%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1623.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Jiří</first-name><middle-name>W.</middle-name><last-name>Procházka</last-name></author>
            <book-title>JFK 11 - Podhoubí smrti</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Jiří</first-name><middle-name>W.</middle-name><last-name>Procházka</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>15.8.2019</date>
            <id>8453aae5-b934-4ccb-9b33-2d90d882eb29</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            <publisher>***</publisher>
            <year>2007</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>agent</p>

<p>John Francis Kovář</p>

<p>11</p>

<p><strong>PODHOUBÍ SMRTI</strong></p>

<p><strong>Jiří W. Procházka</strong></p>

<p>PRVNÍ RYZE ČESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!</p><empty-line /><p>Copyright © Jiří W. Procházka, 2007</p>

<p>Cover Art © Jan Patrik Krásný, 2007</p>

<p>Design © Jan Doležálek, 2007</p>

<p>Edition © 2007</p>

<p>All rights are reserved</p>

<p><strong>ISBN 9</strong><strong>78-80-7254-989-4</strong></p><empty-line /><p><emphasis>Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze HUMAN IV tech</emphasis></p>

<p><emphasis>Komu: GODovi – Centrální Nad-inteligenci EF</emphasis></p>

<p><emphasis>Subjekt: Agent John F. Kovář</emphasis></p>

<p><emphasis>Vyhrazení: Materiál nepřístupný lidem</emphasis></p>

<p><strong>Agent John F. Kovář:</strong></p>

<p>Statut: ve službě dle požadavku vyšší autority</p>

<p>Rekapitulace: Agent JFK se zúčastnil mise mající za úkol zajistit nerušený chod dějin světa blízkého bázovému. Vzhledem k významné intervenci dalších stran byly při restauraci historické události, označované v učebnicích jako „Ukřižování Ježíše Krista“, použity nestandardní metody a prostředky (motorové pily a další). Cíle bylo v zásadě dosaženo, avšak Divize vnitřních záležitostí zahájila vlastní vyšetřování. JFK přesto nadále zůstává ve službě, viz statut. Analýza událostí naznačuje, že agent Kovář se stává nepohodlným pro jistou skupinu (viz. materiál označený jako Nové mocenské centrum v následujícím dokumentu). Pravděpodobně se odhodlají k pokusu o likvidaci, a to způsobem, který přinese další nárůst jejich vlivu. Kombinované profesionální i osobní důvody. Nezasahovat – viz požadavek GODa.</p>

<p>Společenská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavek Centrální Nad-inteligence GODa:</p>

<p>Tlak na Ljubu Bytewskou a celé její oddělení se zvyšuje, zaregistrována snaha o rozpuštění oddělení. Materiály iniciující tento proces zadrženy, původce bohužel neodhalen. Podrobnosti v mimořádné zprávě KILLER X-8. Existence Trojského koně v Agentuře potvrzena, zahájeno obvyklé bezpečnostní vyšetřování.</p>

<p>KILLER</p>

<p>Poznámka: materiál není určen do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality.</p>

<p><strong>1. NEBEŠTÍ JEZDCI</strong></p>

<p>„Mayday! Mayday! Přecházíme na nouzový režim!“</p>

<p>JFK dnes prostě neměl svůj den. A podle všeho, nejen on.</p>

<p>„Dvanáctko, máme vás! Děláme na souřadnicích průniku!“</p>

<p>„Děláte? Tak to sebou, sakra, hoďte!“ uhodil Kovář do palubní desky vyvedené v módní khaki. „Jsme na hranicích mezi dimenzemi a jestli nás odsud nedostanete, můžeme spadnout třeba do…“</p>

<p>„Třeba do pětačtyřicátýho,“ podotkl Vincent Vega, druhý pilot, střelec, kytarista a pijan, ve všem dokonalý profesionál, a měl pravdu. Ukazatel Geiger-Thurgauova časového indikátoru mluvil jasnou řečí čísel a letopočtů. „To bysme mohli zahájit třetí světovou ještě před Hirošimou.“</p>

<p><emphasis>Slaaashhh…</emphasis></p>

<p>Další plazmatická střela velikosti kosatky jim olízla kokpit.</p>

<p>„Vinci, nech si kecy a věnuj se laskavě těm bleskům. Nebo z nás budou akorát tak připálený hambáče.“</p>

<p>„Neboj. Tohohle parchanta mám taky,“ ohlédl se Vega za rotujícím, ostře pableskujícím výbojem a sejmul ho přesně cílenou dávkou z protometu. „Jo, a mimochodem, víš třeba, jak říkají v Paříži čtvrtlibráku se sýrem?“</p>

<p>„Nevím, a zrovna teď mě to nezajímá!“</p>

<p>„Tys začal o jídle.“</p>

<p>Kovář neměl čas ani na to, aby Vincentovi nějak odsekl, protože prostorem kabiny to zase křičelo:</p>

<p>„Dvanáctko, podařilo se! Transformujeme vás do bazální dimenze! Pokud vás neodkloní další řízený výron hyperplazmy, mohli byste přistát v cílové oblasti…“</p>

<p>„Na devíti hodinách!“ zakřičel JFK.</p>

<p>Bylo to rychlé. Jako pokaždé.</p>

<p><emphasis>Slaaasssh…!</emphasis></p>

<p>„Vidím, ne?“ řekl Vega a precizními pohyby zkušeného střelce usadil oslnivou kouli útočícího hyperfantóma do středu zaměřovací pavučiny. „A jakej byl,“ pousmál se ještě, než stiskl spoušť.</p>

<p>Kdyby Vincent Vega mohl, vyfoukl by kouř z ústí zbraní, zatočil by jimi na ukazovácích a šoupl by si je do proklatě nízko zavěšených pouzder. Jenže teď onen hřmotný Hispánec nestřílel z tolik oblíbených koltů, ale z protoplazmatických kanónů šesté generace. Jedinou dávkou mohl vymazat celou hustě osídlenou aglomeraci – a nebo zničit jeden malý X-Hawkův hyperfantóm. A o ten právě nyní šlo.</p>

<p>***</p>

<p>Hrabě Xaverius Hawk uměl nejen ničit, nýbrž i tvořit.</p>

<p>Dokázal produkovat řízené časové tunely, jakési malé vlastní hyperfantómy, ale to byl jen zlomek toho, co chtěl skutečně vybudovat. Hrabě totiž nutně potřeboval své vlastní světy, ne jen hyperfantómy. A při tom některé staré světy musel zničit.</p>

<p>To byl hlavní problém, nejen těch světů, ale i samotné Agentury. K tajným plánům X-Hawka měly sloužit coby základní stavební kameny existující světy. Temný hrabě vlastně jen suploval či urychloval běžné přírodní zákony a fyzikální děje. Aby mohlo vzniknout něco nového, něco starého musí zahynout. Jak prosté…</p>

<p>Jenže právě tohle jednoduché pravidlo Agentura – a postižené světy určené k likvidaci – nějak nechtěly chápat.</p>

<p>***</p>

<p>Po kontroverzní akci známé jako <emphasis>Jeruzalémsk</emphasis><emphasis>ý masakr motorovou pilou </emphasis>rozhodlo Oddělení vnitřních věcí nasazovat Johna F. Kováře a jeho nejbližší spolupracovníky spíš na mise „časové“ než „paralelní“. Ostatně, v jedné takové časovce – u Slavkova – podle nezpochybnitelného hodnocení KILLERA docela uspěl: 8,54 bodu z desíti možných. Jeho napůl dovolená a napůl „bondovsky“ ztřeštěná akce v Palestině už tak dobře ohodnocená nebyla. Decentně by se to dalo vyjádřit asi tak, že nezaujala kritiky a taktéž divácký zájem byl spíš vlažný. Prostě normální propadák.</p>

<p>Služební i finanční postih za Jeruzalémský masakr díky velice přísnému zhodnocení experty Oddělení vnitřních věcí neodnesl však jen Kovář. Šéfka divize pro potlačování interrealitního pašování, korpulentní Ljuba Bytewská, která ho vždy obhajovala, ostatně jako všechny své lidi, se náhle a bezodkladně musela přestěhovat ze švýcarského technologického ústředí CERN na záložní fantómdrom v moravském podzemí.</p>

<p>Do akce <emphasis>Tunguzka, </emphasis>ve které šlo o dodatečnou kamufláž havárie sibiřského urychlovače v bazální realitě roku 1908 coby pádu meteoritu, nastoupili Kovář a Vega s tím, že to sice je takříkajíc za trest, ale na druhou stranu, jak se říká mezi agenty: lepší špatná mise než žádná.</p>

<p>Že to bude ale tak špatná mise nečekal nikdo, vedení Agentury z toho nevyjímaje…</p>

<p>Po úspěšném průletu nad Sibiří a po tlakovém pokácení pětadvaceti tisíc akrů tundry v povodí řeky Podkamennaja Tunguzka se agenti měli vrátit do výchozí reality a tam měl Kovář vyčkat na další šetření vedené proti němu Oddělením vnitřních věcí ohledně papežského masakru, jenže návrat ze zdánlivě bezproblémové rutiny se zcela vymkl kontrole. Celou cestu z časového pásma 1908 je pronásledovaly roje samonaváděcích časoprostorových fantómů a neúprosně je směřovaly do pásma 1945. Tedy do linie bazální reality, kde nenastala žádná třetí, tím méně jaderná světová válka. Hrabě Xaverius Hawk dokázal využít každičké příležitosti, aby narušil chod obří Agentury, byť šlo o takřka bezvýznamnou misi.</p>

<p>Uměl vyvolávat chaos. Nejenže ho uměl vyvolávat, on potřeboval chaos. Tak jako masožravec cítí na hony kořist a pach teplé krve, tak X-Hawk vycítil každou možnost k prohloubení chaosu. Čím víc napadal cílů, bez ohledu na jejich velikost či důležitost, tím hůře bylo možné rozpoznat jeho pravý záměr. Hrabě Xaverius Hawk byl prostě Pan Protivník. Nemluvě o tom, že ohledně magických technologií a vůbec všeho, co se týkalo průniků paralelními vesmíry, na něj neměl nikdo. Nikdo s takhle malým <emphasis>n.</emphasis></p>

<p>Jediný, kdo dokázal důstojně čelit jeho soustředěným atakům, byly spojené síly Agentury. A ty se teď setsakramentsky snažily, aby dostaly dva elitní bojovníky zpátky na základnu, tedy do výchozí reality s výchozím technologickým zázemím. Maurbyho efekt ostatně nedovoloval moc ideálních řešení.</p>

<p>***</p>

<p>John Francis Kovář, toho času agent s nervy na pochodu, si otřel zpocené čelo.</p>

<p>„Tohle se ti povedlo, Vinci. Náhodou!“</p>

<p>„Tak aby se ti takhle <emphasis>náhodou </emphasis>povedlo i přistát, když už jsem prosekal cestičku k domovu.“</p>

<p>„Dvanáctko, dostáváš se mimo náš dosah!“ zaznělo po dlouhé době kupodivu klidně. Byl to úplně jiný hlas, hluboký, vyrovnaný. „Teď už je to na tobě! Hodně štěstí! Podle propočtů byste možná mohli i přežít!“</p>

<p>„Díky, letový! I když bez tý poslední věty by to loučení znělo líp.“</p>

<p>„Dvanáctko, pozor!“ ozvalo se nečekaně interrealitní řídící středisko znovu. To už rozhodně nebyl klidný hlas. „Máme tady…“</p>

<p>„Co máte? My se přece v téhle fázi už nemůžeme vrátit!“</p>

<p>„My nemůžeme ani zabrzdit, viď?“ doplnil ho Vega. Kovář mu odpověděl zdviženým ukazovákem.</p>

<p>„Nemáme vás…“ prskalo to kolem nich z virtuálních reproduktorů. „Máte kolem…“</p>

<p>„Proboha, co se to u vás, děje? Letový, slyšíte mě?!“</p>

<p><emphasis>Chrouast! Prsk…</emphasis></p>

<p>Kovář praštil do komunikačního displeje: „Krucinál, tohle spojení asi naposled testoval Marconi!“</p>

<p>Opět se soustředil na nejriskantnější část letu. Před nimi se rozevíral temně nachový přechodový fantóm kontrolovaný Agenturou. Nepatrný, kovově se lesknoucí disk mířil do jeho středu. Jakmile prošel pomyslnou kolmou rovinou, rozpoutalo se kolem nich fialově žhnoucí inferno.</p>

<p>„No, aspoň, že ses trefil do fantóma,“ ozvalo se za JFK.</p>

<p>„Příště jeď stopem,“ odsekl Kovář a pootočil se. „Hele, Vinci, co v tom letovým blbli? Co máme kolem nás – kromě našeho fantóma?“</p>

<p>Vincent Vega pokrčil obočím i rameny.</p>

<p>„Dík. Příště se zase na něco zeptám,“ zavrtěl Kovář hlavou a opět se zahleděl na pableskující, světelnými nitkami protkaný poklop kokpitu.</p>

<p>„Kdybys chtěl vědět, jak říkají sýrovýmu čtvrtlibráku v Paříži…“ nedopověděl Vega.</p>

<p>JFK jen mávl rukou.</p>

<p>***</p>

<p>Létající talíř s logem agentury Equilibrii Ferrarius vypadl ze smrtícího rozhraní mezi světy velkolepým stylem rekordmana ve skoku o tyči – který se ovšem po překonání laťky nabodne na vlastní nářadí.</p>

<p>„Vinci, sakra, kde se tady vzalo všechno tohle svinstvo?“</p>

<p>Kolem bylo žluto; kam se hrabe louka plná rozkvetlých pampelišek a petrklíčů s okolními lány řepky olejné.</p>

<p>Žlutá znamená nebezpečí.</p>

<p>Žlutě jsou natřená plynová potrubí, žlutě je označovaná radioaktivita, žluté jsou policejní pásky kolem místa činu, žlutí jsou i Číňané; tedy, vlastně jen ti zlí, v šestákových románech do vlaku. Kolem létajícího talíře se místo blankytného nebe nad ním či zeleného lesa pod ním rozprostírala jedovatá, jednolitá žluť.</p>

<p>„Kde to jsme?“ otočil se JFK na parťáka.</p>

<p>Druhý pilot Vincent Vega nestačil vydolovat z mozkových závitů ani jednu příhodnou hlášku a jen hlesl: „Jsme v prdeli, Johne. Tohle jsou totiž naši.“</p>

<p>***</p>

<p>Hluboko pod nimi, hluboko v podzemí, několik dalších pater pode dnem propasti Macocha, taky někdo hlesl: „Vítejte, zbojníci. Vypadá to, že se na vás tady těšilo víc lidí.“</p>

<p>Ljuba Bytewská těžce vstala z křesla. Venkovní obrazovky vyzařovaly do podzemního sálu ostře žlutý jas. „Tuhle souvislou sanitární clonu musel někdo pečlivě předem připravit,“ podotkla jakoby pro sebe, ale přitom tak nahlas, aby to slyšeli všichni.</p>

<p>„Tohle přece nemůžou přežít,“ hlesl agent Piérre Yang.</p>

<p>„Proboha, jak je to pole antitenzní pěny vůbec veliký?“ těkala asistentka Nikita pohledem z jedné obrazovky na druhou.</p>

<p>„Koule o průměru pětapadesát metrů,“ odvětil z komunikačního displeje von Wonder. Ačkoli zde nebyl přítomen fyzicky, bylo na něm vidět, že je plně přítomen duševně.</p>

<p>„To přece nemůžou přežít!“ opakovala Nikita po Yangovi a obrátila se na šéfovou. Ta stála nehnutě, učiněný stalagmit. Obličej měla tvrdší než okolní krasové útvary.</p>

<p>„Vždyť to říkám,“ podotkl Piérre. „Buď je oddělá Maurbyho princip, nebo jim bouchne letoun pod zadkem. To nemůže přežít nikdo.“</p>

<p>Bytewská jen mlčky zavrtěla hlavou. A povšimla si Andrey Villefortové.</p>

<p>Komtesa stála opřená o masivní rám vstupních dveří. Bedlivě sledovala obrazovky, hodnoty na displejích řídícího pultu i reakce přítomných. A náhle tichým, nízko položeným sametovým hlasem ukončila podzemní debatu.</p>

<p>„Máš pravdu, Piérre. Tohle nemůže přežít nikdo. Nikdo, kromě Kováře.“</p>

<p>***</p>

<p>„Naši? Chceš tím říct, že…“</p>

<p>Na přístrojové desce se začaly předvádět nouzové signály. Schválně, který z nich je nápadnější… Vnitřek kokpitu připomínal spíš diskotéku ze „zlatých osmdesátých“ než řídící centrum novodobého Stroje času.</p>

<p>„Jo, chci tím říct, že tohle je největší kus antitenzní pěny, jaký jsem kdy viděl!“</p>

<p>Kováři bleskla hlavou havárie ve švýcarském ústředí, hyperprostorový průnik tehdy museli likvidovat izolační pěnou. Vypadala jako klasická montážní pěna, jenže místo škvír pod zárubněmi nebo okenními rámy ucpávala díry v narušeném časoprostoru.</p>

<p>„Ale my přece nenarušujeme žádné kontinuum! My se vracíme do výchozí reality!“</p>

<p>„To máš pravdu, ale podle všeho si to myslíme jenom my!“</p>

<p>„Pozor!“ skočil jim do řeči palubní počítač. „Právě byl spuštěn autodestrukční systém! Pozor, právě byl spuštěn…“</p>

<p>Kovář se otočil k reproduktoru: „Ti pitomci z technickýho asi koukají na samý scifárny! Ještě, že nezavedli třídu Nostromo!“</p>

<p>„Do exploze zbývá minuta, čtyřicet vteřin!“</p>

<p>„Uvažovali o tom,“ zamručel Vega. „Ale pak se rozhodli pro Nostradamus.“</p>

<p>JFK zase zavrtěl hlavou. Neměl už sílu ani čas zabývat se touhle zásadní informací.</p>

<p>„Do exploze zbývá minuta dvacet vteřin!“</p>

<p><emphasis>Bum!</emphasis></p>

<p>Kovář umlčel autodestrukční systém jednou dobře mířenou ranou.</p>

<p>„Říká se sekund!“ poznamenal.</p>

<p>„No, tak tohle nám rozhodně pomůže!“ zhodnotil to Vincent Vega.</p>

<p>„Tahle mašina za minutu vylítne do vzduchu,“ zakřičel do vzrůstajícího hluku, houkání a praskání Kovář. „Ale proč?!“</p>

<p>Antitenzní pěna je bezpečně izoluje od okolní reality, asi jako vaječná slupka ještě nevylíhlou želvu od okolního světa. Až sem to je v pořádku, jenže – podle všeho – se Kovář s Vegou do tohohle světa „nevylíhnou“, protože letoun se v rámci vlastních systémových příkazů a na základě Maurbyho efektu rozhodl pro sebezničení. Ale proč…?</p>

<p>„Bože, to ty Hawkovy blesky,“ pronesl náhle JFK.</p>

<p>„Správně,“ řekl Vega. „Musely se nějak implantovat do struktury letounu. To byl hlavní záměr těch útoků.“</p>

<p>„Takže ne pětačtyřicátý? Žádná třetí světová? To celý bylo jen takový divadýlko…“</p>

<p>„Neřekl bych. Ta třetí světová měla určitě větší prioritu, ale když se to holt nepovedlo, tohle je zřejmě náhradní řešení!“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Huhly minuty, hu hu vteřin!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>ozval se neodbytný autodestrukční systém.</p>

<p>„Kolik říkal?“ podíval se Kovář na palubní displej. Marně. Po jeho úderu pěstí se místo číslic zobrazovaly nesrozumitelné paznaky.</p>

<p>Vega pokrčil rameny. Kovář horečně uvažoval.</p>

<p>„Máš nějaký řešení?“ zeptal se pro jistotu.</p>

<p>„Ne. Ty podělaný blesky překódovaly náš letoun tak, že se stal pro tuhle realitu nežádoucím objektem. Ať z něj vylítneme na sedačkách nebo na padácích, všechno pohltí sanitární pěna. Všechno cizí rozloží na atomy… Pokud to teda dřív neexploduje samo.“</p>

<p>„Jasný! Maurbyho efekt!“ zakřičel Kovář a rozesmál se.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Huhly hu hu vteřin!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„No, mě Maurbyho efekt v tuhle chvíli nepřipadá tak zábavný,“ poznamenal Vega nejistě.</p>

<p>„Hele, Vinci, podle toho, co v tomhle stroji ještě funguje, jsme nějakých sto metrů nad zemí. A protože nás pěna skoro zastavila, tak teď letíme asi tak čtyřicítkou…“</p>

<p>„Asi tě úplně nechápu,“ drbal se Vega na čele. „Pěna přece lokalizuje jakoukoli jinou technologii, tedy i padák. A my jsme komplet obklopení infikovanou technologií.“</p>

<p>„No vidíš,“ přerušil ho Kovář. „Takže do naha!“</p>

<p>Vincent Vega vytřeštil oči.</p>

<p>„Netušil jsem, že jsi…“</p>

<p>„Nejsem přece… do prdele!“</p>

<p>„No, právě…“</p>

<p>„Ale ne! Vinci, krucinál – musíme vypadnout! A protože antitenzní pěna napadne všechno, co podle ní do týhle reality nepatří, musíme vyskočit nahatý! Žádný technologie, žádný Maurbyho efekt! Jako Terminátor! Taky si musel vždycky oblečení najít až v tom novým světě!“</p>

<p>To už ze sebe oba strhávali kombinézy.</p>

<p>„Ale bez padáku to nebude ono!“ namítl Vega a v duchu si pomyslel něco o staromilcích. Terminátor, pche! Kdyby Terminátor vyrazil s Johnem na jednu jedinou misi, teprve pak by poznal, co to znamená být nasazený do „ukončovací“ akce. A pak by si teprve vážil své reality a nemíchal by se do jiných časoprostorových pásem.</p>

<p>„Vždyť jsme tady nedaleko takhle už padali,“ ukázal Kovář naslepo ven. „A taky bez padáků!“</p>

<p>„No, taky jsme dopadli.“</p>

<p>„Hlavně jsme přežili.“</p>

<p>Vzpomínka na závěr paralelní bitvy u Slavkova, kdy se nad napoleonskými vojsky a německými tanky zjevil harrier – aby se vzápětí hned rozložil na atomy – byla ještě živá.</p>

<p>Vincent Vega si místo další repliky jen povzdechl a nouzově otevřel dveře létajícího talíře. Otevíraly se stejným způsobem jako třeba v metru. Ještě, že technici pořád nekoukají na ty scifárny a občas cestují městskou hromadnou. Což tedy sice není sci-fi, ale občas je to čistokrevný horor.</p>

<p>Pod sebou, i skrze tu hutnou žlutou mlhu, spatřili temné vrcholky stromů.</p>

<p>Byly blízko, byly přijatelně blízko.</p>

<p>Vincent Vega chápavě kývl. Skoky do korun stromů se učil ještě jako mladý a oddaný příslušník jakýchsi baretů, barvu si již přesně nevybavoval. Každopádně, z téhle výšky mají docela reálnou šanci přežít, bez padáku, bez ničeho. Díky tomuhle šílenci…</p>

<p>„Johne,“ otočil se ve dveřích. „Víš, že jsi docela fajn chlap.“</p>

<p>„Tak teď bych se tě pro změnu zase zeptal já, jak to myslíš…“</p>

<p>„Ty seš vůl,“ zavrtěl hlavou Vega, pousmál se a skočil.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ha hihi vtehiny hastane hexploze!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Vincent Vega se ohlédl vzhůru.</p>

<p>John Francis Kovář padal hned za ním.</p>

<p>Zatím to bylo dobré, první metry propadávali řídkou pěnou, ale potom to bude horší…</p>

<p>JFK si vzpomněl na klasický kameňák: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Chlap padá z mrakodrapu a v každým patře ho lidi slyší, jak říká: </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Zatím je to dobrý.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>A nad nimi, v zářivých barvách duhy, vybuchl užvaněný letoun.</p>

<p><strong>2. POD JEZEVČÍ SKÁLOU</strong></p>

<p>„To je zase dneska počasí, co, Anežko?“</p>

<p>„Hrůza povídat, Lojzíku! Takovýhle divný mlhy nepamatuji, co jsem se sem přistěhovala.“</p>

<p>„Snad jim neruply Dukovany,“ zasmál se nadlesní Alois Vašíček a přejel si prsty bujný knír. „A co houby? Jak vidím, tak rostou, rostou, co?“</p>

<p>„To víte, že jo, však to sám víte nejlíp. O vašem houbařském umění kolují učiněné legendy.“</p>

<p>„Ale, tak nezačínejte zase, Anežko. A nasedněte si. Beztak máte plný košík a já jedu kolem Pazderny, tak tož vás hodím domů.“</p>

<p>„To jste hodnej, Lojzíku. Ani nevíte, jak ráda se s vámi svezu… S takovým houbařem,“ dodala významně. V očích jí zajiskřilo.</p>

<p>Vrchní nadlesní Alois Vašíček, jedenáctý lesník v proslulém mysliveckém rodu, seskočil do mokré trávy na kraj vyježděné lesní cesty, obešel brumlající motor a pomohl Anežce Mlynářové do služebního džípu. Žena mu podala proutěný košík plný hub. Pozvedla sukni a vysoko odhalila nohu. Stupačka vozidla byla vysoko.</p>

<p>Vašíček se zalíbením pohlédl na pevné stehno. Mlynářová byla hezká ženská. Nebylo jí ani pětatřicet, porodila dva kluky jako buky a postavu by jí mohla závidět kdekterá rádoby cvičitelka aerobiku.</p>

<p>„Dovolíte?“ zeptal se jí a aniž čekal na souhlas, zlehka jí volnou dlaň položil na zadnici a nadzvedl ji do sedačky.</p>

<p>„Ale jistě,“ obrátila se k němu Mlynářová. „Děkuji,“ zaculila se.</p>

<p>Slušelo jí to, když se usmívala. Měla bystré, zelené oči, ve tvářích dolíčky a kolem úst jí tancovaly vrásky; myšleno ty hezké vrásky, které spolu se rty, očima a duší tvoří úsměv.</p>

<p>„Tady máte váš dnešní úlovek,“ opětoval myslivec úsměv a podal jí plný košík. Jejich prsty se na chvíli dotkly. Byla to taková jejich hra. Ona se líbila jemu, on jí. Oba to věděli, a to, co věděli, nevěděl nikdo jiný.</p>

<p>Mladá paní Mlynářová si položila košík do klína, tak pomalu, aby ho statný hajný mohl stejně zvolna pustit. Usmáli se na sebe. Hajný Vašíček se vrátil na místo řidiče, sešlápl spojku, zařadil jedničku a rozjel se.</p>

<p>„A kdepak jste všude dneska byla? Koukám, že máte pěkný kozáky, a tyhle praváky…“</p>

<p>„Vy přece víte,“ pronesla Anežka Mlynářová a postupně zvedala z košíku jednu houbu za druhou. Na vrchu měla samé skvosty. „Tyhle kozáky jsem našla na svahu pod posedem, na té travnaté mýtince, a hříbka v dubovém hájku, hned vedle cesty do Lhoty.“</p>

<p>„Ale vy máte i krásný křemeňáky!“ podivil se Vašíček snad až příliš okatě. „Jak tak koukám, vám opravdu nic neunikne!“</p>

<p>„Ale ne,“ zarděla se Mlynářová a položila houby zpět do košíku. „Občas mi něco uteče. A co je nejhorší, už to nejde vrátit.“</p>

<p>Alois Vašíček suše polkl. Pohlédl na ni. Byla opravdu hezká. Slušelo jí to i v té obyčejné lněné sukni a béžové halence.</p>

<p>„Anežko, ani nevíte, jak rád vás zase vidím. A jak vás rád poslouchám,“ odhodlával se k jakémusi vyznání, hodlal odhalit to skryté, to hluboko uvnitř, nadechl se a…</p>

<p>Nadlesní cosi zahlédl periferním viděním a dupl na brzdy. Zároveň instinktivně vystřelil pravou paži, aby zabránil Anežce rozbít si obličej o přední sklo.</p>

<p>„Hlavně ji drž, mysliveckej,“ poradil mu nahý, zakrvavený muž s kusem klacku v napřažené paži. „Ať ti neprolítne oknem na kapotu.“</p>

<p>***</p>

<p>„Lojzíku!“ zaječela Mlynářová. „Co to je?“</p>

<p>Nadlesní Vašíček nebyl žádný poseroutka. Hrábl dozadu po brokovnici – a místo brokovnice sevřel cosi pevného. Patřilo to člověku. Vašíček zahlédl sveřepou tvář pokrytou třídenním strništěm vousů.</p>

<p>„Necháš tu pušku na pokoji!“ řekl opět ten vpředu. Vašíček se zase otočil. Nicméně, stále za sebou vnímal rozkročenou postavu ohromného a nahatého chlapa, jehož právě držel za lýtko. Ten se zrovna rozmachoval brokovnicí a…</p>

<p>„Vinci, nech ho!“</p>

<p>„Proboha! Kdo jste?“ zašeptala Anežka Mlynářová.</p>

<p>JFK ocenil, že už hystericky neječela.</p>

<p>„Co po nás vlastně chcete?“ hystericky zaječela.</p>

<p>Vincent Vega zavrčel, španělsky. Česky nadávat neuměl. Pochytil sice od Kováře pár frází, ale netušil, jestli se hodí zrovna v téhle chvíli. Třeba <emphasis>Pal vocuď, hajzle! </emphasis>nebo <emphasis>Vyvalte sudy a pište to hráběma.</emphasis></p>

<p>Mlynářová se otočila a řekla: „Lojzíku, pusťte toho pána. Zřejmě se mu nezamlouvá, že ho držíte za nohu.“</p>

<p>Pak jí pohled vyjel vzhůru, mezi stehna rozkročeného černovlasého muže – a tiše si povzdechla.</p>

<p><emphasis>To je dneska den, </emphasis>blesklo jí hlavou. <emphasis>Celé týdny nic, a najednou tohle…</emphasis></p>

<p>„Ehm, copak si přejete?“ pronesla s podstatně jiným odstínem hlasu než před chvílí. A odvrátila se od urostlého Jižana. JFK v tu chvíli stál těsně u džípu, takže Anežka neměla možnost srovnávat, ale i tak usoudila, že dneska má na chlapy štěstí. Protože, jak již bylo řečeno, Alois Vašíček také nebyl žádný třasořitka.</p>

<p>„Potřebujeme váš džíp. A brokovnici,“ řekl Kovář. „Pro jistotu.“</p>

<p>„Nic víc?“ málem vyhrkla Anežka Mlynářová, ale včas se zarazila. Přeci jen, byla zde s pohledným nadlesním. A vůči němu by taková otázka položená neznámým mužům byla poněkud netaktní. A netaktická…</p>

<p>„Nechte tu ženu na pokoji a udělám, co řeknete,“ konečně se ozval Vašíček. Mluvil rozvážně, s nadhledem nad situací a také s vědomím, že se o jeho statečnosti díky Anežce Mlynářové dozví kdekdo v okolí. „Nechci vám ublížit…“ chtěl pokračovat, ale cosi jako jeřáb ho vyzvedlo ze sedačky a postavilo jej do bahna cesty.</p>

<p>„Nerozumí vám,“ řekl Kovář, když zjistil, že myslivec chce Vegovi cosi vysvětlovat. „Ví jen, že musíme získat vaše auto. Zbraň už má. Máte ve voze nějaké oblečení, nebo vás máme požádat o váš oděv?“</p>

<p>„Vezu montérky. Právě jsem je fasoval pro dřevorubce. Myslím, že vám budou, ostatně naši chlapi taky nejsou žádní trpajzlíci.“</p>

<p>„Díky. My se do nich už nějak navlékneme.“</p>

<p>Vincent Vega mezitím vklouzl do sedadla řidiče a usmál se na neustále šokovanou ženu. Pootevřel rty a odhalil velké, pravidelné bílé zuby. V zablácené a notně zakrvácené tváři mu svítily jasněji než měsíc za úplňku mezi temnými, nízko letícími mračny; lepší přirovnání by stejně nikoho ze zúčastněných v tu chvíli ani nenapadlo.</p>

<p>„Madonna mia,“ zasmál se Vega. „Co tady pohledává tak krásná žena?“</p>

<p>„Říká vám, abyste vystoupila,“ přeložil volně Kovář.</p>

<p>„Já vím, co mi říká. Trošku rozumím španělsky,“ pohlédla Mlynářová na Kováře. „Vystoupím i tak, protože zde nenechám přítele samotného.“</p>

<p>Ladně vyklouzla z terénního vozidla, pohlédla na svalnatého Vegu, Kovářovi nevěnovala ani pohled – rušil ji při komunikaci s jižanským obrem – a bez jakéhokoli náznaku rozpaků se zavěsila do rámě pana nadlesního.</p>

<p>„Přeji šťastnou cestu,“ pronesla španělsky a usmála se tajemněji než Nahá Maja.</p>

<p>Vincent Vega se pozvedl a hodlal pokračovat ve slibném dialogu, jenže na rameno mu dopadla pevná ruka JFK.</p>

<p>„Nech toho, krucinál! Kolem se hroutí světy a ty tady budeš tokat! Jeď už, sakra!“</p>

<p>„Ty jsi fakt kazišuk,“ poznamenal Vega, nastartoval a rozjel se.</p>

<p>Kola džípu rozstřikovala kolem blátivé spršky. Vašíček a Mlynářová stáli za nimi, vedle cesty, byli přitisknutí k sobě a každému se hlavou honily poněkud odlišné myšlenky. Nicméně, společné jim bylo to, že přežili bez úhony takovéto vskutku podivuhodné setkání.</p>

<p>„Anežko, asi půjdeme domů, že?“</p>

<p>„Jistě, Lojzíku. Radši pojďme… Ale ne! Nechala jsem tam košík s houbami!“</p>

<p>„Zítra vám nasbírám jiné. A nebo na ně vyrazíme spolu, co říkáte?“</p>

<p>„A já z nich udělám pravou kulajdu, tu jak jste u mě měl minule.“</p>

<p>„Dobře si na ni pamatuji. Byla vynikající.“</p>

<p>„I vy lichotníku.“</p>

<p><strong>3. EXPERTI</strong></p>

<p>„Pořád nic?“</p>

<p>„Nic,“ zavrtěl Vega hlavou. Jednou rukou se opíral o palubní desku a druhou na vysílačce chytal všemožné frekvence. „To je divný. V případě takového lapsu Agentura přece využívá policejní i záchranářské frekvence, které se v dané realitě dají chytit.“</p>

<p>„Nemluvě o tom,“ doplnil ho Kovář, „že tady jsme v naší realitě. Takže bychom měli chytit i hitparádu von Wondera.“</p>

<p>„Tak prostě dorazíme bez ohlášení. Kolik to ještě může být kiláků?“</p>

<p>„Devět, deset.“</p>

<p>„To by člověk neřekl, jak se někdy může těšit do práce. Už abychom tam byli. Sprcha, jídlo, nový hadry a zase jídlo! Vítáme vás v civilizaci! Hip hip hurá!“</p>

<p>JFK se v duchu pousmál. Vincent Vega holt nikdy jiný nebude. Ať ho potká cokoliv, vždycky je spolehlivý, ke všemu odhodlaný a navíc všeho schopný, doslova. A zejména – umí se radovat i z malých vítězství. Pravda, většinu vítězství také dokáže vybojovat.</p>

<p>„Hele, vem to za mě, já se jdu mrknout po nějakém žrádlu,“ vrátil Kováře ze vznosných úvah Vega. Zastavili, Kovář převzal řízení a Vega mezitím přelezl dozadu propátrat, jestli by nějaké jídlo nenašel.</p>

<p>„Johne, proboha, co to vezeme?“ ozvalo se zezadu, z nákladního prostoru džípu.</p>

<p>„Nahou stopařku? Vodíkovou bombu?“ odhadoval podle tónu Vegova hlasu Kovář. Výhled mu náhle zastínil košík plný hub. Trošku uhnul hlavou, aby viděl na cestu.</p>

<p>„Houby,“ řekl.</p>

<p>„Houby? Tohle nejsou houby!“</p>

<p>„Vinci, houby, to nejsou jenom žampiony nebo hlívy ústřičné. Nerostou jen v podzemních plantážích osvětlovaných zářivkami, ale třeba i v lese. My tady chodíme do lesa a ty houby hledáme a sbíráme.“</p>

<p>„Vy chodíte do lesa sbírat něco, co se živí vlhkem a hnilobou – a roste jako plísně?“</p>

<p>„Jo. A jíme to.“</p>

<p>„To je fakt hnusný.“</p>

<p>„Vinci, krucinál! My jíme věci, které vyrostly ve volné přírodě, zatímco ty si v nóbl restaurantu pana Septima pochutnáváš na něčem, co vyrostlo na hnoji někde ve sklepě! A to nemluvím o tom, že sis před bitvou u Slavkova pochutnával na polévce, která zrovna těchhle hub byla plná.“</p>

<p>Vincent Vega mlčel. Odložil košík dozadu, sedl si vedle Kováře a zkoušel, jak mu padne pracovní oblek moravských dřevorubců. Stále mlčel. Ohrnul si rukávy až k loktům, zkusmo projel široký zip od krku do poloviny hrudníku, nahrbil se a nadechl se, a pořád mlčel.</p>

<p>„Co je zase?“ nevydržel to už Kovář. Dneska měl opravdu den blbec. Časoprostorový letoun za pár milionů je v hajzlu – <emphasis>to zas bude na Oddělení vnitřních věcí keců, </emphasis>uvědomil si. Místo důstojného návratu ze sibiřské mise drkotal po rozbahněné lesní cestě, namísto rutinního spojení se základnou nemají ani náznak kontaktu a parťák mu trucuje hůř než malý kluk. „Tak co se děje?“</p>

<p>Vega předpažil, sevřel ruce v pěsti a několikrát si zacvičil <emphasis>tokaidó.</emphasis></p>

<p>„Nic,“ odvětil. „Přemýšlím.“</p>

<p>„Aha. Promiň. Já že jsem si toho nevšiml. Obvykle, když přemýšlíš, ti kolem hlavy světélkuje kruh a po obloze létají komety.“</p>

<p>„Když jsi takový znalec jídla,“ ušklíbl se Vega a nenechal se vyvést z bohorovnosti tuctovými hláškami, „tak mi řekni, jak třeba v Paříži říkají čtvrtlibráku se sýrem?“</p>

<p>„Co to sem motáš? Kromě toho, že jsme přežili ten držkopád a že máme auťák, hadry a zbraň, tak máš ještě jiné problémy? Vinci, nech toho. Máme už spojení?“</p>

<p>„To ty jsi naposled mluvil o hamburgerech. A kontakt zatím nulový.“</p>

<p>„Já že mluvil o těch houskách se sekanou. Aha,“ podrbal se Kovář na lebce. „Dobře, dobře. Jestli jsem se tě tou zmínkou o připálených hamburgerech nějak dotknul, tak promiň.“</p>

<p>„To nic. Já jen, když jsi takový odborník na to, z jakého hnoje co jím, jestli taky víš, jak v Evropě říkají něčemu, co neroste na hnoji. Tak jak říkají čtvrtlibráku se sýrem v Paříži?“</p>

<p>„Oni mu neříkají čtvrtlibrák se sýrem?“</p>

<p>„Ne,“ podíval se na něj Vega. „Říkají mu <emphasis>roayal sýr</emphasis>,“ dodal s vítězoslavným úsměvem. Kovář pochopil, že se asi dotkl nějakého bolavého Vincentova místa.</p>

<p>„Roayal sýr? Dobrý. A co Big Mac?“ zkusil to ještě, na usmířenou.</p>

<p>„Big Mac je Big Mac,“ pokrčil Vega rameny. „Ale říkají mu le Big Mac…“</p>

<p>„Hele, viděl jsi to?“ přerušil jej Kovář.</p>

<p>Vega se pátravě rozhlédl.</p>

<p>„Nevím co, ale určitě jsem to neviděl.“</p>

<p>Kolem ubíhal les, nebe zase bylo modré a podle toho, kolik ujeli kilometrů, by měli být v prvním pásmu moravské pobočky. Kovář si promnul dlaní čelo.</p>

<p>„Co to mělo být?“ zašeptal Vega.</p>

<p>„Nic. Jsem prostě unavenej,“ řekl Kovář a raději zastavil. Seskočil z džípu a pátravě se rozhlížel. Vega se rozhodl využít zastávku k vykonání tělesné potřeby, tedy k tomu, co hrdinové v akčních filmech a agenti v dobrodružných příbězích nikdy nedělají. Vzadu v džípu totiž objevil balení toaletního papíru – a to ho potěšilo snad ještě víc než sličná stopařka; tedy, jen v tuto chvíli, samozřejmě.</p>

<p>John Francis Kovář se naklonil do auta přes sedačku řidiče a znova projížděl frekvence vysílačky. Přepnul na vysílání a na několika frekvencích opakoval:</p>

<p>„Tunguzka volá Macochu. Jsme na místě. Potvrďte příjem.“</p>

<p>Marně.</p>

<p>„Johne! Pojď sem! Tos ještě neviděl! Johne!“</p>

<p>JFK se otočil a spatřil potácejícího se Vegu. Černovlasý hromotluk si ještě zapínal montérkové kalhoty. Nohy se mu bořily do temně zeleného mechového porostu a na tváři měl výraz naprostého úžasu. Za ním nebylo nic zvláštního, jen borovice, duby, modříny, prostě les. Žádný medvěd brtník, žádný kráčející smrk, tím méně smečka rozzuřeného kapradí.</p>

<p>„Johne! To… To…!“</p>

<p>„Vinci, podle toho, co vyvádíš, počítám, že jsi nejmíň posral trpaslíka,“ zavrtěl Kovář hlavou a zase se vrátil k vysílačce. Vega ho s šíleným výrazem doslova vyrval z kabiny. Pak vrazil trup dovnitř, vytáhl košík s houbami tak prudce, až půlku rozsypal, a vrazil ho Kovářovi před obličej.</p>

<p>„Vysvětli mi to!“ přerývaně oddychoval, v jedné ruce košík a druhou ukazoval za sebe. „Co to, sakra, je?“</p>

<p>Kovář pomalu, aby Vegu ještě víc nepopudil, sáhl do košíku a s vše chápajícím úsměvem zvolna vyndával houby, jednu po druhé.</p>

<p>„Ano, ano. Tak toto je kozák březový, vyskytující se v lesích a hájích, výhradně pod břízami. Vyklenutý klobouk světle šedohnědý až tmavohnědý, jedlý. A tenhle výstavní exemplář je zase křemenáč dubový,“ pronášel rozvážným hlasem mykologického experta, „jenže já samozřejmě neznám z hlavy všechny ty jejich latinské názvy. A asi ti těžko vysvětlím všechno kolem houbaření…“</p>

<p>Vega mu vyrazil houby z ruky. Hodil košík do louže tak prudce, až z ní na břeh vyskočilo několik vylekaných žabek, a chytil Kováře za rukáv kombinézy.</p>

<p>„Nech toho šaškování a pojď!“</p>

<p>JFK přemýšlel, jestli se nestali obětí dosud nezaznamenaného halucinogenního působení antitenzní pěny. Přece jen, padali skrze ní bez jakékoliv ochrany, vdechovali rozprášený rosol…</p>

<p>Pak si ale vzpomněl na podivné déjá vú, jež se mu před chvílí mihlo před očima. A začal tušit, že opravdu něco není v pořádku.</p>

<p>Vega rozhrnul nízké větve rozložité jedle a vystrčil Kováře na palouk.</p>

<p>Ten jen vytřeštil oči.</p>

<p>***</p>

<p>John Francis Kovář stál na kraji sluncem ozářené mýtiny. Vpravo se k nebesům vzpínalo divoké maliní a ostružiní, vlevo se zelenaly mladé smrčky, na okrajích se bělaly břízky – a mezi tím vším ze země trčely čtyři skoro dvoumetrové bedly vlnaté.</p>

<p>A jeden víc než třímetrový <emphasis>„</emphasis><emphasis>nádherný exemplář</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>hřibu kováře, jak by řekl Kovář. A ještě dva klouzci sliční, lesklé oranžové klobouky měli širší než pohádkový Dědeček Hříbeček.</p>

<p>„To jsou ale blbý fóry,“ pousmál se Kovář nejistě a ohlédl se na přítele. „Vidím, že moje houbaření se ujalo. Hřib kovář, já Kovář. Jistě netušíš, co se to tu děje, Vinci, viď?“</p>

<p>Vega se ani nenamáhal odpovědět. Jen strnule ukazoval vlevo. Mezi dvěma pařezy se začal vlnit travní porost.</p>

<p>„To snad ne,“ hlesl Kovář a vydal se k evidentně houbové sopce, ale ani tak jednoduchý úkol, jako dojít k nevysokému pahorku, nedotáhl do konce. Po třetím kroku totiž zakopl o…</p>

<p>Agent jen tak tak vyrovnal pád, instinktivně uskočil do měkkého mechu před sebou a otočil se. Za ním z prosluněného povrchu mýtiny rostlo k nebi cosi obrovského. Rostlo to hrozivě rychle. Rostlo to rychleji, než by si kterýkoliv houbař na světě mohl přát. I kdyby nenašel za celé léto ani holubinku mandlovou.</p>

<p>Za Kovářem se s doprovodnými zvuky drolící se zeminy drala k nebi gigantická muchomůrka, šarlatově červený klobouk posetý zažloutlými strupy měl v průměru přes dva a půl metru. JFK se rozhlédl po pasece. Všude kolem vyrůstaly další houby.</p>

<p>„Není tohle spíš raketodrom?“ pronesl se stále stejně užaslým výrazem v tváři.</p>

<p>„To ti řeknu,“ odsouhlasil pár kroků za ním Vincent Vega. „Kam se hrabou ty filmy s otevírajícími se raketovými sily.“</p>

<p>Kolem nich vyrůstaly další a další houby, jeden by až řekl – jako po dešti. Byly setsakramentsky rychlé.</p>

<p>„Běžíme zpátky,“ pronesl Kovář, a v jeho hlase byla cítit zmařená naděje na takový kapitální úlovek. Kdo by se kdy mohl pochlubit podobným houbařským úspěchem?</p>

<p>„To abychom pohnuli kostrou,“ řekl Vega. Kovář se ohlédl a pochopil proč.</p>

<p>Les za nimi zarůstal houbami.</p>

<p>Všude.</p>

<p>Utíkali jako o život.</p>

<p>Kdyby v téhle situaci chtěl kdokoliv hláskovat, jakkoli by to bylo nevhodné, řekl by, že konec konců jde o houby…</p>

<p>Kovář s Vegou kličkovali mezi stále se zvětšujícími nohami obřích muchomůrek a holubinek, vyhýbali se trsům václavek a lišek, odráželi se od pevných klobouků kozáků a modráků.</p>

<p>„Támhle je!“ zakřičel s úlevou Kovář a v běhu ukázal na lesácký džíp. Pak zastavil a ruka mu poklesla. Vedle něj se zastavil Vega. Oba zhluboka oddychovali a zírali. Terénní vozidlo se připravovalo na svůj první vertikální výlet. Země pod ním se zvedala, a to hned na dvou místech. Uprostřed podvozku vyrůstal hřib satan a pod předním kolem jeho blízký příbuzný, hřib sírový.</p>

<p>Motor stále běžel.</p>

<p>„Byly ty kanystry vzadu plné?“ zeptal se Kovář Vegy.</p>

<p>„Uvidíme,“ pokrčil rameny Hispánec.</p>

<p>Džíp se zvedal stejně jako na servisní rampě, ovšem na špatně seřízené servisní rampě. Začal sklouzávat po šedobílém, sametovém klobouku kupředu, ale přední maskou narazil do vršku hříbka sírového. Vozidlo chvíli stoupalo vzhůru v poněkud nakloněné rovině, bylo nad zemí už víc než tři metry, a pak se svezlo ze satana a zřítilo se pozadu na lesní cestu. Chvíli se nic nedělo, ale byla to opravdu jen chvilka…</p>

<p>„Zpátky!“ zakřičel Kovář a vrhl se dozadu. „Au!“ doplnil svůj rozkaz, protože narazil do tvrdé nohy olbřímího klouzka. Svezl se po ní k zemi a přikryl si hlavu dlaněmi.</p>

<p><emphasis>Shuuiiis! </emphasis>zasvištělo to nad ním. Pádem poškozená benzínová nádrž, stále pracující motor a dva plné pětadvacetilitrové kanystry naturalu vykonaly to, co měly. Ohořelé kusy automobilu se rozlétly do všech stran a Kovář v tu chvíli děkoval klouzku obecnému, za jehož dužnaté tělo se mohl ukrýt. Pomalu vyhlédl zpoza osmahnutého houbového sloupu.</p>

<p>„Johne?“ ozvalo se nedaleko vpravo. „Žiješ?“</p>

<p>„Snažím se,“ oddechl si JFK. „Teda spíš – smažím se.“</p>

<p>„Už to nemůže být daleko!“ sděloval Vincent Vega mezi hlubokými vdechy a výdechy. Na chvíli se zastavil. „Podělaný, zatracený houby! Taky nám mohly ten auťák nechat!“ nadával do země v předklonu. Utíkali bez přestávky skoro hodinu. Ani teď si moc neodpočinuli, sotva pod sebou Vega ucítil pohyb země, odplivl si a seskočil z dalšího rašícího houbového pahorku. Připadal si jako v té nejprimitivnější počítačové hře.</p>

<p>Přeskoč včas na bezpečné místo, jinak přijdeš o body. Nebo o fanty.</p>

<p>Nebo o život.</p>

<p>„Támhle!“ ozval se několik hub před ním Kovář. „Jsme doma! Vinci, makej!“</p>

<p>„Doufám, že mě nezveš na tu nějakou tvou pochoutku z hub!“</p>

<p>„Nech si kecy na koledu a…“</p>

<p>„Co je zase?“ doběhl Vega ke Kovářovi. „A hele,“ dodal.</p>

<p>To <emphasis>A hele… </emphasis>by asi řekl každý, kdo by spatřil to samé.</p>

<p>Místo strohého, železobetonovými vraty chráněného vchodu do nitra Agentury před nimi rašily obrovské koule. Pro houbaře sice přitažlivé, ale v každém případě to byly celé kupy balónů pýchavek. Před agenty se místo spásného vchodu do nitra moravské pobočky rozkládaly bělavé koule neuvěřitelně rychle rostoucích hub. Vytvářely celé trsy bobtnajícího, okrového, světlehnědého až tmavě kaštanového sousoší.</p>

<p>„Musíme se dostat dovnitř!“ zakřičel Kovář. „Agentura přece musí vědět, co se tady děje!“</p>

<p>„Možná,“ dodal Vega. A zatvářil se tak skepticky, že Kovář nemohl nezareagovat:</p>

<p>„Chceš tím říct, že…?“</p>

<p>„Přesně to chci říct, Johne,“ ohlédl se Vega na Kováře. „Agentura ví přesně tolik věcí, kolik potřebuje vědět. A nebo – jak moc toho chce vědět.“</p>

<p>JFK chtěl něco dodat, ale už to nestačil.</p>

<p>Shluky obřích pýchavek čokoládových a palicovitých, jež zakryly rozměrná železobetonová vrata do podzemí, se rozprskly. Kolem obou agentů létaly bělavé kusy houbové hmoty a pleskaly o kmeny stromů, o nohy hřibovitých obrů nebo padaly do mechových porostů.</p>

<p>„Co to má znamenat?“ kryl se Kovář za nejbližší houbou.</p>

<p>„Šéfová,“ ozvalo se za ním. „Asi se jí už stýskalo,“ dodal Vega. JFK nevěřícně hleděl na scénu jako vystřiženou z kteréhokoli akčního filmu o autech, kaskadérech a smyslu života.</p>

<p>***</p>

<p>Šedě okrovou, hutnou hmotou prolétl ven ohromný černý tahač.</p>

<p>Za jeho předním sklem seděla major Bytewská. Ta řídila. Vedle ní byla zřetelná vychrtlá postava profesora von Wondera a zejména obrys svalové skulptury jménem Chuck, známější spíš pod přezdívkou Hulk.</p>

<p>Černočerný tahač se stříbřitým logem agentury EF na přední masce prorazil skrze plodnice pýchavek cestu i dalším vozidlům. Dva hummery, jeden s červeným křížem, druhý s černým, jedna oktávka z limitované série Pink Floyd, modrá skříňová avia a kanárkově žlutý ford Ka, ta všechna auta se prodírala záplavou šedavé hmoty; zejména káčko mělo problémy, i když jelo poslední.</p>

<p>JFK a Vega běželi k tahači. Ten právě brzdil.</p>

<p>Bytewská spustila okénko a zakřičela:</p>

<p>„Sakra, tady jsou ti prevíti taky!“</p>

<p>„To myslíte nás?“ ozval se dotčeně Vega, ale Kovář ho včas zarazil.</p>

<p>„Tím myslí houby!“ zasyčel mu do ucha.</p>

<p>„Kováři, Vego, co tady lelkujete? Okamžitě se přidejte k záchranářům! Potřebujeme každou ruku!“ rozkázala Bytewská z okna kabiny a vzápětí seskakovala na zem. „Jinak – vítám vás zpátky! A doufám, že průšvih s vaším návratem z Tunguzky nemá nic společného s tímhle houbařským šílenstvím!“</p>

<p>„Na to se zeptejte Johna!“ opět promluvil Vega a Kovář už neměl čas ho zastavit. Běžel totiž k dalším autům a hledal ji. Ano, koho jiného by hledal.</p>

<p>„Celou dobu mi vysvětluje,“ pokračoval Vega, „jak jsou houby zdravý a jak jejich hledání v tichém lese blahodárně působí na nervovou soustavu,“ informoval Bytewskou Vega. „No, práskat se nemá, ale hlásit se to musí,“ zašklebil se a rozhlédl se. „Kde máte raněné?“</p>

<p>„Nemáme raněné,“ odvětila Bytewská stroze.</p>

<p>„Mluvila jste o pomoci záchranářům, tak jsem předpokládal…“</p>

<p>„Nemáme raněné. Máme obalené,“ vysvětlila Bytewská a ukázala dozadu. Z avie a ze záchranářského hummeru vynášeli bělostné kokony. Připomínaly ofačované mumie, tedy nikoli zámotky, v nichž se skrývá nový život, ale spíš schránky mrtvých.</p>

<p>„Proboha, co to je?“</p>

<p>„Ti byli přitom, když sem proniklo to svinstvo,“ kývla Bytewská hlavou. Otočila se a rozeběhla se k lidským figurínám, jenže vrazila do Kováře. Agent se zrovna poklusem vracel z letmé prohlídky zakuklených těl.</p>

<p>„Kde je Villefortová?“ vyhrkl a bylo vidět, že tohle mu leží v hlavě zřejmě nejvíc. Čert vem přerostlé křemeňáky a pestřce, do polívky s nimi!</p>

<p>„Andrea zůstala dole, měla právě rozdělaný kontakt,“ řekla Bytewská. „Zavřela se do velínu hyperfantóma a jen vykřikla, že za námi vyrazí, jen co si vyřídí pár vroubků s těmi zatracenými houbami. Nevím přesně, co tím myslela, ale vím, že tam dole dlouho nemůže vydržet. Jen doufám, že ji nedostal nějaký X-Hawkův řízený jednosměrný tunel.“</p>

<p>Šéfová Divize pro potlačování interrealitního pašování přiklekla k nehybným zámotkům. Těla zasažených obepínala průsvitná, žlutavě žíhaná pavučina. Byla to vlákna neuvěřitelně vitálního a bleskově se rozpínajícího podhoubí. Obličeje nešťastníků byly dosud zřetelně rozpoznatelné, ale podhoubí houstlo a začínalo prorůstat do biologické podstaty obětí.</p>

<p>„Co jim máme dát proti té nákaze, když všechny léky typu antibiotik v sobě obsahují strukturálně modifikovanou plíseň?“ ozval se doktor Jánský, stálý zaměstnanec moravské pobočky, a bezmocně udeřil do kapoty hummera.</p>

<p>„Těmhle asi už nic,“ ozval se za nimi profesor von Wonder. „Ale my bychom se měli co nejdřív polít všemi dostupnými čistícími prostředky.“</p>

<p>„To nám ale zničí kůži,“ podotkla Bytewská a rozhlédla se. „Teď tím nemám na mysli problémy s make-upem nebo se solárkem…“</p>

<p>„Já také ne,“ přikývl von Wonder. „Ale domnívám se, že při dnešních možnostech plastické chirurgie je možné obětovat část povrchu těla – proti metamorfóze člověka v houbu.“</p>

<p>Bytewská přikývla.</p>

<p>„Fajn. Jakmile zaznamenáme další útok těch hub proti nám, tak se polejeme třeba savem. Ale to teď nehrozí. Zatím ta pakáž jen roste na tom, co bezprostředně zasáhla. My teď máme před sebou dva úkoly: za prvé – dostat se odsud s postiženými, a za druhé – dostat se dovnitř. Se zdravými.“</p>

<p>„Jaký řízený tunel?“ zopakoval Kovář odpověď Bytewské, jíž se mu před chvílí snažila osvětlit situaci komtesy de Villefort. Mezi řečí se věnoval srdeční masáži nedobrovolně mumifikovaného kolegy.</p>

<p>„Pamatujete si na váš první nábor? Když vás to s Boormanem přesunulo do jiné reality?“</p>

<p>Kovář přikývl. Bodejť by si nepamatoval.</p>

<p>To byl den blbec…</p>

<p>Zachránil sice z hořícího domu dítě, ale šéf záchranky to vyhodnotil jako nadbytečný úkon. Kovář ho pak slušně poslal „do pryč“ a místo toho, aby se po návratu domů zklidnil v náručí milované dívky, dostal padáka. Sportovci, a nejen oni, tomu říkají kopačky.</p>

<p>Opravdu, den blbec. Potom ho na ulici obrovský holohlavý černoch a sličná, jasně že štíhlá blondýnka, oba jak z toho nejblbějšího klipu na MTV, pozvali do jakési agentury.</p>

<p>Projeli se chvíli v naleštěné, nejmíň pětilitrové limuzíně a při rychlosti tří set kilometrů v hodině je zasáhlo něco, na co osádka auta reagovala pro Kováře tehdy nepochopitelnými výkřiky:</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Řízený jednosměrný tunel!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ukotvili nesynchronizovanou bránu!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Tak to všechno začalo…</p>

<p>A jak to tak vypadá, pořád to pokračuje.</p>

<p><strong>4. NA HOUBÁCH</strong></p>

<p>„Andrea měla rozpracovaný kontakt v dimenzi devětadevadesát,“ řekla Bytewská a uhnula Jánskému, který právě vrážel injekci hexarinu <emphasis>S dovolením, šéfová… </emphasis>zasaženému, jemuž se snažila pomoci uvolněním dýchacího traktu. Houbová vlákna byla neuvěřitelně houževnatá a ze všeho nejvíc připomínala pavučinu.</p>

<p>„Jde o svět, ve kterém se naplno rozvinuly biotechnologie založené na geneticky vyšlechtěných houbách a plísních. Je to dimenze prorostlá a propojená jedním obřím podhoubím. Všudypřítomná vlákna podhoubí tam mají funkci informačních kanálů a energetických přenašečů. Z tamějších hub dokáží lidé vytvářet základy biostrojů. Automobily tam nevyrábějí, ale pěstují. Paralelní vesmír <emphasis>devětadevadesát </emphasis>byl po celá staletí autonomním světem, pevně ukotveným ve struktuře spojených vesmírů.“</p>

<p>„Tak proč se o něj Andrea zajímala?“</p>

<p>„Dědeček Hříbeček ji kontaktoval a…“</p>

<p>„Kdo ji kontaktoval?“</p>

<p>„Náš nejdéle sloužící rezident, profesor Smotlacha. Od gangu Houbařů, což je nejmocnější skupina šedé ekonomiky na území Čechie, se dozvěděl o nové droze, která spolehlivě – už při prvním kontaktu – likviduje konzumenty závislé na houbách.“</p>

<p>„S dovolením, odkdy řešíme konkurenční bitky drogových gangů?“</p>

<p>„Od té doby, kdy to ohrožuje rovnováhu toho světa.“</p>

<p>„Protože si tam několik smažek šlehne dávku ze smaženice?“</p>

<p>„Těch několik smažek, agente, je v tomto případě kompletní obyvatelstvo světa D-99. Všichni lidé tam totiž žijí v menší či větší symbióze s houbami. A nedokáží žít bez nich. Andrea šla po té nové droze. Mezitím, co jste se s Vegou prolétali nad Sibiří, ona vstoupila do vědomí KILLERA a něco našla. Symptomatickée příznaky se prý podle ní dost podobaly něčemu, co již zažila. Takže se pustila i do analogových a papírových archívů a spojila se s Hříbečkem, aby ho informovala o potenciálních zdrojích té látky. A pak jste se objevili vy. Po vašem <emphasis>mayday </emphasis>jsme okamžitě rozjeli pohotovostní akci, což znamená…“</p>

<p>„Že jste všechny systémy zmrazili a veškerou kapacitu jste vrhli na řešení našeho kolizního příletu.“</p>

<p>Ljuba Bytewská přikývla. Člověk v jejím náručí umíral. JFK jen stiskl rty.</p>

<p>„A potom se to vyřítilo odevšad,“ dodala ještě Bytewská. „Andrea zůstala uvězněná u hyperfantómu. Jak jsem řekla, odmítla odejít. Jinak – tam dole to bylo hrozné. A ztráty ještě narostou,“ jemně položila na zem už zcela nehybný lidský kokon.</p>

<p>Kovář se rozhlédl. Většina postižených již nevykazovala viditelné známky života. Další, dosud zdánlivě zdraví příslušníci moravské pobočky EF se začali po počátečních křečích hroutit k zemi.</p>

<p>Pod kůží se jim začínaly vlnit první výhonky houbové tkáně.</p>

<p>***</p>

<p>„Nikito!“ zakřičel u třetího vozu Chuck „Proboha, ne!“</p>

<p>Blonďatá víla, která měla v týmu von Wondera na starost technické zabezpečení interrealitních průniků, se schoulila do klubíčka a třásla se víc než pověstná osika.</p>

<p>Chuck řečený Hulk byl postavou, úsporným vyjadřováním a často i chováním neuvěřitelně podobný rozzuřenému komiksovému monstru. Jen nebyl tak zelený.</p>

<p>„Doktora!“ zařval Chuck a zvedl sténající Nikitu v náručí. Jeho obrovské paže vytvářely kolem štíhlého dívčího těla neprostupnou stěnu z provazců svalů, šlach, naběhlých žil a napjaté, potetované pokožky. „Krucinál, kde je doktor?!“</p>

<p>„Tady jsem,“ ozval se za ním Jánský. „Položte ji támhle, na korbu. Uvedu ji do umělého spánku. Zpomalím její metabolismus, tím se snad zpomalí i to houbové rašení.“</p>

<p>„Nic jinýho neumíte?“ zaduněl mu Chuck přímo do ucha. Doktor sice málem přišel o sluch, ale místo aby vykázal Chucka do patřičných mezí, jen bezmocně zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Jestli by jí něco snad mohlo pomoct, tak to mám stejně dole,“ řekl a letmo ukázal paží ke vchodu do podzemních agenturních prostor, zarostlému obřími plodnicemi pýchavek. „V laboratoři. A tam se nedostaneme.“</p>

<p>Chuck opatrně položil Nikitu na korbu Avie a sveřepě pohlédl na houby.</p>

<p>„Tak to se ještě uvidí,“ poznamenal tiše a rázně vykročil k černému tahači.</p>

<p>„Pojďte se mnou, doktore. Prosím!“</p>

<p>To <emphasis>prosím </emphasis>se v žádném případě nedalo brát jako prosba. Byl to razantně a nekompromisně vyslovený příkaz. Doktorovi to však bylo jedno. Narychlo informoval další ošetřující personál o chabých možnostech léčby a následoval hromotluka – a to nikoli proto, že mu to poručil nebo že by se ho snad bál, ale proto, že se naskytla naděje, byť nepatrná, přivézt lék postiženým.</p>

<p>Všude rostly houby a v kráčejícím Chuckovi rostl vztek.</p>

<p>Jeho ideové podhoubí však mělo pevnější základ než to okolní, biologické. Bujelo z lásky, ale také ze sílící bezmoci a hněvu.</p>

<p>***</p>

<p>Hřib královský, bedla vysoká, liška obecná, ryzec pravý, všechny tyto jedlé houby se kolem tyčily do výšky korun desetiletých smrků. A to nemluvě o prudce jedovatých muchomůrkách a dalších prašivkách, které bujely stejně divoce, ale většina druhů si sama lámala svou předimenzovanou velikostí protáhlé, křehké nohy.</p>

<p>Kovář položil <emphasis>svého </emphasis>zasaženého opatrně na zem a sledoval blížícího se Hulka. Svalnatý obr je nevšímavě minul, oči měl přivřené a kdyby to šlo, tak by mu z rozšířeného chřípí jistě šlehaly plameny. Navzdory své zdánlivě nemotorné postavě se obratně vyšvihl na stupátko kabiny tahače.</p>

<p>„Počkej na mě, Chucku,“ ozvalo se za ním. Obr se podržel chromovaného držadla na předním sloupku a letmo se ohlédl.</p>

<p>„Co votravuješ, pašeráku?“ zasyčel, když se jeho pohled střetl s Kovářovým. Nemohl mu zapomenout jeho angažmá v pašeráckém gangu – o smrti svého bratra Bertrama ani nemluvě. „Máš problém?“</p>

<p>„Jedu tam s tebou.“</p>

<p>„Tak to si musíš chytit jinýho taxíka, šmejde,“ zabručel Hulk a usadil se na místo řidiče. Sáhl pod volant a otočil klíčkem startéru. Motor zařičel s razancí býka vypuštěného do arény.</p>

<p>„Chucku!“ zakřičela Bytewská ještě hlasitěji.</p>

<p>Všichni ztuhli.</p>

<p>„Chucku! Stůj!“</p>

<p>Šéfovou dosud ještě nikdo neslyšel takhle křičet. Jistě, byla to přísná ženská, ostatně, co čekat od vysoké důstojnice tak obrovské polovojenské organizace, jakou byli Kováři Rovnováhy.</p>

<p>Mocná instituce, která procházela napříč věky i paralelními vesmíry, na svých vedoucích místech netrpěla přehnané lidumily, rádoby filozofy nebo snad dokonce demokraty. Její hierarchie byla přísně strukturovaná, systém velení a odpovědnosti byl jasně definovaný – a při tomhle všem, co se zdálo neměnnými axiomy, bylo podivuhodné, že jednomu z hlavních oddělení – <emphasis>„</emphasis><emphasis>Divizi pro potlačování interrealitního Pašování</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>– velela tato svébytná žena. Jistě, byla striktní, jak již bylo řečeno, ale jinak nezapadala do obvyklého průřezu vyšších kariérních příček.</p>

<p>I proto na ni všichni překvapeně hleděli, Chucka z toho nevyjímaje.</p>

<p>„Šéfová, já tam musím jet!“ pronesl svalnatý pořez. „Nezlobte se, ale já tam vyrazím, i kdybych měl v Agentuře skončit.“</p>

<p>To byl silný výrok. Chuck Hulk měl k Agentuře vztah tak říkajíc synovský.</p>

<p>Dnes již ve svém světě natrvalo sloužící rezident Klíma ho zachránil doslova z dračích pařátů. Chuckův paralelní vesmír byl v agenturních análech vedený jako dimenze D-1270 a neřeklo se mu jinak než Dračí doupě. Jak se později dozvěděl, bylo docela možné, že celý jeho svět vznikl díky myslím výjimečně nadaných mutantů, kteří ve svém světě hráli sofistikované deskové hry spojené s mentálním ponorem do virtuálních světů.</p>

<p>Pravda, bylo to kapánek složitější, než si to Chuck vykládal, ale v hrubých rysech měl pravdu. To na tom bylo to krásné.</p>

<p>Nebo snad… hrozné?</p>

<p>„Chlapče, já jsem ta poslední, která by ti v tom bránila,“ pronesla major Bytewská. „Jenže kromě doktora a Kováře s tebou pojedu i já.“</p>

<p>Proti poslednímu slůvku neexistoval žádný argument. Ovšem, nebyl by to Kovář, aby se neozval: „Nechci se vám do toho plést, šéfová, ale nebylo by rozumnější řídit záchranné akce zvenku? Odsud?“</p>

<p>„Nebylo. Během pár minut tady bude zásahová jednotka z brněnských katakomb. Volala jsem je ihned po tom, co jsme vypadli z toho hnízda šílených hub. A kromě toho, mám pocit, že tu stále ještě velím.“</p>

<p>„Jasný. Náčelník má vždycky pravdu,“ poznamenal Kovář s takovým tónem, že se Bytewská zarazila. Chtěla něco rázného pronést, ale pak se jen smutně usmála a mávla rukou.</p>

<p>„Jistě, náčelník má vždycky pravdu,“ zopakovala a ukázala na čekajícího Chucka. „Tak jedeme, ne?“</p>

<p>„Moment!“ přiběhl z opačné strany malého konvoje Vincent Vega. „Neměl bych vzhledem ke své specializaci vyrazit s vámi?“</p>

<p>V té otázce byla spíš prosba než dotčenost.</p>

<p>„Vinci, právě díky tvé specializaci zůstaneš tady s ostatními,“ odvětila Bytewská.</p>

<p>„Ale to přece…“ rozhodil Vega mohutnýma rukama.</p>

<p>„To je přece dobrá volba, nemyslíš? Kdo jiný by měl ty lidi chránit než ty?“</p>

<p>Vega se rozhlédl a přikývl.</p>

<p>Kovář se vyšvihl z druhé strany do kabiny tahače. Chuck naprázdno přidal plyn. Bylo to sice jen pár desítek vteřin, ale už mu to připadalo dlouhé.</p>

<p>A podle všeho nejen jemu.</p>

<p>„Dobře, dobře,“ uznala Bytewská <emphasis>motorovou </emphasis>připomínku. „Už jdu.“</p>

<p>JFK se podíval na sveřepě se tvářícího svalovce.</p>

<p>„Chucku, už jsme všichni.“</p>

<p>„Tak to nejsme, pašeráku. Není tady brácha.“</p>

<p>Chuck řečený Hulk zařadil, sešlápl plyn, pustil spojku a monstrózní vozidlo vyrazilo zpátky do biologického pekla tvořeného výhradně plísněmi a houbami.</p>

<p><strong>5. CESTA DO STŘEDU ZEMĚ</strong></p>

<p>Dovnitř se vřítili se stejnou razancí, s jakou před chvílí vylétli ven.</p>

<p>To ještě měli o dost víc živých – a ti, co přežili, si mysleli, že to peklo mají konečně za sebou. Nyní někteří z těch, co přežili, umírali.</p>

<p>A pár šílenců, co ještě neumíralo, se řítilo zpátky, do nitra houbového inferna.</p>

<p>***</p>

<p>„Zastav!“ zakřičel Kovář.</p>

<p>Chuck Hulk svíral volant, sešlapával plynový pedál až k podlaze a nutil gigantický stroj projet dalším zátarasem, tentokrát tvořeným obřími svazky václavek.</p>

<p>„Proč bych měl?“ zavrčel, aby se neřeklo, že není týmový pracovník.</p>

<p>„Myslíš, že takhle prorazíme přes všechny ty podělaný stěny?“</p>

<p>„Myslím,“ zasyčel Chuck Hulk a náhle prudce zabrzdil. „Myslet ale někdy znamená hovno vědět,“ uznal sebekriticky a stále hleděl dopředu. Ani se na Kováře nepodíval.</p>

<p>„Tak si vyřiď, co potřebuješ, pašeráku.“</p>

<p>„Díky,“ odvětil Kovář. „A pusť se toho volantu. Vystupujeme!“</p>

<p>Chuck se zvolna otočil. Upřel na Kováře temně zelené oči, aby ho konečně zabil pohledem, jenže Kovář mezitím už neseděl na svém místě.</p>

<p>JFK venku kličkoval mezi vlnícími se plodnicemi žampiónů vyrážejících z podlahy v druhém jeskynním dómu, který byl mimo jiné i nouzovým příručním skladem.</p>

<p>Tedy, přesněji řečeno – zbrojním skladem.</p>

<p>Chuck pochopil a vyskočil z kabiny. Vydal se za Kovářem, Bytewskou a Jánským.</p>

<p>„Potřebujeme zbraně!“ řekla Bytewská. „Hodně zbraní!“</p>

<p>Nepobrali toho sice tak moc, jak by si přáli, ale pořád to bylo lepší, než aby proti zdivočelému houbovému porostu vyrazili, jako když se chodí do lesa na houby. Tedy s proutěným košíkem a nožíkem s krátkým ostřím a pohodlnou, do ruky padnoucí dřevěnou rukojetí. Teď měli zcela jiné houbařské náčiní…</p>

<p>„Tak co, rostou, rostou?“ jako by Kovář zaslechl někde v podvědomí.</p>

<p>„Rostou. Zatím pořád rostou, mrchy,“ pomyslel si. „Nadešel čas na poctivou kulajdu.“</p>

<p>***</p>

<p>Vysoké tóny svištících rotujících střel doprovázelo basové burácení motoru.</p>

<p>Kovář stál nahoře za kabinou na servisním bloku tahače a pálil, co to šlo. Doktor Jánský přidržoval pásové zásobníky a sem tam házel útočné granáty. Bytewská střílela z okna spolujezdce. Měla zdánlivě lehčí zbraně, byly však neméně výkonné.</p>

<p>Lidé kolem agenturního zbrojíře Patrika Bezděcha dokázali zásobit rezidenty vymoženostmi, které se v daných realitách nevyskytovaly a Maurbyho efekt je navzdory očekávání – díky technologickému <emphasis>backgroundu </emphasis>v bazální realitě – nelikvidoval. Alespoň ne v prvních minutách jejich aktivní existence.</p>

<p>Prostříleli se dalším shlukem, tentokrát to byli houževnatí choroši šupinatí, a prorazili do rozměrného spojovacího tunelu mezi sekcemi.</p>

<p>„Jak jsme na tom s náboji?“ zakřičel Kovář.</p>

<p>„Devět zásobníků! A asi dvacet granátů!“ zakřičel Jánský.</p>

<p>„Johne, jak jste na tom s náboji?“ zakřičela Bytewská.</p>

<p>„Devět zásobníků! A tak dvacet granátů!“ zakřičel Kovář.</p>

<p>„No, hlavně, že si pokecáte,“ zabručel Chuck a přidal plyn.</p>

<p>Řítili se dlouhou, blikajícími světly nouzového osvětlení ozářenou chodbou s oválně proraženými stěnami. Sem tam rozdrtili shluk přerostlých kuřátek žlutých nebo urazili rašící hlavu kotrče kadeřavé. A většinu cesty byli doslova na houbách.</p>

<p>Blížili se k centrální hale, v níž pulzuje hyperprostorový fantóm.</p>

<p>Tedy k místu, které je v každé dostupné realitě, v každém existujícím světě klíčovým bodem. A nezáleží na tom, jestli je tenhle bod spojovaný s bájnou řekou Styx, s Valhalou nebo s obecnou teorií relativity či jejím pokračováním v praktické aplikaci superstrun.</p>

<p>Fenomén pronikání mezi paralelními světy funguje jak v ryze technologických světech, tak ve vesmírech využívajících principiálně jiné technologie. Z nedostatku jiných výrazů se těmto poněkud nestandardním technologiím říká magie.</p>

<p>Nicméně, každý svět, který chtěl – či byl donucen – zasahovat do jiného, musel vlastnit tuto náročnou technologii. Podstatou každého pokusu o průnik do jiné dimenze bylo ovládnutí hyperprostorových fantómů, podivuhodných to kosmických úkazů.</p>

<p>A k jednomu z nich se právě řítili v kabině náklaďáku ztemnělými podzemními chodbami, pokrytými rašícími souvislými porosty hub a expandujících plísní.</p>

<p>***</p>

<p>„Chucku, tady vlevo!“ zakřičel zezadu doktor Jánský.</p>

<p>Mohutný chlapík strhl volant určeným směrem. Tahač projížděl vysokým krápníkovým dómem jen po pravých kolech. Hvízdání pneumatik se tady rozléhalo hlasitěji než tóny barokních varhan v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře.</p>

<p>Před nimi, mezi průsvitnými nohami bedel hřebenitých, pableskoval zelený kříž s Aeskulapovým hadem.</p>

<p>„Mám tam ty léky,“ dodal Jánský, když zahlédl Kovářův zamračený obličej. „Jedeme přece pro ně, nebo ne?“ ujistil se.</p>

<p>„Jistě, že jedeme pro léky!“ ubezpečila rázně všechny Bytewská. „Alespoň my dva pro ně jedeme, doktore. Protože Kovář má v merku něco jiného, že?“</p>

<p>JFK se ohlédl na nadřízenou. Vděčně přikývl hlavou a vztyčil palec pravé ruky.</p>

<p>Chuck na ně zíral s výrazem čerstvě vyorané myši.</p>

<p>„Hele, co se tady děje?“</p>

<p>„Ty jsi dojel pro léky pro Nikitu. Fajn, máš je mít. A já teď jdu za Andreou. Co tomu říkáš?“</p>

<p>Chuck Hulk pohlédl na doktora, který se rozběhl pro medikamenty, a pak zase na Bytewskou. Potom se podíval na Kováře a setkal se s temným ústím hlavně em šestnáctky. Ne, JFK nemířil na něj, jenom pohnul hlavní k nedalekému nápisu <emphasis>Sekce 01.</emphasis></p>

<p>„Chucku, potřebujeme tě,“ ozvala se Bytewská. „O Nikitu se postaráme s doktorem. Vracíme se ihned zpátky, musíme pomoci i ostatním.“</p>

<p>„Fajn. Zachraňte Nikitu. Prosím, paní Ljubo.“</p>

<p>„Uděláme, co bude v našich silách,“ pohladila ho Bytewská po ramenou. Kdyby tuhle větu slyšela v televizi, přepnula by na jiný kanál. Tady však zněla nejvýstižněji.</p>

<p>„Ty teď pomůžeš Johnovi, ano? Jsi rozený přestupový technik. Ano, já vím, že nemáš kvalifikaci, hodnost ani oficiální glejt. Ale máš praxi. Znáš to od Nikity. Dokážeš to. Musíš dostat Kováře za Villefortovou!“</p>

<p>Chuck chvíli hleděl před sebe, ale netrvalo to dlouho.</p>

<p>„Tak jo. Jdeme na to, pašeráku!“</p>

<p>Kovář místo další zbytečné repliky rozstřelil na kusy zbytnělý pestřec bradavčitý který mezitím vypučel přímo před vchodem, do fantómového střediska interdimenzionálních přestupů, do sekce 01.</p>

<p>„Johne, já vím, je to šílené, ale opět to všechno leží na tobě,“ smutně se pousmála major Bytewská. „Musíš zjistit, co se stalo s těmi zatracenými houbami. A najdi Andreu… A hlavně, vrať se s ní.“</p>

<p>„Já se vrátím,“ řekl Kovář.</p>

<p>Slavnější větu nemohl pronést, ani kdyby se o to snažil.</p>

<p>***</p>

<p>„Pašeráku, mám tady problém!“</p>

<p>„Neříkej mi pořád <emphasis>pašeráku!</emphasis> Přátelé mi říkají John.“</p>

<p>„Já nejsem tvůj přítel!“</p>

<p>„Dobře! Tak mi říkej <emphasis>pašeráku </emphasis>– ale hlavně mi řekni, jaký máme problém!“</p>

<p>„Ty zasraný houby narušily komunikaci mezi fantómem a velínem.“</p>

<p>„Chceš tím říct, že mě nedokážeš poslat pryč?“ zakroutil Kovář hlavou a udeřil pěstí do polymorfního povrchu přestupové komory. „Kurva, Chucku, já fakt nemám čas! Dělej něco! Hlavně, že jsme se postarali o Nikitu, co?! A Villefortovou necháme zařvat… Protože pán má problém.“</p>

<p>„Já nikdy nenechám nikoho zařvat!“ vztyčil se Chuck za řídícím pultem časoprostorového velínu. „Na rozdíl od tebe, ty namyšlenej parchante!“</p>

<p>„Co tím myslíš, do prdele?“</p>

<p>„Jenom to, že jsi zabil mýho bráchu!“</p>

<p>„Nezabil! To bylo jinak, do hajzlu! Chucku, krucinál, jak ti to mám dokázat? Bertrama jsem nezabil – ale na to teď opravdu není čas! Potřebuju za Andreou!“</p>

<p>Chuck alias Hulk funěl tak, že by ho mohli bez konkursu vzít rovnou na dabing slavné kosatky z filmu <emphasis>Zachraňte Willyho.</emphasis></p>

<p>„Dobře, tak to zkusíme jinak,“ zamumlal si pro sebe. Ohlédl se.</p>

<p>Tahač už nebylo slyšet. Cesta, kterou si Bytewská a Jánský prorazili a prostříleli zpátky na povrch, zase mizela. Opět ji zarůstaly houby a plísně všeho druhu. Velín se kupříkladu začínal plnit trsy penízovky splývavé, což je taková drobná, kožově hnědá houbička, vcelku nenápadná a neškodná. Jen jí nesmí být tuny.</p>

<p>„Chucku, každá vteřina zdržení nás vzdaluje od stopy do dé-devětadevadesátky. V ní zmizela Villefortová, jak jistě víš. Tak buď tak hodnej a…“</p>

<p>„Já vím. Fantóm v sobě dokáže nějakou dobu udržet hypernautickou stopu, jenže odsud nejsem schopen sjednotit trajektorii původního a nového průniku. Ledaže by…“</p>

<p>„Už to máš?“</p>

<p>Chuck Hulk přikývl. Silnými prsty jedné ruky objal hyperprostorový joystick a prsty druhé ruky vyhledával přestupní souřadnice. Těkal očima po obrazovkách. Sloupce čísel a linie grafů ubíhaly do dosud netušených končin.</p>

<p>Pableskující, temně purpurová koule o průměru necelých tří metrů se začala zvolna otáčet podél svislé osy. Hyperprostorový fantóm, technologické zařízení umožňující průnik mezi světy, evidentně zareagoval na některý z Chuckových příkazů. Teď zbývala jen otázka, na který.</p>

<p>Hromotluk potvrdil další sekvenci spouštěcích procedur, ale fantóm zareagoval opožděně.</p>

<p>„Nikito, škoda, že tady nejsi,“ zavrtěl Chuck hlavou. „Ty bys určitě věděla, co teď. Ty bys to dokázala, i kdybys měla toho fantóma osobně nakopat do zadku.“</p>

<p>Chuck zvedl hlavu a několik vteřin zíral do prázdna. Pak mu pohled sklouzl na rotující kouli.</p>

<p>„Zase problém?“ ptal se Kovář v přechodové komoře, dost netrpělivě. Nebylo divu. „Ještě tak půl minuty a ty houby to tady definitivně zarostou. Vlastně ne, nespěchej, soustřeď se. Máš ještě tak dvacet sekund.“</p>

<p>Chuck Hulk věděl, co udělá. Pootočil se a mohutnými pažemi objal havarijní, zcela autonomní ovládací jednotku hyperfantóma – a zabral. Khaki skříň o rozměrech šatní dvouskříně při transportech občas sice stěhovali, ale to ji museli za mohutná nerez držadla po krajích držet aspoň čtyři chlapi.</p>

<p>A nebo jeden naštvaný Hulk…</p>

<p>***</p>

<p>„Co blbneš, Chucku?“ zmohl se Kovář jen na udivené hlesnutí. Ale i ten krátký, tichý projev přenesla komunikační soustava až k uším osloveného.</p>

<p>„Pomohl jsi zachránit Nikitu, já tě dostanu za Villefortovou!“ zasípal Chuck a znova zabral. „Připrav se. Asi to bude jízda!“</p>

<p>V tu chvíli svíral skříň již na hrudi, nejdříve se v mírném záklonu trochu zapotácel, ale pak chytil balanc – a rozběhl se proti skleněné stěně, za níž se kolébal poněkud udivený hyperfantóm. Ne, že by to byla myslící bytost, ale reagoval na nezvyklý vnější podnět stejně jako ta slunečnice, co se každým dnem otáčí jen za sluncem.</p>

<p>Chuck prolétl s autonomní jednotkou oknem. Cestou do záhuby ho provázely stovky střepin a drnčení kovových rámů.</p>

<p>„To je šílenec,“ řekl JFK tiše a neuvědomil si, kolikrát ho právě tímhle označením častují jeho přátelé. A přítelkyně zvláště.</p>

<p>Chuck padal do nepřístupné zóny. Objímal nouzovou ovládací jednotku a v těchto chvílích se ocital v samé působnosti hyperfantóma. Technologie z roku 3200 dokázala jistě mnoho věcí. Otázkou je, zda se dokázala vypořádat i s útokem ve stylu kamikadze.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Přelet přes kukaččí hnízdo,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>poznamenal konsternovaný Kovář s vědomím řečeného, včetně předtím zmíněného šílenství. Fantóm do sebe vstřebal jak padajícího Chucka Hulka, tak i autonomní ovladač.</p>

<p>Třímetrová koule se rozvlnila a prudce měnila barvu. Přecházela z nachových odstínů přes jasně karmínovou a temně rudou až k blankytně modré. Začínala růst. Jak se zvětšoval její objem, začaly se po jejím povrchu prohánět oslnivě bílé blesky.</p>

<p>Chuck Hulk se v těch okamžicích nacházel v samém nitru časoprostorového transportního objektu, kam dopravil tolik potřebné přestupní souřadnice, uložené v nitru ovládací jednotky.</p>

<p>Hyperfantóm pulsoval na samé hranici vlastních možností, rychleji než srdce stárnoucího bonvivána při vyvrcholení s náhodnou, o čtyřicet let mladší dívenkou.</p>

<p>JFK každým pórem kůže, každým neuronem v mozku vnímal zanikající strukturu jednoho světa – a stejně tak registroval přicházející jiný, jistě krásný, nový svět.</p>

<p>„Chucku, ty vole, doufám, že ses z toho dostal,“ napadlo ho v poslední chvíli, před samotným přechodem do jiné reality.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nestarej se, pašeráku.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Kovář už nedokázal rozpoznat přestupní halucinace od skutečnosti. Nevěděl, jestli s ním mluví Chuck nebo jeho vlastní podvědomí. Věděl jen to, že se opět řítí do jiné reality.</p>

<p>Zase do jiného světa…</p>

<p><strong>6. ZA TRNKOVÝM KEŘEM</strong></p>

<p>Paprsky zapadajícího slunce zespodu ozařovaly temně rudá mračna. Nebe si hrálo na sklíčkový kaleidoskop a krajina se s rozkoší koupala ve světelné lázni. Nezaujatý pozorovatel by řekl, že se lehce zvlněný terén kolem propasti Macochy labužnicky protahoval.</p>

<p>JFK byl ovšem setsakra zaujatý pozorovatel.</p>

<p>„Do hajzlu!“</p>

<p>Kovářovi se v tomhle světě evidentně nelíbilo, jak výstižně a stručně vyjádřil. Tím měl zejména na mysli, že si není jistý, jakým směrem se bude dále ubírat jeho cesta rádoby nezaujatého pozorovatele. Kovář totiž po průchodu hyperfantómem vypadl z nachově pableskujícího kruhu, který se vznášel dobrých devět metrů nad zemí. Nakalibrování průniku mezi dimenzemi se díky chaotické situaci ve výchozí realitě 0001 zcela nezdařilo.</p>

<p>JFK tak měl namísto zachraňování žen, dětí a případně celého světa v hlavě jen jednu, velice přízemní starost. Přízemní proto, že si přál dobře přistát „při zemi“.</p>

<p>Nikde v dosahu však nebyla ani větev, ani svazek břečťanu, dokonce ani kolem právě neskákal jelen se zlatými parohy, aby si ho osedlal. Kovář se mrštně otočil, aby alespoň dopadl na nohy, a byl připraven přejít do kotoulu, jak ho to učili na paragánském cvičišti Zelených baretů, a tím zmírnit varianty zlámání si nohou, rukou, žeber či páteře.</p>

<p>Pády mu šly vždycky.</p>

<p>„Proboha, kam se to vlastně řítím?“ mihlo se Kováři hlavou, když si uvědomil, kam se to vlastně řítí…</p>

<p><emphasis>Bžuch! Pšouk! Psss…!</emphasis></p>

<p>Přesně tak to zaznělo. Nejdříve to žuchlo, jako když dopadne pytel mouky do blátivé kaluže, a pak to pšoukalo hlasitěji než několikrát propíchaná nafukovací matrace.</p>

<p>JFK se potácivě zvedl a rozhlédl se.</p>

<p>Kolem byla bělavá mlha. Pohlédl pod sebe. Stál po kolena zabořený do šedavé hmoty, a co mohl dohlédnout – na nějaké dva, tři metry – pórovitá substance se rozkládala všude kolem něj. A ten oblak vycházel z ní. Kovář se nadechl – a málem se udusil.</p>

<p>Mlžný mrak obsahoval ostře čpící částice. Bylo to, jako by se nadechl nějakého mletého, kolem rozprášeného koření…</p>

<p>„No jasně!“ kuckal agent a mnul si oči. „Houby! Samý houby!“</p>

<p>John Francis Kovář se brodil obří prasklou pýchavkou. Pořád bylo sice vidět jen na pár kroků, ale zvířený oblak výtrusů se zvolna usazoval. Kovář postupoval k tušenému kraji houby; kráčel po vlnícím se povrchu, který ze všeho nejvíc připomínal rašeliniště. Ve zvířeném mračnu náhle zahlédl cosi, co mu vrátilo naději.</p>

<p>V klesající mlze se k tmavnoucímu nebi rýsovaly smrky a borovice, tedy – obyčejné smrky a borovice. Prostě les, jak má být. I když pravda, na palouku, na nějž Kovář před chvílí dopadl, rostly další gigantické pýchavky. A sem tam se mezi kmeny stromů tyčila do několikametrové výše další houba. Ale to mu nemohlo zkazit náladu, byl přece vášnivý houbař. Náladu mu však zkazilo něco jiného.</p>

<p><emphasis>Bzzz!</emphasis></p>

<p>Kovář se zvolna ohlédl po povědomém zvuku, povzdechl si a v duchu se modlil, aby se spletl. Ten zvuk byl totiž tak jednoznačný, že o jeho původu nemělo cenu dál rozvažovat. Byl ovšem tak dunivý a zároveň tak mocný, že ho muselo vydávat něco vskutku obrovského.</p>

<p><emphasis>Bzuuííí! </emphasis>zabzučelo to z druhé strany.</p>

<p>„No, plácačku jsem si zrovna dneska nechal doma,“ podotkl bezmocně agent. „Obvykle s sebou dvě až tři nosím… Tak se ukažte, potvory.“</p>

<p>A ukázaly se, obě.</p>

<p>Přelétly nad vrcholy stromů a provedly takřka vzorový, přehlídkový výkrut. Obě se minuly jen o pár metrů. Ohromná, průsvitná křídla mihotala vzduchem. Koruny stromů kolem palouku se zmítaly ve zvířeném vzduchu, vysoké maliní a ostružiní, které rostlo mezi obřími pýchavkami, se vlnilo jako hladina rozbouřeného moře.</p>

<p>Kovář si kryl obličej před náporem vichru a snažil se dostat na kraj lesa.</p>

<p>Marně.</p>

<p><emphasis>Bahouuzhm!</emphasis></p>

<p>Jedna hmyzí stvůra právě přistávala přímo před ním. Druhá se vznášela za jeho hlavou a Kovář jako by cítil, jak ta první rozevírá kusadla a z druhé vyjíždí žihadlo naplněné desítkami litrů jedu. Ale nevzdával to. Postavil se proti obří hlavě hmyzí nestvůry a zařval:</p>

<p>„Tak pojď, ty bestie!“</p>

<p>Sebral ze země pořádný kus klacku. Rozběhl se proti mozaikovým očím gigantické vosy, zařval a… Zastavil se.</p>

<p>Nestvůrná, mechanická vosa totiž promluvila:</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Jménem zákona…</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>„Jménem zákona! Cokoliv nyní řeknete, může být použito proti vám! Máte právo nevypovídat, máte právo na advokáta a…“</p>

<p>Obří mozaikové oči se s tichým zasyčením odklopily vzhůru a odhalily vnitřek pilotní kabiny. Zásahová policejní bioptéra unesla osmnáct mužů v plné výstroji a výzbroji: bionauta, paratropního spojaře, vegetativního léčitele, notářsky potvrzeného velitele jednotky a příslušníky Řádu Žlutých Baretů. Nyní nesla plnou zátěž.</p>

<p>„Vypněte někdo už ten heligón,“ pronesl velitel zásahového oddílu k bionautovi. Ten přikývl a dvakrát stiskl jednu z pulsujících tepen, kterými byl strop kabiny doslova prošpikovaný.</p>

<p>„Je to on?“ obrátil se velitel dozadu.</p>

<p>Spojař objal informační sloupek a vší silou do něj zatroubil tutéž otázku, ovšem podanou v řádně transformovaném zadání. Dosud volně kolotající informace zareagovaly na kódované vlnění a začaly se usazovat na vnitřních stěnách sloupce.</p>

<p>„Je. Podívejte se,“ řekl spojař a pootočil svou stranu sloupu k veliteli. Na světélkující stěně se sice nejasně, ale i tak dost zřetelně rýsoval Kovářův obličej. Zepředu a z obou profilů. Nad třemi černobílými portréty ubíhalo jako na reklamním neónu jeho jméno, datum narození, bojové specializace, výška, váha, objem hrudníku, obvod pasu, velikost bot a následovaly další velikosti, délky, průměry a obvody pro samotný zásah poněkud nadbytečné.</p>

<p>Žlutí Bareti mezitím vyskákali z kabiny a mířili na Kováře samoraidy.</p>

<p>Žilnatá křídla bioptéry se mírně pohupovala nad jejich plástovými přilbami. Druhý biostroj se vznášel nad mýtinou a jeho osádka kontrolovala situaci v širém okolí.</p>

<p>„Mistr Jestřáb si nepřeje žádné zbytečné komplikace.“</p>

<p>Tak zněla věta od velícího důstojníka téhle akce, velitele oficiálních policejních sil, plukovníka Thomase Holanďana. „Zajištění hledané osoby se zúčastní dva letouny třídy Bee 52. Území předpokládaného zadržení bude ze země kontrolovat pohotovostní jednotka pásových transportérů OT 456. A jestli to chlapi poserete, tak si mě nepřejte!“ Ano, to vše bylo možné najít na pergamenovém svitku příslušného rozkazu, pokud ovšem člověk měl na očích citrónové brýle a mohl tak číst pro našince neviditelné písmo.</p>

<p>Velitel zásahu, major Šmaus, seskočil z výšky kabiny do husté trávy a v hlavě mu zněla poslední věta z tajného rozkazu.</p>

<p>„Ne, poštvat si proti sobě Holanďana, to si nepřeje nikdo,“ zašeptal. „Ale kdybych věděl, jak poštvat někoho proti němu, za to bych snad dal i život. Tedy, něčí jiný,“ upřesnil a pohlédl na svalovce třímajícího v ruce kus větve.</p>

<p>„Znehybnit, zatknout, zavřít,“ ušklíbl se Šmaus a pokynul ke konečnému úderu.</p>

<p>***</p>

<p>Od chvíle, kdy zmlknul skrytý reproduktor, uběhlo pár sekund.</p>

<p>Kovář stál po kolena ve vysoké ostřici. Za ním se rozprostíraly obří siluety pýchavek a nad ním bzučela bioptéra.</p>

<p>„Moment! Počkejte, počkejte, chlapi!“ zarazil čtyři uniformované útočníky, kteří vyrazili kupředu na pověstný rozkaz 3 x Z; Znehybnit, Zatknout, Zavřít. „Já se vzdávám! Jasný? Vzdávám se! Jen potřebuji vědět, jestli tudy nešla žena.“</p>

<p>„Stát!“ zavelel velitel a vykročil kupředu. Natáhl samoraid a s vědomím absolutního vítězství obešel neznámého, hledaného, sprostého podezřelého. „Za koho nás máš, šupáku?“ přistoupil k agentovi a přiložil mu ústí samoraidu na krk.</p>

<p>JFK pohlédl na zbraň.</p>

<p>Připomínala načerno natřený trs václavek; tedy tu houbu, která se na podzim hromadně vyskytuje na pařezech nebo u kořenů stromů. Dá se z ní připravit třeba velice dobrý guláš, ale Kovář pochopil, že pokud bude příliš drzý, může mít guláš v hlavě, místo mozku. I když někdy si nebyl jistý, jestli to není jedno.</p>

<p>„Nevím, co tím myslíte, pane,“ řekl. Tím nemohl nic zkazit.</p>

<p>„Nešla tudy žena? Nešly tudy děti?“ zapitvořil se velitel. Měl podlouhlý obličej, vrásčitý krk, velké uši a Kovář si ho tak nějak spojil s vizáží bedly vysoké. „Mě neoblafnete těmi přihlouplými otázkami! Já dobře vím, co jste zač!“</p>

<p>Kovář rozumně mlčel. Jen mírně naklonil hlavu vlevo a nehýbal se.</p>

<p>„No vida! Najednou moudře mlčíte! To vám vyschlo v krku?“</p>

<p>Kovář pohlédl na zbraň pod krkem. Pak odklonil hlavu a natočil hlaveň mírně vpravo.</p>

<p>„Dobře,“ uznal velitel a oddálil ústí samoraidu od Kováře. „Ale to neznamená, že…“</p>

<p>Velitel zmlknul a také podvědomě naklonil hlavu. Pootočil se a zaslechl to také.</p>

<p><emphasis>Dhouuum!</emphasis></p>

<p>Ohlédl se na Kováře s udiveným výrazem. Kdyby nějaká cikánka uměla číst z jeho tváře jako třeba z kávové sedliny, měla by vystaráno.</p>

<p>Kovář na oplátku jen pokrčil rameny. To dunění mu také připadalo divné. Večerní, jemnými odstíny tónovaná obloha nevypadala na to, že by se odněkud měly vyřítit vichry, mraky a blesky. Velitel se rázně otočil a zavelel:</p>

<p>„Tak končíme, chlapi! Asi se spustí pěkná bouřka! Seberte toho zmetka a mizíme odsud, než to tady vypukne. Stačí, jak to blýskalo, když se tady objevil!“</p>

<p><emphasis>Dhoumh! </emphasis>zaznělo úplně zblízka. Kovář a všichni ostatní se pootočili směrem, odkud zaznělo tohle jiné zadunění. „Nasaďte mu lišky a padáme!“ zavelel šéf zásahu. <emphasis>Ssssuis! </emphasis>ozvalo se vzápětí poté. A pak to začalo.</p>

<p>***</p>

<p>Nejdříve zbrunátněli příslušníci Žlutých Baretů, kteří stáli přímo u Kováře.</p>

<p>„Chlapi, neberte si to tak,“ snažil se je ještě chlácholit Kovář. Považoval jejich náhle zarudlé obličeje za známku nezvladatelných emocí. „Podívejte, já třeba…“</p>

<p>Obličej mu ohodila směska houbové a mozkové hmoty.</p>

<p>To praskl první z Baretů.</p>

<p>„Fuj,“ sehnul se Kovář a stíral si z tváří slizkou hmotu. Náhle z druhé strany zaslechl praskání látky a ohlédl se. Další dva z Baretů, kteří ho měli zatknout a předvést, se nafukovali a nafukovali, až se stejně jako před chvílí explodující kolega dostali na kritickou mez.</p>

<p>„Palte!“ zařval velitel. „Totální úder! Dvojka nás jistí seshora!“</p>

<p>Samoraidy Žlutých Baretů se rozštěkaly a polétavé střely se mihotaly nad mýtinou, připomínajíce útočný roj muchomůrkových motýlů. Z policejního stroje na zemi i z toho ve vzduchu se zpod sklopených blanitých křídel vyklonily bobtnající bubusy.</p>

<p>Kovářovi nejen zvukem připomínaly praskající praženou kukuřici. Také on si v duchu mnohokrát v kině říkal, že neexistuje snad horší zvuk než věčné lovení popcornu z kartónových krabic pomalovaných křiklavými nápisy megahitů typu „Time Makers!“ nebo „Star Cowboys IV.“, nemluvě o následném chroupání a praskotu kukuřičných zrnek mezi zuby. Teď to bylo mnohem horší. A nebylo proti tomu obrany – stejně jako v kině.</p>

<p>JFK konečně spatřil protivníka, tedy lépe řečeno: protivníka jeho biřiců.</p>

<p><emphasis>Nepřítel mého nepřítele je můj přítel!</emphasis></p>

<p>Tohle historií ověřené heslo si uvědomil i nyní. A s úžasem sledoval, co – nebo kdo – mu to vlastně pomáhá.</p>

<p>Ze země pokryté spadaným jehličím a uschlým listím za temného dunění vylétaly vejcovité kabiny. Kovář zaregistroval, jak ze skvrnitého vejce, připomínajícího spíš ultramoderní solární vozidlo, něco vyšlehlo – a instinktivně uskočil stranou. Tenký proud takřka neviditelných částic šlehl těsně kolem něj.</p>

<p>JFK se ohlédl.</p>

<p>Za ním stál Žlutý Baret se služebním číslem 1808. Byl to chlap s pažemi silnějšími než ramena stavebního jeřábu a s hranatým obličejem. Byl to učiněný obr, ale jako by mu to bylo málo, začal se zvětšovat ještě víc. Tvrdé rysy v obličeji se mu zakulacovaly, tváře se mu nadouvaly do tvaru horkovzdušných balónů a prsty na rukou se transformovaly v tlusté válečky.</p>

<p>„Hoo to he?!“ poznamenal ještě před tím, než mu odulé rty definitivně zneprůchodnily ústa. „Ouhh, můh bohe…“ pozvedl naběhlé paže a s hrůzou hleděl, jak se mu trhají rukávy uniformy. Pokožka se drala na povrch s intenzitou lávy v probouzejícím se vulkánu. JFK už věděl, co bude následovat. Uskočil v poslední chvíli. Části explodujícího těla se rozlétly po mýtině. Kolem Kováře si to svištěla znetvořená obrovská hlava s vytřeštěnýma očima. <emphasis>Tlesk, </emphasis>za agentovými zády pleskla o pařez dopadnuvší ruka.</p>

<p>„Trojka a pětka!“ zatleskal na druhé straně velitel zásahu, major Šmaus. „Soustředit palbu na objekt!“</p>

<p>Sedm Baretů i s velitelem pozměnilo směr palby. Stočili mířidla samoraidů ze čtyř lesklých vajec, jež se vynořila na mýtině i kolem ní, na nový cíl.</p>

<p>JFK se rozhlédl, aby zjistil, co je to ten nový objekt. Respektive, kdo…</p>

<p>Byl jím on sám.</p>

<p>***</p>

<p>„Pal!“ zařičel velitel, major Šmaus, a první stiskl měchuřinu pod hlavní. Z jeho samoraidu vz. 58, poctivé východní práce z dob Třetí plísňové války, vyšlehl první roj střel. Bzučící projektily roztáhly křidélka a každý se vydal k cíli po své jedinečné dráze. Elitní střelci ze speciálních jednotek měli své střely laděné do jiného barevného odstínu. Bylo to dobré nejen pro okamžitý přehled při bleskových akcích, ale byl také mnohem lepší přehled o účinném nasazení jednotlivých příslušníků Žlutých Baretů.</p>

<p>Kovář se udiveně díval na přibližující se roje střel.</p>

<p>Připadal si jako v nějakém hodně <emphasis>uměleckém, </emphasis>bizarním filmu, a k tomu ještě zpomaleném. Pohyboval se pod vlivem halucinogenních látek, v tomto případě ovšem velice sofistikovaných halucinogenů. Vnímal doslova každý detail polétavých střel, každý barevný odstín jejich křídelních plošek, každý odlesk slunce na jejich kuželovitých tělech.</p>

<p>Odhadl, že než ho zasáhnou první „motýlci“, zbývá mu ještě nějakých pět vteřin. Nedokázal odhadnout, co s jeho tělem provedou bzučící střely, ale když si připomněl konec vybuchnuvších střelců před chvilkou, nemyslel si, že by ho potkalo něco diametrálně odlišného.</p>

<p><emphasis>Ssssshhhss! </emphasis>zasvištělo to kolem něj tiše z několika stran najednou.</p>

<p>JFK s údivem sledoval mihotající se linie, jež ho obklopily pomyslnou pavučinou svých trajektorií.</p>

<p>Teprve nyní pochopil záměr velitele policejní zásahové jednotky. Aby vznikl takhle kombinovaný palebný štít, musela zahájit krycí palbu všechna záhadná vejce najednou.</p>

<p>To stačilo Žlutým Baretům k tomu, aby provedly okamžitý protiútok…</p>

<p><emphasis>Blop! Blop</emphasis><emphasis>! </emphasis>zaslechl Kovář seshora takřka ve stejném okamžiku.</p>

<p>Z policejního stroje, vznášejícího se nad mýtinou, se oddělily bobtnající bubusy, těžké mazlavé střely ráže 29.7 s dutinovým jádrem a penicilinovým povrchem.</p>

<p>Střelba ze všech hlavní a směrů se slila do jednoho obrovského abstraktního obrazu.</p>

<p>Ze všeho nejvíc tahle bojová situace připomínala Pollockovy obrazy. Ostře barevné prahy a šmouhy rychle se střídající odstíny, razantní linie jednotlivých fází a rozostřené, kolorované shluky.</p>

<p>Duhové inferno, pestrobarevné šílenství, strakatá zkáza…</p>

<p>Bzučící střely Žlutých baretů zasáhla palebná přehrada vypuštěná z tajemných vajec. Střely se během setiny sekundy proměnily v dezorientované, nafouknuté kuličky a praskaly ve vzduchu.</p>

<p>Na všechna vejce se však snesl mrak bubusů a znemožnil jim další střelbu. Mazlavé projektily se přilepily na záhadné objekty, takže místo vajec trčely na jejich místě hromady čehosi připomínající obří vlaštovčí hnízda, v lepším případě.</p>

<p>V tu chvíli proti oplácaným vejcím zaútočili zbylí příslušníci zásahové jednotky.</p>

<p>Zároveň s nimi vyrazil i Kovář, jenž se rozhodl bránit neznámé útočníky za každou cenu. Protože pokud měl u někoho hledat ochranu, tak jednoznačně u nich. To ještě ani netušil, že v tomhle světě nemůže hledat ochranu nikde.</p>

<p>Než stačily Barety doběhnout k vejcím obaleným mazlavými bubusy, změnilo se na bojišti pár dalších věcí…</p>

<p>Nad vznášejícím se letounem se zablesklo a vzduch roztrhlo ostré zahřmění.</p>

<p>Kovář se ohlédl a nevěřil vlastním očím, stejně jako posádka vosího vrtulníku. Přímo před kabinou, před doširoka otevřenýma očima pilota, se ve vzduchu zhmotnil fialově sršící prstenec a z něj přímo na čelo kabiny vyskočil pořez s mohutným krkem, širokými rameny a očima sršícíma vzteky.</p>

<p>Byl to Chuck Hulk.</p>

<p>***</p>

<p>„Nešlo to jinak!“ vykřikl, aby Kovářovi vysvětlil svůj pozdní příchod do probíhající bitky. Ten v první chvíli stejně nechápal, o čem je řeč.</p>

<p>„Hlavně, že jsi dorazil!“ zakřičel. „Potřebujeme zneškodnit ten vrtulník!“</p>

<p>„Jdu na to!“ odvětil Chuck a přehoupl se z krytu čelního průzoru letounu na boční madlo umístěné nad vstupním otevřeným otvorem do nitra stroje.</p>

<p>„Ahoj, kluci!“ vrazil obr dovnitř a prvním úderem zarazil palubního střelce tak říkajíc rovnou do podlahy. Dalším úderem přemístil navigátora ze sedačky do zadní části kabiny a kopem levé nohy vymrštil předposledního člena posádky ze dveří vrtulníku. Posledního zbývajícího z osádky letounu hodil za navigátorem.</p>

<p>„Okamžitě s tím sedni!“ zahučel pilotovi do ucha s důrazem letního hromu. „A dneska nemám na žádný blbosti náladu, rozumíš?!“</p>

<p>Pilot kývl, že jistě, ale vzápětí si odepnul pásy a vyskočil dveřmi pilotní kabiny.</p>

<p>„Tak pěknej let přeju,“ pohlédl za ním do hlubiny Chuck. „Ještě, že máme náhradníky,“ otočil se a chytil navigátora, právě včas. „Kam ten spěch, hubeňoure?“ stiskl ho pod krkem a dovlekl ho na místo pilota. Zadním kopem opět odhodil posledního bojovníka.</p>

<p>„Teď s tím přistaneš, nebo ti urvu hlavu, jasný?“</p>

<p>„Jasný.“</p>

<p>„Fajn,“ kývl ohromnou hlavou Chuck a zakřičel dolů: „Vydrž! Za chvíli jsem u tebe!“</p>

<p>„To snad ani nebude třeba,“ pronesl konsternovaný Kovář potichu.</p>

<p>Během líté bitvy vysoko nad ním se tady dole totiž odehrálo další neuvěřitelné představení. Mohlo by se jmenovat třeba „Pohádka o zlobivém vajíčku.“</p>

<p>O hodně zlobivém vajíčku…</p>

<p>Velitel zásahu vrážel za běhu do samoraidu další motýlí zásobník.</p>

<p>„Obklíčit! Každá dvojice má na starost jednu plodnici!“</p>

<p>JFK se pozorně zadíval na bližší „vejce“.</p>

<p>„Jakmile se otevřou, střílejte na cokoliv, co se uvnitř pohne!“</p>

<p>„A co se zajatcem?“ ozval se Baret s číslem 2009, vytáhlý chlapík, který běžel pár kroků před Kovářem, a pohnul k němu hlavní samoraidu. Dříve, než se mohl od velitele dozvědět kloudnou odpověď, Kovář ho vší silou zezadu udeřil klackem přes přilbu a podrazil mu nohy. Pak na něj dopadl, serval mu přilbu a ještě ho pro jistotu uzemnil pěstí.</p>

<p>„O mě se nestarej, mladej,“ doporučil omráčenému policistovi a sebral mu zbraň. Ani se s ní nemusel nějak blíže seznamovat, aby pochopil, že s touhle technologií toho moc nedokáže. Připomínalo to zkříženou obří mrkev, dýni a hroznové víno. Pochopil jen, že onen „hrozen“ je zásobník.</p>

<p>„Neboj! Ještě na něj dojde!“ zakřičel major Šmaus a ohlédl se. Když viděl Kováře, jak se zvedá od ležícího příslušníka jednotky se samoraidem v ruce, dodal: „Stejně s tím neumíš střílet!“ a nevěnoval mu dál pozornost. Větší nebezpečí, než cizinec neznající tento svět a jeho zbraně, se nacházelo přímo před ním. Byly to plodnice Houbařů.</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>Dahoum! </emphasis>zadunělo to v hromadách bubusů, které pod svými nánosy pohřbily bělostná vejce.</p>

<p>„Pozor! A je to tady!“ zařval major Šmaus. „Zalícit! Připravit ke střel…“</p>

<p>Víc už říct nestačil. Plodnice se během jeho slov pozvedla. Kovář pod ní zahlédl ohromnou „kuří nožku“, ale nejspíš to byla noha jakési bleskově rostoucí houby. Vejce se s nánosem lepkavých bubusů nazvedlo jen tolik, aby se jeho spodní část oddělila – a pak zase kleslo. Kovář sice cosi zahlédl, ale nebyl si jistý.</p>

<p>A pak je spatřil.</p>

<p>Bylo to neuvěřitelné, ale před každým vejcem nyní stály, kde se vzaly, tu se vzaly, zahalené postavy, spíš postavičky. Na hlavách měly kápě, jež jim halily obličej do stínu, a v rukou svíraly obouruční, vlastně…</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Houby,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>uvědomil si Kovář. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Mají v ruce žampióny.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Velitel zásahu stál na místě, obličej měl strnulý a brunátněl.</p>

<p>Kovář se odvrátil a zakryl si obličej paží. Tohle už znal. Nespletl se. Za chvíli kolem něj prolétla sprška Šmausových vnitřností. Ostatní příslušníci Žlutých Baretů stáli bez hnutí, zbraně již odhodili na zem. Ani se nevzdávali, aby zvednutýma rukama nevyvolali dojem, že chtějí cosi nekalého podniknout. Prostě jen tak stáli.</p>

<p>„Tady to vypadá jako před premiérou Hvězdných válek,“ ozval se zezadu Chuck.</p>

<p>Nemluvil od věci, ty zahalené postavičky opravdu nejvíc připomínaly zahalené skřítky, kteří na planetě Tatooine obchodovali s roboty všeho druhu – a fanoušky, kteří se takto oblečení dostavovali na každou premiéru nového a nového dílu legendární série.</p>

<p>„Chucku, možná bys udělal nejlíp, kdybys odsud vypadl,“ řekl Kovář a nedůvěřivě hleděl na blížící se postavičky. Kráčely k němu ze všech stran.</p>

<p>„Prosím tě,“ řekl Chuck. „Přece ti ty trpajzlíci pomohli, ne?“</p>

<p>Kovář přikývl hlavou. Stále v ruce svíral dužnatou rukojeť samoraidu, hlaveň skloněnou k zemi.</p>

<p>A čekal.</p>

<p>Nedaleko se ozval datel, začal zase bušit zobákem do borovice; tu larvu musí konečně dostat. Nad mýtinou přelétla sojka a několikrát zakřičela, že všechno je zase v pořádku. Srnec, který celou tu dobu nehnutě stál po pás v kapradí, se ohlédl na vysněnou samici. Ta mu mezitím stačila zdrhnout, sakra. Les ožíval.</p>

<p>Ke Kovářovi přistoupila nejvyšší zahalená postava. Sahala mu sotva po prsa. Odložila mykolyzér a oběma rukama si shrnula kapuci.</p>

<p>JFK hleděl do očí sotva dvanáctileté dívce. Ta natáhla paži a vložila drobnou dlaň do jeho ohromné ruky.</p>

<p>„Pojď, Johne. A nebraň se.“</p>

<p>„Nebo mě taky nafouknete a rozprsknete?“ pousmál se JFK trošku zmateně.</p>

<p>„Tebe ne. Ale třeba tvého kámoše.“</p>

<p>„Já nejsem jeho kámoš,“ ozval se Chuck.</p>

<p>Dívenka na něj dlouze pohlédla.</p>

<p>Kovář by nikdy neřekl, jaké zlo se dokáže mihnout dětskou tváří.</p>

<p><strong>7. ZAJATCI</strong></p>

<p>„Ne! Opravdu nemůžete do vyhrazeného prostoru!“</p>

<p>„No dovolte! Já jsem tu nadlesní!“ ohradil se Alois Vašíček.</p>

<p>„Pane, já jen plním rozkazy,“ poznamenal mladík v uniformě policie. „Prostě vás tam nemůžu pustit.“</p>

<p>„Ale já trvám na tom, aby…“</p>

<p>„Lojzíku, nechte toho, prosím,“ ozvala se Anežka Mlynářová. „Vidíte, že pan policista plní jen rozkazy, že?“</p>

<p>Mladík v policejní uniformě otráveně přikývl.</p>

<p>„Anežko, vždyť tam zůstal váš košík s houbami – a mé auto!“</p>

<p>„Pane, to mi je líto, ale já tam nemůžu pustit nikoho, ani kdyby přijel prezident Spojených států.“</p>

<p>„To bych pochopil, že tam nepustíte jen tak nějakého prezidenta, ale já jsem tu nadles…“</p>

<p><emphasis>Whroummm! </emphasis>přerušil diskutující skupinku hluk dalších helikoptér. Byly to tři ruské bitevní Mi-24, jedny z nejlepších vojenských strojů této třídy.</p>

<p>„Co se to tam děje?“ zkusil znovu vyzvídat Alois Vašíček. „Snad ne kvůli těm dvěma naháčům, co nám spadli na auto, pak nás surově přepadli, Anežku málem znásilnili…“</p>

<p>„K tomu ale nedošlo,“ přerušila ho Anežka Mlynářová. Policistovi se v tu chvíli zdálo, že jí po tváři přelétl stín zármutku. Zadíval se na ni pozorněji. Byla to zajímavá žena.</p>

<p>„…a ukradli mi vůz a vybavení a montérky a…“ pokračoval Vašíček.</p>

<p>„Nahlásil jste krádež na příslušném oddělení Policie České republiky, občane?“ přerušil ho policista. „A vy, hlásila jste pokus o znásilnění?“</p>

<p>„Ne,“ mávl bezradně rukou Vašíček. Ohlédl se na Mlynářovou. Ta pokrčila útlými rameny.</p>

<p>„Já taky ne.“</p>

<p>„A proč?“ zhoupl se policista na špičky a zpátky na paty.</p>

<p>„Protože… Teď to hlásíme vám, strážníku.“</p>

<p>Policista se pousmál:</p>

<p>„Jenže já k tomu nejsem určený a ani tady nemám příslušné záznamové prostředky. Nemluvě o tom, že vyšetřování musí vést vyšetřovatel k tomu stanovený.“</p>

<p>„Jistě, to máte pravdu, pane policisto,“ uznal vskutku rozumné argumenty nadlesní Vašíček. „A jinak – nemůžete nás tam prostě jen tak pustit?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Inu, dnes nejste první, kdo mi zamezuje kontrolovat státem mi svěřený revír. Aspoň, že jste všichni tak vzácně konzistentní,“ dodal zvýšeným hlasem nadlesní Vašíček a rázně se otočil. „Pojďte, Anežko. Tady je to marné,“ podal Anežce rámě. „Opět vítězí byrokracie nad slušností.“</p>

<p>Policista jen mírně zavrtěl hlavou. Chápal ty lidičky, ale rozkaz je rozkaz. Anežka Mlynářová se zavěsila do Vašíčka a nechala se teatrálně odvést od policejního zátarasu.</p>

<p>„Ale vy jste se tam přece tak moc chtěl podívat!“ šeptala mu přes rameno.</p>

<p>„Lojzo, taky tě tam nechtějí pustit?“ ozvalo se náhle zezadu. „Já to už vzdal.“</p>

<p>Hřmotný hajný Richard Miller ze sousedního revíru stál opřený o svůj vůz a zapaloval si ručně ubalenou cigaretu. Proč by utrácel za nikotinové tyčinky s kusem bůhvíjakého filtru, když si může ubalit, co hrdlo ráčí.</p>

<p>„Nazdar, Ríšo!“ řekl poněkud překvapeně nadlesní Vašíček. „Kde ty se tady bereš?“</p>

<p>„No, jel jsem pro montérky, znáš to, a teď jsem tady zůstal trčet.“</p>

<p>„A proč to nevezmeš přes Těchov? Je to sice oklika, ale budeš doma za půl hodinky.“</p>

<p>„Já nespěchám. A počkám si tady s mladým,“ ukázal cigaretou na policistu, „na to, až nám konečně řeknou, co se to tady děje. Viďte, náčelníku?“</p>

<p>Mládenec u zátarasu srdnatě přikývl.</p>

<p>„Hele, Ríšo, nepůjčil bys mi na chvíli auto? Jen tady odvezu paní Mlynářovou domů.“</p>

<p>Hajný Miller se chápavě pousmál a vyfoukl kouř. Několik dotírajících komárů se zakuckalo a raději se vzdálilo z dosahu smrtícího oblaku. Miller poodstoupil od vozu a obřadně na něj ukázal, jako by nabízel plemeníka nebo nejhezčí dívku z harému.</p>

<p>„Nebourat, nepoškrábat, neudělat průser!“ zdůraznil a vyndal z náprsní kapsy khaki bundy techničák, emise a povinné ručení.</p>

<p>„Díky. Máš to u mě,“ spiklenecky hlesl Vašíček.</p>

<p>„Tak už jeď, ty Casanovo,“ zašklebil se Miller.</p>

<p>Vašíček obešel zelenou fábii z limitované série Slavnosti sněženek a otevřel pravé přední dveře.</p>

<p>„Prosím, nastupte si, Anežko. Mrkneme se na ty vaše houby.“</p>

<p>Anežka Mlynářová vklouzla do vozu. Bylo jí nad slunce jasné, že Alois Vašíček se v tento památný den, protože to bylo poprvé, rozhodl porušit zákon. A to nejen kvůli jejímu houbařskému úlovku, ale jako muž na svém místě se chtěl konečně dozvědět, co se to v tom jeho zakletém lese vlastně děje.</p>

<p>Nadlesní Vašíček se usadil na sedadle řidiče, sešlápl spojku a zařadil zpátečku.</p>

<p>„Tohle je můj les,“ procedil skrze zuby a vypadal odhodlaněji než bývalý velitel elitní bojové jednotky, plukovník John Matrix.</p>

<p>***</p>

<p>Major Ljuba Bytewská stála v pozoru před majorem Andreasem Wolfgangem.</p>

<p>Nad hlavou jim přelétaly bitevní i transportní vrtulníky a kolem hučely naftové i elektrické motory vozidel motorizované pěchoty a ženijních oddílů. Kdyby se sem náhodou přichomýtl Spielberg s vojínem Ryanem nebo Stone se svými chlapy z Čety, museli by mručet nadšením.</p>

<p>Bytewská však nadšením nemručela. Ostatně, nebylo divu.</p>

<p>Přišla o pár lidí, tím nemyslela jen mrtvé, ale i pohřešované, a ke všemu ji zrovna teď, když potřebovala stabilizovat situaci a konečně vyčíslit skutečné škody, vyslýchal ne zrovna sympatický důstojník speciálního vnitřního vyšetřovacího týmu Agentury.</p>

<p>„Bytewská, já se vás neptám na váš názor,“ zopakoval major suše. Koneckonců, všichni mu říkali Suchar a milovníci zvířat <emphasis>Whiskas, </emphasis>vyjadřující kombinaci suchara a alkoholika. „Já se ptám na váš postup.“</p>

<p>„Poslyšte, majore,“ znaveně pronesla šéfka Divize pro potlačování interrealitního pašování, „já se vám tady nesvěřuji s nějakým svým názorem. Já vám popisuji situaci, jak se tady, dole i nahoře, vyvíjela minutu po minutě. A věřte mi, pane: to, čím jsme si tady všichni prošli, jste vy nikdy nezažil. Vy ani další hlavouni z Oddělení vnitřních věcí.“</p>

<p>„Vynechám vaši nevhodnou narážku na…“</p>

<p>„Nemusíte. Já si ji zodpovím,“ posadila se Bytewská na stupátko modré skříňové Avie. Měla toho všeho akorát tak po krk, ale držela se. „Víte, mně teď jde hlavně, majore, o to, jak dostat naše lidi co nejdřív zpátky.“</p>

<p>„V tom je právě ten váš problém,“ namítl Andreas Wolfgang, vytáhl z náprsní kapsy do celofánu zabalený doutník Davidoff a pousmál se. „Pro Agenturu někdy není zcela prioritní dostávat své agenty za každou cenu zpátky. Od toho jsou přece placení, a to mimochodem dost dobře. Jsou tu přece od toho, aby nasadili život všude tam, kde je to zapotřebí.“</p>

<p>Major Wolfgang si rozbalil doutník, celofán se zlatým nápisem zahodil do trávy a obřadně si vložil tabákovou pochoutku mezi úzké, bezkrevné rty. Vedle stojící čerstvý absolvent poddůstojnické školy okamžitě vytáhl piezoelektrický zapalovač s emblémem EF a přidržel fialově sršící plamínek u majorova doutníku.</p>

<p>„Děkuji, vojáku,“ řekl major Wolfgang a lehkou úklonou hlavy dal najevo, že registruje ve svém okolí i nižší živočichy, než by snad musel.</p>

<p>„To nemluvím o tom,“ pokračoval, „že ten váš slavný JFK porušil – zase – několik docela zásadních předpisů pro přestupy mezi světy. Třeba jeho návrat z Tunguzky! Co to vlastně mělo znamenat, Bytewská?“</p>

<p>Ljuba Bytewská se najednou natlakovala takřka přes únosnou mez, ale pak rozumně upustila páru. Jen to zasyčelo:</p>

<p>„My jsssme nevypussstili antitenzzzní pěnu! My ne! Protože použít ji v tomhle množství byl neuvěřitelný hazard. Vlastně to nebyl hazard, to byla pitomost!“</p>

<p>„Tu pěnu rozkázalo použít Oddělení vnitřních věcí, které pozorně sledovalo celou Tunguzskou misi!“</p>

<p>„Nevím, co má co mluvit do návratové strategie OVV? Já samozřejmě podám písemnou stížnost, protože nasazení pěny byla v tomto případě opravdu… Nesprávnost, když to vyjádřím tím zkomoleným jazykem, co se používá v Oddělení vnitřních věcí!“</p>

<p>„Hrozil průnik realit mimo fantómovou zónu! To je bez diskuse. Uvědomujete si, co by se pak mohlo stát?“</p>

<p>„Podle toho, co jsme stačili vypozorovat z návratového modulu, to byl s pravděpodobností hraničící s jistotou jen simulovaný průnik, pane.“</p>

<p>„Co to na mě zkoušíte, Bytewská? Kde máte důkazy pro tohle pomatené tvrzení?“</p>

<p>„Bohužel, pane, důkazy jsou zničené houbami. A zánik letounu, ve kterém byla černá skříňka s parametry průniku, jste zavinili tou vaší nesprávně použitou pěnou.“</p>

<p>„Tak dost!“ zarazil ji major Wolfgang. „Já jsem nepřijel, abych se s vámi tady handrkoval a dohadoval! Já vás přijel zatknout a předvést před nejvyšší tribunál našeho oddělení!“</p>

<p>Ljuba Bytewská jen lehce sklonila hlavu, chvilku se rozmýšlela, jestli tomu fouňovi nemá vrazit pár facek, ale samozřejmě zvítězila odpovědnost, vojenská hierarchie, a tak jen rázně pronesla:</p>

<p>„Dobře, pane. Žádám vás ale o chvíli strpení. Ráda bych tady dodělala svou práci. Mám tady totiž své lidi.“</p>

<p>Major Andreas Wolfgang se rozhlédl. Vypadalo to, že někoho hledá, nebo že někoho žádá o souhlas, ale možná se to Bytewské jen zdálo. Pak kupodivu jen mlčky přikývl.</p>

<p>„Děkuji, pane.“</p>

<p>„Pane, dovolte mi promluvit s majorem Bytewskou,“ ozval se za Wolfgangem strhaný hlas. Za majorem stál jeden ze záchranářského týmu Omega. Wolfgang se jen ohlédl a opět beze slova přikývl.</p>

<p>„Paní, máme další živé,“ ukázal k transportnímu vrtulníku seržant Holan. „Šest mužů. Zůstali sice uvnitř, ale měli tam izolované vzduchové bubliny. Proto se zřejmě nenakazili tím houbařským svinstvem.“</p>

<p>Bytewská tu zprávu přijala s neskrývanou úlevou.</p>

<p>„Výborně. A nějaké zprávy o Kovářovi nebo Hulkovi?“</p>

<p>„Jen to, že hyperfantóm, kterého použili, je stále nestabilní, aspoň sedmý stupeň Maurbyho grafu. Jejich průnik musel být na samé hranici interdimenzionální prostupnosti. Muselo to být šílené.“</p>

<p>„To odpovídá,“ poznamenala spíš pro sebe Bytewská. „Kdo jiný by měl provést šílený přestup do jiných světů než Kovář,“ povzdechla si tiše.</p>

<p>„Promiňte, paní, nerozumím.“</p>

<p>„Nemusíte, seržante,“ vzpamatovala se Bytewská. „Máme už všechny?“</p>

<p>„Zatím devět mrtvých. Podle záznamů by to měl být definitivní počet.“</p>

<p>„Devět,“ zopakovala Bytewská jako ve snách. „Bože, tak moc…“</p>

<p>„OVV vám k tomu u soudu připočítá další nezvěstné,“ pronesl major Wolfgang tónem tak mrazivým, až se zdálo, že mu kolem úzkých rtů vyrostou rampouchy. „Villefortová, Kovář a ten, co mu říkáte Hulk.“</p>

<p>„Desátník Chuck Boris, pane,“ doplnil jej další záchranář, praporčík Gottfried, který k nim mezitím přistoupil a projížděl detaily o pohřešovaných na mobilní jednotce KILLERA.</p>

<p>„Takže za dnešek to máme, paní Bytewská, dvanáct obětí. To je celkem slušný masakr na jedno malé detašované pracoviště, co?“ potáhl Wolfgang ze štíhlého doutníku a trošičku se zakuckal. „Ještě, že jste nedostala na starost ruská vojska za druhé světové. Kam by se na vás hrabal generalissimus Visarionovič Stalin! On to za války dotáhl na ubohých dvacet milionů, to vy byste podle všeho…“</p>

<p>„Pane!“ přerušila ho Bytewská. „Jakým právem mě tady soudíte?“</p>

<p>„Právem silnějšího,“ podotkl Wolfgang. „Nemluvě o tom, že i když moje hodnost,“ ukázal si na hruď, „vypadá stejně jako vaše, mají moje frčky zcela jiné rozhodovací pravomoci.“</p>

<p>Major se pootočil a pokynul rukou směrem ke dvěma vytáhlým mužům, kteří celou dobu nepohnutě stáli u dveří jeho letounu.</p>

<p>„Odveďte si major Bytewskou. Je vaše,“ řekl a odešel k záchranářskému hummeru. Umyl si ruce v dezinfekčním roztoku a rozhlédl se.</p>

<p>„A vyčistěte to tady konečně od toho svinstva,“ popohnal zvýšeným hlasem chemickou jednotku. „Nejste tady v Zálivu! Tohle kdyby se vymklo z kontroly, tak můžeme odepsat půlku Moravy!“</p>

<p>„Ano, pane! Právě dokončujeme dezinfekci podzemí.“</p>

<p>Major Wolfgang nepřítomně kývl, znova potáhl a zamručel si pro sebe:</p>

<p>„Ještě že známe, s čím máme tu čest. Jinak nevím, nevím,“ dodal a vyfoukl oblak modravého dýmu. Ten ve vzduchu podle všech nepsaných pravidel na chvíli vytvořil obraz lebky a pak se podle stejných pravidel zvolna rozplynul.</p>

<p><strong>8. UPRCHLÍCI</strong></p>

<p>„Nejsem si jistá, Lojzíku, jestli bychom tohle měli vůbec dělat. Nikdo sem přece nesmí, říkal ten jinoch.“</p>

<p>„Anežko, mám tady své auto. A tohle je můj les,“ pronesl nadlesní Vašíček důrazně, líbilo se mu, jak je před Anežkou rázný a rozhodný. „A kromě toho, opravdu bych se rád dozvěděl, co mi tady kdo provádí a…“</p>

<p>Vašíček zmlkl, prudce zastavil a opřel se o kmen borovice. Ústa nechal dokořán, jako když u doktora dělá <emphasis>„</emphasis><emphasis>Ááá!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Ježíš Maria!“ vyjekla mu Anežka přímo za zády.</p>

<p>„Proboha,“ pronesl Vašíček po chvíli a sundal si klobouk se sojčím pírkem. Hřbetem druhé ruky si otřel čelo. „Takže to taky vidíte, Anežko. Já myslel, že mám vlčí mhu.“</p>

<p>„U všech svatých, co to je…“</p>

<p>„No, co by to bylo,“ zasmál se nadlesní křečovitě. „Košík s houbami vám ukradli s mým autem, tak tady máte náhradu. Takového pěkného kozáka,“ dodal a ukázal kloboukem vzhůru. Hodně vysoko…</p>

<p>***</p>

<p>Před nimi se tyčila houba s šedou, bíle žíhanou nohou a obřím, vespod bělavým kloboukem. Měla přes čtyři metry a obvod nohy měřil jistě přes půldruhého metru.</p>

<p>„Bude mít jistě pět, šest metráků,“ odhadoval nadlesní v šoku.</p>

<p>„Co s ním ale budeme dělat?“</p>

<p>„Nejdříve zavoláme do televize a večer se na sebe podíváme ve zprávách,“ obcházel nadlesní Vašíček gigantickou houbu a pokrčeným ukazovákem na ni poklepával. „Než přijedou z televize, brnknu Toníkovi, aby přijel s autojeřábem. A ať si vezme i valník. Anežko, to vám povím, to budou takové houbové hody, jaké tento kraj ještě nezažil!“</p>

<p>Anežka Mlynářová bojácně postávala před čtyřmetrovým mykologickým monstrem, a když kolem ní Vašíček procházel potřetí, tentokrát měřil obvod kozáka na počet roztažených dlaní, zatahala ho za rukáv.</p>

<p>„Smaženice, kulajda, řízky, dršťkovka, houbofleky, nádivka,“ vyjmenovával nadlesní další a další speciality, když s ním Anežka trhla nakonec tak prudce, až mu málem natrhla límec s pozlacenou větvičkou. Vašíček se lekl a hleděl na ni jako v tranzu.</p>

<p>„Pohleďte támhle!“ řekla. Nadlesní pohlédl na její napřaženou ruku a pohledem směřoval po prodloužené ose ukazováčku.</p>

<p>Mezi vzrostlými smrky se tyčilo asi sedm stejně velikých hřibů hnědých, tak zvaných panských. A aby se neřeklo, z březového mlází vlevo vykukovaly rezavo-červené hlavy křemenáčů borových. Nadlesní zapomněl na naměřený obvod kozáka, zapomněl i na všechna chutná jídla, jež si houbaři připravují po úspěšném lovu, a podrbal se na hlavě.</p>

<p>„Tak tož, Anežko, to vám řeknu, že jsem z toho všeho jelen.“</p>

<p>***</p>

<p>„Udělejte si pohodlí, majore,“ doporučil Bytewské poručík Truffaut z Oddělení vnitřních věcí, nasadil jí pouta na zápěstí levé ruky a druhý konec zaklapl do madla hned vedle dveří.</p>

<p>Ljuba Bytewská se posadila na úzkou lavici a rozhlédla se po vnitřku agenturního vrtulníku Sikorski. Byl to jeden z těch spolehlivých strojů, kterým se dají přepravovat vojáci, munice, oběti živelných pohrom, delegace – a nebo zajatci.</p>

<p>Poněkud ji překvapilo, že není jediná, kdo tady sedí s pouty na rukou. Byli tady další tři lidi z jejího týmu – vlastně jen ti zdraví, protože raněné či zasažené agresivními houbami nakládali do druhého transportního vrtulníku.</p>

<p>„Poručíku,“ oslovila po chvíli Bytewská mladíka v černé uniformě OVV, „ráda bych se seznámila s alespoň formální obžalobou, díky níž se mnou zacházíte jako s válečným zločincem.“</p>

<p>Poručík Truffaut pohlédl tázavě na kapitána Fassbindera, druhého muže v černém. Ten jenom přikývl. Poručík vyndal z náprsní kapsy uniformy listbook, rozložil tenkou obrazovku na velikost ležaté A4 a přejel prsty po menu. Vyvolal požadovaný textový dokument a podal listbook Bytewské.</p>

<p>„Děkuji,“ řekla Bytewská a přejela očima displej.</p>

<p>„Nemáte zač,“ ušklíbl se Truffaut.</p>

<p>„Jo, to vidím,“ hlesla Bytewská. „To opravdu nemám… Bože, kdo si takovýhle ptákoviny u vás vymýšlí?“ pronesla po chvíli.</p>

<p>„Na tomto materiálu pracovali nejlepší lidé našeho týmu.“</p>

<p>„Že se vůbec ptám,“ podotkla kyprá žena. „Nejlepší z nejlepších, výkvět Agentury, samí super agenti… Proto všichni dřepíte na zadcích v kancelářích. Tam se vaše odvaha, mužnost a pevná vůle čelit těm největším světovým problémům projevuje nejvíc, co?“</p>

<p>„Již chápete, poručíku, proč si major Bytewská vybrala do svého oddělení právě agenta Kováře?“ ozval se chladný hlas analytického specialisty OVV, kapitána Fassbindera.</p>

<p>„Jistě,“ srazil poručík Truffaut paty. „Pochybený postoj k autoritám, neschopnost širšího vnímání vojensko-politických aspektů, egoismus zaměřený na své dosažené postavení a svou osobu, zejména…“</p>

<p><emphasis>Plessk!</emphasis></p>

<p>„Au!“ zaječel Truffaut a chytil se za tvář. Bytewská si protřepala dlaň a znova sebrala z lavice listbook, kam jej před uštědřenou fackou odložila. Škoda, že druhou ruku měla v poutech.</p>

<p>„Připište si ten výchovný políček na seznam obvinění, tuším odstavec pět, písmeno a,“ řekla tiše. „Já vám dám egoismus a neschopnost, až vám budou trenky malý.“</p>

<p>„Já nosím slipy,“ poznamenal poručík Truffaut s úšklebkem a vzápětí dostal druhý lepanec od kapitána Fassbindera.</p>

<p>„Vypadněte,“ oznámil mu kapitán stroze. „Omluvte ho, je to ještě zajíc. Neví, jak se má chovat, když zatýká takovou zkušenou harcovnici, jakou bezesporu jste, majore.“</p>

<p>Ljuba Bytewská se ani neusmála, nedala ani náznakem jakéhokoliv vnějšího projevu najevo, že by mohla kapitánovi OVV dát najevo, že si váží jeho zásahu.</p>

<p>„Než naučíte vaše lidi zatýkat zkušené harcovnice, kapitáne, měli byste si v oddělení udělat jasno v tom, proč je vůbec zatýkat!“ Řekla to bez vykřičníku, ale ten důraz tam byl větší, než kdyby na konci věty byly tři.</p>

<p>„Nu, nebudeme se už nadále vzájemně zdržovat. Obvinění jste si již přečetla,“ natáhl Fassbinder ruku k Bytewské, ta mu předala poručíkův listbook, „takže víte, do jaké šlamastyky jste se dostala. My v tom jasno máme,“ pousmál se pod pečlivě střiženým knírkem. Při úsměvu mu ještě víc vynikla buršácká jizva pod levým okem. Byl to důstojník každým coulem, stejně jako jím bezesporu byl i jeho otec, děd, praděd a další předci v jeho rodokmenu. Měl světlé, na pěšinku sčesané vlasy, hlaďounce vyholené tváře, blankytně modré, jakoby stále přivřené oči a nevýrazné rty.</p>

<p>„Vy v tom máte jasno pokaždé,“ mávla volnou rukou Bytewská. „Vy s tím vaším věčným jasnem byste byli ideální spíš do předpovědi počasí, ale ne do téhle zatracené práce.“</p>

<p>„Chcete mi tím naznačit, že jsme něco snad přehlédli? Nebo dokonce zanedbali?“</p>

<p>„To je výslech – nebo žádost o pomoc?“ kontrovala Bytewská.</p>

<p>Kapitán Fassbinder vrátil listbook poručíkovi Truffautovi a vyšvihl se do kabiny vrtulníku. Přidřepl si proti Bytewské a rukama se opřel o kraj lavice.</p>

<p>„Majore, vy si zřejmě stále ještě neuvědomujete, s kým se to tady kočkujete,“ pohlédl jí do očí. Bytewská v duchu uznala, že nic příjemného to není. „Rozpoutal to ten váš oblíbenec, JFK mu tuším říkáte, a teď to všechno jen pokračuje – k horšímu! On a s ním celé vaše oddělení přímo ohrožuje zájmy Agentury! To je evidentní! Chápete?“</p>

<p>„Chápu,“ překvapivě ihned odvětila Bytewská. „Konečně už vás chápu. A je mi vás líto, kapitáne. Opravdu je mi vás líto.“</p>

<p>„Mně je zase líto lidí, kteří zemřeli při tomhle šíleném útoku! Co to jste za velitele, že jsou vám lhostejné vlastní ztráty, proboha!“</p>

<p><emphasis>Plessk!</emphasis></p>

<p>„Au!“ chytil se za tvář kapitán Fassbinder.</p>

<p>„Neberte jméno Boží nadarmo,“ doporučila mu Bytewská.</p>

<p>Poručík Truffaut stál venku, z kabiny nebyl vidět, ale bylo zřejmé, že i on zaslechl suchý zvuk rázně uštědřeného políčku. Spokojeně si promnul tvář, do níž ho před chvílí uhodila tatáž ruka, a potutelně se usmál. Ostatně, koho by nepotěšila stejná blamáž, která potká přímého nadřízeného pár sekund poté, co si onen činí právo na bohorovnost a nadřazenost.</p>

<p>Kapitán Fassbinder se neusmíval; ani potutelně, prostě nijak. Místo toho, aby hlasitě protestoval a přivolával stráž a domáhal se vnitřních nařízení a pravidel, užasle zíral na připoutanou ženu.</p>

<p>„Přiznávám,“ pronesl po chvilce, „že vaše argumentace je sice nezvyklá, ale má určitou váhu. Což ovšem neznamená jakoukoli polehčující okolnost, majore!“</p>

<p>„Kapitáne, jak si dovolujete mi dávat za vinu věci, které šly zcela mimo mě?! Mám tady odpovídat na jednotlivé body obžaloby, nebo s tou nechutnou scénou počkáme až na ty vaše slavné tribunály?“</p>

<p>„My jsme moderně budovaná, operativní jednotka. Pokud chcete, můžete vypovídat i zde. Vše je zaznamenáváno na homologované zařízení a u soudu slouží jako plnohodnotná výpověď! Jen chci připomenout, že máte právo nevypovídat, protože cokoli řeknete, může být použito proti vám. Dále máte nárok na přiděleného obhájce a…“</p>

<p>„Nechte toho, sakra,“ přerušila jej Bytewská. „Stejně každé mé slovo teď nejspíš rozebírají vaši žalobci a stratégové, i když v jejich případě by bylo vhodnější použít výraz <emphasis>tragédové</emphasis>.“</p>

<p>Kapitán Fassbinder mlčel. Věděl, že to je tak, jak Bytewská řekla, jen doufal, že kamery na přilbách vojáků nezaznamenaly tu facku.</p>

<p>„Nejdříve se, prosím, postarejte o raněné,“ ukázala Bytewská ze dveří Sikorského „a pak získáte mou úplnou výpověď. O tom, jak někdo nařídil nepovolené použití antitenzní pěny v civilním sektoru, o neuvěřitelně přesně zaměřeném průniku z paralelní reality, o přímém ohrožení agenturního technického zázemí pro interdimenzionální přestupy. Jsem připravena předat příslušné důkazy odpovědným místům!“</p>

<p>Samozřejmě, že Bytewská blufovala.</p>

<p>„Vy blufujete,“ pohlédl na ni kapitán Fassbinder. Zase už se usmíval.</p>

<p>„Nikdy neblufuju,“ řekla Bytewská. „Proč bych to dělala?“</p>

<p>„Protože chcete zachránit toho vašeho Kováře. Jeho – a sebe. A všechny lidi z vašeho týmu.“</p>

<p>„To zní rozumně,“ odvětila Bytewská a zabodla mu ukazovák těsně před nos. „Jenže já to nemám zapotřebí, víme? Kovář se obhájí sám, vždycky a před každým. A my se o sebe taky dokážeme postarat,“ ohlédla se Bytewská po svých lidech. „O vše ostatní, jak jsem pochopila, jste se už stačili řádně postarat vy. Bez našeho názoru na řešení situace.“</p>

<p>Fassbinder celou dobu mírně pokyvoval hlavou. Bytewská pochopila, že to nepatří jí. Kapitán OVV poslouchal příkazy z interkomu.</p>

<p>„Jistě. Žádné záznamy, ano. Žádné důkazy, rozumím, pane,“ odezřela Bytewská z jeho rtů. „Jdu to zařídit,“ dodal a po vydání několika tichých rozkazů se bez dalšího slova vzdálil od vrtulníku.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Co se to tady, sakra, děje?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>pomyslela si Bytewská a bezmocně zacloumala rukou v poutech. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Máme celé paralyzované středisko – a kontráši se starají o likvidaci důkazů. To je jak ve špatném špionážním filmu.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Jenže tohle nebyl špatný špionážní film…</p>

<p>***</p>

<p>„Pssst,“ ozvalo se za odsunutými dveřmi. Major Bytewská se nenápadně rozhlédla, vlastně jen očima, jinak se ani nepohnula. Ostatní v kabině Sikorského to nezaslechli.</p>

<p>„Tady jsem, paní,“ ozvalo se podstatně hlasitěji. Bytewská si vzdychla.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Kristepane, co to je za vola?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>pomyslela si a odpověděla tiše – a česky.</p>

<p>„Já vás slyším. Buďte opatrný!“</p>

<p>Vzhledem k jejímu polskému původu jí příbuzný slovanský jazyk nečinil pražádné potíže. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Slovan všude bratra má!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>vzpomněla si na nápis v jejich kapličce, když ještě žila s rodiči nedaleko Krakowa.</p>

<p>„Potřebuji zpátky své auto,“ odvětil neznámý baryton o něco tišeji.</p>

<p>„Ale no tak, Lojzíku! Nebuďte tak přízemní! Hlavní je přece pomoci těm chudákům,“ zašveholil zřetelný alt.</p>

<p>„Jak poznáme, kdo z nich je chudák? Chudáci jsme, Anežko, jedině my: já přišel o auto a vy o houby!“</p>

<p>Bytewská se mlčky předklonila, opřela se lokty o stehna a pohroužila obličej do dlaní. Čekala, až se neznámí vypovídají.</p>

<p>„Jděte už s tím autem někam!“ slyšela dále. „Já ten košík s houbami oželím! A to vaše auto, máte ho přece pojištěné!“</p>

<p>„Najednou je vám můj džíp na obtíž! No, to jsem, Anežko, od vás vskutku nečekal!“</p>

<p>„Co tím chcete naznačit, Lojzíku?“</p>

<p>„Ale nic. Nechme toho. Teď musíme ty lidi osvobodit.“</p>

<p>„Ano. V tom vám budu jen nápomocna.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To je výborné. Spása se blíží,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>konstatovala Bytewská v duchu, nijak nadšeně. Podle všeho ji hodlá zachránit současná verze komiků z němých filmů, pověstných smolařů známých pod jmény Laurel a Hardy.</p>

<p>Vítejte ve zlaté éře grotesky!</p>

<p>***</p>

<p>Bytewská nejprve zahlédla vršek zeleného klobouku, pak černomodrobílé sojčí pírko a nakonec růžovolící tvář zachránce. Nevypadal na neohroženého hrdinu, ale na to, že musel projít přes minimálně dvoje patroly, byl zřejmě dost dobrý, usoudila major. Prvotní dojem si vzápětí upřesnila.</p>

<p>Chlapík v zeleném ji uchopil za uvězněnou paži a vytáhl červený sklapovací nožík se švýcarským znakem. Po chvilince rozmýšlení vysunul nehtem jednu z výsuvných kovových plošek. Vrazil ji do zámku pout a chvíli s ní v něm lehce manipuloval.</p>

<p><emphasis>Cvak! </emphasis>ozvalo se a Bytewská hleděla na rozepnutá pouta.</p>

<p>„Tak tohle se vám povedlo, pane. To vás učili ve škole?“</p>

<p>„Ne. Ale mám odznak prvního stupně z letních kurzů <emphasis>Rambo – první krev</emphasis>.“</p>

<p>Anežka s údivem pohlédla na lesníka. Tohle jí dosud neprozradil. Ovšem před tou korpulentní ženštinou se najednou naparuje jak krocan! No toto!</p>

<p>Bytewská seskočila z kabiny a oba vtáhla pod vrtulník, mezi nohy podvozku. Tam byli alespoň částečně ukrytí mlázím a maliním.</p>

<p>„Poslyšte, kde máte to vaše auto?“ zašeptala.</p>

<p>„Vzali mi ho ti dva chlapi. Spadli mi na auto z nebe.“</p>

<p>„Byli ohromní, tmavovlasí a nevychovaní? V montérkách?“</p>

<p>„Ano, to byly naše montérky – a jinak ten popis odpovídá.“</p>

<p>„Tak ti žádné auto neměli. Přišli pěšky.“</p>

<p>„Cože? A kde je můj džíp?“</p>

<p>„Tak to opravdu netuším,“ řekla Bytewská. „Ale možná bych vám mohla pomoci. Potřebuji se odsud dostat. A jestli se to podaří, pak vám zaručuji, že zase budete mít svůj džíp, a třeba speciální model <emphasis>Abbys</emphasis>.“</p>

<p>„To zní rozumně,“ uznal nadlesní. „Tak jdeme na to.“</p>

<p>Všichni tři se plazili pod břichem vrtulníku. Příslušníci speciálních oddílů právě postřikovali okolí z příručních dezinfikátorů. Nažloutlá čpící látka po dopadu na bujný porost ze všech možných druhů hub reagovala tak, že jej za slabého jiskření takříkajíc anihilovala.</p>

<p>„Pozor!“ špitla Anežka a přikrčila se za keřem ostružin. „Nemůžeme zpátky. Jsou tam ti vojáci!“</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Vidím,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>ukázala si Bytewská prsty na oči i na hlídku. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Já půjdu zleva,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>ukazovala, <emphasis>„</emphasis><emphasis>a vy na mne počkáte tady.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Anežka sice nikdy nepracovala v týmu speciálních jednotek, ale celkem logicky porozuměla každému gestu, každému výrazu.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>A buďte už zticha!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>přitiskla si Bytewská vztyčený ukazovák na rty a zamračila se.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Jasný!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>odvětila stejným způsobem Anežka Mlynářová, novopečená skoro agentka.</p>

<p>Bytewská se rozběhla k zelené Fabii.</p>

<p>Stráž zaslechla praskání uschlých větviček a šustění vzrostlé lesní trávy. Voják se otočil – hleděl do tváře bohyně bouří a vichrů. Rozevláté vlasy, nafouklé tváře, supící ústa a mocné prsy vzdouvající se pod hrubou látkou uniformy.</p>

<p>„Ani to nezkoušej,“ zaslechl ve stejný okamžik, kdy chtěl odjistit osmapadesátku. Bytewská mu vyrvala samopal z ruky a dřevěnou pažbou ho udeřila do spánku. Vojín Vaněk si beze slova ustlal na mechovém porostu a odebral se do říše snů.</p>

<p>„Tak jedeme, hajnej,“ obrátila se Bytewská na Vašíčka. „Je to snad to vaše auto, ne?“</p>

<p>„Ne, to je Millera. Ale jedeme.“</p>

<p>Nadlesní nastoupil a otočil klíčkem zapalování. Český motor z německé fabriky naskočil okamžitě – nikoli až na potřetí, jak bývá zvykem v podobných situacích v takovýchto příbězích – a stejně rychle dovnitř naskočily obě dámy. Kola se protočila, zahrabala a odhodila za sebe shluky vyrvaných drnů.</p>

<p>Po lesní cestě vyrazil vůz bez bázně a hany.</p>

<p>„Co to je, do hajzlu?“ zaklel kapitán Fassbinder a ohlédl se za ujíždějícím automobilem. „Pronásledujte je! Chyťte je, ksakru!“</p>

<p>Za ním se roztočily vrtule obou strojů.</p>

<p>„Pane, letíme za nimi! Další rozkazy?“</p>

<p>Fassbinder vytáhl z pouzdra glocka a namířil směrem, kterým mizela Fabie.</p>

<p>„Žádné další rozkazy. Chci je tady a teď!“ rozeřval se a točil se kolem dokola jak pominutý. Nejdřív facka, pak útěk, to bude major Wolfgang nadšený…</p>

<p>„Tady nejste na dovolený!“ zakřičel do vzrůstajícího hluku rotorů.</p>

<p>***</p>

<p>Nadlesní svíral volant Fabie a občas nebylo jasné, kdo to tady řídí, jestli on nebo auto s okřídleným šípem ve znaku. Obě ženy se přidržovaly madel ve stropě a zapíraly se nohama o podlahu.</p>

<p>„Letí za námi!“ zakřičela Mlynářová a ukazovala za sebe vlevo. Oba stroje se zvedaly nad koruny stromů a bičovaly je vichrem svištících vrtulí.</p>

<p>„Pane,“ křičela Bytewská ze sedadla spolujezdce, „jestli se jim máme ztratit, tak to musíme udělat hned!“</p>

<p>„Jak si přejete,“ procedil Vašíček mezi zuby a spokojeně pokýval hlavou, i když to při střemhlavé jízdě po vyježděné lesní cestě nebylo moc rozpoznat od běžného drkotání celého těla. „Držte si klobouky, panstvo! Jedeme z kopce!“</p>

<p>Obě ženy zaječely. Vůz se smykem dostal z cesty mezi stromy. Prosvištěl přes terénní vyvýšeninu a ocitl se na kraji nehluboké, mírně se klikatící rokle. Rozpukané vápencové stěny byly porostlé bezovými keři, štíhlými břízkami a všudypřítomným břečťanem.</p>

<p>Nadlesní Vašíček obratně sjížděl do prolákliny a Bytewská v duchu uznala, že tohle ten chlapík udělal dobře. Tady je nějakou dobu nenajdou – a mezitím mohou utíkat po svých. Průvodce po místní krajině má bezesporu vynikajícího. Jenže Vašíček neměl v plánu zastavit na dně rokle.</p>

<p>„Co to děláte?“ stačila Bytewská jen hlesnout a instinktivně se zapřela oběma rukama o palubní desku.</p>

<p>Fabie se řítila proti skalní stěně porostlé břečťanem…</p>

<p>…a vzápětí se ocitli ve skalní průrvě.</p>

<p>Vašíček zabrzdil, vypnul motor a zvrátil se do opěradla. Závoj břečťanu se za nimi zavřel důstojněji než opona v Národním.</p>

<p>„Konečná. Vystupovat,“ pronesl znaveným hlasem.</p>

<p>„Teda, jste frajer,“ ozvala se Bytewská konsternovaně a ještě chvíli naslouchala. Vrtulníky ztratily jejich stopu a hluk motorů mizel v dáli.</p>

<p>„To je náš nadlesní,“ upřesnila Anežka a hleděla na Vašíčka s neskrývaným obdivem. „To je můj Lojzík,“ dodala ještě, úplně potichu.</p>

<p><strong>9. JÍZDA</strong></p>

<p>Biomobil <emphasis>Laurin&amp;Turbo </emphasis>se řítil nocí po republikové dopravní tepně <emphasis>DEAD 1. </emphasis>Světélkující cedule srostlé s víc než sedmimetrovými, tence válcovitými nohami muchomůrek ukazovaly <emphasis>PRAHA </emphasis><emphasis>173 km</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>JFK seděl zabořený v chorošové sedačce a ani se nepohnul. Ne, že by nechtěl, nemohl. Byl spoutaný pásy, které snad mohly být bezpečnostními, pokud by ho ovšem nesvíraly na zápěstích a neměl je obmotané i kolem krku. Ty pásy byly živé.</p>

<p>Natálie seděla před Kovářem a kdyby neseděla zády ke směru jízdy, dalo by se o ní říci, že řídila. Kolem se míhaly reklamní houboardy, světélkující trsy veřejného osvětlení i zaoblená architektura plynových čerpadel. Kovář odhadoval rychlost jízdy kolem sto padesáti kilometrů v hodině.</p>

<p>„Neměla by ses raději věnovat řízení?“ ignoroval poslední dívčinu otázku.</p>

<p>Desetiletý Zdeněk Katonaut sedící po Kovářově levici mlčky pozvedl svazek fosforeskujících ohnivců šarlatových a přiložil je agentovi ke spánku.</p>

<p>„Snad jsem toho zas tolik neřekl,“ namítl Kovář už skoro otráveně. Věděl, že ho znovu čeká trýznivá cesta Nikam a zase Zpátky. Nebál se bolesti, i když ji neměl zapsanou v dotazníku pod kolonkou Oblíbené činnosti, ale považoval tohle všechno prostě za ztrátu času.</p>

<p>Natálie pohlédla na chlapce a mírně zavrtěla hlavou, modré vlasy vytvarované do ostrých kuželů se jí ani nezatřásly. Katonaut sice vzpurně našpulil rty, ale mučící nástroj přesto dezaktivoval. Šarlatově červené houbičky na bílých, plstnatých stopkách pohasly a stáhly se do miskovitých tvarů. Katonaut odložil ohnivce zpátky do prostoru nabíječky umístěné v prohlubni dveří.</p>

<p>„Takže znova,“ pronesla Natálie se znuděným výrazem vyslýchajícího profesionála. „Ty – a ta bedna kytu za námi,“ ukázala bradou dozadu, kde zářily reflektory druhého biomobilu se spoutaným Chuckem, „jste měli něco doručit. Co to bylo?“</p>

<p>„Nic jsme neměli doručit, tudíž to nic nebylo… Pozor!“</p>

<p>Náklaďák před nimi začal bez varování předjíždět; samozřejmě v kopci a samozřejmě v rámci pravidla „kravských dostihů“, kdy jeden kamion míjí druhý doslova hlemýždím tempem. Blížili se k oběma náklaďákům rychle, rozdíl rychlostí byl jistě přes sedmdesát, osmdesát kilometrů v hodině, a nikde ani skulina na proklouznutí.</p>

<p>Kovář podvědomě přivřel oči. Pak to s ním škublo nejdřív vpravo, potom vlevo a poté se udiveně podíval na oválnou žampiónovou obrazovku, která nahrazovala v jeho světě běžné vnitřní zpětné zrcátko. Na ní právě zmizela světla předjetých kamionů a nahradily je reflektory druhého vozidla s Chuckem. Ty kamiony předjeli po vnějším svodidle, byl to takový street-style, jen místo skateboardu použila ta zelenooká drobná dívka celý automobil.</p>

<p>„To bylo dobrý,“ pronesl Kovář a kdyby mohl, setřel by si pot z čela. Místo něj to udělala Natálie. Z natažené štíhlé paže se jí táhly bionautické kabely, které ji spojovaly s palubní deskou. Měla tak jemnou dlaň, jak jen může dvanáctiletá dívka mít.</p>

<p>„Vyser se na něj, na dědka,“ ozvala se Dominika ze sedadla spolujezdce. Měla zelené číro, karmínově červenou bundu a zvednutý prostředník ve vztyčené pěstičce.</p>

<p>„Tenhle dědek nám toho ještě musí moc říct,“ pousmála se Natálie s jasnou výhrůžkou v hlase a usadila se zpátky do přilnavého křesla. Bezpečnostní pásy ji opět láskyplně objaly.</p>

<p>„Poslyšte, děcka, mám návrh,“ zkusil to Kovář. „Pojďte někde zastavit, já vám něco koupím, třeba nějakou kolu, jestli to tady znáte, a probereme to všechno v klidu.“</p>

<p>„Vidíš ho, úchyla?“ sykla Dominika. „Něco nám prej koupí! A určitě nemá ani šprcku!“</p>

<p>„Míno, nech si kecy na koledu. Dyk už musíš bejt dávno imunní,“ zakřenil se Katonaut. „Kdy tě naposledy naprali Tamiflem?“</p>

<p>„Tak ticho!“ řekla Natálie tiše a všichni poslechli. „Kdo odteďka promluví, toho odpojím od lysohlávek. Myslím tím – úplně.“</p>

<p>A bylo ticho.</p>

<p>„To beru. Takže já taky nebudu mluvit,“ podotkl do ticha JFK. „Já na <emphasis>houbičky </emphasis>stejně nikdy moc nebyl.“</p>

<p>„Ty budeš mluvit – nebo tě na ty <emphasis>houbičky </emphasis>pro změnu napojím.“</p>

<p>Kovář chtěl podotknout, že nemá, co by dalšího objevného sdělil, když v tom se nad nimi ozval povědomý zvuk.</p>

<p>Hmyzí helikoptéry se blížily z obou stran.</p>

<p>„Jak to, že nás nevarovali?“ zasyčela Dominika a udeřila pěstičkou do trsu kravských ryzců, jednoho z nejlepších mobilních dekodérů. „Proč si na každým plynojemu vydržujeme pozorovatele?“</p>

<p>„Protože tohle nejsou státní,“ otočila se Natálie k palubní desce.</p>

<p>Vložila ruku do otvoru hned vedle volantu a po paži jí doslova vylétl basidiospórový informační povlak. To ovšem bylo jen na povrchu. Uvnitř se jí informační kanály naplno propojily s neuronovými vlákny. Biotrofní parazitická neuropunkerka, jak se tady těmhle „houbovým“ dětem oficiálně říkalo v policejních kruzích, se ocitla v mycelioprostoru a virtuálníma rukama vytáhla z mokvajícího shluku terabytů prioritní informaci. Očistila ji od nánosu plasmoidních stélek a hlenek – a jen rozšířila svou předchozí větu:</p>

<p>„To nejsou Žlutý barety. Tohle jsou Jestřábi.“</p>

<p>***</p>

<p>Nebe mělo barvu televize přepnuté na noční kanál <emphasis>High Black Mykotron.</emphasis></p>

<p>Zataženou oblohu bez jasných hvězd a jen s matnou polovinou měsíce náhle prosvítily duhově zbarvené dráhy střel. Člověk v téhle realitě by řekl, že to je obvyklý velkolepý ohňostroj ke dni Jara, Whisky a Přírody.</p>

<p>Vůkol radostně třaskaly exploze a vzduchem nadšeně poletovaly kusy dálnice. Jedna ze střel vesele zasáhla žlutý taxibus jedoucí před nimi, na přední sklo <emphasis>Laurin&amp;Turba </emphasis>cákla krev s kusem něčeho, JFK ani nechtěl vědět, čeho. Další střely rozmetaly v jejich bezprostřední blízkosti reklamní houboard na mobilního operátora <emphasis>VZDUCHOFON.</emphasis></p>

<p>Plynojem čerpací stanice se zelenomodrým symbolem muchomůrky vybuchl těsně za nimi a v záři jeho exploze Kovář zahlédl další blížící se kuželovité střely s vibrujícími křídelními ploškami.</p>

<p>Situace byla kritická.</p>

<p>„Fajn, mám ty souřadnice,“ řekla Natálie spokojeně.</p>

<p>JFK nevěřil vlastním uším. <emphasis>Fajn. </emphasis>Dosud netušil, že se tak beznadějný stav dá vyjádřit tak optimisticky. Pak jen zíral a snažil se vnímat to, co předtím, když se vyhýbali předjíždějícímu kamionu – což nestačil ani zaznamenat.</p>

<p>Natálie byla již pokrytá souvislou vrstvou zeleně fosforeskující plísně. Na černém pozadí čelního skla se mihotaly po drobném dívčím těle svislé řetězce symbolů, písmen a čísel. Stejný zelený svit ozařoval i vnitřek vozu. Dívka v těchto chvílích zcela splynula s vozidlem. Kovář si připadal jako v IMAXU na 3D projekci kultovního hororu <emphasis>„</emphasis><emphasis>Sezónní změny mikromycet ve fyloplánu dubů</emphasis><emphasis>“</emphasis>.</p>

<p>Z podlahy a ze stropu vozidla vybujela hustá vlákna mikroskopických vláknitých hub a zahltila celý vnitřní prostor vozu.</p>

<p>Vše kolem nenadále zmizelo.</p>

<p>Neexistovalo večerní pošmourné nebe se zářícími pruhy střel a vrnícími vosími helikoptérami, nikde nesvítily přední reflektory nebo brzdová světla ostatních vozidel, podél se nemíhaly reklamní houboardy na expresní připojení na <emphasis>MYKONET </emphasis>nebo na módní plísňové džíny se slogany typu: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Poslouchej své písně a nos naše plísně.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Nic z toho již neexistovalo.</p>

<p>Vznášeli se v černočerném prostoru protkaném zářivě brčálovou pavučinou.</p>

<p>„Co je zase tohle?“ hlesl Kovář.</p>

<p>„Zkratka,“ odvětila Natálie.</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>***</p>

<p>Ljuba Bytewská seděla v otevřených dveřích Fabie. „Pane Vašíčku, ani nevím, jak bych vám měla poděkovat.“</p>

<p>„Stačí, když mi vrátíte můj džíp – a řeknete mi, co se to děje v mém lese!“</p>

<p>Šéfka Divize pro potlačování interrealitního pašování si povzdechla: „To právě nemůžu. Ovšem – kdybyste si přál modré z nebe nebo hodinky s ropovodem, stačí říct.“</p>

<p>Nadlesní na tuto nepodařenou repliku ani nereagoval, nepovažoval to za vhodné.</p>

<p>„Anežko, doufám, že jste v pořádku,“ obrátil se k Mlynářové a neobratně se jí snažil očistit ramena a paže od hlíny a větviček. „Netušil jsem, že vaše vycházka na houby skončí takhle, na houby.“</p>

<p>„To přece není vaše chyba, Lojzíku.“</p>

<p>„Já vím, to ti blázniví cizinci. Ale přece jen je mi líto, že…“</p>

<p>Bytewská vstala a mávnutím ruky přerušila slibně se rozvíjející dialog.</p>

<p>„Poslyšte, pane Vašíčku, kdybych vám měla vysvětlovat, co se ve vašem lese děje, stejně byste tomu nevěřil.“</p>

<p>„Ale nepovídejte,“ pousmál se nadlesní tajuplně. „Myslíte tím třeba něco o ohnivém drakovi, který během bitvy u Slavkova vylétl z hloubi Macochy? Nebo snad to, že zrovna dneska tady všude najednou rostou několikametrové houby? Jak bych tomu neměl uvěřit, když to první viděl můj prapradědek, ostatně zobrazení té události nakreslil do lesní kroniky, a to druhé jsem dneska viděl nejen já, ale i tady Anežka. A to nemluvím o tom, že nám tady najednou prší z nebe nahatí chlapi, to je zřejmě to nejmenší, to je skoro normální, v porovnání s těmi ostatními věcmi.“</p>

<p>Ljuba Bytewská pozorně naslouchala lesníkovu monologu a vlídně se usmívala.</p>

<p>„A to vám řeknu, milá paní,“ pokračoval rozparáděný Vašíček, „že ten drak – podle toho, jak jsem ten obrázek tuhle probíral s kamarádem od letectva – připomíná spíš letadlo než poletujícího plaza! To mi taky jistě nemůžete vysvětlovat, že?“</p>

<p>Ljuba Bytewská ochotně zavrtěla hlavou, že to taky nemůže vysvětlovat.</p>

<p>„Nemluvě o tom,“ zvedl nadlesní Vašíček ruku se vztyčeným ukazováčkem, „že ty tak zvaně vojenské kamiony, co se tady občas pohybují, možná patří nějaké armádě, ale určitě ne té naší. Tak, a co tomuhle všemu řeknete?“</p>

<p>„Výborně,“ Bytewská krátce zatleskala. „Na vše jste si vlastně odpověděl sám. Ten drak byl náš letoun a ty kamiony jsou taky naše.“</p>

<p>„Čí – naše…?“</p>

<p>„Naší cestovní agentury EF, ostatně to logo jste mohl vidět i na těch našich závodních kamionech. Jezdíme v nich rallye Paříž-Dakar. To víte, reklama je reklama.“</p>

<p>„Vy jste si dělali reklamu i před slavkovskou bitvou? S letadlem? V roce 1805?“</p>

<p>„Jsme cestovka s dlouholetou tradicí.“</p>

<p>„Vy jste létali dřív než bratři Wrightové? V rámci reklamy?“</p>

<p>„Ti sice vzlétli o pár let později, pravda, myslím v zimě 1903. Ale my jsme použili jiný princip – čínské rakety, samozřejmě hlavně pro efekt. To víte, sponzoři to mají rádi.“</p>

<p>„A ty houby?“</p>

<p>„Také reklama,“ pousmála se Bytewská. „Znáte to. Člověk se pomalu bojí otevřít konzervu, aby na něj nevybafla nějaká vlezlá znělka nebo rádoby vtipný slogan.“</p>

<p>Alois Vašíček se podrbal na čele a po chvíli přemýšlení se zeptal:</p>

<p>„Takže to, že vás zatkli a kolem leželi mrtví lidi – to všechno bylo jen jako? Nebo co to mělo znamenat? To jste tady natáčeli nějaký reklamní klip?“</p>

<p>„Vy reklamu ještě neznáte, vy ji možná znáte z té lepší stránky. Ale tohle je obvyklý konkurenční boj.“</p>

<p>„Zřejmě nechápu ty jemné nuance konkurenčního boje – vím jen, že vy od reklamy jste schopní všeho. Ale tak dobře: co potřebujete?“</p>

<p>„Potřebuji si zavolat.“</p>

<p>Vašíček jí podal svůj mobil.</p>

<p>„Ne, to by nás mohli zaměřit. Nemáte doma pevnou?“</p>

<p>„To je to ve vaší branži až tak ostré?“ zeptal se nadlesní.</p>

<p>„Buďte rád, že to nevíte,“ povzdychla si Bytewská. „Je to horší než v pop-music.“</p>

<p>„To musí být vskutku hrozné,“ podotkla Anežka a soucitně kývala hlavou. „V tom případě můžeme jet ke mně. Je to blíž než k panu Vašíčkovi a mám doma telefon.“</p>

<p>„Ani nevíte, jak vám budu vděčná,“ obrátila se na ni Bytewská a stiskla jí ruku.</p>

<p>Tihle dva neznámí lidé byli v tuto chvíli totiž jediní, komu mohla důvěřovat.</p>

<p>„A ten telefon si raději vypněte, pane Vašíčku, pro jistotu.“</p>

<p><strong>10. PÁN HUB</strong></p>

<p>Před biomobilem se rozzářil nachový kruh vyplněný vláknitou strukturou plektenchymu. Vylétli z černozeleného prostoru a dopadli rovnou na břidlicový povrch silnice. Před nimi přes celý obzor do noci zářila myriádami světel noční Praha.</p>

<p>„Dobrá zkratka,“ pronesl Kovář se zájmem. Nebyl ani tak překvapený z toho, kde se náhle objevili, ale jak se tam dostali. Tyhle děti, libující si v houbách všeho druhu, evidentně využívaly biotechnologie do té míry, že v podmínkách tohoto světa dokázaly realizovat hyperprostorový průnik. Což bylo obdivuhodné.</p>

<p>Minuli exit <emphasis>Říčany </emphasis>a plynovou čerpací stanici <emphasis>MYKOPLYN </emphasis>připomínající bruselské Atomium.</p>

<p>„Kde zůstal Niki s tím druhým?“ zeptala se Dominika.</p>

<p>„Nestrefili se do tunelu,“ poznamenala Natálie a ukázala na vypouklý displej. „Ale jsou živí. Máme je na GSM i s jejich biočárama.“</p>

<p>„Niki už je starej na to, aby lítal biotunelama,“ prohlásil Katonaut pohrdavě.</p>

<p>„Není,“ odsekla Dominika. „Vždyť mu bylo teprve čtrnáct!“ Nikolaj byl její velká láska, plánovali společný život – a jakmile bude Míně dvanáct, praští do toho.</p>

<p>„Vždyť to říkám,“ zazubil se Katonaut. „Mladší brácha tady toho zjeva,“ ukázal bradou na Kováře svázaného bionautickými pásy.</p>

<p>„Nechte toho už zase!“ okřikla je Natálie, osvítila vnitřek vozu a opět si otočila křeslo zády ke směru jízdy. Oba diskutující zmlkli.</p>

<p>Vnitřek <emphasis>Laurin&amp;Turba </emphasis>byl pokrytý zkříženými pásy houževnaté hmoty, ty nejsilnější tvořily kostru podivuhodného biologického vozítka, jiné zase vnitřní polstrování. Různobarevné indikátory, kontrolní body či osvětlení palubní desky měly na starost drobné svazky fosforeskujících hub řádu Agaricales.</p>

<p>Kovář sledoval houbovou pórovitou strukturu, která se stahovala z dívčiny kůže do nitra jejího těla. Stejně rychle, jako ji před chvílí obklopila a pohltila. Natálie si lehce přejela prsty po pažích, aby se ujistila, jestli přechod z mykostruktury do pomalejší lidské existence prošel bez známky viditelného poškození kůže.</p>

<p>„Tak kde jsme to skončili?“ pronesla tiše a z tónu jejího hlasu bylo zřetelné, že nemá čas ani náladu na nějaké delší dohadování. „Vím,“ odpověděla si sama. „Ty mi řekneš, co jste sem měli doručit, a já nenechám zabít tvého kámoše.“</p>

<p>Kovář se jí díval do jejích velkých modrých kukadel. Připomínala hrdinku z anime, mohli podle ní kreslit Kusanagi z Ghost in the Shell.</p>

<p>„Poslouchej, Natálie,“ řekl a chtěl se k ní naklonit. Pouta ho však o to víc přitáhla do sedačky. „Opravdu nevím, o čem mluvíš, ale jestli můžu nějak pomoct tomu druhému chlápkovi, jmenuje se Hulk, tak to udělám. Je to takhle dost jasný?“</p>

<p>Natálie se pootočila k palubní desce a nepatrným dotekem přejela oranžovou vypuklinu vlevo pod volantem. Z Kováře slezla pouta a schovala se do chorošové sedačky.</p>

<p>„Proč ho pouštíš?“ nesouhlasně se ozval Katonaut.</p>

<p>„Protože ví, že to myslím vážně.“</p>

<p>„Ale mohl jsem z něj ještě něco dostat,“ pozvedl mučící houbičky, ohnivce šarlatové.</p>

<p>„Nic neví,“ řekla Natálie a Kovář s údivem zaznamenal v jejím hlase smutek.</p>

<p>Připadal si náhle jako prašivý, nepotřebný, na nic. Protože té dívce s velkýma očima nemůže nijak pomoci. Protože ví, že nic neví…</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>N</emphasis><emphasis>a Jižní stojce před odbočkou na DEAD 1 se střetl vlásenkový kamion s dodávkou, takže ze směru od Trilobitího mostu můžete očekávat dlouhé, popojíždějící kolony. Další zprávu máme od našeho posluchače z Ovesné.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ahoj bedlaři! Jestli jedete Václavským tunelem, tak pod Staromákem je úplně ucpaný výjezd do Pařížské. Poliši tam svádějí dopravu do jednoho pruhu, nevím, co se tam stalo, ale jestli můžete, vemte to radši po povrchu, nejlépe, když vyjedete už někde u Hlavního nádraží.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Tak, a to by bylo z dopravy </emphasis><emphasis>zatím všechno. A my si teď pustíme Hells Bells od skupiny AM/FM. Posloucháte rádio Bedla Beat.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Natálie seděla celou dobu ke Kováři zády a věnovala se mlčenlivé komunikaci s dalšími vozy Houbařů. Po obou hřibovitých displejích napravo od volantu přejížděly svislé řady zelenavých čísel a znaků. Mína převzala řízení a Katonaut si vzal na hlavu mykopřilbu a pohroužil se do studia dalších mučících praktik. Byl to vždycky šprt.</p>

<p>John F. Kovář seděl na svém místě a snažil se pochopit, do jaké šlamastyky se to zase dostal. Slovy zasvěceného: v jakém soukolí intrik a zpravodajských her se to ocitl. Bylo totiž víc než jasné, že ačkoli vše kolem vypadalo opravdu šíleně, muselo to mít logický, pevný základ; příčinu a následek.</p>

<p>„Natálie, mohu se – pro změnu – zase zeptat na něco já?“ ozval se po chvíli JFK. Projížděli právě kolem Národního muzea porostlého na rozích obřími choroši – šupinatými energetickými retranslátory. Protáhlý kvádr vedlejšího Parlamentu podepíraly nohy kozáků osikových, měly průměr přes pět metrů.</p>

<p>Dívka lhostejně přikývla.</p>

<p>„Ptej se, na co chceš. Škoda, že jsi ten nepravý.“</p>

<p>„To je mi líto, že jste se ve mně spletli.“</p>

<p>„Nám taky,“ odsekla Mína.</p>

<p>„Mně jen nejde do hlavy pár věcí, a jestli mě chvíli necháte mluvit, třeba všichni zjistíme, že možná nejsem až tak ten nepravý.“</p>

<p>„Zkus to,“ tiše řekla Natálie a otočila se k JFK.</p>

<p>„Na tu schůzku v lese jste přišli pozdě záměrně? Proč jste nechali federály, tedy místní policii, jak jsem pochopil, aby nás skoro dostala? To jen tak, pro efekt vašeho samotného zásahu? Jinak – byl vynikající, to bezesporu. Jste fakt dobří.“</p>

<p>„My víme,“ řekla Natálie.</p>

<p>„A nebo jste se spíš dostali do problémů souvisejících s tou ženou, co se tam objevila před námi?“</p>

<p>„Jseš dobrej, dědku,“ poznamenala Dominika uznale a v poslední chvíli uhnula oranžovému popelářskému vozu s jasně červeným nápisem <emphasis>Váš odpad, náš poklad. </emphasis>„Blbečku,“ vztyčila prostředníček za oknem. „Zkus příště blinkr.“</p>

<p>„Komtesa de Villefort je opravdová dáma,“ řekla Natálie. „Má v sobě tu starou šlechtickou čest; dokonce jsme se divili, že z ní neteče modrá krev. Škoda, že jsme ji museli prodat.“</p>

<p>„Stejně byla stará,“ podotkl Zdeněk Katonaut. „A nepřežila by první pouliční bitku.“</p>

<p>„Takže ona s vámi nebojovala,“ pochopil z toho JFK.</p>

<p>„Ne. Řekla, že nebude ubližovat dětem,“ zlomyslně se pousmála Mína. „I když jsme prý takoví hajzlíci proradní.“</p>

<p>„Myslela si, že jsme Dědečka Hříbečka zabili,“ řekla vyčítavě Natálie. „Ale proč bychom to dělali? My jsme jen použili jeho genetické otisky, abychom dostali do vašich světů naše pátrače. Dědeček není mrtvý.“</p>

<p>„Moment, moment,“ zarazil ji Kovář. „Vy jste v kontaktu s profesorem, tedy s Dědečkem Hříbečkem?“</p>

<p>„Je to náš mykologický guru. Naučil nás všemu, co o houbách ví. Má nás rád, a my jeho,“ nádherně se usmála Natálie. „To on první odhalil, co nás začalo likvidovat,“ zvážněla. „Nejdřív jsme si mysleli, že to na nás hrají ruské mykogangy, podezřívali jsme i federální distributory.“</p>

<p>„A tak jsme to všem spočítali,“ zasmál se Katonaut. Šla z něj hrůza, i když to byl desetiletý klučina se střapatými žlutými vlasy a zavíracími špendlíky v uších a v nose.</p>

<p>„Nikdo nebude zabíjet naše experimentátory, a v našem regionu už vůbec ne,“ prohlásila Natálie s hlasem plným tichého, ovládaného vzteku. „Stálo je to všechny dost životů, starce nad dvacet nepočítáme, těch byly tisíce. Byla to krátká válka proti všem. Dneska už federálové vědí, kam můžou – a kam nevstoupí ani náhodou.“</p>

<p>„To jsem si všiml v tom lese,“ poznamenal Kovář tiše.</p>

<p>„Jenže experimentátoři umírají i nadále. Nemůžeme zaručit městům, která máme pod kontrolou, bezpečné připojení. Statisíce lidí jsou na nás závislé, na našich houbách. Hledali jsme nové možnosti vnitřní komunikace, křížili dosud nepoužívané druhy s těmi nejvýkonnějšími, protože…“</p>

<p>„Protože ta nová droga – nebo co to vlastně je – vám začala rušit monopol. Najednou jste tady měli něco, co jste nedokázali ani ovládat, tím méně distribuovat. Ano?“</p>

<p>„Zjednodušeně řečeno – ano.“</p>

<p>„A Hříbeček Smotlacha vám nedokázal poradit,“ dodal spíš pro sebe Kovář. „Víte aspoň proč?“</p>

<p>„Nevíme. Ale sledovali jsme každý jeho krok, každé jeho napojení na Strukturu. Přitom jsme objevili ty <emphasis>blesky. </emphasis>Stejné blesky, ze kterých jste vypadli vy dva, s tou bednou kytu, myslím. Používal je zřídka, ale my věděli o každém jeho hnutí, znali jsme skoro každý jeho úmysl. Občas nám zničehonic zmizel, jindy zase komunikoval s mihotajícími se obrazy lidí. Po jednom takovém spojení zkolaboval. Bylo to fakt ošklivé. Myslel si, že umře, ale my jsme ho napojili přímo na Mykostrukturu.“</p>

<p>„Něco jako kyberprostor,“ dodal JFK. Děti na něj udiveně pohlédly. „To nic, já si jen dávám dohromady souvislosti.“</p>

<p>„A pak jsme ho použili k vytvoření kompletního genetického obrazu. Byl sice proti, ale my jsme nechtěli, aby nám umřel. A zároveň jsme se museli dostat k bleskům. Řekl nám, že těmihle výboji se sem dostává ta nová droga. A že tomu musíme zabránit, protože to zničí celý náš svět. Jenže, bohužel, nevěděl, odkud se to sem dostává – a co to je.“</p>

<p>„To jste se mu docela odvděčili, za jeho důvěru,“ řekl Kovář, „Tím špehováním. Pak jste začali při každé aktivaci hyperfantóma – tedy blesku – vysílat na druhou stranu vaše pátrače. No, takhle agresivní houby nazývat pátrači je poněkud eufemistické… A kdo vás vlastně naučil zacházet s tou neznámou technologií?“</p>

<p>„Nikdo. Když ve třech letech každý prcek ovládá mobil a v erpégéčkách rozhoduje strategii těch největších bitev, tak proč by nás měl někdo učit pár příkazům a rozpoznat několik tlačítek? A navíc, Dědeček Hříbeček byl opravdu starý, tak měl spoustu procedur a akcí týkajících se <emphasis>„</emphasis><emphasis>blesků</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>popsaných ve vlastnoručně napsaném manuálu.“</p>

<p>JFK si uvědomil, že vlastně i jeho fascinují pětileté děti suverénně ovládající domácí kino, a tak sám sobě slíbil, že se nebude vyptávat na tak samozřejmé věci. Ale jednu otázku přece jen musel položit, dnes podruhé:</p>

<p>„Proč jste přišli pozdě do toho lesa?“</p>

<p>„Komtesa nám naznačila, že podle záznamů z posledních Hříbečkových blesků by mohla určit, odkud se sem dostává to svinstvo. Dokonce nám řekla, že kdyby tu látku mohla poslat do laboratoří, že by jí to velice pomohlo určit místo původu.“</p>

<p>„Takže Andrea sem šla úmyslně,“ řekl tiše Kovář. „Ale proč to prostě nepředala Agentuře jako další případ interrealitního pašování?“</p>

<p>Natálie na něj chvíli hleděla a pak jen zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Protože jsme ji prodali.“</p>

<p>„Prodali? Za to, že vám chtěla pomoct?!“</p>

<p>„Řekla nám, co jsme potřebovali vědět. A ten, komu jsme ji prodali, nám prozradil víc. Řekl nám, že ti, co přijdou za Villefortovou, budou vědět o nové „houbičce“ mnohem víc – protože se s ní již v minulosti setkali. Kromě jiných jmenoval i tebe, Kováři.“</p>

<p>John Francis Kovář se zamyšleně podrbal po třídenním strništi.</p>

<p>„Znám pár lidí, kteří mají tyhle cenné informace. Ale jen jednoho, kdo dokáže poštvat do války i dětské gangy, aby si zajistil nadvládu nad dalším světem.“</p>

<p>„On to tady nechce ovládnout,“ namítla Natálie. „To mu křivdíš. Chce nás ochránit před cizí houbou. Tím, že ochrání nás, ochrání náš svět a naši nadvládu nad ním. Vždyť to je jednoduché, Kováři. Nehledej v tom žádné spiklenecké teorie.“</p>

<p>„Poslyš, Natálie, není ti divné, že ten váš záhadný cizinec je tak dobrotivý, že vás chce jen ochraňovat – a nic za to nechce?“</p>

<p>„Ale on si přece řekl cenu, za níž nám pomůže.“</p>

<p>„A to?“</p>

<p>„Komtesu de Villefort a vše, co má v hlavě. To mu prý vynahradí několik dalších světů.“</p>

<p>Kovář nevěřícně zavrtěl hlavou:</p>

<p>„Ne, tomu nemůžu věřit.“</p>

<p>„Čemu?“</p>

<p>„Že by se Andrea nechala zajmout desetiletými fracky a nechala se vyměnit jako žok s obilím. Kdyby chtěla, tak by vás všechny postavila do pozoru a naklusali byste do školy, zmetkové.“</p>

<p>„Jenže ona nechtěla.“</p>

<p>Kovář se zamyšleně díval na Natálii.</p>

<p>Ta jen přikývla a dodala: „Řekla, že se s hrabětem Hawkem ráda zase uvidí.“</p>

<p>JFK si jen povzdychl. „Hm, ta holka snad nikdy nedostane rozum.“</p>

<p>***</p>

<p>Kovář vystoupil z biomobilu a rozhlédl se.</p>

<p>Na Národní třídě bylo rušno i ve tři ráno. Skupinky turistů se potulovaly podél osvětlených výkladních skříní se spoře oděnými dívkami, na Národním divadle ozářeném shluky fosforeskujících čirůvek bílých blikalo neónové srdce a nosiči pouliční reklamy lákali kolemjdoucí na noční představení mykopunkové opery na téma obchodu s bílým masem <emphasis>„</emphasis><emphasis>Prodaná nevěsta</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>

<p>Nad centrem stověžaté Matičky měst se vznášely vosí vrtulníky státních jednotek, ale podle nepsané úmluvy sem nikdo z oficiálních strážců pořádku celé dny a noci ani nepáchl, pokud nebyl pozvaný.</p>

<p>Kováře ani nezarazilo, že většině přítomných nebylo víc jak patnáct let.</p>

<p>Tohle byl dětský svět, v tom nejbizarnějším slova smyslu.</p>

<p>„Hele, starej, co se tady poflakuješ?“ vyjel na něj holohlavý klučina s vytetovanými zkříženými kladivy na temeni lebky. „Vyval průkazku!“</p>

<p>Kovář se tázavě otočil na Natálii. Nechtělo se mu toho nařvaného caparta veřejně pohlavkovat.</p>

<p>„Ten je náš,“ řekla dívka. „O něj se nestarej.“</p>

<p>Holohlavý příslušník domobrany pootočil hlaveň armádního samoraidu na Natálii…</p>

<p>Náhle se zarazil, zbledl a začal koktat:</p>

<p>„Promiň, Jasná! Pro Pána Hub, nepoznal jsem tě v tom jeho stínu!“ Klekl si na jedno koleno, svěsil hlavu a podával Natálii samoraid: „Nejsem hoden, abych nadále sloužil našemu Velkému Kruhu!“</p>

<p>Natálie položila chlapci ruku na rameno a vyzvala jej, aby vstal.</p>

<p>„To je dobré,“ usmála se na něj. „Dobře konáš svou službu, jedenáct stosedmičko,“ přečetla si před okamžikem, když předpisově poklekl, jeho služební číslo vytetované na hlavě pod zkříženými kladivy. „Pojď s námi. A tohoto starce povedeš, jako bys ho zatkl.“</p>

<p>Natálie přistoupila ke Kovářovi, dala mu ruce k sobě a jedenáct stosedmička mu položil na zápěstí širokou zatýkací stuhu. Ta na lidské kůži ožila a sevřela obě zápěstí.</p>

<p>„Takhle to bude lepší,“ poznamenala Natálie a šibalsky se na něj usmála. „Je pravda, starče, že v téhle části města jsi nápadný jako pýchavka na louce.“</p>

<p>A tak kráčel agent bez bázně a hany, John Francis Kovář, se spoutanýma rukama a za dohledu devítiletého chlapce po Národní třídě a rozhlížel se po světě plném ozbrojených, zdrogovaných a evidentně dobře se bavících dětí.</p>

<p>***</p>

<p>Vešli zadním vchodem do Národního divadla. Prošli kolem maskéren a hereckých šaten a dostali se do zákulisí.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Znám jednu dívku, ta má houbičky, má houbičky,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>ozývalo se z pravé strany jeviště.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Zná jednu dívku, ta má houbičky, má houbičky!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>odpovídalo to z druhé strany.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Efedrinu, efedrinu dostane čtyři lžičky!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„<emphasis>V efedrinu, v efedrinu jí poplavou zorničky…</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Natálie sundala Kovářovi pouta a vrátila je jedenáct stosedmičce. Chlapec z domobrany se uklonil a odešel. Nat pokynula Kovářovi, aby šel první.</p>

<p>Hudba a operní árie pomalu mizely v dáli a JFK s celým doprovodem, půvabnou Natálií, obezřetnou Dominikou a zarputilým Katonautem, scházel po širokých kamenných schodech stále hlouběji do podzemí.</p>

<p>V hrubě vytesaných nebo obezděných chodbách sem tam minuli hlouček strážných, jinde zase Kovář udiveně nahlížel do ohromných jeskynních dómů osvětlených pórovitou fosforeskující hmotou, a celou dobu, po kterou kráčeli rozlehlým podzemním bludištěm, byly intenzivně cítit houby.</p>

<p>Došli na konec jedné chodby. Před nimi se do skály zasunuly kruhové dveře.</p>

<p>Uprostřed oválné místnosti plné houbovitých displejů, pableskujících trsů lysohlávek, václavek a muchomůrek se na poddajné hnědé podlaze z tisíců hříbků tyčilo pohodlné křeslo z obřího choroše.</p>

<p>„Pozdrav Pána Hub,“ tiše pronesla Natálie. „Možná ho znáš pod jiným jménem.“</p>

<p>Křeslo se zvolna otočilo.</p>

<p>„Vítám tě, Jene! Doufám, že jsi měl příjemnou cestu…“</p>

<p><strong>11. KUJME PIKLE</strong></p>

<p>Obrovité stromy se kolem nich tyčily snad do samých nebes. Mezi převládajícím porostem smrků a modřínů rostly i topoly s kmeny, které by neobemkli ani tři chlapi, věkovité buky nebo sukovité duby a ořešáky. Lesy kolem Macochy jsou rozmanité a přívětivé, pokud člověk není právě na útěku.</p>

<p>Nikdo z těch tří ani nepromluvil.</p>

<p>Po ztřeštěném úprku na všechny najednou padla únava, těžká opona se zatáhla za jedním ztřeštěným dějstvím a jaké bude další, nikdo v tuto chvíli netušil. Měli za sebou hodinu ostrého pochodu, dokázali se jak vyhnout hlídkám, tak se skrýt před slídícími vrtulníky.</p>

<p>Ljuba Bytewská seděla na mechem porostlém pařezu. Nadlesní Vašíček dřepěl na bobku. Anna Mlynářová se zády opírala o štíhlý kmen stříbrné jedle.</p>

<p>Do lesního ticha se náhle ozvala klavírní melodie z filmu Podraz.</p>

<p>Ljuba Bytewská nevěřícně pohlédla na myslivce. Ten omluvně pokrčil rameny a vyndal z náprsní kapsy mysliveckého saka černou Motorolu. Palcem odklopil placatý displej s červenočerným jelenem z mysliveckého zombie hororu Choking hazard.</p>

<p>Bytewská zasyčela: „Neberte to!“</p>

<p>„To je šéf,“ zatvářil se nadlesní Vašíček dotčeně, ale prst nechal ztuhlý nad zeleným senzorem se stylizovaným telefonním sluchátkem. „Určitě bude zvědavý, co se to tady stalo.“</p>

<p>Bytewská přistoupila k Vašíčkovi a telefon mu sebrala. Jedním rázným stiskem jej vypnula. „Vy taky máte zapnutý mobil?“ ledově se usmála na Mlynářovou.</p>

<p>Anička Mlynářová přikývla, hned ho deaktivovala a podala jej rázné ženě.</p>

<p>„To je to tak vážné?“ zeptala se nejistě.</p>

<p>Ljuba Bytewská mlčky přikývla a Mlynářová tiše vyjekla.</p>

<p>„To si pište!“ řekla Bytewská. „My od reklamy neznáme bratra! Ale nebojte, vy jste pomohli mně, já zas pomohu vám!“ usmála se povzbudivě.</p>

<p>„Za chvíli budeme u mě,“ vzlykla náhle Mlynářová. „Já se tak těším domů.“</p>

<p>***</p>

<p>Major Andreas Wolfgang stál u otevřených předních dveří hummeru a na hlavě měl sluchátka s mikroportem palubní vysílačky.</p>

<p>„Ano, pane! Ne, pane. Jistě, pane. Ne, to ne,“ stál Wolfgang v pozoru u dvířek pancéřovaného vozidla. „Nenašli. Dosud ne, pane,“ sundal si čepici a hřbetem druhé ruky si utřel kapky potu z čela. „Ano, pátráme. Ne, nenašli.“</p>

<p>Pozorovatel z Oddělení vnitřních věcí, kapitán Fassbinder, postával o pár metrů dále a potutelně se usmíval. Dovedl si živě představit, co se Wolfgangovi ozývá ve sluchátkách. Přál tomu nafoukanému majůrkovi tenhle rozhovor, přál všechno špatné všem lidem z Divize pro potlačování interrealitního pašování.</p>

<p>A to z jednoho jediného prostého důvodu: jeden z velících důstojníků této sekce, lépe řečeno důstojnice, jej před chvilkou počastovala rázným políčkem. Před ostatními.</p>

<p>„Jistě, pane! Předám kapitána Fassbindera! Dovolte mi odejít, pane! Ano, pane? Kam že mám jít, pane? Promiňte, nerozuměl jsem. Aha, tam… Ano, provedu,“ dodal major Wolfgang a ztuhl. Strnule se napřímil a otočil se ke kapitánovi z Oddělení vnitřních věcí.</p>

<p>„Pan poradce si přeje s vámi mluvit,“ předával mu sluchátka s mikroportem.</p>

<p>„Nepříjemný rozhovor?“ zašklebil se Fassbinder a přiložil si sluchátka k uchu. „Dobrý den, pane,“ pronesl zvučným barytonem a vítězoslavně se usmál. „Ale to víte, dělám, co mohu. Jenže bych tady potřeboval nějaké lidi. Ano, jistě! Myslím samozřejmě nějaké schopné lidi, haha! Přesně, jak říkáte, pane!“</p>

<p>Major Wolfgang tiše skřípal zuby. Ještě, že měl dobrého zubaře.</p>

<p>„Ano, pane,“ zakláněl se a předkláněl se kapitán Fassbinder, aby bylo zřejmé, že je zcela v pohodě. „Zajisté, vše dám do hlášení a budete ho mít i s vizualizací, ano, do půl hodiny na monitoru. Děkuji, pane. Jste laskav. Jistě, spolehněte se… A vyřídím mu to.“</p>

<p>Kapitán Fassbinder podal sluchátka do vozu řidiči a pak se obrátil na Wolfganga.</p>

<p>„Majore, pan poradce mi zejména kladl na srdce, abych v našem oddělení projednal vaše případné povýšení. Samozřejmě, pokud tuhle houbovou blamáž zprovodíte ze světa stejně rychle, jak vznikla. Tím <emphasis>zprovodit </emphasis>pan poradce nemyslí zúčastněné, kteří se houbami z dimenze devadesát devět nakazili. Tito vojáci, jakož i civilní pracovníci vědeckých sekcí, budou umístěni v přísné izolaci. A to do té doby, než se vysvětlí kolaps, který vedl k tak rozsáhlému průniku z Houbového světa.“</p>

<p>„To ale může trvat roky,“ podotkl major Wolfgang zkušeně.</p>

<p>„Přesně tak,“ usmál se jízlivě kapitán Fassbinder. „My máme času dost.“</p>

<p>„To ale fakticky znamená zánik Divize pro potlačování interrealitního pašování – v tomto personálním složení.“</p>

<p>„Přesně tak,“ zhoupl se Fassbinder na patách. „My máme lidí dost.“</p>

<p>Major Wolfgang byl voják, kterému jeho podřízení – občas právem – říkali <emphasis>zelený mozek, </emphasis>případně Suchar, vlastně <emphasis>Whiskas. </emphasis>Podle některých se tenhle armádě plně oddaný muž musel narodit v malé, slušivé uniformě, podle jiných první slova, která řekl, byly „Ano, pane! Provedu, pane!“ Jedno se mu však nedalo upřít: díky zjednodušenému vidění světa, zredukovanému na takové základní pojmy jako přítel/nepřítel nebo podřízený/nadřízený byl velice vnímavý k dalším antonymům, třeba – osobní zodpovědnost/přehnaný alibismus.</p>

<p>„Tak dobře, kapitáne,“ pronesl Wolfgang a usadil si brigadýrku na husté, prošedivělé vlasy. „Beru si na zodpovědnost všechny lidi z této pobočky, a pokud se prokáže jejich pochybení, neujdou trestu, ať již kázeňskému, či tomu, který bude vynesen vojenským soudem.“</p>

<p>„Všechny lidi? Jaké všechny lidi, majore, když vám jedna ženská běhá tady někde po lese, další sbírá houby v devětadevadesáté dimenzi – a to nemluvím o tom Kovářovi, který je možná tam a možná taky úplně někde jinde, než má být.“</p>

<p>„Kde má – podle vás – Kovář být?“ zarazil Wolfgang kapitána Fassbindera uprostřed věty. Ten jen mávl rukou a odcházel ke svému vozidlu. Major Wolfgang za ním zamyšleně hleděl.</p>

<p>***</p>

<p>Bytewská, Mlynářová a Vašíček zastavili na okraji palouku pokrytého měkkým mechem a hustou trávou. Mezi stromy viděli křivolaké koryto potoka obklopené porostem kapradí. Nedaleko zakřičela sojka, vylétla z koruny buku a zmizela v dáli.</p>

<p>„Dává o nás znamení ostatním,“ ohlédla se Anežka.</p>

<p>„Doufám, že není napojená na GSM,“ ohlédla se za ptákem Bytewská.</p>

<p>„Támhle bydlím,“ ukázala Anežka Mlynářová. Byl to přízemní obílený domek se sedlovou střechou, dřevěný štít byl natřený stejně pečlivě jako rozevřené okenice a kolem domku se vlnil plaňkový plot. Pod vrcholem štítu se bělaly porcelánové izolátory pro elektrické vedení a o metr níže bylo vedení telefonní.</p>

<p>„Jděte napřed,“ pobídla oba Bytewská. „Já tady chvíli počkám. Jestli bude všechno v pořádku, otevřete okna. Pak přijdu.“</p>

<p>Za chvíli se i ona s úlevou posadila na širokou dubovou lavici vedle kachlíkových kamen. Vzala si na klín bakelitový telefonní přístroj, o němž si zprvu myslela, že je to starožitná atrapa, ale byl funkční, a začala vytáčet první ze čtrnácti číslic.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Dobrý den. Vítá vás informační centrum agentury Gaudeamus igitur. Pokud chcete znát předpověď počasí, stiskněte jedničku. Pokud chcete burzovní zprávy, stiskněte dvojku. Pokud chcete mluvit o vašich sebevražedných sklonech spojených s počasím nebo burzovními zprávami, stiskněte trojku. Pokud váš přístroj není vybavený tónovou volbou, počkejte na spojení s naším operátorem. Nezavěšujte se, jste v pořadí.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Bytewská si povzdechla. Zas ty laciné fórky.</p>

<p>„Vladimír Kočanskij. Dobrý den. S čím vám mohu pomoci?“</p>

<p>„Předpověď počasí na příští čtvrtek,“ poručila si Bytewská.</p>

<p>„Povětrnostní podmínky budou velice příznivé. Posuďte sama. Okluzní fronta: 356-42, 359-44, 360-30. Teplá fronta: 350-38, 345-34, 341-33.</p>

<p>Výška, tlak, teplota, rosný bod: 570, 954, –7,6, –3,6, 2760, 725, –9,9, –14! Lepší počasí jste si nemohla přát.“</p>

<p>„Děkuji, to bude ono. Dejte mi okluzní frontu, 359-44.“</p>

<p>„Přepojím vás. Mějte chvilku strpení.“</p>

<p>„Já mám chvilku,“ odvětila Bytewská otráveně. „Co mi zbývá?“ dodala zbytečně, protože na druhé straně již nikdo nebyl. Ve sluchátku se ozývalo jen praskání telefonní a informační sítě. Bytewská samozřejmě dobře věděla, že právě probíhá nejen analýza jejího hlasu a jeho porovnávání s digitálními <emphasis>otisky, </emphasis>které má Agentura evidované u každého zaměstnance, externisty nebo i jen občasného rezidenta. Současně si na geostacionárních drahách <emphasis>povídají </emphasis>špionážní družice a mezitím se upřesňuje zaměřování její pozice.</p>

<p>„Prosím?“ ozval se tichý, hluboko posazený hlas.</p>

<p>Bytewská si vzpomněla: byl to tentýž hlas, jenž se ozýval ke konci vyšetřování jejích lidí ohledně Armád nesmrtelných. Ta mise byla vůbec celá bláznivá, snad ještě kontroverznější než Jeruzalémský masakr. Sama pak ten klidný hlas, když později v klidu rozebírali onen nedůstojný výslech na Oddělení vnitřních věcí, pojmenovala – od té doby mu říkali <emphasis>pan Záhadný. </emphasis>Byl to ten, který uštědřil agenturnímu prokurátorovi řádný políček, alespoň tak to vypadalo při poslechu ze soudní síně. Potom se sám ujal vyšetřování a později to celé uzavřel tak, že její oddělení a její lidé prošli do dalšího kola ztřeštěných a nebezpečných misí <emphasis>bez ztráty bodu.</emphasis></p>

<p>„Major Bytewská,“ představila se. „Dlouho jsme se neslyšeli, pane.“</p>

<p>„<emphasis>Záleží </emphasis>na tom, jakou časovou linii máte na mysli?“ řekl pan Záhadný a Bytewská by mohla přísahat, že se usmíval.</p>

<p>„Inu, pokud se všechny zásadní galaktické průšvihy soustředí vždycky do jediného univerza, a to zrovna do mého, tak mám na mysli moji linii. Myslím… časovou.“</p>

<p>„Dobře, paní Ljubo. Co se tedy v té vaší průšvihové linii odehrálo, že mne kontaktujete právě tímto nestandardním způsobem?“</p>

<p>„Pane, vypadá to, že máme vážný problém. Tedy – možná máte problém vy, když si vybavím ono soudní přelíčení kolem terakotovych válečníků. Tehdy to vypadalo, že zřejmě víte mnohem víc než ti podělaní právníci z OVV. A že vám jde o víc, o moc víc.“</p>

<p>„Poslouchám vás, Ljubo.“</p>

<p>„Všichni tři jsou zase ve stejné dimenzi. Jenže k tomu, aby naši lidi zasáhli s odpovídajícím účinkem, potřebujeme nejmíň dvě jednotky Military divize.“</p>

<p>„Pokud tam je komtesa a ten rebel, nejsou zapotřebí žádné posily.“</p>

<p>„Teď si nejsem jistá, jestli to je od vás myšleno jako chvála nebo hana?“</p>

<p>„Berte to jako fakt. Od této chvíle považujte dimenzi devadesát devět za odepsanou.“</p>

<p>„Počkejte, pane! A proč jsem vám tedy měla volat?“</p>

<p>„Protože jsem potřeboval potvrdit tah.“</p>

<p>„Jaký tah?“</p>

<p>„Tah jezdcem.“</p>

<p>Bytewská měla sto chutí praštit sluchátkem o dubová prkna lavice, na níž seděla.</p>

<p>„Dobře, tak jsem vám to potvrdila. A co mám dělat teď?“</p>

<p>„Vyčkejte na mého kurýra.“</p>

<p>Ljuba Bytewská se rozhlédla. Nadlesní Vašíček a Anežka Mlynářová celou dobu seděli u jídelního stolu s ručně vyšívaným ubrusem a ani nedutali.</p>

<p>„Jistě. A poznávací znamení?“</p>

<p>„Žádné. Za dvě minuty prostě zaklepe na dveře a představí se <emphasis>Rorýs. </emphasis>Toť vše. Nashledanou.“</p>

<p>***</p>

<p>Za dvě minuty se ozvalo halasné zabušení na dveře.</p>

<p>Ljuba Bytewská v rukou svírala loveckou brokovnici, stála přímo před vchodem. Kývla na nadlesního, ten otevřel dveře a schoval se za jejich otevřené křídlo. Neviděl příchozího, ale jasně slyšel jeho rázný, bodrý pozdrav.</p>

<p>„Dobrej den. Jdu správně? Jmenuju se Rorýs.“</p>

<p><strong>12. PLODNICE STROMŮ RAJSKÝCH JÍME</strong></p>

<p>„Rabbi, proboha, kde se tady berete?“</p>

<p>„Měl bych tě poučit, abys nebral jméno Boží nadarmo, ale… Rád tě zase vidím, chlapče,“ dodal rabín Jehuda Löw ben Bezalel, vstal z křesla a rozevřel náruč.</p>

<p>Kovář k němu přikročil a objal jej kolem ramen. Rabbi byl víc než o hlavu menší.</p>

<p>„Minule jste nějak záhadně zmizel,“ pronesl Kovář, když se oba posadili před stěnu plnou monitorů. „Ale váš vzkaz, že jste v pořádku, jsem dostal.“</p>

<p>„To jste byli s komtesou de Villefort zrovna někde na moři, že?“</p>

<p>JFK přikývl a nejistě se rozhlédl.</p>

<p>„Ano, to jsme se usilovným koupáním zbavovali nánosů hlíny z těch zatracených terakotových válečníků. Ale, abych pravdu řekl, rabbi,“ zakašlal Kovář teatrálně, „čekal jsem, že když tady narazím na vás, že by tady někde mohla být i Andrea. Asi už víte, že se mi, holka, někam ztratila.“</p>

<p>„Nejen tobě, Jene. Nejen tobě,“ obrátil se rabbi Löw v křesle a zmáčkl na ovládacím pultu nevelké šedohnědé klobouky holubinky černající.</p>

<p>Na vrchní řadě biologických displejů se začaly měnit výjevy. Dosud zřetelné obrazy podvečerních ulic osvětlených lampami z trsů líhy nahloučené a s mihotajícími se světly zlutočerných taxíků se začaly rozpouštět, rozmazávat, rozplývat…</p>

<p>„Vidíš?“ ukázal rabbi na tři levé obrazovky. „Tohle mi nejde do hlavy.“</p>

<p>Kovář se zvedl z křesla a podíval se zblízka na vypouklé žampiónové monitory mykopunkového koncernu Ono-Sendai. Pak o dva kroky ustoupil, ale viděl pořád jen to samé.</p>

<p>„Mně taky ne.“</p>

<p>Díval se totiž na neustále se měnící shluky skvrn, které v lepším případě mohly připomínat slavná impresionisticka plátna Moneta nebo Pissara, v horším případě nic. Což se Kovářovi zdálo nejpravděpodobnější.</p>

<p>„Ach, promiň,“ břinkl se rabbi do jarmulky. „Já hlava skopová, jak jsem mohl zapomenout! Ty v sobě přece nemáš dekodér!“ A rabín si opakovaně klepal do vršku hlavy, až to zvonilo. JFK se zaraženě díval na rabína a pak si taky dlaní ťukl do temene hlavy.</p>

<p>„To bude určitě tím,“ prohlásil nejistě.</p>

<p>„Nu, hnedle to tedy napravíme. Přistup blíž, Jene, a skloň hlavu.“</p>

<p>Kovář tak učinil a vzápětí ucítil vzadu na krku studený dotek, kontakt s jakousi poddajnou látkou. Chtěl se na něco zeptat, ale náhle se mu zatmělo před očima, pak se mu rozsvítilo v hlavě a nakonec se jeho mozek obrátil naruby, tak mu to alespoň připadalo.</p>

<p>Začínal rychle ztrácet pojem o času a prostoru – ale kupodivu to vůbec nevadilo. Naopak, měl pocit, že konečně ví, kde je v tomhle světě jeho místo. Ne v tomhle času a prostoru, ale v jiném časoprostoru.</p>

<p>JFK vzhlédl k rabínovi a místo něj před ním stál stařešina v mechovém kabátci porostlém okrovými třepenitkami, kaštanovými pestřci a zejména svěžími, zářícími hlavami lysohlávek.</p>

<p>„Zdravím tě, Pane Hub!“ zasmál se Kovář vesele a pozvedl ruku s roztaženými prsty. Vypadaly jako zelenomodré, povlávající chobotničky.</p>

<p>„Vítej konečně v tom správném světě,“ roztáhl houbový mužík ústní otvor ve tvaru rozkrojené hlavy křemenáče březového. „Tím myslím, ve správném světě jen v této dimenzi,“ poopravil se Pán Hub výchovně, ale to už bylo marné.</p>

<p>JFK ho stejně už nevnímal. Nadšeně pozoroval, kolik barev a rozměrů může mít okolní, zdánlivě normální svět. Sledoval širokopásmové monitory Ono-Sendai a nestačil se divit, co se na nich objevilo místo původních barevných skvrn.</p>

<p>Byla na nich lesní mýtina a sršící hyperfantómové blesky. To místo znal. Potom se objevila komtesa de Villefort a houbové děti. A nakonec nízko nad nimi přeletěla vosí helikoptéra… Ne, to nebyl policejní vrtulník!</p>

<p>Nad moravským lesem se vznášel levitující černočerný kočár tažený čtyřspřežím okřídlených vraníků. Na dvířkách se leskl platinový erb s jestřábí hlavou na pozadí písmene <emphasis>X.</emphasis></p>

<p>„Tohle mi nějak nehraje,“ řekl rabbi s pohledem upřeným na horní displeje. „Přece ho museli všichni vidět, děti i Andrea.“</p>

<p>„Což znamená jediné,“ pronesl zamyšleně Kovář.</p>

<p>„Jistě, ta schůzka byla předem domluvená.“</p>

<p>***</p>

<p>„Houby se od tak zvaných vyšších rostlin liší především tím, že postrádají listovou zeleň, chlorofyl. Jeho nepřítomnost má rozhodující vliv na způsob jejich života a tato skutečnost výrazně ovlivňuje způsob koexistence houbové Struktury s lidskou civilizací. O tom, že houby jsou nejvyšším stupněm evolučního vývoje, svědčí už jen tento prostý fakt,“ řekl profesor Miroslav Smotlacha a ukázal prodlouženým, asi třímetrovým ukazováčkem na trojrozměrnou projekční tabuli Ono-Sendai.</p>

<p>Studenti třetího ročníku seděli ve sluncem prosvětlené hale Mykologického institutu Univerzity Karlovy. Všichni se mohli považovat za zkušené vysokoškoláky, nejstarším v přednáškové síni bylo totiž skoro třináct let.</p>

<p>Houbami prorostlá mládež mohla v těchto chvílích sledovat animovaný přerod primitivních <emphasis>naturálních </emphasis>hub v celosvětovou informační Strukturu zvanou MYKONET, ale místo toho se věnovala mobilním radostem všeho druhu, zejména 4D hrám, dvojsmyslným vzkazům s přímou vazbou na erotogenní oblasti mozku a v neposlední řadě i pozvánkám na kolejní párty.</p>

<p>„Pro Pána Hub,“ podotkla Neomi. „Kolikrát jsem tohle už slyšela.“</p>

<p>„Opakování – matka moudrosti,“ ušklíbla se Petra. „Jako bys neznala Hříbečka.“</p>

<p>„Při zkoušce si nechám vykouknout bradavku a opakování bude vyřešený – uvidí se, kde v tu chvíli bude moudrost.“</p>

<p>Obě se zasmály hlasitěji, než byla přítomná zvuková hladina ruchů a hlasů.</p>

<p>Smotlacha pohlédl směrem k rušícím dívkám, v klidu pokračoval ve výkladu a přistoupil k tabuli. Sebral křídu, přelomil ji v půli a ladným pohybem oba kousky hodil po neposedných holčinách. Petra i Neomi jakoby mimoděk zachytily letící křídy, zvedly se a obě způsobně sestoupily ke stupínku. Položily křídy na stůl, uklonily se a s dokonale sehranou grácií jednovaječných dvojčat odcupitaly zpět.</p>

<p>Profesor Smotlacha se přes veškeré výše popsané děje nenechal vykolejit z pečlivě připravené přednášky; vlastně jen zavrtěl šedinami pokrytou hlavou, usmál se a nerušeně dál pokračoval: „Zelené rostliny zachycují sluneční záření a s jeho pomocí dokáží prostřednictvím chlorofylu přeměnit vodu a kysličník uhličitý na cukr, tedy organickou látku, která je výchozí surovinou k čemu? K tvorbě dalších organických látek, jako jsou třeba bílkoviny, škroby nebo tuky. Houby se však v tomto případě podstatně odlišují od všeobecně paušalizované rostlinné říše. A v tom je jejich půvab. A jaký?“</p>

<p>***</p>

<p>„Volala ti Nat? Platí to dneska večer? Mám napečený dost dobrý koláčky,“ zašeptala Neomi.</p>

<p>„Nepřijde. Prej konečně dostala ty distributory zlatý dávky.“</p>

<p>„Nekecej? Tak to je síla! Co to je za hajzly?“</p>

<p>„Ti samí, co se motali kolem cestovních blesků Hříbečka,“ odvětila Petra.</p>

<p>„Ale ty jsme přece odchytli, nebo ne?“</p>

<p>„Ne. To byla jen nějaká stará ženská; navíc v tom prej ani nejela. Nat si dokonce myslí, že nám chtěla pomoct.“</p>

<p>„Nat má jeden zásadní problém,“ zasyčela Neomi. „Věří lidem, kterým je víc než patnáct.“</p>

<p>„Ty seš, ségra, někdy fakt kráva. Kolik je Hříbečkovi, když ho všichni tak žerou? Sto patnáct? Tisíc patnáct?“</p>

<p>„Hříbeček do týhle kategorie nepatří, to přece víš! Hříbeček není člověk. Hříbeček je Bůh.“</p>

<p>„A co Pán Hub?“</p>

<p>„Na Hříbečka nemá nikdo.“</p>

<p>„Ty si, ségra, fakt koleduješ. Takhle se rouhat. Kdyby tohle slyšel někdo z domobrany…“</p>

<p>„Ať si trhnou, blbouni vymatlaný.“</p>

<p>***</p>

<p>„Houby jsou totiž na tom z hlediska výživy podobně jako živočichové. Všechno, co potřebují k životu, musí dostat hotové, tedy v podobě organické. Přijaté látky si pak přestaví, upraví dle potřeby. A této výživě říkáme jak? Této výživě říkáme heterotrofní!“ ukázal Dědeček Hříbeček na další panel a zaťukal na příslušný odkaz.</p>

<p>„Pozor, bude záhada,“ podotkla Neomi.</p>

<p>„Jak si potravu opatřují živočichové, to známe,“ pousmál se Smotlacha a všichni v tu chvíli museli pochopit, že tohle ho prostě baví. Byl to prostě Dědeček Hříbeček, ať si o něm zlé jazyky vykládaly, co chtěly. „Ale kde a jak si ji opatřují houby?“</p>

<p>„Tak se ukaž, blamáž,“ napověděla Petra a převzala si od Neomi ještě nevyždímanou houbičku. „Ááá, ta píše,“ vzdychla a zorničky jí zablikaly jako semafory.</p>

<p>„Některé z hub, a nyní mluvíme o podprahové Struktuře, berou potravu jiným živým organismům. Tedy například rostlinám, živočichům – a nám, lidem. Podprahová Struktura, tak, jak jsme ji geneticky vyšlechtili a přizpůsobili k obrazu našemu, nás dokonale využívá. Jenže – díky Pánu Hub – existuje i další skupina hub. A to podstatně větší. A jakpak se jim říká?“</p>

<p>„Jsou to houby saprotrofní,“ zavrtěla Neomi hlavou.</p>

<p>„Jsou to houby saprotrofní,“ ukázal profesor Miroslav Smotlacha na další 3D pulsující obraz. „Tyto houby si opatřují potřebné výživné látky z neživé organické hmoty. Jsou další významnou součástí Struktury. Mnoho plísní bylo pro člověka prospěšných ještě před vznikem Struktury, například prastaré ušlechtilé plísně typu Niva nebo Hermelín. Kromě těchto až groteskních přirovnání,“ profesor se krátce zasmál, otočil se na žáky a ti zahýkali, aby Hříbečkovi udělali radost, „je vhodné si uvědomit, že houby jsou například zapojeny do výroby nejrůznějších kyselin, plastických hmot nebo – jak přítomné dívky jistě vědí – i do voňavek. Poslední hit <emphasis>MYKOTEROR </emphasis>jsem porovnával s plastickými houbovými výbušninami a mohu jen prokázat stále výraznější stírání hranic mezi jednotlivými průmyslovými obory. Dalo by se vlastně říci, že nás ženy svými voňavkami doslova terorizují.“</p>

<p>„Dědeček se dneska rozšoupl,“ zachichotala se Neomi. Houbičky jí zase udělaly dobře, proto je měla ráda – houbičky, Dědečka Hříbečka i celý tenhle podhoubím prorostlý svět.</p>

<p>„Takže jaký je další nezastupitelný úkol hub a plísní v našem světě? Houby se živí odpadní organickou hmotou, kterou jinak nedokážeme využít. Bez hub by život v našem světě nebyl možný. Houby patří mezi tak zvané reducenty, zahajují rozklad látkových zbytků a mrtvých těl rostlin a živočichů, který po nich dokončují baktérie. Houby s těmito specializovanými druhy baktérií vracejí půdě a do ovzduší vše, co rostliny odebraly a živočichové od nich převzali!“</p>

<p>„A teď to přijde,“ zašeptala Petra.</p>

<p>„Houby jsou tedy jedinečným, nezastupitelným článkem v koloběhu biogenních prvků. Bez hub a baktérií by došlo k tak závažnému narušení biosféry, že by zcela ustal život na naší planetě!“</p>

<p>Profesor Smotlacha stál za řečnickým pultem a ze zdvižených rukou, z houbovitě protáhlých prstů sršely do prostoru auly mihotající se bioelektrické výboje. Bylo by to vskutku působivé, kdyby to ovšem již jako studenti prvního ročníku neviděli nejméně třikrát během semestru. Ale i třeťáci byli způsobní, každé oživení přednášek je vítané.</p>

<p>Z několika míst se ozval zprvu ojedinělý potlesk, který posléze přešel ve zcela živelné skandování. Přece jenom – profesor Smotlacha patřil mezi nejoblíbenější profesory, byl to nestor univerzity, byla to živoucí fosílie, byl to takový talisman pro štěstí.</p>

<p>***</p>

<p>Dveře do posluchárny se pootevřely. V nich se objevila střapatá dívčí hlava s velkýma zelenýma očima. S velkýma vyděšenýma očima. „Nat! Co se děje?“ zakřičela Petra současně s Neomi na celou halu. Jednovaječná dvojčata totiž okamžitě zaregistrovala kamarádku v nesnázích, nechala všeho a rozběhla se ke dveřím.</p>

<p>Dědeček Hříbeček je ani nenapomenul. Zoufalý výraz na tváři nejlepší posluchačky ročníku se nedal přehlédnout.</p>

<p>„Šťára,“ řekla Natálie a zvedla pravou ruku. V ní svírala automatický samoraid vz. 47. „Právě to spustili. Vpadli i do našich čtvrtí.“</p>

<p>„A co Národní?“</p>

<p>„Jsou všude. Zatím je držíme na hranicích Řásnovky, potom na Rozdělovací třídě, ve Stínadlech a podél Vltavy – ale je jich čím dál víc.“</p>

<p>„Tak na co čekáme? Všichni do ulic, ať si federálové už konečně uvědomí, kdo je tady pánem!“ zvolala Neomi a bojovně vztyčila pěst s vystrčeným prostředníčkem.</p>

<p>Natálie spokojeně sledovala nadšené bojovníky.</p>

<p>Profesor Smotlacha na rozdíl od mykopunkerky sledoval živoucí lavinu deseti-třináctiletých dětí valící se z posluchárny všemi východy s obavami.</p>

<p>Bál se o ně.</p>

<p>Měl ty děti rád, ostatně byli to všechno jeho „Houbaři“, jak je kdysi sám nazval – a od té doby si nejmocnější houbový gang v těchto krajích neřekl jinak.</p>

<p>Jenže i tyhle děti dokážou jen to, co samy obsáhnou ve svých myslích, byť jsou to mysli otevřené a plně poddané Mykostruktuře – a uvolněné právě díky nejrůznějším kombinacím hub. Gangy mladistvých v minulosti již mnohokrát dokázaly svést rovnocenné bitvy i s pancéřovanými federálními jednotkami, pokud se stát jakkoli dotkl jejich akademických svobod, způsobu života a jejich největšího esa v této hře – samotné houbové Struktury.</p>

<p>***</p>

<p>Tato pouliční revoluce byla jen jedním z mnoha složitých tahů proti ohrožení samotné Struktury, protože šlo o útok proti jejím operátorům, dětským skupinám Houbařů. Dlouho trpěná rovnováha mezi dětmi a dospělými obdržela první vážnou trhlinu objevením nového typu houby. To se stalo před necelým půlrokem.</p>

<p>Na černém trhu se objevila látka, které umocnila současné kombinace hub o celý řád. Nebyly to přímo houby, ale pokud se v půdě nasycené touto látkou kultivovalo podhoubí, plodnice pak obsahovaly neuvěřitelně silné strukturální ovladače. Vybraní Houbaři začali nadšeně experimentovat s dosud netušenými možnostmi <emphasis>„</emphasis><emphasis>emháček</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>– jak zprvu familiérně nazývali ty Milé Houbičky – jenže pak začali umírat po desítkách.</p>

<p>Jejich protiútok byl stejně drtivý.</p>

<p>Od svého guru, Dědečka Hříbečka, se dozvěděli – ať již s jeho vědomím, nebo bez něj – že <emphasis>emháčka </emphasis>pocházejí z dosud neznámých zdrojů. K jejich přepravě sloužily transportní blesky, tento způsob přepravy nejvíc připomínal „houbové tunely“, které dokázaly zkrátit vzdálenosti na zlomek původní délky. Houbaři uměli instinktivně ovládat jakékoli dostupné technologie, a technologie blesků jim za pár týdnů přišla docela blízká.</p>

<p>To už přišli na to, že látka pro pěstování „emháček“ pochází z jiných světů – a sami do jednotlivých dimenzí začali vysílat své pátrače. Byly to nekompromisní vpády do cizích dimenzí, dobyvačné a ničitelské, stejně kruté, jako když si děti hrají na pískovišti a bezohledně boří bábovičky těch druhých – nebo jsou v klanu počítačových hráčů, kdy pro vítězství svého klanu, své mise, jsou schopny obětovat spánek, jídlo nebo rodinu.</p>

<p>***</p>

<p>Houbaři se konečně dotkli vytoužené, generacemi experimentátorů vysněné látky, jež jim otevřela nejen tento svět, ale podle prvních – i když smrtících – zkušeností nabízela nadvládu i nad ostatními realitami. Tedy, přesněji řečeno: nadvládu nikoli nad vysněnými vesmíry vytvořenými blouzněním mozkových center po výjimečném šlehu, ale nad skutečnými, paralelně existujícími světy.</p>

<p>Jenže právě přitom děti narazily na mnohem silnějšího protivníka.</p>

<p>Lépe řečeno – na dva protivníky. Prvním byla Agentura. A tím druhým…</p>

<p>Inu, kdo jiný.</p>

<p>Nebyla to rovnice o dvou neznámých, obě veličiny byly dobře známé, i když ta druhá začínala na ono matematicky tajemné, romanticky tajuplné X…</p>

<p><strong>13. SLOVA, SLOVA, SLOVA</strong></p>

<p>Ljuba Bytewská si hověla v pohodlném koženém křesle.</p>

<p>„Mě vážně, majore, nezajímají – ale vůbec nezajímají,“ zdůraznila, „interní problémy oddělení, které má řešit právě ty vnitřní problémy.“</p>

<p>Rorýs sedící po její pravé ruce se nakláněl ke konferenčnímu stolku a odklepával si cigaretu do nefritoveho popelníku. Bylo mu celkem jedno, jaké problémy tihle dva uniformovaní a nervózní lidé řeší. On jim řekl svoje, a to mu stačilo. On tady byl kvůli prachům a ne kvůli intrikám nějakých lampasáků.</p>

<p>Andreas Wolfgang pohlédl na kouřícího muže a bylo na něm vidět, že by nejradši Rorýsovi vrazil cigaretu do oka. Nejen kvůli smradlavému kouři, který se v žádném případě nedal srovnávat s lahodným dýmem z tabákových produktů firmy se zlatou značkou Davidoff, ale zvláště proto, že místo aby Bytewskou zavřel, ji musel přijmout s poctami blížícími se hlavě státu.</p>

<p>„Zatčení kapitána Fassbindera nemusíte brát jako vnitřní věc našeho oddělení,“ pronesl major Wolfgang mrazivým hlasem se zdůrazněnými sykavkami, „ale i jako vaše malé vítězství v téhle nepochopitelně rozehrané partii…“</p>

<p>„Heleďte,“ ozval se náhle Rorýs. „Já vám do toho nechci mluvit, pane, ale prskáte až sem,“ ukázal do poloviny oválu stolku z leštěného třešňového dřeva.</p>

<p>Bytewská se zakuckala.</p>

<p>Major Wolfgang užasle hleděl na toho troufalce, jenž se mezitím zase opřel do vysokého koženého opěradla a věnoval se páchnoucí cigaretě.</p>

<p>„To snad ne,“ řekl a zvedl se. Přešel znaveným krokem k baru. Chtěl si dolít chlazený mrkvový džus nebo brusinkovou šťávu. Bylo toho na něj za posledních pár hodin dost.</p>

<p>„Vemte mi taky jedno, šéfe,“ ozvalo se za ním. „Když už tam jste.“</p>

<p>Major Wolfgang se strnule otočil – a pokud by ho někdo neznal, myslel by si, že hledí tváří v tvář usmívající se Smrti. V bledém, ostře řezaném obličeji se černaly oční důlky, mezi nimi se vyjímal strohý, lomený nos a pod ním se v křečovitém úsměvu leskly dvě řady zubů.</p>

<p>„Přejete si opět plzeňské, nebo byste raději…“</p>

<p>„Plzeň. A vemte rovnou dvě. Tady je to jak u Suchánků.“</p>

<p>Major Wolfgang přinesl dvě plechovky Pilsneru a s významným pohledem na Bytewskou je rázně položil na lesknoucí se povrch konferenčního stolku.</p>

<p>„Takže… Kde jsme to skončili?“</p>

<p>„U kapitána Fassbindera – a nějakého mého vítězství, jste říkal,“ odvětila Bytewská. „Já teď spíš potřebuji vědět, které lidi z mého oddělení dostanu, abych je poslala se zde přítomným panem Rorýsem do dimenze 38, tedy do Palmového světa.“</p>

<p>„Po důsledném rozboru aktuální situace jsme usoudili, že Oddělení vnitřních věcí v tomto případě nehodlá zasahovat do pravomocí Divize pro potlačování interrealitního pašování.“</p>

<p>Ljuba Bytewská si pomyslela, že k tomu, aby se opět vrátila do své sekce, stačil jeden jediný telefonát, vlastně dva. První byl ten z nabíleného domku Anežky Mlynářové, koneckonců za něj, a nejen za něj, dostal nadlesní Alois Vašíček od Agentury slíbeného džípa v české mutaci <emphasis>Propast. </emphasis>Druhý telefonní rozhovor nevedla přímo Bytewská, ale byla přitom, když odváděli kapitána Fassbindera, takže již jen z tohoto faktu se dalo usoudit, že šlo o dosud nevídanou změnu postojů všemocného Oddělení vnitřních věcí.</p>

<p>„Dobře, majore,“ zvedla se Bytewská a nadechla se. Rorýs mohl na jejích mocných ňadrech oči nechat, Wolfgang bez jediného pohnutí v tváři čekal. „Mrzí mě, že jste k tomuhle závěru došli tak pozdě. Ale, na druhou stranu, lepší pozdě než vůbec.“</p>

<p>Rorýs uhasil nedopalek cigarety a usmál se na oba přítomné.</p>

<p>„Vůbec nevím, o čem tady celou dobu kafráte, ale mám to chápat tak, že jste se konečně dohodli?“</p>

<p>„My jsme se na ničem nedohodli,“ odsekl Wolfgang. „My to dostali příkazem!“</p>

<p>„Tím líp,“ mávl na něj Rorýs plechovkou piva; ještě že ji neotevřel. „Aspoň je všechno jasný. A ten příkaz zněl, že máme vyrazit nejdřív k nám – a nebo rovnou do palmovýho hájku? Víte, mám tam jeden rozdělanej kšeft a nerad bych o něj přišel.“</p>

<p>„Pašeráci,“ pohrdavě pronesl major Wolfgang. „Vy – a ten Kovář; to je taky jenom takový pašerák. Kdybych já tuhle situaci mohl řešit…“</p>

<p>„Majore,“ přerušila ho Bytewská. „Vy hlavně nic neřešte.“</p>

<p>***</p>

<p>Profesor Miroslav Smotlacha vešel do svého kabinetu. Zavřel za sebou dveře porostlé z vnitřní strany červenohnědými trsy čirůvek, nejlepších indikátorů přítomnosti cizích osob, a dlaní přejel informační panel vnitřní výstrahy. Nikdo nežádoucí se zde nepohyboval, profesor tedy aktivoval spojení s podzemní organizací Houbařů – a strnul. Místo dětské tváře porostlé symbiotickými houbami na něj z žampiónového displeje hleděl židovský rabín, starší než Metuzalém.</p>

<p>„Nečekal jsem vás tady, rabbi,“ poznamenal poněkud zaraženě. V jeho hlase bylo možné vycítit úctu, a to nejen kvůli tomu, že mluvil s vysoce postaveným rezidentem Agentury, ale zejména proto, že pověst ctihodného Rabbi Löwa se dostala i do světů, v nichž se nikdy nevyskytoval.</p>

<p>„Rád vás zase vidím, Miroslave,“ usmál se rabbi. „Vidím, že vaše <emphasis>děti </emphasis>se mají čile k světu.“</p>

<p>„Já to zase tak optimisticky nevidím. Právě totiž vyšly do ulic,“ poznamenal profesor Smotlacha tiše. „A když Houbaři vyjdou do ulic, nevěstí to nic dobrého.“</p>

<p>„To jsem předpokládal. Doufejme, že se jim podaří vyvolat řádný zmatek, abychom mohli nepozorovaně aktivovat malostranského hyperfantóma.“</p>

<p>„Proč malostranského? Myslel jsem, že moje cestovní schránka je stále aktivní.“</p>

<p>„Bohužel, není. Poté, co ji vaše <emphasis>děti </emphasis>použily k průnikům do nejbližších dimenzí, ji technologické centrum zablokovalo. To víte, způsobily všude dost zmatku, dokonce vpadly i do výchozí agenturní reality. Odskákala to přímo moravská centrála.“</p>

<p>„Ale jak…? Přece jsem všechny průniky osobně řídil!“</p>

<p>„Právě, že neřídil, Miroslave. Po té nehodě…“</p>

<p>„Po jaké nehodě?“</p>

<p>„To je právě to,“ pozvedl rabbi Löw ruce. „Vy si tu nehodu nepamatujete. Ještě že máte ty vaše <emphasis>děcka. </emphasis>Nejváženější agenturní genetici i čarodějové se museli sklonit před tím, jak vás daly dohromady.“</p>

<p>Profesor Smotlacha se na chvíli odmlčel. Uvažoval. Je pravda, že poslední dobou měl pocit, že se mu život vlastně náramně vydařil. Nevzpomínal si na nějaké závažnější prohry, nevybavovaly se mu dokonce ani žádné běžné životní trapasy. Měl v hlavě jen houby a Houbaře… Pečlivě je učil základům i tajům mykologie, zasvěcoval je do podivuhodného světa výtrusů, roušek, vláken a plodnic. Endospory a exospory, to byl jeho vesmír. A ještě Agentura a jeho pravidelná hlášení o rovnováze světa v této dimenzi.</p>

<p>„Ano, pane profesore,“ usmál se rabbi, jako by mu četl myšlenky. On mu je samozřejmě nečetl všechny, považoval to za netaktní. „Stále ještě jste rezidentem v paralelním světě s označením D-99. I když jste se za několik měsíců ani jednou neozval. Ale váš hyperfantóm nezahálel. Měl práce víc než dost. Ty vaše <emphasis>děti </emphasis>jsou totiž geniální.“</p>

<p>„Co se stalo?“</p>

<p>„Hrabě Xaverius Hawk hodlá zlikvidovat tenhle svět a nahradit ho svým, což ostatně není nic nového pod sluncem,“ opřel si rabín bradu do sepjatých dlaní. „Dělá to celé věky, ať to vezmeme z jakékoli časové linie, a občas se mu to daří. Nyní si, z nám dosud neznámého důvodu, vybral váš paralelní vesmír.“</p>

<p>„Xaverius Hawk,“ zamyslel se profesor Smotlacha. „Alias X-Hawk, toho bych měl znát.“</p>

<p>„Jistě. Před tím, než vás zabil, jste mu byl na stopě.“</p>

<p>***</p>

<p>Profesor Smotlacha bez dalších slov vstal, ustoupil za židli, udělal tři rychlé dřepy a pak si na zápěstí změřil puls.</p>

<p>„Vy jste mě ale polekal, rabbi,“ zahrozil žertovně. Byl to důvěřivý a laskavý člověk, i v minulém životě. „Abych pravdu řekl, přiznávám, že občas, zejména takhle po ránu, si připadám poněkud bez života, ale pokaždé je to tím, že mi chybí káva. Pořádný šálek silné kávy.“</p>

<p>Rabbi Löw se chápavě pousmál – a nepokojně pohlédl stranou.</p>

<p>Na monitorech vlevo, zabírajících pravé nábřeží Vltavy od Rudolfína směrem k Národnímu, byly vidět davy dětí. Proti nim stály vyrovnané řady pohotovostního pluku – bílé přilby z tuhých bedlových klobouků, bílé obušky z dužniny šťavnatek hajních a masivní štíty z vyztužených hlav pýchavek.</p>

<p>„Miroslave, já to teď všechno shrnu, ano?“ obrátil se zpátky k vypouklému oku mykonetové kamery nad monitorem. „Vy mě teď, prosím, nebudete přerušovat a pak mi na oplátku řeknete, proč jste šel hned volat sem; vy, univerzitní profesor a respektovaný učenec – do centra protistátního odboje, abych tak řekl.“</p>

<p>„To vám, s dovolením, sdělím rovnou,“ přerušil jej profesor Smotlacha. „Budu stručný, nebojte.“ Chtěl to mít už za sebou. Během uplynulého rozhovoru měl totiž několikrát pocit, že zcela ztrácí pevnou půdu pod nohama – a byla by mu vhodnější byť třeba neradostná, ale aspoň nějaká jistota.</p>

<p>„Chtěl jsem je varovat. Nedovolím, aby jim kdokoliv ubližoval. Stvořily si vlastní svět založený na symbióze s něčím tak zvláštním, jako jsou houby,“ usmál se profesor se zalíbením – a bylo evidentní, že stručný nebude. Náhle se zasmušil a v tu chvíli byl podobný přehrávajícímu herci tragických rolí. On to však na rozdíl od něj myslel opravdu vážně:</p>

<p>„Jenže stát používá geneticky vyšlechtěné houbové struktury jen jako prostředek pro informační či energetickou síť!“ zesílil hlas volajícího na poušti. „Pěstuje obří plodnice všemožných druhů a řádů coby surovinu pro všechny oblasti lidské činnosti. Houby v tomto světě dávají lidstvu opravdu vše! Jen díky houbám mohou lidé existovat! A pak se objevily děti, které pochopily, že houbičky nemusejí představovat jen hrubou surovinu výrobního procesu. To děti pozvedly zotročené rostliny na úroveň samostatné entity! Díky svým otevřeným myslím dokázaly probudit dřímajícího obra, to ony stvořily alternativní civilizaci! Proto jsem je chtěl varovat! Vím, že jako rezident bych se neměl vměšovat do vnitřních věcí tohoto světa, ale… Já věřím, že mě chápete, rabbi.“</p>

<p>Rabbi se mírně uklonil.</p>

<p>„Jsem rád, že jste mne nepřerušil a že jste poté byl stručný, jak jste mne ujistil,“ poznamenal s lehkým pozdvižením obočí. „Takže úvodem: plně vás chápu, Miroslave. Sám občas mám problémy s pravidlem nevměšování se do dějin některých světů. Podle mne je to stejně absurdní nařízení jako běhat před automobilem s červeným praporkem… Nyní to ale všechno vezmu heslovitě po bodech, protože, jak tak sleduji ten cvrkot venku, máme nejvyšší čas,“ mávl rabbi Löw směrem k monitorům a pokračoval:</p>

<p>„Takže za prvé: přibližně před rokem jste určil složení tajemné látky, která se dostávala do vašeho světa a likvidovala vaše houbové děti. Byla to <emphasis>hyuaka </emphasis>ve velice zajímavém složení, nejen chemickém, ale i magickém.</p>

<p>Za druhé: potřeboval jste určit původ hyuaky, proto jste, bohužel na vlastní pěst, podnikl mnoho výprav, z toho ta poslední byla trefa do černého. Což jste se ovšem už nedozvěděl, protože – za třetí: X-Hawk vás zlikvidoval svou oblíbenou zbraní, usměrněným časoprostorovým tunelem. Byl to on, kdo umožnil svými paralelními cestami přímé spojení mezi Palmovým a Houbovým světem a otevřel frekventovanou pašeráckou stezku, kterou jsem si pro sebe nazval <emphasis>Česká spojka.</emphasis></p>

<p>Za čtvrté: děti vás už delší dobu sledovaly a to bylo vaše štěstí. Podařilo se jim dostat vaše tělo z dosahu X-Hawkova úderu, to už jste byl mrtvý, a díky přímému napojení na Mykostrukturu zachránit nejen tělo, ale i váš mozek. Byl jste celé dva měsíce v kómatu a děti mezitím vysílaly po stopách vašich výprav <emphasis>mykopumy. </emphasis>Chtěly zničit pašeráckou stezku, jen nevěděly, která cesta do jiných světů je ta pravá. Ani netuší, kolik toho ty jejich houbičky natropily v nejrůznějších dimenzích – i když si myslím, že by je to spíš potěšilo.</p>

<p>A konečně za páté: při posledním průniku se trefily do bazální reality, tedy do výchozí agenturní dimenze. To přesvědčilo komtesu de Villefort, že jste se v pátrání dostal dál, než ona předpokládala. Ano, také jsem se divil, ale komtesa má zcela ojedinělý přístup k informačním polím KILLERA, nu a v něm si zpětně vystopovala vaše cesty na černo. Tak se rozhodla vás navštívit – ale to už na ni čekaly děti, takže jaksi nedorazila.“</p>

<p>Profesor Smotlacha třídil příval informací a vršil související data na jednotlivé hromádky se stejnou pečlivostí, jako by třídil košík plný různorodých hub.</p>

<p>„Ne, že by mi bylo vše úplně jasné,“ podotkl zadumaně. „Ale dobře, budu brát vaše bezesporu zajímavá sdělení jako holá fakta.“</p>

<p>„Hrabě Hawk by řekl – fakta X,“ utrousil tiše rabbi Löw.</p>

<p>„Když už jste u hraběte Hawka, to on se nyní spojil s federálními silami?“</p>

<p>Rabbi Löw Jehuda ben Bezalel uznale přikývl:</p>

<p>„Spolupracuje s nimi už přes rok. To víte, nejlepším distributorem drog byl vždycky stát, ať už jde o alkohol, konopí, M-pivo nebo gumové medvídky.“</p>

<p>Profesor Smotlacha se jen trpně pousmál a nejistě se rozhlédl.</p>

<p>„Takže – co teď? Hrabě Hawk ovládá černý obchod s hyuakou, má pod palcem oficiální síly celé Čechie a teď se rozhodl provést rozhodující úder… Moment!“ zarazil se profesor a kmital napřaženým ukazováčkem před monitorem s kamerou.</p>

<p>„Proč se vlastně rozhodl provést ten útok, když má všechno pod palcem?“</p>

<p>„Bingo,“ pronesl rabín a spráskl ruce. „Správná otázka, Miroslave.“</p>

<p>„To vy?“</p>

<p>„Druhá správná otázka, vlastně i odpověď,“ odvětil rabbi Löw. „Jak jsem už řekl, potřebujeme vyvolat chaos k nenápadné aktivaci fantóma. Nikoli kvůli nějakým federálům, ale kvůli X-Hawkovi. Mohl by nám ho zneškodnit řízenými jednosměrnými tunely, a jejich použití jako zbraně dovedl opravdu k dokonalosti. Přece jen, bude to dost nápadný úkaz.“</p>

<p>„Mluvíte o tom proslulém malostranském hyperfantómu?“ ujistil se Smotlacha znovu.</p>

<p>„Jistě, o tom, který X-Hawk umístil za vlády Rudolfa II na špici kostela svatého Mikuláše. Byl tak silný, že nechal stopu i ve vaší dimenzi. Takže když jej posílíme nějakou tou magií…“</p>

<p>„Magií? V naší dimenzi?“</p>

<p>„Nemusí se to přece nikdo dozvědět,“ přivřel rabbi šibalsky oči.</p>

<p>Profesor Smotlacha je zase údivem do široka otevřel:</p>

<p>„Takhle vás neznám, rabbi! Kdo vám nakukal tuhle záludnost?“</p>

<p>Rabbi místo odpovědi trošku uhnul stranou a na monitoru se vedle něj objevila ostře řezaná, neholená tvář asi čtyřicetiletého muže.</p>

<p>„Dobrý den, profesore. Jmenuji se John. John Francis Kovář.“</p>

<p>Profesor Smotlacha zakomíhal trupem a sepjal ruce:</p>

<p>„Proboha, Kovář!“</p>

<p>JFK se celou dobu v tomto světě těšil na setkání s proslulým <emphasis>interdimenzionálním </emphasis>mykologem, ale tuhle reakci nečekal.</p>

<p>„Také mě těší,“ pronesl zaraženě a podezíravě pohlédl na rabína. „Vy jste panu profesorovi vyprávěl o některých mých misích?“</p>

<p>Rabbi Löw spěšně zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Pane Kováři, o vašich misích nemusí nikdo vyprávět,“ odkašlal si profesor Smotlacha. „Vaše pověst vás daleko předchází, prochází skrze dimenze a někdy mám pocit, že už název Agentury – <emphasis>Kováři Rovnováhy</emphasis> – je sám o sobě dost případný. Slyšel jsem i pár jistě nemístných žertů, že po vašem příchodu by se Agentura měla přejmenovat na <emphasis>Kováře Nerovnováhy</emphasis>.“</p>

<p>„Alespoň již víte, Miroslave, kdo mi poradil tu záludnost s magickým posílením fantóma v tomto čistě technologickém světě,“ zazubil se rabín.</p>

<p>„Neříkám, že ta kombinace magie a technologie je špatná,“ prohlásil profesor Smotlacha. „Jen si myslím, že není správné porušovat daná pravidla.“</p>

<p>„Odraz magického hyperfantóma sem dostal X-Hawk,“ namítl rabbi. „On porušil kauzalitu dimenzí.“</p>

<p>„My se to jen snažíme napravit,“ doplnil ho Kovář. Rabín vedle něj souhlasně kývl.</p>

<p>Profesor Smotlacha se sotva znatelně usmíval.</p>

<p>„Pověst vskutku nepřeháněla,“ řekl. „Prý řešíte takto nestandardně všechny problémy.“</p>

<p>„Přeháněla. Některá věci řeším i standardně,“ přistoupil Kovář na profesorův způsob argumentace – a začalo ho to bavit. „Třeba si dojdu na záchod, spláchnu a umyji si ruce.“</p>

<p>„To zní rozumně,“ připustil profesor. Sám úzkostlivě dodržoval veškeré možné a někdy i nemožné hygienické návyky – a tímto jednoduchým sdělením si ho problémový agent získal.</p>

<p>Někdy vskutku stačí málo, aby si člověk získal přátele – nebo nepřátele…</p>

<p>***</p>

<p>„Takže kolik máme času?“ zeptal se profesor Smotlacha.</p>

<p>Rabbi Löw ukázal do mykonetové kamery světélkující Geiger-Thurgaův indikátor na biotechnologické bázi; ten připomínal okurku salátovku – nebo spíš vibrátor pro velmi náročné ženy.</p>

<p>„Komtesa de Villefort nás bude čekat za hodinu. Přesně,“ řekl rabbi.</p>

<p>„Počkejte! Andrea je přece unesená a prodaná – nebo obráceně,“ namítl Kovář. „Tak jak nás může čekat někde za hodinu?“</p>

<p>„Ale, ale, Jene. Jako byste ji neznal,“ šibalsky se usmál rabbi Löw. „Komtesa, pokud je to zapotřebí, si dovede poradit snad v každé situaci. A nyní jest holou skutečností, že v těchto chvílích se chystá opustit nedobrovolný pobyt v teritoriu hraběte z Jestřábí Lhoty.“</p>

<p>„A to on ji pustí – jen tak?“</p>

<p>„Říkal mi to.“</p>

<p>„Kdo to říkal? Já… Já možná špatně slyším. S kým jste to mluvil?“</p>

<p>Rabbi Löw místo odpovědi stiskl na řídícím pultu šedohnědé klobouky holubinek černajících. A ukázal na centrální žampiónový displej.</p>

<p>JFK hlasitě polkl.</p>

<p>Na obrazovce se objevila temná přilba hraběte X-Hawka.</p>

<p>„Je to jen záznam,“ upozornil ho rabbi.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Rabbi, vyřiďte tomu zpropadenému Kovářovi, že má opravdu štěstí. Právě jemu se podaří dostat do jediné subkultury v tomhle světě, která si dovolí se mnou bojovat!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>My s vámi nebojujeme, hrabě,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> ozval se hlas rabbiho. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>My s vámi obchodujeme!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p><strong>14. …A V HOUBY SE OBRÁTÍŠ</strong></p>

<p>„Pal!“</p>

<p>Z obrněných vozů se zeleným nápisem Policie se oddělily bobtnající bubusy v lehkém provedení <emphasis>l’demonstration. </emphasis>Roje mazlavých střel ráže 13.2 s chitinovým jádrem dopadly do řad obránců.</p>

<p>Národní divadlo na několika místech hořelo, hasičské jednotky však mířily vodními hlavněmi do ustupujících dětských jednotek. Bubusy, které předtím zranily jen pár dětí, se po aktivaci vodními proudy začaly rozpínat a praskat a po okolí rozstřikovaly gejzíry lepkavých pout. Koho takový slizký kokon zasáhl a obmotal, ten byl nenávratně vyřazen z boje.</p>

<p>Houbaři bránili svůj svatostánek se sveřepým odporem.</p>

<p>„Tady trojka, kavárna Slavie,“ ozvalo se v permanentně propojených mobilech Houbařů. „Vypouštíme z oken muchomůrky. Kryjte se!“</p>

<p>„Nasadit výtrusové masky!“ zareagovali na to velitelé jednotlivých bojůvek na houbařských barikádách, které stačily během pár minut vyrůst v ulicích kolem Národního divadla. Převrácené tramvaje, žluté taxíky, skříňová auta pekařů a červené náklaďáky rozvážející Myxocolu, to všechno se hodilo – a hlavně: bylo to po ruce.</p>

<p>Přední řady pohotovostních pluků překvapil náhlý ústup Houbařů.</p>

<p>„Majore, mně se to nechce líbit,“ řekl do mikroportu strážmistr Prokop Holý. „Ty parchanti se najednou stáhli. Máme chvíli vyčkat?“</p>

<p>„Naopak,“ zaburácel do sluchátek major Houston. „Rozkaz je jasný,“ slyšeli příslušníci federální policie – a také Houbaři – další povely na policejní frekvenci. „Vtrhněte na barikády a posypte ty malý prevíty výtrusným prachem!“</p>

<p>Policejní vysílání bylo pečlivě kódované, takže je opravdu kromě policejních jednotek a dětských gangů neslyšel nikdo. Vysoce postavení činitelé Ministerstva vnitřní obrany si stále mysleli, že miliardové zakázky na policejní a špehovací systém jsou dobře vynaloženou investicí. Nasazení zvědové Houbařů, tedy děti rodičů pracujících ve státní správě, je o tom ostatně vehementně přesvědčovaly. Houbařům vyhovovalo, že stát financuje nevídaně rozsáhlý komunikační systém, udržuje jej, zdokonaluje a rozšiřuje – protože oni se do kódovaného vysílání a do struktury neustále se měnících frekvencí nabourali během týdne, a od té doby komplexní policejní systém pravidelně využívali. Nutno podotknout, že častěji a efektivněji než sami strážci pořádku.</p>

<p>„Pane, já nevím, já bych ještě…“</p>

<p>„Nerozumíte! Vydejte povel ke zteči barikád!“ zavelel major Houston.</p>

<p>„Rozkaz! Třetí, pátá a sedmá rota kupředu!“</p>

<p>Předsunuté jednotky pohotovostních oddílů vyrazily kupředu. Mezi pýchavkovitými štíty se naježily hlavně samoraidů. Tři roty postupovaly od Karlova mostu, další přes Most legií ze smíchovského Újezdu a současně od Mánesa. Jejich postup kryly roje bubusů, které jim přelétaly nad přilbicemi a preventivně čistily obsazované území. Ze vzduchu je jistily plně vyzbrojené vosí helikoptéry se žlutočernou kamufláží.</p>

<p>Byl už jen pár desítek metrů od cíle dnešního útoku. Národní divadlo bylo na dosah ruky, ale to bylo již mnohokrát… Federální vláda Čechie nikdy nedokázala zkrotit herce a umělce tak, aby jí zobali z ruky jako jiné, závislé profese. Umístění centrály nezávislých Houbařů právě do svatostánku českého divadelnictví to jen podtrhovalo.</p>

<p>První dvě roty dosáhly křižovatky u kavárny Slavie.</p>

<p>„Zajistěte kontrolní body!“ povykoval do sluchátek major Houston. „Sedmá roto, posíláme vám tam další lidi a…“</p>

<p>Konec už nikdo z útočících policistů nezaslechl. Ohromná okna kavárny Slavie se zasunula do stropu jako garážová vrata a v nich se objevily sytě zbarvené hlavy muchomůrek červených. Na okamžik to vypadalo, že se ven stěhují obří, bíle puntíkované slunečníky, ale jen na okamžik.</p>

<p>Hlavy muchomůrek červených náhle explodovaly a zahalily celou křižovatku do bělavého oblaku složeného z bilionů výtrusů, ovšem patřičně vyšlechtěných. Hasiči s policejními stříkačkami ihned zareagovali. Vodní děla skrápěla okolí křižovatky mocnými proudy a za chvíli byly vidět obrysy kavárny a divadla.</p>

<p>„Kam se poděla sedmá rota?“ ozvalo se zmateně v mnoha sluchátkách.</p>

<p>„Houstone, máme problém!“</p>

<p>Kolem kavárny Slavie a budovy Národního divadla vyrůstaly desítky muchomůrek červených. Ve vozovce, v kolejišti tramvají i na chodnících se povalovaly prázdné přilby, odhozené štíty a samoraidy. Houbaři používali své <emphasis>mykozbraně </emphasis>s vynalézavým důvtipem – a pokaždé s jiným vtipem; je ovšem pravda, že jejich humor byl laděný spíš do černé.</p>

<p>„Nemám rád děti,“ sdělil všem major Houston a s bezradným výrazem v odulé tváři vypnul policejní vysílačku.</p>

<p>Pak se usedavě rozplakal.</p>

<p>***</p>

<p>„To myslíte vážně?“ hleděl Kovář z jednoho na druhého.</p>

<p>Natálie, jež před chvílí přiběhla zvenku, z ulic plných barikád a houbových bojovníků, kývla hlavou. Rabbi Löw se podíval na obrovského bělolanýže, pak na Kováře a také kývl.</p>

<p>„Hm, tak díky, rabbi,“ ušklíbl se JFK a obešel hlízovitý, žlutavý útvar. Musel mít v průměru jistě přes tři, tři a půl metru. Povrch měl mírně rozpukaný a byl pokrytý šedožlutými, až okrovými žilkami. Na pravé straně měl vydlabanou proláklinu velikosti dospělého muže.</p>

<p>„Já mám lanýže rád, to ano, ale vždycky jsem jedl já je – nikoli naopak,“ postával Kovář u prohlubně v bělavé dužnině, kterou mu Houbaři připravili doslova na míru.</p>

<p>„Jene, takhle jsou tady transformované všechny děti. Měl bys to brát spíš jako poctu, ony tohle nenabízejí každému.“</p>

<p>„Pak budu vypadat jako profesor?“</p>

<p>„Ne. To bylo jeho rozhodnutí,“ řekla Natálie.</p>

<p>Na obrazovce centrálního monitoru byl profesor Smotlacha. Už dávno splynul s objekty svého výzkumu, dokázal průběžně měnit části těla dle potřeby v houbovou tkáň. Obličej měl pokrytý lehkým závojem olivově hnědých vláken a odhalená pokožka paží a krku nejvíc připomínala žlutou dužninu čerstvě rozříznuté lupenopórky červenožluté.</p>

<p>„Fajn,“ rozhodl se Kovář. „Stejně nemáme čas – a jak to vypadá, nemám ani jinou možnost.“</p>

<p>„Moudrá slova,“ pochválil jej rabín. „Uvidíš sám, Jene, že se ti bude v tomto světě mnohem lépe existovat.“</p>

<p>Kovář si jen pomyslel, že až někdy zase vyrazí na houby, odpočinout si od shonu velkoměst a problémů paralelních světů, už nikdy to nebude, co to bývalo.</p>

<p>„Tak co mám dělat?“ rozhodil paže.</p>

<p>„Nic,“ řekla Natálie, přistoupila k němu a vzala jej za ruce. „Jen si sem vlezeš – a o ostatní se postarají houby. A my.“</p>

<p>Kovář se nechal vést půvabnou, zelenookou dívenkou. Natálie mu hleděla do očí a pomalu jej „uložila“ do vydlabaného výklenku v transformačním bělolanýži. Lehce mu svírala dlaně, do poslední chvíle. Pak je pustila a Kovář osaměl uvnitř houby.</p>

<p>„Bude to jen chvilka,“ zaslechl ještě zvenku Natálii.</p>

<p>A pak umřel.</p>

<p>Alespoň měl ten pocit…</p>

<p>Dužnina houby jej náhle celého obrostla a neprodyšně uzavřela. Kovář sledoval, jak mu poddajná hmota dorůstá až k očím, ke rtům. Cítil tlak po celém těle, bylo to čím dál silnější. Připadal si jako v lisu na gumové medvídky. Došel k přesvědčení, že až se houba zase nějak otevře, vypadne z ní místo něj veliký, neholený medvídek a bude se komicky potácet v zákulisí Národního divadla. Pak konečně stane na prknech, jež znamenají svět, a zahraje si medvěda, vlastně Vaška, v Prodané nevěstě.</p>

<p><emphasis>Medvědi nevědí, že houbaři nemaj zbraně.</emphasis></p>

<p><emphasis>Až jednou procitnou, počíhají si někde na ně!</emphasis></p>

<p>Než Kovář ztratil vědomí, stačil si ještě uvědomit, že blouzní…</p>

<p>***</p>

<p>Situace na Národní třídě se zahušťovala.</p>

<p>Velení zásahu překotně posílalo proti Houbařům další a další posily. Namísto lítostivého majora Houstona pověřilo řízením akce rázného plukovníka Lorence. Ten okamžitě povolal do boje pancéřovou divizi.</p>

<p>V ulicích Prahy se po dlouhé době zase objevily <emphasis>tanky.</emphasis></p>

<p>Na Národní třídu ovšem dorazily posily i z druhé strany. Davy žáků a studentů napadly federální jednotky zezadu. Celé roty se ocitly v dvojím ohni, a to doslova. Houbaři házeli na kordóny policistů samozápalné plodnice molotovky rudé, vzduchem svištěly celé svazky hořlavých lamel a lupenů.</p>

<p>Boje se tak během krátké doby rozšířily po celé vnitřní Praze. Z univerzit a škol proudily davy bojechtivých dětí. Dospělí se mezitím schovávali v hypermarketech, v luxusních obchodech vybavených kovovými roletami a v podzemních parkovištích či stanicích metra.</p>

<p>„To vám řeknu, paní, až se můj Filípek vrátí domů, tak dostane na zadek,“ horlivě šeptala korpulentní žena ve značkovém kabátku <emphasis>Myke </emphasis>z vláken šťavnatky panenské.</p>

<p>„To mi povídejte,“ reagovala stejně rozhorleně – a tiše – dáma s kaméliemi. „Já dnes měla první pořádný kšeft – a najednou je vyhlášeno stanné právo. Místo večeře trčíme v metru. Já bych ty fracky postřílela, viď, drahý?“</p>

<p>„Venku to je čím dál horší,“ přerušil je všechny muž se zarudlou tváří alkoholika, placatou čepicí a dýmkou v ruce. „Právě jsem se vrátil z Hradu a děti žádné naše návrhy na řešení krize nepřijaly.“</p>

<p>„Kam to ten svět spěje?“ zaúpěla drobná, stařičká žena z venkova, až z Ratibořic. „To za našich mladejch let nebejvalo.“</p>

<p>Držela na vodítku dva neklidné lovecké psy.</p>

<p>„No tak, Sultáne, klid. Lehni.“</p>

<p>***</p>

<p>Podzemním parkovištěm Národního divadla se rozlehl ostrý svist pneumatik.</p>

<p>„Vpravo, víc vpravo,“ radila Natálie a Kovář si připadal hůř než v autoškole. Jenže neměl ani čas to pronést nahlas. Vyjížděl totiž ostrou stoupající zatáčkou z třetího do druhého patra rychlostí, o níž se ještě nedávno domníval, že je vyhrazená jen pro závodní okruhy vozů Formule 1.</p>

<p>„Dobrý,“ slyšel Natálii v chorošové přilbě, kupodivu ho to potěšilo. „Ještě dvě úrovně a jsme venku. Tam to bude těžší.“</p>

<p>Kdyby mu někdo před pár dny řekl, že bude rád, když mu do řízení bude kecat dvanáctiletá holka, tak by ho poslal někam. A vida, teď zrovna byl rád, že mu do řízení kecá dvanáctiletá holka. Ona totiž mohla – už jen proto, že ho naučila ovládat tohle ztřeštěné houbové vozítko během chvilky. Kovářovi najednou všechny autoškoly připadaly zbytečné. Natálie mu prostě vstoupila do hlavy, něco mu tam zašmodrchala, pak zase roztáhla, možná mu udělala uzel na mozku – ale každopádně z něj teprve nyní byl pořádný řidič.</p>

<p>Prolétli dalším podzemním podlažím a prostor kolem nich se sléval do jediné barevné šmouhy. Kovář si ale dovedl z barevných skvrn složit dohromady potřebný obraz. Nepotřeboval žádnou další dávku zázračných <emphasis>houbiček, </emphasis>aby rozpoznal, co se kolem děje. Již byl jejich nedílnou částí… Vlastně, stal se jedním z uživatelů tohoto podivuhodného Houbového světa.</p>

<p>JFK zcela vrostl do struktury vozidla – a vozidlo do něj.</p>

<p>Poslední zatáčka, bleskový průjezd mezi zaparkovanými auty a oslnivý obdélník výjezdu. Nejasný obrys výběrčího v prosklené kukani, červenožlutá závora nahoře a ulice zalitá ostrým denním světlem…</p>

<p>Kovář si chtěl instinktivně zaclonit oči, ale Mykostruktura to udělala za něj.</p>

<p>„Dobrý,“ podotkl s uznáním.</p>

<p>Celý svět viděl za tmavomodrým filtrem, jen cesta zářila oranžově. Vylétli z parkoviště ven a oranžová cesta zahýbala vpravo, do podjezdu mezi Národním divadlem a Novou scénou. Barikáda před nimi zablikala rudě – <emphasis>Stát! </emphasis>– a oranžová cesta se zvedla na stěnu domu. Za barikádou se vrátila zpátky na silnici.</p>

<p>„Jsi dobrá, holka,“ poznamenal Kovář, bylo jasné, že trasu mu takhle nalajnovala právě ona. Rukama porostlýma houbovou vlákninou strhl dužnatý volant prudce vpravo, pomohl si převráceným zmrzlinářským vozíkem a postavil biomobil na bok, na pravá kola. Jeli pár vteřin v nepohodlné pozici, jenže vnitřek vozu se přizpůsobil a srovnal sedadla i palubní desku do horizontální roviny.</p>

<p><emphasis>Teď! </emphasis>Kovář najel zvednutým bokem na kraj barikády, tím se dostal na její vršek, ve stejný okamžik strhl řízení a biomobil vylétl přes barikádu a pokračoval v letu podvozkem ke stěně domu.</p>

<p>Natálie se udiveně podívala na toho zarostlého čtyřicátníka.</p>

<p>„Docela válíš,“ poznamenala a současně aktivovala přísavkové pásy, „starej,“ dodala a pousmála se spíš pro sebe; vzpomněla si na horlivého člena domobrany před divadlem.</p>

<p>Vozidlo se podvozkem přisálo na zeď domu a pokračovalo po ní. Kovář chvíli řídil hlavou kolmo k silnici, a než biomobil začal transformovat vnitřek do horizontální polohy, opět posadil vozidlo zpátky na vozovku. Vyhnul se výkladní skříni knihkupectví s výrazným nápisem <emphasis>LIKVIDACE </emphasis>a dostal se koly přesně mezi okna ve zvýšeném přízemí. Vycítil, že předním nárazníkem urazili několik truhlíků, ale netušil, že nadšenému botanikovi-amatérovi zničili celou letošní úrodu konopí.</p>

<p>Kovář pohlédl na Natálii, ta jen přikývla.</p>

<p>Vyhnul se secesnímu průčelí s Muchovou Paní Zimou a strhl vůz zpátky na ulici. Nat zařídila zbytek. Opět jeli tak, jak se patří: kola dole, kabina nahoře, hurá. Všudypřítomní Houbaři jim uskakovali z cesty. Kovář je vnímal coby žluté postavičky s červeně blikajícími hlavami. Docela si dovedl představit, že kdyby nějakého sejmul, přes přední sklo by mu zablikalo <emphasis>„</emphasis><emphasis>Konec hry!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>a vrátil by se zase do podzemního parkoviště.</p>

<p>Jenže tak jednoduché to nebylo.</p>

<p>***</p>

<p>Vyjeli na Smetanovo nábřeží a Kovář udiveně zabrzdil.</p>

<p>Před nimi, kolem nich i za nimi se tyčil les muchomůrek. Dvou až třímetrové houby se zářivě červenými klobouky posetými bělavými skvrnami se nacházely v různých stádiích vývoje, od kulových hlav až po plně rozvinuté klobouky. Některé skupiny muchomůrek byly seřazené ve vzorně sešikovaných útvarech, na jiných bylo vidět, že se právě chystají rozvinout útočnou rojnici…</p>

<p>„Já ty policajty vidím jako houby, Nat,“ ukázal Kovář. „Můžeš mi vidění vrátit na normál?“</p>

<p>„Jsi na normálu.“</p>

<p>„A co je tohle?“</p>

<p>„No, jak jsi řekl: policajti.“</p>

<p>Kovář prudce zabrzdil.</p>

<p>„Takže, jestli ty houby rozjedu, tak jako bych…“</p>

<p>„Ne. Nic necítí. A kromě toho, ani nejsou napojení na Mykostrukturu.“</p>

<p><emphasis>Baoummh!</emphasis></p>

<p>Těsně vedle nich explodoval dělový projektil a tlaková vlna vrhla vůz <emphasis>Laurin&amp;Turbo </emphasis>do nejbližšího shluku lidských muchomůrek. Bílá dužnina se rozlétla po okolí a Kovář by mohl přísahat, že v těch létajících kusech zahlédl maso, šlachy, žíly – a krev. Další střela zasáhla dům za nimi a rozmetala další řady muchomůrek. To už krev kolem stříkala v ukázkových gejzírech.</p>

<p>„To povolali dělostřelectvo?“ přikrčil se Kovář za volantem. Po předním skle jim stékaly krvavé cákance a bůhví co ještě. Natálie pustila stěrače,</p>

<p>„To jsou tanky,“ řekla strašně pomalu – a Kovář na ni udiveně pohlédl. Poprvé za tu dobu, co ji znal, vycítil v jejím hlase zřetelný strach.</p>

<p>„Tak je taky proměníme v houby, ne?“ navrhl s optimisticky roztaženými koutky ve stylu <emphasis>sýr.</emphasis></p>

<p>„To nejde,“ odvětila dívka a pustila ke stěračům ještě ostřikovač. Dalšími vnitřními příkazy zjasnila přední sklo. Obraz se pojednou zaostřil – a přiblížil několik set metrů vzdálené, pohybující se objekty.</p>

<p>„A do prdele,“ hlesl Kovář. Netušil, že tomuhle se taky dá říkat <emphasis>„</emphasis><emphasis>tanky</emphasis><emphasis>“</emphasis>…</p>

<p>Městem se sunuli obrovští červi.</p>

<p><strong>15. JEDNO MALÉ KOUZLO</strong></p>

<p>„Obsadili celý druhý břeh,“ ozvalo se vnitřkem biomobilu.</p>

<p>JFK nereagoval. Sledoval vlnící se, zvolna postupující monstra. Bionické červí tanky dosahovaly výše třetího podlaží a byly delší než čtyři tramvajové vozy. Každý z tanků měl na hřbetě tři dělové věže, dělu na první věži se říkalo Tlustá Berta a bylo to výstižné. Na bocích tanků, asi v polovině výšky obvodu, se pak pohupovalo po šesti bubusových chrličích. Samoraidove střílny s rotujícími čtyřčaty pak již byly jen drobnými doplňky monstrózního bitevního exteriéru.</p>

<p>„Kolik nám zbývá času?“ zeptala se Natálie rabbi Löwa.</p>

<p>Čaroděj na žampiónovém monitoru ustaraně pokrčil hustým bílým obočím.</p>

<p>„Třináct minut.“</p>

<p>„To teda nic moc.“</p>

<p>„No, ještě, že není dopravní špička,“ vstoupil do dialogu Kovář s konstruktivní připomínkou. Teprve nyní si plně uvědomil absurditu tohoto vysněného ráje houbařů: všude houby, samé výstavní exempláře. Kam oko dohlédne, rostou gigantické hřiby, obří kozáky a věžovité bedly, veškeré technologie jsou v téhle dimenzi založené na houbách, informační a energetická síť funguje díky gigantickému podhoubí rozprostírajícímu se pod celými kontinenty – a Kovářovi najednou přišlo divné, že ho to netrklo dřív.</p>

<p>Co je největším nepřítelem houbaře? Co dokáže znehodnotit i ty největší a nejhezčí kousky? Co naštve každého milovníka hub? Přece červi…</p>

<p>Do téhle chvíle v Houbovém světě žádné nespatřil. Až teď.</p>

<p>Ale zase – stáli za to.</p>

<p>„Nat,“ ozval se po chvíli Kovář, „nemůžeme použít váš šikovný tunel? Víš, jak jsme zmizeli z Dead jedničky, to bylo hodně dobrý.“</p>

<p>Natálie zavrtěla hlavou: „Cestovní tunely dokážeme zatím budovat jen na našich okupovaných územích. Prahu kontrolujeme jen ze dvou pětin. A támhle,“ mávla rukou přes Vltavu na Malou Stranu, „tam si hlídají zadky panáci z vlády, parlamentu i evropský protektor. Tam se nedostaneme jinak než po ulici.“</p>

<p>„Tudíž se tam nedostaneme nijak,“ ukázal Kovář na červí tanky, které jim zahradily cestu a neúprosně se blížily.</p>

<p>Další bionické obludy obsadily mosty, které byly od Novotného lávky v dohledu, tedy Karlův, Legií a Jiráskův, ten za Žofínem. Aby toho nebylo málo, zezadu se k nim blížily další oddíly zásahových jednotek, kterým se podařilo uniknout z dosahu muchomůrkového plynu, nad nimi bzučely vosí helikoptéry a mezi tím vším poletovala vyplašená hejna městského ptactva.</p>

<p>„Rabbi, máme nějaký nápad?“ zeptal se Kovář.</p>

<p>Chvíle rozpačitého ticha…</p>

<p>…</p>

<p>…</p>

<p>…ano, asi takhle.</p>

<p>„Tak to jsme na tom stejně,“ odpověděl si Kovář.</p>

<p>Vzduchem svištěly tříštivé projektily, na zdi domů se lepily a vzápětí pukaly mokvavé bubusy, prostor křižovaly svítící dráhy okřídlených střel z leteckých samoraidů.</p>

<p>„Můžete na ty zmetky, rabbi, povolat třeba sedm ran egyptských? Nebo aspoň jednu ránu – morovou?“</p>

<p>„Víš přece, Jene, že kvůli rovnováze mohu použít jen jedno malé kouzlo, navíc by jeho trvání nemělo přesáhnout sto vteřin. A to kouzlíčko máme přece schované na malostranského fantóma.“</p>

<p>Natálie náhle couvla tak prudce, až Kovář vrazil obličej do měkkého žampiónového monitoru. Zvedl hlavu a vypadal hůř než Charlie Chaplin ke konci šlehačkové bitvy. Chtěl Natálii něco nehezkého říct, ale…</p>

<p><emphasis>Bommp!</emphasis></p>

<p>Na místě, kde před okamžikem stáli, dopadl obrovský bubus.</p>

<p>„Šikulka,“ usmál se Kovář a stíral si z obličeje kusy žampiónu. „Rabbi, poslyšte…“ chtěl pokračovat a málem vyprskl smíchy, kdyby nešlo o život. Asketická tvář židovského rabína doznala na pomačkaném monitoru Ono-Sendai značných změn. Rabbi Löw vypadal, jako by procházel zrcadlovým bludištěm na Petříně.</p>

<p>„Vidím, že tam máte veselo,“ podotkl rabbi suše, když pozoroval Kováře, jak se z nějakého důvodu snaží nesmát nahlas. „Tak to abych nerušil.“</p>

<p>„Promiňte, rabbi,“ podrbal se Kovář na nose. „Já jen chci říct, že to kouzlo na malostranského fantóma nám bude prd platný, protože se k němu stejně nedostaneme včas. Tak si říkám, jestli by nebylo lepší pomoct dětem v tomhle konfliktu – který tak jako tak vznikl kvůli nám.“</p>

<p>„Souhlasím s tebou, Jene. Ale v tuto chvíli opravdu nevím, jak bych nějakým běžným kouzlem dokázal zlikvidovat tolik obrovských válečných strojů, navíc ještě živých. Nech mne chvíli přemýšlet.“</p>

<p>JFK se podrbal na hlavě. Rozhlížel se a snažil se z okolí vyčíst něco, co by jim pomohlo. Vyvolat lokální zemětřesení a shodit na tanky domy? To by určitě nebylo jedno kouzlo, nemluvě o tom, že ty tanky jsou všude, kam dohlédne. Ohnivou stěnu? To by šlo, ale cesta i tak zůstane zatarasená spálenými zbytky biostrojů. Sakra, přece musí na ty ohromné červy zabrat nějaký fígl… <emphasis>Červi, červi, neničte mi nervy.</emphasis></p>

<p>Kovář náhle pohlédl nahoru – a jako by ho omráčil blesk.</p>

<p>„Rabbi, myslím, že to mám.“</p>

<p>Šišatá hlava rabína s obrovským nosem a šikmýma očima se pohnula kupředu. Nos se prodloužil a připomínal mrkev a oči se přiblížily až k sobě.</p>

<p>„Povídej, chlapče. Já vždycky říkám, že je na tebe spoleh.“</p>

<p>Kovář vynechal své přání, aby se rabbi raději nehýbal, protože jeho mimická akrobacie na zdeformovaném monitoru byla vskutku ztřeštěná, a jen zadeklamoval:</p>

<p>„Jedno kouzlo, jeden objekt, jedna minuta. To bychom mohli zkusit, ne?“</p>

<p>„Jsem připraven, Jene. Co mám dělat?“</p>

<p>Kovář ukázal nahoru. Natálie zaměřila tím směrem i venkovní kamery vozu.</p>

<p>„Na co mám zaostřit?“ zeptala se nejistě. A pak strnula. „Pro Pána Hub! To mě nenapadlo!“</p>

<p>Oslovený Pán Hub alias rabbi Jehuda Löw ben Bezalel spráskl dlaně na tváře, až to plesklo až do vozu.</p>

<p>„Výborně, chlapče, jdu na to!“</p>

<p>„Fajn – a my se radši, holka, schováme,“ pohlédl Kovář na Natálii. „Pro každý případ.“</p>

<p>Dívka jen poslušně kývla a začala couvat do nejbližšího průjezdu. Kovář už nebyl jen tak nějaký zkušební řidič. Teď už bylo jasné, kdo tady tomu velí. A Natálie byla natolik inteligentní, aby to sama uznala.</p>

<p>„Jsi dobrej,“ tiše pronesla a v duchu si říkala, čím to je, že jí tenhle hřmotný, halasný staroch svým způsobem přitahuje.</p>

<p>„Já vím,“ usmál se Kovář a spiklenecky mrknul. „Ale nikomu to neříkej.“</p>

<p>„Ne, neboj… A hele, Pán Hub to už spustil,“ hlesla Natálie.</p>

<p>Pak už jen oba mlčky zírali.</p>

<p>A zdaleka nebyli sami…</p>

<p>***</p>

<p>Nebe nad Vltavou potemnělo. Na řeku dopadl obrovský stín. Bojující šiky na obou stranách barikád ztuhly úžasem.</p>

<p>K nábřeží se blížil obrovský kos.</p>

<p><emphasis>Superkos.</emphasis></p>

<p>Zářivě žlutý zoban měl větší než kostelní věž a nohy mohutnější než pilíře žižkovského vysílače. Rozpětí křídel měl kolem tří set metrů a když se vznášel nad řekou, větrné víry a poryvy vytvářely metrové vlny. Na černém peří mu pableskovala slabá, purpurová záře.</p>

<p>Rabbi Löw seděl v podzemí, oči měl zavřené a mezi vztaženými pažemi se mu vznášel světle nachový oblak. Magické pole bylo ustálené a rabbi doufal, že než se zcela vytratí, stačí si kosák najít něco k sezobnutí…</p>

<p>Černý dravec se hladově rozhlédl po nábřeží.</p>

<p>Červí tanky se vyzývavě bělaly na pozadí fasád domů. Dvě mávnutí křídly, několik zřítivších se střech a kos přistál na ulici. Sehnul se a jediným zobnutím zlikvidoval první tank. Zvedl hlavu, otevřel zobák a nechal si vklouznout bionický válečný stroj do útrob.</p>

<p>„Palte ze všeho, co je při ruce!“ ozývalo se tanků.</p>

<p>Střílny samoraidů se natáčely vzhůru a hlavně čtyřčat zběsile štěkaly, osádky aktivovaly další a další hrozny bubusů. Tlusté Berty nepřetržitě plivaly tříštivé střely – a černý pták zobal a zobal. Po chvíli se rozhlédl, zahlédl další tučné larvy a přelétl na Karlův most, <emphasis>zob, zob, </emphasis>zvedl hlavu a jedním okem se zahleděl na most Legií. Mávnutí gigantickými perutěmi, přistání na tramvajovém kolejišti, <emphasis>zob, zob.</emphasis></p>

<p>„No, tak to je fakt hustý,“ pronesla Natálie konsternovaně.</p>

<p>„Rabbi to zvětšovací kouzlo zvládl na jedničku,“ poznamenal Kovář a dál užasle sledoval nerovnou bitvu odehrávající se jim před očima. Kam se hrabe <emphasis>IMAX.</emphasis></p>

<p>„Sleduj ty podělaný vosy,“ ukázala Natálie vlevo, směrem k Národnímu divadlu. Policejní helikoptéry houfně prchaly z kosího teritoria. „Určitě mají ze strachu zesraný celý kabiny.“</p>

<p>Kovář se neodvážil až takhle detailně odhadovat situaci uvnitř vrtulníků, ale musel v duchu uznat, že Natálka se zřejmě strefila.</p>

<p>Superkos se prozatím soustředil na ty nejtučnější larvy, co kdy v životě spatřil. Jenže za chvíli nebylo, co zobat. Rozhlédl se po další potravě – a spatřil onen nepříjemně bzučící hmyz.</p>

<p>***</p>

<p>„Jde po nás!“</p>

<p>„Pryč! Rychle pryč! Skákejte!“</p>

<p>„Pal!“</p>

<p>„Nééé…!“</p>

<p><emphasis>Klap! </emphasis>klaplo to a bylo po helikoptéře.</p>

<p>***</p>

<p>„Veliteli, sezobnul čtyřku!“</p>

<p>„Vím! Pilote, vem to mezi baráky! Musíme se schovat v uličkách!“</p>

<p>„Uviděl nás!“</p>

<p>„Tak střílej, sakra, střílej!“</p>

<p>„Jo, ještě ho budu dráždit. To tak akorát.“</p>

<p>„Proboha, má nás!“</p>

<p>Za helikoptérou se jako opona smrti rozprostřely černočerné perutě a v popředí klapnul obrovský žlutý zobák. Ten se právě znovu rozevřel a vypadalo to, že se otevřela samotná tlama pekla. Policejní stroj se potácel ve vzdušných vírech vyvolaných superkosem, zbývaly vteřiny, než obří zoban sklapne a…</p>

<p><emphasis>Plop…</emphasis></p>

<p>Prostorem se zablesklo… A najednou zase bylo světlo.</p>

<p>Nic již nevrhalo stín na dosud rozbouřený tok Vltavy. Vichr se zklidnil, vyděšení policisté taky.</p>

<p>„Kde to je?“ zašeptal střelec z pronásledovaného stroje.</p>

<p>„Nevím,“ zašeptal velitel. „Ale hlavně, že… Pozor!“</p>

<p>Před kulovitou kabinou helikoptéry se mihlo něco tmavého.</p>

<p>„To nic, to byl jinej pták,“ ulevilo se veliteli, „hodně malej,“ zasmál se.</p>

<p>Nebyl to jiný pták.</p>

<p>Byl to ten kos, jenž před chvílí zdecimoval elitní tankovou jednotku Ministerstva vnitřní obrany pod přímým velením plukovníka Lorence. Plukovník se však nerozbrečel jako major Houston, k tomu měl daleko. Splnil svou občanskou povinnost, postavil se před trojrozměrný obraz evropského protektora, vzorně zasalutoval a zastřelil se.</p>

<p>Ve chvíli, kdy v kachlíkové budově na Letné třeskla rána z pistole Walther PPK, spokojený a najedený kos zamířil za svým hejnem do korun rozložitých dubů a kaštanů na Střeleckém ostrově.</p>

<p>Dnes měl černý pták obzvláště vydařený den, na rozdíl od některých velících policejních důstojníků.</p>

<p><strong>16. POVÍDKY MALOSTRANSKÉ</strong></p>

<p>„Rabbi, vidíte to, co my?“</p>

<p>„Ano, Jene. Já to dokonce i cítím. Malostranský fantóm je stále aktivní.“</p>

<p>Na vrcholu kopule chrámu sv. Mikuláše se usadil kulový blesk, pro normálního smrtelníka takřka neviditelný. Kolemjdoucí, jenž by se soustředil na pozorování vršku barokní stavby, by možná zahlédl občasné jiskřící výboje. Nic víc.</p>

<p>Kovář však díky Mykostruktuře, s níž byl celou dobu propojený, mohl pozorovat jasně sršící kouli o průměru jistě přes tři metry.</p>

<p>„Tak to je zase náš cestovní tunel, Nat,“ řekl Kovář.</p>

<p>„Je jinej než u Macochy,“ podotkla dívka nedůvěřivě. „Je větší a má jiné spektrum záření, protože teď na něj používáme úplně jiný filtry.“</p>

<p>„Chytrá! Tamten tunel byl totiž náš – a tenhle <emphasis>jinej </emphasis>si jenom vypůjčíme.“</p>

<p>„Když nám ho někdo půjčí,“ odsekla Natálie a Kovář z jejího hlasu poznal, že se jí tady něco nelíbí.</p>

<p>„Neboj se, Nat, všechno je v pořádku,“ uklidňoval ji agent. „A kromě toho, u tohohle fantóma nás čeká moje přítelkyně. Už to samo o sobě je záruka bezpečí.“</p>

<p>„Komtesa od lesa?“ zarýmovala Natálie s nepřehlédnutelnou dávkou ironie. Kovář si uvědomil, že ještě před pár hodinami to pro houbovou dívku byla <emphasis>komtesa de Villefort </emphasis>a najednou se veškerá úcta vytratila. Podle všeho to vypadalo na klasický příklad dětské žárlivosti, vlastně – byla to ještě žárlivost dětská?</p>

<p>„Jistě, komtesa od lesa,“ povzdechl si Kovář. „Rabbi, Andrea se už ozvala?“</p>

<p>„Ne, stále dodržuje komunikační klid, nebo jak se to v bazální realitě jmenuje.“</p>

<p>„Dobře, vyrážíme tedy ke svatému Mikuláši,“ rozhodl Kovář. Natálie mlčky pokrčila rameny a několika stisky výčnělků na palubní desce předala řízení zase Kovářovi. Agentovi se po pažích i obličeji bleskově rozlezly informační výhonky Mykostruktury.</p>

<p>JFK se v krátké době opět stal součástí biomobilu <emphasis>Laurin&amp;Turbo.</emphasis></p>

<p>Vozidlo se vzepjalo, prohnulo a vyrazilo kupředu. Za nimi i kolem nich pokračovaly s neztenčenou měrou pouliční bitky studentů s policií, pod nimi si stěžovali dospělí na dnešní mládež a nad nimi…</p>

<p>Nad nimi se opět objevily vosí helikoptéry.</p>

<p>A začaly po nich zase střílet.</p>

<p>***</p>

<p>„Já nevím, že si taky někdy nedají pokoj, blbouni,“ zabručel Kovář, vjel na stěnu domu a tak tak uhnul dávce bubusů, která vzápětí pokryla tramvajový ostrůvek a koleje. Dojel s vozem k filosofické fakultě, tam opět sjel na ulici, smykem se otočil a vyrazil zpátky, ke Karlovu mostu. Na Mánesově mostě se totiž šikovaly policejní <emphasis>ótéčka, </emphasis>jedno vedle druhého. A hned za nimi stála neprostupná řada červených hasičských tater, osmsetpadesátek.</p>

<p>Vrtulníky zakroužily nad Rudolfínem a vydaly se za ujíždějícím biomobilem.</p>

<p>„Koukni,“ ukázala Natálie na monitor stropní kamery. „Jsou nad mostem a čekají. Tam nás budou mít jak na talíři.“</p>

<p>„Vidím. Ti šmejdi zablokovali všechny ostatní mosty,“ Kovář střídavě hleděl na displeje a díval se i z oken biomobilu. „My ale musíme na druhou stranu!“</p>

<p>„Jene,“ ozval se na interním kanálu rabbi Löw. „Já už jsem tady s kouzly skončil. Teď už je to na vás.“</p>

<p>„Už tak jste nám, rabbi, pomohl dost. My to teď prostě zkusíme projet. A ať nás Pán Hub, teda vy, ochraňuje.“</p>

<p>Natálie se najednou zasmála. A zatleskala.</p>

<p>„Jsem rád, že se ti to líbí,“ otočil se na ni Kovář. „My dva, auto z houby a proti nám deset po zuby ozbrojených helikoptér. Tomu říkám jít na férovku.“</p>

<p>„S tím Pánem Hub jsi to trefil. Ale myslím jiného Pána Hub.“</p>

<p>Kovář na ni tázavě pohlédl a zaťukal si ukazováčkem na spánek. „Asi právě nejsem doma.“</p>

<p>„To je jedno, hlavně že bude doma Dědeček Hříbeček.“</p>

<p>***</p>

<p>„Zdravím vás, Natálie,“ odpověděl profesor Smotlacha na pozdrav své nejlepší studentky. „Raději bych vás viděl ve škole, ale co se dá dělat,“ povzdychl si, až to zasyčelo jako z tlakové pojistky papiňáku. „Takže vy si myslíte, že bychom mohli zopakovat ten školní experiment….“</p>

<p>„Nechci vás rušit, ale takhle tady vydržíme kličkovat a uhýbat možná ještě tak dvě tři minuty,“ vstoupil jim do hovoru Kovář. „Nemluvě o tom, že tady začíná být těsno.“</p>

<p>Federální zásahové oddíly postupovaly ze všech stran, a i když jim studenti zle zatápěli – ztráty na straně vládních sil byly nesčetné, v centru Prahy to vypadalo spíš na houbovou výstavu, ovšem vytvořenou z lidských davů – tak kvantita jednoznačně válcovala kvalitu.</p>

<p>„Rabbi, ten fantóm je pořád připravený?“</p>

<p>„Je to zvláštní, ale je,“ zavrtěl rabín hlavou a poškrábal se na jarmulce. „Pořád, neřád.“</p>

<p>„Takže teď nemáme nějaký pevný odpočet, <emphasis>final countdown?</emphasis>“</p>

<p>„Vypadá to, že ne.“</p>

<p>„To jsem chtěl vědět,“ rozzářil se Kovář. „Pane profesore, za jak dlouho budeme mít připravenou královskou cestu?“</p>

<p>„Deset, patnáct minut,“ počítal Smotlacha na kalkulačce vypěstované z penízovky hřebílkaté. Vychrtlé prsty mu kmitaly po vypouklých, bledě žemlových klávesách a na sírožlutých tenkých lupenech odezíral měnící se údaje. „Vyčerpá nám to ale energii Mykostruktury na celý další měsíc, ne-li víc.“</p>

<p>„Pane profesore,“ sepjala ruce Natálie. „My to už pak nějak dáme do pořádku. Vždyť nás znáte.“</p>

<p>„No právě,“ pousmál se profesor Smotlacha a po chvilce odmlky pronesl jednu z nejčastějších vět, co jich lidstvo kdy použilo. „Jdeme na to!“</p>

<p>Kovář se řítil s biomobilem <emphasis>Laurin &amp;Turbo </emphasis>podél pompézních budov Klementina. Houbaři i v tom všem zmatku, urputných bojích zuřících kolem a zajišťování odvozu raněných dokázali pro strategické vozítko zajistit jakžtakž průjezdný koridor.</p>

<p>Kovář rozrazil přídí biomobilu <emphasis>„</emphasis><emphasis>fotbalovou zeď</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>obránců zákona. Oválné pýchavkovité štíty se znakem federální policie se rozlétly po okolí a odlétnuvší přilby vyťukávaly arytmické staccato do zdí historických budov.</p>

<p>JFK dorazil smykem ke Staroměstské bráně; krev a rozdrcené houboví jsou sakra kluzký sajrajt. Srovnal vůz po směru jízdy, brzdil, ABS se snažilo, brzdy s klapáním povolovaly a zase se svíraly – a náhle jako by pohlédl do zrcadla.</p>

<p>Proti nim úplně stejně brzdil úplně stejný vůz. Musel za sebou mít stejně zběsilou jízdu, byl také prostřílený, ožehnutý a povadlý. Biomobily se blížily k sobě a oba řidiči dělali, co mohli, aby se nesrazili. Vozy dojely k sobě a lehounce do sebe ťukly předními nárazníky.</p>

<p>Zůstaly stát.</p>

<p>„Nazdar, pašeráku!“</p>

<p>„No to mě poser…“</p>

<p>„Až pozdějc. Teď musíme za Andreou,“ řekl Chuck alias Hulk.</p>

<p>„Kde se tady bereš, ty blázne?“</p>

<p>„Tak, znáš to. Jdu takhle kolem a říkám si: není tohle ten magor JFK? A von jo. Kolem sebe deset tisíc obrněnců, nad sebou hejna vrtulníků a jako vždycky v průseru. A to nepočítám divizi červích tanků, co je sezobal ten tvůj kosák. To bylo fakt dobrý, chlape.“</p>

<p>„To rabbi.“</p>

<p>„Nebuď zbytečně skromnej,“ odpálil další případné námitky Chuck. „Nesluší ti to. A ani to neumíš. Teď ale budeme muset být dobrý všichni.“</p>

<p>„Chucku, myslím, že tohle je docela dost moje věc…“</p>

<p>„Myslet znamená hovno vědět.“</p>

<p>Kovář se poškrábal na neholené bradě.</p>

<p>„Tak jo. Vidíš toho svítícího parchanta nad Malou Stranou?“</p>

<p>„Ne, vlastně – teď jo. Houbaři mi tady něco přepnuli v mozku. Teda… To je síla!“</p>

<p>„Tak za tou sílou vyrážíme.“</p>

<p>„Přes most?“ ujistil se Chuck Hulk.</p>

<p>„Přes most. Další otázky?“</p>

<p>„Co ty hajzlové v helikoptérách?“</p>

<p>„Ty si vezme na starost Dědeček Hříbeček.“</p>

<p>„Kdo že? No, dneska už to je vlastně jedno… Tak na co čekáme?“</p>

<p>„Tak jdeme na to. Jedu první. Kryj nám záda.“</p>

<p>„A nezdržuj! To je pořád řečí!“</p>

<p>***</p>

<p>Řev motorů a hvízdání gum, prudké zrychlení a svět rozmáznutý do pestrobarevné šmouhy. Oba vozy vjely na Karlův most v těsném závěsu za sebou. Houbaři sice celý prostor středověkého mostu preventivně pokryli muchomůrkovým plynem, ale ten na útočící helikoptéry neměl žádný vliv, protože od Vltavy vál svěží větřík a odnášel oblaka jedovatých výtrusů nad řeku.</p>

<p>Kolem biomobilů se tyčily sochy světců a králů a nad nimi se vznášely bionické vosí vrtulníky s odjištěnými zbraněmi.</p>

<p>„Mají nás zaměřené,“ řekl Kovář s pohledem upřeným na údaje promítající se na čelní sklo vozu.</p>

<p>„Tady nemáme kam uhnout,“ ozval se z žampiónového monitoru vlevo pod volantem Chuck.</p>

<p>„Doufám, že si profesor pospíší…“</p>

<p><emphasis>Bahroummm!</emphasis></p>

<p>První dvě střely zasáhly Bruncvíka a rozmetaly asi kubík dlažebních kostek přímo před Kovářovým vozem. Ten smýkl volantem, odrazil se od zábradlí mostu, odštípl kus pískovce a objel díru. Další střela je zasáhla do pravého zadního kola.</p>

<p>„Nevadí,“ podotkla Natálie. „Laurin dokáže dojet i po dvou,“ vysvětlila a odjistila vyrovnávací basidiomycetické gyroskopy na bázi chitinu a tekutého hélia.</p>

<p>„Johne, hoří nám motor!“ hlásil zezadu Chuck Hulk.</p>

<p>„Auto jede?“</p>

<p>„Jede.“</p>

<p>„Tak si nestěžuj – a kličkuj.“</p>

<p>Natálie mezi dalšími dvěma explozemi v bezprostřední blízkosti vozidla náhle ukázala kupředu. A s očekáváním v hlase pronesla: „Hele, Dědeček to spustil…“</p>

<p>Karlův most se začal sotva znatelně chvět. Pojivo mezi dlažebními kostkami i kvádry v kamenném zábradlí se pokrylo jemnými prasklinkami a z barokních sousoší se k zemi snášel rozvířený prach. Chvění bylo čím dál intenzivnější.</p>

<p>„Co to je?“ zahučel ze svého<emphasis> </emphasis>monitoru vlevo pod volantem Hulk.</p>

<p>„Asi se nám rodí další Karlův most,“ odvětil Kovář.</p>

<p>„Nazdar, Karlíku juniore. Vítej na světě! A co dělá máma?“</p>

<p>Gotická stavba nereagovala na postpubertální hlášky; ostatně, za stovky let, co se jí po dlážděném hřbetě proháněli zbojníci, vojáci, turisté, milenci a třeba i pisálci vlakových příběhů, jich slyšela nepočítaně. Tudíž ji nemohlo jen tak něco rozhodit.</p>

<p>Gotická stavba sice mlčela, jako celé ty dlouhé věky, ale měnila se doslova před očima. Z mostních pilířů, z oblouků i z bočních stěn vyrážely stovky hub a houbiček. Struktura podhoubí se pár okamžiků předtím rozlezla po celém těle mostu a nyní z každé uzliny, z každého vlákna pučely a bobtnaly a draly se na denní světlo… Inu, co jiného? Samé houby.</p>

<p>Profesor Smotlacha dokázal učiněné divy. Proto ho děti měly rády – a proto ho vládní garnitura trpěla; protože musela. Nikdo lepší, co se týče hub, v tomhle světě nebyl, ostatně, nikdo podobný neexistoval ani v ostatních světech.</p>

<p>Ve stejné chvíli se však k oběma <emphasis>Laurinům</emphasis> už blížily tři střely s prsatou dráhou letu. Po předchozím ostřelování byly rakety zaměřené, mety lokalizované a hlavice nažhavené.</p>

<p>Nic by nemělo vadit totálnímu zničení cílů, pokud by se ovšem v dráze jejich letu náhle nezjevily gigantické holubinky osmahlé.</p>

<p>A nenastavily své šedohnědé, matné klobouky zabijáckým střelám. Aby pak zavdaly příčinu svému původnímu jménu – a byly osmahlé.</p>

<p><emphasis>Mlask, </emphasis>zabodly se střely do stále víc bobtnajících houbových klobouků. Pak to jen křachlo, šlehlo, zašumělo – a to bylo všechno.</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Na Karlově mostě</emphasis></p>

<p><emphasis>Holubinka roste</emphasis></p>

<p><emphasis>Nikdo ji tam nezalejvá</emphasis></p>

<p><emphasis>Ona sama roste!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>Chuck Hulk si brumlal profláklý hit třetí hip-hopové vlny a bezstarostně se rozhlížel. V širokém obličeji mu zářil ještě širší úsměv, ačkoli by to mělo být fyzikálně nemožné. Hulk se díval kolem sebe a byl spokojený.</p>

<p>A že bylo na co hledět. Projížděli pod souvislým loubím olbřímích hub. Ve spodní části klobouků se bělaly středně husté, tenké lupeny pohlcující tlakovou vlnu explozí a válcovité nohy byly natolik houževnaté, aby odolávaly i přímým zásahům policejních raket.</p>

<p>„Že všichni zdravíme Dědečka Hříbečka,“ řekl Chuck.</p>

<p>Natálie si jediným tichým povelem odstranila houbová vlákna z povrchu pokožky, to samé vzápětí provedla i s Kovářem. Agent se na ni udiveně podíval.</p>

<p>„Nebudeme to už potřebovat,“ řekla dívka unaveně.</p>

<p>„Děje se něco?“ optal se Kovář.</p>

<p>Namísto oslav ve stylu Hulka se Nat schoulila do klubíčka a mlčky přepínala záběry jednotlivých kamer. Na žampiónových monitorech Ono-Sendai byly vidět jen houby; co taky jiného, v Houbovém světě… Nahoře, dole, vpravo, vlevo, vepředu, vzadu. Samé houby.</p>

<p>„Myslím, že tohle všechno bylo na houby,“ pronesla Natálie potichu.</p>

<p>„Nat, jsme přece na druhé straně Vltavy,“ mávl Kovář rukou. Ani nepovažoval za vhodné komentovat poslední události, které by se z fleku mohly stát námětem k několika hollywoodským blockbusterům. „Na Malé Straně,“ dodal na vysvětlenou a pokračoval: „Nad svatým Mikulášem září fantóm, myslím tím cestovní tunel, jak tomu říkáte, a někde tady pobíhá Andrea, aby nám pomohla. Konečně zjistíme, odkud se sem dostává ten sajrajt, co vás tak dokonale paralyzuje – a zabíjí. Ten hnus, co ohrožuje celý váš svět. To je přece dobrý, ne?“</p>

<p>„Komtesa od lesa tady není,“ pronesla Natálie a přejela rukou hlavní monitory. Bylo na nich Malostranské náměstí zabrané z přilehlých ulic, potom z několika leteckých záběrů a nakonec se na dvou displejích objevil i vnitřek kostela. „Nemluvě o tom, že se dosud ani neozvala.“</p>

<p>„Neozve se, protože na sebe nesmí upozornit,“ odsekl Kovář.</p>

<p>„Nemáme ani její biosignál,“ pronesla Natálie s pohledem upřeným kupředu.</p>

<p>„Andrea dokáže věci, děvče, o jakých se ti ani nezdá.“</p>

<p>„Tak tomu věř dál,“ ušklíbla se dívka. „Ona tady prostě není.“</p>

<p>„Konečná!“ přerušilo je halasné oznámení. „Vystupovat!“</p>

<p>„Dík, Chucku,“ pronesl Kovář s určitým ulehčením v hlase. „Taky si myslím, že dál to nejede.“</p>

<p>Za chvíli stáli před pompézní barokní stavbou. Bitevní vřava z pravého břehu utichala a kolem nich už nyní byl kupodivu klid, možná až moc mrtvolný klid.</p>

<p>Hyperfantóm na vrcholu kupole zářil neztenčenou silou. Byla to výzva. Byl to možná rozhodující okamžik celé téhle ztřeštěné, absolutně neplánované mise. „Jdeme nahoru,“ řekl Kovář. „Pomůžeš nám, Nat?“ Dívka přikývla, přesně věděla, o co agentovi z jiného světa jde. Neměl totiž nic po ruce, jak by se mohl dostat nahoru. Neměl ani klíče od sakristie, natož pověstné špiónské hračky typu zázračných navijáků, supertenkých lan a bot, s nimiž se dá třeba procházet po kolmé stěně mrakodrapu. Natálie pozvedla ruce. Tohohle chlápka zatím potřebuje – takže mu ještě pomůže.</p>

<p>„Co blbne?“ zašeptal za Kovářem Chuck. „To se modlí nebo co?“</p>

<p>„Nebo co,“ odpověděl Kovář a pak opět, v tomto světě již poněkolikáté, jen užasle zíral a mlčel.</p>

<p>Z pouličních houbových lamp a z chorošů rozmístěných po domech na Malostranském náměstí začala tryskat bělavá vlákna. Zprvu byla sotva viditelná, ale každým okamžikem sílila. Chrám sv. Mikuláše během několika minut obklopila pavučina z houbových vláken.</p>

<p>„Jsi fakt dobrá, děvče,“ řekl Kovář. „Škoda, že jsme tyhle fígle nemohli použít proti federálům.“</p>

<p>„Ani nevíš, co mluvíš,“ pronesla Natálie tiše. „Kdybychom nepoužili všechny tyhle fígle, tak tady bude federálů, vrtulníků a tanků pětkrát víc.“</p>

<p>Kovář se na ni jen podíval a pohladil ji po rameni.</p>

<p>„To je dobrý,“ řekla Natálie. „Vy, dospělí, jste holt nevděční spratci.“</p>

<p>***</p>

<p>Na střechu chrámu vylezli po houbovém lanoví za pár minut. Byl odsud úžasný rozhled na celou starou Prahu. Malostranské uličky se klikatily mezi šlechtickými paláci i buržoazními vilami, věže kostelů a houbové energetické přenašeče se tyčily nad okolní zástavbu a na střechách se bělaly typicky obílené komíny i satelitní přijímače vypěstované ze šťavnatky panenské. To vše bylo lehce nasvícené nachovým jasem pocházejícím z pulsujícího hyperfantómu.</p>

<p>Jenže tímhle nádherným panoramatickým pohledem se nikdo z těch tří na střeše zrovna nekochal. Měli totiž zcela jiný výhled.</p>

<p>„Vítejte na vyhlídce,“ ozvalo se zpod černé přilby.</p>

<p>„No nazdar,“ ujelo Kovářovi.</p>

<p>„Zdar!“ odpověděl na sokolský pozdrav hrabě X-Hawk.</p>

<p>Seděl v ebenovém křesle s opěrkami a nohami vykládanými lidskými kostmi. Vznášel se i s křeslem pár decimetrů nad oblou střechou a za ním ve vzduchu pokojně postávalo čtyřspřeží vraníků zapřažené do černočerného kočáru s jasně zářícím stříbrným X na dvířkách.</p>

<p>„Doufám, že máte připravenou omluvenku za pozdní příchod,“ starostlivě pronesl hrabě X-Hawk. Pozvedl paži a ukázal nad sebe, na pableskující kouli. „Přece od rabína víte, agente Kováři, že jste právě promeškal cestovní okno. A další spoj nejede, bohužel,“ pokýval hrabě hlavou, aby vyjádřil lítost a hlubokou spoluúčast.</p>

<p>„Hrabě, já to vidím jinak,“ podotkl Kovář. „Pokud se budu držet vaší terminologie, tak vlak ještě stojí ve stanici.“</p>

<p>„Co to tady melete?“ přerušila je Natálie. „A kdo je tahle helmovka brázditá?“</p>

<p>„Myslíte mycenu polygrafu?“ obrátil se X-Hawk na dívenku. „Vskutku elegantní houba. Zvonovitý klobouk bělošedé barvy, radiálně svraskalý, a třeň štíhlý, v mládí ojíněný, v dospělosti pak po celé délce jemně rýhovaný. Je vidět, malá dámo, že máte vkus.“</p>

<p>„Já myslela spíš na tu vaši srandovní helmu než na eleganci myceny.“</p>

<p>Chuck Hulk celou dobu zíral z jednoho na druhého.</p>

<p>„Johne, myslím, že mi ti parchanti dali těch houbiček až až,“ posléze pronesl. „Nebo se tady všichni definitivně zbláznili.“</p>

<p>„Obě možnosti jsou správné,“ řekl Kovář. „Ale teď budu konečně mluvit já, jestli dovolíte!“ obrátil se na Chucka a Natálii.</p>

<p>Oba oslovení pokrčili rameny, Nat si trucovitě sedla na měděnou střechu a objala si kolena rukama, Chuck si vzdorně založil ruce na hrudi a odfrkl si skoro jako kůň.</p>

<p>Kovář znovu pohlédl na slabě zářícího hyperfantóma a pak řekl: „Hrabě, to, že fantóm je stále ještě aktivní, potvrzuje náš předpoklad, že nad tímhle světem poněkud ztrácíte moc. Takže se tady přestaneme dohadovat o blbostech, my vám odpustíme pokus o narušení rovnováhy, vy se klidně vrátíte do svých dimenzí a nic se jako nestalo. Žádné pašování artefaktů a cizorodých látek mezi dimenzemi, žádné narušení rovnováhy, prostě vše, jak má být. Nemluvě o tom, že rabbi Löw vám jistě patřičně vysvětlí, že v tomhle případě jste dost narazil – a že je ve vašem zájmu, abyste vycouval.“</p>

<p>JFK hrál o čas. Něco se musí stát, rabbi nebo někdo z Agentury musí přece zasáhnout. Kdyby se tohle odehrávalo v nějakém filmu, teď by přišlo finále. <emphasis>Deus ex machina.</emphasis></p>

<p>„Elegantní řešení,“ pronesl po chvíli X-Hawk.</p>

<p>„No, mně se líbí taky,“ ozval se Chuck. „Jestli teda někdo stojí o můj názor…“</p>

<p>„To je ten šmejd, co nám sem pašuje <emphasis>em-háčka?</emphasis>“ postavila se Natálie a založila ruce v bok. Připomínala hlavní představitelku z plakátu na mykopunkový film Podhoubí zkázy – drobnou hezkou dívčinu v černém, zelené oči jiskřící potlačovanou nenávistí, prostě takovou malou vzteklou vílu.</p>

<p>„Co to jsou ty <emphasis>em-háčka?</emphasis>“ zašeptal Chuck. „Že se pořád o nich všude mluví?“</p>

<p>„Magické houbičky,“ odvětila Natálie nepřítomně.</p>

<p>„Agente Kováři, líbí se mi, jak vysokou hru chcete hrát. Líbí se mi vaše odvaha, jenže nesmíte při tom všem zapomenout na jedno – na mě nemáte. Ani netušíte, s kým se to tady takhle ležérně vybavujete,“ pronášel hrabě X-Hawk zvolna a tón jeho projevu postupně přecházel od počátečního pobavení k naprostému chladu a nadřazenosti. „Jediný, kdo by se mnou snad mohl takhle mluvit, je komtesa de Villefort, a ta, jak jsem si stačil povšimnout, zde není. Takže já mám jiné řešení. Tímhle vám ukážu, jaký na tento svět mám stále vliv,“ pozvedl ruku se vztyčeným ukazováčkem, lehce jím kývl a svítící koule hyperfantóma zhasla, jako když se vypne světlo. „A tímhle zase, jak moc se obávám toho vašeho slavného židovského čaroděje,“ vstal, přešel vzduchem ke dveřím kočáru a otevřel je.</p>

<p>Uvnitř seděl rabbi Löw. Trup mu obepínal průsvitný pás zelenavého světla.</p>

<p>„Promiňte, Jene,“ pronesl rabín tiše. „Nechal jsem se zajmout výměnou za vaše životy, myslím tím i za život komtesy Andrey. Vyčkejte na kontakt s Agenturou a připravte se na průnik do první paralelní reality, však vy už víte. A tam vzkažte, že tady to brzo skončí. Jak to vyřídíte, to už je na vás.“</p>

<p>Kovář si povzdechl. Takovéhle rozuzlení teda neočekával, ani náhodou.</p>

<p>Hrabě X-Hawk se obrátil na všechny tři a ještě než nastoupil do kočáru, řekl: „Až někde potkáte komtesu de Villefort, vyřiďte jí můj hluboký obdiv. Je to úctyhodný protivník. A že jsem rád, že mi při každém našem setkání připomene staré dobré časy, kdy jsme spolu ještě neválčili, ale jen bojovali.“</p>

<p>„Ta bude určitě nadšená,“ poznamenal Kovář.</p>

<p>„To určitě, agente,“ pousmál se hrabě X-Hawk. „Vždycky, když je nadšená, můžete zblízka zahlédnout v jejích zelených očích takové slabé oranžové záblesky. Všimněte si toho někdy. A jinak, pánové a malá dámo, loučím se. Dejte na radu mého váženého zajatce, agente Kováři – vraťte se tam, odkud jste přišel. Bude to pro vás lepší. Sbohem.“</p>

<p>X-Hawk zavřel dvířka kočáru a ještě než koně zběsile vyrazili k nebi, jim blahosklonně pokynul.</p>

<p>„No, tak to bysme měli,“ pronesl Chuck Hulk. „Villefortovou jsme nenašli, rabína si odvezl Darth Vader a my budeme rádi, když nás Smotlacha dostane zpátky do bazální reality. Tomu říkám úspěch.“</p>

<p>JFK mlčel. Něco mu pořád vrtalo hlavou. Díval se za mizejícím kočárem temného hraběte a měl pocit, že něco důležitého přehlédl. Nebo přeslechl.</p>

<p>„Co jsi to říkal?“ obrátil se náhle na Chucka.</p>

<p>„Že jsme to tady projeli na celý čáře.“</p>

<p>„Ne, to nemyslím. Říkal jsi, že budeme rádi, když se vrátíme do… To je ono!“ skoro zakřičel a rázně udeřil pěstí do dlaně.</p>

<p>„To vážně nevím, co tě tak potěšilo,“ namítl Chuck Hulk.</p>

<p>Natálie jen kroutila hlavou.</p>

<p>„Rabín mi říkal, že se mám vrátit do mé první paralelní reality,“ přemýšlel Kovář nahlas. „Neřekl do bazální reality, tedy do té, v níž existuje Agentura a v ní jsem žil i já, než mě naverbovali. To byl ten první kontakt s Agenturou, jak zdůraznil. Jenže rabbi řekl jasně – do mé první paralelní reality. A to byl svět se státními čaroději a pivem doplňovaným magickou substancí, klapeanem. A na konci toho všeho byla hyuaka…“</p>

<p>„Pouštíš se na tenký led, Kováři,“ podotkl Chuck zamračeně. „Na téhle misi jsi způsobil smrt mýho bráchy!“</p>

<p>„Říkal jsem ti stokrát, že za Bertrama nemůžu,“ sedl si Kovář na střechu a rozebíral dál rabínova poslední slova. „Připravte se na průnik, vy už víte jak… První realita… Co tím myslel? Můj první a vlastně i druhý přestup mezi dimenzemi byl na bázi dynamických hyperfantómů. A ten je možný provést jen za určité rychlosti v dané realitě.“</p>

<p>Natálie se mezitím napojila na houbový satelit, stejně nevěděla, o čem se ti dědci baví, a koordinovala postup dětských jednotek proti již ustupujícím zásahovým oddílům.</p>

<p>„Rabbi nám chtěl říct, že se máme dostat do Palmového světa,“ uzavřel své úvahy Kovář. „A že k tomu máme použít ten samý způsob průniku, jako když jsem se tam dostal poprvé.“</p>

<p>„To znamená?“ zeptal se Chuck.</p>

<p>„To znamená, že vyrážíme na nádraží! Podíváme se, kdy vyráží rychlík Praha – Bohumín.“</p>

<p>„To vám můžu zjistit hned,“ ozvala se Natálie od houbové antény. Na vrchní ploše klobouku šťavnatky panenské se prosvětlila část dužniny.</p>

<p>„Hele, ta holka z toho snad udělá televizi,“ žasl Chuck. A moc se nemýlil. Natálie díky Mykostruktuře zmodifikovala tělo satelitu a za chvíli už po něm přejížděly řádky a sloupce jízdních řádů.</p>

<p>„Nejbližší rychlík vám jede… Tady, to bude ono,“ zastavila Natálie rolující informace. Obraz zablikal a rozostřil se. Natálie si nevěřícně přitiskla dlaně na uši. Kovář zpozorněl: něco se děje, tohle určitě není reakce na zpoždění vlaku. Dívka chvíli kývala hlavou, pak se obrátila na Kováře a ukázala na improvizovaný displej.</p>

<p>„Máš tady někoho,“ řekla a ustoupila.</p>

<p>„Ahoj, Johne,“ pozdravila ho Andrea z obrazovky. „Kde se pořád flákáš?“</p>

<p>„Proboha, kde se tady bereš?“ zalapal po dechu Kovář.</p>

<p>„Špatná otázka. Máš se zeptat, kde na tebe čekám – a ne kde se tady beru,“ ušklíbla se Andrea.</p>

<p>„Aha. A kde na mě čekáš?“</p>

<p>„Kde by… na nádraží.“</p>

<p>„A proč zrovna na nádraží?“</p>

<p>„A proč ne? Chceš přece někam jet vlakem?“</p>

<p>„To chci, ale to vím asi tak půl minuty.“</p>

<p>„Tak vidíš, jak ti umím číst myšlenky.“</p>

<p>„Andreo, neblázni… Já jsem rád, že jsi v pořádku, ale tohle mi nějak nejde dohromady.“</p>

<p>„Víš co? Přijeď a ve vlaku to probereme. Kolik mám koupit místenek?“</p>

<p>Kovář se obrátil na Chucka. Ten rozhodně kývl.</p>

<p>„S tebou – tři,“ sdělil komtese… A obraz náhle zhasl.</p>

<p>„Co se děje, Nat? Ztratil jsem spojení s Andreou!“</p>

<p>„Co by se dělo? Místenky máte zamluvený, tak co…“</p>

<p>Kovář jí položil ruku na paži a řekl jí:</p>

<p>„Prosím tě, obnov to spojení. Já ty místenky objednám čtyři. Ano?“</p>

<p>Natálie se usmála.</p>

<p><strong>17. ČESKÁ SPOJKA</strong></p>

<p>Česká Třebová se ztratila z dohledu a biorychlík MYKOLÍNO začal nabírat na rychlosti. Pár desítek kilometrů před nimi, na trati v hlubokých lesích a mezi houbovými plantážemi Vysočiny, se nacházelo místo pro přechod mezi realitami.</p>

<p>JFK se během dvou hodin jízdy z Prahy dozvěděl takřka vše, co potřeboval. Hodně věcí vypadalo jako náhoda, jiné zase spíš připomínaly praktiky černé magie, ovšem všechno to do sebe docela zapadalo.</p>

<p>„S Dědečkem Hříbečkem jsme vypátrali jak typ drogy, která z lysohlávek dokáže stvořit smrtící <emphasis>m-houbičky, </emphasis>tak nakonec i její původ,“ vyprávěla mu Andrea, když si po spěšném přivítání na nástupišti Hlavního nádraží a několika vroucích polibcích sedli do vlaku. „Je to Palmový svět a jeho magická <emphasis>hyuaka, </emphasis>na to jsi stačil přijít sám, díky šifře mistra rabbi Löwa. Já mezitím pracovala na zajištění tohohle náhradního přechodu. Malostranský hyperfantóm nejdřív vypadal jako dobrý nápad, ale jen do té doby, než vyšlo najevo, že to je X-Hawkova návnada. Sama jsem mu řekla, že to nemohl vymyslet lépe – a myslím, že měl velké štěstí, že se mu ta lest nezvrtla v jeho neprospěch.“</p>

<p>„Tohle jsem právě nepochopil – proč tě X-Hawk pustil? A proč jsi nám neřekla o tom, že ten malostranský fantóm je podraz?“</p>

<p>„Hrabě mě pustil, protože musel,“ pousmála se Villefortová tajemně. „Víš, Johne, jsou věci mezi nebem a zemí, které prostě nejdou racionálně vysvětlit.“</p>

<p>„Jo, třeba láska,“ hádal Kovář, založil si ruce na hrudi a opřel se do pohodlného chorošového opěradla. Villefortová mu položila ruku na stehno.</p>

<p>„Správně, ta taky,“ pronesla Villefortová a políbila Kováře na tvář. „A nebo věci mezi nebem a zemí z jiného soudku,“ pokračovala zcela jiným tónem, opět zcela profesionálním. „Například Hawkova překvapující znalost postupů Agentury a jeho informace pocházející podle všeho přímo od samotného vedení EF. To jsou věci, které mě zajímají víc než samotná mise. Ale abych se vrátila k našemu problému: dost jste mě s Chuckem a rabbim překvapili, když jste se dostali až na střechu svatého Mikuláše. Ta záměrně vyvolaná chaotická bitva, zátah na Národní třídě a váš přejezd přes Vltavu, to bylo obdivuhodné. V tu chvíli X-Hawk zuřil vzteky, protože ani nezaznamenal, že jste vyrazili na Malou Stranu. Myslel si, že to celou dobu má pod kontrolou, ale vy s Dědečkem Hříbečkem a jeho Houbaři jste mu udělali pořádnou čáru přes rozpočet.“</p>

<p>„Nevypadal nějak překvapeně,“ podotkl Kovář, „na té střeše.“</p>

<p>„Jistě. Od chvíle, kdy se objevil váš superkos, pochopil, odkud vane vítr.“</p>

<p>„Takže to byla naše chyba. Upozornili jsme ho na nás.“</p>

<p>„To nebyla chyba, Johne. To bylo jediné možné řešení – i když, přiznávám, úplně šílené řešení. Takhle, když je po všem, to vypadá jednoduše, ale vymyslet uprostřed prohrané bitvy, jak ji zvrátit pomocí jednoho kouzla a jednoho kosa, v tom tě asi zřejmě nikdo nepřekoná. Myslím, že takhle podobně jsi vyřešil i Slavkov nebo tu slavnou hliněnou bitvu o Prahu.“</p>

<p>„Je dobrej,“ poznamenal Chuck Hulk. „Jenže mi něco dluží. Až mi dokáže i tohle, pak řeknu, že je nejlepší.“</p>

<p>„Chucku,“ obrátila se na hromotluka Villefortová, „Ty s tím pořád nedáš pokoj? Vždyť jsem ti sama říkala, že to s Bertramem bylo jinak, než se po Agentuře povídá.“</p>

<p>„Já mám svý zdroje,“ trval na svém Chuck.</p>

<p>„Počkej, Chucku, třeba na to ještě bude čas,“ ozval se Kovář po delší době. „Ale – jak víme, že X-Hawk o tomhle našem výletu vlakem neví? Je jisté, že tuhle mašinu zrovna neřídí on?“</p>

<p>„Proč myslíš, že se mu rabbi tak ochotně vzdal?“ odpověděla otázkou Villefortová. „Když chceš ovlivnit jednání svého úhlavního nepřítele, je nejlépe mu být nablízku!“</p>

<p>„Takže rabbi?“</p>

<p>„Ano, rabbi se nám teď stará o dokonalé krytí. A užívá si velkorysé pohostinnosti pana hraběte. To víš, X-Hawk se vždycky rád nechal obdivovat.“</p>

<p>„No, to nevím.“</p>

<p>„To je jedno, hlavně, že to vím já.“</p>

<p>Villefortová se náhle odmlčela. Vytáhla z chorošové bundy mobil MOKYA GOLD a nechala si ho přilnout k pravému uchu. Mobilní telefon byla vlastně šafránka červenožlutá, dřevní houba se žlutým kloboukem a zlatožlutou dužninou prošpikovanou nejmodernější komunikační technologií Houbového světa.</p>

<p>„Člun je připravený. Můžeme se přesunout do nákladního vagónu,“ řekla Villefortová.</p>

<p>Kovář se podíval z okna a náhle ho doslova ochromilo velice silné <emphasis>déj</emphasis><emphasis>à</emphasis><emphasis> vu</emphasis>…</p>

<p>***</p>

<p>Lokomotiva zahoukala, projížděli teď zeleným tunelem v panenském, víc než půlstoletí nedotčeně rostoucím lese, spíš pralese. Jako by mu krajina sama chtěla demonstrovat, že tenhle podivně známý svět je ve skutečnosti úplně jiný. A kromě toho, že má jinou historii, se v něm využívají i zcela jiné technologie. Pokud by se někde dalo tvrdit, že člověk dokázal srůst s přírodou, tak na prvním místě by figuroval Houbový svět a dokonalá symbióza lidstva s houbami. Tady se příroda a člověk dokonale doplňovali – pokud jim do toho nevstoupil někdo třetí a mezi tyto dvě spolupracující entity nevložil svůj smrtící vklad.</p>

<p>S hyuakou a jejími účinky se Kovář setkal ještě před tím, než nastoupil do Agentury. Tehdy se dostal k interdimenzionálním pašerákům, do světa čarodějů pracujících pro vládu, do světa, v němž československá armáda v roce 1938 nevydala hranice republiky nacistickému Německu, ale dokázala se ubránit, i díky magickým silám.</p>

<p>A tak se díky pašeráckým gangům dostal i do dalšího paralelního světa, neoficiálně se mu říkalo Palmový. Právě odsud pašeráci dopravovali kokosové ořechy obsahující magickou substanci klapean – a v kořenech palem znovu objevili <emphasis>hyuaku.</emphasis></p>

<p>Nejvýnosnější – a také nejvzácnější – vývozní artikl Palmového světa. Hyuaka totiž ke svému vzniku potřebovala takovou drobnost – masové hroby obětí, tedy spíš hroby lebek. Kovář si tehdy uvědomil, že v paralelní historii zřejmě vyhlazovací tábory Třetí říše sloužily coby zdroj suroviny pro výrobu hyuaky.</p>

<p>A nyní její účinky objevil i hrabě X-Hawk, který se ostatně spolupráci s nacisty nikdy nevyhýbal, ba naopak. Takže bylo jen otázkou času, kdy magickou substanci vyráběnou pomocí stovek a tisíců useknutých lidských hlav využije ve svůj prospěch.</p>

<p>Kovářovi se v těchto chvílích vybavilo jedno velice trefné rčení: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>A byl zvědavý, jestli to opravdu platí…</p>

<p>***</p>

<p>Natálie celou dobu seděla u okna a skoro nepromluvila.</p>

<p>„Máme asi deset minut,“ pokračovala Andrea Villefortová. „Takže, jak jsem už vysvětlovala: v Palmovém světě označkujeme zdroj hyuaky a zbytek necháme na Military divizi. Jejich paraletouny provedou nejdříve přesné, cílené údery a potom, pro zakrytí této operace, tam vlétnou s těžkými bombardéry a provedou definitivní kobercový nálet. My tedy na všechno podle dohody s vedením máme asi dvě hodiny, pak se otevře návratový tunel. Pokud se zdržíme, ten nálet nepřežijeme.“</p>

<p>„Jo, to vypadá rozumně,“ podotkl Chuck. „V neznámým světě, beze zbraní, s vidinou bombardování vlastních pozic, no uznejte sami, je možné si přát lepší dovolenou? Palmový svět – ráj pro oko i srdce. Druhé dítě zdarma, polopenze zajištěna. V ceně nejsou letištní poplatky a cestovní pojištění.“</p>

<p>„Johne,“ ozvala se po Chuckově lehce hysterickém projevu Natálie. „Pořád si myslím, že vám tam budu dost platná. Jde přece o Houbaře, hyuaka je náš problém.“</p>

<p>Kovář se podíval na dívku s velkýma zelenýma očima.</p>

<p>„Nat, ta droga není váš problém. Dostala se sem díky nám, díky našim cestovním tunelům. A kromě toho, že vás zabíjí po desítkách, přímo ohrožuje vývoj celého vašeho světa. A tím se narušuje paralelní rovnováha, to jsem ti přece už říkal… A to je hlavně náš problém. Nemluvě o tom, že…“</p>

<p>Kovář zmlknul v půlí věty.</p>

<p>„Nemluvě o čem?“ dívala se na něj Natálie upřeným ohledem.</p>

<p>Andrea Villefortová se podívala na hodiny nade dveřmi kupé.</p>

<p>Chtěla ty dva přerušit, že se konečně musejí rozloučit, ale nějak na to nesebrala sílu.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ještě chvíli počkám,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla si v duchu.</p>

<p>Od počátku, kdy spatřila Nat, jí bylo jasné, že takovouhle osobnost by těžko hledala v jakémkoli světě, a že jich za svůj život poznala. A zároveň si uvědomila, že i tahle malá holka propadla kouzlu Kováře. Jistě, ten rázný, občas hřmotný, někdy kupodivu romantický, ale vždy spravedlivý chlap s otevřeným srdcem a chladnou hlavou zaujal Andreu na jejich první misi; to spolu bojovali bok po boku společně s Napoleonem a Vincentem Vegou proti rakousko-ruské alianci u Slavkova. Andrea se po své zkušenosti nedivila, že se do Kováře zamilovala i tahle dvanáctiletá dívenka. A podle všeho nešlo o nějakou dětskou lásku v obecném slova smyslu, ostatně v jejím světě má slovo „dětský“ zcela odlišný význam.</p>

<p>„Nat, tam, kam jdeme, bys nepřežila ani minutu.“</p>

<p>„Já nejsem tak úplně neschopná,“ pronesla Natálie poněkud temně. A v očích se jí zle zablýsklo.</p>

<p>„To jsem nemyslel. Vždyť vím, co se za poslední den všechno stalo a jakou jsi v tom hrála roli. Jenže, holka, máš v sobě příliš té vaší biotechnologie. Vlastně – ty sama celá jsi ztělesněním vaší podivuhodné symbiózy se světem hub. A v tom je právě ten problém.“</p>

<p>Natálie na něj hleděla bez jediného pohnutí.</p>

<p>„Při přestupu mezi světy funguje tak zvaný Maurbyho princip. Nedovoluje existenci odlišných technologií v rozdílných světech. Má to něco společného s kauzalitou, psychokinetikou, ale to teď nebudu rozebírat. Prostě by tě tak zvaný Maurbyho zákon v Palmovém světě během chvilky rozložil na prach. Rozpadla by ses na kmenové buňky a výtrusy. A já nechci, abys takhle skončila, chápeš?“</p>

<p>Natálie němě přikývla a Kovář spatřil poprvé za celou dobu na její tváři slzu.</p>

<p>„Tak se zase někdy stav,“ řekla a utřela si obličej.</p>

<p>„Neboj. Já se vrátím.“</p>

<p>Natálie vstala a objala ho kolem ramen.</p>

<p>Kovář objetí opětoval, pohladil ji po útlých zádech a po chvíli tiše dodal: „Nat, já se vrátím. To mi věř. Už jen kvůli tobě.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>***</p>

<p>V nákladním vagónu se Kovář, Villefortová a Chuck Hulk usadili do dřevěného, vydlabaného člunu. Natálie stála u ovládacího panelu hydraulické plošiny, která se běžně používala při opravách trolejí. Nyní, díky konexím Villefortové, a zejména díky tučným úplatkům, sloužil montážní vagón ke zcela odlišným věcem.</p>

<p>Komtesa de Villefort bedlivě sledovala ukazatel času na náramkovém Geiger-Thurgauově indikátoru.</p>

<p>„To je divný,“ pronesla spíš pro sebe a jako by to mělo pomoct, zatřásla zápěstím, na němž měla indikátor ve stylu klasických analogových hodinek.</p>

<p>„Co je?“ ozval se Kovář zepředu.</p>

<p>„Nic. Stejně nemáme čas,“ odvětila Villefortová nervózně. „Natálko, zvedni nás ven.“</p>

<p>Mykopunkerka přikývla, povzbudivě vztyčila palec a zároveň srazila páku dolů. Zvedací kříž plošiny se začínal napřimovat, hydraulika tiše duněla a syčela, lesklé válce se obnažovaly – a do toho všeho se začala otevírat střecha.</p>

<p>Vichr vtrhl dovnitř se vší vervou a tři agenti ve člunu, o Natálii nemluvě, sotva slyšeli vlastního slova. Kovář vzhlédl ke stále se zvětšujícímu obdélníku nočního nebe – a zařval:</p>

<p>„Andreo! Takhle má vypadat ten hyperfantóm? Protože přesně tohle jsem už zažil – a to jsem o Agentuře neměl ani zdání!“</p>

<p>„Ne, tohle není náš fantóm! Ale určitě vede do Palmového světa!“</p>

<p>V tu chvíli se nacházeli metr nad úrovní vlakové soupravy.</p>

<p>„Proč jseš si tak jistá, sakra?“</p>

<p>„Protože mi Geiger ukazuje koordináty tvého průniku! Zrovna tady, na tomhle místě!“</p>

<p>„Ale to přece…“ uvědomil si Kovář to stále se opakující <emphasis>déj</emphasis><emphasis>à</emphasis><emphasis> vu</emphasis>.</p>

<p>„Za deset, sedm, tři, dva, jedna, kontakt!“ zakřičela Villefortová.</p>

<p>A pak je – namísto chladně fialového svitu hyperfantóma – obklopil oheň. Žádný průnik hustou pavučinou, žádný záblesk na druhém konci tunelu. JFK měl jasný pocit, že ho spaluje nesnesitelný žár.</p>

<p>Okolí se ztratilo v plamenech, zůstal jen dojem rychlosti a závrať.</p>

<p>***</p>

<p>Ljuba Bytewská stála ve velínu hyperdromu technologické sekce ve švýcarském CERNu. Vedle seděl profesor Carl Maria von Wonder a sledoval vlnící se grafy probíhajícího průniku. Za nimi se opíral o kovový sloup z nerez oceli pašerák Rorýs a vychutnával si darovaného Davidoffa.</p>

<p>„Teda řeknu vám, šéfová, za krabici těchhle doutníků bych snad i vraždil,“ vyfoukl kouř se soustředěním cirkusového eskamotéra. Vyrobil dva obstojné kroužky a jedno přeškrtnuté S.</p>

<p>„Stačí, když se ten váš čaroděj strefí,“ řekla Bytewská, „a budete mít takových doutníků plný náklaďák, samozřejmě že řádně proclený a krabice okolkované.“</p>

<p>„To si nechám líbit,“ uznale pronesl Rorýs. „Takže já teď jen potřebuju…“</p>

<p>„Máme tři, tři a půl minuty,“ skočil mu do řeči von Wonder. „Z žádného technologického centra nedokážu otevřít magický průnik, myslím bez přesně koordinované součinnosti jakéhokoli čaroděje na druhé straně.“</p>

<p>„Já jsem chtěl říct,“ opět se ozval Rorýs, „že by k tomu doutníčku bodlo… Auvajs!“</p>

<p>Ve chvíli, kdy hekl ono ublížené citoslovce, mu Bytewská sevřela varlata.</p>

<p>„Abych vás k tomu doutníčku nebodla já!“ zašeptala mu do tváře a obličej měla brunátný jako pověstné Werichovo červeňoučké jablíčko. „Buďto okamžitě zařídíte vaši část dohody, nebo jste skončil, vy i vaši pašeráci!“</p>

<p>„V tom případě skončí vaši agenti,“ zašklebil se Rorýs bolestí. „Pusťte!“</p>

<p>Sevření povolilo. Rorýs si přejel hřbetem ruky zpocené čelo.</p>

<p>„Máme povolené ztráty,“ pronesla Bytewská mrazivě. „My možná přijdeme o pár lidí, ale vy o všechno.“</p>

<p>Rorýs se rozhlédl po místnosti. Šedovlasý profesor, zřejmě jednovaječné dvojče Alberta Einsteina, krčil rameny a tvářil se tak nějak všelijak.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ta ženská to myslí vážně,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>šlo vyčíst z jeho výrazu, mimo jiné…</p>

<p>Pašerácký vůdce vztekle uhasil exkluzivní <emphasis>doutníček </emphasis>o rakvovitý popelník s vyraženým emblémem žluté květinky, dárcovský to artefakt ke Dni proti rakovině, a přistoupil k profesorovi: „Tak jo. Vidím, že jsem se dostal do špatné společnosti, ale co nadělám. Chybami se člověk učí.“</p>

<p>„Minuta,“ ohlásil von Wonder.</p>

<p>„Abyste měl ještě čas něco se naučit,“ upozornila Bytewská.</p>

<p>„No jo, no jo,“ mávl Rorýs rukou. „Na těch koordinátech, co tady máte prosvětlený, máme našeho státního démona, zběhlého čaroděje Marzíka. Stačí mu poslat tu vaši svítící kouli a on už bude vědět. Nedělá to poprvé. Je to homologovaný mág prvního stupně,“ stačil se ještě pochlubit svými konexemi.</p>

<p>„Přístupový kód?“</p>

<p>„Abraka dabraka… Ne, to ne! To bylo včerejší heslo,“ opravil se Rorýs, když zaznamenal přesun té velké zlé ženské blíž k němu. „Dneska to je <emphasis>Patlámo, patlámo, paprťála</emphasis>.“</p>

<p>„Hexadecimálně, binárně?“ optal se von Wonder.</p>

<p>„Normálně. Hubou.“</p>

<p>Profesor nevěřícně zavrtěl hlavou a pak zřetelně vyslovil onu zázračnou formuli spojující technologické a magické vymoženosti stovek paralelních světů.</p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Patlámo, patlámo, paprťála.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Kontakt,“ hlesla Bytewská nevěřícně a zírala na řady monitorů. „Já zírám. Ono to funguje.“</p>

<p>Rorýs se zklamaně poohlédl po zničeném doutníku.</p>

<p>„No, ale tenhle kousek mi nahradíte, šéfová. Já tady totiž nejsem za blbce.“</p>

<p>„Ne, vy tady nejste za blbce,“ odsouhlasil mu to von Wonder. „Vy tady totiž nejste vůbec,“ dodal a uchopil Rorýse za paži. Ten se, poněkud vyvedený z míry, nechal převést před nachově zbarvený kruh.</p>

<p>„Co to plácá?“ ušklíbl se pašerák s nejistým pohledem a obrátil se na Bytewskou.</p>

<p>„Neplácá. Odměnu máte ve švýcarské bance, ve svém světě. Teď vás transportujeme zpátky. Nemůžeme dopustit narušení kauzality.“</p>

<p>„Čeho?“</p>

<p>„To neřešte. A po ničem nepátrejte,“ poradila mu Bytewská.</p>

<p>Wonder opět stál u ovládacího pultu, pozoroval displeje plné čísel a náhle netrpělivě sykl.</p>

<p>„Děkujeme vám. A že pozdravujeme pana Marzíka.“</p>

<p>„Počkejte, to snad…“ otočil se k oběma Rorýs.</p>

<p>Nachový kruh za ním se náhle vypoulil ze stěny, pohltil pašeráka a pak zase splaskl.</p>

<p>A Rorýs tu nebyl – ostatně jak před chvílí konstatoval profesor von Wonder.</p>

<p><strong>18. ZELENÁ ZÁŘE NAD PACIFIKEM</strong></p>

<p>Šplouchnutí a voda, samá voda. Rychlostí vzedmutá vlna se převalila přes příď zakrytou khaki celtovinou.</p>

<p>„Klid, zalehnout!“ zařval Kovář – a neměl ani čas si v hlavě srovnat neodbytně se opakující pocit, že něco není v pořádku.</p>

<p>Člun se chvíli klouzal setrvačností, pak zastavil a líně se nakláněl z boku na bok. Nabrali sice dost vody, ale na hladině se udrželi. Vodní tříšť, která je v první chvíli obklopila, se už rozptýlila. Současně zesilovalo šumění vln a nedaleký vřískot papoušků.</p>

<p>„Tak jsme tady,“ pronesl Kovář a ukázal na pobřeží porostlé palmami – a ruka mu strnula uprostřed pohybu. Nedaleko od nich, na bílé písčité pláži, totiž trčely čtyři skoro stejné kanoe, každá pro čtyři muže.</p>

<p>„Tak tohle ještě bude zajímavý,“ zamumlal Kovář a jako první ponořil pádlo do průzračně zelené vody. Po chvíli vytáhli člun pár metrů za čáru přílivu.</p>

<p>„Johne, tohle jsme už přece jednou zažili,“ ozvala se Villefortová tiše a dívala se na Kováře, jak poklekl u nejbližší kanoe.</p>

<p>„Opakování – matka moudrosti,“ pronesl Kovář zamyšleně. „Chucku, máš štěstí. Asi se brzo potkáš s bráchou.“</p>

<p>Chuck alias Hulk zafuněl. V tu chvíli opravdu neměl daleko od své komiksové předlohy.</p>

<p>„Tak teď jsi mě fakt naštval,“ řekl, protože nevěděl, co říct jiného.</p>

<p>Kovář neodpověděl, ono ani nebylo co. Chvíli něco hledal v člunech, potom si bedlivě prohlížel celtu přetaženou přes jejich přídě a pak se obrátil na ostatní.</p>

<p>„Musel jsem odsud vypadnout před chvílí. Celta je ještě mokrá.“</p>

<p>„Tak to se tady za chvíli objevím i já,“ podotkla Andrea de Villefort a rozběhla se po pobřeží. Znala to tady. Mimo jiné se zde poprvé setkala s jedním sice neurvalým, ale kupodivu galantním chlapem. Iniciály jeho jména se čirou náhodou shodovaly s iniciálami dalšího výjimečného muže; v jiných světech dozajista známějšího.</p>

<p><emphasis>J. F. K.</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>„Jsem Bertram, ale známí mi říkají Chuck Dva,“ pronášel halasně holohlavý kolos.</p>

<p>Stál před skupinou mužů a v rukou svíral automat s nepříjemně velkým zásobníkem a podvěsnou brokovnicovou hlavní. Mezi muži stál i Kovář, v tomto světě a v tomto čase už druhý Kovář. „Doufám, že mi rozumíte, mládenci, protože naše lingvistka je kus pozadu. Teď to mám na povel já!“ pokračoval Bertram a na dokreslení slov pokropil krátkou dávkou několik kmenů palem, aby nikdo nepochyboval o jeho palebné síle.</p>

<p>„Vy na těch stromech můžete zůstat, ostatní odloží kvéry, jakmile řeknu teď,“ oslovil sběrače kokosových ořechů s magickou substancí s vysokým obsahem <emphasis>klapeanu. </emphasis>„A kdo ne, bude zastřelen,“ zašklebil se. „Teď.“</p>

<p>Kovář odložil křesadlovou pistoli a ostatní ho váhavě napodobili. Bertram mezitím postřelil chlapa, který chtěl být hrdina a stále sveřepě svíral svou ručnici. Potom je celkem srozumitelným příkazem podpořeným příruční palebnou silou donutil lehnout k zemi a ve stejnou chvíli dorazili další lidé z Agentury, například komtesa de Villefort. Taky druhá v téhle realitě.</p>

<p>„Začneme je poutat,“ obrátil se na své lidi Bertram alias Chuck Dva. „Vstaň, nasadíme ti náramky,“ přikázal jednomu z pašeráků. Ten poslušně vstal a pouta cvakla.</p>

<p>Náhle někdo zakřičel zleva.</p>

<p>„Vzdejte se!“</p>

<p>Byl to pašerák Rorýs, kterému se podařilo nečekaně zmizet. V rukou svíral bronzovou hlaveň ručně kované zbraně a v hlavni měl kilo sekaného železa. Agenti EF, všichni v maskovacích overalech, sice v rukou svírali futuristicky vyhlížející zbraně a stačili vypálit směrem ke skrytému útočníkovi, jenže ve stejnou chvíli zahřmělo jeho ruční dělo.</p>

<p><emphasis>Bouuuhmm!</emphasis></p>

<p>„K zemi!“ zařval Kovář – pašerák – na agenty v maskáčích.</p>

<p>Vzduch se zatměl hlínou a dýmem střelného prachu. Ukrytý pašerák necílil přesně, ale vzhledem k jeho zbrani to stačilo. Trefil jednoho z vlastních lidí – a hlavně Chucka Dvojku. Příval sekaného železa srazil oběti k zemi a kolem nich se do vzduchu rozprskl gejzír krve a mozkomíšního moku.</p>

<p>***</p>

<p>Kovář, Villefortová a Chuck ve stejnou chvíli doběhli k obřímu ananasu a skočili za něj.</p>

<p>„Hele, brácha!“ ukázal šokovaný Chuck, vztyčil se – a než se stačil nahlas přihlásit ke svému dvojčeti, Kovář jej nemilosrdně srazil na zem. Malíkovou hranou ho udeřil do krku a hromotluka dokonale znehybnil. Chuck sípal nesrozumitelné kletby a občas se mu podařilo výhružně pohnout pažemi. Za jeho ruce by se nemusel stydět ani Pepek Námořník po dvojité dávce špenátu, jenže teď mu ty provazce svalů byly na nic.</p>

<p>„To nemůžeš, sakra! Narušil bys kauzalitu celého jednoho světa!“ zasyčel mu Kovář do ucha. „Nějak jsme se dostali mimo univerzální linii času.“</p>

<p>„Pusť mně tam!“ konečně pronesl Chuck souvislou větu, byť byla hodně krátká.</p>

<p>„Bertram je stejně mrtvej!“ zašeptala Villefortová. „Byl mrtvej, než jsme sem přišli, jen vypadal jako živej – protože se tohle všechno stalo už před rokem! Tak co s tím, kurva, chceš dělat, Chucku?“</p>

<p>„Brácho,“ vzlykl Chuck a těžce se zvedal. „Já tě pomstím!“</p>

<p>„Jo, ale jindy!“ sevřel ho Kovář za rameno a rázným cuknutím ho obrátil k sobě. „Musíme označkovat hlavní zdroj toho magického sajrajtu – a potom to tady sežehnou letouny Military. To bude tvoje pomsta. Nikdo tady nepřežije. Rozumíš?“</p>

<p>„Tys ho vlastně nezabil,“ náhle jakoby procitl Chuck Hulk. „Já myslel, víš, já věřil… Všichni to přece říkali. Oni mi lhali. Proč?“</p>

<p>„To teď neřeš,“ řekl Kovář. „Máme jasný úkol. Jdeš s námi?“</p>

<p>Chuck zatřásl hlavou, po paralyzujícím úderu se začínal vzpamatovávat.</p>

<p>„Jasný,“ zavrčel. „Za bráchu – a za tebe, pašeráku,“ pousmál se smutně. „Promiň,“ dodal tiše.</p>

<p>Kovář by mohl mávnout rukou, jako že se nic nestalo a tak všelijak, jenže to neudělal. Stalo se toho totiž moc. Člověk, který ho celou dobu obviňoval ze smrti svého bratra, konečně na vlastní oči viděl, jak se všechno odehrálo. A to jeho <emphasis>„</emphasis><emphasis>za bráchu a za tebe</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>vydalo v téhle situaci za všechny poklady světa.</p>

<p>„To je dobrý,“ řekl Kovář. Ještě chvíli sledoval sám sebe, jak tady před mnoha měsíci vyjednával za pašeráky s příslušníky gigantické interdimenzionální korporace. „Teď označíme hlavní naleziště hyuaky a potom padáme.“</p>

<p>„Nebyla jsem tenkrát hubenější?“ zeptala se Andrea, když se pozorovala zpoza ananasu, ze vzdálenosti necelých dvaceti metrů. Přejela si dlaněmi po bocích a po pevném, placatém břiše. „Nebo to dělá to oblečení?“ nedalo jí to a znova pohlédla na profil té druhé Andrey Villefortové.</p>

<p>„Ježíšmarjá, pojď už!“ zvedl ji Kovář. „Máme fakt málo času! Pak tady bude horká půda!“</p>

<p>„Vždyť vím,“ odsekla Villefortová a vyrazila na cestu. „Otázkou ale je, jestli má stejně málo času i letectvo Military Divize. Jestli vůbec má stejnej čas!“</p>

<p>„Počkej, jak to myslíš?“</p>

<p>Andrea Villefortová se zastavila a pozvedla zápěstí levé ruky až před oči Kováře.</p>

<p>„Takhle,“ řekla a ukázala na displej Geiger-Thurgauova časového indikátoru.</p>

<p>Kovář si to náhle uvědomil taky.</p>

<p>„No jo, my jsme vlastně na správném místě, ale v nesprávnou dobu,“ nechtěně parafrázoval známé rčení, ale šel pořád dál.</p>

<p>„Přesně tak,“ kývla Villefortová a držela se stále těsně vedle něho.</p>

<p>„Označkujeme ta hyuaková naleziště – a já budu čekat, dokud nepřiletí. Protože v jiném časovém pásmu maják nebude fungovat – buď <emphasis>ještě nebude </emphasis>existovat a nebo <emphasis>už nebude </emphasis>existovat.“</p>

<p>„Takže, jestli jsem tě pochopil, tak tam počkám já, až přiletí.“</p>

<p>„Ne, počkám tam já. Tohle byl původně můj plán.“</p>

<p>„Nebo že bychom tam počkali oba?“</p>

<p>Villefortová přikývla: „Jako v tom romantickém muzikálu <emphasis>My dva a čas.</emphasis>“</p>

<p>„Vy dva a Hulk,“ opravil ji Chuck Hulk, který celou dobu šel těsně za nimi. Měl sice obtíže se soustředit na podrobný obsah jejich debaty, protože stále měl před očima Bertramovu smrt, ale to podstatné si dovedl srovnat v hlavě.</p>

<p>„Johne,“ předběhl je holohlavý kolos Hulk Jedna a zastavil je, „když teď nemůžu zabít toho hajzla, co mi zastřelil bráchu – kvůli té bláznivé kauzalitě – můžeme ho ale zlikvidovat tím, že sem co nejdřív navedeme letectvo?“</p>

<p>„Minimálně tím narušíme jeho živnost,“ odvětil Kovář. „A to ho určitě položí.“</p>

<p>„To jsem chtěl slyšet. A jinak – ty problémy s navedením bombarďáků z Military Divize neřešte, máte s sebou přece špičkového agenturního technika,“ pousmál se záhadně.</p>

<p>Villefortová málem řekla <emphasis>„</emphasis><emphasis>Kde?</emphasis><emphasis>“</emphasis>, ale včas se zarazila.</p>

<p>Místo toho se podezíravě zeptala: „Jak chceš zajistit stabilitu majáku, když nejsme v odpovídající časové linii? Military Divize sem vlítne po stopách našeho průniku a nebude ji zajímat, jak jsme načasovali a umístili maják. Prostě zaměří maják, práskne to sem a zmizí. Jako technik jistě víš, že naváděcí maják je kalibrovaný na určitý časoprostor, aby nedošlo k bombardování jiné reality. Jeho nastavení je pro případ zneužití spjaté s jeho nositeli, tedy v našem případě s námi, z bazální reality.“</p>

<p>„A kde je teda problém, když ten přístroj je kalibrovaný na nás – a my tady jsme?“ zeptal se Chuck bezelstně, i když v hloubi duše tušil, o co jde.</p>

<p>„V případě časově shodné reality jsou agenti, kteří umísťují maják, v rámci průniku Military Divize současně přenesení ze zaměřené oblasti do bazální reality. Jenže my jsme se dostali v čase zpátky, takže nejsme v totožné časové linii a tudíž to pro nás neplatí. Máme jen dvě možnosti: nechat hyuaku, pašeráky a Houbový svět svému osudu a zmizet odsud – a nebo tady zůstat s majákem do okamžiku definitivního úderu. Máš snad další řešení?“</p>

<p>„Jistě,“ pronesl Chuck sebevědomě. „Podporujte svého šerifa!“</p>

<p>Villefortová tázavě pohlédla na Kováře.</p>

<p>„Věřte mi,“ řekl Chuck. „Už jen kvůli bráchovi.“</p>

<p>„Fajn,“ řekl Kovář a pohlédl na Villefortovou, ta nejistě přikývla. „Věříme ti,“ pokračoval. „A teď, jestli dovolíte, panstvo, si dáme pár kilometrů poklus, abychom tady pořád jen nestáli a nekecali.“</p>

<p>***</p>

<p>Dostali se pod strmý horský hřeben, pod nímž rostly největší palmy, jaké kdy kdo spatřil. Tyčily se k nebi do výše Velké Chufévovy pyramidy, tedy přes sto třicet metrů, i ty nejmenší z rostlin měřily kolem čtyřiceti.</p>

<p>Kovář se vydal k palmě, pod níž během služby u interdimenzionálních Rorýsových pašeráků objevil první masový hrob.</p>

<p>„Tenhle přerostlý palmový háj je jeden obrovský hřbitov,“ ukázal Kovář kolem sebe. „Kam se hrabou masové hroby v lesích u Katyně. Ovšem s tím rozdílem, že tady nejsou pohřbeni celí lidé, ale jen jejich hlavy. Jsou jich desetitisíce.“</p>

<p>Hulk začal našlapovat opatrněji, což při jeho rozměrech a váze nejvíc připomínalo tančícího cirkusového slona.</p>

<p>„Lidské lebky, či spíš jejich původní obsah, vytváří s magickou substancí zdejšího světa tyhle plody,“ sehnul se Kovář a odhrabal písčitou půdu pod palmou. Narazil na kořen, ještě chvíli odhazoval písek a pak ukázal na černou bouli na krátké silné stopce. „Tak tahle černá brambora je výchozí surovinou pro výrobu <emphasis>hyuaky. </emphasis>Droga, která likviduje děti v Houbovém světě po stovkách a narušuje tím jejich zvláštní symbiózu, jejich systém. Ohrožuje existenci celého jejich světa.“</p>

<p>„Takovej malej černej hnus,“ pronesla Villefortová tiše, s viditelným odporem. „A co to dokáže, prevít.“</p>

<p>Chuck Hulk se rozhlédl po blankytně modré obloze. Nikde ani mráčku, nikde ani jeden bombardér.</p>

<p>„Máme ten maják?“ zeptal se.</p>

<p>Villefortová si ze zápěstí odepnula timer.</p>

<p>„Obyčejnej Geiger-Thurgau?“</p>

<p>„Neobyčejnej Geiger-Thurgau,“ prohlásila a jediným stiskem odsunula spodní kryt. „S kouskem kryptonitu.“</p>

<p>Kovář se podíval na drobný, jasně zářící krystal a pak pohlédl na Villefortovou.</p>

<p>„Myslíš Supermanův kryptonit? Ten kousek jeho rodné planety?“</p>

<p>Chuck alias Hulk se podrbal na hlavě a zahučel: „Tak moment, bavíte se tady celou dobu o superhrdinovi v červených slipech? Z toho komiksu?“</p>

<p>„Ano, bavíme se tady o podobném hrdinovi, jako je tvůj jmenovec Hulk,“ podotkl Kovář.</p>

<p>„Aha.“ Chuck se raději už dál neptal. Nebyl si jistý, jestli by mu to bylo něco platné.</p>

<p>Komtesa de Villefort zacvakla kryt timeru.</p>

<p>„Naši fyzici tomu tak říkají,“ vysvětlila všechny pochybnosti o svém duševním zdraví. „Hlavní pro nás je, že tenhle kousíček je pro letouny Military Divize <emphasis>viditelný </emphasis>na stovku kilometrů. A vy dva teď vypadněte, protože tady mám práci.“</p>

<p>Villefortová poodešla kousek stranou a opřela se zády o hrubý povrch kmene jedné z palem.</p>

<p>„Johne,“ ozval se tiše Chuck. „Teď mě dobře poslouchej a nepřerušuj mě, prosím.“</p>

<p>JFK jen mlčky kývl hlavou.</p>

<p>„Na první pohled to vypadá, že jsme si fifty-fifty. Ty jsi pomohl Nikitě, já jsem s tím fantómem zase pomohl tobě. Jenže já mám vůči tobě jeden hroznej dluh a věř mi, že ten mě teď trápí nejvíc. Obviňoval jsem tě ze smrti bráchy, a díky tomu jsem na tebe i trochu donášel. Jo, netvař se tak překvapeně. To, že jsi zabil Bertrama, mi řekli lidi z Oddělení Vnitřních věcí, a potvrdila mi to i Nikita. Taky se chudák nechala zblbnout. Nevím, o co komu šlo a o co komu jde. Mně je jasný jedno – celou dobu jsem tě nesnášel a vesele na tebe práskal. Ať už šlo o vaše noční tahy s Vegou, schůzky s Andreou nebo rozhovory s Bytewskou, byly to jen prkotiny, ale já měl pocit, že mi to pomáhá. Nepomáhalo,“ odmlčel se na chvíli Chuck.</p>

<p>Opět pohlédl k nebi, jako by se těšil na přílet bombardérů, a pak jen řekl:</p>

<p>„Prostě tady počkám s tím majákem, ty odsud nějak dostaneš Andreu a nějak se dostanete domů. Pozdravuj Nikitu a že ji líbám. A nechci nic slyšet. Jen prostě odejděte.“</p>

<p>JFK se smutně pousmál:</p>

<p>„Chucku, tohle fakt připomínalo poslední zpověď. Já jsem rád, že sis to se smrtí Bertrama vyjasnil, ale po mně nemůžeš chtít, abych tě tady nechal a já odešel. To mě asi ještě dost neznáš. Takže, díky ti za tvá upřímná slova, a teď půjdu za Andreou, vezmu jí ten zatracený maják a vás odsud už nějak vyženu.“</p>

<p>Chuck Hulk se zamyslel. Chvíli hleděl na zem, pak se rozhlédl a přikývl.</p>

<p>„Dobře. Když jinak nedáš. Aspoň, že se zachrání Andrea.“</p>

<p>„Jsem rád, že jsi rozumný,“ poplácal ho Kovář po rameni. „Já teď jdu za naší komtesou a řeknu jí, že jsme se takhle dohodli. Počkej tady. Bude to asi ostré,“ zasmál se spiklenecky. Chuck Hulk úsměv opětoval a řekl, že <emphasis>tedy počká, </emphasis>a kývl.</p>

<p>Kovář odcházel a Chuck se za ním upřeně díval.</p>

<p>***</p>

<p>Debata mezi Kovářem a Villefortovou byla právě v nejlepším. Divadelní kusy jako Zkrocení zlé ženy nebo filmy typu Válka Roseových by bledly závistí, scénáristé by chytali každé slovíčko, režiséři by si rvali vlasy, proč právě oni nemají tyhle dva ve svém životním opusu a herecké celebrity by hromadně žádaly o předčasný důchod.</p>

<p>Kovář věděl, jak Villefortovou správně vytočit – jenže jaksi při tom zapomněl na to, že ani ona není žádné <emphasis>mejdlo.</emphasis></p>

<p>„Dobře,“ rezignoval po chvíli Kovář. „Přejdu tedy k hrubému násilí.“</p>

<p>„Tak to bych chtěla vidět,“ zasmála se Villefortová. „Jak ty mě chceš ublížit, když máš reakce ožralého nosorožce?“ Taky věděla, jak ho vytočit.</p>

<p>„Tak dobře, jak chceš,“ postavil se Kovář do střehu a náhle ztuhnul.</p>

<p>Villefortová si trošku poodstoupila od palmy, aby měla kolem sebe místo – a po úderu do hlavy se skácela k zemi jako podťatá.</p>

<p>„Chucku, co blbneš?“ vyrazil ze sebe, když spatřil zpoza palmy vycházejícího svalnatého obra. Chuck Hulk v ruce svíral uschlý kus kořene, který před chvílí našel.</p>

<p>„Chtěl jsi ji dostat pryč? Chtěl. Takhle to bude bez problémů. Přehoď si ji přes rameno a jdi.“</p>

<p>„Takhle jsme se ale přece nedohodli,“ poznamenal Kovář.</p>

<p>„Takhle jsi se nedohodl ty. Moje dohoda zněla jinak.“</p>

<p>„Chucku, krucinál, nechytej mě za slovo! Já jsem ti jasně řekl…“</p>

<p>Villefortová zasténala. Kovář se k ní sehnul a opatrně ji nadzvedl.</p>

<p><emphasis>Plop!</emphasis></p>

<p>JFK zahlédl shluky tančících jiskřiček, pak se mu zatmělo před očima a padl na zem vedle Villefortové.</p>

<p>„Promiň, Johne,“ poznamenal Chuck alias Hulk a odložil kořen. „Když s tebou je holt někdy těžká domluva.“</p>

<p>Svalnatý obr nejdřív sundal Villefortové timer a dal si jej do náprsní kapsy kombinézy. Potom z druhé kapsy vytáhl sušenou houbovou směs, kterou ukradl Houbařům během dlouhé cesty z Brna do Prahy, po zasekané DEAD Jedničce. Pytlík uspávací směsi byl ve schránce dveří a oni mu jí dali dýchnout, aby od něj konečně měli klid. Jenže ta děcka netušila, že na takhle ohromné tělo je skoro každá koňská dávka malá. Chuck se po chvíli probral, ale dál úspěšně předstíral spánek. Když děti v Praze vystoupily, bylo všechno jen otázkou vteřiny.</p>

<p>Chuck Hulk nechal oba agenty vdechnout uspávací výtrusy. Trošku se přitom oba zakuckali, ale pak se zklidnili a zase pravidelně oddychovali. Chuck si přehodil obě těla přes ramena a pomalu s nimi kráčel pryč.</p>

<p>„Ta ženská měla pravdu,“ řekl si po několik stech metrech. „Ona snad opravdu přibrala.“</p>

<p>***</p>

<p>Chuck Hulk seděl pod největší palmou.</p>

<p>Měl odsud nádherný výhled. Nevysoké pahorky byly pokryté tisíci odstíny zeleně tropického pralesa, sem tam se ze souvislého porostu nořila bílá vápencová skála a nad tím vším poletovala pestrobarevná hejna ukřičeného ptactva. Po celém obzoru se rozprostíralo temně zelené moře. Vlny dorážely na pobřeží a tříštily se o něj v pásech bělostné pěny. Tam, daleko odsud, leží Kovář a Villefortová. Chuck je uložil ve skalní proláklině pod vápencovým masivem a starostlivě oba přikryl palmovými listy.</p>

<p>Slunce v Palmovém světě mělo i ve dne nádech lehce do zelena. Jeho západ pak byla učiněná smaragdová óda na radost. Večerní oblaka hrála od oslnivě zelené po temně modrou a odraz v mořské hladině tu neuvěřitelnou světelnou show jen umocňoval.</p>

<p>„Pak že na světě není krásně,“ pomyslel si Chuck. „A je úplně jedno, o jaký svět jde.“</p>

<p>Náhle pohlédl na otevřený timer ležící na velkém plochém kameni.</p>

<p>Krystal kryptonitu začal zářit. Chuck si zastínil oči dlaní. Marně.</p>

<p>„A do prdele,“ hlesl. Viděl totiž každou kůstku, co jich na ruce měl. Mohl zblízka pozorovat pravidelně pulsující tepny, byly vidět i ty nejtenčí šlachy a svalové úpony. Ostře zelenavý svit fungoval lépe než nejmodernější rentgen kombinovaný s cétéčkem.</p>

<p>Chuck Hulk vstal a sklonil hlavu. Spatřil hrudní koš tvořený pořádnými žeberními kostmi, níže se pak bělaly stehenní kosti, lýtkové a nakonec prstní kůstky na nohou. Chuck zvedl hlavu a rozhlédl se. Okolní svět vyhlížel, jako by jej vymaloval sám Mistr Dalí po větší než malé dávce koksu.</p>

<p>„To je krása,“ pronesl Chuck posvátně.</p>

<p>Kryptonit zářil stále jasněji a Palmový svět se Chuckovi v těch chvílích začal ztrácet za oslnivě bílou světelnou oponou. Cosi však i v tom fotonovém rauši stačil ještě zaznamenat.</p>

<p>„No konečně,“ poznamenal Chuck. „Vás si tak poslat pro smrt.“</p>

<p>Nad temně purpurovým mořem se postupně zhmotňovaly obří trupy těžkých bombardérů. Gigantická deltovitá křídla byla rozverně červená, kondenzační pruhy za letouny dovádivě pableskovaly. A stroje se blížily.</p>

<p>„Svůj svět jsem si už zasloužil,“ řekl Chuck a zavřel oči. Celý okolní prostor zahltil hřmot vzdálených motorů – a pak ještě něco…</p>

<p>Začaly padat první bomby.</p>

<p><strong>19. MARNOST NAD MARNOST</strong></p>

<p>„John Francis Kovář, agent Divize pro potlačování interrealitního pašování, je tímto obviněn, že vyjmenovanými skutky, a zejména konáním průběžně odporujícím zásadním pravidlům Agentury, výrazně napomohl rozkolísání rovnováhy mezi třemi zmíněnými dimenzemi, bazální realitu v to nepočítaje,“ dodal soudce a přísně pohlédl před sebe. Přísedící i porota vážně pokyvovali hlavami.</p>

<p>Venku pršelo. Po vysokých, goticky lomených oknech stékaly proudy vody. Bubnování dešťových kapek připomínalo ze všeho nejvíc sólo pro kulomet Maxim a tři samopaly vz. 58.</p>

<p>„Počasí, že by člověk ven ani agenta nevyhnal,“ pomyslel si Kovář. Měl toho už za tu hodinu a půl akorát tak plné zuby.</p>

<p>„Můžete říct něco dalšího na svoji obhajobu?“ vyzval soudce Kováře. Ten ani nepohlédl k soudcovské stolici. Nebylo proč.</p>

<p>V soudní síni kromě Kováře totiž nikdo nebyl.</p>

<p>Hologramy soudců se jen lehce mihotaly; na první pohled by člověk řekl, že tady ti pánové a dámy vskutku sedí, ale při bedlivějším pozorování bylo podle rozdílů v jejich zobrazení jasné, že každý ze členů soudního tribunálu je „vysílaný“ z jiné dimenze.</p>

<p>Kovář podobné posezení již jednou zažil. Bylo to po návratu z mise Armády nesmrtelných, během níž zlikvidoval X-Hawkův plán na ovládnutí světa terakotovými válečníky.</p>

<p>„Na svoji obhajobu?“ zopakoval Kovář a pak pohlédl do kamery, která ho snímala. „Jak se může hájit voják, který vykoná na bitevním poli svou práci – a byrokrati mu po skončení války sečtou vyplýtvané náboje nebo vyřadí bojová hlášení podepsaná chybným podpisovým vzorem? Já myslím, že tahle mise nebyla úplně povedená…“</p>

<p>„To nebyla mise, to bylo vaše svévolné jednání mimo jakýkoliv rámec Agenturních pravidel!“</p>

<p>„Agenturní pravidla jasně mluví o záchraně agentů všemi prostředky, proto jsem se vydal za Villefortovou. Potom tam je také docela zásadní pasáž o zajištění trvalé rovnováhy mezi paralelními světy, a to se nám také podařilo jakž takž splnit. Tím, že jsme odřízli Palmový svět od Houbového, máme v téhle dimenzi nějaký čas na to, aby se tam daly věci do pořádku,“ znaveně deklamoval Kovář, dnes asi už po páté. „Rád bych, kdyby se k této věci vyjádřila moje nadřízená, major Bytewská, a senior agent Villefortová, aby vám přednesly svůj pohled na věc.“</p>

<p>„Tyto příslušnice Agentury byly již vyslechnuty! Nyní jste předvolán vy, tak se nesnažte tímto způsobem mařit vyšetřování!“</p>

<p>„Ale já nic nemařím,“ mávl Kovář rukou. „Já bych jen rád, abyste měli co nejvíc informací a dovedli si je co nejlíp vytřídit a zhodnotit.“</p>

<p>„To není vaše starost, jak s informacemi naložíme!“</p>

<p>„No, právě,“ podotkl Kovář. „Toho se bojím, jak s nimi naložíte.“</p>

<p>„Poněvadž vaše závěrečná řeč nepřinesla nic nového, požádám tedy o závěrečný proslov žalobce z Oddělení vnitřních věcí, poručíka Truffauta.“</p>

<p>„Ctihodnosti, již několikrát naše oddělení upozorňovalo na neblahý vliv obžalovaného na chod některých sekcí Agentury, a to nejen na zkušené zaměstnance, jako bezesporu jsou major Bytewská, starší agenti Vega, Villefortová nebo Boorman, ale i na průběh celých pečlivě připravovaných misí,“ rozplizl se Truffaut do vyumělkovaných, kostrbatých souvětí. „Jistě, dá se namítnout, že zde přítomný John Francis Kovář má i své výsledky, ale to nic nemění na tom, že jeho postupy jsou nestandardní, zpravidla neschválené a v mnoha případech, jak již bylo řečeno, přímo odporující vnitřnímu řádu Agentury. Jak potom lze shovívavě hodnotit poslední akci v dimenzi Houbového světa, když již samotný průnik do něj byl zcela neplánovaný! A skutečnost, že obžalovaný do této ztřeštěné operace zatáhl obyčejného technika, pana Chucka, toliko zdůrazňuje jeho zbrklé jednání. Podotýkám s lítostí, že podle zdrojů Military Divize zemřel technik Chuck při bombardování hyuakových nalezišť.“</p>

<p>Kovář sevřel pěsti, až mu zbělely klouby, a tiše pronesl: „To není pravda! Chuck se mnou šel dobrovolně. A jeho smrt dosud KILLER nepotvrdil. Pouze vyhodnotil jediné hlášení z doprovodného letounu. Chuck se o sebe dovede postarat!“</p>

<p>„Obžalovaný, nedostal jste slovo,“ přerušil jej předsedající soudce. „Obžaloba nechť pokračuje.“</p>

<p>„Děkuji, ctihodnosti. Dále bych chtěl zmínit zcela nestandardní použití magie v čistě technologickém světě, ostatně, jistě jste všichni viděli záběry <emphasis>superkosa! </emphasis>Taková opovážlivost! Nemluvě o tom, že tato událost zamezila standardnímu průniku do Palmového světa pomocí Malostranského fantóma.“</p>

<p>Kovář to nevydržel a povstal:</p>

<p>„Námitka! Jaký standardní průnik? Vždyť to byl X-Hawkův hyperfantóm! Nechce tady snad někdo tvrdit, že Agentura standardně používá fantómy pana Temného?“</p>

<p>„Námitka se zamítá,“ pokýval hlavou soudce, ale pak rázně udeřil kladívkem do stolu. „Vlastně – jaká námitka? Obžalovaný, vy zde nejste od toho, abyste podával námitky! Ticho bude, jasný?!“</p>

<p>Kovář něco zamručel a posadil se, ale všem bylo jasné, že <emphasis>ticho nebude, jasný!</emphasis></p>

<p>„A v Palmovém světě to bylo jedno porušení pravidel za druhým,“ pokračoval žalobce. „Za prvé: jakým právem se Kovář dostal po časové linii zpět?“</p>

<p>„Vždyť jsme o tom do poslední chvíle nevěděli,“ mávl Kovář rukou a soudce už to vzdal. Jen pozvedl kladívko a až komicky jím pohrozil agentovi.</p>

<p>„Za druhé: jakým právem nechal na místě technika, pana Chucka?“</p>

<p>Kovář si jen pohladil místo, kam ho před třemi měsíci udeřil Chuck Hulk, a mlčel. Už to taky vzdal, ale z jiných pohnutek než soudce. Správně pochopil, že celý jeho proces je předem rozhodnutý. Na druhou stranu byl rád, že Bytewská i Villefortová z toho všeho vyvázly celkem bez úhony. Zaslechl něco o tom, jak za něj bojovaly udatněji než rozlícené lvice a že se Villefortová servala se stráží a při nuceném odchodu ze soudní síně trefila soudce ukradeným razítkem přímo do čela. Kovář se v duchu usmál. Uměl si to živě představit. Ostatně, za ty tři měsíce, co strávil s Andreou v Palmovém světě, než je Agentura složitě zaměřila a dostala zpátky – bez součinnosti timeru, který neměli, to byla takřka nemožná věc –, tak za ty tři měsíce poznal komtesu de Villefort velice dobře… Ale to už je zase jiný příběh.</p>

<p>„A nakonec za třetí: jakým právem ohrozil tento agent svým jednáním Houbový svět? Abychom si to vyjasnili: to jeho příchod pokaždé rozkolísá křehkou rovnováhu mezi světy! To on je přímé ohrožení paralelních vesmírů!“</p>

<p>„Ehm, to by zatím stačilo,“ podotkl soudce s rozpaky v hlase. „Děkuji poručíku Truffautovi za jeho vyčerpávající závěrečnou řeč s důrazným závěrem, jenž má jistě výlučně symbolickou rovinu, a přistupme k vynesení rozsudku. Nebo – chcete snad ještě něco dodat, obžalovaný?“</p>

<p>„Ctihodnosti, vždyť jsme ten Houbový svět zachránili,“ namítl Kovář s čirým zoufalstvím v hlase.</p>

<p>„To si jen myslíte, agente,“ pokýval hlavou soudce – a chvíli se zdálo, že ještě něco důležitého chce říct, ale pak jen mávl rukou a zavelel: „Stráž, odveďte obžalovaného.“</p>

<p>JFK vstal a ohlédl se ke dveřím.</p>

<p>Do sálu vstoupili čtyři po zuby ozbrojení muži. Na neprůstřelných vestách měli temné kovové odznaky <emphasis>OVV, </emphasis>ta dvě „V“ svým zkosením a grafickým řešením připomínala neblaze proslulé runy SS.</p>

<p>„Jménem zákona,“ přistoupil před Kováře první zakuklenec, velitel stráže, a opřel mu o hrudník okovanou tonfu. Kovář mu takřka nepostřehnutelným pohybem vyrval obušek z ruky a odhodil ji do uličky.</p>

<p>„Nesahejte na mě! Nebo…“</p>

<p>„Nebo co?“</p>

<p>Další strážce srazil Kováře k zemi zezadu, bylo to bezpečnější. Agent dopadl na prošlapanou dubovou podlahu a pro jistotu obdržel ještě několik dalších ran návdavkem. Okované obušky s kolmou rukojetí odvedly své dílo.</p>

<p>„Určitě víš, agente, za co sis tohle zasloužil,“ poznamenal velitel stroze.</p>

<p>„Já hlavně vím, co si ještě musím zasloužit,“ pronesl tiše Kovář. Po spáncích a zádech mu stékala krev. Těžce se zvedal.</p>

<p>„Myslíš další nářez?“ optal se velitel, sebral tonfu vedle stojícímu strážci a znovu udeřil agenta přes temeno hlavy.</p>

<p>Kovář opět poklesl na kolena.</p>

<p>„Ne, ty troglodyte,“ pozvedl hlavu. „Svůj svět si musím zasloužit.“ Potom dostal poslední ránu.</p>

<p>„Ty si zasloužíš jen peklo…“ zaslechl ještě předtím, než ztratil vědomí. A pak byla jen tma.</p>

<p>KONEC</p><empty-line /><p><strong>OBSAH</strong></p>

<p>1. NEBEŠTÍ JEZDCI              5</p>

<p>2. POD JEZEVČÍ SKÁLOU              14</p>

<p>3. EXPERTI              19</p>

<p>4. NA HOUBÁCH              29</p>

<p>5. CESTA DO STŘEDU ZEMĚ              35</p>

<p>6. ZA TRNKOVÝM KEŘEM              42</p>

<p>7. ZAJATCI              54</p>

<p>8. UPRCHLÍCI              61</p>

<p>9. JÍZDA              71</p>

<p>10. PÁN HUB              78</p>

<p>11. KUJME PIKLE              87</p>

<p>12. PLODNICE STROMŮ RAJSKÝCH JÍME              93</p>

<p>13. SLOVA, SLOVA, SLOVA              102</p>

<p>14. …A V HOUBY SE OBRÁTÍŠ              112</p>

<p>15. JEDNO MALÉ KOUZLO              120</p>

<p>16. POVÍDKY MALOSTRANSKÉ              126</p>

<p>17. ČESKÁ SPOJKA              140</p>

<p>18. ZELENÁ ZÁŘE NAD PACIFIKEM              149</p>

<p>19. MARNOST NAD MARNOST              159</p><empty-line /><p><strong>AGENT JFK 12</strong></p>

<p><strong>STÍN LEGENDY</strong></p>

<p>Příchod Johna Francise Kováře do této reality se ztratil v erupci bílého světla, které nezastavila ani tmavě tónovaná okna vyhlídkové galerie.</p>

<p>Svět se vrátil zpátky do šera, ale JFK stále setrvával v pozici, v níž díky špinavě béžovému burnusu připomínal arabského sprintera očekávajícího výstřel ze startovní pistole. Hyperprostorový přenos ho srazil na jedno koleno, zabouřil mu v žaludku a roztřásl celé jeho tělo. Agent hledal ztracenou rovnováhu a přitom nasával okolní vzduch.</p>

<p>Očekával horké závany pouštního větru, sucho a dusno, ale cítil jen kolomaz, zápach spalin a nezaměnitelnou vůni ozónu, doprovázející přesun mezi realitami. Ani pod dlaněmi necítil písek, nýbrž lamely jakéhosi kovového roštu. Bílá mlha za víčky se změnila v těkající mžitky a JFK otevřel oči.</p>

<p>Všechno bylo špatně.</p>

<p>Se slzícíma očima se Kovář rozhlédl a postavil se. Před sebou neměl nekonečné duny převalující se a šustící pouště, ani oázu s několika málo palmami a zdrojem pitné vody, dokonce ani bílé město vytesané z kamene. Nikoli.</p>

<p>Stál na malé, zřejmě servisní plošině, umístěné za zadními trakty vysokých domů, jejichž střechy se však neztrácely v modravé obloze, ale v podivném, <emphasis>umělém </emphasis>šeru. Kovář si až teď uvědomil, že pod nohama cítí jemné, takřka nezachytitelné vibrace a uvědomil si, že místo, kde stojí, rozhodně neleží někde venku. Někde venku na Zemi… Slyšel klapání ventilace. Při pohledu na páru unikající z chromovaných trubek a špinavé, umouněné stěny ho napadlo jediné slovo: <emphasis>strojovna.</emphasis></p>

<p>S naježenými chloupky v zátylku se pomalu otočil a přes rozsáhlý výhled, který se mu naskytl, utrousil dvě nepříliš rozsáhlá slova:</p>

<p>„Do hajzlu.“</p><empty-line /><p>agent</p>

<p>John Francis Kovář</p>

<p>11</p>

<p><strong>PODHOUBÍ SMRTI</strong></p>

<p><strong>Jiří W. Procházka</strong></p>

<p><emphasis>ilustrace na obálce: </emphasis>Jan Patrik Krásný</p>

<p><emphasis>odpovědný redaktor: </emphasis>Milena Matějková</p>

<p><emphasis>jazyková redakce: </emphasis>Zuzana Kupková</p>

<p><emphasis>grafická úprava: </emphasis>Jan Doležálek</p>

<p><emphasis>DTP: </emphasis>Petr Teichmann</p>

<p><emphasis>tisk: </emphasis>Sprint Praha</p>

<p>Ve spolupráci s EF</p>

<p>vydalo nakladatelství</p>

<p>Triton, Praha/Kroměříž</p>

<p>jako svou 1108. publikaci</p>

<p>v edici Trifid svazek č. 222</p>

<p>vydání první</p>

<p>2007</p>

<p><strong>ISBN 978-80-7254-989-4</strong></p>

<p>www.agent-jfk.cz</p>

<p>Doporučená cena 99 Kč</p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMkAjQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDLuria8m828k+0uQPmkUEm
ofLgxu+zw8cf6sUOy7qaX+XFfnHtKn8zPu/YU/5V9wkiQj/l3i577BSwJFI2Ps8RHp5YphD
HGauWkeDuNJ1ZpfEx+xp/yr7hJLaNVGLeH1/1Yqm0gBwYYh9IxWq/KHisu4xvOBShWm92yv
YQ/lX3FiFoXGDFGPooFPYxR9UQn6Vnx7u1Wo02/O3Jpuc19p/eHsaf8q+4swsWbaygD0AxV
vci88VQSX5y1U7y+x8qms+apJ6N/eN0aa+yvuNqO4XPyhcj1GaX7Q2eFT/vkVzcF80Z5NTv
qe5Mjgfzq7VU9JP7zN0qb+yvuNiS42/M2P6VUl1CRW+SQj2FZLXpc4d+KpT3f3grda2hGp1
bMnTpr7K+41bnXrmFSElAJ/2RWS/iPWO14VHb5R/hWVNMSarlia74RaW5i4U/5UbP/CRaqT
l7xmHpgAfpUZ8Qao3Au3H0NY7E+tOUMSK1I5I9kbC67qjYP2txinf2xqf3vtkh/GsnGB14p
4JxtNQ79ylTh2L7avqh6Xsn51Edb1NDkXsmaqFuKrP71SuwcIdkayeIdYHS8Y89+9KfEGsN
wbxse1ZA6elP/nVEckOxqrr2rFf+Px6Ua1qjZzduay1HpVhVGPapbH7OPYvf2pqGNxupPrm
mtq+oty12/FVGyB3/AAqMnmpuxOEexbOq34Jb7VJ+dUZtc1R5Cy3kgz6GobiTaCo79ahjjL
9q1j3Y+SPYvpres7Qv9oS498cUf2xqzOM6hMfbdxUC27EcCpVt8OOKHIahHsaMGp6iy/Ndv
j3xV1dUvlQr9qcL1wOKzoUwBT5OFrncm2aKnHsTSatqBIX7ZKB2Gan+2XYjCtcOTjuaoWye
ZKWPQVak+UZqHJ3sWqcX0HNqF5j/AI+HH0NQnV9Rjy0d7KpPvVd26mqrtkkmtI3JlCPYnk1
fUQpH22THcZqH+2NTRcLfSAH6VVkPTtUbLyO9dCOeUY9i8mvasn3L6QEcjOCKa2v6vnLahJ
u9Rj/CqHlN97t6VXmOzjHNaJGTiuxpyeItYZdralKR6cD+lQnxFrA/5iD4+g/wrHeU596ga
VjWqiZNLsar+ItYXhNSl/HBqq/iPWxx/ak4HXgis1m3clahbOD65raKM2kaf/CSa4Mf8TSc
gdi3Bp//AAkets5b+0ZBn0AxWMwXzDs3bf8Aa61LBGG5c8CraQkk3sdFb69rQy8epTg47EV
ZTxPr6hUXU5VAPUhT/SsNcEcAj6Va8uQRblx+NcrOhRj2Ltx4m13LAapMc/eyB/hWe/ijxE
jBhrE4ZenIx/KopImLc9qqPC3PH1rSFkZTiuxP/wAJd4kQso1m4APpj/Cn/wDCX+I3UK2sT
kD6f4VgzKRIeKE6DNdXLG2xzHRL4o14kf8AE2nJ98H+lSL4h1pjzqUxz3JH+FYKdanRiG9P
pWbii1Y6WHxBquwgX8mR64zQ3iLWOB/aEnBz2rCSQ7c96lRjjLYxWDia6Gn/AMJDrKnK6hM
CD6gVKvjTxRHkLrU4+oU/0rGbGPr3qo+MkYIxVRimS0jak8ZeJmcv/bVxu9fl4/So/wDhMP
Exyf7anye/y/4VjbGYdx/Wn/Zmxk8+1aWiiOW5pP4x8S7hnWJifXjP8qX/AITjxQrF11mbP
0U/0rnpvlJHOarZNaqEWtjN6HSTeNvE82PM1iUkd9qj+lJH438TRjA1ViAc4KKc/pXNMaYD
36Vfs422IOqbxt4nfP8AxNpFz/dRR/Smf8JZ4j3Fv7XmBx14Gf0rnF+pqyiqyf1NS4xXQpG
4vjHxIox/a0x+oU/0pP8AhLvEWf8AkLTcfSsFsKKYtHJHsFzqE8W+Jtvy6xcgexFFYUanYM
UVPLHsVofTTfDfxyDk6BL0H/LRP8aQfDvxsFy2gSKo7mRf8au3fxQ8cRvhdWToP+XdPT6VV
X4qeOCp3asn/gOn+FfLWoNbv8D3k8Z2j+JMfh34y2jGhvu9PMX/ABp0Xw98aqvOhyD/ALaL
/jTP+FpeNNo/4mqZ/wCuC/4U3/haXjjP/IWT/vwn+FZ8tDvL8Cl9c7R/Enb4feNDHxob5/6
6L/jVSX4a+OGP/IBf/v6n+NSD4o+Nz/zF1H/bBP8ACnf8LN8cH/mMAf8AbBP8KFHDrrL8Cv
8Abf7v4kcfw08bqedCYf8AbVP8akf4b+NzjGht/wB/U/xpy/EzxseusD/vyn+FNl+JvjeM4
/tn6/uE/wAKf+zt7y/Adsb2j+I1vhr442Hbojf9/k/xrOm+Ffj5zkaCT/23T/GrTfFTxuBx
rPP/AFxT/CqknxW8e5O3XiP+2Cf4VrCNFbN/gZyeM68v4kLfCf4hbeNA/wDI6f40x/hP8RS
Bt0D/AMmI/wDGmv8AFn4gDP8AxUDD6QJ/hUDfFz4hjp4if/vxH/hXSlT7v8DFvFf3fxH/AP
CpPiR1/wCEf/8AJiP/ABpn/CoPiRg/8U+Cf+vmP/GoJPi/8RQePE0mP+uMf+FRf8Le+I5PH
ieXH/XGP/CtVGHmYt4n+7+JYPwb+JDNz4fGPT7VH/jQPgz8SP8AoX1H/b1H/jTV+LXxGP8A
zM8p9vJj/wAKmj+KvxFbH/FSy594U/wobgurFbEP+X8Rn/CmPiN30FPp9pj/AMacvwZ+Iy/
8wKMf9vUf+NWF+KHxB53eJpcf9ck/wqGT4pfEJef+EmnH/bNP8Knnpvv+BXLif7v4in4N/E
UjA0SP/wACo/8AGg/Br4jH/mBxf+BUf+NVX+LHxEB/5GicfSNP8Kjk+LXxDx8vii4H/bNP8
Kq0PMlvEf3fxLg+DHxHP/MDiH/b3H/jSH4LfEYn/kBxf+Bcf+NZg+LXxHP/ADNdz/3wn/xN
KPix8Ruv/CWXX/fCf4Vdo92TfEf3fxNL/hSvxG/6AsA/7e4/8aUfBX4jZ/5AsH/gXH/jWd/
wtf4jf9DXdf8AfKf4U4fFX4iE/wDI1XQ/4Cn+FL3fMX+0f3fxNNfgt8RB10eD6fa0/wAamX
4M/EID/kEwf+BSVmL8UfiD/F4ru8/7qf4U5vij8QAn/I0XY/4Cn+FQ+Tz/AAH/ALR/d/E0W
+C/xEONuk2//gWlMb4K/EbnbpFuT73aVmf8LS+IP/Q13ePov+FM/wCFpfEMnjxZeY/4D/hT
Sh5/gFsR/d/EtN8DfiSxydItv/AxKtQ/BD4hp97SrYf9vaVjN8VPiGXCr4svcd8bf8KtR/F
Hx+yDd4qvD9dv+FU+W3X8CrYj+7+JvR/Bnx4seDpdtn/r6Som+C/xCMmf7LtgPX7WlYzfFH
x90Him8/8AHf8ACpYviX4+br4qvf8Ax3/Cs7U1rr+AJYj+7+JtL8GfH4HOm2ufT7UlRSfBf
4iMRt021/G7Ss6T4lePFX/kabzP/Af8KZbfEjx/JL83iu+2/Vf8KX7vfX8C/wDae8fxN6D4
NePI4x/xLrXPf/SlpJfg14/c/Lp9r/4FLVD/AIWN44AyfE95+a/4VVl+JXjrt4pvR9Cv+FQ
vZN31/Ar/AGldY/iX2+CnxDb7um2n43a1A3wP+IzKcaZZj/t8WsqX4m+PlJ2+LL/j/aX/AA
qlJ8UfiEP+Zv1HH+8P8K6YqD7/AIGMniO8fxN3/hRfxIzzptl/4GJUifAr4hdWsLMf9va1z
P8AwtP4hZ/5HDUMf76/4Uf8LS+IbHjxfqP/AH2P8K05Y+f4GT9v5fidS3wO+IRwFsLL8bta
pz/AX4jydNPsR/2+LWTH8TPiEw/5HDUSP98f4U6T4lfEALj/AIS/UR/wMf4ULlXf8CWqz7f
iTt+z78TTkrp+n/8AgatRn9nr4n8/8S7T/wDwOWs2X4nfEMfd8Z6mv/bQf4VUk+J/xIHTxv
qn/fwf4Vsn5mbjV8vxNs/s7/FDH/IP0/8A8DlqNv2dfikR/wAg/Tv/AAOWuek+KvxLU8eN9
Vx/11H+FQN8VviZ28c6sP8AtqP8K1Sfcj955fidMP2cvil/Fp+nD/t+X/CpY/2dficp+ax0
4j0F8v8AhXHN8WPievP/AAnOr4/66j/Cnx/Fr4lsMt441b/v6P8ACqcZdxL2nkd4v7PvxJA
A+x6cPf7Yv+FWf+FCfEjywos9Pz73i/4VwsfxY+ImPm8bar/39H+FK/xc8eopz451MH080f
4Vh7O/f+vka81XuvxOzb9n/wCJRUj7Jp49vto/wqu37PPxOwQtnprf9vwH9K4l/jD8Qudvj
TVj/wBtf/rVXb4u/Etvu+NtXH/bb/61axpP+v8AhjKU6ndfidhJ+zf8U5GJ+xaZ+N8v+FNX
9mz4pDraaWP+34f4Vxp+LHxPP/M9ax/3+/8ArU3/AIWv8Tv+h81j/v8A/wD1q3UZdzG8/I7
lf2b/AIojH+iaX/4Gj/CpF/Zy+KAH/Hrpef8Ar9H+FcD/AMLX+Jvfx5rOP+vj/wCtSf8AC1
/ib/0Pms/hP/8AWpezl3/r7g5p+R6EP2dPiaODa6X1/wCf0f4VI37OnxObAFtpePe9H+Feb
n4r/E0D/kfNZ/8AAj/61PHxY+JKj/kfNaJH/Tx/9al7J9/6+4fPPyPRh+zr8Tsf8e2l/wDg
aP8ACmf8M4fE7dkw6Uc/9Pg/wrztfiv8S2f/AJHzWFHvcf8A1qlPxZ+Ii4VPHmsyN3/f8D9
Kn2Ul/X/AHzzfVHo6fs6fEhFx5Glk/wDX4P8ACmt+zp8TmUqsOlYP/T5/9avPf+Fu/EhADJ
411XHp5+P6Uh+L3xAf/mdtYT/t4qfZS/r/AIYvnn3X4nZz/s0/FH+G30tgfS86fpTB+zJ8U
zg+RpA+t7/9jXFt8V/iM7nZ481n8LmmN8VPiWOB471rH/Xya2Sl3/r7jN8/kdt/wzD8Uz/y
x0j/AMDf/saT/hl/4qY/1Wj/APgb/wDY1w5+KfxM/wCh81v/AMCjQPij8TM/8j7rf/gUaq0
u/wDX3Ee8d0v7L/xTH/LPR/8AwN/+xqRf2Yvinjb5ej/+BvX/AMdrgv8AhaXxL7eO9b/8Cj
R/wtH4mYH/ABXmuf8AgUaVpd/6+4Pe8juz+y/8VGP+r0b8b3/7GnL+y78VB/Bo3/gb/wDY1
wo+KHxKIH/Fea3x/wBPJpw+J/xKA58ea5/4FGj3u/8AX3C947//AIZj+KgA+TRv/A3/AOxo
rgl+KXxIx/yPet/jdGips/6/4Yq8+56LfN8/4VS/Wrt6Pm9ap44r4+Ox9rFWHJ9KlVdxpFA
wO1XrWLOT1rOUrampAsJGSaVqvvHxms+YYYjv61nGXMAIcHNMuG2jPU/ypC+1agkZmFaJa3
Eyo+SetQSDmrLDjpTCAeMGulMyaKMi9ccVUkXB54rRdRzVaRQw9K6IyMGjMkUk0RqxNWWjw
T3FKq4+tbc2hg46gkfIzV1EJUBagRcngcVet2x1GKxk2Fg8lguTwKo3ByfatC5mYLhTWLM5
yeMU6ab1ZMmMbB6nioG5bA//AF0MzP0pVU/hXUlYy3BUwPek579anVRtPrTGXLc0rhawzB9
zUickD9aNh7U7bQFiTgdPzpjuTTT0OKaTjluBSsK4kkgBC+van9F+tU1JknLDpnFX2UbQM5
HpTatoC1GRw7h6CpzHtTrT49rcLxUzrnjFRcdynGm5jWhEu1c1CifN0qaRgsdRN30Lj3K87
FmFXbeLZEPU1VgjMsu7+EetaGcCol2NEMkbjA4qjM3vip5GqnMw5NVBEyZXmbjJqg5znjmp
5mPPNU5JMGu2KOdsAckg9KmRR1qoH5qTzj0q2iTQjcLg06RvNG7PNVBIMYU5HuKswMuPmrN
6CsV5ITjOKoTxsBk1ukKFJrNunHPTaO9XGRMo6GJKMZyMCqxJHbNWLq6iUHZ8x/SseW4lYn
nA9q7oRbOabUSzPMPb8O9QG5OBgcDpUCuyurjnByM0KrMenJroUUjncm3oOaaRsZbj2piqc
+vrUjIVYLTl684H0qvQi19x0aFu9SLGvenR4C4NPyq9aybLsRFRTTntT2k+bKg59ahbOT71
SIYE+1Ifm57+9JSNntVkjWOBTOpx0pzdqTacdKonclCAjjmgDZwoA9jTA7Z64pN7ZOcUrMu
6GyM7v8ygAelMx1xTmdcdKj8wjO04yMfWqRmxeg9TS+Yy9Tmm5wcn8qYfmOaqxLdtiysytj
jFTqNw9qpKtWIgy4x1qJLsaRk+pcSLJ65qUQYwdtTWjQlcS4T0yeta6WE9zGDb28suegjjZ
ifyFcc6lnZnSo3RhGMgdKj2t6V2UfgXxhcKDD4T1hwehFnJj+VSN8MfiE2SvgrWCv8A17Gh
VE+pnKxxQHHTNFdf/wAKz+IPH/FD6z/4CtRV80e5megXTKWx9KgVc55zSO+5utSRYwc18c9
EfaomVelaFrtAwetUAcCpEl2nrWElc2RoyMqqRnNZUxDPkGpHlZs+lRkDg8570QjYCFl74p
rfMAPwqZuVqEnFaoVhnl/L1qMrgcDmpywA4NQscHr1q1czZVeNyfSq7x7c45PXFXuTUUyfK
T1zW8WYyRmkZ56U+ODdSlMt6CrMK4xjpWrdkc7GeTsA4pF+U1o/K0XIx9aozYz0qYu5m2Ry
ycc81SkQSE4FPkbANJGDjJ4rdKyI3K32ZtxyaUqVHvV7gD7wqvIuelNSbEQ54pdqk+gp4jC
inMowKdxEDcfSmEkZ5p8nU/zqMjFWibgcmoLl/Li681MpFULp90+39K0gtSWx8MgQLzk9as
LPukyenaqI9quwqABnmqkkJM17XZszT2G4/LVWJsKKtISwGa5mix6gDnFQyNuOKlkbaMdKi
hXe/qBUeZsuxbgTZEPWkkk4pWYKMZ4qjNLgE1MVdg3YSaQg8mqUsxPfn3pk03JPeqpk3V2R
gc8pXHSYOeaqupOcVYZsDjr6VGyn6ZrVaE7lNtwalVm9fxqeUALnvVfzODngVqtQ2HrJt71
OlwqDc0gAHrWNPe+Wx2jLe/as6W5kmb5mz9OlaKi5GUqiidDdayuCsJyfU9KyLi4mlBLSkg
9u1VVABBLZpWlydtaxpqOxjKbluRkFl9qjZBg9zUrHH8VMLZFboxZGAM8U5SMfLyaQEelKr
bRuFUyQAbksMUo60xpHyctk/wAqVTxQSWVx2OcU3cck96iVmA+Wn7jmpsK4p6CmY4pc9T3p
pPFMQuOlI7Bfc0Z460cNjtjjimAz+LNDFzx2qZVVh7VIIuOVNHMPlKbA+v4VGwPpV9ol4zV
eQIO+aakTKNimepznmk6D+tTMoyD0pCoxu9Oua2uYNMiCknmpFjHc47c16T8Ofgx4x+I0yz
6fbf2bpH8ep3iERn2Rern6ce9fXXw/+A3gTwJ5V4LP+2tXUc31+ofB/wBiP7q/qazc76RJu
o7nyF4M+DvxA8ZlJdJ8Pyw2Tf8AL7e/uIgPUZ5b8BXvnhr9k/SoBHN4q8Sz3jcFrewj8pPp
vbJI/AV9MBeg7DgD0pwWp9m5fEyXVl0OC0D4PfDfw2kZ0/wlZSTJ0nu18+Qn1y3+FdtBZ2t
tGI7a0ggUdo41UfoKsgUuK0VOK2Rk5N7sMt/eb86Bu/vH86KXFapEjizYHzH86KQ5wKKoD4
Vz82M1Kj1WLA8dxQrdeuK+AaufoUWX1kDYxTwapq/HoamR/wD9dZOJspE/NOHT0NRg9u9OD
AYzmosVccy8cVGYZMF1jZlHUgEgfWrCfMAAM13vg+MjwN423KPmtE/rVQXNLlIrVPZQ5vT8
Wkea+W5QtsYqDjdt4HtmmtBNsVzBIEY4Vtpwx9Ae5rrbQ66nw71W3t7WFtHa6ja4mY/vFk4
2ge1dL4Hj8Uro1taweHodZ0+aZrqxM8wQWsycF/YZPTvW0FdrzOarW5IuWmjtv5fn5djy1b
W4E3kfZpfO/wCeew7vy60ySN1JR0KMDgqwwQfevR9DfxPpvi7xFefY0vNfgt5WmmkmAFsT9
6Qf3sDgCuBYtK7SyOXdzuZ26sTySaNiYzcm16de5ntayMC6xuUHVgpwPxqSG2c4WNGdz/Co
yT+Ar0XwSpv/AAd4x0DqZLVbuJT/AHkPP9Ki+HMkel3er+Kpow0ekWJdQe7uQAPyzWqV7K+
5zVK1ubTb8b7HASDYSroQR2IwRVO5SSNVaSN0VhlSykbh7etd98SNNI+IdwtquU1URXEWO/
mAf1p/xakU+K7TRojmLSLGK2AHRWxlv6Voo8rd+hgqvNy2W6ueWP1qSKOSUiOGNpHPRUUsT
+AqZoMYrs/hIuPizog5+9J/6Aa1XvaFzlyRcuxxrWN+OW0+7A94H/wqJV4Ofpj0r0rUvi94
+tdav7aHVLfyYbiSNA1qh+UMQAfXipfiG9rrXgzwt44NnDZahqQeG7WJdolK/wAWPwP503H
TRmKqyulJb+f/AADzIxnHANQScLivRYfhb41uIbl1sbeNLeFZi7zgK4ZdwCnuccn0rnNC8F
eIfFkc9xpNvClnbnEt5cyiKFD6bj1P0qY36oftIO7ucoxweaj564zXReJvBviDwpcQJrVqq
x3ALQ3EMgkhmA/usOM+1TeG/AniLxZb3F5psNvDY252yXl3MIYVPpk9TW60DnjbmvocnuwC
T1FZ88dxDcsl1BLBJwdkiFDg9Dg11fi7wnrng+eO11q1WPzsPDNE4eKZcjlWHWvTfiT8OPF
HjD4kTajp32O1sVsrSFbm/uBCksnl/cTPLEd8VvEydSKa10Z4ShrTsbW6vpfJsraa6l27tk
KF2wO+B2qTWvDeq+GNcm0bXbU217CAzLncGU9GUjqD616v4J8E+PtD0PUDYwaXpd9rtssUM
17eiK6SEnJEadt3qeamQ5VFGPNc8thRgSpGCDgj0q7Gu1c1oN4W1qz8VJ4XvLZbXUzIIgkr
gLk9Du6YPrXXt8I/GW0Ih0ssTtAF+mSfb1rmlzPY0VSEd2ed+TcXU/lW8Es79dkSlmwO+BU
kS+XGc8GvSfhvouo+Hfjb/Y+pqiXttaTiQQvvUZjyBn8a5HSfDWreIf7Rk0+OFLawVpbm5u
JBHFEuTwWPf2pSTtY0VVXfayd/UwZZMA1mXEo59q6PQvDOueLNRlsdDtlmaFPMmmkcRxQp/
eZj0FTeJfhj4o0PQJfEHm6dqemwECebTroTCHPdh6e9a04kVKsU+W+pwskv+1VYyDOAajkk
xn+VU2lbcTzXcoGLZqFuNw/WnNcL5eCelUFuAIiGODWbLfdRGefWnGk5DdRRNOWdf4nx7Vm
XN0X+VT8o/WqnmMxyTmhiOh/nXTGnymMqjlsIzMxyaj4pxppP61ujBjtxIoGDTT19KN1Arj
9p27s/nTCeeKbnn+tH5UxNi5JoxkYFJnA9KAGbp1oJHRplwpwCfU4H50Fw2MDH9aYY6cF4o
EPXntUgXg+v8qWNPcAVJuhXIDdKhvsUkRbGbuMVGeh71K0ig/ux+NRZ3diB7U0LQaAcipMY
4zUe704ozx71QizCQTgnA96l8zsGG36VTDYFJnPX9KhxuWpWLLSZ5qvIecUM2elNVS7hQQM
kDJOAPrVJWJbuOtrS4vbuK0tYJLi5mYJFDEpZ5GPQADqa+sPhT+zTa2X2XxB8Q0W6u8CSLR
wf3cJ7ecf4z/sjj1zWv+z14S+HulWb6hpOs2niLxQEBubuJG2WgP8Ayzi3Afi3U+wr6FUUk
/aehx1J20QkUMcMSQxRrHHGNqIihVUegA4AqUCgDinAV0JWOcMUoxS0oq7CDFLQOtOFOwDa
XFLS1QgI6UUN2opgfBjdRQOhp5XK4703bhCK+BPvEx6kYFPU89OOlV888U9XPelYtSLinpT
lBdv6VXWQ8Crtv61k1Y0UjRtLWZo2ZI3dUGWKqSFHqfSu98KbR4L8Y/8AXqv9ay/Bus6bp5
1HTdZ3rp2pweTLIgy0ZHINaWoaj4Z0HwnqGi+HtRm1S61MqJp3TaqIO1KnGz9o33/I5K9SU
/3Vnurdt036FXT1z8HNex/z/Q/0qe9vLq1+C2iW9rPJCLi8kEhRiCQCSBn61mWOr2EPw61b
RZJSL25uo5Y02nDKvU56Ut/qthP8PdH0eOQm8tbiSSVNpAVT056GrUrLR/Z/Uhxblqvt3/8
AJS14DZ5LnxLJIzO7aTKWZjkk+pNeegHy1z6Diuz8Kaxp2jyayb+ZoxdWD28WFLZc9Bx0ri
2cBRxz7ULWC+ZpFNVJv0Ou+HN4tp4+sYZGxFfK9nIPXeuB+uKtXlo+hfCi/tJBsuNU1ZoCO
5jhz/WuMsbprLULW9Q/vLeVJh+BzXX/ABF8TaV4ivrGPQy5sreN5G3IVPmu2W4P862hpB+X
6nLVi3WVlo9/lqjorCwXxHJ8N9WYbvKL2ty3/XHLjP4CvL/EeoNq3ijVdUbJNxcu4P8As5w
P0Fdn4Q8Z6bofgzV9OvWf7aN8mn7UJG502tz2rjPDv/CPvrsC+J5LhNKCt5zQA792OMY561
q9UvP/AIYwjFxlJtaLb77/AORgytxg113wo/5KzomPvbnwT/uGuQvDD9qm+z58jzG8vPXZn
jPvjFbngDW9P8P+PdL1nU5Hjs7dmMjIhcjKkDge9XDRo0qpuEkux1mo618JY9XvRc+CtUnu
EuJBITdYV3DHJxnoTXLeNfGL+KZLOC30+PS9L0+LyrSzjOQgPUk+tYOpXEdzq9/cwkmKa4k
kQkYO1mJFU3yUI71TbM4U0rN/menfGLUr069otjHdSx29vpULqiSFQWZeTx7DFVfHEklj8L
/Aei2pMdjcWr3syKcCWUt/F64zWP8AETxFpniPxDZ3mlSSSQw6fDbuXQqd6jBGD2rR0rxB4
W17wVZeFfGVxdabLpbs1hqVvH5oCN1jdetaPdmKi4wg7bf8El0eaTUPgB4psrxmki0q7hns
y5z5TN1Ueg68e9Q+Pnex+G3gDRbdiljNZPeSIvAklLdT69TUfiLxD4bsfBaeC/B7XF1ayzi
6vtQuU2NcuOiqvYCnWOveE/EXgjT/AAx4zvLvSrjSHb7DqVvF5oMbdY3X/PammTZ357aXv+
Fjgdc8Ta1eeDdM8N3biXTLCcyWxaL5lJPK7+456V1Px+v7i4+IsdlNM7QWel2/kR5O1Cybm
IHqT39qz/iJ4n0B/DGjeCfCK3D6Pp0xupru5XbJdzE/ex2A5rL+J3ibS/GPj2XWNFeZrQ2U
ECmWPy23omG49M11wVo3LSvJO1t/0Oy+KEl5dX3w9u4wbjULjRbcjI3GWQMNvHfn1rW8R+F
RNrEmsfE/4iabp2suiNJa2cRlmhAAwoVeFP071yviLxtpt3qvgPU9IWSaXw9YwRTpMmwNKj
AlR6j3roNcvvhLrviO58YyanrUtxdyC4m0VbcKWkwPlMp4C5Hv7VlJXRCUo8vTfp5lr4yeX
/wmthKsjOh0q3PmPwzDBwx98U7w/Bb+AvCy+PNViWTW75Wj0OzlGduetww7e3/16j8SeLPC
Pib4geH9c1CG4XSoraNL+2EZJQpkhF/vL0Ge9X/EmsfCvxZrj6pqmv8AiHzNojihhtVWKCM
dEQdhWLXvORceZQjTaduv+X9dDP8AhDLNefFWO6urgy3FxBctJK5yWYryxrR+IS21v8LtKT
wZdifwvHdyQ3zquHlug3DyHuCc4/Csfw/r3g/wn8TE1LT7m/l0OO0kjEk0OZvMZMfdHbPes
bwV4v0vSDreg+JY55/DesQss6wpvaGQH5JFHr/9anDVWf8AWxU4yc/aRWitp9/4oXwZpfif
W/CviGxtdZsdD8MSFP7Tvr35VLD7qBup9wOOfeup8J6P4R0nwV8QrLw/4xbxHPJo7PcpFbN
FbxAZ2spP3mz+lcn4a8QeEpPAGu+BPFd5eW2ly3qXlvqdrEGdXHA3Rnk5xnH1q3o3jT4Z+E
9A8SeGtJOq3aavYPHJrFxCA0kuMJGsQ+7GMk5JzmumMWc9Xmba/roeMyH92MHkgZqi8qx5O
eakmn2oM9QOgrMdmkbJ6V2wiXOdthZrh5OOgqFVJqTaOtLjFdGi2OezbuwUdKGPoaTnsPxo
25zyM0ihtJ2/xpSpH/66TbVCHKKXaM03DL70m4+9ILitikPT2pKQ5pk3DnuPzpeexxSDJ60
7Azg5xQIaFY8mpUXP0pFGc84+tO6UmUkLyRjt7Uh4Hal7Go8A0IGLnvSE4PpQWwPemZ5xTI
bsOJ4603HX1oPJzjmpAdv8J/CmTuNw2OBigZ47GnbvUYpPlyfWkMTqRxShTg44zTh1HrXQa
d4N8Uaxo39s6X4fvr7TzP8AZvPt4i48zGSMDnp36UnJLcR7J+yiQ3xL1sJGqKNKG4nk/wCs
Hftmvsla+Of2cvDvinQ/jB52peH9SsbKawmjeae3eOMngjkjBOelfYooptNto5K3xElOBpm
aN2Dzx710GJLmlzTM0uadwHg0uTjpimZpd1O4h9LTM0uaq4Dm7UU1mHHXp2oqroR8J7hnH0
pCM59KhZufWl8z5a+CsfbXFZePSkHBpC2ff600Eg0WKuSZwQetaFtJ0rPUbjkCrsKhQM5qZ
bDUjWRwadkY61Q8zauM8U37T23Zrn5C+c0V5qxs/d+1ZkU+W/8Ar1fE+Y6iSaNE9CncD5qq
MuRz0q3Kcmq7D5TW0SGRlRwPWmNyMGnk8dajbNaIgaVyOahlXjFWNvFMdcrnGPaqTIZlyL8
2KiK89KvSpjtVSRWrpizCRE3yjjrUDOTVhlxVaTp7VqjIZuJHGalU4I9fSolAzzViIAtQx3
Hsvy8iq8g4DHir7lFiII+hqhL82RUxBHO6v/x9KBUFsvBPFWdQTdcfSkhSvQT9xCsWI16fz
rStYzVaFM4GOa04kwg71zTkUhCc1Ii4G4/hS7K0rnQdbg0walNo95FY7QwuXiIjIPQ59652
0aaIw5pCKy55Op/l3rQmbk56VlzsGPtXVTREmUpixGe9UpW2R72P61bkIHPYVj3M3myHH3R
xXfTjdnJN2IJZPMbJ4HpTduOaNuBSNxxnPuK60cvqFJxRTeophccD2pe3TFM707GeOaLDEx
1pD05qTG3+IUxuxoExM847Uh9qQ/rTsevFAhtHalIXP3s0Y9KYg5247ZzRznrSHn/CloGO7
dfwp/UcCoxSlucZ6elIBx3dcVGT7Cl3bvXFMZuDzn60JEtiZ9MZpM+vFJyeaKsyuLn3pdxz
1po60etAD+c8nNPXrzTBVi6tbmxvJLO8heC5hbbJE4wVPXBpDJrKOO4v7a3kcok0yRsw5wG
YAn9a/S/R9MstD0e00nS4EtrS1iWONIl2jAHXjuepr8yFLKQynaRyCOoPrX1r4B/aa0OfQx
Z+OopLDUbSD5bq3QvHebRjAHVXPp0J71k9JcxlUTktD6T3MwwWJ9s0oNeFj9qH4Z4H7vWv/
AL/AOyp3/DUHwz7R61/4Bj/AOKq+dHP7OXY90zShq8Vtf2lvhhcJPJJdalarCoP760OZMnG
FAJye/0qs37UXwzW5MYj1p4wceaLP5SPXG7NNTQckux7ru4pc14jd/tN/C61uPKjuNTvFwD
5sFmdvPbkg5qD/hqX4ZAE+VrX/gGP/iqr2iDkl2Pds+9LmvFrb9pj4UzW4lm1K/tWP/LOWy
bcPfjIr0NvHnhGHQ9L1q7160tNP1UhbWe4fYsjEZ2k9FOOx6U1UiLll2OnyaXNVLG/stTtV
utNvIL63b7stvIJFP4irIPNaJ3JJD0HOOKKQjgUVQHwQzYfigNmmMDuIHAqWGM7S3pXxTPs
rjt2B0p0a7iD1FI2OhqRGCj+lQMnRQPpUm7b9KhQ9uae2cc1FhEtpBe6pdC0021lu7hgcRR
LuZgOuBWh/wAIj4wHzDw1qWP+uBrc+EhP/C0tP7Yjm6f7tem+OPihqXhPxSdHt9Jgu4hCko
kklZWy2eOK66dKDi5SduhyVK9SNRU4Rvpc8MuNP1XTJEXUtNubNn+758ZTd9M9amjZsetfQ
unanp3xO+Hd211Y+U3zxvEx3GGVRkMrflXj3w78Pp4m8WR2d2N9laqZrgD+MA4C/iayq0LN
KLvfYuli7xlzqzjuU9O8NeINYj87TdHuLmL/AJ6KmFP4niq+raDrWjbRqml3FmG4DSL8p+h
6V7D40+JsPhbURoGi2EM9xbqPML8RQ8cIAOpx+VWvCPjex8eQ3Wh6zp0KTGPcYgd0cyd8Z5
DCrWGhzcnP73poZfW63L7Vw938bHz9sbI49hW1/wAIX4uI48N35B6fuqu+JvD/APwj3i240
pWLwxyK0THqY2II/wAPwr3Lxn4ou/Cuh2V5a2sd080ixFZWIAG3OeKmlTT5vaO3Ka1cRJci
pK/MfPF54b8QabD5+oaNeW0Xd5IjtH41lsgxwOa+g/CvxIXxFqw0XVNNS2e4UiMqxdHOOVY
H1Feb/ELw1D4f8USR2a7LO5Tz4UH8Geq/QGpnTjGHtKcrr7h0q8nP2VWNmcjceGddh0katN
pNwlgVDC4ZMIVPQ596xfskk00cEMZkkkYIiDqxPAFfRHiFf+LBwL/062/H/AhXi2lRr/wkW
l9P+PqL/wBCFVNeytrurk0qrqqTa2bRiax4c1zQxF/bGk3FgJSfL85cbyOuPpWGYZJpFihi
aSRztVEXLMfQAda+g/j4u6DQs/8APSb+Qo+EHh3TdE8K3XjvVlVZHWRopHGfIgTqw9CSD+l
dfs2qns0zlWI/cqpJbnklv8L/AIgT24uU8LXYTqA+1WP/AAEnNc1e6fqOm3z2d/aTWdzH96
KZCrD8DXr95+0Brr6q0mnaJZJYBvljuCzSOvqWB4J9hxXeaxbaP8V/hkutWdv5V9FG7wM4y
8Mi/eiJ7qf8DWnIn8LuyHWqQs6kbJnzhpuk6t4gujY6Pp819cqhkMUIywUdT9Kpanp2oaRq
Umn6paSWd3FjfDIPmXIyM16f8Df+Sn3I7jT5f/Qlrn/jDn/hbOt9+Y//AEAVKh7vN5mqqP2
nJ5HGab4N8UeJFnudC0K61GGGTZJJCoIVsZwcn0qtpmj3uo6lHpmn2slzezOUjgQfMzDqB+
Rr6I/Z3yPCniL/AK/h/wCiq8s+GS/8Xk0M9/tsn/s9atPlWu4Kq+aat8JXi+GPj4HB8JX6g
nrtX/Gn6l4P8SaJZm51PQ7y1hHWR4/lX6kdK91+IXxE1rwl4ntdL060s54ZbYTMZwxYHcRj
g9OK0fAPjabxz/aem6ppkEYhjXeIyWjlR8gqQe9ZypwlP2alr6GaxFVQ9q4qx8xWNv5+o21
uYZJhLKqmOP7zgsBtHuelehfF7X/El4NN0+80C88P6LCm21tbhl3SsoALHaccDAArn1soNN
+J8On2xzBbausaHP8ACJcAV3f7Sb+W3hztk3HX/gNRSi2pP0N6s17WGm9z58uZsZ5qhHFcX
dzHb2sMlxPKwSOKNSzOx6AAdTRKwdzzzXvX7Muk6fdazr2tTRq15ZLFBAxGTEHyWYehOMZr
sjHoKtU5IuR5pJ8F/itcWXnxeEZ1QrnY80ayH/gJOa821PStT0bU5dN1jT7jT72H78FwhRl
9Dg9R71734l/aI+ImgeO7yxu9DsbKztLlo/7PuLdhJJGGwD5hPJI5BHHNWPj14u+HHjjwbp
Wo6Hrltd+IbSVNsSK3m+S4+dGOMfKcH65rrgmrHB7Sba5lueKeHvAPjLxdZz3nhvw9c6pbw
SeVI8JUBWxnHJHas3XvDeu+F9VOleIdMm06+2LL5M2M7D0PBxX1H+y7NHb/AA58TXEn3ItR
3tj0EIJ/lXM/tRabHJe+FvFlvzBd2r2zOO+MSJ/46xq1J3JVS8+Sx4roHw28deKtLbVPDvh
m71GyWQwmaLaF3jqOSOmax9b8O6z4b1iTR9e0+TT9QiCs9vIQWUMMr0JHNfcfwfsYfDPwe8
IadcDZc6mjT7ehLyZkP/joFfNX7Qi/8X11f08m1/8AQBQpthCfNNxsYEfwU+KkiB08E3xVg
GU7o+Qe/wB6oLz4P/FKxhaabwNqewDJMarIfyUk19Y/Fzx7rXw7+H+jaxocFpPc3E8Vs63S
FlCmLPABHPFeefDr9obxN4k8e6T4b17R7AQ6lL5Cz2QdJInIJDYJII45qOae/wCn/BEpzce
ZI+XEtrp71bPyHFy0ghETLtbeTgKQehzxXef8KP8Aizk58D3oI7b4/wD4qu8/aT0u10H4ra
Rr+nqiXN9brdTrjhpYpMBzj1AAPritzwL+0J458UfEXQdA1Cy0eO01G7EMxhgYOFIJ4Jbrx
WjlK10PmbipRPJz8D/ixj/kSL3/AL7j/wDiq5y78E+KbHxZB4QvNGmh16cqIrFmXe5YZUZz
jke9fVPxu+Lvij4c+JdK03QLbT5Yby0aeQ3cTOwYPt4wRxivE/Cvi/VPHf7SPhbxHrMVvFe
zXkMTLbKVTCKQMAk1PNLVihKTXM0eeeJvB/iXwdeQWfibSJdLuLiMyxRyspLIDjPBPesPkV
9D/tWD/ivPD3/YNf8A9Gmvnoj8q1i7oqL5kmN69vypOlIT6UnfvmqKuOzijvQOBSZGMUEil
jg4FRk+9KWwaYW5zg1SRDY4MMHC803Iycc0m7Pal6U7EXHL05XPPWnAFjxTVyTipwoxjO00
mxrU7j4R+Ef+Ey+KejaTNCXs4pftV3joIo/mIP1OB+Nel/tL/D+403xWvjrTrJjpuooEvHj
HywTrwC2OgYY59RXT/speG/K07xB4rmj+aeRbGBj/AHV+ZyPxIH4V9KXFvb3VtJa3UCXEEq
lZIpUDK49CDwRXPvJyRlOfLI/MPaeKULxX1n42/Zg06/uXvvA2prpLu25rG8y8A9SjD5l+n
IrhtP8A2YPG5umbV7yxitVz/wAecnmSyHsFDAAfiabnbdFqUX1PBxkcY4p4HT1Nerf8M7/F
fa7jQbYYOApvEyRnrUkf7O/xXPXQrRfrepQ5oq67nkxTb1/Oomx9a9hP7OHxYfONJsFHvfp
Tk/Zo+K0jjfZaXEPVr5T/ACFCkhOS7njO4+lIX2nrn2r2uX9mP4orCzRx6TIy9EW7wW/EjF
V4/wBmP4sOkjSWWmRFRlVa+Ul/YYHH41alEhyXc8cEnPXpX1Poth8PdU/ZP8J6d8QNeOh28
k08lpPHkv5qyNnC4O7g9D6153/wzJ8WPswmWx0wybsGH7cu4D1zjFe9+G/ghp+q/Bzwz4V+
IlrMl9ozzyBbK6xtLsT94DnjFTL3thOS7nyDplxb2EN3Lb+NL7RGinK28VtHJ++Ts5KsAvb
r619A/s7/ABG8e+IPiQdD1rxBe63opspJFe5iyFZcbW3447jk17VoPwR+Fvh9kksvCFpcSq
dwlvc3DA/8C4/Su/s7Gx0+DyLCyt7SEf8ALOCJY1/ICrUJN3/r+vmRKafQtHOB9KKXsKK6j
E+Eli/eHjgUkrYQ460NNtzg1VZtxPNfE2bPrkJuYn1FTqcjg8+9VuM1Mn1pstMvRgAZp7MG
G2qqvgdaFlBbrWfKUegfCZB/wsuwYdo5ef8AgNet+KfhzofijXm1XUdVntpjEsRjjZAML06
815L8JSP+Fj2WOP3Uv/oNWfjEx/4WFJhjj7LF0P1rrpyiqL5lfX06HmVoyliEoytp+p6PqW
p+F/hr4En0vS7uOW5dHEMXmB5JZGGC7Y6Af0rlfgPtN9rxP39kIz7bjXjORg7a7r4UeI4PD
/jjy76URWeox/Z2djgI+coT7Z4/GqhVUqkdLJDnh+SjNJ3bMLxlPIfH+vmb7/22QH8+P0ro
PhTNL/wsnS1j/iEm7/d2Guv+I/wq1bVfEU2v+G1ima6wbi1dwhDgY3KTwc8Vo/DH4d33he7
n8QeI5IobpYmSKFXDCFT952bpnFP2MvapW6g8TTeH36Wt8jK+KxjXxzZf3jbR7v8Avs4rp/
ix/wAirpmf+fgf+gV5J4u8UReIvHd1qVs5NqJEhtyf4kU4Dfjya9u8feH9T8RaBYWulRxvL
HKJH8xwg27MVDXMq3Kt7fmS/wB37Dn0tc8h8Klh4x0dkJDC6TGPrXbfGRU+2aQeN3lSj8Mi
rHg34c6rpviGDVNZaBEtstHFG+8s2OM+gFcz8Stct9Y8UtFayCS3sY/JDA8M3ViPx4/Cufk
lTw8udWu1b5G6lGrioum7pLU9QtZNFj+GGnP4gWNtNFrF5gkUsvtwPesS3vPhKb23+z29j9
pMi+VtgfO/Py4/Gk8QH/ixsH/XtB0+oryHSzjX9N/6+ov/AEIVvXrcnIuVP3VujnoYdVIzl
zNavY9D+Oi7rbRAeu6b+Qq5qK7P2ZmW3HH9mqDj03jdVX43q0keiBf7039Kt/DLUdP8Q+BL
rwbqLBpIEeFos/NJA/Rh9Cf5V1XviJx7r9EYW/2aEuzv+J80Fefavov4BO7eB9WWQnyhfHb
np/qxmuG1D4H+MYdVa2082d3Z7v3d08wTC9iy9QfpmvSr06b8IvhE9kl0s19IrrGehuLhxg
sB/dX+QopKSnzSVrGuIqQqQUIO7Z538FCjfFbUHQ8G0nAHt5grnPi9z8Wdb+sf/oAp/wAHN
Xt9I+J9l9snEcV5FJa72OBvblcn3Ix+NeifE34U69r/AItl8QeH/s8/2lFWeCWTy2R1GMjP
BBGKaT9np3/QUmoV7y7Ev7Pg2+E/EJxgG9HP/bKvLPhi2fjBog/6fZP5NXuHg/QX+GHwu1e
4126iE+JLucxtlEOzaiA9z0/E14d8J1LfFHQZGHP2hmP1KtVy0jBP+tSIvmdWS2/4B9FeLL
34e22rRDxbb2733k5jaWFnPl59R75p2iXvhjVtF1Gw+H2oWVhdlcs8cBBjY8BypwT6Z7Vz3
xG8Ca94q123vdJ+y+UluIm86Xac5J9Pek+G/wAOtY8La7capq1zblmgMMcUDls5IJLHHbFK
83Wa5PnbX7zHlpKipc+vb/gHiSWN9ovxLstL1IYvLfU4kl5zuO8HcD3znNd1+0421/DI65+
0cfitcj4y1y01j4/xXFjIslsNTtoVkXo5RlUn8811H7T7Ym8Mc/8APz/NaqlDljJHTOTlUp
t72f5HzlJIUUsetdF8O/iVffDjxY2qwRLd2tzH5N5ZM+zzkzkEHswPQ/UVyNxNlsdq+hv2a
Lvw3qNrrfhnVNOsZ9T3/ardp4UaSSErtdVJGflPOPeutKyFWkuV31R6JYfFz4OfEK2j0/W3
tIpZPlFrrlsFwfQOcr+RFeVfHD4L6L4V0RfGXg9Wt9PEqx3llv3pHv8AuSRk87c8Ec9QRVH
WP2ZvGqa9Pa6LcabdaRJI3k3M8+xo4yeA6YySB6dcV6X8Y3sfBX7OVp4NuL77XeTRQWFuX+
/N5ZDPJjsAB+oFUmr6HGlGMlyPfoZv7NK/8Wp8XIehupB/5L1FrthL8RP2TvC08Q829tJrW
I9zkSeQ/wChBqT9mg4+F3i3/r7k/wDSern7MWrpffDvVtDlIc6fqHmKp5+WQbh/48pod3sE
tJSl2aO31y8isvjH8O/CdsQIrazvLhlHYLCIk/8AZq+a/wBoAKfjnq/GT5Vr0/3BXqw1j+1
P210hV90Wm2ElmPYiLc36tXlfx6Zh8ctY8s/N5Vr2z/AKW2xdFWmvT9T6b8fQ/DybwdpSfE
p4U0rfEYDM7qvneXxynPTPtWZa+FPhj4D0R/iB4X8JHUPItzNDPppa5laMjlo9zYxjqRyBm
uR/aUcr8JdAIOD9uh/9EmuZ/Zr+IH2XUJvh/qVwPJuN1xphY8LJ1ki+jD5gPUH1otfUxUX7
PmT+R438SvHt38RvGkuv3FuLS3SNYLS2DbvKiHIye5JJJNTfCEf8Xp8In/qIL/6Ca3vjx4C
XwT8QGu9Oh8vRta3XNttHyxPn95F+BOR7GsD4QNn40+Eef+Ygv/oJrX7B0XTjpsek/tW4/w
CE88O9f+Qa/wD6NNeafCE/8Xp8IDqP7RTn8DXo/wC1c3/FeeHef+Ya3/o015p8IGP/AAurw
hz/AMxBP5Gn9h/Mzh8B6d+1Y+3x54e/7Brf+jTXz0zqxPGK+gf2rjnx94ex/wBA1v8A0aa+
e8rjnn6VUVoVTfuIPlI4GP6Uu1QKZk9MUpbHQ4qyrinAUc5+nUVGTke9Ly3XpTlU42BSTnj
insTuQ4J96UKS/AP4VehsTu3S5x6VeEMa7gqgegqHVS2KjSb3MVLeVh02j0NTLbMDhmWrI7
ZBI6UP94tS52w5EiFrJwMq4phjaDLyRsQBnNXVYZHNXBF9qeGAdZWWP/vogf1qfaNbjUE9j
7Q+GWmT+F/2arVov9HvG0yfUCw6rI6s6n6gYr5Nj+L3xQ8pGbx5q5JXP+uH+FfdOsWgsfhj
qFinS30d4h/wGHFfm7GrCFAR/CKUEnucsHe7O8/4W58UP+h81f8A7/D/AAo/4Wz8UD/zPms
A/wDXYf4VxCkjp1oJJ7/jWnIuxpodv/wtv4nHj/hPNY/7/j/CgfFn4nH/AJnzWP8Av/8A/W
rituGO07h0DetOCnIzScV2BI7iD4vfE6C4Ei+N9UmwCNksu5eRjOMdR1+tQt8WviguP+K91
j/v+P8ACuNZsdDUDF2PJoUV2DQ7i4+MPxRuLl528datGztuKxShEH0AGAKgb4ufE8Zx8QNa
/G4/+tXGMDmmMRnp+FaKMexDO0b4vfFKRwW8fayMYHyz46fhX2t8DdW1XXvgnoOqa3qE9/f
zibzLidtzviRgMn6V8F+FtFj8R+MdJ0G41FNNj1C4W3N067liLdCR9ePxr688UeK/+Gefg7
4b8NaFJF4g1OZ5IbaefiMjO53IU88sAADUvlUkkjOSurH0GvTFOFfIEXxn/aOmUSR+CSyP9
3/iTSAfnmu7+EHx08S+KvHb+BfHWgpp2qvG8kEkULQnKjJSRG6ZHINWqiZm4NH0M3aikOcD
B/rRWpB8GyD5jmoeRmrs0DbjUDRNg/Wvjk0fYcpDu4BqVW4PSkMfyj1puxhSHYc74HXNV1l
2v1qRsleRVfblquJLOj8P6/qGharHqmmyrFcxqyqzKGGCMHg1JrniLUvEervqGqyLNcFFTc
iBBtHTgVgxqygelW0Tcfes3ppfQXKr81tRrHpUbfMpXt3qZlIPIqFhxQimdfofxM8aaDaiz
ttUF1bIAsaXieaUHoCecVU8Q/Efxh4ktTaajqWy0P3oLZBEr/72OSK5UsVGaY3zZFbqcrWb
MfZU1Lm5VcmjmdWVlOCpB/KvQofi945wFbVYsAYH+jp0rzUZAFSA46Gpu18LsauEZ/Erno1
38RvFmrWxt7rWpFiYYZIFEe4e5HNZCyAjHX2rlkujH3x61bhv9zAd65qkJS1bubU4whpFWO
8uPF+u3WgroVxeK1gqKgi8sA4Xpz1rCFzJbzxXEDbZYnDoSOhByDWaJzjdn8aDPkY71m1J7
stQil7qsdFrPi3W/EQh/tq7Fx5BJjxGFxnr0+lc/HdXllfJf2N1LbXER3JLE21lP1pnm/Nz
TZCCvFXeV7vcz9nGKslodQfjD4+ghEI1K3kIH+sktlLfnXCa1rmseIdQN/rWoS3tz90NIeF
Hoo6KPpTboDpWe+QfauyM5SWrOT2cIO8UkMK8/r1rvNN+LXjzS7NLSLWhcRxrtT7VEJWA/w
B48muDxnoetMc7c849q1i30ZlOMZfErm34o8c+KfFTRw65q8lxbody26AJED67R1P1qbwxe
Xmk38OpWExhuoDujkwDtOMdDXKbWkuExk5rqLciG220qzdl3LpwVrW0O6HxR8dFz/xPCAP+
mKf4VzviD4l+NL6zmtLjxFcC3cbXSMLHuHoSBmseSTybYtu+Zu1cjqt3ldu7GTSpc83q2KV
OnHaK+4rrqNxaX8F5ayeXcW8gliYDO1lOQcfWrnirx14m8XfZ38S6s9+bXd5O5FXZu6/dA9
K5uSTnrVC6l3cZ4FerCmYSa3Elmy/fFWrS8u9Ovob7T7uW0u4GDxTQuUeNvUEVkl+aeJF/v
HPpXVymHMet23x++KsdssH/AAkiSkDHmSWkbOfxxXA+IPEeueJ9WbVNe1S41G7K7fNmbOB6
KOij2FY3m4GPzpA24k/hUqFtRLlWyOp8P/EDxj4V02503w7r02nWl0xeaJEVg5K7SeQe3FQ
+GPGvijwbNcy+F9am0x7pVWYxKp3gHIzuB6ZNc9mkHrRZdh2TN+08Y+KNO8WS+LLPWpodcl
Z3e8AUuzPwx5GOfpVXW/EOteI9Yl1jXNSkvdQmCrJO4AZgowvTHSsdmHODTC5zknJPrVKKF
1Ou8RfEHxr4o0yDS/EniC41C0gdZI4ZVQBWC4B4A7Gudtb+70+/t76xuHt7q2kWaGWM4aN1
OQw+lUSfT9aDyu7dyTTUUifJHV+JPiN428X6emn+JvEE+p2scgmSOVEG18EbgQARwawdM1X
UNE1a21bSbt7S/tH8yGdMExsO4zVMeWOWb8qYxUnjge9NJbE7G34l8X+JPGF5Be+J9Ym1S4
t4/KikmCgouc44A71Q0vVNQ0XVbXVtKuntL+0cSQTpjdG3qM8VSPXrmk9+lVZWsSb3iTxd4
k8X3sF54n1ifVLm3j8qKSYKCqZztGAO9YrDGASD345qMsKbuz7H2oSFdIk3gHgA03eWPpSB
TtHGaXG3rwaegm2yaNHlkVEGSa2bezW3YLnc2OSfWq+lxjCvjk559q141DT/AONcdWetjrp
x6lcxAAqTUeOV46irc6lF561SQjLs2fu9B2NZRd1c1ZUkX95+NQPxmrL4Ep9qqORnpXTHU5
ZDlYba3PDkP2vxPo0A/wCWl7Cv/kQVgA9CK6PwTIsfjvw+7YKrqEBOen3xU1F7rZMXqforq
VimpaVe6bIxSO6heBmXqoZSuR+dfPkf7JPhsMm7xjqjKMZAgjBI+vavpA4Lt9TTq1UU9Tz1
JrY+eW/ZP8GkNs8Tayp3ZHEZwPTpTR+yb4RAx/wlOsf98R/4V9E0tVyIOeXc+e3/AGU/Bh0
5YI9f1ZLgSFjcHYSVx9zbjHB5z1rwv4yfDOx+F+t6TY2OrXGpJqFu85e4jVChVtuBjrX3uR
Xyf+1tp962r+GNWW3Y2MdtLbtPkbVkLghfqRU8qTWppCcm7M+ZSx+h969c+DfwisfikdRuL
rXpdPi0yWNZoIoQzyqwz8rE4HQjpXkGQf8A69fXH7JOmGPwv4m1jzBi4vI7cIO2xc5/8epy
XQ0k7RbC4/ZN0Vra9itfFNyksk6PaTSQhjBHzujYA4fPGG4xivl/xjoA8KeN9Z8NLefaxpt
y1uJ9u3zMd8dutfpqv31+tfmv8TNw+LHisSKA39pz5AOR971qoq0rGUZN7nKbjx82MdPWvq
fw18LtW+JX7PPw6k0fVLOwutIuLmcTXaM+cyHCjHYEZ5r5X7iv0A/Z0H/GPvhr/tv/AOjWq
pq9kNtpXRi+EfhT8TNP+KOn+NvF/wARhrIt9yy2kXmIki7Cq4XheM56V08nwmjl+PifFaTX
HZkiEY08xcZEewHfnp3xivTAB1p1JUkZczY44wPpRQe30orcg+K5YVZvTgVF9lXZVH+11DY
kiOcdqtRanauuN+3nvXwLU4n3vKmBss9FqJrE8tjBrSinikX5ZFarC4YcjP0qPaNCcDGjsM
8H8qgfTSsntXURrEeKk+yxv6fWl7dpmbpnNR2nyEFaUQbSOD9K6Q2SqvGKrT2ZA4FHtrkON
jnZl68VVZeq1sT2jKSdvPrWdLGynla6YSuTYz5F2iox97FWZEJH0qDY2eAa6kyLAVA60nGO
B0qTZ707y/lzU3LKc2QvNRQSsknNW5EBFVimD1AP8q0i9LAaq3RZBineYRzWXGxXHNXozuF
ZSjY2iybzTT/OOMdqZ5Rxx+dBjINZ6DZDP82eMms9+vpWo8ZxWfNGVz1zW0GjlmiHuTUcy5
+lTKtL5Zd0jUZycV0J2OXfQSygC5mfoOlaUTF8Z+pqC+xBstl/h5P1qCa6WC2JDAMRisdZ6
nV8KsM1K8JYqrcCuNvpzLMxzkZwK27yTbAT1Y8VzczZk246V6NCCSOKbuRsdsZOazZW3Eir
tw3GMc46VQkVlPIr0YHNNjD+VIpJ47evpRjt+dB4BzwK2MSQHb7/ANaAxAqLPIFPB2+maQX
Jt3vj6UZDJ0+bPX2qIHk04OvqSKkq47C45596jOSpp7OGO2JWx3Jpjt6mhAN3fjSDn1ozkj
jNGO+Koi4EE/SkCjNL2zSbtvbmmIdsOOmKjP6UNI7cE/lSc8YppEt3AnilHFNx+VB55pkk7
OGIH8IpjHnrSD0zzS7e3Q1OwzodOX5IxjjFaKrtlNUtL/1UeSDgVpMuCzD1ry6j95noR2Ib
77inHas1W4fuMVo3jbouPSstW4YCqp/CJ6ELH5ye1VH6f55q2fv9aqP97+tdUTmkMB64rV0
KY2/iDTp9xHl3UT5+jisnuamjyoyp5AyPrVzV1YzjufqArbgG/vYP508Gua8Oa5b3Xw50vx
AzM8B02O5crycLHlvx4NeeJ+0x8LmVme51OLAyN1kfm9hg0ozXKjj5JO9j2qjt614W/wC1L
8LUOB/bL/Sy/wDsqan7VPwuZ9pTW0H942Qx/wChVrcnlZ7tmvlD9rK1vLvxB4SW1tbi422l
wSIYmfHzr1wDXoD/ALUHwpVVIutVfI5AsT8v15qy/wC0t8J4ZIR/a94wljEm9LNmCZONrdw
w7ipbfQqKaex8Sf2Xq3P/ABKL8D/r1k/wr7D/AGVtN1Sw+G2rS31hJawXWomS3MqlGkAQKx
wecZGK6rUP2gfhbp9hZXj+ImuIrz/Vi2gaRlGM5Zeq+nPespf2nPhOyhm1HUYz02tYtnpSv
exTbatY9rX76/WvzY+JJH/C1vFZA66nP/6FX1ncftT/AAshKeU2sXGRn93ZY2/XJFeXeIvF
X7L3inWZtb1LRvEEV/euZrl7eN49znuRuxk+1O7TvYUVY+cMHdnNfZPw5+JmgfDL9mrwbqH
iC3vbiK9muIIxaRhyGEjMc5I4xXmkLfsqPeQQwaf4ouXlkVFT5wCScAHn1NerfGD4PalrPw
z8M+Evhvosdvb6ZdSTfZprgJ5Ksp/ibJJ3Gk536WK06kq/tZfDVv8AmG697/6OnH/j1dP4H
+P3gr4geLIPDOi2eqRXs8byI1zCqphBk8hjXE+M/gBdayfAz+GtL0XTP7Mjj/tcMNvnsNhb
gD950br1zWto/wAKNZ0X9qWTxrpmj2Nj4S+zskf2dlTa5iCn92OmWzQpvz/r5E2ie9nPHNF
L2H0orqMT4ae1jZvSoH07IO0Cr8gGTSKxWvg+aS2Pv1YyGs5ojmN2GKEvNQt/+WhOO1bm7d
jgUGKJwdyCn7X+ZFcpmw+IbhD+8iB9604PEdsxAfKGqz6fDITxiqcmkEN8tFqMvIlqSOpg1
W1mPyTD8avRzo3cMK4BtPnjckAjHpTo3u4OQ7is3hov4WK/dHeyojDnvVCawjcZrnI9av4y
MncPStODX8/66L8qj2VSGwrRYkmmY6DNZ81q0bH5cD1roY9StJB97b7Gh/sc5PzCqjUkviR
LpnKuuOq8VAz+ldHPp0bAlGrJuNOkU5ArojUjLqQ4NGY3Jz/Kq75zyMVda3dDjacVG8TFel
dKaMmmilnAqeGcq1RtGwGMUzlCcAHPHPNaaMm7RtxzB1GDUwHPtWLBcmNh/WtVJ1Zc1yzi0
aqVybb1qhdRY+ar0TKzHHSnTRCSP7uTUxdmZzMHb71c09Q05lYfd6fWklh8sNx7VesYP3QG
OOtbzn7pjCOtzH1KO5V2l8pmHqOaxFle4kZwpKRdcjoe1dw+Vkyp6d6qzQJIrBkBDfeIGM/
WqpVbaWJqyucPeszE46KKxAreYdxroNbtWsyVzlX+6fWsXb+8HpXrU3eN0c9rlG4fa5NUZH
JfJ5NXZ1Bcs46VTbDDiu2Byz3Iv4s0M24YpzldmB19ah7c9K1Rg3bQXd6cn1NOyc+tNVeRT
m+8QOn86ZNxd3HC0pfA44pmcj19qM+lKxVx5eTHDf8A16ZyexzSgjHcUmaYNijP0oPSlX5j
ycU9lCc7waVwIdzZHNHP40o68dKXjvVEje1L/Kj0I6UfSkIOtHHpRn3ozz60APUc8D8acSA
OtRAkUmTk0rBex02kkeWDWoWyxA6H0rJ007YQRV5JNzEZrzKi95noQegsg/cOO4FZC8OR7V
pyMNz887azc/vCOoPeqpikyI9arMBnHTFTt1yKhcfMa6YnLJkNToelRcdT609Scg44rRkI+
0fgbqza78ALnSYj5lzpy3NltPOdylk/9Cr4yuEZHeN+GBII9CODX0B+zL4oXTfFup+H5tzR
6jb+dCi8lpY+do9yufyrkvEXwo+JmveJdT1u18B3drBf3Uk0cA2L5QZjgYzxXLGUYy1YfDJ
+Z4zJlXPNNDFa7/U/g78T7FJZrjwPqZjizuaJBIMDuMHmsqx+G/j3U2uVsfCGpyyW20Sx+Q
VZSwyODgnjniu5VIW3Rg9zllal3e1dPN8OPH9tOYJvBurrMIzL5f2Yltg6tgdq5Q9weo4x6
VacZbMQ8HBJ7+1DSMep6U0ZxT44pJH2xRPI3Xailjj6CnoK9xB0981IpCrkctnp2xUe4ZIw
R9RzTlwf/wBVIqxqeH9Sj0nxPper3EDzx2V1HcPFGQGkCMGwD0HSv0t8M6pDrnhTS9at4Hg
hv7ZLlIpH3sgYZwT3PNfmfoukXeva7Y6Hp237ZqEy28PmEhd7cDJ7D3r9DLbWfDvwp+Hnhv
SvGWvWmnGC2SyWVt2yWRF+bbgZxWTtz/Ima0sd6KcK82Hx0+EWf+R708fg/wD8TXQ6B8QvA
/ii5S18PeKLDUbhywWGKT9420ZYhTzgeta8yMrM6ot0xRQegoqyT4daTDfhSLIMccVXfhqW
M7uK+FcT7tSL0ZHUVYVTwRRaWm8ruzj2q+0IjyAOBXPJq9i1IonjtTQ/PNWnQde1Un+90oW
pXMT7l2noakEEMgwy9apB9v0qxHMoHXNNxYnIbJpEbNlTiozpDfwnNXlmAHWpUnOKXPNCum
Zi6bMufkrStdJWRctxV6G4THzdauxSR44rOVWY1YzG0fYf3crCqs1jdoMBgwrpcqw68+tRN
GCDWSqS6l3icXNFMjYeLNNiSFmw6kA11FxbKw9aypLdVfkV1RqXRm+UoNptrIPeqk2jQ4LK
T+Fb0ccZ69ak8iDGGbihVZLqRLlOJl09onwOfenR28vQZArpr5tOsrdpp5VRB+ZrkZ9Sl1J
zHaj7Nbf3j9413U3Kor20OV76F3z4bZv30wHtmpP7btwpEMTyn2FM03w3HckOZA3ru5NdPZ
aPa2LqZUUipnKnHzK5G9zlftlxemNY9Km+p6VeuL/+zoBFNYyg45213ialpkMo/dx4VQFAF
YHizVdPt9Elm8tWuZ/kgTuWPf6Csozc5Jcug5RjBGHa3Fnfrvt5MnoVIwatSWpMZwtcTZNe
pPDDZybWt/nyB/EetdfY667fJqluIj/z0jHH4iuqdNx1iccomfqOmx3ls8Eq9eh/un1rhLi
zktLpraYFWTj6j1r2FrOKeMSwsJIz3XkVzPiHQftNsbiBcTxcj1YdxV0K/K+V7CSPMLuE9+
1ZjRZOQOK6i7ttyA7eDVE2ig4xgV7UKtkYVKepglD/AHaZsbOcd63ms1bov4VA1lzxwa3VV
HNKkzL2cfdpPLznrWuLP5c//roaz+XIHaj2iF7NmN5ZoWNifkUseuAO1aTWbZHBzSmxYDdt
NV7RC9mzK5wPSk4xgVee3K/8s+KhaJgPT8KpSTJcWV+v+FIFyelTNG3tSbDjOM1VyOUbgnF
SrH8v3T+NN5BFP8xsbQMUmWkgZB/CAPYVGVXHWnluP6VESaSJdhuPel7elIf1o+tWQBGPc0
Ec80ZUN93kd6MknpTEdDp4zHV6NW3hu3rVTSz+6watKcSMOhFeXP4md0dkNkP7x/mzxjFUC
vz1cflnJOe9VH4bPTiqiEiu+cgCoWHfFSyYYgUxunAroRzsrN1Ap6nB5prdzinr1DfpWhmd
H4X1i48PeIbDXLJiLiwnSdcdwDyPxGRX6IaTqlprWjWer2L77W8hWeNv9lhmvzgscEle9e+
fCX42aT4H8G3Wg+J1u5o7aXzLAW6b2KN95OeAAeR9a5lLlmVVhzRTR9ZDORgnPtXl/jz44+
A/ArvbXN9/a+rqDix09hI6ntvfon48+1fMnxF/aA8aeMoptO06X/hHtHkypt7Vz5sy/wC3J
1/BcCvGlUAZHAPX3rrUebVnJyW3PX/Gv7RXxA8WpNa2c8XhywlBUx2GfOZf7rTH5vqBgV48
evOfUk0u0jPb3r0jwJ8FvHHjyO3vrDT/ALJpM6tJHf3DbY5QrAEL78nGeODV+7BDPNhjrVm
yvr3T72K+0+8ltLmI5SaFyjqfYivX/iN+zv4w8ERPqWlg+I9GUkmW1jPnQL2Mkf8AVc140U
K/KVII6gjBppqQHuXgv9onVtGaK18YeHNN8S2fRrkW8cV0B6lsbXP1HPrX074J8cfDHx9ax
SaB/Zn2t1LNYXFvHHcx4POUI5HuM1+eAFOjd4ZVmikeKVfuujFWX6EVk6MOiQ9z9SYtK0u3
lWSHTLSGVeVZLdVYfQ4rzn4z2/wvm8PWkvxNmYw2fmXFpbRTGOWdgAGCAfePI496+VPAv7Q
Xj3wQ8dvcXx8Q6Sp+az1BizqO+yX7w/HIr6/m8M+CPjF4S8P+IvEfh77XDNai4tYp5CHgEg
BIypGTxRy291KxGzvc+I79/AfiPV1h0e1tfA+kq2PtF9PNeXDjuSqjA+g/OvpH4D2vwR0rX
IdP8IaxJrni57eQvfXFs8TNHwWCg/KoHHvXd/8ADPXwexj/AIQ2LH/XxL/8VW34Y+Efw78H
a4uueG/DiWGorG0QmEzsQrfeGGJHNNQYOaZ3RPT6UUpA4+lFdJmfCsy7eelFvt3YJpLyZS/
HC9OKqJPtYetfEcraPslI7LT9u0Z7VNOyHJHFc/bXxWIgGpRe7+N1crpO4uYlmmKsecj0qk
8/Pr7UyaQluO1V5Pu1soItSJmnGOKhW5IPPaqry7c7qqmYlz83FbRpic7Gyt6RjPSpftvvW
FubFOExJ60/Yoj2h0MWoY6tV2LUQP4q5WFmJHpVpWZTwazdFEuqdbDqigD071Y/tRMHJrkF
lIGc/nStN9eaj2CJdZnVHVkPG0Gqc92kx4UA+tYAlYGrSOSwPaj2CRPtmXPLkY/I+BUV0y2
dpLdXEx2RjJwevtTo5mriPGOus1ymmxN8kfzNjua3o0XOXKjOVWyuyje31zqt55szfLn5U7
Cr9rbzCPc3C1R0eJJGR5DxWpqepRKvkxYAHHFehO6ahFHTRcFHmky1b601mPLj/Orb69I6c
vg+5rjGu4weufpS/a2YHqPTNZvDp62H7ddzoJdbeNvM3ZPpWfcXk9032+8bJxtiQ9qrWtt5
pM02REvJ9W9qjuJ/tNx0wg4AFUoJOyM3JvU6DwuitfoH5Dtlj616BfaHbXEO6FRn0xXnmkz
JCwOcHtXoOlap8qiRt2e/rXFXvzXQWOcVrrQ7zcoZ4Sf3kfYj/GukT7NfW4uLeQMpGcdx9a
Z4kt4p7bzISASO1cVpGoPp+riKfPkS/I2f51ml7SN1ugcSxrXh6Nw9xY9GOWj7fUVx8lmyN
tZSD7ivUGUduVP8qp3GmxzKWhhjd/7r8frW1LEOKsxW7nnHkD+5QbbgfL+VdVdWjWr7bywK
Z/ijIIqubaBxlWI9iMV2KsQ4o5lrcqCdtN8jGOK6NrOPb7+lRNZLj1rRVUZuBg/Zx2WopIN
3y4OK3TZ7Vyq5qNrRucrzVKoHIc+bX2NQvaL6c10LWpz0qBrU56cVoqpPsznmsgTg1FJaFe
MV0bWvHeoXtuDwfxrRVjN0jmmhbpjFN8j14FdA1qvpUTWgJ9q19sQ6RheTz6Uxkx3rcaxXG
e1QSWfpzVKqiHSMUqaQL3rUNmwPSomtyp6VqqiMXTZn4GaCSRwuKuMrY2kYqMxHPSq5iHE2
tMGIQf51OObz2NMsY9sK+4qYR/6QfWuCT95nYlohJl2M26qEx2kYrTnU7C1ZkyksPp6U4Ck
V+rdKRhgf54qUADj9Ka+Me9b3OdlKQVIgOBT3TvjinouVGau+hFtS5YdSM9O1S3WNp45Hem
2SgSgYI/lT75SrH/Irnfxm/wBkwJ+pNX/D3hzXPFWrDSfD2lz6lfFC/kwjJCjqxPQCnaZBp
M2vWUPiC6ns9KkmVbq4tlDSRRngsAeDj+Vfoh4E8H+DvCXh2CLwdZWyWlzEkn2yL5nuxjiR
n756+ldfM1ojim7HiHw6/ZcsrSGz1bx9dtPfq/mNpduQYYwOgZx949Dxx25r6R0zSdN0axS
w0mwgsbRCWWCBAiKScnAHSrg4FOH1pxir3erMHJsACORxXlfxH+Bvg/4iSC+ljbSNYAA+32
iAGRQDhXXofr1r1alrRxTJTsfnZ8Qvg34z+HUpk1S1W+05sbdQslZ4vo3GUP1/CvNzkCv1Y
lhinheGeNJYnGHR1DKw9CD1r58+JX7M3hvWNOk1HwHapo2rJuc2oY+RdZ528n92euCOKm8o
76mqlc+KGyytn0r9KfhL/wAkX8HY/wCgXD/KvgzUvCF94ev5dO13S7iyvI87obhNpPuOxHu
K+3vD/irR/BPwP8KarrKXK2IsYYy1vA0nl5XjdjoO2ayVeDl5f8MVKDSPSwKdXkv/AA0L8M
8c39+O/wDx5tVb4ffFW/8AHPxX1fSbKSCTw3Da+fasYDHPnIHzc8jk1p7eCaSd7mfs5btHs
p6Cil7DjPFFdVjI+AZZskCoNx9O9PcfNTdwVTXxx9gWUkKpgHmpY5G5PeqSSCrkS5X5frUN
WEydX4560ySQkEAYFRlscd6YSfWkoibKsysW65FRKvOT0qzIpOajWNlPJx9a6FsZtgBx0pQ
pzSqvf0p4U5NMz5hy5xyKmU1Eq1Oq4+lQyLj1brVa61ey09EaZDMzHCx5xu9f/wBdVNX1Br
KFAq5eQ7Qa5O4Ekl1vmfc579voPStKdHn1lsUek2otdUtHvNLfzAjESQH78fv7j3qWJGb+l
cz4ZuprO+SaGQqccY9a9YTS4/EGgz32ion9rKvz2o4z/tAVw4ip9XlaW3f/ADNHTuuY49fM
mvEs7b55W+8R0jHqa8b1a6Mms3UjSb8SEZ9cGvpC10K30vw1K9qrGdom82R+HZ9pzn0x6V8
vz/NNJyOWP867sqrRrTm47Ky/M5sVFwijTTWpo4PLjbb2yKrnUJZON3/16zBGSfUnsO9dTo
3gzWNSjFw0Ys7TqZp/lGK9mp7KkuaTsckHOeiKFuZZXHU54AHeups9HaGEXN+CpIykK/eP1
9KuXNna+FbBJNOtjfXb9bqYfu0X1H9Kyk8UW92ypqLMjqcLdW42svvt9K82dSdVXpLT8fuP
RpRhHSb1C+1Bj8qgCNeNoqosqMA0bZHp3FaGpW8d5Atw8kamX7l7D/qZj6OP4Grlp/Ps7jy
pkZHHY/zFaUYxlGy3JqTlCWp0lvebTW1a6w0S8P06VwaXjfxNn3q0l4SPlYf1pyoXHGsmdz
L4kmZdu7Ix0qvbMdQuMycJnkgZJ9hXLW7vIwHqcD3rqtIkijvY4Qc+WcsfVq5p0lBaHVTbn
7p2EcMtm8VvIpWORN0ak5x7Z9auBefl61L4gliHhyxuEIEkUg2/jVQTDcea8qSbSkOS5XYn
eNZozHKocEcg1zmo6VNakzWuZYupQ9V/xrca5x/Fz7VELjnnOPWnTlKJJyZn3d6abhh24rf
v9MtbvMkZEUnqOh+tczcwXFqxEqEoDgOOld0JRmRsWFmVs9RUw8tj94c1kecB04NSLcHHJq
3ApM1lihYHLDNI1nCR1rMFzgdaeLvI4bn3qOSS2ZehZexi5+fFQPYIf+WlH2liDz0pRMSB7
0/eQWRVewGexqFrLqOcHrWmr5PpT15GM1XtJIXKjDaxPrUbWJ9PxrpViUntTjaxt2oVdohw
RybWR9Khey424rrmsoz05zUf9mbj0zWixBm6ZxzWPX5Kgex6gAiu4OlKOqn8qYdLU/w/pVr
EoydIwbW22xL7Cn+RtnHHWt1bHaBhelRSWhBz1rP2t2PlMW4jYwkH6D6VlyR4wa6O4hY59D
WVJD14xW9ORlJGSybs+gqIr61pvCFFQGAYrpUjFxKbquzioASCKuSpt+lQ+VkitUzNovWQ3
SK2MVPfR5zxzTbJeUrQvIQTxzXK3aZfQ4+5XHJ/WvcPgL8bP+ELuYvCXim6P/CNTv8A6Pcv
ydPkPr/0yPf+716V5Bf2bbA20/Ws+GxmmY7Iyf5V6EWnE45LWx+okM0c8Mc0MiSxSKHR0bc
rqeQQR1FS/hXxn8Gfij4q8LG28HzyRahpUjbbYXCs7WWeTt2/Mydfl7dq+gdJuoNW8Oya/f
69q0YuJJi00dxJawQkH5VjU87OmCetR7ZJ2MJRsz04frThXi9t48n1RdO8Pm+uLeNmtYXur
eOR7u4JQO7K68AdiTyAc11sEkFh410axj1bUDNM86TWd1eNKCAhKnafpkGrjXT2Jsd5iik6
Uua6RGJ4m8JeH/F+ktpniHTY72A/dY8PEfVWHINWtN0LTtL8O2mgww+bY2sAt0SfD5QDHzZ
61pUtR7OHNzWC7tY5mf4feBrlw03hLS2IG0Yt1HH4Vh+FfhTo/hD4han4s0e7eGK/hMP9nL
GoihBIPynr1H616FS1PsKd00rehXNLuOY9PpRTG7UV0XIPz9mk2HGapvccVLeHDdTVJjuI9
K+WjFH1LkSqzM3pW5ZBljy55rDhzkE4xWrDN8nPapqK+grlqRVFQd6UvuNIOTkVmkQ5B3x/
OgpGo3zSrHGOrtwBUgIUFmYKo5JPQCuF8SeIPt8hs7NttrFxn/nofWt6VKVSVomcppK7PQY
7PzoVuLU+ah4Bzw30PTPtS/ZWZQwVjn2rzLRPEuraDOJLG5/d/wAcEvzRuPQivUtL8Vab4q
sha2cg0XVh/wAsnOY5foeuPasa9KtQ1tePft6o0hKnV20fYqeZbiXyGZopR2cYDU17uzgz5
9wie27mq2paLqESvPrGoPJIvPlwp+VVrTRT5KGeGOJiMs5+dz/QVUeVq97kyVt9BNS1LTri
xkgC+cx+7u+UA9jmueeC4hgF3cW7+RjG4giu0t9NsbQeaI1yOsspziq2q3s0+lTrZxq0I4k
lmX5XH91R3NbRqcrtFCWuxzuk3BEgePJA+YV31trX9nrHqFjdeTcphg+SNuO3vXCQG306OS
502NyjIBIlwuBv/wBmqUmpTXkSrtZGPXPH5VNagq720OmFX2UbS6n0H4T1o+KdO1q8uGOJn
28AAbsYJH1ryiT4PiPUir6q7wFiVUR4cj0J6V2/wnYDwdM54V524+lddeSxqYpgMmNwT9K+
T+tVcDialPDuybt9x2KhCtTUpo8/0vwPo+jN5kdkryDo8nzN/wDWrX1K3tZtMe2v0C28q7W
3HGB6/hXYiKC6bcABmsfxH4Uh1qw+zzRFgDuV8/dx247Gpji5VailWk/Uh01FWSPJp45dFk
bRtUP2nSp/lhuDztz0Brh/EHh660m4EgUvbS/NHMvIYf0r1W90u4jgksdakV4NwWIRr9wdB
+HselZOX0gfYLtV1DSJs7RJ1i9vpX02HxTi+aOr6+fmvM4ZUOb3X8jy/TtWvNNnZ7aTG7hk
dco49CDwa22mtdVsxGsYhlzxC5whP+w38P8Aunium1LwHYajAl7ocpjYjc1sx6+wNcbqFne
2UpjuLVrfbwEZcAD+telGtRxD5oaS/E55Qq0Vyz2Mm5t7m0kKSxOpHZhgiiKTzGVQOc4Aq2
11I0QhkYyIvTcfmT6H09qsWOny3EqOF2mRtiNtx9T+Artc+WN5HNGN5e6W/PXT7H7R1kPyR
A/q1O0XUZBcBmYk571j6xdLcXxji/1MA8tPoKm0df3oPqaj2a9neW7OyFVqdo9D02+1OSTS
rWFz95hxWgszYA/SuRWZrrUreBeicn6CulU8+teRWgo2RrzXd2TtIxHWgTEAVGyu2OaaUbN
c4cxYWYnjrUFvdW6+dHM6FS5yrUAbQCxxXJ3Eu+4kcHOWP5VcKfNdFpmzqGmafITNZXaRP/
cLZU/4Vz05uIG2yKQPUcipVlYEY4qYSZXa3zD0NdkU46PUTM/7Tn5etOEx7Nj2q5Ho0eoGT
yH8iVRkDqprPn0/ULBm8+FinZ1GQa0Ti9CbtFhbgjGfzqdbjkHOfestZFKntTlcgfexQ4XL
U7Gyk+6pll4rGWbn735VOs54weaydMpTNcTOBweanjmm9BisYXR7nNTx3gxycVk6Y+ZG+sx
UDKrmpReEfwisAXg67sini8Pc1k6Icxvi8XjcABUgvLduGxxXO/agR1/E0i3CFqj2BLlc6T
zLVhUEgt2+71qlBJGUFXF8k4NZ8vKSVZbdWX1FZtxYrjOK25GjX7pGapTMW/nW0JMTRz81k
2fWqrWjc8c1uyLnnvUbx8dOa61UZk4I5yS0fn5eaZHbnadwrelRew5qjIDnaq81vGpcxlAi
gi+cADmtJ7c/Lk9e1V7bzPurge9dPpummYLI4OP51lUny6sybtoYv9medCWkTZH/ALQ61EL
OOPiNcD6c16DcaTGbEM/ygDPNczcLCj7IwCaxhXc9jIxo7cxZeNmRs53AkEfSvqb4O2P9q/
CfSvtkrtBbSXB2OSfNfc2M56gcYr5oOxiRIefavor4S6uuj/CeNo0e5cPPcSwRKXkVdxXd6
Y46V1U5XfvbGNXYp6P4z8Aa14c0u1sbS1s/E9jfWsTwSQ7JpGWUKWQr98EdfbrXqUmnJY+L
dBmb/SLu4uLh5pGOSv7ngA+gr448KQJN8S9Emkbar6irbs7do3Zr6L+I3xOm8KXGgaxDpR1
FEmdlzmKOaN48Eqx6MPQit4uPNqYyVnZHtgNLmvNPCvxr8A+KfLgTVhpd+wGbTUMRNn0Dfd
b8DXo0cqSRiSN1dG6OpBB/EV3xqJ7GbTW5Nu9KUNUYal3cVpcRJmlHv1qMHtTgadwJCpwKK
azYx9KKu6A/PS6O5jVZF9OaluOZDQvC181sj6S49Fx1qwjYGBVVSdw9KnU8UrCbH7zkVYhL
MvTmqqgswHWtzS9OkupljUEdz7Cs5yUFdkWu7Iy9RsWvtOktd5QuOCDXmWo6feadceXcxkD
+FscEV9C/2TDHbs+5F2Z3d65TUrWyvUe3mRJ4j146UsHj48zjFaE1aDtqeNqH3qijcx6Ad6
6nT/CmrTxrexuIHX5lLdqdqHh250ac6pp/+kQxsC0bdVFax8aMlqGWwEOBjEj/ANBXq1asp
JOkc8IJfESWHirVtNxpfiC1a4gTpKfvxj2buPrW7JeK8CSaayXRl+7uO0D6+n0rEjgu/EFr
HdXF5EqkfLFGoyuexrKvre/8PyBkV5rNzneqkgH3FcLpQlL3dJduh0c/SWp1os1EbXurXAk
WJd7KP9WgHt3qjpOoW3iDWEk1C4Sx0+HPkRuwUH1Y9ulYl9qK6rpyJJcSW8UhypBO1/Y9iM
1z9vbtd6qtrcjKwL07GqjR5oS5nZ/l6GsW4yTtc6vUbk63c6lqlmvkWaIVhHQmNeGb6niuX
kufKuH5zuG0g1674Y8NxarFqcAtjHFHp8dvCH+USSyHcSM9cYryLXbG6069e0urdoZ4yVYM
ME+9Z4OtTqTlRj0saYyMoe8elfDvxKtv4audO3KksNxuAzyytzn867STW4pLZtxySMEV836
bqU2m36XMbZxwy+or0KPVvOtkljfKSDIwea4sblcfauouup04LFKVPke6PTbDxCqhVZ8Ovy
89D6Gu30vUo7iMeYQRXz+upmNwWPHpXYaD4mjUrGzY9K8qvgeVc0UdU2pHeeIrW3NhcTRRr
uxv59q8xuNFF1qMcQU/Z7mNm8wN0Y859gK2vEniVrwJpdn88svBAPb1+lGnW0lxpc9nG/mX
Mce5F/vHuKqlGVCF72uYxSvqZFm+oRRSyRsjS2yhQCdqOB0OTwM1fj1bSNai+w69pxhlYYZ
XXO0/XtXXeHPCsNzojy3sPmmVt7Bv0/KsnVfB9/DLstibuwVS0YkwrIT/AAhhz+fFYvEUZz
cXo112HVcm+6OE1r4b6eZBLo+oo6H5mhdwDt74P+NUNet20tbq4WHyo4LVYLUHtv7/AFwDX
ZL4Yuoot1jebL0A/JOuVP4+1c58SgU061t1bcwJdyBjJHGcfXNephsRKpVhTlPmRwyjGEZO
KszyBh82M8+tbOkyLb5kk5AFZSIZJfbv7V1/hfQn1W5WSSNlsouSx4Dn0FfU1pqMfePOo3T
5jf8AD9mVtW1CYEPMMID2X/69bkaMx9varLW/l7VAAAHAHQVetrQCPcRzjnNfO1avM+ZnWk
UVUZCtxTpFUD3qeZFV8+lUJmb8BWa1LILtvKtZn/uqetcUXPXvXUatPt0yVc9sVyDPz7130
I6MTdiXeeKek+PlaoFbd6U6THSum3QnmNrRpx9uK+q11kW11wwBHcEcVwelybdRhP8AtYru
ID0+bB71w142kVzFC+8N6ZdZZUMDnvGcfpXM3vhfULfL2si3Kf3ejV3zZC4BBqtI34VMK04
9RaM8tma4tX23ELxezjFMW/2n72RXpFwkM0WyeNZEJ6MM1z954Y0mYkxrJbt/0zbj9a7oV4
v4kZtS6HOLqKkcVMt8pPapLjwncR5a1vUkX+7INprMm0nVrYnzLNyPVPmFdC9nLZkc81ujU
F4ueKmW7X1xXNeZNH96NlPuDTxdH+9TdEftTpRdL0DcU37T6VgLct/ep4ucVHsSvanY2lx+
6jrRkmKgY44rnNOuFaFDntWpLNxx6CuGcLSNVK483TBmJPtUP2w5+9VJpTtbPrUDSck9KtU
0LmNP7ZwOaet0rZDDNY+/OecU9ZNgwOTT9miXI0JcY3K2M+tQxWzXEhXsPSiFJJmCdSa6G2
tUhj2R/M7feapb5NDGcitZacrSqo/AeldzY28MARSwGBzWAkYtgCBzSPqTKSvf1NcdRSqGD
NnV7wFDHG25T6Vw17KUZsN+VWLu+lEm4NVJmEgLEda6KNPkRLKCXDCUM2cV9X/B7XPD+n/C
XTobvWtPguXadmimuER0yx6gnPSvlC6VVUlayJSC3CAt616EEt0ZTjzI7zwPc2p+K2jfari
OC2GphnkkICqAxOSTxivb/wBoDWNE1PwfpMen6pZXjpfF2S3mVyo2HkgHpXygxYct19KcLk
qMDA+lXbRpdRW1TJ7wozEEAjP1re8NeOPFnhaT/iQ+IbuzTqYg++NvqjZFchLM2/rzRFcYY
cUcmhVz6L0L9ozxhboqarp+naoMY3AGFz7nHH6V3+m/tE6HcKi3+gXtvIfvGKRXUfyNfJdr
ccCtWC6+U81k51I7MThF9D6/T46+AW4ee+j/AN61PH5Gpm+OXw4VctrE4Pp9lfP8q+RFutq
4OOaryTEg4oWIq9yfZRPr4/Hv4a8f8TS6/wDAR6K+ORI3r+tFae3qdw9lEuyZZyG5puPlPa
lb7x5FKo4O6uM9a4iqWJwakXsOuKRTwQKFbHA60E3NK0iDOO7E4Ap3ijXl0XTho9hKVvpeZ
pFP+rHp9az7nV00az84YNwfuDuK4Ce8luLl5ZHMk8hLEnkmpp4d1p80vhX4l86pq/U6Ww8S
6ja2Vyss7SxMNu52ywPtWpb38NlajEv2y8lALRo2UQ+ma4u8s7y0htnmhc2rYd225xntV46
/a2SeXoluwHVpJRlj/hXVKhF6wW5n7a+knsdR9lvNSYPeSFY85ES8AU++8Madd24Df6NIo+
WXPT65rmbfxFrGrXa2dq0UTN0A4z+NbMOg61KQ15ew7eu0ZY1k4SpvV2DmjNGRYadLo+sps
1RJ4g2HFvkkj/GutOrR6h5+mWgdFnXyfMkkCsM+vYU+20nyCN9xkDj5VxxXL+LbbTtPaIrv
j87ICrzz6mp1rzSb1/r0HzQgth+uyXfhi5t9HmZJ7W3jDC3Zg64PbPvVfw3qFnb6nc3U9ur
4XdFG3IB68n0HpXIXM1wzh5mdtwABkOSRU9rdGPdg4DCu36r+65ZbvdrQUMVaqpLZHokXij
ULsTSXOoOVI8tV2/KMnsB0qlLfRatGml+IpnYRjZDfH5ng9A395P1Fcl9rZInWNuO+O9WVu
lzvfJR+p67TXN9UjHWKt2t0OuriXUXLJ3K+s6Df6PdtDcx8dUkXlJV7Mp7g0/RtQNs5tpGx
Gx4J/hNdNo2vLFajRdS23Gmu/wAnmjPkk9gewNO1jwQsiveaLIDGBuMLHJ/A96v6wv4WI08
+n/AORUZRftKP3EbDzepqs99Pp5+T5nfhVB5P/wBasyyur6CX7LLC8kinYq4+bd6U66jkWR
2dw8rcSP2H+yPb+dJUrO0tjodbmjeO50+j6hHErzO/mTPwW9fYe1dxoDSw3MWptMBIDwme1
eWWEDWjLNcZDt92M9QPU/0rrbHUJgFZWAHYelediqN78vU2hNtan0p4fvbO5s0ePADDlfSm
X0Yjdgn3c5AFeWeHdYuLdQyufUDsa76LWLe5hVmkAJHevj6+H5W0bwi90BEciksuWXp9K8k
+IGk3WoaiWtIJJtmI8Bcnnofp716fcXcaOFVgQ5wMetTW7ojsrY3EYJ9a1wEpUajmkY13eJ
4Jp/gCS3mEmqNt7mJev0NdekccMSwwxqkaDCqowAK7zWNNS5i86P7wHOK4q4iaORlOQR2Nf
QfWZVtZM4Y2toQKoZhn8q0k5i+UYArL3fNwDUwuDtxSkrlx0I7nlzWVcY2HBxV+eTcpHSs2
VCwJNaQQ2zB1mX/Qwvdmrmmre1zhoUz6msF2wcdK9aj8Jmxu4r/hSF2PJNN3c+opW68Gt7E
k0Em24iYdQwzXbQzkKDmuEGAd3U12dv8APBGeACoOa5qy2Gmai3BK+1Md2wc5qIbVHHJprO
mPm/OuWw2yC6uPL8vau7cwU+1JI4z3JqO6kChNoH3xTGcMxyea1SJuP7E9BTg+B1qJRnjv6
1KEGMnn2FMLina3DRq31UVG1hYTH95ZwnP+xVhU3KGxxTsAHpSv2FcpP4c0eX/l0CZ5+QkV
Vk8LaOn8Mh+rVtGTB+U1DJIcHpVKc+5N0cpNHFZX720GdigYBPNWJJjnr2qnqbH+3X91U/p
RK/OfaulxvZjUgeQgDnqc00PuFVZJP3gB42rik83ywCevpV8oucu71UbifmPr3qeBCSN33m
rMjmEkgZsYHStO1k5Lbck/pUyjYzc7m3bRcgDp61pRsY5NqZb6VWgZRbFuAcetW7GNZImdn
C/WuFvqyTVhUzbfMXHrVHWbeOOHzFOMdx3qYTukiorDae9VtSYXGI94IHpWUU+ZCZzSqZZC
XJx1qZiQm1auNbxwxhjgmqhmDtxgY7V2J3IM67DlelUcbeccitO5Ybd3WqoVWbK1tF6AZV0
ZXbpgVWCSA47mt1rViOF/Sq/2c+Z8y1qqhNjMMGcEsc1GUKnp0rXeED7oqlNFwSufyq1O4h
YJsLjPNX4Jxt/GsVflb0qys+0YPFEo3EmbSz7pAM1ad18rA6msO3lLk9j2rTjUunBOa55Rs
UKH46UU9bV2XO5R9aKNANBkYNzxRzsPPPvUkh+bnrRt+U/yrnPRIOcZzSqeff2qQR7hjH4U
eWyL15pgcl4givW1fz1VpIiAUPYVc8O6SpX+0LqPOT8isOtb44JAxg+op/mbvl7CtnVfJyI
z5FzcxegWOT5ZoxIOuG5AP0rkPF2mQ2bQ3WmW5j84mN1ToT24roI7oeacNjtVlpN4AKhuc8
joaxhJ05cw5R5lYy/DWj/2ZapNOn+lyjLcfcHpXUI/y1nIeR/OrCscVFRucuZiSUVZFwthc
15r42uGl1eOMjKxQ7vxNehbvlxntXm3iBxNfarKefLVIVPoSea6MIrTuZ1NULrNukllaFF+
eK3QOB7jNc6u5Tz07V0ENwZYwzMrkgD9MVm3tqqjzIxgdx6V3Uny+4yq8FJKpEhH3fUUoM2
PlbkdAaigk/5Zt07H0q6I+M961loc8feEhuN22OX5R03DpXR6f4kn02L7PcEzwqPlIPOPSu
QkG3P1p1u/JabJiA4B6k/4VnUoRqR97YuFeUHpueiaHZwy6Zc6k0y3Gs3+7y0TkW4Pr7np7
VWfTxZnzHWO+vl+7Cn/AB7wn3P8RHoK5O01CeGYyWtxtcrhlHAI9K6Cw8RxYEd6nl+jAcVw
ToVIyclrf+reh1QqwaS2Mm41Z2uXa7jKS7vm5rT0/V0nnEccgGemTgVavtL03WEEsUo8zHD
oev1rlLrR77T5clSyjo6dK2gqVWPLsyHKrTd90ex6dqkKJFDC+4pyzf3jXTWt6yHcWxGeee
1eEaZqepxMDG+QD3Fd3otxrGuObWNvmAJ644rw8VgOW7vod9PEpo67Udc+0SxwrMNynOF7f
/Xq1beJZhIiyvkr3PU1ws9pdaddNHcxtGV49efrUcd5IJdjHkfqK5lhYpe6TKd3dntVnqSX
kPmKR6MKx9ZswxMyDmuYsdRksYkujMqp3LdK6TT9Xh1aGTajlF4LkYVifSuOzg+YylDl95b
HPPkE1XLFflrX1GxeGRnVdydcisaYrGuW4HTPvXdCSktBDWbA5PNVZJMqRUr+lVXYKff0Nd
CEcvrj5vAo/hUVisCW6Vq6s4k1KX5umBWWznOBz7161P4UQyMAZ4Oaeqkke36U0E//AFqlH
TitSBwTArrtPYf2fCf9muQ3e9dLpLs2nIvoSK562w0aRkXGaaWBUMO9McFQeOnpVaGUvArd
Gx0PWudIb1K2pTCIQgjrIKlzlifesnWpMywR+nzGtSP5okYc5Het7WiiLllOhq0vPbmqYYY
H9KespyORWTQrmiFXZyevaoH6n2pn2j5ajeXdn5sVCTAczcYFRM+QBwT61G0hP3aRW+fJrV
Ik5zUYmbX3yM4Rc1XnO1qn1KYHXphn+FRx9KrXHzAnv2rsXS5BRLcks3vxUW9mbOac6lm2L
zjr7VNHbkpzxXSrIxbuMhP70YPetlJUjVU6GsgRlDkdalV9hBfl/wCVZSVy0db9qjMSxqeo
qaG42qV8ziuXS43sGBwR61OL5VcKrfWub2XQdzq47wMirnkUrJ8pkLc1kJKpgEg601tSOwx
549az5Owrli4uNwZScjpUcMaqm8tms57hW7+/BqNbqQLs3cVpyaaElueSJmxke9SQLCzdeK
x5ZueP/wBdTW8+1hk4/Gm4Ow0zqlsQbXeOlUJrZWI7H1q9b33/ABLiuQfxqi9yhbPU1xx5r
sopSxhGxjmqTrGxI/WtSZxINyqCTWJdS+VOQR+FddO7IZRljUMSpxVb7zDNSSybmJ/nTEUs
1di2My1a5WQE1vW7KMbuPWseOPgdato7KmD+tYVPeLRsC8RPlwDRWJ9owSN2KKz9kgudAJD
v55Bp/mjGKpySFT1OKi87rWfLc9C5pKwzkcUOx6noaorON1K1welLlETyNhcVUeYlu+PSpH
k/d7qolye+KqKAtB8nPrVuCbDCMtkGs1WOAKnVsEe1NoDYSrEZ446VUiZmQEjBNWohnpWDE
Tj/AFbk9ACeK831GWJtIu1CkyzTiRm7YzXd6rdLCLTTlfbPeSqn+6ueT+Vcjrl9px16+tPs
wFgFaOPZ1Vuze/NbULqVref3BZcrbfkcvaTeUTGTj+VaFxLHcRxwQtlzncfX6VnTW0sYEy4
kjP8AEvOPrVuzVJomUthux7/hXqTS+JHLGUkvZsilt9vzRt04IPUU+2mZjsY4A6n2q20wjH
+mIw7CVR96iOyjQmfho8blQdc+hqebT3h8mvukH2cHE0i5DE7Ez973PtVW4jkkfj8x0q9Pd
ozlmR8n07VXN1DjjcB7inHm3sTPl2IBb7cMM5qdDKcKw3fXg0faImOBKB9RS7u+5SPWm2+p
KstizBL5MmRvb/ajbDCt201SSRVh85Zs8bZUw351z9pbvcXAVeW9c4x711FjJZ6ORHdxHz3
wUmaPCNn/AGj2rhr8u1rs7KN972RrabodrqFwGlt5rXn5l6Bq6nwjoVwPE76g6i2gs2aFY0
bIkqhp2oxTSorHyn7An5T9DXUeF7lWtpJFcMHnZsjnvXjV5TUd9zdt66WN+/0y3uoZYZI1I
dgx45rk9U8IRKhn05iGHPlv/Q13MkispbvwaqXHQ4FeZGck9GU9Th7TQZbqIDUgVjX7sY9f
U1v6fugT7LtC+XwAOhFWWGW+bp29qTbiQdMjofWlKbloylr7rLe5Zo9rc49a5vVrQ25+UfI
zflWyJPLkGeh/nTtQWOay+bGSRUU5ezkuxlHscdJ8rdaz5t2epzWpqVu0NyiEHrx71mSrtR
2PZTzXr03fUb0OLuDuuZWznLHpUJ29j+JqxI0e0nBJz3qBY2clgM17C2OdiBemOKlUrj5hU
ZUp35pOcetOwXHlgvQVvaHKpt5FPOGrnxyAa19E3LLMnqM1nUXujW5vswxwO3SqUHlHyuR5
rKcepGamkyI2bPRSaz9NlBht2Zc/K/PpzXMloBQ1OIPqjjOVAAraskD2ER9BiubluGe6kkD
A5YnmtzSbkNZshPKtW001FBoWZEA4/Wo/u5xzU3mLv+bpSNtYnaPyrJEEW9unpTcMxqfyiw
61II41A+bJp3EVgvHFHlsScGrW1c8UhCAcA5HajmEcVqCsPENwP93+VSSEJGZJDwBRqGD4g
uicZyP5VU1KUC3WIZBY9/Su9K9kZXsmVoGy0k5HWrX2j5Svc1WXiJI+3U1GHG4/lW1rmV7G
nDGJYzIefQVXfLkr6U2O8aKIxqPxPaiOXOWPWskmm2a3GAOG2Jkn2q1DC+/5uuKs2yxFd3O
48dKfL+7lVs4Hv1FS562JHNLJDGF7dqqvcFk5PNSTybs4bk1SYAjGcU4ibFaZvvZxUa3L7j
3pxjYjimQwfvgGOKvQkkcyH5sGmpKyt05rdt4ITENy/lVO+tFU7oxkGslUTdh2HQXzLbFAa
b9oYtyKqLGyqpo8xVHzsFI96ORBcuS3RCfKcVSZnuZcsd3vULTJn7wP41JBPCh6jP1q1Gwr
3KdzmN9oqa0Gcd/XNRTgSS7getW7KFiAv86uWkRdTUtQAuGAx71NJGpGDyO2OlNij2AZ21N
NtdRjpj0rjb1LMmRXDkbKKkkd0kK+ZwPWiulXJNOVvnPrUDHjrzRK3zGo85yaySO4XJznNS
O/QVD973p4Ug0mguWM7oTn0zUGMgGpwdsL+4qFecDIFQixQPwqdTwPaoemD19qmj570xXNe
EHaq9eKtvJHZ2r3ErABBkZ9ar2q7lXPAxz7VgaxqRvbk29tIptUYIW9WFYqPMyb3djLt7yW
71q51S6kLvB93PAXPoKw71t1w8gyQ5Lc1ZguPKlullziY7iarNgnc7BV/wBqvThG0rmUneC
iVY7h7djsJ29MetWVEdwoeEfZpFHf7h/wNRubdPmWIn0BqpJIz57e1dFubVaHO3y6PU2l8m
GWP7S7SSYB5qeULIrSQNhu6no3+FYcN46R+VIoli7K3UfQ1bRmC7oZN6kYKn7y1jKm1qzSN
S+w2W4BU742Vx2P+NRpEkwbcSuRkHFP2XDSH5DK/wDdxnFasGi6rekNLFsGOGcdB9Kcpxgt
XYSjKb2MGS2ZTjcpHqKsRabeOnmLFJ5Y53YOK7qw8J2qKn2h2Yg5Yn/CunWONY/KWMBMYxi
uWWN6RRaoRjuzzXSbO0cTW91fyW1w/EeB8mf9o11Ph25a/tm0jU0julhLIC3PA7VY1Xw3b3
yF7fEE4/I1z2irdaPr01vcja8e1jjoQaxnJVYuXU1jo+XodHN4fmtNzaTcZi6/ZZjlf+Ant
V/wp4mtLdFtZEaJdxPTkHv9RViK/t7iGV0cK0aksrHG3im6da20+i2sE0CshXd05BJ9a46j
UlaRtCTS97Y66+1+3jNm9vdK8av++VeTt+lXv7V+0DzI7WU2x6ykY/SvPY4PsuqtGjB1UjD
9fwrt7bVY5BuLF1VcMijG36e1ePWgobHbGN1oaI2yJuRg6HuDSEKYynUjoarwLbqHltsBZG
3MR61KzK2HBwR+tctn1IaVyKQgoM1SuLhsRw9fnzVtv3o64Hc1i6xMIpoxG3I5rWEebQy2f
Mbeo2sFx5G44c5wffFcbq0Zht5/k5AxXQfbm+22I2545z71D4rg36Y0i8HIH1rbDycJKL6h
Jdjy6WNhycD2qu0kg+7wPQVenjwTu6+9VmXjCivooswaKw8x25OKdsb+9k08HaeRVlGXbit
GyUikS6dulaWjT41Db03KQRVKcrzgiq0cksMokhcq47+lHLzRJvY7S54tJm3Ywh61j206w2
gXdkrHIc/yrMbUL2RGSS4Yg8EY61XaSTaVH51nGlbRj5hGCnPOK1dDkxcSRsfvLmstYztB6
1e0txHqUfo2VrWfwtEo6bMKAELuNMzuOcACp1hRl561Gy4bHUe9cSAbk4pAfwqVUHSp0hB6
jjuaYit8x74zSbSSADVhgqnCihVJA4oEcReAnxDdZPRsfpWZftuvcdk4rVux/wAVHe9f9Z/
SsK4k3Xcr+rGvSprX5GEnoTbWdT6kdqLSIPMFkJ/xqKKX8DR57JLvU89sVrZ6ozfcmuYjDL
tzx1qBXKjj86fK7zkMxyahPHalFaalXNO2uX4Xd8vcHpVxYWlbeMk/zrLgX7uTxXUWka+QO
RnFc9R8uqLMiSJ1GOh96YIF6k/hWzNbAEs3A96z5kkKkRrn/aaojO4mirIhWPcjYxVUzp/r
AxZx1xVS4kdXKiYsw/IVD9oZlHOWzz711KGhDZtLqkipmGJce5zSTXsptxMs+8n/AJYnArD
3sucng9RSr5I+YKCSOcCj2UUHMSz3LyHzIopIyOqls1C10swGYcOO4qbzPlH7vbnjOc1Bs4
POMnrWqS7E6kTj04/pTdrY6kGpjGU6jIqNmx05rREjAZAeGbirEd9ewD5ZMgeoqFWXOGJ/A
VZCxyD5XyaUrdUIsw+I7qPiSNWHtxV6DxBDIcSKyZ9elc/NEByDntUCg7qn2NOXQfNJHZiS
0mHmeaDn0NFcwjMq420VPsfMrnO6uLfk8VWMLYPcelackgYnvTMAg153M0eja5ShtzkZqWb
y4h8xGfTuaS5uBANiDMh/SqYDMdzncx9aer1Y9iTzWkBQfKvf1qSOPd0HH86Yik8d61bS3L
EccClJ2GkNjtmIzjIpzW4zgVsLAQu1Rk45GOlR+SihpZWCpGMsawU7jkrGXqrzWvh6byziU
rnd6CuJtmxo6cnPmEk12F5ftLpF0Dwb9tijHKxL3/E1xcMKpMy3DPFbK3zNjr6AeprrofC0
+5EouLUu4rqbjdN/qoUUAyEf5yazZZ3YgYIVfug/zPvVy9u/tDKqr5cCf6uMfzPvUml6dca
jOY4LcSg8F24Ce+a7Y+7Hmkc03zSsmZQ3SOBgliegrcsvDmpXMW82BAboXO3Hviu303w/Z2
MaMY0eYfx7f5VrhcfWuSpjOkUNUkt9ThD4LnMPE8SSdRjJz+NaFv4Nt1hQTXBdsjcEGAR6V
1OacnIHOa55YmpbctQW5mWmgaZZTCa3gKvjbyxINaWxVG1QMjtT3b5QKYepHWudycndliqy
80/fxioscnFOUZzzSuIkD1yuuRlPEccwHE9sw+pXmupUZrH16EF7KXushU/QiqhK0hrdGRr
1rcDTo722iZ4pEBkZP4Pr7U6LxVJbWy2Dw7PKjH7xPvP7e31rZc/8UPI3/TDbn8azn8KLqW
nR3VnKI7oqMq/3WI9PStIyi42qdAbabaMaHVru51FJJZPLiPyhE6Af4+9d9A+y1ja3kKso6
15pNb3WnXZt7u3aGUclWHX6V3fhnztU8uzhYSMB8xHRR71njIRUVNbI3w9R31Oh0TU7u6nM
LoPMU/MexH+NdGvPHoarxaTHpaExfNI333PU04OfNBzya8OdnrHY6XK5b8pW9cegrB1CMPd
sNuQBit3zcRsfQZrnfO3ysWPzn1qaae5OjKwmdJ43Yf6vGB64rQv9Qjv7NYwhX5skGsq4Pz
bhVQz+Wfaur2fNZhEo6pYqh82PknrWG0SkHnmuuRlnOCBjvWPqFmImLKvBPUV3Uar+GRNSP
VHPyIAMnNQF2Hyjk+tX5FGCuaqPGcA+9elF3OVog2uWBYYo+XnJ61L5ZI4PNJ5TAVdyLDRt
B9f60pQ9qcq8cdBSlm5HakBGdwO3rjjin2zNFdxSYIwwpOM/4Uh3M3XFMk7oYwG7UjAN2p9
rC32SHcdx2jmrDREAcVwAQxxrnJqz8qJxihI+M1KId4C/nTJZS8ve4qwkOeMcU8R7XxVmJe
QDxQJnmF+uPEGoMf8AnqwrmJm/eHJ5ya67UPm1zUSBx57D9a4+4GJ2Hoa9WhqY1NgR/cVfi
WJoT8vzkf5NZW7Aznn0x0q1BMfmAbjFbzj2MUyU8fL1qNtw+btnt2p5G45X9atWlt5oIccV
m3y6s1jroLaDeyjOfatWXUreygwHzOOPLPQVjzz/AGElIWG719KyZJJJCZHJOT+dQqXtHd7
DcuU3v7cuLhj+7U7f88Us2pSzQfuwD6r3FYEUjI25WwQO/epGUM2/dz6g4q3RinsTzssybG
JZlMZPX0qs3ldmO6jb9T+NJtJxitErE7h8zA7vmx0oVWzlUJp21wCseQT+tNibDcsRzVdBE
+JmHyjAzwKaRdbSrYIPbFX43j/iOcccipjHHIGEakMBu5PH4Vhz26F2MZZJI+GGVpj47c1a
kAZiobI9DVGRWQlWHNbx1M2Lx1zn6dqlBYru4yO/Sq3P409EYg5GR71bQkyd5Izn5tzHrio
4wrDqBnvmoz8pxinbEZQ0UgL/AN2lawXL8cbCMDcre+aKrRbwmNuOaKmw7nalmDn5uPanzX
HkwE/xnoKneFVyTzjnNZDOJbhix47D0rzVaR6Owi7yxdjknrzzU8bc4prJ128j1p8CksO1U
xl23iDSZrorSHyo97YwB1qhptqXbgVo6spt9OEQ+Vp2ES49+tcFSV5cp0RTHw3LfZmMf37v
/wBFg8fmayvEc0kOjy7eEH5s1LeakljYXN3GhkaMYRQOFUDAzWBdah9o0mza8YMGjLye5Jq
qUHpK3UUmrtDrS5WTT4ry8cRwpEI8/wB7HZffNc7f3h1K8Ajj2RL8sca9v/rmoXSSdV2l/L
yRDEeePaun0TRUsUF1dL5k55APRP8A69d6jGlefU55TlL3ehBp3heIos182SekS/1NdlaQ2
8MKx28SRxjoqiqG7B3HIWrFtPslwTw1clSUp7saSWxpcA570hI280meeuaZI2BXIXYiZvmq
ROn3qgY5Ppx1qMTbDVbhYts3FRbuevGagafJ96kQkgFeaLWESK6/aSu4k7elTL0qup/fH12
9anUHipJJ2OxB2HeuL1rVluNQtrWMkxrMpwP4jmuuu7a4udPnhtWVZ3TajP0H1rl/+EG1ZI
Gvo7hLi9icMkKD7wHcZ7+1a0eRXlNkyb6FtdSs5vCLWiy4ufN8nySOcbutdRbtbaXokM19c
LArZCg8s30Fcdp97Y3tnZaXPH9nvY7/AM6aQkBZAeDu9xUvim4sbjW3it75rwRqBJMV2xwD
tGg7+5qHG9T2eq3Zta8eY6iNtF8SxNb7BcMnPlyrtce6mt3RYLXTV+z2kCwoeuByfqa868N
zs+uWQtGwDKANozj616PKyrcuynjdxiuetHlbp9Aask0dDIPNh56isGXMV6qM2AelbNjMsk
Y3fSq2oQL56MF7HmvNjpJxZpCXQrGQqjHrxXLSzfMW6E9K6ZmxE3c4rkJuC3UHPftW9KOrN
NmEszZJzkH9KqSscf4U5s45NQMx5zXbGImS2sxjkHOBVudkmiKjmslj8wqzC3GD/wDrqpQ+
0UpdGZdzCYXPFUnXPtXRXEAkQYXPv61iyQtG5yCR2zXVTndGUo2Kipgnuak2jnnBpxU/So3
LDjJP1ro3MWNbGKhY9fWnM3y4qI81aRk2L/CPX60qLlhxnmlUYxmpFI3ZPGOee9Mk9DtY/w
DRogP7o/lVpo8gDAH1pLHZLZQyRtlSowauNESAe9cLEyukGe2R6VL5Sr0HFOVWzjvUxj+UZ
5oEUGj3H7vNSxxl2HHQipwmX/rUqRjeBjuOlSI8huH36zqB9bh/51x962Ll/Ymu0lhUalfn
/pu/8zXD3jEysT1yQfzr18Pq2ZVNkR7+PWno2DUHXkUqtxzXdY5zQi4Uc8VeS9W3tm2n5zw
Ky4ZR0NRMxZi1YOHM9TVTsOmclzk8nk1F3pD3pO1bpWM2SKRxUykAAY4NV6cGIWpauNMs9e
+M0vmBT8g59ahG7aG2/U0BziosVckLM4z0b1HeopFySc4P86eMtzuqZYSRyCR9KNgtcgRpM
Y3HFSqzKVbdnPqelSmEcAZBpPKBADcgeh5qbpjsyNpEYFWxg+nWqp3P15xV5oYCNqSYYdia
pP8AKTjkdKqNiXcTeV+UgOO1Sx3EYHMTY/OoNxFJls9PyrS1ybk8hjZfkbI7VCMZ5wPelVW
ZsIpJ64FDDIxjFCVhFuNUCDE9FQRj5elFKwz0nUn+zxFCOWrF27gePyrS1bdJfsM5C8VVCY
X/AAryYaI9RlfHQVctvlaodpxu/CpY/l471b1JWh1Gn3kNvF5jDJ9K5vUPECX3iWJbmUpaw
Z2gc5am3V39msnkJ5A4+tcWZ287zTy5+7noPc1lSw0ZScmaOty2NvU9UWSCSyhkIT+M+vsf
asq1hu7iSKOOJpVz8qE8H/61MtbWa9m2xjIY5YnoK7Kyt4bOHZHyx+8x6muqTVGPLEwV5u8
hNM01bVvtF03m3R/JPYVr9efyqqrbTT/O2g1xSu3c3SHSHj5qYzYAwTSNJuUZ70wEMvWpLN
iCfzYFk79DT+DjvVGwc5kj/EVeC84znNc8tGMiYHnFQsvI71bMbN0pvlYNK4FMoRzj61LHI
AdoFTfZ5HPyox+gpRbMpwyYNHMmQxImzeMO4XtVwdOlUreKQ6q3QJt/StfyV781nJ2IEjft
itOzkYzKemO+f1rM2j+EYPtVHXb2bTvDd5cxN+8ZREp/u7jgn8qz5ed8q6iOY8YXOlS6zEN
JW1jhgTBaAEO7ZyWdu5J/SuaaQyYihBIJyB3Y+tVJCwZIwpx29TXZ+DvDLajdfabr5YIj+8
Pp/sj3P6V7L5cPSvJ7BF8zudV4F0IabYPqlwv76RSsOff7zD+QroJE3HK1O2WYxwrsRFCqg
6ACmeXKCOorwZScpOct2U3cks5GikA5x3FaVwVlkjTP8JrH2yK2SefSrEbzPqcK8Y2965ak
deZAiKR9khVs1y94VF05bjcxrrr2ExylvX0ri9Sk/wBII6fMa6qPvGylcizk0wx5GaZuPbp
SMzd660h3I2T5jihTt6UMzYpnzela2EaUEgYBSahvLU7SwH1qvGzqa1Y/30YDHkCsJJwdyr
3OXkjZCQ569KrsOoHQVv3dmOuPofSstodpOV5FdtOakjBozWQ/hSeUdu7B25xnHGatshNNC
tt25O3Ocds103MWQbeBxT1UDLUYGDTv4R9aYj07Too0062WNQoMYOB61oCPOMVFYwn+y7U4
B/dj+VXljNeeySARHrikZOAWNXNpAz0o8rKc8/WpuIpiP1FPVcHJHIPWrPlgNQy4U8UmxHi
jMWvrpwes78n/AHjXEXylbqYejniuyt2Vp7kH/ns/865bXI/L1F8DAcBsV7OHdptGdT4UZy
cgfwn3704r+dRRMwbbkYbjnpVgHgbuf9qu96HOhmflpO2KU49cU3OV680DF7f1pBjpQc8Y5
pcEmgRJH15GaR4yuGIwKj+YH2qTzpMDPOPUUrMYK208ZAPpQx75z700n5iQKescjLlVyPak
NCxybSMYP1q/FdDbiRePVe1ZxUg/MpB96cp285/KplFMpNo23mt5olKRODjBz3qk6gMCpwf
WoY3bouae6ux6E/UVio8pd7jXklI+ZwcdDjmq0jEtk8/SpZFbb0NRN09q2iZsib8aAfxp5X
g84qM/LWhA/n7wO0j3oamA0bu1AEy9OM4oojzsooGd9MzNO7Hrmg4CbaJR85bHFRn7n1rx7
HqMQ06M88Co6ZJcJZwSXMh27B8v17Vdr7GQmuSWEOnPbySb70t8qhuF9SRXKW1pJczCNM8n
k+lH72d2kkYvK/JPUmt/TbdraFi+Mvj8K6F+6ja+pm/feqLVtBFZ24ijGPUnuauQtuPXNVD
3brinI21hhhXPJXNEzW4VQT+lV3kDGmfaMIQageRm+6vFZqPc0uWN/RTTVAIPOTn1qmZHz3
pvmSAHBGDT5R3Nmxyt0o3ZDDFbCgr/ABHNctaXDR3Ebu3Cn9K6eGRZlysgI/lXLVjY0TLUQ
8zhn5qYW4RuTz6moEjOeDViOMk7mGQP9quSQ7lqN4VXLMPpVe5uFMbGNCcDip18lV+aMZHc
VBegyWknknyyBnNZrcTOejuLgXHnBjvPFdOiyPGpYc4ya5iMvn7wUV2NgjraxmRvMbHJrSs
yBsdtxnGBSzWEN3byWtxGHhkXa6n0rQDZAG0AVMoVgPlrl5ncRxUPgGyiug5vpHhU/KhQbw
PTNdjaWsVvBHb26LDEgwFX+vvVgRg/N61MqIoJbGB3pzqSn8TuIoQwtHqszM+VKjitAnArG
t9QgbW3Bz5TfKp7ZrbEa88/nUyXcCo3ALAdunrXMJqVwuoGRmIdTgY7V1N5FI9tII32NtOG
rz/e6ytuYk5PNa048yYXPTAv2qyjkbGSoJPvXnWpMpvpNpPDEGvQNEDf2XCJJTIWXPPb2rm
PFWnrb3iXSqAkvBA9aih7suVgpHOLx15p20fWm554xSg5Fd5pzCbQeOlKF9aPm3eo9qdt6e
1UO4zGCe1TwzFWFQkcn1pFOGpWuNM2jEs8WfvHvWVdWmc44I7+tXLSfbwT+FXJoVkTcneud
N05Es5Jo6gde3T2rYu7fkso57is1lr0YS5iGVCtIO+QKlZeOaQArg9/WtjM9d09cabbA/8A
PJePwq6qntVawB/s62z/AM81/lV1R9a8+W5AFfXrSgdgMCl/nSbu1ZgBTmoJuIXPTCk/pU2
7GapX022xuXJ+7E5/SmkTc8IsJd13P7ux/WsjWxuKP1IJXNT2EjK7MO+TUd9mW2dcc5r3Ir
lqXIlrE57ofenIxV9obIzTWGDQMZUj8a9A5San7eBk4Pemjb+NPePHP61BRH83pnFOXkYJw
KcGKn0FObqSUwO2KLgJgAZHI9qNv1/GlyGbvk9akQZPPI9c9KluwyIqOlOiuHt3B52j061N
8qjOTj86seVBKg2PvyKlyXUqwyWWKdN4+YnuetV1GMjtUzWrJnHB9qIRGx2TBjj+71qVZLQ
evUfC4X5doz2arcaiY7QxBA5JbrVWWFUG+KQsvcMMEfhUCyP5ij5m7ADv7VDV9UVexdkjQL
iScL7HofxrOmj8tj3FdLY+Hry4hDXDC3hbnyyuSfemz6HZQFl2s/uWrONaKdr3BxbOU4zxi
msQPu81tSabbAHaGH41nyWWB+7b8DXVGpFmVmVM09BnnI9abJGyNhhiheT94D61qSWFPHrR
SR/copBc9BmAye1REfJx606Y/ORVZm4wDXkpHpXE3fNUN1At1blZJNpB+XjIz604Hk0jnbi
rRBFDbw2sYWNSX/ic9/8A61P3bh7UxmyP/r0ikj1qtxC55pVViRjtUZbBq1DJ/exgUPQEAL
L96n/aCBzx9aVmRhxwKjwm05PNRuaLQVn3dhTMspJ4pyruPFTmMAD+dS7INytu5wev6V0Og
K7mQkDy/XvmsXyuMEV0Ph1T5cq4+XPWsKr90aZtxw9sY96uR2ob3pViwAetXoEwBXmSbLKr
WgUdKZJCfs0mBkbTWqY8iq+oLFHpszTHapXA7E1mtwMSKGH7OGIXO/8ApW7FGotoyo/hFcI
N+7AY9fWu+03y5dPiMbbgFAI7irqxtqIciEnnpUwGOe1TrEMU7YOeOKwENWMkZ7Vja1qIiz
ZQt8x++fT2q9qV+un2hZSDK3CD3rjnkaV2kkbLMckmtadO+rAlVjj0xzXVaNqC3Uf2eQ/vV
HU/xCuS3YUcg1JBJLCwuIzjY2Ac1rKHMhHeyhfLfP8AdNeeNjy5ehPmfjXXf2vbTaHNcSEB
9pVkz1NcEz7m6nk9BTpRetxHpWkvt063PqoFUvFUXm2EOBzuNQadf2/9l2kcbAMHAZe+as+
IHDW0CnruOK52mpXJ6nAsrK2MYpBkVYvkKSnHQ1REuTzwPfvXfH3lcu5et4fO89jJt8tN/T
r7U0H6U2zmjQXSyvsLx4X3NMRsE+nrTsVcfznqB7UnU9/el3Lnkj0oz833higq5JACWk+bG
xC3H1rTtbgE7G+7WXDIitMD/FHtGPXNOSRUYnovFROPMFzQu4AuXQZFYl1Btyyj5a3o7hJI
CuaqXMO372Np7+lRSk4uzEznygpmFx83LcYIPAqyzQuzCJwwHYVDIOD2r0UzM9bsuLG2A4/
dr/KroIA4/OsnS5TNo9pK4ALRKf0q/wCZ8o7dq4mjJkxamFqhaQZAyPbnrTTIAOtFhEpIJH
pWVr0gh8Pai/YQP/Krhl96wfFs3l+EdSIOP3RFVCPvIR4jbE4AHapNp5z34xSWy4XPfHWpV
Q7S+M817DepKRh3luYpjxweRVIZzXUajaedaB0GWUfjiuZYc11Up80TCceVksXzKSTgjFat
1CscSSr91xkc1iq23oa0I5POtvLY8xnj6U5p3TFFkeMkcUbDU67du1k59qjbAx3qUyhgVuw
zUw6blGCeoqLkEc1Y8ttobqD0YUmNCLJHypUiniRYgGiG4Hv0xVaQMhDA496USbvugK3cet
LluFzRjvI3UqwG4iq8yJnP3ffFVSzZ4wD9KcZmYZcjPtSULbDuKzMh+XDVseHoVluzK65IO
BWKXBAzXT+G4TtVv7xrOu7U2VDWR2Krti3Z6DvXO3p4Y11ktvt04t3xXJ6gvy7cGvHoO7N5
bGLP3NZsnBrXmXbHWPJn5uM+47V61M52QPhhhuRVZ028r901YY8dqZ1TbXUtDNobHjZyP1o
oRflorQg7y5P7w96qbstz6VZuGG4kkAmqImX7SEUc7eua8uOx6DHMcHGPxppbI5PSnN1qFs
Zz0q0SDdetBbijbuOAKGRs88U7AJ1PpUwTC5qNflPFTFjsAPSpY0JkkDrTkQsM9KavfFLk8
kdKQyRPlbrwKsLJVNW4xT168HP4VDQ7lrII45NdB4ZjdmlO4bO6+9c0rMx54rU026mtbhXh
bBJHGODWFSLcWhpnfJF+Iq5GjEBfyNRwjcq5GMjP0q9EjZ6Z9q8yRYoXbGzY5AJrgLq8uri
6d5JCw3cL2Feg3F1a2EXmXUgQenc1wOoy2txfPLZwGKJucevvVUl5Bcp7e+PerVrd3VvMjw
ykEEcDvUO3K1ZsbiKzv47i4t/OjU5KGtnqhXPSEGYY2IwSoJB7ZqK5kjt7d5pTtRRmorPV7
LUIHnhYqqcvvGNtcpr2uLey/Z4XxAp/76rljTbdhFG/vWvrxpnPHRV9BVR3wAKi8xAc7sGk
aWPP3vyrrUbBck8zp2oEpB/vVB5ybsfw+tIZY+PmNPlC5LM58o88Z6CqhPf9amkljaL5W69
qPLhktQ3nKsg4we9UlYVwhnkiZSjEOpyDXW63dN/Z1g0w+duT7HFcWshRgygEqau6jrVzqD
xCRQqRDgAd6iULk3LV9GlxCZFYDH86wyMnAIGPQVr29y7w4VVIrLumZJT8qgHtU0rp8pQq4
YHj8akUqflz0qkJnyemaeszr3FdLQXL3PGBkVIAM5A61SE7Y+9UguOBzUWKuWMcjn8qXHIy
c1F55AznrQJiw+U0WZRahk8uUbhmtGRo7u0ljZtoCnJ71iFpOu7pTZbiVYflbnIBPtUSp31
KRmZa3m3J8wHTPcVdI3xK2chhnNQyKJUyvWoftE4Xyc8Dtiupaikj1bSspodn6eUOe1cv4k
8T4R7LTXySNsko7ewqjdeI5p9HgsbTdDGiBXOeSfauccHPelCnreRhYt23iHVLMp5dxv2gh
fMG7Ga6HwzrupajqckV5OHj2ZACgYNcU65zzin2OoXWm3S3FtJtcfiCPQ10SgmtCT10vz7V
zfjaXHhG8H97A9+tWNJ1231WH5f3dwo+aP8AqKyfHkhXwyV4y0grnhFqaRD2PNYSVjJb06V
KJGKgHp6VBG2ITilDHC4Fd7QkX9+F245HGDXPala+XIZkHyN+lb2w+TvXlu9ReV5sZV14Yc
1NOXI7oJLmRyvepIZvJlDdV7j1qxe2T2znj5D0aqXtXoJqSObZmtIyk/uzxVdzk571DFNgh
WwBjFTt9ys7WKvci3H6n1qUSMiYBxmoScHNKGLDHWqaC4/e78dqYQwxuFLtkHzK1OLswG/n
3pARmRgB3FLuHXFGOcYzRgYGVOKoQoOTtx14r0Dw9blYY+O1cNZQmW8jQcgnNeo6LDygxXm
46do2N6S6mjcsVjEI6EVyl7nzyOuPWuk1Fytx6Yrnrw7rlz1BrzqGhszHufu9MCsaUkFsEg
EYPPWtu6Hyn0rEuMbz2r1qZgyo3B/pQG+U5AOR37UN1pO1dRkC5xwKKFfANFUSdrcyAI5bC
4HWuaZ25fJLZ/Gr19emYNEqhVz17msxicYFcsI2R1SZrwSAQIjyZkPOCeal7gfrVW1tDCfO
dtzEdPSranvyah7lJhg5pzct04pVz0NSAADpmkMhC4PzVLjIwRS7cnJ5opDQu0Afypp3Zwr
YHpR0pcHPSpAFXjrmpFUE+ntSLT1XvUsCVF6Grds3lTo23cQQRmq6nj+taWkwRzXm2UblCF
gPesZbFHo1nvlt4pJIwjsoJUURavbtqb2EKtJJGCZCOiAU2Oby7LznXiOPd+lclos80uq3d
6uVRkdpMdOegrgUOa7YXLO6XWftt5dM/lwA+WR91eelZOY1A+U5PUZrX0+NpPB1624qok3D
b1OPWuf3chq1S3GXdyYyFb86YWTqVOfeoVbzA3zhSOx6GmMx79afKFzvtHt7a58LmEYG/O8
j1rgrgLDM0YOQGODXc+HFWPw+GVeXzurg7rm5fn+I4P41FNe8xNjNwxnj8TTWb5vTPaom3L
JtJ/Gkc5lBBrpsRccX56Z+tG/J5XimPw5Gc4PWmlixxmnYVyXdkZHSlDDuuag3flRk4o5Qu
WtyhRleveoXYMTim5JAHao2IUfWiwXNC0mCsFPTpg1Zv7UNCZkIA64PasbzCrLj61rW1w0k
e2Rty9wa55xafMi0+hkFiB92hWyOnNSXcflyPjO0n5RVXdxXStVcRODnHzc075gRzmolXoe
9PzhuO1Iosqx2CpYzgkd6ijBIp+7BxUFIW4DeXuVtpXmovMEtu+fvDt71HcNJ5m7kgDioUb
a49DwfpVpFksUmOvNJNHu/eJ1qI/I7DPSp43U8M2BQ9NUVvoRWuTIY+MNyPY0+Reo6mmMDH
crKvA3D8qvTx7huA5/nVc2pnJGVIv6VWcetXnXmqsqjHFdEWZNDLW4ltZ0midkZTnINXvFG
tjUdBghbmUP8xHes5lOelUtSAFrGvctVpJyTM3sU4/8AVZqRMbhimD/VDmnoPnHrVsSLK7m
RvTNKGUHh8ioWlbG3pSoeuRmsrFE0tutxbmNuRXLXEDQStGy8r+tdfGTgZqvqGnrdx+Yvyy
r+taUqvI7PYicb6o5I8npgVPHNwFfGOxpJoHhkKOCCPWou9d+6ObYsSL/EORTBktikSUqCG
5FOIU9OKnYZIq9l6+lPTLKfu8dSxquVP/6qWNN0g4x6mk0MmeMckyLn2qLDoev5c5p7eZvZ
k4X0qMZz940IDX0Mb9QBK4IFet6BbqUDeleT6CpFyxPPpXr+gOiWxLc/LXh5i30OqlsY+pt
/pTj0Nc/N/rHrdvm3XDEHvWFIcyPj1rOjsWzNulxGOck8/SsO45at26+4aw5s7ulenSMJFR
h3PFN7c1Iy/N0pmOMV1oyGY5NFL34yKKsk1Jz8xqBGZWD4zg5qSZssfrUG7jrWBu2dEvzIr
AdRn6UqoueeD/OmwOzW8bN1xSn61zGo5eQacpwOv4UxenfNOz69aBiqnfPPpT+nemA9P50v
WkNMO/PNQXVx5AQL1ZsZParQGeO1ZFxdeZfK6jMcf3Qe5oirsTdjW3R5ClxuPQZ61Iueo/W
sKFZLi7SRm5Zuv0reHX2pSVhXuTqD/CKuWdy1pKZFXcSpXB96pxgMpOcEU4k529awepVzrb
PxOqo0F4NyFcKy9Rx0IrJ0rURaJeQtJsWZTjjOGrH4JFKGwOf/ANdRyJCua1nqUltpV1Z7u
JyOMdPWqO89jxVcN6Cnb/WnyhcmLnilMnHNV93FG7kCiwXO68N3DNpUkRf5QCQPSuMuHP2k
55+Y/wA66Xw0w+yTc87TiuUnbM79juP86zgveYmwmPzDB4qM5z+FNkY7hk0A9K2sQL60vPW
mEntS5PpTAX8ad1pmaM0APqKYkEd6fk7aimP3aEhg2di81Zs52jcE8/WqJJwBSqxUjPH0pO
N1YaepqXkfmQ7lznrWV0b6VrQyb4ShOay7hPLmNZ0tPdLl3HK37sCpgeKpDNTRtWjQJl5JM
JtHSlBIXOeTVY/c681JG+YxiosaISaRt7R5+UdRUJpJsiXd2NIp/wDrVS2LRLtaSQbepXOK
FV1fbj5vSnHcsUUi8HpmonV435PPr60ykiyCD8jcmtCRPJC5HysByKyUG2LzN3O7biuhtlW
7sEz94Daawm+XUq10ZFxGPvhfrVCRCWBArZeFon2s3HrVK4t9vIYYz0rWEzFxM51rL1PJWB
T6k1tPF/8AqrL1CCSSSIKMgDr2rqg9TGS0KLDES4pYwxf5efpUpj6Io8w9z2q3Hay7Pm+Ue
g4qnJIixSaFurMFB9TzVq1jhV8vuk+gxVuHT45D6mntEIJBHt4PesnNPQdiwlvDJjZHz9ai
vFNqi/Igyfrin2y3AuMnhRV6+t5JI+MEY7isL2lYWpzs1jHqQKrH8x5DDsawLzSLq1Lbozg
d66iJ5YZNq5Uj07VqriaLEq7weua6FXlT9CXBSPMDwcA0A7fpXVaz4abLXWm/Op5aLuPpXL
PG0b7JFKMOxGK9GnUjUV4nO04js5AINKGYdGqPOMYpwbritBEqE7Sx6ngUKTnB60xdoI+bg
dqfnD9TipGbmhLunJ5PNenaezR2h7fLXm/hxQ1yuema9OG1bFsf3eteDj379jrprQyXXdl2
Oc1iyfNI1bjcQE+1YRPLZ5JqaRTKNz09KxLjlvxrcuRuBGOfesaZfnOOK9CmZMpuB360w/d
6VK6nJNRnIUV1ogh4yaKOcn60VsZWNCbqag46HippeWOai6GsDY3oHRoFZDlcce1OGSeKzt
NYszxk/KORWl5fbt9a55KzNVqgBwTinHaRTPLX0P51IqrjpUlCruGB96pBkdv1pqqvNPCqB
90Uhkd1IUtZWAAbHWsHtxW3fKPsMhxg/wD16w8Y/wDr1pDYiQ9C0bCRThh0PpXQQSeZCsgA
5GePWudyMCtjSnzasp7NU1FpcmLNBZTGx3DINP3hieDimbd+B2oA64rnKJM8UpOfWos460g
kJOCpHvRYCU8HdxTc556U3JYYpuf3mM/hiiwmSE4I4zSZzyKT3akzyKLCNvR9WFlvjf7hXB
NZEjhpnbqMmo++aPrzS5UncBc5xTh+lM5+g9Kcfl+vvTELnilwfWk+tOLI0arswwzls/e9O
O2KBjf0oA5zS4OeaM0hCjkHnNQT8OpFTdvSoJm5AH60IZEWO48/lS547CmcbuaQ+2auwF+2
l2sO9S3abk8xQOKzI5NrDnmtKOTzIME/hXPNWfMWndWM/dz1pFb5s/pRMuyUj9aYCc9MCt9
xIub12etOjkCxnnGKqhsJ1pHZfKbcQM1PKaofJcLIAFXHuaVWyD2NQwkBHDDtwacp4HrQ0b
JF5/8Aj3j29Kmcb7VZDjPHNMt/LuQIpJlgXruPSpRgWrorBwrcH1FZN9DZISWNjCqrwB6Ve
0yZo4Bg4w3eqU4O5VB421e0mxvLx5UtojLsXex6ACs5tcupdjUkhW6hLqBmsiSP5ijDJzWt
YtJuMYXOeMCpr3T5GclF2uPvH0rljU5HyslxObmt/LXkZzVM2clwwHPoBW95IkJjkGAKSOW
K0baI9zHoa6FWfTcycDMbSks4hLJH26VWl3TDbDHx7Vs3rS3gC9OOgrNjWS2YxsAPTFVGba
u9zOUbFa1jZJQ2Punp61YvMYUlAvtTnkC3CsPSorjMjAmr1cridrGnp8SSQYYc9quvbjyRv
GeKoac2yNc9e9dEs1o0G2RguB1rnqOzM+U42eGIynYp61NCAqbf0rQureKSUi3BNEWny7sF
cE1XtFbUrlKoVfvdDVa90+z1CEx3Vush7OBhl+hrek0140yy/lVR4CuQF6VMaut4shxvuef
ah4WmgO6yYzJ6N1rn5YpYZDHNG0bjqGGK9XdVwe9Z08EEw2zQpIPRhmvUpYuW0lc55U+x5u
G9ufWn/wAVdHeeHYncvaP5Wf4G5FY0+kX9vlmhLKO6c13xqwlszJpo6Dw2g+WQHvxXojK32
Bj7AVwWhRC0gWWTKp1w3Wuhbxdbxjyfs+8Djk142JhKpU91XOqLSjqXp1YW5x6VibDTpvEc
k6lba1GM1UWXUnkBdERD2x0ohSklqHMhJImYHqaxp48P0rppJIUtz5i5b2rnbiQyXGPJZfx
61007ktoz3Xk1GwIXmrs0DRsNylc9jUEgbaFZR8tdSZJn/LubIPWil2jc319aK6jAvy9WqA
1Yk4Y1DtOPesEbMmtfMFynl/eBrbG/cARgY9Ko6fDiJ5z16Cr6j94vzdqxm7s0iOxgdOKUA
5p4X8cU8L09ayKI8EClG4MMdKeVJAJpjLmReopARXTE2Uueu2sHDYHNb0yj7DLzn5Tk1hYO
K2gRIB0rU0slbdz23VmDgeta+mqv2Qn1alPYS3NAZPfFRvMEPQ04dPbpVeYfNwenFc6Q3ce
J1OTzn0pRcKD90iqwbHtSnJPPWqsTctB8yLlSoprNtkJ561EzN91jnjvSwyh12llZfUmlYZ
aGF4H60hDdeMe9Rb/3/wB75amI+p5pAGABjtS5GOaToOTx/OgYxSAXtwaPc0mcY4/Cgnjr+
FAC88Y4p360zJpC340ATehphIJx0qHzmbLLwB2pgnORtwD6GlYCwT0qvP1AFSluBzzVabPm
ctkU0AimkJ54/Sos4xml3ZP3utWIdu+b0q1bTbWA6iqhx1NKjrxjr7VMldFR3NC7j3JvUdK
obvatWDbJCUPPFZN8skRHljo3OO9ZU39k3a6j88fSoLtuIwvTk5qSGUSIGIyO696ivHUuqp
8vse1ar4hol+0tJbxw7VCqc8Dr9aVG5JJ6VWhy68AnFasdutktvcXiCVXO4R56j3qZWjodE
bsYhBI+tTxhieOBTJHjkuDKsYjRjwF7ewqVRjg5AB545FZPY2SJd21jz0q9p91PDOwimeMS
Da2043Corw6e1wg02OURBRuMpyWbufpTltZ7e4TzojGSNwB9KwbTWprY2LWaS2nWWJsSD17
V1NtH9oSTzpBnbuYnqT6VkW8WkXQtYo5Gt/4ppZO59BUk919kklUcgngn0ry6vvuy3KcSpq
Vr5coePhfWqEUcczEkjdnr6Vq3N+l1aLCsO0rku3UtWFIZIW8wLhfUd61p8zjZ7kcvc0ZFj
jVuzCsS5mVpsbct2qWa8aVC3OBWYWWSU7m246V1UoNaszmkyx9kkeTc7Y9hUslsynjLL+oq
uLzy5FUP5gxj3qzHqSyTBZF2gcZ/xrX3jmcR1v8Au8g9M/lTbpVdlCsd3fHTFWFlhZnKfdP
enRxxs4LHB71LdtQUCzYwSrHlRu9e+RW7Bb+YiseD06Vn2919mdlDjO0bc9K0rXU45YzE/B
Xp6GuCo5PU05R91EY02ycDFYly7RAqoGP5Vq6ldqsKnt2Nc7NceY2QTiqopvUzkjOujhjj8
/WqO1if88VeuNp+bOB3PapLDT5b/DquFJwo/vV6KkoxuzDk5noVIbfzOcfKOppk2N3lQjk8
ZrV1e3/s5FtVPPVyK5yS+VJGOPug8CrptzXMglFR0Ir3fEu1WArnpGZpcsavzXEkr7jyKzn
4c54r0acbLU5pamtYS+Uyjrn1raN6q5AxXMwTbXU56VbSfIPzZxSlC+oJmwtwjt83I9KoXE
yPKWVeBVZZjHMvOfWo3kWSUbacYibLU0ySReW/4Z7VBHatIcIc0yRTvHvV7Ssm5Ct0z3qn7
sboI6szZNHk8wkKRn2or0OOwjkjDcCiub60zb2J5xIoLHjNRqoIqxcFYydx+g9aZGjzEBvk
BPSuy9lcixbiuoLa0CMCzHkqKqSatOSRBEqY7nmoZ+HIXhRUG8KvHBNJJbg2WDqV5/z3Ix6
DFRrqN7nIuHH41XclhSx9c+lXyrsRdlyO9vx8wuD+PNaFvqsucXGzPr0rOjxtxTtuT71m0m
VqjWm1G0lt3hztY8DPSqHl5G7GQe/rUDxr8qrnPfNTLKYVGxcY656Gla2wNiGM59Ku2UzRP
HDISEb7v41FHKkny9G9D3qSQHMbKvKfrUN30YGtt49MCqtwNrD5e1TozNErrvAYfWo5efvH
6HFYIorgd8/jTl4JzRjijHHpVEla9m2xoisQ7dT7U3T84dQwzxxUN1n7QRngYxVjT/8AloP
p9a02iLqXFcLIfWp1k3j0IPSq03DEr1605JGRNoI9yeKzGPkbbIoI6c5qbd0PrVJ3L8nA7V
Y8xMYLc0mgH7vTr/KkkYBeOtRJIiuzbiQfyqMtnJ65osMlaXKod2D3NSI54YHtVVjwB1+lS
LIqqAc/lQ0A1my54x7U1WIYcZNIz7mNNzyDyADTJLfbnr7VXlb58cU4zKB3571ESCxJpICN
j8pGf/rUitzSv8x+lRqw34yCasRMW6c/hTlx9TTRyN3apFGecVLNEi5ay7W5/Wl1KEfZDIG
wCccd6gjJDZFTyyvcItor5A7ds1ztWlc6VsY9u22ZlRTgjvTWj/eEK2XLHINWkgkSV1KgKg
wcdDUZ8uOdssRkg8Cui41EdvaHdHHhQeDipluHkjRW+YLwAah+8zN0zTlO3EnQKflAHNS0b
xbOosS1x/pV/e29l9iTMMJj5c9uO9ReTcXVlPqss8ah327ejOfYVkLJNcSiSSTfIf4jWrD5
cbxJHlnXnJ6ZrhlFxdzsjroRtHJGxUqRIvJGORU4uJpyZZ3Z3PAJPauiuNVhHhZtMjsRJez
Sbrq+K5+iA1mW2g6pqFjJPp9uWWFh8zNgZrFVU43noW42Hbbq1liFxE8ZcB0VhyRV/Wo7iO
S3edNjSpuAJ5I9cVmhpYfEAi8QXrjycCSRDuwB2FWNZ8QQak8ot4N6lgsd0/8ArAg6KBWTj
JyTSv5gkS2txfaO0c81mD5oJhMg4Pvioma7msJbs2xkhib5pAMKpNS3OtQXmg29i9oZLqI/
NcvzsA/hArMF3MsLWrTMsBYMY8/KT60lFvVrUahfQqSXlylsbbYFhdt+duC3/wBaqUrAkkf
pW74mu4Lq7g+z3v2ryoQrFY9iqfQetcwZmVdxjJHauyl70VK1jKSsPC4z83HvUqN90MfxPW
rNnq1ha2KBtIFzeiXeXlb5Qo/hxWdeapNeXUtxNDHG8jZ2pwqj0FarmbtYjlRqRSqMjzNp6
AetSeftk+XORjrWbquvSXv2aOPT47SC2j2qsZ5c92JrOOsSR8yQseMcHpRGlKSvYbUVudQb
vbKrMamW6jwWVyG9a4x9bhZ/m3qvbIqzb61p20+bcFPqDTeGlbYwc4LRM6fUNSd7Jfm5HUe
tZkd1uUBTzWfe63ppt0S2uPNz14xioxKWgWCPhnGXPoPSqhR5Y6qxyymm9C9HLJqN2I1OLd
TyR/Ga7izeO18oLxsHNcfbKto6R9OBWncXyoJMvhs1z1489orY1h7ozxFe77tpM5BFcS7l5
ZAvetfU76KaQsueQODWRbsPNPIzXdQp8kDlqPmkLHC5GBVa5tpEySuD6V1FjDbuu+VffIqP
VI4bb5WCtnoxq1W96xDp6XOQDFepq/p/76XaxzVO42NMdo4zxirtnDIpEkfTpmuqXwmK3LW
p2gt40cSZ5wV9Ko2rb7kDI/GnX00jSENw3oapRHZzk5ogvd1CTVzXvF8u4CnDEj+HmpLaby
5d27rWQLhlb5etThn272GCfyqnHSwk9TsYdUxCo3ZorkkuSF+9RXP7BGvtCszEzlmOST1NT
LIQeOCKrTHbM2B3phkIyRW7VxJ2FmkJY96hGT24oaTc2adHyc9jVJWRO4MpxwOaRWxV7yh5
e4AgYqnIBnIOalO4NWLCPwM9asHZsUqxLdwRwKoQkbwT+tacvkGDr+868dKiWjKQyT5mx0P
tTSv/AOoUkG2SUZYZ6Y9KnmGyYL6CltoLcW1gMpIxz2q2UeJtkuSOzf40tgURueua0rkxPt
2rnA/Ouac2pWLUdLksSr9nTZ90CoLiM7h3qKK6NpceXJ/qG/8AHau3C7gpUhgRkHtWezBbF
ApxUU2Y4ydu4dz6CrTDp/OopPljbJwPzq0xGRMB5mVUjIzzVvT0yrsGwScc1XuirTZXOAAO
ams1IjJ3Zy1bP4SepZmO1/mPPSkKjk8Gq955skkMEKlppWCoo6kmsq8vr7T72WzmjVZIm2u
OpBojBy2E5JPU3Qme2af5ZGKyrTWY5NqS5Rm4yehrVLMTkHoOtTKMo6Md0xNpAPHXvTF69e
tPO7bTOefWpGLt+bGeaQrkc9fUU3J696MnjuKYAQMmjHam8/gKF5JP4UCHY4/xppxtznHvT
s8471napMUhEK9ZOpHpTjHmdhN2KN/qDPJ5UDYQdWHeu1+Fsvh7+0NTh8RQ+Yk1sywt/cfH
Brzzb83NbXhobtTaPoGjNdVWC9m4rQyepseWFkki/usVpfL2pnrTYQxLMc5JNWsNgDqK4JO
zO2GqIlX5N2fwFCY+0sGXII6+lPYHqvBpkZCyAzc+y96zeqOiKLUtoI3ZVkG1VGfrWbcRbn
UgFscV0lpErS7p4tyOudueao3sTW8pRl2b+duM4HasqdTWxs0Y6tuUJ5eNvcVety0cLLIqI
kvGcZYD2pPJBiO3qe1CWskgDKd7E7VHetW00ONzQhurWCzns1skZpGGJ2PzKPQVv+GptBsP
MvtYb7U/lsILdBnD9ia5AB0Zgw5U49s1rTRzabEkbSws91GGKodxQensa5KtNSXLfc66cu5
02iJqOvImkzXMVppkDNczTFQAvuT3PtWRcXXkXFxa2Ooyz2SyfKQdok/2qoG409tKis7X7S
99LJum5+QjsuO9WLtUWaJGsXspAoBVs5PvWCp2k77dv1NZSvqmULiGTzNp3FG+ZSea2PDbX
FtrES2+mLfTyfLEkhwoPrVm1hWSALJGNp9a1I/Dmq/u5rCCUlvuMPlIHrTqVY8rjIzSuznL
+11A6/eJLCpuA5Lpbjcq+vSoWhMmM8HtXXy6HqXh9J3W/VDPHtdkGd+eqg1z/l7cKoOelZx
qp/D0OmMNLlXTttlqKPNbJdbfuxt0J961rfTlgkudZmt4pJIydloBn5z7egptz9nh08W1v8
11IQ0kxH3PYVo+H72OwuZJrvD74yobrz61nOpK3NE0cU00cbaaQ2rX8ySXMVqwzJIz8BfYV
kXlvDDKUjkMqgffxjJrsY9GfU71raFd07sWz90kVWXQfIu3ivuQh2/L0NdcMQk9X8jF0n0O
c0nT21XUItPSSOHzP+WkpwqAdzWfe28cM80ayiQIxUOOjY716hs06Pw22kx6VAFeTzJLg8u
fQCsG40bS9uJLMKRzjkYq6eLvJtrQqdHQ8ykh3TBMhcsBk9BUF7DHDcGOGTzQOrDpmuzvND
01nKxtJGT33Zrn7vQ5Y2/0eUSc9Ohr2KVeMrani18PJdDN021WW7DyY8tDnB7n0raFwEnIH
BJ7GqQX7HMsJwNo5781Ez/6R9a2qLnszzoPlbOi1K82FHVhnaOlUH1J5UxI2COjDvWa0xaQ
JI2PrTbkBW2o2R61jGklZMuU2ySW43D73NQxz7JNwqsV+XrnHWrCyQLGBJjPt1rflsZXuat
tfsopt3qDyKV3ZXGOeaxGuiuAg/HvVdp5m6vSVFXuP2jtYtNJ++BPQc1v6fcRIhVuFb8hXK
Asz8n8SacWkUDEhH0NaSp8ysQpWNzUJEaYbW3D1qgz/McfrVPzJACfMJNPjnKNlgGHvTUeV
Cbuy0nB5z9RV5r9hZG02phurY+Y1W+22rRYaFlbsRyDVVpBJLx0pJX3QbFyNSy5oqSFlMQ6
fnRQFipLI3mtg9DUBLsevJPWnzffb1zUJ6HPrTsMVvlkK5z9KVXK4FRbgDmgs7H5RTsIvid
tuN34dqryPuPtVYOw4LUbm7GkoWG5XNG3AP3qkmbaeDxWdHO8bDjP0qf7R5hBPB96hwdyub
QnRyvP8qmSbnoWPvVQNkfWpozhh2qWhXL8c7J3/CtOynE1wNxrFklR9vlx7cDnnOfenwzGO
QN09xWEoXRdzrJ7FZomZR071mWtw1vMLSY5Q/dJ7VatNQVoSu6suU+dcEjgbq44Xu1I2VuU
2HQd+RVWZSYnw1SwSbo9j/fX9RUc+djdjjrVIhmTLneRknHc0+1kVGZTwTzRP98+tJCq+W7
ZBI6Z7V09DMu2kog8SWNw3SM5H1rmdaLvrF478s8rMT65NatxI4mSReoFZuo4kl87H3q2o6
O5lPe5mqOK6zS5Wk0+Jm5I+X8q5YLg+1b+it/o0kfo2aqurxHB6mq44yenpTSvy+/rTnKk+
lNxXGjUbjqaVYyTnoKdj8D0qT+H0ouBD5eD1zSD6VJ9RgU1uRgUARtwPeqOpR77UMRyprQ2
cdKhmUGJ1PTFXF2aZL2OZKnk+9bfhsBdRLdMKR+dZpiwgPrW1oEW0XEx7AAV1VH7rMkXoPT
/AGjV1F43Z/A1UhXCjvVpX49q82Z3x2BsBfu8n0qAKGbAXec9BVjliNzYH8hU0dvbtBkyN5
pPpwBWV7HTEdFet9oR3ARQAAAKmvPNnO5uV6k45NVTDtnG1t6D+L1re0+x/tGN/MmSGONeW
b+lc83GFpGyu3oYEUZV9x5HpVm5t1SCObzEQvkBIz8y1q/2dElrJNLIOOE9WrHuoljI2sCz
DJA7U1NTehaTiJAtq9jJFcTLAsXzKAMtI3pWcysMkN+Jp7W8k0igP0rXt1021t45fJa5vFf
cEb/V4HrWjah53NEuYRdTgt4NP/sux+z3NtlpLh+TI/bj0rTvNdutYjh+2Ro08f3ptuGf/w
CtSX1nbPoP9rT+WNQvJvkiiPyxIPasyK3mjj8xo2KP0JHU1z+5L3rao0VzuNG/4R+303ztQ
l+03JHywqD8tSTeI7v7WbRtRc22AgZVxsU/SuZsI7i1gW9Nuzox2Rgc72qxb28ctzL/AGlc
m1aJSSmPmZvSuR0lzNt3NVZand6zc6NdaVbWdtcPO0C53DpjuT61zNvDCt9vWZPK25JYc/l
Vez1c2+jyaZHEu92+eU9QPQUv2eb7C158ohU4HPJNYKnypo3i7FeYLJLPKLfCdscBagWH5O
Gx3BrRto7i6ieKHBXq26rM9vawwxweX/pA5dgePpTcuXQHIisYo5pogswglUEtMDgirD2JM
Z+XzB/e9feq0Nt+8LK2DmukslWSFecgVxVajg7oqM7GRc20enyWJ2Arw8jYz+lZ+shdU1S+
vIpwtuigqxGM4HYV01xbjBwP/r1hXEZKT2seyDzR87t1Ue1bYerfXqXLVaHnVzKd/pWZcyM
ltNcbgAin861LyNYpGUqcDIBPcVzeqNtspQDwSOK+noLmaPIxLcYtmbcSMzRyD0wT61XeQi
TNN8wlMdqaxz1OcfrXr2PnizGwb7w5pX3Ku5j8vvVVJNpyTTXnd+vTsKXLqO4NKScBdo9e9
RZ4pxJOaZjr71qiR24ntmjt2wKFfbxjmhmBOTxQIQAlgB1PSjPY0n4UpbI+6B9KYC5425yK
QdaATSZ5oAd70uSWy1NznrzTh9KQFiORtn3vzopi/dopASzttkfP941XaTdz0qS4z5z5H8R
qDg556U0O4vbPT60AjbzzTe1Lt46/40CDK9gKTdg+uacu3PAP4U0qB+fSgAOeO9LkDpSYX6
GnBeKBkkT7TmrYn3DoAfUVUVeeelLyKzaTGXYmLGre+PYVYZP8qzY5ChHp3qVG3dTg1lKJS
Zft5iqlQx571pWihmVcEnsayIQAw4rpdMjBxkZrirWSubQ1IJf3MokHTNSS5aMsOmKsahDt
UHAFVYWLWxU9uPwrKDurjluUZV5+veokDKr+1XJY/TmmmFjCxwduQCccVunoZlYpuUY47Vn
3kBCHPA6j61s+WAPpVeeEPcorr8qLvP1rSErMzlsc75bDGQQfpWto7AXLx9mXpXS21vp+ow
Kstv5ZA6gc59a5ua3OnaqAf4Wxx3Bq/aKpePUyjLU12yDnFOXsaXqBxkVIkW4jHT271zXOk
j6nhT7U9mEaAtwR61FfXtvpqBZTmVvuxjlj/hVCGG81SYNcZggP8A7/AFrSMLq70RDmkWo5
2urlbezie6mY7QkS5ya7+P4X65Focmr6xcppgSJpRAeXIA6Yq94L17w74R8MyXFjpsd54he
do4yFyUXAx9Pw5NdRHNql7p17qHiO6M1/Pbv5dv0SBSOmPWuGrVknaKsvxf8AwDCVST2PI9
HtYblbmxkCyXATfHIx5JHYVJqVpbi3jnt4Q0ci55HT1FZNnfCz1iCQtjY4B+nQ10+rRrbLc
oP9VKDPF6c/errekh8zOTgtbO6nS1kgCM/yqympLeNbOC5tVbLxyFWb1pLZvJgk1CRSQp2p
/tGmbJERQ/Mk7F29avuENZFlMtggdelW47STdtZgn+8cVFGmSMdqs3QmaFZkVSO/rWDOzms
TR2sPAaZCfbJxW1aeG5rgjy50ZCu5iTgKPUntWBpttd3lwqqrEFuiLlm+g/yK75IrXSdNM2
sTpbWwIItFbcZGHTcf4j7DgVyVm4uyZoqzRhyaLNbWX250CWnQSZwG9wDzg9qZazoVSEbTH
nqOc1LLeHxjqgsm+eA/6mPpsPqfU108nw7Sws4wl68E7DguMxsfT2Ncs3FK1R6nRCtbc5nU
IlZhIoOPboKx2tjO3yLyOSfSutudLutNBj1K3MiEYR0bK59c1zzKqyskTMRnGDwTSpyaVju
g1LVFCNbaGOXzYWeXpHjoD71Na3BhWQbEYSLs+YZI+lC28k0jKMKQNxzUKNhsH8/WtXZ3NV
c2Y9Ns7TR5Ly/gmEsw22sQ6sfX6VStru4mtVsbiXbbxEt05J9Ktwa5dJcq5IuJ9oiiaX7sY
9hUs2i3FuouRMlxEfmdk9T1rJO3xmnqSWF5qDDzldVhtVJTcvC//XrHuZJZZGmkfzJGbLMe
5rTnu7dbRrW1ibHDSMOhqhs3JnGO+KId7DRblvVuIIYre2EEUI5J6uaI3nZCuWKLzgnj8qr
xrkgAZq60kaIqxAhu7Gk9NEUtNBYmmULh/LEp6Kf51o+WHkZIGMxA5J6Z71nvEgKbc9OSe9
XbOF3SWQSeXGi8j19q56lty0ubVE0Mu3g9fStXS5T5u1Dyx+6elZTgSOrW8WxAMZPc1bhVo
ZduQSvcVw1EmhuL6HUPbtKrKjAlOc+tc9q9myqXddrL1NaVrdvH0yD6djUl1i7TDLyex71w
wk6cjSm2eX6taiUNhfmHSuF1hGW2dGXkMK9c1awkMzsuFOcbfavOvE1oVinwOQBk19dl9a7
SOLH0rU20cOeO1NJGR2x6U5lP40w57gV9Kj5UaTk+1JzRRx36UxCZJPvS9+KO/FJg8cUwHm
PI3cU3tzzQKcE3c/zpAMpP5U7ac/KN30pDkHkYoAKB+tJ396cOM9DTAT3pyk+tN3fnTgaAL
Ea/JRSxOQnABHvRUgFy264kZuSWOar8YwKsXX+vkx/eNVsZFNAIBnjpS4yeOtA96C3GF4oG
PBxkjr0qMtzSj5iBjP0oMb56UgE4qRWx71Hgg/MtOH3vagCbqPSgcnHamqD161PEq/e7Coe
gxVGCCetP9CeM+lPxkbgO+KXbuOcYNZ3GSRZYgd66DTZGUgcj3rn9pTbJnp1rbtmwFbOO1c
tZXRpF2Zp3xLRA1nwyYJGccelWZ5MxkZqnBlmY44Fc8I2iVJ3ZMz+tKGYQNHvIRiCVB4JHS
mlVwM0o7DtVkh1NJcqTD5yDLqOR6indvl69MetG454yPpTQnqSafrluIds8MavGNwdRgmsL
UrsajfeZFHtVuQPSrl1ajcZNmFb7+OOPWo7Kzt8vJJMIolzy3XA7VtFQi+dHM1Zl7THW5VF
k+Xb970470XWrK9z9i0ph333BHQD+7WY1y2pXL2liv2WyiXfM46hfc+p7Ci3u7SIeeCiIPl
Vc/dXsPrT5LO5Tk2jRisoVTz5wNv3i8nLMaoalrHlQlbf5QeB6mmTXxu/m35TtjpXPXc3nT
kj7i8LWlODk7yISvuem/C+SNJLi8lYSSxFmUN1DHjNekXVzutXmeT95KcKPbvXz/wCGtal0
fVY3H+plYJIo7g8V7Pe6zDFowXAAiG5mPX2rhxVJqpfuKSPINQdo9Sue+yRh+RrqLHWo9S8
OIt02LmN8Jjn5e/4Yrj7t3ubuV9wy7Fj7ZrRsozbW6ooyx6A+tdtSKcUM3baEahOsQIjtbV
dxB9ewqsima6MnJx8q1OreRp/2RD88nMhqWCPZH0+bFc17GkFYI1+bAq3bzeTId670P3lPQ
io0j2r6mpFiZu9ZPU2OgudeXRtJzpdpF+9/5b4+Yexrzq+1K9urlpL25kmmPJklPb0HYCus
tWZcxOAVJ+6wyDVnTPC2iapeyf2hN5Lg7okPCsfQ1MJQhfmQ9il4QkuLa9g1KdCYl+4gOCf
f6V7/AKHrGlahZfYdR2yrL2Pb3rx680m8sLgB4z5I4yvp7V19lJYpZx3CkBtv3Qa83GU1V9
5FxVy74guLfwy05muBeaWEMm1+WA9PrXm015DrP+lJtjBGY9nAUelYvj7xM+qXx0+GXMUTf
NjocdvpWFoeoNaTmJ2PlSHkeh9a6KWElGnzPc7Kd0dhtlt8ef8A6v8AvDml+yuyCSMrIh/i
BqVbn90Bwynsec05doRjANiv1A7GsW2ejTdym8fz7W4q7bP9nHkXF1KtuRny153VXUAzfMM
nr9abIXD/ADfe9KN9Do0L9tLEY54z8kOc4P3momS3UowJCY5A71Q6srdvX0qZZo2DEd+ASK
i2oONtS2GUEFflwKVmV+vJHSqat85ADEDipo1ymc81LEovckWVvNG5t2OgraW8gji+z+SDJ
JyWIrJt0JnTOOOTVu63NMmF7dTXPNJux104tK5dVSwSONxgc4zVuG3feccqOtULMnYQwx6E
CtaF5NqojAjNcNVtaHbSpq2pZUFD5TfKccVKpfcHzj1psiiXkMGK/eqZF/d438kY2nqK4Wy
Z0uSSlHbqY2sQhrRpFk2uPmrz/UrY3EMqty2Cp98iu/1DbzHMDtrk7i28t5Pl+RuhJ/KvZw
U+Vbk1oKpTcWeRzKYmZWHKnBz7VVYE10XiG1EOpSNj5X54rnmX5utfa0p88VI+EqwdOTiyI
jmkxnpT2BU9OlN57npW5gAHSl2N68UmcdhS7vQ4HtQAnGO+a0dKtEubkGVdyD+D1rPyC1dJ
4chyjyY4CmsqsuWDZpTV5Edwqq5CKqj0AxVB8ElWAxWpfBRKQvOBWUx+Y1lE0kilPGq4ZOA
e1R4GKszrmPmqx+tdMdjB7gB74p2T65puFIB3Ak9R6UvGaYidPu9qKFPHy5xRSAdcf698H+
I1XHPWp7n/AF8mP7xqseOB1poA5+9Qx5zS/XrRjNAyWAd6ex5NPhUCMnig4/Cs76lEe3K4P
NNaPac9jVhV6jtTJhtNF+ggjUZ54q0tuCOGqoCcd6mWVxwOQKiVxjxGY3+bpV9PJZAd2COx
qmN79F5Pep4bWTevHy5rKXmxj5FGxsdxU9mztGi57U24h8lSDnkdPSp7GLbBvYEKKzb90fU
tSn5AM/UVCkyxyLEPvPzzSu/ykkjb3NYdxO0115gYqo4U0oQuKTOokDEEMMMB+dRk85HXHe
q9veSSRRiYfOQdp9amDiTleG7j0qHGwJ3JB0PsODTgpBHamxvyQeKc7rErSSHC+9SDLEVsb
o+TyN3GfQetc08jQpNZzYKf6tmP8JzgEVqRam0MUtwz7Vxnbj8q5QTNNcmaTli+4iuilB63
Mpaj31GeCwbTYf3cbHMzfxSN/hWd8uORV3UoVSZZ48+XKOD6kdfwqj0Irtja10CLTXGy2WB
OP7xqrnnjig8mjGfrVJWAsWaeZewL/ekUfrXc63r1vcWh063zJIQFd16DFcJEjtIPL++emK
1A9rZQbP8AWXB646LWFSKlJPsJl61tSu04ySeFHJNakPkxzLH5ivcngKvIT/69c4+rSBCsb
AFhgsOtS2980IIgzvPUg5JrOUJMWx2sFqirluTVkKvZeax7CfVrpFRvJhHQO5wx/CqGpf8A
CQQSFWuiMHgJxXHyXlZsrnOqxxnH5CkLIo+Z9uP72RXMaX4x1rSZGy7HIwWKgkfnUlz461B
i7RznD8MjKCp/Cj2FS9rC55djoRcQ7tqzLu9Aasx3AwNzBh6964i18R2SvvurfzCeoAAP4G
r0XiC1kZ3is2S3XnLNzTlh32NFNo9I0/XZbeDyJCJ4D2fkr9Kg1VmSwnk0aZVaQHdEx6fSu
Rtdf0Jow7XciZ6qeCK0LfUtN1AiK1vVdgfuSfKfwNcjoyi72OiM0cHNHKJ3Eisrg87h1pyq
QN1emT6LHdQbZ4AQRw681y9/4dvbYZgTz4UPA7iuiNeMtDrjPuRabqLlRDMw4+6TWsNQ8n7
wyD6VgW1mJ5XUKyyKNxjZcEVZjMqqsc0fyjjNYVIxbPQh3Nv7bC6qGIyewqbdlxnp71iLGw
bctacckrxjfkkd65pJLY6Umy8wVV9zUYjbAbjk8LUSKScbuPSpWYq3B5x19KyN7MlQudycc
dcd6lG5QP19qghSRYyxGVc8etWYVKsOc+xrGRtGBes4yGLjHTpVggtIDuBAGPWmWsLqGkb7
uMgVNDzIG9e1ccpas9GnRVkXYo2VFATmpY9yuG3YI5PvVqIKqbgctj73YVXmASPgc55964u
bmdjueH5VclMiyHKdeuRTVeWRsZKuo61Arqo298cdqnt7nbOPMGFHeoatsYuL2IX33kLtIv
K8Z9K5+6HLK3IxXWS+WhLp0btWDfxpE25gGRh1FdFCepj7PocJrGnG4gPdl+6a8/uI2jlZT
wQea9auQu1lGGU+lclrGjLcRmaEhZf/AEKvqsFiOX3ZHzOZYJy/eQ3OLzn8KaQPpT5I3jkK
SLtYdQaZjPvXuHzAhzSYyDzSnPWl4wTtpiEIXaMZz39K7Tw/Ht0qRh1wOa4vv7V3Wgr/AMS
WT+dcuJfunRQ+IydQ/wCPhuKy2/1meg9K1r7Hnvmsg/6w0obDluRTj92aqfhVuXmM4qoOcD
dzXTHYwluKDtPFLuJpmPSlHX3qySxGxC0UiEbaKQEt5G0dzIHUqdx4NVT06VqXXzyyb+csa
z3hZRlTuGamMhtEVLzjpSYIPI5p55P90VQiyhxEOKb/ABU4FvLC546/jTR6kZrIoljGetMl
X95jrUsa8jnNRy585s8EVK3ARfU9OmKkWPOMdaaoOOmanRcgetDYDlUqVA/HmtGCQKCWXjG
MetU12ovzAZzmnoJbhtsKFvfsKxkrlIlmmEzAEknqalSR5F28JGvX2FTR6eUT52APViO9Vr
rdu8tVKov61Gj0QFa6uGlXy48hB+dUdvIGcVaZcnGOajZApPtWy00RG5pafGskDRbiMcr7G
pkLLOUuFw/qOhrOtbho5MYyD3q6052bZPmHUAjpWck7gaK7I13kkVnTzidzI/NuhwB3dvSm
KzXRKsxjt4+XJ9KoyXLXF2scCfKDtjQUow1BsuqnnTCKQZRP3kvp7Csu4thFfhc5DDcMVrY
aNTZ26GZ/vSOOhbvU2uaAuh2elzTzb724fdKmeEXHA+taRkk7X3MyCO1W90VoJJFydqxFx9
xt3b0965aRGjkaOQYZCVI9CK6D7Q32hYlyqKxIx6+tUtSjjlnW4UFQ/wArnrk+ua0puzs+o
RuZYRmB2gnHX2qQRjdtGTVho0iyqHLdM1E7bBtXr3Nb3uUS+cLVNsODKeren0qmcknnJPXN
KetKM7gQucdqErAIPTFW7a4+z4I+/wCuelVxDM2cIfwqeOyuZmwLeUk9NqGk7dQLj6zcFSN
/Xg96rPqV08iSee/ydCTnFa1r4J8S3dkL6LR7oWhO0TSDapI7D1qWLwvcLcR2sxRZmONg5b
9aw56S2aJ90x421K/lX7PDLM5/uIWLVZXQtSk3NdRmAKMtv4NdoEuPDbQ/Z2MJTg4O5gfX0
FUdX1COe4DXTPIhOWbuTWSrSb91aDKtl4Xtgqm+t5BHtzvU4L+/NXf7D0ARELBKef4pBn+d
dNp+jWOsTBGvDA8ibiXb5UUrjGPYVPJ4U0u8ujDoWtR6lMDuMYXaQdmzoevrXDOvrrJmkTn
bPRvDEEwZ7SWX/ZLhgf1rSubPwzLJH5GjtFsH3kyM/rT18Ha1HdCGK0jle38ssitlgFBAyP
cnNYl1aalpz+VNp5Xygikt1O0k5/Emsm+eWk3951U15GxK9xbEG0vCkXQRbiCPqDVm31FmV
/tE8Z/3uOax1upW06CPczvCpXeV4yeuc1o2sNw1jsjtVlDr2j5P41hPRe8ejSo32FWSOacl
duV6MBzW1Jp8c1gPMiVmC5yKwba1vCVTyTH2y3Fdha5FsYpFCfu+hPcVx1p8trHtYal3Rx3
2Eo+R07j0qb7O65XbxWrHCwkIwCvPNWfscn2RpzH8o4AzyaTrdzoVKxzyQurHC5NSMq7MN9
/v7VpIMk/wn3FVJlj3kHNUp3ZXsyuHMYTc5I/u+gpGupPMBTO0cc96JlIfcRmq7A5yeK0ST
FZo6axvjLAylMqo79qnhkVW3EYX1rE01sKfmIz7VoKGRGMmcGuGpTSkz0qM3yq5pC+8tQqE
4py3WWJ3ZXOOayxIjrjPI4oizkDdnmsfZI6fat6GjOdzEIfyoguPLIWQ5HpSMjQwl157Vny
4jwZDk9qUYqSsTLTU3JbhmUlTlT+lYl3JKwKljg9qRZpCMDk+majuGVRukXJ+tXTp8rMnKL
i2yn5YQ/NVW7tI2AccA1n6hr1rDIVt/wB/J02qflH41jS3Gp34O+cqn91OAK9elh6j956Hz
uJx9KPux1ZLqWl6ZckmWZYZRwHBzXM3mjSWwLx3CTr/ALPWugTT9rBSCzepq79k8pBu+b2N
etTk6enNc+drSVV35bHn21lJDDFIOfpXbXmnQXCndCg914rn7nSFjJ2sy+x5rtjVUjjlBoy
QBurvtCX/AIkknviuHktpIjuKggd813Wh/wDIEf3IrHFP3Ea0PiMW+z9peshj89a9/wD8fD
8ZrIbh6cNgluRyfcPeqVXZM7TiqqxOf4cfWumOxg9xoOM+9LnJxjrUqQKPvNUqKqj5V/Gm5
CsNjjcp0oqVScetFK4FydC0z49TVZkwvPrUs04WeRT/AHjUEkwYfjWSTLdiNkVuo5qIptIx
zn1qXOW9qST+EVoQOx8ooGKdghc+1HpUjJYx3zTduWZj609AMDBrT03ToLiIySgn5scGs3L
l1Y7XMxRgYqxDbXE52wxM3uOn51vpp1pGfkhGfU80+VzB93cR6+lYOtfYdipb6Hghrpw5/u
L0rWS3SNQEUKB2Haqsd72YfjU4uk6nNc0nN7lKxK0PHT6VSubFJgT90j0q39oj4zIKrz3IA
wnNKPNfQHYxJYVRhjIX3qrIF3ex9a0ZgZJERR1PJqO6iXZ6HsK7FIzKO1I1zjBqeOOW5YKq
nGABmnw2rTOoIyPT1rSu5I7K0CR8zHjPpQ5dFuIyNSmWJRY27ZRPvsP4m71e8N6XJdLcXMa
5kUbI89ieprFZGZsdW9K7zSnTR/DL5+S5l53PwFHrSqycYWjuwKV5Np+giC1iUTSjEkn+0R
6+2a57WNQudSb7XdPud5twx2+lV57mG71Z5rmcrCOAwGWb8KsWduda1D7NAhiiRC0a9S3uf
eqjBQ96X3kWK8iFoluEXgHt6VbRo76xe2I2znhmblTjpj0PbvmnLAQr2ucbF/XvVa2uPsk8
Lj7zHIx1BHSq32Ay5UMHykHfjv1xUcVvJcPtjQs3XgZrrtS0WO/0qO/02JmdM+cxP3yeenY
10ngXwS+uaVHfWWq20ckRYTWsuA+7PDc9RRLExhDmYm7I5fTfBN9cWLX00BaEfwjqa210i3
0RTJeWVgCVBQXEbNxjOeCK940fRobPQzaX12rSEZZ0UAD6Vxfi7QdF1aVYNNtNQ1G/XChxy
oHp0ryljHUlaWxhzVG9VoeMahr2twuY4YbK2t3cqghtlX888/nSx3niJ4TINQKxqu9mVljU
D0B7n2HNd6Pg3rRT7XqrW+nWw5xNICfyHeo5vB/hXT9kc129+w6+QhYZ9s8V1rEUGrQV/ka
3RyOnazr09osFlqN9cPuJWMMSqE9TzwK7jR/CPia/tJNTmH2uTbwCv3fxrqvD1v4b0y3CXu
kMgZcRB26E+oFXf+Ewm01JtOtbTyrdj8u0E4NcdXESk2qcbE37I80uvDGtXeBPcW4XcR5ZU
gj+tZ154Ivm08sL60j2Z2rliX/wrs7y41i8vJLmSxk3EFlY5Xiq2lSaZZifVPEMzxxjPlJt
ysrg/dq1WnFafgWjitMv7/RtSEWrxuicKGHIZenBrf062NhqQu7WYpJuEkbjoeeOabqP2TW
L9roQvbWefkhznH+J/lW7p11bwrtijSOKNcsG+airO6vbV7m8BGi1NPGV5rWn3LJezfvFXd
0B/h9xT9c1XxRqWv27XFjEbeOJWKbcCUd8+4rW0+80mURvdWpW4HKESdv8KtIY9dvY5tPjm
3D5IZGHlo3tk9a8+U7O8lsd1O25gahZWtnGk32AwrKAy7jySe1bVlqU82l4kjhg2JthCrtJ
JGBk04eHJr+6K6hr1jbxCNZBhywALbQRgY68VsP4OtmDQf27CUg8zfiNuPL5b8q4atSna0v
1Pdw1RnHXUl/cBnuZFLoNiheAAOp96v6ZZSyW+6Rc5POe9bsPh+4h3T291Z3WxgoQ5ByRkD
n25qxBZ3HKyxNGR93oV/MVy1K65bRPaw6XNZ9THOloyNJD8o/rVGaOQExMT8tdjHany2hkU
DPT3rEv7KRmITjBxXPTr3dmei6C6HMSwNsZs5/GqbR8hm6Cti8AUiNVOF6+5rOkSQQ5K/Kf
WvThK6OWcEisQd5YY29we9VrmFVxKgyrfpVkDBOe3ao3kOw7VyK6E7PQ55bWIrWRlIVe/Y1
ow3TRthufY96yFD7umPpViGX96Ek7+vrTnBMqnNo2mt4ZI/MiBV+uPWoQgQp13ntU1rIElG
45XocVaaKKSdWXB75rh5uXRndy82qJ418u1BnYgnnjpVK4iWUD5N6+x6VoTbHjaN2UHjGO1
URFMrNlMKO49Kyg+prNbIqNFFaQGeR9iL3NcPrOqXGoTmG3Yxwd8dWrU1jUJb0Hy5D9mUnZ
/te9YKNEqszEZNfQYShy+/PVnxmY432jdOm7R/MrR2/zBR1roLO3VgiKv1Nc+96iygqOK0r
LVkiYBm613zUmeLFo6I2ccQHTNQi13E7j9BWfcayjfMGrPk8RMrEEH2NZKnNl80TVuokhCg
HNc5fOGbrTZ9ckuPY1lzXDFyd1ddKnJbnNOSewl1j7OzD2FdZof/IFf6jiuLnm3RFa7Lw+2
7SZR7A/rVYn4B0PiMe//wCPuT61juAJPxrb1NcXr1iy8SenNVTegT3In6dO9J1f5jgUrjjn
/wDXSfJlt24t/Djp+NboyFB+U0gxmgdfc0dGHagQ5SMfexRSZxmimSNuG/fSf7xqAvx361Y
uUHnyZPc1Ux8owe+MVaESq3PXNOLZ21CBT/7vFDAtA/JTck9RTeQKVc1FhkycAV0Oi5Nkx/
2zXOqeueldNoqgaaD0yxrmrfCVE0Qee1BRWBVxkEUu2l/h+lcZRnvYyY+SQfjTEMikxyKdw
/WrzYGW3YAqs3zyhkNaJ33JY3BZ8YwaUxncARmraBEQMy7nxxTdyuwbpilzElfy9o6DNVpo
tzhn/AVqjYxC460vkFJtksY+tJSsOxQh/wBHiyv3z39Kgm8tgC0QLe5rZfS8/OpzGT0HWq7
acWPyxHr36UKcQsZAuJYm3Q+XEe2F5rMvJru6kP2mZ5cdieK606LkBjhE/iY9qs6b4fOqXy
wWEPnKpy5A4A96tVox94Rx+naBeX8qhY9iHnc/Ar2jQPA9n4Z8G3WuOyy3bpgOf4c9hWRD4
fv31J4zGLa3i6ynhcVz3ijxdNeAeG9FvJZbKNsTTE48w9wPQVz1JVMS1GL06iMJ13JcvGwf
bnDevPNYl1CVtoZxg7XKNtPTuK6JWa0to1ms5IomzslU7kb6Gqi2oublrSNfluhsUDoJByv
59K7YSsSavhHU7UXp064nH2Wf5DI/GM/yINdba6lc+C9TezvdOja0Ll2l8ndu/wBpTXnOlR
3mlXsN4Isxcq25cj0IINeqacIvEuhLoeo3CQyFs20pOfMXH3fY46H8O1cmISUr7pk3NaH4p
aDJhNQUQsqb8qjDI/lUS/FLSpHSO01JYY26uIeR+FePa9ot74e1eTTtUjaW33ZjcN970NYy
2we43faEVSRw+RVRwdGS5kFkfTFlYxeK9GuL+415Xij5VZQAD+RqvbeG5VjFxN5As05Uo20
H2968q0LzNFtjql3HJcxEbYGWUiME98Dr9Kk/4TKZpGgupnjh/ug/d+g7CuP6vU5mou6Cx6
M1tHPrcEyWcky4yEb5k4PXjmtPxnaz3FrZT6Naw+YeJkh/hNYPh7x74ZsGhkAkSaLBL4Ll/
UfjWidaPifxldX8NvLZadIoZoug478dM1zyjNTu1ZITjrczm8Q3VrpT2+xbkldm89R6iuAv
4pbjVbW31F3ihX5xC3RM969F8danbaVZW/iCxtYbVZm8jYgyZG9VFcFIlxeXkmueKnZTtik
Fpj52hZtof0IB6100Ph57Wv8AfcuJY/4RnxJrd7J/YGnzXFjB8qz/AHUx9a37zw3b23hBdP
utahtrvcLm5MA3FkB24z/dBPNYd34s8QtpyaNFNFp9vC7xJDE+1UuIzvDcddy+vFYFxrVl5
wlu76SSN3ZzGi8+VMmWGPZ6v2dWdru1uxtE9d0ifwpoKfZrZFmvdzWrXD/OxbZuGCegIrIb
XtNhvBe6fGzSyzWt4JHO4IGykigfw8+leWx+JocwskbgqICx2k5ZMgn8qsWurRyRhWkuMLG
FVUi64k3Y/KsZYNxvJ31OmDVz0yz1BF0+WKZ92LSeFTjn5Zwy10K65ajVp9wxE9xc5Ps0I/
rXkI1SMllUXLJhwNwx1bIrTt7l5D5kSzAEs3zDJ54rgq4a+rPcwzWx61HNYm5tlgmynmx7o
yeo8k1JbtLDMi2rKbbyowy9wDmvP7HUDDOryxM2Dkf984FdRot558/lHJ+717ACvFrUXA+m
oRurnSSx/Jvj7cj3rOvYsxblH3h+VbyOs5O7aCfugdKpTwlVK9OcfSvNU7M64Ts7M4O8j2b
mj/OseQNIrqzdP1rs7m3U+Yzx5HPNc3e25hT5D8vsOa9mhVT0FWg90YrfIhXqe/vVbhclcj
0rQmj+XJ+UDiqZi3ccgn1r0oyRwNMijXedzcjrx69qV4NxL/xe3SnKrQvle3Y1aVfMjLbtp
9DVOVhRSFt23xYL7JBx9asqHQBmbaAfXrUKxrHH5m47+wqISkt83zEdz2rFq+x0R9014Wi2
bWb5s8GsLxPqT2OlMqTEGZvLBHYd60YYJP8AWHoa5Xx5BcS6VFcRfdt2yyj0PerwtOMq8U2
c2YVJRwspRWtjBvL7y7GFYm3IybcDtisCS6kzwxx2FU/tUnTcwHtUTysxr6+FLlPzyVTmLJ
uDzml+2MowGzVHPvT4o2mkEca5JrblRndlg3snqfwpv2psfNk1dh0O4lXc0qIPzqK60t7XG
6ZW/DFQpQbsh2luVPPbOaU3DEcrUODmkNaWRJI0m4da7nw2wNhIP9g1wSozsFRSx9BXc+Fj
mBl7FSK5cV/DN6HxFbVlxdn6VgzffNdJq4HnIf8AZrnrhQGNRReiNKm5Awz3/OmDJ4/nTyB
jk/lUQPzD6V0o52Srt5yKa3vSDrijPWmA4fSihcYooJHXX+uk+pqD7PNj7vXnrVi6U+e4II
+Y/wA6sSFQoHcU7isU1s3ONzgCnTxJEibSWOanXJORUV1wqD3pXbY7DAuVFHtmnbwFx1qPd
nH86AJM4rqNH/5BsYHXJ/nXKenrXT6Q4XTl3eprCt8I4mtuOaUHggiogzHpUnfk1wlkcqAx
bagjXa+0cYq1uGev1qtOpU+YvQ+naqTJY+d9iepNVbVhIzHBI9KgurwD5epFbHh2OOW1aR1
+YZ3e1U1yxuxFQ3Hk3Cq2eeQa0ZLvzdr45HFZuoR7rZ3UYaF+PUCoNPuvmMbnI6ilyJq4XN
+HUfKXbNg+gqymr20cbZj3bu+Olc/JcLuOVBbPp0FK11tt2A2hwPlyOPrUezTC51Npe6b9i
Y3ULytnIA7il07XAl3IlpB9li6ZLcAe4rif7SuCAkkhJUdjwajszI80s87sIAMtz19qPYKz
uK50HizxlqjxSadFfZhYYPljbxWPp9nHb2MTIoMjD5375Paufnk+2agCP43Cj6Zr0+10vbq
FvBKihI8HHYn3rWSjRgooW5zUepPpdy2m348zSbkASqy8oezr7qeaht4byy1iSCEq15ayAH
A3JKvVWx3BGDXovj7w1aX+geZpsa/arKPdOVHGOteTPdvHDZXUnzB0NpMD32n5Tn6H9KmjJ
VY80dxHpcX9n6pYvqVsqMty2y8t8c21x/8AEt2PrXN2OpwaTqn2fUYmay3HkffiPtUnhvVN
O03xFbee7DTrxDb3SSfP8ueGz1GDyK7TxT4R09ne1muFjnZd8FyOQ47ZrK6hLklsyJIS+k8
PeKNAW1vL5Y7jkQX7LlC391x/CT39+RXlF7aal4cvpLO+jBVGypxlG96dFdX3hzUZ7WZQ8T
8SQNzHKPX/AOvXYW+raVrGmR2FxbvqMe0hI8ZuLb2U/wAaex5raMHS21iyVpozglgku1lmg
d41LcpGxAz9Ks3OnXVjbLFeKjFuE3jLA+nH9a1ZNBsWczaJqnkTp/yxmOAx9MdQfrWTcvLY
3AF/YPDLuySeje4PeuhPm2LNW3tbrSrA3z6bGiRMDvLZZvwrbT4gTyFGB2bePLPyrj1wOpr
ktY8QyX8CwRSlYwoyvuK595DI2VYhT1FSqHOr1FqM73TPEv2rVrrxDqCi+fTAP7OsJcmMyE
9SPQDP1NZt9qF1eTiS7nZYGZpIgvzN9nlPzoPZT2PSuf01pEmlhjxmUD5icbSDkGty40t4k
a6ODGo3gDocjDL+dJwhCRRVe4CMSoYyJtLSE5IZRjcvrkYzmq63LxLJHGsSsFJbjcRjHc8E
+1MVSunSyKMuSI0GeB3OfwFUoF5V5WyufmGefWtVFFI6S1ZWtYmdGRjkfIUXJDBf7p7n9DV
+IxiTau/kgZMxx1YZ4HopNc3DdlIgiYDIFIJ5xjLfzIq6lx5ShN2SPl9uBt/q1cs6e50QaO
usriGPZIwZWCF9yybtvyg8hhg9QK6LTDamwiN38s0nLNjAGRXHaYrXsqRr8qKN0hPYZ+7/A
Crs7i3t10L7RcXKxFR8kY6sa8PEpJqJ7mElZ8xpJHYrahY0Z5dx3MzcY7Yrd0VFUO5RE2kZ
55964e1uYoYGuJJiSBtEa9Wq/a6zIqKuNjdPc15VahJppH1OGrRktdD01Fh3I8b5R+nqpqz
OVkhaRvvr29a5LRtRMyfZg2STuHc5rpkbfIFYYOMEV4lWm4PU6JQtZmRfWrPGSo4I6Vz91D
5Y+bk9wa626DxnywuRjIJrntRTcCcc471vQk9jbm925ydwP3jr19c1RK4Y1pTbRu4+aqh5y
cZNe7B6HC3dlCSNiSQc1GjshxkkGrnJ3dATVYxgEjb+VdKfcxejuiQSP0JNPUd6YmM7Wz7E
VetVRiMruOfWs5PlKhdvUvWyq1uhbinSW0BVo7i3EsT8EHkEU4SRxgx7QM9qhTUDGwhkXK5
4OORXH7z1iehaFrSOH8QfDlHuGuNDn2LIciGboPoa4m98M67ZMfO05yM43R/MP0r3O8lDQq
Y5Cy9cY6VlTyRsuY92e9exhszrxSUtfzPnsXkuGnJyp+7+R4c1tcRnD28in3Q1Z08MLksyk
cdCMV7FujZCXH5gVyHilo2vLGOPaMK5JAxXrUse60uTlseDicr+r0/ac97eRBZL+4z2rN1c
fN71tWI/0PdWLrBzIRnJxWlP4jzZ/CZC6VezKJVQCNuVZj1rRsdBt/OVr+ZincR1q2Sg6Xb
ZGDsqzHCocPyR6VM8RPWK0PSo4OlZSlqaUNpocFq0VkiRZQguRlicetYPhVv3zJ7kVJcs3m
88c9qr+GW2agVz/H0rKnFqnJt3Hi3FzgoxsXNYTHln2rm7kcnmut1hcxhhztJBrl7pelb0H
ojz6q1KB49qhPDCpz93pioG4w3p2ruRysXOCaMkmm559M/pS55HPFMkkU8UU0dKKAOreG2u
Fl8xQJVJ6dxWRdW6xjcpB+tTPc+XPLuPViMjvzVaabchx/OuaMZJmzaaK/mbenX0NQTkkAn
JOafIflHrTWO5AG4rdGLGE/KO1Ee3JDdxwfekOeAaBgZzVCJAr90xW3pUn+jhRnqaw0jLEB
RzW3Y2Fyqbg3lqerelY1bWsyopvY1xMqLluAKR9Qt1+84FUWjjBIRy7L1ZulZdwqbzzlj+V
c0YKRbNWTWrdc7ELHtUD6xPIp2QAZ67jVOzt1lY7j0rUWxjWNVK9ec1pyxiLcynaeSXeQnX
oBxW5o+qNYKYZox5b8jHPNLHZ264D0s0EYcquFHoKmTjL3bByjtUuIZUnmgkxvUfKRjB71i
RSiE7mJ5FX7m0c4B5qKGwmnY7D17etOPLGJFm2RteEKCp5NMlukktip+/nORT7zTLm3UAJk
nnFYxf5yjttx146VpGMXqhO63LzSHYh6EVPf3Wy0js1OCfmcj19KyYpt0ilumelJcSmWZmy
etXyaiLmmANrNiGPBuIwcem4V6tqztLdXQhVyQxVfL7V5BaStFcxSL1SRWGfY17BcPHba7I
07DyTicKZNqvkfyrkxK95MpbGv8AD/V1ge/0vXJEmNzA8OSd3UYAPvXjuqwtFbajasoUwzC
QAdOpWvTdK0eT+15r6J08hYy6kc7QDz9eua8+8Qukuq6soXDGLcc/UGs8Ol7VtdbE2L1rPY
HTrWZgAZITu7/MOtdv4f8AELa5oCWcduLrU9D/AHsSMci7tc4aPn+IDp9BXjljMQYVkOY8k
YzWwt3Npl/BeWckkLIApcEfMD9K3qUE9BM9Q8RavoEunw3k2jxTWzLviyuMjsf/AK1eRTXl
umpPdWqNbxbtyqjYK+wNdF4lvLjTLQ2ccvn6Vqkf2iMNyYJc/OoPpnnHvWdosuiWuk/br2D
zbjeERd2GZvXPZMdQQc9qdGChC61JtciudckvLVfP/fXCfMsm3EiqP9odfxq/H/wlUts8c0
cGo20RjXZKwJHmfdKkc/U9u9aus6D4dtNHS4/tR7i5lG+K3tAI4o8849cfU1xENrcEGWLcA
h55PFaR5ZK6QtEaUh8Pu7QahY32nurkM0JEi5HB684pl3ZeFSA2meJZOn3Lq0ZSD9RxTRqd
x5B+1W6zMx2lpMncv93Hb8MVR1CC1MqyRblWUK4H90HqPetEnfctM1rbRdFuMZ8YWkJ2/da
Jx83pnFacPh9ru3VG8XWroPlWPcQR7c1jMbWMoNOtSNqglshi3r9KsWupTSsIZLVJEf5d5X
lfxrOSk9n+QXOjHw9vriKG3gvoZY13O8i4ySccAfSmT/DHVV4t7uAt/dkcLx61zl5fajp98
DZ3ksBIDbVb7tdv4butP8eW0llqs8lvrEEJWKRJCuR2cY9D1Fc0/awXNfT0NY6mMPhnrzQC
YXdiVb7uJCc/j0qKDwLqWf3t/aRKp+80ij+tc9dWuuW+sSaPcyzy3NvIYim8kZHce3eup03
wtdFA15dFWP8ACnOPxpVJTitZr7jopRTeqNWz8PfZLfyf+EgtE7kI2SfxxWjH4fWUKv8Aay
zY9zUVroFnCVLSPJj1aty3s7VRhQErxqspbqX4HtUeRbpi2PhSNny17Hjvlq6GPw1YKQ73S
k8DNZaxQL1k59s1ZRodqgzup/SvIqqtLXmPoMNXow0tb7jobTS7O2kEtrdokg4GRVmNmgf5
5N5z94HrXLCZojhJjJV+1kmYBjk/WvPnRna8nc9OFanOXKpXOomTzoAwPPXBrCvIo1BDbpK
1rdpGthzljwc1n3UTCZkb+Ibh7VxU7xk0YyfK35HM3aWqqzC26d81hTFtx2qFB9K6a/gGw4
OPU4rBlhIZsV7dBmcpN6mSRg8/XNIV+XPXPepmiYvjvTHgdeTnFd6ZgyPsaWNmVtycH61JD
GXcr5efep1tAHO58D0pOSW5ST0aF84sqv3/AFpkxkdR8vJ60kmFLRq4wO9JGwdsIHlb/ZFJ
LqipVFH4mWY3LQruB4GDVKZgpIq20d4o4gb6ZqJdOu3YvOBED+JoiranNPHUktzKkfcCORj
0rlfEDf6fadfuN/OuzvoIre3cx5MnXJ71wutPJNqMcxjIiVdoNevg179zwcbio1abiu6NOz
ZVsK5/VmzK3XpWpDMq2gUGsbUm3M39a9KkvePEnsdLaQf8Sy3z0WNad93gc1etIG+zInYKP
5VBPEy5PUA15zleTPo+VwgvQz5V389cdqy9HYw6zKDx89bTLljj0rDX9z4ibtuwa7KWsZRP
LxO8X5nT6mgaOZffNcldr8tdlencM8YeMH9K5K5HyHIxRQZz1VqZDdxULjjccH2HWp26kdq
gf29K9FHEyPqAe9Hb1ppzml5rQgnUHHI5ooj+51NFIC3dOfOkbk/Maqli30qa6kPnyLgD5j
/Oqm/2FJLQbY8nB9qaWJ780jSKSByKTPqTinYRIDuYrUiRluahj4fceRirMZ+cMfw9ql6DW
pu6XYxrIjzYJPOPSptTu28541wEXgCq0N0sKnn5gBtqld3HnyM4OR71xqLlO7OmTio2RH5s
jAhWxznmkMLmMnqaLcqP4u/PtXQW1lC0TENzt6HuKuUuQhRcjm45nhb0NaEOoO2xahvltgz
AZDA9M1VtI3eYNGN2OgrTRq5GqdjeuvtDWxmCEgc5HaqMFxK1xGGbNWLu9mis1hOVBHI7Vj
xTOsvmZwR0xUQjdDlozqJ5kQqr/Xmn2N3HBcFtynFcy+oSzSgyMZCOBmrZVltzKykMR37Un
S0swUuqOrvbqK5ljEaqSq9R3rMvdDtZg7KuyQrk4Pesa31B4GVmOcGrY1VpHkbcT6e1JU5Q
+ETkpbnPXVnJazMjHpVdTu4z2rbluo7qUxzKMdj6VGljZtciOQtE49OjCujnsveM7GWit5f
TGe9el6lL9r0bQNUSNp2CeVL8ny8D/GuT1aGNYESBQqpwPeuk8F6r9s0C60GeT50y0Z9j/w
DXrmqvmiproNaHfaD4msI/Dts1zElvLDHIr/8ATQHoK8Z1CY30t/f8oG3YyPvAmtW+u7mG3
fS2Iy7AFscjn9Ki1a2h0/wOqyNm5uJ8Rgr2H3iD2/rWdGnGnK66sGclCrEMqnPG4U83En3T
096ghkMU6P6Gr7QQzL5kc6A5+43B/CvRej1JOqhA8TfDq8jAL6jo7C4CjnfF0bH4c/hXIQu
sluIOBIr7lHTeD2zXWeC2Oi+I4L+W6txblTHIhfO8EYwRVbxF4TkttSkbTzCbaVi0SGQcKf
Q+lc8JRjJw6bojbQr2e7eiXD7QvG1uDW1DJZ20StMyquMt7mudGk60qKJbqGONenmTDj6Un
kwxEG61LzCP+eZyacoqXUlxNPULjT7hg9whgtsEjH35D6KO316Vzcwnu5zJHEyx9FXso7Ct
uN7OQYsdPkmfvLI2aupBfOqiNYbf1O3ef1qovlKjG2xiWena3tK28L7W4zj+tXl0zW1VVa4
ig2DoWrcjhvFGZb+Z/YNtH5CpDahzufLe571LmaqLOXGkX1zI0s17FvzyXYnNaWk6HqNtew
6haalHBNC2VZUYk+o/GtyG3iXGEAP0rSgQgYC8CsZ1dLGsYE+1brXLjU3jxNKqoTgA4Aq8r
FT14qKOGTBwp571Zis5TzivOnZnZDQcjkZ/rVyD5+q/jmo4rKQ/KQ1WXtZIUABauKdtkdtP
zLBGAuOnc0qxszDaMiqayFT83JrTs5FZhu6+9cM24o9SlTjN6lu3sNwDMu0dyavbNqkLk4H
B9Ks20PnIqhsZ5ANPlVbc7ZDyOoryZ1XJ2Z71KnGmtEW9PP7gFjRdLGxwME9cn1qvazqoGz
DYqeRtwY5HtXnyjaVwrPW5j3Ee47cDBGax5LPe7H+EVvzKfbFQ+VHHEWZQxPpXXCo4o56fv
e6c2mniW43RryPXpVa6tXiVizZGecVtyN5Svnqe4rMlKxRyTSPtiXnLcACu+E5NnRypRMx1
ZY9sWSDyDVGa6WMkPIuR1Gax9Y8ZWsebexVmXu3TP09K5SbVZLiGSQEoCchc54+vevboYKp
Jc09D5/FZlCm+Wlqztl1OFnwDu/lWxDqsUEIPCj2FeZ2WpHIV8YrQvb5jAoVv1reeD95RPG
liZVPek7nayeLIllKxgHH8VPHiaF0xsXJHWvL42kmnWNXIz1q6xlgVtobA4zWjwdNaGPtWz
sftUV/MQrZNV5NIkIY7AyHoDXG2eoyW85bzCD9a7PSfE0ax7J41kJ75oqUp0/hJjOMtzmtQ
gFvNtWMx/wCz2H0rBuTvnVeuWA/WvQdSubC6CbhsbPJPSsC90uGeaKaEqrKwJx0YV10a2nv
IznC+x1FmyNE0XGfWql5HJgr2/nVKznb7YE5G44rauPLKMuQceteW04T9T6WU1OCMBv3aDc
oHPXHJrn9QOzWYZemVrorrLDjt2rm9aGDbyejEV6WH+I8XE35Tq3kD2Vu3+ziuZuwdzg84N
a9nN5mkoeu1qy70fvn4681VJWbRhU1SZiSfe6VXfAGOpqzN97iq79a9CJxsh7/yo6nPX3pS
OtGK1Mx6520U+MfL60UgHXWPPc5BO41VI+Xd71automl9dx6fWqmeKaExMEn2pyj5vamg8+
1SfdiJ70wFyBx2qbeNox1AqtnIp45+7UtDRY89go3en5UxmJbHU+3NRs27GeKaXUe+PTtSS
HcsKzoenBq6moSRR7fMx+lZJuJMAdB2xULfNjkk980nC+4KVti9cXfnfecFscGn2V9HbspZ
uc1nrFI0byKpKR43Efw5OBRu+XGBz3quRWsK+tzevtUt7mMLH97vWc0m5sLyRVJNm4eYSEz
zgc/hSKdrdaUYKOiG5c25pLHIuGZOOtWJtSuJIFtGfMYPAxWX9sudmzzjt9O1MEx3bjRy33
C/Y247PzYvMMgHs3AqsGdJGQ4U9MVWW8YoFzgUB8ncTzSs+oDmYrJzknrVmSVpQGz86jIqq
Gz3/OjzPnyAQM5xRYRsR3QurL94MsvfvVO3uLjT76O+tG2yIc8dx6U21laS6YsADLyQowAf
YVZeJcnd1rLSLaBnTw6xoN5eR3s0qW7uu2VXHQ+ornvGGvW+u6sn2CMwWFtGIoUJ5Yjq59y
ay5IY2bBGOajNqmPvEYohThGXMIo/wA6VXK8dqvpbxltoXcfc1aTT1wHYRBc9Cetb86Ay1d
jwGx9aswiaZgqSNnPHPAq6tpbpyZUx7LWhbw28Y3KVJPc1DmFisuloW/fTPI3c1ft9Jtchm
jBHbPNTxruGV+YD0q9DDMyghDgVk5FWHQwxxIFVQB7VZEZJG3mmCFyTyAR6GrFq224ALAdz
zjismy0hfs0n3gp/KhYzna3FbP2u2aHAw+B/ezVKSS2U7nZVx19xWXMyrDYo0XOR09a1bZr
dYz5gxisCMyyKTGwwcn5+9Xre1ZmQ3EpLj+FeB7HmomrmsdDfjuIl+VRmrSagsZ2uuCOcYr
GFrscOZjtbuG5PtRcqkCO0u7gfLgVyOCehtGTOlt9Vt5kKjh+3HWjBd26cDJJNcjbaikM2B
ySPlOOR7VNHrJmm+ZWTPHzdK550X0OynO50DrGxxnBNX7O1VpRhtx/Q1hW91G0byEbgv3sH
NbGnyr5ayQ569xzXBVi7Hq0WdA48mVVEmwIOSPWqV26tM3kztKG6s3rVdrsq5MmQc/nTNzS
ruRTt9q872dj1IVdC3p9wvm+X3IrVaXI27enf1rCt4JIplfoAK1l3MVwCQRniuWtBc10aOd
9Cd49yhuKrSfd3KvTjgVYJ3IeeccelRFh9mfJ2tWC0MV7ruc/PKyb2mbagBLZ7CvHPE3iqf
VrmWGKYpZxttSNeC2O5ruPiBrRs9Ga2jkxNP8ALkdcd68YZhs+Xlj3r7LKMInH2016Hi5xj
GmqEH6iyyfxZ59KVJmCbe3pVbegPyjPuacJu2Dk19Lyny1yyty6/dwPpTjeSMRyc1VaXrla
QTYbgY+tLk8h8zNaxmAn3s3NdNcXtn9kRl+dimG9PrXC/aCD90VOt4rR7WG38eDWFShzNM1
jVsrFm5ZfOJjO4Zq1p6yTOcE5UE1mwurynLZFaLf6PEzREjcPWnNWXKKOruTyXMkdyY5uqj
pmrNrfAyBT8qmsN5mlbLkk+tTq6+UvzVPs1YObU6NbgrJv6leh9q0VnE6eYhwO9ctbXGZQG
9MVekuGtHjljOQx+Zc8EVyVKN3pudtGu4qz2NVjwR3rE12Nf7N3jqrg/Sp5NVh3fKpP14xW
df6ktxbtBtCq/eilTkpJ2NK1WMoNXNDSW8zTHjB+7zVe+B3q3tism3up4VKwSMobg+9T5uZ
go3sfrXT7NqTZxupeKRXuFw1VZB8x29PetWWyVYTJLdDd/dxyazyoJwAefatoyXQykirj5v
rTimAPfmrP2cjHymmyRspVtuNwzxWilcztYZGMLRT1Hy0VVxBeiSO6kcqVO4kZqkuO/HNdH
dQ/aRLHgb1Zse9c4wK/JtwwPWiEroJKwAnPrQxKtz0xTR6/zpHzuJ/StCAHPU0oba2OnvUe
elB6+tAyVpsrtxx/OmAj+7n3pp4zxj2oHUHrRawC4OTx0pflx0OfanlYfsqOHPnF2BX0XjF
NOMYFADc9aXgcbSabn86X7v4+lACdR7U3BzTiGCqWUgHke9GCeg5pgJ34pe2f0pMe9HcYoA
PTBp6tjhqTb8lN6H3pAWN/QVOsi7Pu81WikaMHbgZ6mp1XdUsZf0tRLe528KuauXC4pfD0H
m3E20btoFWdQhImPl/Mc8g9K5pazHb3bmOwI6frTAeCpwAetXG8vG112P8A7XT86iaDPK9+
lVcViuo2uRuz7ipOvA4pGhZTmnxx/MOpHp61VxFu2sZJhyQAeea0F0+1QgPOpPpmsxI5VIG
W/PFatnaxM4EuWOOmcVlJ+ZSLcUVtDtaN/wDA1owfvgCswVM9O9VFtolHyW/fH941t2sEcS
ZLLn88e1YSZoiH+zWmI2KQc/ebnitG10nTYdvmQLM/fJ71Qm1KO3x5knHpmn2+tIwAjicj1
C8fnUNSaNNC/NCIkVLVRFljlNuQPxrLnVgwmZS6BsEt0B+lX5L550y0WPQM39KzriRMfPLD
xztHU1Mb9R2LUcT3D70kSLd0GdwFacO63I3gS+/Fc3kuqrDLNtHIRFxn6+tZ99eIkphmmmj
ZeNrsRT5ebQZ2st5b4ZiP3q/dU45rNuL6OWM7lbc2eOorl47gyrujuW2A7chuprQtY7IMrS
3yg9fnbvUOCiax10LkcCCHbN8oJ4OeRSrsSdYI5ldicAEUx7vS0BG9XPYgEA06yksriR286
NNikqd3esnd6tHTFLubOmxSYeOVSiNjJ9cV0MF0scJ8rCOeAT2rnbXUopMkjOVAx1Ga27UQ
ThNh5GOtedWT6o9CnLojR8vz9m6TJPenWlxbRSytLn5M7V9TT47cwysVUbgOc9KryWM0V08
rorKxB5/hz3rz3Z3R6MW7G3HKXgi3R8Nz9RV0Tq1s4C7ccL9Kx7F5prxt8gkUggFelafklV
LZwF4C159RdGa81nqCtuGe47Go5j8hwMcYxUyoqoWZagkwyt8wwPeuexs1oeAfEO8abxHLE
W+WPCgVxUjcYB4rsPiFavD4geRhxISc1xZ4b3r9JwKX1eFux8Njb/WJ83cbS8YU5z6juKcq
5Ut2HpTa7zjFzR/FzSbflPalHpj8qAFOMblP4GkOMfWlHSkOMe/pQIXcysCvykelTi8kZdj
sce1Ve/tTu2Pek0mNMuK+7k9KswwzS/dHHrS6fp5klQyEnPRBXYW+jsijagBxnB7Vx1a0Ya
HRTpOZzq2kiD/b9KctlcTMxkYjb2NbNxAsO4g5b19arC+SG2GMFy3Nc6qSa0N/ZpbmRPaND
naDxVNYSz85zmtlp2mU88sKy3EiP05rohJ9TGaRp2OntJOgIAA5JrpYdDgSEOpGSOfauPt7
p1k+9jPFblnfXHl93XrXPVU+jNIcpNJpCyMf48DpWS2mv9pARe/Q1buNTmt7gFQVOOc1FBf
ma4EgOKUedK42ovQW5TAETRgMPaqMttIRkR4AGOK27yRJEEq53YqfTGia3UXJBcsefSl7Rx
jewcnNKxynkv8A3KK6u4U+e3lwxsvqDRWir3WwvY2OeeQrfStkcyMf1rL1eERziReEbmrU7
EX046fvG/nT7pPtGncLyvNdK92SZhvFo54k0HryOtSLEzNzxippoR9nBQfd6103RhYqYz0p
Pelydu3PHoKOMc1QhSWZi7tuJ5JPc03PPIpT+lKDx6igYnHajgClDHbjA+tCrl19c0gNO30
ie4s/tJ2xR9ieSagaxUY/fc+4ro/M8nR40z1XNYMj4PPPtXNGcpNmsopWKUkckYwx3KOAfS
overTklG9aqfNtx2PNdETJoe7q0USrGqsudzjq/PGfpTMcUi/rRj3qhD8s7FsDJ9KT+dINu
wjHzdjmj9KQxVOOanVsAbWqv+lbej6X53+l3R2wL90d2P8AhUyairsaVzpfDsa2ulmS4+WS
Zix9cVbmtrdsyxyK6nrUNnP5jMqkR+hNMtjHFdSrJhsdc9BXnNu7Z0dLDnsIJk2sB9KzJdM
mt23QnI/uk8VvWdzaTTNE5TG3cOeDUrCCQELxg885BFCnKIuVHLedA7bJkKMOOashY403Kn
T0q1e2aMTtAP0rLXzrZwVb5e6nkVsmpbEONi4sfmPkNkn1p0ivHkKykg9mqS1ntZHCsWjk7
qehq68cbAL8pPbNQ5WYJDEurzylMcMUY6Kck/pUNxe3kdq265UAjqq4Oa0QEEfzPuOMYx0r
KvY4mKq+GDZC+oPtSjJN7FWK1vfQrGm5CZT1IXOTV/7bdTbY7OMj1DkfrXOtcKmR84IyMZw
Kfpd+sczGVjtK7SfxrZx6iUuh0sKTuP8AS2Vj/cQnaP8AGtS3aOEjZBGo6nHWsfztwDRSBh
3xUbXyxjEkyDv15rnabNEzpXuVJRlwhHUkZqK6uIZEAZVdR0yM1y0msW/Ia6HHYAk0f2pFM
+yNZpW7COPNR7JlKSNWaKzkRt1vGPXZwR+VZlxiBVW1XO44JcZIpZF1IfNHZMgPP70hf0qE
x6llubfP1zVJW6lX8h4jjZyZP3jH1PA+gq3bwZOAqqO1UxauOJpgr/7K4H/16uxwyKBtuHA
A6kcGpm/M0hub1mwhIwVAxzWzb3zQfcILMMZauS3yAhTJg+uM5q9b5kZBK7eX0yK4Zwvuds
J22Ottp9Q1K4ZTOVjGAGWrT2+pNftBJdD54jtz0OO1ZsN1b2loiW6uGGSGPc1Lb3c0ltNLd
byq9Zl6jNedKL3S0PRhNdzp9ORbSC2Vm+d+mOQT3rWuJVgQvJlsDJxXNK9rEbSD7Wzpbjcp
PXmt5Lm1uoT5bhm24Iry6sLu50c2zY/7Ss1qWxtDcKKotIqSjC4THLZrO1LVLCx2m41KKBY
uChbk/hXNXPxI8NRyPCPtEyj+NY+D+dXSwlWfwRbMqmKhDeRkfFHTHn0qHUbePcIX/eY7Ke
/515CsbyN8gzjv2Fepaz8QbC6sZLXTtOkJkyrGYjbj6V56zKxwgCpn7q9K+vy6NWlR9nUVr
Hz2OnCrV54MqSKEiAGen51DgBsZz71pXMSfYtysCQecVl969SLujz2O4+hqW3gmuJljhTcx
qHmuh0i38mze6ZcFuFNKpLlVxxjzMzprKWAbXCkjspqgy4PPWtW5ky/1NUrgrtz/ABZxSg3
1CSK4BJwKuWtujTDccepHaq6cAk9e1TJIwO2Mn6+tVK72FGyZ0sOpWOmxNDDGZJmx+8Izg1
J/bMgG5pWJbvXNqWDFs/MKc0n7pWzj61x+xi9zq9s0aFxdvKW3SEk9Kjj575/Gs5pDn6+tP
3SLxtxWvJZaGXPd3Z1NlDDsDE89Oehqlfi3WTnrWWl4Y1wWxUM975wwz5FZRpS5rmzqR5Rx
kDPtXr7Vs2U8logYx7h71zSTBZM5zWmmpRiHYzmtKkG1YyhNJ3JtQvmuZNzDkcCqlvdyW7b
lxn35qvJOJJCwxiovvdqtQSViZTbdzU/tJmbLEnP93gUq6hLGCN3X0rNUkOCeKdJcGRVTaB
j0HWl7Ndg52ag1JsfeNFZS5xRR7OIe0kXLs7dQnH/TRh+tWbaQFfLbkdfw9KqX/GoXHtK38
6WCTDK2e/OaJK6FF2ZTmXyrh4+lIsygGrOqR/MsntzWWSelax95XJlowkVQSydPT0pm7t2p
wPI9O9TtbmRR5R6dq0vYgr/jR1odSp2spFJ3piHU6L5pl4wfX1qMM3TNSwcyj1pPYaNu6kJ
jC9go4rLkOVrRuF49PlFUJypYlVCj0z0rmgjee5GdpWq5ZcAbdpxjIPWrBziqp4NdETFh/O
kPJzRjvR29aoQnHalBORt60vJy3SnBgoG3r6+lAF+xtbdZFkvSSg/5Zr3+tdF/aVmyBdhUL
0x0rkBI+fvH8aXzG/vEfSsZU+Z6spSsdR5o3kwyDB5waryTJJlWYxuRyc8GsMTuOjmnfapc
YJz9an2dh8xpIxhI2SHA96vw6hjC7jj1rnftB/GnLc89waHC4cx0E2oSbMq3SmLfo6guvX0
71hSXJYYGaQTe9Hsw5jbyu7fC4ZB27irK6gyw7SdoUdQKwY7na33s1ahuVbI6VLj3GmaE2o
XkcYKzK3HZKpve3Eq7WmJJ9ABimOTG+1eR7VCzKVDAc+ppqKC5FMuMZUsO/NNVosZVioPbv
Tmk3L8pxiqrMN+a1SJuaVou4E+cyL04PJrat9Psti/u/wB4399txP4VzsbSiMBXCoePetWz
ujbwiJsMA27dt5PtWM0+hUWjoobO1h+aS2jiwMFcD5vrVyPyIVDhY4/YDGfyrl1vpJJSS21
RyKHvJH+65C1zunJmqkkdZ/aETFtg3KcZ3dB/Wsm+uI2YlXEbjJ+ReKyBdGNCq9f7x5qB59
3G7g1MaNncp1Bz3TO3zsfYelTjUJmUojYHXnmsmR1U7vNBz270qTRnnJOO1b8ifQzU2dZBJ
NqUTzWqiGG1hDzbm5dh6VftLmRoFuNyFHYqE7giuOgupEDLGknzjDYOAR71chkuw4AkjT2H
JrmnSOmFU7IalI4SF/m2Z2jFacmpz3lhDZQlIFk+UqD1xXEwtc4Ktdsc8HAxitCSxW3eEyT
ttcB1csTx61xTpRud0KkjtJU8q5ha5cN5UOw7O57Vy2qeKLnSUZbZsXEoIU5+6PWm28sTS3
Iur5toU+W3XeRXMeIYZpIhfRrlEG1vb0pUKEXO0yq9aSp3iZM95NdXJmuJi8jcszHJNIiRS
NgyAeprKLEtnNKsjL3r3vZ2Wh4XN3Ojh0rzh+6kRxU66UFPzRkjP3geBXOJfzIMDBFa2na8
YXHmE49+awlColoaJwY64s9qERIyg/eU+vqKwpI2jkKn9a9Ik1Cz1GwKJHH5pXjb1NchqVn
uQSLGQ38WRyDSo1W9JIKkFujItwXcwhA28j6j6V1t4BbWMcI42qFxXP6JD5uqJuGQpya2NV
my+38aqq7zUR01aLkYkx3SGq0u3cAT0qZm5bj2qB/vZFbxMWM3dulOU46dOtRjGec05evTO
eK0ETqzDkmpGdVj29+/oKq7+eOKblmH3qjlHceZew6UefITjfx6VFz9aD+tVZCuPZif8KZT
g2B0pp659aYhc4oLFj6n1pO/A/OjvwKAF5x0pwYrjBxTT2oHfHNAEhldvvc0BqjHalHX2pW
AsrL8ooqNPu9cUUrDL+o5GpXatxiZx/48ahjb5duafqOf7WvFbJPnP15/iNV1Y5qLaDNCX9
7ZnHLVjFOce/etL7R5MTLgMzdM1VK5fNKGhU9RixAnb97HTFW0SQJx8tOt4s/U960CsaKBx
mlKYRiUjbpJjzkLD261Wk09esbEfWup0/TWvZvKt4JLmQgkRwoWbAHJwKivbGSOya6jtZDb
K2xpgh2Bv7pbpn2rFVteW5o6ehyLWsqnpu+lECstwuVx9a2pdP1JdOXVG066Wwdti3ZhYRM
3oHxgms0qPtKnB6V0qfMjG1maF0DtHbgVnSnIUBRkZ57muhvtF1iHSI9Wl0e9TTpANl21uw
ib6PjFZEun3whtZTZ3AjuyVt38o4mOcEIf4jnjisKc4tbmtRalHt71Wwd5FdV4f8PJqXi+3
8O6s97pkkpaIlLRppIZMZXfEPm25xuwMgc0668IyXPxHXwb4fkuLyWW5S0ilubdoGZjgM7J
jKIDk887Rk1qqsU7eV/kZtM5IL607aOg/WupuvCMui/En/hENce5h8u9FrLNBblnZd2PMjQ
8sD1HqKZ4u8P2/hXxQ2kWd9dXb28aNJPcWb22ZDydiON20cckc81SqRbSXXUmxzW1h2pNrd
xXZfDbwbH48+INj4Xn1Q6ZFdJLI10Iw+wIpboSPSu98LfAptf+IPjHwve+IGsIPDhCrdrCH
+1M2TGApPGVGamdaMLpj5Tw+lro9P0Sxu/Cmv6xNeXUV3p0kSQQx2rSRTbmIbfIOI8AcA9a
qJoOtyaY+pQ6LeyWSRmdrpbdjGIwdpfdjGM8Z9av2kRWM6NVbAIzSTLtbj8q1dP8P69faXc
atY6Jf3Wn2v8ArruG3ZoovqwGBUelaHrOv34s9D0i81S52lzFaQtKwUd8DoKnnjq77DsZPO
KTnArtvB3g6bxF8StK8F6m1xpMt5cm3mLw4lgIUnlG78d6yLfw9quqa7caPommXeqXUUsiL
FbQmRyqsRuIHTpR7WPUVjB6Y9aPmrbXw7rrarLpCaJfNqcAZpLQQN5qBRliVxnAHJqu2mag
ujjVzYz/ANnGXyBdbD5RkxnZu6bsc4p+0j3CzM5d/ZQT06ZxTwk3XGDW1J4Z8TWugxa/deH
dSh0eUjZfSWzLC2emGxjn1rOMgB4+Y+lCmpfDqFhyyFY1jZsuO9Kz7lCgcYr6I8M6L4G8V/
DPU9BsfHmoRaTo1r9rv72fQ443gTO/7P55OSpfkL1P04rwjR/DniLxJLPH4b0K/wBXaEbpF
tIC5RT0LY6ZrnhVUr82lirdjHbGDVfqSw6VsQaTq99dT2Fjpd5c3VurPPBFCzPEqnDFlxkY
PBrQbwD43jurm2fwfrImtoRczobR8xRHo546cfpW/tIR3aJsYcckflAt8rL+tSxzR45YD+t
dR4Q8CN4s8M+LNStWupL/AEWCCW1s7WLzDdNJJs246+/Fc5qWialoupS6XrGm3Wn30RG+3u
YyjrnpwfWp5ouTjfUepD9sRQ3zZBqM3wHK5Jra1Lwb4k0Owtr/AFvw5qOnWl1jyZrq3aNJP
oSP0pLLwb4l1nSbrVdI8Paje2FrnzrmC3Lxx45PzD0H5Uuena99A1MX7fMxwjBR7im7GZRu
kb8q67wv4Ck8U+DfFOr2H2u41LSHtY7SytYt/wBqMzlTkdeAM8Vzt3pGr6TrD6LqmmXVnqU
bhDayxFZAx+6NvU57etUpRu4rdBZlUQrjrk1IqqvGfyrY1rwj4q8MJA3iHw9qGkLcjMTXcJ
QSfQ+vtWVErF1Qsq7mC7n4C5OMn2FLmUldO40SKxHIPbvWjFcKIhIw8tj0JPX6V6X8QPhPp
Hgvwrcapa6tqMs+n3dva3D3kKJBqBlj377VgclV6HNeQTTGWZecDsOwFYRaqq6NE+U3f7QX
YCx+Y+lNk1aYqka5ZR0BPArZ+HXgyHxxqmsQ3d7LZw2Ol3F8jRAHc8YyqnPY96h0nT9DPga
78QXMOpS3dvdx2xZYM2QDrn5n6h/Qd6xkop7XOiM2xIJ7G5uoYoI5FTncDV66SGxiSC8lR4
rjIZRyQPWurv8Aw3Y2Hwx/4SmDT9XF7HBHLI0luFtI0ZiBIJf4lbgBRyDnNc/a+H7Obxd4M
0e4XVY7nW0ga7uLtNgPmvgGBT1QD+I9TXImparZHU5qOh5vq2mPYytJE3mWxPyv/jWVjnNe
0+MvBOpeHrm+E+kXw0IXclrbX1xDtScKxAOfU4+h7Vxdr8N/FmtWFxq3hvw/f6pp0GfMmgi
LKmOo98e1ejRxUXH33Y4KtG3vR2ORhhaTtn2pkkTxnDKQfeu4t9NttPsbaMxg3dwu6Qv/AM
s1HP4Gulg+Gth4g0rwDqml31wf+El1WbS75DtItmjOSU/4BluaqOJTfkRKk4o8pguprZ9u/
IHof5Vvx6gLmyYscyKvJ/vCvRdV+Deh6X448Y6e+s3c2gaHoH9tWt4m3fcbgBGpOMYLZHHp
Xi9tK8fJ/iHTtmr92rqiE3E6DQ0VYprhup4BqpeSlpXIPU8V6D8KvCen+LvE9toOqXFxa2k
0E88kltjePLQtxnjtTvE3g3wRdfDO78dfD/XtUu7bTb2OyvrXVYFjdTJ91kK8H6VzqadV6G
0tIpHlpb5eRVYt1Oa6i58E+Lbfw03iSbw7ew6KsUc3250xFsc4Rge+TxTLfwF40uvCkniy1
8L6jNocYLG+WEmPaOrDuVHqBiuuNSG90c7TOZ4pf0rc8N+EvEnjC9ksfC+h3Or3EaeY6wLk
IvqScAe3rXQ/D/wGPEXxTTwV4lS90uRYrgzxqm2eN44ywXBHqBVSqRjfXYSTOB/nSYrf8Qe
DvFPhWKzl8SaDeaVHfIZLZrhNokUfyPTIPNdDJ8O9ZtPhMfF114V1zzZbgOt4UC2sFpjh2H
3mLMeDgAAe9J1YJJ33Cx5/2pc+tdhoXwv+IPibR4tY8P8AhK+1LT5mKx3EKrtYg4PU9jVvQ
fBNvqnw88ba5dG6XVfD81rb29tGBiSSWQoysOpIPAx3odWHcdmcJwegxS8kV0TeBvFieIL3
w82hXH9rWNubq5s8qZIYgoZmIz2BBI61VOg6onh238RPZSDSbqZraG6ONskijLKO5wKftI9
GCTMbv6Uvy4GM571ox28b5yMgdTVOaPy3YgfLTUkwcWtSDvSgc05lZHCsozjPBzSc8cVZIn
b2pyjB/wAaMnFHzZ60ASjpRQrYFFIC1qn/ACFrzcpD+c+fruNV06rnua9B1H4Q/FCfU7qaP
wLqzpJMzKwiHzAnIPWqx+D/AMVVww8B6qMesY/xrn9tSt8S+9FWZxkmwEd6iaZR0HNd6Pg/
8Uli3L4C1UyydxGPkH59TUH/AApj4rHp4D1b/v2v+NCrUv5l96B3OIW4ZT8p5qf7azDBPSu
w/wCFL/Fbt4C1X/vhf8acPgn8WCf+RE1QE/7K/wCNP2tH+Zfeg94zfBPjC48I+PdF8Rxudl
ldI8yA/fiPyyD8VJr0n44C08HeHtJ+H+k3i3FvdXlz4gnaJsgpK2LdfqEzXFf8KS+LH/Qh6
nn6L/8AFUrfBT4uyEGTwPqrkAAFtpIHYctWTdByUuZaeaHeR7/4rvRB4K1S7stJv7/wXP4Y
ihgkbUoI9LTKLgxxY3eer9s5JzXyIDu27m7cmu//AOFK/GA262//AAhOreSDuERddgPrt3Y
BpE+B/wAWw4P/AAgmpY+qf/FVNJ0qaa519/8AwQd2e++KI7/WfhZq93qb6j4bWPQImM9rfR
3Oi6iqKNkUan7rk4+6Ac964r4OXOk654Ihj165jjHw/wBTPiGJJTy9u0bFox/21VTXJ/8AC
nPiy2nJbN4O1IxqvERkUqp9l3YBrP8A+FI/FrHy+B9QB/30Gfr83Nc8PZ8ri5r+vmavQ6r4
Mas2ueI/iBqUv2q48T6tYNPaJaXK293KWl3SrDI2Qr7SPfAq34o1S7t/2gvh/PeW82j6nZL
Z219NNqCXNw6l8D7RIgAD7DtYHtXEL8EPi4jiRfBOoI4OQyuikH1GG4p4+B/xebO/wXqGS2
4lpEJJ9T81at0uZyU1r5/LuSvM9I0VLzT/ANrvxEviySVdSuLe8GjtNcKG+ZT9nEchyEJTI
TPSuS+Nj3n9l+ENO1jS7yw1S0gn+bU9TS9vmhZ8qsxUDABztzng1ly/A34sSOHk8I387nu8
yEg/UtmoJPgZ8XJHZ38F38jnqzTISfxLUoyp86nzr+vmD00D4Gqq/F+zZ5ERDY3y5ZgMH7O
3rXvPh3WtMnk+Huq29zGt74tja81EF1G02li8Izz3bnnvXgB+A/xe/h8E3ufaWMf+zU3/AI
UL8Xj08EXg/wC20f8A8VWlT2VR350Sm1oT+EplX9n/AOKSGVVZ7rT8KWwWxK3Qd60/F3iHV
7L9nb4c6Hp+rS29nfQX32y3hkwJv33yq4HUd8GsX/hQvxfP/Mk3f/f6P/4qrH/Chfi4U/5E
u5z6GeP/AOKqnKlzc3Mt7/hYWp674Qk1+eH4Wa14R1u3tPA2k2Bj1+P7UkcUEgLG4+0Rk5Y
sDxwc9q434T3xuNT8f2Wg6CusaJqMyyf2da6j9g1HyRKxja3PG4KCNy5HauVT4B/FwKR/wh
dwA3UfaI8H6/NzSj4B/F3eGHg24DDowuIwR+O6sv3eq5l/TuVc7yOGxsf2xPD4j8Q3GrgSx
PNcX86SS27eS2YZJB8rFOBmsT4W6Xc30vj68sdQ1Bp7c8aPpl8lnNqKGZiSZm5VE6nbzWHH
8Afi1827wbKB2H2mLn/x6l/4UH8XmbJ8HyqOmRdRjj0+9Sfs2rc/Rfh8wO3+IfihfDH7Seh
+KopY5I4LSxaZopvNWWIpslXePvcEgnvisP40w6T4etNC+HOh3kd1YWUlxq00kbZQvcSEoD
j+7HgVlj4B/FhVCr4PcY9bmLA/8eqX/hQ3xXihCx+D2Z+5+1R//FUk6as+bYo9Z17TJ9N+H
Hjiwk1O71mCfw5AbfVb3VUkS+27Dtt7ZeEVBxnr+dfKEdpPcTQww7d8zrGrMcAFiAMn05r1
FvgT8YjjHgvp0JuouPYfNxTf+FD/ABnx/wAikAPT7VF/8VV0pRpq3MiHqeheMvhj4otPA2l
/DrwT/ZMmiwYvdVvpNTgifU7zGeQWzsToB/hXPfB/Tmj8E3WsQ6pdXTW+uwrcaVDqy6fBbK
o/4/J2+86jkBQcGub/AOGf/i8y7ZPBqN7m6i/+KpW/Z1+K8g/5FMIfe8iwf1qPd5eVz/r7x
neabepY/tM/FTUre9jgP9l6hJBOkqqGYopUqc8k9RitHwj4r1Br74CQ3HiOQxyQXhvhJd8P
ywHnZPPHA3V5kn7PHxeUFD4WQp2/0yL/ABpzfs7/ABcZ2/4pZCG65vIuf1qn7J/a/q1gubX
wyW5m0D4r6fourW+maleQRwWUj3K2+9jcN8iMSMEjgH3rQ8VatpelfEP4UWni6+h1G98P2s
EevzCUTiM+buVHcZ3lFxnrXLj9nf4tFfn8LxH0H2yLj9acP2d/i10HheIf9vsX+NF6bbvL+
rWC53ni461ofg74lzeNfEVrqtn4juYzoEKXy3JmfzdyzRqCfLVY8A9PSo9Ft9c13wF8PdQ8
E+NbXw1Z6Da3UOr3D3axfYpixZpHiJ/ebl4HBriF/Z1+LSklfDMI9/tsX+NI37OvxaY7j4X
hJ972L/Gp9z+bX+kFxfCesSWHwZ+Kkun6p9nvJPsiRSxP5UkqmVtxUdeRyceta/i6S01340
/DP7T4mGmmfRtNW41eKZS9vIAfmLHID5wOehPNZq/s7/FneGPhuDI6H7bH/jVeT9m/4s7iE
8N2209R9ti/xq1Knd+8DZ2fxY2wfBo6VIqwXdr4maRoJtYGo3LI0ZxPI2fl39do4FePeBx4
fm8f6BD4rZE0Nr2MXu/hfLz/ABf7OcZ9s11ifs4fFxJAw8N24xx/x/Rf41Zb9nP4tOoz4et
h6j7dH/jTjKnGPK5CPYvE+mWnifwlqNn8RpvDJ1rTxe/8IqkGqrHBNblcqSqHC7FUYJ69K+
PeUUlfnOOO2a9a/wCGbfiuOnh2z/8AA6P/ABp//DOPxd6f2Ba/+B8dFOdOH2hHV+FPDui+A
/DeteNo/FdhqHh/U/DEkMTGZBc/bZV2m38oHdwe9cDpl1bx/sveI7L7VGtw3iK0dYDIN7KI
jlgvUj3rR/4Zr+LW7d/wj9nu9ft0dOX9mz4t7t50Gz3Y/wCf+POKUXTWrlcq7Ifidr1xJ8O
fhvo9pq7yWQ8PA3FpDPlBL5h++oP3gAOvSui1zUbFviv8HpFvbd4YNL0xJnEilYiHO4Mc4U
juD0rF/wCGbfi4GO3QrIAnJ/0+Onr+zX8WQCv9h2O09f8AT4+aTdNq1+/4lKWp1Gu+Im1Lw
d8Zo7nWFuXk1u3Nqklxu3KJWGYwTyAoH3a2vCz3GqeHPhjq3h/xVY6RpXhcO2uQy3ot2gcS
FnkMfHmB0yO+c1wSfs3/ABa3KW0WwGO/25OBU037OPxXlUf8SWwznvfJwKxfJspF8ysef+M
9etdV8a67q2lqUsru8le2UjbtjLErx245/GvVvgn4m0TT/hX4pfWLyGK88OXEmq6ZHJIFZ5
ZLdojtB5bk9BWBL+zX8XXAxo9gfrqCU6P9mj4rIFkOi6e8o6Zv0wv0rduk4ctzO7udJf8Ai
DSbj9k2C/a8j/4SK9tYPD1xCZB5hhhnaQNt64wevSvDNS8Pz6XpmiX8l9ZXCatC1xHFby75
IAG27ZR/C3cD0r1p/wBnX4tTFC+h6bGyrt3LqCE1Fbfs0fFWO8Ej6VpyqSCxF8mf5UQqRjf
Ub5W9x/wXvrTSfihp1xeXMFtFHY3Xz3DBE3eScAk8cnjHeuL8X/FDxL4u0KLQLu30vTNJSc
3DWelWa2ySyjgO+PvEdq9B1L9nT4pXW1Y9N05lH96+Uf0rNP7M/wAWi2f7L03/AMD1/wAKz
pOnfnlv6FVZXehjfFjW3uvA3w40mx1Yy2sXh1RPawz5RJfMPDqDjd06816pYatYt4v8L/E+
38Z6dbeB9L8PpZXemNdhZY3WFke1+z9WLuQc4964E/sw/FrnbpmljPJ/09ef0qP/AIZe+LW
/d/Zelbh3+3rn+Va3p8qjzfh3Mr6kPw7WPxJ8JfGHgvRdWstE8QXeq22owLd3YtVntkzmMS
HA+QkHGa0fBOpWuk/tSfbNS8dReIBb2txHJr07eWksgtiMBieQG+UHvjioh+y/8VGXEum6U
R6G/U/0pG/Zb+K5G1dP0or6G+X/AApuVNtrm38g8zA1rWI779mXQrW41JLrU4vEt1K0Mku+
ZY2j+8QTnaTn6mvXpP8AhG9G8E+I4LHXrDUE1Twj5Vrqd5rRnu76QKpMKwk7YkTkBcZyBjv
Xn4/Zc+LW4t/Z+lZ6Z+3rn+VJ/wAMs/FjJ/4l2kZJzn7cv+FEnTlb3uvmJM1/hXpE+k/Cm5
1/QPGei2vizV99napqOqi3TSbc8SSBCeZWxxxwOaq/Bvxhpfw48O+PtR1ZbHVrm0vrLy7V5
gftRWUh5Ys8uVyXBHfBqmf2WfiwSWbTtHY+98v+FO/4Za+LWQfsOkcdP9PHH6UP2bunK9/I
Lmd/aNn8P/2lbfXLLWU1zR7m+E/2sTeabi1ueHWQ/wB8ByCDzlav/HG3svDGo6B8NNJuPNs
vDdq7uwGN807mQnHqF2itzwr+z78Z/CPiS313TdK8Nz3MG7al7Os0WT32kdR1B7Gn61+z38
ZvEGu3et6t/Zd1f3shlnmN8BuY+23gDoB6ClKceZPt6lxeh4RAeCvQn1qrcLuVq90i/Zj+K
qsd1vpAH/X8P8Kik/Zf+K7ghbfSP/A4f/E1Sqxv/wABjbTW54HtOKd654r3M/ssfFonP2bR
wP8Ar/H/AMTR/wAMr/Fr/n30c/8Ab9/9jW/t4f1cxPDcYHWja20HtXuQ/ZX+LR/5d9HH/b9
/9jTv+GV/izn/AFGjf+B3/wBjR7aHf8wseGjpzzRXug/ZV+LIH+o0b/wO/wDsaKXtof0mFi
O+/aY+K1tez28V9pixwyNGmbFc7QcDPNV1/ad+LDKN19pf/gAv+NeUawrNreoFuv2h846D5
jWeq/NtyODjiqVONtg6ns//AA0t8XW5TUtL+hsF/wAaRv2k/jERkX2nfhYp/jXj0bDdzxmr
sDc4Oc1LjFdBpXPTv+Gmvi9/0E9OH/bglTL+0r8Wj11XTx/24JXjjqFmYlcgHNKjZY/Lgel
VyR7CPYm/aU+LODjWrBff7AhqsP2lvi+Tj+3LAf8AbhHXksnTjqarjkmmoR7Az2T/AIaT+L
o667ZfhYR1F/w0t8X8j/ifWf8A4AR15GD8p+Xn1pjDaT601Tj2A9zj/aI+LDW6u2uWgY5/5
cY6pP8AtHfFznHiC0/8AY/8K80s8tZ9OVP86pSKVZl71goq7RtJKyPUv+Gjvi83/Mx230+w
xf4Uyb9o34wowB8SQLkBv+PGLofwryjbydv502ZfLxgAkgHPUVsoR7GR6p/w0d8YP+hnh/8
AAGL/AApv/DR3xg/6GiP/AMAYv8K8nwc0bT3HFV7OHYm56sf2jPjCR/yNSD/tyi/+JpP+Gi
vjFn/kbF/8A4f/AImvKcGnBVyRmj2cewHqn/DRHxhb/mbgD/15xf8AxNSN+0J8X/LB/wCEu
5z/AM+cP/xNeT4INTMp8pBjknNL2cewz1Jf2g/jAQP+KvP/AICRf/E03/hoL4wMQP8AhMG/
8BYf/ia8wCkY+hpIh+93H+EZqeSPYZ6nL8f/AIvbwq+MX9yLWH/4mnL8fvi2nzTeMpNo64t
Yv/ia8s+7liP/AK9QSMzkego9nF9AueozftDfFx3/AHfi+RB7W0X/AMTUX/DQHxgyf+K1n/
8AAeL/AOJrzAL7VKse05bjNXyQXQW56Sf2gPjB/wBDtcf+A8X/AMTSH4/fGHP/ACO9x+EEX
/xNecyR/ut2PpUO0k96OSD6Aemf8L9+MHP/ABXF1/34i/8AiaP+F+fF8/8AM8XQ/wC2MX/x
Nea7T9cUKp4/nRyR7Aemr8evi6xAPjm7GP8ApjF/8TS/8L4+LuMDxzef9+Yv/ia8zC5J5xT
8cCpcI9hnpv8Awvb4tZx/wnF5/wB+ov8A4mg/HX4tYOfHF6D2Ajjx/wCg15l3zTqXJHsB6R
/wvP4uf9D1e/8AfuP/AOJo/wCF5fFzlR46vc+6R8f+O15sx5PWm56jFHJHsB6Ofjn8Wwv/A
CPd+f8AgMf/AMTTf+F5/Fpht/4TzUAT/sx//E15yvmE4VSSegFM+Y8niq9nHsI9Ff45fFzp
/wAJ7qP5R/8AxNNHxx+Lm7nx7qWPpH/8TXnrLkAim7WzT5I9gPSf+F3/ABZb/mfNR/8AHP8
A4mmN8bfi528ealj22f8AxNedAnFKMs+AcZ79hS9nHsFz0P8A4Xd8Ws/8j9qYP/AP/iaP+F
3fFlgMePNTA78p/wDE155tIJHBHY0m2j2cewXPRP8AhdnxZ/6H7VPzT/4ml/4XV8WP+h+1Q
/8AAk/+Jrz3Hy89qcoyR0GfWlyR7Dueiw/Gj4sPJ83j3VMD/aX/AOJpjfGr4rs7Y8e6qOeg
ZeP/AB2uEC7YPdqiIxk4qeSN9imzuX+NfxY3nHj/AFYf8DX/AAoT40fFlic/EDVgP99f8K4
Aqfqak2lY/TPU1fJHsQd0fjV8V92B4/1bH++v+FamkfF/4pT3P73x7qrqqkkNIuD+leXLGz
N7etb2losdrJLjr8orKrGKjojSnrLU7O8+MPxQWdwnjvVFA4wJFx/KqX/C4/ipj/kftX/7+
r/hXG3DZlZv0qo2SM4ohBW2CW52j/Gb4rbjj4g6x/39H+FA+MvxWU5/4WBrJb084f4Vwm3L
e9JtI6VtyR7Gdzu/+Fy/FU/81A1n/v8AD/Cj/hcPxV/6KDrX/f8AH+FcKF9qcE9jRyR7Adx
/wuH4qH/moGtf9/8A/wCtR/wuD4q4/wCSga3j/rv/APWrixG3ZakWGRGG4bc+tTyx7D1Ov/
4XB8VB/wA1A1v6/aP/AK1J/wALc+Kv/RQdbP8A28f/AFq5V7dWBz8h61VaNo2wRSSi+g2mj
tovi98UjMob4ga3gn/n46/pVx/iz8UPNK/8J9rWc9rj/wCtXA26k3KHtVwjM27PftUyjG+x
UdjtI/ix8TPtGB4+1ph/18f/AFqgn+LHxOU8eP8AW156/aen6VykK5uDx+NV7wYc8ce1Qor
m2LfwnUH4t/FHcf8Ai4Gt8dxdHFNPxb+KGP8Akf8AXP8AwKNcZzwO1PVR+PYetb8sexhqdi
Piz8UP+h/1w/8Ab0aUfFf4oY5+IGuj/t6NccNgGcHNOV/RKXKuw/mdmPip8T2Gf+E/10/9v
RorlN/lqucDcN2OlFLlXYrTuaHiCJV8R6nGM4W6k/8AQjWSI1C/jRRVR+FEseI1DAc+tWoF
BYH3oopMqJBOgErEUiIufXjNFFPoLqS3ECJtUE4ZA1VRGvPbNFFOOwmOEa/d7U1oY+DjtRR
TA17CJfs8gOTwKr3ESeeaKK518bN38CKrRKDkVLDaRXEu1ywz3HWiitTErtbxqWAzw2KeLa
PK8tyKKKsQgt4ypPNILaPJ68UUUAPhto5ZArZGfSkaFPlHPFFFS9ximNOOO1MVFEbcdTRRQ
IYyBiAentTWjUHFFFUgFWJMjirC28bZ69aKKTAXyEEZPNMFvG3c8UUUIbIzCgyeeKDCgB+t
FFMQrQoMDHak2KX6daKKQxzRrtP1pDGu0e9FFAMPLTkY6U4wR5HWiigQzy1yevFJ5a8cdaK
KYEkMatnkjIwcelNaFFlK9cHvRRR1A0LTS7a4gWSRnBL7cA8fyqfVdGs7CLfCZCcgYdsjkf
SiipGYoRQAR1p4VeOxznPeiiqJAooO3tTlReRRRSGWXhTbn0IFQNEojJ9TRRURKe5GI1zil
aNd9FFX1JF8tQhPc1uW0SLpSY7miisKuxtS6mdNGu4nb3qKaJA6qBwVBoorSJD3IGhVGIGT
j1pBGrc0UVoQKsakmpFjVWxRRSY0SrGCm4k8EcdquNbxrGhC/fxnNFFYzNYdS3qUMexVCgB
UA4rH8pWidWyQn3aKKmj8BdX4mLboGuBnnAwKsrDGZlznrRRVS3IhsOijUXcgx2NQ3kEeC/
Od2P0oopR+IcvhKIjXGcc0LGm7pRRWzMQ8pa7nSfB+k3GmpdztcSMeSu/C/oAf1ooqZPQEd
KfD/h6FI0GiwN8gOWklJP8A4/RRRXn88u5qf//Z
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0