9a9o7UIW0uQjGQp6/KvItNsnsrJIpgFYnNb9O1aRytTaTZe6cxjIBYhT5
4qyCxyO3IIA8+DVdp0mx0iONvlmrc7DIEk259VrfktOjmRSfJQ61CFiVwdx5qytIWGkWNwh
3Fogrj0qPr0BRAV5Vac7NXqXNlPpkpxIDujPw/wDYquUlRpjbVD5GGCsocE4znFSLnTo7d1
Uyv3RbLtt90eVIbdjAZo8mPOOnIru0upIoioILx+bcgr8a5Wu9Ow5o+5FJNHQ0euywl7d3Z
1HotvJLtedzA3KyE+FhUmCAXbmxsplFpCN0jr1ZvT8KFiiuxHK0ZDTYK7WO0fCprG30qAyy
AjDbdkYzuauPnwzw40pHTx5VOfFkSe3EkgjAykkfH05qDNYDUOzm5jiW1kJX6Yq2FxhQ0yh
HV849AeKRHiivJ7E423ILofXNcK3Fv/DN7tkbT5ReaTHcGQQoy5kb0p9MyWas57q1zwftSf
GqTTIJNK1aSwuQ0kbEtbjyJPr8K0NrpqW5e4vWYuWJKfZX4Ctihu58CN0cHezrPBHtReMHj
Iq0tn3OMeYque5F1IWg8Kjwqfs//NPQr7PKYml3jqD6nz+VacEr7ByUlt8luV65G8dMHpVN
d6MQTJatjncB6VZiTwADIz609GuUIz1FbozKYt42ZqK8ls3bvIzlj5mnBex72m2AM5z1q0n
sJkGQEcfGoLWgJz3XPnUvO12aoShJf5FOtQwhIk6Zyai3erPcsQQCAeNpqbGlov8AW2/Iqb
bvZk4jt+fitWRz7hHtg7ozltYXupSMqt3aN0OOat7Hspa2hE0jmSUdSwzV0gwPCoX6Up2/a
PNM5cFM885PghmONMiOEfDinoLcKA5bJHlTuzz4xQcjyqqrZW5M6brUeUYIxTp4GaZZ8k5p
ZERG8hT0pqST9p0pyRxtyKYznk1nbL4oG5rh32rilaTYOajOwY5qtstgjl3JY8Zqv1i79j0
uVxjxYU/WprN15xgVnO1EouNPVIifCw3ffVN8mja6GND1W4hlk0+WIPIqF4yfNCOfwrqWSO
1vYoYxiJ8urH1bqK6jV7zTYWskX2y3K7WPAK/aB+YqZFPBe2zpJBt8WAGGGWX/AEJqmTRX0
zi1y11fA9TCPwBrKGPfrKQuNoZcg+prV6bua7uoZVKTFArr5efnVJ2hjFo1lfIvhjmCsR6A
jNPp3TryJMZ1iAiK3kbnh0z8RU6FFuezqXkLGK4ts8x/Dr+VWGt20V/oH9GA3xMJ/wDwvzV
d2Wj4uYi2UcYVT8c5q6Uk48lUWWh17UrN7eB7ZLvvoVcE8E5GegpT2htN5S4gMEwPKg9Kfk
mgktbTUQAvscns+PXkKPyrLdsy0faF3VfDLGm0j1xzWeOmhkGUmay31bTJ8st8AR1yBxU0X
Vjs3C/UDz6Vi1t4u4WzVSpVFmmlx5Yziu1FpDZvqksjd3gpCp6FugpXpVfA7kzS3mv6XaDx
XbP8Qoqin7eRqdtvY9+N2AZCUH4Vjy7Xcgkmbd4ztVT5k9KsIRDIWRYz+yQlvg1a4aSCVsq
cmyff6pqevKTK621uPD3UZ4c+S5q90Ps9FZGO4nRXlC8RjlY/rWMt7jYbHcSEhuO9ceo3Zr
0xNW068/bwyptkAxuO3510tPGEeDNk3eBx8LGQcHPOMdPTFRoLNlWdXcgOhAJHqKc9qglYR
5Z+esY3VNe4trVMsGB255HpW/en0ZHB+Ri00xPZijyMiBQAcc9Oar7+dWh9jhQRxKSOOrfE
0XWozXqI0R2IDUN1fczAbmA6HpTLl8ivhFfPIkDIyYIB49WNQJSZXMh6E548qs/ZJGtzPIA
EJOS3H/l9abklt1aGJUKq2evU1cihjFtav7FJjlmYEA05bK/docYKsQfvqV3wt7JnI4DYBp
i2nUxs2eHPFMyCQzd6ZEPLYAPypbecx2z5Oe6PHyqDqMz21xbzocKvhk+OaeMkcysqcGRSA
KgnsjyaqRqEyRAGOdAyZ8nUcfjVZqQidormPwmXO8/uMOPxpIFeLusrlopT+dTrhba5ExiH
gk6j91h1pWOuCJFqkkzrbMo2ZHWqi/udmqXEIbwyLyfpTt8JLV45lIIHAqsuHMlyX67hyaV
jLg4ZvFjyPlnpTJc4Kk8V0zbvLpXBBL5pkqK27EJzjI4/KjOR8R50NQvWpAVa7jAGSfSuAO
td9AKkgScf7iuM/vD+dZitRP8A2FcfxD+dZesmTs14+gooopCwKKKKACiiigApRSUooAtez
nGrR/MV73CSbaMuCfD5CvBezf8Aa8fGeRXvdvhLePa207eQ1Ydb9UbdH9mLG43kcfMHmnT4
zggOPxporE0h3KUP7wpwQFRkEkfvCuckdBjoT04rsZAHPnXKZxgEE04WwOlWxTKmK7bOgzT
TMc9aUOTTZbqOpqWSkKBlsE8HrXfnt8q4JBUAcGuguB1zSUA9jCj8q697PkBTJcKBzzXD3S
wIzysBnoKiyNkh4hSTkgHyGajXF3Gi7Y/2knQRqMnNcW0N9qrkxx91APtNwattN0mDT2dky
8jDl25q7HhllfC4K8mWONc9kWw0trkd9fEljyITxtq8iQLgYHHpQBn3uW9aeReOldXHhjjX
BzcmaU3ycqNvQU5uOQPhmkx6UmQqk5wB1Pwqzsq6Mz2512x0vRHSaUd/MP2UeeSa89t5JLn
Tre4kw7lfs84o7b6hFrHaiWaNsx2a9yi+W4ZyfuNVmga3b6daPBds/dt7uFyatjGWOUZUZs
zjki4l5bMUAkkiLH7qtIryF41xgNnpnNZv/bWzSZYlhkMWcHKc1dW9zY6mBJZSKSOq+ea3L
Urm4nOlpJNKh3UZe8OGbcjeVVemTrp2vRTNwittI9fKrC6jNs+2Qjn18qgvardpuB8XVSKv
+OWNxKIqWOVM2dwwgm3QgNbS8MB6+tVqwGzvHjPuSDgnzrrQJnvNE7tz4o2MZz8B1rlklng
MTZ7y15J9R0rNKMXFqXRducZpxJ+km4Go93KhMZ8UZA4HwpzUZu7bujAZbgSEpnoPjXelXZ
SJvCG8G7J/lUYTs6GeVcxTvkMOSv8A0rzHqEpycYQ7R6HRxpOb8hEsss7PcoFyMStnqfL5c
1K9kSW2/aHFxAcpg9V8vpR3OWMoV23jAIGVkHqfQ0gV4JzsbMsYwUP2k/8Aea52pjBVKPk1
Y97+xF1u3fVLOK6tG23dv4lx5nzFcabf3OrlI58DulxcLnkN6VMeSGxlF7F+0iuWww8k+NV
upWg0O7fXrKZnhnOZkx6+Y++qcE5JVL/oZqLtLstgIrbEUTKDjIXOSM0bY3jSNX72VfeZT7
pqNb3vtYWW1RX71MPMeij0Hxpq61CLSrdUwqAcHnJ+fxrRObvkMePaq8/suoLkODGT404NW
luf2QPU1lNGuXvQ7gABeM+ZHqa0tk26IKTyK2afInwRljwTRhl5Ga47iJ+dvNORnORSgACt
zhFmNNoZNnEfsiukt4o/dUCu8fGij24robc/LOdtBUEV1xSGjaQjgqMc1yTxjNdSMFXPWo7
MCNx4FVylQyOmbjrTEj54zTc1wOgqM83xrNLIaIQHXcKOtMtL+6Mio7SnPrTUk6RjMjY+FZ
3M1xxEiVyxGOaaaaOP+sYA+lRPbHkJESEAdciqe81W0tJGaRzJIPIHpVTm30W7VEtJriWZm
O4RxAefn61ndY1COYxWFo6/tT4m69KYn1ifVIQ0bbQzbQq+Xxpp7YWt1b8k7OWJHrQoOrYj
yeC2sALRO8h3loziVB5+pqdfWwuozqGnS7ZSBuxyHx5AetR43WzuFv1J2kbXUjgg8Cpw3Wy
GWzCmKTxPHnhR5kVlhkt0I0QVu7m6dJY0Md3ble8jK4Lqev4VT6lNNdaRqFjJExljm76Ncc
7SST+FaS+tGu3gvbK4VZUU7D5Sf4WqmS+tI9TTUJWG7xW91E3RS3h/1rVja+y6K5CaLPM+g
pcK3e9+r27/AAOMJ+dU2n3lzpV7tmyrW77ZFx9nPNWiy/7N67JpcZ720vFDwsfsueVx9SKZ
1wS3ls2orFtmtj3d2uOvkD+daVtfHhlRozZPOjiHPs1yomTjjcORVX2g0+W80qC/7tu+t3w
xx1x1/Ku+zvaB9Qsf1eygTwgSxHPVRzj7hV9bzx3LNaOgENyvU+THr+NYZuWPJSHSMwLbdp
SIr5uLx1JP+DPI+41C1u0lkvGtVP8ARbWJSFHTdj/pT+lM47Ttbscrbs6KPQdKt7mIHSVkK
8z3oiY/APgVoc3FgZyws4beB7yeMJ3CEqPViOD99R7m4hi01xbMDcz+KTHlnrU7tTm2LQoC
BvGB67aa1GCCw9mt413bohLJkc+IA4+laoydFbI76e01jBeWa5QLtmjHJX4/nVj2bvEsL4W
l54babozD3T5VEvraXS+7vLQN7Bdx93IwOcEjB4+tQbmXvNPQq28W7bQ3rnp+VXRdiyPVYp
4YyCsalPIgdR61Ev1S5fMZxkEdaZsWMmm28pIyYAMD1xUOOU4ycg+IDPrXVx4vimznTyctD
gCezrFCAxBOTnpUSW/e2RpJFCoONw5ya6jcxBQo4O7cc1F1YMto8YwV4er9vBTdsi3GqPKs
akbuSd3Tj5VHMsjPDLIvRjg/DNcH9pGsvTAAxRLIHijUc4JpbonbZJuZkm0+WCM+ItuxUS0
djEkbOcq3hGPOnrWBZHfxEfsz09ajLB7PdKwZvCQeRTXZG2iTqxW5jWLoMYI+NNw3Ue63Y+
F42CP8RXF2+/vHHUEMK41CzLJHcxnAdeR8RUWFCXN7Da9oprUYMbhWCj1IpdPVIrq5jlyDJ
yAazt9PJLdR3QGJEOGPy6VbXNx3ptbpWyWGGxUkFVeSl5XjD8Bj+dQmOBgUSbjcTZBB3dK4
BoSJfQefFKxwOOtHnQBVyRTY2BxzXQGK6bGc1zSUNZ0OKVulc0rdKAFn/sK4/iH86y9ae4/
sKf8AiH86zFY8nZsx9BRRRSFgUUUUAFFFFABS0lFAFv2aGdXjHPJHTrXvS2OoWgT9m1wjDI
CDJFeC9mh/veL+IfnX09FKVhi29dgqrLg90fHmeNmdeWOP+sOxvNX4xSq9uy7lmVT/ABVd3
QinhZZYVbPw5qkXs9azksJJIfgOawz0eVP4o6ENbinxJkmE56ShvpXcqv0C/WmYuzEA8Qvp
QPlSns0n/wDUZ8fKlWnz/r/yTLUYE+//AAJ4I+r4NNNdwxtzKgPnk1I/2XtOC1zK/wA//mn
4+zOmg8hnI/eY1K0ud+Cf5OCuyvGoWbHBniPyaiW7ldcWlnNL/iVciruHStPtT+zhTPx5qR
uQIVRFHyq6GiyNfIplrMadxMpFp2q6jLtnzax/Hg1oLDR7OyjxzI/78nINOFCDuP504pDc5
OPStWPSQx+LM2XVzycXRI4UbVUKP8NCkDjHFInHSutm45zWmqMrdnaL505XKqcYzXWPImkb
AX7NZ7tzfS6b2UvZ4WPeFAqAfMVf4x1rA9qO0cxnu4EhilisMCSJm/rCTg4+Wc0JWyW+KPN
7JGFvgtv4JZz9pqttJs4Liw0dJO7Dm8feT54TOKf1SxsbKdUtGPd3CCba3Rc+n3U92T0mPU
NQvItxVrEe0oP8R4x+FbZv4I58PyOzKa+EftDqGwDYZjtIGNtRe9ljbEbFAPQ4zVhrcjXer
3NxIiRzTSF2RTwM+lQhvIB97yORVbUqsu3xXBc6F2jkgfuNQPexdAepWtKphuwbmxPegeS/
6V54YyCccA+tPafqk+nXC92+QD7hbANQ28dOD5IljUz1DQ5okZraU9yXO4KeDmrGUex3ay7
fC/D58xWP07tNp1/g3Z9jmU4z5H6mtMbl9RUJE6zRgcPmrXPfV8GaeDam4k9n9njmEaZBbc
g9R6CuUlgWE+ExmQ7gJONvwxUGW9CwRwTKd0XG4eYpbfUntHRu7E1u52+Mcj41zdVglLLvx
s3aTN/XtyItbtLaSwX2clp2ALFGOFPnVVc3skgjsrWIlgQHkHOCPLNT9Snd4u4gARXwI8Dk
+v4U5pGjrb3PdmRnCLuJI95q4GXC55KR14TShuOgwhlzLFjf4ZIyOF+IrhGaCV4ZlV7CX3H
PRfhUvUJ0eQAECTzx1HwqEk4Ja2mwY395RztPwrFkW2VR6LY/JWUt7HcaDqLSWkTNZTKCX8
kNSNMsp51nvp48xlAYVbnHqatHEdsDp1we8hkGEkI8z5fSoGmzz6VqQ0m8bMWT3MjfaHpVy
lwF0R7LvrXUpoSCq3aCSMjoTyTV9Z3LeF1Y7h7w+HrTF2iD2aVQMwzOifIgCmZGeG8kZRwi
9B5/Cmx5tjGj87s1cNxFKgZHHNP4BFZvSJobyPvonMbfuN61ZmW6i99Qcfu812MeZVZjni5
pE8ccYo5zVedTdQN8e0+efKujqceecfPyqz3Uyv2pE8kU08oQHJqA+qFuI059ajys7gvPJ3
Sepqqeai2OF+SXPexoMk1BkuWmPBO3yxVab+EyMLaNrg9Mvwv4U413cSQ7FRIT/gOfzrHPL
Zsjh/wPST93w7hD8TUd7lV5DbzUf2cSHMjd43xNdiM4K5Cj41lcm+jUoxicGWa4PPhX4Ujd
1FGWdsqOpauL26i063Ekre9jaB55qhvr2a/cIMpESBhfOojjk38hJZEuhb6+l1GYQ2xZVQ+
Jl8/SqzUtPuItIuLhkORIqKT55OK0llZxWdlM0fLKApJ+PFMa5GX7KKzAlluYlPx8YrVB7e
DNOVjdvpqWWmwsUwW7sfXzpL2MyXl7heFSPb9c1Z6kNml2QPUS8/eK5a2Vr649GSPPwqvdu
bETO4EgmsYn95Md2/wI4qNbStY3UlrJmSM8q3oPKomkyyLe3Wn8bGdiMn0/1qweBZkLhtkk
akNu6FfP7qwSXtz56Zpi+CcheJlkWIHd7yjow9RUDX9KGq6U6wxBZ0bMbKMB/gfjTdvcJpc
sEE07NbTcxynqCfKrNdqbt8h2M3iHp6EVYnKDtCTRkdNWaXTZdOv7dxcR8oWHjjYe79M1Ns
tQ1H9gLiyK3UAIuIyn9ank2PPjJzVhrWju00mqwTkTxRASoOjx46/PGajQRfrc2jJqBiliQ
tbOAMy8co34CuhGUZIztFBeQXmian+s4k3Wskm5ZR0TJ90/lWxhvY9Ss++gZVU4KkeTeY++
qVJbWewvLWaRnxJi6tSOYzk+NfUdTUNLlOyt3DbKzXOl3IBSZhggnr92aTJDfHnsIyL/AFq
3itLiz1yIquzEcxHTJwOfxqSyLc6bCIRkrdrLx0wWzREkNyHs5zm0uV8L9ceh/Go1lf22g3
DdmrmTBzuimPVg3SqeXGvJL44KvtvazC6ScRkokgLEdACa41O2J1qDcQEktFKE+fhFa3U7Z
rqx7qeMbJgI2K8nPRTVFNvu7HfbW5e+0/MPdn7adM/cKtxzaSiwoqdMuoLQNYXcgEhY/snP
DqfT44qDrmgNprsNN3PDcDcYm6x/+81xqFkl6ntJ3xyp1XHI/wDin/a9QttPV4k/WkDDDsT
h4x8cVsjF3cHYsnFdmr0/VNOW0traO8hEiRKGiZsMDgV3d2qLGjpnBJJPlzWJe9sdStTENv
fDHU7WX4cdan6dfXVhamO3uzdEgjuZwB9x610seraW3IjFPS7/AJQZdzK4gQJ7wJIHqKiXI
aUFs5GwgiuNJ1uO7d7K+U2d4B+zV+AwNS2tjBc92TlHXGT6mtkZxn9WY5RlB1JFLCjSEKvu
gEn6UkSfa/dccfOpdlE0F88EinLbl++uJongLDZwDyfl0qa5JLDVLMwwe2WwwFVSwHy5qqL
CSZlHKTR+Fv8AFitFfyn9XKgXIeNc/HjmqhLRE023kyQFlOePjU0QVcNrKY5EY5dFJA9cVx
ql0bbR0XruYEH0PpU69Vra5E0R3IQQSfLNQtYiEmhblzuVwQKiiLM3dxEsCSRuwSKnabLGL
Wa3kkAckd3mq+Wd5GDtyCNv1FIXLlSo5HQ0yQrYX7iS5OF5GASPOo2cGp97FBNaLexOc5CO
vxqBtyM0Ik760uK5BxXflViK2cnpXPSuxSFcg0ECClPkKXbtFc/aFFEizjGhXA/xD+dZitR
cf2HcfxD+dZesORcmzH0FFFFIWhRRRQAUUUUAFLSUvlQBbdmv7Yi/iH519NRLiKL+EV8y9m
v7Yi/iH519NxH+jxfwirsfCK5gE555+FdK6ueFxiuN6ebc10oXfnNOyoSeJgcJ99Ip2ja3L
etPMxJxmk3qpAOM1FKuief2IqnBpp2CjJOPWniwzmmJdrnxdKlBZyrq6HBJpFZtpVAa6iiA
bw9KfVcdRipdByMRwvnLt1qQgEce0DJoB5xijoeuKVybCkh9MbaUGmkU4p0BQOaR8jIcDDG
AeaB15NNjGeKC3hY+fQVHgmxvVL+HTdNnvJidsSE8V4xZX8UuujVZmdYrhmeQAbsAgjnNa/
8AShfytaWem28w3yyEzoDzsxx+IrFRoqxNAq+FlAT44NaMGO0ZdRl2ypC3dxFK8awM7i2yo
kkGMgDpV52KaSBLrU3jMdvexd3FnqWByfpis81pf38ohtLdmhVh3rgeFPhmtd37KixqndxR
cJGgztFaIQt0ZcuTarGhBAAA0Me7zZxyad/V1lOjK0CgkcECuIkMr5br+7U+CGQHDZUDyrS
4pdGSE5N2Zq47ENI5a2lAJ8m6VXXnZDVbZCdsLqOTg8/lXoAARs7jXMsuxGfOSPWs6xxbNa
ytI8oudOmiAWaF09OKT2e7jGVadPQhiK3kIlvbssyqy59KsrpIYoQ7RpnH7oqHgTdMI6qUV
Z57ZjWJQEjnO3/Eea1vZq0vxeo19LlA2dlERVpWPdqB8qsLc7AGXhwTTPCoxaRWtRKTVlrK
xHaeHK4Tazovpwam213GllLJJnMjkjHWq4PLcxRXMYDSxcH1A8805Hm9vMxc20AwcdCRXg8
2WauPlHrIwUkn4O4GkjcXEseTKm2IH18yaqtQmury5S1iCiYNgY4yR1PyqXqV9dJEZFXHfH
ZEP3QPP7qgWa9xr1jJI/gO7LfSsvSW7yXRVLgv7Z2jX2K6C95g/HB9RUS40uS9t2sLhsSxj
fBKD731+lSbmS3lVrtjmUMRHj90V3NN7bYx3Vq2ZI/Fx+NTzGQnZVwakh0k2kxxcWUiq/xO
QKsLpQlvLK321c/hVbe6evt1vqPSG4XE3puI4/E1OgRzC9tcnIA2fFR6n50015JXHRA0ySW
bQY4oANzj3s42Adcmo8uqtYTLCt07BFyTnIxTMIOhy3kFxkQP/UDP9Yc9PpxVVdyyXcgtIL
cvLIMvjz+A+VXXJvgsjXbLuw7Y3ru8awJKoBYFvIfGp69slNr3slogXG7H5VnI7SeGGOCEA
ADM03kP8Hz/ANaZSOK+uiu/wRZMo9B5CtMZtNpsVxT8GttNduNXtu+t9kUZ6kDJB9K7VGAO
5izHqSayfZy5eLV5LUHbBNlolH31rQfIjxHypJyfRdiSqxQqjgDb8hxR4vIgD1FNz3ENqB3
8/d59az15qF7LNKZH7i0GAiecuaVQY0plxcaxZWj928pd/QAU2dXmnIWztjuIPikGBVVY6c
XcO9syszcliTxV/fw2+m24YOI49p70/vccffTKkVSkZuZoXle3Znlu3YGVj7i88Bas4NPNo
5eRcoiBvrXWjafbK6ySpuNwGnyfJQNy1JsHluxK1wPCXbHyPSplJlFjbW7+yQNnBuZs4+AI
Nd6tDu7Nzp+7eIf/ANMVa3luon02FRhU5H3Cq/V8pod2zDg3a4/89VbxLs41mEvo8GPeWVD
9CRXc0fdRXTn3mVMfSntT2nTIvQmL8xTOoZK3UXkEjNKmMUc6GG+W5HDlQRjzqxnkYvHdnH
cOAr48j/1rl7dZJIA44MLY+i1zpc0U9tLYucOOVz602SKnG/0WxdHbWccm6GRlMcxzCPMHz
+VJYXktp/R7wLJCHKK/4YNcW6SOjxTZ72EkpUmbTobu3V+97pXHjyeN/l+NZcbd0+i2XRMY
QxbYiGKE7lJ+P2TWd1+C00udryNZFt5+HC/8p/L5ZNWukTlY307U32zRMWjJ8x8Kl3NnBeQ
yWtzHvSUZ3ep8q0bvbaoqasroprfXbOOztVEGpxKrq5UASKOeT55FJEJ21Q2EyW/f7B3ts3
Rhj3k461TRahLZCSWBf6dZOUVQPfizg/cBWgYaZrMVvqTgorriKdScxOOvz59a0tc34M74Z
UwSz6Skwu5lbT2nKoynLQtngN6f9Kl6zBZ32nx21w2y5LA29wvOSemT6dKjEG4SfTruz/pb
uDGXJAuEB94fHH51Dluk029On3sJFkQAjyEgwsf9D+VTtuVolMZkn1nQrpbaeRlmAzycq/x
BNWNv24miZTPYxEgEM44J+dN+0xGeNdYUX9lHxFcIfc+o60xcaOss0jWTJcwHxB4zkqPQ1b
shL7IhW2WbdqtCuoz39pKGI5MaZA/Gq6e60uZgdLuWhk8+9AVW+dVEti8cn7AAt8OaII45F
MF3CUDH3um0+tPHHCDuHANLya6PSI9QsO9kit5sDkwdR91Ud92WQsZrOZ4nHkTVHaanfaNe
PCl0bWVc7WJyHU9OD6itZoutW99btaaq3caieY2bgS56AfhXRhOM180ZJxnHmDMvNHc6YrD
UIhJE/AkjJYj61ZdnNQlkn/VlyxlVlLQSefwB+XFaA2aOrQyx5X7YI6n4VitUtbjQdZR4CW
h3B0b93zIq721jakiv3Hkjtl2aifK6ojYIAKhj8utWl6sTMUAH7UAioyut3EkoAbcoLfUUT
yrHNDvOBtOK1LlWZW6dDmpHdbxKMgIMHFNWbxSQSQsCT7wFMm4kkhkj6lW3AfCuFuYoZUC4
3sQCc+tMRYX1upsnAPve78Kobq5dNPaM8nIBNam5ntvabe0lIBuVbafiOB+dYu6ZO/ubRmx
sYn61BBUN4F2EdWytcmUBSFHHrXYcdw0U6ZYH9mRTD8EA9cc1KIY4kyqCPsMPEPT40ydu7C
nI8qCaUYooLEB56V1SedFMmQ0dUCueaVMYOaYWhxxkCuDywpWPAArnjNAC3P8AYdx/EP51l
q1Nz/YVx/EP51lqw5ezbj6CiiiqywKKKKCQooooAKXypKXyNAFt2a/tiL5j86+lASYI8dNg
r5r7Nf2xH8x+dfSkXMMeP3BVsCqRyYCCGBpyLO7LdKVyQuDXKHAq0rH2chcgVypJ8W3NNly
VwKVGcDr060NAOE46+fpXJjXrnPzpYyGJJFAJ3YNQSKi4Oc04uWHJFcjxHAHNdg84xzUMDh
eW6kV3sBrvZjk9abbeORUEgqherGn14XPWm0w4rseEYPQ1DJFJGAfWkkYRxNLn+rUkj5Cuv
DgVQdstdj0fRJDyZJv2aAfGoStkt0mzy+91aTXNavNUYjZu7uPnjaD/ANaaEb3V3DY27Ynu
TgZ+wK7kRbO0jtwMiIZY486d0CBBJNcsx72UZhb90V0IxpUjlSlue5l9aWMejWj6ZDcNIgk
LSMftNXM7FiuOp6gGmRIkRw7FixzmnoQjMpHOTWuEVGJiyScmTLKM7wx6+tWhlPoBjzqPax
KigtUlnXO1cD1zVM3bLcapAXEyf6VVahcssbwDGPWnryYwnC5PyqrDLPdZcnaOop8cfIk58
0TdJhMVsWjyc+tdaqriCJT1JqXaL3VugXgHpUHVJHa6Ow5AoTuRLVRGYI+CSvJOBT7L3Lln
GCD5URxPsjI69akNE1xcpH64Jom6FhBssDbx22iq28ma7OQPSu4s6fYR2kXMjncxPp503Fb
Pcak29v2UH7NR8qdvL2GKOe7wM57hB8up+41871mT3dTJx6PZ4YuOCMH2QFb9baluziKPhR
8Kjazsi3TxA/0eTwjyKk4pNEkEWrTSFv6NKO7i+Y5NWN2IZHXMJ7xAQF8nX/WqZq2rNaaRy
LqK6tUuI1wm0Jj58Z/Gn9GiFnfzWobMLDw1n9zWXigRjZCTlT1Wpg1KKaRbu3fASTxL8KmU
XVoTwSLy4ee21DS2G0xP3kRHwOf5V1b3Dz2EOpo37bYEkjP2sef41Mnt1k1u2ulXwXEbKf8
Ayn/WqWWBrTScq5Vob1kb+EkCppTVeRFwyffQWmr2Ch2JKnn1U+tUFtAbfU5NMErJKy+Gdh
yE/wBTV6tldQSMkLKY0zJH/jQ+X0Apm+kWK0Fy0I3AF4n8xnyNNBtUh275K2/7qytI7GN2Y
u2BGepJ6ufz+lQmhtLS1ktxMwjjOZJ/OQ1J032/VoZPZETvCf2lw/RR6Cu1k0LSd4vmmu5x
1AXwr+NXR+cnFeCHIpdOvobfVoblZMqM4b0U1c3fa2XvZVs4VaAcCVjg5+FR5Ipb/UoW7iB
YpVzBAOCRjgmuprB4IYWIRjLPsYpyOCMgVom4XyKpHNmZ72S3vL9i0czFY89OOp/GrS77qG
9jhP7dVG8g+X7v41I1+PMen28ChVilIbAxtBwKTTNPEwu3clt9yI1b0Ct0qpyfgLZLsE2hT
K2XcmXb6eeKr+0VvJqk1lGrFfaZCHUeSjGK0FyIbO4a5ADKdsS/fg/nVfoxW77VX0mMxWsY
CD060nQrkRxAbeC8lLEmALAg9BnFTY4Rb2cToeXMa4+tO3UJfR5SF8U1yD9NwriRsxWsA69
8fwIpZSFXJZXURl1WAZ4hBP4VV6/gdnZWI8LXK/8AqFWRnBvrxif6uMfzqq1s972cVB9qaI
//AKQqm+SKF1Mb9Lt+epjx9CKZuTvnvFzyEiB/GpN4v7aytfJBvb7s1W2cq3t/dsDw8iqP/
Caa6RYojzDurhRnOIWHyyKpYV7ktcE4EUi8+ozVzId17cMeiDbVdcAfqgJGu6R5d5H+FTk/
hVuL5Khn8VZZXhCXdvOvCTL1+Y4pu0VmlmsGO4NmRT8RzUG1vH1HTJiPE1u275L5flVhbOs
E1tctyWAH/mrM1tmXbriMXkXeXMd5KpV0Hl9rZ5fWrNZ+/thLE2Fxu+RPUU5qNsJY1jUcxz
Kx/hJ5qHp6rb3l9aHmPBdPrk1e2tu5iJ8mduGXSe0ouHQPFOux1PmG4J/GrvTmstOuLns//
WW0iiaF/Mb+fwqHr9mtzBHN+7G4+uOKpAZU0rTNZLHcsrW7n4AhRWjHL3MdopkuTS6j3uq6
OYYj3N7p7ExuOrKvT7wKqZnPaTs6b2fatzkoyL0yvGatJrkRa1bSpxHJDlh+9gc1VafPElv
qCr4YzMXwB0BJJp48RsjaZ/RNcfTkntZoUlTODFIeG+Pwq1s7kWzC80udlkJy8BHHyHqKiz
LHa67a3MSApIQQGHBHFa290LR75RKFNrK4zuQ+dboYt8eCiUlDsppNStL+7D30BtGbAMkQy
PqPKnb/AEhpoxLbSLdwHA3RHJx8a6/2NhDAi9mK5/dBzTN72VKsotLyRG81DcGh6WQLNEpe
1RtrgRSxoVmhQJjHvADH8qj6ZGLzT2fcVubXMiuepxyB9KuNO7KmPUe+u5zKozlTVbmOHtJ
cJFxC8bLgfKmnjlCIQmpWajR9WfVrJZ5MCRBtbHw86q+2MQOghwfGsqgH5muOxbBba/ycgS
gD7zT/AGghe7ggtFHikmDY+ANdCPONWYZKsnBM0rcunRsQQCigY+Arq6g9oRmByY/KpQj9m
sO7A+zioE1y0HdyKOCMNWlL4mdv5HSBIXjn5PG1h86r9SRY23J7ignIPPPNW8iRBgychwCV
Pxqtu7Rxwx6tg/XpQBV3V4ZdOtrhT+2tmLp8QD0qH2ktXilivVBCTxhif8RAqLcb9NvxnJQ
N4gehGeaYmunn09w7thZeAfIEnFAEYszkEn3elDcjPnXIbilwCKkU58sUCusYoIqSDmilpK
lIBV9KULzQvWuh1pqFOcc0mMEmuvOk9aGAlwf9x3H8Y/nWYrT3Axodz/GPyNZisGTs3Y+go
ooqssQUUUUEhRRRQAUvrSUo86ALbs3/AGvH8x+dfSEQYRR5PG0V839m/wC14/mPzr6PifMU
fptFXYlZTk7HT7ma4ZiFzSO/AUUjnJA8quorZ3G+QOMU6AhJ2nnzFRIGZGyalQhncuRjA6U
MEdlxEAvrSY8fJodNzb+vwrnktn0pSR0EqaFJzkVyXJHQ10rKF54qAHC7Ada7G1sVFdgTgZ
NdRjx9TRRJLOFXriuC3nmuGcE4PNcsR09elRQMc7zOduBgV5n+kB3vu1dvaFy1vbRCSQDoG
5H+legXlwun2ct1JjYFLHmvIJNb/WTXupSDDzylYx6rxirMa+SZVmlUGJFENVuGiaT9nH4n
P73wq0sljtbuJUHgTKgfDFMWmnCwthGT+1k8Uh/lUqMCOWNz0Dc1rknscjmKalNJHbgux9M
1aW0cUcQOM4Gag3m2O5cgYQ81Jtz3o4OABV2KW/GpFOVbcjRPikaWRV8qmFAu7HkPvqLalc
BuhanZpe5hK9SehpGuS2LpFRfTbyGAwGOAKW0gTwkjEjHmmJgx2qPEVOeKmWSkybn94AcfG
rXwihcysn3kiwx7t2FAwPnVRbqZJW8Wce9TmtSETLBngjJ+dcWid3CJf36iqjY05W6J8fA6
4xxTlodve3bnIVcL86jlysW4+fWn0YezLHkbc72Pwrm+oZ/Z07l+zoaHC8mZJ9C2+o5v0hU
+Lut8n8RBzUeXvZY4oyuVIeQ/+Wm9OgMupXF1jAnyy/Kp+5DcwhvO3IAH8Jrw235Wj1r+KK
/S9Pe87Lwz25InimaRT6nAzUmKaaV4rgXC95sxLnH7Fsc/f0pextwy6dLZv/ynYiurmxaGZ
tRtMswUb4j0fPWr5yUpNUVrk6iS3ubR5LmdYZiSpmXlJKp7rTJrcd5BCyZPiZeUYfOrXTXW
S3lWPYshYlrWToPiPOntMMPfNGZHhYr/AFTjIP30sXTJ6JxkVdJsrgdYwq7vngVU6u6Np10
inrccD1ORUueTOg3EWApScYAPGMiqq8mP6tXGMy3e0E/MU0Y/JtCkhby4bTYmQkT2TYYein
A/1oWT2y9WxZ90MymQn9wEdKesLaS21XU4Z+VkiU7vLJJpjTrAQ2tzMrFmZxGp9Bn/AK1Xk
nsi2OnwR9XurTR7D2HTztR22JGPM9CSetR7HRrRP2t5H3sijJUk8t5fjXWs2UCaotzLJuWN
UhiT9584J+mQa0FjaQQy+zNlzbjezH7THr+VLLJ7WFTj2ytK2QLfTLeJo2HF/MMsc/1Sfu4
+WRTTQQ3XaCK0i/4eBCwGejY6/hVjcW7rBcXwOZZ5AiY8lz/1pjTrdI+0Ejg5Ah7sj4gGqY
ZHO3ZKVCanBJLbSrFzLgMv05p/s7Ntsolk9/c8kg+OKlLHjU4R03Jzn5VTaUzM+pydDFcNG
o+BOK2Y23FhIl3Mj3JSMngO0p/MUx2an2PqU7cGXPi+Wan30ItbSaUHkQqo+nWqK3m7jStg
96Yr+JppEpKUbNUVEtrZxA++N5+PFRTAw1mOLyiy5+tP2rZvrSDzihGfurtB313e3Y8oyg+
maoZVF0V5uQ8184P9YyoPv5ouVL29rZHq0vT1CkGuxbLFb27keIhpHHocZFQ01JbjtNAxGI
7a3Z29Mlf+lRGNjsn3IZtXvGA/ZwWnB9DtNVXZq2VIWnkdfAGlck9M8iup9Y2dm5bxuHurh
kGfNc/9ahgXMVgkcShfbjs+IUf/ADV+y+Aiya7BbWa4K7hK+R/iBPWqy+vktIEggYLdTeBY
+uFbg/eDRLcGedLVVZobUBdw6sw8sfSmtSu4tKma5nhU38sWwIfdjQjAI+ODWnDDaRJ2TNB
hgtbi7tklEjtEA4HQHByKba6f9TmQcGK5VAfk2KqOz5ezMdy2cXDSZ9eP/mrOJO87PuCcd7
ejHx8dZ8kUpssi+DTpIWabJzuiRj88VXI/+/GHm0X8qmv/AEeAyHqdifyqC6bNU7792N8/D
jiqHyqY10M33NkoIzuZxzVBcyIn6OQW5ZL5gv8A56s+0upR20VrF/8Agd8j1K5FY+81Jhod
lpcinAladh8yCK36XFtiZ5y5Li81YwpFOrgkW4RR5hiuK5sEkt9GdLz9nO+5nB64Pu1Fgjl
WNL6eNW2sBFAftfH6Uzq2pvOxjLqxPJx6+n0rX7cpcRQrmovkkSTQvqVggbfHAAXHrnFego
I5FQpgKV3A+nwrzXSrRow88nvNjGfKtfoOqMwXT5QCRlg/8q72LTbMKfk5mTLumy7chdoyP
nUW6Y7fAcn1p52Y5MYXI6gnpTDGXxStsEa9TmqHOMFTYKDfQx3qW1tLdT8RopGT0LHoKx0V
ugt7rVMftHDiMH15rTX0360smhk/Y2MR3M6/aIqmsbWTtBeJ7MBFp9s4wf8AvGH/AMVhyT9
2VLo2Qjtjfkmdl9KntNLBkUhpj3kpPkOufxruxF1qGrvfyKUtoMxwgjr5E/hU3UZROs2n2l
z4SB7TIvVeOFH409A3dxIiA7I0AC468da6GOO6n4RiyzoccFt6DkYOPnVVMG7oh48gHGKso
iQm4NyGya7mtDISYyCH5A9TV7KEVU0zSWe7cRKmBwOgqMe8ksvaAS0ik94PQeRpySbGpJbz
JtSRWUt6EcVGuCbGea3DkqE3Afv8dDUElP2lVZlgvIwDGRg/E1S24EjmKWTCv0Hx8ql6iyR
RxmKRngmJIU/ZbPP41XdSB59R8KAFaJ7eRo25K0A5AJFczSFyrtnPQ/SuhgjIqSBcnNdGue
MUtMhWJSYNdUoqSBBxXQ60h60DrTRFFIpMflSmkI4qWAXI/wBxXP8AGPyNZatXef2FP/EPy
NZSufl7N+LoKKKKqLAooooJCiiigAoFFFBBb9m/7Xj+Y/OvoVJD3cYPoK+euzZ/3vGfiK96
SVmjUk9AK04EUZXyT+9XOR5U/Ge8XIFVokG41Jgn/ZlVNXtFfklom4dOlPjIA4qLBKRnJqS
kox1zmqmmOBYA+Ic/ChVLOTmlYjPh6Vz3h6ADFQAuzwdabkQvhQ1OLngGumA6qKAERNi4PN
dArmue88jxSnkdaCDopzkGuZiwTIpVDhTxxXBbHL8igYz3bGdh2WvEU7WlUInzyM/hWA0zT
YZWjmyDBarsI/eYef41c/pA1SS81G10y1blfFIg9TxUf2VbCJLZRgkZb51fhi2zn6rIkqOm
2uxckksfwpLh/wCjMV8mzSJkeEHk8Ut3Hs3xnqa25FxS6OdHhpkmWRJe4YdDGM1ItgDkHIC
9agWzB7KJjjch21Y2xzG+W586jCksaRZm5m2WMAHdhx0qLqEzxuUB4xRBcJHuUsfF0HpUe7
zLOAec8VKjchN/xOrYkLzg586mFxZWr3TAFVrmGzVJVUEn4U1qdwsyewxrncfEB9mh/KVIe
MaVshQk31ybjdkE4+VWUMbPL3EZEjYyCOhpq3s9uIIVOAclx5VewWyxkiyYyYHikQZz8Kxa
rV48FJvl8UacGmnk5rhEdYrezDy3q94YwPB6Gq3WLo39zFHbgKZlACjyFWEtreXX7N4iI85
w1cafZqe0O+YpiJAFwenWuNrskHjTnNXf7Oxo1tnSXFEmGCGK4tbdDzboYpfmBVXqqPaXFl
KxwBMYj8eMfzqZcQXMN/e3O3ETSb1byPNP6gYNQs2BK5wJYz/iHJA+6uPnWOOT4O/9G/DOc
lyis05k0jtJfW0pwLhRtHocmriOSM3Btn52DLkenlWd1q6S/sbO/hGLgHEpXy486n6RfW72
xUSB7tvfi8yazSUtqdF8XY7ciCexkkRAgaZgD0OBjP4VxaxSWEfeQuZ4Zl/ZrIMYHrmod7e
PA8VrHjO/dIw5Ck/ZqxitLnUrwQzI8NvEmcYxu+Ao6RNpHLRypoF3NKu1JHBX061Vxaf30t
t38pwGMiQryzHHvEelai6VYtOWPu/2KjChugx0rOS3F7NdAxONuMTTgDBH7g/9+dWxklHkV
JsmSauIXmNu6zTlcOx9xfkfOnNOUHSe/kJLPMCT5ZJFVF5G1pbrHBH3ZlOETqcetWunEwaH
tcbgHBHoeRWDLcv9FrSoqNTt5brtv3cY8ECd4yHpnnn8KuUlMWlTTk/tJmJz6Z6UzbQ97rl
5dkcm34P0NLGxltoIguQ+0D6VXnluUY+EiIqiy2v7JYxt6DPxNVazLB2ncbsqwYcfvYOas7
5mS5hUA7YkYt8OOKzZEkF7a3LjIlY8nyJq/TQu/wDJH+TRy576CYE8BRWf0LUY4dc1a1k5H
fu/3EkVppMeyLuxuU/gKwNqrL22uIsZ9oyy46kcmtmFctMVmjvb1rbTmkuv+axKZ89/AH0r
jTdLae5s4SciPxN8cVX3om1LXFgbJtLRAx9M+n0xV5odwQt7ekgRsuyH4kZ5/Kpl0F0qLCO
QRyXl4RxHuQH76rI75o9MghUnvLicyH+AEH8qsryMvpEFvHgTXDKxHryN1RZ0tbS5luJWVY
Y4lhjJ/ePB/lWdiKhie8a5mkdRiFzhT6BetVi6e7WsiAn2nUZv2eOvdqcn8DTWpXkroLS0G
1DhQ/y9/wDCq+xl1W6u2lsi0klt+xt9oztHQt91aceN1bGfRP1Kza77QJaWxxa6dCry88cD
LflSLqzaxqLPp9u8pVNkBxjqMZwKnWWiXFodl5emBZiWuCwG6cn7I+H+td3F3b6TcJDaKuk
wk43yDxSfAZq6v0V2Nb49MsZE3I16o/ayDkJnqPn1rJXLfrDWI403sH2rtPUj1q41y/Mq+y
QBooJXBeZhwxzyc13b2h0yENp2nT3E7jHtTL4Uz5/IVfFOv8kWN9p51sYrHTbYftYwQVHXk
CpOn6pbd9AqqRBYx/t38u8YcD55FVOqWE8c0LSXyiXO6S7kwAT6L61PsyyTNFDZl7Zl3EY5
uJOob5A80uTGnFfsZM0KyNMsfeKVUHec+jciqG7163kl1Aq/OVgRh0JOQacvdetLGwkhvLy
N76Qbdin+rB45+VZC9kik7u3s0dooxu7wD+sc+f30uLS73dEzzKKHb7VheS7LksLa32ozAc
krx+OKizm41G49pjQoAAq5HG0dKdstMeQ97dqcZyUNWKwoU2rwB0Fei0np6r5HMy6m3wVUV
ldheX4zySx/Cp1rZRQLyodycls5p05D5HkMUKcDg10oabHj6Mss0mSk93GABTkbtDIrKcMp
3ZP5UwjgjHU06MgAnyq2UfBUu7NpbaxYyaetw9tcF2GBsQEZHXzqvGq20zPLHE7yr5Sjao+
6oWi3eV9llbg5K/Cnr62Vtu4ZT4cZ+dcPU6XdM3Qz7EU5je8v3l1G7WWMHKwwHwj0z0qy72
4lhEFrGLeDODgYJHnSW9vFDJuwBngVJQgpKGcZ8qnHplDjwLk1Dk7QykAjkMKIWBwc+Zp27
kaNd3QjAwPKiK5ZUVJGweRn1pq5zNGwjOcc8c9K2wVcIx5Jcky13TQCWMcef0pmxvBdTzxR
oS8J8aNwSPhXOkS7rbG/lSQy+lUfa+5m0q/tbzSmMTOpDyKMjPFRIaJO7TwrqGnd3anZPuB
Hwx159az1veLPZpE7H2+0JLd5xvUHpVxp+pW/aHT/AGYuEvgdwXoWI86yup21xZX7GcMk0Z
yM8ZpBye2pWj97KYN9vKNsygcxt0GPxqsvNNmsAk8ihreUZjK8/LNKZfaoD3YCSMf2kfnJ8
RXNtdkEWV45a2OfAeqHyNQBG271JrlQVHNOTIkMxEbF4z0NcVKZDFBroVwOtd06FYlKKKKY
gU9KBSHpSqKaIotL6Uh4pfQ1LALz+wpx/iH86ylau8/sS4/iH5GspXOy/Y34ugoooqotCii
igAooooAKKKUedAFt2b/taP5ivc4mYRrxxtFeGdmv7Wj+Yr23vR3aA/u1r06M2XsmhlJNOp
iNd1QY33cZxUpTvXGa0tFZNgJfLeVSI23HAHSq5dwkBHSpNsT3jVVJDJlgjDBDUgQZzmuO8
GOeMUGXK7s9KSibHt2BjFdA4YAjrTKybkzikWX7IHNRQWLMvj4rkBiMCnSGXlueK43kkcUU
FirMy5UnNIW3LgrTEhY4Hhz86gaxqY0/TLmeTACRnofpTUFmGMLXXbTU9SYZjtpSV+Plj8a
6llaaYt1z0NPWMwbQbbA8VxGJHPnXMELSyb2GFFbsMKVnHzy3Tol29oEhE0nGOahzt38xfr
yalXtwZQI8YUdMVGUHdV0lZQ3THNPhil0uU9JI5CcfdXdm255AeMjNc6adt/JB5Mma4tmKS
MG8uKzaZtOcZGjPXtJoluykqcYxTkL77oHGRjiotw2IWx1PANWOnx/0YZ5A5LVofEf9mbEv
DHHn9miec8tjik0nTBdf0+ZirSHIHrUWSb9Z3Xdxf1cHJ+NWaFILSCUZMUZxIB5en41g1uW
WDC3Hs3aPEs+SpdEm9eLTwEOO8ce6POi0lNvGO9khtgefC5JHzzT7yW06RlmUsCSjH0qNPp
Cs+YZME85boa8np4YtRk3aiXJ6PPKeHHWJHa6kkt8sK3cjAnG7aMGpdtYGa9vMzN4DgEAet
Z+eKS0mTeDkMNpx8a0Ud/HZXMrStuaVQwC/OtOu0GjwxjJK0zPpc2fI2n2ipvLy4t7l4SN6
g4A8zXVu8TBbWZTGJMyo/mD5r+FS7vUFkcsyoo+PWmRLFcxbC/Tlcjoa5eXU6eK9vFjpfs3
YsGaPylIqp47SxldpN/cX5w4A/qm61UyKbS6kFrKVljGEYD30PGT+Nay4jTUlFrMqLcAeIe
R+VZ+7judOhls7pDszlZMcqM8VOKSnH/Bdw3Y9op0uK3MtyS0oYkK55J9RVxBc3mpy92oME
bnO8Dlvgazs0SNbQz3DgOcYePow8s1odKlu5tPuGJQoVCxEVLryQ0RdYvJFia3JKoG7sY6u
B50xaWKQ6Ybi5ka3gjJZVPWRvjUa4tdt6v8ASw8gUJsTk1YR2Fu8wlmSVtigAScDiq5uL6G
20irgVtYup724ZooVUY/0FWlozvpc2QQvRB8BT17IqWz3CxwgMAAATTBnKWCxMFUGPe2D8K
pnL3FtoEg06cJp8sr+82I/5fzqdB3Vs6WvG6BQQfUtxVBZ95cwRQ+4schkJ9QcY/Krk3iQK
cR95MzMEb1Pn91UuFyol9EqdpLi2nToVYKW+vNZ/WpMXtnbA4EUiE/UirOK7ElzHZBg2xO8
lcdPl+FUeq3kN3OsyEeK4SJceisP9a34sdJNFafFGvuQW3KuOrYrCdop5dH7UQXUSjvTbhV
+GQRmt1cjDYXqoNYjtDfxWfaaCaRBKY7dcA+RIpsHOQl9HFldSafbQ2eTNdX0pZ89Qhxk/d
mtpbwwSpFaRFRb232h9r0/Ks32cSa4EmozxhruViF44Vf+tW9xdwaTbM85bv36IOgJ6D76M
tSlTFGr3WJ7jU5ZoFAjsv2afFm8NVurXLQzrpNw2WKiXaPeLv8A6GuINZ7lpNSePFtabhKo
HvytwPxrnRLme4jlvZbVpZ55C2518KjPAzUqG0FRLg0W6lSOK4kaDC7VSIbmY45JzVisun6
Bp4tBLFDMDlznnHnu9DWS1/W9Se5FtJcxgZPFsd2PqeatND1js5psaytY3lzcY8Uky8Z8/O
t2HQ5cvyrgzzzxTonW17fazqBXSbJZ7faFF1IThfXFXen9ioLa5N1qFxJqEx6K4G1PlUKH9
ImkxZH6suYx6JGB/OnU/SPoszbWjuov8xAP5104aNx7RlnqP0Xtxp+nSFTPEo2dPD0rOav2
Qh1O6M8evTW6Y4jjVcfAVbx39tqKB7WXer84obaONvHwq7+PHqipZ5LkyT/o/SVhLPrszSL
woZVwPSs5f6HrGmSySXE8qpnaJkHl0r01o1YcuqnyDHFV1/Hg4bAPr1H40+PTxUuYg88muD
zCHSrZG3b2kYtksxyG+tWcarEoAK7WPl0HwrR32nQ3SnemG8mAxVDdaZcWS5c7wTwF8q6cI
Yl0jPKcmc7lA88+lNtIvQDFcdAD1pTtYbgOa0Un0VUITkE1yPKlMbY+tdD4+VADkGAD606r
Ddgng1FCMQSKcDHAI60AS4HMNxHIeqOGHxwavNQuorfUAm7MNzGHz+62Mkfeazy+Ncselca
klxPpsd3uO2zba3ybp+VZssL5GTLu5dRb94sgA8qiWl0xnMbkZaqxdSR7dGYgjIXr5GuZT3
FyBvIkOCB8PKqEuCG+S21CbumjbqBkGpULRxTKNud6jOT0yKS0khu7EifDHOGI8qo5Ll7e8
kiIIUdCfTyqYC5ESotRk0PX2t1jSSKdlyxJ4z/81Z9ptLGp6PM0YKywr3gUdMDmsvqk4e43
ueSox91R4dYuYDG00zERNwM9VPWokhsbKq3lms5UnhfZKhznzq4fXBrGLe+t4g5HEoY5qmu
CTdTE/aYuPkeRTfTkVWWsmz2iwXKr3hAPuy+lRZ7aa3YiVcgnIfyb6+tdQXk1u+RgqOoPOa
6S4QSs3JR/eQ+VQ0FkYMyqVz4T1z5Uq4A46evrSyCMue7XC/Gk8sVCQM6HWu6aHWnB0q1FY
tApQeKQjzqSDojigVyOlKKZCi9TRQfdOKSMEKc1PkDq8/sS4/jH5GspWsveNFuP4h+RrJ1z
s32Ohi6Ciiiqi0KKKKACiiigApRSUooAtezf9rR/MV7QvuqWH2a8Y7Nf2tH8xXtIOY1H+Gt
umM2bsdhBPiOPhUuBlUYPJNRIdzeHyqRGPL0rTIpJLsYymATzjipUakNk5FRwd0IYdc08r+
HAbJFVMYfX3ycZFcHh8E4HpXKSHrkUneBn8XPpSUFj/eELtA4rpJQRleMetR2kIcIfPoaWM
eEq3WpoLOxcuGO/3adjlDSAcYqO3uhQMnPSnUhEbBs+L0qKJOZywmwCc/Ksh2+lk/VMUO7/
AIiXYfj51rpm/ajHnWL/AEjO0VnpzAZxcn8qOkH+yMkBgiEAziMbBjyFS444UtjmTDYzt86
ZEiuveMcJ1J9am2ek3OoRmaLuwoONrkgmuhvUUkcRwlKbZVrHIzlc5C12qsOgqWbcFpBHIh
WB8OQeQa4kEqZLLhD0I86n3IvpiTxzXLRBMvc6jE69D4Sam3Eey5O0c+lRJYw+w45DA/jVt
qcYVllDDMnK4qpSisnPktacsK/wQYlZ7lWIyp95fKrG4kS1s9kZ5YcCm7K3MjF+gxRfWqvK
h3HjGKtlK3X6K0vJzp9s1pArMMSN71T45QiuJkMkLnDIeBimmBB2kk8U6BgbOqmqppT4kaI
SlBpoSaFlwunI0tuRkR+ammYdca3J9r5VeMngLTi74nzExGPKkvLpLzYJLdQ44LRjJ+orzm
q9JtueI7uD1KP1yk8alp17CsiTxyN5KTUxVt5vFsIfGARzWV1HQrgzodMjWTcNzEE5+6oK3
GoW77LiRodpx4+K4OTBmgtjn/8AZ1MftSe6Bt20+1Zd3DSfvMa4FoQMeA/Wswmp3gBBfpUu
3vricAyTFc/u8mseTHJqmaEi+bT4yADkhTlTnkGmZ2UoVvgs8YbG9uCKgexG4JJvrtvhsGK
cjjtLBsZeRmGSX8jU4ntdJitWx2S00qO4V2nXYUG2M9PpTM63Ms2I4ZzboPAsS9akxSqimW
WJEJ53Se993Sq+bU2aUiJu9X1fwj8KuyZH0TGDZNtXigcMbK4BGckoKkhrGQ/trS4J+Ix/O
q5L6cFf2UOf4zzUo6tLFAZHRN5bZGo82rJ/Y50lZE4UiNqsIu7q3sbK2dQjbnJ6Y/8AYqDq
mFhvHRxgYjT7+at7SL2Ka5urq4BumQGUZ4QckAVn21A6tfiKJB3SsZMHpk9fyroNyS6EiOW
A7jT177IK+voKdi1DvA9xIoit0z3Rb8/rUWdLm4ue5DiK3UgtKepPpT88FpcyBJbwAJ9iLB
xSxx7nZY2khu6Ih0kzWZLXF2/l1IJ6fjVY9stvd2tvyTHIhI9GyM07LqFvHqe5DJL3GQocA
Lk8eVSrKCa7kjnkRoE74sFxkucj1rYn7caZS1fRq7xh3oAOCxxj1rDSWf6z7XSxyRkxxDaf
iRnitv8A1lwNxAUkkA9eOaxxnhtry7nt7j+mXc7oqD7AzyfuNU4Yvc2Q34ZcRTRxMQNsUEf
BI6bh5fSqHXdVfVL6O3tkadUH7MqOXfzx+FObprSdNKtQzzyKWlkk6KpHLfPGa7hktNGIbT
ytzxh5pOBx+7itEMbu0uSJTSXJJsNHW20f2jWble5DgmF+FRs9WPXOaiaprsss5t9GcNCib
XlQDxZGD9KhXGs3N/eb54xJbJnbC5wD8eKbmvHmYiNEgUjG1K62n9NnJ78hhy6pJVEj28CR
MTK2COSByWJ9c07y27BwM8AVyIwoyfOusDHBr0uOChGkcuU3JhtI43EfSulWIjxru+dJ9aT
NNV9ijsV3c2chksLpreQDjHI/GrzRe2k4/Ya3H3gJ/rwMYFZ0qDwRg+tIUB4JBHxqqWCMh1
No9DivbLUlL6fcLcxr1KnO351xKjYD4JB8q8/sZbjSLk3Fk5UnrGfdathonayy1fNtcxLb3
C9Qpzk/Ws8oSgOnZ2+Ec7j9/lTDKMHAGD9au7nTlkhMsDd6PPPlVNJE0RKYOfjUxkmK0U1/
pahO8txznJWqkgq3IIx5VrQBnI/GqnUtNMmZ4uGxkitEJCNFQvu8mlKjPWlZO6UE8k9RXXh
YZH0q1E0JGACR5VxIGVuBwa6B2g10Wwo3c8VDA7iJKZxVtoywzw3VncDwTxlf/Fjiqm3ZTG
QvUnAFWcEL2gV3PiJDH6VXk+pMUY64iEbuinlGZCM/unAp6SZ3t7a+LeLOxx8BwKc7TabJp
2sNjOy4UShviRn+dVLSMqmLPhPNZL4pBJGy0K6iDtAzDbOCV+B/9mudXtt9w0qEbQArVQ2M
pMCTJ78Rq+1C4R7bZnBm2Z+BIojxwD5RR6vA0Tx7jk7Qf9Kq5yWUc8/yrQarAJdHiud3iVj
G3rwcA1n3UBabsrXYlwRIVfPIAFM9aU+7ikFVFoFckZ6CuSpwfI56/CnBSEVBJx1xzXROfK
kxS0ILAda68q5HWuqayGKDRmkpaZCi0opccUCnSFF8qPIUUvpUkBf/ANi3H8Q/I1k61l9/Y
1x/EPyNZOubm+x0cXQUUUVUWhRRRQAUUUUAFFFFBBb9muNWj+Yr2lBwpPTbXivZv+1Y/mK9
nVsqu7gbetbNMZ83Y8rhM4p6AbjwOPSo0e0HrmpMBxJ4T9K1soRLAKJXTSrsCmuWfOM9K4d
cEk8DHWqq5GF2M65ViBUuBQq4zyKgxSHAAPBNTwBjGcGoZJzMeDjk0x7d3J2SLk+RpyRwoP
iGa4PdyuGJUkUIB2Cczy7UXkc0+0pY5xyPKmozhsIvHqKRy27GcCoJHC5JAxWO/SOxk0qzU
/ZmJ/8A0a1hkCEDPWsj+kU50uzA/wC+OfuqJLgO2Vtu5fs3AAGJZV6fOrPU9S0y5mT2ixmY
ooQFGK/kaqdCkJ02NMk92cYFWTqu/vPZyzHoTV+RQklbObGc4SdIsbWbSrizDPprxyKSi5J
AYgZ55qG1zM6MkkSIgHgWMkn8aaMsxG0IFyec0gjl91pQ3oRSpQhz2EpyycPg5kV1Vh4SuM
nB5p62VpNMglPO3w4auWt8oyvLyRnPnXemd0kUkbvuCHODVOfUxUoSinwy7T4G4yhJrotI0
aKIKfOiQJAd8zqq44BNNJFbz+KQMvoM9a5FrZysVeJmzwNxPFWQzZW/r2I8WKvt0KNXtI92
ZUBPxrg6vakDLEgelJ+q7FcobUFvI5NHsUcEBdoCqDz8qPcknzRLxQa4sBqUUp8EMrAfCne
8lu95jVIlA4z1NMDULe3j298q7uACBXcF3aooDTRyY9Dyaonkfd//ANluPHBPlf8Ami3SJb
XSVkubkLPtDI+fdqNFdx6rGN8alxx3oHB+NR720M9vHeWRaWUe9EvJUeXFVVrq0sc7Q3jtI
wPVVAKj5V5/WxnkfKO/pZQivgy9XRbnPJgljHox3Gum0yxWMvKklsR+NRo7q2nT+ja08Mvo
QvFRpT2iV8d4uox9eOp+4VzoxbXJpcmiel/p+nWskoMsjDoMVWSy3N4mWkSCOXk8+M/Sp9r
rdoGZdU0w2rE9HHQ09JJZy+KBredWOQNxyKrlCN8DxlZRyaZAHGy/fcOgkOKtLawuGi5jgm
Xy2Mc04rvGT3eiq49VJOabm7QXtuAF08W+ePHxUODlwyPl4J8WjIirJKqRr55Y1B1DX7Gxm
a0tomnunG1SBkLXNuup6g5Oqah3FqedpwCR8OKcum0/Spka2ijtkIwbiY+98utWQjt6XAsm
3wVa6Jf3UccL7yWcmYoSSfnT15YGOJbI31vDAPfETZkP4VIuNetUt12mTU0Y4GwYXPzGDVX
PcavJIFs9FNqzeJWfJOPrV8HKS5VCJOyy0/TtIVRlLu5APGR1P31c5tWTwaXgjjxDFZbd2o
h2m41YW4cfs1CLlz6Dim7yPVfZyL7VZJLn/uVABT54FM4WgfLovNS1eCzjOWtIQOGCct+Ir
jQpotSlkvLcyNAF2b5AB4vhis2mlLcjbDCbifHC5JyT1b+da/SbM2Gmx2aSYKcuQOjVVOFR
ISafAmt6nFpGiy58T7dqEdSx4NYWIDTE74TCXUJ4wyIvIjDDnPxq77W6gLh4bGzZJZ4W3zS
fuHy4+YqiEe+ZpyF7xx45mOMn4+ldLQ6KWVWZs+dQF0+6vLPchKvNJySx8XNcEOZH3sXbPP
lTjBY8LE24ebDkH6+lCRStwI8n1Xzr02DSY8S5ObkzuQ2BXWPPNOPZXKe/Ey/MU2VKnB61v
i6VGVp9hn40u7PxrkgjqOKUKc4A5qCKo7zjqKQnNdiOQjlD865cbTg8UEnG6lzxSEDyNGfK
gBaamiWWM4OxvJhxThzQoz0PPx6VLSapgnRP0rtC2nxx2moO+WYCORTkfDNa2W8E1uEuI8t
jKyL51gZY1kjKso68fOp2h6u9tJJaatcDBwLd34x8PyrNKCXRYnZoX55HSmweadIG3IJKnn
PrTZUjkCoiQyo1GxEZNzH0J8QqvOM5XpWjMYkUofdPJqkvYfZ5iQMI3Aq2LAjgZNKAfu6n4
UfKnbaA3UqpuwmfE3pTeCR/T7F5H9pyBEjeFv3jVizF2Jf5H4V0yIgEUHESDwgevrXHllzg
DlzVfaIRF7YzW11oMbNgXFoyqw9Q3T8qwbnxc9K0Pc3OpzXgfLIwYoB9rbnbWfCeErjBXg5
9azqO12NJ8E/RyD3iH7VSNQuFYl4zho9ufpVbZzd1crj1FdOSbiXnhifxpf8AkQncSVe3LS
XHdhiU7tWx5ZIqHIBxRAG3OzcnG2iTgCmQhGbqaKUjrRjFVMsQnNLRRUEnJopTRUgJXQrmu
hQiGFdAUmDnpTijirUKw8qSlNJTCC0tFHnQAl9n9TT/AMQ/I1lK1l+P9yz/AMY/I1k65ub7
HQw9BRRRVRcFFFFABRRRQAUUUUEFt2b/ALVj+dewI5ZFB9K8g7N86tH869hRcKvHlW3TGfN
2dx+8OeRU+NwEY8A+VQkwxKAeI+ddg7ZEQknb+Na5FCJpk7yIcYpdzsygDIPBrh+YvCcU0l
4YzsYZ9DSUTZOKHvQoAwKdaUhiMdKZt5Tt3MM5rszRq5XzpGhhvcHxurobCAFH1qOwfvPD0
rpTIDgA1NcC2WaoiINp8uaakAzkGuEcImXOMU2ZQSCOQaWhrCYcKRyayf6QGY6TaE8ZmP5V
r2KjFZTt6jTaLC69IpSxz6YolH49kp89Fb2ZuEktpI1Xa0bZJq5ZYZfEXyRWJ0m6uEuHtbJ
gHuB4W/8AfyqybSdQnYtcXx+IHSkxqT6iZs0Y3cpUae3Ys+0QgqPtGmZ7yKM4keJAPjVVba
JDgZkYsfPeamxaXZxDlCxHmTmr1iy93RleTB1VkW417TY5CFk3EdSvIqGmuwGSSSGF5i3li
reSwt8ArGo56gUs0Mdu8LFFVCcHAqvJhextstxZob1USqi7TXkcmf1cXB4Gc07F2u1WG5W2
GlwK0h4YseKfmAS4cKAFDcCqzWLdmaC6AwySDJ+FNKDni3KQRyqOTZtNHPHqlzGzy3wiK9V
QD/SqmWwmvJFjutSnMfkoAGa0tpKrFkVshvEDVXqKFbgsvDA1nwxxNrdyyzNlmrS4I0Wj2t
pwoaQfvMeRVjDGwTakS49aYQb4y+fF6U6O9RfFxzx8a6eyMVwjlvJJ8Sdkq2M0L5UqrfvZ5
rm8toL9s3Vuok/78cU4m4J5ZpWxzk846VnyYI5ey7HmyYuiJedmbcWDS2t73s0a72R+MfdW
etdavbJRtdvXb5YrRXbL7DMVbBwBtz0GarobdXvLYMfdibnHUBTXnddihiy7K4PS6HPLNj3
S8Dy9p4tSjEV/bRFPJwTkGo91pTwIl1Z3J9nb7WfcPpXPZqOK8S8SWMOMhvoTXM+l3Vve3U
llJuhgcnYT5Vzbjv2pdHRviiz0a3jvIZTLfvDdRglo0OQR68+tTtIie5kW6uYzJCGKwq3qP
OsmL32pztIRyDnBxzW17NyJfaBFbw+Ca3OSD1z50ns7bkiHIY7QX0mnQ+0JAskssm2NPIn/
AKVEi7Nm7l/WutXRcgbu6z4B6AfGrPXLGW/s4riCMNcQyF8H44yDVY93LcSkyRHvtuwID4U
qMUopf5JXJNkuSkcMz2MSMzYghXoR6mlmvGjuCiIbi8lPEXkvwqrJjtgI5p8+oiO5sfWpz2
13qFskNrGsFucctnvGFHLdk7aI2o3cltqi97EJ71o9pH2Yhjy+NRZtPXTbIXd53plmbKZ95
z8asJZ7Ps9F7PMGe7kJCDqQD0JzVMlut65mvJWdYn8RB4dvRa1YoW68FUpUt3kvuz08t9vn
aCOCCIYJXOXPpU3UrsQWjkR4eRcA/ujyNS1WG20uGFU2d4A23zUfGs/Cg1TWHuXkL2Fu2I1
HQyDrn8KiGL3Mu1COW2G5kLTuya3Cd5JdSftDuaQgeI+eKcuLaztJVtoWMpBAG8YB+6p+v6
nKkYUFUL+S+Wap7R47I+1TSEtghfPrXrsOH24I40575WW1xDaQxjdArTEdB1qJBDJdXYitw
EKjLDHuio8RuNZuMW/EKY7xm6kedWWo3Nvp0CRRp3aY49Wq67K2NXYitVZXYsB14qNaW9lq
FozybUIYgHzxUZbOe7m7+UkRnoM9amvJFZxAE7R+7imV+BRr9R2YJ/bSH04FctpNnEp/pLY
9eKj3erd4AsQwPU1Ws8sjZZyR6UyUiSTcJ3Mh7tt644JqO0gk97g1yR0J4+tNSNNDJ3qgMn
mD6U74FOz73HlS8Hmnbcw6gD7M3jAyVNNbSuQfKhMmgpMYoGPI1116VJAnlUa9s/a4QC2HU
5U/GpJ688Ufb9RiokrRKLjs7rKalbmzkGLiAbSPXFWjcnGOfOsOZTpGox38ZwCcP8c1uIbh
LuCOePo4zkVl+rHfI2w2c+tRbyETxEAHIBIFTWHiGelRp1znHFOhSog065kwJI2jB86soIl
hjKKOfM+tdJ0OM13jA54OM5qztAIAeg9KqdZu5lZbGAqxmX9oR9kV1qurw2RNmc+0SrhR6Z
6Gq60t/ZkHeEvKTuZiarVydDj9hL7FcxYHh4Uj86pNXgW11SZU5DHdj+LmraToWHXrVVq5z
fB8/wBYg5+QoyRSFXJAVSJYyPNqf3NvmkUZVWANMKSsqN1xyBTkzpHbGNHJZ23NWaXYLo7S
berEYGaakOaI1Cx8+dcyHaORTXwQuzkHJxQwHrXK9c0pYHypKGEopD14paRkhRnNFAFSSIe
KVfWlIzSCmRDOwcmuwabArrNWpFbOqBSUophRaKKB1oAL/wDsSf8AjH5GsnWsvv7En/iH86
ydczN9joYugoooqouCiiigAooooAKKKKCC37N/2tH869lXiNCT9mvGuzf9rR49a9iMijbgZ
O2tmmM+YcST9rtAzTqqFbeefhUYAGTcOuKeR3+1zW18lFkl3AQgVEyeoHWuppDGORnNRyXK
Ek8eVCRBOhuDGm3fnmnwN8mQc586r7fG3LnmnhP4vAckfhSyiTZLcMrda5Esp4UdPOm2m3L
zyfX0ruMq52qcetRQIdSQyAqTS7DwB0ptljC+FvEDXbSlVwCM0tDEmMqV5PlUO9s4r+zmhm
UFCDXSysNysAPlQrHcU3HBHnUbaRO5o8x0/Flr8O7CrE5THwxWunjVXZei54rH6v8AsNcut
nWOatVbTG9t4pN3idBmrME6bTMOsgmlJD8YKphVz8acwWXg8+lOxwMp65I8qc2iMcjBNabX
gwKLl2NhGK8LTF9E3ct5lDnFSzJsYDOeKbf9sGBHlStNxbY0dsZJFRkybHbqwzXF2gltZEP
7uRUoxK1rwfFGdn3UzKMRt6lSPwqrA7xuLXRdnpZFJeSy7P3MUmlW0p5dhtpdUidZWJXjNU
vZefbZiI9bd/8ApWhv4zKgOeGrnJVOKS6Nc1xz54K2PGzg809HI0kex/eQ0yoVTgdOtOhxu
6V2PByVzKmWCNujOOT1pmRnJYhegpYJAyFicAeVV2rXbFo7aE4eY7T8BWbNP242acGOeae1
F+9vYydn+V8UqeKT0OOlUFrFK2nWt4i94Y2aBvgMYH51KubecaNM+47bACGIeUnOCx+hqP2
b1JbST9W3S5ik8Slv3vL8hXj8+aeR72ewwY1ix7UQ9KlXSNReCU7MnY306Vong7vUU2k7Lm
EeXBPOai6na2q6kXu17uS9GyQjpGw5yPmasILqJdL2lxJPp792fiOBmsUpOTUolyVRopV0O
xaCeB4il0sxZCvXYTgfzrns9NeaJr11aTl2QjG8j3Rzg1J1iSWx1e31GMb4rlBDg9Bjofxp
nWLh7do7kLuliPdTKPNR0P4mrYTlX+xdpqE1CwmzHFdJ7ZjxLnlvU1Eu7CO6RZXTa2OM8Zq
juQmoxR3lrGYrqGMFSnRl9DRp3bFo2EN/HuQnG9f51V7T/wCPY8XRb2kdtbttFl3bn7Q5yf
Tmu7+/u2ZYYLZoFPBnYYPHkPKptq8MkJuYHVlcYT0Pxquk090vvbHaVMZXPVQfWmjujwyXy
ysmiEl2QkTT3jY3k+8qeuPiM1LijtpLqG1gixEshMR8i32vu4q0ht4tD0qW6lJlubpiodhy
FPp99V+gXMV9q8kUQxFpqcOftE5BP4V2ceF4sDm+zmzyb8tI67Sy3Fvp08kLkTbhEmPng/n
UXSLQafpOybw5BkZiftU5rF2LvtBZ6fGNyjMjfUf9Kjdob1oD7IBjf73wq70nC382Rq58bS
lubmSaYyzEsG93PpTcMEt7J4clQcfKlhh9pfaDlVq5tlS0hyDhR1r0sjlllbta6RphR5Fj4
JGerN5VlzcyX8xkumyA3B8h8Kb1G9e9nJY/s06CmFJHngelQopEWW76jswiHKqODVdNctNI
XZ9w/Km8ZBO6uQtMqRAO+7nOR8KAdw4FKAFFckCmsBc54YcUHkEHoaQHzrrAHTzqG0wRUoZ
bC+LpkZOQfUVcsTcoLmMZGPFUe5i71DjqvSmLK+ktn7qQeFyFb+VJaTH8ExgNoIGM0gGOlO
TQtDIV3ZVuc/CuTgcjpT2hBOD1rnJHNKTk5pDUpoBq7gW6t2jP2uRVl2PvwIH0yeT9qjErn
0qFkAiqu4uZNL1eO+iGRkZqjJQ8XZ6HIOo9KiSHwmpEcouYEnAwJUVvvFM3AGThvhULkgaj
KkcVD1XUFsLR3zl2wET940/cXMVpbmSVggXnaftVmEll1PUjdSqRGvug9MVDfIyHLSKS4Y3
l6u+4f1+yB0qU3vcHIPU11nnjpSEVcqSIbOH5Ax0FQtatx+rLedU5V2BPzNTSDmudQHfaFI
g6q6mq811ZEDNEhVyOvlXMSl5Bu60pQZA5I867yi4CHpWXvknoV8BsHgVxuDcMa5Lk5BpcD
yosgQqRyDxQQcdKeVGC5FI0RAyDUk2R+aWlKsPKufgarY6OqBR8M0Dk/KiiBaBS85o+10p0
iGzqigDNKoDHk1dZWwpRSHAOAaXyoA6NIPeFJSjqPnQRYX/GiTfxD+dZOtXf/wBjT/xD+dZ
SuZm+x0cP1Ciiiqi0KKKKACit1+rbP/7ZPxo/Vtl/9un41NC7jC/SlxW5/Vtl/wDbp+NH6u
s/KBaKIcjN9nONUjPxr2JASq4AOV61hIrO2hfdHEFbyNTvbrsdJyB0rRhyKCKskdxrwnHPW
jf3Y9ax4vrr/v24pDeXR/55q/8Akor9s18krlAWXr60jb1AO0nNZFr25YANOeKX2+7wP25w
Kn+Qg9s1pkOPcIxS954RhCM+YrIG9uSOZzSi+u8Y744HSj+Qg9s2WXLpyAo6j1rtZirbSPl
isUL66xzOaX2663cTmo99B7ZuQS7AgEYrnunWUuTkHyFYn9ZXoBHtBoGpXg6XDVDzon22b6
AJt91i3rTsniI5xivPV1O9UeG5ak/WV5nPtLE1DzphsImvKTrt8ccSSFlNXXZcNJpTSde7c
rVPITLIZJfEx6mnILia1iMdu+1WOSKWGdRdi5sHuRo2EUxz4j09KeadGHTOKxYvbheO8OSc
mlF7cjkSmtC1a/RhWil+zWGQEkhTTi5xuxWPN5dN/wA4igX12owJzR/Lg1QLRTTs0YUlrlg
AFB3YPzpiQb0zkDmqL2y4IYd6fF1pDcS9O8OKrhnirLZ6Wcmiy0ExWes3cU3uSqNuOmc1r2
j9o09e4AZtvSvOzIxbfuIYedPJqF3H/VzulZ5ZLk5IuWFuNyNYbKZR41CAdc9aZkiyfCCMV
mm1G9k5adjXPt110741bj1TX2M+TQKXKZpY22HuyDnIpnWNOYazbyK2MqoGPXPNZ43Vxz+2
O4+dK99dO4eSckr0qrWZHmjUTRotO9PK2zc6spi7P3tqoJaKRXOPteIf6VS6mscs9red1tg
miUK6/Yk/94qjk1K8kDB7hsSD7xTftdx3IhMpMStlV+Ncb+FOqbOv76N3CH1WH9U6hH3V3A
uVkPR8+Y+6qqeK50S6jkvoTLCmULD7QxgZrPPqV9JIkhuSWUcP5j4Uk2p3t2jJNcmRG6g+t
VL0+afZP8hGx0qa1v8AT5rJHDPy6A+nkPwpNPvpLiJo5YN09oNtyuOq9Bj8axVvcTW7iSBz
GwHUU4uo3cc0kqzlZHAVmH26d6DzF8ke+jTT21zpFrMzjfpt1IrRuvvRjOcGpOq21nqFzau
gBhwAGAHixWSl1G9mtmtnuC0R95D5Cm0u7hFSNJiETOwelH8LL/xYe+jS65Bdm5he1kZIlU
RxrH/h9avuyt5fajMEu4BsgAyfM158NRu9qgTk7WPWnYdXv7ct3V0yFjzjzq2GkkmnJ2LPP
caRu+0U4uNTnLLtjt4jx6kgiqjsGp335HXYo/E1l5NRvJC5e4ZzJ1+VcW91cWhYwSsm/rjz
ro537mJxiY4JxluZrNLtnbVdS1Kf3YT3YI8sE1UahK1/qJdcsH4+VVq394qSIJmCynLD1pl
JpU9xyCOtXaKSw4lF9k5v7HZr9O09LeMZALEYNQ9anVIu4j4bPWqFb+7HS4am5J5pW3O5Na
f5ST5KVjokqvIJoIySSOaid44+1R3j/vVZ/NX6F9omHywKXA9Khd5J+9S94/71H81foPaJb
YPSkCE+dQy7/vUod/3jR/NX6D2iZswfhSdPI1F71/3qTvH/AHqP5sf0HtE0L0NQ7mIhy4HW
k7x/3qRmZhgmlesi10T7Y/bGQw93M2cnKmngDyCOlQtx4welKZX8mpo6xfoHiJRBB6UYqL3
j+bUd4371H81foj2iVtJqNe2nf25UY3DmkEjZ96je3m1Q9ZF+CVjovOzepi60trck97bnaQ
fMeX5V1qGqW2nP+1bc+M7RVBCzQOzRHZuHJ9a5lVbiUTSjc2Mc1UtQhnjCT2nWrgzSviMdF
+FWCR7ECgAADFQVZkUBfDzXXfP+9Tx1Kj2Htk7aQMUbag97J+9R3sn71P8AzY/oX2iYyHGf
IV2kXf6VdIisxA3ZHljNQBNJyA2fhSxXMsKukblQ4IYeopJ6pSVErHRSruA8J4PXNNkAHzN
W4hjH2aDBF+4Ky+7yN7ZSvywOOK6DDODVv7PF+5R7PF12Cp90j2ytLgDrSFvQ1Zm3iPVBSi
CIdEqfdI9srAobjFctbmrXuk8lFL3a/uio9xE+2U7QEDg1yEIPNXRiT90UncR/uij3Q9tlV
4a6CnrirPuIv3RS90n7opveSI9oqxwcEV0VA+yase5TOdoroqp42CmWdEPEVRRSa67okcEV
Zd1H+7R3afu0e+hfZZXrbsa6EBzip4UDyo2jPA5qVnRHssq9RXGjzj1OayWK9AkiV0KSLlT
1pj9W2f8A3ArJkluZqgtqMNikxW6/Vtn/APbr9aP1bZ//AGyfjSUOmYXFGK3X6ts//tk/Gj
9W2f8A9sn40UFkmlooqSAooooICkxS0UEhSUtFFAFFFJQAUtITg4PXGaMiiiLoMUUUUAHnQ
eaWiigEoooyKACg8ilAyAR50nU4qLAXPnSUYx1oprCgoAopfLPlSghOho60ZpaYPIlHNLQe
BzULgLEopaTIqXyFBRiiijoAFFLjpSeeKgKDGaCM0UtHQCevxo6UtJQgoKPLFFFFgFFLRg+
lAUJ0paKQ0XQBRmjr0oPHWjsF2FGeKKMdKKIT5EpaMjOBR1qSfIUUUtAPsSil88UlFAFFFH
lmoDoKKKKADFFFLRYCUUUVIBRmlxn6UmaLAOuM+VLjJ+dJgg4PnXcYQzIJM7Nw3Y64qEgs4
x1PTHUmgD6gDPFaq67MQ6lbx3WhzqyKo7xW9aauOztro+mPc6nOGmceFE8qbaLuM0MdRnB9
aKQcDI9wngHrS9agZBRRketHlmoChaSjzo88edFAFGKKWgLEpaSigKCiijr0qQCig8HHnRg
moYdBRQOaXGBmpYCUUtITjrUAFFLRQSFJS0UAJRS0UAJS0UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAUqxySuI4kLuxwqjzrkc1a9l0WTtJaFhkI+cfQ1KVsSbqNltpnYieaFptQka2HknoKm
t2LsLjwwXrBh6Ywaj9ttUu7e4WyilMcbR72cdSc4wKylveXdtMskVw6lTnGetWcLgqSl2d3
9r7FqVxaM28wORk+dTNF0X9cStGs2xlGagXVy97dy3E3vytuOK0HYb+15MecY/OlStjydId
/2BuiT/TB18//AIpf9gLonHtan/38qO1OsX9lq7RQXLomM4GKqU7S6urbhdufgcU8tqEipP
khXto1jdyWzclD1qXoeiNrckqxziIxDcc+flUK6uXurp5pcbnOTitJ2Ax+s7zj/kjj60iVs
ebpWA7BXIXK3K5quu+yerWRYxwm5UDxY8hUjXNd1K2126hiunWNGwF4qZova+aS4Sz1AKyP
wJPP5U1R6Krk1ZkvCPCOgPQeXzorTds9Hg0+4ivIQVW4YgoOinrxWY8RwFXczHAApJRp0Xx
lasUAu4ReXPRR1NXVl2T1W8cd7GbZD0LedaHQNBg0qzGoXwHe7d5DdAPh8aqb/tvdXW5bWI
Qp9hx7x/lTVXZW5N9ExewgRQJb8gkfCqrX+zp0S3SX2gyq5xVZLqV/LIzteScnp6V1PqVzc
WK2k7mQBshj1odUTHdfJEJ4NaKw7Hy6jYxXUd0o7wbtvpWePAr0HR3eHseskbbWCcGoikwn
Kip/+n92cn2pfhiomo9kLjTLFrprrcEGduKhDtFqpyBeOOfhXMuuajPbtBLcNIknBDY4qW0
iIqdlapyM4xmuo1VpFVmxk4zXO3Ax6UD34/4h+dJ5LJdF7qHZd7DSzfNdb4zyo+dUXQAelb
ztH/dCL5D+VYMDr6+tTNUxMcmwpaSjNKWi/M4+NaGDsg1xpw1Bbsdzsyazp6GvQtLUf7ED0
MZ4+lPFWVTltVnn7AKxUNuA6GuaMUeVLx2PzRdaP2dbWIDLFc92UPiX4VV3VuLW7mgDbxG5
XdWt7Bf8LcY4yDmstqQzql0en7VuKZqkIpNyoi0mBncfDkgZpaRh4aSuSyV1wXt32Yks9K/
WT3W6IqrBfnVGeRxzW81n/wDZ/ETz+zi/MVgx1+lPJUxMTtF3o/ZptZg72O62YPK/Kqq6hN
tcywbw5jcrmtf2B4sbg/E1ktRwmo3RwTmZunXOaJIhPliWVq19eLaRthpPP0q11Xsz+p4Fl
uL3az8IvqRV52T02Oz05tTuU/alW4b7IAz95rL61rUutXfeuAsa8Io/OpquyFJydogHgAn7
66iTvpo4wdu9gufma4xjmnLX/jYD6yJ+dJ5LXdFvq/ZltHt/aJbrcGPhWqQY6Zrbdvc/qq1
5+1/pWJx6eVPLhCQlfIHgbj0FaGz7IS39lFee190jDpVFBH31zBERkSSKp+RNbntZeHRdEg
trfgsQB9MUQjZGV80ZzWOzcukWqzvcd4GOKpeeeK3vaBGvex0brln2Rv8AzNYIcgH4VE1TJ
xu7QHpWjsex8l9Zx3EV4AGGSD5VnD0xXoekO0fZQSJyyqxGfgKIpMXJLaY/WtBn0LZ32XV/
tD41WAHO38a9Ct3j7S9mWMyjvE3ABeTkdK8/dJI3kjdSroxDD0okv0NjlfDOcgEenma0Fn2
Ta+0/29bvbHtJK/Ks+cbT8q9A7P8A9zm/hepxxTIyNpmBlURysinO3jNT9H0ddZuGtxMI5A
uRmoEnvuP8XWr7sV/b7f5Z/KoiuRpdWWun9ltY00lrLUmiVuOMEfiK5uuxmq6hL3t1qRmYf
bOMD4dKZ7Uavf2OqGK2uHjQKDgVTr2k1ZWVzdvgeRxzTtpFKjJuyFf2bWN3Jbu29kPX1qZo
mgvrhlVZ+6aMAioN1dPeTvNJyz9TWn7A/wDF3X8A/Kq402XTbUSHqXZC50+ze4Fx3hQcqB5
edZ0HIBxnAr0Wz1hp9duNHnVWVkyrN6Y5FZDtJpn6q1t4U3NE4DK3kM9RTyj+hIT/AGVXxq
10bQzrTPHFciJ1x9aqvsnzOelajsFganLx9mkhy6HytpWUeqWB0y/e1MneFAM0xbRrNcrCW
2K5Az8TVj2o41+f6VW2uDewAjgyA/jUtckr62W2rdmZtIsFu5LoSb2AVPgapDjknjFbvtl/
YFsfQjmshplhJqGoxQCNjGWBdh5Cm2/KhIz+FssNH7LXGrWntCSd11AJ8x5mq29tobW4aCK
cThDtLeh862faPVRoGnw2Nkih5lIB81FYNyC5Y/a5PxPnSzVBFt8gMsdi7i7HAVftVc2HZT
Vbx13wvbRnoWHWrXst2die1i1e9dlKsdsZHAANdav22dJpLbTUUqOC56j5VKSXZEpOXRITs
PZxqFuLt2b4Ypq77CL3TSWt0wIHhRsc1lbjUr65YtNdSHPoak2Gvahp7qyXDOo+w3Q1PxIq
YzeaVqGm83Vq4XPvgcVEzznGRXoGi65b9o7ea3vIYo5fJcnHz+dZbtBokmjXXhJeCTkMfL4
UrXlDRlzTKiikpaQu6CiiiggKKKKCQooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigBM81L0i8TT
tXt7uUExxtlgOp4qLSEA+E9T0qboik+Gega7o8PaSxjurWRVkAzGfIj0NYCRXSVonGHQ4NX
nZ7tHJpMqwTLvt2/wD0a0OvaHb6xp3tdhGhlHi7wf8ANFWcNFEW4yp9GB/OtL2G41Z/4P51
nJY5IJmjmXbIp8S/u/CtH2Iz+t5SOhjH50kItsbI/jwR+2Cu2vOVjLDHlVIsczthYW+6vR9
S1zSrK9MV1CGfrnFRk7UaEHz3YH0FPKKsWE3tMFIjRPtdMGtP+j/H6zvB590Pzqi1eeO51O
4kibejPlSKvOwBI1W9PO7uhjHzqIfZDzl8GVPaT+8l7/mGo+m20t5qcMMS5IYEn0Fbe57O6
Tf6hJJNN/SJDll+NOT/AKn7LwNIkHdSkHax6sabby2VKdxSK7t/IDZ2UefEXJ+mKouylv3/
AGhhbZlIffB+VQL7UrrUpe/upS5J8Ib7PwFaHsFs9vufULx99Re6QzTjE57dXkrX8VkkjLG
i7mA9fSsvxnkEeQPpVx2qLnXpw/UHiqfpSTfI+OPxQUdaOp94jPlUpdNvnj3xWTOvXfSqx2
0RTXoOlj/sYMDnZ/KvPsAHrxjj516P2flWLsrDJIvhVct91WY0VZfqjzgJICT3Zxn0rpYpS
jMImAUZzW7/ANqdBxzFjA58IqJquvaVd6PNFboI2ZQAcfGpdAm7MaMY4z9aB78f8Q/OuUBV
QD6V0Pfj/iH51X5LX0b3tH/dCL5D+VYMdTW87Rf3Qi+Q/lWD86bJ2VYehKKKKTyXoPI16Jp
f9yB/Afyrzv1+VeiaV/clf8s/lVmPyZ8v1R55SUvkKSq30XG07Bf8NcfWsrqP9p3X+a351q
ewX/C3P1rLan/al1/mtVkvqiqP5GRqQ+6aWkPSk8lr6N5rP/7Pof8ALi/MVgx1+lbvWP7gR
f5cX5isJ50+TsrxdG27Af8ABzjGclqr9E0tr/tHcXEseYIJn3A+uePxqw7Bf8FcDpknmrDs
9qlrLJd2KqIpkmfK+b89afikVW7ZUdstZdW/VVr+zVQGkYfHy/Csh5D86te01nLZa1KrvvE
njVj5g+VVWQQMDA64quVl2NLaFO2v/GQf5q/mKap21/4yD/NX8xSrsfwbHt7/AGVa/wAX+l
Ymtt29GdKtv4v9KxOcDJHHnTzKsX1Zedk9Ma/1USN/Vw4P1qV23v0utSjtkbIgBz8zVt2TQ
WnZia8ddr+M5+A6VhJ7r2q5knkYMzuSM+lS7S4IS3ZLZv8AsreRapoj2UmC0SlT8ugrE6hZ
tYX0tu32WJHyq07FXXd9oFh3hUlRuPiBTnba2aLXO924SSMc+pxzRVxtkL4zdGdNeh6V/dB
vjG+fhxXnh8jjpxXoel/3Qb/Lb8qiA2VcIynZnWJNL1MITmKZthXyBPANXHbjTQndahBGFD
ArLj8DWPUkPuBIIbIxW87Laj+u9Lls74CTZlST5jy+6pXISW12jBfY49K9B7P/ANzW+T1iN
Vs5LC+mt3i7tVZtg/eXy/Ctv2f/ALmk/wCF8fDipgqYs3aswMn9a/zq97FD/f7fwH8qon/r
X+dXvYzP6+YDqUP5UkOyzJ9DrtkrnWW2qT4R+VZ9UlZgohZ/pXpGpa1pVhddzdpmTA5wKjR
9qNC3/wBXz64FPKrKoN0YGRDE21kKn0NavsD/AMXc/wAP8qz+rzxXOpSzQMDGx4rQdgv+Lu
f4f5UkfsWz+pV61cy2fahp4j40wRitTeC37TdmWuokCvjIbz3L1H1NZHtNzr83OMAVN7J60
9jeCzkINtKcKD+8f+tNfyaEcfimjPkneQw2snBrT9hARqc2TkY4pO2ekxWV3Hd20OI5v6zH
k3/Wl7Cf2nNyScUJVIlyvGyu7U/3gn+lVdr/AMdB/GPzq07U/wB4J/pVZa/8bB/GPzpX9h4
/Q2/bBS+g2qqMszKAPWn9GtB2c7PNcTqDMoLkn7wK71q7jsbOxnmiEiBlGD5fGjtFEuraCZ
rObKqN5C/DrVr7M8bowd9ezajeSXUzbtx6fuCndHsTqGrQ2/nnd8x51ByDk9cVedjOO0sW7
kCFz+VVLmXJofEeC+7XapHp1immQDDyLzjyA61hvz9fWr7tsT/tByfCI8gfQVQHnn1qZ8C4
l8bDNBOAfUUUlJ4LPB2skkEqywsVZSG4863usxrq/ZIPGM4CyFvQgdKwIr0Ds5k9kpBLyMN
j5c1ZDlFWVJVR56uceLrXVDDEkmOm8/nRVbLQoooqCUFFFFBIUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRRQAlBJxgDrS+ddwwSTsyxqWYDIAoIGxnkkn0x8K1PYjUHjujYuxeJ1ynPumst41Y
7kdWHBUitP2P0m4kvvbXjZEi5GftU8U0VZJRfAz20sPZdY9pU/8ScsPLNO9hv7XfH7n86b7
bXqXWrLAi/1HhPwNOdhsfrdyf3P50/8AyFbqBG7ZZPaBz04qi4I6Vo+11ndza67xQO646qK
pl0y/Z9vskv3Uk4tseEltIuAOBxn0rU/o/JOp3mQD+xA/Gs3NA8ErRyDDL5VpOwJ/3pd/5I
/OiHDJn9Cs1u5ksu1NzPEzbo5SQM8VrLG5i7U6A7XMKCRcqcdc461ju0Zz2jvv8w132f1eT
SNRWTJaF8KyfGncuaK1H4WQLi3ktbmSCZSrJwT+9Vt2QuTDrscWcLLwa0HbTTPaLRby3iBa
NsuR9oVhoppIpFliO1xjBpa2uxk98eTRdt7VodVS4Cko6AE/Gs4OTmvQ9I1S17R6ebabaJd
uzB6k+tZfUuyGpaehdMXEYbpH7yfOiSvkiE64ZRvnb55FehaHM/8Asg77st3Z6j4V59KJE8
MkbhvlW90TI7GuCMfs6Ir9hN/owCDEQXrjzNehaX/cwD/8f8q8+TpXoOlKx7GKqglinA+lT
j7Iy8RR58pYg8856UDIAzlvgakfq+95Hsr8H0pf1ddmN5Wt2RUAJJpGnZZHbRG6tijoyE8D
cPzpyKCaeN3jiLBByB1qZpej3uq3CpDAyopBJYUJMmTSXLNb2jP/AGPiPwH8qwWa3fa6SO0
0GKyLBnbA+grCc5+VTk5ZXi6CiiikLkHkflXomlf3JX/KJ/CvOycA16JpQLditqjJaPAH0q
yFlOTo879MUVIOn3qg/wBEcnp0rs6ZeJE0klsyRp1JqHEdSTRqOwR/o9yvnzWV1M/70us8Y
lYfjV32HvIrXUJ7aU7BcKDGT5HqaXtN2bu7e6n1OJu8hkbJQDpzUvlFadSszR4obocDPypC
425UNyfdI6VcaD2euNWue8YGOGIgnP2qVJ3yWOaqkaTWgV7ARA8Hu4uPqKwg6/Stp2w1G3h
09NHjbc/BbHkB0FYzgCpyPkXEqXJtewRxZXHmcnFZ2PUG0jtNLexeIrKy8+h4NaLsEP6FPj
1NZHUcfrK7z/3zfnUvpCRVydm61fT7TtHo4u14aNC6EeZAyRXnwy2N3DYwfhWq7Ia5Fb50u
flJDlCfI+YqN2v0hLC8W8hGIbgkED7LDr+dS+UTG4ujO+WfjTtt/wAbb/5q/mK5jieXIiQy
MOcD0qXpWm3l7fRCOB12SKzEjyBquKdl0pJI1Hb3+yrU/wCP/SsdBbteXMcCAnvGAOPnWw/
SAyizs4vN3OB6YxVT2MgM3aFJCuYkVgfnjirJfaiiNxizYP7BpGmJbXMoWJkCEHzqq7vsnx
jucgccmqftxOZdcFsCSkaKfrWd3dc4UjpUylXCCEL5N7by9mLWdJoGjV1JwQac7VWUeo6L7
RE/eGPxgj0NeesA64zz8K9A7Msbvsq0TcnbIpz8uKIu1Qso7XZgMj44Ir0LSx/2Qb/Lb8q8
/liaCWSB/eRsV6Dpf90G/wAtvyqILl2PldpUeeDq3OOTUvTNTuNJu0uYDnBwy+RFRP3vmaX
geE9MYpE6Za1caNz2stE1TRI9ThQNcKqlQvoeop7s+f8Asa7eZV8j0qt7F6wXc6RcDcrglC
fIelaZ7aO00i6ihXaoDnHzzV8eUZZtrhnlr/1j/Or3sXzrx/gP5VRP77/Or3sTj9fkk8CM/
lVMezRk+h12zyNbYA8bF/Ks8TkZ3HI8q0na61up9XMkMLOu0cgVSLpt+5AFqwJPpUyi7Ixt
KPJGyCAQAPlWt7Bf8Xc/w/yrLTQtBKY3GGHUVqewR/pdz/D/ACpYdkz+pT9pv7em+QqrRjG
wZeqkEfAirTtL/b03yFVVD+1kw+lHoGkXqdqNFltbtVVkAVj5/A1V9jIGtddu7Zgw7okDd1
Iql0LWW0a+ScDdE3hkX1+Neiw20Mt6moIgVpYwTjzBHFXR+TtlE+ODz7tQc6/P8hVba/8AG
wfxj86s+1P9vT+oA/Kqy1/4yH+MfnVT+xcr2G17ZgHQLYH95ajdjtYia3/VM+FVSzI372Tn
FSu2fGhW3HmtYq2nNrdR3IH9W4bA88U8nUiuK+Bb9qdGj0i+WSElo7gFh6KfT8ah6DfjT9W
huDjBO1j6A1t2Np2t0NggCyNgKf3DXnU0RikkgYYeJyvPng4zSy7saLtUzadtdJFzBHqUXJ
AG75etYogjqMVsuzGuW1zZJo12WLtkZPRwfKoOq9i7q1Z57Mb4SSSnmKJfImEtq2szWRRyW
A9aV0ljco6OhHkRUiysLu+lWOC3dgT1xwKRxkPvVEbDP4Y1LMTjAr0HU2/UvY/ah2kqqn5s
K57PdmRo5ku9QKSt1VvsqKzvaXX/ANbzd3EuIIiQV9T606+KKn8mUXx9eaKXrRSF6QlLRRU
AFFFFBIUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAZ9KnaJepp2qRXEoygPNQKUk4qU6IfRvR
2g7PTftJYl3k56VX6v203QrbaUmzH/ADMdKyJOcYGMUfA8im3FXtW7HJppLid5p5DJM5y7+
pq17PatBo8zSzRNISMcVTdeo49KPoBUKXJZttUbc9u7QuT7GxyfMClXt5aAn+hnPyFYf8aO
CKlT5EWMk6jdi+1CW5C7QzVYdmtah0O5uJ5YjJ3i7QB5c1TdfhR0zgkVHkdxvgl6veR6hqc
l3GmwSnJBqJyNpB5Bo6EEnPwpPpjFQ+WTVKjU6X2wFvpYtr6I3BB2nPmKzt/JBNfyy28Zih
ZsonkBTOfP19KB4fU4GBmpnK+BFGmdwzy28okhkaJ16MK0emdtry2O3UEFwn73nWZOSeT18
qOB04+VClxQzimbz/afQrjxS2xBPwFN3XavSxYy2ltCVDrgfCsMRnGaXocgUbiv2ndgvAGK
1uldsbfTdLhtGtmZlUAn1NZKjGDnrihOhpQ3G2Hbq0xj2NvjwKh6r2thv9PktorUqWGM4rK
9Dmg9SePlU7g9tLstezeqx6Ncs08JdJBg1ppu21jbRMtva7yw9KweMYOB8qXGD0FQpESxxk
StS1O61O4aeYkj7Ef7gqKcE5+HNHTB+1RUN2PFVEKQ0tFBKFwCOSevlWu0/tha6fp8dqLYs
EFZCjGOgFSpULKNm2Pbu1UjFkT68CoesdrYNR02S1S2ZWc5zgVlcY+tHAGOePOmcrFjAVWK
MGVirKcqw9a1GldtJUUW+pR98p6yHrWWwemfCKPlmlToZwN2dT7LyOZngQMOeepqHqXbKKO
3EGlQFT5MfKshgHkgkjoaXJzknJ+NTuF9rydTzS3U7T3D75H5Y023uUvqSBn4UUrdj9I0XZ
/tHbaJamF4SzSHqKo7yQT308yjCvIWwfjTPzz8BRjn1ob4BKuTuCQRTpMpIZXVhj4HNa297
WabqNt7PdWPegj3j5H161j84wfyo6DHJ+dSnwQ48lroWpQ6Vqstx3bPE3Az5CtLL22sIYXN
rbEuVxtwKwhHI4peSxOSOPKpjIh47ZLv9Uu9Tl726kZgM7F/dq50HtBYaLabfY2eVvefz/O
s36UY9OM1F3yDj4Jur3g1DUHuBnDetQifWgUGlfI6VKheo/KtB2f7Rw6NaPFJCzhmzgVn/P
5Ck6jnipToWUd3BYa3d2l9em4toDDuGW+Jq7su1Vnb6Stibd2yhBJ9cVk//CD86Xny6elS5
EOB0+3exQHaWJHwrnr1oxg8ACioobochuZrORbi3kKyIwPHXFa6TtxFNYtA9sS7R4LfEisb
jn59TR082PyqYyoWUN4rHc7N5Hyq27Palb6VctcyxF2IwMVUY86Mc0XTJavg2/8At3anrZt
j5ClXt3aK4IsyfLkCsP1XnyNFM5i+2S9TuvbtRmuVXYG6CrDs5rkOhmeWaMuXwBiqPHmQM0
vn54+FImPVxosNavYdQvmuYkKBwODVeetHXqc0fGhglSoG9OoI/GtVonbL2GyWC7jaZk4De
grKgcYz1o68ZI+VSpUK4bidq96moanJdqu1XHQ1GtHSG6jmkUsinOKa56HkD1oPlwBUXyP4
o0mv9pbbVtLW1igZHQrgn4Vm/IHzFHUnyFBobt2Ko0qLzs1ryaIk6SRtIs5BA8gRTeuahp2
oETWlr3Mx98jzqnxxxjJ8/SjjqFwfzpmw2UdKzRuksbESIcqw6itDpfbO9tG23pNyrYwW+y
KzlAJ9ahOgcNxv/wDaXQbvDTR7X89wFcXHbDS7KErZQhn8gBxWDwPPJ+dAHH8qbeJ7ZZ6j2
i1HU9ySymOFv+UvSq08kE9QMCk5+A+VFI3Y6jQUtJS1A4UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU
UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFF
FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQ
AUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR
RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUU
UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFF
ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAf/9k=
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAASAAAAAEAAQBIAAAAAQAB/+4AJkF
kb2JlAGQAAAAAAQMAEAMDBgkAAAAAAAAAAAAAAAAFAAJJRP/bAIQAAgICAgICAgICAgMCAg
IDBAMDAwMEBQQEBAQEBQUFBQUFBQUFBQcICAgHBQkKCgoKCQwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAEDA
gIDAwMHBQUHDQsJCw0PDQ0NDQ8PDAwMDAwPDwwMDAwMDA8MDg4ODg4MERERERERERERERER
ERERERERERER/8IAEQgAbwBNAwERAAIRAQMRAf/EAM8AAAICAwEBAAAAAAAAAAAAAAYHBAU
BAwgCCQEBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABAAAAYBAgYABQUAAAAAAAAAAQIDBAUGADUHERITFD
QVcCElFggQIDEiJBEAAQMCAwQFBgkMAwEAAAAAAQIDBBEFACESMSITBkFRMrMUYZFCI3N1E
HGB0eGyMxUHIKFSYnKCktJDJDRk8JOjFhIBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAcBMBAQACAgEEAgMB
AQAAAAAAAREAITFBURBhcZHwgXChwbHR/9oADAMBAAIQAxAAAAD5QA8eiwMmSQZJ4QAwG44
SwIZuMlUIctQXHmSg7LECyyFmIkYYJFCTyMVxACYCQjGkCYsDcGJ2kc3ihMheGAJi8HwdqH
VYBnEZxaH4RgqAQegyfUUAz5cnSoEBeCQqjwGZ9IhOnD55DYPgTEyRizGmQxRFmFI4gQE4Q
S9HoU4hCzCocoIidK81ngybSYFI7AQFUVpFNJ7NxkJx6geKUZ4OFSSyUDRbDuB8sxpgsBBM
DwuBYmw//9oACAECAAEFAfgZ/9oACAEDAAEFAfgZ/9oACAEBAAEFARAQSF+UMI/IfOqOdUc
6g5wVAP74g2XXVRD6KbwaTMVmtxbowbhbbzN0h6e+cSMFcq97CB29gI23pXZWlO++gI4f9i
OkfLs6Ftl99u7mN66c5Ure3PMwNhrEA3rD+x1qKrdzSZUh2uu0hllTPkdIP4EPbbVWyS96u
9ibwcxYa4vKSj18vESb6Jez1nn7Go2evmgRBDd8jpB/B6XMINuOMI9V6vF/jLuFLtLVtba6
aVBoPTJGP3CUEmcXqOkG8FASCNepUjOtoDc/a6lOEt+JBqrMb8PiQkpFUPcEwjKNnUGcneo
6QYOZkzQBVezWg8oWrJIqWC87MoPJDdmoxtcozV0uzcWWTSusbBJgk7R0g/yYJrCmKZEsjx
iUnUn+QicobcncyP3KKqgwyPOZBy3WBN8jpBx5WJsEw4xADu+xb4/ZIJMOYcaiPcNhH2SOk
KeAb9IxVFF/7iCyWlYdeLxuPKdmrzv0dIU8A4GD9oYBx5I0wC8R0hT5MBV44cvARzhnLhDc
hw/mN85HSFdPA5QN9tS0g3d1eba56N8Vs2gH7tBKq2ZQ68e/aJswRCQR0ht3fN9Xwr/cZKE
Tk7Ukj3y7do3kHySJJq4Gyxu9yHDEnuuZHj6X/9oACAECAgY/AQz/2gAIAQMCBj8BDP/aAA
gBAQEGPwF93LTHQFqHkKkoy+VWM0fnxknznHZHn+jHZHn+jHZHn+jCCpvSHBqTWo1CpFRl1
jHoec/y4baRwwp1QSNSqDP93FwH+9D7uXi5+wR37OObL5cI8W5c3ssR43LcKfGMqMhx9SxJ
mLQptTJWygDhhzLUa6TTE7me82+2WvmWw8wwrc3eY0aPbm7i1cUulbUlMdDLRWxw0q16ahG
3rweXvw0t9rMOyult3mSbBiXGfdHwNDzqFym5CGmFEerQ2Ng1FRKiMXJq72mByzz1ZIrMuB
It7Ddvj3phS0amX4jYba8Rpe4ja20jiJ3aZAmzG0x7XzBz9fY4nS50pDM+PZGVLq1FZjuBx
rxW4C4pxJLfYAqokSOXec4dhS/dwrwXMIiRLVIgTENnw/Ffitx0LjqVuuJcBpq1g1QBjnu0
zodtkRbTy0/OiuG3QTLak+Pgp1iaGPEHJ5QzcIocsgMRiczxkU/iGLh7wh93Lxcq7OAjv2c
Ll21ufNsVhjJmX5xmKpbwO+fCQ22lOqddcCaIyFNpAAzjuXnke7ckcjWqWFQLYm3yYkKKVk
AetfZAcfUBm45VRNdgonCbryAiVzjyXeG1Jg3O2QkSXUxxmYtwQwyVNOth7QUrABGSRSqRd
bzzxdn7NcnqR7DailpE2a6l3hrffbW1rTHbQlVCoDUrTpOysO//AIfS5d9uUNDieY7KkNu3
CPIdcaBlMMttpW4w5ob2BRQoGp2kXC885QLjy/yjao4dkPzYzcRb6gFLjRoXimDrW462nsJ
IT2lbBj8U3XjV5XJkhalHapRuVrOo/HXEPUqo4yPrDFw94Q+7l4unsEd+zh9vl3mW62BuUQ
p5NtmPxQ4U10lYZWitK5VwqDfucL1eYLiw4qNNnyH2NYNQeGtxScujLLCpdhv9wsT0tvQ67
bZTkZxTersrLK0E5itDiTMuEp2dOmKK35EhwuvOLO1S1qJUT8eGLjbZr9uuEYlTMmM4pp5t
RBFULQQoGh6Dhl++Xqfe5EdBbbduEl2UtKSa6UqeWugr1YlJiy3oqZ7JjSQ04pAeZKkrLbm
kjUnUhJocqgHoxC6PXN/WGLh7wh93Lxc/YI79n4MsR4MdaFSpKyhANaJoNqt07cGWVQYiHE
cRrjLWkr+Th1GWHVXuOhhLI1envAq01SSgA+fBUoZdeJUqJCekRYCQ5IebQpSGkqUEArUBQ
DUoDPpxAXq0FL7ZFNtQoYuHvCH3cvFzoK+oR37OKKNB0nyYXdH5cW0csQ3NMm6PqFAfSQ22
n1i3NIqE0yqCopCgTGhchco+NuQXpTerqlLssrIKdSV+hkaURpHWMPRrq9Z4j6d1viyFb6j
1cJDo+MGlOnEl6/WW03i1PlCHISiiSh1KlAgLQQpPRWhzHSBhCvw4ef5f5jkHe5duC6xpCq
bIspat1Rod1w0NcimlC9bVNSGJaXDHdilKg4HEKoW1I21CujrxBSVL4gdTxQpNNKgulBvGu
VOrq6Km4e8Ifdy8XMf66dvtmcNMlWnWsBRPQOknyAYj2u3BUKwW1HCiRgfR6VK61KJqry4s
7b7gabXKbSVKySKnpNDlhCLbdXHBGKnn18LhLUw5w1OKLbqknUK7QKE7dNDiLKjzEH7yeDy
Y6m3GyFqKaKbNFJX6tO8agZj9WrMqM4pp+OsLbWnIhQ2HDHM1G0cywEpjXgAD+5aI0NS6H0
h2FH9k9BOIajTVxm/rDFw94Q+7l4unsEd+zh5QO8WykfvZH8xOKuu08gr82GHHZZaCFVKt7
LzJOIC7hb7bPlQUBIkGKSo/pfaJNK0FaUxCdukhuMbZGLMaMwl0JClqBWokpOZoOmmWCGnj
5Dn82NGuqH0LbVTpCk/PiGhJ7L7ez9oYuHvCH3cvFyVtoyg55/12evB+BlCxrSTmDj/HR/D
iQ4hlKVJAoQP1hjbhk12KxE9uj6wxcPeEPu5eLp7BHfs/DGdkK0MoVvGhNMuoVx/mp/63f5
MS2I0oOPrCdCdDgrvA7SkD4ArqxB25PN0z/XGzFw94Q+7l4unsE9+zjZ+UlvLSklQ3RXOm1
VK9H/KnEMFIrx28/wB7Fw94Q+7l4unsEd+zihFfyK1zHRhKxQlBBGoAjLrBqD8ELL+u39YY
uHvCH3cvF09gjv2cDWCoeTbi2zYdvdMK9OyfBIQeMUpj/arUE1UlCQhW+oAUQv8AQVRGq2y
FJdU02hbbaloU48hpxDYUkEail5B07d4dYw/LkBuG0y67HAkLDa1vsJC3WkIOepKVCvyJ7S
kgxHUlpszg8qI286ErfSxqLikA7AKEDURqVUI1KBAU0jl+4auIuOQYrn27RIUz2ftApOnR2
q7tK4ZelQn4zT5o2t1tSAohDblASNuh5Cv2VJOxQrBDC1uI4jFStIQdZ06xQKXkFVANcxnQ
bBcPeEPu5eFeE4uvTvcHVXTUbdPRWmM/Gf8Api0kC7//ADmt1Nr1xVLg8RDclD/htbRb16V
O8QozO8pdSK4ZDYd4PjGlNaoTS0+L0ReFp1sK39LbNOmlKdo1KXBH8E7Ncd/uYsd1vxSW9D
oQXml6VaXU6wmnoFXZRSAzHDPCV4hUL+0juK9aQHeAtTKlAAt7EmiTqpQqVVxbaFaGrpKkP
cO3Rwjx6kOKkh0JjAFXDUrUhVaIyI0jHL6Oa/vz7vaZP3L49hxlvg8GM0fDKLaNSdDTdaVH
pbVElPD8brqNOniVr0Upi4dfjofdy8f/2gAIAQIDAT8Q/gz/2gAIAQMDAT8Q/gz/2gAIAQE
DAT8QK9IBRQxA7i/ec+nXkfOsQkW8f+A4Nx9zAqkn3eb8fbyjLdWG0juVKdjgLoN43YotVq
C4K9MTh2ftZ44hySpcHgeZru3cpl6sHXrUL6yEEzsokIRG6fmLwQySLSDl2Kp+xOYCKYzM6
Jy03GKJcfHFFoaiQUEFC1IKQkeCSEAKqpUPDztGkvjIzV/bjALTaYO2rcKFEM+W3KxJWs9E
IsLGQ/dw4wci4fOiUEE0p3EQrN1/gH289rtPiMbUX4WZCgQiVeOe5PfRIpe+XarUVT2+g1c
TICXH18BJhVUrOcYxXQKjyp4exgMiFZVCgmacM4cdj1bQrczalcWMI7AWtAoavvijlu3WgU
WQd84D3gy+VCrbQKMkqh9Iaij5yABvvEcUffFljCdhQ0dJXTQpgNgBvo0F0Sim/wB3BGbAB
TgRledMTok5aLOPnEGZpeXCgFFQcuU2ZCgRETYnXo1vaKUN84GVC6AUHKClZ1cplXNfagWg
oxByFN6KDwAroVOyuaRGCADBAIkSlNBFUspoAIOmt6bmsfzioGYoXM0UDGDequYIMmIsp0u
ELzR27tIISpCsaeg1UdDZUGhuWeMCyCAobTEdhfYxS5vNivAEzdpcXjYzAhJSkrGHWSUbDd
YOLKGbQEBDstrKNUJE5xS2jFaIPyY6CPQkOCLILbZCplxUXf8A09GroyETDOda/eTNYZ8Vf
tr+sANYg2KiYjnqeGiKiqAihJjIKhtdMiaMAzdXVJXs/YjFBFdWISjHUPzgPKTTnk36NdJG
nADH2BH9mNUdc/vELt3guYYhHT1l3i46Y33s0RRdzw4DI8chan8+su19v8PPq10Lbe8ec38
9cIosU78GJpwZRgHBaHaZoeXBXkwu1tN9zb9Y292yo0vCejUKBy5ju2Jvj/MR2Y61xjcHUu
AvZj0FuAtJQKGsFQ2kaFcVm9ING5349GrVHWR2Fe3CocOC90dbbj4YaUBJ5P8An94pQIkSq
Rg1sSOH6b/Ji0crXdnBzPRr8HIhGOakGuc3FmPVcuAECKmBS9gmlpDytFkswwXkuktwEAWm
T4n/AEDMoliCxCL6HjBBrzhD6RiInIDCSEQ+e1OG5RhwjEpRsACV9Br7nvzE7Pcasx+R74Y
SfDQSj19zEKEhO4mABA46cixV8vVrRApFUhlbK/NqqFvyKDSyhgRqKQwPmCUaAAFtSuMEka
+tGs7/ALfHe4t4zyf28//Z
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0