Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1632.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Julie</first-name><last-name>Nováková</last-name></author>
<book-title>Agent JFK 33 - Bez naděje</book-title>
<coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
<lang>cs</lang>
<keywords>Akční fantastika, Akčné fantastika</keywords>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Julie</first-name><last-name>Nováková</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>bfdd3b05-1ce4-486e-92c6-bd006e87a5ae</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>Triton + EF</publisher>
<year>2014</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p>
Kniha byla zakoupena na serveru Palmknihy.cz.</p><empty-line /><empty-line /><p>
<strong><emphasis>Kupující:</emphasis></strong> Martin Vařák</p>
<p>
<strong><emphasis>Adresa:</emphasis></strong> , , cz</p>
<p>
<strong><emphasis>ID 4797-16418684951369910691-149640-1259</emphasis></strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>
Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.</p><empty-line /><p>
Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována.
V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.</p><empty-line /><p>
Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.</p>
<p>
Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, k autorům a také k nám fér.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>agent John Francis Kovář</strong></p><empty-line /><p><strong>33</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Julie Nováková</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>BEZ NADĚJE</strong></p><empty-line /><p>PRVNÍ RYZE ČESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!</p>
</section>
<section>
<p><strong>Obsah</strong></p><empty-line /><p>Pozorovatel, hlášení 4</p>
<p>Prolog</p>
<p>1</p>
<p>2</p>
<p>3</p>
<p>4</p>
<p>5</p>
<p>6</p>
<p>7</p>
<p>8</p>
<p>9</p>
<p>10</p>
<p>11</p>
<p>12</p>
<p>13</p>
</section>
<section>
<p><strong>Pozorovatel, hlášení 4:</strong></p><empty-line /><p>Původní podezření o provázání většího počtu světů stabilními bránami se potvrdilo. John Francis Kovář a jeho společníci objevili další propojenou realitu s časem zpožděným o půl tisíciletí a minimálními rozdíly v historickém vývoji. Stále však ví jen o několika dostupných světech. Podle mého odhadu jich budou desítky. Šedesát?</p>
<p>Průchody/brány/portály jsou vzájemně propojeny a tvoří jakousi obdobu neuronové nebo složité počítačové sítě. Doktor von Wonder s jedním z portálů splynul – zda vlivem technologie nebo magie, není jasné. Zatím si uchovává alespoň částečně lidskou podstatu. Otázkou je, zda <strong>dříve umře</strong>, nebo bude <strong>asimilován</strong>, protože jeho stav není stabilizován.</p>
<p>Skutečnost, že se JFK, Vega a další objevili právě v tomto konglomerátu propojených světů, není náhodná, bude to důsledek způsobu zániku Agentury. Další informace chybějí.</p>
<p>Firma Duval a spol. Export – import budí pozornost; zda je to jen zájem konkurence, nebo se v tom skrývá něco víc, nevím.</p>
<p>Budu dál pozorovat.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Prolog</strong></p><empty-line /><p>Muž skrytý ve stínu nízké šedivé budovy bez oken rychle, tiše utíkal podél zdi; věděl, že nemá moc času. V ruce svíral malou plastovou obálku se složeným papírem uvnitř. List byl hustě popsaný – ale to, jestli vůbec někdy uvidí adresáta, který mu porozumí, pisatel nevěděl. Mohl v to jedině doufat, jakkoli stála pravděpodobnost proti němu.</p>
<p>Zdálky zaslechl křik. Nejspíš objevili rozpojený obvod i prostříhaný ostnatý drát…</p>
<p>Nicméně zatím určitě nepředpokládali, že někdo se tudy dostal <emphasis>dovnitř</emphasis>.</p>
<p><emphasis>Ne, jen já jsem takový zatracený idiot, že utíkám</emphasis> sem <emphasis>a ne pryč</emphasis>, pomyslel si muž s trpkým úsměvem. Může mít tak deset minut, než všechno zase nahodí a kamery i hlídky si ho všimnou.</p>
<p>Ale i to by mu mělo stačit, pokud jinak vše půjde hladce.</p>
<p>Pohyboval se hbitě a téměř neslyšně. GPS mu prozrazovala, že už se blíží k cílovým souřadnicím. Ještě osmdesát, ne, už sedmdesát metrů…</p>
<p>Zdálo se mu, že v dálce před sebou zahlédl slabé, stěží postřehnutelné mihotající se světlo. Jako bludičku. Náhle dostal bláznivý nápad: Co když kdysi lidé přesvědčení, že vidí bájné bludičky, viděli ve skutečnosti reálný, ale úplně jiný fenomén –</p>
<p>Vtom za sebou uslyšel výkřik; tentokrát přímo za sebou, i když ještě poměrně daleko.</p>
<p>Čtyřicet metrů.</p>
<p>Pokusil se ještě zrychlit.</p>
<p>Už ho pronásledovali. Zatím na něj jen křičeli, ale…</p>
<p>Vzápětí zazněl první výstřel; nejspíš teprve varovný.</p>
<p>„Do hajzlu,“ zaklel pod vousy. Dostat se odsud bude fuška.</p>
<p>Ale k cíli zbývalo už jen třicet metrů; pak už vymyslí, jak se ještě vymotat z téhle šlamastyky.</p>
<p>Dva výstřely, hlasitější křik. Nezaváhal a utíkal dál.</p>
<p>Stěží patrné nafialovělé světlo se vznášelo zhruba ve výšce očí pár metrů před ním.</p>
<p>Příští kulka ho škrábla do boku. Zakolísal, ale téměř nezpomalil.</p>
<p>Musí se tam dostat – a pak ven na svobodu, musí…</p>
<p>Další ho ale zasáhla těsně nad ohybem pravého kolene a srazila ho na zem. Přinutil se k pokusu vstát, ale bolest projíždějící mu celou nohou byla strašlivá a věděl, že určitě ztrácí dost krve.</p>
<p>Už byli skoro u něj. Neměl moc času. Vzepětím vůle se doplazil zbývajících pár metrů, vyškrábal na zdravou nohu, o zraněnou se jen opíral, a dotkl se mihotavého světla.</p>
<p>Obálka z jeho ruky, jemně postrčená zdánlivě do vzduchu uprostřed té nepatrné záře, zmizela.</p>
<p>O pár sekund později se vytratilo i slabé světlo a on se zhroutil k zemi.</p>
<p>Unaveně se usmál. Snad dopis najde někdo z lidí, kterým byl určen.</p>
<p>Pokud ne…</p>
<p>Myšlenku už nestačil dokončit.</p>
</section>
<section>
<p><strong>1</strong></p><empty-line /><p><emphasis>O šest měsíců později…</emphasis></p><empty-line /><p>John Francis Kovář vypadl na betonové prostranství s takovou razancí, až si narazil snad každou část těla. Bolest ale nevnímal, byl zvyklý na mnohem horší. Ihned se překulil stranou, kdyby ho na této straně portálu náhodou čekalo nepřátelské uvítání. Ale bylo ticho. A až na typické městské světelné znečištění tma.</p>
<p>John se vyškrábal na nohy a rozhlédl se. Širokou vybetonovanou plochu lemovaly nízké betonové budovy, u jedné z nich stálo cosi jako betonová lavička. Architekt si tu s tím zjevně nedal moc práce nebo miloval beton.</p>
<p>Ještě před okamžikem byl v katakombách inckého Zlatého města a teď skončil… <emphasis>tady</emphasis>. Netušil, kde přesně by mohl být; neviděl odsud nic než část areálu, ve kterém se vynořil, žádné horské nebo městské panorama, které by mu mohlo pomoci upřesnit polohu. Má ani ne dva týdny na to, aby našel MacMillana, autora záhadné zprávy a přeživšího člena Agentury z boje s X-Hawkovými lidmi. Na co tu MacMillan asi přišel?</p>
<p>Pokud to John nestihne, uvízne tu podle profesora von Wondera bezmála na dva roky. Dle něj se portál ze zdejší strany otevíral běžně za noci jen na škvíru – zatímco opačně existoval normální průchod – a dostatečně pro člověka pouze na chvíli na začátku zatmění měsíce. Příští mělo nastat právě za úplňku za pouhých deset dní – a další až dva roky nato.</p>
<p>Už si tu ale nějak sám poradí, i když se mu ta situace zrovna moc nelíbila. Nevěděl ani, v jakém světě se ocitl, ani kde by měl ztraceného agenta hledat, ani na co tu Angus MacMillan přišel. Zpráva, která propadla portálem do Zlatého města, obsahovala jen pár narychlo naškrábaných vět pro nezasvěceného banálního textu, pro agenta však obsahujícího důležitou kódovanou zprávu.</p>
<p>V překladu zněla: „Žádost o pomoc, agent EF č. 423 Angus MacMillan. Pro kohokoli z bývalých řad EF, kdo také přežil. Informace kategorie 1; více nemohu napsat. Nedostanu se odsud –“ a tam očividně ve velkém spěchu naškrábané znaky na podivném tuhém papíře se stopami mastnoty končily.</p>
<p><emphasis>No, už jsem byl i v horších situacích</emphasis>, ušklíbl se John v duchu a v kapse nahmátl tenký balíček bankovek – amerických dolarů ze světa, kde vybudoval pašeráckou síť na Mississippi. Dolary k jeho úlevě vypadaly na většině jemu známých světů, kde se USA osamostatnily vůči Spojenému království, stejně. Tentokrát má alespoň čím pro začátek platit, kdyby na to došlo. Tyhle přežily koupel v moři i v rozbouřené řece a pořád vypadaly jako něco, co by vzali v obchodě.</p>
<p>Vykročil podél stěny, aby našel východ z tohohle architektonického skvostu. Někde tu musela být cesta ven. Brzy by se měl dostat minimálně k plotu nebo zdi, preferoval by ale bránu. Vtom zpoza rohu uslyšel tlumené hlasy.</p>
<p>Kde se <emphasis>tady</emphasis> sakra má schovat?</p>
<p>Co nejtišeji přeběhl prostranství a zapadl za betonovou lavičku u protější budovy. Opatrně vyhlédl a uviděl dva muže s baterkami. Jeden z nich měl na vodítku psa. Když na muže dopadlo světlo baterky jeho společníka, všiml si John, že mají na sobě uniformy. Za tak krátkou chvíli je nerozeznal jako vojenské ani policejní. Během své kariéry u několika speciálních jednotek doma a pak v Agentuře viděl <emphasis>stovky</emphasis> uniforem a nikdy žádnou nezapomněl. Tyhle vypadaly, spíš jako kdyby patřily nějaké soukromé ochrance.</p>
<p>Pes neklidně pobíhal kolem svého pána a pak se rozštěkal. JFK v duchu peprně zaklel.</p>
<p>Jeden z mužů popadl vysílačku, druhý povolil psovi vodítko a nechal ho čenichat. Zvíře neomylně zamířilo přímo k Johnovu úkrytu.</p>
<p>John na nic nečekal a ve stínu budovy vyrazil pryč. Za ním se ozval výkřik a rozzuřený štěkot. Nemusel se ohlížet, aby mu bylo jasné, že muž pustil psa.</p>
<p>Bylo to špatné, dokonce horší než špatné. Vlčákovi dlouho utíkat nevydrží a posily obou vojáků určitě nejsou daleko. Potřeboval plán<emphasis>.</emphasis></p>
<p>Další betonová lavička – možná poslední šance. Johnovi bleskově proběhlo hlavou několik scénářů.</p>
<p><emphasis>Vyskočí na lavičku, udělá prudkou obrátku a už neprchá, ale řítí se přímo proti zadýchanému psovodovi. Vlčák nečeká jeho manévr, otočka ho zpomalí a JFK získá dost času nabrat svého protivníka dřív, než se vzpamatuje a sáhne po zbrani, pár rychlými údery ho pošle k zemi a vytrhne mu pistoli… Vlčák už se chystá ke skoku – a kulka mu prolétne lebkou. Zvíře nestihne ani zakňučet…</emphasis></p>
<p><emphasis>…a druhý strážný začne střílet. On se převalí za lavičku, ale to bude tak všechno, co bude moci udělat. Mohl by prvního vzít jako rukojmí, nebo se snažit si prostřílet cestu ven, ale to by se každou chvíli objevili další – nejspíš víc, než by zvládl…</emphasis></p>
<p>…ne, tenhle plán měl minimální šanci na úspěch. John situaci rychle zhodnotil a došel k nepříjemnému závěru. Bude se muset spolehnout na to, že se z téhle šlamastyky dokáže nějak vymluvit. Všechna ostatní řešení vypadala ještě hůř.</p>
<p><emphasis>No, byl jsem už v horších situacích – ale rozhodně i v lepších</emphasis>, ušklíbl se pro sebe.</p>
<p>Zastavil se a zvedl ruce nad hlavu.</p>
<p>„Na zem!“ zařval jeden z mužů česky. Oba se pomalu blížili a nepřestávali na něj mířit.</p>
<p>John poklekl.</p>
<p>„Odkud jsi utekl?!“</p>
<p>„Odnikud.“ Technicky to byla pravda.</p>
<p>„Nedělej blbého. Číslo!“ vyštěkl první hlídač.</p>
<p>John mlčel.</p>
<p>Hlídač ho špičkou boty kopl do boku. „No tak, jsi snad najednou němý? Tvoje osobní číslo!“</p>
<p>„Žádné nemám,“ odpověděl popravdě. Zvažoval, jestli má začít klasické <emphasis>„Tohle je velké nedorozumění…“</emphasis>, ale tihle nevypadali, že by měli náladu naslouchat.</p>
<p>První strážný vypadal, že se na něj znovu rozkřikne nebo ho podruhé nakopne, ale druhý si poněkud nervózně odkašlal. „Podívej se na jeho oblečení,“ řekl tišeji. „Nemá stejnokroj.“</p>
<p>John měl na sobě totéž, v čem strávil většinu času ve Zlatém městě: Jednoduchou halenu a plátěné kalhoty, všechno polorozpadlé po lezení po horách, máchání ve vodě, potyčkách a prolézáním katakombami. Do 21. století, na které tohle vypadalo, moc nezapadal.</p>
<p>„Možná ho ještě nezařadili,“ odvětil stejně potichu první muž. „Třeba ho teprve přivezli.“</p>
<p>„Dnes žádný transport na pořadu dne nebyl.“</p>
<p>„Tak to bylo mimo plán, co já vím?!“</p>
<p>Ani během rozhovoru z něj žádný z nich nespouštěl oči a ruce se jim nezachvěly. Bavit se před zadržovaným nepůsobilo úplně profesionálně, nicméně jinak se chovali zkušeně. John měl alespoň možnost si prohlédnout jejich uniformy. Celé černé, prakticky střižené na zakrytí nošených zbraní, které ale člověk s jeho výcvikem snadno odhalil. Neměly na sobě žádná výrazná loga a nápisy; pro soukromou ochranku trochu netypické. Na rukávech se rýsovaly nášivky, ale byly stejně černé jako zbytek bund a v příšeří je nedokázal rozeznat.</p>
<p>Zdálo se, že ti dva – v duchu si je označil jako jedničku a dvojku – se nemohou rozhodnout, co s ním. Divil se, že ho jeden z nich hned neprohledal, jestli u sebe nemá zbraň, a že mu nenasadili želízka a neodvedli ho. Mimo nakopnutí botou se ho ani nedotkli – jako by se báli. Ale <emphasis>čeho</emphasis>?</p>
<p>„Nechce se mi to líbit. Radši zavolám dekontaminačku,“ řekl nakonec číslo dva a volnou rukou sáhl po vysílačce u pasu.</p>
<p>Už ji ale nestihl použít.</p>
<p>Odněkud se zničehonic ozvaly rychlá palba a skřípění pneumatik. Strážní se na zlomek sekundy přestali soustředit na Johna. To mu stačilo; rozhodl se, že dál s nimi ztrácet čas už nebude.</p>
<p>Dvojka byl blíž. John byl ve zlomku vteřiny za ním a rychle ho odzbrojil. Popadl ho jako rukojmí. „Polož zbraň i vysílačku a kopni je ke mně,“ řekl poklidně druhému. Ten na okamžik zaváhal, pak ale uposlechl.</p>
<p>Zvuky boje se přiblížily. A zpoza rohu vyběhla malá nekoordinovaná skupinka prchajících lidí; všichni na sobě měli tmavé stejnokroje připomínající pyžama. John viděl, jak strážný smrtelně zbledl, podíval se na svou zbraň ležící na zemi na půl cesty k Johnovi a pak na šestici běžících mužů, a dal se na útěk. Jeho kolega v Johnově sevření vydal jakési zděšené zachroptění. John už pro něj neměl využití, a tak mu jen vytrhl vysílačku a strčil ho směrem od ležící pistole. Muž se ani nepokusil zbraň získat a také se rozběhl pryč.</p>
<p>John nepochyboval, že se každým okamžikem vrátí se znovunabytou kuráží, nabitou zbraní a četnými posilami; ať už se octl kdekoli, tenhle scénář mu připadal důvěrně známý. Překvapil ho ale strach, který prosakoval z jednání strážných, když spatřili prchající lidi blížící se k nim. <emphasis>Co jsou ti lidi zač?</emphasis></p>
<p>Nevypadali ovšem, že by cílevědomě běželi k východu z areálu; ti utíkali <emphasis>odněkud</emphasis> a zdálo se, že nevědí, kudy ven. Nikdo je momentálně nepronásledoval, zato ze směru, kam právě míří a kam utekli i strážní, určitě dorazí posily, nejspíš silně ozbrojené a se psy. Když poběží s prchajícími, bude riskovat zastřelení. Když zůstane, během chvíle ho najdou a zavřou nebo rovnou popraví, podle toho, jak to tady chodí. Moc hezký osud ho tady každopádně nečekal.</p>
<p>John se dál nerozmýšlel a vyrazil opačným směrem než skupinka. Ta mu nevěnovala pozornost; neměl uniformu strážného, nepotřebovali ho vnímat. To by se jim za jiných okolností mohlo krutě vymstít.</p>
<p>Za zády záhy uslyšel střelbu, ale nezastavoval se. Trochu kličkoval, aby nebyl tak snadný cíl, kdyby boj dorazil k němu, a utíkal ze všech sil. Byla by pěkná ironie, kdyby po tom všem, co přežil, po mnoha situacích na pokraji smrti, po pobytu v Dorově i úniku z vlastního zničeného světa zemřel právě tady, na útěku před ozbrojenci, kterým se jen úplnou náhodou připletl do cesty, proběhlo mu hlavou během okamžiku.</p>
<p>Výstřely se ovšem znovu rozezněly i před ním. A zpoza jednoho z betonových baráků se za skřípění pneumatik vynořila omlácená dodávka, která zcela jistě nepatřila ostraze.</p>
<p><emphasis>Cesta ven.</emphasis></p>
<p>Za dodávkou se však objevil druhý vůz – a ten už ostraze spolehlivě patřil. Z okénka spolujezdce se zčásti vykláněl muž ve stejné uniformě jako strážní, které už John potkal, a střílel po dodávce. Na rozdíl od hrdinů akčních filmů mu střelba na kličkující jedoucí vozidlo moc nešla – a někdo s podobným úspěchem opětoval palbu i ze zadní části dodávky.</p>
<p>John měl výhodu stabilní pozice. Rozmýšlel se jen zlomek sekundy; pak zamířil na přední kolo vozidla ostrahy.</p>
<p>Napoprvé ani napodruhé nezasáhl – napotřetí, když už byla dodávka skoro u něj a ostraha se také rychle blížila, už se ale trefil. Džíp dostal smyk a řidič prudce zabrzdil, čímž ovšem situaci ještě zhoršil – auto zastavovalo, ale naprosto nekontrolovatelným pohybem.</p>
<p>Brzdy zaskřípěly i podruhé a dodávka zastavila kousek před Johnem.</p>
<p>Z otevřených zadních dveří vyhlédla žena s nakrátko ostříhanými světlými vlasy.</p>
<p>„Jdete s námi, nebo tu plánujete zůstat?“ křikla na něj.</p>
<p>Johna se nemusel nikdo ptát dvakrát.</p>
</section>
<section>
<p><strong>2</strong></p><empty-line /><p>John uvnitř spatřil několik mužů a ženu, která na něj předtím zavolala. „Vítejte na palubě,“ ušklíbla se teď bez nejmenší stopy veselí, „ať už jste kdokoli. Držte se, bude to drncat. A odložte stranou ty zbraně. Stejně už máte prázdné oba zásobníky.“</p>
<p>Vzápětí mu jeden z mužů přetáhl přes hlavu plátěný pytel. John se rozhodl, že si to prozatím nechá líbit. Tihle lidi mu právě dost možná zachránili život. Chvíli bude hrát podle jejich pravidel, zjistí, oč jim jde, a pak uvidí, jaký další postup bude nejlepší.</p>
<p>Nejdřív se snažil počítat čas a zatáčky, ale zanedlouho toho nechal; nejspíše ho stejně pro všechny případy vzali turistickou trasou. Po cestě mu prohledali kapsy, ale neměl u sebe nic než univerzální nůž a svazeček dolarů.</p>
<p>Pytel mu z hlavy stáhli až poté, co ho po necelé hodině jízdy vyvedli z vozu, prošli několikerými dveřmi a posadili ho na vrzající židli.</p>
<p>Nevelká místnost byla šerá, osvětlená jen osamocenou žárovkou trčící na kabelu z omšelého stropu a prosycená zvláštním, trochu nepříjemným pachem. Kromě židle, na níž John seděl, a dřevěného stolu u stěny nebyl uvnitř žádný nábytek.</p>
<p>Žena z auta stála před židlí a zkoumavě se na Johna dívala. „Co jste zač?“ zeptala se. Českou výslovnost měla sice bezchybnou, ale zachytil v jejím hlase slabý cizí přízvuk, který zatím nedokázal rozpoznat.</p>
<p>Neodpovídal.</p>
<p>„Pomohl jste nám, ale nic o vás nevíme. Nemůžeme si dovolit riskovat. Odpovězte!“</p>
<p>„Ano, pomohl jsem vám – a tím jsem si vysloužil takové zacházení?“ odfrkl si klidně John. „A kdo jste <emphasis>vy</emphasis>?“</p>
<p>Povzdechla si. „Buď jste hlupák, nebo zkoušíte mou trpělivost, tak to zkraťme: Tady se ptám <emphasis>já</emphasis>. Kdo jste?!“</p>
<p>„John…“ Nechtělo se mu prozrazovat pravé jméno, alespoň zatím ne. <emphasis>Smith</emphasis>, málem mu vklouzlo na jazyk, ale nejspíš by si pak myslela, že se ji dál snaží dráždit. Konflikty nemá zapotřebí. <emphasis>Alespoň zatím.</emphasis> „…Morgan.“</p>
<p>Už si uvědomil, co mu zdejší pach připomíná – levný rum.</p>
<p>„Jste cizinec?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„Brit. Matka byla Češka.“</p>
<p>Žena se studeně usmála. „Nechte mě hádat – a uprchl jste do její rodné země v naději, že to tady bude v něčem lepší?“</p>
<p>„Tak nějak,“ nepřel se.</p>
<p>Přikývla. „Zdá se, že všichni děláme stejné chyby. A jak jste se vzal uprostřed tábora?“</p>
<p>„Utíkal jsem odtamtud, když jste se objevili.“</p>
<p>Technicky vzato ani moc nelhal.</p>
<p>„Nezařadili vás, doufám, už do testů?!“</p>
<p>Zavrtěl hlavou, i když netušil, o čem je řeč.</p>
<p>Žena si viditelně oddechla.</p>
<p>„Tak, pane Morgane,“ ozvala se po chvilce, „nabízí se otázka, co s vámi teď uděláme. Máte nám co nabídnout?“</p>
<p>„To nezjistím, dokud se nedozvím, co chcete,“ John klidně opětoval její pohled.</p>
<p>„Určitě vám už došlo, co jsme zač.“</p>
<p>„Předpokládejte, že nevím nic o tom, jak to tady funguje; že jsem utrpěl amnézii a nepamatuji si nic než posledních pár dní. Poučte mě.“</p>
<p>Pár sekund na něj nevěřícně zírala, pak zavrtěla hlavou. „Budiž. Od pandemie tu šlo všechno z kopce, stejně jako všude jinde; upřímně, tady to asi ještě bylo sluníčkově dobré. Dočasná anarchie, rapidní nárůst zločinnosti, protesty, útoky… Třetí rok přišel k moci Karel Kubát a – když mám být stručná – udělal z Česka stejný totalitní stát, jaké vznikaly po celém světě. Ačkoli, budu se opakovat, pořád to tu ještě zdaleka nebylo nejhorší. Momentálně je největším kandidátem na jeho nástupce Matěj Hartman a… no, snaží se očividně ze všech sil, aby to bylo čím dál horší. O <emphasis>hodně</emphasis> horší. Tady já a mí přátelé se alespoň pokoušíme tomu zabránit. Osvěžilo vám to paměť?“</p>
<p>John stále neměl pořádně ponětí, co se v tomto světě stalo, ale alespoň rámcově tušil – slovo pandemie koneckonců vysvětlovalo mnohé, jak už si kdysi několikrát vyzkoušel na vlastní kůži. A s rebely proti nejrůznějším režimům už také zažil své. Možná by mu tahle skupinka mohla pomoci najít MacMillana; nikoho jiného v tomto světě neznal a chyběl mu i přesnější přehled o zdejší situaci.</p>
<p>„Trochu ano,“ připustil.</p>
<p>Žena se ještě víc zamračila a na okamžik vyšla z místnosti. Když se vrátila, měřila si ho od hlavy k patě ještě zkoumavěji než předtím. „Měl jste u sebe zbraně sebrané těm strážným a pak americké dolary, ucházející nůž a žádné doklady ani nic jiného nasvědčujícího vaší totožnosti. A prozradím vám sladké tajemství: Jeden kolega vás od chvíle, kdy zaslechl vaše jméno, prověřuje v databázi. Je <emphasis>zatraceně</emphasis> dobrý. Ale zatím nenašel ani ťuk. Zdá se mi, že oficiálně neexistujete, pane Morgane. Nechcete si rozmyslet, co jste nám předtím řekl?“</p>
<p>„Ne,“ pravil John klidně. „Ale těší mě, že mě na síti ještě nenašel. Znepokojilo by mě, kdyby mě dokázal tak rychle vypátrat. Chcete slyšet pravdu? Jsem voják. Musím najít kolegu, který se tu ztratil před mnoha měsíci. Opravdu jsem z ciziny a mé jméno je skutečně John Morgan. Moje mise se ale… nedařila úplně podle plánu. Přišel jsem o veškeré vybavení, byl jsem dopaden a odvezen do tábora, těsně než jste se tam objevili, nemám tu žádné kontakty ani aktuální zprávy, kde bych měl Anguse MacMillana hledat, i když se zdá, že by mohl být vězněn zdejším režimem. Nabízím vám možnost spolupráce. Mám dojem, že bychom si měli co nabídnout.“</p>
<p>„To se uvidí,“ přikývla chladně, ale už se nemračila tak intenzivně jako před chvílí. „Jak víme, že vám můžeme věřit?“</p>
<p>„To nevíte. A vím snad já, jestli mohu věřit vám?“</p>
<p>Odfrkla si. „Myslím, že v tomto okamžiku máme na výběr spíš my než vy.“</p>
<p>Znovu ho ponechala samotného, tentokrát déle než předtím. John Francis Kovář klidně pozoroval místnost, v níž seděl, několikrát vstal, aby se protáhl, ale dveře ani nezkoušel. Jeho nejlepší šancí bylo teď počkat, co o něm místní povstalci usoudí, a podle toho se zařídit.</p>
<p>Když už se začínal silně nudit, mít žízeň a zároveň potřebu si ulevit, objevila se žena znovu. Tentokrát ne sama; kousek za ní stála dvojice mužů, jeden starší s prošedivělými vlasy, druhý mladý a mračící se ještě hůř než ona. „Dobrá, pane Morgane, uzavřeme tedy spolupráci. My vám pomůžeme najít vašeho MacMillana a vy nám v našem boji s Hartmanem. Domluveno?“ Nečekala na odpověď a pokračovala: „Mé jméno je Alyssandre Bouvierová. Toto je Bedřich Suchý,“ kývla ke staršímu muži, „a toto Vilém Linhart.“</p>
<p>John pochyboval, že jde o jejich pravá jména, ale na tom nezáleželo. Kdyby mu okamžitě uvěřili natolik, aby mu prozradili své skutečné totožnosti, nestálo by za to se s nimi zdržovat.</p>
<p>„Těší mě,“ kývl. „Nebylo vás včera víc?“</p>
<p>Alyssandre ho počastovala ironickým pohledem. „<emphasis>Postřeh</emphasis>. Za Tomem Majerem vás hned vezmu, Strnad je ještě venku, toho poznáte pak.“</p>
<p>John spolkl další poznámku. Byl přesvědčen, že celkem jich je mnohem víc a tohle je jen jeden z dílčích uzlů celé sítě. Ale před cizincem, jemuž nemohli věřit, by určitě chtěli vypadat jako izolovaná skupinka.</p>
<p>Ukázalo se, že Tomáš Majer je onen kolega prověřující Johna v databázi. Na první pohled vypadal jako chodící klišé, které do téhle polorozpadlé budovy vypadlo z hollywoodských představ o počítačových odbornících: Velké kulaté brýle, vlasy padající do čela, extrémně hubený (druhý stereotyp by byl přesný opak), ve vytahaném tričku a džínách, s plechovkou energy drinku, sušenkami a lahví koly vedle klávesnice.</p>
<p>Podle vlastních slov byl technickým mozkem jejich skupiny; John o tom nepochyboval poté, co na něj Majer vychrlil sled vět o tom, co všechno je nutné zajistit, aby je nikdo nevypátral. Z většiny z nich se dalo rozumět tak jednomu slovu, a to se John celkem vyznal.</p>
<p>„V jaké databázi jste mě vlastně měl najít a nenašel?“ zajímal se, když se dostal ke slovu.</p>
<p>„Státní registr občanů. Jsou tam úplně všichni. Oficiálně jen základní údaje – jméno, datum narození, trvalé bydliště, děti a tak. Hlouběji je toho ale mnohem víc, k tomu má ovšem přístup jen málokdo a oficiálně to neexistuje. Je tam v zásadě – <emphasis>všechno</emphasis>. Záznamy o zdravotním stavu, skoro veškerém pohybu, půjčených knihách, hledání na internetu… o všem, k čemu se dá nějak dostat. Nedávno uzavřeli spolupráci s pár dalšími státy včetně Británie o povolení přístupu k horní vrstvě jejich vlastních záznamů. Ale vy tam nejste. Ani v naší, ani v jejich. To je sakra divné! Ještě nikdy se mi to nestalo…“</p>
<p>„A vy jste tu databázi hacknul?“</p>
<p>Majer se zatetelil pýchou. „Nebylo to jednoduché, ale povedlo se! Teď můžu aspoň vidět, co je tam o nás ostatních. Nemůžu údaje upravovat, toho by si všimli a v nejlepším by mě odstřihli, v nejhorším vysledovali, a to by byl konec… ale je to takové varování předem. Mám nastavené upozornění, kdyby se u nás cokoliv změnilo. Stačí aktualizovaný odhad politických názorů na základě rozhovorů, vyhledávání, knížek a tak, a člověk může doma čekat policajty. Takhle bychom se mohli předem připravit. Nebo rovnou zmizet. Podle závažnosti.“</p>
<p><emphasis>Někdo nahoře tady četl o Velkém bratru</emphasis>, pomyslel si John. Nedivil se, že s tím tahle skupina chce něco dělat.</p>
<p>Ale jeho problém to nebyl; on měl koneckonců dost vlastních. Pomůže jim s jejich cíli za předpokladu, že to zároveň jemu pomůže vypátrat Anguse MacMillana a zjistit, na co tak důležitého přišel – a tím to skončí. Už se těšil, až bude zpět ve Zlatém městě; nebo ještě raději na některé ze svých lodí na Mississippi, věnující se pašeráckému řemeslu.</p>
<p>Majer pokračoval o tom, jak zajišťuje bezpečnost rebelů před vládními systémy, ale John už ho poslouchal jen na půl ucha. Nejmíň půlka toho byl beztak hackerský slang.</p>
<p>Dveře vrzly a dovnitř vešel asi čtyřicetiletý, značně unaveně vyhlížející muž.</p>
<p>„Venku je klid,“ hlesl. „Měli bychom být v bezpečí.“</p>
<p>„A tohle je Richard Strnad,“ kývla k němu Alyssandre. „Richarde, John Morgan.“</p>
<p>Strnad se na Johna překvapeně zadíval, ale otázky spolkl; nejspíš je později položí Alyssandre, až u toho John nebude.</p>
<p>Jako by to tušila, přinejmenším část z nich rovnou zodpověděla: „Tady John tvrdí, že je britský občan, který tu hledá zmizelého, možná vězněného kolegu. Pokud mluví pravdu, zdá se, že se naše zájmy alespoň částečně shodují, a nabídl nám spolupráci.“</p>
<p>„Je to rozumné?“ odvážil se Strnad.</p>
<p>Alyssandre šlehla pohledem po Johnovi. „O tom bychom si teď měli promluvit.“</p>
<p>John nemusel být génius, aby mu bylo jasné, že diskutovat se bude prozatím bez něj.</p><empty-line /><p>Dostal dočasně k dispozici postel v jedné z nevyužívaných místností. Dvoupatrová budova, kterou skupinka obývala, kdysi sloužila zřejmě jako levná ubytovna – malé prefabrikované pokoje s jednoduchými lůžky, jedna koupelna a drobná kuchyňka na patře. Pokoj měl jediné malé zamřížované okno do dvora a odejít se dalo jen kolem ostatních lidí, což mu dala Alyssandre jasně najevo, ale John stejně považoval za rozumné zatím neopouštět podivné pohostinství skupiny povstalců; měli zkušenosti, zbraně i znalosti. Zítra se snad dozví, k čemu ohledně něj došli. Potěšilo ho, že mu alespoň projevili tu důvěru, že ho tu nezamkli, i když možná by jim to měl spíš vyčítat. Kdyby on narazil na nedohledatelného neznámého člověka s neověřitelným tvrzením a přeci jen podezřelou nabídkou spolupráce, asi by ho nenechal víceméně volně běhat po budově. Tihle povstalci ovšem očividně neměli moc propracovanou organizaci ani žádnou širší síť.</p>
<p>Navzdory nepohodlné matraci usnul poměrně rychle. Zakrátko ale přišly sny.</p>
<p>John byl rád, že snil velmi vzácně. Při jeho profesi byly sny jen málokdy příjemné. Po zničení Agentury a jeho domovského světa ovšem míval noční můry – respektive velice živé vzpomínky. Ty stačily; představivost nemusela doplňovat nic horšího. Časem přešly. Ale teď byly zpět a v plné síle, nejspíš vyvolané MacMillanovou zprávou, která mu přivedla myšlenky zpět k hraběti X-Hawkovi a k domovu.</p>
<p>Nejhorší bylo vždycky vidět Andreu; ještě žijící zkrvavený smotek, který zbyl z jejího těla… V reálu byl stále víc přesvědčen, že tělo, jehož obraz ho tak dlouho pronásledoval, nebylo její. Ve snu na tom ale nezáleželo. <emphasis>Byla</emphasis> to ona, pomalu umírala ve strašlivých bolestech a bylo na něm, aby její utrpení rychle ukončil.</p>
<p>Ovšem tady si s ním podvědomí občas pohrálo. V nejhorších verzích snu u sebe neměl žádnou zbraň, ani střelnou, ani nůž; vůbec nic. Neměl jak jí ulevit. Naprosto jistě věděl, že je to <emphasis>ona</emphasis>, Andrea de Villefort, nemohl odvrátit pohled od jejích krvavých obnažených útrob ani přestat vnímat její chrčivý dech. A nemohl dělat <emphasis>vůbec nic</emphasis>.</p>
<p>Probudil se zalitý studeným potem. Chvíli mu trvalo vytěsnit noční můru z myšlenek, ale dokázal to. Po letech práce v Agentuře se to člověk naučil celkem spolehlivě.</p>
<p>Nemělo cenu si znovu lehat; věděl, že teď už neusne. Dojde si opláchnout obličej a cestou zpět si vezme noviny, které zahlédl na skříňce na chodbě. Čím víc se toho o tomhle zatraceném světě dozví, tím lépe.</p>
<p>Cestou z koupelny na opačném konci chodby se tedy zastavil u komody a chystal se popadnout sloupeček výtisků, když uslyšel kroky z přilehlé místnosti. Trochu se zarazil; zvědavost ho držela na místě. Myslel si, že se seznámil se všemi, ale ti byli podle vzdálených hlasů ještě dole. Skrývali snad před ním někoho? Mohli mít nějakého vězně?</p>
<p>Nic nezkazí tím, když jen zkusí kliku…</p>
<p>Nebylo zamčeno.</p>
<p>John zůstal překvapeně stát ve dveřích.</p>
<p>Uvnitř byl muž, možná tak třicetiletý, ale s tváří dítěte a nevinným přihlouplým úsměvem, jaký nebyl žádný dospělý mimo vynikajícího herce schopen vyprodukovat. Úsměv se ještě rozšířil, když muž sedící na posteli uviděl Johna mezi dveřmi. Tiše se zasmál a pak mu váhavě zamával.</p>
<p>„Kdo vám dovolil sem jít?“ ozval se za Johnovými zády ledový hlas.</p>
<p>John se otočil k Alyssandre. „Vešel jsem omylem.“</p>
<p>Probodávala ho zlostným pohledem. „Ať se to nestane znovu.“</p>
<p>„Znovu? Tím naznačujete, že mohu zůstat?“</p>
<p>„Ještě jsme úplně neskončili. Ale ano, zdá se, že dojdeme k souhlasu.“</p>
<p>„Kdo je to?“ zeptal se John klidně, když zaklapl dveře.</p>
<p>Zaváhala jen nepatrně, než odpověděla. „Adelard. Můj bratr. Jestli alespoň tušíte, jak to vypadá ve Francii, asi pochopíte, proč jsme tam nemohli zůstat.“</p>
<p>„Horší než tady?“</p>
<p>„<emphasis>Horší</emphasis>, ptáte se? Kde to žijete?!“ Velmi nevesele se zasmála. „Byl by mrtvý v okamžiku, kdy vešel v platnost nový zákon o občanství, kdybych ho neukryla a neutekla s ním pryč. Nebyla by to jen milosrdná injekce jako v Británii nebo v zemích Skandinávie. Měl by obrovské štěstí, kdyby nevydržel víc než pár týdnů. Někteří tak přežijí i roky, ale… všechno je lepší než tohle. Použili by ho na testování. Stejně jako se to teď chystají Hartmanovi lidé zavést tady, respektive rozšířit; už s tím dokonce začali.“ Na chvilku se odmlčela. „Nemáte chuť na cigaretu?“</p>
<p>John běžně nekouřil, ale příležitostně neodmítl. Přinejmenším získá další informace.</p>
<p>Alyssandre ho dovedla na dvůr, plácek tři krát tři metry plný opadané omítky a nedopalků. Zapálila si cigaretu bez filtru. John povytáhl obočí. „Nebojíte se o svoje plíce?“</p>
<p>Ušklíbla se. „Jako by na nich záleželo. Pokud se dožiju rakoviny, budu nejspíš vědět, že jsem uspěla. Bude to znamenat, že mě nezabili nebo nezatkli a že jsem snad aspoň částečně dosáhla svého – nebo se o to přinejmenším pořád ještě snažím. Tak nějak si tím člověk připadá víc naživu.“</p>
<p>„A pokud teď uspějete?“ <emphasis>Co pak? Nepřijdou ještě horší než ten váš Hartman? Ale zkusit se to musí, jinak by byl svět peklo… Děláme si ho takový, jaký si zasloužíme.</emphasis></p>
<p>Alyssandre pokrčila rameny. „To bude teprve začátek. Lidi už si zvykli. Asi si zvykneme skoro na všechno. Po nějaké době by nám začalo připadat normální, i kdyby se začalo zavírat za každou otázku. Naučili bychom se sklonit hlavy a na nic se neptat. Nejhorší je, že část z nás by to udělala naprosto vědomě.“ Vyfoukla obláček hustého kouře. „Potkal jste Adelarda. Ti lidé, o kterých teď mluvím, by ho bez výčitek svědomí poslali na smrt jen proto, že je <emphasis>jiný</emphasis>, v něčem <emphasis>horší</emphasis>. On by přitom nikdy neublížil ani mouše. Kdyby měli všichni takovou povahu jako on, svět by byl mnohem lepší místo.“ Jako by mu četla myšlenky, dodala ihned: „Je mi ovšem jasné, že tohle je dost naivní představa. Takhle to nefunguje.“</p>
<p>Chvíli jen v tichosti kouřili, respektive Alyssandre naplno vdechovala a vypouštěla modravý kouř, zatímco John ho vyfukoval, jakmile ho natáhl. Zpráva od MacMillana mu po dlouhé době znovu živě připomněla zničení jeho světa a on teď myslel na to, kolik dalších nemělo podobné štěstí jako oni dva – nebo kolik jich mělo podobnou smůlu – a jak by asi mnoho z nich měnilo za Alyssin svět, kdyby mohli, a jak se to ona nikdy nesmí dozvědět.</p>
<p>„Takže,“ přerušil John ticho, „jak <emphasis>přesně</emphasis> se vlastně hodláte zbavit toho svého Hartmana a co konkrétně se stane, pokud to neuděláte? A hlavně – co se stane, pokud to uděláte?“</p>
<p>Alyssandre se suše zasmála. „Gratuluji. Právě přemýšlím, jestli je dobře nebo špatně, že mezi námi není víc lidí jako vy. Ostatní se na budoucnost neptají. Nepřemýšlejí dál než v horizontu měsíců.“</p>
<p>„Ale vy ano. Tak jak?“</p>
<p>Na zlomek sekundy pohlédla vzhůru na kus oblohy obklopený stěnami dvora, nudný čtverec ocelově šedého nebe velkoměsta, než znovu promluvila.</p>
<p>„Nemůžeme donekonečna zůstat odbojáři, povstalci – nebo teroristy, jak nás nazývají ti <emphasis>z druhé strany</emphasis>. Až to bude jen trochu možné, vystoupíme, založíme nějaké legální hnutí, možná i politickou stranu, i když se bojím, že přesně v tu chvíli to půjde do háje. <emphasis>Ç</emphasis><emphasis>a me fait chier!</emphasis> Nejsme politici. <emphasis>Merde</emphasis>, od nich máme snad nejdál, jak to jde! Ale spíš vystoupí jiní, kterým to půjde a kteří budou mít stejné cíle jako my. Pokud ne,“ Alyss pokrčila rameny, „asi si zasloužíme to, co máme teď. To ale neznamená, že bych přestala bojovat. <emphasis>My</emphasis> si za to můžeme – ale ti, kteří ve výsledku zaplatí nejhůř, jako Adelard, většinou ne. Někdo by měl bojovat za ně.“</p>
<p>Jako by si uvědomila, že už nezní jako starý cynik, ale jako naivní idealistka, kterou si za žádnou cenu nepřála být a přece navzdory všemu zčásti zůstala, Alyssandre zmlkla a pořádně potáhla z cigarety.</p>
<p>„Co vy?“ pravila ostře. „Britský voják tady, pátrající po jiném zmizelém Britovi, který je tu možná někde uvězněn? Jak do toho všeho zapadáte?“</p>
<p><emphasis>To kdybych věděl</emphasis>, pomyslel si John, ale na povrch proklouzl jen nenápadný ironický úšklebek.</p>
<p>„Informace proudí všude,“ řekl místo toho. „I tudy. Můj kolega zřejmě narazil na něco potenciálně důležitého, ale už nám tu zprávu nestihl předat. Jen žádost o pomoc.“</p>
<p>„To nezní jako práce pro vojáka, spíš pro špeha. Kdo jste <emphasis>doopravdy</emphasis>?“</p>
<p>„Lepší nevědět,“ řekl John; vycítil, že Alyssandre by momentálně žádná lež dostatečně nepřesvědčila a že odmítnutím odpovědět si paradoxně získá její důvěru lépe. „Můžete mě považovat za vojáka i špiona, částečně je pravdivé obojí.“</p>
<p>„Pokud je <emphasis>tohle</emphasis> pravda, pak nám vaše zkušenosti můžou hodně prospět.“</p>
<p>Odhodil a přišlápl nedopalek cigarety. Málem se jí udusil, i když si dal tu práci se nerozkašlat. Alyssandre očividně ráda žila na hraně. „Snad ano. A doufám, že i naopak.“</p>
<p>Odfrkla si. „Co bychom v takovém případě mohli nabídnout my vám?“</p>
<p>„Informace,“ usmál se John. „Zase ty informace.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>3</strong></p><empty-line /><p>Příští dva dny strávil John v úkrytu Alyssandřiny skupiny. Ta se rozhodla ho s určitou dávkou opatrnosti přijmout mezi sebe; ven nesměl, a i když by snadno dokázal příkaz porušit a zmizet jim, momentálně mu připadalo nejvýhodnější s nimi zůstat. Byl ale rozhodnut odejít a pokusit se najít MacMillana na vlastní pěst, kdyby ho chtěli držet vevnitř ještě pár dní.</p>
<p>Zatím hlavně četl zdejší noviny, aby měl o světě větší přehled, cvičil a snažil se lépe poznat své dočasné spolupracovníky. Počítačový geek Majer byl jediný celkem hovorný; ostatní se zatím předháněli o vysoké pozice v Johnově seznamu nejmálomluvnějších lidí, které kdy potkal. Suchý trávil většinu času zavřený ve svém pokoji. Linhart hlavně cvičil, když byl uvnitř. A Strnad četl.</p>
<p>Všichni kromě Alyssandre a Suchého, který už byl v důchodu, měli i jiný život než jen odboj. John se dozvěděl, že Majer dělá na částečný úvazek poradce v obchodě s počítači, Linhart je řidič taxi a Strnad pracuje jako knihovník. O Alyssandre policie věděla a nejspíš měla i informace o jejím bratrovi, pokud francouzští kolegové alespoň trochu spolupracovali. Suchý byl prý nedávno také prozrazen. Ostatní zatím ve snaze být co nejméně předvídatelní a nápadní dokázali žít dvojí život, i když byla jen otázka času, než podezření padne i na ně – a <emphasis>podezření</emphasis> tady patrně znamenalo skoro totéž co odsouzení.</p>
<p>V doupěti byla slušná zásoba starých novin, a tak John rychle načerpal znalosti o světě, v němž se ocitl. Krátké rozhovory s ostatními, svedené na to, že v Británii se všechno odvíjelo trochu jinak a při současné izolaci o situaci v Česku moc nevěděl, mu pomohly si obrázek doplnit.</p>
<p>„Co si z toho pamatuju?“ zamyslel se Suchý a zamračil se ještě víc než obvykle. „To snad probíhalo všude skoro stejně, ne? V červenci se objevily první případy na světě. V říjnu první u nás. V listopadu mi zemřela manželka. V prosinci… to už tu umíraly tisíce, pokud si správně pamatuju. Tehdy nikdo neslavil Vánoce.“</p>
<p>„Během týdne mi umřely máma i sestra,“ řekl nervózně Majer. „Každý někoho ztratil. Vždyť to musíte znát taky. Nevím, jak to bylo u vás, ale naše statistika mluvila o sedmdesátiprocentní úmrtnosti u žen, hlavně v produktivním věku, a asi půlprocentní úmrtnosti u mužů. Umírali u vás taky, nebo to postihlo jenom ženy? Slyšel jsem, že někde na světě umřelo i pár procent mužů, někde vůbec žádní. Tvrdili nám, že i když virus nejhůř zasahoval lidi se dvěma X chromozomy, u mužů se silnější expresí nějakých genů na X nebo s translokací z X na Y byl taky smrtelný. Nevím, co je na tom pravdy.“</p>
<p>Johnovi se zdálo, že do roku 2004 se historie tohoto světa odvíjela prakticky stejně jako v jeho. Tehdy ale přišly <emphasis>zlaté neštovice</emphasis>; infekce pojmenovaná podle zpočátku nenápadných zlatavých pupínků, ač s neštovicemi neměla jinak nic společného. Před prvními mrtvými nikomu nepřišly závažné; krátce po pupíncích se ale objevil kašel, pak rychlý nástup horečky, selhání imunitního systému – a smrt. Během sedmi měsíců se viróza přenášená velmi snadno kapénkovou infekcí, podobně jako chřipka, rozšířila po celém světě. Úmrtnost mezi nakaženými byla bezmála osmdesátiprocentní. A nakazila se naprostá většina žen. Muži s funkčním chromozomem Y bez jakékoli i jinak nenápadné translokace z X byli podle všeho imunní. Nákaza pak vymizela stejně rychle, jako se objevila; všechny možné přenašeče buď zabila, nebo imunizovala, a už neměla jak se dál šířit. Zanechala za sebou svět ve stavu naprostého chaosu.</p>
<p>Někde trvala anarchie a občanská válka každého proti každému víceméně dodnes, celých devět let. Jinde byla nastolena – nebo jen posílena – tvrdá diktatura a lidé dělali to, co jim bylo nařízeno, o nic víc a o nic méně. Je potřeba zvýšit počet zaměstnanců v některém sektoru, aby fungovala základní infrastruktura? Žádný problém; budou tam přesunuti odjinud bez možnosti odmítnout. Je nutné co nejrychleji navýšit velikost a variabilitu populace? Každá přeživší žena schopná reprodukce bude mít každý rok a půl dítě s jiným přiděleným mužem. Nezvládnou se rodiče při plném pracovním nasazení o potomky starat? Státní jesle a školky to zařídí. Je v populaci příliš mnoho neužitečných lidí – v postreprodukčním věku a bez schopnosti vykonávat užitečnou práci, postižených, protestujících? Zbavit se jich vždycky dá snadno…</p>
<p>„A my jsme na počátku skončili někde uprostřed,“ konstatovala Alyssandre. „Ale posouváme se rychle tím druhým směrem…“</p>
<p>S tím, co zatím viděl a slyšel, musel John připustit, že má nejspíš pravdu. Zdejší kroky nebyly tak radikální, ve výsledku ale vedly k témuž. Jen místo biče občas používaly i cukr: obrovský rozdíl v daňových výhodách pro rodiny s různým počtem dětí, společenská i finanční podpora zaměstnanosti mužů a neustálých těhotenství žen, důraz na rodinné hodnoty v každém oblíbeném televizním seriálu na veřejnoprávním kanále… až si každý přestal uvědomovat, že spíše než o zvýhodnění většího počtu dětí se jedná o znevýhodnění bezdětných žen, pokud se nechtěly či nemohly starat alespoň o několik cizích dětí, a těch s jedním až dvěma potomky. Žena bez dětí musela platit více než padesátiprocentní daň z příjmu a spoustu jiných poplatků, které s dětmi odpadaly. Nebylo divu, že porodnost stoupala; s dítětem si člověk žil paradoxně daleko lépe než bez něj.</p>
<p>To všechno ještě bylo <emphasis>téměř</emphasis> v pořádku; pravda, dost daleko od jakékoli rovnoprávnosti, jelikož bezdětných mužů se zvýšená daň netýkala a naopak pro ně vznikaly četné výhody, které měly nasměrovat jejich energii k nejrůznějším aktivitám. Stále šlo o praktiky v rámci toho lepšího, co se na světě dalo v současnosti najít.</p>
<p>„Jenže ti bastardi nás začali jednoduše drogovat,“ odtušila Alyssandre chmurně. „Existovaly i pádné důkazy a před pár lety se z toho pár novinářů pokusilo udělat kauzu; zmizeli ale dřív, než se to stačilo rozšířit natolik, aby to vláda nezvládla ututlat. S nimi se ztratily i důkazy. A ti parchanti se poučili; s obyčejným vybavením už člověk nic nezjistí a tam, kde by vybavení měli, jsou přísné kontroly. Není jak získat nový důkaz.“</p>
<p>Původní primitivní bromidy mohl ve vodě zjistit každý s úplně základním chemickým vybavením. Snižování jak celkové aktivity, tak libida a agresivity se v počátečních letech vládě hodilo. Nevadilo ani to, že sexuální pud tím poklesl i u žen, které by se měly co nejvíce množit – umělé oplodnění byla stále častěji volená možnost. Negativní účinky v podobě častých depresí a letargie se ale střádaly, nikdo nevěděl, co to navíc udělá při dlouhodobé expozici s dětmi, a hrozilo to příliš velkým skandálem. Odvážnější novináři dokonce otiskli zprávy o lidech, u nichž střádající se látky vyvolaly těžké psychózy a záchvaty agresivity. Mnoho podobně postižených se usídlilo v karlínském ghettu, kam se reportéři a záhy i policisté prakticky přestali odvažovat.</p>
<p>Proto se přešlo na syntetické hormony – cíleněji působící látky, které se daly složitě prokázat a stačilo je podávat ve zcela nepatrných koncentracích. Skandál i závažná zdravotní hrozba byly téměř zažehnány a obyvatelstvo zůstávalo nepřirozeně klidné a povolné, což byl pro vládu velmi příznivý výsledek.</p>
<p>„Je jen otázka času, než začnou přidávat další svinstva,“ zamračil se Linhart. „Zanedlouho tu budeme všichni zdrogovaní a už nám bude všechno jedno…“</p>
<p>„Největší ironie na tom celém je, že nejpravděpodobnější kandidát na nového předsedu vlády, Matěj Hartman, dokonce použil v jednom oficiálním proslovu své předvolební kampaně sousloví <emphasis>překrásný nový svět</emphasis> – a mínil to vážně,“ Alyss se křivě usmála. „Možná mu to vůbec nedošlo. Ale občas si říkám, jestli to naopak nepoužil schválně…“</p>
<p>Pandemie i bezmála desetiletí od ní uplynulé Johnovi opravdu připadaly jako nějaká dystopie. Pravda, už byl i v mnohem horších světech, ale tam si to většina obyvatel alespoň uvědomovala a snažila se s tím něco dělat.</p>
<p>A ještě něco ho znepokojovalo a nedopřávalo mu klid. Cítil, jak se mu do mysli vkrádá nepříjemné tušení. Zkoušel ho zahnat – neměl žádné důkazy, nic než špatný pocit –, ale nedařilo se. <emphasis>Nejsem sice žádný epidemiolog, ale měl jsem dojem, že k podobným katastrofálním infekcím jsou náchylnější muži právě proto, že mají dva různé pohlavní chromozomy… A tak vysoká úmrtnost? Jaká je šance, že nějaký virus zničehonic zmutuje tak, že se chová právě opačně?</emphasis></p>
<p>Možná se pletl, nepravděpodobné neznamená totéž co nemožné. Přál si, aby se na to mohl podívat někdo z odborníků z Agentury.</p>
<p><emphasis>Ale ti všichni jsou mrtví. Celý tvůj svět je v troskách, ty blázne, a nemůžeš s tím už vůbec nic dělat. A i kdyby tohle náhodou vážně byla biologická zbraň, co s tím chceš dělat, hmm? Minulost se nedá změnit. Nedá se nic udělat. Najdi MacMillana a vypadni odsud, jakmile se vám otevře portál</emphasis>, radil mu rozum.</p>
<p>John se rozhodl ho prozatím poslechnout.</p><empty-line /><p>„Je pravda, že seš voják?“</p>
<p>John vzhlédl od rozečtených novin do tváře Viléma Linharta. Mladík se na něj díval tázavě a zároveň trochu posměšně, jako by jeho tvrzení zpochybňoval nebo zlehčoval.</p>
<p>„Ano,“ přikývl John a vrátil se ke čtení.</p>
<p><emphasis>Jedna, dva, tři…</emphasis>, počítal v duchu. Nespletl se; na <emphasis>tři</emphasis> se kluk ozval: „To se vsadím, že se umíš dobře rvát.“</p>
<p>„To asi ano,“ souhlasil JFK.</p>
<p>„Je hodně těch, co by ti to potvrdili, co?“</p>
<p>„Vlastně ne,“ pravil zamyšleně. <emphasis>Spousta z nich už je mrtvá. Zbytek toho ještě moc neviděl.</emphasis></p>
<p>Linhart povytáhl obočí. „Ne? A nechceš mi to předvést?“</p>
<p>John odložil noviny. „O co ti jde? Chceš si vyzkoušet souboj?“</p>
<p>Mladík rozhodně přikývl.</p>
<p>„Mohl bys přijít k úhoně.“</p>
<p>Linhart si jen pohrdlivě odfrkl.</p>
<p><emphasis>Říká si o to</emphasis>, pomyslel si John, „Dobře. Půjdeme na dvůr?“</p>
<p>„Jo. A o co to dáme?“</p>
<p>„O co? Ty se chceš <emphasis>sázet</emphasis>?“ John stěží potlačil úsměv. Tohle pískle mělo dost sebevědomí.</p>
<p>„No jasně! Tak o co?“ vyzval ho Linhart.</p>
<p>John pokrčil rameny. „Ten, kdo vyhraje, se bude moci smát tomu druhému a ukazovat si na něj prstem?“</p>
<p>„Myslím to vážně!“</p>
<p>„Já taky.“</p>
<p>Linhart ovládl svou rozhněvanou grimasu a ušklíbl se. „Tak fajn.“</p>
<p>Vyšli na dvůr, na část zarostlou zhnědlou trávou a neposetou cigaretovými nedopalky tak jako oblast nejblíže u vchodu.</p>
<p>„Nějaká pravidla?“</p>
<p>„Ne,“ řekl John.</p>
<p><emphasis>Tak se ukaž.</emphasis></p>
<p>Linhart po něm téměř okamžitě vystartoval. John se s lehkostí vyhnul jeho výpadu. <emphasis>Proboha, tohle se ten kluk naučil koukáním na filmy?</emphasis></p>
<p>Během příštích pár minut musel svůj názor poopravit; Vilém začal příliš zbrkle a předvídatelně, ale pak se polepšil. Pohyby měl celkem čisté a postoj slušný, nezapomínal se chránit a bylo na něm znát, že se alespoň snaží předvídat Johnovy pohyby a trochu přemýšlet – zároveň ale nedělal častou chybu začátečníků a nenechal se uvažováním o příštích krocích vyhodit z rytmu.</p>
<p>John zpočátku jenom vykrýval jeho údery. Šlo mu to lehce, dobře mezitím poznal mladíkův bojový styl – trochu lepší pouliční mix – a viděl, jak je Linhart stále brunátnější. Pasivita jeho protivníka ho rozčilovala a vyváděla z míry. Tušil podraz.</p>
<p><emphasis>No, proč mu ho konečně nedopřát.</emphasis></p>
<p>Linhart se vymrštil, aby dal Johnovi levačkou úder na obličej; manévr ale jen předstíral a pak hbitě pohnul pravačkou k Johnovu na zlomek okamžiku nechráněnému boku.</p>
<p>John srazil jeho paži pár centimetrů před cílem a kopnutím podrazil Vilémovi nohy.</p>
<p>„Slušný,“ usmál se, „ale chce to ještě trénovat. Pokoušel ses vypadat, že na mě jdeš zleva, ale koukal ses jinam a měl jsi podivný postoj. Dost dobré na hospodskou rvačku, ale každý, kdo má za sebou pár let pořádných zkušeností, tě prokoukne.“</p>
<p>Linhart zrudl a vyskočil na nohy. „Třeba tě ještě překvapím.“</p>
<p>John se nepatrně ušklíbl. „Zkus to!“</p>
<p>Ze dveří je s kamenným výrazem pozorovala Alyssandre. John jí věnoval rošťácký úsměv, ale ona nehnula ani brvou; po chvilce jen sáhla do kapsy pro krabičku cigaret.</p><empty-line /><p><emphasis>Co je ten chlap sakra zač?</emphasis> Alyssandre se zamračila a potáhla ze své oblíbené cigarety bez filtru. Sledovala, jak znovu a znovu dostává na lopatky Linharta, který byl stále rozzuřenější a dopouštěl se čím dál tím víc chyb.</p>
<p><emphasis>Klukovi lekce prospěje. A dobře, když ji dostane od někoho, kdo očividně umí bojovat, na rozdíl od nás ostatních</emphasis>, pomyslela si poklidně. <emphasis>Ale ta historka s vojákem… Ani špionáž mi k němu nesedí. Pro koho doopravdy pracuje? A hlavně – o co mu jde a můžeme se na něj spolehnout?</emphasis></p>
<p>Neubránila se ale pobavenému úšklebku, když Linhart zničehonic přirazil Johna ke zdi.</p>
<p><emphasis>Ach, to je tak průhledné! Tak kdo tu neumí předstírat?</emphasis></p>
<p>Linhart to ovšem na rozdíl od ní nepoznal. Byl docela překvapený, když se ze vteřiny na vteřinu pozice prohodily a přimáčknutý u stěny skončil on. A na rozdíl od svého protivníka nevěděl, jak situaci zase obrátit.</p>
<p>John se jen shovívavě usmíval, pustil ho a nabídl mu podání ruky.</p>
<p>Linhart se zpočátku nasupeně zamračil, ale po kratičkém zaváhání ruku přijal a potřásli si.</p>
<p>„Zítra můžeme trénovat zase,“ nabídl mu John.</p>
<p>„Rád,“ překonal svou uraženou pýchu Vilém a pak rychle opustil místo činu.</p>
<p>Alyssandre zamyšleně vydechla obláček kouře a upustila nedopalek. <emphasis>Profesionální výcvik. Jenže to může být z armády, tajné služby, od policie nebo i nějaké soukromé bezpečnostní služby.</emphasis></p>
<p>„Dobrá práce,“ řekla nahlas. „Doufejme, že brzy budete moci uplatnit své zkušenosti v praxi.“</p>
<p>John se hořce ušklíbl. „Čím to, že se na to až tolik netěším?“</p><empty-line /><p>Vězeň seděl v rohu malé místnosti, kam se sotva vešla matrace, záchod zabudovaný do zdi a malé umyvadlo. Neměla okna; na stropě poblikávaly a bzučely zářivky toho nejdepresivnějšího odstínu bílo modré. A to už nejméně několik dní bez přestávky. Ještě se mu nepodařilo u nich usnout.</p>
<p>Měl podezření, že to nebude jen světlem a tím nesnesitelným zvukem. Museli mu něco dávat do jídla a vody. Posledních osm jídel nechal ležet bez povšimnutí; občas se ale trochu napil. Nepomohlo to ovšem; cítil se neuvěřitelně zesláblý. Když se k nedostatku spánku přidal i hlad, měl pocit, že už se skoro ani nezvedne z matrace.</p>
<p>Dřív nebo později se bude muset najíst, jinak ho zase napojí na kapačku a drogám, které do něj nepochybně cpali, se stejně nevyhne. Takhle alespoň zase nabere trochu sil. Ale ani to mu nepomůže proti náhle pouštěné hlasité hudbě nebo infrazvuku, když měli dozorci podezření, že se mu klíží oči. Na to, aby někdo stál přímo v jeho cele a nutil ho být vzhůru a v pohybu, měli nejspíš málo lidí, ale asi jim bylo jasné, že jen o něco později vězně udolají i takhle. Stačí si trochu počkat.</p>
<p>Dveře se za skřípotu otevřely. Tušil, že je nechali tak děsivě skřípat schválně, kvůli psychologickému efektu na obyvatele cel.</p>
<p>„Vstávat!“</p>
<p>Vězeň neposlechl. Ani se nehnul.</p>
<p>Dozorce, podsaditý muž s brunátnou tváří, ho silně šťouchl obuškem pod žebra.</p>
<p>Už to skoro ani nebyla bolest; možná už se přes clonu vyčerpání a starších poranění nedala tak vnímat. Vězeň ale přesto zasténal, aby si dozorce myslel, že bolest cítil. Nemělo smysl hrát si ještě pořád na hrdinu; předstírání, že mu všechno ubližuje daleko víc než doopravdy, naopak trochu utrpení ušetřilo.</p>
<p>Ovšem ne mnoho.</p>
<p>„Šéf s tebou chce zase mluvit. Asi jsi na něj udělal dojem,“ zachechtal se dozorce sadisticky. „Tak sebou pohni, nebo si to nejdřív budeš muset vyřídit se mnou!“</p>
<p>Vězeň posbíral zbytky sil a pomalu vstal. Už nemělo smysl se bránit. Ne po tolikáté. Vyzkoušel všechno, co se dalo, ale trávit takhle přes půl roku – občas zahlédl datum na mobilu vyslýchajícího, jinak by byl zcela ztratil veškerý přehled o čase – se dalo jen stěží. Občas si říkal, že to nemá cenu, že jim všechno řekne. Stejně by to nejspíš nedokázali využít.</p>
<p><emphasis>Nejspíš… To je ten zatracený háček.</emphasis></p>
<p>Ani místnost, kam ho zavedl dozorce, neměla okna. Vězeň už si nepamatoval, kdy vlastně naposledy viděl denní světlo. Jak to vůbec venku vypadalo?</p>
<p>„Dobré ráno! Doufám, že jsem vás nevyrušil od ničeho důležitého,“ pravil hubený muž sedící za stolem a rozesmál se, jako by právě řekl bůhvíjaký vtip. Jeho angličtinou prosakoval slovanský přízvuk, díky kterému muž zněl jako komparzista na roli východoevropského mafiána v hollywoodském filmu. Pozvedl k ústům šálek čaje a s chutí se napil. „Nemáte žízeň?“</p>
<p>Vězeň ji měl. Ale také ještě měl poslední zbytky důstojnosti – a opatrnosti.</p>
<p>„Hmm. A nebude vám vadit, když se u našeho rozhovoru najím? Ještě jsem nesnídal.“</p>
<p>Jako na povel se otevřely dveře a jeden z dozorců přinesl talíř s čerstvými míchanými vajíčky, voňavou osmahnutou slaninou a chlebem s tlustou vrstvou másla.</p>
<p>No jistě; věděli, že několik dní nejedl, a tak toho samozřejmě také využili… Vězeň cítil, jak se mu svírá žaludek. Přinutil se od talíře odvrátit pohled; škoda jen, že nemohl podobně odstranit i čichové vjemy.</p>
<p>Muž proti němu vzal příbor a v poklidu, velmi pomalu se dal do jídla. Často schválně vydal slastné „mm…“ a přivřel oči, když bral do úst silně vonící slaninu s vajíčky.</p>
<p>Vězni se zdálo, jako by to trvalo celou věčnost.</p>
<p>„Tak,“ jeho vyslýchající konečně odložil vidličku a nůž na prázdný talíř a úhledně si utřel ústa ubrouskem, „jestlipak jste změnil názor na naši spolupráci?“</p>
<p>Vězeň se neobtěžoval odpovědět. Mlčet bylo nejjistější; nejméně to svádělo k pochybnostem.</p>
<p>„Vypadáte nějak unaveně. Možná byste potřeboval vlít trochu energie do těla?“</p>
<p>Posledně, když vyslýchající něco podobného řekl, použil elektrický proud.</p><empty-line /><p>O několik hodin později vězeň doufal, že upadne do bezvědomí, ale to se mu zatím nepoštěstilo. První dvě hodiny ho vyslýchající se znepokojivým přátelským úsměvem, který se ani na okamžik nezachvěl, jen přemlouval a stále dokola mu pokládal tytéž otázky. Potom najednou, z jedné sekundy na druhou, úsměv zcela zmizel a vězeň zničehonic ucítil záblesk palčivé bolesti a krev v ústech. Něco mu leželo na jazyku. Vyplivl zub. Napůl ve snách si pomyslel, že teď už mu jich moc nezbylo.</p>
<p>„Jste teď ochotnější si popovídat?“</p>
<p>Mlčet a doufat ve ztrátu vědomí; nic lepšího se nedalo dělat.</p>
<p>„Jak chcete…“</p>
<p>Objevil se dozorce a přinesl vyslýchajícímu jeho kufřík. Vězeň byl dozorcem pevně připoután k židli. Potom opět osaměl se svým mučitelem.</p>
<p>„Víte, že když s námi budete spolupracovat, bude to nejlepší pro všechny. Máte šanci zlepšit celý svět, ale nechcete ji využít. To se mi zdá poněkud sobecké. A za to se musí platit.“</p>
<p>Vězeň zařval, když mu tělem od palců na nohou projela elektřina.</p>
<p>Vyslýchající zklamaně našpulil rty, zavrtěl hlavou a sáhl do kapsy pro telefon. Z reproduktoru se velmi nahlas začala linout jedna ze Scarpiových árií z Toscy a částečně přehlušila výkřiky.</p>
<p><emphasis>Černý kufřík, chirurgické nástroje, nerezový stůl, neupřímný úsměv, opera… Každý ví, že to má přesně takhle vypadat. Je to klišé, které v reálu funguje, protože ho každý rozpozná a ví, co přijde, má to opravdový psychologický efekt</emphasis>, pomyslel si vězeň malátně. Nesmí tomu podlehnout. Mlčet. Musí jen dál mlčet. Časem to skončí; <emphasis>všechno</emphasis> musí někdy skončit.</p>
<p>Ať už jakýmkoli způsobem.</p>
<p>Zbývaly mu dva poslední nevytržené nehty; po dnešku jeden jediný. Už na něm vyzkoušeli skoro všechno. Naštěstí nebyli příliš vynalézaví.</p>
<p>Potíž byla v tom, že nemuseli; časem ověřené metody fungovaly dost účinně.</p>
<p>Vyslýchající si s ním ještě chvilku hrál se zapálenou cigaretou a pak s nožem, nařízl mu sotva zhojenou ránu na boku a pak ho do ní udeřil…</p>
<p>Vězeň cítil, jak se od něj vědomí přívětivě vzdaluje.</p>
<p>Bolest zeslábla.</p>
<p>Možná bude mít to štěstí a při některém výslechu ho neprozřetelně zabijí a už to nebude muset dál snášet.</p>
<p>Tehdy, jako by poznal, že teď už nemá smysl působit další utrpení, jelikož vězeň by mohl omdlít, vyslýchající mu odepnul pouta, poklidně si sklidil věci do kufříku, ten odložil vedle stolu a opět se posadil naproti vězni.</p>
<p>„Ptám se vás znovu,“ naklonil se k němu, dal lokty na stůl a mile se usmál. Výsledný dojem byl děsivý. „Kde je průchod, kterým jste se sem dostal, a jak funguje?“</p>
<p>Vězeň pootevřel ústa, aby promluvil.</p>
<p>Občas se celou dobu mlčet nedalo; občas si člověk musel dovolit alespoň iluzi vzdoru, aby si udržel zbytky zdravého rozumu…</p>
<p>„Běžte s tím do prdele,“ zavrčel konečně Angus MacMillan.</p>
</section>
<section>
<p><strong>4</strong></p><empty-line /><p>Nazítří po obědě se vrátil Tomáš Majer – a s sebou přinesl i novou zprávu, která by snad konečně mohla znamenat průlom v jejich snažení.</p>
<p>John, Alyssandre i Suchý, kteří byli na místě, ji vyslechli se zájmem.</p>
<p>„Známý z administrativního oddělení Reformní občanské strany mi dal echo, že Hartman nejspíš něco chystá,“ řekl Majer lehce se chvějícím hlasem. „Zdá se, že plánuje nějaký velký projekt, ale zatím o něm nikdo neví nic moc, snad až na jeho tajemníka Richtera. Poslední dobou ale čím dál častěji jezdí do Valdic; známý viděl účtenky za benzin a záznamy jízd. Něco se děje. Ale nebyl schopen zjistit víc než tohle.“</p>
<p>„Nejspíš chce prohloubit spolupráci s MedResem; za tím bude víc než jen nevinné testování.“</p>
<p>John si už dopoledne stačil zjistit základní informace o muži, kterého všichni kolem něj tak nenáviděli.</p>
<p>Matěj Hartman měl za sebou pozoruhodnou kariéru, ještě než se pustil do politiky. Vystudoval ekonomii s červeným diplomem, začal pracovat na pozici vedoucího finančního oddělení v nově se rozvíjející softwarové firmě a zároveň zahájil doktorské studium, ale to už nedokončil; dva roky poté došlo k pandemii zlatých neštovic. Přerušil a nakonec ukončil studium a věnoval se zejména své práci v softwarové firmě. Za nástupu Kubáta jako předsedy vlády dostala společnost zakázku na komplexní bezpečnostní systém vedoucí k omezení tehdy obrovské kriminality. Zakázka byla dokončena v rekordním čase a krátce nato následoval značný pokles zločinnosti.</p>
<p>„Je to geniální systém,“ vysvětlil mu Tom Majer skoro zasněně. „Dost vyspělý na rozpoznání téměř všech druhů kriminality na aktuálních kamerových záznamech jen se sekundami až minutami zpoždění, ani ne procentem falešných poplachů a i celkem malým počtem nerozpoznané trestné činnosti. Ti, kdo dělali tyhle algoritmy, museli být prakticky geniální! Mělo by to totiž vyžadovat <emphasis>řádově</emphasis> víc výpočetní kapacity, než je kdekoli v téhle zemi k dispozici, ale zjevně dokázali ten software napsat úžasně úsporně. A systém taky umí permanentně sledovat určitý počet osob, třeba bývalých trestanců nebo účastníků demonstrací, pomocí rozpoznávání rysů tváře a způsobu chůze. Tvrdí se, že každou chvíli budou mít – nebo už dokonce mají! – i dost kapacity na to, aby to dokonale propojili se Státním registrem občanů a měli záznam o pohybech úplně každého, pokud se nevyhne kamerám… Děsí mě to, ale nemůžu, než tak precizní práci obdivovat.“</p>
<p>Po pěti letech Hartman odešel do státního sektoru, a to na poněkud překvapivé místo – na nově vypsanou pozici šéfa vězeňské služby. Jednou z jeho zásadních reforem bylo i zavedení soukromé ochranky místo státní služby v některých zařízeních.</p>
<p> „Krátce nato Hartman navázal kontakt s mezinárodní farmaceutickou společností MedRes, oficiálně na nevinné testování potravinových doplňků. Načasování je přinejmenším podezřelé, ale i když se několikrát objevilo v médiích, nikdo mu moc nevěnoval pozornost,“ zamračila se Alyssandre. „Všichni moc dobře tuší, co se v Hartmanových zařízeních děje – pokusy, zneužívání pracovní síly… Jen před tím zavírají oči – nebo ani to ne, protože to schvalují. Nesnášejí postižené a cizince, bojí se vězňů. Hartman jim umožňuje se cítit bezpečněji, uvěřit v krásnou budoucnost českého národa, kde budou všichni zdraví a krásní a kde nebude žádná zločinnost, žádné národnostní a náboženské konflikty, protože jiné národy a náboženství tu nebudou trpěny. Jsou přesvědčeni, že je to <emphasis>správné</emphasis>.“</p>
<p>„Možná ne všichni. Lidi měli hlavně jiné starosti,“ dodal Majer a zatvářil se dotčeně, když vzápětí uviděl Alyssin pohled. „Já je nehájím, jen se snažím to vysvětlit! To, že tomu rozumím, ještě neznamená, že s tím souhlasím! Byl bych snad jinak tady?!“</p>
<p>Předloni se Hartman rozhodl za jednu z hlavních politických stran kandidovat do parlamentu a dostal se tam. Nedlouho poté se ale kvůli názorovým konfliktům odtrhl a jako nezávislý založil vlastní stranu – ROS neboli Reformní občanskou stranu. Uplynuly dva roky a přišly nové volby. Hartman dokázal strhnout davy a rychle získal velkou popularitu, až se v letošní kandidatuře dostala ROS na první příčku.</p>
<p>John dokázal pochopit proč; toho rána si pro zajímavost pustil debatu s jeho hlavním oponentem Lubošem Vlčkem – a mohl pozorovat mistra přesvědčování v akci.</p>
<p>„Svět se nachází v těžké situaci. Ještě o pár set let dříve by se po takové katastrofě civilizace nejspíš zhroutila. Ale my jsme přežili a udrželi ji – za to snad cena, kterou platíme, není tak vysoká,“ pravil Hartman v jednom okamžiku procítěně – a nějak se mu podařilo, aby to nepůsobilo jako patos.</p>
<p>„Tou <emphasis>cenou</emphasis>, o které mluvíte, je lidská svoboda! Není nic cennějšího než ona!“ mračil se nesouhlasně Vlček. Takovou tváří se ale voliči nezískávají.</p>
<p><emphasis>A máme tu idealistu</emphasis>, pomyslel si John. <emphasis>Tahle debata nedopadne dobře.</emphasis></p>
<p>Hartman jemně povytáhl obočí. „Ani život?“ namítl prostě.</p>
<p>Tím získal body. Ať už by Vlček zvolil jakoukoli z mnoha možných – i těch <emphasis>rozumných</emphasis> – odpovědí, už nemohl smazat svou image muže prosazujícího vágní neuchopitelné ideály nad lidským životem. A takoví lidé byli nebezpeční, jak každý věděl. Zato Hartman se právě v myslích diváků upevnil jako humanista, nejspíš proto, že většina z nich nevěděla přesně, co to znamená.</p>
<p>Chvíli nato Vlček vytáhl svazek papírů potištěných barevnými koláčovými a sloupcovými grafy. Vypadal jako člověk, který by ze všeho nejraději zvolil trochu méně podbízivé způsoby zobrazení, ale nejspíš mu někdo z volebního štábu poradil, ať je rád, když diváci skousnou alespoň tohle; na jednu hodinovou debatu bylo statistiky až příliš.</p>
<p><emphasis>Vsadil bych se, že část jeho poradců – ta, která mu poradila víc grafů – doopravdy nepracuje pro něj</emphasis>, pomyslel si John.</p>
<p>Ani moderátorovi se to očividně moc nezdálo, a tak ho požádal o stručnost. Vlček začal rychle upozorňovat na rapidně se zhoršující finanční situaci bezdětných párů a samotných žen i na obrovské nerovnosti v daňovém přístupu.</p>
<p>Vzhledem k tomu, že většina voličů se snadno přizpůsobila situaci a měla minimálně tři čtyři děti, to z politického hlediska asi nebyl úplně nejšťastnější krok, i když se tím Vlček zřejmě snažil cílit na přesně opačnou skupinu než jeho oponent a upozornit na hlubokou nerovnoprávnost. Pak se ještě rozhořčeně pustil do výrazně snížených státních výdajů na potraviny, teplo a ošacení pro vězně a do stále se zvyšujícího omezování jejich práv; tím ovšem svému protivníkovi nevědomky nahodil háček.</p>
<p>Hartman po celou dobu nehnul brvou, jen ho poklidně a se shovívavým výrazem někoho, kdo sleduje počínání malého dítěte, pozoroval.</p>
<p><emphasis>Teď to přijde</emphasis>, pomyslel si John. Nemýlil se.</p>
<p>„Také jsem si připravil data, pane Vlčku. Jak vidíte, nezanedbávám domácí úkoly,“ usmál se vřele. V sále zazněl uvolněný smích. Hartmanův sloupeček v rohu obrazovky opět povyskočil. „Podívejte se třeba na tento graf. To je množství vražd v republice od doby těsně před započetím pandemie až do současnosti. Vidíte ten obrovský vrchol od roku rozšíření nákazy do dvou let poté? Předehnali jsme v počtu vražd na tisíc obyvatel i předpandemijní New York. Když se podíváte na počty dalších násilných trestných činů, uvidíte totéž. Všechna tato čísla ale začala padat dva roky po pandemii, kdy vláda pana předsedy Kubáta zavedla daleko tvrdší tresty. Největší propad nastal loni, kdy byl obnoven trest smrti a byly zpřísněny vězeňské podmínky. Ta svoboda, o které mluvíte, pane Vlčku, se týká kriminálníků – vrahů, násilníků… Opravdu jim ji chcete zajistit a vrátit se ke stavu bezprostředně po nákaze?“</p>
<p>„Prosím vás, nehrajte si se slovíčky, Hartmane. Úplně mlčíte o ustanovení, které loni bez povšimnutí médií a veřejnosti prošlo sněmovnou – <emphasis>vámi</emphasis> navrženém ustanovení povolujícím využívání vězňů, kteří spáchali určité trestné činy, na pokusy na lidech!“</p>
<p>Hartman se shovívavě usmál. „Teď slovíčkaříte zase vy, Vlčku. Nejde o žádné strašně znějící <emphasis>pokusy na lidech</emphasis>; pouze o účast v testování léčiv a potravinových doplňků, které již prošly všemi předešlými testy a byly nejprve vyzkoušeny na dobrovolných participantech. Jinak to dnes nejde; zdraví muži i ženy jsou nutně potřeba v zaměstnání a výchově dětí. A bez povšimnutí zákon neprošel; několik deníků dokonce uveřejnilo polemiku. Nikdo neprotestoval – a opět opakuji, že nejde o porušování lidských práv.“</p>
<p>„Protože jejich hranici posouváte pořád dál,“ zavrčel Vlček. „A jak vysvětlíte obvinění z nelidského zacházení v ústavech pro mentálně postižené, které bylo nedávno vzneseno?“</p>
<p>„Zaprvé se mě tato oblast netýká, a tak bohužel nemohu do detailů argumentovat, zadruhé se jedná o obvinění nepodložené naprosto žádnými důkazy, vznesené bývalou zaměstnankyní jednoho z těchto zařízení, která musela být propuštěna kvůli své… náklonnosti k alkoholu.“</p>
<p>Tohle byla jedna ze slabších Hartmanových chvilek; připustit otevřeně, že on a jeho spolupracovníci něco <emphasis>nevědí</emphasis>, nemají dost informací, i když se nejedná o jejich oddělení, se obyčejně politikům nevyplácelo. Ale možná Hartman počítal s tím, že si naopak získá část voličů svou upřímností. Podle stavu sloupečků u obou kandidátů to zabíralo.</p>
<p>Vlček se znovu nepříjemně zamračil. Nepřipravil se až tak dobře; Hartman mu teď sebral vítr z plachet.</p>
<p>John se nepatrně ušklíbl. <emphasis>A takhle se vyhrávají nebo prohrávají volby. Správný výraz, charisma a znalost lidí spíš než faktů.</emphasis></p>
<p>Dveře vrzly, v místnosti se objevila Alyssandre.</p>
<p>„Moc se ve všem šťourá. Nemá dost velkou podporu, ale umí přemýšlet – je nebezpečný. Ten už v politice moc dlouho nevydrží,“ prohodila chmurně, když na obrazovce uviděla Vlčka. „A nedivila bych se ani tomu, kdyby se mu v blízké době přihodilo něco <emphasis>tragického</emphasis>. Tak Hartmanovi lidé pracují.“</p>
<p>„U nás na sebe spíš vytahovali špínu a snažili se druhé donutit k rezignaci nebo je dostat do hledáčku policie.“</p>
<p>„Jenže i takoví lidé mohou <emphasis>mluvit</emphasis>. Občas i hlasitě.“</p><empty-line /><p><emphasis>Bzz…</emphasis> Zvuku vydávanému starými zářivkami se dařilo být stále stejně nesnesitelným jako na samém počátku – nebo ještě horším. Angus MacMillan už si myslel, že se mu z něj rozskočí hlava. Pozřel poslední sousto kaše, těžce vydechl a odsunul papírový talíř a plastovou lžíci. Zauvažoval, jestli nemá papír z tácku ještě využít, ale pak tu myšlenku zavrhl. Pokoušel se už tolikrát – možná bylo načase to vzdát. Stejně se ven už nedostane, minule to bylo asi opravdu naposledy. Nejspíš je stejně jediný nebo jeden z mála, kdo tehdy útok na sídlo Agentury přežili.</p>
<p>Opatrně si opět lehl na matraci a zavřel oči.</p>
<p><emphasis>Bzzz…</emphasis></p>
<p>Nějak se mu podařilo se z toho ještě nezbláznit. A teď konečně, po dlouhé době a navzdory řezavému světlu i bzučení, upadl do spánku.</p>
<p>Připadalo mu, že sotva se to stalo, hned ho zburcovalo náhlé řinčení. Vzápětí někdo otevřel dveře, vytáhl ho z postele a vystrčil na chodbu. „Jsi poslední dobou nějakej oblíbenej,“ zachechtal se dozorce. „No tak, mazej. Však cestu už znáš!“</p>
<p>Už víc než pár dalších dní nevydrží. Pak se buď konečně fyzicky zhroutí, nebo začne mluvit. MacMillan doufal v to první; jeho informace <emphasis>nesměly</emphasis> padnout do cizích rukou.</p>
<p>Pomalu kulhal kupředu. Zase ho bolelo zranění po kulce v pravé noze, které mu tehdy ošetřili a nechali zahojit, jen aby si s ním pak mohli všelijakými způsoby hrát.</p>
<p>Už byli skoro na konci chodby, když se z přilehlé cely začaly ozývat strašlivé rány. Dozorce zaváhal.</p>
<p>„Zůstaň stát,“ poručil vězni, a aniž ho spustil z očí, přešel ke dveřím cely. Trhnutím odsunul krytku průzoru. „A do hajzlu,“ vydechl.</p>
<p>V tu chvíli se nedíval MacMillanovým směrem.</p>
<p>Angusovi se rapidně zrychlil tep. Taková příležitost se už nemusí opakovat.</p>
<p>Byl zesláblý a trochu dezorientovaný, ale <emphasis>nesměl</emphasis> udělat chybu.</p>
<p>Vrhl se k dozorci, rychlým pohybem ho uchopil za hlavu a prudce trhl; v tom mu pouta nebránila.</p>
<p>Muž se sesul mrtvý k zemi.</p>
<p>MacMillan mu rychle sebral z opasku klíčky, odemkl si pouta a vytrhl z pouzdra na jeho opasku paralyzér, jedinou zbraň, kterou u sebe zdejší dozorci uvnitř budovy nosili. Ve spáncích mu bušilo a cítil se, jako by měl horečku, ale zároveň se mu tělem rozlévala zázračná euforie. Rozběhl se k nouzovému východu; když ho chodbami mnohokrát tahali na různá místa v budově, stačil si dobře povšimnout, kde co najde. Starý výcvik se nezapře.</p>
<p>Může mít maximálně minutu, než se někdo objeví, někdo, kdo neudělá stejnou stupidní chybu jako jeho dozorce, ale lepší zemřít na útěku, než se jimi nechat během dalších nekonečných měsíců umořit a úplně zlomit.</p>
<p><emphasis>Jen si pro mě přijďte, vy bastardi</emphasis>, pomyslel si nenávistně, zatímco utíkal přímo k východu.</p>
<p>Nepochybně na něj budou hned venku čekat. Nebude mít kam utéct, až se o něm dozví.</p>
<p>Jen měli smůlu, že nehodlal použít tenhle nouzový východ k cestě ven.</p>
<p>Těsně vedle dveří označených zeleným běžícím panáčkem to střihl do chodby nalevo. Byla prázdná; vedla jen na ošetřovnu a k pokojům pro pacienty, ale tam právě nikdo nebyl – většina <emphasis>pacientů</emphasis> byla rychle posílána zpět na své cely. Zdejší lidé věděli, jak způsobit bolest, ale moc nezranit.</p>
<p>Teď už jim muselo dojít, kam ve skutečnosti míří, ale měl na své straně alespoň malý moment překvapení. Rozrazil dveře ošetřovny a horečně se rozhlédl.</p>
<p><emphasis>Tady se skladují analgetika, tady antibiotika a antiseptika, vedle jsou chirurgické nástroje…</emphasis> Během svých dřívějších pobytů na tomto místě už získal slušný přehled o tom, co je kde uloženo.</p>
<p>Ze všeho nejdřív zabarikádoval dveře, jedinou cestu dovnitř i ven, a pak začal rychle shromažďovat, co potřeboval.</p>
<p>Spolkl několik výživových tabletek, zapil je iontovým nápojem a vpíchl si do předloktí injekci stimulátoru a lehkého analgetika. To už se ozvaly první rány zvenčí. Dveře se otřásly, ale držely.</p>
<p><emphasis>Jako tehdy v Sýrii</emphasis>, pomyslel si. Zabarikádovaný v místnosti, odkud vedl jediný východ, za ním přesila lépe vyzbrojených nepřátel…</p>
<p>Jenže tehdy ho nakonec vysvobodily posily. Tady nemohl čekat žádnou pomoc zvenčí; musí si poradit úplně sám.</p>
<p>Zneškodnil kamery v rozích místností. Během chvilky našel vše, co potřeboval. Právě včas; mezitím rány zesílily a jeho provizorní barikáda vypadala, že každou chvíli povolí.</p>
<p>MacMillan se skrčil za pult pevně přišroubovaný do podlahy a čekal, až se dveře rozletí.</p>
<p><emphasis>Teď!</emphasis></p>
<p>Škrtl zápalkou a plynulým pohybem hodil láhev přímo mezi bezpečáky hrnoucí se dovnitř. Honem zajel za pult. <emphasis>Třesk!</emphasis> Několik výkřiků bolesti a tupých ran.</p>
<p>Zapálil další a hodil ji za sebe, aniž se tentokrát díval.</p>
<p>Střepy dolétly až za něj, ale v zákrytu stolu ho žádný nezasáhl.</p>
<p><emphasis>Hoši asi nečekali Molotovův koktejl z lahví dezinfekce a dalšího nemocničního vybavení</emphasis>, proběhlo mu hlavou.</p>
<p>MacMillan vyrazil zpoza stolu, stále skrčený, a prudce postrčil předem připravené pojízdné lehátko přímo proti dveřím. Periferním viděním zahlédl, že nejméně dva ze strážných ještě stojí. Jednoho z nich rychle jedoucí lůžko zasáhlo; měl smůlu, že překročil své ležící kolegy a stál vepředu. Náraz ho jen vyvedl z míry, ale stačil na to, aby MacMillan mezitím zneškodnil paralyzérem druhého a pak i tohoto. Zbylí tři byli buď mrtví, nebo v bezvědomí.</p>
<p>Tihle už byli ozbrojení. Sebral dvě pistole a neprůstřelnou vestu jednoho z nich, zkontroloval, že má vše, co potřebuje, a vyrazil z místnosti.</p>
<p>Zpoza rohu chodby se právě vynořili další dva. První z nich vystřelil, ale MacMillan se stačil vrhnout stranou a opětovat palbu. Napodruhé zasáhl a muž padl k zemi s dírou v čele. Druhý se kryl za ohybem chodby a průběžně střílel. Jednou MacMillana zasáhl do prsou a na okamžik mu vyrazil dech, bývalý agent se ale rychle vzpamatoval, a jakmile muž vystrčil ruku k výstřelu znovu, byl už připraven.</p>
<p>Strážný s výkřikem upustil zbraň.</p>
<p>MacMillan se pro sebe pousmál. Vždycky měl dobrou mušku a bylo hezké vědět, že ani hrozné uplynulé měsíce ho o ni nepřipravily<emphasis>.</emphasis></p>
<p><emphasis>To jste nečekali, co? Máte pořádný výcvik, ale neprošli jste peklem na Blízkém východě, ani jste nenavštívili nepřátelské cizí světy – a tak nevíte o skutečném boji vůbec nic</emphasis>, pomyslel si se zadostiučiněním.</p>
<p>Navzdory sílící bolesti v pravé noze, která postupně překonávala schopnosti analgetik, kličkoval chodbami s jasným cílem; doufal jen, že ho zatím neprokoukli.</p>
<p>Opojný pocit svobody se mu rozléval žilami a odváděl jeho pozornost od bolesti. Povzbuzený adrenalinem a vpíchnutými stimulanty byl náhle pevně přesvědčen, že odsud unikne, prostě musí. Jeho protivníci byli břídilové; poradí si s nimi, i kdyby jich proti němu najednou vystartovalo deset.</p>
<p><emphasis>Jako tehdy v Sýrii…</emphasis></p>
<p>Byl obklíčen, všechny únikové cesty uzavřené. Ale přesto se mu nějak podařilo vyváznout. Nepamatoval si jak, celé to bylo jako v mlze; věděl jen, že mu pak řekli, že za sebou nechal skoro dvacet mrtvol nepřátelských vojáků. Utekl odtamtud do jediného dostupného úkrytu, prázdné vybombardované budovy, a zabarikádoval se v jedné z místností, dokud nedorazily posily. To už si pamatoval; tam čekal, jestli dovnitř vtrhne smrt, nebo záchrana. Nedalo se už dělat nic jiného. Měl jedinou pistoli a v zásobníku uvnitř poslední náboj. Uvažoval, jestli možná nebude lepší, když ho použije pro sebe.</p>
<p>Řítil se koridory osvětlenými bzučícími zářivkami a v adrenalinovém rauši se mu vracely staré nejasné vzpomínky.</p>
<p><emphasis>Vedro, slunce nemilosrdně pálí, prach v očích, štěkání výstřelů… On se otáčí, pálí po nejbližším protivníkovi</emphasis> –</p>
<p>Jenže tehdy po něm střílela jen část; ostatní neměli palné zbraně a šli po něm s noži a dýkami.</p>
<p>Tady budou dobře vyzbrojeni <emphasis>všichni</emphasis>.</p>
<p>Rychle zahnal vzpomínky pryč; myslet na ně by byl nejlepší způsob, jak se rychle nechat zabít.</p>
<p>Řítil se kupředu a myslel jen na svůj únikový plán.</p><empty-line /><p>„Nesmíte ho zabít, rozumíte?!“ řval vedoucí ochranky baráku vztekle do vysílačky a modlil se, aby nikdo z jeho podřízených nebyl tak blbý nebo neopatrný, aby neuposlechl. „Rozkazy shora! Musíme ho dostat živého a ve stavu, aby pak mohl myslet a mluvit! Jestli někdo tohle nechápe, osobně ho pak stáhnu z kůže, na to vemte jed!“</p>
<p>Těžce oddechoval, ačkoli se ani nehnul ze svého křesla. Přál si, aby býval tehdy vzal to místo v sídle ROS, jenže tady to bylo lépe placené. Mohl si vybrat, jestli bude sloužit v některém z baráků, kde se testovaly léky nebo kolik toho lidi vydrží, ale on si zvolil tohle – tady nehrozilo, že by se setkal s nějakým nakaženým vězněm. V tomhle baráku měli naopak vydržet dlouho živí a relativně zdraví – a při vědomí, aby mohli pořádně zazpívat.</p>
<p>On blbec si myslel, že to tady bude <emphasis>bezpečnější</emphasis>. A teď se mu tu proháněl šílenec vyzbrojený pistolemi a Molotovem. Bravo. Co na to asi řeknou nadřízení?</p>
<p>Vězeň nesmí utéct a musí zůstat naživu, přes to cesta nevedla.</p>
<p>Povzdechl si. Občas si dokonce přál, aby býval raději zůstal u policie…</p><empty-line /><p>MacMillan se bleskově rozhlédl. Pomalu se začínala dostavovat únava a s ní i první známky beznaděje; adrenalinová euforie z něj rychle vyprchávala jako krev z podříznuté tepny.</p>
<p>Už se blížili, slyšel je. Ani se nenamáhali se přibližovat potichu. Nebo to byl jen zastírací manévr a ve skutečnosti k němu většina z nich mířila odjinud?</p>
<p>Začínala se mu točit hlava. Do pravé nohy ho chytaly silné křeče.</p>
<p><emphasis>Ne, teď ne… Musím vydržet ještě tak půl hodiny, jen půl hodiny!</emphasis></p>
<p>Když ho tehdy před půlrokem přiváděli, udělali chybu; vzali ho nejbližším vchodem dovnitř, přes garáž. Lenost se nevyplácí – teď věděl, kam jít, aby ukradl auto a pokusil se ujet.</p>
<p>Ale už byli blízko –</p>
<p>Měl u sebe připraveného posledního Molotova. Ukryl se za roh, rychle ho zapálil a hodil do chodby, kudy přibíhali. Tříštivý zvuk a křik ho uspokojily. Na nic nečekal a vrhl se přes chodbu.</p>
<p>Několik výstřelů mu jasně napovědělo, že tentokrát byli jeho protivníci připraveni a stačili z větší části vyklidit prostor, když po nich Molotova hodil. Nikdo ho ale nezasáhl.</p>
<p><emphasis>Chtějí mě živého. V pohybu je moc velké riziko, že mě zabijou. Z toho mají strach; dostali instrukce z vysoka</emphasis>, projelo mu hlavou.</p>
<p>To mu dávalo šanci.</p>
<p>„Stát, ani hnout!“ zařval někdo za ním.</p>
<p><emphasis>Vážně po mně šli z druhé strany…</emphasis></p>
<p>Neposlechl; příští výstřel ho ale poslal k zemi. MacMillan narazil obličejem na podlahu. Ucítil v ústech krev a jako ve snách si pomyslel, že přišel o skoro poslední zub.</p>
<p>Noha ho bolela strašlivě. Tentokrát levá; zasáhli ho do lýtka.</p>
<p><emphasis>To je konec…</emphasis> Byl v pasti a věděl to. Odsud už úniku nebylo.</p>
<p>Kromě jednoho.</p>
<p>Hořce se ušklíbl. <emphasis>Ano, přesně jako tehdy v Sýrii… a sem žádné posily nepřijdou.</emphasis></p>
<p>Strčil si hlaveň zbraně do úst a stiskl.</p>
<p>Nic se nestalo. Došly mu náboje.</p>
<p>Měl ale ještě jednu možnost…</p>
<p>Ještě než stačil bezpečák doběhnout k němu a znehybnit ho, z pouzdra na opasku vytáhl injekční stříkačku, zabodl si ji do žíly a zatlačil. Než byli u něj a vytrhli mu ji, stačil vyprázdnit skoro polovinu jejího objemu.</p>
<p>„Dělejte něco, sakra!“ slyšel jakoby z velké dálky.</p>
<p>„Na ošetřovnu s ním, honem!“</p>
<p>„Co to bylo za jed?“</p>
<p>„Bude potřebovat transfuzi…“</p>
<p>Přestával hlasy vnímat, veškeré zvuky se staly jen nezřetelným jednolitým hlukem. Obraz se mu před očima rozmazával a sléval.</p>
<p>Už si myslel, že unikne, že ho pohltí bezvědomí a on se znovu neprobudí –</p>
<p>– ale tak milosrdné to samozřejmě nebylo.</p>
<p>Angus MacMillan vykřikl, když mu ostrá bolest projela celým tělem.</p>
</section>
<section>
<p><strong>5</strong></p><empty-line /><p>John poslouchal, jak se ostatní povstalci dohadují o tom, jak zjistit o momentálních Hartmanových plánech co nejvíc informací. Zdálo se, že bezpečnost Hartman a jeho lidé ani náhodou nezanedbávají. Budova, kde sídlila Reformní občanská strana, byla vybavena tolika bezpečnostními prvky, že se o tom většině sídel politických stran v Johnově domovském světě a státě ani nesnívalo.</p>
<p>„Uvnitř je to prošpikované kamerami,“ říkal právě Tom Majer. „Když najdou někoho, kdo není v tamní databázi zaměstnanců, externistů a neustále aktualizovaném seznamu návštěvníků, upozorní ochranku. A člověk se skoro nikam nedostane bez čipové vstupní karty. Každá má individuální kód, nedají se zkopírovat. V případě potřeby je dokonce možné…“</p>
<p>John mu naslouchal stále zachmuřeněji. Průnik do kanceláře předsedy ROS se mu s jejich zdroji a zkušenostmi zdál čím dál nereálnější.</p>
<p>Linhart zuřivě namítl: „Někdo se ale musí dostat do Hartmanovy kanceláře, zjistit, o co jde, vynést nějaké materiály, které by se daly předat médiím. Pár odvážlivců, kteří by je zveřejnili, by se ještě našlo. Zatím všechno, co Hartman dělá, pro média předem zpracovával on nebo někdo z jeho okolí; trocha syrových dat by se nám sakra hodila! Bez toho jsme v háji, můžou se nám leda tak smát!“</p>
<p>„Blázníš? Nemáme šanci. Tam nikdy nepronikneme,“ zamračil se Suchý. „Je to sebevražda.“</p>
<p>Vilém Linhart se na něj rozezleně podíval. „To tvrdíš skoro o každé akci! Co bychom podle tebe ksakru měli dělat, sedět přes den doma a v noci potajmu roznášet letáky?! Musíme bojovat!“</p>
<p>Suchého tvář prodělala značnou proměnu. Na první pohled byl jeho pohled klidný, na druhý…</p>
<p>„Vím o boji daleko víc než ty, chlapče,“ řekl zvolna tónem, který nepřipouštěl námitky. „Proto vím, kdy se držet zpátky a kdy udeřit. Kdybychom byli všichni jako ty, už dávno bychom byli mrtví nebo za katrem!“</p>
<p>„To se uvidí,“ opáčil Linhart vzdorovitě.</p>
<p>John trochu s despektem poslouchal jejich dohady. Že by ještě zvážil své rozhodnutí zůstat prozatím s nimi?</p>
<p>Majer vypadal zklamaně, že se ručička vah vychylovala na stranu Suchého a že informace od jeho známého nejspíš zůstane nevyužita. Pak se ale do debaty vložila Alyssandre: „Tentokrát jsem spíš s Tomem a Vilémem. Budova je sice velmi slušně střežená, ale už jsme dokázali překonat i horší překážky, ne? Posledně jsme vjeli do svojetického areálu a osvobodili pár desítek politických vězňů! Ukázali jsme Hartmanovi, že dovedeme říznout do živého. Tohle je úplně jiný typ akce – žádná vytuněná dodávka a spousta zbraní, ale nenápadnost a špionáž, ale i toho jsme schopní. Pokud nezískáme dost informací teď, tak kdy?! Pokud ne tam, tak kde jinde?!“</p>
<p>Suchý mírně sklonil hlavu. „Jenže <emphasis>jak</emphasis>?“ otázal se tiše. „Pokud mi to někdo dokáže spolehlivě zodpovědět, budu pro všemi deseti. Ano, ty informace potřebujeme, ale stále si myslím, že toho, kdo půjde dovnitř, můžeme rovnou odepsat a že už se s žádnými daty nevrátí.“</p>
<p><emphasis>Tolik ke správným motivačním technikám</emphasis>, ušklíbl se v duchu John.</p>
<p>„Nedají se překážky nějak obejít?“ ozval se Strnad snad poprvé za celý den. „Aktivním hacknutím registru, falešnou totožností, nebo jen jednoduchým výpadkem elektřiny v budově?“</p>
<p>„Stoprocentně bude mít záložní generátor. A kdyby náhodou ne, nemohli bychom se pak ani dostat do Hartmanova počítače.“</p>
<p>„A co se týče hacknutí databáze,“ navázal Majer, „hned by si toho všimli; natolik ucházející firewall zase mají. Nemůžu nic upravovat, máme obrovské štěstí, že jsem se tam vůbec dokázal dostat na prohlížení základních záznamů. A nevím, nakolik je software za kamerami autonomní.“</p>
<p>„Takže se tam nikdo nepovolaný nedostane.“</p>
<p>„Leda možná někdo, kdo by byl mimo systém,“ ozval se Majer po chvilce ticha nervózně. „To by mu dalo aspoň trochu času navíc.“</p>
<p>Všichni naráz pohlédli na Johna.</p>
<p>Zamračil se. „Co to přinese mně, pokud tam za vás půjdu?“</p>
<p>„Pokud je ten váš MacMillan někde vězněný, přes Hartmana se k tomu dostanete,“ řekla okamžitě Alyssandre. „Získáte tak jak svoje, tak naše informace. A o ty přece jde především, ne?“</p>
<p>„Má Hartman ještě přístup k datům z vězeňské služby?“</p>
<p>„Neměl by mít.“ Po kratičké pauze ovšem dodala: „Ale stoprocentně má. Někdo jako on se starých privilegií hned tak nevzdává. A prý je pořád čile v kontaktu s MedResem, i když by s nimi už neměl mít nic společného. Současný šéf služby mu nejspíš patří.“</p>
<p>Ostatní se po sobě trochu tázavě dívali: <emphasis>Dá se mu věřit? Zradit nás koneckonců mohl už dávno, tak proč by vyčkával…</emphasis></p>
<p>Alyssandre mu zjevně důvěřovala dostatečně.</p>
<p>„Pokud Hartman vážně něco ví o vašem vězněném kolegovi, máte slušnou šanci to tam zjistit,“ zopakovala důrazně.</p>
<p>John věděl, že má pravdu. Odmítnutím by beztak nic nezískal; potřeboval se odsud dostat, udržet si pomoc Alyssandre a jejích lidí a co nejdřív najít Anguse MacMillana. Měl na to ještě týden – do té doby se buď musí vrátit, nebo tu zůstane drčet celé dva roky.</p>
<p>„Půjdu,“ přikývl.</p><empty-line /><p>Richard Strnad tu měl uskladněnou část svého oblečení, byť žil jinde, a tak přinesl Johnovi něco na zítřek, aby v ROS budil co nejméně pozornosti. Byl sice o něco menší a hubenější než John, ale pořád měl ze všech nejpodobnější postavu a především na rozdíl od Suchého, Linharta i Majera vlastnil oblečení formálnějšího rázu než trička a džíny, které tu John nosil dosud.</p>
<p>„Je pravda, že se v Británii jedná o tom, aby plodné ženy dostaly právo nemít děti?“ přerušil ticho, když podmračeně zkoumal, jestli Johnovi sednou jeho košile a sako.</p>
<p>John pokrčil rameny. „S pamětí na tom ještě nejsem nejlíp. Nelhal jsem, když jsem mluvil o částečné ztrátě paměti. Takže bohužel nevím.“</p>
<p>„Hmm, rukávy vám jsou trochu kratší, ale ještě to ujde… Slyšel jsem, že pokud bude příští premiérkou Margaret Atwoodová, zákon by mohl projít. Po svém exilu z Kanady toho ve své nové zemi prý změnila dost. Ale těžko říct, jestli se tomu dá věřit. Zprávy ze zahraničí nejsou zrovna spolehlivé a té ženské už je skoro pětasedmdesát. Stát se může cokoli, ať tomu někdo pomůže, nebo ne. Mimochodem, věděl jste, že její knihy už stačili snad v půlce Evropy zakázat? Zakazovat <emphasis>knihy</emphasis>… Lidi si je stejně nechají a budou předávat. Aspoň ti, kteří mají dost rozumu. Jde to koneckonců snáz než dělat nějaké pirátské vysílání nebo se organizovat na internetu, kde se dá vše časem vysledovat.“</p>
<p>John mlčel.</p>
<p>Strnad se na Johna pátravě zadíval. „Chce to určitě ještě kravatu. Mám tu jen dvě a ani jedna k vám moc nesedne, ale co se dá dělat. Tak budete vypadat jako špatně oblečený úředník. Takových naštěstí je…“</p><empty-line /><p>Později toho večera John probíral poslední detaily zítřejší akce s Bedřichem Suchým. Strnad a Linhart tentokrát zamířili do svých domovů. Tom Majer ještě zůstal tady a pokoušel se zajistit novou bezpečnou SPZ pro jejich dodávku.</p>
<p>John byl příjemně překvapen Suchého smyslem pro plánování a pečlivostí.</p>
<p>„To víte,“ starší muž se pokřiveně usmál, „děda mi hodně vyprávěl o odboji za druhé světové. Byl vedoucím místní skupiny. Ke konci války ho zatkli, ale už ho nestačili popravit; Rusové už byli skoro u nás, a tak skopčáci jednoduše utekli. On šel za pár let zase do vězení, tentokrát kvůli komoušům. Když se vrátil a já trochu vyrostl, měl… hodně co vyprávět. Z odboje i z věznice. Byl to zatraceně rovný chlap a mě to naučil taky. A ještě něco říkal: historie se opakuje.“ Jeho křivý úsměv se změnil ve smutný úšklebek. „Jo, v tom měl taky pravdu. Teď to tady máme zase, horší než nácky a komouše dohromady. Pracovní tábory, testování léků na vězních, odposlechy, sledování – jenže tentokrát to skoro nikomu nevadí, ví se o tom, lidi to i podporují.“</p>
<p>„Nacisté i komunisté byli poraženi,“ promluvil Majer svým obvyklým nervózním tónem. „Tohle se určitě taky změní. My pro to něco děláme…“</p>
<p>Suchého obličej připomínal bouřková mračna. „A kolik desetiletí to zabralo u komunistů? Navíc pokud příští volby vyhraje Hartmanova strana, všechno se jen utuží. Ještě jsme nic neviděli!“</p>
<p>„Alyss vždycky říká, že máme ještě sakra štěstí…“</p>
<p>„Jo, podle toho, co vyprávěla o Francii, jsem fakt rád, že žiju tady. Ale to ksakru ještě nedělá z téhle země ráj, ne s tím, co se tu všecko děje. Alyss možná dostala svého retardovaného bratra sem, aby mu zachránila život, ale muselo jí dojít, že to nevydrží věčně. A pokud můžu říct, co si myslím, tak by už nemělo cenu s ním podruhé někam utíkat. Kam by se asi tak dostali? Prý se teď dobře žije na Islandu, že ho zlaté neštovice tak nepostihly, ale hodně štěstí s cestou tam a získáním občanství! Ji by vzali; on by musel pryč… a to ona nikdy nedopustí. Je na něj strašně upnutá. Jednou ji to zničí, dejte na moje slova.“</p>
<p>„Jak sem vlastně utekli?“ zajímal se John.</p>
<p>„To ať vám vypráví sama. Pokud se jí bude chtít.“</p>
<p>Pak John ještě vyslechl líčení toho, jak se podařilo založit tenhle odboj. Alyssandre znala v celém Česku vzdáleně jen jediného člověka – Bedřicha Suchého, který býval dobrým přítelem její matky, než se provdala do Francie. Dvakrát je tam krátce navštívil a Alyssandre ho viděla naposledy ve svých třinácti letech – ale nevěděla o nikom jiném, koho by mohla zkusit kontaktovat. Protože na sebe nechtěla uvrhnout podezření už před útěkem tím, že by se spojila s někým ze zahraničí, pokusila se ho nalézt až po svém a Adelardově útěku sem.</p>
<p>„Jak vás nakonec našla?“</p>
<p>„Najít mě nebylo to nejtěžší. Nejobtížnější pro ni bylo, aby ji ani jejího bratra neobjevili jiní. Chvíli byla mimo systém. Stejně jako teď vy. Ale pak ji vypátrali, zjistili, co je zač, a chtěli ji zadržet – aby ji mohli donutit k mateřství a Adelarda zavřít do ústavu. Alyss by jim to ale nikdy nedovolila. Znala od matky mou starou adresu, tak se mě tam pokusila vyhledat. Měla to těžké; jídlo pro sebe a bratra získávala víceméně krádežemi a podvody, žili v bývalých squatech. Nemohlo to vydržet dlouho. Chtěla mě hlavně požádat o radu. Přesvědčil jsem ji, že skrývat se dlouho nevydrží, že to nemá cenu a že by měla vyjednávat o podmínkách udělení občanství. Byl jsem hlupák.“</p>
<p>„Co se stalo?“</p>
<p>„Poslechla mě. A už to vypadalo, že uspěje, pevně vyžadovala ponechání Adelarda v její péči a rok přestávku, než najde někoho, s kým by si chtěla pořídit děti a získat definitivní občanství. Odvolávala se na paragrafy, které jsem jí poradil. Bylo to všechno podle zákona. Potíž byla jen v tom, že se jím neřídila druhá strana. Uprchlice a zlodějka bez konexí, co na tom, že před pandemií byla ve Francii uznávanou akademičkou, to bylo jako v jiném světě… Podvedli ji. Během jednoho z rozhovorů ji přišla policie zatknout a Adelarda odvézt do nějakého ústavu. Alyss věděla, co by ji čekalo, kdyby ji odsoudili a někam zavřeli – nucená mateřství, jedno za druhým, bez ohledu na to, jak by ji to zničilo… zkrátka peklo. A kdo ví, jak by dopadl Adelard.</p>
<p>Nevím, jak se tehdy dostala ven, a buď to neví ani ona, nebo o tom nechce mluvit. Říkala jen, že se jí prostě zatmělo před očima – a když byla znovu úplně při sobě, byli s bratrem schovaní v nějaké ruině a jí se vybavovalo jen to, že za sebou nechala nejmíň jednoho mrtvého. Tuhle zradu nikdy neodpustila. Rozhodla se bojovat – nejdřív proti praktikám Kubátovy vlády, teď proti nástupu Hartmana. A já jsem jí pomáhal. Divil jsem se, že jsem něco neudělal dřív. Už je to skoro pět let… Po půldruhém roce na mě přišli a musel jsem taky zmizet. Ale měli jsme dost spolehlivých přátel na to, abychom nikdy nebyli bez prostředků a měli jak bojovat.“</p>
<p>Suchý se na chvilku odmlčel, aby se napil vody. „Pak se přidal Tom Majer – asi před dvěma lety. Je to hodný kluk, vůbec ne ten typ, koho bych čekal mezi povstalci – nebo <emphasis>teroristy</emphasis>, jak nás nazývá vláda. Ale má v sobě víc, než je na první pohled vidět. Do akce se bojí, ale přitom nikdy nezůstane tady, pokud není nutné, aby byl v tu dobu někdo u počítače. Svým způsobem je odvážnější než my všichni dohromady.“</p>
<p>„Jak se k vám dostal?“</p>
<p>„Přes jednoho mého známého. Tomovi zavřeli bratra kvůli celkem nevinné demonstraci. Dostal jen pár měsíců, ale ve vězení ho někdo zabil. Od té doby…“</p>
<p>Suchý zmlkl. Uviděl právě přicházejícího Majera, stojícího ve dveřích.</p>
<p>„To je v pořádku,“ Majer se trochu křivě usmál. „Je to pravda. Jsem rád, když to lidi vědí. Tak se na něj spíš nezapomene.“</p>
<p>Posadil se k nim.</p>
<p>„A co Linhart a Strnad?“</p>
<p>Majer se zatvářil nejistě a mírně pokrčil rameny, ale Suchý byl očividně lépe informován a po chvilce váhání se rozhodl Johnovi důvěřovat.</p>
<p>„Strnad přišel před rokem a čtvrt, asi z podobných důvodů jako Tomáš, ale nechce o tom mluvit. Moc se mu nedivím. Linhart, to je úplně jiná sorta. <emphasis>Revolucionář</emphasis>, tak by se rád viděl. Před šestašedesáti lety by nejdřív jásal a slavil, potom by přišlo rozčarování a on by se obrátil proti režimu. Vždycky proti… Ale chytrý ten kluk je a hlavně se umí ohánět se zbraní, dokáže sestavit domácí výbušniny a skvěle řídí. Je s námi už přes rok. Potřebujeme ho.“</p>
<p>„Zdá se mi trochu… zbrklý.“</p>
<p>„To je. Na můj vkus až příliš. Potřeboval by, aby ho někdo naučil o něco víc přemýšlet a teprve pak jednat – a taky mu trochu srazil hřebínek. Kluk si myslí, že by všechno zvládl líp, ale vedl by nás jen z maléru do maléru,“ odtušil Suchý.</p>
<p>„Alyssandre ho nekrotí?“</p>
<p>„Ale krotí, ovšem drží si odstup. Ode všech. Já se jí nedivím. Starat se o bráchu, jako má ona, asi člověka naučí se trochu stranit ostatních a moc lidem nevěřit.“</p>
<p>„Nikdy neuvažovala o tom, že by ho nechala u někoho, kdo by si získal její důvěru, a sama se soustředila na odboj? Koneckonců, takhle vystavuje riziku i jeho, kdyby vás někdo našel,“ zamračil se John.</p>
<p>„Myslíš, že to neví? Uvědomuje si to dost dobře a nejspíš ji to hrozně žere. Ale komu se tady dá věřit? Vypráví se vtipy o tom, za co všechno lidi udali i vlastní matku – a nejhorší je, že leccos z toho je pravda.“ Po chvilce váhání Suchý zdráhavě dodal: „Bez Adelarda by to bylo jednodušší, nemuseli bychom se na něj ohlížet při plánování přesunů a všeho. Ale bez něj by tu nebyla ani Alyss. A bez ní bychom se možná vůbec nedali dohromady a neměli takové cíle. Samostatně bychom nic nezmohli. Leda tak ty <emphasis>letáky</emphasis>, jak říkal Vilém.“</p>
<p>Chvíli nato se Suchý zvedl s tím, že se potřebuje vyspat; předminulou noc skoro oka nezamhouřil při přípravách útoku na vazební zařízení, kde zřejmě probíhalo ilegální testování léčiv – jenže důkazy pokaždé jako na zavolanou zmizely.</p>
<p>Krátce po Bedřichu Suchém se omluvil i Majer.</p>
<p>John uvažoval, že už si také půjde lehnout, ale cítil, že teď by ještě neusnul – navíc by mohly zase přijít ty zatracené sny.</p>
<p><emphasis>Zkrvavené znetvořené tělo Andrey, střelba a exploze všude kolem, dým pálící v očích a nutící ke kašli, pohled v očích těch, kteří věděli, že jdou na smrt…</emphasis></p>
<p>Na okamžik se mu zatočila hlava. Hrudník se mu svíral, až skoro nemohl dýchat, ale tep mu vyletěl prudce nahoru. Před očima se mu udělaly mžitky. A ten hrozný pocit…</p>
<p><emphasis>Do háje</emphasis>, pomyslel si hořce. Myslel si, že si tím prošel po svém nouzovém propadu do alternativní Louisiany a je konec, ale očividně posttraumatický stres ještě neřekl své poslední slovo. Mohla za to MacMillanova zpráva? S Vegou a Kozlovem to koneckonců bylo jiné; potkal je znovu za poměrně dramatických okolností, jeho tělo jelo na adrenalinu a byli to jeho přátelé. MacMillana sotva znal a neměl od něj nic než vzkaz s žádostí o pomoc, což ponechávalo dost prostoru pro fantazii – a pro vzpomínky. Navíc tady teď téměř nečinně čekal, protože zatím nemohl dělat nic jiného užitečného. Do zítřejšího rána.</p>
<p>Suchý a Majer šli spát, Strnad a Linhart byli dokonce ve svých domovech, ale John tušil, kde by našel Alyssandre.</p>
<p>Zastavil se před dveřmi pokoje, kam mu zakázala vcházet. Zevnitř se ozýval tlumený, ale uvolněný smích. Zaslechl i Alyssin hlas.</p>
<p>John tiše zaklepal a smích ustal.</p>
<p>Dveře se pár sekund nato rázně otevřely. „Co chcete?“ řekla chladně Alyssandre.</p>
<p>„Můžu na chvíli dál?“</p>
<p>„<emphasis>Proč</emphasis>? Co chcete?“ zopakovala.</p>
<p>„Jen si promluvit. Nevyděsím vašeho bratra, nebojte.“</p>
<p>Alyss si ho podezřívavě měřila, ale pak zdráhavě přikývla. „No dobře.“</p>
<p>John vstoupil a potichu za sebou zaklapl dveře.</p>
<p>„Adelarde? Tohle je John. Je to můj a Bedřichův přítel. Johne, můj bratr Adelard,“ řekla Alyssandre francouzsky. Adelard vstal a podal mu ruku. Potěšeně se usmíval, jako by ho nadchlo, že konečně po dlouhé době poznává někoho nového.</p>
<p>„Právě jsem Adelardovi vyprávěla příběh. Jestli chcete, poslouchejte také. Možná vám to trochu odvede myšlenky jinam,“ pátravě se na Johna zadívala, ale nijak konkrétněji zítřejší akci nezmiňovala.</p>
<p>Vyprávěla bratrovi téměř slovo od slova Carrollovu Alenku v říši divů. John se musel usmát, když napodobovala hlas kočky Šklíby; nikdy by ho nenapadlo, že ve francouzštině bude Alenka znít ještě neobyčejněji než v originále. Jak se mu příběh znovu vybavoval, byl John občas rád, že nepropadl do stejně šíleného světa jako anglická dívenka.</p>
<p><emphasis>Jestlipak měl Lewis Carroll alespoň tušení, že existují nějaké paralelní světy?</emphasis> zauvažoval John pobaveně. <emphasis>Tehdy ještě neexistovaly uměle otevírané portály do určených univerz – ale Carroll byl talentovaný matematik. Snad ho to mohlo někdy alespoň napadnout, i když se nikdy nedočkal potvrzení té myšlenky, a možná tehdy se zrodila Alenka…</emphasis></p>
<p>Adelard hltal každé Alyssandřino slovo, v očích soustředěný výraz. Johnovi nepřipadalo, že by byl postižený těžce, ale zdálo se mu podivné, že vůbec nepromluvil; jediné zvuky, které během jeho přítomnosti vydal, bylo několik krátkých zasmání. John si připomněl, ať se potom Alyss zeptá.</p>
<p>„Co kdyby přece jenom byl úplně šílený? Skoro si myslím, že jsem přece jen měla jít ke Kloboučníkovi,“ skončila Alyssandre úvahou Alenky před cestou na čaj a věnovala bratrovi vřelý úsměv. „Pokračování zítra.“</p>
<p>Zadíval se na ni, jako by se o tom chtěl ujistit, a ona dodala: „Slibuji, bráško.“</p>
<p>„A až dojdou Alenčina dobrodružství, možná přijdu taky s nějakými příběhy,“ usmál se John, „občas mám pocit, že jenom můj život by vydal na hezkých pár desítek knih.“</p>
<p>Alyssandre po něm střelila pohledem, ale Adelard se zdál potěšený.</p>
<p><emphasis>Opravdu jsem viděl úžasné světy. Pravda, některé byly dost drsné a snad ve všech se mě někdo pokoušel zabít, ale když vynechám tohle…</emphasis>, přemítal John.</p>
<p><emphasis>Neměla jsem ho sem pouštět</emphasis>, myslela si ve stejnou chvíli Alyssandre. <emphasis>Je</emphasis> cizí<emphasis>. Ani Bedřicha jsem sem zpočátku skoro nepouštěla.</emphasis></p>
<p>Navíc pro ni byl John Morgan, bylo-li to jeho pravé jméno (o čemž silně pochybovala), stále velkou záhadou. Pořád si nebyla jistá, zda bylo rozumné mu důvěřovat, byť sama hlasovala pro; zatím je nezradil, ale nebyla zcela přesvědčená o tom, že kdyby jejich zájmy později přišly do konfliktu, neudělal by to.</p>
<p><emphasis>Musíme mu věřit; nemáme moc na vybranou, pokud tam vážně chceme někoho poslat</emphasis>, usoudila. <emphasis>Ale proč jsem mu uvěřila tak snadno? Neměla bych. Nevíme o něm vůbec nic. Sázíme všechno na jednu kartu. A to by mi tak nevadilo, kdyby…</emphasis></p>
<p>Zadívala se na svého bratra, na jeho nevinný úsměv. Připadalo jí, jako by jí útrobami projely ledové nože.</p>
<p>Pamatovala si, jak si spolu v dětství hráli; ona a její hrdinný starší bráška. Tolik času stráveného na podlaze s cínovými vojáčky! Předčítání z dobrodružných románů; nikdo jim neuměl vdechnout život tak jako on. První zlezené stromy a rozbitá kolena. Vždycky se o ni postaral, jen on ji dokázal utišit.</p>
<p>Bylo jí osm a jemu už skoro deset, když se všechno převrátilo naruby.</p>
<p>U Adelarda se objevila virová meningoencefalitida. Celá rodina doufala v brzké uzdravení, úmrtnost byla koneckonců nízká a dlouhodobé následky vzácné; většina pacientů se uzdravila bez jakýchkoli komplikací do budoucna.</p>
<p>Ne ovšem Adelard.</p>
<p>Nemoc u něj měla těžký průběh, po několika dnech upadl do kómatu a musel být převezen na jednotku intenzivní péče. Připravovali rodinu na možnost jeho smrti. Nakonec se z něj dostal, už to však nebyl Adelard, kterého znali předtím. Zánět jeho mozek těžce poškodil. Chlapec se musel znovu učit úplně všechno od začátku – chodit, jíst, postarat se o sebe… Utrpěl tak silné poškození, že vedlo k výraznému snížení kognitivních schopností. Alespoň tak to nazývali lékaři. Někde se pořád ještě říkalo mentální retardace, i když se každý snažil nehezkému termínu co nejusilovněji vyhnout.</p>
<p>Potom to byla ona, kdo ho nanovo učil hrát si s hračkami, kdo mu pomalu předčítal, když se ukázalo, že Adelard zřejmě nebude schopen se znovu naučit číst, kdo s ním běhal venku a trpělivě mu vysvětloval, jak co funguje. V dětství tak Alyssandre prošla obrovským šokem, který překonala a který ji posílil – ale vytvořil nepřekonatelnou propast mezi ní a jejími vrstevníky ve škole. Najednou zjistila, že si s nimi nemá moc co říct. Cítila se daleko starší než oni. Několikrát podnikla nesmělé pokusy jim přiblížit svůj svět, ale těžce narazila. Pak už se ani nepokoušela.</p>
<p>Bratrovo postižení ji vzdálilo od všech ostatních, ale ještě víc přiblížilo právě jemu. S Adelardem se stali nerozlučnou dvojicí.</p>
<p>Když mu později začal vážně hrozit nucený převoz do „integračního centra pro handicapované“, věděla, že to za žádnou cenu nedopustí.</p>
<p>Přinutila se k úsměvu, když se na ni teď podíval.</p>
<p><emphasis>Musí být v bezpečí. Musí. Na ničem jiném tolik nezáleží.</emphasis></p>
<p>Jenže úplně v bezpečí nikdy nebude, pokud se dostane k moci ROS. A jediný, kdo jim i všem dalším, kteří se snažili bojovat, momentálně mohl pomoci tomu jakýmkoli způsobem zabránit, byl John. Neviditelný pro systém; někdo, kdo jim tehdy při útoku na vazební areál svým výstřelem na vůz ochranky možná zachránil život. Zkoumavě se na Johna zadívala, jako by teď mohla zjistit něco, co předtím přehlédli.</p>
<p>Vážně neměli lepší možnost, než mu teď věřit.</p>
<p>Vzpamatovala se a znovu pohlédla na bratra. „Je pozdě. Měl bys už jít spát. Hlavně si nezapomeň vyčistit zuby, ano? Dobrou noc, Adelarde.“</p>
<p>Přikývl a usmál se širokým úsměvem, který jí vždycky lámal srdce. Byla hrozně ráda, že nemá ani tušení o vší té bolesti; za její úsměv už zřejmě neviděl.</p>
<p>I John se s ním rozloučil a opustil pokoj.</p>
<p>„Staráte se o něj dobře,“ řekl pak tiše. „To kvůli němu jste zorganizovala celý ten váš útěk z Francie sem, ne? A pak celou tuhle povstaleckou skupinu…“</p>
<p>„Nemyslete si, že bych se tam sama měla kdovíjak dobře.“</p>
<p>„Lépe než zavřená v barabizně, riskující zastřelení každý druhý den?“ John povytáhl obočí.</p>
<p>Alyss si odfrkla. „Možná lepší trčet v tomhle baráku a plánovat akce, kde mě můžou zabít, než povinně každé dva roky rodit – a pokud to aspoň ob porod nejsou dvojčata a není to pokaždé od jiného otce, tak běda! Protože jak jinak teď může žena posloužit vlasti?“ napodobila tón propagandistických klipů s usměvavými maminkami a zkřivila ret. „Ksakru, <emphasis>téhle</emphasis> vlasti já osobně nejlíp pomůžu, když ji zbavím lidí jako Hartman. Když budu bojovat na více frontách zároveň – přes úniky informací, mediální skandály, ale i útoky, osvobozování vězňů, sabotáže… Jakkoli budu moci a cokoli mě to bude stát.“</p>
<p>Vypadal její odpovědí upřímně překvapen. Na okamžik ztichl. „Proč vlastně váš bratr nemluví?“ zeptal se pak, tón už úplně jiný. „Nepřipadá mi zdaleka natolik těžce postižený, aby se nedovedl naučit celkem normálně mluvit.“</p>
<p>Alyssandre byla skoro vděčná za změnu tématu, i když o veškerém soukromí, a bratrovi zvlášť, hovořila nerada.</p>
<p>„Ne, nemluví, i když podle lékařů by toho měl být bez problémů schopen. Nemá zřetelné poškození žádného z řečových center. Rozumí. Ale z nějakého důvodu od doby, kdy se mu to stalo, neřekl ani slovo.“ Pak, jako by si uvědomila, co vše říká tomu cizinci, Alyssandre konečně odvrátila pohled od dveří do bratrova pokoje a k Johnovi dodala trochu úsečně: „Běž už, ať jsi zítra v kondici. Ráno tě Vilém zaveze poblíž ROS, a běda, jestli to zvoráš.“</p>
<p>John se pousmál; těžko říct, jestli její poznámce, nebo tomu, jak najednou opustila vykání. „Vynasnažím se veškerému vorání vyhnout, to mi věř.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>6</strong></p><empty-line /><p>John poprvé kráčel po ulici ve „svém“ novém světě. Na první pohled mu zdejší Praha dokonale připomínala ztracený domov; druhý pohled už ale vyvolával nepříjemný, těžko popsatelný pocit, že něco je špatně.</p>
<p>Jezdila tu auta. Oproti jeho původnímu světu jich bylo málo, ale to ještě nic neznamenalo.</p>
<p>Budovy byly poněkud ošumělé, s drolící se omítkou a odlupujícím se lakem okenních rámů. Potud v pořádku; spousta čtvrtí v Johnově rodné Praze vypadala podobně.</p>
<p>Ovšem – nikde žádné graffiti. Ani jedno. To bylo na takových domech přinejmenším divné.</p>
<p>Procházeli tudy lidé. Také se jich zdálo méně, stejně jako vozidel, ale…</p>
<p>…a všichni do jednoho to byli muži.</p>
<p>Pak spatřil zpoza rohu vycházet jedinou ženu. Dlouhé neforemné šaty, šál omotaný pečlivě kolem krku, navzdory teplu filcový klobouk s širokou krempou, sluneční brýle, lehce skloněná hlava. Přes vrstvy nepříliš hezkého oblečení se nedala rozeznat postava, do obličeje jí skoro nebylo vidět. A přesto vyvolávala víc pohledů než jakákoli supermodelka v Johnově rodném světě.</p>
<p>Kráčela mezi dvěma muži, kteří se přísně rozhlíželi po ostatních chodcích, jako by říkali: <emphasis>Běda, jestli se jen pokusíte se přiblížit.</emphasis></p>
<p>A oni se nepokusili, jenom se dál z bezpečné vzdálenosti závistivě dívali, dokud jim žena nezmizela z dohledu. Potom se jim na tvářích zase rozhostil nicneříkající prázdný výraz a oni pokračovali v cestě.</p>
<p>John si vzpomněl na řeči o drogování obyvatelstva. <emphasis>Jakpak by to tu asi vypadalo bez toho?</emphasis> Civilizace byla občas jen velmi pěkná iluze.</p>
<p>Už zdálky uviděl budovu, kde sídlila Reformní občanská strana. Architektonicky zajímavý moderní dům, oddělený od Vltavy jen úzkou silnicí, doslova vyčníval ve svém sice udržovaném, ale poměrně nudném okolí. John musel uznat, že by bylo těžké vybrat lepší místo pro sídlo strany, která se sama prezentovala jako nová, moderní a pokroková.</p>
<p>Zahnul doleva a začal se k ní přibližovat obloukem. Říkal si, kolik kamer se na něj asi v průběhu cesty zaměří a jestli sledovací software upozorní policii. Tomáš Majer se zmiňoval o tom, že firma, v níž Hartman původně pracoval, vyvíjí i systém na plošné rozpoznávání tváří. Nebylo příliš těžké v záznamech v reálném čase hledat pár jednotlivců, od kterých jste měli kvalitní scan obličeje. Oni ale chtěli zajít mnohem dál: monitorovat úplně každého. Říkalo se, že při fotografování na občanské průkazy a pasy se pořizují dostatečně podrobné snímky, aby to bylo možné – výpočetní kapacita a správné algoritmy už ovšem představovaly velkou výzvu.</p>
<p>Která už možná byla překonána…</p>
<p>John tu ovšem nikdy vyfotografován na žádný doklad nebyl a podle ústřední databáze neexistoval. Kdokoli jiný by mohl být navzdory namaskování identifikován a do kanceláře by se nedostal nikdo, jehož tvář by nebyla vidět. Jak si ovšem systém poradí s ním? Bude pro něj John neviditelný, nebo naopak spustí poplach?</p>
<p>No, brzy to zjistí.</p>
<p>Přešel k zadnímu vchodu budovy, kudy zásobování vozilo jídlo a pití do kantýny, papíry, tonery, pořadače a další nezbytnosti do kanceláří. Majer ho ujišťoval, že tam bude otevřeno – jeho známý, který pracoval pro ROS jako administrativní výpomoc, to měl zařídit.</p>
<p>A skutečně otevřeno bylo. Chodba za širokými dvojitými dveřmi byla prázdná. John prošel a v poklidu za sebou zavřel, jako by měl právo tu být. Když už jste vnikli někam, kde byste vůbec být neměli, jedna z nejdůležitějších věcí je vypadat, že tam patříte.</p>
<p>Hartmanova kancelář se nacházela v nejvyšším patře. Dostat se <emphasis>tam</emphasis> už bude horší.</p><empty-line /><p>V košili, kravatě a šedých kalhotách, které mu zapůjčil Strnad, byl John v úřednickém prostředí dokonale přehlédnutelný. Pod paží nesl složku obsahující externí disk na zkopírování souborů z Hartmanova počítače.</p>
<p><emphasis>Ven</emphasis>. To byla část plánu, která se mu líbila. Znamenalo to, že všechno předtím buď šlo hladce, nebo z toho přinejmenším vyvázl. Jakmile bude venku, měl by se ujistit, že není sledován, a oklikou zamířit k určenému kontaktnímu místu. Tam ho v daný čas vyzvedne někdo od Alyssandre.</p>
<p>Venku ovšem ještě zdaleka nebyl; akce teprve začínala.</p>
<p>Zatím nejnejistější část celého plánu byla hned ta příští – cesta nahoru. První čtyři podlaží patřila různým firmám, od pátého patra nahoru sídlila ROS – a Hartman byl až v osmém. Nouzové schodiště bylo neustále hlídáno a na cestu výtahem potřeboval každý cestující čipovou kartu. Systém výtahu byl schopen rozeznat počet osob, a pokud bylo unikátních karet přiložených k senzoru méně, výtah se nerozjel.</p>
<p>Bude ji muset někomu ukrást. A pak hrát o čas, než si toho dotyčný všimne…</p><empty-line /><p>„Díky, Františku. To bude všechno.“</p>
<p>Matěj Hartman počkal, až za jeho tajemníkem zaklapnou dveře, a složil obličej do dlaní. Už několik dní kvůli množství práce skoro nespal. Cítil se strašlivě unavený, ale nechtěl svou slabost dát před nikým najevo. Vzhlížejí k němu, respektují ho a poslouchají; musí za všech okolností vypadat silný.</p>
<p>Sáhl do horní zásuvky stolu pro tabletky na povzbuzení, jednu vyklepl do dlaně a spolkl. Teprve pak otevřel složku, kterou mu František Richter přinesl, a napřed ji zběžně prolistoval.</p>
<p>Do Valdic od počátku roku přibyly další stovky mužů. Ubytovací kapacita byla už dávno překročena, náklady na údržbu stále neúnosně rostly a ve vazebních věznicích už seděli noví kandidáti. Hartman si pomyslel, že MedRes bude muset urychlit testy, nebo státu přispět na vybudování nového zařízení. Bylo to koneckonců i v jejich nejlepším zájmu.</p>
<p>Hartman mohl být spokojený člověk, i když se cítil těžce přepracovaný. Ale ty věci, které dokázal… Pomohl udělat z téhle země funkční, prosperující stát. Co víc si v tomhle světě přát?</p>
<p><emphasis>Kdybys to tak mohla vidět, Dano</emphasis>, pomyslel si. <emphasis>Byla bys pyšná, viď?</emphasis></p>
<p>Existovaly ovšem další věci, co si přát, další cíle, kterých toužil dosáhnout.</p>
<p>Musel jen být trpělivý.</p>
<p>Vstal a udělal si další čaj. Mohl by o to požádat asistentku, ale rád se alespoň na pár minut zvedl ze židle, kde trávil většinu času, sledoval bublající vodu a nepatrnou chvíli na nic nemyslel.</p>
<p>Čaj byl obyčejný sáčkový černý nejasného původu. Přísun dobrého sypaného čaje s udaným datem sklizně a přesnou lokalitou se po pandemii hodně ztenčil a Hartman si ho dopřával už jen občas. Co se týče kvalitní kávy, kterou před událostí zbožňoval, tu neochutnal už celá léta s výjimkou jednoho skutečně výjimečného daru od představitelů MedResu: čerstvě upražených zrn ceněné odrůdy Gesha z Etiopie. Hartman si myslel, že veškeré její nepočetné plantáže v Jižní Americe i Africe zanikly, regiony patřily mezi nejvíce postižené událostmi roku 2004 a problémy měly už před pandemií.</p>
<p>Nemělo cenu si kávu dlouho šetřit; po upražení bylo vhodné ji co nejdříve spotřebovat. A tak tehdy vychutnával každý šálek s vědomím, že je to možná naposledy. Ještě nikdy nepil tak dobrou kávu.</p>
<p>Nejraději míval kolumbijskou, Kolumbii ovšem pohltil chaos, boje znepřátelených gangů a rozpad infrastruktury. Většina kávových plantáží jednoduše zanikla; zbytek nic nevyvážel. Bez funkčního obchodu nebylo <emphasis>jak</emphasis> vyvážet. Oproti tomu Čína… Čína měla značnou praxi v sociálním inženýrství, a tak ho po pandemii jen utužila. Produkce čaje zaznamenala propad, ale vyvážet se nepřestal.</p>
<p><emphasis>A my jsme skončili někde mezi. Že by zlatá střední cesta?</emphasis> napadlo Hartmana napůl v ironii. Ale možná to bylo až překvapivě trefné. Česko nezažilo podobný rozklad jako Kolumbie, ale ani neudrželo věci pevně v rukou jako Čína. Ačkoli se mu čínský postup zčásti zamlouval, věděl, že tady by nefungoval; v Číně byli na podobné zacházení zvyklí. Tady se vyplatilo ponechávat lidem svobodu – nebo přinejmenším udržovat její dovednou iluzi.</p>
<p><emphasis>Respektive</emphasis>, opravil se v duchu, <emphasis>udržovat ji pro většinu.</emphasis></p>
<p>Ta byla obvykle jedině ráda, když <emphasis>nebezpečné</emphasis> menšiny neměly stejná privilegia jako ona.</p>
<p>Na soukromém mobilu registrovaném na člověka, který dávno zmizel z povrchu zemského, mu zapípala nová zpráva.</p>
<p><emphasis>Dnes žádné nové informace. Výsledek ale lepší než předevčírem. Je dost slabý. Stále nespal. Brzy ho zlomíme</emphasis>, stálo v ní.</p>
<p>Hartman neměl rád způsoby komunikace, které zároveň zanechávaly usvědčující materiál, ale od doby, co neměl čas pravidelně navštěvovat jedno ze svých hlavních zařízení, nebylo jiné cesty než telefonáty, textové zprávy nebo e-maily. Postaral se ale o to, aby byly cesty vedoucí k němu přinejmenším spletité. Dlouho koneckonců působil v jedné z předních softwarových firem v zemi; měl známé, kteří dovedli zařídit, aby přímo na něj neukazovalo vůbec nic.</p>
<p><emphasis>Brzy ho zlomíme</emphasis>, zopakoval v duchu. Ten muž byl hodně tvrdý oříšek. Odolával déle než kdokoli jiný; také ale mohl poskytnout daleko zajímavější informace. Hartman věřil svým lidem, že je z něj nakonec dostanou.</p>
<p>Pokud se člověk z jiného světa, jakkoli to bylo těžko uvěřitelné, dostal sem, musela existovat i cesta opačným směrem.</p>
<p>Jednoho dne ta pomyslná vrátka otevře a dá zrod zářivé budoucnosti celé téhle planety. Po pandemii zbyla průměrně jediná žena na více než osm mužů. Společnost byla v troskách. Udržet pořádek bylo nesmírně obtížné, a i když se mu to zatím dařilo, nedělal si Matěj Hartman iluze, že jeho řešení jsou dlouhodobá. Vyhrabat se z téhle mizérie potrvá ještě mnoho desetiletí a on nemá jak to urychlit – pokud ovšem nezíská přístup k určitým lidským zdrojům…</p>
<p><emphasis>Populace se dá doplnit i odjinud. My budeme první zemí na světě, která zase obnoví původní stav – ne, ne obnoví, my budeme daleko lepší než kdy dříve! Budeme mít potenciál se pomalu stát světovou velmocí. Pokud to zahrajeme správně, všichni nám ještě budou ležet u nohou</emphasis>, zasnil se.</p>
<p>Ale nejdřív bude muset Angus MacMillan promluvit.</p>
<p>Vtom se budovou rozezněl poplach a vytrhl ho ze zamyšlení.</p>
<p>Hartman poplašeně zdvihl hlavu. Prudce otevřel horní zásuvku stolu, ale tentokrát nesáhl pro kofeinové pilulky, ale dozadu pro malý revolver, který tu pro všechny případy uchovával.</p><empty-line /><p>John se spokojeným výrazem vyčkával, až povyk ustane a budova se při troše štěstí nejméně na dvacet minut, jak pravila většina instrukcí při evakuaci, vyprázdní. Požární poplach byl starý trik, ale fungoval obvykle velmi spolehlivě – a bylo to rychlejší i bezpečnější než někomu krást identifikační kartu, byť mu to nedávalo k dobru moc času. Menší požár skutečně v jedné z odemčených kanceláří založil – to mu ale přidá jen chvíli.</p>
<p>Poté, co ruch ustal a lidé byli venku, počkal ještě okamžik na rychlé zkontrolování kanceláří ochrankou, než se její členové vypaří také.</p>
<p><emphasis>Takže teď nahoru k Hartmanovi. A doufat, že cestou nepotkám ještě někoho, kdo obzvlášť zodpovědně ověřoval, že se všichni evakuovali</emphasis>, pomyslel si s úšklebkem a vyrazil rychle po schodech.</p>
<p>Sklonil hlavu, především ale proto, aby mu kamery nemohly úplně zabrat obličej. Venku ho možná skvěle chránilo, že byl dle Majerových slov „mimo systém“, tady byl ale podezřelý každý, kdo nepatřil do aktuální databáze několika set lidí s povoleným vstupem. Jeho nejlepší šancí bylo nenechat žádnou z kamer zachytit z jeho tváře dost na to, aby příslušný software mohl spolehlivě srovnat jeho rysy s těmi patřícímu každému člověku na nepříliš dlouhém seznamu.</p>
<p>Schodiště už bylo prázdné, všichni se již nejspíš stihli evakuovat.</p>
<p>Za chvíli se John ocitl v osmém patře a měl pro sebe liduprázdnou chodbu. Nevěděl, která kancelář je Hartmanova, ale všechny měly na dveřích jmenovky; narazil na ni velmi rychle.</p>
<p>Nejdřív zaklepal; co kdyby byl Matěj Hartman nějakou náhodou stále uvnitř?</p>
<p>Nikdo se ale neozýval. John zkusmo vzal za kliku.</p>
<p>Zamčeno; jiný výsledek ani nečekal.</p>
<p>Přišla řada na vybavení, které mu na dnešek zapůjčil Linhart. John naštěstí měl trochu praxe v otevírání nejrůznějších zamčených dveří, a tak mu zabralo sotva dvě minuty se dostat skrz tyhle.</p>
<p>Hned za sebou dveře zajistil a pak zamířil k pracovnímu stolu. Měl štěstí; Hartman při spěšném odchodu nechal počítač zapnutý. John vytáhl z aktovky pod paží externí disk a spustil Majerův software na zkopírování obsahu celého disku Hartmanova počítače. Zároveň nahrál virus, který by měl Majerovi později umožnit přístup do sítě ROS.</p>
<p>Musel ale ještě zkontrolovat, jestli má Hartman k dispozici záznamy vězeňské služby – a jestli tam je MacMillan. Příslušnou databázi našel rychle, ale výsledek ho zklamal – nikdo toho jména se v ní nevyskytoval.</p>
<p><emphasis>To ovšem taky může znamenat, že ho někde drží neoficiálně, mimo záznam, což je ještě horší</emphasis>, pomyslel si John chmurně.</p>
<p>Hned nato se pustil do prohlížení papírových dokumentů v kanceláři. Hartman byl zjevně velmi pořádkumilovný; místnost nejen zářila čistotou (až na skleněnou konvičku s ještě nevysypanými listy již vylouhovaného čaje), ale vše mělo i své jasné a přehledné místo. Šanony byly čitelně a srozumitelně nadepsané, dokonce i plastové složky uvnitř zásuvek na sobě měly nalepené štítky s uvedeným obsahem. To, že byl Matěj Hartman pořádný, ale rozhodně neznamenalo, že by byl stupidní; nikde samozřejmě nestály nápisy jako „likvidace protivníků“, „drogy v pitné vodě“ nebo „eliminace nepotřebných lidí“. Vše se tvářilo velice nevinně, až nudně. Doufal ale, že některé složky obsahují víc než jen to, co stálo na štítku. Ve snadné nalezení inkriminujících důkazů John v žádném případě nedoufal, ale mohla by tam být na první pohled nenápadná a sama o sobě nic neprokazující vodítka k nim.</p>
<p><emphasis>Každý</emphasis> za sebou nechává nějaké stopy, ať chce nebo ne.</p>
<p>Ozvalo se zašramocení, jak někdo zvenčí vzal za kliku; zajištěné dveře však držely. Člověk na chodbě klikou zalomcoval, to však nepomáhalo. Pak se ozvaly rychlé kroky mířící odsud.</p>
<p><emphasis>Co když jde pro ochranku? Zatraceně</emphasis>, projelo hlavou Johnovi. Kdyby si ten člověk přivedl pomoc, nedávalo by mu to dost času na získání dat. Neměl na vybranou, musel ho zastavit.</p>
<p>Nehlučně odblokoval a otevřel dveře.</p>
<p>„Ani hnout,“ ozvalo se za ním, když udělal krok ven do chodby. John zřetelně slyšel cvaknutí kohoutku.</p>
<p>Padl do léčky; ten, kdo objevil zablokované dveře, se vrátil a počkal si na něj… a on už věděl kdo. Jeho hlas poznal John z televize; byl to přímo Matěj Hartman.</p>
<p>Neměl šanci nijak zasáhnout – než by cokoli stihl, schytal by kulku do zad. Poslechl tedy příkaz.</p>
<p>„Nedělejte nic ukvapeného. Už jsem stačil dát vědět ochrance, že se sem někdo dostal. Každou chvíli tu budou. Teď se <emphasis>pomalu</emphasis> otočte a ustupte zpátky do kanceláře.“</p>
<p>Když se obrátil, uviděl do tváře muži něco před čtyřicítkou, s kruhy pod očima a odhodlaným výrazem.</p>
<p>„Kdo jste? Kdo vás poslal?“</p>
<p>„John Francis Kovář,“ řekl mu John své skutečné jméno, aby viděl, jakou vyvolá reakci. Kdyby Hartman něco věděl o MacMillanovi, mohl by leccos slyšet i o něm. Politikova tvář ale zůstala kamenná. „Jsem tu sám za sebe.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>John se rozhodl jít na to zpříma. „Hledám jistého Anguse MacMillana.“</p>
<p>Tentokrát už Hartman nedokázal skrýt šok, který jeho obličejem projel na zlomek sekundy. Pak zděšený výraz opět nahradila jeho <emphasis>poker face</emphasis>.</p>
<p>„Nevím, o kom mluvíte,“ pravil klidně.</p>
<p>John se pousmál. <emphasis>Vážně? To se ještě uvidí.</emphasis></p>
<p>Pomalu vykročil kupředu, stále s rukama nahoře. Hartman si nejspíš neuvědomoval, jakou chybu udělal, když se pokusil Johna zastavit sám a neuvolnit pole ochrance. Jeho druhou chybou bylo, že Johnovi nařídil vrátit se do kanceláře a přenesl situaci tam. Na chodbě měl omezené možnosti, ale když byl u stolu, povšiml si John příhodně umístěného koše na papír přímo mezi ním a Hartmanem.</p>
<p>Stěží postřehnutelným pohybem vykopl.</p>
<p>Hartman v šoku zamrkal a vzpamatoval se sice rychle, ale to už měl John jeho zbraň a bral mu mobilní telefon. „Žádné hlouposti,“ vyřkl obligátní příkaz. „A teď mi řekněte, kde je MacMillan!“</p>
<p>„Už jsem řekl, že nevím, kdo to je.“</p>
<p>Zdálo se, že úder, který přišel vzápětí, Hartman nečekal. Na tváři se mu objevila grimasa šoku a bolesti.</p>
<p><emphasis>Na MacMillanovo jméno reagoval dost silně – nejspíš je pro něj tenhle konkrétní vězeň důležitý</emphasis>, pomyslel si chmurně John. <emphasis>A mám dojem, že vím proč. Existuje jediný druh informací, kterým by se MacMillan mohl stát</emphasis> takhle <emphasis>důležitým pro někoho jako Hartman.</emphasis></p>
<p>„Můžu to z vás dostat po dobrém i po zlém.“</p>
<p>„Pokud tu ještě chvíli zůstanete, už se odsud nezvládnete dostat,“ vzpamatoval se Hartman a znovu nasadil masku klidu. „Ochranka tu musí být každou chvilku. Upřímně, nějak jim to dnes trvá, budu je muset vyhodit a najmout nové,“ ušklíbl se; najednou byl zase ve svém živlu a choval se, jako by měl v nastalé situaci převahu on.</p>
<p>John věděl, že politik má v tomto bodě pravdu – a on si nebyl jistý, jak dlouho by trvalo z něj nějakou kloudnou odpověď vytlouct. Už teď tu strávil příliš mnoho času, měl zmizet dávno. A Hartman se navzdory vzezření pohodlného člověka zřejmě uměl i tváří v tvář bolesti dobře ovládat.</p>
<p>V zásuvce stolu John nalezl lepicí pásku. Jakmile Hartmana přivázal k židli u okna a zalepil mu ústa, rychle zamkl dveře a spěchal pryč.</p><empty-line /><p>Hartman se ještě vzpamatovával z náhlého obratu situace, dokázal ale posbírat tolik chladnokrevnosti, aby si uvědomil, že má druhý mobil, ten „neoficiální“, ve vnitřní kapse saka, kam se útočník nepodíval; vzal mu jen telefon z na první pohled viditelného pouzdra na opasku. Zaškubal sebou na židli, Kovář ho ovšem svázal důkladně.</p>
<p>Dosáhnout na mobil tedy nepřicházelo v úvahu – než by se vyprostil, byl by protivník dávno pryč. Kdyby se ale mohl dostat k nouzovému tlačítku pod stolem… Nikdo nemohl říci, že by Matěj Hartman nebyl předvídavý a opatrný člověk.</p>
<p>Chvíli mu zabralo poněkud nedůstojné sunutí se na židli, než se konečně octl u pracovního stolu. Další okamžik Hartmanovi trvalo dostat k tlačítku koleno, přitisknout ho k němu a spustit nový poplach – bliknutí mu prozradilo, že uspěl. Teď už sám nic dělat nemohl.</p>
<p>Zatímco čekal na vysvobození a doufal, že ochranka narušitele chytí, docházely mu souvislosti.</p>
<p>Tenhle John Francis Kovář očividně nebyl odsud – stejně jako Angus MacMillan. To, jak se na něj zeptal, ten pohled… Ne, jeho původ <emphasis>odjinud</emphasis> byl možná šíleně znějící, ale za daných okolností nejpravděpodobnější možné vysvětlení. To už byli dva lidé, kteří věděli, jak procházet mezi paralelními světy. Jeden z nich dříve či později promluví…</p>
<p><emphasis>Jen škoda, že jsme na to nepřišli dřív. Mnohem dřív. Třeba tak před devíti lety… Takový průchod by se dal využít oběma směry. Dana mohla být v době neštovic v bezpečí a dnes ještě naživu</emphasis>, napadlo ho. Rychle tu myšlenku ale zahnal; změnit mohl už jen budoucnost.</p>
<p>Zato takovým způsobem, jako ji ještě žádný jiný člověk nezměnil.</p>
<p>Srdce mu stále bilo jako o závod, když mu přišli otevřít a osvobodili ho.</p>
<p>„Máte ho?“ vyštěkl, jakmile mu odlepili pásku z úst.</p>
<p>„Ještě ne, ale už dorazila speciální jednotka a taky všichni kolegové odsud na tom pracují…“</p>
<p>„Tak na tom běžte pracovat taky!“</p>
<p>„Ale vy –“</p>
<p>„Já budu v pořádku. Sem se už nevrátí.“</p>
<p>Cosi v Hartmanově sebejistotě vzalo mladému členovi ochranky řeč. Jen přikývl a rozběhl se prohledávat okolní kanceláře.</p>
<p>Hartman jim přikázal věnovat tomu veškerou kapacitu a použít jakékoli prostředky – ovšem za předpokladu, že narušitele dopadnou živého a při smyslech. Asi by to nemusel zdůrazňovat, smrt v sídle ROS by způsobila dost ošklivý skandál, ale někteří jeho lidé byli poněkud horliví.</p>
<p>Už takhle to zítra bude na titulních stranách novin: Ozbrojený muž napadl předsedu Reformní občanské strany!</p>
<p>A předseda se mu hrdinně ubránil a zamezil zranění kolegů tím, že přiměl teroristu k ústupu… Chyběl jen konec. Byl útočník polapen, nebo ne?</p>
<p>Tak či tak to vyvolá sympatie veřejnosti.</p>
<p>Dál se pokoušel uvolnit pásku a napjatě čekal.</p><empty-line /><p>John se ocitl v pasti. Stačil seběhnout o pár podlaží níž, když uslyšel dupot ochranky vybíhající proti němu nahoru. Alespoň o sobě hlučností svého pohybu dali předem vědět; jak milé. Skončil tedy v pátém patře, které podle popisků sloužilo jako sídlo oddělení pro styk s veřejností. Naštěstí tu po poplachu bylo liduprázdno. Ani to mu ovšem situaci moc neulehčovalo.</p>
<p><emphasis>Jiná cesta ven kromě schodiště a výtahů, které teď nejedou a kde bych beztak byl jako kachna na odstřel, odsud neexistuje,</emphasis> pomyslel si chmurně.</p>
<p>Nezdálo se, že by se za některým oknem houpala plošina pro čističe oken, která by se tam jistě nacházela v každém správném filmu. A odsud to bylo zatraceně vysoko.</p>
<p>Vklouzl do nejbližší kanceláře prakticky ve chvíli, kdy dva muži vběhli na chodbu. Stačil si povšimnout, že tihle neměli uniformy ochranky; podle výstroje patřili nejspíš ke speciálnímu policejnímu komandu. Hartman si musel nějak přivolat pomoc.</p>
<p>John se rychle rozhlédl.</p>
<p>Pracovní stůl, židle, počítač, skříně… Pod oknem pět pater prázdnoty. Žádná cesta ven.</p>
<p>Napadal ho jen jeden způsob, jak se odsud dostat.</p>
<p>Čekal připravený za stolem, aby mohl zaútočit teprve v okamžiku, kdy budou uvnitř oba policisté. Ani jeden nesměl uniknout a boj se nesměl přesunout na chodbu před zraky kamer.</p>
<p>Dveře se sotva slyšitelně otevřely.</p>
<p>John sevřel svou improvizovanou zbraň; nemohl si dovolit riskovat výstřely.</p>
<p>První už byl skoro u něj. Ale na výpad bylo ještě příliš brzy…</p>
<p>John zahlédl černou šněrovací botu vedle postranní desky stolu. <emphasis>Ještě jeden krok… Teď!</emphasis></p>
<p>Vymrštil se a muže, který neměl čas na jeho obrat zareagovat, vzal po hlavě kovovou lampou. Zasáhl ho přesně; kdyby po něm šel holýma rukama, musel by překonat ještě půl metru vzdálenosti a dal by muži dost času.</p>
<p>Druhý už ale čas na odvetu měl. Johna od něj dělily skoro dva metry.</p>
<p>Namířil na Johna pistoli a chystal se vykřiknout, ať zůstane stát a dá ruce vzhůru. Další zlomek sekundy utekl. JFK se vrhl kupředu a zároveň uhnul do strany, výstřel nevyšel, muž vytušil úhybný manévr a sám se pohnul –</p>
<p>– a John mrštil svou lampou po ruce se zbraní, muž sebou trhl, ale neuhnul včas.</p>
<p>JFK byl v tom okamžiku u něj a vykroutil mu pistoli. Jeho protivník byl ovšem dobrý, druhou rukou už chňapl po noži na opasku a bleskově bodl.</p>
<p>Zasáhl ale jen vzduch.</p>
<p>John té chvíle využil, aby narušil jeho rovnováhu a přirazil ho ke stěně. Jakýsi zarámovaný certifikát vedle mužovy hlavy nárazem spadl na zem. Policista ovšem zápasil daleko zručněji než včera Vilém Linhart a pomalu, s tváří zkřivenou námahou, tlačil nůž k Johnově boku.</p>
<p>Hleděli si skoro z očí do očí, v Johnových soustředění, v policistových nenávist; sice neměl žádný důvod neznámého útočníka nenávidět, ale ta emoce naskočila jaksi automaticky a pomáhala mu dát do přetlačování co nejvíc sil.</p>
<p>A síly byly skoro vyrovnané, ale John cítil, jak postupně povoluje. Jeho protivník byl očividně slušně vycvičený, možná bývalý voják nebo člen speciálních jednotek, a navíc vyšší a svalnatější. I když John uměl díky špičkovému výcviku svou sílu daleko lépe využívat, bylo jen otázkou času, než se muž osvobodí, ať už jedním prudkým pohybem, do nějž vloží všechno, nebo postupně Johna odtlačí – nebo mu vrazí do jater svůj nůž, teď už jen kousek od Johnovy košile.</p>
<p>Tvář policisty se ještě víc zkřivila, už nejen úsilím, ale i vítězným úšklebkem; John se musel svým výrazem prozradit.</p>
<p>Teď už šlo o vteřiny.</p>
<p>John zničehonic muže pustil a stěží postřehnutelným pohybem uhnul z cesty jeho noži. Když se policista o zlomek sekundy později vzpamatoval z překvapení, John už na něj mířil pistolí.</p>
<p>„Položte zbraň,“ řekl klidně.</p>
<p>Protivníkovi se zlostně zablýsklo v očích, ale poslechl. Ve chvíli, kdy pomalu pokládal pistoli na zem, se mu ozvalo zapraskání z vysílačky u pasu.</p>
<p>„Pětko a šestko, hlaste se.“</p>
<p>Muž bleskově sáhl po tlačítku příjmu.</p>
<p>John mu podrazil nohy. Ruka policisty kmitla vzduchem, najednou daleko od vysílačky připevněné na opasku. Jakmile byl muž na zemi, John mu opřel hlaveň o spánek. „Ani hnout. Odpovězte jako obvykle.“</p>
<p>Znehybněný muž polkl. „Tady pětka, zatím všechno v pořádku,“ nahlásil nakonec.</p>
<p>Chvíli bylo ticho.</p>
<p>Pak se ozvalo: „Tak pohněte zadkem, ve čtvrtém podlaží ještě nikoho nemáme!“</p>
<p>„Rozumím,“ řekl policista.</p>
<p>John mu vzal vysílačku a pak ho prudce udeřil pažbou pistole po hlavě, dost na to, aby muž zůstal v bezvědomí.</p>
<p>Náhle za sebou zaslechl šramot a strnul; teď nemělo cenu se otáčet. Na to už bylo pozdě.</p>
<p>Jeho druhý protivník se probral a mířil mu svou zbraní, kterou John ještě nestačil sebrat, na zátylek.</p>
<p><emphasis>Tak teď potřebuju nejvíc ze všeho zázrak</emphasis>, pomyslel si JFK v duchu. <emphasis>Nebo jen trochu štěstí…</emphasis></p>
<p>„Ruce pomalu nahoru.“</p>
<p>Muž hovořil klidným, soustředěným hlasem. Nehodlal se nechat podruhé zaskočit.</p>
<p>John poslechl a velmi pomalu zvedal nad hlavu prázdné ruce<emphasis>.</emphasis></p>
<p><emphasis>Hlavně se nesmí stihnout ohlásit do vysílačky</emphasis>, projelo mu hlavou.</p>
<p>Nepatrně stočil oči, ale ne hlavu, k vitrínové skříňce v rohu. Ve skle dvířek zahlédl odraz celé scény: on, klečící na zemi a zvedající ruce, a policista za jeho zády, s pistolí prakticky přitisknutou na jeho zátylek.</p>
<p>Za sebou měl muž sotva krok prostoru kvůli stolu. Do stran se mohl pohnout volně, ovšem tím by si jedině uškodil…</p>
<p>John už měl ruce na úrovni očí. Vtom náhle otočil hlavou doleva, směrem ke dveřím. Periferním viděním zahlédl v odraze, že zároveň se tam intuitivně podíval i jeho soupeř. Ve stejném okamžiku John prudce vymrštil pravou ruku za sebe a strhl mužovu ruku se zbraní. Výstřel nestihl vyjít. John využil blízkosti nechráněného břicha policisty a silně ho tam udeřil. Muž hekl a málem se zlomil v půli, ale zvládl úder ustát. Ztratil ovšem vládu nad zbraní. Automaticky před Johnem, který mu pistoli vykroutil, ustoupil – ale narazil na stůl.</p>
<p>John ho dvěma dalšími rychlými údery srazil do bezvědomí.</p>
<p>Opřel se o desku stolu vedle bezvládného muže a těžce oddechoval. Tohle bylo o vlásek. Má vůbec ještě čas se nepozorovaně dostat ven? Zdálo se mu, jako by uplynulo alespoň půl hodiny, ale ve skutečnosti od příchodu policie uběhlo sotva pár minut.</p>
<p>Kritickým pohledem přejel oba policisty.</p>
<p>Vypůjčená uniforma mu naštěstí nakonec docela seděla, jeden z policistů měl podobnou postavu, jen o něco málo robustnější – což bylo jen výhodné. John si kalhoty i bundu navlékl přes své vlastní oblečení, aby se brzy mohl nápadné uniformy zase zbavit.</p>
<p>Urovnal si bundu, zkontroloval zbraň a vyšel na chodbu. Kráčel rychle a snažil se alespoň vzdáleně vypadat, že prohlíží patro a hledá narušitele, kdyby ho náhodou někdo zahlédl. Spěchal; pokud někomu za monitorem kamerového záznamu došlo, že dovnitř kanceláře vstoupili dva policisté, ale ven vyšel už jen jeden, brzy bude zle.</p>
<p>Dolů se ale dostal už bez zastavení. Valná většina zaměstnanců byla pořád venku; v budově byli jen ti, kteří po skončení poplachu šli dovnitř jako první. Nebyl tak nikdo, kdo by mu věnoval moc pozornosti.</p>
<p>Vyšel ven hlavním vchodem, který měl nejblíž.</p>
<p>Na tváři ucítil hřejivé sluneční paprsky, než se chvíli nato slunce zase schovalo za mraky.</p>
<p>„Promiňte, ale kdy už se budeme moci zase vrátit k práci?“ uslyšel vedle sebe netrpělivý hlas.</p>
<p>„Přibližně za dvacet minut. Zatím se klidně běžte projít,“ odvětil John, aniž hnul brvou, a dal se do chůze. Úředník se ale nenechal tak snadno odbýt.</p>
<p>„A řekne nám někdo, co se tam uvnitř děje?!“ cupital vedle Johna, aby držel krok.</p>
<p>„Až nebezpečí pomine,“ ujistil ho JFK a věnoval mu pohled typu <emphasis>„a běda ti, pokud se budeš ptát dál a zdržovat mě od důležitějších věcí“</emphasis>. Naštěstí zabral a drobný muž už ho nenásledoval.</p>
<p>John se přiměl k poměrně rychlému, ale stále ještě ne přehnaně nápadnému kroku. Po několika blocích se zbavil bundy a nacpal ji do popelnice, sako vzal do ruky a vyhrnul si rukávy košile. Potom vytáhl z kapsy šátek, který tam měl složený, a omotal si ho kolem krku. Kravatu schoval do aktovky. Nasadil si i brýle bez dioptrií; sluneční ne, ty by za oblačného počasí, jaké právě panovalo v centru města, spíš přitahovaly pozornost. A pomalu, podle celého jeho těla <emphasis>příliš</emphasis> pomalu, kráčel dál.</p>
<p>Doufal, že se jeho snímky pořízené v sídle ROS ještě nedostaly do systému – nebo alespoň zatím nebyly do detailů zpracované. Jakmile budou analyzovány a doplněny, bude ho moci software za kamerovým systémem rozpoznat a upozornit na něj policii. Pak bude mít <emphasis>minuty</emphasis>.</p>
<p>Svět se náhle zdál mnohem reálnější než kdykoli předtím; barvy živější, zvuky zřetelnější, obrysy ostřejší. John se podivoval, že to tak ostatní lidé nevnímají pořád.</p>
<p>Najednou byl zase ve svém živlu. Už si myslel, že ho to opustilo; přitom právě v těchto chvílích byl nejvíc <emphasis>naživu</emphasis>.</p>
<p>Na útěku před nepřáteli; ve vřavě boje; ještě nabitý adrenalinem po akci.</p>
<p>Napůl čekal, že každou chvíli uslyší: „Stůjte a ruce vzhůru!“, ale nic takového nepřišlo, žádný výkřik, výstřel nebo zaskřípění pneumatik. Život okolo něj pokračoval zcela nerušeně a John kráčel ulicí bez zastavení.</p>
<p>Měl ještě dost času před plánovaným setkáním na kontaktním místě na Florenci. Chvíli váhal, zda nemá dál pokračovat na vlastní pěst, ale neměl dost zdrojů a znalostí o tomhle světě; zatím se mu spolupráce s povstalci vyplácela.</p>
<p>Neriskoval hromadnou dopravu a vyrazil pozvolna pěšky, s mnoha odbočkami a po co nejvíce zalidněných ulicích; čím více tváří kolem něj bylo, tím déle snad zůstane neodhalen. Na záchodcích v zapadlé hospodě se zbavil kalhot uniformy, nasoukal je za rezervoár s vodou a dál pokračoval zase jen v těch, které mu půjčil Strnad.</p>
<p>Přes Palackého most zamířil na východní stranu Vltavy. Pomalu se blížila polední pauza a park na náměstí se začínal zalidňovat, jak se i venku rozjasňovalo. Cestou zahlédl sotva nějakých dvacet žen oproti stovkám mužů, vždy oblečených ve splývavých sukních nebo volných kalhotách, s dlouhými rukávy a jen jediná bez doprovodu…</p>
<p>Když viděl tenhle svět naživo, čím dál méně se divil Alyssandre a dalším povstalcům, že ho chtějí nějak změnit; ovšem to, zda si myslel, že ho dokážou změnit <emphasis>k lepšímu</emphasis>, už byla jiná věc. Doufal ale, že jeho dnešní extempore jim alespoň trochu pomůže.</p>
<p>A ať už externí disk v jeho aktovce obsahuje jakékoli soubory, John dnes získal minimálně jednu důležitou informaci; nejspíš důležitější než cokoli, po čem šli povstalci. Matěj Hartman pravděpodobně ví o existenci paralelních světů. Zná MacMillana – nejspíš ho někde vězní a chce z něj dostat způsob, jak projít jinam, hádal John.</p>
<p><emphasis>Zase z bláta do louž</emphasis>e, pomyslel si trpce. <emphasis>Sotva se zbavíme jednoho, který chce zneužívat portály, objeví se další. A pak ještě další</emphasis>…</p>
<p>Situace se rázem stala závažnější. Musí najít MacMillana, jinak hrozí, že se Hartman skutečně něco důležitého dozví a podaří se mu někde najít oboustranně funkční portál. John měl nepříjemné tušení, že tohle by neskončilo jen nějakým nevinným malým pašováním.</p>
<p>Angus MacMillan… Jak ten se sem dostal – a jak se proboha nechal chytit? Ještě hůř, jak o sobě prozradil, že je odjinud?</p>
<p>John si na Anguse MacMillana vzpomínal; jasně si pamatoval i na moment, kdy se s ním měl před jednou agenturní akcí prvně setkat, netušil tehdy, jak ten muž vypadá, ale podle jména ho tipoval na zavalitého Skota, chlapa jako hora, s širokými svalnatými rameny a zrzavými vlasy.</p>
<p>Ukázalo se, že se strefil jen v posledním bodě. Alespoň byly hodně zrzavé.</p>
<p>MacMillan byl střízlík; lepší slovo pro to neexistovalo. Vypadal jako kapitán Amerika před podáním zázračného přípravku. A John brzy zjistil, že je smrtelně nebezpečný způsobem, jaký si běžný člověk obvykle na základě hongkongské kinematografie asociuje s mrštnými drobnými Asiaty trénovanými v tradičních bojových uměních a jaký by nečekal u Skota jako poleno, byť malého a hubeného.</p>
<p>Po akci v tom drobném muži dokázala postupně zmizet snad celá láhev whisky, aspoň pokud to byla dobrá single maltka z Islay, čím rašelinnější, slanější a kouřovější, tím lepší; v tom byl MacMillan důsledný. Ale jednou, právě po takovém výkonu, se ukázalo, že nebylo ještě tak docela po akci – někdo je vystopoval a chtěl se pomstít, když útok nečekali. MacMillan vypadal, jako by vystřízlivěl během zlomku sekundy nebo použil skotskou jako palivo, které ho pohánělo ještě rychleji než jindy.</p>
<p>Po třech menších společných akcích ho převeleli do Abramsovy jednotky, John se s ním několik let neviděl a prakticky na něj zapomněl.</p>
<p>Pak ho viděl velmi krátce za okolností, na které nerad vzpomínal – za X-Hawkova útoku na sídlo Agentury. Myslel si, že celá jednotka zahynula, ale už před pár měsíci byl přesvědčen o opaku; Kozlov byl také s nimi, a ten přežil. MacMillan byl další. Možná se různými portály, které nekontrolovaně vznikaly a zase zanikaly při destabilizaci agenturního systému, zachránilo ještě víc lidí.</p>
<p>Na povrch se neodbytně drala jedna myšlenka, v niž si ale navzdory okolnostem nedovoloval pořádně doufat.</p>
<p><emphasis>Možná to navzdory tomu, co jsme tehdy viděli, přežila i Andrea</emphasis>.</p><empty-line /><p>Na Karlově náměstí zůstal jen pár minut, pak zase po svých vyrazil k Florenci. Bylo nezvyklé vidět Prahu téměř prostou turistů; byli tu, ale v nejméně desetkrát menším počtu, než na jaký byl zvyklý ze svého domovského světa.</p>
<p>Okolí Florence ovšem vypadalo prakticky stejně: relativně zalidněné, špinavé, zanedbané. John se posadil na lavičku před Muzeem hlavního města Prahy, kde si měl začít číst noviny a předstírat, že jen čeká dál od omšelého nádraží na autobus. Zkontroloval hodinky. Dorazil sem s patnáctiminutovým předstihem. Rozevřel noviny na první straně domácího zpravodajství.</p>
<p>Když se na hodinky podíval znovu, bylo už pár minut po celé.</p>
<p>John se znovu naoko začetl.</p>
<p>Každou chvíli musel někdo z povstalců přijít na určené místo setkání na zastávce, kterou odsud John pozorně sledoval a byl připraven zmizet při jakémkoli náznaku něčeho nekalého.</p>
<p><emphasis>Každou chvíli…</emphasis></p>
<p>Jenže se stále nikdo neobjevoval.</p>
<p>John obcházel okolí, čekal skoro hodinu a už se chystal úplně odejít, když se objevil Vilém Linhart.</p>
<p>Měl bledý obličej a výraz, jako by kolem něj prošla smrt.</p>
</section>
<section>
<p><strong>7</strong></p><empty-line /><p>Alyssandre nervózně vyfoukla další obláček kouře a pohlédla nahoru, na čtverec šmolkově modré oblohy mezi šedivými zdmi dvora v úkrytu povstalecké skupiny. Na rtech se jí mihl ironický úsměv. <emphasis>Nakonec stejně všichni skončíme ve vězení. Ale já jsem si ho aspoň vybrala sama.</emphasis></p>
<p>Několikrát nechybělo mnoho a skončila v úplně jiném.</p><empty-line /><p>Stejně jasně modrá obloha, chladné, ale prosluněné květnové ráno. Atmosféra vzrušení ve vzduchu. Vlajky a plakáty rozvěšené na oknech a dveřích. Modro-bílo-červené girlandy zdobící stromy.</p>
<p>Francois Gaillard přijel pronést proslov přímo do Montbéliardu, na počest toho, že odtamtud pocházela jeho manželka. Na náměstí se pokusilo shromáždit snad všech zbývajících patnáct z původních pětadvaceti tisíc obyvatel města; přes sedm tisíc zemřelo, skoro tři tisíce se pak přestěhovaly pryč z místa, kde jejich životy nabraly směr prudce dolů z kopce, nebo doufaly, že jinde, v méně zasažených městech, najdou štěstí: práci, ženu…</p>
<p>Alyssandre stála v jedné ze zadních řad, stejně nadšená jako všichni ostatní, a začala spontánně tleskat, když se na pódiu objevil usmívající se a mávající Gaillard s manželkou s viditelně vybouleným břichem pod slušivě střiženými šaty a dvěma malými dětmi, dcerou a synem.</p>
<p>Na konci proslovu byla pevně přesvědčená, že zvolit za prezidenta Gaillarda je ten nejlepší způsob, jak obnovit prosperitu Francie po letech potácení se na hraně chaosu.</p>
<p>O dva roky později utíkala s bratrem ze země.</p>
<p>Francois Gaillard skutečně navrátil Francii část její bývalé slávy a prosperity. Zavedl povinnou integraci pro všechny, kteří neprošli rozsáhlými zdravotními testy a nebyli uznáni vhodní ani pro rozmnožování, ani pro běžnou práci. <emphasis>Je to pro ně lepší… Být mezi svými, nežít s pocitem selhání… Adekvátní péče…</emphasis></p>
<p>V praxi to znamenalo, že budou dřít do úmoru, dokud nezemřou hlady a vyčerpáním, a ti neschopní jakékoli práce budou usmrceni rovnou. <emphasis>Šetrně a milosrdně</emphasis>, zdůrazňoval.</p>
<p>Do doby této vyhlášky Alyssandre za pomoci známých schovávala Adelarda, aby se vyhnul odvozu do běžného ústavu, a říkala si, že za nějaký čas se všechno zase zlepší, zákony se změní, režim se uvolní, vše bude jako dřív. Sama se sebou měla v tu dobu značné problémy – úřady jí čím dál častěji připomínaly, že dosud nepřivedla na svět žádné dítě, a úplatky lékařům a úředníkům už nestačily. A do toho přišla tahle zpráva.</p>
<p>Alyss bylo okamžitě jasné, že se skrýváním je konec. Tresty za přechovávání někoho, kdo unikl integraci, byly drasticky zvýšené. Nikdo z jejích známých už to nebude riskovat. Byla otázka dní, než ji někdo z nich ze strachu udá.</p>
<p>Montbéliard byl nedaleko od německých hranic. Utéct do Německa ale nestačilo, ač se z kusých zpráv zdálo, že je tam situace o něco lepší než ve Francii (Němci se přeci jen dost báli evokovat atmosféru podobnou té před sedmdesáti lety a utužovali režim trochu nenápadněji než Francois Gaillard). Uměla německy jen trochu a nikoho tam neznala.</p>
<p>Ne, nutně museli překonat ještě jedny hranice.</p>
<p>Příští dva dny strávila Alyssandre horečnými přípravami. Věděla, že o moc víc času mít nebude.</p>
<p>Neexistovala šance, že by její bratr dostal cestovní povolení, a jí by ho při její podezřelé neochotě obnovovat populaci nejspíš také nepřidělili, nebo by to trvalo týdny. Jakmile dorazí na místo, bude moci požádat o azyl a jako ženě jí ho stoprocentně udělí – ale bratrovi?</p>
<p>S tím si bude dělat starosti, až se tam skutečně dostanou.</p>
<p>Zaplatila řidiči náklaďáku, kterého jí nervózně doporučil známý, aby ji a Adelarda propašoval přes hranice s nákladem sušené levandule. Modlila se, aby je silná vůně byliny skryla před citlivými nosy policejních psů, aby celníci byli co nejlínější a aby na hraničním přechodu v Chalampé najednou nenainstalovali rentgen.</p>
<p>Po několika hodinách jízdy najednou vůz zastavil. <emphasis>Už jsme před Norimberkem?</emphasis> napadlo Alyss. Cesta měla trvat okolo pěti hodin, ale možná už ten čas uběhl, nebyla schopná to spolehlivě odhadnout, ve tmě kontejneru neviděla na hodinky a mobil měla kvůli riziku vystopování vypnutý. Celou dobu držela a konejšila Adelarda, kterého dlouhá jízda v temnotě děsila.</p>
<p>Víko se prudce odklopilo a světlo Alyssandre nejdřív oslepilo. Když si zvykla, s překvapením zjistila, že venku už se skoro začíná smrákat a vnitřek nákladového prostoru tone v šeru. „Jsme tu?“ zeptala se zmateně. Měla dojem, že by ji u Norimberku měl vysadit až za setmění.</p>
<p>Řidič se zašklebil. „Ještě ne. Říkal jsem si, že si uděláme přestávku. Na zaplacení a tak.“</p>
<p>Alyssandre se zrychlil tep. „Už jsem vám zaplatila.“</p>
<p>„A co si tak dneska za peníze koupím? Zaplatíš mi ještě osobně. Dlužíš mi to, riskoval jsem pro tebe krk.“ Zadíval se na skrčeného mžourajícího Adelarda, zničehonic sáhl do kontejneru a vyvlekl vyděšeného muže ven. „Nebo chceš, aby se něco stalo bratříčkovi?“</p>
<p>Alyss se v žilách vařila krev. <emphasis>Tohle jsi neměl dělat.</emphasis> Tohle <emphasis>rozhodně ne.</emphasis></p>
<p>Možná by mu byla ze zoufalství vyhověla, aby je skutečně dovezl až do Norimberku a nevyhodil je někde v pustině nebo neudal, ale vyhrožovat jejímu bratrovi neměl. To byla chyba.</p>
<p>„Určitě se nějak domluvíme!“ vykřikla honem.</p>
<p>Řidič se široce usmál. „To jsem si myslel.“</p>
<p>Poručil jí, aby vylezla z kontejneru a šla ven, a Adelarda zavřel zase zpátky. Jako pojistku; prý když nebude hodná, nechá ho tam uvězněného bez jídla a pití.</p>
<p><emphasis>Hlouposti nebudou</emphasis>, pomyslela si. <emphasis>Těch už ses dopustil.</emphasis></p>
<p>Stáli na opuštěné polní cestě, široko daleko žádné domy ani ukazatele. Alyssandre využila doby od vylezení z kontejneru, aby se rychle protáhla; celé tělo měla po hodinách ve stejné nepřirozené poloze ztuhlé a znecitlivělé. Teď ale bude potřebovat dobrou koordinaci.</p>
<p>Řidič kývl k pruhu trávy mezi polem a cestou. Alyssandre tam poslušně přešla. Poslechla všechny pobídky až do chvíle, kdy jí v rukou skončil jeho pásek. Bleskurychlým pohybem mu ho stáhla kolem krku.</p>
<p>Šokovaně zamrkal a zachroptěl. Vzápětí už se ale začal zuřivě bránit, sápal se po Alyssandřině obličeji a snažil se srazit jí alespoň jednu ruku, aby se mohl pořádně nadechnout. V příštím okamžiku se mu to podařilo a rychle se osvobodil. Prudkým úderem do tváře shodil Alyssandre na zem. V koutku úst se jí objevila krev.</p>
<p>„Ty děvko!“ zařval, nepříčetný vzteky. „Toho ještě budeš litovat! Ten tvůj brácha už se ven nepodívá, ať si tam uvnitř klidně chcípne žízní a hlady!“ Udeřil ji znovu. „A vím přesně, kam s tebou! Tam tě ještě naučí se chovat! Budeš na kolenou prosit, aby tě zdrogovali a tys byla mimo, protože k takovým jako ty pouštějí jen drsnější zákazníky, jednoho za druhým, den za dnem!“</p>
<p>Alyssandre pod rukou nahmatala kámen s ostrou hranou. Na zkrvavených rtech se jí mihl nepatrný úsměv. Pevně kámen sevřela a čekala na vhodnou chvíli.</p>
<p>Ta přišla hned pár sekund nato, když ji řidič chytil oběma rukama, aby s ní smýkl k sobě. Napřáhla se a vložila do úderu veškerou svou sílu.</p>
<p>Muž zařval bolestí. Krev mu z levého spánku crčela do očí. Zvládl se ale po Alyssandre znovu ohnat a vyrazit jí z ruky její provizorní zbraň.</p>
<p>Byl ovšem raněný, dezorientovaný a prakticky oslepený.</p>
<p>Praštila ho tentokrát pěstí. Přepadl na bok a už ne zuřivě, ale spíš vyděšeně kolem sebe máchal rukama.</p>
<p>Alyss neplýtvala silou a časem na slova, i když by mu byla ráda sdělila, jak hroznou chybu udělal vyhrožováním jejímu bráškovi, a dopřála mu trochu strachu navíc. Ovšem – k čemu působit strach, když si ho stejně za pár minut nebude mít kdo pamatovat?</p>
<p>Vyskočila na nohy a dupla mu patou na hrudník. Křupnutí, zasténání a krvavý kašel jí napověděly, že ten už se moc bránit nebude. Ač v tu chvíli nebyla sama sebou, jen někým, možná spíš <emphasis>něčím</emphasis>, zvířetem zahnaným do kouta, co zoufale chtělo zabít nepřítele a zachránit si život, zaváhala před dalším dupnutím. Nějak se jí příčilo ho ukopat a umlátit k smrti. Místo toho mu na poškozený hrudník klekla a rukama obemkla jeho krk; působilo to tak nějak čistěji.</p>
<p>Otevřel oči zalité krví z rány a rychle zamrkal ve snaze vidět. Když ji nad sebou spatřil a náhle ucítil pevný stisk blokující mu průdušnici, podnikl další pokus ji odrazit. Tentokrát už ale byl příliš slabý. Všechno ho bolelo, cítil v ústech krev, dusila by ho, kdyby byl ještě mohl dýchat –</p>
<p>Několikrát zvedl ruce v chabém pokusu se bránit, ale neměl v nich už dost síly ani citu. Jednou jí skoro zarazil prst do oka, ale on ji viděl špatně, ona jeho dobře a uhnula. Další pokus už nenastal. Po chvilce mu ruce zase bezvládně klesly na zem. Jeho tvář děsivě zbrunátněla a pak začala lehce modrat.</p>
<p>Alyssandre mu vší silou tiskla krk, dokud jí nepřestal klást odpor a celé jeho tělo neochablo. Vypoulené oči ve zmodralé tváři znehybněly.</p>
<p>Chvíli zděšeně zírala na tělo pod svýma rukama, ale vzpamatovala se a odvalila ho dál do obilného pole; tak ho snad najdou až tehdy, když budou ona s Adelardem bezpečně za hranicemi.</p>
<p>Byl prvním člověkem, kterého zabila, ale už tehdy jí došlo, že nejspíš nebude poslední.</p>
<p>V kabině řidiče našla několik láhví s vodou. Jednu otevřela a napřed si umyla ruce od krve, pak se pořádně napila a spěchala za bratrem, aby dala napít i jemu. Než otevřela kontejner, na malý okamžik se zastavila, zhluboka dýchala, uhladila si rozcuchané vlasy i od trávy a hlíny špinavé kalhoty a svetr a nasadila uklidňující úsměv.</p>
<p>Když Adelard vylezl ven a dal si s ní vodu a jídlo v šerém nákladovém prostoru vonícím nádherně po levanduli, viděla v jeho očích otázku.</p>
<p>„Pan řidič byl tak hodný, že se rozhodl nám darovat své auto,“ řekla s úsměvem. „Říkal, že naše cesta je důležitá a že si ho zasloužíme. Nechal nám i náklad a rozhodl se do města dojít pěšky. My pojedeme. Běž se ještě rychle protáhnout a pak budeš muset zpátky, ale už jen na chvilku, slibuji! Já budu řídit. Pamatuj, že jsem jen kousek od tebe a nevzdálím se. <emphasis>Vždycky</emphasis> jsem tady.“</p>
<p>Váhala, zda riskovat řízení ukradeného vozu s francouzskými papíry, bez cestovního povolení a s minimální znalostí němčiny, ale neměla moc na výběr; těžko s Adelardem mohli putovat přes půl Německa pěšky. Celou noc jela po okreskách na východ a vyhýbala se místům, kde tušila hlídky, a nakonec skoro zblázněná radostí spatřila ceduli oznamující hraniční přechod s Českou republikou vzdálený pět kilometrů. Odbočila na lesní cestu, pomohla Adelardovi ven a vytáhla mapu. Hranice budou muset přejít pěšky.</p>
<p>Bratr chtěl spát; v kontejneru usnout nedokázal. Nechala ho tedy v lese dál od opuštěného vozu několik hodin spát a sama zůstala vzhůru a hlídala. Cítila, jak i na ni doráží vyčerpání, ale ignorovala ho. V kabině řidiče našla pilulky na udržení pozornosti, které muž zřejmě bral na delších cestách. Jednu spolkla a zastrčila malou krabičku do batohu. Řidiči vděčila ještě za peníze, franky i marky, k nimž se Francie a Německo po zlatých neštovicích rychle vrátily, a dokonce i nějaké dolary, platící ve většině Evropy za podpultovou měnu. Pro začátek tedy měli peněz dost. A při prohledávání kabiny objevila skrytou přihrádku pod sedadlem spolujezdce, kde odpočíval malý revolver – osmiranný, nezvyklý model. Děkovala bohu, že řidiče nenapadlo ho vyndat, když otevřel jejich kontejner; nejspíš nečekal tak silný odpor. Zkontrolovala, že je zbraň nabitá a funkční, a přivlastnila si ji.</p>
<p>Dva dny nato ji poprvé použila, i když tehdy jen na zastrašení. Ale poté už střílela na lidský cíl, někoho ne nepodobného onomu řidiči, ale ještě nebezpečnějšího. Ukradený revolver jí i Adelardovi tehdy nejspíš zachránil život.</p>
<p>Když bratrovi někdo chtěl ublížit, dokázalo ji to rozzuřit k nepříčetnosti; sama si ani pořádně nepamatovala, jak unikli po ztroskotaném jednání s českými úřady, které po několika dnech přívětivého jednání a samých slibů udělaly obrátku o sto osmdesát stupňů a chtěly ji nechat zavřít do vězení za prokázané krádeže (o vraždě muže kus za hranicemi ani v Německu naštěstí nevěděly) a bratra do ústavu. Tehdy už si stačila udělat obrázek o tom, jak to v její nové zemi vypadá, a ač to bylo lepší než ve Francii, tohle nemohla dopustit. Zatmělo se jí před očima…</p>
<p>Unikla nucenému pobytu na francouzské klinice, německému bordelu i české věznici – a skončila ve vězení úkrytu. Tady ale byla z vlastní vůle a měla tu největší svobodu, jakou zatím mohla získat, aby zároveň chránila bratra. Nevyměnila by to za veškeré bezpečí a relativní pohodlí alternativy, kdy by zůstala ve Francii, nechala Adelarda odvézt do ústavu a pomalu zemřít, našla by si co nejsolventnějšího manžela nebo hned několik, trávila čas doma a přiváděla na svět jedno dítě za druhým.</p>
<p>Kdyby se mohla vrátit a změnit jakákoli svá rozhodnutí, neudělala by jinak vůbec nic.</p>
<p>Nikdy by si neodpustila, kdyby se Adelardovi něco stalo. Nemohla je nechat ho vzít. V situacích, kdy se dostali do ohrožení, vždycky chránila především jeho. Byla jako zuřivá matka lvice. Řidič náklaďáku, druhý útočník i čeští policajti, kteří přišli odvléct ji a Adelarda každého do dost děsivého ústavu, to poznali na vlastní kůži.</p><empty-line /><p>Alyss se tiše zasmála a přišlápla nedopalek cigarety. <emphasis>No, říkali si o to</emphasis>, pomyslela si ironicky. <emphasis>Kdo jinému jámu kopá…</emphasis></p>
<p>Nikdy jí nepřestalo vadit zabíjení, ale už s ním neváhala, když neviděla žádnou jinou možnost. V hořké náladě si zapálila další cigaretu a pokusila se odvést myšlenky od minulosti úvahami o tom, jak si asi jejich nová posila John vede v ROS a jaké informace by snad mohl přinést zpátky.</p>
<p>V tu chvíli se celý svět dal do pohybu.</p>
<p>Tomáš Majer vtrhl na dvůr: „Jsou tu! Musíme pryč! Policie je na cestě, moje kamery je zachytily blok odsud – dvě auta. Máme tak minutu. Nanejvýš!“</p>
<p>Alyssandre na nic nečekala a vrhla se ke schodům. V patře vtrhla do bratrova pokoje. „Ade –“</p>
<p>Slova jí odumřela na rtech. Pokoj byl prázdný a ji zalila nepopsatelná hrůza.</p>
<p>„Dělej!“ ozval se z chodby výkřik Bedřicha Suchého.</p>
<p>„Kde je?“ vydechla spíš pro sebe.</p>
<p>Suchý ztratil trpělivost, popadl ji za ruku a táhl ji za sebou pryč. Prvních pár sekund byla příliš v šoku, než aby se bránila, ale pak se mu rychle vytrhla.</p>
<p>„Ne!“ vykřikla. „Ještě Adelard!“</p>
<p>„Nemáme čas, Alyss!“</p>
<p>Nevěnovala Suchému pozornost a rozběhla se hledat bratra. Musí být v koupelně, nebo se šel podívat k největšímu oknu do dvora, aby viděl víc světla<emphasis>…</emphasis></p>
<p><emphasis>Zařízení pro integraci mentálně i fyzicky handicapovaných… Adelard jako nucená pracovní síla nebo pokusný králík… Nikdy!</emphasis></p>
<p>„Alyss!“ zoufale za ní volal Suchý. Ale ona už ho ani nevnímala. Rozrazila dveře koupelny – ta ale byla prázdná. Ani u okna za rohem nikdo nebyl.</p>
<p><emphasis>Kde je? Kam se poděl?!</emphasis></p>
<p>Uslyšela ránu, nejspíš jak policie vyrazila dveře. Alyss doufala, že Suchý a Majer na ni nečekali a stihli utéct. V přízemí za pojízdnou skříní byla proražená díra ve zdi ven, velká akorát, aby se jí protáhl člověk, a zvenčí zamaskovaná nepoužívaným kontejnerem na odpadky.</p>
<p>Vtom ji napadla hrůzná myšlenka. <emphasis>Mohl jít dolů, nejspíš do kuchyně?</emphasis></p>
<p>Na schodech už se ozvaly rychlé kroky, jak někdo vybíhal nahoru. Alyssandre vklouzla do nejbližší místnosti a téměř ani nedýchala. Doufala, že měl Adelard dost rozumu, aby se včas někam schoval. Mohlo by jim to dát pár minut k dobru, nepatrně větší šanci na únik…</p>
<p>Škvírou ve dveřích viděla dvojici policistů procházejících obezřetně chodbou až na její konec.</p>
<p>Jeden kývl na druhého a rozrazili nejbližší dveře. První se o chviličku později vynořil z pokoje, kývl, že uvnitř je čisto, a pustili se do dalších. Druhý vždy zůstal na chodbě a kryl parťáka.</p>
<p>Alyssandre tiše vytáhla svůj osmiranný revolver. Zbývaly už jen jedny dveře a najdou ji. Nemělo smysl se kamkoli schovávat; na své straně naopak potřebuje rychlost.</p>
<p>Jakmile první muž vpadl dovnitř, Alyssandre vystřelila. On už svou CZ 75 nestihl použít. Prakticky zároveň se kryla za jeho padajícím tělem, zachytila ho – a hrudník bezvládného muže schytal dvě kulky ze zbraně jeho kolegy. Alyss na nic nečekala a střílela také. Uskočil ovšem za ohyb stěny, nezasáhla ho. V duchu zaklela. Kryla se za těžkým mrtvým tělem, nemohla se prakticky pohnout, aniž by se vystavila riziku, a nemohla ani vystřelit na druhého policistu. Nebylo pochyb o tom, že další právě teď míří nahoru, za pár sekund budou tady a ona má jen revolver s šesti zbývajícími náboji…</p>
<p>Vtom se zezdola ozvala série výkřiků, třesknutí výstřelů a tlumenější rána. Závan štiplavého pachu dorazil i sem.</p>
<p>Alyssandre se ve zlomku vteřiny pousmála, pustila tělo mrtvého muže a vrhla se ke dveřím.</p>
<p>Ve stejném okamžiku druhý policista krátce vyhlédl zpoza stěny, na nic nečekal a vypálil po ní.</p>
<p>Ten zvuk skoro zanikl v ráně, kterou představoval první výstřel.</p>
<p>Alyssandre cítila, jak jí kulka doslova hvízdla kolem ucha. Zavrtala se do skříně na opačné straně pokoje.</p>
<p>Ta její zasáhla.</p>
<p>Ve tváři muže před ní se ještě stačil rozhostit překvapený výraz. To bylo poslední, co stihl.</p>
<p>Přestala na něj myslet ve chvíli, kdy padl na zem. Teprve až bude v relativním bezpečí, až adrenalin vyprchá, napadne ji, jestli ten den nezabila třeba otce početných rodin – nebo prostě jakékoli slušné lidi, kteří jen dělali svou práci a zasáhli proti teroristům, protože kdo by zpochybňoval obsah oficiálních zpráv? Ale měli koneckonců na výběr. Co na tom, že jinak by museli složitě hledat jinou práci a neměli by co do úst; copak ona spokojeně mlčela, podřídila se novým zákonům a pro vlastní pohodlí poslala bratra na jistou smrt a přihlížela tomu, jak takových lidí stále přibývá?</p>
<p><emphasis>Adelarde, kam ses sakra poděl…</emphasis></p>
<p>Prudce otevřela skříň, kterou zasáhl ten nešťastný policista, a ze schované přihrádky vytáhla prastarou, ale stále funkční plynovou masku. Ani jeden z obou mužů, které viděla, ji neměl. Na první pohled u sebe ani neměli granáty se slzným plynem. Povstalci ovšem měli svoje vlastní. Alyssandre jeden sebrala z nouzové skrýše, připlížila se na chodbu a rychle je hodila do přízemí. Ozvalo se slabé syčení plynu.</p>
<p>Překonala nutkání běžet dolů a obezřetně se zastavila nad schody, zbraň připravenou. Dole už pár sekund panovalo znepokojivé ticho.</p>
<p>Začala velmi pomalu a tiše sestupovat.</p>
<p>Pod schodištěm náhle zahlédla stín. Zadržela dech, její noha se zastavila jen milimetry nad dalším schodem.</p>
<p>Uslyšela slabé cvaknutí zásobníku.</p>
<p>Dovolila si došlápnout.</p>
<p>Schod pod její vahou lehce zavrzal.</p>
<p>Alyssandre se skrčená vrhla do strany. Tentokrát ji kulka minula ještě těsněji než před chvílí a ji poprvé napadlo, že se odsud možná už nedostane.</p>
<p>Koutkem oka postřehla další rychlý pohyb. Byli tam <emphasis>dva</emphasis>.</p>
<p>Nahoru to zpátky nezvládne. Utíkat dolů by byla jistá smrt. Zůstat přitisknutá a skrčená tady jí dávalo jen pár sekund navíc.</p>
<p>Ti dva se museli nějak dostat k plynovým maskám poschovávaným v úkrytu, jinak by tu nevydrželi – možná někdo zahlédl, odkud je vytahují Majer nebo Suchý, pokud byli stále ještě uvnitř, a podařilo se mu tam proniknout… Síly se tím zase vyrovnávaly.</p>
<p>Alyss se zhluboka nadechla a pevně sevřela svůj revolver.</p>
<p>Najednou se ovšem ozvala další slabá rána a zasyčení. Vzduch se rychle začal plnit řídkým bělavým dýmem.</p>
<p>Alyssandre pár nekonečných sekund čekala, aby plyn případně stihl zaúčinkovat, pokud policisté masky přeci jen neměli, a pak se vrhla dolů. Dvě třesknutí téměř ani nevnímala. Při dopadu si bolestivě narazila bok, ale okamžitě se překulila stranou, až našla krytí za otevřenými dveřmi do kuchyně. Během zlomku sekundy pohledem přelétla místnost. Nikdo uvnitř nebyl.</p>
<p>Oba protivníci, o nichž věděla, znali její polohu – a Suchý, který nejspíš hodil oba granáty s plynem, se zřejmě nacházel v bývalé pracovně. Byl s ním i Majer? <emphasis>A kde je Adelard?</emphasis></p>
<p>Doufala, že bude právě tady. Ale kam by…</p>
<p>Zrak jí padl na vestavěnou komoru na protější straně kuchyně. Nemohla se k ní však přesunout, aniž by se na chvilku dostala do zorného pole některého z policajtů. Plynu bohužel nebylo tolik, aby zcela znemožnil výhled. Nejdřív se musela vypořádat s nimi – a to co nejrychleji, než dorazí lépe vybavené posily. Tihle nevypadali jako ze speciální protiteroristické jednotky, proti ní by povstalci zřejmě neobstáli ani na několik minut.</p>
<p><emphasis>Oni se budou snažit držet nás v šachu… My ten luxus nemáme. Čím déle čekáme, tím je to horší. Tak… nač čekat ještě dál</emphasis>?</p>
<p>„Teď!“ vykřikla v naději, že ji Suchý uslyší a zkoordinuje útok. Zvolání zároveň zburcovalo oba policisty skryté na chodbě. Teď už jim bylo jasné, že neprosedí zbytek času do příjezdu posil, a jeden z nich se bleskově pohnul a vystřelil po Alyssandre. Těžko říct, kdo z nich střílel první. Nezasáhl ale ani jeden.</p>
<p>Alyss se bez dechu přitiskla ke kuchyňské lince.</p>
<p>Čtyři náboje zbývaly. Mohlo to být příliš málo, ale neměla na výběr.</p>
<p>Buď jednomu z mužů venku ujely nervy, nebo si myslel, že budou mít lepší pozici v uzavřené místnosti oproti chodbě obklopené více místnostmi, protože vzápětí se mihl stín, jak zřejmě dal signál kolegovi, a za jeho krytí vrazil dovnitř.</p>
<p>Alyss se na nepatrný okamžik rozšířily oči hrůzou. Teď už neměla kde se krýt.</p>
<p>To ale nebyl jediný důvod jejího děsu. Z komory u vedlejší stěny se ozval zřetelný šramot, těsně než ti dva vtrhli do místnosti. Dvířka se pootevřela…</p>
<p>Alyssandre prudce dýchala, až měla pocit, že se v masce začne dusit. Pohlédla na dva policisty a oni na ni. Vystřelila na toho, který byl blíž. Oba vypálili po ní. Vrhla se k zemi, ale náhle ucítila bolest v pravém nadloktí. Skoro upustila revolver. I ona však zasáhla cíl; netrefila hlavu, kam mířila, ale z mužova krku stříkala krev proudem a on si zděšeně přitiskl ruku na ránu.</p>
<p>Od chvíle jejich vpádu do pokoje uplynula sotva sekunda.</p>
<p>Škvíra ve dvířkách komory se dál rozevírala. Paprsek světla dopadl na k smrti vyděšenou tvář se začervenalýma očima.</p>
<p>Alyss zoufale pozvedla postřelenou ruku, stiskla kohoutek, ale byl to skutečně beznadějný pokus. Druhý policista už mačkal spoušť, když náhle zazněla rána a on padl k zemi vedle žijícího, ale dalšího boje neschopného kolegy tisknoucího si stále krvácející zranění.</p>
<p>Bedřich Suchý vstoupil do místnosti. „Musíme pryč,“ zamumlal přes masku a pomohl Alyss vstát.</p>
<p>„Je tu Adelard,“ řekla spíš pro sebe a otevřela dveře komory naplno. Bratr vypadal ochromený hrůzou, nejspíš skoro nic neviděl přes podráždění plynem a těžko se mu dýchalo, ale byl naživu a nezraněný. „Pojďme.“</p>
<p>„Bylo jich sedm, myslím,“ řekl Suchý, zatímco chodbou spěchali k cestě z úkrytu. „Kromě těchhle jsem předtím jednoho sejmul já, jednoho Tom; ten hlídá východ. Jeden asi utekl, když jsem hodil první granát. Předpokládám, že o ty dva, co vyrazili nahoru, ses postarala ty…“</p>
<p>V obýváku byl za křeslem skrčený Tomáš Majer, pod plynovou maskou bledý jako stěna.</p>
<p><emphasis>Ještě nikdy nikoho nezabil, nejspíš ani nezranil</emphasis>, napadlo Alyssandre. <emphasis>Při akcích se vždycky držel v pozadí útoku, nebo zůstal tady a pomáhal nám informacemi…</emphasis></p>
<p>„Alyss,“ zvolal s úlevou, i když tlumeno maskou to od něj znělo spíš jako zašeptání. „Díky bohu.“</p>
<p><emphasis>Ne, to díky vám, hoši</emphasis>, opravila ho v duchu, ale děkování později; útěk napřed.</p>
<p>Majer prolezl první a zkontroloval, že je venku čisto, pak následoval Adelard, po něm Alyss a nakonec Suchý hlídající jim záda. Dodávka s vyměněnou SPZ a novým logem neexistující firmy byla zaparkovaná dva domy odsud. Jen se k ní museli dostat…</p>
<p>Tom Majer zahlédl náhlý pohyb jako první, vykřikl na ostatní a prudce se vrhl ke zdi. Výstřel třeskl prakticky ve stejnou chvíli. Alyssandre strhla bratra, Suchý s připravenou zbraní sledoval druhou stranu, ale odtamtud žádná známka nebezpečí nepřišla. Byl zády k Alyssandre, když uslyšel její přerývané nadechnutí a cosi, co připomínalo vzlyk.</p>
<p>Na kratičký moment se otočil – a strnul.</p>
<p>Přikrčená Alyssandre podpírala pod pažemi Adelarda, kterému se po světlém tričku šířila temná skvrna.</p>
<p>Majer vystřelil, nejspíš opět zachytil pohyb útočníka, ale nezdálo se, že by někoho trefil.</p>
<p>„Adelarde,“ šeptala Alyss stále dokola. Opřená zády o zeď se sesunula k zemi a opatrně pokládala Adelarda. I když ho položila, pořád mu podpírala hlavu. Díval se na ni s překvapeným a vystrašeným výrazem.</p>
<p>Pohladila ho po tváři. „To bude dobré, uvidíš, bráško,“ zašeptala francouzsky. Doufala, že bratr nevidí slzy stékající jí přes lícní kosti. Jeho obraz se jí rozpíjel před očima. Usilovně mrkala, aby nechtěné slzy zahnala.</p>
<p>Když znovu viděla jasně, poznala, že Adelardovy oči zeskelnatěly. Sáhla mu na hrudník; ten se nezvedal. Na ruce jí jen ulpěla lepkavá krev. Nedýchal a srdce mu nebilo.</p>
<p>Napůl ochromená tím zjištěním Alyss natáhla druhou ruku a zatlačila mu oči. Ten pohyb byl víc automatický než vědomý.</p>
<p>Téměř nevnímala, jak se Suchý přesunul kupředu a jak po několika výstřelech zasáhl sedmého policistu.</p>
<p>„Musíme pryč!“ zvolal jako z velké dálky. Někdo ji uchopil za nezraněnou paži a táhl odsud.</p>
<p>„Je tam Adelard,“ vydralo se jí z úst, spíš zaskřípání než hlas, ale ničeho víc v tu chvíli nebyla schopna.</p>
<p>Tam někde uvnitř ale kvílela bolestí, rvala se s tím, kdo se ji snažil odtáhnout od mrtvého bratra, a necítila nic než prahnutí po pomstě; možná ani ne tak po pomstě, možná jen touhu někoho zabít, někoho z těch mnoha, kteří společně nesli zodpovědnost za smrt nevinného Adelarda.</p>
<p>V pravé ruce, v níž měla navzdory zranění stále dostatek citu, ještě svírala revolver s posledními dvěma náboji.</p>
<p>Jen pár sekund nato měla příležitost ho použít.</p>
<p>Suchý předtím neviděl všechny; bylo jich <emphasis>osm</emphasis>.</p>
<p>Teď si posledního všiml – ale ne včas, aby zareagoval první.</p>
<p>Prakticky současně se staly tři věci. Policista ze vzdálenosti nějakých deseti metrů vystřelil. Tom Majer napřáhl ruku se zbraní a vrhl se před Alyssandre, na niž muž mířil. Suchý opětoval střelbu.</p>
<p>O dva výstřely později byla hrozba pryč.</p>
<p>Zároveň se Majer bez hlesu složil na zem.</p>
<p>„Tome,“ Alyss spíš jen pohnula rty, než aby to vyslovila. Nevěřícně na něj zírala. V jednu chvíli tam byl, skočil přímo před ni…</p>
<p>Suchý sklonil zbraň. „Pojď,“ zašeptal.</p>
<p>Vytrhla se mu, sklonila se a zatlačila oči i Majerovi. Pak jako ve snách spěchala za Suchým.</p>
<p>Přes liduprázdné dvory se dostali k zaparkované dodávce. Klíčky Suchý vylovil ze skrýše, kam je umístili, aby se k vozu mohl kdokoli z nich kdykoli dostat.</p>
<p>Suchý ji v podstatě naložil do auta a o něco později už kráčeli chvíli ulicemi, kde ještě nebyly kamery, chvíli přes soukromé dvory a zahrady, až dorazili na místo, které dobře znala; sama ho kdysi vybírala. Jen nečekala, že se v něm ocitne za takových okolností.</p>
<p>Ne bez Adelarda.</p>
<p>Mechanicky se posadila ke stolu. Pohledem zachytila své ruce. Chvěly se jako ještě nikdy. Napůl si uvědomila, že se celá třese jako v zimnici.</p>
<p>Suchý jí provizorně ošetřil paži a postavil před ni hrnek s vodou a pak ještě s čajem. Za celou dobu neřekl ani slovo. Pak se prozřetelně posadil sice do stejné místnosti, ale mimo zorné pole Alyss. Nechtěl ji v takovém stavu nechat samotnou a zároveň cítil, že potřebuje být sama.</p>
<p>Teprve o víc než hodinu později odezněl šok a přišla první dávka bolesti.</p><empty-line /><p>Brzy odpoledne se nedlouho po sobě objevili Linhart a Strnad. Oba prohlašovali, že je policie přišla do zaměstnání zatknout, ale unikli – Linhart jim stačil ujet, Strnad utekl z knihovny zaměstnaneckým vchodem, ještě než se k němu policisté stačili dostat. Viděl přijíždět auto a nehodlal nic riskovat. Pak sem pokračoval po svých. Oba mohli jen doufat, že kamerám unikli a nepřivedou policii i sem; museli ale zariskovat.</p>
<p>Suchý je zpravil o tom, co se stalo; Alyssandre jen seděla u pracovního stolu a zatím mlčela.</p>
<p>Dalo se říci, že se z počátečního šoku z bratrovy a Tomášovy smrti už vzpamatovala. Pokud ovšem vzpamatování vypadalo, jako by člověk najednou získal úplně novou osobnost, zaměřenou jen na jediný cíl.</p>
<p><emphasis>Někdo nás zradil. Někdo z nás – nebo ten Brit…</emphasis></p>
<p>Zvedla hlavu. Musí to zjistit. A k tomu musí trochu riskovat.</p>
</section>
<section>
<p><strong>8</strong></p><empty-line /><p>„Popravdě jsem ani nečekal, že vás tu najdu,“ řekl Linhart po chvilce zaváhání, když Johnovi během cesty z místa setkání na Florenci shrnul, co se přihodilo v úkrytu. „Musíme všichni zmizet. Nechtěl jsem sem ani chodit, ale Alyss na tom trvala. Prý že si myslí, že se objevíte. A že něco budete mít.“ Nedočkavě se na Johna podíval. „Máte?“</p>
<p>John pevněji sevřel tenkou aktovku. „Snad.“</p>
<p>„Jak to šlo?“</p>
<p>Podělil se s Linhartem o průběh svého vniknutí do Hartmanovy kanceláře; vynechal jen své skutečné jméno a to, jak politik reagoval na zmínku o MacMillanovi. Pak by musel zmínit i to, co jeho reakce znamenala. <emphasis>Paralelní světy.</emphasis></p>
<p>„Do hajzlu!“ zaklel Vilém. „Poliši nám budou v patách ještě víc než dřív. Půjdou po nás ve dne v noci.“</p>
<p>„Na to jsi měl myslet předtím, než ses dal k místnímu odboji,“ odsekl John. „Máme úkol – tak ho taky dokončíme!“</p>
<p>Linhart se na něj překvapeně zadíval. „Ty to s tou pomocí myslíš vážně, že?“</p>
<p>John se neobtěžoval odpovědět, jen zachmuřeně přikývl. Teď už šlo do tuhého; pokud Hartman získá přístup k portálům do jiných světů, brzo by mohlo tak jako tenhle nebo ještě mnohem hůř vypadat i hezkých pár dalších. I když původně chtěl jen najít MacMillana a za zatmění během příštího úplňku odsud vypadnout, už se to netýkalo jen jeho, ale potenciálně i <emphasis>miliard</emphasis> lidí.</p>
<p>„Mám auto tady za rohem, už jen –“ Linhart se zničehonic zastavil, když došli na křižovatku, a rychle ustoupil zpět. „Zatraceně! Jsou tam policajti.“</p>
<p>„Je to daleko pěšky?“</p>
<p>„Jo,“ zavrčel Vilém. „A všude kamer a hlídek jako nas… Nemluvě o tom, že teď nejspíš všude budou mít popis každého z nás. Převlek snad aspoň na chvíli pomůže.“</p>
<p>„Je bezpečná hromadka?“</p>
<p>„To už radši jít pěšky. Na ulici je aspoň kam utíkat.“ Vyrazil opačným směrem, než kudy původně mířil, a netrpělivě kývl na Johna. „Pohni sebou, ať tam nejsme za tmy.“</p>
<p>Linhart vytrvale odmítal říct Johnovi, kde leží jejich cíl, a tak se s tím JFK neochotně smířil. Nic lepšího než následovat Linharta teď bohužel dělat nemohl.</p>
<p>Vilém ho vedl přes Hlávkův most do Holešovic a tam zase k řece, tentokrát na východ za jejím ohybem k Libeňskému poloostrovu, opět přes Vltavu a směrem na Palmovku. Byli na cestě už necelou hodinu, aniž se zastavovali, když před sebou uviděli dvojici policistů.</p>
<p>„Měšťáci,“ sykl Linhart. „Ti nás snad nechají na pokoji a budou dál rozdávat pokuty za špatné parkování…“</p>
<p>Prošli kolem obou strážníků, zabráni do rozhovoru o prkotinách; Linhart mlel jedno přes druhé, jen aby jakýkoli krátký útržek jejich rozhovoru působil zcela obyčejně. John na něm snadno poznal, že je hrozně nervózní. On proti tomu ale nemohl nic dělat, jen doufat, že kluk neztratí nervy.</p>
<p>Už byli pár metrů za dvojicí, když John zaslechl jednoho z policistů. Nepochytil sice ani jedno slovo, zato dost dobře zaznamenal mužův tón. <emphasis>Sakra!</emphasis></p>
<p>„Asi sebou budeme muset pohnout,“ zašeptal směrem k Linhartovi. Ten zbledl ještě víc než předtím. Mírně zrychlili a natáhli krok.</p>
<p><emphasis>Možná mu ten druhý řekl, ať si nevymýšlí blbosti, a pokračují dál…</emphasis></p>
<p>„Stát! Vy dva, v té šedé košili a černém triku! Ruce za hlavu, hned, ať je vidím!“</p>
<p>Johna už dnešek začínal vážně unavovat.</p>
<p>Podle toho, jak vypadala pouzdra, jež zahlédl u strážníků, a jaké zbraně fasovala i městská policie v Johnově světě, měli ti dva nejspíš CZ 75; spolehlivé, snadno uchopitelné i kontrolovatelné, byť poněkud robustní. Zdálo se, že tady na rozdíl od jeho reality nosili i městští policisté zbraně běžně. Ale jak často je skutečně použili? Vyplatí se riskovat a začít utíkat?</p>
<p><emphasis>Lepší šance než kdykoli později</emphasis>, usoudil a sykl k Linhartovi: „Na tři.“</p>
<p>Ten okamžitě pochopil.</p>
<p>Zastavili se, začali pomalu zvedat ruce…</p>
<p>„Tři,“ zašeptal John.</p><empty-line /><p>O čtvrt hodiny později se celí zadýchaní zastavili v zapadlé uličce mezi kontejnery s odpadky. Ve stínu oprýskaných domů, na náspu na úpatí Vítkova a starých dubů přežívajících horka, mrazy, sucha i záplavy čekali, jestli uslyší dupot pronásledovatelů. Ale bylo ticho. <emphasis>Úplné</emphasis> ticho.</p>
<p>„Když jsi říkal tři,“ zasípal Linhart, „čekal jsem, že začneš od jedné!“</p>
<p>John pokrčil rameny. „Lepší neztrácet čas.“</p>
<p>Rozhlédl se po liduprázdném okolí. V blízkosti Palmovky bylo plno lidí, ale teď už široko daleko neviděli nikoho. Tady i domy vypadaly opuštěně. Jediné, co nasvědčovalo občasné lidské přítomnosti, byly odpadky a nezaměnitelný pach, který naznačoval, že v těchhle končinách se mnoha kolemjdoucím často nechce čekat, až narazí na záchodky.</p>
<p>I Linhart konečně popadl dech a rozhlédl se.</p>
<p>„Ne, my jsme tady!“ zavyl najednou tlumeně. „Do hajzlu, měl jsem dávat pozor, všimnout si, kam nás to vedeš!“</p>
<p>Vypadal, že má daleko větší strach, než když prchali před policií.</p>
<p>„Kde jsme?“ zeptal se John. Okolí sice poznával, zezadu oběhli Invalidovnu, utíkali možná tak ještě půl kilometru, ocitli se u starých činžáků vedle dráhy a nacházeli se už jen nějakých patnáct minut chůze zase od Florence, kde se s Linhartem sešli – netušil ovšem, co to znamená tady.</p>
<p>„Přímo uprostřed Karlína! Do háje, ksakru, do prdele!“</p>
<p>John chvíli trpělivě poslouchal proud poněkud neinvenčních nadávek, než Linharta nakonec ostře přerušil: „Co to pro nás znamená? Mluv!“</p>
<p>„To znamená, že si můžeme jít rovnou vykopat hrob!“</p>
<p>„Trochu <emphasis>konkrétněji</emphasis>?!“</p>
<p>Zdálo se, že si Linhart ani nevšiml jeho sarkasmu; to nejspíš bylo opravdu zlé.</p>
<p>„Pojď, vypaříme se odsud,“ zašeptal mladík, „půjdeme zase rychle zpátky k Palmovce, tam už je to skoro v pohodě. Když se hned vrátíme na Sokolovskou, tam se skoro nikdy nic nestane, to jen tyhle uličky… Počkej, neutíkej,“ zarazil Johna, „jen bychom přilákali pozornost, pokud se to už nestalo! Tiše rychlou chůzí pryč, to je naše nejlepší šance.“</p>
<p>„Možná bys mi mohl říct, <emphasis>kam</emphasis> jsme celou dobu mířili,“ řekl potichu John, když se zase dali do svižné chůze.</p>
<p>„Na Balabenku – to je nedaleko za Palmovkou,“ objasnil Linhart, ale nemusel; John měl mapu města v hlavě. „Náš původní úkryt byl kus za Libeňským nádražím, je to tam polorozpadlé a opuštěné, vyloženě postprůmyslová vybydlená čtvrť, spousta nevyužívaných skladů a továren a policie to nezvládá všechno kontrolovat. Není tam ani moc kamer a už jsme znali jejich umístění. Balabenka ale taky není v tomhle směru špatná.“</p>
<p>„Proč jsme to obcházeli oklikou přes Holešovice, kde je nejspíš policie víc, a nešli z Florence tudy přes Karlín? Bylo by to mnohem kratší.“</p>
<p>„Je to <emphasis>Karlín</emphasis>, prokrista,“ zasyčel zoufale Linhart a Johnovi došlo, že tu bude nějaký aspekt zdejšího světa, o kterém on nic neví.</p>
<p>Ovšem den ještě zdaleka neskončil…</p>
<p>John skoro ani nepostřehl, jak se před nimi ze stínu budovy vynořila trojice postav. Ač bylo teprve pozdní odpoledne a ještě mnoho hodin před soumrakem, ulička tonula ve tmě, uzavřená mezi vysokým zarostlým náspem s dráhou a činžáky, schovaná pod klenbou starých stromů. Trojice připomínala spíš stíny než lidi.</p>
<p>John slyšel, jak se vedle něj Linhart přerývaně nadechl.</p>
<p>Postavy se pomalým krokem vydaly proti nim. Nikdo nic neřekl.</p>
<p>John už toho začínal mít dost. Také znovu vykročil, a když se přiblížil k trojici, přátelsky pozdravil: „Dobrý den!“</p>
<p>Teď už jim viděl do tváří. Nebyl to hezký pohled.</p>
<p>Jejich výrazy byly nepříčetné; rozum nejspíš už mnoho let nechali za sebou. Dva měli bledé obličeje zohyzděné narudlými skvrnami.</p>
<p>Jeden z nich, tak hubený, že jeho hlava vypadala spíš jako lebka potažená napnutým tenkým papírem, vycenil zuby v čemsi jen vzdáleně podobném úsměvu. „To rozhodně je.“</p>
<p>A pak se všichni tři semkli před Johnem a Linhartem a John za sebou zaslechl sotva patrný zvuk, měkké kroky. Byli obklíčeni. Zezadu a ze stran se k nim přiblížilo dalších nejméně pět lidí, všichni ozbrojení.</p>
<p>John se stále klidně díval na muže se šklebem a poťouchlýma očima. Nic neříkal; usoudil, že nejlepší zatím bude měřit síly pohledem. A pokud to nebude stačit…</p>
<p>Nemusel se ani dívat na Linharta, aby poznal, že mladík je k smrti vyděšený. On by mohl vytáhnout Hartmanovu zbraň a použít ji dřív, než by jakýkoli protivník stačil zareagovat; dokázal by být rychlejší a uniknout jim. To by ale znamenalo nechat Linharta zabít.</p>
<p>Muž před ním se náhle rozchechtal. „Tahle dvojka bude něco! Vemte je dolů!“</p>
<p><emphasis>Zatraceně. Nebýt toho kluka, mohl jsem být už pryč</emphasis>, pomyslel si John nevrle, ale nechal se odzbrojit. Jakmile se naskytne možnost zachránit sebe i Viléma, zareaguje.</p>
<p>Linhart se celý rozklepal, že sotva šel, ale John se nechal vést do jedné z polorozpadlých barabizen pokojně a vyčkával na příležitost. Vždycky se nějaká objeví. Teď ale byli na neznámém území, i když věděl, kde jsou na mapě, a dva proti šesti případným protivníkům, přičemž John už začínal být unavený a měl hlad a žízeň.</p>
<p>Zavedli je do sklepení jednoho z domů. Vedoucí skupiny se nepřestával křenit, ale neřekl ani slovo – a pak ve dveřích tmavé studené místnosti s jediným úzkým oknem u stropu cvakl klíč v zámku.</p>
<p>„Jsme v hajzlu,“ zašeptal Linhart. „Živí se odsud už nedostaneme!“</p>
<p>John s ním začínal ztrácet trpělivost. „Co kdybys mi poskytl trochu širší vysvětlení, když už na to očividně máme čas?“</p>
<p>„Karlínu je lepší se obloukem vyhnout,“ řekl vysíleně Linhart s obličejem zabořeným do dlaní, takže mu bylo sotva rozumět. „Kamery sem sice dali, ale věčně je někdo ničí, policajti se sem bojí po míň než čtveřicích a radši si počkají na jiné ptáčky, než aby se odvažovali mezi ně.“</p>
<p>Zatímco John poslouchal, pozorně si prohlížel sklepní místnost, ve které skončili. Kromě pár dřevěných krabic, na nichž se v případě těch méně ztrouchnivělých dalo sedět, tu nebylo nic. Špinavým okénkem, kterým se světlo skoro bálo projít, by se žádný dospělý člověk neprotáhl – a krom toho se i přes zahnědlé sklo zdálo, že je zvenčí zamřížované. Pravda, pokud byly mříže stejně zrezavělé jako ty, které viděl na jiných oknech, měli by šanci je vyrazit, ale ani hubený a šlachovitý Linhart by výsledným otvorem neprolezl.</p>
<p>„Co stanice metra mezi těmihle dvěma?“</p>
<p>„Zavřené od předposledních záplav.“</p>
<p>John si uvědomil, proč je v tomhle světě tato pražská čtvrť tak zpustlá, s rozpadajícími se domy s dávno opadanou omítkou, zhnědlými trávníky, jakžtakž přežívajícími stromy, špinavými ulicemi… Tady nejspíš nikdy nedokončili protipovodňová opatření, která vznikla v jeho světě a která po jedné z velkých obnov Karlína vedla k tomu, že se z bývalého ghetta stala moderní čtvrť plná kancelářských budov, vyhlášených restaurací a kaváren.</p>
<p>Podle toho, co líčil Linhart, byla tady opuštěna veškerými nájemníky i vlastníky, kteří měli aspoň trochu zdravého rozumu a peněz, už nedlouho po pandemii a usídlily se tu jen pochybné existence – těžce drogově závislí, násilníci, zloději, šílenci… Snad každý kandidát na premiéra bez výjimky sliboval, že za své vlády poskytne policii dostatek prostředků k vymýcení zločinnosti v této čtvrti. Zatím byla realizace hodně daleko.</p>
<p>„Dobře, chápu. Ale vzpamatuj se – tušíš, co s námi chtějí? Mluv!“ řekl John.</p>
<p>Případná, ale nepříjemná otázka. Vilém se zase rozklepal. „Člověk slyší jen zkazky…“</p>
<p>Nakonec ze sebe vysoukal několik hlavních možností – ilegální souboje na život a na smrt, zdrogování a pobyt v bordelu pro ty nejzoufalejší, dokonce prý zdroj masa pro místní nepříčetné kanibaly, i když tohle Johnovi připadalo daleko spíš jako zdejší městská legenda než reálná možnost. Vzhledem k tomu, kdo je chytil a kde zatím čekali, považoval za nejpravděpodobnější možnost zápas. <emphasis>Pro mě za mě, i kdyby nás chtěli použít na stažení z kůže pro svoje nejmodernější módní kreace, dostaneme se z toho</emphasis>, pomyslel si. Pořád byl až podivně klidný, na rozdíl od Viléma, který již viditelně panikařil. <emphasis>Jenže já si vždycky můžu říct, že už jsem byl i v horší kaši. Pravda, občas byla fuška se z ní vyhrabat, ale pokaždé to šlo. Opět – příležitost se najde vždy…</emphasis></p>
<p>„Zatím počkáme a nabereme síly,“ konstatoval. „A pak se odsud dostaneme naživu.“</p>
<p>Linhart si odfrkl. „Takový optimismus bych chtěl mít.“</p><empty-line /><p>Během příští hodiny se začali navzdory bezvýchodné situaci nudit. Linhart se uchýlil k vyprávění dalších městských legend, které slyšel o Karlíně; byla to vskutku pestrá sbírka, to musel John uznat.</p>
<p>Jedna z historek ho celkem zaujala. Po počátečním přidávání bromidu sodného a draselného do pitné vody se mimo zvýšeného výskytu deprese a letargie nejspíš objevil i nárůst incidence psychóz a delirických záchvatů. I když se díky mediálnímu skandálu brzy přestalo, jednou spuštěná těžká psychóza se sama od sebe k normálu nevrátila. Postižení vykazovali i mnohé další poruchy – kožní a trávicí problémy, narušený denní rytmus, časté náhlé změny nálad, roztržitost, zapomnětlivost, nespavost nebo stálou únavu… Někteří z nich si začali pomáhat užíváním drog – alkohol na usnutí, zpočátku kofein a pak něco trochu účinnějšího na povzbuzení… Mnozí se časem dostali do konfliktu se zákonem, utekli, dali se dohromady s původní zločineckou a narkomanskou komunitou v opuštěných domech – tak se prý zrodila pekelná čtvrť.</p>
<p>„Zajímavé,“ konstatoval John. „Nicméně pokud je to aspoň zčásti pravda, dává nám to určitou výhodu. My budeme mít lepší mušku.“</p>
<p>„Sebrali nám zbraně!“</p>
<p>John se usmál. „A my si je zase vezmeme zpátky, hned jak to půjde.“</p>
<p>Klíč v zámku zachřestil jen chvíli nato.</p>
<p>Škleb, jak si pro sebe John překřtil vedoucího gangu, jim pokynul, aby vyšli ven. Za zády měl své dva kumpány, tentokrát lépe ozbrojené než venku na ulici; John skoro hvízdl, když uviděl, že mají samopaly Uzi. Kde k nim asi přišli?</p>
<p>Veškeré možné únikové plány se v tu chvíli staly o hodně nebezpečnější.</p>
<p>John s Linhartem se nechali vyvést ven na prostorný dvůr ve vnitrobloku. JFK zamžoural, když zase uviděli denní světlo, a zastavil se. Nevěřícně zíral na scénu, která se před ním rozprostírala.</p>
<p>Improvizovaná aréna zabírala celý dvůr až na oplocený prostor po okrajích, kde se tísnili lidé s hladovými výrazy. Připomínala cosi mezi kulisami japonského zábavního pořadu, akčního sci-fi filmu a snu obzvlášť sadistického surrealisty.</p>
<p><emphasis>Zjevně jim tu chybí víc akčních hitů ve stylu Running Mana</emphasis>, ušklíbl se John pro sebe. <emphasis>Akorát tady není kam utíkat…</emphasis></p>
<p>Stočil pohled vzhůru. Dalo by se uprchnout tudy? Ne; nejbližší nezamřížovaná okna byla příliš vysoko nad arénou.</p>
<p>„Dámy a pánové, tedy jenom pánové,“ zvolal Škleb a zasmál se, jako by řekl bůhvíjaký vtip, „dnes máme to štěstí být svědky zápasu, jaký jsme ještě nikdy neviděli! Tito dva cizinci se utkají se dvěma našimi nejlepšími bojovníky ve hře na život a na smrt! V případě vyzyvatelů většinou na smrt, hahaha!“</p>
<p><emphasis>Tenhle už příčetnost neviděl hodně dlouho, a když, tak jen zdálky</emphasis>, vytušil John. Čekal, odkud se vynoří jejich soupeři. Pokud byli podobného ražení jako Škleb, nestáli by ani za moc námahy.</p>
<p>Muži natlačení na hrazení kolem arény najednou začali aplaudovat. Z hloučku na druhé straně dvora se odpojila dvojice hromotluků. Výška skoro dva metry, svaly jako ocelová lana, sveřepé výrazy…</p>
<p>„A sakra,“ zamumlal. Linhart se na něj vyděšeně podíval.</p>
<p>„Milí diváci – seznamte se s Jizvou a Pravým hákem! Ale vy už je dobře znáte!“</p>
<p>Škleb se nepříčetně řehtal a s ním propuklo v smích i celé obecenstvo. John si připadal jako jediný normální člověk ve světě šílenců. Horečně zkoumal své možnosti, ale nejevila se mu jiná, než se s hromotluky skutečně utkat. Kdyby se s Linhartem teď pokusili utéct, nejspíš by měli štěstí, kdyby je jenom zastřelili.</p>
<p>„Show začíná!“ zavřeštěl Škleb a jeho poskoci postrčili Johna s Vilémem dovnitř arény a zavřeli za nimi improvizovaný plot z drátěného pletiva. Cesta se uzavřela i za Jizvou a Hákem.</p>
<p>„Doufám, že máš plán,“ zašeptal Linhart.</p>
<p>John se ještě jednou rychle rozhlédl a pak se nepatrně usmál. „Mám.“</p>
<p>„A řekl bys mi –“</p>
<p>První hromotluk se proti nim s nečekanou rychlostí rozběhl. John uskočil doleva a vrhl se na cosi, co kdysi zřejmě bývalo dětskou prolézačkou, než někoho napadlo, že poslouží i jako kulisa bojové arény. Chystal se zhoupnout, nabrat rychlost a kopnout útočníka do hlavy nebo hrudníku, ale ten si místo něj vybral Linharta. Vilém působil jako štvaná zvěř. Bylo mu jasné, že na vyššího a silnějšího protivníka se svými nevelkými zkušenostmi pravděpodobně nestačí – ale i to, že brzy nebude mít kam utíkat a nesmí skončit zahnaný do kouta.</p>
<p>John vyrazil, aby mu s Jizvou pomohl, ale to už se pohnul i Hák…</p><empty-line /><p>Linhart se posléze snažil rozpomenout, jak přesně se boj odehrával. Pravda byla ale taková, že v první chvíli ho ovládla panika, byl k smrti vyděšený a měl co dělat, aby si uchoval zbytky rozvahy. Byl rychlý a mrštný, vklouzl i do mezer mezi zrezivělými prolézačkami, autosedačkami, skříněmi a jiným haraburdím tvořícím vnitřek arény, a tak Jizvovi zvládal chvíli unikat. Odevšad kolem se ozývaly zklamané výkřiky, bouření a zvolání napovídající hromotlukovi, kde svého protivníka najde a jak se k němu nejlépe dostane.</p>
<p>Pak se Jizva zničehonic vynořil přímo před ním, on automaticky ucouvl, ale narazil zády na překážku. Rychlý pohled mu prozradil, že ani do stran neuteče. Ač se tomu celou dobu vyhýbal, dostal se do pasti.</p>
<p>Jizva se hrdelně zasmál a na okamžik se zastavil, aby si vychutnal protivníkův strach. Linhart toho okamžiku využil a zaútočil. Jizva ale jeho pokus lehce odrazil a ležérně ho odhodil stranou, Linhartovi se zatmělo před očima…</p>
<p>A tehdy rozostřeným pohledem spatřil Johna, jak máchá nějakou kovovou tyčí. Jizva se na varování skandujících diváků otáčí, ale není dost rychlý a nezvedne včas ruce, tyč ho naopak místo do týla praští přímo mezi oči. Jizva skučí a potácí se. Diváci běsní.</p>
<p>Druhá rána. Třetí. Jizva už se nesnaží bránit, padá k zemi, choulí se do klubíčka.</p>
<p>Za Johnem se objevuje rychlý stín. Vilém se pokusí na něj upozornit, ale hlas se mu zlomí, z úst mu vyjde jen neurčité zachraptění.</p>
<p>Zdálo se ale, že John nepotřebuje varovat; bleskově se otočil, zablokoval ránu a unikl z nevýhodné pozice. Stačilo se podívat na hladové tváře obecenstva, na to, jak pokřik náhle skoro utichl a všichni nedočkavě vyhlíželi, jak napoprvé odražený, ale neporažený Pravý hák konečně s tím cizincem zatočí.</p>
<p>Linhart se pokusil vyškrábat zpět na nohy, zvlášť když viděl, že John nejspíš potřebuje pomoc. Hák ho zaháněl do defenzivy, stejně jako Jizva předtím jeho. Už neměl moment překvapení.</p>
<p>Ale on ho získat mohl. Vzpomněl si, jak se ho John snažil naučit boji zblízka…</p>
<p>Ovšem ještě než se dokázal postavit, situace se obrátila. Vlastně se obrátila velmi rychle; tak, že to při své snaze mrkáním zahnat mžitky před očima vůbec nepostřehl. John už bezděčně necouval před Hákem tyčícím se nad ním, nýbrž vyšplhal na rezavou kostru točitého schodiště, které i uprostřed nesourodé změti předmětů působilo obzvlášť absurdně. Tam se za ním Hák nevydrápe, o tom byl Vilém přesvědčen. Očividně to došlo i Hákovi. Ten místo toho začal do paty schodiště narážet ramenem, až se rozkývalo a téměř převrátilo.</p>
<p>Škleb stojící jen pár metrů odtamtud tleskal a bláznivě se chechtal. Úšklebek mu z tváře nestačil zmizet ani ve chvíli, kdy byl John najednou u jednoho z jeho poskoků, udeřil ho do brady jeho vlastním Uzi a zmocnil se zbraně. Pravda, v tom okamžiku mu škleb alespoň trochu zamrzl.</p>
<p>Vilém strnul. <emphasis>Jak se to proboha stalo?!</emphasis> Pak si uvědomil, že jak Hák převrátil stojící schodiště, John získal k dobru zlomek okamžiku, kdy se mohl pokusit přeskočit na malé pódium za drátěným plotem, kde stáli Škleb a pár dalších diváků „na vyšší noze“.</p>
<p>Druhý Šklebův bodyguard se okamžitě pokusil svého pána bránit, ale John byl rychlejší.</p>
<p>Po výstřelech se na dvoře rozhostilo ticho jako v hrobě.</p>
<p>„Já a můj kamarád odsud odejdeme,“ zvolal John, „a pokud se někdo z vás taky o něco pokusí, víte, jak to dopadne.“</p>
<p>Sebral i druhé Uzi a doprovázen šokovanými zraky obecenstva, které takový vývoj show rozhodně nečekalo, začal ustupovat.</p>
<p>Vilém se konečně vzpamatoval a vyrazil za ním k východu z arény.</p><empty-line /><p>Johnovi se neskutečně ulevilo, když se bez odporu dostali zpět na ulici. Popravdě ani nedoufal, že jeho značně improvizovaný plán vyjde a že je i v takovém případě vážně nechají odejít, aniž by musel zbraně použít vícekrát. Už cítil, jak mu hladina adrenalinu rychle klesá a zároveň nastupují hlad a vyčerpání.</p>
<p>„Pojď,“ táhl za sebou šokovaného Linharta. „A teď, prosím, <emphasis>nejkratší</emphasis> cestou. Umírám hlady.“</p>
<p>Oba získané Uzi schovali pod složené sako a bundu. Zbytek cesty k novému sídlu Alyssandřiny skupiny proběhl bez komplikací. Byla už skoro tma, když dorazili k činžáku na Balabence s oprýskanou omítkou a několika vysklenými okny, kde očividně celá léta nikdo nebydlel – přinejmenším ne oficiálně. Pořád ale vypadal daleko lépe než karlínské domy.</p>
<p>V přízemním bytě s probouranou cestou přímo do sklepa čekali ostatní – Alyssandre, Suchý a Strnad. John okamžitě vycítil mrazivou atmosféru, která tam panovala.</p>
<p>Nebyl si po Linhartově vyprávění, co se dnes stalo, jistý, co tu má čekat – jestli spíš strach, nejistotu, vztek, zoufalství… Jakmile spatřil Alyssandre, už mu to bylo jasné: touhu po pomstě, která neopadne ve své síle, dokud zrádce nepadne mrtev.</p>
<p>Přelétl pohledem po obou mužích proti ní a Linhartovi: který z nich to bude? Nebo snad Majer, přestože při útoku přišel o život?</p>
<p>Alyssandre se zvedla a pohlédla na Johna a pak Linharta. „Takže se vážně <emphasis>objevil</emphasis>?“</p>
<p>John překvapeně povytáhl obočí.</p>
<p>Linhart rozhodil rukama. „Podívej, myslel jsem… Myslel jsem si, že jsi nás zradil ty. Byl jsem o tom pevně přesvědčený. Kdo jiný? Snad ne někdo z <emphasis>nás</emphasis>?! Ale teď…“</p>
<p>„Jsem rád, že už si nejsi tak jistý,“ pronesl kousavě John.</p>
<p>„Jistý si není nikdo,“ řekla Alyss. „Proto nebudeme nic riskovat.“ Kývla ke dveřím do malého pokoje na konci chodbičky. „Pojďme.“</p>
<p>Ještě mu vzala desky s externím diskem a složkami ukradenými v Hartmanově kanceláři; pak už mu nevěnovala pozornost.</p>
<p>Dveře za ním okamžitě zaklaply a ozvalo se cvaknutí zámku.</p>
<p>A to si John bláhově myslel, že to nejhorší už má dnes za sebou.</p>
</section>
<section>
<p><strong>9</strong></p><empty-line /><p>Po necelé půlhodině čekání v zamčeném pokoji, když už Johnova trpělivost zvlášť po zážitcích z dnešního odpoledne klesla skoro na nulu, dveře vrzly a objevila se Alyssandre. Probodávala ho pohledem, ve kterém byl nesmiřitelný hněv.</p>
<p>„Proč jsi to udělal?“</p>
<p>„Alyss, ať už –“</p>
<p>„Proč jsi nás zradil?!“ trvala na svém.</p>
<p>„To nebyla moje práce.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou, rukou obvázanou nad loktem sáhla po malém revolveru u pasu a namířila zbraň na něj. „Řekni mi jediný důvod, proč bych tě teď neměla zabít.“</p>
<p>John odpověděl bez hnutí brvou: „Protože nejsem zrádce.“</p>
<p>Alyssandřina ruka se ani nezachvěla. John mohl jen hádat, co si možná říkala: <emphasis>Pokud teď zabiju jeho a neprozradil nás on, připravím se o užitečného bojovníka a skutečný zrádce zůstane mezi námi. Linhart, Strnad, Suchý, nebo možná i Tomáš Majer navzdory své smrti… Kdo z nich by toho byl schopen? Proč</emphasis><emphasis>?</emphasis></p>
<p>„Nemám nejmenší motivaci někoho z vás zradit,“ pokračoval John. „Bez vás tu nemám žádné zázemí a jsem zase zpátky na začátku. Můžete si samozřejmě myslet, že jsem od počátku lhal a pracuji pro zdejší vládu, ale v takovém případě by bylo nejjednodušší k vám vtrhnout, jakmile jsem zjistil vaši polohu. Mohl jsem kdykoli zmizet a vy byste neměli čas to tam vyklidit. Bylo by to daleko jistější než spoléhat na to, že mě někam pošlete, a čekat na takovou chvíli. Zamysli se nad tím. Nedává to smysl.“</p>
<p>Alyssandre se zjevně nechtěla nechat zatáhnout do rozhovoru s mužem, na kterého mířila zbraní, ale neudržela se: „Pokud jsi nezradil ty, tak jeden z lidí, kteří se mnou strávili skoro každý den minimálně poslední rok.“</p>
<p>John přikývl. „Přesně tak.“</p>
<p>„To je závažné obvinění.“</p>
<p>„Proto bys mu měla věnovat obzvlášť velkou pozornost. Ale mám dojem, že to už děláš. Co je tohle chování ke mně jako ke zrádci zač? Trik na odlákání pozornosti a povolení ostražitosti skutečného zrádce? Protože už tě muselo napadnout, jak bych vůbec dokázal útok zařídit. Do úkrytu i odtamtud jsem jel s pytlem přes hlavu a nic jsem neviděl. Okna na ulici byla zabedněná, viděl jsem jenom do dvora. Vůbec jsem nešel ven. Mohl jsem sice mít štěnici s geolokátorem, ale pak by vůbec nedávalo smysl s přepadením čekat – jakmile by se moje poloha ustálila, policie by vyrazila. Jen kdybych byl bez štěnice, zato znal polohu úkrytu, by mělo smysl čekat do chvíle, kdy budu moci s někým zvenčí mluvit.“</p>
<p>„Nelži! Musel ses nějak dostat ven nebo najít okno, které nebylo dokonale zatlučené, a podle okolí zjistit polohu,“ odsekla prudce Alyssandre – a zároveň přikývla.</p>
<p>John pochopil, že to celé je skutečně jen divadlo, zinscenované pro případ, že je někdo z jejích spolupracovníků poslouchal. Bylo jí jasné, že je skoro jistě nezradil on – ale ještě nevěděla, jak určit skutečného zrádce.</p>
<p>Rozhlédl se a uviděl kus papíru, nějaký jednostranně potištěný leták na hrubším papíru, vedle novin. Pokývl na Alyssandre, ať pokračuje, a sáhl po něm. Tužku už mu podávala, když říkala: „Jak jsi to udělal?“</p>
<p>„Vážně jsem vás nezradil, nevím, jak se ještě mám hájit… Ztrácíme tady čas.“</p>
<p><emphasis>Mohl to být kdokoli</emphasis>, naškrábala mezitím Alyss.</p>
<p>Zatímco mu nahlas odpovídala, napsal John: <emphasis>Co pohyb?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ven šli všichni krom Toma. Přesně nevím.</emphasis></p>
<p>John už věděl od Linharta, že on a Strnad nebyli v úkrytu ten den vůbec, oba odešli už večer. Majer i Suchý tam přespávali, ale brzy ráno se šel Suchý projít – prý to měl ve zvyku. Tomáš Majer a Alyssandre s bratrem jako jediní budovu neopustili. Kdokoli ovšem mohl jednoduše použít telefon nebo počítač. Otázka byla – proč? Proč najednou psát nebo volat policii a všechny zradit?</p>
<p>Ne, tahle zrada nejspíš proběhla osobně a nejspíš ten den, ne dřív, jinak by opravdu nedávalo smysl útok posouvat. Nejpravděpodobnější byli Linhart se Strnadem, ale Suchý se ten den na procházce zdržel déle než obvykle a byl pryč skoro hodinu. Ne moc dlouho na pořádný výslech, ale pokud měli dostatečně efektivní přesvědčovací metody…</p>
<p>A všichni se vrátili; zrádce nebyl ani zavřen, ani se nepokusil zmizet povstalcům. <emphasis>Proč</emphasis> tedy zradil?</p>
<p><emphasis>Nějaká budoucí motivace</emphasis>, pomyslel si John. <emphasis>Něco dost silného mu slíbili. Ale misi ještě nesplnil. Je cílem zlikvidovat všechny? Ovšem proč jsme potom ještě naživu?</emphasis></p>
<p>Alyssandre už přestalo bavit všechno psát. Prudce vykročila ke dveřím a rozrazila je. Chodba byla prázdná.</p>
<p>„Doufám, že tu vážně máme soukromí. Nic lepšího asi nebude,“ ušklíbla se hořce. „V téhle díře zůstaneme všichni zavření a budeme na sebe dohlížet navzájem, dokud nezjistím, kdo nás udal. Jenže nemám <emphasis>jak</emphasis> to zjistit. I kdybych si chtěla všechny poštvat proti sobě a pořád dokola je vyslýchat, bude mi lhát a já nebudu moci ověřit, kdo mi říká pravdu a kdo ne. S policajty mohl mluvit kdokoli z nich.“</p>
<p>„Pak na to nepůjdeme přes příležitost, ale přes motiv.“</p>
<p>„A ten ti snad řekne?“ Alyssandre vztekle zaťala ruce v pěst. „Ani tudy cesta nevede. Jak si možný motiv budeš chtít ověřit?“</p>
<p>„Neptal bych se jich přímo.“</p>
<p>Už jí to došlo. „Chceš se jich ptát na ně navzájem. Zjistit, co vědí o osobním životě, zdravotní nebo finanční situaci ostatních… Ale pokud nás někdo zradil kvůli osobnímu nátlaku, zmiňoval by se před ostatními o své Achillově patě, nebo by ji před každým tajil?“</p>
<p>„Lidi většinou o něčem dřív nebo později promluví, i když původně nechtěli. Uklouzne jim zmínka, řeknou něco, co to naznačuje… Zkus si vzpomenout nejdřív na to, co o nich víš ty.“</p>
<p>„Já…“ Alyssandre vypadala zaskočeně. „Vlastně dost málo,“ řekla tiše.</p>
<p>„Aspoň něco. Víš určitě daleko víc, než si uvědomuješ.“</p>
<p>„Bedřichovi před devíti lety zemřela manželka a nevím o tom, že by měl nějakou další rodinu. Žil úplně sám, když jsem se u něj tehdy objevila s prosbou o pomoc. Jeho dědeček byl v protinacistickém odboji a on si ho hrozně váží. Neudělal by nic, co by odporovalo jeho odkazu. A sama nemůžu uvěřit tomu, že by to byl právě Bedřich. Tomu prostě nevěřím.“</p>
<p>„Co ostatní?“</p>
<p>„Pokud vím, Richard Strnad žije sám a nemá blízkou rodinu ani přátele. Bedřich ho zná přes někoho jiného a prý to byl vždycky samotář. Nejradši měl ty své knihy.“</p>
<p>John mlčel a čekal, až přejde dál.</p>
<p>„Vilém má ve vězení bratra, o tom vím. Myslíš, že by ho tím mohli vydírat?“</p>
<p>„To určitě. Teď je otázka, jestli to tak bylo… A co Tomáš Majer?“</p>
<p>Alyssandre si ho nevěřícně měřila. „Nevěříš snad, že Tom?! Zachránil mi život. Napadlo mě, jestli to nebyl on, muselo, ale proč by se pokoušel mi pomoci utéct? Náhlý záchvat svědomí? To se mi moc nezdá.“</p>
<p>„Pak je tu ještě možnost, že to zavinil on, ale ne úmyslně. Možná zkrátka nakonec nebyl dost dobrý hacker a razie šla prostě tam, kam vystopovali narušení systému.“</p>
<p>Alyss ztichla. „Možné to je,“ řekla pak potichu. „Ale sázet na to nebudu. Je to jedna možnost z mnoha a všechny ostatní ukazují na to, že zrádce je pořád mezi námi.“</p>
<p>John přikývl. „To nejspíš je.“</p><empty-line /><p>Angus MacMillan si po několikadenní přestávce opět užíval pozornost svého vyslýchajícího. V jedné z nemocničních cel strávil dva dny. Ošetřili mu postřelenou nohu a transfuzí vyměnili prakticky celý obsah cév. Jed, který si vpíchl, skoro neměl čas zaúčinkovat. První den byl MacMillan v bezvědomí, pak se neskutečně slabý probral, ale brzy díky kapačkám nabral skoro víc energie, než když se předtím po pár dnech půstu najedl. Cítil se hrozně, ale stále méně hrozně než před svým pokusem o útěk – docela úspěch, když se pokusil se zabít.</p>
<p>Jakmile si byli jisti, že je stabilizovaný a unese výslechy, začaly nanovo a ještě hůř než předtím. Stejně jako dříve doufal, že ztratí vědomí – a ani tentokrát se mu to nepoštěstilo. Cítil se beznadějně jako nikdy předtím.</p>
<p>Zabitím a zraněním několika dozorců si velkou popularitu nevysloužil. Sotva byl dovlečen do výslechové místnosti, dva z nich ho srazili na zem, třetí mu klekl na hrudník a začal ho mlátit sice s menší invencí, zato stejnou silou jako jeho známý vyslýchající.</p>
<p>Ten dorazil vzápětí a nevypadal moc šťastně, že si vězně už podali dozorci, ale jen je poslal pryč. Prohlédl si ho a pak víceméně pokračoval, kde oni skončili.</p>
<p>Nyní MacMillan malátně pohlédl na muže sedícího už zase proti němu; od bití na chvíli upustil a opět na vězně stále dokola chrlil tytéž otázky.</p>
<p>Ale on mlčel. Bál se jakkoli promluvit, protože pak by bylo snazší je zodpovědět.</p>
<p>Muž zúžil oči a pak pomalu pronesl: „Máme vašeho kolegu.“</p>
<p>MacMillan vysíleně pozvedl zkrvavenou hlavu.</p>
<p>„Johna Francise Kováře,“ dodal vyslýchající se zlomyslným úsměvem.</p>
<p>MacMillanův hrudník se navzdory obrovské bolesti, kterou mu to způsobovalo, začal zpočátku nepatrně, pak stále silněji otřásat.</p>
<p>Úsměv muže proti němu se nejdřív rozšířil, ale pak rychle povadl, jak si vyslýchající uvědomil, co se ve skutečnosti děje.</p>
<p>Angus MacMillan se <emphasis>smál</emphasis>. Poprvé za několik měsíců se rozesmál – a že to stálo za to!</p>
<p>„Ne, to tedy nemáte,“ vypravil ze sebe těžce mezi bolestivými záchvaty smíchu. „A pokud je to náhodou pravda a Johna jste dostali, tak radši rovnou sbalte kufry a utečte! Utečte zatraceně daleko! Nevíte, s kým máte tu čest!“</p>
<p>Slzy mu z očí tekly proudem a bolelo ho břicho, ale nepřestával se smát.</p>
<p>Vyslýchající na něj hleděl s výrazem naprostého šoku ve tváři.</p>
<p>MacMillan se po mnoha dlouhých měsících poprvé cítil skutečně naživu. Po zdánlivě nekonečné době spánkové deprivace, hladu, bití, mučení a opakovaných výslechů se cítil jako člověk. Vyslýchající nemohl udělat neprozřetelnější věc, než mu říct o Johnovi. Ať už ho měli, nebo ne, byl v tomhle světě. Někdo zachytil jeho zprávu – a byl to zrovna John Francis Kovář!</p>
<p>Angus se navzdory další bolesti v rozbitých rtech ušklíbl, když si vybavil, jak zprávu dostával odsud. Celý příští půlrok si za to nadával, že to nemělo cenu a nestálo to za to, co následovalo…</p>
<p>Snad žádná zmínka by teď MacMillana nerozjařila více. Vzpomněl si na Johna, na jeho hlášky, na těžko popsatelný, ale funkční bojový styl a na to, jak vždycky pil whisky s ledem, což Anguse dohánělo k šílenství. Vzpomněl si na Johna – a díky tomu si vzpomněl sám na sebe.</p>
<p>Při tom, čím tady procházel, mohl člověk snadno zapomenout na osobnost, kterou býval; skoro by zapomněl i vlastní jméno. Bylo to velmi snadné. Ale teď k němu promluvila minulost a ukázala mu starého Anguse MacMillana: sprostého, nezřízeného, věčně se smějícího Skota, který navzdory malé postavě dokázal složit tři mnohem větší protivníky a ještě u toho popíjet bowmorku.</p>
<p><emphasis>Tenhle</emphasis> Angus MacMillan vzdoroval do poslední chvíle a nikdy se nikomu nepodřizoval.</p>
<p>Zašklebil se a plivl vyslýchajícímu do tváře.</p>
<p>Muž se pár sekund ani nepohnul, jen na něj nevěřícně zíral. Pak se vzpamatoval a napřáhl se k ráně.</p>
<p>Tentokrát MacMillan nevnímal bolest ne kvůli otupujícímu vyčerpání, ale až maniakální radosti.</p>
<p><emphasis>Tak Kovář</emphasis> <emphasis>je tady… Někoho tu čeká vážně nepříjemné překvapení. A já to nejspíš nebudu!</emphasis></p>
</section>
<section>
<p><strong>10</strong></p><empty-line /><p>Ani druhou noc po útoku nemohl nikdo v novém úkrytu na Balabence klidně spát. Vědomí, že je mezi nimi zrádce – a že o nich mohl policii dát vědět znovu, kdyby se nějak dostal k telefonu nebo počítači –, znepokojovalo každého.</p>
<p>Když John konečně usnul, nečekalo ho klidné spaní. Ve snu znovu viděl tělo znetvořené po průchodu nestabilním portálem. Tentokrát ale noční můra pokračovala úplně jinak než obvykle. Slyšel Andrein hlas: „Hlídej profesora, nikdo se k němu nesmí dostat. Jde o přístup ke světům. Nesmí padnout do špatných rukou, za žádnou cenu.“</p>
<p>John se probral celý zpocený. Věděl, že Andrea – ne, ne Andrea, jen jeho podvědomí, které si vypůjčilo zvuk jejího hlasu – má naprostou pravdu. Kdokoli kromě něj projde do Zlatého města a dostane se k von Wonderovi, bude mít teoreticky moc ovlivnit bezpočet světů – nejen samotné Zlaté město a jeho realitu.</p>
<p>Omšelé hodiny na stěně ukazovaly ani ne půl šesté ráno. Povzdechl si a vstal.</p>
<p>Sotva zapnul konvici s vodou, uslyšel za sebou šramot.</p>
<p>Stála tam Alyssandre. Nevypadala, že by vůbec spala. „Nemůžeme dělat vůbec nic, dokud nevím, kdo to byl,“ řekla tiše.</p>
<p>„Napadlo tě něco nového?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. Rty stiskla do tenké čárky. „Nic. Nevěřím už nikomu. Ani tobě,“ pravila upřímně. „Ale rozhodně jsi nejméně pravděpodobný zrádce. <emphasis>Tenhle</emphasis> risk hodlám podstoupit.“</p>
<p>„A co ode mě chceš?“</p>
<p>Hořce se ušklíbla. „Máš pravdu, člověk vždycky po druhých něco chce. Já chci, abys našel zrádce. A abys mi pomohl zabít Matěje Hartmana.“</p>
<p>„Alyss, mluví z tebe pomsta. Zkus být rozumnější, zatraceně! Když Hartman zemře, přijde někdo jiný, možná horší. A já nejsem žádný nájemný zabiják. Zasahovat do tohohle světa…“</p>
<p>„Mluvíš, jako by nebyl i tvůj,“ odsekla.</p>
<p>John se v duchu proklínal za nevhodně zvolenou formulaci. To mu ještě chybělo, probudit v Alyssandre nějaké pochybnosti o jeho původu – nebo je spíš <emphasis>posílit</emphasis>.</p>
<p>„Krom toho jsi říkal, že s námi budeš spolupracovat, pokud my tobě pomůžeme s nalezením toho MacMillana.“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„A já mám informaci, která by mohla vést k oběma cílům.“ Alyss se podezřívavě zadívala na dveře do chodbičky, ale ta byla prázdná a všude panovalo ticho. Ostatní ještě spali. „Celou noc jsem oka nezamhouřila a využila všechny kontakty, které mi ještě zbyly, abych pokračovala v naší práci. Zároveň s tím jsem procházela data z disku, který jsi přinesl od Hartmana. A dozvěděla jsem se zajímavou věc. Máme štěstí.“ Nevesele se usmála. „Naše cíle se nejspíš shodují.“</p>
<p>John povytáhl obočí.</p>
<p>„Toho tvého MacMillana podle seznamu vězňů v Hartmanově počítači zřejmě už na začátku převezli do Svojetic. Tam už to znáš…“</p>
<p>John měl co dělat, aby příliš okatě najevo, jak ho její zpráva potěšila. Kdyby mu byť jen zacukaly koutky úst, Alyssandre by si toho nepochybně všimla. <emphasis>Ten betonový komplex, kde jsme na sebe narazili – a kde by se ještě stále měl vyskytovat průchod. Občas možná mám i štěstí.</emphasis></p>
<p>Doufal sice, že portál se uvnitř areálu nacházel i v době poslání zprávy, ale ručit za to nemohl; přírodní průchody mezi světy se k jeho značnému rozčarování přesouvaly. Většinou sice podle přesně daných zákonitostí, ale ty bylo i pro profesora obtížné analyzovat a modelovat a von Wonder mu právě o tomhle nestačil před odchodem říct – a tak si John nemohl být stoprocentně jistý ničím.</p>
<p>MacMillan tedy poslal zprávu z místa, kde byl vězněn. Psal ji snad právě kvůli nebezpečí představovanému Hartmanem?</p>
<p>„Dobře,“ řekl nahlas. „To by bylo k mému cíli. Předpokládám, že tobě jde o to, znovu tam vtrhnout a tentokrát nejen osvobodit pár vězňů, ale skoncovat s celým tím místem. Je to tak?“</p>
<p>„A s Hartmanem. Chystá se to tam navštívit. Ten Majerův známý z ROS se rozmluvil. Hartmanův tajemník Richter před ním mluvil o tom, že jeho šéf po něm chce práci i v neděli odpoledne, protože se chystá navštívit svojetický vězeňský areál.“ Alyssandre se vítězoslavně usmála, ale v jejím výrazu nebyla ani špetka skutečné radosti. „Tak co ty na to?“</p>
<p><emphasis>V neděli… Je to až za pět dní – ale aspoň nám to dává čas na přípravu. A navíc…</emphasis> Pro Johna bylo tentokrát ještě těžší udržet své pocity pod pokličkou. <emphasis>Právě v neděli v noci už bude další úplněk. A od asi tři čtvrtě na dvanáct i zatmění Měsíce.</emphasis></p>
<p>„Souhlasím,“ přikývl. „Do neděle se snad stihneme přichystat na novou akci. Ale měli bychom ji začít plánovat co nejdřív.“</p>
<p>„Což ovšem nejde, dokud je mezi námi krysa. <emphasis>Najdi</emphasis> ji. Udělala bych to sama, ale ty nás neznáš, nepotkáváš nás už celé roky. V tom je tvoje výhoda. Mám mobily od každého z nás, včera jsem si o ně řekla, aby se nikdo nemohl dovolat ven. Ale já jsem na nich nic nenašla. Možná budeš mít jiný názor. Dám ti prostor projít věci nás všech. Dohodnuto?“</p>
<p>John se zamračil, ale neměl moc na vybranou. „Dohodnuto.“</p><empty-line /><p>Později toho rána a dopoledne byla nálada v novém úkrytu pod bodem mrazu. John cítil, že každý teď podezřívá každého. A on se zatím s hledáním skutečného zrádce daleko nedostal.</p>
<p>Alyssandre se pokaždé podařilo ostatní převést jinam pod záminkou, že nebudou o ničem důležitém mluvit před ním, a on tak mohl rychle projít veškeré osobní věci, které neprozřetelně nechali za sebou – peněženky, bundy…</p>
<p>V Johnově světě starý zvyk nosit s sebou v peněžence fotky partnera či dětí prakticky vymizel s nástupem mobilních telefonů s fotoaparátem. Alyssandřini lidé byli ovšem opatrnější, pokud šlo o to, co všechno ponechávali ve svých mobilech nebo počítačích. Jak se mu předtím zmiňoval Suchý: „To nejdůležitější se vždycky říká osobně. Telefonáty i maily se dají napíchnout; osobní rozhovor ne, když si dáš pozor na volbu bezpečného místa.“</p>
<p>Nebyl proto překvapen, když po prohlédnutí telefonů od Alyss zjistil, že Suchý má prastarý mobil bez foťáku a s maličkým černobílým displejem. Linhart a Strnad měli modernější kousky, ale nebyly na nich žádné snímky, které by nasvědčovaly nějakému vztahu, ať už k člověku, místu, činnosti či čemukoli jinému. Alyssandre měla pravdu; nic tam nebylo.</p>
<p>Zato obsah peněženek, k nimž se dostal později, už byl zajímavější.</p>
<p>John sotva stačil schovat poslední, do níž nahlížel, když zaslechl blížící se hlasy.</p><empty-line /><p>Teprve o dvě hodiny později se zase ocitl o samotě s Alyssandre. „Možná mám, co hledáme, ale potřebuji si to ověřit,“ ozval se. „Snad to půjde na internetu. Máš tu počítač napíchnutý na něčí připojení, ne? Jinak budeme muset někomu volat nebo vyrazit ven osobně.“</p>
<p>„Mám, Tomáš to zařídil, když jsme to tu kdysi chystali. A nebudu riskovat, že by se někdo z nás ukazoval na ulici. Vyhýbat kamerám se dá jen do určité míry,“ zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Tak doufejme, že na síti to bude stačit.“</p>
<p>Internet se tu vyvíjel poněkud odlišně od Johnova světa, nenastal tu žádný velký rozmach sociálních sítí. Facebook byl založen v únoru 2004 a do prosince, stále ještě přístupný jen studentům některých amerických univerzit, zase zanikl. Twitter nikdy nevznikl. Chytré telefony ještě nebyly masově rozšířené, tablety a čtečky byly vzácností. Skoro všechno online vypadalo, jako by se vrátil o deset let nazpět. Ani internet nebyl tak globalizovanou půdou, jak ho John znal.</p>
<p>„Tohle bude horší, než jsem čekal,“ zamumlal spíš pro sebe. Absence sociálních sítí dělala z vypátrání nějaké osoby daleko obtížnější úkol. Pomyslel si, že Alyssandřin svět měl nejspíš zatracené štěstí, že pandemie zasáhla před deseti lety; jinak by profily na síti represivním režimům sledování a shromažďování osobních informací velmi usnadnily.</p>
<p><emphasis>Nejspíš by pak tahle skupinka ani neexistovala. Na všechny už by díky internetu dávno přišli</emphasis>, přemítal, zatímco se pokoušel vyhledat ženu z obrázku.</p>
<p>„Aleluja,“ zašeptal náhle.</p>
<p>Alyssandre se k němu naklonila a zkameněla. „Myslíš, že je to ono? Pořád to není ani vzdáleně žádný důkaz.“</p>
<p>„To ne; ale když to jako důkaz podáš, když budeš vypadat, že to <emphasis>víš</emphasis>…“</p>
<p>Těžce polkla. „Jestli je to pravda…“</p><empty-line /><p><emphasis> „I walk through walls, I float down the Liffey, I'm not here, this isn't happening,“</emphasis> pomalu znělo Matěji Hartmanovi v uších. Nebyla to úplně nejlepší volba hudby na nespavost. Bylo po druhé hodině v noci, ale ačkoli práci odložil už něco před půlnocí, stále nemohl usnout. Věděl, že nutně potřebuje spát, aby byl fit, vypadal zdravě kvůli voličům a byl odpočatý pro důležitá rozhodování, ale v sázce bylo už tolik, že mu to nedopřávalo snadný spánek.</p>
<p>V ruce kroužil sklenkou koňaku, z půlky prázdnou.</p>
<p><emphasis>Nebo z půlky plnou? Ne; já jsem vždycky viděl tu nepříjemnější část pravdy</emphasis>, ušklíbl se pro sebe.</p>
<p>Pohledem líně přejel obývací pokoj. Set pohovky a křesel potažených béžovou kůží, naleštěný konferenční stolek, vysoká ebenová knihovna obemykající dvě stěny… Všechno krásné, ale přes deset let staré, z doby, kdy se sem podobný luxus ještě dovážel, a tak nějak bez života. Pak mu zrak padl na zarámovanou fotografii na stěně napravo od dveří a on pocítil staré známé bodnutí viny, silnější než kdykoli předtím v poslední době. To musel být ten koňak.</p>
<p>Ze snímku se na něj dívali dva rozesmátí lidé; jeho o jedenáct let mladší já a modrooká žena s blond vlasy staženými do culíku, odkud se podařilo uniknout několika neposlušným pramínkům a zalétnout jí do obličeje.</p>
<p>Najednou měl v krku knedlík. Nedokázal se takhle na ni dívat; bylo to, jako by mu pohled opětovala. Nechtěl, aby ho takhle viděla. Přepracovaného, vysíleného, snažícího se přilákat spánek koňakem – dárkem od obchodních partnerů z MedResu – a cynického. Vždycky byla spíš idealistka a velká optimistka. Na většině lidí to Hartmanovi vadilo, minimálně pokud ten fakt nemohl využít ve svůj prospěch, a iritovalo ho to, ale u ní mu tyto vlastnosti imponovaly. A ona v něm nejspíš viděla něco, co už nikdy neviděl nikdo jiný, ani on sám.</p>
<p>Odvrátil se; už nevydržel ten pohled jejích jiskřivě modrých očí.</p>
<p><emphasis>Zklamal bych tě? Nejspíš ano. Ale pak bys byla zase pyšná na to, co jsem dokázal – jak jsem změnil celý svět. A to přijde. Už brzy to přijde</emphasis>, zopakoval v duchu.</p>
<p>I kdyby museli obrátit celou zemi vzhůru nohama, Kováře najdou. A však se MacMillan časem zlomí a promluví. Do té doby se on bude moci alespoň připravovat, promýšlet všechny možné scénáře a nacházet na ně odpovědi.</p>
<p>Nebude to zdaleka jednoduché, ale měl ve své plány důvěru.</p>
<p><emphasis>A pak budeš moci být hrdá, Dano</emphasis>, pomyslel si. <emphasis>Díky tomuhle bys určitě i ty uznala, že cíle někdy světí prostředky. A byla bys na mě hrdá.</emphasis> V krku ho pálilo. To ten koňak, přesvědčoval honem sám sebe.</p>
<p>Položil sklenku na stůl, vytáhl z aktovky notebook a začal pročítat nové zprávy. Když už nespí, bude alespoň pracovat.</p><empty-line /><p>John se pokradmu rozhlédl po pokoji. Byli v něm všichni; nejblíž dveří seděl on, na židli vedle něj podmračený Suchý a na staré pohovce, oba podivně zamlklí, Linhart se Strnadem. JFK tušil, kdo z těch tří je zradil – díky tomu, že tušil <emphasis>proč</emphasis>.</p>
<p>Alyssandre si po příchodu nesedla. Zastavila se před dveřmi a zadívala se přímo do očí muži, kterého považovala za zrádce.</p>
<p>„Ty jsi nás udal,“ řekla. „Kvůli Sabině. Stálo to aspoň za to?“</p>
<p>Zraky všech se obrátily k Richardu Strnadovi, který nejdřív smrtelně zbledl a zdál se neschopen slova. Po pár sekundách se vzpamatoval, váhavě vstal a udělal krok k ní. „Alyss…“</p>
<p>„Mluv!“</p>
<p>Strnad se smutným úsměvem pokrčil rameny. „Nebudu zapírat, nemá to cenu.“</p>
<p>Alyssandre vypadala, že až do té chvíle podvědomě předpokládala, že jde o omyl, že se vše nějak vysvětlí, že fotka ženy, zadržené před necelým rokem a před několika měsíci odsouzené k vězení, nemá se zradou nic společného. Teď na něj chvíli zírala v němém úžasu, než se zmohla na napůl udivené, napůl nenávistné: „Jak jsi <emphasis>mohl</emphasis>…?“</p>
<p>„Zrovna <emphasis>ty</emphasis> se ptáš? Pro Adelarda bys byla udělala cokoli! Ale nás ses nikdy moc nevyptávala, jaké důvody nás sem přivedly. Věděla jsi vůbec do dneška, že mám snoubenku na speciálním oddělení ve Světlé nad Sázavou? Oficiálně za podvod, ale nastražili to na ni. Protestovala příliš hlasitě. <emphasis>Sedm</emphasis> let ve vězení.“ Hlas se Strnadovi na okamžik zlomil. „Víš stejně dobře jako já, co ji tam čeká. Budou se pokoušet o umělé oplodnění, dokud nepočne, zároveň její přítomnosti nepochybně využijí strážní… Během těhotenství se o ni doktoři budou pečlivě starat, ale jakmile porodí a bude pár měsíců kojit, začne to nanovo. Během těch sedmi let se v programu na obnovu populace postará aspoň o čtyři, pět nových přírůstků, možná víc, pokud se budou snažit o samá dvojčata. Ty přijdou do rodin prominentních párů, které nemůžou mít vlastní. Myslíš, že až se vrátí, bude chtít nějaké další děti? Nebude se jí už samotná ta idea hnusit? Bude vůbec chtít zůstat <emphasis>naživu</emphasis>? Nebude mít úplně zničené zdraví? Pokud se ke mně dostaly pravdivé zprávy, už čeká první. Ale ještě není pozdě…“ Strnadovi se neovladatelně roztřásl hlas.</p>
<p>„Jak tě našli a kolik toho vědí?“</p>
<p>„Několikrát mě zmáčkli, pořád dokola a dokola se ptali… A nakonec mi vyhrožovali tím, co udělají s ní.“ Prudce se nadechl. „U-udělali by jí ze života ještě větší peklo, než jaké už měla… To ráno mi to ukázali. Několikrát jsem zapíral, že cokoli vím, že znám kohokoliv… Dokázal jsem uniknout sledování, <emphasis>pomáhal</emphasis> jsem vám, chtěl jsem je zničit. Ale pak – pak mi to ukázali na videu,“ rozdrkotaly se mu zuby. Už se celý neovladatelně třásl. „<emphasis>Nemohl</emphasis> jsem dál. Prostě jsem nemohl.“</p>
<p>„Co všechno jsi jim řekl?“</p>
<p>„Tak málo, jak se dalo! Jen adresu hlavního úkrytu. V tu chvíli jsem ani nepomyslel na to, že třeba –“</p>
<p>„Co? Že někdo přežije a náhradní místa přijdou vhod?“ pravila Alyss sžíravě.</p>
<p>Strnad se chvěl jako v zimnici. Neodpověděl.</p>
<p>„A pak jsi měl tu drzost se vrátit…“</p>
<p>„Setřásl jsem je. <emphasis>Musel</emphasis> jsem vědět, jestli se někdo dostal ven. <emphasis>Doufal</emphasis> jsem v to.“ Do jeho hlasu prosákla hluboká bolest, když dodal: „Je mi líto Toma i Adelarda. Nikdy bych je nechtěl mrtvé. Ale copak bys právě pro Adelarda neudělala přesně tohle, kdyby ho každodenně mučili? Obětovala bys každého z nás bez zaváhání!“</p>
<p>„Muselo ti být jasné, že brzy zjistíme, kdo nás zradil,“ řekla tiše Alyssandre.</p>
<p>Strnad jí zřejmě chtěl odpovědět, ale hlasivky ho zradily; místo toho jen přikývl.</p>
<p>„Slíbili ti alespoň Hartmanovci, že za spolupráci tvou snoubenku úplně propustí?“</p>
<p>Zase jen kývl.</p>
<p>Alyssandre se hořce ušklíbla a zavrtěla hlavou. „A splnili ten slib? Stál Adelardův život alespoň za <emphasis>něco</emphasis>?“</p>
<p>„P-převezli ji k mému bratrovi. Viděl jsem ji; teprve pak jsem jim dal tu adresu, dřív ne! Je v domácím vězení, nesmí opustit jeho dům, ale je tam. Dítě prý ještě bude jejich, ale pak… slíbili, že potom bude volná, pokud dostanou všechny, jinak půjde zpátky… Ale Karel pracoval na tom, aby jí pomohl utéct, byli jsme domluvení pro podobný případ, že pojedou na sever, už jsou nejspíš dokonce na cestě… Nenechal bych ji se tam vrátit. Vyjde to, vyjde, bude zase volná…“</p>
<p>Strnad se nepřítomně usmál. Konečně se přestal celý třást.</p>
<p>John sledoval, jak Alyss zhluboka vydechuje a zatíná ruce v pěst. Dělala to proto, aby se jí netřásly. Navenek působila, že se ovládá, ale on už viděl příliš mnoho přetvářky, než aby si nevšiml, že je všechno, jen ne vyrovnaná. Přesto, když opět spustila ruce podél těla, už se jí téměř nechvěly. Promluvila tiše, klidně. „Richarde, je ti jasné, co musím udělat?“</p>
<p>Přikývl. Vypadal už naprosto smířeně. „Řekni Karlovi, ať se o Sabinu postará,“ pravil. „Slib mi, že to uděláš.“</p>
<p>„Slibuji.“</p>
<p>Znovu se usmál a zavřel oči.</p>
<p>Alyssandre již pevnou rukou sáhla po zbrani a střelila ho do čela.</p>
</section>
<section>
<p><strong>11</strong></p><empty-line /><p>Po tom, co se stalo Richardovi, Alyssandre půl dne nikdo neviděl. Spolu s Bedřichem odnesla Strnadovo tělo do auta a řekla, že po setmění ho pořádně pohřbí; pak ale bez dalšího slova zmizela a zanechala Johna, Suchého a Linharta o samotě.</p>
<p>John dobře viděl, že oba muži jsou Strnadovou zradou a smrtí ještě otřeseni, ale jeden druhého předtím stejně podezřívali od útoku na předchozí úkryt. Mnohem víc je zneklidňovala Alyssandřina nepřítomnost. Dokázal si představit, co se jim honí hlavou: Má v sobě po bratrově smrti a Richardově zradě dost soudnosti na to, aby je dál vedla, nebo nastal čas, aby velení převzal někdo z nich – a pokud ano, tak který?</p>
<p>Rozhodl se Alyssandre vyhledat ještě před soumrakem.</p>
<p>Našel ji na střeše barabizny, jak trochu očekával; lidi jako ona vrcholky budov, odkud se dalo pozorovat město, zřejmě nějak přitahovaly. Skoro každý komiksový ochránce metropole shlížel na „své“ město z výšky, jako by se ubezpečoval, že se v oknech svítí, auta brázdí ulice a všechno je v pořádku, svět ještě neskončil, tam dole jsou lidé a žijí své obyčejné, všední životy.</p>
<p>Alyssandre stála na samém kraji ještě bezpečné plochy, kde se beton nedrolil natolik, aby hrozilo, že udělá špatný krok a skončí mrtvá v městské divočině pod budovou. Viděla odsud na karlínský kostel, žižkovskou vysílací věž i na temnou širokou stuhu řeky na druhé straně.</p>
<p>V oknech domů se svítilo, světla aut se míhala po silnicích.</p>
<p><emphasis>Ne, tenhle svět ještě neskončil. Ani nevědí, jaké mají zatracené štěstí.</emphasis></p>
<p>„Měla by ses tam vrátit,“ prohodil John. „Být tebou, nakráčel bych za ostatními do úkrytu a začal plánovat útok. Jinak se snadno může stát, že Bedřich nebo Vilém usoudí, že s jiným vedením by na tom byla vaše skupinka lépe.“</p>
<p>„Myslíš, že by mne <emphasis>zradili</emphasis>?“ řekla, aniž se otočila. „Po tom, co se teď stalo?“</p>
<p>„Tohle by jako zradu nebrali; považovali by to za správný krok vůči vám všem, sobě i tomu, za co bojujete. Ale ano, zradili by tě – svým způsobem. Ne vás všechny jako Strnad, ne vaše cíle. Jenom tebe.“</p>
<p>Alyssandre se k němu prudce obrátila. „Co jsi vlastně zač?“</p>
<p>„Už jsem ti řekl. Voják v –“</p>
<p>„Kecy,“ přerušila ho neurvale. „Vážně sis myslel, že ti na to skočím? U ostatních jsi možná uspěl, ale u mě ne. Najdeme tě uprostřed střeženého tábora, neschopného pořádně vysvětlit, co jsi tam dělal. Nevíš nic o zdejších poměrech – a očividně ani o těch na celém světě. Mě jsi neoklamal, bylo jasné, že vůbec nic netušíš – jen jsem si tehdy ještě nedovedla představit, jak je to možné. Nejsi v <emphasis>žádné</emphasis> databázi – a poptala jsem se u známých, kteří mi dlužili službičku, na tu tvou jednotku. Ještě o tobě nenašli žádný záznam. To neznamená, že lžeš, ale spolu s tím ostatním už je to dost podezřelé. A pak je tu to, co <emphasis>víš</emphasis>. Jako by pro tebe některé informace, ke kterým se my obtížně dostáváme, byly naprosto samozřejmé.“</p>
<p>Alyssandre přešla k Johnovi, ústa stažená v úzkou linku.</p>
<p>„Co jsi zač?!“ zopakovala.</p>
<p>Když neodpovídal, jen ji klidně pozoroval, pokračovala: „Napadá mě jediné vysvětlení, do kterého zapadá to všechno, i když je dost šílené. Ale slýchala jsem tyhle historky odedávna a začínám si myslet, že na nich může být zrnko pravdy. Jsi z jiného světa. Je to pravda? Paralelní reality a to všechno?“</p>
<p>„Je,“ připustil John.</p>
<p>Alyss se přerývaně nadechla. „A… kolik těch světů je? Jen dva, nebo víc?“</p>
<p>„Profesor von Wonder vždycky říkal, že jejich počet konverguje k nekonečnu. Prostě nepředstavitelně mnoho.“</p>
<p>„A mezi nimi se dá procházet…“</p>
<p>„Za některých okolností.“</p>
<p>„Co jsi zač?“ řekla potřetí.</p>
<p>Tentokrát jí John odpověděl. „Patřil jsem do organizace, která se snažila světy chránit. Nenechat jeden ovládnout druhý, nepřipouštět mnoho průchodů, nedovolovat pronikání technologií nebo magie…“</p>
<p>„Magie?“ Alyssandre si odfrkla. „Zní to jako dětská pohádka.“</p>
<p>„Možná je magie prostě jiný druh technologie, kterému nerozumíme, a tak mu takhle říkáme. Ale správně funguje jen v některých světech. Vyspělá technika zase dlouho nevydrží v realitách, kde pokrok tak daleko nedospěl. To nám pomáhalo udržovat rovnováhu. Ale někdo přesto dokázal využít potenciál světů tak, aby je… ovládl. A aby ty, které se podrobit nenechají, zničil.“</p>
<p>Alyss nevěřícně zavrtěla hlavou. „Teď lžeš. Ovládnutí mnoha paralelních realit? Nadvláda nad světy? Tomu nevěřím. Dalo by dost práce ovládnout jediný svět – a ještě víc si pak mocenskou převahu udržet. Nefungovalo by to. A kdo by po něčem takovém toužil? Poznala jsem spoustu lidí, kteří prahli po moci. Ale znali své hranice – a byli dost pohodlní i racionální na to, aby jim bylo jasné, že někde musejí přestat. Někteří se spokojili s tím, že ovládali město, kde byli poněkolikáté zvoleni starosty; jiní si jako dozorci užívali svou moc nad vězni nebo pacienty; další zase ve firmě šikanovali své podřízené, protože nad nimi získali téměř absolutní moc. Kdo by dokázal vládnout nad světy – a kdo by to vůbec <emphasis>chtěl</emphasis>?“</p>
<p>„Buď ráda, že si to neumíš představit. Zůstaňme u toho. A…“ John nepatrně zaváhal. „Tenhle svět je v mnoha ohledech strašný. Našla bys spoustu takových, kde by byli lidé jeho vidinou zděšeni a nechtěli by tady za žádnou cenu žít. Ale narazila bys i na takové, pro které by byl učiněný ráj.“</p>
<p>„Co se mi tím snažíš říct? Že mám být <emphasis>vděčná</emphasis> za tohle peklo?!“</p>
<p>„Ne. Jen nezapomínej, že to může být ještě mnohem horší.“</p>
<p>John se otočil a vyrazil zpátky ke schodišti dolů, ale Alyssandre ho doběhla. „Počkej ještě. Jak ses do našeho světa vůbec dostal?“</p>
<p>„Byl jsem ve světě, který připomínal říši Inků za příchodu Španělů v naší historii – a našli jsme, já a mí společníci, systém průchodů do dalších realit. Každý bývá otevřený jen chvíli, třeba pár minut za týden, měsíc nebo rok… Z jednoho k nám propadl vzkaz od bývalého kolegy z organizace, o které jsem mluvil. Žádal o náš příchod, pokud jeho zprávu objevíme. Musel jsem projít sám. Toho kolegu potřebuji najít – a potřebuji k tomu tvou pomoc, Alyss. Možná se jedná o něco daleko horšího než to, s čím se snažíš bojovat ty.“</p>
<p>Pár sekund na něj užasle zírala.</p>
<p>„Ten tvůj <emphasis>vládce světů</emphasis>?“</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>Alyssandre si odfrkla. „Budiž. Když pomůžeš i ty nám, jsme vyrovnáni. A pak –“ zarazila se náhle. Šokovaně se zadívala na JFK. „Řekl jsi, že jsi sám prošel průchodem mezi realitami… Tehdy jsme tě objevili, že? Prošel jsi do toho tábora!“</p>
<p>John mlčel, ale nemusel odpovídat, aby jí bylo jasné, že trefila do černého.</p>
<p>„Průchod je přímo uprostřed svojetického komplexu? Hartmanovi pod nosem?!“ Alyssandre se téměř hystericky rozesmála. „Skoro bych začala věřit na boha – na nějakého boha, který miluje ironii a rád si s námi pohrává, pro kterého nejsme nic než rozptýlení!“</p>
<p><emphasis>Jeden podobný existuje</emphasis>, pomyslel si John zachmuřeně, <emphasis>a říká si X-Hawk.</emphasis></p>
<p>„Proto ses i tak podivně zatvářil, když jsem ti řekla, že Hartman jede do Svojetic v neděli, je to tak? Vůbec jsi nenamítal, že pokud chceme cílit jen na areál, vhodnější by bylo zaútočit jindy; hned jsi souhlasil a nabídl jsi svou pomoc. Říkáš, že se portál otevírá jen za určitých okolností… A teď… s čím je spojený?“</p>
<p>Alyssandre se na moment zamyslela, pak se jí tvář rozjasnila. „Zatmění měsíce! V novinách psali, že teď bude. Datum se shoduje. Je to tak? Je to událost, která průchod otevírá?“</p>
<p>Nemělo smysl zapírat. John přikývl.</p>
<p>„To je ale báječné!“ zvolala Alyssandre. „Uvědomuješ si vůbec, co to znamená, Johne? Můžeme ty lidi zachránit! Říkal jsi, že průchod je otevřený pár minut, ne? Potom by jím stihly proběhnout aspoň desítky lidí! A kdybychom tábor udrželi i do příštího otevření, tak další desítky… Zachránili by se. Musíme to udělat.“</p>
<p>„<emphasis>Nesmíme</emphasis> to udělat.“</p>
<p>Alyss se zarazila a nevěřícně se na něj zadívala. „Proč? Jinak je zabijí! A většinu ne rychle, <emphasis>humánně</emphasis>, ale pomalu a bolestivě. Nechají je umírat na nemoci, kterými je sami infikují, využijí je jako pokusný materiál… To přece nemůžeš myslet vážně!“</p>
<p>„Co si myslíš, že by je čekalo jinde?“ odsekl John tvrději, než zamýšlel. „Myslíš si, že by je u Inků čekal kdovíjak šťastný život? Měli by štěstí, kdyby většina z nich přežila pár týdnů! A co kdyby nějaké nemoci zavlekli s sebou? Mohli by celou tamní civilizaci zničit. Ne jen zbytky incké říše, o kterou se perou Španělé, ale i kolonizátory, možná celý svět! Evropští konkvistadoři takhle vyhladili celé národy – neštovicemi, spalničkami… Tihle by s sebou přivlekli ještě daleko horší věci, nemluvě o tom, že zlaté neštovice ze světa ještě úplně nezmizely! A kdyby chtěli jinými průchody pokračovat dál, možná by se dostali do nepředstavitelně horších světů, než je tenhle. Několik takových znám.“</p>
<p><emphasis>Dorovu – a svůj vlastní… A svět, kde stále ještě řádí válka a černá smrt… Nebo ten, kde má málokdo to štěstí, že není otrokem…</emphasis></p>
<p>„Dostanou aspoň šanci! Zůstanou několik měsíců v karanténě, než se budou moci s domorodci stýkat, to jistě zařídit dokážeme!“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Vrahu,“ procedila Alyssandre. „Nejsi o nic lepší než <emphasis>oni</emphasis>.“</p>
<p>John se hořce ušklíbl. Má se pokusit jí vysvětlit, že se snaží zabránit mnohem větší katastrofě, která by určitě nastala? Pokud něco ze svých zkušeností dokázal říct, tak to, že podobné úžasné záchranné plány zatím vždycky skončily špatně. Cesta do pekla byla skutečně dlážděná dobrými úmysly a on nepochyboval, že on si ji takhle vydláždil už hezky dávno. Není důvod ji ještě rozšiřovat, poslat v bláhové naději na úspěch na smrt další tisíce, možná miliony lidí. Raději nechá zemřít stovky, které by nejspíš nepřežily tak jako tak. Ale pochopil by to někdo jako Alyssandre, soustředěná jen na svůj vlastní boj a vlastní svět?</p>
<p>Pokrčil rameny. „Podle některých měřítek možná ne.“</p><empty-line /><p>Když se Alyssandre později vrátila dolů, nijak se k jejich rozhovoru nevracela, za což byl John vděčný. Nepotěšilo by ho, kdyby jí náhodně nebo úmyslně uklouzla nějaká zmínka o jeho původu před ostatními. Kdyby se o portálu dozvěděli Linhart a Suchý, nejspíš by se přidali k ní – a on by měl o velký problém navíc.</p>
<p>Takhle jim jen nastínila plán akce na nedělní večer: návrat do svojetického vězeňského komplexu, tentokrát s větším úspěchem: osvobozením pokud možno všech vězňů a úplným zničením zařízení, nalezením Anguse MacMillana a skoncováním s Matějem Hartmanem.</p>
<p>Suchý nakrčil obočí. „Alyss, tohle je šílené. Je nás příliš málo.“</p>
<p>„Není; před měsícem nás bylo jen o jednoho víc. Zvládneme to.“</p>
<p>„Jenže tehdy jsme tam jen vjeli a způsobili škody a zmatek! Teď po nás chceš, abychom cíleně osvobozovali vězně, ještě ke všemu <emphasis>konkrétní</emphasis> vězně mimo oficiální evidenci, a dostali se k předsedovi ROS! Promiň, ale to zní jako plán sebevraždy.“</p>
<p>„Protentokrát jsem s Bedřichem,“ přidal se zamračený Vilém.</p>
<p>John tiše naslouchal jejich dohadování. Suchý s Linhartem měli samozřejmě pravdu. Šlo by o akci, jejímž nejpravděpodobnějším výsledkem by byla jejich úplně zbytečná smrt. Jen si naplno neuvědomovali, jak moc šlo Alyssandre o pomstu na Hartmanovi a jak moc se tam on potřeboval právě tu noc dostat. Rozhodli se tedy, že budou rozumně posuzovat své šance, zatímco on a Alyss byli natolik zoufalí nebo odhodlaní, že hledali i poněkud neortodoxní řešení.</p>
<p>„Byly by tu způsoby, jak útok realizovat a vyváznout z toho se zdravou kůží, i když i tak budeme hrozně riskovat,“ řekl nahlas. „Ne ovšem o moc víc než minulý měsíc.“</p>
<p>Suchý nedůvěřivě přimhouřil oči. „Jak?“</p>
<p>John se dal do rychlého vysvětlování.</p><empty-line /><p>Poté, co skončil, nastalo na chvíli hluboké ticho. Obával se, že mu Suchý a posléze i Linhart hodí celý návrh na hlavu; pak by se tam musel vydat sám nebo s Alyssandre. V takovém případě by popravdě dal přednost spíš samostatnému vniknutí do areálu, příčetnosti Alyssiných rozhodnutí se po smrti jejího bratra poněkud bál. Ale nejspíš by trvala na tom, že půjde, a lépe ji mít na očích, než aby se tam dostávali oba v tentýž čas zvlášť.</p>
<p>Ovšem Suchý ho příjemně překvapil.</p>
<p>„Za těchhle okolností jsem ochotný o tom uvažovat,“ prohlásil, „ale ještě to promyslím.“</p>
<p>„Já jsem pro,“ opáčil Linhart a snad poprvé za nedlouhou dobu, co ho John znal, se usmál. „Můžete se mnou počítat.“</p>
<p>Alyss se jejich vítězství neusmívala, ale v očích se jí zlověstně zablýsklo.</p>
<p>Později ji John našel znovu na střeše opuštěného baráku, obklopenou oblakem cigaretového kouře a pozorující město pod zamračenou oblohou.</p>
<p>„Linharta i Suchého nejspíš znepokojuje tvůj přístup k útoku na areál,“ začal John trochu opatrně. „Vidí jen to, že se chceš pomstít Hartmanovi a že jsi schopná pro to udělat všechno… i se obětovat. Já to chápu, Alyss, ale –“</p>
<p>„Ne, nechápeš,“ odsekla „Ve chvíli, kdy zabili Adelarda, připravili mě tím zároveň o jediný důvod, proč bych mohla <emphasis>přestat</emphasis>. Předtím jsem bojovala za všechny, kteří sami nemohli, dokonce i za ty zbabělce, kteří by mohli, ale jsou bez sebe strachy! Hartman byl hrozba pro celou zemi. Ale teď je to osobní a on ještě ani neví, jakého nepřítele si vytvořil. Já už nemám co ztratit a nezastavím se, dokud nebudou Hartman a jemu podobní na kolenou prosit o milost.“</p>
<p>„Uvědom si, jak zníš.“</p>
<p>„Je mi to jedno. Klidně klesnu na jejich úroveň, pokud budu podobné věci, jakých se dopouštějí, uplatňovat jen proti nim. Až uspěju, zmizím ze scény; nechci moc ani slávu. Chci jenom, aby trpěli – a pak aby od nich byl navždycky pokoj. Tenhle svět si zaslouží lepší lidi.“</p>
<p>„Chceš odplatu,“ konstatoval John.</p>
<p>Alyssandre se usmála; nebyla v tom ale sebemenší stopa veselí. Oči měla jako z ledu. „Přesně tak.“</p>
<p>John zavrtěl hlavou. „Jenže s tím se nikam nedostaneš. Věř mi.“</p>
<p>„Zatraceně, copak jsi nikdy v životě neměl nikoho, na kom by ti <emphasis>takhle</emphasis> záleželo? Chtěl jsi vůbec někdy pomstu tak moc?! Nemáš právo mě poučovat.“</p>
<p><emphasis>Mnohokrát</emphasis>, chtělo se odseknout Johnovi, <emphasis>a právě proto už nikdy více</emphasis>, ale nic neřekl. Nevěděl, jestli by to byla pravda. Těch, na kom mu záleželo, byla celá řada: Andrea, Kristýna, Annette… Riskoval kvůli nim vlastní život; nestačilo to? Ale nikdy neměl pocit, že by pro něj někdo znamenal tolik, ani Andrea de Villefort. Asi nemoc z povolání. Jako voják a posléze agent si člověk nevytvářel moc silné citové vazby. A nedalo se říct, že by mu právě tohle příliš vadilo. Právě díky tomu nemohl skončit jako Alyssandre. Přestávala se chovat rozumně, viděla jen bezhlavou pomstu a žádná východiska. Přestalo jí záležet na vlastním bezpečí – i na bezpečí svých spolupracovníků. Mohla by je zničit všechny.</p>
<p>„Nesmíš se tím nechat zaslepit,“ naléhal dál. „Zabiješ pak nejen sebe, ale i Linharta a Suchého. Máš za ně zodpovědnost.“ <emphasis>A právě teď by je asi měl vést někdo jiný</emphasis>, dodal v duchu. <emphasis>Jestli k tomuhle závěru už nedošli sami.</emphasis></p>
<p>Ukázalo se, že nedošli. Alyssandre se k Johnovi obrátila zády a vydala se zpět k nim; alespoň k něčemu jeho přesvědčování vedlo. Suchý s Linhartem na ni čekali dole a zdálo se, že vyčkávají na její rozhodnutí, jak dál.</p>
<p><emphasis>Suchý je s ní od počátku, ten by se musel hodně přemáhat, aby šel proti ní – jen kdyby poznal, že i ona sama jde proti sobě</emphasis>, uvažoval John, když se na ně díval. <emphasis>A Linhart tohle ví. Uvědomuje si, že zatím by se bouřil sám, a tak mlčí – a nejspíš čeká na svou příležitost. Revolucionář…</emphasis></p>
<p>Bedřich Suchý vzhlédl k Alyssandre. „Platí stále nedělní akce?“ řekl tiše.</p>
<p>Vypadala vděčně, že ji zmínil. Na zlomek sekundy vrhla postranní pohled na Johna, ale přikývla. „Ano.“</p><empty-line /><p>Sobotní noc John skoro nespal. Věděl, že zvlášť teď by měl nabrat síly, ale nedokázal klidně usnout; vždycky se po chvíli vzbudil, když ho navštívily staré noční můry. A v úkrytu ani nebyla žádná whisky, kterou by spánku mohl dopomoct.</p>
<p>Vyšel tedy alespoň na čerstvý vzduch – na střechu, s tušením, že tam nebude sám.</p>
<p>Nezmýlil se. Ani Alyssandre nemohla usnout. Tentokrát se kolem ní výjimečně nevznášel cigaretový dým; nakonec by se vážně mohl nadechnout aspoň trochu čerstvého vzduchu.</p>
<p>Chvíli nic neřekla, když si přisedl, ani se na něj nepodívala. Teprve po chvilce se ozvala: „Strnadův bratr je mrtvý. Stejně jako snoubenka. Zastřeleni při pokusu o útěk… Jeho zrada nakonec nebyla k ničemu.“</p>
<p>John na to neměl co říct; stejně by cokoli jen vyznělo jako prázdný pokus o útěchu.</p>
<p>Alyss ale sama vzápětí změnila téma, jako by na to nechtěla dál myslet: „Pověz mi, ty cizí světy, které jsi navštívil – jaké opravdu byly? Lepší, horší než tenhle? Příliš <emphasis>jiné</emphasis>?“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Co na to říct? Strašně záleží na tom, jakými slovy ti o nich řeknu. Některé reality, ve kterých jsem se octl, byly hotové peklo. Některé napohled působily skoro jako ráj, i když to se obvykle ukázalo jako mylný dojem. Většina byla někde mezi. Stejně jako tenhle. K peklu má daleko, i když k ráji ještě mnohem dál. Sama si ho zkus popsat různě, tak, aby to pokaždé byla pravda, ale jednou to znělo strašlivě a podruhé vůbec ne špatně.“</p>
<p>Nebyla to jeho původní myšlenka; John většinou odmítal nad čímkoli dlouho filozofovat, což bylo při jeho práci užitečné a pomohlo mu to uchovat si nadhled i zdravý rozum. Ale pro někoho stejně dobře zabíral opak. Andrea mu jednou vyprávěla svou metodu, kterou se smiřovala s někdy těžko pochopitelnými rozdíly mezi různými světy.</p>
<p>Někteří nováčci, hlavně ti idealističtí ve výzkumné sekci, měli problém se zákazem zasahování do vývoje světů – když by to mnohým z nich mohlo prospět. Kvůli Maurbyho efektu nemohli přestěhovat moderní nemocnici do středověk připomínající reality sužované nemocemi, ale mohli začít šířit lékařské postupy a vědomosti… a tam, kde Maurby nehrál roli, mohli „pašovat“ věci ze světů, kde pro ně nebylo využití, do takových, kde mohly místním pomoci.</p>
<p>Občas se o to dokonce pokusili. Pak jejich práce rychle skončila.</p>
<p>Potíž byla v tom, že žádný člověk nedokázal posoudit všechny možné následky – a vlivem Murphyho efektu, jak to veteráni Agentury často přezdívali, většinou podobná snaha dopadla špatně. Popravdě, špatně dopadla při troše štěstí. Jinak skončila přímo katastrofálně.</p>
<p>Ani superpočítač GOD nedokázal ve svých výpočtech vzít v úvahu všechny proměnné zodpovědné za vývoj celého světa – bylo jich jednoduše příliš mnoho a vliv náhody byl obrovský. Nezasahovat bylo zkrátka statisticky nejlepší možné řešení.</p>
<p><emphasis>Ale někdy je prostě těžší se s tím smířit než jindy</emphasis>, jako by teď John slyšel Andrein klidný hlas.</p>
<p>Ona sama si pro sebe v počátcích svého působení u Agentury – a John se nikdy nedozvěděl, jak dlouho už to přesně bylo – vynalezla postup, který to učinil alespoň o trochu snazší. Vymyslet o každém světě několik pravdivých tvrzení, jedno dobré, jedno špatné, na střídačku. Někdy by tak dokázala pokračovat i celé hodiny. Stačilo ale bohatě pár minut.</p>
<p>Viděl na Alyssandre, jak si ho sice nepřátelsky měří, ale zároveň to určitě v duchu zkouší.</p>
<p>Nebylo moc těžké přijít na pár příkladů; jemu naskočily skoro automaticky.</p>
<p><emphasis>Většina lidí tu má co jíst, co pít, co na sebe, moderní lékařskou péči, spoustu možností zábavy a pohodlný život. Není to tak všude, ale v jakém období nebyl svět rozdělený?</emphasis></p>
<p><emphasis>„Nadbyteční“ jsou posíláni do pracovních táborů, na medicínské testování nebo rovnou na smrt. Vězněné ženy slouží jako chodící dělohy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Lidi tu mají ve většině oblastí života obrovskou svobodu rozhodování. Nesnili by o tom třeba poddaní některých šlechticů jen o pár století zpátky?</emphasis></p>
<p><emphasis>Nemají úplnou svobodu v tom, jestli chtějí děti, nebo ne. Nemají skutečnou svobodu slova.</emphasis></p>
<p><emphasis>Všechno, co tu proběhlo, bylo dost možná blízko nejmenšímu zlu. Panuje tu celkem pořádek. Většina lidí může žít klidně, v bezpečí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Díky zákazům a drogám. Pořádek panoval ve většině diktatur – a dlouho beztak nevydržel…</emphasis></p>
<p>John se zadíval na Alyss. „Tak?“</p>
<p>„Tak <emphasis>co</emphasis>? To, že se tu všichni do jednoho nemáme úplně hrozně, neznamená, že se s tím smířím a přestanu bojovat.“</p>
<p>„To ani nemělo,“ ujistil ji. „S tím by se nikdy nikam žádný svět nedostal.“</p>
<p>„Co to tedy mělo znamenat?“</p>
<p>„Chtěla jsi vědět, jaké byly světy, které jsem navštívil. Tak přesně takové.“</p>
<p>Krátce se usmála, než stačila zase nasadit přísný výraz.</p>
</section>
<section>
<p><strong>12</strong></p><empty-line /><p>Matěj Hartman se zhluboka nadechl chladného podvečerního vzduchu pod jiskřivou oblohou těsně před setměním a nasedl dozadu do auta; řídil jeho tajemník, osobní řidič, bodyguard, dlouholetý spolehlivý přítel a důvěrník v jednom, František Richter. Hartman si pečlivě vybíral, komu může věřit, a raději ten okruh lidí držel co nejužší. Venku pomalu končila krásná podzimní neděle, ale on víkendový klid nedržel; pořád bylo co na práci. Dnešek si po nezbytné kontrole úředních dokumentů, které nemohly počkat na pondělí, vybral k alespoň krátké návštěvě jednoho ze „svých“ zařízení, na něž byl obzvlášť pyšný. Jen kousek za Prahou stál komplex nevábně působících budov, místo plné ostrých hran a betonu, ale nenechal ho vybudovat pro jeho architektonickou a estetickou zajímavost. Důležité bylo, co se dělo <emphasis>uvnitř</emphasis>.</p>
<p>Uvelebil se v sedadle a zaklonil hlavu, až se dotkl měkké opěrky. Čekalo ho přes půl hodiny cesty; měl by ji nějak využít, projít si na tabletu – daru od představitelů MedResu, kteří měli daleko lepší přístup k americké i japonské technice – nejnovější vývoj preferencí, novinové zprávy, zkrátka vše, co mu asistentka a také Richter připravili jako výtah z médií za druhou polovinu týdne. Ale nemohl se ani na tak jednoduchou práci soustředit.</p>
<p>Dnes by byly Daniny narozeniny. Bylo příliš těžké se nepoddat vzpomínkám. Stačilo by, aby se svět odvíjel trochu jinak, před devíti lety se vydal odlišnou cestou, a kam by to zavedlo jeho?</p>
<p>Na jaře 2005 se s Danou chtěli vzít, později založit rodinu, on chtěl z Advanced Systems & AI přejít do nějaké větší mezinárodní firmy… Stačilo zavřít oči a viděl to v ještě živějších barvách než realitu, vše soustředěné kolem jejího úsměvu a slámově blond vlasů poletujících jí ve větru sluncem prozářeného rána do obličeje.</p>
<p>Otevřel oči a viděl jednotvárnou suburbánní krajinu ubíhající v tichosti za okénkem a svou o desetiletí starší tvář odrážející se ve skle.</p>
<p><emphasis>Přestaň už na ni myslet, ty blázne, je to skoro deset let</emphasis>, napomenul se ostře. Ale dobře věděl, že tohle předsevzetí stejně nedodrží. Byla to jeho slabost, o které naštěstí málokdo věděl a která beztak nešla použít proti němu. Dana zemřela koncem listopadu 2004 a nic na světě mu ji nemohlo vrátit, zůstala jen vzpomínka. Na jiná slabá místa nedokázal přijít; na ničem a nikom mu totiž už potom nezáleželo.</p>
<p>Až donedávna; teď už kromě jeho velkého úkolu. Ale to nebyla slabost.</p>
<p>Cítil, jak v něm prudce roste netrpělivost. Podle toho, co poslední dobou slyšel, ten vězeň byl snad nezlomitelný! Kde je <emphasis>jeho</emphasis> slabost?</p>
<p>Odbočili na cestu vedoucí ke svojetickému komplexu. Hartman si povzdechl a uložil tablet do aktovky. Však brzy uvidí na vlastní oči.</p><empty-line /><p><emphasis>Dneska mě snad už dodělají</emphasis>, hnalo se myšlenkami Anguse MacMillana. <emphasis>Jinak…</emphasis></p>
<p>Jinak neručil za to, že se vážně nezlomí a úplně všechno jim neřekne. Jak se sem dostal, o bývalé Agentuře, o portálech, vše do posledního detailu. Jen aby tahle noční můra už skončila.</p>
<p>Zaťal pěsti, až mu klouby zbělely, když uslyšel cvaknutí klíče v zámku a skřípot dveří.</p>
<p>Když ho vyváděli, všiml si, že už se začíná stmívat, a náhle v něm prudce vzrostl strach.</p>
<p><emphasis>Co je dnes za den?!</emphasis></p>
<p>Ještě než se sem dostal, pokoušel se zjistit, za jakých okolností se portál otevírá. A i když tu téměř ztratil přehled o čase, byl tu už asi půl roku.</p>
<p>To by tak odpovídalo.</p>
<p>Pokud dnes v noci nastane zatmění měsíce, musí minimálně ještě dnes utrpení vydržet.</p><empty-line /><p>Oprýskaná žlutá dodávka s velkým logem cateringové služby zastavila u kovové brány s ostnatým drátem.</p>
<p>Jeden z mužů v černých uniformách hlídajících bránu přešel k vozu. Řidič spustil okénko.</p>
<p>„Co tu chcete?“ řekl muž bez obalu.</p>
<p>John udiveně povytáhl obočí. „Vám nikdo nic neřekl? Objednali jste si catering pro tu dnešní návštěvu!“</p>
<p>„Jste tu špatně. Tady si nikdo nic neobjednával. Okamžitě to otočte.“</p>
<p>Kolega se k němu naklonil a něco mu zašeptal; první strážný se zamračil a pak se otočil zase k Johnovi. „Pro koho to má být a kdo to objednával?“</p>
<p>„Je to pohoštění pro pana Hartmana a jeho spolupracovníky. A počkejte, někde tu mám jméno objednávajícího… Tady,“ John mu strčil pod nos vytištěnou objednávku.</p>
<p>Doufal, že jméno vysokého důstojníka vytažené z dat z Hartmanova počítače je v pořádku – a že je ten člověk vážně od včerejška na dovolené, jak naznačovaly Hartmanovy e-maily.</p>
<p>„Počkejte, zavolám mu,“ řekl strážný a na okamžik odešel. Chvíli se nevracel. John klidně čekal v autě, připraven kdykoli sáhnout po skryté zbrani nebo dupnout na plyn, podle situace. Za okamžik byl však muž zpět a něco si pro sebe mumlal. „Nebere to,“ řekl druhému a zamračil se. „Do hajzlu. To nám zas nějaký debil zapomněl dát echo, nejspíš ten tajemník,“ zamumlal si pro sebe.</p>
<p>John trpělivě čekal s loktem opřeným o spuštěné okénko a tiše si pohvizdoval.</p>
<p>„Budu se muset podívat dovnitř,“ rozhodl nakonec strážný.</p>
<p>„Jasně, šéfe.“</p>
<p>John vyběhl ven, aby mu otevřel zadní dveře. Muž měl ruku na zbrani, když je John rozevíral – ale uvnitř viděl jen malé krabice s občerstvením. Tam se žádný člověk nemohl vměstnat. Strážný ještě zalezl dovnitř, a zatímco ho kolega zvenčí kryl, rychle prohlédl bedny, jestli v nich třeba nejsou zbraně, ale nic nenašel. Zkontroloval pak ještě kabinu řidiče; i ta byla čistá. Asi usoudil, že je vše v pořádku, protože mávl rukou a řekl: „Můžete dovnitř. Pak třetí odbočka doleva, hlavní budova. A ať jste rychle pryč.“</p>
<p>John nedal najevo, jak strašně moc se mu ulevilo. Někdo podezřívavější a méně líný než tenhle chlapík by si totiž mohl všimnout, že zvenčí vypadá nákladový prostor dodávky tak nějak větší než zevnitř.</p><empty-line /><p>Uvnitř provizorně utvořené skrýše za přepážkou si tiše oddechla trojice lidí. Byli tam namačkaní jako sardinky a po cestě už je chytaly křeče, ale každým okamžikem se dostanou konečně ven – jakmile jim John dá signál.</p>
<p>„Sakra, to se mi ulevilo, že jsem to pitomý auto nepřemalovával celý víkend zbytečně,“ vydechl Linhart a radostně se ušklíbl.</p><empty-line /><p>John měl chuť se nahlas rozesmát, když za přihlížení občasných hlídek pomaličku projížděl dodávkou skrz areál. <emphasis>A takhle to dopadá vždyck</emphasis>y, pomyslel si lehce škodolibě, <emphasis>propracovaný systém padá na blbosti, lenosti a omylech jednotlivců</emphasis>.</p>
<p>Zahlédl černý sedan, který sem moc nezapadal. Hartmanovo auto? Zajel s dodávkou k vedlejšímu boku téže budovy, ke dveřím, které vypadaly jako nějaký nouzový východ, a zastavil.</p>
<p>Tady končila veškerá nenápadnost, budou muset využít moment překvapení, který už získali.</p>
<p>John z kabiny řidiče zaťukal smluvený signál na stěnu za sebou.</p><empty-line /><p>Alyssandre sevřela samopal Uzi, určený pro Johna, ale skrytý s nimi v tajném prostoru, a prudce jím vrazila do přepážky před sebou. Stačilo ještě, když se do ní s Vilémem i Suchým opřeli, a stěna jejich skrýše se zhroutila na krabice s pizzou. John jim vzápětí otevřel dveře dodávky.</p>
<p>„Hartman je nejspíš někde v téhle budově,“ oznámil tiše.</p>
<p>„Výborně,“ zachraptěla Alyss. Cítila uklidňující tíhu revolveru a pistole v pouzdrech u pasu a na noze.</p><empty-line /><p>Moment překvapení byl na jejich straně. Dodávka zřejmě clonila výhled kamer na nouzový východ, protože do konce chodby nikoho nepotkali, ani jediného strážného. Na tom místě se rozdělili; John se vydal najít MacMillana sám a Alyssandre vyrazila za jiným cílem – Hartmanem. Suchý a Linhart sem nevstoupili. Jejich úkolem bylo rozpoutat zmatek ve zbytku areálu a dostat na svobodu tolik vězňů, kolik jen bude možné.</p>
<p>John po několika odbočkách chodeb narazil na dozorce; ten byl sám a poněkud šokován jeho zjevením se zpoza rohu. JFK byl rychlejší; hbitě ho přirazil ke zdi a odzbrojil. Pomyslel si, že teď už má u sebe výbavu tak pro tři střelce – a že ji snad nebude muset úplně všechnu použít…</p>
<p>„Angus MacMillan,“ zašeptal John. „V jaké je cele?“</p>
<p>Mladý strážný na něj upíral vyděšené oči, ale mlčel.</p>
<p>„Jak chceš. Zeptám se nějakého kolegy.“</p>
<p>„Je u výslechu,“ zašeptal mladík spěšně.</p>
<p>„<emphasis>Kde</emphasis>?“</p><empty-line /><p>Matěj Hartman se na šéfa bezpečnosti vůbec netvářil přívětivě. Netvářil se ani rozzlobeně. Tvářil se rozzuřeně až k nepříčetnosti. Tou dobou už se o vetřelcích vědělo – a on byl z výslechové místnosti honem odklizen na nejlépe střežené místo budovy. Měl co dělat, aby alespoň trochu ovládl vztek.</p>
<p>„Co jste si to sakra dovolili?! Od kdy pouštíme dovnitř nějaká <emphasis>pitomá</emphasis> auta s<emphasis> cateringem</emphasis>?!“</p>
<p>„Promiňte, dozorci u brány udělali obrovskou chybu…“</p>
<p>„A všichni ti ostatní <emphasis>idioti</emphasis> uvnitř včetně <emphasis>vás</emphasis> osobně jim ji tolerovali! Tohle ještě bude mít personální dohru,“ supěl Hartman.</p>
<p>Ani šéf bezpečnosti se poté nezatvářil příliš přívětivě. Doufal ale, že si ještě může zachránit aspoň svůj vlastní krk, když své lidi zmobilizuje tak, aby záškodníky rychle zlikvidovali.</p>
<p>Hartman mu přes rameno koukal na displeje záznamů z bezpečnostních kamer a náhle zesinal.</p>
<p>„To jsou oni?“ zašeptal a kývl k obrazu z jedné kamery.</p>
<p>Bezpečák přikývl a pomyslel si, že takhle hloupou otázku by nekladl ani onen proklínaný strážný u brány.</p>
<p>„Vy idiote! Řekněte svým lidem, ať je zajmou živé, rozumíte, živé! Dokážou takový příkaz <emphasis>pochopit</emphasis>?“</p>
<p>Hartman v šoku zíral na tvář Johna Francise Kováře uhánějícího chodbou.</p>
<p>„Míří do výslechovky!“ vyštěkl. „Vidíte, kam běží?! Chce osvobodit toho vězně! To nesmí!“</p>
<p>Obličej šéfa bezpečnosti nabyl sinavý křídový odstín. „Mám tam dva své nejlepší lidi,“ hlesl.</p>
<p>„Tak to se s nimi rovnou rozlučte, pokud nechcete něco <emphasis>dělat</emphasis> a poslat jich tam víc!“</p>
<p>Bezpečák se konečně vzpamatoval a poslechl ho.</p>
<p>Hartman zaťal ruce v pěst. <emphasis>Tentokrát neuniknete. A ukážete mi, kudy dál…</emphasis></p><empty-line /><p>Cestou k výslechové cele potkal John hned několik dozorců; Uzi bylo ovšem užitečné v procházení bez většího odporu.</p>
<p>Téměř současně s tím, jak vzal za kliku, se dveře cely samy od sebe rozlétly. Ve chvíli, kdy zevnitř vyšla trojice rychle po sobě jdoucích výstřelů, už stál John bezpečně vedle dveří. Ven na zlomek vteřiny vykoukl dozorce, což se mu stalo osudným.</p>
<p>Zevnitř se ozvalo tiché zasmání. „Pro mě si ale pojďte dovnitř.“</p>
<p><emphasis>Zase jeden chytrý blázen</emphasis>, pomyslel si John. <emphasis>Nebezpečná kombinace. Při práci v takovémto zařízení dost možná někdo, kdo mučí lidi a poslouchá u toho operu.</emphasis></p>
<p>„Nebo chcete, aby se mému zákazníkovi něco stalo?“</p>
<p><emphasis>Ne možná</emphasis>, opravil se v duchu John. <emphasis>I když třeba si k tomu místo ní pouští rock, kdo ví.</emphasis></p>
<p>„Dobře!“ zavolal nahlas.</p>
<p>„A slyšel jsem, že máte samopal. Mohl byste laskavě vejít bez něj, prosím?“</p>
<p>John se začínal cítit jako ve snu nějakého surrealisty. Výslechy asi přitahovaly určitý typ lidí.</p>
<p>„Fajn,“ řekl.</p>
<p>Ze své pozice viděl do prázdného rohu místnosti. Sundal si popruh samopalu z ramene, položil zbraň na zem a rychlým kopnutím ji poslal právě do toho kouta. Skoro automaticky zazněl výstřel; John podle něj i předtím po hlasu vytušil polohu vyslýchajícího, a když se vrhl dovnitř, střílel skoro najisto.</p>
<p>V pohybu sice netrefil, ale ani on nezasáhl Johna. Zato John se během necelé sekundy znovu dostal k Uzi, popadl zbraň a vypálil.</p>
<p>Jeho protivník už neměl čas na žádný vtipný postřeh.</p>
<p>John sklonil zbraň a pokrčil rameny. <emphasis>Vešel jsem bez samopalu; to bylo to, co chtěl…</emphasis></p>
<p>V cele zbyl už jen jeden člověk, vězeň v overalu se zaschlými kapkami krve, hubený, s tváří plnou podlitin, očima protkanýma rudými žilkami a obrovskými tmavými kruhy pod nimi, připoutaný k židli. John by ho asi vůbec nepoznal, nebýt těch zrzavých vlasů.</p>
<p>Vězeň zamrkal. „Zatraceně, Johne!“ zvolal chraptivým hlasem, jako by nemohl uvěřit, že je to on. Pak se i navzdory svému zbídačenému stavu rozesmál. „Já to věděl! Chacha! Věděl jsem, že jim to natřeš, ještě budou litovat, že kdy vyslovili tvoje jméno!“</p>
<p>Johna tento způsob uvítání trochu zaskočil. MacMillan byl očividně mimo. Zdálo se, že má za sebou dost ošklivých pár měsíců, tím se to nejspíš vysvětlovalo. Už navenek vypadal v hodně zbídačeném stavu, a to John netušil, jak je na tom psychicky.</p>
<p>„Musíme pryč,“ řekl a pomohl uvězněnému agentovi vstát.</p>
<p>„Moje řeč!“ zachechtal se MacMillan napůl nepříčetně. Za pomoci Johna začal kulhat pryč, jak rychle jen dovedl.</p>
<p>Nebylo to ani zdaleka dost rychle, to bylo Johnovi jasné.</p>
<p>„Poslouchej…,“ začal MacMillan.</p>
<p>„Potom,“ přerušil ho John a věnoval rychlý pohled hodinkám. Pár minut po půl dvanácté. Ještě necelých dvacet minut…</p>
<p>„Ne, teď! Stejně vědí, kde jsme, a úplně tiše zrovna jít nemůžeme. Musím ti to říct, kdyby se pak něco stalo.“</p>
<p>„Počkej ještě chvilku. Je tu nějaké místo, kde bychom se mohli tak na čtvrt hodiny zabarikádovat a pak se odtamtud rychle dostat ven?“</p>
<p>„Jestli se chceš barikádovat tady uvnitř, zůstal bych tam, kde jsme… Dozorci by si na nás na chodbě počkali kdekoli, moc únikových cest tady nenajdeš a tady máme bez přebíhání jinam menší šanci, že nás zastřelí po cestě,“ ušklíbl se MacMillan. „A když už tu chceš čekat, než se otevře portál, pokud hádám správně, můžu ti aspoň říct, na co zajímavého jsem tu přišel.“</p>
<p>John poslouchal, jak se MacMillan po náhodném projití portálem, který se za ním vzápětí zavřel, dostal do zdejšího světa. Tehdy na tom místě ale ještě nestál vězeňský komplex; MacMillan se propadl do staveniště a měl štěstí, že neskončil v ještě tekutém betonu.</p>
<p>Životu tady se jako harcovník Agentury po překonání prvotních šrámů a následné horečky brzy přizpůsobil navzdory tomu, že neznalost češtiny a místních reálií mu působily problémy. Začal se ale stejně jako mnozí jiní živit tím, co měl kdysi za úkol potlačovat – pašováním. Trvalo mu to nějakou dobu, ale podařilo se mu vytvořit si spolehlivou síť obchodující se zbraněmi a pomáhající s tajnými přechody přes hranice.</p>
<p>John si představil, jak se tady vzaly samopaly Uzi, a nepatrně se usmál. <emphasis>Skoro jistě takhle</emphasis>.</p>
<p>Zároveň byla MacMillanovi podezřelá pandemie zlatých neštovic, a jelikož při své práci hromadil i mnohé informace, zaslechl zajímavé zprávy, jejichž význam mohl plně pochopit jen někdo z jiného světa. Začal se po nich pídit pečlivěji, vyrazil dál do světa, shromažďoval nové a nové dílky skládačky… až se před ním pomalu složil celkový obraz.</p>
<p>Věděl, že pokud přežil někdo další z Agentury, on musí předat své zjištění dál. Jenže jak? Portál, kterým prošel, fungoval pro člověka jen jednosměrně a on nedokázal zjistit, jak ho upravit tak, aby mohl projít na opačnou stranu, ať už vedla kamkoli. Odsud se sice portál také otevíral, ale jen nepatrně, sotva na průchod i malého předmětu. Časem sice MacMillan zaslechl jakési legendy o zatměních Měsíce a podivném dění na tomto místě, ale nemohl se na staré historky spoléhat a netušil, co by ho čekalo na druhé straně. Zpráva by byla pro začátek jistější. Navíc ho po návratu sem, kam se původně dostal z Agentury, čekalo nepříjemné překvapení – stál tu ostře hlídaný komplex budov.</p>
<p>„A tak jsem sem musel proniknout. Jsem asi první člověk, který kdy utíkal <emphasis>do</emphasis> vězení! Věřil bys tomu? A tehdy mě dostali…“</p>
<p>Šli po tom tajemném dealerovi už delší dobu a konečně ho polapili. Ze zmatených výpovědí lidí, kteří se s ním předtím setkali, se jim podařilo si složit napohled neuvěřitelný obraz: Ten člověk dost možná pocházel ze světa, který se od jejich lišil.</p>
<p>„Ale občas mě ještě posílali s dalšími vězni mimo medicínské testy ven, chodit kolem baráků, ve dne v noci pořád dokola, aby nás zlomili… Měl jsem sbalenou tužku a párkrát se mi v noci podařilo uhnout kousek z cesty a vyhodit zprávu na kusu papírového tácku od jídla. Posledně se mi to podařilo před nějakými deseti dny. Tak nepatrného portálu si člověk skoro nevšimne, když neví, co má hledat, a pokud nestrčí něco vyloženě skrz, prostě jím projde a ucítí divné mravenčení… Haha, celou dobu ho měli přímo pod čumákem!“</p>
<p>Tak zprávy propadávaly do Zlatého města! Ale než se tam on s Vegou, Kozlovem a von Wonderem dostali a získali kontrolu nad portály, nikdo z bývalé Agentury se o nich nedozvěděl. I John se ušklíbl – ale když slyšel, <emphasis>co</emphasis> MacMillan zjistil, už mu moc do smíchu nebylo.</p>
<p>„Ta pandemie, zlaté neštovice, jak tomu říkají… ta nebyla <emphasis>odsud</emphasis>.“</p>
<p>John se zachmuřil. Sice to trochu předpokládal od chvíle, kdy slyšel o účincích a hrozivých následcích virové nákazy, ale pořád ještě mohl doufat, že se mýlí – že je po všech těch letech jen paranoidní.</p>
<p>„X-Hawk?“ vyslovil to jméno, které se mu tak protivilo.</p>
<p>„Nejspíš. Nejsem si jistý, nevedou k němu žádné nitky přímo, jen k nějakým divným lidem <emphasis>z ciziny</emphasis>, kteří už se pak znovu neobjevili, ale kdo jiný? Jemu se to podobá. Udělat si z celého jednoho světa takovou Petriho misku na vyzkoušení nové biologické zbraně – nebo ho spíš zajímaly dlouhodobé následky. Možná se na to čas od času ještě podívá a se zájmem sleduje, kde vyrostla jaká nová diktatura a jak si lidi navzájem dělají ze života peklo. Dovedu si představit, že by ho docela bavilo to pozorovat. Možná by to i považoval za svého druhu sociologickou studii…“</p>
<p>„Do hajzlu,“ řekl tiše John.</p>
<p>„No, každopádně se mi nezdá, že by to tu nějakou dobu navštívil, minimálně ne <emphasis>tady</emphasis>. A kromě toho jednoho jsem nenarazil na nikoho, kdo by o něm věděl. Pro všechny ostatní, s kým jsem se tu zatím setkal, byla myšlenka paralelních světů docela nová. I když někteří si rychle zvykli,“ nevesele se ušklíbl; nejspíš si vzpomněl na nekonečné hodiny strávené ve výslechové místnosti a na Hartmanovy naštěstí nenaplněné sny. „Kdybych sem býval nepropadl v dost špatném stavu a pak nestrávil hezkých pár dní blouzněním v horečkách, možná by můj původ nikam neprosákl, ale tehdy jsem mohl říct leccos a pak už se to pomalu neslo dál, moje zvláštní znalosti a zvyky to jen živily…“</p>
<p>„Co nějaký lék nebo vakcína proti nemoci?“ vrátil se John k hlavnímu problému.</p>
<p>„O tom jsem nic neslyšel. Vakcína by šla vytvořit, ale teď už stejně nemá smysl a tehdy ji vyrobit nestihli. Lék stejně tak. Někdo si s tou zbraní dal práci… Možná byla tohle čistě jen ukázka, jak dobrou práci odvedli a co se s takovým výrobkem dá celému světu provést. Zabilo to skoro tři miliardy lidí během necelého roku a uvrhlo svět do chaosu na desítky let dopředu. A jestli je tohle obyčejná ukázka, pak nechci vidět průmyslové využití…“</p>
<p>Johna z jeho tónu i slov zamrazilo v zádech. Teď byla síť realit vůči podobnému útoku zranitelnější než kdy jindy. Stačí vypustit virus na strategických místech a celé světy se zhroutí jako domečky z karet. Z civilizace zbude iluze.</p>
<p>„Odsud se ale už nic dál nedostane,“ ujistil MacMillana. „Až my dva projdeme skrz, profesor von Wonder snad bude schopen tenhle portál navždycky uzavřít, aby už jím nikdo další nikdy neprošel, ani nebyl schopen nic poslat k nám. Nejspíš v tomhle světě existují i nějaké další přírodní portály, ale bude trvat věky, než je někdo objeví a rozpozná, oč jde, pokud vůbec někdy. A von Wonder by mohl být schopen je také najít. Fakticky tenhle svět odřízneme. Bude to tak nejlepší…“</p>
<p>„Von Wonder je naživu?“</p>
<p>„Ano… a tak nějak ovládá celý systém portálů a je z něj nový incký bůh,“ usmál se navzdory tíživé situaci John.</p>
<p>MacMillan se nevěřícně rozchechtal.</p>
<p>John znovu zkontroloval hodiny. Za pár minut začíná zatmění a chvilku nato by se měl začít otevírat portál. <emphasis>Měli bychom už sebou hodit.</emphasis></p>
<p>„Vstávat,“ řekl. „Za chvilku si budeš moci s von Wonderem o všem popovídat osobně.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>13</strong></p><empty-line /><p>Svítivě žlutá dodávka ujížděla mezi baráky za občasného zakvílení pneumatik. Vilém Linhart se chvílemi vykláněl ven a kropil veškerá auta ochranky dávkami ze samopalu. Uzi se mu začínalo zamlouvat. Potíž byla jen v tom, že mu každou chvíli dojdou náboje…</p>
<p>„Tady!“ vykřikl zepředu Suchý. Linhart koutkem oka zachytil garáže. Aniž zastavili, sáhl do tašky pro několik úhledných balíčků. Vždycky ho bavilo hrát si s pyrotechnikou. Ale až v posledním roce se mu to vážně vyplatilo.</p>
<p>Párkrát škrtl zapalovačem a hodil balíčky mezi vozidla dozorců. Ve chvíli, kdy dodávka byla už skoro za rohem, se ozvala série slabých explozí.</p>
<p>„Sakra, jen čtyři! Na jedné jsem asi něco zvoral,“ zamumlal pro sebe Linhart a vzápětí vystřelil na členy ochranky, kteří poněkud nešťastně přebíhali mezi budovami.</p>
<p>Vtom se ozvalo další tlumené zadunění. Linhart se usmál. Tak přeci jen, i když se zpožděním!</p>
<p>I když ovšem zlikvidovali značnou část aut, k nimž se ochranka nestihla včas dostat, pořád tu bylo několik dalších, která mohla dodávku začít pronásledovat. Znovu se rychle vyklonil a pokropil jednu, která se blížila, sprškou kulek.</p>
<p>Pak Uzi cvakl naprázdno. Linhart ho odhodil pod sedadlo a vytáhl obyčejnou pistoli. <emphasis>Co se dá dělat… Aspoň s většinou jsme si už poradili!</emphasis></p>
<p>„Až nám dojdou náboje do všeho, přinejhorším můžeme házet rajčata,“ usmál se křivě.</p>
<p>Suchý prudce zabrzdil u jednoho z baráků. Linhart vyskočil a běžel dovnitř. Plán byl osvobodit tolik vězňů, co to půjde, a ty silnější a víc při smyslech poslat pro další, kteří sami utéct nedokážou, a zase další… Už to nebude jen malá zmatená a vyděšená skupinka jako tehdy. Dnes se tohle zařízení zavírá jednou provždy a každý z nich to bude vědět!</p>
<p>A jakmile bude budova prázdná, zapálí ji. Potom druhou, třetí… Vše, kde už nebude nikdo uvězněný, uvnitř shoří na popel, domy pak budou v ideálním případě zcela nepoužitelné.</p>
<p>Vilém Linhart byl příznivcem jasných sdělení a nic neříkalo „trvale zavíráme“ tak jako požár.</p><empty-line /><p>Šéf bezpečnosti právě prožíval nejhorší chvíle svého života. Během pouhých minut se mu situace neskutečně vymkla z rukou. Než stačil dozorce dostatečně zmobilizovat, útočníci vyhodili do povětří většinu aut a zabili mnoho jeho lidí.</p>
<p>A jestli se jim teď podaří pustit ven dost vězňů… Při té představě ho poléval studený pot. Sice rozmístil své lidi tak, aby se přes ně teroristé nemohli dostat, ale co kdyby…</p>
<p>Odkašlal si. V krku měl nepříjemně sucho. „Pane předsedo Hartmane, za daných okolností navrhuji jako postup pro vás nejvhodnější okamžitou evakuaci –“</p>
<p>„S minimálně třemi nepřáteli pobíhajícími ve stejné budově, o jejichž poloze sice díky kamerám víme, ale proti kterým nemůžeme momentálně zasáhnout a které chceme dostat živé?“ otázal se ho Hartman. Hlas mu přetékal sarkasmem. „Děkuji, ale raději zůstanu prozatím v této místnosti, kde aspoň jejich pohyb můžu osobně vidět.“</p>
<p>„Stihli bychom vás odsud dostat, o to se rozhodně –“</p>
<p>„<emphasis>Ne</emphasis>.“</p>
<p>Šéf dozorců ztichl. Jedno tiše vyřčené slovo stačilo, aby se dál nepřel; byl to jeho tón, který ho znepokojoval. Ale když předseda odmítá evakuaci, co dalšího může dělat? Nejlépe svou práci. Znovu obrátil plnou pozornost k obrazovkám, poslouchal hlášení svých lidí a čas od času vyštěkl další rozkaz.</p>
<p>Postupně se začínal uklidňovat. Měl hlášení o úniku vězňů v rámci jedné budovy, ale nedostali se ven a nikde jinde k podobnému narušení bezpečnosti zatím – a snad nastálo – nedošlo. Co se týkalo jeho vlastního působiště, ta žena by měla být každou chvíli obklíčena a zajata a dvojice mužů, terorista s vězněm z výslechové cely, se stále ještě skrývala v cele. Za dveřmi na chodbu už je ale čekal menší uvítací výbor. Pravda, ten zatracený chlap měl samopal, ale i jemu musí být jasné, že by nestihl postřílet všechny, než by někdo zastřelil jeho. Určitě nemohl tušit, že ho chtějí zajmout živého. A snad ani to, že dozorci venku o jeho samopalu neví. Šéf jim to úmyslně neřekl, protože se obával, že za takové situace by touha zachránit si vlastní krk zvítězila nad loajalitou a strachem z potrestání. Protože ačkoli by útočník nestihl postřílet všechny… pár jistě ano.</p>
<p>„Už se odsud nedostanou,“ ujistil předsedu ROS.</p>
<p>„Chcete říct, že jediný rozumný krok je pro ně buď se vzdát, což dle mého úsudku neudělají, nebo bojovat tak, že zlikvidují co nejvíc vašich lidí a nechají se sami zabít,“ konstatoval Hartman.</p>
<p>Bezpečák zesinal. „Snad si nemyslíte, že…,“ zakoktal. „Dal jsem jasný rozkaz…“</p>
<p>Hartman se tiše zasmál. To šéfa bezpečnosti zneklidnilo daleko více než veškeré výbuchy vzteku. „Milý příteli,“ řekl blahosklonně, poprvé oslovující velitele dozorců jako <emphasis>přítele</emphasis>, „to vy <emphasis>nemyslíte</emphasis>. Na rozdíl od našich nepřátel, zdá se.“</p>
<p>Kývl k jedné z obrazovek.</p>
<p>Šéfovi bezpečnosti se rozšířily zorničky. Ta žena se dostala z obklíčení! Po zádech mu přejel mráz, když si uvědomil, kolik lidí za ní zůstalo nehybně ležet na chodbě.</p>
<p>„Vypadá to, že míří naším směrem. Možná se sem vydají i ti dva. A víte, co podle mne mají?“</p>
<p>Ztratil řeč; krom toho stejně netušil, kam Hartman míří.</p>
<p>„<emphasis>Plán</emphasis>. Ale naštěstí mám také jeden.“</p>
<p>„Jaký?“ podařilo se mu hlesnout. Trochu se mu ulevilo, že Hartman vymyslel nějaký postup, ačkoli to by teoreticky měla být jeho práce. Jenže on byl na pokraji zhroucení.</p>
<p>„Zabiju vás, abyste mi tu nepřekážel, a aby mohli zdánlivě uspět v tom, o co se pokoušejí, nechám je dovést jejich plán skoro do konce – a pak využiji to, co zjistím. Očividně bude lepší metodou než výslech nechat je, aby mě přivedli k <emphasis>cestě ke světům</emphasis> osobně. A oni to udělají.“</p>
<p>Šéf bezpečnosti se nervózně zasmál.</p>
<p>Hartman na něj vrhl zkoumavý pohled. „Já jsem nežertoval.“</p><empty-line /><p><emphasis>Něco tu nehraje</emphasis>, pomyslel si znepokojeně John, zatímco s MacMillanem prchali nejrychleji, jak zraněný agent dovedl, k východu. V tuhle chvíli už by se logicky měli setkat s dalším odporem. Byli tu jen dva a on měl sice Uzi, ale MacMillan jen pistoli dozorce. Nepřátelé těžko mohli čekat na lepší situaci. Ale nikdo po nich od okamžiku, kdy vyběhli na chodbu, nešel. Jako by je snad někdo odvolal, ale to nebylo možné…</p><empty-line /><p>Alyssandre uháněla chodbou, až se dostala k dalším celám. Vyzkoušela klíče, které ukradla mrtvému dozorci – a jeden konečně seděl.</p>
<p>Uvnitř seděla drobná žena a rukama plnýma podlitin si objímala kolena. Vyděšeně vzhlédla, když uslyšela otevírání dveří. „Kdo jste?“ hlesla, když spatřila Alyss.</p>
<p>„Přišla jsem vám pomoct. Jste volná.“</p>
<p>Žena na ni nechápavě hleděla. Levé oko měla skoro překryté nateklou fialovou podlitinou.</p>
<p>„Můžete jít,“ zopakovala Alyssandre a nervózně vyhlédla do chodby. Nejspíš neměla moc času. Tahle vězeňkyně ale nevypadala, že chápe svou nově nabytou svobodu.</p>
<p>„Oni pro mě zase přijdou,“ řekla. Hlas se jí třásl. „Bude to jen horší. Chodí každý den. Moje dítě… Vzali mi moje dítě. Co když mu pak ublíží?! A mají mého manžela. Nevím, kde je, neviděli jsme se od noci, kdy nás odvlekli…“</p>
<p>Její monolog se stále zrychloval a postupně přestával dávat smysl. Alyss její celu s těžkým srdcem opustila; nemohla už víc ztrácet čas. Někdo z dalších vězňů snad bude natolik při smyslech, aby mohl začít pouštět ven ostatní a pomohl jí proti dozorcům.</p>
<p>Dozorci… Strnula.</p>
<p>„Ani hnout! Pomalu položte zbraň na zem!“</p>
<p>To první ani neměla v nejbližších sekundách v úmyslu. To druhé také ne…</p>
<p>Dostat se z téhle kaše už bude horší než napoprvé.</p>
<p>Ale ona nějakou cestu najde, musí…</p><empty-line /><p>Matěj Hartman se v místnosti plné obrazovek nepatrně usmál. Zbývající dozorci ho poslechli a šli po té ženě, útočnících v autě a vězních, které se pokoušeli dostat ven, zatímco oba prchající muži měli víceméně vyklizenou cestu ven.</p>
<p>Výborně. Teď ještě poslední krok plánu.</p>
<p>Obrátil se k tělu mrtvého šéfa bezpečnosti.</p><empty-line /><p>John měl rostoucí pocit neklidu až paranoie, když s podpíraným MacMillanem spěchali ven. <emphasis>Něco se nejspíš děje. Něco horšího než my; jinak by nás už dávno napadli.</emphasis></p>
<p>Vtom zpoza rohu uslyšel kroky. Někdo běžel jejich směrem. John za blížícím se zvukem namířil svůj Uzi.</p>
<p>„Nestřílejte!“ vykřikl muž, který se objevil v chodbě, jakmile si jich všiml, a rychle dal ruce za hlavu. „Vy nejste dozorci, že ne?!“ ujišťoval se. Měl na sobě vězeňský overal, dole na nose posazené brýle, tvář zamazanou krví a zubatě ostříhané vlasy, které vypadaly, jako by i jejich stříhání bylo zamýšleno jako součást mučení.</p>
<p>„Kdo jste vy?“</p>
<p>„Drželi mě tady! Nějaká žena mě pustila ven, pak zase utíkala pryč… Kde je východ odsud?!“</p>
<p>„Pojďte s námi,“ kývl John.</p>
<p>Uprchlý vězeň je vděčně následoval.</p>
<p>Už byli skoro u východu, když se John otočil a namířil na něj zbraň. „A teď mi řekněte, o co vám sakra jde –“</p>
<p>Muž vypadal vystrašeně a zmateně. „Prosím? Já…“</p>
<p>„– Hartmane.“</p>
<p>Jakoby mávnutím kouzelného proutku se ustrašený nahrbený vězeň před nimi proměnil v sebevědomého politika. Nuzné oblečení, podivný sestřih i šmouhy od krve zůstaly, ale zničehonic stál rovně, vyděšený pohled zmizel a jeho tvář získala spíše zvědavý výraz.</p>
<p>„Jak jste na to přišel?“</p>
<p>„Myslíte si, že když na sebe navlečete vězeňský úbor, projedete si nůžkami vlasy, vezmete si něčí brýle a zamažete se krví, nikdo vás už zdálky nepozná?“</p>
<p>„Touché. Neměl jsem mnoho času ani možností,“ připustil Hartman poklidně a odhodil na zem brýle. „Ale vyšlo to. Jsem tady, nezastřelili jste mne… a doufám, že to ani nemáte v nejbližších chvílích v úmyslu.“</p>
<p>„Pokud nebudete nic vyvádět.“</p>
<p>Hartman se pousmál. „Ujišťuji vás, že nebudu.“</p>
<p>MacMillan přimhouřil oči. „Já za sebe tedy neručím… Když vím, co ten bastard prováděl…“</p>
<p>„Jaké překvapení na nás čeká venku?“</p>
<p>„Žádné… pokud budu s vámi.“</p>
<p>John mu nevěřil. Raději by ho ale měl na očích než kdekoli jinde. A ačkoli Alyssandre ho chtěla mrtvého, odmítal zastřelit neozbrojeného neútočícího člověka. <emphasis>Neozbrojeného…</emphasis></p>
<p>„Angusi, mrkni se, jestli neschovává nějakou zbraň.“</p>
<p>„S radostí,“ zavrčel MacMillan. Při rychlém prohledání udělil Hartmanovi několik nejspíš dost bolestivých pošťouchnutí, ale politik je snášel s klidným výrazem, aniž dal bolest najevo jakkoli jinak než chvilkovým pohledem očí.</p>
<p>„Ten hajzl měl u sebe pistoli a vysílačku.“</p>
<p>Hartman pokrčil rameny. „Poslední dobou je tu nějak nebezpečno.“</p>
<p>John pokývl k východu. „Půjdete krok před námi. Ruce nahoře, žádné rychlé pohyby.“</p>
<p>„Jak chcete.“</p>
<p>Vyšli na betonové prostranství mezi budovami – a po jediném kroku se ozvala střelba. John zareagoval rychle. Jeho Uzi ovšem ani tady nestačilo. „Zpátky!“ křikl. Postranním pohledem zachytil Anguse MacMillana a málem strnul.</p>
<p><emphasis>Zatraceně! Drž se</emphasis>, pomyslel si horečně, popadl ho pod paží a rychle vtáhl dovnitř.</p>
<p>Z koutku úst agentovi vytékal pramínek krve. Další kapičky následovaly v jeho kašli.</p>
<p>„Hej,“ ozval se MacMillan těžce, téměř mu nebylo rozumět, „skoro… jsme tam už byli… Vždycky… se něco posere… těsně před koncem… jako tehdy v Sýrii.“</p>
<p>Johnovi se zdálo, že se trochu ušklíbl – a pak kašel přestal. Johnovi bylo už od prvního pohledu na zranění jasné, že se Angus MacMillan nemůže dostat k portálu živý. Alespoň to bylo rychlé…</p>
<p>Přitisknutý ke stěně chodby zrychleně oddechoval Hartman, který poprvé působil skutečně otřeseně. „Oni po nás stříleli!“ zvolal.</p>
<p>John, ve kterém neovladatelně narůstal vztek z Angusovy tak zbytečné smrti, ho přirazil ke stěně. „A MacMillan to schytal! Tak řekněte, o co tady jde, hajzle!“</p>
<p>„Měli nás nechat volně projít! Měli rozkazy! <emphasis>Nestřílet</emphasis>, sakra! Oni mě ani <emphasis>nepoznali</emphasis>!“ Hartmanovy oči se rozšířily děsem. „Co když budou dál střílet i po mně?“</p>
<p>„To asi budou, Sherlocku,“ řekl John znechuceně. Pohrdal tím mužem čím dál tím víc. Kdyby ho zastřelil ve chvíli, kdy ho tu uviděl, možná by MacMillan ještě žil… Ale <emphasis>možná</emphasis> neznamenalo nic.</p>
<p>„Máte pod tím overalem oblek?“</p>
<p>Hartman přikývl. Už mu došlo, kam John míří, a konečně vypadal zase skoro stejně klidně jako předtím. „Tady za rohem je umývárna…“</p>
<p>„Dobře. Tak zase shoďte převlek, v obleku vás poznají. A smyjte ze sebe tu krev. Obávám se, že jen s vlasy teď nic neuděláte.“ John se odmlčel. „<emphasis>Čí</emphasis> je ta krev?“</p>
<p>Hartman, už zase v pomačkaném, ale luxusním obleku a skoro beze stop krve na tváři, odpověděl již svým běžným tónem: „Nespolehlivého zaměstnance, který by byl neměl pochopení pro mou malou šarádu. Zapůjčil mi i své brýle.“</p>
<p>John by pro tuto příležitost skoro přehodnotil svůj postoj k nestřílení na neozbrojené lidi.</p>
<p>„Jdeme,“ řekl ostře. Naživu mu Hartman aspoň poslouží jako rukojmí, aby se mohl ve zdraví dostat až k portálu.</p>
<p>Hartman si osušil ruce. Utěrka hozená do koše ještě měla narůžovělý nádech po krvi.</p>
<p>„Doufám, že teď nemyslíte na nic nerozumného,“ řekl. „Vašeho přítele je mi líto. Ale kdyby mi byl už dávno řekl, jak se dostal do našeho světa, nic by se mu nestalo. Mohl by dokonce získat skvělou práci a žít v blahobytu. Je to jen důsledek jeho nešťastného rozhodnutí. Mohl nám <emphasis>pomoci</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Ten šílenec si nejspíš ani neuvědomuje, co skutečně říká</emphasis>, usoudil John.</p>
<p>Ovšemže si myslel, že MacMillan jen nerozumně bránil pokroku a on sám nikdy neudělal nic špatného – a pokud, tak jedině pro dobrou věc, která to špatné dalece převažovala. Málokdo se snažil změnit svět s vědomím, že tak činí jako zlý člověk; nejvíce škody většinou nadělali ti, kteří si o sobě mysleli pravý opak. Ti, kteří se zcela realisticky nepovažovali za dobré lidi, se jen zřídka pokoušeli dosáhnout nějaké změny; lépe znali své hranice, drželi se spíše v pozadí a dělali to, co prospělo právě jim. John takových poznal nepočítaně – nedávno třeba Beárta. Matěj Hartman byl téměř jeho opak; nejspíš sice myslel i na sebe a třeba leccos z prostředků MedResu šlo přímo do jeho vlastní kapsy, ale zřejmě byl celou dobu přesvědčen, že dělá to, co je pro lidstvo nejlepší. Nedokázal ten klam vidět, ne zevnitř.</p>
<p>John občas jen tiše doufal, že podobnému klamu nepodléhá on sám. Po většinu svého života dělal věci, které považoval za nejlepší – nebo přinejmenším za nejmenší možné zlo z výběru – pro celé světy, a říkal si, že mnohde na něj obyčejní lidé možná vzpomínají jako na nepřítele. A možná právem.</p>
<p>„Ke dveřím,“ přikázal Hartmanovi. „A žádné hlouposti.“</p>
<p>Matěji Hartmanovi se na tváři mihl smutný výraz. „To vy děláte hlouposti, stejně jako Angus MacMillan. Ať už tohle dopadne jakkoli, budete litovat. Bude to jen <emphasis>horší</emphasis>.“</p>
<p>John pokrčil rameny. „To už je na zdejších lidech.“</p>
<p>Hartman pomalu přecházel ke dveřím na chodbu. „Mluvíte, jako byste byl opravdu hodně zdaleka. A jako by vám na tom, jak se bude situace vyvíjet tady, ani za mák nezáleželo. Na rozdíl od vás, já mám na srdci budoucnost tohohle světa.“</p>
<p>„A já všech ostatních,“ odvětil chmurně John.</p>
<p>Hartman povytáhl obočí. „Já jim přece nechci nijak uškodit. Můžeme pracovat společně. Nechám vás dohlížet na to, že se žádnému světu neděje nic špatného. To, co chystám, může pomoci úplně všem. Představte si místa, kde spousta mladých žen žije v chudobě a bídě, ohrožena podvýživou a nemocemi… Já jim nabízím klidný, zajištěný život a zdravotní péči, jen za cenu toho, že nám pomohou obnovit populaci. Klidně ať to je jejich dobrovolné rozhodnutí. Vsadím se, že na takovou nabídku uniknout strádání a žít si dobře v jiném, lepším světě jich dost kývne.“</p>
<p>„Lituju, já už práci mám.“</p>
<p>John kývnutím naznačil, ať si Hartman pospíší. Ten se ale stále ještě nevzdával: „A jaká by to mohla být? Neplacený samozvaný ochránce světů? Mějte rozum.“</p>
<p><emphasis>Právě že ho mám</emphasis>, pomyslel si John.</p><empty-line /><p>Vyšli ven. „Nestřílejte!“ vykřikl Hartman, jemuž John držel u hlavy pistoli. „Nechte ho jít, kam chce, o <emphasis>nic</emphasis> se nepokoušejte. Nic! To je <emphasis>rozkaz</emphasis>!“</p>
<p>Strážní váhavě sledovali, jak se terorista s předsedou ROS jako živým štítem přesouvá podél zdi budovy, ale poslechli. Někteří sklonili zbraně, jiní dvojici obezřetně sledovali s namířenými pistolemi, ale nevystřelili.</p>
<p>„Ven z areálu se stejně daleko nedostanete,“ řekl Hartman. „Ani kdybyste měl auto.“</p>
<p>„Auto nebude potřeba.“</p>
<p>„Je to… je to <emphasis>blízko</emphasis>?“</p>
<p>John Francis Kovář se tiše, chmurně zasmál. „Blíž, než byste si byl myslel.“</p>
<p>Hartmanovi náhle kousky skládačky zapadly do sebe. „Můj bože, to jste byl vy, že, ten člověk, který se tu minulý měsíc zjevil úplně mimo transport, ale pak sem vjeli ti teroristé a všichni si pak mysleli, že vás sem nějak dostali jako odvedení pozornosti! Ale tak to nebylo, že? Vy jste prošel přímo <emphasis>tady</emphasis>! Je to tak? Mám pravdu? Jak je to možné?!“</p>
<p>John neodpovídal, ale Hartman už byl přesvědčený, že trefil do černého. Netušil jen, jak mohl něco takového <emphasis>nevědět</emphasis>. Byl snad k otevření portálu potřeba nějaký zvláštní pomyslný klíč? Nějaké složité zařízení? Ale nezdálo se, že by u sebe Kovář cokoli takového měl.</p>
<p>A pak to zahlédl – otevírající se průchod, jen tak, bez zásahu! Zdálky to vypadalo jako horký vzduch tetelící se nad silnicí v létě, ale teď byla chladná říjnová noc. Vzduch se tam mihotal – ale jen na určitém místě. A zdálo se mu to, nebo zahlédl jiskření, slabé nafialovělé záblesky a uprostřed té ohromující anomálie jen temnotu?</p>
<p>Byla to ta nejúžasnější věc, kterou kdy uviděl.</p>
<p>Zároveň si uvědomil, že teď už Johna k ničemu nepotřebuje.</p><empty-line /><p> „Běžte ven, utíkejte!“ volal Linhart. Společně se Suchým dostali ven další skupinu vězňů. Tenhle barák už byl vylidněný. Vilém si už podruhé během krátké chvíle zahrál na pyromana. <emphasis>Jen ať to tu lehne popelem</emphasis>, pomyslel si. <emphasis>Na tohle místo už by se nikdo neměl vracet.</emphasis></p>
<p>To, co viděl v některých „nemocničních celách“ na zatím posledním oddělení, ho zasáhlo daleko víc, než si dokázal připustit. Někteří „pacienti“ ani nebyli schopni vstát; jiní je ovšem odvezli na vozíčcích nebo lůžkách, aby se pokusili je dostat pryč v získaných vozech. Linhart byl vděčný, že alespoň část z nich byla ochotna ostatním pomoci a byla schopna si zachovat trochu chladnou hlavu.</p>
<p><emphasis>Tohle ještě bude mít velkou dohru</emphasis>, pomyslel si s obavami. On i Suchý volali svým známým reportérům a doktorům, aby sem přijeli… Ti i ti budou mít dost práce. Ve většině případů se jen testovaly experimentální látky, ať už drogy, léky, doplňky nebo náhražky stravy, ale malá část pacientů byla něčím nakažená. Pokud se někteří z nich dostanou ven…</p>
<p>Jiná možnost ale nebyla. <emphasis>Nejmenší zlo.</emphasis></p>
<p>„Pojď!“ zavolal na Suchého. „Ještě toho máme spoustu na práci.“</p><empty-line /><p>Hartman s nelibostí zjistil, že většina dozorců začala utíkat. Viděli, že už uprchla část vězňů, a dostali strach, i když u infekčních vězňů byla bez delšího pobytu v jejich blízkosti nebo kontaktu s tělními tekutinami pravděpodobnost přenosu nemoci mizivá.</p>
<p><emphasis>Zbabělci!</emphasis></p>
<p>Bude si muset poradit sám.</p>
<p>Naštěstí i s takovým scénářem počítal. Měl u sebe pistoli a vysílačku objevitelné při rychlém prohledání, ale kdo by se obtěžoval hledat něco v rukávu saka, kam se žádná střelná zbraň nemohla vejít? On ale střelnou zbraň nepotřeboval, když měl paralyzér.</p>
<p>Opatrně ho uvolnil tak, aby mu spadl do dlaně, a namířil dozadu na Johna. Pak se jej bleskově dotkl a stiskl.</p>
<p>Jeho věznitel zachroptěl a padl v křeči na zem. Hartman se s úsměvem otočil. Sklonil se pro Uzi. „Tohle si s dovolením vezmu. Vždycky jsem si chtěl vyzkoušet, jak se z něčeho podobného střílí. Vlastně, možná si to zkusím hned. Cestu dál už znám sám.“</p>
<p>Namířil na Johnovu hruď.</p>
<p>Ozval se jediný výstřel.</p><empty-line /><p>Matěj Hartman vydechl a klesl na kolena. Cítil, jak se mu po kůži na hrudi rozlévá teplo. Zmateně si sáhl na košili. Když dlaň oddálil, byla temně rudá. Uvědomil si, že byl postřelen a že pomoc nejspíš nedorazí včas; nic ale necítil, žádný vztek, zoufalství, lítost…</p>
<p>Něco přeci jen ano. Konečně. Po takové době, úplně nečekaně.</p>
<p>Klid.</p>
<p>Najednou přestalo záležet na všem, co plánoval. Svět se bude točit dál. Lidé budou dál umírat a rodit se. On pro ně měl připravenou skvělou budoucnost, ale náhle ho netrápilo, že ta už nenastane. Stejně si ji většina z nich nezasloužila. Jako by byl osvobozen od obrovské tíhy.</p>
<p>Překvapeně zamrkal. Skláněla se nad ním tvář s jiskřivě modrýma očima.</p>
<p>„Dano?“ vydechl.</p>
<p>Nikdy nevěřil v posmrtný život, ale tady byla, obličej jen kousek od něj, oči vpíjející se do těch jeho… Na rtech se mu objevil omámený úsměv.</p>
<p>Hartman zemřel konečně po jedenácti letech v míru. Měl ve svých posledních okamžicích štěstí; už neviděl, jak se ženina ústa pohybují a neslyšel její: „Doufám, že shniješ v pekle.“</p><empty-line /><p>Alyssandre se narovnala. Hartmanovy oči už zeskelnatěly a ona zjistila, že ani poté, co se k ní dostala po nervy drásajícím úniku z obklíčení dozorci, pomsta nechutná zdaleka tak dobře, jak doufala. Měla pocit, že se vůbec nic nezměnilo.</p>
<p>Snad věci změní alespoň tím dalším, co se chystá udělat.</p>
<p>„Pojďte sem!“ zakřičela na hlouček vězňů. Ukázala na portál. „To je vaše úniková cesta!“</p>
<p>John, obtížně se zdvihající ze země, strnul. „Alyss, to nejde!“</p>
<p>„O tom teď nerozhoduješ ty,“ zavrtěla hlavou a namířila na něj svou zbraň. „Je mi líto.“</p>
<p>Poznal jí na hlase, že není. Nedovedla si představit nejhorší následky, úplně je ignorovala.</p>
<p>„Nezastřelíš mě.“</p>
<p>Nazdvihla obočí. „Vážně to chceš riskovat?“</p>
<p>„Jen odsoudíš k smrti je i spoustu dalších.“</p>
<p>„To tvrdíš <emphasis>ty</emphasis>. Zařídíme pro ty infekční karanténu. <emphasis>Zvládneme</emphasis> to. Je to jejich jediná šance!“</p>
<p>„Ne, není. Utéct z jednoho světa do jiného tady nic nezmění. Pár lidí unikne a Hartmanovi podobní zase povládnou. Chtěla jsi to <emphasis>změnit</emphasis>.“</p>
<p>„Já se sem vrátím. Neuteču jako zbabělec napořád pryč.“</p>
<p>Vězni váhavě přešli blíž, jako by nevěřili tomu, co vidí. Nedivil se jim. Doufal, že se ani nepokusí tím podivným místem projít, že jejich strach bude silnější než zvědavost a zoufalství.</p>
<p>Jenže jen doufat většinou k ničemu nepomáhalo.</p>
<p>„Bude to tak nejlepší, věř mi,“ řekla Alyss a jeho napadlo, že je svým způsobem stejně zaslepená jako Hartman. I ona byla vážně přesvědčená, že pomáhá lidstvu…</p>
<p>Všiml si pohybu za jejími zády. „Pozor!“ zachraptěl. Sáhl po své pistoli, ale nebyl dost rychlý.</p>
<p>Ani Alyssandre nebyla.</p>
<p>Jediný dozorce vypadal vyděšeně, ale zároveň pyšně, že zabil ženu, která zavraždila muže, jenž měl přinést lepší budoucnost celé zemi. Pohlédl na Johna, ale nevystřelil. Dal se na útěk.</p>
<p>Kulka ho zasáhla do zad.</p>
<p>John obyčejně nikoho prchajícího nestřílel, ale u vrahů dělal výjimky.</p>
<p>Vyškrábal se na nohy a spěchal k portálu, kolem nějž už se shromažďovala velká skupina vězňů. Musel je držet zpátky.</p>
<p>„Ustupte nazpátek!“ zařval a vystřelil do vzduchu.</p>
<p>Zabralo to; alespoň o pár kroků vystrašeně ustoupili.</p>
<p>Postavil se tak blízko portálu, až cítil statickou elektřinu při každém pohybu, každém nádechu. Vzduch kolem něj skoro jiskřil a John měl nepříjemný pocit mravenčení po celém těle.</p>
<p>Vězni hladově zírali na průchod, na naději na lepší svět.</p>
<p>„Stůjte,“ zvolal John. „Zastřelím každého, kdo se pokusí se sem přiblížit!“</p>
<p>Sám nevěděl, jestli to myslí vážně, jestli by byl opravdu schopen to udělat. Doufal, že to nebude muset zjistit. Ale <emphasis>oni</emphasis> si to museli myslet.</p>
<p>Věděl jistě, že je nesmí pustit ani o krok dál. Jejich obraz se mu navždy vtiskne do vzpomínek a on bude mít jasno v tom, že stejně tak si oni budou navždycky pamatovat jeho – a nenávidět ho.</p>
<p>Ale nemohl jinak.</p>
<p>Koneckonců, minimálně každý správný fanoušek Batmana věděl, že hrdina se nakonec nevyhnutelně stává padouchem, když je na světě dost dlouho.</p>
<p>A někdy jste zkrátka museli udělat rozhodnutí hodné padoucha, abyste zůstali hrdinou.</p>
<p>Viděl jim na očích, že neměli co ztratit.</p>
<p>„Stůjte!“ zařval znovu.</p>
<p>Hlavou mu proběhly všechny ty suché učebnicové věty o epidemiích zavlečených konkvistadory do Ameriky. Populace zdecimovaná na zlomek původní hodnoty. Změna celé budoucnosti daného světa.</p>
<p>Teď možná držel v rukou budoucnost nejméně jednoho dalšího.</p>
<p>A tento svět to téměř určitě nebyl; ať už těchhle pár desítek lidí dopadne jakkoli, jejich život nebo smrt nejspíš vůbec nic nezmění.</p>
<p>Zato kdyby prošli skrz…</p>
<p>Jeden muž se odhodlal a prudce se rozběhl proti Johnovi.</p>
<p>Občas byl ten nejmilosrdnější možný krok poměrně krutý.</p>
<p>Třeskl výstřel. Muž se bez hlesu sesul k zemi.</p>
<p>John si pohledem měřil zbytek hloučku. Dovedl si představit, co se jim honí hlavami: Kolik má ještě nábojů? A jakou má mušku? Pokud se nás na něj vrhne hodně najednou, těžko by nás dovedl zastavit. Ale někdo to stejně odnese. Měli bychom se do něj pustit. Ale já nechci být ten první, kdo se pohne…</p>
<p>A tak se drahnou chvíli nepohnul nikdo.</p>
<p>John periferním viděním zaznamenal, že se portál začíná zmenšovat. Věděl, že to půjde čím dál rychleji. Pokud odhadne správnou chvíli, proskočí jím, ale za ním už se skrz nikdo jiný nedostane – a von Wonder posléze zavře portál navždy.</p>
<p>Pokud ji neodhadne, uvízne tu na dva roky – pakliže ho tihle lidé na místě nezlynčují.</p>
<p>Doslova slyšel v hlavě neodbytné tikání vteřinové ručičky. <emphasis>Čekej, ještě čekej…</emphasis></p>
<p>Zoufalí lidé proti němu si nejspíš změny v portálu všimli také. Jako jeden muž se zničehonic pohnuli.</p>
<p><emphasis>Teď.</emphasis></p>
<p>John rychle uskočil stranou, přímo dovnitř portálu. Pach ozonu. Vzduch prýštící statickou elektřinou. Záblesk světla. Cosi Johna strhlo a on měl pocit, jako by se mu žaludek obrátil naruby a někdo ho těžkou okovanou botou nakopl do všech míst těla současně a vyrazil mu vzduch z plic.</p>
<p>John za to ještě nikdy nebyl vděčnější.</p>
<p>Portál za ním se nenávratně uzavřel.</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQAAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAWLA7IDASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAgMBAQEBAAAAAAAAAAAAAQIAAwQFBgcI/8QAUhAA
AQMCBAIFBgkHCwMFAAIDAQACAwQRBRIhMUFRBhMiYXEUMoGRobEHFiNCUnKT0eEVM1NUYpL
BFyQ0NURVc3SCorI2Q/AlRWPC8YMmN2SE/8QAGgEBAQEBAQEBAAAAAAAAAAAAAAECAwQFBv
/EACwRAQEAAgEEAQMDBQEBAQEAAAABAhEDBBIhMVETFUEFFCIyUmFxkTQzQmL/2gAMAwEAA
hEDEQA/AOiSeZUueanFAlcUvtNVATzQugToiGLjzSl5J3SFygQNc80jnHmmJSlAgJ5pg42t
dKiqGuealzzKARsiJc80QTzUsiBqgIvzKNzfdEBGyAtJ5o3PNQDRSyihcnipqmy2CBCbAue
ahJ5o2QKAXPNC55+1RRALnmfWgSeaKBUE15o3PNAJgEEF+aa5HFBSyA3PNS5UUQS55qXPNB
RA1zzUueaARCAgnn7UwceaVEILWE8/armHvVDVaCorQx9uKvbJ3rG0q5p71BtZITxV8bieK
wsctUT1BuicRxV3pWWNy0tNwsqYJgLBQC6bLdBBqmUDbIqCp+6Qq1wVT0Fbjpus7tStBF1S
5tiqiMaEXNRYLJnbbKisBE6DQoWJ4JsvFQIL8Vaw3SBpJ2TtbYILQm1SDTijdRTF1uKl7pL
qE2QJK8tCocSRurX3LtUhGiopN1VI42KveNFnkCIxyE33VJJ5+1XyBUELQAcbpwSlACayAg
lMCeaUJwiob96IuBuVLI8FEI5xvuq3uuN07kjhdUVknmhckbpi2yUoFJKUk80xSFUQuPNIX
Hmi4JCglzzQLjzUSkqg3N90cx5pLo3QEuPNKSeal0pQQuPMpC480SlKAFx5oZjzUKUqoOY8
0Mx5+1BRAcx5qXPMoKKqOY81LnmUFEBueaFzzQUQTMealzzKCiqDc80LnmogoDc81Lnmgog
lzzUueaiiCXPNS55qKIJc81Lnn7VFEEueftUueaiiCXPMqXPNRBAbnmooog3E6oXUO6UmyF
9g4oXKF1LqiKAqKBASpbmiEVBW4C+iATFCyoCYFSylkBunCrGqsYEDtCaygTWWQEwQTAIBb
RKRqrEC1AlkCFZZAtuEFVroWsrLWQsgSyBCchCyBLapgjZSyCKKKIIoopZALKI2UsggTIBG
yAooWRUBBTgpAEwCCxjloZsszd1pivopVaGBWxjVSKMuGy0sgI1soHjBstkQJGyrhj4WWpo
AWVQbpwLIZdU1kEQKKBQQhVubrsrEDsgzlqre1aSO5IQEFDWm6sy231RKI70FZA4BBWkBBw
AQK3fVNokAN04CIFkUQFFFABG3coogqfq6yXKrCO0oW6KozPCzyBbnsWORupQY5AqS1a3t0
VWVUUWRDVYWKBiBQ3VOGohqtazRBVk1Ryabq3KplQZnNS5Vpc26rc2yDO4KohaHBVlqoqds
qyriNVU4KhHKsp3JCrEKUhKZ2yrKA3RulupfVA10pKhKUlBCbqFBQqqVyUpjulRAUUKCoKC
KCKiiiiCKKIIIoooqiIIqKAKIoIIoihZBFFFEEUQRQBRRRFFBS6iAqKKIjYSkKKBCQvsFFE
FREUOKYICFDsigVAhQBUcgFQ+6YC4StGu6cWUAy2VjUAiEDJgUiZpUDJggEwQFRRRBELIqI
FIS2TlC2igSyBCeyBCBFESELKiKIBFBFLIqIBZRFGyAAJgEAEwCglkbKAJgEUAE4CgbdWNa
eCANatUDNrqtjDfVa4mqDdTNBsLLa1gWGE5VshdmKyLmssntYo2RUVFEULoIjZC6l+9QS6B
KBdySOKoJslIvxQsSbpggXIgW2ViBF0FaBCtyoWQIAiGprI8FAtkLJrKFAtlCESEEC21uii
ogR4KxyDVbiFllb2jyVRkeFXlWlzNFWWqigt1UDU5aoBqgjWqwNRa1PZQJlQsrMuiFkFRCr
cNFe4KpyCh7VUQrnqpwVFTgqXbrQ4KhwVFTtlWVY7RVm11oI5VuVrlUUQqN0FFRCUFFEAUK
iigUpUxSlVQUUUVRFFFEVFFFEREEUFRFFFFBFFEUAURspZAFEbKIAgjZRAFFFEAUUUQRRRR
AFEVE0NfFRRGyLfZShZPbuUyqorsnFxujZQqCIE6I7hAhAh1QGiJGqFkDNKsCqTtN1UWBFK
EwUUQEQgEVA19EWnvSqILLhS6S6lygs0USXTAqAoFS6CCFAoocUCoJilVEUUUQFREBGygVG
yNkQEULIgJgEQEEAThqjWqxrVAGtur2ssEGNV7WqBQ23BXMNuCAZdO1iDRCbmy6EDLG6x08
eoXRYLN0UVZwUUChUA9KllAESgXigdUTqlvYoJZBw0TEhKdQgrBsmBKUiyIdZA9lFAQUUAQ
KBdZQOuoCioogCiiiAJSNUyBQRFBHggUqlzblXFIRqgqey40Coc23BayFTIFUZXNQDbFWka
qBuqCNCZQBFAClKZK5FI5UuVjyqXHRVFbt1WSi5yUlUI8rO4q591Q7dUI/ZVkKxyQoK3BVO
GqvKRwVFShTlqQiyoCCIQKIiBRQUClBEqKgFBFBURRRRBFFLKIIooogCiiKoiiiiCKXQuoo
DdRBS6AoFG6CAKKKIIgihdBFLqKICopdRB6b4oYt9GH7T8ER0Qxb6MP2n4Lp/HYfqB+1/BT
47D9QP2v4Lfha5vxRxX6MP2n4I/FHFfow/afgukOmgP8AYD9r+CPxzH6gftfwU8J4cz4o4r
9GH7T8ED0QxX6MP2n4LqfHQfqB+1/BA9NAP7AftfwTwvhy/ihi30YftPwUPRDFiPNh+0/Bd
M9NgP7AftfwQ+PA/UD9r+Cvg8OWeh+LfRh+0/BD4nYv9GH7RdT48D+7z9r+CHx5H93n7X8E
8J4cz4nYv9GH7T8ER0PxcfNh+0/BdL49D+7z9r+Cg6cg/wDt5+1/BPC+GAdEcW+jD9p+CI6
JYr9GH7T8Fv8AjwP7vP2v4KfHgfqB+1/BPB4Yfiliv0YftPwR+KeK/Ri+0/BbvjuP1A/a/g
j8dh+oH7X8FNYnhg+KmK/Rh+0/BT4qYr9GH7RdD46j9QP2v4KfHUfqB+1/BNYjB8VMU+jD+
/8Agp8VMU+jD9p+C3/HUfqB+1/BT46D9QP2v4J/EYPipin0Yf3/AMEfirin0YftPwW746j9
QP2v4KfHUfqB+1/BTWIw/FXFPoxfafgp8VcU+jD+/wDgt3x1H6gftfwR+Og/UT9p+Cv8RgP
RXFPow/v/AIIfFXFPow/v/gt/x0H6iftPwU+Oo/UT9r+CmsRgPRTFD82H99D4qYr9GH7T8F
0PjqP1A/a/gp8dR+oH7X8E1ieHP+KeKfRh/f8AwRHRTFPow/v/AILoDpmD/YT9p+CYdMQf7
CftPwT+I53xUxP6MX7/AOCPxVxP6MX2i6PxwH6iftPwU+N4/Uj9p+CfxHO+K2J/Ri+0/BH4
rYn9GL9/8F0PjeP1I/afgj8bh+pH7T8E/iOeOi+JfRi/f/BEdGMS+jF++ugOlo/Uj9p+CZv
SoH+xn7T8E/iMDejWIjdsf76sHR2vG4j/AH1tHSa/9jP2n4KxvSLN/ZD+/wDgprFWEdH64H
aP95WDAqwcGfvLaMdJ/sx/f/BOMav/AGf/AH/gn8RhbglYDqGfvK1uD1IOoZ+8tYxcn+z/A
O78FY3Erj8yR/qU1gKWYdM3g31q5tJKN7etP5f/APH7URWj9H7U1gF8ll5D1qeSy8h60/ln
/wAftU8s/Y9qawCeTS8h61PJpOQ9afyz9j2qeWfse1NYBPJZOQ9aU0kp5etW+Wfse1A1oHz
PamsBV5HLyHrQNHL3etW+Xj9H7VPL/wD4/amsBQaCc/R9ankE/JvrV/l4/R+1Ty8fo/amsB
SKKYcB61DRTng31q7y/wD+P2qeX/8Ax+1NYCjyGfk31qeQz/s+tX/lD/4/ah+UP/j9qawFY
ophy9aPkc3IetWCvB/7ftU8uH6P2qawFfkc3d60PIpv2fWrfLh+j9qHl4/Re1NYCvyKbu9a
nkU3JvrVn5Q/+P2qflD/AOP2prAVeQzcm+tTyGbk31q38oD9F7UPyiP0XtTWAq8hn5N9aHk
E/JvrV35RH6L2qflH/wCL/cmsBScPnPBvrSOw2oPBvrWn8pD9F/uSnEwP+z/u/BNYDGcJqr
7M/eU/JVVyZ+8tX5W1/M/7vwR/Kv8A8H+78FdYDL+Sqnkz95D8lVXJn7y1HFrf9j/d+CX8s
/8Awf7vwTWAz/kqq5M/eSuwirPBn7y1flofoP8Ad+CU42B/Z/8Ad+CawGJ2C1p2DP3lW7Aq
87CP99bX9IA3+zH9/wDBVnpOB/ZD+/8AgmsBiPR7EPox/vpT0dxDlH++tvxpH6of3/wQ+NQ
/Uz9p+CusRgd0bxE8I/31Wei+Jn5sX766J6WAf2M/afglPTAD+wn7T8FdYo5x6K4mfmxfv/
glPRTFPow/v/gul8cR+on7T8EPjkP1E/afgmsRzT0TxT6MP2n4IfFLFPow/v8A4LpfHMfqJ
+0/BD46D9RP2v4J/Ec09EsV+jD9p+CU9EMWPzYftPwXUPTUD+wH7X8ED02A/sB+1/BP4jlH
odi30YftPwQ+J2L/AEYftPwXUPTgD/28/a/glPTsD/28/a/grrEcz4m4x9GH7T8FPibjH0I
ftPwXS+Pg/u4/a/gp8fR/dx+1/BT+I5nxNxj6MP2n4KfEzGPow/aLpfH1v93H7X8FPj8P7t
P234K6xHMPQvGPow/afgh8S8Y+jB9p+C6nx+b/AHcftvwQ+Pw/u4/bfgng8OZ8S8Y+jD9p+
CPxMxj6MP2i6Xx/H93H7b8FPj+P7uP234J4HN+JeMfRh+0/BT4l4x9GH7T8F0vj83+7j9t+
Cnx/H93H7b8E8DmfEvGPowfafgp8S8Y+jB9p+C6fx/H92n7b8FPj+3+7T9t+CeBzPiXjH0Y
PtPwR+JeMfRh+0/BdP4/N/u4/bfgp8fm/3cftfwTwOX8S8Y+jD9p+CnxLxn6EP2n4LqfH4f
3cftvwQ+P4/u4/bfgngcz4l4x9GD7RT4l4z9GH7T8F1Pj8P7uP234IfH4f3cftvwTweHM+J
eM/Rh+0/BT4l4z9GD7RdP4/j+7T9t+Cnx/b/dx+1/BPA5nxLxn6MH2inxLxn6MH2n4Lp/H9
v92n7X8FPj+3+7T9t+CeBy/iVjP0YPtPwU+JWM/Rg+0/BdT4/j+7j9t+Cnx/H92n7b8FfA5
fxKxn6EH2n4KfErGfoQfafgup8fx/dp+2/BT4/j+7T9t+Cngcv4lYz9CD7T8FPiVjP0YPtP
wXT/lAH92n7b8FP5QG/wB2n7b8E8DmfErGfoQfafgoup8fm/3cftvwUTUHn3MsdlA3uWl0f
clyLBfaoNThl0+TVXRsRGcs7kjmrY6NUPZZBkc1KQr3tVRCoTdAhMRqjlQVWTAWT2QIQKom
spZALJhsoigKiiigiiiiCKKKIIigogiCNlEERUCYC6AgJ2C6ACsY3VQMGaI5Vc1twiGKKoy
qBquyIhncgqDdVdG3VTJ3KyNuqgsZHc7LTFFYIRM1C0hllAgbqrGx92qYM02VjWoAGWVjBZ
ENTNFlFEBMopfRBEbpQdUSgKl0oNkHO1QMSlKGbRAuCgJICUuskcbm6F77qhwbpgVWDZQFB
bdKXBKXWCRztEDmQBTrNLKnMpdBojOidVRFWXQFBRRQBAolAoIpwU3U4IAgiggiQpibIE6b
IEtqopdREQjRVkK3gqng3QIVW7dWHZVOOpVFMqyP3WiUrOd1YFKUhWWSkKilyqKueFVZUIg
QmKCBSEtk5CBQIQlITlKQqip4VR3VzhqqiFQqB2TWQI0UCKI2UsqoKI2QVQFEVEAUUUQRRR
RBFFEUAspZEIoocENUSULogKKKIIooogKiCgQFRRFApQT7oWQCyiKiD0hj1QMPct/VAk6IO
i02WVvth6pM1tlp6tI5tkRURoqJGrQVRLsgyvGqpIVzt1W5UVo2UsogCiKFkAURUVEURUUE
URUQBRFSyAI2UUQBRNZCyCKWRspZQQDVWBqUDVWNQENTtQCsYBZFXRi4VuVJCNVesivKpl1
TogXQIG3VjG2IThmiIbYoL4xay0gDLdZWLUw3Cgsa0WTtFkgNkwOqgZG6hNgkL0UxdZL1nc
kJQuguYe0mJVTN1aUClKidEl0BulJUJSkoISluoUEQbo5kLKFFQm6BQNwEmY22QMpxVeYot
drqiNUasuqWFOSinupdVg6pgUDoJcymbVQMoVL6KHZAiiJQQRAjRFAoEspZFKDdEHglKYmw
VT3boFdos7yrXmwWZ7tVRVIbqoqxyRUBAjRMQgQqql4uqi1XuCRzdERQQgQrCEpCoRAhOQl
KBCECnISO2VFTglIVhSEIEsECNE9kLIK8pRDbJ7KWVRWWoZVZZAhBXZAhWWSOCBULJkLKgK
WRsigACKNlFAFLIoIAUqYoKgKKWUQ1UUSuexgu57WjmTZL5RB+mj/fCm2phl8LFFX5RB+mj
/fCnlMH6aP94JuL2ZfC0IqryiD9NH++FPKIP08f74TcOzL4WXUuqvKIP00f74U8og/TR/vh
Nw7MvhYoq/Kaf9NH++FE3Dsy+H0BrdUHMVtrEpXbKM32zubZZ5NCtUmgWGZ1juiEc6w3WWR
107396ocboFcqymcUhKoCChQugN1EFEBUUUsggRUUQFRRRALKWRRsoApZGyNkAspZGyNkCg
I2RtZRBAE7UAE7EDAKxiUBOAoq5hsVcDdZmhaWC4QMG3TtbZAJxuoHARy6pmC4T5FAGBXM0
SMCdA4TApAU10BJugpdC6ghQRJQG6C2PmnKVmybgike6yqL9UZHN11VIdqiHc432S3Kma6h
N0AzG+6JJ4IBoU47IGBNkCDuE1lNkC3OyUiwToXvugpIRAsnLQhZA7HaJ8yrAsmugYHVOCq
gUwKCzdAbpQdU4UDBRC6iKiAURQBA7IpXmwQI4pbolBBCVW4pnFVOdZVCSGyzOKtkddUFUA
pUxQQKUDsiogQhKRdWWQIVVQ5uqUhXEaJC1EVEJCNVa4WVZCoUpHBOlcEFZCUhOQlVQtkLJ
lEUtlLJlECWQsnshZEKQkIVhCBagqLULKzKgWqqrsiE2VFoQLZGyZxaxhc4hrRuTsFyazpH
RwHLBed/7OjR6VLZHTj4c+S6xjpkKioqqembeaZjPE6+peXqsdr6nTreqYfms09u655JJuS
STxK53k+H0+L9Mt8516afpHSM0iY+X2BYJekdU/8ANRxxjv7RXIUWbna9+HQ8OP422SYtXy
edUvH1dFmfPNILPmkcOReSkUWd16ZxYY+ohJO5J8ShbuRUUa1At3KW7kVEXUC3cpbuRUQ1A
t3KW7kVENQLKIqIaj727cqtxsnkNiVne/Tdel+NvtXO+wXOlfcrRM+/FYZHaoitztUhKjik
JVEJSolKghQRSlAVEEQgKKCIQFBFRBEQlRCgKNlEQgllLIqIJZRFSyAIhSyYBBALp2tUa1W
BtkUQE4amjbdWhigRjVojGiQMVrRZQNlUsnaLo2CBozqr7Khosr2qAgIqIFAQUbpOKKAlyl
0pQDkD3UQvdQoHa6ybPoqgUSVAH6lVO0KdxSEIICmHigAmAsboGAsjYFS4CGpQEpdSiiAgW
ygamIunDdEVXZAtVltUtkQllExCFkVAigigYBMlaiQohlLoWRRUUuoogiR6dI9BWgdAmtqk
cgQnVUyOTuKpeVUVuKQpigVQqBTJSilRURARC2Usny9ylkVWQkcFaQlcFUUPCpIWh6qcNEF
RSlOQkcqEKUpilKoCiKiqBZRFRRSqWRUQLZCyZSyBLIWT2WWur6fD4usnfb6LRq53oTelxx
yyusV5sBc7Lj4h0hp6W7Ka08m1/mj08VxMRxupryWA9VD9BvHxPFc5crn8Ps9P+nSfy5Gms
xGqrnXnlJHBo0aPQsyii5vrY4Y4zWMRRRRG0UUUQRRRRBFFFEEUUUQRRRRBFFFEEUUUUH3i
c6lY5CtMx7RWSRep+MvtmlWOTdbJNVkkbYoigpCNVblKBYqK7Jbaq7Klc1BWgUSLIFAvFMl
KEhPVP55T7kWTd0sRC890Tmlmiqutle+zm2zOvbdegUl3HTl4/p5dtOCggCiq5AiFwOlc0s
NLTGKV8ZMhvlcRfRdp4e6kcGXzmPs68bLO3a8WsMct+14RC5XR6mraaikZXZ+sL7jM/MbW5
6rrKxjPGY5al2iKCYBGAsmAUATtGoRQDU4YSvB/lmpw7pLLK6aR8LKhwdGXEjLex0X0SIMl
jbJGQ5jwC1w4g7LMy29PN0+XFJb+SMZfROI+5ef6cSzUuEwPhlfE4z2JY4gkZTyXewkOfhN
G9xLnGBhJPE2Cb8sXi1xzP5XsZZXBqmVO0I4lDdU4anDUcqCNGiayAFk4GiBQrWggXIKy19
UKDD6irLC/qYy4NAuXHgPWvOdBcKrGxS4ziUkxnqSerjkcey0nV1jxJ9im3XHjlwuVr2Clu
5QLxXRmqqZenWMwyVEj4mZ8rHPJa3tjYJaYcVzxt+Hs1CiojkU7IJkLAFALqXROyS6BwU3B
IHI3UBKmU21C5mP178NwOqqYmOfKGZYw0EnMdBty3XL6E4PPh+GeV1skrqqqF8sjyerZwGv
E7n0I7Tjn07na9OBqiRZRovui4abI4gpoiGpg0IFtqjZG1lLoCAmUamsilISkKwBQi4QUuC
WytIS2RCWUsnsoAgjQjZMApZRQUUUQRRRRBFW/dOdkjigXiq5DZEmypkdcqhHG5KrcmSuRC
FKUxSqgIEJgEbIpAEwCYNRsiFsgQrLJXIKyEjgrCkcEVU4KpzVeQkcFUZyFW7dXPCpKoQpb
JjulsqgIqKIAoiUCgiCKiKCCK87jXSEMD6Widd+z5R83w+9S3Ttw8OXLlrFqxfHoqAOhgIk
qOXBnj9y8lPUS1Mxlne573cSqySTcm5UXG5Wv0fT9Nhwzx7RRRRZepFFFEEUUUQRRRRBFFF
EEUUUQRRRRBFFFEEUUUQRRRRQfdZvOKzSC4WqUdorO4L1Pxl9sj2ql8eZa3MSliIwmOyGQr
Y6JVlluCDKW2SOHctL2qlw0RWd4VZVzwqSFUBLJ+af9U+5Mlk/NP+qfclbw/qjz/Q/81VfW
b7ituK4pUUWI0lPEGFkxGbMNfOssXRD81VfWb7ijj/8AXeG+I/5Lnv8Ai+jljMupsvw9GuV
SYnUT4/VULwwRQglpA14feusd153Dv+sK76rv4LV/Dy8OEyxz3+IPTD+iUv8AiH3LvPeY6N
z27tjzC/cFwemH9Fpf8Q+5d2Yf+nyf4J/4qfmulm+LCf5Yuj2Iz4nRPmqAwOa/KMgsLWQxr
HDhz2U1NGJqqTZp1DeWnE9yzdDR/wCmS/438AufSYjSRdJ6utrnkBpcIzlvrew9im/DrODG
82XjxPw0vxDpNRM8pqadr4Rq5uUaD0ahd/DMQhxOjbUw6A6Oad2nksXxowcixmeQdCOrOy5
/RCVn5Rr6eF14D22aW0BsPYUl1U5OPv47lcdWPVgK1jVGsV0bFp86Pn9LhQxfHsXpdpAJHR
Hk8OFvu9K7/QXFDNTyYTUXE9LcsB3y31HoPvWTos3/APu+KDl1n/MKdKaWXo/0gp8fo29iV
/ygG2biP9Q9q5zx5fZ5bOS/SvxNNvwiNtglOf8A/ZH/ABcvQ4OL4NQ/5dnuC8508qYa3oxQ
1UDs0U04c092Ry7kM5peiLKhp7UdCHA9+TRX8vLljfoY435cTFuldbNihwro/TieZpLXSFu
bUb2G1hzKzu6R9JsBmjdjdG2WmebZmtaCPBzdL9xWr4OaRrcMqa0gGWWXJmtrYC9vWV6LG6
OOvwSsppG3DonEX4OAuD6wnnW28suPDP6Xb4aaWpirqOOppZA6OZmZjuHdouJ0T6QVeL1Fd
R4gyNtRSuAAjba4uQfaFl+DmpfNgMsLibQznL3AgH33WaUfkT4TY5PNhxJtjyu7Q/7gPWm/
yxOHGZZ8f5/D1WMVwwvCaqtIBMMZc0HieHtWToniVdi2DCtrmxtdI9wjEbcoyjS/ruuV8I1
W5mFU2HxayVc3mjiG/iQvR0GHsosJgw8aNjhEZI04an3p+XK4448Mt92vK1nS3GMTxSWg6M
0rZGwkh0zmg3tpfXQDxVE/SXpf0fljlxqkZLTPNiQ1ov3Bzdj4r0FFT4B0Ojmj8tZB17g8i
aQF+gsLDey4fTDphg2I4LNhtG588shaWvDCGNsb3uVHr49ZWY44fx+XuKSpjraWGqhN45mB
7SeRXieiv/8AkDG/9f8AzC9J0QJPRPDL/oQPaV4B+OyYD0oxyeFmaeVz44iRo0l25S30xwc
Vt5MMXrOk3Suegr4cJweJlTXyOAcCMwZfYePHuC9FRCqbRx+XPjdUZbyGMZW35DwXkPg6oa
SanqMWfIZ8QdI5jy7eMHX1nn6F6PpNUuo+jWITsJDmwkNI4E6fxVny5cuGMznFjHmq/phim
J4o/DujFKJerJzTObmvbQnXQDvO6qZ0r6Q4BWRR9JKIPp5DbrGNAIHMFuhtyXT+Dqijg6Ne
Uho6yplcXO7mnKB710el9FHW9GK1r2gmJnWsPJzdfdcKf5dbnxY8n0u3w6MkjqigdPRPa9z
4i6F1rtcbXH8Fweh+P1GPUlT5Y2NlTTyAODG2Fjtp4go/B/UvqOikLXEnqJXxjwvce9cnDB
+Q/hJq6LzYa9pczlc9oe24TbnOLH+eH5j0vSHEzguB1FczKZGANjDti4mw/wDO5Do/XVVdg
EOIYj1bHyNdIcoyhrNbH1C6898IUz6qXDcFhPbqJc7gP3W+8r10mHwPww4aQ4QGHqTkNjlt
bQpvyxcMceLHfuvGu6V9IcdrJo+jdG1tPEbda5oJPIkuNhfluq/jV0kwCtiZ0hpGvgkPnBo
BtxLXN0NuS9DSydH+iFKaDy+OEZy8tkkzPueYGvJeX6b9KsKxnDG0VCZJZGSiTrCzK0AAjS
+vFR6+OTPLtmH8fl9HiLXta9hzNcAQeYKcrLg13YNRE6k08f8AxC1uatPl5zWVhcyLTdLxT
NCMipZG2qNroA1WINamsiopZRFAhbcoFqcoFAmVTKnUUChG10VECEIJiggCiKCBXGwVRurX
qooK3HVUvOqd5sqnHVVCpSmJSlApQTWUsqAAmtqoArAFAoamy6JrKIEIsq3K126rcgqKUhO
UpCoQhI4KxK4aKjPIqSNFe8Ktw0VGcjVSyctQtoiEO6iJGqllVKoiQgiAgioiufi0NfUwdT
RPjjDh23udY25BeOrcPnoZC2Vps02LgDlv4lfQV57pdm8npzndlLyC0bXtuuec/L6fQc9xz
nHr28sooouT9AiiiiCKKKIIooogiiiiCKKKIIooogiiiiCKKKIIooogiiiig+9SsuSqTHzW
wtuqnM1XqfjL7ZjGkLNVpLUhYojO5iqezRanNVEmgQZHiyzPGq1SDVZnnVUZ3hUuV7ys7lR
xsVxSoocUpIWljYJbF5IufOsV1J3COnlc42DWON/QufjWFnE6dojcGzRklpOxvwXIdQ9Iai
IUsrndVoCXPba3iNSsW2PoceHHyY43clntr6INPk1S/gXtHsKXpGQzGMOe7zQRr/qC7GF0L
MOom07XZju530iqMbwk4pTNEbg2aIksLtjfgmv4k5sL1Fy/DqW1svNYRI2bpXWyNN2uDrEe
IH8EI6XpLLGKR8vVReaZHFpNvEarXhWCS4bi8krbGn6rK12bUnTW3rU3bpqYYcWOf8pbVPT
D+i0v+Ifcu9N/V8n+Cf8Aiub0hwypxOngZTNaXRvLjmdbSy6ssbnUj4hbMYy3fjayv5rjc8
fp4Tf5cXoZ/Vkv+N/ALFhdLSnpNW0dbBHIXFxjDxfW99PQV1+jeG1OGUUkNSGh7pMwyuuLW
S43gEldKytopOqq47cbZrba8Cprw7zlx+rnN+L+W78h4UASaCnAG/YVWAz4RVTTuw2lET47
Ne7Ja4vz47LkyUvS2uiNJNljicLOfdouO8jUr0WB4RHg9EKdhzvcc0j7ecfuCT258kmGFmW
e66TGrTEzbRVxt1C1Mbay08MeI6Kj/wDvWLDul/5heuxXDYsWwueil0Ejey76LuB9a4mA9H
6+g6UV+I1DYxT1Gfqy19zq4EXHgvUgLMnh6+o5J9SZY31I+PVdbUQYO/AqtpD6aqztv83Qh
w8LkEeJX0qKndVdD2U7dXSUAaBzJZouL0v6IVOLV7K3DWxdY9uWZr35bkbH1aeheow6CSlw
2lgkAEkULWOsbi4FvSpI9HUc+GXHjcfe3mPg4qmPwmppCQJIZs5bfWzhv6wV6PGqtlDglZU
SEANhcBruSLAesrzOK9FcRosVdi3RyYRveSXw3A1O9r6EHkVnlwTpZ0jljixiVtNSsdcgZf
WGt3PinnWkyw4+TP6vd4dD4OKd0WBTTOGk05y94AA991PhDpHfk2kxOHSWjmHaHAHb2gete
moaODD6KKkpm5YoW5Wjj4+KXFaAYphNVRG3y0Za0nYO4H1q68OH1pefv/DxwqG9Ken+Hub2
qelgbKRwvbMf9xAXtMWq3UGFVdY1t3QQueBzIGi8/wBCOjFZgLqufEGxiaUNYwRvzWaNTr4
2Xqamnjq6aWnmbmjlYWPHMEaqSeGuo5MLyST1Hz/oh0YpOkFLNi+LPkqZJJi0NzkXItckjX
iun0ww7CMF6JTspKKCCSd7I2Fre07W51OuwK51PgHTDozUSxYK5tTTSOuLlpB7y11rHwWmb
objmN0s9VjdaJK0RkUsDXDIx3fbQehZeq5T6kzuf8fh6LoeP/6lhv8Ag/xK8r0doaas+EXF
X1EQk6h8j2A7B2YC9vSV67otQ1mGYBTUVexjZoMzew/MCL3Bv6VzMB6PYhh/S3E8TqGxinq
c3Vlr7uN3A6jgr8OGPJMbyWX24ERPQjpwYnXbhtdsTsGk6H/SfYvY9KKZ9X0YxCGMXcYCWg
cba/wVHTDo6ekOEdXAGirhdmhLjYG+haTyP8AtnR2nxKnwWGlxZjPKIRkzNfnD2jYn0aJr8
M58mOUx5PzPbi/BzVsqOjAga4Z6aVzXDkHHMD7Sul0uqmUXRave82MkZiYL7udp/wCeC8/W
9D8bwTFJMR6LTDq5fOpy4AjusdHBVHox0q6T1kTukU4pqWI3yNLb/wClrdL95Tf4dLhx5cn
1e7x7dj4PaV0HROF7hbrpXyDwvb+C53wgwPoarC8diHap5Qx5HK+Ye4he3p6aGmp46eBgZF
E0MY0cAFz+kuEOxrAamhjy9a9odFmNhnBuP/O9NeHDDmn1+++q8lh5b0g+EuasZ2qehj7B8
BYe0kr0/Seulwro5WVkJtKxgax30S4gX9qxdB+jNT0foqk1zWCpnkH5t2YBoGmviSu7ieHQ
4rhlRQTXDJ2ZSRu3kfQU/DfNyYXmmv6Y8P0R6G4diWEx4piQfVS1Bc7KXkNFiRrbUlHp/RY
ZhHR2Clo6WCnkmnBAY0ZiGg3N9zuFVR4P056O5qLDernpi4lpuxzR32dYhXVvQXGcUw+atx
KubU4s/KIoy+0cbQdRfb1BT8PV3Scvfln4ezwUf+iUP+Xj/wCIW12yxYHT1NJglHTVjWsnh
hbG8MdmFxpv4WW8i60+Xyf11UWp2DiU1kQEYCyIARspZAEUbKIFRUURAURKCKihRChUCqIo
IAUqZAoAooigreqyNFa8JHDRBkk3VJOqvkGqzu3VQCVAoiEEspZMAoQigE4ShMEQyBKiUlF
K4pHalMSkKIUoHZMlKoVK5MUrkFTgqnBXEJSFRnIQsrSEpCCqymXuTkIWVFZCUq0hI5qBEE
xCqmnipo+smkEbBpmcVSS3xDrz/S5rzSU7gTkDyCOF7aLuuljY6NpeLyGzO9crpRGHYOXHd
kjSNfQs5eY9fSS482NseNUUUXB+oRRRRBFFFEEUUUQRRRRBFFFEEUUUQRRRRBFFFEEUUUQR
RRRQfoI7lKRdNbVGy9T8ZfaktSuCuIVT1EUvWeQaLQ46qmTYoMUoCxTGxWqofYrBK+5uqKn
O1Vbii4pCVQpRCCgQM06qwJGhOEDBFAJgFBAnAQATgIABqrmC6QBWxhBY1qsa2xRYzuVzWa
qAxtV4VY0CcFRVgRKrzWULu9EPdAlIXKXVBumBVRdqoH6oLwrAqWm4VzdQgsAumCDdE3FQQ
BFMBojZFLZENTAJg1QJlTAJ7KWCBLKZVYApZQV5VLaJiggVBMVLIFtdFGyNkUtk1lAEyAWu
jZRFALIWTIIIoiogWylkVEAIQCYoIJZQooIFKCKigCB2TIIFCiKhQIVW5WlVOQZZd1ncNVo
l3VBVQoRRAUQM3ZQ6KBByCIgpUUDEpHFEnRI4oASlKKCoiVyZI5AClKJSlUKQgQmQRVZCUg
KwhKURXZCysIS2QVkJSFaQkIVFZbpe68JjmKy19W+LNaCJ5DGjj3le4qg7yaUMvmLDa297L
5nrfXfiuedfW/TePHK3K/g3WyAWEj7fWKhe9ws57iORddKoub7fbPhFFFEaRRRRBFFFEEUU
UQRRRRBFFFEEUUUQRRRRBFFFEEUUUQRRRRQfoPYo3SZkbr1Pxl9o4ql6scq3IjLIbFZ3yK6
fdZHlBnqOKwSHVbZTcLHKFRncUidyWyoCNkQLohqgLQnCACcBBANU4CgCNlAQmbsgE7QgZo
1VrBqlA0TtKDVGrOCpY5XX0UE4IB9kubVVPfYoLnP70BLos5kuEvWINYkQ61ZesRz6qjQX3
RDlQHKxpQaoytERuscTlpiPaCg0gaq3Loq1Y1QMNlAoAmARRACI0RGyiCKI2RsoAooogWyB
CZCygWyKiiA2QOigUcig0p0jUyAqKKIIooogllFFEEURQsgiCaylkAQsmsgQgUhKnIQsoFQ
KJUQBAoqIKyq3FWuVMmgKDLKdVURqrHbpbKoACJaiBqrC3RBTqlVhCUhAhRUIUvogUlKSmK
QqiKKKIIUh3TFKUClIU5SqhVEUEUCgQmAQO6IRAprLLidY3D8Onqj/ANtvZHMnZRrGXKyRc
UhWDo/V+W4LTyOeHyNBbJ4jmugQrFzwuGVxqtwvw0XhMbwWagqXysYXUz3Etc3XL3Fe9ISu
Y0gggEcQVLNu3TdRlwZbj5dfvQv3r6JFguHQvke2kjPWG5Dm3A8L7JnYbRX0o4Psws9lfUv
6nh8PnN+9TRfRhhlF+pw/ZhH8mUP6pB9mFOxPumP9r5zcKX7176twamqYOqjhhhuRmcIhe3
Ick8eFUcTW2poczRbNkCdla+5Ya3p8+v3qelfR301PI3K+CNw5FoWaLB8Phc8tpIznNzmF/
QFeysz9Uw15jwF+9S/evof5Oov1SH7MKfk+i/U4f3AnZT7pj/a+e+lRe+lwqgmblfSRWBB7
LbH2KifA6E08ggpIWylpyEgkAp2VrH9T474seIUWhlK78oCkcbnrOrJHO9l1anorUQxOfFM
JiDowNsSsar3Zc/HhruvtwlFrlwmvgF30z9r9kX9yyuaW6OBHiLI6Y545eqCiiijaKKKIIo
oogiiiig++B1ynuqWFW3Xqfi77FI/a6a6V2oKDFKbrK8LZK2xWV7UGSRqzPbdbnMVL41Rz3
R6pci2OjPJIY+5NjOGpg3uVoj7kwYgqDE4anDEcqgSyNk1lLIFCsakKgKC8EIgqoFHMg0sf
qrOs03WMSWR61BofIqnPuN1U59xukL+9BZnSOdqkzIXQOHp2v0VF0zSqNTXXVzHLLGdVoYo
NUZ1Wlm4KxsOoWqM3Cg2s1CsaLKmK+i0huiggOqYBABWNCKgCNkwCKBLKJkEAsoUVCFAtlL
I2UsgWyFk9kpUUCgQihZAtrFOD3IIoIihdS6AqIXUQFRQIhAQpZEaKEoAogjdURSyl1hfj2
DxvdHJilGx7SQ5rpmgg8iFFmNy9RsKVLBU09ZCJ6WeOaIkgPjcHA89Qs9TiuHUU3VVVfTQS
WzZJJQ0256ovblbrTSUFnpcRoa4uFHWQVBYAXdU8OtyvZaFEss8VECigUQrlmlWh26peEGV
w1QDbq0s1RDDwVCMbrZOWp2ssjZQUuZoky3WhwSWQZ3BKW6LQYyeCRzLKjOQlVrmqtwVQqi
ihQAoKFBFK4JQE5S3REIS2THZBUDVKnUsgReS6c11mwUDTqflX29gXsLar5fjtYa7Gqma/Z
D8je4DRYy9Po/p/F38u7+HR6IYmKWsdRyuAjqPNPJ/D1r2xGq+UAkbEgjYhepwXpa9pFPiT
gW2sya2o+t96mOWvD1dd0lyv1MHrCECEWvZKwPje17Ds5puCofBdHxbLLqkshZE7gcTsjZU
CyCZBECyBCIc03sQcpsbcFN9kCOGiRWpHBAqCNlFUCyFr6JlBuEWe3zyvu3E6ixNxK63Pde
m6PYhV1sM/XgO6sDIctrnl7Fx6eenpukU8tULxNe8kWvrfRd1/SLCoG9h5cTqWxsXHH2+71
PdlhjjMdlpcUxOoYXtwwPaHFuYSht7eK2yx9fRyGamaHFhu24PDmuHP0scCW0tI1reBef4B
c2bHMRmlMhqCzS1mCwAV7o5Y9Jy5WXXa56iii5vtT0iiiiKiiiiCKKKKD7wwWVo1CpadVYC
vS/GX2ZRC6nFEJKzMFjezXZdG11U+IFBzixIWdy2uhtwVZj7lRjdF3Ksw9y3GNAx6bIMPVB
Tq+5azGlyWKgylligWi2y1OZpsqXCyozEWKUlWSbqkoIULqEpbqi0O0UzKsFS6gclTMkuhd
UOXJS5C6CA3RSoi6AohQBMAgdhsQtbNllYNVqiCguZutcW6ytC2QNuoNsLdFoDbqmAaLSxq
Bctk7UbIgIooEIoKAKIoIIpZRRAFFFEESuTIFQKgigoqFC6hKCIKiF1EBuiEqYIqJggiAgK
ihQBQRRFQqoAXy74TejwpK5uNU7LRVJyz2HmycD6feO9fUVlxPDoMWw2egqReKdmUm3mngR
3g2KzZt6Om5vpckyfKeg/S1vR59RTVeZ1HK0vaB82QDh47epeexLEKjGMTmrqjtTTvvYcOT
R4bLsS9Aekscr2Nw10jWuID2yNs4cxqu50N6DYhBjbKzGKTqYaYZ42ucDnfw2Ow39Sx5fby
5ODDfLL5r1nQ/AB0fwKOF7QKmb5Sc952b6B/Fd2yJ3UC6Pz+edzyuVBApkpUYVu3SEXVhCW
yKryo5U9kbIEDUbJ7IEIKnBAN7k7gma3RBVl7lW9q0luiqc1Bkc3XZVPFgtTxYrLKqKkCiU
pKqIULoFyXMgYpE3BCyAFRGylkACKiKDHi1UKLCaqpuAY4zl8dh7SvlPjuvf8ATep6nBWwB
1nTygWvwGp/gvHYLRx1+MU1LL+be7tDmAL/AMFzy9vu/p8mHDc6wqL6GeiGDfoJPtSqndD8
LyizHAjc5jr7U7a6fceF4mkxCsoC40tQ+LNuBsfQt0nSfFpIyw1DQDxDACvU/FPBv0D/ALQ
oHong9/zEn2hV7a5ZdZ02V3cXlKXHamnr/LZAaiUtLe28ga93BdH461Nxajitx7R1Xa+KeE
foH/aFD4qYR+gf9oVZMnPLqOkyu7i43x1qP1KL98qfHSo/Uov3yuyeimED/sP+0KHxVwj9C
/7QprJn6vR/2uP8c5yCPIYbHftHVI/pjV5A2Klgjt4nRdv4q4T+gf8AaFZqPolRxxuFZeV5
cbFjiAG8E1ks5ej1vtcZ3S3E3NIHUtJ2IZsk+NGK6/LM1HGMaL0Z6K4VfSF4HH5QpIOiWGx
xhsoklfcnNmLfcp25N/uOk1/S40PS6sZEGywRyvG7ySL+hUy9KMRkfeMxxD6Ibf3r0R6LYT
+gf9oUPivhX6B/2hV1kxOfpJd9rgydKq50IYxjGPBuX739CeLpbVsYBLBFKRxuW3XXPRXDT
KHBsgaN2ZzY/wAU0nRbDSwiKJwfwLnkhNZL9fo/Xa8ZUTGoqJJiADI8uIHC6rWnEooYMSqI
qcERMeWtB30WZc32MNXGaRRRRG0UUUQRRRRBFFFEEUUUUH3b5ysagW2OygXofjL7OogiFUM
EbXQCYIEcy6r6vuWhKRqgzmLuSFlitdrqt7UHjulvSaqwCsp4aenhlEsZeTJe41twK4B+EH
Eb/wBCpf8Ad96v+EvTFaL/AAD/AMl41crbt+g6XpuLPimWUeqPwg4if7FS/wC770h6eV7t6
Ol9Gb715nq3/o3fulQscN2OHiFO6u/7Xp/h6hnTiUkddQMI/YeR712MOxujxQEQuLZQLuif
53o5r576VZDNJTzsmicWyMN2kKzOxy5eg4ssf4eK+lkoLPh9Y3EKCKqaLZxqBwPELSAuz89
ljcbZXEx3HJ8KqIY4YoniRhcc99Ne5cz441v6rT/7vvTdMtK2l/wj7151cssrt9/pem4s+G
ZZR6D441v6rT/7vvQ+ONb+rU/+771wcj/ou9SmR/0XeorPdk7/ALXp/h3vjjWfqtP/ALvvU
PTGtAJ8lp/933rg5H/Rd6igWPsew71FXuyS9L0+vT6bC4yQxvIsXNDiB3hYMdxKXCqJk8Ub
HudIG2ffkeXgujSt/mkP+G33LjdMmO/JEVmk/LDYdxXW3w+Fw443nmN9bcodM60f2Wn/AN3
3ph02rh/ZKb1u+9edyP8AoO/dKnVv/Ru/dK492T737Xp/h6MdOK4f2Om/3fenb09xBv8AY6
X/AHfevM9XJ+jf+6UCCDY6FO6rOk6e+o9WPhDxEf2Kk/3fevf9Ha2TE8Ipq2VjWPmZmLW3s
Ne9fFF9m6GxuHRbDri14r6+JWsbbXz+v4OPjwlxj0MTdlpAVcbdFaF0j46IHQE8hdNZB47D
vAo1j7j5S74V8XD3AYdRWBI+f967nRD4QJsexc4fX08EDpGEwuiv2nDUtNzy19C+VSfnX/W
PvT01RLR1UVTA7JLC8PY4cCDouXddv0WXRcWXH4nl+i1FhwTFYcawenxGGwEzLub9F2xHoK
3cV1fnssbjdV5rpt0lqujFBS1FLBFM6eYscJb2AtfSxXjv5WMX0/8ATqH/AH/euz8Lf9TYf
/mT/wACvlo39K55W7fZ6Tp+LPg7sp5fouN2eJjzu5oOneEUsI/m8X1G+5MtPjZe6l0HODWl
zjZoFye5Qrz/AE4xL8mdFKx7TaScdTH4u0Psuo1x4d+cxeOm+FXEhPIIKCjMQcQwuzXLb6X
15K/C/hOrqnFKanrKKljglkax72ZrtBNr6nwXz7ghrwNiue6/RXouHt1p+iDoVFzejuJDFu
j9FW3u6SIB/wBcaH2hdJdH5zPHtysqKuZ5ip5ZAASxjnAHY2F1Yqqv+hVH+E73FEwm8o+Z/
wAqmLf3fRf7/vR/lUxb+76L/f8AevEDZEMc6+VrnW3sLrnuv0k6Tg1ux7b+VXFv7uov9/3q
+D4WKxpHlGEwPHHq5HNPtuvBmOQC5jePFpSXHNXdP2nT38PtGA9O8Ix2VtOHPpKp20U1u13
B2x8F6RfnTUG4uCNQQeK+sfB/0sfjFM7DK6TNWU7bsed5Wd/eParLt87q+i+nO/D09mo42a
TyBKKV/mO8D7lt8zH3Hy53wq4uHkfk+i0JHz/vQ/lWxf8Au6i/3/evEP8AzjvrH3qNa5x7L
C63IXXPdfpJ0nB2y2Pb/wAq2L/3dRf7/vQ/lVxb+76L/f8AevFdVL+jf+6VOql/Rv8A3Spu
n7Xp/h7X+VXFv7vov9/3rvdDumtd0jxeSjqaWniY2EyB0ea9wQLanvXyzqpf0b/3SvZfBex
7ek0xcxwHkrtS0j5zVZa4dR0/BjxW4zy+qkJCnQIW3wSIAXKJCg3ChHzfEPhJxOjxKqpWUF
G5sEzowXZ7kAka6rqdEumtd0hxg0VTS00TBC6TNHmvcW5nvXzvHP6+xD/Myf8AIr0PwZf9U
v8A8s/3hY35fe5em4pwXKTzp9WsuH0sxyfo/g4rqeKOV5lazLJe1jfXTwXdXkfhM/6Vb/mW
e4rT5HT4zLlkrzn8qOK/3fRf7/vR/lRxX+76L/f968UiI5CLiN5B5NKzt9+9JwT3HtP5UcV
/u+i/3/egfhQxQ/8At9F/v+9eN6qX9G/90qdVJ+jf+6U3U/bdP8PXO+ErE3f2Cj/3/evT4H
isuMYPHWzxsje9zgWsvbQ96+VdXJ+jf+6V9H6Ggt6Mwggg9Y/Qi3Fax9vF1vDxYce8I7ZcU
pKJSrb4wFQBGyICoiNtFLKKBUUbI5UCqIoKjxPT2ovV0lMD5jC8i3M2/guR0X/6jpPrH/iV
o6Zzdb0hkaH5hHG1tuWlz71n6L/9RUn1j7iuN9v0fHj29Jr/AA+kEoHZFRdn5wlkLKyyBAQ
VkdyBGichK5Ah1UsiogVRFSyoVQprIEIF3S2ToIBZQDUI2XHx/GpsIEPUxMeZc2r+FrKW6d
OLjvJlMcXjsS/rSq/xne9ZlrpoJcXxQRgta+d5cSdAL6letg6I4ZG1weZJnfSc61vUuMm36
PPqMODGY5e3h1F7qbothDrHK+K40IesWIdEIBA+WikeJGi4Y4ggq9tYx67it08kopsosvci
iiiKiiiiCKKKKD744alIVadSkIXofjL7AJglATBAQnCACICIKUplHbIpLqWuEOKN0R81+E4
Wxah/y5/5Lx0P5+L67fevZfCf/W1D/lz/AMl42D+kRfXb71yvt+m6X/zT/T7G5oB2HqVMjW
keaPUtksRvfKVncwjcEBdo/O5d23m+kmEwVmHTSiJrZ4Wl7XtFibakFfP19D6UYrTUOGzQN
la6pmYWNjabkX0JPJfO1yz1t979O7/p3uez6HuLsKlabkNmNvSAu/lXO6L0D6XA4y8WfMTI
R3Hb2BdgRrrj6fF6qy82VjxXTQWraX/CPvXnY/zjfrD3r0vTluWvpP8ABPvXmmfnWfWHvXH
L2+90v/mn+n1AtFzoEQwcgrSzUohneF2fnsu7dVCMfRHqTCPuHqV7WDmFa2O/JPDP8lMcau
EVxsrWRLSyHuVYYxAPoj1KxkAv5o9S2NpyUZBHTQvnmeGRxtLnuOwA4qNS5W6ji9IsXiwDC
XT2aaiTsQMI3dz8Avk0kj5ZHSSOL3vJc5x4k8V1OkeOSY9iz6nVsDOxAw/Nb953XOpaaatq
oqWmjMk0zgxjRxJXHK7r9J0nD9Hj3l7dnoh0dd0hxdrHtPkkFnzu5jg30+5faIoWsa1rGhr
WiwA2AWDo50fh6P4RFRR2dJ500g+e87n+A8F12sXTGafG6vqLzZ+PUMwaJwFALI2WnjBB/m
O8CmSv8x3gVWsfcfm9/wCcf9Y+9BGT86/6x96fqJfJvKchMXWdXm4ZrXt6l5n67G/xj3XwX
Y75PXS4LO75Op+UhvweNx6R7l9SX5zpqiWjqYqmBxZLC8PY4cCNQvv2CYrFjWD02Iw2AmZd
zfou2I9BuuuF/D4f6jw9uXfPy8f8Lf8AU2H/AOZP/Ar5bx9K+pfC3/U+H/5k/wDAr5Zx9Kz
l7e7of/O/RkP9Gi+o33IoQ/0eL6jfcmXR+fy/qoEL5l8KuJZ6uiwth0iaZpB3nRvsB9a+nL
4L0mxL8rdI66tBux8pbH9Vug9g9qxl6fQ/TuPu5e74YKWmkrKuKmhbmkmeGMHMk2SPY6N7m
OFnNJaRyIXqvg4w7y3pS2dzbso4zKfrHRvv9iydOcN/JvSyra1to5yJ2eDt/bdY142+zOaf
W+m9R8FmJZ6aswt51jcJ4x3HR3tA9a9+vifQ3EvyV0po5nG0cjupk8Hae+y+3EW0WsfT4n6
hx9nLv5Kqqv8AoU/+E/3FXWVNZ/Qqj/Cd/wAStPFh/VH59Gy+ifBOAfypcA/m+H1l86Gy+i
/BP/7p/wDx/wD2XOe36LrP/PX0YNad2tPoC52KdHsJxmB0VbRROJGkjWhr294IXRBUuuj87
M8sbuV8J6SYFN0dxiShlcXstnik+mw7Hx4HwVGDYlJhGMUuIRk3gkDnAfOb84eq6+g/CrRN
kwyhrgBmimMZPc4X97V8wXO+K/SdPn9fh/k/RTHskY2RjszXAOaeYKL/ADHeB9y43Q+qNZ0
Sw2Vxu7qQwnvacv8ABdhx7DvA+5dH5249vJr/AC/O7/zjvrH3r33wSgGvxO4B+SZ7yvAv/O
O+sfevffBMbV+JXP8A2me8rE9v0HVb/b3T6aQ36I9SUhv0R6gjccx60LjmPWtvzv8AIMrfo
j1KWA2AHgFLjmPWj4FC935BBFRGSlAbhMQgBqos9vguO/1/iP8AmpP+RXofgy/6pf8A5V/v
C89jv9f4j/mpP+RXovgx/wCqn/5V/vCx+X6Xm/8ANf8AT6vZeR+Ez/pUf5lnuK9hZeQ+E3/
pVv8AmWfxVr4XS/8A2xfJV9r6GNHxPw02H5rl+0V8UX2voYR8T8N1H5r/AOxUj636jv6c07
LgLHsj1KghpvoPUr3kEecPWs7iACdPWtvh/wAlDw0X0HqWN4udAtb9RuFUWcVWbv8ALKW9y
GVXOCSyrJMqICaylkAQKKCKCN0ECiIVOKBKF1Vj5l0lkbL0irXMNxnt6QACp0bkZF0gpHPc
A3ORfxBCpxr+u63/AB3e9Ylx/L9Vhh3cMx/w+t52fTb6wqn1tLG8sfUwscODngFfKbnmfWo
ddTqtd750/S5/c+qNxGgLi0VkFxv8oNPam8vov1yD7UfevlFgpYf+BO9r7Xj/AHPqxrqL9c
g+0H3rOMWw59Q+AVkXWMFzdwAt47L5jYf+BT0J30n6Zj/c+rNfHIA5kjHA7WcCCmIXylpLS
LEix4FfVYgepZmOYkBaxy28PVdL9DXne0UTWUAWnh0rkkZDE6WV4ZG0XLnbBZZcTo4qLy0z
tNOTl6xoJF9l4XGZaoYlU001RI9schaA55IAvosIlkEfVh7gw7tzG3qWLm+xx/psyxltfUW
OEjBIwhzXC4I2IRsvm1BWVMVZTZJZCGSNysDzYi+1l9LWplt4uq6a8Fk3vZbLJiGE0uKCIV
TXEREkZTYm/C622RVvl5scssbvF4nB6YUPTF1IO01he0G/C1wrMZosXrsYe6CnqGRGzQb2F
hx0K5uNTSQdI6qaF5Y9st2uB1GgSu6QYs9mR1dJb0D2rjt+g+lnlZyTXr8r8cwmTB2wNNXL
L1ma19A0C2m66nQyWRwqg+VzmgghhN9eJXmZ6ypqg0VE8kobtndeyrZLJHfJI9l98riE35d
cunufF25Xytro+qxCojPzZXD2qhQuLiS4kk7kqKPVjNSRFFFEaRRRRBFFFFB99vqpugR2ii
Cu78bfYWRATWUsqghOBolCYKAI2ujZRBW5qAaVapZVHzH4UBbFqH/Ln/kvEL3Pwp/1tQf5c
/8AJeIY0ve1gtdxAXLL2/UdH/8ADEeul/SyfvlTrZCLGV5/1Feu/kzxj9apP3nfcld8GuMN
FxU0jjyzO+5NU/c9P8x5HjddrovhdFiWIAVlVGwMILYCbGU+O1vapinRHGcIgNRUU7Xwt86
SF2YDx4hcUGxBBsRseSnq+XS2cuFmFfY+ptoBoOFkOrsdlxehWOPxajfR1Ty6ppgCHnd7OB
8QvTGLuXaXb8xy8eXHnccnzvp+3LiFH/gu/wCS8qvX/CM3LiVD/gO/5LyLWlz2tHEgLll7f
o+j8cETO/6bv3lM7/pu/eK9ifg0xAf+40v7rkP5NcQ/vCl/dcmqn7rp/l4/O/6bv3l2eiBe
/pVQtLnEFzvnH6JXab8GOIu/9xpf3XLp9H/g+rsJxumr5a6mkZC4ksa11zcEcfFJK5cvU8F
wslewZAtEcHcr2RK4R24Ls/PKWxC2y+c/CR0iBk/IVI/RpDqpw57hn8T6F7Dpf0hj6N4M6Z
pBq5rsp2ftc/AfcviEkj5ZXSyvL3vJc5x3JO5XPK/h9X9P6buv1MvQL6h8GnRc09P+Xatny
szbUzT81nF3ieHd4ryHQvo07pHjAbK0+RU9nzu58m+n3XX3CNjWMDWtDWtFg0DQDkphPy7/
AKh1Op9PFA1EAI2Rsur4iAI2UCiKFkr/ADHeBTpXjsO8CquPuPza/wDOP+sfevcdCcEZ0g6
J41QmwkMrHQuPzXhpsf4eleHk/Ov+sfevp3wR/wBAxP8Axmf8Vxx81+h6vK48Es/w+ZSRvh
kfFI0sexxa5p3BG4XvPgtx3yevlwWd3ydT8pBfg8DUeke5Z/hOwH8n4y3FIGWgrfPts2Ub+
sa+teNpqmWjqoqmneWSwvD2OHAjVT+mtXt6ngfTvhc/qfD/APMn/gV8t4+lfRPhBxaHG+h+
DYhDoJpiXD6LshuPQQV87Vy9sdHLjwav+X6Mh/o0X1G+5FSAfzaL6g9yYjVdH57L+quL0tx
L8k9GK6qBtIY+rj+s7Qe+/oXwobL6R8LGJWZQ4Ux2pJnkHsb/APZfNwCSA3c6ALll7ff/AE
/j7OLuv5fVfgtw7yfAqivc2zquXK02+a3T3krN8K2G56OixNjdYnmF5HJ2o9oPrXr8EgpcK
wSjoRPEDBC1rvlB53H23VHSanp8W6O11EJoS98RMYztPbGo48wta8PnTly/c9/+XwsEg3Bs
eB5L7x0exIYv0fo6693SxDP3PGjvaF8HX0v4K8S6yjrMLee1E4TRjudofaB61nH2+h+ocfd
xd0/D3qpq/wChVH+E73FaLKis/oU/+E/3FbfCw/qj8+DZfRPgn/8AdP8A+P8A+y+dDZfRfg
n/APdP/wCP/wCy5z2/RdZ/56+iIhBQLo/NPLfCU0O6HyOPzZ4yPXb+K+QL6/8ACS4DodKDu
6eMD1r5AsZP0P6d/wDF9i+Dl5f0OpwfmyyAfvXXpn+Y7wK8v8HDS3odATxlkI9a9Q/zHeBW
p6fI5v8A73/b88P/ADj/AKx96jXOaey4tvyNlH/nHfWPvXZ6NdGKjpNNURU9TFAYGhzjICb
38PBc36S5Y4Yby9OP1sv6R/7xU62X9K/94r2/8lOJf3pSfuPU/kqxL+9KT9x6uq8/7rp/l4
jrZf0r/wB4r6x8GLi7oq4ucXHyp+pN+DV57+SnEv70pP3Hr2vRLAZujuDGhnnjmeZnSZowQ
LEDn4Kx4+t5+LPi1hfLt3UUUWnxgKI3CCI3Ciz2+CY7/X+I/wCak/5Fei+DD/qt/wDlX+8L
zuO/1/iP+ak/5Fei+DD/AKqf/lX+8LP5fpeb/wA1/wBPrS8f8J3/AEo3/Ms/ivYLx/wnf9K
N/wAyz+KtfC6X/wC2L5KiJJALCR4A5OKVeuwn4PK/F8Lp8Qir6aNk7czWua4kcOCy/R8vJh
xzebynWyfpH/vFTrJP0j/3ivbfyV4l/edJ+49B3wW4i3/3Ok/ccrquH7rp/l4oSSXHyj9/p
FfcHeaPBeC/kxxEa/lKl0/ZcvfvGluQWsXzOu5ePk12VQ4dyTKriEMi0+YqyoEaK4sSFqCq
yBCsyoOCopIQITkKZdEFRQ4qwtS5dUWe3yvGv67rf8d3vWJbca/ryt/x3e9Ylyr9dxf0RFF
FFHRFFFEEUUUQQbjxX1eB2enjdlLbtGh3XyhfTsIFeKBhxFzHSkAjILWbbQHvW8HyP1Ofxl
bLKBEhJNcQSEGxDDry0XR8XGbsj5njMonxmskbs6V3G+yxqG5JJNzzUXB+uwmsZGrC/wCtq
T/Gb7wvp1tV8ww0OOJ0oYQ13XNsSL21X1Erpg+N+qf1YlsgUSlW3yHzrpB/X9Z/ifwC5y6P
SD+v6z/E/gFzlxr9dw//ADxRRRRR1RRRRBFFFEEUUUQRRRRQffSNSonI1S2Xd+MvsQigN0y
oiKig3UDIoKKAqKBEKj5l8Kn9b0H+XP8AyXiaf+kw/wCI33r23wqf1vQf5c/8l4qn/pUP+I
33hc8vb9L0v/mn+n30N1ULO5XFh4A+pTIfoldH5zKXbO6Fr2lrmhzXCzgRcEL4bjVG3D8br
aOMdiGZzWjuvoPUvtmKYtQ4NRvqq2djGsFw3N2nnkBxK+G11W+vr6iskFnzyOkIHC5Wcn1/
0zHKW2+na6BzOi6W0zQTaZr4z39kn3hfWTEvlfweUzqjphTuAuII3yO7tLD2kL68WdyY+nD
9S19V8v8AhNblxSg/y7v+S8bF+ej+uPevbfCmLYth/wDl3f8AJeJh/Px/Xb71m+30+l/80/
0++mLU6cVOqC1BhJOnsTdUeS6PzmUu6zsjtwVrI9U4jIOyta3uVTVBrUtRPDR00lTPII4om
l73nYAK0DuXzH4TulHXTfkCjf2IyHVThxduGejc+hLdR34OG8ucxjyXSjpBN0kxmSsfdsLe
xBGfmM4ek7lc2kpJ66ripKWMyTTPDGNHEqlfVfgz6LeR035crI7TzttTtcNWM+l4n3eK5Sd
1foOXPHpuLw9V0cwGDo9g8VDDZzgM0slvPedz93cuqoiuz81lcsruojZBFERRRRBEsn5t3g
mSyfm3eBRZ7j82yfnX/WPvX1D4If6vxP8Axmf8V8vk/Ov+sfevqHwQf0DE/wDGZ/xXLH+p9
/rf/P8A8eu6S4JHj+BVGHvsHvGaJx+a8bH1+9fApYpIJnwytLJI3Fr2ncEaEL9Jr5F8KGA+
QYwzFoGWgrdJLfNkA/iPcVrOfl4/07m7cvp38vIHEJjhIw1xvC2fr23+a7LY+g6epZuSinL
xXN9mySXT9Hwf0aL6jfcmskg/o0X1G+5YOkeJDCOj1bXXs6KI5PrHRvtIXZ+V7blnqPjfTL
E/yt0rrqhrrxsf1Mf1W6e+59K4aNyTcm5O5PFem6LdCKrpRSTVUdUymjik6sF7C7MbXOx71
x91+n7sODjnd6jy+Vv0R6kcrfohfQv5JKv+94PsXfep/JJV/wB7wfYu+9Xtrj+86f5fPl3e
hWJ/krpVRyudaOZ3UyeDtPfZX9KehVT0YpoKmSqZUxzPLLsYW5Ta49evqXmwSDdpsRqPFT1
XbeHPx3t9V+ijoqaz+hVH+E73FZcAxEYvgNHXjzpYgX9zhofaCtVZ/Qqj/Cd7iuj8x23Hk1
fl+ehsvovwT/8Aun/8f/2XzobL6L8E4v8AlT/+P/7LnPb9B1n/AJ6+iqI5XcistdiVDhkDp
62rigY3cvdr6BuSuj85MbfEjx3wqVYjwejowe1NOXkdzR95C+XrudLekJ6R406pjDmU0Ter
ga7fLzPeT/Bc/CMOkxfFqWgjGs8gaTybxPoF1zvmv0nTYfR4P5PsfQ2lNH0Rw2Jws50XWEf
WJd/Fdl/mO+qUzImwxNijGVjGhrRyAQf5jvArb8/ll3cm/wDL88P/ADjvrH3r3nwU/wBOxL
/CZ/yK8G/8476x96958FIJrsSsL/JM95WJ7ff6r/z19JRupld9E+pTK76J9S2/OaqAo3UyO
5H1I5HcQUNVRW1tPh1FLWVTyyCFuZ7g0mw8AvL1HwndH4vzTauflliyg+shdrpPTmq6L4lC
3UupnkDnYX/gvhY1Cza+l0XTcfNjbk+8YFjEOP4VHiMET4mSOc0MeQXCxtwXRAuV4X4LsUi
lwqfC3PAmgkMjWn5zHW28D717WqqoqKllq6h4ZFCwvc48gjy83FcOW4yPhOOf1/iP+ak/5F
eh+DH/AKqf/lX+8LylRMamqlnO8sjn+Fzde1+CqnL8Yrqm12x04bfvc78Co+51H8enu/h9P
XkPhO/6Ub/mWfxXsF4/4Tv+lG/5lnuKr4fS/wD2xfJV9s6Gf9H4Z/hf/Yr4ovtnQsE9DsM0
P5n/AOxUj6v6l/8AOO0lcFZlPI+pK5ruRWnwtVQ8aKhwudlqcx3IqpzLbgqmqzlnciGK3Ko
AiKixVuZ3LSQq3NN7oMzhokLbrQWaoZLKozliGU8loLPShl7kGctKXL3LSWJC2xQfKOlDGx
9JK1rRYZwbDnYXXKXounMRj6RudYBskTXC3q/gvOrlfb9Z093xY1FFFEd0UUUQRRRRBBuPF
fWovzTOeQe5fJV0H4/i0haXV0gLRYZbCw9C1Lp4Or6bLn1qvpnFB4aY3B5AbY5r8uK+cDpN
jIAArn6c2j7ks3SLF6iF8Mta9zHizhlAuPUtd0eDH9N5JfbDUCNtTKISTGHkMJ4i+irUUXN
9yTU01YV/W1H/AI7PeF9QJC+V0c4pq2CdzSRFI1xA42N170dJ8He0O8rDLjZzTceK3hXyf1
Hizyylxm3UJSrmHpJhH68z90/cgekmEAE+WNNuAafuW9x8qcHLv+mvI4xFJV9IqplOwyue+
7Q0XvoqRguJnahm/dXTwuqZW9MvKY7hkjnltxwyru41j7cIlZEaZ0rntzA5rDdY1L5fZy5+
TjuPHhN3Tx35HxL9Rn/dKBwrEBa9HNr+wvcDF2nAzigiOXLmyX15bpcCxg4xFI50PVujcA4
B1wbp2xmdbzatuPiPnxFiQdworKiwqZgBbtu09KrWH1MbuSoooojSKKKIIooooP0CfOKFkT
uovQ/GX2CiKiCBFBFQEaooBFQEIoBRWD5n8Kn9b0H+XP8AyXhR3L6v006I1/SOupp6OWBjY
Yix3WuIN734Beb/AJL8b/WaL9933LnZdv0HS9TxY8UxyryPlVT+szfaOU8qqf1mb7Q/evX/
AMl2N/rVF++77lP5Lsbv/SqL9933Karv+46f5jxjiXOzOcXHmTcobL3UfwU4o4/KYjRtHcH
E+5ejwD4N8NwmdlVWSmvnYbsDm5Y2nnbj6VZjWM+t4cJ4qv4OujkmFYa/EKuMsqawDKwjVk
fD0nf1L2RCchLZdNafA5eS8udyr5d8Kwti+H/5d3/JeEX1rpv0PxDpJXUs9FLAxsMRY4SuI
Nyb8AvNj4K8cP8AaqL9933LnZdvt9L1HFjwzHKvHeVVP6zN9o5Hyqp/WZ/tXfevYfyVY7+t
UP77vuR/kpx39aof33fcpqu/7jp/mPHeVVP61P8Aau+9Dyup/WZ/tXfevZfyU47+tUP77vu
U/kpx39aof33fcmqfuOn+Y+gdCHOf0Nwxz3FxMOpJuTqeK+R9Mv8ArDFP8wfcF9l6OYdNhH
R+jw+ocx0sEeVxZq0m5Oi8Pj/wcYxiuP1tfBUUjYqiUvaHudcDv0W7Lp83pOXDDmytvh83V
oqqkCwqZgBwEhXs/wCSjHf1qi/fd9yn8lGO/rVD++77lnVfTvVcF95PG+V1X61P9q771PK6
r9an+1d969j/ACUY7+tUX77vuU/kox39aov33fcmqn7jp/mPHeV1X61P9q7719f+C6SSTok
XSPc93lL9XOueC8j/ACUY7+tUX77vuXvuhWBVXR3AjQ1b43ymZz7xkkWO2/gtYyyvF1vLxZ
8esL5ehUUUXR8dEH/m3eBRQcLtI5iyLPb82SfnX/WPvX1D4If6Bif+Mz/iuM74KMdc9xFVR
WJJ8933L2XQTovXdGKWsirZYZHTyNc3qiTYAcbhc8ZZX2eq5+PPg7cb5eqXN6R4LHj+B1OH
yWDntvG4/NeNWn1+xdRRdNPjY5XGyx+a5oZKeeSCZhZJG4se08CDYhLyX1Ppf8HVXjOOPxD
DJqeJszQZWSEjtjS4sOIsuH/JPj361Q/vO+5cu27foses4ssPN8vrFOP5tF9RvuXgfhZxPq
sPo8LY7tTvMsn1W7e0+xfQomFkLGG12tANl8/6YdBcb6R4++tiqKRsAY2OJr3uuAN72HEkr
pl6fH6a4Tm7sr4fK9tV926EYb+S+iVDC5tpJGdc/wAXa+6w9C8LT/BRjHlURqKqjMIe0yBr
nXy314cl9Ya0MaGtFmtFgOQWcZp6uv6jHkkxwuwISkJ7IWWnyXnumuGflXopWwtbeSNvXR/
Wbr7rr4aNRdfpItDgQRcEWK+U1XwVYsauY01TRiAvcYg5zrht9AdOSxlNvrdB1GPHjcc66X
wU4n1lBWYW89qB4mjH7LtD7fevc1g/mNR/hO9xXiOifQbG+juPxV0tRSOgyuZK1j3XLSOGn
Oy95URGWmljbYF7HNF9rkJPTy9TcLzd2N8PzmNk7JZYr9XI9l98riL+pez/AJKsdH9qov33
fcp/JXjn61Rfvu+5Y1X251XDrVrx3lVT+sz/AGjvvVbnOe7M9xcebjcr2n8leOfrNF++77l
dB8FGJucPKMRpY28cjXOP8E1U/c9PPO3hPWV9V+DvopJhkJxavjyVM7csUbhrGziTyJ9y6W
A9AcIwSVtQ4OrKpuolmGjTzDdh7V6YrUj5vV9bOSdmHpEjx2HeB9ycBRwu0gcQq+Zj7j86P
/OP+sfeiyWSO5jkewnfK4i69m74LccLifKaLUk+e77kP5LMc/WaL9933LGq/SzquHtkteP8
qqf1mb7R33qeVVP6zN9o7717D+SvHP1mi/fd9yH8lmOfrVF++77kP3HT/MeQ8qqf1mb7R33
rv9Bqid/THD2vnlc0udcOkJB7JXQ/ktxv9aov33fcup0a6A4rg3SClxConpXRQklwY45jcE
cu9HLl5+C8dkr6E5rXtLXC7XCxHML4P0gweXA8aqKCQENY68TvpMOx9X8V94XH6R9GKHpJS
NiqbxzR36qdo7TO7vHcrXzOj6j6Ofn1XxGCealmbPTyvilZq17HEELXXY3iuJRiOuxCoqI2
6hj36X8F3K74OOkFJIRBFFWR8HxSAE+h1v4rPD0B6SzPDfyd1Q4uklaB71l9r63Bl/LcecX
2LoBgb8H6PiSdhZUVjute0jVrbdkerX0rB0a+DmDDZ2VmKysqp2G7ImD5Nh5m/nFe3KsfM6
3q5yTsw9BdeQ+E3/pRv+ZZ/FeuXC6YYHU9IMEFFSPjZIJmvvISBYX5eKrw9PlMeWWviqdtR
O1oa2eVoGwDyAF6/wDkuxv9Zov33fcofguxv9Zov33fcpp+gvVcF915Hyqp/WZvtHfep5VU
/rM32jl63+TDG/1mj/fd9yn8mGND+00f77vuRP3HT/MeS8pqf1mb7Q/evo/wZPfLhdcZHve
RO0DM4n5veuL/ACY41+s0f77vuXruhnR6r6O0NTBVyRPdNKHtMRJFrW4qx5Os5uHLisxvl6
DKoGpyFAFp8RWQlIVtkLIKC3VAtur3NSZUFRahlVpbZTKgpLNNlS/Tgtbhos726qj598IlP
lqqOpA89jmE8dDf+K8tQUhr8QgpA8MMzwzMRoLr6F09oxN0e64Nu6nla6/IHQrwWDdZ+WqM
RSNjf1zcr3i4B71zvt+h6Pkt6fx+HpP5Op/7yi+yP3oN+DupLRmxGIHiBGT/ABXvQ0gWJue
agat9sfMvX8/y8IPg5qD/AO5R/ZH7038m9QCL4nHqP0R+9e9Y3VORop2xP3/P8vnrvg6qG7
YlF9kfvVDegFYGXlroGuvs1pI9a+iPCyynVXth+/5/l89n6E18UrBHLFKxz7Oc3QtHOxRf0
HxBrLtqKdzrns3IuPFe6KVO2NfcOZ84pejmI1FeaR8D4g1xDpXNJaPTxXRi6D1bg7rauJhB
0sC64/gvb30SlJhFy/UeW+vDwrOhWIuYCZYWkusQSdBz/BXDoPUmSxrIgy2+U3vysvZqK9s
S/qHN8vHfEab9fj+zP3pGdCanL8pWRtN9msJXtLJDunbGf3/P8vH/ABJm/XmfZn71kxPoy/
DKF1U+sY/KQAzLYm58V7peW6bO+RpG5Hec45+HgpcZI79N1fNycsxtecwyuOG18dWIxIWX7
N7XuLK3F8WkxadkskTY8jcoDVgUXN9r6eNy79eXR/LlSMK/JzWRtiLcrnAdohPg2OOweOZr
IBIZSO0XWtZctRXbN4cLLNexe8ySOed3OJQUUUdZNIoooioooogiiiig/QJ3KBTO3Sld34y
+0UQujdEFFBQFFOilRCgKiiiA3RSqKhroBLfWxTBA7SrAs5kAdZou5XtKB0CiEUFdkwRIQ2
RRRUCKoiiiiCIoKICooogiiiiCKKKIGCKW6IKqiooogiiiKoCKiiIiCiiAqKXUuiogVOKKl
C8ECmUWQhCBCcpSoFQKZAqIVREpSgiBRUsgARUsogmyCKCgVRE6oBUMECFFOCyFsoAiiEVL
aIWTIEIFUUKCAoFRFAqlk1lEAUKiBKqAUjii51gqi65QOFEA7RS4QFRC6GYIGUsoNUUAQtZ
FSyAEXSlqdB5sFRnebmwVZCsOqCDBitGK/CaultcyxOAHfbT2r4wwuhma7Z8bgdeBB/Bfdh
Yar5B0mwt9F0mqKWJhPXPzxAcQ7X71nJ9b9O5J/LCvqdHPHW0UNVE4FkrA4WVwZqubgjKbC
sGpaF9bAXwss67wLHc6cN1rfiNE2RsYrqZsj75Q6QG/tWtvn58d77qNQbYIE2CSKdkrbNmh
kdx6t4KWR9hroq5XGz8FlesrjcomeOVocyRrmnYg7pSDyVS41W5KmdulVQCoihZBFN0bIhq
BSELXT2QtxQIWrJiEHX0U8dhfIS0ngQN1uK5GN4rSUFNJFNI5sssbgwNGu1lL6deGZXOdr5
0opshcLi/WT15FRC45oou0UUURUUUUQRRRRBFFFFB+gTugidyhZd34y+wU1RUVRAigiiiEQ
UqKgYFFKCioCo64bdouVAiFQnWNIubtPeo6UNZcG5OysVT6cde17RoTryCCyGPK253durRc
FQIgKhwilHJFAUEULoqIoXUUBUUUVBUQRUEUUUQRRRRAVELooIjsULqXVD3UulBRVBRS3Ru
rBFELqXQG6F0ksrImF73BrRqSV5rFelfUgtpAwa2Dnu38Apsd+rr4KNt5XG54AXXLl6UQtN
o4hI4G2UPIPuXj6rEpp5Q+om31azNlCxPnkhfndkLeOTWynldPdu6XUcekkckbuRsf4p/jd
hoALnOAIvca2XzeSuExBa4tsbZX639KeOtncAy7fqtYCovbX0pnSXD5nWhqI5D9G9itdPit
LUkhklnDcFfOY3hlpJjGMvIDRaI8RL5QYZDf9r71DVfSbgoFeToMdlivmAyttnizbeF16aC
ojqYhJE64OvgiLkLIhQqKUhCyZAohTZBFAqIiiXMmuoIlKZSyBUbI2QQRQ7KIKgIhQ7qKKK
h2QupdAClKYlKggRQCKCIFS6UlEElK51kC7vVUr9FQskiUOVZddS6otLkubvVeZS6C3MiDq
qbqxmqC9qKUJlBFFFEE4Kt3NWJHjRUUnRC6LuSVAV4j4SMNz09NicY1iPVSHuO3tv617dZM
UoGYphlRRPtaZhaCeB4H1qV36fk+nyTJ8SOpudSdyULDkFZNC+nnfDK3K+Nxa4HgRokWH6m
as3DRSywPD4ZHxuGxY4grW/GcSkjmjkrZntmtnzOJ29yxLXQYXW4nL1dJA6Tm7ZrfEoxnOO
TeTKJHtAAkc0DYBxFl0KJuM4g8MpX1Umtrh7so8TwXq8L6E0lKGy17vKZfoDRg+9ekZGyKM
RxsaxjdA1osAtzGvmc/Xcc8YTbn4PSVlHhzIK2oE8rb9oXNhyvxW2ysspZbfGyy7rukspZP
ZAhVlz8TgxKWIOw2qZDI3UtkYCH91+C83W9Jcdw8dRW0MbHbdZYjN4EaL2dkJYo54jHLG2R
h3a4XCzY9PFzY4eMsdx4f49Yh+q0/t+9D481/6rT+37108U6F005MlA/yd51yHVn3heQq8O
rKFzhU074w1+TOR2Se4rF3H1uHHpeWeI7nx4r/ANVp/b965mL45U4x1QnjjYIr2DBzXNUU3
Xsw6biwvdjGzCZaeDE4ZKsXhaTm48F61+K9Gza/k7tdLQ/gvExQyzuLYo3PLW5iGi+i9Nhf
RcNpPKq6Fz5N2QXtcd/erNvN1ePHvuyy06tM3A8Ta9tPTQygG7vkrem65mKU3R6iAjfGesy
uc0Mcb34Ap5oOkBYIqOmhpIm7COUX3XIm6OYuX9ZLGHOcTd3WA+tW+vTzcOOPdu5+P9uQTd
xNrXO3JRRRYfZiKKKIqKKKIIooooP0E4aoEKxw1KUru/GX2RRFBUEqIXRQBFBFQFEFAIgIG
CYJU7VAQEQOHBFEKgDQ2TDRBG6Aopbo3QFAqIcEEuje2pWc1BiNpmlo4OGoSCcVb8keYRjV
zjx7kGxFKNAiooqIKICpdBRAbqXQUQG6l0EFdhro3SqJsOCjdKCjdNg3UugpdXYN1kxDE4M
NpjPMTya0C5ceAA4qyaXqmFy+b43jrKzGTK15cyn8257LP2jzJ9ib2OnjWMyFofWuDnO1ZT
DZvjzI968tU4nICXnL1hGlh5qqrauSaQyPuXuANvojgFzKqUAsjB+UdqTyWpiq/wAolc50r
nHQ6u7/AL1JKgX+UN3fRGzfxWB9TkjGXwY3l3qoTNAy3u693Fa0OmZ8/mm1hp3K2KpdB3uI
35Bchk5F9fN1Pir45bjORx0upcV7nZ6x0jQC7MSbWurIZzG7PfuC5UVSeDrAjzuQTmsYQd7
e9ZsadyOs6wjWzr7rtYP0gmoHsEjjLFsQdwPFeGdVkGwNidT3LfR1t3AOdo4b8is2Fj7PBN
HUQtlidma4XBTleX6H4lnh8jkdfiz7l6krDJSgUxQQIUjjZWFI4XUQiYFKdNELoi0KJWp0V
EEUEAIUUKiIU7qXUKiKCKgUKAJSmSOOqCByOZIShdEOXKpzu9E6qt2yoDn2VEj7lR51SKiX
RuggQgOZQFLxTAIGBVzFSFa3ZBbeymdVOclL0F+cXTjms8ZzFaANEEQOyKrkdwCCp26ChUR
EUUUVHzb4QcH8kxJmJRMPVVWknIPH3j3LytNSVFbMIaWF80h+axtyvtGKYZTYtQOo6ppLHE
OHcRsVXRYTQYZm8ipI4HPsHFgsTZY7fL63F+odnF22eXj8G6BiMNqMXcHu3FO06ek8fQvVR
U8VPEIoI2RMbs1osAtjhdV5NVuTTwcvUcnLd5VTZAhXFncky9yriQNWWvxGkw2nkmqJABGA
4tGrrE2GniuP0m6TChpRHhk8T5+sLJHAgmO3cvCVlbPXVctTM89ZMe3bY93h3LNyfR6bocu
Sd2XiPq1NUxVkIlhkY5p1aWuvccPBWFfJqCvqcNqW1FLKY3juuCORHFexounNJK2NlZA+OR
xs5zbFg70mXyc/QZ4XeHmPUAKINcHgOa4OB4g3BTLT5tmvZDuq54YaiIxTRtlYd2uFwVcQq
3bostnpwa/ojhtUwmnaaWTg5mo9S8himB1uFOPXR5or6Ss1b+C+lqmoDXU8rXAEFh0IvwUu
L39P1vJhZL5j5jR1k9BUCopn5JG6X4EciuuemGJkAZYb3uTl4LgqLnt93Li4+TzlHej6YYg
2+eKGS50uCLJndMax1waaGxFrXK8+om65/tOHe+1OKiiij0ooooioooogiiiig/Q7hqVW4K
xx1VbnWK7vxl9lQKJKW6qCogogKISohAwCYINTLKpurGiyVoToohMkRugZC6F1LoDdS6VRA
11LoKXVQSARYi6VrQ2+VoFzfREFRQMCjdKEUBv3qXQURRUQUUBUQUugiil1EBUuhdRAwNk2
6UJgmxESNFLqbptXnOluJeR0HVMdlknBAP0W8SvlE9SyOfq2XyN1JduTzPevofTplqiKSS5
jsGADxuV8mrpHyTB2xlftfmuuE2jdPWvdG1wdYPeTfjbuXPmrLTveRsLNHIKuqmMj2tZ5rG
5W+HErLI65Jce70LrILWVJcS87NGpRglLi6Q2DW+1ZpCMgYGjmmddxEQ0Yw9rvd+Co3OlEW
hN7HfmdyfQrS57xHHc67DvP3LGRmmaXeY3fvPJaml93SHV7+zG3kOazViwyAHqmOzW848yg
HvbJl5a7pIY2wyufe7gPWeSulg6t4jee24AvHuCzprYslLiXDawAWqB2rRdYy0M9NlbSv1b
fxUsa34ex6KVzo6qIl1rHe/8A53L6rG8SRNftcXI5L4lhczoHQyREZxc2PHWy+x4VOKigik
BuHNBXLKarn+WooJihbVYUhCVOUqgRwShqsIUsqyAFkyiiKCl1EOKCJUxKVVEUQuoooqKIn
ZAqR26JQKIQhSyayllQh2VTyrnbKlwugzu3UAVhYi1iory9yUhaMqUs1QUhtyn6tWNYnyoK
QyycDRWZUC1BW5qrI1VxBQDdUEiZxV4QbYBG/FAHGwVD9bq0677KsoFyqWsipZBLKWUQvqg
jgqyrUjm6oKy26XIrQ0kryfSTptBhr5aOgaJqtjgC9wuxvPxKb068XDny5axjuV1dR0UD31
NXHC1pykuOoPgvnuLdMqutY+mp2iOnILSX6vfyJItY8dF5+oqJaqeSaaR0j5HFziTuVWs27
fc4Ohw4/OXmo4lzi5xJcTckm5JUUUWX0EUUURXTwrpBXYQ1zIHh0biDkfqB4cuS9vh/SnDK
6J7+sdA6IAubIOemnPVfNUWuLXBzSQRqCNwrLY8XP0fHy+fVfX3HiFWSvC4R0sqqeZsddKZ
IbNaXEXLQOPivX0GJ0mJwGWkkztabOBFi0966TKV8Pn6Xk4r5nhqKpm/MyX+gfcrHFVTH5C
T6h9y1Xnw/qj5WooouD9fj6iKKKIqKKKIqKKKIIooogiiiig/QbzYlISnf5xSFd34y+wUUU
VQEQoogKiiYBQFqayAThFQaJkl0cygdS6XMFMwsimUVeYpg7RAyiCiCXUughdENdEFJdEFA
90Ul0QVAyiF1LoCigioqKKKIIooogiiiKAhFBFFFRRGyK8j08pnTwQAXtZx056L5HiUTYa2
VhbYRGwv4Gx9gX3vF6Xr6GV4F3NY61+VtV8O6RwGPEnm972B8QF04750jhx9gHnYX+5Vltn
3LS63Dmr2stc6aouHEcSvQinJ2gBq49pxUsGABo7m/xKsIyCw47qNbmd2QRYWVNrWNbZt9m
A+s8VcZ3bMFjt4BI2G40PjZWNpyDe5Fhp4rFsWShHMyOUPDc+TzQfnP/BGVwp+1K7PI43J4
uP3K2noxmBabubtfYLXLhgMfWS3cbcdVnca05rSXxNvq64JVsdwPQEj4jEW6gC90Y3tc242
JVG6kqHAAgm4cLdwGq+wdCpZJej0Beb6m3rXxqma4Fhto43C+ydDIjDgkbCCATcArnmy9GU
pRJQXKqUhLZOULKBFExCFkQECmIQVCqIoIgFBMggUoDdMkO6CwIpAU52QIUtkxKAIKCWSkJ
+9VOfyQB2yrKLiSl2N0BLUQAlJJU1VDWQy9yZpFtUbgKABqNkwF0bIELUCFYgQgqIRazVNl
1TAWCoXKgeSY2sqydUBdsqXEAqwnTdUON3IHBBRSNPFNdBHaBI0klB5KMfeEFiCKiDnY7hk
mLYRNSQ1D4JXC7HNcW68j3L4zUU81JUSU87CyWNxa9p4FfeAvK9M+in5Zh8uowBWwt1b+la
OHjyUsfS6HqZx5duXqvlqihBaSHAgjQg8FFh9+eUUUURUUUUQRRRRBFooa+pw6oE9NIWOB1
HB3cQs6iM5YzKar6DhPSCjxQgZ+pqCLGFx08RzXUmb8hJf6B9y+VDQgg2K72G9K6qliNPVA
1MJaWgk9punPj6VuZfL5HN+n6y7uNw4mB8jWueGAnzjsF3YehuIzRiTrYGggFvaJ3XAWqDF
K+my9RVysyiws7YLL6XJjyXGdl07TuhFcD2amBw56hdChwWowTDMQkmbBM4xZmdm9iL6arz
zekmMNB/n8huLdqxXbw7pDHVYLU02JVYbUPDmsc4W0I42Cvh4uTHqdTuu48jvqopsosvpz0
iiiiKiiiiCKKKKD9CvbZxVZC0uFyVW5i7vxt9qbKWT5e5DKjJbKJsqBFkATBwAQURTBycFV
XUzFBa4pLpblS6BrqXS3UuoHuiCkBTAoLQbhFVsdwTqKiBRQIQBRRFEREIIoIigoimBRulR
UBuogogZQIBMgiiiKKiKCIUBCKARRQkYJYXxu2c0g+lfGOmtCylx2aAOHYc1xJ4k2H3r7UN
l8v+FOidT1ENbCzWTzieJGy6Ye0r5xURvZI5pFjfko0BhymwPBZpauoLi54L775uaaGqilZ
ZzQHAag7L06Rpe0DS+qaFgz3OwWVlS11wTw/itPXxtL7uA0uE8q2Na22lhzKrdLG0W3WCWt
sMjcxLtzzQYyWV2pyjisdvy1t0YZ88gayzRsLbrs07XPb1T3Da91xqWge5ocDsefFdmBjhE
SHG49ixlY1JWKopMzHOAvluCPZ/Bcqxgd1btbPtpx0XoxHkBaTcPN/RZcbEoXRTAjYuNjzV
xv4TKL8Je+aubs7LfIPDj6F9F6OVM9Li1KC5wbOcrmm+otpovG9E6Npa15aHOlsGj9le+wq
DrukNMAA4QBznHlpp7V5+XP+cjeOH8bXsioigVa5FKCJUCAKI8UEAKUhMSgVUpSgiUEQCUL
pX3uoNkDIOCXMjdQS6mZKSg51gmgXOG10Gu0SEqBAznEpCVCUEEKXimQVAURsogiiinFBaw
6IpGmwQLyoLFLpOs0Q6wEoHUQDgeKV78qojnEKoydyjn5lS5x2QW7qst1Ua4hOCCiFPJQmw
RuM2yDrGyAAZtU4bZQABMigoigUERQG6DtlR4rpl0RFcX4lhrP5zvLEP8Aud4/a96+dEEEg
ggjcHgvupXkOlPQ5mIGSvw8BlVa749hKf4H3rFj63R9b2/wzfOVEz2PjkdHIxzHtNnNcLEF
Ksvty78ooooioooogiiiiCKKKIIooogiiiiCKKKIIooogiiiiCKKKKD9FncpbXTHcoLs/G3
2UhLZMUEQpGiQqw7JCECoIqKgKKKIIoooiCooAjZRQTBSyg0QO0ap0jd06iooooggFylJa1
4YXDM4EgdwTpBGOtMhJJIsL/NHcgNlAjZRBEUEVBFFFEBRQUQTimCFlNkDKKXUUUQiEEQgI
RQCKKI3XifhFoZJ6UzE/JNjAb3G5vp6QvbLndIaJtbg07C3MWtzNHNaWPzxXNEb2uIu17QT
lOy50kBDetbG7LtcHdd57Otp2nILgAOFuK587AGG0NjzXqxrOnOhLzIBY6rc6kfIwX0tsRr
6FIY+rILtXEErq9UG0Y5lwVyujGbrhhjoCAAM17EuNyFrpjc6Suv3MurZKUPkOtjzVsVHK2
2RwI7lnujXbVtM+QOBe0D6uh9i7FH1ht1mZrHbjiVhpqch133v4LqxWsLONwuWddMYtnaOr
6wWu0hcbF2mTI5u2xXYqyRT8Tdc6VnW07nOuQ08OKmCZN+BmSnw9s8RIewks7+Fl77okxzq
2Wd/nGMArxuDQA0kUJ+able76LxBrZZQNDZg77brhyf1LLrF6ZAqA3CnBbcilRRRQBBGyB0
WogWQKhNgqnuvsqhyQhdV5jyRBKAv1CrurNwkIsVEKihZFFAmyrJObVWFJu6yAKJrKWUCqK
KIAooogiARQVBKChQKA30S3UUQS6iCiA3Qccyl1EFbikIVhGt0CNFUImaULKHQIGNkuYX1S
l9lW6RBc11zurr6LA15LlpjfcaoLrpd+KhKgQQJrXUATAKKqe3RUP0WmTZZZCqjzvSPo3S4
00yttDVtFmyAaO7nc185r8PqsNqDBVxGN42PBw5g8V9fcLlYsQw6lxKnMFVEJGnbm08weCl
x2+h03W5cX8cvMfJFF3sZ6J1eG5pqe9RTDUkDtNHeFwsjibZSdL6BY1X3cOfjzx7pQUTCKQ
mwY6/glIINiLEJqxuZ45eqiiiijaKKKWI/FXTO58ooooo0iiiiCKKKIIooogiiiiCKKKKD9
FncoIncoLs/HX2BCWydAhGVZQITlqFkCWQsnyqZUCWUsmsoAgSyNk9lA1AoCYBHKmDbIAGo
FqdQqKVo0ToIoIooogCiKiAKI2QQRFBFBFFEbKCIqKKAoIoWQEFEJQEwRRCKigRTBEIBMEE
Sys62CSO9i5pAKfggtQfCekVL5JjNVG1mQdYdL7HdcCssGa8OK938I9AaXFnTBri2QB7Xe9
eAqnG+R2ut78wu+Hk340WJpLcx42YPWu7FHmpG3F7HULjOt5Q3L+bDrt716Omaw0AeCDqry
Lg58sQjsEYWAuA2K1SSQtBzOFljikIe3M02dsVj3G5XRawgaq+MWICqiOdo17iri2wuDtrd
c63tKqS4LRuAjFTAwiPYu48kGx9ZK0Hnf0LfG0Goa1thbcIxXQ6N4Ya+WUOlIiifldl46X9
q9/SQsp4mxxtDWt0AHBeD6LYjHQUuZ+oq53256D7l7mkqY6hgfG/M3uXLLe2LXQYeyoSkY7
RS5urtBzaqZkpIUQNe5UKHFMtRFZbcJCzVXIHZaRWGo5QmAUsoFLdNFW5puriELIKCEE7wk
UBtdJbtFOAjl1ugW2ihansg4G2hQUKKHdRUBRRRAEUFLoAUCiggiiiiIiChQVUUCUbIKAWK
AuSnQIsgBaCqnmysL7KmVyope6yS90HFAKosar2aBZ2q1gJUGhlirAEsYsFaAoBZFMAo7QI
KJXABY5Haq+c6rO5UVk6JCE5QsqM9Fhox3FKmknnmipadjc7IhYyF193cAvV0OCYTQxtFJQ
U0YAtmbGLn07rzNBWvwrEauV9HPUNn6ssdFl7NgQQbkK7E+kU9fCyhpKSto3TPBkmdZtmDc
AgmxO3pXoxskJdO/wDkPCXh7X4fTydq5zRtNiV8/wCnPQGmpqKbFsJBb1byZYQbgDmPA8F6
jok6Q1+IU0jpZGRdW9j5HlxFwbi51O3FehI62KeIR2a67e1sbjf1q2TKOnFy5ceXdjX5s8V
ooaGfEKuKmgYXPleGNAHE7LrVHRPE3QNrKaJs8cgzZYz2m+g/wXsPg26JBgixquY4OJPUM2
2+cfTey82GG8n3ObrMfo7xvmvTUnQPBKekgilw+ColZHZ8r73c7nv4r5301oI8DxB9MKani
DyXxCK5IYTpe/uX1zGcXpcCw2Wvq3WZGNAN3HgAvgWN4vU41ik9dUPzOldcC+jRwA8F35Mp
jHzOk4subkm74jAdTeyiii8T9LJpFFFEVFFFEEUUUQRRRRBFFFFB+izugodypddX46+0UuE
CdEhKIsQsq8/ema5UNZSyl+QUv3JsAtUyptEEAsjZRFAEVEEBUQUUERQRUEUURsgCiKBCCK
IhRAFEVEECKARUERQRQRBFRBEQgiEUUUEQimCYIAJgptRSJ+CUrQ8f8JNA2p6PeUbPgeDm3
0tYr4tiDXMqAwi2nFffOlVTSMwd1PVyCNlQ8RNJ4kr4lj8MlPi5jnGZ7Dq5uxHD2Lvx1isU
kU1IGu7tWuHBPBWPlf1MV231NzoEtdWCpk6qBpfbc8UlI8Ml7dKA/wClc27tAut9EddjAWX
Db21u7fxQc0v3NjwtwUjrJyLEg+LBZEuleC7I0Ed+5XF1npooXO6xzHDUb34rfHczSNO1gs
WHXleZC0tdaxC3RnLJI47X0WMmoshb2++y1PDqeilqC0B2TK0952WeLMGh4tcg3vwCzV2I+
UBsMRPVR8/nO4n+CkiZVTXVXk+CUr4yR5PVm55XaF63BMbkgILnZmPAcO4FeCkkbUYTUUpd
2nOLwuxh9VlhiB2aMq3cfDlX1vD62OrizsI7wtRK8H0fxXq6zqS7R+re88l7dj87AVws0HJ
QD9UCbhVk2Kg0B4TZlmDk4etQ2uzaqEqtr01wVpDDVFKNEwN0ULIHRNZK7dKKnJANVYRdRr
dVEQDRSyJUQCyBRUQUuGqUtsFcRcpXN0VFCiZwISogKFFKgiiiiAKIoIAdEAiUFVEpbo8EO
KIIUKiBUVU82KpebhXP30VRCqKCCgFaWqBqoDBcrXFHpsqY26rXHoFAzW2TgIFwCAcFA91X
K6wT3Cpmd2UGWR2YqsondKSqAQhZFGyoqKyYkJ/JmtppuqlfKxjX2uBmcBt6VvyrPXxzGnY
YITK9k0bwwEC9nAnU+CuPsrvYBg8uEGd9TUtqKqqc3OWDK1oaLAAH0+tLi2Nso8ImMX9JkL
oadgFi9+1x3DcnZaMJxduKvla+B1NUU5Akic4HQ6ggjcJMSwuLEMLkifMGysJME47Lo3jQG
/iLeGi9X+j8PGwYfW4jJSYJCZKSSOMGoeHXYYrWJBG5J8OK9w8xYeYmBhhpqeMXcToGtDgF
5bo9P5X0mpqgEwSPoLkX7Mna1aR3EexeqqMIoqm3lMJnJ0cZHE6fw9CmM8JHgsVlk6edJIs
NjmfBRR5nMcRvlOpA4lYOmvQdtBUCTC4wymdHnkzG+TLYEk99xovo2E4Lh1JUOrKSipocwy
xPhBByd/D1JulEYk6MYkCCbUz3C3MC/wDBMpK6cfJnx3cr4nN0PxqLXyZsgtfsSA+hYJsIx
KAN62hnbfbsE+5fUon5qeNxJJLBcnfZQkrx3B9HH9T5J7j5K+mniNpIJWHexYQl6uT9G/8A
dK+t35pgO5Tsdful/tfIuqk/RP8A3Sp1Un6N/wC6V9d9CH/mydh90v8Aa+R9XJ+jf+6VOqk
/Rv8A3SvrZRHgnYfdP/5fI+qk/Rv/AHSp1Un6N/7pX14W5Jxbkr2H3T/+Xx7qpP0T/wBwqL
7Fccgop2H3S/2vTHcoXRO5VZK0+RfaOcq3HvUcVRNMIxzJ2RlllqX5iGuOW6LauS2XNbvVR
boltYqq6FHL2zmfw4ndbg9p4rkQxucQ7YLdG/Wylg0mwR3QYczbFAaaLIZRBFUBFRRUSyii
igCKiigiKF1LoGQUBRQDioiggiKiigiiKiAIqKWQRBGygCKiYKWRCm1REBFQrNqyCiCkuiF
lo4QdropdU1NRHTQPlkcAGtJ1O66RmvkfwjYzW1OPeQSsYyCjeHREHV3eVzJo/wAu0gDe1V
QtuP22D+KwY3Vy1+LVNRIbudIbdy5sVfU0LnSUsro3jbx4jwXsmPjw5y+VczHQyCVhyuBto
mFY+R4ddl+PYWuSenxNjawNyulaetiGzH8/SscEBZNtezrXWvx5a358N0dQ/MG3Lr8BoF1q
eFu5aCQFTSU8bTctDjxJ4rVJljbnAAI5LhfiOvldE0MGgsn0s5xsAN1ldUxtGjxe19Vlqqk
1LskZPVC1uGY8ypMU7vhZVVTqp9obthaNP2jzKzSO6uPv4LU5oihtsubVzBpN+AWsfJfCkP
yvc69mtZr3rp0EuaBo4ri1JLGsiOjn2e4cuQXVw8djw0XWzw4uvTSvbURvabFpvfkvcUPSm
KObyepBB2DuBXgYja55apavEmMxF/WsJiuNjYi44Lllhs2+vwV1NUx545WkeKvFjqDdfK6L
FAbGmqHSa3BHZcPEL0NBj88cjDK4vA3voVxuFivZuaClIIVcNVHURh7HXBVubmsgXsmD0tu
RQ1G6uxaH96sY7vWZEOIO6o13CR9lU2QkpybhAL8E40VRNlM5QOSkzaoEoBA91EEbqgKFFA
oK3hV2VpSkKisoEKwtSEaqAKWUUQSyFkyBRCndAqFAqql0FEERFLqXQO6BDugU+W6BagrLV
A1PZM0II1tk97IIEoGLjZS6VS6B81hZUSvJTk3VZF0FZSpyLJSgVMAgE4CoyVGJUVI8xz1D
WvaAS2xJAO2yWmxagrHNbFOM7zZrHAtJ9B7lq6ORSMxnFWOlklaTE85gNAQdL933rvV+ExY
lQ9RITA4PEkb47XjcNiOH/wCrtOOaTy8/gDxS4zjE8jpOxBFZz9vnHS3D8V3YKaaqp5JZ5B
K10hkpw0ZQGbt9Piq8OwQ4eah0lS6d05HWvc0Xe0CwFhoBvp3qzF8UGD4VJUFmaQHJDE0XM
jvmgD/zZdJ4g8dhsddFRUddRPjZVMaWPbMLgjPm4cdCO8ErfVYr0ndIwxVdCxovmDYT/Eo0
UBpqCGEm7msGY8zufaUXrh32U0HRitxOmrajDqyqbLC2nMsTmRgFhzAWA5a7dy1dMamvdgV
c2Lq44WtIeXEse4XAsBqHCxOui5+FSNPS+OIsa+OSmLZCW5g05rgHlfZdvpZTxDopiDnsja
RGSMjLa30HrXfG7h+Hn4Xh8Eb27OaD7E1klK8S0kL7WuwXFrW7rcFZZea+1CyZSylkAUKKC
KCCayGVEFqcJQFY0IDZRNlURHonnUqs7IuOpSuKy1fZHFYJ79ac3oW5y58wd1pzbqxAAuQB
xWllO1tidSq6Utz2J7R2W0BFVhqOWxuFZlKllAWOyndXkZu0OKzFXQvv2SpYGCiLhYoBQFR
RQKg2UsiAjZAtkEyigVRFSyCBFAIoIooogiiiigKiiiCKKIoqKXUUUEv3KAoKIHuigAiNTY
Ka21ETNYSdllr8To8MjDql93nzY26uPoXj8W6XVlWXMp3+Twjgw6+kreOHylr2NfiVJhrbz
ytMnzWA6rxFRjH5ZrZIyRmylsbb6A9y4klfOxzyHMBaLuklGbL6DxKxVmJytkhqhNITDI0g
OsBa45AcF17fhnbzeM5qavqIjo5sjr92q5Eb88tnG5J0J5rtdLCPy9WEbGQ/wXniS1916J6
RYJXUNYS3QX2PEHcLqsq6WZrJGuEY0uDwsubWhtQGzgWLhr4/+e9ZGuLdNrcFdJt6mPEGxP
8Ak39YCdhzWl9QXsDpGm3Ekj1LyjQ42JK7GHRtdGLm/assXGRuW1tfI6cWDexprlsT9wVsL
csrbhXSNZHGLWudFUHZZA7kue9ukmjVUgaSSdGhcV0wMplkF2MNyL79y2Vsrj8k3zjquPK+
7uraey06nmV0wxc88j9Y+eczSHtPNz3Lv0jcsI79VwKcZ3taNyV6ONoYwX2AstZObQ7sQaf
OXJqa6N0j8zbkuK6U0oEAedmglebf2nE3SRW5kjT24rtI4XXfwbEnVANLKTn3jcePMLzEVw
LA+KtgqnQzNvfQ8Cs3HayvotLitRTNyB+neF3aPpJezZ2afTH3L59Bj1OYg2VjnkfOvqt0G
LUDyLyyx+IBXC4K+mQVkFQ28cjT4FX6HivnEOKU7TeOrym3EELr0mPSgWbUNk9N1zuNHr8p
tohYjcLi0nSNr3ZX5fQV2KfEIKgABwuVPMDXTZtEXR8QdFW4WV2h73RSApxqqIiEbIqiKKF
KiigSol4oiKEIqKBSkc3VWgKFqKosorCAEhQBK4pkjkQt9VCVErnWVESuKBclugcFEG6S6I
KB1ELqE96AqIXRQAlBE7JUBQJR0QKAXQRUVCOCQhWOSWUAATgKNCYIM09HnlFTTzyUtUG5R
NFvbkRsQtMeNY5AwMkp6Sr4Z2yOiPiRYj1FEhCy3M7An5b6RdW4tpKFrsxLQ+VzjbloAFza
OHFKjEZKzGC17teoa1wLYr72HA20vqurZRLnbE0qcNFS4LS4XVTmrCuRUxV8Vc+ehDA2WJr
JbWDzZ1wRfS471MRxHHcYgfQVNN1MMpHbjc0Adq5LuJOnCy6hYhkXSclk0mlOW3egGq/JdT
J3LCqcqharsiUtQU2UAT5NUQxUJZTL3K0MunbFdEUtjur2xKyOJXtjQZ+qUW3qgops0uDw7
tNOh1UzXXNgqjES0i4urJXu89rrE7qaavtscQBcrDK/rJCeHBL1zngBxJsja5VCtDswy73X
TjOgB3WeGHILnzj7FeAgu4JSEWm4RUFZS3sbhWOakVGiN4kbY7oOBaVS0lrrhaA4St71mwK
CmCUAg2TBQOEUoKIKohCFkSULqCIKKICgoggKN0t0QoGUQCKKiigR4IAihdC6gN1EFFAQEb
houSAO9cfEekUFIXRU4E0w317LV5WtxSqqpLzVDnOOzQdB6FqY2q93NiNHT/nalg7gblcbE
+lcccRZRgg8ZD/ALx1RiMFIermqGtkt+baMzz6Bt6bLmzY3HYu6ob6da65/dGnrJXSYJt1q
mqq8SkfkzuB1e6/vKwzVMVFG4CRjpxoOLIe8ni7kB4rmT9I6h0ZYLhtrBpNmj0CwXnKmvdL
IS4l3dfRdJiOjX4hdpa17nMzXufnHmqqmqfU09h5twfauX2piRz1WykcJKS3ECy6a0zSY9N
12IPkF7Oy+4LlkXtxW6sb11IyoBJI7Llzw4hbg1U5a6N8D9A7Vp5OVDorvzbOBsR3p2uDng
haZY2SNa86O/Z0C0z+VDWEEErbSyviOZhuCs7gXM7OhHvVuHvDo3Ndo4bLF9NyuzHI5w7Rv
xSTTNiBdvYbKgTZWhwWCrnfLN1DNTxWJjut3LQVNU4ts09uTzjyHILNo3QapZS3rMjNSNC7
mrYYTIdBddvXhx/y00ERdKHctl2QS6wussMYggA0zH2LTGpYztXXy5Ywxcc6uWyvkvM7u0W
NvnI0uziKNpG6pkeHytI5qiZ5L7X7gmG4Ua06kMQkZe/irTTG3ZKopX2Za61NdwJWaMzmSx
O4hXx1Ra29zcd6aUZwscgLBcHVTSuvS41kka6cvcBxae0PvXWd0kdSMDrtqInase27XN7nD
mvGOJ87hxV9PVdWHRSXdFJvbcHgQp2wfVsD6YUlRG1hqi6/zZBZzT/Fesa5s8Wdtivz6yR9
LNdpNr3BC+ldD+lZljjgqH5jtm+9cs8NeYPbEJgbI5mPbnaQQl4hcpSrAdUyUBNZaQClsmU
RSkIWToEIhUQEbKIqIqKKBHtVRsr3Wss7hqgBSFMTZKSqhXbKlx1VjiqygF0CooUAupfVQo
IHBRBVd0QUFt1AUgKYIGQU4o2QBSyOVGyBCEpTuCVApCFk6UoIEwQCIQFSyKgCAWUITWQKC
shKW3VpCFlRVl1ULVZZS10FQb3KWVtlLIKsqUtVxahlQU9WmyK3Kma1UVNjVrYlY1qtaEFb
Y7cFa1iICe4soFyqJlEHIbEXtLwbWRfnzAW0VtLqzXmtRYHiyNX2yCDMy485XwsyBucahWB
gZdGM9YzMRuiHGqbKksWm42VrHBw0KgIRQOigKAnZIQnSuF1QoCeNrg7MNlIxc68FapRHam
6gSnQqA6qBkboKIDdQoXR3UARUQQFBFRFBRRRAQUyUIqAojklKl1BDuhdE6rLW1sNBD1kp1
PmtG7ioLaiojpYXSyvDWjiSvIYv0lkqHOiieYYOQPacseO40+d+aV9wPNjadB/5zXnJpXxf
zmqytc4ZoonHzh9Jw4N9664YfJavr8ZFOWsjFyRmsDaw5k8FyKvHJ5AW9b1bToWwki/i7f1
WXOnq3VD3luZwJu550LzzWbLI46nReiYxFrqwgZY2hoPJK2reNLAjmUjo25TYa81W1sl9wQ
FrQapqHvBJNtLABY26lWym7g0+JUt3KwLcg2GySCp8nE7L627KstqsFR+dd4oNFJUkOdFIb
xyix7lVIwseWHcKpoNgRuFscBMzN85vtCqEgF8oI4pKyqMsmUHst2A5rRC3cDkfcuafON+a
qR0qaQytDvnWs4c+9PZ0UuYCwd71zoZDG7RbhNnbZxJHA8QirH1LogTfXgjHGWwl5eA5+7j
wWZ5a8sub27RSPlJAB9HckSr46aMkhs7b9+i1xMdTtDgbjuXKc46OBXToZmTRGJ4vcc9iql
bYpRL2r67WWlrg2Mu7lz42OhmLXaHhda5pL07rDgB60Zc6ZxefrJdmkkKaukNuCMpsw2Rpk
ILpfBNvIAi1vauiAOs9Kw23U5GgKvkfYix1WMG2ysJOXdVloM5y6qiaTPp7VW590rnWbdZU
wF2k9yRrgQQdkYzskI+U023UVojnDRleMzfculhtZHT1DHRmVnaG1tFx2G01joCtRmaC1ob
YtF781KPp9N0iFLVwxdYXZ2XLDxHNeupqmOpja9mxHFfEZMSkbFS1zNeofkcDyX1TAcSpZo
YDA8GOVmYa3I5hccsdD0YTBI1OFjYhCFk6llQlkEx0S3UEURQJQAoONgpcBVvcUUC7XRKXJ
SVLogOSHVPZKXBBW82FlWU79SksqiWUKIUQKULJiEpQBQKIgKghOEoVjCDooIG3UJN9FYSA
FUDrsgsaeaNkoNwmB0sgRwSEK4gEXVdroEQTEJSqIiEvFMEDIhAJlBEEVEQLIWTIIpbI2Rs
oqBbVS1kyCBbKWRKioACcBAIoHCYGyrvZG6gszKByQFQlVFmdRVqKDNTaMHiVrbss0Isxo7
lffK24Ru+1hAIslDRGwDgEc1kdC3uRBHJC2V1xog0W04ck+6Br3CgKTZEFQPdRLdG6oIBvp
urALBIw9oK3gs1Fd1EJeyCUI9YxfdFO0ooBEKCIhBEFARa9uKmhGiVznBpMYBdwBKjC4tu+
1zvbZUNZRRJK5zYnOYAXAXAKinUQbq0EixI25IqCbKAqKIqXUAQ46pxsojJidcMNw6ascwv
6pt8o4r5vivSt0mGsxN0TppnSFroy6wjA4L1nTzFosN6OzxuI6yduVoXyOSZ78INzoX6rrx
478jfUdNwYiKahZHUH57u1l8L6LjTVVTVvdLVTOlfIcxueKxZBlLldGbsaV6JJBaDl4q1va
CpGqtjNmkKoewskIABsi51hYbpSew7wRGO95SUxCr+crbaalVS3ssFTrK5bnEDVYqkEyX5q
pCMsAr4XlrwP/AArPYt3TNfYg32QreGujkFhoRp3grmyMtK4cjZdSGRskI7tR3LmvN5SR9J
VImUelMHlrQohbNpw4nkii192vPoCUG5Rc0WGXYJbICnp5DFKCDaxUABAKW2U3RHoA5tVTC
VvnM84ck0oLaYk7l3uC5tHUSUrw9moO4OxC6NRVxVAb1TS1truB4FVlja2wSTHUNVj3BupK
z3zOJSrimwUZ510HFMwWCxGlrTqncbNsN1VmsiH89yqg5b8UjzrbkrRYNuqd36qLD3yNHMp
Cba8kHuuUj36gXtzUVbGc8qva0Gc31ACppbOcXclpabNce4qKkBLqGqbfsmzgPAr0HQitlb
JLAx3ajIlYPYQvN0xd5PKR5tgD6StvRqtFDjtPK42aXWPgVMpuI+24Ni0OIwXY+5G4O4XUC
+e08jsJxsyxG8Uhz2Gw5he8pqhk8TZGG7XC4K89mhpBR4JQnGqgqO6CcjVLZFKdEpTOVZKg
jjYXVDpL8Fc7UWVLmFAuZWNAtqq7JmmxVDSWDVSVc8hzQqiEQh1ShtyiQbqyNthdAOrSuZY
K1RTa6ZylKtew3uEhBWkJZNZTZREREboKIGLkEBclOAm1RpsVYBdVg6q4bKbUp0SkJyUhdr
ZIlK5IU5SkLSAiEEwQMEVNglJuoDdFJdMFQVFEEREVFFREpNlCbJCoprqJUw1QMFL2QJslv
dA97ohVo3QWXUVeYp2G+6IZRG4UU2aVgWKc/NHelG6b/uNHpRu+zOSOkMbL96dyz1JtGPFE
aWuDmhw2KcLFTT5TkcdD7FsCoZBFRFQFFBFEG6ta6++6pTZhZLBc5uYKonKoxxB0VjwMtzo
shBqEVQ6YtNmAEc0Osnds32KK0JXv1ytF3H2KnPNmyX1PAJuokvfOLlNC1oyi10S4DiFR5O
6/n7quWMMNg4uceAV0L31DWmzTclP1zAN7+CwAEGx3C0QRtcdQSmhqa7M2+1+9FAANFgLBF
QBRHglJ0UVG9p3gnc4MaXONg0XKDBYLz/TXGhhGCPDHfLTdliSbqPm/TzGX4rirmtdeKJ2V
o4d64EgLcFzcDIQFRWTPyMJNy4krVUuv0cp7ixdI4leuTUkZntzX/mUYbhtio7WH0Ix7LTS
8aBM12uir4botNiiLFVNJlYRzTk8VlkdncbbIF3dcJnONuQClg0XOgCqzGXUDS+iqGbvdUE
Znl556K1zSRlvvukeWt7DQiqH9pxtryVexsrrAbIFhOoVDwzdU145jRUAglMTpbiq9nIaXD
dS3yZ73AJWlMNW25uVRYG/Jk+pVuGl05vqL8NUp8xIINggddiltcE32VkUWYgnZEWwmUsAB
AF+IWlgdlte/MoRDWwsO9M+QN7IVQjzfQekpRzUNzulNxoFmtQR2nJ9gg0WCJ1KQotPEojU
ohpRIHoVZQm4sEjk5cA3RVE6KLEcRa6zPddx708r9LKoauUbbKXRpI3Wh5tC489FngNm2G6
ulB7MY4LP5DRuyUWX6T7n0ApKZuaca2tqo83ORuzdE8Vo2vJ3ARHp8O6RQ1ckbKsOY+2XON
R6V73Aq8UpbTvkDoZRmY69xdfHaK3DfivRYZPPOwRRG08XajudwN2+lYyxR9ojkDgLG9+Kt
BXk+i+MiribC46OF2X3B4heqY67QVwvhoxF0pTXUGqCl+6RWPbbZVG/BRUSnU2G6OS+5Ra0
BApjuO9VlpC0W7kcgduERlIsgQtfUt5KmWPKbgaJsUWTt2Qy6pxsiAoESq83JFMVXIOCa5S
OJJVgrspZNZAogKKKICE4OiQI3QNbW6fNYKtrgCo5wJ0UUc6AF9Uo1TjRUHKEhBCcDVRwFk
iEATBEDRK8qoDnJVCggYJglCYFUoqIXUBVQyUkAKF1gkvdRU3UUUQEC5TE2CGwQ3QC91EUE
EUURsggF097IKKA5iooooJGSWi+9lYPPB5BKxlm96ccT3KtX2Dlkq3WDQtTlgrHfKAcgrEI
DYrbT1GuR+o4Fc5p1WmI3LSqOpsokY626bwUUUfBBHigiCJ11QKIZjsrrlWteHcNFnRbIWX
trdLBaMwcdNFXNPk7DNXn2JJKshhaNXe5GmjAGd2ris6DwRZAS7V53Kusl9ionqCDkjN3c+
SntVksob2W6uKEUOXtv1cfYhTwFnbf5x9i0EXQZjA18ridFcxgY2wQZcOcTxKsAVRFEbKIp
XJQ0lMd0RoEBJDGlziAALkr4508xsYpixjjfeGLsix9q9905xR+H4MIonZX1Di0m/wA0br4
vUymR0jzu42C68eP5ZtZJXmR9yNAt0zs2BQt5Pd7gsB27ydVrieJMMkjv2mPDgO4i38AvRS
M41h9CkXmBLA4Zct9inaRcgcCsqtGyIQSudlFr7qhZpNMoVejBc7pHyBuu5OyDGF/adc9yA
OzTODRoFdYAWGgCLWBoVM0pvlagWWXLo3c+xUtBJvqURHrdxTlwboB6EEbETuo7K02GqBc4
8fUgqhS0G5OioO6ufe3cqD5yNQ7TorG7tCrZtZWt0IViVol0jVDhpZaXgOFlRJ5yIrOjFoj
eMurVWWlzbAXTtAbo4knkERY15O2gRFr6C55oC7thYe5NsLBUAoDe6l77Kd3JZaOi2w1VTn
65W7pm3HFEXXQO2gStJsiNRuoaK42VT32FlZIs7rk6ISFOqjBrdWmPI3UapALFGmqlsHZir
M4Dy4/NF/SlYMsQsNVU52haNydVlDRO+UuduKeZ1oHc3FVx2Cap1iAbzVGijGVmfmvRdG3B
uMNJIAyOOvgvP0w+QaBwGq0x4jHRta+O75+HANUyHrKStkw2rnLBa0uaPXnwXrcN6VOLGtq
YbtPzm6FfL6bHquWQCYRysJ1Y5uhXo8MxKPE2imiqYoJwewHNJzdy5ZYj6hBUxVEQkieHMd
sVe0r5thPSOegxQ0VWzIAbOLdr87L6FTTCWMOFteS52aVoeLhUubyV19EpF1lVQbzTAXT5C
nYwBS0hAzTZSx5K5AgLO2tKrJXC4srCELLTLOYdUOqsNCtBGmyW3cm00yvBaFVZbJBduyos
OSbNKlCLlW2HJCyorypXNCtKQoKrKWTkJbKoCFuNkbd6NtVBBsoG6JgLlOBdFVWtqoneOCU
aHVVDjQJb3KBddTVFG6RyYjRKQUQhugXJi2yQiyoYFPfRVhBz+AVZPmHNTNZV370LkoHzZi
mStCZAyiFkUVEVFLKAKIoIIiEEUBUUUQFRRRQX8VLWQBuSidlWr7VuXNqz8uV0nLmVP59ys
RUCtVMbuA77rKFopdZAqOiNlGvIPcgNkt1BeDe1ijdZw4hwsU/XNzBpNigvugUoKbdFKdtF
WSmcSNLqpxREsANteaIkLTfkqybpSeCC+SsLm2YMvelppmNkBdqe9Z3BVatcmld690kkhjA
HEnTv7lmppzJlYTYNFz3rS+PrC030ab+KwHLbN8EWo3SjQoHQKgOqJU2uioDVyJUbuSmyvm
vwl1xdiLKYHSKIesr52W/KAnYL0fS2tNbjVTKTe8pA8BoPcvOyCxtyC9mE1HNjJ+UKWObqZ
H3NmuFj4KOFnBVP7R8dF0DO+TmI4FWtdrcFZ2kSx5Hee3zT3ckY3uY4AhTTTffYqiSTQ96P
WWZ6Fmml17KIjGmSa30d+5aXSNbZrSLrLEXAeKuZGdzpzPJBbcnQJcgJNvWkMgByt24lDrC
dBsoI4X0GiryW4p3EAbpA+50F0EIIVYJcbDgrCC7cqaAWAVGd5LjYqdUcuayutqnJDW3d6k
NqYrNOqI7T0HWJvsiwfKDxVGgyANFxuEknntPAp+rDmjW1tEso0b3FA4vku3jomZDlOpvzQ
Y9rG6nVVvqCR2Ra6IsklawWCrBdJ5ujefNVsY552utLW5BqUtXSOAZGBxS6nQblNlL9XaDk
jcDYLKg1mUd/NMG3KAuSnaEBspcAalQknQetLlHFQVPcXus1WRxiMZn78Apo09kWR7yUUXA
Fpc8+AWZz25+yLhPLIX7bDRUtBc7ZBvaS6Mu5BZ9teJWiUCKNkfG13LPuUQ7OZVeYl47kXO
sA0IMbcoNUL3SHI0WaNFa2FskncEkb2sblaRqg6cDst9agukcyI5Y76+cVqwymmqqpjoLs6
twOZZKWISfKyGzB7VrbWOhFo3FjbbBNJt6bHqmikrDUxSjrGtAPfzXvOitVFPg0Do5mTOAs
8tdex5FfE5JnzO3Nr6Bej6G1FVT9IqRsDnBskgbIBsR3rnlj4WPsxOiAdrZTcIhgXCtRYCb
JhslAsEw2WbViIEooFZaAoIlBBOCUtRUuiFyhUviI1C0BI9/ABUZiNEqscEhC0yRyVOQlsq
gFI4KyyBagrRtZOGW4KZdUAaFYBYKNanyqVYqIugW24aq4N5qZLlNmlGTW6YNV2TuTCLuTZ
pRkKnVLUI+KmS6bNMbo1Q5uq3vYqHR9ysqWMrtNAkstDo7cFWWrW00SyICfL3J2RE62TaaI
AmAVnV2QtZNqFlDojsEPFBAEUAiiFIRDbpmtLjor2sDQiqAwjgotFkmS5Q0pyqWVjmWSkKB
VFLKIHY7fxKsBWeW7DodCnjkGQXKrV9ney+y5VUCJnXC6XW2cbahLJFHUN1GvNWMuSFqpfz
noVU1O6F2o05q6j88nuWht4JL6elOdlXwPioC3cKipJDgr2brNVmz0DwVbmODXaj3LoBwcL
ghcXcrowuOUm6DSQHDVZ5WFvDROya5yu9atOuh1Cisd0pWiWnvqw+hZnAg2OiAXUKUnVMCq
iA6Lo085cy1tBoud3qyN5abg2UsHVDgdim4KiB7ZA1wtfirjusKiJKiBWK3AJVNZOKXD55i
bZI3OHqVu5svPdNK0QYRJCDrI32XCuPmpk+RVknW1BJ1ubrNUjLMVeflKjTms+IOySO57L3
xxrBLdxLvUqXbK9yoK3FVlpz9k67hWXErdrOHBKd0ri4uvx7kFjZOyWu9KocNQArHEOtc2J
CEbc2+nNQWwgZQToAN05eX7aNVchvIImiwG6hdmIDdgoBYFxtsnDXO0A0R0tqQoZraNF0VH
MFrE+KQ2GyJe48Al7WyAXKlyplTANA1uUQlyEGtLzclWFoOvsUJtwVFZADijFrKNUH96Dea
DYRZ7hwvoqpvM9KsuCQO4Kuc2aPFFB0TnMBaQi2AN1OpVscgbHYjXgqny32170Q5cGDRKS5
/cFW0kOzO1KtDxa50UqwRmAsNUbFKH32CZrXOOjSfBRRBVgsRul6tw3FvFMA4DQgKCE2SFw
5piLbkFVubfdRRvxQeSWclcIy1gcBe/sVTnAtyhoRVNriy00cF3h5FwNu8quKIySBo4rpTN
bT0Vxpm7Le/mf/OaWo50ry55JO6rzcig4klNGwkqiMYSbqwjUAJtGiwSu00G5RC31TtGd1g
ktsAtdPGGgk7qxKuHZYG8AqnEvNt76AJpTa19L8EsTTmvfXmlulk2107I492lzrcdl1MEr3
Ybi8dXG06A3AXIYcrrXV0EhbJa+6427de3w+34TXGups7mZXDhffRdFuy8Z0GrnTQvge6/V
tFvBeyYdVwyY9U6IQRCw0KU7pkFFBBFRApURKREG9lW/cp1LKipzbpQy60CMFENaE2aZ+oJ
CUwm6127lLW3Cbppk6khQQncrToops0zGMoiErTZTRNmlIisjbuVpQtc7IKgy52ThisDUbd
yuzRAxGyZQoEIUsm4qIK3NuqnR34LSQgWoMbo7cFWYltLL8EOrHEK7TTLHBc3IVrmWGy0Bo
ASvamzTI4KshaHtVZYtRmqTuplVvVohllUVBqYMJOgVob3J2jVTa6BsdhsiRZWWQOoRdK7K
JrFCyGiO2VZVpCRw1TaaJZRPZRY7hRIczbjmkaL38EQQWFBpA3XZb7AOITNflNwUiiI09iZ
lnAFUx0xic6210GPLStAeCARxVAVThYkK4m42VTxx5oAzdZaw3cPFao/OWOrPbCQINwt1Ob
xk965xNlvptIR3lKgk6q+GQ2ynULM7zimifY2UVt7xqs0rhK0gAZgmbMGvtuOSZzGydpps7
mEGE72RBVs7Da5YQeJGyqadVYhgmA0SAq+EN61lxcXslAizh4yA37l1WZnxguGVxGo5JWtA
0AA9CcmzQudu2oB0SkqF10pK51uCOJXzrp1iDpKqZgPYjAjHvPtX0ConbT00kzjYMaXFfHe
kVY6oqeqJu5xzv8ASuvFN1jKuVTgAulPDZc2tf1lURyK1VNW2NnVxm5H/l1z4wXvLjsNyV7
I5klOUgcwqk8xLpSOASE2W4Bbmqy4cFHSm9gqxdxsEXQuudb+AVkRyx5iNBr4lIWZde/1LU
xrGU7HPGoGZEIWlosfPdq7uCA1Nhsi55Ywlx7b9T3IEWZpvxKlIY3y3G17JRfhZKx/YLeHD
xTjRvioqXUv3KFRALqalFRBL22TEgtabapDsmcRZvcLoit41HNAjKS0c0QbnMUpNnm6qrib
MBG9kryXRXPNNGC6Np8QpKPkjbgoJlLm6AlFkZ1uNOSenJyoucS4jgqhMrb631QY1tnE62O
gUG1zxKjHtGdpO408VlV+TLYtTWe46vKrbKLAEbcQrBI08VFQM/aTZBzRbY8bprKBAwclCw
J9kzQXmzRcqKeUBtFpvoudqXW5rbUutEI73cDrbms7GZDbd59iK3YXSmaobE0XLjYrX0gpz
FMYoxdkQDRbieJ9a6vQ7DXTV0Ry8bnuC9X0o6L+UUnXU8d5A0XaBuuNz1k1rw+TR07nnbRX
SMETAAF6WHo/WuZeOjldrbstvquHi2H1FJUOimjcxzXWIPBdZlKxphB0Lj6Eo0BJ3TkAuDb
okX0A0C0K2izgtbSI2XdqTsFmZo7Na/irGgvdmcbrVukk2YBz3Z3K+NqDGC1yFY3crjbt6J
NARZ907NJQg8ahRv5wKD2XRKvNLWNdezXdlw7l9QgdnYHDYr4thcxjmHC6+s9HqryqgZc9p
osVyyYyjqqInRDiuaCoVAisqVRGyCoBSkJ1LIhQCeCIbZOFHIEURQQEJXFE7JEEUQUQFFBF
URMAlCcIIooioAoioqFRRspZAFEUEAKFtbpioqIlI0TqWTQpLEpYtBFgkI7lUUFtuCUjuVz
hdLkJ2VRXZMArBCmEJU2ulYBOysEWmqtbGGolTaqDHYJCFc46Ku1wiKi1IW66q8hI7QLNqK
rKJDIAbZwos6RmaL3CGylyCbKDVepb7BTijsVLXKIgF07NChZEGxQW7pXAlrh6QiDdEboKW
ecstV+cAW0ss7RYKk2m1SCh+3pXSh0hb4Lmya2HMrpM/Nt8FahHnUoMPaIuo/cpIxaV3goq
urlMcgcDrbRXU9T1jcwNnDdZ68XaDxWGKZ0bwWnxVHeNS5u4BVBOZ5NrX4BIJQ4C6ZqsiI3
dXw/n29xVLd1dD+dB7wpR1Ao87BQbpJHdrwXGtQrikdIBuo5+ULn1tZFT00k8zw2NguSs62
25HTDHW0uHGDZz9T4cF8lrquWeUyOdq47rr9I8ZkxbEJJbkR37A7lwXNzOudgvXx4dscrVL
mlztdu9W6MaBxVUkwYdBdx2CXMQ0lxuTuV2ZUvPaJ5ql0lttSjI4kE8EkcZkdbYDcqrpBG9
x0v3laIYgP4lS2gYzZWxxl0mUelVLVop2OppS7S4u3uWJhtH2vNBt4rdiEojibCNzuO5c9w
LnBlvN4KEM1vXyZr+I5LU1jS0tVQtCywGpTxvGUqNM8zOqfbgU7T2b2uPcrKhueO/ELPFLk
drsoLiWEaH2JT4H1IumDjdrA0dyrLyToqh7OPzVCDxIHpVZJG5UvfuQPpcEuv3JHEu15oi1
9TooXC+iADkg4G/emASnUorRT6wOH0XXUk1YUKY3Dx3KZw7M23BEGF1ozzRuM/iEsejHKDU
hVDW4cAEr4Q8bWKsaNSU11lpma6SJ1j2rK5s7Xt7bPSiWgm/FI4WaUFrS3dr7eKfrT9IehY
23urmXdogua4Of23aK3rjlIb2G925VQaG+KhO/wBELNVHENF+J27lbQwmacDms+r395XpOi
eH+U4mzM27Gam/E8Aued1GpNvoHQvCRT0wlc2znaL2MkAdFYjgqMPpRTU8bBwC320Xh3u7d
GCKkDRo0brxfS7opPU1ctVTM61snac0btNl9EDVVNEHG66YWys1+cKinMM72uFnNNjcbKh9
wLcSvT9MqV0WO1eUAjrDsvMuBJJXtxvjbnSN1PoWmEAuaLKmMWJNuC0QavHcplXXGLyLFBu
6Z2hSjdYdDO1UaO2FOSLPPCI2wuyuBX0voTV9ZEW33A0XzIbA9y9j0Iqsk5bdYyZy9Ppbua
VM05ogeYSLlWDBFQKbrChdRS2qlkEsoAiEbKoiDgiodlQiiiB2UCkoKKIIooiqIoioggTJQ
mCAohBMgFlLIoFAFFFEEUUUVAUCg1TAIIAioiFUBKRdOSAhuiq+r704aAigSiJZHZAIoISg
oogV2yQovcNkqlE4LPO/K0rSVzMUnENO9/IaLMiOJNWDrn6/OPvUXHdOcx8VF17WXryNVLJ
jupZaavsthxRGiiiIKiiKqIDYpwbqtS9iirhqVnqKcTNPA8CrWPF9VZodkHEcxzJLOFiF0m
+YPBNPA2VtyO0NigRlAQUv3KkfnIHdGPzigzYgeyPBcwaFdHEToPBYGbLUR0b9hpB4KyF+t
iq7fJt8EYvOAVRpVsPnjxVTR3q2Pf0rNV1HOAF1muXOvdWu80BIdLlca3Iz1BPmg+PcvnXT
LGzUy+RQPPUx6uI+cV9AqHO6qVzRd1jYc18i6QtbFidQxpu0PIXTjnlLXHkOZyzzzBjMo3T
SyOvlYAXn2BY3uax179Y7iTsvVGEY135x2l9r8VJHgM3Sda54NiXO5pOrHzzr3LQX864DZo
V3ZaMrBYe9I1oA0TWsrIm1kYsL8Sr8/UjMNXcEjAGNBKUMfNKGsBc46ADiVUGlp31lS6SQk
NbqSqgLPfIeJXdfSimgELNmszyHmeA964Uh7JJ4lZ21COcXaotdxSFQG2ig0NcHCyyytyyH
kVdGbFSdtxdRVQJIUAcdtkG6G3BFz+SAE9+qjfFKApfVA5N0Wi5SjVWhtggBNgq905Nwl4e
KospT23D9lWCMB5KrpPz9uYKvCIqbowi/FMzgg1ty4DmmboQUDnQW5ocECbu8EVFQpHbeKd
GOMyPudgopYoi7VaA0MGyfKGNuUhOY9yiFJsCSqyb2HBM88E8ERe4aKVqL6GldK9oaLucdA
vc9FaRoxynpI/Mj1eR85y4uGU7KWEv3mOgHJez6FURGJma1gG3JXm5b4dMXvmNAAToBFcIt
FRwuFEVpHgemvRoVk7quAWe/zxwJXzSrw58DXNLCHA633X3+qiEhsRdefxjo9DX0EkTWtY5
xBzBovou2GemLHxIwujOo0IT0+kmq9vjPRCSlp2yxtJaNHcdV4t8ToKixFtV13tvFa/zkFC
jZR0TiizdSyLB2gqjY0XAXa6MzdRiIF7XXIjWvDnmPEYyDxWKX0+zUUgkpWa8FYdCuXgVV1
lOG32XUdtdcq5C3ZFBuyKxVRRRFBFEFNSiISpdCylkEJCQpiO5KQqApZEBGyBbKJrIWQSyK
iICCAIqKICEUqhKAk2QvdLfVS6BlEqZBELXOqKIVECKHFG19VRAo92UaC6hKA370RBzO6N1
ECgBKm6mnEpS8DwQOilabhMgiR7soJTE2F1zq2tEbhG3VzrnuAQNNWRMfle5ubgL6qMmD9b
6LxuJVwdVvc13bBu08luwbF5KiYRSka8Vq4eE29Vn7K4fSGTLSZbauNr8l2A8BlzsAvP49U
tkpH5XCzVMZ5SvOdWTrzUWI1JBtmUXfTD6K5tjsh4rQQCSCkfCQLtXN0vtUQhsjqCmsCiBZ
RECyhQIoiUqCFRr7FApUGgPDuKWTzVUDrcFMX3bYqihwshGdU7kjdCUGXENS1Ymt5LbXHtt
8FmG63Ga2j823wRjHaRH5tvgjGO1ZEXjRWxjUeKr4q1m4WK02vOqplfrlVsgNrhZZey7Xdc
m1E7gyJ7nGwA1K+PYw/rK2Z973eV9Pxequx1MzV587uXzPE6GSKskhedBu4Ltx+2a85UzMu
WR+cT2iqGxSy7NLu4BdWXyKk0YwOd+1qufNWSSGwOUcgvTPLJDBKwaxkDuSK+Oqe0ZX9pvf
ulkjHnMNwfYtMkbr4cU8YzvuToFVq24TA8LqjQ9wDSd11cBhjdmmAD52+a0my4rmuY4DnqD
zXWwO4xKJ21yVL6R6atwdlJ0TlrQXPnqnAuLh5o5BeCm3C+z43h7/AImtBHaja0uC+RYlAY
aotHmu1auWN26MCW2qsyIEWJWwWHVWSaxqoecneewfBQZ76d6mpS5rm6NygJPAKAaqAKxjR
uUUzG2Fyo43UJuEEZRK5WAXF+CR2yoej/pDVeTYLPSH+cNVpzOmDQSB7kAjPbf3pwOJ2CRo
sXaK0i5DeW6AA3BKhRNgAEGjMddlFPFGZXW4LS7JCMrRchCLstJGnJVu1WQC4vOqPfwCUDW
yLzZtkFds8gC61FE2JvXOG3mrBRxdbN3BbZJetlbFF5uw71i+W47dAOtIfbQmwX1HozQimp
WyEdpzRdeAwWhzPihaL2X1ajj6qnY3kF5eW+dOmPpeooVAuYiKCioD23SujBbYqxRVGGalb
IwtLbgr5Z0t6OmkrXSRt+TebjuX18jVcrGMLirqdzHtvfit45aSeHw0sINnCxCYDRd7GcEl
o6tzC3bUHmFxHtLXFp3XaXboS2iLBYqBO0KjREVph7NQ1yyQ7ha2izgVmq930Zru2GE7r2d
8zAvmGB1JiqGa8V9JpJOtpmuvwXOueU8rm7IpQmXOoBUuoogN0UqZVEUUQJQQ6pbIqXQBRS
6lr6oJZBFRQRFSyR8gYLnwCodQoNvl134oEqiE2QugoiJdFBTggN7Ig3CQXJufQnRTDVQ8g
gLWTBUECwUJsolceQRAJvoERoLJb270RzKqGugTZAussddXMpYXSO1sNAOKmtqNbXMpYy9x
22CrpJnztD5Ra+zVwG1T6yrzSlugOVh1C7VM+7mLWU1GZXVaiTYXVbZAqK2pEUTiDY2WJ5a
JUVzGSGPMAQNe5eWxnFS17oYvOI1cqMQqzI9wafE3XKkJc8lxJPMrtMWLWZ7z1t3HdWwVgp
qgS3sW2NuazTkh9+5Y6gkEP58F11tJXsKzHnvpmTRS9h4/Nncd642IY26WHqoWkGTQuPAdy
4jZHvkDNSCbWC9BQdH568NleMgA0Cz2zFXJNKb7KLc+nnie6PQ5CW3PGyid0NPogdqmElkr
uKB2uFhq+zODX7aFVEFpRzapswIs5TSACCoUC22oUDuBUUClKYpSqhSlKZyUqhb2KOa4QKV
QMdQoGoXTB2XXgqMVcO03wWULo1MHXAOZoRssLo3Mflc2xW4zWwfmm+CeAXdfkEhFmAdysp
hue5Ki0bq5ujgqSbK4iz7clitNTn2WGrqIY29bK9rGt+cSrJphYkHQLw+O4o2V0jpX9lpsw
LMx2u0xXHGiWQ0p3P5wi3qXicVr3vLmsvcnVx4qypqy9xLnLnyVDC6zmlwXpxw0zawCGSZ9
gCUz6GSNmYAE8QFqdVECzGtA70WVQI7Y17iunllzSSVZC4gkG1immjJc57RoTsq2GzhyVDT
tAfcDQhVErS9ji3VZ7AGzlUW0xDrskBLbaOHzfwXt+g/R44hiTJZmHqImiTNwfysV4qBoeQ
Gjdeq6I9J5sArxSzSOdh8p7TeMZ5j+IWc968E9vsktGyqoZKdzey5pbZfFulOFGlkkaW2MT
19xoZ4aqkZPBK2WN7bte06FeB+ELDS3PO1nZlYb+IXlxuq7afJbWuFU7daXs7SqczW52C9C
KeKZ57BSEWNuKkm1hxRFQGqtazTVBrLqwkWsNkUmUBG6hKA1KBr6BC/JQhDbZVDGQ2y8Ejt
QoiBc2QPSH5dl+dlpc0ZiskQyvBPA3Wtup1RCNFzLrsmzBrL8Sg385KOYSONzYbDZAwdffd
NfWwVeltBtumbfMsq0tuWi/BR0g4alMPNASNbZxQFosLlVyG7rKx5ytuqmgkl3AKLGlsghg
LGntO3K6GB05mqetI0Zt4rjXJdZeqwtgpqNryOXpKxfDT2fRanDqsXFwvft0AC8d0YiyvDz
pbhzXrwe14Lw53+TrPR1FFEREQgiEgKiCKoiUtDgQUyA3RHExbBoKy5fGCQNDxC+aY9g0lH
ORY2+abbr7K5oI1Xn8ewdlXCezruDyXTHLRK+OEFhs4WKsbqF0Mfw19FNq2xHtWCnGZhPeu
zpFkOj1rAsLrLH+cstZNmLNVsoZMkrSvpeAVHXUbRfYWXy2B2Vw1Xv+itR2ch5XWaxm9PxT
WS96ZcqwB3UUKUohrog96rRVFiVKEyCIa3RUQKAeKKKNkAsoAjZHRAknmkA2KzsY6SYPcQW
t0aO/mtDgCUWgNCqJazbJTunulKKRGyKCIClkVLoIpdAnRLdBYNTunCp6wDina6+qosSORz
BKXIiAcSo51kLrFiE7oqdxYe0qBVV7YnZARmtfdebxDEfKDlaSRrcqqrmfI4lxOu5WIldMc
WbVjJcpBW+mxeSKYBzs5tsVxnOsUhkyzNcSt3HbMe/ZUt6rrL6WXIxPEQY332toFzaquma1
kbX2aWA6LE5zpM5JJNgfaszDS3JQ55fclVO3VnApHKjLUN0usNSDYWXUe2++yolp2yMDR2b
cVuU0x0MY8qjJ1Ocb+K+lRSwUdMS57WtAuXFfOGAQ1QbfzdbroVOMSSwtpo/Na3tuvfTks5
zbUrZLicckz3tiFnOJF1F58uublyinYbfWDxSuGlxvZK2UOGpCc+b6Flb7Y3TOYbOCsjma/
Y68lXIL6FUhna0NlUb2uttsoQDtoqoesynNqArVNBUCmKUrKlOqUokpbq7QClKYpSqApdAo
IHjkFw0pnsa86geKo4hATOZKGnVpWoyZ4LdE9MQLoF7XaX1Ra3W43VRaVYCXP15qonZXRef
6VitM2KXio5S3SwXyrERJLVT3cSWuNrr7FiEQkY8OF2uFivlvSGkdRVjnAD5QkXB5c1vjSv
LObdx6x1u5CQ0+XKxhcfpOP8ABPUAF5cdyqdAvQyqMQJvt3IdU1aA493qQdruB6lRmMeXYo
BjmuzAA+K0GMHZLkLSrsVibM7K4BoRdCx/jzCd8bZB3qlpdC627VUXwMDCBHe/G631MedzH
m1yL2WSmcxzw6xK9J0Zw8V/SGmikbnjvncLX0HNS3wR774Ooaum6PgVOYMfIXRsd81vP0ro
9MKJ9Vhd4mZyx1y0cQutSxBrAGiwClU61hwXgyu8neenwGqwt4meWWDAePDuWCohbFCS43K
9Z0kEf5WqXw26syE2C8nVsknlytacoXpnpHPY0ucTbdFzAHa8FpdGIRl4+5Y5Hg6DX+K0iF
2nckJ1UUAJKiiNSmsAhfKNEua51VQxN0EQUWtuqIBbVMw2cCoUANFEQ9l+U81raLDfdZ5dX
Bw5KyQkwF47lUDN8rJbklbq8X2UB1zbZmqN85RVhNyniaMwStF1YwXd4KC4KEIgJXmw03Og
UCgda+w22CsnAYWws+YO0e9NE5sDC8i7ho0d6qcSXG5u4m5Ky1Ep4TLO1gGgOq9XBEXOpqY
budmPgFx8PpxA0zSG2lzfkvQYIx1VVeUWIucrPBZyqx9B6P04ip72XeYbkrDh8XVU7W21A1
WxnnLx2bu3RcSiEoThXSAiEeCA0KaNigFMwvupfVQFKUUCoqXSSMD22KZS6qPF9MMHE0PWN
bq0L50xoha5h4OK+3YjA2ameCL2BK+GYhIY6ydo7Izmw7rrvh5WU0UoDySrXVI2uuT1xvum
EpLl07V29DhwMz3u4RtuV6no/V9XVtAvZ2ll5rAyBhdW/wCcSAF6HCoHRVEbjqGgFYsZt29
/G7NEHA7pwbrLSPEkAsdt1e0rlYztYgiAjZQIjZG2qiCAJrIBMqBZBMpZAAEwClkdggV2gS
FyhLnP1Ayj2qW1QQbIXU3UOiCXUQupdAHFC6YpCiIXWUzJTfikefUqHL+KqfLbZVueSkV0i
zOSVojJyrPGwuK0tFgga6gKCiAnZYK/RjvBbi7guVitU2C7SCSRwVg83OdVmcrpLl1yqiNV
1jFZ3alU1AylhC0OFis9SdGrozHRqe0yneNjEBdVsIIeAdSAFS6rz08MIA7HFKCSwkcSApf
R+UvYIFTgETusNEKrdurHOaNyB4qtyK5lUclWHEacRzSPntEI2Cwve/dwV9cwSkZXAuGhbx
KzdZBSEmquDazYx51+/kuk8kinMOaiHl8XDCwRwJkN1FWtV9QBMsmQHst3W5riGrHDlYyw3
WjNdu64Qy9lJDiUgb2rog8lW9zmm4VRsp9vSrHWuqIJ2NjzSHKOatL2uILSCCNwoJwShpud
TZNcJYyXNJ0QVG/JKSryLqt8d9lnQrJSkqG4NjokJVDJSpdK5yol1DlJ14JLqX0WolHbZWM
eQNVUDqrGrTK4G+q0RcPFZ2DRaWNylo46LGTUX1xtTPPIL5FjUz5KqRz7m7iRdfWMWf1VDM
48GlfLsTfHke95Fm79y1xxK87LkYMzgPBYJZnPd2eyOQVs73TyHKLN4dysgpmt1dv3rvuRZ
NsjY5JNTm96sbSvIvY+kroBrbWCOyxc25gwtpZPD0qwUjts1j3hawAnAB0U7q12ubLBJF54
04ELORmNjuu5kzNsdQsFZRhpzsFuYW8eT5c8uOxnp2mOUFfT/g7poHeUzkfL2AA/ZPH+C+b
Uo1s8a3X1roHhzocNFQ8EGUaC3Dgmd8Ocnl7SEZYlxOk1aaPDZXtdZxFgu8382AvH9OQ4UN
xtb+K8k85O34fNqmTO15JuSeKwTyNiZ38kZagML8x71y6iqMgNr3PFemIz1Mpe4kHRZkzyl
AJWgWtuny5QiBwVcr/mhQI51ygFLXKdsaoLAeSsCW1thoiNNyoguOig81Am6l7DRUWgXYT3
KyPWIDloq/NjAVrBaKPvFyiK5vNFuCVnn25DVPILg9ySHW55+5BffkrYRfVVDktEQswLIY6
aKmV1ni/DVXJHtzWQLmv2j6AtFDAHvL32s3UqiwuL+hM6QtBiYdT5xWa1Gmrres+TZowb96
9p0ecySjhkisAANuBC+fPADbL23QMiemmjcbCM3KzlPCz2+qUbxJTMeOIF1eNFiwj+ha87B
b7cl5Py6HarAUjUSe9WMn4Kt+ia+iqeVUDNYqF9ze6rJ1RGylirmv01KBfcqkuslz6rMi7a
cyAdqqQ4807Xaq6Bn1geP2T7l8Bxt7TjVS1jswa8i6+249iTMOwmoncbFsZt6l8LYwyyOmf
vI667cfjysmwjpnO1V7KUg3XRgibkGid0bRwW+507QwyfqYzGdi/UL1DK2OBje3wvYLysbC
JwQtj5XPJHDZZtTtfSOjtX19GCTq72LsjdeI6M12TLGT52i9ux1wCsxwy8VaESlB0TLNULK
BQlEdyiJZECygURSxh4bZ5DnXOoCZRRAboHVS6iAIWTWUVCHQKlzyrXm6pcEQWuunBVYGqs
A0TQBN0AESFLoFcqH6q9wuk6skojPZEMutBis0m1zyQy2FyLKmhY0AWTpWpggihRsgdkFUj
7HRcTGWWe15OpFl2pWjLe+y42OG2Sy3IzXDk3VRVsm6pcQAtxFUnnFYKt2rQtrzc3WCtNi1
dIxDMcAASbDvV0vWZ2CnGZwbmtfzvDvWGQ+aCdgo2ofT9uK5adHsdqPHuStSOpFNDVfO6qU
aEOGhP8EJ88Dg2RuW+ztwfAri1T2StMrZX5vovOvoPFUtxGsgYYusc5jvmk5gVO1vTsTRsl
HaNiNiFnbGHMc91R1UTTYyPdZv4nwXElxOQEtzOceDb6elUObPU2fO+zRsOXgFe1Zi6NRiz
WEw4U0gnzql47R+qOA9qzU0Azvc92d9rknUqQU5t2BYfSWynhazMAN27lV0kZ3RPzG211Fs
I1UUV7UVZOjfWVpiq3BhD+W/JcqkcJeNraFdEt+RIFtlwYvtcycHinL731XPaC03CbriDur
tnTbKA+njadi8AqujldFLJDe4B0VL6xjI4w7fMDoq2yBldmaey46eBTZp2Wy5mqRvLYQRyu
qM1mE9xVg/MD6qIWKtB0ePStGYOF2kLiCUh2uoWmJ794ye9Ub5LOYb6LMUA8uaeBvryS5ra
OWVNdK46KEpTskoA3T2VbTqnutogGqsakG6Ym0ZKu2dL4iHmwOt7Lt9WwZSWi4G65FBH8tG
222pXYOy55KqqYGVED4pBdrhYr5N0k6J11HWyGmYZqd5uDfzfFfWS/KztXJ7lx8ehdUUbsr
iwDVxte45LWGWivirIXQSyRyCz2OLXd1lfZdjG6KKCRpawB7rlzvpHmuO7s6Ldu3XH0B2Uv
qlcdFAja0e5NsB3qpqsGtllVu0YQaA4WKhPYARiaXSBo3JSLfTsdFei78TretqY3NpWbnbO
eS+s0VKyngZHG0Na0aALj9HoHR0LGPba/3LvieNjg29z3K5Xby/lfwXmemcWbBp3WuW2I9a
9M7RcvE6eOtpJKeQ2Dxa/Jc8fe235/xQFshHeuY49len6V4W7Dq50DnB1ibOGxC8u4WuDwX
olQmW+p4ItHFF+gDfWoNBdUR7w1veqNSboudmN00bb6nZUMxlhqrAEWuaDqLpXG500CiC5w
tYJEMwuigiaNuZw5INaXGwVsnyUVuJQVvd1kgA2vZbB2iLcBYLHCLyBa5phCwBmrrafelRT
UuDfkxYk7oxi1gs8QLnZjqtUbdcx2VVY1tyFo0tqq49XE8FYSsoCh0CgQcUCOccwy7jjyRa
0BTQJg5vA3Pco0DoyQCvW9Co5I5JWtBIkt6SuDQUclZO1jWnU+pfUejmFxYZC1th5QW3txa
DxPeVzzy1FkenpI+ppms42ufFamnRY4n2jAK0xatGq8ra8bI2UGiPFEI7RVOvZaCEC1aiMZ
BTAp5N9Aq1oB+6UC5TFAaJoAmwQElkHm6pcflGDvSYm3h/hDxVzqoYax2gYC63evFWAAA0X
W6VTGfpXiDr3DX5R6AFytjddHbGeG2B/C6udqLrDG+zgtwN2qNJENVYPOKqYbFWDzlFdPCq
jqqlgvbW4X0qilEsDXA7hfJ4Xlk7COBX0Xo7UiWkAJ20SOPJHczWRD1Q91jZKHrWnDbQXKN
ksqM+igJKuk21Z7hQFZ23KtbcLFjUq3MhdLdQlYka2e90C6xSg2CzOkliLgWF4J7JH8VqxJ
WvML7oOdwVcecMu9oDjwBugDclNGzFVvKsSlt1lSRi+p2Vt0h00CZgIb2jcpaIUAg51tSkD
wU0LQmCrBThAbIFt0wTW5oKerI2U1CscQlQLmQLk7m3GyrIWolVTEljrcF53FnU8UjWx2a4
66HdejkzCMlrM5+je115rEmSODXy5GkONmtF7eldIw5rlU/ZWuB5kqqTZUUu0asFZa7fBdJ
7LtHhdYXRGpLnMIs3QFdGYwPY+ZwtqSbAc1dFJNSB0eW5PArTJJRUjWyySXfbRjNXH7vSuJ
ieNVE7XQsaIIfoN3d4lJ5dJDV9YQLSvYXHXKwDTxK5j55akiONoHgNSkjgdMczjlYNyVvpq
Z0gywgxx8Xnd3gtenSRRHA2E5bdZKeHALfDSdoPlOY8lZGYqaobTRs1cLklXbHUrNrWkc0A
6clSSQ+w5Kx7wqS671lVoGiiYbKIjv0xMZ10uuhHK61ibhYGhWNeWbHTkuG2b7bnvFlQ52q
QVDXaHQoPdoSm00qlcZLkcNkoe+43NlG7K6iYJJ7OGltVi5aa06kNQJKESXLiBY+K2sN4B9
VZYKeNhc0XDX+w81s6l0UVtwAtY57ZscaQdtXUj3CUD0Kt+6spR8ourDbIbtSGxGqd+wVZG
iypAwnUHwUIJFk7dGhO1ocbIM7b3T8FBC5rz2ri6jhZURp0Qc67wLbINBzHuTlo0NtiFUdq
ghYI+tvdx0PctTisNBKRK6Kwta/gtrzqsX2FKzVcYfC5vMK/O0uLb6hVzbG/JQfLOkL71ro
3RuZl2vxXnpN16npW4SVziBsMt+a8q/ey6x1x9EdsgNlHcFAtNQ7SrIxmNlUNStUNmMMh4D
TxUUJLB+UcFuwandPikDAL9sFc9t3OvzXquhMQOIve5uzbAqJldR9Bg+SpmgaOOygdkNwdU
t8zhbYCyh3UcG6KcyQ9o3I4rjY3iZoaeaRov1bL34Bx2H8Vta8xAncWuvG9N6zq4YqFp7ch
MsvjwU0seHxKp8vMnXvzPcb3715ycFrwTwNiuniAyTZm6Ebd657/5xntod12xGVxuUrn3bl
QeHB2UixCdtO8tDgDZbFbW5lZY3tsOSuihsbka8AgWEZhxUFfmhA6o5TyUKIUp42F+gF08c
GbV2gTPm6sZYxrz5INDI2wszHfiVimk6x5PBR00j2EEm3FK1pvqFZEWxABpcVXIXEgnirNy
G8G7pWdpxkd6ByRVkYyN7XoCYEvIbwSFwVtML3eduCg1AhreVggHBxuDos0jzI+17MG6U1D
W6DXkoNhcBrfRUPnF7MFykijlqTcuDGDdztgtUTaaEWDTK7mdAhpnjZLM+1i48AF1aTC3Fu
eQ5QNwOCEEwczshsdtCGCy34PO100kLje/BZtV2cOnp6BoZRMvK7QyuG3gF7HAW2jBeS6R+
r3HcleHkh6kQuYdiQbcwdPYQvoNEwiYu0sQHW8QCvPm3HTGq1wm1rlYmXzrWxwBAuuStTTd
NZIHAa3TZtLohhug42CIN0sp7BVgoe9vFV5xwWaaTtEAoMk4LcZaHHklJS5rhC61EtQpCB1
gJ4JyVRK+3oW9MvkGKv67HK6T6U7vess3ZCsrSWYjO079YSfWqqo/I3R656SN+Z7V0WuuFw
4ZS3KT87ZdWnkzNBupYsXg6qxrvas73gW1VsTtR3LKrc1nC/Few6J1uacQX1IHrXhp57PHd
qvU9Amvmnqax3mR9hveTujGfp7yU9tKFW+YOdvsi0rpHkq0J27qnPZXMIIQXBoTKrMU19Fk
HjunA0VY87VWhALIZQNUSbJSUVCbpbaprJSgZQpC6ymYLnY3Ka3FAkAKFwsqnZnnuSY7LSv
cXHuS2IVoYjlHJdNMbKxxvZXtVQbYq0DRYyjUMFJGCVhY4XBRCZZaUsgZG8uBcTawub2Cey
jw/Icls3C+ycNNhffiiESOVpCpeVqe0pHLzeLf/AHPuXRfj9K2V0bmSjKbXsNVw8RxOmqSB
GTcOJN11YZHKp4uLJZK2Bg7UgCzPxalbs4nwCuhfWOyUbWg2c82v3LmS1rmRupqR+UW+UkB
t46qjEMSNTYN7EbefFciaZ8zTHE4hp85bkamJaqqaHlkBLjzVDIu0HSXc47AK2KmLnWYPEl
boaZsZ01PMrW9OsxJDTF+V0o0GzBsF0GkNFiEobYJ2xl57lztaZXRl9cJ9gxtkxJKv6rzrK
trNBdFIG31KrO60O0aVnv2ghVl9FECdVFWXp2MsdCnI0TZbFQ7LzJfbLICFnkqZIyAHXB3B
WuQLn1QGf0KVGyGpjkFr5TyK6eHsFnP5my8u15a5djCcQIcInO7B2FuK52NPRx8CuhHIyeI
h+nAlc6J4IutMVrlpPZdpdZhVVRhjx24yJG2WSBmWW1rLd1stK8gX03CuqI43ZZC3K86acV
2xyv5YsZX7BIVZILbKs7LbJBopmud7Ijik+crAzagtNn696tOSRvArkzSOZO6x0vsroqk5g
GqjaW2Aso4jIfBIZhsdESbsNioNcMroZQ8brq9c10ImIyi11xWHsXXTmGWgczlHZZoqzh84
cDoTe6FTVtaLNGa+6oaSAB3KqYXGi1pHh+lf9PsDpkuvLP8AOXqemALcQYC23Z1K8s/Ry3i
6z0R428FG6FR1yiBa3NVqC1pLrAblaZ/k2NjHK5S07bEvOw2UkOd1zxUUYW5nABe86I0xih
Mlt9V47DqczTNaBcuNl9Lwmk8nobW5BHLOugzRoR+cmjbmcBZLrnI5HVZc1jDv4L5z0xa38
vyljnOIYC4E7G2wX0Tgb818u6RVolxSrlGodIWjwCs9tPNV5Fm33Gt1yZIZC7OWlnEH7l2i
xkjuvmHZ+az6X4LI6qNQ4kgE3I7gBoukowiufFZssEcjhs5w1VZq3yvNw1oPAKVx+WAbbZU
scXEbLaNHW5bexM6aN7bkFruY4pax1mMAt6kYSyVgad0Ck3FxqB3INtmF9uKs6l7DmjcrWS
RZuqniyOIvnZw9CiqHyk3A0akzscNwFpfRiR1oXCT6p19SyGlcx/a9RFiqHGU6A3CBcBqhc
NNuPIIwxukfctJA4WRBd2I/2nIAGyt8nmMhdI1reQLhorTh0rYQ987QDyBTYykaam11a+YR
tDWnQC3igKK5FnucfBbWUMDWB2cuaQCBuU2rmnrJBcAhqsjiDdXDVapS0Ps3bggLW80nvUC
572ub2RBc46aBANAPaIAV0dRAz5tyOepRV1NHIQSwEgak8FdSSmLE4nA2DtPSq24pbRocxp
FrADU/cjhsUs+IRmQ2De1ssj1dRK2IMblzP6y7Gjc6BexwGplqGiSVw7TQLDgR+C8iWhz89
hmta/cvT4AerpGaedJb2LhnPCx6OO19VfbtXWVhIctbHXaCuNaMCUweQN1WXAIhwsqi9k3N
UTz7i6NxzWWY9oqxFZNzdQGxugotxlZnUD1XdBVFjpNLBUPN9019Uj10iPlGPRdX0iqmDg9
Y68WpHW8F0ekvZ6TVTnDd651W8OpT3Kfl6p6LiFH5PS0jxoCwC6enfZoVmKVTJcIw+MEZtS
eYVMQsB4K5GK5zr6nYK1jzkuqX+arIwC1rdrrFaVVjskY+k4X+5fS+jND+TOj9NERaR7esf
4nVfPsHozjPSKngI+TL8z+5jf8A8X1Nxu7QWA2C1I4cl/B2HVamahZWjULUwWCriJ3TNdqq
ye0i3dQamuBCYOsqQrG6oLQMycJG6BMCgm6GQZs/HhyRugTdRRSO0CY7Kt1ygQnVQbqO0Ua
QgfLooLIZgQhdQOhdLdRVDghO0qlO1SxY0NtZFI0plzbS+qJ2Qy8UCigSqX3urrKuQaXWsf
bNeXxHAsQqZXuhqoWNc8vs69zdeUq8EfC/5WQC5Nyx2Ze5xbCH1c7Z2StYA2z81/WvLVjKO
N7Y2SueRfM4Wt6F2jO3HNBSMaXOklceVgLqmeTDaKHPIx0lQfMgDj63HkhXYgxryyA6jTMT
o37yuQ4jrTlcXudu87nwW5GpKEz5KmQueGsG+RugaFdBTl9tbN96aGmNruGn0Vvp4XOO2lk
tdZCNjaxuVoAARA1V74iDtcKRwEm7ljbQxRF+p2WgMACZoACKgzbB6ptYAq8jzu8oBoMeqq
s0nmrN84LVKDltyWX56qVCdVETuoiPXEObtqgHkjUEHki6VoJVT5QvMzfaPKwVAzPd3LS+Z
jRcmyxPkDiSDupSF6sOGo17lpo8PmkiEsLg4tPmk6qmMrrYQflJGjbQrFrToUj5BZrgRpsQ
tzZCNUkYvuLpg3ksIvbURSjLKCSNA4bq2aMPhZI03DfaFkDRmF2i/Nb53BkDydg1bxvlKwu
SFHrGvbdrrqsOuLr0OZhsVWeKcHRKdipBy6g/LO8U9P8AnAq6j867xTUxvIFVbHDZOw24qs
nVO0pRrZYReldV5a+Bw/Z1XAllcxgDTa+66jqloLIhe7mg34LGywoF3gfs3QyZ3gW0vqrIX
ZPlJANAQO4J46ull0je0E8NlraaeG6aRk1eYuFuS8ZM3K9e16Yljqxoae0b35WXjqr86fFa
xdcfTPxRvslKdrbgLatkItCe5ZzfMAOJWiDtQuA3sq4mZpmjvUV6nonQh9SZHi7Ymg+J4L6
DTwtEAZ7V5Xo5TStoC+LKHSOv2trcF2KeWtL3ua4G24G3oUt04a26kv8ANm6G73aBFsbBGG
Fw6wi/iuY2ere4zltw3jbQK0eUyMEl8rn65rbDgue102PyxxgOIuSvk2OURpK+oa83Yx5He
dV7XG6uoo4W3nLzmDj+yAvBYziLq2eSR51dqumO0cKtnJY7W2nBYqdxbESduPgnq3BzTlOm
wSNsKXKdHcB3LrBROWvlD73aeSMbInG+bfgVUQQLFVnR2i0jTURvDQLFzRseIVLbjzSQR3K
1lQ4Mte5UE5Yb5Qiiyqc0dvteKImz1cbmg6BK6SGUdoFruY1SscYZBJGQ63BBe4drRwWmKS
UMF5y7uOoWUVkL9JYPTda4G00sZcx+Wx80rIryyGUlkgDjyFlrLzFFJnOZzYy4cr7D3oNNN
EMwdc8y5Yp6wve9zW2b5o8N09hIy/NfLf0LRVVmcjM4AAWACwPqXu0zWHIKu5ceK1oajI+R
h7Vha9lvpCDTxXN+wAVy4mE3uxx004BbopBExrTqQLaIKp6hscxblvZVmWaTzRkCaRgfKZL
akp2tuoKhFxe4uTgZRoAFCRdEDiima9zTou3hDn1lNPBGbTRgSsaPnW3C4a2YXUyUFdHVM3
jN/EcQpZ4Hq6GqE8bQ4gPtewXrsJIENPFxDTIfSdPYF4yqp20tdHVU4/m1W3OwjgeI9a9bg
D+tcX+DfQAuOfpY9GHWV0chyrOrYtlx0qwnVEOsl4qWV0zs/WKl5ubpiEpbdakTZBoimtqg
VrSAgootaTZSNboOGiY7IHUKxHzXpxAIMXZIP+62687UOtSm53XsenlK+fEqQtGjY9e/VeT
fRSzOdm7LG7o9ON8Mbg/qaYPOti7wC3ReascruslBGzdB4LQyQBtrpWo0v8zxKjCS2R3BjD
ryVbmyyZGsYSXbeC9Rg3Rl8+HN64lpmfmdprlGwWS5SL/g+w5zIqnEpG2L/ko78tz/AAXrx
qUlNTxUdJHTQNysjFtFa0LTzZXdPGLlaHOs1UxhO43KMjdEOslQUF4kuro3LGLhXMcbINYd
dOFSx2ita66imIUspwUugB2SucAEx2VMpRFb33KUEocURZAwKcKovDd0WzN4FBcG3RtZViU
c0weCgKdoSXuU7UVYEUoTLnWkBIVFa6p8md5Jl63hmV6llFeffXY9D58Fxz6u/uWSqxqvmg
fBNTtAcLE5CCvVu0C52K4tR4XTOnrJgxtrhu5d4BdcYzXj5qmVrflXSObxDnGxXnMVxKC/k
9Cy9753XufC/AK3pB0nq+kB6qJppqIHstHnSd5XIjp3CPNH2Wt2I4ldpNNY4szGSTy2Avwv
bQLowUzI3taNTuTzVeEx56YuB1LjcrXY9a4DgLJa6yLI4RkJHoCvp26F3qRjYBGBtorWgMY
AOC51SkIBE7qIGbsoUAUssoY26gUs7RJOm6Vz2MaBfVY6mtEbC57w0eK5xxaF7wxpJJOiNa
dJ8geSRsqWt+U1SROJCb563Eom11Et1FWHuzhRubSG3IqmfBBK3svex3MbLuWRDQvn7q328
ZWYHWwsL2uMluS5Ejp4XWlicLHey+kll+CyVWHw1N+sYL23VmSPGwOuAd12sFYSyR/N1lZ8
WYg4lsrwOAC20lB5JH1bLkXvc7lLVaowntqgxthqEwWULYghX4k8tpbD5xsla3M4DvV1fD1
lMbbtIK3j7SvM1lSaeCSXMW5Wk3XKo+lTogG1besZ+kZv+K62K00klDMxjC8ubYALw9TRuj
e5ouxwNiO9d5Uk2+h0eIUtdHnpp2yDiOI8QrydF8mE9XQz9bE9zHN2LSvR4X03IAhxBl+HW
N/iFpmx6KpPyzlKU/KBZfLYasmWCVr2nUEK6kd8ofBRW5z9U7H3WZ51Ua9ZtJGmd2jQtz3A
OgcTa8QXMc69l1KKPyl0cjh2Y2ALEvlaNZK6Oma1+j5OA4BYH0xbAJxex2Hetckbq+vIb5o
0v3JKkGpc5kTssMAsO8qjzXSZnVOgcdTN5xPCwXkqloMjl7Dpe8eRUUl/nkexeSqBcZvQum
LeLERqrGDVKNSnZutq00oLZsttFoihIktl+duq6TV5Pet8Q+XYP2lPyl9Pd4c3qMIa4C126
K6CQhpjbu+wVVQ50FJBGGjIQAT3quOXK8OBtbis5VykdqSMZYqRo31dbkrZw1rNBoAqKBwJ
L3kukcLi+4CuqnWjKwrw/SibNUSNJtZot7189r5S+Qsb6Su/0zrC3F7Ncew27teJ/Cy8qZs
zHXGpXfH0zpnkcLgnYKkTAyXcbBCoPaWYnvXUa5WtLAfbzWcja4U6wuAF9tkzTdtu9EV7FM
13PVQtI33UDdCVQDa+iFyjwQ4opxIbZXAOHfwVhaAS5rWkCwseaqYy57kbEaX0QTK52oaB4
FHI92nvKsbGcoAFzbgrWNJNmtJKgoZT81qhf1TcrNfcnFNpeV2nIIl0bW2YBogRzw863J4p
bfRFgjulcdco3O6AgixJ2G3ejAMznE7KsnMQ1uq0tZ1cNtza5UpFLgM5y7cEyW2qdou4BFN
G0l17LSBcXSgWFkzSor03Rqvp6iE4XXWLCc0JPBy9VgEboKmVhOl9O9fMmOcyQPYbObqPFf
RcDr2S0FPVgi4+TePd7VyyiPWDUK5gsFUw3iB5hWXsFy0U4UulzKFy0hkFLqXVREh2TE6IL
cjNCyBCayllpCEIJnDRKsqw1uHx1tusaDbmvmON4zCyeempA1rcxbcDey+sTtJp5GjdzCB6
l81f0JnfVvdYWzbk7o6YX5eXa7s6artdHsAnxWrD3tLYWnU816Gg6Fta8GW1hwAXrqSkhoo
BFCwNA7kbyzn4c2kwClheHuYC5ddrQ1oa0WAFkcuqYBNONuwATtGqgaVY1qIZvZCHFQm5so
gO6llEwUAAVg02CACcAIHbdXNVTSBuUc/JQX303UuqcyYOKCy6SRoIukc51knWEblArhYEl
YazEoaRhzO15BVYrXmnYLak3yj+JXn3UslQeunkc5xN1VkX1OOSy3LHNDeA4lYo8cnjdmMo
PcbqqahI8OQWOSIs8247ka07lN0mObLMQORC79BisNU3svBPJfO3gja/IhaMOq3U9SztEXN
vEKs6fT2ODgrmm65OGVXXQNcTc8V1GOuoiwJxskCZYsaFS6BJQGqaNq6h+SJzibAAkm17L5
DjktZJUudNIZw5xs4k3ePDh4L6/IQRbmvM41QU7HizG822A7K6Y3RHgBROGUPA1aHPN9QOA
CtdC5rMttAFbWOMeJ1dwBq0Cw7gldKJGNt6Vqu2JqWIRQBrQBrwUcwtDiRqSrYxaNvglkN2
+DkaWN0ACYnRBI94a25OizRC5AOud1mfUX2UhmzOsmmtNTn5Wk8lyK6vMbCeJ2C6UpvGR3L
jSwh84c7UDgrJsnhzfJ6mtkEkjiGE7ngt9Ph0Mbg7UuGyuJJYxuwBWiEAHZb0nd5WRtHV6D
iqSbPutDB2LErO7zispUsoluoiPo4rHskLZoiCDuFqiqY5NnA9x0K6EFK14eJmBxJVM+Asf
2qd2Q8ivN9PbFvkjcp2PrRLQ7cLHJBV0Zs8EjnwTxVf0tPFc7hYsq50Q4FV5bGyubI1x0Ue
BuFhVJCgbc2VoZcJQ05TbdFWww2lBvtqr7tc5wtqNCsrJXxu+9F0uZwcBldxI4qyppnlga3
NkJsdl53EcF8pqXgQl+bUOaF6hxDtwAe5DMQwsBtfc2Tavm+JYDVUJzPiL4zxXFlw9j7loy
Hkvq+IUfWUvVQyCR97nOV5avwZ4Bc6F0budtCt452DxURq8PkzRPc3XbcFehwrpLGx4ZWsL
SdM7dR6ljqoX05IkjuFiMEUtzG4X5FdZlKzY94yaOdgkika9p4tN0wK8HBNU0MmaKRzD46F
d+g6TMdZlawsP6Rou308lKR3i7uXTOJx01I2CFpc4s1ftrxXPo6qJz452ubLHe9wbgrtU8c
VXV53RsDQL2sFmFc9uKNgo3RxxkSP3eTsqosRLKYwiMEO3PFbmxx1eKuLY2iKPgBpokr6aO
SXIyNtwLkgWsqnhwulVN1/R1so86F4cPSbLxtRdkTGnfcr3WMvjgwBzTrmsAO+68DLJ1szi
V0x9NQhADRzRbzUdqCiw9lbajbQC4v6VqB+Uj13Jus1GQwgcwme4x1A5X0WZ7S+n0Kolc2h
pWXuCwE3Swhsklzoxgu5PUQ2pKUbnq7BCaF0NNkZY5XDrTfW/AehYy9uePpfBUE1DXlxGut
uS1V1UWuEYGYkX8AuT1hachtpxAQnnd1FVMDq2I27is7Wx8s6QVnlWI1E175pCB4DT+C5Y0
ZrxK01DQ6MOI1JWaXQBo4L1Y+mayVGousp1WyRuZpWUixW0AaFXMHmngqrFWMdbRBdIAQDs
eaETQ85TxQcCWlCFuZ9r2VEliLBcqtgu8aLZO27NN1VTxGSUWboNSoA7st5XSM1I5BO/tvO
ui10sDGtzP8AQgEUBd2n6DkrjI2MZGN15BI5zn3ynKwbuKrJGWzAQ3ieJQR8hce0bnkpl4l
FrMouRqeCJFhcqCt7sosN1XmsLDc7oOJLlbDCXG/BUNTs1vbdaiNxZBrQ1ORpdZVnaG57WV
zGBp0CpAvJoVoCA8EAoo1tr+KKsb57bL2PR6CWKvfTt7UM0WZzLbO5rx8essY7wvo3RuLOJ
JR5xOU+A4esrGSPWsaI4GN5NAQugTdoAOlkLLlEpgUySyN7Koa6l0mZEG6qGTDZImBW4zRU
UChVAOyROoQpRURoqy1oOjQr8qR7DyUVXZCyfKVLIA1pcbBXNisNk0DQGklWFUVZVCbCwRe
7WwSIiBFBFZUUzUoTtQEBMEQjZAFCVEDdQODojdV3smBQMSq3nRNfRK7YoPNdIZL1kUI+iP
b/APqk0sUMQa5wBteyXEM8+KDOQQx1lzsQZnlu2IvvxJtZI20PlZIDYg911lkDePtSUUREz
jl83jwVFXK5zyCCWg8OCulLNE09ptvALG8hpyjne61xWuQL68CsUx+XcrEr1XR2tPZZmO2o
XsYO0F86wIuFSx7SQAbdy+i0otGL72UrLSGqqpqo6Vva1cdmhXg6aLm4jSlwdOXjlYrKqJM
Rmeeybdw2V2GV8ta6cOaAyMgNcBuuW+VsLC5x0AJW/o4D+TOtII6xxd6FIrpOZYXK87i0nW
THuXcr6jqaZzhuvMSvMgc46klbjLx+LtyYpUi98wa72W/gkjbchoV2NNvihI0zMAPoKFMyz
7kaNWnox9NGwVeQkEE8bhF0rWnUq2GMSASX7KbVU51gbcCuTiOIRUzbyOu47MC6FbKYqcua
NBcrzDaGprnGV4JLjoCmM21PEAYnWVMto25WnYAXXbw7OWgvFjl1SUuFiG7L3cNFshi6pxD
uAWrNEy2sk8w8dFzZALLou7TTZYJQbhMUqm+rAtUAu4BZxE5zmEAldRtO2GHM7RxC25qGaN
KznzitGbsEAbLO4cVzboKKKIj7HJLHH2nEt1tcK6GoJG4eOY3XNxBt6OaxsQLrixYnUU5Fz
mC5zcc77e0zxyjK4A9xWGpwmGW7ouw72LBT4wCxpnYQHbOC6UFU2RuaKQSDkd1dysuUaGam
kIezS2hbsU7Xluh1XRqJQ9oFiCDc3WJ7QXbBebOeXSUGuueSLR2igGKZjsubRyAVU9gvpor
b3SvF1BUbgc1XnvvorSlLA5FJv3oFoJ2vzChaWq2Jrnghlrne6Dh4rhMMsRcyOx4gbLyNVh
EbXl0ZLHDlsvpIjDjlNhfmVz63o75UC+Isz/sndalHzySF8TflG5hzCzuiaRmjde3BelrsJ
qKR2SeJzRz4H0rkz4fm1YNe7dblqeFeGV76N7gDa51F163DekEboyxz+rkLbB3BeLNI9tw6
4PMpPl6c3BIHsV2mn0KnkfEOsa6zib3BVstW4QOaR2n6ly8Zh2PSxODJL5eY+5eihrY62MG
Mg8Crs0x9JSRR0zAdDcleLsQ86L1vSeYGRsGo6uK9+8rzMrLButzbVdMPRFYGiIblU2THUL
bUWRHULXKC9rXcbrJC353qXREYkjGTtG23epPaX0+jZm/k6lqmnMQwZD323WIDKbjiblZui
mI+XYBLRyNtLSvLbHfKdvatDnnqxHYXLtSsZ+3PFU4WDi7zy7cLDjThF0crnh2UllrhdGcd
pwvcN0XA6ZVHU4Gynb50rxccws4zdarwlSzK1rbbBc6TVxK6NU7QkrnO2v3r2RzVuGllkkF
nLWd1mn89UKEUreCZBspWiS7d7hVBpjkttqnoZernbfa66FXFG92ZoAcgxOIdJl5aK6YiCl
ETdHP1d4KqnZmqbkXa25JSTPdK8uPE6KCuNhcL7Baw8Pj1Nmt9qpc0tAZtbdXMjAaHyaAbB
UAguAL7tYNm8SnaLG5AzDYcGpA8vdmvl7zw/FCSZsYysGqgd7ms1O6zPe555BAkuNzqVayL
YuVAihLtToFra0NFgEGCwtZMSoJ3ojUJb3RaTeyELktKDfROi5uxUCjSBWDUXVaN7BBoo2F
9YwAXN19WwCjbT077bNNteNvxXhejOFlxGISjsR9poPznbD2r6bR0xpsOjjJ7b9T/AOeK5Z
VDRjTVWtYoyPRXNZYBZZUOCFitAZzRMV1qRGSxU2Vro7GyUtsqhQmG6FkQtRDhRAKFAUDso
EeCULdTMOShQOyyDZpQyBBEIp29ltlHPSlBACioogiiigCgZoTtQaE4CoI0RBQTNaTsgGiV
WFmXcJSE0EOigKjhwSqBwboONggDog43BCg8/UhorZzbVr9FgmBe7XQcuK7tdA0DrgwBxOp
HFcSaMuqC29m7kq4zw1aR88UUJYwXeRe/BcwnOSTe5KvqqumcSyN/m6E20KpbI1/mkFVUAy
rIIetrC2+hIBPJazqfBXYVh8tbWdaLCIOylRXXwShvZrCC0PuCRuAvYxCzVgw+hZA0BosGi
w8F0miyyysBsFz8VmcGNb807lbidFysVJIYL6aqWq4WLTHyFwbu42XqcIfFLhVM+HzDGLd3
P2rzzomSsdG4XuDY22WahxLEcCfDTPeyWlc/K0He19fDdWFekxaMmgkdrduy83azLr1taBJ
SSNOxC8pKLNsOa1GXlsSAfiGbbQ+8IvkY2EWNt9UtXeSeSTbKXLi48+oyxUkfYEjcz3X4X2
V9vRhPHk0mK0oqWxCQyOJt2dl36V/8zaeFivLYfQUzMuRpfN3r00GlCO4K3HTpuVmqC10JG
5JIUoI/MzW0NtEL6W01Ktoj2vB66YOefo7AOsd9ZUuN5n2WrqznJtpe6pyjrX3TNMEiZ2Hu
IvYetYpI3PHILpNNopLclypHuO5uOC54+276bqdga0iNuo3KdzGmMvJzEjRJRODYJSUWvDo
w0HYErvrw4/llvdhvzVVtCrGm8Z8VWeK5OpFEVFNMvrdVG99PKwNuS02C8xMwhpa5pB5EL1
prGQskke0kNF1U5+F4swi7Q/vGoWcXPL241ZFbDIefZWanlmjc3I7W48V3MQw1z6IRw3dlI
2O64zYnwytD2kdobqZRJXdEjrWKrDs0jr8Cm6xo1O1wrjE3zha5Xnz9txVayhZbVWvZZgVZ
2XNpU5zmrP5a3r3Rm4c0ahbG2IsUIsOgqqw5xa7NwrJum9KmzRvOjgnLdNPYjV4DMwZoz1o
HHZy5b46uneRHK5juLHD/AMC1lx2EydAhI5mt1lbiT26TxWN9S37uCv8AKoTGH3PguemhSl
pvcaHuThweLtOhUUC9cXNMUwEkZ0IcuHi2CupZesgjLoHC4I1t3LuFt1dDM5jchb1jORVlS
x4F8e4PqKQU7JBly8F7atwbDa+5Y408vPgVxanA6qiu4tEkf02a+xb8VHAjwqJz7F+QnuXW
wzC3UspfnzDh3odULX4811KU5KVkhF7NLvUqPL47KZKiZp3MgZryaP8A9XGl85baxxdUhrj
ctBLj+0dSsjxuusbkUFRQqWWxewba6AXXQo3FpDuKwRjsAc10advba0LNppup65+D4vHXAX
ilsydvMc16yrjYWiWJ1w6xBGxB2K8pVxCSncw66Lv4C81PRaMOdd8D3RX4gDUD2rN8xzs1T
Nu85eBOq8T0mrDWYqQ03ihJygcbafevV11Z5FQzyW7WQ2PfwXz6tlLLknW261xz8s5VzquQ
OdYcFiJvonkfcqq69MYTis8/nFaVVKy9+aqqGpiLJL2KsaQ4IFa4scCF0W1bHMLnHUDZc8h
ISRcXQb4JrRScC5CO+dluCyxkg6FboSG9o20CB5LOlBda3Ec1U97pHXOw2CR8hLtPSlLidB
pzKgJdwG6ZjAd9UGt4BWtbwVBZGBsFYAgE7AoGQJ4Ik2CXdBE7BokG6uboFFB24QGyLglRU
uFZTxGonbG0XLjZVkAhd7ojQioxMSyD5OIZnHuUvpHtMIovl6LD2jRlpJf4f+d69a8XksNh
oFx8AicfKsReO085Gn3/AMF1WvOZcfylq4DWybuSB6N7rTKxoCbRVAkBQSG9lUCVhvmsqXA
rUXjLqszyLoEKCawQWkEIpQUwQRRRBBClTlKQoAioooqIIoIIoiAiAgWyZoKIanaEEATBGy
llUQK1jrKqydm6C1rcxuUkgsVYHWCrfc6oqogFI5qtSusN1miuyVzmtBJNgFjxKu8mhLgbH
YLzFXjMszCxz8vhsVJ5V3KrFKeR7qZjsxOuYbXXKn+Ue5rtyOHELhw1RNS03t2t11oKvMcj
7Eg7rXpWCoo4Rf8AmpudnC4CWCFkZJAsTvZbauuZfI7sEb33WJ1RG3jfwVWHkNmnILn3LvY
BLTwUsbBI3Pc5uGv/AOry7qkZg57ssbdSOawMrnuna8EtDfNTSV9fppAQtIcvL9HcX8tgAe
bStGvf3r0jH6LCLr3C5OKH5Ro5BdHOuTiMgfPp80WWarE06lY8RpH1kbGxuAexwIutOYc0L
8QiurLiDBSCIZi7La5XJkAyelOXF+6WQfJFajLyc+gmPeVyMYAllY4cGhdaXeYFcypDnmOz
SdCF1w9u/wD+Uw4Dr2Hbsn3LrR2FASDwXNw6Mh5eQcrWkX710Qf5gNLXWuSmHpjebOBur6P
sHtaXOgWabYHvWyiLHSi2tiphFz9LZpZM5jbZgG991maGiocASbDimrH2xB9uJSMP84k+qr
nPCY1eLZH32ylcyXQDwXQjeXNfYa5TZcyR12g+Kzh7avprp3fzSXvsngBynvaVXTa0rx3XV
0Qte30T7l2vpyntlj1YUpba5TMNoyeSVxDm7ri60qiXMFEZfWqmPPBM217sK8wczdQSCF6i
Z7mQSuadQ0lecl1uea5SsX2678QkpKGGYXceyDrvonjxGlrxle3K/wALH8VkxD+qYf8AT7l
howDPGP2gt2sR6ZsUcgCfqyNlnhNitoXmz9ukUvcGt7WiQNBIstDwCNVmdGG6sJBHeuTRMj
gX356I0BP5Qtf5h9dwrBdzC7Q3VNHf8oG30D/Baw9pfTtx1BGjx6QpPS01Yztsa7v4rh1OJ
yUVa6MsJZYHRa6bFYZQCSW9/Berfy5qavAJNTC8PaNmu3HpXEmppIJerLXRuJ1a4L2DKi7c
wIe3mFRXxRVcGoBc3UG2oXPPGaaxrz0ILYwCVcGknQqPjy7LBiD5oerfFIWdqxN15nV0Cxw
F7JCCDcGxWaHEqiNmWqgDjwez7vuWqKVlSDkvmG+imkRr892PAupEzycnq3ENO7Cbt/BFzC
NbbckGSsmacrhfiDuFVYMSoospniYGG/aaNj3hYq6qZRYLJKfOyZW+ldOUkRu42Gy8p0ve5
kdBSXtmaZHAd+y6YeWXCYSWl5Ny7VI/QK1rbAAKuUa2XV0UW1TFuVg5nVFrblWFuaWw2Giq
GYO00cguphjC55edmrBG27yeS6bstLhb33tcXUoMVQ2Z0mTzWylouul0cqmwVFfRXs14ErQ
eBGh9hXmcHqMzWRu3DtfTr/FdegcxvSCEv0YXdW+3FpFk1+Ey9Ohj0QkwkniHheDxktiyxX
BdrmsvomJQEYVKw9os1vfex3XzrpCxorSWk3IudFvjcb7cN+5SBO/RIvRGadqWTVMNGquU2
aisrt0WGxQcNUQgsVbt04OiUhVEabLSZuzYbqkbbJ2DjZRTAX0TgaWQAsLIgoh2bqxu10oF
gnGyimAVg0FkrdExQDcqKItHEoGYNVZa6DG8U5FgopXbJEXG5UAvqipa+i910fonU2Dxta3
5Wrd6cv8A+ryOGUrquujjA85wHgvqGB07Z69rg20UDcrRyXPOjvwUopqKGmafMbcnmUery8
E5cXPLhxVgFwsyMWqQCNwirS1TKFpkgvZBwN9FZZENuqM5DkhGq1llwqTFqiKlOCt6tHqtF
RQEQrOr3SEWKAEo2UA1TtZogSyIany6Jg3TZQUub3JbK8tQLEFNlEzgQgioAigEwCBgEwCD
UyIKiiioiZo1SJ26KBzopuEBqbo5gDYalSqVzVU/Ykmw71VWYjDStPWPu7gxu681iGL1dUS
GkQR8BdZakX4zNBIMrpLAHQry1S25JA2481qkewkkudI7mTos75OB15dy1ilc57urkDhzXQ
hnzuDgbXWSaPO08uazNmMJ8FuzaSupW1LXkAsGduhPNYcxI30CqkqmvdmN78lVJUOe3IBlb
xHNSRvZZZDO8MaewNkcga2w/FFoytzO07lU95ceQW2HoOjtW6OqaGncr6NTvzxg8wvlGG1I
p5Wutsbr6HhOKMq4RYjMBqFxy9tOw650C5U7MjzfUjiumHBw3WKvsCOZGqzRyZXCNwaG3uk
a9upNxxUqXPEoLW6AKu8jgLsFuV1FaWOBdYG/ijMcsLzyaUGOzOGmvEKTNL43NvbMLXWojy
UhvNL3rGyVjc7JHWa9ltN1tnj6upkYTexK5JxNlNUObFB5RMNO5viumPt3/wDy6MTZPJW9X
8nCBo557TlcDfD287lcikqZcmapa2bK0htiSGHg0D6RXTiLnYewuFib6ArXImHpjlJMjBwJ
WjD3fzhw5O/is8t87PFXYfpVvH7X8VeNc/R603rHnvSscOvlN/mI1wtWuHekADaiQDXsBXk
ZwXRaxuG3ZPuWBzLsb4rdEfk3eB9yysqMkQAjFxfUrnjdVutVLGWUkhdYZiN+Srkqo4gbHM
bHZY5Kh79HPLv2QkEckh+iFq5szFZHJmY5Fh0KDIxGCAb3QHJZao3US6qIj6vNO0009vokL
h52luq01ENc+IvppA5p0IGoK48k8kByzxOjPMjT1rhKxlPL0NfGH4fGBtdvuWGmicyoj+sN
QmmrGS4ZEWPB1A0N+CSjqvl2A69oLdYjvxsutYBsqISCtTRouGftuF3CqyEl1jxWkNStZ52
nFc2mS0sNy1geD829kKctFfnaCMzDcEbbLWWaXVUTw2tAcNMp4LePtK42NSZcT8WNWuhjZN
g07rcT7AF0qluEVkopap0YmtdtzldbuKMeFtoqGWCBznh9yL8Lr24+Y45R5+KWrpj8nIbL0
kdy0Zty3VcB7XRPyPaWnkQuzRTmVri7TK8j0ArHJJIY1zpW5XuHIpH0zKmNzHDSyuqBeZ9v
pFIQTEQNDYrxfl6G+XA4uqvTuy3HmO1BXIqcOkgdcscx3BzdPavSR9Y2GNwdcFg7J8E/WMk
GSRo14HZemyVy28kysqqd46xomj4k+ctLZKed5fC4dZbVux9IXZqcFp5gTETG4+pcWXCpaW
YPmj0B7LwbrjlhpuZK5xlY525XkemcBkxOmnGrZIAW27t17NzMzCDuuZPS0shbDWMJY12aN
43YTv6CnGZPDREPBOwGiR0Zc46LrVmFxYe5wElmFzgA7cEFZpWMaWvYQWOGll0dJdxh6vKf
BFjC0ZzstFm2N1VWOayFrWlWLo1Plc4AmwGpRqpjiTn0zJ2Qwxt7UjjoAuLU1j4qd7A43do
uPiEroctCHu7FnT67v5eAHtuukw25XLT1tDQ1dHXMMlO90bx8nIztMfbW4I3WuJxjrA4Ou5
5u0jVeVwfpJiuCkChqi1h/7b+031HZelOJzVMwqJY4xO6zs0bbC530S46Z79vUSSzimeyQZ
2ysO+4uF4nHKAud5Tu2wzDYhezFQJoYcx7QjFyOa87jDxFTSgi4NwFnD2leJqGAPIbqAqBu
tE2tyFS0FeiIhOipkdc25Kx5sLrOVQCL63S2sUwUN1QWgnZOY3EbKsXBWyF14yTrZQUsYTc
20CsGgThnYNvFJxQFFo1SpgbILAmG6UGwui119kFw0TJQQQmGqggFynAuUNk7BxUU40CDjx
UQdrooFR2ACgGvgrIozJIGgcUV6PotSWLqgjU9lp95X0zB6TybD2kiz5u0e4cF5Povh+cwx
27I0+8r3YF9RoBsuV81m+ilhVjW6apSSoHG61pg7tAkDtdUwOa6V1hta6aBtrdEKoylultE
WzNItfVU2tQIUa8ORVQLIWTKIELbqpzLK9AhVGe1k4dYKOtrZVlBYJNdU3WNvuqN0t1Bq0s
q3kg2VYcRxUJuioTfdCyITaWUCpghZMEBCYJUQgZS6CllQQmGqUJmhRQcbC5Og3XKrsUygt
jdZvPmtGKTiOMMvYHdeUravtEX42AWK1jNpWVjpHENJF+W6577uN3FEzNdfL61W+QBZdpJA
cbDRUSG6LpLhUuctSpZtMwuWk6HQrPLFc5jorHFKX3aGkX71vdTtkZjGL6GwThrY9Tqe9Nl
DCSBc+xKQSb7qKRxJKrLVa5tt0hV2ahWuc1266uG4pLRyB7HWI4cFyi25uluWc1m1O19Lwn
HYq9oZmyTAebffw5rbVS9YRwIGq+ZUVc+KVj2uLXNNwRwXvaKuZiFCyoFg9vZkHIrFZsJPr
Ja/BVYZHNX1slOXBgYCQbK6oaOsDi24I3TdGZomVswkcGPebNB0vrsrEdmDAw1oMk1+dgsl
fStpn5QbjvXeEoIIXCxPN17y476hVHiKz+nP13cvMVDHxSGKMEMvd8jzbN6V6auaDUEHY6L
zFbTxAlsb3Z7kBo12K6Y+3f8NuFz58rWxtfZrgxgdbI2+rttSurB/QgL33XBwymqZZHuikc
1rLh0g2A42PFd6G3kjbDQ39KuflMWGc2kZrxV1AT5VIR9Pis1W4NfGTzuqJcRdHmMIDSTe+
5VwumsvMdnFHRxVJle4AcuaxRVDZqhzhpmbsuOXVNQ4yPcST85xWyipzES8uJJFkyu0xx06
TJCGPAGuU29SwRwSyAGV1jyC3U7esaQeOgT2ZGNdSuas0dOGDZWXDGmw1Rkk00VRuWKhAdN
Uo4p7WCQ7qiKI3URHtSKineXQSOYe4qwYnI8ZKyBsg+kBr6lokYASqHxA6r5szsayx3VEmF
U9WesoSGPO7L2PqVfkGI0Lw98EjmtNy5ournMuQRo4CwIW2mxKribkL8w4ZtV1nLv2x2utS
PLmNcQdRxXSj1asdJWmZvbjsfXdbGOadtEt2mjoqBMAoFtosdv55/pK2lYwP57b9kqz2PPd
Jos1bflG3+K34DVzwdGamoL87oXPLM7jYWAsPBV420Orsp/RhX0VKT0WrYmWu8SWv4L04e3
PL0ph6S01fCGV9I6F5sA8HM255Ed66WGStlMjB81x968LFhlbA5gzWjzNJA23C9tgtzLU8g
6ycu9Jirm/PP8Sl4HwTS6yu7yg1hcx9hewuvG7tmK9cMLpXwyZHNIPjos9BiFY9zo3wCTKL
2B3C6FTE+XCocozZQCfCyowcATyE7Bn8V9DHGXF5rbtbBilLOQI6jq3/QfsVK5/Ww5S3Vru
Gy+bVddPJVyyxyFjS8loHK6+iQEOweN54xA+xcs54bxvlicy4XOxBl2C61OlcZbgm11VWtu
0EcNV5Z7dq4eMwGt6PiXJaSKTUgbja68fd7WujBNibt7ivqNPRMqcHykaSBzT614XF8Jmoq
gtLTa92uXaUxcB1Q8CxNilfJnGpV+IRZJs2W2YA2WAvytcb7BbjpfTFU1DYJTK4XydoN5u4
e3X0Ljkue4ue7M9xu48yrKqbyifQ3HBXCFwo3OLbZmiRvfYlpXo9PN7CjizyZnk5Wgk2Xdo
MQqpGNhjN3ucAw2HqXNp4uopxcavF/QvTdA8M8vx6PMAWwDrD3kbe1Zyvhl6eKldFC1jrlw
ABJ3Nha683jpvC4XsLFfQhSMnnqXE2bG0696+bdJJo3VDoWkh0L3NcCuGF8t2PLSnzlCzLG
0cXaqZS6QN5lPMe0e7RemM1ilPasFUSnebuSWubLaINBdC6YhKgIsr2XEd1Q0XIWgi0SgZr
yWeKF0BsEQEB2RbrqlOqYC2iAk6WVjBoFW3VyvAsFFM0a25K0CwSRhWIqFMy5GqQdo2VoUo
h0CXYXROpsgdTZRRGy62CUZnqA6223iuW1uZwAXuOi+FvfE0huruPJTK6iPX9HqMQ0pkA87
sN8OJXb2VcMTYYmRtHZYAAo8m2ixizkJOqTPrayrc9wdvqkLi43K0y0OJDdCkLyFVcoEqoZ
77iyQFREILGOstDD2RcrIE4kIbZBqvdTgqI5bHXVO5x0I0BQF0gbfmqTKSpJcHVVoDnKlwQ
hfVG10EGillLJgECqWTZVANVALIp8uiUiyKgCiIRsiAEVEQEERURCogFymleyGIvebAItsN
SuBjeI5iWB1mNWbWsZtgxWudUTGx7K4Fc85wRxV89QHkkuDRfbj6ViqXhwFjssfl3k1Aacr
N1S6TXdAydlVOPeoqwv0SXulAue5MtyJQN+dgluCiSkcdVrTIuIQLkpNygStaEcQQqibG3F
OdQqnkA6brNagk214JHPBCYEEXKR1uC52tyK2uyuvsvX9EagdbJG93ZkaG+ngvHnRbMNrJI
JAGOsSQQeRCyzlH0d8d2kWuW7hZzHG6MyZLyAjKe+6to6sVMUdQPnjtDkeKIJabAkEHQjgV
Y4vTG4sLC9lxcTeXyuFrW0WijrZJ5S15uLaH71hr3nrpTfZWI8bWm82b9peZq3tkqXxRDLm
cQ4tGrjyC9HVZshcBc3uLrzTg/rnuI+VLtcuzV1jvPTpsMdLS9RORm1ywNOje93NbKKQSUY
AIIBI0XEbh8krbukLS7g3c+ldjDYmwUYibs26uV2SaY66J8pY1rsu9ykioY2DtanmVuDcz7
WTdS48llWAx2Omy0xMDWkHcp3xBp70OBsEDMs21tkHuLioNAgVFCyV2yZS3cqKyqnecrnb3
VZb2lUS6ibq1ER7iHFopRknjLTzbqFpZBDOLxStKyTYOxxLoZbketUOp6in1te3EaFeG4Hd
5dB9O9mpAI5gqxkPMLDDicrezI0SDkdCtsVbTvIscjuR0XO4aXbpUw6tg10W6J1xusEUzSA
LrVE8NNid0Rsa9OHXWdp5FOCrKi66yMP8/N9gw29atcTZc6plEE5kc4tYW2LgL2Wpl5Ss+M
64lfh1bVsonZej9S4bjP7gudUwTyjrYXiqZbz2m7m9yNNiMUOD1VLK4xylrsocLXuF6sL5c
8iRPDmi2xsuthADTVkbl115Slq5Guay9rke9enwKUS1FbGNbW/itct3EwnlHtu8W4p2DLHI
L7tKDwQ8A7hRxs1/1SvE7V0p6x9FQU8jIxJcAEE20snpKumrs+RhbJls4EWICzYjrhlP6Pc
lwcfKS23yL6WE8PPb5eRm6I4g0VjmRXax3yRv5wvv6l3K4yU3R+BhNi0MDrH1rzWH47W0dQ
+KSd72PeQQ518pvwXrcXjzYNK3i1oI9C5Z601Pbn96Er7xEHgqmTsNOJAc2VtyAs3lnlLZQ
1pDWtuL7krySV329FhLQcIj7y73rNidBHVNDJGjfsutsrcIJ/JURvob+9WVEloXOPzQTdLf
LL5p0iomxuJZYhjnMJHcV5OW5MmtgGLv12KOjEgnYTFK5xa47brzmKztjpiGPBM3m5eXEr1
YY1bn408+wWcSOei7boWy1cFIx5ET2NkL+TSAXe0H0rhtdY+5drArNdIS3QWJdfgOHrsfQu
uTltbM/rJS4Nyg+a3kOC+s9AsHjoOjQqMn85rLEuO4F9B/FfNqKikxLGIKdrbukcC893Bfc
qOnbBBHC0WbE0Actlw5LvUak/ICkijgLAwWPnaed4r5P08w9tL0hncxtmVAbI30jVfYJSBB
IeTSV4P4Q8Inq6OCugjLuqjDX24Df71JdUj5W2wqMw4XVVR2YyeJWhrb1DWqms0Nu9ejFK5
+5TtF3KZQToFaI8sZNltlQ4JQEz97IAXKosjbreysmFmtapA27gCVJ9ZbclAoFyiTrbgEBo
EAb3KB2b35In2lKHWRvfUoLIm8baq4C5VcQ0urW2tuop2DW6JPAIXsLBFosUFjRYJraKBRy
ypTz5qAcUCrYo3SODRxRWvCqN1XVtYASL3J5BfW8EohTRMAbbKAT4kaD0D3rzHRTBmwMEjx
cuAc7w4D0le6p2ZIwDvufHiuOV3UXk9myqcbBW3VMkjRfmrPDNUvGqVEvuoFqMooooqiI2U
ARVAURUQAFNnNkFLIAXE7lBGyFkEsmCVOEBsmA1QCdoQEDTREM1TCyYKBCw8EC0q5Qi6DPZ
SyvLQkcEFdtUUSENigKmwuoEJXtjjL3Os0borJXVXUU7je19L9y8PidaZ5ixp7I3W/pDi/X
uEMWg4+C4G3isO2M1Ac7ikcdLlF26QNMj7DgEaI52ipLu0nJAJuqXHVGmgOFrqZi7uCyGQ8
03XOtay1GVzni+iS99VTnNyjm5lbkYq1ovrwUzAusBdVtzyEMYbX0uujT0kUQBeDI7vS+Db
C820IsFne22y7lTRieK7QGvA0XIkjcwkEEELKys5NipnuBohNpZ3oKQF1iQNL2usZR0mQPO
qkTy14IQdskB1WI1Xt+jWIZv5s86SDQ8jwXdz3cbrwuDTmKZj76tNwF7Vsgf22+a7Vp8VXD
KNdPWOpycoBus9RK57JHE6kEqAaqupNoH+CsZebqT2COa57abtlxaTcrdObyeBUceS6O0Y5
LsaQd1bR9lp7whNGHWPM6poxlfbuRShwa7Uq3rWBupVIZdx124odUXackFmeN5VYAym3NQM
NtBZAtLRuPWoIpwUQc4NGqKiBVD6m/moNkJFyUamLS2Mv2CZ0QZZCmk7PsVj3XF+SsrFVqK
ZgojD6TLA2UlssZBOz4zqs5w6oe0mkqmSgbteNU+LV8tJTNljy3z2Nxdc+mxaLrQZT1eu4C
4+EvslXR1rLmWgNx8+MrIGOI+UhePQvVU9Z1lurmbIOTjdXPjpZ/wA9FkJ+cNvYpcZU28vT
skDm9W97R3/cu1BK8Nbck6bWVtThuXK6OfjxCLYHho7TSV588dVuVcxxPzAPSrYpNXNtYg8
1nbmYdVHShjzIDcbHwWGm0u0WWpYHgiynlcbgSHggbpevbI3M0gg8QVLCOY+kMUvWwOdE8f
OYbf8A6mdXvy5MQpGVcf0wMrx963OaHagKp0QJSZ5Y+l1KxNwzDa54OH1vUv8A0U4sR966m
AQGnrayNxBe3KHFuxK501BHIbluvct2AUvkssz+tcS4WsSu31Ll4rFx061eAImkAXzb2WHK
HtkH7BW2vI6gH9pc57rxvyusS02U/J+G7Ef6spvR7kMF/OSfVCz1tZCaWnp3yBj8oLc2gOn
A7ehX4KbTSg6HKF9DjyljzZT+T5rUjLVTA8JHe8r6BO7rsPlbzpwfWF4PEwRiVUP/AJXe9e
2o39ZROJ/Vmf8AFcsm44lE29O/9q49iooh2J/q/etNILU473FUUgtFO70Lg6vTYS7Lg0QPA
n3rPicbpqKWNri0uaQCPBNSEtwiIDc396tzBzsjtSRqs33tK+M41WTfk40E0BPVy3a8cOd1
5mWAxgkyXvoByC998Iwpm4tFTwFrZnjPLbSwtpf0rwc4PWFv0dF9DjkuO3C27URU5lma1m5
Nl65tPHDTxwjKGxNu9211xsDpXS1QcG3tqF3jSS4hiNJhEAJlqXjORwbxVyiTLy9B8HmH9f
iMuJyR7DsA8OAX09rcrAONtVxej+Ex4RAKU5SWklxB0Ntl2w5rr2INuRXj95Wu/wCCVGtNI
BxauFjsnlHRWpaBYgZCu+8XY7kQVxaqIHBapnB1ipfZHwwXZUDuNlRVi9z32Wuub1ddKzaz
ysdW67gOG5XpxTJnYwkjjcrS8hsZ0QibYBLUO2HpK6Msj91GpiFOKC2A2kB5C6XziXFX0rA
468ksrRGNNFBRIbBAaNAQPad3BHvVBCYbpRurIhd4QaA3K0eCZuhQOuqZgvqopgOJTN1KS9
ymbuoLgLBKSjfsoWN0aRjS51gu1glD5TVsbsOZ9qx0tOwsBI1K9Xg1CY42ANAfO4NHcB+Pu
KxldQ9vX4VAGwssNHdr0DQLstFgslHGGsuNAbBvgNAtbVyxTJHuytusrnFxurZjuFUtsAms
gAoStIJQUCIRERUUCoNkbKWRCAWUATKIhSELJwoVRXZEBEqIGCZpShEFBYPBEFICnCinBTB
IEwKgJ2SEJro2QVWQLe16FblQy63QJbWwXPxmRraN0d+27UD7107AXPFeXxhxEso6wabnv5
LNbx9vM1HVyTF17a62WeQMGrVdO0ZiXu1PLZZH8dVl2IbveGM1JNlurKNuHYcxzn3kmGo7l
q6P4Q6oqGzyDsA6XWjphTtayF7RbL2fQob86eULuzcqtx0Qc/tZUritRpLaBRK52lklzuuk
jAveQ5KH5ile4X3QYQCtRm+Y6dEC2xa0F3MroxWNzmuTufuXGhqGt0cTZa2VzGRtDLFw0N+
CMadZp1ss9fSddGXssHj2po5OsaHAjVWl9mkkrFWPMuju600gZbha5XSgpaZ1GIxMDc3zd6
59U9kkxIB1Gp71nAmaey4jwKZY7jWN1V9VAI5nNDswB0IVUcLCLumDe5UudJc5ibqMALu0S
szBu5+NOhTvbC8EZiOdtPYvZ4XUdfh2UG5jde3ceK8LBKyIg5Qe+67uF4r5POx4Y7Ls4Abh
ZsY9vWtdexWeucBTO1Vt7Pc5pBZJ2mEciqKxhdTW5KS+Uebk88pzskl0leOSrdKb2BXV2Wk
A76qohxlI2BR6xxAsNVCHZr3QQCx223JQc8u04K2PL1IdId1jqKljA6xDWjclTamLmjcpox
1hsFx3YlSB9uvHoXTw2aOSZpDrhw070NNXksgYTYaC641bVtgZmldbk0blelkJETrb2K8Xi
IL6gOeLlrduCk81rFQ6sq57lo6tntKanpKnrg41BdextdRxu4nmF08LY18gc/XSwW9Jb5ba
ZhEZJNyCtOzPFU0pvC/xVjj2PSsxm+1SiKi0y9/jwvQj/EC8vMSAvX4pRzVVKWxNLi117Ly
8tLITkykHY3Gy89jN9nfWywxU7ouyXs18QV1MNxyqe8RSHPfa65lfB1LKVh1IjN/Wr8LY0V
kV+amkeyMlwLjeyIZpohbshOPNXLk9txU9hJuFS9hBIWmyrkjc6xG4XFpyamF1yB84WXNgE
8EhDHlhHLiF6KSFxb2hbkRwT4dSRzVLxIxhszUeldMJupa5tNiUzCGSwCQH6OhXRZPTTOyZ
jHJ9B4ylaZsCY65iGU8lkdBVUw6uVjZo+DJBf1LpeNnuaGQX0OvetFPD1RK58L2XywSGmk/
Ry9ph8DwV4xGSCURVlO+Nx2c0FzT6li4aN7a6+7qXwIK5DiHdm9tVdX1UznvZHLlFtNNCuW
2aSQEuGR7SQSNlJF20VOPU7WPoKyAVEQGUSMGo8Qd1dSsD5RNgeIM2sYZOHoOq87UU8jZHG
xeBqXWWe1jcbrtLZ6ZsldXGKNz5XSV9DJG8XvLCLsd48V2W9XDg0k8Ytnhbx/ZsFxaTpHiF
JE6Mz9dHlIyTC/8Au396udjMM2EmFzHNlyhptt4rff3M9uldOQIYhzzFSkaH05bwJVUDwcg
B2icfWtFC3+bs77lcq3HZpQBQQt4AH3qPIiY+Zx0Aunh/o8Y7l53p3ihw/AJY4jaWo+Sb6d
z6lJN3TNfLcVr31+MV+JvN+skIZ4DQLlZS4gDc6lXVLsobE3ZoufFUlxawgbu9y+njNTTha
soZnw1cb2OLcrhe3JfRfg9pXz4hV487UR2hhvzK+d0ULppmxsBLnmwAX13AKUYa6gwpht1Q
vNY6OkIufVoPQscl8LI9K+nqMjpYjfNbMwjdZ6WokiqxGbRPe7KWv2XcZowDgqp6eORpD42
vHeLrwZXV8PRPSuWq6svic27gLXGy585/mb4yfPaNOdkHxtp6sNzENkB3N9Va+LPNGwi3yZ
9ybtprT4hjzcmLVAA0zmy5jmdY4uvtYL0PTGkdR9IKqI8HaLgtOlu9evBmoBlaFkmdmeStU
hs0lYzuusZoKcVFANURrpdASqal+ZxTh2SA8zv4LPfM65UE2UtojxUVECugBLrqqy0xDKxF
h73VmwsFU3z/AAVhOqgncnaEnFMzVQWC3qVkbC8jvVbRmIHDitUJDXgnwUV18HpPKaoNuGx
xNzvc7YAL2GFRuqK2Hqm2DfNvwHM+9edo43QAUTRY3D6k83btZ6Nz3+C+gYLQeR0fWPHysg
uR9Ecl587utTxG5gDGta0aNFgmLw0aobBUSOu7RajFM52ZKlBRBWtsiooiFpEDUUQLo5SDq
qhUQmt3KIIAjZBFBFFFEEUUUVEshZG6iIgRUARsgiZo1QATAFRThFBpOxCcBAEVFFAUFFOC
CmZ5axxadbLx+JAvac17XvfvXrKt1oXHuXlK/WOyzk6YOFNEBqD61VDGZZcoBd6Fqn0bqtG
BUUtTW52AhkZF3cAsOr02GwOgpGBwsbDuXE6aaU8H1j7l6e2RjfFeP6dTZTTR8wXW9Ssc5d
142+Z90x14qq9jdFuputR2qPaSb8EMpy3JTFyBdpZbjnVWUl17IOvsrECLqiolwHJBsrmuu
rHNCpfbMrGcnQgxJ8fZAFjwujUYpUPLowAy2hsucCtLQ2V2YvykixzDRSmMZy51yb6lQzOt
ZXSQFulwe8FZ3Rm9kW+wdMb80okuUr22O6AbqsemmhhBO66dHKWAAc1y4m2IXRpWkkBZqV7
emc7qmMPzY2+0K6pIEDiRcAXKooo5I4WNkfmfYXKrxWcNp+qae0/fwWJ7RxuzI5xtoeaqkb
GzUqwG2Y964+IVop8zn3OtgBuV1dY6LKqNl+ySr45BJA6TLa5sAvMw1ldNK20AZGTrfku9T
ud5PlPNLtfCurky0zCOF1551PPisnbkMcPBo4rv1IzQsadiSFkggEdQ2NrrjNut4TaZXTLF
g9Gw5QxznDnxXSwyFsFQI2ttZlx3K2Zgjri0Cysb/Wum3Vi/etZzUTHLbbNfqH62OU6ryFb
+fHe1eul1hcN7tK8hXHK9h7iuWPtuelD7iIPv3K+kcczXveWsbr4rGTdpuTfgFqgaBGJZdW
jRrb7roy7OHPc+ne4iwLuyFocdAFmoCTCS62Y8BwVzjqsQqW71EFEZfV6ipdFTPewgOHFc+
GaDqzJUxtJd5tt1K6dvkrtQbkac1xKmcu1zBthowcFy2xfbsVWFw1bmAzFrrXYHEbFZfyXN
S1TXhpMbdcw1C5uJ1EsjKZ5cbhpAN1fQYhUyOET3uLSNNUukj1pB6tpGoITsOizwOe2FjTf
QLQzZefk9umIqFNZI8Li0R2rUuFkCtmv9Ee9R+jSkwoXrJncmD3rrxXyzkrl6WNo8SlpaiM
lrHWaW727wurR4zh2JdmOVpd9F2h9S8D0tjf8Al+Qxg3NtudlyWCuZBLUxsk+QIu8DzV65a
5PrUuH0szScosqBTtpWObmdJCeB1LfBfO6XpDiEjnZ53ue9gDie7Zey6P1dVPgnX1Uhkc55
DMw4DT0rnnY1F04YQ49XnttdeexCskj/ADcQaCNNb2Xo3asdztovOVsE0pAhLOscA5pcbAH
mvNjW65xqhM3K97s1/nO09SGRVSjLIW1MzXvOudurSkDns1jkDm8rr0SMLnMJBbzUhppDTS
TNe05PPjO9uaRlWPnt18NFbEWzFgtmbm2unkNSTFpLnjSxGnKy7VLEWwRh2hDRcLkda1tT1
sbLNa67WrtRzF7hm3c26xksdNjw2AOOgAXybpZi82K4xPd58lgdljbwuNyve9I8Sfh2FFkT
h1sgyt7l8xq4SBkvc7uPNduGed1zycZsT6ioDANXH1K+qoJHS3jtlAAAJXVw2gyxvqHjfst
vyQrg5jBFEM0shsAF7ZfDhd78Ot8HuBioxCbEZGgxUbbNv8+QjS3huvW4LG/8uQONyC46+g
oYKyDo7Q0+HVQMIbCS97mmxkcL6kegJsCqC3GaVtxlc63sK8+WW66yPcdQHAEGx7k7YnWsd
VYzVoTLy3Hd27SuNilM0zRBw0IKSPO1kbXPzWDgLjUDxWvE9amnHc7+CpezLJYDYu/gp6q+
3zT4UqHqsZiqQNJ4/aF4JuhK+rfCXSuqcFpKwN1heWO7gvlDtHlerC+GSTuGWyzKyZ1zZVr
tGETxszOAQY3MtMjeqe7KNdgpRVUEBmnE2HoVAFhZPMe3lBuGC3iUoQRRRREEK9j9FQFYzc
BVqLxoO9MXDml3UUD8LK1os1VMOtleBrZSqsjFmq+HsyNd9E3WYvPBaqZwu1r2kl7gLDksD
23QuiMrZaie7nGzwHcyRb7178CzAvP9F6YQ4e+UjWVwt3AbL0BFxZcPztaqfqAAqCLLU5oH
FZ3jXmtxgnFFGyisiIEwQATgLcZq2IBXOY0i6ztuDorMziFpAcBdIQmJ1QJUUtkUFEEUURQ
RRSyKICIUsjZFQJhugAmaEDAJgFAigllFFEBv3oEqIWUEvqjfRLYonQIrn4o4sp/rOsvP1T
bwlejr4+ugLQNb3HivOVrJmjqyzLpxWa1jXFqNhpsu/wBGB/MyR+kOb1aLjvppXuaxrCcxA
Gm69ThtJHRQiCIbavd9IqaXLLbZNbJfkvCdPY3eVUst+y6Mi3gfxXupdbNHFeM+EAgR0g0u
C71WUi4+3ieKZuyrJF0zXC1luOpigigStsogTYKXSuOiISR/C6rKDt7lI52misSi55vYJmS
W0VPBEEhKR1MOtNURsebBzrFdyr6LZ2l0Dru5LhYMAa2HMLjOF9HhcQLrlndJ7r51PglXG8
tdE8HwVBwydh1aV9XiLajSSNp71krMPpxK4OjafQufe16fM44XNflsb+C9Dg+EukkbJM0hj
dQ0/OK9AygpYjdkDAedloYwDYJ3bEjba641QXS1Dy/5v/ll3mtFlx8UpzHMHtFmv5cStRJX
NqGFoItuVw8RpzJUA8WE+jZejk0yg3NjuuNV/npfFdMPNdN6iimpXuYXCSwvquhSwjqXXJ8
VTSC8DvFaqW5gdprwXXlkkYwtrPVNAjjFha50VDhbEAGi3ygFvStVY02jFtRukgp3vr87mk
C+YFZwayWVzf8A1WXk0pR/WhHHqwmqqqCmqJjUOsSdBuSsdLXxVGJZh2A4ZW5tzyVzu4mHt
1ZDeJ+vzSvH12sjRuV6+TWN3gV42pY9kgc8dp1zZc57dFJa5rbkDUq+nZNLI2Jo17+CryE2
BN3cuS7+GUTBI27je9yeei3Jtk1HfK4WGh3VjhqboUjbRu8VHa3WIuXtLM5qJFFWX0CuZF5
KM8hDbjULmvo4XR5oZxJfhsVdibv5pbmVyc9m3uvPtm+3QqqNz4ICD2mNJIKOHQnypgsQBu
nZVtbBCJHdsjQkrRQVYlqshAFzvzWqy9EwWaARwWlmyyiW7RYbK9j9F58/bcW2CR40RzJXn
Rca0rdtskwvSsn0+aPei46JsJkYauYH6P8AFdeL2mXp5/pHTOlx7rLdlrWn2K1sY+LtSHaZ
5Mp9i7+JYlhLJxR1tg4gEEt0F+9cDHB1FITSVLHUxu6wcDdy9bk8pZrJ5sl9BYX5r6NSU4o
8Io6UaZIxfx//AEr5/hkBqKqCNx/OzC5Pivo9QQZCPo6Lz8l8Vue1LvNK83iDXyUjuruDlO
o4EFejJ0K5cYBwuYcy5efFuvHOc4ABzSRwXSpX4bWRCKf+ZzNFmzM8131h/FYsQifRwwxOJ
uJHtJ9KyNlLiGltyeS9s8uVd74v1cgzQyQVDTs+KQa+hN+SayjpZKkuikib2XBpvY9/JcE1
XkNSGdc6KUOtvsb816/D6yoxPo/WGfIJI3Nu5o/OAc0vojkMgkMIka0lt7LtQjRngqqZgZC
xo5XVlO4uIvwcR7Vxt23I870imdVYiQQeqgFm954rzk8Oa5O7jxX1IYVSVdExksQ43PHcry
fSDoxJSB01KHPjGpA1IXTDknpm4uPIxtPTgW7LG6d6r6MYUcVxvy2UExUvbJ5u4BGaUT0gp
8mV5s3NwHevd9HcIhosCYymc2Qu1eWm+veuvJy6x8OeGHnyVlTVubKyrZHWREXc14yvt3O5
pKPCMHkqYp6SumoqiOQO6qUAtJv6itstOW6lp9SqbSdY8ENBN+S8U5bvy9HZHrha2myKzwd
iFjQAABsFcHLrM4xpjrmGSspgBe1yfYq5R/Onjh2vcFrIvXNd9GM+9ZQ9hxJ7XkZbOPuVvk
cDpvAZcIZBmOWRrxl5uAzD/ifWviM4s8r77jFRHMxvZD2QVLGvJ1FnAi49a+H4zSOosSqaZ
wsYpXN17ivRizHHkHaSALQ5jXbhI8NA09K7Ss00DezfvWmsHVzyO+gL+m2iWkboL8NU+Kut
NM3iXe5S+0cxMo0XKZyqlU4oJhzVEG6ujGl+aqv3K9nmhKprqBBMFBbC25udlYNykYdEHOs
LArKr2NzO7lvooS6vpr/SJ8AFkoWGRuZ2wPrXTpm3qC4f9uF7r+xZo+kdGqoOwCmklcGmaR
5Zfi0Gw9y9ACLbrxmsPRzBoRofJw8gd5P3oeX1cLmiOd7QOF9CvPK1Y9odVRILFcnD8cdJl
ZUN1OmYLpmeKVxDJGuI3sbrcu2LNAmaLlCydgW4whamaEQEwC3GUGilyoqZ6uGm0kd2uAG5
VFtkLKhtc1xHyT2tPE2WgEOFwbg8UAshZPZBAtkbIooAojZRAQmFkihUVYGgqHRVXIRLiQg
fPZO14Kz3KZqDQjZVhxsrGG4SiWClkyBWVLsg7UJilKislS7JETxC5NUHOfdxvouzUxdZGW
8dwuXK03Fxa2iUjEJpIpWgEZAb5bLsQua+z2jRy48zSXDSy6tG4CnjHcn4D3vN3N1XzfpjW
msxuZlrNp/km/xPrX0lx+VvzC+e9OKNsGLGZlvl2BxHfsVI1jfLymxR0sECNUwC1HajmSl5
8FHEAWCTiukZWC51Qc4AJSVW66kSlkdqk3THfVC2tlpgqZoudVC2+y0U8ObtEeCm19Ojgcd
62HnnC+gReaGheKwSA+XR5Ro05ieS9bGXEDWy4clMXSp2lkljzVdW4uncVXTE9bubZtL8U1
SbyuHJcotVD0JkjSm4LeKU7VRXtzU5OW5bqFeCqqvWmeO5bZntwpvze2+q4lX+ef4rtS8By
FiuPUG00pLQQNfat4e3b8LqeFzaUHmLq6k/M+lYm1z3nK9vZIsADstlFrBqfnFb5TBTiUzI
WNc54aNfSuVUYzLfq4CWi9r8Sr8XoS+pErpTldpa2y5To2QzlrJBJZ1sw2KziZHfFLPK6SR
1gdS5x/jxWrDY6f8AKLWtzSODbhxFgD4LPVSl02aQjQaAaALXgzi6udrYZNgNlcvRHcf+ad
4LydcQZ2uv2rL1kn5p3gvM9QySocSCdLrOM8tfhljhL3hoNyTuuzTNr4rGEtlBvuBpouWyJ
7Kl3VDVutiu7h1ayZ7WEZZAD2eei7SMWq6Inq331N9lHndLRuGWTnfVQrj+W8kuohqoqzp7
mqp5JqZrQLncrB+TahrbuZoeK3eXNflDuyLbtK6dPVMfGGRzskFvNfoV55pnKXbz9ZSvjdC
069i9/Sr8NZlqmHku3JRU82kjXxkaBwGYKuPCTE/PG5swvuw6j0LVjMb2GzFoa7ZJJSmNt8
+5Q83crz5+3TFeDdRx0VIf3omTvXFpCdFRhjj5dL9X+Ktz7pMNaPL5Bf5h9668ftmvJ9MpH
nHXtDrARt9ywUxL6bM59hZd3pTQxz4o+TO1xyNu3YjRcU0720cjYmFxbwHAc12/LmphqC2Q
PYSHRuBB717+gqBVUcczXZg8Xud78V83p7iWxGuvrX0HAnxnBIGtOut9ON1zznhqe28t7JP
cuQw2w6o+sV2S4CMm+wXGAvhs31lxxbrj9NoQ2YOaLNLwT6lxMOZ1lTA3iXAe1e1xmmpaun
r2VMoiysD4nEjzgNvTsvI4Oy+N07WX6sSX24br2Y+nKubjjC7FZcg82c37rL2nRUZsCrdNC
NPUV4ad9RLik73tswucQbb6r6Zg1Oyn6IQyBoDnwuLzz1K1pGOLVjT+yEaHtEfXPvSUzs1O
w9yeg7Iae8n2rzOrvRNsxoCqlGe4LdNrFXQOBgY52lwq3HUrmPM4nhkBe98TA0nXbitDcIr
aZkdS0OjzNDg6M+9a6/57rbAr0VPPlpYWS07jGY22eBmB0G43C7cc7vFTLw86zFKqEZKhra
hneLOC0QVlHK+8b+qf9CTS/guxJhtBWtLmBviw7Ll1fRp9j1ThIPou0KuXDUmTpwSh2g4BX
3XBwqjko53h/WNINiwnQeC7OZee+K0LD/OnnkwLlVYmFU+SFjJHNJux5sHLpB1pnHm0LBVl
zKkuZfXVa7jTCOqkp6qBsclNJI3M2OUXYCNdHbWXzfp7QOix2WfLpOGvuOZAX1eIsl84dnY
3C8105wVlXhzp4m3fAGgjuXfj5Plmx8deLKg6roVNO+NxuLWWIi19F7JWa10Y1Y23nED2rP
iMhfUzH9sj2rZhrS+rhA+kD7Vzao3lf9c+9T8skbsgVBsotgJhslTBCC0XKuukYOKZRTA3C
cckjUXyCPXc8FFPJIWtys34nko0GwG6RoJt6ytVLCZZAOA3Kg6NM0RUzb6aXK34dTSVksdP
Ho+tkbG3mGA6lYZLPPVDzW2Lz3cl6Loc3+fzV7m5upYcvJpOg/j6ljL0R3sYnjFXFDCB1ML
RGwdwAAVLyGdVIdgLlYaipE1VlB0votNW+1IzXdtlwkaboJoKhpkjFw02NxZbYgyKtEgbr4
8F5yjqTTyG5ORws4fxXoKd5kYyQm5K1J5ZrvNZ2eaYMN9k8QvGw82hXMYCu0jnaqDO5Rwst
OQJHtA4LXplSGrDND5RVSRgNvYXcRqF0wFjjH/qUo/ZCm10pbhEOmZznAcCVsDA1oa0WAV5
bYbJbX4KxFNlLK7IoY0FNkbJ8tlLK6QtlLJrI2TQSyFlZYIWCikIQsrcoshlsVNqTq7p2x6
p2iyOe3BTYORMBZKJgeCOcIpkpUBuogCU7IlAqBHC6xzwZwb78CtZKR2oUquN5LLJUlhblA
3JXRjjETWsbs0blXCK+qJbZBQ8WB7l5LphhctQG1cYLwBlcBwC9g8aaLhdIamSko7tyEOvf
Pqp+VfMZoXRGzgqST3rqVmJU9QSHQiJ42yi4PP3LnzM4xuzDmOK6SNTPXtSX6oXvsg4nZwS
EtB7QWtLLKs8UrjwSEsGxJ8EpNz96SFHjupdHK3i8eCgyBXaSGaTpddCmDXODcwB8bLnghx
V0R6twO+qmkte2oKVtEzJo6Qi7nDh3LY2XkVxMNqnVAHaAc2+YcwupG7mvNyeGsXRppSZB3
FNK7NUSHnY+CyRPINm7u0C1FoZoL8yeJWcfS0WpkjUziAOS1ixRa+73N5WKFR/RnnuXPZVg
Vsj9cttua0vqBLRvcLi4Oi2n5cac9q683is0sdbLGzM3jfmvQVMgY0uINgLmy83V1UMlXLJ
aV2YWGuUBbw9u34VUz62SVuUNGu7hZdvCnTmnd1zWts7QtO64FLU1ElQyKENbr4r0VBfyfX
XUrXIYsmOztjhYDrmJ0Xni68xyDjvwC7uPNa+nbzBuNFwS4Nfpw4cFMfS1dIAyXtEvct+Et
P5RzZwOx5rVzm/LSZ5ZGxg8+C6eGupxWt6i5AZYu71b6Se3ck/NO0vouFEzt59g7Sy7jj8m
fArjwutCL/TJU4/a30swiBk9bVOeLhsZNvSFpmoI5ZmyNd1bwb3HFZ8FlY11a9zgOxp608m
JsjqQLgtF7+pdtzTnq7VQaNfY7lMToVnp33a4niVaXi1lw/LpTXUSZgoqj0mVwOhKsa6Qb6
oujcDa2yjQeOi+ftb7a6bEqinPZe63I6hdKnxsCQOkpQXD5zDYrjsi7QtxW+njAJBF+9Xvp
qO27FBUQ6Rm9+IQdMX2s22izQAWDbLU1l+CzbaSaAOKYOTFllW8EDRY0qwEEJMPNsRfr8w+
8KlxcGEhJhj/wCeSvcSAGb+ldMPbOTz3SiR35clIcdLe5ZYazq6Xrw4te3cjmutjmEVlbWy
VcFO4tIGh3Xnqiiqo8Pe3qyx+fUHey9Dm68MLMZjfNS0bW1EejshADhzy9/cvRYNSTUdF1M
zQHhxNgbrw1A6qp5hJE90ZGl2my9zhHWeQRumcXSO7TiTqblcuX01i6Gpa4HvXNDf/S5COZ
XRBsCsZblw54A4FcI24fSyY+T2baz5Rc25Arm9HTUOqnZLlkbS5wvoDYgH2rtYxhz63DXFj
mNcyVts7gL3B0BWHD6OSjZVRAZS+m1ced17cPTll7cTDa+N+IOhrqcTRE2NtHDwX02shZR9
HjBC3KyOGzQvkMMMrMbAGYjPqe5faKyNstBIx+xist/is/l5Wiv5MPSraR+WBruQKWjYRGW
OtYbEKzIIYbNGmu68tdnXhdenjJ4tTlZ2uLaGEg2JaArJHlrLhc6rn1x7EhHIrrYzXT4Z0f
grIXWMQZdv0ri1lx6s/JO8Ft6WkfFOIHi6O3qXbh9VnP8ADPhfSeLEmOdUUhY+PzpIjYgc1
3afEGyC1PUtn0/Nv7L/AMV43orA4R4g5zCGmn0uNzddPC4f/VKfXQPuusyyjHh33/KTdblL
cwGhRI0Vsos5VFeXk/qrc9M883VlrcwDnaC/FctkuJisla8Ruivdt9NO4rdUjNiEF+AJV0c
LC8ttusRpnhy5bEGMngfvUmayWORr+0CMr28wrpKZ8Z0GYe0KgjW437lfSPjmOUMtPWzRPF
i1x9I4LhGBxk20X0/plhTpW+VxszZBZ9hw5rwE0WR9zovdx57jFh8LhbHXQXJNyvP1LrzOP
NxXrsKibJWR6XDWlwPoXkq1uSdw711xvlmqw7golZuSmXRkeKYJeKsaLkKKdosFFHGwStNh
cop8waLpGtMsoJ2ugbvPdxWiFthe3goLMtjYbk2XRij8nhDG6yv9iz08Y6wyO2bqruvIDpD
57zYdwUqrJAQ5tPCC57rCw3c4r2s0DOj+AU9Az+kSXkmdzcfu2XN6D4OKrEpK+cfJ0tgL/T
OvsGqmN1/l+JSSNN2A2b4cFwyu7pqeiUrh1we82A1N1pfUiazGkEA3uudmswt5q2lF3ON0R
tiHWSsYNS4gL0tH2IWAbtcR6iuNg9N1lT1jh2Gakru4ZcvYcgdmJNj3lIzXo4rujZpu1XtF
glaNdk+q7RzEutqq7l5RLb7ogZQqhDuscR/9Wk+othWKP+tn/UCWLtvIuNFA3mpeyIN0kTY
5VCNFHOytuqXTEqguIBVZNylLroX1RFgRuq8yOZZ8teDkpSbJcyhcnlPBs55qX70l7qBNLt
ZnISufdDglTRsc2qdriSqrKyMG6aFgvdOgET4qCFIUSQBcmyQ55BZvZHNXQR7w3ffkg1pPa
d6k7YA03vc8yjlIKml2YAW0CrkGisSv10QZ3uDWm/BfP+lOIGrqzC11o49z/Feux6r8ko3u
DspItdfMMRrDPKcos32lSRVEkjGXbG3xdxWYvLdjYom5VT73XSBzKTu0H0Ktwa7cAIAoE9y
0sUuicDuSO5JY8itI1QERcd1JTSgFw+ZdNqe5P1dt1OKoLWWFytUD2i4I24rONRunjbmO6i
OthVT1VY1x2OhXpWkB5bdeSoA01kTXaAuF16ZrruLgV5+V0xdGlbnlJJ83YLc4C51XLgmyS
Bx9KeWd8p424AKSeErU6RsZN3WsOKwzVj5nFrTlZz5pJXZL9Ze/JYHvI1aVqQF0xbIbLTHV
nydzbaZSuVJI4vPJaYH3hcT9Fa0GmeSL3tpxXkqh3XVb3SS3Fz2gN/AL1NS9zIQ4MzEN2HF
eUqi/ypxc0MdfzQLZVcfbp+Giha0YiwNaWA8CV3KB3yLh+0V5mnkLKoWdcg+cvQYZJ1kLiP
pLWd8GLNj7ntjZlcALm64Bkyy5gBcG4C72OGJzI897AnbdefdKwPuxnH5xvZTH0t8rqqaep
qeuqQczu62ncuhhpvVtLGhjQ3UBc0uqauTOQ57u4aWXSwqmnjqc8jS1oGx4q2+CR3XutG49
xXmZax8fYYbjdenuzq3Bw3aQuOKGCM6NBtxcszwrjtMzi7LmGbcDir4aWVxu6/rXQMbGnQB
MHW2Cu0VxROY034q22ihdfRKXcEBUQv3KIj6IImSHVqsZh7CO7wTtBtvdXsIy6L5jV9s7cO
YBoVY2ERGztRzWoHgUerDhoUQsWTMCCFsZlIWF1KTqNDzGiAbOzZxI71odFzdNFRIw2Wbym
aMi4BCvZWtOhNvEKaFLg5o4rGCYnuNib8iuqXRyC9gbrLPStcbsKa0bCDEZWbPzDk5aDLSV
wLaunYeR1XJmhlY64BIQjmcN7grc5LEuMaajBaS96c5OOVw0PpXViiEcTQOS50NS8WBNwt8
cwkj0OqmWfcSaBr7aE7qqctZREX4IvYQVhrA/sgE2vssSKydIqw0vRvrGgFxq2DXwKbohKK
uKokla1xEZBBGi0V/R+ox7A3U0EjWPZM1/aub2B+9Y+itBW4VXVlHWRGO8DnNB4+C9uE8OO
XtxxVxySBpDRIN8ui+lVF3UDhx6tfITnjxIHbMR6l9cmkDaJzuAYrfVSe3nKXQOHIpqg2hP
ikp3jO8c09TYwkA8l5XZ0B/QIvqgqyW5h09SqZ/VsP1Ar7fJ+hYqxyqk3id4L0tYKJ2DRDE
GZ4MrL6XseBXmakfJP8Ft6YPLOi1LlNjnjPqaSvRweNsZtcVNC9s3kFRHPnjy5CcpaFkgbL
Q4jAaiN0YzgXcNPWufgVQ+rwetnOkhpze2nFZsLrKyrxiooX1Ekkbw3R5vYhdbph7iY3eq0
z7ggctEbdlePP8AqrpPTm1ulZTkd4WqkjbLPkeMzSwgg8dlRWt/nFOeTj7lpw/+lH6pTi/r
i30SKtonzOZBWMzMJaY5DexGnHVWzRRzDNJEYz9OPUHxXi6mwxOWUAFwmcR61pixGqirHiC
ZzGOk0bwAJ5L16cturVwwvc6IWcx7bc7rxGP9EGU8ZnppXPGpykcO5fQ6qJpe05RcFZJ4GS
tyuGrTmauFy7cvDpPMfK6G8LpdLGOF508F4qucXTEnjqvq+OUtPSQVz4YhH8kfRew/ivk9Y
QZRqvVx3bFhGCzQmtYKDYKO2XZkBurWOA3KqCKCxzrlAHMbW0S7p2EDSyKYDktMQ7PuVLQr
4nNJy31UqtVi8RxDTNqfBB4L3WaDvfTknD2jqnnYDK63BbcGgM2JxWZnHWtDhwtus26I9Ph
U8mF9CHFwLJauRwZztxPqFlxI7vfYbldnpVUA1rKNlgymYGWG19yuRCSztBcJ8tVcyFz3hj
QSTsAvQ4Zh9PE27g17+N150TOGjCQTuV28GIZTOfcki97qs11ZniNnURCzpBbQbDiuvg7G9
eWjUsYL93Jef6yUlr2R5ppTZo7u5emwGhloaJ3lAImkdd1zfwW8YxXWCcJGp7rowllC2/FF
QqhS2ywMbfF3/UC6BuVhjB/LEn+GFUbcl0coATbJJHWYqKJXG9gqSdUxNylKgCiiIQC9lLo
kKAIoaqWThqIZ3KBLIgKzImaxBWGlHJzCuDULKoqyap2iyY2GpVRlubMGY9yzVi26Qv1sNS
lDJHntOsOQVjWBosFJFKGa3dqU6Ki2gW1RUQdsoFO6Q7pyq3nKwnZYajynS2YCERnjdfO5g
3rCRsvZdLKjPKQD5osF4t51SNQhGipeNdlaSqnm63CqylLkxSEarVpILNXalXs0BKpAWhos
zVYntqqSTultfgmcblAC60gjaxTxOaNt0mVV3LXXRK2sdlkDhw1XpqV3WhuuhF15SNxNua7
VBUFtMNdtAuPJG8XooY2uFy4MaN3FXx1EDXZIgSbauduuK+vL2tAAsBYKQzua9xHEWWPa6d
GsfGR+1/Bc2QNG5TSS5W5j5x2WV8hvuSVqRCvAznW4V9OLxScAGrMCXOK1QOtDKXC97ALQT
rM8YBFrLz1fTSOq5HMY43cu+4ghVE5XA2BRuPMx0tUbFkTjc22svQYVE+lpC6UWc43IVzgX
kGwCSSTs5QU9qqqaVlc1okuADfRVNoKOE9mIOPfqtUJNz4KEZjsVVBha0aNDfYrGEbpcg4A
JrENQF776LO8bqw6NVRBN7ojO5tjolsrXDVJl1VA4KWsLlHLrrspYuOmyCAC26ibIFER9Fj
qI72stDJmEaWXEMpDHnkmhqHk6lfO7WrfL0DXNKsa2+xXLjnDbZnhbGVMQF84U1U22ta626
YNFtbLK2raQLO0VjJg42uiHc2M8lU+na8JrZjcpwLAKjI6kc3VriB3IWmYNH38Vqe8BpVDq
ht9VRQ+aYAhzL94CzvayT/vPa79pq3CVjuIQdGx3BNK5ogqWaxvDx+yVspKkRxubK4tff5y
s8mYfmg940UEIcMjml3LMbrOhYakW1N+9Y6mfOdDayj6QtPyUlv2bqotAdlmuw334KyJa1N
r3RWLS5hBtdpsuhFiz5XASmKYWteVuo9K4lTDlHYdmadQQqWOnByjU20BC6zOxNSu5V4Lhl
eeskpHUsm7ZI25mn0hdiaC2BuzkOk6rVzdivIw19dT5RFM9ljsDcH0LrxY9V1FI+KbqySLX
aLFdPqSxnt1XMyGORw7ll612c3JsurKI5Jy5nFoWOSmAeVxxarrZv/TogPohXk9n0LG64po
LHQtC1Xu0rFajl1J+Sf4FbemVx0XpH2uGvZc+hYKogRPvyK7XSaOOTonllaXNAYd7agLtw/
ljN57ogScJrQRoYiLepHAGtPSeR3APsPWreh4P5AqZCLF8JPtV2CU3U42x516xxO3cV2/EY
eqkPbRBFlROSHhMH9m5Nl5M/wCquk9MmIvDHwP5Psr6B7fLgy4uWE+0Ln4zM00jZGOzDNoR
xVXR03xp+pN4T7wnF/XFvpyK+Lq66UA37ZJ9aqh/PtJ+mPer52dZi8jDs6oIP7ySMBtYWho
IElrHxsvY4vWzdpwWOdp3G62uGyzygDfYLx8n9Trj6eJ6fvEOFPPzpS1t/afcvj05zTlfWP
hJqofIYYg8F7jmAHKy+TE5pS70r2cE/izks4JdyUSgNl3YFRRRAUW7oJhoEU1ymZo66RM1B
04O2wtPzhqu90ZkMdQ2drQSx4Ovh+C4NLqB4L0HRqNxhaGi5kqA0DiuefpZ7PWSmpqpJXal
zibqtzQGho5aozDLK9vJxCAu65XFo0YHWNB24rtYW4Cne0kAvJyjmbLjMGl116Ro66naP+2
zMfEolegwyIPraXML5DfwsF6dr8zc1rBeawKXPVuG12OAXoYz8k3wXXH05VYH6q1rlQASrY
xYarSLm6prJQmWkQ2WFhtjEn+GFuWFo/8AWJP8MINwN1XI26I0KWV2iqVmdulKLt0qqIiEA
mCKiYBABO0aKCBqcBQBG4AuToiiAiqXVTBowF57gh/OZOUY9qguLmtFy4BUuqQTliaXnu2R
bSMveQl57yrQxrRZoAVRQInyayn/AEhWgBosAExS7lZaEIk2Q2UJHHRVBUuluOahOiBkDuo
DcXSOcBck2UpEcdVkrpxHA5xNrBX52uuQbrg9IawRw5L7+5YaeMxyoMk7iTubrz8h1XQr58
8hPNc4rWmoQpC0lWkJXBVVJCAamcLGwWqjpJJ3Dq2Z+4blUZ2NRkOgC3ugbE/LPTSR3110u
qa+nEUt2uuxzQ5ptwKzvS+2EJktrFFXaaQqpx1VpGiqdum10sidYi669D2o3t77risK6mHS
5Jm3GjtCueXmLG5rXkho3Oi3RU72tLiWvHDKdSU8D6cdo9l3C4WsSwOtdzDZYi2uZLC8uJJ
uTzFkoiN7kWA3XXLonC12lVPhhIIDrX5Fa2jLStikkIc0G47ITVQa0ZGi1+0fFI+mMErJGS
aNOg4oVJ/nEl+BstEZ3b2SW4+9P80m6S190bK52htdUuAv4LQdjoqCNVVNHp3K54AF90kcZ
Ld1Y61rHZAjDfgndq1AaJrgIKC251UIBCvIaQqn5QEGcsF7oWQfIAbXRDgRumxW4E3UaLJ3
JdlQ1tFFARYKIj1tj1UoAubrGTI1+xBXbiZTxh7pHaApHuonHg7vC8uMjOV8uXNJKH6lWwz
OItcq+Rsc8hAIbba6LaIsIc46cwmWKStdKSWi5XUgj0vdYoIA1gseC6NM0lvguFdF2QWQcN
FYBuEpCgzSAkELnzAtvY2K6ci59bIIwSVYM4my7tBV0dUza5b4rAaqEOLXSNaeRKbrGOF7g
+Cvk3HWZO08QrmuzOFiFxm3Bu1xWuldL1gOYPAGx3TY6EkLXa2N+NlSadzhoLjk4K9koOjt
D3qy5V2mnKfSSRvzxExu5A6epV+UTxyXljaXWte1l1J7Zbm11llY1w8ECl9LM+LQA/Osngp
AZHsabjWxWZ1LmALWjXkkz1VKPk3kjkQiNxppIW53eFgqJDmJvyWcY+6xiqICTtcJnYlROb
ckscRs4KwroMdmpKa2pDArC8mJxOhAWPD62J0MQzA5QFpLbg2O4WasYK9ro4nNJuS2639Js
RbUYPQUlGRUGdwvkdcgNGo9qpr6cyZX5SW2XKkptbsJaW8tCrhl2lm3bwSmZBhklPFI1kjo
yzqZDlsSb6E7pqWOWixSBs8L2Fzw0XGjr8jsuTTYviNLGI+sZURfoqhgcPXuunh3SClFQzr
qOopzfzYZOsiJ55Tt6F3meNjFxrt1RLZQHCxtqFVNeSmexp1cLBVYhUionbJDcsc0bix9RS
xuflF15c7/ACunSenNxR/V00VNe+QDMeZK09HNMXJ5xEe5YK9jzIetNruv6Fv6PFv5VYAde
rd/Bb4v6omXpzyP/Xv/APp/+ype7+fvPmgzG3dqtTm26Rkcqr+KxVNosRdFv8tY+tetxevk
dZw5LFXSiOnkdyabK+Z9vWuPjFbGylfrfs3IXjz/AKnXH0+Y9O64y1bY7/m4w1eNjF7ldfp
HVGoqy8nUrlNHZC+hxzUYqOQ4olBbZG6ISt3TIohFAIoImagmZug6VPcBvgvW9EBlqMNJGh
qL+leVgbpfkAvSdGJ2xSURfoyOq37lyz9LPZsZiEGK1TG7CVx9qzR7HwW7pC22N1fdKVij0
aucnhq1dTR9Y9rOZ1XTpXAGWXmbDwCwUzjGxz9LkLbEP5tGwDXcpJ5Ztd3o/brZCT5sJ9q9
LA7shq8zggDKWadw1e4MB7hqf4LtUlQC4XOq6zw5uwxgtqrAxJE4OYCCrFpEA1TW1QG6a6q
BZYW/1xJ/hhbwbrEzXGJP8MINRGioeDdaSFW5vcgzObYKsrU5txZI6JXaaZ0wTmO26QzRxm
17nkNVdixrUSWsF3EAKoeUTeYzI3m7dWMom3zSEyHv2UCGpzHLCwvPO2nrRFM+Q3mdf9kbL
U1jWiwAHoTWUVWyNrBZrQAmsmsggFkCmKQps0BQJACJVL5WAm7hYICXnglvbVxWSfEY26Rj
Oe7ZY3z1Ep3DRyU2OjJMzgdVX5awdnNmPIarB1RPnvc7xKuhsw2AAWLk1I3sfNKzsgMbzO6
cQtAu45jzJQhddhARL9NFQshDGErxXSepGY68F6qvmyQnVfOOkNUZag2Ol0g40z87yVUmOu
qWx5LTciOOiXvRSPN7AcUDQxGeQAcV7bAcDawMllZ2z5reA71xejdB19Tnc27Y/aeC+hUcA
aL220WMqM1bgcNTTEOFzbQrw2JYe6MvpHC7mEmM/wAPSvpjpC1tht3ry3SbDjLH5VE2zm+d
blzWCV86e0scQUvFdOuiEsQmIyyA5X954H0rm2st7bE7KpwVl9EhQINCtVPIWuBB2WZWRHt
KD0THZ4wRxCgLtNVVQuzQDXbRabLMrRC5wQD3805CUN1W4xTZzonqj/OX6+cA71hK1jSxzn
PDWjS5VlSWPLHsdfMwcOWiEZ76XKF0HaAqqWURtuUbi07IBocVjFY29lrglbILtKq6XFwAV
MtQ1m5AVdVUdW3QanZcWprQHdo6ngosm3YFZG47q5sgeNDdeZbWgmxBC6lBLnkaM2hurpbH
ULrBc6prBctHBbZD2TfkvM1s5a7IzjxUI1PrGNd2n2Ktiqg4dl11xWxZ9XOJKtZE5p7LrK6
Xbvwyl4JI4q62YXWGlzAbre3bVWM5ABoFEwGiiMvUSuPUy68Vzesc1+i7PkwdHIHkgX3Cxu
oow+4kDhyOi8+MYy9qJamUSjKctxwW2CeaRuVzzZUzU7C9pDT6FqpobEW9qmSR1qIHqxdda
lbZi51Gy0QXUiFmheeuo7OulduU5CV26gzSlcDGZHtFgTa1135tlwsYjLm3HJax9s15DFny
GrLtfNFvUmpKqripQ9jjbNx2K7dRhcVTHme7K7TW45LOylbTYdNTSPb2nZmEr0drltKLHWy
SCKRhDibAjZeioi4vuRwXh6OF3l0JBAGde9oY7EnuXLLGR1xtrezbXtJy4AbkIWsldsubTN
VVgZHrrrxWMVRJ7NrcgVm6R1BpqLrWm3a4LzlPjT30lRK4AGIAjvV1Tb2sTwWAqwNzvDeB3
K8fTdJWMqBA95Y82ABFwbr1FBVde+5Vg3PoYQ3zBrxsqZaKB41hY/xFj610gM8Y8FlkDhYt
t6URzXYJA45mSSQOPd/FWeR1FO3sTlxHFwuF14XSTR9oMNuBCqqad4jJjbZw+i5Qc+OtqoR
lmhD2826q6Kto6lvyjWhx4KtplBvLA4jm2ys8ngmjyuZoPpiyaXaxuF0tQDkflVMmFMp+0S
4G+h3ukdh80Xbpah7DyzXal8vxKmA6+JszRxboVNU27dM0SwtJGrQAbq18WUXXIpukNO11q
iOSI88tx7F1GYnQVQDY6hpcdgdCmhy8XydW2wu+4HoU6PXgxu7zZpidYk6bhdCrwoVIJa7K
4bX2XLraN9IWB/HZzSrj/G7L5diamw41XlADqecvzkkXa4riV2G1DKw1eVr4jJnLozmA1vw
SU+IVLHZWz52jg/VdCHF6dgAqaRwO/WQH3heicuN9udwa6zM0NJ2cLjwXjek9WIqCWx1cMo
XrMQro6lgkjPZtYX0K+a9NK6w6oHbVc5/LPw1PEeFxGTrJ91UNAAg4OlqABrqme0tIFuC90
8OZFEb2U1KbXQBFCyZVBB0TJBumvdAVZE0ue0cyqwLmy6FKz5Rumo2UGuOPIwftLs4ODE+m
Frjynsg8RcfiuVYGQjg3sr0GCxGpr6IAWY14I7ze6xl6I09Io3NxiqJFg+Ukd4XOjZcgLsd
ID1mIvJOgJsuawBq5z0flYGdgNWxjjCGuAubiwVMUeUXO59i6uHUfaNXVRnq2gdS0/PPD0B
WRLXTMj3yuGVrGjUtboLndW07u0XclmLsosTcnVx71oh0jHtV2mndoHkxAFbxsuHBeKIv8p
LCNbOsQVezEqoRmQwNLBxDrE99luMuqAqqebrTL+w8hUmvMcRdNC9lhfa4WPC8QgbTudJIA
5zySFdjsXWJjv/WJP8MI/lOnPmku8AsjKl78UeWMAuwecdkR17pHysYO04BZrSP1knsOTdE
7IqdupOY8zqqA6rYTZjS49wQzVEuzQwd6dz427EKxkrMvnIKRRl3515d3bK5lPHGOywBN1r
B84IGeP6Q9aBwEbKo1MTd3hVy10WQhhJJHAJsXuexnnOAUa9rxdpBXKgzykvMb5DfQnZa2t
qnCzQyMKK1m3NI57QNXAKnyOV/nzu8Bop+T4vnFzvEoBJVws+cCVU6re/8ANRE950C0MpYo
zowJ8otoFBz3ioeO08MHILPLE1puSXHvK2VDiNFmbC6U66BBlcOQRZG8tvZa3dVTjWxKVss
bzySkZhcjYojdbmtYATa+qzytaX3aLLjk6RZA8gEcLIZjmQjOR1+HFXSRgNEjDdvHuVlSuT
jlR1dLbiQvm+ISdZUFe66TvI22ylfPZnXnd4rrEhCEpCcoLO3XSsoMbnlAAVuQlb8Jw19RV
NBFgTYLW/DFex6M4c2CijLhZz+0V33ObG3K3QBY4YxEwZRo0WATlxvd2/LkudqLS65Wepcx
0RZJazhayD6hjQRcXC588zpHXcCOSztXkMXpuofPETYg+uy4Dgc5Xt8YoHVbOtYLktsfFeP
nppIpC1zS0jmFqVuM5SnZE3CUklVdlKjNHKFAboO3hj7tLbrpWvZcPD3lszO8r0EQD22Kx6
ptS4GwKDbkgAXK1uiJbYBZKkOhiuBdzrjfZbjFoTzQ9W6FrSCTe91SLBmhWYMfI4Bh15FPN
5RTSdXKywcOy7gStLFpdZp9a5OJVRhf9I7ALoF923uuRigzTa7I3izR1TybuXcoXB0RIFtV
wGR3cBzK7tE3LGRfirW9+EryRHcHa64TG5nEuF13MQF4uK50EYIce9MU3qKcjTs0BbsPAjm
aoIhyVtOLVDUqS7b3ns9683WR5pWm269G/wA0+C4dQPlmeKkWemYQ2Oi0RRdoabK4RdydrL
Fb14Se1tO0WNrrYNljg0JWoHRZi5LRawUSjYKIw9bK53US9riFha/tWPNdYU/WxSMIPaN7j
gsTsMkY8EvFgdyvJOTGfkyxu1U0pbI2xtut1O8OF+5Z5qZjy0g3tyV9O3KcoGwS5ysyV2qP
WIFdFhAb6FzqQWjA7lre7LD3nQLjXRa2QPbcaBE6uVbbMaByVgOigzzBcHGnuaz0Lvy2J1X
Dxd4a5oAHitY+2a4E9JVV8pdECCANDoNuaDcMjjYXV2IRNLfmMeHFX4y2vq6ySKOOUxttZj
b22XPOEuY0GpqIKf6z7n1Bd/LmtgxCjgqYmUtKXXcB1sup9Wy9nSlzgb6LxUP5NjqYo43TV
Ly4a2yNH8SvbUjrs0aG+C55OmLX81K8aJ+CDjYLDThdJaSSfB3Fjcwa+5tw0Xi46UMoKxp2
IHoXuMfqvJ8MLXOAje7XTjZeMkcJGnK67XDWx3XbD055ORE3/wBYpwT89i+iYYLTDxXk6Si
pRVNqJbhzCCLHkvX4cQXRluoIvdMiV6KA9gXVT3doi3FPCfkx4LPISJHa8Vyba6K5ab81of
sQqqSxjBG6ufsg58tmm/AqrrQDa6vqHiM7X10WF+V8vWEOOlrcE0NHWWBIFjzCrNSWus8Bw
XLn6QYXR1Lo3OMxYO3Ew638V1XMgq6KOvo79VI0Oyngnk3EfHSTDtM37lmfhkGW8TtRwva6
IKErngXa8i3cmzSptRW0U146h7Rwa/UFWyYnJVxWqGHM3zS3+Koqc8gb2ttgs7SWO1AB7tE
8HlaJYXntC3eEwzA3a8FvIrM9zXHUetKx7mHsuIHLcKaG2eXLHcE2avmPSer66ukGa9jb08
V7nEq18NJI4utlYTpovl9dMZHknfcr0cOPlm1mpzaRzjwCjpM5ceaQOtGeZKLW6AL0swwF9
EwACANlLoqHUoI3UC0yCNkbXCI3CB4WZpATw1XVoWjO6Q7MF1hhGl+a6Dfk6ZrRu7UqCXJb
Y7u1JX0XA8OjoKamrZL6wl2uzSdvZ7187Zd8bnDQmzW+kr6h0mBpqalpGHIBEL2XLP4I83X
1Bqap0p4nQcksMVyHEa8AoyMDX3rRTtfUSMhhZdxNhbipENBA+qmEEVtfOdwA5rstaIwLOc
WtGVmY8BxV8xYJXRwxsjjHnZB5x4rO85ipashesbmvmC1NlYG2Dxe3qWQecFqYW7pEaaaIS
vDy587xs3L2V0ZGYhOwRthZFFpdoIVOGTtz2XcadF1jLnVEUrqaR0wkdZp7IIACy4bHH5Cf
5vftHXRbMeqvJMImeDZzuw3xKy4EXHB2OebkuKI0tpYyL+T29IVUNIx2JvBYWgMBAuukxws
As7D/AOqyf4YV0hzQw8vaoKGLl7VfmF0w2VGbyCJO2hisd1ciCgz+Qw8lPIYforSN0SNEGZ
tHADfIFaY2MY4hoFgU9ks35iT6h9yiq6IDySM6doXWhUUI/mUH1AtFlQFCmspZVFZahZOQl
KzYsY6hrbFxFyFldK4AcFuqLBjiVwpp3CQ8lnZpZOQBdx1VDDfUFUySF51KsYC1oJ2tdZta
kdCin6yMtfpYnVajGxwOYDxWKiZ8k08TqtBuFy35b0JjDm9jzm+1U5nNBAO+hCbMWuzAqTO
DiXDimx57pE3PTSut5v8AEL51MflT4r6tiFOKyhlaNH5bL5hiFM6GodpbXVd8ayoHaTtZdV
MJBWqK7yGtGp3UsdJksgiLn5benkvX4LQtha1wGoF1yMNw4vtYbblepp2dTGGg3PNYtZawb
BZaqUtNgdDxVhluFgkfdxN9ypUgEG9ylkcCBsCi94aLrmVNZlfostOpC5uax2KwY3hjJY+s
yAuYb35hLTVrZCG3IJ2W51S50Bjf2m2VngfOquAwzOba1is9l38cpQJTI0aFcIhdPYrcEAN
VYQhwRptoW/Ks7jdd6AgghcCidllae9d+AWsOYupJ5Yyp5HyxMLmnMz5zD/BYKmQ3uAQHDQ
brq5Q5hB2WCthAjjtwJHrW5GZVFBdzn6cVbi73OowDrlNweSvwulMjZi21xbdU4sCyBzdba
qflqe2AODmNcOIXMxLz73ut0V3U7bcBZYa5jso04rTpizRkteDyK7VKewfFcsQOZM1jha+q
6dLsfFMmiYgbR3XOhlc3QEEX4ro17Q+IC9lzZqSaBpL2gjmNUxS+m5sjddRYblGCZr6lhbs
uRnfly5iG32Wugk+WANu5XJI7Uh7J8FxJ7iVp5LsOd2TZc8vgLgJwd9CFie2p6WRtLmg23C
YsdyVrZmHN1egaNkjcRaHGLqiTJpcldb6Yl8q4dCVpGyyU5bc6rW3ZYjeSwHQKIDYKIw+gk
McdLg9xSOa/g+/iFldVAaIitAGi+ZeOV0tu1gpnSO/NjxCvjw2S4IJHcVTFXG+tlrbWMsNT
dT6cibdCGAMFidkJLOqGsB0bqq4qrsk8gpSuMkj5CtaRptwVltEGNBKsLRZEZZb62Xn8Xa4
zsc3RwHK69LI0arjYkxwlzAAdnfdanipXBxOgrJK18cb5XRAA53uyt2BWQ0lFTUzjLN1z76
9V95XcqcOdXQMlMsgkO+Y3bbw4LlVGHGmjdG5zXOOoDeK6TPG/liyuXQmM4vEI48rTJoCb2
XvqP82F4ygwuoOKR1AjLYQ65c7h3L21KwNZ6VMrK1i1JXjRG6WQ6Lm28/0qnZTYfHI9uZpe
QR6F5SnnpnRydWy4fxHzT4L0/S97GYVG9zQ4CXULzGH1EeWV1JA1wLbPBbtdd8PTnkto4nS
zsDnjJcXFtx3L1mHhrZGhgs0aBeUo2xQyskdI92U3tYL1VA/M9pAsCUyI9BD5gWeT84Vpj0
aFmk84lc4010Juxw5FaXbLNReaVpdsorDPbtXF1846X4vOK2Smhmkia1oaWtNrniV9Br5Wx
Qve46D3r5FUEVeITyOcXDrCRc3vqumM8s5VnpKiKB+Zxe5xNu4X3Xv+h2P0zKWWhqqhjI29
qNznad4/ivIVEEU1IY4wA4DTS2q48E76WS7T4tOy6WbYlfZp42NjZNG4Ojk1a4HdZyVy+hm
PwYnSjCqkaNHybidW9x/gu4/DKqKUtawvYPnDivPZqusu2Z4u1ZJ7izracVvexzCWPbZw3B
VNQ1oiOYXFtVFc/Mkc5UOmkOLvphYQ9blBtqBfgjPNFFVyQMJdkcWg81qY1O5yOk1X1VAWX
1kNvQN14Oc5sxuvSdKqrPUtiBuI2ry8p09K9nFNRzpQAXAcArEkY0vzTrokTgoogUE3KfYJ
WhMqC1M1hLtEGhXxDsk96lRawBoF1rdJmbmtbgByWUC5AWprczg3gFFdbA6AVuJUUDger65
rneAO3rsvd9KXGTFnjcMY0eC810JpTP0rp7+bTRGRw4X4fwXssQlpm1EsskJke51gb7hcsr
/I/Dz9HQ+UF5e7qmBvnkXBPJdijo4MOhc6OTrZnixfawaO5TrxOA7IGMbo2NosAkMgc7Kpc
jSOOlhsgWhQpXvDGknYJIVGMzPsEzxkT0zSW3VVXIGvAvstMtFHIWSA3XoaSqEgF15emdm1
XTo5skgC1Kg9J2zVclJSRC/WO08VvpGsp6LILWY7L6ld1rGxmZwF2g2J4LiPrT5P1YPziSr
tNOm7EGRyWBukiqesxB7gd2BcLrjmur6WoIqS6/BTa6ekjcea0MN2rm01UHg3W6neHxggrU
rOloO6YJGHRFh0Kobim4IAXTgIFGqEw/m8n1D7k7R2yFJx/N5PqH3KLFNEP5lB/hhaLKmhH
8xg/wAMLQm10CiKlk2aIUrhqrCErholqaYqofJOXn6gfKFeinF4nBcGpZaS642txkLbhaiP
5mwnfKQqSFre3+YtP7JWdq10bPkW+AVkjdVKQfIt8AjJuuf5aZ3JD5pVhGqW1gVpHPfU+Sz
OEgvG/fuXlsdobTOtZ+YXBHzhz7l6qth60ZQLkrj1EQEQhd28h0d/BalHj46BxksQQF16PD
Q0gkaHcroCli84N143KuaA3RW5bNLonxwxZI22A2PNYZJ6ukkL2OzscbkFXkgboOIyk8Fna
mixN8rQ3qyL7ngFHzAa3WWSdsMWe4bfZZI67POGhtxtc7q62jZPI4NJK400znOOY6rsVBuw
+C4cp7RVi+2yiN5WldPrQC0ONgTa65NAflGLZW26hxPBW+0YMQjf1JvqAbXXn5WAEr0TA6S
GUE3FrWXBqRYkhanglZiLAFVqwm8ar4rWlaaZ1ivRU8jS6K51IsvMxEArtQPzQRvG40Wfyl
9O0W2YbLn117RjxWpk12uBN72ss9ZqI/StMRqwYfITOtuVjxo/IOHiuhhItSP7yVgxv804f
sqT21Pbiwm0TvFZamckyOAB14+IWprdHjvWCp7IePVdadY6H5Vc63yEQI0BtqnpnBzSbWJK
4udz3227l1KLSPKTeyuVMUrnWaFyZqiRzrZyWg6BdDE79W03t3c1y8rnusFmLfQFxefdZba
TI2RjyQD3rKQ2M5W6m2pV9NCXSMLxccitVI7BsY+63Bcqpbdh7jddQ6M5aLmTnsFYntuell
EyzJiDu1CJh69ncUcPN4JPqqMd8qw966/hj8mgNnELWDoscGritrWghYXL2cOGUeCiAZooj
L1rIg4nOdUxgLdW6rA3EYDvIB6VphrmuALXh7V4rK1b5XNBvrcK5uYEapopmSDYelW9gusR
ZZ2jQX9XASTuttG7LTC+51XJe4dY2Nrr3Nl0etFhEwgG2p5BZG5khVrZARusQnja0NzItqY
9rorY43F1xcYnMYJBschW41LeDljrmxVEZabOJbsfFIlcVlTUsiBZISOV07cRbI4xyRNfbc
kWW44WOpGQ5SOB2ss9NhTMpMrjcmxCtwwvlnyeF7JmsLBK1od83tC67dO09WAuTQMkpo+td
GwQSSBos45hrYHZdyPK0aBSYyNgWHkq5BotYc0+KWQsc3ZUeQ6YNvhNyLgP9HBedws1NVBK
6lgsGjK9rRuF7XHaYzUT4cgka4g5QNVkpWU2HRCJlMYQQc5Gt7i38V0xyk9sWbeboIhSzZ5
QSOGi9VhRbUPD2O0zbcVzHUVJ1jTFVOIB8x9j9y7WFZA4BkYYLk2tZW5SzwSV2rFrSe5ZJ3
COJz36BoJJ7lqe60a5uKMkmoXxR/8AcIa48gTqfUsRW+kqYW00L+1aQDtWuNdrlbnnslZo2
xiGOKOxja0WtxA2V0r9LgKK8v0mq3QUUjrO07DBbdx4+AHtXz6mp2xNeSbk2AO1l7DpNitf
Fnpn08UcMwLWvzZiR968rYNFhwXbH055C0DXwWGegbNISw5Xd+xW5Rlsy0y5+FzT0GJljHF
r3AsOU+1e16OY1XHG6aKeslfC92Ute64Omi8TPIIMXzjXUaeK7lI/qauGQEgse03HcVmxqP
f1LHCrka43de97rLVD5I+C6FaCK1zr3DmggrFU6Qlcfy6fhz6jDiyoFV1jbOfcjUELmVELo
62aRw0GoPNdeWd8k3VOddue23euR0hqW08ErGjfsgrvZuacp7eBxeczVkj77nRcl5zPsFqr
ZPlHH1LEPavTJqFXNTIDZFURAoocVQw2RQaigZvFaYxZizN1ctbRYAKIsjHbC30seeRo5nM
fBY4WEvDea7GFUMmJYlHQwksLx23/AEW8VKPZdAqbqKGtxWTQyWynuG38FfLP10bLjXcrcY
4sMwOnoImltxmcPcuVfRcPd20uikyi3BWiwN76lZmK5o7N00h762Cy1z7BrOepWtg4lc+pu
+qK6RmuvQWLBfYBcqvk/nJseK6kAyU1+NlyogJq973gFsbHOsfBIla6C5ZdbBJ1br3WWgFo
AeeqlU/LxRXXqJ3Ooi0HguQD2Ce9baCUVdO6PTNaw8VXPC2Noa0ggCxIN1UYMxL7LRDpIfB
ZM1pVcx/bus1p16Z3YcujQSEQ2vwXGppPkz4roQSdXHfuSVLHUgkJiDkaaTOH9zrKmleHUz
SEMOJcZWj6a1tNOhm4WVb5ix+uyZzsr7ngvF9PMSqqSipDDIY88hzFrrE6aBaR7eGQSDMPD
QqyYfISfVPuXlugmJOrsEJlN3slLSTx0XqZHB0L+9h9yVYqov6FB9Qe5Xk2VVGLUcP1B7k0
hAbcmwCxtTg3FwjZZaSshn0jeDxWsKrC2UIT2VUk8UT2ske1rnmzQTa5WaMkg0e31Lk1Mfb
K7dQzQkLnVEd9VyyqxyzEbLU5v8xH1XK3qbjZGVmWjI5NKzKq+nbaJn1QpILlWwNvTs+qFW
8aqKzuGqGW4VpGqGXQqjBUyMjJjae0Rq77lwZpg+V7QLBhsu7jbeowt9Q1oLmgAEaWvxXh5
JXl98xudzfddNbSOp1rc4Ze7uSYmywRQgBsj3lul91ZLUZqOSSJ1sulyppVkr7iwNjvbisU
9c9kpiaALG1yqsPfmleXG5I1JKorX2rnAakO2WpGdtle4eTRLBR61Q8QtNe49VEMpBy7rNQ
i9ULnbXRWeh2Kg2jJ7lwnuudNV3KrzQD3riScVI000F+tZqtlf/RXehY6E/LMWuv/AKM5X8
s/hko7l0jebbrjVg7RXaw148pDT84Fq5GINyyPB3zELVI5/wA0qpyu+aVS5ainZuuvQuLo3
M9S5Ma6dA4CVvepYm3TicXFova44qysjyRstwUazqiHO1bfTRCrmEkNweKMxow+cR0riTsS
VzsSm66B7zxGiDJ/kHREHV11nq3/AM2Kaantn1aHd9vcudXWL78TwXRleMjTv2QuRO5z7vK
sdIeJmUX4lb6TQErmxPJaNV0qU9kq5LC1wD2WOluPJcuR3zGCzfeulXkdXr7FzhZoLge1zP
BZioGhhuRmdy5LRRuc6e5N/wCKyF2the3G/FbKU2c0dypHTcezbuXKqSQwgc10ZZRG0Ddx2
C5VRfLd3F1rKT2q/DTeCa/0UIHZqhl+abC23p5+5pKSHSoZbmuv4ZntfT+e4clsHmrDAbvf
4rcPM9C5rkgdoooNgojKhpsSXHZaKWudE/sk5b6rM2Mvfa2pVracMDS82cdwuWnK5eXdgxE
OPHXaw2W9mIPYwuuDYcV59kzY2jKQhLVGwAO6z2L3OucWkY6SUNvkaT6Vz21mIVXbM5aHbk
uKyOncKd3a87daKR5bC033We2Q7ljBXlxInd++VoAxFpHVVD5XHgwklRsrQLndM3EnwkiMA
X4hTtSZNtNJicNZDFVSmzyOySDoV6KamY4gtlsRovESYhJNisV3HS3HuWuaslykseSc3FZ7
K33Pb9WGsADs3eUHRU7g0EbcivEw9JK2LctPcVsh6WXNpoL97SpePJe+PQhsf5PqaYOHWQE
vaL7i+YFdVkQe1rmnRwuvKDHMKqiDKbOtbtAj2hdePEHuaBFM0AdyzcbGpZXUcwtGqrcbDV
ZDVzGxJB01VjJy/gCoqmsccuaPcbrkzNktctcu+XRW7bVUDBIS1pPpCmx59rMx7QB8QulRP
6p4de2lla/D29YS0jL3JDRS27LmkcralXY6PXh4y7JwzMNSubTB0NRlcDY8b7LotfxV2i6l
p4acO6tmQOOY68f4Jp3OdC8RnK4g2PJZYpp/KXxOYTGe019rAC23fqmq5gynILiHW0IUHza
tlkknc6olfK9pLRmP/lljXVx6IsxicutdxDvYsBhLYWyONs7rMHO25XonpyqpRu4UKBHZPg
qjiYg7/wBQke0g6CxHgF36KQugikcbmwJPNealBjzMO4Nl6DDjeiiPclV9L8sZWthnjuGPj
Fr7qqq/NXWWjf1GFU7rXsxotfvWmduZh1tZef8ALr+HPe5jagvDruDr5SOK8l0pq/lSzN5u
pXpKyQwzzveLWebX8V85x+sMlTJZ17uXpw81z9OPM/rJCUGDVKrGNsF6WTqIoKKKB3UU4qh
hsioNlALlEq2FlzcrYBZUwN0Wh4s5QWRuyOzr13QYMGMRFzhnkOtzrfVePeMsd16Xok7q8Z
p3ndrmn22Kzl6Hs8Ul66reRsDlA8Fz3EF2UbrrYxT9RUDXRznH3Lk5Dmc8cBay4Rdn2ICdr
7G11ndI4C5KrbOS+y1B0RJcHuNlmyZp7qMk1drogJLElaiZNcs5ZAWg8LKjB4RPPOHbFlj6
Ss80hLNTunw6sFOydoALnizVpmugwi7soAbwAWSrNyrIn2YqZjmeoqQTupYHvae0dGrS18c
FO8F2oA9dgsvU9Y1gJsAbrNVuImdyCbSTdHrbyK9j1yoHE5nE6E6LdE/QLEu465Y9t06kEl
o9/nBdS/Yt3LhxPtGD+0F12vBYAjDoUTw2LKVowkWMzztnIC5hkyFtirsMqpAXs3aHEqz2l
VdMMeZhNK2IS5ZpBcAamy+VYpjdTihhbK85YwQ1pNwLrs9PsQdU9I5mH/tsDB6vxXkwNbrv
Ixa9Z0ex+fBGvgjcyVr+1xtfuX07DsUbXYZDUGzTNHe3evikTZCwuY0uyjgLr6V0VmFV0Pi
kDvlInOY4X2sfxUyI9nTG1HCf2AsWOVvkGD1FVlzGNtwOafC6oT0QaSM0bQvB9NukDqmU0M
JPUxutJbieC5+63b4VdGcTxCr6QioY7P8ANkB2DSeC+oNeMy+H9HcWFHieUPLA/QHkeC+q4
Pij6oOZKAHsAv3rVnlJXeBvqvEfCKJqYUNfE45WPLXW4cQV7ISAODNTm2XhvhExJwiFLazB
rqOPNY3501+HqaDFIK+jhe2QOc9ovZB47ZC+d9B8SfHi8cJF4pbEjg3/AMuvpVSzLO71rln
jpcbtRlsq6nSmd9Uq69wqKxw8mf8AVK5xpqpfzDB+yEXsuVXTSDqGfVCsEoJ3VVQ9tkltFo
kAcNFSQACqjFjoH5Cqbj5univnzma2B9a9/wBITbA5Ndy33rwMh2I4rpGS17nR9RY6hijRK
7CHlpABcS4oYqflmN5MVzexgZ7wfeqMeGD5Z19UKy3l7/rpsMHyzvQlqv6xf9da/I014+Rh
H7Kz0A/nJWmv/Nw/VKz0X9K8SFJ6HSq9H+hcWTiuzVn5YjkFxpNikVoovz7PFbMQNqZyx0f
9Ib4rRiZLacEE6lX8p+GGmeWzNI4FV4xD/On5fnWd60sTrShdGug64slb+hPsC3fbMry5bu
qXDVaXi11nfutRdjHsttO7KQVhYtULtAEqO3LM8WAOlrrPK+9rcUzgerYe6ypNy5YjR2atV
dW3+bEq9jPks3fZVVoywZeQuhPbnnVx1109yzVAuXtc21mm1lpeM1y1Y55zDKS9peDpa61H
SKIyAAL6ro0juyVzX1UD2gNhc03vut9G8OabW9aZNQ1bqwa2HFcxxLnBrRpwC6NcBkBOgus
JmjbowAOPsWYUHARWA1db1K6mOW2XVxVImiY3tC7jxPBa6RjZCHx6N7+a0RsbFlbmcbvO5X
PqmnqibbFdKS7W+AXM8rEZuRmCzBqwxhNJVAb9U7+CzxMeJW6HRJHiL45HSRsyhzcpHMIvx
QybsDTzC6S+GZPK+mPyjhxW4H5P0Ln0b2vcbclvPmrNaojYKIA9keCiiJ193aNCVxDruu4H
v1VFyEOsO11l5r7WF+XdVmc3sCsz3AO1PG9lbJUPYQ1oAuNyps0uMpc0A6LZTTX0vo0LlsD
5phmO+66cNIwNudys0XCrbewubcVGPDnXL7dyrdRNIs1zmrOaGdhu12bwNk3BoY9jcQu46A
ro4lUsjpLx2vfQLhGGZkmdwcO+yj3gts5znJpe5PKnSPtfhoEwlINrrG4kP7IcBwKdjnX7d
yFuWM10IpczgL7lelZKGgC+y8gJmNOpt6FoZi8jWta17bN5rOU2uN09BUVb4Dnjnc0HTKCk
bjtWw2ExPiLrz7p3yzGZzrkjnoiK0bBpPoSYT8r3PVRdJahvnND/AEq+DpSC+z48pHFeQ8v
ZtYhVmoc55cDp3FPpY0+pY+iUvSajL7SPb3glbBjdDK0hjxfvC+XwSvLjmutTJTwJHgs3gh
OavoL6lj7FjSO9Xwzh7RY68l4ynxp7IwwjMRoDdXMxicSAvylvIaLN4q3OSPcGdrGAAgmyy
VLi+xceK5WHYmat4a2F4a0avOy3mRksWYPBaD519N7LjcbHSXbgdI4utx/qmkBnVtc9/wBF
o3K4tRL10xcBlY0ZWN+i0bBdjpLM1uKzQs1c4N6w8gBo3+K4Z1K6z0xVZHaQOyc6apWtue5
aZcKu1qHW5hdvDf6FF4fxXLxCDqakm4Ik7QXXoBaliH7KlV7eBrn4VRPcMsbiy7jtZdB9LJ
UU0j2gtbwJ+cO5asEjaMDowRf5MaFaK+YRU73HYNXGzy6b8Pn3SnERFCWEkO463XzWql66Z
zu9d3pJiL6iqkBPzivO7mwXs4sO2OduxY257laFGtysRXVEUUUQBQKFRu6CzgowXcgSniGt
yiWtkNgRfYKxxvIqo9gSrrW1WSBI65DO8XXocALo66N5+do094INl5+BueU8V67AKF1RUUj
Gg5mytdpy4+xL6S+3uOkRtK13iuPE7M3vW7HqgS1AYDq0kFYoRouEnhds9c8shuG633Ssib
GyAi5dLHmcfShiTvkx4rfRME2FRvI1aw2PKxW56Zt8smWz3BKdXABaZGgC9lS1u5Vi27UyN
c+zWAucdgFXA2xLvQulRNDWVNQ4fm4yB3XXPYfk7rTO2pj9BqlLryKlr9E7T8qe4KaXbUzh
3BYK5o60t5rdAbglYKx16rwCjUqggNAAFgrQ7I0E7BUyEC2u+yuZY2BFws/6b/zWmGZ74he
Jwbm85dYTMjp2ve4AALmEgUlhoMy1MpYpqaOd5PZbqL6LPmRrxa2MlE8Qf2g2+lxqVqw4h0
klhZoN1zaaR9QzM7YnstHJb4fkoKhx7I6p/rsVrFjL2+ZYzUnEMfqam3ZLzbjoFyl3WUjY8
HrcQe62ohjHNx39i4XvXoji9N0VjbNiQieLteWtI7iV6zoPTGixHGsMm0bG9hA7nX19Vl5b
oeB+V4rkXL2C1+9e3oR1PT/FISPz1NE4eI//AFc8vy1HRZfCIqqWdwDGxG3fZfIcRr5JnyB
28shkJ5r6T02ndHhb42XOfe3JfLq2NzKmxGzGu9anGuRI2AVsTBfVzQvr+Cn+c5RuWL4/G4
trGP8AovB9q+y9HGNkElSTq3s+tXP3ExdqOQCoZC7QlhI9G6+b/CFKHzPDSSG2BJ8Tb3L39
Z/TKd2axGYexfMulMjpoalzuNWGNPcAQsT+pq+mTo+X0+MU74QSA8A6cDuvr82d1JDJ88tA
JPFfLuh5BxWSI/Oj/iF9Plkvh8VjsbKZ+auLK6aNmheGnkqaqSF8TrzNaC0i6rqHMcXHKL8
1kqJofJiH5Wm1hwuVy8NugHtbGxjZm3I48VOtsdJGn0rmO/NxHW4GluK1/KvbmkhG3F1luT
abbG1AcLJKmfq4i7vCxwlrXHrHtGulnhWV7mtiDRqSeanam2XpLUg4Q0AWL3A29F14kahv1
l3ektSfKPJgTZoBP7oXEDT8n46haFOKm9ZYcG2Vt74Jb9q3tWfENa99tblbqelLqIwSnJ27
hX8DHh7bTO9CWqH/AKg/6y3spGU7g5ri4k8VJqOJ8znlzrk30TfkUYh5sA/YVFGP503vK6E
1PHM2Mvvo226WKliZI1zWm4PNTfhVtW0XLgNb2PqXEeL6LvVFiHW+ksL4ImOHZBSF9M9GPl
r8ldiutGCODtU0LWWJa0DVVYkT5Gbc1qe2fw5cd7hdmJwfQOudWtK48NrE9y1Vk3VYbGwHW
TU+C6MuTM33rJILOstTnZlnk8660pGBXM7Lr8FUFfGRxUqurG4vgB3HMKviqqWV8BNtWHcF
a5I2yR9bFtxHELAtibmiaDtn1WSsOZkhI32WlhLadgG7syz4kQIuqb80a+PFCe3JbL8rpqC
VeKaGaUmRoJ4LC42k3stlNOPOdodiq7aZq6jgZI0NjDdL6JqKNsYNhxV1ZNHNFoLOadCqIb
s1PFBqnjbIzK4XCy/k5jtWtt3q0zck8dUCC57gO4BT0KoqdsL+rlY1wds8hbGQNbbJZoHAJ
HujmZlzi51A5IQzXj7Rs5ujgoHlcGgnTkuTMxrTtvwWyapMgyRNNuZWV7MrruNz3qwVxsBe
Mw05LXHBCRl6sX71XDGXEHhzWtgDUBZCyJtmADwTk2agXglCZ7BGQSBcKqge3KO0NlFlEkQ
AFlERc5uqQhapI7FVZCsbee+2KRt5QOaapblmt3BWG7ZwQ254XVNTmdM7XZZCiXLtoVqhxB
7NCb+K5zyRwS5yE0r0MOIxP0cbHvW1kjHi7SD6V5RkhPBbIM7SCyWx5XU0lehJB4Kt1PE/z
4vSFjhrZI7daMw+kFtjq2OAsbeKaqHgoqdpJHHg5WuoIjr1bT6EGva7daY5WZQ1Zto50+GM
t2YQSspw5gP5jX0r0GZhULWnvSZmnnXUjRuy3oSeRsvcNN+YXozCx3BUPoyfNLfctzOJ21w
jTuGxPpCrdRlxuNDzC7bqGXgPakNJMD5p9S13RNVyWU8zRuHeITtD2+c23gVvMMjN22Kdpk
BFxdXuTTE0k6LbShrHNkeA+3zXbLd/6bJYdTlPgFDhUE2sRe2/J2incaaosXY1mQwZQBazD
ouhQVVL5NGyXzZZOrY0t0uTf2LiDCJ4x2JCfQqnVGIUbw3L+baWxuy3y34jvWLjL6bmdirp
DUn8pTytAfmkLS6+hPIeAtfxXI8rmyZsosTa9itE8IlbldI8WJIFza530UlqH1MMVNVseWQ
jKx8R0A72nQnwsU1pqZbZfL3/ADmAq1mIsDS10ZFze4N1TV08cBa2Kbr7i5c1pAHdrrdVMb
O03axw7yE0uyYlM2ZzHtDrAEahdijFoo2ng0LDS0NRUzN61jHjcCSQNC2RykSOYInEtNjlI
cPWpTb6jgsrXYJTZTfKwA9xWDpNUOio4WtNutnY0nuuuX0fx+lpqB9PUyhpvdpP/ncsnSbH
oKiGlEDiQ2drndwBWJjdtXLw+Z4q4mtmv9M+9Y4m3WrEwW187TuJHD2qmEZW5j6F7J6ZO7g
3kk4ok3N0FpKZBQo7KGym17It3VRPbuFfGLi6GzhvNFvnBTimjbc3Rm1pbqWj0q6SzYyfUl
gjJOYhWPb1k8cO4vcrI04ZSOfZ7hYEr6H0Zp2UtJJWvHaeCyMHlxP8F5Khp3S1EVNGLueQ0
WXu6sMpYBTxWywsDB3nifWued/CTz5c2V5lmLib3KOYNbc8FXx8EHSZrC25UibZcReerF+J
XZwfXAsx5O964uJAZQF28NGXo+APpW9q3+E35VPGYJHNAarCQqZX9kqwXR2ZgtS+3nEhc1o
+TC3vJ/IeUAkuk4crp8OpaeaB7ZPP9wVTbmNOoHerIzdzyrqmjkp5O0CW8HcCs0d8p7yro2
3QC0QXOqjepculHowDuXLmN5n+KzpqVncc0w5N0WlnDwVGSxvzVzLrExdcs5fTVmvDbvWxo
fJQRQs+ebE9ywxtc5hAW6nkljjY0AG17KWJjlq7dKBjGgNA2FgtcbGvJYRcOFiOa5TKqRt3
ZNldR1/XVbGEZblNG9vHdLKOTDIWUYy9RJK+Vlj4D+C4WF0T6+qMMTMz8hIA7l6vp+Q6tpW
nYRO96o+D+Bv5ckqCOxBA5x9y7S/x2xrywdGj1OPQvde0brkW7wvfV9BN8fYK1gPVuhDieV
ha3tXiMLjD8dqXN80OP/JfUKp48raTvkaPYsZ3w1jHPxelbUgyTNDoWxuBB5r5fTUrq3FK2
Jm7WENueRC+tVwD8NmaN7LwPQOPrMbxF/zjC+x5ahZwvirk89iNC6jlpg7znm58br6jghMG
DOcXWL3Ai/cF4PpI5n5SpYWjQSX9FwF7KCc+RNYDoBcBXK7kJHWq6pkphmZqWC/cCvA9MWN
gZTBl7GdzzfmTdeobUgMyONrbLy3St3Xtp22vZziFMfa2eFXRh4b0kiymwe5zQvo0j/J3S0
+YlkbiQCvmeF3psfpHNBaG1DB67L6HijyMRmbwLgmaYsdVVsha6R7tPeubC58khqZxqQRGw
7NC21lOyQNe9odl1CxSuuCuevLrMpJ4V1tVLhEUTiXvonk9obw9x5t9yuhqusZmbJma4aEG
4ISvk62lZG7UBp0PELguE+CvM1O0y0JN3xcYu8dy6Ty5+noDUlp6sWBJBvxV89c+WNpDh2B
r3lcinnjqbzxPD2OAylXZiLDg5FU424S4xISQ4ZW2t9ULC7840czfTgFqxOwqy7kAqYyHEG
4II3ClDVDml8JI7RZy13VrhYXuE0jWHqtLljLe1c3FKl7XdTTkgtAL3Dmdh4pJstaIpHyvN
2ZWt2N91edyqaeN0MLGOdmda7j3qy9ylhKYk2HcEL2PgooVhosr+yAd73Wed3aCufq4LLUO
7du+y1Ep4Nj4qrET/NXN56q6EtIJabhU1+sTh+yVZ7T8OZCL6dyXEmyNMLvmmPsp4QQ4LtM
pI6mghmcPzDyT4Lqw8ow3B8VVJ5y1yMsXOta7ibLHKRmstLAaU4NtVS11uKfNdpWarTHMc1
idF06J4GbUZSNVxYHB7g1p7R4Lp04LYy0i2Y634BYyqyOn1bXiHqzqASsdXCRFM5wuQ3+Ke
PrXRh0ewvYk2UfViGmka5jS46CxvdJTXl52cAOuBoqhM2Nup1PBWzuIdcMAKySFr92rbqtF
a0nXRB9YBpoe9ZZKctbnHDWxVbYi92UKI3MqQ5EzMzbrIKZ+wslNPKNwqsbhUtbsUpqPlM9
73313WPqJOSLYJb2AUGw1Rdt2RzQ65ttRdU+STWvlVToJwNGFRW5tVlAsEfLSRbZc7JIBqC
Eepn3yOHoVR0RUu+kq3SBxJzXKxiOcC+V1vBGPOZMrgdiiruvZ3qLL8oNNVER9LlwaFunWO
cf2WaLPJgMpbdoIb9Vd4TNB1ao+qDfNFvBeTvrlZ5eSqcKfSESPbmBNr8lyammBc47XN17i
tlfUUr2g7a6ry88Zc82aQPBamW2XCNO65UEHMXXcpqNwna90Yc0bh2xXbgwXDakdYY3Mdex
bewBXTbNrxggcPMZdTqpb6D0BfQD0VpnDskx+AXJrsFlobkWcy/n296myWPNtfUxAixt3tu
t2HUuIVTS+KIvjBtcAWurHwPPJ3culg0oglEM35p583kU2pYMIreMT2+Oyv/J7oxZ9TCH8G
A5j7F05KXM50sL2OiGuVvD+Ko6qEG2QMPAhc7ksjO2iqmbtB+qUTFM0fmXHwXRhe4DK9txz
B1V3yLhqR6VnZpxuse3zo3t8QiJF13Usb9vYh5JlGjWP+sE2rldYp1o710HwHjTR+gFVGmB
3p2+0Js0yuh6+O+hA25qowSN0BBHIhb2UwZqxr2+BuoQ8btJHeE7jTnCnkvfK26tbT1I1Dg
PBawGHdnqKmSO/ZcWlXuTTMRVgWFQUCKrUOnfqtD7t88Bw58fWqiBJ5jyDyKdxpn8kc87tJ
5k2v60r8MnAuISRzbr7lodTSjdrj3g3UjfLG61neorXcmnOlo3NFy1zXA6XCzmOV2nVleph
bLLEHOkLb/NcL+9OKYAm7InD6qvemnkjRm1yZAe5xQfTMIGXOHcSSNfYvVSUkFrmJvoVLqa
jawgwguOxLle4ecipwx41NyeKOIxh9HMDoGi4NuIXQFHIJc0jcrQbrl4zUWo5dLBxygXWoP
K4pI2fEJHxm4eQb99tVUdNBw0QGshedhsoF6I2nBQIE3U9KMiSkc5R2p32SuGiqUAblaYzZ
oWdo1CvvpZA4cr6dpkcGAWHE9yztC6NEzK3NxKlRqNm7DS1kaBhfI+pdtnDWqqocWwG27tA
tsEfVwxQj5rczvE/+FYo9X0Rpx18+IyDs0zex9c6BdKtqLMuXaDU95SUMXkWEU9KNJHjrpf
T5o9S51dK+WQRtabX1XnuW8m9ai2lLnh8zr3foB3J4XdZUPFxZuypjL4WlpNw3Qq+ijIjc+
41W5kz2s9XmlktbQFdqgflwV8RIDg/QXXOezXUpvKWRRF3VyOLRezWm5W97Y00SuyMLnGwA
uSufSVZrYny2AGYgW5KivxCWppJI4qOdr3tsLiyqwttRFQgdWGFxJOYrUHSGIPZTOpGt84+
fyB3WfEa6SghjfG/K8vABTRMsRfU81ix2KWaKIxtLgx3atwWoj2NJURVtN2gL27TSsVXhvU
jrIblnEcQuPQVUhpYZWEte3T1L01FXx1UYa4ZZOLDx8Fm+Byr2G65clzI4966HSQSxBrKWn
BbM0hxBtY9y41NBWZWZ5svMOaCfWitjoJBHfK61t7aINa7RejhxKAQNbPdhAsTa4K51Wyld
MHUxOU6nldTYzRiRg5gq5srrDuS3yi99FX5RHci9j3rNrUa2zPINyqoJ+prY5CdA5VCSRut
gWnksTnnrwSCdVFlTp04vlppdbZS29vSn6BHLR4rLftdSGhDpTGZ8Ohe1pvGbm/JJ0Q/mmH
VZJv1rbHu1W9/xWe1XRRpkxNzXbuc2/rXqK/G5HYk5vmsZLYnmAuXhEdLS4lJNBlIyufo6+
oC0U9CawdbYkk3K553w1i9A+ds1DJaQdpuhXh+jbpcK6VyQgXjmuC62wOt/YurX4j5G0wxO
bnj0c0+5eSdWyvrnzyuLA5wLmt0uFOOXyZWNXSEZpmVIOrHWt6V3sJq3VIYzOQ1zLheYqaw
VT8hbZp5nddfCZvJpmOdG4MaLacAtZS9pLNu3JHIH3N8t91gxFphxLD5HjsFzhd217Lp1hr
Jm5aaBvVlmYSOdqTyA5+K4eJwV89FaSKojDTcvnmaWj0AaehYw21lfDHipdS4sJGHsyPZK0
94Xva95lrHytdcG3uXznyxlXSshqWOL4BZkrDuO+66rMfjbTsjtUOyC2rwumUumcbN+Xqpb
ujsTwXKmu0lu/Jch3SJzB8i2QfWeD/BYqjpBK512l/pKxMcvhvePy6tZPA2ExzzdUHNIBDr
H0LkUmOGMGKoaXt2D+Nu9YK2oqK0tnsXNAsByWLO48F2xx8eXK5efD02HNgjfNLQyAseQXR
/RPgt8c7JiLOF8xFrryNJXyUb3FgsXC2vBJPWSyOD45DFY5srTYX5q9p3O9j+IZ6t0MBDXZ
QHu4N0WTCesyveHkt2A5964rZS9/yoc651N9VoimEErXwZxY6g8QrcfCdz0M9b5PCXntO2a
3mVzXSyxSsGUSua4vk13efuVRrfKKsSZS1jB2Q7gUSRnGSUGw1JHHiszHRcttLq6sblkc0D
MQAM11qlqZGxNIu1xPHguRVXMQdmJLTvaytbM4xhhcSBtdW4nc6FPWSSS2c4EEbWWoyHmuP
C8MkaeRWuaraGi23cVjLHz4axy8NTpQNzrbZcWurXdaWRntXtdWS1wZG9wF3HYrltc/rcwP
aHFaxwTLLbsYdVxtjERIa/iDzWioeHskGl7WXHbFmOZ183PirXSyxMyEl1zv8ARS4+SZNMY
tLqLgGx7l0qmQ0uEjqgXRy/OGwvzXEzyCwy63ub/OXQw+vDHvY5l4n6OjdtZVNuTVysv2XX
9C5j3kuPeuzjeHR00zZaUkwyC4ad2rivcAq3CudYXuqXTkNNkr5C91gqzYE5tbKNSLmSuzg
sJBsurTV1mfKkvdwHAeK4zHZe0dE5qOAWdbV15qtz9XSXtsOA9CrFUDpx5LliRxOpWiEF2t
wANzyV0yuqJBL2QMpbv3rMyLOSS/LbdNK8F7nNNgdihLIxgsLBp3PNV0xVySh0mWLtDmeKu
jjDG8ydysjJWA9kgLQyYHS4Urel7AL6qPAuq3vyBUuqRfUqEi+wunjAzahYXVjWa3ueQWqC
bOxriLEjZNDdlGRZ3m2gVr5OrhLyL2F1ypMQDwcgse9JB0IQ3Nmyi/Oy0locuU2sBOh71ph
q9dVR0WRtA5oPhYTfKLoRyNeLgoy+aiK+pb9BqiIfoFER7gPJOiJItqQlyG+6JjuF4tOVvl
VID1bxEdT32WACUOs972nnluuqIiE+W2hGisukYIaRkrwXVAcT3WK7TpG07TFYjm48fBcqY
sY43ptPpDitlKDJTNjmcXjg4a5VbtFwxAtFoySP2lnmmdK/O430sW8CPBWvpXR20BB2I4pM
jRo4EKTZ4Y5MNpJTdpdA7jYXaszsIla7NHLE88LGx9q6hiDhYOuoGPZoWghb7k0w00pp2zU
1S4xPeAA9w2HK/wDFWHJGA2Vp7XmuvcO8CrqqlkqYsseXN+1oUlNQPpRZ0z2k6loOieLAGn
IfMPrTOJ4HRWzAHVsbB4FZnPazzo3jvBusNbaICXOs4gacFp7VtHkeIXPa+N/mSi/J2hVrX
zsGlyPWpo22dvchrvApxOLWcwrC2sc06gFWtq2HzmkeCDSTC/zmexTyWJw0JHgVWyeJ2gd6
1bc/N2V0ip1BH9NwVL6JjTpM4eLVrD5RsL+lAucfOjPoCDEKU30lB9C0xxRsaAWi/MKOjp3
+fG4HwskMFODZr8p71FW5G7gqt7CPvRETgPk3s8bquaObIS6xHcVNmivNt5g1Uy1TY22bIX
uTx0okO1z4LUzCqe15H2PIJs1HLpw5zCZS5+t8xOiLnxOuXuzD6JauyzDog20cjQPFJNRMY
3842/ctSsuI6omNwIwIxp2trLyPSKcCJsYINySvUV8E4eWlxLeF143pK1sNREzrMzyy5bbR
tyu3H5quTG0vid3FQjQrRAzLTXPHVUuGi9LNqm9kLnmnDblOI/WibUhpUIsr+qt4qst7lU2
kbdU6jRYbJ2tzFFWRRZhddOFoDBbkssLHaDJotjAY4xcXI2CzQrx1lXHF82MZnLuYPSeVV0
EZ/wC44Oee7/8AFw6WMlz5XbyHKP4r1/RuIunkkaNQwtb4nT71yzuosnl6AtfUPfKxv511m
DuA09lkjcPqGku6hx43AuF0qWmzu7B7MTS1t+J4lXw07qUZY3SXO7iAWrxXbq4T4ZnPDBE8
kn6K1iA2y2sRv2Suz5ROw6ta7vadUpqWOOsuR3e1WI4nkxc62W5Pcr46AneIj/SuhI17zc1
LBbbTVIA3Z0rT/pK6TKpWZ2Gsc3UW78qqdhkJ0zexdDIw+a9t0eqZfWQDwC3MqxpzW4TTtP
51aY8DZucp8SrzFc3sHDgbo9vidOV1qZIX8iwgWBjA7gg3A6Nr2yZI87TcO2KtfU0sYs5hv
3tSsrKQnssN/qrW0XyUsLxZ72G3cqRhNHLIHhtyOWy0xTxvGjCB3hV1NdHAO0035Ai5V2m0
fhlKR2tu9UuoKED82HW5LO/FS7zYH+wrLNiD3ecXjuARNtksWHRtIMTGk7XWV7aC1+qD/qs
Wb8oBpvlc4+CZuITyH5Omce8qaO5VUTRxxuMNFkAGr38PQuFJU1Lg59LCRm/7klvYF6GSSu
m7HVNAO9hdZ7TNlyOZr9W61NRO6vPOZJNG6WqmY9w0+UcXEHuCanw6uquy5z2w3va1rjw+9
esZRNmGeSFkZ+llGZboIYYR2Rc8yFm5NxzKLCKSnia5tK8PsQXOdcrr0rQxuVjGhoCzyVjR
JlDCTzASmpBGrdFzs23KsqZ2Bxy07ZXH9ke9ebqsKc+d0kdJlLzcgDRd/wAo5ABVy1YY27n
hoVx8M22uE/A3TZc0JAHPQLczDGhgLCY7ADK7UetJNjTGusxkkh7guRV4rWGUkF0bTwK6yW
s706VZj1RRtNOMriBlueS89JiFQ513yOeGm4a9xcB6CjI2oq33cXvPgj+R6p4GUELUkhusd
RWPc8veLk8RoqHVJcdQQO5dQYDXuNuqzDmVXV4O6nZaQt6zgxmvrXTcRgdUMLLNjcTzLlSZ
HHhZdOnwqZ4uWhg/a3Wo4RC1uZ93exNxXCEsg0DiPApwLja664w+mH/at6UTSsBHV6W7k2m
3HMN9crvUgYdfNcPELuOp35MweqckjTfO1NptxurF7ZrJ2ukYLNII8FuqIDILuym3I2KzNg
HI/vKrtIp3RtDcug5FXsq2HcAeISNp2De6bqohu8DxChtOtY82dLlB4BqcwkAFl8pGhSOp4
wLjI70qE5W6taB6UADSzifSoX/tBVukJ42Vbj3ppdnkyu3IsNQlABO4VDnDmoyUA2uVdI6E
Zjtr71b2CADfuN1zvKG8yoK3LoHG3JTRt02RxX1cbKzqoiey/Vc0V7SBd+qHltjpIp2m3Wr
YHy0gyXc5gOg4heQqQ65AHiu6zEAHAukNu5cmqsZi5pFiVNWOuOTmnrCdiFBcA3Fyr5GF22
iqNO8/OKumu4hBce0dE7WtG+qLKYA9smy2w+SRHM8ONtvFNJstPSmXtFuVg3JTugdIbA5Gj
YWVNRVTzEBsxYwbNBWN9TUwvy9aHX2Kaq7jcYgZQzODzWHFDoQNAFQ6qmzHNI7fgVW90kt/
OcTzTTcs0paXuNibrsYfEXMJDb5RclckNfHuCPFdLDapschuCTlsBsEsalX1HmgLlOL3OI4
XW+qfNnDnEG402WJwNrW1Oqki2+CEZTb1q+mkkbKNeV1QBr3rTTWLyXb6JUldo2kpy07EWX
Bq2thkLWXty5Lssf8AJLj1+sg8FI3fTKJCNFqp6rKQ1yw6qxm4W7HOXT0dC85t9LLVVzCOG
5I15rn0L8tyeAUr5WyssHBoIFrrDpfas4g2/wA896iziCOyiumdvrgg1TdQRwV4TjUbrwuF
9qGwXGvqCUwH6DlqDL7D2JsrRudeQQYwzIdvWFW6Cx6yGTqHDXuPoW5znfNGVZpDIXb39AV
lRQ7GJYwI6mK54PAuCg3FoSNHE9xZdNJEZW5ZACORVcUUdOCI7C5udbrXhNCa+PzjC8N+kB
YK7yqnPm1ERHJ2ipkHWgZ2Bwab6hIWt26ln7qeF0ukqY+rLszQB84HRVR1TJNGOB7j9yTya
MuDjE0EcgmfTsl89uY8DxCngWFw4gJDr80EJBDUxfmyJG/Rfv608czL5ZWmJ3J33qailfGx
wsY7d6VtO0G7S4HuK6EUL5G5om5hzBTZJIz24x6WIMJjY4WeM3fx9arMAv8AJzOaeTtQuo1
jJTYxW+qbJhSRfTLD+0L+5QcoCVuj4yR9JuoVzHlg84j0LaKa7jlka7uabH2otgizZZIjf9
pZ7lZRM/hIVYyaUkC4N+ei0iip3aZcveLpvyawEOjkkPpBHtVAjZM7QtYPFyt8ncd2tJ7tU
8TaiN4HYcOOZuUrV11tHMZ6/uRnbIKZnGP+CgpoG6ZWrSTA89oBng5I9sDTpID4obBsEZGr
8ng4ImCNot1rXNPFyrPU/pAfBLmjaLB7fUrqAvjay/baRzBWOVutzLp4q2WVo2c3wWZhdUS
OuGsiYLvedgFFjmYpNHFTy1M7y2GMdp19+4d5XzGsnlxXEZJiLZnbcGjl6l6jpfjBrqltBT
syU8JvYcTzK4UDG0zbkDXiSvVxY6m0tB0XZ7XZjb7VjlcZH6Nyt4BaakvlePlWhvK6qyZRr
Kz0ldmNKwMu1kQ/Kb2umyXOjo7/AFlCzKO0RfuN0AdIXnzQLoWurI2RPHala08idkxZG0/n
GnwKCtjbG+W60RvLfmhKxsbnZWuc48mtut1LQ9Y4XY/uB0JRQhcXEaAAmy0PaWOZcaX1Wpt
A2NtxC88zdZpgXSMhFwb3GmoCxsRhAcODWDTxK9z0Pp89I6oc06u0C8dTUpmnDQ0EAgEr6j
hFJ5Fh0IIyuy3It7Vx5L4ah5y5lo2MDQ3U2HFZH1FRmOWUhXVFVJK4lpIHAKgNeeBK8nuui
yOrqm7hrlY6oc/zrs9qrbG4HQOHoWqCjfKzOXu8A1dJLUtZxHK/zJAfTZaBGGx3ee39a4T+
Ttid25iLdwCWbFcNpdJZ2lw+mf4LpMHO5K3ZpCO1a3BgVzY22Fy4nvIC50vSigGkU8Te+xP
uCxVGNMlbfymVw5Qst710mDNydt8UUQLiI2+L9VklxCljNiAT3G64Tq2mkN3U8zzzkmARbX
QDQQQMH7Ty5a7Wdu2/EoGsGaO/c1uYqg41CBYRSD/SsDa+No+TNOL8A0p2VE0mrTC3vyppN
rZcYe7zKaUjvNgsElW50pe6mAJ53K6LBO7epYB3NT9W23bnY7xCG3LbXzXsImDvAVgq6gjV
w8A1bXCIN0mi9AVbXAHzmn0KopEtS4XAA71ax1Sf+7c8kZJjbVzbcgq/KXAEZGp5G+nbPIQ
18zbcm7rpx0sTGXsSea4EM0z9c4YF06epLWgGYOKmk2NU6a2SniH1nKhlFWPF3VJv3NXRik
dIdLu8Atkcb7atDU0u64ZwmsOoqT6kBgVZIbmrcPQvRhvpTZUXy807AKyMZmVJeRwKAocSI
yupYXftO4r05aLIBg5IeXk34DXVDvlZIoW8oxqrIej9DC68kT53c3lenczXzQh1TSdQ1XdR
yY6OljHZpmN9Sx1YkE1omPtb5osF3Kh8NN5w9TbrDPWUzhZwk9GiI5PkU8mr4nnxcmGElw1
GT03VxqqRjriOZx73JX4iCLMjf4C6vldufNSNheWhwd37Kp0Qc0ghdM1BcLvpxb9o/eg59I
5hLo7Hk0obefczW2nqSdW4bs0XWlgw50RNzG895K5b42Nv8uDys1dIhbuAy5dFU8f/AB3Q7
VtSEhPrVNp1bHXzMIWZ0EZdYNI71eQe5VuJvbZF2qNOwcSq3xNItlJ8Vp0tqblI4E8QqbYX
xO2bmb4KrqpBu4+tbyx3Aj1qtzDxVNsvUu5uShuU6k+BV5BHFUyHmbou1U7ABdmyz3I4FXm
UjgqXPdw0VQC48lU6Qg2smcSfnFVOFyqG6w7ko9cBuqy26haTxTS7MagcikdMCdRZKWHmlL
DfUppRMl+CHWlpuAhk70hYL7qaNrPKnEWuAEC4u3N0mQc0bciU0qJS1rt2gprHmpbvQJkaN
mD1IiGNw1bbvTuaBrshZF2QU8TTtfvJQdTMdzHgrLacUFF3WRwYNnOPoShwGxK2WG9gkdGx
7rnXuRe5lza3vqn8pfoNNO5XhjBpkHqRdE1zbBoF+KmmpkQV0wbbgqJnumNzwTGBw3IHpQy
AbyBNNd9UZCFBcEGyvyx8Xk+AQLGcC71JpO5dFXuYCAACRZI6ozWvc2FlVk8VAxTTXcbr38
1EMncoqnc+7F7AbEoddG3W/qWMen0lHULwaZvtq8paRv6AlExJ0YVnJdz9iBL+9TSNXWHiG
jxKpk1Ny/0BUkvQs7iE0HOX/wAKGnclIKFjyQWC3MI5Wgaub61XZx4BQMP0SUFgy/SCdoit
+KqySEaNt6Uwp3nUtJ9KKtaWfNyn0q1rg/Q28CqmQkbua3w1Wlj2tFnOzd1rKaNh1TIjq0C
/0RunbLGwaSPHdwSudFI65e5vtSOLGnTtKaTa/wAoZsQ0+IUzMy5hHYfsu+9ZXSHhYJM7wb
h1j3Ki4xMldcStaeTxb2haIIKhmrJWubyacwWRspJ7WR3i0J2yMzAmG1ju1xCz2xduj2TpK
23hcI5Kbca9107KuIsABda2zm3VZfCTdzYrd4LSqyjjTj5ntUb5O4aRu/eRDqVxsJGNPrTk
N+ZPGf8ASFYELKc/Ncq3wU7uD7dxTPMwOjyR+yAqnCVw89/qQK6mpz5gePFL5NGNi2/eCUj
hIBd7yB33VDi5xytcHFVVxDI5RnIyk8G2VFbRz1lHJFFMxjuDW6C/AlR1PIwdY5p9aaCZ1P
LnABadHNPEJJq+V2+YY1BU0UrmOGWRrrPuNVwXsnmJc517cyvsuP4PhuKgdfma5wu1wbq0+
PLuXkZOgGIRvL29W+PNYHNw5+C9E5JDTx0tC+PDYauV+sziGMO+UcfWue52q9D0wr6dtUzD
qTK5lMxrM44njZecAza31XbHdm1hr2QznmUCDbUJ4y1naIueAWhA5zBazfS0FWsqJmDsOyf
VACpfK57rlWQMfJo0XsolWurqlws6eQjldWQ1RZrc35qrqDmsQQTwW2nw6SUXazQa+Kl0zu
LYK6YkNDnHNoBfdejwjAMSqAJnsu57bjM7Wy4+FYeJ8Tpo3DeQC38F9epYY44uwGgXtqOA0
XDPLXpdONgXRW1SJJ3ARNdd193Lv4lO9zskY7J005ck76yGJlg7TwXPdPESSCCT4rjbuLAO
a1gDfwV8E5ijsInOffXRZusePMBJ+qUDJiTz8nELcMyuOOkuTY/ExH50dvE2WSbpFka7qrX
8SrIqbEX6zOpm92XMVJ3tpwesjpW8rvsSuklYtcpuNYjM67RmBOto7rVY1zrvp5WEDR8jWC
3rT/lamZo5rLf/ABuJ/gl/LNGSQ3yi/cAtMI3C2E61s3gCB7ghPgjJmZWVdiPpvJuq34k5x
+TiqPSbfwV1O+vmcC5rYYhqXSOIJ8E8jP8AF0MbqYD35nFJHgzGSAPlFjxEZ0W5wLnj+cwA
j9u59qSatnhcGmrFuVrpuouiwtrGZ48rgOYt703Ulo1kjb3AhZesiqW+fKCOANgVoiw9pYM
zMvpuUXQPBazQtJ73AKjyWWU37B/1XW7yOEADIXFWNp3fNYG+JV0umAYVI7dzWrVBhEQIL5
HPPIaLUxjR5xJtyCdsrGnS4sm00Q4XTxtuYhrxJSmipdQY2+hWyVHWuAudEj5LnTRTYqbh1
MT2QQroqOJp0BKeI6aq5rmj5yWpVkbMgFtFoadNys7XNJFrlWh1hus7Fod3lTNzKoMwHG6H
WjmmzbYHRlurbnndAvYwEkABZOt70xe1zbEg3V2uxOJUTTZ0zAfFIcVoW7PzfVBSNp6bNm6
qO/OyuHVNFuw3wsmzal+MURHmvJ5ZCVX+UqOQf0Sdx4WYLKwxR3vmHsS3jY7Vwt4rXdDah8
8btRh0gPiAsNZ1kjbNhEWu5lXSqKuAR2iizO5uXJnqHOvcxM9AKbSxglbIwbsvzzhZSZHut
1jT4OCuqZIXDtlryOQAXNfXBtw0BgHeFuXaaWvD26kaeKy1Dw1tnOIJ4rNNi9rhnadz3XOn
qZpLvcHd5IXSRmt7qpjPnEpXVfJy5JmJ4oiU2Wu0jo9fc6kqdaCNLrnidw4qeUvHFNK6BeA
Ll1lW6do2N1iMxKUyHmroazUIeUa2usefXcJc/Iora6QFZpjxVZldzSGQlArnX4qsnvTHVL
6kCEqJ8oPBOyLNwRVVlLdy0eTuvt7U3k7voXRWSwUsCtjaaR2jYgfQmdQT2/N+wKKwFjUrh
Yae5apKcx+fp6lVkB2LvUgz3/Zt6ECPR6FodA4/OCXqHDkUFFvQhbvWgscN2tQ/0j1Iqq99
Dc+hQ25K27OLSVY0xj/t2RGbfSynV9y1dazgyyHXtGzUNsvUE/NKrfFNnLWwnxW3ykBTym4
2UXbEKWqcfNsn/J9QR2ngelafKETOSOYRdsEtDJGQBd9+IQFDKd7N8StvWXUz9yi9zIKB/F
7fQrWYdfd11eJAOF0wntsAhsrMPjHzWnxK0Mo4h/22epU+UEfNR8pRNtXk0f0W+pRZvKzzU
U0bfResN+5O2RttbhZ3vY3Y38UOvYvE6X22A31zIjfdYutaURPY2BKmkbe3fcFML8Q31rKJ
nD5l/AphPfeNwRGm3MD1hAtLnWBaFSJAeBHiFCQeCaF/k8/BzD4PCnUVIOrC8cmuBWcxsO4
ASmE3u19k0rfGGscM8ErXcnN0VjnBzrkdnuvosEb5o9p3jwK0R11QzQyh45PF00laBJCNAy
/oR62L6I9SqdVQOF3U8ZJ3IJCF6dw7MDwf2X3V0i7r2g3DfcldUOklawFt3GwuVW2lMjbsc
AL2sTqqZ4JItS3Ta6lit74+p/OSDx6srO6aM6dez9wrHHUVEZtHK8elXCtrCbOyPH7UYKml
WZoQNZW/ulaGCKRl452NI5b+1Z/KHkduliPg2yOeEnWise5xTRsXz5TYvLjzIKTrMx7/AKq
tE2QWbSNA/aJKnXl2nUNaOYaCnabBj8pu4XtyCubK120ZsqHMcdQ0n0WSlwjFzoBzJ0TQ2B
8QGsRzeKre9v0APErKZgR2SErpQ4WIPoQ00Zm22YiJQzbIPALIC36TvUmELn+a716ILZJy4
2zZr9yPUvGoaDzuQkbTEG5eD6VdH1bHduQC2wspratEEWZgNQxpA80OGy8x066Wsw3D30NI
+PymQZXBpGZgPGytx3pdS0AdDFNHnGhJB9i+XYi3ympkqnVEV3kuIcXAn0karrxcfndX25z
5HSSukk1LjcqAt5kJfO4aI2XsVcCHCxKXJpmJs33pAQ0XPoCgLnm2/wDBE0LWmR4a0XJ2C6
sdM2CG1+2d1RSDqmXhjzP4vdsPBCaV7zldOPBoUrFu11N25Xki9l36YNbCMo33twXEwxgFS
WX0e0jVegpBlbY6ehYyYta8KiaMTpZbWHWBvtXvGEBrm69lxXhaB154Wi5tM07d6+hPaWF9
mA3N9Vw5I3jXMmLpKjqy8tbwJW2lpxTdtt3uI47K1gaACWi/ghJNlFw0nxUjNtW9bIeQ9KU
zG/5z1BZBPLI8ANFuIBRcZXEZTltwV2aJNh9LPK6V75czzc2OirOG0DTq2R3+pWEVF9X28C
q/JXzS3Odx5BXuqaWMoqcEGKFotxOpTeTtzZnC/cBZaIMNlcNT1bfFbYKSGN2uZ55lPNXTD
DFJmuyEDvt/FGWhqZiSS434X0XScwZtGac0SGDeYt/1BamKOK3Bpy7zCrxgkltWM8XHZdRs
kTB+ev8A6rqdfAdS8H0hXwOczBTnBfONNQ1gW80waNB6XImrjaOwWj0rPNVNcb57HuKd0Em
e2PQnXuCp66+xsqpZmudqQqi9tvPt6Fi20bA9+W2YKpz5RrcJGHOPOJ9CD2AfOUDsleTqQr
m9o6n2LPGw8wtkfZbuEQW5WgmziquucXdmA+JKsMneqJXtaLue70IjSJpA3zWtVUlS8aXHr
WN1THwDigZ9LiMgc7IaaHTzHYgKt0k5H5x3+kKltUC6w1Pgr2vkcNG6IulNnuPadOfA2VzI
2Wu58g8XqEO+cWj0pXPY357fABNmmqOOFzSRI8kftKmWeKHzGFzubjsspqQNGtsOJuqnuie
dh6Sho76l7z8pPlHJpVL5YAL53H/UqpmgizWj0WVAAG8bitRNFmqQHWZcDxVJkbu4kq2aNv
Ky51RJ1R1Istw0aephjJJA9Oq5cmJ0heQWF3+lU1tVnJDSDdc8NK6SI6MuIxtNoYg7vIsFj
dJPO89ohp4DYKRxudu5re8rQIg0fn2HwV9LpkfF1euhCrLhyV1QXg5bXG9xxWYl3JblTQ5+
5QuSElDdUWByhddIBxRuoaHRHwCS5UVEcBa5KrLhwVh1QsAgQOKYNcUUQ7RRRazXVXtyt3K
ouTxUug1CVoOyPXtWW5shcoNXlOU3a5E10hbbrCLrISbaob8EFr5L8bnvVMlzsbIO05BVnL
ftH2oITbcg+COcjb3KAs7vQjmbyJRQL3HclIbftJyRy9qlzwAQIC3g4j0KHX5/sKhkA+cPQ
EMwPE+pBLH6V0Lcyja/Eo5RbVUIWoHwVlggW8lAllBom9Cl+5FLcFS4RJAQuPooAoNOKN/B
QNJQEZSjYIZUbdygGUqJsv7JURNvpD6Vz3WBBHPki/Cpm6sLZPB1lBICTlf6HJmSuHnAtPd
qF4HW+1Qw+rH/AGT6wh5HUjeB3oV93fNefQqXy1DPOBI5tJVTZTFI3zoXj/ShlPJw9BUFe8
adbIPTdA1jnbVUrfWmgdRxcPQUNeLnBATVJ82sc7xcnFRiDdpMw77FNAAM4kuTBrBtmHpRZ
PM+RonYwtJsSY7W9IWh7sPYcolLXc2i4QVsYdCAbcyVbnY0XcWnuCodGJT8nVxPB4PJaUHU
s0XnCFp4HrALoL3TxgdlgHeUwrWgD5CPxuVkyTNN3MuObTm9ycO1F3taD9J1iqNba+2ohiP
iSf4qz8rS2ymONzfouuQsgY0+aQ49xCZ0Lg24a+/1dENNcdXSS6Pg6t3NpJb6lYGxv/Nugf
yAkLT7VmioZ3NzZLA8XG3vTDDZL3zwg/4oURc6F486CcW+i4OHuVRqIoz2uuv32TeQ1cZzR
gnvZIoZK6JuV4cf8QZggQ1sZOhP+qyqkqb7BhCudIHfnKaJ57hb3Kswxyfmy+J30XatPpUW
EbUOOgHqJVwmcAC5rr+N1IaaVrwHNab7W1uuk+LDsLjE2JSjPuIydfUEmO12wMzSbxn0KGD
tauI7lRW9OMKgOWnoy+3PshcOo+EgQPtDhUAaeJcbrU46PRiJoN9SlLgT2QQBuSvGT/CLUS
uv5DC0f4jlxsV6YVuINayO9O0biOR3a8brc4qbfRJcewSlkEEskpkO5FrXXPxLHqNjTHS1T
Y83/ckGw5BfMjUvfcucSTxJRFdVMsGSnKPmu1C6fSTbo4pjM7jIzrnxn5tmNs70jVcGaaao
dmlke8jbMbroNnbOfl6WN45s7JVUsdFICI3vgeNmyC4PpW5NLLGDUI57bgKEWJ7khOq02YN
6x+gV8csUHzc5WfMbWBsgqlm1r6iRx84gcggwE25pqaHrCXOByj2roQwNJzOs1rRq7kEYuU
niDTgsdE4m1iAu9C4lzrbFcWN4mf2W2jB7IO5XZpnDNcndZrlt2MDiMtfE08JAfVqvoL3uB
0Jsbe5eK6N5PKi8nuaOZK9ix/Y1uvPyfDpj6Qyu209Sre8P0LG+gK4XcPNJ9F0zIHEkuaGt
71iIpZGLWDWjvJULG5rDU/srU6GEEdsBVS1cELurbM1hG9mklUPHSty5nxvtzJAT3jhjysI
BPG6xCo66SzWTPH0i23sV7InO16twHeVfKHbKGuuDa/HUpjUOsflD6Ck8jDtSXj/UoaWCMd
suJPAuKaoR0jvOuCe8qp00ltB+6pUhuW0bMlvnZQfesZlmHm1Ib4Rt+5TSrXTSO0LXHuIUH
XEaRED6qwzVeKseeolMoHMNAPsSuxbEbZZKJzjx1NldJt0AyW/mW8dFa2GRwuQLeK5TJq+Q
gihLQedyurEyZsYvcG2oAKVEMLb6kJhC07G6hdMD89EGa2zlAG2afNKqkYZHXu4elXZ5QbH
MfQgS/jdBU2PJzJ71Z1kg0BPqSvJ43VLhfclBric613PTPeCLXB8SsYyjiVC4AbqGl7jyDQ
keXgec31KguvxUzOOgKLoBNlfbN6grTUXG7j6VhlEwdoQEgF/PlPoVGuSoaBqQPErM6riF9
S7wCQGna6wGZ3endOwNt2GhBmOJxh1g159CU4t9GHX9pF7oNTkDj3NVTZiHaUgHeVrUCPxK
rcTkiAB7lX1+IyaAhvosr5Khx3Ab4Kl1QRtcqmlcsFc9hLp/QCuXNDIPPzHxXTdO83FiFkm
615uC0eK1Kac2Robuq88bRxWyWkfKO3OfQFQMObe5kPqXSWJpT18Y1y39KV9Zm0DQ3wC0Oo
6dou6Q+tZKiOJrh1TiRxurNVA8odfRKZHEEGxv7EWRE67BP1YGm60KbX3KmgV2VoSvykWCo
rU4prKaeKKHoUAHJFA67GygBIGyUokIEKhSTfdLc8yob32RDUABPMp2uuhkKIBQOCmzaKpx
ICXM9EWnnZC6rL3W1CQuJ42VFzhm0JASFrOL/UEgJ5p2gnkVCB2Rs2/iVAeTR6k9mjziB7V
PkvpE+hFAX4vt6FC7T6XimGUea2/iUe0dox6kFRtxAHhZQNaVaA86ZGepQwuOtmj0KKryDg
4JS1XiI8/Um6kW3RGa3cjlJ2Cv6sjZMGO4hNjMYyeCUxHlZbRGUDGU2MBaORQLfWtjmc2pM
oB1CDHdw4gJ2tcdiFoMcZ1yhIYWHYEKbEAITgqswj6RSmIfTKKv15qLP1P7ZUUV79073agW
9CAmlB0cj5Y7ixp8EfLWW7TLLyOl9rGVBt2mg+CtEocL6g94WcVsR2Nv9ITB8cm2v+kqMi5
jJR22WPNuqq8gbe4kLhyVhia3WzW/6iEzXNG8gH+sFBmkiDDla3XvukDZh5pt4Ld1kf0gfS
FW+KnkNzZp5h1lRkMtS35zwEpqpRoSD4tWvqXjzHNt33KFnjz4g7vDU2rMJy7R0LXeGi0Rz
Na3LlIad2uNx6iiATs1w/0phGLXIKbFtLT0mcyOhytduLmxWh7aA9kQ05He9wKyl4Otr+lT
MwjYetRGoU1AbXDmdzTf+K0QikhLctVLpwAXKOW/D0BQub9N4+qqO2ZY3bVsn/8AI26zy1L
I9BUNJ/wwB7lys7yezK9w/bajlcdcsTvFqhp0m1kzfzdQ30NARZi9U02MuYd7QuYA/hFGES
+Rm7GepNrp0Z69lRFZ7Qx4+iBYqiM9Y8Nbc3UpYzVShjMosMzja2UDdSetpIW/zeV73jU3A
HqskNNVfi0XR+hExsamQfIstfKPpH+C+dYljdXWTvle9xLje5Kqx7Fa2Stc+qje0nRtzpbu
K4UlW95vf1L0YYjXNPK92rvastRJZobnu73KnO7mq3uIOmpXSRT5jxKJJtodVXbKLnUlJdx
OxWk0sza6kq2N7OSoDXW2KYMJ1OiFkaesA2FgmEgebPOneqGWB1Oi0xsY/Qb+9HOxRU0zWs
MjCO8LGASQF2H0rZQBew7ljq6UQOBbcNOyN45fipTwwxgzVGrBw5nkqo4vKJHPAysvsEjnv
mLGE6DQBdGJrA1sbWkFEythoY8oDG9loTyyGS0YFom+08yqpJRfJG4kcTbdFjCRv61XJohf
lIJaFtjqMxAa0C65zL5gBqe5dGmgyva6VzY23111WbTT1fRsBs8UrgAwaNubXXs21DpHBjI
8pG+gXzEYqZJ2xQgiJpsBzK+gU1Q6SKHtHOYxmd3rzZzzuuk8R08xtlc5wSktG1yEGmQN84
HvulJJ1LrpIgixPm3K0xtLGaMNzuLrOxrjo0E+CsmLWQdW6Qx33s7VX0HMkp82I+lO3rLau
b4LnDDw7tNrJgD+1dRuHyNdmZVOcf2xdPI6ugGuqzzVcUOhab9wWOWTEIeIeOYF1lfitWDY
w/7VNjVLXvI7MVhzKx5nnW4b4IHFKki7qdhH7QR/KDHefTRnwFlAvbJ1kJUJcD55TCop3ai
nc0/svUz05/7Un7yANJ3Lz604kP0z60rjGW9hjgf2ilzZb3CgtMrgPOPrR642872rI52qW/
NRdNLqhw4n1pG1Lr3Dj61lkiz3OZw8EI6aw1Lj4lVNN/lUlvMzelAVJO8ZHpVQaQ0AEBIS4
FTa6bev08wJHTA/MCz5jbdTMeaguztI832oBzQdlVmKGbuQSYNffh6VlIa3549KuPaOqGRn
0fYrBTnaPnM9SVz7+a5vqVpA4C3oSOvbRa2KzLINM7P3SqXNqJHXDwfQqKmsfBJZ2V3dZUu
r3S7ksC1oXvjmDrEtHegYZSL52jxWc1jALNu8jiqnzl/nAelXVFz2lps6aM+BVD5oWOs+R5
+qQs8xvqG3H7LUkcjb26gE+C1pF7qiA6MbIe9zrKm0Ljd5Nu66tOYiwgA9CQteP+2PUqGbF
SvBDGkn6yolpHMu7IXDle6dsrGgh0QvzAsshd2jYm19NVqIUuINrWQOu5so6QkWJSFx5LYP
ZHFAv5JSgqCSeaCF0C4IGU1QaRxTX5KBdQje6I1OpTZQFQmnJRMgdVAqhKlkCDZVCuegJO5
EtS2AOqohNygmGTmnGXgAiEAH0fSmyE7m/im0KO3JQV9WO5MGjgm04qaBBGutwCYTDYpCVS
93a0QagQ7ZEA8ysYlN7FxVgqA0aDXvTQ1ht0waBqsPlT0RO47lNK2l7AkMvIetZfKLKeUtU
0rT1hPEIF5WbygKdcOaaF5kKrc4kWI0SdaEpkQNq3kpmSZ1LoHzoE9yTP3JHPNrJo2sztUW
e3eomleq8pdfQqCaR+9yje3zVZGWuNnu6tvPLdeV2vtfTH5EZGMfLfUPOw7hxUkqaxujmub
4CyW1P+sn9wpmlg82ty91ioyzmqfezgD9ZK6rFtWgLYWh/nVUL/rMC58lVRiZ0TxEMptmyk
A+pWCOrIu8eCIqoT88jxCgpqafWIRu+rN96P5OZf8AMyHweCngWMqsosyV4HcVa2rc23acf
9SyOomN3ZO30BUubE3QSSt7ywfep4XTriuLbWc70uVorZXiwc23fquDmZ+uAeLUWjrCQysi
NuZsmjTvCcjTLH6k4qGDdrPQVw2CRmhqYXD66ZzpALjK/wCq4FZ0ads1NPa5Ho1Q8tgA7IF
x3LzstZNF58TmjmQs5xJxPngelTtq6j1RxQ27IYFnkxKTi9oHcvOCeSXUEnwKtihmlfZguf
FXtHYOIXOr9Uvl4c7KCXLnsbFHI6OepYwt3ad1JGwtHyNTlPMEJMDbuYniUeF4Z5G0jyqUZ
5wNw35rfvXiqirkAMrJnxydx0K2VdVNGCZmMrGkaPB7XpXELpHXu1wtvcbLvjJGdW+Y6Lek
cph6qqpo6gEW10v4rjOZ1khc1gY0nRoOytfGMua+vJVPk6oX3I2C6SSeibI8BjrclGgDXmr
Iqd7og83LnnTRVuY5h2sVqFlns107Gs3e8DwCozkbhO3MRfI63MApsmNvppHk/FxVUvVa5F
W0h5s0Fx5AKFwabEWPIodt96LcbqyJzi7TggSG+c3LfmEpc3g6yqWV1Iy58YNrKiuLfJnXI
vfRYo5zHICCe/VWVFQ2ZlrO01ChIop2XmYe9deCkmlDhFGXOItpwXIY5zXAs3Gy2MqJyQb5
bckMp5dNuEuYB1kkLHnZpdf3LPO2npb9bUdc4bRsFvWeSzF8j93ON+SU073uADbHvUSRa2s
dlLKeMRX3cDcn0rTG+QQ5Qwa/OO614N0bqq556tgDWi5e/QL0uH9DZHSB1VIGhp2GqzcpEr
i4Dh1RNMHMgc83000X0WkpzDA0PsHW17lppqBsMLWxZWNARkpOsble4OHJccrchGFpNgdBv
bVHymJp0AcfFVOoWti6hsYynV2XTMe9UHCo7/mAB3FRNNUlXK7QdhvJqocGvOp15lUthZE7
s9aLcLlY8VqXClLaOsiiqoyHBkjmjOORupa3hhc7qOn2Wiwsq3Tubs8g9y5mGT1UzHurKmA
yyv7ELJGnIOQtut/UvvexKm15OO4Zaq3y2dn/AHb9xCP5QcdJI43eI1WSdsjR2Y3EnYN1WY
irae1CwfWdqtSubZNMx8l2R9W22wN1Q+RoNrj0pInTC5kDCLaAcFT5O3Pm7V/rINIaXDQW5
EJY2VIcSZbN4aKtz2RkMdIA52wLtSrGOIGpKLZY1sDwztSXKV2Y7uVLpCBa6Ae62tlhYfS+
pJUzC+gSh+moQD28WlQWjUICwVb5GMYXOcGtG5cbWQbKwtBa4EHYg3Q1+VxcEpOqr6wc0pl
A4FXQuLu9DMqOvHIoGpyj82fWE0jTcKXWGTEGRNzSAMHNzgEPLmuZnawlp2IIIV0urrbW54
VRkF9LrmyYneSwZYd6ENWZLkloA4Fa7UbZpwxty6yyvqyONvEqiqmiyjrJQPSsT6uCM6Ak8
yrIuquqHPmku25PcFS5uQduRg8TcrHPWda8m5DeQKqM7eAC6yExtbeujb85zvDRRtU0GzIb
nvWITNGpaT4lTyrKeyA3wKuomq3OfUyiwblHIJo2SNHmsB5lYRU5hrI9Dr9Nz6SmkdO7wNZ
GjwCpknjadZnO7mrnmUu4kpS4nZpTtNtrq1rRZrC7xWBzruOlkC8jcFKXXWpNJ5o3QugVA2
6vhdZfCFygLjsEQ1o7yjYnfQKskI5lHTgE2UBTTuU3GphlZvQAFMGHlZMNEbkoiBoULTtum
DblWtjumxQWW4KDvWxsY2tdIYiPm3U2KerbbdKYuSvvkGuniFC4Hh7FTV9sjojyVLmcNV0C
ARcut3WWaRozaWV2at9KAwIkWTWKF+5GdEzW4odZbgmdqq3WRdWeTdcfoqdd+ykUyuKILpu
FkhdfVMYyhk71RWb34Igp8gQLQEA1Q15qacSppzRR1QKYOAULtNkCElDMUTdKboo5ij1hVa
m6gs6wo9cVUogsMhKQuvupZTKiBdRTKog9MaxvD2quTEIoyA8nXkFhEoBGYkjldMayNughj
HeRm9688xd77axiNKfnOHoR8upzs4rnPqWu3DB9VgCpMjTwV7UdR1fEBoVnmq4phZzQe+2q
57gwnZwShpv2XvCvaNDi0G7C8HwKLKyohOj3eBVIMzNpSr4q6thByvDgeD25vero20RYvMH
AOa8/UJSeW9c4uqxPJroM9gEDi1UBrEwfVFlRNXGc9sEFSYm2xtVhw86gv4uRdW4e2JzoqA
X73nRc9kuQ3Y9vg4XCvbOJS1r4Yxbcs2d4hZympt24MZnn20r5IJInSNic08Lv09yrZleew
DfuK0+TwTlzGyMgbe7GvSiOKF1mWfbe40JWd+NvTODH6s4/8eVZe9g0cS0/tFVOjMpzSTMb
bmCtEkod5sbWWFgGt0VBdrqNfBbw3fbh1GGOGU7StYwuytkLvAWVwzRMJaSediboR334Jsj
dbXCzldV34eHDPj3+VIc+a/Z7XNxSiGocLktAWhoDSNlCLA2KXKy6Ti4MM8O6/j2pFJMDmc
5uisnYHxdp1rakt4qRg5ySXHTjsoyNjCS0G7t7lTK3brwceP0rb+WenhY+bOCHNaNis1TSy
CVxIzB2ui3xU4jkzI9QMxOcjVblvc5WY/Qkk87U00c0cIaC0A6gO3WSdr4nm4vzBXRlZGXN
c+9xsAqKmMyvzNa4aaphldtdTx448et+nPzMPnRkeC6lGW+SMbawcSB7Vm6kt3YtUYywR62
s5Xl9M9DZM7/pnw+NsTpXa+cGa+KzV4Yax978Pcuk9gaWgfOkzLNVUvW1Dn2GtuKxhd5ben
qJMeLt/wAqqxjnGITEXy9nLyQjw4yMa9rhZ3PgtNXTPmdEGC9m2ur46QmnbTmTLbc+lb7r2
zThcMLyZd34jlmjIkLM2Y3totTcPe2PKCwE73W9tDHAzrGkuI4kLYIKZtI+S5zlvEcUyzs9
McXHhlj3We7pghwVgbmlk79FcynomamJ5H0r6LrU7YjhwD4jdzCC87BUxur6WkJETKikbqS
5oc3dYyzyXh4MMrlL5rXSYDA+CSVzGhojLmne+i29FsPoaig66eFskxkcLuF7AWstNM7yjC
etDModCTYbDQpeif8AUw59a7+Cxbuucx1w5T/LTV9JqHDp30kNNJL1WjzGBZq30eL01ZRip
hcS037LtDccF59tZVVkta3C4KanhaSJpnjV+/4q7onl/JDr/pTodeAWZ7dOXgwx4u7Xl18O
x2HEKeSeJ74hGSHNeQCNLpKLpJBXxOkbLLEAcoz8fUvL1kjcKqsUprWEzM0VtNz9xPqXewm
iZT4XTxu84tzOBHE6qysc3Bhhh3T8+gqultLSVDooxPOW+e6MiwPpXSo8chq6Zs0VTYO4Ps
HA8l5oTz176tuG0lLDBHcSTPbcu31WnorTxTYSXPYw/Ku1cO4JL5a5eDDHi7pPL0ZqTKPOY
6+twAuHimC4fVzyVtS+Rpy9oh1gAB4LqsiggByRi53yBedx2skr6pmEUZOpvKb6eHo3S2OH
TY53P+N0xYDhzKrE3VcIMdLA7sF51ceA/ivR4hilNhcTXTF8jnmzGN3KlJTQUdMynid2WDj
xPErDi1Y2KrpoIKaKeqebxuk2ZqprUd88vr83meF9Dj0WITOp2xvglAvleNwpX4nDQSRNnz
fK3s4bC3NcqmbVfGporHRumMZJ6vQAW0Ct6QsBr8OY5ujn2I56hN+Fy6fjnLJ+NbWx9JKN7
3tkZLEGi4Lm+d4K6hxmnrpnQtZJFI0XyvG4WPEo2u6T0IcL3AvpyJsg8f8A9uNuMX8E21lw
8Vx3J+NlxuVkWMUErzZrNXHkLrZRY5T1VT5OGSRvPm9YPOWLGA38sYeJLZSdb7ecEcaFsUw
8t/O5/Ta4/FNtdmGeGONn4dmrq4aWB007rNb7e5YaTpDSVE7YXRyRF5s1z9nLN0k1bSB35o
y9r2fim6SNjGGxEABwkHV25W4exLXLi4cLjNzzXalnbBE6WS7WMF3OPBcqPpNSvma10UsbH
GzZHDRNj5k+L5v5xyZ//PFWBtAMHpTWiPycNblz7Xt/+qM4cWEw3lN+dDj1zg9RcDYbeIXO
pMcpqWipoXMkcGsDXPaNGn+K6GNlpwOYtIylrbeFwuXVdWOicTBa9mG3ffVHXhxwy45jlPy
74LSzODdtr37lyX9I6QOOWCZ0YNusFrLZBURxYSx8l3NbAC4W3FlxKmoq6nCHvZBDTUV9Gt
Gp1+9WscHBjllZlPy7XlhcwPjgeWuFwe5ZpsRINnRuCSHrn4XTBpIAjHcufUF3WZXOc4jkV
0xm3izx1ncYrrp2S4iySoYXQ5bBt02HVTqeKUNFo3OuwOOyxZDO55c7Y2Fzsljc5zwwusBv
dZmtvrZ8dvB2T3J5b5q0vfc29CrbVgA6KrJHftElEmBjCerJXfUj4+ONyuoqqZ+tAHIqqSZ
z9FZNkyNLGWueaaSENjc7qg2w3WPzXv7dYccvyyEuJ3TDMOOy0MgDog6w1SRx5wTl4q73qL
j24zkyqouc4alAbq18eXKOZUkhyNvcK2+2ePGS8dKHADzb+lDrjwaAoW2N+arHnJjb+U5uL
DKy4+N3SzPIR51kplffVxSm+fdR/nK45XflOfhwmFuM1q6OJpB84oiRw1Frne6pCsbq1OTx
qnRY99yw+Th1nX0v3o5wX5nNBHJVg3cQjYrnj709vN23jvJP9Lg6O/5s+gqOAdq1pHpSN0V
jSCu+3xLNEeLNCBbYXunlFmDxUbBe13ehcMpvKvr8Gcw4cbcteQaCW3twTMeHOa226u6sCM
9wKaijBhzHmt22WR5Zjx3DLks/KPLIG3eCSeCaGeOZ+TVruAPFLMW+XxX80DjzS1TwamItF
nXWe67dMODjuMlnmze2qR7IYy52gHrKqZWRvcG5XNJ2vxVFW4ksudLpnOZnGa1+F1d3bnjx
4Tjls3ala67G6bOSuqGvOWxAPFLUuu0A80sx1Z4qW2ZXTvx4YZ8WOOU+TOAGqqzNJvY68U8
kg1Fr+KqdmIF9BwVzyu2em4ccsbv8oSL2ulJNtE/Vt3JUDDa9tFbld+HPi4+P6eWWc9Km3u
SdrJer0vdXOBsNEr2lu49Clysz0648WOXTTK/jZGt00RAJRCjtlq5WXTjx8GGXH3/Hsh23S
m3NEgoZV2eApuhZPlRyIKSFArsg5KZRyTYqspY8lcGohncptVOQlAsWkM1TdWOSbRjyIZbc
Fs6sKdWEGXLfghlWrqgh1QQZS0hA6LYIGnckIOow7zXXTYx5lFp8ikUQV5ydb2CXP3K4UzA
mELRwJXDvx+XvvS82/wCms4zuOyfKRubK/KOSm2zVe/FP2vP/AG1U1vIE+KNnf/iLnyfNiJ
8SFWfKTs0BO+fJ+15v7atAPJAuDR2ngdypdFUO3d7VG0rvnEq90+T9rzf21ewCUXB0TiIc0
jWuYLNFgj2xzU7p8n7Xm/somBh3AKggjaQ4aEd6Xt8Qgc/Bt07sb+Vx6bnxu5jTuiDnZs1i
gWhti2Qd4PFIM9vNKB64mwj9ZU/jrW2/pdT39/bdme57vMcApGZQTnIIS9XKd3NHgFW+nmP
zyfEqy4T8pnw9Tnd5Y3/jQZ2tFi31FVOqtcoYblUeSzch60DTTX832qXsrWHH1WE7ccb/AM
bG9aRezQO9yhk1t7lj8mn4NPrUbTVB0Nx4lP4/KY8PUyXGY3y1mS2pcPSVVLVaEMIJ7hdVi
jeT2nepWNo2DdpPiU/guPH1WE7Zjdf6VskkDw4m55E/wVzmOfZ5a1vcrBC1jbsDQeQCrf5Q
dGs0V3hve2fo9T29vbdLGXsA6xtxRDASSZAPGypEczvOuPAoGme752vem8J5laz4+qznblj
f+BUVEUchbm24hVisa9oYxpJ8Fc3DYnOzTS37gF0qSnoYx2pGxj6pulzwYx4Oow9Y1mZTyT
APc3LbUaq5lI1z83Vl7l1YZMIhILpXSO+qQFvixbD2ebURxDkIyT67Ln34z01lx9Vl7xv/A
Bx4MHqX6mNwB7lshwF/WF7idRtlXTbjuGNH9KLj3sP3InpBh1uzUAf6Cs90T6XVW29t8/4Z
2YI17crtQd7BVs6LwiUCSqkdFe/Vj71sGPYcd6r/AGlO3HcKHnVd/wDQfuS2Uw4+qwmscb/
xo8mh6owdRdhblIO1lzW9FwR1fl0wpyb9V/4VtHSHCR/aQP8AQfuRHSLCv1oD/Q77lNww4+
qw/pxv/G9kDI6TyWPsR5MgHIWsqsKw4YVSeTMkdI0PLruFt7fcsw6R4V+tf7HfciOkeFfrf
+x33JuMfQ6nVnbfKh3RiI1MsrKuaOCY3khZpm7r8lrwzDWYXA+FkplY5+cBwAI7lQ7pFhZJ
Aq9PqO+5FvSDCG/2nX6jvuU8N5YdXlj23G6/0mJYFT4nUxTvkdGYxYhoBzC911BGwfNAtsF
zvjFhJ3qwP9DvuQd0jwoDSqB/0H7ldxm8PU5SS43wzv6NQ+Vyvjqpo4JjeSFmgPdfktmF4X
FhkL4myGUOfmGbQju0VHxiws6mr/2n7kjukeHfNqPTkP3KeG8sOrzx7bjdf6daQxtGot6V5
yq6Pwz1UtQ2plaZHF1g0aXVxxvDycxqbn6p+5AY1h36z/sP3K+E4+LqeO7xxv8AxXS9H2U9
THN5XK7q3B2UjdasSwyPEHRyNldBLF5r28lWMcw0f2r/AGn7kfy5hv6yP3T9yfxauHV3Lu7
bv/Q0eDR0tdHWCplfI0HOXi+e/uWnEKFlfU00zpSw07swAF82v4LMMdw239JH7p+5H8vYb+
s/7T9yeEvH1Vy7u27/ANL58PZUYnBXmVzXQiwaLEHdA4ew4x+UescXZMuTS21lT+XsN/Wf9
h+5T8vYb+s/7D9ynhPpdV67b/w2IYTBiNRFLK9zWxtIyi2qppcEipqsVMtTLUPbozP81P8A
l3DP1n/YfuQdjuHcKkfuH7lfCzDq5j2zG6/01VlJDXUxglF2nUEaEHmFgpej8cc7JZ6h9Q2
LVjHbBQ43Qn+1H1H7lBjVED/S3eo/cngx4+qxx7Zjdf6daohZUwPhlbmY8WcAuQzo1GHMEt
XNJAw3bCdk35dox/bHeo/coMfpQ7+kgjvafuU8GHH1WE1Mb/xvxClZW0bqdxyB3EcFgmwuF
2HtozO8BoAvpw7kX4/ROGs4v3NP3Kh2MUR/7vsP3KzTM4upnrG/8XOYxtL5P1z3MyZCDxFl
yTh7GxmM1Uhj1LWcAeavmxOjcOy8+hZX1cLh2Ji3xatfxaxw6vDesb5/wtL5YoGRGQlrRYX
0WaSYl3ZAB5gKuWcPteTNZUmQH5y6S4z8uOXTdRbu43/hnxhzy7Pqd0GxN011HelzN5lTO1
P4O+us1rV/4vEg4BoTOcHxlrnNss2cIh4+ktd2Py4Tpuol3MaLI2hwJdsr3BjmkGQ6hZs4+
kjmb9JSdkdc+Pq87MrjfH+F7SxjQ0SHTuSxFsQIBJB12VWdvNHrW8k3j8sXg6myztvn/BnN
6wjfQp3Rh7bXtdUGQclBLbgE3j8rOHqpr+N8f4O6AAaFZ3Ny8RdWmQniqzY8FZcflLw9TZq
43/hATtZTLrqnytTtEY3KkuE9NZ8XVck1ljf+KwzuRDCNgrszLWBAVZd3q3LG+2cODqcLvH
G/8QM7rIhhAQzKZ1O7He1vD1Vx7e26MGG99E7WlIHjiU4kZ9JO7GflnLp+oyvnG/8ADGIvA
BPFXtYANFQJm/TVjaiMbuU7sfey9P1FxmPbdf6XHzS0AajdUsaImZLkhB1Sy3ZcqjKCdXKy
4+9k6fqO3t7br/SyQMkGpsRsQlZG1rsxcXHmVWHt5putaBum8N7dJx9XMeyY3X+jvAe2x9a
rbGA65cSQoZuQSGQniluFu0x4+qxx7Zjdf6WS2NrnZI9weQG8EunNQEA6K7wScXVTWsb4/w
ACWaG+5UDMx1JTBzeJTB7Bx9iluFaww6vCaxxv/BdGHAAmyjaa/wA82ChlYO9KZr8UvZfK4
49Xjj2zG6/0tlZG4BuY6G+iWf5YggWI0ulD2DUuR61nNTeDE4uqk1Mb/wAUvZl3SEXV7nsd
uVW4NOxV3j3b26Ti5seG4TC7qot71A0nZOAEb2W+/H5eX9pz/wBl/wCEDRxKawHFAgFDLbY
p34/J+05/7KawKlu5AZvFMLcU78fk/ac/9lDLfgnEfNQFoRzt5qd+PyftOf8Aspg0Dgmskz
t5qdY3mnfj8n7Tn/sqFmuiBYd03WN5oh7OLk78fk/ac/8AZVQF9EwAGxUke0+aVWXHgnfj8
n7Tn/spnE8wVW6QjggQ48EMruSd+Pyv7Tn/ALKPXFRLkdyUV78fk/ac/wDZf+F8qjaOJUbV
B3mxvPoWLyqJvmx38VDXv4NAXP6OL6H3TqZ426Ikvu0hHOOS5ZrZTxA9CrNRI7d5KfRxT7p
1Py6xlaN/elNVE3dwXJLyeJQv3J9HE+6dT8uoa+IbBx8EhxKL6D/YudpzU070+jifdOo+XQ
/Kcf6N/sRGJRn/ALT/AGLnh4GwCheU+jifdep+XR/KEf0HexQYhGfmO9i5wLu9WwOaHdoXH
NPo4n3Tqfl0Y6kSbMcBzKfrByWUTMA0NlOtaRbME+jin3Xqflp65vIo9c1Zb66FHMRwT6OJ
916n5aetah1uvmHxuFSxj37NPqV7KZ/HRT6WB916n5HOOIKmcK5lJm3cfUrxh7Ta1z6U+ng
fdep+WPMEDI0G19V0RQho0jRdQh2uTXuWfp4L916n5c8EnYJgy/Fb24Y/h7Vc3DHDcD1p9P
A+69R8uYIL/PHqTClcfnj1FdUUYbuwW8FYynivqweuyn08U+69T8uWzDpHjR7PSrm4LK7eo
hb6yun5LDycBzBQ8gzasfceCnZifdep+WIdHp3NzNqYT6/uSPwOZjczp4wPA/cumyhnJ0cQ
rPIqs2tIbelPp4n3XqflyWYFI/aqh9qf4uzfrUPtXcgoG2vKST6k5oYjs5w9qdmKfdep+XA
HR2X9bpx6Sg7o+9u9dT+jN9y9D5NlFgyF4722KdkLd+rDD3aqdkX7r1Py4A6L1DtquD2/cm
HROqP9qg9v3L0QYRxHqRDTbh6yp2Q+69T8vOnolVcKuA/vfcgeidWP7TD6A77l6PtA+b6nI
iV4+a71p2Q+69T8vODolVH+1Q+p33InojVD+1Qep33L0T6vq2FzmE2WY4i57rCPLzJ3Tsif
dep+XFPRKpa25q6cfvfcqD0cnBt5TCfQfuXcqayzL2NzssHWSSmxebnheys44v3XqflhHR+
a9vKYbjxRHR2oJsJ4j6CuxT0uRtyQL7rU1gaN07MT7r1Py8/8Wan9Yh9v3I/Fip/WIfUfuX
fNxsUt3c07Ifdep+XB+LFT+sQ+o/cj8WKn9Yh9R+5d+7uamYp2Q+69T8uB8WKr9Yh9v3KfF
eq/WYfb9y9CHEpr/wDl1OyH3Xqfl5z4r1X6xD6j9yh6MVQ/tEPqP3L0eYqam53snZE+69T8
vMno5UA28oiPoP3KfFyo/WIvb9y7rqhoJux3pSmpaB5pV7Ifdup+XE+LtR+sReo/cgej04/
tEXt+5dnypvIpH1TbGwKv04fdep+XGOBTD+0Re1D8iTD/AL8XtXTFRfdqBnH0Sr9OH3bqfl
y/yNN+mj9qBwiUAkys9q6hmH0SkfKcps3gn04fdup+XBkZ1bi0uBsl05qyobmmceZVWQrp9
HE+7dT8jbvUshawRAKfRxT7t1Pylu9RSx4oG99E+jgfdup+RsjZRS6fRxPu3U/KWQspqjY3
T6OB926n5BROGkpgwJ9LBfu3U/KoAlNkcVZl12TBvNT6WJ916n5UiMnimEDjsVexrQdTog6
a1xGLd/FPpYn3bqfknkrrauA7lW6PL84HwRc8kalVucn0cT7t1PyNu9TKo3XVNxV+jifdup
+S5UcpVgYSmsGqfSxPu3U/KnIVMnfZWufbRJ23dyv0cT7t1PyXJ+0EMvfdWCMlOI7J9LA+7
dT8qMpREZPEBX5QOCmUcgp9LE+69T8qeq/bChjt84Kx1hsEmifSwPuvU/JerPNTqzzTXCmg
3V+jifdup+QEZPEKGMjchQu5IXun0cU+7dT8hl70QzvRAumsn0cT7t1PyXqjzCnVHmEduKm
pT6OJ916n5Lk/aCmT9oIlpHBENJ4KfSxPu3U/Jch5hTIeasyEDZSyfSxPu3U/KosI5IHRXW
J4JC3uV+jifdup+Vd+5OGEo5e5EC3NPo4H3bqfkvVnmp1Z5qwHuRv3J9HE+7dT8qurPNQst
xTFyG6n0cT7t1PyW3eiGEprADUpS/kn0cT7t1PyhZbiELJS8Jc5V+jifdup+TnTigXAJC4l
AlPo4n3bqfkxeAh1wHApSkc0nZPo4H3bqfld1zVFT1cn0Son0cD7t1Py5NwhdqOS3FTL3Ls
8F9hmHJTNyCbIFLBELdx4qaprIhAoaSnbHfdM0J8p5IhAxoR0CcRkq2Kk6x4Dja6DMbu8Ew
aeC6bKGIcyrmwRx7NA9CmxyWxvPzSnbTvPArqjL3epI6QNPmgqbFUVMGsGcElWti12CZry7
5qbMb7etQM1oG5sr2Bo3AVLdeNvBaIQ0OudVBfHFfUtWpkI5WQhyuG60NtyWdoURsG9imaw
DUBGw5qA243UBDQNd01+4oZhwTNAtqpsC5J0FwnDYwPzYv4KmWeGPRztfojdKx0035qIMbz
eVLui57LjsnKOZWiGEgAFxJVUNMMwfJd7+BdsPQtjQgdrbCyYNQCcIgWClrIqKAWAGqADb3
TKIINdgjspcBQ6oBex3Sl/JRxA0sl15WRSPcTukyN+jqnJA4+pAuJFtAFRnkiudSkNNFIO0
zXnxWnqySnEKbGQUbOD3+tOKZn03/vLSISAgYzaw3QYZIZ+sOSUhvDtKNppydZXfvLb1dhc
otYBxTYzPppWMu2eQnkCqss7NSZT6VteSToqjmvugpbLLbzX+sp+vyC72vHC5KYusNTZVSS
tc0gjMAghqmE6ZtN1aydvVZibX5lYWxhxLnCwPzR/FXBrGbXugtNQCQASfQqp6jK24F9dUr
5gHWKokledgrEK6sBOgQNTcbBU5HE6govaWsuWrSIalv0VBUNPMKnL4IjTiFRf1rTs71hMb
5L5hZZgRfzkz5WxxEXQYZYg55IcFV1felL7uJBQDjzXQWdWeaBY4clBI7mp1h4oAW8wlLdV
aJBxRBa46oKSxTKryxhCURg7FNioBWNb3JxHoma1S0IAeCYNPFNax2RBsPNCik1GylyiXG+
w9SAzcdvBAhNkjjqneNTbZVnVUI4pOKeygaFWTtBKsAASAi2iLd1FPqUQ1AdyvYzTUpsUFn
bv3Jwzmnkcxg7I1Vee+6B7W2QI8UA8c0C8c0DHRAkpS9Vl7kXaOOqQuChN0hBRBMnIJc5Ut
zspqNlUEElONFWCb8EQSgszaprE8FU0rQ09kKKUM5pwAAoiEAspZNdC6lUx2SHwCZKU2mku
ED3KWF9gpmA5K7TRVES4BJ1l9kUyVxN+SgcoXgcEALdLlDOALJXOJSF1kDF3elLroE35IKi
FC5RUsgClimDCVYGtbvqUCNjJ4JwGt8UdTspl5oDmKimVREcIMN9kcicjkrGU5IuUdr7U9W
UerF9VfZkZsASVLvdwt6E2ioQDjombC0agXVjWEnVXsiA1ITYzBt9ALKyOneTstLcvIJg8c
XAKIRlN9IrSyNrPNZ6bKrrmjZynWuOzkF5aQN7JNOd0gDjqbo6BQOGg7lTqWE+fZJfuTN9K
C0QjYSAoiEk7gpAwO4H1q5kfC3tUEbCe9a4YLC7rquOIDe6s6ouPZeR4qDS0sboD7UxlAG7
fWsphdawf/tU6hwBPnHwURoNS0d/go2peT2WWHMrKOsJH82KcMmv2YnKaGnrXB4tmkcOA0A
THrpj8pKGDi1n3pGuma0AwEq3rCywMYDj37KC2GnjZ5rBfmVpBsbcVka8nZrf3lazMdcoH+
pBqaHX1srWm2mbVZ2F/d+8r2lxFtPWoLQiEnatsECTy08VBae/RS45Km5HD2qZzbYoLSQSg
XWWd0xG5QEvElEagSpmDdSQsL6yyzurC7QJpXQfMM2gS5y5Yo3lxzEacle2TxTQ0AaIgc1R
1w5qdd3q6GgGyIPeshqEPKdbXTSNhIHFIXtHFZXVF9ykE2u6aGx0vAFKH3FyVldLc7pH1LW
DUpoazKNkhk4jUrGyoMpu0acyjJLYJoWOcC67zm9wSulBFgLlYjOHPN76JuueR2QAFrQ0km
2uiVpF9CSspL3HVysjOUXumkX3ubkKHXcqrrAAkM45poWkBJIRltZUuqWgbql9UDwKuha7L
wYqnX4NaFU6p5NKQzuPzfataBN7+aVXPIWxm4IR6530faqaiQvZa3FUZrnmiCVMpRDDxWlE
OJTXKLWHgmLCFAgOqsYL7kBKGklWCOwTYY5Q3QJ4gHKqytjNtVBeA0N83VAE8hZIHnknBHE
hQQsYdeKAjB4lMXsAQDxfQFFKYjfQqdTxLrqwuF9kHPHJBU+IAKnIOS0FwsqC/tHRUIWC/m
qdUEXPKgzHgqiCNg3TAMGoF1BG4/NTGN1uCipnA2bZAOJKBabbKNDjwQEi43KqcLcVfk5qm
fstuN781UVZtbEogqvU63TDVVFmZKdVBspryQBRTKogGUqFqe6Vzg7QKBHEDQbpQfSoQRuo
ASdFQzbkq9rlWBYaJgoq4FFVA2KsBugJKUlFKVETNYokgjdISlzWVUxNuKUnwQJuge5AbhD
TuUUKAHXilJA0vZEnhdVuYTrdEQvt85DMDxSlhQyO5KqcW5o2ShjuIVjGkb7IFseScDS5Ce
wQy8iogjUW2UbGBzJUFxxTWQGxRIuNNELgcUC48EBs7n7FEuY8vaog5DGgkXK1sdy2WUEDd
OHI6321CMbgBQtu6xsFWxxtqnD9d1NIfQaAJXu03sUM5OgRET3G4PoIVRnc154pmQvPC5Wl
oybxXPcbqxswGgjcPQiqmUpGrzZWtaGaNafFP1rOOniCna5p81w9aiKrE7goFl9gVpyXREB
OzdFBmERVzIb7q8U5BubD0rTFA3fRTZtTHCLDdXtjHJXNY0aaKwRgbkKbFbYr6J+rtoLFOA
3gbp2gDgVNitsZVrYRxTtBOwVrYyBclTaM/UvubPAH1VY2MNH0irstu9HTv9SqEDLcEeqa7
zm3TFwG6LSoFFJCfmJhRw8iPSrAbhEkDcpsV+SQjgfWj5NENsw9KbO3mpn71Ank4vpI8elH
q3t2md6US8c0WuBOyBMsx2kBVb5Zox2retXl+tvcq3tL92iyzFZHTSHdyqkmfa1zZbOo3Nk
opWyG7tQFsc8BzjqbK9rQG2be/NdCOljb8wXTOaBs0epVNsID+AKj3yMGt/UtRJBVT3FBjf
M/mfUk648SbLS4X31VT3ZdN1UU+UWJNyoKjjmSvLnnawVbmOJ84AeCovNQPpoeUAC+YLG+I
8XexKIjfgorZ5VceeAkdUA6Zr+CpbE6+zVY0OB2aFRojlsAAHepCWRwFsupRYb7kBBxaSsj
P2r6t3TPe9rbZg0cgnJAN1mnm1stBs7uLiiZnAblZHTngkMritaGp0xKQyFZw9x4JwbpoMX
lDMeSZoHJOB+ygpueSmY22K0Gw+akcRbZNii55IFrncE9rngrI4iVVUiIk+anEJG4K1sjtw
TlvcpsY8hHBQsWrJrqmyDkpsZGRElO+HKFpDNUXx6LNyVi6s8kwYVeWKshWVFeQ3T2AGqli
kIPFa2GLmhIZCSlJsUhJ5ILc55qF4sq2gk7KwRc0CZidlBGSVe2Nu1k4b3qbFTYRxTiMDgr
Wx7K0R2U2KBGTsoYzstFrcErggpDLBVOGvJXOdbRJe5sqEtos9QCRZajYC5Koec19UgyNYb
o2tunPJJvxWjQjdEpb20UzDmgN0peAlc88EhPiiGLrlG6QHjdOwAnXRUMG59kwbl0TDTYIu
Gl1AqKVEFFFODZV680b2RFt7pSUmeyUvuENCSkLrFAuQRRv3pgUg3TE6KVTbBKTdDUqDVDS
a3RtzRygKW1TbOi5b8UQ2yffgpbuV2aKAjZHZS6mxPQp4KehTXkmxEwCgFt0b6psAt5JbG+
ys7ySoSCNimzSvRRHK1RNmnA65OyR7j2Qlga0kXF1tY1oGgstOl9kZFI/zjZaWQho11RZ5o
Vg3WdpoALbBB0mQ2LlaAOSPVsce00FEUiob3+pM2dl79q/MBXthj+g31K1rGA6NHqRWdtS3
g2Q+hP18h82B1uZaStjAA24CIJURjbKfnOLPCNWh0LhcyvcfFaSNLrLMTf8EF8Qp76Aelam
va0aLJD2mi+qvLQ1l26HxUF7XX1y+tHOC617nkFic9zr3cTqttDGxw1F1BdGC7YEDmr2xng
VY1rbDRWhoA0CyhQwgbglQX5hNwQCA6jiEpcQNSo8lVuF7XQHMSdk4LjwSgDQWTgADRBNUb
BC6hKgOiBLQNT7Urzosj3OzWuqNLpBfK3VXRMcRroFnpQC/VdBoFtljKroAwBuiGW+6cjRI
7ikSgQHOtwT2aBoq27XQe4jitosLgAqJZQFOCpPnIGB03Sve0DUhJI4gaFUOJKqGfKDtoqX
G5UKhAsqK7dyDmm2ycIbpasiksJ0TdX3KwDVE7qQqoss3eyQM/aJVj0h2WkEacSlc5o4lVu
ceaqkJsmlGWYAaBY3OuboyEk7pQtyAXKIuinYAqI0K1oHFQJhusqZpVjSL6pGp2rNDOtbUB
I62W1lZa+6fKLbIMfVknQLVDFYDgiAL7K9oFkoDWgBCwJT2ACTioAWqWCLkqinFlCgopoI4
AXVBuToCr3bpSrBTlNkuVXqW0VGZzNdkGs7la7dBXYgaBwTABQJwoIxoJVoYOYSs3KewsiC
0C3BG45IJOKi6O8i3JUucBrmBVhAsqyBfZVFbiNwlDgDcp36JDsi6QuaeCokIDtFcFS8alF
0pd4KtxAVzgFQ8LUpohKVxvxQcUhWk0N+RUFykTBU0sbYcUwdbgkACPFRFwkBCnWKoFS6Cw
vQz6pLqIHLyh1hSXQuqhsyXPYqXURTB104ta6quoDqs0WEoIXRCjRgEw0ShTirpDaopUwVQ
4UJ7kAUUAtdQiyZEAHdEKBdOGgDRMAFDpZQCyKnBFNKGW6BbpomsFFNCqx5KIl7gd1FNK//
2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABNAD8BAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABAUCAwYAAQf/xAA5EAACAQIEAwYEAwYHAAAAAAABAgMEEQAFI
TEGEmETFEFRcYEikaHBMkKxFRZSYnLwIyQlQ3OCov/aAAgBAQAAPwD66RjgAb4hUTR08Ek0
ptHGpZj5Ab4QSwZdS0BzDOlgSaY9o7SbqSbhR46Cw08sTWlg7ETZbWzxoRdWhnLqfZrr9MT
TM62kv3qJaqNf9yFeVwOq7H2PthrTVVPWQ9rTyLIhuLjwPiD5Hpi7TXEvvbHDbTC2Zv2nXC
nj1paWQNO3g7jVU9AbE+w88AcbwxScKVskiKzRKHjY7q3MBcfPBVFTxU+WQQwoqIsa2VRpt
ih/Ei3lbAzLLBP3ukcRz/nB/DKPJvsdx9MOqGuizCkWaMFTcq6N+JGG6nrgVM/WoRWpcvq5
g2qsQqKet2b7Y9/1HMdJ3SigO6QtzSOPIvpy+wv1wa0aU1AYKV4qQBCsRKgqhOxtcX1164y
PFtdnEXDNVS5jQwFJeVBVQTaE3BB5CLjbF7Z9mkWVpWLkfNTCJX5hVAty2ve1r4PWUyQpJy
FGdQ3K2631scVSHlub7D54Hpq1ctzETyMexnHZzAC+oBKt9CPceWL8tcpRRxkn4CUPQgkH9
MNo5LqB6DCDjetKZdSU5Tm7erj+L+HlYHFHHdXUyZNLCaNhD2qkT84I+W+LcszCf9l08VRR
PBSx0ak1BkBBAUDQDUaXPtgPhZ0bLJTG8joaqTlaRiSVvpqemGszfBc/mwH2TVNdS04W4eU
39kc4YACDMK2mOyTlx6OOf9SR7YKWTy8MZnjaYPFlsZOve726aD74I43lvw5N/wAiDfBFSR
+7Ljw7mbeP5MYagz2TLaCtpqeP/FqJDyyE/gFraDxONDwxQT0lEZKhnBlK8sbG/KB08CcaH
JY+1z0Pe4poCSLbMxsPorYJzgd3zKGp2WoTsGP8y3ZfoW+QxWj6XuLdPDGK4wrzNXUwjQmO
AsR8QPOwaxtb0trvhrxbMJuGGkGzlGHT+74OrZAOHJgTr3Qj/wAYxfDlVTUmaM1QEUFSEkc
bE2+Wx1642YlRwpjcMpsQQd8OeGKf/JSVhGtW/Mv9A0X7n/thjmdEK/LpKdSBIbPEx/K6m6
n0uNel8YvM857jSRz927QvIY3hY25TqCDofEWwpy3Kpq3MEr6mnFPTIeaKAG1rajTy098G8
VOzZBLt+Jb39cEVMcsmUywx/E7QEKu1zy7YRZNlXessqYayB4yZLozLZhoNsPoaV5Upsshk
PauixdounKqqAzW8LD6kY3NPFHBHHFEoSONQqqNgAMSY3uBtbGcz+i7rOcwjF4JiBOPCN9A
H6A7HrY+eACWBJ67nCniXXJZRpbnX9cMob9moF7WBv5iwGIu6pE8jkKoW5N9NtcPeH8tanj
asqFInqB8KtvHHuq+p3PXTww51Pvi4AEnriDxq6MjqGVlsVYXBHljK1+XtlDG/M9EdEk3MX
8rdPJvY9RZ6aGriMcyhkflJHob7+2IylIlaSQ8qi1yT/fmcNspyZppErK1Csa/FBAw1v4O/
XTQeG5120Gl9ceW0xYNscxIv0GIsqsGRgGVgVYHW4xmc4yuLK6M1tG5SNSOanOq6/wAJ3X0
1GDctyWIdlW1MhqJWQMilbJF/SPPqb4cja3THdceePtj/2Q==
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell