Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1628.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Míla</first-name><last-name>Linc</last-name></author>
<book-title>JFK 29 - V prachu a krvi</book-title>
<coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
<lang>cs</lang>
<keywords>Akční fantastika, Akčné fantastika</keywords>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Míla</first-name><last-name>Linc</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>34a2eaf3-3f45-4afa-8f23-3a155a3b90b1</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>Triton</publisher>
<year>2012</year>
<isbn>978-80-7387-638-8</isbn>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p>
Kniha byla zakoupena na serveru Palmknihy.cz.</p><empty-line /><empty-line /><p>
<strong><emphasis>Kupující:</emphasis></strong> Martin Vařák</p>
<p>
<strong><emphasis>Adresa:</emphasis></strong> , , cz</p>
<p>
<strong><emphasis>ID 1727-17448284951369413631-3843-95104</emphasis></strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>
Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.</p><empty-line /><p>
Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována.
V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.</p><empty-line /><p>
Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.</p>
<p>
Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, k autorům a také k nám fér.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>agent John Francis Kovář</strong></p><empty-line /><p><strong>29</strong></p>
<p><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Míla Linc</strong></p>
<p><strong>V PRACHU A KRVI</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>PRVNÍ RYZE ČESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!</p>
</section>
<section>
<p><strong>OBSAH</strong></p><empty-line /><p>V prachu a krvi</p>
<p>Co přináší řeka</p>
<p>Výspa civilizace</p>
<p>V morovém povětří</p>
<p>Praha, matka měst</p>
<p>Jako štvaná zvěř</p>
<p>Zkurvení kacíři</p>
<p>Jdi a zabij Turka</p>
<p>Za devatero horami</p>
<p>Benvenuti a Venezia</p>
<p>Cesta domů</p>
<p>Simon říká</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>V prachu a krvi</strong></p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>Co přináší řeka</strong></p><empty-line /><p><emphasis>Kde to sakra jsem? Kam jsem se to sakra dostal?</emphasis></p>
<p>Ptal se sám sebe, ale odpovědi neznal. Věděl jediné: topil se.</p>
<p>Divoký proud ledové řeky ho srážel ke kamenitému dnu. Pokaždé, když se pokusil vyplavat, záludný vír jej zase stáhl do hlubiny; sotva se stačil nadechnout.</p>
<p>Narážel do skal, které z něj sdíraly kůži, a v duchu klel. Několikrát dostal ránu do hlavy; nemohl ani řvát vzteky, protože by se jenom nalokal vody.</p>
<p>A znovu pod hladinu.</p>
<p>Věděl, že má před sebou posledních pár nádechů. Pak dojde vzduch a Zubaté s kosou i trpělivost. A věděl, že konec bude tak rychlý, že přijde i o ten nejlepší film všech dob: „Život a doba agenta Johna Francise Kováře“. Sice by trval jen chvilku – ostatně když člověk umírá, víc než pár vteřin na přehrání takového filmu stejně nemá –, ale scénář by byl jednoznačně na Oskara.</p>
<p>A určitě by z toho někdo sepsal brakovou knížku...</p>
<p>Natáhl před sebe ruce a vymanil se ze zákeřné pasti. Peřeje jím opět smýkly a nadzvedly ho nad hladinu.</p>
<p>Nadechl se.</p>
<p>Zblízka si prohlédl kamení na dně.</p>
<p>Vydechl.</p>
<p>A zase šup nahoru. Nádech. Něco se změnilo, voda získala svůj obvyklý vztlak, nadnášela. V dravém proudu to byla nepatrná výhoda. Náraz o dno a zase šup nahoru. Nádech.</p>
<p>Stále dokola, bez konce.</p>
<p>A když už se zdálo, že se čas zastavil a divoká říčka si s ním bude hrát až do samotného konce světa, proud zvolnil a burácení peřejí utichlo.</p><empty-line /><p>Z posledních sil se zachytil uschlého stromu, který se nakláněl nad hladinou. Potřeboval si odpočinout; už neměl sílu ani šlapat vodu. V okamžiku, kdy se do větví zavěsil, ozvalo se hlasité zapraskání dřeva.</p>
<p>Nahnilý kmen se rozpůlil a půlka, na které visel i Kovář, se vydala v říčním proudu na další cestu.</p>
<p>Zhluboka vydechl, zavěsil se do větvoví a nechal se unášet proudem. „Zatraceně,“ vyplivl vodu a rozkašlal se. „To byla pěkná hovadina, sjet si řeku bez raftu...“</p>
<p>Chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Teprve pak si začal všímat světa kolem sebe.</p>
<p>Byla noc, na obloze cáry černých mraků, které se občas otevřely a odhalily stříbrné oči hvězd. Za jeho zády, u pramene říčky, bledě zářil obrovský měsíc v úplňku.</p>
<p>Na březích rostly křoviny, na levém, který strmě stoupal od koryta, se černal les. Měsíc vrhal dlouhé stíny a řeka tiše hučela.</p>
<p>Z lesa se ozvalo vlčí zavytí. Odpověděly mu hlasy na druhém břehu. Pak se v měsíčním světle mihla v křovinách tři šedá vyhublá těla.</p>
<p>„Do hajzlu,“ zavrčel Kovář. Původní záměr vydrápat se na břeh přehodnotil a jen se pohodlněji chytil větve.</p>
<p>Vlci běželi podél řeky s ním – do vody se neodvážili. Zkusil na ně křiknout, aby je zaplašil, ale jenom se mu vysmívali a jejich oči zářily ve tmě.</p>
<p>Nechal to být.</p>
<p>Raději přemýšlel.</p>
<p>V jednom měl jistotu – než se dostal do těch divokých peřejí, prošel portálem. Ocitl se v jiném světě. Ten pocit se nedal s ničím jiným splést. Jenže průchod nebyl tak snadný, jak doufal. V jedné chvíli seděl v kánoi ve stojatých vodách v blízkosti mokřin, vteřinu na to už bojoval o život.</p>
<p>Pak přišla další hlodající otázka: dokáže se vrátit domů? Odpověděl si hned – musí to jít! Je jedno jak, ale musí to dokázat.</p>
<p><emphasis>Domů,</emphasis> pomyslel si a v duchu si to slovo zopakoval. Ano, zvykl si tam a začal tu realitu považovat za <emphasis>domov,</emphasis> i když našel stopy po jiných světech. Přeci nezahodí všechno to, co zatím vybudoval. Jestli je cestování mezi světy možné, potřebuje zázemí. Potřebuje prachy. Prostě všechno to, co nechal na druhé straně portálu.</p>
<p>„Takže plán je prostý. Zjistím, kde jsem, co je to za svět, a pak hned šupem domů,“ šeptal si a zvuk vlastního hlasu jej uklidňoval.</p>
<p>Mnohem víc než vlčí vytí, které se čas od času ozvalo z břehů.</p>
<p>Pohlédl na zápěstí. Hodinky nikde. Buď je ztratil v řece, nebo zafungoval Maurbyho efekt. Takže zase velká neznámá.</p>
<p>Teď už nadával tak, že by ho nejspíš za to vyrazili i ze zaplivané přístavní knajpy.</p><empty-line /><p>Kopce kolem řeky šplhaly do výšky, koryto se stále rozšiřovalo a proud jej unášel stále pomaleji. I vlci utichli a on osaměl. Pokusil se zamířit ke břehu, ale šlo to docela těžko, naštěstí se řeka stáčela doprava, takže jej proud zanesl ke břehu sám.</p>
<p>Říční bahno pronikavě páchlo, ale Kovář tomu nevěnoval pozornost; bahnité řeky a rybníky občas nevoní dvakrát hezky.</p>
<p>Pustil se větve a několika tempy doplaval ke břehu. Po chvíli se koleny dotkl bahnitého dna. Unaveně vstal. Crčela z něj voda a vítr studil. Skaliska a ostré kameny nahoře v peřejích mu rozervaly oblečení; z kalhot i košile zůstaly cáry, které na něm plandaly a dál se trhaly.</p>
<p>Příště by si měl koupit něco kvalitnějšího.</p>
<p>„Jako Adam v novém světě,“ pomyslel si a strhal ze sebe zbytky hadrů. Takhle mu stejně nebyly k užitku, jenom by překážely a bránily ve volném pohybu. Nechal si trenýrky a kusy látky převázal největší odřeniny, z nichž mu tekla krev.</p>
<p>Usadil se na břeh a zhluboka se nadechl. Trochu se mu motala hlava a zvedal žaludek. Byl zvyklý na ledasco. Přesto jej čas od času vlastní smrt dohnala a rozvířila poklid jeho žití. Trvalo to chviličku, než se dal dohromady. „Mysli, u všech rohatých, mysli,“ napomenul se. Teď nemohl zaváhat.</p>
<p>V pomyslném deníčku si zapsal tři body, které rozvíjely jeho plán: Za prvé – zjistit, kam jsem se to vlastně dostal. Za druhé – najít portál a tím i cestu nazpátek. Za třetí – když zvládnu první dva body, vymyslet, jak z toho vytěžit co nejvíc.</p>
<p>Tiše se zasmál – kdyby našel stálou cestu mezi těmito dvěma světy, mohl by tím vyřešit řadu problémů. A kdyby našel podobných průchodů víc, tak by se jeho zisky mohly pěkně znásobit. A hlavně – třeba by se mu povedlo i někoho najít.</p>
<p>Někoho ze známých.</p>
<p>A někomu se zase zdejchnout, třeba X-Hawkovi... U nejmocnějšího sviňáka nebylo nic jisté, klidně by ho mohl objevit i tady, dokázal najít nejrůznější způsoby, jak cestovat mezi světy...</p>
<p>Potřásl hlavou – na tohle bude čas až potom. Nejprve bod jedna.</p>
<p>Opřel se o zem a vstal. Otočil se od řeky a na okamžik ztuhl. Pochopil, že i bod jedna mu dá dost zabrat.</p><empty-line /><p>Na hromadě, naskládány jako obří kostičky tetris, před ním ležely mrtvoly. Bledá, nahá těla, promodralá a hnijící. Bělma očí zářila do noci.</p>
<p>John se rozhlédl kolem, připravený na nejhorší. Všiml si, že i v řece leží těla, nadnášená vodou a zachycená v křovinách na břehu.</p>
<p>Jak to, že si jich předtím nevšiml? Přičetl to únavě a vyčerpání a v duchu si nafackoval.</p>
<p>A všiml si i dalších věcí – čistá voda, které se v peřejích tolik nalokal cestou sem, se změnila v zahnívající smradlavou břečku. Teprve teď si uvědomil ten puch. Žádné bahno, ale pach smrti a hniloby.</p>
<p>Pořádně si těla prohlédl. Všichni mrtví měli kůži zohyzděnou fialovými boláky. Rty zkroucené v křeči odhalovaly zuby. Jakoby na něj hleděly vybledlé umrlčí lebky potažené jen tenkou vrstvou kůže.</p>
<p>Nevšiml si žádné známky násilí. Žádná sečná rána, žádná střelná. Pouze boláky a zaschlé skvrny od krve na bradě a pod nosem.</p>
<p>Ať už se dostal do jakéhokoliv světa, měl nyní jistotu ve dvou věcech: žijí zde lidé a tihle lidé umírají na jakousi nemoc.</p>
<p>Hluboko v něm vyklíčila rostlinka zvaná strach.</p>
<p>Za celou dobu, co cestoval mezi světy, se něčeho takového bát nemusel. Agentura ho vždycky nadopovala očkovacími látkami, a pokud přesto chytil neznámou chorobu, dokázali ho z nemoci po návratu vždy vysekat. Jenže tohle všechno vzalo za své. Žádná Agentura, žádná pomoc.</p>
<p>Tentokrát hrál sám za sebe, bez léků a bez doktorů, kteří svedou zázraky. Jestli se nakazí, bude to konec. Přesto v sobě choval jistou naději. Během služby do sebe dostal tolik chemie, že by to mohlo ještě na čas vydržet. Třeba tenhle svět není úplně neznámý; třeba tu nemoc agenturní lékaři znají...</p>
<p>„Snad,“ zašeptal. „A jestli ne, tak si to někdo šeredně odskáče. Nejspíš to budeš ty, Johne, protože nikdo jiný tu není.“</p>
<p>Obloukem se tělům vyhnul a šplhal do kopce.</p>
<p>Zdálo se mu, že i příroda je nemocná. Země tlela hnijícím listím. Několikrát podklouzl a vyválel se v páchnoucím blátě.</p>
<p>Křoviny ho šlehaly černými šlahouny, holé větve stromů se nakláněly až k zemi. A vzduch páchl zhoubou.</p>
<p>Vyšplhal se na vrcholek kopce. Na obzoru se objevila bledá záře nadcházejícího dne.</p>
<p>Za jeho zády se ozvalo vytí vlků.</p><empty-line /><p>Hluboko v údolí se válely chuchvalce bílé mlhy. Ležela nízko u země a proplétala se mezi černými kmeny řídkého lesíka. Kam až dohlédl, všude nekonečný les. Holé koruny buků se proplétaly s věčně zelenými špičkami smrků, na druhém břehu řeky se k potemnělému nebi tyčily pokroucené borovice.</p>
<p>Ale nikde žádní lidé. Žádné město, vesnice, cesta... prostě nic. Jenom ti mrtví tam dole.</p>
<p>Věděl, že musí dál podél řeky; lidé vždy žili v blízkosti vody. Jedno z mála univerzálních pravidel, jež platila ve všech světech, kterými prošel.</p>
<p>Věnoval opuštěné krajině poslední pohled. Černá obloha se zbarvila do modra a mraky odpluly do neznáma.</p>
<p>Teprve tehdy si všiml, jak na několika místech na obzoru stoupají vzhůru černé sloupce kouře.</p>
<p>Stiskl rty a povzdechl si. Znal ten pohled – takhle vypadala válka. Další dílek do skládačky. Přišlo mu, že získal hru o tisících kouscích a v ruce držel zatím jenom tři. A k tomu každý jinak veliký a barevný.</p><empty-line /><p>Zamířil zpátky k řece. Svah zde prudce klesal, takže se musel přidržovat tenkých kmínků, aby se dolů nezřítil po hlavě. Nohy mu podkluzovaly v měkké hlíně. Ze všech sil se snažil udržet rovnováhu. I tak víc padal než běžel; chytal se větví, ale lámaly se mu pod rukama. Po zadku sjížděl ze stráně a co chvíli zanadával bolestí, když se odřel o kámen. Posledních pár metrů se řítil v kotoulech a jen tvrdému výcviku vděčil za to, že si při tom nezlámal vaz.</p>
<p>Tvrdě narazil na zem a najednou už nebylo kam dál padat. Zhluboka se nadechl. Od té doby, co se ocitl v tomto světě, se nic nedařilo.</p>
<p>Konečně zvedl pohled.</p>
<p>„A kurva!“</p>
<p>Hleděl do očí další mrtvoly.</p><empty-line /><p>Ze zdechlé krávy zbývala jen hlava a ohryzaná žebra. Skrz ně uviděl Kovář usedlost na břehu řeky.</p>
<p>Nebo spíš to, co kdysi usedlostí bývalo.</p><empty-line /><p>Na nevelké louce kdysi stálo pět domů. K nebi čněly ohořelé trámy, země zarůstala travou a od lesa se plazily dlouhé šlahouny ostružiní. Vzadu u lesa se krčila napůl shořelá stodola.</p>
<p>Přibližně uprostřed se k nebi tyčila staletá lípa. Stejně jako celá osada i ona byla znamením zkázy a zhouby. Zůstal jenom kmen s pár větvemi – ty ostatní někdo osekal, jako by se chtěl tomu stromu pomstít. V černém ohořelém dřevu zely hluboké záseky.</p>
<p>Pomlácený Kovář se zvedl a plížil se mezi troskami.</p>
<p>Obešel strom a zamračil se. Jeho škleb se změnil změnil v úsměv. A vzápětí, když si uvědomil, jakým směrem se ubíraly jeho myšlenky, se zamračil.</p>
<p>Na stromu visel ukřižovaný chlapík. Byl nahý a zkrvavený. Oči vypálené, uši a nos uřezané. Kde to bylo možné, někdo do něj vyřezal vulgární obrazce všeho druhu, a rozmlátil mu přirození do krvavé kaše.</p>
<p>Tohle byl důvod prvního zamračení.</p>
<p>Ukřižovali ho jako Krista. Ruce a nohy měl přibité hřeby k zvrásněné kůře.</p>
<p>To byl důvod k úsměvu.</p>
<p>Protože hned další myšlenka, která mu proběhla hlavou, zněla velice prostě a logicky: „Pokud k něčemu takovému použili železné hřebíky a nechali je tu rezivět, železo v tomhle světě bude běžnou surovinou.“ První myšlenku ihned následovala další: „Pokud je tady železa dost, pak se z tohohle světa stává zlatý důl.“ Stačilo by najít cestu nazpátek a obchody by se mohly začít hýbat.</p>
<p>Pašování zbraní, kterému se věnoval před průchodem do tohoto světa, se stalo obyčejnou dětskou zábavou. Teď šlo o skutečné peníze, o skutečnou moc a vliv – peníze na víc zbraní a tím pádem i víc železa, moci a síly.</p>
<p>Když si uvědomil, že pro něj byl důležitější obchod a peníze než lítost nebo alespoň zhnusení nad tím, jakým způsobem si lidé v tomhle svět ubližují, přišlo druhé zamračení.</p>
<p>V duchu se poplácal po rameni. Dokud si tohle všechno uvědomoval, ještě na tom nebyl tak úplně špatně. Ještě pořád byl klaďas; stále byl hrdinou, který světy zachraňuje před zlem.</p>
<p>Aspoň něco, na co se mohl spolehnout.</p>
<p>Prozatím... Možná...</p><empty-line /><p>Prošmejdil spáleniště, ale nenašel nic použitelného. Ten, kdo sem přinesl oheň, si na oplátku odnesl všechno ostatní.</p>
<p>Rozbitá stodola zela prázdnotou, jen hrst opuštěných stébel slámy se válelo na hliněné podlaze.</p>
<p>Opřel se o stěnu a přemýšlel.</p>
<p>Něco mu přišlo na tom místě zvláštní. Pak si to uvědomil – puch smrti zesílil.</p>
<p>Nahlédl za další zeď, a jeho pohled spočinul na obrovské díře. Ani se nepřibližoval – tušil, co najde na jejím dně.</p>
<p>Nakonec zvědavost zvítězila. Co kdyby se náhodou spletl?</p>
<p>Jenže se nespletl. Šestý smysl mu ještě sloužil docela dobře.</p>
<p>Na dně ležela těla bez hlav i hlavy bez těl. Propletené končetiny, osekané trupy, bledé kosti, hnijící maso. Změť lidí i zvířat.</p>
<p>„Zatraceně. To vypadá na pěkně zasranej svět.“</p>
<p>Kromě fialových boláků, kterých si všiml u mrtvol už tam dole u řeky, si jeho vycvičené oko všimlo i jiných detailů. Další dílky, které zapadly na své místo.</p>
<p>Některá těla na sobě měla hluboké jizvy a záseky. Kovář krčil čelo a přemýšlel. Seky a body. Nepříliš široká čepel. Sekery. Snad tesáky.</p>
<p>V hnijící kůži spatřil díry po kulkách. Nešlo o žádné malé průstřely, i čistý průstřel ukazoval na docela velkou ráži, tu a tam spatřil kus vyrvaného masa. Tam kule prošla z těla ven. Odhadl to na starší zbraně, šestnácté nebo sedmnácté století.</p>
<p>„No paráda,“ zamumlal a trpce se ušklíbl. Těsně před průchodem do tohoto světa totiž objevil esesáka se samopalem. To muselo znamenat, že průchodů je víc. A že najít cestu zpátky bude mnohem těžší, než si původně myslel.Nebo jednodušší? Ne... esesák se samopalem... určitě těžší.</p>
<p>Vrátil se do stodoly. Co nejdřív odsud zmizí, ale předtím se ozbrojí.</p>
<p>Ve vysoké trávě našel asi metr a půl dlouhé bidlo, rovné a dostatečně pevné.</p>
<p>Přistoupil k ukřižovanému.</p>
<p>Zatímco páčil hřebík z jeho pravé ruky, přemýšlel, proč jeho jediného ukřižovali, zatímco ostatní naházeli do jámy. A kdo to vůbec byl. Kdo válčí s kým. A proč...</p>
<p>S heknutím konečně hřeb vyrval ven. Mrtvá ruka se svezla dolů a bezmocně visela vedle zohaveného těla.</p>
<p>Kovář od něj odstoupil pryč. Teď by to chtělo ještě provaz, nebo alespoň kus látky. Přemýšlel, že by z mrtvého těla odřezal pruhy kůže, ale hned tuhle myšlenku zavrhl. Jednak neměl čím, a druhak nebyl dost tvrdý na to, aby to dokázal udělat s čistým svědomím.</p>
<p>Nakonec se mu povedlo najít zbytky roztrhané rybářské sítě, která jeho záměru posloužila mnohem lépe. Pevně přivázal hřebík ke špičce a zkusmo dlouhým kopím máchl.</p>
<p>„Dobrý,“ řekl si spokojeně.</p>
<p>Naposledy se rozhlédl. Podél řeky vedla cesta, teď zarostlá a opuštěná. Každopádně – pokud tam vedla cesta, na jejím konci měl šanci najít lidi. A tím pádem i odpovědi.</p>
<p>A kalhoty s košilí.</p>
<p>Slunce se mezitím vyšplhalo vysoko na oblohu a příjemně hřálo – ne moc, ale přesto příjemně. Kovář to odhadl na brzké jaro. Stromy ještě nestihly nahodit zeleň, ale sníh už nadobro zmizel.</p>
<p>Usmál se a řekl si, že ne všechno bude tak zlé.</p>
<p>Pak zaslechl dusot kopyt.</p><empty-line /><p>Nezaváhal ani na chvilku. Skočil do největší houštiny ostružiní. Ostnaté šlahouny přidaly na jeho tělo další krvavé šrámy. Několikrát se převalil a skončil v kopřivách. Doufal, že tím se jeho smůla vyčerpala.</p>
<p>Zklidnil dech a přimáčkl se k zemi.</p>
<p>Trvalo to chvilku. Slunce probleskovalo mezi korunami stromů, ve vzduchu vířila drobná smítka prachu. Země voněla po kopřivách.</p>
<p>Po cestě přijíždělo osm jezdců. Jeli krokem, nikam nespěchali. Hlasitě se smáli – ten smích se Johnovi nelíbil.</p>
<p>Trochu se nadzvedl, průhledem mezi větvičkami křovin toho však moc neviděl. Hubení koně s vystouplými žebry, celí od bláta. Zdálo se, že jsou v posledním tažení. Chlapi, kteří seděli v sedlech, nevypadali o nic lépe. Dva měli v rukou krátké muškety, další dva v holstrech jezdecké pistole. Všem se u pasu houpal kord.</p>
<p>Téměř okamžitě si zbraně zařadil do kontextu doby a místa. Přeci jenom, agenturní zbrojíř ho naučil skutečně hodně, a naučit Kováře něco nového o tomto tématu ukazovalo na skutečného génia.</p>
<p>Muži měli přes sebe potrhané pláště, špinavé košile, rozedrané kalhoty. V botách díry, klobouky pomačkané a propálené.</p>
<p>„Das dorf!“ zastavil ten první koně. Němčinu měl hrubou, s přízvukem, který Johnovi nic neříkal.</p>
<p>„Kdy ji spálili?“</p>
<p>„Tak týden, víc ne,“ odpověděl další. „Trosky ještě nezarostly... třeba budeme mít větší štěstí než minule.“ Tentokrát to byla změť snad všech evropských jazyků, jaké Kovář znal.</p>
<p>„Martin, Kavka, Hanz! Na posluchy!“</p>
<p>A stará čeština. To bylo dobré znamení – konečně věděl, do jaké části světa ho portál zanesl. Po tomhle slovním průjmu měl jistotu, že ať bude mluvit jakýmkoliv jazykem, podezření nevzbudí.</p>
<p>Tři chlapi vyrazili vpřed. Po chvilce se ozval z vesnice jejich hlas. „Das ist gut hier!“ Zbytek tlupy se rozjel vpřed a John osaměl.</p>
<p>Opatrně se plazil pryč. Ať už tihle vojáci byli kdokoliv, nic dobrého z nich nekoukalo. Jenom problémy.</p>
<p>„Hej, tady jsou stopy... někdo tu byl! Motal se nám u kořisti. Musí to být chvilka!“</p>
<p>„Do háje,“ sykl Kovář a zastavil se. Vzpomněl si, že si to štrádoval přes rozbahněnou náves sem a tam.</p>
<p>Přemýšlel, jestli ho najdou.</p>
<p>„Kudy šel, Hanz? Musíme ho dostat!“</p>
<p>„Po cestě. Museli jsme ho minout.“</p>
<p>„Hovno minout, někde se schoval.“</p>
<p>Kovář se po čtyřech plazil pryč. Jestli ten Hanz dokázal najít jeho stopy ve vesnici, určitě si všimne i místa, kde tak spěšně opustil stezku. Musel získat co největší náskok.</p>
<p>„Hier, Herr Fendrych!“</p>
<p>V té chvíli už John Francis Kovář nečekal na nic, zvedl se a dal se na útěk.</p>
<p>Hvozdem práskl výstřel a kulka prosvištěla kousek vedle něj, zpřelámala pár větviček a zaryla se do kmene vysokého jilmu.</p>
<p>První výstřel následovaly další dva. Nezasáhl ani jeden.</p>
<p>„Na koně! Nadjeďte mu.“</p>
<p>Kovář věděl, že daleko neuteče. Sám proti osmi, pěšák proti jezdcům – neměl nejmenší šanci. „Do háje,“ zasípal. Ale vzdát se nehodlal.</p>
<p>Tak schválně, kdo dokáže víc. Jestli osm žoldnéřů svede víc než vytrénovaný agent Equlibri Ferrarius s vojenskou minulostí a zároveň chlap, který si vydobil uznání indiánských válečníků.</p>
<p>Zakličkoval a zamířil k cestě. Na její druhé straně krajina zase šplhala do kopců – tam získá nad jezdci výhodu.</p>
<p>Přeběhl stezku, koutkem oka si všiml, že se po ní řítí dva jezdci. Ostatní se proplétali mezi stromy. Obkličovali ho.</p>
<p>Další výstřel.</p>
<p>Kulka zahvízdala tentokrát nebezpečně blízko. Cítil závan větru, jak mu proletěla kolem ucha.</p>
<p>Pokud neschovávali ještě další zbraně, zbývaly ještě dva výstřely.</p>
<p>Prásk!</p>
<p>Tak už jenom jeden.</p>
<p>Prásk!</p>
<p>V duchu se zasmál – než stihnou nabít, musí se přiblížit až k němu. A to znamená, že v téhle hře je teď řada na něm, alespoň na pár minut je ve výhodě, než po něm začnou opět střílet.</p>
<p>Přestože by si ještě před chvílí vsadil na ně, jejich kurz povážlivě klesal a překlápěl se na jeho stranu.</p><empty-line /><p>První z žoldnéřů jej podcenil. Přiřítil se na koni až k němu, snad ani nečekal, že by ho pěšák mohl ohrozit. Šplhali se do prudkého kopce, kůň řičel a zuřivě škrábal v měkké hlíně kopyty. Ve vzduchu se zablyštěla čepel.</p>
<p>Kovář se v ten okamžik otočil a prudce bodl svou improvizovanou zbraní. Kůň se vzepjal na zadní, aby ráně uhnul, a na prudkém svahu se převrátil na záda. Jezdce uvěznil pod sebou a ten se zapletený do řemení skutálel ze svahu spolu s koněm. Dole u cesty se zvíře zvedlo na všechny čtyři, chlapík zůstal viset za nohu ve třmenu. Nehýbal se.</p>
<p>O jednoho méně.</p>
<p>Kovář se drápal do kopce. Věděl, že zbývající vojáci si už dají větší pozor. Dostal se až na vrchol hřebenu. Rychle se ohlédl. Doufal, že by se jim třeba mohl v lese ztratit, ale byli těsně za ním.</p>
<p>Vyhlídl si nejbližšího a rozeběhl se k němu. Nejlepší obrana je útok, opakoval si v duchu neustále jako náboženskou mantru a doufal, že se ve své víře nespletl.</p>
<p>Zarostlý žoldák v kožené kazajce kopanci popohnal vyhublého grošáka. V ruce držel dlouhý kord. John si všiml, že je zubatý a nese na sobě skvrny od rzi.</p>
<p>Pak už čepel letěla vzduchem.</p>
<p>Kovář byl ještě docela daleko, bez větší námahy se zbrani vyhnul a prudce bodl. Masivní hřeb se zanořil žoldákovi pod žebra, z rány se vyřinula krev a zbarvila grošákův bok. Kopí se zlomilo.</p>
<p>Odrbanec upustil zbraň na zem a svalil se ze sedla. Držel se za bok a nechtělo se mu umřít.</p>
<p>„Ty šelmo! Lotře pojebaný!“ spolu s nadávkami se mu mezi rty prodírala i krev. „Pse! Špinavá feno!“</p>
<p>Další bod do hrudi jej konečně umlčel.</p>
<p>Kovář sebral ze země kord. Zkusil grošáka chytit, ale ten se poplašeně rozeběhl pryč.</p>
<p>„Mrcho,“ ulevil si.</p>
<p>Kopí nechal ležet na zemi a s kordem v ruce se rozeběhl mezi stromy. Nehodlal těm zbývajícím šesti dát jakoukoliv šanci.</p><empty-line /><p>Prásk!</p>
<p>Takže už stihli nabít.</p>
<p>Prásk! Prásk!</p>
<p>Kulky letěly vzduchem, ale nezasáhla ani jedna. Kovář v duchu poděkoval všem svatým, na které si vzpomněl.</p>
<p>Mnoho jich nebylo.</p>
<p>Byl opět v pohybu.</p>
<p>Stromy se kolem něj míhaly jako černé šmouhy, zelené šlahouny větví jej šlehaly do tváře. Na jazyku cítil krev, která mu stékala po obličeji; od krve byl vlastně celý.</p>
<p>Ještě chvíli a nezbude v něm vůbec žádná.</p>
<p>Les tonul v tichu, ptáci nezpívali, vítr nesténal ve větvích. Jen on, jeho sípavý dech, dusot nohou a křik žoldáků za ním.</p>
<p>Bohužel pro něj, ten křik se stále přibližoval.</p>
<p>A k ještě větší smůle hned ze tří stran.</p>
<p>Prásk!</p>
<p>Kovář zařval bolestí a svalil se na zem.</p><empty-line /><p>Byl to mžik.</p>
<p>„Zatracená práce,“ šeptal si stále dokola. Teprve potom si uvědomil, že ještě žije a že rána pekelně bolí. Škrábanec čpěl spáleninou.</p>
<p>Nad ním se objevil temný stín. Kobyla. Děravé boty.</p>
<p>Kovář znehybněl.</p>
<p>„Je tu. Dostal jsi ho, Hanz!“</p>
<p>Ostatní hlasy zaznívaly z dálky.</p>
<p>„Oddělej ho!“</p>
<p>Kovář uslyšel cvaknutí kolečkového zámku. V ten okamžik se otočil na záda a prudce švihl kordem. Kobylce sekl do levé přední nohy, kterou měl nejblíž. Ta se vzepjala, kopyta se mu mihla těsně před obličejem, jen tak tak stihl uhnout. Zvíře se svalilo na zem, jezdec se zřítil hned vedle něj; stačil jeden úder pěstí a přestal nadávat.</p>
<p>John sáhl po jeho pistoli a namířil na nejbližšího žoldáka.</p>
<p>Vystřelil.</p>
<p>Ozvala se rána jako z děla, vzduch čpěl střelným prachem a z hlavně se vyvalil oblak bílého dýmu.</p>
<p>Další výkřik.</p>
<p>Zbývali čtyři.</p><empty-line /><p>Utíkal a ztrácel dech. Sázky vypsané na jeho vítězství se opět staly nejistými a pomyslní bookmakeři honem měnili kurz. Nic nepomáhalo, že je bývalý agent v duchu neustále proklínal.</p>
<p>Ani nevnímal dusot kopyt. Viděl mezi stromy stíny, to mu stačilo. Řítili se za ním všichni čtyři, v širokých rozestupech.</p>
<p>Snažil se seběhnout k řece. Třeba by se jim mohl ztratit v proudu.</p>
<p>Řítil se z kopce a na nohou se držel z posledních sil. Zachytával se o kmeny, o větve i o šlahouny ostružiní.</p>
<p>Doběhl k cestě, tam ale zakopl a svalil se na zem. Naštěstí reflexy dokázaly jeho tělo schoulit do parakotoulu dřív, než na něco takového pomyslel.</p>
<p>Zvedl se a na okamžik se otočil. Jeden z žoldáků byl rychlejší než jeho druhové.</p>
<p>Vykročil proti jezdci. Ten se na okamžik zarazil, překvapen náhlou změnou situace. Pak ale kopl koně do slabin a vyrazil přímo proti Kovářovi.</p>
<p>Ten se mírně se rozkročil, kord v pravé ruce, hrot skloněný k zemi. Čekal.</p>
<p>Měl nervy napjaté k prasknutí. Nesměl uhnout příliš brzo ani příliš pozdě. Hleděl do žoldákovy tváře a čekal.</p>
<p>Byl to sotva patnáctiletý hoch. Poďobanou tvář zdobily jemné chloupky chmýří. Ret měl rozseknutý a v očích stáří a zkušenost, za niž by se nemusel stydět mnohý padesátník.</p>
<p>V těch očích se skrývaly dějiny války, která pustošila zdejší zemi.</p>
<p>Kovář na okamžik zaváhal. Může zabíjet děti? Pak ale uhnul před ostřím mladíkovy zbraně a přestal přemýšlet.</p>
<p>Uskočil stranou.</p>
<p>Kůň se prořítil kolem něj. Než ho stačil voják otočit, vrhnul se po něm zezadu. Chytil jej za ruku a stáhl ze sedla.</p>
<p>Napřáhl se a bodl.</p>
<p>Trefil se přímo do hrdla.</p>
<p>Krev, sténání, slzy. A dětství, které se vynořilo v mladíkových očích; dětství skryté za válečnou mlhou.</p>
<p>Kovář na nic nečekal, nechal si své výčitky na později.</p>
<p>Vyskočil na koně a pobídl jej k cvalu.</p><empty-line /><p>Těsně vedle něj se vynořil z hvozdu další žoldák.</p>
<p>Něco vykřikl, ale Kovář mu nerozuměl. Chvíli jeli bok po boku.</p>
<p>Všiml se, že voják má v ruce pistoli, jejíž hlaveň mířila jeho směrem.</p>
<p>Vojákův prst stiskl spoušť; jako ve zpomaleném filmu. Kolečkový zámek se dal do pohybu.</p>
<p>John se sehnul, přitiskl se ke koňské šíji.</p>
<p>Zazněl výstřel. Kůň zaržál a zakopl.</p>
<p>V ten okamžik se Kovář zbavil třmenů a připravil se na seskok.</p>
<p>Poslední klopýtnutí a hřebeček se řítil k zemi. Kovář seskočil a skutálel se do křovin na straně zarostlé stezky.</p>
<p>Upustil kord.</p>
<p>Zasípal bolestí, jak bokem narazil do ztrouchnivělého pařezu. Na okamžik ztratil vědomí.</p><empty-line /><p>Když se probral, slyšel kousek od sebe obezřetné kroky.</p>
<p>Přitiskl se k zemi a ani nedýchal.</p><empty-line /><p>Žoldák musel sesednout.</p>
<p>Pomalu se blížil, v pravé ruce zbraň, levou odhrnoval větve a dlouhé listy kapradí.</p>
<p>Kovář se nehýbal, skrytý za povaleným bukem. Rukou nahmatal kámen s ostrými hranami a čekal. Skulinou u země sledoval vojákovy boty. Levá měla solidní prodřené díry a odpadající podrážka byla svázaná kousky kůže.</p>
<p>„Máš ho?“ ozvalo se z cesty.</p>
<p>Ticho.</p>
<p>Žoldák se naklonil přímo nad Kováře. V ten okamžik dostal ránu kamenem přímo do spánku.</p>
<p>Zhroutil se bez jediného vzdechu.</p>
<p>Kovář si vzal jeho kord a pistoli. Prach v pánvičce, v hlavni kule. Stačilo jen vystřelit.</p>
<p>Vyplížil se z úkrytu a plazil se k cestě.</p><empty-line /><p>Pokud dobře počítal, měli by zbývat ještě dva. Ostatní už dodýchali, přestože pro ně měl být snadnou kořistí. Dokázal víc než hrdinové z pohádek. Možná v pohádkovém světě byl a proto ještě žil. Jinak si to vysvětlit nedokázal.</p>
<p>Na cestě stáli dva koně, jeden jezdec.</p>
<p>„Hej, Hanz!“ pokřikoval světlovlasý voják. „Máš ho?“ Mírně se hrbil a netrpělivě poposedával. „Hanz?“</p>
<p>Odpovědí mu byl výstřel.</p><empty-line /><p>Zůstal skrytý v křovinách. Zbýval ten poslední.</p>
<p>Dočkal se brzy.</p>
<p>Pomalým krokem přijížděl po cestě, nakloněný vpřed, jak se snažil zjistit, co se stalo. Ztratil klobouk, dlouhé mastné vlasy mu splývaly na ramena.</p>
<p>Měl u sebe dva tesáky. Žádnou střelnou zbraň.</p>
<p>„Moc dobře,“ pomyslel si John.</p>
<p>Když ho jezdec minul, vyskočil z úkrytu a zvedl masivní pistoli.</p>
<p>„Ani se nehni, smrade,“ štěkl.</p>
<p>Jezdec ztuhnul. Pak se začal otáčet.</p>
<p>„Zůstaň zády!“</p>
<p>Poslechl ho.</p>
<p>Jediné štěstí. Když chtěl pistoli nabít, zjistil, že nemá čím. Blafování mu vždycky šlo docela dobře.</p>
<p>„Hezky pomaloučku sesedneš, nebo tě nakrmím olovem, ty prašivej čokle!“</p>
<p>„Was?“</p>
<p>„Nedělej, že nerozumíš. Slyšel jsem tě, jak ti čeština jde moc hezky. Sesedat!“</p>
<p>Voják přehodil nohu přes koňský hřbet a seskočil na zem.</p>
<p>„Ruce hezky nad hlavou!“</p>
<p>Pomalu se k mladíčkovi blížil. Chytil pistoli do druhé ruky, za hlaveň. „Ani se nehni, ty svině, jestli chceš přežít!“</p>
<p>Na poslední chvíli se voják pokusil otočit a zaútočit, ale to už dostal pažbou mezi oči.</p><empty-line /><p>Teprve v tu chvíli si John pořádně vydechl. Roztřásly se mu ruce, musel se opřít o kolena, aby se nezřítil k zemi. Právě zabil osm válkou proškolených zabijáků. Nevěřil, že je toho schopen. Svět, který prve zmizel v šedivých šmouhách, tu byl zpět. Cesta, les, jarní slunce.</p>
<p>„Do háje,“ zašeptal. Srdce mu bušilo jak o závod. „Tak tohle jsem přežil.“</p>
<p>Stáhl z mrtvého oblečení a navlékl se do širokých kalhot a smradlavé košile. Lepší než nic. Sotva se nasoukal do bot, omráčený žoldák se lehce pohnul.</p>
<p>Kovář stihl ještě v klidu nabít. A když se poslední žijící voják probral, mířil mu přímo do obličeje.</p>
<p>„Popovídáme si,“ řekl s kyselým úsměvem.</p>
<p>„Chcípni, šelmo.“</p>
<p>„Špatná odpověď.“ Rána do nosu. Krev. „Co jste zač?“</p>
<p>Nic.</p>
<p>Další úder do obličeje, další krev.</p>
<p>„Nechceš mluvit?“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>„Tak už sakra něco řekni!“</p>
<p>Odsekával jednotlivá slova a hněv v něm pomalinku rostl.</p>
<p>Ale odpověď nedostal. Tihle chlapi žili v tvrdších časech, než si dokázal představit. Dostat z nich odpovědi dá větší práci, než doufal.</p>
<p>Pokrčil rameny. „Tak tedy jinak.“</p>
<p>Po třech dalších úderech žoldák upadl do mrákot</p><empty-line /><p>Odklidil mrtvoly z cesty a odvedl koně do rozbořené stodoly. Tam odtáhl i omráčeného zajatce. Přivázal jej k trámu a vytáhl za ruce nad zem.</p>
<p>Než se muž probral z mrákot, Kovář si vybral nejlepšího koně a nacpal do sedlových vaků vše, co by se mu mohlo hodit: řemeny, kule, prachovnice, měšec s pár mincemi, křesadlo, balíček tvrdého černého chleba a měch s vodou.</p>
<p>Pak už jenom čekal, až vojáček procitne úplně. Netrvalo to příliš dlouho.</p>
<p>„Chlapče, chlapče... škoda, žes neodpovídal rovnou. Mohli jsme si tenhle tyjátr odpustit.“</p>
<p>Kovář se mračil, hovořil tiše a klopil zrak k zemi. Nechtěl, aby zajatec viděl, že se mu nechce začínat to, co připravil.</p>
<p>„Takže se tě radši zeptám ještě jednou. Kdo jsi a co jste tu chtěli?“</p>
<p>Odpovědí mu byl plivanec. Bez větších problémů včas uhnul. Hlasitě vzdychl.</p>
<p>„Zkoušeli na mě kde co, abych mluvil. A věř mi, chlapče, že jsem pochytil opravdu docela dost, abych ti připravil malé soukromé peklo. Takže vážně nechceš mluvit?“ Odmlka trvala příliš dlouho. Pokrčil rameny. „Ne? Tak nic, uvidíme, co vydržíš.“</p>
<p>Vzpomínal, čím trpěl on, když se ho nejednou pokoušeli zlomit pomocí bolesti, a doufal, že kluk nebude tak silný, jako byl tehdy on. Znal způsoby, které by zabraly hned, ale jemu se do nich prostě nechtělo. On přeci patřil k těm hodným... alespoň donedávna.</p>
<p>Nejdřív vyzkoušel jednodušší záležitosti. Trocha škrcení, trocha mlácení, trocha řezání. Nepomáhalo to. Nakonec vzal dýku a přiblížil se k mladíkovi – rozhodl se začít u místa, které si každý chlap hlídá ze všech nejvíc. Stačil mělký zářez. „Budu mluvit! Slyšíš? Budu mluvit!“</p>
<p>Kovář v duchu poděkoval všem svatým, že nemusel udělat něco, čeho by poté litoval a díky čemu by si musel přestat vážit sám sebe.</p>
<p>„Tak spusť! Co jste tu chtěli.“</p>
<p>„Kořist. Občas něco nechají.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Vojáci přece... Vypalují tady na hranicích vesnice, pro výstrahu, všechno vezmou, ale někdy mají naspěch, a co je schováno, čeká na nás.“</p>
<p>„A co ještě?“</p>
<p>„Mrtví na bojištích... už své věci nepotřebují...“</p>
<p>Marodéři. Jak jinak.</p>
<p>„Proč zrovna tady?“</p>
<p>„Tady je klid, velká vojska tudy neprochází. Frýdlantský vévoda si svoje panství hlídá. Občas se ho někdo pokusí vyhnat, ale on ho šturmem zažene zpátky za hranice. Kolem je pustina, země nikoho, vyjedená, vypálená a zničená. Nikdo z generálů se sem nechce trmácet. Než by došel až k frýdlantskému, půlka armády by mu pochcípala a druhá by přeběhla k vévodovi. Tak jenom občas pošlou malý oddíl, který spálí, co může, a zase hnedka zmizí...“</p>
<p>„A vy?“</p>
<p>„Kde nejsou vojáci, je bezpečněji... Bereme, co najdeme... věci, jídlo... maso...“</p>
<p>„Maso? Říkal jsi, že tenhle kraj je vyjedený.“</p>
<p>„Vojáci vždycky někoho ukřižují pro výstrahu, aby sedláci ukázali své skrýše. Vybírají ty silné a zdravé, aby vydrželi co nejdéle. Když to vzdá ten nejsilnější, ostatní už snadno vyklopí, co vědí.“</p>
<p>Mladík se tvářil, jako by šlo o naprosto běžnou věc. Kovář se zdráhal dát si dvě a dvě dohromady. Ale ať chtěl nebo ne, jiná odpověď jej nenapadla.</p>
<p>„Lidské maso?“</p>
<p>„Je nouze... a ti, kteří se nakazí morem... s těmi už nejde nic... není co zasít, takže není ani co sklízet...“ Jen lhostejnost; jako kdyby mluvil o obyčejném chlebu.</p>
<p>Kovář ho raději zarazil. Ještě jednu věc potřeboval.</p>
<p>„Kde je tu nejbližší město?“</p>
<p>„Na řece, asi den po proudu. Štěstí tam nenajdeš.“</p>
<p>„To už nech na mě, chlapečku.“</p>
<p>Otočil se a zamířil ze stodoly pryč.</p>
<p>„Hej! To mě tu takhle necháš?“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Vždyť mě takhle můžou najít a...“ V jeho hlase zazněl strach z šílenství, kterému sám propadl.</p>
<p>„Aspoň uvidíš, jaké to je být na druhé straně,“ zamumlal Kovář pod vousy a vyhoupl se do sedla. „Když budeš co k čemu, tak přežiješ. Taky jsem tě mohl zabít rovnou. Vidíš, já jsem ten hodný a přináším tomuhle světu spásu... Tak na to mysli, zatímco tu budeš viset!“</p>
<p>Samotnému mu to znělo... divně.</p>
<p>Odjížděl a provázel ho křik a prosby. Nakonec to nevydržel. Nebyl přece žádný kat, co vraždí bezbranné děti. Vrátil se, tvrdou ranou mladíka omráčil a přeřízl provazy.</p>
<p>Co nejrychleji vypálenou vesnici opustil, aby náhodou nemusel svého činu ještě litovat, kdyby se žoldnéř probudil.</p>
<p>Při odjezdu se usmíval. Pořád byl klaďasem!</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>Výspa civilizace</strong></p><empty-line /><p>K městu dojel následujícího dne. A zděsil se.</p>
<p>Zdálo se mu, že i krajina je nemocná. Všude narážel na stopy požárů, skrz hvozdy křižovaly široké rozbahněné stezky vedoucí odnikud nikam. Voda v řece stále páchla hnilobou a Kovář vůbec nechápal, jak je to možné.</p>
<p>Narazil na rozlehlou mýtinu, kde ležely poražené stromy napospas plísni. Narazil na opuštěné samoty. Cesty lemovaly šibenice, na kterých se houpali oběšenci. Všichni s příznaky oné zvláštní nemoci.</p>
<p>Domyslel si, že kde oprátka zůstala prázdná, pověsili někoho, kdo nevykazoval známky nemoci.</p>
<p>Zvedal se mu žaludek.</p>
<p>Za celou dobu se neozval ani zvuk; i když by měl les znít zpěvem ptáků, ohlušovalo jej naprosté a zlověstné ticho mrtvé krajiny.</p>
<p>Jak se blížil k městu, přibývalo spálených domů. Asi dva kilometry od samotného města začínala poušť. Kovář pochopil, že nejde o nic jiného než obranný okruh, o zemi nikoho, kde se nepřítel nemohl skrýt.</p>
<p>Popel a prach.</p>
<p>Spáleniště, kamení, bláto.</p>
<p>Připadalo mu to naprosto neskutečné.</p>
<p>A ať už čekal cokoliv, pohled na špinavé hradby a změť napůl vyhořelých domů za nimi mu vzaly dech. Takhle vypadaly trosky v Německu poté, co na ně spojenci shodili tuny bomb. Tady to lidé zvládli i bez moderní techniky.</p>
<p>Od jihozápadu vedla široká cesta, po níž se ploužily skrčené postavy. Všechny mířily k městské bráně. Dva jezdci, pár povozů s potrhanými plachtami, houf pěších.</p>
<p>Popohnal koně. Kopyta se bořila do prachu a trvalo dlouhé minuty, než se zařadil na stezce mezi ostatní. Po dalších pár minutách už stanul před zavřenou bránou.</p>
<p>Hlídalo ji pět mušketýrů, všiml si i střelců na hradbách. Ve vzduchu čpěl střelný prach.</p>
<p>„Kdo jsi a co chceš?“</p>
<p>„Chci tu složit hlavu na noc.“</p>
<p>„To by chtěl každý. Glejt máš?“</p>
<p>Kovář zavrtěl hlavou. „Jedu z daleka.“</p>
<p>„Nelži, lotře. Nikdo nepřijíždí z daleka... Ruce nad hlavu, cháme, nebo složíš hlavu hned teď a tady.“</p>
<p>Neochotně poslechl. Střelci měli zapálené doutnáky a většina hlavní mířila jeho směrem. Všiml si, že ne všechny – ostatní vojáci stále pozorovali obzor.</p>
<p>„Hledám práci.“</p>
<p>„A co umíš?“</p>
<p>„Přijde na to.“</p>
<p>Velitel stráží v kyselém úsměvu ukázal všechny zuby. Nedalo práci je spočítat.</p>
<p>„Takové známe. O takové zkurvené šelmy tu zájem nemáme. Otoč koně a zmiz mi z očí. Budu počítat do deseti, než začneme střílet.“</p>
<p>John Francis Kovář se zamračil a přemýšlel. Vydržel to do dvojky. Pak přikývl; tady nemělo smysl se hádat. Od brány ujížděl tryskem; věřil, že by skutečně stříleli, tak nechtěl zbytečně provokovat.</p>
<p>Do měst vždy vede víc cest než jedna jediná.</p><empty-line /><p>Cesta se na samém kraji popelečné pláně nořila do lesa. Stromy Kováře pohltily a skryly před zraky vojáků u brány. Zpomalil, aby hubenou herku nevyčerpal k smrti, a pokračoval dál.</p>
<p>Než stačil vymyslet nějaký další plán, narazil na stanový tábor. Zastavil a zpozorněl.</p>
<p>Stany vyrůstaly po obou stranách stezky, která se zde rozšiřovala v bahnité koryto. Do hloubi lesa se nořily početné odbočky. Těžko mohl odhadovat, kolik zde žije lidí, ale předpokládal, že jich nebude zrovna málo.</p>
<p>Vyrazil vpřed.</p>
<p>Nejprve minul pár přístřešků, ale čím hlouběji do tábora zajížděl, tím víc se stany tiskly na sebe a tu a tam našel dokonce i jednoduché dřevěné stavby.</p>
<p>Vyrostlo tu skutečné uprchlické město; odhadoval, že tu přebývali stejní zoufalci, jako on. Tedy ti, kteří neměli to štěstí vlastnit glejt.</p>
<p>Všude kypěl život – špinavý a ubohý, ale přesto plný energie. Po těch pár dnech v tomhle světě zázrak téměř neuvěřitelný.</p>
<p>Míjel špinavé a vychrtlé lidi, kteří se snažili přežít; utahané ženské, ožralé chlapy i děti, které s dlaní napřaženou k nebi zastavovaly každého poutníka. Všiml si rvaček, bezvládně ležících těl po stranách i pár mnichů v černých kutnách, kteří na kárách kamsi odváželi další a další mrtvé.</p>
<p>Ujel asi sto metrů a dostal se k jakémusi náměstí. Tady zřejmě stály nejhonosnější domy celého města včetně dvou patrových srubů.</p>
<p>A pranýř se šibenicí.</p>
<p>Všechno obsazeno.</p>
<p>„Do háje,“ odplivl si. „Copak se zbláznil skutečně celý svět?“ Sesedl z koně a zamířil k nejbližší krčmě. Hned přiběhl sotva šestiletý chlapec.</p>
<p>„Postarám se vo koně, pane.“</p>
<p>„Najdu ho, až budu potřebovat?“</p>
<p>„Vo to není třeba se bát, pane. Za měďák a můžeš si bejt jistej, že v kotli neskončí.“</p>
<p>„Tak chytej,“ hodil klučinovi malou minci, co našel v měšci jednoho z mrtvých marodérů.</p>
<p>„Bůh vám žehnej, pane. Bude jako v ráji, přísahám!“</p>
<p>Chlapec zmizel v mžiku oka.</p>
<p>Nebylo to naposledy, co Kovář svého koně viděl. Měl ještě jednu šanci – když později roznášeli mastnou polévku s kousky koňského masa. Za dva měďáky...</p>
<p>Kluka už nenašel, aby jeho služby reklamoval. Sice měl hlad, ale polévku si nepřidal. Cizího koně by spořádal celého, ale ne zvíře, jemuž dal málem jméno... to prostě nešlo.</p><empty-line /><p>Seděl v krčmě, v ruce kalíšek s pálenkou. Pozorně naslouchal hovorům okolo; vždyť musel zjistit, kam se to vlastně dostal. Proč se snažit dostat za městské hradby, když informace mohl získat i zde...</p>
<p>„Jsi lhář a čubčí syn! Nikdy jsem s ní nic neměl, ty hovado pojebané. Ještě slovo a vrazím ti nůž mezi žebra!“</p>
<p>„Jedu z jihu, od Vídně. Bída, je to jenom bída, nic víc. Prokletí pohané. Spálili všechno na prach, a kdo nepřistoupí na jejich víru, toho pověsí. Stromy se pod tíhou těl řítí k zemi, šibenice lemují silnice místo vinic...“</p>
<p>„Mor je na ústupu, možná, že se konečně Pán přestal hněvat. V Praze to už prý přestalo, jak jsem slyšel.“</p>
<p>„Prý jednají o míru, ale pánové se nikdy neshodnou. Vždyť už není, kdo by jednal s kým.“</p>
<p>„...a až nakoupím provaz, tak ho na jihu draze prodám. Jsou to pohani, ale stříbro ještě mají. A se stříbrem se dá zařídit leccos...“</p>
<p>„Slyšel jsem, že v Magdeburgu se narodilo trojhlavé dítě. Podle předpovědění to znamená dalších deset let neštěstí.“</p>
<p>„Mám tu na prodej pistoli, dobrá práce, od Francouzů. Nepoužitá, jednou odhozená. Za dobrou cenu...“</p>
<p>„Co zíráš, dědku? Všímej si svého!“</p>
<p>„Frýdlantský už dávno není tím, kým býval dřív. Nemoc ho rozežírá zevnitř. Je zázrak, že je ještě mezi námi. Před deseti lety mu věstili, že se nedožije dalšího léta. Jiní by už dávno zašli, ale on se stále drží. Rozum má jasný, jen tělo ho přestává poslouchat. A následovníka nemá, brzo bude zle i tady...“</p>
<p>„Koukej na toho ožralu, spí jako dudek. Strč do něj... nic? Dobře, sáhni mu k pasu, má tam měšec, třeba budeme mít štěstí a napijeme se na jeho zdraví!“</p>
<p>„Frýdlantský prý dostává léky z jihu, z Vlašska. Platí jim prý zlatem tolik, že by za to vyzbrojil novou armádu.“</p>
<p>„Polévka! Čerstvá polévka! Koňské maso, kvalitní. Za dva měďáky! Polévka!“</p>
<p>„Krasavče, nechceš si užít?“</p>
<p>„Jak, šelma? Jak, zrádce? Copak je někdo dokáže vyhnat? Nedokáže! Mám na vůz naložit dělo a s ním střílet na sultána? Hloupost to je... tak proč je neobrat o pár stříbrňáků. Když je získám já, nenajmou za ně další vojáky...“</p><empty-line /><p>Den se přehoupl do odpoledne. Kovář se zvedl a zamířil pryč z tábora. Nechtěl zde strávit noc, čert ví, kdo by se jej pokusil okrást nebo zabít. Navíc skoro všechno utratil, takže by nejspíš nocleh ani nikde nezískal.</p>
<p>Nedošel daleko. Pod nohy mu spadl ramenatý chlápek s hlavou rudou od krve.</p>
<p>„Co to... zatraceně!“</p>
<p>Chlapík se nadzvedl na loktech: „Pomoz mi.“</p>
<p>Možná byl plavovlasý, možná zrzavý – to se pod nánosem špíny, bláta a krve nedalo dost dobře poznat. Na tváři strniště, velký knír a bradka, jizva na levé tváři.</p>
<p>Chytré oči.</p>
<p>Pak se mezi stany objevila skupinka pobudů.</p>
<p>„Co jsi zač?“</p>
<p>„Pouhý služebník frýdlantského vévody.“</p>
<p>„A tamti?“</p>
<p>„Měli jsme menší spor...“</p>
<p>„Kvůli čemu?“</p>
<p>„Prý že jsem špicl.“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„Není to jedno?“</p>
<p>Halamové měli v rukou tesáky, jeden z nich svíral arkebuzu. „Ten je náš, příteli,“ houkl ten nejsvalnatější na Kováře.</p>
<p>Neměl by se do cizích sporů plést. Neměl by zbytečně provokovat ani riskovat.</p>
<p>I když hlas rozumu měl pravdu a nedalo se o tom ani trochu pochybovat, Kovář se sám sobě cynicky ušklíbl – prostě se pořád řadil mezi kladné hrdiny. A hrdinství je občas naprosto nerozumné, zvlášť, když se jeden rozhodne postavit proti přesile.</p>
<p>„Vypadá to, že se s vámi kamarádit nechce.“</p>
<p>Pobudové se zastavili.</p>
<p>„Jsi blázen, chlape? Nás je pět a ty jsi sám.“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Včera jsem zvládnul chlapů osm. A byli na koních. Vás je míň.“</p>
<p>Zkrvavený chlapík se zvedl, trochu těžkopádně. „Zvládneš i tyhle?“ zeptal se trochu pochybovačně.</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>„Měl bys, jinak je po nás. A jestli to svedeš, dám ti práci.“</p>
<p>„Dobrou?“</p>
<p>„Tu nejlepší.“</p>
<p>„Tak o tom bych pochyboval.“</p><empty-line /><p>První byl na řadě střelec – ten jediný mohl zabíjet na dálku.</p>
<p>Zatímco jeho kumpáni vyrazili vpřed, on zvedl arkebuzu. Mezi ukazováčkem a prostředníkem pravé ruky svíral doutnák. Rychlým pohybem jej založil do muškety, otevřel pánvičku.</p>
<p>Zamířil.</p>
<p>Ale vystřelit už nestihl. John Francis Kovář byl rychlejší.</p>
<p>Zazněla hromová rána, pobuda se skácel k zemi s prostřeleným ramenem. Arkebuza dopadla na zem, chvíli se nic nedělo, a pak vystřelila, jak se žhavý konec doutnáku dostal k prachu. Kulka pleskla o zem a zvedla se s gejzírem hlíny a bláta, který oslepil nejbližší dva chlapíky. Sice na okamžik, ale i ten bohatě stačil.</p>
<p>John popadl pistoli za pažbu a použil ji jako kyj. Napřáhl se a udeřil, ozvalo se zapraskání kostí a halamovi se z nosu a pusy vyřinula krev.</p>
<p>Druhý sahal po tesáku, ale Kovář už držel ten svůj v ruce. Pětkrát zazvonila ocel o ocel, ale pobuda nebyl moc dobrý. Proti školenému agentovi neměl šanci, přestože ve svém světě mohl platit za rváče.</p>
<p>Trvalo to pár sekund.</p>
<p>Otočil se k zbývajícím. Jednoho z nich mezitím vyřídil ten, kvůli kterému celá tahle rvačka začala. Poslední se dal na útěk.</p>
<p>„To je všechno?“ zeptal se a rozhlédl se kolem.</p>
<p>Nikdo mu neodpověděl.</p>
<p>Sebral ze země pistoli a očistil ji od bahna. Sehnul se i pro arkebuzu. Škoda nechat takovou zbraň pro obyčejné chámy.</p>
<p>„Takže, co ta práce?“ Mít ochránce a patrona mohlo být v tomto světě jenom výhodou. Než se rozkouká, bude se mu hodit každá pomoc.</p>
<p>„Jeden utekl.“</p>
<p>„Neřekl jsi, jak je mám zvládnout. Jestli zabít nebo zahnat na útěk.“</p>
<p>„Pravda,“ zašklebil se chlapík. „Pojď, vypijeme spolu pohár vína a promluvíme si. Dlužím ti život, takže i když odmítneš, tak si hlt něčeho pořádného zasloužíš. Jsem Heřman Kryštof von Rudenworg, věrný služebník frýdlantského vévody.“</p>
<p>Ani přes nános bahna a špíny nevypadal jako chudák. A v jeho chytrých očích tu a tam probleskl žár války, kterou tento muž musel milovat. Kovář přemýšlel, co je to asi za člověka. Trochu se jej bál, sálala z něj síla a bezohledná poživačnost a zároveň ledový chlad. Přesto mu nepřidal tolik pokřivený; ne jako ostatní, které potkal.</p>
<p>A šestý smysl mu říkal, že pokud má někomu věřit, možná by to mohl být tenhle muž.</p>
<p>„John Francis Kovář. Na cestách za obchodem.“ Historku o tom, že přichází zdaleka, si nechal radši pro sebe. Vlastně ani tak moc nelhal – pokud se mu povede najít portál a cestu nazpátek, mohl by si tuhle cestu vykázat jako služební.</p>
<p>Von Rudenworg jej poplácal po rameni. „Dnes budeš mým hostem, pane Kováři. Nešlechtic? Nevadí, je mi jedno, jak má kdo modrou krev, já uznávám hodnotu muže podle toho, jak se dokáže bít. A ty bys strčil do kapsy většinu mých důstojníků.“</p>
<p>Zamířili k městu, z něhož Johna ještě dopoledne vyháněli a hrozili zastřelením.</p><empty-line /><p>Strážný v bráně se při pohledu na přicházejícího Kováře nejprve zarazil. Ve tváři se mu mihlo překvapení. To vzápětí vystřídal vztek.</p>
<p>„Říkal jsem, že tu tvojí špinavou prdel tady už vidět nechci!“ zahalekal a založil do muškety doutnák. „Tentokrát už nebudu počítat.“</p>
<p>Zbylí dva vojáci také zamířili.</p>
<p>Kovář se zastavil.</p>
<p>„Špíno špinavá!“ odplivl si ještě voják a odklopil pánvičku.</p>
<p>„Zachránil jsi mi život, příteli Kováři. Teď sleduj, co svede von Rudenworg,“ zašeptal Heřman Kryštof a zhluboka se nadechl.</p>
<p>„Ty jelito pojebané. Šelmo lotrovská neschopná, zhýralče a rufiáne!“ zařval. Voják sebou trhnul a nepatrně se narovnal. Vojenský dril fungoval ve všech světech stejně. Rudenworga to nezastavilo. „Ty z merhyně vzešlý prasopse, co tu halekáš a vyhrožuješ? Sedíš si na očích nebo co? Ztratil jsi rozum? Měl bys kopat latríny a žrát hovna důstojníků a ne stát u brány a naparovat se tu jak nějaký páv!“</p>
<p>„Pane, ano, pane.“</p>
<p>„Zaklop tu pánvičku, hovado pitomé! Nebo chceš zastřelit svého důstojníka?“</p>
<p>„Pane, ne, pane.“</p>
<p>Rudenworg se znovu nadechl. A pak se usmál.</p>
<p>„To je dobře, protože důstojník by ti to neodpustil.“</p>
<p>Úsměv a věta vyděsila strážného možná víc než předchozí řvaní.</p>
<p>Rudenworg kývl ke Kovářovi. „Tento pán je mým hostem. Na mou zodpovědnost.“</p>
<p>Voják jen trochu zmateně přikývl a ustoupil stranou.</p>
<p>Kovář nad tím uznale pokýval hlavou. Ať už se předtím Rudenworg ocitl v sebevětším problému, doma si dokázal zjednat pořádek jedna báseň. Těsně před tím, než prošli branou, naklonil se k stále ještě vystrašenému vojákovi. „To bylo hloupé splést si velitele s žebrákem, co?“ pošeptal mu do ucha. „A to ještě nevíš, co jsem zač já.“</p>
<p>Záblesk hrůzy v mušketýrových očích mu pak zvedal náladu po zbytek dne.</p><empty-line /><p>„Město je tu kvůli ochraně brodu. To je jediná cesta do vévodství z této strany. Před třemi lety nás oblehl Karel Gustav a jen co jsme ho vypráskali pryč, přišli císařští. I jim jsme se ubránili, ale dopadlo to tak, jak vidíš.“ Rudenworg mávl rukou k rozbitým hradbám a ruinám za nimi. „Přeci jenom, o vévodství kolují ve světě všelijaké historky. Že tu není bída, jídla dostatek, žádná válka. Dobít a získat tenhle kus země pro mnohé znamená možnost, jak nakrmit vojsko.“</p>
<p>„A pravda je jaká?“</p>
<p>„Jsme na tom stejně bídně jako kdekoliv jinde.“</p>
<p>Procházeli uličkami kolem sutin, které dřív bývaly domy. „Nejsou peníze ani na to, aby se nepořádek vyvezl za hradby a postavily se tu nové domy. Co na tom? Dokud stojí hradby, nedobude nás ani satanáš.“</p>
<p>„Ráno mě nechtěli vpustit.“</p>
<p>„Nepřítel se už několikrát pokusil lstí dostat za hradby, od té doby si dáváme pozor. Stráže nevpustí nikoho bez glejtu – a ten lze získat pouze ve městě.“</p>
<p>„Může ho někdo ukrást.“</p>
<p>„Může. Vždy je nějaká cesta, ale čím méně jich je, tím lépe.“</p>
<p>„A co když zrovna já jsem jedním z těch, kteří nemají zrovna čisté úmysly?“</p>
<p>„Žádné strachy, stačí náznak a podříznu ti krk.“ V Heřmanově hlase zazněl ledový chlad, který Kováře nenechal na pochybách, že každé vyřčené slovo je pravda pravdoucí.</p>
<p>„To zní férově,“ dodal a raději dál toto téma nerozvíjel.</p>
<p>Zabočili kolem haldy, která dřív bývala kostelem, a dostali se na náměstí. Tady většina domů stála – sice oprýskaných a šedivých, ale se střechou, okny a rovnými zdmi. Zkáza zůstala za nimi; stačilo pár kroků, aby se z apokalypsy dostali do normálního světa.</p><empty-line /><p>Malý šenk nesl název U Tchýně. Skrýval se v jednom z těch vysokých úzkých domů s podloubím. Rudenworg kývl na hubeného šenkýře a z hlavní síně prošel úzkou chodbičkou do zadní části, kde se skrýval salónek pro „lepší“ hosty.</p>
<p>Usadili se ke stolu a ještě než se stačil pohodlně uvelebit, už se před ním na stole objevil džbán s vínem, otlučený kameninový pohár a talíř se sušeným masem.</p>
<p>„Jídlo není žádná sláva, ale aspoň to není konina nebo něco ještě horšího.“</p>
<p>Pozvedli poháry v přípitku. Zatímco Kovář si víno šetřil, Heřman Kryštof vypil pohárek až do dna a hned si nalil další.</p>
<p>„Chtěl jsi mi nabídnout práci, pane?“</p>
<p>„Potřebuji šikovné chlapy, kteří vyčmuchají všechno důležité a nenechají se zabít.“ Druhý pohárek. „Čmuchat umí každej druhej, ale málokdo z nich se dokáže vrátit zpátky.“ A třetí, opět na jeden zátah. Teprve pak Rudenworg hlasitě zafuněl a usmál se. „Nebýt tebe, dneska by se to asi nepovedlo ani mně. Příliš mnoho smůly a příliš mnoho sdílnosti mých mužů. Každý zaplatil, co zasloužil.“</p>
<p>„Takže bych byl špicl?“</p>
<p>„Vlastně ano.“</p>
<p>Kovář se v duchu pousmál. Výborně, štěstí hrálo v jeho prospěch. Alespoň nebude tak nápadný, až bude shánět informace. „Jsem zdaleka,“ zkusil to nakonec. „Nevím moc o tom, co se tady děje...“</p>
<p>„Jak moc jsi z daleka?“</p>
<p>Zkusil hrát na upřímnost: „Hodně moc z daleka.“</p>
<p>„U vás není válka?“</p>
<p>Byla – jenže mnohem horší. Válka, ve které se Agentura rozsypala jako domeček z karet a při které hrozilo, že i realita – nebo vlastně všechny reality – vezmou stejný konec.</p>
<p>„Je.“</p>
<p>„Tak co chceš, ty šelmo proklatá, vědět?“ Čtvrtý pohár. „Je to všude stejný.“ Pátý pohár. Kovář se přistihl, že přestává dávat pozor na Heřmanova slova a začíná počítat, s jakou rychlostí šlechtic ze svého džbánu upíjí. Čím více vína ubývalo, tím rychleji rostl Rudenworgův vztek.</p>
<p>„O Frýdlantském se u nás vypráví jenom pověsti,“ blafoval. Jako hráč pokeru vyškolený Vincentem Vegou s tím neměl nejmenší problém.</p>
<p>„Ale?“</p>
<p>„Říká se, že je neporazitelný. Že jeho země je plná bohatství, o kterém se nikomu ani nesnilo...“</p>
<p>„Žvásty, jenom žvásty.“ Šestý pohár. „Vždyť jsem ti to už říkal, je tu bída jako jinde. Jenže vévoda není hlupák, umí s penězi vycházet. A za zlato se sice nedá koupit tolik, jako dřív, ale pořád svou váhu má.“ Zbytek vína dopil Rudenworg přímo ze džbánu.</p>
<p>Zřejmě tu nebyl poprvé, protože ještě než stačil zavolat šenkýře, ten už přiběhl s novým. „Chutná, urození pánové?“</p>
<p>„Nežvaň a nos další,“ ušklíbl se Heřman Kryštof. „Mám žízeň a musím ji uhasit, aby tolik nepálila. Přece nechceš, aby ti chytil i výčep.“ Obrátil se zpátky ke Kovářovi. „Valdštejn dokáže vydržovat dostatečně velké vojsko, aniž by mu vyjedlo zemi. Nemusí kupovat zbraně ani vybavení, všechno získává z vlastních manufaktur. Přebytky jdou na prodej a od spojenců dostává tučnou provizi, aby si neusmyslel uzavřít s císařskými mír. Peněz má dost, aby koupil proviant a nemusel rekvírovat.“ Sedmý pohár. „A když je nouze, stačí vyhrát bitvu.“ Osmý. „A od toho jsme tu my, jeho důstojníci.“ Devátý. „Elita, nejlepší z nejlepších. Nás si může zaplatit!“</p>
<p>Kovář pokýval hlavou a zašátral v paměti. Jméno, které Heřman Kryštof vyslovil, dobře znal, a co si pamatoval z dějepisu, ve své době jej znali všichni.</p>
<p>Václav Eusebius z Valdštejna, frýdlantský a meklenburský vévoda, generalissimus císařských vojsk a admirál Baltského a Severního oceánu. A pak už jen střípky: vítěz několika bitev (jaké přesně, to si nepamatoval; nebyl nikdy školometem a než o datech bitev se raději učil způsoby, jakými se tehdy lidé zabíjeli), schopný manažer a taky trošku podvodník, který ke konci života uvažoval o tom, že by zběhl k nepříteli odměnou za českou královskou korunu. Syfilis. Zavražděn v Chebu zrádnými generály.</p>
<p>Tady to s ním zřejmě dopadlo trochu jinak; trochu lépe.</p>
<p>„Jaký je vévoda? Myslím, znáš ho osobně... já o něm slyšel jenom vyprávět. Asi samé přehnané pověsti a pomluvy...“</p>
<p>Desátý pohár.</p>
<p>„Trochu nedůtklivý, drží si lidi od těla... a stejně, co mi je do toho? Já jsem voják, on velitel. Platí poctivým stříbrem, takže když poručí, půjdu pro něj třeba do samotného pekla.“</p>
<p>„U nás se říká, že je prý nemocný.“ Kovář se snažil přijít na to, jak se syfilis říkalo v dávných dobách. Nakonec to vzdal.</p>
<p>„Uherská nemoc. Jo. Nějaký čas ho to trápilo, všichni mysleli, že bude po něm. Ale rozchodil to.“</p>
<p>Zbystřil. Rozchodit syfilis? Nemoc, která v šestnáctém století zabíjela tak snadno jako Ebola ve dvacátém? Která ze šťastlivců, kteří přežili, udělala imbecily? Něco mu nehrálo.</p>
<p>Potřásl hlavou. Přestal přemýšlet a soustředil se opět na hovor.</p>
<p>„Aha,“ řekl a byla to nejchytřejší odpověď, jaké byl v tu chvíli schopen.</p>
<p>„Dokud nepřišel mor. Už jsme mysleli, že je po něm, ale zrovna tu byl kupec z Vlašska a měl s sebou jakousi medicínu. Vyléčí prý všechno – a v tom měl zatraceně pravdu – kromě rány dýkou do srdce... to nesvede vyléčit sebelepší fyzikus.“</p>
<p>To ne, pomyslel si Kovář. A doufal, že tuhle zrádnou nemoc – dýku v srdci – nikdy nedostane.</p>
<p>Mozek mu pracoval na plné obrátky. Zázračné léky z Vlašska. Už v předchozím světě se s nimi setkal a hnal se za mužem, který je prodával, aniž by získal jakoukoliv stopu.</p>
<p>Docházelo mu, že světy budou propojené asi těsněji, než si myslel. Probudila se v něm naděje, kterou si odmítal připustit – pokud by to dokázal a propojil všechny jednotnou organizací, mohl by X-Hawkovi připravit nehezké překvapení.</p>
<p>Zarazil se. Ne! Bylo to šílenství, sebevražedný nesmysl.</p><empty-line /><p>Kovář přestal počítat poháry a počítal džbány. Přesto se nezdálo, že by Heřman Kryštof měl dost. Spíš naopak – s každým dalším douškem v něm rostla chuť a v očích mu jiskřilo šibalství.</p>
<p>„Mám pro tebe první úkol. Na zkoušku,“ dostal se u pátého džbánu konečně k tomu nejdůležitějšímu. „Uspěješ? Dohodneme se. Nezvládneš to? Promluvíme si až v pekle.“</p>
<p>Kovář přikyvoval.</p>
<p>„Pojedeš s mými muži na výzvědy. Na jih, prý se tam potuluje oddíl císařských. Zjistíte, co jsou zač – zda jde o zběhy nebo o zvědy. A samozřejmě nenápadně, aby netušili, že o nich víme. Kdyby šlo o předvoj velkého vojska, bude lepší, když nás nebudou čekat, snáz je vlákáme do pasti.“</p>
<p>Přikývl.</p>
<p>„Vyrazíte zítra. Hlásit se budeš u pána z Dolan.“ Zkoumavým pohledem odhalil necudné dno džbánu. „Rudolfe! Přines víno,“ zahalekal a praštil pěstí do desky stolu. „Teď se konečně můžeme začít bavit, tak přiveď i nějaké děvky! Ať mají pořádné cecky, ne takové vyrchtliny, cos sehnal minule!“ Šibalsky mrkl na Kováře a zvedl pohár k přípitku.</p><empty-line /><p>Dlouhé pitky s Vegou se ukázaly jako dobrá škola. Sice nemohl s von Rudenworgem držet krok, ale aspoň nespadl pod stůl hned na začátku.</p>
<p>Při vzpomínce na parťáka ho bodlo u srdce; kdo ví, kde je mohutnému hispánci konec... Aby se nemusel topit v nepříjemných myšlenkách, raději se pokusil je utopit ve víně.</p>
<p>„Nevím, jak u vás, ale u nás se připíjí až do dna,“ zahartusil Heřman Kryštof, když odložil pohár z poloviny vyprázdněný. „Na to dej pozor, urozeného pána bys tím mohl urazit.“ Zazubil se. „Dolej si a vyzkoušíme si to ještě jednou.“</p>
<p>Napili se. Kovář se uvolnil a zasmál se. „Na zdraví, pane!“</p>
<p>„Na vévodu!“</p>
<p>„Ať žije Valdštejn!“</p>
<p>Pak přestal počítat poháry i sobě.</p><empty-line /><p>Zbytek večera se mu ztrácel v jakési mlze. Možná za to mohla únava, možná zoufalství, možná pocit, že alespoň na chvilku může všechny starosti hodit za hlavu. Vypnul pojistky – kdyby ho Rudenworg chtěl dostat, už dávno by to udělal.</p>
<p>Heřman Kryštof ho dál učil přípitkům – padly na to dva džbány.</p>
<p>Přišly nevěstky – pár nepříliš hezkých holek.</p>
<p>Někdo hrál – pijácké písně plné oplzlostí.</p>
<p>Pak oplzlosti prováděl Rudenworg – přímo na stole, o který se Kovář opíral čelem a snažil se spát.</p>
<p>Poté hráli karty – prohrál nejdřív klobouk a následně i pistoli. Když nechtěl hrát dál, přišla rvačka. Na zemi a s hlavami od krve se sbratřili. A bratrství zapili dalším vínem.</p>
<p>A v samotném závěru večera si už Kovář nepamatoval nic. Jen kocovinu a hořkost v ústech, když jej za svítání Heřman Kryštof kopancem probudil a vyslal plnit první úkol.</p><empty-line /><p>Vyrazili chvíli před polednem. Slunce vystouplo na oblohu a příjemně hřálo; i kocovina Kováře opustila a zůstala jen otupělost.</p>
<p>Oddíl čítající pět mužů projel městem i rozbořeným předměstím. Procválali pustinou, která se rozkládala kolem , a nechali za sebou i rozlehlý tábor skrývající se v lese. A pak už jen ticho a klid.</p>
<p>Pan Vilém z Dolan byl světlovlaý mladíček s lehce popálenou levou tváří. Vedl však své muže pevnou rukou a s talentem, který lze získat jenom praxí.</p>
<p>Kovář ho podmračeně sledoval – když Dolanského spatřil poprvé, myslel si, že zmizet mu z dohledu a starat se o své bude tou nejjednodušší věcí. Stačilo pár slov, aby pochopil, že se dostal pod zkušeného vojáka, přestože by mohl být jeho otcem.</p>
<p>A Dolanský po několika slovech poznal, že Kovář nemá úplně čisté úmysly.</p>
<p>„Slyšel jsem o tobě od plukovníka. Prý jsi mu zachránil život.“</p>
<p>„Už to tak bude.“</p>
<p>„Ale já ti nic nedlužím a na rovinu: nelíbíš se mi. Nevěřím, že bys byl dobrý voják.“ To měl pravdu, prohřešky proti disciplíně Kováře provázely celý jeho život a dostávaly jej do neskutečných problémů. „Dám si na tebe pozor, a jestli se o něco pokusíš, víš, co tě čeká.“</p>
<p>Nevěděl, ale tušil. Tak jen přikývl.</p>
<p>A mladý šlechtic svůj slib plnil, měl Kováře neustále na očích. Nevadilo to; hodlal zjistit co nejvíc a získat si u Rudenworga co nejvíce důvěry. Teprve až bude mít krytá záda, začne řešit problém s návratem do předchozího světa.</p>
<p>A v případě, že by cestu nenašel, bylo výhodné připojit se na stranu těch silnějších. Podle všeho Frýdlantské vévodství patřilo k nejcivilizovanějším územím v širokém dalekém okolí.</p>
<p>Tak proč zbytečně riskovat. Alespoň na čas zkusí být dobrým vojákem.</p><empty-line /><p>To, že je platnou posilou, dokázal asi o tři hodiny později. Slunce se už klonilo k západu a stíny se prodlužovaly. Dolanský je zavedl do mělkého údolíčka a zavelel sesednout a připravit tábor.</p>
<p>V té chvíli zahřměl výstřel, Dolanského kůň se vzepjal na zadních a svalil se na bok. Mladý šlechtic se vysmekl z třmenů a uskočil stranou.</p>
<p>„Do zbraně!“ zahřímal, ale to už se jeho muži shlukli k sobě a zapalovali doutnáky. Vzduch se naplnil jejich jemnou štiplavou vůní.</p>
<p>Bílý oblak kouře zahalil protější stranu údolíčka. Ozvalo se ještě čtyři nebo pět výstřelů, ale kulky jenom polámaly větve za jejich zády. Dolanský už stál na nohou, v pravačce kord, v levačce jezdeckou pistoli.</p>
<p>„Zalehnout! Kryjte se!“</p>
<p>Kovář využil mršiny Dolanského koně a plácl sebou k zemi. Nad hlavou mu zahvízdala další kulka. Ostatní muži následovali jeho příkladu. Za chvíli se tam mačkali všichni.</p>
<p>Netušil, jak se který jmenuje, a tak si je v duchu překřtil podle vizáže: Štětináč, Zrzavec, Lysohlávek, Valibuk a Fenek.</p>
<p>Čas od času zahřměl další výstřel.</p>
<p>„Jsme tu jak v pasti.“</p>
<p>„Ne <emphasis>jak</emphasis>.“</p>
<p>„Co uděláme?“</p>
<p>„Střílet nemá smysl, šetřete prach,“ zamručel Dolanský.</p>
<p>„Co dál, pane? Jestli nemají v hlavách nasráno, tak nás obejdou a dostanou do křížový palby.“</p>
<p>„Předejdeme je v tom. Nějaký dobrovolník?“</p>
<p>Kovář přikývl.</p>
<p>„Ty zůstaneš tady, nevěřím, že nevezmeš do zaječích. Půjde Martin. Ostatní ho budeme krýt palbou. Máte nabito?“</p>
<p>Souhlasné zamručení.</p>
<p>„Tři – dva – jedna – palte!“</p>
<p>Zahřmělo pět výstřelů, zahalil je oblak bílého kouře. Štětináč se v ten okamžik zvedl a ozbrojen dvěma pistolemi tryskem zamířil k lesu.</p>
<p>Další rána – Vilém z Dolan vystřelil z druhé zbraně. Ostatní mezitím ve spěchu nabíjeli. Z prachovnice nasypat jemný prach na pánvičku. Nasypat prach do hlavně, nabijákem udusat, vložit kuli a pořádně utěsnit. Založit doutnák, zamířit, vystřelit.</p>
<p>Nestihli ani jedno.</p>
<p>Práskl výstřel z druhého konce údolí a Štětináč se svalil na zem.</p>
<p>„Do psí řiti,“ zaklel Dolanský.</p><empty-line /><p>„Teď to zkusím já,“ řekl Kovář. Nechtělo se mu čekat, až je někdo odpráskne zezadu.</p>
<p>„Řekl jsem, že ty tu zůstaneš.“</p>
<p>„Kryjte mě,“ houkl místo toho na ostatní vojáky a vzal do ruky pistoli. „Tentokrát ne salvou, ale střílejte s odstupem. Ať nemají čas se vzpamatovat.“</p>
<p>„Zatraceně, chlape, jestli se zvedneš, pošlu ti kulku do zad!“</p>
<p>„Šetři si ji pro nepřítele, pane.“</p>
<p>Ale to už John kývl na Lysohlávka, který stejným kývnutím odpověděl. Nadzvedl se, hlaveň muškety opřenou o bok mršiny, a vystřelil.</p>
<p>Zvedl se a vyrazil kupředu. Běžel, jak nejrychleji mohl, co chvíli měnil směr, aby nepřátele zmátl.</p>
<p>Za jeho zády se ozval další výstřel – doufal, že Dolanský nesplnil slib a nesnaží se ho dostat ranou do zad. Měl štěstí.</p>
<p>Doběhl k Štětináčovi a skočil k zemi. Sebral ze země druhou pistoli a rozeběhl se.</p>
<p>K lesu mu zbývalo deset kroků.</p>
<p>Zaslechl, jak vystřelil ukrytý nepřítel.</p>
<p>Skočil k zemi, kulka mu hvízdla nad hlavou. Během okamžiku se doplazil do krytu stromů.</p>
<p>Byl v bezpečí.</p>
<p>Nečekal na nic, zvedl se a rozeběhl se podrostem k místu, odkud nepřítel střílel. Z údolí se ozývala střelba, teď trochu tlumeně.</p>
<p>Na prvního protivníka narazil záhy – zřejmě to byl ten, který je měl obejít a postřílet zezadu. Nestačil zbraň ani zvednout, když mu ustřelil půlku obličeje. Krev zacákala všechny stromy okolo a krajinou se rozlehl křik.</p>
<p>Jedna rána pažbou jej umlčela.</p>
<p>Nezdržoval se a běžel dál. Netušil, kolik soupeřů má proti sobě, ale zřejmě jich nebude mnoho – to by se totiž neskrývali, ale podnikli přímý útok.</p>
<p>Po pár metrech si všiml postav před sebou. Ještě v běhu zvedl druhou pistoli a zamířil. Zastavil se na tu jednu jedinou vteřinu, aby si byl jistý, že nemine cíl.</p>
<p>Stiskl kohoutek.</p>
<p>Jen tiché cvaknutí, jinak nic.</p>
<p>Zbraň nevystřelila.</p>
<p>Kovář zaklel, odhodil pistoli stranou a tasil kord. Skočil vpřed. Koutkem oka si všiml, že Dolanského muži se vynořili z úkrytu a běželi sem.</p>
<p>První nepřítel použil mušketu jako kyj. Rozmáchl se a prudce švihl pažbou proti Kovářovi. Ten uskočil stranou a dlouhým výpadem ho zkusil zasáhnout. Minul.</p>
<p>Mušketa se zvedla k další ráně.</p>
<p>Druhý výpad byl úspěšnější – hrot se zanořil do vojákovy hrudi a ozvalo se tiché zachroptění. John ukročil stranou a pro jistotu ještě do padajícího těla jednou sekl. Z krvavého šrámu na zátylku se vyřinula temně rudá krev.</p>
<p>Pak už tu byl druhý protivník. Ozvalo se zařinčení železa, jak se čepele dvou kordů srazily. Soupeř Kováře zatlačil o dva kroky nazpátek, jeho útoky byl tvrdé a silné. Při třetím nápřahu John přešel do protiútoku. A měl víc štěstí – možná to pouze byl výcvik a štěstěna s tím neměla nic společného.</p>
<p>Nejdřív sekl vojáka do stehna a získal tím čas, kdy soupeře ohromila bolest a překvapení. Druhou ranou mu zneškodnil ruku se zbraní a třetí prorazil díru do břicha.</p>
<p>Zbýval poslední.</p>
<p>Pán z Dolan už byl jenom pár desítek metrů daleko.</p>
<p>Stačilo počkat; v přesile by chlapíka odrovnali snadno.</p>
<p>Nepřítel si možná uvědomil to samé a vyrazil do útoku. Byl lepší šermíř než ten předchozí. Stačilo mu pár útoků a prudkým odsmykem Kováře odzbrojil.</p>
<p>Dolanskému chybělo ještě deset kroků. Namířil pistoli, vystřelil, ale minul.</p>
<p>Nepřítel se napřáhl. Dlouhý kord s ozdobným španělským košem se dal do pohybu. Kovář se přikrčil, skočil vpřed, aby zbraň podešel. Chytil soupeře za paži a naučeným pohybem ji zkroutil tak, aby jílec vyrazil z dlaně. Dalším chvatem položil vojáka na zem a zkroutil mu paži za zády. Pohybem tak automatickým, jako pro něj bylo dýchání, jej přitlačil k zemi a znehybnil.</p>
<p>Dolanský doběhl až k nim, kord namířený proti nepříteli. Ten se přestal cukat; uznal porážku.</p>
<p>„Milost, urozený pane,“ zašeptal.</p>
<p>A dostal ji.</p>
<p>Prozatím.</p><empty-line /><p>Zatímco ostatní připravovali tábor, Dolanský si ho odvedl kus stranou.</p>
<p>„Řekl jsem, že nikam nepůjdeš.“</p>
<p>„Kdybych nešel, dostali by nás.“</p>
<p>„Ne nezbytně.“</p>
<p>„Ale dopadlo to dobře, a to je hlavní, ne?“</p>
<p>Dolanský nakonec neochotně pokýval hlavou. „Tentokrát, pane Kováři, protentokrát. Příště už své sliby splním, a jestli neuposlechneš, jednu kulku na tebe obětuji. Pamatuj na to.“</p>
<p>Kovář pokrčil rameny; stále ještě mu v žilách koloval adrenalin a neměl chuť se podřizovat takovému mladíčkovi – přestože to nebyl žádný zelenáč. „Ještě něco, pane?“</p>
<p>„Z tebe nikdy dobrý voják nebude.“</p>
<p>„To máš pravdu, pane. Nejsi první, kdo na to přišel.“</p>
<p>„Hm.“ Dolanský sáhl do záňadří a vytáhl tenkou dřevěnou dýmku. Nacpal si ji tabákem a připálil doutnákem, který stále žmoulal mezi zčernalými prsty. Zabafal a pousmál se. „Nicméně, byla to docela dobrá práce.“</p>
<p>„Maličkost.“</p>
<p>„Viděl jsem něco podobného jenom jednou.“</p>
<p>„Co máš na mysli?“</p>
<p>„To, jak jsi ho zneškodnil,“ kývl hlavou směrem k zajatci.</p>
<p>Kovář zbystřil; ta náhlá změna pozornosti neušla ani Dolanskému.</p>
<p>Jistě, v tomhle světě určitě neznali styl boje, jehož výcvikem prošel v Agentuře. Jak by také mohli – vždyť šlo o bojová umění dvacátého století.</p>
<p>„Kde? U koho?“ zeptal se.</p>
<p>„Hm,“ nakrabatil Vilém z Dolan čelo. „Hledáš krajany?“</p>
<p>„Něco takového.“</p>
<p>Nakonec mladý šlechtic pokrčil rameny; zřejmě usoudil, že není třeba odpověď zatajovat. „Před dvěma roky přišlo pár žoldnéřů jako ochrana obchodníků z Vlašska. Ti, kteří přivážejí medikamenty, které vévodovi pomáhají v boji s jeho nemocí.“</p>
<p>Vzpomněl si, co zaslechl v hospodě, i co mu říkal Rudenworg o lécích, které Valdštejn získal, aby přemohl morovou nákazu. Vzpomněl si, že stejní prodávali své zboží i ve světě, ze kterého přišel. Ve světě, do kterého rozhodně nepatřili.</p>
<p>„A?“ zeptal se a snažil se nedat nic najevo.</p>
<p>„Porvali se v krčmě, jak jinak. Kvůli děvce nebo kvůli penězům, nevím. Ale bojovali stejně.“</p>
<p>„Z Vlašska?“</p>
<p>„Tak. Jsou to tví přátelé?“</p>
<p>Pokrčil rameny. Mohl to být jak přítel, tak i nepřítel. To druhé spíš. Přátel mu zbývala hrstka, a kdo ví, kolik z nich ještě žilo; nejspíš byl naživu už pouze on. Zato naštvat dokázal za dobu své služby v Agentuře neskutečné množství lidí.</p>
<p>Tehdy si z toho nic moc nedělal, teď se mu to mělo vymstít.</p>
<p>„Zatraceně,“ zašeptal tiše.</p>
<p>Pokud nešlo o velkou náhodu, byl to někdo z jiného světa. A jako takový mohl mít k dispozici vybavení pro cestování mezi realitami. Tedy něco, co Kovář nutně potřeboval...</p>
<p>Mohli mít cokoliv – včetně informací.</p>
<p>To nemohl nechat být jen tak. „Do háje.“</p>
<p>Věci se, jako obvykle, začaly komplikovat.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>V morovém povětří</strong></p><empty-line /><p>Týden po šarvátce v údolíčku se vrátili do města. Rudenworga našel v té samé krčmě, kde se prve zpili do němoty. Ve dveřích se srazil s Dolanským.</p>
<p>„Pan Heřman tě chce vidět.“</p>
<p>„Vím, poslal pro mě. Dobré nebo špatné zprávy?“</p>
<p>„Jak pro koho,“ ušklíbl se povýšeně a zlomyslně mladičký voják a zmizel.</p>
<p>Kovář pokrčil rameny, u Rudolfa si vyzvedl rovnou džbán a kameninový pohár a zamířil za důstojníkem. Ten, podle všeho už notně rozohněný vypitým vínem, ho zval ke stolu.</p>
<p>„Prý jsi lempl, buřič a hovno voják.“</p>
<p>„To o mě říkal nejeden velitel.“</p>
<p>„Dolanskému se ani za mák nelíbíš. Vyprávěl, jak jsi ho neposlechl a vydal ses zabít nepřítele.“</p>
<p>„Rozstříleli by nás.“</p>
<p>„Takže, co s tebou? Jsi schopnější než kdokoliv z těch břídilů tady. Ale dobrý voják nikdy nebudeš.“</p>
<p>Kovář čekal, Rudenworg pil a oba dlouho mlčeli.</p>
<p>„Využiju to nejlepší z tebe. Nebo to nejhorší; jak se to vezme. Chci, abys pro mě špicloval. Tajně, samozřejmě...“ V té chvíli se v místnosti objevil krčmář.</p>
<p>„Vypadni, Rudolfe, nebo ti uříznu hlavu. Přijdeš, až ti poručím!“ zařval Heřman Kryštof tak, že se otřásly stěny. A na důraz svých slov po hubeném muži mrštil pohár, který se roztříštil o zeď a rozpadl se na tisíc kousků. Zase osaměli.</p>
<p>„Oficiálně tě propustím ze služeb, jako neschopného vojáka. Dolanského uražené žvatlání pomůže, že tomu každý uvěří. Zmizíš odsud – a budeš mi posílat zprávy ze světa. A já za ně budu platit zlatem. Skutečným zlatem.“</p>
<p>Kovář chtěl děkovat všem bohům, které znal – škoda, že byl ateista. Možná až příliš mnoho náhod, které se na něj valily; ale na druhou stranu, po bezútěšném začátku jedině dobře, že se karta obracela v jeho prospěch.</p>
<p>„Chci tě v Praze,“ utnul jeho naděje Rudenworg.</p>
<p>„He?“</p>
<p>„A pospíšíš si, míří k ní Karel Gustav a tentokrát se holedbá, že ji už dobude. Chci, aby ses dostal za hradby ještě předtím, než město oblehne.“</p>
<p>„A jak budu posílat zprávy?“</p>
<p>„Mám tam svého člověka, velice důvěryhodného muže. Ale nemůžu riskovat, že bych o něj přišel nebo aby jej někdo podezíral. Takže si od něj vyzvedneš pár poštovních holubů a budeš doufat, že ti nepochcípají hlady.“</p>
<p>„Kde ho najdu?“</p>
<p>„Ptej se ve Strahovském klášteře po tamním písaři. Hynek se jmenuje.“</p>
<p>Rudenworg vyprázdnil džbán vína. Další si už neporučil; zřejmě nechtěl k tomuhle hovoru žádné svědky, ani krčmáře.</p>
<p>„Prahu nedobudou. A já chci vědět, jakmile se vojsko dá zase do pohybu a kterým směrem. Budou vyčerpaní, a když na ně udeříme v tu chvíli, zbavíme jednoho nepřítele jeho vojska... a ještě něco, jestli se pokusíš uniknout nebo mě podvést, jestli se pokusíš z Prahy zmizet, nebo dokonce ztratit cestu a zamířit jinam, spojím se se samotným peklem, abych tě dostal.“</p>
<p>Kovář přikývl.</p>
<p>Potřeboval na jih, potřeboval do Vlašska, ale potřeboval mít i krytá záda. Nakonec, pokud v tomhle světě měla už dřív Agentura styky, je dost možné, že by mohl v Praze někoho najít. Holt to na jih vezme s oklikou.</p>
<p>Snažil se sám sebe přesvědčit, že nejde o čas. Ale nevěřil si.</p>
<p>A vlastně mu stejně nezbývalo nic jiného, než souhlasit. Takže souhlasil.</p>
<p>„Dobře. A teď, příteli Kováři, odpusť mi to, co se stane nyní. Udělám vše pro to, aby žádné z těch zranění, která utržíš, nebylo vážné, a aby ti zůstaly všechny zuby.“</p>
<p>To znělo tak poctivě a upřímně, že se Kovář ani nemohl zlobit.</p><empty-line /><p>Kdyby Heřman Kryštof von Rudenworg nebyl vojevůdcem, mohl by se stát perfektním hercem. Tím nejlepším.</p>
<p>Nejdřív vztekle zařval, pak roztřískal i zbylé nádobí, které leželo na stole – bohužel pro Kováře o jeho hlavu.</p>
<p>Takhle zničili tři poháry, než mu došla trpělivost a začal se bránit. Zkusil to nejdřív opatrně, aby dodržel pravidla hry na šéfa a podřízeného. To nepomáhalo – o hlavu se mu rozbil další talíř. Po spánku mu stékala krev.</p>
<p>Zvedl ze země stůl a vše, co na něm zbylo, hodil na Rudenworga. To mu dalo pár sekund, díky nimž mohl důstojníkovi oplatit jeho péči: další střepy, tentokrát z velkého tácu, na kterém ležely ohlodané kosti od králíka (nejednou viděl kočičí kosti a byly těm „králičím“ až moc podobné).</p>
<p>Teď už krev tekla oběma.</p>
<p>„Wachen! Kde jste, lotři posraní!“ burácel Rudenworg a v očích mu vesele hrálo.</p>
<p>Zvedl ze země lavici a chystal se ji hodit. Kovář se naštval doopravdy. Uhnul letícímu kusu nábytku, přiskočil k důstojníkovi a jednoduchým chvatem mu zkroutil ruce za zády a přitiskl k zemi. Než stihl Heřmanův obličej pořádně otlouct o kamennou podlahu, přiběhli strážní a odtrhli ho.</p>
<p>Jednoho složil úderem do břicha, ale ostatní se na něj sesypali a nedali mu mnoho šancí. Ne vždycky se dá proti přesile bojovat úspěšně a svůj díl štěstí si Kovář už v tomhle světě zřejmě vybral.</p>
<p>„Bijte ho, jebáka!“ slyšel skrze lomoz vojáků Rudenworgův řev.</p>
<p>Pak se svět okolo něj zbarvil do ruda, následně potemněl úplně a nakonec už nebylo nic, jen tma a nicota.</p><empty-line /><p>Probudil se v blátě, s rozbitou hlavou a modřinami po celém těle. Brnělo ho v puse. Jazykem přejel přes zuby a zjistil, že má jeden uštípnutý.</p>
<p>Ztěžka se zvedl na čtyři, bolelo ho celé tělo.</p>
<p>Městská brána byla asi padesát metrů daleko, v jejím stínu mušketýři. Hlavně zbraní mířily jeho směrem. Raději se rozhodl nezkoušet, jestli by i stříleli, kdyby se vydal k bráně.</p>
<p>Kulhavě se vydal k lesu a přemýšlel, jestli ještě pracuje pro Rudenworga, nebo se skutečně porvali. Hlava mu třeštila a vzpomínky poskakovaly sem a tam; mísily se s představami a sny. Raději toho nechal.</p>
<p>Doploužil se mezi stany, ale neměl ani měďák, aby si dal v hospodě hlt kořalky na zotavenou. Raději se nezastavoval, protože netušil, nakolik si jej pamatují z předchozí návštěvy.</p>
<p>Ještě než přišel večer, opustil stanové městečko a mířil po cestě k pramenům řeky, po které do tohoto světa připlaval. Jenže neměl štěstí.</p>
<p>Dusot kopyt zaslechl na poslední chvíli. Přemýšlel, jestli se skrýt, ale nakonec to nestihl. Tak se alespoň skrčil ve stínu nejbližšího stromu a doufal, že pro jezdce se stane jedním z mnoha bezejmenných a bezvýznamných. Sklonil zrak k zemi, opřený o větev, a zkusil se stát neviditelným.</p>
<p>Bohužel pro něj, kouzlit neuměl.</p>
<p>Jezdec se zastavil přímo u něj.</p>
<p>„Došel jsi daleko.“</p>
<p>Teprve tehdy se odvážil pořádně nadechnout.</p>
<p>„Přijel ses mi vysmívat, pane z Dolan?“</p>
<p>„Kéž by,“ odplivl si mladíček a jedovatá slina dopadla nebezpečně blízko Kovářovým botám. „Jsem tu, abych tě hlídal.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Copak sis myslel, že pan Kryštof ti svěří takový úkol jen tak? Že se zpijete v krčmě a hned budete největší přátelé?“</p>
<p>Pokrčil rameny. Už se mu stala nejedna šílená věc.</p>
<p>„Tohle ti posílá,“ hodil Dolanský Kovářovi objemný vak. Nahlédl dovnitř.</p>
<p>Bambitka, prachovnice, pár kulek, měšec s mincemi. Kus chleba a ovčího sýra. Pečetní prsten s jednoduchým erbem pánů z Rudenworgu. „To je k čemu?“</p>
<p>„Tím se prokážeš muži, kterého máš kontaktovat.“</p>
<p>„A ty?“</p>
<p>„Mám své úkoly. Jen dohlédnu, že dojdeš tam, kam máš.“</p>
<p>Takže žádné hledání portálu. Zatraceně. Proč se věci musí stále komplikovat? Nakonec to přeci jenom zkusil. „Potřeboval bych si ještě něco zařídit.“</p>
<p>„Hovno, chlape.“</p>
<p>A u toho hovna i zůstalo.</p><empty-line /><p>Noc. Oheň, který zahání noční chlad. A ticho – hrobové ticho, jaké uměla vytvořit naprosto mrtvá krajina.</p>
<p>„Podívej se, nechci zmizet. Jen si potřebuji něco vyřešit.“</p>
<p>„Už jsem řekl.“</p>
<p>„Mluvíš hodně, ale vůbec mne neposloucháš.“</p>
<p>„A mám k tomu snad nějaký důvod?“</p>
<p>„Možná...“</p>
<p>„Tak mě poslouchej, Kováři. Nemám vůbec žádný důvod tě poslouchat. Kvůli tobě jsem si musel vyslechnout nejedno pokárání. Odvolali mě a poslali mezi vlky. Kvůli tomu, že jsi neposlechl rozkaz. Takže, proč bych tě měl poslouchat teď? Zvlášť, když hodláš udělat něco dalšího, co se rozhodně neshoduje se zájmy von Rudenworga?“</p>
<p>Kovář mlčel.</p>
<p>„Jedeme do Prahy, tou nejkratší cestou a co nejrychleji. Musíme to stihnout dřív, než ji obklíčí Švédové. Nezdržíme se ani den.“</p>
<p>„Fajn... dobře.“</p>
<p>Nakonec, nejdřív si v Praze zjistí svoje a teprve pak může hledat portál. „Je mi líto, že máš kvůli mně problémy.“ Možná to i myslel upřímně.</p>
<p>Mladičký šlechtic neodpověděl nic. Oheň uhasínal a jen uhlíky doutnaly v černočerné tmě. Už se zdálo, že během večera už nepromluví. V polospánku ale ještě zamumlal: „Zítra ti seženeme koně. Do Prahy to jsou tři dny cesty. Zkusíme to zvládnout za dva.“</p><empty-line /><p>Způsob, jakým následujícího rána Dolanský získal koně, se Kováři ani za mák nelíbil.</p>
<p>Po cestě přicházelo docela dost lidí – ostatně šlo o jedinou pořádnou cestu, jež vedla k městu i ke stanovému táboru před jeho hradbami. Stovky hladových krků je potřeba nakrmit, ať je mír nebo válka.</p>
<p>Mladičký šlechtic počkal na prvního obchodníka, který přijížděl s naloženým vozem všelijakého haraburdí, a s namířenou pistolí jej donutil vypřáhnout koně. Nebohý kupeček se pokusil bránit. V odpověď jeho snahám třeskl výstřel. Podsaditý chlapík se svalil do bláta s prostřelenou nohou, skrz nohavici prosakovala krev a krajem se rozléhal křik. Při místní úrovni medicíny byl ten muž prakticky mrtvý.</p>
<p>„To přece...“ snažil se protestovat Kovář, ale neměl šanci. Stejně už bylo pozdě.</p>
<p>Nasedl, vyrazil za Dolanským a doufal, že mu to jeho karmu příliš neznečistí. Stále doufal, že je „ten hodný“ – i když si to musel desetkrát zopakovat, než tomu uvěřil.</p><empty-line /><p>Jeli naprosto pustou krajinou. Zpočátku ještě potkávali na stezce různé lidi – obchodníky, poutníky i mnichy, žebráky, kteří doufali, že na konci cesty najdou štěstí. Kapsáře i okradače mrtvol. Dva urozené pány se silným doprovodem, kteří mířili za svým posláním.</p>
<p>Ale postupem času mizeli a zůstali oni dva v naprosto opuštěné krajině.</p>
<p>„Jak to, že tu nikdo není?“</p>
<p>„Na počátku války tudy přešlo několikrát vojsko. Při posledním vpádu odvlekli, koho mohli. A nenašel se už nikdo, kdo by zdejší krajinu znovu osídlil.“ Dolanský pokrčil rameny. „Nic tu není, jen lesy a kamení. I z měst zůstal jenom prach a popel.“</p>
<p>Někdy po poledni Kovář zaslechl ptačí zpěv. Krajina začínala ožívat; území smrti nechali za sebou.</p>
<p>Kolem poledního dokonce ulovili zajíce – Dolanský na něj obětoval jednu kulku.</p>
<p>Ale nesnědli ho. Došlo jim, proč seděl u cesty a neutíkal před nimi. Měl na sobě stejné boláky jako mrtvoly, které Kovář spatřil hned prvního dne. Dolanský tiše zaklel a pak se dlouho modlil. Kovář doufal, že bude mít štěstí.</p><empty-line /><p>„Co je to za nemoc?“</p>
<p>„Mor. Přišel už předtím, než jsem se narodil. Zabil matku; otce jsem nikdy nepoznal. Prý žoldák. Nikdo ani neví, jestli táhnul s císařskými nebo se Švédy nebo s někým jiným.“</p>
<p>Mladík se nořil do vzpomínek, v očích se mu leskl odraz ohně a nejspíš i něčeho dalšího. „Nebylo kraje, kde by lidé neumírali s fialovými skvrnami na kůži. Pomalu a v bolestech.“</p>
<p>„Není lék?“</p>
<p>„Zabíjí jak chudé, tak i ty bohaté. Existuje lektvar, který to zastaví, ale vždy jen na čas. A navíc ta cena, i Valdštejn je už skoro bez jediného měďáku. A úplně vyléčit nejde nikoho. Všichni jsou si před smrtí rovni. Někdy projde městem a vezme jednoho, dva chudáky. Jindy zahubí všechny a nepřežije ani jeden jediný čokl, ani jedna jediná krysa. V jednom kraji lidé umírají neustále a nemoc skolí každého, kdo tam vstoupí. A jinde se neukáže třeba deset let a náhle, z ničeho nic... nezůstane ani živáček.“ Chvíle ticha. „Říká se, že přišel z východu, z kozáckých stepí. Přes Polsko a hanzovní města, spolu s obilím. A obilí lidé potřebují, zvlášť, když v celé Evropě najdeš místo polí jen popel a prach.“</p>
<p>„A ty, pane z Dolan?“</p>
<p>„Coby? Protloukal jsem se, jak to šlo. Kradl jsem, docela úspěšně. Do té doby, než jsem ukradl měšec Rudenworgovi.“</p>
<p>„Jemu?“</p>
<p>„Přesně tak. Přišel na to až druhý den, když měl platit útratu. Samozřejmě mě našel, ale už jen to, že mě musel hledat dva dny, se mu líbilo. On má čich na schopné lidi.“</p>
<p>„Skromnost sama,“ ušklíbl se Kovář.</p>
<p>„Jak se tak koukám na tebe, nejlepší časy má už za sebou.“</p>
<p>„Nebo spíš zraje jako víno.“</p>
<p>„Hovno, Kováři. Nefandi si. Jsi obyčejný chám a takovým navždy zůstaneš.“</p>
<p>„Ale ani ty přeci nejsi šlechtic.“</p>
<p>„Už dva roky ano. Za věrné služby. Sám Valdštejn mi poklepal mečem na rameno.“ Odmlčel se a pohlédl do ohně, v němž spálili nakaženého zajíce. „Jenže, jestli jsme se dostali do morového povětří, všechno to přijde vniveč. Bůh s námi. Modli se jako ještě nikdy.“</p>
<p>Nemusel říkat dvakrát.</p><empty-line /><p>Válka se opět přiblížila. Opuštěná krajina ztichla, vyjedená a vypálená nadranc. Nepotkali ani živáčka, avšak obzor zčernal kouřem požárů.</p>
<p>„To jsou císařští. Pálí vlastní zemi.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Aby obléhatelé neměli kde získat proviant a museli odtáhnout. Praha má sýpky plné, pár týdnů vydrží. Obléhatelé uprostřed pustiny ne.“</p>
<p>Kovář se mračil; ale na druhou stranu, prošel i světy, kde na tom lidé byli mnohem hůře. Vzpomněl si na temnou Dorovu s černým sluncem, kde lidé pojídali řasy nebo sebe navzájem. A bojovali v nerovném boji, v němž neměli šanci na vítězství.</p>
<p>Tahle realita na tom byla vlastně ještě dobře. Zvlášť, když si vybavil pijatyky, které Rudenworg i přes všeobecnou bídu pořádal večer co večer.</p>
<p>Jeli po zarostlé stezce, která se svažovala k polabské rovině. Míjeli spáleniště, která páchla smrtí. Čas od času narazili na oběšence, kteří se houpali na větvích suchých stromů podél stezky. Mrtví plní fialových boláků, vypíchaných očí a s rozřezaným tělem. Žádný z nich nezemřel rychle.</p>
<p>Nechávali za sebou další a další kilometry. Jeden jako druhý. Kovář se schoulil sám do sebe, aby nemusel sledovat obraz zkázy kolem sebe.</p>
<p>A to byla – samozřejmě – chyba.</p><empty-line /><p>Na rozcestí narazili na kočár. Starý, zašlý, špinavý, ale bytelný; takový si mohou dovolit jenom ti urození a bohatí. Na dvířkách erb s havranem nebo jiným podobným ptákem. Táhla ho čtveřice vraníků.</p>
<p>Jakmile dojeli na dohled, tři otrhaní vojáci vyskočili ze stínu. Na slunci se zaleskly hlavně pistolí. Kovář změnil uzavřenost za nejvyšší pohotovost. Oči bloudily od jednoho k druhému a mozek sám počítal: tři bambitky, kordy, jedna halapartna. Někdo bude uvnitř vozu, někde musí být vozka.</p>
<p>„Stát!“ křikl jeden z vojáků.</p>
<p>Kovář s Dolanským zastavili.</p>
<p>„Zůstaňte, kde jste, pokud chcete přežít.“</p>
<p>„Jedeme do Prahy.“</p>
<p>„Ani se nehněte.“</p>
<p>„Kdo je ve voze?“ křikl Dolanský.</p>
<p>„Co je ti po tom, cháme?“</p>
<p>„Važ slova, mluvíš se šlechticem!“</p>
<p>„Co je mi do toho? Lotr jako každý jiný! Otočte koně a zmizte!“</p>
<p>Z křovin se vynořovali další vojáci. Po cestě přicházel oddíl doprovázený kohortou dragounů. Přestože byli otrhaní, zřejmě patřili ke stejné jednotce.</p>
<p>A zatímco Dolanský rudl vzteky, Kovář pomýšlel na spěšný ústup. V ten okamžik se z vozu kdosi vyklonil.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>Hlas patřil ženě.</p>
<p>„Nějací otrapové, má paní.“</p>
<p>„Jsem šlechtic, lotře pojebaný! Šlechtic!“</p>
<p>„Kdo?“ zeptal se zase ten ženský hlas.</p>
<p>„Dolanský z Dolan, paní. Ve službě jeho nejmilostivějšího císaře Ferdinanda třetího,“ lhal bezostyšně mladík.</p>
<p>„Odpusť mým mužům, pane. Jsou někdy až příliš horliví. Během cesty nás již čtyřikrát přepadli, dvakrát se ti lupiči vydávali za šlechtice. Hm, avšak ani o Dolanských jsem nikdy neslyšela. Ani o tom, že by sloužili mému pánu.“ Pak kývla k vojákům a zase zmizela ve voze. „Zabte je, ať můžeme pokračovat.“</p><empty-line /><p>„Měli jsme zmizet, dokud byl čas.“</p>
<p>Dolanský něco zamručel a už tahal z pouzder pistole. Dvě rány. Proti dvacítce vojáků.</p>
<p>Nebyli to žádní nováčci. Pár pohledů stačilo, aby zjistil, že jsou mnohem lepší než ti, se kterými se utkal hned po svém příjezdu. Ať už ve voze byl kdokoliv, měl dost peněz na to, aby si najal ty nejlepší.</p>
<p><emphasis>Prásk!</emphasis></p>
<p>Kovářův kůň se poplašeně vzepjal na zadní a divoce zařičel. Dolanský zacílil a stiskl spoušť.</p>
<p>Cvaknutí, záblesk ohně, ohlušující rána.</p>
<p><emphasis>Kabooom!</emphasis></p>
<p>K nebi se zvedly bílé obláčky kouře, vzduch se nasytil vůní střelného prachu.</p>
<p>„Zabijte je, šelmy lotrovské! Dej bůh! Bijte je!“</p>
<p>Žoldnéři vyrazili k nim a obkličovali je v půlkruhu. Nebyl potřeba žádný rozkaz, žádné řvaní: další důkaz, že to nejsou břídilové.</p>
<p>„Pryč!“ Kovář se otočil a pokusil se uprchnout. Další výstřel ho však zastavil. Kůň klopýtl a svalil se na zem. Ryl kopyty v zemi a zvedal gejzíry prachu, který se mísily s jeho krví.</p>
<p>Další výstřel.</p>
<p>Plazil se v prachu a doufal, že zmizí z cesty dřív, než si všimnou, o co se snaží.</p>
<p>Když se ocitl mezi prvními keři, zvedl se a dal se na útěk. Slyšel střelbu, ale žádná z kulek nemířila jeho směrem. Zřejmě měl štěstí.</p><empty-line /><p>Dolanský se k němu připojil pár minut poté. Pistole měl zastrčené za opaskem, v ruce kord.</p>
<p>„Co to bylo zač?“ funěl Kovář, zatímco se proplétali křovinami a snažili se zmizet co nejdál. Nepronásledovali je; proč taky. Pro žoldnéře byli jen dva otrapové.</p>
<p>„Někdo, kdo má zlato. Víc netřeba vědět.“</p>
<p>„A chtěla nás zabít.“</p>
<p>„To je tu normální.“</p>
<p>„Tak proč jsme nezmizeli hned?“</p>
<p>Dolanský se kysele usmál a pokrčil rameny. „Vždycky je šance, že by střílet nemuseli. Někdy to, že jsem pasovaný, otevře dveře a pokladnice různým lidem.“</p>
<p>Kovář zavrčel. Pro něj to znamenalo jenom to, že do Prahy se nedostanou tak snadno.</p>
<p>„Zkusíme sehnat jiné koně?“</p>
<p>„Chceš snad jít pěšky?“</p>
<p>K tomu nebyla potřeba žádná odpověď.</p><empty-line /><p>Za večerního šera se dostali k nevelké osadě. Jako zázrakem domy stály, v ohradě se dokonce pásli dvě vyhublé kravky. Tvrz v ohybu potoka měla očazené zdi a propadlou střechu.</p>
<p>„Už jsem ani nedoufal, že potkáme i nějaké normální místo,“ zamručel Kovář.</p>
<p>Připlížili se podél nevysoké zídky, aby obhlédli situaci.</p>
<p>„Třeba budou mít i koně. Nebo alespoň mezka.“</p>
<p>„Tamhle ta usedlost vypadá zachovale. V maštalích je zvěř.“</p>
<p>„Jdeme.“</p>
<p>Jenže Dolanský Kováře zadržel.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Vydrž.“</p>
<p>Stáhli se zpátky, schovali se za trnkovými keři. Trvalo to docela dlouho, než i John zaslechl ten zvuk, který varoval mladého šlechtice.</p>
<p>„Jak jsi to věděl?“</p>
<p>Pokrčení ramen a nechápavý pohled. Být agenturním profíkem pořád neznamenalo být i nejlepším na všech světech.</p>
<p>Po cestě se přiřítilo asi dvacet dragounů. Někteří v kyrysech, ale většina ve špinavých hadrech. Kovář se kriticky podíval na sebe – pár dní a už vypadal stejně. Šikovný krejčí s kvalitním zbožím by zde udělal pořádnou kariéru.</p>
<p>Ve vesnici zavládla panika. Přestože před chvílí nespatřili ani živáčka, najednou se vyrojili z domů. Někteří běželi ke zvířatům, která se pásla na louce, jiní se rovnou snažili zmizet v blízkém lese. Jezdci jim nadjeli a jako ovčácký pes nadhání stádo, nahnali oni všechny na náves. Ani jednomu se nepovedlo uniknout.</p>
<p>„Teď uvidíš, proč nikdy nebude mír,“ zašeptal Dolanský.</p>
<p>Uprostřed vesnice začalo děsivé představení.</p>
<p>„To je kdo?“</p>
<p>„Švédové. Tihle jsou přímo ze severu. Karel Gustav odvádí lidi přímo ze své domoviny, protože nemá na žold pro žoldnéře.“ Na návsi zatím usekli hlavu prvnímu chlapíkovi, krev stříkala do výšky, zněl křik a pláč ženských. „Přivezli si ze severu specialitku.“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Švédský nápoj. Mlč a uvidíš.“</p>
<p>Mlčel, sledoval a litoval, že nemůže zvednout ovladač, stisknout tlačítko a přepnout program.</p>
<p>Vojáci popadli nejbližšího muže, srazili ho k zemi a za ruce i nohy přivázali k plotu tak, že se nemohl ani hnout. Celou dobu halekali směsicí švédštiny a němčiny, nicméně se zdálo, že místní tomuhle slovnímu průjmu docela rozumí.</p>
<p>Někteří prolézali domy, odkud pak zaznívaly zvuky zkázy a destrukce. Co mělo cenu, vyhodili ze dveří před dům. Měděné nádobí vojáci stloukali, aby se lépe vezlo. Z peřin vysypávali peří a plnili je jídlem a vším, co uznali za vhodné sbalit.</p>
<p>Tři oběšenci.</p>
<p>Chlapík s rozmlácenou hlavou.</p>
<p>Dva probodnutí.</p>
<p>Pět holek bez hlav; i tak se na nich vystřídala celá kumpanie.</p>
<p>Ostatní dívky kvílely, ale jejich křik postupně utichal.</p>
<p>Přivazovali přeživší k plotu vedle prvního chlapíka, až nakonec nezůstal už nikdo jiný.</p>
<p>„Proč nezmizíme?“ zamumlal Kovář.</p>
<p>„Přišli by na nás. Nebudou v okolí jediní.“</p>
<p>„A to znamená?“</p>
<p>„Že jsme se moc zdrželi. Švédi nás dohnali.“</p>
<p>Kyrysník přinesl ze stáje vědro. Podle všeho plné močůvky. Teď Johnovi došlo, co už kdysi slyšel o švédském nápoji. Tiše zanadával a odvrátil se.</p>
<p>„Takhle z nich vždycky dostanou, kde schovávají své poklady. Vždycky.“</p>
<p>„Zvířata.“</p>
<p>Dolanský se ušklíbl. „Na to, že si hraješ na kdo ví jakého siláka, jsi docela měkota, Kováři.“</p>
<p>Na to nešlo nic říct. Tenhle svět – i když na okamžik začal vypadat normálně – patřil rozhodně k těm nejhorším, které zatím navštívil. A to hádal, že zdaleka nezažil všechno. Jenže co mohl dělat? Sám proti dvaceti ozbrojencům prostě neměl šanci.</p>
<p>Tak se alespoň otočil a čekal, až vojáci odtáhnou, aby v cestě mohli pokračovat i oni.</p><empty-line /><p>„Tam, kde už byli, znovu nepůjdou. Teď tu pro nás bude chvíli bezpečně.“ Dolanský překračoval mrtvoly a rozhlížel se kolem. „Zatraceně, vždycky jsou tak hrozně pečliví. Nikdy po sobě nic nenechají.</p>
<p>Země nasákla krví. Vzduch čpěl jejím pachem, který se Johnovi zažíral hluboko pod kůži. Otřásl se v marné snaze to setřást.</p>
<p>Raději se nedíval na zem a rozmlácená, zohavená těla míjel širokým obloukem. Dalo to docela práci, protože kusy těl byly všude. Nikdy se nebál dát ránu nebo zastřelit hajzla, dokonce mu nevadilo kosit celé armády. Krve se nikdy nebál. Jenže co je moc, to je příliš.</p>
<p>Pochopil, co myslel mladičký šlechtic tím, že tahle válka nikdy neskončí.</p>
<p>„Co tu hledáme?“</p>
<p>„Vlastně nic. Získáváme si alibi.“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Kdyby nás chytili, tak jsme odsud. Někdy mám pocit, že se Rudenworg spletl, protože jsi naprosto neschopnej.“</p>
<p>„Nevím jak ty, ale já se prostě chytit nenechám.“</p><empty-line /><p>Vyrazili ještě za tmy. Prošli asi kilometr širokým pásem lesa a otevřel se jim pohled na rozlehlé údolí s líně tekoucí řekou.</p>
<p>Na jejím břehu ležel obrovský vojenský tábor. Stovky stanů, tisíce lidí. Zdálo se, že tábor nikde nekončí – a možná to byla i pravda.</p>
<p>„Šelmy pojebané,“ zašeptal Dolanský.</p>
<p>„Co teď?“</p>
<p>„Čelo vojska je už určitě u Brandejsa, je tam most přes řeku. Tamtudy neprojdeme. Snad jedině... musíme překročit řeku. Na druhém břehu bychom mohli proklouznout. Ale musíme spěchat, než Švédové stihnou poslat jízdní hlídky. Pokud už tam nejsou.“</p>
<p>„Tak doufejme.“ Kovář se rozhlédl a zamračil se – hranice tábora se ztrácely v ohybu krajiny. Příliš daleko, než aby se to dalo zvládnout za jednu noc. „Obejdeme to?“ zeptal se zbytečně, protože věděl, že na tuhle bezpečnější cestu nemají čas.</p>
<p>„Na to není čas.“</p>
<p>„Čas je vždycky, dokud člověk není mrtvý.“</p>
<p>„Moudrost po předcích?“</p>
<p>„Moudrost moje. Budiž tedy, tak jdeme...“</p>
<p>„Zadrž přece.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Jak chceš projít, Kováři? Jak se chceš dostat do ležení? Znáš snad heslo?“</p>
<p>„Neznám.“</p>
<p>„Nejdřív musíme někoho chytit, zjistit heslo, zjistit, kde jsou hlídky a jak jsou silné, abychom mohli proklouznout.“</p>
<p>„Říkal jsi, že není čas, tak teď nezdržuj, mladý pane,“ zamručel Kovář a vyrazil vpřed.</p>
<p>„Počkej. Jak to chceš provést?“</p>
<p>„Nech se překvapit,“ pokrčil rameny a v duchu se ptal sám sebe, co vlastně udělá. Docela se mu zamlouvalo udělat na mladíčka ramena; ukázat mu, že není břídil. A tiše doufal, že ze sebe neudělá hlupáka ještě většího.</p>
<p>Vyrazil z kopce, potichu a opatrně. Plížili se tmou jako dva stíny, skrytí v noční tmě. Ani měsíc nezářil nijak jasně, to bylo jejich štěstí.</p>
<p>Minuli první šrapnely; tak říkal tomu, co obklopuje každý tábor ve velkém množství a díky čemu je země zase o něco úrodnější. A po chvíli narazili i na jednoho, který takový šrapnel zrovna vyráběl.</p>
<p>„Pssst,“ zastavil John Dolanského.</p>
<p>Jako obvykle se plán vytvořil sám, za pochodu.</p>
<p>Žoldnéř vypustil poslední pšouk a zamířil zpátky. Trochu se motal, zpíval si sprostou odrhovačku. „<emphasis>Milování v máji, to mě láká...</emphasis>“</p>
<p>Pár kroků od prvního ohně ho zastavila hlídka, která se vyloupla ze stínů.</p>
<p>„Heslo?“</p>
<p>„Bla bla bla. Bla bla.“ Alespoň tak tomu Kovář rozuměl.</p>
<p>„Sakra,“ zašeptal.</p>
<p>„Já vím,“ odpověděl Dolanský.</p>
<p>Odplížili se zase kus zpátky, zvedli se a zamířili k hlídce. Dolanský si začal také pobrukovat: „...<emphasis>chutě mají i zvířátka...</emphasis>“</p>
<p>„Heslo.“</p>
<p>„Kungensbror.“</p>
<p>„Das ist?“</p>
<p>„Adolf Jan.“</p>
<p>„Tak pojďte, mládenci. Doufám, že jste tam nedělali žádné sodomské lotroviny.“</p>
<p>„Jenom jsme srali.“</p>
<p>„Je posranej až za ušima,“ kývl Kovář směrem k Dolanskému. „Bál se jít sám, že prej tu běhá spousta marodérů, kteří by rádi natrhli jeho sladkou prdelku. A nedal jinak, že ji nevystrčí, dokud mu ji nebudu krýt.“</p>
<p>„Ale hovno, lotře pojebaný.“</p>
<p>V družném a přátelském hovoru plném fekálních sprosťáren nechali hlídku za sebou a dostali se mezi ohně.</p>
<p>„Když už jsme tu, nepomůžeme si trochu k vítězství?“ Kovář byl v ráži. Probudil svého diverzního démona a nechtělo se mu jej zase uspávat. „Najdeme stan velitelů a pár jich sprovodíme ze světa.“</p>
<p>„Ani náhodou. Dokud se dva psi perou o kost, tak dají pokoj ostatním. Jen ať si Gustav s Ferdinandem navzájem zlámou vaz. Aspoň dají pokoj vévodovi.“</p>
<p>Takže tohle byla hra, kterou Valdštejn hrál.</p>
<p>„Možná budeme rádi, když se nám povede dostat na druhý břeh,“ uzavřel to Dolanský. „Nepokoušel bych štěstí tam, kde ho už nyní máme jen špetku.“</p><empty-line /><p>Jako v každém správném vojenském táboře, i zde vládl řád smíchaný s živelným chaosem. Ze všech stran se ozýval halas a falešný zpěv a povětří kromě zápachu naplňovala i vůně, která každému válečníkovi ježila chlupy na těle vzrušením.</p>
<p>„Co to bylo za heslo?“ zeptal se Kovář tiše.</p>
<p>„Ptal se na jméno králova bratra.“</p>
<p>Kovář moudře pokýval hlavou, aniž by byl o cokoliv moudřejší. Sotva si zapamatoval, jak se švédský král jmenuje, natož aby znal i jména všech jeho příbuzných.</p>
<p>Povedlo se mu zatím o Karlu Gustavovi posbírat pouhé střípky: měl být manželem švédské královny, ze které se ovšem vyklubala zrádkyně, už jednou se Prahu pokusil dobýt a prý před lety ve válce s Dánskem přešel moře suchou nohou. Kdo ví, kolik z toho byla pravda...</p>
<p>Blížili se k řece. Stany začaly houstnout a lepily se jeden na druhý. Procházeli mezi nimi jako v nekonečném labyrintu, vyhýbali se ohňům a opatrně překračovali spící vojáky.</p>
<p>Trvalo to nekonečně dlouho, než se prostor trochu uvolnil.</p>
<p>Země byla vlhká, bláto čvachtalo a všude spousta komárů.</p>
<p>„Jak na druhou stranu?“</p>
<p>„Přeplaveme.“</p>
<p>Dolanský se zamračil. „Jinak by to nešlo?“</p>
<p>„Copak, neumíš plavat?“</p>
<p>Chvíle ticha.</p>
<p>„To je kvůli prachu, aby nenavlhnul.“ Ale neznělo to příliš přesvědčivě.</p>
<p>Kovář pokýval hlavou.</p>
<p>„Fajn, tak něco seženeme.“</p>
<p>Pak si všiml, že blízko u nich stojí někdo další. Napružil se, připraven zaútočit.</p>
<p>„Zdá se, že máme stejný problém, pánové.“ Cizinec měl zvláštní přízvuk, Johnovi přišel povědomý, ale nesvedl si ho nikam zařadit.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Potřebujeme se dostat na druhý břeh řeky, a pokud možno nepozorovaně. Nemám pravdu?“</p>
<p>Nakonec oba přikývli.</p>
<p>Chlapík nevypadal jako voják. Drobný, s dýmkou v ruce, lehce nahrbený. Nebyl připraven na útok, nebyl žádný válečník. Spíš prohnaný šibal, který se dostal do problémů. Mohlo se vyplatit počkat si, co z něj vypadne. V případě, že by se rozhodl pro něco nepatřičného, neměl by být problém se jej zbavit.</p>
<p>„Kdo jsi? Co Chceš?“ zeptal se Dolanský, jehož myšlenky se zřejmě ubíraly stejným směrem jako Kovářovy.</p>
<p>„Jsem Johanes Fabbri, obchodník. Bohužel, vojsko se dostalo přede mě a já nemohu pokračovat dál. Z pochopitelných důvodů mě nepustí, abych snad nevyzradil vojenské tajemství. Takže nezbývá, než zmizet hezky tiše, po anglicku.“</p>
<p>„Jan Dolanský z Dolan.“</p>
<p>„Já jsem... prostě Kovář.“</p>
<p>„Mám plán a prostředky, nemám dostatek svalů. Tak pojďme, pánové, ať to máme za sebou.“</p><empty-line /><p>Kovář nad tím pokrčil rameny; když štěstěna přeje, tak proč toho nevyužít. Za řekou se stejně jejich cesty rozejdou. Stačí si hlídat krk a nevlézt nikam do pasti.</p>
<p>Fabbri je zavedl asi dvě stě metrů po proudu, kde na břehu stála ošuntělá rybářská chatka.</p>
<p>„Je tam loďka. Unese nás všechny i se zbožím.“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„A u ní je pět vojáků, samozřejmě.“</p>
<p>Samozřejmě.</p>
<p>„Jak se jich zbavíme?“ zeptal se šeptem.</p>
<p>„Rychle, tiše a definitivně,“ zamumlal tiše mladý šlechtic.</p>
<p>Kovář se ušklíbl, tohle byla geniální odpověď podle jeho gusta.</p>
<p>Začínal mít Dolanského docela rád.</p><empty-line /><p>Připlížili se ze dvou stran, Fabbri vyfasoval roli volavky.</p>
<p>„Maine Herren,“ spustil a zašermoval před sebou dýmkou. „Nemáte oheň?“</p>
<p>Všichni k němu vykročili, zbraně v rukou.</p>
<p>V ten okamžik to začalo, čas se zpomalil a vteřiny se natáhly na délku hodin. Prvního srazil k zemi Dolanský ranou do hlavy. Sklátil se bez hlesu.</p>
<p>Druhý padl k zemi v ten samý okamžik se zlomeným vazem – Johnova práce. Nezastavil se, stačil další krok a vrazil pěstí do obličeje druhému. Trochu se zaklonil, krvavé kapičky z jeho nosu vylétly jako desítky malých rubínů.</p>
<p>Než se stačil vzpamatovat, Kovář švihl dýkou a podřízl mu krk. Trochu to zabublalo.</p>
<p>Kapičky krve dosáhly své nejvyšší dráhy a zamířily k zemi.</p>
<p>To už se otočili i zbylí dva.</p>
<p>A už tak pomalý čas se zpomalil ještě víc. Jeden z nich otevřel ústa, aby spustil poplach. Rty se mu pohybovaly ještě pomaleji, než když důchodci bloudí veřejnou knihovnou.</p>
<p>Jenom smůla, že Kovář se pohyboval stejně pomalu.</p>
<p>Trvalo to chviličku a přitom celou věčnost.</p>
<p>Pak se ve vzduchu zableskla ocel a zaznělo rychlé <emphasis>sssst</emphasis>. Žoldákova pusa se otevřela zběsile rychle v širokém šklebu od ucha k uchu.</p>
<p>Posledního vyřadil Fabbri dlouhou dýkou, kterou mu vrazil do krku. Čepel trochu zaskřípala o krční obratle.</p>
<p>Čas se zase uklidnil a srovnal – na zemi leželo pět mrtvých a oni měli volnou cestu k loďce.</p>
<p>Zatímco Fabbri nakládal vaky a truhlice, Kovář mimochodem prohodil, aby řeč nestála: „Co vlastně stěhujeme?“</p>
<p>„Léky, pane. Zázračné léky, které obleženým Pražanům přijdou obzvlášť vhod.“</p>
<p>„Léky? Z Vlašska?“</p>
<p>„Tak, tak.“</p>
<p>Dolanský zvedl bidlo a vyvedl loď na řeku. John si otočil kupečka k sobě.</p>
<p>„I takové, jakými se léčí třeba frýdlantský vévoda?“</p>
<p>„I tak, milý pane. Jsem rád, že mne pověst předchází, pak se mnohem lépe obcho...“</p>
<p>Nedořekl.</p>
<p>Poslední, co dopadlo do loďky, jež konečně odrazila od břehu a vyplula na klidnou hladinu Labe, bylo omráčené Fabbriho tělo.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>Praha, matka měst</strong></p><empty-line /><p>Temnou nocí znělo skřehotání žab. Z tábora na březích zněl halas ožralých vojáků. A vojácké melodie, které se přelévaly jedna přes druhou.</p>
<p>Loďky na řece si nikdo nevšímal.</p>
<p>„Co to mělo znamenat?“ zašeptal pán z Dolan, když se přiblížili k druhému břehu.</p>
<p>„Potřebuju z něj dostat odpovědi.“</p>
<p>„Kvůli... ach tak. Tví přátelé z jihu.“</p>
<p>„Nebo nepřátelé.“</p>
<p>„Pověz mi víc.“</p>
<p>„Nevím, než co jsem řekl. Jak jsi poznal, bojovali jsme stejným způsobem. To je vše, co vím. Jde o někoho, s kým mám cosi společného. Nevím, o koho jde. Musím to zjistit.“</p>
<p>„Už rozumím.“ Chvíle ticha. „Ale s jednou věcí nepočítej – ať zjistíš cokoliv, tak tě čeká úkol a já tě donutím, abys ho splnil. Přísahal jsi věrnost Frýdlantskému.“</p>
<p>To sice přísahal, ale také kdysi přísahal, že bude chránit celé světy. Tohle bylo něco podobného. Nakonec se pousmál – ať udělá, co udělá, tak to vlastně dělá pro celou realitu, pro tenhle svět a tím pádem i pro samotného Valdštejna.</p>
<p>Pokýval hlavou a myslel si svoje.</p>
<p>Přirazili ke břehu. Dolanský se vydal na rychlý průzkum, Kovář mezitím kupečka svázal, vrazil mu do úst roubík a odtáhl ho na břeh, mimo dohled nepřátel. Z loďky vynesl i náklad a společnými silami to všechno s Dolanským odtáhli do houštin dost daleko od řeky, aby je z druhého břehu nemohli ani vidět, ani slyšet.</p>
<p>Jako poslední přišel na řadu kupeček. Kovář na něj vychrstnul vodu. To ho probralo.</p>
<p>Chvíli sebou mrskal, než mu došlo, že mu to nijak nepomůže.</p>
<p>„Jdeme,“ zavelel šeptem a odvedl ho k jejich věcem.</p>
<p>„Teď ti vyndám ten roubík. Nebudeš křičet, že ne? Jen se na pár věcí zeptám, ty pár věcí odpovíš a půjdeme si každý po svém. Rozumíš tomu?“</p>
<p>Fabbri přikývl.</p>
<p>Splnil slovo a nekřičel.</p>
<p>„Tak mluv, pro koho pracuješ?“</p>
<p>„Sám pro sebe, pane. Jak jinak?“</p>
<p>„A zboží bereš kde? Neříkej, že ty zázračné mastičky vyrábíš sám?“</p>
<p>„Samozřejmě, že ne, pane. To je náročná receptura. Kromě bylinek a cizokrajných koření i trocha magických přísad – ještěrčí pšouky, netopýří sliny a krev panen...“</p>
<p>„To mě nezajímá, kupečku...“</p>
<p>„A co tedy, když ne léky?“ vytáčel se Fabbri až příliš okatě.</p>
<p>„Od koho?“</p>
<p>„Na jihu. Tam vezmu, na severu prodám.“</p>
<p>Kovář ztrácel trpělivost. „Výborně. A od koho?“</p>
<p>„Z Vlašska...“</p>
<p>„Lotře zatracený, mluv už!“</p>
<p>„Nevím. Prostě nevím. Dostanu vždy kontakt jen na příští cestu. Víc nevím.“</p>
<p>Kovář v duchu zaúpěl. Na druhou stranu, pokud s tím dělali takové tajnosti, možná to znamenalo, že byl skutečně na správně stopě. Chytil Fabbriho pod krkem a prskal mu přímo do obličeje.</p>
<p>„Jméno!“</p>
<p>„Haider.“</p>
<p>„A dál?“</p>
<p>„Co dál?“</p>
<p>„Co je zač?“</p>
<p>„Obchodník.“</p>
<p>„A dál?“</p>
<p>Fabbri se potil. Konečně se dostali k tomu opravdu důležitému.</p>
<p>„V domě U Tří holubů... Na Starém Městě.“</p>
<p>Konečně v duchu zajásal; a zjevně nejenom v duchu. Fabbri ulehčeně vydechl a také se usmál. Jenom na okamžik, než si představil, co po něm Kovář bude chtít dál.</p>
<p>„Dovedeš nás k němu.“</p>
<p>„Nedostanete se tam.“</p>
<p>„Proč myslíš?“</p>
<p>„Čeká mě. Nikomu jinému neuvěří.“</p>
<p>Kovář kupečka konečně pustil a spokojeně si zamnul ruce. „Tak půjdeš s námi.“ Otočil se na Dolanského, který seděl opodál opřený o borovici a znuděně se rýpal špičkou dýky za nehty.</p>
<p>„Jdeme?“ zvedl hlavu.</p>
<p>„Ať to stihneme.“</p>
<p>„A on?“ kývl šlechtic směrem k Fabbrimu. „Vážně ho chceš vzít s sebou?“</p>
<p>„Provede nás branami. Kdybychom ho nechali žít, tak nás zradí. Takhle ho budeme mít alespoň pod dohledem.“</p>
<p>„Nezradím, nezradím,“ úpěl kupec.</p>
<p>„A navíc, doplnil Kovář, „bude ještě rád. Vždyť který kupec by nechtěl žoldnéře k ochraně zboží zadarmo?“ Pak se ještě naklonil k mladému šlechtici blíž. „Potom ať si klidně práská, stačí, když mi ukáže na správného člověka. Stejně už všichni budou vědět, že jim jdu po krku, tak to bude jedno.“</p>
<p>Dolanský se zvedl a protáhl se. „Myslel jsem, že zůstaneš v Praze.“</p>
<p>„Uvidíme.“</p>
<p>„Jestli utečeš, půjdu ti po krku já.“</p>
<p>„Uvidíme.“</p>
<p>„Mluvím vážně, Kováři.“</p>
<p>„Však já taky.“</p>
<p>Chvíli na sebe beze slova hleděli a byl to souboj možná i tvrdší než na kordy. Nakonec oba téměř zároveň odvrátili zrak, protože ani jeden z nich nemohl získat navrch.</p>
<p>„Tak jdeme,“ zavelel Dolanský.</p>
<p>Rozvázali Fabbriho a naložili si zboží na hřbety. Nebylo toho tolik, aby to tři muži neunesli. Přešli přes rozbahněnou louku a našli úzkou stezku, která je vedla tím správným směrem.</p>
<p>„Při troše štěstí najdeme nevypálenou vesnici,“ zafuněl Dolanský.</p>
<p>„Co tam?“ zafuněl mu Kovář v odpověď.</p>
<p>„Vozík.“</p>
<p>„Budu se modlit.“</p>
<p>„To my všichni.“</p>
<p>Funěli dál a Bůh, ve kterého Kovář nevěřil, je vyslyšel.</p><empty-line /><p>Hned v první stodole našli dvoukolák. Naložili na něj truhlice a vaky a zmizeli. Štěkal na ně jenom prašivý pes, kterého Dolanský uklidnil jedním kopancem. Prašivec zmizel se staženým ocasem ve stínech a tiše kvílel.</p>
<p>Zprvu to vzali poklusem, aby někoho z vesničanů nenapadla nějaká nepředloženost – třeba jako se loupeži bránit. Nejvíc ze všech uháněl Kovář a ostatní za ním; jemu totiž bylo jasné, že jakýkoliv pokus o konfrontaci by skončil dalšími mrtvými.</p>
<p>A mrtvých měl tenhle svět už příliš.</p>
<p>Asi po kilometru konečně zvolnili a vydýchali se. Cesta dál mířila k západu, k hlavnímu městu českého království, které se utápělo v nekonečné válce.</p>
<p>Za jejich levici zešedla obloha, blížil se další den. Kodrcali se stále vpřed, po blátivé cestě, která míjela úzká políčka a zarostlé meze. Co chvíli projeli skrz osadu, na stráních nad řekou míjeli opuštěné samoty. Z pár komínů stoupal bílý kouř; tak příjemný oproti černému dusivému mraku, který značil požár.</p>
<p>Slunce stoupalo nad obzor, na loukách ležela mlha a její bílé chuchvalce se převalovaly jako nespokojený spáč. První paprsky vrhaly nekonečně dlouhé stíny.</p>
<p>Od úst stoupaly obláčky páry, jak na ně útočil poslední ranní mrazík. Brzy se i ten rozplynul.</p>
<p>Byl tu další den.</p>
<p>Nebýt černých sloupů za jejich zády, které ukazovaly, kudy právě prošlo švédské vojsko, Kovář by si pomyslel, že konečně našel normální, příjemný svět.</p><empty-line /><p>Dvě hodiny po rozbřesku se na okamžik zastavili a posnídali kyselá nezralá jablka z jabloně, která se nakláněla nad cestu.</p>
<p>Fabbriho přešel strach – pochopil, že obchod uskuteční tak jako tak. S penězi se dá podniknout už mnohé, třeba i zmizet i z dohledu naštvaných věřitelů a začít od píky. Usmíval se, protože Kovář udeřil hřebík na hlavičku: získal zdarma ochranu a nemusel se bát ani lupičů, ani strážných.</p>
<p>Zboží doveze, vydělá a bude ho to stát jenom trochu nepříjemností.</p>
<p>„Na Starém městě, hned u řeky, je jeden moc příjemný hampejz,“ zasnil se s vidinou, kde utratí první mince. „Ne tak dobrý jako ve Vlašsku, ale pánové, i tak to stojí za hřích!“</p>
<p>„Abys měl vůbec ještě šanci,“ zachmuřil se Kovář. „Být tebou, zmizím co nejdřív.“</p>
<p>„Ale... přeci...“</p>
<p>„Možná bys měl začít přemýšlet o děvkách někde na severu, daleko od všech jižanů.“</p>
<p>„Ale jedna noc snad...“</p>
<p>„Co nejdřív,“ zamručel Kovář. „Pro tvé dobro, příteli. Po mě přijde požár.“</p>
<p>„O ten se postarají Švédové.“ Dolanský se ušklíbl. „Přestaňte žvanit a jdeme dál, ať stihneme brány ještě otevřené.“</p>
<p>Dožvýkali poslední jablko a s obličeji zkřivenými jejich kyselou chutí vyrazili dál.</p><empty-line /><p>Když se slunce dotklo zenitu, přiblížili se k Vltavě. Cesta se zaplnila – kryté vozy, dvoukoláky, jezdci i obyčejní kmáni, kteří nesli všechen majetek na vlastním hřbetě. Všichni prchali pryč od černého dýmu, který se stále více blížil.</p>
<p>Válka hnala bezbranné před sebou jako honící pes stádo zděšených ovcí. Jenže na rozdíl od ovcí neměli lidé skoro žádnou naději na přežití. Všechno to byly kusy určené na porážku.</p>
<p>„Neobjedeme to?“ zamračil se Kovář při pohledu na ucpanou zemskou stezku.</p>
<p>„Nemáme čas.“</p>
<p>„Tak v tom případě, přátelé,“ zamračil se, „zboží přendáme z vozu na hřbety a vezmeme to po svých.“</p>
<p>Přestože se pod tíhou okované truhlice pěkně prohýbal a vpřed kráčel s pocitem, že těhotný ani tlustší o pár kil by být rozhodně nechtěl, rozhodně to bylo rychlejší, než kdyby s vozem čekali, až se silnice uvolní.</p>
<p>Po dvou hodinách se proklínal, v duchu nadával a říkal si, že trochu času mohli obětovat – hlavně kdyby měli vozík a náklad na něm.</p>
<p>Jenže hlásek rozumu, tichý a odstrčený, si přesto dál vedl svou a Kovář věděl, že radši bude poslouchat ten než hlásek své pohodlnosti a lenosti.</p><empty-line /><p>K Praze dorazili v brzkém odpoledni. A byl to pohled, který se Johnovi zaryl hluboko do paměti. Město, jež znal a které navštívil v různých epochách, nikdy nevypadalo tak zničeně. Snad ve světě, který byl zničený úplně; avšak tam už nezbylo z Prahy nic víc než smítka prachu, která rozhodně nevzbuzovala tolik emocí jako tato realita.</p>
<p>Jako první se zpoza obzoru vyloupl Pražský hrad. Nebo spíše to, co z rezidence českých králů zbylo. Ohořelé trosky svatovítské katedrály, černé od ohně, čněly proti podmračenému nebi – jako by sama příroda chtěla podbarvit první setkání s korunou království.</p>
<p>Lesk královského paláce nahradila umouněná šeď pevnosti. Velká okna zatlučená, místy zazděná. Hradby, věže – vše pobořené, opuštěné. Klenot, který v jeho světě a době okupoval snad všechny pohlednice, tady nebyl ničím víc než lejnem u cesty.</p>
<p>Takhle se mohl cítit Karel IV., když poprvé přijel do hlavního města a zjistil, že nemá kde bydlet. Kovář s ním soucítil a to v sobě neměl modré krve, ani co by se za nehet vešlo.</p>
<p>„Tenhle břeh je opuštěný,“ všiml si jeho pohledu Fabbri. „Od prvního vpádu Švédů se tam život ještě nevrátil, jen lůza, která nemá kam jinam jít. Jaká škoda těch nádherných paláců. V lepších časech bych si přál mít rezidenci právě tady. Vídeň je studená, německá města nudná a jih zase příliš živý. Praha mě vždy dokázala chytnout za srdce. A to jsem ji nezažil v době jejího lesku, když zde sídlil sám císař. Škoda.“</p>
<p>Kovář se ušklíbl; on Rudolfovu Prahu navštívil. Jenže si nevybavoval skoro nic z jejích krás, pouze zběsilý boj s X-Hawkem a následnou invazi terakotových válečníků. „A klášter?“ zeptal se, když si vzpomněl, kde má hledat svůj kontakt.</p>
<p>„Ten stojí. I on ztratil skoro všechno ze svého lesku a zašlou slávu levému břehu už nevrátí.“</p>
<p>O kus dál se jim otevřel pohled na celé město.</p>
<p>Tam, kde stávaly šlechtické paláce Malé strany, se černalo spáleniště, které se snažila pohltit všemocná příroda. Trosky Pražského hradu této krajině zkázy smutně dominovaly. Kamenný most v troskách, nádherné sochy otlučené, Malostranská věž srovnána se zemí. Přibližně v polovině mostu vybudovali opevněnou dělostřeleckou baštu. Ze všeho nejvíc připomínala jen další hromadu šutrů. Středověké hradby kolem Starého a Nového města špinavé, na mnoha místech provizorně podepřené. Jestli se do obléhání Švédové pustí se vší vervou, nevydrží. Hradební věže s propadlými střechami. A město za hradbami nepřipomínalo tu živou a nádhernou Prahu, po níž toužily miliony turistů. Zešedlé, neopravované domky. Obrovské dřevěné kolny: snad sklady, snad manufaktury.</p>
<p>„To je děs,“ zašeptal Kovář. Pak si uvědomil, že v tomhle světě nemohl zažít Prahu v pořádku. „Slyšel jsem, že byla nejhezčím městem v království.“</p>
<p>„Byla, příteli, byla. Jenže staré časy se už nevrátí, musíme bojovat o to, aby alespoň ty příští nebyly tak strašlivé.“</p>
<p>Při pohledu na tisíce uprchlíků, které se tlačily za hradby ze strachu před vojskem, které se blížilo, si John uvědomil, že Prahu žádný lepší zítřek nečeká.</p>
<p>Vyřídit vše potřebné a pryč. Co nejrychleji. Nejdřív Haider a pak kontakt, za kterým ho poslal Rudenworg. Třeba tím získá pár dnů navíc, než se pustí po jeho stopě. Protože nepochyboval o tom, že jej nenechají jen tak odejít. Ani Rudenworg, ani Dolanský.</p>
<p>„Jdeme.“</p>
<p>„Já zůstávám.“</p>
<p>Otočil se k Dolanskému.</p>
<p>„Mám své úkoly venku.“</p>
<p>„Vím.“</p>
<p>„Pamatuj, Kováři, hlídám tě. Neutečeš.“</p>
<p>„Ne, neuteču,“ zamumlal Kovář a doufal, že to bude znít věrohodně.</p>
<p>Výsledek se nedozvěděl.</p>
<p>Mladý šlechtic složil náklad a bez dalších slov se otočil k odchodu. Zmizel v krajině a ztratil se mezi lidmi jako duch.</p><empty-line /><p>Společně s Fabbrim prošli bránou. Protáhli se díky tomu, že Kovář se kupředu dral se silou ledoborce a neváhal ty, kteří mu bránili, srazit k zemi, a také díky tomu, že kupec vložil strážnému do dlaně pár měďáků. Za jejich zády dál zuřil hlasitý ryk, jak se chudáci rvali mezi sebou, kdo z nich bude mít tu čest zemřít ne před hradbami, ale uvnitř města.</p>
<p>„Tak co teď?“</p>
<p>„Nejdřív musíme k Týnu složit zboží a zaplatit daň.“</p>
<p>„A pak Haider?“</p>
<p>„Pak Haider,“ přikývl kupec neochotně.</p>
<p>Prošli několika ulicemi; všude bivakovali uprchlíci mezi hromadami všeho možného. Kovář počkal, než Fabbri vyřešil všechny své záležitosti – přestože válka byla na spadnutí, obchody musely fungovat dál. Hlavně když penízky tečou do městské kasy.</p>
<p>Konečně vyrazili za Haiderem.</p>
<p>„Víš, pane Kováři, nechce se mi.“</p>
<p>„Je mi to jasné. Mně se také nechce.“</p>
<p>„Nemohli bychom...“</p>
<p>„Neboj, příteli, jenom mě dovedeš. Nic víc se tě už týkat nebude.“</p>
<p>„Ale bude, pane Kováři. Koho obviní, že jsem tě k nim dovedl?“</p>
<p>„Taky pravda.“</p>
<p>„Řekni, jde o... něco vážného?“</p>
<p>Kovář přikývl.</p>
<p>„Takže není šance na poklidné urovnání?“</p>
<p>„V to celou dobu doufám, Fabbri. Věř mi.“ Ale nevěřil tomu; vzhledem k tomu, kolik nepřátel si v Agentuře nadělal, spíše půjde o boj na život a na smrt.</p>
<p>„Budu doufat, pane Kováři. I pro tvé dobro.“</p>
<p>John se pousmál a přikývl. Ta slova zněla upřímně – ne jako když se kupec snaží tvářit pravdivě; tohle šlo ze samotného nitra. Možná...</p>
<p>I ve zkaženém světě možná žili nezkažení lidé.</p>
<p>Možná.</p><empty-line /><p>Haiderův dům stál v Novém městě, trochu stranou od ostatních, obklopený velkým dvorem. Oproti špíně, kterou se museli brodit staroměstskými uličkami, tady Kovář skoro ani nepoznal, že se nacházejí ve městě zpustošeném válkou.</p>
<p>„Chyť mě pod krkem, Kováři.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Kdyby se dívali, abych mohl tvrdit, že jsem tě nepřivedl dobrovolně.“</p>
<p>„Nechceš pro jistotu vyrobit i pár monoklů a useknout jeden nebo dva prsty?“ ušklíbl se Kovář.</p>
<p>„Prsty nechat. Ale monokl a vyražený zub by možná nebyl špatný,“ odpověděl Fabbri zcela vážně.</p>
<p>„To snad nebude potřeba.“</p>
<p>Výmluvné pokrčení ramen Johnovi vzalo vítr z plachet.</p>
<p>„Nechci bít někoho, kdo mi pomáhá.“</p>
<p>„Tvé váhání mě těší, pane Kováři,“ usmál se kupec. „Lotr by mě praštil bez otázek. Tak oko a zub.“</p>
<p>„Jenom oko.“</p>
<p>„Se zubem, pane Kováři. Raději se zubem.“</p>
<p>„Kdepak, to nemohu přijmout.“ Na chvíli se odmlčel. „Mám doma ženu a sedm dětí,“ dodal se šibalským úsměvem.</p>
<p>„Tohle úsloví už dávno vyšlo z módy.“</p>
<p>„Hádám, že nikdy v módě ani nebylo.“</p>
<p>„Oko a zub, příteli. Je to malá cena, když mi to pomůže přežít.“</p>
<p>Našli tiché zákoutí a Kovář se dvakrát napřáhl. Fabbri dvakrát tlumeně zaúpěl. Teprve potom zabušili na bránu Haiderova domu.</p><empty-line /><p>„Kdo?“</p>
<p>„Fabbri. Jsem očekáván.“</p>
<p>„Měl jsi přijít sám, pane.“</p>
<p>„Mému společníkovi můžete plně důvěřovat.“</p>
<p>„Nemohu, pane.“</p>
<p>„Počká na dvoře. To je v pořádku. Pusťte nás, musím co nejdříve zpět pro zboží do Týna, než mi to všechno rozkradou.“</p>
<p>Vrata se pootevřela.</p>
<p>„Počká venku...“</p>
<p>V ten okamžik do nich Kovář kopl a veřeje se rozlétly tak prudce, že s hlasitou ránou narazily do kamenné zdi. Sluha odskočil o dva kroky nazpátek, klopýtl a od pádu jej zachránilo pouze to, že jej John chytil pod krkem.</p>
<p>Nestihl ani poděkovat.</p>
<p>Ani nebylo proč.</p>
<p>Kovář jej hodil proti zdi a třemi přesnými ranami jej poslal do říše bezvědomí. Přemýšlel, že by jej odstranil napořád, ale pak si řekl, že přece pořád je ten kladný hrdina. Chtěl být stále kladným hrdinou, i když to bylo v tomto světě čím dál tím těžší...</p>
<p>Přes dvorek přibíhal další, v ruce kord.</p>
<p>„A sakra.“</p>
<p>Kovář mu vyběhl v ústrety, doufal, že rychlostí vyrovná šance. Voják nebyl nezkušený, hrot napřažený před sebe. Začátečník by se napřáhl, aby udeřil s větší silou, což byla vždy šance pro toho beze zbraně.</p>
<p>Jenže tuhle šanci nedostal.</p>
<p>Nemohl si dovolit čekat na správný okamžik, protože voják by mohl ztropit poplach. A tak běžel vpřed a doufal, že bude mít štěstí.</p>
<p>V poslední chvíli uskočil stranou, hrot jej škrábl do ramene a rozřízl košili.</p>
<p>Natáhl ruku a sáhl po koši soupeřova kordu. Prudce trhl a vychýlil jej z rovnováhy, pak už stačil rychlý úder pěstí a voják se zhroutil k zemi. Ani nepípl. Být boxerem, stal by se z něj nejspíš šampion a topil by se ve zlatě; takhle se topil jenom v průšvizích.</p>
<p>„Tak, cesta je volná. Pospěšme.“</p>
<p>„Pán nás ochraňuj.“</p>
<p>Přeběhli přes dvůr kolem odstaveného kočáru a vstoupili do samotného domu. U okna dlouhý stůl a u něj pět vojáků; zřejmě ochranka.</p>
<p>„Co tu chcete?“</p>
<p>„Jdeme za panem Haiderem.“</p>
<p>„He?“</p>
<p>„Jsem očekáván,“ vychrlil Fabbri. „Nenechte se rušit, pánové, cestu znám, nejsem zde poprvé.“</p>
<p>Prošli kolem nich tak rychle, aby si nestihli nic uvědomit. Kovář doufal, že je nenapadne se ptát, proč je od brány nikdo nedoprovází.</p>
<p>Nevypadali na začátečníky, ani zbraně nezářily novotou, jak občas bývalo zvykem, když si boháč pořídil osobní stráž. Tihle měli boty od bláta, na zbraních skvrny od rzi a možná i od krve. Bláto a prach, jako by právě přijeli z cest.</p>
<p>Možná tomu tak skutečně bylo; zkušený žoldnéř – když se mu zaplatí – se vyrovnal deseti panákům na parádu.</p>
<p>A Haider zřejmě peníze měl.</p>
<p>Proběhli chodbou a po širokých schodech vystoupali do prvního patra paláce.</p>
<p>Fabbri zabušil na velké dveře na konci krátké chodby zdobené velkými obrazy. Otevřel je a ustoupil o krok stranou. „Omrač mě,“ šeptl se strachem v očích.</p>
<p>Muselo to tak být. Kdyby ho totiž Kovář skutečně jen využil, v téhle chvíli by bylo dobré se nepohodlného svědka zbavit. Prudce udeřil a doufal, že to kupečka nebude bolet příliš. Ale co, nejspíš byl na rány zvyklý.</p>
<p>Vstoupil dovnitř a v ten okamžik měl pocit, že se nad ním uzavřela vodní hladina a on tonul v nekonečné hloubce. V ten okamžik si John Francis Kovář uvědomil, že to nebyl dobrý nápad.</p>
<p>Vzpomněl si, že erb na dveřích kočáru, kolem něhož na dvoře přebíhali, už viděl.</p><empty-line /><p>Sotva vstoupil, vrhli se k němu čtyři žoldnéři. Výkřik pána domu je zastavil v poslední okamžik. Nevytekla ani kapka krve, přestože hrot kordu Kováře tlačil nepříjemně do krku.</p>
<p>„Co tu chceš?“</p>
<p>Haider byl v nejlepších letech, oblečený do dlouhého modrého kabátce. U pasu se mu houpaly plné měšce a krásně zdobená dýka.</p>
<p>Pronikavý pohled a na tváři výraz přezíravého nadhledu.</p>
<p>„Co jsi zač?“</p>
<p>„Přicházím místo kupce Fabbriho, Herr Haider.“</p>
<p>Kratičký pohled za dveře, kde leželo kupcovo bezvládné tělo.</p>
<p>„Vidím. Co chceš?“</p>
<p>„Nabízím obchod, pane. Výhodný obchod pro nás oba, pokud se k němu odhodláme.“</p>
<p>V místnosti kromě Haidera a vojáků bylo ještě pár dalších lidí, zřejmě úředníci a obchodníci. Truhly a vaky svědčily o tom, že zde probíhá balení a příprava na obléhání.</p>
<p>A u okna v honosných šatech mladá dáma, zlaté vlasy, obličej ve stínu. Zřejmě ta, která na Kováře a Dolanského poštvala své muže, nejspíš ty samé, kteří jej nyní drželi v šachu.</p>
<p>„Nemám zájem o tvé obchody, trhane. Jak ses dostal přes stráž?“</p>
<p>„Měl bys mít, pane. Máme společné přátele... na jihu.“</p>
<p>Zkusil hrát s otevřenými kartami. V tu chvíli šlechtična vykročila vpřed. „Pošli své lidi pryč, Joachime.“</p>
<p>Úsečné kývnutí stačilo, aby písaři a úředníci opustili sál. Zůstali jen oni tři a vojáci.</p>
<p>„Tak mluv.“ Měla tichý, autoritativní hlas. A přestože k ideálu krásy měla daleko, nedal se jí upřít jistý šarm, jímž na Kováře zapůsobila. Škoda, že nešlo o dámu v nesnázích, ale dámu nesnází.</p>
<p>Věděl, že jedno špatné slovo jej bude stát život. Přesto už nemohl couvnout.</p>
<p>„Hledám muže, jenž stojí za celým obchodem.“</p>
<p>„Proč bychom ti měli měli pomáhat?“</p>
<p>„Protože pošlete zprávu, že se o tuhle věc zajímám,“ napadlo Johna. To by mohla být dost zajímavá informace, aby zlato odměny mohlo vyvážit jeho žádost.</p>
<p>„A?“</p>
<p>„Pokud se nepletu, tak za tuhle zprávu budou velice vděční.“</p>
<p>„Čekají tvou smrt?“</p>
<p>Pokrčení ramen.</p>
<p>„Tak pro nás bude lepší poslat jenom hlavu, ne?“ opáčila šlechtična.</p>
<p>„No, pro ně určitě ano, ale rozhodně ne pro vás.“</p>
<p>Ticho trvalo příliš dlouho, hrot kordu stále tlačil do krku a život pomalinku odkapával pryč. Kovář přemýšlel, jak se z této situace dostat.</p>
<p>„Pokračuj.“</p>
<p>Kovář se rozhodl zabít dvě mouchy jednou ranou. „Protože z Vlašska,“ pousmál se, „můžete dostat jen léky. Ode mě i něco v těchto zkroušených dobách užitečnějšího.“</p>
<p>„Například?“</p>
<p>„Zuří válka, pokud se nepletu. Zapoj trochu fantazie, Herr Haider.“</p>
<p>Další tichá pauza, během níž ani Haider, ani urozená paní nemluvili, jen na sebe hleděli v mlčenlivém přemýšlení. Nervy drásající ticho. Kovář počítal – čtyři vojáci. Jeden za jeho zády, dva po stranách jej drželi za paže, ten poslední se mu pokoušel nepropíchnout hrdlo.</p>
<p>„Ty léky jsou bezesporu zázračné. A stejně tak i ode mne můžete čekat zázraky. Protože stejně jako ti na jihu vím, kde hledat.“</p>
<p>Možná to nebyla bezvýchodná situace, zamyslel se s optimismem sobě vlastním. Anebo to nebyl optimismus, ale jenom trocha šílenství nebo počínající demence.</p>
<p>„A záruky?“ zeptala se konečně šlechtična.</p>
<p>„Moje slovo?“</p>
<p>„Dost málo.“</p>
<p>Kovář pokrčil rameny. Netušil, kam až chce nechat věc dojít. „Nechte mě mluvit a uvidíte, jestli vás to zaujme.“</p>
<p>A zase ticho. Kovář se rozhodl počítat do pěti – poté by si už šance na přežití nedával.</p>
<p>Jedna.</p>
<p>Šlechtična hleděla upřeně na Haidera, na čele se jí od přemýšlení udělaly dvě tenké vrásky.</p>
<p>Dva.</p>
<p>Už jednou je chtěla zabít, proč by to neudělala podruhé? Krve na svých rukou se zřejmě nebála. Ty vrásky se Johnovi líbily, až dostal strach, že se kvůli nim v případě nouze nebude moct bránit: bít krásnou dámu bylo proti jeho zásadám.</p>
<p>Tři.</p>
<p>Haider dýchal pomalu; jako by se připravoval zaútočit, přestože žádnou zbraň neměl.</p>
<p>Čtyři.</p>
<p>Tlak kordu na hrdle trochu ustal. Mohlo to znamenat dvě věci – buď ochaboval v pozornosti, nebo se připravoval k bodnutí. Kovář doufal, že to první. Moc si to přál.</p>
<p>Pět.</p>
<p>A stále ticho... Nebo spíš posledních pár vteřin ticha.</p><empty-line /><p>Každý normální člověk by skončil s propíchnutým hrdlem v tratolišti krve. Ale žádný normální člověk by nevlezl dobrovolně do téhle jámy lvové.</p>
<p>John Francis Kovář nebyl normální člověk, a když dobrovolně vlezl pod nůž, byl rozhodnutý i dobrovolně odejít.</p>
<p>Čtyři prudké rány v rychlém sledu za sebou.</p>
<p>Čtyři profíci na zemi.</p>
<p>Krev samozřejmě byla také – sice nebyl normální člověk, ale nebyl ani Superman, kterého nelze zranit.</p>
<p>Během onoho kratičkého okamžiku se situace změnila. Kord držel v ruce on a mířil jím na hrdlo šlechtičny, kterou odhadl jako důležitějšího z dvojice.</p>
<p>„Takže, můžeme konečně více jednat a méně mlčet?“</p><empty-line /><p>„Jak... jak jsi to provedl?“</p>
<p>Sám nevěděl. Nejdřív kopl a srazil k zemi prvního. Prudce zaklonil hlavu a rozbil nos tomu za zády. Prudké trhnutí pažemi vrhlo proti sobě dva poslední. Pak stačilo dokonat dílo zkázy, než se vojáci stihnou zvednout.</p>
<p>Pochopil, že v tomhle světě jsou ostřílení válečníci, kteří před ním mají nekonečný náskok – ale na blízko má výhodu on díky tvrdému agenturnímu výcviku a zkušenosti ze speciálních jednotek.</p>
<p>„Berte to jako jednu ze záruk,“ řekl Kovář. „Takže teď – to jméno. A jestli vám odpověď bude trvat příliš dlouho, tak místo jako ukazovátko použiju tenhle kord jako zbraň.“</p>
<p>Vojáci za jeho zády se pohnuli, ztěžka se zvedali.</p>
<p>„A ti mládenci za mnou zůstanou hezky bez hnutí, jinak přijdou o svou paní.“</p>
<p>Poslechli ho.</p>
<p>„Takže?“ postoupil o další krok vpřed.</p>
<p>Jako první povolil Haider.</p>
<p>„Jsou z Benátek.“</p>
<p>„Výborně. A dál?“</p>
<p>„Neznám jméno. Jedná vždy přes prostředníka.“</p>
<p>„Ano?“ pobízel ho dál. „A kdo to je?“</p>
<p>„Benátský dóže. Nejdříve jsme měli za to, že to je z jeho popudu, ale podle všeho je jen loutkou. Velmi profitující a velmi bohatou loutkou,“ dodal Haider. „Celý podnik posvětil a vložil nad něj ochrannou ruku. Setkáváme se s jeho muži, kteří dělají poslíčky. A není možné vysledovat, kam zprávy nakonec putují. Ale říká se, že za tím vším stojí muž v kápi.“</p>
<p>„He?“</p>
<p>„Tak se mu přezdívá. Nikdo pořádně neví, kdo to je. Má kolem sebe bandu poskoků, která k němu nikoho nepustí.“</p>
<p>Kovář přemýšlel a z Haidera padaly další informace. „Říká se, že jsou dobří. Hodně dobří. Že prý svedou porazit i čtyři zkušené a ozbrojené vojáky, přestože jsou sami beze zbraní.“ Na okamžik si pohlédli do očí. „Aha,“ pochopil, „takže si skutečně nevymýšlíš. Dobře, co bude teď?“</p>
<p>„Bezpečně odsud odejdu,“ vypočítával Kovář. „A Fabbri půjde se mnou, abyste neměli touhu se jej na něco ptát. A to, myslím, bude prozatím stačit...“</p>
<p>Fabbri, jakmile zaslechl své jméno, opatrně vstal. Už byl asi při vědomí delší dobu, jen ještě hrál omráčeného, aby si zachránil krk. Teď už to potřeba nebylo.</p>
<p>Kovář začal couvat – chtěl zmizet, dokud měl čas, dokud měl moment překvapení z náhlého zvratu situace. Věděl své a znal cíl své cesty.</p>
<p>A znal nepřítele – muže v kápi. Kdo jiný by to mohl být než ten, koho stejně čekal?</p>
<p>Odcházeli. Živí, zdraví a s informacemi, pro které přišli.</p>
<p>„Neviděli jsme se už?“ zeptala se šlechtična těsně před tím, než zmizeli úplně.</p>
<p>„Viděli,“ přikývl Kovář.</p>
<p>„Tak doufám, že se uvidíme ještě někdy.“</p>
<p>„Já doufám, že už nikoliv.“</p>
<p>Usmála se. „Jsi chytrý, pane. To se mi líbí.“</p>
<p>Lehce se uklonil a dovolil si letmý úsměv. Škoda, že se jejich zájmy křížily, moc velká škoda...</p>
<p>A pak už jen schodiště, dvorek a spletité pražské uličky, v nichž se s Fabbrim ztratili.</p><empty-line /><p>Zastavili se až v blízkosti nevelkého kostelíka, na nějž si Kovář ze svého světa nepamatoval. Posadili se na schody u vchodu do věže a chvíli se vydýchávali. Fabbri, že tolik pohybu mu nedělalo dobře, a John, že přemíra šílenství ho nezabila.</p>
<p>Čas kvapil, a pokud nechtěl zůstat v obležené Praze, musel co nejdřív zmizet.</p>
<p>Na potvrzení těch slov kolem proběhla skupinka otrhaných dětí, které křičely a halekaly, že nepřítel je na dohled. Jakmile zmizely za rohem, nahradil jejich lomození rámus ještě větší – panika.</p>
<p>„Co teď, milý příteli?“</p>
<p>„Ještě musím něco vyřešit,“ řekl Kovář. „Nezabere to mnoho času.“</p>
<p>„A pak pryč?“</p>
<p>„Tak.“</p>
<p>„Asi mi nezbývá, než jít s tebou.“</p>
<p>Kovář přikývl; čert ví, v jakém záchvatu jej napadlo zachraňovat Fabbriho kůži. Jenže když už se to stalo, rozhodl se, že svému svěřenci už nedovolí tak snadno ztratit život.</p>
<p>„Ale mám tu své zboží.“</p>
<p>„Nech to být.“</p>
<p>„Peníze na cestu by se mohly hodit.“</p>
<p>To byla zase pravda.</p>
<p>„A jestli mi nevěříš – nemusíš, pane Kováři. Ale radši si zase od tebe nechám dát ránu pěstí, po které mi zbude akorát modřina, než aby mi vylámali všechny zuby a vytrhali nehty, abych potvrdil to, co ze strachu řeknu už na začátku.“</p>
<p>„Musím do Strahovského kláštera,“ řekl Kovář. „Splnit úkol pro Dolanského, snad nám to pomůže snáz zmizet. Můžeme se sejít tam.“</p>
<p>Neměl tím co ztratit – když se Fabbri rozhodne zmizet, on tím ztrátu neutrpí. A jestli jej zradí, nepřítel se nedozví o mnoho víc, než už stejně na sebe prozradil sám.</p>
<p>„U Strahovské brány? Raději za městem, přímo u kláštera bude určitě mnoho lotrů, kteří by nám opětovné setkání mohli zkomplikovat.“</p>
<p>„Platí.“</p>
<p>A nakonec, když kupec půjde s ním, z opatrovnictví se stane výhoda. Vždyť kupec musí znát cesty, po kterých své zboží dostat k zákazníkovi. A dobrý kupec musí takové cesty znát víc než dobře – rozhodně lépe než jakákoliv mapa.</p>
<p>A on neměl ani tu mapu.</p>
<p>Usmál se, pokývl hlavou a vyrazil za svým druhým pražským úkolem.</p><empty-line /><p>Strahovský klášter stál trochu stranou. Jeho okolí bylo vyčištěno od nejhorších trosek. Na nevelkém plácku se kolem ohňů tísnily desítky trhanů. Kovář se protáhl kolem nich a na zátylku cítil jejich pohledy, kterými by jej nejraději spálili na prach, kdyby mohli.</p>
<p>U brány se tlačil další houf žebráků, kteří chtěli dovnitř za jídlem a za bezpečím. Řvali a křičeli, mlátili do vrat a snažili se je prorazit. Na ochozu postávali žoldnéři a v okamžiku, kdy se někomu přeci jenom podařilo vyškrábat přes zeď, pomocí pík jej shodili nazpátek.</p>
<p>Což vyvolalo další řev a nadávky.</p>
<p>Jenže nic víc, naštěstí. Pár mušket a jedno nevelké dělo, jejichž hlavně mířily přímo do davu, zabraňovaly větší dávce emocí.</p>
<p>A nevelká hromada mrtvol naskládaná u rozbořené zdi pár metrů opodál byla dostatečným varováním, že vojáci se v případě potřeby nebojí střílet.</p>
<p>Chvíli trvalo, než se dostal ke zdi. Probíjet se k bráně nemělo smysl, stejně by mu nikdo neotevřel. Zaklonil hlavu a vyhlédl si nejbližšího žoldnéře.</p>
<p>„Hej,“ křikl nahoru.</p>
<p>Nebylo ho slyšet.</p>
<p>Poodešel kus dál, kde už nával nebyl tak velký, a zkusil jiného.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Hledám písaře Hynka.“</p>
<p>„Co je mi po tom?“</p>
<p>„Kvůli těm žebrákům nemám šanci. Dej mu zprávu, že tu jsem.“</p>
<p>„Hovno.“</p>
<p>„Kolik chceš?“</p>
<p>„Ty máš peníze?“</p>
<p>Nejbližší pobudové se k němu otočili.</p>
<p>„A taky kord, kterým si otrapy můžu držet od sebe. Dlouho to asi nezvládnu, takže jestli toužíš po stříbru, měl by sis pospíšit.“ A aby dodal svým slovům vážnost, vytáhl z měšce minci a žoldnéři ji ukázal.</p>
<p>Otočilo se k němu mnohem víc hlav.</p>
<p>Žoldnéř skutečně zmizel. Než se vrátil, Kovář uťal ruku jednomu příliš dotěrnému otrapovi a rozsekl stehno nepříliš šikovnému zlodějíčkovi. Nouze a bída udělaly z lidí zvěř, která se lačně vrhala po čemkoliv. Alespoň tam, kde to šlo.</p>
<p>„Běž k bráně, otevřu ti. A vyberu si, cos slíbil.“</p><empty-line /><p>Písař Hynek byl starý muž; šediny už dávno vystřídala pleš a sněhová běloba, vrásky se zaryly hluboko do tváře a hnědé stařecké skvrny zbarvily ruce i pleš.</p>
<p>„Potřebuješ napsat smlouvu? Závěť? Neřekli mi, proč se mnou chceš hovořit, jen, že to je důležité. Hádám, že ta důležitost je vyvážena zlatem, že?“</p>
<p>„Umím psát, pane. Přivádí mě jiná záležitost.“</p>
<p>„A to?“</p>
<p>„Pozdravy od společných přátel.“</p>
<p>„Ach tak.“</p>
<p>V mnichově hlase nezazněl ani náznak zájmu. Procházeli se křížovou chodbou a míjeli další mnichy, skloněné v modlitbách, jak nevnímali nic jiného.</p>
<p>„Posílá mě Rudenworg.“</p>
<p>„Neznám jej.“ Ani náznak zaváhání nebo nejistoty. Že by to popletl?</p>
<p>„On by zřejmě tvrdil to samé, kdyby za ním přišel někdo neznámý.“</p>
<p>„Zajisté, ale já jej neznám.“</p>
<p>Kovář se odmlčel. Pak si uvědomil, že kdyby Hynek nebyl správným mužem, už dávno by se rozloučil a šel po svém. Takže nakonec jen hra.</p>
<p>„No, nevadí. Asi jsem se spletl.“</p>
<p>Všiml si, že teď svoji jistotou znervóznil mnicha.</p>
<p>„Půjdu,“ pokývl rozhodně hlavou. „Snad bys mi mohl poradit ještě v jedné věci. Sháním holuby. Na posílání zpráv.“</p>
<p>„Nějaké bych mohl nabídnout.“</p>
<p>„Jsou dobří? Trefí tam, kam potřebuji?“</p>
<p>„Pokud se nepletu, ti moji budou pro tvé záměry nejlepší.“</p>
<p>„Za kolik?“</p>
<p>„Nemohl jsem poradit s tou první záležitostí, tak menší dar snad tento dluh srovná.“</p>
<p>Kovář v duchu zajásal. Nespletl se.</p>
<p>„Ještě něco, příteli?“</p>
<p>„Kdepak, kdepak, se zbytkem si již dovedu poradit sám.“</p>
<p>Pak už to šlo ráz na ráz. Hynek jej vzal do nevelké zahrady, zarostlé a špinavé, kde vzadu u zdi stál holubník. Mnich do rozměrného koše strčil šest ptáků a opatrně přiklopil víko. Kouskem řemínku jej přivázal a podal Johnovi. Nakonec přidal ještě pár listů papíru a psací brk.</p>
<p>„Starej se o ně dobře.“ Hynek se mračil. „A jdi už, podle všeho je nepřítel na pochodu a jízdní hlídky co nevidět začnou obrážet kolem hradeb, aby obrali co nejvíc těch, kteří spěchají pod ochranu města.“</p>
<p>Kovář se rozloučil pokývnutím hlavy a moc se nezdržoval; čím méně o něm mnich zjistí a čím méně on sám prozradí, tím více šancí, že se mu povede zmizet.</p><empty-line /><p>U staré brány zatím Fabbri nebyl. Kovář si sedl, opřel se o zeď a pustil se do sepisování první zprávy. <emphasis>Jsem na místě</emphasis>. Přemýšlel, jestli jeho moderní pravopis nebude matoucí, ale mávnul nad tím rukou. <emphasis>Hradby v žalostném stavu, brány pobořené, na obranu pár stovek žoldnéřů. Švédové na dohled, deset až dvacet tisíc mužů, přes tři tucty děl. Dál budu pozorovat, našel jsem informované přátele.</emphasis></p>
<p>Připojil i podpis a papír stočil do malé ruličky, kterou přivázal jednomu z holubů k nožce.</p>
<p>Šedá křídla zavířila oblohou a holub i se zprávou zamířil k severu. Kovář doufal, že mu koupí alespoň čtrnáct dní času. Nebo alespoň týden, kdy nenápadně zmizí a zamete za sebou stopy.</p>
<p>Zbylé ptáky prodal za pár měďáků prvnímu, který se po nich mlsně podíval. V polévce neublíží a neodnesou tak třeba i nechtěnou zprávu, že není vše tak, jak má být.</p>
<p>První z úkolů byl splněn, a teď nezbylo, než spěchat. Spěchat jako o život.</p><empty-line /><p>Zřejmě usnul. Probudil ho kopanec.</p>
<p>Vyskočil, a ještě než pořádně rozlepil oči, už stál na nohou, v ruce dýku, kterou tiskl otrapovi na krk. Teprve pak se probudil i jeho mozek.</p>
<p>„Prosím,“ ozvalo se zpod čepele sípání.</p>
<p>Kovář povolil.</p>
<p>„Příště opatrněji, milý pane Fabbri.“</p>
<p>„Poučil jsem se.“</p>
<p>„Jdeme?“</p>
<p>Přikývl.</p>
<p>„Ne tak zhurta,“ zastavil je ovšem další hlas.</p>
<p>Kovář se otočil, dýku si přehodil do levé ruky a tasil kord. Stál nehnutě, ale i během toho kratičkého okamžiku si v duchu přeříkal tolik nadávek, že by dokázal vydat příruční slovník sprostých slov. Kdyby byl ovšem tak odvážný, že by knihu napsat a vydat vůbec zkusil.</p>
<p>„Jak jsi nás našel?“</p>
<p>„Slíbil jsem ti, že si na tebe dám pozor. A ty jsi udělal chybu, pane Kováři, když ses pokusil odejít hnedka. Mohlo ti dojít, že si zkontroluji, jestli jsi dorazil za Hynkem. A že vydržím i tak dlouho, abych se přesvědčil, že se vrátíš do města.“</p>
<p>„Dostal jsi mě.“</p>
<p>„Ještě ne. To teprve přijde!“</p>
<p>I Dolanský tasil kord. Kovář z malého příručního slovníku bez nejmenších problémů vytvořil rozsáhlý akademický několikadílný fascikl. A cítil se, jako by jej tím fasciklem někdo vzal po hlavě.</p>
<p>„Nechci s tebou bojovat, pane z Dolan.“</p>
<p>„Nepřeháněj to s tou náklonností.“</p>
<p>Kovář se ušklíbl, lehce potěžkal kord. „Není to z přátelství. Je to ze strachu.“</p>
<p>Bál se toho mladého vlka. Za tu krátkou dobu, co strávil po jeho boku, se jej naučil znát.</p>
<p>Jedna z věcí, na něž mladíček nebyl připraven, byla pravda. A krátké zaváhání, jež po tomto přiznání následovalo, dalo Kovářovi možnost prvního útoku.</p>
<p>Skočil vpřed s kordem před sebou.</p>
<p>V ten samý okamžik se ozval od kláštera křik, dusot kopyt a střelba. Švédové.</p>
<p>Zbraně o sebe nezazvonily, Dolanský ustoupil stranou a nechal Kováře promáchnout. Rychle se stáhl zpět a v poslední chvíli vykryl protiútok. Tentokrát se zvonění ozvalo, ale ne jako zvonivý zpěv čepelí, ale jen jako ošklivé železné <emphasis>krrrch</emphasis>.</p>
<p>Kovář bodl. Krátký výpad a ještě jeden. Mistři šermu to nazývali jako <emphasis>raddoppio</emphasis>. Ani to nepomohlo a perfektní techniku italské školy nahradila brutální síla. Dolanský švihl svým těžkým kordem a přerazil Johnovu zbraň vejpůl.</p>
<p>Na obzoru se objevili jezdci.</p>
<p>Kouř střelného prachu je zahaloval jako mlha, přesto si v kratičkém okamžiku všiml mnohých detailů. Rozedřených slabin do krve, podmračených tváří, potrhaných klobouků a zbraní v rukou.</p>
<p>Dolanský se usmál. Napřáhl se k poslední ráně. Jen trošku, žádné filmové máchnutí, během něhož se dá zvládnout cokoliv – třeba i políbit filmovou hrdinku, zachránit dítě a teprve poté padoucha zabít. Kdepak, mladý šlechtic věděl, že každý zbytečný pohyb je poukázkou do pekla.</p>
<p>Kovář neměl šanci uhnout.</p>
<p>Neměl by, kdyby Dolanského nepraštil po hlavě Fabbri.</p>
<p>Mladý šlechtic se skácel k zemi, ještě něco zamumlal, ale nebylo mu rozumět.</p>
<p>Kovář sáhl po jeho kordu a pro jistotu i odřízl měšec, co měl u pasu. Každá mince se bude hodit.</p>
<p>Švédští jezdci se přiblížili. Rachot střelby zněl až nebezpečně blízko. Zřejmě šlo o oddíl, který tajně překročil řeku – a místo průzkumu se vrhli rovnou do útoku.</p>
<p>K nebi vyrazil černý dým požáru – zatím hořely domy na zničené Malé straně, které měly to štěstí, že dosud přežily.</p>
<p>Z městských hradeb zahřměla děla a ta švédská, která se blížila od Brandýsa, jim odpověděla.</p>
<p>Obléhání Prahy začalo, smyčka se stahovala.</p>
<p>„Jdeme,“ křikl Kovář.</p>
<p>Dali se na útěk a měli štěstí, protože nepřátelé zůstali u přívozu. Pokusili se nalodit a dostat do města, ale někdo v poslední chvíli přeřezal provazy, vor se dostal do proudu a pomalu mizel v dálce.</p>
<p>Praha úpěla a řvala bolestí, avšak všechen ten hluk nechali za sebou. Prosmýkli se kolem několika mezí a poklusem mizeli na západ.</p>
<p>Dolanského slova možná přinesl vítr, možná je slyšel jenom ve své hlavě.</p>
<p>„Dostanu tě, Kováři. Přísahám! Dostanu tě!“</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>Jako štvaná zvěř</strong></p><empty-line /><p>Dostihli je celkem rychle. Otázka však zněla, kdo je poslal.</p>
<p>Dvacet žoldáků s dlouhými kníry a na vychrtlých koních stálo na rozcestí a babylónskou směsicí jazyků se dohadovali, co dál.</p>
<p>Možná to byli zvědové švédské armády, kteří pročesávali okolí a zabývali se kontribucí. Tak tomu říkali oni. Ostatní to nazývali vražděním a loupením všeho, co jim přišlo pod ruku.</p>
<p>Možná vojáky vyslal Haider, aby se vlašským parterům zavděčil; ale Kovář tomu moc nevěřil. Nejspíš měl teď hodně práce s tím, aby přesvědčil nepřítele, že je vlastně přítel. Ani to někdy nepomáhalo, když se žoldnéři utrhli ze řetězu.</p>
<p>Možná tu byli na rozkaz neznámé šlechtičny.</p>
<p>A možná je vyslal Dolanský.</p>
<p>U posledních dvou variant si nebyl jistý, která z nich je pravděpodobnější. Protože ani jedna se mu ani za mák nelíbila. A tak doufal v tu první, k níž se obloukem zase vrátil.</p>
<p>Tak či onak, museli se schovat a doufat, že je nepřítel nenajde. Protože sám proti dvaceti – vyzkoušel si už v tomhle světě všechno možné, ale na tohle prostě neměl.</p>
<p>Navíc jej pálilo v levé paži, kam ho zasáhli, když utíkal od Haidera. Nešlo o nic vážného, jen o škrábanec, který trochu krvácel a na nějž v průběhu dalších událostí zapomněl. Už nespočetněkrát ránu vymyl čistou vodou i čistou kořalkou; nejhoršímu snad zabránil, ale přesto mu bolest neustále napovídala, že všechno v pořádku asi nebude.</p>
<p>Čekali skrytí ve vývratu, se zelenými větvemi přehozenými přes sebe, a neodvažovali se ani dýchat.</p>
<p>Slyšeli hlasy, slyšeli dupot kopyt. Smích.</p>
<p>Vrzání postrojů i řinčení zbraní, které narážely do kovových chráničů.</p>
<p>Samozřejmě nadávky.</p>
<p>Po chvíli z jejich řečí pochopil, že nehledají je. To byla dobrá zpráva.</p>
<p>Po další chvíli porozuměl, že mají za úkol zabít každého, koho potkají, aby se zpráva o obležení Prahy nedostala pryč tak rychle. To byla špatná zpráva.</p>
<p>A tak dál čekali ve skrýši a doufali, že se vojáci brzo zase pohnou dál.</p><empty-line /><p>„Už odjíždějí,“ špitl Fabbri.</p>
<p>Kovář se probral z myšlenek. Skutečně, kopyta zněla v dálce a rozcestí se zase nořilo do ticha.</p>
<p>„Podobných hlídek bude v kraji víc. Musíme si dát pozor.“</p>
<p>Opatrně se zvedli, zkontrolovali okolí, a když se skutečně nic nehnulo, tak se vyškrábali zpátky na cestu a svižným krokem zamířili k západu.</p>
<p>Krajina kolem nich pustla. Naštěstí ne takovým způsobem jako na severu – pomocí spálenišť, šibenic a hromadných hrobů. Prostě si jen mocná matka brala zpátky to, co jí lidé kdysi sebrali. Cesta se místy ztrácela v houštinách, minuli i dvě nebo tři vesnice, které zarůstaly lesem.</p>
<p>U třetí se Kovář už podivil. „To jsme teprve den cesty od Prahy.“</p>
<p>„Kdo mohl, utekl se skrýt za hradby. Už dávno. Teď tudy prochází duchové dávno mrtvých. Ostatně jsme v zemi nikoho a jediná cesta hodná toho jména vede k Plzni – s pořádnou oklikou kolem křivoklátských hvozdů.“</p>
<p>„Proč tudy?“</p>
<p>„Je to bezpečnější. Podél Vltavy operují vojska Budějovických stavů.“</p>
<p>Kovář překvapeně zamrkal.</p>
<p>„Kolik vlastně víš o zemích, kterými musíme projít?“</p>
<p>„Zatraceně málo.“ Uvědomil si, že jeho znalosti zeměpisu dvacátého století asi stačit nebudou. „Musíme přes Alpy...“</p>
<p>„Pokud k nim dojdeme. Nu, příteli, alespoň večer nemusíme zase pomlouvat děvky, ale můžeme rozhovor věnovat vážnějšímu tématu.“</p>
<p>„Nevím, jestli je něco důležitější než nevěstky,“ ušklíbl se Kovář a za vtip to považoval jenom z poloviny.</p><empty-line /><p>Než nastal večer, museli se skrýt ještě jednou. Tentokrát jízdní jednotka kolem nich projela cvalem. Dusot kopyt odezněl v dálce během pár minut.</p><empty-line /><p>Na noc zamířili do lesíka, který měli po pravé ruce. Vyšplhali se do mírného svahu, a když z vrcholku zjistili, že před nimi je zase jenom les a nikde nic, co by naznačovalo přítomnost lidí, slezli do hlubokého úvalu mezi dvěma kopci a tam ve vlhku a tmě rozdělali malý ohýnek, aby uvařili trochu polévky.</p>
<p>„Tak povídej, co je na jihu?“</p>
<p>„Nejdřív Plzeň, katolická bašta. Jak víš, vždy stála na straně císaře a pravověrných.“ Nevěděl, ale tvářil se, že ano. „Jako zázrakem přežila snad všechna obléhání; některé nepřátele odrazila, jiným se vyplatila a párkrát taky v jejích ulicích řádili žoldnéři, ale žádný z nepřátel ji nesvedl zlomit. Teď přes ni vede jedna z mála bezpečných cest na jih. Plzeňští stále zůstávají věrni císaři – a své víře. Proto se z širokého okolí do hradeb stahují ti, pro něž je katolictví stejně důležité jako život sám.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Očekávají konec světa, pronásledují kacíře a čekají, že až válka skončí, Ferdinand se jim odmění a založí v Plzni arcibiskupství.“</p>
<p>„Pokud válka skončí.“</p>
<p>„Všechno jednou skončí. Možná to jiní nevidí, ale já myslím, že mír je na spadnutí.“</p>
<p>„Jsi první, kdo to tvrdí.“</p>
<p>„Málokdo cestuje a navíc jsi mluvil ponejvíc s vojáky; ti samozřejmě konec války neradi vidí, protože nic jiného neumí.“ Fabbri zamíchal v malém kotlíku a ochutnal bublající polévku. Zavrtěl hlavou a přisypal koření. „Tady válka stále ještě zuří, ale na západě už polevuje. Panovníci se pokoušejí dohodnout, slevují ze svých nároků... ti, kteří přišli o svá vojska a již nemají na další, samozřejmě v první řadě. Poddávají se prvnímu, kdo přijde. Je dost možné, že od míru nás dělí dvě nebo tři velké bitvy. Pak zbude jediné veliké vojsko, jehož pán nastolí mír.“</p>
<p>„Haleluja.“</p>
<p>„Tak snadné to nebude, samozřejmě. Lůza zvlčila, z vojáků se staly běsnící šelmy. Prostý lid se odnaučil říkat pánům ‚pane‘. Ještě potrvá dlouhá léta, než města ožijí, než se lidé vrátí na pole a než v lesích pochcípají lapkové. Ještě mnoho let a mnoho mrtvých. Ale pak to, nebesa, snad konečně skončí.“</p>
<p>Kovář přemýšlel, nakolik to Fabbri ví jistě a nakolik jde o jeho spásná přání.</p>
<p>„Takže Plzeň. Co dál?“</p>
<p>„Republika budějovických stavů. Ve válečných zmatcích se městská rada postavila proti císaři; možná se inspirovali u frýdlantského vévody, jehož od královského titulu dělí jen fakt, že nechce zbytečně provokovat císaře. Až Ferdinand přijde o všechno, tak mu v tom nebude bránit nic... Ale zpátky na jih. Budějovičtí si tedy také řekli, že nebudou poslouchat císaře, který stejně jenom vybírá daně a odvádí mladé muže do války. Někdo si vzpomněl, že stejným způsobem se odtrhlo Nýdrlantsko od španělské říše; možná si vzpomněli, že stavovskou republiku toužili mít před mnoha lety i čeští páni. A tak se začali nazývat Budějovickou republikou. Pod svou správu získali pár vesnic v okolí a dvě nebo tři města. Z jihu je chrání Šumava a vlastně i fakt, že ze severu je neměl kdo ohrozit. Pomalu sílí, rozšiřují své panství dál na sever, podél Vltavy. Říká se, že chtějí dojít až do Prahy a dosadit na hrad krále. Přesně tak, jak chtěli před tím, než začaly války.“</p>
<p>„A proč jsou nebezpeční?“</p>
<p>„Protože dobře vědí, co se kolem nich děje. Vojáci přinášejí smrt – takže je rovnou zabíjejí. A chudáci zase mor a špatné manýry. Takže je taky zabíjejí. Kupci zase mohou být špehové. Takže ani ti nemají moc nadějí. Prostě je docela velká šance, že tvoji hlavu nabodnou na kůl a vyznačí jí nové hranice. Proto se jim vyhýbá, kdo může, a nechává je žít si samotné.“</p>
<p>„Takže my půjdeme také přes Plzeň.“</p>
<p>„Zkusíme to.“</p>
<p>„A dál na jih?“</p>
<p>„Nejlepší to bude cestou na Pasov. V hraničních hvozdech bychom měli mít klid. Válka se přes hory nepřevalila; ostatně co dobývat v kraji, kde jsou stromy a skály a kopce? Žije tam pár lidí, kteří se skrývají před běsněním, nějací uprchlíci, poustevníci... ani marodérů tam tolik není, protože není co krást. Projdeme, při troše štěstí, po bývalé zemské stezce.“</p>
<p>Fabbri zamíchal, ochutnal, spokojeně pokýval hlavou a sundal kotlík z ohně. Zatímco se krmili, tak povídal dál. „Nicméně v bývalé Říši to začne být hodně nebezpečné. Tam je krajina vyjedená, zničená, pustá. Je to rovinatý kraj, kudy snadno prochází vojska. A je to znát.“</p>
<p>Kovář srkal horkou polévku a pokyvoval hlavou. Polévka ho hřála v žaludku a on si uvědomil, že přesně stejný pocit úlevy a blaha míval, když ho někdy dostihla rýma a on ji zaháněl svařenou kořalkou.</p>
<p>„Navíc do Evropy vpadli pohani. Zatímco se křesťané bili mezi sebou, sebrali velké vojsko a vypravili se na sever. Bez odporu pošli Uhrami, dobyli Vídeň a teď se pokouší dostat dál na západ. Ale asi ani oni nestojí o tak zničenou zemi. Postavili hraniční pevnosti na břehu Dunaje a opřeli se o Vídeň. Naší hanbou je, že na jejich území už válka pominula, stejně tak ta nejhorší bída. Najdou se i tací, kteří utíkají a dobrovolně se poddávají sultánově moci.“</p>
<p>Chvíli se zase krmili a vyškrabávali z kotlíku poslední zbytky.</p>
<p>„No, za spálenou zemí jsou hory. A za horami konečně Vlašsko, jemuž se válka zatím vyhnula. Co si pamatuji, několik vojevůdců se pokusilo překročit Alpy stejně jako kdysi Hannibal, ale žádný z nich nedosáhl jeho úspěchů. Pokaždé pochcípali na horských stezkách. Jen jednou se to zdařilo, ale vojsko se rozpadlo hned poté, co se vojsko dostalo do bohaté země. Hladoví vojáci se rozeběhli každý vlastní cestou, aby nakrmili břicha. Pro bohatá vlašská města nebyl problém je rozehnat.“</p>
<p>„To už bylo v době, kdy mu našeptával ten muž v kápi?“</p>
<p>„Kdo? Aha... ty myslíš? Tomu nevěř, příteli, to je jen legenda.“</p>
<p>„Legenda?“</p>
<p>„Nikdy jsem žádného muže v kápi – nebo v masce, tak mu také občas říkají – nepotkal. Vždycky jsem jednal s prostředníky a co jsem si zjistil, tak většina z nich přicházela z dóžecího paláce. Možná za tím stojí sám dóže, možná městská rada... Ale už se v té době z Benátek léky vyvážely, to ano.“</p>
<p>Kovář si dal snadno dvě a dvě dohromady. S moderní technikou boje a s informacemi určitě nebyl problém na nepřítele počíhat. Čin, který předběhl svou dobu... čin muže v kápi.</p>
<p>Anebo v masce...</p>
<p>Kovář se obával nejhoršího. Už tolikrát dostal od onoho muže v masce napráskáno na prdel, a to měl za sebou zázemí Agentury. Teď byl sám. Přesto musel jít na jih a zjistit, co se děje. Zjistit, jak se dostat domů.</p>
<p>Případně zvítězit.</p>
<p>Případně zjistit, že jej osud miluje a že se mýlí. Nicméně stejně přemýšlel nad tím, jak se nepřítele zbavit, jak nad ním vyhrát.</p>
<p>V hlavě mu hučelo a přemýšlelo se mu ztěžka. Nejspíš se cítil malátný po teplé večeři. Na přemýšlení bude času ještě dost.</p>
<p>Udusili oheň a uložili se ke spánku. Zima je kousala do prstů a lezla pod kabátce a pláště a Johnovi tak trvalo docela dlouho, než se konečně ponořil do říše snů.</p><empty-line /><p>Probudil ho výstřel. Zněl až příliš blízko.</p>
<p>Ještě než dozněla jeho ozvěna, stál na nohou, zbraň v ruce. Kopl do Fabbriho a spěšně posbíral věci.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>„Tiše.“</p>
<p>Další výstřel přišel místo odpovědi. V lese se zablesklo. Jen na okamžik. Slyšeli tlumené hlasy, dusot nohou. Vítr k nim zavanul vůni střelného prachu.</p>
<p>Hvozd kolem nich se utápěl v naprosté tmě, Kovář viděl asi jenom na dva nebo tři kroky.</p>
<p>„Po nás nejdou, to je dobré,“ zašeptal. „Ale jsou blízko a to je špatné.“</p>
<p>„Mizíme?“</p>
<p>„V téhle tmě bychom si akorát zlámali nohy. Navíc by se o nás dozvěděli. Tady jsme v ústraní, při troše štěstí si nás nevšimnou.“</p>
<p>Přitiskl se ke kmeni nejbližšího stromu a Fabbrimu přikázal to samé. Stál a čekal, co se bude dít, ale lesu vládlo ticho.</p>
<p>Další výstřel; ten zněl už dál.</p>
<p>Potom už nic. Kovář usnul.</p><empty-line /><p>Svítání jim připravilo překvapení. Asi pět metrů od jejich tábora ležel mrtvý muž.</p>
<p>„Co je zač?“ ptal se Fabbri, který se držel dál a co chvíli se křižoval.</p>
<p>„Nevím. Vagabund. Není voják. Nemá u sebe žádné zbraně, žádné peníze. Vypadá jako někdo, kdo prostě chtěl utéct před válkou a nepovedlo se mu to.“</p>
<p>„Takový kousek od nás,“ drmolil kupeček. „Mohlo být po nás.“</p>
<p>„Mohlo, ale není. Spíš by mě zajímalo, proč byl tenhle človíček tak důležitý, že se kvůli němu hnali až hluboko do lesa, a ještě k tomu v takové tmě.“ V hlavě mu hlasitě cvakala kolečka, jak usilovně přemýšlel. „Určitě ho nehonila obyčejná hlídka, jaké jsme dosud potkávali. Kdepak, těmhle šlo o něco jiného.“</p>
<p>„Někoho hledají?“</p>
<p>„A chtějí zabít.“</p>
<p>„Koho?“</p>
<p>„Nás?“ Nejspíš to ten chudák schytal za ně. „Vím o třech lidech, kterým jsme svým útěkem šlápli na kuří oko.“</p>
<p>„Aha,“ došlo to i kupečkovi. „Haider?“</p>
<p>„Možná. Něco mi ale říká, že na něj sázet nemusíme.“</p>
<p>„A kdo další?“ Fabbri se mračil. „Ta ženská? Co tam byla s Haiderem?“</p>
<p>„Druhá trefa. Nevím, co je zač, ale zajímala se o nás docela dost na to, aby měla touhu nás najít.“</p>
<p>„A ten třetí? Že by ten mladík, kterého jsem vzal přes hlavu?“</p>
<p>„Výborně, příteli. Tři trefy ze tří. Začínáš být skoro tak dobrý jako já.“</p>
<p>Přestal mrtvolu ohledávat a narovnal se. Zjistil, že Fabbri, přestože vystrašený, mezitím zahladil stopy po ohni i zválená místa, kde spali. Na první pohled by nikdo nepoznal, že tu tábořili.</p>
<p>„Dobrá práce,“ ocenil to. „Tak jdeme. Ať se konečně dostaneme pryč od Švédů a těch jejich hlídek.“</p><empty-line /><p>Během dne se museli čtyřikrát schovat před patrolami, jednou to stihli na poslední chvíli. K večeru narazili na zuboženou skupinku sedláků, kteří se za nimi hnali s klacky v rukou. I těm utekli jen tak tak.</p>
<p>Pak se vnořili do hlubokých hvozdů staré královské obory. Tam už nepotkali ani živáčka. Čas od času zahlédli samotu, ale domy zarůstaly lesem a nejevily známky života. Všude jen kopce a nekončící les.</p>
<p>Šli opatrně – místo vojenských hlídek se teď museli mít na pozoru před těmi, kteří do takových hvozdů utíkali před spravedlností. Párkrát narazili na tábořiště, ale vždy se zvládli zdaleka vyhnout. Zubatá se plížila mezi stromy hned za jejich zády a snad se jí všichni báli, že se ke dvěma poutníkům nikdo jiný nepřiblížil. Tak došli až na konec hvozdů, přebrodili bublající potok a dostali se zase do civilizovanějších krajů – přestože ani zde skoro nikdo nežil.</p>
<p>John cítil rostoucí únavu. Toužil si někam lehnout a týden nepřetržitě spát. Ve spáncích mu tepalo, u kořene nosu jej pálilo, jako by vdechl příliš ostrý šňupací tabák; přičítal to únavě. Otupěle kráčel vpřed, nohu před nohu, a neměl sílu přemýšlet nad ničím dalším.</p>
<p>Uspokojen tím, že se konečně dostali do relativního bezpečí, přestal dávat pozor. Však on Fabbri také má oči a uši. Ať se chvíli snaží on.</p><empty-line /><p>Kupeček dával pozor, ale zkušenosti neměl. Takže vykřikl až v okamžiku, kdy se jezdci objevili na ohybu cesty. Cesta se šplhala do mírného svahu. Dřív ji lemovala pole, ale teď zarůstala bodláčím a nízkými křovinami.</p>
<p>Uskočili stranou, aby se skryli v křovinách, ale pozdě.</p>
<p>„Všimli si nás!“</p>
<p>„Vím, utíkej,“ houkl Kovář a rozeběhl se první.</p>
<p>Doufal, že koně křovinami neprojedou, že je vojáci nebudou pronásledovat a že jim zmizí. Jenže se zmýlil.</p>
<p>Neozvaly se žádné výstřely, které čekal. Ozval se jenom krátký vítězoslavný výkřik Dolanského z Dolan: „Slíbil jsem, že tě dostanu Kováři! Tady mě máš!“</p>
<p>Bývalý agent neodpověděl. „Přidej,“ zasípal a sám zrychlil.</p>
<p>Doběhli na vrchol svahu a před nimi se otevřelo nevelké údolí. A hlavně další les, ve který se postupně křovinatá pláň změnila. V hustý, zarostlý les plný zrádných šlahounů a ostnů, strží a povalených kmenů. Jedině tam mohli jezdce setřást.</p>
<p>Kovář ukázal tím směrem a utíkal dál. Za sebou slyšel křik vojáků a jejich halekání, jak se je snažili objet. Nikdo z nich nestřílel – zřejmě šetřili střelný prach pro chvíli, kdy zásah bude jistější.</p>
<p>Dolanský nebyl břídilem jako ostatní žoldnéři. Ostatně proto se stal Rudenworgovým důvěrníkem a proto dokázal mužům velet.</p>
<p>Bohužel, pomyslel si Kovář. Bohužel. Proč si zrovna musel udělat nepřítele z tohohle mladíčka. Vždyť za jiných okolností mohli být spolubojovníci k pohledání.</p>
<p>„Hej, hej, hej!“ křičeli jezdci. Koně se prodírali křovinami stejně snadno jako lidé.</p>
<p>Doháněli je.</p>
<p>Les se zdál být nekonečně daleko.</p>
<p>Sto metrů.</p>
<p>Jezdci byli také sto, ale na rozdíl od lesa tuto vzdálenost rychle zkracovali.</p>
<p><emphasis>Prásk!</emphasis></p>
<p>Kulky zasvištěly Johnovi kolem spánků. Tiše zaklel. Měli mnohem přesnější mušku než většina střelců, se kterými se v tomto světě setkal.</p>
<p>Padesát metrů.</p>
<p><emphasis>Prásk!</emphasis></p>
<p>Fabbri kvílel strachem. Div, že mu na to stačil dech.</p>
<p>Dvacet metrů.</p>
<p><emphasis>Prásk! Prásk!</emphasis></p>
<p>Jezdci se přiblížili téměř na dosah. Kovář skoro cítil dech koní na svém zátylku, už už čekal, že jej k zemi srazí kord.</p>
<p>Jenže v té chvíli vpadl do lesa.</p>
<p>Vykřikl bolestí, jak jej zešlehaly větve a šlahouny šípků. Nezastavil se.</p>
<p>Jezdci ano.</p><empty-line /><p>Vydali se za nimi pěšky.</p>
<p>Kovář s Fabbrim získávali náskok, vojákům překážely v rychlejším pohybu jejich zbraně a kordy zavěšené u boků. Hlasitě kleli, jejich škorně čvachtaly v blátě a větve se zachytávaly o dlouhé pláště.</p>
<p>„Jdeme, jdeme,“ šeptal John.</p>
<p>„Kam?“</p>
<p>„Na první místo, kde se můžeme schovat.“</p>
<p>S rukama před obličejem, aby alespoň trochu zmírnil šlehance větvemi, běžel dál. Zakopával o kamení i kmeny, prodíral se kopřivami a nevšímal si jejich pálení, nevšímal, že mu z kalhot i košile zůstávají cáry. To všechno bylo lepší než smrt, jíž by se dočkal z rukou Dolanského a jeho mužů.</p>
<p>Všiml si uzounké úžlabiny plné kopřiv. Ztrácela se pod povaleným stromem s ještě zelenými listy na koruně.</p>
<p>„Tady,“ mávl na kupečka. „Opatrně, ať není poznat, že jsme se tam vplížili.“</p>
<p>První zapadl do kopřiv Fabbri, hned za ním Kovář, který ještě popadl v běhu dvě velké větvě. Pokusil se kopřivy zase narovnat a zaházet klacky, které sebral. Vplížili se do temnoty, skryti pod korunou stromu a v temném stínu. Přivítalo je bláto a komáři. Nicméně nebyli vidět.</p>
<p>Stihli to pár sekund před tím, než je doběhli vojáci.</p><empty-line /><p>První tři vojáci přeběhli kolem nich a pokračovali dál do lesa. Další už přicházeli krokem.</p>
<p>„Někde jsme je ztratili,“ slyšel Kovář cizí hlas.</p>
<p>„Najdeme je,“ odpovídal Dolanský.</p>
<p>„A když ne?“</p>
<p>„Tak příště.“</p>
<p>Zastavili se asi deset metrů od jejich úkrytu. Lesem zavoněl dýmkový tabák.</p>
<p>„Někde se tu schovávají. Míst je tu dost.“</p>
<p>„Jak říkám, dostaneme je příště.“</p>
<p>„Ale měli bychom se vrátit k Praze. Přijdeme o kořist.“</p>
<p>„O tu už jsi dávno přišel, Franci.“</p>
<p>„Hm, nevím, město ještě chvíli vydrží.“</p>
<p>„To ano, ale nakonec se vyplatí, uvidíš. Žádné rabování nebude.“</p>
<p>Pak zase zašustily v podrostu kroky, jak vyrazili dál. „Jsou to špioni, kteří nám mohou přinést spoustu nepříjemností. Musíme je najít.“</p>
<p>„Sám jsi špion.“</p>
<p>„Jenže já jsem na správně straně.“</p>
<p>Dál nemluvili a za chvíli jejich kroky odezněly v dálce.</p>
<p>„Jdeme?“ špitl Fabbri.</p>
<p>„Ještě se budou vracet,“ odpověděl Kovář. „Počkáme na soumrak. V šeru jim zmizíme snáz. Možná bychom měli nadále cestovat jenom po tmě.“</p><empty-line /><p>Asi za hodinu mu daly události zapravdu. Vojáci se vraceli.</p>
<p>Kleli, hašteřili, ale ani napodruhé si jejich skrýše nevšimli. Vraceli se zpátky na cestu.</p>
<p>Slunce se sklonilo k obzoru a krajinu zahalila tma. Kovář zavelel k dalšímu pochodu.</p><empty-line /><p>Šli celou noc a tentokrát ušli jen pár kilometrů. Měsíc se skrýval za mraky, takže nebylo vidět ani na krok. Když se prodírali lesem, pod korunami stromů vládla taková tma, že neviděli vůbec nic, šli s rukama napřaženýma před sebou a doufali, že nespadnou do žádné jámy.</p>
<p>Fabbri tiše nadával, John zakopával potichu. Těsně před úsvitem se našli zapadlé údolíčko.</p>
<p>Seděli na zemi a neodvažovali se rozdělat oheň.</p>
<p>„Takhle to nejde,“ řekl Kovář.</p>
<p>„Nejde.“</p>
<p>„Možná jsme je ztratili.“</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>„Dáme si oddych a půjdeme dál. Třeba budeme mít štěstí.“</p>
<p>„Třeba.“</p>
<p>Vyrazili ještě před polednem.</p><empty-line /><p>Dokázali se Dolanskému vyhýbat další dva dny. Pak došli k řece a u ní nalezli i žoldnéře, kteří toužili po jejich krvi.</p>
<p>Pršelo už druhý den v kuse, země byla rozmáčená a plná bláta. Chvílemi se zdálo, že z oblohy padá krev, jako v den apokalypsy. Jenže to nebyla krev, ale popel. Černý popel a prach, který stoupal ze spálenišť celé Evropy, a který vítr přihnal až sem. Zeleň se nořila do šedi a všechny barvy kolem se ztrácely pod nánosem špíny.</p>
<p>Kovář stál na kopci a shlížel do širokého údolí, na jehož dně se klikatila široká řeka. V jednom z ohybů stávala rybářská osada – teď jen spáleniště a znamení zkázy. Válka dorazila i sem.</p>
<p>Nejdříve si vojáků nevšiml. Popelečný déšť i jim sloužil jako perfektní kamufláž.</p>
<p>„Je jich deset. A nejspíš nebudou sami, ostatní objíždějí okolí,“ zamumlal. „Dolanský se pojistil.“</p>
<p>„Nenechají nás řeku přejít. Další šanci totiž už mít nebudou.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Na druhém břehu už je panství pod správou Plzně. Tam by se odvážil jen šílenec.“</p>
<p>„To je dobré vědět,“ ušklíbl se. „Ty to tu znáš. Dá se někde poblíž přebrodit?“</p>
<p>„Tohle je jedno z mála míst, kudy to jde,“ řekl Fabbri. „Proto jsem nás sem vedl.“</p>
<p>„Vím.“</p>
<p>„Další přechod je asi půl den cesty na východ.“</p>
<p>„Budou i tam.“</p>
<p>„Tak co uděláme?“</p>
<p>„Něco vymyslíme.“</p>
<p>Kovář se mračil, měl mizernou náladu z mizerného počasí. Vztekal se kvůli tomu, že ho mladičký Dolanský držel pod krkem. A nenáviděl svět i proto, že mu třeštila hlava. Začínal mít obavy, že nepůjde o obyčejnou únavu.</p><empty-line /><p>Předchozího večera se zeptal, jak se projevuje onemocnění, s nímž se setkal na severu.</p>
<p>Prý nejdřív přijde bolest hlavy, následně malátnost a horečka. Ta přibližně po týdnu ustane a na těle nemocnému naskákají fialové boláky. A nakonec přijde smrt.</p>
<p>„Jak se nákaza přenáší?“ zeptal se tehdy.</p>
<p>„Nikdo neví,“ zněla odpověď. „Někdo myslí, že vzduchem, jiný, že vodou, jiný, že krví. Nikdo neví. Kdo ví, ten je mrtev.“</p>
<p>„Kolik nemocných zemře?“</p>
<p>„Všichni.“</p>
<p>„A nakazí se všichni?“</p>
<p>„Kdepak, všichni ne. Ale většina ano.“</p>
<p>„A léky?“</p>
<p>„Ty, co vozím z Vlašska. Ty pomáhají. Dokáží nemoc na čas zastavit.“</p>
<p>Neptal se, jestli nějaké Fabbri má. Nechtěl se prozradit. Ani netušil proč, možná měl strach, že by ho kupeček opustil. Možná měl jenom mysl zatemněnou horečkou.</p>
<p>Nezbývalo než doufat.</p><empty-line /><p>Čekali na kopci. Vojáci v údolí tábořili pod plátěným přístřeškem a nevypadalo to, že by se chtěli zvednout k odchodu.</p>
<p>„Tak co tedy uděláme?“ ptal se Fabbri.</p>
<p>„Přebrodíme řeku tam, kde na nás nebudou číhat.“</p>
<p>„To nejde.“</p>
<p>„Není tak široká.“</p>
<p>„Je divoká. Hluboká a zrádná. Není to bezpečné.“</p>
<p>„Tím víc máme důvod se o to pokusit,“ zamumlal. „Nebudou nás podezírat, že jsme na druhém břehu. Budou ještě pár dní čekat, až se objevíme.“</p>
<p>Fabbri vrtěl hlavou, ale už nic neříkal.</p>
<p>„Jdeme,“ zavelel Kovář. „Kterým směrem je další brod blíž?“</p>
<p>„Na východě.“</p>
<p>„Tak jdeme na západ.“</p><empty-line /><p>Počkali si na noc.</p>
<p>Kovář cítil, jak mu krev buší ve spáncích. Svět kolem něj se začínal rozmazávat. A nepříjemně houpat. Ještě než došli k řece, musel se dvakrát zastavit a opřít se o kmen stromu, aby se udržel na nohou.</p>
<p>A když konečně dosáhli břehu, tak padl na všechny čtyři a zjistil, že se nedokáže zvednout.</p>
<p>„Proboha,“ zašeptal Fabbri a pokřižoval se. „Pane bože všemohoucí, ochraňuj naše duše.“</p>
<p>„Nemel. Musíme na druhý břeh.“</p>
<p>„Kriste pane. Ty jsi nemocný.“</p>
<p>„Jenom únava.“</p>
<p>„Procházel jsi morovým povětřím?“</p>
<p>„Den spánku a vyležím se,“ žvatlal dál Kovář. Přeplavou na druhý břeh a získají náskok. Nikdo o nich nebude vědět. Odpočinou si a nemoc zmizí.</p>
<p>„Tak procházel?“ nenechal se odbýt Fabbri.</p>
<p>„Na sever od Prahy. Mrtví, všude mrtví. S fialovými boláky. A lidé, kteří jedli jiné lidi, protože měli chuť na maso.“</p>
<p>„Kriste pane. Proč jsi nic neřekl, když se objevily první příznaky?“</p>
<p>„Nevěděl jsem... nemám mor.“</p>
<p>Fabbri vytáhl z brašny ampulku. Položil Kováře na záda a nalil mu do úst hořkou tekutinu. Když ji chtěl vyplivnout, tak mu přitiskl dlaně na ústa.</p>
<p>Kovář se málem udusil. Pak málem pozvracel.</p>
<p>Pak ztratil vědomí.</p><empty-line /><p>Probral se o chvíli později. Hlava jej stále třeštila a svět se stále houpal.</p>
<p>„Co se stalo?“</p>
<p>„Dal jsem ti lék. Na nějaký čas to nemoc zastaví.“</p>
<p>„Takže jsem zdravý?“</p>
<p>„Jenom se to zastavilo. Na pár týdnů.“</p>
<p>„Ale říkal jsi, že z Vlašska vozíš léky.“</p>
<p>„Ano, ale musí se brát pravidelně. Jinak by to nemělo ten pravý obchodní efekt.“</p>
<p>„Doprdele.“ Řeka divoce hučela, déšť šuměl a kapky pleskaly o listy stromů. Byl to rachot, jako kdyby se všude kolem z nebes řítily vodopády. Skoro Fabbriho neslyšel. „Kolik máš dávek?“</p>
<p>„Měl jsem dvě.“</p>
<p>„Takže ještě jednu?“</p>
<p>„Nejsi tu sám, Kováři.“ Kupeček zněl tentokrát hodně naštvaně, snad poprvé za tu dobu, co jej znal.</p>
<p>Teprve po dlouhé chvíli mu došlo, co tím myslel. Takže oba v sobě měli dávku a kdo ví, jak dlouho jim vydrží.</p>
<p>„Musíme si pospíšit,“ zašeptal. „Dojít do Vlach dříve, než nás to sklátí.“</p>
<p>„Když se zvedneš, tak ano.“</p>
<p>Kovář se zvedl na všechny čtyři. Šlo mu to dost ztěžka a už vůbec si nedovedl představit, jak se dostane na druhý břeh řeky. Rachot v Johnově hlavě pomalu odezníval.</p>
<p>„Poplaveme?“</p>
<p>„Nebude třeba, příteli.“</p>
<p>Neviděl. Neviděl vůbec nic kromě barevných jiskřiček, které mu tančily před očima.</p>
<p>„Nezvládnu to,“ sípal Kovář.</p>
<p>„Zvládneš!“</p>
<p>To už Kovář zase slyšel jakoby z mlhy. Opět se propadal do hlubin nevědomí.</p><empty-line /><p>Podle všeho to trvalo pár minut. Svět se s ním stále točil, ale horečnatý záchvat ustupoval.</p>
<p>Řeka dál burácela, bílé chomáče pěny se leskly. Pršelo a hladina byla zvrásněna nejenom vlnami, ale i kapkami, velkými kapkami, které v tu chvíli pleskaly Kovářovi do obličeje; i těmi drobnými, ostrými jako jehličky, jež čas od času přinesl vítr.</p>
<p>Všiml se, proč nebudou potřebovat loďku.</p>
<p>Přes hladinu ležely položené kmeny, ulámané, odrané. Zaklínily se do sebe a v divokých vlnách se povážlivě pohupovaly.</p>
<p>„Ty stromy,“ řekl tiše.</p>
<p>„Zbytky po bouři. Měli jsme štěstí. Nebude to ale snadné.“ Ukázal asi dvacet metrů daleko. „Tamhle jsou dva blízko sebe, z každého břehu jeden.“</p>
<p>Vlny se divoce draly vpřed. Tak divoce, že by stačil jeden špatný pohyb, aby jej smetly kamsi do zapomnění.</p>
<p>„Úplný most,“ poznamenal Kovář a ztěžka se zvedl na čtyři. „Tak jdeme.“</p>
<p>Vnořil se do řeky. Dno nebylo u břehu hlouběji než půl metru. Pokusil se postavit. Proud mu podrazil nohy a on se jen tak tak zachytil břehu.</p>
<p>Vyplivl vodu a zaklel. Rozhodně to nemělo být snadné</p>
<p>Jako první šel tedy Fabbri. Držel se kluzkého dřeva a ručkoval mezi zlámanými větvemi. Voda jím smýkala místy tak prudce, že měl co dělat, aby se udržel.</p>
<p>„Pojď, Kováři,“ překřičel hukot peřejí. „Kdyby něco, tak tě chytnu.“</p>
<p>A John Francis Kovář podruhé vstoupil do „téže“ řeky.</p>
<p>Teď už věděl, co jej čeká, takže se už nenechal překvapit. Pomalu, krůček za krůčkem pokračoval dál. Držel se jako klíště a doufal, že mu neujedou ruce. Ledová voda jej probrala. Měl pocit, že mu praskne hlava a že umrzne, jak se do něj zakusovaly ostré zoubky ledového proudu, ale mysl se pročistila. Najednou věděl, co má dělat – a do jakého šílenství se pustil v takovém stavu.</p>
<p>Ručkovali dál.</p>
<p>Pomalu, ale jistě.</p>
<p>Přibližně v polovině řeky měl Kovář pocit, že to nezvládne. Zaklesl se o kmen celým tělem a zhluboka oddechoval. Skoro nemohl pohnout rukama, a to jej čekalo to nejhorší – přehmátnout z jedné větve na druhou.</p>
<p>„Dokážeš to?“ zakřičel na něj Fabbri.</p>
<p>Přikývl.</p>
<p>Kupeček stejným kývnutím odpověděl.</p>
<p>Bylo to asi metr – metr, který museli přeplavat v tom silném rozbouřeném proudu. Metr, který dělil život a smrt.</p>
<p>Fabbri se odrazil a skočil. Vzápětí se zanořil pod hladinu. Ale hned se zase vynořil a v poslední chvíli se chytil jedné z větví. Ten okamžik stačil, aby přehmátl a zachytil se. „Hej hej,“ zakřičel radostí. „Pán mě miluje!“</p>
<p>Kovář se zhluboka nadechl a následoval kupečka.</p>
<p>Řeka jej objala do mrazivého sevření a svět zůstal kdesi daleko.</p>
<p>Jedna vteřina? Nebo dvě? Hodina? Den?</p>
<p>Zdálo se to jako věčnost, tak blízko smrti, tak blízko zhouby. Naprostá věčnost, ticho a chlad.</p>
<p>Pak se vynořil, rukama hrábl po větvích. Viděl, jak po něm Fabbri sahá, aby jej zachytil. Nebylo to potřeba; v prstech sevřel polámané větve a věděl, že to dokázal. Vyšplhal ven z vody, ven z proudu. Hlasitě vydechl.</p>
<p>„Ke břehu,“ zavelel celkem zbytečně.</p>
<p>Jenže Fabbrimu v ten okamžik vyklouzla větev z rukou, krátce vykřikl a proud jím mrštil pryč. Kovář po něm nestihl ani sáhnout.</p>
<p>„Zatraceně!“</p>
<p>Fabbri se potácel v peřejích, mával kolem sebe rukama a snažil se doplavat ke břehu. Voda mu nedala šanci – ostatně, co je člověk proti mocné rozbouřené přírodě?</p>
<p>Naštěstí se řeka po pár desítkách metrů stáčela a Fabbri se dokázal zachytit o další kmen, který tam trčel do hladiny. Nebo spíš větev zachytila jeho. Visel tam ve větvích, bezvládný jako hadrová panenka, snad omráčený.</p>
<p>Kovář se co nejrychleji přeplazil na břeh, chvíli tam vysíleně ležel a nedokázal vstát, přestože věděl, že musí spěchat. Ztěžka se zvedl a klopýtal po proudu. Těch pár metrů mu trvalo nekonečně dlouho.</p>
<p>Fabbri se probral a snažil se zachytit lépe, aby se mohl dostat na břeh.</p>
<p>„Nelez sem!“ křikl, když si všiml, že se Kovář chystá do řeky. „Nelez sem, já to zvládnu!“</p>
<p>Poslechl – na nic jiného neměl sílu.</p>
<p>Příliš těžká víčka se zavřela a cokoliv bylo lepší než šílená bolest hlavy a neskutečná zima. Cokoliv, třeba i smrt. John se tedy přestal bránit, smířil se sám se sebou i s okolním světem a usnul s vědomím a klidem, že se už nikdy neprobudí.</p><empty-line /><p>Probudil se.</p>
<p>Probudil se do jasného a teplého dne. Slunce svítilo a příjemně hřálo, ze země stoupala pára a vzduch voněl. Nějakou dobu trvalo, než si uvědomil, co se stalo.</p>
<p>„Jak dlouho?“ zeptal se tiše.</p>
<p>„Pár hodin.“</p>
<p>Kovář si oddechl; čekal, že v bezvědomí strávil celé dny a že tak těžce získaný náskok přijde vniveč. A teprve v té chvíli mu došlo, co všechno se v noci stalo. A jakým zázrakem přežili.</p>
<p>„Asi jsem včera nebyl moc při smyslech, že?“</p>
<p>„Tak se to stává, hodně nemocných nedokáže posoudit, co je a co není rozumné.“</p>
<p>„Ale přežili jsme.“ Opatrně vstal. Hlava mu třeštila jako po třídenním tahu s Vegou, ale země se přestala houpat a závratě také ustoupily. I bolest zmizela mnohem rychleji než kocovina. „Pamatuji se, že tě strhl proud.“</p>
<p>„Zachytil jsem se o další polom o pár kroků dál. Chtěl jsi mi jít na pomoc, ani když ses neudržel na nohou. Nakonec jsi omdlel. Naštěstí tam voda byla už klidnější. Nejhorší bylo vymotat se z těch větví, pak už to šlo samo.“</p>
<p>Kovář se rozhlédl kolem. Řeka hučela opodál; mimo dohled. Což znamenalo, že ani vojáci hlídkující na břehu nemají šanci zjistit, že jim kořist proklouzla mezi prsty. Možná štěstěna nebyla až taková děvka.</p><empty-line /><p>Během hodiny byli na cestě, aby o tak těžce získaný náskok zase nepřišli</p>
<p>„Měli bychom si pořídit zbraně,“ řekl Kovář, kterému dělalo starosti, že se mu u pasu houpe jenom kord, notně otlučený a zrezivělý.</p>
<p>„A koně,“ dodal kupeček.</p>
<p>Kráčeli po mírném svahu, po pravé ruce les, po levé pastviny. V údolí rozvaliny vesnice, nikde ani živáčka. Slunce pálilo a košile se Johnovi lepila na záda, na čele se mu perlily kapičky potu. Dal by království za koně.</p>
<p>„Jak jsme daleko od Plzně?“</p>
<p>„Den nebo dva.“</p>
<p>Kovář zafuněl. Nejraději by se někam natáhl a spal. Dlouho a nekonečně – a dal by si i dovolenou v lázních. Cokoliv by bylo lepší než šlapat opuštěnou krajinou s nepřítelem za zády.</p>
<p>Štěstí jim zatím přálo a Fabbriho obchodnická duše jim nejednou zachránila kůži, když je dostihla hlídka Plzeňských. Nakonec sehnali i místo na povoze, a tak už druhého dne dopoledne spatřili mocnou a pyšnou Plzeň, nepokořenou a pravou ve víře.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>Zkurvení kacíři</strong></p><empty-line /><p>Za pevnými hradbami našel John Francis Kovář civilizaci. Skoro nevěřil vlastním očím.</p>
<p>Bláto, hnůj, špína, hromady odpadků, hromady lidské ubohosti. Smrad, který se plížil uličkami a místy byl téměř k nevydržení. Přesto šlo o puch civilizace a míru. O puch, který byl tak typický pro všechna stará města. Takhle smrděl mír.</p>
<p>Jako kupce je pustili téměř bez ptaní; mělo to jen jednu nevýhodu: Kovář se musel zbavit kordu.</p>
<p>„Nakoupíme zásoby a hned vyjedeme,“ řekl tiše Fabbri. „Není bezpečné se zde zdržovat.“</p>
<p>Na křižovatkách ulic stály pranýře. Teprve po chvíli si Kovář všiml, kolik jich je. Rozhlédl se a další věc mu přišla zvláštní – město bylo podezřele tiché.</p>
<p>Lidé spěchali po ulicích, zraky sklopené k zemi.</p>
<p>„Čeho se bojí?“ zeptal se tiše Fabbriho.</p>
<p>„Svaté inkvizice.“</p>
<p>„Tady?“</p>
<p>„Mají tu sídlo. Osobují si nárok na celé království, ale reálně vládnou nejbližšímu okolí. O to tvrdší jsou jejich zákony.“</p>
<p>Došli na nevelké náměstí. Tam, kde většinou bývá tržiště, stálo vysoké pódium. A na něm připravené hranice.</p>
<p>„Upalují kacíře?“</p>
<p>„Prý každý týden alespoň jedno autodafé. Kacířů je kolem všude dost. I pobertů, kteří možná vyznávají správnou víru, ale škoda jich rozhodně není.“</p>
<p>Kovář se pozorně rozhlížel a jeho cvičený zrak si všiml dvou nebo tří mužů, kteří jako by na čele měli napsáno „špeh“. Postávali, procházeli, zdánlivě si ničeho nevšímali, ale už jen způsob, jakým si ničeho nevšímali, o nich mnohé napovídal.</p>
<p>Na rozdíl od těch ostatních se netřásli strachem. Stejně jako Kovář – netrvalo dlouho a všichni tři se nalepili na něj.</p>
<p>„Měli bychom co nejdříve zmizet.“</p>
<p>„Také zmizíme. Jenom opatříme to nejnutnější.“</p>
<p>Kromě připravených hranic zelo náměstí prázdnotou, okna zavřená a pulty krámů sklopené. Kovář vrhl tázavý pohled na Fabbriho.</p>
<p>„Je neděle,“ řekl kupec.</p>
<p>„A?“</p>
<p>„Raději mlč, Kováři, a neříkej zde nic nahlas. Nevím, co jsi za bezbožníka, a je mi to upřímně řečeno jedno, ale tady by se ti to mohlo vymstít. Rozumíš? Tak raději mlč. Ubytujeme se, hned zítra ráno všechno zařídíme a zmizíme, než si na nás někdo smlsne.“</p><empty-line /><p>Fabbri ho zavedl do cechovního hostince, který pronajímali kupcům. Správce si je zdlouhavě měřil pohledem a asi přemýšlel, co tihle dva prodávají a jestli je vůbec má přijmout. Přeci jenom jako kupci nevypadali, spíše jako žoldnéři na útěku, jako vagabundové, které je dobré akorát tak zastřelit.</p>
<p>Naštěstí tu kupečka znali, a když se za něj zaručili dva úředníci, kteří vybírali clo a mýtné, tak je nechali být.</p>
<p>Usadili se v rohu, aby nevzbuzovali příliš pozornosti. Tři slídiči se posadili každý zvlášť – jeden skoro až ke dveřím, druhý k oknu, třetí nejblíže k výčepu. Kovář si všiml, že místní jim místo uvolnili bez řečí a pomalu se jeden za druhým ztráceli. Cizinci, kteří netušili, o koho jde, však zůstávali klidní.</p>
<p>Upozornil na to Fabbriho. Ten jen pokýval hlavou.</p>
<p>„Já vím. Co naděláš. Hlavně se nezapomeň před jídlem pomodlit.“</p>
<p>K pití dostali mošt, podle Fabbriho se pálenka ani pivo nesměly v neděli podávat. V neděli se podle něj nesmělo nic, jen zbožně vzhlížet k nebesům a velebit Pána.</p>
<p>„Co dělají, když na ně někdo útočí?“</p>
<p>„Pak se z věřících stávají křižáci. Ve jménu božím lze v neděli i zabíjet.“</p>
<p>„Tak doufejme, že dneska se jim chtít nebude.“</p><empty-line /><p>Těsně před setměním jeden ze slídičů zmizel. Fabbri tiše zaklel, velice tiše. Jen pohnul rty.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„To není dobré. Raději se ztratíme.“</p>
<p>Kovář nepatrně přikývl.</p>
<p>„Nenápadně. Přes dvorek, jako že se nic neděje a potřebuješ jenom močit.“</p>
<p>„A ty?“</p>
<p>„Vyjdu ven, ke kostelu. Pomodlit se.“ Fabbri se lehce usmál. „Potkáme se pod věží.“</p>
<p>Vstal, rozloučil se a zamířil ven. Nikdo ho nesledoval.</p>
<p>Ani to nebylo dobré znamení. Kovář se ještě chvíli rozvaloval na lavici, než vstal a zamířil na dvorek. Ve dveřích se musel sehnout, přesto se praštil do čela.</p>
<p>Tiše zasakroval a zamířil k temnému rohu, kam podle pachu chodili návštěvníci nejenom močit. Přes nízkou zídku se dostane snadno, tonula ve stínu a u její paty ležela halda dříví.</p>
<p>Jenže se k ní nedostal.</p>
<p>„Zastav se, synu.“</p>
<p>Ze dveří vycházel kněz v bílém rouchu a s černým pláštěm. Na prsou měl rudý kříž, jako mívali kdysi křižáci.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Pojďme si promluvit, v klidu a teple,“ ukázal zpátky na krčmu.</p>
<p>„Potřebuji močit.“</p>
<p>„To vydržíš.“ V hlase se neskrývala otázka, ani náznak nabídky nebo shovívavosti. Jen chlad a přímost rozkazu. Johnovi došlo, že kněz prostě a jednoduše <emphasis>ví</emphasis>, že jemu se skutečně močit nechce.</p>
<p>Zevnitř slyšel řinčení zbrojí. Za zídkou zaslechl kroky a dupot nohou. I kdyby se rozhodl utíkat, moc daleko by se nedostal.</p>
<p>Přikývl a vrátil se do krčmy.</p>
<p>Usadili ho ke zdi, kněz naproti němu, pět vojáků k vedlejšímu stolu, další dva zůstali stát u dveří. Měli kordy a novotou zářící arkebuzy.</p>
<p>„Odkud jste přijeli, synu?“</p>
<p>„Ze severu,“ řekl podle pravdy Kovář.</p>
<p>„To vím... ale nevím, co vás přimělo k tomu, abyste si vybrali cestu tajnou a neschůdnou. Neprošli jste kolem žádné z hraničních hlídek, které na severu držíme. Po žádné cestě jako poctiví křesťanští poutníci. Mí muži na vás narazili až hluboko v území, nad nímž držíme ve jménu našeho pána ochrannou ruku.“</p>
<p>Kovář se odmlčel. „Ne, to ne... museli jsme se vyhnout... tlupě lupičů, kteří se rozhodli nás okrást. Nemohli jsme je setřást.“</p>
<p>„Hm, hm, hm,“ zahučel kněz. Říkal to stejným tónem, jako se „hm, hm, hm“ vyslovuje ve vtipu o mrkvi v zimě a králíčkovi bez hlavy. „Ano, na severu se potuluje jakási banda, ale nejde o lapky. Ani o zloděje. Ale o žoldnéře, dobře placené, zkušené. Většina z nich jsou zkurvení kacíři.“</p>
<p>Poslední dvě slova zněla strašně zvláštně, nepatřičně, a přesto z nich běhal mráz po zádech.</p>
<p>„Nejspíš ve službě velkého pána. Možná pracují pro švédské psy, možná pro zrádce Valdštejna. A to se mi nelíbí, protože proč by posílal někdo z nich skupinu vojáků, aby vás zastavila? Leda byste s těmi zkurvenými kacíři měli něco společného. Ty i ten tvůj přítelíček.“</p>
<p>„Nevím, co by to mohlo být,“ zavrtěl hlavou. Věděl, že tentokrát nemá šanci na útěk. A to ho děsilo. „Máme zlato, které jsme na severu utržili, možná jim jde o to.“</p>
<p>„Zlato. Ano, ano. Prokleté kacířské zlato. Bylo by správné věnovat jej na křesťanskou věc, nemyslíš, synu?“</p>
<p>„Asi ano.“ Takže výpalné. Nejspíš to s jejich vírou nebude zase tak silné, pomyslel si, když se dají podplatit zlatem.</p>
<p>„Výborně. Tím bychom mohli tuto záležitost uzavřít. Jenže je tu ještě jeden problém, synu.“</p>
<p>„A to?“</p>
<p>„Jak praví zjevení Janovo, kapitola dvacátá první, verš osmý: avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni <emphasis>lháři</emphasis>,“ nadechl se s důrazem na poslední nectnost, „najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra.“</p>
<p>„Nerozumím.“</p>
<p>„Ale rozumíš, pane, moc dobře rozumíš, pane kováři.“</p>
<p><emphasis>Kurva, kurva, kurva!</emphasis></p>
<p>Kněz vstal, zbrojnoši vstali a John Francis Kovář neměl jinou možnost, než vstát také.</p><empty-line /><p>Procházeli úzkými uličkami města a z oblohy spadly první dešťové kapky. Než došli k pevnosti, byl Kovář promočený na kost. Děravými škorněmi zatékala voda, bahno podkluzovalo a košile se lepila k tělu. Neměl moc času stěžovat si na nepřízeň počasí – obklopen ozbrojenými vojáky a sám beze zbraně měl mnohem vážnější důvody k nelibosti.</p>
<p>Neptal se. Věděl, že to nemá smysl. A když jej vedli kolem kostela, ani se nerozhlížel, aby případně na Fabbriho neupozornil. Stejně se obával, že už ho mají. Kdo jiný by mohl prozradit jeho jméno?</p>
<p>Pevnost stála hned nad řekou, ze dvou stran chráněna širokým vodním proudem, z jedné strany přitisknutá k malým špinavým domkům. Nejlepší léta už měla za sebou, ale stále byla nejsolidnějším místem, které Kovář v tomhle světě potkal. Hvězdicovitě rozmístěné dělové bašty, vysoké zdi, úzké střílny a v centru nevelký kostel, snad katedrála. Ta zdobnost svatostánku a hrubá síla vojenského prostoru k sobě neladily stejným způsobem jako sousloví „zkurvení kacíři“, ale přesto John někde hluboko cítil, že tohle je jeden celek. Že to k sobě patří.</p>
<p>Strčili ho do jedné z kobek, temné černé díry, kam nevedlo ani to nejmenší okénko. Země byla vlhká, zdi oslizlé a z rohů cely, kterou se neodvažoval prozkoumat, znělo cupitání nožek. Běhal mu z něj mráz po zádech.</p>
<p>Potkani se osmělili hned, otřeli se mu o nohy, jeden se zkusil zkusmo zakousnout. Rozehnal je kopanci. A pomyslel si, že je v pěkné řiti, protože jakmile usne, vrhnou se na něj.</p>
<p>Jenže už několik dní pořádně nespal.</p>
<p>Ve tmě rudě svítily potkaní oči.</p>
<p>Nevěděl, jestli se mu to zdá, nebo jestli jde o skutečnost. Vlastně to bylo jedno.</p><empty-line /><p>Den nebo dva nebo tři... možná pár hodin. Možná jen minut. A přesto celá věčnost.</p>
<p>Snažil se odpočívat a sbírat síly, ale přesto mu to příliš nešlo. Už tolikrát byl na dně a vždycky se z toho vykřesal, tak proč ne i teď.</p>
<p>Jenže v něm hlodala jakási předtucha, jakýsi zlý hlas. Vlastně o nic nešlo, namočil se do nesmyslné hry na kočku a myš a místo, aby se stal lovcem, byl sám lovnou zvěří.</p>
<p>Tentokrát nešlo o světy, o existenci všehomíra... alespoň v to doufal, protože by jinak neměl šanci. Šlo o prachy. O trochu peněz navíc, o možnost cestovat sem a tam. O kontakty na další pašeráky, velkou obchodní skupinu.</p>
<p>A ať si v duchu říkal cokoliv, i se vším snažením se z kolonky kladný hrdina dostával do kolonky padouch. Začínal se hnusit sám sobě.</p>
<p>V co doufal. V pomstu? Nebo spíš v to, že zjistí, co je to v Itálii za pašeráky, a převezme jejich obchod? Z jihu léky, na sever železo. A konec života v blahobytu a s nikdy nekončícím zdravím.</p>
<p>Klimbal a potkany odháněl z posledních sil. Zakusovali se mu do nohou, krvácel z mnoha kousanců a škrábanců a raději si ani nepředstavoval, co za nemoci od nich chytil. Stejně mu dřív nebo později na kůži naskáčou fialové boláky a bude po něm. Při troše štěstí s sebou vezme i pár mnichů a pomůže ze světa pár bastardům, kteří ve jménu inkvizice a neexistujícího boha vraždí, kradou a ještě to prohlašují za dobré skutky.</p><empty-line /><p>Přišli si pro něj a jemu to připadalo jako vysvobození. Nedokázal se ani hnout. Do mučírny ho museli odnést.</p>
<p>„Nevím, jestli takhle něco vydrží,“ zamumlal holohlavý pořízek, když ho přivazoval k lavici.</p>
<p>„Vydrží. Všichni vydrželi.“ Druhý žalářník měl dlouhé mastné vlasy a krátký plnovous s lysinami od popálenin.</p>
<p>Utáhli poslední z provazů. Něco zahalekali a dovnitř vstoupil kněz, který Kováře přivedl.</p>
<p>Chvíli se na něj shora díval a usmíval se.</p>
<p>„Tak jak?“ zeptal se.</p>
<p>„Na hovno,“ zachroptěl. Měl žízeň, dosud si to pořádně ani neuvědomoval, ale při mluvení ho nesnesitelně škrábalo v krku.</p>
<p>„Budeš už mluvit?“</p>
<p>„Co chceš slyšet?“</p>
<p>„Všechno, můj milý příteli, všechno.“</p>
<p>Chtěl pokrčit rameny, ale spoutali ho silně. Syknul bolestí. Provaz se mu zařízl do krku.</p>
<p>„Tak mluv, příteli kováři.“</p>
<p>„Odkud to víš?“</p>
<p>„Praví křesťané drží pospolu.“</p>
<p>„Ale?“</p>
<p>„Ptám se já. Pleteš si role.“ Letmým pokývnutím dal znamení a vzduchem zasyčely důtky. Kovář zaúpěl, víc překvapením než bolestí. Příště už nevydá ani hlásku.</p>
<p>„Začneme zlehka. Jméno?“</p>
<p>John se zarazil. Lehce zavrtěl hlavou, protože tu otázku vůbec nepochopil.</p>
<p>„Jméno?“</p>
<p>„Ano, tvoje jméno, ty zkurvený kacíři!“</p>
<p>Pokývnutí. Důtky. Bolest.</p>
<p>„Vždyť... vždyť to víš.“</p>
<p>Pokývnutí.</p>
<p>„Já... já nevím, co chceš.“</p>
<p>Důtky.</p>
<p>„Já jsem Kovář.“</p>
<p>Bolest.</p>
<p>„Ano,“ zasyčel kněz. „Vím, že jsi kovář. Kovář rovnováhy, řečeno úplně přesně. Ale chci znát tvoje jméno. A jestli nezačneš brzo mluvit, vytluču ho z tebe takovým způsobem, že muka pekelná, jež tě čekají, proti tomu budou nanicovatou zábavou.“</p>
<p>John se zhluboka nadechl, po zádech mu přeběhl mráz.</p>
<p>Kovář rovnováhy.</p>
<p>Equlibri Ferrarius.</p>
<p>Kněz neznal jeho jméno, jen věděl, odkud přišel. Znal Agenturu.</p>
<p>„Takže bude to?“</p>
<p>John zopakoval: „Jsem kovář.“ Tentokrát s důrazem na malé písmenko na začátku slova. A párkrát dodal „rovnováha“ a párkrát to zkusil v latině: „Equlibri Ferrarius“. Doufal, že tím kněze zmate natolik, že si nespojí jeho první odpověď se jménem, ale jen s tvrdohlavostí.</p>
<p>Nevěděl, proč tuhle hru hraje, když se odsud stejně nejspíš nedostane. Nikoho tu neměl a Fabbri nemá na to, aby ho odsud dostal. Přesto hrál dál a doufal, jako vždy, v zázrak.</p>
<p>Nakonec jej zmlátili do bezvědomí.</p><empty-line /><p>Neměl moc času na přemýšlení, odkud vědí to, co vědí. Sotva se probral, začali s výslechem.</p>
<p>„Jméno? Kde máš svého kamarádíčka? Proč míříš na jih?“</p>
<p>Teprve poté Johnovi došlo, že něco nehraje. Svatá inkvizice přeci popravuje kacíře. Nevyptává se na takovéhle věci.</p>
<p>A o víře zatím během výslechu nepadlo ani jedno jediné slovo.</p>
<p>Nadechl se a sebral veškeré své síly.</p>
<p>„Pro koho pracujete vy? Inkvizice to asi nebude, mám pocit. Tak pro koho? Pro muže v kápi? Kdo to je?“</p>
<p>Teprve pak příval jeho slov zastavili.</p>
<p>Ale zřejmě se trefil do černého. Dostal hodinu k dobru, během níž ho přestali mlátit.</p>
<p>Bít někoho v bezvědomí totiž není taková zábava.</p><empty-line /><p>Probudil se v čisté posteli a s obvázanými ranami. Zmateně hleděl do stropu a přemýšlel, co za šílený sen se mu to zdálo. Nadzvedl hlavu a spatřil kněze, který jej vyslýchal.</p>
<p>Žádný sen.</p>
<p>„Jsi vzhůru.“</p>
<p>„Co to má znamenat?“</p>
<p>„Násilí zřejmě nepomáhá. Proto jsme tě ošetřili.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Je to křesťanská povinnost, pomoci bližnímu svému. Měl bys to vědět.“</p>
<p>„Co po mě chcete?“</p>
<p>„Stále to samé, můj příteli. Ale asi jsme to zkusili špatně. Jsi dobrý člověk, pravý křesťan. Byla chyba zkusit to na tebe rovnou s násilím. Přijmi mou uctivou omluvu, milý pane.“</p>
<p>Kovář pokývl hlavou; netušil, co říct. Celá situace mu přišla nesmírně absurdní.</p>
<p>„Možná jsem měl začít tím, že představím sebe. Jsem otec Malachiáš, nejvyšší inkvizitor plzeňské diecéze, z vůle našeho Pána správce města a okolí a věrný služebník jeho milosti císaře pána pana Ferdinanda třetího.“ Odmlčel se. Měl světlé vlasy – teprve teď si ho Kovář mohl pořádně prohlédnout. Světlé vlasy a světlé oči, stejně tak bledou pleť. A jemné ruce. „Činím, co činit musím, abych tuto zemi očistil. Ve jménu Boha všemohoucího.“</p>
<p>Kovář neodpovídal.</p>
<p>„Střežím hranice před zlořády, zrádci a špiony. A před kacíři, samozřejmě. Před těmi nejvíc. Musím vědět o všem a o všech, kteří skrze svatou Plzeň procházejí.“</p>
<p>Další odmlka. Ticho možná ještě horší než sykot důtek letících vzduchem.</p>
<p>„A o tebe se zajímají mocní lidé. Nevím proč a rád bych to zjistil. Ne pro jejich dobro, ale pro dobro církve a císaře. Proto musím znát odpovědi – abych věděl, jestli mám do Vlašska posílat odpověď, nebo ne.“</p>
<p>Kovář neodpovídal. Přemýšlel, jak se o něm na jihu dozvěděli. Nejspíš ten kupec, u kterého byl pro informace – poslal zprávu. Anebo ta šlechtična? Anebo někdo úplně jiný?</p>
<p>„Kdo to byl?“</p>
<p>„To přece není důležité, příteli.“</p>
<p>„Pro mne ano.“</p>
<p>„Pokud ti to pomůže získat důvěru, tak prosím.“ A Kovář náhle pochopil, že nevyvázne živý – protože proč jinak by se mu nebál prozradit tohle tajemství. „Přišel poštovní holub. Jeden ze severu, ať si hlídáme dva muže. Tlustého kupečka a tebe. Napsaný podle všeho ženskou rukou, a to může znamenat, že šlo slečnu de Rochefort. Francouzský kardinál ji prodal císaři jako svého nejlepšího špeha. Prý je napůl anglického původu. Znáš ji?“</p>
<p>Zřejmě ano; erb na dvířkách vozu, z něhož vydala rozkaz k útoku, svědčil o francouzském původu, zatímco její plavá krása zase o anglické krvi. Dáma jako vystřižená z Dumasových mušketýrských románů, pomyslel si Kovář a zaradoval se, že ještě neztratil smysl pro humor.</p>
<p>„A o týden později,“ pokračoval Malachiáš, „přišla i odpověď z jihu, kde psali, proč jsi tak důležitý. Byla tam napsána i částka, kterou obdržíme za tvá tajemství. Dost veliká částka. Podepsán byl kardinál Dullocio, o kterém je obecně známo, že pochází z Benátek. Takže zřejmě i tušíš, kdo má o tebe zájem, kdo ví o každém z tvých kroků a kdo prozradil, komu sloužíš, pane <emphasis>kováři</emphasis>.“</p>
<p>A bylo to.</p>
<p>Čekali ho. Sice teď věděl, kam míří, věděl za kým a věděl, že je na správné stopě, ale zbytečně se prozradil.</p>
<p>Teprve teď si dokázal přiznat, že udělal chybu. Doufal, že se zpráva o něm dostane k tajemnému muži v kápi, jak jej nazývali, až později. A nejlépe až v okamžiku, kdy si budou stát tváří v tvář.</p>
<p>„Neřekneš nic? Otevřel jsem ti své srdce, je na čase, abys učinil to samé.“</p>
<p>Neřekl a neotevřel.</p>
<p>Kněz ještě dlouho mluvil. Stále to samé tisíci jinými způsoby.</p>
<p>Kovář mlčel. A tak ho v zarytém mlčení zase popadli a šoupli do mokré černé díry. Cukr a bič, jak jinak. O inkvizici a jejích metodách leccos zaslechl a musel uznat, že psychologicky to měl otec Malachiáš zvládnuté perfektně.</p>
<p>V jednu chvíli mu málem uvěřil a prozradil se.</p>
<p>Naštěstí jenom málem.</p><empty-line /><p>Když pro něj přišli, čekal nejhorší. Nemohl se zbavit dojmu, že na něm nevyzkoušeli zatím vůbec nic, že to nejhorší mučení teprve přijde.</p>
<p>Nepřišlo.</p>
<p>Přišel si pro něj Dolanský.</p>
<p>„Ty?“</p>
<p>„Já.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Přísahal jsem, že tě zabiji. Nepřipravím se o to potěšení.“</p>
<p>„Ale takhle bys to měl bez práce.“</p>
<p>„To ano. Ale bohužel pro mě a naštěstí pro tebe přišly nové rozkazy od Rudenworga. Chce tě vidět a vyslechnout. A s tím já nic neudělám. A navíc nevím, proč by z tebe měli mít zisk tady v tomhle pohanském doupěti. Mohl bys prozradit víc, než by se frýdlantskému líbilo.“</p>
<p>„Takže zpátky na sever.“</p>
<p>Mladý šlechtic přikývl. Jít na sever byla pořád lepší volba, než zůstat tady.</p>
<p>„A Fabbri?“</p>
<p>„Nevím. Ten se o sebe musí postarat sám.“</p>
<p>„Ví všechno, co já,“ zkusil to Kovář.</p>
<p>„Hovno,“ nachytal jej při lži Dolanský.</p>
<p>Vytáhl Kováře ven a podepřel ho ramenem. Šourali se temnými chodbami. Tu a tam narazili na nějakou mrtvolu, jinak všude vládl klid.</p>
<p>„Jak jsi to svedl?“</p>
<p>„Zbytek mých mužů útočí na druhé straně města. Každý bojeschopný voják je tam a brání hradby.“</p>
<p>„Přijdeš o ně.“</p>
<p>„Vím. Alespoň ušetříme na žoldu. Zlato se nám bude hodit na cestě zpátky, skrz švédské jednotky. Představ si to, Praha se stále ještě brání.“</p>
<p>Nepozorovaně se vyplížili do města. Dolanský provedl Kováře uličkami až k malému domku. Dvakrát zabušil na dveře, které se na škvírku pootevřely.</p>
<p>Vstoupili do bezpečí tmy.</p><empty-line /><p>Rána. Výkřik.</p>
<p>Kovář ztratil oporu a zhroutil se na zem. Než se dokázal vydrápat na nohy, někdo jej zvedl.</p>
<p>„Pomůžu ti.“</p>
<p>Ten hlas patřil Fabbrimu.</p>
<p>„To mám dneska ale zachránců,“ zamumlal vyčerpaně. Měl pocit, jako když se o něj znovu pokouší morová horečka. Svět se houpal jako loď v bouři a stejná bouře zuřila i kolem.</p>
<p>Hučelo mu v uších, ale i přes to dokázal vnímat rachot střelby někde daleko – fingovaný útok. Skrze mlhu viděl Dolanského, jak leží na zemi s rozbitou hlavou od jakéhosi těžkého předmětu; snad svícnu, snad poháru. Obojí leželo na zemi vedle něj.</p>
<p>Možná dostal do hlavy obojím.</p>
<p>„Nesmíš se nechat chytit,“ mumlal dál Kovář, „nikdo další už tu není, kdo by stál o můj život.“</p>
<p>„Ale ano...“</p>
<p>Kovář potřásl hlavou; nedokázal si Fabbriho slova poskládat dohromady. „Ano?“</p>
<p>„Jistá... paní. Urozená. Krásná. Řekla mi, kde mám čekat.“</p>
<p>Kovář se usmál. On byl přece ochránce dívek a žen, ne naopak. On měl odvrátit nebezpečí od krásné ženy.</p>
<p>„Dala mi i peníze,“ pokračoval dál Fabbri, zatímco jej vlekl uličkami někam jinam. Rachot střelby odněkud z dálky se zpomaloval, jak ubývalo mušketýrů. „Našla nám úkryt. Do zítřka tam vydržíme.“</p>
<p>Nevnímal nic, chtělo se mu spát. Chtělo se mu umřít.</p>
<p>Jakoby z dálky slyšel klapnutí dveří a noční chlad zůstal venku, hluk vzdáleného boje utichl.</p>
<p>„Jsme tady,“ zafuněl Fabbri a položil ho na tvrdé lůžko.</p>
<p>Kovář zavřel oči.</p>
<p>Cosi jej polechtalo v nose. Známá vůně, která připomínala lepší časy.</p>
<p>Vůně, o které už si nikdy nemyslel, že ji ještě ucítí. V posledním záchvěvu vědomí přemýšlel. Parfém. Miloval ho; ne pro jeho značku, ale pro to, kdo jej používal.</p>
<p>Nemohl si ale vzpomenout, kdo.</p><empty-line /><p>Svítání.</p>
<p>Zprvu měl dojem, že sní, že je stále ve spárech inkvizice. Dlouhé vteřiny lapal po dechu a snažil se uvědomit si, co se děje.</p>
<p>Uklidnil rozbouřenou mysl, až když spatřil Fabbriho.</p>
<p>„Takže to nebyl sen?“ zeptal se tiše.</p>
<p>„Kdepak. Tisíc náhod, špetka štěstí a trocha zázraků,“ odpověděl Fabbri.</p>
<p>Kovář se snažil vzpomenout na všechno, co se stalo. Cítil se zlomený – mučení nebylo nijak sofistikované, ale tvrdé a nemilosrdné. Cítil z kamenných zdí svého vězení i z otce Malachiáše nesmírný chlad, mrazivé a upřímné opojení bolestí.</p>
<p>A pak šílený útěk, šílené přepadení... a poslední Fabbriho slova.</p>
<p>Nadechl se, jenže pokud tu vůbec onen parfém cítil, už dávno vyvanul.</p>
<p>„Ta ženská, jak jsi říkal,“ začal, „co byla zač?“</p>
<p>Kupeček pokrčil rameny. „Nevím, našli si mě její pochopové a přivedli k jejímu kočáru, mluvila na mě skrz závěs. Řekla, co mám udělat a kde tě najdu. A že tam bude Dolanský sám nebo s jedním mužem, ale víc nic. Asi hodinu na to začal ten útok.“</p>
<p>Mohla by to být ona? Nikdo jiný podobnou vůni nepoužíval.</p>
<p>Mohla by to být Andrea? Nesmysl, Andrea byla mrtvá. A ten parfém – i minule ho cítil, když byl na dně, na umření. Jen blouznil a vracel se v představách k šťastnějším chvílím. Nic jiného.</p>
<p>„Ten vůz, měl na sobě nějaké znaky nebo tak?“ vrátil se do reality.</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>Kovář si vzpomněl na šlechtičnu, se kterou se již dvakrát potkal a kvůli které skončil v rukou inkvizice. Také měla vůz.</p>
<p>„Možné to je,“ přemýšlel Fabbri, „byla tma, neviděl jsem nic.“</p>
<p>Až ji příště potká, bude ji muset očichat před tím, než ji zabije. Anebo potom, na tom nesejde.</p>
<p>„Stejně je to moc náhod za sebou. Že zrovna Dolanský dostane rozkazy od Rudenworga a že zrovna...“ Zarazil se. „Pokud ovšem náš milý přítel Rudenworg rozkaz posílal, že?“</p>
<p>„Myslíš, že ona?“</p>
<p>„Byl by to chytrý plán. Pokud někdo měl šanci dostat mě ven, byl to on.“</p>
<p>„Ale jak o něm věděla?“</p>
<p>Správná otázka. Jenže na ni neuměl odpovědět.</p>
<p>Příliš mnoho záhad, které jej vyčerpaly. A tak znovu upadl do bezesného spánku.</p><empty-line /><p>K večeru s ním Fabbri zatřásl. „Musíme jít. Dokud je čas. Už nás určitě hledají.“</p>
<p>Kovář se ztěžka zvedl, bolelo jej celé tělo a nejradši by prospal ještě tři dny, ale věděl, že tady zůstat nemohou. Plzeň pro ně byla příliš žhavá – víc, než by mohly být jámy pekelné.</p>
<p>„Kam?“</p>
<p>„Za pannou Sýkorkou.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Zná tajnou cestu. Inkvizice o ní neví. Pod svícnem je vždycky tma. Sýkorka je sestrou otce Malachiáše“</p>
<p>„Jak to?“ nechápal Kovář</p>
<p>„I sem musí občas dojet zboží, jež není služebníkům Pána milé. Jinak by tu lidé pochcípali... a tak činí dobro jiným způsobem, po svém.“</p>
<p>Kovář se pousmál; sám začínal jako pašerák, jako pašerák i končil. Možná to byl osud, že i díky pašerákům se zachrání z jisté smrti.</p>
<p>„Tak jdeme,“ zasípal a začal si natahovat boty. Levá se mu rozpadla v ruce, a tak ji provizorně sešil roztřepeným řemínkem.</p>
<p>Ještě chvíli a rozpadne se na něm úplně všechno.</p><empty-line /><p>Temnými uličkami se prosmýkli bez problémů – asi dvakrát se museli vyhnout inkviziční hlídce v černém odění, širokém klobouku a s dlouhou dřevěnou hůlkou, jež byla odznakem jejich úřadu, ale vždy se stihli včas ztratit.</p>
<p>Fabbri opatrně zaklepal na dveře jednoho domku u hradeb.</p>
<p>Otevřela jim pohledná dívka s dlouhými hnědými vlasy. Neřekla ani slovo, jen natáhla dlaň. Použití tajné cesty stálo dva zlaťáky. Cena, za kterou by se dalo ve vyjedených a poničených oblastech koupit snad i celé panství. A kdo by se cukal, na toho čekali tři mohutní chlapíci se založenýma rukama, kteří stáli v šeru opodál.</p>
<p>„Sýkorko,“ zašeptal Fabbri. „Děkujeme.“</p>
<p>Dívka se pousmála a zavedla je do sklepení a do úzké chodbičky. Museli se plazit se svíčkou v ruce, Fabbri za sebou táhl ještě objemný vak, který si u starce za další dva zlaté vyzvedl. Dřevěné podpěry se leskly vlhkostí a ze stropu kapala voda, něco tam nepříjemně páchlo. Ale byla to cesta ven.</p>
<p>„Je to zbytek chodby, kterou se pokusili při jednom z obléhání vyhodit do povětří hradby. Tehdy Plzni přispěchal na pomoc oddíl císařských a nepřítele zahnal. Na tuhle chodbu zapomněli. Tak se jí ujal cech kupců. Už je to asi deset let a stále o ní nikdo nic neví.“</p>
<p>Vylezli mezi křovinami asi dvacet metrů za hradbou. Proplížili se stíny a seběhli do mělkého údolí, kde je svah skryl před zraky stráží na hradbách.</p>
<p>„Ty koně jsme nesehnali,“ zamračil se Kovář. „Výprava na hovno.“</p>
<p>„Koně nemáme, ale všechno ostatní ano. Potraviny, zbraně, pláště, až přijde zima. Zatímco sis užíval pohostinnosti inkvizice, nelenil jsem a zařizoval jsem.“</p>
<p>Kovář se pousmál a protáhl se. „Tak jdeme. Moc dlouho nevydržím, tak ať jsme alespoň z dohledu téhle pekelné díry.“</p>
<p>Jako v odpověď mu zazněl zvon z nejvyšší věže plzeňského kostela. Odbíjel půlnoc.</p><empty-line /><p>Během noci ušli docela velký kus cesty, město ztratili z dohledu a napojili se na cestu vedoucí k zemským hranicím.</p>
<p>Východní obzor začínal blednout a země zvlhla rosou. A ranním tichem se ozval nepatřičný zvuk. Dusot kopyt.</p>
<p>Stáli uprostřed pastvin a starých polí, nikde ani strom, ani keřík, jen asi sto metrů před nimi mez zarostlá kopřivami, oddělující jedno políčko od druhého.</p>
<p>Za nimi se na koních hnala asi dvacítka vojáků, otrhaní a špinaví. V čele Dolanský.</p>
<p>„Tam jsou!“</p>
<p>Kovář s Fabbrim doběhli k mezi na poslední chvíli, nočním tichem zapráskalo pár výstřelů.</p>
<p>V ten okamžik se ozval halas trubek z opačné strany cesty – zpoza obzoru se vynořila další jízdní jednotka přibližně o stejné síle jako Dolanského muži. Všichni měli morion, kyrys a v rukou arkebuzu. Statné koně, žádné vyhublé herky. A na bílém praporci rudý kříž. Inkviziční vojáci.</p>
<p>„Kacíři! Bijte je!“</p>
<p>„Obráááát!“</p>
<p>Na pláni se strhla zuřivá bitva. Za okamžik jezdci zmizeli v oblacích bílého dýmu a nocí zněl třeskot zbraní a řinčení železa. Křik. Modlitby i kletby.</p>
<p>„Bijte kacíře!“</p>
<p>„Valdštééééjn!“</p>
<p>Kovář popadl Fabbriho za rukáv a táhl pryč. „Máme zatracený štěstí,“ špitnul. „Zmizíme, dokud se bijí navzájem mezi sebou.“</p>
<p>Malou bitvu nechali za sebou a zmizeli v ranním šírání. Než boj skončil, uběhli dost velký kus, aby zmizeli z dohledu – pláně nahradil les a milosrdně je skryl před zraky pronásledovatelů.</p><empty-line /><p>Sotva vyběhli z lesa, narazili na velký bytelný vůz a pět ozbrojenců. Fabbri vykřikl hrůzou a v ten okamžik jejich směrem mířilo pět hlavní.</p>
<p>Šestý chlapík, nejstarší z nich, vykoukl z vozu.</p>
<p>„Střílejte, hoši. Dokud je čas!“</p>
<p>„Ne, táto! Uslyší nás!“</p>
<p>Kovář zvedl ruce a Fabbri ho ihned napodobil.</p>
<p>„Nic jsme neprovedli!“</p>
<p>„Ne? Vy lupiči? Vy zrádci? Vy šelmy pojebané? A cože tak naspěch, po zuby ozbrojení a rovnou k nám? Zlata se vám zachtělo? Trochu olověných kulí tu pro vás máme!“</p>
<p>Staroch seskočil z vozu, v ruce kord. Rozhodným krokem mířil k oběma mužům, hlavně mušket a pistolí se ani nezachvěly.</p>
<p>„Prcháme před bitvou,“ hlesl Fabbri.</p>
<p>„Marodéři zasraní! Lotři! Hajzlové! Svině žoldácký!“</p>
<p>„Jsme obchodníci z Vlašska,“ řekl rychle Kovář.</p>
<p>Staroch zpomalil, ale nezastavil se. „A co já s tím, ty z děvky vzešlá čubo?“</p>
<p>„To nejsou vojáci, táto. Toho tlustého si pamatuji ze Starého města.“</p>
<p>„He?“ staroch se konečně zastavil a otočil se k tomu, který mluvil. „Co to povídáš, synku?“</p>
<p>„To je ten kupec s léky, které jsme tehdy sehnali pro matku. Před rokem, však víš.“</p>
<p>„To je on?“</p>
<p>„Určitě, táto. Pamatuju si ho.“</p>
<p>Staroch se otočil k Fabbrimu. „Ty obchoduješ s léky?“</p>
<p>Bledý kupeček přikývl. „Ale teď u sebe nic nemám, prodal jsem, co se dalo, a co se nedalo, o to mě obrali. Snad pasporty a pasy, něco mi zůstalo, glejt od benátského dóžete...“</p>
<p>Staroch se usmál, mládenci sklonili hlavně zbraní.</p>
<p>„Cože tak naspěch, příteli?“</p>
<p>„Léčit má prý Bůh svou vůlí a ne mastičkář s pekelnými kapkami.“</p>
<p>„Takže před těmi pánbíčkáři prcháte... Slyšel jsem střelbu. To šlo o vás?“</p>
<p>„Máme víc nepřátel,“ řekl tiše Kovář a spustil ruce. „Naštěstí pro nás se nenávidí i mezi sebou.“</p>
<p>„Vaše štěstí, a ještě větší, že jste potkali nás. Před rokem, milý mastičkáři, tvoje léky zachránily mou manželku. Můj nejmladší si tváře pamatuje, nespletl by se. Jsem tvým dlužníkem, takže ať už prcháte před kýmkoliv, postarám se o vás.“ Ukázal k vozu. „Pojďte. Podlaha vozu je dvojitá, většinou tam převážím vzácnější zboží, když nechci, aby mě o něj připravili. Teď se tam vejdete vy. Sice to bude hodně natěsno, ale schováte se před zraky těch, kterým potřebujete zmizet... alespoň do té doby, než se dostaneme dost daleko.“</p>
<p>Staroch se k nim otočil zády a teprve tehdy si Kovář oddechl – pokud jim tenhle rváč ukázal záda, nebylo se čeho bát. „Pospěšte si, mládenci, mohou se tu objevit každou chvíli. Aby nás vaše neštěstí nestrhlo s sebou, to bych nerad. Jmenuji se Matěj Kunovec z Kuné, mám malou tvrz a statek schovaný v bezpečí před všemi zlořády. A mí synové, výborní bojovníci.“</p>
<p>Kunovec vyskočil na korbu, odhrnul seno a skrytou záklopkou odklopil dvojité dno. Kovář se tam sotva vešel v ramenou, Fabbri měl zase co dělat s pupkem. Nakonec se tam zmáčkli. Ocitli se v páchnoucí tmě.</p>
<p>Kovář ještě slyšel, jak mladíci vyskákali na korbu, a deset minut po tomhle podivném setkání už vůz drkotal po nerovné cestě.</p><empty-line /><p>Asi hodinu na to vůz zastavila hlídka. Vojáci se oháněli jménem svaté inkvizice a žádali mýto za přejití hranice. Dvou černých pasažérů skrytých ve voze si nevšimli.</p>
<p>O dvě hodiny na to je zastavili další vojáci. Tentokrát podle všeho skupina Dolanského. Neoháněli se jménem nikoho, jen zbraněmi. Vyhrožovali, vůz prohledali, ale ve výsledku se nechali uplatit pár měďáky. Ani oni nikoho nenašli.</p>
<p>Po další hodině je starý Kunovec ze skrýše vytáhl.</p>
<p>„Teď už hlídky nehrozí. Jsme mimo území inkvizice, v zemi nikoho. Můžete vylézt.“</p>
<p>„Díky,“ zasípal Kovář a natáhl se na seno na korbě vozu. „Vřelé díky.“</p>
<p>„Jen splácím dluhy, milý pane. A člověku v nouzi rád pomůžu, i když se to v dnešních vlčích časech nenosí. Asi jsem příliš starý, než abych se smířil s touhle prokletou dobou. Války brzo skončí a zavládne mír. Všechny války jednou končí. Urození pánové se sešli v nýdrlandských městech a rokují o míru.“</p>
<p>„Rokovali už mockrát, táto,“ ozval se jeden ze synů.</p>
<p>„To ano, synku, to ano. Ale to jim neklepali na dveře pohanští Osmané. Říká se, že paša Sülim sebral velké vojsko a chce táhnout na sever, dokud jsme slabí. A to ohrožuje už nejenom državy Habsburků, ale všech německých knížat, je to hrozbou pro Francii i Hispánsko. Zatímco se němečtí páni naparují, že na špinavé pohany stačí sami, tak Mazarin s Olivaresem už podepsali smlouvu o míru a pokusí se k tomu přesvědčit i ostatní vládce.“</p>
<p>„Odkud máš novinky, pane?“ zeptal se Fabbri. „O ničem z toho jsem dosud neslyšel, a to jsem prošel velký kus světa.“</p>
<p>„Mám ještě dost přátel, s kterými si dopisuji. Důvěryhodné přátele. Ještě z dob před válkou.“</p>
<p>„Takže mír je na spadnutí?“</p>
<p>„Mír mezi křesťany. Válčit se bude ještě dlouho. Ale dosti o tom, nesluší se novinky podávat na cestě, neupravené a obalené blátem. Pánové moji mílí, snad přijmete pozvání do mého domu, alespoň na pár dní, než naberete síly. Napíši dopisy svým přátelům, aby se o vás postarali, pokud vás cesta zavede do jejich blízkosti. To je to nejmenší, čím mohu splatit své dluhy.“</p>
<p>„Žádné dopisy, pane,“ řekl Kovář. „Čím méně lidí o nás ví, tím lépe.“</p>
<p>Fabbri se pousmál. „A žádné dluhy, pane Matěji. Dostatečným díkem je to, že se tvé paní po lécích daří lépe.“</p>
<p>„Je pryč.“</p>
<p>„Ale říkal jsi, pane, že pomohly...“</p>
<p>„To ano. To ano.“ Kunovec smutně pokýval hlavou. „Nabrala po nich sílu. Dokonce tolik síly, že si našla milence. A uprchla s ním kamsi do Němec. Vůle Boží je nevyzpytatelná.“ Pohroužil se do chmurného mlčení, které trvalo značně dlouho. „Jsem už starý a prošel jsem si životem dost, abych se smířil s osudem. Pokud ji k sobě Pán nepovolal, měl s ní jiné záměry. Pokud utekla za štěstím, pevně věřím, že ji tam štěstí potkalo. S tím žiji a s tím také zemřu.“</p>
<p>„Odpust, pane, netušil jsem.“</p>
<p>„Nemohl jsi, kupečku.“</p>
<p>Pak už jeli mlčky.</p><empty-line /><p>Když večer seděli u ohně a vyškrabávali z měděného kotlíku poslední zbytky hrachové kaše, starý Kunovec vstal a od vozu donesl láhev pálenky. Každému dal loknout, ztěžka se usadil a hlasitě si říhnul.</p>
<p>Jeho synové spali kus od vozu a jeden z nich na hlídce obcházel tábor. Střídali se vždy asi po dvou hodinách.</p>
<p>„Říkali jste, že jedete ze severu,“ začal konečně staroch. „Odkud, od Prahy? Tak co za neřádstvo se tam děje?“</p>
<p>„Švédové oblehli město. Vojsku prý velí samotný Karel Gustav a holedbá se, že Prahu konečně dobude. Vojsko na to má a městské hradby div se samy nerozpadnou.“</p>
<p>„V Praze ta válka vypukla a tam také jednou skončí,“ pokýval hlavou Kunovec. „Kdejaká pomatená babka tohle vyvěštila z letu ptáků, z hoven netopýrů a kdejakých podobných kacířských nesmyslů.“</p>
<p>Kovář se ušklíbl – tahle válka v „jeho“ světě přesně tak dopadla. V první osudovou osmičku roku 1618 tři letci z oken válku zahájili a o třicet let později se Praha stala svědkem posledního dobývání, než přišla depeše o míru.</p>
<p>Jeden z posledních, kteří v téhle válce zemřeli, byl stařičký šlechtic bránící svůj majetek – a v duchu českého sebeironického humoru to byl ten samý, který byl obětí i na počátku války – jako jeden z defenestrovaných.</p>
<p>Tady byli o podobný šprým ušetřeni... ale tady už nebyly ani Čechy, jen změť různých panství, která si rozdělovala povětšinou neúrodnou pustinu nakaženou morem.</p>
<p>„Bude to poslední velká bitva mezi křesťany,“ přemýšlel Kunovec nahlas. „Jak jsem říkal, tak v Nýdrlandsku rokují o míru. A Hispánci s Francouzi už mír mezi sebou uzavřeli. Brzy budou následovat další.“</p>
<p>„Jak se dohodli?“</p>
<p>„K pláči, příteli Fabbri, k pláči. Navrátili hranice do stavu před válkou. Celých čtyřicet let se umíralo zbytečně.“</p>
<p>Kovář se to snažil srovnat s tím, jak se to stalo v jeho světě. Tam Francie také nezískala žádné nové území, ale stala se velmocí. A Španělsko z velmocenských pozic ustoupilo.</p>
<p>„Hispánská vojska se stahují k Vídni a Mazarin se obrátil k Calais.“</p>
<p>„Co tam?“ zeptal se Kovář, protože tady mu znalosti došly.</p>
<p>„Angličané přeci.“</p>
<p>„Nevím. O tom jsem neslyšel.“</p>
<p>„Obsadili severní břehy Francie. Jen co si udělali pořádek doma a zahnali poslední republikány do skotských bažin, král se rozhodl, že když má vojsko po ruce, tak ho využije ještě k jednomu podniku. A vyšlo mu to.“</p>
<p>„Na mír to ale moc nevypadá,“ zamyslel se Fabbri a vypočítával na prstech: „Angličané na pevnině, Švédové u Prahy, španělské tercie na pochodu směr Vídeň...“</p>
<p>„Myslím, že to jsou poslední otřesy,“ nakrčil Kunovec zamyšleně čelo. „Už není co získávat, co dobývat. Malá území jako Plzeň? Ta by nenakrmila ani polovinu švédského vojska, i když tam lidé hlady netrpí. Frýdlantsko? Tam jsou všichni rádi, že Valdštejn sedí na řiti a nesnaží se ovládnout svět... Není co získat – není o co bojovat. A pokud chtějí vojska kořist, musí se obrátit někam, kde ji mohou získat.“</p>
<p>„A to je?“</p>
<p>„Říše Osmanů. Jsou bohatí. Jejich země není zničená válkou. A navíc to jsou pohané. Už jenom kořist naláká houfce žoldnéřů.“</p>
<p>„Nikdo je nebude mít jak zaplatit,“ namítl Kovář. „Když už nikde nic není.“</p>
<p>„Většině z nich neplatí nikdo nic už léta. Žijí z toho, co najdou. A pořád je lepší být žoldnéřem, který má zbraň a kolem sebe dost mužů, než sedlákem, který nemá co do huby úplně stejně, ale bránit se nemá čím... oni půjdou po kořisti. Do roka, do dvou... a na uherské frontě to všechno skončí.“</p>
<p>„Kéž by,“ pokýval hlavou Fabbri. „Kéž by...“</p>
<p>„Já vím, příliš mnoho politiky. Dosti o tom. Z politiky vždycky vyhládne a další kaši už nemáme.“</p>
<p>Společně se zasmáli, každý si dal ještě hlt pálenky na zahřátí a nechali noc, aby je zakryla svým sametovým hávem a skryla je v bezpečí své náruče jako nezbedná dítka.</p><empty-line /><p>Po dvou dnech dorazili k malé tvrzi ztracené v hlubokých hvozdech. Na nevelkém políčku zlátlo obilí a i ovocný sad sliboval bohatou úrodu. V kontrastu s tím, co dosud Kovář míjel za krajinu, si připadal jako ve skutečném ráji. Kus normálního světa, který přežil zkázu.</p>
<p>Kromě pěti synů měl Kunovec z Kuné k ruce ještě asi dvacet dalších chlapů, kteří stejně dobře uměli pracovat na polích jako držet v rukou zbraň.</p>
<p>Cesta vedla mnoha zákruty, mezi kopci, úplným lesním bludištěm. Kdo netušil, co zde hledat, by k tvrzi nejspíš vůbec nedošel.</p>
<p>Jako hosté starého Matěje strávili další tři dny. V míru a klidu, s válkou nekonečně daleko.</p>
<p>Kovář nabral sílu a jeho zranění se zahojila. Děvečky mu dokonce zašily díry na nohavicích a daly novou košili. I boty dostal nové. Za odměnu naučil Matějovy syny nové šermířské triky, které objeví až o století později na francouzském dvoře.</p>
<p>Když nastal čas loučení, stal se naprostý zázrak. Na dvoře stáli dva osedlaní koně.</p>
<p>„Takový dar nemůžeme přijmout, můj pane,“ bránil se Fabbri. „Nezasloužíme si tolik tvé laskavosti.“</p>
<p>„Věřím, že když dobré dáš, v dobré se ti to obrátí,“ řekl staroch s pokrčením ramen. „Máme hříbata, dalšího koně už bych přes zimu stejně neuživil.“</p>
<p>„Díky, pane Matěji,“ řekl Kovář a vyhoupl se do sedla. „Jsme vděční tobě i tvým synům.“ Naposledy se rozhlédl a zalitoval, že musí jet dál. V pekle, v něž se změnil tenhle svět, našel ráj. V duchu doufal, že tvrz Kuná ještě dlouho rájem zůstane.</p>
<p>„Byla to vůle Boží,“ mávl na pozdrav starý Matěj Kunovec z Kuné. „Můj nejmladší vás doprovodí, abyste našli cestu a neztratili se mi tu. Pán vám žehnej.“</p>
<p>Fabbri se hluboce uklonil, Kovář zamával kloboukem a pak už na cestě zaduněla kopyta a oni byli opět na cestě.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>Jdi a zabij Turka</strong></p><empty-line /><p>Cesta skrz hory a hraniční les jim trvala pár dnů. Jakmile sestoupili z vrcholků, vrátili se do reality. Ráj zůstal za jejich zády a do tváří jím dýchl smradlavý, horký dech války.</p>
<p>První, co spatřili, byla oblaka kouře. Stoupal ze všech míst před nimi, v široké frontě, jako by požár zachvátil celou zemi. Zdálo se, že hoří samotná země. Hluboký les ustoupil křovinám a ty polím. Jenže místo pšenice našli popel a prach.</p>
<p>„Lidé se pokouší přežít,“ řekl tiše Fabbri. „Každý rok se pokouší něco zasadit. Každý rok si odtrhnou od úst, nechají hlady pomřít děti nebo starce v marné naději, že tentokrát se dočkají úrody.“</p>
<p>„Proč raději neutečou?“</p>
<p>„Kam?“</p>
<p>„Do hor, třeba. Jako Matěj.“</p>
<p>„Měl jsi někdy domov, Kováři?“</p>
<p>Palčivá otázka. Zasáhla ho na nejcitlivějším místě. Jenom přikývl, ale detaily si nechal pro sebe. Detaily o nukleárním peklu, o naprosté zkáze, o útoku, při němž přišli o život jeho nejbližší. Kdyby měl jakoukoliv naději na přežití, zůstal by.</p>
<p>Však také utekl v poslední chvíli. S hořícími patami – a to doslova. Mohl se honosit super hrdinským jménem Nuklearman, protože jako jediný přežil, když mu na hlavu hodili atomovku.</p>
<p>Jeli dál. Spálená pole vystřídaly pastviny se zažloutlou trávou a bodláčím. Dokonce se zdálo, jako by i stromy napadla jakási choroba – byly pokryté plísní, a přestože se měly zelenat, listí na nich žloutlo. „A co je tohle za čertovinu?“ zeptal se.</p>
<p>„Stromy dávají život. Dá se jíst kůra, dají se jíst plody... a slyšel jsi Kunovce. U Vídně jsou Osmané, snad se chystají i zaútočit. Tohle je hranice, přes kterou se nedostanou. Pásmo nikoho, které je vyhladoví.“</p>
<p>„Kvůli tomu je potřeba takhle zničit vlastní zemi?“</p>
<p>„Pokud se dostanou přes ni, zničí celou Evropu.“</p>
<p>„Ta se zničí sama...“</p>
<p>„Dej Bůh, aby povídačky o míru nebyly jen pověstí.“</p>
<p>„Věříš tomu, Fabbri?“</p>
<p>John si nedokázal představit, že po tak nekonečné a zničující válce by se mohly mocnosti ještě dohodnout. Znal různé světy a hádal, že válka skončí až poté, kdy nebude s kým bojovat. A tady už nezbýval nikdo a přesto válka trvala.</p>
<p>„Věřím. Protože nevěřit... neměli bychom už žádnou naději.“</p>
<p>Dál ujížděli v tichosti. Co nejrychleji, aby tuhle bohem zapomenutou krajinu, která se zdála horší než nekonečné pekelné pláně, měli co nejdříve za sebou.</p><empty-line /><p>Třetí den cesty jim došla voda – řeky, které minuli, byly černé od popela a prachu a smradlavé mršinami, páchly hnilobou a plísní – a k večeru snědli poslední krajíc tvrdého chleba. Za celou dobu nepotkali ani živáčka. Nepotkali dokonce ani mrtváčka.</p>
<p>Vylidněná a zničená krajina je obklopovala jako poušť. Spáleniště, prach, mrtvé stromy, ohořelé trosky vesnic. Žlutá a seschlá tráva. Otrávená voda.</p>
<p>„Kdysi jsem četl ve starých spiscích, že takhle vypadá krajina, v níž se usídlil bazilišek,“ řekl Fabbri při večerním odpočinku.</p>
<p>Oblohu zakrývaly těžké dešťové mraky.</p>
<p>„Skoro bych i věřil,“ pokračoval, „že na něj narazíme.“</p>
<p>Nenarazili na baziliška, ale na vojáky.</p><empty-line /><p>V houstnoucím večerním šeru se je pokusili obklíčit. Nebyli moc šikovní, Kovář si jejich snahy všiml téměř okamžitě.</p>
<p>Tiše sykl na Fabbriho, aby se ničeho nelekal, a usilovně přemýšlel. Kdyby je chtěli zabít, stačil by výstřel ze zálohy. Mohl to být Dolanský? Ten by si dal větší pozor. Ale pokud ne on, tak kdo?</p>
<p>Neměli co ztratit. Zastavil vyhublého koně a tasil pistole.</p>
<p>„Pánové, vím o vás!“ zařval. Jeho vlastní slova se rozlehla do dáli, žoldnéři se na okamžik zastavili. Pak to zakřičel ještě jednou německy.</p>
<p>Nedělo se nic.</p>
<p>„Pokud o nás víš, tím líp. Odhoď zbraně!“ ozvalo se nakonec.</p>
<p>Nebyl to hlas Dolanského.</p>
<p>„Říká kdo?“</p>
<p>Odpovědí mu byl výstřel. Kulka prosvištěla dost daleko, takže pochopil, že šlo o varování. Anebo o hodně nešikovného střelce.</p>
<p>„Neptej se a poslechni!“</p>
<p>Tak poslechl. Všechno lepší než zbytečně umřít. Zvedl ruce vysoko nad hlavu a čekal.</p>
<p>„Nehýbej se!“</p>
<p>Tohle věděl dost dobře i bez rozkazu. Ať už šlo o jakoukoliv dobu a jakýkoliv svět, většina věcí se děla stejně. I kdyby měl mít sedm nohou a tři hlavy, neudělal by to jinak.</p>
<p>Ze stínů se vynořili vojáci. Nejdřív měl Kovář pocit, že usnul a je v jakémsi podivném snu. Přímo proti němu se objevil zarostlý chlapík s plnovousem až po prsa oděný do krásných krajkových šatů s dlouhou sukní a zablácenou vlečkou. A po boku mu šel další voják, s ostře řezanými rysy, v červenozelených šatech. A další měl na sobě noční košili, která patřila nejspíš urozenému pánovi.</p>
<p>Nebo spíš paní, podle hlubokého výstřihu.</p>
<p>Jenže si uvědomil, že není ve snu, že je to zatraceně ošklivá skutečnost. A také si posbíral poslední střípky znalostí o době, do které se dostal. Vzpomínal, jak se ve škole smáli, když jim učitelka vyprávěla o bídě, která tehdy panovala. A o nekvalitním oblečení, že stačilo pár měsíců, aby se na vojácích rozpadlo.</p>
<p>Potom už brali zavděk čímkoliv.</p>
<p>I ženskými šaty.</p>
<p>„Kdo jste?“ zeptal se.</p>
<p>„Ptáme se my!“</p>
<p>Důstojník byl za ‚chlapa‘.</p>
<p>„Cestujeme na jih. Za obchodem,“ hlesl Fabbri.</p>
<p>„Nuzák a voják? To ti mám věřit?“</p>
<p>Kovář se ohlédl. Pamatoval si Fabbriho jako podivného, ale slušně oblečeného obchodníčka. Pár dní na cestách ovšem udělalo svoje. Podle šatů byli od sebe k nerozeznání.</p>
<p>Chtěl něco dodat, ale uvědomil si, že jeho smysl pro humor by mu mohl v téhle situaci jenom přitížit. A tak mlčel a čekal.</p>
<p>„Odkud jdete?“</p>
<p>„Ze severu. Z Čech.“</p>
<p>„Odtamtud nikdo nechodí.“</p>
<p>Mělo to logiku, proč ze země, kde je bída, lozit do země, kde je ještě větší bída?</p>
<p>„Je to tak. Jdeme do Vlašska. Za obchodem.“</p>
<p>„Hovno obchodníci,“ zopakoval velitel a pokývl hlavou. „Vím, co jste.“</p>
<p>„Co tedy?“</p>
<p>„Dezertéři!“</p><empty-line /><p>Odvedli je spoutané řemeny. Kovář si lámal hlavu nad tím, proč je rovnou neodpravili. Vždyť dezertéři a marodéři se popravovali hned, bez soudu. Takovému pravidlu se říkalo různě, v Čechách, jak se doslechl, se mu říkalo <emphasis>psí kůže</emphasis>. Zabíjet tak mohl kdokoliv – vojáci, měšťani i vesničané. Jediný případ, kdy za to nebyli trestaní. Co na tom, že se pokoušeli zabít každého vojáka, protože je obírali všichni – ti hodní i ti zlí.</p>
<p>Dovedli je do tábora a on pochopil, že v tom bude nejspíš něco víc. Zajatců tam bylo kolem padesáti. Vojáci je strčili do ohrazeného prostoru k ostatním a beze slova odešli.</p>
<p>„Kam nás vedou?“ kývnul na nejbližšího.</p>
<p>„Do Pasova.“</p>
<p>„Ale proč?“</p>
<p>„Musíme ubránit všechny přechody přes Inn. Bude bitva.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Potřebují každého vojáka, hezoune.“</p>
<p>„Proti komu?“</p>
<p>„Od Vídně se blíží sultánovo vojsko. Všechny síly osmanské říše na jednom místě. Vojsko krále všech králů.“</p>
<p>Vrátil se k Fabbrimu, aby ho o nedobrých novinkách zpravil. Jakmile se otočil, pochopil, že jeho špatné zprávy nejsou zdaleka ty nejhorší.</p>
<p>Mezi zajatci, kousek stranou, seděl Dolanský a jeho muži.</p><empty-line /><p>V okamžik, kdy si jich všimnul, Dolanský zvedl pohled. Neusmál se, jak by se dalo čekat. Ani se nezamračil. Prostě na sebe chvíli hleděli a pak mladíček pokrčil rameny. Víc ani nemohl, na rozdíl od Kováře jej připoutali k dřevěné ohradě.</p>
<p>Kovář k němu zamířil. Proč to odkládat?</p>
<p>„Taky tě dostali,“ řekl Dolanský.</p>
<p>„Nečekali jsme to.“</p>
<p>„To nikdo z nás.“</p>
<p>„Cos prováděl?“ zeptal se John s pohledem upřeným na pouta.</p>
<p>„Pár jsem jich pochroumal.“</p>
<p>Kovář nevěděl, co od téhle situace čekat. Jestli je naženou do bitvy, tak bude mít staženou zadnici strachem – před sebou nepřítele, co ho bude chtít zabít, a za zády zrádce, který touží po tom samém.</p>
<p>„Moc jsem nevěřil,“ usmál se konečně Dolanský, „že dorazíš až sem.“</p>
<p>„Jsem lepší, než vypadám.“</p>
<p>„Příště tě už nepodcením.“</p>
<p>„Pořád mě chceš zabít? Proč vlastně?“</p>
<p>„Chceš všechny ty důvody vyjmenovat?“</p>
<p>„Do toho.“</p>
<p>Sedl si kousek od Dolanského. Dost blízko, ale přitom s dostatečnou rezervou. Přeci jenom, proč dráždit hada bosou nohou.</p>
<p>„Za prvé – přísahal jsem ti, že tě nenechám jít jen tak.“</p>
<p>„Dobře.“ Bylo to sice zvláštní, ale chápat se to dalo.</p>
<p>„Za druhé – zradil jsi a mým úkolem je zradu potrestat.“</p>
<p>Vojenská poslušnost nade vše. Jestli chtěl udělat u Valdštejna kariéru, nemohl se na tenhle úkol vykašlat.</p>
<p>„Bude i za třetí?“ ušklíbl se Kovář.</p>
<p>„Bude,“ přikývl Dolanský s navlas stejným úšklebkem. „Máš cosi společného s těmi, kteří mě moc zajímají.“</p>
<p>„Máš na mysli tajemné léky z Vlašska.“</p>
<p>„Přesně tak. A mám dojem, že nemíříš tím směrem, aby sis s nimi přátelsky popovídal.“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„Můj vévoda ty léky potřebuje. To je další důvod.“</p>
<p>Takže strach, aby nevyschl zdroj.</p>
<p>„A dál?“</p>
<p>„Tohle ti nestačí?“</p>
<p>Kovář lehce pokrčil rameny a mlčel. Oba muži si hleděli do očí a zároveň jakoby skrz sebe, do dálky. Kolem nich to hučelo jako v úle. K obloze se valila mračna zvířeného prachu, černý kouř ohňů a nezaměnitelný puch armády. A strach. Vibroval na okraji bytí, téměř neznatelný – a přesto se dokázal zakousnout do duše a lehce jí zatřást.</p>
<p>Čpěl kyselým pachem a John si ho na okamžik nechal proniknout do vědomí.</p>
<p>„Je to škoda,“ řekl tiše.</p>
<p>„Čeho je škoda?“</p>
<p>„Že musíme stát proti sobě. Ty nemáš na vybranou, příteli – ale to nemám ani já. V jiné době... a v jiném světě,“ dodal se staženým hrdlem, „bychom nejspíš mohli být přátelé.“ Kolegové agenti. Vždyť v Agentuře byly stovky mnohem horších chlapů než tenhle mladíček, z něhož válka udělala skutečného muže.</p>
<p>Odpovědí mu bylo pokrčení ramen.</p>
<p>„Co teď?“ zeptal se tedy Kovář.</p>
<p>„Co by? Přijdou Turci a nás pošlou do boje.“</p>
<p>„A my dva? Půjdeme si po krku, nebo se nejdřív pokusíme zvítězit a pak se uvidí?“</p>
<p>Dolanský se usmál. „Dostanu tě, Kováři. Dřív nebo později. Ale jít si po krku teď by nebylo dobré ani pro mě. Až hodíme císaři pod nohy osmanské bunčuky, bude čas i na náš spor.“</p>
<p>Kovář pokýval hlavou. Lépe už to dopadnout nemohlo. „Souhlasím,“ řekl.</p>
<p>Na pár hodin měl klid.</p>
<p>Těch pár hodin, než se svět obrátí vzhůru nohama a mohamedáni se pokusí dobýt Evropu.</p><empty-line /><p>Noc přečkali v tichu, a ještě než se slunce vydrápalo nad obzor, už je hnali rychlým tempem k Pasovu. Připoutali je k sobě dlouhým provazem, takže zajatci vytvořili nekonečnou lidskou stonožku. Šlapali si na paty, padali jeden přes druhého a co chvíli se zastavovali. Teprve po pár stech metrech se naučili jít víceméně bez zádrhelů.</p>
<p>Kovář osaměl – Dolanský byl daleko před ním a Fabbri daleko za ním. A tak měl alespoň čas pořádně přemýšlet.</p>
<p>První otazník: co s nimi udělají v bitvě? Pochyboval, že by jim dali do ruky zbraně. Mohli by se přeci obrátit proti věznitelům. A stejně dobře si pamatoval, jak v takových případech postupovali sověti během Velké vlastenecké války. Nahnat zajatce dopředu, aby na sebe strhli nepřátelskou palbu. Každá kulka, která skončí v těle odsouzence, nemůže už skončit v těle statečného vojáka.</p>
<p>Druhý otazník: jak z toho vybruslit?</p>
<p>Třetí otazník se vloudil mezi ten druhý a odpověď. Jestli to přežijí, tak co potom? Je vůbec potřeba vymýšlet, jak přežít, když stejně není naděje na úspěch?</p>
<p>Místo čtvrtého otazníku přišel duševní pohlavek.</p>
<p>John Francis Kovář se sám sobě zasmál, protože když si to všechno v hlavě sesumíroval, přišel si jako stoprocentní blázen.</p>
<p>Nakonec to nechal být a věnoval se spánku – jako správný voják to svedl i během pochodu a tady měl i to štěstí, že cestu před ním vyšlapal bezpočet dalších. Probral se, až když slunce vystoupalo vysoko na oblohu a pochod se zastavil.</p><empty-line /><p>„Před námi je město!“</p>
<p>„Pasov! Pevnost na Innu!“</p>
<p>„Dosáhli jsme řeky jako první.“</p>
<p>„Bůh je na naší straně!“</p>
<p>Křik se kolem nich přeléval jako divoké vlny rozbouřeného moře. Zavládl zmatek – ovšem žádná panika, ale shon, který předchází každé bitvě.</p>
<p>Země vibrovala. Vzduch jiskřil. A přestože byl Kovář v poutech, i jeho se zmocnilo vzrušení z nadcházející bitvy. A v ten okamžik si uvědomil jinou věc – ať už to proběhne jakkoliv, sice se nemusí bát rány do zad, ale o to víc se musí snažit, aby jeho přítel kupeček nedostal ránu odkudkoliv.</p>
<p>Fabbri nebyl válečník. A Kovář mu dlužil nejednu laskavost.</p>
<p>Zazněly trubky a zmatek dosáhl svého vrcholu.</p><empty-line /><p>Ohlédl se, ale v zástupu dalších vězňů Fabbriho nezahlédl. Kolem nich mezitím projížděl jeden povoz za druhým, plné vpřed a prázdné zpátky. Munice, dělové koule, soudky s prachem, zátarasy. Kolem se pletli sluhové, děvečky a nádeníci, kteří se starali o to, aby vojáci mohli bojovat.</p>
<p>Důstojníci na koních přejížděli sem a tam.</p>
<p>Zvedala se mračna prachu a Kovář neviděl dál než na špičku nosu. Pokusil se z pout vytrhnout, ale marně. Věděl, že pokud nebude dost rychlý, v nastávající vřavě ztratí kulatého kupečka navždycky.</p>
<p>Kolem něj přeběhl oddíl mušketýrů, kteří předtím tvořili zadní voj. Vzápětí oddíl pikenýrů a jízdní oddíl kyrysníků. Urozené panstvo v pancířích se zřejmě drželo o kus dál, aby nemuseli vdechovat prach pěších červů.</p>
<p>A další oddíl, a ještě jeden.</p>
<p>Zepředu zněl křik, rachotily bubny.</p>
<p>A pak někdo trhl provazem a zajatci vyrazili vpřed.</p>
<p>Kovářův pohled padl na skupinku trhanů, kteří u jednoho z vozů dostávali kordy a muškety. Civilové, kteří měli čistit cestu a tahat těžká děla z bahna. Kdo ví, kolik z nich už zbraň drželo v ruce. Teď je hodlali postavit dopředu vedle zajatců.</p>
<p>Kovář šlapal vpřed a snažil se udržet rovnováhu.</p>
<p>Zepředu zněl křik a zezadu hysterický jekot. Hnali je vpřed, dokonce zaznělo prásknutí biče. A pak se najednou před ním otevřelo údolí. Zalapal po dechu.</p>
<p>Pod nimi se valily široké proudy Dunaje, do kterého se z jihu vléval o něco divočejší, ale stále majestátní Inn a ze severu malý bratříček Ilz.</p>
<p>Na jednom z ostrohů leželo město Pasov s mnoha výstavními domy a vysokými věžemi katedrály. Za omšelými hradbami stály desítky dalších domů a usedlostí předměstí, na první pohled opuštěné a tiché. Přes Inn vedl také široký kamenný most, na druhém břehu chráněný nevelkou pevnůstkou.</p>
<p>Ve městě, v předmostí i v širokém okolí se hemžily tisíce císařských. Tisíce vojáků. Když Kovář spatřil švédský vojenský tábor před Prahou, měl pocit, že víc už neuvidí. Pohled na Pasov ho z omylu vyvedl.</p>
<p>Na druhém ostrohu, u severního přítoku, se na strmé vyvýšenině tyčila mohutná pevnost s názvem Oberhaus, jak si Kovář stihl zjistit. Hradby zesílené mnoha bastiony a redutami se ježily množstvím mohutných děl a moždířů.</p>
<p>A na třetím ostrohu oni, císařské vojsko a v jeho jádru Kovář. Na svazích nad řekou se zakopávali dělostřelci a tlupa odvedenců vršila valy z pytlů s pískem. Mušketýři se rovnali do dlouhých řad za sebou, tu a tam ve větru pleskal prapor. Většina jich byla špinavých a potrhaných. Armáda profíků, kteří prošli nejedním bojištěm, žádní nováčci...</p>
<p>Had vojáků se vlnil, ve vzduchu čpěl štiplavý pach nadcházející bitvy. Dlouhou linii přerušovaly jednotky pikenýrů, na křídlech podupávali koně. Vyhublí vybledlí chudáčci, kteří už určitě několik týdnů neměli nic jiného než trávu.</p>
<p>Kováře a další zajatce hnali přímo před rozestavěné jednotky.</p>
<p>„Chci zbraň!“ zařval Kovář na nejbližšího vojáka. „Bude to užitečnější, než když mě pošlete na jatka!“</p>
<p>Nikdo se nesmál. Žádný přezíravý chechot, žádné uštěpačné poznámky, jak by se dalo čekat. Jen mlčení. Protože pohled na druhý břeh sebral k něčemu takovému veškerou sílu.</p>
<p>Čtvrtý cíp krajiny, rozdělený soutokem řek, totiž patřil nepříteli.</p>
<p>Krajina se tam černala vojskem.</p><empty-line /><p>Těsně před tím, než je měli rozvázat, přicválal k nim na ušmudlaném grošákovi Feldvébl. „Chcete umřít, nebo umřít se ctí?“</p>
<p>Jednoduchá otázka. Jednoduchá odpověď.</p>
<p>„Dostanete zbraně. Dostanete muškety, dostanete píky, dostanete meče. Nechci vidět žádné šarvátky, žádné rozbroje. Kdo se jenom slovem obrátí proti mým mužům, dostane kulku do hlavy. Jasné?“</p>
<p>Nemusel čekat na odpověď. Nakonec pokračoval.</p>
<p>„Pohané se pokusí dobýt most, pokusí se dobít město a pokusí se dobít i pevnost. Pokusí se projít přes mosty. Pokusí se přeplavat řeku. Pokusí se z vlastních mrtvol postavit hráz, po níž přejdou na náš břeh, aby pevnost mohli sevřít do kleští. Nenechte prokletého pohana vylézt na břeh. Jasné?“</p>
<p>Otočil koně a zamířil pryč, ale po dvou krocích se ještě vrátil.</p>
<p>„Kdo bude zabíjet Turky a přežije, dostane žold jako řádný voják. Kdo přežije, dostane svobodu a odpuštění hříchů. A pokud zklamete, pokud necháte nepřítele projít, pokud ho necháte zvítězit... nedoufejte v ráj ani v peklo. Přijde pohanské bezčasí! To chcete? Zatratit navždy své duše? Být v očích vašich dětí zrádci, kteří nechali svět zahynout v pohanské náruči?“</p>
<p>Kovář křičel spolu s ostatními.</p>
<p>Nechtěl ztratit duši.</p>
<p>Chtěl přežít.</p>
<p>Proti síle pohanského vojska se to zdálo nemožné.</p><empty-line /><p>Deset tisíc hlav? Sto tisíc? Milion? Možná dva nebo tři.</p>
<p>Pohanů z východu bylo vždy víc než Evropanů. Už Mongolové vítězili stonásobnou přesilou. Rusové hlásali heslo „nás mnogo“. A Číňané se nebáli poslat milion vojáků na smrt jen proto, aby Američanům došla munice a mohli vojáky utlouct ulámanými větvemi. A stejně tak i nyní proti hrstce mužů stála celá síla osmanské říše, vojáci i z těch nejzapadlejších koutů světa.</p>
<p>Kovář nikdy neměl nic proti víře. Ať si každý věří, v co chce. Ale v tenhle okamžik proklel onoho muže, který se prohlásil prorokem Alláha. Bez něj, bez něj by vše bylo jednodušší.</p>
<p>„Je jich jak much na kravském lejně.“</p>
<p>Dolanský se ocitl vedle něj.</p>
<p>„Hlídáš si mě?“</p>
<p>„Samozřejmě, Kováři. Samozřejmě. Nerad bych, aby mne o možnost podříznout ti krk připravil pohan proklatý.“</p>
<p>„Jestli to tak cítíš,“ procedil mezi zuby, „pomoz mi najít Fabbriho.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Chceš všechny ty důvody vyjmenovat?“</p>
<p>Když Dolanský zaslechl svou vlastní větu, kterou teprve před pár hodinami vyslovil, krátce se zasmál.</p>
<p>„Naser si. Kde byl naposledy?“</p>
<p>Dva nejlepší vojáci z celé armády, blesklo Johnovi hlavou, a nemůžou nic. Jen potupně čekat, jestli jim dá někdo zbraň dřív, než je mohamedáni rozsekají na kusy.</p>
<p>Jenže – vzdát se tak snadno? Nechat hlupáky, aby si vedli svou?</p>
<p>Jednat proti rozkazům – to byla přeci jeho nejlepší vlastnost!</p><empty-line /><p>Nepřítel se blížil možná až moc pomalu. Uběhla hodina nebo dvě, aniž by se zdálo, že postoupil o metr. Přesto si Kovář uvědomil, že vojáků stále přibývá. Jako by zástup mohamedánů opravdu neměl konce.</p>
<p>Naklonil se k Dolanskému.</p>
<p>„Pokud něco neuděláme, tuhle bitvu prohrajeme.“</p>
<p>„Velitel nemá zřejmě mnoho zkušeností,“ zazněla lakonická odpověď.</p>
<p>Oba stočili pohled za svá záda, kde na návrší spatřili skupinku důstojníků. S krajkovými límci a zlatem zdobenými kabátci, s pštrosími pery na kloboucích a primitivními dalekohledy u očí. Kolem poskakovali sluhové v livrejích s konvicemi vína a koši s čerstvým pečivem.</p>
<p>Dokud má důstojník co do pusy, válka neskončila. Skutečná bída začíná až v okamžiku, kdy i kapitán musí jíst stejné jídlo jako nejposlednější z vojáků.</p>
<p>A tihle podle všeho přišli ze severu, kde válka nezuřila takovou silou. Ještě si neuvědomili, co se děje kolem nich. A jaké nebezpečí je před nimi.</p>
<p>„Co s nimi?“ zeptal se Dolanský.</p>
<p>„Nahradit se nenechají. Tak je musíme obejít.“</p>
<p>„Dobře tedy.“</p>
<p>Nemuseli si nic vysvětlovat – oba věděli, co a jak. Prokletý osud, který je postavil proti sobě a dovolil spolupracovat jen v tenhle okamžik.</p>
<p>„Co uděláme nejdřív?“</p>
<p>Kovář se zazubil. „Najdeme Fabbriho, přeci!“</p><empty-line /><p>Začali je vyzbrojovat. Strkali jim do rukou staré polámané píky a zubaté kordy s otlučenými nebo vymlácenými chránícími koši.</p>
<p>„S tímhle máme bojovat?“ zeptal se Dolanský. „S mečem proti mušketě?“</p>
<p>„Mají něco jiného?“</p>
<p>„Vždyť jsi viděl, co rozdávali sluhům. Mušket tam zbylo ještě docela hodně.“</p>
<p>„Dobře, takže plán je takovýhle. Nejdřív najdeme Fabbriho, pak se pořádně vyzbrojíme a pak zvítězíme.“</p>
<p>„Dobrý plán.“</p>
<p>„Máš tu ještě své muže?“</p>
<p>Dolanský lehce přikývl. „Pět chlapů.“</p>
<p>„Výborně, sežeň je taky k sobě. Budou se hodit.“</p>
<p>Kovář se schválně ochomýtal kolem vozu, z něhož vyhazovali staré zbraně na hromadu. Doufal, že když vydrží dostatečně dlouho, dřív nebo později Fabbriho v chumlu ostatních najde. Dolanský mezitím shromáždil své muže – někteří z nich se na Johna dívali dost nedůvěřivě, ale stačilo pár vět, aby pochopili.</p>
<p>A nakonec se našel i kulaťoučký kupec.</p>
<p>Byl skoro poslední.</p>
<p>„Copak se stalo, příteli?“</p>
<p>„Takovýhle závod není pro mě,“ funěl kupeček a široce se usmíval. „Copak jsem voják? Ne, jsem obchodník. Umím věci kupovat a prodávat. Ne bojovat nebo pochodovat.“</p>
<p>„To nalhávej někomu jinému. S čím jsi kupčil?“</p>
<p>Fabbri jen lehce poodhrnul kabátec a ukázal dvě bambitky. Nijak krásné, ale podle všeho funkční. „Přece se nenechám zabít.“</p>
<p>„Výborně, Fabbri. Moc dobře.“ Kovář ho poplácal po rameni a otočil se k ostatním. „Tak jdeme na to, pánové?“</p>
<p>Krátce přikývli.</p>
<p>Kovář popadl jednu z Fabbriho bambitek a vyrazil k nejbližšímu důstojníkovi. Ten si ho nevšímal – všimli si jej hlídkující vojáci. Ale už bylo pozdě. Zatímco se hrnuli k němu, popadl důstojníka za pásek a strhl z koně.</p>
<p>Zahřměl výstřel – naštěstí jenom varovný. Kulka prosvištěla vysoko nad hlavami všech přítomných. A v okamžiku, kdy Kovář přiložil hlaveň k důstojníkovu zátylku, se už podruhé vystřelit nikdo neodvážil.</p>
<p>Zavládlo krátké ticho.</p><empty-line /><p>Trvalo to pár vteřin. Během nich zanesl vítr zvuky z protějšího břehu. Hlas píšťal a trubek, rachot bubnů. A zpěv. Slovům nebylo rozumět, až na jedno jediné: Alláh.</p>
<p>I země se pod tíhou osmanské armády třásla.</p>
<p>Kovář si uvědomil, s jak zvrácenou logikou musí pracovat. Aby nad tímhle nepřítelem zvítězil, musel nejdříve rozvrátit vlastní řady.</p>
<p>Zhluboka se nadechl a vydechl. A pak ticho v evropském táboře prolomil.</p>
<p>„Chceme zbraně,“ řekl.</p>
<p>„Abyste si mohli prostřílet cestu k útěku?“</p>
<p>„To už bychom byli dávno pryč. My chceme bojovat.“</p>
<p><emphasis>Alláh!</emphasis></p>
<p>Za Kovářovými zády se spustil hlasitý řev. Snad jiný z důstojníků, snad příliš aktivní vojáček: „Zrádci! Lotři prokletí! Pobijte je!“</p>
<p>Zvedl se do výšky a vytáhl na nohy i své rukojmí tak, aby byl důstojník vidět co nejdál. „Jestli se někdo z vás hne,“ zařval, „přijde tady urozený panáček o mozek!“</p>
<p><emphasis>Bismilláh!</emphasis></p>
<p>„Bij ho! Mor ho!“</p>
<p>Naklonil se k zajatci. „Možná bys je mohl zkusit uklidnit sám, urozený pane. Nás neposlouchají, tobě sluchu dopřejí.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože všichni chceme zvítězit nad zkurveným pohanem.“</p>
<p>Bouře mezi vojáky pokračovala, dokonce padnul jeden výstřel. Teprve tehdy se do toho Johnův důstojník vložil: „Ticho!“</p>
<p>„Pane von Hereforte!“</p>
<p>„Říkám ticho!“</p>
<p><emphasis>La illaha il-Alláh.</emphasis></p>
<p>„Dejte jim zbraně,“ řekl von Herefort. „Na moji zodpovědnost.“</p>
<p>„Ale pane...“</p>
<p>„Mají ty muškety ležet nečinně? Každá kule, která se zavrtá do těla nepřítele, pomůže. Dejte jim zbraně. S generálem si to vyřídím sám.“</p>
<p>Kovář povolil stisk a hlaveň sklonil. „Díky, pane.“</p>
<p>„Plukovník von Herefort.“ Důstojník nebyl nejmladší, ve vlasech mu tu a tam prosvítala stříbrná nitka, krátce zastřižený plnovous stříbrných nitek zdobilo víc.</p>
<p>„John Francis Kovář.“</p>
<p>„Pro příště, Johne Francisi Kováři,“ uhladil si plukovník krajkový límec a smetl z nohavice nános hlíny, „až budeš používat zase pistoli nebo mušketu – tentokrát proti skutečnému nepříteli –, založ si nejdřív doutnák. Bez něj ti budou k ničemu i ty zbraně, kvůli kterým tě po bitvě, jestli zvítězíme, čeká šibenice.“</p>
<p>Kovář polknul.</p>
<p>Doutnák.</p>
<p>Šibenice.</p>
<p>U toho prvního to bylo jasné – nechtěl zabíjet. Nepřemýšlel proto nad skutečnou funkčností zbraně. Ale ta šibenice jej zarazila.</p>
<p>„Co se tváříš? Vztáhl jsi ruku na důstojníka... a navíc jsi předtím už zradil a opustil svou jednotku. Jinak bys tu nebyl s ostatními dezertéry. Za to je jediný trest.“</p>
<p>„Já nejsem...,“ začal, ale rozmyslel se. „Ale nic... Chci se zeptat, pane. Věděl jsi, že nemůžu střílet, a stejně jsi poslechl.“</p>
<p>„Podívej se na druhý břeh, Johne Francisi Kováři.“</p>
<p>Poslechl.</p>
<p>„<emphasis>Alláh!</emphasis>“ přinášel k němu vítr křik mohamedánů.</p>
<p>„Zbraně bych vám dal do ruky tak jako tak. Chci přežít stejně jako ty.“</p>
<p>Kovář se provinile usmál a pokrčil rameny.</p>
<p>„Máš tady tu bandu budižkničemů na starosti, Kováři,“ houkl ještě von Herefort a vyhoupl se zpátky do sedla. „Když ses tak zasazoval o to, abyste mohli bojovat, tak se postarej i to, ať opravdu bojujete.“</p>
<p>Odcválal do dálky a nechal Kováře s jeho novými muži. Až na Fabbriho, Dolanského a jeho pět mužů nikdo nestál o to stát se hrdinou.</p>
<p><emphasis>La illaha il-Alláh!!!</emphasis></p><empty-line /><p>Nepřátelské vojsko na druhém břehu se zastavilo. Vojáci zůstali mimo dostřel, ale John jasně rozeznával jednotlivé muže v širokých kalhotách a s turbany na hlavách. Rozeznával blýskající se pozlacené pancíře, barevné čabraky jízdy i černé chřtány děl, které nepřítel rovnal do přední linie.</p>
<p>Zástup mužů a koní se zdál být nekonečný. A i Kovář měl co dělat, aby se k nim neotočil zády.</p>
<p>„Padáme, chlapi,“ zahalekal zarostlý voják. „Jestli nás nepustí pryč, můžeme se prostřílet.“ Okolo stojící muži ho odměnili jásotem. Dezertéři, kterým se umírat nechtělo. Které sem museli přivést v řetězech. A tyhle všechny měl přesvědčit, že je lepší bojovat, než utíkat.</p>
<p>Postavil se před prvním, který se vydal pryč.</p>
<p>„Do zad se trefuje mnohem snáz,“ řekl pevně.</p>
<p>„Co se sem pleteš? Chtěl jsi bojovat, bojuj. Nás nech jít.“</p>
<p>„Chci přežít. Nic víc.“</p>
<p>„Tak pojď s námi. Nebo uhni.“</p>
<p>„Jak jsem říkal, do zad se trefuje mnohem snáz. Kulce, která letí zezadu, se těžko uhýbá.“</p>
<p>„Hovno.“</p>
<p>Voják ho obešel a šplhal do stráně. Mušketýři na jeho vrcholu zpozorněli. Kovář pokrčil rameny a napřáhl ruku s pistolí. Tentokrát už doutnák založený měl.</p>
<p><emphasis>Prásk!</emphasis></p>
<p>Výstřel zahřměl a jeho zvuk zase vyvolal v blízkém okolí zaražené ticho. I na druhém břehu se vojsko lehce zavlnilo.</p>
<p>Zarostlý voják se sesunul k zemi. V zádech měl díru, z níž se valila rudá krev.</p>
<p>„Říkal jsem to,“ zvolal Kovář. „Kulce, která letí zezadu, se neubráníte. Na druhém břehu,“ ukázal k Osmanům, „je takových kulek nekonečně. Chcete jim opravdu nabídnout tak lákavý terč? Opravdu chcete, aby se vyprávělo, že křesťané jsou zbabělé krysy?“</p>
<p>„Nikdy!“ přidal se Dolanský, který pochopil, jakou hru Kovář hraje. „Jsou to špinaví pohani. Nejsou lepší než my!“</p>
<p>„Je jich víc!“</p>
<p>„No a? My jsme lepší?“ máchal Kovář rukama. „Jeden rytíř vždycky vydal za tucet pohanů.“</p>
<p>„Pochcípáme.“</p>
<p>„Když se obrátíte k útěku, tak určitě. Půjdou po vás Turci i vlastní lidi. Budou na vás střílet ze všech stran. Když budeme bojovat, alespoň nám nikdo nerozpíchá prdele!“ Vzpomínal na všechny válečné filmy, které viděl, na všechny patetické proslovy i na všechny vojevůdce, které kdy potkal – a samozřejmě na všechny své proslovy, které už někdy vedl. V tuhle chvíli mu ale na mysli vytanul jediný, kterým poprvé v roce 1757 povzbuzoval své vojáky sám veliký Fridrich II. Veliký a po něm desítky a stovky dalších: „Prasata! Chcete snad žít věčně?“</p>
<p>Nevěřil, že to půjde tak snadno, ale fungovalo to. Pohled na zastřeleného žoldnéře, na vlnící se řady nepřátel a jeho mnoha bitvami ošlehanou tvář udělal své. Nejdřív jásal Dolanský se svými muži, pak se přidali postupně i ostatní.</p>
<p>A stal se zázrak, protože se všichni otočili zpátky čelem k nepříteli.</p><empty-line /><p>Ke Kováři se naklonil kníratý chlapík, kterého předtím viděl v blízkosti zarostlého vojáka, jehož musel zastřelit, aby ostatní začali poslouchat. Podle všeho kozák. Čert ví, jak se z východu dostal až sem.</p>
<p>„Půjdeme s tebou,“ řekl tiše, „ale Kornela jsi zabíjet nemusel. Uměl se bít jako málokdo, ale měl čuch odejít v pravý čas. Nebyl zbabělec, jen uměl myslet. Až tohle skončí, najdu si tě a pomstím se za jeho smrt.“</p>
<p>Kovář na to neřekl nic – bitva začala.</p><empty-line /><p>Osmané se pohnuli. Tisíce a tisíce hlav. A v dusotu, který rozechvíval zemi, bylo slyšet křik pohanů. Za jeho zády německé povely, jekot trubek a rachot bubnů.</p>
<p>Tenhle nehorázný rachot přehlušila první hromová rána.</p>
<p>K nebi se zvedl hustý oblak bílého dýmu, vzduch nasákl štiplavou vůní střelného prachu.</p>
<p>A další rána. Další tři zazněly téměř současně.</p>
<p>Dopadl první granát. Kule se rozlétla na tisíc kusů a ostré kousky železa pokosily mohamedány v blízkém okolí. I z té dálky byl vidět gejzír krve, který vystříkl do výšky. A další, a další... na pár místech si v řadách prorazily cestu obyčejné koule a zanechávaly za sebou úzkou krvavou brázdu. Děla hřměla dál.</p>
<p>Kovář se na okamžik ohlédl. Mušketýři stáli připraveni k palbě, obsluha děl polévala laufy vodou, aby je zchladila.</p>
<p>Další a další hromová rána. Stovky mrtvých pohanů – a další tisícovky na jejich místo.</p>
<p>„Všemohoucí zaplať za ten brod,“ zafuněl vedle něj Dolanský. „Jinak by už bylo po nás.“</p>
<p>„Je jich tolik, že stejně bude.“</p>
<p>„Ale aspoň vezmeme co nejvíc těch pohanů s sebou!“</p>
<p>„To si piš, příteli.“</p>
<p><emphasis>Kabooom!</emphasis></p>
<p>Palbu opětovala i děla pohanů umístěná na křídlech, ale kule zatím dopadaly bezpečně do vody. Ještě se neumíralo.</p>
<p>„Jüri, Jüri!“</p>
<p>„Gott mit uns!“</p><empty-line /><p>Osmané se pokusili o čelní útok přímo na most, ale rozbili se o hradby pevnosti a dělostřeleckou palbu ze všech břehů. Nad pevností se vznášel bílý oblak, jako svatozář, která je měla chránit před pohanským nebezpečím.</p>
<p>A když nevyšel ani druhý útok a země byla pokrytá těly, rozhodli se Turci zaútočit přes řeku. Tam, kde stáli křesťané a neschovávali se za žádnými hradbami, jen za řekou.</p>
<p>Malé ostrůvky vprostřed proudů jim nahrávaly. Až příliš pozdě si Kovář uvědomil, že mají prámy. Desítky a stovky. Přivazovali je k sobě, od jednoho ostrůvku k druhému, a tvořili vlastní most přes široký Dunaj. Most, po kterém se blížily desetitisíce nepřátel.</p>
<p>A zatímco do půl těla svlečení vojáci přivazovali další a další prámy, přebíhali po nich první vojáci s mušketami a do popředí se drali i spahiové, lehká turecká jízda.</p>
<p>Pak se u Kováře zastavil von Herefort a překřičel rachocení děl: „Zastavte je!“</p>
<p>Jezdci se dostali přibližně do poloviny řeky. Tehdy se ze všech stran spustila střelba. Voda se mísila s krví a mršiny lidí i koní odnášel proud, zachytávaly se na březích a vršily se na hromady.</p>
<p>A náhle, aniž by tomu dokázal zabránit, se Turci objevili na jejich břehu. Jako s prvními se střetli s pikenýry, kteří je shazovali zpátky do řeky. Zarachotila střelba.</p>
<p>Další stovky mrtvých.</p>
<p>A při pohledu na druhý břeh.... tuny kulí a tisíce zásahů, aniž by se to na tureckém vojsku podepsalo. „Bismalláh!“ znělo z druhého břehu a v rachotu osmanských děl se za jízdou chystali k útoku pěší janičáři, tloukli do bubnů a dovolávali se svého pána. <emphasis>Není boha kromě Boha! La illaha il-Alláh!</emphasis></p>
<p>„Kurva,“ sykl Kovář a zadoufal, že umírání nebude dlouhé.</p>
<p>Ale dojít až sem a pak to vzdát? Ani náhodou!</p><empty-line /><p>Najednou to přišlo ráz na ráz. Obklopila je bílá mlha střelného prachu, že nebylo vidět na krok. Ze všech stran se ozýval řev a rány.</p>
<p>„Gott mit uns!“</p>
<p>„Bismalláh!“</p>
<p>Vzduch voněl krví. A vibroval jakýmsi kouzlem – kouzlem bitvy. Ať už se kolem dělo cokoliv, Kovář náhle viděl jen ten kousek země před sebou. Vše ostatní se ztratilo v prázdnotě. Vše ostatní přestalo existovat. Slyšel dusot nohou, hukot řeky a křik nepřátel. Cítil tlukot vlastního srdce.</p>
<p>Smysly napjaté k prasknutí, připraven snad na cokoliv. Vnímal, jak mu krev proudí tělem, jak pulsuje na spáncích, jak jej zaplavuje teplo vzrušení. Ať už se má stát cokoliv, hlavně ať už je to tady. Ať už nemusí čekat!</p>
<p>Pošimrání v žaludku – předzvěst posledních pikosekund klidu.</p>
<p>A potom...</p>
<p>„Jüri!!!“</p>
<p>Mohamedán v červené vestě a širokých zelených kalhotách se vyřítil z mlhy. Čapka se střapcem mu v ten okamžik sklouzla z temene, vlasy vlály ve větru.</p>
<p>Obličej špinavý od střelného prachu.</p>
<p>Kovář zacílil a vystřelil.</p>
<p>Kulka se zaryla do levého oka a vyštípla kus lebky. Bojový pokřik se změnil v ječivý řev, a ten následně v ticho, krev bublala a vsakovala se do země.</p>
<p>V praskání výstřelů se svět zastavil. A než tělo mrtvého Turka dopadlo na zem, z mlhy se vynořili další dva.</p>
<p>Kovář nenabíjel, nestihl by to. Popadl mušketu za hlaveň a máchl jí jako kyjem. Zasáhl prvního nepřítele do hlavy, i přes lomoz okolo zaslechl křupnutí lebky.</p>
<p>Druhý stihl uhnout. Těžká pažba muškety proletěla kolem něj. Zazubil se sám sobě – pusu měl černou a plnou zažloutlých pahýlů. Dokonalý terč pro úder pažbou. John využil síly, kterou dal do prvního úderu. Nezabil mohamedána, ale vyvedl jej z rovnováhy. Stihl mušketu zahodit a tasit kord.</p>
<p>Přímo do srdce.</p>
<p>A místo těch dvou další čtyři.</p>
<p><emphasis>Prásk! Prásk! Prásk!</emphasis></p>
<p>Tři se skáceli k zemi. Čtvrtému usekl nejdřív ucho, pak mu rozsekl rameno a nakonec propáral břicho.</p>
<p>A místo čtyř mrtvých se z mlhy vynořilo šestnáct dalších.</p>
<p>„Jüri! Bismalláh!“</p><empty-line /><p>U desátého mrtvého přestal Kovář počítat. Vše se slilo v jednolitou změť krve a střelného prachu.</p>
<p>Kolem neustále práskaly výstřely.</p>
<p>Kovář ustupoval krok za krokem – přestože nechtěl, nic jiného mu nezbývalo. Dobrý šermíř na hovno, když nepřátel nerovno, tuhle starou moudrost znali i ti nejbrakovější spisovatelé té nejbrakovitější literatury. A on to zažíval na vlastní kůži.</p>
<p>Měl jediné štěstí – po pravici měl Dolanského, který mu po vítězství v bitvě slíbil smrt, a po levici kozáka, který mu slíbil za mrtvého otrapu totéž. A za zády Fabbriho, který s železnou pravidelností střílel z muškety do chumlu nepřátel. Každá kule, kterou poslal proti nepříteli, zasáhla. I kdyby střílel se zavřenýma očima. S každou kulí mu Kovář dlužil víc a víc.</p>
<p>Všichni tři výborní bijci. Jen díky nim ještě žil.</p><empty-line /><p>Zdálo se to jako hodina. Možná půl dne. Možná celý den.</p>
<p>Ale náhle z ničeho nic útok ustal. Turci se vrhli na ústup. Nikdo je nepronásledoval, jen pár kulek se zarylo do odkrytých zad.</p>
<p>Bílý dým stoupal k nebi, rozehnán větrem. Trvalo to nekonečně dlouho, než odhalil krvavou řeku. Z mrtvých těl a rozbitých prámů tam zůstala přehrada, přes kterou se valila voda a odtékala rudá jako komunistické prapory během prvního máje.</p>
<p>A armáda na druhém břehu, jak se zdálo, vůbec nezeslábla.</p>
<p>„Držet pozice!“</p>
<p>Von Herefort projel kolem nich. Mával ve vzduchu kloubkem a řval o sto šest. „Držte pozice. Není to vítězství, jen přestávka. Držte pozice...“</p>
<p>Kovář se zhluboka nadechl, našel na zemi mušketu, od mrtvol sebral pistole a zastrčil si je za opasek.</p>
<p>A následně začal skládat jednu mušketu vedle druhé přímo před sebe. Do každé prach, kuli, prach na pánvičku, opatrně položit na zem, aby kuli nevysypal. Mrtvým jejich zbraně budou na nic a živým mohou ještě ublížit.</p>
<p>„Tohle se mi nelíbí,“ zamumlal Dolanský.</p>
<p>„Co přesně?“</p>
<p>„V téhle bitvě nemáme šanci zvítězit.“</p>
<p>„Ale stejně tu zůstáváš.“</p>
<p>„Jistě... Mám své důvody.“</p>
<p>„Povídej.“</p>
<p>Ale mladíček neodpověděl.</p>
<p>„Ale no tak, příteli. Nepřežijeme, to je jasné. Svěř se...“</p>
<p>„Hodlám to přežít.“</p>
<p>Kovář pokrčil rameny.</p>
<p>Chvíli bylo ticho. Pak se Dolanský konečně odhodlal. „Nechci, aby Turci ovládli Evropu. Nesmí být příliš silní. Pokud je teď porazíme, bude o to snazší... Snazší zvítězit,“ dokončil rychle. „Když teď zmizím, spousta mužů půjde se mnou. Prostě nemůžu. Čím víc pohanů pochcípá, tím snazší to bude.“</p>
<p>„Valdštejn nehodlá sedět jenom na svém kousku zemičky, což?“</p>
<p>„Jakmile válka skončí, vrhnou se na něj. A válka skončí, vždyť to víš. Pokud on zvítězí i nad vítězi, Frýdlantsko mu zůstane. Nikdo se na něj neodváží.“</p>
<p>„Takže válka vlastně nikdy neskončí?“</p>
<p>„Není válka jako válka. A třeba ani nic nebude, leknou se jeho síly. Pokud nebude nikdo, kdo by se mu postavil, nebudou žádné boje potřeba.“</p>
<p>Kovář pokrčil rameny. Vlastně mu to mohlo být jedno. Jeho svět to nebyl. Ti, co tu žili, si jej museli zasloužit. A pokud to viděli takhle... jejich chyba.</p>
<p>On svůj svět už prohrál. Všechny přátele, všechny blízké. Všechnu svou čest. Jemu stačilo přežít, dojít na jih, zjistit co a jak, vydělat si tolik, aby pohodlně žil a byl připraven, kdyby se náhodou objevil nepřítel. Nic víc.</p>
<p>Sám sobě nevěřil tak moc, jak by si přál.</p><empty-line /><p>„Přežijeme to?“</p>
<p>„Doufejme, můj milý Fabbri. Po tom všem by mi bylo líto tady umřít.“</p>
<p>„To mně také.“</p>
<p>„Tak se snaž, příteli. Snaž se stokrát víc než dosud.“</p><empty-line /><p>Kozák bafal z dýmky. Čert ví, jak to v tom shonu zvládl.</p>
<p>Odtahovali mrtvá těla vlastních a z pobitých Turků stavěli valy, aby se k nim nemohli ti zbývající tak snadno dostat.</p>
<p>„Bojuješ dobře,“ řekl a žvýkal náustek dýmky v zubech. „Skutečný Turkobijec.“</p>
<p>„Jak se jmenuješ?“</p>
<p>„Kuzgun.“</p>
<p>„Ještě pořád mi zazlíváš smrt toho...“</p>
<p>„Kornela,“ doplnil Kuzgun.</p>
<p>„Kdybych ho nezabil, už bychom dávno byli mrtví.“</p>
<p>„Vím. Ale odpustit nemohu. Musíš to splatit krví.“</p>
<p>Hleděli si do očí. Jen chvilku a Kovář měl pocit, že v nich vidí hrozně moc. Zažil hodně, zažil lidstvo neskutečně zbídačelé; ale tenhle svět, přestože stál na pokraji zkázy, vytvářel skutečné hrdiny. Hrdiny s jiskrou v očích.</p>
<p>„Svojí, nebo mohu i cizí?“ zeptal se, když porozuměl čemusi, co nelze vyjádřit slovy.</p>
<p>„Klidně i krví pohanů.“</p>
<p>Zasmáli se.</p>
<p>Kozák nejspíš proto, že jej zabíjení pohanů těšilo. A Kovář proto, že to byl první nepřítel, kterého se zbavil. O jednoho bijce, který by mu mohl jít po krku, méně.</p>
<p>Neskutečný zázrak.</p>
<p>Vzápětí se zázrakům přestalo dařit a Turci spustili svou vojenskou melodii. Trubky, bubny a jekot z hrdel Osmanů vyplašil vrány, které se už stihly slétnout na krvavou hostinu.</p>
<p>Bitva pokračovala.</p><empty-line /><p>Země se třásla.</p>
<p>„Máš ženu, Kováři?“</p>
<p>Zatímco Fabbri pečlivě mířil, zeptal se jakoby mimochodem.</p>
<p><emphasis>Prásk!</emphasis></p>
<p>„Mám.“ Jeden Turek na zemi.</p>
<p><emphasis>Prásk!</emphasis></p>
<p>„Pěknou?“</p>
<p>Další Turek mrtvý.</p>
<p>„Nejkrásnější.“</p>
<p><emphasis>Prásk! Prásk!</emphasis></p>
<p>Vzpomínal na Andreu. Na její parfém... a uvědomil si, že mu chybí. Ať už ji mohl považovat za svou ženu či nikoliv, ať už to byla milenka nebo jenom dobrá přítelkyně.</p>
<p>Vzpomněl si na závan její vůně vždy, když byl na tom nejhůř, krok od smrti. Mohla tu být? Mohla mu pomáhat? Proč by to dělala? Proč by se neukázala?</p>
<p>Bláznovství; to bylo jediné rozumné vysvětlení, které ho napadlo. Hlava mu nejspíš třeštila z rámusu kolem.</p>
<p>Horší než kdejaká moderní válka. Horší než rytířská řež. Surový jednoduchý boj, surový prach. Dým. Mlha. Smrad. Smrt.</p>
<p><emphasis>Prásk!</emphasis></p>
<p><emphasis>Prásk! Prásk! Prásk!</emphasis></p>
<p>„Jüríííííí!“</p>
<p>„Gott mit uns! Gott! Gott!“</p>
<p>Smrt...</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>Za devatero horami</strong></p><empty-line /><p>Svítání.</p>
<p>Rudé slunce zalilo rudou zemi.</p>
<p>„Jak dlouho?“ zeptal se Dolanský. Seděl na krví nasáklé zemi a hřál se u čadícího ohně.</p>
<p>„Tři dny.“</p>
<p>Tři nekonečné dny. Útok za útokem. Mrtvola za mrtvolou.</p>
<p>Ale přežili. A to už znamenalo hodně.</p>
<p>Upíjeli kyselé víno a se skloněnými hlavami probírali, co všechno se událo. Všechna svá vítězství a prohry těch, kteří neuspěli.</p>
<p>„Kozák se bil statečně.“</p>
<p>„To ano – tři hlavy jednou ranou. To se jen tak nevidí.“</p>
<p>„A váš dluh?“</p>
<p>„Smazali jsme jej. Umřel s čistým štítem.“</p>
<p>Z města stoupal černý dým. Turci dobyli předpolí, pak i most, vnikli do samotného města a následně dobyli i druhý most, který spojoval město s pevností. Avšak o její zdi se rozbili a ve zmatku ustoupili, když do nich císařští pálili ze všech stran. A tak stále nad zčernalými zdmi vlál císařský prapor a na věžích kostelů se stále skvěly křesťanské kříže.</p>
<p>„Takže zbýváme zase pouze my dva?“</p>
<p>„Vypadá to tak, pane z Dolan. Vypadá to tak.“</p>
<p>„Takže...?“</p>
<p>Kovář pokrčil rameny. „Musím na jih. Musím zjistit, kdo za tím stojí. To víš.“</p>
<p>„Nemůžu tě pustit jen tak. Přísahal jsem. Bez tvojí hlavy se vrátit nemůžu.“</p>
<p>„Takže jde o princip? O nic víc?“</p>
<p>„Zvítězíme tak jako tak... ale jde o ty léky.“</p>
<p>„Opravdu jsou tak důležité?“</p>
<p>„Snad... vévodovi zbývá pouhých pár let. Stáří nelze obelstít žádnými magickými pilulkami a alchymistickými lektvary.“</p>
<p>„A až umře?“</p>
<p>„Nastoupí jeho syn.“</p>
<p>„Je dobrý?“</p>
<p>„Kdo ví. Bít se umí. A politice taky rozumí. I s lidmi se svede domluvit. Ale dostal úkol, který musí splnit. Tím je podmíněno jeho uznání jako dědice. Vévoda si to tak přál, aby prý nedal svou zemi do rukou břídila. Chce mít jistotu, že to všechno nebylo zbytečné. Že jeho syn něco dokáže.“</p>
<p>„A dokáže?“</p>
<p>„Myslím, že ano. Dokázal třeba přežít největší bitvu posledních let.“</p>
<p>„Kdo proti komu?“</p>
<p>„Křesťané proti pohanům.“</p>
<p>Kovář mlčel.</p>
<p>Pak mu to došlo. A pochopil tu urputnost, se kterou jej Dolanský pronásledoval.</p>
<p>Neřekl na to nic.</p><empty-line /><p>Jakmile se po pár pohárech Dolanský vzdálil, aby ulevil močovému měchýři, posbíral Kovář poslední zbytky sil a také vstal. Ze země sebral nejdůležitější nutnosti, kopancem vzbudil Fabbriho a za límec táhl stranou.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>„Musíme zmizet. Dokud je čas a stráže jsou zlité vínem.“</p>
<p>„Ale...“</p>
<p>„Jdeme. Chceš-li se dožít dalších týdnů, musíme jít.“</p>
<p>Sám sotva držel oči otevřené. Hlava jej pálila – snad únavou, snad se o něj pokoušela nemoc. Tak či onak to bylo znamení, že musí pokračovat dál. Co nejrychleji.</p>
<p>„A Dolanský?“</p>
<p>„Už zase jsme změnili role. Nevěř mu.“</p>
<p>Protáhli se kolem pěti nebo šesti ohňů a ztratili se ve zmatku oslav vítězství. Dostat se přes řeku bylo náročnější, ale i to se jim nakonec povedlo. Mrtvých těl bylo tolik, že skutečně tvořila hráze, po nichž se dalo přejít na druhý břeh.</p>
<p>Najít volného koně nebylo vůbec těžké – po bojišti se potulovala celá stáda ořů, na nichž přicválali spahiové. Velká část jich posloužila k nakrmení vítězného vojska, a přesto jich ještě dost zbylo pro Kováře a Fabbriho.</p>
<p>„Jedeme.“</p>
<p>Kovář vyskočil do sedla pěkně stavěného grošáka a chytil za uzdu ještě jednoho. „Budeme koně střídat. Pojedeme rychleji.“</p>
<p>„A krmení?“</p>
<p>„Přesně tak,“ nepochopil Fabbriho otázku, „až jeden z nich padne, budeme mít alespoň co jíst.“</p>
<p>Tlustý kupeček se nad tím zasmál a vyškrábal se do sedla hnědé kobylky. „Já myslel na krmení pro ně...“</p>
<p>„To nebude potřeba, trávy je všude dost.“</p>
<p>A pak už jen vítr ve vlasech, dusot kopyt, nepokořený Pasov a smrad bojiště za zády a stejně tak křik pána z Dolan, který pochopil, že jej Kovář poněkolikáté obelstil.</p><empty-line /><p>Jeli celou noc. Když slunce vycházelo, svět se na okamžik vrátil do normálu. Spálená planina zarostla křovinami, na obzoru se objevily vzdálené vrcholky kopců. První paprsky pohladily Kováře po tváři. Příjemně hřály. A probouzely vzpomínky na lepší časy.</p>
<p>Měnili koně co půl hodiny a ukrajovali tak kilometr za kilometrem. Kovář zatím mířil přímou cestou na jih. Měl k tomu dva důvody – za prvé Dolanský stejně věděl, kam míří, a za druhé v téhle krajině bez lesů, bez cest a bez lidí neměl jak zamést stopy. Prach, který se za nimi zvedal, musel být vidět pěkně z daleka.</p>
<p>Cválali dál.</p>
<p>Cestou potkávali uprchlíky – Evropany i Osmany. Potkávali mrtvoly obrané úplně o vše. Potkávali hromady lupu, který už neměl nikdo sílu odnést. A potkávali mrchožrouty, kteří se k místu bitvy stahovali – ať už šlo o zvěř, nebo lidi.</p>
<p>V poledne se na okamžik zastavili. Snad na půl hodiny.</p>
<p>Kovář sledoval obzor. Zdálo se, že je nikdo nepronásleduje. Hluboko v mysli věděl, že to je jenom na oko. Že jejich stopu upřeně sleduje oko nepřítele.</p>
<p>„Jedeme,“ řekl. Sice by nejraději zůstal a prospal třeba celý den, ale nemohli si to dovolit. „Přivaž se k sedlu, příteli.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Abys nespadl, až usneš. Každý kočovník, který tráví život v sedle, ti prozradí, že tahle maličkost zachránila život už bezpočtu nešťastníků.“ Sám se připoutal – nechtěl riskovat, že by přišel o koně a zůstal na pospas Dolanskému pěšmo.</p>
<p>Zase šílená jízda na jih.</p>
<p>Kilometr za kilometrem. Hodina za hodinou.</p>
<p>Jeli i přes noc. A teprve k ránu druhého dne, když dojeli k lesům na prvních svazích hor, dovolil oběma krátký spánek. Po dvouhodinovém spánku se probral a přišel na to, že jeden z jejich koní mezitím pošel.</p>
<p>Lepší, než kdyby pošli oni sami.</p>
<p>Další z těžkých úseků cesty měli za sebou – a další, možná ještě těžší, před sebou.</p><empty-line /><p>Zase se zdálo, že svět je normální. Že není schvácen nekonečnou válkou, která zničila vše, co Kovář znal.</p>
<p>Vyšplhali se na nevysoký hřeben a před nimi se otevřel výhled do dálky. Za nimi nekonečné pláně, na severovýchodě se na obzoru zvedala mračna prachu a černé sloupy požárů – ustupující osmanská armáda. A jinak nic, jen pustina.</p>
<p>Zato před nimi se v mlžném oparu zvedaly nezřetelné obrysy hor.</p>
<p>„Alpy.“</p>
<p>Zbývalo jim ještě několik dní cesty, než vůbec dosáhnou vysokohorských průsmyků. A týden, než dojedou do Benátek. A kdo ví, kolik času budou potřebovat tam.</p>
<p>A hlavně – kdo ví, kolik času vůbec má, než ho dostane mor.</p>
<p>Když se na to zeptal Fabbriho, ten pokrčil rameny: „Musíme doufat.“</p>
<p>Zavedli koně dál do lesa a utábořili se. Kovář si dal záležet, aby je dobře ukryl – co kdyby byl Dolanský v dohledu.</p>
<p>Chtěl udělat ještě hodně, ale stačila vteřina, kdy se usadil na zem, aby si vydechl. Během té jedné vteřiny se na něm týden téměř beze spánku podepsal a on usnul tvrdým spánkem spravedlivých.</p><empty-line /><p>Prospal celý den a celou noc.</p>
<p>Probudil ho Fabbri. Lomcoval jím jako při zemětřesení. Podle všeho docela dlouho.</p>
<p>„Měli bychom jet,“ řekl. „Nechal bych tě spát, ale Dolanský je na dohled.“</p>
<p>To byla slova, která Johna postavila na nohy. „Jak? Proč?“</p>
<p>„Byl jsem nahoře na kopci,“ kývl směrem k nejbližšímu vrcholku. „Viděl jsem zvířený prach. Asi pět mužů. Možná deset. Jedou stejnou cestou jako my.“</p>
<p>Kovář se posadil, napil se zasmrádlé vody a ošplíchl si jejím zbytkem obličej. „Fajn. Je tu civilizace?“</p>
<p>„Kus odsud bývalo město.“</p>
<p>„Bývalo?</p>
<p>„Když jsem tudy projížděl naposledy, v dohledu bylo vojsko.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>Kovář přemýšlel. Vyhnout se a doufat, že zmizí v pustině? Anebo do města zamířit a doufat, že se ztratí mezi lidmi?</p>
<p>A co udělá Dolanský?</p>
<p>Čas běžel.</p>
<p>„Kováři?“</p>
<p>„Pojedeme,“ řekl. „A uvidíme cestou.“</p><empty-line /><p>Z města zůstaly trosky. Opuštěné, šedivé trosky. Přesto z jednoho místa stoupal k nebi dým z ohňů.</p>
<p>„Co tam asi jedí?“</p>
<p>Fabbri se ušklíbl. „Tady v kraji už nezůstalo nic krom lidí,“ řekl tiše. „Možná mají zásoby, ale kdo ví.“</p>
<p>Kovář pokýval hlavou.</p>
<p>„V horách nám budou koně k ničemu, že?“ Zamyšleně hleděl k vzdáleným horským štítům. Mocné Alpy. Odsud ještě bylo vidět spousta zeleně, prudké svahy šplhající do výšky. A tam kamení, štěrk, skála a sněhové jazyky. A v mracích skryté vrcholky.</p>
<p>„Zlámali by si nohy.“</p>
<p>„V tom případě mám plán.“</p><empty-line /><p>Rozdělili se.</p>
<p>Kovář vedl všechny koně a snažil se dělat co největší nepořádek. Co nejvíc stop, jako v indiánské noční můře. Doufal, že Dolanský jeho stopy skutečně hledá.</p>
<p>Krajina kolem mlčela. Vítr sice šelestil listím, ale stejně jako kdekoliv jinde to byla mrtvá krajina. Jediné, čeho byl nadbytek, byli brouci a pavouci. Místy měl Kovář pocit, že kráčí po koberci z krovek a chitinových krunýřů. Stromy obrůstaly neskutečným množstvím pavučin. Bílé chuchvalce visely z větví až na zem, obrůstaly kmeny, a lepkavé cancoury se hemžily černými těly vypasených pavouků. Několik z nich mu spadlo za límec, a než se mu je podařilo vyhnat, naběhla mu pořádná husí kůže. Proklínal okamžik, kdy přišel o klobouk. A stačilo jenom na chvíli se zastavit, aby mu brouci nalezli dírami v botách a prodřenou látkou kalhot do nohavic.</p>
<p>Naštěstí tenhle les hrůzy brzo skončil. Brouků sice pořád bylo hodně, ale už ne tolik.</p>
<p>„Tfuj,“ odplivnul si.</p>
<p>Pro jistotu ještě rozlámal větve a v místech, kde zůstaly rozbahněné louže, si několikrát přešlápnul.</p>
<p>Sladká odměna ho ovšem nečekala. Pavouci se usídlili i v troskách města.</p><empty-line /><p>Bylo to typické hornoněmecké město. Hrázděné domky schované za starými hradbami, jež pamatovaly ještě čas železných rytířů. Pavučiny pokrývaly nejenom okna a dveře, visely z krovů a na některých místech překlenuly i ulici. Ta zarůstala křovinami a bodláčím, z rozbitých oken tu a tam trčely šlahouny bodláčí a ostružin. A všude zatuchlá vůně kopřiv, hnijícího bláta a smrti.</p>
<p>Kovář kráčel vpřed. Netušil, koho zde potká – zda šílené kanibaly nebo obyčejné lidi, kteří se snaží přežít na troskách své zničené civilizace. Doufal v to první, i když mu to chvílemi připadalo značně perverzní.</p>
<p>Ať tak či onak, doufal v dobrý obchod.</p>
<p>Pod nohama mu křupaly střepy z rozbitého nádobí. Našlapoval opatrně – kdyby sám osídlil toto město, zabezpečil by se nejednou pastí.</p>
<p>Stačilo pár kroků, aby se ukázalo, že měl pravdu. Nohou zavadil o natažený provaz, jen tak tak, že jej nepřetrhl. Rychlý pohled vzhůru stačil, aby odhalil důmyslné zařízení. Kdyby nedával pozor, nad střechou třípatrového domu by se vztyčilo dlouhé bidlo s namotanou červenou vlajkou.</p>
<p>„Šikovné,“ pokýval hlavou.</p>
<p>Znamenalo to pro něj jediné – buď má co dělat s inteligentními šílenými kanibaly, nebo inteligentními obyčejnými lidmi. A i když to bylo ještě perverznější, mnohem usilovněji si přál, aby se nespletl a skutečně našel někoho, pro koho je největší pochoutkou guláš z lidského masa.</p>
<p>Uvázal koně, aby neutekli, překročil past a plížil se dál. Stačilo obejít dva bloky, aby se ocitl na náměstí. Tam našel nejzachovalejší dům a před ním otevřené ohniště. Na veliké trojnožce visel obrovský kotel. Hned vedle ležela hromada kostí.</p>
<p>Perverzní přání se mu splnilo.</p><empty-line /><p>Nejhorší bylo, že čas běžel. Dolanský se blížil a Kovář přesto musel čekat. Nemohl tam vlítnout a rozdávat rány ani rozumy, pokud se chtěl z města také dostat. A tak tiše klel a nadával a čekal.</p>
<p>Ze skrytu sledoval lidi, kteří se kolem ohně pohybovali. A odhadoval je. Kdo pracuje, kdo se před kým klaní, kdo se koho bojí. Byl dobrý pozorovatel – ostatně, který z hrdinů není?</p>
<p>Nakonec se vyřazovací metodou zbavil všech, kteří byli postradatelní, a zbyli mu tři, u kterých počítal s jistou vážností. Alespoň takovou, aby jejich život stál víc než on sám.</p>
<p>Další dlouhé minuty. Sebral odvahu, připlížil se o kus blíž a pomalým ledabylým krokem vyrazil vpřed.</p>
<p>Všimli si ho hned.</p>
<p>„Jak ses sem dostal?“ To byl první chlapík, kterého si vytipoval.</p>
<p>Druhý už sahal po meči a třetí měl v ten okamžik v ruce stařičkou zrezivělou bambitku a zaháněl ostatní do skrýše.</p>
<p>Otipoval si je dobře.</p>
<p>„Jdu obchodovat!“</p>
<p>„A s čím?“</p>
<p>„S masem. A informacemi.“</p>
<p>„Co chceš a co nabízíš?“ zazubil se zase ten první.</p>
<p>Měl bílé zuby. A všechny.</p>
<p>„Kudy nejlíp na západ? Do Hispánska?“ Kovář zalovil v paměti. „Mířím do Santiaga de Compostely.“</p>
<p>„Co tam?“</p>
<p>„Prý spása duše.“</p>
<p>„Na to už nikdo nevěří. Spasíme tě i tady, mladíčku.“</p>
<p>„Přesto bych raději došel až do Hispánska.“</p>
<p>„A co nabízíš?“</p>
<p>„Mám tři koně, které už nepotřebuji.“</p>
<p>„Pročpak?“</p>
<p>„Mí společníci... už nedojdou.“</p>
<p>„Je to jednoduché. Hory musíš mít po levé ruce. Nic víc není potřeba. Všechny cesty jsou pryč. Prostě jdi. Až dojdeš k moři, tak už nezabloudíš.“</p>
<p>Kovář se zamračil.</p>
<p>Šlo to až příliš snadno.</p>
<p>„Kde jsou ty koně?“</p>
<p>„Dovedu vás.“</p>
<p>Ať hleděl do očí těch tří sebevíc, žádnou zradu tam nedokázal najít. Buď se něco dělo, nebo se uměli sakra dobře přetvařovat. Jenže on potřeboval, aby ho zradili. Potřeboval, aby zaútočili a on je mohl přemoci a vynutit si co nejlepší podmínky.</p>
<p>Ale zdálo se, že nic z toho jej nečeká.</p>
<p>Možná se spletl. Možná to nebyli kanibalové.</p>
<p>Možná ta hromada kostí nepatřila lidem, ale zvířatům...</p>
<p>„Veď nás.“</p>
<p>Ani náznak zrady.</p>
<p>Začal se otáčet.</p>
<p>A v ten okamžik muži zaútočili.</p>
<p>Vystřelili všichni tři najednou. Rána se ale ozvala jedna.</p>
<p>Kovář se na poslední chvíli sehnul a kulka ho tak jenom lehce škrábla na předloktí. Vykřikl a sesul se k zemi – doufal, že díky tomu nepřátelé získají dojem snadného vítězství a přestanou dávat takový pozor. Nezmýlil se.</p>
<p>Zastavili se a dali mu tak šanci se připravit. Opatrně sáhl po pistoli a zamířil. A doufal, že ho zbraň nezklame, jako zklamala jeho protivníky.</p>
<p>Sotva první z nich vykročil, vystřelil ze své pistole. Na rozdíl od kanibalů zasáhl. Nejbližší chlapík se skácel k zemi a s bolestivým řevem se držel za děravou nohu.</p>
<p>Odhodil použitou pistoli a sáhl po druhé.</p>
<p>Další výstřel. Další úsměv štěstěny.</p>
<p>Zásah do ramene.</p>
<p>Třetího zastřelit už nemohl. Tasil kord a vyrazil proti němu. Zařinčela ocel.</p>
<p>Úkrok, úhyb, výpad, kryt. Nacvičenými pohyby dokázal odrazit nepřítelův útok a pak stačilo jenom pár úderů. Nejdřív chlapíkovi levačkou zlomil nos, košem kordu jej praštil do oka, jež se okamžitě zalilo krví, kopancem ho srazil na zem a posledním úderem zlomil několik žeber. Přitiskl mu na krk kord a otočil se k domu, v němž zmizeli ostatní.</p>
<p>„Nezabiju ho, když mě budete poslouchat,“ zahalekal.</p>
<p>„Co chceš?“</p>
<p>Ženský hlas se ozýval tlumeně, nebylo vidět nikoho. Kovář ale nepochyboval, že ho dotyčná vidí až příliš dobře.</p>
<p>„Chci obchod. A tentokrát mě nepodveďte. Mám tu koně, kterých se chci zbavit a ze kterých bude masa aspoň na tři týdny. Ta nabídka pořád platí.“</p>
<p>„Co za to?“</p>
<p>„Přijdou po mě další muži. I oni budou zabíjet a budou se ptát.“</p>
<p>„Rozumím.“</p>
<p>„Co jim řekneš?“ zeptal se Kovář a zacloumal téměř bezvládným zajatcem.</p>
<p>„Že jsme tě snědli,“ pochopila ženská. „V kotli najdou lidské kosti.“</p>
<p>„Byli jsme dva.“</p>
<p>„Mám tady dva mrtvé muže.“</p>
<p>Kovář pokýval hlavou. Ať už narazil na kohokoliv, tak tihle kanibalové měli všech pět pohromadě. Žádná banda polovičních divochů.</p>
<p>Měl šanci na úspěch.</p>
<p>Pokud tomu všemu Dolanský uvěří.</p>
<p>„Teď odejdu. Nechám ho ležet u koní. Nebudete mě sledovat. Rozumíme si?“</p>
<p>„Rozumíme.“</p>
<p>Couval, zakopával o smetí a neustále přitom pozoroval domy kolem náměstí. Nikde se nic nepohnulo. Buď byli tak šikovní, že neměl šanci si jich všimnout, nebo život zajatce nechtěli riskovat. Nakonec se ukázalo, že správně byla druhá možnost – třebaže to v tomto světě už Kovář ani nečekal.</p>
<p>„Asi se o tebe vážně bojí,“ zamumlal a položil zajatce na zem. Jenom zasípal, ale ani se nehnul.</p>
<p>Bylo to tak dobře – ostatně zabíjení si Kovář užil už docela dost. Proč pro jednou zase nebýt ten kladný hrdina, co nepřátelům odpouští a dobré nechává žít? Proč zase po dlouhé době nezkusit žít jako normální člověk?</p>
<p>Bylo to příjemné.</p>
<p>Když John Francis Kovář odcházel z města, pod krátkými vousy, které mu zatím na tváři vyrostly, se usmíval.</p><empty-line /><p>S Fabbrim se sešli na domluveném místě. Beze slova si pokývli na pozdrav a vyrazili do hor.</p>
<p>Čekala je dlouhá cesta; přejít Alpy nebylo jen tak ani v moderních dobách. Kovář se v horách už párkrát ocitl a po každé další zkušenosti věděl, že zná mnohem méně, než by potřeboval. Příroda mezi strmými skalními štíty vládla nezměrnou silou a nebylo dobré ji podceňovat.</p>
<p>„Myslíš, že to pomůže?“</p>
<p>„Co přesně?“</p>
<p>„Ta léčka, kterou jsi přichystal.“</p>
<p>„Za pokus to stálo. Přinejmenším je trochu zdrží, než získají správné odpovědi.“</p>
<p>Šlapali do kopce a za celý den nezahlédli ani pronásledovatele, ale nezdálo se, že by se horské štíty přiblížily. Druhý a třetí den to samé a náhle stáli přímo na úpatí strmých hor a stezka se vinula podél téměř svislých stěn. Dole pod nimi se otevíraly nekonečné prohlubně. Přišlo to jako šok – krajina se měnila tak pozvolně, že si toho Kovář ani nevšiml. A v okamžiku, kdy si to uvědomil, stáli už v jiném světě. Obrazně. Přestože by si přál, aby to bylo doslova.</p><empty-line /><p>Kovář čtvrtý den přišel na to, co je špatně. Motala se mu hlava. Nepatrně. Ale cítil se stejně, jako když moru podlehl poprvé.</p>
<p>Léky přestávaly účinkovat. Měl před sebou maximálně týden.</p>
<p>A náhle každá vteřina byla zdržením, každá slepá ulička v bludišti skal se mohla stát smrtelnou.</p>
<p>„Musíme spěchat,“ zašeptal.</p>
<p>Fabbri přikývl. Určitě tušil, o co jde.</p>
<p>A tak přidali do kroku. Netrvalo dlouho a Kovář spal za chůze, protože na něj vyčerpání dolehlo takovou měrou jako málokdy. A musel se neustále přesvědčovat, aby se probudil, protože jeden špatný krok mohl znamenat jistou smrt.</p>
<p>Jako by to byl rozdíl.</p>
<p><emphasis>Máš p</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ed sebou ješt</emphasis><emphasis>ě</emphasis> <emphasis>úkol. Když už máš um</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ít, to chceš odejít od nedod</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>lané práce?</emphasis></p>
<p>A tak šli.</p>
<p>Zdálo se, že ledový horský vzduch pomáhá – nemoc nepostupovala tak rychle jako prve. Dokonce se párkrát stalo, že se na kratičký okamžik cítil jako rybička, plný nadějí a optimismu.</p>
<p>Vždy to trvalo jen chvilku, ale i tak jej to naplňovalo nadějí.</p><empty-line /><p>Cesta se kroutila podél skal, místy vyšlapaná v hlíně a sotva znatelná, jinde vytesaná do kamene; snad pozůstatek pradávné stezky, možná ještě z dob před narozením Krista. Majestátnost přírody mu vyrážela dech – z dálky hory vypadaly obrovské, ale teprve zblízka mohl obdivovat jejich nekonečnou výšku. Vrcholky ověnčené mraky, třpytivé špičky majestátních štítů pokryté věčným ledem, stráně zarostlé nízkými keři a zelené mechem, skrz který tu a tam vysvítala bílá skaliska. A přestože věděl, co jej čeká – nebyl idiot, aby nevěděl, co jsou Alpy zač –, ta blízkost a velikost jej jako vždy překvapila a vyrazila dech.</p>
<p>Šplhali stále výš stezkou, kterou už prošly tisíce poutníků. Stezkou, kde tisíce poutníků přišly o život. Jeden neopatrný krok mohl znamenat konec celé cesty. A to existovali i takoví blázni, kteří tudy převedli celé armády, jednou dokonce včetně slonů.</p>
<p>Kovář si to nedovedl dost dobře představit. Měl dost problémů sám se sebou.</p><empty-line /><p>Zdálo se, že za celý den neušli ani kousek, a přesto měli v nohou skoro deset mil a převýšení pár set metrů. Vzduch prořídl a byl čistší. Při pohledu do údolí za jejich zády se svět zdál tak malinkatý... A tak zničený. Pláně v podhůří, odkud přijeli, se i z takové výšky černaly zkázou. Kouř z vesnic spálených na prach se už rozplynul, ale temná brázda v místech, kudy se valila armáda, se zařezávala do krajiny jako zhoubný nádor. I vzduch byl nad zničenou krajinou temnější. Naplněný prachem a kouřem.</p>
<p>„Pán to tak nenechá,“ řekl tiše Fabbri a zamyšleně hleděl na toto dílo zkázy. „Už brzo bude po všem.“</p>
<p>„Jo, lidé se navzájem pozabíjí, takže přestanou ničit svět kolem sebe.“</p>
<p>„Nedívej se na svět tak černě, příteli Kováři. Bude mír. A život půjde dál jako dřív.“</p>
<p>Kovář pokrčil rameny. Nevěděl, co na to říct. Viděl už tolik světů, tolik zničených civilizací, že pomalu ztrácel naději. Vše skončí jako svět bez oblohy a bez hvězd, jako temná a naprosto mrtvá Dorova. Živit v sobě optimismus, díky kterému nepřestával doufat, dalo stále větší práci.</p>
<p>„Možná ano,“ řekl, aby Fabbriho uchlácholil. „Tak půjdeme. Uvidíme, co na nás čeká na druhé straně hor.“</p>
<p>„Naděje.“ A když Kovář neodpovídal, tak dodal. „Na druhé straně je země bez války. Naděje, že když to nepostihlo celý svět, nejde o Apokalypsu, ale jen o lidské šílenství.“</p>
<p>Kovář měl chuť tenhle výrok tesat do kamene. A že skal měl kolem sebe možná až příliš.</p><empty-line /><p>Fabbriho naděje se zprvu zdála jako marná. Dalšího večera dorazili ke klášteru skrytému v úzkém horském údolí. Místo, které mělo poskytovat poutníkům přístřeší a pomoc, leželo v troskách.</p>
<p>Nejprve se zdálo, že vše je na dobré cestě, ale čím víc se blížili, tím víc bylo zřejmé, že klášter je opuštěný. Rozevřená brána a rozpadlé veřeje, propadlá střecha, špínou zanesené nádvoří i rajský dvůr. Tam, kde měly planout ohně, přebývala tma a chlad.</p>
<p>„Při poslední cestě to bylo sice nuzné místo, ale stále obývané.“ Fabbri se cítil nejistý.</p>
<p>Kovář opatrně nahlédl branou dovnitř. „Při poslední cestě ještě žilo i to město plné pavouků,“ podotkl. „Ne všechno dobré vydrží věčně.</p>
<p>Uvnitř se nepohnula ani myš. Ticho a prázdno. Duté, mrazivé prázdno, které dokáže naplnit staré budovy opuštěností, z níž běhá mráz po zádech. Prázdno, které v sobě odráží zoufalství duchů, kteří bloudí mezi zdmi a čekají na pomstu. Ideální prostředí pro horor.</p>
<p>„No, přespíme pod střechou, když nic jiného,“ řekl Kovář.</p>
<p>Vstoupili dovnitř. Jejich kroky se rozléhaly a zvuk kročejí se odrážel od stěn a vracel se k nim. Šelest větví, křik havranů. Nic víc. Vítr ve skulinách si zpíval o zkáze a bídě a vysmíval se všem nadějím.</p>
<p>„Co myslíš, že se tu stalo?“ šeptal Fabbri, jako by na něj dolehla tíha ticha.</p>
<p>Kovář pokrčil rameny. „Ať to bylo, co to bylo, musíme doufat, že nás to nečeká.“</p><empty-line /><p>Prošli celý klášter, aniž by narazili na stopy lidské přítomnosti. Pokud zde někdo žil, bylo to už dávno. Nejspíš už celé měsíce. Nic nenasvědčovalo násilnému přepadení ani loupení. Jako by poslední mniši ztratili naději a odešli. Možná to tak i bylo.</p>
<p>Na pár místech našli prázdné pelechy – zřejmě místa, která si poutníci, jako byli oni sami, vybrali k přenocování. Tu a tam převržený stůl nebo lavice, rozbité nádobí, zbytky lidských výkalů. Běžné opotřebování opuštěných budov.</p>
<p>„Nikde nikdo,“ řekl Kovář. „Možná je nakonec vyhnal hlad nebo nemoc.“</p>
<p>„Byli to milí lidé.“</p>
<p>Kovář na to neřekl nic. Zítra toto místo stejně nechají za sebou a k večeru si už ani nevzpomenou, že tu někdo někdy žil.</p>
<p>Vrátili se do jednoho pokoje, který původně sloužil jako ložnice opata nebo jiného vysokého hodnostáře. Nejlépe umístěná, s pěkným výhledem a postavená tak, že se jí neproháněl studený průvan.</p>
<p>Podle výkalů, nepořádku i naházené zválené slámy v rohu tu také přenocovalo nejvíc poutníků.</p>
<p>„Budeme držet hlídky,“ řekl Kovář. „Pro jistotu.“</p>
<p>Než to dořekl, Fabbri už spal.</p>
<p>„Tak já budu první,“ řekl Kovář rezignovaně a usadil se k oknu.</p>
<p>Hlavu svíral v dlaních a doufal, že jej přestane bolet. Tupá bolest ovšem neustupovala. Pořád tam byla a vysmívala se mu: „<emphasis>Jsi nemocný, Ková</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>i. Nemocný a brzo um</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>eš</emphasis>.“ Její hlas byl stále téměř neslyšitelný, slova se ale rozeznat dala.</p>
<p>„K čertu,“ mručel Kovář, „tohle bude dlouhá noc.“</p>
<p>Byla.</p><empty-line /><p>Během čekání vzpomínal a rekapituloval – a plánoval. Vzpomínal na staré dobré časy, kdy svět byl krásně černobílý a on stál na té správné straně. Rekapituloval všechno, co se odehrálo po apokalypse, kterou na Agenturu seslali, a plánoval, co udělá, až do Benátek dojdou.</p>
<p>Koho tam potká?</p>
<p>Co s ním udělá?</p>
<p>Co udělá se sebou?</p>
<p>A co bude dál?</p>
<p>A uvědomil si jednu věc – že ztratil naději. Vzali mu všechno a jediné, o co nyní šlo, bylo přežít. Přežít, jak nejlépe uměl. Nešel na jih kvůli ideálům. Šel do Benátek, protože doufal, že se prostě bude mít líp. Víc peněz, míň starostí.</p>
<p>Pohodlnější život.</p>
<p>Žádné ideály, žádné naděje. Žádné zachraňování světů.</p>
<p>Byl na to sám a šlo už jen o něj. A otázka, která mu ležela celou dobu v hlavě a kterou se bál celou dobu vyslovit, zněla: „Má to ještě smysl, když vlastně o nic nejde?“</p>
<p>Náhle si uvědomil, že nad tímhle přemýšlet nechce. Raději přízemní povrchní život než naprostá beznaděj.</p>
<p>Tak raději vzbudil Fabbriho a šel spát.</p><empty-line /><p>Další dny se opakovaly, kilometr za kilometrem zdolávali téměř neschůdnou cestu. Někdy se jim podařilo přespat v opuštěném přístřešku, jindy se museli spokojit se skalním převisem. Až narazili na další klášter.</p>
<p>Zprvu se zdálo, že je také opuštěný, ale sotva došli k bráně, vyšel jim vstříc vyhublý mnich.</p>
<p>„Benvenuti, pellegrini,“ vítal je s otevřenou náručí. „Vítejte, vítejte. Pojďte dál, určitě toužíte odpočinout. Slyšeli jsme, že cesta je jinak opuštěná.“</p>
<p>„Ani živáčka.“</p>
<p>„Nevíte, co se stalo?“</p>
<p>Fabbri pokrčil rameny. „Nikde nikdo, žádná zpráva, žádné indicie.“</p>
<p>„Inu, před Jeho tváří si stejně budeme všichni rovni. Tak pojďte, pánové, určitě máte hlad. Je tady dvanáct zvědavců, kteří se těší na každou z novinek, co přinášíte. Mé jméno je Jiří. Tak pojďte.“</p>
<p>Zavedl je nejdříve do horké lázně. Šlo zřejmě o stavbu na základech antického domu, s volně proudící vodou, ohřívanou v obrovských kotlích. Poté je vzal do refektáře, kde je pohostili chudou, ale poctivou večeří. Dva krajíce tmavého chleba, hrachová kaše, uzený losos. Oproti tomu, co bylo k dostání na severu, neskutečně bohatá hostina. Zapíjeli to světlým pšeničným pivem. Další nevídaná lahůdka.</p>
<p>Nechali je všechno v klidu strávit, a teprve potom je zasypali otázkami. Zatímco z italské strany tu a tam poutník prošel, zejména za obchodem nebo za vojenskou kariérou, ze zaalpských zemí se už nikdo nejméně půl roku nevrátil. Nebo prošel kolem kláštera nepozorovaně.</p>
<p>Teprve k půlnoci se mniši zdáli uspokojeni, takže se mohl ptát i Kovář.</p>
<p>„Benátky, ano, bohaté město. Na válce vydělalo,“ odpovídal Jiří a ostatní mu přizvukovali. „V podstatě malý zázrak. Anebo velký zázrak, jak se to vezme. Dováží obilí z Afriky a prodávají na severu. Teď už tolik ne, není totiž za co kupovat. Ale jinak si vedou dobře... benátský dóže byl vždy obchodník tělem i duší. Proč taky válčit? Čas od času je potřeba odrazit výpad žoldnéřů, kteří doufají, že na jihu je lépe, ale málokdo se dostane až do nížin. Kolem nás prošla snad jediná armáda hodná toho jména. A i ta si vylámala zuby na našich zdech – co by asi zvládla na jihu? Nic... Navíc, podle mě tam na severu ani netuší, že by někde mohl vládnout mír.“</p>
<p>Kovář přikyvoval a ptal se dál.</p>
<p>„Kdepak, o těch mužích, jak se ptáš, nic nevím. Ano, obklopují dóžete, ale nikdo o nich nikdy nemluvil. Jenom víme, že tam jsou. A že se starají. Co přesně prodávají a komu, to už se k nám nedoneslo. Prý si své obchody chrání – i proto se do nížin dostane tak málo nepřátelských vojáků a marodérů. Lid je za to miluje a oslavuje je jako anděly strážné.“</p>
<p>Mezitím mniši postupně odcházeli spát, Fabbri podřimoval s hlavou na stole a únava nakonec dolehla i na Kováře. Než se stihl ptát dál, Jiří jej odvedl do dormitáře.</p>
<p>Těsně před tím, než usnul, se ptal sám sebe: věřit nebo nevěřit?</p>
<p>Rozhodl se pro to první. I proto, že stejně nedokázal nechat oči otevřené.</p><empty-line /><p>Vyrazili za svítání. Kovář věděl dvě věci – že proti němu nebudou jen pašeráci, ale celé město. Protože pokud je ochránci muže v masce chránili před všemi lotry, měšťané je budou chránit před šíleným Kovářem a jeho šíleným obtloustlým přítelem kupečkem. A za druhé, že ti muži nejspíš hlídají přístupové cesty, takže se stejně nedostanou nepozorovaně tam, kam chtějí. Otázka zněla, kde na ně čekají a jak dobře jsou připraveni.</p>
<p>„Musíme se mít na pozoru, nepřítel nás sleduje,“ řekl Fabbrimu.</p>
<p>„Hlídkují až v údolí, pod horami. Ještě tři čtyři dny se obávat nemusíme. Spíš bychom si měli dělat starost s počasím.“</p>
<p>Skutečně, obloha tmavla jako při soumraku, přestože se blížilo teprve poledne. A během hodiny se z černé oblohy spustily první dešťové kapky. K večeru lilo jak z konve a se západem slunce se déšť změnil v sníh a led.</p><empty-line /><p>Tulili se k sobě jako dva milenci, protože jiná šance, jak přežít, neexistovala. Těžké pláště nasáklé vodou skoro nehřály a vítr se dokázal dostat pod šaty snáz než proutník pod sukně hezké holce. K ránu měl Fabbri prsty úplně promodralé.</p>
<p>„Určitě přijdu o ruce,“ skuhral a drkotal přitom zuby.</p>
<p>„Třeba ne.“</p>
<p>„A co když ano?“ sténal kupec a třel si dlaně.</p>
<p>Kovář na to neměl co říct; sám měl co dělat, aby se udržel při životě.</p>
<p>Nakonec se nad nimi příroda smilovala a s nadcházejícím dnem ustal i ledový déšť. Naváté závěje mokrého sněhu zmizely a jen špičky hor se třpytily bílými čepičkami. Krajina pod nimi dýchala vlhkostí. A když se zvedly mraky, spatřili, že jsou na druhé straně Alp, že to nejhorší mají za sebou a v úzkém průzoru před sebou uviděli pobřeží a moře; sice jen jako šedavou šmouhu na obzoru, ale přesto moře.</p>
<p>Po kluzké blátivé stezce se drali dál.</p>
<p>Fabbri o prsty nepřišel, vrátila se mu do nich barva a po pár hodinách jimi mohl i hýbat. Smůla se jich nepustila, pouze z jednoho přesedlala na druhého.</p>
<p>„Ještě kus a jsme tam,“ jásal kupeček.</p>
<p>Kovář přikývl. Hlava mu třeštila – za těch pár dnů, kdy s vypětím sil zdolávali příkré svahy pohoří, se nemoc rapidně přiblížila. Ne natolik, aby jej ovládla, ale dost, aby si uvědomoval svůj blízký konec. A pálení v nose přestalo být znamením chřipky, ale znamením něčeho mnohem horšího.</p>
<p>Dva, tři dny maximálně. Stejně se cítil, když prchali k Plzni přes divokou řeku.</p>
<p>„Fabbri?“</p>
<p>„Ano, příteli?“</p>
<p>Tlustý kupeček se usmíval a přímo z něj sálalo nadšení, že náročný přechod přes hory přežil a nepřišel ani o prst.</p>
<p>„Kolik mám času?“</p>
<p>Fabbri si ho zkoumavě prohlédl.</p>
<p>„Hlava?“</p>
<p>„Bolí.“</p>
<p>„Závratě?“</p>
<p>„Docela jo. Zhoršuje se to.“</p>
<p>„Slabost?“</p>
<p>Kovář nejistě přikývl.</p>
<p>„Možná týden,“ přidal Fabbri jeho vlastnímu odhadu něco navíc. „Jakmile se dostaneš do stavu, jako tehdy u té řeky, budeš mít den. Vnímat to budeš jen pár hodin, pak už o sobě nebudeš vědět.“</p>
<p>„A stihneme to?“</p>
<p>„Doufej, můj příteli. Ale zvládli jsme Alpy, zvládneme i dojít do Benátek. Ať do mě hrom praští, jestli...“</p><empty-line /><p>Vzývat bohy by měl jenom ten nejodvážnější.</p>
<p>Protože do Fabbriho skutečně „praštilo“.</p><empty-line /><p>Krajinou zazněl výstřel.</p>
<p>Kovářovi se zprvu zdálo, že se nic neděje, vždyť před pár dny se hory otřásaly tisíckrát hlasitějším rachotem.</p>
<p>Trvalo pár vteřin, než si uvědomil, že to není hrom. Že jde o něco jiného.</p>
<p>Jen pár dalších vteřin trvalo, než sebou švihl na zem.</p>
<p>A pár dalších, než na zemi skončil i Fabbri.</p>
<p>Celkem tři rychlé nádechy a výdechy.</p>
<p>Všechno dýchání bylo už jen na Johnu Francisi Kovářovi.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>Benvenuti a Venezia</strong></p><empty-line /><p>John Francis Kovář se snažil celou scénu pochopit. Nešlo mu to.</p>
<p>Ležel na zemi a hleděl do Fabbriho očí, které lemovaly tmavé pramínky krve. Náhle si všímal i těch nejmenších detailů – popraskané kůže kolem očí, ježatého obočí, mastných pupínků pod levým uchem i mrazem rozdrážděné kůže. A černého kazu na levém špičáku.</p>
<p>Černé díry uprostřed čela.</p>
<p>Nechápal to. Respektive, i když to chápal, tak to chápat nechtěl.</p><empty-line /><p>Byl v pasti.</p>
<p>Cesta za jeho zády se nepřátelům otevírala, proti skále by byl ideálním terčem. Po pravé ruce skála, po levé hluboká strž. A střelci před ním, skryti za kamením a větvemi nízkých stromků, kterými stezka procházela.</p>
<p>Čekal nekonečně dlouho, ale nic se nestalo. Ani jedno jediné slovo, žádný zvuk, nic. Zkusil vystrčit klobouk – v ten okamžik zahřměly dva výstřely. Rána se odrazila od hor za jeho zády a ještě několikrát se vrátila s ozvěnou.</p>
<p>Dobrá zpráva byla, že moc přesnou mušku ti dva neměli.</p>
<p>„Co chcete?“ zařval.</p>
<p>Ale nikdo neodpovídal.</p>
<p>„Nemám nic, co by se dalo ukrást. Co chcete?“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>Zkusil to samé německy.</p>
<p>Také nic.</p>
<p>Po pár minutách zkusil fintu s kloboukem. S tím samým výsledkem.</p>
<p>„Na co, sakra, čekají?“ šeptal si Kovář. „Co chtějí?“</p>
<p>Odpovědi se samozřejmě nedočkal.</p><empty-line /><p>Byli nejméně dva.</p>
<p>Počítal.</p>
<p>Než nabijí, trvá to přibližně minutu. Pokud jsou hodně zkušení, možná i něco méně. Pokud jsou zkušení, možná mají zbraní víc. Pokud jich je víc, určitě nebudou střílet všichni najednou.</p>
<p>Vlastně neměl šanci.</p>
<p>Další pokus: tentokrát nechal klobouk nad okrajem o něco déle. Výstřelů padlo pět. Pak dlouho ticho. Buď tedy mají pět zbraní, nebo zjistili, že to je finta, a šetří municí.</p>
<p>Při dalším pokusu vykoukl sám.</p>
<p>Obláčky dýmu se objevily tam, kde čekal. Během těch pár vteřin si prohlédl i prostor před sebou.</p>
<p>Dal jim dalších deset minut.</p>
<p>Znovu vystrčil klobouk. Pět výstřelů. V ten okamžik se zvedl a rozeběhl se vpřed. Doufal, že nestihnou tak rychle nabíjet.</p>
<p>Kolem hlavy mu hvízdly další dvě kulky. Proklel se za svůj mizerný odhad a ještě zrychlil. Chtěl uběhnout co nejvíc, jenže na kamenité cestě to vůbec nešlo tak snadno. Nejdřív zakopl, pak se málem zřítil do propasti. V duchu odpočítával. Deset vteřin. Dvacet. Třicet.</p>
<p>Párkrát mu podjela noha. Po čtvrté už se tomu nebránil. Sklouzl k zemi a zarazil se o hromadu kamení.</p>
<p>Měl za sebou přibližně polovinu cesty. Nějakých padesát kroků. Dost slabý výkon na někoho jako on.</p>
<p>„Sbohem, Fabbri,“ zašeptal směrem k horám, kde nechal ležet mrtvého přítele. Nic víc udělat nemohl.</p>
<p>Cítil se mizerně a podle, jako nejhorší zrádce.</p>
<p>Zhluboka dýchal. Těch pár desítek metrů ho vyčerpalo víc, než čekal. Musí co nejdřív najít lék.</p>
<p>Aby získal čas, zkusil vyjednávat. Ani tentokrát se nedočkal odpovědi.</p>
<p>Znovu zkusil vystrčit klobouk. Kulky zahvízdaly nepříjemně blízko; jedna mu prolétla těsně nad hlavou, druhá se zaryla do kamenného valu. Na Kovářova ramena se snesla sprška prachu.</p>
<p>Zase počítal. Pět výstřelů, a tentokrát mířili mnohem lépe – a čím blíže k nim bude, tím přesnější ta muška bude. Další kousek musí zvládnout najednou, včetně zabíjení na konci.</p>
<p>Bude mít jen kord – kord proti pěti mužům se střelnými zbraněmi.</p>
<p>Má vůbec šanci? Neměl by to rovnou vzdát?</p>
<p>Napadla jej jiná věc.</p>
<p>„Když mě zabijete, váš pán radost mít nebude.“ Ticho. „A on se dozví, koho jste zabili. Během pár týdnů nejpozději.“ Mrtvé ticho. „Mám s ním hodně společného, víc, než by se vám mohlo zdát.“ To mlčení Kováře strašlivě rozčilovalo. „Nejspíš proto, že vím, jaká tvář se v té kápi skrývá.“</p>
<p>Konečně!</p>
<p>Neodpověděli. Ale pár slovíček k Johnovi dolétlo. Prohodili je mezi sebou, šeptem, ale dost vzrušeně na to, aby si přestali dávat pozor.</p>
<p>„Doveďte mě k němu. Odmění se.“ Kovář se ušklíbl. Vsadil by i svoje děravé škorně, že v tomhle nelže.</p>
<p>„Proč bychom měli?“</p>
<p>„Protože i když to nikdy nepřiznal nahlas,“ hrál Kovář vabank, „určitě rád uvidí krajana. Protože určitě dobře víte, že není místní. Že je hodně zdaleka.“</p>
<p>„Come fa a saperlo?“ dolehla k němu otázka přerušená příkrým zasyknutím. <emphasis>Jak to ví?</emphasis> Přeložil si.</p>
<p>„Vím to, protože nikdo jiný než muž ze stejného kraje to vědět nemůže.“ Jen tak tak, že se neprořekl a nepoužil místo slovíčka kraj slovo svět.</p>
<p>Zase zavládlo ticho, ale tentokrát bylo jiné.</p>
<p>„Teď se zvednu a vydám se vám na milost. Odveďte mě k němu. Když to nedopadne podle vašich představ, můžete mě oddělat přímo v Benátkách. Nemůžete to pokazit.“</p>
<p>„Nikdo nesmí vstoupit na území dóžectví. Je to rozkaz.“</p>
<p>„Tentokrát je to ale jiné.“</p>
<p>Začínala ho z toho soustředění bolet hlava.</p>
<p>„Bene, bene,“ zaznělo odspodu. „Pomalu se zvedni.“</p>
<p>Zhluboka se nadechl a vydechl. A pak se poručil všanc štěstěně. Zvedl se s rukama nad hlavou a doufal, že to není léčka.</p>
<p>Naštěstí nebyla.</p><empty-line /><p>Měl pocit, že v tomhle světě jenom utíká, spěchá a nechává se zajmout. Všechno si to zrekapituloval. Vlastně nebyl daleko od pravdy. A co na tom, že párkrát to udělal schválně – jako například teď.</p>
<p>Ze dvou důvodů na sebe mohl být pyšný. Za prvé se dostal z pasti, kde by jiný zdechnul. Za druhé byl na cestě přímo k muži, jehož hledal. A to dost rychle na to, aby mohl dostat svůj lék. Pak bude snad šance zmizet, než se dostane do rukou velkého šéfa.</p>
<p>Jako už tolikrát.</p>
<p>Navíc měl v rukávu ještě jedno eso – muže za svými zády. Dolanského s jeho nesmiřitelnou touhou po pomstě. Protože aby jej dostal, bude muset mladý šlechtic bojovat s jeho vězniteli. A třeba pochopí. Třeba pozná, kdo je ten „správný“...</p><empty-line /><p>Spoutali ho, posadili na koně a cvalem ujížděli k jihu. Odhadoval, že nejpozději příštího dne dojedou do Benátek.</p>
<p>Asi půl hodiny poté, co opustili zbytek vojáků, ozvaly se za jejich zády další výstřely.</p>
<p>„<emphasis>Cos'</emphasis><emphasis>č</emphasis>?“ zeptal se Kováře nejbližší voják, zrzavý chlapík s nakrouceným knírem a několikadenním strništěm na tvářích.</p>
<p>„He?“</p>
<p>„Co je to za výstřely?“</p>
<p>Kovář pokrčil rameny.</p>
<p>„Nežvaň, určitě víš. Musel jít kus za tebou. Musel jsi o něm vědět.“</p>
<p><emphasis>Samoz</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ejm</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>, hlupáku. Pro</emphasis><emphasis>č</emphasis> <emphasis>myslíš, že jsem se vzdal? Protože jinak by m</emphasis><emphasis>ě</emphasis> <emphasis>dostal...</emphasis></p>
<p>Ale nahlas to samozřejmě neřekl.</p>
<p>Po chvíli výstřely utichly. To znamenalo pouze jediné – Dolanský se dokázal prostřílet dál. Šílený plán, který by neměl mít ani sebemenší šanci na úspěch, zatím Kovářovi vycházel.</p><empty-line /><p>Jeli skoro celou noc a John se mezitím cítil stále hůř a hůř. Čekal, že už nebude trvat dlouho a mor u něj propukne naplno, se stejnou zuřivostí jako tehdy při přechodu řeky. Kymácel se v sedle a přemýšlel, jak dlouho se ještě udrží.</p>
<p>Před očima měl rudé mžitky, země se mu houpala pod nohama. Co chvíli se mu zatmělo před očima. Měl pocit, že mu pukne hlava. Musel to vydržet. Musel se dostat tak daleko, aby vojáci neměli důvod nechat ho na místě. Musel dojít až k muži v kápi.</p>
<p>Vydržel až do svítání.</p><empty-line /><p>Probral se, když mu do obličeje chrstli ledovou vodu. Zamrkal, zachrchlal a pokusil se posadit.</p>
<p>Nevzpomínal si, co se stalo ani proč se ocitl na zemi. Kolem sebe viděl rozmazané tváře, snad démonů, snad čertů. Pekelné síly jej dostihly a stáhly do své říše za všechny hříchy, kterých se dopustil na všech světech.</p>
<p>Začal křičet.</p>
<p>Cokoliv jiného, jenom ne peklo. Žádné kotle s vřící smůlou, žádné hromadné hroby, kde v těle prolezlém hnilobou a rozkladem musí vnímat své bytí každou buňkou a v nekonečnu je spalován nesnesitelnou bolestí.</p>
<p>Chtěl žít.</p>
<p>A doufal, že křik ho zachrání. Že jej někde uslyší – na zemi... nebo třeba i v nebi. Pokud existuje.</p>
<p>Jenže všude bylo peklo. Byl v ohni, plameny mu olizovaly dlaně a hlavu měl ponořenou v bublajícím a prskajícím oleji. Na rtech cítil sladkou a železitou chuť krve. Krve, ve které se topil.</p>
<p>Další chlístanec vody.</p>
<p>Další křik.</p>
<p>A tma.</p><empty-line /><p>Probral se na voze.</p>
<p>A k jeho obrovskému překvapení mu bylo lépe. Možná tentokrát opravdu zemřel.</p>
<p>„Už se probral.“</p>
<p>Kovář se opatrně nadzvedl na loktech. Jeli po široké rovné cestě, lemované tu a tam vysokými kamennými sloupy s římskými číslicemi.</p>
<p>Jenže tu bylo něco zvláštního.</p>
<p>Trvalo asi minutu, než to Kovářovi došlo. Tahle krajina nebyla mrtvá. Náhle to bylo tak jasné: zpěv ptáků v korunách stromů i bzukot jinak otravného hmyzu zněl Johnovi jako rajská hudba. A šílenství, kterým doteď prošel, se zdálo tak vzdálené. Tak neuvěřitelné.</p>
<p>Na okamžik měl pocit, že prošel dalším portálem.</p>
<p>„Vítej mezi živými.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Málem jsi zkapal.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Kdybychom neměli lektvary, tak už tě vezeme na prkně.“</p>
<p>„Aha.“ Kovářovi to zapalovalo hodně pomalu. „Já myslel, že... já už nedoufal... děkuji, pánové.“</p>
<p>Odpovědí mu byl pobavený řehot.</p>
<p>„Nejásej. Nešlo o tebe.“</p>
<p>„Nerozumím.“</p>
<p>„Šlo o nás. Nikdo tu nechce chcípnout.“ Dál se tvářil nechápavě, než dostal i další informace: „Kdybys na nás začal chrchlat, nedožil by se konce světa nikdo z nás.“ Takže mor byl nakažlivý jen v určitém stádiu, do kterého se ještě nedostal. Ještě měl možná naději... Možná. „Ale máš štěstí, že vím víc, než ostatní. A že jsem měl léky u sebe. Jinak bys už ležel rypákem v zemi.“</p>
<p>„Víc než ostatní?“ Odpověď nedostal, ale došla mu samotnému. Pokud by on byl mužem v kápi, poslal by střežit hranici pár vyvolených. Takových, kteří budou vědět více a ničeho se nezaleknou. A pokud mor lze skutečně léčit, tak vybavené lektvary, které nemocné udrží naživu tak dlouho, aby mohli případně předat poselství.</p>
<p>A ostatním ani muk – strach je přeci nejlepší způsob, jak ovládat ty, na něž by jinak nestačil.</p>
<p>Tak či tak, dobře pro něj.</p>
<p>Přežil a o víc mu v téhle chvíli ani nešlo.</p>
<p>„Budeme tě cpát lektvary tak dlouho, dokud tě bude velitel potřebovat. Déle, než bude potřeba, tě naživu držet nebudeme. A jestli jsi nám kecal a nikdo o tebe stát nebude, tak nám to, co jsme do tebe nalili, desetinásobně splatíš. A nedoufej, že se z toho vyvlékneš!“</p>
<p>Kovář přesně v to doufal, ale najevo nedal nic. Cítil, jak jej malátnost opouští. A v hlavě spřádal plány, jak z téhle dobrovolné pasti ven.</p>
<p>Projeli teprve kolem třetího mílového kamene, který ukrajoval vzdálenosti z kdysi římské silnice, a už měl připraveno několik možností a v rukávu pár es.</p><empty-line /><p>Jeho chvíle přišla o dalších pět milníků dál.</p>
<p>„Přišel jsi ze severu, že?“</p>
<p><emphasis>Plán útoku, krok první: získat si dův</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ru</emphasis>.</p>
<p>Připadal si jako terminátor, když si to v duchu přeříkával.</p>
<p>„Až z Frýdlantského vévodství,“ nadhodil. Doufal, že to je pro vojáky dostatečně daleko, aby je to zaujalo. A raději hned pokračoval: „Když jsme míjeli Prahu, tak ji zrovna dobývali Švédové. Pak přes Plzeň, kterou pevně drží v rukou inkvizitoři, a přes Německo, přímo před nosem osmanskému vojsku.“</p>
<p>„Zdá se, že na severu se daly události do pohybu.“</p>
<p>„Poslední křeč před mírem, říkají někteří. Světem se nesou zprávy, že jednání se chýlí ke šťastnému závěru.“</p>
<p>„Dio aveva pietŕ. Bůh se smiloval.“</p>
<p>„Co jsem prošel, nevěřím, že celé to šílenství jen tak přejde,“ řekl Kovář. „To, co jsem viděl, není dílem člověka, ale samotného Ďábla. Jinak si to vysvětlit nesvedu...“</p>
<p>„Co... co všechno jsi viděl?“</p>
<p><emphasis>Plán útoku, krok první: mise spln</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>na.</emphasis></p><empty-line /><p>K večeru dojeli do nevelké vesnice. Pro Kováře další šok – všude sice vládla neskutečná bída, ale snesitelná a <emphasis>normální</emphasis> bída. Lidé hladověli, chodili v hadrech a v očích měli tolik závisti a zloby, kolik chudák může mít, avšak žili. Žili víceméně normální život.</p>
<p>Vracel se do normálního světa</p>
<p>Obsadili největší z chalup a díky kordům a pistolím se tomu ani nikdo nebránil. Hospodář jim přinesl misku s řídkou zeleninovou polévkou a tmavé suchary. A víno.</p>
<p>„Tak mluv, příteli!“ zamumlal jeden z vojáků s plnou pusou a vyplivl přitom pár drobků. Kovářovi nedali samozřejmě ani sousto. „Chceme vědět, co všechno se na severu děje.“</p>
<p>Kovář začal a trvalo mu téměř celou noc, než všechno vyložil, přibarvil a zdramatizoval. Jeho strážci mezitím vypili nejméně pět lahví a postupně jeden za druhým odpadali.</p>
<p>V okamžiku, kdy vyprávěl o bitvě s Turky, vojáci se rozohnili a předháněli se, kolik hrdinských skutků by na válečném poli svedli oni – kdyby mohli.</p>
<p>„Škoda, že jste je porazili. Kdyby došli až sem, to by teprve viděli, s kým se zapletli!“</p>
<p>„To je rouhání!“ zařval zrzavý vousáč a smetl ze stolu prázdnou láhev od vína. Ozvalo se křupnutí a střepy se rozlétly po celé podlaze.</p>
<p>„Žádné rouhání! Dio mi sia testimone. Ne pro kořist, ale pro Jeho slávu bych chtěl zvítězit!“</p>
<p>A tak na usmíření otevřeli další víno.</p>
<p>Jenže k Johnově smůle to byli zkušení vojáci. Ani na chvíli ho nenechali o samotě. Ani na okamžik neměl možnost cokoliv udělat. Takže žádný útěk, žádné zázračné zmizení. K druhému kroku se tedy nedostal.</p>
<p>Téměř...</p><empty-line /><p>Ráno vyjeli zase dál. Většinu cesty Kovář prospal a probral se brzy odpoledne. Benátky se valem přiblížily.</p>
<p>„Zítra dopoledne budeme na místě.“</p>
<p>Takže času bylo méně, než doufal.</p>
<p>„A uvidíme, kolik z toho, cos nám vyprávěl, byly báchorky.“</p>
<p>Zpět ke kroku jedna. Nevěřili mu.</p>
<p>Ani se nedivil.</p>
<p>On sám by si taky nevěřil.</p><empty-line /><p>Přenocovali ve velké stodole, která voněla čerstvým senem. Tentokrát nepili ani se nevyptávali – co chtěli vědět, to už slyšeli. Teď je víc zajímalo, aby za své snažení dostali odměnu.</p>
<p>Kovář čekal. Tak trpělivě, jak to uměl málokdo.</p>
<p>Jeho příležitost přišla k ránu. Vzhůru zůstal pouze zrzavý voják, ostatní chrápali všude okolo.</p>
<p>„Hej,“ zašeptal Kovář. „Pojď sem.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Pojď sem. Je to důležité.“</p>
<p>Zrzavec vstal a popošel na krok daleko. Nedůvěřivě se sklonil, ruku na čepeli kordu. Ale nebyl tak hloupý, aby se přiblížil až moc.</p>
<p>„Co chceš?“</p>
<p>„Pojď blíž. Opatrně, ať je nevzbudíš. Věř mi.“</p>
<p>„Hovno, vojáčku.“</p>
<p>„Jak chceš,“ pokrčil Kovář rameny.</p>
<p>Zrzavec se ušklíbl, odplivl si a narovnal se. A pak se to stalo.</p>
<p>Kop do hrudi, rána do obličeje. Při tom všem ještě stihl tasit.</p>
<p>Rána do zátylku. Heknutí.</p>
<p>Lomoz boje probudil i ostatní, ale než se stačili zvednout, Kovář popadl kord a zmizel ve tmě.</p>
<p>„Lotře pojebaný! Zkurvený hajzle!“</p>
<p>Na zemi zůstal jen střep z rozbité lahve od vína z předchozí noci.</p><empty-line /><p>Utíkal tmou a křik vojáků nechal daleko za sebou. Hnali se za ním jako lovečtí psi a on jako zajíc kličkoval sem a tam, aby se jich zbavil.</p>
<p>Děravé škorně mu podkluzovaly v mokré trávě. Měl pocit, že čvachtání vodou nasáklých bot musí být slyšet na míle daleko. Ale křik odezníval za ním.</p>
<p>Vběhl do temnoty blízkého lesíka. S rukama před obličejem se proplétal mezi kmeny borovic. Vzduch voněl jehličím a smůlou.</p>
<p>Uběhl pár desítek metrů, když krajina začala klesat. Než stihl zareagovat, podklouzly mu nohy a svalil se do bláta. Několikrát se překulil a zastavil se až na dně údolíčka.</p>
<p>Trvalo mu pár vteřin, než se vzpamatoval. Slyšel cvrkot cikád i šelest ve větvích nad sebou. A jinak ticho – žádný křik, žádné kroky, žádnou střelbu. Dokázal to. Ztratil se jim.</p>
<p>Vstal a rozeběhl se směrem, kde tušil Benátky. Slavné město vodních kanálů. Sídlo záhadného muže v kápi.</p>
<p>„Benventuti a Venezia,“ šeptal si v duchu a smál se.</p>
<p>Blížil se ke konci své cesty.</p>
<p>Svítání jej zastihlo chvíli potom, co lesík opustil. Před ním leželo údolí, které se koupalo v prvních slunečních paprscích. A na konci údolí – tam, kde se pevnina nořila do nekonečné náruče oceánu – stálo město.</p>
<p>Benátky.</p>
<p>Zakusovalo se do třpytivé hladiny mnoha dlouhými prsty a temná masa domů se mísila s leskem výstavních paláců. Tisíce červených střech, tak typických pro tento kraj. Tisíce uliček a stovky kanálů. Bílé plachty bachratých lodí v přístavu.</p>
<p>A tisíce lidí, mezi kterými se tak snadno ztratí.</p>
<p>Vyrazil vpřed. Každá minuta, kterou si udržuje od svých pronásledovatelů náskok, měla cenu zlata.</p><empty-line /><p>Městskou branou i skrze hlídky prošel nepozorovaně. Na hlavě měl slamák a košili vyměnil za jutovou halenu, kterou sebral v jedné z chalup kousek od města. Spící pastýř si toho ani nevšiml.</p>
<p>Zbraň schoval do pytle spolu s větvemi a listím, takže vypadal jako každý druhý, který doufal, že ve městě něco málo prodá. Prosmýkl se kolem stráží s tlupou dalších vesničanů, kteří mířili na trh.</p>
<p>Když uhýbal z hlavní uličky, naposledy se k bráně otočil. Po široké cestě právě přijížděli vojáci se zrzavým vousáčem v čele. Ten mával zbraní a cosi křičel. Nebylo ho slyšet, ale protože městská garda začala bránu zavírat, slova nebyla zapotřebí. Kovář do Benátek dostal na poslední chvíli.</p>
<p>Proplétal se uličkami a mířil do středu města. Přemýšlel, co dál. Musí najít muže v kápi – a tentokrát to musí zvládnout sám. Pokud by se nechal podruhé zajmout, tak by už nic nedokázal.</p>
<p>„Stačí se rozhlížet,“ šeptal si v duchu a myslel na Fabbriho. „Zatraceně,“ pokračoval v tiché samomluvě, „teď by se mi jeho znalosti zatraceně hodily. Určitě tu měl spoustu známých...“ V ten okamžik myšlenky zastavil, pousmál se a pokrčil rameny.</p>
<p>Proč nezačít zrovna tady.</p>
<p>Nebyl to o nic horší plán než jakýkoliv jiný.</p><empty-line /><p>Nejprve se vyptával na trzích v blízkosti Ponte di Rialto, ale žádný z kupečků nic netušil. Zkusil vážené obchodníky z kamenných krámů, ale ani tam jej nikdo nedokázal uspokojit odpovědí. Štěstí nakonec našel v taverně u sklenky s vínem; prošel jich předtím nejméně pět, než našel člověka, který za hlt ryzlinku prozradil, kdo by mohl vědět.</p>
<p>„Ano, ano, Fabbriho moc dobře znám,“ přikyvoval opilec. „Několikrát mě najal na vykládku zboží.“</p>
<p>„S kým často jednal?“</p>
<p>„S hodně lidmi.“</p>
<p>„A předtím, než odjel na sever?“</p>
<p>„Vždy s panem Di Forettim. Vždy jenom s ním.“</p>
<p>Kováře to stálo ještě další dva pohárky kořalky, než zjistil víc. Vážený pan Di Foretti byl obchodníkem se zámořskými komoditami a rejdař vlastnící tři obchodní koráby.</p><empty-line /><p>Palác stál na dohled přístavu, takže měl neustále přehled, kolik lodí připlouvá a s čím obchodují. Po celou dobu jejich hovoru stál písař u okna a vše, co se dole v docích dělo, zapisoval.</p>
<p>„Konkurenci, pane, konkurenci je třeba znát,“ zkřivil tenké rty do úsměvu, když se Kovář snažil přijít na smysl jeho počínání. „Ale kvůli tomu jste zřejmě nepřišel, pane. Čím mohu sloužit?“</p>
<p>Di Foretti byl vysoký, hubený, s přísnou tváří. Jeho oči prozrazovaly dvě věci: inteligenci a krutost. Oblečen byl do košile z nejlepšího hedvábí a do sametového kabátce s širokými prostřihávanými rukávy. U pasu se mu houpal pozlacený kord – a nejenom na ozdobu. Kovář si všiml, že na čepeli zůstalo pár škrábanců a šikovně uhlazených zubů po střetu s jinou zbraní.</p>
<p>„Máme společné přátele, pane Di Foretti,“ začal Kovář a doufal, že nevlezl přímo do pasti.</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Doufal jsem, že mi díky tomu pomůžete. Někoho hledám a nemám, na koho jiného se obrátit.“</p>
<p>„Prý jsi přicestoval ze severu. A prý jsi utekl mužům, kteří tě doprovázeli.“</p>
<p>Měl perfektní informace. Kováře zamrazilo – co když vsadil na špatnou kartu? Když ho livrejovaný sluha vedl do přijímacího salónu, minuli po zuby vyzbrojenou stráž A fakt, že si je Di Foretti může nejenom zaplatit, ale že nejspíš i má důvod, proč je platit, Johnovi příliš nadějí nedával.</p>
<p>Odpověděl vyhýbavě pokrčením ramen.</p>
<p>„Nemám na severu žádné přátele. Můj zájem se soustředí na Cařihrad a zboží, které přichází z východu.“</p>
<p>„A co jméno Fabbri?“</p>
<p>Hubený rejdař se na okamžik zarazil. Na kratičkou chvíli, ale to Kovářovi stačilo, aby poznal, že je na správné stopě. A Di Foretti si všiml Johnova prozření a v očích mu zajiskřilo.</p>
<p>„Možná,“ řekl a odhalil tak karty, které už stejně nemělo smysl skrývat, „jsme spolu pár obchodů vedli. Pořád nechápu, proč by ses na něj měl odvolávat i ty.“</p>
<p>„Je mrtvý.“</p>
<p>Další kratičký okamžik poznání.</p>
<p>„A co já s tím?“</p>
<p>„Pomáhal mi. Slíbil mi, že mi tu někoho najde.“</p>
<p>„Rozumím,“ přikývl Di Foretti. „A protože je teď mrtvý, stejnou službu budeš chtít teď po mně. Ať už vaše dohoda zněla jakkoliv, já ti nijak zavázán nejsem, pane. Odejdi, prosím.“</p>
<p>„Hledám muže v kápi.“</p>
<p>„Ven!“</p>
<p>„Mohl bych ti být prospěšný. Jsou věci, které sahají za hranice tvého chápání, pane Di Foretti. Věci, které lze proměnit ve zlato.“</p>
<p>Hubený rejdař vstal, ruku na koši kordu, a naklonil se ke Kovářovi tvář na tvář. „Odejdi, pane. Je mi jedno, o co se pokoušíš, ale já nehodlám být poskokem žádného tajemného muže v kápi, ani tvým. Odejdi z mého domu stejně svobodně, jako jsi přišel, ale pamatuj, že jestli se jenom ohlédneš, nechám tě zabít. Di Foretti nepotřebuje žádné laskavosti od vandráků ze severu. Ven!“</p>
<p>Kovář se nadechl, ale nakonec rozhodil rukama a omluvně pokrčil rameny. „Odpust, pane.“</p>
<p>Odcházel a přemýšlel, jestli jeho domněnka nebyla úplnou pitomostí. Musel si to několikrát poskládat v hlavě, aby se necítil jako naprostý hlupák.</p><empty-line /><p>Muž, kterého čekal, vyšel z Di Forettiho domu asi patnáct minut po jeho odchodu.</p>
<p>Plán vyšel.</p><empty-line /><p>Z hlavní ulice odbočili do jedné z mnoha úzkých uliček přeplněných lidmi. Kovář se mezi nimi proplétal a sledoval svého muže tak nenápadně, jak to v dané chvíli bylo možné.</p>
<p>Prošli kolem kostela, minuli honosné rezidence a proběhli čtvrtí, kde se k sobě tiskly malé domky tak těsně, že se musel natočit bokem, aby uličkami prošel.</p>
<p>Di Forettiho muž došel ke kanálu a nasedl na loďku. Kovář se rozeběhl po břehu a náhle zjistil, že pokud středověká města byla labyrinty, Benátky v tomto ohledu patřily mezi nerozlousknutelné hlavolamy.</p>
<p>Chvíli sprintoval po nábřeží, ale musel odbočit a nadběhnout si. Zapletl se do spleti uliček a ztratil i ten správný kanál. Pobíhal sem a tam, přebíhal přes mostky a hledal tu správnou gondolu. Připadal si jako šílenec.</p>
<p>V okamžiku, kdy měl pocit, že se celý svět spikl proti němu a on se rozhodl to vzdát a zkusit to jindy a jinak, doběhl k mostku, z něhož spatřil konečně tu správnou loďku. Úplně na jiném místě, než čekal.</p>
<p>Vzápětí se mu chlapík ztratil v dalších průchodech.</p>
<p>Další kolo zběsilého závodu.</p>
<p>Tentokrát se ale neztratil, jen jednou mu vběhl přímo do cesty. Zarazil se v pravý okamžik – dva kroky a jedna vteřina jej dělila od hloupého prozrazení.</p>
<p>Ale matka boží se nad ním smilovala – nejspíš proto, že se k ní tak krásně modlil: „Ježíš Marjá, doprdele práce!“</p>
<p>Dalších deset minut se prodíral davem, až nakonec jeho člověk zamířil do další chudinské čtvrti, která páchla rybinou a plísní.</p>
<p>Poslední zatáčka a Kovář už spatřil jen stín v nízkých dveřích. Ozvalo se prásknutí veřejí. Ulička ztichla, nikde nikdo. Pouze napůl rozbité domy, propadlé střechy, plíseň, rybina a vzdálený křik dětí.</p><empty-line /><p>Těsně před tím, než otevřel ona dvířka, si všiml ještě jedné věci. Nebyl jediný, kdo někoho sledoval.</p>
<p>„Ale kdo?“ zašeptal si pro sebe.</p>
<p>Kdo by mohl jít po něm?</p>
<p>Kdokoliv, zněla odpověď. Dolanský, zněla ta nejpravděpodobnější.</p>
<p>Ale nemohl se zdržovat, ne teď, když byl tak blízko.</p>
<p>Vstoupil dovnitř a mžoural do tmy, než si přivykl šeru. Pak spatřil přesně to, co čekal – vstup do podzemí.</p>
<p>Každý pořádný padouch se přeci skrývá v podzemí a benátské podzemí bylo proslavené. Vždyť kromě těch tisíců bezejmenných, o nichž Kovář neměl nejmenší potuchy, tu skončili i literární hrdinové včetně toho nejznámějšího, který se nechal nalákat na sud vína amontilladského.</p>
<p>Sestoupil po kluzkých schodech a ocitl se v naprosté tmě. Daleko před ním zářilo světélko pochodně.</p>
<p>Vyrazil vpřed. Po kolena se brodil ve sračkách, opíral se o slizké stěny, do vlasů se mu zaplétaly chuchvalce pavučin. A blížil se, slyšel hlasy, rozeznával jednotlivé stíny.</p>
<p>A dveře.</p>
<p>Takže muž v kápi nesídlí ve smradu podzemí, ale pouze tudy nepozorovaně vchází do některého z paláců.</p>
<p>Čím víc se blížil, tím opatrněji a tišeji postupoval vpřed. Klesl na kolena a ze smrduté tekutiny, která v sobě mísila snad všechnu špínu Benátek, nechal nad hladinou jenom hlavu.</p>
<p>Krok za krokem.</p>
<p>Nebesa...</p>
<p>Muž v kápi stál přímo před ním!</p><empty-line /><p>Čtyři muži.</p>
<p>Ten, který stál zády, přišel od Di Forettiho.</p>
<p>Bylo to tak jasné – vážený a bohatý kupec si nemůže bez požehnání „velkého šéfa“ dovolit žádné větší obchody. Zvlášť, když jejich společný známý obchodoval se zbožím, které pocházelo z hlavního zdroje. A stejně tak je i samozřejmé, že vážený a bohatý obchodník bude svého patrona okamžitě informovat, kdyby se objevil někdo jako Kovář. A kam by jej nezavedl dobrovolně, tam jej zavedl nevědomky.</p>
<p>Plán vyšel.</p>
<p>Čelem k němu stáli tři muži – dva z nich byli vojáci. Široké klobouky, jednoduché košile, jednoduché kalhoty. Praktické a moderní, ovšem ne natolik, aby budili pozornost. U pasu měl každý z nich dvě pistole. Staré pažby, jaké zde byly k vidění všude, ale mechanismus už na první pohled využíval techniku o mnoho modernější.</p>
<p>A pak ten nejdůležitější. Muž v kápi.</p>
<p>Vysoký a ramenatý, přestože většinu toho, co bylo vidět, zakrýval dlouhý černý splývavý plášť.</p>
<p>Jedno už bylo jisté – muž v kápi nebyl to samé jako muž s maskou.</p>
<p>Rachot, když mu spadl kámen ze srdce, museli slyšet i v obléhané Praze daleko na sever. Nebyl to X-Hawk.</p>
<p>Do tváře mu nebylo vidět. I on měl široký klobouk s krempou zaraženou hluboko do čela a přes obličej přetažený šátek na způsob banditů z divokého západu. Jeho oči se leskly ve světle pochodní.</p>
<p>Přísné a ledové oči plné zášti a nenávisti.</p>
<p>Kovář věděl jedno – musí jej dostat živého. Musí znát odpovědi. Aby to dokázal, musí se dostat přes tři ostatní. Možná ho nechají projít, možná se ho pokusí zabít.</p>
<p>Taky se musel zbavit těch, kteří se nejspíš plížili za ním.</p>
<p>Jednoduchý úkol – kdyby měl i jinou zbraň než starý zrezlý kord.</p><empty-line /><p>Udělal ještě jeden krok. A ještě jeden. Čím blíž se dostane, tím lépe pro něj.</p>
<p>Blížil se k hranici světla a stínu. Ještě jeden krok – jenže narazil na jakousi prohlubeň, zakopl a ponořil se. Když se s téměř panickým nadechnutím vynořil, spatřil, jak na něj oba strážci míří.</p>
<p>Rozeběhl se vpřed.</p>
<p>Muž v kápi okamžitě zmizel, Di Forettiho posel panicky vykvikl.</p>
<p>Podzemní chodbou zahřměly dva výstřely.</p>
<p>Jeden záblesk se objevil přímo před Kovářem.</p>
<p>Oba strážce na okamžik zahalil oblak bílého kouře.</p>
<p>To byl jeden výstřel. Kulka křísla o stěnu chodby asi dvacet kroků za Kovářem.</p>
<p>A ten druhý? Odkud to šlo?</p>
<p>Di Forettiho člověk se skácel k zemi s krvavou dírou v zádech.</p>
<p>Kovář se v běhu otočil.</p>
<p>Nestříleli po něm – zatím. Stříleli po těch, kteří se teď blížili chodbou.</p>
<p>S Dolanským v čele.</p><empty-line /><p>„Zabijte Kováře! Nesmí ublížit muži v kápi. Zastavte ho...“</p>
<p>Dolanský křičel, ale v rachotu výstřelů ta slova zanikla. „<emphasis>Zabijte... muže v kápi</emphasis>,“ vyšlo z toho.</p>
<p>Práskly další výstřely – teď se obě skupiny zaměřily přímo na Kováře. Jedni ho chtěli zabít kvůli Dolanského slibu, druzí, protože jej měli za spojence těch prvních.</p>
<p>Jediná možnost, která mu zbývala, představovala skok do hlubiny. Aniž by zabrzdil, ponořil se po hlavě do smrduté tekutiny a jen cítil, jak mu kulky pročísly vlasy. Dvě tři tempa, loktem narazil o zem a zase se vynořil.</p>
<p>Vzduchem svištěly další kulky. Jeden ze strážců klesal k zemi. Druhý mířil do ústí chodby.</p>
<p>Jejich pistole měly bubínek na šest nábojů – takhle zblízka to konečně Kovář viděl. Vynález, na který si jinde museli počkat ještě něco málo přes dvě stě let. Ale vždycky se tvrdilo, že dlouhá válka dokáže popohnat vývoj zbrojního průmyslu o hodně dopředu. Agenturní zbrojíř Bezděch kdysi vyprávěl, že první důkazy bubínkového revolveru jsou už z šestnáctého století. Stačilo tedy jen trochu pošťouchnout a Maurbyho efekt měl smůlu, stejně jako protivníci, kteří proti téhle moderní zbrani stáli.</p>
<p>Další a další výstřel. Kovářovi zvonilo v uších.</p>
<p>Napřáhl se a bodl strážce do nohy – výš nedosáhl, jak se snažil vyškrábat ze sraček, kterými se brodil. Kromě fekálií jej zalila ještě horká krev.</p>
<p>Rachot v chodbě zesílil o bolestivý křik raněného.</p>
<p>Kovář se konečně zvedl. Před ním se černal otvor a schodiště vedoucí nahoru. Cesta, kterou uprchl muž v kápi.</p>
<p>Prosmýkl se kolem padajícího vojáka a vmáčkl se do průlezu. Za ním rachotila střelba – to, že vojáka hnedka nezabil, mu dalo pár vteřin náskok, během nichž se s ním Dolanský musel vypořádat. A každá vteřina teď byla vzácná.</p>
<p>Šplhal po schodech a divoce funěl, jak mu docházel dech. Ale zastavit se nemohl.</p>
<p>Zaslechl dupot za sebou. A před sebou stín pochodně.</p>
<p>Byl tak blízko...</p>
<p>Náhle schodiště skončilo a ocitl se v chodbě.</p>
<p>Rozhlédl se – napravo, nalevo. Spatřil stín muže v kápi, který zahnul za roh.</p>
<p>Běžel.</p>
<p>Když zahýbal, koutkem oka si všiml, že do chodby vklouzl Dolanský.</p>
<p>Zatáčka, dvacet kroků rovně, doprava, doleva. Schodiště. Další chodba. Další schodiště.</p>
<p>Ani si nevšiml jak, ale vyběhli ven. Muž v kápi už byl kousíček před ním, černý plášť se nadouval ve větru. Přeběhli po dřevěném mostku, který vedl nad rušnou silnicí, po kamenných schodech se dostali k molu.</p>
<p>Náhle muž v kápi plášť odhodil a mrštil jím po Kovářovi. Než se stačil vymotat, dostal tvrdý úder do solaru.</p>
<p>Heknul a ztěžka se zvedl – ztratil pět kroků.</p>
<p>Vzápětí jej zezadu praštil Dolanský, který pět kroků získal.</p>
<p>„Musíme ho dostat,“ sípal Kovář. „To díky němu na severu řádí mor.“</p>
<p>Zabralo to.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Obchoduje s léky. Pro Valdštejna. A jak získáš nejvíc zlata? Když budeš mít co nejvíc zákazníků.“</p>
<p>„Mluvíš nesmysly.“</p>
<p>„Když mě teď nepustíš, dopadne to špatně. Pro všechny.“</p>
<p>Dolanský po krátkém váhání přikývl. „Ale pak si to vyřídím s tebou.“</p>
<p>Než si stačil John Francis Kovář uvědomit, jaký perfektní kotrmelec v rámci spojeneckých vztahů dokázal, muž v kápi mezitím zmizel za nejbližším rohem. Když tam doběhli, nebylo po něm ani vidu, ani slechu.</p>
<p>„Ztratili jsme ho,“ houkl Kovář a vztekle praštil pěstí do zdi.</p>
<p>Předklonil se a zhluboka dýchal, aby nabral dech a mohl si to v hlavě všechno srovnat.</p>
<p>Přemýšlení mu překazil Dolanského výkřik: „Tam je! Máme ho!“</p><empty-line /><p>Ještě zdaleka ho neměli, ale aspoň závod nekončil.</p>
<p>Lidé jim uhýbali, ale co chvíli Kovář do někoho stejně vrazil. Za nimi se nesla smršť nadávek a zloby. Nevšímal si ničeho. Před sebou měl svůj cíl – záhadného muže v kápi, kterého potřeboval živého.</p>
<p>Sbíhali zpátky do chudší části města, do temných uliček skrytých pod vysokými moly kanálů. Úzké přechody, kdy se museli tisknout ke zdi, aby se nezřítili do páchnoucí kalné vody. Sem se slunce už nedostalo, a tak vše zůstávalo skryto v temném stínu – silueta muže před ním dávala tušit, že se nehoní za přízrakem.</p>
<p>„Naběhnu mu,“ sykl Dolanský a zmizel v průchodu.</p>
<p>Krok za krokem, sípavý dech a bušení na spáncích. Svět se rozmazával a jen záda pronásledovaného zůstávala středobodem celého světa.</p>
<p>Získával náskok.</p>
<p>Desítky zatáček, desítky průchodů. Závod neměl konce.</p>
<p>Dokud muž v kápi v jednom z průchodů nenarazil na Dolanského. Srazil mladého šlechtice jednou ranou.</p>
<p>Kovář byl asi patnáct metrů daleko. Příliš daleko, než aby jej mohl dostihnout. Vykřikl beznadějí. Ale štěstěna mu přála.</p>
<p>Když muž v kápi vběhl do uličky, zamotal se mezi skupinu kupečků, kteří se hádali u převrženého vozu. Vtáhli jej bezděky mezi sebe, a když šlápl do plata vajec, pustili se svorně do něj. Trvalo jim zřejmě jen chvilku, než poznali, komu spílají, a ještě kratší okamžik, než padli na kolena s omluvami. Ale i tak to stačilo, aby těch patnáct metrů Kovář doběhl.</p>
<p>A měl štěstí, protože muž v kápi přestal utíkat – obrátil se zpátky do průchodu a postavil se Johnovi čelem.</p>
<p>Vydrželi tak asi tři vteřiny, jako kovbojové ve starých amerických westernech. Vítr jim nadouval pláště, pohledy upřené proti sobě, tvář záporného hrdiny skrytá ve stínu, jen ve tmě se zlověstně blýskají oči.</p>
<p>Pak ten okamžik pominul a Kovář byl zpátky v Benátkách, zpátky před protivníkem, s nímž se rozhodl utkat a zvítězit. Napřáhl se a vyrazil proti němu pravým hákem. Jenže se nedostal přes kryt. Místo toho dostal úder do hlavy zleva a kopanec do žaludku.</p>
<p>Zachrčel.</p>
<p>Další kopanec zastavil, chytil soupeřovu nohu a otočil. Neozvalo se ovšem křupnutí, ale muž v kápi se protočil celý a dopadl na napřažené dlaně. A stejně ladně se ze sevření vykroutil a stanul proti Johnovi.</p>
<p>Tohle skutečně byl agenturní výcvik. Podobným způsobem se v téhle době rvát neuměli.</p>
<p>„Kdo jsi?“ zeptal se Kovář tiše. Jeho hlas zněl v úzkém průchodu zvláštně a cize.</p>
<p>„Co ty po mně chceš?“</p>
<p>Čistá a moderní angličtina. Další důkaz.</p>
<p>„Pravdu.“</p>
<p>„Tak to si naser!“</p>
<p>A další série úderů a krytů. Další rány. Další bolestivá heknutí. Nakonec ustoupil o dva kroky Kovář, potřeboval se nadechnout. Chvíli proti sobě stáli a měřili síly.</p>
<p>Jako první tentokrát vyrazil záhadný muž. Úder zleva, zprava a zase zleva. Kovář stále ustupoval, až se náhle ocitl na úplném kraji chodby. Ještě jeden krok dozadu, zakopne o ležícího Dolanského, zřítí se do vody kanálu a bude konec.</p>
<p>Sebral poslední zbytky sil k rozhodujícímu útoku. Muž v kápi si odkryl krk. Kovář se napřáhl a švihl pravačkou. Muž v kápi se nestihl krýt. A v ten okamžik mu do tváře dopadlo sluneční světlo.</p>
<p>John Francis Kovář vykřikl. Ta chvíle, ten kratičký okamžik, kdy tvář muže v kápi poznal, ho stála mnohé. To jedno zaváhání mu sebralo všechny výhody, které do té chvíle měl. Dostal tvrdý úder do hrudníku, slyšel, jak mu křuplo žebro. A další ránu do brady.</p>
<p>Ustoupil.</p>
<p>Zakopl.</p>
<p>A spadl do kanálu.</p>
<p>Dokázal se ještě na okamžik vynořit nad hladinu a ještě jednou do té tváře pohlédnout, než ucítil, jak se nad ním uzavírá hladina.</p>
<p>Světlo zmizelo a zůstala tma.</p><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>Cesta domů</strong></p><empty-line /><p>„Vstávej!“</p>
<p>„Ne, maminko, ještě nechci do školy!“</p>
<p>Někdo z něj strhl deku a cpal mu do ruky školní brašnu.</p>
<p>„Nechci do školy,“ křičel a zoufale se bránil. „Nechci. Oni mě tam mlátí!“</p>
<p>„Vstávej, Johne!“</p>
<p>„Ne, Procházka mi chce sebrat svačinu a peníze. Nechci, maminko, nechci!“</p>
<p>„Přestaň plácat nesmysly a probuď se.“</p>
<p>„Prosím ne....“</p>
<p>Teprve potom mu došlo, že zlej Procházka už dávno není ošklivým tlustým klukem, který jej obíral o svačiny. Taky mu došlo, že i on už dávno vyrostl ze školních lavic.</p>
<p>A když si uvědomil tohle, jeho mozek se začal rozpomínat i na to, co jej přivedlo do bezvědomí. Na ledové sevření moře. Bláto na dně kanálu. Smrad rybiny a lidských splašků, které ani každodenní příliv a odliv nedokázal z uliček Benátek vyhnat.</p>
<p>Vzpomněl si i na to, proč do té vody spadl.</p>
<p>Kdo jej tam shodil.</p>
<p>Vzpomněl si na tu tvář.</p>
<p>„A kurva,“ řekl tiše.</p>
<p>„No konečně. Vítej mezi živými.“</p><empty-line /><p>Kovář se opatrně posadil, vytřepal si z vlasů mořské řasy a protřel si oči. Byl celý od bláta. Jako vodník. A stejně tak i jeho zachránce.</p>
<p>„Musel jsem pro tebe skočit. Ležel jsi na dně jako žok mokrý slámy.“</p>
<p>„Smrdí to jak sračky,“ řekl Kovář.</p>
<p>„A takhle budeme smrdět ještě pár dní.“</p>
<p>„Lepší než ty tvoje doutníky. Z těch by člověk taky zvracel.“</p>
<p>„Ale hovno, Johne. Vsadím se, že by sis teď dal s chutí.“</p>
<p>„Možná... Máš?“</p>
<p>„Johne, Johne, vždycky jsem věděl, že jsi úplný budižkničemu a nýmand. Ale že jsi na tom až takhle špatně? Tomu je mi zatěžko uvěřit. Aby Vincent Vega u sebe neměl doutník? To by musel nastat konec světa!“</p>
<p>Mohutný Hispánec se zasmál, zvedl Kováře na nohy a do úst mu nacpal tlustou roličku z pravého kubánského tabáku.</p><empty-line /><p>Zastavili se nad Dolanským.</p>
<p>„Co s ním?“ zeptal se Vega.</p>
<p>Kovář pokrčil rameny. „Na jednu stranu jsme si mockrát pomohli. Je to chlapík, jak se patří. Bohužel pro mě ale taky přísahal, že mě dostane a zabije. A zatím bych řekl, že to není člověk, který by svoje slovo porušil.“</p>
<p>„Tak ho vezmeme s sebou a moji chlapi si s ním popovídají. Třeba změní názor.“</p>
<p>„Je ve službách Valdštejna. Významná pozice.“</p>
<p>„Tím líp, stejně jsem chtěl rozšířit obchody na sever.“</p>
<p>Odnikud se k nim připojili vojáci – stejní, kteří Vegu doprovázeli i v podzemí. Dva popadli Dolanského, dva šli před nimi a dva hlídali vzadu. Jako profesionální bodyguardi.</p>
<p>„Kam jdeme?“</p>
<p>„Do mého sídla. Tam se vykoupeš, najíš a všechno mi povíš.“</p>
<p>„Nejdřív ale ty.“</p>
<p>„Ne, nejdřív ztrestáme láhev tequily, co jsem si šetřil pro významné chvíle.“</p><empty-line /><p>O dvě koupele, dvě večeře a jednu láhev kořalky později seděli v pohodlných křeslech, bafali z tlustých doutníků a vyprávěli.</p>
<p>„Co se dělo s tebou, Vinci?“</p>
<p>Naposledy se viděli během zoufalého boje, při němž se celá Agentura rozpadla. Bojovali proti X-Hawkovi, který onoho dne nemilosrdně porazil všechny své nepřátele a díky tomu se mu povedlo zničit bazální realitu. Ve změti vnitřností, krve a šedé mozkové hmoty Vincent Vega společně s elitní skupinou <emphasis>Women’s Specials</emphasis> prošel portálem, aby se už nikdy neobjevil. Až teď.</p>
<p>„Čekalo nás na druhé straně překvapení.“</p>
<p>„X-Hawk?“</p>
<p>„Jo, skoro mě dostal. <emphasis>Holky</emphasis> to schytaly všechny. Já jsem jen tak tak utekl. Pár týdnů jsem vedl záškodnickou válku a postupně likvidoval jednoho za druhým. A posledního přeživšího důstojníka jsem dokázal přitlačit ke zdi a vymáčknout z něj odpovědi. Tekly z něj spolu se sračkami i krví. Dozvěděl jsem se o stabilním portálu, který vedl přímo sem. A taky o té zkáze, která přišla... o tom, jak na tebe shodili atomovku. Tak jsem si říkal, že je asi všechno ztraceno. Že prostě musím přežít. Vzal jsem pár chlapů a začali jsme obchodovat. Posílám je na všechny strany – ani ne tak kvůli penězům, i když být ve vatě je občas příjemný, ale protože hledám další portály. Pokud je jeden, může jich být víc.“</p>
<p>„Je jich víc. Jinak bych tu nebyl.“</p>
<p>„Jo, to je dobrá zpráva. Ale je tu i ta špatná.“</p>
<p>„A to?“</p>
<p>„Nemám tak dobrý krytí, jak jsem doufal. Když jsi mě dokázal najít ty, sice šikovnej kluk, ale bez prostředků, dokáží nás najít i ostatní.“ Zabafal z doutníku a vypustil oblak kouře. „A hlavně ti, u kterých nechceme, aby nás našli. Takže, co uděláme?“</p>
<p>„Stáhneme se do ulity, nic jiného nám nezbývá. Ve dvou toho zvládneme víc, ale pořád máme velký kulový. Takže bych se pokusil zahladit stopy a počkal bych si. Sbíral síly. A pak se uvidí.“ Kovář svého parťáka pozorně sledoval. „Zatím se mi nechce vystrkovat nos a riskovat, že nás někdo odstřelí, jen co nás najde.“</p>
<p>Vega přikývl a Johnovi se ulevilo, že není za zbabělce.</p>
<p>Přežít, dát dohromady pár chlapů, schovat se do závětří. Nic jiného jim nezbývalo. X-Hawk smetl největší organizaci, co kdy existovala, a oni byli jen dva. Kdyby se mu dostali do spárů, dokázal by je rozmáznout jak mušky octomilky.</p>
<p>„Souhlasím. Takže plán je takový – osaháme tvůj portál a zjistíme, zda je obousměrný," uvažoval Vega nahlas.</p>
<p>„Měl by,“ zabručel John, „nějak se k nám dostaly léky, s nimiž tady obchoduješ.“</p>
<p>„A ty jsi našel cestu?“</p>
<p>„Ne, spíš jsem šlápl vedle.“ Vzpomněl si na esesáka, kterého našel těsně před tím, než portálem prošel. A uvědomil si, že o fungování stabilních portálů nevědí vůbec nic. A že bude fuška, než si budou moct být jistí sami sebou. „Ale možná taky ne,“ dodal. „Možná tam je víc cest a kdo ví, kam která vede.“</p>
<p>„Na to přijdeme. Čas ještě máme.“</p>
<p>„Měli bychom naverbovat Dolanského, Vincente. Vypadá jako správný chlap. Mohl by tu zastat spoustu práce.“</p>
<p>Vega uvažoval. „Jo, to by asi šlo zařídit,“ přikývl. „Proč ne. Pokud nám chlapec nechcípne na mor...“</p>
<p>Kovář se nadechl, když si uvědomil, co Vega řekl. „Ještě jedna věc, Vinci,“ zamračil se.</p>
<p>„Jo?“</p>
<p>„Mám problém.“</p>
<p>„A to?“</p>
<p>„Prý ty tvoje léky proti moru tu nemoc nevyléčí. Jen zastaví.“</p>
<p>„No a? To Valdštejnovi musí stačit, nepotřebuje vědět.... Počkej, Johne, tobě nejde o něj, že?“</p>
<p>Krátké zavrtění hlavou bylo dost výmluvnou odpovědí.</p>
<p>„To je průser, ten mor je dost smrtonosná sračka.“</p>
<p>„Co s tím?“</p>
<p>„Mám tu pár lidí, kterým věřím... relativně. Takže já se vydám do tvého světa a navážu kontakty – když mi řekneš kde a s kým... A ty se protáhneš tam, odkud léky dovážíme.“</p>
<p>„Co je to za svět?“</p>
<p>„Nic moc, docela hnusárna. Ale biologii rozumí líp než kdo jiný. Ti už budou vědět. A jakmile se uzdravíš...“</p>
<p>„Vrátím se a pořádně to rozhýbeme. A budeme si užívat života.“</p>
<p>„Tak na to si připijeme!“</p>
<p>Připili si ještě několikrát. A připíjeli si až do bílého rána, kdy konečně usnuli, zapleteni v chlapském objetí.</p><empty-line /><p>Kovář se s Dolanským setkal hned druhý den. Mladý šlechtic měl svázané ruce a tvářil se pěkně vztekle, ale jinak šlo o jediné nepohodlí, jehož se mu dostalo. Žádná vlhká kobka, žádné sklepení.</p>
<p>„Zrádče,“ plivl Kovářovi do obličeje.</p>
<p>Minul.</p>
<p>„Pane z Dolan. Chci si vážně promluvit. Věci se změnily.“</p>
<p>„Jo, jsi ještě horší prolhaná krysa, než jsem myslel.“</p>
<p>„Všichni jsme se spletli a je na čase ty chyby napravovat. Nabízím ti dohodu, pane z Dolan. Tobě i tvému otci.“</p>
<p>„Nechci tě poslouchat, Kováři. Z úst ti tečou akorát sračky.“</p>
<p>„Já došel na konec své cesty. Našel jsem to, co jsem hledal. Nebyl jsem si jist, koho najdu, zda přítele, nebo nepřítele, ale měl jsem štěstí. Nejsem sám, stojí teď za mnou síla, o které jsi ty mohl jen snít. A můžu nabídnout skutečně hodně. Zbraně, léky... viděl jsi, čím po tobě včera stříleli. Šest ran z jedné hlavně, než je potřeba nabíjet. Víš, co to znamená? Znamená to konec války a naprosté vítězství. Dokážeme zastavit mor. Ne vyléčit, ale zastavit. Zatím, protože věřím, že dokážu najít lék. A už žádný mor nebude. Dokážeme i jiné věci, a bude toho mnohem víc. A tobě, pane z Dolan, nabízím možnost být při tom.“</p>
<p>„Proč já?“</p>
<p>„Protože... protože ses mi hned od začátku zalíbil.“</p>
<p>Mladý šlechtic nic neříkal.</p>
<p>„Vím, po čem tvůj otec touží. A s naší pomocí toho můžete i dosáhnout.“</p>
<p>„A co za to?“</p>
<p>„Nic víc, než že budete hlídat naše obchody. Za slušnou provizi, samozřejmě. Potřebujeme tu mít své lidi.“</p>
<p>„A co když si jenom vyslechnu, co nabízíš, a pak tě zradím, jako ty mě?“</p>
<p>„My jsme chytřejší. A taky zákeřnější.“ Kovář se smutně pousmál. „Tebe tenhle svět naučil hodně. Čím tvrdší podmínky, tím lepší bojovníci. Věř mi, že jsem prošel světy, proti kterým je tohle procházka růžovým sadem.“</p>
<p>„Prošel světy?“</p>
<p>„Stovky a tisíce světů.“</p>
<p>„Satane!“</p>
<p>„Přemýšlej, pane z Dolan. Nabízím ti možnost, jak ukončit válku. Jak na tom vydělat. Jak tenhle svět zachránit. A to není málo.“</p>
<p>„Proč to všechno?“</p>
<p>„Protože...“</p>
<p>Zamyslel se.</p>
<p>Měl pocit, jako když se něco rodí. Jako když našel kus ztracené duše, jako když složil všech sedm kousků Voldemortových viteálů dohromady a stal se zase celým člověkem.</p>
<p>„Protože svůj svět si musíme zasloužit.“</p><empty-line /><p>Protože mu to jako poslední věta přišlo až moc patetické, ještě jednou se za Dolanským vrátil. A odpověděl mu jinak, podle pravdy. Upřímněji.</p>
<p>A teprve tehdy mu Dolanský uvěřil.</p><empty-line /><p>Hned následujícího dne Kovář s Vegou a pár muži vyrazili na sever, k Alpám. Stoupali do kopců a nechávali za sebou úrodné planiny, moře i civilizaci. Nejdřív míjeli vesnice, pak samoty a nakonec už jen tu a tam spatřili v dálce stádo ovcí.</p>
<p>Cesta se kroutila sem a tam a stoupala stále výš.</p>
<p>Čtvrtého dne je už ze všech stran obklopovaly vysoké štíty alpských vrcholků, na špičkách bílé věčným sněhem.</p>
<p>„Kousek odsud to je,“ řekl Vega. „Malé údolí vymleté divokou vodou. Musíš vstoupit do koryta, abys prošel portálem.“</p>
<p>„Jo, podobně to fungovalo i u mého portálu. Možná to má nějakou souvislost.“</p>
<p>Minuli jednu z hlídek, která na cestě vartovala, stejně jako ta, která přivítala Kováře palbou z mušket.</p>
<p>„Není to proti útoku ze severu,“ vysvětloval snědý Hispánec. „I když se tak tvářím. Zadrželi sice pár pobudů, ale je mi jasné, že nikdo na druhé straně Alp nemá tolik síly, aby se vypravil až sem k nám. Je to proti těm, kteří by přišli skrz portál. Těch se bojím víc.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Ten svět má sice svoje klady, ale poznáš sám, že i spoustu nebezpečí.“</p>
<p>„Bez toho by to byla nuda, ne?“</p>
<p>„Vyhodí tě to kousek od Šumavy. Skoro u tebe doma.“</p>
<p>„To se mi líbí.“</p>
<p>„Johne?“</p>
<p>Kovář se na svého kamaráda otočil. „Jo?“</p>
<p>„Je tam spousta nebezpečí. Taky může uplynout o fous delší doba, než člověk počítá. S časem to tam je trochu chaotický. A to není všechno, snad na nic nezapomenu.“</p>
<p>Kovář poslouchal a snažil se zapamatovat co nejvíc. Ani se mu nechtělo věřit. Ale uvěřil. „Vrať se mi v pořádku,“ zamumlal Vega nakonec. „Máme ještě spoustu práce.“</p>
<p>„Já vím, Vinci. Nenechám tě slíznout všechnu smetanu.“ Musela by to být setsakramentská smůla, kdyby ten svět byl ještě horší než tenhle.</p><empty-line /><p>Osud mu dal, jako obvykle, za pravdu – a to tím nejhorším možným způsobem.</p><empty-line /><p>Zbývaly jim tak dva kilometry, víc ne. V ten okamžik vojáci vzadu cosi vykřikli a tichou horskou krajinou zazněl ohlušující výstřel. Jeho zvuk se odrazil od horských štítů a vrátil se několikrát s ozvěnou – a jen téměř nevinný bílý obláček v dálce naznačoval, odkud ten výstřel přišel.</p>
<p>„Útočí na nás!“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Nevím, zatraceně! Koho jsi to s sebou ještě přitáhl, Johne?“</p>
<p>Kovář pokrčil rameny. Mohl to být kdokoliv. Mohli to být Valdštejnovi muži po boku švédských vojáků, mohl jim sekundovat kupec Haider a jeho ochranka, mohla je doprovázet inkviziční vojska z Plzně a mohlo jít i císařské vojsko, protože mu pán von Herefort slíbil šibenici. Aby toho nebylo málo, pomstít se mohli chtít i kanibalové... a možná ještě někdo další. Jenže, kdo z nich?</p>
<p>„Jeď,“ křikl Vega. „Musíš se tam dostat, nepozorovaně a dřív, než nás doženou.“</p>
<p>„Co budeš dělat?“</p>
<p>„To, co vždycky – chránit ti zadnici.“</p>
<p>Kovář pobídl patami koně a vyrazil vpřed, zatímco ostatní přehradili strž, kterou se k údolí blížili, a připravovali se k boji.</p>
<p>Další výstřel se ozval nebezpečně blízko. Kůň pod ním zařičel, zvedl se na zadní, a když dopadl, kopyto se mu zakleslo mezi dva balvany a převrátil se na bok. Kovář se pokusil vyskočit, ale než si stihl uvědomit, co se vlastně děje, ztratil vědomí.</p><empty-line /><p>Probral se o chvilku později. Grošák kus od něj ležel na zemi a divoce řičel a kopal kopyty. John se pokusil odplazit z jeho dosahu. Chvíli se vydýchával a čekal, až se svět přestane houpat a jeho žaludek s ním.</p>
<p>Vzal pistoli a střelil koně do hlavy.</p>
<p>Zvíře si nezaslouží trpět víc než lidé.</p>
<p>V té chvíli si uvědomil, že výstřely práskají všude kolem něj. Že celá strž je zahalena bílým dýmem. A že Vega a jeho muži ustupují.</p>
<p>Když o sedícího Kováře Hispánec málem zakopl, věnoval mu pěknou šťavnatou nadávku.</p>
<p>„Co tu děláš?“</p>
<p>„Dal jsi mi splašenou kobylu, která se lekla první rány.“</p>
<p>Vega pokrčil rameny a odtáhl Kováře kus dozadu.</p>
<p>„Co se tu děje?“</p>
<p>„Je jich skoro celá armáda. Třicet mužů.“</p>
<p>„Ale kdo? A proč?“</p>
<p>„Nevím, Johne. Zatraceně, nevím. Radši si pospěš, protože se jim v pěti moc dlouho neubráníme, když tady budeme sedět a povídat si.“</p><empty-line /><p>V jedné z krátkých chvilek, kdy střelba utichla, se na okamžik zvedl bílý kouř. A Kovář spatřil v dálce siluetu velitele.</p>
<p>Velitelky.</p>
<p>Andrea!</p>
<p>Andrea?</p>
<p>Teprve potom mu mozek začal opět fungovat.</p>
<p>„Já ji znám,“ řekl tiše.</p>
<p>„Koho?“</p>
<p>„Velkou šéfovou. Pronásleduje mě skoro od samotného začátku. Pracuje pro Ferdinanda.“</p>
<p>„Co ti chce?“</p>
<p>„Jak to mám sakra vědět?“</p>
<p>Zase ustoupili o dalších pár kroků a dostali se za jakousi hradbu – haldu kamení, která jim poskytovala dobrý úkryt i výhled.</p>
<p>Vega si i v tom shonu zapálil doutník, a když párkrát zabafal, tak se usmál: „Takže bychom to možná mohli zjistit.“</p>
<p>Nadzvedl se a hromovým hlasem zařval: „Nestřílejte! Chceme vyjednávat!“</p>
<p>Po nekonečně dlouhé chvíli přišla odpověď.</p>
<p>„Mluvte.“</p>
<p>Vega se na Kováře zašklebil. „Vidíš, vždycky si chtějí povídat.“ Pak se znovu otočil k útočníkům. „Kdo jste? A co po nás chcete?“</p>
<p>„Chceme muže, který je s tebou. Přišel ze severu.“</p>
<p>John se mračil a nerozuměl.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Zná tajemství.“</p>
<p>Následovala krátká pantomimická rozmluva: <emphasis>Jaké tajemství? Nevím? P</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>emýšlej! Vážn</emphasis><emphasis>ě</emphasis> <emphasis>nevím...</emphasis></p>
<p>„Co za to?“</p>
<p>Kovářův pohled se ptal: <emphasis>Cože?</emphasis> A Vegův škleb odpovídal: <emphasis>Neboj, získávám</emphasis> <emphasis>č</emphasis><emphasis>as.</emphasis></p>
<p>„Necháme vás žít, pane v kápi. Nebo spíš.... Pane z jiného světa?“</p>
<p>Mlčeli. Pak se Vega naklonil k Johnovi. „Zmiz. Jdi už! Zdá se, že Ferdinanda si kolem prstu obtočili naši nepřátelé. Tak jdi, než tě dostanou a vymlátí z tebe první poslední.“</p>
<p>„Má to vymlátit z tebe?“</p>
<p>„O to se neboj, stačí je vlákat ještě trochu hlouběji, je tam připravená past. Ale nesmí vidět, kudy odcházíš. A je dost možné, že to zavalí i ten průchod... proto musíš jít hned.“</p>
<p>„Past?“</p>
<p>„Nálož. Pro případ, že by se všechno posralo.“</p>
<p>Kovář dál nic neříkal, poklepal Vegu přátelsky po rameni a plazil se pryč. Poslouchal, jak Vega handluje, a přemýšlel, jak je možné, že nepřátelé jsou vždy o krok před nimi. Když oni byli nejlepší z nejlepších, jak je možné, že ostatní jsou ještě lepší.</p>
<p>Zase se spustila střelba. Bílý oblak, ozvěna a křik umírajících. Naštěstí těch na nepřátelské straně...</p><empty-line /><p>Za zatáčkou se zvedl a dal se do klusu. Zamotala se mu hlava.</p>
<p>Zatraceně – kolik dní už nedostal další dávku léků?</p>
<p>„Doprdele!“</p>
<p>V tom šílenství na to úplně zapomněl. Jako na smrt... A kdyby nehrozilo, že to jeho smrt bude doopravdy, nejspíš by se tomu dvojsmyslu i zasmál.</p>
<p>Jenže, kolik má času? Týden? Dokáže během týdne najít Vegův kontakt a vyléčit se?</p>
<p>Po zádech mu stekla stužka ledového potu.</p>
<p>Zatnul zuby a běžel dál. Na přemýšlení bude mít času ještě dost.</p><empty-line /><p>Den se chýlil ke konci, když doběhl na místo. Divoká říčka burácela mezi skalami a se vší dravostí se hnala vpřed. Kapičky vody cákaly do vzduchu a zkrápěly široké okolí.</p>
<p>A tam byl i portál. Po chvíli si ho Kovář všiml – jemně se blýskající předěl, jako kdyby se voda prodírala skrze neviditelnou síť. Síť mezi světy.</p>
<p>Vstoupil do proudu a ztěžka se brodil vpřed. Voda mu podrážela nohy, ale nakonec dokázal najít správný rytmus a tempo. Pomalinku se blížil a přemýšlel.</p>
<p>Svět se kolem něj vlnil – zmocnila se jej nevolnost. Myriády jiskřiček kolem něj jiskřily v myriádách barev. Všechno se měnilo.</p>
<p>A bylo to dobře. Přestože dosáhl konce, vše teprve začínalo... A i když byl na samém počátku, pochopil, že se něco přeci jenom uzavřelo.</p>
<p>Začínal tomu rozumět. Protože ať už jde o cokoliv, někdy i samotná cesta může znamenat cíl. Zvlášť, když na konci té cesty člověk získá <emphasis>nad</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ji</emphasis>.</p>
<p>Naději, že není všechno ztracené. Že X-Hawk nezvítězil úplně. Že i když jim nejspíš šlape na paty, pořád existuje šance, jak mu uniknout.</p>
<p>Naději, že je možné oživit mrtvé přátele.</p>
<p>Nebo naději, že třeba jednou dokáže zachránit i zničený svět. A když ne úplně zachránit, aspoň mu trochu pomoci.</p>
<p>A to už za to opravdu stálo.</p>
<p>Ne, zašeptal v duchu. Takové cíle se klást nesmí, takové cíle spolehlivě zabíjejí. Přežít a najít ty, co také přežili. I to by mělo pro začátek bohatě stačit. Co víc by si ještě mohl přát – vždyť už nebyl sám!</p>
<p>Pak se svět změnil a on nechal zkažené sedmnácté století s nekonečnou válkou daleko za sebou.</p>
<p>Zůstala jen tma.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Simon říká</strong></p><empty-line /><p>Kouř.</p>
<p>Hoří.</p>
<p>Agent průzkumné divize Simon Simon se posadil na posteli a otevřel oči. Uviděl obrovského chlapa s tlustým kubánským doutníkem a nad ním sprinkler omotaný ručníkem. Bože, to je smrad! Aspoň, že si ten dobytek otevřel okno.</p>
<p>Muž odložil doutník do květináče na okně a vstal.</p>
<p>„Buenos dias, amigo. Vítej zpátky.“ Velmi opatrně ho poplácal po rameni, dával si pozor. Simon měl ruce i celou horní polovinu těla v sádře a bandážích.</p>
<p>„Vy budete Vega, že ano?“</p>
<p>„Si,“ odpověděl Mexičan.</p>
<p>„Jak dlouho jsem byl mimo?“</p>
<p>„Týden.“</p>
<p>„Polámané ruce mě na týden dostaly mimo?“</p>
<p>„Ruce ne, ale natržená játra a žlučník. Málem jsi vykrvácel dovnitř.“</p>
<p>„Jak jsem k tomu přišel?“</p>
<p>„To musíš vědět ty, my ti to se Štěpánkem neudělali,“ odpověděl Vega.</p>
<p>„Už vím, zavolal jsem do okna o pomoc a trpaslík mi dal pěstí. Měl jenom jednu ruku a v ní strašnou sílu. Jak jste mě odtamtud dostali, Vego?“</p>
<p>„Pro tebe Vincent a povím ti to, až mi řekneš, jak ses do toho navezl.“</p>
<p>„Víš, Vincente,“ přijal Simon tykání, „za to může Bytewská...“</p><empty-line /><p>„Bytewská, vy jste se musela zbláznit.“</p>
<p>„<emphasis>Majore</emphasis> Bytewská, když dovolíte...,“ řekla žena nevzrušeným hlasem někoho, kdo má asertivitu v krvi.</p>
<p>„Kašlu vám na hodnost, i kdybyste byla nejvyšší šéf Agentury. Nevidím jediný důvod, proč bych já z průzkumu měl řešit problémy protipašeráckého. Proč tam nepošlete ty svoje kovboje, Kováře, Vegu nebo Štěpánka, do prdele práce. Navíc má pro tuhle misi nejvyšší kvalifikaci Villefortová.“</p>
<p>Psychologický profil nelhal, čím je rozrušenější, tím je vulgárnější.</p>
<p>„Vy opravdu chcete, abych tam poslala ženu?“ Major se nevěřícně naklonila dopředu a nabídla Simonovi pohled do výstřihu svého skvěle padnoucího kostýmku, do hodně plného výstřihu.</p>
<p>„De Villefort je žena asi jako T-X, majore.“</p>
<p>„Zapomněl jste na agenta Boormana, agente Simone.“</p>
<p>V jejím hlase zaštípala ironie.</p>
<p>„Frank má omluvenku, zabilo by ho emko, než by řekl popel. A z té vaší bandy sociopatů je jedinej normální...“</p>
<p>„Víte co, agente Simone, uklidněte se a řekněte mi, proč je v tom takový problém.“</p>
<p>V jeho profilu stálo, že je vulgární a že má problém s autoritami. Zároveň je ale výkonný, schopný a spolehlivý.</p>
<p>„Víte proč, majore? Protože když mě naposledy chtělo jiné oddělení, málem jsem tam zhebnul, konkrétně zelenej, imbecilní kretén plukovník Gilanni z Military divize.“</p>
<p>„Moment, Simone, myslíte majora Gilanniho?“</p>
<p>„Vojenskej tumpach, co ho zajímají jen armádní řády a naleštěný boty.“</p>
<p>Bytewská se na moment zamyslela. „To bude on. Je mrtvý.“</p>
<p>„Hovno!“ vyhrkl Simon bez přemýšlení a porušil tak nejméně tři subordinační pravidla. „Kolik chlapů s ním zařvalo?“</p>
<p>„Nerozumím, Simone.“</p>
<p>„Majore, vy jste ho neznala osobně, že ne?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„To je vidět, jinak byste chápala, že někdo jako <emphasis>ON</emphasis> s sebou musel někoho vzít.“</p>
<p>„Podrobnosti vám říct nemůžu, ale ujišťuji vás, že vzhledem k zainteresovanosti průzkumného oddělení na případu se to časem dozvíte. O co vlastně šlo při práci pro Military divizi?“</p>
<p>„Pohodlně se posaďte a já vám to povím, majore. Plukovník Gilanni si mě vyžádal, nejspíš ze stejného důvodu jako vy, chtěl udělat <emphasis>special</emphasis> průzkum reality. Protože chápali, že nejsem voják, a v realitě mělo být nebezpečno, dostal jsem mobilní zářič fantomového pole.“</p>
<p>„Mobilní zářič fantomového pole nefunguje,“ skočila mu do řeči Bytewská.</p>
<p>„Omyl! Funguje, ale jen asi v jednom promile realit. Tahle patřila mezi ně. Měl jsem vyskočit, dvacet čtyři hodin být v oblasti a pak díky mobilu skočit do okna. <emphasis>Mobil</emphasis> je složitá technická věc a daná realita primitivní. Kdyby se něco podělalo, měly pečetě vydržet třicet šest hodin. A teď se dostávám ke zlatému hřebu. Ten vůl Gilanni chtěl ušetřit Agentuře náklady a nechal vyměnit pečetě za horší. Já navíc vyskočil do slapového jevu, kde byl Maurbyho efekt mnohem silnější. Za těch dvacet čtyři hodin zůstal z mobilu jen kus šrotu. Jasně, mohl jsem čekat u místa výsadku, až jim dojde, která bije. Jenže, máte tušení, co se dělo ve skotském Galloway kolem roku 1430? Nemáte, že? Deset dní jsem se schovával v lesích před klanem Sawney Beana a zároveň před vojáky a vesničany, ti by mě pověsili v domnění, že já jsem Sawney Bean. A to všechno kolem místa výsadku, abych nezmeškal okno.</p>
<p>Dopadlo to jak v akčním filmu, pět lidojedů mě pronásledovalo po lese. Oknem jsem proskočil doslova v poslední vteřině. Doma popadl pistoli a šel si za Gilannim srovnat účty. Bože, jaký já měl vztek. V budově Military divize mi řekli, že je s podřízenými v kantýně. Stoupl jsem před něj, namířil mu bouchačku do ksichtu a řval, že mu vystřelím to hovno, co má místo mozku.“</p>
<p><emphasis>Hovno místo mozku? Zajímavé...</emphasis> pomyslela si Bytewská, ale nechala Simona pokračovat.</p>
<p>„Představte si, velkej vojenskej drsňák plukovník Gilanni se strachem pochcal. V ten okamžik dorazili <emphasis>empíci</emphasis> a zabásli mě. Pichlavou poznámku o prázdné pistoli si neodpustili. Od té doby mám škraloup na vnitřním a poznámku <emphasis>nevychází s autoritami</emphasis> v papírech. Vzhledem k okolnostem mě nechali bez trestu jen s důtkou a důrazným varováním. Už chápete, proč se nehrnu místo vašich lidí?“</p>
<p>„Chápu, ale ujišťuji vás, že udělám maximum pro to, aby se vám nic nestalo. A jako motivaci vám nabízím vaše tři týdny dovolené a čtvrt platu navíc.“</p>
<p>„Celej plat, jinak není o čem mluvit,“ skočil jí do řeči Simon.</p>
<p>„Nechte mě domluvit, agente. Jak říkám, čtvrt platu a jedno okno, kam si řeknete. Můžete pro mě za mě trávit dovolenou třeba na M82712D.“</p>
<p>„To číslo je mi povědomý, co je to za svět?“</p>
<p>„Vy ho budete znát nejspíš jako <emphasis>Bordel</emphasis>.“</p>
<p>„Ha ha ha, majore, ujišťuju vás, že sexuální turistika mě neláká, ale beru to,“ řekl Simon a napřáhl ruku na stvrzení slova.</p>
<p>„Jsem ráda, že souhlasíte. Vyžádali jsme si vás kvůli vašemu zvláštnímu talentu najít věci v dané realitě cizí. Pokud se nepletu, je to šestý smysl, čili psionická schopnost stupeň 7. V průzkumném oddělení máte vůbec samé zvlášť nadané lidi, že?“</p>
<p>„Nechte si ty lichotky, majore. Myslíte si, že průzkumníci jsou blbí a hluší? My dobře víme, jak nám ostatní oddělení říkají, exoti, ples příšer, bizarre festival a podobně. To mi připomíná, Palcát vzkazuje Vegovi, že jestli ještě jednou nazve našeho kolegu Rosola přemoudřelým soplem, rozkope mu tu jeho mexikánskou prdel. Kdybyste to mohla, prosím, vyřídit.“</p>
<p>„Kdo je Palcát?“</p>
<p>„Agent Palcát, najděte si jeho spis, moc zajímavé čtení a vy jste na krvavá hlášení zvyklá,“ vrátil Simon Bytewské ironickou poznámku. „A vůbec, o co vlastně jde? Na průzkumu mi nic neřekli.“</p>
<p>„Potřebujeme očichat realitu. Rozumějte, vy na to máte speciální talent. A moji lidé jsou v terénu. Vyhodíme vás v oblasti s největší fantomovou aktivitou. Zkuste prozkoumat co nejvíc a za dvanáct hodin, dříve to technicky nejde, vás ze stejného místa vezmeme domů. Tady mezi tím uběhnou dva dny a mí lidé budou zpět. Půjdou pro vás a eventuelně pomůžou.“</p>
<p>„Budiž. Co všechno o té realitě víme, majore?“</p>
<p>„Průzkum proběhl před pěti lety tamního času. Jde o svět s devítkou na Pelkowského stupnici...</p>
<p>„Cože?! Devět? Tam nejdu...!“ skočil jí do řeči Simon.</p>
<p>„Elfové, trpaslíci, skřeti, draci a tak dále, připadá vám to dost cizí na Pelkowského devítku, agente Simone?“</p>
<p>„Ano, majore.“ Něco v jejím hlase ho přesvědčilo, aby jí už do řeči neskákal.</p>
<p>„Agentura tam zřídila rezidenturu. Agent však doručil jen první a zároveň poslední hlášení. V okamžiku otevření okna sem vletěl zakrvácený pergamen. Krev byla jeho. Při první příležitosti tam poslali družstvo Military divize. Našli jen ohořelé ostatky. Od té doby tam nikdo z Agentury nestrčil ani nos, nebyl důvod. Až v poslední době rostou náznaky čilého ruchu mezi touto a další realitou. Pokusíte se najít nějaký důkaz.“</p>
<p>„Dobře. Co bylo v tom hlášení?“</p>
<p>„Obsahovalo hromadu údajů o mocenském uskupení v dané oblasti. V zásadě nic důležitého. To si nastudujete po cestě do CERNu. Vás se týká zevrubná informace o člověku, kterého agent potkal. Ten muž měl patřit k nějakému svobodnému bratrstvu žoldnéřů jménem Gilda, bojujícímu výhradně proti skřetům. On a další členové bratrstva si říkají Škodná, prý jim tohle jméno dali jejich nepřátelé, a tak si ho nechali. Nám z nejasných důvodů poslal rezident důkladný popis jeho výstroje, výzbroje a masky na obličej. Tahle příslušnost bude vaše krytí.“</p>
<p>„Co je to za blbost, majore? Vypadám snad jako Aragorn? Pomalu netuším, za který konec se drží meč. Navíc tyhle informace nejsou aktuální. Bůh ví, co se změnilo.“</p>
<p>„Podle zprávy nezměnila Gilda výstroj a výzbroj sto let. Nehledě na to, že individuální rozdíly jsou podle popisu běžné. Platí za nejlepší bojovníky na světě, bude vás to chránit.“</p>
<p>„A co když narazím na dalšího člena bratrstva?“</p>
<p>„To je velmi nepravděpodobné, není jich mnoho a vy tam budete jen dvanáct hodin.“</p>
<p>Znělo to lehce a jednoduše, ale Simon měl vtíravý pocit, že svého rozhodnutí bude ještě hodně litovat.</p><empty-line /><p>Vypadl z okna portálu a jako správný průzkumník skočil do nejbližšího křoví. Tenhle transport mu vážně nesedl. Hlavu i žaludek měl jak na kolotoči a v ústech nepříjemnou pachuť žaludečních šťáv. Svým dopadem nadělal hluk padajícího železářství, doslova.</p>
<p>Ležel a v rychlosti si opakoval, co všechno ví. Moc toho nebylo, hlavně netušil, kdo zabil rezidenta.</p>
<p>Po pár minutách vylezl z křoví na malou paseku. První dojem z nového světa byl nijaký. Nic cizího neviděl a hlavně necítil. Jeho kroužková zbroj, na bocích, ramenou a zádech zesílená o plátové lamely, vážila hrubým odhadem dvacet kilogramů. Do toho je potřeba započítat meč, nůž, luk a toulec s šedesáti šípy. Nejhorší ze všeho byla maska, pletená kukla, ale ten materiál, bože, ten kousal. Má to na sobě čtyři hodiny a už je unavený, po dvanácti hodinách bude na umření.</p>
<p>„Nazdar, brácho, to musela bejt jízda, co?“</p>
<p>„Kurva...!“ Simon se ohnal mečem po muži, co ho oslovil. Ten srazil meč stranou a agenta odstrčil.</p>
<p>„Hou! V klidu, brácho, nechtěl jsem tě vylekat,“ říkal a podával levou ruku na pozdrav.</p>
<p>Svatá prostoto, mohl by být Palcátův bratr.</p>
<p>Simon ruku přijal a trpaslík ho plynulým pohybem postavil na nohy.</p>
<p>Ten chlap má na obličeji kuklu – kuklu – KUKLU! Bože, on patří ke Gildě. Toliko k pravděpodobnosti. Nahlas neřekl nic. Trpaslík promluvil první.</p>
<p>„Teda bráško, já hledím. Chtěl jsem po Gildě posily a prej, že je dostanu, jak nejrychlejc to půjde. Naši kouzelníci jsou fakt dobří. Jaký to bylo?“</p>
<p>„Rychlé a točivé, je mi z toho zle.“</p>
<p>„To bylo vidět, ale měl bys bejt opatrnější. Být šmejd, seš po smrti.“</p>
<p>„Budu na to myslet.“</p>
<p>„No, bráško, dali ti ty instrukce a mapy, co jsem chtěl?“</p>
<p>„Nedali a netuším ani, o co jde, říkali, že původní posila odpadla. Po ruce jsem zůstal já. Čapnuli mě a hodili sem.“</p>
<p>„Blbý, to si budeme muset udělat průzkum sami. Řekli ti aspoň, kolik jich bude?“</p>
<p>„Neřekli mi nic.“</p>
<p>„Bude tam tři sta Skurutů a padesát skřetích důstojníků.“</p>
<p>„Moment,“ skočil mu do řeči Simon, „není to naopak?“</p>
<p>„Co jsem řekl?“ upřel na něj trpaslík pohled.</p>
<p>„Tři stovky Skurutů a padesát skřetích důstojníků,“ odpověděl Simon s pocitem, že prošel zkouškou.</p>
<p>„Fakt? Já su ale blbej,“ usmál se, „no esi už seš v cajku, tak povalíme, máme to dva dny cesty. Večer se utáboříme a ráno pohrnem dál. Souhlas?“</p>
<p>Místo odpovědi pokrčení rameny.</p>
<p>„Tak jedeme,“ řekl trpaslík, udělal pět kroků a zmizel v křoví jako duch, ani list se nepohnul.</p>
<p>Překvapený Simon zůstal stát na místě. Z ničeho nic byl Škodná zpátky.</p>
<p>„Nějakej problém?“</p>
<p>„Jo, cesta mi dala zabrat víc, než jsem myslel. Je mi zle a motají se mi nohy.“</p>
<p>„Nemáš chlastat, když to neumíš,“ přátelsky ho bouchnul do ramene silou kopajícího koně. Neuvěřitelnou sílu měl tenhle nad pupek vysoký muž. Ve zbroji, která vypadala proti Simonově jako zimník proti tričku, se pohyboval zcela volně.</p>
<p>„Dobře, brácho, poběžíme teda pomalejc a zejtra to naženem, jo?“</p>
<p>Trpaslík zmizel v houští a agent tentokrát za ním. Zatímco Škodná běžel jako duch, bez hluku a beze stop, Simon byl rád, že s ním dokáže držet krok. Tenhle chlapík by uběhal k smrti gazelu. Odhadem po dvou hodinách nepřetržitého běhu lesem trpaslík zastavil.</p>
<p>„Chlape, seš cajk? Trocha běhání a ty vypadáš, že ti praskne srdce. Jak dlouho si v Gildě?“</p>
<p><emphasis>Mysli, Simone, mysli, jde ti o život.</emphasis> „Moc dlouho ne, chybí mi zkušenosti i trénink.“</p>
<p>„No, právě si řikám, že musíš bejt bažant.“</p>
<p>„V podstatě ano.“</p>
<p>„No dobře, poběžíme asi tři hodiny a pak se utáboříme. Jedem.“</p>
<p><emphasis>Bože, tohle bude můj konec. Jestli tohle p</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ežiju, už nikdy nevezmu práci pro jiné odd</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>lení a za</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>nu chodit do kostela...</emphasis></p>
<p>Další svérázné modlitby Simon nestihl, musel běžet dál.</p><empty-line /><p>Po třech hodinách sotva pletl nohama. Škodná z ničeho nic zastavil.</p>
<p>„Teda Gilda je na tom asi vopravdu špatně, když pouští do pole takovýhle neumětely. V jakýho boha věříš?“</p>
<p>Do háje, další kontrolní otázka, ale tady nemáš co ztratit, Simone, Agentura zná jen jedno jméno. „Semestro.“</p>
<p>„Ó, Bůh válečníků, dobře sis vybral, chlapče, jen co je pravda.</p>
<p><emphasis>Poprvé ti ne</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ekl brácho, n</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>co jsi pod</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>lal, Simone.</emphasis></p>
<p>„Co říkáš na tohle místo? Utáboříme se tu, nebo půjdeme dál?“</p>
<p>„Já myslím, že tady to bude dobré, lepší místo hned tak nenajdeme, nemyslíš?“</p>
<p>V dalším okamžiku Simonův svět explodoval.</p><empty-line /><p>Otevřel oči a hned je zase zavřel, uvědomil si, co se stalo. Uvědomil si pěst, která ho omráčila.</p>
<p>„Á, vítej, příteli. Už ses vyspal?“</p>
<p><emphasis>Jak to krucinál d</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>lá?</emphasis></p>
<p>Trpaslík poznal, že je při vědomí, a přitom seděl zády a opékal veverku.</p>
<p>„Nedělej, že neslyšíš. Máš hlad? Jestli jo, vodvážu ti ruce, aby ses mohl najíst. Tak co?“</p>
<p>„Jo, mám hlad.“ Škodná vstal a skutečně mu odvázal ruce. Stále měl připoutané nohy, hrudník a krk.</p>
<p>Do jedné ruky dostal chléb, do druhé kus sýru.</p>
<p>„Co se mnou uděláš? Upálíš mě pěkně pomaloučku jako toho přede mnou?“ zeptal se Simon s plnou pusou.</p>
<p>„Cože? Někoho vod vás umučili plamenem? Esi jo, tak to byli skřeti, my nezabíjíme ohněm.“</p>
<p>„Jo jasně, Škodná, vy tohle neděláte, vaše Gilda je lepší, že?“</p>
<p>„Měl by sis dávat pozor na pusu, kamaráde. Kdybys narazil na některýho z mejch bratrů, nejspíš by tě zabil, ale máš štěstí. Já tě budu jen mučit.“</p>
<p>Chvilka ticha.</p>
<p>„Žádná vtipná poznámka? Ale no tak, neber to tak vážně. Vidím, žes dojedl, tak přistoupíme k hlavnímu programu dnešního večera. Mám na tebe jen tři votázky, mladej. Budu ti je vopakovat pořád dokola, dokud mi na ně neodpovíš popravdě. Nic víc vod tebe nechci.“</p>
<p>„Seru na tebe, stejně mě zabiješ, ať řeknu pravdu, nebo ne.“</p>
<p>„To není pravda. Pokud mě přesvědčíš, že pro nás nejsi hrozba, předám tě velení. Budeš žít.“</p>
<p>„Jak už jsem řekl, seru na tebe.“</p>
<p>„Dobře, popíšu ti, co tě čeká. Položím votázku, pokud na ni nevodpovíš nebo budeš lhát, bude to bolet. Nejdřív ti polámu prsty na levý ruce, pak ti zlomím zápěstí, vobě kosti v předloktí, loket, ruku a nakonec vyhodím rameno. Pokud to nebude stačit, pokračuju na druhou ruku a začnu vopačně. Pokud nebude stačit ani tohle, začnu s nohama vobdobným způsobem.“ Škodná mluvil klidně a bez zájmu, jako vymahač domlouvající zkrachovalému kupci.</p>
<p>„Vyser si oko, Škodná.“</p>
<p>„Dobře,“ reagoval trpaslík a chytil Simonovi levou ruku. Ten se sice zkoušel vysmeknout, ale stejně tak mohl lomcovat Mount Everestem.</p>
<p>„Otázka první: Kdo jsi?“</p>
<p>„Škodná.“</p>
<p><emphasis>K</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>up!</emphasis></p>
<p><emphasis>Ááárghhh!!!</emphasis> zařval Simon, když mu trpaslík zlomil ukazovák.</p>
<p>„Lžeš,“ řekl trpaslík nevzrušeně. „A moc dobře to víš. Nejsi Škodná vo nic víc než já skřet. Neprošel si výcvikem. I ta nejhorší Škodná, i ten nejhorší bažant je mnohem lepší stopař a zálesák než ty. Kdybys byl Škodná, všimnul by sis, že tohle je ten samej palouk, kde jsem tě našel. Už chápeš, proč nejsi Škodná? Už chápeš, že mě neobelžeš?“</p>
<p>„Ano!“ zasípal Simon.</p>
<p><emphasis>K</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>up!</emphasis></p>
<p><emphasis>Aúúúú!!!</emphasis> „Vždyť jsem odpověděl pravdu,“ reagoval uslzený Simon na další zlomený prst.</p>
<p>„Já vím, to bylo proto, abys pochopil, že to myslím vážně. Druhá votázka, co jsi zač?“</p>
<p>„Jsem Škodná, patřím ke Gildě!“</p>
<p><emphasis>K</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>up! K</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>up! K</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>up!</emphasis></p>
<p>Zbylé prsty agenta Simona zakřupaly v rychlém staccatu.</p>
<p>„Nejsi Škodná a nepatříš ke Gildě, ať už proto, co jsem řekl před chvilkou, anebo proto, že jsi řekl: <emphasis>vy tohle ned</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>láte, vaše Gilda je lepší...</emphasis> Kdybys byl Škodná, mluvil bys vo nás a vo naší Gildě. Evidentně ti pořád nedochází, že mě neoklameš. Třetí otázka zní: Vodkud jsi?“</p>
<p>„Sar-Lothein,“ jediné město, o kterém se zmiňovala zpráva mrtvého rezidenta.</p>
<p><emphasis>K</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ap!</emphasis></p>
<p>Tak znělo Simonovo zlomené zápěstí. Zaúpěl, ale na křik už neměl sílu.</p>
<p>„Zase lžeš! Nevím, vodkud jsi, ale tvoje zbroj je solidní replika gildovní zbroje. Ale solidní neznamená dokonalá, Gilda takhle bezchybnou zbroj vyrobit neumí. A neumí to ani v žádným městě, kde jsem byl, ani jsem neslyšel vo tom, že by to někde uměli. Ten, kdo ti tuhle zbroj vyrobil, tě vodhalil. Ptám se znovu: Kdo jsi?“</p>
<p>„Škodná, patřím ke Gildě...“</p>
<p>Trpaslík mu zlomil kosti předloktí.</p>
<p>„Nejsi, kdybys byl, pozdravil bys mne bouchnutím pěsti o pěst. My si ruce nepodáváme. Druhá otázka, co jsi zač?“</p>
<p>„Škodná, patřím ke Gildě...“</p>
<p>Trpaslík přechytil teď už bezvládnou Simonovu ruku a ranou předloktím mu rozlomil loketní kloub.</p>
<p>„Lžeš, Škodnou nepustí z výcviku, dokud nedokáže uběhnout dvacet mil v kuse.“</p>
<p>„Třetí votázka, vodkud jsi?“</p>
<p>„Sar-Lothein,“ brečel Simon bolestí.</p>
<p><emphasis>Plop! K</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>up!</emphasis> Trpaslík vykloubil muži rameno a přelomil pažní kost. Mučený agent se bolestí pomočil.</p>
<p>„Lžeš ve všem! Ani nevíš, že Semestro je bůh rolníků a žen, ne válečníků. Ještě pořád můžeš říct, co seš zač, mladej, ještě pořád tě lze vyléčit bez následků. První otázka: Kdo jsi?“</p>
<p>„Škod...ná!“ vydechl agent a omdlel.</p><empty-line /><p>Simon procitl do rudého závoje bolesti. Oči ihned zavřel, zbytečně. Hlas trapitele ho v tom ujistil.</p>
<p>„Už jsi vzhůru! To je dobře, budeme pokračovat. Mimochodem znovu ses usvědčil ze lži. Škodná vomdlí bolestí, až když má ruky nalámaný na padrť. Je to součást výcviku, umění vytěsnit bolest. Votázka číslo dvě: Co jsi zač?“</p>
<p>„Běž do prdele ... Škodná... nic ti neřeknu, stejně... mě zabiješ.“ Simonovi trvala tahle věta dobré tři minuty.</p>
<p>„Znovu ti vopakuju, nemusíš umřít. Řekni mi pravdu, a pokud nejsi <emphasis>stín,</emphasis> budeš žít.</p>
<p>„Co je...stín?“</p>
<p>„Špeh nasazenej skřetím hovnem do našich řad.“</p>
<p>„Nejsem stín...“</p>
<p>„Tak co teda jsi?“</p>
<p>„To ti...“ Simon naprázdno polkl, „nemůžu říct.“</p>
<p>„Tvoje chyba,“ řekl mu na to trpaslík a vykloubil mu pravé rameno.</p>
<p>Bolestný řev zazněl mýtinou.</p>
<p>„Votázka číslo tři: Vodkud jsi přišel?“</p>
<p>... ticho, Simon měl zavřené oči a nic neřekl.</p>
<p>„Nedáváš mi jinou možnost,“ zlomenou pažní kost doprovodilo křupnutí a zaúpění.</p>
<p>„Chlapče, ještě pořád máš šanci tohle překonat a uzdravit se, ještě pořád můžeš žít.“</p>
<p>„Kašlu na tebe, stejně mě zabiješ, vrahu.“</p>
<p>Trpaslík stoupl na špičky. Chytil Simona za bradu a mluvil na něj z bezprostřední blízkosti.</p>
<p>„Doprdele, kluku, copak to nechápeš? Jsem žoldák, bojuju za prachy dnes a denně. Jsem i zabiják, zabil jsem tolikrát, že to nespočítám, ale nejsem vrah. Nechci tě zabít. Pořád tě můžu zachránit a vyléčit, budeš jako novej, ale musíš mi říct konečně pravdu...“</p>
<p>Simon chvilkami ztrácel vědomí.</p>
<p>„... já jsem totiž ve válce, už když jsem se narodil jako Kerlašův věrnej jsem byl ve válce a Gilda je moje rodina a moje armáda. Ty jseš cizinec v našich barvách, chápeš? Pokud nejseš špeh, tak co jsi? A vodkud jsi? Řekni mi pravdu a já tě zachráním.“</p>
<p>„Na to nemáš...“</p>
<p>„Mám léčivý lektvary i kouzla – dost silný, budeš v pohodě, ALE MUSÍŠ MI ŘÍCT KONEČNĚ PRAVDU!“ řval na něj trpaslík ve snaze udržet ho při vědomí.</p>
<p>„Dobře... řeknu ti pravdu...“ vydechl Simon a na pár minut omdlel. Škodná ho probral douškem vody s troškou léčivého lektvaru.</p>
<p>... jmenuji se Simon Simon... jsem agentem Agentury...“</p>
<p>„Co je to Agentura?“ přerušil ho trpaslík.</p>
<p>„Něco jako cech nebo tvoje Gilda... Equilibrii Ferrarius,“ navázal, kde skončil.</p>
<p>„Co to znamená?“</p>
<p>„Kováři rovnováhy, patřím k průzkumné divizi, ale nyní plním úkol pro protipašerácké...“</p>
<p>„Jaký úkol?“</p>
<p>„Máme podezření, že se na tenhle svět něco pašuje. Já jsem jen předvoj.“</p>
<p>Těch pár kapek lektvaru mu očividně pomohlo.</p>
<p>„Čím se zabývá ta tvoje Agentura?“</p>
<p>„Jsme jako mezisvětová policie.“</p>
<p>„Co je to policie?“</p>
<p>„Strážci zákona, stráž.“</p>
<p>„Kde je tvůj svět, kdo mu vládne a co je zač?“</p>
<p>„Je to paralelní svět k tomuhle, je to supertechnický svět. Nemáme jednoho vládce.“</p>
<p>„Co znamená supertechnický?“</p>
<p>„Nemáme magii, neexistuje u nás, ale máme techniku, že by ti připadala jako kouzlo.“</p>
<p>„Věřím ti, Simone, ale musíš mi to dokázat. Dej mi důkaz a já tě pustím, třeba se bude dát s těma tvejma kovářema domluvit...“</p>
<p><emphasis>Na spolupráci</emphasis> už trpaslík říct nestihl. Nadcházející soumrak zazářil fialovými záblesky – cestovní portál. Simon omámeně vzhlédl na okno domů.</p>
<p>„Pomóóóóóc!“ zakřičel z posledních sil. „Pomóóó... huh!“ Další výkřik uťala trpasličí pěst.</p><empty-line /><p>„A to je všechno, co si pamatuju, Vincente. Probral jsem se až teď.“</p>
<p>„Si amigo, ale žes mu vyžvanil, že jsi z Agentury, bych moc neroztruboval, aby po tobě nešlo vnitřní.“</p>
<p>„To klidně může, on mi nevěřil a chtěl důkaz.“</p>
<p>„No jo, ale ty nevíš, co bylo potom...“</p><empty-line /><p>Z portálu vyskočil mohutný černovlasý muž v nejpodivnější zbroji, jakou kdy Škodná viděl.</p>
<p>Trpaslík sáhl za opasek a hodil. Zasáhl do hrudi. Neměl čas přemýšlet, proč není chlap mrtvý, a po hlavě skočil do křoví. Střela ho těsně minula. Ležel na zemi. Silou vůle překonal touhu vyrazit na příchozího. Dobře udělal, vzápětí za ním letěla další šipka. A za osm sekund další a další. <emphasis>Ten samost</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>íl skute</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ě</emphasis> <emphasis>st</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ílí sám.</emphasis> Vleže, kdy kolem něj dopadaly střely, natáhl o hák na stehnu svou malou kuši. Průhledem mezi listy namířil.</p>
<p>Teď!</p>
<p>Zásah!</p>
<p>Trefil chlapa do ruky, ve které držel zbraň. Využil pokrčení nohou při vstávání a znovu přebil. Vystřelil. Zasáhl do břicha. Při dalším skoku kuš pustil a tasil sekeru. Dalším krokem vyrazil na útočníka. Koutkem oka viděl, že z portálu vylezl další muž, starší. Přehlédl situaci a přiskočil k Simonovi. Nožem přesekal lana.</p>
<p>První zachránce i přes postřelenou ruku namířil svou samopřebíjecí kuši na trpaslíka. Ten uskočil stranou, stejně ucítil bolest. Obličejem padl do trávy a po čtyřech přelezl za nejbližší strom. Vleže sledoval dění na mýtině. Starší muž nesl Simona v náručí do portálu. Než do něj vkročil, pískl. Střelec naposledy vystřelil a pozadu proskočil portálem.</p><empty-line /><p>„Chyběly mu tři kroky a zasekl mi sekeru do hlavy. Nejspíš mu nedošlo, že k přebití nepotřebuju druhou ruku. Tenhle malej jednorukej <emphasis>bastardo</emphasis> byl zatraceně ostrej. Mě ale spíš zajímá, co do spisu neřekneš.“</p>
<p>„Nerozumím.“</p>
<p>„V tom světě běží čas pomaleji, tady uběhly dva dny. Proto jsme se Štěpánkem přišli pro tebe. Mezitím von Wonder a Dexter pomocí těch svých mašinek přišli na to, že tam skutečně probíhá pašování...“</p>
<p>„Počkej, Vincente,“ skočil mu Simon do řeči, „chceš tvrdit, že jsem skoro chcípnul zbytečně?“</p>
<p>„No, amigo, víme o fous víc, než jsme věděli, a přežil si. Někdo od nás tam bude muset, proto se ptám na tvůj osobní dojem.“</p>
<p>„Nejspíš tu Gildu podceňujeme. Podle mě to není jen cech nebo svobodné bratrstvo, ale něco mnohem většího. Jestli půjdeš ty, drž se od nich co nejdál.“</p>
<p>„Dobře, muchacho, já už musím jít, odpočiň si a tady máš suvenýr,“ řekl Mexičan na odchodu a hodil Simonovi do klína ocelový šuriken. Vypadal silně prorezlý a starý.</p>
<p>„Všimni si toho chybějícího kovu, to byl podle Bezděcha mithrill, ale speciální. Takový neznáme, Maurbyho efekt ho okamžitě sežral. Nemít pečetěmi chráněnou zbroj z jiného světa, byl bych mrtvej,“ dopověděl Vega a zavřel za sebou dveře.</p><empty-line /><p>Trpaslík sledoval, jak střelec proskočil portálem. Pomaličku a hodně polehoučku začal pomocí své sekery pajdat zpátky na mýtinu. Opřel se pravým loktem o strom a prohlížel své zranění. Nebylo zlé, ale bolelo a ještě hodně dlouho bude.</p><empty-line /><p>Tohle musí Gilda vědět...</p><empty-line /><empty-line />
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABNAD8BAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABAUCAwYAAQf/xAA5EAACAQIEAwYEAwYHAAAAAAABAgMEEQAFI
TEGEmETFEFRcYEikaHBMkKxFRZSYnLwIyQlQ3OCov/aAAgBAQAAPwD66RjgAb4hUTR08Ek0
ptHGpZj5Ab4QSwZdS0BzDOlgSaY9o7SbqSbhR46Cw08sTWlg7ETZbWzxoRdWhnLqfZrr9MT
TM62kv3qJaqNf9yFeVwOq7H2PthrTVVPWQ9rTyLIhuLjwPiD5Hpi7TXEvvbHDbTC2Zv2nXC
nj1paWQNO3g7jVU9AbE+w88AcbwxScKVskiKzRKHjY7q3MBcfPBVFTxU+WQQwoqIsa2VRpt
ih/Ei3lbAzLLBP3ukcRz/nB/DKPJvsdx9MOqGuizCkWaMFTcq6N+JGG6nrgVM/WoRWpcvq5
g2qsQqKet2b7Y9/1HMdJ3SigO6QtzSOPIvpy+wv1wa0aU1AYKV4qQBCsRKgqhOxtcX1164y
PFtdnEXDNVS5jQwFJeVBVQTaE3BB5CLjbF7Z9mkWVpWLkfNTCJX5hVAty2ve1r4PWUyQpJy
FGdQ3K2631scVSHlub7D54Hpq1ctzETyMexnHZzAC+oBKt9CPceWL8tcpRRxkn4CUPQgkH9
MNo5LqB6DCDjetKZdSU5Tm7erj+L+HlYHFHHdXUyZNLCaNhD2qkT84I+W+LcszCf9l08VRR
PBSx0ak1BkBBAUDQDUaXPtgPhZ0bLJTG8joaqTlaRiSVvpqemGszfBc/mwH2TVNdS04W4eU
39kc4YACDMK2mOyTlx6OOf9SR7YKWTy8MZnjaYPFlsZOve726aD74I43lvw5N/wAiDfBFSR
+7Ljw7mbeP5MYagz2TLaCtpqeP/FqJDyyE/gFraDxONDwxQT0lEZKhnBlK8sbG/KB08CcaH
JY+1z0Pe4poCSLbMxsPorYJzgd3zKGp2WoTsGP8y3ZfoW+QxWj6XuLdPDGK4wrzNXUwjQmO
AsR8QPOwaxtb0trvhrxbMJuGGkGzlGHT+74OrZAOHJgTr3Qj/wAYxfDlVTUmaM1QEUFSEkc
bE2+Wx1642YlRwpjcMpsQQd8OeGKf/JSVhGtW/Mv9A0X7n/thjmdEK/LpKdSBIbPEx/K6m6
n0uNel8YvM857jSRz927QvIY3hY25TqCDofEWwpy3Kpq3MEr6mnFPTIeaKAG1rajTy098G8
VOzZBLt+Jb39cEVMcsmUywx/E7QEKu1zy7YRZNlXessqYayB4yZLozLZhoNsPoaV5Upsshk
PauixdounKqqAzW8LD6kY3NPFHBHHFEoSONQqqNgAMSY3uBtbGcz+i7rOcwjF4JiBOPCN9A
H6A7HrY+eACWBJ67nCniXXJZRpbnX9cMob9moF7WBv5iwGIu6pE8jkKoW5N9NtcPeH8tanj
asqFInqB8KtvHHuq+p3PXTww51Pvi4AEnriDxq6MjqGVlsVYXBHljK1+XtlDG/M9EdEk3MX
8rdPJvY9RZ6aGriMcyhkflJHob7+2IylIlaSQ8qi1yT/fmcNspyZppErK1Csa/FBAw1v4O/
XTQeG5120Gl9ceW0xYNscxIv0GIsqsGRgGVgVYHW4xmc4yuLK6M1tG5SNSOanOq6/wAJ3X0
1GDctyWIdlW1MhqJWQMilbJF/SPPqb4cja3THdceePtj/2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQECWAJYAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAH0AV8DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAAYDAQEBAAAAAAAAAAAABAUGBwgJAAMKAgEL/8QA
axAAAQQCAAQEBAMEBgQIBgElAQIDBAUGEQcSITEACBNBCRQiURVhcQojMoEWF0KRobEkwdH
wGBonM1Jil/ElN1dYctfhGSYoNDVDgtU2ODlERUd2kqW2RlNVVmNnd3iDhYaUlZaip7W31v
/EAB0BAAEEAwEBAAAAAAAAAAAAAAUCAwQGAAEHCAn/xABPEQACAgEDAwIEAwYEAgcDCQkBA
gMRBAUSIQAGMRNBByJRYRQycQgjgZGhsRVC0fAzwSRDUmJy4fEWVJMXJTQ1U3OCkrNEVWOE
lKKywtL/2gAMAwEAAhEDEQA/AIo/8Ye+LP8A+cfR/wDYdwL/APV14z/jD3xZ/wDzj6P/ALD
uBf8A6uvFHkeSFDp1G+o/M9yD76127f378DQ6g++v18XAYmIQCMeCuCP3Sfav8v2HXNP8R1
AcHMyuP/48n2/732/3Z6u2/wCMPfFn/wDOPo/+w7gX/wCrrxn/ABh74s//AJx9H/2HcC//A
FdeKSwtKjoEE6349eM/CYv/ALtB/wDCT7f937DrX+I5/wD77lf/AB5P/wDr7f3+p6uy/wCM
PfFn/wDOPo/+w7gX/wCrrxn/ABh74s//AJx9H/2HcC//AFdeKTfGeM/CYv8A7tB/8JPt/wB
37DrP8Rz/AP33J/8Ajyfb/vfp/snq7QftD3xZddfMfSb/APyHcCtf/wCuifBhF/aF/iuLAU
75jKVzZO9cDuBiSD7duHg6dd7/AL/FHPOn/pDvr+fT/aPAhiQWzpJ2PcaPTfYjp+R9j/gPC
lxcQEXjQccD91HxyOTx9h1Eyc/UWX93qGWDdkfipR7e1PfN+32qh1eV/wAYU+KwlXM55iaR
TQ6EJ4IcDuYHeuo/q9J7deh1/LwoYn7QD8VCS0lxHmGqF7A/+cjwST7bOt8PEn3+x9vv4o7
rksuacWeZXtvoRs610P8AMHQ6+/t4UbTjyOZLR9Ns/UFHqrWgDoDp11onXXqAAPDwwsVuBi
wH6VCn2+i/Yc/zPnoBl6zqqEBNSzw6mmvLmVTwBRAbkgGwR78UT4u5q/j8/FHdmtIleYOmW
04SkpPBjgm2SrWwCpHD4KB2Na33I3+SnlfHr+Jwtl9uLx9qkSUtlSObg3wWVpSSehCsDUnX
Tuofn07eKKRMaZWkqc0QR9XMOdCvYlI0R7aV+nT38Lmlt4bsZ5T4C3APTLqSNrHLsEhQ/Pa
ta3v2J0XosDEG5Hxccnkg+lEWA4HnaaIPI9+Seg2ZrWvIEyItW1MIu1GQZ2SqFtwIJUSUwJ
oNfPi7Hi1u8/aB/in1XpNq8wtK2t1JUhf9S3BBSTr+LW+H6k7Tsb6dN731I8IGd+0U/FZQN
MeZGjSoE9DwP4Fr39tBfDoggDqD7+x8VVZmzEsmQpP0iOFcihsKJPX6dnrsJBI0fsB08R4s
XUR5K23FK1v6VEe2zoEDrzD+1oa37k+BObiQwOTHBDsBUKfTUf5Vu9qgEg8X/wCnV00DUtR
zcZGmz89pgCJI3yJmHDWpUMzGiu0mzwbFUOrw/wDjGPxY06CvMnRFRP0gcCuBAP8APXDgDX
56+/gM9+0bfFrSrSfMhQ76aJ4FcByR0OwCOHJHfXfr1308UVuvtJVtBJ1+Q2N/brrp/ePAc
PAkqUodTrl1tQ/Mnv8Ar0OumtdiNKRn/q4x+iL/AC8X/Xq0I2SALy8kjyQ0sgIPHAXdQ8f8
wSDxec1+0bfF2K1c/mUoSnmIGuBXAcdB0J2OG43rY1rv+Xg4j/tFfxbHnEoPmTo1BQGt8Ce
Aw2e5O08OegP69u/iiZIb9NKgtP8A1db9u+z7foensfBrClBKSOUfSdb2B1A1vsP5ADt2Ov
G0iiLDckYA5Nqvge1VZvxxz71x0nJycrZvTIyKWwR6sg5tQDybJHPI9wPfq9VX7RF8WkcoT
5kKLoCDrgbwK7g67Hh102Oo/wAh4+I/aIfi2uK5EeY+jUonQA4G8Ce/T/8AFz+fX7eKNjN3
05D1+x6n8tddDtvR++/B5VPtNKLp/i5QoA9OUe+966fn9tgd/CmjgZgFiWiQKCIDyR9bvjx
dUTzxx0NbPz1BIysokDwZ5Rzxwbb+f8fqerzoX7QR8WxaVKk+ZCjPuEp4HcCwQOncjh1+vs
Py8Y/+0G/Fn9ZAY8x9H6YA9Tm4IcCyTs9Ds8O+nQHoOvY68UtLvGUtgJKT9ICgCNnex1I3+
fb29vAVFkFvDkSAlfTp+nTau56de+h2A7HwtoYboRR0Rwdg3XQPBIUA+5Fk/bmuoC6jq5JY
5eUo/wAqnIlFjgeC/wDEfb3vzeGx+0F/FYVoL8xdIokd/wCpLgcBvue3D1P26ex/u8Cj+0E
fFTBSn/hE0pUo6AHBTgfv79v6vv7tb7jf38UgmY0w0pSiOYAEJHTXYdB0Oho77gffQ3430T
T9xKSpJVytrBW4OwAI6fYbA6+3b9PDZWLiokoG+FAsUt3SrzYvg8HgcUTHk1DVAskzahmpG
gBv8TNyeOQN3ABA4+x8XzeKz8fr4rLhG/MLTKSdgf8AIpwQ6n26Dh7v8+38/fwpq348XxTl
pDkrzEUyyT/AOCvBFsAAj3Tw+CtkHX8Xfft4p7h17baWyRtQAPXr2P0+/b7D3P8Af4OAAkd
On3P3/M+EskZJPpoB4oIo4Hj26reV3LqptItRzl4rcMqax4ocvxweSObH3PVwyfjx/E/KgD
x/piCQD/yN8GB3P5YF4Fp+O78Twnrx+p+//kc4M9OhP/3hfl7+Ka/XaQtPMtI+odyPv7f7e
w778GLTqHFDkUD17jqD9+2x+R+3jXpx/wD2af8A5V/06HNr2vgb/wDGNUCA8n8dlUfr4kJ4
HjxyDdg9XNxvjo/E1d3vj5UK6Ag/1PcGgNdOvTA+3g3R8cX4l5AKuPNP2BAHCDg7v9TvBe/
6eKeIKSG0kDZUdgdBroBrsAP8uw8Hjewgb7+3XfTfT27fb8tduwz04z/1afptX7H6ef8Ay6
iHuPX7Na3qpF8Xn5Pj2/6z7f3+p6t1a+OD8StahvjtTfz4Q8H9nQ/+gb3G+xHgan43nxJN9
eOlP/PhHwfA/wDrHH+f8vFRCT2I9taP5jt/MdN+x8C21gg7PYDZUQD/ACA6a/Pez7+GvSQX
ca2CKO0UfFe3+7rjjppu4dfNf/Peq8GuM7KHsPb1TZqj/A+9dW7o+N38R4jR451CVb7nhJw
g1rvrpg49j7+w9t7G1fxv/iMAdOOFTsdyOE/CMjv2H/tjjr+uwOuz08U9PvEnlRs6OvyJ69
SevT7dD/f08fGkKcUhKiobIT0PYe57ffZP8+g8b9FD5ReRz8oFf2s/bwLP15z/AB/uDitc1
b/+vyx9D/8AbebA89XMQPjY/EXmJJPG2pJJ5R/yT8JNjXXYP9CANa2Tsf8AonoSTdj41PxC
my4JPHOpKgNpbHCjhKD/AC5MJBJI6jfsCfbxUdVx2gppptwpSQgbI0QdfxHXTfMB1I+21Ad
lLJjQ47anVPoLiFAqBIKjobCUnYPcDt0APXp4RsTxtFe3H+68f3+vMZu4te3/AP17q4JoAD
Oyx5Is36hBvgfQfr1acn40HxGpCUrb401baCfqDnCnhMklJPRQSvCSSNfY/wAvHtXxpviGh
xbaOM9avl+nauFXCQIDg6EhScL6j+W977ADxU47eMq5QgEpA105tDWh0Urp9PbfQ6T06dtB
swojlSPq3obO+4775u++m+p7kgdToqoragJv7D6Wf6fx/ielDuDuC7OuatVVQ1DL4P1v1uf
5D+HN26MfGb+Ic6lHPxtqUr7qH9VPCblUPsD/AELBB7e/36HXgar4yvxCwCTxrqQBs/8Aiq
4T+2vY4X/uT4qQZkrKQpATo6JCgeg6c3Y7B+3f9D38GSVqcQlSj3HuSdd+o37Hv+nhO0Eqf
yhfKijd1X8PY2PrXncWn7g7hBBGu6tRPF6jlcHjizNRurANeOrVkfGb+ISs6/rrq0n23wq4
Tdf7sL8b/wD2sp8Qz/y11X/ZVwn/AP8Ai/Fa1Bw54hZYlK8WwPM8lQrfKugxe8uUK13AVXQ
ZKSfyB8L1vy+cf0NgK4F8ZAf7O+GObaVs9wfwMdN9TsnW+h7AKOweSBXFHj6fXz7cjjk379
LGs92EArqmuODRDJl5rj2PkOfoP1ri+p0r+Mt8QtI3/XXU9j34VcJ+pA6D/wCIv3Pi1L4Qf
n8803mu8wvEHBOOPEGDluLUPBq2y2rr42FYRja2L6Lm2C0zExUzG8fqZryUV91Ys/LPSHIq
i+HVMl1ppaOb53y+eYFQ/wDEbxi131/VlmuwB36CjB/w9/F2HwH+F3E3BvNNxRs824c55h9
bK4AXkCNY5Th+Q49BkTl8ROG0hEJiXb10OO7LXHjSH0xm3FPKZjvOhBQ0tSUSFNhorfFUQT
5Htf25/j9+rF2nqfcs/cWlRZefrEmM2SBNHkZGY0Lp6bcOsjFCLCn5hQIB89cJLKQlsAe/X
tr/AH7d/fwJQrsD/I/6vGlAKUgHuB43IA7/AGPT/b4tyjhV+wH8h1cJH2gseSTQH3P/AC62
pUUkEdx/rGvAkqdUkaTy71s76n8wD2HT32Tsa318eGkAgqUNjsP9fhb4DgWYcUMwoOH+AUE
3KMyyicKzH8frvR+dtJxadfEaP8w6wz6haZdX+8dQnlQfq3reppIMSCfLy8iDFxcSGXJysn
JljgxsbGgQyz5GRPKyRQwQxK8kssjLHGil3YKD1DM000sePjxvLNK6RRwxIzyyyuyrHHGiA
u7u7BURAWZiAASR0ikNEdVKIP5HqCD9+x/uP8vG4gEaPUHwvBwxz5XEr+p7+itt/WcM1/q5
OF+gn8b/AKb/AI3/AEcONehz8n4l+N/+DuT1fT+Y/wDfvJ9fhSWXArivRzeKtdcYXY1k7gg
lk8VmrCRWRE4WuTdRMcixrF1+chl6fMvJ0athV9e5NnTJC1CLHdQ08puPJquixtAsusaVFJ
k42LmY0TZ+KsmRiZuXj4OHlQoZQ0uPlZuVi4eNNGGjmysmDHiZppo0ZHo6iwkZMPKZEllhk
K48zKk0ET5E0UjBKWWKCKWeVHIaOGKSVgERmDQJbBP8Ot++v5/6z2/y8bUNEkEb7jehvXX3
I/37+FbmGFZVgFszQ5jSS6C3k0eOZLHgzvSLy6PL6GuyfG7NPouuoMe3oLWus4oUrn+Xlte
qhtznbCXStSex0euyPcH2PsQP08TcebGyYIMrFyIcnFyYkmgyMeRJopoZFVo5YpY2aOSKRC
rxyRsyOtMpIN9RZWnikeKZXhmRyjwyAo6Op2srowDIymwykAgggi+juFG9NPNsqUsa0OwOz
ojp7/4+By5TjKdrWrlHQknmCd6AJ67PXtoHR9vBuxiOYJwVPEoUUwYGrLF4MMmKWhXqy9un
bv10gPq+v84imdbnkBj0iyoAO8+0DZBwvK8hxfKcxqaSXNxfCV0LeXXLPo/KUisomSK+gRL
KnUuc1nMiSI8cNMugOMr9QoGlHZ1LTUgklGfhBIsuPTnlOTAFj1CfIhxIsJ337Vy5cqeDGj
xiRM+RNFAqGV0UwWw8ySdVeCb5omyEX0nBOMsbTPOqUSYkhiklMotBGjSM4VWII21oeBUHA
onm1s79yNjv9iRsjf6jwOjS1RkLSlROyOnsPbprt01saPXX5nwSRmlMpJUOVPXQPfv1/Tr9
9+3QeNb09tpKyNEpbWRvY6hBPX3HsRvW/bfhRcryCdx+/P05/wB/+TkeMH/dqN6lgQpG4Cq
Jv24q78/260394hlBaCwVpBU4sqIBWrskDWiE9tg9yBrXUsZeWqXXxyq0r6iT31s7I0B0G+
35dfyB3k1yZDp9PSSARvlHUn3+389aP+PhuHXC4tSid7J+/X8+v37nwEy5y7FAbUUTxV8Aj
78fwvq+aXp6Y0SsR8xFkfQkAm+B5sj7Djzz0bInqUeXaSACOmwe5670djZ7j+8bHjYmUn+3
vftpP+e+n+3wQ+ByAQkAnZ13/wDZ9/18Q+ixQex/3/u/4/To4TYhICQnpskn36/l1Hf8/Bj
EsAdkf2jrWu2uvX7f4/n+SZAOwNEbPuD/AD8HLLaUITpICtDm11O+gP3+w3/f4zpt1UijTA
+QeRxVf15/l/FUNOpKRtQ3996BB/PoPfWvy+3jeZ/pdle3Ujr0A1rex0131/f4JGnTyA6PT
p231Guo111v7djv7E+PjgU4pPMr6f7Xf7jsOv5n9d/r4zqGcVWPzVQuqvx58XXnz/59HDU1
cjn0s8oJ11KR/MHp2/u+3v4P4klbSUp3tR6jZG++tjuenbR69COw8JuIlsDSNA72rXcfY9Q
db19uuvy6KCMyPoKid7G9Dqd66Ea2T1101rr42ASQByTwP9/p1ByFRX2qtKPqPP8APzz9ee
ejpBU8ClfQrI0D9jo9wR79eySOvTpsuljSkVbCfTCVeoQSDpOyD3+5H2+3UHqPDaR0gLBVo
AdfYdB+v3+w9hvwooE1bD6dqJb7AE70OutAnud6PX9CD4cRARuYgLdcnn7+PevAP61VWFz4
jPCUBpPzMv8A2qqv48f35+r+Qn0SY6XB9JI3rpr7a13/AEP8tHofHmU8lpJUdnST/lvp/eP
1/IDfhMUU/YSlROnNFOzrl2Nnv/efY7Gumj42ZJOTHin6xspPXuQSPv2PT7nXhG3ml5vxXu
P6fx+nPVJOG/4tYdp2yOK8mh7jnkj/AFPP0TSrVcqxEZBPMXQnueVI3/n7AdNAb7eHXrmAw
22N72nuSCSSNk7/AD768MJUyEfMFwkKWXN+oTvp1BBIPT3I+328PVSWCZIZS3s8iQST1JPb
26EDr1/PXt42ymg3AB4ocURQ8H+te9/a5urQGMRrGpEaL8wo/YC7+n0+5PtZcqIk8iSOx+r
ex1Cu2vvv7Dr/AD8HSQQEp7kADp+Q8FkBPMhOx05d/b3JGv5Hf6fy8HKANA+5/wC7p4bJA+
nP3r/dDqpnm/J/Tg/8uvnKo9Sdb66HXf8Ajo/zJ+3bt4cWpKSQDoHsOnT8+nTQ2e3Y9tdfH
1x5KB/EB7n3PTfYfyPXWvz8FEydscqO46cp69Tvqfv0/nvvrp4yxVjkePr/AOf/AD56wWfb
6f8Anf0r79bfmFFYJIBP59NDroe3f8+vgzjOoCgpRG0kb6bBOuuh9ieg30JHuPCPSpaVFYJ
33JOzvf69976n/u8D2ZHqAJ7KG+3Y6PX79iPf3326Dxn3HvX/AK/rX/L6c7Ir3B/T/nVj+p
6Xbd2WyQyNuhKvrCgAnfTYSAefXUnrvZHv41uz5T4SlxxLm+oAJBG9Egnet/lr8tjQ8JNK/
qA2RvQHUDZ1s7J/T8vv08H8FIWr0yohxSkIbSEeop0qITyoSk8xWskcqUgkk6A3oeEMtDwD
9fN0K+/2/gDQ9z0ggAWFvkfc/wAOj6C0VgpfcQUqOg2CQSSSemiT09ydA77H3mH5XvJJ5jf
NvfKqOCPDuzu6iFKbjXea2afwPAsdUvlWpNtlU5KYBltNLD5qK38QvXmT6kWrkAa8XG/Db+
B9YZ5Bx/jb5ya6zxzEZSY1tivA9LsqpybJIiwh+LY8RJbC2LDGamU3yuNYvDcjZJLQtKrSX
QoaXX2HVliGHYnw/wAbqcOwbG6PEMUoYiINLjuOVkOnpquI3vlYhV0BliKwjmKlr9NsFxxS
3HCpxalGLJMBwlE+59hX8Ob58cfTro3bvw8ytSVMzV3lwMR9rx4yADMmUgHc28MuMjDxvR5
WH/VoNrGgDy5fs+/CTFY8G48yfEq94k3fK29Kw7AFO4hhTDp16sKVfSG3suv2Bo+nMgnC3f
q0qKeXmVcJws8lflN4LMRm+Gvl94W49JiBAZuncVr73J/3euQu5Zkbdtkr5BAUC/auHm2v+
IkmT/jPEYsx8km+eSa/l11nTu3NE0pVGFpuNG6gD1njE+Qa9zkTepNyeaDhQfCgUOvDbbbS
EttNobQhIShDaEoQhIGglKUgBKQOgAAAHQDx78Z4zxro31njPGeM8Z1nX4xyTzJB+48bUEA
a99k9v0/z/wB+/jwBv9Nb6Df+HjalOh+fufF6TyP+f9fHvX8OuQTkbQvvYI+3tZ/qOhLTiU
jR3ve+nXe/+7xO34an/wAfV5a/zz4//wCBufEFm0JCQruSAdkDpv7f7/3b8P55Y+MzHl549
cMuNMnH3crY4e5AbxzHmLNFO7apNfNg/LIs3INkiGdyw76qoMkabKPT+rmTXO+9Mzta7E72
0fTIfxOo6t2l3FpmBjB4Y2ys7P0fMxcPHEuRJFDH62RLHGZJpY4l3bpZFQFgvQcvGwu4tCz
sh/SxsTWdMysqUq7iODHzYJZn2Rq7tsjRmKorM1Uqk0DYhRpS3x/hedcpT+Hq8p1F5hmZ6g
kxHOPFvFi+WAuJf6lyza8y5ss4ETm+d+Xr3nXVek25J8B/NfitbecSfizXk+TdiRhXFfh3c
0sKHf3ECjdtLPjF/RhyfdUEOazT5BJh0t3bxqh25hTV06rObIrFRX5Ly1xIoPMpfT/LHi/l
YrsJetLePxlh5hFyqvluybm3w2OmXZVnCmLRNV7r64gz+3tcz+ajy3TKsZMVj8O54nrPXC4
p5RuMPmOn+cDMOJ2OM8DMe84N7iGT19PJtm8rzTDI+M8QYmefKzayNX1lfNXOajfhwckzqm
TBWv5h6tcUkxvHEMbsbvLTe5MDVJsIwY+jf4Z2fpORFqOCsn/sH218S/hpqujieMZQmefI7
ew+8MvMVUMksEP4WSMZE2Njz2fVe8u1cXSZ8fK1CON885Ws5EEuPkySSdwal2v3Ph53oRrC
xMcWoz6LBE9BEkk9YMIkkkSGudYJQ5/5tmquz4I8Q/MPdQvJ75YrTDeFuDvzaqntcja8vPB
aKm04mZNUWNbfY3w9pKuVZTZ02jkxJs29FBUuWdZDnSZIYjzx8B8X4TxOAuVUvDKDwWuuKe
EZZPzThZScR/61ccxfJMQzi0xr1qXLHr3Kp6G7moRVz7CgssjtZuPWipdXJdZkMOsNdBE/y
N8LLyRxQrcpyXiI9RcXeCfBPgvk39HLOloriDC4H1OB11BdUVq7RWbTLlu9gsZ+/prWFbVU
1uc4ypgGHHWIi+c34ZvETNOF3CHHvLbS43Lxvy+4tnNVT4pKyWc5nGW1eTZOctcmOvWVbEq
p2XO2Em1lWqm59ZWWciUhmiqaWOxEqlK7N0/vnT+5/h/Dl42qadoWj6TpWk63u1d5NJkwoe
wcuJhJir3YulJPF3gcbFMOP2dmakzYsWpf+1KaZkLpkYjU+8ew9S0vuA4uo4uTqWdnZeRp4
fTJoMsZD9w4xVlyH0I5Agk0X1ZhLNruPiqJZMVtI/FRHKNUCG0I+G7D3sged+cT77/5B67R
7fp0+32PhF8MMMx288tXmnzSwanqvcBm8CGsdXGtbGJBbTleY5DXXHz9XFlNV1uXI0NhERV
nGlGucC3oRYddWtS+4a8beE/Dbg3kXlo8yfl94h5o9V8a5vE1DdNxKVwpuMfvk4fX4VIpbe
tn4Nkkt1TDMOU8sOORFBclCfRBZ53UVdcdOF8LDPMBw44S8KsjwvDeM44POVMTJOILWY2eK
SeGdtZXNq7Ls04tSG7byKVZOCK0iPWGnbSEqXYdxc48Pu2CTuHR8TtrXcT1/iRo/ceP3Aub
2/HpWboP/tn2vmapHE0OvHWBI+hxaocjFydJgSfHx8nGVpZJseHJV+I0aaPTNRm1XTp1Ttb
N019P9HUXyoNQ/wAC1WDCkJbT/wAC6f4g+GIpoM2UxyyRSlURJZIpm8XODnlXTmvmm8vmE8
GbTHMh4M8CbzjDjXGF7iRmFrfP5RimJ4rm9xi0zFJ813Ejhk2Fb2VBCW5Ak5Ky/Fatl3iky
xBro2ZZX+UDgXTcK+FHGThLluW5BxP4B4txazvjrjmbX8bMuHd3xcw57MuHlVw74eN2tVw/
vafGaufiwyVrMRPnZBLsLkRLKjbhQ21k2VebmBa8aPMPxeGCyGG+OnBrNOFDVD/SJDruNvZ
XhFHh7d47ZCmbRatwF06rBde3CgLkIfEcTGS2X3E5C84vB+tqOGmccQuAU/PfMXwR4as8Le
HOSSM2q0cH7+noquzpeHOQcU+Glnh1vaZHecNqufGhV0Kqy2npcmYpqZm+ihMZ75jnkfbXx
F0zS9Jx88d96vA+jaJkanjYffksWtDvOXtWHGzcltZzNe3w6Ji65FL+N02GXK0UZuVj58Oi
Z2FFljq/YOodt5uXmSY66HhsM7Pjw5H0GMYZ0VNWaTHjGHFp4WTNkwXQwZUkced6UMmPJmw
zPGTVxMkrcdX17k9d9hvsOvT/AFb6AHr4AePSlFSlKPUqJJP3J9z+f38efHfv18+/QIADx1
6QnmUE/c/4DqfBxHQj+0NnQI3279vz9unv13vp4KWiErBJ0NHwNQ4dbSdj22CP5jej/q8Z1
pgSKH8ejNTaVkE/2emh/frft7eBLZHQH7/n2996/wBu/b7eChLiieqj06jqf7+/6f4fn4Mo
qx0J2SnuCd7673v+7W+3b8/GdM9GrakqISgaA7+wH567n89f6/A1MZR686SPy376+49u/bf
5b6+ASD1J9IAEb3sAnfbeh0Ouvvo/yPgbHcCBojY3rr10d72BrR6a9tjsD33nTcm8C1NHxV
A2fuTdfQeOT56FsMpbOwNq11J/Xr+nt7Hr114O47vRI2By6A66OxvY/Lt/vsDwSpWlXVJ7a
+46nt38exKShQHOkK6a6/mft0661on2342CQQR5BvobNHI7FuWJ8j6eBwK8e/sB+ldLJt1J
SCDo61+f2Pb9ev33+fg5rykKBdP07TyHfbqOv6D8+g/l4REeUVa6/mD339+nsdaPXYP5dB4
UUJ9SgnZB6gaO+nuNd9Hrrp0O9HXQ+F7/AAKBAA83RIFcgcHb48WQBZPHQ+WI7WWyOKN8EX
X+7/v06UGank5UuJRyg62PqPX2J/U7Hfv4KriS5JTyKdBQhJI+kgEc2x7nud+3v1HgpYkpS
kfXykBOxsnX5Hp17fYj8vGuRKSsFOyfYqO+w+3QHejv+e9k78acgn2Js3QoeABXJ+hJ9ueO
gyYxWZWA3EE/m5K3QBsj61z/AOXWmAr0nNo6bJ6HaieblH6kn/b4ezEYr7WpLn/NrSNA/wB
4I+xI6E/r09/DSU8dJkIeOlcpJSDogcpHUj2IHbehsHr7eHzguBDLISOnInoSev33rWyN9z
sdd68YSNtDyTZ96+lEi+f1+xvodrcpVdigHfw7UfaiR7eCQQfHnpyIb6CAR10ANfyGyP8AD
r2Gj/M1DqSSOboBvfse5Ov0/wBfhGwJCNjStfnsDeyN9+3+H8vB9zH7n+/w2VDVd8dUqRdj
ULqhV/pz/XrY6oEnv1PbZ19+u9/5/wCQ8BlMJcPMQdga6Ef6wdnxs/Xx65iAR06+4Gv8v+/
8/GfKD7A8j+xr+vj+XSOtPot9uXf32T11799fn0/l4+obbQPpSN9evc+3v9tbHQ6/L38fVK
CElSuw/wB+ngE5YsI6c31dd79j/LZPY/b2778Zf0F/x49ub8n+vWwCfAJ/T79GPKlQ0e/bt
+WiRr8j32D3Pv4lD5PuOzXlw484NxTXwz4fcUplBb15qqriPHvJtTSTXZ8VJySqj1FpCYTk
tYwHjR2FzAyGDUTXUWzFK9aQ6+TFivFkIf3ojYA6DoNH3699noAOvv7+LrOGvwLvPnn2BcP
+JtJVcOKBvMsfgZdX0mT5o7TZLRx5kt92nbvYjFROahzJtQ3XX7UeLKlPxI9nHg2aK64izo
MVtmoU7KoPFE1fAuvc+eefPHRTSsLVMjKWTTMSfInw2jnb0YRL6RDj02YMrJZYWgYEkqWA+
Ukd4CTzJCtEbAOj3GxvR79fv18ffBfUonN1VY3aFtVkivhIsVMqUtpU5MZtMstLV9SmzIDh
QpX1KTonqT4MPAzr1EDYBPFgGvp1njPGeM8Z1vrPGeM8Z4zrOs8Z4zxnjOs6/GQaV0T+YH9
/bX+P+Hjf4BM75B+p1/f7fz8DUfVy799Dp36/79vF5U/MPv8A8+L/AK9cgmQcsTtIFkH3HA
Hk8VfsPfoa0FFKdgdhrX213PsN/wC/Xp4Fpjr0lR11I0jRKiSdBIAHUn213342x20cuztRB
Giffp3Puf5+/X8itcIgIscqpGXRzMtTETHgf4S3CSqVyq/6q1tJR+qgPBGFAyiwCd/F/oAP
H8eOf06r+XkLBHPNXyRI8h8CwqlqF8C6qz7nrpA+Gv5T+GvBLCqjinxIhQbDilltamwasZS
WpUXD4M1KRBxqrdKVog2QbXz5LNTqUqUV1jbiYkYmRdPT47Jsyp1ll6xTEiqfHybBXGixFJ
5g4SgFIZPQc5UkKHck7B5ocQ8ytjhnDWdiobTJgJiuuB12W78wmQ6tK/WaW4ohAbAICGwna
ipR3vxOvyr/ABNMZwOtbx7P7+dIp5cdMT5yA63ImMNFs+jFe9QgKY9UhC+Y8wSSRvWvFe1L
TcxzLKrmRlPC8jdEdoUIDe0pyKBogXZN9cjjORnZr5OoJNJHLM4aSFQ7ooFxqqBioiUbNq3
uVA1AuWBtvZom3Gn/AE0oC2nCtCX1AKSpW9pQNgJ2dqCCD9h3BB3QyWqhDhnSEmaUKLCf+b
WhKSUpSFp6dAOYjtvoN9vEI8j87HC9GJV+T0d5EmzrO6VGNYXUpkNROchMh5AP7sFKgoDoE
9QN9w1vFfzvYZiIbmqS6/P+RTIbS2tS2ZLbradAchAUpvfUHrode58ABiZLELsPJ8HyCAPI
8jyB71710qGORXVseCQyBmUFhtBIIBOw0wZdwXgkD6mumr+Jx5YcL8x1BeZjjdPAo/MBhlS
Z9TaQWGYg4l1UNCnZGK260oQJ1smKgnHJ75VIamJbrVOJhy1hnlQalLaW624FIWhSkLStJS
tCkkpWgpUEkKCgUqB0QQR32BeVxF+IErMW7KXHcEMU88OxyspaeW0kjaE7UVOaBUAASOg7b
J8Uc8XsqqLziJmV/TJRDrbi5k24aaRyoafslCXMaZaBCBzTHX1IQgoQ2lWhypAT4seK8uNA
I5j8qABNzEleASguvlBsrRIXkXQA66P2jhahL6+LmRybABPHIwJ2Fim+MkDxJvDotcESH/M
KTNraLSeRKunXfXYA0OnY+2zv89je/Df3LxfS4tRJ2VgDoSANaAH5jR+/XZ8ap16l1f7tsJ
SBpK3VlTiz91/UE++wEDQ7HfhPSZzkjaTrW+4/kARvr9/fufy8Q8if1SQCSLuz9PpRH15J+
v166zh4gx0WhRoWf5foeft+l8dAD3PjPGePoSo9gTr7AnxG6I9fO/gwabVypT9+nf3PsO3T
fT7eNbLagNHW+pHQdN69+/5EeDFkhKiFaBA6EjWv0766H/ceM6SzV+vt9OtjTIQNnRP94H+
0/wC48DWkDppO9n2Ht2Pbt7+AinUDt9X6eN6fVKFaUWyQdDZ2R3HYdCRv+f5HfjOmf9/7/n
0Ldf5CEoO+XoQRrsPv7/bWho9eo8CW3OZIUOhIGx30ft1Hgp6+5JPYk9/5+Bcdwg8p7Hpv8
+uv9Q/n4zrOjH1DogdB9J/UgEg//AnXcf3+MbbWtSQEq0VDagD0BOt77ePaQy2At1aTsfSg
HoffrvXUEa0dDfcHofHwSVkgoUlKf7KQBrQ6dTrfT8iNdP5502WY2EX6/MbUXx9rJqgD/cD
o2ZVyEa6a1oHY7bBH+/cfceDxh/k1vYBHt/LX26jt/j38EsMKeWNoBJ301sEaP1Dv0Ox+vc
b8HIjq9gR03219h2/v/u/LxnQicDfRHNC/BB/9OfP0FcdHjMlXJrqod97I3vr/AC7a/L+8e
BJVypGyTsnrsFSgdkqH8zsaPbXbsCxhCkoHN00Nd/4vb7nqN+BKiAAoE9jsew17D+/evzG+
/jOoZFGvJ+w/T/y/Xo2rpXoLUvnCdAcuzs+3seh7kEnp7dCB4W0LLlBDaFHbiTy72OqVEg7
T17dCB07a3134aV4uEgo2Ovt3+w3rprX37e58eWnH2nAobJ2N7PQgnRHuBv76P+3d/XmhQv
2/lXj2ux9uo8+BDkAl1BYjzQHNDyaJr2I9+pRUN8zMIBUEuDRUOmvbqCObf+52Bvw4TMpOg
UkLT+R2P1++zo+33PXxGDHrRbDzS17SlfdQH071oaVrvzDfXpo9+h8OnHyFDKOYOD+HfVR7
Ht9tnr27b3sj311StT0plmIhvb5AADAWeebFURVHnxdEkdOkZaR1IAH5q11+2yB7fl/PwHc
sW0g66bB7nWvurry79tfbw2f9Iy/2WDs76HYB++9bBHsN730318fTcuOpKUaJABVtex0IJH
c/p12D7/mkKP1P356HjTJB+YHiifYc/oCff2Y3Xt7KafeBhRAUo6GhpQ2Qeh6kb79vb2328
Ela9cZHeVlBRVs23ubqxiVVTVV0d6XY2VjOkIiwoEGKwlb0iXLkutsR2GUKW644lCAVHXhD
Wd42krZKlFfNoFJJGyT0BA9gfYgjZ9iPF7P7OX5am+Ofn0HE7Iq8T8P8t+EWnEFSZLYegv5
1kCjiOCRJDawUl2MJ+RZTAWdelOxWOsAlOjjsEUsRwouh/Qf2/TqzaRoQysjHx9uxp5FTc3
NJwXkVbFlEDN5F1tNHqoimnDkQ6FA9UkbIKdpAPUdff7jofbXUfoEcC/jb+QPNuD+HZVnnG
CLwly1UCvpso4f5JjeWzrmkyGHWRlWIhpxiivmLHGnX/UVT3zLqY0mP6bExEC1RJrY/Mv8A
FG+Ddx68qfE7NuLHBDDLXiX5ZMqyO5ySlcwarsbm84QwbKSqe5iua0EGI7Kg0NM5KfgUGUw
hOp3qiHEF5KqbV1MSRT5ApsqTRv5K7jt61jkK2jY9OyB2psEUkW+lR5kuLSSbZcYQWLaTEr
p8qPWuyETHo0GY80ytqI+pDbok6qQ3i6I+9WD5rwPax0/Bl6z2Xm5yRY0TnICrImTHK0brA
zmKeN43jJUCSTlW2ENTAMor9D7/ANrJ/DT/APOkx7/+ReLPv/8AsD/uenfwPtfjA/DdpV1z
c7zR4qVWjEOTH+SxXiRZhpmfEjzoyrBVbhksVSlR5TJeasjEeiu+rGlNsyI8hpr87tqSh08
gVpXblJHTt+eh2/kN+NEx5SEFCepUnXQ7PVXKE6HXuevv7eGhjL7lgfpx445uv6dSh8S9bJ
C/gNMDErR9PLoC+bH4qzfFcgj6Gx1+h7ZfGU+GdVTZNfK81uJLkRHnGHV1+JcTraGpxs8qj
GsqrB5tdMa3/BIhyn2HB9Tbih18ODwy+KD5B+MWTY9hvDrzK4Vf5Vlds1R49QO1+W0VpaWj
5AZix4uRY5UuJ9Un92+8G469L5XjyL5fzYy25zhKm3OZw6QClQKjvQ5QR9R3odN7PsSfElf
KDzI81Xlj5un/ALkNwZQAoaJI4kY2FI2R/GDroT0JG9eNnFQA0zWB9q/lX/PqdB8Q9XkyII
2wMDZJPFG4VclXCSOqkqxnZdwBsEoQf+z7H9MzGeIeAZpLuYGHZxiGWTsdsJlRkELG8lpry
XRW1dLfr7CruY1ZNlPVdjBnxpEKZCnIYkxpbD0d5pDzS0JWPjj+4z/D285PmT83/F/i7wr8
ktL5eKO9sLiIjKMp4+XWP1d/nbGYWc13jcy1i97BzCPY5bUuRXHqCmxwY9Fk89q4ZNzKmSJ
PRV5AeCHmC8vfl4q+G/mW4sJ4ycR4eS39mnK05JlmXfKY/aGG9WY9/SHNY8bILBNQ8mchlc
pv02Y7zMeOfRaSlMRkCgEMCTXyirFi+aJ/TroGmatm52VNBPpU+NDGZhHnETJDMI5AqVFlY
+NKplUlht9VRtILAFSZr+M8Z4zwjo/1+MLHcTyEE65T/L6tnp/MHpoAeBzDyNoKtkD7a307
EgEdjrft9/CdU8EkgaIA9t9/fZ7a0SPfsfvrxube0PoUASdfnvWyOvbp36df7vFvSfaACL2
8WPIoCr/5/auOuXvjlvzClYAXYFWBYPBI54PHnjng9LFqWE9um+mldQewHUdh76B7/l4sL+
Ht5VYfm74kZlhzPFFjhvkGK4g3lNcw/iS8pF9VqtY1PcLQUZLjpgOVMmxpfpAmmW3ZLO4wi
n5itBmVzEbUNHfUA9+vcb1ofzOuviePw4eNrfBTzm8D8klzBGpMhyVvh1kiyv04xp+ILa8Y
Q9OWFaTEqbifU3rpI0k1Ta17SlQ8ct+O+p9/YPwY+JepfC7WH0P4g6R2jq2t9q5yafpmqyf
4pomOdWTBj0/V8LUNNyW1aLDm0pRk4cojOb60ZimjjmjJdp6N2/l916Dhdy4P+IaBnanj4G
rYrZOTiqcXNYYrTtPhy4+TGuI0q5RMU6Mwh2HcjMhKfMozlHAfi3xG4H3clNrNwTI52PuWZ
iKgIt69ARJprtuCt+SYLV1TyYFq1FMqUphuYlr5l8J9VUjvIN5C8q861HxEztjikzwpx7Bb
qnx5t+ViL2WR8gsZdfKtbdpJTlOMt1f4HCNM86srmmQLhClCMIwVIc/48XChWF+ZDAuLkOK
WqnjBgSYVnJSgAP5fw7fYp57jiwNFRxSzwxhpC/qIiOkKUkBLc0+Fth/wL/gkX2eKV+F5px
Vwm+yWvdRtiU7kfHSexiWEWcMEpW5Jq8FlY1ecx5v3VQ+8lK2UBB8W/EL9q34gdwfsn/s/d
3/DLXsfTvi/8ee5fhz8PtL1OPS9I1JdO7pys18HvnNj0jUMLL0p8SDU9E1TTHWbBePDj1GK
SJIJkhli652z8HO1tH+I3euk61pfrdq9pYOua1lY7ZOVD+I05I1m0eF8qGaPI9VsfLx51Kz
B5Gx2BeRSwaha84zqoLO6oqLIDkNLXWdjAp79ccwPxevhTX2IFsK9UqZ8l+IRWmpnyhlyvl
vW9H5l/kLq1z5fbLOfNZx34ecAV5qMX/rEsp1NGyeRVKyBNGIFFa3HrJqk2dOuaHEVhjekm
yiBHrB0uKCPSXXGuwUeit6/XXQdOoHbp3G+3v28T++FTKKviEeWdCVnkVlt+Aknf/2B5X27
66/7Pbx7L+Lncmt9o/B74m9yaJnNB3D2x8M+89a0rVZsfCyJI9Y0TtbUs/A1CXElxm06aRM
3GiyHx5MRsORgY3xjAxiPMu1O0dDze6NBw8nBSbC1DX9Kxp8a5lX8NlajjxTQJKsnrqpido
w6yiVR8wk3C+rjbT4BuTWaW0r828JsITylKeCsnlUdklZT/WqAVq6Ek7J7Hp08Vu+eD4RHH
Pyk8P5nGGHmdDxh4bU8iM3llhRVFjj2Q4m3YSWYUS2s8elyrdmRQKlvxoUiygXUp+E/Iacm
17ED1JrT6/HE4zcX8A85lTT4HxU4jYVUjgtg1ia3Es4yfHIHz72QZqh2d8nT2kKN844mPHS
uSGi8sNNBSz6aAiy/yO51xU4y/CS4v3PmdsrzJIz2A8f6emyzNnJEy6yXhXAwWSqLeWlvZc
824VBtXMlrYV5MdflOxaaI780+phD6vllifG/9sP4d/DL4IftE97fGbtP4j9ifEfuPszTtX
+G+V2F2z27rYwe7TOZI9L1bQ9KwcjM1HEx8ad4mglhSKb08mbCzMSPJgPpv/wBjfhdq2u91
dkaN2pqGg6toeFqU2NrUWr5+Zierp/pkNPjZeVLHHBLJKgYOjFlLIksTsjjnu+Hf8PiV5/r
3ilTRuLDHCtXDWqxe0XJfwlzNBcjJZl1EDCGm8rxY1/yX4Pz+oXJvriQEhDPpbctHP7OPba
OvN5XE6OgeBckAn2BI4uHQ9idHXfR7eCP9nOO85803/wBCXCw//VjNfFX/AJhuIfnHj+Y3j
lExjN/Mw1AY41cTWKCNRZLxSbhswWc5u0VjVQzXzQyiK1HSwmC3CSlpDCWhHCW0o8df7z7u
/ac7+/an+NXwr+GXx90D4T9qfDjQfh5q2Bh652D2b3ImS/dHa+mZubHFnarph1HcM9srKcz
5eSqJkCKFIoo0QAdM0zsPR/h/2r3BrvZ2Z3FqOuZesY00mJrGp4TJ+Bz54omaHHyBB/wRHE
ojiQsVLMWZi3S689PwqON3kixyt4iWORUHFLhXPs2KSZmOMwLCpm4zbTNitYyrHpypZrodu
tK41ZawbW1gqnoTXz3K+ZMqmrKsVCCga6q+/snR6fn19z9/8PHYvxLt+Jcj4Gt/P82arn+t
CdwiTHtznDbzOVybR7ii2xwkdyFuyS3Yryh6rGES7FyxSbpyy9eTac1l82o8lvCTh1c8X+K
HD3hZjaSq84iZrjeGVqwguJYl5HcRKlEt5PMgCNC+aMuUtS0NtR2XXHHEIQpaex/shfHDvL
4i/Dv4m5PxZ1bt7VtX+EHxJ7y7E1Tv7t6CLD7b7p0ztbFw86TuPGTGSLCWMRZE7tJg4+PjS
6euDkjHjlmmBrHxJ7T0zRNa0GPt3HzMfG7k0PTNWx9IzHeXO0/I1B5IhguZC0xbciDbM8ki
zmaPeVROrhvL18EriBx58sOLeYJnjLCxbIc2w69y3GOGEnh2/Yuzmo79snEor+VnNa1EVGY
RYVdYMy04/IRWxLhhZanqYIdpGcYeaecjvNOMvsuLaeZeSpt1l1tRQ426hYCkOIWChaFAKS
sFJAIPjv5tuPuBcAPMH5UfJXURYcSuzzhZmMCjaU4G3scicN6Wki8O4fNtDKo19W49m1U2k
toW7Y1UBphXO6WV8iPxQuAw4BedfjNj0KF8njWaXCeKuIhCC1HNHxAW7dTY8NtISGodPlH9
I8fjITtKG6hIT9ICRxr9iz9qX4n/ABd+Jfe/bvxVlEOk98du5XxW+B2JLpmkaXJidgYfe3c
PambpfradhYs+qSQSwYIx5tTly9Rkx9My85p5ocj1erL8U/h/oHbeg6XndvKXydIzY+3u65
VnychZNXl0rB1CLI2TyyJj71eQusAjgV8iOEIrJt6ipwO4G8RvMJxKxrhPwqoHckzLKJS2o
cULTGhQYkZsv2FxcT3T8vV09XFQ5KnznzpDaUtMIflvR4z3Qtif7PK25jbK858zi4eXPxkK
fjYnw1TZY5VzCj62GZtxllXZXsZtfaUuBjzryenyrJ+rwY/AZ4c4zhXBrzH+ae/iIcnRrSV
gkWeptJlVmKYJjFdnuVogLOiGryTeUnzgJKHHsahpSUlp0Koo4y+dXzKcYeMVpxjtOLmf0e
QvXcm1xeFjWX39LV4NBMpbtZR4pEr50VisgVcf0o6VsNokT3EOz7J2XPlypL1l7x72/aM+P
Hxw+J/wu+AfxH0P4O9nfBDH0DA7n7uze1dN7s1buvvXuDCm1KPScbF1bHngwtI0xMabCy5c
dYsiHIx5Z5TqUOdi4uKO0zSeyOz+0tA7g7x0PL7m1PuyTMmwNNh1CfTsbTtKwpY4GyJJMaR
HlypzIksavuR0dI1MDwyyO5Xne8gXGDyOZRUQ82ercuwHLHZjOGcScejyY9VbyISEOyqe4r
pRckY7kbMdxEtVU/JnRZcUuv1NrZoh2Pybw+QD4Z0rz1YTxFzGLxmj8MU4BkVdQKrnsCczB
VoZ9Su0EpMlGY4yIQaCPQ9FUeWV/wDOB1OuTw6Hmu+K/Veafyd415e8z4RT7fikmFhNjk3F
mdeVdVXV2dYlNZE7JcbxeBVWKpi8npxZ1s9L1hjzUFORWiIcNTDMZtVhX7Pikq4KeY5KQSp
XEbG0pA6kk4m+AB+ZPQeAfxV+M/7UPwz/AGMu4++O/MXT+w/jZ2p3lo/bC6/p2L2xrOmdz6
I/dWk6YndeJpE8WrabgR65g5eVjPiZuBhZKTY0mpYunabj5eFDFK7f7X+H+u/FDB0rR5JtY
7U1HTMjPOFNJn40+BljT8ic6dLkqcaeZsSaOOQSRTSoVcQSTzvHK7criF7OlDm5d9NnWh/M
Edft4ta8wHw0ZnAfyfcMfNi5xii5SxxIrOFti3gbWAu0rtOOJmLDJUMryVeY2qZv4Kk/Jqc
TRwxPP+kBEMfufEXIvkO85qlFTnlY4/o69lcJ81B7nro03cfYj/Z46GfiQUtnjHwk/L1juQ
1k6musfq/LTSXFNaRXodlU29Vw4XBsKywhSEtyIk+BLjvxZcZ9DbzD7TrTiUrSpI6j8cP2g
MvR/iZ+zD2z8MviD23m4Hf/AMWI+2+/NP0bI7Y7ilzu35MXFdMeVzHqOVpKvNJIEy9Pkwcg
sSgnNACudrdnxZGgfEDP13Rc+OfRe22z9Hmyo9QwUizFkkG9aMEWSQoW4phMlDlOT1VD5Mv
hszfNVwC4l8dWeMDGBs8OcgymgVizuCOZKu4OM4ZQ5gZYuE5fRpgiam8/DgyayZ8uYpleq8
Hvl2q2w4rmPKQnmI302Brf33/gPYa146evg7KC/h/+Zo+39YPFIew6f1K4F9gPz/MdiTrfj
mPS0CQUpHfprZ6ga9t/cnfTp166Hix/AD4n9798fGz9q3tDubWF1Lt74Z99do6L2VgLpul4
R0jTdU0bU8vOx2ysHCx8zUDPkY8L+tqeRmzR7NsUiIzK1d777f0fSO0fhrq2BimDUO49H1T
L1ef18mX8XkY+RhpDII5ppIoNiTOu3HSJGBtlZgD1Zt5t/hzSvKnwA4acdn+L0fOGuI+QYn
QoxhvBXMcXTqynCr/MUylXC8uvEzhCTRmvLIrIhkKkiUHWAyY7laIIPY78dOvxdWVPfD98s
jae44gcJiT9gOCefjf8t/8AsjxzNJgKSeU6USOmjoe/Un7++un8xrxn7FfxP74+L3wXk7u+
IOsrruvr333tov49dO0rSgNN0jV2xdOx/wAJo+FgYZMEA2GUY/ry0Xmkke26j/F/t/RO1e7
Rpei434LDOi6Pl+icjIyT6+VjCSeT1Mmaeb53ttu/Yt/IqqKBcED31vv+X6Ae/wDP9fHxQG
v4f7vb8zr7eBLrKmlEddDr1HUex7ew6dTrv0HQ6Bur10Gvz2dDp169CegHsD3+2yPWvXLw1
iwbBF3f6H+fA+/t56MI09TKQhWtJ3onR9/07Dt0Oh3H5DV2zgOgv6T0UCe2iOo2ev3AIOt9
z7oyRMQk9NhQ6EbJ6dT+QHUDevv7+N0OV64II0R/gPb+X6dj+vTOlNjKRuKWfqRwbq/IA9u
lem2dRoB0nlPX3B/LW9e3U9D7b6+Nzts8lG0OLSpQHQHX672Nga9gdfcHv4Im2VnRSO/Qk9
ux7e/+B3r+7a6goSkAcx39RI17e/5Afft9iPGdM+jESLQef0v9f9/r0axJRkOD5le0821Aj
31odde50djqN/rvsJ+DraZh5Rvg/eezzq8P4dMniXLy6QMQdv61yzqZNRwsqMdh1a58RiTC
elxE32d5k0qM3LYAdY5+fZI8cdTIIShKD9RIJBH36/buD00e4119/HfH5HvLvnfF79nPicH
uFVPEuOJnGXh/xklUFVLsq+mj2t5Y8dcuMJqTa2siLXRPUp6eI2l+bIjspCGmnHEAcwZnNI
oNUzoDfir3c37cdE9Ix3bLyJId3qw6bmPCEFsJiixRlB5DXIdtclj1Toj9pE+Ielsqko4BA
6PKDw0tR9Wumx/TMnuQPbsd/wAQ0ClftC3npyltpGR4v5aLwRHC9CFtwffsUR3l627HTNyy
QGXCAnbjYSo6GydDw1cP9nj+KVaqMiw4VcPapDLq0phzeMXD9yQ6lDaXA62ay1nxQ28pRZb
DklDgdQovNtM8jq13B/Z6fiWPORoiuHnDWsS8ttpc+bxdxNcKGlWkqkyUVz0+eppsfUsRIU
p8gfu2HFfSdVjj/wCy/mv+vQuYd4AKoOsO0h/ypKVQWtBrFCz5uqA5PRtG+PF5vGR6n9XXl
PbUTtfo8Corat731KclHUDr1/X9T5f7QT5xoKa5dXgHlggy4bShIlt8JJAdlSvnJLzb7QYy
uN8k2iIuLDLDKnFlyKuSJCFSfTZqn85nko81HkJt8HqvMtg9Zh7vEeLkEzC36nM8Uy2Ncx8
XfqGLxRXjdtZvQFQl3lUOS0YgqkCXuJ8wGZBZa/yxeXvjn5yeKcTg15fsOTmmfS6uXeKrH7
/HMdjw6CulwIlpcyp+SWdTD+TrF2UZ2UzFek2JjqceiwZIZdCFBIiN1Jt87vauOSfaq/p1B
Vu6Un9FszUFlLKoh5EgZtrKoSgwNUQACSD45s3OWP7Qv55LSzE93EvLQHGn3XK/1eEkyY7W
NLfVIajw5UzL5ExKGVFPItT6nlKSHXFrd2svB5fvjk+cfijx14FcOMgxDy3t0WacZeHuM2o
q+Ei4s8nMc0p6aytoUmRk0puDeCNO0zYMMpUHGGHHUuOJU4uqPzMfC889Hk2wGHxW478J4m
PYC5asUczIavNMOyFipu5t3fVNRU2EWpupE9x+6jUQv4Eqti2FW1TW9SmwsIN05Op687+GJ
xqxzg150uBeQZZwfwzi9GyfOcMwOsp81badYxC9yvOMVh1fEegL9daNM5bhryFTqF8xm1tS
HFqalRXeR5GikRViqo1A1VEWB4817D39ulHN7gx8/Fx8zUczG9SfHMnrepfps62TGE3srAM
vy+SK45HX6Y/jPHJDjPko8y/mJ8y1qz5kq74k1NcZ5xy4tNZFxcxTivjPD3gdw64XRrW2k8
NZmHU1nQ5leXkCyhssQVU8VGHQKGM/WtwWpLZkLReP8M/hh5leC3Bzifwp8yFzmmT/ANBfM
LxMoeBuV8Q8nqctzHJ/L9HboV4Bd29vVWFmsmdKcvno8K2kMWlY0oVv4dX1sStjJgsgUWHU
niwPv9DZv+QNc1XXT8DVcjMn2SaZkY0JMqpPIWNNGqOFljaGP096ONrI8qeoGi3FlarF/Ge
M8Z4b6NdfizLUNk67nsOnT/f/AB9/H1sexVoHfUg7TodgN7301399aPj7sbBKUn21roQf9/
8AAeNiQFhWkJSADo9QE+/t3/u/17sQlTmuCT7j38C6+wH6fc+aAy0drjg1Y+x5/wBjrV6yk
EhBIG/fv9j27b99fy7bPtE6Sw8zJjvORX4zzchh9lxTTrLzK0uNOtupKVtuNOJSttaSlSFp
Cgd6ICe6uoP1L6jsfqPbwHfWR9I+2z7b+w37duvhl5C4dGAKuCrKQGBUiipuwQRdjkEE9S0
iRApVRa0Qa5vyD9jzY+nXXX5zMAn/ABFvh2+WfidhzKJud2GVcF7VbsRkSHI1lndrC4RcR6
1DbYKTBpcuvU2lmpPppZi4mt9xTTLLqfEZPj48R6rA+GHlm8qOILTCqYjbmbWFU0sIVBxzB
6ZOBcPozgSEl2JJM7KdNnlaEihYc5FONNll1fgc+anAoXluzbg7xL4g4fiE3hhxAessXRl+
UUuONycTz5hy3TFqxdTYaZqoGV1uUzZyoinPlvxmF66GlPtLfpQ+K7x1h8ffO5xYvqK2i3W
IYQ7V8L8QnwZbM+vfq8Liqj20munRluRZlfPzKXlFnCkxVrjyIs5l1px1Kg6v4sfs6fCnvL
C/a9/+R7W9LzIvhd+zD3b8X/iT2PPkY2THp+TD8SE7dx+0NPWVoxizz6Zj566/hGGRmiyv8
TBCBSr+rO9e4dMl+Go7oxJ421/v7Te2dC1ZVkRpkfQvxranMVB3qkzwthzbwLj/AAxHkVWy
9zgfxbB30A19tAnZ/Trr+fiwb4UH/wAkK8svt/7d19/9YmV/79/9niv1xHOPzG9f7P8ALxO
/4Xl5SYv59fLlfZNc1WO0dblN67YXV7Yw6ipgtLwjKGEOzLGwejxIza3nWmkreeQlTrjbYJ
WtIP1J+PsMuR8CvjVBBFJPPP8ACX4jQwwwo0ks00vZ+spFFFGgZ5JJHZUREUs7MFUEkDrgf
ZzKnd/aruwVV7k0NmZiFVVXU8UlmJoAAAkkkAAWeupTzp/EY8nXlU4xxOG/HXg7mmc525ht
HlcW+x7hzw1ymG1S2U+5i10L8XyzMqC2akxpVVOdVHbhKisB5txmQtx11KKZ/P38ayN5iuD
95wF8vnDrJeHOH5lFbqM1yzMpNNHySdiqFoMjE6TH8dlWtZTQrZDTUS4nuX09cioXLp2IEd
uW5L8M/wDHHy3EM7859VdYZlOOZfTo4J4PBVa4veVmQViZjN/mzj0NU6plS4qZLKH2XHY5d
9VtDzSloSlxJVTeqOknodADoDvof8tb7+PD/wCyL+xV8En+HfwT+L3cvbncOr99Q9v6H3PH
g9x69q02i6T3EFTITKx+25HgxYmxMmOOeDEy458eKaKOQwM8aEdV+I/xT7qGtd09tYOdh42
knMytPMuDiY65WRhkbGjfNG+Q+ojMjyRGORlLAOATfSF+zl7/AKc+affb+ifCzX/8Yzbfiz
zy1/Fn4dcdvNXnnlOyjh3M4XZfQZbneJYNkL+Xxsnos+scDt7OBMguJOPY5Ixq7tK+ql29V
Wr/ABmJJTGlVotzYfh7NlU1+z/Z9gXD7NfMy/necYhhTFni/DJmtey3JaXG2rF2Na5iuS3A
XcTYSZa46HmVPoYLimg62VhIWkqp34zZrY4t5s+LXEfAr4Qrmh8w+f5lh+UU0pl8MWFfxHt
7ijuqyYyp2PIbD7UaZFebU7HfQUKHqNL+qg/EH9l7tX9pD9rH9rnSu7dMz8XUMP4f/C2T4d
92ibVsTE0XuXI7K03GOYI8aWLTtbxUyMXGg1PBy4cwrjLOmMcPLZchDWj9/ah2R8Ovhvk6d
PBJBLrGvJrWn7ceSTKwo9UyHMe90afFl2yO8MsbR/vCpkEsYKG3X46mXeb+BxIx3h5xPvqI
+W67ky8p4SsYNTT6OnuZtWBEmRs9NhaXM2xzvFWbJllYTYpx92DZw7ukqquTZWEGC1XwKOB
g4kecGRxMnxPXoOBGF2mTIdcQXGBmGWIfxLF4rqCn0w5+HTMqu4a1HmZl0LLzY9RCVotu44
cR/L98Tz4c0OVP4hcLML4zu461meN43k2cYxj1rivGrDGZcK2x9ti7tYs2PRZW6i4oIE6W3
6L+PZFW3i2/mGGfRYX4VOb8IvKH8P7jHxxybOeH0fifl7md54zhcvLcfZy+fXcOqmwoMDxR
3HFWQuTMtsjh38uuYXFQ49FyeM8hCY60vrq2mfFHuLRv2EO+Pg1p3w8bs74zaT3XH+z3qnb
fb/b8mmwavqfdmoT4Wb3akWFjrFKdb7dw+4sbUdWjd4Z9cwJ8tXgwsrBjE+ft/Cyvi7pPdE
+s/wCJdr5GnHvSDOzMsTtj4+mwxzR6dcjl1XEzZsGWDGZVZMWdIirSxzHqT/ma+HR5jeNXn
hxbzcYlxk4d45A4c2fDV3AMZuIeUPWUCowN+NbzquwkwoLkNbN/kEnJJUhlkLZEK5VFe9Yh
1S49/tAXAsW+A8HPMTVQ+aZh15O4YZbIab5nV0GUNvXuLSZStfu4dReVl1CQrm0ZeVtIIJW
kihlXn186rzjjq/NVx6St11bikt8UMtZbClqKyG2WrRDTTYJIQ00hDaEgIQgJAA6AfL/xwx
DzwfCt4hcH+OHF7FTxliVebYYmx4l5zSV2R5BluNTY+fcLMkkOZHZRp86MmTIxinl2oU6Zb
1PaIVJL/rtoTrnwg/aD/Zi7o/Zm+LPevd3aHe/Znwk17RPhK2ndidrZem6po3w77swp9I1f
M1iSPT4X1vEwceKXJGRmtLkLrWXFmM2/JnmRvD7l7L7/AMDvztzStN1LSdU7kw8ruMT6tqE
c+Pl63p0seTjR4oadxiSTOUQpEEj/AAkbxgbY1Q7vg2oGe/Dj8xfDamUF5I9mXF/H0Q0kF9
TmY8J8VYpZKUf/AGuVMdlxGSQOZ2C+nWkgnlBdjONvLS8hxp1lamnGXUKQ424glK0LQpIWh
aF7C0qHMlQKSBrXi1f4VXnnq/Jnxjua7iK7MRwX4sRq2nzWTFYfmv4ld0zslWOZo3Xxm3pU
yJXixtKy8hQWjNfrLH59hqdKp4dfKvByj4afw0/MLn8nzKVPEZtWMZFZKy3JqDh/xVw2Lwp
vZ8t356ykzyiumXmOotJK3nruvp8noksPrdREYp3UupPXMj4m4v7GP7RP7Qeq/EztbvLO+H
Xx0zu3O/Oxe7u1tCk1vGfX8DT8vF13tTP2TQx42py52a4wYpJ12Y8GLkzrHj6lHLBW00GT4
pdk9mY+g6hpcWudow5uj6tpuoZYxZBhzTQvh6hDaOz46wxL6rBCGkeSNC0kDK/MvmXkg8zG
C8EMT8x15w2nK4MZfj9RksPNK2dXWMeprL+YxBpHckrGJJuaFu1emV/yEydXorZYs69Eec6
9IDSegT9n2T8vwW8wy0gEp4kY2vsRzFOKOkb/AC6a++vfxH34v/nz4TZngGO+T/y43VJf4f
ST6SXxAyHD3I7uEx6/EWQ1iXDvF5sIqrbeFXy2odxZy6kuVUB2noa6BOkvpt40Bz/gTcSOH
eD8HeP0PNc+wvEJlhn9BIgRMoymix+TNjt4u60t+IxazojsllDpDa3WUuIS59BUFdPFb/aG
7v8Ai98Y/wBgLvDuz4kdhL2vrvcffnb2V2t2tpum6tHrKdiL3voZ0HL13T8qbMy49YmgXLk
nkiixMfIwFwtQTDxVymQTey9N7Z7Y+MemadoernUMTB0fNj1DUMjIxmxTq/8AhOX+Mjw5o0
ijbGRvTCqzSOkxlhMknpglqUfH940rB/5BOF+wkk6vcsIGvv8A6R269Tvp16eJl/FcziZxP
+GHwo4lWEGNWWHEK04D5zOroTjrkOvmZbhs6+kwojj5L7kaK/Yrjx1ukuraQhThKyo+OUtU
Vs8uiEgjRAGieu9jqevb79vzPjpS8+fEHh5kPwn/AC54jRZ3h1zk9Zj/AJam5+N1GU0ljkE
Byr4bCLYIm1EOc9YRlwJH7ial6M2Yr/7t4NuDl8GPjH+zT8JfhB8av2QNZ+Efw3g7Zyc/41
40HcWbpMuu6gG07FxsSeD8cc7O1CHFginZ3WaoQWLBnIAHQjtX4g9x90dp/FDG7l1+TPTG7
UlfChyUwYSJ5HkST0RBDA0rsgC7SW4FqOSelZ8GMrmeQrzOVcdKnZ6+IfEhTbCdc6xYcGcI
jQ+UE7289FeQkkBJKCAeh1zQVSHX1Ja5XApOlbKSSR+YHYAD23ob2NdfFznwdvOXgHl1yzP
eEPGO7iYnhXFJ+muMfzG2c+XoaDL6pmRAfh5DMUfQrKzIayVGR+NSy3ArZdNHbnvMRZq5UW
zb/wBpc/DzlZ27xqjZvLbw2RaryZ7CoXE7DBwjc55HzzkREoVa7tjG1lSlLrWMvaYbjqTHj
vx4CRF8Nj40aP8Asg/tLftO5HxT7V75k0D4wal2X3p8PNe7b7em1jA1+XTdBy8XUtEjnE2P
FFqCahnfgold9kU2LO2Y+NBNhS5LcnaWZ8Vfh78PU7Z1LRlzu14NW0rW8LPzlxZsIZGbA8G
WyBJGaD0IBM1LbJIghEjrKsbcfFtSIvkU8tdXJ/czEZ3w0CmlcqlJMHg9mseSNg65m3ZDaC
RsEq6HqN86jdFEcjB9TiACOYuLUlGgNjYQVDXUEDm1vY/Xxa78X/zm8OeO2QYDwb4M38LLM
X4ZzLe8yXLKVxEnHbbKJ8ePWV9Zjs5vUeyhY/XNzzJt4K362bIt0sQJDiIDrr1MsdyQWudy
QpJ6jkUTokA6JTvlJ0R7f6vHo79gHs/ufsz9mvtqHu/R87t3We5df7t7xfRtSgkxs/T8HuD
XsnI0xczGmSObHkytPTGzFhmRZUgy4fWSOTfGnMPjznYWs/EPPk0rUYsrE0/B0rSfxWOVlh
yJsLCiTJ9KRCUkWOdpIiyMyM0TFSy0SqXsZ/EEOmudS8WU6X0PTfXrrZII/tAn37J1pubWl
tIr6klAVrfVI5gE61s9+xB6g/r08LupEx/1FtSGGPST+8WCpC1A+wKVe/Xp2A/Lp4UaKNdm
0kMS2n3SPrZc6FAHQkE9T0GgRr76OvHswgFS/A5qgKH1+n0v35/h1xtMqXEdllkV4wVHzIQ
y8C7YAV9RYAqrs+Y9u18wlXOnfcnQ/wBvXWu3Xt26EeBsSItkBR0FEbUBvehvofb8yPbet9
PDyv4NOUhS0uhSgrYbUOcKI6aKj23r33ob0ddfH1rDJH0hUdsLA2pQGwSdn6d9B0GwOmtga
6EhIF39uTyB/fz/AA6nHWcZkAEikLVqDRFVYN1urn5gKvpBxApTYBbVsaHYgH7HfXfY+/5n
wOYrZMhSvSZW5vqQASB2HcdPy/Xoe3hyImJrC0qeT9PMd7AB6AHR/ToNf3/mr4tbGipISgb
6dhsa7aA6/wB5HcdNeMIr3B+4/wB/z6Gz6wi36QVj7ckj28mvYE+48dNJEx+QgoW62Q4Cf3
SxpX2Gun8+uh2P33+l/wDBGfbf+Fp5SC2EJ9DFc5hOJR2S9A4t8QIT4PU/X60dZX1/iJOh2
H5z8hKSknk2Rrl6dU6699HXX7nrvx3XfA98yPDzh/8ACV/p1xMyRvHMF8uWb8W6jNr1UC1t
zRVbt+xxDVIcrKODZ28oIjcQIqkMQK+TIUlY5GVaVqNlC41oH86+OfZh/U/1NdH+zNR9XVc
j1iqK2BMxZmoKY5YHPJoBRGGYk1QXzQ66B/GeKmXPjl/CyabbcPmqrlhxsOBLPCzjg+6kEq
AS401w0W405tJ/dOJS4AUqKeVSSfsL45XwtJxcDPmmgteklSlGZwp45QEqCUqXppU3hmwl5
SgkhKWitSllKEgrUlJhem//AGH/APyn/Tron+LaX/8AvHB54H/S4OTxwP3nPkdUqftX2Nx5
iPJJfG3jszmhx9q41GuNMMmZEJ4RS59q3NQyuA0xXvGuhuxZDzUx920YehtSGI09caDP7Mh
h0Gz+IVk1zLtFNzMP8t/EO6roLK0gTJE7LeHGMvNyAVpUpliDfy5ISEOEyG46yEBsq8Xreb
LzC/Ap+ItN4QRfMF5jqy/ewqRl9bgDTFnxf4Zxq2TmsnFGb53IJBxqkZrWpDmL0YiTslkV8
FthmU808tgvutobysZ1+z9eQLjBmGdcDOOlRTcSXaC34eWt1ZW3GXiLWM0y8gr37iLjtovG
rfHpaJtpQ16za0k2cibXR25EGW7VyFPPSQ5EBj2SbtrC9hrk/Wx5B+nH3sHqtzRxSa0uo/4
npgwxNAwU5cYkJSFBRv5dxZQQN4G328jp3v2klfL8OmIC8plDnmC4YoWEnQdSKbOHA0s8yQ
E+o2h0bCwVtIASFELRxS+UOwbV5svK82lKyf8AhD8FUBXfvxJxlIPTZ+3Xf8umvHXv8Snzv
/Ct+IL5dZXl3k+e6Hwslxs1xniBAy9jgPxrzOvRMxuJbsJrpFenEMfZmMzYlzJbJiXbMqNL
QwoMyChcR2pbyP8Aw4vI5nPmz4FVvCP4odNxaz6izyj4jUnD2i8p/FnHpuRtcMprWe2Ve5k
eSZAxRY+y5W45KD1jZqV8uklTESZIUxEfVCwSJg+5a3HlW8UObCkAc+5H8uhmt4o1PWsafE
mxMhAuNGCmbhh94lNqqGcSFqZaAQ2SAOR13j+M8cr2R+QD4pXEnIeI+eN+ZLzlcPrDIPiA3
+P1uC03mkXQYjTeSm6vZ9o/xVxeOnOJaa+2p48xmux3EWmnZjFfFaZbwt5KEpTbp8LnhR5n
eDHBrjFgfmkyninm2Q1nmd4qp4XZZxg4gJ4j5hkPBCPBxKtwC6duxeXq4cS2Nfb2Sad16vc
hTZc5xVTA+ZCFRWRVAIcMfcD2/jdH+H35+tzxdQyMicRSadk40bBys8hBQ7DwCAoKlxZAPI
4B5PVlvjPGeM8N9FOvxbgyd9SOh/PqP8O/6/z8aHXDopB0Cd6Gtf5b6+2v7/Bgev5fpv8A7
/ACQltGyT9R0Bs6A9h+p/7vt4MdUWNiz23zGqHA45Bviq9+f4dAkkcy0/8ARIUN/wDWAOx/
Mn/H7ePDrXPzHZ7Dp+n2PsPf3678etfWhR6cwKD0PTZ22D06HfQ+2z9h42EBQKT79xv23+R
B8Z1JvmvtfRK8lQSfy7DodgEE7HUH79t+3YkECde/bwcuoIHUa7kfp/mP5/bwVKQfqIB5Qo
6+4G+mwev94/XxnTiHyOAbBs/w49v4D36DBJP/ALP+I/v/AN+/j7ypAUdaV039+w767++v9
Xj0Qd9D0/Uj3/1bOh26DfbxrVsK0dnezvXT2/xO/wDA/bxl817+enB9Lsgc/wBP9evnj4SB
38ffGpxKz/DrR6ddDl+/tvr9+49h4zrK9vaqr+Vfy6270Cd9NHZ/L38aeYqXypAUB7jfQ9h
9QP8AfofdPXqfHwNua5SsBPbQG+537gH/AB8CG2uQa7HuD2JV7bHX+7wmgbJ5/sOB4/X6j/
Xrf/Lr6lKh0AJ+42evbe9kntrvvp+Q8GLOwjRHLr/EHr/h/l48MNlKdnWyOmx1/UjY7/bof
zHgQRvp4V0yzX7D9eft/p7+3XlKuYnlB0DoK+5/L/b4Ffl/q/3140JA2PYd/t26+BISrqQD
9Ot/cb7dO5/u8Z0nrYlCVJKgkk9uUq6D8z2Oh37/APsbkhtHYgbP33/L/X19z4DjmSnRVyg
g9BoneuxA6jfbZ7Dx6ZAK9kHoOh103+f+/fxnWdDEp5jrrr8v8h+fhQ1scc45jrpzaPTprr
oHf6dh1A/mTMIO9n6SNnp3OuwAPXt1PfRPtseDiH0X+fU7VodCD06DQ69+gPtzddHOPfx0P
y2JDC+AQAPryL/T6/w6Ua220AKIAGuvQE+3beuuvb9d78GkNtAPOttSm9b5kp0D+hBA37b/
AF3+ZCtalFIWo8vQgbT2HYADQ2NnQ6aI0fCgivrCEtAHkI6DXYHro9NA9z3HYjxnQqXdQA9
/Pt9Lom6Pn/Xo7i18WSpQeCSF6CArYI2emz139+3ft9/Bv/RCK4ptxKeXnKdupPpkEDQ+lW
gsDQHN7+2+vgPWrZbCCs7WVAgEAaGgdbJ10PTY32IBB6eFmkOSQStQQhKEhHIfp0CFdSFfl
pXUHtvYHjdCrH1H9vP3/wCXH16B5GRPGw2SMgoWfN17j3+x/Qk+ekPb4sYDaDDKnlHmLiuY
DQSFH6QOgGvb7a2evVNIg2OgtCHP4ikbJ5TojfUEgjWien+I8P7CbLkbToSptKSEOL2Qv+y
AN7JB0eo3v89eArMSIzr1ovK2VEJKkq5lKJ2OUDl5U62T07HuCPGuOf6f+fTMOrSorLIvqF
WHzcEsD/3eACLoVZ8Aji+meZVPguBaGHAoa5+RfMFe3RJ6dydEjQ9/yU0C7nx1pdBKyU7cb
CAlaNj+EqSka770NpOh08LlbFUpf1rKAtewlB2lKQEgpJOx9WyR399HqNjWYdNHKlhxghY5
TzKRojuN/bXsenUddnxu/wCNffjpM2dFIAJMZmLD3DG/HAsEigTVX4HgHgtYySxebbcSpAX
1BbeaGklJ0oEhIUrRB5VAj2JHUgKeDbmU24FNJS6jYPcpUD06aSnQ3oEdu36+AyEQiAptLJ
SkqKVJCepPUq377HXZJ3vv4+MuxkLPK0Ek63yge/37H76GtEfprxnFe9/wr/XoVL6MgO2HY
bDKBQrkGieCQPAJ5A8EeSYNuL5SHCnZ66APKCemwCepA0Nnr3IPYjWt9sE8pGtAbGien5jX
TqddOg8b33I/oFSejnKCCSNdftv2JA6AD/DXhGWE3kOmtFQ6Hm/hT999zsg9BrXTf5nXTcU
LSsQOPr7AD+R+oro+lS/3SuQ6OgnmHsCSCfyJ2NHfv9xrxf38HDOoPETye/FN8mtxlMDGHM
u8vGR8asQsbacuHWVr+NYzZ0Ga2Nk+CotVqHF8PBaOstrW1WMzHFsvIbCBzluWLihorUsHo
NbSka3saA6n/ffceJsfDs8y1N5W/N7we4p5dFh2fDZ28cwji7R2sGPa1FxwrzyMvGMzbtam
U09Fto1VX2AyRivkNLZk2NJBStOgdIkBZCB54I/VSGA/iRXVj0QjCzIHcgRyF8eY1wIsiMw
yFj5IQSb+K/KKo9RQbShCUnpvQ69D3IHQ/lvrr89+NilJTok/p7n23r+/x+qDl3CHynQ8Ot
Mqzvhf5e42AQ6p6+usiyvCeHLWJRqRcJtUi4srW3rE1DVauvS0XZ0l9MZURLfM6Wgnxy9ed
T4tPwvuCtXecKfJn5L/AC58ebv5mxTIzC64Q4tjvBKjsZbaI82Tj0dijgZTlrxVFYYdXjpx
ClfjtRJVRlU9hllCWknLmljY/wARQ/UkV0Zz+0osICXK1nHjQg7VOO/queOI4kld3H1IsA1
fm+uTVc2Ozzfw8w9tjZJ2ddB2HTXXoO+teAhsgskp9xoddAAkb69e+u50emj0Hg74rcSrLi
7xFyziPb0GEYpYZdauWj+N8NsPpMBwWkBaaYZrsaxHHo0SqqK+Oww0gIaaclTHvVn2UudZy
5k2QmMfvXsduK26YhVFk7WS2JqIF9VwbummFpfN8tZ1Viy/DnwnwFNvx32yFIUS2ptwJcTI
6rxw0ViRbgt+YrTEA8OUB2qxHzFd3B43E89bFzVdgBrtonY/+B6Dv2P+B9/FnHwaeIeV4D8
SfyvuYnEiTHcxzqNgF81Kq2bT0sUypBiZBKipebd/D5MGE2ZTVmzyPQkMOqQ6hKlHxKjyVe
bL4OmZP1eGeeLyFYZwvtnWyyvjNwzyfjdd4FIkJbWtLuRYA3nVtleMpkLQlr5rHZWXRFzJK
Cuso6tpbsfrV8kvlF+F9iVwjzCeRfE+EVlaJq7HFFcQeGPEu/4gMwoVumJIsqOWmXmmRwKy
e8mNFXJiTIca1jpQEqSyFrSqNLNtDK0biwQCdpU+B5BP1+n0+vVp0XQjNPi5WPqGGwhnjlk
jRplyECMrkenJEhviibCHnaxrmzbxnjgw88fE3h7K8y2fY3wJ8xXxNsQrXM+uLzNuMWS5rx
Pu8FpLK1vH7S/xDhFwNxzC8Nv5dVj8ic/U007JOJGMV7TVchqA3bV6olvL6rfhUZZw4y7yk
UEnhlxH8yHFeop8ltceuc580v4s1xLucnq6qgRbOxK62nWLlLh4Q7EOO08WXIjQkKlJdl2F
iufZzYjRlVDWSD/3SK4vzyP4Eg/bq9YmprlZMuMI0Ux7qcZCOX2kA7UCqxAsEsLT2DN1ZF4
zxnjPDfRTr8XJKgkFKjtSSeg6qVv6gQNknYI37AgjsPAFSSs8yj132766/f7/AJ6/LoPAvn
SH3CSkAtpIPMCAApQI9tbJA0OnTe/tqUlQJ2N7O9gdDv7a6fy8GOqKljctgMyqbNAi6LCvH
g819OB9AcgANuEEJKU/SB0Ox1B6a1o6+/Qfy8aRzAnkSFK6861K6JJOynpskjoSB9+pG9+N
0gHkUQO41/MnXt+R/n4wJ5dAAjQ6AA9tjfQdO5HXXTZ+58Z1JUAAAeAOP9er5fg5eQXg35m
8Y4x8UPMJgf8ATvE6i8ocGwSC/e5Tj8Zu/jQXb7MJxexe6o5MhcaDaYpFjIekPx0CZO5mvW
ShaYPfFO8q+NeU/wA115h2AUa8f4WZli+OZ1w9qjMs7NqsrpcdykvaoWlvMsLCWuJlVJdSG
0zJr8pium1yXVrSptxd3OYX1v8ADv8Ag6YBGx2SvHOLufxMSMSUnbM9jO+K1srP8ialhKkL
VLx7BYltj/M2UhJpYaFLUAVrQXxkMRqPMr5JvLt5y8OiIc/o+1jVvZKYAWuHg3GSoqVSI05
5IK1v4/msTHaYR3tGJKtbVO23VOod+Pvwz+P/AMSM/wDbAHxF1XufW8n9n34ufE74gfs/dm
aLPq+ozdsadrHZek9sjtnuHS9GlyG0nFye79Xxxj42diwplzzZXcKTMRaP6b17s3QofhodC
x8DFTvPtvQNG7z1PKTGgXPmx9Vyc7/EMLIygn4h49MxnMksTsY0SLCKeeOWUtoJ2QO2tf7+
/wCfh/8Ayl4Fi3ErzR+Xnh/mtWL3D814y8OsXyelXKnQUWtDd5XV11tXrnVkqFYxUyoUh5k
vwZkWY0FFceQ24kKDFKZ5db3o9QQQR/fr7eJVeRJBT50/Kmoa/wDjguExJ1onWa02t/p27/
3ePqX8S8rKwfhz3/nYWRkYebhdk915WHl4kz4+VjZMGhZ00GTjzxsksE8EqJLDNE6SRSIro
wYA9efO30SXXtEhlRJYpdW02KSKRQ8ckcmZArxujAqyOpKspBDKSCKPUyfjK+VvgZ5YONPC
fFeAuBM4DQ5Jwwfv7qvYvspv0zbhOV3NciYZGVXl7LZUIcVhj0Yr7UchsLLBdUpapy+Tz4X
nlr4QeVHIvMp8Q3GUSZFlSs5qjHLrIcvxhPDbDGmSqmr5UPFLyhsbTPMwelRlropS5cqNIk
0WNw66NfG1akW18ZfI/jnH3zl8JfMNxJTBtsE4KcOI8LHcNfQmQjI+I6suurmBYXjC0KaVQ
YrFciWbUFfS4u369Mjmra2whWFNHx++InG9vPOFnCuck1PAKdjq8wx81j8gt5jncGZIrb1W
SFbbTZm4fDl1qamqaEiNFh5F+LOSXpdkItT8cfhV8f8Avr9orQP2dv2V+zfiv3H293JmaJl
90/G74rHuXU4++8nD0fVNS1cdm9r6/PlHVcvX59JXGydRyocmZosf8PjyyPp2m6/gy+nu4e
z9J7Jy+9fiFqnb2DnYMWXFgdqdujBgbSY5MnHx8Y6lqGIkYxosNclpEhjZFt97qonnw5Fq7
4EY7wL8xvxBOGONVXB+BhXALPuK1dRQuFDOSZfNUzhwZeYjxrXJJeRS8kcubJuOiwuJMK8Z
YasZEhiqEWvbjsp6IuMPlD+Cl5fsmgYfxmxHAeHuT2dHHyWvpr/ibxvbmSqKZPsquNZtpjZ
tJbMZ6fUWcRClLC/VhvApAAKuc/4brSh56/K+rlOhxWpOu/8A8HL3saHt9j/L73xfFc+HJ5
kvN/5hcK4kcHYGGSsZouDdDhE93IsqYo5qbyuzXiBfSUNRHIj5diiBklaUSOcBbynm+Uejs
9m/aqzMbT/2lfhD8Ne4P2iviX8Cfhl/8iublZmvaF8TtY7ely9X0nWtTw9LfV9T1HNyI9W1
TPigSHJ1HVBl6pmmIPJlvJZNV+HqSzdi9y69hdlaF3dr3/tTFHFh5WgY2YseNk4uNJkDGx4
IkbHx4WYukGP6ePEGIWMLx0cXPwvvhr+bfhXllt5Nr+mx/LKptyHWZVhPEbLsyo6zJhEMms
rM2xjLrzIZUKssUpSl75JimsTHU5OgvSXGHGXq7fhF+WLy2cceJfH7gZ5n+EkPLOIWDRYl5
jiZeVZrj8ysYxy+l4jxBqHmcUyikizBBubDGFNOPNSHm1uzdO+iUpTaZ8M7yY5j8OnCuP3F
fzK5xg+PV2RVGMyZ0anvJU+mxvHsJTkU2Xb39pKgV0Z+zlv3vydZArW5qkJacbZkSZdoiIz
R/wCTXzKsYv8AEzo+N6CuoxXjBxuzetvIb5Sy1FxzjbkVvEipsChRQ3GobS9prp8hZbQumS
olbaClVH+H+p/E3vPsr9tH4bfDT49fEn4q9mdh9s9s9w/Cb4wzdy6yO6h3dhaYe59W7W0rv
LDnxc7UIc6TS5NBy48fKbAWALNDBjwas5yCmtx9v6Tqvwq13Xu0ND7d1XWdQ1DC7i7ZXAxj
gHTJcldOxtRydMkjkihaIZAzI3lj9bfuR2kfGGyGXme4NvcA/MVxk4QKZcaiYHxByKnpQ+X
FPyMYM1ybiU1wu7cUqwxmXUz+ZalkiTvnc3zquo8hfko8sEvyAcSPNr5m+FjGeTYKuJ2Y4o
5OynN8bb/odw/qfwuHUsR8WyWhalSrnM6TIojTz6HX31vwo0dxIA50P8dXgi7jnmcwLixVQ
HFxONGCx66YWGVLdm5nw+kR6KYB6SCpxxzF7PCYzDWlPLXHcCedICETR+JNMZ8p/wAMPgt5
Yq51uJfZhF4f8P7plhaUOSI2IwI+b8RLZlTZ1yT8zhVbExDe0utZC82pS21qDnUO/vjb3R8
Yvgv+xd212R3Vr3b3eP7Qnd/a0HdWt9r6zqGja1jaF2Hi+n8WXxdS0rJxc+AY+rIWl2TIJs
aCeCaxI1VzSO2NP7X7q+K2dq2m4mbpfY+l58mn4ufjwZWLJmazIrdtLJBkRvE7SYxpflYrI
6OvIFxG+Dh5L/LR5osB43XnHfhdFzqyxbNMZrcefcyfN6AVlfY0s6ZLittYtk1KzIQ5IZbW
HJiZLyAnlQ6lJINA/p8i3EJ39LigBsdAFEAjqTr7FR2ddfHVH+z+ADhZ5iSAQDxAw7Z+5/o
5Y6P3GhrewOp/Lxy7uwQla1dTzOObAPccytffRPcdunfr0Hb/AIAd0dzav+1V+2r29q3cWu
6poHa2pfBKPtnRNR1fUM7SO3U1TtDX8jU00PTsrIlw9JXUciGGfPXAhgGZNFHLkepIisKj3
pjadifDn4U58GFiY+ZqcHdhzsqHHhhyM042p4UcBy8iNFlyDAjskJmLGJGZU2g0SlClJI1o
kKIO/wA+mye3379e3gyQ522soJBAAJG+/QfcfnvRPTfXxrMZWyE9DrsoffqNfn7f59z41Bh
ewFDQ/Xr+X+/+vx7Y65E5VySAB9hR5+vj7/T3H16UkVIe5eVXb+Lm/iPv07jr7b5T/rUsUh
JI5tBQ6b0CT7D9OpJ0d9uuvCRjEo1rm2SdHfKBrQ/iA7dft38HcaR6jgaICt9N67kHr1HXq
Se3b7a8Z0NcXdeOa4+/Hn/UffpcVgjFKkyCUco0CpalFWydb6nQ/n2320fCzgKAZLYKSkpK
kuJ6gdOoBPT7AkkDp1+/hCRUc6Q0Np2lI31UAUnauUg7SddOvQgbPU9VnUNrCfRWtRac5A3
1BSCSN9NggEbH89aI8Z0BzQoLENx7DyP8u6qH1u7P2FUB0ZN3b0fcRLYKW1goKz1A6FPN23
rfUDXN9/Y+XLSW8sLUUAAKT6fJ00QpJ/tHr16KB3rqCN9Nb1M47LbcEjlJKidp+lI2SAnZJ
66PXoANdPGyRFajNuF1fKsbCfq2OmzsdO5GiQdke3XwtCAaKqbIFm+OR968Xz9/NcEeBjWp
TazsLYUSdxIDcV9SPF/X6dBBzrV9GtqIOh2A32G/YDfXqB3O/Gz5d/6gSTodhykD3/i7nv2
B300d6PhMKslMKKkucvKdgpKt79+g67I2Ov38eWL2Uk8rbq1J39aFDaSD7kEgg9uo7HXfrp
J88VxYFe49v1/XqaMaYqCqrVDg3d8V7f8Ap9fovIkcsALedAOgQhKyQCe/MAdEkbOvbZ6eB
fzCNqIGlHoD7HvrfX2AH3G/CFZtXXHB6iglvR2nurfTXNvrvseg/LwcMSXldDrk68pP8Wh2
H6Dt/kO/jXUaXFIJaQAk0ADQqvahz+vnn7cdKUPKU0QXACPdXUkde3QnoeoPXQH21slfj+o
VcjnckEnqNk9T/d0A0Nb7ew8Kdf2QkgDR0B7jv0/l40qdcTvmJ0vQPc7G/br9zr2Gh16b8O
JGWF2vmgCef4ivf25HTaRbDakcm/Y17VwPA/X683z0VONLQog7PUEHrykDr9u3399jx4KFE
jlVsn22eh+3br+nUf6jkBBSeZXKjofbf9/U63376/LXgvcSkqAbPNsk9DsDeuv+3X2/LxjC
P/KTd+K4P3BvgD7kk8e3PUhWI5oHija8Uft9eQfryL88yS4v+dDzUccOGvDzhDxX42ZtlvC
/hXQU+N4PgkqazAxuurMfrYVRTKsYFVGgIyazrq+BGjQrrJ/xm4iIL4jTmRLlB4t8sPlI8x
HnG4g1/Dby/cNb/OruY+23Y2saFIjYfiMRSFuLts1y11n8DxeraQhXLItJbLs18s19WxPs5
UOFIYyAYMSdWy7evct6qNYQpFpVNTl1rlnXNyWnZte1YNNSXYDk2MlyMma3HeXGU4H0suqb
CFfpx/C5yXya5f5QOHWQeSLE8dwbhdLitMX+JVzcb+luPZ/DhQ4+S1HE2YFOWlvnURxMcTr
y4kSnryuXWXFbKkUc+reXFlk9JflXzfNfKDxyfub4HvR6s+jYP+NTscnKIMSqWUsXnkRaFR
l7CqooEktstaUjxXh8Ob4AHl98uOJNZX5rcdw/zC8brdq0TKiWkOXYcNcRpr6mqoT2NRcbs
n36zI7WsdbvWVZTMhMpksXLrcaA2YcGWiI3xAv2a3HL1GRcT/IZdHHshlWX4m/wAza3Zbw5
UZ9ThnxOHmXTGVTqNxtxbciDR5XLn1iWxJjR72sYTBhN9bPjPEETSBt243734P2rx/ID+fV
8k0bTZMdcY4yBEFK6jbMpoDd6o+YsaBO4lTQtSAB1+Rzxc4QcUeA2cW/DXjHgeScNs6olhN
pjGV1rtZZx0Oc3oyW23ApqXAloQXYNhBdkQZ8cpkwpL7DjbqppfCN4o8ROHfxEfKlBwXNsn
xODnvHHhzhGawKG5nVsDLMRvMngQbTHckgR3m4l1Uy2HnOaFYsSWmpAblsJZlx2X2/0RvNh
5JPLR518KVhPmG4Z0+YtxYlixjeUNA1eb4XLsIj8U2eKZRDCJ9fIjLeTNRBkmbRS5kaKu1q
LFpkMnkvxT4HHmh8j/wAR7yk8RsOgyuO3lurPM1wwtDxHxWGpeTYPQR8ygSC5xTxJkKl07V
fEQsz8sphZYl6TPzthMx96W1VNSlnR0ZSArFTwfyk17H6n6Hn2BJ6q0vb+Tg5mPNCzz46zx
HeliaMeonEir/lq7dPloHcFHXb7yp+w/uHj7oDsNeKm+N3mt+KFw74jZdjvDL4YFDxs4e19
zKj4bxGovNxw9xo5JSczjlfY2OK5JjcO8pJ7kUITY1zrLrESel6LDsbJgxZslzPhc8fOOvm
T8r7/ABO8xcJ2m4mv8YuMWPTMWkU1bTycNpcazawqqDEpCqquqoly7SVjLEcZEILLt20W57
hdU76q4hQhd1rVgcMpPIvwCa8e/P26uiZUbzegqzB9rsS8EsaVGyK1PIqq/LivTLiuSQKJs
Y8Z4zxnhHUnr8XiRBW24XmRyLIIPMCUrGuywNH7EKB309x4Lw6PUDb6VIO9aGyhSydbSrfN
pQ0obGx1G9DwvHmm2VhKkghZ6rPZC1DfKCoDSTrSFf8AS0NArHgsk1zbyV82ikg9AOvUa2N
pIBAPUjsOvgx1zlcgcCQFuOGH5v4/p9Obr6EdJqQyFNKKR1Cd61zJ0kcxOtE9h3BHXr32fE
pPJnwR/wCEF5oeCvCdyIZdRkubVcnJmuQkHDMe9fJcwUV9QguY1UWbLKl/QZDjKDzc4SY1F
hyGEJktlxjZbRITofQpJCUuJUQErH/TB5VDfTfezP4X3mV4GeVHixl3FvjLVZxczk4W5h2E
NYXSU90qLItrKLIvbWabjIsf+SfRW1caBCLHzRkRriyDgZShJd5X8cNW7u0T4Q/EXUOwNG1
PX+917U1XF7T0vR4jNqM3cGpY7abpWRBEGUsun5mXFqOQQy7cbEmfcu2xae0YdLyu5tBg1n
Mx8LR/8SxpdSy8qT08dcGF1nyI3c2EaeKJoI7B/eyqCDVddLPnTw3yI8a1Yvwy81/GLh/iU
vCXnslqMNt+N2P8M7Nld3DRBjWs2nk3lbNksmHGfZqn32PRbbfm/Lkh5ZG7EeEvlZ4qeT7i
L5Q/LxxPwviJw+h4NkeIxjQ8SqbifJwmwzJ++vsYl29nWWVrKjJg5QH7eiZsVABuoVFhpXF
gek1yP+cTjV/wmPMlxW40x2rCPS5ZkARi0O2S0zYQ8Ro4MTH8XjzYsaRMiw5qqWrhSLCLGl
yI7VjIllEqTzGQ7JL4ZPnBxryacX8uyHPIeTWfD3OsIcobyuxOFAsLVN/V2cOyxm2ah2NpT
RX0QmjeVrgVNbU2zdOvIS6prkPyq1n9gP4r9s/s49s6j218V/iPrHfnYuL218Te3fg034WT
tXSPiJHPjatrGPo2KJ7XV9Pk1DXI8PNjCzZubayER5Ug69D4nxv7az++87H1Dt3QsXRdXm1
DQM7uoeouoZGhlJMbFkypSo3Yk6w4jTRMdsUPIG6NT1VpbUNpQ21rjtzCeg3FDZTqa2gyUB
L8KwrJTsKZEfR2D0aQw4y7roHG1jZIJ8Sa8jMcp853lWVyjpx/4TkkgDtmtP7/AKdPCm85G
YcLuLPmT4q8WuDVdfV2E55dDLkVuW1kGotY13dxGpuYIcZq7S7hJRLyk2drEcEvmXHnhpxC
FoWsony5cQsc4S8e+CnFHJo1q9Q8P+K2DZbcw6qOxIunK7HsgrriezXRZcqDGkTDBjOKYaf
mxmXFFKFSW0qKh9VtZn1zvH4KaxkTaBn6X3L3P8MNRkm7XyIimpafrus9qzGTQZYmJIzMXU
MhtPZdxVpUsOykMfPOJkYml934kceZBk6dp3cWOi6lG6mCbExNSjrOVhf7mWBPXDUKRhYDA
gdEfxqfOrxX4ERuG/BLhFZTcNtM0hxuIWS53WSzHuU1FFkSo1TjFOttPPDamW1aqffyioKm
QI0WmCXIE+3Zeebjzh9F8VH4b9Bn2IwIq+KMOhTnuJQInKX6vitiEeXV5vgTa3P3/wAnkK2
buirESXGGJK5WM38gKajMHxRT8Uvzg8LvOjxT4dZZwgqM1j1eJ4E5i1ynMaqqp5YnqySzt9
xE1l5fR3WDGmNo9R2Q04l0OpDBAClOv8Ln4iND5N4vEzA+MVTmFtwyyp2vyzGWMOh1l1Z0e
aspbqrdSodndUMf5DIqVmB8281MdcjS8cgpairTOkvt/LyD9k7vjs79lH4Ed/fDLsLJ7e/a
X+D/AHU3fudoy4oTuHuiXVtebB17RdWUzI+aJNIxNCnXClyRB/genZ2mY0QbUpFk9Cv8TNI
1L4jd3aN3BrUOZ2F3Pp3+Dw5TSj8Fp6Y2FHNg5ePx+6/6VLnIZlj3nLmhyJGqBGENfh1x3Y
vnr8sLTqVNOp4s07TjboKHELbZm+o2pCgFJWlSORaVAKSdggEdLyPiiefbzF+Ubze8KKXhf
lsYcPnuEWKZhk3Di0o6CdTZXOlcQeIlXaNyrSRUv5HWOWFTRV0JEmntoa4ZityGEc65SZFU
Nrx78tlH8R3F/NXwuq+INfweTxErOJmQ4taY3SQMlqL+UiUvL4WP1UbJ5VVJgT7Za7yu9W1
r0Rzav1iWWo9ew7IF/E28z3DHzj8dsP4mcMoGX11BQ8JqLB5sfMaysqLNy3rMyzrIHnGmKm
6vWHa8w8lr0tOuTUOKkIlNmKhCEOveiO8fhTl/G39qH4Md79+fCDJz/hvnfs9a1gd16Z3jo
mLnYXbPdWq5uoZcfb+qLko642vac2W0cGZhhJYpQMvBykDRymi6f3Vj9p/D3urSdH7pjj16
HvbFl06fSsuSCbUNOx4seNs3GMbAy4UwjBeOQlWW45UNFeru/P5wWq/iDeTTF/MNwSyTLZV
pRYiniNj+FRsitnMcyypiNOv5Ti9riDU12kTxBxp2PaxINlBhfiztzVScXfelRpUJyu5Ior
bsZ5mRELzL7DyH2X2XFNOsPMr523WnUKStDrTqEqQsK9RC0hQII2LqvhmfEmxXykYlm/Czj
HAzW/4fTLJrKMGcxGBXXFhjt9MIi5JWOR7i7pGUUtuhqFZspiyiIFrHsXDFecunnmK4vMpc
8H8p438Qss4Ew8irOGGU3j+RUFHk9VAprOgeuUpn29GiFWW1xARVV1w9OZoyzM5kU/yLDyE
vMuFR39kPsn4nfA7uf4qfs/dzaDrOofCft/Vp+5fgz8QJ8eObTcrt7WZo5s3tTPzo6Z9TwP
xuNIseRErNmY/cCxv+CTTowJ+KWtdvd36b213vp+fiY/cuZjR6f3XoaSFciPOxFKxanDAfE
EpikUshNQvglh6pyG66wbLhzSfEI4B+R/jFO+SXMxfPuF3GDJwsNluQiihyoXEzEEJA5Fxp
uV1zcKQ22lCnE1KNBABT4pT+ORxgTm/mix7hZEk+rU8GMDgxZjAc5kMZdnZYye5WkD6Ul3G
0YU0sbK0uR1pUQociHR+HL8UPhL5XuAcjg5xmqOI9pIps0vbbDJOGUlJbwYuM37UGwk1ck2
2UUTseSzkqr6wSGWXmXW7QbWhxtYXTV5geJc/jfxu4p8WLBEhtfELOsiyeNGf0Xq+qsLF9d
NVKLanEEVFOINagJccAbiI+tf8AEeI/sqfsz/EfsD9p7vDJ7v0XUMT4T/B1PiHi/AvMy4kX
Anj+JPcS5Zm0qQSOZDjdunPxdSCono5WWkZahTW74lfELQdb+HelR6XmQS9zd1nQpe8YonJ
mQ6BgCMJkrQ2hs8QSY1k7o4i3HFdC37P6NcK/MQN9uIOHj23/APE7Yd+nf/Uf08cyCgVuPc
vutR69P7Z1sfcnQH59Njxc58Lbz58E/JjhvFbG+KtTxDsZ2cZVQXVO5hdFR20ZuJWVMuC+m
eu1yahcYfU88gtIaakpLfMpTiFaQqob8NSp4rQtWiVdNj+FSux1rX6Eb7d+h8elfgT2J3f2
7+09+2P3drnb+o6Z2131qXwbl7Q1rKhCYPcEehdqa9h6w+nSBmMq6flZMEGQSq7JJUHN8c9
7213SM34efCnTMTPx8jUNIx+611PEjcGbCbM1LAlxROprYZ40d4+TuVGPt0k1RpBVtWkaSe
o3y8o6nZG/v1H6fn41JjOOOpTsKHXt03166BICQR+YO/v7rF6tKEn6iQoaH0nXU9tj3H6dA
Nnrs+Mi1ahpaUjuOY99de5J2R77A9j/AC8eyuuVCcBeKA2+dtGj5smq+p56LWalXJyhXKsj
YRokk67fTve/v0B6714F19Y8zIWFMOOAqT9Z2lIVvqnZ1rXQE7AGh09/CvhR3GEqDjPqvJU
eXmSSAOoB300PtsH21sjwomoFlIhkmHygpC+ZIUnXfqnv317gdCd9QfGWPr0NnzhGdp2bbA
LFwvBqyB5IHPvz7cEHpMxmHY5UtSdc3QBQBIPUgDR0RvoTs9Op79FDHl+kBtICkkKOuiR2P
QEAa6/lvrvr18DG6WYhgLdRvnAASkHetdO+zpJAKuX33sAdfCanSJURZZb6lKuVX09NaO+h
2f0O+n09PvnUEyR5TlUZGo2ea448GiAAeKN3XSgetXfTcWVpCUgBsoOiAff32OgPRQGu/Q7
8J+faqkM8gcUrmBCidjStdFe4O99ev5nr1BW0VqB5w4COnUnl0dDWu3+37dNkIsrKjokj+y
T+vdO+3vv8jo9x4zp+HEjWTnlkoivH+UkccEeObBvmvPWhZWSevMToJJGj19zvv32Br8uvf
xub5kjm0P16g/n2136jqd6J/I+NIWSRvqQAeg6ffW9DrrR0ddDv7+BSVlzlToBJV15fbf8A
f9/z17+M6nkkc8UBZNngDzQAPtfv56+trdUpQCQASFE9fv1G99Ad9dE6A136+FQwuUPSCEq
UnlTsaP32e510Gtka2ftvwCixCAHkpCwRrYGzsdDscuj09x0/v0DyGtbRQvm110kH/pfz6a
A2P1HtrxnQ6eYNVKhIuwTZJoA+L+lcgV9+vM16S0pCl86UlI1ypIG/fm6jm2ev8z077AKlu
ub5Sonl+2ge+/16+356338OGlEeyYCJISQNgLATzJJHL7/2TvsQPYgjqfCem0aGCfRdBQOx
0ACNb79h3126a6nez4QHF0bB/Q19PPsft7e/UaKaI8MgRq8gWp/p5NcivPvzynAtxY2snR6
8pJJB31311179AP8ADqIb9QpISogbOuuuwP57/l76A+2scjqbUASCD12O4G/fY6b6D8z7dP
HkdBygE+w6d9/79f8ADwvp5muljo7uSQBQHiyDVG/r9K89eHJC0AhS1a3rQJOzo+xOu3+w+
J8/Do+I9xn+HRxlTn+AFeS8OsnXBr+LPCWxmuxaDO6KM6ssyI7wQ+ily+lQ/JexrJ2YrzsJ
16RBnR7ClsLGtlQFW3voeo/PQ0R+p9vHgpBHKR01rX219vGiAwIYAg+QepeLkNjSpPAxWSN
uHXggjg8UAQRYYEFWBoirHX6s/lA85vAPzw8Jazi9wEzCPfVTyY8bJcamlmHmWA37rAefxn
NKAPPP1NpHPP6D6Fyam4joFjRWVnWOszHJVePypvIzxU81XCXzI8PZXk5y64xrjDld3Bxit
rYsqMMdy1iZIS45Q5vV2iv6P22KqDapVh+PNGJVIYNy1Kr5cJmwi/oycOOPPmwjYDh8ni7w
S4MXefJxuius8hcH+N1tJURaqRy/0bxbI+G4YiXEphxt6JRZDn0SjcfEpqPncuDFdshAlgK
H5SCDdWQCPtyRf/P6ddI0nWF1CEl4nSSOldlR2jZqH5SoYqxuyhsAchj7T18Z4r+yrzZZVc
zf6S8L7PhLi/BWE5Dx+14jcbkZhjbqs9i5HU1+TY9Aq2VV5ajUjdn/AEWsX7dVdKrs7rclp
3mFqxie248XDPzDnKeLVvwRyeqpY2XQMRm5xS5DiV2/c4nlmN1dpRU1o9FTZVtVZVVxXzMk
pJUypb/H61qouqSfGyWcqwcjxGjGwFke1ke4HF2PPFi/p79FRkRFgobyQqmjTFr20fo1Hax
pWPAJPUn/ABmgOw14zxnhHT3WeM8Z4zxnWdfjbT2EOL9FOtqUkHrspSlQWV9P4SkAgf8AWK
PvvwFU36JCXdqSRyodHYqBAAdHQoWvegU7bKhr6VKSjwtZ1O2zIkLHMVNJSzshOllJK1coO
z09RKVE62pOh1SfBG6gN7SpAIVv+IbBT/PuP8PBcEHx/v8A3/e+uViZWFLyOD9KLBT58+P4
ceL8J6Y2j0AlYA5nUoKVp2FBwFB302eULKzrqAnY+/gmr1vRnJsbn+ptbSEjpooSlWnfYFS
mkISoa1sJKgT4OXWRICy26tDa0qQ2k8riQkpCSU821AbClICVpAHKNBIKfCfnlcWXGkLAQO
jCnEKUptadK05rYUhaASeRfMOgAU4ApPjD4/v+nv8Ay6lxAMrJYtga88EFSKFck0wNfa+OQ
p25HTRG+nVJ2Ptvp+uuo6eDWrUC/wA6glKewCRsnah/iBvZ9v1PhMxFep+8JSUgHbhI0Rsj
mT20N76Ejl6p0eh8KKtfUJcViBFNnKloWGozSk9CkpKH1kkhltH1+opQTtOypafTHjTUAfY
AHxxx7/bqNICEc1wASSSFAAFmySAvHJs8dHk1cKLGlOS1BC1n0kstAF55am0AFlpX8QIIB/
iS2TpZ19RRjVHNtpL0mYlcBJTyhhKfTeU0nlAcJWCpKXAdHlH1hBQD9PR1YOJW0eQu6tUR5
k5tshuMgn0I8flToRVJQs/MNfVpSkL9QEpSoKUHCaWENtaA4yoBaU/u3U/WhbawFfUknS21
a6aIUArmbWhR5vDQcV8ps+5u68V7keL8j36GpnxwsVhcSEimlUl1VgASqcVXj5zyapfBPTZ
s1TEZAZabShCOwB99dSe5JJH1FRUSSSevjT6CVpccKTyqWQ2SOvI2Aj/o6AKw4pISTtJCiR
sgHMx9SHURVMOMyHVpQlwp5o5JUPULbp5QtSWwpYTyhQ1taNBQAVDKVtrUiOUMpQgeqtaUp
WykKWCSeZSUrOi6SCrWkqSlQUG3lJI5+38eBz1MDsVDMSN/IJPFFqBu654ojjz9uid2OhKQ
pI0Stv8AMHmcSAR799dddu3jwlIWAs8qmv7A/i9VW9gge7Y0eXRJc/i6NgFfyWt2VoMJJYU
sAOIT9KlBWk+oV822UnlJSUBbp1zIS3pSxiWUtHmUSpQTr1HFAkD312SkEjZCQkb9u3jfTg
oVu5NkebrkfrRHkV7ffr42gpBJGirWh0BAI6gkbAIJPQFQGuilb8evTToDXQe3379/v38ex
9Q2Adb1vRG/bpvWx9iNg+x8euRX2/y/2+M6bP8Ap5/T/dfboO60FDaR9Q120BoHfjyqNzBK
gNK0OYjfffcfp19u2tex8DksrV2Gx+Q31+3g9rqxUl0JAJUeXXMOg3o9B7n/ABH5DZ8YTXP
SHmSNSzOAFs8Gz7e308H6c89F0asD4QSglWhyq909iAB2Pvvr/s8LSBjTskp5W1LJ7dQAOx
TvW+nUHp99E9fDjYxgrk3kBa0BoEhJUNb+okJBPQkdOw17E+JYY3wYhN00aa76iXFbUVFog
rSB0IKk66EKAB6jW+bqND8rPix6BPzEgAD6+efp48e4PjqsZutKh2ofqRxYAoHj3N/QcCuT
ZrqCthiclDYKmnNJWUnQOgdeydbOjvqSBsaOyPBxVY3GbbIkoKVhre3EqKhv+AhI6KJSdga
J1169vE2LfD69phbLEb5gLa16wY1oDRUB9JAIAUd7BKiB7+EUjDGmo7sx6C8oDfIpW9r0kI
ACNjk6Dt039KTr2Zi1BJa4ZQeAbJu9o/qT4+n6dCpNckeIoWoX7HaSSB7XdcV5I5Pt5Yupp
ad+Rp2StIKkp5lRwNFOgdJGtJSNHaubtsgddr6VUwWEoTDXHdQAUqCVDSvZJUR3/wDR10Cu
n5CJVClQ5UMmMEqJ+oEqSSNddAa0Onfps8w2rwRBiX8w6y2dhBIRypKRyDoFHWldem97B7d
tDxL2ksGDsBwdvFVx5+t+/wDToY2WZjudjx7HkDwPl20B4F8WQPr0mZcdsqkhBCdBWxyq5E
jv9JIJ2OvTr1/IeEBaVsZCvVV6e0hRIPNzb9j2Ghsp2CNfbpvw7EujkPElpTjjqgQUI303r
Wh79d9D+ftseEZOxmU4p1D7npLaKkqCho61rqeg69NbB1037nw8siqKLAHxV+3H9PHH+vRP
T8kKxPqlQKBNHxx/bjmrBP2PTWOMpUsJSn92CU8wGh0+x7gkdOm+356ICUwhOkJSdFPKT1K
tne1dO359NdteFwYJZeMRCkKToFDnTZUNApUOuhrrsjex0BPgDJgPNpDgQhSCSCEnlUADyj
aeoOz13330O9b8Obh9fP8Av/f8vPVhjyCCOSfBAPnmiD9j7AHx9L6blbJbWdJOj0682yQdB
WyT2B7DoOu9Dr4EMaaWCoEBQ19Q0D20f06dOuhsb6DwsBTPzOb0mFLOgrYSfY9Rojro+/t+
g6+HMbmJc2tvSgCpKSFHfL3AHKASO/b+YOvGWPqP59TvxsTrtZlBI5BPPABBHt55P29ushT
mwhLaGzzJSUgK1pRJ/TqT09/8T4M2krWPUS0N6BKSkg/bR0T7AgHl676dOpDsVq0uISWuYb
KiACNHWxvQ2NEnYBJGu3TXhVxY/IkLQlSgkFLydaKDrfOD03rWikjej2BAHhJdR5P8eKv6X
9f9+eh87ICSlMTySWoWSDwfIBv9L/j0VR33WlaCSlIJ5wdaAPuT11y62D02OnfsMVJS4CCp
JGuvbp9uvXWyR17bA9/HpwJcWsDlIGhtPUEHpoj7+331rfjSWSknSQkjoFAD/Dp/gfCGINH
35v8A5f7/ANOmQQDypBFcX4PH15P+nsfPQVTbB5zynaU/2VdCo72dflsfl00eu/AJLCPqIH
TfUnR17D2++zrqT1Pt4MQkgqP0nfXQSASPfqNb79N7P578a3WyGdIBKSoE+++/8wOw9v5k6
8bVq4N+RV+w/j4FdPdFrsYLOwR+Y11J6a69Nf3e/v4CqiLGyB9JHQkjR39t9yPfXgzSAo9F
60OpPVI19/vvXfvvoO/Xy+NoXpYVoKOkntse4B0N9wNDoP7thyKBB/53Q/3/ABH8Xo3YUtf
LYF14sjk/rdX9weenO8vPGy88uXGTC+MuO01ZfXODybKdXVly7PZq5MidSWVOPnlVcqDPLL
AsVSCyxMjl8spZW6lpxzfWh8NqXx34rZZ5pPjB8baCsxXEcm4RpwfFsDiZU9R0ttQ8K8dxS
ZYXsCzy60DFDjjLmBUdC3bWF22EW13kLyZKUxJHPy2eSLAeGPFvzZcCuGvGSwj1vDHKc8ra
/NJ0vIomKRWKJAdlTUy8inRJsOpjutR1suyXWUJSlwgy4XN84x1x+evh1B83+EwvKNg3xBf
Kb5deC2FIVbP8OaPL6B2juq9qxS1jWJ2d5Fy6rQ9T47HQ63V4pV4u1X1s2rZnzm3XJVUmu1
IeQteR8zbSaSxY45BY8D2As37dXDRYpUiedjvSKUtBiho0MmUYwgkdpOFRI2uvmLGxt4IZI
cCPPN5W/PHwM4lcNMU8y+JeU7zQWnEfPMk4WNcXPwqbh+HV9t5jKvjHWNYyjKhBwfMF5BX0
dJBt48l5dlNsJWQxk48mvkLbuJL+fPzZP/CK4a+UrOYXC1njlkFDCu+GORTJ2VT8ciXFVkN
DVTpkuvy16rzCSxLFljEOPDam1Ul9dfUtMPOw4MavYsqqfKv5Ovha+YzyYZ75bMg4vcBeGv
m14WZ9b4Xc+aCRPgsS8lx5HEVzJsdzPC6vKMmxaDk9fkGEvIw5bcZxFlTyIizPMRUmvNlp/
aL/ADi+W/MeB/lp8o/BPi1i/GDJ+GeRRMgza7xO4ZyKJRw8YwNvEaOHYX1T8xQv2twq2nSJ
tbCspMqsl1clqzYhSVIQ80VuQJTlSzl1ohR8oAYMALUg0Bd2DfkWZGRLHhSZDyY6ziCAQyx
SB2ZhLZjaFiVEqV+8dE2MKAsIQJf4p+1eeXOSw0c88qnGvHZakgus4jluC5rHbUe6W5Ny5g
LjqQd6UqKySACUJ3oLOR+1ceRpggHgL5rVEjqPwDhEOv8A1f8AldPMn/rHl6jWjvpwULlDR
6n6gdE67n/E/fY2f8/BDPfPZI399HqCrY6jeu/Tet9db8KOPD7gj/8AEftz/vjnkV1Gi1fU
Wrc6H6XEoY/yAFfw/Tjrvp/42J5Gd6HAHzXH7aouEPU+3/z3P8f8+/iwX4dfxq/Lt8Sji7l
3BvhBwx41YTkGHcN7DibPsuJVbg0Onk01dk+LYs7ChuYxnGTzlWbk3LIMhpD8FiL8rGlqVK
S6GWnvzFYMYrUhxfQHqkffQ2T+WtdPz79PHUr+yogJ89nHIDsPKVlA/wD7w8F/8T3P5+Gpo
Ejikdb3KpIs2LH8OpWLq2VLmQY7FGV3CvSVwRYok+eOeP42T1zyyoD7jzzL7KAorcW2pfIV
rAdWl5SdbKT631rSSeRTwAVy8qQnpuPuN+jyKJTIWGkpW6v+FRUspbKwR6hQlYTrW9joSAP
D1xYsR/8AD5nK26JTbiCsdNuPI+adUR7rLjDnMCApK1K5tEEESutiSHUPKZCUtuLZjDQKSW
iouuaIUN+o2QkEEp9FCklJWoeFCUKQPH144HO3n3q/Fe3Pv1zFNTMRC7SoX8wryy2vAJsXX
I81fjwGE/o0oukJ9YemhPMwlh5aklw83IUNo0FISE6KtAJWk8/pqSSEn4dJdivvegE+q0WY
7T40ps8x51FxsuNpUpSUqSEFxPKlB5xzKCZEMxIqUFDDapC1rU6V8yD0dJ5CpYIBbQ1yISE
lSg2hPKlR6ErtoBEKQ++6kR4rMh5xBDfpIbbSpwnl5E84QlJ5UqWd9NgrOwpZgxoH2HBFcH
2A9/b28Hj36eTV5N6gDbbqBdlmHA4AIoNRHPJur56jRFbiGLFZjwW375LpgoiFttenGQErf
eRoNqbCAFhxZAS4FbVyIdPh9cHxRusabsHFokTJrLTsiSE75kugOekwr+zHAUOoI5yEq6AN
oQW8P8JlWCJGUy2yXrR15MRCkI/5gLKXHNEJGnXUenzJQno2oD+PXh7scxSybjNJbaAajuO
xlRlqB9QxnXY7jjKxzCO44tr1ShYUyvm7MqcceLORkKqFQ3IoMB54omjxXNj3vkeOk6rqKs
JMeOXjcFlJIpmIto1Y18iEUBXJBLGgD0UqqzHQtUVtx1Lq1OPRluKcUVuH94uOp9Z9PWyox
9oZVrafTcKlONnMKIrj6XSGq7nfahvvNuxQ0qMVCTFdEhDXIGFhz5dYASUMvISB8uC5IGZm
OLY6/Dr01su8un1vtPVUFCXZMKQn0m4seQQ4WkqlvvtobdZMtJShwobcUpsKYzNYt9Ns37O
wi1FW4i1jsxsOdkLlylTX4b6mJEmG0StxxCWWkc7jbbQeWypcRAWr1Y+LI24hwVVhuXcwBP
zAHaD8xAvglaAr5iK6gYSuzFpQFSQWrMw3OQwAKjlid3PqEbApO40wPTb2ER3IHGWYiH2q5
txTrliGXQHnOUpQmIn6XVpSCsmS4kRvcepoBQWTjkOOwhImTPl2kBDkd2bplxB5v+dQgt8p
Wrr/ABISSkhSCOba4tI2QxVuw7mW/H9UAJFDXNlKVuuhlMd2Q6hDkcKU82iK+PTbeAcS46l
5l1AQ86vmMc7hiSSfVJcBQn591j6fUW5MiOOwStwhK1tBhLhQShL3qAHwSRrAoiqB45u6s3
x/vgDo1jzM4SNJ0EfGxUYvdm7MjrHuY3yVUqlLQHjomciqLg+QcV6COTnW8tx9lZb+rka25
zkNk6224lClbC9lBQvVyvJJVJbTI0sFBYBIQn6RssLUTtJ2sqbU44ewGtDwOEkhLK2mXAzo
J9JMWYt4tlP7ol5xpCQEE65TtASPodIASfDi3VklDIaCkjlLi0laSdjmU0gKSNaBCfV2d/U
E9fDvRBW8KfPj5uGNcE3xfFWeeKH260iSyVJAcRyqSojqNgoKNpPX6TpYPKQFDpvuB4M2Eo
d2lCFunuTy+mPbXVzl2ADshAUe/TegSxMdIeS8VL9RJ0V75S4nX8CwjlSUJ7oGuhBV1JUVK
GAQtxHTuO32IOunuevb+W+/jP8Af9Rf9v8ATpqchUJHIABJuqPvVV49r+nI6NoVWXuVagE7
JPIgApCSem1cvMsj76GwP4da8O3iGMokOoCWVOEHewNk9AP4fcn3+2hrqBpMVbCP3aSDraS
VJABHMrZ0CCfcgaPTtvrrxJjhdBjomJStlbgeAH9kDR0ojR2d6HU76HWu/WDlzNHEzDk+AO
K58k3Xj73z7dVLUsxljIviiaFeCQKriwQfB8effqRXC7htXSIbS3E6d5UL7jaOfR5Sdddk7
I0RsDuQPEi3KNuJXJitFt30m+U8wQCQBy+noJIT3I5tb6H7keEFi1zVVQTCbQWHXA2hSXAo
c6iAQEkA8x5STpJACdnrokOAzYxpLvK2+TzA/SUKAJB0RtWv7ROvYj33oeKTOZ5ZSzFwlhl
FGz4HP1B9+a8cXfVLnnLOSxPNkX5BWhQ5JJN+xP16bC9rizHW02qMhJKko5U65CVbKR2J5f
fm2D38N1ORCisKQ+4h7fVQUNgaH1JSnZHVX9+zvXQeH5tKdtc5iQ6ppyOHB6jBUP3hWpRKd
DuDtJUN+3Kd7Phs8vx2sZcU80fRS8SEoA2kb/eaSDvQ5k6UCdpT0B0NeJ2Gy2iEsCfmJH0G
3jz59+B4Hg11H9ZaBPknxdmuOT+n/p70yEynjyvUcbAbBKiNjlBTvYSEnr2PTps7G+/hGS6
0/MBploEHfMtLYJGzsbICemu/vve+g2HdEQOK9NRQjQUNn20AOiQCdnQ0TsHv28FsqBHCUl
eioBQChzDYG9BBTroDsdRre+pB0DxlK/KGYkCwoJ+30rgH38Dz0uGUNZIINUf6cj/T26SlZ
ioWA8OjwTzEBJJJSCdd9AjW1HXfXXXXw22YUD0WYtxSfREhsgpUlR/eKB5TpJHfYPT6dp2T
1ID/AFc9JjcrcFttbhCSjnTzL5tDmUfYJJAHXro9QfdLZsy+76bk1hC1o/eIPME60AFDSQO
VRIJCSPp0OoB0YImkE1sQRVeRYA2+x4ABoXfgeD1OxZtktngeK9jdePPv9fH1rnqKcbE7F2
QZHoBZS8nppXIRzlKv5aPUdz+XurFYJOQ8mLIYKHZSkOR1KSSghR2NKCSoDSggk9dH7jfh5
sfpy861JdjpMeQNelp1PpOkgIUs6KBzfz10UQrxIsYgxaQIa4saOh9tDKHJBSC6hSgjS2zs
AAAfUBoE/wAJPTe8jVXh27goF1YHj8p5snjzwALs+3RSTUWLLTACjyOOR4/LRHN1zz9r6hx
C4WW7DSJj8OU2hlClk8h5DoqICNjqCdD8+YD38FbuNSnVlTteUKb5wtagEcvMCSp3XIkJ5S
SDo6IA79rHJ9BMFD8iuS04UxfQS6G0+ohaNK59cuz772QRo6SSNeI9XWJTI6JDheQ6UhSVo
JBC9khJ5ifZWiE/bv17DY9ZadnDsgN7Vrd4JH5fYGgxPAA4AIsHpuPKZ7JogGvPNf8AKwTw
f/WI8ykhNuJYS4yy6oKUvat9UfSdKHZGxrW++tb7eCtxlMNSkIbSEK/icCeZKydk6PYp0R2
Gj3/MrC/rn2pqkvM8qgvkAQSQvl2N7Ce3Xr1B5tfT9wC4ny8JQcQte1FSOdIUnakAb31III
1/DoaHTZ8FEnNCyWsDyRwfcg8kjwOfA9/A6Iq5KL81g1QJPPPB8+wo+Ppz02dhXHmVIi8wU
DzcqPsCCRy9lc2u+uYdx1G/Bchcl9tYbQrmT1KltkJSfupRA0N+xIJPT7+Fy5CdbQpzfMgF
R+kbIHTprprW9D7nt4IJy2w2SApIBJXoDZGxvt3H8R0em/BKGbdS8EGgDYsD6GvPj7ePf2n
wTFwFYBiKCsaNDgUwqzwOOR9/uQtxygFS3Vuukknl3ykk9jsBR79glCUpA0T4FMjmJQRoE9
egP8hsdPbfX9ft43sFle3WwdJSUkH31s7776D21s6A2dA+MS42lKnNgKOzrroAkkAHXbt7f
kdHw40qrY5sAcHjk+38PJ9vvfUrcSSa5+Xjx54oCqH++aroHKYabQs679daA3voN6I3okHq
PY/YbSVk6uOlxbagk8o5gnYJSSRsnWtg9On37exUUmzQRopB5SdAHqfuSNEDt237dPCRtJb
S0qAc1tJASAD3A136dTr/AA2B43G7P+ZaH19j4oUefHvddT8SJuGZLsi7og+9EfrXtfSSkz
1A9VEK2VJ0SBsEkaPTZB679unUkdSR2WtQ1zKKAVK0tRIC18oUoJ5iApXKnmPUq0ne9DwLm
SElISpP1o7bVvZB67J0Nn8t9+g8Jl2TtSuU8o2dA72Ae3TuANHX6devh9SB5Jv28gVxXj6/
oeB1YYYb5rgc0Re72v8AToc5NWQpJeXyrJUpJKtKUTsqUkHRJIBJUN7HX28AzJV16H30d6/
TYA/vAP3138BQoLVrYBJ7ntvqSSRvX8wNHv8AlqXsKUN70Trr0P6d9D2HTt2GteNl/oP5+P
6V7/0H3PUxIRu27QhqzwBdEePvzfQhx9StqSrlH2BPc99611/lofbufGtpAcXpZP8Af1Pfp
vR2dkf768Bwd9wQdka666e+9DYI6g+Nqex6kcp3sf47+/b/AH7eEgksCfNj2/l9OnmQJGaF
m/JoEA0CLF8HxV+Cf06OmlhsDXTl/LYI+2h9/wDu6+OoH9lNc9Tz4cdDvp/wSsp0N9B/yxc
F/Y+/brof5eOXFt36QVcx30B5emgOp2O/3PToPbx1DfspKv8A3O7jqR7+UjJyD+vGLgtruP
sfCZiGikUj/LX1vnnxX/L+HStPRfx2O9fMHu7Psp9rrwK659K25lBSfkXHdMJf54iIThkV7
jTBL4mtKUEuJajoeLk5seo4YwLzaFpShx8wwlcXlYHq8zKUNrWl1pj0ykcnI2sKGghwELKV
7IHOpRRyhvrbEx6UibWvyhaobWtpSnAUzUtodHycsNttesl5Dq4xcXzOeitLS1LZHITzH83
etJ8ertoTVZJkwm347qJHqMzH+dQWiPzJVybbLaw26tElt3mbU3sDcWU7l3xgEKGLngEeKs
GiR5sjxyfrXOskCdBLAoPpbjMpCLIPytyKUyJzwVFgbiwJJPSyZio5yAAjpoaAPQDWh21rp
/s8NjmMt2ymJw+nUmRLlrBs3AopbiRkH1Ay+4EkNqd0FvE9UxgRyqLqR4dyXIZr4MqxmKDM
WEy48+4T2SlO+VG9czi1FKG0Dq4tSUJ2SB4bLCURmk22Y3jqIjlnJee9R5Z/dMIKXUMoSAF
OpP1BkIS5oVy1AApXqLC7fNI3zAEKiiuZCeAAPNDnyL456jYwCCTKK2YiogQAkPkMfkFXbb
AN5F2SFHv0sqWFlMGHAgIFBDYhR40b5hsz5h00hRcfVHWmvBU6vlJaMhKWz6jnM5zBA9U9f
kmaW11DrcrmQ8ZRLKZ1uyhhJsbH5JiPKh1EeOiOWojSkBD7hmONrKS62445IcPgpiM2+euu
SXJcymwo6Ziw45SxPvA2tQdlPvhPqx4bpHJ6fMQ4lPKEBe3vDj1NOvEAHcbWj8Faafcn4/Y
TlNx21AJcM2tsJXrqhvDkUp6PJdTAkFxbi1xVgveEMxXeAY/VbwoUMisdpJLMT+8uwALVWu
z9EOwjMgYwjJejtWNWSNyyuwd33H1rFBRcSMTvO78rkYtwqxBqoYr14xAeekw2W578kGTMe
eLYU7zySpS0OeoStCmlJS2sJW2oKSCFJecHsf8AkZBcxSv9Z9pn1LSuaYr1lLCeVpz0oy4z
tfMIUtqQqvQWpiUBx9aUu/KMh8HzV+yjQZsaFWS25ERMgRYF0xLtWkrS0dPRpEatjoDPqel
IBllaHeRKULB14exi6Yu6ZL7SFNyeVKJEF/kRJhSFJStUScyha/SkNpUCRzKSpJQ60txlaH
FBJpcqOazI1bwWJkLML5F0wK8VweOBwaFBJpMuOX5pHFsQxLsSDuFchzV0AAbHAu6FVzZvh
bybCxiRFymWGo8d6Kl95xZjuqXJSFsKbU2sISqM06Q+ZBcd5y4hQDZLXvtPttpjyfUMkNqQ
p1Z5w+WwEl0OpQ2nmWfrLZSlSdkFHKNmduZ4qqyWp5qN6U1tKgl5JIS4hRWoId5dJcSgqUp
CVpUG1kqTy8ygY3ZDiFlCecQ5HJWsFaVI7AH3P59/1GyAfFhwsxXRFd1sAEE0COAeTZseDf
FX4rkFMTONKjmwNpBNblYAKWvyVYUST7/p1HeRDfaU4UaW0StXo6AWFKUVK9JwqSkgrKlFt
wJ0pZ04lICCXLYUtPO2NgEpJ7AcpIKSCAUqSocpSQFA9CN+HVmY3LToONL/ACKSOh+32760
rWhvod+AjeIuOrS6AUujW1BPOVAnRQoFI2k8uh16HqlQJ8FRKpF3x9RVe3A/vz48dHU1CIA
FpAGqrBU3wCLWweaFkC//ABGh02SYjiiCEkgfYdumzodOp2R1+2+3hU01Y464gcihtQSBrZ
2Dv2PXqD7/AFHsfs4yMO9MJWWlOEj/AJtIOgft7AD766je+g14WtJQw4j7AlJ5E7BB0UkJT
7dAebl1vQB0ASTvY8NPkIFtSWPsFILeLAoH3+/1HUbJ1ZWQqg3Aj6V4+t8i/f8AXx9BuJYm
1JLaJA5VqQp1S1aCEITpa1rJ7BCUqVskdtdh4mBgGLVtfVwHbiL8pNKEyHmXHUKU2VJ2pta
kcnplICUuN6Ult3baXHUoDi2rx6DUKtqWC24lSH1fMyU8oK/w6ONOqUFKAU29JVEiPApUPR
krSdlQIfXIpEaHHHyMyKXHR9SUo+s9BvWuw67BO+hPNrofAHKeSZwjFlDcgAEUpNDmyB9we
f59UrOyWksXbMSxo1t5oD78g3f0FADo2tpkLYcrkRy82r/nElJcQEHunX8SlJPKonm2AACe
xG1E+xWtJkvAIVoBKEoSpKAQeiyDyq326k9Sd+GjV8+hSF+ry8yjpXqADWupSd7GydFIGyN
/yX8KXIEJpJ9JbvKhSl72dpI0oK3oL0Ng7IB2e50EHHVEA+V7sAk2fr7jivYDx9rPQSfkrT
eRRqiQBzf05NDx7GvqHSjzPSSV+khzptSnFFQBGgEp6aTsjfQ6PcgeEhfB223vlASFIDaU7
SrZOjtR6fr3/M+PMVU1SA4VbYO9A7+ogH6yARvl6ddnZ3s+NTVh6T/puqHIVOBSiPqUVE6P
U6AB+kDZ6E/l4aWPY5kWt1jxZojzX0/QV1HLAEAnk+B9fH+vvXRFHoP4lKSNnXMoEnp79Oq
R1BJ2da7fmFepIzrzrjnK2GwEpA5SNjQGjvWj13sEgnZ/NeJkMqHIn6SAroogE+/VQ2U630
6jv07DwVPw23ULbKin1e6jvoCNk7CgB23o63sjv4wSyMWLHb48GzQA5NHk8e/tx9+noz8w9
gOeBfjnnyaPv4HQCqx6HHkB8tuEnSSvSQEtrAIJAT7DXMAeoJP2Hgjy3ClynG5jJccj7X6j
ZHOEoSopUOh6nSt9QOnXt1DhRG0w4qVSX08vKkk9AQkJA+o9ufQ+3Yde2/CgY9GTAc9JIcC
VchUpSCnqOYKCvsD3HYbPsPA9ppFcOGLEWtm9tWPF0Puf6i+piNzdgg17EfKa/r/uumjdo1
x6gRIEZTjaW0OPONoOtJ6p0T1T33rf5DY6APj+SToc9MHnaSppSQtl1CwQAeUAEbSCB1PXR
1o9eheJuQ6itkRiWWxraUpSnoEbPpBXcgdOp69CAe58R+tsjTU27rc+tSt07Uhwd1DXOhX0
6Seo6knoQQN6ILSs8/rRvHvrkENzZ22f6iwLoUbB46lxAsT4Y0SLor5FXx7c/Wz9r6fyTcy
lMtc8ZOyRzISsJWtRHLsg6J0kq31APUAdDpE5HAclwPUjxlIK21ulSR/CSkgp1vqdfWCrez
0GyDpnbHNrCU42qMp1lCFpcSlS1qBPUgEc/KQFDe+wVonsOU0icR5xjpjWcltW+jaSlPM59
XY/kDrm31OxrWjqIuLJEQVCja1leQaHvwDyePP/AJ9S0jZVBCgktRIFefYH7e18e3TXZPjs
5yQHmCVlB2pJ5NpUpIUStCQebZGvqIIV16A+EjPqlPVb0ghbZjpcCkhKm+YIAJASQkgpTvr
ohWwQSQT4dmbk9ap1frRUob5tiQXihKt/xkgc2kEgEAHqfca14Q17PYcZU+wT6biijkG3QQ
o8xGlAEJKToEADZHToPBmKVyEDLwvANfQDjix7eT97vqdFvAAZaArbVWar255/2R00bUhsN
+mlpxCSANk85A3oEk7P8RPTetk+w6Iy3CAVK5CFLUUqCVAIAT2Okjv1Gz2PbRPTw6TjfzCh
yttIaUSlSuQIUkLSdE73za0SnYHKoBXQg7bbIorbC1qbcDpTvmAUf4idE769AAN79iTsjwQ
hk+ceRfFefJoe48fX29geiWKLkX2NWBybPAAv245s8Cq6S5cLSFKC0pGh22Bse2iTsa+/Xu
exPhOvWqweXRKTs7UrYIB1rQ7dgR0Giffv4+y31ISsc/I2R2J2Uk72AT+o0QOp6j80NPddZ
BUl4/USUduY9RvZ7nQP3HfrsgDwRVS5qwD97s/pxzX0/wDOrLjYikEuNxNEWCPFfS/0Bvnk
fTo8k2AUFa0gHez2PfoUgdR+fv8AmPCSmSNuE8xIOx1IGvYbPuR9iNf3a8AV2HUBbitjm+r
m0Sd/n3+wP2HXZ7gpE5CU/R1P5EE7/Tr7b1sfce/iUibL5JJ9/HH0qz9B/LoxFjkFQFIUmq
4H0JAHmz/z5I89ApzvKlaubrzApOiem9Eb6+35Dp+vglW6nnUQQUEE8w6/Ue6ftsgk6/u6e
BMt4vIUnkA5eoOwFaPtsnr07gAddH22CpKuXY1sH22QNjtvXcd+m9HfXt4X0WhjCqCRzQA5
v5aFE+19C0KK+Y9Nb+n9B9+//eddB18anHVJWRvY17jr26d+/X38eeZaUaA0FfUCnY0Cdkd
/y/u339tJ37DZ+w9/GdPc83X2/Tjz/H/l1tDy99dH8ta8DmvqT9Q0To6HXZPYfp/q34ANMO
rIUoaTvpsffX29tHv19xvYPgzaQpLiRrpsf4dffr0H+3t42vkfr9L+/wDy6amI2kWLNceT5
H8uL8+ejFtraQNdNb2rXv7neh13rZ0NHX5eOob9lNaS357uOmtEHyk5RrQPLr+uHgvrRPQ+
3bxzAtJKzrYGh+vbXf7f+z46hP2U9vk89fHM73vymZR1+/8AywcGPb27eMn5gkA4JUgX59h
9SeD59x9Ok4J/6fi8/wDWgUD54J5FH+Vi+qXbkJgVk6YgOMfLsuuAo5VKCg2Q0ptKkrC1qe
LaUtnaVE8qgpJKCjnsb/EcTcQzRvRbRtKLNbsp6N8z+JNNtuSi2psuvO/NhLzakuBkpW6Al
tHKkNj8gtoUnIYdDImGPHibnzoq1OOrnz0Ox0VsGOY7pkK5nHkP/LtJSfUbbJQRzoK8o23/
AEXlKiWLJakynZSXmX5gjhw/NJbSsadc3HeZdSlkPhAUWigKSUpDhnjjQ/NuLCTkGtgI22b
Fgmz4I+YX5A65upkx4onolyyTAkuoKA0q2CN4sm/K7WXkElWae2vmcpjYvVpVHg1XoG0uli
Y64lTMH1E+i+fQ5mlIMSS60wBKWv1IYQklTfMp49dPzQQjJhKqcKiOtPRoSWlmTflpKWmFu
pQUPxK0Ngegjk/es9VKKihxpF4RjtfeW8lx5l92vguqlfJNx1qRKU86+uMxLeQEtss86Q44
2QQ+lCmUo5OdPiSqHluNhD7XouJ5tIbbkMtIbClJQnmdbZ2UoIOuVIJHOhASlJCp3WLaka2
Vs2eShc3a2eWoj5j4ABHNsF5kq45WKBNrIGYFr/dFzu3rdgzFaG9rEYUbfnooDaW0w02wzH
LXK0A00WVNMstoCUIbUoI9NAbBAS2gqPKk+mCkA+MsG2pkGTDde9NMlrkK0jnCSkhYUUK0F
oCgOdBUkqRsBbZPOAJedeW4ln+xojmV1KSSB12OoPfqSfffXxpMaTIc9MqShSkOKSonmSQ2
ptKtFvYJCnEjZIJ0op3ynUUX5F8Ub+nPH9eg4BDBiwBBB82b83XN8/X9eR049O4uxMZx9cJ
16OtK2pkBcuqmx2StoLioLb8hx9p1BeW4FSo7S1NMIcivbLrbo1lRdOul+qvm2nnAgPMWde
iY3MDTYQwH3Yr8B1t5lHOhuY0C4pLiUy0TEx4/Kz+IVDrLoWp5hSuYb6r++zscoA11Pv776
a8PfUpUzIbWHyEj6lch1vXTfMT7/mOvTvoeB+Va1tAJN+VVgfy+xFceRVG+R83PTErqLUFS
QBwUDA+DVEED68VVA+eetb7N4hamZ9fXrlemtTrbMwj10BRQpUBLrfI7yq1zF92OptLrK3k
setpKZs8bfcCnTBH7xHX1FR1KRopAaHpvOHatnqNoAT/EDygvP8g1ZkNqKn4zoAfaUQvnHQ
laNp1reiOu0kb6Eb8Gy8XTIYQzHW+pYCUcziCVrAAHM4UcqVOE7UVoQ2nqkFO0lSoAyvRcC
hYHJFgUTfPzcfXxxwTfUMyBCCaX/wDNRNg+x/p/H26iJa8PVLbD7aTzAnbSU8v1dFdOhPc6
1r36DsPBbAwZ0kr9BXMhf1AAkAfdXQaGt66b2PuNeJrx8FcCUJfbKyCNqUnopO/+j12AD9t
9e3g1ZwyMlpTUeLp0qUTpH0qKSTrY2exBSNaI7He/Dn+MKBtJLcgAg8V9+fHn6e9jx0o5BA
/MONvIokX4vz597HPUMX8XYjMKZaaWZBV002OYBWiCkkEjrpOunXRJ1vRj/Q2GUMPLjuJP0
F1awEFBbSSvSQepJI+kb6g9h08SjsMKmhSAKz0UHXquejzk/VvZATsfxEkAddAAdfCay2i/
Dq1KORwKIJ0pBTolJBIOj3P5dugB1rw/DqCyFAposeSpBIFgDkcX+vPv46jSzsRQbzZ3br/
seLA5vwOOmErbCpgX8aCUgut1NmltIKAtaHpVYfUb3shLfyu1qPKCpSBvZAPqbcIXZAcpU0
lR5UOLOkDQ7BOt+50T3BBPbSYaiyE2l5Ie0PSkw4DWirfy7MBiegqCv7YetHwSCAU+mO4Vr
c6VLkMpSCemgrR2FKV0J79TrXv/AD8G4gAwIN2gJ88btrXdVyTwAfv5vqPMq2tcERpZJsEs
ocn7fmr7kHk+zluoU5XNPpCVEFAToK2jnXoFCd6Ud9wR230AGvC9x0szY5aDbhdilLLyXEk
EqU0hwEEgbSUOpUCOYAq5O6fCXoQkQgbFbYjMNqeedVtIaaZQpxTi/p3yBKCSAnmA6gnQHh
d4cywpp2xQCqTcvpnqSXFKS0y6wyiAy22pRbZU3AbioeDQSHZCXZB2twqLOTIiqQQQUI2lf
HJHnjigPIPkDmj0JYVu3eQ1AjwSaJFn2UAnjmyL456UUhgoghlkJQvQAO9dzrQPTl2N6BJG
yebXbwhH0PFahyKUrZSCAT2PUk7Ouu+u9b8OupoKZWAgF5CkkoUop2D319+vUgj+7fhvpy5
EOXJDWgkgkgAKSCo9eo+29KKeo99b34jxSBrA5r2sD6c8XwL/AJgjqKVcOrct9SBwAKuh7W
L/APFfAvjooUuewv6wsJKEgEJBBAOvtrZ68pPUe/t4OG3VKZ5FrSpZSlaeZSQrRHMSE72NH
r7a37eClb8yShwBKlkDYCQeVII1/Ck61vpv239+vgjV6wcIUVhWiCOx1rsSD1+4/T8h4WV3
VyAR5ofy9+pAJBsWK+n+/wC/SwiyUOtvMLVsKBKHFKJTzpO+g6f+iTvej26EEHWWkqLLcju
POegtxfIgAaGwT30ehUkAEAHQ7kdCQxpLzbgbSr92DzEEfl2B2SNjoTodSNHoB4MnlJkBJb
ACkhWzrqCPzB6aGz9+uvfwwYgNwNfP/wD2+OR9Of8An7V0+W+ZSWKigSCeDu54A4oeCeLI8
eejGfOmNBbcd1SUOJLuieb6tnm10JAIVzHt+oO/DC5hdTwX/ViBS0n0mFuIUp5St8qS2reg
nnClEa0AehB5vD0IdLYHOradjm2N8oPQkn/ff578ArKrhWzSklAS+hPMy6QNhQPMR03sKI6
p+/UHp4bRFiYHaDf5mqq/KOfsT55P18A9ToJQhDMu5RR9+LN8+P8AXzx1F+NeymSv51n1Ce
xB5FoA3vaTvmX7jlCegG/A6A81PcWXEculOemVKC18h6FKtlRKjvQSk65de48LCwxtsSHGZ
A2tDnOFoQlQ3vps66DWwdE99Heh4ITBarJB9FoPcquZZKEA+xKSpI3oddDQ0Omj28OMAwND
yDVfcV5+4456NRSIwDRqbZR7Uo+5rkDnkkX/AEshvYU5bYTFQj0wQFFY6FAJOgCU6AIG9AD
ZO9+CqCl4tLZWlalJOlIUo62gFI0CdBOjr/IEdl9aWEZ6KhKWvTXvr6aeQAkcpB2VAjROiN
a3333Sa1/LoUYyFtrWRzEbXsAEnWyrXY9tdz28JjBCVVG/DWD7Xf8Ay4/h1LVjtC0Lu/4mv
9OP4fTpEXC2GF+mkOocTvmQOu97GgQUa1231I7b76a69sFg751AK39I6EJPsda30H5ggEjX
TS5ytMlTqHG0q5lK2daT03131HQA/bZHt06tbasq2SrYJGz1BI1skbG/beun333J8ToFW1J
I8kjkeRVD+36kEdG9PjVmj3HnzxXndde/BPNH6c0SQEvNkJdGk70db112R1HU9+o2eg6dO+
9om3dTzDajyBOgUn37a9taIO99Nfy8LCQlOtBJCt72B0Oz1G99/fWvCVsYKnEdCNb3v+8++
wDvqR1Ch09vBWDbZH+Y+L+nvR+v1+38erRBtDi+AKr+Hv8ApYH6dIx/0+qgAVE7312B1O9f
fp7jf8/ARTpIA7gdBsAdPyI69fbf92/A6TFdbXsAEbOt+2u2te/27HqPt4AKQRv3PuACNfk
AevTt23+XiT0ZiANXR22wIPi6Bse3iwfHmr61nr+e++z7fr/3eAq2ikbB317aO/y13/Pe9d
vz8D0srUCU8pI/s7+rXTrrWvuO/cfn08BCidBKt++gTr7nxnT+9OaYcXxYHj7f7HQDSzpP1
aPQDrruR+n37/5eDKPDK0KUnQ5ehUfv99b3rv0H+PjZ6B1spP3675iNgdE99de4AGvffgwZ
bJUhvWgr6UAAjZA3s6782h2B9u+/GdMtNwCnvYN1x4Pj+JH8+i8p5emx0OuhJ7e+/cfz39x
4FIcQQN6BA679tdCd69xr9e3gxapJb60oS0U8+9Ek8uvuCAe2iADrZ6bHgVIxiybSn02w5s
6PL7HoAVE60nWz27kjqT42JEUgGRAT7E/YH6iyB+tfxJEYsB5YC/qQL/n0VsKWtSglJATsk
77gfbR1/Lrv776eOor9lPUpXnr45cw1/wC4l5T09v8Axw8GOuvbxzEmA/Xsr9ZTQdQnmLfO
OYJ+50NEgg7BPQa77Hjpo/ZSJin/AD4cdgU6Snyk5SQfv/yx8Fh1/krfjUpDQsQbpa48+V5
BP9/v1KwLOdjEKCFkBDE+20kkD617/QcWeOqJcIqI13Ds7qxgqsp0WzfWtb6G3/nmnG0KDS
1uKW82pC0re/cNlz9+g6f6MBaSJcKrdv5ddKtEwlU7RU3FnvfJsznzMZZdEaStTDjSiw2y8
0gLWwHeZpjlILZjgd7jcHEKqNLlNwH1tyFPKehSmkvvuTHEeqiUpr5aQrRaa5kOOcoCG1BP
KEJIuKkmDHjw48OU267ZpjtyENrClfLx30PxS6O7aD6z2krKSraehST4FgtJPsZW2bioU3s
CoV3UtEDx5BFHjkdc9cyzZjRlZAjPsRSW2CNGQmloCqUsu2qLAGwOj/hMayJWTXZKnWZVnZ
BqOXGVojyo0VhsILElSPSWtqQ9KS62l0OJCkEoIUklwraW0ykpAW445tKG20qUtYQATodkp
GtKccKGklSUqWCtAIXDYjMTD6utcSl1LsJtxUdLYfLpmbkugshLindqePOAlaR15hy9Qp6j
Ba59oT5MV6A6Sv5eKyBBWyErcAMlthRZkrUVLLaH/mI7bbpQ0kpcdW7ByJF9WSRywuQgDgk
0aFeKAUAm7+l8ihkzq88sjFgu8gAUwYAbVrlSopQT+arIH06a5qRIbkGSpKfp5ktsk7S2g6
Kio9Od0kdVgcqRpCAoBbjniHfqVPlTZLjjUdP/AIMYjK5EoUuK+sOSUIUkvKdffWY6EoUUu
tMMKShSlo06dhhUVhl+c/YSIsOOyt2Q+4iGltLLQUt1w8kVvlPppPOf4UhKSlsEK5m8iYRJ
jRxPWle5b0qQ00ourW0XZDq+RxbynFlbKVJigJX6LhjmU2AZKj4eikiYEkjnao81VWR96NE
n2+vWg0TKzNQNBBQIvwSASPJrlqsA8/m6UUS6LXI8HQ2n+JY5iCE72AQEjaikgcoB6nkHP/
EX8x1yY9GaeeQG0EEJWVJPOnXQ9OyffmOhv7+I6xsaLzjPrBXpoBkOJKN/U2416CVgEAJUv
1Fg9ypkf2dgq/5+Y0mQ0mSY8doNx2klxKEFRjpdIbTvmcdUV6CNc/KhHJ/aJi5CCQBVpTuv
kXSkgAD9bIP6fziSRKy8EX5uhYFih9eeefHg/bqYeMPpIBeWFLCEgKbUFfRvl+o8p+reh3A
BH8i7UFUVtCVJcSoaCiCU856dQd6PT3+47fnXRWZrlNc4lmrfUhokBTshTjauQdSWmAhSlA
6VoOrj6ATpKwrfhyKDPshTIHzMx+QorGwtQI69OiUhP0j7devfZO/AfJ0qSQlxItAWBRBY8
DwAQPH1837c9QZMaU38y7fdeLIFHk1Y5vyePt1OBqyZfdDTOy5vpzD6fb7EfyPXr4OocypU
odW3l+s83zJB0HmHFsPJUU9dtutrbUN7SUHt08R0x+zuJ06AGUqWZiJbjrjPKPlI8H5ZLz5
bWQoqU7KZZaShDgDziXVtlpLnhz60yHpK0qBabYVyp5gSeRQ9tE9dH3OyNnRPgLkY3p/57A
HzAEWOdvPnyb/r1BaMrQN8i7HIA5B5H0P3/uCXIsLOFFZKiplJUs/vFLIcI12Rvv0I+3sNE
nXhncxuITkB9t5a3ghCy3/zf0lewNLIBWAdc2yD06Ad/AjJZfpyUJWpRbbbSQpRISnZIIBJ
6b7k++xo/T4QGUWjddj9rarjLnN11dMsDHaQlTjgixlvltHOUI2r09nahsb1s63JwMcBo5C
SxLAAcA+w4J8e/k/wrpk+yrdkgKB7+1dRwgw5FrMtTFZVJel3E98oY1yw40F1mqSt/mPMgO
JggsJAKntkpSEIdW3saqZTUrTjIBSoJIUPqTo62k9xve9HqD7HoPD3YnVs41WwIKY6Vnkb+
ceSlKFyJi0pMqY6tX1OOvv87iyoaAUEAJSlCQ4IpKp8NynojZQ4ob0lPOCdddnRUQe51obH
tsGy/jRG7BUOw2qkUWrjk8Ac/Qf16Znm2tXlOQp9yFoLxXHH3J+p6IeHtAq0Y9R1TQDKgEl
aSHOQDR3pP1b30B7HudHwpaagRBr4y2GGya92ZVeqlGvUFJNk0wcWP+k+IKXj0UAV6BI6+F
rVVkSJCKa0mMVp3za0CtJ3sqB0QToEbPQeCPHJEdFPbzEyzJbsMjyFaAmUZLEcsWUivkIh7
WtthtcmG/Kdba5WzMkSHSAtxXga+S8jykEhd6ALXg0QSfI5G439FP1voa26i4Pugr2JZmFf
QE3YPHCkX7dAJykFwrQQOZKSQkAgE6GtDXXfQjuPBJIhxX1hbqQFDoFEgEj89aJ1r79O/t1
EOO7Li97AWvWyPq6j6v8AuJ/n00g7Z99halSHFKTpTgVzHkSk7J1rp9I6FO96B0ddTLhugA
1bfPHJHy2PsPP8/ccdKonm+B5HuwPAH8OPH9ulatqHHCnG20IJGiQR1A2QD7AknoBvZ11I8
NVn+QM0cjEIbDcRdjmOf4Fg0KK64UuqXmWWVGOPzUsMEPyBVRrR+yW2nSSmMQtaG+ZSUJxQ
4q2WG49Hi4vUzsvzjJ5TtLguFU6PnLfIbpMZUx4MoZS8tmvpq9p21upnL6MCtYW46pK3Wiq
s38Z4h32bTbLiLZ3EHMZhfgt29e7NpZGHzIMht2JAw8rXuhMCewyVzogTZzJTbMqdKdISlB
LTsE5eSy+rGDGqs0e65NkhZYnZCSyxM8ciK5BUtG6jlTVu0LtifORNRywsWnxyWFa/UzBCy
NMkKAqxiRSRLIpvcRHGGctsus41cPJPB3ixxG4XS5fqyMHy29x5qY7oKnRa2wfjwpymw4oN
qnw0sTfRC9NJfCAAkDw2cd9hYUpmQlSkkFzkVs+4JCQo6Giew0fbXbxe/wACOEHBL4lfljx
3Hs+kxcQ81cHEq+ZT8ZIteuVkGauwYLTUpjJJcN2teyeYeZhD7t7IsLJpiWUqUuekWErny4
4cKOJvln4mZHwy4q10qtusckKDL0VTy6y8rFLIgX1DP9NpNnSWTSQ8zICEvMLD0OazGnRpM
WO0sbCQY0shORHEC52FVlKNslKHhSVcBmUXtWSJhaup6jZmjPjouVjlZcHInmjhdGDmCVTT
4uQoIeOZAPl3gLKtSRkqeFK/kMBp/wCWdcdbWCNEIPKvY6AkAka33IA2NnXcFUnLnGj8uyw
2gpUoF10lZcSFEDSQUJB31H1E61sJPXwxIyt6ZKKoqgtpPKE+srnP066BJIKdq2QCTsEH6f
Bqq5kvLQ5IcQtZAbT9Wj1/sJIJIG9HajsEgb69dvCAdrg2KNGuPe/H0NG7HTEeKwO1lJoCw
OaIqvbx58+QfPTnKl85ekSX0uOnmVyISOQbT9IAPUHezy9yew34RbM5pyQ40oAuqcUAXWzo
g7PMpY1reuxG++z0Ox9a8OdKFr5fUKeUaBVza3pWweYfwnlVsb3vv4M50Ft51DnIG3Et86u
VITzgdt60NkdNdgNgjr4iNJsYqRxVrQ9gPFfY8cfX26JxwhALriqA4C1RFV9Ok/ZxUupZPI
hJ2CoIIGyOo0kfqSCSNAHZ6nwUJiAJU4raklRABABBGwE9yQNa313oDXTsfOFbrgR6aUHfL
oDSda1rRBPQAAbPuQOu/A6PV+m2nmAcSr6gnrpJPTfTpsjpvQ/v6ll5iQBdfU3ySfpXt/vx
1IAv+YF/S+mkva35rXKkKIJUQN9Oo0QE/qRo9fz14aa/x98K50o+nl39I0nSvYk7I+2+/wB
+pPiUE+m5VhSEKAI0sEkkpI673oka9iepHc9QU9a0jKEJbS2FJXpRJBWNdAR1+3uBoe++/h
2LLCbQCaFAfUV5sD7e3IPPB6nY87Q7fND7ng8X7+OPH3PnqJMmpWnYW2oAcvUJ6Aa6dt/5f
c/fwRyYSRzJABOunQa67/LW/wAtdtEe3iSVpjClJJSgJASSrYPKRvXb+Q5dHXc9e/huLHHe
V3kQnoCQQB0KtAn+7fYD8z9/BWLKV65A/wC8PYj9Lr2+n1odHINRDAbueKJHBPjg/c80KH3
6YudXhXMSnRGyBy9eg0O+u2td+3bwnHYgSrR0nr1Gt7PYkdP02Trp179A+MzGHljmA7E70D
07HoPb/o9ensD7eEw9jhQo8yNgEjagSR067BPX/ft4IR5KkUTdDyPNVwTfNkjk9FYc5CKEg
H24J9vqD/Mef18tuzXJXspBAB6DWhs+3/s+3c9/BnHoZTyA40zzIJ1s8p110Ty7J0Ceuhv7
dDvws2qop5dtAaJHTXTQ1v8AMH30Ro7778OnhOPpsHFNlpPLyt8wKdhQSopXrr9ignsCeut
dtZOSII2ehxR5IPkgeB78+56W2dt5Lj6e3n+Vf69NbD4fLkoadU2tSuQFQG+XY69B2HT2G/
zB6aM28KaYcS4tskjsFpIA6j2A6+2zrZH6b8S2ZxRmKy2G0J1y9Na2NdyR039gBzEjXbofB
TLx9gpUlSEhXXl0lQUCAdfV0P8ALqCf08Vw6y7MQJDtJI/MbrgccA+x8f1s9YuS7AEk8jxu
N14559wQfuL6jiKtLBSCEDQHZPUH7HfY6A+x1+nXw7HCSQAVbSPt+ffp7aKv79a8O7Px2M4
4opWpJ3tZCSQk66khI6A/3/l16JpdMDzDl0eYgFQO9b0NAqPfQ6aPUDe9DxITIWQAlvm48n
n2rz+vt/Dk10tWBH0+t8f36amZRRJXquKbAWtBQoaBKho/cdDv39x3/Po1/ZWqUVvnu45rS
QpDnlMylA6FJB/rh4MK0QQD15dj8h4oUVQuqKi4nQ7pIIHQbOiB13rsP8B46O/2ZKtahed3
jM40lICvKvkzSyCecrPFng+rR3rsEHfQ6J1ve/E+HIYhoyxIdaFnkeDx9P1+te/RHS5T+Px
EDEgyAV5FbTxz4Fcf06pF4TRYj3CupFxDifhS37Vhyep9hbTLZsX0KRaxnylbUZ51amUvNI
kRmwhz535RrTqmM4hUlJMzSsgY1AHI9GS86mBBMMSyhKpJ+UZHI06HGVICHksoSt4O6U6hI
V4nF5VuH1U5w5g5GuMXbifDslw5765VjFr4jd9dwiGoUhxuPXvyJDUlc1qsWw5MiMMOyny4
sJRFrIqStl8fsppq9pg1dKqcmRA5lx0KRXRU2mQQozMV+NIBlSW7Np5ut/0llL7q4cN4NIh
uQ8fKU5+oBHf9x67G6CXvCm1LHwzfKdy7ufkUjrn8GQFy8wozgx+s5rhSdwXlbINE8c+Be0
EUVxihoGa1mZS2dW1HcbZlPRkTYpkwGTDC0JsIzbrshL2224rgUnYklKOZxbidu5iNqm1it
LlIjl11djHUY6nFR0rgTXIyPTckIYdcL7ARIBQxytlLzbikrQE+Iw3mLUqN5WyZK8YZlv20
irxx2olyKSZIkNspMGchMia98rMWqHIhsuOOB1JnCMIQDTzdY5ntwiwQpF5ZJcrfxhcS7fl
LjVrsh70J8tuTHsI9rEU/JhSCqGxBioXIcnMlLsYrSPCjhnKR2SS2Fm2U2pIJ2MwJs2QSQO
BVA0T002IclZJYXLFSSxccpwflZr5YHbuFcWu3cCx6mDl95XTJ0HHnH3Y8Fh5i4upbLrXy5
gxvW9Gpeebc9SPKlTQw4sKLTXyrQKpKhJSysRAyWDZQWXVQfS36gjgI5YzkdLrrbDjKlAFK
VMtoUptaUKaJKVI+k6iMnHcwXXSrSRZV4Ys1w7NEOfKkS7sxo9otqvdlzokGO3PQ7PtGWJD
zQ9I8kNtBBjrQHHi21kuDFk2sjH7Ct9ZqFFgQ5DomuJED1lJiVkpb8ebYPOJkKL1rKcbacj
hHpsOuqLmziIqIA4cqa+UlW3FQWPB8k2D4FKALrpmXFVF+SVJCtglLALALu4JAJJYgEtWyN
SGNmnBcyiuW3IkQBFkTZsgQYzwIMRCDIW1AjhTbgdmKIcMt5mOv1B6j3Otgpaa8DoFSlpx6
Yw6X5MxXrLflRktuKHppaHI0lDam0/Tpv1PUdS16bJfW022lKMxa5qptpLMaptHLRg8iETB
Xx1sIb521MwUyp0f1dqjuBbsRlMfaHUR22Y6QXXIZlTXvUU3WLaU2T+9nTYTEYuAqBaLkJ2
zfQpKwkKCowSN6BWoFPhDpsalFflJDMCeQCOSbr6kADqHOXjJRQFLAE73QMAdpUUSCR4o+D
V1xx4hUpW9tW1OLPXSSATv26jXuNjWk9tjfhbwMektvIcYbQdaK0hKlEJBBPbQ7g710Hf8A
QurnbR55CEUimSkgqkSJsNuG00GipyQtaXnJZSFDSULhMub16iWkhSguqOtyC8XdNxpbcij
V6dfEehIVTtyJLLSm7JIu2ZM6wchiSVxFLqo6JKpsOSj56C0kpeizzFbFqAB81mxyVHBBrd
RJAYjxwfcwZXkoAslfmJJUjyBXy8bufDEDg/Y9KjHLR9mzeTCUeR2oaiNrYhPyDGejzJCpF
kuSh4tMsSVyREiRFxi5Yu1j0tD3ybAJc1qylRkes048Fr6uB1SFLUUnYKuX6RojohA5QNAA
7I8JWBUwaBtECAypokockkFTnM8UNsg8/pNbShhpplv92gIaaQnSuXZMn3FH6GlDm7FJ2D1
0PqJH0jR6dev37eA00aubVd1+5Aojig3I9h5H9yOockxJoGgABfIuqF17fTmxyTQ9hN7OYn
Vin5PIZwbSkNtqKTzFZPPrty66lOwASR9Puy+U2rjONXNVtXqWtc5VQwtSuRM+51Uwg6RzK
DSpUxgLP8SEcx0dHwe28qeu2dq4sUSHGosV31/VSuEw7KVILjlgtpSltfLMMsrjw1BL9guW
FtJSwy5LZTeW1zX4bBkvurdVGyDEdLUSkuH+k1O1zONICUKDgWpRRy8gKkrSgKSgiZjRLFs
BIILhworiwtAjkAE8c0TZ44PTCn95GDVFkIsE8EirrxZ4+tXx0u2HXViMHEtLdSlovutBaI
5eKQXFNocUpxLZVzKQhaytKehKlbV4cZoE1yllfVISpASdo5PtragACB+fXw3SVJSlKRypH
YhBBCQB03og/lsb/XqPA6zymvxuBFTYOSVuTXxEgQ4rD0uVPkqbceTFjsNJV9ammHVlxwts
MobW6+62yhbicILMgAsk+ALJ8e36f06gyo7sqqpYkkKFBJPAu/8A08Aknp0oFmIsJKZWiQV
BtQCuZYO1AAE6P5k70NeGQczZ1VhkkSnrZ1i25kUpcaU8pFfQtFdfWmbqzW2tTzabf8SblG
tjWr7M4SkOtoSPp+FyxydD8fIJUnH6lba226msmhNlKacbHqG2u4ivUiqJIQmHRSGltEEqu
JaHSw18ksw4rceDF9JiHFYbYjNNBIYbjspDaENnekhKEhIHTet9evhUMcaOd43O5FgElQBR
BsWGN8UvA/7R8DIolRmDAOW+YrzsFbaO9SNxNf5TQBPztZUAHLvMFNR2nI2KRHVrbbeks21
pZNIT0DzrUBdRUqUAdrQ05YtkJGvXWodSjKLmvxvHLbIsotXp0CqiPWEtS0sMREJRzKSxHh
x0pDwWtSGI7Mx+a4VFCS6txSlq3WiEsMreSSrkSDpJ109hsHffXUdwoe3eDPm3zGY/jeK8O
K11xuTlFgu9tVJK0ONVNVIYhRGXGyrlcizbObKfSVJ+l7HPo39fKTgiV5YkVAN8gXjyR+Zq
JJIpAxqxwD9Ojuh6UNW1LGwlCwxO5fIlAJ9LHjG+ZwzFiDsG1BYXey35J6D4FxuGT5ZnnEC
DGbOTM4/B4e4k28hmTAxWmn36Lu+kQGHmlJROv2qmLDfnsuNvrgrcjHcZYbb+3deLmU+5Yq
+bmOPLlSZZCS8uc66X33kL1ppSXlHlCAEp0pIHJoFj+FdOaDKrdyM2TTXlPWz2QNFDdvRIV
DeaUObY9aFLhvJJHKtTb2tqSdyFbQtLTrriVbKFK5jr+LlKid77kq/TqO/XV203TsTGbJyI
4FSfJkQzyeSxghigRUu9kYSFW2LSNI0khXfI5N31iVYMiHFxjsxsbHiiw0AUNHERvKFlos6
zPMCxtiSbLfKernvhq8aryLw9TAxyQzVZVRqnx6C+ccV6tFd31i+9XWyxtaXq+olR68vx1t
enYVs+TWOMutKRzTx82GF415zskgcJKitg/wBJrngcvIeAGQWUxSbaDxc4XLbxnM+Hps5X7
04xxHg0Qkxquap2Km3egZLXFNlPsWFUT/D8y9dReSK9TqUw7vEr5Lyi6QmNMorWqciSQgdC
tLIdSdbVtxtYPQJNnOJcYXLXLKrIZpl1MMsRYNPcQXDHVRJq7KvlN28N1lTXyr1blkWulJL
ZQ5IaxFp6O45DnWAUL1nBUyT0WQlY8iORKMkUtLIJEHvtcESRk7JozJC4ZJGHVSZ5sTPyoh
GJcGTILTwWqksC8RVHO5hI43kNZK+msoDPFGVoetKCfTXM6tmQ5VdNgy34k6E8hxiTBmxXl
x5cR5lXK409HeQtpxpQBStJSR014Paihkl5pQeUoqPP9SSVcyjsk7P1A9N7106aCt6nZ57M
PQri3F45VcdpFBx4rXc1tYsdhDMel4jQ7WXjnFOhSEBKeWNmdfMtYZCG0rq7mvd5RzAmLNP
DWhxCuUchCdOFRHKn6QAoaABBB7e2+3TwEyJCSVBBANcV9OeefrXH6gdbEmwlG8qQAw/zCw
Lobqtfm8n6cHoxi0D6w2Ur24DsqIUOp+5Gz11o9emuvhRqrnWmCH/qWBoHatH30d9e3b2Pv
4Nq8LVzK2koGhzpB5SfyOtdR+fX2A1rwukw0za5p1pCVOt86HUpTzFzSdg7Hfp0AKQeo8AJ
snaVD8gtt3UBRIsWQBQP8fb9enFcMDttiBdVRIFXV8E0fAPn6X0xz7f74K3ypV2ASAd9OpH
KSOoA2SNkbT0Pg7jJDiG2gVc/MPqCd8wOyCQTsa69tHXsT4P59MiTISgoLSwnQcCSNcu9hS
SO4I0nQ0d9d+BUSu9FSQpJ5kf2tDR1rXXX6Hof1A8NySqADd+SACDdkeD9P989OggXxz+v6
fb2qx/s9A3apTw6aQoJAKtBJWNdQCRonWzsjQ0fv4TkyjCuQArUrm+w0o9x1107fz6dB4dP
5fnaSNA7BUQB330A6dPY/l1/XwXKgkFKAjRKt/V16fcfbfb7a3sADfiL6zg2GA5sChX3+/6
8+5562rVweR7V56ZK6pZLTa1HlQ0Bo+okaPU7APbX59+h6DuWjlxIyH1B7nUrnUoe3KFHY5
Qk6I1vrvpsa2CfEk8wkK0ISGQVKQkeoSn0+VSiFa+oHZCgCroACSDsgFi5rCmH1qWhDuzrm
+jQIOhylO+gAI79db8FsF3aMl6UmioB4C+L4P8APwfAI46eU0Qef4Eqa+l+3SOk18P6vTKw
VaHYnQPc7V1313sdE99ggeExMroyFLHqNkpB6FIHUdTvezvvsAnoPfw4T8hhalJ9H6gR0UR
rQBPsfffYdBr9PCdlRVWEhtiOxpbqg2newAVHRVvvob6knt2768EkJBskhRzuPt45H6Dnz1
KikI4JbcfBPI+oANefrfSBerW1hXI4knRISASeh2Pt0G9/c6IOuvhXYYlbK1NBSW3EHQKdh
S0EjqSEnmSCOutb6jQ6+FTM4eSYMYvJfRIe6baQghXKQdjnVoDoOxBPc76DZpiuJSQoSHGF
pbVzoLith0JG9IR7Hat/Vob1rWvCcjLhbFkIkDUBV1+YUSNpq+QRyL+59pyl7RSG8hlDVwO
K8eByLrx/Dpy6hbMgIbWsuL5QCopHMeUEKKd7AHMDo6B0Py8GFhXhxKw2BrlPIQkdx1BG9H
+fU/bXYjq6uRGZCm2lA6G+YdU/y9ySdnp0O+3gapbSSPVToEkjStAb30B6b1obB7Dr+fily
SfvCyWBwP1rzYoD7eOAKHHRZHoKG3MTwBQ2izxRPP8AH6UK4BDcu0bqHQtRQUqG1hQ0nqD0
5ddSQSo++gOp6nwibagkGUp1Cds7Gi0gnXfQKQSdb6AAjRI2oHs8Vk2y6CGlrV15ikKKRvW
hsjoQNkkbP5/bxoiV6g2oLSPTJHRWzsd+uxs79wN67dPafj5TrtYVV0bskDwefsDxx9enCz
AbwR7AqaPg+xFc/Tgg34rqPchiYlamnGA00lJ2RvegO+9lXMd7I6nex1PXx0I/szi9ed3jU
zo8qfK9kpTsa1rivwjH573s/bX6a1STkUKL9QbaTsjoB9IPvsgDuf5DQO+o8Xj/ALNaz6Pn
i41J9MI/9xdyXqe+hxX4RDp/l2102O/iy4E6S18tGrH08A2Bz7UB49+pujyu2q4QNAet7AU
flb6kn+3VK3ALjrV4Nw7h45ZwbKa89FsW6t2E3uPGMiXkDyW5rpD6Gk/iCvUd9ZhaAxMbkN
BxcZcaXGzBbhq+4r3edWjEZysnWt5Y2KrB8NtsqvzaSmmm3B/pZnrCHhBRXFuzXLQ2mA+xI
Lb7bi+X7M8IrMbu6XJotkbR1h5lqXCbkuiNSKkKubSSpmGkSyWFwGakyEOtoZ/pMWpCkxX3
D4bbhLkdbgs4ZQ5UfjEysyOiMKAqI56SGG/XQ88ixQhUKqmstvAR5MsESo7lihhBWhYS+uO
kUurNHjyLLKUUtu4mEt8oTQSyaZrNH5m4HVQEfpnUdkTiSTagJYj1EkZixXwFHuW5CkEsKB
6czH8UF7l8LGKma7jLcmvfuKU2Tbkq0sm0yKtsMXTGlsvLqxJemV1fIiomsRFQRMsDJWtkp
XCOEYE27tLOw/HKanaVbZRFdiRYosZ8pJjRGqyY3KU5NbTYNqRY8iofyi4a4z8d+e38mFZm
2cZbkFrLy2gizcdrMaYiOO5FZWtQ9Z0U28h0TstxqLWyeSenn9WneL7pCYM6K1JZgSK9cmG
oqHGbSjnRaO1ViKVvw5dTcvW2LLRzWMtublEEIsGr5FjYRm4Mp54zhIFo3Js6yLIfU5GQzW
pEs0cd+oil41/d8SSLspnLOovd6bpt5tZG3ABdoMcySxwsTKkZmRQ0Y2SSL6ZLyH1lViG2P
GUG7esrKTtXb03Mjh9MyLLrXHKObkKafHpdVTsiY/JimCy6tpT8KC443GmlyHbRJUhtT6XW
0tRo/qO9AXVpXcH56r2WIj6DDjOMCui3DTFnGaSE1vpx4saGioKY5guSpUsPNtCXHlxo70R
v0ZKyAxjFZ8O/o2MsnWFZe2kV2ziy6SZbNvWSLR1NszyOzZlhHNg8qwsIBcdHqRnaZ1mO2l
+fGsXHir37rCXpdkb5mzn2TUdqTX2DEi/lvornrSmYcVPjTozjUuO+3Gj2AjNPxRIcLLbSU
Mpd8JmnlAVUkQ/Iuy0ve1gMwb5gwJViT7XTAeSzPkSqQkcqkemEU+kQHa0V3sWG3bSWdlWi
abgliQVGN5BBXdOzYtTPVZ2klbTDctUeOpiHHSyluLEcjusojosBNdQA+taG3m+Z9ZjpDim
qKtuuZ5m4kppaXhHdn3ls0ph2Q0luO4ptpqytHC4HEKbS042y645zqU/+9L6y3Gb7NWq2gy
K5hYzFrH6iIic/EkTZLcGM46FwoPosxFvQnwl9EiwlF2bEbUpIfTDbCiwYZw68urjXNe1UT
/w2Sp9LDdg84JqJCURpSFOR2G1/Lx9i1kNILaH34cVr+NRKY7NJv2Hbydu5TaFlpQo522OA
PmIG4E8WAOYSGXY2wbmCEo3yllCqACHCjwvniiGP16VPKYwioeeZlTbab+H0LZS3+GOyfSc
kuznIXN6shNbHiSZ/oyJMhKkw1GK6hx1kofvF4Nfj9Ilr1Cyw0lT70ibI9Rx6Q8pT0mZLky
FAFyQ8tx5wgoaC16bbbbCUJgVjq+Il/bwpVPGU23jzUing3M1EP5QmbLjQIJiIZXMbirgR3
3bNtZbKDWyJUJb7saYw65NOIKSkWiRaWtlZz1lHoOW7kZ8CQloc4qYbTQRAcWlpRMWtSCvn
USh1QSUws6EgKnqeo7WxVPNiqBXgAbaI3cgsxrz1Hy4/S2RmWN91lkjIZgwIofKKX5KYXRt
mBBqlXMd9y0KVVUJtyOXFJcsLL1I7a0pC0gwY6UGRN5XkoUHHBEivsEKizHiraETnFVNrau
2nzJjTzCvk0KSxDS2xXw1zGmbOYmM49IEhbEF1yYPmzIbZciB1tvRU2VDWZAq2e9WC6zXxQ
H0B6yiyA++4256QcZiqdilMfYUQ4+sLe7tthrkdWleJdyZE2qxNBfmCygzJ09ivZWuXPhw1
wmPki6FJjwGLF+UUSZch5llEVmUw2sOvIKB8QlWdEACqLLimLKiUzEsQV5Uf5SnkjgX1BA5
C7RwbIItgF+Y2SBzQvgivHHQqAmmgREQGGExISCXELSv1FOqX/E8+8sqW+87/ABOPuLcdcJ
JWtWyfDdZ3MixYVat+W1Xw38moSuVPUG2mmq+xauilwrcaHM+iqMdtJUHAp4DlUsempflVf
jdCi1v3m0GNHYMtbbRcW7NdDbSYdfHabDz7r8goi18OO36z61MtIQtxWzoosKtr2zj5hk0d
lhTQUrHMZdbL4x1twBKZ0txL3yz2SSGVLRLeS28isQswa6Ry/OSJ0hciKNzJIx2qxosQDK6
0dqXusg0SzUoFWbKq2RQm/VYNtXlSfLuKpVFc0SCxNqq+eSqlvP6UX09clmkx2ShkuJEW2y
Fpynriz6Tai8IKt3s1RcLpbjrg1zTjYR/prYWFg5p4nNJesL2U5Z3XplliethuPEr4qi2XY
dTXNFaYUV1xv1H3XX5VhKUlpEudIbjRkNPJaY24qPzpbT6uxo8o3zcvKAoHewAOp30PbXhA
zYL0TmU6hI0SFg75SOXvzdddxskHrsa8Ljy45RSKqWK4JZuasFz9a5C7QQTajgBqRWqhGIx
x4ve1AXbtzR/zBdqmza/QmkyW2nFjnJJ5Qk62ge2wSO3Xqfz7HwWz3nHYyPlxsgglQI0lIH
TStg6PYEA9d9e+t0mM6+hIaR6qVdAEdVErVyJQ2NjmUT26HfbuPEPOMHmwx3h5LmUWPU39M
Z9Y6ll+e1NWjHXJaSkuR4wgkWV3FbXzRZlgxMoILbqVqqp9w0pDviTDHJK4SGN5ZQQ5VaCh
AQNzuxVUG7gF2UMeFtuDN0zR8/V5jDhw7itb5HYJHHuNDczeSSeFUM9WdtAnqSUmcGYz63n
lJ5UkqK1gJA1vRKj31v8AU634qxy7LUZ9xPybJ1SAuqqq6vpaDlUXUor1x1yojiE9C25InW
65jiVn92qwkJA5G06L8q85HHLLaO8RAj4PQUKYctM2BWYHi81TMWQy5FdKLzKYeQ5Wl9xTy
WGXWrz1ocgtS4qo0phl5EfqDJfk8cjOuuNPWdllFhJeQj6PRiVMUtMJLbZ22w9JkNhvm0lX
orSkqUglNi0/GmikEuSkagWURZDIeSBbExoFYCwQhkFE0x5vqnbvaU+jLmSzywzZeRFHioI
GY+hGxE04cyIo+cJHTbbAB9m6n5hNE4u1hutn/Qw4pwgEfRztqacQUnuFJWegPY7BHKD4kn
IpYCa13nQlrTJCnFAJCedsp5lEgaH1Aga0e4108Qh4Z8ZY9YiAu4VDStD7RWCkqD6G3ElTS
21OpcZc9MgpIV6bqf4HArnbD4cRuP1PksV6ux2ncx6EoLadlJmiY/YNtqUlpxCflY/ynqth
Klp0XE9Brn5nDcoJYliMllh5YD5mB4obPzc8CwK+prxW9S0fWJ9TigMKr820ZMjhIAisCGa
RiA5NkqoBY1+W+gHCPKbDE0vSoL8ltMa0mocXEfVHfEVqdjFq8wy4hSVtqkitcZCkkj96oL
BQtQXP/hp5icKzTHE0MaTKqZeOtyo0iHZNttNN1y7CQzXx4z6X3ElqDGdgw0h8sOklHphwc
yxULhXEuhZvZlBPnLTQuZnWQXrxuI5C+TrJTNYzdzHmZaluKVVqL7ja/SS1KaQhbaCj61qu
Rm/C/HMxv6afcTMtwZp3MKOVkWMg49a5J8pV2SMavqxr0LL0GrG4TXyo6pyXmWkq/wBLSlC
nOSHmnGyFHzsGjViwVSxcKQpQHwWO3gA1RB9h1NyNDnmmm9XGmDybJseSNSKFBmZ1ZQGcq+
302aOQvwAPmq5RWbUnF/y/cZaR2xjy7DhzxCw7O8fM2Q028a3JVJ4dcRxThxwqkpfyOXg91
Ngxgr5dMkWDujzKMbY0V1CWYLP1OJSkdACV8uv4CepO9n6e35a8V5cJuPt1FlSa1K01Ddhj
uT0jqa+IpdcbOdjuOjG+WvW47HKpmT4TV3F5KfSkOy3HnlrQhalo1s+cTjBRy2mraFituw0
8EuNzqf01rSkgFv1oUiI6y6gpVyrPNvRWWnT9RqOViTtM4gWMqscbAO5UncNgAIj2sR6ZZr
ZfK0a5KMrs/PmlVsZoLCfMjyGNmcMV3D5djWtc7gAT+UXYtqwuCl2PLiSgUOpeZeCVJBUpA
SrmQebrrZHUH22Bvw5EasZiJUuO1ypUlWwE9Ds9dnXXZHTsdEJA14iNwG4+ROLNa/OhUyqW
5gqRHmwFSEzIz3qchLkV1KG3igFaDpxhJHqJAcUQrllxKkCLHjvvKcbLqUFKADorI5lfT0I
9xo67DfXfijarj5EGTslBjaUgiK/eloiiQynyGBIr9D1X2x5MOSXHyY/TnxyVk3FTQPIplJ
BFEXXSOdhSJs50pjK5gShKQClOkaTvZTr9Rvv0J14+yKuxhILrkUKaCiFLT12STo9B+WtgH
Z/l4dStRHkhEgshKlJCunYkaHTl7gkE6JPTe+vcVZpZUwtspSSpBSAN6AHXsNAfkSO5/I6H
nLYMsWzhQARd+K+49weBXn36Z88/Xpk4ylIeUFpKkglWiNf+iDsDprWunt77675KkqC1BJ0
fYa336gdumv0IG9eDCyYTG5lAkKB0oHR/tEEjQHX7dT0BJ+xRc+y1zNtHYI0SDon76I3od+
o/z7PqWlkU+KIvggAfXkj+/PToHC8fRr/5e58fp4HSSyVEJ98kqWpaW+X6V6DeiSUjl0CeY
AE63ob7k+GPnJkJLiltOFJKtfSSAnY0roN/2gev3Pfe/D5P0f4g0pxC3PUcdSCUgnkAJCgN
E8xVoAJ776dANgjtMfmxG0sMREOJdHO24rXreohKtlaFqICUJ2SlOweh+/g7jZEUIEe4Hwp
LGrIAsgk8+bPkmj9D1ISGRwDwLF1yT+vA9/16YUshT60LSoOJPUHYO/fY10I2Pb3J8Livok
ykxXILR9QOILzmhpBQQFAaHbsR12dnZOj4Bt0z7MtZkNPf88EB0I5/UJJ5lqVsENoPLtSd9
SABvW3fxys+XhAEKCypR0DpIOyeZOxsFQA3vqPf8pWdmLDCCjBmAAoG1YEDybogfUeOepOL
AzON6ttPi/PkEnwa/pzXQN+qY9Fsb2tIAPcJK9a2QCPz0PbqPHllkRUNtJASkJ66AGyT3P2
I310f79a8KVcNeySNkAlPQg9Omux6/lv2/uBvoTvlWkbSAdAdew2f8R/LXuPFXMzspRm3Ak
mieQf4VdfQj+XR6NAxJNUBXmiPp/C+P+XQcB4J0D9Oh21vXXt0377/AC6Hv4BSGHinQB5d7
J31PX8h0Hb7dOvhQQ2EObCgAnQ5SQeh69jv22d9Dr+8eNchnkUpI7EE/wDwJ6dN9N6/Mj7e
48IBquOQbv8AlQI+1H9b+3WMQGNHxtK0dy2APfi/1+1V9Ehr0Vcy0c3uNnvv7+2/5e+jrwG
emEgkI6JOhyq5QNE+x7nrrt7j7bJ8801/ApskjsSOvYdenTodnuQB37dSOWhkEhI/6vMoJJ
B30699a769t68TMdd/hSLILHiq4BIsk/fx78dLMwAJI+equ7Whzfkjg80AOk3LcRJSpIbcQ
NnqVA7Ke/Ug9N9OoP8Ad4vj/Zxo6W/Ovxhd1pz/AIMGRtE6H1J/rU4TK2SAN8vKEgbH/wDT
4oXsnFRQVlaCgb6qJA9gAlI6k9d7H20fF6/7NzLXL863GZKh0HlkyRSVd9f8qnCXoPsDvfK
Og+51s2XTYiJEbgILUE8ngVx/Kv8A16d0WUtrGAFuvW8cAn5G/l9ufvY65W1TYlFfzXqoev
WTIVnFhCyaWpxEO3guCMtz1mGlmXEV6K2ZYYa5pLLchIQ2QA93Dmuwebw4yP8ApHd1FRaS8
ppIMB+S/wAlnGjvSKeM7NipRa1pbhsMTZ0qQ5NH4c47DaU/JjiKslvOKlvHyVeKXyKippZl
vTzkSoVM2mMx6sS2nL5nYSZMhMJ1pmSiOlCG4jbkRuK6I4dU+tU9+AKqS18sgpo7EVc7mtK
u7LSmTOjWFvkcmFXTXkSI5bSAw7HcaeUp0JahujSVMHRTPyWiwoJjHIryZGPFIVkQMmxmG5
32kOCy0aA3FhdeOgedLsxMeYhw7SxxuFYbh6bONxYIwbmMgnbTE+AaHUU8P1CoLhAzHGxEu
YNtVtU9hNhW8+bGlpdrrB5lEIOxK5mxXXtKYW9KbnymIbKUsxm55kNyEZu4Vzw+uBaTCG5e
RYTj1i9JcWzIStuVi9K7IUvTbq57sBhFgX2voLjiS0r905p58JrWjjNXX/KJsKSVVFRhehF
kRmK2fJdsq+U7HQj1Ft2jV16ZbLakoiQUSgpoNvF2LMfAcWfz+hw2yx6Ime9c334wlAciMT
sfw1T6sdnRjGMZMp60RIjxLt5KG5C5CH0yg40W3wO/ExZDyllaMwv6u9QrEoh3H5aj5qJfz
bjyCCRXQlpUyJZdweL039QbVjYlIyHal/dUSkRsktbBATtI6dt9acpuqy/XXR3aGpPoUDNg
iJHTIbWt5qfkXLPVG5FxUMxxQCEtyW1BesXnRGXZspYZPPcvxpeVNVULIo1e8lxKZ9i1lbj
prWHb+ibjPIkTbQVpU6+j55uO2zJkQ2EPyn0IStITIuxwbAKliKZOKU8t71mWIMUxEyS5II
bQyw0JS31rSpz02iVpKd8rshLbKHHW2TkYRi54jVlPaUmLt1mM1tlfZBLmJjxqtc7I22mqW
rcMiM423Ip2IZTXh48r0SGxPDSH/Va8bxHhDF/3hWON9igKpFAnxvIclyF5ABdx5WwGsVot
7OfW9NEbYq0tbQav5yGLM1UQCZJAeV3Dp0qW94ceoiNCydq4o66vUuU7HtZNwpEwOpQw18r
TCSqTIbhcjLpbSGq1uM1HLAelLDKDv8gpLWTDhyaSDWzrO8YiVtDY4vZSLUVrc9RemW7b0R
ltmPLQttKIEV0P2siWyqyszDU9XsqaLHiXciHHpZ8mrw+qsDJmPVNhPao7xhC3hIjhxuZX1
TVUi2YiCPYxq9bslxyYYTXoxPXfAZRd46h+eMaqJV1KhrVTs2MV6MiBBuZbUyI82i5nSmFu
PsyZdQ5NFd8w603D9R5LZaQVJjCrJaiZn2g0ZAAnNDea2qWY2y8mlVbU2Cyoj3/Kspby1yA
GMk0vqNtCqSSCw87flBVienJwPHK6XiNDMxwTqCndrGZLj65Dbq5gktRpKpCKhsTK/wBSQg
KU7JkNsKdfkSXFVfprZS2IgIiyOR+DdS7QWDhV88+YxmS0F0KdipebYjpiR22w5uPBYi/LF
l5KW0y+facp89pMFxb5JLrfpU1OhDIdMSvZfcisPMRkqbbV6aFPLKUPkOOj1lCQrmfddW6i
MEy6RfWT12JbJqoqpIYQYyG5C5FhJem8sCE2+6mCppl9UF9bqH5j635bSnSpIkOJWCZvWcq
QgY7WbktZJAJYMxJ+XgsB5O08lYMscjieXn0wxpytmQEEgEspJJIU8sKomuAQ9GSWyMVx+Z
OjsIaYr4raWWGG0oHrvrRGiMoaTyIQ367zSClPZBPQ60Tan/AMSp37e6nttvMx2Rb3M95b0
h58NIV6XrvKckL9V5YMSujApLjiWYscKWEFq+KOSpeoxjUOHItrrJQlitrYDBky/QZfadlW
JShaQw1B5ApEl1bbLUhLa3XEtpcWla4JjTr+svzxDn4tHfddgVU15EusxlmJqC1JiMsuOw5
NvLjxmpcq3CS+VyAzBbiMhSHIeQoTGLuWXc5+VSDJKFC7QgJ5G71AXKkA/wCViNpRDDuRJJ
LAdjwG+eWioWlNfLe8FzaggA2eCf41YKv7IZZkOP5MwzXuOtYhRSsWvVGsaZKmXL6cx+H+k
rILUKPyik+qKmsDbDDzcqVYqW8sDJ6aU0j17FuqfLKH3q+4/wDA9iwFpBJfhWJjyEpB2n1k
IXHUpJ9J1YAUdke4rUJSC64HU+kpxkxpIktturIbefj+j67DCiFbfebbaTyOErAQrR5Fl01
uC7HerbFyE46wpxpcaU5EcXpLzJUkrVHcUWwHm9pUS2AsbQAK9PNvYlopFUBQtNwigcKN0d
c3ZJJLMSxJLdEdqcHZVAACwaArgHb9bJNWWJbyT18i21LOiolR7ODOiKUWw+1MZeYWsKKCA
624pBPOkgfWRvoCRoeEhdt1c5hRjOQpiF7UhEN9qQtP1FKilDBcWrqCkhIPUa3tJ8LddBRz
lqXMpamYolCiuTXxH1c6Fc7a+Z1lRJSoBSTvaVAKGiAfB8YkdbrTC0hKAypfqcgDTLSSlOn
VABLYWSQ2CUhXI4U75VARvxCQEMC/ksAaAFUfa9xvwAFs1QJPSWhSXigD969v4Uf5ePfqJm
bYvc2+K5BWUan4EiTUzo0N9YSytcqTEfabAClJdab9VaUuhSG1cm+VQKgRUDYcIsUpc4tsU
vvUpX5o3AizVPmbR+q5GmIiuNuqU9NXUlEisfcS2pFlDS1PirKJDKvHQ/aUbHpc4UGopBPT
SXHypISFAghTbIBPKrotaiFAICUqWwnE/g5gfFSodqskx6HOeSEqrblpkxrmlfZ5iy/AtI7
keV6QUoodiJfLbrSloHphXOk3pWvCCX1DuaNwEf06sFaKmmoOVJJ2lgKLBSCaJ7RNROkRS4
knqLjzuJDLAQJopKQBwG4dQFsoaJHg8kGnvI+FOOt3crH46mKLG8krUsInk+pWTJSgoOR4J
X6yK11Sy298u6+FNrSotPOgxh4ihlPl64scPJTq0U6cnpFuOGNNqnQtxTfMVE+ipAdDg5uZ
2OhDpaKhpQQULNnXEnyzcQOHtZPscUztvJsbhRJk6wq8nqrJ+dX1lbDkWFhIelUsO0csIsS
FEkSHXX6lCWWm9Eq0CYOSePGV4VPcgRbumXWusoJgF9yfVqAKkocQ3LbSWFADSWXorBYBSp
EdlSgVXzA1TCzRtMylgQQVtGUNwFaNwpAJBKnbZZWQEg2Lvpc2qOizaXkQ6hDSRyrkJMvqS
RhRuaXaJIpxGQrAmRGAU0o2gxndn2tS6GrGouq1adBSLCrmhKOv/SaadITvYJA0NdCfcaeI
SowSwbJPIB0ALgIB9uSQyh1I7jR1oD20SXpsfMP+MoKreNSuvBKmkqhPQ4qChSugKElnagn
WlL9TlJ2CAQPCDs8lx7J2kRUWdVAeU42FosnVzFFKidekqHEluhRV9JTshxJISlR8ES0am4
p+PoQFPsRzurzXgUQRdXXViilypaXM0xUYEEskwnVa43IqoH449uLo+/RGvOMXLfR6fIkKA
5m2GGygr1ohKg44paQRoKCRvp07AGcRAs0pekuwscr1obd+au5TplqaeHO0tikgR5Fy8l9G
iw8iAqKeZC3ZLTR9UAH6PHq0BTuVYwlCk87iWHrCKpAICkq9CVWRXVc4JKeRg7HUHWtiqxj
FphLVbZS7+YlK3VQKCtcmvtx2mvUekuF96CtDDaNlx1LKkNJBU4UhJ1HlyFVTc8cYA5YlCQ
PBIskcHkGiL5IrjqUmKXox4+RIWIAuOQ88fKF2qoP03A3YJFXa2r81x7Fq5yBi1PKvbeQix
al5PeoYr0NCwr5FYpNXRR356WwzFkyW2Zk+wkOFMl51MOI+4n0k1V0N/lNk0zGhvz5jhSlt
lhLi0IK1Ac7q/qQlO9BaipDaQB0SgDwscDcxPIrqtpcfxqbaTJNhGqnX7mUhtpmdKEoMtNQ
4DqHHgtyKpsrclBltS0hfMdJ8dFVvwE4Z8BssscXw/FYURyii0cJ2fLCJc926ax+qN/LC1o
CIq3bxdk2G47ccIbbQhKEpAHgVmavi6fJjw7ZsrJzIp54qZVVkxmgSQyyuf3ag5EYRY435Z
iI1Fk1rXtaXQI/UbFYzSOI/3jre5w7A7VLfL8p4pK4A+gh75QuBNtw8oRbZDEcizLZSG2GX
w4ytwK5HnZS2FoDqGgGo8WGHkocWPm3+UNvx1Km5JpbO0daZkIDbAIQytSEp22ANrBOjvvp
PU67nRBKvo1xpOlFopLXKsKVyqCgroVJ0T07A76je9b8HM6RsJ9JsKbT1KwRyjQ/hChvr9R
2PYa9+njnmqark5Wc0jwoJmCqo/wAsCKqhFQktzt/NbDebJFseuV5OU2oyy5cjndOxZgoAv
22njgACuKH2HACWYiorkmKgg+kkbUP7RI7dz27frvtrwXTYjzjTnpOpT1CyrXUq2Dy69umh
vp+Y678DZclr6lpKeclRB6b+nYPTfU/y7e2vCVsbpbSg0z9alj94oa1regSCAApPUaBA9z9
vA5VlZwx8mt11Z9yeOBd/Y/bx00AAK+godNzljz7Dvpg90bWdnQ0U8vXY6nZ6d/p6e22+2p
RJAKlHY1rfcEAD7fl4cO+fDzckrUFFSSlKSDsaOydEdOUbVsnv+fhGQlpjLLrrfOQUlAACi
CFDqOoH5jtrR2Rs+CuObjJrncR9N3A5/qQK44/Xp8eAPt59vb36MqmNKTHDa2SnnUHEL5gU
pJB5kn2SpJSD177BG/CK4rZ5RcN8TtMwyFC3INSh1HKylTjzj3yzzoixw2oD15S2UxmlqPp
tLeDrxQ0hR8OexJesl8qWkpbYCnG2k6IWroNrOtAfflP1Dej2Iir508VlXPl74g27YU3Fw+
FW3U1bam0Fbk7IqegjxxttalpdkWyXnG0FJLURZUvSdF3DVMnUMeGUbUklAkUcUKtgPf56P
vVk+eR0c0yBZJsZZifTkyIISUIsiWWOMBSR5JYAGjXnngdNRwE48q425RexVY61UxaxkSIp
bluTNAvFsIeU4R6hfKVrZcQ20lXoPAtghI8TaigI5Ry/ToaAGyk9vbeuvfuPcdj4qj+HvHW
bDPZZUlts1kZBcUknkEZD4ZPqbHpNhyRIWsgFRKABpPNqzGxnSqiEz6LolQkO1zKJ7khj5l
YZlKRPcfeW8ylan9RIzKgkAvyXFvOLCShZDWYUGaIMdQkapDSfMeWUWbN2RdgAkkXtBIIBv
VMeDEzp4IE9OJTHsUsW5MMZYgsSTZJJ5PN9Ht7ZuV0dmQzGRJSLCBFlhby2CzGly40eRIa5
I8gyHozcgPoiENGSEqS26lQ66ZJSWy76fIsuKaAWQjmUla20aJPVLxQlTR0V+mtBKR1SGxy
DiRCx6ZHhem049KlizkfORBHWK+nRIiTZHzDQMVyTKdrmlRCyyhxtpDrLqA4E8o2ytLG/xK
xfpYclC3rgorVqkrjLlFWQJ6jl5yIr63FwnkOOekpAdCUpZSFkcMF1EO5PTWV1X1WNCmoch
iPysGqqLAE0QL6iBnoCyBfHNc2DyfoDz9LvpQTsmi1YbaLbzk1yZFjJhqQ4yt1Ly46n3IxU
3ySFMR3FuIDKlodeZdjpWlxCwlSOvL9Np1KOi0BWlJ0rYG+RQPUHoQR7dfDRUNaz/Tpqzsb
X5iR8s00xEaTuOhiM4iAyhpw+ohTirD5hx9tKy8JUM6C1rabadmyyahisPGdJQhxClIS3GB
lqIUIymAFNKcKzMaktvxyEJQUFbalByO74clx0RokiRpSVDO1H8zgcbSBwp/zeCT55HSGNc
0TdXVk2QLPPJ5PP8xx0VyJrSU/WhKVkElJJ2lJ2Aeg6ggHWup9+w0kZ0mIyh1TjyE9CQkAn
qCdcvuSeqdHXXWydkeFiiLGmtCQ24laXklSecpBSO3QklBCVb+ttSkL6FtZSQrwmrLDUvIc
kLmIB0pDQBSlvYHNyEqPNvZ66J2DvQPadCkakBrQGhdbmPigPNA/f6cjx03I5Vb2nni7Ar+
pP8umkvJwmnnZcWmK2d6UnSyoDlKtAH6d9hvrvZ6jQv7/ZrVpPnQ4yJSQdeWLIipaeiiRxT
4TDXX2G9dx+nQk0K2FDOgsOpKEOI0VaQtKgpJHcE6/LoPf8uvi+b9ms5h50eMramw2E+WLI
z27H+tXhLsa7nZO99Ndte/ix4SqNoUAqvj3u/c/Umz7dSdDP/wA74NEX6xoWBzsYj9P5+Ou
XzLlVgsXa6BX2EE0064dQ1aS1zJyIVx8pPgx5Cxpv1WGFlouISh1/Slvo5igJnv5eVUVbwK
zdaYtnZ3E3EJc1dVPfdbgzXJE7OItc7RRnCln5JtMZTc+0b5FuWZNYyt6aiNGVDXjPjMLFe
IcuPWtTGq62xuhvoXzr7cx12LPYfXFktTktx3ZUKbDEWbXOSokKUIElhuRFQ6hbjsg+EqY+
P4piTOV25Zr8knYrZYdKauIlYuDV1+dWErNaP5qY9HixmHZEGBYToM8yq5xlTE5EdyW65Gc
zUQs+mYrKzlXlgl4JLuVJkccMTx8zGmpVBYN8gBC5jLLiQBSTfoyV5JJt3qqumLtViks/5Q
Op4YFjcDG8TbhGR81ZLlzojoXzCS+ihkuY9HZSlxpt1qDEj1LbbSFoEaHHSsNuuMNl5yGWV
5XMxvjrbzpcKQ6/UPtUELHoRVLm2crOMXq5qYsJvnVHZbbuqGiZlSEqDCVTPVekaU2kufjX
F7LrCvsYmMUMvPo9pHMf+mzbMbHota+85JupNHHs7aJBpLCbEsrGY09LERlcpXyjTUR4CG0
3H1hea8T+MfEsvV1XhFrLuMZq4zV4zYzbWHY1j8J5uHVy0t1sJySuZjcRx1Tbkea8wgtQSY
6py0hcHHmjmzJcooUMTFrcCRBJJCLMQuRF2FwA0YI2VQteheNC2/KeUqU9A7yZNrKHkjjPF
bxasy0VsLdgEAh6Ztm5GrKzLb+zkuWV+1FXUV9SltFfVsGMqaIMV4tKmrcQkq/GrL5qO9NY
bk+g1HitNQ2Y0Y09PuG7LK7Xkaj5bdyPXYZTHYaFfXB6NDjy35D0VSothYD8MchxG25N001
Mes5CkRERZKi4yY7mFXi0WCM9mWkylyeThlfV09bAqYkFyUxY1iPUddL8t+RLp3HHOdch16
GxNU05r9674ZPJsdyHC6mzbcQnIovy0WqqZMq5saq+jR3IbUyS/CrY8sMTa5LTs0JefTFUF
vyJLkSO2txDhrDhjMRIlQmVgFIUj5EcEbQ4i4Fxt9bVq3eep2Jjo0XE0fqTuEQBNpCIwBCb
/SQVuie91kozDd1MSzzVGK4bMlyJFRbZLlBdi0zbMcS6lLq0yyG4aiwpyXVwSbGY2yhL8mS
z6cBHzcp9C5DST6R5mtx5dY1bWLav9Piy5F1Jq6dv10uvzbBTcd9Vg9OlpefaclSK6OJDj4
9CNGC30eGhp2GI9RMn8Rp+WY1Li1iWserJUayU03DfisKLyn50KxjtCYllpl5tktoeiD5dS
w1qODiHxByWTYtw8dr7W0gsQTFjTcnpl19a228pDkqU843GiyZCkgx0IZRGShxLykaR/H4e
jxPTDGMqx3kuzWiN8u1FVuAQinb8rVZcc3QQMJ49/pHftd2llcMkR+WlVZF+QhVavkkFktW
4EDpH5o8xHU44mTGat27Ca42V2E2WYgMDmYdXJsZDbgjqVIbeZjsVj7kp5lSWlNhK3kG8HI
Y+MMorcWnSX7QuKFvLjvsW3yzYkHb8dl1Koz09aVynEsQ0OJZ5zIk+stAb8Ze4fXSsmbl3t
o9cNSowssikOvuQxHXEWy1HjRq6AFenDQ9LhlxhuTILbEZx5p9IS8264OP8PsNeaS5Jjx1v
NzlOma5MehtxY6HnTErIbsF6E/JSjlbmvlDrTIe9EBb6CpKpbyRiFDJvYEKSoHyk0KAuuFI
3AH6qfJFPTT4iY8KyerKoUMyiMNGWsEId7KzolMyowS96Ob3UXt4ey8aokvyXLCROyGzaaR
Z2tvJfdmLZhF30475lFtEJltxamm46I1eHA22tUcuH6H/xTJoEmW6pCnJMVhA/0iFHmWDbk
hQbcLTKoLMltSm2VJJQFF1alpS2ghCj4jZX4kxGeZFXll/C+aKPRgfMQLIvBvYKoi7uFZy1
JKVNISpLq208oCU71p6sXwvIocmO2zmdvF+eW9MeZnsY27MWWGGI7jsBblM2zHbbSI3q+pD
lMoCiC2048HPFZ1GOFkkYyEF143FhwNt8CNtoCiqFgLRBFdVsvEZS/qgs+0jeHDALW1aWIq
CACoA3CvcCqk5DdQ42mQGVBK0JKEuoW0vlICk87TyEutLG/qS4hK0HaVpSQR4Jr5cEss2b8
2FVTKl9TsSwloYCEvrbeiGM6pxBddjTUSHGXGIq25DqloMVaJAbV4S8HDcpZhKhxs0ypVW6
ZSnJL0HHn7JxyY8uQ8uBbfg7fKxzur9F0wH0obcS3CkNpZaDRjX4RjlcEyLGL+ILjoSDYZN
IdupbQ6J0y7auPiIHDy/uIKIzbjmtMFRG6oViRifWZ7NBY0YkqR4YybQCRxQEgPNiupw2+Q
4YfYE2P/xAc/z6MaXLplt6aoFc7HLkdhTjU1L0iey+4NrYdgMhliGNqCW3bCzhukpcLkRtI
Qpbx0FK6+ymXZlUic8GluhbhDUZDQUW2mWmihjbRWsqcCVKW4p0hxTZSPBHVV6Q9GghtEdR
QHmYaEcpbitqSgKdCB6TXMtaQhvSQSlwILikO8jtMQUsR+hUCBskkEkADWj7Ant+Xse/gPq
M6iliG0NfNkkjixZP5SaPuCQOSB04jKCCAARzz/r78+Ob6SV3BYTGCWy0lzZGzygEAdDz8v
Me2+p6d+p1trnGXA6rQ5gnaSoKBSTvproD7ga9u3h2bVDa+YOkgA7Se+gDok9D0179Pv0HX
w2j8dTkgBn+DnJAHQk/fqfY9f06eFYIYRGzuBphftuHIv3IAF3dX46TI5Zjf15/Xx/Tpssz
mM1FRdSpLLUiC7XivtWXmfWQ/S28qNU3sJbaVtqcRPp506CshaSkSisHaB4oY4j8MVx49jT
Skw1W9Tm1/jkybzgpeNPEgstoZWoBK40lUKStgq6KSpoDSeZXi9HjzfxsN4fWsp5n5mwvWL
WsrELUluA2mBGhu206c5yrccRFVaU0NiHGSHZMy1irckwmGXHjStklrCtHWUTFqVX5CkPrk
McyFs2uNx5TEiQlTRLiHH4LSpzqCfUfEyMle+o8H9LZleeeFmr93HJQsXBZG0WL2LJMSASG
YBTRXjq/w/WWPGZpF9OGXJuNiT8/7sIxIHKqAnv5rcBXPUOMo4eW4ZmP0USCuDDZar5Nk0y
yXyltMiXzT4ja3zFkMtRnEufShLqoqZak+u8484v+FPk9z7OKFFxBpbCWixdnOV+4K2mJlb
VxjIsJ8V191mM4zEcDqXT6pKVsrbQCpCwHQuMCsHfk2KMqdvcgspdHIhmQpEa1mLlONMOLb
D3I89HjCLIeWlJSmLZo9b02XUBSimcYPMj5cpqcbhWkO8x6PRs0MKcmmW/GozOVP/Eo6JrK
2vT+YnX01xz1JEhDzkhtUZTTbsWQ0Yny86THWPTJMM5RYFVyjIoeNCFeioYbt5tSSqlAQtN
wOy4+PgJOGz/XGMYWN42xyrsqtCdtq3pkGnIDsrUTYNlkI3k64vRLWRKjY4lxuEn5u0hT01
ylGpfnyYcS0hR58eb68NRYUX5MaI83G5dPKSCEiQczh/iPArhxGi4nNiTeIvEeE/UWzcOwV
KXVwVKaEyL6qdLr0KeRJZfbf08FtOBYaYdYixVLT5Lx0pnuH/EPiRkk64jvfPRrOt+UiQax
vFLlxiU1Bivpkkv8oDvoR5bbDSFKZai7cXyutpmqsbrHpWS1EV+MzZQHGK5DzPM01PbjoZl
z0rKlMvLSSt94tuKDjrUhsgfKvojjXyNSypoIsqSB4QRJWCshhnmjkZfw87ylW2KypMpCBW
S1JIXeS8WNpsUEuRiF0eyhOa0XrwxMiN60KRhgHKl49hcsr0bO6ujbyFYDEyXzD8M4L6EvU
dfxlp5+TqU4EtnAMGqpWZ53MWVuJCnI2P1Et1oBZKnnSy0lTzzaTfxZWdvm1jKyi8ZSi5v5
ci5tEpdU62ibZSFzZTaCQU8odeUlABIQnQQopSPFKvlhmf1R+XXivxPbry/l+d1yeEWCOtI
S5bNS+JkhVhnFjABUCHofCzFLmqUoemTLzesZCwh5zxeXh8SXMopjVw2ynI8Tyu2w++fjBK
YlyiGQ5TZIwyn6Ib1qwifDsYrHJEE+nkSIbMZmSIjDes6h6GuRrItImCuDCxYEDJT0cvLkA
4pJVycOFm5/f4+wj/Mvm74iYU2ZpyZ0RQxR6nMrKR+8MaboVZDupo0lZgfl3U5KkBSGGV0a
LEYWlth3S+rQCiEgjQIUkDSUlQJ2CSfffTW59uQW9R0KDRUoL7EA9N9+p7e2ySAPC1iV7PI
lPLtRGzoDr9+/X7/yP3G/Cgh1sdKTzITyDuNADfuN6G++yf7x134r02ZDvZ9pkYsLJNg2AC
Rd34+l8e465dGswUAALQ4IAUEcH+/8xd/Tpmv6MPymnHkAhWtqCSRzHr0A0RvXQ60V6G+ng
hkY0hloh4BKlLP1EjmBB6nr1A/y2NaPXxISW20yghkISnXX6RvR/PQHca/mNdurV5HDeeJS
2FEHZUR/ZOjsfSD99D8tHfUENQ5TzOVLbVJ44ANCuD7H9Df8epYjPB/Syfc/Xz55Juj9vp0
wt9ChsOLab5VkJUkrTsg9h/F9SRvZB11BH28ISWhtpKwtAKUkjWtbH8uo6dTrr7devh5ptQ
4krSU84UDy8w7K79CD0J1oHqDrqQT0RNhBZajuPusshLQcKlOqLaUqSD6fMU7+lS/p7KJI5
QlaiATuMwDAcsp4PIBJoG6quTf8zR6dAYAW3v4P9r9z5/5eL6J8ZnoUmQsNJS0hKk8wAQG0
BPMSd9tJG1cyh9OyddvEYPOrlNcjyxcZqmHLLc6Ra8LaaXE9JSXAJWSO3imlukFpaVtVrDv
7pfK4lCtOOBP0yKZbsLujsVxIQqmn4DsyK62tsocYdjyjGcSonaXW5LTUVaG1N+op19t5SX
YxQID+eqzj03Aeqp5DrZybNc5pF2fJFcjvSouHV91YIclJU68kvuIzGveW+FpEr6HS004FI
BLTIYpNVgcfK6yqAimyCq+oxci1CgI4NG1cr4Fnq06MDJm6fF+ZvxmLKAAa/czRzNfjhUj3
E+OL+3TXeRtbdfj11XtOORp+TJbhmduMw3EYSbVxThekNucrgbeb9Ejf78R0BiUpaWlSnwu
lmIpspo7WXKTQNvxLJu4JQ0h9iZR00mEEhaX0splspYecW64ooktNqZ5JPO4pn/KlhNZecF
485z56NNakSVNy48V2Q1HZYroDtrM5Sy5GU8IzjUWL6iiTKcLxYejQJaUvFRZdCxdOS0Ett
TpkVkO2RMgzGX3f9Ap5j4jS2pPptSYLvybLMd+O5Fal1LtclhnmmNNk7nD1MrM9EW6Njhlo
AqYmjUSK5+kfFU1UbHNmXqczPqObQO4zEMvB/wCGyqCpoVQFUb4PJPI603VRAuaKQqvrhJZ
i2rtC89GkN/NpYiyr1hCY0RURSEPSS6t5yJJm/iTySIjDT7aWEuOoqRGpsSq5sou/hpYkXv
NFYS4ttoWzS4DQaaS+2yhTk5pDauQMNrjcjjpBLbiTxR24TWVzM2sQymxv15/MhvLS+6mhp
bdFs9Zwo0d3kdfkxyIMxs/MrIYdkllE3mRYLOKl/I8ci4nUw61h9/LY9KW5st11cTF4InZl
UwJsWKVOOJaqmU1No2qWHfxBM1jZdRHkticndaKxDRRZBdnEinbEbV5Cx3CwQxFAgkDj5ge
ogkBBBHhzyPpwpv28jz9CPPTUY/jt/MRc3PI+0hNGuBUp/dRH4siwcdnsTmGW0c6VNpfsZr
qGXQRHsJQZI02iSsKnBLOFW27qtMXF3AfMOdKSJEuLYSn7RhEh50lKXplgqFUuTihgAur5k
F5xJW6+MVuWy3e1q4QXOfnswpynnUJjNC1d9JMp95SnWUQ5cWWw3X1sRHzBbWiJ6suXHs5M
BMX9vIedxWkxxLC7CHa1ShJfC3I0KIKf99JedW4wy8mEXHHpDSZD0wqb5flSgPPstfjJ5pG
WNI1BZTYNgRoqsAWPhG8jd+fybujsyoW5IFmueQtDgn6rwOeSQfrz1vexpVfGQxIlw1xq9T
EdxxTm1PJaYbZZZeDyx6C1yC04Ct5ZUpICgEuhSQs0FDLraGmJDiWkPobW6jnWl1Xpta5VK
IQ8rmbbcCFAq6JKuo8Hq8IjSURHcjs595MQ0qW61NK40NKXHFrbV8lHCGWX1LIU6pait55D
vIlDafTbY/PZFlQ3y01UQOT35EK0rGgtIZjgrdr0RlR1OLaAcS/Nkre5GwhchyK2UhwPKlY
dzkAlbqwfyqeQPJIocMWPsvNV0iVo9uyOTcSBZoqosgUGJs+5JKjgGwb6NJi4coLjIjrYfS
fTdQvqULdSFFLnKSOVIOkE9QT1IV2vj/Z1KhiD5yOMElpKh6nlpyBoq3tJ/wCVDhUvQ3vqd
EnXTp9gPFBVGxcuWcvdZIRAPzshb63EIS4Uzfk4anVutlTz0pEaZOecjvKU027DbWOVST46
E/2eVCk+bri2VDlP/ByyFKk7Chv+s3hbrRAG9gE712+/cHMYgTIiOCOAaa6sDgiyR+l8CuS
D09oZrWsA/wDZnB8n2RzXHsR+o5v9OXvzAY5Gx7iIK2FkdPllLGpo7FBeUFs1b1lhQvSpsu
udbEedPYqnkx3kMyKdhTDFe824hpn0yHntfDnF0WGbcKnshg21hGdtbZqBXRIEa7jOVBiQF
KktQ5S3ILUhtS5b04W0Y1rcVDMxwPCNMDMmviR1DGO+YKPjkSmgVEGnxCpdrlQW2EKm19vc
39w2ZJjttBaq+TMlU9f6qfVZpK+riK6RhvKPIFjh7w5j4vQqnZNw54TW+fMzJLEDHZNTZr4
jsy28ghqsGYz+aRIsLEPw5UisTOUYlha0Kn1LiqjNtxZ0smi6ZMq85kRBkeRE9MSQS7JHcK
EG9jGHUbaL7VO4KrVyLKkOHiugJM0LJv3AGNXjdQzMAVo7qfjcd20EN1Jjhpc12O4LFvmMD
dwkQsYmx4WZ3zQs4ESlxyAXJjlLLS8uOpU6yVPlQmX59bFdiJcfjxZcSG3DlIHgwn538Uby
VliTY3dLBy/LI0p9Fi5ZWGQZNxEta+tYiOOT5brJrJsSbYRStElD9T6kxLran1uuveZg1ln
ArhjhWNKkMDiacTwL51tEVIjVIaZGXPoixnpCmGmqmuuYimuRsMkqaV6JQ2lS/wCGkZhUrL
7G+hV6Y70PEI4U+0ltltyTGmzW4rzLy3G/WfcuYrsJhCPUUxYQYaW1SQ42KrJP6UGY7xmOR
5q2+ozTBYJ1iQhnJbaWdwVuhJEHABY9CvUYRzWlOZPG8s1JIFBBfkA7nFAn5kBABHNfOZwp
VjxypsQktvuY/TxXuI1jBlT4NlcIspDSqtEBclUxUWW3SNNQ7NMcPO25r5E1yNInSY6WlFW
VQanM75MaNXfOVWLrgQXocZ52RZZFbRLCQwmpiMI9F2A8ttiVNunF+m7VwoKHJEiFDs3VJc
vJrjH4Nvx7zi/r6pcCys/6CYjEU2pbM5+ipv8AREwoaEK5Y8hTWP2UF9IaTFihyWktLLa32
z4d/jtHjEavropquJGSRrmRkOQ3VnR18SvrVtwyl2FU2PMqTGsI6q6ZFuJrMJ6ZaxWahp56
upZhiWOGVvSjkUFDFHBCtsFQySRCady13ti3GNyNzKwAFtwpdBaRuKVoUjjUE0C7j1HksEN
wWKswtgdo+a1oBet5laVV1kl0229j1ImUyzAqZ1jGdN7XNIbEt4vx4060ag2bvyTqWZDUFu
yrpDyYUptLUlKItMbgvwmLepsJUmHDQp6I5Ks5S2lNKY0tK3JHqiOl7ST8wgNlEluIRtlBS
VxKyS7nzv6JmrgVAqo8iHXrRZPfKGS02oO26Y0Jm6M9mFHAMV16Z8vMnOSX0SXnK90tsJl0
+a7Bj4XQrjSaRbbsmwtvl50NkVCZzyRFVNabkJkNyZEZwNfIVb7rrMRDkguoC2UkMUSMVQl
YyGVhsJK+kVADEKWXcQLAtS5YgAlSS/FC7siqUiUMCaC7FhYclgG276HyjcpdmK3aitNZXS
MkjysisH1Y/i86HDS2gPx1vz0QfnHw6t+V8tK9Nlx1x2MiM0p12MWG0D1Y7Cgtay1UIqaKs
hxxARLchrfk/OzTP5Z7kdRgNNuyZUaFYuoU4hx1b02agTEtKS6libKZXGZE+kiyPQMlU1pp
0RVtRTOissS5TDcpSJcopchNLabUHH4zCPWluBpKWY4Q34klwjxCryWcMsuJUSIv5ea8pic
7aLmzSw8qO4ttR9My2I8b60GGxKh17bSFzuaShKVTMt1iR3lP7peEChvzUuwED824f5iSPl
4UAE9b1FFiEpkYNGhUQKi2AyqBF8pa2Yrx6rMwsEBQAOpLYBhmP27gYmVEFyGwENqEeE3HU
ZzjyoxEf5XchMkuNzm/3CvUCAphC1odQ2/MDGOGrTbCHo8yzjRHghxMF2BQ+lyoQpr0pCjU
KlSkJ2ELMiY/IJb0ZKgT4OfLhwPyPD6GRa37MeNPtxElsVYYQy5TocMiUoTAtBdkWzgmMsu
pCWY0ZmNGQ002sKPh3ZDkShuG6uV6kKPkTjaKZmSw7FjN30dh5+fXQy4gME2cNldmyzFdfT
8xFs1yXGn5UREjl+p6z+IyZoceX1Uj20yMGDAAM5VSKBX8xNmwpF/lJouRk/vHWOTeEtiwY
tu8FttggHySC1HaRf1RzeP2EhBiSrFltpJIZVWQPlXfS0AG3lTJNkjWuYKMdthw6SUOoKde
DatwmrYcLpjNmQkhSZT/ADyZZBQEJCpT6nH+UJHphPqcqUA6T1PhYoaabnNRVK1JejSJiGw
QCWYzsZl1zW0q0lyXHTsJKdq0VA8vOeJr3HOXWxoAHoSSepO9H2323s669PAGTJla6cqrDw
AFu+D4AvnjmxdgdNx57pShioIvkAC+Pcg/z4H08npsqavajybthT6ZE+NauqfBDKXW40hlm
RWNemgJUllqEtqO2tQHrPsSXipby3lKUi2nFoClJKN8wAJ3vWu//V7ddfp4G45UxY0S2tp5
iMy5VvdGysi23DTITV286phqkOqWpXpxq+DFish15fpttjStqUSpXasFzQIUgjf8P8BHTWu
2z1/Mf5tS0zm+apSSAfmVQrV4G3cDtHFLXA8dPHUmug3jz+bkgC/4E+OLr9TbR3LSVsLTsh
aklKQkDqfsdka/Pp1B9/ZtkxJZmpbQ2tRH1aSdAgcvTp0H39iNjuT4e7KITcdvp0Wkb0kDS
uvUkknr067P26knQbSQUttvPOLSzpChzrICUbGisnoeY713+2hs78FMQH0hXgkUDQNnyfbg
2K+3PvzNhz0ZQWIJJoAXft9F558cX58jkR28yHD+34i8NXaqgmIavKV+1KYPK245KqcgjVc
m3S0CFPqfbs8NxlnUMKeMCdZh7ljF1QpE4r4BkPBybHps9gzK6KLHHMzqFvpUlEyhtWY9dl
gir5eeUiA+Y9e+U6S4qsf6FKitVoXmh8ztXwag/IY8zXZXnspEtxuhdlqei01bGjh9+wyFq
I4iSymc083GroK1sOTVPre5/QjrS7UTxf4qZjxz4iuZhmEeIJDVDW40xjcN10waysRWL+YY
gOS31ci37qwn3Lrbi1tqmzX/AK3WeVBtujaZmrT0BhTmWRgybZGc+mB6LWCNzByWYMp3uAR
wR2TsqbVPwkSTwpFgKXkilZgJWqSMgql2UbcyiRwAYwQu6wwfPGeMHCqBi+DScxgXUfiRiN
TaVlU67QWFqxzrlGO9MiuxEilf9dVeiTHnzwuyr1uvwlFtqPCfDY59xbncV1KpMZy/E+H8S
olN2Kpt3WyX7TJXm3y805XwJREKDFiT3npzn+nyZ015iLImH10todjfwzzH5W6YwjJltTKG
O5bsw3XjHMqr5GZMoerK+Zb9auBiyWkttzCmPJeakpUtQ9F20nhp5YuHGeU8W9q463nZyYl
ZHjAR5hctrBiQIlrCQWv3Edp1cGSGCtS2zJbbkLPIoKTlxY+myGWZJ924tBIm2WFNz7htjk
Wlvc1xsG2li17gG67diTxzIrGWEjaoljcSJJe2toeIlttglGAAI4I8gRqoPMMzEjRcd4sVq
M2p4bMB6HJw2reQl2GHZDMmtm0t0++2a6ycY06qBKmCO+l2RFRCW476yd4lX7vF2RQ1WN4c
7huLxqNWPYTRusxo8+XY5laMOypq6+vbQzpmrrX3GuRBdZZmofePrWSw7NLiD5cP6IR7LIr
aK3OlVLVC/jsmS0wzEarrJlMzIYrzLf0SvwiPOeRGe5AX2ojayWyqYgwKwfJJuY8QIkOPdN
12b3DEx+gkOqUtvCaCC2t5+/QwyoES6WDFfu1pac+Y566EyhqVDYMFW9NSLMk/EwxGOLHX1
J5N5KbyaCRQqqgGZQUZygKK0lJwT01q+XDgYOUY5d87h44YwtKjemu6eeRncmLGBEnBJb01
UychOrGuBjWAWmd8MeHTN1j9Rh3lkeyG7tpWUSY8Cnz/AI7X/oYiYyFsOSn7fGMbso2F1MK
ZHivOKq0S5DQbZdK3LYINBKxNd3j1g2lVobaIqc+2SpmQ5Wi3PzbKlLccU1LXdPrY9Vx1ws
NocW4su8yudaM2wjIsexLDYiYbLVzUVtcloLaemyq95v1ba0kuPSS9PfkOOSJbyFCExJkTB
BjxIhbjpvdyLzV8D7/ixLwtV3Po7msaYxiRPlMJn0dlYY5Ok4y5KEtC4jsUCFVtTp8uOxPh
em2+7+4UhQcD9x6HPBm4mUFnyhLHkyyoiF3xSJ4597rHuZlmnmleQgEKUijFRxdcK7lmy82
CKDEDtjxwkPEV+dlXYWmYAmnkd5iRyOWAK0On0iIIG1deg2rXX9B/Lqeu+o+/gzcCwz9JGl
b1rr1A6E66aH5/z9vHqLEZeqo9nHnw5UaU+6zBchvIlRZzbKFLcehy2VrYktjQUgslSVtqK
0qIaWEjY0VTqFnvyAApJHN16DSd82yNntoDueo3TnkDEtYADEeKprAP9eP79c9CMrUylTt3
Uw5q6uvI5B/kek3yOrJ5wVBJJTvsOnU7IHXX5n79z4LZEZKuZRTvp2I7/p+fTejvrvqPC2d
gqSObl1s+6T7/AGGt99769O2z38Fy4G0lOtEb6jQ379j1/Tr0Pt42jjzfBoiuOeOeP9+eOn
VI9/BHBq6/h7/78dNvMr4rjaipobA2To7Gv7XXoDsga1130HuEXPoa+XEcjvpRpfXkdQC24
efmQVJ0UqTzAH6j9RHUEggO5a1spTKkxEIceJVyh1RaRsNrUkOqS26rlW4hDaihtS0JWVpG
06LZvpUm5qK/5OYpM1ue7IXzpcSx6AU6tC3VSlOobelKQ1E5UCK6hl5bLhjhIWZwpNy/8U7
kBYePlC2wvdfsCePA8i+ekuRX1Hvflufajx9+W+v26ZywwSwl/LLqHXkojuS1zqltS20zAr
1QuO3Ja9NLaHVOBTyVNJbfSpaBKjKdeWulHz+5JYS8nwnG57kY/IRr+9jsRpMSYI9daT49X
VIdmQmWo8l5FfjbBedQXCp5b6lllxS4ke/PMZM3H5FeG4k+XFsZqIiRDZYclxZ0xmRGbRH5
nmWSlcl1pz1X1BMf0nHnH08iltc8XnMpLSR5iccorinTVWDmF4jLm1zsp+Sl1y3NhcTJEqR
IeeJk2M2wkSZzaHVMR5r8hmOfQaR4uvbu6XLRnaMfKzRUFD0NyyH84YqGkQElWIJUMwO1Ta
Ozgr6m0j8jHx5pru9vy+nVEk0Azkff34FWL+UOkVSeXqrSWZqLXIY0eqjqZfLb8Rd1HdiVU
uMhLQCmmHottKcdEsSGXW5CAyhKw4THjTwijQ7pEfFIKYjsqHi9HGro7zqptlJsZk6vb+Xc
lz0su+tPbq1Tn3ksLLTrsuZyu865m3gfbyqXEsHQHX00eK5VPbvGHQ01FVZOMMRocVz5Oc8
Y8WtrgLdiZaw24cm7SxWwXC4uXJcd/MMjgX2SYXbNtst3NM5FffrmXor6pXJeUF+wlh8ODn
jvQKedPiSkOKYXWSW5biFIeYWl6VcuPU55oySsk0zONxCmiBGjCwa2xghuQglHN2xG5Gcoz
pZL4klldqNhdzkkMfpVCzQ5HIJrpL0WNZfj+NrnZH+CS4kCJZyXbuuYmfNJi2qnKzJXrqXL
S2l+GGFqsUpilSHBT1yYDDLEMLnL8Kg12Zw5kmNJlW1ZgWPQoNPGSr5yytL2xtYsZHyiS3G
beiIqp7Cp0gNxq2LPnuyJDEX1F+FbZZLIlYpdV8llTrnyT9U7OMdDcWWy4tFZKtENJU82iM
jnkPPx1r5j6LrjKDDdjrUmeGPyrudZQ9MeaVOr7FnDcealPh1xFTRRn56n2YzZJXJbbvfw1
190JdQWnmDJ55L/AM2HkScieSaMK6iSli4Vkcw7gdtgD53Lk/5WZuCOkR5cTo77htokbeB5
SwRVjg0eL+gBHS0bp5lHic60uYsWXc2zKLO+bZdQ2y3YPBptqPHdkrSyqJTRkxq6IpaG3Vp
hIluhcl95RjxhMuFdZjPel3LFXj2PpuHozjUiCmtsFOZhlzS7ISLF1yUiqkRJd1HMgqhqbc
erW2ysIgKnS84gVzdpXSKCO40JqYwnWi1OLZRX0imprUlch9t5lUVdyw3OqYb4c9VgPy7Jp
t9FY+2qNOAvUsDH7niLkFPCjO5PlFxeYdHuFR5NrGxqTYuO4/W1de21Ml83zkiXIqq6qYda
fmTzLQPRdiusow9/4bIkZblleNVVADQegiojE+YwwVgPlRSKNoTgyYyCebYhBXsWPij5NDx
zQ9jY6cZLb64IkyvUTJekyCgSGXWHXGEuuNxHHIq223I6HmQmSzEeKlR0OIU6r1wvlY/Jm6
yfk0SNNcZfkot6yrZ9JClORZEqvyKYlwOJSVBTblS8lkdPlnojjrumXPremwyePFVXzc4lw
aE2MaTYQqgIVGk45FbhtiU7cTZ8ptc99Tq0RWVQqaOqK7MdYCX2W1zUN1V4hXXN5XTWaC3p
K+kIze6tbqqKPxGS5EkxofJUSJCL1diuVKyWXCmzIDfyKq9lSIsoWCG35GPKYVkkk3oNjkM
guMNdAK9jfR+T5A1k/LuUBjgbcTYYAeGqhZsUDwSePAHn2o9KRyHAp47C578aGt935SKh0p
BXzJWtuM0SCtxZZjqdWnmJ5kLUFFCE6u/+ARDQjzdcV5LaQjn8ul82tKSC2T/Wbw1HMCkf8
5pgFwdAErbI5+bmFD/EbMqxnG8Veiu8z2TGHa1bi2WpcpuNBTEmMmPGcDLbciQ0C43PeSuF
FdDsj1XQqL6t4f7PbFta/wA1/FFi2WkTZnl3ymykMocckLZW7xP4XIjolyy4607LZg/LRnP
l1IjFTLiIwdaa9TxP0wTGfGkZtkkskiBTdMEB3ECvCuu1gfcDjkUZ0BR/i2CWHHrePc0jXx
x7e9+SPc31zx/EE4hVvE3zFWF/SszosBnEcLgGDZRJEGfAlN1KJNlXyosptl9l+BaSpUR0F
tKVraW60pbKm1KcPy0Y5l3Fu/hRKPIoFXW45wyYwZmBKhsTjdVrEm2v7mjcivMTYzvzVnZ3
clLsj5N2PCTIWj1C4kLjH5s6Ctw3zFcYsZp5M56npsrkopvxBcx1+FVyWmLCBVIdntomuRq
yLMZhwlPArESOyEOOttpdVdXwMo/K/j3lY4KZCOJlBwVzcYTU2EzN6fIaKJlM7L3Go8nJYm
Q1UxuWcmhsZMy+BSToMnlrGEIrJMaJIk+Eatkx6b27ocWNBNN68MGPiP8AhzkGHfiiRZJYg
rMxZQFbYjvTOVViKNQyWGLpuGIgSTFFHG2wsFWSIPvZSNwNAcgEi2Avjqq/hjY5tw5zByhv
PlLFXCuBZ5bR1EWW1WS3pmUqxitu4yTKblsvqiV7smNIhpktyYkh6zdjesUutOSqx/i9W4X
hmdSM1iR6N+14V4bkNChx9q8p7YqxF6ghRUOtR0zVypVnVJZcZsKyMhkJSJDyW0okPQSzKx
jRMzs8wm5xW5Nk1plOSyrabjsixRWzKKUPlobLUWVVS0Q33i1IkNpZubWIYU6GwsQXqxbUg
DxWz/GsryCstKWwkwoMbDU44mHZ1KJCUzRGlMLsDDRbJih8Gc6tt9hbRLqESnWDOPzSZs2n
DPaL1ImqVEaZ445EKvFLHMUQMaAml9Rw5jLU72t11JESZDIxCjeqs7RxyDlCGYL8tDewY7t
hPJ+XxQ/H6etvb1t7OHJaXcek17d9RxJy3HFwgMaxqhiVEmtVOmTLFyIHLO2mQY8gNs1LEZ
CWpUsJTukYjm+P43G4k4s3LgU868qscYrTZvwLK/jvW7bNSy9XsszQ45LkKbvUJunUtx0SH
REadjyIqpAXA80o28czWkyqRNlSM9yaumWuSwaV5UuBGbuoc+ylhceWUOy4sNqwfgwW4rUe
JKeSpH7hpuOh6sly/h9k+QYhWYrlVrexJtmw/Z/0uu5tTFakY89Fk0PzdK4qgxyLAQzBEd1
YTKccgNpRHTHtnGIcyTI88coX0nMSkby0bNj+jHGkj0CQsZd2lVWdjJUaXuLBldaUxSVsZk
DbSNremUVVY0LG0MxKjcxYBFu73Bj8qoMwrkVc25t8SlzBMsLGZQRlBddJq6GNIElF/LcuW
Vhl19Elt7Ha+srILksyAQ8wUtg0xSNIqcaueJ+XQ6+WZyHHMejIYrZLNZNLao9IwKB+yjfh
7JW3AYpz+FWrNdWei/DYYZmLkOP/AD8Fxmpk4jw7xSpjXOQ5VbSsnywVDzDS5eC45EiuWcV
11LjYrqjK7eLU18SHHccitPyHGGUy0wWleHHzW4rcqz6sbgxo1XT8Nq2qvLHJ0p+dqqSwte
exQ6pmI03Ku7qHQwo/4JjCSywqfbTJ1iVxaZQeinUqRUCDYyyO0oAjb0FYKqiNdzATSn0kN
szKoO2TcFDT5n7tVKCmDOWAEZMKsBQUWVEjjZuO5iFBprADBY9g8KrVA/ERb8RbuwgOSv6J
UVJZwJMiRYT33plxOlwkQ/man5qU43DcVLWUzlMwmIyJCJHyk2sera3h5jUEetEh49WLgtz
6SSJ0nIWFW1zYV0qVNiZHWw7SjNdaWIjP19DDs2lw130B24t5EybZsqjEMXxivprBCuIQhZ
bk7LrrNna2OJysqmyZAlMV0qf6rUWeJ9ap1yK1BiTWIdSj0mosSvhvJgNSX4dcIqyU1Z4pm
U6Te3z7ca0j2WRMuvP3D8hU+siONSpzdgplqBV6ZbXGfVZMT0LtUqRK+WkeKnrGtRlblMjI
kg3xgOC6/KryIojWILGGYK6hpAW3NY4Su5md6rW5YDdRWqDcglgm1EUAEhWA3CwWoVtcrAM
dz6cw8b5bU+Pbz5dnW5VX1wqqd+AxI9GGmPCmy5c9InVLUezXNnMMpmP2T9XVtRa6oTIkFn
FGltkWONY5Vxkh63mt2zeQSg3NhVbWMS6+xltya1iZAmS12zJFYw5FktMx1S1yH1AMtsyJT
MWEXDcShR7iyk3lrCitwkL9VMu3yGybbWlpEVlDcdKrK0UgrTCYbQxGdWppooiMBwMBlDd7
k3FGhjukU6WMRyQzqyHYsTMghw7KwxdcRU30WpVfVPzDWPstqiSZDgYYnPQ7dmQtDSOe4mV
LNltMVijijWdlcClYoh9N1QBS1NsYgKIiSQyAPt6BvXqB120Q5oH5QVQ1VXZvadp+U3RBBr
pqIdFaTra1cQq3uXYc1qtRpEGkx5RiwUSwJM70EzZsWPZzp8GQmuNwqM/FVEsYr78Zwlw4l
DkB53JX4JWNtF3aU/O3JdQOVTchT6/wBEXSfULrJjS07KVpk6SoKcyDWVtdEjQIwLbEJluO
w0r1nnEttAIAcekLceddOip159xx51wqceWtxalFO3zybJ5eONtrRCkQVP3MkO8ixXvrcjo
gN8ikuNO2npyUF9shbEViWW3WZSorqZj5TytSrSAD5it0gABYrewk+QNo5IG4mmMX1jI4VF
FCuTZpRVmqABPuAPJoE3ZazG6RcSkqbG1felWciM9YONuuD5OLKuZS7WUYsRDMdptxD0lxD
Lr7b82MytcUznm9qWOU6t1WmwSASCdgEDej16619xs7I7Dwe2ikIDcaOrTbKENo2pTnK0hI
S2OdxSlLUEAJBWpS1d1EnqUFkmVUGF01jdXlozCgwG0uyFOIdkPJLvOGUMwojb0uQ4+pCw0
yw0446UOFAAQtSZqF5TYVi0jWqBebY/lCqPJJI2gefA55cRJJWCopeR2O1VBY/M/yqAoJJ5
AoDzwL6Tmf2WO47Q2OQ5ZexqCmrIxkS7GfKYiQoqU7SC4p36nVurUhtDSOZx51TbDCVPOJS
umnzBecp/KYlzinCKNJr6EhMGXn9k+urnyGnPUTKXVMOpaNCib9LMOZJccv1xi+mvgw7F5s
tMp5luNmS8asoy2XMyt5/GYljZHBcWr5EeVXY/V/NKjQJti9CcNTOvHK/mfdmR371xh2Q7C
MmKwyiP4i0lh5wQorYkznWkJZgwmULdcW6pKUcsaM2Orz3Ij1ndes8UhT7q+QEdL0bt4Y0U
c2WyyyHbJ6Tg+lBwrAMPlErLVMSxh88SAWexds9n4+EI8zUW/FZSlXjgUFceJiFYE71uWQX
+Yj0gSdittWXr7kEaKnG6e0jSHJjdtkd5itkoxXI3pWbNTTWMSckPr+YMO6bmTY8H5ptqW6
al559ppSzHYaqfVyokpMj6wuNZSquS6ogh9qNGYfiOrcACS/8rLZjqAQDywUvFSlOL06K5C
2GJWMoUicV5Njt9kC2P3tVQWNCxasQa5mahTom3bjNxKFm3HKY0Jpttl52Q8Q0yZw6Zu0vM
ix+YtmObthi2oJMklLDlpSRVOT4Q0QUuTqtLq0KOuZ6G1H5guS2hy7xRzHBMjt6ixZNY8xG
1ngkphYCqNkcjNGrKNsiRq6Ft/N8bKTHyNqgKPR3zR2WNh0VjfzUBGxmZTyAl1YXpl6zhk5
lM+VZ1Ji1NrWNMz6uZ8sV/iNk0+uSht9ADbbgSG3WiS49IcdfioajuFoIVZ35a+M9ZhVbUo
tJLONIpL7GnZLcr0o7tQ3Tsrvb9p1qOX16jxsZuIMSVzKU/Uw4k9anJkxwGISyzw+xi5yaO
/GlPSKGczQxGUrSmHeSrt2gZkPNOEhTlaG37dDiStuQiHE9NKGpDgVGnKBYzMjx2qiyZr0x
3Haxq8Wuc62mY/LFnJZfnS1PpaJdx2xitOOyVdGn3WjtB5VBtT02LUoW3lkCncK+YUaLWOC
aVSR4A5HuT0b0fVZ2nki2o+OWCRGiJhJEPmBY0dgZ0B3KbdgEPyEdWvedrzOupwbF8Ox7HV
Wkiyx9dUhSpKm1R27jHITkCPEgskSLF6NJuLx6xcakR+Z6yYjNuSZLDzDUOeAfl5ymFX5Hk
ThdlZne17S8lsWYafRx6selNLi45DQotNsFUplpMn1FNoXKr/RQ1Ijw9yETVZ9Prbqndul1
lxZY7BFZAhS2GZ6XKo23y9w3GlAPLjzJ6bNSGrOG6iWENx4sF1uG2WFWZcK8oECvzbBcVab
VOntYzWOXcuKhS69U1ExxyXPbaDqGjArG3lhTwbaYDTrrPVDu06Npq6fiokSh5H2yM1loyD
KB6tsTyF5UAA8f5tt9Be9tZy4d+NjptQkGSV6LsqmEMrccRxtIpIIb1LHACMDDgIZwW1GWS
4SoqcPdDFXXun/AEiws4UxTkUSHUuFRTZ2SHG3ij96qCuRMVsb0x1TlGRqzGmyFqA1kdnEs
XZL1TIlORFWbtpMmuPx48tskxZHqTXJEZ51uVFTK5Eyo70dbiPDm8ZM1rMoyRvF8TcTNxDD
3pURm4ASFZNfuLUm2v1KSpZXHQpKYNWFOONsx2VvNKPzry3GXyCcjFalyaHltWU5SIta20r
03yVAn1gsacbQ2geqpwKSQEpAUFFJ8G3wRkxSyyCvURowNxH7kBgDwVKmQSO3ysHXcqkhkv
qHp4aOGBZUByZlU7HDMQZKIVwfmFAs0gJ3AlxYq+rKuEPGRN1FauMAyqzgW1WZCLzEZVgPx
nG7LYasY06rDhjSYvqJU0mwjRlRJzRS6eVSgBN7hx5iHmGk1ORS3UzrKUrltVlkR4AdeCip
8OR3VvBwuKC2uqGI7SExUpd5U+OcmjvYwnR7OE5Kp72sa541/Tyl1tjHLaUgOOPNfu5KFKS
kehMbfZcATzoUUg+JP4X5jb9PM1l3y+SpaaIbsIDDFPZyHudAQuetov16+UJVtUasjuLJJd
XpOjz/AFDthmZ2QDKT/LuEaZKUbVdwKxzqDwCxiYCgyyEs5TqWiQZO9kRU8EqwvaSbtJKYh
QfmKs1myBwaPU1GRXXlc1Oqp0ayhv8AP6MqI60+w6pp1bLqQttRAU262tp1Gwtp1Cm1hK0K
A0tY8XllBUE9/qBJIHT2O+u9/wCHbqfFJHCnzc3HDqkn30G2kz5uQMNv0/DaVY+tDiRYMxU
WxyCW6thbMNdm851XBro8iUqOfWSoB+au5rglnlrxCwytyPIsZdxO7delwrWmdlx5phzIcx
+E4WpMdxxpTUlbBdaaWsSGW3EB5IUrXiganpGbpKs7FTjtJsjZiqyBtoZlKE2wQ2jSR74iw
4f5lvm2o4E+nFmchofUaJXsKzMtXUbEMQvgsBtJFA811tv6RiAlmAJbqLO2+aar2ERPXXKD
cSQ5KQFONKjtONRw5Ii/MOstvy2GIylLDxacaCBhUj5Fdk1Et62bW3F0iJUj5RdZLlQ7Cam
YqqjuTZK4ctiFIK4letTTU0Nr+TYmthMoytsaxM6QtyM+z6DCvWmNPuOBZea9FpXyzyXFNs
uIhIlsKYeR8rzyHw+GkyX3VIytixnWrrHXocF6PYTP/Adu9Jkxn7OucZilx+NKkV9igz4Tq
WUFpt0LZUyVx0MMtR0CPh5LrGVUgtatJe26sqw522ArAlfmYLuYFf8AKEkyaBI4qiSaJ+/B
49v1IF+eBD3McEtc7wp6bXXs6JMbs1S4dihPyzFUlh1svSvw5xMSTJbajuylJYTNivhHO9G
cW8ppl2iPzY2VHZecnh1SRlCfKxPFeH+KZSxF9d1oW8G0lyZUKLImtMKn/wDguxr0iQoKBc
Wtl9wSG5CG+hXibCyvhvi9pbY/jjErEkQr9eSwWbYybWlsFw3opu6B2xEMuQo9i0WrKuckP
PvxnBJrkIeafjTOUjiTxAdV5rsgz99BsWK/i/czExlAJU7VQcpkJbiKKAFc3ySAgH/32kt6
0lA10vtlJJchZ42V4YoMv040KBkkkkxBtlCkqCAn5fH+ZSNzE3bsRJMr/F5AwpYAkQUgHfI
kyneeaNVQ4qwwJ66CuBeA+jUY2iOzVS6virFyywiUbSoypzF1BvbZtLE6ueKZENdvibihGh
vMDddjDzpWQFJDCcXcUTjmUYK/UybitsmsYTCv2pgaVMYxxNXR1kZ+p/ciZfWMFjNG0usOO
zJr0ViTXxZ0awjsliyvgfQyvMd5CuGkfAb6srMrq3nbjGbJ+Y4xJqLzEsxuXK5hFrBbem4/
ZyYTTcF+a0w+tqvsZSflFJktPMx5gZjWZOzHwriVWWdXejH8BqLizhSGJUjGJ9Rm/EvKeJG
RtS4yTLpZzNpiERDj4rmo9XXQVOsGRGZiQJQ3D7kyZNQ1BZIEdsLUMjDzMWNiJxCJpIo8lE
YVIhjo7VXduhYl/mAIFsAwTTz+o5PzrLE20i6ZCHUiyRYF1YK2bN208vJIdlw4zNFVaVdvJ
q8ft24v4TKZ9Z2Exj02X+KuRyzBehoakBMFVa3UiXTy2EMyVyW3G5akf5dRl10zNlUFRDl5
ZlVxaZjNu0Mu2LlTjtgpRiyrB+O221IcmTIyU19NGmRXUnnlTUNMhj5kpznh9cSsBzDiRTW
VU7SsVc1h6gjSHWpWYwILlhQUuYWbnqrjYxa2VUiE6ispG0wbSM48matqJNXCZlV5N7+ryC
m4cSaDh1BgU1JjuQYxeXuTXdMpTWdrnVeVSLVFAliTaVLUSugXEKvsEPITbIaq4XNXRK9Mh
oprOedP02fJx4Y8gNMUkMzLGsLJC0hSQM8fqbmVQqorbmYHja4GafjR5EEqiT/rE3bSAUcR
klTwNwJIY0qqdgsk2it1x+zO+xDDrfHqKvlru8glVON3FpNSOeXYXzDvrtqec9NE2zkV8Zy
KqLAYRGq4D8VtaoUWNWQXS7HeGN1j8ukOT3FXFeZi1ePQdthxDFawxSpmLqDJWxIFvMmmPQ
KsZIlSHq9a34zFbCjQ6tlweP8ADjzvMDaOWCX5GKcMsdmcTJDVW24887dy6NhVOwGIrsV6Z
JhxahNtDZZkMJLDE12ZNiQW5c5mK3FzIMnl8QsPrqJ5eN3Mpq1sI6bnO3pkOusLRmL865Jn
KlGkqGUsTEFmJBlvPqjthUha5kpIMfAy4czGwosfZjtlYhzJ3KBvTMkKOkZdnUkIgBLKroq
SoGrcNziYOUiFLUhPUZpCy2wW6u/ACx2R4G+gG2npQ8Y5mJXXFzD8fj2zUOPh9eixXYT4OT
5Sw7klrLZcrqAV6GLVDifw2ubtkx4yqpLzbra3bJxsCM4gFzLbPLDJplbdXakpgzG8lnvZg
hluNU0sttB+QcpK1wJfvzEiLhKXWRqabXNy2HqV9dYzOcUWYYvRYPh0O8sc8FzkFk+9KlzE
uxLc2dtKfD0i+qK6Mv8AFbCZWB1t5EtMpxuR8hAr3DFbkhCk1i+Yw8WnyGIMKXbryqhbpUx
JU1itnRrqtuJMKuTlFdIU3GxaPYtXfoKeL7Lsh6I9JXW/iU15nwShVREsUAeV8eP0kMq0rM
JBLM6swQrdmRQzNtKoNvLXJUv+HjliRnULsRzuAO1rdvmCkBjuIDFvygA9b7TBEWeaTatiY
J9ej0Lm4bq7Jc2VHRDZpo1W05a2heKWpSrL5hbq4tc4vn+YiRZMVpHN0Tfs/lhXJ86HFijh
SXJK2PLNkMhSlyXJXosscT+E8dpD7zilK9V0OhTfMedaWnF61vXPe09Y4xiNpRrtocDJbCw
eiPXzTgmyLuPT2b1RYZHJdfLwYcNuJTRiFayiOxURmVMwlsyGruv2aKfKtfODxwnsw2Y9E5
5dLxMGQ+9ufZvf1ncMnH7FprkJcjPPLfRIlrfUhxbUJiMn0oxS1JwN8riTcHjxmEKMLAYEB
TIzEUTvUqoXc1IRIQyno3oUcja1pu9iqpJu5FFm9KweT4cElVPz0hsfJ1zkeZDNIWX8fONu
TwVuPQr/AIoZfOrHpLD0Z78OXdzG4IdjymmpUdaYbbKSw8208z1QtCCggXD8EPJ75eInles
uNub1txxMyprh7lF7YQbOwsa6Jj13Q11j8zRRKWtdrnDYV8yEIjj90/P9d0JmRmY0V5lPii
bMZkvKMuyazk8rk2/yK1s3HeQJcVItp7sk/QnlSCpT6eZtI0CTyfSARcZj13xA4cUNhwUsX
Lymym/FDg852PKhqxPMK6e3GrIk68YnQ3kt2jdcmJCg5bRSIEqxpw3AyBuYYDbqY3ckOWmn
aTi4OY+G0Xo+qI5THJJi46QJKplTbKI13LveOrYoGTYxZKbqwMeNgxQyGNwoL01EokcKkhl
2nbR5qqYiwQbA7i3wP4fYnw94d4rH4f47Vzc74cQcpOTw6SIm5gXlTRKu7Vh+xeRLlIcmRJ
TDamWZwiPKqPVRGiuzZBeg5S8LrG54ZZJxmlMRDKxl2obxSO1Hjo9WuxKewizkThzIkOone
pKIWNqWqE6oLDbjSW7EPOPxVqrHDqBrEFv1UvBkMY7b0ti22uzpLOxxmwxqZTylIPpP+lFl
R50adG5q+wYbjz4i3mXUgU6Yj5sMkxVjLeHdvSt23DYy5FM5dQ4L7krH3p8ktyHJUhsGNLY
mJZmNpjOJbkD1VOxnXjHRGciaJ/iWRpqygMZnyEkmWZ2aQx+uzSKu5uPUi9BQA3zLdbi1Fv
R4dSyoZnx09VoyskyM9M8bSgMiEkBnlHp7UB/eDcF3EhS/3CqDe291jVnGoJc1/L0ZPAZkQ
nZTS5OZx50/IW7pbiEphVpiwnpNWZD7s6XDq4E+xEIqVUpelBccFnrxpb+Y4/jNnagNsrku
1t5HCG46AzHiszK6wqnGa+MhIQw0qG4t1anpL7rkqS+8ppeHvETh7jmOYldYtEdyK8rskq7
+DKrma9itjVTbj0e1r02TMtM2AqfAmWImOSYrk+dPbYakpXFhQmIk653mI4WyIjkpb0+0CE
u+nzVa25aVc4S1DeWtxDbrbiCr5aQ4GlltCUzQJC1vOt6jkZ65Sti4kxS3j9RC4cESAgAgn
alMoH5VZkahSgK3lyzeqNkTrRa+CrqwckKyn8u0ECiByPoOq93+HasJyHJMr4dWi8ByzHZ9
DS09J88+7XZO1LrI9tNhPtz50192GiQ4kuJfdchviMhZDD621NSs8ueSY6iwd4cyuH1rfcV
slet15BX3UINfj95ZlqVez7aRPr1wKjB34y1T3lwG5CHq6Atj8KemfKpk/OHUTGbjiB/XFm
QrIcaxkToePVyXWHY0Vksopwuy0pbMZTMFQjNJU23Ikul6UttKPlkvTxqsDwfitW1cOrvU4
NxTwJpx7FMqqFMyraieYQlxMp131UR7zHbWrcjybuA/JVDkxpzalpjuPRz4Ga1qax4/pZKT
SXFGJcpC59CREChZGjJmyMeGY3LTlw0jGNgyopg5mWzhYZFZ/lRfUs/I6gAKxB3SRo4+cbt
yljsoqAW9wzCMswbM7OizLBosGMirpLGG3gGBSM/w6dXzl5Jjlg3VVEZMC3p6VTaqOxyimh
Ys7Gbv2RauyKyDY1sKcrMCRmUPiFe18HF6+rbnMVEWnv8AJcbyrBIuMxJVjkTC6mNEcK8hs
a+zmQVXVTGjSV0lTAnRaGddUjddVQpYmHmvmgu63hxxEaw6gzGuxafepnX3Dycszr6mU38j
Or7fBrJcJcl23kV0GQ1Kx2yuItVzrmtUL1pEhMw5VYvn+O57e1dvSSwqJMoLOuyOimBEa8o
rZqTAkRIVvXh5NpWTat9UyIopjLaD8v5iO51S/wCKJm5WVGsjTQ4s3qwvDOcef1YoJsd22l
1UGWOSRULIszqW3+myBA6vBlvy4U71VXIY7QwIF2DYJoHlqNkEVx0jMbxfiDw/mtWvEaU/x
DLs+YzEv8aq25FxWsTJBaMZyutJ8mVXQ3m3luxEYe09YOxwuPbEoiRXWQFXmrMrNc0lYTj1
rkFe2zHZuJMxoUr2OrpFSGSi7XbzJF3JZflu3T0JkVH44lbVhXpq1tVTe/d7e3Nrx4g8N6G
RlMzHcXo2rzLY8DIZyUu1djGgCI27PclwshTMTJmGapiptbBiwix4EFMBLf4sthw7yLhtHW
OS8b/EcWtfSNbGnSqrIYcZxp2VKdFfNVexEw3GPnZkp2MlxSXGZUl4xFAynW5At3JMbTxiS
fLgidREvpwpHLIHT14oiDGzKqunp0qqQSrLadMzRr6bEqDagijXHlSKojkCq9+ekfYz76wm
TTVx8eYZaWhv5tdlJtEOvemn10JZixYZYcjuFKlB5wlzmSjkb5lLQ3LS1PyL6wlKNklVsuA
hyZLUiIuHCiQmHWm4LERqHKZj2AsTGdfjrcJcVyyB6q3COyXJI9dAl18gppre5UW3yiamOh
tpxhLNjexbJTsNAj1lfHelB5SojzchuIy8yxJnxkvhTZxpZYhQIUj5VllTbKlQ3YsVlqKUM
tNIMhLXMhaeUx1MJdQ6ykrSoo0VFYIyqqRHtQjapFgbUKEtvJJYFgApBrg+fHQ4IqqSqbdw
qwCOLU+SSasCqI8HqHvmO80NLwYx22Titc1lmYtQbByNCiuxmceoXm0lb029lpfZ+ZeYU4l
9dJUmTbuo6ykVsZ0TvFHcrzEZlbVHFJ2yuZljlXEy6KbGQ5IfRAoat2HKjXD1PWFSojNlbQ
ZLGPxpKCTS48qwiRgp+yDsO1z4jcvh5i+B4Y5dxXG8qyKzv6fHo9dIEFMKDOqFwsgyexbYY
W5Mh1nzsKGqL6bapztknbi0xlINEtxSWtbIRHaLFevRVIccjtz1ySoNuMuMuF0xXIUiOpEh
tz032pLC23G1LjrCnen9q4WJk4pdYD6jyAl5KJk9CRT8hJr00kAsKqDcNrb6s9h7M03Tl0m
PKkxij5T0cjIG8yjGmvahA/4KyRqdqIu9xtkLgcnTaK+vVHVaZDQUQlx0qjQrWY+iVLiKUh
kPNQ4UOa+llSyfQW+2ymR6bpjetyK1tU5Iltrq8blPV8OXuNb5QqLIh3ktpwKL9VjzMhLL9
NVEBLcmxfZatLBRUhDUeJr1G2ymvZhLrJrQW7IUyhVjMkLU/IlzEvr28+6s82/SbbQlGw0h
CUNNoS2gDw8uPIVIraiepCed98uPaI0FIdCypXMNjnbWDy76HfsNeL/haeJ8hkyXMioFk9G
lSEm12hzW+QKxApn2FwXK8Kq3jMylxsaPIx63Sl0DuRYK3RVLKqWCk2dxAIBo1SwgYZW1WP
twq+CGIraUrba5VK30BLqlna1uuq5lLcVtalKUpRJ8N9kcKwMeusqwH5/H8kiWKQ2FBam4T
jbkiK7o9W5iI6Y60r5hpwL5S4hHibGN41EuMYcdGnHuUdRrYISdDW+gI2dfftrqSy03HxCa
ymG+2r1FH1m1FOtIHKonr3KVN7B322OgA8XSXBV4FjqkaOqUChQDLQH6cfcjz1z/AAtZZcm
VnJeRJ1LBix3BmVJNxawQUYhgeTftfUVcvz5GQUdpjrURuHWV96w1jzfKkyJEVDT6Jtq496
rj3pTIsak9Bh3YZLr6Gjyxwkx2u4BuM7yBT7uoMZupjApWtSnFQ8Yr3lxYoQw+fWc2lpv9y
tsaBecCApwOw5QS5lzKSlASHJMtTSC4hsJbYSp99x1bikpaYixkOKdcUQOZsIQFFafDf4Rb
QpubsW8qokXWPSsqtbOXFhuvR35lK1IZZiReZgGShLtRHfYaca0GH3GZTqVNNLbNREWyQA3
TyNRrg/Mt8DzQYcE8WB7jrp2GUhjkaFSdkBfYrLu3OI2oFzVuYmNsaZtxJu+ktByKLUZnQ1
sRDzTMWWhUt95lkPOJk/Ivxw4GwFraiuxG31pcCCXPUAQkcxNoOc8ZXIuCWHC3GbydIuZr0
WBlU5NfFryitlV8VdrUNToai7PU1KiSos6xlek9KZuUxGWg3XLek1b8QW6BHFCdPxtt2HEM
mmC4K3PXMSY+y4JrS3tD1VJLTbjhCW+V2Q4hbTSkFpE6otVFda/FVo5XbKVMt5ikq5iuTZS
XJi0pUDsoQp0NtDaglAA2SSov4sHqzSqSp9MgE+1WooHnkfNZsWfH2Ha1HBL/AIdkTo52q0
0cT7LE1wSr6oIYH0+QyjgmuSFB6JaDG2K+MlS+QNNISEp1pJUBsj2ChzHehvZ0OpHhG53U/
jKVKUhCVIQtEZax9TSTouLSdDkKuUJHL01sAnW/Djqedc5VLSEpQV+kyrfKkdUJVrsddT9u
5H3BXawTIZ5lJ3rZ5k65SAklRGugB662NHfTWtgm6q0fphSVBBbjz8o2k8muboeOBfPkfDP
IuQJ3YlyfI/ygnkDnm/B+xPnqJF+1KoK9EZlCm/nnPUkPoVv92gkNMkjSklWi4dDkUhxAJK
9jwreHaWVrZkWrjqIHI/OmhJ/emBXMvTHg0ogpS4+2wtDSlDQ6KKSCPHziAlt6VFghIUhsh
+QE6J1zpQxGR9lPO6QPskKV0CSSlsgu28TpvlUtqft7ZmfBQyhxTTLbUmCuJMddQI7qnEt/
OxYcKMhxr1XFSVOOJEchYGdVQSCgDYF0PNi/a/A+x4/nbY7yIUQkhpbNggMRwbB8AgEEeaA
HHjpb8NMvv8o4wQ8wdUY9Y4iVXV9ays/Kw6iJGSzEgpYJ5XI6GmWmlqWFqfdC1OkqKlHq98
nmWwZvBCmMeij0iYsya8+Yb02RBnvy5LkpMpkznnnm5j0dbc6wjxlLrW1zGVQFtIfXDh8f2
GfNwl1ohvLjPRm4SG3wVJ9KTJDjro2CPqQhxtSgPpIUArYJ8dhHl9mVsvgdwrnRvw2FFscJ
xy0YbhoRErxMs6mNPlBDKOVtAVKfe0wrkS0oJjpS2UJSObd5qk+NjqVPzTcMCwAEatQKgFW
Y7zW4HaLIr3pXxMgXDwtOkjT5ZHGOoG7bE0SbuaNNvU0tgkBXPJrqQlrlbLZZkV5W44UoEx
EWSw3MCDpLKJEFzllrQ0VuK5WlNS0ulEVhK1SnAhF4HNdqV11NZSWGY2QsXdm2H11Uqpu5h
lvlX4e5HjIeaklghyZGnPJciuobbSqySWxHywixXIs6Q+1Kk+rXvtMsmPJfSX5TwLKoExpC
jDlpfWG2ilDDrchTbg5OQrOuxxVl6RNgV8qQiFJpXciao5wmS651bUiGmbCVGlCSK9E1LMV
8fKtsWbcxyU7FcQhcxpyhQwxxoyEkK5/OVuiq/KbN2y+oDe0Aqu0Mp56460yuuwA8kfMbPi
ueD9wSPBog0bPSem5/j2TYbl+JSi47awYLciUmBBsZkGJGtphbgxH5LaZgiyLSLHNiG5LzK
XVz0xm0NrcTFTzH+R/hRivmW812WYnnbEhFZfUfE29MZl96DPYs1ykOQ34jyVodbnVkt4Tk
MkLSsRFokNKZLyDexxIMXhDK4w5gJd3DjYzw1Tk0jD6i4kKprqVUNOzqV5o29VMih6REiZD
EU5WPOfKsvMvR/QMebGh0++QChza+85XFvJeGaqSuyDD8cyzKqtrJ4ch+MXG8woHTXuivnV
yWnpqXZFfYKVLQw9XP2cRav9J9RN60MfhcXWZ4HaJGwoJYZmYBEnkjdpAQobaoJgbcN42lT
Z2nq/8AbJON233HkQTHHd1QRZN00MgjjAa15BV5wwKnj634un8jtFmvBjgs9jmHUL3EG5xP
L7esk1EVk48qezIZi3PzX41b2TWPykGNLeCaiQzBtYbrEywYtjGJrp7Q10Ok/p1m+bZLi+R
RrWg8x2XzBTVtRZNZwJGWw7ODXw1TMeWJq5OJZFJpZ6qmul3Lbzj8kNwHYszdg+XlG4m8b2
qzM7fF+HeA5NHsGqnKp1RDvrrG7VwTs04lR5KoUGXST48+4nNVr1agM2c0R11MJsCc6iVHZ
QnDLjdSUnFrAcx4jYtmfCXH+LuUcScuvsryenRcY1eZbDteIf8AQZ/FrukTdR4dtRQs0exK
0iz4sJZTBhsy4q47xHisTPm/4n3FP+HiknYKxbEy1bNlPoy5UuP6Mbs6A48WSkBixTIzNYL
ACSNCrI5dmYSyOWkkcUN7uNzuFB8E2xoUPcV5jX5ieF2R8EarBI2F3txP4M8ULaplYzd2cm
2lWTtG3+E300Zhh5mM1KYAYbhyvnqenq7CU1KQmY7GkuKp1kHBvjcMM4gYjxFnRadFfGpMJ
xDJqVAkvVNjWioeoZOfM2kSE7VoXXoYiPqVYpTOS1ZSKuMhz0pMlM0oXHLE18VsZ4d2F3w7
yzCuHWBxeFeMXNdYMTcfu7zLflbBdnleOWkCDMpVzcYxmorbyRBF3VQLSbMYamL/ABL5RmN
vmnxD/g8YrgjtYiJPw7MuEtnW/wBB5rjiXsdvcvxGpr7avjSIzUuUILt4IuT0MN8LgV9/Vz
n2jH5VSV2XS9RfOji0XV8T1cnNxZWjlI9Js2F/Uf5wVHp5JxkxjIWEYEhY1C6gPDmgKmERL
6csk6LuV6v1jZo8c1sAU/KByCh3Bnd4c5JjWY1nE3zO8Rn1Roma5XOk4Fw/jzZT1rYUeHSD
jEFi2isuR2LZ0TG4lXBr5AXQRbaOpctcl2QwmGzuMJy2JaX3EWrw1pUy7x+HJjrspshbECi
vHkChhzoVS3JsEZNmryKaXR1lnXPWyY8nHIEqDDjpfkTY80XEJzGOFeG8FJkNGNSM2uqbJ8
qyxMuHORPxWNHSmHUPspkMMV70KSudboqrGVGl2BciSZJjvT/mZsya3iRNaZkT8fwdH9XPD
SVZWdgiVkuMKu7ayglxb2SW8WDdufOCNIMqXuujWUT+kPI4l+EzjqQIs+nzYP4qSLYYZpfR
xg8ypBFp+KYocPHgPqqolmZRGGZ5JZColkC7zD0SdyJREYS24uoF/wDEjBosAb3gkGwNw8h
goukLl8KBjkmTiXEgVuO51xEr7F6zkVl4a6rj1VMqpkRJrop0wY0SBURXMovIiLJTsufaU7
TEhEj5qG85HmBktVheLzhc4zYZ/f8AFS3vLPHca+ccm3T4snFR8dn5Mt1hcmXBluplyYi58
15TrSHZ6Iri2o8xCmxSqvvMVk+Q5jcvvw8cscti2dNizzCbeTlNpUxktVtPLWwuvlM4nTQ0
WC244mfLS37GdKUAG3HPDIWdhV2WQcTMvVySfTzeNS4wliwkLdrImP8ArMWMiPWyFTZTMSS
9Iifgapi40KNGjMVrDPy/zENqfjYjRs+NkySSTlIMjLWFpRGJmkWOOCKT1A8aABSwWRisWG
VWQF/TjJwei4IUL+42q8JApGIQ7aUBQRuJO3gX9eAcs8IclpqSlkcVLOddIbYjs1OFRZK3G
o8GXZQ1iv8AxKPIcRby4MuZDfkQLF9LHKwQIkp8NSoXSB+zmSGlebbi201Ebjpa8tt2GuV1
RKY6OJfC1pgemiP6bqHUJ5xIcktKSEIjswgtucprmezHjpcfhSoclSpNLKblJlNqiOwZa5c
6wUXIaZbki1EgOMxmCXGG2Fx3XX0tNlcZl1noU/Zjphc82/FRibkQlzpnldySzZxevefcp6
GEOKXCGPyOGU69Jes2h8olfqrT8qZUtpDaQ6Ups+BDmiIy5bx20rPtjBjQLZNpGvCEEgyM+
4seTKSQOiOmqX1bAlK7AsxVKXi2RieAPIq2LAD5gSSxF8wlRIKsirJaHWS6zewXUNy+f5ZY
RYsqCJfp/vBH6BDqkHmDQVy9QCLeOMvFKBmODV096ovsZzCqnNTZEhoLlwW4Y5imFXZBG9N
bLTcltNhDaktMPspPIhBU+tXinDGnlKuIZXEcsHZEuOluIh0MKkOeslaGEvr2GVOqAQHlbD
fNzq2AQZd4DxrynHIScDm42u7pbZmWw1VZg1NgKZioZedtIEd6PIY9cONAsxvSUEqeLKmIq
HpHIuVq+Gcg40yJvkxCWC+qItyNtEg+a1bhQSHAvgh7B65/q2MXmx2VQ5x0ZwNyodrhd58g
EDYeHWjXDAgjp2fMTlip3DfCuIDwKHsjqLKVkLzzJYcsH8Yjx3Y7yx6iuYNvybMRwpTiksy
UJQtSFIJbjyrcC8PZ4BTuLPEmRF9PJXr7IfQukMfgqaiC89XNm1ZkrSmaizcgynGmytkenL
aUyFvLQvxGjj3lMv8AodKp2np6Y0ycxWVFTInPSRXNyZBkvRI6VhCRzsx3GXFttM+pzJ507
WEh28X4J3czBcVn8fcuvrKvrqeFX4XwrYnOVuOUaGUR4kJNqInI1Lso7T6JM1mJ8q+h1HoS
7OYpxbSBUyNi4MUCzmES5JJ2KTK0KMWWGNQatRIqmRmVVCDkBgvUvGxVj0c78r8KMnOUVHG
ZcmaHEQuIseMED/iTLukaSOOP0kFncFLZUeOZRIz+PZ+UqnyHMIkOM3bZlWrqWHuHMOyW4Z
n9HWZV6+mDZMsxFJhBqc6ua8+04urmyElDjc/eDfGTA+Kca/xnLOEtLw/4r4XC+cuaa0oWI
kREePIjx5dpDEiMlyP8g+9FkyK2aDIksKKIcqS2tx1EiMc4kYDjOIsUmI0NZVrqmJSa3EKW
M3GYjwoakJ9VCa1iRGC30n11rWttb3qNqecDryVrjvGsKjN89Vk+SVtlQ2d081SyHYzgS7X
49VsS7Cz+cTMaZkR2EuyIRbS86iK5JZbdkxvUQll0WMmTUBL6uLJAIVHo5HqVkkKQSJVUos
0bqGApflqldjz1Fz8tM+J1lxWDY8YSDNMv/TWZSP8A6UyBY8hGQEAGMPHSgSMdxaSWJX+Cq
ziglVFNR2U1Mh8wqSHj0asYeMSY0/WojRFZFMivvOutSTOXIjIdXEbd5OVqE8huVVbwwrMs
4l2lczRqqTOhour9qmWpmpq46GxCdrV0anTRzJFncs2rkOU9AKK1mHYy5dYS5CT4gJm02tx
G44eZFwsTNr5dYZWK0VhaRZrdNb1hhhhFhGtXHI1TMmSJ8q2kMIg2TzL/ACqQ0hQeQz4sM8
vnBO/vblviZk+VQbS/sp0WbeIn1SHUOj0Vqjtw4r4ZciuRW5b6WnXI4hpeXHnmHMsWBLTXd
dZcfDTM/EtAGxpIV9USGUzCQFEeNKXaqgMWbcd5CsGXcOqy6hGjkZ3VWBUby2/cGFhgOFUD
m93LHbyL6lfFwHGsLxGTYYitGHW6a6U/QMYuUokXU1EJKIzVhTKbsq+8cnzuRU91+tL6VEy
kpqXjKWfmc8IKnilJrMpx2fPwvMI0CGGOJWOsmFZgLZU+5DMWU2mJk0H1vkHGhMaMWIWnAx
OW6h6EXVkYzjdXOiz4ENhhazzOrjtvB5HI200hLchp1Ko8Z1RaLsVADDqkczqVth1J13mUR
cerZtpIdMGsgoekyVMMuvrJdeK3Chhlt15x5+Q8Vaab9R190qXskkctTIyXlSaB5WnZ22yv
RJEhVTAyU/qpxRSRnR97WlMQUzSwwsAx3O20AKSWJJXyD8pu6rkt7A9Rgi+WPNVZE1lF5xv
tZ+QV8JcGpmY9h9Zg4UzIUwuYbyVj9m3eXD05TIRKkO3TbpbccLRbcWpSjtynyOBHNNlmXZ
YZE0CrlpnSqKRUylPQlLSqLOn1c2xcr5i0KYZTJTKdEqU3BfnOyApLb01WUKsGmnnYsmDNk
uKLNYuTClWDUUEBEmemvkyosJCk/vFhcpYbCmmVK+ccTFAy8Umxr5EF6NHmIloLL7EpCHmH
GyPqQ824ChxBGgUrSUkdSnprxLOXmNIi5PpOAVVdkOPGIgp8xCOJYyNxLGhRbmxuPQ551cE
NwR+WlWrH/ZobRZv258+T1FOy4G4RZMhxL9w7PaivxEzXrNyeExpSOVxlutmolUUdpR0tLM
KqjMIPVpDZAI8KxbKKWNEZh5DWz0R3HUOrtqpyLOfClKcQpMyHKMJsNHoGhUpbDSQnmSlvl
LrQsNeqFsphKk1rDKVMsRochbsRDBQhKYzcKWZMOOw2ltv0UsMtKjhKksKbQ6+l1BcZGZEH
hTxMXIm9GOHmZvpktpMaW261jlgpL6n2nAhKyQDtlpnS+qOXfKCozJXKRLkGdSQFEoDlS3y
8AhqALWAr0PB5HW4SXliiZywkkRRvUEpvZV3KjWDRN7QwBr289c5fxBuPFfxNz+JilFOZv6
/hrWP1VvfQ0s/I2Nk5Nk2M78PcSlpL8Nh6SIrTrbbSJbUCNK/tqDUAKbKI+11FhIaSqAEyq
VTziUByFJeAdhNAnmWGJ0gBlgbSUTfSbQAlKSm+IeQmtyO5rlfvFWRuXHVk/vXfm1lcVxZS
lIW443OQ8pXIOVSlpJTy9I/O5kfxPHZy2OeXSyXw4h1REd70zHVDU5yLS6VIfYDjqNhCyBo
g6127R8ZNOhxY4hSQhTZq2LG3YhQPzMfAFBTQFdepcLQYsXSMfAjUmKOEek5NOZWXf6pIFA
yMzqaAUBytV1MDI61UynblxgtVfaw2remcWlSFOMPNpe5ORYCkLSOhQ4gKAWnmGz4VmMS31
40gx0IW5Ddjvucw5SYrjIS6UjYPMFkHWx0666dTmlCMy4T1FpHR6cyI0XWwo85QW1KQ/HJ5
QCCg86TyAHSFgAK8B8Zj7iFhHK2h5kxj06A7Seo6kDZ7a6J2OvXx0SPH2TRyxn5ciAMCOBb
KGWvpte6+gAF+/VKkybxp4ZKD4We6sh+YqqOFO6iCweMC2FAksVAPHUjeHGYmuS3DecCo77
aFjZOtKTsEjYHbp26DfYjwsM1bivwJdsy2la1Q3Q4lA3zgc6k9NdQQsb6dRsEjWhGeKt+rl
Rm9qW20gR3SnfMgHamXBsgEDa0K/wCqAegGvDvQrxU6CiE+oLC2FIUNg75Omid9d9T11sff
Q8H8aTdGY3FMBwePNDkfofPnwQeqbm4Sx5AyYeVf5nKmtyg8E+44HuPofNXEniHTxKlFY3C
kv+vnFPa07y2ozzblQ7blcMhj5lDaJLqWmmZAdYd9NPzPpg87Z1FjF6O5VkEzBsWM2Zaoly
Idc5EivzJi0tRkuNpajRR6i1qLqWxpKk8m9NuqKUmZ+YQW3eIOOty3pL0amhvWEaKtwrYZU
5L5ENsNLJQ2Vueu+UDQK0NqTrr4hhjNrYYzxImWUOynVU6HLb5J8V1TciKtyJXLS+CkoWH2
eUuNKStCg5rROglVQmimjlYTyLIfxUyoyDaBFvVkFALRCsAT5tDRbgnq2lTJNhg4alXOBjy
ET2Q2QfVW3I3EoDHZChQVcfKp8jsvxdWOorRJjKj2Lkhx6xU/z+o9JaYS2H1BZPpbQySrkS
gFS1KI3vcscTsFTcZo+YkkU1USonZWtMNtDpHXsl1LjfueZKtnt4h9neT2eS3L0t4SHI8Vl
1Q9QghSHUNRi6Typ+pBcWVIQkMpddKGwGkJ8SZrqlTtPjD0K3t6l2JRViUmvktKZfQ603Od
jza6czLr5jTjkp5Ic+WZltFwBuQkNtqDmO4WWQxXt2jjizVezULu/JHn28dZqSM+PiLMVEp
MjNwWVTtBI4s1ZUDg0DQ8C1mhRmSEpKQ2gLIUR/CeUkI66+3UDt1B9hoTNlRIUWRNmrDdfF
accIP/AMs+mP4R2VyK7AAgq1sHmOvHiuaQpTq1K5WUrceV9koUoqSkKPUbA5AT7AnuQfDSc
SL5VhGer4a+VsEtJ1/CpSdFKRy9OVJA69u35+JryiKJpGpmYkBT/mIqrH0Bu6HNi+BXQbHx
jlZIhUFUWvUcc7VIU8ccMaNe4FnzXTWosl2NnYZE82w62zKLsOK+gqiGYS4ILL6ehVGhR0u
zZoCtKYTK0efR8RlyK7sL64l2k2dIksrko5HXlnnTHZ5lsNtI2lLOkL9QtMpQw264fTQBrT
t5DZrqaxytZKkKFdLcdI/6b7SVrUCkkcxYPo9dFKJEhs/xEFio8eXNVCiNNOLEmemM2G0Fa
nXXC16oSACVqSktjSST0GgCo7reQ1tV2RZa/qebP6+er7iQhQzAedsafZFAoAn6mi3izW69
o6kdiYlTYNKeYOT57rR9NtPKpT0hz9y1onZWUraaA0d9AnY1rsV8vIxNHB/h/UYnZwrarxz
GabGVSYT7DymplJVxIsyNLLClBmYl1KXn21BLnM8h7XK4hR4/cYsIVBOxy3kIQlqusYtu4w
renBAkRni2lPUqCg3ygJ3rmBOuni2H4TXFDIlcRLPBV3j71dlFFeZDc0L0Z9LDOQxXo06Jc
tuPfS3Jfr5DseQuOpAlxnWEvpX8jFSzRO5sKXLwnnSTYMJHm2V8su4qGBI5UxIhZSODuINc
Hqu/ETSTqOhNKs3ptphbO2spZZlSPbIrMASjCNiyMQQX+VtoO4dA9olxcF5ltwRZCwh+FLd
bU7FTMiOtyY6JSUBSiy442EOobR6imC6WlJcTtI+PLVbx4d3WsJNjWPFibVF1sy2ZUX1I9j
VB1K22TJS27LbYS9yxJa3Ic1txLYZfUMhuqDqIz6UBwMocC0E+m+OcIeISrZSW1FIW2VuBK
XmtOq2sDw9Hj0s9NoyhmNAsVsxrdtKQ2hMoKbYrbTSQEhxH018tzlClsLhuuuoarwPHMDID
SLw4+Zf+y90GRh5plFjydw2iix6860KII8WQKBuwLHj3Ht7kfcgwV8193irPDPi9kEqvj2O
PReEJrrxEd52FLk02L2+S3sOmZcYSl5CLJCq+DbID8WRCkyjDUhmSl5Eesf4I06PcccOPV9
YyG/xqRhEN9htSilx0TsmEuzWytQCSWnGoiVpKknS/UAKEuFM/PO1m2GV0HKeG8iI1c1vE2
CynLMdj3ysckwKaVJBk2jdg1HfUbS+nRw9VVSm/TniNaz5votOtSH6s/JFAxrgxmHGatyPI
n8ScytukicNs4isMzRVyIUm9YJu4zkSQ5FqrSFYsxLlLavUFe5KZe+l0PNX7TY1ft7Uo2ka
NsxMdIlJEjemDGrP6SlnOw2si7AXjRHXeFAXqOj6Jqc3ZOqxRafms+eYcnFZImZZoElxQ5j
HkkCCRnUKDJEA0Qex1czwj4yTOFR4mZDdy1sM3fBu9zzBFNw5D7dgLbiJktpjEHmZS+wy6x
l2dWkEoeShtbVnBktr5HloQteLXDvI73yu4RTUHpf0l4QZDUzY00/OwbeE7WYbMkWIjNPMx
3Wpd9dNV8+u9X5h+ZZWsNLbkMEMCNuR41AncRvKlRSpLopYuI1NHk9NCkhMZu9w6bXtJZfd
Ye+Vep7rJ2qaZGWgqbkR5qLtCvTnNPJsE4/oso3l7uYWF3NZRWWV5TheD3yJchmK7KmTb+L
KbkM2Id5q2ZXs6Ys/VUiPJx6SJTjifw2tUqv6zjw4kumahhqn4jMz8eWR3AXFjSN3whJKQr
OV9E5G4KpRzOotIiWFd02WWXMTDyCYx6UrH5GMlxEosIWwN52EszEAVQDEgGM+CYxS8Z+Hk
NNzitBm+Y8bL3Pc3uGkito1Y1ZxqfiZj0eHQ2IiOWECNXCow5LUR6zYEf1a98fM17li/GiN
5qswyBrgRwp4b5qmnye6GNx8tw/ibBsob1+zj1ZjcitTjmew2HJsiouamxdkQjInFs2MqtL
SnE2ECwkGf/AXEa3g15txwWdvHJePLORZHhNrkDUqMxDgTOH95ZWdbew1M1thDklENqNPkK
VX+nJoUyjCjqmENwzRW0EWLxnYgRnrqspcc4rwbjIY0lhcTI6G9zDCsbxdtl2ZFs5L9LGtn
YVw5EEuK7JRZSozc5xiTLYnR9J1KFNVaVRLLiouDqeEqBljaPUGzocdIZWlQQsix42M+OsL
LMyBJk+RJYrQcP0ih2IwR7YM5EiPGIyzmPY4WtzEHcL5BoWOohcEMf4fZrhWQ41NmWdlxBm
5PVM4RQo9OTFuqC9m3Udx+zbkMqgV79ZNai37zl1ZxYwq/RiLcZalv2kRYcYeD/Gjy0RpXC
uxhyKjDs3r8buaxeRyvn0VqjY2DD0CqmxI0iBTXU0pj2MxFVbzZaYrbdY9MsFS30JnJ5g/K
fTT8yt7XyzYDllDjPC3hvQwrzI8S+RsaLIFXtA9kOSThFnX6rWhk1mGTaCxcZp8aejzIN7d
SHWokNKZTzk5dTw+P3kFnS797Lbm0wOe/RZdmc857kVYMpo5a38aoqFMWxuMforOfjlo3Ly
7IJ9bW0NBFej43DchP5RFar5Wf3hFHk6XkRH1tN1LUsOHUtOyQsubpeRmrFJp05WGUxxIGj
WURsHlkln9PcnKISwsYTrPKm4MY2lRiD6biNgJSCQN77COVKhVDbrvqEefZLnVbYWmLcPq/
EH4l1MrsGw2xpkIrJdYaihqq2xYoEvWT8+rhyopZhS8myCObCPEWoSZcOZFksVUKBl1Zj72
QVs1+NUXE++qbK5iTKBuXbqcx1pl5yurzGnPQ49VKvAlmPDYnR2maytWJ0pb4a+atn4Szab
HuB+SeYGTZ1TDfDSmn8GOEGEtyq5E+ZkGM1kK44m5PErFPR/lavkeiWN5bRmFL+Xr7RPOHL
Jbfitry+cKKHiQvLuIN9kjdZBjWqHhCkiMxOksOOLm/NWS3lFmgqHI7wgx30Kmrl2DdhJjq
ZjRWzJOdvaniJHqwniUQaQ+LhTZEcUjzZGZYZo5FMbKwgUY3qtGGjXNOSgI9KRumJsQpCGd
XU5BEyLaLubeAhFkkFyrOqspYgRtRVlJafFJFxldtT2NhUynERbuIzjWSWTr9FgGPPrntem
tMqHA5Js9+YliMoRIsh5DqHkx4jkt9t2F00fs3+MCg883G2RZWUa9yGz8r15NXdR0Fhl6uk
cU+FKFRoUYTOVqBHmxVNofcrIsmatAeeDPKhD3Ppx44r8MKKrg02JZ/Bv0wrKqlR8WxSvju
TphqrStkMxX7aG2wxTJiw4sqNEfjQfWaCm0Ft70WQm9X9mVy3Ls788nGrKbvHYuOUMzyqZF
FxyHD+WR9EPitwaZmB10NR5lvJS8grlzXULbgSHXIwEcykNuXbGnecxZCqMeKVGURuNjAWr
IiJKqSBm+bcEUIdrEkvx1K0HFzXz8ad8d8XHindSkhkBbavyBN6ruVjbH01EZ2sSxb83Ndw
8gMWOb4I7TMy51TbW9VKrZT8F8mQ1tiS61IZjfMp9eCrnZmoYceabW04Q6WR6gsHzLCsZz/
ABebf0ErHq2swpfoVOTiSFItLdhbyLtlh6OtxyRUx/RZYasUIcEy1Q98uREgh2ZW9w+8teU
X+cUmFNcT7yHQ21LKRX5Xjf8Ap1YwmVXqkKbbgm/jpfxuzgvPBNhBkn5uFJS85Dabdfbbkr
wa4ScWsUq7zFLcY9PwCBZTzSZBBLMOwySGttBZkyY7TZlqkSvVcW+cgmvzoPIaxtpMZDDqU
ZmR6ksTx5axSRRo1FSDIjufmF7ULMoIMdWo3Ntrb1S9bxdNbdkQatDNPjxpshKvExx5JnDW
XCh5/wDq2hADBN7mNQVIjXeznsw4y4nEU0m0h0jycpsGkIcdYnONOtfKtutpCXXES3Y0NpC
ByqWLFaElKnCTKPKpuSXNxZ2MGrtINdXz0KYoJSpDz6JMwvNtPS1qaTGTLcUF+s2kw0JZAQ
286+lUxUf+DUKI9xaye3bbbdgP581itUkj1GjT1k95HoJ5ioKZDTVSUq5jtI2okkkzTeyeh
tOIEvh7GqY82ZUUjVpKsEeiuNW80hvUJbSEoWh5CpUdXKy8h0eutYU0thtwt5rhZowI92yG
lBJ+VfkZjRIUG6UHyp4Xg/M5nFo5cfGx4d8enacsk10PSWRklyHokAt6kyxtXzDaAoNcm/B
KwXl1g5ZiMybiPaw7BFSh1ttpiLCaQxL0puC7PlpdfjNKUAw7Xw0hlt5Mpb8lUFw482BmGb
3uZKYkM4ZKtZcSsjzGMgcr7iyXBiQnZ7kmpix2mRbraaaiQXQaua1XNOz23HHo7iIuIl5DE
uHcUxCNMMy5zK0rqiVSGNVLW/WtxvxVDbaR83XR40SyntOSXpxhMwZslL4DTTqxZVFdj4Xw
4gXeZKxdulgQamroK+K3PZDUqkjMsOwbZxIT89Zuithx2/w6lhoEJbkl1M5gplt1nU5Riyx
Squ98ofh8eKNj6yRnYrbVAcEsygLYXZ6cvzM1ECclNjKw4MoBROQypwSNpBG5jwAaqms88I
PPk1jcfAmHMRpZsGxlZFQNMzU/J0rky7qW34L8ObFhykLnyxCkKoZSWG0equQHnoLgWBPvy
55ljVlBiQYc+0j3NHXMuTK2zkuQbMwoyHI7Ut1DhVUTGGwwW5FhA+ai/LLEpl5SnGHHqvuI
eQ5bmyaWxiY7bcOMOqLWTldZYW0R+2sraeLdc2K+uChluvpfRdJDCLuYl+UyEJj+siUphcq
fL9wlxrOKiFYZ3e5vmTj0ouR6e4v7mippsKQFtOSm62mNKZLWpT4kq9eQVsSkIfKWX0euE1
dIG0hfxUzRMrOriP8Afsju7cMA4hY7fzgTIyEDe1gqBOTApx1LGipLUvzEEuSQedov3oijX
NcdTUu/M1Wy7RVLgzEjM7eQufDqqzHobsyLZT0NsrjLcyGQtuog1cN5LseytFuKZbDyyiMt
2MGlquXR8Rsnx9qtz3IMLh1tgKqVdR6OguotjFESVDsnK2JMmZPOiPrdkxxDeluwvSWyXAI
DgdCEttkGF5Zgbht8QcqrSrMRUZWKy6FbjKquEWn462/wu4qYYnxm0OQ4rnykI2KoMdM52Q
8lUlO6a9xRzLH6+ZNdx6gQZVUtSFm4g2UqO/axGYZbr5EBtiMZj6OrDk+c3FcQkplyULSV1
JYMVY4Hw2giTeu7IlZZZ1kU2pCvGgWiDt2obagZGUBUDSKNyGPYo3D535YEVt2gLxR5Aq7P
5jQAlS262EpQzyBO/pSjkCdgkdAnp3SQex+kj2PgxhoK3NkIUeuucEjYGydde+/DE48p2in
xHrKFaVxloe+RrI7zdnDdLjaHbFIktMMl15UpgPRGRDg8zS0Obc5nUxJCQGihoOKBSXAlQC
klK0hQB+oHSkq7bSQCCnqN9PAPKjXHCkGwwJDcHcfHFMVajd7W9iLJHEdYiHUghl/NfNcfo
fP05/UVx0CmNpSha3kJRzhRHp75h0J6gbAI1sn/ANnxXJ8RDiOxw28v2RhMlxiVmz7GKxPR
UpT5iL3PuuUDlJTJrIb1eodiuchCuignxZDPQpYIV2A2Nd+Uc3fYI6knod7G/vrxR58WSY7
MsuFuNCS0mriUeVXM2ItXIlt92VUoE6QpR5QwxCiSCHCEhoF5SlKCiUE+3IkyNRxFlPyhxI
4FciJWkH25ZQD54vjo/wBr4i53cmnQyCkXIE7gi7GOhlUcXw7Io9xTUb65fMwdmW9+7kkvS
VTlXb7bPMP3KG3JCENAb6aeCvT2AQ2hCehT4ZW8YDMhDgBSX0JcWn2CihCwodT/ABBwE/mC
ffpJriJiiLAZraRXFw4lfIUuviONLiKVH5YL7UgRXeVwIn/MIdQoBCyFh9wJW8tpMbciQoV
sKwMlsuqbioUzypKnFFAbKmiFDQbShAcQEqBOySOgPf8AGZXC0aAATb5q1DBaNngEWfr79e
tFKtAuwBQFFDkAAAADgkgcUObINdS/8vvE2Ozj7mLzpqWkNpKXRJHKG17DEV1p5X0KbdilE
dbW/US5EKgFBxPh6qmSI059pWuQSlcikkcq9K5gUkHQ5kqOhrrynoNeKyMfspVdNjvt93D6
TrXMEpkMOqCVtlX8KFHW2nCOZl5KHUqSpAPifnDK0eu4di3LbQzJiSQhtSiQiSytPMw+EL2
tla0Fp1ba1EpLieVWlaFt0rKeQRYsp+aEFYmNm0I8XQ8Hwfb8v1655r+lRYz5GdECY8khsh
VABDkqN4Hny3zUD4BugT09dlytrZlA7bkNemSNH6kkLQr9QCQddNDv4NqwOenDkNulv/SCh
weykKK0JUAOyiFAbBGwAAe3gjr1JsYUiK8U8yElLY3tSVAKB0SfZQ6dQddtdfAeJZKbrvl9
KD7K96G9rSFkgn+9O9c3TZG/axq4BUkDkX5rwQRR58/2v35FGeIgGMVuRgjGiflZflI+tC7
+hr5uOirMFobyWskqO1utxI7YA6qV87JSCNbJPI4kkdwB36+Id11ZjEvio9ByW3dq6STdNp
srNmO666xEisw4zsgNNOodcDTS12Hy7byXJYjhlC0rUlQkZxfflVVviNjDmVktFpU1Un5et
flLn1U+rcjRnolrGkK/cvS0c1o3JiJEKYzZpYbcW/XyWY0R8rsls8SLL5EIae/FoE1hSVem
kKEaOtwAg7S2pLqlLUE8yQeY9tGt5GUMgs7RtGyZLxskn5iVtTxQB3FCR5BBBBINm/aRh+l
jgRZPqLkaepWaKlKMHHy06sUePft58EElQRQVnE2HV1EydW0zypkUtIYivEIC1ofdZWkDkJ
Q4lRCFJWgqSsKS4k8hSfEhooDYj1yNBMSO3FA30CYrbMZO9dtpaGtDrvSeuh4h+ua9Z3bYl
tSXZCZtb80p9S1krk2qHXQCtS1FshxDba1LKi22nZ5SAZPVdrIlIlOuQ34SVvupZElyOt92
O2QQ8URXn22kulRKW1Ol4JCS4htWk+ExOA7sOFbwteAt8X4F2B9q4u+pWdC/p46ly7JGwLk
qCzt6QLEeDYUtx9DzyOiDJ87vIE+fU1leHKtlTMN2Ypt1Lzsxtkuy0tKQf+ailaGFbQUB3m
Cl8+wlKXbnoxlPOEhRSrl30I31UrRO96IAPuo9O2vCplyDLtGEaWv1wsPrCyohDRW6n1uY7
UhK1LUlJJHquFQG/DdZjO+alKiRtKSkhptKR0KublGz3CSo8xPQaSCT08NyMzElmLUaUHwB
5/iADx9/t05iQovpokYQgbpXX8zmgu5yfckHigKsACumGz18uM+uhawtLraQpRI5m1pXzA9
fqJVyKKT1AIJHglxFc6yusPqYjiWHK61m3Dkg87ZaaCY8uQ6p1pSHSpEauIbKFoXzrQhtaT
ohT5nUqkV7y4zqnEVc5lp5ASVF9T7C3FuFW98yS26paQDrm9gkbC4g4Kaym3MdqOmuTjrrb
j8o8ytj5d55LKecKblSFMllHRSQ244lI2QUick0ZPlJ44/UgDjz5vivuOOrJirvUAEVY3f9
1SQSTdVtFE+AB79OchQv8uVDgw1IjRJb7616PoRfX5ilDroAbaYjpaZSpatJLiHE650qSLO
fhVQXB5kp0xxxpBZwfL5r6XFKQ46V2VLWR24wKeVxxlh9pKk8yCpoKWjmJCTV/jq22KaNkC
3m337d2TJkPlxbny/pNutqYgoUhKWmm+QtfSEBO+VAUlYUmTHBDivb8N8iuJGNvfI5jBose
THfTtbUKUvN8fyr5Z8IcSVqMPHWY85pW23Y012Mf+cVyhszFkzMPKxYDtaWMYwdgWAaR1jc
v5IVQWJI5CoSB46jdxwvPo+biIR62bjSoi2AI0ZFIYkmm22gYiuDVm+uviKpMgJCHChxlQW
0rQI9Qj6kq/6i0czbqQUkoWSNKCFoSnGHM2MH4UZ9mMpbMV6lxS3fjiU206yLNMZ5itZUiU
kx3PVsnmWkoeQWnw4gqSpo9Yw+VTzT47x4rZENcyFDz7H4teMtqoLL7Vf85KTKPrVCJrslb
8E/KSC8tt/1WF+kiQ4txaT4aX4l2VLmYzwr4Xrt1U9Rm2aUzt7YIdRHiivakJjrelrcJCI8
ASfxBCXHC2XGkuuIUqO2tPHvwEqanFgZKvC6ZASYMjb1VakkdQQC6PGRJGwsOGDIdrAng+g
9qZ2o90YWkzQrGAwzMkPtMf4PHCzSng7XE4AhQA/nlAcKFcisTjpWW8uxj3WaZaiwzKyiU0
u+pnpBffrradFlrfbmzlyX37GwYhRa9FhyNtR6ubLfq4/7iEyFthjuL1d/OpahqbMjWFjYV
9ctUpltyvaXNktxi/6rT6JTrDRdSso+XjrU2lQDnMAVD+KzlfNzmXJluWtSwthKYMZ0qfju
NKW48D6swSlOusmSWnysh5bqFOu6U5syQ8iXC9Wd+Y/h5QNQ0XjL1m5bAyP3UWC9XxXnqqf
IbQlbMtiFdOVkhyA4kMzkNqjvlLDjhTeJspMHRJc15E/cYT5AYoI9gjiBVAN3pkLtCqWZif
DWxs+n8gLhPkUrwxYqSt6MbRtDsiQMVTeoZBYoBUVRYVaUACf+A4ThzHmJ4U4pXLsrPAODl
HjOBZhe3aHaxdnkjl7Lq0SJcR51TxrGcxvccx9Kh6sKK3Br2RNegsxZirPeNmA4vmXEnyx8
J0Y/T1yMmy3IruyaTHEOut6jhfhtxaMVs9deWn4y3ZV+1XxZsLS2UyW3pLM9FbAjMlHmN8m
k/BqpHGrhnCasbOFGdk8SMPeYEiuyOodbkOXWQFllURW5TYDlzWwWY7gQsW9a5Fs4C5Eln+
EnFpnKeOPD7PMpnZnJ4ccIMUtqx2zt4tZPsMFsuIRj0b1hf29YW5V5isJMKPXqy2VXRbKCy
+1YZG23FizrFXP/AMfi9wadBm4OVJIun6fnQMAz+vDqP4WVYm9JSPUmmzMgTRHaElBQJtkj
2nzRmPmw6m+cQd85dnD7QJUlkMlFh8qDcQLAWgFAFUCdeZdGYLu+EfGOnpYTXFbA8ua8tsm
AiKyw3f5nXMZW5867Fq36+M8q2qbzGb+MlhbcB1nLGYUgOR2X4YRnmX8u7Hk6vuGOBz0vZt
W8bsRwhHEmPGZIl2l7iee0+QZfj2OSnJCudm6mJpIsFyTGGwIq3khQccBt5wM8k4d5pMFwv
IrmJA4a/wBbHD7jrNsn2ZIUzDn4xw8xawnLsKpb0p+M1CwSzeaTXQvmS5JW8y9Jddaaiqrj
3xJtPOpxJ4X21EayPgnBvDfxWXlvEKisI1Vl7t3ZViMjuKSvRGmxbdVaxEpHK6oyFMCDYW0
K2jXMf5FuXBcpAg1LDl7byUlgXtpsLUsvPmh9WNEVd8+h40U9Fw2HqTtJFFG3qIJdx3xpY6
Hg5UM2PPDJBMupscYRpIFdv3hRMklRtDGWKlogD5RyGIt1PJzE4l2OFXmA0lIqom4TndtXZ
vkdtZSPw9mtVj9OxjMupuZFDYs5PfrwdykoMOZYqpWM0dRVpzy7FxKucOrm46ZPxDzj4at/
xRwNvGqTMfLrxdxjKJ9JjUiNZ5NDYlu105kVqXJz1OqTf1cdxFNkBlPoOVVD1ZazQiShlMV
acWfO9wN8j11lVrw/nYPxEq8odwRVjhuHcXKy24vybtmqmxbfI7zhxasSK+cq1SzUptrOus
Kl6ZHlpfTIg/hDaZlPPm8+LpnfmCjvYlT8HsW4e4iw8mZAsMktJ1pmbNowW34tqzGhS0Y9U
yI7rZbMV+uvHX4L0iIqU21LeAZ7f7e1/uPWsrJbt1J+0NZTGkzRlZEWHKciJY8kZA3zyZKZ
ODlyOMMQxsIoCyqiszSmyJp8iY0Kx5Ho5kLSUzBiojal2COtpWSMVIGA3Pzv4oNVk+ZX2Hc
LMkw+jROicM7lFO/nv44xAx7KblLEwZfW43YxJ5fuaxqTkXpT58yNJTVWTcOA768qU3FiRI
TcUOPsHLcivchx/Gv6FQ711xLWL409GqaSviIlvSI8Jm2cE7J7KLG9RDHrGVAkPtx2FS5ch
4FZRGY3WZ8U7Bq4yN+/zCxlKVHhTXWolPTtKQAORlYjMpeZjpI2ltxsISQPUSnQBxR8DXrK
MyLS9paV1Kkh5Zcky0+msKBQ2itiul90dOd5yUG2gChDfN18elcLDhwFeaf0BkytJJM0Alb
1JJvQEskw/wD2idjjwp+IOPE6RxRxRpGiEGOuDp+JtOVMryKQVDtQXaSwCRiyAGZm+5bn26
Z5q0nW0sQav5OnbkLIdebUuM2hKjtapExRemOpI2NKW685vlQha1BJ6vf2T6GK3zv8c6+U5
HkT0+U3JFIdkuTRZtQkcYODbiWoUJ7lRBpXnZZfWZDbEyZM9J0NIbbcSOcWp4OxKt0uqtWQ
EPKSh6EqS9LWlJH7yN8xFiojJWN8jrrjjyObo13306/suGP01F53+PKqyK5GcleV3IQtUpx
MiW60xxZ4RFDin1Npc0svn1UpKWy6gbSClISWjyo5JERWZzYI4PJNAAs3O2jXhubBo1clc3
EM8UUJDbuBsX5bABBLECiBu+t1Rqx1z3+Xfi+01jtXjlEHImb4HHuK92ttEIkKvMJs13Tsu
xquVURxifjjs9xiTXqccS3FcYkh9NfEktRZVWPGCfjWFZJKbVOuaWJWWtgxcKxuwqo0SwMM
tMVKXzGEVaWbFTaPm3pDjqlKEVfMtKXl1HN2P4MKa8xac/8A04jXT7kSZDSlMeR8zOfbnRL
VxSW0SIU2Gtxt9lSlpfjrcZcQlpxYVMjN+JEvLeBWLQa2zopH9NLqHDex6Dcrsr+liNOyEs
Uc2E7EjyktRZdelXzjnqpcKoLbEiWFOrGZGKokRioYTS0eQCpYs787b2qS7ryB8zKR+Udcr
1nQYpM/HnSEHHzM0JOHamifc0kr2VMjRyBZXhJZBu3oxKrF0mOFt5FwvC6fIk8kmbBkyLhx
h0kGRkUuwdbhRXiFBxxCocOJJkkFCkMoe5QVFKlFFRkeeScyfs8dfs/6W5hOcaLNW06qRZv
2k9LqIbUdAWpxDsxLaYzKApSA2lKCEpPgVhOLSmOKFJgdlZ00RVPcy49iJExDsCJIpnhGNg
vmW3DlF+wCWYTIW6ZLTUgLS20ptxc5eMXGbHPLJw9q83mt11pxS4n4ZkUrGKHkgLscOZyix
i3sC7noSpt2G5VVdjPiKkILTblkluChXoiYtNY1vuE6dqeLpmJhHUtQ1WMfhIfVaNeSQhf9
06DHREyMrJmLoEhjRSS0kPV10nRUnx8rUQkcizysciRkU/uWDSogDVuUyLDDGgVtzy7z8kb
nphODWZSMXzvLl8RnZcbJa2FJhwY7ny5kNWd0mNGsQ40Z0P0J8uC8S3IbeAWtTqH21pdHJb
3wMw5Wa31fmvFR1n8Ho5juQ0HDtNiLWvr30Qi4u4vPRmFCMgcQ22xDYcYLkFzk1Hr5EZlEf
mbi59Ky+yrbGTTQpUp9L0p9dvXtyHJsme6/Km2MtS0B2W6px5aETHUpceUlv5SPFbbjx/B7
qIeSZEUulaiyUBqbjrz9ZNmygDpEVUR0ISwFhRC2UoL7oV6R+WZLrZLU9EfO2lclcSeSFIn
kWD1Sg2qjJBcyeiGprb5n+dgGUF7qOq9uPlyNKZhhs6qCkUImCEfJtSpU2hiCeBfzsBwpY3
5cD/NxkXF3Lcuqcg4SYOzEcye4qqp6pg2sadFYejTVMzpcu6lXEeZz+igulUWLHdO0FCEr5
RYvR41i2PwIz1VGW8xNjxFymVwvVisSm0q28gBotKKVLUFv6Xpx5361FxalchcXiVd4hFfk
xs4zOujOO+o823ltwyl9SAnTLDcGZEanSyeQPyXlOMsgoCXHtJcdebEeJnnEocbe4oUXE/i
DjdXi82HkVfjEjKslW7kEOJNYmPMWsJ+b6DNZNrmnmPQnNl6cnmbMVttQdXXNX7RDupxcuH
BjJjjELmUrLKdgQMzM3zbitbV4u2NE0NyO0MiRi2PPj4sRKqiSmXY7BFAUEhz7EsyWFss3H
PXajjFY9KxysS82luT6bId9RCWeVpAXpgtKjvtrbDbhQG1thBSQpBQoJUkvyjGJlm3BpK6I
23CZtKdsyXUSkNx4seyrbVqQ2iGtsyUQUwPlTHJYbUpSFmbHIUhQzhPm1XxH4b4Ln1NITIr
MvxWiyGE82pKkrj2ldHmt6KQBzIRIS24OUcriFJI6Hw5QPYj7f5+OO+rNjTOpAEkckgKsDa
yBiGvkG1IIAJq/IPXOSlEh0pgx3KRRVgeVPuCCK/hXTVqxMy/UjWdeqG1HdjSmJEe0kOrM9
hxbq3oiwI64jTnrOxnkJ51vMc7Sn3G1JWpWwWUIbaisgpQy2EjZKuiR/wBJSlqJV1OyT+p8
GNigp6p51BQ0Nkk7P8R0BodewB1r79hrgpSEFQSsLAJ30/MaHvv7bP8AkPCHneRAGPKsCAA
avbRPLNyaFjj7XzUcj94AAFTyf5ChfHP1+v8AXoO4htSwladoCVFxajpKUJSpRJ6gEk6Ht0
3s+/jnu862TNcTbLK+JFk2luGtiqw7BKx0EhjF2LaQ+ZEhoLT/AKTkbTFxLkkBC2IcuJEKl
GMpRv0zuVLgYflMusjvybFjHbt2DEYbU7KlT010gwo7LSNrcefklttpCPrWtaQkEkeOebzb
Yvb4dfVGFZE/EZNNVUFpMZbc50yZsqiiqMFtwcjbgqpLk1t9xAUhZkNkdXelg7Zo5ivvAZW
UADkmJfnkCrd27GFCw5Abn5C3V47FiiOqSMSn4j0gIDwWAWWF5SvuCQETcKO0ut7S3VNHFr
GXpWSJhxU+hEnVFdc5MCpznkJhTnYzLISSQ0t5j0mVcvIlSYPUc/Mowj4g4m3CmmRVl1EVc
jl+VcWVpil0LdSGHFEEtdFghW1JUEjZ3pNmPEd5mSZjjTDYffSqIuWlGluNMKdeS044QCpq
NzyX0o2OT1HVD+MHxDTiLUiHUV8mSn0/xQOTowJ0oxw+5HjqII6odXGkJH8KiuM4U7So+O3
aZkuY03EAkhADyWO0kkizVCwoPO1fbr0diRf9HiUkm0U2eK2L9fsB48+AAT5Yasx+RNhutR
m3HX4jRcHIOcL5UqdUjlGtkNtuKSASpetAb6eJm8M7ZD85cZaPl5tfV0VXPSFbCn4lHVsth
wKAX60RTLle8pSlLcVFLyypS1nxJX4dvlgpOM9Pl93euRVzJee4FhWLQJDrrQCY0W3zfPpz
yG/pdSjBqiZChJJ2qdK5EgEFSWq4ycO7Hgrx94n0E+GuHATneSCuWpHIF1dhavZJRyyoDkW
l+nyGIAtJIDkeTGUfWiOtpl6D3Jh5Xc2foy7xlaVHEZyyhFZcqLHmQwnlnUbzGzAUJEkUj5
QTX+4lgaKPHWRfVyIMmSONWJY+hPDDLYu/lcqCD7kVyD04kJyOhAWoeitDqOV1kbC+YlP7x
CiApJ/hJCgob6Hpo43HQu0djoHM0+VrSoDWkrb5wR7jZWPfp06nQHhN1VgidH5UEEuIUNJ2
ogpWkAgj2Ogfv1PXr4XNPH9W3iDlOvlF7O+5QgBOz1AIUQOgO9f3dWQiTbt8WKPtZ4r3sc8
+/XKp0MLSl2I+SQi+PyhSKvk83Q/UDjpj+M1JIrbOpmhaghdbGbR0OzyICU8p2QdcoUfdPb
9ITZldfg3E1ctBSCymseCiAeVblXCKFAqB9MhzlPqaJb0VFKgkpNn3GlmE1hrlxNrn5bDcQ
0EGZGmstGqtXIpmNS50RXK67ELMeY2FpUeZ8tAIDbbqjUzeLgWXEiL+POusxHItK5LLQbS4
4hEGNztN+ur0g4tCVBAdKUlYS2SCdis6hPEczKjQN+4yI43LUAHMSOSpBPChwDuCm/aqJv8
A23HM+mYU82ypcWYoEtztWcxgOAAL/dNwNxpueb6cM5LJyzN3bB35PlmW0R+S5EQI8ZxFT/
pctTIQ2lCWX1NuLbCW0pSkpCQlKQPDt1d64zBjx3iC7++Y302pTZQ2O5Gyep6dNgA9PEb6R
caHZWzlatb8Rgzk161qSHVsOzG4raV8pWkKcZcU1zIWsaUdKWBtT7x1L+UqpMyPHiSlPgJj
JltSnfTeQXvmNtgBAcCh0dShfMpISFJSSmPGxIvgVdkcgqCBweffxYBJNV9Sk0aARrVKFCo
o427ASB5uq235oLZ6V3zC62HJSvfryGiS64QXAVbUW0kJ6HqEaT017e4Z1958yH3HStpfO6
t5xQ5CyykKCUpJ6h97qUDf7tDfqEfUjmX0y2M9CGm/odedecS4oApYYaKgXADrZUDpvYAB6
Ejr4bnJ7BpywgU8NC3FONuvFptJU48oNuOMtuAJ5lqmyGm2l6AUpDhS3yqKNKkYBSbFIOBw
L+w5s+ff34+vWsVCGNqFMhG8nwAAACeeQfH2qyfYys8v/ACt4zZ3h3BCwnR6zOOJqbufAkD
05LlDkaMcySVgWL23orcMFycKB6Xfx180qE3kVW1YRmJlVIjCN3FHg5mHDPJsr4fX2IX2Pz
aK2Rj91WSoUhK6+Y76zcALkrQpkIs3EuuQXvUUzMRyuRHHG9EWMfCkxxjMvPr5ZsWg5BXwI
2DW1zxQyK2sH0x5+R5TGxaVYWdJGcd9KRYPtOIiUTET1n21MQ7q7aSpudLbVef8cHhBilHw
Qa41wKVCb969gYtaKr4wCrNM2RW3UCRIYaRp6dFl4q1FhvqKnGmbCSyk+nyAcp1HuLO03u7
S9JlZcjE1iHFWRXVoZMHLmz8oR5MfDl4Z8YrF+Gcs8DxQH1Pmn3OHWsbD1Aaa0TGSeD1YWR
lZSx3IYpVJBUkQh1kS1IMgK8IeuPyG9DTKaoxF5a7DkWUqxdS5yR3WIHK8G+mtByUywh0Eq
9Zou7P1eNXDqffvupfI07lc+bMclqKB6enCn1ioAudFtk7Kg1EhpJbBccPLoi08x3EXpTzo
Yfy6xeZdfWoBf4ZCcVIsFpAPP+/W2Glcw04eVKtJUVeFO0pnUaJWNCNGixUVcQJUAXIyTt1
4k69ISlL2FnZWwr1FrIWQL36yoSI74eV3NildWK8k2TcpAAHgBhwOOjzYzypcpBZo4IYgw3
cbVcuE5r92ps8bmCUffqbHCTjjmOH5bg9F5f4dbTy6huVFtLa1huyk51PkRJTdrkmXBp2HJ
mUtO3Ilycfp/mUNxjHjqV6sxxLTTl8ReL2ZcSuJGEWnEPI2syh1eR0Mf0W61irgVNSw4zLn
odgVzCWnkz6uzFs4rlXYR2JAiLfkIjM6j35cHIsG5zOesNJmxsOU7XrQUrXFYdkNJ5GSolK
C622w6vmAUPUSCQlSwppcP4gzg9xGq51n8mvIZdk9EgrS+oszo8wLTGiBICIp/DjYxC4pKC
tpDTa186EJI3O0zG/D/iEx4my1C7splvIbdJulf1SrSblV2ujQQBBtTaFB6LHAndEzxxxom
PjLi+oY0eaU5cbsVaRhfpFlBCAimY8kFV6P+PPHR6y4jT4jcFcv0pr7jkl6WGlPia+5Jlyt
bQz6jjy9pKUttuMttLAQFgJss8mGTZxwlw5HF3Ebl+pmZBmNR/R2OuHJdj2UnBg5IubJ5Ml
luLLoo/4/DoXoyHHI8+RYTELCJFchaKN1xW8r4uQKkyJKEXeQ0tCZEaOmXKaMx2FVurjxVP
x0Snm/UcUwwuRGS+sIbU8yFlaf0ZeGfk94EYHwY/qyx/h7TwIthwtc4ZyciRFYdyUUc1K5k
uU1NfQpDVlIvZCslkSkIQ5Iu0R5cgOrYjlFD761TTdAwNF06TAOXHmMs00Q9Io2PhHGkZZD
OSpc5EsUhREcskU0f7svGwzufXpcfGzYJZrk1AzYqHa7GOO6nddnIBiPpKGJJMisdwVwY3c
AfOfxOv6CHc32Q0/HAxI76OIPD2JjmN8O+MuE8rgSi3w+uNxDxjipi3Mr5R2PAbqcliuyYC
ZcZhZcD8cq/jzwz4Y+cX+l+EVdpY8FuINGwrN8LXhc6qtaUX8I/iFYrGLlqLEkiuvIzF0U1
nzdXJp7WTW1j0glTIUfE2udsJFI/V8OuKHDDjDwGqKjC7zjlwwhPyYd3MpjYVmMWF5jDP4f
Ml1GQ0dFGday1m5bkRvxJ6BOrLurj1MWQR8beNOccUuH2I5lxMwivh5RhM5ON1ebRZD0Syc
tnYjByKuyGiDXy8aPfMsMWESAlqGayyrpDle4tn8RhNUDC07GORO8GDHDjarBk6bl4kGViw
emMgBsdkhxojiZKj5ZcSfHbDzseBw2Vj5EjB5eYSTwn0r/AHrq8UiOykqCu1gx3sGBsfMDv
WxakKABH2BwX4j+aHikVMV82hwiPPcpKCJOkfOjh9w6at7CVj9F6sxz1HYmPwJbsSuhSpKp
a2mBAipDTDMdq1DNPIO9fcNceruBPGXP+F+eYhHQn8UqLiHVRM0kBhtqzfySNErFVip1khK
FNWEupsHY78VhttyOzKs3Jbb+Q++VeVHEl4Otr9STiSi4FqKQtUe/IihHKEILJTzqCT6ivW
24hI5SbGqK+dqIkpxD6krDqGHk84AKepCUlSdAEnqR1CUgb7bo/f8A3BrGO/4DB9HEXR3hE
GMYUmx5mmji3jMinWQZCyLIUZZFKufmP7xw62ntlT/iUORIzP6wZSRtLUBxsv6c8r4BNHg9
cQnnJ4AXvBXjLmeNZ7MyG3yZx42M6dZXlRIVYmTCjS21us4tVVlf6iku79QPSmeXQDSCkpE
QsZxiumvuuR40VhTIQltySkzZQd9ZaUttB/mbbBSgnncSSCOYJTzgC+z4r+ONZB5oMcsjDS
pnIuHxlPLQApLy4IsIKnFLSFBam24TYcBTpLSUlWknmVBXA+CmJRK/H40hp1UixU7bWkiO4
QqYyvnUxC5nkn0ghaHG1+ghCgrR5idcndO2u60btPRM7PBGVk6fjtNHAiiNZERo5QibtsaK
0DKqA0u5VACgkH8mef1sqGORi3qlYiWICoHoXzRJBHJBBs1x5ipGwy4aDSYsSVNccPprlOJ
eLKNkEJXMdSiOgElSvSbUG0bV/aJHheQsFTGaWmZPdsbFDIkiBTtty40WOOYvqm2BfRGiFI
HVAK1EELJAJSX3scc4cY5ZvIsLqphJWtyVHgZDeRY/yUQrBUmPEmSk/uQtaEl1QcUSpAWoH
W1Gco4dM1siBFyHFmmFJShxuvt6hK+be0bDcjlC+ZKSAsHmCVk76+CMutyy7DjwzOshU71h
ZVPilLVICoHBChSfAfknoKYZGLM5ogiySGJJ/j73x/bqMsRVm6QxVwGUO+sQ3L5DMka3ytp
ZaVuO0kdFeopsuc5BDiQlKU9Ff7MjUWMDzycdXLPmEw+V/JmnQtQWr1FcWeELqytxJUFqJQ
dkKUB2JJ14o7XOx+79esqJ9RIZQ4l978LkxPXeUnYDkhEJaiEgk62opUoFWu3i+v8AZrYki
N54ONhPqGCryw5KmIXSC4COK3CUuJV762SUnWykAHR3sppmX6uWqmMQvw2xwTISVBX5iR5o
nYF8Am+K6cwgVz8YCmVpCNw+mw34uvNXf8OuHx78bYdQHrKUhSldJDjr5SgnYU5HLS+Vr6V
KDgabJWCoEA9fC94cZPlWLZHT29Q3V3C8evK6+Zbt45kVbc1mYy+383/BzMy3WUNutyFBpx
YHOpBUolHKhPPJ9YvNyuhSFqUpYASk6CVI5hsb5ggHROtpPgVR5DbYm8izhR25zbiyzYQ0A
uANNOEpQ+tTX7sr2FtLa5x3596KDeAqt8kt+k4O6hu4K88A/QjdRDBT9aHU3LhlfFljjhgm
lMe0QuBHHIWFFdwtoyV3KhLBSxFlQT1L3zA4dmFyzjfF3EmLFrLrSSarie+hjHZVNhdjIMR
GLTEwsSrociK/YQ3v9IkWdQ76slDTyn1hxyK04nDTyM55lRx3IM1h/wBMsuspUql4fcKsky
b8Gt8xj43Wi0sM2yaVZyGv6N8IMY+aE3Ibywmsrs7OTFx2kcbeVOmMxT4f8Q7z8Jzh9NtMh
WmZ5XBnWcV3mcjiFWyF3UIJdd5lKCrVTaVN8npFMVHrKCTrxJLD+Id1Ces5reZpxuTkdO7Q
3VlXolWMtdO6Evz6aRWMqq2ZVTbOfRLq/mxAeAcL7LqSlLlK1jC7nkwZ8bSM3T8XJWSUQZE
un5eQzYzIjx45GPkxTwwxSu8UkmO5yZsSJYsZsLLlXLgaw8iDSo8eDLSWSHGQIdjpEw/Ja/
Mjh1jFpAobYq7Wk9dVKu3/AB34Y3/Cu5Zj20tia/aPFiRa1sP8MqpqxW1sh9jF65KG0t4zD
bsExKidyNsWEFDM9pCokppMhn5NrKUqJBjxpE2VIUIlVUwm1vOvrKQn5dhvYU44pKf9MeKk
IaQk/NvRo7YYMgOP3GXiPx+y6BkmVqw+2uIdcjHYT9JUV2OVRTGeckSLWRV1UGO4uzkhxpM
u0eYEtwIZZ5n3GWeQi4Z4DLbtKhtyZWXGT5A+4bKNElJYs6+jgqS8/DhqkusRoLb6giHFgA
pXKfkB511x1okEtHbVodCwW16PEi1WLHC5ww2dsRJkvcIJZIMZzGqqCzHHgG61SNAB1mRkY
bTP+HYujuWgRztlZGpgWVWcIAOCS5NAKCSx6fPyzeVpzMchYyXPpKJkyrRHl/KstJk0eKja
nY1fD52xCs8jWE+o64UKj1YX80hj1VsuyZtNUUyzj5PjiMWt8bxCshpiznsmr4jMq/uJuQ2
7LU2osWFOuza6HjLdaHG5CwkzphLTEVSXTJLeBefUsmBaQ2Yj9cjEGHolzOmobhwK5TQS9I
hRGmNtl9lDapNzJWoulwx0rcdc9RLL02eU+rKco59Pf0diGq6z/Dcnp5tJMl0VrHU5VXkCP
YNIVKqbNpSX4cpsbIKQ6204AnxynuDWNUl1h4pgQuOY5MWEsVESxMhkmSMECUlZI/mdW9Ey
xPxIyu5zEwcaTD9eQgzzRsjMwU7Q6gJEgH/BUMpJVCWkCtudvmqZfwkeLQs+E2aeXO9mFeW
+XfLJtFCZeWS9M4fX8qXb4lPb5/qWzHUuxqk8o5GokGuI0l9vduqTsAb6jp/v/LxyreXziW
jgF8QbCsnZmLjYhxT+S4XZohx7Udl+6bgNUMt3mVykRrcViPVXsx4rkxQITzb6mGpTLTz7L
ziQpCg4kknoh7agNk9SDsDXQDQ1o9QPdGIIcyDPQFYdXxIdQAqts0yqcpaHA/flnCj8qyKP
FE+fe7dPGBrWVsr0sl3nSroSGRkyEs1yJ1dwKFI6cDx0LdZLy+Qq5QNHqlROzsaPt3HYdff
odHx8abSglJSUqGtggp30GvpI2Adnr02d9/AWZbFCNtq5QjZKj3ITrStglWz3PTY1sAHwAi
3UZ6V6TjyS84guAbOylBSCR7EJLiArXuoffxVUkDseeORVGr4H+/49Vg+nwVJLUNxrgcf75
+l30VcQcvxzh3iOQZ3ls9usx3FqyTbWUx0pCW2YyPUShCTorfddCGY7SfqcfW2hO1EeOTjz
Cca8t8wPEbL+ILkaX6FnKLdDAUlfqQcdhoCITDSEJ5eZuPyc5ABK1pKlE9TcV8TPjZjE7CI
XCilyStlOPXcVjLWGZjYiszjNQuJSy3wUxlyBDrb9iwiKfUqG+5FalNtPKSEVJ43kFHEhPw
ES638TLkqZOaacjvrhRHZCokJgJbLiA2mOyzKd5f3bSZKPUIIGr921CmHA+aYDJlSv6cQe1
WOBQjWFK2TKxFseFCpXluu9fC3sxsjHfWsgGNspjDCWX5kxkCM7qD49VyACfzKg20pJaAGW
5q7Gg2MeY24lqMwQY7zJQ6228sRFesXfTU2px51xJdUQeUpKTy8oJbjfCS98zPFvgpwvxiQ
zXSM0barnJbnPLj09RUfPrsLN+PF9RXKzWVc+3Qwv0nXTJBUWmnQ6ZXcY+HtPk8YPS6+MuZ
Jr53zkgMtrZmRK8NWTRWgoWHud2Gy1yq2Ql4gqJCT4kR8MfhLEyPNYuXGuTFs8M4xzY1dOZ
HpyY1TX8MBOtkjkUHFVUh+xgVzvqAxRIs0gH1XghV8m1iDF0rLzoV9LIhilChlV1SeSLZE2
21DgSVIQVsqnI9j0buuVu29InzC4YxxumMQnBl9GUx7wbtEKKzqL+VWrxXVivlh8qOKcDrH
K66lE4wsA4gQkY7JlPKQ7O+a4F4RTXNrOQwGo8iVYTre7eWOQMx3pcsR22wEITVr8QnMMWv
PMbJ4dvUjLQn4fXVl1lC3ClcHIHJDl5htg2OUttRYEe6nV1o4vTsuLdq9VxKKmIlfRZdQG4
QuBXjlfuJxlPEHvI+Qg1wWD0GkR4LBB2f4f5eOf74nnCqhpuLuM5nV2TES0yXF2oVrUvFxb
1oceWywm0jOKKmUSo0GRAiPQ1Ft2RDjLnx23UQLBaKz2Fkpnd1R5GdJI+TlY/pxSjg+vDFF
t9QgAsjbZn+bcvqSFjx+Xz9oeqy6lq8TZ88zkYM0WO9uSJ9y5Ek0gBI5m3yHgIXSNmXhm6r
XwWPPgSpNfOC2XqyUI7iVAnmK1hroSQFJBbP1AaKdDqe0kq6OWEpkjRcQC0FE6J17Ht/ElI
6du/UdvDIVzS/Vm7WXHvSYWl0kc7rZKg0tR7lSSkJUr3XzE7JO3wrHm5FO289oc6UO6BKR0
2kkj2Oxrqddtd/HqLBXbGUJ+ZFLAnySpFmveuP1vnjorrbb5VlFU21Goe7Kh/WiSx55om76
ZviVDRk62mlkNlMssBaQFlLCmVLebSTocrrjQSr+0UqUkfxEKq04vRVwctSeXlUuujIWObm
KXobr8RxO/ukMtkf8AVUk6A0PFtU+F6sW7sAG0RqKvevZrj0mPGQxEjuoZcc9SU60lxfqSW
kIjtqW++44ltptZPL4qn41rXOvI81stpTIXPVtshaVFK4wWtKgVAoUsLKFBRSQCUnlKVEFq
5iMrAFPWtWkC1u2lQEaQeb+QhSRyPHA6ufanrCBV2yDGVGSBnB9Pde+RYyav8ylgOASDwWP
QXh18zYl1kL0luTUQQhO/rMiep8udBocjTDnMCCDypV3B8SGtn1plNIQQC04Gx1GgUIUy2k
D7/SnX/VBPt0jzwscVEWXyU7N9WFzmJASzEgWq1LUs6QlK1Skcv1bKm1ggaBLyps0Ws+e4y
VahNc5OwpHzEgtttrSUkpWlCFOkgkdVAnrpRHwkbAL5s3yfbni+KAN8e5+p6sGQrGcmvkA/
kW2g8eT/AOf36N2pCkh8gBaQEQ4iSFDncR/zr6lA7Sy2rmUe3OoBAKj08J9cBmNNXaOPqYk
l15a5yyNx0MRJDkVQ0Qj1S+wlURpKkrccS222CtJIMUymYrPM6oBLSSoBR/i5AVa3vZKjsq
9ySSdnwiEfjuQSQ86w+3HcfckVEIoDTBb5S05c2chYDbUZpCAmG06pIfcW5IbSGkPF9UllS
o43Agn6A8E/ci+PubNgdIX3J4HH8eQKHF/Ut/EkgDqW/kWzhrhF5kuGvFSxmM1NdgdndZHc
2El5LbbNJU4jdrs4pK9JU/YJnRKtllHM65IkpbQj1NoPcl556zD+IPk04xWNlJqZVNG4T5Z
mGLXrsloxI9+3h1k7ht3WTGldX02dhAlV0qJIac9QsrZdO+VX56GQW6IOLS6aCH0Eu1aVvM
KWtMsRxNVPlSX1BtXoy5M99LUcIALHy3q+oppSh3B/CruaLzUfC/4WYTxJZh5bEh0eR8KL+
FbJRMblQsOv50XHWJrThUVmHRtUzaOcha2YrTpVzK5/HHfiZgvFLpOvqzxtiZcGKyoP3giD
tlxOrEgBleKVKJ2negsfMeqd3PAsWRp+qsWCrPHiSqv52iBfIQobABoTryaLOvtfXGlYW9R
PowawepX12ORq2D8w2BLamONfJzTISByCQ+8yy8PRW62I62Eeqr0QlJOirai0ca0lPKZTLS
GYjSGiNxttiVOWv+JttMb1GIrWtqSWXQd6AlF8Rjy60nlP80XE7hlQzorWJSZTWU4rXx5K0
tVMLIYKbaTjIDyWy4qgkSXI9dpTjyqt2Epwh8L8Q2lTXluKqxIeXHQmPESha1KaaCmEyHEN
hW0j/R20ICU/SCUdPpAFz0+SPMwcTNxHlGPmRw5a+slSmKVVk9OS+FkDt+9IsbtwW73ddYg
z4MuCOcBJVkxQIWjICb5SNr1wSAnyopNqQCfcdSH4ItPzMgyx4JXF5qNcR1kHSU/PTkOxBo
a2EtRCBs/wk6IO9KbE/KtxEz3zIZDwwxymRNk2Dj+XRJEtSo8FnFLeI3ksK5ky0pPyjDcGw
hxQ9oH8TkRoiVJW5sI3gbcNMX2RsvLS09YQqx9pPMElYjSLP1eQE86uQuAkjYGjvQSPExrv
jxl/De7xPithVtHp73F8SdxDMoT9hHjQc1pIDdmjH3HWnm0OOyY0O2eqpEZiS4oKgU1lCiC
RFccQ/ri6yNNvQkxWy2xc2OL8WWGPHlvGkuLLPtO4xbongIWz6k8O4rGJJEqePPj4vceXHn
b1hk/CGIxKA77AEOy/LDeXBNiopAAWKqazfLtEiT/NFwmatFrbgtcWcVfsXENmQtuNCyOE7
LcQ0ApT6kNtOLQ0lKi8sBABK+v6a8F4N1kFAUQPkoo2pBSSj0mwfpPKQs+4I5k7J10Hj8zz
yaIVZeZ/g6ztxyRY8S8NrEKA5lF69yaBV8/8Cz0VMDgIAIKB9SQCfH6Q6rxxDQSo8yS2NFS
uqdJPU9lddDX267IHfjvxmBXN0D5msYmd8oNILmxgW2kXZ2gAkn5R4uz1We6Ved8dFFlVZy
5uyXbbtvwAANx+vHPAHS4hx0S5pSXdRGlF55PKVAJSRpCQVBO1qJAGtbUDojm3WP5tuECom
U2dvRXDsLBuJS4yMux9DrCkryKvl/iiJDLL7LnpNyXY/wCINTWFJlxZjtuwHmoNkYrs7U5w
unU4XG/mEyUKQGULS3v6thSl6PRPTrrRJB306MV5gb3H5/DS1mXMVx0NTa5UBpC9OtWC5Tb
PMhxHJyJVDelNurUdKZU6jRUpA8ca0fNzMbuHG2WYZRHjiNacOXdG3lSbEsMwjljbhl2Da3
J6G4umrFprTsu5zId0hHAA+VUUnypFg/LRcm/AIjR5V7ZrEcos8Fo65w0lnCVKEliK46WbK
sAU1Yyn0b9KC+y+7CXIeBS7KMAJWn1frnE5JlOrZbcCFhDwWoFZa5lJClJ59K5VhOvcEa2S
FAHUNvKrkkS1tOJyYrDIXXQsabjLDiedhLzl/wAzPMdbQpbTSlaAStxlIG0tjwss3y92ned
Yl2S2yFJbK0PkuBx1Y0hBSsLUpSSF6B2lptSzpKVEwu+tbgxNWycVoC2T6WOciQkyFnlhiZ
ZCVty+ySNdouyoINtQ6J2F2Tn9wSplRTrDCjv6SEHdIENsaNKsalSPUY/W+AeoUfEYgQLPO
fL9exJbcxMmq4g0El5AQn03WW0KU2tKdKOm7JK2uflK2UJcACVACANfPrUsuvpZcNhTNJai
MJPIh9tLyWWHFpSVbLS3QZCW1BISlSwAkjT98feKR4kVsy2jQQ3TcK+LEaorpjRW5IsItjQ
OQMlnLUpXptV4uISaeIQ0hC5Va+pS1l5ITEqdK/B3pMb6CFrdYU//AO/EtMqClemSQlIc22
VnQWANBSQVBXT+08XIXt3SsfLWRJo4ZQIWdQ6rLlzZqxybDSlcXMhR4+HRiyELIhATr4ixd
YzYIHSVIpBH6ifOjNHFFGzIxA3D1Y5CjcqwO5CyEMYZzOGcbjJ5267hxklzOoqHJzCmX1lV
JjKmQa2Hi7lpNchty2pMZLy0w1NN80d1KS5tDala8THteAHlOwviPidCvA85n4pLnwGPm8p
sr2tm5fHl4zmk+NdIjuPUj8KpE2mZLy2GYh9MRnCz6LjiXYc1GauY95yId/UQ7myyNbFfW0
bFfIp4iFfM44Izy1P3Ckxy6Eet6KHHGmlkgFaieRU4uNskZFjtLaZ9RW77F67g+H4S5Bzev
VZ19bZTbOgXOfjsYz6VSuUl1+DMK/nnZyJASp5tCfUHWdRbOjk0SBMnLx8SXRMPH9HDylxn
GVKWBmWISRPKyR7ApaTaixyMi71DCtzyOXRFagYlevDNwxJLAeSa81ZXj7NVkeC8IsQzilm
cNoddUypZuIdlVVt7ItkMQ5UUWFUZAkSpK0rQyy8hp0keug86gVpSrx0M/s45ZPnE4uhtKN
o8s+R/vEjqoL4pcJ19TvronlPt077HjmoVimGYROp3qGusq6VKvX610XGRxp81xr5Ca1EkM
xY0WO2qJzF5Djvpx3mH1Rm1jldKVdI/7N+pY86HFpodWleV7KCVdOq2+LHCXl1rt9Kz99j3
6eJOJHWqae/rZM21KMmSwaVtvqudzCWawu4hAZHIG0XwOs02QtlR8ht0ihWIIJG3b48jgfT
xyeb64MIORT6106CFgEhxlxKgk+x5myeih1AVoKB9xrwqazJ6xCnZL6JMckBLkUcr0eSgn6
m+ZQKkkDqOfmA6AqJJClJluD2EJInIk1OY07p1HvIC/l56OnMGZo/dSI8gICiET2XkrAPoL
cCVEENbU0OULkVkeMaK2bSlUVIW8+xLLSNyEvIc36SkqTzfSpKlJJV1IKfF8RwwDI1+4PII
+xBogj3BAI8EdG5JU2bnRihBDsoDbFsclTTkDySqErRP0JVFM7CkvSZNW+UMOhIRCUBpLqi
so9R1ZAabAQdOJQ4OpSda2AtrfT6yY7XzIT0F9o7KJCFD1UgqSh5laB6b8dYHM262VNrSQU
KI6+ENEdm47buRZH7tyI+UPIOy2v01Hr10FIcQdtqIHRSVDR0PD/V8Krz6kfgSpYRLhsCRR
yFONpkMLT9D8NIWedbDg5FKZ2UBTYca9NRJXtpnjItgEY0TQGwmhdgeCfPgjkg8AFqWOOMC
ai6bVB8u20bQrC/z0KJs2RyLKgFDVNs1M5jKkJjjlK+ZOxtWiUAEqH1K0Rs66ga6727OISL
XRsoF5IiTEOpjwJbBbMuMpgqebcbeUS40EuKUoJbUNKHNsqCdR7nVsyqTIiSkJDjLywl5sg
odCAUhSFDsoAKC0khxskhSQo+B+P3L1c+ysOuFpL7TmkEgpUlSTzAA9Ckd0kkEa116+FNZG
088HzZFEXyLoiueKBH8+mZ8f14WaF1BpSh2Kw4pqANfmIHLE1XgdWB4nxFGN49kGJT5ruOR
7vGpEZNoWXLNhu2CI0j5yQ0hxh+QvICy9FlOrkEKlzEPhxlJWlM3aXJMwuruxzji5kdTc8Q
czFWlMmus37GO/jWK1cKsqUVxkoQ7yuypsmxkxI6DHjSLZDDJCEtpFX0ZxOYwYNQZDC2EzP
UZeU96C0oUj1Vw2nnVIbbD0huO4kuqCG3AsApU6rYmFkeXx8piR2cjnFWJ1BZguvOIIifiL
vquKU24CjnUGWfWbQC46sgtBLpSg1LWuzotTK52MIIpEXIimlMMb5EaSJjzOkUlerHDkPg4
j5QBZH/CRtQaM+oL03uBMaSTTs1jHmIgyCjl1hlQ5Ax4pNzfL6hmyCgjcqySTgAurBupunh
tK4q2fEbJ3zPiQ4Nm9iuC3cbmS0xxOcjSMgxmOpwqQEiyj4rYUUZ9BJan2dcE/U+0D0R8C/
MzQcRvLtw/4t5Jbwqy4n4marKojrzTUpOdYmXqnJIMeI4tC3ZEiyhOSY0dKCr5WXGWoIQvY
qJ4V8GM9z/ypqseH/E/8OlmevJLmht6NKYL+b47IgWlVPg2SEOzEzK92spREeLciMl756O4
j0VPoUS+XY8a5V/xCw2wjcN7zCnrrEuImSZZRWC41Ph+RZbRo/FYcFgcjH4lctiK9c08aOC
LaG8EpJKC1zfVpNP1ODKgyMuKOPQciPH9Pc0UscKpBhuiieJFb8ZMYmT095LRARo8kpXqta
3o0+tWI2jbJTKnljj+YskG0HJU2gBcELKaYqQDRBYnq2/D/NWw7IrqzLq95qtcD0eXlR5eY
PrkOKirkV8SKGkRksuR2HnG3StCz6q21JJJlC1aRX8mx2NFcQ41NqrSc28yUuMyGnUw1x1t
uJJBT6bTjiSk8i0rQQSdDxU9Mm3syuRj8t71qqC5MNZHYisspQ7OfakPurU2hLjqnVMNFBf
W4tpo+klSW0lIlN5bcilPysRr5bzjiK5zIK6P6rpcQwwpTyxHbUQFoIW6lTTalLQEO8rZSE
FCall4eFJifjsJkjkSZkkxlk9QSRSLcUq7grK6mxIiAxqKqtpZ6lrPbmRpmTJuxzHF+DyZG
ZATGJVilPHH7sMAGVG8A8DgdUe/EeonqfzO57FxCSswHpz1/diIt1lEa7veWwns+mgLHM44
6XNssvD5l59xbaVLWVRL4fy4sS9ZlXTVhWVjC1pnXrDdlOkRpDzJSwqTNTEkR2mXFoSHGZL
TDbiAoqbVte5ffEcSxWeZriRAiV7rDIi1Nl82tx516zlXEeHaWsgurdcB9Fh1yMzFjhDMaG
F+mwhbzi3Ir8P57UeLKfekyaWK42H2H47Tj8SySOYKj2Ud54KcaU2v92XY7kdTQILZS4FeO
56Gpn0TT0YGXdgw3u2szgxr8xA3WCODwaPmyOuyaLPLDoWj5JeSM/gsIDIVvScu8Ebg+opr
ewO5AfbyDyS8ubXyaynrrRibFvqR3njVz8H5cSFfMoT64LRkpjyWfQbWtD0ZSORR9J2Ig+n
6lhHwhGEXtZxjzp2CyyzW5HJwqklacLqw4K2zyOUkKPpp/EVQ8cjPKZAQ8zQVpUApoldRcy
CmynRK3FoPzsrJ50JMClhfu2DYWclUQOxInOAxKakLj+pEjJbL7KnWltKcaQfHTh5WOC9Nw
A4RUuGwn0vykt/iuTW73psKssitPTkWD6wNBuMxzNQILClqWxBjRm1uOuJW6un96/gdO0sw
QKyZGoTRqiJwvpQusskgWzW4lYiBQYs1AbWAE/ETuTJbtqLScqX1psvKSSGQ0JxDAbmWUqa
oF1QbqeQSP+dQwV+LBOmw4vRWpxa9q1zBPXQT7DoBvXsR+g5X/O7xMteMHm44jVkGe+vDeH
15ieN0amVoXHVaYhS5XU5WtO+YNh6/yqzgPhvq+qkjrWQlpCfHRL5oONlRwP4KcQ+Kct9hx
OMUEhNGwpe27XKLMorMZq2y2SV/iF7Mgx1lvZbjqdkK000tSeT/ABJ2ZJEu1nyHJttaWD82
dPeJL8+wlyFPz5rqu6npU1cmU6e63HVq6kncz4S6GcnMydUmT91jhIILobp3eOeQqa/NEkc
SkA8ieuRYHPuz8Uxx5+pMl0q4OOXW1EkhSWV1/wC8iLGvmqls+3SpjNFqapC0AFMNbQUNAl
IK1JUP1Uz176JV2PdzGyliiRtRUhMUn6RronkV06j2BPT3JHgikwGG47Skgl8h3bhOyAtKu
m9BQBUSdD22T1O/B0mK47TpO+ZkoQlQ3ohAUAsEaHYAkaB6a310PHo2OMqWoXwSD9PHHBPH
HJ+3RPKlSdYWsgeoA13yRQsAH3sgcXV8dIxy0LddkLL0SLKj2NM9HIsGSphpbMtiyhytBQI
XDnV0KTvqFJQ41oepzJrB4xxhGuq9lJ5kCvWsKI16jhkNokPEdAkuq5VBAGkA8g6J8WKZTL
LjM6vaUgJehyG1AjRALCt6KT0JSokDp1AP9o6gDxm9NywpnDpXqVEvakKBPqNSG99d9dLaC
VffSuuzvxX9Uii3PMqASsqLJJzbhGAUc8fKHPIAJsWaAHV67aeQKI922IEukQIKqXjVdxNA
2wQCvHymvJ6HcGaZudEdW+yHEvWTq2kKAAUIcRKFLO/7CXJgHMO6k6H5rFqnkwbe8bT6ao7
rSnUlKUt/U2pBbjtNoShOkNddBA5llSySta1eNHA1tRiQHNfu0wrjmV9njZsHR17lj0Tsgn
R1sdvC3tYu7JSm9JSEBxYP9pXIrp09+2xrQ199eIUaARKw8kn+oBNgefIAv6fbotLIxypEv
5aPHnw/9OL8fa7rpq7hFmtlvmdEFEsFKFMoQJCI46rUBylLbq0pA5ioqHP/ABEg+C9g/JpD
Ta3+Rwhx71HnFrkODs48S4S4oa2kuEkdR25R4UVlMRJsPlUqKhDjMNuK6nS1uPfux7ktJSB
0B+pRGzy9AcplswX5bgJfbcbSD1Kig/Sfp305QggkjevyB8boH7/X3oivAN1yAePfnz1IX8
osAXV/x4/rx0DcCJTS0LTzNrSpC0keyhog9+4P6eLvvgD+arI+FnmUf8sl/d83DLjBHyJ+j
qJSGfTreKdTBg2FbYwpJQZLJvMarLGtlRA6piU+1BdS0H2CpyjGKt5ZW4AfT2EhOh9tnr33
oDr16nQ10Bdry/Z5J4UeYfg9xMhyTBOHcScEzByTz8iE/wBFcihz7KO8oEEsWGOG6guoB09
6iGzvaUkJ3HpseraPn4ciBzLjyiKxZSdVLY8g+hSZUYVyeV8E3B1TEXN0/KxyoZjC7RWASs
yKWiZb9w4HjkgkeCeug74+/lWtsgyXE+LWLRJFzeZfkcOq/AK2G49avvwsFyWVPmRyyy4uR
Hg45wxjynmQpLjapLz6UBCXVPc6WN4Bldnw6Zy+tgKkBvNG8ecckSWmAp+Ljzj7jHqy3Wml
vlttK1x2luPJbKXClCAfH6BXE27xvLZuKZaKyryavh5TS/KvS2kWzMVnKMZtcVdnVHIJDCU
uw8rlQ5Du0Mqqpdr6ij6jrbkSPLx5UOE9dwbn41eYJQNQ7firxZyxuA1TR2Ivy8ziZki8Zk
IhWDEllJiY5EpYta+yyhn8NZjCJyxlgucD0f4kv27o0Wn5uG07YubFDCTMA7Y8jZck1oVBC
xpFBs+YsTOQ5AVVI7trVFbTsd1Dyx48EKiRKUlyzXGQQa9FVKgso3bOSN1jiXGRZBi9rXSI
bEdmzirdaQ16wkuOpfIUgOIZJQGjzraKFuF5SHnUhLS1BaJITqvLb3hhxRzfMokGFXY5jv4
fS1/y85EtVraOob/FGSsuw0Bhtp6GS+8qUC+6IaNNyXm7QeMnw7qJviJ5VJ1KzKkZjxp4y5
5b5njFi3W1eP1nDvAbMXU1iuhMUtZMjuqx4Fx9hSlRnlutsxGdBDzrd/EtgRuEnl8w7BkVs
ODfZexk15lbkVETb91Y5DiMyTHEmG2huRAqnp1jWVLSVuMxILSUMqKVKWvqeJ3rhahlaLpe
l1LLqzZDyktTQQ4cmWmQ4Q8tG8un5EMclUxKuhrwXzlGXeVEDvTJxoRNShyPxmPHIgkUWBs
Z+QQdpPAs9QJ+FdSR7vzmcGVSIzclFZm1NdkPNJeQ2nHxNyBx7lVtIW23VLW2sglDiULTpS
R47mL3ijVUdZaX93YwaLH6OBJs7W3tX24sKBXQ2VPy50yU6pDLDDLKXHHFLVypQOwUN+OMX
4OArG/MTKspKmGZNFi2U3rsmSsNtx4ESpFe696qhyIQ0Ll5bxKk6SlCuyd+JKfEf83+dcWr
drgvhqrfGOE0RpmwtpdkzIoXuJMxuQ4I83lnIiyJGJQXo5/Do4SGbCey5LkhwsRER6H332/
qfd/fWmaRihsXDwNIjkzcwru9NZsrJkk2L/nkeMRrFHfLrvcrEGZZJwNPkjmyslo5JmkWGO
ORqWGNIo2L7bG4uzPV8Eih4NTd4ifG4qhktrW8M+EEXJ6Kss7CBAyzIczepYmQRY6g1Dn19
YjH3JkaNLcQt9tuS4mSuMpoLZjrJ8RH4q/Fp4/8Uqe2xmoxnhPieOTW1F8oiX2RWcZTLrb8
eVHs5VrAjIksPsqLBTBQ26laGpCFxlvJNOr1O84pLX4jAZbSkJSoyFLSB1CifSQtSSR1/h/
hASOpI8GUWjSa+WwjJa6MhtQUsKRPKpKCFFbDIREUouaGkhwNMrBCVPICl7u+J8N+2NPeGa
HSEkmi9ICeeTJyZdyMpEpSSVog9jcxSJAD+UKoAGR/4UsaxN6TRqh2I251LNzyvzLzZNeAS
QPp0/TnmY49WVjbJp+KOfoh2zbNZeKxuxkY9DntBMnlhprce/D4Sg76kgxy+h5xtHO6jSvV
3Yv5VfNhxJ4q5jScM+Mc+zyDLKrGLX+gbzqzEfy6WtlcEvXT7AWZeSw4ymIzD/KgyoBtFuq
+ffVIdgpwBybhZgWcUNznuIO5pgtSzYsyMbYnO1MqyRY1cuGLRVgjmdaufnHY1mtwciG0Q4
tawpMVkLWJo+JMvH89gZVgDgxe4q8gNzjsoJDvyBakrdjRpjqlB56pEYmJPYLyPXjc6+ZLy
G1pT3X2Vi9y6Pqelw6PjwZ5wHfSdQkWGCOLPkimgii/EY15kZCpGmX6SKPw2QFx5TKm6PWj
93nQdWxHj3ppsLquYYVNtjB45HKRNUTKrBXCtuBeIEqAoDz/AKus4r4TlXGbC88eEzHMn4W
P2eKutvsiKu0w7MKW3nqiwvRZmJKIb9k06/KL633GlPokJacSw03mYuvT7xUVLnLFXLlqcA
6FQQ6FLHMep3y8qR+QPUbIVVj5wcd4/W+D2OVNoqeMH4de4JdVlHVsScZyWtsMbsqiPktXe
MNI/A2JM6S5Iex14NFTrKXDIlKDCFN9kT3q/LyApaHFAIU60dOIdLIStxJUPqJWgqPN/ESS
d9R4pehY+uiDCPcekwaNrQx/S1HGx1c4S5uP/wBBabDmMcS5ePNDiQyR5cKJFOHLrHC5khi
jdwnT11HKOl5T5mA7RzYk0m1ZmgkIfbModzHKju8bxuzNGRtLOAHaKfFSPVYBxp4e54icIq
n30WE5ktlRa/AQwhrkUlSNJsErEQFSgllYU4r93sAC7xNu7JjI8pvLcXaVWONTodEmS8qQ0
mHlkGxS1CR6TkaPDZMhZSQ4V+oFlxB+pZV2Z4uu1fSq1sJtmthKvlZckIkfLIeICuVtbYQy
pXIAUtlCFHSiFABPhkplLcRn3GWWpxZ9UsMhpKR6oO1oWmOyHFhThAPN9RB6Ag6A6fiCFsX
HSYiaeGKOIzMODFFMZo1TcodKG1LBDULvoKXjl2eAyqU+YCyhYkgHggEcfmO0Dir6VJurnI
sidvp7sxl9tyRKgx3+dQiRlqcfQzHJUttuMwlWtcwKl8gCCFHl6nP2X+/nXnnO40OWDzC3I
/leyJhpDZSlwNt8UeD3M+43zHlLriz9SUpSpQVrWteOUaDV3kdNjKu4k2IxFihuJKlvNwEK
WpSFobf+dcYkqZDSXCv5Zp1bq0pQB9QUeln9lQtRZef/AI8BL7JSz5QcoQhhlZWNJ4y8E0K
fJOt8yhobBICgN99y0ijlmjZVQ+iNqsqqdilRYUiwAflvxyOeen8OO8zHZANqMCKN8BSAAB
9Qfe/f7XyM4hm7VTLZclRWXVJWA7HkoD0KayocrkeQ0oaKFpKhrXMlRBbKVpBDxwsEVZyIu
TYMursa2SRLkVb02GidSqCyJESWxIcYkOJZ0SxKij1nGSklAWooVEsJUo6A6/yHbv1P69vC
lpMmtKB9LrD7qAlSd8ijzEA/wqG+VxPtyr7b6KSeoLPjOCZI2Cv/AJ7G9JFG2htG0ggeDuB
HJ+ZSV6L5EW5WELUzIQQ1gNYIpqNlbrkc1YHPUn884Z1FuI0xqY3CkglgT2m1PQ1hY0mPYo
PI6wgrIDb5PIhRUElaVFIYCyxbKcNmKUousNpc2xJZKnYbyep2HkgpGx1CXUJWR3T93Yxni
1XvpU1LfSw84gNuNS0hcd3fRSTzApGz05V999z7riHkFPZpUxEso0Iq2BHlMmdWLPuhLaVt
yo6D1CUtuONDZ00QCkNDegpxu5vddiqu6AJsV7LXN2OgME2o4AEUsTTQr/2gxAHsVkVGI54
IIdQSK2m7jS1bpkrXHsmAwmQduSW0qdYBV9PqOsp5nQQTtS2QpQB16ZBKSb/0Ouo8du0gsC
zp3FFIsK9YmRGlp6ht11jnDToT0U08G3k9loBBHhxbPH4VjKCPwqLBeW4sevFYLlTMCSSP3
zCW5le64OgLnrspOuZoJKj4QLjVvh9st2EuXTqcKfobk/MxJLA1zNvON6ZlMK925DC0J2Ao
BSdhw7uCpH3BBNj6Aggg+10wr/L0XjyVnU+kFEu3cYmYfNRA4KEkn/vKsgAoMASAVnhtypp
SKt9f0LUfROiFNvAHbJJ5f4koOkk76bB1vwt0PM1UyxkyZKybZ9lLTi0KUlHpMpbQ08tO0D
fdClFIUUkbSR4S8S6xm9cimUzFoL71W1sWkVC2Yc5YVylD7Sf/AHXD31J9QNlCTsrUE/R4W
EmIzKQ/DktEjakvsO6+tPQIcQpOwttaRtt1tYGwQdEEeHIpXjNgFT9GvabBFg8BuGIscgHm
ieq/nwY+S5MscsPqIqz8JvG2WJwyOwZSpeKIt43NH8+0kHroF8gnHThtm3CSVw+s7p3Hc1w
/F3/w2oS8hVbkSIaXHJ9jAIkh1UtUMyp86PIZVzOuLW1I9FoNMON5esYxqr8uElFDKgqkZX
xFuswyRcOHzPfiE2xDdVTypgUW1P1NVESz8mhajFajrkuIYRLaD3Lqxk2S8Mcgkf0PuJVUL
KtlQXUnlUlcOzj/ACc6MS8lQLTjekqUnTiB9ROwVF9eAfnK4hcIburYVdSP6IrsIztxVKjN
WiWkKfIsJNW3ODrkF2fFccalCC9FVJ+kOrPI2pPCO4/hTqE82v52j61M8eoajg6xj6Tlnck
c2KmScjEjyFiZ/RkmlXKxvVWWRJ7UvtWMrc9HzUxvwIkxMR4vQlgmy4IjBkNHKE9OeaMSFJ
JVVWhdVZQ6ljvXcVPSdLoucB1soX9TSwn+EkoUkKPMDodAQASCEpPTttS4be1nDGovcusvW
Sxitdb5KY8Zr1n3WKplUqatpIBDr4YjuqaQQPVKQjeiOWK+C+dryxcTG0mr4mVGIylzTDVW
5oV47LfUW3FMuxBNWY7wcUlBC/nG0qVzNaDwQhQHzE8QGpXAWfbYTk0ZUbK5NbWxJUGSGpF
1j9h8w9YIrnUKDhjSmGWDMcSrler3JMYkIkp8co0ftzuWXVdP0jUMPUMKKbUMdZWy8bIhjR
GYmy7L6TlUWRwY2cbbYkLZFi7kzu35dLzG3Yv4jJxjiKiNH60hkMaSKoNzKrCtzMooce3Vc
uf3WXcZeI+U8WMmv24/4xcT1w1ZKpUp2sppM5+fTVVK044IUOLXQJLEeG1FkFtSw48ltbbo
Lhhk/wArjeOyYNFURr++bgtPIYdbieq/6jiEPOAyGVPyppjF51mGz6L8op5YgMtxDchumMo
qaiYyLe0trF2LyOt1lEivkqS+ORRTPsJJcSUNEKbQ2xJWlISkemohK/B/b8aMZkxQwqkumL
FxxlmvkSEV6nQ6otqV++YmfNbSlKlstCM4HFoCk8ijseroYIY0hxY3RPSqNFTaqII2Cx8li
KKgEgG1DUaYUaEMfOXHjkx8B3xIYoTFEsUqRtEEQmEqBHKURbiLAKrAbo3KkOVR5esvwvh/
Q3vmGs47Nlk2MyW6PEuH62HHa6blVun1a7I5krmR8rXwosC3LjLS0yZrkVSE86kKUv5xb8w
vmH4j1bOQ5dk2TQIVu8qwpK6EmTjeLNiIoN/iEOLETEhTnoqQ2GpbvzT7KigB0LUPDZTRXV
XDCqyCromWaa9vJylttx1MuW1lVFxmTZT0aUtL6bKxvGq9pTzyIlOqDGjLTGbSnw43GDi7k
HFvEOGPDyPRQIkHC6GtoaxqojTUSpZRXVsRxc0vvOoW7qC2XVsNNN+q68edaQkpFmNG1Fci
TFhypmyJseXLmEQbDgxUA9OFdrAM04ZpCpUszsWYgKqgczAE+cucuGjwNMVQ5TiR8DERAVg
jBBJAkDAncJNnyu5oKE35lfM3nfEvgDwL4OZPKFjaPZPLyzIblbr3zttAx1DtHif4ghSvTd
D8mXcvypB5jIlU0OU5yvLeK2ExCMlUaHyjaFOFwHrrkKyvYGugO+nTetjevDbX0ubb5w84t
8u1FMsYvUaWvkbgV0RyO65GSr+AypbkuwK08yFOzHFAjmKEvJiMX0YcNs9C2gtAdD/Astp6
/mBvr79+/XoXbWmwYGMI4IkiSSSXJKqNoEmRIJTSjgBQwUAUBsAArnqPkww4OnpFEiRh5JM
hljHG/IaSTwBQKI6RbQKURqBSgdLiYQlbQPQAp2ND6tpSkjR0Nkq2e/ue/ffPnoh0D5Kw2U
slA69i44psbO9dyFA66kbO9E+CuwdcVLbSkBSQ4lJ+50QR+nTfYddfbp4THE20/CMUebQjn
kvuMBtBOyRzes4Ndf4GUuLJ/hSEknr18WuST0o5nutqt7X/AJRxX3NdV6GAzTYkI5MsicDy
Bvpj48BbPvx9+kTOs46a/K5nrx2S/TTILc5+vNmIqJC4zL0mNFS1IUZjcb5lUN0NOhEgoUU
LRzA175+3Lbbxdqd6nzLlVMUsOdF9VhvaweqVlTSirZ2T1JPczpZsWmaFtLiUFydCZAT7JU
ttpzYB3sBWwN75iST7+IPcVbFMrJIiAtKkwWpsQAJIACZkjt90q2QOh122deKrnIA7Tb2Zp
o41aMn5EKuTaihVg2RVEm6Bu+m6NIwQY3pRqkMsjLIBTurRqpDnmyrCgSfBrnp0eEi5FbQw
3UoQoOsTZLylqTpth+SwyhsJCkqU678pzJIHI2lZWtRUlLTi4s5upDLhbBVJcW2lG9BIDal
dyCSBy6O99SN76nwi8BKmamTFWP3kOvqmyjqEgqr4spetjofVlKBO9KP1AaOgqkj8QmwgpI
ShpxzaOYnQCdqOwOuyAOoGgr9PDcRJjQfw/iDtv6+3PTkgqeWShSkktxZG0MR5+pHtVe/SL
l1hiyEu707MUlSydkg86uTfQH6UrCldN7JJ6+DFmItyHIQ6NIkBstkaJI0r2B6D6h30SQR4
E5M4hNmy0n6SmO24QQdDmUoBIP3/AHez/wCkPc+BQ5g023oENsNhQ9wUpAA79wAP9Z9/Cun
g7GNCfLC/5Hj/ANT0hJLYhD0ev0qUEBSSkuEE7USeuh2J6+w7kDx6lxnWab5mOn/TWXWJ7K
iN7ejPIfYSQehSrl9MjWlBagdgnweWcIz3I6wQgMqWXecFKnGyUbKD9voPUjW1DqPHia4PR
Uz00VJCdfZPX/AhPbQ9vGiLBB8EV/u+s3ePPnc3tzYP+/6+3XSx8JvziSLny42/DfJLJ7J8
i4b2rlBUR7GayLVeI2cdq1wlhh1wc8rkhyLGijOSlqU2qqcaWvRa5bYuHOetX9PFkB9ttbM
eChUdmS0+iAiW0hyPFdeaCWi6krW2vaG1BaeVaeb6jxR+S7Im8P8AMbUUNlJMai4hUmQYRI
LkkRm0qt4EmTTFl1TrSETmLmPHZq1FxBTLfYQPpUpC7U8X8xXB3Caq2orbB77IryJYY7GU+
/mGQsVtq5UNehk8xwMWyExjaTGnXa5IgvpQw6wpxKOVba/Nfe3wwTU9Y1ObA/GnMyJcXOSL
Gx4ZRFHlSukwUz6hhwKizpPKdih0RgSxXzJwsqHTZWUYuMmPkBnY1tEkoQK4dUhlc2ojH/Z
O/btFE9W6cbM3xpnzL+WXNZ2RUIp8djcdsTkvS7SFFbq7y4xinQh5z130aSliqs4rhJQUyG
0MjmW5058Pi58SqvMcopauit4dvUUMmTWxZldIEiHKXKnTZUtxtxtxxlzkFZA+ptSkD1fpV
1I8PTJ82uOVkmjk4twcwGvtqXMb3KGLWzr03Lj8a4ZtojFM8JLSXzFhxLiS0XDK5nlNRng2
26ztVbfnbzWxzmfiGSWLTLcrIZ2V3EpUZJbjKfW/WAtR2B+7jsx1PvhphHRptxKR9OibR2T
2Hldv6lp2Znxzj8Dp0+n40s82P6rM2dqWWS0MD5KpcOZKoYZFsrgNHuBKtZGfHkNBBFGkav
N6hWJAqIEgDUCwQ8tELCpwQxse8pvhAsQKTL+NvEWxjOyI2IcLpTSw22FlKbu4r0vIbCylp
T78SqkoabWoFf1pBSOY+DT4hDkd3jnJYdaVGTCxDFnKyMsPeo3DsTaWMkrCyUtl2ZLdf5Sd
EOI5eh8FHkgzJzy/+XPM+I86JMS5xKy2pqKFK4qXI0+JhTFraS3UtPKQmax+KSoseQlshts
sBt1xfq+l4ZLjp5gsm4/ZhMzvNqqkdy2dGarJdxDjyIjbtTXtpjUkNmpakfhsY1UQKioeDD
rkhHpPPEyW1PO2TA0/VZviBn60uJE2irgHTvxrZp9cZcKYXpxQYPoFGhjf/EEycg5KSI7Rx
x48iySPC1ky4r4zRCWQ5cWWrCJIB6XpNCBK0mUZQfUVljRIUhcFRIzyIQishc7mcPpzWHt4
FV3Ne7DxKvj5jItpDLrVjliXHlWEuqZbSVxq4NGOhsPOrcdcC1ekwBpaD3/zaEpGzpPToSo
kDZ++9/y7eBrdg7DgTYrfyyhYhkSVOQYb0htthXqpTGlusLkwuZYAd+TeY9dKQ29ztpCQVt
vhsofKecNqCyknvyq2QTo9+vsf08dCxoPw0SwiSaUIzkSZEzTzNvcyHfI4BpWdkjQWqRKiL
SgKo9nLkttVfACqu0GlAHFcE1yeSTbEkk9LX8ZCLRFeUqbhRywiS60pPrJQEhSwhSgW0rUD
ygqQop6r5T/CT2XY1EJpl6PHmyDIZWEuJnkbPVt5pwJQFgJB6JSSHkq0dDY8I2goclzy9q8
aw+rXZ5BZKnz5ILrUaLFjoCXHJllPlOMw66sr4zZclTpj7EWM2drcTzaU59rmmIYZnPD2hx
Syq7SJjdG3T5zlSIjc6us8otHZ4vpmOyZhQtuFXMTGqmsuo5jJKopt4qCoMSHI+Vm+lKMaB
DkZfoyTiBZDHHGixuY3ypVSQwJNKohib0pJHb1GijkEMpRqPT1cJLIrLFykm0b3faQGMcZZ
A7kfMF3oCAoZ03C1RwFs11XEvEpcVoMNjIayFOa5lnlbW+gPokKWFgqjpV6hR0KSkhYBBHi
RtpxO4c1DDsvJr64cbROeZj1uM0b9xNWhHL6jrrsp6sgRQn6uctPTlDRIQpXMkMTR5HjtLZ
VtlDlY1Djsyn3IEd+S2qC+8yztUYrbkJdW4fWaSXfXD3rPtvuOlxQUR+X3Ffk2ZY6WYGBUt
jLmZC7dIxOWpnbzFW/IbrpUKZGguwXFIZeQtKkPv2L0pxLbqWvl46K5qEaZ+Yk00UiImLRk
idAV9FpZdp3I3DWQSgJU8+5bppcMlyxSVUb5juUqzUPBYrVgba/Nzx9OjO78zvD4K+XwzhT
Z5HLKi1XTc0sbCRHfVof6R+C0iqWOObe0sSJEscoAUsE6DPX3E7jRkz3yxLOJQZUlqKqroY
1fjEFgSVhptMqNTtpnPspKxzGe7KeWDtRWdHx9y62gv0HDwYnDcbMevpRLnMxXFR2pH4Whq
xjPOIJbVJenNSXkpWUPqX8ulrQ5SVNQstJNjBuaC8tbCO4lKoEJllEFcV5v1W9qilxaZynA
4A45L9RhSC6FF0Dw/BjYeLGsi4m5wWBGVI2TKu1glqJ5THFywZtu0AmrA4L6xRRqHWJW5YH
1CHI2kLdEqAPmF8e9fqhbHhoqO80vJc0MiXJmx25LDDTzYDb7qEPy1SpC3JikNJUXllyG2S
0halFvaQrqX/ZW8Xw3H/Pbx0GNWzVpKX5TMpZeWl1p9S2EcYuDBW8HmipPpF5KAkKcK1BSV
KSkggcwtXln4dTu/heLpflLsn4hslCRJkvPuobeRBebU0X3VRGht1JfQyCsFWz9J6Uf2UJV
kfiAeYQWMBcR57ym5dKdKkhIaW/xo4KFDBQhPpsqIStwNc/NoFQQGyk+J8IyXepJGCxXSD0
gHUlfKIpKqDVW27n5qPAkYrOZowWoBvAKpfHjavHA5/uOuOuNLSAtvlYe9RQKm5TaQ6CRr9
25r1Ae2/TWjeuu+njHYKngsscqN7+lZVyduyVAFXfvvZO+++5Ooc299Sff36/n9/HlEqUyo
hpx3lSdcpUVp6fl1AH5DX6+CA3KRtJAPiyAD4uiTtPgf2PjolXN+/joa3WykLBCORSevOFh
YOtdSO5Oz2CR+X28KCPOdYCS4VocTy7LZUnmI11BHVJ/+mCep/LwSMXD3MEOIG/voHr9+U6
IPbsev93g8j2bC0lDzDbgUeiiooWk/lsc2vuBvfcdj4Qbvnzx737cc82Kqvt1nS7q8ysa5a
Q4sz4ykp5edQQ+0DokeolJS5yjYPOk7PUKSOnhzg1UZhADi07UkaDja0tvsOD+ydkg9SPpW
laFb6b6eI9pKRsoAAPUAE699fr312/TR6+B0aylwlBcV51hwK6OMrUhWt+/UBQ/Ig9OmvGu
h+RgJKwlgb8NkKwYSoCL9qYAjj9PPNg30vbDELFhTq2nEzmmk/ueY8j/ACIJ+lSDtBWASoF
teidgJ2oaNabLFsIj1l8lcdERRRBsVIIfh82kmNJSvl9WGvY2glJQdKQU/wAQTUHPbiIQmQ
WZrZI5kuNt717naUD6j+g313vwrfxTEcljJRaRVRJJ0UvNOFKml/2VNKCT1Gztte09da12c
VxQV13gci/I/T/fHUDIjzAAMqE5EYPEuJXqR3QLekQt3zuAVkYWHUqaKpl11blUV2NLZSl9
pJMewRoOI2lQQ4y4SFOx1lQVyLBAUdAk7UWitcNtqkla0qmoSVhS2W18y0kEodCU82x1CnA
CQk67p3ym9lBsapLRxi6k2DSVB1MZtxLcttsfxqSyg/vOp5VhAQFf2mz1AUdRxA5YbDV1Fe
ckeopJeQ2lpRZH0lbzCuQeqhYI/dgc4BUkhQ+rXpk8pTLfI53KTz4PnkgXdUCf0agfKxAXx
yMiBjzA26OVGAAJCOLTdzYHBoEAjpll+qwguqS4gNaC1FKk+mQo8oKunKo9QBsE/wCPiaHC
S3yBrho3V2RfegWNvJtq5ub6j/otx4qa6IK9KjphhEtqbtlH7p2XCYdcaLsZlaWQt42L5dJ
SI7vyz6lMJaQlSmfmpJ/5oOMudJO3S2lRUkLJHLz61uad23+F2uNcPI0IQFUv4TSz3EoaTI
braKsYZsZDpRttiVOUxbTXlIJKVzVvAl53nAXWJjFHFFsJaUyPuNgokSguwH5iSWUce18g0
erFpcsWbOjzQuoxF/FSRyKCBJGo2AWKZhud0I8OqAgGyGvu3JGC49F9BSTfWTSw8XAH1tvT
iEpbQhZUErYZC9qSN+unt034QGQ3iBXxWg+hy0ZmQXD6aBzsSW0ocU8gkAutFP0NrO21lwK
SNgAKjP7ORcZY6yuOtqLEmSJLsh1ssoYbAUy26la/TT8tECGlFaNhx4OqSdaJauzSqHcVKp
6FJXObTautKQ4hxqK4627AUGVhKkNvV/pPNDZKm3UDod+IGLCWVHdd0hBncrR4/wAqn32KF
oA1+YDy3NulmIRFYCLciRhGbkSbVLhbrcysTZA5C3Qo1fDwXw/COIflz4XwMmgRJiW6iFIU
2p1tp9T0eBEbU+SgpUsqK1B1XKSByJcPRIJX5hqvCOEnCDMcwxfCku5Ga1rD6OwgRlPtUEr
J3DVi7tJBcWiCWmX3oMGe4lS0W02uZQtpxbbrddmfS7uj4FcFGmp8yG8h/MJTAjSXmVJr7O
5ccp16QtKkBdfCCUbA2lHL09MBKHwXidmMh9eEuz7DIqnNG1U19jttJm2VXdsPqS5Gakwly
m0fNsTWY8yBNaUh+HNaafDmgR4E4naE02TJrK6oXxTn5GU2myCWOKSOPO3TRGVJGUCaOIk3
CoZSI3IBL9cP1DNyo55cVo1kxsTPminYSld8MW4yGqAogFFG82zA0QflZCh9FbzTYVzGIpf
rb1tL/M4h5RKSUKKnOf8AhUoBQUO4I8SCr3GgiN8vypbKUrSodSSo8x0Ts6Oz7bGz08QykT
q3hpxWzHEZV47aYyxfyma29lSUyClp1bbzEiXKQVNSozzbqfVloUEO9JYH7xREmMevGSGIa
nNuM+mW1D6mn2FDmbcZcG0OIUjXKUnRHKUk8wHjsGmZCSRhxXz7W54bkKy8EAqWU+K9iPIP
RLVYHlSKWPe0bxLNGdpUFZFDcg8hhuAZTRUEGunCed5duq67UojZ1o6JT10dden5d/EZ+Pe
Xyo1FNkIfCHkpbrYuzzBMiw52nFhBBCia9mwbA1vmWF7PKQX8t7BpiKF7KkpJUOUb5gUn6R
9tn3IGtH8vFfHHDJnrjIBTNrAgwEwZZSkEqkzpcQPh91ZJBSw1M+XZbRpKP3iztbitL1Kcp
CUVjuf2Hk+DZ+m0/NZ+nTWgYSvkpM6GogDfuoBHFV/mHBH9uepGUE1m3xmhsUqBDtbEKQT9
Ydj8zS+Ya2le0bPMAFj6k7B34hDn6knL5iEgBCUxVDXuqRHblOqPTqVPPuHf6HvsmXWCOhv
E6toJHLFqIawQSQpx4PyHCSOmwHfT0OiQhI0SFHxDzL2nnMjkv8h/eNwVqI2pKFGDGBSVEa
2noDvXX2HgNkuWij3D5iBuI5FhVBv6civPnq26au2fJH+Vbr7W1ivsAa5N8+/s/OIS0uNWK
yR+/osce3vW3nKWKXCNDWypCU69iNde3hXxpLcOS44sbJCVJUBsALPNr277B7a6aJHhvMLS
tGOUk9YBE2tkVy+oC1P1tnZNpWvXcNxXYbSVfUSlsD+z4WMg7cHXf7pkb++mkA71+YP+zfj
Ud7FJPJ5v9SSP79KdBbrzRNe3+UBD4JHlT/uugly6HlrlL1zKlNhPsQgJcPKP/gQN9e4GvB
inWvVWQE62U6JJBAIJ6lRJ69Dv9CNaTFtIBkMx0lJ5m3HTzHQR6DTzpO9dynSANgla2kj+P
XhSNONBLHMfqW0haiT0SopToEnpvewB7e/Qja+t1tVR7c1+lKB/b/fjr6ttpLbzygseokkI
cO+RJO0gHZI5iQVD+z7H2CXnJdccjpZSOQrPuArW9Eq2eiQN7JPUkAfYqOwc5m0pSpJBVzK
0R1AB113rqdnQ6nXhNy3ZK4sxFc2JEhtvl0gham1uJV6ZDaSXFqASpXIlJ0ElStJ76JABJ4
A6xbseL+/jnjn+fRZa1T7smrMF11Nk1MYEVcQuIlJfdeSmN6Cm1JcS/wDMej6K0FLiVgKT1
A8Wa0PD5QvJL+WPs5FZ07VNVzLFqC/WQbC8p6WJX3ctcORKmLtAuyacC7l1xhN9LafuBAhI
liMiDvDurtMEm45xFycMu2VbMiXWL4/OaKn5VjCeRIg2VvFcACK6O+ht1MZRbelLSkEIbCV
uPFV8dc3hoYaf/DZjaS+qQ5LZfckTVyZLspx915uQgpXt5SWw2Ep5QApB3rwHy48vLkD4bI
kSQyRM5YI8jySIWVSFLBYhAFJDhXMxsH0rEPIcP8ibWCMfn97FgqhB8X+Yni1AHINS2VhGI
PqQtVHBWtloRfpCkp5EkrHOhtaUKdPqHbq0l3WtL1rxXh51XqyHleD4zVMIjMVOLSLB5lsq
KESbW3lxjsLKlc6o9PGcUpSiV84UeqiTYDhWcVeXUsezjKEeT/7rTILiktqbmNtBx9LfMrb
rRSFLbdSVAthXMQpDgRVp5qb5jIONGQyIrnqw4Vfj9bFWClSFIj00Nx9TZSSC2uY/JWD0Ki
okjrsjcMZH4z05mmPoLIxV5HZVehGOCSvIditWKFg+ekYabp7I5jVmHjg8R/zpz4vi/bqfz
VRPz3gVwRxKqvm6aswvHY0qEwmCh9n8QvKut/pJ876bockPKt4smSysnSBIfb9FSVNFEYuI
PD2ywGwhxpVhDtm7JlyTGmQGpjaAWnEpeZfalRmeSQjnQpSGVvthDiCHNnQcuu4lrwXhBwg
pqOPDl38nDo0+x+eafXFYjSLK4MUlTTzPqyloSyNB0htpkhaRzIAR9hxU4pX3y7Ue3mV4S4
pEeNQB2tcWpwjoFxyZryCQEpQHXEk6JSpWiJ2mpmRr+7CDEE2Sdkm2NmYzSF5dyRuxMku6Q
k1v3FmNmy2Rskfxs9RyRdXbE8GrH9a5FcCmmXElqYW6iLIU31CnEsuFAPvtYSQNDvs9gfsf
AFYUWEpSCVKKUhIBJUSrQSEjqST01o7Pt4krT43x7yKJLTPyDIaSlW0UzbDML+dTVikH92t
lLlm6l6QeV0lbMVl3XRToRy86d9bhWJYoVLYuW8yy5D6VRZsOC+vGKUtJKnJDD75CLqzS8R
8o4lL0BsJLqmlvFHpTlz0ZzEmyaYMAExWeZUJI5mmEaxwhdwZt53bfyqzFUKi4T52CqAdw5
8jj2IHF8A+PPTYZFhGT4HwvkXFxd0tBKzC0ooMjCHbNCM5s8ceiWFvX2sulbaW9Axxcyvad
Pz70VyW8a15EZxr0XC1FdidjMhJuZjTsGoU76LDgYWuVYupSVKYrY4TzPFKfqdlOcsZkHqt
xzlYXKV2nxyRbruL6ss7u+fdVLnWM4fMSZKlHanFmUpLYWpYJQl51BH0p9RLRHghv8qy2yb
jQsdgwcMabK/Ws3pjcy2cjgqQzGQ0mK2iC1yFS3G4zSitZAQ/ypUFuY+LkbJPxUkUjyuZHM
MQhU2qKI63M7BFRUDyMXcCzsUKi6GqhGQYkPz2C800iBIwR5RRvYlvA2xuUBA2183TAW17J
jNw4kWIurrmW3RBjMNltL3OUJkOPyXUFU995TaPnHV+qk6Sw2hlkIbSrKbivMiuvO3NLRz3
noVkgTGYaYM5Ni/AmMVtiVxOWMXIL8jRQmKkPxiqOspSGy2dWsyxo69UybaryGYnkbCZNbW
KQpClDnSh2TXzJfIhBc2NtNDmU50WQC1zE+DNloYiYwy65Ikg+ky5JkSXGSf8A3XYaaSllK
yCdONReffLocoKS42LE3/ERW4IWjtIU1wCpB8j2PsDXUr8QZImHpsY7O5/UIJP5mJMojcAk
2fzbiDfHBPq/iJft0UPEnJ4aoo09iVpLKVyG0syvmklC1nZDbhKkoSUEhKUbSk68OhD4hWF
zcSo1VNnS35UdiPXRqiiImWtiC+oSVtPTHmYj6PmXEPSklSUsJR6UdKd8ozCOEjOWSCteI2
cCEw6BYTr99ymhQUD6lsxI7EePOs3/AEyCFOLZYZPRx9ROi4Vpe4lwsLtJwyp4dhfPo9Ozy
GU65IjwkDSSw1IK3H33SRzGPFcbjoUeZ5znIR4Q2DjsxYqtMxYqsan5nZCzH5bO4qA12B5o
nkC8jUkkY4uHhmXLCb7Z4Ux4wxW5MmQM5TgAgbd8goIAzKxKYWL/ANCK2OrI7S2Fo487aWF
fWCLKi1rsvkZZjqW6w+tVi4kqW84wQpRbQloaSlx3o9/ZTbqHZfER49QqpmXFqq/yd5elqP
LC0vuynONnA9ciXKQ4pa1ynCeVbrylvEDqoA8o5U7/ACfLbGRJZsLd11EhZeeTGIYaUt0aU
jQIe1oAFK3Fjr3Pjp4/ZGULb+ILx/Q4CFp8nmWcwUCDs8aeBx6769d734fkVFRwqKpIpiAL
NVQJqyAb8/qPJ6zTMXIXJhnzJ/Wm9TgISsC7z5SPav5FJRC1tt5YliT1x8/NKPZA37dSf8N
eNqOZfVxCRvoB/aI6a7E9B77/AFHt4EJYCP4UBPv36/bR2e3vrt2PfxvYbCl/WDrlOgSRs9
OuunTR7/p7eGnSlsilX2sk0auvYEkc8fc+/Vj6DpKmlJW0jShvSgkADprqSNaO9a0QeoPg3
j/v08zrTalk6+hJTv7HSCOvudgnf5dCEkthKDyDRKSkDr39uvXp9xrt42QneQciyOYaPUdy
B13voB+uuvuO3jI1DG6BUA7QaJBseePP6/r1pwNoIvcCbP24qv630YiGpPVt5be/YEkAd9a
Oux+5PgcyFtpAcKXTve1JUOn2+lSf8SrXt4eKT5fuNkKwrKmVw2yQWd3mdDw7pIEeO1Ml3e
a5PQU2U4/j1NHhvyHbWbbY7kdBcRDATJjrhXdU6X0/iEUOp3iVwuz7g/lL+F8ScZnYpkseF
X2X4fNXFkNyay1jImVtnXWFfImVlrWzY6wuNYVk2XDdUl1pLxdZeQgVh9w9tajkwYen67om
dmZmJLn4uJh6pg5WTlYMLwpNm4+PBO8s2JE+RjpJkxo0MbzwqzgyIGclw86BHkmxMuGKKRY
ZJJceaNI5mDMsLuyBUkZUdljYhiEcqpCsQ361L+ooQj35RzKJ/Lv06dB13+fjGH3dnZLKx0
1/Ck7G9De0HsN9emyQe/h+sx8rXmIwWwqajKeFWR0lneYhmWdVkGUa5cuRjfDuhcyjPJCo7
E552LY4djzS7fJcflpYyKmg8j06qYStvnW/CXyj8UOJdvxOxGfQZbR33Dbh3Cz6VV1+HvZT
MsZ9/SQsiwnDFIgW0NNbkeb0stU3H4bxkTnxDsWHYKJMKQygNld/9g4umPrD929vSaZHjDN
bMwtVxNRj/BHUo9GOYgwZcp5cUatLHpz5ESPFHmN+HZ1kDKJcej6zJOuOum5onaQRCKXHkg
b1PROTsb1ljCuccGYIxDNEN4BUgmMaJrqVhsuek6kBTbjTg6BQ2NlKtAHsSk/loE+D+nyCG
26y3dxEyAyAlialJL7aeg5Xk70+2OpTsc7Z2AFdAH9pfJnxOsV+WF+QnkqPNOxe2GGP0UM5
RZ0tJjWS2tBkNndU0eRAkNNUsCok5dYqZkqixMVUma9ORNi2ddXttmXBS4wTjNd8GridNh2
dTmbWKNTr2lfpX5UWbLjtVF8alcqY8xBua6XDu61ImSESKubEksvrbfQsqwe8+09Tz8jTdL
7gwM/OxsHVdRmx8WRpmTC0TW8vtvV5i8amMjA13AzdLyEVzImVjSJsIAYsZek5iYyy5uFNF
BJJjwLKw9MiXLxI83GC8+ohmxJ450YjaY5FskEjrDDp/wASh3NY60+9FXHs0QAgrjTPlHEP
qZWltSFoD3J6braFhZCiU6J34l5c8Vq3IsmuZU6pahIzKHKuay+bHrSHWZcliymV7zyCeeR
Wxlz66S56TSlriEuttc6W0HXGD4d2feXvHPMjl9txIx+1qvL7mPDLFq12vp7BhXEtviHFw6
XNtsfU7MWK2NiDee4xHvIkv5x1VhNVB3HdZVtmsh4G8YsQs+N8uBSWmR4DwD4l2+A5hmMyv
axyvgXdVeSKJFe/U285iyqrPIkS3D/R5tMuxCX3gtpaoEiRGq2kfE74ad8YeJn6L3ZpmdjS
y4kOBnStlabjzZGoYXa2p4mHDNqWPhxy5eVjd4dsiHDBbIlzNSTTvS/xDFzMbFcl7c7j7fy
Jop8TKoY0seRD+7nmEUORmxu7rjM7CKGXSM1TORsWCGaQv6E0MjnCE1We8W6mmsrOIMRVk+
NQLF1pzan616wY/EG1utK+htIkPIeSQVfS2lJ2nYb3ivaS+IfGi0ax+sXKcD6qqurYLCuZa
2pL8aJXRI7XMUojs8sZtCdoS3FJ/gAIWEjy3+ZPE89wTHJ3CjLarLuJzc93E6mTFYZk2b9N
Gbn3rT6xKTGpLPGoa49rlFfdyKywxeE+xYX0asivNvqfbHuDGWcFYXHXiLePfKZrhldw/qn
MesK4IvaG64qWFpG9Zp+NKn17rzMGuXLq7KvmTYV1QX9bb10oNTg0mbD3d2fEmOuD3ToGof
jYtNXTY8DVcTUHyodU7hxe1cfMRMCTJdsOXuHJg0iTORPwsOcskE00bwyhF6nj6kMpNUlwM
9ZcWDPhGPLBPDjpkRYbatIGkmRVjl/w+A5BhdvVbFiBhVy6hmo435S9JtMaxl9bDbuJYjjW
PWcWJJYlxY+QVte8u1jtvRithxUObMlxnFNOOpS4lxAWog6SOFSm8WxLijxNfXyLxDEnq6n
UlwtvHJcuc/BK8x3E6Lb8SucuLVC0/Wj8PSUcqilad/Fby88fMJvlUuXcOMkpbdvDcl4jzI
8gwXJKcWxqW9Gy6zcVGmvhMjGXo8hvJKpSk3dGpuR+KQIiWnSn5mfl28x8rh7l3DbHuFeSW
dph05jiZxpjR1wEy8QjOYzeTMPxuay7Obcn36cOo8tzV2gqTY3Qo5C33Kxr8KsFMF2717Ij
0eB8fvHtR8CWKJxnJ3DpJwnwzm42DLkJkjNaEwS5uVBpyyiUp+PzcXEDnInijalx9sazPlQ
wS6ZqIyJcoHJhfAyRISpfNyFkjaPepkxYZjtZSfTDOaVSwr3s1OTWa558KcVJq4rauYlSgi
KXa9tJJ0dejEQlOz2HL4X2C8RLDEkN1VgFWVM3r5Vp4Eya5JO1JgSRzOoY7kR3PWZSejbbW
yoO15R8F4W8U+OeFYXxXsLhjGr11NHX49jVNklrkOY39pJiUVDilE5i0G1n0txMl2i7Ouup
dVcVLE6rbj21VPhzHY7iizbyk8QbDiV5g4nAWsRxp4dcCsgu4lvnuENrTi3ytZCvbqUjH/x
+zctMkbq63HMlkRW6x+9sbKkxudkbaZNXuatGT8Qu3dI7iy+3dUzJtHycDRMLXJtV1SB9O7
dfF1DVP8IxsZddzDFpr57Z742OmE0okmbKjTF/ETRZUeLdxoeXm6emVDCuVFNlS4i42O4nz
VkhxzkvIcWLdOsSwq7esFpRGxk2K0ZkLn+LOOXVc5FbuzTSg2Uf+GIzoZd32UibFS42yCAP
reabI6kjW1CI2bTEWGRzXI+nWUMwIfrIKXULch18aLIUhxPMlSTIadCFg6UjShsEHxKvF/J
B5vuKWJ4/mmFcDsyynGcyTWvUN1C/CRGtY1xKuK6plNh+yYeZjW9vRWVBVy5LTEeyyNpjG4
Tr97Pr6+UUWfkz4yRPL5inmPpMfsMiwW0g5nMy9UCCGX+HyMNzhvBpf4uiRLE2waVYyYD9n
Kr4C4+Oosa1F2uL89FdeVk/E7sR8uHT37z7YfNk1vH7aONBren5EsGv5UGpT4mj5iQZEv4D
PzE0fUkxMfN/DPlZGHJhQLJl7IXZxu2dTx4nmi0rUFhOLJnB3xJVD4kb4yS5ETNErTwRnJx
2kdDIsaSLKxWPc3RRgE1wYwI4cCmmIyQHErSoFf759xtJQtQAjl9DKkuBKwpHNyBC07Y/JX
ov4jZx2WPVLLsZS1lYAWsMsoUkcySNJCNE76kHXiStBwG4+4JQYJcZZwpzKDjXFyTWQuGkv
8LMl/ILPJIsW1pKuPBguSrWHY5VSyod5i9daQoUvJaRSbigYn1yjKK3xvyF8f8AJ+I/Ezhl
cYZYYtxFxLg+5xnq8WsxXSFZtRDPMR4flNReR7YY8xEbn5HZSp92/aLraheL3tdaLiTIMsR
F6h8Q+xMHAizMru/tuPGAyP3w1nAmGzCzsfSs+ULBPIxg0/UMmDF1KfaYdNkcfjpMdQzDeN
oWrvkSxx6ZnF39IhTizJZmhfIhUFlUb5oo3khT804H7lXNdMOy36Ka6HGbQ1Fj1tQYrLKEt
tj5qvjTpTvKkBJcflSnVOr1tZAUtSlEqImbIVFb5+UKI6qSVJCktpHMtfLsq0lAKiNbAG9a
Hh76byyeYK5qc1FfwwymUeBcS0qOKfqx4sOViFpjacisLyllQ5b8aVPtMbo8ftZ1tXVTVlP
rqmmm2UxpqvjmQkt8vfAST5keMzHCapyORT203EcyyCQ1XUM7LMgnRMQxOwyaVSYjisCVXy
Mlyq0jw/8AQKlFnAK0x5bipKDG9F+Vl979p6fpXcGtT9w6VLpna2CNT7gyMLLi1JtHwG09d
USbMxtNOXlxrLprDOx09BpcnEZJ8eOVHVmTBpWozz4OKuHkCfPlOPhrLG0H4uZZ/wAMRHJO
I0b9/aOdwEb2rlWBqNFlYMB18SVAfPQJTaG1kksMBpchcpSCUn6nGGS305ilvSRyuIJT0e7
caZZbNnMfQpCC+XmmFjR9P/mwORZI69PVPNvqR38GPE/EE8PuKPFPBnr+jytOG5tlmFMZNj
Uw2GN5E1jeRy6xN7j08hCptJZN1jUmqk8oEiBLacPQkF3sa8stzlmCcPc5jZPyReIOG+aLL
4tbCx2xtp1XH8seDO5rax5piSQDEyRhr5b8UCG4uNRUSLWyTIiRnEBWf3boenYGBq2bqC42
BqsckmnztDlN66R6PndwORHHA0yFdI0zOzCk0aHZjtEF/EOkTqh07Lnmnx4oC82OVEyBoxs
LZMOEvzFgpvJnhiBUkW4b8gLBnDmrDHK2mAt9prZWt6SS6v8AiKShpJDbILhRzBwyAG+ZKf
qKVeFnwZVIzLizglE8+mmYur6LFkPRIzb59d5LvPKUw4EtrU4oIQ22shqOjq3ya5g8TPkvy
GNi3AbKJ9tksZHHHAOMXElqvGAOPTajFOD2CWXECxn0yDk7IzCJdUdROlx7WKKukqoobVc2
kOwi3dXTuDhXlY4tcGGeCPmYVj1hk/C6/wAFreIbeT1kNpqDj+RZFEz6uxnG7Nl2cuc4kW+
K8yr8Q2KR95TtY1JFlHcYICT4j9m5JhwsfubTxqGp5GZpejxTvJjDP1jHzda0o6fiS5cUUE
2W2pdv6vjY8COzZb4TNjCaKbGaZ+bQ9UigyJ5cGUQY+OMrJddj+jjPBi5HryrGzMsQgzcaS
R2WoxLUhUpIEa2eqffzXJs6Up4r2pclZBST7JQgAIQ2kdEoQEpSN8o2deNUSvUCtJdBBIKR
pR1rfMTs9SoaAHTWtnvoSKz3y/cR+DLGPf1l4LkOKIyaK9LpDkDLTYlKgphrs4TqIjy0w7i
sM+Eq2obFTFvUosIBsa+OJkZT0ksU8lGU5bwtveK+O5HRy6yq4M0XFmvgNUrnz99LtMw4i4
jZ4NXFLigLyib4S59ePujnRJraNTgjNev6jRTVPiL2JoWjaT3BqHdGjw9v6zqONo+laxjZB
z9Ky9RycwadDiQ52mR5mKH/ABgeCRnlWPHMGU87xxYmS8VZgxNSys7K0zE0rPmzsLHkycnE
aFcaeHHiiM7ytBlPDLt9GnXbGxffEsYZpoleCFW1MZV83HbdZjREOBUkumKgJDavUSHlFAW
pxHMlTaCSUqPMOUnxCfKbZd/kM+xUhSFSHWmkoKg4QmO03GRohKQfpaBAA6Dps634su40cO
5PD3iHxF4WSclZvHcFyrIMJm39W2tiNOl47Pk09o9XpeW+pEYToslqM6FuB5ltEhGg4kArw
v4fUDLcBw/iJTcaIC8pyjAMw42QOFs7h9l4Qrhtw94zZdwmyR1zibDbl4dHyAycIuraqprR
NYuzQqDXNPpmzoQkp13vztXQ9I7c1/U9UaHSe6cnAxNDyo9M1bJXKl1PT5tVw2nTFwZ59Px
m0/GyMrIzdUiwcLBiiY50+MaBl6Dh52p5eq4kOIv4vSUkfMiOTApjjx5lx5lWR5UhnlOQ6x
xw4zTTSmvSWQdEV7EjU9rSY9Cx2FMkY5iuIY/MnXfqyopfg4tUszzGr0ONR4pVaKsJDrjy5
bqnnlcoZCSFKBOR2kFDSIUwwXm0qKnKZFbQshTgAU2yuBHRP9NI0nq4DsEnv0frK/Lhx6uu
Jn4I3w0vE3mdQLXiFjtcqRVMl3BnHUzI2TTZDtiiJRUSoMyAqPYXkitjOiVEbaWpb7KFoar
8vXG66b4i/hHDHKZjvCV6wicQ4q4IiTMZn1Ue2m2dZLhzXI8qVcQINFd2UunrmZlozXVNjY
uREwociQ27hd39hjT4Zpe7+05UjwMDKyJpO4tIlijhz8v/AAzGyHkbMKJBl6qJNNxpSVinz
1fDhLZAMQr88fcUmQI4tE1BC08sUaHT8ze8sUQypUFxBi8eMRkyIOY4GEzgJTdM5OsLSUUO
PS2VLSpamnH3Jk5xKlnal+rKQ6QSs7UtKQSSVa69QhiWLyHHpFywhLSuVINilTiyrSeZlpC
yvQHU6bA1vpzaSXz4j+W7ijgvDbAOMSqqVccOs6xPF8gOSw4qG4dHY5XOyODXY/OZVKdmrW
peNy0tXCYjVVKlKNc2/wDiDDjBUl35PONlBm2HcPm8EyC0zLMcPRlEOnnQa2kU3NiJUnKKC
O9YXa2JM/EJfJVXrU81dlHuEyI/4QIqYM6w3F8Svh68UTp3h27FDJJr8IebU8XFjim7VRJO
44sl55Ilw5NFhkjn1FMowtjY7pkSAQursVHb/cIWpNNzDOBgyFcfEeZimosFwTHxJ6oy3DJ
C8YcO4KJ8y0I7R47CGFqVczHXnFJSWI7Ul9TiQR9S3XnI7aU9Ty6C1FW9p5fAr8KgrdcUl2
S20pKiyHktpWVBGkl5aErIC3B1CWDypOgVa5jIiT5a+KtdhObZDLo34V3w0zvJcKz/ABFyL
Gal4gxh2KpynI8gv7cy01FfW1SHGqt5L7yeeyfiw47z0yXFius3cYBn9PUWORWuL2cKiq2O
HcmZcyfQ+QSzxZxmwzPh2qPIQ8tqWcpxiqs7qvRDVIWiHBlGWiM4y42khp3evZ2rNImndz6
HltHkRYuyLU8bdJNPJiRYwgRpVbJjy5c/Bjw58cSwZj5eMuLJKZow0abRtaxvnm0/MgBjZ9
7Y7fKih2feEjAjaNYJWlST54hFIZFTa1JCTgmOriCRkWSWdg8+A5+C43EbiNpQegTLnyxKc
WkgaKG2W9b6jfXwsMSvMbwlt5VNisGBHDavSddPzVzKe19C5E50qcS3zb/coShIJ6BtPdtJ
d03DRuTJSkgfS2NKcP3CWxtR39zofc+EfNyKZPJYgNuNgn/nDoukE+2toaSexJJIG9FPfxZ
/lHPJvgUTdccD6ex/j0OOE+QmzKmklRjuZC2yMUdwqOMJGeKALKzVzuuz04+a8UsguPUjz5
yosJX8FXCUltC0DYSH1NkKcJGuilAdP4T0JaNybNl83p8sSMAedfMW06Gx9TpPX8wn79B4K
Js6DXc3zDgnTTsmO24ShKun/Pu9ST12QD10f4gQfCbcs5U1aXX1FLaFfSy39LKE/ZCE6SN7
7q677nl0PDf8/Pj/AH7/AF46KQYqxRiOGJIo1HCooXcaHgD5mLf9piT9z0onprbKv9GJdd9
5CxtIO+paQepP2Wvet9E+/jqa/ZGCpXxAuP7i1FS1+T3LCSokqUTxp4HkqJOz9tb7+3QeOU
ETkJcAUgkEjQBBX3+5HKN/3j7nqfHWN+yNJaPn048yWgR6nk/yoaV1V/45+CO+YjoTse3fu
NdR4ad1KPRBoeAfFkD+I6lwxuk0JcUC4o8H7+ATyPuPP165ZTwoycn6sYycEDruis977n/5
VH31/LwAkcK8zQeZvGcjUQBpX4FaBQG/t8sB11r7fp4vbH7UD8XIH6+LXDADoQP6juHg327
H8L/PW99Ov6+DqD+08fFnl7Qripw1QsJCif6keHpbPX2V+FAgn7EHoOh3vwgS7/l2A39W8/
zH8vf9epDRmIbjM7AURthXwa5r1FJo3dX+ho9c/n9W+bDorFMlKd7OqKzUVH/91A6+wGj26
Hxtb4c5eNk4lko10/8AeDac3cddGKffp0B/XuB0H/8AGaPi0f8Ala4Z/wDYlw9/+FX+rwGP
7TZ8WsA/8rfDLoUj/wASPDz+0Cdf+8r21o/n4WN4uo1Hjjf54A+h8AfbxwOkCaFiAzyWeCf
TUD2q6kJ+o96PPjzX035teLqLryd3rXB2YmV5UPwyVNQ/Hulo4s3FZExPD2bq+KKNp2lmJ4
S8O+HXDeO62u4kRGcUaumZIcmGujMh5k80y3j5xAg5ZB4c57jVDRYlR4bjlHkMt3LraBU07
k6Y583c0+D4JSLXMt7a1sPlqXEKCtifOegxDUtLkl+3dv8Aaa/i1L5t8W+GYAHQjghw87n3
/wDeVrp9vGz/AIzP8WrQ/wCVzhnsdz/Uhw76/kf/AATr+7XiiaJ8MeyO3dWwtc0Xt3H0/U9
OwdU0zByI83UXXGwNZ1nP7gz8ePGlyZcUI2q6rqM+OTCXwYsyfCwTjYLDHBfM7hzsuCbDys
+aeCaXHnmQwQAvNjYsGHC5kUK9/h8eFZKcCV4klmEkw3mCfE7znZXmPFHy5cTI3lwyFqx4K
zbpWZP5LbyMoybi1i2U12P0GS8NbnPI/DmgyheDKxmuyKmx53PJfE7OKZGdZGufml6yYcNg
Bwr873FDAc88xWc3XBXLruRx04nY/wAY6lnHLOTiE3h/nOEys9Xg0eFbSeH+UOzcRoq/iBO
rFVVRGxS+S1T0jtBlWNrjyUy59H9pn+LXvpxc4Zga7/1IcOyQfbvUkEfcEdfBPL/abPi+sE
qRxe4Xrb30I4FcOSR99gVBIA77+wJ/LxWpPgP8LP8ABW7fbtKF9IOlxaL+Gk1bXZ5V0uHuh
u9I8NcyXU2zljXudzqe5MgSFgmKznBijxlJRd5a0+UMoapKmUJ2yt5xcRQ074C6W0hjSIxF
mwR6FFaomQD1SXNd3CzzRZTw1c8tk7+ojMbe54F4Vxx4X5HOFq/Fi55w+43WXEiwnMVVbM4
eWzeG5dQHixlqYd/LfzGmnrj4+qZigjw7OJcM3xX4g5txT47SuM39XmbQY4tMMdqcct3LG+
sYdHgdNQY9QU8vImcYo4sp5qmx2DFVJg45UV0YaZq6SBXx4sBm2NX7T98XhJ0eL3C/et6/q
L4cdf8A6kf+z+XjX/xoL4u/XfF3hf06f+Ivhx/j/wCCf8unbp4sOmfDzszSNezO5sHRRHrm
oaXq2i5eoPqGqTyS6Xrnceod2alhrFPmy40UU+v6pnZsZihSTFWYYeJJBgRQYsUbI1jPycS
LBlzGbFiyMfKSFceBFGRiYMGnQSkrGrsyYmPFEdzMJCpllDys0jRf47+evipx24aZbw1suA
dzRQ8nkZdM/FGbK2nPx5uT+YGo4yx5k1k4dBTbSaXEsWw7hVFcU/EU5W43GvtsBxNBHY/iz
5geIXE6RxYcRwdyPG/60fNhkHmiZfC7O9axyZdRr1iJiDsVzGK5u4RWrui5+PuCCJSGFNqp
GUSFlFijf7UD8XUq0vi5wuUNgH/kN4dA9/blqU99d/b7HwdI/ac/i2rQF/1t8MhvfT+pDh3
3H/6p/PY/x8C+3fg38M+2IsWDt7tTH06HB1LUdXxYE1LWJooc/VsjR8nUJxFk506MmRNoOk
t6Dq+PEMTZBDEk2Qsrud3HrGczvmalLO00EGPI5xsZWeLGTISFSyRowaNcvIG8EMxlt2Yqp
ET5HnjyiDxg4f8AEPDfLjmmN1lVxp4r+YHibSf00yOfLzHibxroqegziRi2QHCoLmEYvGgU
zKsYxyZXZoplyZPi5XaZfVvmvQhuKvmZuc6m8cf6P+XaXitPxnvuDd45TR4gYhVLvCiGIti
/aQsWwvFqa4uOIzwdt8ssKGpwqC3dT7KZX1DQlIaYnZ/xm/4t3/la4Z/9h/Dv/wCFPjP+M3
/Fu/8AK1wz/wCw/h5/8KfG9O+Cvw30jIwcrA7ckjydO03E0nEyJO4O48mVMHB7rx+98SKV8
rVJWyZMfufFx9Riycgy5KpEMATf4ZeGWMruDVMxZUm1C0myHyJkGBgojzyaY+kO22OJVUNp
80uOY0CxlnMxQzgSdRuyDzk2eb8duBWdUvlht8WwbhMjitW5Hw3l2Uadj2S8MeKkezVxCwp
CMc4UYRUY/j8PFrbJ6KqS3j1tJ/CnKtdg5aXcObbXDFcNPO7l2F5v5huJ+b+Wq74g8ROPWa
ZHk7OZxZbWNW+NVmU43nWMXGHKmW/C/O7V7FkV+ax58CFi9thMpVxjlIL6fkVIwaXxYsf2m
P4ujNBkd47xP4ari1cOMyiSrglw+bbYs7OY3Hr0jVTp51aGprqWFgoW1GkKOi2PDcSf2o74
vZU03F4vcL0kNguk8CuGxHPshX8VQQBsbGtd9eBY+BXwsTSZ+307WI0yTSMfQJov8d7jfJf
S4u487u8Yb6kdXOosk+v6nk6hl7soyZm6HGy3nw8bFx4ZMHdestm/j11MnIinMysMHAWJMp
sDHwHmWFYDGrHBhxoY1MYWH0zJCqySSu9VflDz9PAHMs0yXLeAOe8RpeTcPL/A8fsceymy4
Y5Lw9cyr0IORZXjWRO8Ps9ajXMvEzdYsmYmmanVtdkFjMqp8KyRGksvjwT80mLcAnuMbeD+
TzMH4WfKlQcPnWmYxp2W4djVtw0yfh1f4rc5lO4IyrTIqea9lEvLobOKtcN3xfQ66NkL2T1
EQQlzsH7UP8XoMc6uL/C9Tjiwlv8A5C+HA0hAPOvSagA8ylJSg9R9Lg7gaLD+1I/GB51JTx
g4WgJJA3wJ4bdgdf8A3H8HNf8Ahb2V3Zka9Prum6jnHuXC0rA1vH/9p+6MTAzMTRJ4sjTIh
p2HrONgYwxZ0eRWw8fGeRsnO9VpBqGcMlOHr+pacmGmJkRRjAlyJcVv8O0+SaKTKQJO/rzY
7zPvWlIkkkA9OLao9GLbA/BfOFnODwOGEFHADJbBPDat8tNYki5uoabdry68e8145NnkOFS
zATlz2X/0dLXPP/ATWpuwu5XKNZHAxvNDbReCdhw8a8t+X/1gjDuOeAUHEZWV3qqSrxXzB5
4zl2btWXD1OCJRb21fWMqx/GbJrK6tmFImzbuygWzrdRAqZ+q/akvjAp0P64eFx+//ACEcN
v7/AP3jj8/HkftSfxgir/xw8LtEga/qI4a/5/g2/wDu8RZfg18OXzHzX7bZcnJ1zG7imeHW
9fhE+r4uLlYEc2QkOppHNjPh5+Zi5OmyI2m5mPkSRZeJOlKHV7m1lY1iGcdiYkmEgbDwm24
0skUzIhaJijiWGORJwRPG6ho5EPJhJY+cTPmneG+Y4h5fLzGuIdDxj8tPGziVkFrbX2S49x
CzTyqYNYYDw2ax3EBiVM5w7x+zqLa7mZjXDIMrkWtpYoFVOo6evi1Aa6dxfpKqy4tNcI/LD
nXD7GeKXAWZwZfgXueZVn+Qx7W04uYxxWsc4tMgm4XS19gUpxtnDq7GKHGsRrmKNECyny7P
IUXVpkFmL37Uj8YBMZa08X+FwWkgJUOBHDdXMSdaKfwcgDrrYA10PjzF/alfi+uaL3F7hig
H3PAfhuE737FNPvoegHv134cwfhH2Fpskf4PRcmAIMJXiXuDuNocmPSp8fI0iLPhbVmi1CH
RTiY8GiRZ0eRFo2HGMDTUxcJmx21L3HqsysJc1WLepROBgh0M6uuQYnGOGhbK9SRspomRsm
RvVnaSQB+mCxrzyKqMp8z2fz/KzeyMp8yea8X8pRdw7duPZ4RRcVsHyvE7rCp9zY8Jri5yG
noGcxkXlR/R6fw/RY5BFadv41tBEWviQw8qvHjMfLPxMznOXuFHEjJYOdYo1i768KyO84V8
QMcXW57g/ESptsRz5jD8v/BnlW+CVlVfQpGO2UHIMWsrukltNImh9q1eb+1FfGAZSUN8XuF
oWl1O3P6i+HKjyEEEcqqkpHXRO0hQPQkeCM/tTPxiARrjDwsIPY/1D8Nfbv/8AMf8A3/Xxp
Pg/8PcbTO4dHh7edNP7rwtB0/XIW1vXpmy8PtnHXF0GCGeXU3yNPGnQoohbTpcV3YepM0kn
zdYe49WbJw8ps799p8mXNiOMPDURyZ7+plsyLDslMzE7hMkgCilocGo3zQ8QLnzIcdsi44Q
uAzvDFjImcP8AX4cY/V28zE69/FsYpMacj1TLNJSiDS2SKNp9FSwwhUJqQ4x87JeCpbj+ZP
5qGheUSeFHlMyDhfw8oeFHmywSDgAyvIMnTBybzc8P8swbLchqr2RgdY7BxTDk39S9iGDu1
syWmtx0VlhmEiXaPXEWfrf7Up8YZQ5lcYuFZB6DXAjhqNH8903312J39vGI/ak/jEEEr4xc
LE9eVI/qH4a7Udkb6U50ABvfY9OviZL8MuzMnSu3tFn0vLk0ntTRcrt7QsA693AMbE0vM0U
9uzRZMQ1StTyF0WSXT8bUdV/GalhQ5GY2HlwTZeTJIyuu6imRm5S5K/iNRyos3Mn/AAWFvk
yIspc1WRjDugQ5QWaSHHEUErRxiWN1jjAq7qvMDnFZnnDXN1cFMlknh55U8z8sLdYqVcIFk
1l/BrirwjVmaJhxRwV3yB4nOZGccTElpluU/wCFm8jfiKrGG6uEeYHifcYI1gFfwWyCujwu
F3ALhC/lDsizmmIvhBxB4h8UYV0mlexRltxGUuW8qpfq1T/Tqm4K5RnWSrD5eLOr/jS/xhy
HFDjFwtCUHQJ4DcNfqO9EdKf27n9R+enwwX9pU+LTa4UjL7njbwrku2GQX1FAqY3A3h7Gfh
pxytxqdLnSnEUwQ6ie5lcJiM22oqZ+RkLeGpDOky/DXsefL0yebQ4nyMGfSGwGfN1XZG+ha
pn9w6aCi5ojkGPqGdqGWfXSRZvWMOSJ8dIoFYydc1BMLMj/ABsgjyIsmObZi47Ofx+PBp8p
UMi8vFHDGArLt27kKuS5g75kuM2ScboUaDi3BTJcDjW3E/iRxqzlMyzuMwN9xR4ps4zHyid
SOP41RLxnEo6cXjfgeNOLvrCIqZL/ABPJbjkhfKOVwF84vFbgXhvBnDJnBSZlVLwl4n51nV
hGkv2tYnOsZzLBMmwtvALFkYxaJhwadeecQ7iNYLdsm35GWPspp4a47sybKwftLHxXR34q8
NFADseCuAD/ACqx2/L+fj5/xlj4rv8A5VuGn/YrgH/ws8N53we+HWpdm4fYGodspndp4E+o
ZGLpWVrGtzvHkanhatp2ZO2oyZ51WWWTD1zVIYZJs+R8QZEbYhgfEw2gFYutaviarJrUGrN
Fqc0cEUuXFpWDG7xY82JPDGIVf8KirJhY7OFxgJSh9TeJJRJUTxHlXtli1hkEjAMpTnsi0z
XJcpyhxNvLYyZ7IlV0uohs0BqUIqXqexbvHpM5ufNVci7ZQ6xDFU2qWQ8POPnmHzSi8tPl7
hjjDiXCTg/jl5Gy3CoGSZoMD4m2kPixxR4+LzDI8JjxayhTYRE5LWY6hmei9ddTidbaCwaU
7Hrq623M/wBpt+LPR0UmdD4tcM0ykLYbaU5wS4eOJCnHUhX0Lqik/uws9QrXcDY8EPC39px
+L3mE3JG7TjDwuMemxWwvEFHArhy1yvxrCqhspWWqhBIdVOUylJJTzuoWQeQJNh1ftXt7UY
dGg1HTMbLj7d1N9a0EZrTZy6Tq02PqGDFmYi5UjhGwsfVs3H02HmDTInhj06PGXExBA1pMk
2BBqTY+fMrapCMTNeOFMdp8dTA3pOIm+bfJCkk8hYSZL72yGkaSRpIoxvMla23FLiLkeY8D
sxusM4o8HME4K5jilXeWlFkEipwKj4Vw4FzQZo7hNzHqLB3JOEtBeKYmYtbQvw6VOoH2pCF
osgd3vmOsM6Z4vtcTvLnkGVx854gWfE3Ba6nybLcRgYRkszC7LAocLI3IGPzLnPcdraV6jm
JhR7jDradcY+H5t25Aurauel4f2mb4sqVqCuLHDNRHsOCXD3RJ0ABqrB6E/wB40Qe3gwd/a
Y/ittxWiOK/DNUpaeZQHBXh8UI+o8ux+GHZKR1HYA9eugQI+E3YLNjtHoeTjS4Gm6VpWFLg
9ydzafNhYejx6Rj4QwZsHVoJcTMbF7f0bCztRx3j1HVMDTMPB1PKy8SFYep41LPQt/0wSJP
kZGVMk+m6dkLNkZTZEkzzCaIrJF6udmzxY7h8fGnyppsaOGVtxr6u+NuZ3fC5fDeRwbviyr
hpwb4dLsJD9y+261wlzrLM0Ni5Ws47Fc9LI/6VLrHq9qyZXVohqmN2E1cr0Y74ZX53q+y4t
cIM4X5NsiYxfg6niXNxTBoWWwKuBV32dyq+zx2zoV1XAuFj9RF4YXEeTNxKsnYle/OFihey
GXaWdZZ2WQSmb/aVfitIjIel8WOGiFlPMof1LcPk9xsJCRVj6uXWwBve/BX/AMZk+K4t1Xp
8VOGyY6AorWrgpw/JA6lJA/C+hVrSUk7UfYaOouofBL4b6owly+3p0f1O5Zrx+5u6cBhN3f
2/i9q9xTD8Bq+MUlz9AxYdOEgO/BjEkuAcXImmlkfxO6NXiBXH1FmRRgoTJpWmzIV0vOfUM
JAZ4n3LDmyPPtFrK20SiRERRAzHvNLk2O8OOOPBqDwN4g2/C/jzmeTZZl1PlWVTskyd78Sx
H5DFvnM2k8O482ff4dxBiU/EpvIhWwm7ydVCnsqYMyDYNbOOufXF/wCVvyrcD8VjTLzIsSp
73I+LN1R4lm0MpmLsJsPhRhFxOySgpza3vDLD7W+pps2iYnY82zbxoNVdWYhvy3Z8MftMHx
V1sLff4r8NWUJUUoJ4LcPiXNa/hH4V1I7HXTZAB6HwWyf2mv4rqfqj8VeGiUDmJLnBTh8tR
A99Cs1/IAnY7+3hcXwh7HwdZ0nXsDTpsHL0ruNO7ZUi1DKyY9Z16HtjP7RxdQ1k6j+MmzMn
G0nPQCdZocjJydJ0GbOmyhoemR4621/UsjGycKbJM0c+CdNBbEgj/CYbZ+PqckOL6EkSRI+
TCbQq6xx5OYkaxnLnaSjr+rzKtlyTjWTOq9//AALabUffZMXmJJ2dDWuvX38FlthfEBcVTd
ZiWSRWQn6gihsw86nXXSxGK07+/c9dq7eLz4X7Td8WVTxEnihw0Mcg8pTwU4fIc3raTo1nY
+4KUkfr0Jwx+0wfFckFZTxT4bthOtf8i3D5QJO/f8JHUDuP8fv1FZGYfKqr7EFmsePPyE0f
IAPjqvNDFCdzySECjZhjK+QKr1bv7gX7g8G+eiHw0zd5e3sSyYAnf/vCtebvvezF7H7nXX2
PQk8lcNssajo/9tfIWwBvRo7IE9ehH+jcy+mwQnft9/HQA5+0sfFgS2tSeK/DUqSlRSP6lO
H3UgbH/wAyvCOkftN/xcm3ClHFrhlrZAH9R3DxR6nYGvwnZ6EDY9/sdEpZmUcqDYP5XN+3/
dHPPFc8H7W/EElYMszgLR2mIKDY80JWP183R9q80QxOGOYSXQRjN+obJ0KSz5tDfVX+ja2Q
Ow7e6hs+Orv9k5xa7x/z38dFWVNbVkZXlEyhhp+fXS4jK3Txk4KuemhyQw0lTqkoWsICiop
SpQBCVEQ+q/2lv4uDyS5N4r8M0oI+hP8AUjw8QpX2P01WwO3fqfF9HwBvi3+dXz++a/irwn
8yeb4hkmHYp5eb7iHTQqDh9i2JTGMmgcSOGWNx5Ts+khR5T8ZNVk9syqI6ssLdeaeUkuMNk
N0REeAoIBNsSTyK421z9LFe/wB1ho3yI1EjttYUAg2EkDksHviyPy8GxYvr89AAnt1Ou369
On59f5d/bwIQX0aCdgfryka69xoj8j9+3hVrr4rit+nyKVobQeXrs9SNEHue4P6bA8DBjAe
ZQ4zI5VKBPKsb3o6HUEa/P6Qfv4SYXB4o+eQaP8brz9iemjmQAD1CUBNfMpIvz/lB488kD6
muku1MlNgfvT0/sq0tPc/9IE/3EflrxvTYOA7UhKt9Vfmd72AQUj31+vcDezB7G7JrZS2l0
AkDkVsn+Wgdfbp1/LqAVOwZbJPqR3U69ykga7fbxq5Uq91eBYsfb/y6UpxZuVMT2P8AKwB9
j/lIP08+xrozaso3QKQ4302dAK2fft29un27b6+BaJkVz+F5I2ARzbT/ACOxoa9/5fyTBBB
0QQfzBH+rx88bEzAUQCfrXnx55AHFm68n6daOLGfBZf4gj+ov+v8Ap0skp5/4FJV/6J3+Xs
Pv42CO6eyCR27H+7RG/wDDXhGofdaIKHVIO99FEf6/A1N5YNI18zzJ7aKQrZ6a999P13+Y6
eFidT5BH6cj9T4P8gemXxJB+RkI/wC+GU/wrcDx+n9ehkytZecUFBLSiCSpIA2R0PMABskH
9enXr4I1VMpS+VhJd2RogHoeo2e5/P3109vAly5cWQVoCz7kbH2HXqevv+g/Xw4ONtsuNIX
o8zg5yT16AgaB6a69B099nsPGwsUpoGj9gR9B7ij7dImmmw4fUYeoP+yTYFAH81gqPPjg88
E1SFj4tbuAKSxv6tnagDvY0PvzbH27keFBHxm1QgJUwRs7I3v9B0PXp/mdfm70dtAA5Qkdu
oAGySd719j/AL9PB400lKU9AVaBJ0N7/wA/f/ca8SEgRPF34Jvk/wDIfw6ruR3LMl1DHQND
lrs+30NefA9xZ6Y84/ZJ7sn7aAVvt0Gtf3eDipx58czsllZO9IBQSAP+lr33+Y9+xHQvIGE
lOyPrI7nX56B6Hp9/f7a8fFtqSkaO9DRA9t/Ya7ex3+XTXZewfU/0/wBOh8/cs8kZX0QORZ
DUasfQVz78eCemsySM9/RHIqpDZDbseLbuBSSlSXqeQVNKTvR18vMnBQA/h2o/wkhgbWI2x
IqqxKAzIXDiuWLpHKoOz1LmD1EgAhUeE+whQPUcigQOo8SqyhxmupbbIJg9eLEgKrnYjoBa
mPWKlCIwonqnn9J/n5Vc3ohxQH7skQ+fmSLCfInyVc0iU8++8oDlHM6pRISN/Sgc3KlI6JR
pI6DxAcVNPQBC7G+5YogF+1AfpV31Z9An/E4KygVcj7//ALwbQRdAkBQOfFbfcHoS88h951
xtPIyk+lHR25W2wENj/wBLlHOo9ysknqfBQf43Do/xq6ffROz/AD/w8CWHOcL9tK3/APTbP
6e3jUQAXDvtsDQ11J6+/buD9wfz8JW1Yj3IUfzZT+psew+t+L6O9BgkqOz2/wB+393jElPM
D+Y0n8uw2d76/l9j43vfS00nptfMs66/SdAb69D0PTtr8zvxrjNFThWewIO/0H0jqD7gk9u
58LLIeWHIYgAE+FUUDzfJoXX1+nWdHdXXKtLCtq0q9MzpkaMp3lBDCHXEpefWNgcjDZW64S
QAhtRJABPh6lYBCyK1jRKytUH7CWlqLGibEgqfe20w2hAIdWkENNj01KICQATrSK4e1JmWN
haOJ/0amggA86U8820cEGO0lJ6qKYy50o6BHJFUFEFSQXsprSTSW9Zcw1FEqqsIlhHUDykP
Q3232xsdgVNgH8ifG4rZXYUW+YAnxZG7n7WQTVDk+/QvNnkR2WFvnjjNLZCmRlDqGr2IKG/
IB46i1ags2VzHOwI8uY0kqHKdNOONDm6DR+gEjp1J6Dt4SWuhPsCAf57P+o+HP4gY9/Re6t
6xDpfZ9dE6udI+p+ouI0a0qn3DtR9ZyBMjqeRtXpuqUje0q01yyTyoHcq7e+yQBv8An2/n9
z43tuNDyTSsOaqzfPn61wD4HjojG6yRpIhtXRXU/UMoINGiLu6rjx0KZVtHUHXN9P8A1vft
36Hr/d+njcSew76J/wBQ79Puf5f362u5G9hCQnf3I7/buf1149qUEJJJ3oE/zOzoDfQewG+
w1vwmzRUii5BJJHjiyDYu/AXyBxZJ6X1okHkaKdaBI1ruo9VKOvbqB99k+JaW9fT40MQxOm
fD8XHsQx6XcSAn0xLzHM6esy3J5DySlLiJVcZ9TiTrLyUOMNYqwy42l9DxXFKApoS61cot+
gbKMp9Tx/dBj10B31SDsN8gPP1GkA9RrxIN24lZBOs7mc221NnWD65TbIIabdZDcYoQFEqC
UBlKQFFShrSiVbJj+m8mbjuW+SCKZyoIoysI4oyeLJSNp1rx+8JPIUjTkek6G7ehdeALJ5v
i+PY+Ojlye0kfQCshWj/ZGtHqPuN/p41qsdFQS3v2SSe/XudexHYD+/wVePoGyAO5IH9/gj
1DEKccWePJPPj71/6n7Uk+KEpYx6AlR+qRMQpegBtKI7pI0PspaP7hvxs4RR2oeN55cLUtM
h9vHcahoQVJS4mfOk3s9ayAErQwnHITa0KIPPLZUAQFeCfiw6f/AALET/CBIcX+XOWUNnX/
AOiX1/UdfY8wqQtnCmq4p5FP5DZWro67dYVXVEOApQLYGkLZsS2Q6slLyiUNgguQMnczqoH
iSI3dUI2WXn3O4rtof9rkgdO44/cLQHzMWI9q3nx9OAP7dHvMdggnfQ9PuNa7fbXT8+o1vX
jah0pUFkDaFBXXrtQO+oPfqOx79d76+NIOt/f2P2/P9f8ALv31r542rshsH9R7HzX8r6fKg
8fy+3+66Fvy3ZB5nFqWrZ/iICU77BKR9IA/l+fbxpU8pTYb6aBKv5n36dCTodSNgDQOvGrx
njZd2BsmjQP04/p+vWgiqAAAAPHHj9Pp/Dr2VqPKFEqCRoAnoBvt+Q2d/qT9z48EqJ66CR0
AA/xPft20OnufbW0AEAdwO/fqe393f/DxhQOut/l9v9vh5EIFsN90RRBquebIBr7E89aDLd
VVWB9PP9P4/wA+g6lpCgnZ5lduUE6/U+36n+Xgy+beCUpCwhI7BISj/IDf+3r4AhHUkJAPu
da/x9/8fGHYOj7dP9/y8Z6h3Xtrd8pB4ohuCTVig3NDxXPJA06K5W9prnkBq8c0f4c/69Gi
Z7yEcp0ojZ51bJ19tDQOvz2fbxoQpSj6iGG1uBSleqtCQlJVrsOiQf7W+nTY0deAyAQNH+7
XYf8As+w/9nxudeUsbICUpH0tpASlI+wA9/cnr1J106eHb+W248H7fw9/Pji/tfTDRi9qha
Y2TzViqFAi7sirAHN/Qi1SpTZBU60rfXkSArl6+5SkD29lb6/kD46lf2SZa1+f7j6twlZ/4
H+VAk9hvjRwRIA30/kOg0da9+VhKtnr79vt/wB/+4146p/2SJR/4ffHtO/p/wCCBlStaHcc
Z+CQB336An39/DburRsQfp7EVZHB/wDKx/Dp6BNkqUoBuiariuaq/wCV/SzfPXKp42pecQA
ErIA9tnXbXt+g8Z4zw90Om/MPuqk/c2vP68nr2JT47OK/vP8At8bBJe2UlZIHXZJJ9vude/
28Z4zxnTAVePlHt7D/ALn+p/metK0odA9RttW+pPIkHqNHqAN7999/BbLgxvSccCOVSElQ0
TrYH2O/8NHxnjPCHAKmwPb2+46dhdwyAMwG6qDECrXir6RLylFRJJ6EADZ0P4h0H8vGsKUB
oHpvej7fp/v7/prPGeIXVkQAotgHgeeevvOfy/u8OvibqjHYJ0eikfyT1Hv+X6fl4zxnh6D
85/8ACf7joXqwH4dxQq19h9unFYJCiPy3/MEf7ev8vClZJLaD76/y6D/LxnjPBFfA/Qf265
nnAbRx/mP9x0NQpWxtROzrrr2JH28b/GeM8b6F9IziQy25gFq2pP0u3+NhRBIIBbu0HXt1C
ieoOiAR4h6ptLS3Uo3pKE6JIJ6pJ76HuPGeM8DpP+PN/wCNP/0VP9wP5ddE7V/+qv8A+Yl/
/wAY+tMTuv8AMH/AH/b/ALNdd69koG/ck/zIT4zxnhP/AFg/8adWTrW8fqSPYITr+Y2f8T4
FsDkZSR1JI2T/ANZevy7A9Pt4zxnhrrOnnwFpCKV94JHqSbR0OkgHpBjNBgJ6bH/u8/z9Tz
Hk1rlO1z4zxniZF/w1/j/c9Askn8RLyfz/ANhGB/Tj9Om444pS1eUq0DSpGI4u86fdTjVQ0
0g/kA2w0nX2T4YdI2sK2dgKUPtsAn/PxnjPDNk7wSSPSU17XSc/r0R0/wD+hY3/AN0B/AEg
D9AAAPoOOhwSE9gB+ngC+sqWEnsFFOh06A9P8yT+fjPGeGxyDf8Av5W/0H8upnQxppDsmvZ
WP3bslhpQH/QW42lQG9+xPh6qVanGp7itcy7i3WrQ0OZdjJUoge2yfGeM8Or/AMf/APB//q
nSX/Kf4f36OfGxkbdb/wDTT/gQfGeM8SemG8H9D/bpruJi1Lt0JV/C1FjhA+3MX1KJ+5JPX
8gPcb8L3HnDKwvHZjqU+uldxX8yUhIVHhS232CsdQpwLmvBS/dIbTocvXPGeIkn/FH/AIx/
+k5/uB/LpUXEMNccL/boR4zxnjPDXT/X1IB3v2BPj6nqQPY9/wA9dfGeM8b9h+p/sOkj8zf
w/t1u8Z4zxnif0z1njUpRBIH6f7/7+w8Z4zxnWdegNKI+w/2f7T/kOnj6rr0/In+7WvGeM8
Jf8rf+En+IHB/h1tfI/Uf368IAJ39v/Z8dU37JF18/vHv/APNAyz/DjRwRHjPGeI4/4L/+I
D+Frx0+n/Gj/wB+x6//2QAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell