Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1604.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Jiří</first-name><middle-name>W.</middle-name><last-name>Procházka</last-name></author>
<book-title>Agent JFK 27 - Dlouhý černý úsvit</book-title>
<coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
<lang>cs</lang>
<keywords>Akční fantastika, Akčné fantastika</keywords>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Jiří</first-name><middle-name>W.</middle-name><last-name>Procházka</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>7c9c4a89-8f3c-4403-9876-b96222bab5c9</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>Triton+EF</publisher>
<year>2013</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p>
Kniha byla zakoupena na serveru Palmknihy.cz.</p><empty-line /><empty-line /><p>
<strong><emphasis>Kupující:</emphasis></strong> Martin Vařák</p>
<p>
<strong><emphasis>Adresa:</emphasis></strong> , , cz</p>
<p>
<strong><emphasis>ID 1797-18428884951369119651-5980-4405</emphasis></strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>
Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.</p><empty-line /><p>
Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována.
V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.</p><empty-line /><p>
Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.</p>
<p>
Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, k autorům a také k nám fér.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>agent John Francis Kovář</strong></p><empty-line /><p><strong>27</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Jiří W. Procházka</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>ČERNÝ ÚSVIT</strong></p><empty-line /><p>PRVNÍ RYZE ČESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>OBSAH</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>KAPITOLA 1.: EL-EMEJN</p>
<p>KAPITOLA 2.: TUNEL</p>
<p>KAPITOLA 3.: BRUTALITA</p>
<p>KAPITOLA 4.: YANG</p>
<p>KAPITOLA 5.: ROCK’N’ROLL</p>
<p>KAPITOLA 6.: ROCK’N’ROLL IN RED</p>
<p>KAPITOLA 7.: SOUBOJ</p>
<p>KAPITOLA 8.: PŘESTŘELKA</p>
<p>KAPITOLA 9.: TONGA</p>
<p>KAPITOLA 10.: PARKOVIŠTĚ</p>
<p>KAPITOLA 11.: MIA</p>
<p>KAPITOLA 12.: VE VĚZENÍ</p>
<p>KAPITOLA 13.: BOSÉ NOHY</p>
<p>KAPITOLA 14.: CERN</p>
<p>KAPITOLA 15.: VÝTAH</p>
<p>KAPITOLA 16.: VE ZBROJNICI</p>
<p>KAPITOLA 17.: FANTÓMDROM</p>
<p>KAPITOLA 18.: VE MĚSTĚ</p>
<p>INTERMEZZO: NAD PROPASTÍ</p>
<p>KAPITOLA 19.: KONVOJ</p>
<p>KAPITOLA 20.: BLACK HAWK DOWN</p>
<p>KAPITOLA 21.: V PLECHU</p>
<p>KAPITOLA 22.: BOORMAN</p>
<p>KAPITOLA 23.: LABORATOŘE</p>
<p>KAPITOLA 24.: VELÍN</p>
<p>KAPITOLA 25.: MALÝ VELKÝ VESMÍR</p>
<p>KAPITOLA 26.: VELKÁ PĚTKA</p>
<p>KAPITOLA 27.: VOJÁK A ŠLECHTIC</p>
<p>KAPITOLA 28.: FILOSOFIE V BÍLÉM</p>
<p>KAPITOLA 29.: OPĚT VE ZBRANI</p>
<p>KAPITOLA 30.: KOMANDO V BÍLÉM</p>
<p>KAPITOLA 31.: AEROSOL</p>
<p>KAPITOLA 32.: EXPLOZE</p>
<p>KAPITOLA 33.: VON WONDER</p>
<p>KAPITOLA 34.: JATKA</p>
<p>KAPITOLA 35.: NÁVŠTĚVA</p>
<p>KAPITOLA 36.: ODPOR</p>
<p>KAPITOLA 37.: PLAZMA</p>
<p>KAPITOLA 38.: PORTÁL</p>
<p>KAPITOLA 39.: POČÁTEK</p>
<p>KAPITOLA 40.: ÚNIK</p>
<p>KAPITOLA 41.: DLOUHÝ ČERNÝ ÚSVIT</p>
<p>KAPITOLA 42.: AFTERPARTY</p>
<p>KAPITOLA 43.: PÁN SVĚTA</p>
<p>EPILOG: NA CESTĚ</p>
</section>
<section>
<p>OD: KILLERA – KVANTOVÝ INTELIGENTNÍ INTERREALITNÍ RETRANSLÁTOR EF BÁZE HUMAN IV TECH</p>
<p>Komu: GODovi – Centrální Nad-inteligenci EF</p>
<p>Subjekt: Globální situace</p>
<p>John Francis Kovář se vrátil z akce mající všechny znaky takzvané kamikadze mise. Svět, v němž působil, se v závěru odtrhl od našeho realitního svazku a nebude možné ho znovu navštívit. Prošetření okolností jeho vyslání vzhledem k následujícím událostem odloženo. Při návratu agenta JFK byly vědeckou sekcí změřeny disturbance magického interrealitního šumu, s pravděpodobností 99,3 % způsobené gigantickými změnami magických potenciálů umělého původu. Jediná známá entita schopná něčeho takového je v současné době X-Hawk. Magická divize vyhlásila oranžový poplach, kontrarozvědka (sekce čarodějové) získala potřebné informace. Díky včasnému varování je Agentura dobře připravena na napadení magickými a dalšími nekauzálními prostředky. Po potvrzení typu útoku bude následovat odveta – zničení původce ataku. Pravděpodobnost úspěchu (při správně odhadnutých výchozích podmínkách) 82,03 %.</p>
<p>Výstraha: X-Hawkem připravovaná magická válka (++nekauzální?++) měla reálnou šanci na úspěch! Nutno změnit obrannou doktrínu. Lidské představitele informovat se zpožděním.</p>
<p>Stav týmu Bytewské:</p>
<p>JFK, Vega, Villefortová, Biggles i ostatní členové oddělení jsou totálně vytíženi, soustřeďují se na klíčové záležitosti kardinálně ovlivňující tok událostí v realitách blízkých bazální. Správně odhadují, že mohou mít globální vliv. Někteří se pohybují za hranicí standardní lidské odolnosti. Doporučuji vyslat Vincenta Vegu na dovolenou.</p>
<p>Vyhrazení: Materiál nepřístupný lidem, mohl by způsobit deformaci kauzality.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 1.: El-Emejn</strong></p><empty-line /><p>Město pod nimi vřelo.</p>
<p>„Romeo dva dva. Máme tady dav civilistů.“</p>
<p>„Kilo tři. Proveďte výsadek. Zkuste blok vpravo, čtverec G4.“</p>
<p>„Romeo dva dva, rozumím. Spouštíme lana na G4.“</p>
<p>El-Emejn se v odpoledním slunci skvěl zlatohnědou barvou. Nad střechami ze španělských tašek a nad ulicemi posetými okrovým pískem přelétaly černé stroje. Vznášely se v rojích nad městem s rytmickým duněním rotorů. Provázela je symfonie palubních kulometů. Na zem se z nebes řítily mraky žhavých střel i nábojnic.</p>
<p>V ulici Národní jednoty, pár set metrů od sídla drogového klanu Abr Gir, se shlukl dav zombálců. Muži, ženy, děti. V rukou zbraně a v očích bez bělma nenávist. Hyuaka.</p>
<p>„Civilisti na devíti hodinách!“ křičel do vysílačky seržant Collins, velitel skupiny Romeo pět jedna. Natahoval si rukavice a skočil na lano. Po dopadu tlusté rukavice zahodil, provedl kotoul, připravil si zbraň.</p>
<p>Zalehl na ulici. Okamžitě zamířil, ale nestřílel. Za ním slaňovali další rangeři.</p>
<p>„Několik žen, pět, šest.“</p>
<p>Kovář přehlédl situaci na místě výsadku.</p>
<p>„Za ženskejma jsou vychrtlíci s kalašnikovy. Sejměte je.“</p>
<p>„Ale, pane,“ zaváhal Collins. Byl to kluk s ideály a se zbraní v ruce. Tu nepoužil. Kovář jen zahlédl, jak mu ulétl vršek hlavy. Sytě červená krev smíšená s šedavou hmotou se rozlétla do vějíře. Připomínalo to klasické 3D střílečky. Tohle však byla hra na jiné úrovni. Tohle byl top level každé hry: <emphasis>válka</emphasis>.</p>
<p>„Kilo tři. Můžete ještě přemístit bod slanění?“</p>
<p>„Romeo dva dva. Ne, pane. Jsme v těch sračkách po krk.“</p>
<p>Další chlapi to schytali na lanech. Padali k zemi jak sestřelené labutě. Z těl jim stříkaly komiksově rudé cákance. Prašnou ulici skrápěl rubínový déšť. Zezdola na ně stříleli úplně všichni, muži, ženy, děti.</p>
<p>Neprůstřelné kevlarové vesty nekryly výsadkářům celý povrch těla. A už vůbec je nechránily před vysokorychlostním střelivem, jež zombálci nakupovali na zbrojních veletrzích. Peněz měli dost. Ropa, drogy, diamanty, diamanty, drogy, ropa... Teroristické útoky nadnárodních drogových kartelů paralyzovaly celý černý kontinent. Zbytky legálních vlád Světového společenství a toho, čemu se dalo jakžtakž říkat stát a nikoli revolučně-náboženská diktatura, vzdorovaly zfanatizovaným davům jen díky pomoci vnějšího světa.</p>
<p>Z hlediska vyslaných řádných vojenských jednotek to byla válka bez pravidel, bez jasně vymezeného nepřítele. Nepřátelé nenosili uniformy a používali civilisty, své ženy a děti, jako lidské štíty. Snídali a večeřeli hyuaku a na ní permanentně sjetí zabíjeli.</p>
<p>Hyuaka a jejich nedotknutelný Věrozvěst. Pro to žili. Pro to zabíjeli.</p><empty-line /><p>Kovář pokynul pilotovi. Poručík Abán Munsir, dlouholetý zkušený pilot, zkontroloval, zda se na zem dostali všichni rangeři, a zvedl stroj. Motor zahučel. Rangeři dole se přesunuli za sutiny a za zbytky ohořelých auťáků a opětovali palbu.</p>
<p>Black Hawk s označením <emphasis>Super 99</emphasis> se naklonil a natočil tak, aby je podpořil ze vzduchu. Pierre Yang vzadu za kulometem poslal na ulici první vlnu střel. Projektily zvedaly špínu z povrchu ulice a odštípávaly ze zdí kusy malty a cihel. Střelami z kulometu zasažení a na kusy rozervaní zombálci umírali bez hlesu.</p>
<p>Hyuaka působila dokonale. Rozšířené rudé zorničky, prázdný výraz, ztráta pudu sebezáchovy a touha zabíjet. Příslušníci klanů se často pobíjeli navzájem, ale společný nepřítel je vždy sjednotil. Třeba dnes, při obsazování sídla klanu Abr Gir, nejvýznamnějšího dodavatele hyuaky. Sebevražedné bojůvky před týdnem vyhodily do vzduchu parlament i s poslanci a dnes zmasakrovaly policejní ředitelství ve čtvrti Bakaara Market. Při odvetném úderu se všichni, nehledě na příslušenství ke klanu, postavili proti řádné armádě jako jeden muž.</p>
<p>„Romeo dva dva, na zemi máme tři mrtvé a dva raněné,“ spojil se Kovář s velením operace. „Pošlete zdravotníky. Zbytek Romeo dva dva postupuje dle plánu.“</p>
<p>„Kilo tři. Rozumím. Návrat na základnu. Posíláme zdravotníky. Kromě toho tam budou operovat letky Foxtrot.“</p>
<p>„Že se na kluky od Little Birdů těšíme. Bude to chtít generální úklid.“</p>
<p>Kovář byl za vyslání malých, ale efektivních útočných vrtulníků opravdu vděčný. Abán Munsir zvedl stroj. Yang mezitím vypálil dalších pár stovek nábojů. Když měnil zásobník, zaslechl zasvištění rakety, exploze vrchních pater domu zacloumala strojem a mrštila agentem o protější stěnu kabiny.</p>
<p>„No, tak jsem to zas nemyslel. Aby to tady neuklidili i s náma.“</p>
<p>Podíval se dolů. Po ulici rozházení další mrtví, celí i na kusy.</p>
<p>„Do hajzlu, proč mám pocit, že všichni kolem umírají kvůli nám?“</p>
<p>Kovář mlčel.</p>
<p>Město se zmítalo v křečích. V záblescích a v hluku výbuchů svištěly střely, odražené projektily a střepiny z granátů a min. Do výše rostly sloupy černého dýmu. Symbolické pilíře apokalyptického světa, základní kameny reality přezdívané v agenturních záznamech <emphasis>Africká revoluce.</emphasis> Byl to svět chaosu, drog, zbraní a náboženského fanatismu, svět s kódovým značením MOGA/93.</p>
<p>„Jsme tady už tři dny, <emphasis>viens m´enculer!“</emphasis></p>
<p>Kovář pohlédl na východ. Tam se tyčil hotel Perla Afriky a z něj vládl vůdce klanu, Harun Aden. Ještě, že nejezdí po El-Emejnu v kočáře taženém černým čtyřspřežím, pomyslel si JFK. Jenže Harun Aden nebyl čaroděj. Nemohl být. MOGA/93 byl výsostně technologický svět. Aden byl diktátor a hajzl stejného formátu jako černý hrabě. Lidské životy pro něj byly jen zrnky písku v soukolí permanentního džihádu. A právě Harun Aden, radikální fundamentalista, vůdce a organizátor desítek útoků na civilní budovy i vládní jednotky, byl cílem dnešního útoku spojenců. Šlo o další z mnoha pokusů, jak dostat zdivočelou zemi do přijatelného normálu.</p>
<p>„Co mlčíš?“ zeptal se Yang.</p>
<p>Abán Munsir se soustředil na řízení. Nerozuměl moc dobře anglicky a bylo mu celkem jedno, o čem se bílí důstojníci dohadují. On si pouze přál, aby všechno skončilo, aby se fanatici vrátili tam, odkud se zjevili, a on mohl zas normálně žít. S rodinou, s dětmi.</p>
<p>„Co chceš slyšet?“ řekl Kovář. „Poslali nás sem jako specialisty na interrealitní pašování a my objevili hovno,“ pokračoval JFK do mikrofonu přilby, aniž se ohlédl po příteli. „Umírají tady lidi, protože v týhle posraný realitě prostě lidi umírají. Tady je dobrým zvykem umírat. Ne kvůli nám. A nemůžeme být všude.“</p>
<p>Možná kdyby přišli dřív. Někdy před dvaceti nebo třiceti lety, kdy to tu začalo, kdy sem nějaký bastard dovezl první hyuaku a on nebo jiný podobný pak naučil další místní bastardy ji pěstovat. MOGA/93 nebyla magický svět, ale přesto se tu hyuace dařilo. Na desítkách, stovkách dvorků, skleníků i smetišť tlely v zemi uřezané lidské hlavy a plodily ovoce smrti. Žádné dodávky zvenku už dávno nebyly potřeba, nabídka vysoce převyšovala poptávku a zastavil by ji leda kobercový atomový nálet – který by zaručeně zastavil i všechno ostatní. Čím déle tu Kovář byl, tím častěji měl pocit, že by to nebyl tak špatný nápad.</p>
<p>„A ne kvůli Agentuře?“ mávl rukou Yang, který o Johnových úvahách nic netušil.</p>
<p>„Nikdo tady o Agentuře nic neví. Ani nejvyšší velení týhle zasraný oblasti o nás neví. Jsme jen vojáci. Nic víc.“</p>
<p>„To jsme v každým světě.“</p>
<p>„Hm... Tak v tomhle světě dlouho vojáci nebudeme.“</p>
<p>„Jako že nás odvolaj?“</p>
<p>„Ne. Jako že jsme v hajzlu,“ ukázal Kovář na jihovýchod, na postmodernistickou skulpturu Perly Afriky. Nad ní pableskovala zřásněná stěna.</p>
<p>„Romeo dva dva. Máme problém,“ nahlásil Kovář.</p>
<p>„Kilo tři. Chlapci z Little Birdů jsou celí naježený.“</p>
<p>„Myslím jiný problém, pane. Hlásíme polární záři nad cílovým objektem.“</p>
<p>„Tady, v tropech? Na obrazovkách to nemáme. Prosím o bližší specifikaci, kapitáne. Ani AWACS nehlásí atmosférické poruchy.“</p>
<p>„Možná proto, že tohle není atmosférická porucha,“ ozval se od kulometu Yang. „<emphasis>Putain!</emphasis> Oni to fakt nevidí?“</p>
<p>Kovář přikývl a pohledem se domluvil s prvním pilotem. Abán Munsir stočil helikoptéru doleva a dolů a snesl se pár metrů nad střechy vyrabovaného obchodního centra Hyper-Afro. Ze skladů naproti se ozvala sporadická střelba z ručních zbraní. Yang pokropil celý blok dávkou z kulometu a střelba utichla.</p>
<p>„Kilo tři! Porušili jste návratový koridor. AWACS vás musí znova zaměřit a předat souřadnice Little Birdům!“</p>
<p>„Nás už zaměřili jiní,“ zašeptal Pierre Yang.</p>
<p>„Romeo dva dva, víme o tom,“ pronesl JFK. „Musíme řešit novou situaci!“</p>
<p>„Vaše nová situace zní – vrátit se do určeného letového prostoru!“</p>
<p>„Pane, jakmile to bude možné, tak... Ztrácíme vás!“</p>
<p>„Kilo... kontakt... okamžitě...“</p>
<p>„No, a je klid,“ řekl Yang.</p>
<p>„Co se děje, Abáne?“ ohlédl se Kovář.</p>
<p>Abán Munsir se rozhlížel stejně udiveně. Krčil rameny.</p>
<p>„Já myslel, že’s je utnul,“ řekl Yang.</p>
<p>„Vypadlo to. Máme problém nebo, ksakru, hodně velký problém.“</p><empty-line /><p>Kovář pohlédl na palubní displeje.</p>
<p>„Velký problém,“ upřesnil. Fialová záře zesílila a zkoncentrovala se do rotujícího tunelu většího než Eurotunel pod La Manche. Řítil se za nimi prašnou atmosférou zombálské megapole a vířil tuny písku.</p>
<p>„Jak nás našel?“</p>
<p>„Nechal jsi T-opasek na základně?“</p>
<p>„<emphasis>Mon Dieu!</emphasis> Jsem blbej? Vím snad, že <emphasis>téčko</emphasis> je možný zaměřit. Boha.“</p>
<p>„Tak u sebe máme něco z bazální reality,“ řekl Kovář do mikroportu. Pokynul Munsirovi. Pilot víceúčelového vrtulníku Sikorski UH-60L <emphasis>Black Hawk</emphasis> kývl hlavou a zvedl stroj k nebi plnému fialových koulí. Purpurové objekty bral jako další novinku místního Věrozvěsta a pochopil správně, že se tomu musí vyhnout.</p>
<p>„Vím, podle čeho nás můžou zaměřit,“ řekl Kovář. „Je to jen otázka technologií.“</p>
<p>„Jako že jsme roboti?“</p>
<p>„Jsme z té nejzákladnější reality. My sami o sobě jsme T-opasek.“</p>
<p><emphasis>„Merde!“</emphasis> odplivl si Yang.</p><empty-line /><p>Munsir oblétl Černou mešitu mučedníků <emphasis>Al-Akša</emphasis> a vlétl na bulvár Osvíceného Haruna. Svištěl mezi koloniálními pětipatrovými budovami s širokými balkóny, zdobenými fasádami a rozlehlými schodišti. Všude byli zombálci a řvali. Pálit začali až poté, co jim došlo, že těsně kolem nich se řítí nenáviděná helikoptéra. Abán Munsir kopíroval povrch ulice ve výšce několika metrů, nadlétal těsně nad barikádami z vraků náklaďáků, hořících pneumatik a převrácených návěsů. To vše při rychlosti sto šedesát kilometrů v hodině.</p><empty-line /><p>„Takovej simulátor aby člověk pohledal,“ podotkl Yang.</p>
<p>Průběžně pálil na ulici a na domy podél ní. Pseudobarokní andělíčci padali s pláčem k zemi. Mramorový prach se mísil s krvavou mlhou vznášející se nad explodujícími lidskými pozůstatky. Střelivo z palubního kulometu nezraňovalo. Likvidovalo. Zasažení se rozlétali v oblacích krve, vnitřností, svalů a roztříštěných kostí.</p>
<p>„Jde to po nás pořád,“ řekl Yang.</p>
<p>Řízený jednosměrný tunel mířil rovnou na ně. Rostl a přibližoval se.</p>
<p>„Vím. Střílej zombálce, my s Abánem řešíme fialovej hnus.“</p>
<p>Další příděl střel odevšad.</p>
<p>„Kolik jich tady je?“</p>
<p>„Dva a půl milionu,“ ozvalo se ve sluchátkách. „Jen v tomhle posraným městě.“</p>
<p>„To není žádný posraný město,“ ozval se Abán Munsir, něčemu z dialogu porozuměl. Některá slova jsou takřka mezinárodní. „Tady jsem se narodil a tady chci žít...“</p>
<p>V rozbitém okně bývalého soudu, vlevo ve směru letu, se zablýsklo. Opuštěné děcko si hrálo se zrcátkem a právě je nastavilo vstříc slunci. Bylo to rozverné a milé, v tom všem zmatku a smrti kolem. Abán se pousmál a pohlédl na rozčepýřenou hlavu klučiny. Zaznamenal oslnivé <emphasis>prasátko</emphasis> a k rozpustilému záblesku se připojil třaskavý zvuk.</p>
<p>Klučina v kytičkované košili UNICEF si nehrál se zrcátkem, ale s automatickou puškou AK 47. Zadařilo se. Střela proletěla Abánovi přilbou. Protrhla kůži na oholené hlavě a pronikla membránou cévek a kostní hmotou do houbovité substance mozku. Abán nic necítil, snad jen klepnutí do čela. Úsměv mu ztuhl. Rotující kus kovu vyrazil ze zátylku kus lebky, mozkovou hmotu a krev. Díra na druhé straně hlavy měla průměr lidské dlaně.</p>
<p>Poručík Abán Munsir byl mrtev.</p>
<p>Z hlediska lékařského pojednání lze konstatovat, že zatímco hustší lidské tkáně lépe vzdorují hydraulické šokové vlně vyvolané vstřelenou kulkou, orgány jako játra či v tomto případě mozek obsahují nestlačitelnou tkáň s vysokou konzistencí tekutin. Jsou tedy mnohem více zranitelné, což se právě potvrdilo.</p>
<p>Poručík Abán Munsir byl zaručeně mrtev.</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>„Abáne? Abáne!“</p>
<p>„Co je, Johne?“</p>
<p>„Abán to schytal.“</p>
<p>„Do hajzlu! Úplně?“</p>
<p>„Ne, napůl. Má půl hlavy.“</p>
<p>„Takže pilotovat budeš ty?“</p>
<p>„Vidíš někoho jinýho?“</p>
<p>„Ne. Jen jsem zvědavej na tvý řízení.“</p>
<p>„Neser.“ Kovář svíral řízení Black Hawka a zařekl se, že s tím žabožroutem už nikdy nepromluví. Maximálně, kdyby od něj něco potřeboval.</p>
<p>„Pozor,“ varoval Yang. Třeba teď od něj Kovář něco potřeboval. Spolupráci.</p>
<p>Purpurový had s tlamou dokořán se klikatil nad ulicemi, vyrabovanými obchody a opuštěnými tržišti. Před ním uhýbal titěrný stroj s ještě nepatrnějšími tvory na palubě. Ulice už nebyly pískově okrové a španělské střechy červené. Vše bylo nasvícené šarlatovou září.</p>
<p>„Vidím,“ řekl Kovář a vytáhl Black Hawka nad střechy El-Emejnu.</p>
<p>Zamířil k Bráně porozumění. Obskurní budovu před lety vybudovala z peněz vlastních poplatníků bývalá Evropská unie. Byla to stavba pompéznější než Opera v Sydney, ovšem souměřitelná s rozměry šanghajských mrakodrapů. Pět nahoře spojených pilířů, světadílů, mělo v sobě kancelářské prostory, kina, divadla a sídla televizních stanic. Pilíře Brány byly prostřílené jako ostatní budovy v metropoli, fasády zničené, okna roztřískaná a kanceláře vyrabované. V těch netknutých zůstávala zombálská média světové duchovní revoluce.</p>
<p>Kovář zamířil do centra Brány.</p>
<p>„Kilo tři. Voláme Romea dva dva.“</p>
<p>„Romeo dva dva. Slyším.“</p>
<p>„Máme vaši polohu. Little Birdy vám letí naproti. Kontakt za minutu a půl.“</p>
<p>„Žádám o odvolání Little Birdů, pane!“</p>
<p>„Důvod?“</p>
<p>„Pokud to nevidíte, pane, nepochopíte.“</p>
<p>Vzrušený hlomoz hlasů a příkazů na druhé straně. Purpurový had se k Black Hawku dostal na vzdálenost šedesáti, sedmdesáti metrů.</p>
<p>„Chci z AWACSU záběry Romea dva dva! Ve všech spektrech.“</p>
<p>„Pane, ano, pane. Pracujeme na tom!“</p>
<p>„Rychleji,“ pronesl generál po třech vteřinách.</p>
<p>„Máme to!“</p>
<p>„Proboha, to byla doba...“</p>
<p>Kovář ztratil spojení s generálním štábem, což mu zas až tak nevadilo. Horší byl pulsující synchronizovaný tunel. Blížil se, šmejd.</p>
<p>JFK zakřičel: „Pierre, připoutej se! Něco zkusím.“</p>
<p>„Nic nezkoušej a padej!“</p>
<p>„A co asi myslíš, že dělám? Že snad útočím?“</p>
<p>„Panebože, opatruj toho cvoka, a mě prosím taky.“</p>
<p>Kovář stočil stroj do vedlejší ulice. Letěl pár desítek centimetrů nad okrovým povrchem. Po dvou stech metrech se dostal nad zpustošený park Ekumenického smíru. Pod nimi se míhaly rozbité houpačky, vyvrácené kolotoče a náboženskými nápisy postříkané prolézačky. Oprýskané umělohmotné skluzavky byly prostřílené skrz naskrz. Black Hawk míjel zpustošený koloniální kostel s bezhlavou sochou Krista a uraženými kříži. Vše bylo <emphasis>deep purple</emphasis>. JFK otočil helikoptéru ostře vpravo a řítil se k Bráně z jiné strany. Během úniku totiž podle navigace zjistil – alespoň, že spojaři z AWACSU fungovali –, že mezi pilíři žluté Asie a modré Ameriky se nachází vjezd do železničního tunelu.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 2.: Tunel</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>„Drž se,“ poradil Kovář zbytečně.</p>
<p>Namísto toho, aby vlétl do oranžově olemovaného ústí tunelu, strhl <emphasis>Super 99</emphasis> doleva. Minul žlutý mrakodrap Asie tak těsně, až si myslel, že o něj zavadí rotorem. O pár centimetrů minul. Někdy je potřeba štěstíčko. Řítili se rovnou proti smaragdovému masivu Austrálie. Na zrcadlových plochách budovy se odrážel drobný Sikorski; připomínal černou vážku <emphasis>Neurobasis piceus</emphasis>, a za ním se valila nachová masa interdimenzionálního průniku.</p>
<p><emphasis>Krach!</emphasis> Útočící had podrazil Asii i Ameriku. Prolnul konstrukcí budov a přesunul je do jiných světů. Části konstrukcí se vypařily a zbytky se hroutily samy do sebe. Black Hawk se obratem vrátil k Austrálii a kolem ní se vřítil do železničního tunelu.</p>
<p>„Kdy ses učil lítat tunelama?“</p>
<p>„<emphasis>Mission Impossible</emphasis>, jednička.“ Kovář se soustředil na průlet. „Tys to neviděl?“</p>
<p>„Nečumím na filmy pro pamětníky.“</p>
<p>Tunel měřil přes dva a půl kilometru. Uprostřed se táhly dvouproudé dálniční komunikace, po stranách čtvery koleje.</p>
<p>„Ty magore, ty ses tam vešel!“</p>
<p><emphasis>Fialový hnus</emphasis> zdržely hroutící se mrakodrapy. Během přesunu jejich hmoty do jiných vesmírů ztratil oživlý tunel část energie. Musel ji čerpat z bodových hyperfantomů, které jej provázely v podobě zbytkových záblesků. Po pár stech metrech opět nabíral původní rychlost.</p>
<p>Sikorski UH-60L unikal. Rotory hučely, listy svištěly, svět mizel vzadu. Pod břichem kabiny ubíhaly koleje. Po stěnách tunelu se červenaly linie kabelů. Každých sto metrů prolétávali bezpečnostním zeleným kruhem. Sirény ječely.</p>
<p>„Johne, kam tomu chceš ulítnout, <emphasis>merde?</emphasis>“</p>
<p>„Průlet Bránou ho zpomalil.“</p>
<p>„No a co?“</p>
<p>„Během prolnutí mrakodrapama ztratil energii. A do tunelu se nevejde.“</p>
<p>„Jo. To by snad šlo.“</p>
<p>„Musí. Nic jinýho nám nezbejvá.“</p>
<p>„Nemusí,“ hlesl Pierre Yang. „Ohlídni se! Tunel žere tunel!“</p>
<p>Zírali na mihotající peklo prodírající se betonovým tubusem.</p>
<p>„Teď to teprve bude <emphasis>Mission Impossible</emphasis>,“ pronesl Kovář.</p>
<p>A mělo být ještě mnohem hůř. Stěny podzemní stavby praskaly a bortily se. Řízený dimenzionální průnik do sebe vsakoval celé bloky prostoru. Výsledkem byly padající betonové kvádry, lámající se pilíře, praskající kovové výztuhy, trhající se kabeláž. Ideální filmové záběry: hroutící se tunel za unikající helikoptérou, dva zoufalí piloti na palubě....</p>
<p>Jenže to nikdo nenatáčel.</p>
<p>„Výborně,“ zhodnotil Kovář situaci. „To by ho mělo zpomalit.“</p>
<p>„Co je na tom výborného? Hele.... Ono se to ztrácí. Nestíhá!“</p>
<p>„Nezakřikni to. Jsme teprve v půlce.“</p>
<p><emphasis>Kruask!</emphasis> A zase. Třaskající trhliny v zemské kůře byly rychlejší. Purpurový chřtán za nimi se sice ztratil v oblacích sutě, jenže nad nimi a podél nich se trhala Země.</p>
<p>„Kolik zbejvá?“</p>
<p>„Osm set metrů,“ odvětil JFK.</p>
<p>„Takhle blízko jsem měl školu.“</p>
<p>„Tak snad nepřijdem o první zvonění.“</p>
<p>Praskliny v betonových výztužích i mezi kolejemi je předháněly. V dálce prosvítalo denní světlo, ale železniční tunel byl plný prachu. Kolem nich padaly železné nosníky a kusy betonu. Kovář nemohl moc kličkovat. Při maximální rychlosti 295 km/hod už spoléhal jen na štěstí, ale stále držel stroj v nejvyšší možné rychlosti. Black Hawk byl nakloněný skoro do pětačtyřiceti stupňů a rotory vířily okolní prašný prostor na ještě prašnější okolní prostor.</p>
<p>„Dvě stě metrů,“ hlásil Kovář do hluku blížícího se zemětřesení.</p>
<p>„Neříkej mi kolik a dostaň nás ven!“</p>
<p>„Sto.“</p>
<p>„Osm ku jedné, že se z toho nedostanem.“</p>
<p>Oslnilo je denní světlo. Vylétli přímo na západ. Slunce bylo ještě nad obzorem. Linii města vytvářely nekonečné slumy, desítky minaretů a sem tam výšková budova. Mezi tím se vlnily žlutě stínované duny či do nebe se tyčící narudlé skalní bloky.</p>
<p>„Jsme venku,“ pousmál se Kovář. „S kým ses to sázel osm ku jedné, srabe? Máš prachy?“</p>
<p>„Chtěl jsem to udělat dramatičtější. Hlavně, že jsme venku.“</p>
<p>Oba se ohlédli k vyústění koridoru El-Emejn – Gáhira. Železniční tunel se hroutil a po celé své délce vytvořil hlubokou průrvu městem. Z jejích útrob stoupala nachová záře.</p>
<p>„Letíme domů,“ poznamenal Kovář.</p>
<p>Vedle nich a nad nimi se objevily hbité MH-6 Little Birdy.</p>
<p>Kovář pozdravil: „Romeo dva dva. Jak jde život?“</p>
<p>„Foxtrot sedm. Od chvíle, kdy jste vypadli z toho zasranýho tunelu, je to lepší.“</p>
<p>„Můžeme tedy konečně na kafe a kus žvance?“</p>
<p>„Vezeme vás na základnu, borci.“</p>
<p>„Dík.“</p>
<p><emphasis>Bahroumh!</emphasis> Ze zborceného tunelu se vyřítilo nachové inferno. Výškou, objemem i obsahem energie bylo desetkrát větší než Velký gejzír na Islandu. Polovina města se utopila v purpurové záři. Z entity se zablesklo. Jas oslepil každého, kdo se díval. Pierre Yang, zadní střelec, se díval.</p>
<p>„<emphasis>Vas te faire foutre!</emphasis> Nevidím!“</p>
<p>„Já taky ne, kámo. Za chvíli to bude stejně jedno. Protože jsme skončili.“</p>
<p>„<emphasis>Merci</emphasis>.“</p>
<p>„Za málo.“</p>
<p>Běloskvoucí záblesk vydal extrémně silný elektromagnetický impuls. Kromě jiného ukončil vysílání veřejnoprávního rozhlasu Afrique Revolutionnaire, zpravodajská televize Al-Akša pustila divákům nekonečnou zrnící přestávku. Stejný záblesk přerušil spojení mezi letkou Little Birdů a Black Hawkem. Zablokovalo se ovládání veškerých přístrojů založených na elektromagnetickém principu; tedy všech, co se byť jen zdánlivě podobaly počítačům nebo podobným vymoženostem elektronického věku. Vše padlo během nanosekundy. Stejně tak padaly i vrtulníky.</p>
<p>Bez spojení, bez nároku, bez naděje.</p><empty-line /><p>Fialový hrob pohltil Kovářův stroj. Black Hawk se řítil nachově zářícím tunelem a letem připomínal padající list javoru. Na dveřích kokpitu křičela namalovaná Angelina Hollie s obnaženými ňadry a s omlácenou em-šestnáctkou v ruce. Byla purpurová jako celý svět. Stěny fialového inferna se zatraceně rychle zužovaly.</p>
<p>„Johne, sežral nás!“ křičel Yang. „Jsme přímo v něm!“</p>
<p>„Já vím! Ale nevím, co s tím,“ zakřičel pro změnu Kovář. Útočilo to odevšad: zleva, zprava, zepředu, zezadu. <emphasis>Levá, pravá, přední, zadní, pozor, Johne, neupadni!</emphasis> Stlačil páku a naklonil černý stroj kupředu. Výrazně zvýšil rychlost. Nyní se s dimenzionálním průnikem pohybovali stejnou rychlostí. Potřebovali zrychlit. Než Kovář stačil cokoli udělat, stěna hyperfantomu se prolnula s ocasním rotorem.</p>
<p>Kovář ucítil ránu. Vteřinu nebo dvě si myslel, že se z toho ještě dostanou. Jenže Black Hawk se začal otáčet. JFK si to už nemyslel.</p>
<p>„Jsme v hajzlu?“ ozval se ze střeleckého stanoviště Yang. Sevřel vršek sedadla a podíval se do kokpitu. „Zvládneš to?“</p>
<p>„Ano. A nezvládnu,“ odpověděl Kovář na obě otázky.</p>
<p>„S Pánembohem.“</p>
<p>„Ty mě taky,“ řekl Kovář. Během nadbytečného dialogu se řídil tím, co ho učil cholerický poručík Dominik McCain nad Íránem.</p><empty-line /><p><emphasis>„Při vyřazení vyrovnávacího rotoru je bezpodmínečně nutný co, seržante Kováři?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Stáhnout plynovou páku, která vyřadí motory z chodu, pane!“</emphasis></p>
<p><emphasis>„To ví každej! Ale, do hajzlu, eliminuje to co, seržante?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Eliminuje to točivý moment způsobený rotační silou proti směru otáčení hlavního rotoru!“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Tak hejbněte konečně kostrou a předveďte to! Vyhodit ten pojebanej vyrovnávací rotor!“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Jdu na to, pane!“</emphasis></p><empty-line /><p>Nemohl zklamat malého, zrzavého, uřvaného Ira McCaina.</p>
<p>„Johne, vypneš to podělaný PCL?“</p>
<p>„Bez tebe bych asi ani nenatankoval.“ Kovář stlačil páky. Trhl jimi tak prudce, až se helikoptéra zatřásla. Otáčení pokračovalo.</p>
<p>„S každou otáčkou to je rychlejší.“</p>
<p>„Vím,“ odsekl JFK. Celou dobu vydržel Yangovo kibicování, jenže už to nešlo. Všechno se odehrávalo v desetinách sekund. Kovářovi se to zdálo delší. <emphasis>Super 99</emphasis> narážel do stěn tubusu a ten mu na oplátku amputoval kusy konstrukce. Listy hlavního rotoru byly poloviční, ocasní rotor neexistoval.</p>
<p>„Chyť se něčeho.“</p>
<p>„Co myslíš, do hajzlu, že dělám?“ Někdy se poslední věty nevyvedou.</p>
<p>Následoval pád.</p>
<p>Rovnou do purpurového inferna.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 3.: Brutalita</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Nebe za mřížemi mělo barvu rozbité Kovářovy tváře.</p>
<p>Další rána pěstí. Kovářovi málem odlétla hlava. Sprška krve cákla na kovový stůl s půvabnými nerez šuplíčky. Vyšetřující soudce Billy Rubin setřel papírovým kapesníčkem rubínové krůpěje ze spisu s nápisem JFK. Kapesník <emphasis>Linteo Satin</emphasis> hodil do chromovaného drátěného koše. Kovář pozvedl hlavu a vyplivl zub. Ušklíbl se.</p>
<p>To neměl dělat.</p>
<p>„Poslouchej mě dobře, blbe,“ sevřel ho za vlasy Hans Steinmüller a trhl mu hlavou dozadu. „Budu tě mlátit, dokud tě neumlátím.“</p>
<p>Kovář na něj pohlédl jedním okem. Druhé měl zalité krví.</p>
<p>„Dobrý,“ hlesl sotva slyšitelně. „Na to’s přišel sám?“</p>
<p>Další rána, další krev. Další heknutí. Hekli oba, vyslýchající i vyslýchaný. Oba toho měli dost; Kovář víc. Měl tu smůlu, že ani nemohl padnout na zem a tam strávit třeba pět krásných, dlouhých vteřin relativního klidu, než by ho zas zvedli. Seděl totiž na kovové židli, spoutaný titanovými pouty, a v ústech cítil železitou chuť krve. Každou sekundu byl vystavený napospas nelidské mlátičce s lidským jménem Hans Steinmüller. Před sadistickým hajzlem nebylo kam uniknout, ani na tu posranou zem.</p>
<p>„Jestli hodláš bejt vtipnej, tak to musíš hlásit předem,“ upozornil ho poručík Steinmüller. „Abych na to mohl jaksepatří reagovat,“ a napřaženou levačkou uštědřil Kováři další úder přes tvář. Na hřbetě ruky měl metalácký náramek se zkrvavenými kovovými pyramidami. Kovářovi krev stékala po krku a po hrudi označkované típnutými cigaretami.</p>
<p>„Hansi, dnes to už nemá cenu,“ ozval se vyšetřující soudce Billy Rubin, albín s rudýma očima, dlouhým krkem a štíhlými pažemi porostlými jemnými chloupky. „Dva dny ho mlátíš, spal asi hodinu, nic nejedl, jen zvracel. Vyzkoušeli jsme na něj waterboarding, elektriku, a teď, jak koukám, má i přeražený nos. Kdyby něco věděl, tak by mluvil.“</p>
<p>„Billy, nejsi moc <emphasis>humologickej</emphasis>, nebo <emphasis>humonistickej</emphasis>?“ řekl Steinmüller a přivřel oči. Rozený německý filosof, Kant, Nietzsche nebo kdokoliv z té správné bandy. „Tenhle vůl pár dní vydrží. A to je dost na to, aby z něj něco vypadlo. Co říkáš?“otočil se na Kováře. Agent místo očekávané popkulturní hlášky vyzvracel plicní hleny smíšené se sraženou krví.</p>
<p>Steinmüller třískl Kováře znova, tentokrát dlaní přes tvář. Myslel to dobře, jen takovou výchovnou tátovskou facku.</p>
<p>„Neplivej mi tady na podlahu,“ řekl a obrátil se: „Billy, prosím, pochop to! Černej řekl, že z něj musíme dostat, co ti dva viděli a jestli to stačili poslat do Agentury. Víš přece, co znamená, když Černej řekne <emphasis>musíte.</emphasis> Když musíš, tak musíš!“</p>
<p>Není nic otravnějšího, než když vám zřejmý fakt musí připomenout idiot. Rubin stiskl zuby – kromě vzteku na Steinmüllera i na tu trosku před sebou poprvé pocítil strach. Protože pokud úkol nesplní, mohla se stát celá řada věcí. Například, že si sám vyzkouší Kovářovu židli.</p>
<p>Jenom klid...</p>
<p>Billy Rubin se zvedl ze židle a protáhl si ruce pokryté modrými žilami. Klouby mu až zapraštěly. Promnul si krční obratle, připomínalo to přípravu na hodinu aerobiku, a pohlédl na nordického týpka s vizáží buldozeru <emphasis>Catepillar.</emphasis></p>
<p><emphasis>Leutnant</emphasis> Steinmüller znejistěl.</p>
<p>„Řek’ jsem něco blbýho?“</p>
<p>Billy Rubin zavrtěl hlavou. Poloprůsvitnou dlaní si přejel labutí čelo a přitočil se ke Steinmüllerovi. Labutí jezero hadr. Pohlédl mu zespoda do zakalených očí ukrytých pod neandrtálskými nadočnicovými oblouky. Pozvedl pravačku se vztyčeným ukazováčkem a pronesl: „Hansi, poslyš... Nikdy, ale už nikdy, <emphasis>mein Freund,</emphasis> nebudeš zpochybňovat mou práci. Já ti jen naznačil, že toho troglodyta nemá cenu ustavičně mlátit, poněvadž existují i jiné prostředky, jak z něj dostat to, co potřebujeme. Je ti to srozumitelnější?“</p>
<p>Hans Steinmüller se podrbal na potetované hlavě. Světlý ježek nemohl zakrýt pětiramennou svastiku s runami AH. Billy Rubin čekal. Poručík Steinmüller myslel.</p>
<p>„Jaký jiný prostředky?“</p>
<p>„Třeba přátelé.“</p>
<p>„Myslíš, že by to práskl parťák?“</p>
<p>„Parťák ne. On.“</p>
<p>JFK to zaslechl a pozvedl hlavu, nebo co mu to trčelo na krku. Z nosu mu prýštila krev a do lebky, zevnitř, bušili trpajzlíci.</p>
<p><emphasis>Začíná jít do tuhého,</emphasis> pomyslel si Kovář a zavřel oči.</p><empty-line /><p>„Poslouchej, zasrane,“ sevřel Steinmüller Kovářovu hlavu do dlaní. „Teď se budeš dívat támhle. Pustíme ti kino s kámošem Pierrem.“</p>
<p>Kovář chtěl přikývnout, ale lopaty svírající mu hlavu to nedovolily. Tak jen cosi zamrmlal. Pootevřel oči. Trpajzlíci opustili oční nervy a dál bušili do lebky. To jim šlo líp.</p>
<p>„Dívej se,“ upozornil Rubin mlátičku Steinmüllera. Kovář se probral a vypadalo to, že chce něco říct. „Možná bude zpívat.“</p>
<p>„Zpívat? Tak mu doporučuju Ódu na radost,“ zakroutil hlavou sveřepý vyznavač velkoněmecké hudby, <emphasis>Leutnant</emphasis> Steinmüller. „Co chceš?“</p>
<p>„Nevidím popcorn,“ vyplivl JFK krev na podlahu. „Dal bych si sejrovej. Se šunkou.“</p>
<p>„My jsme mu pro srandu,“ pronesl Steinmüller a zarazil Kovářovi loket do břicha.</p>
<p>„Uuuh!“ Agent se schoulil na postmodernistické kovové židli. Měla v opěradle i v sedáku pravidelné otvory pro odtok krve. Po stranách byly ergonometricky řešené opěrky vhodné k poutání policejními pouty.</p>
<p>„Ten <emphasis>Schweinehund</emphasis> je na sračku a ještě si z nás dělá srandu? A fluše po mý cele!“ dodal a udeřil agenta zespodu do brady. Levý hák mistra světa v boxu jak vyšitý. Tedy, hodně podrazácký úder, žádná porota by to neuznala, ale bylo to účinné. JFK se pod vlivem úderu sice napřímil, ale hlava mu bezvládně padla na hruď.</p>
<p>„Hansi, nech ho chvilku na pokoji,“ nevydržel to Rubin. „Chceš z něj něco dostat? Podívej se na něj. On se chce nechat umlátit a ty ho v tom podporuješ! Zrovna omdlel bolestí, takže si vymohl další přestávku. Chápeš to, trubko? Ten hoch nad tebou vede na body.“</p>
<p>Steinmüller poodstoupil od bezvládného těla visícího v kovových poutech na kovové židli. Na zelených dlaždičkách se v abstraktních obrazcích slévaly kaluže krve a moče. Juan Miró by záviděl.</p>
<p>„Možná vede, ale stejně je to prase,“ rozhlédl se Steinmüller po cele. Pohlédl na zkrvavené ruce. „<emphasis>Scheisse!“</emphasis> Utřel si je do zkrvaveného hadru.</p>
<p>„Poslyš, Hansi, umej to tady. Sebe taky,“ poručil Rubin. Aktivoval náramkový TAG Heuer a domlouval s vedlejší celou. „Jasný, že to pustíme. Vydržte. Zatím toho žabožrouta upravte. Ano, přesně tak to myslím, třeba do karmínového odstínu. Ať je to působivější. A ty, poslyš, Lando, co manželka, dobrý? Paráda! Takže kdy má termín? Já vám tak věřil, lidi... <emphasis>Mein Gott!</emphasis> Stavím se na kafe. Jo, jasný. A nespěchejte s tím mlácením. Máte čas. Ten náš magor zas omdlel. Nějak citlivý superagent,“ pousmál se albín. V jokerovském úsměvu mu zajiskřily bělostné zuby, jaké nedosáhnete ani trvalým používáním pasty Colgate Skull s trojitou silou.</p><empty-line /><p>Venku se setmělo. Poslední sluneční paprsky se zaleskly na mřížích. V kobce vyhrály ekozářivky, jedna vedle druhé, na stropě i na stěně proti Kovářovi. Byly navrtané do hladkých stěn a byly hnusné. Zářivky na stěnách tvořily žebřík do nebe. Nebo do pekla.</p><empty-line /><p>„Budíček, <emphasis>Schweinehund!</emphasis>“ zařval Steinmüller a vychrstl na Kováře kbelík vody s ledovou tříští. „Tady není žádná noclehárna!“</p>
<p>JFK se probouzel pomalu. Vědomí odmítalo přivést mozek do reality vyplněné bitím, krví a bolestí. Podvědomí mu pracovalo naplno a vědomí logicky odmítalo vyjít ven, na oslnivé světlo zářivek.</p>
<p>Další ostrá sprška.</p>
<p><emphasis>„Nádhera! Jak krásně to chladí,“</emphasis> liboval si s úlevou Kovář. „<emphasis>Tiší bolest. Vlny tiší vítr.</emphasis>“ Hodlal zas upadnout do osvobozujícího nevědomí. Jenže přišel další příděl ledové vody, a dvě rány návdavkem. <emphasis>„Kdy se ten hajzl unaví? Kdy už padne? Já chci taky padnout...“</emphasis></p>
<p>Nepřestalo to. Hajzl se neunavil. Další rána. Kovář se probral.</p>
<p>„Vítej zpátky, <emphasis>geroj</emphasis>!“ zasalutoval <emphasis>Leutnant</emphasis> Steinmüller. Neměla to být pocta.</p>
<p>„Vyliž si,“ zachrčel Kovář v naději, že ho sadista zase odešle do říše snů. Málem se to splnilo. Steinmüller se totiž napřáhl a...</p>
<p>„Nech ho!“ vykřikl Rubin. „Máme jiný plán.“</p>
<p>„Máte hovno, a ne plán.“</p>
<p>„Vidíš ho, parchanta? Drzej jak vopice!“</p>
<p>„Chce být drzý jako opice, tupče! Protože nechce, abychom použili jeho parťáka! Radši se sám nechá ubít k smrti! Chápeš to?“</p>
<p>Hans Steinmüller stál s prázdným kbelíkem vedle zakrváceného Kováře. Díval se mu do rozbité tváře. JFK se na něj díval také.</p>
<p>„Ten sráč se mi směje,“ poznamenal Steinmüller.</p>
<p>„Ty se mu divíš?“ zavrtěl hlavou Billy Rubin. „Po tom, cos tady předvedl, by se ti smála i děcka ve školce.“</p>
<p>Steinmüller pokýval hranatou hlavou, letmo se rozmáchl a udeřil kovovým kýblem Kováře do hlavy. Ovšem tak, aby zas neomdlel, mátoha.</p>
<p>„Dobrá. Tak ukaž, Billy, co umíš,“ obrátil se Steinmüller na vyšetřujícího soudce. „Tenhle chlap je totiž to největší tvrdohlavý hovado, co jsem kdy měl v parádě. A pochybuju, když jsem ho nezlomil já, že se to povede tobě.“</p>
<p>„Vyzkoušíme jiný metody,“ pousmál se Billy Rubin. Měl lehounce zmalované rty, podzimní sametová hněď, a decentní, přírodní líčení. Slušelo mu to, říkali přátelé.</p>
<p>„Zapněte monitory,“ pronesl teatrálně.</p>
<p>Cela se rozzářila. Zdi tvořily ohromné krystalické displeje, na nichž dosud byly vidět jen zelené dlaždice mučírny. Od země ke stropu, na podlaze i na stropě. Kdyby někdo točil další Kostku, nemohl mít lepší interiér. Na každé obrazovce zářil portrét do krve zmláceného Pierra Yanga. Připomínalo to obrazy od Andyho Warhola. Zdánlivě stejné, ale stačil jiný odstín, a každý vypadal jinak. Černá Marilyn Monroe, Rudý Lenin, Rudý Pierre... Pierre Yang byl tak zmlácený, že se nyní nacházel někde mezi komatem a pitvou. Byl zbitý s takovou pečlivostí, že mu krev tekla z úst, z uší, z nosu i z ran po celém těle.</p>
<p>„Dívej se!“ přistoupil Billy Rubin ke Kovářovi a objal jej kolem ramen.</p>
<p>„Čím to, do hajzlu, smrdíš?“ hlesl JFK. Pozoroval spáry mezi dlaždicemi.</p>
<p>„<emphasis>Chanel 5</emphasis>, brouku,“ pousmál se Rubin. „Neboj, já se nenechám vyprovokovat.“</p>
<p>„Škoda,“ řekl Kovář a zase přivřel víčka.</p>
<p>„Nechrápej mi tady!“ zařval mu do ucha mlátička Hans a zacloumal mu hlavou, až mu natrhl ucho. „Tohle, <emphasis>Scheisse</emphasis>, není žádná noclehárna!“</p>
<p>„To jsi říkal. Zkus něco novýho, vypatlanče.“</p>
<p>Hans Steinmüller vypustil páru a pohlédl na Billyho Rubina. Ten ho pohledem zklidnil a dál se věnoval Kovářovi.</p>
<p>„Vidíš kámoše?“ optal se a přejížděl si štíhlé paže prsty.</p>
<p>JFK viděl kámoše. Pierre na tom byl jako on.</p>
<p>„Proč se matláš tím smradem, kreténe?“ pootočil obličej k Rubinovi. Přivřel oko a čekal úder. Mlátička nezafungovala. Naslouchala vyšším rozkazům.</p>
<p>„Líp se mi s tím vyslýchají smradlaví hošánci, jako jsi ty.“</p>
<p>„Takže teď mě jako ojedeš?“</p>
<p>„To bys měl příliš lehké, chlapáku,“ naklonil se k němu Billy Rubin. Dýchl mu do tváře mentolový opar. „Mám pro tebe lepší trhák: vykrvácení kámoše v přímém přenosu.“</p>
<p>„Nic lepšího tam nemáš?“ hlesl Kovář. Věděl, že ten nasmraděnej parchant tam nic lepšího mít nemůže. Co je víc než život parťáka? Člověka, s nímž vyrážíte na mise a na němž závisí nejen váš život? JFK pozvedl hlavu.</p>
<p>Všude krvácel Pierre Yang.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 4.: Yang</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Kovář věděl, že Yang je ze stejného těsta: buď zdrhne, nebo zhebne. A poněvadž útěk z X-Hawkova lochu nepadá v úvahu a prozrazení úkolu jakbysmet, zbývá druhá možnost. Třetí neexistuje.</p>
<p>John Francis Kovář pohlédl na Pierra Yanga. Ten seděl, vlastně skoro ležel na identické umělecky pojaté kovové židli. Nekomunikoval.</p>
<p>„Aha. Mistr Yang se nechce bavit,“ podotkl Billy Rubin. „Zřejmě mu nejsme dost dobří!“ Pozvedl ke rtům komunikační jednotku TAG Heuer. „Něco s tím rychle, <emphasis>ale hodně rychle</emphasis> udělejte. Nebo se vám podívám na pracovní výkazy!“</p>
<p>„Rozkaz, pane. Máme mu dát elektrošoky?“ ozvalo se z reproduktorů.</p>
<p>„Dejte mu třeba lentilky! Chci vidět, jak se hejbe a jak zvedá tu rákosnickou palici!“</p>
<p>Hans Steinmüller postával v pozadí s výrazem holohlavé slepice. Až nyní mu došlo, jakým tónem se odvážil hovořit s kapitánem Rubinem. Když se to tak vezme, byl rád, že je rád. V duchu nadřízeného nadále obdivoval. Byl takový... Byl prostě jiný.</p>
<p>„Kapitáne, spouštíme to!“</p>
<p>Kovář zahlédl na nástěnných displejích elektrody defibrilátoru.</p>
<p>„Nabito!“</p>
<p>Bzučící magnety se přiblížily k Pierrovu hrudníku. Zelené, kroucené kabely se pohupovaly v prostoru jako smyčky oběšenců. Kovová židle byla dokonalá vodící kostra a uzemnění vyhovovalo velice přísným europředpisům pro útrpné právo, samozřejmě z hlediska dodavatele. Uživatelé jej většinou nepřežili. Tím pádem byly jejich připomínky nulové.</p>
<p>„Co tím sledujete, troglodyti?“ hlesl JFK. Mohl si dovolit cokoli. Věděl, že ho ti dva neumlátí do bezvědomí. Možná později, ale ne teď. Potřebovali, aby viděl, jak Pierre umírá. Potřebovali, aby mluvil. „Jen ho doděláte,“ vyplivl krev a olízl si jazykem opuchlé rty. Svěsil hlavu. Ne, že by chtěl, ale musel. Měl ji těžší než jádro supernovy. Billy Rubin pozvedl paži a pokynul. Hans Steinmüller zvrátil Kovářovi hlavu tak, aby viděl na monitory.</p>
<p>„Pal!“</p>
<p>Magnety přirazily na Pierrovu hruď. Tělo se vzepjalo v křeči. Yang otevřel ústa dokořán. Zalapal po vzduchu, kterého se mu nedostávalo. Skřek, který z něj vyšel, se nepočítal mezi lidské ani zvířecí zvuky.</p>
<p>„Žlutej parchant se probudil,“ pronesl Steinmüller. Vždycky ho fascinovala bolest a přítomnost smrti. Do práce chodil rád.</p>
<p>Pierre Yang se rozhlédl. Obdržel první ránu pěstí, na přivítanou. Kovář sevřel napuchlé rty. Yang pozvedl hlavu a hleděl kamsi mimo kameru, odkud přišel další úder. Yangovi vytryskl z úst proud krve a o zem cinklo pár zubů<emphasis>. Cink... Cililink.</emphasis> Zazvonily o dlažbu cely jako mince, <emphasis>cink... cink...</emphasis></p>
<p>Kovář si prokousl rty.</p>
<p>„Jak dlouho ho máme bít, než bude sdílnější?“ optal se stropu Rubin a položil Kovářovi ruku na rameno. Na prsteníčku zářil dvaatřicetikarátový briliantový prsten <emphasis>TeNo</emphasis>.</p>
<p>„Sundej tu pazouru.“</p>
<p>Yang ve vedlejší cele schytal další sérii úderů.</p>
<p>„Chápeš, jak to tady funguje? Ty budeš drzý, on mrtvý.“</p>
<p>„Chci s ním mluvit,“ řekl Kovář.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Nic vám neřekne.“</p>
<p>„Ani když tě umlátíme?“</p>
<p>„Neřekne nic. Ani když mě rozřežete na kousky. Kolikrát to mám opakovat? Jsme tady snad ve zvláštní škole?“</p>
<p>Rubin poodstoupil od Kováře a cosi šeptal Steinmüllerovi. <emphasis>Leutnant</emphasis> hranatě pokyvoval hranatou hlavou. Na kubisticky modulovaném ksichtu se usadil potměšilý úsměšek, hranatý, jak jinak.</p>
<p>„Ano, tři minuty postačí,“ zaslechl Kovář poslední bachařova slova. „Plán B. Provedu,“ hromotluk zasalutoval a oddupal z místnosti. Hermetické dveře se zavřely se sykotem připomínajícím chřestýše.</p>
<p>„Myslíš, že si ten troglodyt pamatuje, co je plán B?“ obrátil Kovář rozmlácenou bradu ke dveřím.</p>
<p>„Nemyslím. Ale postarám se o to, aby ho realizoval,“ pohladil Kováře Rubin po zpocených zádech. „Znáš to, hochu: <emphasis>Morální imperativ ve mně a hvězdné nebe nade mnou; to je jediné, co mě uvádí v úžas.“</emphasis></p>
<p>„Ty seš taky dobrej magor,“ zachrčel Kovář. Chtěl to doplnit úšklebkem, jenže ten se nevyvedl. Přes rozmlácenou hubu se niterné hnutí mysli vyjadřuje těžko.</p>
<p>„Máš minutu na to, abys mi sdělil, ty nebo tvůj žlutý <emphasis>Kamarad,</emphasis> co Agentura ví.“</p>
<p>„Agentura ví hovno. Takových akcí s vrtulníky je na denním pořádku spousty. Všude, v tomhle i v jiných pojebaných světech.“</p>
<p>Kovář zaslechl Yangovo zasípání.</p>
<p>„Pierre?“ zvedl hlas, až se rozkašlal. „Jak seš na tom?“</p>
<p>Yang pozvedl hlavu. Na stěnách cely spatřil Kováře. Sotva znatelně se pousmál. Nevšiml si toho nikdo, zaregistroval to jen Kovář.</p>
<p>„Nemůžu si stěžovat, brácho,“ pronesl Yang. „Ti pitomci dělají všechno proto, abych začal nový život. Asi jehovisti.“</p>
<p>Dostal další ránu.</p>
<p>„<emphasis>Merde.</emphasis>“</p>
<p>Nepotřeboval se s Kovářem domlouvat. Věděl, co dělat, bez frapantních filmových náznaků. Agenti se dívali jeden na druhého a mlčeli. Půl minuty, minutu.</p>
<p>„Koukám, klucí, že jsme vám tady uspořádali mistrák v zírání,“ podotkl po chvíli soudce Rubin. „A vy dva jste se dostali do finále, že jo?“</p>
<p>Nikdo ze soutěžících se po něm neohlédl.</p>
<p>„Tak jo. Jak chcete,“ řekl Rubin a pootočil se k rohové kameře. Vztyčeným ukazováčkem vykreslil soustředné kruhy. Piloti Black Hawků by z toho pochopili, že mají povolení vzlétnout do akce. <emphasis>Leutnant</emphasis> Steinmüller v sousední cele z toho usoudil, že kolotoč výslechů pokračuje jinde.</p>
<p>„Konečně.“ Trhl Yangovou židlí. „Jdem, sráči.“</p>
<p>„Nejdem,“ namítl Yang.</p>
<p>„Jak to, že nejdem?“</p>
<p>„Nejdem. Mám svázaný nohy, <emphasis>imbécile</emphasis>.“</p>
<p>„My ještě budem vtipný?“ zvrátil se Steinmüller v zádech, ruce zapřené v bok, a hlasitě se zařehtal. Poté vrazil pěst do Yangových prsou. Byl to hrozný úder. Yang vydávil tuplák krve. Dusil se a krev s hleny mu stékala po hrudi. Yang postupoval stejně jako JFK. Věděl, že ho tak jako tak umlátí. V tomto případě platilo čím dřív, tím líp.</p>
<p>„Hansi, nezabij mi ho!“ ozvalo se z reproduktorů popuzeně.</p>
<p>„Rozkaz! Rákosník je oukej. Jen se mu bude pár minut blbějc dejchat!“</p>
<p>„Přitáhni ho sem živýho. A žádný blbosti!“</p>
<p>„Buzerant a debil. Vy jste fakt dvojka k pohledání,“ ozvalo se za Billym.</p>
<p>„Prosím, toto mi nedělejte!“ neudržel Billy Rubin důstojnickou image a z otočky kopl Kováře do boku. Srazil ho i s postmodernistickou židlí. Agent Kovářů rovnováhy padl obličejem na zakrvavený řetěz, další z výslechových nástrojů, a rozsekl si tvář na kost. Nechápal, že dokáže absorbovat tolik bolesti. Ale šlo to, zatím to ještě šlo.</p>
<p>Zasípěl: „Nějak vztahovačnej, co?“</p>
<p>Billy Rubin k němu přiklekl, napůl ho pozvedl a pootočil mu hlavu. Pokud by někdo chtěl ztvárnit Michelangelovu Pietu, neměl by lepší příležitost. Rubina nezajímalo sakrální pojetí scény. Jediné, co mu leželo na srdci, byl řádně odvedený výslech. Výsledky, upřímně řečeno, byly zatím slabé. V první chvíli chtěl na agenta ječet a ječet a ječet, ale pustil mu hlavu; tedy, spíš mu ji srazil k podlaze. Lebka zaduněla o zelené dlaždice. Kovář zasténal.</p>
<p>„Snad se zas tak nestalo,“ poznamenal soudce. „Věhlasný agent tu kvílí jak ve špionážním béčku. Upadl na hlavičku, co?“</p>
<p>„Nemáš ani na to béčko.“</p>
<p>Rubin uštědřil Kovářovi další ránu. Jeho artistní cítění utrpělo.</p>
<p>„Nevytvářím nějakou béčkovou komerci! Ctím lidské utrpení a bezvýchodnost, přesně takovou, v jaké se nacházíš. Ty a tví přátelé. Ty a tvůj svět.“</p>
<p>Nad hermetickými dveřmi se rozsvítila rudá svítilna. Rubin se ohlédl, promnul si oči a sítnicovým kódem otevřel. Mezi betonovými futry se tyčil hranatý obrys. <emphasis>Leutnant</emphasis> Steinmüller za sebou táhl židli. Na židli byl svázaný Pierre Yang. Za židlí s Pierrem Yangem zůstávala krvavá stopa. Rudá řeka. Nad ní svítilo rudé oko. Rudý úsvit.</p>
<p>„Posaď ho sem, aby na sebe přátelé viděli,“ ukázal Rubin. „A tady toho pána zvedni, aby nám zas nepadl do limbu,“ prohodil směrem ke Kovářovi.</p>
<p>JFK seděl metr proti Pierru Yangovi. Koleny se skoro dotýkali. Mockrát seděli spolu; na poradách Agentury, v pilotních kabinách, ve vyhlášených putykách i noblesních restaurantech, ale nikdy ne takhle.</p>
<p><emphasis>Takhle blbě,</emphasis> pomyslel si Kovář.</p>
<p>„Vezmeme to rychle,“ pozvedl Rubin husté, bílé obočí a z podpažního pouzdra tasil pistoli. Rychlejší než smrt, zlý a ošklivý, nesmiřitelný...</p>
<p><emphasis>„Enyky benyky kliky bé,“</emphasis> zarecitoval novodobý desperádo a ukazoval devítkou z jednoho agenta na druhého, <emphasis>„ábr fábr dominé, na koho to slovo padne, musí z kola ven!“</emphasis> zastavil se s hlavní na Kovářově spánku.</p>
<p>„Co teď, blbečku?“ pohlédl na něj Kovář jedním okem. Druhé měl opuchlé. „Stiskni to a máš klid. A prémie.“</p>
<p>„Že bych se spletl?“ vyjekl Rubin, zavrtěl hlavou a platinově zbarvené pramínky vlasů se rozprostřely jako svatozář. Soudce se rozesmál. Otázkou zůstává, co lze ještě nazývat smíchem a co již šílenstvím. Rubin obrátil zbraň na Yanga.</p>
<p>„Je to lepší? Hloupé rozpočitadlo! Že já se na něj pořád spoléhám. A nedám si pokoj a nedám...“</p>
<p>Kovář pohlédl Rubinovi do očí. Albín měl oční čočky ve tvaru pentagramu.</p>
<p>„Ani netušíš, komu sloužíš.“</p>
<p>Billy přivřel oči. Pokýval hlavou a pak je zase otevřel.</p>
<p>„To neřeš. Budu počítat do deseti a pak ti odstřelím parťáka,“ řekl. „Máš jednu možnost. Jednu jedinou. A nebudu to opakovat, šmejde.“</p>
<p>„Nech si kecy na koledu,“ ozvalo se za ním. „A táhni už do hajzlu,“ vyslovil Yang přání, aniž pozvedl hlavu.</p>
<p>„Vy si vůbec nevážíte mé práce,“ pohlédl Rubin na oba se smutkem v tváři. JFK i Yang uznali, že i tenhle hermafrodit má světlejší chvilky. Bělostný člověk pokračoval v monologu: „Takže jsme se pobavili, a tak to má být, a nyní tedy znova tu otázku.“</p>
<p>Kovář věděl, co bude.</p>
<p>„Jaké informace jste stačili odeslat, než jsme vás dostali?“</p>
<p>Kovář sklonil hlavu. Teď by se hodilo, kdyby ho mlátička Hans ubil. Yang na něj upřeně hleděl. <emphasis>„Ne, abys to podělal, Johne, když už jsme prošli všema těma sračkama,“</emphasis> vnímal Kovář Yanga. I když Pierre mlčel.</p>
<p>Kovář nebyl telepat, to přátelé nemusí být. <emphasis>„Pierre, vypadá to blbě. Ani jeden z nás nepromluví,“</emphasis> vnímal Yang Kováře.</p>
<p>Ten také mlčel. Yang mlčky pokýval hlavou. Odevzdaně.</p>
<p>„Dobře, chlapi. Dostali jste mě. Dělal jsem si srandu,“ pousmál se vyšetřující soudce. „Myslím s tím počítáním.“ Obrátil se k Yangovi a přiložil mu pistoli k hlavě.</p>
<p>A vystřelil mu mozek.</p><empty-line /><p>Hans Steinmüller sebou až cukl. Tohle nečekal. Takhle bez varování... Displejová stěna za Pierrem Yangem se zabarvila do ruda. Rudé moře. Rudý soumrak. Rudý příliv.</p>
<p>JFK zíral na parťáka. Konečně promluvil.</p>
<p>„Teď musíš zabít i mě, sráči.“</p>
<p>„Ale, ale, to zní jako výhrůžka,“ naklonil se k němu Billy Rubin.</p>
<p>Kovář mu pohlédl do očí a přikývl.</p>
<p>„Seš chytrej, zmrde.“</p>
<p>„Hansi, odtáhni ho do cely. Kdyby cestou upadl, nechci o tom vědět.“</p>
<p><emphasis>Leutnant</emphasis> Steinmüller obnažil v úsměvu velké, řídké zuby.</p>
<p>„To si musím dát <emphasis>hergot</emphasis> bacha, aby moc nepadal... Tak pojď, <emphasis>Scheiser</emphasis>! Na to čekám celej den. Mimochodem, ty svině, víš, co tě čeká?“</p>
<p>Kovář věděl, co ho čeká.</p>
<p>Peklo.</p>
<p>Ostatně, jako už mnohokrát.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 5.: Rock’n’roll</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Vincent Vega chtěl cosi namítnout, ale jen mávl rukou.</p>
<p>„Chtěl jsi se mnou prožít něco neobvyklýho?“ pousmála se Mia a odbočila na parkoviště.</p>
<p>Vega si přiznal, že tohle doteďka neviděl. Zíral na kýčovitou stavbu, kterou do Ženevy musely přenést snad samy temné síly Hollywoodu. Nad jižním krajem rozlehlého parkingu se tyčila barevná kopule omotaná zářivými neony. Na vrcholu se točil nestvůrně obrovský růžový Cadillac z padesátek. Kolem velkolepé stavby se tyčily stometrové stožáry a na nich povlávalo deset tisíc balónků. Prostor rozřezávaly na kusy světelné břitvy z reflektorů s proměnlivými barevnými filtry a ozařovaly v nejkřiklavějších kombinacích obří nápis <emphasis>Jack Rabbit Slim.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Anda a la Mierda.</emphasis>“ Vega vzpomínal na staré zlaté časy, kdy se s Kovářem plazili v bahně u Slavkova či pádili z hořícího Cařihradu. Tohle bylo horší...</p>
<p>Za bočním oknem se stylem hororové lekačky zjevil olivrejovaný hlídač. Vega hleděl do optimistického obličeje a rád by jej upravil pár dobře usazenými ranami. Ne, že by mu vadil ten člověk, ale nesnášel tenhle druh nadiktovaného optimismu. Kdykoliv ráno v autorádiu zaslechl jásavě štěbetající kozu, jak všem <emphasis>„lidičkám a človíčkům“</emphasis> po dvacáté páté přeje <emphasis>„krásné ráníčko a příjemný den a šťastnou cestu a hodně lásky“</emphasis>, měl celý den zkažený.</p>
<p>„Co chce ten magor?“ pohlédl na Miu.</p>
<p>„Stáhni okýnko,“ poradila. Vega stiskl tlačítko. Elektromotor zabzučel a okénko sjelo.</p>
<p>„Přeji skvělou zábavu, pane. Chtěl bych vás a vaši partnerku upozornit na výborné steaky a dokonalou...“</p>
<p>Zabzučení a ticho. Vega okno zavřel.</p>
<p>„Co to je, do hajzlu?“ hlesl zmateně a nahmátl zbraň. „Skrytá kamera? Já jim ten zkurvenej objektiv rozostřím,“ poznamenal a v ruce se mu zjevil Desert Eagle, oblíbené příruční dělo přítele Maxe Payna. „Ne, teď toho smrada nezastřelím. Až za chvilku. Až mi popřeje: <emphasis>Hodně štěstí, zdraví! Hodně štěstí zdraví! Hodně štěstí náš Vinci... Happy Birthday to You...!</emphasis></p>
<p>„To je v pořádku, Vinci.“ pohladila Mia Vegu po hřbetě ruky. „Ten kluk dělá svou práci.“ Vystoupila, zavolala chlapce a dala mu spropitné. Vega obešel Porsche, svůj poklad, své všechno, a objal Miu kolem ramen. Druhou rukou ukázal na svítící dort, či co ta architektonická obskurnost měla představovat, a řekl:</p>
<p>„Je tohle fakt nutný, kočko?“</p>
<p>„Mně se tady líbí.“</p>
<p>Vega chtěl poznamenat, že kdyby se jí tady nelíbilo, tak by sem nejela, ale poněvadž byl gentleman a navíc ji pozval, tak to prostě odkýval. Uvnitř to bylo horší, než čekal. Asi hodinu kráčeli mezi řadami <emphasis>jednorukých banditů</emphasis> a řvoucích juke-boxů, samozřejmě osmdesátky... Zase už frčí vinylové juke-boxy, zaplaťpánbůh. Když bylo Vincentovi dvanáct let, byly hudební automaty s černě asfaltovými plackami součástí i té nejzaplivanější putyky.</p>
<p>„Fajn, závisláky a glam-rock jsem si užil. Co dál?“</p>
<p>Mia se usmála a sevřela ho kolem bicepsů. Procházela se se snědým obrem pop-artově nasvícenými chodbami, mezi dalíovskými pohovkami ve tvaru rtů Marilyn Monroe, minuli šatnu stylizovanou do filmově proslulého L.A. tunelu a nakonec se před nimi otevřel prostor rock’n’rollového svatostánku.</p><empty-line /><p><emphasis>Jack Rabbit Slim,</emphasis> tak ho návštěvníci milovali: s našlehanými girlandami, zlatavými střapci a bílým saténem. <emphasis>„Nights in White Satin...“</emphasis> Podél nosníků klenby se ovíjely řetězy ověšené pestrobarevnými výbojkami. Na dně paláce zářil kruhový parket s prosvětlenou podlahou. Dva tisíce dvě stě hostů a tři sta členů personálu. To byl <emphasis>Mazaný Králíček.</emphasis></p>
<p>Podle uniforem bylo možné rozeznat, co kdo má v téhle fabrice na rock’n‘roll a na prachy za kšeft. Část zaměstnanců se pohybovala v overalech automobilových závodníků čtyřicátých let a roznášela nealko a cigarety bez filtru, lidé v uniformách mariňáků či zdravotních sester makali za obřím pásem barového pultu vinoucího se podél kruhového dómu. A nakonec nejdůležitější: plejáda rock’n‘rollových legend a hvězd stříbrného plátna.</p>
<p>Byli tady všichni.</p>
<p>Vincent Vega nebyl odborník na retro, jež v posledních deseti letech nahrazovalo světu milisekundové módní vlny a prázdnotu jako takovou, ale z pár legend, co znal, zde byly všechny. Po červených kobercích a kolem kruhového parketu klouzal Jerry Lee Lewis, za barem šejkroval Elvis Presley, Mae West nabízela překypující výstřih platícím buranům. Padlá hvězda James Dean učil na replikách formulí z padesátých let řídit odloženou drobotinu. Na stříbřitém Fiatu se skvěl nápis ELISKA JUNKOVA a nad tím vším mihotala laserová 3D letní obloha s přesouvajícím se chromovaným měsícem a zvýrazněnou Cassiopeiou, Velkým a Malým vozem i s jeho Severkou.</p>
<p>„Co tomu říkáš?“ usmála se Mia. Kráčela zavěšená do jednoho z největších chlapů, kteří v tomhle podniku kdy seděli. Také si to jaksepatří užívala.</p>
<p>„Připadá mi to jako muzeum voskových figurín,“ podotkl největší chlap.</p>
<p>Mia se usmála. Ukázala na vypreparovaný růžový Cadillac <emphasis>(1956)</emphasis> umístěný rovnou vedle parketu. „Tohle jsem zarezervovala. Jsi do aut blázen, tak jsem jim napsala, že chcem pořádnou káru. Jinak, tohle je fakticky originál, žádný čínský nebo evropský sračky.“</p>
<p>Vega si prohlížel plechovou symfonii.</p>
<p>„Tak tohle jsi, trefila. Na ženskou super.“</p>
<p>„Dík.“</p>
<p>Vincent to viděl. Plechařina Made in Detroit. <emphasis>Detroit Rock City</emphasis>.</p>
<p>Usadil se do béžového sedadla, pravá texaská kůže. Mia se usadila naproti a pozvedla ruku. Měla na sobě bílou košili s krátkými rukávy. Kůži na rukou měla hebkou a v loketních jamkách a na zápěstích propíchanou. Netrvalo to ani záblesk quasaru v mlhovině Býka a přiřítil se k nim hubeňour v bílém saku, s kostěnými brýlemi na vajíčkovém obličeji a napomádovaným kačírkem přes zpocené čelo.</p>
<p>„Ahoj! Jsem Buddy Holly. Co to bude, vážení?“</p>
<p>Vega listoval v jídelním lístku objemnějším než Satanská bible a konečně objevil tu pravou stránku. Byl vyznavačem zdravé a vitamínově výživné stravy.</p>
<p>„Steak, steak, steak,“ jel prstem po ručním papíru. „Tady. Půlkilový Quentinův steak. A vanilkovou colu.“</p>
<p>„Jak ho chcete? Středně propečený, mírně propečený?“</p>
<p>„Pekelně krvavej.“</p>
<p>„A já si dám hamburger,“ zvedla ruku Mia. „Dvojitýho Willise. A koktejl za patnáct.“</p>
<p>„Ty si dáš koktejl za patnáct babek?“ pohlédl na ni Vega. Něco mu asi uniklo.</p>
<p>Mia netečně přikývla a dál lovila v jídelním lístku.</p>
<p>„Koktejl, to je mlíko a zmrzlina,“ upřesnil Vega.</p>
<p>„Jo, pokud vím.“</p>
<p>„Za patnáct babek?“ nešlo mu to pořád do hlavy. Otočil se na Buddy Hollyho: „Není v tom bourbon nebo tak něco?“</p>
<p>Číšník zdvořile zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Jen se ptám,“ řekl Vega a raději mlčel. Tohle nebyl jeho podnik.</p>
<p>Buddy Holly dopsal objednávku.</p>
<p>„Hned to přinesu,“ uklonil se a ztratil se v napomádovaném, pozlátkovém a ohlušujícím rock’n‘rollovém cirkuse. Vega vyndal na stůl červenobílou krabičku s nápisem Marlboro. Přečetl si varování ministra zdravotnictví, vyklepl cigarety, jednu si vytáhl, další nabídl <emphasis>(odmítavé zavrtění hlavou)</emphasis>, zavřel krabičku a připálil si.</p>
<p>„Poslyš, Mio, kolik dní jsi vlastně v Agentuře?“</p>
<p>„To se ptáš proto, abys zjistil, za jak dlouho se nechám sbalit starším agentem?“</p>
<p>„Sbalit jsem tě mohl už dneska ráno ve výtahu z CERNu. Stačilo zmáčknout STOP.“</p>
<p>„Proč jsi to neudělal?“</p>
<p>„Protože jsem slušný chlapec z mexický vesničky pod horama,“ Vega upil drink a pokračoval: „Já jen, že my chodíme do jinejch podniků.“</p>
<p>„Neříkej. Jsem tady dost dlouho na to, abych poznala stálý hosty. Kdo teda podle tebe sedí támhle, pod reklamou na vanilkovou Colu? Vidíš tu partičku u baru? A co myslíš, komu je podobnej chlápek, co se šourá od hajzlíků?“</p>
<p>Vincent Vega se udiveně rozhlížel. Lidé bez uniforem vyhlíželi jinak, ale byli to oni. Pod smaltovanou, oprýskanou reklamou na Coca-Colu dřepěli lidi od von Wondera, u baru byli chlápci od prostorových mariňáků z Military divize. A ten muž vracející se z toalety byl agenturní zbrojíř Patrik Bezděch. Vega zahlédl pár dalších známých tváří.</p>
<p>„Já chtěl říct, že my, myslím tím my s Kovářem a Villefortovou, chodíme jinam.“</p>
<p>„Hihi. Jen abychom tady do nich nevrazili,“ usmála se Mia. „Když tady sedí půlka Agentury.“</p>
<p>Vegu zamrazilo. Ta pitomá holka má pravdu... Ale nechal to být.</p>
<p>„Bez obav. Ty dneska nepotkáme. John je na misi s Yangem. Andrea se vydala domů.“</p>
<p>„To jako kam, jestli se můžu zeptat?“</p>
<p>„Můžeš. Daleko.“</p>
<p>„Jak daleko? Na druhou stranu Země?“</p>
<p>„Na druhou stranu času.“</p>
<p>„Jsi chytrej,“ pousmála se Mia a dívala se Vegovi do temně hnědých očí. Byl to prevít. Nedovolil jí zajít ani milimetr za vytyčenou hranici, i když spolu plkali celé odpoledne.</p>
<p>„Mám svý chvilky.“</p>
<p>„A Kovář? Ráda bych ho poznala. Zatím o něm slýchávám těžko uvěřitelný zkazky.“</p>
<p>„Nejhorší je, že i ty nejblbější historky jsou jen zlomek toho, co s ním člověk zažije. John není normální člověk, ale pomatená plazma, co se náhodou vytvarovala do lidskýho těla.“ JFK byl parťák nad parťáky – a šílená řešení či ignorování agenturních axiomů, to všechno jim oběma bylo blízké. Nemluvě o tom, že Kovář s porušováním jakýchkoliv pravidel, kromě vlastního morálního principu, nikdy neměl problémy. A většinou mu to vycházelo.</p>
<p>„Měli by ho izolovat,“ řekl Vega. „Divím se, že ještě nezničil Agenturu.“</p>
<p>Mia se dívala na chlapa s černými vlasy, tarantinovskou bradou a temnýma očima. „Vy jste velký kámoši, co?“</p>
<p>„Vypadá to, <emphasis>puta madre,</emphasis> že toho blba chválím?“</p>
<p>„Přesně tak to vypadá, kocourku.“</p>
<p>Vincent Vega mávl rukou, až málem shodil vázu s růžemi.</p>
<p>„Mio, je to jeden z pár lidí, za který kdykoliv položím život, ale...“</p>
<p>„Ale?“</p>
<p>„Ale nic... Necháme toho,“ pootočil se Vega k tanečnímu parketu. „Víš co? Až se John vrátí, seznámím vás. Zatáhni ho sem jako mě. Bude překvapenej. Jako já.“</p>
<p>Mia mu zahrozila. Vega potáhl z Marlbora.</p>
<p>„Je na hodně špatný misi?“ zkusila to ještě.</p>
<p>„Na hodně špatný,“ zopakoval Vega a Mia uznala, že tohle téma je pro dnešek vyčerpané. Chtěla ho, toho, co seděl proti ní, snědého chlápka s rameny z přístavního jeřábu, moc ho chtěla, jenže jí došla inspirace. A ještě se navíc sama tak blbě vyptává.</p>
<p>Pomohl jí <emphasis>Deus ex machina</emphasis>, zaplať pánbůh za něj. Občas se musí zjevit i v těch nejgeniálnějších příbězích.</p><empty-line /><p>Nad parketem se rozzářila diskotéková koule o velikosti planetária. Myriády stříbřitých odrazových plošek zahltily prostor <emphasis>Mazaného králíčka</emphasis> mračny světelných bodů. Reflektor ozářil uprostřed parketu dvojici jak vystřiženou rovnou z <emphasis>padesátek</emphasis>. Postarší, prošedivělý moderátor v padnoucím béžovém obleku svíral kruhový mikrofon upevněný na stojanu ve zkřížených lankách. Chystal se promluvit. Vedle něj stála dvojnice Marilyn Monroe a v bílých rukavičkách držela pozlacenou sošku králíka na masivním pozlaceném podstavci.</p>
<p>„Dámy a pánové, je tu chvíle, na kterou jste všichni čekali! Světoznámá králičí soutěž v mazaném twistu!“ ohlásil <emphasis>věčně mladý</emphasis> moderátor a spustil se hvízdot, dupot a tleskání. Chlápek pozvedl ruku a obecenstvo v rámci smluvené hry napjatě ztichlo. Mia se otočila a zbystřila. Vega pokuřoval a prohlížel si holku z profilu. Byla hezká.</p>
<p>„V této soutěži jeden šťastný pár získá tuto krásnou trofej, kterou Marilyn teď drží.“</p>
<p>Marilyn Monroe pozvedla pozlaceného králíka.</p>
<p>„Tak kdo bude náš první pár?“ otáčel se moderátor kolem mikrofonu a vyčkával.</p>
<p>„Tady!“ vykřikla Mia a zvedla ruku.</p>
<p>Vega se zakuckal.</p>
<p>„Chceš tancovat?“ sykla Mia.</p>
<p>„Ne. Ne, ne...“ vrtěl Vega hlavou.</p>
<p>„Žádný ne, ne, ne. Tys mě sbalil! Tys mě pozval! Aby nám bylo dobře, tak jsi to řekl. A aby mi bylo dobře, agente, tak chci tančit. Chci to vyhrát. A chci tu trofej!“</p>
<p>Vega odevzdaně zhasil cigaretu a řekl: „Dobře. Řekla sis o to.“</p>
<p>Oba se zvedli a vystoupili z růžového Cadillacu. Prošli kolem masivního hrazení parketu, vystoupali tři schůdky na prkna, co znamenají svět, a vpluli do záře reflektorů.</p>
<p>„Potlesk pro naše první soutěžící!“ vyzval moderátor publikum. Ohromný chlap doprovázel drobnou žínku. Rozhlížel se. Sem tam zahlédl povědomé tváře. Krčil rameny a ukazoval před sebe, že to ona...</p>
<p>Moderátor chtěl oba dostat k mikrofonu, jenže Vega stál v pozadí. Chlapík v béžovém saku poznal, že s tou horou svalů nic nesvede. Nenechal se však vyvést z míry. Byl to profesionál každým coulem a soustředil se na komunikující část tanečního páru.</p>
<p>„Představíme vám první dnešní pár. Vaše ctěné jméno, dámo?“</p>
<p>„Mia Wallace.“</p>
<p>„A tady váš partner?“ otočil se moderátor.</p>
<p>Vega stál za nimi a mlčel. Tohle nebyla jeho hra. Díval se k zemi a prohlížel si vzor na laminátové podlaze. Mia se naklonila k mikrofonu znovu a zkresleným, mužsky obhroublým hlasem zahuhlala:</p>
<p>„Vincent Vega.“</p>
<p>„Tak ukažte, co je ve vás! Směle do toho!“ pobídl je moderátor, pokynul Marilyn Monroe a oba se vzdálili z parketu. Od okolních stolů, od baru obsazeného bandou mariňáků i z ochozu se ozval bouřlivý potlesk, hvízdot a výkřiky „Rozbalte to!“ a „Do toho!“</p>
<p>Mia a Vega si sundali boty, poodešli od stojanu s mikrofonem a zaujali výchozí polohu. Mia zkřížila paže před obličejem, Vega se nahrbil, hlavu skloněnou, a čekali. Ze skrytých reprobeden kolem kruhového parketu zazněly drnčivé tóny sólové kytary Chucka Berryho a jeho nesmrtelného rock’n‘rollu <emphasis>You never can tell.</emphasis></p>
<p>Malá Mia se rozpohybovala s neuvěřitelnou ladností. Před obličejem jí putovaly roztažené prsty. Vega pomalým, rytmicky dokonalým pohupováním nohou doplňoval tanečnici. Mia se topila, držela si nos, Vega kolem ní míhal rukama. Světla kroužila po parketu. Diváci tleskali do rytmu a pak...</p>
<p>Pak se zablesklo.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 6.: Rock’n’roll in Red</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Vega padl na parket a Miu strhl s sebou. V explozi nedokázal lokalizovat střelu. Svištivý zvuk se ozval znova. Další střela prorazila betonovou skořepinu <emphasis>Králíčka</emphasis> na opačné straně. Vega se plazil po parketu a táhl za sebou dívku. Problém byl, že začínali tanec uprostřed nechráněné plochy.</p>
<p>„Jsme tady jak chilli na pánvi,“ rozhlížel se Vega.</p>
<p>Další záblesk, další výbuch. Mia vřískala. Kolem se snášely kusy těl. Vegovi bylo jasné, že se nemůže zvednout a utéct. To by byla sebevražda. A tohle je, podle všeho, teprve začátek povedeného večírku.</p>
<p><emphasis>Braumh!</emphasis> vlétla do <emphasis>Králíčka</emphasis> čtvrtá střela TOW. Vega věděl, s čím mají tu čest. Tyhle řízené střely jsou určené k prorážení tankového pancíře. Tvoří je dvoustupňový osmnáctikilogramový projektil s andělskými křidélky ve středu a v zadní části.</p>
<p>Prostor zahltil dým. Disco lasery se zviditelnily. Jindy by to tanečníci ocenili, teď zde žádní nebyli. Byli jen mrtví a ranění. Jediný, kdo si v Králíčkovi užíval, byla kmotřička Smrt.</p>
<p>Další exploze a další Miino vřískání:</p>
<p>„Vinci! Tenhle chlápek je mrtvý!“</p>
<p>„Všichni kolem jsou mrtví, Mio.“</p>
<p>„Buddy Holly je taky mrtvý!“</p>
<p>„Všichni jsou mrtví, Mio.“</p>
<p>„Marilyn je taky mrtvá!“</p>
<p>„Všichni jsou mrtví, Mio.“</p><empty-line /><p>Vega se jí nedivil. Táhl za sebou vyděšenou holku tratolištěm krve, mezi rozervanými trupy, rozšklebenými hlavami a cukajícími se končetinami. Byl rád, že přežili dělostřeleckou přípravu, zatím.</p>
<p>„Vidíš náš Cadillac? Musíme k němu!“ křičel. „Pár metrů od něj jsou hajzly.“ Další exploze. <emphasis>Kolik toho sem ti parchanti naházej, než se odváží sami?</emphasis> pomyslel si a zas křičel: „Z hajzlů určitě vedou okna. Tudy vypadneš.“</p>
<p>„Bez tebe nepůjdu.... Bože, Vinci, co je tohle?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Dívka ukázala dlaně. Měla od krve krk, paže, obličej. Vše od krve. Úplně všechno bylo od krve: parket, bar, reflektory, lidi, oni sami, celý svět. Shůry se snášel krvavý déšť.</p>
<p><emphasis>Red Rain.</emphasis></p>
<p><emphasis>Krev, krev, krev, krev... Hodně krve.</emphasis></p>
<p>„Mio, lásko, prostě je tady moc mrtvých, tak je tu moc krve. Soustřeď se na Cadillac! Vnímáš mě?“ zatřásl s ní. Dívka si stírala krev z očí, aby viděla, a kývala hlavou.</p>
<p>„Vinci, že mě neopustíš?“</p>
<p>„Jsem s tebou. A až řeknu, tak zmizíš. A nechci slyšet ne!“</p>
<p>Mia se k němu namísto <emphasis>„Ne!“</emphasis> přitiskla. Vega si povzdychl a objal ji. Bylo jasné, že tohle vše byla jen předehra, nikoli k sexu. Dovnitř vlétaly další TOW. V duchu si probíral příručku Military divize, v níž jeden čas sloužil u prostorových mariňáků. Jako by zas vše sledoval na instruktážním filmu: v zakulacené špici TOW se nachází dutá nálož. Při nárazu na pevnou překážku vyletí proud plazmy, roztavené mědi, která se propálí přes cokoli, co raketa zasáhne. Umožní jí tak proniknout k cíli a tam odpálit explozivní nálož. Výbuch je sakra silný na to, aby roztrhal všechno a všechny v bezprostřední blízkosti. Navíc rozmetá do okolí smrtící kovové střepiny. Tisíce miniaturních gilotin. <emphasis>Viva la Révolution!</emphasis></p>
<p>Podél stěn se potáceli hosté přeživší první exploze. Bar dostal přímý zásah. Seškvařená hmota umělého kamene, naleštěného dřeva a mramorových desek. Střepy z lahví a sklenic. Modravě planoucí alkohol, ohnuté trubky konstrukce a laminátová podlaha připomínající probouzející se vulkán. Další střela, další exploze. Hodně blízko.</p>
<p>Vega zařval. Dostal to. Mia ječela.</p>
<p>Plazili se k betonovému hrazení parketu, omráčeni výbuchy, smýkáni tlakovými vlnami a oslněni jasem explozí. Vegovi detonace ožehla rameno a servala mu kůži z paže. Mia krvácela z hluboké rány na stehně a neviděla na levé oko.</p>
<p>Vega ukázal na průchod v hrazení. Mia se na něj podívala a kývla. Vega se rozhlédl a odhadoval okamžik, kdy by se měli vydat na závěrečnou pouť do Mekky. Stejně toho moc neslyšel a neviděl. Výbuchy ho ohlušovaly a všude se vznášela oblaka kouře.</p>
<p>„Teď!“ pozvedl drobounkou dívku. Ta podklesla.</p>
<p>Rozervané stehno ji neposlouchalo. Zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Ne. Nejde to.“</p>
<p>„Tak to ne.“</p>
<p>„Co chceš dělat?“</p>
<p>„Neřeš to, koláčku.“ Hodil si ji na záda. Dívčí paže jej sevřely kolem krku. Moc nevážila. Vega by ji mohl nosit jako nákupní tašku, hezkou nákupní tašku. Dostali se ke Cadillacu. Kolem proběhl hořící člověk. Za nimi se zřítila pětimetrová zrcadlová koule. Tunguzský meteorit v disco hávu, zlatý <emphasis>osmdesátky</emphasis>. Podlaha pod nimi se chvěla jak Podkamenná Tunguzka, namísto meteorického deště poletovaly kolem žhavé střepiny. Vše bylo v pohybu. Vega se i s Miou na zádech vrhl do mezery mezi koženou sedačku a stůl. Nad hlavami jim svištěly střepiny z disco koule. Agent se rozhlédl. Patnáct metrů od nich se bělaly dvoukřídlé dveře s panáčkem s kytarou a panenkou s mikrofonem.</p>
<p>„Patnáct metrů a jsme v hajzlu,“ řekl Vega. „Nikdy bych neřek’, jak se tam budu těšit.“ Otočil se na Miu. Dívka oddychovala a svírala si rozervané stehno. Pod ní rostla tmavá kaluž. V kontrastu s krví měla Mia andělsky bílý obličej.</p>
<p>„Vinci, já se bojím.“</p>
<p>„Vydrž. Ještě chvilku a jsme venku.“</p>
<p>„A nebudou tam na nás střílet?“</p>
<p>„Určitě ne.“ Vega ji pohladil po vlasech. Krev měla i v nich. Přes dvacet vteřin dovnitř nevlétla ani střela. To bylo dobré. Nadešel čas vypadnout z tohoto Bohem a Rock’n’Rollem opuštěného místa. Sehnul se k holce a objal ji. Vnímal bodání jehlic ve spáleném rameni. Mia se při sevření snažila nedotýkat sežehnuté kůže.</p>
<p>„Drž se.“ Vega s kráskou v náručí vyběhl do uličky.</p>
<p><emphasis>Svissst...</emphasis></p>
<p>Cosi je srazilo ke stěně. Upustil Miu a dopadl tři metry za ní. Byla mu divná delší pauza mezi dělostřeleckou přípravou a samotným útokem, on by úderné jednotky nasadil dříve. Nicméně, říkal si, když před chvílí přebíhal uličku mezi růžovým autem a bílými dveřmi, mohlo to pár vteřin vydržet...</p>
<p>To, co kolem prolétlo, bylo erpégéčko. Přisvištělo si to od stříbrného Fiatu Elišky Junkové. Vega věděl, že jsou mrtví. Explozi ruské RPG-29 v takové blízkosti nemohl přežít nikdo. Instinktivně si zakryl hlavu dlaněmi a...</p>
<p>Uslyšel mlaskavý náraz.</p>
<p><emphasis>Mlask!</emphasis></p>
<p>Jinak nic.</p>
<p>Vzhlédl.</p>
<p>Šedesát centimetrů dlouhá střela zasáhla šedovlasého muže pět metrů od nich. Vega poznal moderátora králičí soutěže v mazaném twistu. Raketa pronikla muži zády do hrudníku a přišpendlila ho ke koženému křeslu. Nevybuchla. Křidélka mu trčela ze zad a podle pohybů těla bylo zřejmé, že moderátor žije. Hlavní otázkou bylo, jestli žije i erpégéčko.</p>
<p>Vega se připlazil k Mie a táhl ji za sebou na záchody. Za nimi se táhla krvavá stopa. V předsíni opřel dívku pod půlkruhový toaletní stůl. Byli ve vstupní místnosti, odkud se chodilo na Dámy a na Pány. V těsném prostoru se krčily skupinky lidí. Všichni vyjekli hrůzou, když černovlasý obr vrazil do dveří a za sebou vláčel zkrvavenou dívku. Jakmile odhadli, že ti dva nepatří k útočníkům, přešli opět do ševelivého úpění.</p>
<p>„Obvažte to děvče,“ obrátil se Vega na dvě ženy ve zlatavých hávech z blýskavých <emphasis>sedmdesátek</emphasis> a otylého muže v bílém <emphasis>travolta</emphasis> obleku, evidentně chodící peněženku. Ženy pohlédly na Vegu a začaly si trhat šaty. Kusy látky posloužily jako obinadla. Travolta nic. Třásl se jak po špinavý extázi. Vega mu vrazil dvě psychologické facky: „Prober se. Ta slečna potřebuje pomoc. Jdu omrknout okolí. Máš ji na starost, jasný?“</p>
<p>Muž v bílém saku pokyvoval hlavou. Pro jistotu obdržel další povzbuzující lék snědou dlaní a poté mu oči jakžtakž zbystřily.</p>
<p>„Já se vrátím,“ řekl Vega. Travolta se vzpamatoval. Vstal a přešel k lékárničce pověšené na stěně růžovoučce obložené místnosti. Vyndával z ní balíčky se zeleným křížem.</p>
<p>Vega vpadl na mužské záchody. Za chvíli vyběhl, rozrazil dveře a vrazil na dámské. Tam ho přivítalo ječení. Vrátil se.</p>
<p><emphasis>„Maldita sea!“</emphasis></p>
<p>Lidi se přikrčili. Vega se opřel o zeď. Udeřil do ní. Ze záchodů nevedl žádný východ. Ani okno, ani světlík. Jen klimatizace vhodná tak pro krysy. Byli v pasti.</p>
<p>„Vinci, co je?“</p>
<p>„Počkej tady, Mio. Musím zpátky, na parket.“</p>
<p>„Co tam budeš dělat?“</p>
<p>„Nezaplatil jsem.“</p>
<p>„Ty cvoku,“ vykašlala Mia krev. „Zůstaň se mnou...“</p>
<p>Vega stál za dveřmi s kulatým průhledem. Vedly do tanečního sálu. Tam pokračovala telenovela Dunící disco. Střelbu z ručních zbraní doplňovaly cizojazyčné rozkazy útočníků, výkřiky obětí, hřmění explozí a hlasy bránících se mariňáků.</p>
<p>Vega vtrhl do rock’n’rollové arény. Dým se vznášel ke stropu, střely pableskovaly křížem krážem a třaskající střelivo se zarývalo do zdí a těl. Přikrčený Vega se rozhlédl. Věděl přesně, koho hledá: nařvaného, nahypovaného protivníka, čím víc ozbrojeného, tím líp. V oblacích kouře zahlédl linii vybudovanou v centrální části baru. Byli to mariňáci, ochranka a barmani. Mezi nimi se pohyboval i zbrojíř Bezděch. Díky Bohu, aspoň že on přežil palebnou přípravu.</p>
<p>Vega na něj mávl.</p>
<p>Bezděch odvětil stejně, ale pak se odvrátil a pátral po někom, kdo by...</p>
<p>Vega za sebou zaslechl skřek. Za ním se tyčil stalker, zakrvácené ostří katany nad přilbou. Před ním se kácela žena s uťatou hlavou. Blonďatá koule se kutálela podél stěny s reklamou na kabriolet Buick 1930. Z krku tryskaly rudé gejzíry a trup se svalil na koberec. Krev už nestříkala, ale vytékala proudem. Slévala se s ostatními kalužinami. Stalker se kochal svým dílem, byl na něj pyšný a hodlal v něm pokračovat. Jenže pýcha předchází pád.</p>
<p>Vega mu pěstí zarazil hlavu do krku. Obratle zapraskaly.</p>
<p>„Holky se nebijou,“ řekl zchromlému bojovníkovi. Šikmé oči zíraly na titána. „A hlavy se jim nesekaj už vůbec,“ dodal hromotluk a dalším hmatem ukončil stalkerovo trápení.</p>
<p>Bojovník umřel o pár sekund později než jeho oběť. S tím rozdílem, že jemu hlavu nikdo neusekl, ale urval. Vega vytrhl mrtvole katanu a sebral bazuku. Vešel na dámské záchodky a požádal plačící ženy, zda by nebyly tak laskavé a nevzdálily se. Že to tady bude asi trošku nepříjemné.</p>
<p>Obešel stěny a zhodnotil tloušťku luxferů. Tady by to šlo, mezi dveřmi kabinek a zásobníkem papírových ručníků u umyvadel. Poklekl za metrovou zídku oddělující umyvadla od kabinek a položil si na rameno odpalovací tubus. Zkontroloval, zda má za sebou dost místa na plamen, a stiskl spoušť.</p>
<p>„Otevřeno,“ pronesl, ohlušený výbuchem a tlakovou vlnou.</p>
<p>„Vinci?“ zaslechl tlumený křik zpoza dveří. „Žiješ?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Slyšíš mě?“</p>
<p>„Ne. Mám v uších bordel z toho výbuchu.“</p>
<p>Mia zaječela.</p>
<p>„Slyším.“ Vega ze sebe sklepával suť, byl celý bílý a šedý. Vrátil se k Mie, zvedl ji a pronesl nejprofláklejší hlášku, která se zařadila do Top Ten.</p>
<p>„Nejvyšší čas odsud vypadnout, bejby.“</p>
<p><emphasis>Jack Rabbit Slim</emphasis> za nimi hořel za doprovodu rachejtlí, explodoval s radostí sebevraha a rozpadal se rychleji než zombie. Vincent Vega prošel dírou ve zdi.</p>
<p>„Jsme venku, lásko.“</p>
<p>Mia ho svírala kolem krku a vzlykala bolestí a hrůzou. V obvazech na nohou, na hrudi i přes část hlavy sice připomínala zombie, ale snad se amatérským felčarům podařilo zastavit alespoň ta nejhorší krvácení.</p>
<p>Vega nevzlykal, ačkoli k tomu měl sto a jeden důvod. Upřímně řečeno, tenhle chlap by nevzlykal, ani kdyby mu amputovali nohy na cirkulárce. Nešlo o to, že by ho to snad nebolelo, jenže jeho momentální nasrání bylo mocnější než pud sebezáchovy.</p>
<p>Rozhlížel se. Původně si myslel, že se s Miou dostanou do bezpečí.</p>
<p>Na parkovišti zuřila bitva lítější než po vylodění v Normandii. Zlatá Omaha!</p>
<p>Padli z bláta do louže. Do pojebaný louže plný krve a prázdných nábojnic.</p>
<p><emphasis>„Pinche! Johne, kde se flákáš?</emphasis> blesklo mu hlavou.</p>
<p>Vyrazil s raněnou holkou v náručí napříč asfaltovým peklem.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 7.: Souboj</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Kovář seděl na židli.</p>
<p>Nebyla z kovu. Byla z dubového dřeva. Měla čalouněné sedadlo s opěrkami a vysokým opěradlem. Křeslo stálo u dubového stolu, o něco menšího než ranvej na pařížském Orly. Kolem dubové přistávací plochy stálo dalších jedenáct stejných židlí. Na dvou v pozoru seděli důstojníci, vyšetřující soudce Billy Rubin a jeho mlátička, poručík Hans Steinmüller. Vyhlíželi tvrdě; nejen oni, ale i ostatní. Všichni měli ostře řezané brady, přimhouřené oči a napjaté svaly v černočerných stejnokrojích se stříbrnými distinkcemi. Byli to chlapáci zocelení desítkami umlácených či popravených vězňů.</p>
<p>JFK se rozhlédl. Na stropě pableskovala houbová světla a po oválných stěnách se přelévaly fosforeskující Dalího ohnuté, vlnící se hodiny.</p>
<p>Kovář si opřel hlavu do dlaní. Bolest ze všech zranění se slila. V cele ho nadopovali plazmovými preparáty, nanobiotickými léčiteli i biochemickými sajrajty. To ale nemohlo rázem vyléčit desítky hodin útrap. Na noze mu vytrhli nehet; pálilo to jak mrcha, hlavně když nehty rychle dorůstaly. V ústech mu chyběly tři zuby a rozmlácený obličej navzdory biohazardovým želatinám a pěnám bolel.</p>
<p>Všichni včetně Kováře pohlédli ke dveřím.</p>
<p>Zaznělo to jako z jiného světa. Bylo to z jiného světa.</p>
<p>Za dveřmi zaržáli koně a po žulové dlažbě zarachotila kočárová kola. Hluk ustal, klaply dveře kočáru a kdosi s okovanými botami vystoupil.</p>
<p>Dveře se otevřely a Kovář zahlédl temnou hřívu a rudě zářící koňské oko. Do místnosti vstoupil Hrabě, pro dnešek v jiném image, ve výrazně černorudém plášti a s moderně pojatou kevlarovou maskou zakrývající pouze horní část obličeje.</p>
<p>„Dobrý večer přeji.“</p>
<p>Důstojníci vyskočili jako loutky, kterým loutkář škubne dráty.</p>
<p>Kovář mlčel.</p>
<p>Mytická entita v temném plášti, široká ramena, rozpažené paže, maska a prázdné otvory očí. Ďábel bez přívlastků, zato s efekty. Na ně si hrabě potrpěl.</p>
<p>„Posaďte se, pánové. Tohle bude spíše neformální – problematické pracovní výsledky probereme později.“</p>
<p>Hlas zněl medově, mile, přátelsky – ale pokud někdo věřil, že albín nemůže hrůzou zblednout, stačilo pohlédnout na Billyho Rubina. Zoufale se snažil něco vymyslet, ale hrabě se už díval na druhý konec stolu.</p>
<p>„Copak, Johne? Vypadáte nějak smutně, přihodilo se něco? Nezemřel vám někdo blízký?“</p>
<p>Kovář zase sklonil hlavu. To nemělo cenu.</p>
<p>„Slyšel jsem, že jste dnes přišel o parťáka.“</p>
<p>„Včera.“</p>
<p>„S vámi nehne ani smrt přítele? Řešíte dnes či včera?“ V otázce bylo cosi dychtivého, potěšeného. „Obětujete rád přátele? Nemluvě o milionech nevinných?“</p>
<p>„Na kalendáři nesejde. Vždycky, když se nacházíte poblíž, hrabě, přicházím o přátele.“ Kovář pozvedl hlavu: „A pokud likvidujete vesmíry a vydáváte to za mou volbu, to je zase vaše paranoia.“</p>
<p>„Ale účinná, že?“</p>
<p>Kdyby Kovář mohl, pána z Jestřábí Lhoty by rozemlel do sekané. Do drůbeží. Cítil, že hrabě se prostě baví a další jeho otázka dojem jen potvrdila.</p>
<p>„Yang byl dobrý parťák?“</p>
<p>„Zaplatíte za něj.“</p>
<p>„Ale no tak. Takhle vypadá zahájení mírového procesu?“</p>
<p>„Nevypadá. Yanga si pár lidí ještě tady odnese. Vy třeba ne, pokud zas zmizíte jako v Dorově. Tam jste se měl usadit, realita pro vás jak stvořená.“</p>
<p>„Stvořena kým? Ach ano – Agenturou, že? <emphasis>Vámi</emphasis>.“</p>
<p>„Jednou vás zabiju. Možná ještě dneska.“</p>
<p>„Fascinující představa. A co ti ozbrojenci tady?“</p>
<p>„Nejdřív zabiju je.“</p>
<p>X-Hawk se namísto odpovědi pobaveně opřel v židli. Na opěradle se skvělo stříbrné X. Zvedl vycházkovou hůl se stříbrnou hlavicí ve tvaru jestřába a teatrálním gestem sčítal přítomné. Z nich nikdo ani nedutal.</p>
<p>Kovář zahlédl vytřeštěné oči, pootevřená ústa. Nejspíš si neuměli ani představit, že by někdo mohl s jejich pánem mluvit podobným tónem – a ti chytřejší možná pochopili i to, že jen fakt, že to slyšeli, znamenal možná rozsudek smrti.</p>
<p>Hrabě dokončil matematické cvičení a poklepal bodcem na konci hole o podlahu.</p>
<p>„Sedm. Sedm statečných, vycvičených, ozbrojených mužů, pochopitelně nepočítaje mě – a vy sám, neozbrojený. Opravdu hořím nedočkavostí, jak to hodláte provést. A mimochodem, dnes jste nepřišel jen o <emphasis>jednoho</emphasis> přítele. Další právě likvidujeme, spoustu dalších. Padají jako kostky domina. <emphasis>Cvrnk!</emphasis> a dál se bortí sami. Zdaleka netušíte, co vše se odehrává v Agentuře.“</p>
<p>Kovář se zavrtěl. Když si sedal, všiml si, že se židle trochu houpe. Pravá zadní noha se viklala. Kovář seděl a během řeči nahmatal objímku sedáku, do něhož byla zašroubovaná. „Agentura je mi právě teď ukradená. Stačí mi, co vidím <emphasis>tady</emphasis>.“</p>
<p>„Jak primitivní. Jen tak vystřílet zásobníky, pobít stovky lidí, ale <emphasis>pak</emphasis>? Co plány v plánech? Dlouhodobě plánované zvraty a podlé intriky?“</p>
<p>„Ty budou na světě furt. Nejlepší je rozseknout to. Gordickej uzel.“</p>
<p>Myriády nanoklonů regenerovaly Kovářovi tělo. Léčivé infúze a startovací elixír dokázaly, že nad okolím měl nečekaně vynikající přehled.</p>
<p>„Pochopil jsem to správně?“ zavrtěl hlavou X-Hawk. „Vyměníte životy svých přátel, třeba i celé světy, jen za trochu chvilkového rozptýlení?“</p>
<p>„Ne. Nedělejte ze mě vraha milionů. Na bulvár vám kašlu.“</p>
<p>„Zamluvil jste otázku, příteli.“</p>
<p>„Nejsem váš přítel.“</p>
<p>„Máme přece společnou přítelkyni. Vlastně už dvě. Ale dobrá, zpět k naší situaci. Zvýšíme sázky.“</p>
<p>Aniž se X-Hawk pohnul, dveře sálu se otevřely. Přicházeli další bachaři. Usadili se do křesel, zapřeli se o opěradla a odložili arzenál zbraní na stůl, od nožů a mečů k pistolím a automatickým puškám. Vedle plechovek M-piva to připomínalo reklamu na zbrojní veletrh.</p>
<p>Dvanáct, spočítal je Kovář. Dvanáct rozhněvaných mužů.</p>
<p>To by chtělo Vegu. Sám s těmi všemi bude mít práce nad hlavu.</p>
<p>„Zeptám se ještě jednou,“ promluvil X-Hawk znovu. „Jste rozhodnutý obětovat vše, čeho jste v životě dosáhl? Podotýkám, že tady nekráčí pouze o váš život, jde o vaše přátele.“</p>
<p>„Nějak jste se s tím vydíráním zacyklil, hrabě<emphasis>. Rozsekneme to</emphasis>.“</p>
<p>Kovář se předklonil, nadzvedl a tasil uvolněnou nohu židle. Na jedné straně byla opatřená kovovým závitem a na druhé bytelným mosazným kopytem. První rána zasáhla krk bachaře Burka Kyrila.</p><empty-line /><p>Byl to statný Slovan s pravoslavným křížem na černé uniformě a se zaraženým ohryzkem v hrtanu. Než se důstojníci vzpamatovali, JFK dalším úderem knokautoval naproti sedícího hodnostáře. Měl na hlavě přilbu s dekorací ve tvaru hlavy orla mořského. Orel dostal na zobák i s nositelem, maska zaduněla o stůl, rozbitá hlava křápla.</p>
<p>Třetí muž, poručík Louis Bullé s vytetovaným terčem na čele, seděl po pravé Kovářově ruce a právě natahoval pětačtyřicítku. Naproti přes stůl, vedle chcíplého orla, držel major Ti Awa v ruce šuriken. JFK vyrval Bullému pistoli dříve, než bys řekl <emphasis>HAWK,</emphasis> a s její pomocí vyrobil dva kouřící otvory. První se objevil ve středu vytetovaného terče na Bollého hlavě, původního držitele zbraně, druhý se začernal pod levým okem Asiata s napřaženým šurikenem. Ti Awa se zvrátil a padl do křesla. Křeslo zaskřípělo. Šuriken padl na stůl.</p>
<p>Na Kováře se po naleštěné desce stolu řítil další bijec, poručík Jurij Proguljatov. Na hlavě měl kožešinovou papachu. V ruce kozáckou šavli, s níž zběsile mával. Cestou srazil dvě plechovky M-piva. Kovář sledoval šermujícího Proguljatova, odhadl mezery ve švizích šavle, a sotva se donský kozák přiblížil na dosah, rozpoltil mu hlavu nohou od židle.</p>
<p>Tři, čtyři, pět, ukončil Kovář počty.</p>
<p>„<emphasis>Dost!</emphasis>“ sykl X-Hawk. Opíral si bradu o propletené prsty a přehlížel bojiště. Za celou dobu se nepohnul. Zbylí dozorci mířili na Kováře em-šestnáctkami, škorpiony, Smith & Wessony a Jerichy. Ve tvářích se jim zračila touha zabít toho arogantního bastarda.</p>
<p>Kovář na ně taky mířil, aby se neřeklo. V jedné ruce zkrvavenou nohu židle, v druhé pětačtyřicítku. V očích měl zabijácký drajv, ale na mnohem vyšší úrovni.</p>
<p>„Sedm nábojů. Nemůžu plýtvat, “ pronesl do ticha Kovář.</p>
<p>Hrabě se bavil. Gladiátorské hry byly ještě lepší než hromadné popravy. „Johne, chci se dohodnout a vy mě nezdvořile přerušujete,“ ukázal na mrtvoly.</p>
<p>„Měl jste nechat Yanga.“</p>
<p>„A vy jste zas měl nechat Andreu.“</p>
<p>Ta odpověď Kováře zarazila.</p>
<p>„Kde je?“</p>
<p>„V bezpečí.“</p>
<p>„Aha, takže ne u vás. Andrea upřednostňuje jiný chlapy než narcisy v maskách.“</p>
<p>„Možná byste se divil, příteli.“</p>
<p>„Nejsem váš přítel.“</p>
<p>„Škoda. Tolik si rozumíme.“</p>
<p>Bachaři dál mířili Kovářovi na hruď a na hlavu. Zmáčkli by to i za cenu toho, že by se postříleli navzájem. Jediný muž v bezpečí byl hrabě v rohu místnosti.</p>
<p>JFK mapoval situaci. Důstojníci se přesouvali podél stolu a vytvářeli si koridory pro střelbu. Kovář zíral do vzteklých tváří. To bylo dobré. Hysterici dělají chyby.</p><empty-line /><p>„Sedm nábojů. Vás je sedm,“ zopakoval Kovář a hleděl do naolejovaných hlavní.</p>
<p>X-Hawka nepočítal, s tím kulka nic nesvede. Jeho pohůnci smrtelní jsou. Ale je jich moc.</p>
<p>„Jen malý okamžik,“ povstal X-Hawk. „Než budete pokračovat, možná by vás zajímalo tohle,“ stiskl tlačítko na stole. Dveře se otevřely. V nich stála jednotka geneticky upravených zabijáků. Černé kukly, černé overaly, prázdné, mrtvé oči. Staří dobří stalkeři.</p>
<p>„S nimi bych si bez tanku neporadil,“ uznal Kovář tiše. Potěžkal pětačtyřicítku, zkontroloval zásobník a položil ji na stůl. Pohlédl na Jeho Výsost. Dveře se zavřely, stalkeři zůstali venku. Billy Rubin a Hans Steinmüller dýchali jak v transu. Hansovi vytékala z koutku úst slina. Detailní záběr za sto babek.</p>
<p>„Hodlám vám nabídnout dohodu,“ promluvil X-Hawk, náhle bez jediné stopy pobavení. „Kdybych měl víc času, svěřil bych vás místo tady těch troglodytů do péče své specialistky. Naštěstí pro vás je čas jednou z mála věcí, kterou neovládám – <emphasis>prozatím</emphasis>. Chci informaci. Jen jednu a pak si dělejte, co chcete.“</p>
<p>„Jednu informaci a skončíme to? Fajn. Takže příští týden bude polojasno, na zvlněné severozápadní okluzní frontě se bude tvořit nízká oblačnost.“</p>
<p>„Co jste zahlédli v nouzovém portálu? Jde mi o to, jak přesně jste vystihl <emphasis>bazální</emphasis> stopu.“</p>
<p>„Mluvíme o stejném portálu? Jak tam byl se mnou Yang?“</p>
<p>„Ano, ale Yang mě nezajímá. To <emphasis>vy</emphasis> jste v análech Agentury uvedený jako Ničitel. Kupodivu se mi nepodařilo dostat k podrobnějším informacím – což mne neznepokojuje ani zdaleka tolik jako fakt, že existovala jediná osoba, co je mohla tak dokonale odstranit.“</p>
<p>„Jaká osoba? A ničitel čeho?“</p>
<p>„Čeho asi?“</p>
<p>„Vás?“</p>
<p>„Opět si lichotíte. Mě nemůže <emphasis>nikdo</emphasis> zničit. Mohu vás nechat popravit přímo tady, ale jsem ochoten to odložit. Co jste spatřil v mém portálu?“</p>
<p>Chvíle naprostého ticha.</p>
<p>„Hovno.“</p>
<p>Někteří z důstojníků sebou až cukli. Hawk se odvrátil a na ústa si přitiskl kapesníček s vůní provensálské levandule.</p>
<p>„Já se snažím a vy se předvádíte. S vámi je těžká řeč.“</p>
<p>„Dovolíte, pane? Mám návrh,“ přistoupil k X-Hawkovi soudce Billy Rubin, který konečně sebral kuráž. Předpisově zasalutoval. Cvakl podpatky. Hrabě ho mávnutím ruky přerušil.</p>
<p>„Nezajímají mě vaše návrhy, Rubine. Ale vám všem, pánové, včetně našeho prostořekého přítele, musím oznámit jistou věc. Poté dostanete čas se vyjádřit,“ otočil se na přítomné a letmo pohlédl na briliantové švýcary Christina 124SWW. „Teď! Přesně před hodinou jsem vydal rozkaz k akci s kódovým názvem <emphasis>Dlouhý černý úsvit.</emphasis> Jest to naše definitivní mise do samého srdce nitra Agentury, do technologického srdce Kovářů. K drtivému úspěchu doufám přispěje nemalou měrou i zde přítomný agent Kovář. Jeho abnormální propojení s bazální realitou je tak silné, že nám dovolilo propojit Agenturu s nejpodobnějším technologickým světem. Mimochodem, statický přestupní portál jsme díky plukovníku Treneportovi, dej mu Peklo věčnou slávu, také významně zdokonalili.“</p>
<p>Kovář zíral.</p>
<p>„Naši lidé také zahájili akci DOMINO zaměřenou na klíčové agenty E. F. nacházející se v bazální realitě mimo hlavní centrálu. Na statický portál totiž potřebujeme čas, zaměření a ukotvení. Nyní čistíme předpolí. Mohu s uspokojením sdělit, že se podařilo překvapit výzvědné i branné složky Agentury a akce DOMINO se zdárně rozvíjí na všech myslitelných frontách. Tedy i na těch civilních. Za hodinu,“ pohlédl hrabě na Christiny, „bude technologické centrum Agentury ukotvené ve světě spojeném s jinou technorealitou. Když nemůžeme použít magii, tak použijme hrubou sílu. Lidskou sílu...“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 8.: Přestřelka</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Kovář pozvedl hlavu.</p>
<p>Něco se dělo.</p>
<p>Pán z Jestřábí Lhoty se přesunul k pootevřeným dveřím sálu. Cosi dohadoval se stalkerem. Odklizení mrtvol a zametení stop?</p>
<p>Poté se vrátil a přisunul si křeslo ke stěně, do stínu kokosových palem, vedle 3D akvária s mlaskajícími piraňami ve zvukovém režimu Dolby 5.1.</p>
<p>Výsost se usadila dál od jednacího stolu. Odtud měla nejlepší výhled na sál.</p>
<p>JFK stál u stolu, pozoroval plechovky s M-pivem a popelníky s velkým X na dně.</p>
<p>„Můžeme začít, pane?“ ozval se Billy Rubin. X-Hawk si zapaloval Davidoffa. Pokýval hlavou a pokynul planoucí sirkou k zahájení her.</p>
<p>„Důstojníci,“ oslovil Rubin přítomné, „dovolte, abych vás jménem našeho Vůdce nechal nastoupit v roli popravčí čety k vykonání spravedlivého rozsudku nad nepřítelem, špionem a –“</p>
<p>„Já bych tomu spravedlnost neříkal, Billy,“ vmísil se do řeči nepřítel a špion. „O tom bysme mohli hodit někdy řeč.“</p>
<p>„Vězeň Kovář bude dodržovat pravidla popravy a zřekne se urážlivých projevů,“ ozval se kapitán Kloss.</p>
<p>„Vyrovnat, zacílit a na můj rozkaz pálit!“ pronesl albín a namířil na Kováře hlaveň Walkera. Ráně z tohohle příručního děla se na takovou vzdálenost nedalo uhnout, tím méně ji přežít. Ostatní strážci se přidali. Ruce se jim chvěly nedočkavostí, aby toho zmetka sprovodili ze světa.</p>
<p>„To ani nezavelíte, aby se vězeň řádně postavil?“ podotkl X-Hawk s nelibostí. „Tomu říkáte poprava na úrovni?“</p>
<p>„To... Omlouvám se, můj pane!“ hlesl Billy Rubin. „Vězeň vztyk!“</p>
<p>Kovář poslechl. Přitom věnoval X-Hawkovi jeden pohled. Postřehl i jeho znechucení. Tolik lidí nechal zabít, ale takovouhle blamáž zřejmě ještě nezažil. Popravovat chlapa s pistolí, co má jednu ruku na zkrvavené noze židle a ležérně se opírá o opěradlo – vskutku bizarní okolnosti.</p>
<p>Vyhledával i organizoval groteskní situace. Existují chvíle, kdy neomezená moc znamená stejně neomezenou nudu a každé rozptýlení je vítáno – a JFK byl i přes nespornou otravnost <emphasis>opravdu</emphasis> zábavný. Tolikrát už ho viděl v bezvýchodných situacích – a stejně tolikrát si ten blázen dokázal poradit. Zpravidla to byly pošetilé úprky za doprovodu řítících se budov, z těch známějších si X-Hawk vzpomněl na věž v Pise, Eifellovku nebo Empire State Building. Jenže Kovář byl dítě Štěstěny nebo někoho, o kom X-Hawk nevěděl. Tenhle prostý fakt Xaveria zajímal nejvíc, ostatně stejně jako jeho dlouholetou dnes už ex-přítelkyni, komtesu de Villefort.</p>
<p><emphasis>To bude ještě zajímavé,</emphasis> pomyslel si X-Hawk.</p>
<p>Nebo naopak: skončí to dřív, než bys řekl <emphasis>Eyjafjallajökull.</emphasis></p><empty-line /><p>JFK se rozhlížel po popravčí četě. Drsňáci vypadali drsně.</p>
<p>„Dám vám šanci,“ pronesl Kovář. „Co kdybysme si zahráli na nejlepšího?“</p>
<p>Billy Rubin se nervózně ohlédl, ale X-Hawk jen pokynul černou rukavicí.</p>
<p>„Směle do toho, pánové. Zní to nadmíru zajímavě.“ Měl co dělat, aby se nerozesmál nahlas. Dobře porozuměl, že Kovář hraje na tu nejcitlivější chlapáckou strunu, co kdy existovala. A ti idioti poslouchají.</p>
<p>Pro důstojníka je přece rozdíl říct: „Popravil jsem vězně!“ nebo „Zvítězil jsem v regulérním souboji nad agenturním špionem JFK.“</p>
<p>Dozorci si občas dávali ruskou ruletu s revolverem Nagant M1895, jindy poker s bowiákem nebo biliár s granáty, a na tohle museli slyšet. Dle jejich výrazů vězeň trefil hřebíček do rakvičky. Všichni na sebe pohlédli a přikývli.</p>
<p>„Dobrá,“ odsouhlasil jim to Kovář a sebral ze stolu plechovku M-piva. Zvedl ji.</p>
<p>„Netaste dřív, než dopadne na stůl.“</p>
<p>Chlapi položili zbraně na stůl. Pohledy Kováře a Billyho Rubina se střetly. Oba nepatrně přikývli.</p>
<p><emphasis>V pořádku, pravidla jsou jasná.</emphasis></p>
<p>„Můžem,“ pronesl Kovář a vyhodil plechovku ke stropu. Všichni ji sledovali, jediný aktuální bod Všehomíra. Jednací dvorana se klenula do výše sedmi metrů. Strop byla klasicky renesanční klenba vycházející z architektury Sixtinské kaple. Namísto Boha tu figuroval X-Hawk, což bylo vzato kolem a kolem jedno. Hrabě vydechl kolečko modravého dýmu.</p>
<p>Plechovka se otáčela a stoupala vzhůru.</p>
<p><emphasis>Beng, beng!</emphasis></p>
<p>Dosáhla vrcholu a zastavila se. <emphasis>Beng!</emphasis></p>
<p>Přešla do pádu a pětačtyřicítka v Kovářových rukou sebou zaškubala počtvrté.</p>
<p><emphasis>Beng!</emphasis> Steinmüller to dostal jen do ramene.</p>
<p><emphasis>Plechovka ještě nedopadla!</emphasis> otočil se na Kováře s němou výčitkou Rubin. S ostatními poctivě čekal na dopad plechovky a teď zíral, jak bachaři padají v krvavých, pop-artových flecích k zemi.</p>
<p><emphasis>Ne? Omlouvám se,</emphasis> odvětil JFK němomluvou a rozstřelil mu lebku.</p>
<p><emphasis>Beng!</emphasis></p>
<p>Každá střela musí zabít, to bylo Johnovi jasné. Steinmüller se ovšem hrabal zpod stolu živý. Munice nebylo nazbyt.</p>
<p>JFK od začátku mířil rozvážně a tiskl spoušť po pečlivém umístění mířidel. Z cílů stříkala krev. Mozkomíšní hmota stékala po dřevem vykládaných stěnách a celé to bylo trošku splatterpunk a kapánek exploitation. Zbytek pak důstojně zvrhlé gore efekty.</p>
<p><emphasis>Beng, beng,</emphasis> vystřelil Kovář na poslední důstojníky. Jeden z nich, polský kapitán Wehrmachtu, herr Kloss, měl pod uniformou neprůstřelnou vestu.</p>
<p><emphasis>To není fér!</emphasis></p>
<p><emphasis>Cvak...</emphasis> Naděje umírá poslední.</p>
<p>Nevyšlo to.</p>
<p>Další náboj v hlavni nebyl. Kovář hrábl na desku stolu. Sebral pistoli, co odpadla raněnému Steinmüllerovi, a současně na sebe s Klossem vypálili. Klossova střela mu sežehla kůži na spánku. Kovář mu pro jistotu poslal náboj rovnou do tváře, jenže na oblíbence Steinmüllera zbraň cvakla naprázdno. Kovář pohlédl na pistoli.</p>
<p>„Ten blbec měl náboj jen v komoře.“</p>
<p>Obr zahulákal.</p>
<p>Pootočil se na Jeho Výsost, aby se ujistil, že ho sleduje. Sáhl si za záda a v ruce se mu objevil Heckler&Koch. Pozvedl jej, sebevědomě se pousmál a zamířil. A stiskl by i spoušť, pokud by se mu desetinu vteřiny před tím nezabodl do čela šuriken Ti Awiho, který Kovář celou dobu schovával v levé dlani a který původně zamýšlel pro X-Hawka – jeden nikdy neví.</p>
<p>Řimbaba hlesl, zbraň mu poklesla, a pak vypálil. Střela vyryla rýhu do leštěné desky stolu. Druhou rukou se raněný kolos snažil dosáhnout na hvězdici trčící mu v lebce.</p>
<p>Zřítil se na stůl. Dopadl čelem na desku stolu a šuriken si zabodl do mozku. Po kovu stékala rudá kapalina.</p>
<p>Kovář se rozhlédl.</p>
<p>„A je to,“ řekl.</p>
<p>Ozval se potlesk: „Výborné číslo.“</p>
<p>Kovář se otočil.</p>
<p>„Jaký to mělo smysl?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Že si tady necháte pozabíjet půlku lidí?“</p>
<p>„Občas se rozhodnu obměnit důstojnický kádr a takhle ušetřím na odstupném.“</p>
<p>JFK se posadil na vedlejší židli. Ta jeho neměla nohu. „Vidím, že jste si vybudoval druhé Ústředí, abyste mohl konkurovat tomu bazálnímu.“</p>
<p>„Kováři, já nemusím budovat druhé Ústředí. Mně stačí to pod CERNem.“</p>
<p>„Jenže od něj jsme nejmíň jednu realitu, a to trochu omezuje vaše možnosti.“</p>
<p>X-Hawk pozvedl paži. Ve stěně se přeskupily a zasunuly dřevěné tabule. Před Kovářem se rozkrýval panoramatický pohled na technologické ústředí Agentury. Podzemní dóm o průměru přes kilometr, s přírodními i umělými jeskyněmi zasahujícími hluboko do zemské kůry, působil jako vždy impozantně. Majestátní prostor ozařovaly levitující hyperplazmatické koule.</p>
<p>„Věřte mi, příteli, toto není projekce. Nemám rád povrchní triky.“</p>
<p>Kovář nebyl ohromený ani železobetonovou konstrukcí, vedle níž olympijské megastadiony připomínaly ptačí hnízda, ani časoprostorovými výměníky s třicetimetrovými parabolickými talíři. Byl šokovaný faktem, že se zřejmě nachází ve svém světě.</p>
<p>„Vítejte doma,“ dodal X-Hawk. Ani nemusel číst myšlenky.</p>
<p>JFK polkl.</p>
<p>„Nacházíme se v srdci Agentury,“ vychutnával si hrabě každé slovo. Byl si vědom, že následující věty patří mezi zbytečné vysvětlovací pasáže, ale přesto si je neodpustil. „Existuje jen v jedné realitě. Nad námi, v třicetikilometrovém tunelu, hučí urychlovače CERNu. Pár stovek metrů pod ním rozdává rozkazy vaše šéfka. A geniální von Wonder programuje naše hyperfantomy.“</p>
<p>„Dobrej fígl,“ pronesl zvolna Kovář. Stále odmítal uvěřit. „Tyhle finty zkoušeli všelijaký iluzionisti a rádoby mágové, prodavači laciných iluzí.“</p>
<p>X-Hawk vstal, překročil mrtvoly a pootevřel dveře. Pokynul stalkerovi stojícímu na stráži a cosi mu sděloval.</p>
<p>„Hotovo,“ řekl. „Brzy zjistíte, jak moc jste mi křivdil.“</p>
<p>„Další trik?“</p>
<p>„Zatím si neuvědomujete význam této chvíle. Nikdy bych se nesnížil k iluzím. Je to otázka důstojnosti,“ ohradil se X-Hawk. „Pohleďte.“</p>
<p>Z panoramatického výhledu se <emphasis>vyřízlo</emphasis> okno a přiblížilo stanoviště servisní sekce. Chlap v ušpiněných oranžových montérkách SPARCO s nápisem EF ležel pod vznášedlem a usilovně cosi kutil v jeho útrobách. Klel u toho jak papež a občas mrskl nářadím po podlaze. Kovář tušil, co bude. V záběru kamery se objevil muž v uniformě EF. Byl to legitimní příslušník Agentury, jinak by se přes všechna čidla, scannery a kontrolní stanoviště nedostal do centra opravárenské sekce. JFK pochopil.</p>
<p>„Fajn. Vyhrál jste. Stačilo.“</p>
<p>„Ale no tak. Nevěřte všemu, co vidíte. To přece může být jen další z cirkusáckých triků.“</p>
<p>„Přesvědčil jste mě,“ mávl Kovář rukou. „Dost.“ Doufal, že to <emphasis>dost</emphasis> řekl <emphasis>dost</emphasis> výrazně.</p>
<p>„Nevěřím, že mi věříte. Nikomu nevěříte. I v tomhle jsme stejní.“</p>
<p>Stalker na obrazovce rozmlouval s opravářem. Opouštěli servisní sekci. Opravář rozhazoval rukama a ukazoval na rozbité vznášedlo. Kamera je ztratila, když vstoupili do spojovací chodby Oddělení vnitřních věcí. X-Hawk pohybem ruky vymazal okno v okně a obnovil panoramatický pohled na fantómdrom.</p>
<p>Oba muži, kteří toho pro Agenturu tolik udělali, ať už bráno z jakéhokoli pohledu, seděli mlčky proti sobě. Nečitelná maska Zlého a strhaný, strništěm vousů pokrytý obličej Dobrého. Otázka zůstává, jak jejich pozice ocení budoucnost, a vlastně i minulost.</p>
<p>Mlčeli. Což by se dalo považovat za vtipný skeč: úhlavní nepřátelé na život a na smrt konečně spolu; a jen tak dřepí a zírají jeden na druhého. Stále mlčeli. Kovářovi bylo jasné, co hrabě stalkerovi přikázal. A bylo to tady...</p>
<p>Klika cvakla, dveře letí, stalker vchází do dveří.</p>
<p>„Pane, přivedl jsem zaměstnance opravárenské sekce, pana van Hallena, jak jste...“</p>
<p>„Heleďte, chlapi,“ odstrčil ho ramenatý Ir v oranžových montérkách. „Nemám čas na důstojnický hrátky, mám fofr. Na vysvětlenou: nemám žádnou frčku, jsem civil a vy jste ti, co mě potřebují. Na motory jsem machr a teď se vám zrovna jeden podělal. Hádejte, koho na to zavolali, rovnou od večeře?“</p>
<p>„Vás?“ užasle pronesl X-Hawk. „To jste třída.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>X- Hawk mu pohybem hlavy naznačil, aby se porozhlédl.</p>
<p>„Aha,“ uvědomil si údržbář. Rozhlížel se po mrtvolách, po stěnách čerstvě vymalovaných do ruda. „Koukám, že tady máte dobrý sado maso. Krev z kečupu, nafukovací mrtvoly, super. A ta maska je fakt libová, šéfe,“ zvedl van Hallen palec. „Celej Darth Vader.“</p>
<p>„Děkuji,“ X-Hawk s úsměvem pokynul stalkerovi. Ten střelil údržbáře do zad.</p>
<p>Pistole s tlumičem mají svůj neodolatelný půvab.</p>
<p>„Další iluze. To jsou věci, co?“ podotkl hrabě a ukázal na tělo v tratolišti krve.</p>
<p>JFK mlčel.</p>
<p>„Vítejte v Agentuře,“ dodal X-Hawk.</p>
<p>JFK mlčel.</p>
<p>„Jste nevděčný divák. Já se tolik snažil.“</p>
<p>JFK mlčel. Přitom toho měl tolik na duši. A náhle se zdálo, že X-Hawk je na tom stejně, pohled za maskou se změnil v zamyšlený, až pomalu zavrtěl hlavou, jako by odpovídal sám sobě na nevyslovenou otázku.</p>
<p>„Ne. Ještě nenastal čas. Nejste připraven přijmout, co vám chci sdělit, i když ta chvíle je už blízko. Zavřete ho,“ pronesl ke dvou stalkerům ve dveřích. Za nimi stálo šest mužů, pohotovostní jednotka. „Ať nám tady moc nepřekáží, poslední skaut. Ještě s ním máme jisté plány.“</p>
<p>„Bude mít Kovář zájem? O ty plány v plánech?“ ozval se Kovář.</p>
<p>„Nic jiného mu nezbude, příteli.“</p>
<p>„Nejsem váš přítel.“</p>
<p>„Nerozčilujte se kvůli tak přívětivému oslovení.“</p>
<p>„Jste můj přítel? Tak ukažte ksicht, myslím váš skutečnej ksicht.“</p>
<p>„Ale, ale. Vůbec neberete ohled na mé tělesné postižení. Necítím potřebu předvádět ho kdekomu, jako jistá osoba. Samé zrcadlové masky, vlčí hlavy, přitom každý dávno ví, jak žalostně vypadá – apropó, jak to vypadá s pátým patrem, plukovníku Muchtare?“</p>
<p>„Zahajujeme obsazení klíčových pracovišť,“ zasalutoval plukovník. „Lidé z Vnitřního mají na starost Sekci pro potírání interrealitního pašování.“</p>
<p>„Na té si dejte záležet. Ta mi zvlášť pije krev.“</p>
<p>„Je mi to známo, pane!“</p>
<p>„A kdy přijde na řadu překvapení?“ pohlédl hrabě na <emphasis>švýcary</emphasis>. „Brzy, již brzy,“ odpověděl si. John Francis Kovář vzhlédl k mytické masce.</p>
<p>„Na mě tak vyčítavě nekoukejte. Já v té africké realitě nebyl,“ podotkl X-Hawk. „Jen jsem tam kdysi poslal jisté rostlinky. Pouhý pokus, ale musíte uznat – ujaly se skvěle.“</p>
<p>John Francis Kovář zavrtěl hlavou. Cokoliv by řekl by bylo jen zbytečným opakováním, úplnou esencí zbytečnosti.</p>
<p>X-Hawk si s hlasitým lupnutím prolomil klouby na prstech.</p>
<p>„Nuže, pánové, čeká nás práce.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 9.: Tonga</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Clarette Friedmanová se vynořila z průzračné vody. Na očích modré brýle Cressi, na zádech vzduchovou lahev s nápisem <emphasis>See the Sea</emphasis> a ve tváři nadšení.</p>
<p>„Mám toho keporkaka!“ křičela a držela kameru nad hlavou. Byl šťastná a měla proč. Takových velryb na světě moc není a setkání s nimi je vzácnější než fotka s prezidentem USA, Chu Wengem, před rozstříleným mramorovým Lincolnem.</p>
<p>Slunce nad ostrovy stálo vysoko. Viditelnost na vnějších útesech Tongy byla tou dobou více než padesát metrů a dnešní ponor stál za to. Bora Bora, Tubuai, Rangoria – exoticky znějící názvy vyhledávaných potápěčských lokalit se ze slov na letištní tabuli transformovaly v ostrovy s bílými plážemi, sytě zeleným porostem, blankytným nebem a průzračnou vodou.</p>
<p>Profesionální potápěč Bob Halstead stál na palubě motorové jachty třídy S<emphasis>ea Ray</emphasis> s rockově-poetickým názvem <emphasis>Rainbow</emphasis>. Mával na krásku s jantarovýma očima a usmíval se. Byl rád, že se Clarette setkala s majestátním keporkakem. Ostatně, možná to bylo naposled, co si zaplavala na zasloužené dovolené.</p>
<p>Po večerech, kromě intimních chvilek, si spolu povídali nejen o Bobově práci, ale o celém tomhle pozemském ráji. Chráněné oblasti na Tonze se chlubily opovážlivými skalními hřebeny, nezkrotnými útesy, zadumanými průlivy i zářivě jiskřícími lagunami. Bob Halstead patřil k nejlepším a měl co nabídnout. Clarette Friedmanová to věděla. Podala muži kameru a vyšvihla se na sníženou palubu jachty.</p>
<p>„Ty prevíte! Dokázal jsi to.“</p>
<p>„Podle mě musel mít ten keporkak přes čtyřicet tun.“</p>
<p>Clarette ho objala. Byla celá v neoprenu Element, on v plátěných kalhotách Wrangler a červené košili Diesel. Na zádech měl nápis Biohazard a na hrudi přitisknuté čtyřky.</p>
<p>„Byl úžasný, Bobe! Měřil nejmíň patnáct metrů! Byla jsem od něj sotva deset!“ vzdychala mu do ucha. „Bobe, Bobe, tohle musíme oslavit.“</p>
<p>„Hned?“ otočil se i s ní a ukázal na prostřený bílý stolek. Obvyklá výbava potápěčů a zazobaných zákaznic: chromovaný Zepter kbelík s ledem, francouzské šampaňské a vysoké sklínky Bohemia Crystal. A aby se neřeklo, vedle šampusek se perlil ruský kaviár, ostatně jaký jiný.</p>
<p>„Teď hned. A večer znova...“</p><empty-line /><p>Clarette Friedmanová seděla na ratanové taburetce vystlané listy palmy žumary ztepilé. Venku zapadalo slunce (<emphasis>copyright Sony Universal</emphasis>) a ve venkovním baru se rozjížděla další noc. <emphasis>Rockafeller Skank</emphasis> svolával hotelové hosty. Bob Halstead seděl u bazénu. Objednal stůl pro dva, vedle třímetrového vodopádu s piraňami v tůni. Clarette viděla na stůl přímo z balkonu svého apartmánu. Zamávala Bobovi. On jí s úsměvem odpověděl.</p>
<p>„Dovolená, dovolená, ještě aspoň měsíc,“ povzdychla si a pohlédla do zrcadla v pozlaceném secesním rámu. Ve žlutých šatech vypadala odhaleněji než v bikinách. Sporé pruhy látky ji kryly na těch správných místech. Řečnickou otázkou pro muže zůstává, zda tmavé bradavky deroucí se skrze průsvitnou látku jsou dostatečně zahalené, stejně jako vyholený trojúhelník klína zakrytý náznakem spleteného lana.</p>
<p>Pilot kapitán Clarette Friedmanová si zkontrolovala vystřelovací nehty a průsvitný nůž na pravém lýtku. Hotelový areál Colossea byl jedním z mála zabezpečených prostor, kde si příslušníci Agentury mohli užívat chvíle klidu, ale Clarette nikdy nepodceňovala situaci. Nikdy a nikde. Proto byla tak žádaná, ať se to vezme z jakéhokoli hlediska. Clarette si první vybrala černou nádobku Dark Knight s pleťovým krémem. Pečlivě jej vtírala do pokožky obličeje. Byl to zvláčňující čajový krém s přísadou...</p>
<p>„S jakou vlastně přísadou?“ pohlédla Clarette na dózu s emblémem netopýra. Z reprosystému zněli nostalgici <emphasis>Roxy Music</emphasis>. Vedle rtěnky, řasenky a pleťového mléka také patřila do kosmetické řady vytvořené podle letního blockbusteru <emphasis>TIME MAKERS</emphasis>. Experimentální sada se stala bombou v kosmetickém světě a enigmatická přísada se jmenovala Poison Ivy. To vše byl dárek od Boba Halsteada. Clarette přelétl po tváři smyslný úsměv. Byla ráda, že si vybrala právě tuhle destinaci. A toho potápěče.</p>
<p><emphasis>„Avalon, Avalon...“</emphasis> opakoval v refrénu Brian Ferry. Bylo to smutné a zamilované.</p>
<p>Jemný krém jí ochlazoval rozpálené tváře, zjemňoval je a dodával jim přirozeného vzhledu, ostatně tak, jak to předváděly 3D reklamy po celém hotelovém komplexu.</p>
<p>Clarette si opět nabrala krém a začala si konečky prstů masírovat tváře i čelo. Magická složka Poison Ivy začínala působit. Každou vteřinou cítila, jak se jí napíná pokožka. Náhle získala neurčitý, podivuhodný pocit, že kolem ní vane čerstvý, omlazující jižní pasát. Léčivý proud vzduchu získával na intenzitě a hřál čím dál víc. Bylo to až neuvěřitelné.</p>
<p>Clarette doslova cítila, jak se jí pleť zázračně omlazuje, jak se spalují staré pleťové buňky a dorůstají nové. Tvář se stávala vláčnou, hebkou a pružnou. Bylo to skvělé, úžasné! Clarette si uvědomila, že podobný pocit s jinými kosmetickými přípravky nezažila. Seděla před zrcadlem a fascinovaně sledovala chemickou magii nejvyšší třídy.</p>
<p>Tvář se jí opravdu uvolnila, zvláčněla, ale... <emphasis>Opravdu uvolnila!</emphasis></p>
<p>Clarette chtěla ječet hrůzou.</p>
<p>Nemohla.</p>
<p>Pokožka se jí roztékala po obličeji. Složky krému Poison Ivy se slučovaly a reagovaly. Hlava agentky se ocitla v chemickém lisu. Tváře bobtnaly a stékaly k čelistem, kůže na spáncích se trhala na cáry a obnažovala lebeční kost. Clarette nemohla ani křičet bolestí. Paralyzující látka to nedovolila. Agentka vše vnímala do posledního detailu. Bolest jí zaživa rozežírala mozek a nic s tím nemohla dělat. Lebkou jí prolétaly žhavé bodce. Tkáně mimických svalů a obnažené zuby mohly maximálně tak sloužit studentům anatomie, kymácející se škvařící jazyk a zčernalé rty zas tvůrcům <emphasis>gore</emphasis> efektů. Zůstávaly toliko vidoucí oči. Clarette sledovala v zrcadle zbytky toho, co měla na pasové holografii. Škvařily se jí i dlaně, prsty, nehty... Nemohla ani stisknout červené tlačítko hotelového telefonu.</p>
<p><emphasis>„Musím varovat Boba.“</emphasis></p>
<p>Zvedla se z taburetky. Na koberci za ní se táhly šmouhy krve a rozpadajícího se masa. Vypotácela se na balkon. Venku zuřila RED BULL PARTY. Clarette nemohla ječet. Mátožně mávala rozpadajícími se pažemi. Pro všechny dole byla Clarette Friedmanová jen otravná ženská, co to zas přepískla s pleťovou maskou a s lajnou koksu; nejspíš s obojím.</p>
<p>Jeden z lidí u bazénu ji ovšem sledoval velice bedlivě.</p>
<p>Byl to profesionální potápěč Bob Halstead.</p>
<p>Clarette pozvedla ruce. Vykročila a přepadla přes zábradlí. Dopadla na stříšku centrálního stánku Red Bullu a zničila sadu namíchaných koktejlů <emphasis>Red Bull ti dá křídla!</emphasis></p>
<p>Nedal.</p>
<p>Do typizovaného zmatku, jaký se odehrává při každé tragédii kdekoliv na světě, do ženského jekotu a mužského hulákání, se Bob Halstead přidal jediným tichým pípnutím. Na displeji náramkové Nokie se přesvědčil, že sto tisíc dolarů dorazilo na filipínský účet. Pousmál se a druhým pípnutím smazal zprávu. Zvedl se z lehátka, nechal na kulatém stolku bankovku a rozloučil se s obsluhou.</p>
<p>Prošel mumrajem ve vstupní hale a zamířil na parkoviště. Sedl si do auta, zasunul klíček a nastartoval. Ozvalo se třetí pípnutí...</p>
<p>Garážemi se rozlehla exploze.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 10.: Parkoviště</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Vega to zaslechl, ale s Miou v náručí nestačil reagovat.</p>
<p>Dvacet metrů od parkovací řady ALJAŠKY ho dostalo bolaso. Omotalo se mu kolem lýtek a škublo. Zabolelo to. Vega se poroučel na asfalt. V pádu se pootočil tak, aby nedopadl na raněnou dívku. Vzhledem ke své váze a momentální kinetické energii by ji tím spolehlivě dorazil.</p>
<p>„Mio, vlez do Humwee!“ zakřičel, mávl rukou k autu s majákem Military Police a druhou tasil z pouzdra na botě nůž. „Samozřejmě, že budu řídit!“ upřesnil ještě a rozřezával provaz bolasa. Hledal vrhače. Našel. Chlápek v černé kombinéze se vznášel nad kapotou rudého <emphasis>Mercedes Benz M-CLASS</emphasis>. V rukou svíral katanu. Vega škubl nožem a dořízl lano právě včas. Mrštil zbraní po útočníkovi, jenže nezasáhl ostřím. Vega používal na zakázku vyrobený bowiák, robustní nástroj ze šedého kovu s masivní zalomenou čepelí. Tu zbraň získal za výjimečných okolností a s nožem měla společného asi totéž co bazuka s oštěpem. Ani Bezděch netušil, z jakého materiálu je.</p>
<p>Bojovník se po úderu rukojetí do hlavy svalil Vegovi k nohám.</p>
<p>„Vinci, ještě se hýbe...“</p>
<p>„Neboj.“ Vega si od stalkera půjčil katanu a sekl. „Už ne. A ty, prosím tě, vlez do toho auta, lásko!“ dýchal přerývaně. Zranění ho začínala dohánět.</p>
<p>„Nejde to,“ vzlykla Mia. „Smeká se mi to.“ Navzdory ráně ve stehně se dokázala jakžtakž postavit. Opírala se čelem a dlaněmi o zadní okno. „Je to tady všechno od tý hnusný krve,“ rozhlédla se. Po dveřích, po skle, po stupátku, po černém laku i chromovaných doplňcích vozu stékala krev. Hodně krve. Byla to její krev. Ruka se jí smekala po klice.</p>
<p>„Počkej, kotě,“ odsunul ji Vega. Otevřel dveře a uložil ji dozadu. „Drž se.“</p>
<p>„Mám tě ráda, velkej chlape.“</p>
<p>Vega přikývl a zabouchl za ní dvířka. „Já tebe taky.“ Rozběhl se ke straně řidiče, tedy: myslel, že se rozběhl. Ve skutečnosti vrávoral kolem auta a opíral se o chromované trubky. Za ním plál Mazaný králíček, z prostřílených děr vystupoval dým hustý jak asfalt a v záblescích explozí se míhaly nezřetelné postavy.</p>
<p>Z parkoviště se stalo bojiště. Nepřítel tu mohl být doslova každý.</p>
<p>Těch pět chlapů, co se blížili k Vegovi a Mie napříč zónou ALJAŠKA, to nebyli přátelé. A pokud se za přátele vydávali, tak to byli špatní přátelé. Vega svíral obrovitánskou kudlu a nově i katanu, jenže výzbroj mu připadala vůči útočící kavalerii chabá. Po první dávce výstřelů padl na zem a rozhlédl se. Pode dveřmi řidiče ležel blonďatý dvacetiletý kluk s rozstřeleným obličejem a psí známkou na řetízku. Jmenoval se Mike Neddel, byl to desátník a dodneška prd věděl o smrti. Teď v tom měl jasno. Vedle něj ležela em-šestnáctka a z kombinézy mu koukaly tři zásobníky. Na rameni se skvěla černobílá nášivka Military Police.</p><empty-line /><p><emphasis>„To’s dneska chytil hlídku, co, Miku?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ti povím, kámo,“ pousmál se mrtvý. Alespoň tak to Vegovi připadlo.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Půjčím si bouchačku.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Klidně. Já s ní toho už stejně moc nenadělám.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Vega zkontroloval zbraň.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ty, hele, Miku, mám něco vyřídit?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Jo. Vyřiď ty hajzly. Všechny.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Vega se ušklíbl: „To si piš.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Pozvedl se, zapřel se o kapotu, zacílil a...</emphasis></p><empty-line /><p>„Do hajzlu!“ hekl, aniž stačil stisknout spoušť.</p>
<p>Svalil se na asfalt.</p>
<p>Pět čističů si čistilo cestu. Doprovázel je příval čínských a izraelských kulek prorážející dveře, kapoty a okna vozidel; americké křižníky, evropské experimenty nebo indické kopie, všechno jedno. Všechny si byly podobné jako řešeto řešetu.</p>
<p>„Mio?“ zařval Vega. Ticho. Bylo to zvláštní, ale i v neustálém přívalu oceli Vega slyšel <emphasis>ticho.</emphasis></p>
<p>„Mio?“ Zase nic. Rozzlobil se. A jestli se Vincent rozzlobí, bude zlý. Vystrčil automatickou pušku nad kapotu a naslepo vystřílel zásobník. Zasáhl dva, možná tři chlapy, což se při střelbě stylu <emphasis>Stevie Wonder</emphasis> dalo považovat za úspěch. Problém byl v ostatních stalkerech. Bylo jich stále víc.</p>
<p>„Do hajzlu!“ pomáhal si Vega prokazatelně nejúčinnějším psychoterapeutickým cvičením. Vrážel do pušky další zásobník. <emphasis>„A la verga!“</emphasis> pokračoval v samoléčbě a vystřílel přes kapotu i tenhle. Střelba od ALJAŠKY poněkud utichla.</p>
<p>„Mio! Mio, sakra!“</p>
<p>„Vinci...“</p>
<p>Vega se vztyčil a krátkými dávkami dočistil prostor před kapotou. Dívčí hlas mu dodal motivaci. Měl zase proč zabíjet! Malá mořská víla žije! Hlídkový Humwee Military Police bylo přestavěné bitevní vozidlo a jako takové mělo pancéřovaná snad i zpětná zrcátka. Samozřejmě bylo vybavené neprůstřelnými skly.</p>
<p>„Zezadu!“ zaječelo to z auta hlasitěji, než by Vega předpokládal. Bez rozmýšlení stiskl spoušť a v obrátce vypálil za sebe souvislou dávku. Byla to polovina zásobníku. Střelbu doprovázel svistot kulek o auta, střechy, blinkry a světla všech světových značek. Do Vegovy palebné přípravy se nesly výkřiky zasažených a mlaskavé dopady vnitřností. Druhou půlkou zásobníku Vega zajistil prostor před Humwee a skočil do dveří.</p>
<p>Vtom přilétl Batman, Zorro nebo někdo jiný z těch poletujících blbounů.</p>
<p>Batman jej vytáhl z auta jak malého spratka. Úderem do zátylku ho srazil na asfalt.</p>
<p>Vega ležel přitisknutý k zemi. Smrděla spálenými gumami, vyjetým olejem a rozlitým pivem. Připadal si hůř než přejetá žába. Batman mu mlátil hlavou o zem a hýkal smíchy. Chechot zněl kantonsky, i když by někteří lingvisté namítli, že podle smíchu nelze určit jazyk. Vegovi to ale bylo jedno. Krev z nosu a úst se slévala s olejovitými skvrnami. Vincent se z posledních sil vzepjal, otočil a vrazil útočníkovi pěsti do spánků.</p>
<p>Jen schytal víc ran. Doufal, že protivník se na něj soustředí natolik, že mu anonymní holka v autě bude ukradená.</p>
<p>„Ouh!“ sdělil mu zakuklenec, který jej dosud rdousil a mlátil</p>
<p>„Auh!“ odvětil Vega stejně kódovaně. Něco ho bodlo do hrudníku. Jenže co?</p>
<p>Na hrudníku mu ležel Batman a pořád jej dusil. To snad ne...</p>
<p>Stisk povoloval. Bodnutí v hrudi pálilo ostřeji než chilli od Johnyho Debila, nicméně původ bolesti se vytrácel. Vega odvalil mrtvolu a rozhlédl se.</p>
<p>Mia se tyčila v zadních dveřích Humwee, zapřená zdravou nohou o podlahu, a v rukou svírala katanu, kterou Vincent nechal na stupátku. Dívka probodla stalkera tak důrazně, že skoro přišpendlila k zemi i vlastního bodyguarda.</p>
<p>„Jedem?“</p>
<p>„Žes neřekla dřív, borůvko.“</p><empty-line /><p>Všude ječely požární sirény, houkaly hasičské vozy a duněly rotory záchranářských vrtulníků, Black Hawků. Střelba se ozývala ze všech parkovacích zón, abecedně od ALJAŠKY přes MARYLAND až po ZÁPADNÍ VIRGINII. Všude sténali ranění a umírající. Mrtví nenaříkali, mrtví se odpovědně a bez řečí řadili do zástupu a stoupali k nebeské bráně.</p>
<p>Na pozadí ušmudlané oblohy planula konstrukce Mazaného králíčka. Na nosných lanech bouchaly vodíkem plněné balónky a třaskaly barevné světlomety.</p>
<p>Pod Humwee se cosi mihlo. Vega instinktivně vypálil poslední náboje po ještěrce.</p>
<p><emphasis>Lacerta agilis</emphasis> zakmitala a zmizela pod rudým cedníkem s třícípou hvězdou na kapotě. Vega plaza netrefil, což by nebylo tak zlé objevil se horší problém. Nad rudým auťákem se zamihotalo pět stínů. Přeskočily prostřílenou karosérii stylem cvičenců spartakiády, svižně a sehraně, radost pohledět. Dopadly v bojových pózách na zem. Černé dresy, vypracovaná těla, Labutí jezero IN BLACK. Petr Iljič by měl radost.</p>
<p>„Tak jo.“ Vega odhodil prázdnou em-šestnáctku a tasil Bowieho. Jeden proti pěti, nůž proti samopalům, proč ne? Žoldák bez nábojů, bez katany a bez šance. Mia krvácela na zadním sedadle Humwee a kousala se do rtů. Pozorovala <emphasis>svého</emphasis> Vincenta.</p>
<p>Na nebi vycházel rudý měsíc. Největší měsíc za posledních pět miliard let.</p>
<p>„Všechno jednou končí,“ zafilosofoval si Vega. Holýma rukama zabije pár hajzlů, než ho zbytek rozstřílí na jednohubky. „Holka, sleduj. Uvidíš, čeho všeho je Vincent schopnej.“ Vyrazil s bojovým rykem, v ruce kudlu a v srdci odhodlání na stupni dvanáct z deseti možných.</p>
<p>Tlaková vlna a plameny ho srazily na modrého <emphasis>Galaxy Quest</emphasis> zaparkovaného o dvě limuzíny vedle.</p>
<p>Vega přepadl přes modrý znak Forda na asfalt. Odnesla to čelist a levé rameno. Bylo mu špatně, motala se mu hlava, přišel o prostorové vnímání a vše se slévalo do oslepující vlny. Jediné, co si mimo ohnivého hurikánu vybavil, byl řev obětí, sykot škvařícího se masa a zápach připomínající přepálené hranolky.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 11.: Mia</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Nejdřív byla tma. A pak...</p>
<p>Budiž světlo.</p>
<p>Do šumění posmrtných frekvencí se ozval Hlas shůry.</p>
<p>„Vinci, žiješ?“</p>
<p>Vega zatřásl hlavou. Netušil, že je v nebi tak populární.</p>
<p>„Ahoj, Bože.“</p>
<p>„Prober se, krucinál!“ naléhal Boží hlas.</p>
<p>„Patriku, kde ty se tady bereš?“ zasténal Vega. Čelo mu polily studené kapky potu. „Ty blbče, málem jsem si potykal se Stvořitelem...“</p>
<p>„To se ti bude hodit. Vinci, probili jsme se ven a začínáme uklízet.“</p>
<p>„Ideální načasování,“ stíral si Vega krev z čela. „Kde jste vzali bouchačky?“</p>
<p>„V Mountfieldu. Máme je zadarmo.“</p>
<p>„Že se vůbec ptám. Stalkeři měli honičku?“</p>
<p>„Mají ji furt.“</p>
<p>Kolem šlehlo další erpégéčko mariňáků a dočistilo prostor. Vega se rozhlédl, přikývl a zašeptal: „Patriku, musím do Agentury.“</p>
<p>„Tam musíme všichni. Mladej nebo starej.“</p>
<p>„Amen,“ odvětil Vega, pokřižoval se a dopotácel se k zelenočernému Humwee. Vlezl do kabiny. Bezděch jistil okolí. Vincent šplhal k volantu. Zkontroloval omdlévající Miu a bojiště. Ani jedno nebylo dobré.</p>
<p>„Kryj nás, brácho!“ zakřičel, posadil se za volant a nastartoval.</p>
<p>„Co?“ křičel zvenku Bezděch, což zas pro změnu neslyšel Vega. „Okno!“</p>
<p>„Aha,“ Vega stáhl pancéřované sklo a zopakoval: „Kryj nás!“</p>
<p>„A co asi myslíš, že celou dobu dělám, do hajzlu!“</p>
<p>Vega kývnutím poděkoval. Zavřel okno, zařadil a rozjel se. V zadních zrcátkách zářil ohnivý deštník Bezděchových mariňáků.Všude kolem se válely vyvrácené betonové sloupy a překlady, trčely zohýbané traverzy a bouchala planoucí auta. V kilometrech drátů se svítícími zelenými, rudými, žlutými a modrými žárovičkami světélkovala lidská těla. Bylo jich víc než světel. Pohasínala. Světla i těla.</p>
<p>Vega se zarazil, zabrzdil, zařadil zpátečku a rozjel se. Tentokrát stáhl okénko včas. Vyklonil hlavu a zařval: „Patriku, nasedni!“</p>
<p>„Padej, kámo. Oni to tady už nějak vyřídí.“</p>
<p>Vedle Bezděcha se postavili další mariňáci. Bylo to ruské družstvo. Nejvyššího z nich, nadporučíka Jurije Kozlova, znal Vega z basketu. Kdykoliv hrál proti němu, měl pocit, že útočí proti Eiffelovce. Kozlov byl i žádaný nahazovač baseballu. Hora masa se tyčila vedle zbrojíře. Patrik vedle Kozlova připomínal neduživého synka vedle táty kulturisty.</p>
<p>„<emphasis>Da, da!</emphasis> <emphasis>My eto zděs vyděržim kak-nibuď,</emphasis>“ zahučel Kozlov a pokýval hlavou.</p>
<p>„Vás dva budu potřebovat, abychom to vyřídili jinde. Nasedněte.“</p>
<p>Kozlov z výše shlédl na Bezděcha. Bezděch se podíval na Vegu. Ten kývl hlavou.</p>
<p>„Dobře. Juriji, jedem s Vincentem,“ předal velení mariňáků seržantovi Dostojevskému. Ten si nadhodil bazuku na rameni a zasalutoval Kozlovovi.</p>
<p><emphasis>„Boris, eto sejčas tvoja rabota.“</emphasis></p>
<p>Boris Dostojevskij byl hubený jako bazuka, kterou měl přes rameno, a někdy stejně tak výbušný. Bezděch i Kozlov vlezli do Humwee, Kozlov dozadu k Mie. (<emphasis>„Zdravstvuj!“),</emphasis> Bezděch na místo spolujezdce.</p>
<p>„Nebude nás málo?“</p>
<p>„Bude,“ řekl Vega a sešlápl plyn.</p>
<p>Boris Dostojevskij za nimi právě vysvětloval (byl trochu intelektuál, po prapradědovi) bazukou a em-šestnáctkou skupině stalkerů, proč by neměli pronásledovat odjíždějící Humwee. Stalkeři jeho argumenty vyslechli a zemřeli.</p><empty-line /><p>Vega s ostatními vyrazili k Agentuře. Noc byla klidná a světlá. Měsíc se předváděl v plné parádě a hvězdy sem tam prorážely ženevský světelný smog.</p>
<p>„Mio, jsi v pohodě?“ optal se starostlivě Vega. Věděl o všech jejích zraněních. Krvácela i přes provizorní obvazy.</p>
<p>„Ano, Vinci, je to dobré.“</p>
<p>Nebylo to dobré, to Vincentovi nenamluvila.</p>
<p>„Juriji, mohl bys ošetřit Miu? Vzadu bude lékárnička. Jsme v policejním voze, tak to snad s sebou chlapi vozí.“</p>
<p>„<emphasis>Poňatno,“</emphasis> sáhl dozadu a chvíli šmátral naslepo. Vincent mu vzadu rozsvítil. <emphasis>„Zděs</emphasis>,“ vytáhl Kozlov lékárničku. Mia se rozhlížela. V očích měla děs z obra, skoro stejný jako před chvílí ze stalkerů.</p>
<p>„<emphasis>Ty ně bojsja</emphasis>, <emphasis>děvočka</emphasis>, <emphasis>ja feldšer vtoroj brigady</emphasis>,“ pohladil ji po zakrvavených vlasech. Jeho dlaň s prsty jí málem objaly celou hlavu.</p>
<p>„Já se nebojím,“ špitla Mia.</p>
<p><emphasis>„Ja snova očišču ranu i perevjažu těbja, da?“</emphasis></p>
<p>Mia přikývla.</p>
<p>„No vida, jak vám to jde,“ poznamenal do zrcátka Vega.</p>
<p>„Máš super kámoše, draku, “ hlesla dívka. Kromě toho, že ji všechno bolelo a byla jí zima a chtělo se jí spát, bylo to jinak dobré. Ujíždějí z Mazaného Králíčka, má nového přítele Vegu a jsou zde i jeho velcí kamarádi. Ten největší z nich, větší než autobus, jí nyní pomáhá seč může.</p>
<p><emphasis>„Da, da,“</emphasis> zklidňoval ji Jurij znělým basem a stahoval jí rány, aby krvácela aspoň o něco míň. Věděl, že je pozdě.</p>
<p><emphasis>„My buděm čerez nedělju, dve, tancevať. Ty, ja, on, on tože,</emphasis>“ brumlal tiše. <emphasis>„My vse sovmestno. Ka-kalin, ka-kalin, ka-kalinka maja...“</emphasis></p>
<p>Mia kývala hlavou a ztrácela vědomí. Ohromné paže jí připomínaly konejšivou náruč mamky z dětství.</p>
<p>„To je hezké,“ zašeptala a usmála se na něj.</p>
<p>Kozlov sevřel rty.</p>
<p>Projeli kolem dvojice mrakodrapů GOOGLE a najeli na osmiproudou magistrálu. Pár kilometrů a budou u jižní brány CERNu. Nad nimi přelétaly policejní helikoptéry.</p>
<p>„Vinci, hele, od kdy maj’ ženevský <emphasis>benga</emphasis> Black Hawky?“</p>
<p>„Asi modernizujou. Já na ně čuměl už u Králíčka. Tam měli i záchranářský verze.“</p>
<p>„Hele, Jestřábi? Kde na ně poliši vzali?“</p>
<p>„Koupili vraky z Mogadiša?“ navrhl Vega.</p>
<p>„Nelíbí se mi to,“ nahnul se dopředu Bezděch a pohlédl vzhůru. Nad kabinou se mihly další. Byly to výstavní stroje, temně černé se zářícím stříbřitým nápisem POLICE a kódovým značením. Číslice byly římské a všechny byly větší než deset.</p>
<p>„Mně se spíš nelíbí to,“ poznamenal Vega, „že furt lítaj nad náma.“</p>
<p>„Třeba věděj, kdo jsme, a doprovázej nás k Agentuře. Ochranka.“</p>
<p>„To si právě přeju nejmíň. Aby někdo věděl, co jsme zač.“</p>
<p>„V Agentuře bude líp,“ pronesl Bezděch. „Útok na Králíčka naši prošetří. Určitě nějaký zblblí radikálové. Pomůžeme s tím polišům. Teď hlavně abychom dovezli tvou kámošku do špitálu. U nás se jí bude líbit.“</p>
<p><emphasis>„Ně budět,“</emphasis> odvětil Kozlov bezvýrazně.</p>
<p>Vega se neptal. Otočil se.</p>
<p>Kozlov objímal Miu.</p>
<p>„Do prdele,“ řekl Vega, otočil se dopředu a udeřil dlaněmi do volantu.</p>
<p>Po snědých tvářích mu stékaly slzy. Třpytily se v odrazu míhajících se lamp a reklam.</p>
<p>Míjeli rudě zářící billboard Ferrari.</p>
<p>Oči, slzy i okolní prostor zářily rudě.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 12.: Ve vězení</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><emphasis>Další jitro? Rudý soumrak? Hoří svět? Všechno je rudé. Krev stéká po stěnách. Crčí v proudech ze stropu. Prýští z podlažních kanálků. Protéká pode dveřmi a zaplavuje celu. Pierre Yang sedí na kovové židli a směje se jak blázen. V čele díru, zbytek hlavy za sebou na zdi. Kovář křičí, ale z úst mu vychází sípění. Kovář řve dál, sípání zesiluje a přechází v uměle přetvořený techno sykot.</emphasis></p><empty-line /><p>Kováře probral hluk hydraulického otevírání. Dveře se zasunuly do stěny. Do kobky vplul stín; obtloustlé tělo v uniformě s jednou zářící hvězdou. Kovář se nadzvedl. Uznal, že přítomnost zrovna tohohle chlapa ho překvapila.</p>
<p>„Major Fassbinder?“</p>
<p>„Nehodláte salutovat, kapitáne?“</p>
<p>Kovář stál a vyrovnával rovnováhu.</p>
<p>„Promiňte, pane. Překvapilo mě, že se někdo z Vnitřních vydá do vězeňských kobek, navíc takhle sám.“ Ještě se mu motala hlava. Měl v sobě léčiv, drog, nanobotů a mediobotů víc než malé množství. V těle mu probíhaly tak zásadní revoluce, že by Lenin s Chávezem syčeli závistí. Agent pozvedl ruku a přehnaně zasalutoval.</p>
<p>Major Fassbinder přísně přikývl. Ostře řezané rysy ho nutily dělat přísně řezaná gesta.</p>
<p>„Nejsem sám, kapitáne. Venku mám dost lidí.“</p>
<p>„S dovolením, pane, ale venku má dost lidí X-Hawk. Pokud tedy nemáte společné zaměstnance.“</p>
<p>Fassbinder sebral kovovou židli s děrovaným opěradlem, usadil ji na podlahu a posadil se na ni obráceně a obkročmo. Na divadelních prknech i v dramatických filmových scénách to dělají všichni (kromě žen v minisukních, pokud to není bordel). Major pokynul Kovářovi a ten se usadil na pryčnu. Fassbinder se díval na zmláceného agenta a vrtěl hlavou.</p>
<p>„Vždycky všechno jen zmotáte, kapitáne.“</p>
<p>Kovář pokrčil rameny a rozhlédl se po cele.</p>
<p>„Jasný. Za všechno můžu já. Zabili mi parťáka Yanga, pár místností odsud. Z mise nás unesl X-Hawk. To jsem taky zmotal. Byli jsme v Africký svobodě, v technologickým světě plným zbraní a fanatiků. Vydali jsme se tam s Yangem na Wolfgangův příkaz. Jen jestli to nepodělal on. Tentokrát jsme to neujednali pod Macochou na lodičkách, jak je v Agentuře zvykem, ale rovnou u hyperfantómů. To byla chyba. Jen my tři. A von Wonder o pět pater výš, za pultem velínu.“</p>
<p>Major Fassbinder neurčitě pokyvoval hlavou.</p>
<p>Věděl, že nic neví. A maskoval to mundúrem. Odložil čepici se znakem E. F. na kovový stůl a uhladil si špinavě blonďaté vlasy. Měl dokonalou pěšinku na levé půlce lebky, modrošedé rybí oči a protivný důlek na bradě. Buršácká jizva pod okem podtrhovala strohost a oddanost. Otázkou bylo, komu ta oddanost patřila. Měl na sobě uniformu Agentury, ale Kovář by si na jeho věrnost nevsadil ani prostřelený cent.</p>
<p>„Africká svoboda je technologický svět na podobné úrovni jako Prstencový. Myslím realitu BIOTECHU,“ pokračoval JFK. „Pravda, míň sofistikovanej. Co je na tom zvláštní? Že zrovna v těchhle realitách se X-Hawk tak rád zjevuje. Velkej černokněžník se angažuje v technologických světech. Ale proč, krucinál, takovej mág, kterej dokáže zhasínat i hvězdy pouhým vysmrkáním, potřebuje tyhle obyčejný <emphasis>lidský</emphasis> reality?“</p>
<p>„Dobrá otázka,“ poznamenal Fassbinder bezvýrazně a podrbal se na úzkém nose. Výraz nevěštil nic dobrého. „Ještě něco?“</p>
<p>„Poslední věc a dám pokoj. Jak je, majore, možný, že mě ve vězení navštíví šedá eminence Oddělení vnitřních věcí krátce po tom, co odsud vypadne černá eminence?“</p>
<p>„Řekněte mi jediný důvod, proč bych vás za tohle neměl zabít?“ ušklíbl se Fassbinder.</p>
<p>„Zvláštní, pane. Mě napadlo to samý.“</p>
<p>Chvíle ticha.</p>
<p>„Abych si to teda vyložil po svým,“ dodal Kovář „Přišel jste mi říct, že mě chcete zabít, a pak se na mě deset minut dívat. Fajn, to by složilo i slabší povahy.“ Vstal. „Chci se jen projít,“ zašeptal nahlas, když viděl majora sahajícího po zbrani.</p>
<p>„U vás jeden nikdy neví,“ odjistil Fassbinder Berretu.</p>
<p>„Majore, prokristapána, na co si to tady hrajeme? Přece všechno víte.“</p>
<p>Kovář stál u dveří a díval se ven pancéřovým průhledem. Naproti stáli čtyři ozbrojenci, další čtyři byli za dveřmi. „Přiznám se, že nechápu, co tady děláte.“</p>
<p>„Abych řekl pravdu,“ poznamenal Fassbinder, „já taky moc ne.“</p>
<p>JFK si jen povzdychl. Nekomentoval to. Co měl říct?</p>
<p><emphasis>Vítejte! Další pěšák v obskurní hře o světy. A kdypak asi oddělají vás, panáčku?</emphasis></p>
<p>Mlčel.</p>
<p>„Zachytili jsme zprávy,“ promluvil Fassbinder. „Obě s nejvyšší naléhavostí, obě před hodinou. OVV musí každou zprávu prověřit. Zprávy přišly od komtesy de Villefort a majora Bytewské. Původ první zprávy neidentifikovatelný, dosud pátráme, odkud ji Villefortová poslala. Parametry nemáme ani v souřadnicích GODa. Prekérní situace, chápete.“</p>
<p>„Chápu. Přijdete o prémie.“</p>
<p>„Druhá zpráva pochází z pátého patra, z Oddělení pro potírání interrealitního pašování. Obě ženské vědí, že jste se zjevil tady. Ale jak, u všech všudy? Kobky v jeskyních pod fantómdromem používáme výhradně my, Oddělení vnitřních věcí!“ poškrábal se na čele Fassbinder. „Co to všechno má znamenat?“ mávl pistolí a zavrtěl hlavou. „A co tady vyvádíte zrovna vy, chlape?“</p>
<p>„To si děláte kozy, majore,“ opřel se Kovář o zeď a vrazil ruce do kapes. „Mně zabijou parťáka, vyrazej zuby, a vy se ptáte, co tady vyvádím? Že by relaxační kurz?“</p>
<p>Major Fassbinder se zas tvářil přísně. Protože nevěděl, jak se má tvářit.</p>
<p>„Co asi dělám ve vašich podělanejch celách?“ opakoval si Kovář pro sebe. Věděl, že pláče pěkně, ale na cizím hrobě. Sedl si na majorovu židli a opřel se lokty o stůl. Pohroužil čelo do dlaní. Nikdo na něj v tu chvíli nemířil pistolí, což bylo dobré. Náboje vypálené z nervozity zabily dost lidí. Fassbinder stál u průhledu z cely a mlčel. Pistoli měl spuštěnou podél těla. Kdyby mu ji chtěl Kovář vzít, nedalo by to moc práce.</p>
<p>„Kapitáne, žádný X-Hawk tady není a nebyl! Po těch zprávách o vaší přítomnosti jsme zajistili celý prostor a našli jen prázdné chodby. A jednací místnost plnou mrtvol.“</p>
<p>„Nečpěla tam síra? Nebo jiné pekelné smrady?“</p>
<p>„Jen kouř ze střelného prachu. Běžně postřílení lidé, rozmašírované hlavy, trupy. To teď šetříme. Jinak všechny cely byly prázdné. Nikoho zde nedržíme. Většina místností je dávno opuštěných. Nikdo o tomhle ani neví.“</p>
<p>„Jasně, tohle Oddělení vnitřních věcí je tajný. Tak tajný, že ani jeho zaměstnanci netuší, co se uvnitř děje. Tak to asi ani nevíte, že si tyhle vězeňský apartmány pronajímá hajzl v černým plášti a s přiblblou maskou na ksichtu. Podle vaší reakce za to ani neplatí.“</p>
<p>„To jsou nehorázné spekulace. Vyprošuji si...“</p>
<p>„Všechny cely byly prázdné?“ skočil mu do řeči Kovář.</p>
<p>„Samozřejmě, kromě vaší.“</p>
<p>„A Yang? Když nebyl v cele, tak kde...“</p>
<p>„Jeho tělo jsme našli za vyšetřovací místností, v jakési <emphasis>příruční</emphasis> márnici.“</p>
<p>Kovář sevřel rty. „Jinak nikdo?“ nedalo mu to a pokračoval. „Ani dozorci?“</p>
<p>„Ti byli zmasakrovaní v jednacím sále.“</p>
<p>„To nebyli dozorci, ale důstojníci. Ani nebyli odsud.“</p>
<p>„Jak to víte?“</p>
<p>„Slyšel jsem výkřiky. Rusky, německy, já nevím jak ještě. A pak výstřely,“ pokrčil Kovář rameny. „Asi hráli ruskou ruletu.“</p>
<p>„Asi,“ poznamenal Fassbinder. Mnoho věcí zde nehrálo. Stále mu to nepasovalo do předpisů, tabulek a hlášení. „Tohle musíme pečlivě prošetřit. Ustanovíme zvláštní vyšetřovací komisi!“</p>
<p>„To by šlo. Jste hlava, majore.“</p>
<p>Fassbinder skromně pokrčil rameny.</p>
<p>„Ale poslyšte, mohu ještě dotaz?“</p>
<p>„Prosím.“</p>
<p>„Vězení máte prázdný. Jednací sál plnej mrtvol. Navíc najdete jednoho mrtvýho a jednoho zavřenýho agenta, a přitom tvrdíte, že tady nikdo nemá být. A to jste na to všechno přivedl jen těch pár chlapů venku?“</p>
<p>„Netušil jsem, co tady objevíme! Původně jsem chtěl prověřit vaši a Yangovu přítomnost, což jsem učinil. Nemluvě o tom, že nás je devět a jsme komplexní bojová jednotka... Moment.“</p>
<p>Přitáhl si k ústům mikroport, v uchu upevnil sluchátko. „Jistě, mám ho. Je v pořádku, jen nějaké... Ano, určitě ho přivedu. Ne, Yang to nepřežil... Nevím. Jistě, už jdeme.“</p>
<p><emphasis>Ten na druhé straně linky, to nebyl nadřízený,</emphasis> uvědomil si Kovář. Tomu by Fassbinder se svou prušáckou posedlostí vysekl za každou větou stoj spatný a hulákal by: <emphasis>Pane, ano, pane!</emphasis></p>
<p>„Kam jdeme?“ zeptal se.</p>
<p>„To byste se divil, kde všude je o vás zájem.“</p>
<p>„Jsem zvyklej.“</p>
<p>Major Fassbinder pozvedl Berretu a přistoupil ke dveřím.</p>
<p>„Kapitáne Corichu, odcházíme s vězněm,“ řekl do mikroportu. „Zajistěte okolí.“</p>
<p>„Okolí zajištěno, pane!“ zahlásil Corich a přistoupil k okénku.</p>
<p>„Můžete s vězněm vyjít!“ zasalutoval a pukla mu lebka.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 13.: Bosé nohy</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Fassbinder sebou cuknul. Na okno cákla rudošedá hmota a znemožnila mu výhled. Zvenčí bylo slyšet práskání výstřelů a výkřiky zasažených.</p>
<p>„Strážmistře, hlaste situaci!“</p>
<p>„Jestli do toho můžu kafrat, pane, tak strážmistr vám toho už moc nenahlásí.“</p>
<p>„Strážmistr možná ne, ale ostatní ano! Je to přece speciální jednotka! A ta se dokáže ubránit i...“</p>
<p>Zvenčí se ozval burácivý zvuk a stěnami postupně rezonovala exploze.</p>
<p>„Mají vaši chlapi bazuky?“</p>
<p>Fassbinder zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Tak je mají ti druzí.“</p>
<p>„Tango nula jedna! Volám kohokoli z jednotky Tango!“</p>
<p>„Tango nula šest! Desátník Kierkegaard, pane! Je jich moc,“ ozvalo se ve sluchátkách. „Nemáme se kam ukrýt. Máme šest mrtvých.“ Z každé slabiky byl cítit zmar. „Opětujeme palbu, pane, ale oni postupují. Valí se jak lavina...“</p>
<p>Další salva a sílící hukot. Chodbu zaléval příval těl a zbraní.</p>
<p>„Tango nula jedna! Odpovězte, Tango nula šest!“</p>
<p>„Teď bych tady zrovna moc nepovykoval,“ přikročil Kovář k majorovi a sevřel do pěsti stříbřitý mikrofon mikroportu, Fassbinderovi přímo před nosem.</p>
<p>„Co si to...?“</p>
<p>„Pst,“ syknul Kovář a ukázal na podlahu. „Sedněte ke stěně, na druhou stranu dveří.“</p>
<p>Posadili se.</p>
<p>Venku procházel dav lidí. Vetřelci nemluvili, jen šli. Sem tam se ozvalo cinknutí odhozeného zásobníku. Kovář naslouchal monotónnímu dusání nohou. To snad ne...</p>
<p>„Jsou bosí,“ poznamenal s údivem. Bosí stalkeři nebo bosí žoldáci Cizinecké legie? Bosí a do bitvy? Ne, tohle byli jiní bitkaři. „Kolik máte nábojů?“</p>
<p>„Tři zásobníky,“ zašeptal Fassbinder.</p>
<p>„Máte klíče?“</p>
<p>„Ty mají moji muži venku.“</p>
<p>„Tam nám jsou na nic.“</p>
<p>„Chceme jít ven?“</p>
<p>JFK přikývl.</p>
<p>Major Fassbinder si odepnul pouzdro a předal jej i s pistolí Kovářovi.</p>
<p>„Víte co, agente? Vy jste expert. Já jsem pouhý úředník,“ zhodnotil své šance v boji a natáhl se k zámku dveří. „Jdeme?“ zeptal se. V chodbě bylo ticho.</p>
<p>„Jdeme.“</p><empty-line /><p>Fassbinder položil na plochu zámku ruku s roztaženými prsty. Systém si ověřil otisky prstů a dveře se zasunuly do stěny.</p>
<p>„Jak to? Vždyť jsem se ptal...,“ zíral Kovář.</p>
<p>„Ptal jste se, jestli mám klíče. Klíče nemám.“</p>
<p>„Dobře, “ usekl Kovář debatu o tom, jak se kdo ptal. Vyhlédl ven. Stáhl se do cely a párkrát se nadechl. „Padáme. Moc se nerozhlížejte. Vaši chlapci nevypadají nejlíp.“</p>
<p>Vyšli z cely a major se zastavil. Chodba připomínala <emphasis>Jatka číslo pět</emphasis>.</p>
<p>„Jdeme, pane,“ vzal ho Kovář za rukáv. „Těm už nepomůžete.“</p>
<p>„Corich, Kierkegaard, Robinson... Proboha!“</p>
<p>„Kudy, pane?“</p>
<p>„Kam vůbec jdeme?“ vzpamatoval se Fassbinder. Zřejmě to nebyl až tak suchý a bezkrevný úředník, jak by se na první pohled zdálo.</p>
<p>„Vy jste pro mě přišel.“</p>
<p>„Měl jsem vás odvést na oddělení.“</p>
<p>„Tak to musíme vypadnout z kobek, takže kamkoli nahoru.“</p>
<p>„Támhle jsou výtahy,“ ukázal Fassbinder na stranu, odkud se před chvílí přivalil lidský proud.</p>
<p>„Ne. Nerad bych otevřel dveře a vystoupil uprostřed útočníků. Nemluvě o tom, že máme jednu pistoli a pár nábojů.“</p>
<p>„Asi tři sta metrů odsud je nouzový východ.“</p>
<p>„Kde vylezem?“</p>
<p>„Na ploše fantómdromu. Přímo pod hyperfantómy.“</p>
<p>„Dobrý místo. Tam moc lidí nechodí,“ poznamenal Kovář.</p>
<p>„Jistě. Není to tam moc bezpečné.“</p>
<p>„Něco o tom vím.“</p>
<p>Opustili krvavou zónu a vydali se vstříc technologickému srdci Agentury.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 14.: CERN</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>„Zdá se jenom mně, že nás ty zatracený <emphasis>benga</emphasis> furt sledujou?“ hodil Vega do placu. Předklonil se, až se hrudí dotýkal volantu, a sledoval policejní helikoptéry.</p>
<p>„Kdyby nás chtěli dostat, tak by na nás poštvali dálniční hlídku. Nebo by vystřelili zátaras z ježků,“ uvažoval Bezděch nahlas.</p>
<p>„<emphasis>Ja etim vertaljotam daže ně verju ich těň,“</emphasis> zahučel Kozlov. Držel mrtvou Miu v náruči a neustále pozoroval noční nebe.</p>
<p>„Mluvíš mi z duše, Juriji. Odprásknou nás hned, sotva se dostaneme na volnou silnici. Teď jsme pořád na nadjezdech a podjezdech, samý mosty, sem tam tunel, tak asi čekají,“ zdramatizoval Kozlovovu připomínku Vega. Před nimi se světlal další tunel, podle značky měl sto devadesát metrů. Vega snížil rychlost na předepsaných osmdesát.</p>
<p>„Pozor,“ poznamenal, a než se spolujezdci zeptali: „<emphasis>Na co?“</emphasis>, stočil Humwee do odstavného pruhu a prudce zabrzdil. Bezděch i Kozlov udělali shodně výpad vpřed. Pásy pochopitelně neměli, protože to byli staří mazáci. O to víc se pomlátili.</p>
<p>„Můžeš mi, Vinci, krucinál vysvětlit, co má tohle...“</p>
<p>Vega nic, krucinál, nevysvětlil. Zapnul světelný maják a z palubního prostoru vyndal červenou plácačku. Tlačítkem na spodku rukojeti ji rozblikal a beze slova se vyřítil z auta.</p>
<p>„<emphasis>Ej, vot tak!“</emphasis> zareagoval Kozlov. Odložil dívku na sedadlo a také vystoupil. Zabušil na Bezděchovo okno.</p>
<p>„<emphasis>Podaj menja, požalujsta, policejskij fonar. On nachoditsja v jaščike</emphasis>.“</p>
<p>Patrik Bezděch mu podal baterku, připomínala obušek. Kozlov ji rozsvítil a postavil se pár metrů za Vegu, na žlutou čáru oddělující tři jízdní pruhy od odstavného. Mávali na projíždějící auta. Tři řidiči na ně blikali dálkovými světly, přejeli do dalšího pruhu a svištěli si to dál. Vega se naštval. Vkročil do vozovky a mával červenou stopkou.</p>
<p>Proti němu se řítila limuzína se zvlněnými světlomety. Vega stál na místě a signalizoval STOP! Tři metry za ním se tyčil větrný mlýn se svítícími lopatkami. Rozkročený Kozlov s oslňující baterkou vizuálně zabíral celý pruh.</p>
<p>Hvízdání gum, vyděšený obličej řidiče, uskočení na poslední chvíli. Vega musel uhnout, ale Kozlov se ani nehnul. Hybridní Lexus zastavil dvacet centimetrů před ním.</p>
<p>„Policie! Policie!“ křičel Vega. Stál u okénka řidiče a Kozlov svítil do auta předním sklem. V oslňujícím světle baterky viděli postarší asijské manžele, on v saku se zelenou kravatou a se vzorkem tištěných spojů, ona v černých šatech s firemní briliantovou broží JWP <emphasis>(Japanese Word Processor)</emphasis>.</p>
<p><emphasis>Jedou na firemní večírek</emphasis>, uvědomil si Vega. <emphasis>Tak to přijdou o předtančení</emphasis>.</p>
<p>Okno u řidiče se stáhlo.</p>
<p>„Co se děje, pánové? Něco špatné?“</p>
<p>„Vystupte si, prosím,“ požádal je Vega.</p>
<p>„Ale co...?“</p>
<p>„<emphasis>Vyjditě iz avtomobila, ili ja rasstreljaju vas,</emphasis>“ sdělil jim Kozlov. V druhé ruce se mu objevil Peacemaker, Mírotvorce s dlouhou stříbřitou hlavní. „<emphasis>Vy znajetě russkuju ruletku?</emphasis>“</p>
<p>„Potřebujeme vaše auto,“ vysvětlil manželům Vega. „Můžete jít na pumpu. Je tady Agip, asi kilometr zpátky. Přivolejte odtamtud policii, že jsme vám zabavili auťák.“</p>
<p>„Policie jste přece vy?“</p>
<p>„My jsme vojenská policie a nesnášíme měšťáky. Jasný?“</p>
<p>Manželé zděšeně kývali hlavami. O moc jasnější jim to nepřipadalo.</p>
<p>„Proč bychom, s dovolením, pane důstojníku, nemohli použít váš vůz?“ optal se pro jistotu řidič. „Opravdu spěcháme a moc by nám to pomohlo.“</p>
<p>„Naše auto bych vám neradil,“ poradil mu Vega.</p>
<p>„Myslíte, že s ním nedokážu jezdit?“</p>
<p>„Myslím, že v něm nedokážete přežít.“</p>
<p>„V policejním autě?“</p>
<p>„Právě, že v policejním autě... Ještě něco?“</p>
<p>Manželé si povzdechli a ustoupili za žlutou čáru.</p>
<p>„Děkujeme,“ řekl Vega. „Jurij, vezmi Miu! Nenecháme ji pod mostem.“</p>
<p>Kozlov vytáhl ze zadních dveří dívčí tělo. Manželé se k sobě přitiskli ještě pevněji. Bezděch táhl veškerou výzbroj, kterou vezli. Vega poděkoval majitelům vozu zasalutováním. Za pár vteřin Lexus opouštěl tunel.</p>
<p>„Teď by snad mohli dát chvilku pokoj, šmejdi,“ zavrčel Bezděch.</p>
<p>„Víme, co je za tím za hajzla,“ doplnil ho Vega.</p>
<p>„<emphasis>Da, da</emphasis>,“ odsouhlasil Kozlov. <emphasis>„Mudak, pizďuk, chuj, govňuk.“</emphasis></p>
<p>Hybridní motor ekologicky předl, před nimi se táhla neekologicky osvětlená vozovka, podél se míhaly pouliční lampy a zářící bigboardy.</p>
<p>Vysoko, vysoko nad nimi přelétali Černí jestřábi.</p><empty-line /><p>Nad betonovou bránou se skvěl nápis <emphasis>Conseil Européen pour la Recherche Nucléaire.</emphasis> Stáli před vchodem do největšího urychlovače částic na světě. Tuhle fyzikální megahračku zbudovala Evropská organizace pro jaderný výzkum. Taky to byla poslední velká věc, co Evropská unie společně vybudovala.</p>
<p>Lexus nechali na parkovišti. Kozlov nesl mrtvou, Vega a Bezděch zbraně. Vešli do vstupní haly. Ochranka je očekávala, pozorovala už delší dobu na monitorech tři po zuby ozbrojené chlapy, navíc s bezvládnou ženskou v rukou toho největšího.</p>
<p>„Stát!“ zavelel praporčík Jarre. „Máme vás na mušce. Jediný podezřelý pohyb a střílíme.“</p>
<p>„Chlapi, neblbněte. Jsme z Agentury. Vracíme se do práce.“</p>
<p>„Tys nevolal, že se tady objevíme?“ obrátil se Bezděch na Vegu.</p>
<p>„Kdy asi?“</p>
<p>„Já myslel, že...“</p>
<p>„Příště nemysli a zavolej si sám.“</p>
<p>Praporčík Jarre sledoval debatu krví potřísněných a lítou bitvou poznamenaných mužů. Byl z toho jaksi zmatený. Ani si neuvědomil, že ozbrojenci během debaty nevzrušeně pokračují v chůzi.</p>
<p>„Stát, řekl jsem,“ vzpamatoval se po chvilce Jarre.</p>
<p>„No, vidíš,“ utrhl se černovlasý chlap na muže se zrzavou kšticí. „Kdybys mi připomněl, že mám volat, nemuseli jsme se dostat do týhle trapný situace!“</p>
<p>„Jo ták, panáček zapomene kontaktovat naše – a můžu za to já?“</p>
<p>„A kdo jiný?“</p>
<p>„Teď jsi mě fakt naštval!“</p>
<p>„Neber si to osobně, ale zklamal jsi!“ pokračoval Vega. „Jak se na to má dívat třebas tady Michel?“ přečetl Vega z plastikové kartičky na uniformě. Dostali se k němu na dva metry. „Vezmi si, jak náročnou ten hoch má službu a jak náročnou ji ještě bude mít!“ dodal a švihem paže odebral zkoprnělému praporčíkovi zbraň.</p>
<p>Odjistil ji a přiložil hlaveň na praporčíkovo čelo. Vše bylo tak rychlé a samozřejmé, že nikdo nestačil ani zareagovat.</p>
<p>„Micheli, mám pro tebe práci. Co říkáš?“</p>
<p>Praporčík kývl hlavou.</p>
<p>„Tady je průkazka,“ Vega vytáhl z kapsy kartu „a ty nás pustíš do práce. Toť vše.“</p>
<p>Jarre přikývl. Kývl by i tehdy, pokud by ten chlap neměl průkaz. S odjištěnou pistolí u hlavy se blbě vrtí hlavou.</p>
<p>„A ještě tohle.“ Vega ukázal. „Necháme tady tu dívku, Miu, a vy zavoláte slušný funebráky. Dnes jsem ji pozval, tak platím i pohřeb.“</p>
<p>Otočil se na Kozlova a kývl směrem k recepci. Obr uložil Miu na koženou sedačku proti pultu ostrahy. Na tělo jí položil ubrus z konferenčního stolku.</p>
<p>Vega stál za ním. Kozlov ho plácl po rameni a odešel.</p>
<p>Vincent poklekl k Mie. Hladil ji po tvářích a třásla se mu ruka.</p>
<p>„Mio, holka moje.“</p>
<p>Políbil ji.</p>
<p>Přetáhl jí ubrus přes tvář. Na bílé látce byl tmavý vzor, kříže. Teď to vypadalo, že návrhář na klávesnici zapomněl prst na písmenu X.</p>
<p>„O vaše děvče se postaráme, pane... Pane Vego,“ pohlédl Jarre na průkaz. „Ale do Agentury vás nepustím.“</p>
<p>Vega se zvedl. Prohlédl si pistoli strážného a udělal pár kroků.</p>
<p>Namířil mu ji opět na hlavu.</p>
<p>„Mýlím se, když si myslím, že tohle je nabitá a odjištěná bouchačka?“</p>
<p>„Pane Vego, tak to nemyslím... Do Agentury se nedostane nikdo. Tam ani zpátky. Nemáme zezdola žádné zprávy. Výtahové monitory zrní. Všechny monitory zrní. Víme jen to, že kabiny zůstaly zablokované dole.“</p>
<p>Vega vrátil strážnému pistoli. Bezděch se postavil vedle.</p>
<p>„Vinci, Králíček byl pouhý začátek.“</p>
<p>„Dobrej začátek. Nachytali tam nejmíň padesát našich.“</p>
<p>„Nic bych za to nedal, že teď likvidují i stovky dalších,“ řekl Bezděch. „Všude.“</p>
<p>„<emphasis>Kto?</emphasis>“ ozval se Kozlov.</p>
<p>„Kdokoliv,“ odsekl Vega. „Agentura se stala obětním beránkem zpovykaný společnosti. Stačily zfalšovaný zprávy z pár misí a cílená medializace. Bytewská mi ukázala i záznamy GODa, podle kterejch jsme dokonce způsobili zničení celých světů.“</p>
<p><emphasis>„Duraki!“</emphasis></p>
<p>„Taky jsem to zaslechl. Podle Vnitřních věcí je Agentura prolezlá špiony a arogantními tupci. Největší lidská veteš pochází právě od nich, z Vnitřního. Podle pár zkreslených misí by si od nás ani pes kůrku nevzal,“ drbal se zbrojíř na hlavě.</p>
<p>„Jedno je jistý: někomu šlo o to, aby se ty kraviny dostaly na patřičný místa. A pak to jelo.“</p>
<p>„<emphasis>Kuda eto jechalo</emphasis>?“</p>
<p>„Do prdele, Juriji. Do prdele to jelo,“ opáčil Bezděch automaticky.</p>
<p>Praporčík Jarre naslouchal. Neodvažoval se vstupovat do debaty, nicméně chtěl podotknout, že i on na Agenturu hledí poněkud skrz prsty. Nebyla by to však příhodná poznámka, zejména ne v téhle situaci. Pistoli měl Jarre zas v pouzdru. Ostatní z ochranky stáli na místech, žádný z nich na agenty nemířil.</p>
<p>„Jedna věc je jistá,“ zopakoval Vega. „Ta kampaň se vydařila. Dneska všichni koukají na Agenturu pomalu jak na zločineckou organizaci. Lidi se prostě nechají zblbnout.“</p>
<p>„Co je psáno, to je dáno,“ řekl Bezděch. „Lidi čtou, dívaj se – a nemyslí.“</p>
<p>„Tohle teď neřešíme,“ řekl Vega a ukázal na praporčíka. „Ty, Micheli, jdeš s náma. Dovedeš nás k výtahům. Tam uvidíme, co dál.“</p>
<p>Jarre je provedl přes tři bezpečnostní pásma, neustále nastavoval robotům identifikační průkaz, Vega, Bezděch a Kozlov zase ty své, až vkráčeli do velké, oválné haly. Proti vchodu se skvělo sedmero kovových dveří.</p>
<p>„Otevřete tyhle,“ ukázal Vega na číslo VII. „Těma jsem dopoledne vyjel, tak se jimi vrátím. A sedmička je šťastný číslo, ne?“</p>
<p>„Jistě je, pane Vego. Ale jak jsem říkal, výtah je zablokovaný. Kabina zdviže je na dně šachty. Sedmička končí v hloubce čtyři sta padesát metrů.“</p>
<p>„Nemluvím o přivolání výtahu. Mluvím o dveřích.“</p>
<p>„Pane, jsem ostraha, ne údržba.“</p>
<p>Bezděch mezitím postával u dveří a prohlížel si ovládací panel.</p>
<p>„Jen tak mimochodem, Vinci, proč prostě nesejdeme po servisním schodišti?“</p>
<p>„Patriku... Myslíš, že se mi chce šlapat těch tři tisíce schodů?“</p>
<p>„Dobře. Něco zkusím.“</p>
<p>Bezděch vytáhl z kapsy fólii mikropodu. Aktivoval jej a přitiskl na panel. Fólie přilnula. Bezděch ťukal příkazy na klávesnici, po virtuálním displeji přebíhaly grafy, blikaly číselné kombinace a vlnily se pruhy se stavem prováděných operací. Konec.</p>
<p>Otočil se na Vegu a Kozlova.</p>
<p>„Vstupte.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 15.: Výtah</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Robustní brána se rozevřela. Vega to kvitoval palcem nahoru. Přistoupil ke dveřím a stoupl si na okraj. Naolejovaná lana se matně leskla. Po stěnách se táhly svazky kabelů. Vše mizelo v temnotě.</p>
<p>Pod Vegou se rozevíralo půl kilometru prázdnoty.</p>
<p>„Sjedeme to?“ ukázal dolů.</p>
<p>„Čtyři sta po naolejovaných lanech?“ zavrtěl hlavou Bezděch. „To máš z nějakýho béčka?“</p>
<p>„Bylo to v reklamě na prací prášek. Vypral i olejem zasviněnej overal, dočista do čista.“</p>
<p>„<emphasis>Ja tože usmatrival etu reklamu</emphasis>,“ připojil se Kozlov. „<emphasis>Udačnaja šutka</emphasis>.“</p>
<p>„Vy dva jste se sešli,“ přerušil agenturní zbrojíř specialisty přes prací prášky. „Teď bysme se ale nemuseli věnovat reklamám, jen prostě definovat, co potřebujeme.“</p>
<p>„Potřebujeme dolů,“ pronesl hřmotný Hispánec.</p>
<p>„Super. A jak? Skočit?“</p>
<p>„Dobrej nápad,“ pousmál se Vega a znova se nahnul nad hlubinu.</p>
<p>„Že já něco říkal,“ zaklepal si Bezděch na čelo.</p>
<p>„Bude to jen malý krůček přes práh, ale velký skok do hlubiny,“ pronesl snědý Neil Armstrong. Ten bělošský kdysi dobyl vrchol lidských možností, povrch Měsíce. Vega dnes dosáhne samého dna lidských vymožeností, spadne na dno hluboké výtahové šachty. Novodobý Armstrong mezitím mapoval čekárnu a oválnou vstupní halu. Výtahové spojení s technologickým ústředím EF bylo nyní jedinou možností, jak se dostavit do zaměstnání. Elipsovitou místnost doplňoval proti kovovým dveřím samoobslužný bar, u barpultu stály v pozoru vysoké stoličky a vedle se líně povalovaly kožené sedací soupravy; stejné jako ty vepředu. Vega vytáhl bowiák.</p>
<p>„Co hodláte dělat, pane?“ rozhodil Jarre rukama. Samozřejmě, že se nemusel ptát.</p>
<p>„Hodlám vám trošku zmodernizovat interiér,“ poznamenal Vega. „Funkcionalismus, čirý funkcionalismus, co vy na to?“ Přistoupil k sedačce z hověziny a zabořil do ní nůž.</p>
<p>„Jak já tohle vysvětlím?“ zaúpěl Jarre.</p>
<p>„Klid. Jestli to dopadne dobře, budete vyznamenanej.“</p>
<p>„A co když špatně?“</p>
<p>„Tak už vás ani nebude mít kdo popravit,“ popsal druhou možnost Vega a řezal dál. Bezděch pochopil a věnoval se dalšímu nábytku. Současně kývl na Kozlova. Ten sice stále netušil, o co jde, ale Bezděch mu ukázal odříznutý kus kůže a ukázal na další křeslo. Kozlov sice stále ne tak docela chápal, ale pochopil, že si má opatřit co největší pláty hověziny.</p>
<p>„Můžeme?“ otočil se Vega. Každý měl kusy kůže smotané přímo na těle, zastrkané do kalhot nebo přichycené pod řemeny zbraní.</p>
<p>„Nu což, umřít musíme každý,“ pronesl fatalista Bezděch. „Když to bude dneska, tím líp. Aspoň se tady nebudeme trápit do důchodu.“</p>
<p><emphasis>„Istina,“</emphasis> odkýval Kozlov.</p>
<p>Vega se rozběhl a skočil. Na zádech em-šestnáctku, na zadku zásobníky a granáty, v rukou smotanou kůži. Policejní baterku měl pověšenou na krku. Sevřel ocelové lano kůží a obemknul jej nohama. Začal sjíždět. Kalhoty a vojenskou blůzu nevypere ani <emphasis>dočista do čista,</emphasis> teď by to těm blbům od reklamy nandal.... Zatím to vypadalo dobře. Sjel po laně deset metrů. Zbývá mu ještě čtyři sta čtyřicet.</p>
<p>Lano se zachvělo. To na něj postupně skočili Bezděch a Kozlov.</p>
<p>„Jestli tohle přežijeme, tak platím rundu!“ křičel seshora Bezděch.</p>
<p>„A když to nepřežijem?“</p>
<p>„Platíš ty.“</p>
<p>Sjížděli po laně, občas se dostali až k sobě: „<emphasis>Brzdi! Brzdi!“</emphasis> a nebo se jim propálila hovězina. Oznámili, že musí <emphasis>přezout,</emphasis> děravou kůži odhazovali ve zdánlivě řízeném pádu a snažili se obemknout lano čerstvou hovězinou. Olej z lana po několika stech metrech vnímali jako součást vlastní DNA. Do rukou a nohou dostávali křeče. Všude tma...</p><empty-line /><p><emphasis>Nad námi temnota, pod námi temnota,</emphasis></p>
<p><emphasis>Ach, bratři z špatné čtvrti,</emphasis></p>
<p><emphasis>Jako že nebojíme se života,</emphasis></p>
<p><emphasis>Nebojíme se smrti!</emphasis></p>
<p><emphasis>Na motivy Františka Gellnera</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Padali, i když si mysleli, že to kočírují. Vega zíral do naprosté nicoty. Sjížděli dlouho.</p>
<p>„Brzdím! Ať mi nepadnete na kebuli!“ zakřičel. Rozsvítil baterku od Military Police a pohlédl do hlubin. Až ho to překvapilo. Třicet, možná pětatřicet metrů.</p>
<p>„Hele, jsme doma!“</p>
<p>„Hurá, přistáváme,“ zapěl Bezděch lehkým tenorem.</p>
<p><emphasis>„Chorošoje delo!“</emphasis> pochválil akci Kozlov.</p>
<p><emphasis>Buch! Buch!</emphasis> Dopadli na strop kabiny. <emphasis>Žďuch!</emphasis></p>
<p>„Kde bysme se měli objevit?“</p>
<p>„Je to dno šachty, takže rovnou u hyperfantómů,“ řekl Bezděch.</p>
<p>„Dobrý místo. Tam moc lidí nechodí,“ podotkl Vega.</p>
<p>„Jenže není právě bezpečný.“</p>
<p>„Něco o tom vím,“ poznamenal Vega. Bezděch chvíli zápasil se stropními dvířky. Otevřel je a seskočili do kabiny. Byla polstrovaná rudým sametem, ze stěn trčely odpružené sedačky a ze stropu kožené držáky. Dveře byly zavřené.</p>
<p>„Zabere mi to dvacet vteřin,“ řekl Bezděch.</p>
<p>„Počkej, Patriku. Zkontrolujte si zbraně, myslím hlavně zásobníky. Juriji, zaklapni ty sedačky do stěny. A ty, Patriku, až to otevřeš, budeme stát u stěn. Těch třicet čísel na každý straně, o co jsou dveře užší než kabina, nám může helfnout.“</p>
<p><emphasis>„Vozmožno,“</emphasis> ozval se Kozlov. Sedačky byly ve stěně.</p>
<p>„Patriku, otvírej.“</p>
<p>Škvírou dveří pronikla fialová záře hyperfantómů. Byli doma, v Agentuře. Dveře se rozevřely a Vega s ostatními zíral. Zády k nim postávalo sto padesát hustě ozbrojených chlapů. Byli černí, vysocí a zatím koukali na druhou stranu, což nemohlo trvat věčně.</p>
<p>„Do hajzlu.“</p>
<p>„Máme plán?“ zeptal se Vega.</p>
<p>„Máme.“ Bezděch pozvedl pušku a druhou rukou si přejel přes krk.</p>
<p>„Dobrej plán. Tak to odpočítej, brácho.“</p>
<p>Každý z čmoudů venku svíral několik zbraní najednou, což na druhou stranu byla výhoda. Po ramenech a hrudích měli překřížené sumky narvané zásobníky, nábojové pásy, nemluvě o <emphasis>erpégéčkách.</emphasis></p>
<p>Vega si přejel prstem pod krkem. Bezděch a Kozlov kývli. Vega ukázal tři prsty a pak sevřenou pěst. Začal odpočítávat: palec, ukazováček, prostředníček.</p>
<p><emphasis>Pal!</emphasis></p>
<p>Stáli vedle sebe a tiskli spouště.</p>
<p>První salva prostřílela do houfu nepřátel hlavní ulici, ale to bylo málo. Chtělo by to spíš náměstí. Agenti vyměnili zásobníky a udržovali palbu ve smrtícím rytmu francouzské gavoty. Projektily prorážely lebky, trhaly vnitřnosti a tříštily kosti. Další mrtví, další roztrhaní. Materiálu jak na jatkách. Nad hlavami zářily levitující koule a na podlaze se rozlévala rudá jezera.</p>
<p>„Ke stěně!“ zařval Vega. Asi patnáct přeživších opětovalo palbu. Schovávali se za těla padlých a s lidskými štíty se přesouvali do bezpečnějších pozic proti výtahovým dveřím.</p>
<p><emphasis>„Jeb tvoju mať!“</emphasis> pronesl Kozlov a na místo hlubokomyslného dialogu o soužití tak rozdílných ras raději konstruktivně vystřílel zásobník. Takovýhle dialog mu vyhovoval.</p>
<p>„Patriku, každej z nás vystřílí napříč plnej zásobník a pak se stáhnem. Slyšíš? Kozlov nás bude krýt před střelci, co jsou za mrtvými.“</p>
<p><emphasis>„Ja rasstreljaju etu svoloč,“</emphasis> Kozlov potvrdil rozkaz. Vega i Bezděch vyhodili vystřílené zásobníky a nasadili plné. Zkusmo vystřelili do prostoru; teď by se zaseknutí náboje hodilo ze všeho nejmíň.</p>
<p>Vyskočili ze dveří a každý vystřílel na protější stranu křížovou palbou dávku pekla. Bojovníci si ani nestačili prohlédnout otvory v tělech. Trupy se jim tříštily v krvavé mlze. Končetiny odlétaly a krev stříkala dokola. Krvavé jezero se rozlévalo do potopy Světa. Symfonie B-moll v rudé, věta B-moll v rudé, <emphasis>Rock’n’roll v rudé</emphasis>, mollový západ Slunce a rudé noty na pásech černých mračen.</p>
<p>„Zpátky!“ zařval Vega. Stáhli se za výtahové dveře. Kozlov dávkami jistil bezprostřední okolí. Ale za roh neviděl.</p>
<p>„Kolik ještě?“ zeptal se Vega.</p>
<p>„Deset, patnáct, odhaduju.“</p>
<p>„Blbý. O moment překvapení jsme přišli. Teď ti parchanti vědí, že jsme jen tři a že jsme zavřený v bedně.“</p>
<p>„<emphasis>Da. Skoro pokažetsja bolšoje oružije i my budem ugrobleny. Okončatělno.“</emphasis></p>
<p>„Dobře, tak jinak. Vylítneme z hnízda a rozdáme pár ran. Nebo nás tu usmaží za živa.“</p>
<p>„Teď, když vědí, že jsme omezený jen na tenhle koridor, nás usmaží při prvním vykročení z výtahu.“</p>
<p>„Kolik máme granátů?“</p>
<p>„Já dva, Kozlov čtyři – a ty?“</p>
<p>„Já se nacpal hlavně sumkama. Ale mám tady šest granátů. To by je mohlo rozhodit.“</p>
<p>„Juriji, krycí palbu! My házíme granáty!“</p>
<p>Hodili granát, každý na opačnou stranu. Exploze se smísila s výkřiky bolesti a vzteku. Kozlov čistil čelní prostor. Jakmile nějaký vychrtlík sebral z hromady těl erpégéčko, vyrobil Kozlov další cedník. Jeden z útočníků se zvedl z hromady a hodil do výtahu granát.</p>
<p>„Pozor!“</p>
<p><emphasis>„Da,“</emphasis> odvětil Kozlov a zachytil granát v letu. Mrštil jej zpátky stylem McGwireho, proslulého baseballisty.</p>
<p>Další exploze, další krev.</p>
<p>„Dobrý, Juriji,“ ohodnotil Vega.</p>
<p>Kozlov se usmál a pronesl všeobjímající: <emphasis>„Da.“</emphasis></p>
<p>„Ale pořád nemůžeme ven. Po stranách jsou další. Jdem na to?“</p>
<p><emphasis>„Davajte.“</emphasis></p>
<p>Zaslechli střelbu. Tohle nebyly Kalašnikovy! Šlo to zleva, kam neviděli.</p>
<p>„Někdo na ně útočí z druhý strany!“</p>
<p>Venku se ozývalo práskání výstřelů a jekot napadených.</p>
<p>„Musíme toho střelce podpořit!“</p>
<p>Vyběhli z kabiny. Spustili symfonii smrti, <emphasis>Nedokončenou</emphasis>. Krvavou práci dokončil poslední střelou neznámý zachránce. Až teď ho mohli spatřit...</p>
<p>„Johne? Co tady, sakra, děláš?“</p>
<p>„Zachraňuju ti kejhák.“</p>
<p><emphasis>„Zdravstvujte, Džon! Vy prevoschodnyj strelok!“</emphasis></p>
<p>„Jak ve filmu,“ povzdechl si Bezděch. „Zásah v pravou chvíli.“</p>
<p>„Musíme se ztratit, Vinci, těchhle vychrtlíků jsou tady celý hejna. A já právě dostřílel.“</p>
<p>„Co je to za hajzly?“</p>
<p>„Zombálci,“ řekl JFK. „Válečníci drogového klanu Abr Gir. Realita MOGA/93. Nemají strach ze smrti, oni se na ni těší. V jednom kuse jedou na hyuace.“</p>
<p>„A co dělaj tady? V bazální realitě?“</p>
<p>„Asi na nás útočí. Nebo vidíš golfové hole a míčky?“</p>
<p>„Taky tě rád vidím.“</p>
<p>„Před pár dny jsem se vrátil z jejich reality. Ještě s Yangem.“</p>
<p>„A kde je Pierre?“</p>
<p>„Má to za sebou.“</p>
<p>Vega zaťal pěst.</p>
<p>„A tohle je kdo, sakra?“</p>
<p>„Major Fassbinder, z Vnitřního. Pomohl mi utéct.“</p>
<p>„Utéct odkud? Z Vnitřního?“ zeptal se Bezděch.</p>
<p>„Mají tam luxusní pobočku s mučírnami.“</p>
<p>„Tys tam byl na exkurzi?“</p>
<p>„S Pierrem. To je na delší povídání.“</p>
<p>„Dobře,“ povzdechl si Bezděch. „Máš plán B?“</p>
<p>„C. Vypadá to, že sem Aden posílá komplet všechno, co má. A jeho vychrtlíci uměj’ střílet z každý sračky, co jim dá.“</p>
<p>„Kdo je Aden?“</p>
<p>„Něco jako X-Hawk, ale bez magie. Jinak stejná svině.“</p>
<p>„Proč nám Aden posílá ty svý kretény? On má vlastní CERN a hyperfantómy?“</p>
<p>„Neposílá je Aden. Ten si troufne zabíjet akorát ve svým větě. Tohle je akce našeho známýho, s kýblem na hlavě.“</p>
<p>Vega se podrbal v havraních vlasech a pak se zeptal trošičku jinak:</p>
<p>„Fajn. Tak naposled: proč sem X-Hawk posílá tyhle zfetovaný zombálce?“</p>
<p>„Likvidace Agentury je dost dobrej důvod, nebo ne?“</p>
<p>„Nějak se nemůžeme naladit na stejnou frekvenci, příteli. Ptám se, proč by sem nemohl největší mág všech světů poslat davy čarodějů a čarodějnic?“</p>
<p>„Tohle je, Vinci, bazální realita, založená na technologickým základu. Nikdo sem nedokáže poslat tak obrovské množství magie, aniž by to tady komplexně rozsekal.“</p>
<p>„Stejně to tu ten hajzl zlikviduje do posledního kamene.“</p>
<p>„Ne. X-Hawk si tady zachová centrální bázi pro ovlivňovaní hyperfantómů. S magickou technologií spojí bazální svět a jsme druhý.“</p>
<p>„Rabbi Löw tady taky dost čaroval, ne? Pokud si pamatuju.“</p>
<p>„Jo, hliněný fantómy, hliněný Golemové, terakoti.“</p>
<p>„Tak v čem je problém? Rabbi mohl a nemůže, X-Hawk může – a může?“</p>
<p>„V magických světech můžeš používat technologický vymoženosti, tedy omezený Maurbyho principem, a i tady se dají použít magický kejkle. Jenže na totální <emphasis>blitzkrieg</emphasis> vedený na ústředí Agentury to nestačí. Na to doteď neměl X-Hawk ani Asenat. Jsou nejlepší v magických světech, ale tady toho z jejich triků moc nepoužijou.“</p>
<p>„Takže ten černej týpek sem přes nějakýho hyperfantóma posílá zhulený magory, aby nás tady prostě a bez triků vykydlili?“</p>
<p>„Přesně. Sapíky, bazuky, minomety, granáty. K tomu pár stovek stalkerů a máš vzorný útok bez náznaku magie. A o to jde, zničit technologický svět jeho vlastní technologií.“</p>
<p>„Ale to je výborný,“ rozzářil se Vega.</p>
<p>Všichni na něj zírali jako na X-Hawkův klon.</p>
<p>„Co je na tom tak výbornýho?“ ozval se Bezděch.</p>
<p>„Chtějí nás postřílet! Ale sem se dostávají jen vymezeným průnikem. Stačí, když najdeme díru mezi naší a jejich realitou. A <emphasis>fertig</emphasis>.“</p>
<p>„Myslíš nás pět proti davu zfetovanejch negrů?“</p>
<p>„Třístovka u Thermopyl. Na jedný straně milion nepřátel, v průsmyku tři sta nasranejch chlapů. Zná to někdo?“</p>
<p>„Jenže nás není tři sta. Jdeme do zbrojnice,“ rozhodl Bezděch.</p>
<p>„Máš tam kávovar?“ zeptal se Vega.</p>
<p>„Mám tam všechno, čím se dá zabíjet. Kofein do týhle kategorie patří taky.“</p>
<p>Vega zvedl palec.</p>
<p>„Doufám, že jako důstojník z Oddělení vnitřních věcí budu součástí bojové jednotky,“ pronesl Fassbinder. Takovýhle masakr za třicet let, co sloužil v klimatizované kanceláři s vnitřním barem a 3D okny s volitelným pozadím, nezažil. Pokud mu mohlo něco pomoci k povýšení na základě platových tabulek, tak jedině tohle.</p>
<p>„Jasný, majore,“ zasalutoval Bezděch. „Počítáme s váma od začátku.“</p>
<p>„Jako s velícím důstojníkem?“</p>
<p>„To, ehm, ještě není tak jasný. Ale teď fofrem za ostatními.“</p>
<p>Major se nadmul a dýchavičně se rozběhl.</p>
<p>Běželi podél skalnatých stěn fantómdromu a sem tam někoho zastřelili. Našli nouzový východ a v něm deset metrů vysoký žebřík zapuštěný do skály. Vylezli po něm. Proběhli pět set metrů chodbami, sem tam někoho zastřelili, až se ocitli před vchodem do zbrojnice.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 16.: Ve zbrojnici</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Bezděch otevřel. Nekonečné pulty a samonosné regály, přeplněné palnými i chladnými zbraněmi. Pistole, revolvery, erpégéčka, samopaly, kulomety, minomety a haldy munice.</p>
<p>„Kávovar je vlevo, Vinci. Za lítačkami s vidličkou a nožem.“</p>
<p>„Kde máš hadry?“</p>
<p>„Výstrojní sklad vpravo, svítící zelený panďulák na dveřích.“</p>
<p>„Máte tam i uniformy s hodnostním značením?“</p>
<p>„Majore?“</p>
<p>„Já se jen ptal...“</p>
<p>„No, a zbraně, jak vidíte, jsou všude.“</p>
<p>„<emphasis>Stakan vodky budět?“</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Da, Jurij,</emphasis>“ odvětil Bezděch. „Mám v mrazáku <emphasis>Stoličnaju.</emphasis>“</p>
<p><emphasis>„Vot prekrasno.“</emphasis></p>
<p>„Máme spojení aspoň s někým? Nebo ti přičmoudlíci stačili zničit veškerý kabely a vysílačky?“ zeptal se John Francis Kovář, toho času agent v průseru.</p>
<p>„To by museli vyvraždit všechny osádky vysílačů.“</p>
<p>Vega projížděl nouzové frekvence. Všude šumění a praskání.</p>
<p>„Možná to stihli.“</p>
<p>„Majore,“ otočil se Kovář na Fassbindera, „teď by bodla nějaká vymezená frekvence pro Vnitřní věci. Máte komunikaci aspoň dvakrát jištěnou, počítám.“</p>
<p>„Promiňte, kapitáne, ale zatím není důvod prozrazovat nejvyšší tajný kód mezi sekcemi Vnitřního. Tohle je sice veliký, ale dosud běžnými prostředky vedený útok, jenž se dá lehce vyřešit zásahem většího nasazení oddílů Military divize.“</p>
<p>„Majore, tohle je vědecká stanice obývaná z devadesáti procent civilisty, vědci a podpůrným personálem. Trvalou službu tu má nějakých sto, sto padesát chlapů z Military.“</p>
<p>„Žádné vojáky z Military nevidím. Jen agenty.“</p>
<p>Kozlov zafuněl a ukázal na znak Military. Nikdo si ho nevšímal.</p>
<p>„Tím hůř,“ odvětil Kovář. „Tak jsou mrtví nebo někde bojují a my nevíme kde. Takže s nimi nemůžeme sladit další postup.“</p>
<p>„Tajné frekvence neprozradím! Popravili by mě!“</p>
<p>Kovář pohlédl na Kozlova. Ten pokýval hlavou. Vytáhl z pouzdra na stehně nůž, proti němuž byl i ten Vegův žabikuch. Byl to dagestánský Kizlyar, DV2. Přejel po černém ostří palcem. Usmíval se.</p>
<p>Fassbinder zíral.</p>
<p>„To, to je ale vzpoura!“</p>
<p>„Není. My přísahali na Agenturu, ne na vás,“ odvětil Kovář.</p>
<p>Kozlov přistoupil k maličkému kulaťoučkému majorovi. Major vlastně nebyl až tak malý, jenže vedle Kozlova byl holt mrňous každý.</p>
<p>„Co děláte?“ hlesl Fassbinder. Zíral na blýskající se čepel.</p>
<p>„Buď nás pustíte do sítě Vnitřních věcí, nebo vám Kozlov uřízne hlavu. Naučil se to v Afghánistánu od mudžáhidů, a věřte, zatím si nikdo z klientů nestěžoval.“</p>
<p><emphasis>„Naverno,“</emphasis> pozvedl Kozlov husté obočí. <emphasis>„Prosto sortnoje delo.“</emphasis> Objal Fassbinderovi hlavu a přitiskl si ji na hruď. Přiložil nůž na ohryzek.</p>
<p>„Nebudu počítat do deseti. Je to trapné a navíc se to dělá jen v béčkách,“ pronesl Kovář. „My točíme blockbuster. Prostě nás pusťte do Vnitřního, nebo narušíme vaše osobní spojení, tím myslím mezi hlavou a ostatním tělem. Jo – a omlouvám se. Jdu vybírat zbraně,“ dodal JFK a odcházel.</p>
<p>„Opakuji! To je vzpoura!“ opakoval zblblý Fassbinder. „Důrazně opakuji...“</p>
<p>„Souhlasím s vaším názorem, majore. Jenže jak jsem říkal, my přísahali na Agenturu,“ pronesl Kovář ve dveřích a zmizel v průchodu do zbrojní dvorany.</p>
<p>„Proboha, kapitáne! Nenechávejte mě tady s tím primitivem!“</p>
<p>Kovář se vrátil a nakoukl přes dveře. Pohlédl na Kozlova a na Fassbindera. „Toho primitiva bych nepoužíval, majore. Mohl by tomu rozumět.“</p>
<p>„Ale ne. Já to tak nemyslel,“ vzlykl Fassbinder a v ruce držel mobil. Výkonnou vysílačku se stříbřitým znakem OVV. Nápis byl stylizovaný do grafické podoby znaku jednotek Waffen SS.</p>
<p>„Tady to máte,“ hlesl major.</p>
<p>Kozlov uvolnil sevření hlavy a vrátil ostří gilotiny do pouzdra.</p>
<p>„Ovšem nedokáži odhadnout, jak bude reagovat na cizí otisky prstů,“ a ještě než to Fassbinder dořekl, přejela mu po krku švédská ocel. Jemňoučce řezala.</p>
<p><emphasis>„Ty podtrunivaješ nad mnoj?“</emphasis></p>
<p>„Nee, já jen zkoušel... Samozřejmě, chci vám pomoci! Koho chcete?“</p>
<p>Kozlov se otočil na Kováře.</p>
<p>„Major Bytewskou,“ řekl JFK. „Víte, který oddělení.“</p>
<p>Dalších pět minut strávil Kovář s telefonem na uchu.</p>
<p>„Kováři, jsme obklíčený! Vadí mi, že jsme se nechali tak blbě nachytat! Teď se bráníme v posledních třech kancelářích. A za námi je profesorova laboratoř. Tam se sice dostanou jen přes naše mrtvoly, ale to se zřejmě stane brzo.“</p>
<p>„Kdo všechno je s váma, šéfová?“</p>
<p>„Frank Boorman, zaplať pánbů za něj. Potom profesor a Whittacker. A běžný personál, Kristýna Rustová a dalších asi dvacet lidí ze směny.“</p>
<p>„Máte dost munice?“</p>
<p>„Znáte Boormana. U Whittackera si během času poschovával tuny všeho možnýho.“</p>
<p>„Zlatej Frank. Šéfová, jdeme zjistit, kudy sem ti šmejdi lezou. Jakmile to vyřídíme, část našich se vydá k vám.“</p>
<p>„Kováři, tady ale počítejte s opravdovými jatkami. Krev teče po zemi, kolem se převalují hlavy, nohy, ruce.“</p>
<p>„Máme odborníka na speciální efekty. On umí to samé.“</p>
<p>„Johne, opatrně! Jediná cesta, která k nám vede, je dost sebevražedná.“</p>
<p>„Pochopitelně. Proto k vám vyrážíme přes fantómdrom.“</p>
<p>„Proboha, víte, do čeho jdete? Energie hyperfantómů, nenadálý průniky...“</p>
<p>„Nechci to vědět. Dokončili jsme výzbroj a jdem na to, šéfová.“</p>
<p>„Blázne jeden! Budeme vás očekávat... Zlomte vaz.“</p>
<p>„Taky, šéfová. A vyřiďte Boormanovi, ať se nefláká a dělá něco pořádnýho! Že bysme potřebovali bodnout i tady dole.“</p>
<p>„Vzkaz mu ráda předám. Mimochodem, byl to on, který odrazil první vlny vychrtlíků. Teď je venku, před hermetickými dveřmi do von Wonderovy zóny, a mydlí to tam hlava nehlava, většinou ručně. Prý aby šetřil munici.“</p>
<p>JFK se pousmál, uměl si to představit.</p>
<p>Ohlédl se po své minijednotce. Všichni měli zbraně, ale když spatřil ozbrojeného Kozlova nebo Bezděcha, uvědomil si, že <emphasis>„kam se hrabe Matrix, tam taky všichni potřebovali zbraně, hodně zbraní.“</emphasis> Tady by se pod jejich váhou zlomili vejpůl, kyberprostor nekyberprostor. Muži pokládali na hromadu další kulomety a pistole, nábojové pásy a zásobníky. Jako lahůdku si Kozlov vzal SAW (Squad Assault Weapon), v tomto případě kulomet M-249. Dokázal rozsévat smrt rychlostí sedmi set ran za minutu, což bylo dobré.</p>
<p>„Jaký máš neprůstřelný vesty, Patriku?“</p>
<p>„Kevlarový, lehčí, co používají Rangers. A ninja želvy od D-borců.“</p>
<p>Vega přikývl.</p>
<p>„Pár let jsem sloužil v Deltě. Vezmu si jejich. Nerad bych to zasekl po prvním krupobití.“</p>
<p>Major Fassbinder byl navlečený v Delta vestě dávno. Uvědomoval si, že jestli ho zasáhnou, tak to odnese jen ruka nebo noha, ovšem mělo to jeden problém. Tady nebylo možné jen tak zařvat „Zdravotník!“ Na kilometrové ploše fantómdromu žádný nepobíhal. Na druhou stranu, pokud ho zombálci trefí do hlavy, žádného felčara potřebovat nebude. Což má taky něco do sebe.</p>
<p>„Můžeme zkusit Military, majore?“ vyrušil ho z úvah o životě JFK.</p>
<p>„Snažím se, ale pořád nic.“</p>
<p>„Dejte vědět... Takže, lidi, zpátky na fantómdrom. Lokalizujeme portál, kterým proudí vyzáblíci. Pokud zkontaktujeme Military, tak jim to dole přenecháme a pokračujeme do laboratoří. Jestli se khaki borci neozvou, musíme portál bránit my. Do konce. Snad se Frank činí a dává zombálcům zabrat. Takže, jednotko: rovnou mezi hyperfantómy, pochodem vchod! A makáme,“ zavelel Kovář.</p>
<p>„Pane! Ano, pane!“ zasalutoval Bezděch.</p>
<p>„Nu, když jinak nedáte,“ řekl major Fassbinder.</p>
<p><emphasis>„Nu što,“</emphasis> zaduněl poručík Kozlov. <emphasis>„Davajte pojďom.“</emphasis></p>
<p>„Ty dokážeš člověku otrávit i vlastní pohřeb,“ dodal Vega.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 17.: Fantómdrom</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Po fosforeskující ploše utíkalo pět postav. Nad nimi se vznášely entity, jež dokázaly reagovat na sebemenší porušení rovnováhy mezi paralelními světy. Hyperfantómy měly v průměru šedesát metrů. Tři největší byly stometrové. Jiskřily v purpurových odstínech. Z nitra koulí probleskovaly výboje transcendentální energie a rozlévaly se po jejich povrchu. Fantómdrom měl průměr přes kilometr a v nejvyšším bodě dosahoval výšky dvou set metrů. Podél obvodu se táhla osvětlená patra divizí a oddělení. Pater bylo dvanáct.</p>
<p><emphasis>Oddělení pro potírání interdimenzionálního pašování</emphasis> sídlilo v pátém. Kolem oken a průzorů s frekvenčními filtry (kvůli sledování změn v zabarvení levitujících přenašečů prostoru) byly do skály vytesané další kilometry komunikací. Fantómdrom se dal obejít po otevřených skalních terasách za necelé dvě hodiny.</p>
<p>„Zombálci na deseti!“ hlesl Vega a nadhodil si kulomet MG-3 ráže 7,62 mm. „Sedm set metrů,“ pokračoval a zamířil. „Kontakt s nepřítelem.“</p>
<p>„Ještě ne, Vinci. Zatím nás nezaznamenali. Potřebujeme je překvapit.“</p>
<p>„Kristepane, kolik jich tam je?“ šeptal Fassbinder.</p>
<p>„Dvě stě, dvě stě padesát,“ odhadoval Bezděch počty nepřátel v hledáčku. „Zbytek nevidím, je tam retranslační stanice... Aha! Tři sta, tři sta padesát...“</p>
<p>„Fantóm nad námi klesá,“ řekl Kovář.</p>
<p>„Pryč!“ zaječel Fassbinder, oči navrch hlavy.</p>
<p>„Zvolna ustupujte, fantóm by měl být mezi námi a nimi. Jestli bude chvíli stabilní, můžeme se v jeho světelném stínu přemístit až k portálu.“</p>
<p>„Johne, dal bych ruku do ohně, že tohle dělá profesůrek.“</p>
<p>Vega ukázal vzhůru. S ostatními sledoval posunující se těleso.</p>
<p>„To jsme dva,“ kývl hlavou JFK.</p>
<p>Pár metrů pod valícím se velikánem uháněla skupinka pěti neohrožených, i když vyděšených. Takhle blízko hyperfantómu, doslova na pár metrů, se ocitlo jen pár lidí. A ještě míň jich to přežilo. Z vnitřní energie hyperfantómů se lidé naučili používat sotva dvě procenta, a i to jim stačilo k průniku do desítek paralelních světů. Koule levitovala tak nízko nad plochou, že vzhledem k vlastní velikosti se jí takřka dotýkala. S okolními fantómy se prolínala či měnila jejich trajektorii.</p>
<p>„Možná ho to baví víc než ty serepetičky s antihmotou v CERNu.“</p>
<p>„Johne, máme ten portál,“ ozval se Bezděch. „Na jedenácti, za prostřední retranslační stanicí. Vypadá to tam jak před vosím hnízdem.“</p>
<p>„Koukám, že erpégéček je tam víc než zdrávo.“</p>
<p>„Člověk by řekl, že všechny místní rozbroje, ropný krize nebo pirátský únosy mají za cíl jediné: dostat se jakýmkoli způsobem k nejkomplikovanějším technologiím,“ poznamenal Fassbinder.</p>
<p><emphasis>„Da, major Fazbindr,“</emphasis> přikývl Kozlov. <emphasis>„Vy velikij intělektual!“</emphasis></p>
<p>Přesunuli se v zákrytu <emphasis>svého</emphasis> hyperfantómu až na dvě stě metrů od retranslační stanice. Měli za sebou kilometr od Bezděchova výzbrojního skladu. Jediné, co nyní skupinku na volné ploše krylo, byla záře hyperfantómu. Pokud by se cokoliv zvrtlo, pětice mužů by se vypařila ve víru paralelních průniků a nebo by skončila pod nepřátelskou palbou. Zombálci dosud ovládli dvě spodní patra a podle výstřelů, explozí a plamenů se dostávali výše. Každou minutu jich přibývaly desítky.</p>
<p>„Johne, slyšíš?“ ozvalo se ve Fassbinderově vysílačce.</p>
<p>Fassbinder předal vysílačku.</p>
<p>„Kovář. Co se děje, profesore?“</p>
<p>„Tahle invaze je jen přípravná fáze. Podle reakcí hyperfantómu, kterého jsem na vás přesměroval, to vypadá, že shromažďuje energii z ostatních k prolnutí cizího světa do bazální reality. Do naší základny.“</p>
<p>„To přece nejde,“ namítl Kovář.</p>
<p>„Ten svět nebude komplexní. Může to být výseč ze zakotvené reality. Podobnou anomálii mají v sobě egyptské a mayské pyramidy. Ty mají stabilní portály do desítek metrů. Jenže chování našeho drobečka naznačuje mnohem větší prolnutí.“</p>
<p>„A co my tady s tím?“</p>
<p>„Koukejte se někam uklidit a přečkat první nápor.“</p>
<p>„My jsme první nápor přežili. A můžeme zaútočit na jejich portál.“</p>
<p>„Johne, tohle je jen přípravná fáze. Brzo se spustí něco, co nedokážu eliminovat. X-Hawk má již tolik znalostí a naší technologie, že nepotřebuje magické berličky. Za prvé, stejně by je tady nepoužil, a za druhé, vypadněte konečně do skal, chlapci.“</p>
<p>Kolem Kováře postávala bojová jednotka o síle čtyř mužů, včetně nepoužitelného majora z OVV, a naslouchala.</p>
<p>„Profesore, máme jiný plán. Zablokujeme průnik jejich mrtvolami.“</p>
<p>„Dobrej fór,“ poznamenal Vega. „Zmasakrujeme je všechny a hotovo.“</p>
<p>„Vinci, scházel mi váš přístup k řešení problémů,“ povzdechl si von Wonder.</p>
<p>JFK se rozhlédl. Všichni ho pozorovali s výrazy dost naštvaných lumíků.</p>
<p>„Ne, lidi, takhle jsem to nemyslel.“</p>
<p>Vega si prohlížel lehký kulomet.</p>
<p>„Tak nám prozraď, kapitáne, jak jsi to myslel?“</p>
<p>„Všechny zombálce nepobijeme, to je jasný.“</p>
<p>„Začínáš dobře.“</p>
<p>„Musíme zablokovat ten průnik, abychom se mohli dostat kolem retranslační stanice ke vchodu do vnitřních laboratoří. Když ochráníme fantómový velín, existuje reálná možnost, že profesor uzavře průniky nebo aspoň stabilizuje tenhle průšvih.“</p>
<p>„To zní rozumně,“ řekl Vega a pohlédl hledím zbraně k retranslační stanici. „Pokud se nám tedy podaří projít, máme šanci.“</p>
<p>„Přesně,“ řekl Kovář.</p>
<p>Spojení s von Wonderem se přerušilo. Kovář vzhlédl do výšin podzemního dómu. Něco se měnilo. Nejmenší, čtyřicetimetrové hyperfantómy poblikávaly stylem špatně startujících eurozářivek.</p>
<p>„Johne?“ ukázal Vega hlavní kulometu.</p>
<p>„Teď na to koukám.“</p>
<p><emphasis>„Što eto, suka?“</emphasis> zeptal se Kozlov.</p>
<p>Fassbinder ani nedutal.</p>
<p>„Aspoň tuhle show máme z první řady,“ řekl JFK.</p>
<p>„Nestačil jsem napsat závěť,“ zadutal Fassbinder.</p>
<p>„To v tom budou mít děcka bordel,“ pronesl Vega.</p>
<p>Sledoval prostor fantómdromu. Milion bahenních bludiček, milion fosforeskujících hub a milion světlušek. Prostorem levitovaly a prolínaly se modré linie, vlnily se a zaplétaly se pod stropem sluje s rudými medúzami pučícími z olbřímích entit. Ne, tohle se nedalo pochopit ani popsat, tohle se možná dalo napodobit v nových kulových sálech Q-MAX ve formátu 4D.</p>
<p>„K zemi!“ křičel Kovář do vzrůstajícího dunění hyperfantómů.</p>
<p>„To pomůže?“ ozval se Fassbinder.</p>
<p>„Máte jinej nápad?“</p>
<p>Major zavrtěl hlavou a tiskl se k podlaze, jako by s ní nejraději splynul v jeden celek.</p>
<p>„Tady nepomůže ani sám Pánbůh,“ pronesl Bezděch v pokoře před počínajícím průnikem světů. Takovým, jaký dosud nikdo nikdy nezažil.</p>
<p>„Třeba to nebude tak hrozný!“ křičel Vega. Snažil se uklidnit sebe i ostatní.</p>
<p>„Ne, bude to mnohem horší, Vinci!“ křičel Kovář za retranslační stanicí.</p>
<p>Okolí prozářila světelná tsunami vyvolaná prolnutím dvou posledních hyperfantómů. Právě se uskutečňovalo zrození zdvojeného světa.</p>
<p>„Pánbůh s námi a zlý pryč,“ mumlal do země Fassbinder.</p>
<p>„Von Wonder s námi a X-Hawk do prdele,“ upřesnil modlitbu Vega.</p><empty-line /><p>Na jižní straně sluje, za retranslační stanicí, se prolínaly další fantómy. V dómu pod CERNem jich obvykle levituje tak sedm, osm. Jindy třeba jen tři, čemuž von Wonder říká <emphasis>mrtvá sezóna</emphasis>. Fantómy se generují díky porušení rovnováhy mezi paralelními vesmíry. Samotné hyperfantómy jsou technologií přenesenou sem z přelomového roku 3 500 po Kristu.</p>
<p>Stačil vznik jediného nekontrolovaného světa, narušení Maurbyho efektu nebo <emphasis>paradox zabitého vlastního předka</emphasis> a pod CERNem se to projevilo nárůstem velikosti či počtu kulových entit. Zprvu menších, ale podle aktivit nového vesmíru stále pohyblivějších, v lepších případech transmutujících do vlastních světů. V horších případech šlo o neodvratnou zkázu vesmírů.</p>
<p>JFK se tiskl k zemi. Ve smršti výbojů, podprostorových explozí a pulzujících časovln sledoval ojedinělé představení. Technologická báze Agentury se přesouvala do područí jiných světů.</p>
<p><emphasis>Tady nejde o dvě reality,</emphasis> uvědomil si Kovář. Tohle je jedna jediná, technologická realita! X-Hawk to dokázal. Jedno prostředí, jeden svět. Vy a my. Nic víc. Bitva vedená nejprimitivnějším způsobem. Žádná kouzla či artefakty, žádné fígly a duše mrtvých.</p>
<p>Jen my a oni.</p>
<p>Nad hlavami pětičlenné armády prosvištěla další tsunami. Retranslační stanice na ploše fantómdromu do jedné explodovaly. Nastal klid. Mrtvo.</p>
<p>Žádný viditelný pohyb. Hyperfantómy se soustředily v jižní části. Přeskupovaly se a prolínaly. Skalní stěnu pokrývaly vesmírné entity. Vrůstaly do skal a prostupovaly zvířeným prostorem. Každou chvíli z toho všeho kvasu vytryskla oslňující stěna a vymezila další hranice průniku.</p>
<p>„Zavřít oči! Ksichtem k zemi!“ zařval Kovář.</p>
<p>Světelné tornádo přelétlo a příslušníci Kovářovy jednotky pozvedli hlavy.</p>
<p>„A je to tady,“ hlesl Kovář. Zíral na jih.</p>
<p>„Ty vole, jak to ten parchant dokázal?“ hlesl Vega.</p>
<p>„Asi se líp učil.“</p>
<p><emphasis>„Što nužno sdělať?“</emphasis></p>
<p>„Jako obvykle,“ pozvedl se JFK na loktech. „Jdeme do války.“</p>
<p><emphasis>„Urá! Vstavaj Agentstvo rodnaje, vstavaj na smertnyj boj!“</emphasis></p>
<p>„Dobrej song, Juriji.“</p>
<p>„To nechci vidět,“ zašeptal Fassbinder.</p>
<p>„Tak zavři voči, kurva.“</p><empty-line /><p>Hyperfantómy se propojily v souvislé panorama. Stěna s chodbami a terasami se ztrácela v oparu. Do bazální reality dorazil písečný příboj světa MOGA/93. Koule vytvořily portál o šířce devíti set metrů. Do nitra Agentury se jím přelévaly celé městské čtvrti El-Emejnu. Občanskou válkou sužovaná metropole se zhmotňovala. Rozšiřovala se a bobtnala pár set metrů pod Švýcarskem. Do bazální reality vpadly tisíce zdrogovaných zombálců. V téhle bitvě zabíjeli jen z čiré nenávisti, ve jménu Věrozvěsta, ve jménu hyuaky.</p>
<p>Nešlo o klasický portál mezi realitami.</p>
<p>Za svitu pulsující záře se do nitra Agentury přesouvaly domovní bloky, rozstřílené mešity, opuštěná tržiště, zpustošené parky, bulváry poseté vozidly, hořícími pneumatikami a barely. Všude barikády, odstřelovači, sebevražedná komanda. Kovář a jeho lidé se ocitli uprostřed totálního chaosu. Na jednom z domů stálo: <emphasis>Welcome in El-Emejn!</emphasis></p>
<p>Vítejte v duchovní realitě MOGA/93.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 18.: Ve městě</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>„Hele, Johne. Barák,“ ukázal Bezděch.</p>
<p>„Jde po nás,“ řekl Vega.</p>
<p>„Hajzl,“ dodal Fassbinder.</p>
<p>Proti nim se sunula Perla Afriky, rezidence Haruna Adena. Kolem nich proudily souběžné prospekty třída Svobody a bulvár Národní jednoty.</p>
<p>„Doprostřed ulice, nebo nás rozdrtí.“</p>
<p>Ulice plné zombálců, domovní bloky s ohořelými okny, plechové dílny či obchůdky, přízemní obydlí z nepálených cihel, to vše se ukotvovalo v agenturní realitě. Povrch fantómdromu pokrývala vrstva písku a prachu s krvavými a olejnatými skvrnami.</p>
<p>„Za tu cisternu!“ přeskočil Vega tělo krvácející vedle cisterny. Ukázal na zbytky tahače s modrozelenými tagy EKO-WATER a s prostřílenou nádrží. Voda ze spodních otvorů sotva kapala. Kolem tahače byl písek mokrý jako na pláži.</p>
<p>„Juriji, ty první. Ostatní krycí palbu! Běž!“</p>
<p>Kozlov vyrazil. Plocha fantómdromu se rozšířila do rozměrů dvou kilometrů na pět. Laboratoře a terasy Agentury zasunul nový El-Emejn na západ a v hyperprostorovém zlomu připojil ploché střechy domků<strong>,</strong> domů a mostů. Kde se reality prolínaly, stačilo ze střechy přeskočit na skalní terasu a zahájit palbu. Do cisterny zamířila další střela, plynová stopa vedla z přízemních obchodů Perly. Kozlov řval a prchal zpátky; tlaková vlna mu pomohla.</p>
<p><emphasis>„Tuda něvozmožno!“</emphasis></p>
<p>„Jdeme přes hotel!“ zakřičel Kovář. Preventivně vysklili deset nejaktivnějších prodejen. Mrskli tam ošatku vajíček. Taky dokázali dělat rámus.</p>
<p><emphasis>„Bljaď!“</emphasis> Kozlov se překulil. V písku vedle něj zasyčela dávka z Kalašnikova. Pálil dál po přilehlých oknech. Palba z nich utichala.</p>
<p>„Držte se pod okny!“ ukázal Kovář a střelil do hlavy útočníka v okně. Zombálec svíral v ruce granát s dřevěnou rukojetí a železnou hlavicí. Složil se na zem, granát explodoval, vyrazil kus stěny a zaneřádil přízemí.</p>
<p>Pod CERNem se generovaly další ulice, uličky, přejezdy a koleje. Pětice vojáků běžela po stále živější třídě Svobody. Drželi se dva metry od domovních stěn, kvůli odraženým střelám. Perla Afriky, sídlo drogového klanu Abr Gir, se přesouvala do nitra technologického ústředí, přímo k laboratořím von Wondera.</p>
<p>„Doprava!“ ukázal Kovář. Krčil se za hromadou ojetých a rozstřílených pneumatik. Nad ním se kývaly vlnité plechy nuzných příbytků. Třída svobody se zde křížila s vedlejší Severozápadní a na rohu trůnil slepý semafor <emphasis>Stevie Wonder</emphasis>. JFK měl jen chvilku, aby se rozhlédl po <emphasis>novém</emphasis> ústředí Agentury.</p>
<p>Subtropická metropole se rozprostírala do nedohledna. Bylo tady všechno, včetně dusivého vedra a všudypřítomného hmyzu. Na obzoru se mihotala poušť a skaliska. Na jihu se tyčily skalní stěny s terasami. Nebe jiskřilo hůř než poškozený hologram. V prostoru levitovaly obří objekty.</p>
<p>„Směřujeme k prvotnímu průniku, k Perle Afriky. Na ostatní kašlem!“</p>
<p>„Tak jednoduše to nepůjde,“ poznamenal Bezděch. Vysunul se zpoza rohu, aby zjistil situaci kolem Perly, a schytal to do paže. Ve zdravé ruce svíral em-šestnáctku.</p>
<p>„Dobře, zůstáváme. Juriji, koukni se na tu ránu.“</p>
<p>Než to JFK dořekl, Kozlov vytáhl nůž a rozřízl Bezděchovi rukáv.</p>
<p><emphasis>„Prigodnoje uvečje. Pulji nět. Ja zabintuju Patrika i možno idti.“</emphasis></p>
<p>„Díky, Juriji. Patriku, drž se pořád mezi námi.“</p>
<p>Pohled na pableskující oblohu byl fascinující. O to kontrastněji vypadala situace na zemi. Dole se odehrávala klasická špína války se všemi doprovodnými efekty – střelbou, explozemi a sloupy dýmu. Granáty RPG mezi tím vším nechávaly bělostné ohony; komety smrti. Kovářův tým trčel na křižovatce <emphasis>Stevieho Wondera</emphasis>. Po třídě Svobody se válely ohořelé auťáky, páchnoucí mrtvoly, kusy zdiva, hromady trosek a hnijící stáda skopového. Mezi tím vším se zelenaly kaktusy, palmy a olivovníky. Kam oko pohlédlo, samí zombálci.</p>
<p>„Támhleten barák!“ ukázal Kovář naproti Perle. Sotva vyběhli, ochromila je salva z domovního bloku, pod nímž se nacházeli. Zombálci pálili ze střech i z opačné strany zabarikádované ulice. Válečníci klanu Abr Gir se schovali dřív, než Kovářova jednotka stačila opětovat palbu. Kovář ukázal na Vegu, pak přes ulici, na zřícený barák a zvedl em-šestnáctku.</p>
<p>„Krycí palbu.“</p><empty-line /><p>S Bezděchem a Kozlovem jistili ulici. Fassbinder střílel také. Vega se přískoky dostal k sutinám a skočil za zeď obklopující cíl. Doprovázela jej divoká nepřátelská palba. Kolem něj na zemi explodovaly obláčky prachu a ve zdivu s třeskotem vznikaly prohlubně. Ještě, že podpůrná palba byla lepší. Vega si vybral pozici mezi napůl spadlou stěnou a vzpříčenými trámy. Zaklekl a přes mířidla přehlédl situaci. Pod datlovníkem zahlédl ústí bazuky, za balkonem s maurskými znaky se mihlo pár lidí a za korbou nákladního ZILu se objevila hlava s dlouhou hlavní a dalekohledem.</p>
<p>Odstřelovač Soyan se vztyčil jen na chvilku, aby zaměřil Kozlovovu jednotku. Byl dobrý. Vypálil na Kozlova. Zásah do hrudi.</p>
<p>Na volné prostranství vběhlo dvacet lidí v plátěných kalhotách a kostkovaných eurokošilích. Zbraně i oblečení fasovali od mezinárodního Fondu pro pomoc revolucí postiženým zemím.</p>
<p>„Kozlov to schytal,“ oznámil Vega. Sedm zombálců se po palbě Kovářova týmu zhroutilo k zemi. Zbytek se rozprchl. Vega vše od počátku vnímal ve zpomaleném vidění. Ruským mariňákem to mrštilo do výlohy místního freeshopu, sklo se tříštilo, ruce a nohy vlály a všude létaly kusy hraček.</p>
<p>Vega klečel na koleni a tiskl tvář k pažbě. Mířil do míst, odkud pálil Soyan. Sotva Kozlov dokončil inventuru, naproti se objevila střelcova hlava, aby si ověřila zásah. Vega vypálil. Soyan nemohl tušit, kam se střelec přesune a odkud bude pálit. Trefa do černého, doslova. Kovář zahlédl rudou spršku nad postem odstřelovače.</p>
<p>Zvedl palec a kývl na Vegu. A podíval se na Kozlova.</p>
<p>Rus se vyhrabával z výkladní skříně. Ukazoval černý flek. Schytala to vesta.</p>
<p>Kovář si oddychl. Vybral další stanoviště. Za nepřetržité palby stříleli po všech a po všem, do oken, na rohy domů, na střechy, do barikád, a blížili se k domu, neustále vzdáleného dvě stě metrů od Perly Afriky. Vrata s ornamentálním kováním a oprýskanou barvou zela dokořán. Ožehnuté zdi, opálené okenní rámy a spadlá střecha napovídaly, že z původních obyvatel jich tady moc nebude. Prohlíželi dům přes mušky pušek a automatů.</p>
<p><emphasis>Vy dva vpravo, Kozlov vlevo, Bezděch za mnou,</emphasis> ukazoval Kovář prsty.</p>
<p>Kovář vrazil na dvorek. Ostatní stáli za zděnými sloupy vrat a souběžně s hledím kontrolovali nové útočiště. I Fassbinder měl k líci přiloženou M-16; pochopil, že pokud chce přežít, tak jen s touhle bandou nezodpovědných zabijáků. Postupoval dle jejich vzoru: kam se díval, tam směroval případnou palbu.</p>
<p>Hlavní místnost byla sedm metrů dlouhá, pět široká. Špinavé matrace se znakem UN pokrývaly podlahu. Nalevo byla kuchyně, jídelna a pokoj s plazmou ONO-SENDAI. Vzadu byla krytá veranda a za ní další pokoj. Sedm metrů nad domem levitovala blankytná koule hyperfantóma; měla kolem padesáti metrů.</p>
<p>„Máme tady našeho fantóma,“ ukázal em-šestnáctkou Kozlov.</p>
<p>„Máme tady civilisty,“ řekl Kovář do mikroportu a mířil na ženu v burce. „Klid, klid,“ mluvil tiše. Kolem ženy se krčily děti. „Nebo tě sejmu, babo.“ V protějším rohu se kymácel stařec s černobílou <emphasis>kefijou</emphasis> na hlavě.</p>
<p>„Pěkný hadry,“ podotkl Kovář k pokrývce hlavy, aby řeč nestála. Tyčil se ve dveřích, zbraň v pravačce, levou ukazoval ženě, aby se přemístila k muži. Kovář vnímal zděšení v dětských očích. Nezáviděl jim jejich posranej svět otců, svět Věrozvěsta a svět klanu Haruna Adena. Jenže to bylo tak jediné, co s tím mohl dělat. Nepřátelé v sobě měli geneticky zakódovanou nenávist vůči jakémukoli jinému řádu světa. Uznávali Věrozvěsta, Světovou Revoluci a Vůdce. Muž a žena drželi ruce vzhůru, děti plakaly. Teď vyjekly.</p>
<p>Do místnosti vtrhl Vega s namířenou zbraní.</p>
<p>„Problém?“</p>
<p>„Prohledej je. Ženský a chlapovi dej pouta,“ ukázal Kovář.</p>
<p>Zvenku se ozval Kozlov: <emphasis>„Sočinim oboronnoje napravlenije na vostoke, da?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Da,</emphasis> Juriji<emphasis>.</emphasis> My zjistíme, jestli tady není zadní východ. Zatím si udělej místo se SAW, jak potřebuješ. Patriku, kde jsi?“</p>
<p>„S Fassbinderem. Trčíme u vnitřní zdi, hned za vraty.“</p>
<p>„Omrkněte s majorem vyšší baráky. Nepotřebujeme, aby nás tady na dvorku odstřelovali jak na pouti.“</p>
<p>„Jasný.“</p>
<p>Za domem, na západní straně, se tyčila budova, vypadala na menší továrnu. Na druhé straně ulice stály nepravidelně poskládané jednopatrové domy, vysoké jako jejich útočiště. Před střelbou z vyšších budov v povzdálí je částečně kryl nízko se vznášející modrý hyperfantóm a sklad z betonových sloupů a plátů vlnitého plechu.</p>
<p>„Střechu baráku na západě máme v hledáčku. Máme pokrytý i okna přes ulici,“ hlásil Bezděch.</p>
<p>„Slyším.“ Kovář zavřel rodinu v místnosti s pytli. S Vegou se vydal na další stanoviště, ložnice vpravo.</p>
<p>„Majore, co vysílačka? Máme spojení?“</p>
<p>„Běžím.“</p>
<p>„Neběhejte. Odpovězte.“</p>
<p>Fassbinder domluvil s Bezděchem a přeběhl dvorek. Vběhl do ložnice a přikrčil se vedle okna. Položil zbraň na matraci a aktivoval hledání frekvencí. Hledal, hledal.</p>
<p>„Nic. Nechápu to. Tohle by mělo obsáhnout frekvence používané Agenturou v CERNu.“</p>
<p>„V bazální realitě?“</p>
<p>„Ano. Nad námi jsou hyperfantómy a pár set metrů od nás laboratoře. Tohle je přece naše realita.“</p>
<p>„Jen aby... Zkoušejte to dál. Třeba něco chytíme.“</p>
<p>„A nemusí to bejt v naší realitě,“ podotkl Vega. „Domluvíme se s kýmkoli. Černej, bílej, hnědej, žlutej, jen aby to nebyl debil.“</p>
<p>Major Fassbinder dřepěl v indiánském sedu a skláněl se nad vysílačkou. Šumění, praskání, lupání, pípot, nic.</p>
<p>„Jestli se s nikým nesvoláme, vyrážíme přes to zatracený město k našim,“ rozhodl Kovář. „Posilněte se, vyprázdněte se, zkontrolujte zbraně a za dvacet minut razíme.“</p>
<p>„Zas mezi ty šílence?“ hlesl Fassbinder. Obličejem připomínal hřbitovního klauna. „Vždyť jsme tu v bezpečí. Proč tohle místo opouštět?“ Mluvou zas hrobníka.</p>
<p>„Protože se na nás dřív nebo později zombálci soustředěj a pak nás vykouřej jako šváby,“ odvětil Vega.</p>
<p>„A proto, že když neochráníme von Wonderovu laboratoř, tak všechno půjde do kelu,“ dodal Kovář. „My v první řadě.“</p>
<p><emphasis>„Da, da,“</emphasis> zaduněl z vedlejšího okna Kozlovův slovanský bas.</p>
<p>„Ale to by chtělo víc lidí, ne?“ namítl Fassbinder. „V pěti přece nemůžeme zvládnout celou bitvu. Vždyť tady jde o tisíce fanatiků! A nás je pět!“</p>
<p>„Pět je dost,“ pohlédl na něj Vega. „Pořád lepší, než bejt sám.“</p>
<p>„A fanatici jsme mnohem větší,“ dodal Kovář.</p>
<p>Fassbinder pohlédl k děravému stropu. Vysílačka s šuměním a praskáním projížděla frekvence. Nad domem se vznášel hyperfantóm<strong>.</strong> Kulovité těleso křižovalo nad bitevním polem, a kdyby člověk chtěl být paranoik, mohl si myslet, že modravá entita ukazuje poslední útočiště pětice uprchlíků.</p>
<p>Hyperfantómům bylo jedno, jak si jejich pohyb lidé vysvětlují či jak se dohadují, o kterou realitu vlastně jde. Ony byly nad realitami. Nad vším.</p>
<p>Fassbinder sebou trhl. Pozvedl vysílačku před obličej.</p>
<p>„Echo dva čtyři! Volám Kilo tři!“</p>
<p>Kovář zíral na vysílačku.</p>
<p>„Echo dva čtyři, seržant Earl Jones. Volám Kilo tři.“</p>
<p>„Tady Romeo! Romeo dva dva! Slyším vás!“ vyrval Kovář Fassbinderovi přístroj. „Echo dva čtyři, slyšíte mě?“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Intermezzo: Nad propastí</strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Vršky horských velikánů prorážely příkrov mlhy. Ledový vítr si pohrával s vločkami sněhu. Bylo ho málo, skoro na každé vánoční pohlednici sněží víc, ale vypadal hezky. Na terase obrovského skalního sídla, na okraji zrekonstruovaného torza nejvyšší věže, stály u nízkého cimbuří dvě ženy. V hloubi pod nimi se převaloval bílý opar. Další kilometr pod mlhou leželo dno průsmyku mezi Khásimou a Monterem. Široko daleko kolem už nic.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ženy měly rokokové kostýmy, odhalená ramena, hluboké dekolty a vysoké účesy. Jedné mohlo být čtrnáct, druhé přes třicet. Ve skutečnosti by se jejich skutečný věk musel několikrát znásobit. Temný hrabě uvedl Heferovo sídlo do původního stavu. Z každého kusu mramoru, z každé dlaždice prýštila magie, jaká v jiných světech ani nemůže existovat. A pokud něco tomuto obrovskému sídlu Zla dodávalo velkolepost, byla to právě síla magie.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Není ti zima, Anno?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ne. Děkuji, komteso,“ usmála se dívka. „Vaše izolační kouzlo je velice příjemné.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Andrea de Villefort přikývla.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Přece tady kvůli Panu Důležitýmu nenastydneme.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Anna Králová se neusmála. Když šlo o něj, bála se odsouhlasit i takhle nevinnou větu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Za nimi se ozval dusot klusajících stalkerů. Za bojovníky spěchali podkoní. Táhli kožené vaky s krmením. Nebyl to obrok; to by za nimi nezůstávaly krvavé šmouhy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Komtesa s pohledem upřeným do nebes pronesla: „Ten chlap snad nikdy nepřijde včas.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Měly jsme na něj čekat, říkal,“ špitla Anna.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Však čekáme. Už tři minuty navíc. V tomhle jsou, Aničko, všichni stejní. Prodavač bot nebo vládce světů, každý má neustále moc práce nebo si o sobě moc myslí.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Nad vrcholem Khásimy se objevila proudová stopa. Tlaková vlna rozrážela atmosféru a za ní se zvětšovaly soustředné kruhy, jako když hodíš kámen do vody. Na čele atmosférických jevů se řítil černý objekt tažený matně lesklým čtyřspřežím. Povoz se blížil, nabýval určitějších tvarů a po chvilce byl zřetelně vidět temný kočár a divoce cválající čtyřspřeží koní s ohnivými tlamami.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Schválně, kolikrát oblétne věž?“ zeptala se Andrea de Villefort.</emphasis></p>
<p><emphasis>Žádná odpověď.</emphasis></p>
<p><emphasis>„No tak! O láhev ledového portského... Dvakrát!“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Jednou,“ osmělila se konečně Anna. „Já ale alkohol nepiji.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Kočár se řítil přímo na ně. Loukotě kol se v optickém prostředí tohoto světa protáčely do protisměru. Z fosforeskujících koňských tlam vycházela oblaka sirné páry. Na kozlíku nikdo neseděl; stejně by to nepřežil. Opratě visely v mosazných hácích po stranách kozlíku. Uřícení koně, zdánlivě bez vedení, pádili oblohou. Za nimi se blížila silou magie vyvolaná bouře. Černá mračna prosvícená blesky vytvářela pro blížící se kočár působivé pozadí.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Kdyby to člověk neviděl podvacáté, možná by ho to překvapilo,“ řekla Villefortová.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Mne to nepřekvapuje. Bojím se.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Čeho? Vždyť ho znáš. A dokud jsem tady, nikdo se tě ani nedotkne.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Anna neodpověděla. Neobjasnila komtese, čeho se bojí, ani to, že nešlo o ni, jako spíš o to, co se může stát, jakmile se dostaví poslední účastník téhle schůzky. Z kočáru vyšlehly svazky paprsků. Původce si dal záležet na dramatickém vyznění i na celkovém efektním ladění. Blesky se nad Heferovým sídlem spojily v pomalu rotující X.</emphasis></p>
<p><emphasis>Anna si před pronikavým světlem zakryla oči, a Villefortová se jen ušklíbla.</emphasis></p>
<p><emphasis>„To umíme taky.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Pozvedla ruku a z ochranné clony se oddělil kulový blesk. Sršící objekt po padesáti metrech vypučel do třímetrové koule. Zářil po povrchu jako každý poctivý kulový blesk a vydal se vstříc oblétajícímu povozu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kočár změnil dráhu, aby se vyhnul rostoucímu blesku, ale ten se stočil za ním. Z levitujícího povozu vyšlehla dávka magických střel, aby zneškodnila útočícího vetřelce. Zablesklo se, atmosféru prozářil ohňostroj, a když se vše vrátilo do normálu, bylo vidět, že kočár má polámaná přední kola.</emphasis></p>
<p><emphasis>Anna ucítila, že se jí stáhl žaludek. Po zádech jí přeběhl mráz, jako by izolační kouzlo ztratilo účinek.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Komteso, jak můžete...“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Můžu. Hrabě mě má rád.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Kopyta černých ořů zaburácela o dláždění. Pravé přední kolo při dopadu uletělo. Zadek kočáru se zvedl, až se zdálo, že přepadne přes oj. V poslední chvíli se zvrátil nazpět a drkotal po dlažbě jak polámaný žebřiňák.</emphasis></p>
<p><emphasis>Služebnictvo na terase strnulo. Nikdo se ani nepohnul. Děs v očích, panika v mysli.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Komteso,“ ozvalo se z nitra kočáru a neznělo to vůbec přívětivě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jediný cestující namáhavě vylézal a uražená dvířka se mu pletla pod nohama. Koně rajtovali na místě. Z plánovaného velkolepého příchodu se stala groteska, přesto se X-Hawk snažil udržet povýšeně nevzrušený výraz. Otočil se a mávl rukou, bouře nad horskými velikány se rozpustila jako inkoust ve vodě.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Komteso,“ zopakoval. „Co tohle má znamenat?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Poslala jsem vám uvítací blesk, pane nad paralelním Všehomírem, hrabě Xaverie Hawku z Jestřábí Lhoty.“ Ironie se nedala přeslechnout.</emphasis></p>
<p><emphasis>X-Hawk si letmým pohybem srovnal plášť.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Nemusíte mě oslovovat celým titulem. Stačí jen Pane.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Andrea de Villefort vysekla pukrle.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Nechcete nám nyní, pane, sdělit, proč jste nás sem vytáhl?“ otázala se Anna.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Čekáme na posledního pozvaného. Měl by se zjevit každou chvíli.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Mezitím by se mohli podkoní postarat o ty splavený chudáky,“ přistoupila komtesa k největšímu oři a pohladila ho po nozdrách. Kůň po ní nechňapl. Tlumeně zaržál a olízl ji lávovým jazykem.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ať jim dají napít a do sucha je vyhřebelcují.“</emphasis></p>
<p><emphasis>X-Hawk se podíval do očí.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Staráte se o zvířata víc než o mě, komteso.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Divíte se? Podívejte se, co se z vás stalo. A co jste udělal i z těch koní.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Každý kůň je vám milejší než já?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ne.</emphasis> Každý <emphasis>je mi milejší než vy. Zdaleka ne jen kůň.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„To jste mne zklamala. Byly doby, kdy my dva...“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Jistě, byly doby. Ale už nejsou.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Pane?“ Annin hlas je vyrušil.</emphasis></p>
<p><emphasis>X-Hawk se otočil, výraz nelibosti z tváře mu zmizel.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Výborně! Dorazil poslední host.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Vedle havarovaného kočáru se objevil světelný bod podobný světlušce. Nikdo nepostřehl, odkud se vzal. Zakroužil kolem a rychle rostl. Nakonec dosáhl velikosti povozu, vznášel se metr nad dlažbou a ozářil celou terasu i strmé mramorové sloupy.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Pozoruhodné,“ promluvil X-Hawk zaujatě a přistoupil blíž. Zelená koule se naježila jako dikobraz a z tisíců ostnů vyšlehly paprsky. Chvíli nebylo zřetelné, zda se v prostoru ohýbají ony či naopak právě ony ohýbají prostor. X-Hawk stál přímo u zdroje záření, přilba se mu postarala o vhodný filtr, a Villefortová pozměnila složení své izolační slupky. Anna ji rychle napodobila.</emphasis></p>
<p><emphasis>Svět byl zelenočerný. Kolem horského sídla prolétávaly smaragdové paprsky, po ztemnělé obloze svištěla zelenavá mračna. Jediný X-Hawk zůstával temný, neproniknutelný. Černý obrys ve smaragdovém světle, existence zhroucená sama do sebe, dokonalá prázdnota. Na černé postavě světélkovalo pouze hledí přilby. Zblízka hleděl přímo do nitra koule, kam Anna nedokázala pohlédnout ani přes ochrannou clonu, a ať už tam viděl cokoliv, uznale přikývl.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Vítám vás.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Zelené světlo ztmavlo, sršící blesky pohasly. Povrch koule teď připomínal pevnou hmotu, hladinu kapaliny příliš husté na obyčejnou vodu. Smrskla se do velikosti lidské hlavy, po povrchu jí přeběhly vlnky a náhle jako by se z jejího nitra vynořila tvář, nebo spíše pouhý obrys: Hladká, zrcadlově lesklá kovová maska.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Xaverie,“ promluvil hluboký, lehce chraplavý, přesto nepochybně ženský hlas.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Asenat,“ X-Hawk naznačil mírnou úklonu. „Doufal jsem, že se dostavíte, ať se nacházíte kdekoliv. A zdá se, že je to opravdu zajímavé místo, tak daleko za Okrajem. Poněkud pusté možná, jako ta vaše Dorova...“</emphasis></p>
<p><emphasis>Asenat lehce zavrtěla hlavou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Anně došlo, že to, co vidí, je obraz, který čarodějka vysílá ze světa tak vzdáleného běžným realitám, že si to nikdo neumí ani představit. Asenat tam odešla poté, co usoudila, že její povinnost vůči Dorově je splněna. To ovšem neznamenalo, že by zapomněla.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Rád bych vám sdělil, proč jsem si vás sem vůbec povolal.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Komtesa de Villefort se zastavila.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Co nám také zbývá, že?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Přijměte mé pozvání na večeři. A to nemluvě o dvanáctisetleté medovině. I když předpokládám, že vy jídlo vynecháte,“ otočil se k Asenatině kovové tváři.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Dobře předpokládáš,“ po zrcadlové masce přeběhla zelená vlnka připomínající úšklebek. „Tvé lahůdky mému žaludku nesvědčí.“</emphasis></p>
<p><emphasis>X-Hawk přešel narážku na svůj dávný travičský pokus mlčky. Komtesa de Villefort přikývla a Anna pocítila úlevu. Byly sice chvíle, kdy Asenatina společnost likvidovala šanci na smrt pouhou sešlostí věkem, ale teď byla komtesa za přítomnost čarodějky vděčná.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Dolů po schodech, jedny dveře doleva a dlouhá chodba k hodovní síni. Zdánlivě se nic nezměnilo, jako by to bylo včera, když tudy šla naposled, ale Anna přesto vycítila rozdíl. Nedokázala to pojmenovat, jakési zvláštní pnutí ve zdech, magické chvění prosakující spárami mezi kameny, netrpělivě čekající pod obrazy a nádhernými gobelíny. Pohlédla stranou k zelené kouli plující vzduchem krok před ní a nepochybovala, že si toho Asenat také povšimla.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Nebudete litovat, mé dámy, šéfkuchař je opravdový umělec,“ pousmál se X-Hawk. „Dokonce ani má velitelka stráže ho nechce umučit, a to o sobě může říct málokdo.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Při zmínce o Nerix se Anna zastavila. Rozhodně se nehodlala ptát, kde teď je, zato si uvědomila, že hrad vypadá nezvykle prázdný. Neviděla ani stráže.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Mimochodem, když jsme u jídla, co váš upír, Anno? Stále si vydržujete toho mazlíčka? Jen dejte pozor, aby nezačal moc pít. Škodí to zdraví.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Annu bodl hněv, ale tvář v zelené kouli promluvila dřív, než stihla odpovědět.</emphasis></p>
<p><emphasis>„A co zdraví, Xaverie? Nebolí tě ruka?“ Seknout do živého dokázala Asenat stejně jako její žák. Tentokrát se X-Hawk neusmál.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Cítím se dobře.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Andrea de Villefort přikývla: „Škoda.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Došli na konec chodby. X-Hawk otevřel dveře připomínající hradní vrata.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Prosím, mé dámy.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Hodovní síň byla větší než vnitřní prostor katedrály Notre Dame. Kruhový stůl o průměru deset metrů v poměru k hale připomínal pítko pro ptáky. Krby po stranách sálu měly každý výšku přes sedm metrů a jejich teplo souměrně zahřívalo prostor.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Xaverie, prosím,“ nezvykle mírumilovně pronesla Asenat. „Vynechejme tvou hostinu a přistupme k jednání. Něco jsi nám chtěl říct, nemýlím-li se.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Dramatická pauza.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Napadl jsem bazální realitu Agentury.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Villefortová se zamračila. Po Asenatině tváři přeběhla vlnka a Anně se stáhl žaludek.</emphasis></p>
<p><emphasis>„To přece nejde. Není to magický svět,“ pronesla komtesa.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Dokázal jsem to bez špetky magie. Poštval jsem proti nim zabijáky v počtu odpovídajícím významu akce, něco kolem třiceti tisíc.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Pokud se dala popsat chvíle ztuhlá v času, úžas praskající na povrchu vztekem a nevírou, sotva to mohlo postihnout situaci, jež nastala v sále Heferova hradu. Po Asenatině tváři přeběhly vlny tak hluboké, že na mžik zmizela zpátky ve smaragdové hlubině. Vzápětí se vrátila. Chraplavý hlas připomínal nůž prořezávající maso až na kost.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Takže vy jste to skutečně dokázal. Ohrozil jste tisíciletou stabilitu, už tak křehkou. Pro co? Pro touhu po stále větší moci. Po neomezené moci.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ano, ano, ano... Já vás ale nepozval, abych se s vámi radil. Magické světy jsou naše a budou mi patřit i technologické. A pak všichni pochopí, že my jsme nová, ta pravá Agentura! My nezachraňujeme, my tvoříme, boříme a vládneme!“ Hrabě namířil ruku v černé rukavici na stěnu za sebou. Odpovědělo mu tiché praskání, ne hlasitější než myš hlodající pod podlahou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Prostorem sálu, metrovými zdmi, mocnými hradbami a do nebes čnícími věžemi proběhla zdánlivě nepostřehnutelná vibrace. Napětí, které Anna cítila cestou sem, se začínalo uvolňovat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Andrea de Villefortová to ucítila také: „Hrad podpírá obrovské množství magie. Když si ji vezmete, zničíte ho.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Tenhle svět stejně nikdy nebyl úplně můj. Vždy patřil spíše Asenat. Vydám se svou cestou, postavím nové světy, nové říše a nové paláce. Sílu z Heferova sídla přidám k moci, jež mi pomůže zvítězit.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Vibrace se změnila v hukot.</emphasis></p>
<p><emphasis>Prostor nad stolem se chvěl, ale prostor byl poddajný. Samotná struktura hmoty, molekulární vazby a krystalické mřížky již tak pružné nebyly. Po zdech se rozbíhaly praskliny a z klenutého stropu začala padat omítka.</emphasis></p>
<p><emphasis>Stropní klenba s ohlušujícím výbuchem pukla. Anna zvedla ruce a vytvořila nad sebou i Andreou modrý štít, jenže trosky se namísto dolů rozlétly vzhůru, jako by je vymrštil vnitřní přetlak. Místností zavanul mrazivý vzduch.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Asenat?“ Anna se dívala do zelené koule, která visela na místě, bez hnutí. „Učila jste mě, že zlu máme čelit. Copak ho nemůžete zarazit a...“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ne,“ přerušila ji Asenat. „Tohle už není moje válka. Vše je v pohybu. Historie se musí zopakovat. Třeba se někdo z Xaveriova příkladu poučí, a nebudu to já, kdo ho zastaví.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Skutečně?“ X-Hawk zvědavě naklonil hlavu. „A kdopak?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ti, kteří ochraňují světy.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Kováři Rovnováhy už brzy přestanou existovat. Vás nechávám žít jen proto, abyste mohly do konce života litovat odmítnutí mé nabídky.“ Do X-Hawkova hlasu se mísil praskot z nitra hradu. Podlaha se otřásala, mramorové obložení stěn pukalo.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Oslavuješ triumf příliš brzy, Xaverie. A na jednoho muže zapomínáš.“ Asenat neřekla jméno, ale Villefortová přivřela oči. X-Hawk přikývl. Mlčel.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Pro tebe, Andreo, mám ještě tohle,“ obrátila se Asenat na komtesu. „Význam té věci pochopíš, až nadejde čas, a nemusí to být zrovna v nejbližších realitách. Prosím, předej ji drahému von Wonderovi. Pokud jej nepotkáš, sám si tě kdekoliv najde a řekne si o ni.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Ze zelené koule se vynořil kovový předmět. Byl to klíč zdobený ornamenty. Andrea sebrala ze vzduchu levitující artefakt. Musel být z lehkého kovu, ze slitiny titanu nebo něčeho podobného. Měl velikost dlaně a lehce fosforeskoval,</emphasis> <emphasis>uvnitř něj jako by se přelévalo cosi temného, po vnitřním povrchu putovaly řetězce znaků, neznámé vzory...</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Dárek od přítele Virakoči," poznamenala Asenat.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Děkuji. Předám to profesorovi. Kdykoliv a kdekoliv.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Jsi šikovná. Věřím, že John ti pomůže. Snad se s ním ještě setkáš.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Po Asenatině tváři přeběhla zelená vlnka. Andrea se nadechla, ale než mohla cokoli dodat, nad rozbitým stropem se ozval hukot přehlušivší i praskající zdi.</emphasis></p>
<p><emphasis>„To snad ne,“ hlesla Villefortová. Pohled měla upřený vzhůru. Z blankytně modré oblohy se snášel Black Hawk. „To si děláte legraci, hrabě.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Pořád mi vyčítáte, že jsem příliš zahleděný do magie, do kočárů a koní. Tak mne napadlo pozměnit styl. Ostatně tam, kam letím, to bude praktičtější.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Black Hawku obloukem vylétl provazový žebřík s pozlacenými příčkami. Konec dopadl k lordovým nohám.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Odcházím, mé dámy. Tato rezidence zůstane pár oběhů zhroucená sama do sebe. To abyste se mi nepletly do práce. A jestli to vůbec dokážete, můžete z povzdálí sledovat mé dílo. Protože existuje jen můj svět – a ten si vy nezasloužíte.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Hrabě vsunul nohu do žebříku. Villefortová se vrhla vpřed, ale odrazila se od nehmotné bariéry, až upadla. Vzduch kolem hořel magií tak silnou, že nedokázala zformovat nic, čím by X-Hawkův štít prorazila.</emphasis></p>
<p><emphasis>Hrabě druhou rukou naznačil odlet.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Sbohem, Xaverie,“ promluvila Asenat. Znělo to téměř smutně. „Sám sis zvolil.“</emphasis></p>
<p><emphasis>X-Hawk stoupal vzhůru. „Právě tohle vás ničí. Vaše věčná pravidla a volby. Smlouvy, dohody! Můžete ovládat světy, ale musíte mít svá pravidla. Já si vystačím bez nich.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Běžte už do hajzlu,“ hodila za ním Andrea. Pokud ji hrabě slyšel, neodpověděl.</emphasis></p>
<p><emphasis>Anna se naproti tomu dívala dolů, na zvětšující se trhliny v propadající se podlaze.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Je tu příliš magie,“ řekla. „Neotevřeme stabilní portál.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Žádné obavy.“ V Asenatině hlasu nebyl stín strachu. „Xaverius sice stahuje všechnu moc, aby doplnil síly, ale za chvíli se vzduch vyčistí a potom vás přenesu jinam.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Mohla jste ho odrovnat,“ řekla Andrea.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Kdo tvrdí, že to neudělám?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Villefortová zmlkla. Zírala na stříbrný povrch Asenatiny tváře a nevnímala rachot hroutícího se hradu.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Asenatina maska zprůsvitněla, téměř zmizela a odhalila úsměv.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Asenat?“ promluvila komtesa. „Mohu také o něco poprosit?“ Pohlédla vzhůru.</emphasis></p>
<p><emphasis>Asenat kývla.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Jistě, Andreo. A já vás také o něco požádám. Povězte von Wonderovi, že měl pravdu... A že řeka mezi námi je klidná.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Vy jste to opravdu...?“ stačila ještě pronést Villefortová, než z Asenatiny tváře vyšlehl zelený výboj a pohltil komtesino tělo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z ožehlých dlaždic, na nichž Andrea stála, stoupal do prostoru světélkující dým. Anna vzhlédla. Zdálo se jí to, nebo okraj zelenavého oblaku opravdu mířil k leteckému prostředku X- Hawka?</emphasis></p>
<p><emphasis>S tichým povzdechem se otočila.</emphasis></p>
<p><emphasis>„A my?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„My odcházíme,“ Asenat se znovu usmála. „Teď je to na nich.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Vysoko nad nimi X-Hawk vklouzl do kabiny Black Hawka. Proti němu seděla žena ve stalkerské uniformě. Blond vlasy připomínající slámový účes Burtonova mrtvého panáka jí vířil mrtvý vánek. Mrtvé šedé oči se upřely na hraběte.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Vše v pořádku, pane?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Samozřejmě. Jsem mistr v plánech plánů jiných plánů,“ zatvářil se spokojeně a sledoval teď již vzdalující se okraj magické substance. Mramorové sloupy se kymácely a padaly. Megalitické zdi se chvěly. Ze stropů se uvolňovaly trámy a kamenné bloky. Zahlédl v oblaku prachu zelený záblesk, jako by tam kdosi otevřel portál, ale na tom již nezáleželo.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Nerix? Vidíte, takhle vypadá konec dobrého příběhu.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ano, pane,“ odsouhlasila blondýna.</emphasis></p>
<p><emphasis>X-Hawk pozvedl zrak. Rozhlédl se po obloze a spatřil to.</emphasis></p>
<p><emphasis>Konečně...</emphasis></p>
<p><emphasis>Proti nim se vynořil nachově zářící tunel.</emphasis></p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 19.: Konvoj</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>„Echo dva čtyři, hlavní seržant Earl Jones! Volám Kilo tři!“</p>
<p>„Romeo dva dva!“ vyrval Kovář Fassbinderovi přístroj. „Tady Romeo dva dva!“</p>
<p>„Echo dva čtyři, seržant Earl Jones! Volám Kilo tři!“ pokračoval hlas.</p>
<p>„Romeo dva dva! Seržante, slyšíte mě?“</p>
<p>„Slyším. Nejste z toho sestřelenýho Black Hawka?“</p>
<p>„Ano. Kapitán Smith.“ JFK si utíral pot na čele. Fassbinder nechápal, co se děje. Před oknem stál Bezděch, v ruce zbraň, rozhlížel se a naslouchal. Taky nechápal, co se děje, ale podle tónu Johnova hlasu to předjímal jako dobrou věc.</p>
<p>„Máte spojení se štábem, kapitáne?“</p>
<p>„Ani náhodou, seržante,“ odvětil Kovář. „Kolik vás je?“</p>
<p>„Pět Humwee a tři pětitunky. Vezem patnáct zraněnejch a tři mrtvý kluky.“</p>
<p>„Máte místo pro stopaře? Pět vyzbrojenejch chlapů, žádní mrtví.“</p>
<p>„Každej chlap navíc je vítanej. Zadejte pozici, pane!“</p>
<p>„Jsme dvě stě metrů jihojihovýchodně od Perly Afriky.“</p>
<p>„Ta se nám ale na radaru pořád přemísťuje, svině. Je tady nějakej zkurvenej prostor.“</p>
<p>„To je náš paralelní vesmír.“</p>
<p>„Vy se v něm vyznáte?“</p>
<p>„V paralelních vesmírech jsme si užili dost.“</p>
<p>„Další rozumný důvod, proč k vám vyrazit, kapitáne.“</p>
<p>„Jakej byl první?“</p>
<p>„Nikoho tady nenecháme. Živýho ani mrtvýho.“</p>
<p>Kovář si sundal přilbu, zavrtěl hlavou a opřel si čelo do dlaní. Nikdo nesmí vidět důstojníka se slzavýma očima.</p>
<p>„Jonesi... Ohledně naší pozice... Budeme střílet světlice. Pozorujte vrchol Perly.“</p>
<p>„My máme světlice?“ zeptal se Vega.</p>
<p>„Jistě, “ řekl Kovář a otočil se na Kozlova. „Poručíku, co oblíbený světlušky?“</p>
<p><emphasis>„Da! Ja ljublju trassirujuščije pulji!“</emphasis> ozval se zpoza vchodových vrat důstojník.</p>
<p>„Kryjte Kozlova. A Kozlove, vystřílejte všechno na vrchol Perly Afriky.“</p>
<p><emphasis>„Na mečeť?“</emphasis></p>
<p>„Na mešitu, rovnou do kupole!“</p>
<p><emphasis>„Ješčo raz, meňa zovut Jurij, kapitan!“</emphasis></p>
<p>„Fajn. A spusť to, Juriji.“</p>
<p>Kozlov se přesunul i s kulometem tak, aby mohl zacílit na prostřílenou kupoli Perly Afriky. Ostatní čtyři zahájili krycí palbu na protější domy, na slepá okna, na střechy a na obě strany ulice. Člověk by neřekl, že čtyři chlapi dokážou vyvolat takové speedmetalové dunění.</p>
<p>Kozlov stiskl spoušť...</p>
<p>Světelná serenáda v <emphasis>D-moll</emphasis>, živá, dynamická, zářící, smrtící.</p>
<p>„Echo dva čtyři. Vidíme to. Máme vás.“</p>
<p>John Francis Kovář si za posledních pár desítek hodin poprvé úlevně povzdechl.</p>
<p>„Romeo dva dva. Díky. Čekáme.“</p><empty-line /><p>Blížilo se k nim pět pancéřovaných Humwee s kulometnými hnízdy s poctivými padesátkami M2 Browningy a tři pětitunky s plachtou na korbě. Vzadu i vevnitř měly pytle s pískem. Vepředu jely dva obrněnce, uprostřed náklaďáky a za nimi zas Humwee. Náklaďáky měly na střechách pomerančově fosforeskující panely, aby na ně mohly dohlížet Little Birdy nebo Black Hawky.</p>
<p>V tomhle světě je vrtulníky nehlídaly. Přesouvaly se nad nimi jen obrovité, obskurní kulové blesky.</p>
<p>Do prvního Humwee vlétl ruský granát. Klasická válečná konzerva s dřevěnou rukojetí. Odrazila se od přilby seržanta Jonese a spadla na podlahu. Nevybuchla.</p>
<p>„Zas nějakej šmejd,“ vzal ho do ruky seržant a prohlížel ho.</p>
<p>Granát mu zasyčel v ruce.</p>
<p>„Fuj, parchante,“ odhodil ho Jones a doufal, že řachne v bezpečné vzdálenosti. Deset vteřin, nic. „Zas těm tupcům někdo střelil bednu vadnejch granátů. Snad je naši kupují od jinejch.“</p>
<p>„Pane, máme tady runnigmeny,“ ohlásil pakistánský řidič Abdazíz Ali. Souběžně s jedoucím konvojem běželo asi třicet střelců. Nebylo tak těžké konvoj následovat. Na každé větší křižovatce s hlavní třídou byly barikády z hořících pneumatik, pozůstatky osobních i nákladních aut, patníky, stropní trámy a veškeré haraburdí, které se dalo vyházet z oken vypleněných bytů. Konvoj před každým takovým rozcestím musel zpomalit.</p>
<p>„Střílejte do všeho, co se hejbne,“ řekl Jones do mikroportu.</p>
<p>Před křižovatkou na chvíli zastavili a pokrývali palbou okna a střechy. Před nimi byl snad hektar nekrytého prostoru. Řidiči čekali, až vpředu jedoucí vozidlo opustí území křížové palby, a pak do křižovatky smrti vjel každý sám, na plný plyn. Jeden po druhém, jak na popravu. Zastavit na otevřeném území znamenalo potvrdit si rozsudek smrti. Zbraně štěkaly a žhavé nábojnice se hromadily na korbách, padaly na písek a zaplavovaly svět.</p>
<p>„Jones,“ přitáhl si seržant mikroport. „Kapitáne, potřebovali bysme vás označit. Jsme u Perly a zasranejch uliček je tady asi tři sta. Nějak se tu motáme a průvodci místo map mají erpégéčka.“</p>
<p>„Kovář, rozumím. Jdem na to. Poslouchejte.“</p>
<p>„Co mám poslouchat?“</p>
<p>„Jen poslouchejte.“</p><empty-line /><p>Kovář shromáždil jednotku v místnosti s plazmou. V pokoji vedle se choulili obyvatelé domu. Děti radši ani nevzlykaly.</p>
<p>„Juriji, kolik máš světlušek?“</p>
<p><emphasis>„Poslednyje dve sumky.“</emphasis></p>
<p>„Tak je vystřílíš na ty střechy Zasahuj antény, nástavby, cokoliv.“</p>
<p><emphasis>„Order!“</emphasis></p>
<p>„My padáme do víru velkoměsta. Připravte si granáty a dýmovnice. Vyházejte je kolem sebe. Bez konvoje tady uvízneme nadosmrti a Jones nás bez bouchacího bordelu nenajde. Jasný?“</p>
<p>„Jak jinak, “ plácl ho Vega po ramenou. „Pán moc chytrý. Pán hodný.“</p>
<p>„Vinci, nějaký připomínky?“</p>
<p>„Jen nechápu, díky jakým tvým mozkovým zkratům jsme přežili všechny ty mise. A co má znamenat tenhle dělbuchovej cirkus? Ale upřímně, ještě, že jsi tak střelenej, brácho.“</p>
<p>„Dík za podporu. Makáme.“</p>
<p>Vyběhli do města rozcupovaného na kusy. Stříleli, házeli ocelovou smrtí, na zemi mokvaly vnitřnosti nepřátel, válely se turbany s mozkovou náplní, přilby i s hlavami a barety s osmahnutými částmi lebek. Rangers leželi vedle zombálců, Delta borci vedle sebevrahů. Ve smrti si byli rovni. Všem jim to bylo jedno.</p>
<p>„Jones? Slyšíme vás,“ zahulákalo to Kovářovi do sluchátek.</p>
<p>„Taky vás slyšíme.“</p>
<p>„Vidíte podloubí? Okruhák hlavní třídy, třetí vlevo, prohnutej barák <emphasis>Bahrain Bank.“</emphasis></p>
<p>„Vedle něj smažený <emphasis>Mc Lawrence</emphasis>?“</p>
<p>„Jo. Jedem kolem <emphasis>Lawrence z Arábie</emphasis> vpravo. Normálně nebereme stopaře, ale dneska uděláme výjimku.“</p>
<p>„Ať žije novodobej Kerouac.“</p>
<p>Za nekonečných pět minut se objevil první Humwee, druhý. Za nimi burácely pětitunky a nakonec zbylí obrněnci. Chlapi z Delty stříleli z kulometů na střeše i z oken Humwee. Rangers pálili ze zádí a oken pětitunek.</p>
<p>„Kontakt.“</p>
<p>Skočili na korbu náklaďáků nebo do Humwee, prostě kde bylo místo. Z domů se ozývala sporadická střelba. Nejbližší okolí souvislou palbou pokrývali střelci z konvoje. Do toho bouchaly zelené dýmovnice. Zase bylo veselo.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 20.: Black Hawk Down</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>„Vítám vás na palubě, kapitáne,“ potřásl Kováři rukou holohlavý černoch.</p>
<p>„Seržante, nejste příbuzný s Frankem Boormanem?“</p>
<p>„Jestli je to váš kámoš a hezoun jako já, proč ne?“ poznamenal Jones. „V Delta Force jsme všichni bráchové.“</p>
<p>„Pár let jsem u vás sloužil.“</p>
<p>„Kdy? A v kterým komandu?“</p>
<p>„Úplně jindy a v úplně jiný bandě.“</p>
<p>„Má to něco společnýho s tímhle svinstvem?“ pohlédl seržant na hyperfantómy.</p>
<p>„Bingo.“</p>
<p>„Tak v tom jedem všichni. Ani nevím, co si o tom mám myslet, ale asi to bude řádná pakárna. Máme jen kulomety, granáty, na střeše dělo a pistole. A to tyhle svině,“ ukázal vzhůru, „nezastaví.“</p>
<p>„To ne.“</p>
<p>„Fajn, že si rozumíme. Takže jedem kam?“</p>
<p>„Vidíte ty stěny?“</p>
<p>„V El-Emejnu tyhle skály vidím poprvý.“</p>
<p>„Tak k nim poprvý vyrazíte. Jestli nám něco může pomoct, tak okna v pátým patře.“</p>
<p>„Jak tam všude hoří?“</p>
<p>„Všude ne.“</p>
<p>„Rozumím. Jedeme, Abdazízi.“</p>
<p>Pakistánský řidič kývl hlavou, podřadil a vyrazil přes první křižovatku. Prudce zabočil a vpadl do křivolaké vedlejší uličky. Na rohu hořelo pár pneumatik a z nich trčela zčernalá mrtvola spojence s očouzenou vlajkou OSN zabodnutou v levém rameni.</p>
<p>„Nemáme špatný řidiče, že jo?“</p>
<p>„To teda ne,“ sbíral se JFK ze zadních sedaček.</p>
<p>Pokračovali. Zahnuli vpravo, podjeli troleje, pořád drželi směr.</p>
<p>„Zatím to vypadá slibně, co?“ zakřičel Fassbinder.</p>
<p>„Tak to, hergot, nezakřikněte, majore, nebo...“</p>
<p>Potom už nebylo slyšet nic.</p>
<p>Dva kulomety M134 Dillion Minigun pálily kadencí šest tisíc střel za minutu. Black Hawk dolétal konvoj zezadu. Auťáky měl před sebou jak na vojenské přehlídce. Plachty trhané střelami palubních kulometů. Bubnující projektily do pancířů Humwee. Mrtví v pětitunkách právě obdrželi potvrzení o úmrtí. Živí ho průběžně podepisovali, jak to na ně zrovna vyšlo. Čtyři střelce na palpostech rozsekaly kulometné dávky na kusy.</p>
<p>„Kde se vzal, hajzl?“ křičel Kovář. „Tady přece ve vzduchu nic nelítá!“</p>
<p>„Pane, naše stroje musely zůstat v druhé půlce El-Emejnu.“</p>
<p>„Tak kudy sem ten zmetek přilítl?“</p>
<p>„Johne, náš řidič Hadži tvrdí, že Black Hawk vylétl přímo z hyperfantómu.“</p>
<p>„Super...“</p>
<p>„Takže dobrá zpráva?“</p>
<p>„Výborná. Pálíme vším, co máme. Lidi mimo konvoj zaujmou palposty v barákách.“</p>
<p>Fassbinder se krčil za pytli s pískem a svíral em-šestnáctku. Pozoroval z pětitunky, jak ostatní chlapi střílí škvírami mezi pytli nebo se na okamžik vztyčí, zamíří obklopeni smrtícím krupobitím a pak pálí vstříc Sikorskému.</p>
<p>Fassbinder se rozhodl. Už to nemohl vydržet. Buď zešílí, nebo... Ztuhle povstal a zamířil na útočící helikoptéru.</p>
<p>„Dolů, kreténe! Dolů,“ tahal ho desátník Hullings na korbu.</p>
<p>„Ne! Zlikviduju ho, zmetka!“ křičel Fassbinder a vystřelil. „Zabiju ho!“ vypálil další dávku a kulometná střela ho zasáhla do čela. S krví, mozkem a s kusem lebky vylétla z týla a zabodla se do dalšího mrtvého.</p>
<p>„Dobrej frajer!“ zakřičel Delta borec. „Ten patřil k vám, seržante?“</p>
<p>„Jo. Byl to takovej náš <emphasis>hero</emphasis>,“ řekl Vega a přikryl majora khaki dekou. „Šťastnou cestu, majore.“ Kdyby to bylo možné jakkoli vědecky potvrdit, i přes deku bylo možné spatřit Fassbinderův vítězný úsměv.</p>
<p>Vedle Vegy padli další dva Rangers. Vojín Bufalo Jack to dostal do tváře a ruku mu podélně rozsekl kus šrapnelu. Tím, že se Vega skrčil nad Jackem, přežil další dávku. Tohle vše byl začátek. Vrtulník ulétl tři sta metrů od zahájení palby. Zbývalo mu dvě stě metrů a čtyři rakety. Palubní střelec odpálil dvě. Vzduchem svištěly stovky střel a mezi nimi si dělaly cestu rakety. Rovná ulice, osm vozidel, jednoduchá rovnice.</p>
<p>Konvoj byl ztracen. <emphasis>Missing in Action.</emphasis></p>
<p>„K barákům, do průjezdů, do vrat!“ křičel kapitán Kovář. „Kamkoli!“</p>
<p>„Střelci do kulometných hnízd!“ velel seržant Jones. „Chlapi s bazukama z aut! Poschovávejte se v průchodech a až se ta svině obrátí, napalte do ní všechno, co máte!“</p>
<p>„Padám ven,“ bouchl Bezděch Kováře do ramene.</p>
<p>„Přežij to, chlape.“</p>
<p>„Jinak to neumím.“</p>
<p>„Tak to nezakřikni.“</p>
<p>„Na starý kolena ňák pověrčivej, co?“</p>
<p>„Drž tlamu a padej, Patriku.“</p><empty-line /><p>Kozlov vylezl na druhý Humwee a poklopem dovnitř hodil kusy střelce.</p>
<p><emphasis>Nikoho tady nenecháme.</emphasis></p>
<p>Uchopil rukojeť kulometu Browning M-2 ráže 12,7. A zamířil.</p>
<p><emphasis>„Nu što, prochodi, bestija! Jurij těbja ubjot!“</emphasis></p>
<p>První raketa zasáhla pětitunku a druhá převrátila Humwee s granátometem.</p>
<p>Detonace, oheň, svištící střely. Smrt osádek nastala ve 13:05 místního času. Konec, bez pohřbu, tečka<emphasis>. Finito</emphasis>. Trojúhelník s vrcholy Lidi, Zbraně, Smrt. Určete úhel Alfa.</p>
<p>Helikoptéra za nepřetržité palby přelétla nad zdevastovaným konvojem. Zůstala po ní další pětitunka v ohni. Střelci ve věžích Humwee se rozstříkli po zdech baráků. Třetí Humwee měl na střeše granátomet MK devatenáctku. Během střídání kulometčíků se granátomet odmlčel. Kozlov nálet přežil. Nepočítal ožehnuté rameno a prostřelené stehno. Povrchová rána, jak říkával tomuhle typu zranění.</p>
<p>Kovář sledoval Black Hawka a nevěřil vlastním očím. Na temně olivových bocích se skvěl stříbřitý nápis <emphasis>Super 99.</emphasis> „To je můj stroj.“</p>
<p>„Kapitáne, tohle je vaše helikoptéra?“ ozval se Jones. „Můžete mi to vysvětlit?“</p>
<p>Kovář zahlédl pilota. Měl na sobě klasickou pilotní kombinézu a na hlavě přilbu. Všichni piloti Black Hawků, Little Birdů a všech spojeneckých strojů vypadali stejně. Oranžově a černě flekatá uniforma a černá přilba.</p>
<p>„Nemůžu to nijak vysvětlit, seržante. Jen potvrzuji, že útočí můj Sikorski. Po důkladný generálce, ovšem.“</p>
<p>„Dík. Dovedete člověka uklidnit.“</p>
<p>JFK mlčel.</p>
<p>Přes zaměřovač em-šestnáctky sledoval vlastní helikoptéru. Black Hawk se otáčel a připravoval se k dalšímu úderu. Pilot se ohlédl. Protivníci si chvíli hleděli z přilby do zaměřovacího dalekohledu. Pilot <emphasis>Super 99</emphasis> zasalutoval a prsty si přejel po hrdle.</p>
<p>„Já o tobě vím,“ řekl Kovář.</p>
<p>Dívali se na sebe.</p>
<p>JFK na salutování odpověděl vztyčením prostředníčku.</p>
<p>Pilot na něj ukázal a podle pohybů přilby by se snad dalo i říct, že se smál.</p>
<p><emphasis>Mám tě.</emphasis></p><empty-line /><p>Válečníci klanu Abr Gir zaútočili znova a důrazněji.</p>
<p>Viděli hořící konvoj. Viděli útočící Postrach nebes nečekaně bojující na jejich straně. Netušili, proč mocný Černý Jestřáb útočí na vlastní lidi, ale vyhovovalo jim to. První Humwee dostal zásah zombálského erpégéčka. Osádka posmrtně potvrdila ohlušující záblesk a zvukovou vlnu drtící kovadlinky i kladívka. Granát pronikl ocelovým štítem.</p>
<p>Exploze vymrštila střelce na ulici. Prvnímu z nich šrapnel uťal ruku v zápěstí. Dalšímu, seržantu Kellerovi, hořely boty a nohavice. V uších mu hučelo, od zasaženého stehna měl ruce lepkavé od krve. Střílet zatím mohl, a také to dělal. Zombálci ožili a rojili se hůř než vzteklé včely. Palba ze zbývajících Humwee a od Rangers ukrytých za vozy či za barikádami zastavila největší nápor, ale nemohla zabránit tomu, aby se z protější střechy zase nezablesklo. Vztyčil se tam střelec v šedém turbanu a s černým plnovousem, s prázdným pohledem plným hyuaky a s rourou RPG na rameni.</p>
<p>Protitankový granát způsobil v pětitunce masakr. Prolétl bočními pytli písku a urval vojínu Hullingsovi nohy. Pak ho exploze i s dalšími pěti muži vymrštila přes korbu.</p>
<p>Úspěšný střelec Adenova klanu si strhl turban a mával s ním a tancoval, než ho skolil hořící seržant Keller. Hullings dopadl na prašnou ulici pět metrů od náklaďáku, vedle zběsile pálícího Kellera. Z nohou zůstaly Hullingsovi kusy sytě rudého masa, rozdrcené kosti a krvavé šlahouny tepen a bílých šlach.</p>
<p>Kovář sejmul další zombálce v nejbližším prostoru a řval: „Zdravotník!“</p>
<p><emphasis>„Pokrovnaja strelba,“</emphasis> rozkázal Kozlov.</p>
<p>Kovář se zdravotníkem, desátníkem Hassanem Abokoiem, běželi přikrčení k Hullingsovi a dalším zasaženým mužům. Na pomoc jim z posledního Humwee vyběhli tři vojáci. Rangers zajišťovali přesun mrtvých i raněných souvislou palbou pokrývající přilehlé uličky a ulice. Střelci za kulometem čistili střechy. Turbanů bylo všude hodně. Ženských s burkami a AK-47 coby módním doplňkem taky.</p>
<p>Kozlov stál za kulometem M2 a prázdné nábojnice se ve stovkách snášely kolem něj, padaly i průchodem do kabiny. Nezdolný Rus v nich přešlapoval a měl je až po kotníky.</p>
<p>Vincent Vega stál za granátometem svého Humwee. Mířil na rohový obchod Nokia. Místní buňka revolucionářů tam měla překladový zbrojní sklad. Devatenáctka vychrlila smrtící náplň. Polovina domu explodovala.</p>
<p>Vega si povzdychl: „Jeden sklad hotovej, zbejvá pět tisíc.“</p>
<p>Black Hawk nalétal z opačné strany, zpoza nachového hyperfantómu.</p>
<p>Kovář hledal Bezděcha.</p>
<p>„Patriku, kde seš?“</p>
<p>Nic.</p>
<p>Šumění, pípání, jiné hlasy, ale Patrik nikde. Zbrojíř Bezděch si jistě našel ideální místo pro odpálení erpégéčka vzhledem k trajektorii útočícího stroje. Kovář ponechal raněné zdravotníkům, vyměnil zásobníky, vzal si od mrtvého zombálce kalašnikova se sumkou, v ní čtyři zásobníky, a vyrazil podél prostřílené zdi k barikádě vlevo před konvojem. Nad hromadou dýmajících barelů, pneumatik a tří aut se tyčila mrtvá kokosová plama se žlutými listy. Kovář hodil za zátaras granát, aby dočistil prostor. Ukryl se na místě, odkud dobře viděl Black Hawka přilétajícího z boku.</p>
<p>„Krucinál, Patriku, kde jsi?“</p>
<p>„Johne, žádnej strach. Jistím to vocaď.“</p>
<p>„Nehraj si na hrdinu! Kde...?“</p>
<p>Zbrojíře spatřil až teď. Plazil se po střeše autobusu <emphasis>Neoplan.</emphasis> Postavil se tak, aby měl za sebou okno domu a nesežehl ho plamen z erpégéčka. Zaklekl. Před autobusem rostla další palma a ta pilotovi Black Hawka částečně zakrývala výhled na střelce.</p>
<p>Černý jestřáb byl dvě stě metrů od Bezděcha. Při útoku na zbytek konvoje bude Bezděcha míjet vpravo. Kovář v duchu stále vyhodnocoval bojovou situaci.</p>
<p><emphasis>Bhroum!</emphasis> Spatřil záblesk z tubusu erpégéčka a dýmovou stopu. Granát roztrhl ocas vrtulníku. Rána připomínala letní zahřmění. Všichni se ohlédli. <emphasis>Super 99</emphasis> se pár desítek metrů pohyboval vpřed. Ocas se rozpadával a tříštil a nosný rotor se přestával točit. Stroj se otáčel a klesal. Bylo to rychlé.</p>
<p>„Super, Patriku.“</p>
<p>Otáčení Černého Jestřába pokračovalo. S každou otáčkou se zrychlovalo. Helikoptéra se řítila k zemi. Trhala se na kusy. Železo svištělo všude kolem.</p>
<p><emphasis>„Black Hawk Down,</emphasis> Johne<emphasis>,“</emphasis> řekl Bezděch.</p>
<p><emphasis>Radši X-Hawk Down,</emphasis> pomyslel si Kovář.</p>
<p>Kozlov i Vega pokrývali okolí konvoje. Každý z nich koutkem oka sledoval zřícení víceúčelového vrtulníku. <emphasis>Super 99</emphasis> explodoval deset metrů nad ulicí. V místě, kde se o zeď domu, na střeše zeleného autobusu <emphasis>Neoplan</emphasis>, opíral Bezděch.</p>
<p>„To ne,“ hlesl Kovář.</p>
<p>Bezděcha list rotoru přeřízl v pase. Nohy se potácely na střeše <emphasis>Neoplanu</emphasis>. Trup se zřítil na ulici. Paže stále svíraly tubus erpégéčka. Bezděch měl ve tváři smířený úsměv.</p>
<p>„Juriji, Vinci! Rozstřílejte tu sračku na kusy.“</p>
<p>„Tohle nemohl nikdo přežít,“ podotkl Vega.</p>
<p>„Vem to jako rozkaz.“</p>
<p><emphasis>„Slušaju, kapitan, my jego uničtožim polnosťju.“</emphasis></p>
<p>Střelci zamířili na zřícený vrtulník a stiskli spouště. Po minutě nepřetržité palby z kulometu 12,7 a po zásazích granátometu devatenáctky připomínal <emphasis>Super 99</emphasis> moderní artefakt. Kovář nehledě na palbu doběhl zpět do Humwee a sebral hasící přístroj.</p>
<p>„Abdazízi?“ oslovil řidiče. Pákistánec přikývl. „Seržante, seberte z pětitunky další hasičák a pojďte se mnou!“</p>
<p>„Johne, kam spěcháš? Vrtulník je na zemi a Bezděch mrtvej. Co chceš?“</p>
<p>„Kryjte nás. To chci.“</p>
<p>„Ale bacha! Teď tady střílí úplně někdo jinej!“</p>
<p>Podle intenzity střelby to vypadalo, že se poblíž probudil devítihlavý drak a místo ohně chrlil z jícnů hrozny žhavých střel. Ty se zarývaly do povrchu prašných ulic, do zdí vypálených domů i do sestřeleného Black Hawka.</p>
<p>„Jo, to vypadá dobře,“ rozhlížel se Vega. „Co to ale, ksakru, znamená?“</p>
<p>V ulicích, na křižovatkách, na náměstích, na tržištích, všude padali zombálci jak mouchy.</p>
<p>„Vinci, mrkni nahoru, na tvých deseti.“</p>
<p>Z otevřených skalních teras fantómdromu pálilo dvacet prostorových mariňáků. Stáli u zábradlí, někteří o něj opírali lehké kulomety, ze třetího a sedmého patra pálili z těžkých kulometů a minometů.</p>
<p>Velitel roty Bravo ze třetího praporu Rangers, kapitán Abrams, vysílal pomocí osvětlovacích těles. Byla to morseovka a byla v angličtině, což do značné míry vylučovalo zombálské dekódování. Dosud se mariňáci snažili pomáhat ve vnitřních chodbách Agentury, ale Abrams se po seznámení se situací <emphasis>tam dole</emphasis> rozhodl rozdělit síly. Pochopil, že jediná profesionálně bojeschopná a slušně vyzbrojená jednotka se k nim blíží zespoda. Postupovala celým tím písečným, hučícím, zapáchajícím, explodujícím a hlavně nevyzpytatelným mumrajem a potřebovala se dostat na terasy Agentury.</p>
<p>„Johne, maj’ nás v laufu mariňáci!“ zakřičel Vega. „Používají tu dinosauří hatmatilku!“</p>
<p>„Tak jim řekni, že o nich víme a ať střílej na všechno, co nejsme my!“</p>
<p><emphasis>„Otlično,“</emphasis> podotkl Kozlov do mikroportu. <emphasis>„Geroji militeri vozbudilis. Urá.“</emphasis></p>
<p>„Romeo dva dva! Slyší mě někdo kromě seržanta Jonese?“</p>
<p>Chlapi z konvoje naslouchali. Neodpovídali. Tohle nebyla výzva určená jim. Kovář si cestou k sestřelené helikoptéře tiskl na jedné straně přilbu na ucho a snažil se zachytit cokoli, co nepocházelo od vojáků postupujících mezi domy. Nic.</p>
<p>„Military, <emphasis>pucha</emphasis>, to nás neslyšíte?“ řval Vega a lezl na střechu Humwee. Skákal tam.</p>
<p>„Mexičane, dolů,“ sjel ho Kovář.</p>
<p>„Přece nás musejí slyšet, když my je vidíme.“</p>
<p>„Hlavně ať zaměří vychrtlíky.“</p>
<p>Kolem Vegy prolétly dávky svítících střel. Čáry ho míjely zleva a zprava. Třetí lajna mu zasvítila pár decimetrů nad přilbou.</p>
<p>„Johne! Viděli nás! Oni o nás věděj!“</p>
<p>„Super. Tak vypadni z tý podělaný střechy.“</p><empty-line /><p>Kapitán JFK, řidič seržant Abdazíz Ali a Jurij Kozlov stáli na rohu křižovatky. Měli dobrý úkryt za nákladním autem TATRA 815, převaleným na bok a opřeným o palmu. Severozápadní roh křižovatky se znehybněným konvojem se nacházel na západ od místa dopadu UH-60L. Prostorem sem tam prošlehla dávka z Kalašnikova či výstřely z pistolí. Dohořívající helikoptéra nestála nikomu za boj.</p>
<p>„<emphasis>Rusák Number One</emphasis>,“ ohlásil se Jurij. „<emphasis>U meňa</emphasis> <emphasis>kakije-to plochije novosti.“</emphasis></p>
<p>„Slyšíme vás, <emphasis>Nomer Odin.</emphasis> O co jde?“</p>
<p>„Na infračerveným Awacsu máme šest set zombálců, a to počítám jen vychrtlíky v barácích kolem helikoptéry,“ ozval se místo Kozlova Vega. „Pro mariňáky na terasách označíme střechy vozů, aby věděli, kdo jsme zač.“</p>
<p>Kozlov pohlédl na displej Awacsu. Vega mu nakukoval přes rameno a komentoval:</p>
<p>„Další zprávy. Zborcená realita nás omezuje na pár čtverečních kilometrů. Má to souvislost s tím, že za X-Hawkovou membránou poletují Little Birdy a nám je to <emphasis>pedo</emphasis> platný. Jsme v tom kolosálním průseru sami.“</p>
<p><emphasis>„Nu da,“</emphasis> potvrdil <emphasis>Rusák Number One.</emphasis></p>
<p>„Aspoň víme na čem jsme,“ kývl JFK. „Abdazízi, padáme ke kavárně.“</p>
<p>Vega s Kozlovem a s pětkou Rangers šli značit střechy vozů. Barvy si s sebou do bitky nebrali, původně to chtěli jen vybílit. V nářadí Humwee našli stříbrné pásky, ty se hodí vždy. Pomáhají zajatcům <emphasis>(že se nevrtí)</emphasis> i osádce <emphasis>(že má klid k boji)</emphasis>. Na střechy vozů nalepili několika pásy písmena E a F.</p>
<p>John Kovář a Abdazíz Ali se skrývali za rohem <emphasis>Starbuck Café El-Emejn</emphasis>, třicet metrů od vrtulníku a padesát od autobusu se zbytky Bezděcha.</p>
<p>„Vinci, jdem na to,“ řekl JFK do mikroportu.</p>
<p>„Zlomte vaz.“</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 21.: V plechu</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Široký bulvár, okna domů, výkladní skříně, dveře či vrata si pro sebe vyhradila krycí palba střelců na zemi. Střechy, věže a mešity v okolí si vzali na mušku mariňáci na terasách podél jižní části fantómdromu.</p>
<p>„Kryjeme vás,“ řekl Vega.</p>
<p>„Abdazízi, nezdála se ti exploze Black Hawka moc fialová, spíš než klasicky plamenná?“</p>
<p>„Takhle, pane, helikoptéry někdy bouchaj. Jsou v tom benzínový páry a munice a to všechno dohromady práská do zelena, do fialova.“</p>
<p>„To je možný, seržante. Mně ale tohle bouchnutí přišlo moc fialový.“</p>
<p>„Souhlasím, kapitáne, jen říkám, že –“</p>
<p>„Vím. Potřebujem se dostat do kokpitu. Máme to deset metrů. Jakmile tam budu, jdete za mnou.“</p>
<p>„Pane, ano, pane!“</p>
<p>Kovář za doprovodu podpůrné palby Delta borců a Rangers vlezl do převráceného Black Hawka. Ali za ním dosprintoval rojem svištících projektilů a vpadl dovnitř. Opřel se o sedačku pilota tak, že mohl sledovat pohyb v nejbližším okolí a zároveň ho z větší části kryl pancéřovaný trup stroje. Přes hledí em-šestnáctky kontroloval volné prostranství.</p>
<p>„Žádnej mrtvej,“ slyšel Ali Kováře. „Ani uvnitř, ani venku. Támhle začala ta kraksna padat, a na ulici žádný mrtvoly.“</p>
<p>„Možná je na dálkový ovládání,“ podotkl Abdazíz.</p>
<p>„Díky, Abdazízi. Tys mi tady chyběl.“</p>
<p>Ozval se povzdych.</p>
<p>„Ještě vzdychej,“ obrátil se na něj Kovář.</p>
<p>„Já nevzdychám!“</p>
<p>„A co to asi tak... Ticho!“</p>
<p>Zase.</p>
<p>„Co to je za zvuky?“</p>
<p>„Pane, já ani nedutám.“</p>
<p>„Tak kdo to tady dutá?“ zařval Kovář. „Rozstřílíme ti palici na hadry! Slyšíš?“</p>
<p>„Á, vždy decentní John Kovář,“ ozvalo se zevnitř, jako ze sudu.</p>
<p>JFK se zarazil. Abdazíz se rozhlížel.</p>
<p>„To mě poser,“ řekl Kovář a s nabitou em-šestnáctkou zvolna prohlížel zadní prostor kabiny. Všude byl kouř a ze stěn visely dráty, prostorem křižovaly kusy zhroucené vnitřní konstrukce. Moc toho sice neviděl, ale slyšel dobře.</p>
<p>„Kde se tady bereš, Andreo?“</p>
<p>„Jsem na dovolený,“ ozvalo se odněkud zespoda zleva. „Prej tu maj‘ čmoudi super slevy.“</p>
<p>„Jo. Presso za dvě ufiknutý hlavy, velkej kaviár za tři.“</p>
<p>„Dostaň mě odtud a máš u mě kafe s hromadou jiker.“</p>
<p>Kovář se ohlédl na Abdazíze, ukázal mu prsty z očí do očí. Nemohl vědět, jestli Andrea nemluví s něčí pistolí u hlavy. „<emphasis>Kdyby něco, okamžitě střílíš,</emphasis>“ naznačil mu. <emphasis>„Radši dvakrát než jednou.</emphasis>“ Abdazíz přikývl. Rozkaz zněl jasně: dvě dávky.</p>
<p>Kovář rozhrnul provazce drátů, přehrazovaly kabinu jako korálková zástěna ve dveřích. Přelezl vyrvané, zohýbané kusy plechu. Moc místa na pátrání tu nezbývalo. Ali Abdazíz stál v korálkovém závěsu a hledím em-šestnáctky projížděl nepřehledný, začouzený prostor.</p>
<p>„Andreo?“ Kovář kopl do profilovaného krytu muničního skladu. Byla to spíš taková plechová skříň na ležato. Duněla jako prázdná.</p>
<p>„Přihořívá,“ ozvalo se o metr a půl dál, tam, kde pokroucené stěny kabiny plynule přecházely do pokroucené zadní stěny. Kovář položil zbraň na zem a otočil se. Abdazíz přikývl. Kovář si klekl a zabušil pěstí do plechu.</p>
<p>„Hoří.“</p>
<p>„Jak ses tam, proboha, dostala?“</p>
<p>„To teď neřeš. To je na dlouhý povídání.“</p>
<p>„Neřeším, ale otevřít se dá jen muniční zásobník! Ty jsi až za ním, za ostěním.“</p>
<p>Zvenku se ozvala souvislá střelba. Zněla ze všech stran.</p>
<p>„Nějaká změna?“ zeptal se Kovář.</p>
<p>Abdazíz vyhlédl zadním oknem a oznámil: „Běží sem asi tak tři sta zombálců, pane. Docela dobře vyzbrojených. Naši je zatím mají pod kontrolou, ale dlouho je při tomhle množství neudrží. Jak to tak vypadá, Adenovým lidem jde evidentně o tenhle stroj. Jdu si, pane, taky zastřílet.“</p>
<p>„Ne. Pomůžeš mi střílet tady.“</p>
<p>„Ty ses zbláznil! Co myslíš tím <emphasis>střílet</emphasis>? Jaký střílení?“</p>
<p>„Zakopej nohama, Andreo, prosím. Botama o plech.“</p>
<p>„Nemám boty. Mám lodičky.“</p>
<p>„Taky dobrý boty do války. Ještě jednou, Andreo... Fajn, mám to. Teď zabuš rukama, v úrovni hlavy, jestli tam máš místo. Moment, udělám si rysky.“</p>
<p>„Udělej si ty rysky o kus dál!“</p>
<p>„Neboj, my tě z toho vysekáme.“</p>
<p>„Vystřílíme,“ doplnil velitele Abdazíz. Kovář na něj pohlédl a zakroutil hlavou.</p>
<p>Seržant omluvně pokrčil rameny. Kovář ukázal na dvě čáry do L.</p>
<p>„Andreo, jdem na to,“ řekl, a než stačila Villefortová jakkoli zareagovat, oba stiskli spouště. V uzavřeném prostoru se zdálo, že hluk střelby, svistot projektilů a trhání plechu doslova vyplňuje kabinu <emphasis>Super 99</emphasis> souvislou zvukovou pěnou, novým skupenstvím hmoty. Venku z jedné strany stříleli zombálci a z druhé chlapi z Delty a Rangers, prostě bylo veselo.</p>
<p>Prostřílené čáry se skoro spojily. Kovář přestal střílet, Abdazíz taky. I když jim uši kryly přilby, byli notně nahluchlí.</p>
<p>„Najdi v kabině nějaký vercajk! Teď to jenom dostříháme a vypáčíme!“</p>
<p>„Co je to <emphasis>vercajk</emphasis>, pane?“</p>
<p>„Najdi kleště nebo pajcr!“</p>
<p>„Co je to <emphasis>pajcr</emphasis>, pane?“</p>
<p>„Johne, co se děje?“</p>
<p>„Hledáme nářadí.“</p>
<p>„Aha,“ roztáhl Abdazíz rty do neodolatelného úsměvu. „Nářadí!“</p>
<p>Po pancéřovaní Black Hawku se proběhla další zombálská dávka.</p>
<p>„Našli jste ho?“</p>
<p>Místo odpovědi jí vedle hlavy prolétla kovová tyč. U nohou se do plechu zařízly nůžky na plech. Do toho bubnovaly střely zvenčí. Ještě že tyhle typy Black Hawků jsou poctivě opancéřované.</p>
<p>„Johne, odstřihli jste mi podpatek. Já opravdu nemůžu uhnout!“</p>
<p>„Abdazízi, trošku s citem,“ zašeptal JFK. „Nepřeju ti zažít, jak by vyváděla, kdybys jí ustřihnul nohu v kotníku. Půlku bot by musela vyhodit.“</p>
<p>„A z našeho hlediska by to ztížilo přesun raněné přes bitevní linii.“</p>
<p>„Bingo,“ poznamenal Kovář. „Vezmi ty rukavice.“</p>
<p>Oba se v sestřeleném, zničeném a permanentně ostřelovaném Sikorskim snažili odchýlit kus prostřílené stěny. Dvacet centimetrů. Villefortová vystrčila ruku. Kovář ji sevřel.</p>
<p>„Andreo, zaberem ještě jednou a padáme vocaď. Jasný?“</p>
<p>„Jasný,“ stiskla mu Andrea zápěstí. Co by asi tak měla říct jiného? „Dělej.“</p>
<p>Oba muži se zapřeli do rozstřílené stěny a rozšířili škvíru na dvojnásobek.</p>
<p>„Andreo, podej mi ruce. Opatrně.“</p>
<p>Kovář ukázal Abdazízovi, kudy potáhnou ženu v lodičkách. A že je potřeba, aby jí pomohl při vyprošťování, zejména v oblasti jejího zadku a kolem pasu. Andrea měla krásný zadek. Abdazíz si dlaní přejel čelo. Hlavou mu proběhly záběry z poslední dovolené v Jordánsku. Žena Badíja s dětmi ve skalním městě Petra, před klášterem Ed-Deir, polehávající velbloudi, povykující beduínové nabízející čaj a kávu, beduínky prodávající výrobky z velbloudích kostí ve stáncích z lešenářských trubek pokrytých plachtami...</p>
<p>„Andreo, teď tě vytáhneme, tak se nevrť,“ zklidňoval ji Kovář. Svíral jí ruce. Villefortová, hned jak to šlo, ho objala kolem zátylku a sepjala prsty. Kovář ji uchopil v podpaží a znova zabral. Už se k němu tiskla ňadry.</p>
<p>Komtesa se klubala ven jako motýl z kukly. Abdazíz jí svíral boky a zadek. Jeho Badíja byla hezká a milá, ale tohle... Abdazíz se potil.</p>
<p>„Co to máš na sobě?“ byla Kovářova první slova, když se Villefortová těžce postavila a rukama se opřela o stěnu. Bílé plesové šaty se stříbrným vyšíváním byly zdobené perlami o velikosti hrachu. Na krku měla briliantový náhrdelník a na rukou stejně zdobené náramky z bílého zlata.</p>
<p>„Byla jsem na večeři,“ řekla Villefortová.</p>
<p>„Aha, na večeři,“ podrbal se JFK na přilbě. „Vzpomínám si, že když jsme my byli spolu na večeři, měla jsi džínové kraťasy a tričko X-Hawk Down. Nepamatuju se, že bys kdy na sobě měla podobný hadry.“</p>
<p>„Taky si tě nepamatuji ve fraku. Má to nějakou souvislost?“</p>
<p>„Má. Co tady, v tomhle vrtulníku, vyvádíš v těchhle šatech?“</p>
<p>„Přišla jsem ti pomoct.“</p>
<p>Kovář pohlédl ke stropu s rozervaným vedením a zprohýbanou střechou.</p>
<p>„Co je?“ řekla Andrea.</p>
<p>„Počítám.“</p>
<p>„Doufám, že jen do desíti. Nemáme moc času.“</p>
<p>„Jak si, krucinál ženská, myslíš, že budeš utíkat? Hodláš odtančit v rytmu zumby?“</p>
<p>„Máš nůž?“ zeptala se Andrea.</p>
<p>„Jistě. Když tanec, tak s nožem,“ podal ji bowiák. Villefortová přejela palcem čepel s rýhou na krev.</p>
<p>„Fajn kousek,“ řekla a odřízla si zřasené šaty pod boky, spíše na bocích. Vyrobila si nejmenší minisukni, jakou kdy Afrika spatřila. Abdazíz s pootevřenými ústy zíral. Komtesa si zády k němu rozepínala pásek lodiček přes kotník.</p>
<p><emphasis>Badíjo, já chci domů.</emphasis></p>
<p>Villefortová si uřízla rukávy a zbavila se přebytečného materiálu v dekoltu. Zdálo se, že jí mezi ňadry cosi zazářilo, ale byl to jen okamžik. Sundala náhrdelník a náramky.</p>
<p>„Máš místo?“</p>
<p>Kovář rozepnul stehenní kapsu. Zachrastilo to. Půl milionu doma.</p>
<p>„Nemám zbraň,“ ohlédla se Andrea po kabině vrtulníku. Kromě kouře, drátů, nosníků a pancéřování byla prázdná. Žádní piloti, žádní kopiloti, žádné zbraně.</p>
<p>„Tady opravdu nikdo není?“</p>
<p>„Na to se tě chci celou dobu zeptat,“ dostal se ke slovu Kovář. „Kde je ten šmejd v černým kbelíku, co to pilotoval?“</p>
<p>„Kde je asi hrabě? Někde poblíž, ne?“</p>
<p>„A co kopilot?“</p>
<p>„Ženská. Osobní stráž.“</p>
<p>„Borec chlap, když ho hlídá ženská?“</p>
<p>„Máš něco proti ženskejm?“</p>
<p>JFK se plácl do přilby. Že radši nedržel hubu.</p>
<p>„A kromě toho, tahle vypadá dost hustě. Kam se na ni hrabe většina chlapů.“</p>
<p>„Já jsem taky hustej, hlavně když slyším tyhle feministický proslovy.“</p>
<p>„Dovol? Já jsem podle tebe feministka?“</p>
<p>„Ne, miláčku. Domácí puťka.“</p>
<p>„To zní líp,“ Andrea přejela po ostří nože. Pak jím mrštila po Kovářovi.</p>
<p>Nůž se mu zabodl deset centimetrů od hlavy.</p>
<p>„Vždyť to říkám,“ vytáhl Kovář kudlu. „Puťka... Tak na neznámou kašlem. Tušíš, kam mohl mít X-Hawk namířeno?“</p>
<p>„Vy jste nás sestřelili. Seskočil s padákem? Jak to mám vědět, já byla v plechu.“</p>
<p>„My nikoho neviděli.“</p>
<p>„Žádnej záblesk? Žádná změna barvy? Paprsky?“</p>
<p>„Něco jsme viděli,“ odkašlal si Kovář. Asi alergie na okolní dým.</p>
<p>„No vidíš, tak na hraběte a na jeho dámičku brzo narazíme.“</p>
<p>Kovář řekl do vysílačky: „Chlapi, jdem zpátky. Vinci, to bys neuhodl, koho s sebou vedu.“</p>
<p>„Pořád nemám žádnou zbraň,“ ozvala se Villefortová.</p>
<p>„To je, sakra, komtesa?“ zahučelo Kovářovi v přilbě.</p>
<p>„Jo, sakra, komtesa,“ odvětila Villefortová.</p>
<p>Kovář podal Villefortové pistoli a ukázal ven, na hromady mrtvých.</p>
<p>„Vyber si naše nebo ruský bouchačky. Podle libosti. Jsou tady toho kupy.“</p>
<p>„Poradím si.“ přikývla Andrea. „A zdravím toho sakra borce na lince.“</p>
<p>„Vinci, pozdravuje tě Andrea.“</p>
<p><emphasis>„Gracias.“</emphasis></p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 22.: Boorman</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Frank Boorman neměl svůj den.</p>
<p>„Ne, šéfová. Prosím, nerozčilujte mě.“</p>
<p>Za prvé se mu zdálo o elektronických ovečkách, což u kyborgů nebývá úplně tak zvykem. Kam se hrabou lidské noční můry. Probudil se uprostřed noci a prohledal celý byt, jestli nenarazí na nějakého Blade Runnera. Hrozná noc. A teď tohle...</p>
<p>„Franku, berte to jako rozkaz!“</p><empty-line /><p>Za druhé na něj po nástupu do vozu magnetické rychlodráhy mrkala reklama na 3D sex. To, co na něj mrkalo a v hlavě ho oslovovalo „<emphasis>Franku, ty víš nejlíp, jaký bejkárny ti vyhovují!</emphasis>“, to nebylo oko. „Mně z bejkáren vyhovuje krvavý pepper steak, krávo,“ odvětil poctivě. Zadání znělo <emphasis>beef</emphasis>, odpověď <emphasis>beef steak</emphasis>. Reklama uraženě zhasla.</p>
<p>„Majore, promiňte,“ řekl Boorman. „Nevrátím se. Museli bychom opustit dobyté linie.“</p><empty-line /><p>Za třetí ho dneska během jízdy výtahem do pátého patra naštvalo, že sotva vystoupil, kabina se zřítila dolů. Na podlaze patra se zmítaly dva trupy uříznuté v oblasti břicha či podbřišku, vedle nich se kroutily paže. Samostatné prsty a zápěstí Frank nepočítal.</p>
<p>„Kolik je s vámi mariňáků?“</p>
<p>„Jen sedmnáct, v první četě. S poručíkem Dwightem jsme se shodli, že sedm chlapů z druhé jde na terasy. Podle všeho, šéfová, máme dole naše lidi.“</p>
<p>„Proč myslíte, že vás volám?“</p><empty-line /><p>Za čtvrté: sotva dorazil ke spojovací chodbě do von Wonderovy sekce, spustily po něm střelbu desítky vychrtlíků. Zbrojní převaha byla znát po celé délce chodby. Po magnetických kolejích se posunovala hybridní vozítka. Z pestrobarevných kabin zíraly mrtvé obličeje fyziků, asistentek, specialistů i uklízeček. Všude se povalovala dětská tělíčka.</p>
<p>„Tak tohle ne,“ zabručel Boorman.</p>
<p>Ještě netušil, že podstatnou část hyuakou zfetovaných hovad tvoří právě děti. Ve dvanácti letech dokázaly se smíchem rozstřílet těhotné ženy. S nadšeným jekotem odřezávaly vrstevníkům paže v lokti, aby na ně zmrzačení nemohli v budoucnu střílet.</p>
<p>„Franku?“ ozvala se Bytewská. „Máte tam sedmnáct vojáků. S těmi na terasách to dělá čtyřiadvacet chlapů. Takže vás povolávám zpátky. Dostavte se do von Wonderových laboratoří.“</p><empty-line /><p>Za páté Franka naštval i fakt, jak málo zbraní a nábojů mají civilisti v laboratořích. Když se na ně z chodeb vyhrnuli po zuby ozbrojení čmoudi, měli obránci k dispozici toliko tři em-šestnáctky, něco málo dělobuchů a asi dvanáct pistolí.</p>
<p>„Ano, majore. Srozumitelný. Ale nechte tady Whittackera. Během pár minut se při podávání nábojových pásů a samostatné palby naučil dost na to, aby to po mně na chvilku převzal. A s Kristýnou jsou dokonale se doplňující zásobovací jednotka. Co říkáte?“</p>
<p>„Ne.“</p><empty-line /><p>Za šesté Franka štvalo, že bude muset opustit vybojované území. Způsob získání území připomínal westernovou pistolnickou mytologii, třeba <emphasis>Wyatta Earp</emphasis><emphasis>a</emphasis>. Proti desítkám rozjívených, naslepo pálících zombálců vypochodoval dvoumetrový gigant a u líce měl em-šestnáctku. Kryl se částečně za rohy a občas vykročil do spojovací chodby. Přesně umístěnými jednotlivými výstřely zjednal v přeplněných chodbách respekt a mrtvolný klid.</p>
<p>Vychrtlíci si uvědomili, že tudy cesta nevede. Pomocí halekání se sešikovali a vyrazili do boje znova, tentokrát pod jakž takž relevantním velením. To už nenarazili na Wyatta Earpa s automatickou puškou, ale na obra s lehkým kulometem s trojnožkou a podavačem nábojových pásů. Zpoza střílejícího monstra se do bitky řítila dvě družstva vojáků ve žluto-šedých mundúrech. Páté a šesté družstvo třetí roty Military divize odvedlo standardní práci.</p>
<p>Frank Boorman, Dexter Whittacker, velící poručík Dwight a seržanti obou družstev se usadili v ústí kruhové křižovatky Nula pět. Kolem se vršily hromady mrtvol a vojáci z nich budovali ochranný val.</p>
<p>„Franku, vezměte s sebou Whittackera. Potřebuji vás tady oba.“</p>
<p>„Pane, ano, pane,“ odfrkl si Boorman.</p>
<p>„Madam,“ opravila ho Bytewská.</p>
<p>„Madam.“</p>
<p>Whittacker pokrčil rameny.</p><empty-line /><p>Za sedmé se Boorman už ani nerozhněval. Měl všeho po uši. Prohodil pár slov s Dwightem ohledně pozic a směru případného ústupu.</p>
<p>Whittackerovi sdělil: „Jdem zpátky.“</p>
<p>Whittacker zvedl ze země lehký kulomet.</p>
<p>„Kulomet necháváme na místě,“ ukázal Boorman na zem. „Tady ho budou potřebovat víc.“</p>
<p>„A jak se budem cestou bránit?“</p>
<p>„Kryjí nás Dwightovi chlapi.“</p>
<p>„A když narazíme na čmoudy? Chodeb je tady dost.“</p>
<p>„Něco vymyslíme.“</p>
<p>„Kulomet?“</p>
<p>„Ne. Nic lepšího než kulomet nevymyslíme. Ale tenhle necháme tady.“</p>
<p>„Čím se tedy budem bránit?“</p>
<p>„Snad to, krucinál, říkám jasně. Něco vymyslíme.“</p>
<p>Dexter Whittacker přitakal.</p>
<p>„Jistě, něco vymyslíme.“</p>
<p>„A kromě toho, beru si kámošku,“ pozvedl Boorman em-šestnáctku.</p>
<p>Whittacker zavrtěl hlavou a vzal z bedny pár zásobníků.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 23.: Laboratoře</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Von Wonderovy laboratoře se podobaly sibiřské tajze, pustině ve zmačkaném 4D formátu, v prostoru nekonečně konečném a přitom neustále se rozpínajícím a vzájemně kolotajícím. Teorie superstrun byla z hlediska strukturálního konstruktu laboratoří jednodušší než konzervativní E=mc2. Návštěvník měl pocit, že kráčí po povrchu planetky s přerostlými baobaby, již právě opustil Malý princ.</p>
<p>Místo sibiřských jedlí a pokroucených borovic z achátové podlahy čněly rozsochaté výrůstky ztuhlého hyperprostoru (pozůstatky po individuálních portálech), namísto kamenných srázů od podlahy ke stropu pulsovaly shluky milionkrát zvětšených řetězců makromolekul. Ty zobrazovaly funkční napojení na nejbližší reality, ovšemže z hlediska Maurbyho efektu; jiná hlediska neměla význam. Z jejich řízené interakce von Wonder čerpal přestupní energii. Nejstabilnější kusy připomínaly šestibokou strukturu čediče, méně stabilní, zato jednorázově nejvýkonnější, osmihrannou mřížku uhlíku. Mamonář by v tom viděl diamanty, havíř uhlí. Carl Maria von Wonder v tom nacházel nejčistší energii.</p>
<p>Laboratořemi duněly exploze. Bojovníci vyslaní Harunem Adenem soustředili palbu na rozměrná okna. Ta byla z průsvitného pancíře. Testovali je jak v dílnách, tak po usazení v rámech. Testovali je důkladně, ale nikdy nezkoušeli souvislou půlhodinovou palbu z minometů, granátometů a erpégéček.</p><empty-line /><p>„Tady se mi vždycky líbilo,“ pronesl Boorman. Na poslední chvíli uhnul spěchajícím asistentkám v rozepnutých bílých pláštích a bílých minisukních. Na rukou měly rukavice připomínající součást středověké zbroje. Kovové, plátové a zářící. V uzavřeném prostoru vytvořeném jasem z rukavic se cukala rudě pulsující koule velikosti mimina.</p>
<p>„Pěknej bumbrlíček. Kluk nebo holka?“ ukázal Boorman.</p>
<p>Blondýna na něj mrkla. Řasy měla delší než vzrostlé bambusy.</p>
<p>„Kluk. Pořádnej macek.“</p>
<p>Zrzka se ušklíbla. Rty měla jak banány napíchané botoxem.</p>
<p>„Holka. Dost divoká.“</p>
<p>Kam se hrabaly <emphasis>pin-up</emphasis> girls z druhé světové<emphasis>.</emphasis> Tohle byla jiná válka a jiné holky. Kristýna Rustová by je z fleku obě zabila. Jenže to nešlo, nebyla tady. Koordinovala zásobování vnějších „chodbových“ jednotek. Asistentky si toho byly vědomy. Věděl to i Frank Boorman.</p>
<p>„Zase doma,“ usmál se na dívky. „Co takhle zítra do kina?“</p>
<p>„Až zachráníme svět,“ našpulila pusu zrzka. Vzdalovaly se.</p>
<p>„I když ho nezachráníme,“ mávl za nimi Boorman. „Někdy není nad pořádnej biják.“</p>
<p>Další zadunění, svistot střepin a střepů. Do pancéřovaných oken laboratoře trefil další protitankový granát. Tohle byla nejsilnější exploze. Zombálci dávno obsadili strategické palposty a mohli bez přestání ostřelovat páté patro, nejdůležitější cíl mise, jak jim sdělil Harun Aden. Byli na střechách domů v El-Emejnu, byli v Perle Afriky, na terasách v podzemí CERNu. Byli současně ve dvou světech. Byli všude.</p>
<p>„Co to holky nesly?“ obrátil se Boorman na profesora. Profesor i ostatní se krčili za velkolepou skulpturou diamantu. Pro Boormana těch pár explozí navíc nic neznamenalo, takových výbuchů zažil v životě asi tak dvacet tisíc tři sta padesát jedna.</p>
<p>„Spojovací plazmu. Usadíme to na okna a pustíme do toho pět tisíc voltů. Jedna taková koule zatáhne až tři okna.“</p>
<p>Boorman se rozhlédl. Celostěnných oken vedoucích na terasu bylo dvanáct.</p>
<p>„Kolik máte těch šikovných bumbrlíčků, profesore?“</p>
<p>„Dva. Nyní se snažíme o výrobu třetího.“</p>
<p>Další rána.</p>
<p>„No, snad to bude stačit,“ podotkl Boorman.</p>
<p><emphasis>Bahroooum!</emphasis></p>
<p>„Snad,“ podrbal se von Wonder na vrásčitém čele a odbelhal se k velínu.</p><empty-line /><p>Mezi interdimenzionálními skulpturami, levitujícími monitory a vlnícími se liniemi paralelního záření kmitali další von Wonderovi lidé. Dobře věděli, čemu se vyhnout a čím prolnout. Omyl se neodpouštěl; bylo to stejně adrenalinové zaměstnání, jako být pyrotechnikem. Po červené čáře sem tam proběhl kurýr s vnitropodnikovou poštou. Což mohly být běžné antracitové tubusy s nulovým Maurbyho polem, horší byla olověná pouzdra s nápisem CERN na povrchu a s mikrovesmírem z antihmoty uvnitř. S antihmotou se muselo manipulovat opatrně. Mrška byla nestabilní a při necitlivém zacházení anihilovala nejen nositele, ale zpravidla i celý kus podlaží. Po takové havárii chodila pošta nepravidelně. Do laboratoří se lezlo po žebřících a ve skafandrech. Obnovit anihilovaný prostor dalo práci. Antitenzní pěna byla jen provizorním řešením. Muselo se přistoupit ke komplexnímu stvoření podobných mikrovesmírů, ovšem s opačnými póly (materiál dodávali technici CERNu), které von Wonder implantoval do narušené bazální reality.</p>
<p>Jedna z mála stabilních věcí, které se v nestabilních laboratořích nacházely, byla korpulentní, přitažlivá dáma. Slovanská bohyně plodnosti. Objem se jí ideálně soustředil na ňadrech a na bocích. Měla velké modré oči a karmínové rty, ty byly hezké zejména, když se usmívaly. Teď se neusmívaly.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 24.: Velín</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Těleso velínu byla paratechnologická skulptura prorostlá krystalickými výhonky nulového hyperprostoru, potrhaná Maurbyho prasklinami. Po zbrázděné bazální dimenzi se přesouvaly objekty ve tvaru antropomorfních klávesnic a celý objekt pableskoval minusovými záblesky meziprostoru. Takhle nějak by se nejjednodušeji dal asi popsat pracovní nástroj profesora von Wondera.</p>
<p>Z hloubi velínu prolínala narušenou strukturou nachová záře. Profesor díky slapovým odrazům obřích hyperfantómů v jeskyni fantómdromu dokázal zkrotit zbytkovou energii a vytvořit miniaturní hyperfantómy. Jako každý pořádný blesk má své <emphasis>bratříčky</emphasis>, tak i každý hyperfantóm mé své náhodně generované <emphasis>fantómky</emphasis>.</p>
<p>Profesor vedlejší produkt obřích koulí spoutal a využil ke stvoření osobních portálů mezi světy. Levitující hyperfantómy mu umožňovaly spočítat pravděpodobnost střetnutí či jen dotyku odlišných dimenzí, a proto mohl osobními portály posílat agenty tam, kde Agentura potřebovala zasáhnout.</p><empty-line /><p>Carl Maria von Wonder se zastavil.</p>
<p>Další zadunění zvenčí.</p>
<p>Všichni zůstali na místě.</p><empty-line /><p>Od nejbližšího okna byli dvacet metrů. Von Wonder přistoupil k velínu a předpažil. Na dlaně a prsty se mu přisála nejbližší zelenavá klávesnice. Profesor nastavil další parametry. Musel laboratoř usadit do jediného zákmitu bazální reality. Otočil se a zkoumal rozlehlý prostor. Před útokem zombálských komand se sem uchýlili všichni, kdo to stihli. Tři sta zaměstnanců Agentury z pěti tisíc...</p>
<p>Profesor nechal otevřít brány. Páté patro, část, které se říkalo <emphasis>laboratoře</emphasis>, ačkoli v podstatě šlo o <emphasis>jiný vesmír</emphasis>, se stala poslední oázou v zombálské písečné bouři.</p>
<p>„Je vás moc,“ povzdechl si von Wonder. Uprchlíci před zombálským vražděním se krčili v hloučcích u skulptur bývalých portálů.</p>
<p>„Je vás moc. Nemůžu vás všechny zachránit.“</p>
<p>Z nitra velínu probleskovaly hladinové paprsky. Zelenavě se mihotající roviny se prolínaly a jako viskózní olej obeplouvaly zhmotnělé průniky. Nakláněly se a vlnily, až se ustálily v potřebném uspořádání. Vytvořily stabilní, šestiboký průchod. Na jeho konci se vlnila kolmá hladina hyperplazmy, odrážela okolní prostor a vlnivě jej přenášela do interní stavby. Individuální průnik do nejbližší technologické dimenze byl připraven.</p><empty-line /><p>Wonder nevěděl, na jak dlouho a pro kolik lidí. Nestabilní hyperfantómy ve sloučených realitách vykazovaly stejně nestabilní zbytkovou energii. Profesor pokynul nejbližším, aby přistoupili. Bytewská, Whittacker a Boorman tak učinili.</p>
<p>„Máme nouzový výstup?“ zeptala se Bytewská a ukázala na vlnící se kolmé zrcadlo.</p>
<p>„Jen nevím, na jak dlouho.“</p>
<p>„To je jedno, ať začnou první lidé utíkat!“ zavolala Bytewská a pokynula nejbližším skupinkám uprchlíků. „Jděte! Sem! Rychle!“</p>
<p>První lidé prolínali tekutou bránou, ale šlo to pomalu, jeden člověk za dvě minuty. Boorman se mezitím snažil pochopit profesorovu informaci.</p>
<p>„A proč je tak nestabilní, když jste ho stvořil vy?“</p>
<p>„Protože se postupně blíží negace takto stvořeného průniku.“</p>
<p>„Šlo by to, profesore, trošku lidsky?“ nenechal se odbýt Boorman.</p>
<p>Profesor se postavil mezi antracitovou skulpturu a diamantový skelet. Pohyby rukou přesunul nejbližší levitující displeje, každý o velikosti dva krát tři metry, a usadil je mezi virtuálními skalisky. Navazovaly na sebe jako mozaika. Přistoupil k prostřední obrazovce. Vlastně, vstoupil do obrazovky... Improvizované domácí kino mělo dokonalý 3D formát.</p>
<p>Profesor z pohledu Bytewské, Boormana a Whittackera stál uprostřed vesmíru.</p>
<p>„Tento formát i rozlišení používám při zobrazení průniků kolizních světů. Pozoruji vznikající či prolínající se hyperfantómy a jejich prostorovou ozvěnu. Mám to tady jako na dlani. Vidíte? V tomto spektrálním filtru jsou jedny zelené, to jsou ty hodné. Ty špatné jsou fialové. A zde se vytváří nový! Vidíte, tady? A tady? Ten pohyb!“</p>
<p>„Profesore, promiňte,“ podrbal se Boorman na hlavě, přilbu v ruce. „Já nikdy nebyl zrovna lumen, to víte. Ale já teda fakt vidím hovno. I přes všechny ty spektra a filtry.“</p>
<p>„Dextere, vidíš to aspoň ty?“</p>
<p>„Pane, snažím se sledovat vaše myšlenky a ukazováček, ale dosud tápu... I když, ano, vidím. Tam! Vlevo nahoře, v úrovni vaší hlavy, jakýsi zářící bod. Jenže není fialový ani zelený,“ ukončil Whittacker nejdelší proslov za poslední tři dny.</p>
<p>„To je odraz mých brýlí, Dextere.“</p>
<p>„V tom případě vidím, profesore, to samé, co Frank.“ Whittacker se odmlčel. Že do toho vůbec mluvil...</p>
<p>Von Wonder vystoupil z vesmíru.</p>
<p>Postavil se mezi Boormana a Whittackera. Sundal si lennonky a podíval se na tlustá skla. Dýchl na ně a přeleštil je papírovým kapesníčkem. Znovu si brýle nasadil, obrátil se a zahleděl se do nitra kolotajících vesmírů.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 25.: Malý velký vesmír</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Zářící shluky nachových a zelenavých bodů se posunovaly ve trojrozměrném zobrazení po všech patrech Agentury. Část zobrazení zasahovala do implantované reality MOGA/93. Von Wonder si zobrazil houštinu ulic kolem Perly Afriky. Při maximálním rozlišení spatřil purpurový obrys, spíše technický výkres, sestřeleného Black Hawka. Vnímal i zelené postavičky Rangers a Delta Forces. Kolem nich mihotaly tisíce purpurových bodů.</p>
<p>Zombálci duchovně ani svým způsobem života nezapadali k ostře fialovým barvám stalkerů či jiných X-Hawkových specialistů. Revoluční fanatici zabíjeli z čirého nadšení ze zabíjení, permanentně sjetí hyuakou smíšenou se střelným prachem, africkou to specialitou.</p>
<p>X-Hawk zabíjel chladně, vypočítavě a vždy s vidinou zisku.</p><empty-line /><p>„Dobře. Vy to nevidíte,“ sundal si von Wonder brýle a promnul si čelo. Měl je zvrásněné jako pole ztuhlé lávy, jaká ukazují na obálkách <emphasis>National Geographic</emphasis>. Oči měl zavřené a pokud by u sebe měl přístroj na měření koncentrace duchovní energie, explodovali by oba, on i přístroj. „Tak jo. Zkusím to popsat.“</p>
<p>Bytewská a Whittacker přikývli. Boorman zabručel.</p>
<p>„Situace se mění každým okamžikem.“</p>
<p>Boorman si mlčky málem zarazil pěst do čela. To bylo vskutku kardinální sdělení.</p>
<p>„Na bitevní pole vstupují nové prvky. Jediné, co mohu s jistotou prognózovat, je fakt, že situace bude mnohem horší.“</p>
<p>„To jsou jistě dobré zprávy,“ nevydržel to Boorman. „S odpuštěním, profesore, nebylo by něco konkrétnějšího? Prostě něco jako: jděte tam a tam a rozbijte držky těm a těm?“</p>
<p>„To by nám pomohlo, profesore,“ přidala se Bytewská k Boormanovi. Ten na ni udiveně pohlédl. Bytewská se pousmála a pokračovala: „Každá relevantní zpráva se hodí.“</p>
<p>Whittacker souhlasně kýval na všechny strany.</p>
<p>„Jedná se o tyto objekty,“ ukázal von Wonder, „které bohužel nevidíte. Sestřelený nachově světélkující vrtulník, dvě shodně barevné linie. Stopy mizí v okolním reji podobných biosignálů. Je jich jak much. Jsou všude kolem vstupu A11 do nitra laboratoří, na naší straně fantómdromu. A tohle je zajímavé – v té samé helikoptéře jsou další ostré signály, vidíte? Vlastně nevidíte.“</p>
<p>„Dobře, profesore. Další banda purpurovejch kreténů si to vyrazila k nám,“ přeložil si pro sebe i pro ostatní Boorman. „To stačí. Vracíme se za Abramsem. Jdeme, Dextere.“</p>
<p>„Počkejte ještě, podle intenzity a barvy –“ vztyčil von Wonder paži.</p>
<p><emphasis>Bang!</emphasis></p>
<p>Střepina granátu uťala Dexterovi hlavu i s kusem ramene.</p>
<p>„Dextere?“ zíral Boorman na bezhlavý trup. Hlava se ještě kutálela tři metry, než narazila na slavkovský portál. Boorman se za ní otočil. Odmítal uvěřit tomu, co se právě odehrálo. Mechanicky došel pro Dexterovu hlavu. Vzal ji do dlaní a vrátil k tělu.</p>
<p>Bytewská se držela, aby neječela hrůzou. Z očí jí tekly Niagarské vodopády. Přiklekla k podřízenému, spíš k příteli, a zakryla mu prsty oči.</p>
<p>„Bože, chlapče, ehm... Proboha, na tohle ještě nejsem připraven,“ díval se von Wonder na mrtvého kolegu. Vytáhl z kapsy papírové ubrousky a utíral si oči.</p><empty-line /><p>Další zásah.</p>
<p>Erpégéčko vlétlo dovnitř rozbitým oknem, prosvištělo laboratoří a explodovalo na čedičové struktuře připomínající sochu <emphasis>moai</emphasis>. Jehlice se rozlétly mezi lidi s nabídkou rychlé smrti. Následovala ji tlaková vlna doprovázená vlezlými plameny. Podomní prodejci dokážou otrávit život. Málokdo jejich zmanipulované nabídce odolá. V okruhu dvaceti metrů od epicentra výbuchu podepsalo obchodní kontrakt vlastní krví dalších třicet klientů.</p>
<p>„Teď vás neslyším ani já, profesore!“ křičela do hřmotu, jekotu raněných a ječení protipožárních hlásičů Bytewská.</p>
<p>Ze stropu prýštila voda. Velín byl automaticky odpojen od proudu. Jen von Wonderův interdimenzionální průchod držel, vyživován energií z <emphasis>druhého světa</emphasis>.</p>
<p>Laboratoře zhasly a území prorostlé křivolakými skulpturami ozařovaly rudé bodovky nouzového osvětlení. Jediná výhoda spočívala v tom, že masakr nevypadal tak krvavě. Krev byla temná a vše bylo jen rudě nasvícené.</p>
<p>„Co jste nám to chtěl ukázat?“</p>
<p>„Ti dole, u vrtulníku, jsou podle všeho Kovář a Villefortová. Připojují se k nim další a prostupují nachovým mořem. U vchodu do laboratoří se rozpoutá regulérní válka.“</p>
<p>„Dobrá zpráva,“ udeřil Boorman pěstí do stěny velínu, až ji prohnul. „Makám zpátky k Dwightovým lidem a jdeme jim naproti.“</p>
<p>„Franku, mám jiný návrh,“ zakřičel von Wonder. „Můžu, majore?“</p>
<p>Bytewská přikývla. Nebylo těžké odhadnout ten návrh. Znala profesora dlouho a věděla, jaký si vybudoval skoro otcovský vztah s Johnem, Vincentem a Frankem.</p>
<p>„Máš k dispozici rozstřílená okna. Když se dostaneš dolů, Johnovi pomůžeš víc než kdybys na něj čekal tady. Co tomu říkáš, chlapče?“</p>
<p>Chlapec na to neříkal nic. Protože tady nebyl.</p>
<p>Šel na pomoc přátelům.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 26.: Velká pětka</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>„Třetí patro! Vystupovat!“ oznámil Vega.</p>
<p>Právě s Abramsem vyčistili vstup do dalšího podlaží. Za nimi stál Kozlov se žhnoucím tubusem erpégéčka. JFK přispěl pár granáty a na schodech klečící Villefortová ostřelovala přeživší zombálce, zejména ty, kteří se proti nim vrhali s náložemi připevněnými na tělech. Bylo to jak na střelnici.</p>
<p><emphasis>„Mladá paní, pojďte si vystřelit! Pět tref po sobě a dostanete medvídka Pú!“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Mladý pane, nechcete pro dámu vystřílet srdíčko? Přistupte blíže, vážení!“</emphasis></p>
<p>„Kapitáne,“ obrátil se Kovář na Abramse, „vezměte pět lidí a zajistěte prostor před námi. My posbíráme munici a vystřídáme se.“</p>
<p>Kapitán Abrams opět nevnímal. Sledoval krásku v neprůstřelné vestě, s přilbou na hlavě, mikroportem před plnými rty, v potrhaných plesových šatech a vojenských kanadách. Obnažená stehna se leskla na pozadí apokalypsy a dodávala bitevní scéně pochmurně erotický nádech. Škubající se em-šestnáctka ve štíhlých pažích určovala rytmus.</p>
<p>„Kapitáne,“ ozval se JFK. „V pořádku?“</p>
<p>Abrams odtrhl zrak od komtesy a bezděky si povzdechl.</p>
<p>„Slyšel jsem. Beru pět lidí a jistíme předpolí.“</p>
<p>Centrální chodba byla plná mrtvol, ve dvou, třech vrstvách. Potoky krve zurčely po schodišti jako v Belmondově pyramidě u Acapulca.</p>
<p><emphasis>„Pososi moju konfetku!“</emphasis> hučel Kozlov a tahal zpod tuhnoucích těl nábojové pásy do svého <emphasis>miláška</emphasis>. Kovář mu železnou tyčí nadzvedl další těla. Kozlov se opásal výzbrojí, jako se motýlí larvy obalují kokonem. V hromadném hrobě s tabulkou <emphasis>III. patro</emphasis> všichni hledali zbraně, zásobníky, granáty, protitankové střely, co bylo k mání. Všechno se nakonec hodí. Skalním labyrintem sem doléhal hluk přestřelek a bitek. Zvukové tsunami, bouřící orkány výkřiků, exploze a tornáda smrti řádily ve všech patrech a chodbách.</p>
<p>„Hele, co jsem našla,“ zatahala Villefortová Kováře za vestu.</p>
<p>„To jsou atrapy.“</p>
<p>Villefortová vzala jeden stříbřitý Desert Eagle, vyhodila a zase zacvakla zásobník. Zahlédla na bitevním poli pohyb. Zamířila na hlavu. Gejzír.</p>
<p>„Ono to funguje?“ obrátil se na ni Kovář.</p>
<p>„A to má kluk ještě jeden. A šest zásobníků.“</p>
<p>„Jsi dítě Štěstěny. Štěstěny a Maxe Payna.“</p>
<p>„Není nad dobrý geny.“</p>
<p>Vincent Vega si přidřepl vedle nich.</p>
<p>„<emphasis>No jodas!</emphasis> Kde zombálci vzali tyhle bouchačky?“</p>
<p>„Bratrská výpomoc,“ vysvětlil Kovář. „Evropská unie si odhlasovala pomoc zemím procházejícím revoluční vlnou. <emphasis>Afrique Revolutionnaire,</emphasis> tomu říkají v Bruselu. Drogový boss Aden dostává v rámci téhle humanitární akce kontejnery zbraní. Starších, ale funkčních.“</p>
<p>„Počkej, počkej,“ pozvedl Vega paži. „Tím chceš říct, že ti samí, co sem posílají zbraně, sem posílají i naše vojáky, proti těm samým zbraním, aby to tady uklidnili?“</p>
<p>Kovář na něj pohlédl.</p>
<p>„Řekl jsi to trochu zamotaně. Všechno je mnohem komplikovanější. Politika, státní zájmy, cíle Agentury, strategické zdroje surovin... Ale vlastně jo, Vinci, vystihl jsi to přesně.“</p>
<p><emphasis>„Puta!</emphasis> Kašlu na to!“</p>
<p>„Až to dokončíme.“ Kovář se zvedl a oznámil družstvu: „Střídáme Abramse.“</p>
<p>Dozbrojení muži a žena se přesunuli ke křižovatce. Byla, jako všechny, plná mrtvých a uprostřed se válely vozíky podzemní dráhy se zmasakrovanými cestujícími.</p>
<p>„Stát!“ zvedl JFK ruku.</p>
<p>Odevšad k nim doléhal ryk bitev. Zezdola, odkud přišli, seshora, kam se snažili dostat. Z vedlejších chodeb nepřijížděly další vozíky s mrtvými, byly vykolejené lidskými těly, ale z bočních průchodů se stále valily davy Adenových extremistů. Interdimenzionální džihád, paralelní apokalypsa, bazální armageddon, vítězství hyuaky nad duší i hmotou...</p>
<p>Cosi se změnilo. Kovář stál, obhlížel bojiště, naslouchal. Chvíli něco konzultoval s Abramsem a když se oba dohodli, zavelel:</p>
<p>„Zbylí chlapi se přeskupí do pětičlenných palebných týmů. Rozmístíme se na křižovatkách. Munice máme dost. Střílejte na všechno, co se pohne, nikdo z našich před námi není, takže splést se nemůžete.“</p>
<p>„Zbylí chlapi?“ optala se Villefortová Kováře.</p>
<p><emphasis>„Pardon, mademoiselle</emphasis>. Jmenuji vás chlapem a jste v mém družstvu.“</p>
<p>„Nejrychlejší změna pohlaví,“ poznamenal Vega.</p>
<p>„Vinci, ty až dostaneš rozum, tak se z toho radostí zase zblázníš.“</p>
<p>„Kováři, a co spodní patra? Tam odtud je střelba nejintenzivnější,“ namítl Abrams. „Sejmou nás zezadu.“</p>
<p>„Možná by nás chtěli sejmout zezadu,“ připustil Kovář, „ale podle toho hukotu jsem přesvědčenej, že tam teď maj’ dost vlastních problémů.“</p>
<p>„Nechápu,“ řekla Villefortová.</p>
<p>„Na koho zombálci střílej, když do mrtě vyhladili spodní patra? Přece jsme se stejnou cestou probíjeli nahoru a viděli jsme ty stovky mrtvých. Žádný živý. Takže, kdo to tam střílí? A to střílí na mrtvý?“</p>
<p>Abrams ho přerušil: „Pane, na spodních podlažích ani na fantómdromu nejsou už žádní Rangers nebo Delta borci. Konvoj i pěšáci se přidali k nám. Dole jsou tisíce fanatiků a míří sem. Ale slyšíte to? Pokud sem postupují davy zombálců, tak tohle ani náhodou nejsou vítězné salvy oslavujících jednotek.“</p>
<p>„Military divize nemá ani chlapa navíc,“ řekl Vega. „Všichni jsou na venkovní terase pátýho patra nebo mrtví. Zbylý terasy obsadili vychrtlíci.“</p>
<p>„Pár posledních mariňáků je ve von Wonderových laboratořích,“ podotkla Villefortová.</p>
<p>„Ať počítám, jak počítám, pořád nám jeden chlap schází,“ podotkl JFK.</p><empty-line /><p>„Bytewská,“ ozvalo se z reproduktorů po pátém patře. „Schází vám jeden chlap.“</p>
<p>„Nám schází spíš vyzbrojená divize,“ zakřičel Vega.</p>
<p>„Právě se k vám blíží. Potřebujeme nutně vaši pomoc, musíme co nejrychleji zajistit laboratoře. Ti parchanti se k nám prostřelují skalními bloky, cé čtyřkou.“</p>
<p>„K nám se blíží nějaká divize?“ řekl Abrams.</p>
<p>„Tak nějak.“</p>
<p>Bojový hřmot ze spodních pater zesiloval. Střelba byla intenzivnější a výkřiky postřelených či umírajících hojnější.</p>
<p>„Nepůjdeme jim naproti?“ zeptala se Villefortová.</p>
<p>JFK zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Tenhle kus patra vyčistíme do posledního vychrtlíka a zabezpečíme přístup k laboratořím z téhle strany, od pětapadesátky.“</p>
<p>„Ale mohli bychom těm novým dole pomoct, ne?“</p>
<p>„Jen bychom mu překáželi.“</p>
<p>„Mu? To nám neposílají divizi?“</p>
<p>„Posílají.“</p>
<p>Další exploze zahřměla tři sta metrů od nich. Posily zespoda se probily do pátého patra. Byla to raketa TOW, osvědčená střela pronikající betonem i pancířem. Křik raněných umlčel oheň. Hukot plamenů a oranžový jas dosahovaly ke křižovatce obsazené Kovářem a Abramsem. Plameny se blížily, žhnuly na dálku a dezinfikovaly prostor od mrtvých i živých.</p>
<p>Po chodbách prchaly stovky šílených zombálců. Z hyuaky smíšené se střelným prachem rázem vystřízlivěli. Už zběsile nestříleli, jen zběsile prchali.</p>
<p>Za nimi se řítila tornáda z plamenometu.</p>
<p>„Teprve teď pomůžeme,“ ukázal JFK na dav zombálců. „Vyrobte z nich ochranný násep.“</p>
<p>Šestnáct lidí, šestnáct rychlopalných zbraní, dva lehké kulomety, tři granátomety, stovky střel a ruční granáty. Zombálci se ocitli v bezvýchodné situaci. Z jedné strany šílené komando, z druhé Kovářovy jednotky. A nikdo bojovníkům Haruna Adena neulehčil ani náboj.</p>
<p>Během třiceti sekund padlo na čtyři sta útočníků. Mrtvoly se poskládaly na pár desítkách čtverečních metrů. Viditelnost v podzemí byla takřka nulová. Kouř, dým, plameny, vodní proudy ze stropních otvorů.</p>
<p>„Nestřílet!“ zvedl Kovář zbraň.</p>
<p>„Dobrej nápad, chlape,“ ozvalo se zpoza hradby mrtvých. Ozvalo se pár krátkých dávek a preventivní ogrilování mrtvol plamenometem. Co kdyby...</p><empty-line /><p>Na hromadu mrtvých vystoupil mytický válečník. Obrovská postava, mírně rozkročené nohy a v rukou hlaveň plamenometu. Na bocích zavěšené dvě em-šestnáctky, na opasku svazky granátů. Aby se neřeklo, vedle svazků granátů byly i dva devítimilimetrové Browningy. Kolem Boha války opalizoval sálající vzduch z plamenometů. Kolosální obrys v mihotavém okrovém dýmu připomínal spíše Golema než jakéhokoliv akčního hrdinu za posledních pět set let.</p>
<p>„Ahoj, Franku,“ zasalutoval dvěma prsty Kovář. „Že ses taky stavil.“</p>
<p>„Tohle je ta divize?“ šeptal kapitán Abrams.</p>
<p>„Víc než divize.“</p>
<p>„Pojď na mou hruď, negře! Ani nevíš, jak tě rád vidím!“ rozzářil se Vega.</p>
<p>„Taky tě rád vidím, <emphasis>amigo</emphasis>,“ sestoupil Boorman z hromady mrtvol. „Já myslel, že se válíš na ranči, honíš ženský a rajtuješ koně, nebo obráceně. A ty si tady hraješ na vojáčky. To bych do tebe neřek’, brácho.“</p>
<p>Přátelé se řachli pěstmi do pěstí. Villefortovou Boorman nepoplácal po ramenou, ani jí nenastavil pěst, ale políbil jí toliko ručku; zpocenou, zkrvavenou, nicméně byla to ručka komtesy. S tím nikdo nic nenadělal.</p>
<p>„Franku, kdyby se normální chlapi chovali jako kyborgové, to by byl bezva svět,“ pousmála se Villefortová, zvedla ruku a přitáhla si hlavu obra. Políbila jej na tvář.</p>
<p>„Kdyby se normální ženský chovaly jako androidky, to by teprve byl super svět,“ ozval se Kovář. Láska je láska.</p>
<p>„Takže po tom všem vítání bysme se mohli vrátit do akce, co říkáte?“ navrhl kapitán Abrams. Znal všechny zabijácké celebrity. Jestli někdo Boormana srovnával s divizí, pletl se. Než se divize pohne či opětuje střelbu, má určitou časovou prodlevu. To se Boormana netýkalo. Sám si vydával rozkazy a sám je plnil rychlostí tištěných sítí. Synapse v optických spojích mu fungovaly rychlostí světla.</p>
<p>„Myslím, že všichni jsou pro, kapitáne.“</p>
<p>„Abrams, seržante Boormane. Kapitán Abrams.“</p>
<p>„Těší mě, kapitáne. Přátelé mi říkají Frank. Nepřátelé hajzl, je to stejně dlouhé, ale radši mám Franka.“</p>
<p>„Je mi ctí, Franku,“ podal mu Abrams ruku. Frank stisk opětoval.</p>
<p>Chodbou něco prolétlo. Nebo neprolétlo, přehnalo se to. Nebo se to nepřehnalo. Zjevilo se to a vzápětí se to vytratilo. Hmatatelné <emphasis>déja vu</emphasis>.</p>
<p>„K zemi,“ zavelel JFK.</p>
<p>„Co to, <emphasis>coňo</emphasis>, bylo?“</p>
<p>„Vinci, můžeš hádat jen jednou. Jinak mě nasereš.“</p>
<p>„Takhle to blejsklo, když se nad El-Emejnem zjevil tvůj <emphasis>Super 99.“</emphasis></p>
<p>„Výborně. Takže někde blízko máme toho, jehož jméno se nesmí vyslovovat.“</p>
<p>„Myslíš zasranýho X-Hawka?“ ujistil se Vega.</p>
<p>„Jo. Přesně toho myslím.“</p>
<p>„Vás dva poslouchat, to je teda fakt o nervy,“ zaklepala si Andrea prsty o přilbu.</p>
<p>„Meditujeme,“ otočil se na ni Vega, „jestli sis toho nevšimla.“</p>
<p>„Ví někdo, odkud to šlo?“ ozval se Boorman. I on ležel na mrtvolách. Jedna věc byla jasná: boj, střelba, granáty, ranění a mrtví. Hraběti k účinné odezvě stačí mikroskopická částice z antihmoty, svazek tachyonů či jen minimální průnik magické energie.</p>
<p>X-Hawk byl odborník nejen na magii, ale i na technologii.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 27.: Voják a šlechtic</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Existoval jediný člověk, který ho dokázal trumfnout – profesor Carl Maria von Wonder. Což o sobě věděli.</p>
<p>O válce či o bitvě se v případě X-Hawkových útoků na podstatu vesmírů vůbec nedá mluvit. Planeta Dorova a její zpustošený vesmír, svět bez Slunce i všech ostatních hvězd, byla toho jedinečným důkazem.</p>
<p>„Šlo to odevšad,“ poznamenal Kovář. „Na tohle je X-Hawk mistr.“</p>
<p>„No, my taky zrovna nejsme žádní blbci,“ ozval se Abrams. „Nás je sedmnáct, čtyři budou hlídat každý přístup ke křižovatce a sedmnáctý to bude koordinovat z jednoho viditelného bodu, třeba odsud,“ ukryl se kapitán mezi vykolejený vagón a zřícený betonový překlad. „Odsud je rozhled na všechny strany,“ dodal.</p>
<p>Z čela mu vytryskl proud krve.</p>
<p>S hlavou se roztříštila i přilba.</p>
<p>Zombálci měli najednou moc štěstí.</p>
<p>„A co mám teď říct slušnýho?“ poznamenal Kovář a paží si otřel hledí přilby. Stál nejblíž. Krev a mozek si rozmazal ještě víc. „Všichni zůstanou ležet, kurva. To šlo od laboratoří.“ Villefortová sebrala z hlavy mrtvého kefiju a překulila se k Johnovi. Utřela mu hledí přilby i zbytky Abramse z ramen, krku a hrudi.</p>
<p>„Dík, komteso. Hrabě má zatím navrch.“</p>
<p>„Nech si kecy, lásko, a něco vymysli. Na průserový situace jsi přece profík.“</p>
<p>Kovář přikývl a bezděky ji pohladil po stehně.</p>
<p>„Tak jo. Jdu,“ řekl, sundal si přilbu, odložil zbraně a zvedl se.</p>
<p>Ruce držel vzhůru.</p>
<p>„Tohle jsem nemyslela,“ syčela Villefortová zespoda. „Pitomče...“</p>
<p>Vojáci mířili k laboratořím. Leželi za rozstřílenými těly, za železobetonovými konstrukcemi, za vykolejenými vozy. Zadržovali kašel z dýmu i nasládlého puchu, nesměli prozradit pozice. JFK kráčel do nitra nachově vířící substance. Purpurová mlha převalující se nad živými i mrtvými připomínala opar nad baskervillskými močály. Těla na podlaze vypadala jako politá kyselinou, rozpuštěné maso napůl slezlé z kostí, díry po vypálených očích. Táž substance, jen jinak koncentrovaná, zabila Abramse. Kovář věděl, co bylo jejím zdrojem. Neviděl ho, přesto cítil, s každým krokem... s úšklebkem se narovnal.</p>
<p>„Hrabě, odděláte mě hned, a nebo si něco v klidu proberem?“</p>
<p>„Vidím, příteli, že máte v oblibě filmy s výmluvným záporným hrdinou, že?“</p>
<p>Hlas zněl odnikud i odevšad. Mluvčí mohl být metr vzdálený nebo stát na druhém konci světa. Nedalo se to nijak poznat.</p>
<p>„Vidím, že vy také,“ odvětil Kovář.</p>
<p>„To nelze popřít. A ten nápad s rozhovorem, pomineme-li jeho neoriginálnost, se mi líbí.“</p>
<p>„Děkuji, pane.“</p>
<p>„Vidím, příteli, že od minula jste učinil viditelné pokroky.“</p>
<p>„Jaké?“</p>
<p>„Již vám nevadí, že vám říkám <emphasis>příteli</emphasis>.“</p>
<p>Vzdálené dunění bitev, sem tam osamělé výstřely. Největší interrealitní Agentura kolabovala. Nebylo možné ubránit tak rozsáhlý prostor proti čtyřiceti tisícům zdrogovaných a neustále dozbrojovaných fanatiků. Šest set civilistů v agenturním podzemí a sto padesát vojáků – to nevycházelo.</p>
<p>„Ne. Už mi to nevadí.“</p>
<p>V chodbě zavládlo ticho. Před Kovářem opalizovala nachová záře. Pohybovala se, nebo se to jen Kovářovi zdálo? Slyšel jen kapky potu dopadající se sykotem na rozžhavené hlavně. A zrychlený tlukot srdcí. Ten byl nejhlasitější, alespoň tak se to každému z majitelů srdcí zdálo.</p>
<p>„Hrabě, jste tady ještě?“ Kovář se snažil určit, kde se X-Hawk nachází. „Nebo vás tak překvapila zpráva o našem přátelství? Nebo jste to vzdal?“</p>
<p>„Johne, to jistě nemyslíte vážně. Možná jste si nevšiml, kdo vyhrává.“</p>
<p>Sinavý opar se zavlnil a vzápětí z něj jen pár kroků od Johna vystoupil Xaverius Hawk, pán Jestřábí Lhoty a vládce desítek světů. Temná přilba skrývající obličej, mocná zbroj stvořená na základě nejmodernějších nanotechnologií a černý plášť stvořený bůhví z čeho, ale magie v tom byla, stejně jako v dlouhé holi s lebkou na konci, kterou držel v ruce. Rubíny v jejích očích slabě zářily.</p>
<p>„Tak co, příteli, jste spokojený?“</p>
<p>„Nerad bych, abyste požadoval vrátit vstupné z toho vašeho představení.“</p>
<p>X-Hawk mávl holí po zohavených tělech kolem. Rubínové oči zaplanuly silněji a Kovář cítil, jak se mu zježily vlasy na zátylku.</p>
<p>Ta hůl se <emphasis>krmila</emphasis>. Vysávala duše zabitých, rozpouštěla je v sobě a měnila v magickou sílu, jež pomáhala hraběti krátkodobě vyrovnat deficit pramenící z nemagické podstaty reality.</p>
<p>„A co byste chtěl vrátit vy, abyste odešel spokojený?“</p>
<p>„To, co mi vždy patřilo, Johne.“</p>
<p>„Figurku Darth Vadera?“</p>
<p>X-Hawk si povzdychl: „Agenturu.“</p>
<p>„To bude těžší.“</p>
<p>„Stál jsem u jejího zrodu. Byl jsem tady v době, kdy se von Wonderovi podařilo přenést technologii hyperfantómů ze čtvrtého tisíciletí, a byl jsem zde i tehdy, když se v bazální realitě objevily mé dvě <emphasis>femme fatale</emphasis>, každá odjinud, každá uhrančivá. Čarodějka Asenat a komtesa de Villefort. Byly to úžasné časy, Johne. Ty si je nepamatuješ?“</p>
<p>„Já tenkrát chyběl. Měl jsem chřipku.“</p>
<p>„Paralelní světy v době prvního sladění hyperfantómů ležely před námi jak na jídelním táce, hochu. Stačilo vybírat.“</p>
<p>„Tak proč jste si nevybral jeden a nezůstal tam?“</p>
<p>„Já si vybral všechny. Agenturu k tomu. Sice to trvalo déle, než by se mi líbilo – ale už brzy bude moje.“</p>
<p>Kovář hleděl do temného hledí přilby. Pableskovaly v něm nachové jiskry.</p>
<p>„Aha,“ řekl Kovář. „A co vám z ní zbude, pokud v <emphasis>tomhle</emphasis> budete pokračovat?“</p>
<p>Hrabě X-Hawk učinil pohyb, jako by si chtěl promnout bradu, než mu došlo, že na jejím místě je jen černý kov. Zdálo se, že tenhle argument poprvé zvažuje.</p>
<p>„Připouštím, že v jistých ohledech je tato akce poněkud... neefektivní. A osudový rozhovor o existenci či neexistenci stovek paralelních světů jsem si také představoval jinak.“</p>
<p>„Já si naše další setkání také maloval jinými barvami. Ale nikde nevidím meč nebo aspoň bazuku.“</p>
<p>„Pořád stejný primitiv, že? Zabít se přece dá i myšlenkou.“</p>
<p>„Možná, ale tohle je lepší,“ řekl Kovář, vytáhl devítku zasunutou vzadu za opaskem a vystřílel do X-Hawka celý zásobník.</p>
<p>Hraběte to poněkud překvapilo. Až takhle přímé argumenty od Kováře hned na počátku vyjednávání nečekal. V rámci zásahů do pláště se trošku zaklonil. Kinetická energie čtrnácti devítimilimetrových projektilů s naříznutou špicí by smrtelníka odhodila o pět metrů. Každá jediná střela <emphasis>doom doom</emphasis> by z člověka vystřelila flák masa.</p>
<p>Temný lord se zapotácel.</p>
<p>„Zklamal jste mne, příteli,“ narovnal si plášť. „To bylo všechno?“</p>
<p>„Nemám další náboje.“</p>
<p>„To mne mrzí.“</p>
<p>„Mě víc.“</p>
<p>Hrabě z Jestřábí Lhoty věděl, že na něj míří dalších patnáct zbraní, Desert Eaglem počínaje a bazukou konče. To by vyžadovalo o něco více defenzivních mechanismů. Na druhou stranu si byl jistý, že střelci čekají, jak Kovář pořídí.</p>
<p>„Potřebujeme si promluvit,“ konstatoval X-Hawk. „V klidu. O samotě. Projednat situaci jako gentlemani.“</p>
<p>„Není na to místo.“</p>
<p>„To rád zařídím,“ opáčil hrabě a mávl holí. Purpurová mlha okolo se dala do pohybu, stahovala se k němu a vytvářela kouli. Stáli uvnitř.</p>
<p>„Tak tohle ne,“ zaznělo z reproduktorů. „S Kovářem budete komunikovat v bazálním vesmíru. Nedovolím sem průnik dalšího cizího světa.“</p>
<p>„Profesore, vás jsem se neptal.“ X-Hawk neprojevil žádné překvapení. „Buďte rád, že držíte aspoň těch pár posledních hyperfantómů pohromadě.“</p>
<p>„Hrabě, nejste zřejmě zcela informovaný,“ odvětil profesor.</p>
<p>„Což znamená, že jste blbej, Přilbo,“ přeložil Kovář.</p>
<p>„Oněch pár hyperfantómů mi, hrabě, umožní vytvořit improvizovaný portál mezi světy, říkejme tomu meziprostor. Jen tam se potkáte s Kovářem. A věřím, že nikdo si nepřeje komplikace. Nemám pravdu?“</p>
<p>„Jako vždy, profesore. Touto malou škodolibostí si však odrovnáte i poslední zbytky slapových sil,“ podotkl X-Hawk.</p>
<p>„To není vaše starost, X-Hawku. Já tady prostě nedovolím další vesmír.“</p>
<p>Oslovený se uklonil.</p>
<p>„Profesore, dovolíte?“ vstoupil do debaty Kovář. „Třeba by v rámci galantního vyjednávání mohlo pomoct tohle,“ a otočil se. Za ním z trosek vystoupily čtyři postavy. Měly ruce plné zbraní a po tělech munice jako na abalestinské hranici. „Co vy na to, hrabě?“</p>
<p>JFK stál na místě.</p>
<p>Po pravici se mu postavila Andrea de Villefort s neprůstřelnou vestou a uříznutými plesovými šaty. Měla dlouhé nohy a v rukou Desert Eagly.</p>
<p>Na opačné straně se tyčil Frank Boorman. Pokud by si někdo místo černé barvy jeho kůže domyslel modrou, měl by před sebou galaktického zabijáka Loba.</p>
<p>Vedle <emphasis>Loba</emphasis> Boormana se umístil sošný Jurij Kozlov, který Rusům evidentně chyběl v jednačtyřicátém, když je napadli nacisti. Kozlov by jistě rozmetal polovinu tankových divizí Wehrmachtu.</p>
<p>Na druhé straně velké pětky, vedle dlouhonohé komtesy, přešlapoval rančer Vincent Vega. Na hlavě neměl přilbu, ale klobouk. V rukou nedržel samopal, ale osvědčený lehký kulomet MG3.</p>
<p>X-Hawk uznale přikývl.</p>
<p>„Působivý nástup. Ctihodná komtesa, černý kyborg, španělský kovboj, evropský superman a slovanský bohatýr. Ale neměl bych zůstat pozadu,“ pozvedl ruku. Z purpurového oparu za ním se vynořilo dvacet stalkerů ozbrojených chladnými i palnými zbraněmi. „A abych neopomněl ženské pohlaví,“ pousmál se hrabě, „mám také jednu krásku.“</p>
<p>Po jeho boku se přilípla Nerix. Neměla minisukni jako Villefortová, ale tělo jí obepínala černá kombinéza. Prostor před sebou pozorovala studeným pohledem dravce a Villefortová se ušklíbla. Nerix stiskla rty. Holky se už pozdravily.</p>
<p>„Tak.“ X-Hawk klepl hrotem nekromantské hole o podlahu. „Demonstrace síly, základ každého civilizovaného vyjednávání. Můžeme začít.“</p>
<p>Zablesklo se a okolní svět zmizel.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 28.: Filosofie v bílém</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Vznášeli se v bezrozměrném, bílém meziprostoru. Žádnou podlahu pod sebou ani strop nad sebou, žádné stěny. Kovář si zkušeně našlápl. Neviditelná podlaha byla stabilní.</p>
<p>„Zajímavé,“ uznal hrabě. „Profesor je jediný člověk, po němž se mi bude stýskat.“</p>
<p>Villefortová se ušklíbla. JFK mlčel.</p>
<p>„Po vás samozřejmě také, komteso,“ hrabě se lehce uklonil.</p>
<p>Teď po svém pánu zase švihla pohledem Nerix.</p>
<p>JFK mlčel.</p>
<p>„Můžete mi, příteli z Jestřábí Lhoty, vysvětlit jednu věc?“ optala se Villefortová.</p>
<p>JFK mlčel.</p>
<p>„Komteso, vám vždycky.“</p>
<p>„Tohle má opravdu být vyjednávání o Agentuře? O budoucnosti stovek vesmírů?“</p>
<p>„Jistě. Sám pan Kovář si to přál.“</p>
<p>JFK mlčel.</p>
<p>„Takže by zde měly být rozhodující osobnosti z každé strany sporu, nemám pravdu?“</p>
<p>„Zajisté.“</p>
<p>„Co tu potom dělá ta anorektická děvka?“</p>
<p>„Dobrá otázka,“ přikývl JFK.</p>
<p>Nerix přimhouřila oči. Její hlas připomínal otrávený nůž.</p>
<p>„Tebe si ještě vychutnám, agente – a s tvou komtesou to skončím hned.“</p>
<p>Téměř nepostřehnutelný pohyb, rychlý jako blesk, kterým se Nerix objevila v ruce zbraň, pistole s dozadu prodlouženým závěrem...</p>
<p>A druhý, černý...</p>
<p>X-Hawk máchl rukou. Hůl zasáhla velitelku do prsou. Zapraskalo to. Nerix zachrčela a s vytřeštěnýma očima klesla na kolena. Hrabě na ni upřel studený pohled.</p>
<p>„Každý, kdo se nechá takhle vyprovokovat, dělá při vyjednávání jen ostudu. Komtesa má pravdu. Kliďte se mi z očí.“</p>
<p>Zvedl nohu a nakopl Nerix do boku, nenuceně, jako by odkopával z cesty prašivého psa. Velitelka přepadla na bok, snažila se postavit, zapřela se dlaněmi o podlahu – a byla pryč.</p>
<p>„Tak,“ hrabě učinil omluvné gesto. „Zrno je odděleno od plev, ale nechybí nám ještě někdo?“</p>
<p>„Ne,“ ozvalo se za ním.</p>
<p>Všichni se jako na povel otočili a současně pozdravili; žáci na počátku vyučování.</p>
<p>„Dobrý den, profesore.“</p>
<p>Von Wonder se přišoural blíž. Opíral se o hůl, obyčejný kus sukovitého dřeva, jaký člověk najde v každém lese. Zapíchl ji do podlahy a opřel se o ni.</p>
<p>„Dobře. Promluvíme si tedy o další existenci Agentury, kterou se vám, hrabě, podařilo geniálním strategickým tahem rozvrátit.“</p>
<p>„Děkuji, profesore,“ hrabě zopakoval úklonu, nicméně von Wonderův pohled mohl ve vřelosti soupeřit s láhví tekutého dusíku.</p>
<p>„Neděkujte. Oceňoval jsem provedení, ne vás.“</p>
<p>„I za toto děkuji.“</p>
<p>„Proč tady není Asenat? Tohle je i její záležitost.“</p>
<p>„Obávám se, profesore, že měla jiný názor,“ odvětila Andrea. „Dává přednost tomu, abychom se o sebe starali sami. Prý už nejsme děti. Ale má pro vás zprávu. Vzkazuje, že řeka mezi vámi je klidná. A také mi pro vás něco dala, ale předám vám to, až tu nebude tenhleten,“ ukázala komtesa bradou k pánovi z Jestřábí Lhoty.</p>
<p>„Proslulá Asenat ze všeho vycouvala dříve, než jsem se sem vydal. Prý to není její válka, řekla,“ pousmál se X-Hawk. „Statečná to žena.“</p>
<p>Carl Maria von Wonder neodpověděl. Dokonce se zdálo, že X-Hawkovu odpověď ani nevnímal. Andreina zpráva jej rozechvěla, ale ani JFK nedokázal rozpoznat, zda v dobrém, nebo zlém. Dvakrát se nadechl a obrátil pozornost zpět k hraběti.</p>
<p>„Dobrá. Jaké jsou vaše požadavky?“ zeptal se.</p>
<p>„Okamžitá a bezpodmínečná kapitulace,“ hrabě ta slova poválel na jazyku s rozkoší, jak doušek vybraného vína. „Vaše pozice je neudržitelná. Dolní patra jsou zničená. Na římsách a hlavní ploše se drží asi sto padesát mužů z Military divize, plus pár desítek civilistů v blízkosti laboratoří – s minimální výzbrojí, minimálním výcvikem a minimálními zkušenostmi. Mých zombálských <emphasis>kobylek</emphasis> zbývá přes dvacet tisíc. I kdyby každý z vašich lidí zvládl před svou pateticky zbytečnou smrtí zabít dvacet nepřátel, nebude to stačit.“</p>
<p>„Já s Vincentem a Kozlovem jsme jich vyřídili každý pětkrát tolik,“ podotkl Kovář. „Nemluvě o Frankovi, u toho musíte tyhle počty zdesateronásobit.“</p>
<p>Přesto věděl, že hrabě má pravdu. Dosud pro ně hrál moment překvapení, jenže s tím už teď je nejspíš konec.</p>
<p>Pěst se svírala ze všech stran. Za chvíli nebude kam ustoupit, kde manévrovat. Ustoupit není kam, za námi je Agentura...</p>
<p>„Dejme tomu,“ připustil von Wonder. „Ovšem kdybychom na tuto nabídku přistoupili, jak si takovou kapitulaci vlastně představujete? Myslím především, jak si ji představujete na <emphasis>své</emphasis> straně.“</p>
<p>„Správně,“ řekla Andrea. „Chcete nám namluvit, že když se přestaneme bránit, lusknete prsty a z těch vašich sjetých magorů budou fanoušci Matky Terezy?“</p>
<p>„To samozřejmě nikoliv. S profesorovou pomocí ale mohu otevřít stabilní portál do jedné z mých podpůrných realit. Dokážu evakuovat všechny osoby z laboratoří, možná i vojáky, pokud budou dost rychlí. A až se mí věrní válečníci vyřádí, zůstane mi relativně nepoškozené zařízení. Životy všech za hromadu trosek a krámů. Nabídka více než laskavá.“</p>
<p>„Vážně? A co potom?“ zeptal se Kovář.</p>
<p>„Potom?“</p>
<p>„Ještě sedmkrát vyslovíme <emphasis>potom</emphasis> a nastane konec světa. Takže po čtvrté: co potom?“</p>
<p>Hrabě přistoupil ke Kovářovi. Stál půl metru od něj a mlčel.</p>
<p>„Hrabě, oba víme, že Ženevská konvence je pro vás míň než toaletní papír. Ostatně, měl jsem možnost poznat to na vlastní kůži. Takže se ptám, pokud bychom se vzdali, co by nás čekalo potom?“</p>
<p>„Ach, <emphasis>tohle</emphasis> potom,“ X-Hawk naklonil hlavu stranou, v hlasu pobavení, nevinnost sama. „Inu, doufám, že pro mne budete pracovat. Budete dělat stále totéž, zabíjet, ničit, prostě budete dělat vše, co tolik milujete, jen za mnohem lepší mzdu. No a ti ostatní? Uvidíme.“</p>
<p>JFK se ušklíbl. Dokázal si s barvitými detaily představit celou spoustu <emphasis>uvidíme</emphasis>. Pokusné laboratoře. Obětní oltáře. Nerixin sadistický Disneyland. Výrobna stalkerů. Žrádlo pro koně. A to nepochyboval, že nejlepší vyhlídky mu jistě unikly, v určitých oblastech neměl dost rozvinutou fantazii.</p>
<p>„To není kapitulace, ale sebevražda. Proč rovnou nenabídnete provaz nebo kulku do týla. Nikdo, kdo vás zná, na to nepřistoupí. To radši boj do posledního náboje.“</p>
<p>„To třeba platí pro vás, umíněnce. Ale co lidé v laboratořích? Sekretářky, asistentky, pomocné síly. Je jich tam tolik a tak chtějí žít. Chcete rozhodnout i o jejich smrti, když jim nabízím velkorysé milosrdenství? A já prý jsem netvor...“</p>
<p>Kovářovi se krev valila do tváře. Zalitoval, že nemá munici, granát nebo aspoň kus klacku, aby vyjednávání povznesl na patřičnou úroveň.</p>
<p>Profesorův důrazný hlas ho předešel.</p>
<p>„Většinu těch lidí, o nichž mluvíte, znám osobně. A nejspíš to nebudete schopen ani pochopit, ale jejich věrnost nelze koupit. Nemusí umět střílet nebo zabíjet, ale jsou stejně stateční. Nenajdete mezi nimi jediného, kdo by váš návrh přijal. Byl bych ochoten uvažovat o přesunu na jinou neutrální realitu.“</p>
<p>„Abyste tam začali znovu a dál se mi pletli do cesty? Tak milosrdný skutečně nejsem. Skončíte tady, vy všichni. Můžete se jen rozhodnout, jak. Se mnou máte alespoň naději. Beze mě...“</p>
<p>„Bez vás máme čest,“ přerušila ho Villefortová. „Můžeme se na sebe kdekoli, i v té poslední realitě, podívat do zrcadla, aniž bychom museli strkat ksichty pod masky.“</p>
<p>„Do jakého zrcadla se budete dívat? Vy skončíte rozstřílení na kusy. Znáte Nietzscheho? Byl to váš člověk, Kováři, z vašeho světa, jenž tak zřetelně definoval problém, kterému teď čelíte.,Přeložíme-li těžiště života <emphasis>nikoli</emphasis> do života, nýbrž do <emphasis>onoho světa</emphasis> (tím myslel paralelní vesmíry), <emphasis>do Ničeho</emphasis>, – vzali jsme životu těžiště vůbec. Veliká lež osobní nesmrtelnosti ničí všechnu rozumnost, všechnu přirozenost pudu – všechno, co je v instinktech blahodárného, co v nich podporuje život, zaručuje budoucnost, budí nyní nedůvěru. Žíti <emphasis>tak</emphasis>, že už nemá <emphasis>smyslu</emphasis> žít, to se teď stává <emphasis>smyslem</emphasis> života.“</p>
<p>„Takže podle vás a vašeho kámoše nemá smysl žít?“ shrnul JFK filozofickou přednášku. „Proč nám potom nabízíte kapitulaci?“</p>
<p>„Řekněme z osobní velkorysosti. A pravděpodobně by se ta otázka dala položit jinak, ale v hrubých obrysech jste to trefil, příteli. Pro vás a tento vesmír nemá cenu žít. Proto ho přebírám já. A všichni přece dobře víte, jak obscénně důvěrný vztah mám k porobeným světům.“</p>
<p>„Víte co, hrabě?“ zamyslel se Kovář. „Jděte už s těma kecama do hajzlu. Já vám ocituju spoustu lidí, co zařvali v zájmu lepších zítřků. A magory, co to vyvolali, jsme měli taky. Jste další z nich. Možná nás zvládnete pobít, ale s Agenturou se můžete rozloučit. Dostanete leda tak velkou haldu trosek. Kdo chce moc, má hovno.“</p>
<p>„Kde ses učil takhle vyjednávat?“ otočila se na něj Villefortová.</p>
<p>„Na Borech. To byl takový klášter.“</p>
<p>X-Hawk zaťukal holí o neexistující podlahu.</p>
<p>„Nuže, vynecháme-li zdroje Kovářových filosofických znalostí, máme tu zřejmě první hlas pro kolektivní sebevraždu. Připojí se někdo?“</p>
<p>„To nemyslíte vážně!“ Andrea se rozesmála podruhé. „Snad jste skutečně nevěřil, že vám někdo na tu nabídku kývne?“</p>
<p>„Přirozeně bych dal přednost životu, ale některé věci život jednotlivce přesahují. Agenturu dostat nesmíte. Navíc, jako fyzik vím, že nic nelze naprosto zničit. Pokaždé něco přetrvá nebo něco nového vznikne. Takže bych to spíše než zničení nazval <emphasis>restart</emphasis>. I když zřejmě bez nás.“</p>
<p>„Zdá se, že nechápete význam slova <emphasis>restart</emphasis>. To jsem zde jediný, koho zajímá budoucnost Agentury?“ rozhlédl se X-Hawk téměř nevěřícně. „Jde o vaši celoživotní práci!“</p>
<p>„Hlasování je jasný,“ uťal to JFK „Tři ku jedné. Myslím, že je po jednání.“</p>
<p>„Kováři, tušíte, co jste vybral sobě i všem ostatním? Nezbyla ve vás ani kapka křesťanské lásky k bližnímu?“</p>
<p>„Tohle všechno je <emphasis>vaše</emphasis> dílo, ty tisíce mrtvých, a teď se oháníte křesťanstvím?“ Kovář pozvedl ruku. „<emphasis>Kohopak</emphasis> popírá křesťanství? <emphasis>Čemu</emphasis> říká ,svět‘? Tomu, že je člověk vojínem, že je soudcem, že je vlastencem; že se brání, že dbá své cti; že usiluje o svůj prospěch; že je <emphasis>hrdý</emphasis>... Každá praxe každého okamžiku, každý instinkt, každé <emphasis>uskutečňující</emphasis> se hodnocení je dnes protikřesťanské: jakou <emphasis>zrůdou falešnosti</emphasis> asi je moderní člověk, že se přesto <emphasis>nestydí</emphasis> zvát se ještě křesťanem!“ řekl Kovář. „Nietzsche, váš člověk.“</p>
<p>„Johne?“ hlesla Villefortová.</p>
<p>„No co,“ JFK pokrčil rameny. „Chodil jsem náhodou s jednou studentkou filozofie. Dávno před tebou, komteso.“</p>
<p>„Poslouchejte, blázni! Vás všechny, jak tady stojíte, zaměstnám. Zahrnu vás penězi, o kterých se vám nesnilo. A byli byste větší bozi než nyní.“</p>
<p>„Mně stačí být bohem, co jsem,“ odvětil Carl Maria von Wonder a obrátil se k X-Hawkovi zády. „I tak si říkám, jestli v rukou nemáme větší moc, než nám patří.“</p>
<p>„Samozřejmě, že máte! Ta totiž patří pouze mně.“</p>
<p>„Což jest ta nejhorší varianta,“ ukončil hovor von Wonder. Pohlédl na přátele a kývl hlavou. „Vracíme se domů, děti.“</p>
<p>Mávl holí a bílý svět zmizel.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 29.: Opět ve zbrani</strong></p><empty-line /><p>Zjevili se v galerii Piétera Brueghela.</p>
<p>Kolem nich se rozprostírala živá plátna <emphasis>Pád andělů</emphasis> a <emphasis>Trumf smrti</emphasis>. Brutální díla visela na průčelí galerie poslední knihy Nového zákona. Chaos, mrtví, ranění. Apokalypsa.</p>
<p>Největší z ruských bohatýrů, Jurij Kozlov, křičel:</p>
<p><emphasis>„Ubegajtě! My s renžersami zaděržajem ety gyjuakaky!“</emphasis></p>
<p>„Juriji, jakmile projdou portálem, zavíráme bránu. Zevnitř!“ řval JFK. „Ty zůstaneš venku. Budeš mít tuny munice a patnáct chlapů. Proti vám tisíc zfetovanejch zombálců.“</p>
<p><emphasis>„Nam nužno million patronov, eto chvatit. I vy issjaknitě za professorom!“</emphasis></p>
<p>„Házejte sumky a pásy a všechno, co máte, před áčko pětapadesátku!“ otočil se Kovář na lidi v laboratoři.</p>
<p>„Zůstane nám tady pak něco?“ ozval se Boorman, svírající von Wondera v podpaží. Měl kolem něj omotaný kus vlastní neprůstřelné vesty.</p>
<p>Odpověděl profesor: „Rustová nás stačila předzásobit při prvním průniku El-Emejnu.“</p>
<p>„Kristýna žije?“ ožil Boorman a v nadšení roztáhl paže. A neprůstřelnou vestu.</p>
<p><emphasis>Tluop...</emphasis></p>
<p>Kyborg ucítil, jak to profesorem škublo.</p>
<p>„Profesore? Andreo!“ zařval Boorman. „Profesor to schytal!“</p>
<p>Syčivý, výrazný zvuk.</p>
<p>„Kam?“</p>
<p>„Do hrudi. Vykašlává krev. Z rány teče moc zpěněná krev...“</p>
<p>Krev byla jasnější než červánky. Profesor dýchavičně lapal po každé molekule vzduchu. Boorman vnímal ostrou bolest, s kterou von Wonder překonával každý nádech.</p>
<p>„Andreo, modrají mu rty.“</p>
<p>„A prsty,“ ozvala se v mikroportu Villefortová.</p>
<p>„Taky!“</p>
<p>„Franku, na bránu ser. Pošleme tě ven, až dáme dohromady profesůrka. Kryj nás, ať se sem nedostanou další. Je jich tady mraky, hajzlů. Kozlove, je to na vás!“</p>
<p><emphasis>„Spasibo, děvuška,“</emphasis> řekl Jurij Kozlov. Střílel.</p>
<p>Pětapadesátka se zavírala, zombálců přibývalo. Kozlov střílel. Fanatici se snažili procpat do laboratoří v co největším počtu a s co nejmenším počtem raněných. Kozlov přebil a zase střílel. Brána zapadla do štěrbin v železobetonu. Dunivý zvuk zachvěl laboratoří.</p>
<p>Patnáct chlapů versus tisíc zfetovaných zombálců...</p><empty-line /><p>„Andreo?“ sklonil se Boorman. „Mám mu dát umělý dýchání?“</p>
<p>„Jako že bys mu definitivně roztrh’ plíce?“</p>
<p>Boorman mlčel. Von Wonder dýchal hůř.</p>
<p>„Promiň, “ řekla Villefortová Boormanovi. Držela profesora za zápěstí: „Moc rychlý a moc slabý puls. Franku, sežeň kyslíkovou masku. Potřebujeme bandáž, náplasti... Vidíš u hasičáků tu skříň s červeným křížem?“</p>
<p>„Kdo vás bude chránit?“</p>
<p>„Já,“ ozval se v mikroportu JFK z vrcholu slavkovské skulptury, třicet metrů odsud. Stál na hromadě mrtvol a před sebou měl dýmající palebné pole.</p>
<p>„My jsme tady taky,“ zakřičela Bytewská. Stála za šestibokými krystaly čediče. Za nimi se tyčil von Wonderův velín. Kolem ležely desítky mrtvých <emphasis>dívek</emphasis> z laboratoří.</p>
<p>V neustávajícím hřmotu a střelbě pobíhalo po laboratořích na čtyři sta sjetých magorů. Bytewská odhodila prázdné Jericho a sáhla pro nabitý AK 47. Měla tři zásobníky. Devadesát hezkých a průrazných nábojů. Major krátkými dávkami ztenčovala davy fanatiků. Kovář je odnaproti ostřeloval em-šestnáctkou jak při střílení kvokajících 3D slepic. Jednou byli zombálci dál, jindy blíž, někdy poskakovali mezi ztuhlými skulpturami, jindy se řítili volným prostorem. Někteří při zásahu zakdákali, jiní jen kvokli.</p>
<p>Do toho všeho <emphasis>brajglu</emphasis> vkráčel vyzbrojený bitevní kyborg. Vydal se pro poklad, na cestu tam a zase zpátky. Šel pro bílou skříň s červeným křížem.</p>
<p>Kráčející tank souvisle střílel.</p>
<p>„Kováři?“</p>
<p>„Vidím. Kryju ho na desíti.“</p>
<p>„Mám výřez na sedmi až devíti.“</p>
<p>Boormanovi bylo fuk, jestli ho zasáhne přátelská či nepřátelská palba. Dvacet metrů před sebou měl záchranu pro profesora. Vedle skříně se červenala bedna se stočenou hadicí.</p>
<p>Boorman došel k cíli. Otočil se na Andreu a ta kývla. Odhodil zbraně, uchopil skříň za boky a vyrval ji z podlahy. Táhl za sebou hadice napojené na hydrant. Vlekl na plecích celé záchranářské monstrum. V jedné ruce svíral hadici a tlakem vody srážel všechno a všechny, kdož se zrovna neskrývali za ztuhlými portály. Druhou rukou svíral popruhy skříně.</p>
<p>Situace na bojišti byla nepřehledná a Boormanovy gejzíry stávající chaos dovršily. Do palby Kováře, Bytewské, Villefortové a jejich lidí odpovídali zombálci ohňostrojem z ákáček, em-šestnáctek a erpégéček. Házeli granáty jako na <emphasis>pétanque</emphasis>, všude to bouchalo a hořelo a kyborg nyní řečený Vodnář se prodíral kupředu.</p>
<p>Bytewská přerušila palbu.</p>
<p>„Co se děje, majore?“ houkl do mikroportu Kovář.</p>
<p>„Dejte mi půl minuty, minutu. Já se vrátím.“</p>
<p>„Padám taky jinam, abych měl lepší výhled.“</p>
<p>„Tak jsem to nemyslela. Jen já jdu ven!“</p>
<p>„Fajn, šéfová. Ale vraťte se, protože <emphasis>Show Must Go On!“</emphasis> Kovářův hlas se ztrácel na pozadí třaskajících explozí. „Stihnete to do minuty?“</p>
<p>„Maximálně do dvou!“ zakřičela Bytewská. Potřebovala vydat pár rozkazů a signálů, z očí do očí. Potřebovala cosi osobně zařídit.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 30.: Komando v bílém</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Wonder nesmí zemřít, ať to bude stát cokoli... Kohokoli.</p>
<p>Bytewská se rozhodla zmobilizovat největší přítomnou posilu: naštvané ženské. V Oddělení pro potíraní interrealitního pašování pro jistotu budovala i ženskou domobranu. Tým <emphasis>Women’s Specials</emphasis> byla dobře vypiplaná úderná síla.</p>
<p>Ženy střílejí rády, což je dokázáno mnoha výzkumy, a pokud někdo ohrožuje jejich nejbližší, zabíjejí s o to větší vervou. Což je zase fakt potvrzený nejen z armádních výzkumů, ale i z údajů speciálních sil libovolného politického či regionálního uskupení.</p>
<p>Chlapi v pátém patře byli buď mrtví, nebo jich pár posledních svádělo boj na terasách se stále přibývajícími zombálci. Abramsova jednotka před branami se snažila přežít ztracený boj proti stonásobnému počtu nepřátel.</p>
<p>Bytewská měla k dispozici desítky děvčat a mladých paní z laboratoří, z pokusných tenzí, z vrchních pater CERNu, interdimenzionálních inženýrek, manipulátorek s antihmotou nebo slečen pracujících se zbytkovými hyperfantómy. Všechny holky prošly odpovídajícími přijímacími testy a Bytewská s nimi průběžně pracovala. Ony jí věřily. Každý téhle svérázné šéfce musel věřit: <emphasis>Když svou rodinu, své dítě či sebe neochráním sama, tak kdo? Jen já a všechny ženský ve stejný situaci! Tečka.</emphasis></p>
<p>Většina z nich měla v Agentuře muže či děti a v sobě zakódované jasné poselství<emphasis>:</emphasis> Sloužit Agentuře. To nebyla blábolivá propaganda, kterou se podařilo díky bulvárním pisálkům vnutit primitivům a stále se množícím pseudohumanistům po celém metauniverzu. Cena lidského života, zejména dětského, měla pro Bytewské holky absolutní hodnotu. Byly si jasně vědomy, že všeho dosáhnou jen díky Agentuře a svému odhodlání.</p>
<p>Major Bytewská zavelela do mikroportu: „Děvčata, sraz za slavkovským a terakotovým portálem. Kam to má která nejblíž. Posbírejte zbraně a náboje, a když už je budete mít, tak s nimi nešetřete. Cestou na seřadiště zastřelte každýho čmouda, na kterýho narazíte. A bacha na raněný! Ti zbabělci prosej o milost, brečej, ukazujou fotky rodiny – a pak vás sejmou zezadu. Vystřílejte jim mozky. Střílejte jim do ksichtů nebo do srdce, stejně jako oni střílejí vaše děti.“</p>
<p>„Někdy mluvíte fakt rozumně, ženská, jste dobrá!“ spíše pro sebe podotkl Kovář, jenže Bytewská ho ve sluchátkách zaslechla i tak.</p>
<p>„Vy taky nejste špatnej chlap. Rozum radši nezmiňuju.“</p>
<p>„Dík.“</p>
<p>Ženy a dívky se dostavily. Základy střílení, rozborku a sborku zbraní, vyhazování zásobníků a přebíjení měly za sebou stokrát, učily se to v mateřských školkách, v šatnách a na hřištích. Totéž učily děti, s plastovými em-šestnáctkami<emphasis>. Přežít!</emphasis></p>
<p>Komando <emphasis>Women’s Specials</emphasis> se dostavilo s módními doplňky stylu <emphasis>Military beutiful;</emphasis> nábojové pásy, zásobníky a nejúčinnější zbraně, co sebraly na probíhající módní přehlídce Krve a Zmaru.</p><empty-line /><p>Pro zombálce započala velká tučná zabíjačka. Bojovníci z El-Emejnu měli smůlu, že neznali klasické americké komiksy. Střílející <emphasis>holky</emphasis> si to možná pamatovaly z dětství, ale už jen ta prostá idea: <emphasis>postavit se samy za sebe a vykydlit zhulený kretény s Kalašnikovy, co nikdy nedělali nic jiného, než masakrovali nevinné,</emphasis> to byla pro ženské motivace jak řemen.</p>
<p>Slečny a mladé paní se řítily mezi klikatými průchody portálů, některé se jako stromové víly přesouvaly po povrchu rozeklaných průniků, další se pohybovaly po stropě, po zavěšených svítidlech, a všechny střílely na všechno, co se hýbalo. Opožděné mouchy či komáři to odnesli společně se zombálci.</p>
<p><emphasis>W’s Specials</emphasis> střílely na vše s výjimkou bílé skříně s červeným křížem. Kuchařky trefovaly zombálce rovnou do hlav. <emphasis>Mlask</emphasis>. Zdravotnice se ukrývaly mezi mrtvými kolegyněmi a zombálci. Z kusů těl si vytvářely bunkry a z vybudovaných kulometných hnízd se ozývala účinná střelba.</p>
<p><emphasis>Mlask, mlask...</emphasis></p>
<p>A do toho všeho červenobíločerného šílenství Boormanovo vodní dělo; krev, vnitřnosti, voda, kusy těl, krev, mozky, voda, končetiny, krev, voda, hlavy... Takhle to šlo do okamžiku, než se Boorman oderval od hydrantu a hadice splaskla.</p>
<p>„A konec,“ hlesla zrzka s řasami delšími než vzrostlé bambusy.</p>
<p>„Do toho kina nepůjdeme,“ vzlykla vedle ní Madona a vztyčila se z hromady mrtvol. Zavřela oči a vystřílela celý zásobník tam, kde se nacházelo dvacet čmoudů. Dostala jich jedenáct. Vychrtlíci byli překvapeni palbou z nečekaného úhlu.</p>
<p>Jeden z nich ji ovšem bezpečně skolil. <emphasis>Fox on the Run.</emphasis></p>
<p>„Urrá!“ zaječel střelec a pozvedl ruku s Kalašnikovem.</p>
<p>„Urrá!“ odvětili soukmenovci.</p>
<p>„Urrá?“ zaječela zrzka se rty připomínajícími banány napíchané botoxem. „Táhni do prdele, zmrde vyjebanej.“ Betty do něj vystřílela asi polovinu nábojů, co zbyly po bitvě u Kurska. „A tohle je za Madonu,“ vypálila další krátkou. První sekla vraha Madony jen po ksichtu, drsnější olíznutí od naštvané holky. Po olíznutí se vztyčil, aby opětoval palbu, a druhá letka <emphasis>doom doom</emphasis> mu upálila kebuli u ohryzku. Nad trupem se rozlétla šedorudá tříšť.</p>
<p>„Betty, na zem,“ zakřičela Bytewská. Na dívčin palpost se snesl přívalový déšť oceli.</p>
<p>„Všechny ostatní, teď je máte jak na podnose!“ zavelela major do mikroportu. „Jediné, co musíme zajistit, je přesun Boormana k Villefortové. Všechno kolem pobijte!“</p>
<p>Namísto „Madam, ano, madam!“ se rozburácelo na šedesát zbraní.</p>
<p>Bytewská si všimla, co před chvílí okomentovala Madona...</p>
<p>... ž<emphasis>e do kina s Boormanem nepůjde nikdo.</emphasis></p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 31.: Aerosol</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Boorman se sunul kupředu, zdravotní jednotku na zádech.</p>
<p>Zadýchával se. Z úst mu vytékala krev. Ve zmasakrovaném obličeji byly jakž takž vidět oči. Zatím živé.</p>
<p>Splasklá hadice se za kyborgem táhla jak přejetý had, ale tím, že z ní už nestříkala očisťující voda, bylo zřetelné, že Boorman je prostřílený jako cedník. Klasické přirovnání ze starých rodokapsů sedělo, přiléhavěji se ty proudy krve nedaly popsat.</p>
<p>„Franku!“ zakřičela Bytewská a vyskočila z úkrytu.</p>
<p>Prvořadým úkolem a povoláním bitevních holek bylo dostat Boormana k von Wonderovi. Vega střílející po boku Villefortové vytáhl z hromady trosek lano, uřízl jej na potřebnou délku a švihl jím. Byl to desperádo tělem i duší. Improvizovaný bič měl pět metrů a na jeho konci se ocitly svázané nohy Bytewské. Ta sebou plácla do kaluže biohumusu.</p>
<p>„Vego, co to je, sakra?“</p>
<p>„Musíme vás dostat do bezpečí. Jestli to někdo má přežít, tak vy,“ tahal Vega s Villefortovou za jeden provaz. „Vy a profesor.“</p>
<p>Bytewská klela, nicméně byla v úkrytu.</p>
<p>„Jak je šéfový?“ křičel Kovář do mikroportu.</p>
<p>„Máme ji.“</p>
<p>„Jak daleko jste od Boormana?“ hlesla Bytewská.</p>
<p>„Dvacet metrů.“</p>
<p>„Za chvíli jsem u něj,“ řekl JFK.</p>
<p>„Kováři, nechám to na vás,“ vrtěla hlavou Bytewská.</p>
<p>Prostranstvím laboratoří zaduněla další exploze.</p>
<p>„Co je tohle<emphasis>, puta</emphasis>, za subwoofer?“ otáčel se Vega.</p>
<p>Nebylo to nic, co by pocházelo z bazuky či svazku granátů. Bassreflex rezonoval horninami, vrstvami železobetonu i lidskými těly, mrtvými, živými, všechno jedno.</p>
<p>„Probourali se sem skálou. Přes sto metrů, na sever. Brána třiapadesátka.“</p>
<p>„Dobrý. Teda, špatný.“</p>
<p>„Franka sem nedostaneme. Z tý díry se sem valí stovky dalších.“</p>
<p>„Vidíš našeho přítele?“</p>
<p>„Lord Helma neukázal ani ponožky.“</p>
<p>„Ta přilba přece musí být vidět na kilometry,“ podotkla Bytewská.</p>
<p>„Sorry, šéfová, ale stačí kus hadru na palici a vidíme hovno.“</p>
<p>„Dobře, Vinci. Zadržte ty parchanty v koordinaci s mariňákama. Přivolejte si jich pár z teras, na můj rozkaz. Hodí se každá vteřina. Johne, přitáhněte Boormana.“</p>
<p>„Odrazit sto zombálců a přivléct Boormana s navlečenou skříní uprostřed křížové palby? Úkol pro děti,“ potvrdil Vega rozkazy.</p>
<p>„Šéfová, můžu ještě?“ optal se Kovář.</p>
<p>Bytewská na něj pohlédla. Byla už taky hodně unavená.</p>
<p>„Potřebuji vaše šikulky.“</p>
<p>Bytewská se pozvedla a mávla rukou na šikulky. Dostala to do boku a do ramene.</p>
<p>„Předávám velení akce Kovářovi,“ hlesla do portu. V tom rameni to byla tepna. Kolem sebe měla jasně červenou auru. Krev z ní stříkala v rytmu srdečního pulsu.</p>
<p>„Andreo, potřebuju pomoct!“</p>
<p>JFK ovázal Bytewské rameno. Improvizovaný obvaz z rukávu mrtvého mariňáka utáhl. Prsty stlačil tepnu. Villefortová přiběhla s dvěma zdravotnicemi. Obě k šéfce přiklekly, Thelma se vyměnila s Kovářem a tlačila na ránu. Druhá, Carol, odložila em-šestnáctku a otevřela příruční lékárničku.</p>
<p>„Co ta druhá rána? V boku?“</p>
<p>„Nejdřív to krvácení,“ řekla Thelma.</p>
<p>„Promiňte.“</p>
<p>Kovář se otočil, vyhlédl zpoza zkamenělého průniku a s Andreou rozstříleli další skupinku útočníků. Carol s Thelmou opřeli Bytewskou o skálu, aby měla ránu výš než srdce. Villefortová vystřílela další zásobník, přebila a znova se připojila ke Kovářovi. Pořád ale sledovala dění u Bytewské. Carol vytáhla z lékárničky šití. Thelma čekala na pokyn.</p>
<p>„Jdu k nim,“ řekla Villerfortová. Kovář ani nepootočil hlavu a kývl. Thelma už svírala tlakový bod, kde arterie probíhá blízko kosti. Carol se dala do šití rány.</p>
<p>„Vypadá to dobře,“ podívala se po chvíli na sešitou ránu Bytewská. Usmála se na Carol a Thelmu. „Děkuji.“</p>
<p>„Jak to vypadá?“ zakřičel Kovář z palpostu.</p>
<p>„Vypadá to dobře!“ zakřičela Villefortová.</p>
<p>„Běžím pro Boormana!“</p>
<p>„Počkej! A co Vega?“</p>
<p>„Vega už zmizel k mariňákům, támhle naproti.“</p>
<p>Villefortová se rozhlédla. Chtěla něco poznamenat, ale jen mávla zbraní.</p>
<p>„Klid, komteso. Teď podporujte toho šílence v poli.“</p>
<p>„Nepředala jste náhodou tomu šílenci velení, madam?“</p>
<p>„To bylo pro jeho ego. On ale teď potřebuje podporu,“ pousmála se Bytewská. Nebylo jí do smíchu, vlastně si jen povzdychla. „Od koho ji má mít, ten silnej, sebevědomej macho, než od nás, slabejch ženskejch?“</p>
<p>„Jste dobrá,“ řekla jí komtesa. „Nejdřív ale musíme zachránit velín. <emphasis>Macho</emphasis> se o sebe postará. Zatím se loučím, majore,“ odskočila si komtesa do inferna.</p>
<p>Přesně cílené, krátké dávky, efektivní způsob zabíjení. Popisovat kadenci střelby, cinkající žhavé nábojnice, křižující se linie střelby, vybuchující mozky, tříštící se hrudní koše a měkké vnitřnosti obětí by jen narušilo dosud dokumentárně podaný, seriózní popis vzestupu Zla. Během dvou minut v kouři a explozích zorganizovala Villefortová s prostorovými mariňáky efektivní jednotku. Musí s nimi udržet von Wonderův fantómový velín.</p>
<p>Bytewská z lůžka koordinovala naštvaný holky.</p>
<p>„Ano, šéfová,“ ozvala se Elisabeth. „Kryjeme plac kolem Boormana od pětačtyřiceti do sto osmdesáti. Snad to tam dost vykydlíme.“</p>
<p>JFK kličkoval přes palebné pole. První střelu dostal do ramene, do vesty, druhá mu na spánku rozsekla přilbu a třetí zazvonila o strukturu průniku do ledové Prahy.</p>
<p>Další chladná hra.</p>
<p>Utíkal dál.</p>
<p>Slyšel všechno. Letní bouři nad pšeničným polem, dunění hromů. Viděl všechno. Klikyháky blesků, svítící stopy raket řítících se skalnatou oblohu. Vše se prolínalo.</p>
<p>Holky desetinu sekundy čekaly, odkud přijde první výstřel. A poslaly tam obsah zásobníků. Další přebily a zahájily preventivní úder do míst, odkud by Kovář mohl schytat další žihadla. <emphasis>W’s Specials</emphasis> střílely z různých úhlů, měnily palposty, přemisťovaly se po krystalech a soustředily zhoubné protiúdery na plivající ohniska nepřátelských zbraní. Netrvalo dlouho a zpoza úkrytů protivníků vytékala krev a po částech vypadávali zombálci.</p>
<p>Kovář se zastavil. Konečně ho zahlédl. Zvedl ruku...</p>
<p>„Franku! Franku, do prdele, slyšíš mě?“</p>
<p>Byl u něj.</p>
<p>Černé oči v černé spálené tváři se k němu obrátily. Mrkly.</p>
<p>„Fajn, kámo. Drž se, Franku. A nezavírej oči, do hajzlu, nezavírej ty oči!“</p>
<p>„Profesor?“</p>
<p>„Je v cajku. Čeká na tebe, borče. Jo, zachránil’s ho.“</p>
<p>Z Boormana vytryskly další litry vazké, rychle tuhnoucí tekutiny, jeho <emphasis>krve.</emphasis> V otevřených ranách způsobených zásahy ze samopalů, kulometů, automatických pušek, vrtulníkových gatlingových kulometů a řízených střel země-země se chvěla změť tuhé syntetické tkáně a rozbité rozlámané kosterní šasi ze super odolných slitin.</p>
<p>„Musíš zůstat vzhůru, brácho. Podvážu tě lanama a za pár vteřin seš mezi svejma. Franku, tolik mladejch koček v minisukních jsi zespoda ještě neviděl... A nespi, sakra, nespi!“ profackoval ho Kovář. Boorman vydávil další krev s hleny. Kovář mu upevnil ramena do hadice a konec mrštil, co to šlo nejdál.</p>
<p>„Jedem!“</p>
<p>Přikrčený pomáhal Frankovi, nad nimi svištěl holčičí ochranný deštník.</p>
<p>„Jsme tady, Franku! Hele, vidíš ty roštěnky?“</p>
<p>Frank Boorman neviděl nic. Jeho tělo by se možná dalo opravit, ale to, co jej dělalo tak lidským, byl mozek...</p>
<p>Holky brečely. Betty nejvíc.</p>
<p>JFK mu sevřel hlavu do dlaní a pozvedl ji.</p>
<p>„Franku, řekni mi, do hajzlu, že mě aspoň slyšíš?“</p>
<p>Boorman neodpovídal.</p>
<p>„Franku, ne,“ vrtěl hlavou Kovář „Ještě ne, proboha...“</p>
<p>Frank ani Bůh ho nevyslyšeli.</p>
<p>„Kde seš, kurva, Bože, když tě lidi nejvíc potřebujou?“ zašeptal Kovář.</p>
<p>Bůh neodpověděl.</p><empty-line /><p>„Nechte mu ty lana. Musíme ho odvléct dál.“</p>
<p>„O co vám jde, Johne?“ ozvala se Bytewská. „Už takhle to je...“</p>
<p>„Šéfová,“ řekl Kovář. „Prosím. Nechte toho. Děkuji.“</p>
<p>Bytewská oddechovala.</p>
<p>„Holky, potřebuju našeho obra dostat pod támhleten výklenek. Frank váží dvě stě kilo.“</p>
<p>„Jdem na to, pane. Jull, Lucy, Carol, Betty?“</p>
<p>Boormana opřeli o skálu. Vypadal, že si zdříml.</p>
<p>Kovář poodešel a usadil si na rameno bazuku.</p>
<p>„Promiň, Franku.“</p>
<p>„Co to, sakra, děláte, pane?“</p>
<p>„Betty, jestli mi chceš pomoct, seber si támhle to erpégéčko. Umíš s tím?“</p>
<p>Betty ani neodpověděla. Vzala si zbraň, hodila si ji na rameno a odjistila ji.</p>
<p>„Chtěla jsem s ním jít do kina,“ hlesla.</p>
<p>„Víš, co je zač?“</p>
<p>„Kyborg. Asi ten nejlepší, podle všeho.“</p>
<p>„Tak víš i to, že se nesmí dostat do rukou těm zmetkům.“</p>
<p>„Vím,“ vzlykla.</p>
<p>„Tak na tři, jo?“</p>
<p>Betty kývla.</p>
<p>„Tři,“ řekl Kovář a oba to odpálili.</p>
<p>Boorman se vytratil v explozi.</p>
<p>„Johne, co to tam máte za bordel?“ ozval se v mikroportu Vega. „Noví čmoudi?“</p>
<p>„Ne. Rozsekali jsme Boormana.“</p>
<p>„A kurva.“</p>
<p>„Tak nějak. Vinci, máte aerosolový granáty?“</p>
<p>„Ani hovno. Zombálců je jak nasráno a zbraní málo. Moment... Jo, prej máme podobně fungující náplň do plamenometů. Dva kousky.“</p>
<p>„Pošli sem chlapy, ať tady Franka dočistěj.“</p>
<p>„Do dvaceti metrů?“</p>
<p>„Jo, to by mělo stačit.“</p>
<p>„Do prdele. Frank by byl nadšenej, kdyby viděl, jak se o něj staráme.“</p>
<p>„To si piš, vole.“</p>
<p>Elizabeth vedle Kováře už nebrečela. Nebyl na to čas ani slzy.</p><empty-line /><p>Kovář se vrátil. Sundal přilbu a sedl si.</p>
<p>„Johne, máme pořád profesora a šéfku,“ řekla Andrea. „A žijou.“ Přitiskla se k němu jak malá holka. Nevěděla proč zrovna teď a proč zrovna tak moc. Patřila mezi nejvyšší magické bytosti paralelních vesmírů, ale vedle Kováře... Vedle toho hlučného, sprostého a neovladatelného chlapa byla jen malá holka. JFK ji mechanicky hladil po tvářích. Ona jeho po ramenou.</p>
<p>„Je to lepší?“ zeptala se.</p>
<p>„A mělo by bejt?“</p>
<p>„Myslím, že jo. Máme ještě spoustu přátel.“</p>
<p>Kovář se letmo rozhlédl.</p>
<p>Zas tak moc jich už nebylo.</p>
<p>Kolem postávalo třicet znavených andělů smrti. Rozmazané stíny, rozmatlaná krev a otevřené rány. Zbraně svěšené podél stehen, ňadra přepásaná nábojovými pásy. A všude stříkance krve. Samá krev. Jediná barva na konci tohohle zatraceného světa bude:</p>
<p><emphasis>Rudá, rudá, rudá, rudá, rudá...</emphasis></p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 32.: Exploze</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Bytewská se dusila.</p>
<p>Vedle klečeli Villefortová, Vega a JFK. S dvěma anděly obvazovali šéfku. Rameno už tolik nekrvácelo, ale rána v boku byla hodně ošklivá. Kovář vypáčil skříň. Vytáhl lahev s modrým nápisem OXYGEN. Přitiskl silikonovou masku na tvář Bytewské a otevřel tlakový ventil.</p>
<p>„Šéfová, nemluvte. Dýchejte. Ti, co přežili, pokračujou dál. Vy dýchejte.“</p>
<p>Bytewská lapala po kyslíku i rukama. Přes bolest se jí podařilo pousmát. Pozvedla ruku a dotkla se Kovářovy tváře.</p>
<p>„Taky vás máme rádi, šéfová. Začínáme oživovat Wondera. A pak ty svině vyřídíme, jednou provždy.“</p>
<p>Bytewská se pokusila znovu usmát. Nešlo to. Ne, že by to nesvedla, ale nevěřila. Znala Agenturu desetiletí, od prvních krůčků zažila Vegu, Villefortovou, Boormana, Bezděcha a nakonec toho nejlepšího, Velkého Johnyho. A ten nejlepší občas lže. Milosrdně sice, ale lže.</p>
<p>„Vincent s pár holkama vás šoupnou k velínu. Mezitím dáme dohromady profesora, aby otevřel portál. Máme na cestě lidi s regeneračním elixírem, tedy jen pro profesora, šéfová. Protože vy jste na tom celkem dobře.“</p>
<p>„Co ti venku? Před branami?“</p>
<p>„Před pětapadesátkou je ruskej nadporučík Kozlov, jak jsem vám o něm říkal. Je tam s Abramsovými chlapy. Kluci z Delty a Rangers, z El-Emejnu. Venku už zůstanou. Pětapadesátka je hlavní přístupová cesta.“</p>
<p>„O tom jste rozhodl vy?“</p>
<p>Kovář se napřímil: „Hele, majore, mám vás rád, ale co to zas hrajete? Mám vám říct, že jsme o tom demokraticky hlasovali? Ne. Rozhodl jsem. Nevím, co to se mnou někdy udělá, ale teď musíme přežít! Aspoň někdo, do hajzlu.“</p>
<p>„Johne,“ zasípala Bytewská. Pokynula mu rukou.</p>
<p>Kovář se k ní sklonil.</p>
<p>„Ty blázne.“ Objala ho zesláblými pažemi kolem krku a přitiskla se k němu. Zašeptala mu do ucha: „Bůh ti žehnej, Johne.“</p>
<p>Kovář se zarazil: „Snad se neloučíme, šéfová?“</p>
<p>Bytewská se usmála a povolila stisk. JFK ji jemně uložil zpět na lůžko.</p>
<p>Major byla o poznání klidnější.</p>
<p><emphasis>Neboj, chlapče můj. Neloučíme se</emphasis>.</p>
<p>Jenže to neříkala nahlas...</p>
<p>„Vinci! Holky splašily další lůžka, takže šéfovou mrskněte rovnou k velínu.“</p>
<p>K velínu to bylo sedmdesát metrů. Na procházce zoologickou mezi opicemi a slony pár kroků, na výšlap v bitevním poli zatraceně dlouhá cesta mezi životem a smrtí.</p>
<p>„Tohle je Betty a Lucy. A další holky, který ti s Bytewskou pomůžou,“ představil je mezi střelbou JFK.</p>
<p>„Fajn, Betty, Lucy a další holky. Vincent. Zůstáváte se mnou. Potřebuju další ošetřovatelky.“</p>
<p>„Tady jich máš šest,“ nevydržel Kovář. „Nemáme čas, Vinci.“</p>
<p>„Z kterejch palpostů máme krycí palbu?“</p>
<p>„Obsazený kóty trojka, šestnáctka. Dalších dvacet na Slavkově. Tam právě z kuchyní dorazily nový holky. Z šestýho patra, tam to zombálci taky vystříleli do mrtě.“</p>
<p>„Jak jsou na tom? Myslím zbraně, výcvik,“ dodal Vega.</p>
<p>„Bytewské kuchařky, znáš to. Podávají čerstvé automatické pušky, jako přílohu mají haldu zdravých zásobníků a místo dezertu nabízejí v roládách stočenou cé čtyřku.“</p>
<p>„Vyložený šéfkuchařky,“ uznal Vega a poslal na slavkovský portál polibek.</p>
<p>„Máme další kontakty,“ přerušila je Betty. „Kromě trojky, šestnáctky a slavkovskejch <emphasis>holek</emphasis> se nám tu ještě narodily tři lehký kulomety a pět minometů.“</p>
<p>„To zní dobře. Jste jedničky, holky.“</p>
<p>„My víme, kluci.“</p>
<p>Vega kráčel vpředu a ostřelovačky v bílém a zeleném a kytičkovaném za ním jistily prostor. Další slečny nesly lůžko s major Bytewskou. Procesí uzavírala grupa hodně nabitých <emphasis>W’s Specials.</emphasis> Pálily po všem, co jim neznělo libozvučně. A že jim toho libozvučně neznělo dost. Ostře nabité slečny podporovaly tři desítky permanentně střílejících kámošek z bližších i vzdálenějších palpostů.</p>
<p>Vega si prostřílel místo k velínu, procesí se šéfovou za ním bylo necelých osm metrů. Opřel se o roh velínu, otočil se a sestřeloval jednoho zombálce za druhým, jako v olympijském finále střelby na asfaltové holuby.</p>
<p>Pokynul průvodu: „Rychleji!“</p>
<p><emphasis>Bahroumh!</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Všichni to vnímali stejně. Stejně beznadějně. Bylo to jak ohromující, tak velkolepé.</p>
<p>Vega se rozhlédl. Ano, znělo to jako <emphasis>„Bahroumh!“</emphasis></p>
<p>Na záchranářský průvod Bytewské se zřítil strop.</p>
<p>X-Hawkovi pyrotechnici netušili, co náhodným průlomem do pátého patra způsobili.</p>
<p>V pátém patře to věděli všichni.</p><empty-line /><p>Z míst, kde se nacházelo lůžko Bytewské a jeho doprovodný personál, vytékaly proudy krve a narudlé kašovité hmoty. Mezi betonovými překlady a balvany a v oblacích prachu se válela potlučená, zpřelámaná a rozdrcená těla. A ještě něco...</p>
<p>To <emphasis>něco</emphasis> se zablýsklo. Pod závalem kamenů a železobetonových prefabrikátů se leskl náramek. Von Wonder jej věnoval šéfce ke čtyřicátinám před třemi lety. Náramek toho dokázal hodně. Uměl měřit čas, tlak, tep, teplotu, radioaktivitu, promile, vzrušení, nadšení, smutek. Teď se zřejmě snažil změřit příliš rychlou smrt.</p>
<p>Vega pokynul holkám<emphasis>,</emphasis> aby ho kryly, a rozběhl se k jedinému světlému bodu v hromadách zříceného stropu.</p>
<p>„Panebože, proč?“ poklekl Vega a svíral zápěstí Bytewské. „Proč nám nenecháš aspoň naději?“ Její prsty se ještě hýbaly.</p>
<p>Kovář to pozoroval přes hledí em-šestnáctky.</p>
<p>„Aspoň jednu šanci?“ snažil se Vega povytáhnout ruku ze závalu. Blázen.</p>
<p>„Vinci, neblbni. Žádnou nám nedá,“ pronesl Kovář do mikroportu.</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„A proč jo? Vždycky sral na lidi. Už od vyhnání z ráje.“</p>
<p>„Jak jsi na tohle přišel?“</p>
<p>„Žárlí na nás. Třeba jsme lepší.“</p>
<p>Vega zmlknul.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 33.: Von Wonder</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Proraženým stropem dovnitř naskákalo na šedesát válečníků z klanu Abr Gir. Chovali se výjimečně úplně stejně. Ječeli, stříleli, kleli a umírali; podstatná část ještě ve vzduchu. Holkám zabili šéfovou. A některým kamarádku.</p>
<p>To se neodpouští. Za to se zabíjí.</p>
<p>„Tak pojďte, mamrdi,“ střílely <emphasis>W’s Specials</emphasis> do hroznů padajících těl. Byly to ty samé mladé dámy, jež před pár hodinami vařily krupicovou kaši s čokoládou a vymýšlely ksichtíky z nakrájených rajčat, pomerančů a jablek. A ti šmejdi před nimi likvidovali bazukami vagony rychlovlaků, jimiž se děvčata snažila dostat drobotinu do bezpečí.</p>
<p>V téhle fázi bitvy byly zdravotnice, kuchařky a učitelky z dětských škol nejbojovnější jednotkou, kterou na sobě kdy Země nosila. To nebyla přehnaná paralela. To byl fakt.</p>
<p>Dvanáct dalších zdravotnic naházelo pod díru ve stropě všechno, co třaskalo.</p>
<p>Bylo to z bezprostřední blízkosti a pak holky skákaly kamkoli, kam jim tlaková vlna pomohla. Rozházely toho hodně: kila cé čtyřky, granáty libovolné provenience, kuchařky to okořenily nášupem z minometů. Vařily z toho, co bylo po ruce. A že toho bylo hodně.</p>
<p><emphasis>Prásk!,</emphasis> řítily se rozlehlými prostory laboratoře celé skulptury, kvádry, překlady a stropnice. Noví a hyuakou nabuzení zombálci v okolí proraženého stropu nedýchali. Ne, že by nechtěli, rádi by dýchali a zabíjeli, jenže měli na každé plíci několik tun skalního masivu. Ovšem i tak jich tady pobíhaly dvě, tři stovky. Kovář měnil zásobník, dnes asi po tisící. Sestřelil další tři, jednoho s bazukou.</p>
<p>„Beth, vezmi sestřičky a razíme zpátky, za von Wonderem.“</p>
<p>Udělal prvních pár kroků. Holky taky. A všichni stříleli.</p>
<p>Dost výstřelů.</p>
<p>Pár explozí.</p>
<p>Dost mrtvých.</p>
<p>Moc litrů krve.</p>
<p>Hodně kilo vnitřností.</p><empty-line /><p>„Jsem tady, profesore.“ John pozvedl profesůrka v zátylku.</p>
<p>Von Wonder vyčerpaně přikývl. Zavřel oči.</p>
<p>„Nesmíte spát,“ pleskal ho Kovář přes obličej. Von Wonder pootevřel oko a Kovářovi se zdálo, že se pousmál.</p>
<p>„Takhle se budete líbit těmhle holkám,“ Kovář se pootočil. Profesor spatřil první dívku, s plnými rty, rozmazanými řasami, špinavou minisukní a em-šestnáctkou přes ňadra.</p>
<p>„Dobrý den, pane,“ Betty si dřepla vedle. „S dovolením,“ odstrčila dívka jemně Kováře. Sice brečela, ale zas byla v akci. Měla obvazy a dlahy. Další laborantka, Lucy, nasazovala profesorovi dýchací masku a Jull kontrolovala tep a tlak. Vedle zdravotnic ležely em-šestnáctky a granáty.</p>
<p>„Postarejte se, ať máme klid k práci,“ řekla Betty.</p>
<p>JFK poklekl se zbraní posazenou v rameni. Vystřílel další zásobník.</p>
<p>„Máme elixír?“ zakřičela Beth na Carol, další z <emphasis>W’s Specials.</emphasis></p>
<p>„Čekám na chlapy od mariňáků!“ odpověděla od velínu Caroline. „Tady Carol! Mám na příjmu poručíka Garrisona nebo seržanta Dowdyho?“</p>
<p>„Garrison. Už vás vidíme.“</p>
<p>„Máme elixír!“ zakřičela Carol.</p>
<p>Z jedné strany otevřený prostor laboratoře se ztuhlými portály. Vlevo násep s mrtvou Bytewskou a mezi tím prostor vyčištěný mariňáky.</p>
<p>„Kapitáne?“ obrátila se na Kováře Betty. „Kde je Andrea? Ptá se profesor.“</p>
<p>„Drží velín s chlápkama od prostorových mariňáků,“ přiklekl Kovář k von Wonderovi. „Teď jdete vy, profesore.“</p>
<p>„Nejdřív Andrea. Whittacker nahoře vše připravil.“</p>
<p>„Whittacker je přece mrtvej.“</p>
<p>„Už dřív.“</p>
<p>Kovář udiveně zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Aha. Takže máte nějaký plán? Něco mi asi uniklo.“</p>
<p>„Třeba to, že částice, které potřebujeme k aktivaci hyperfantómů v El-Emejnu, se budou pohybovat v kruhovém prostoru o průměru pěti centimetrů,“ pronesl von Wonder.</p>
<p>„Myslíte v tom třicetikilometrovým tunelu nad námi?“</p>
<p>„Jistě. Celé roky ho budujeme, za peníze Agentury. Nikoli té evropské, to je jen pozlátko pro lidi. CERN, to celé je náš projekt.“</p>
<p>„Takže vytvoření slunečního jádra, objev neutrina rychlejšího než světlo...“</p>
<p>„Ano, to vše jsou vedlejší produkty.“</p>
<p>Kovářovi to došlo.</p>
<p>Jestli ty převratné objevy a hlavně jejich stvoření byly jen vedlejšími produkty, tak cílem výzkumu muselo být něco obrovského – další důvod, proč X-Hawk tak hrozně moc stál o profesora i nepoškozené laboratoře...</p>
<p>JFK vyčerpaně přivřel oči.</p>
<p>„Do hajzlu. Diaspora.“</p>
<p>„Správně.“ Von Wonder se pozvedl na loktech, jako by mu jen ta myšlenka dodala sílu. „Jen si to představ, chlapče. Vydaná energie při vytvoření zárodku Diaspory se bude rovnat srážce čtyř set tun prahmoty v rychlosti dvou tisíc kilometrů za vteřinu. Podle mých výpočtů by samotná kolize měla proběhnout tak rychle, že by se vešla jedenáct tisíckrát do jediné sekundy. Rychlost pohybu by se měla dostat pod samou úroveň rychlosti světla, ne-li dál. Co všechno by se s tím dalo udělat – zdroj neomezené energie, okamžité přenosy prostorem... Projekt Diaspora, to mělo být mnohem víc než zbraň, jíž hodlal blázen Treneport držet vesmír v šachu.“</p>
<p>„Dobrý,“ ohodnotil to celé JFK bez sebemenšího nadšení. „Jenže ona to <emphasis>je</emphasis> zbraň, profesore. Viděl jsem, jak funguje, a vážně nevím, k čemu nám bude tady. Jako by tohle všechno nestačilo.“</p>
<p>„Uměle vyvolaným, sice miniaturním, ale přesto <emphasis>Velkým</emphasis> třeskem nahradíme magické procedury a Diasporu vytvoříme čistě technologickým postupem. Tak dosáhneme potřebné kapacity, aby byla zasažena, <emphasis>vytržena</emphasis> celá jedna realita. Nu, není to skvělé?“</p>
<p>Kovářovi se v hlavě promítla scenérie Dorovy. Paralelní Země bez oblohy, beze světla. Zpustošená, zvrásněná a mrtvá. Živí se živí neživými. Další kostka v postavené řadě vesmírného domina.</p>
<p>„Jo, nádhera,“ odvětil. „Nová Dorova. Říkal bych ji New Dorova jako říkali New Yorku v Novém světě. Tohle taky bude takový <emphasis>Brave New World</emphasis>.“</p>
<p>„Ale Johne, žádná nová Dorova! Ne tady, neposlouchal jsi mne. Řekl jsem, že vytrhneme jednu realitu, ale ne naši...“</p>
<p>Tentokrát se na něj Kovář zadíval. „Myslíte... MOGA/93? El Emejn, celý ten cirkus...“</p>
<p>„Ano. Všechno jednou ranou, jediným výbuchem je pošleme tam, odkud vylezli. Nedokázal jsem to připravit dříve, nešlo to. Ale zachráníme, co se dá.“</p>
<p>A to je co, pomyslel si Kovář.</p>
<p>Boormana? Yanga? Bytewskou? Co tu ještě zbylo k záchraně? Náhle rozuměl Asenat, už chápal chladnou, zuřivou nenávist, se kterou držela pohromadě hromadu trosek, co zůstala z jejího domova. Desítky let čekala, plánovala...</p>
<p>„Dobrá. Ale kdo zaručí, že tahle realita opravdu neskončí jako Dorova? Nad námi žije ještě pár miliard lidí, co o téhle válce nemají ani ponětí. Bylo by fajn, kdyby to tak zůstalo. Kdo to zajistí?“</p>
<p>„Naše hyperfantómy.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„To právě, Johne, záleží na Andree. A na tobě.“</p>
<p><emphasis>Už zas?</emphasis> Kovář mlčel.</p>
<p>„Ani já nevím jistě, jak prudká bude reakce po sloučení Diaspory s hyperfantomem. Možná zasáhne i město nad námi, ale myslíš, že pokud Xaverius Hawk zvítězí, lidé nahoře to nepocítí? Johne?“</p>
<p>JFK sevřel rty. Celou dobu na to myslel. Jeho Agentura byla sice jeho světem, ale nad ním ležel další svět a miliardy živých lidí. X-Hawk nezůstane nenápadně dřepět v podzemí jako Agentura. Jakmile tady začne, nepřestane, dokud vítězství nebude úplné.</p>
<p>Ne. Ještě tady bylo <emphasis>hodně</emphasis> co zachraňovat.</p><empty-line /><p>„Profesore, pokud všechno vyjde, tak to opravdu klapne?“</p>
<p>„Naše realita se na nepatrný moment promění v Dorovu, ale my to vzápětí zvrátíme. V tom spočívá ono kouzlo okamžiku.“</p>
<p>„Takže X-Hawka se všemi jeho mameluky vlákáme do jeho vlastní Dorovy?“</p>
<p>Von Wonder přikývl.</p>
<p>„A pak ho tam necháme.“</p>
<p>Von Wonder přikývl.</p>
<p>„Přelstíme ho jeho vlastní zbraní.“</p>
<p>„Přesně.“</p>
<p>„Kterou si umíme vyrobit.“</p>
<p>„Jak říkáš.“</p>
<p>„A ovládnout.“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„To je ale bomba, pane.“</p>
<p>„To teprve bude bomba.“</p>
<p>Von Wonder byl již příliš unavený. Zavřel oči.</p>
<p>„No, to asi fakt bude,“ řekl Kovář.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 34.: Jatka</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Okolí velínu připomínalo jatka.</p>
<p>Jatka, ovšem podaná v tom nejlepším duchu <emphasis>bloody-artu.</emphasis> Gore efekty se předváděly v celé parádě. Byly tu splatterové močály krve promíchané s bělavými střevy a tmavšími kusy jater či žaludků. Na hladinách se vzdouvaly lehčí orgány, rozstřílené plíce, vyrvané průdušnice a svazky žil a tepen. Z mokvající masy se tyčily bělostné hnáty, nebo naopak dočerna spálené hrudní koše. Po ztuhlých portálech visely kusy těl. Střepinami amputované ruce se bizarně pohupovaly zavěšené za stropní kabeláž. Tu a tam se pocukávaly ustřelené nohy či ruce na zbytcích trupů. Stovky očních bulv světélkovaly uklidňujícím svitem bahenních světlušek a lesknoucí se povrchy mozků v rozstřelených lebkách připomínaly fosforeskující květenu na blatech ve svitu úplňku.</p><empty-line /><p>„Johne, musíš sem dostat profesora, i kdyby se zhroutil vesmír,“ řekla komtesa do mikroportu. „Což ty dokážeš. Nemyslím zhroucení vesmíru, i když to bys zvládl taky.“</p>
<p>„Nech si kecy na koledu. Kryjete nás?“</p>
<p>„Ne, máme rozehranej poker. A při prvním podezřelým pohybu střílíme na všechno.“</p>
<p>„Hlavně ne na mě.“</p>
<p>Za sedmero horami mrtvol, za sedmero betonovými překlady a popadanými skalisky, za sedmero jezery krve se nacházel von Wonder, Kovář a skupina vyčerpaných <emphasis>holek.</emphasis></p>
<p>„Kudy máme vyrazit? Co je pro vás z hlediska palby výhodnější?“</p>
<p>„Moment, lásko. Probírám to s Vincentem.“</p>
<p>Trvalo to pár vteřin.</p>
<p>„Johne? Vincent! Vemte to kolem oken. Současnej průvod revolucionářů jsme rozsekali na sračky. Než dorazí další z horní terasy, máš minutu, možná dvě. Jsme padesát metrů na tvejch třech od velínu, pod stropním převisem. Vydezinfikujeme vám cestu plamenomety. Kvákni, až budete připravený.“</p>
<p>„Upřesňuji teda: vyrážíme podél Slavkova a mezi Houbičkami. Pak se budeme držet pod okny.“</p>
<p>„Dobře. Jak to u vás vypadá?“</p>
<p>„Kvák!“</p>
<p>„Super. Vyčkáváme.“</p>
<p>JFK měl k dispozici asi třicet dívek. Dočistily zbraně, dobily zásobníky, navlékly na sebe pásy a zavěsily sumky. Beth s Lucy a Jull držely profesora při životě, zbytky <emphasis>W’s Specials</emphasis> střežily rozbitá okna i díry ve stropě. Kovář ty holky už znal skoro všechny jmény. Ono jich zas tak moc nezbylo.</p>
<p><emphasis>Jména dívek, jména přátel, jména, jména, jména...</emphasis> JFK měl v hlavě moc jmen. <emphasis>Samá jména</emphasis>. Ljuba Bytewská, Frank Boorman, Jurij Kozlov, Pierre Yang, <emphasis>samí mrtví</emphasis>, Patrik Bezděch, Dexter Whittacker, major Fassbinder, kapitán Abrams, <emphasis>samí mrtví</emphasis>. Další spousty chlapů a ženských od Delty přes Military až k Rangers. Tolik jmen a nikoho jimi v životě už neosloví. <emphasis>Jména, jména, jména. Do hajzlu! Tolik jmen a jen jedna podělaná Smrt.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Beth kontrolovala von Wonderovi tlak, tep, přísun kyslíku. Lucy zajišťovala přepravní pozici raněného, Jull řešila funkčnost infuzí a upevnění kanyl.</p>
<p>„Můžeme.“</p>
<p>„Fajn, kočky. Teď sereme na všechno. Existuje jen Wonder. Jasný?“</p>
<p>Bojové zaječení dívčích hrdélek způsobilo popraskání krystalických drúz i poškození keramických objímek stropního vedení.</p>
<p>„Udržujte rozmístění po družstvech. Já s Betty a jejíma holkama máme von Wondera. Vy máte zase nás... Andreo, Vinci, slyšíte mě? Teď!“</p>
<p>„Palte!“ zakřičela Villefortová na mariňáky.</p>
<p>„Sejměte všechny,“ řekl Vega svým lidem.</p>
<p>Palbu zahájilo i zbylých čtyřiadvacet <emphasis>Women’s Speciále</emphasis>, pohybujících se souběžně s transportem. Šestičlenná družstva držela pozice kolem přepravovaného von Wondera. Oněch pět minut by se líbilo pohanským bohům Blesku, Hromu, Ohně a Zmaru. Přesun technologického mága se zdařil. Potvrdilo by to i přes sto padesát zombálců, kteří se této operace rovněž aktivně účastnili, pokud by to přežili.</p><empty-line /><p>Kovář s dívkami uložili profesora do skalní spáry střežené Villefortovou a jejími mariňáky. Otočil se a přidal se ke střelbě obránců. Ale nedalo mu to a občas sledoval i von Wondera. A také komtesu, v krvavé minisukni, v krvavé neprůstřelné vestě a s krvavým rodokmenem. Carl Maria Von Wonder mezitím pohledem hypnotizoval kovový předmět na Andreině rozevřené dlani.</p>
<p>„Profesore, tohle je od Asenat. Prý to budete potřebovat.“</p>
<p>„Nádhera,“ zašeptal von Wonder. „Dárek od <emphasis>Virakoči.</emphasis> Ano... vzpomínám si.“</p>
<p>Z objektu vyzařovaly svazky ireálné energie. Nikdo je nedokázal vnímat, ani nejcitlivější přístroje, dokonce ani bájemi zrozená komtesa de Villefort.</p>
<p>Von Wonder měl v tuto chvíli u sebe dvě stejně uhrančivé, stejně zářící věci. Artefakt Virakoči a oči Villefortové. Hleděl do nich. Utopil by se v nich, jak byly plné slz.</p>
<p>Villefortová vzlykla. Von Wonder setřel šlechtičně slzu z tváře. Jemně jí z dlaně vzal kus magického kovu a ukryl ho na hrudi, za obvazy.</p>
<p>„Andreo, předala jsi mi nádhernou věc. A nádherný vzkaz. To je dobré. Nyní mohu jít.“</p>
<p>„Profesore, to ne... Nesmíte nás opustit.“</p>
<p>„Pst,“ konejšil ji von Wonder. „Víš, co je tvá práce, děvenko?“</p>
<p>„Vím.“ Vzlyknutí.</p>
<p>„Je vás už málo. Jeden z vás to musí spustit.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Pevně se objali.</p>
<p>„A druhý zase zvrátit.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Objímali se.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 35.: Návštěva</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>„Trvá to příliš dlouho.“</p>
<p>X-Hawkova poznámka způsobila, že Nerix sebou na rozvrzané židli škubla. Při každém nádechu cítila bolest v hrudníku. Pánova rána jí nalomila několik žeber. A velitelka věděla, že může mluvit o štěstí. Pohlédla na hraběte, který přecházel po místnosti dočasného útočiště. Pod nohama mu křupaly střepy. Hrot hole při každém opření vypálil v podlaze díru.</p>
<p>„Záleží na tom, Výsosti?“ odvětila opatrně.</p>
<p>Zvenku stále zněla palba.</p>
<p>„Jistě, že na tom záleží. Neočekával jsem takovou míru odporu. Takovou míru <emphasis>devastace</emphasis>. Kovář měl pravdu. K čemu je dobytá pevnost, ze které zbude hromada kamení? Ano, budu mít bazální realitu, celý tenhle svět. Ale vše ostatní, celou agenturní infrastrukturu...“ X-Hawk se otočil tak prudce, až mu černý plášť zavířil kolem těla. Soustředěně, napjatě se díval do prázdna. Nerix zvedla hlavu, ale neslyšela nic.</p>
<p>„Výsosti?“</p>
<p>„Von Wonder,“ zabručel X-Hawk. „To je von Wonder. Další problém.“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>X-Hawk neměl na vysvětlování chuť. Znovu se otočil.</p>
<p>„Co je zas tohle?“ mumlal do přilby. „Neměli by rozebírat axiomy o jsoucnosti či negaci izochronních Světů? U Alzara prašivého. Tudy mají přelétat jezdci z Apokalypsy a dštít oheň a síru. Krev se má vařit, hroby otvírat a padlí vstávat do poslední bitvy. A oni se mi tady objímají horoucněji než na prvním <emphasis>rendez-vous</emphasis>. Nerozumím lidem.“</p>
<p>X-Hawk vstal a přešel k Nerix.</p>
<p>„Sežeňte mi, velitelko, přibližně sto našich přátel. Pobíhá jich tady dostatek a zbraní mají neméně. Potřebujeme navštívit našeho přítele, von Wondera. Máme ho dobře skrytého a chráněného u velínu, což nám vyhovuje.“</p>
<p>„Mám nechat pobít zdravotnice, pane?“</p>
<p>„Ty nechte. Jen je dostaňte pryč. Potřebuji s ním mluvit sám. Ale s těmi dívkami v bílém opatrně. Jejich péče o mého přítele je důležitá i pro mé zájmy.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Zombálci v hlavách zaslechli volání k boji. Volala je jejich nejvyšší Paní, hyuaka.</p>
<p>X-Hawk využíval poněkud jiné principy spojení mezi Adenovými jednotkami a jím samým než spojenečtí vojáci. Fungovalo stejně spolehlivě či nespolehlivě, podle stavu baterií nebo dávek drogy.</p>
<p>„Bojovníci z El-Emejnu jsou na cestě, pane.“</p>
<p>„My jdeme také. Připojte se, milá.“</p>
<p>Nerix se k němu přitiskla. X-Hawk přes ni přehodil svůj plášť.</p>
<p>Rubíny v magické holi zazářily.</p>
<p>Vykročili.</p>
<p>S Temným lordem vběhly do poslední bitvy první desítky vychrtlíků. Zjevily se za valy zřícených stropů, vyřítily se zpoza portálů, svištěly přes kupy mrtvol. Zombálci byli koordinovaní hyuakou a Nerix. Hrabě procházel řičícími davy, prostorem svištěla mračna olova, před ním rozkvétaly exploze a podél přelétávaly rakety z erpégéček.</p>
<p>Obránci se museli stáhnout z okolí velínu. Kdo se nepřemístil, zemřel.</p>
<p>„Ústup!“ křičel Kovář do mikroportu. „Mrtví jste mi na hovno!“</p>
<p>Zombálci v bezprostředním okolí profesora von Wondera zlikvidovali další dvě družstva, jedno v bílém, druhé v khaki. Villefortová se zdravotnicemi zůstávaly.</p>
<p>Komtese právě došly náboje, sebrala od mrtvého mariňáka Berretu a vystřílela zbytek nábojů do zombálců. <emphasis>Cvak...</emphasis> Zahodila ji.</p>
<p>Přikrčená hledala mezi mrtvými a raněnými použitelné zbraně.</p>
<p>„Holky, zkuste dostat profesora co nejdál odsud a...“</p>
<p>„Přeji hezký den, komteso.“</p>
<p>Andrea de Villefort se zvedla.</p>
<p>Proti ní stál veliký muž v černém plášti a černé přilbě.</p>
<p>„Děkuji, hrabě. Co vy tady?“</p>
<p>Xaverius Hawk pozvedl ruku, odhalil část pláště a z jeho záhybů se vynořila Nerix.</p>
<p>Obě dámy se opět co nejupřímněji pozdravily. Komtesa zdravila vztyčeným prostředníčkem, Nerix zase vyceněnými zuby.</p>
<p>„Jdeme na návštěvu, komteso,“ řekl X-Hawk.</p>
<p>Za hrabětem stálo patnáct válečníků klanu Abr Gir s namířenými zbraněmi. Kolem Andrey jich stála polovina. Komtesa přesto necouvla.</p>
<p>„Nemám pro tolik lidí připravené občerstvení.“</p>
<p>„Nejdeme za vámi, má drahá.“</p>
<p>„Myslím, že jste si spletl adresu, hrabě.“</p>
<p>V jakékoli obdobné filmové či literární scéně by po slovech šlechtičny odevšad cvakly pojistky zbraní. Zde necvaklo nic. Samopaly, automatické pušky a pistole byly dávno odjištěné. Komory nabité, zásobníky plné. Jen vteřina a...</p>
<p>„Andreo,“ přerušil ji von Wonder. „Mohla bys nás nechat o samotě, prosím? A odvedla dívky do bezpečí?“</p>
<p>„Profesore, ale my...“</p>
<p>„Prosím.“</p>
<p>Villefortová kývla hlavou.</p>
<p>„Samozřejmě, pane,“ řekla, ale zůstala stát.</p>
<p>Von Wonder se díval Villefortové do očí. Měla je krásné. Ukázal hlavou.</p>
<p>„Jdeme, holky,“ řekla komtesa.</p><empty-line /><p>„Xaverie, váš způsob návštěvy se mi zdá poněkud nešťastným,“ pozvedl se von Wonder na loktech.</p>
<p>„Von Wondere, příteli,“ pronesl X-Hawk a přitlačil hrot hole na hrudník raněného starce. Donutil ho opět lehnout. „Zodpovězte mi, proč se v tomto chaosu a zmaru snažíte snoubit magii s technologií? Z jakých důvodů jste se rozhodl bránit právě tuto jeskyni, tuto Agenturu? Po tom, jak se k vám zachovala? Lucius Treneport zničil pomocí vašeho objevu celou realitu. Zabil miliardy lidí, vás dohnal k sebevraždě... a vy stále hodláte pokračovat v jeho odkazu?“</p>
<p>Po profesorově tváři se mihl bolestný úsměv.</p>
<p>„Dobrý pokus, Xaverie. Hra na správnou strunu... jenže špatným smyčcem. Myslíte, že nevím nic? Treneport byl blázen, ale vy jste toho využil. Přiživil jste jeho paranoiu, jeho bludy, hezky zpovzdálí... až udělal to, co posloužilo nejvíc vám, vrazil klín mezi Asenat a Agenturu. Netvrďte, že nemám pravdu.“</p>
<p>„Ale ovšem že máte. Také to pokládám za jednu z mých nejlepších partií. Obrátil jsem Kováře Rovnováhy proti vlastním spojencům, proti Asenat, která byla mou největší konkurencí, a ani jsem si nemusel ušpinit ruce. Vaše slabosti... tolik odemčených dveří. Stačí otevřít a jít, ani není potřeba klepat. Ovšem to stále nemění nic na tom, co postihlo vás. Věřte, to skutečně nebylo mým záměrem,“ uspokojení z jeho hlasu se vytratilo.</p>
<p>„Tomu věřím,“ souhlasil profesor beze stopy ironie. „Jenže problém je... že jakmile založíte požár, hoří, jak se mu zlíbí. Pak už nejste pánem vy, ale on, a oheň je zlý pán. Spaluje občas i žháře. Navíc... si opět lichotíte.“</p>
<p>„V čem?“</p>
<p>„Že máte čisté ruce... když jste jen uvedl věci do pohybu. Právě ti za oponou, co se neradi ušpiní... jsou nakonec nejšpinavější, když přijde čas platit. Dorovu máte na svědomí, stejně jako Treneport nebo já.“</p>
<p>„Tím spíše byste měl jít se mnou. Zaručuji vám tu nejlepší péči, ochranu před Asenat...“</p>
<p>„Asenat se nemusím bát.“ Profesor viditelně ztrácel sílu, ale jeho oči se přesto rozzářily. „Ona mi... <emphasis>odpustila</emphasis>. Mezi námi není žádná nenávist. Namáhal jste se zbytečně.“</p>
<p>„Musím tedy ještě přehodnotit pár věcí, příteli.“</p>
<p>„Víte přece, že to je dávno, co již nejsme přátelé,“ řekl profesor.</p>
<p>Xaverius Hawk přikývl.</p>
<p>„To jediné mne mrzí, profesore.“</p>
<p>Von Wonder sklonil hlavu.</p>
<p>Ne, nebylo to možné, ale všechen válečný ryk jakoby ustal. Kolem největších Tvůrců světů se rozhostilo absolutní ticho; byli to také Tvůrci ticha. A vše kolem se zpomalilo, zřetelně byly vidět střely probíjející se atmosférou a zasažení padali k zemi celé hodiny, tak věrohodně to vyhlíželo. Oba byli i Tvůrci času.</p>
<p>„Pane?“ vyrušil profesora X-Hawk. „My dva to musíme dokončit.“</p>
<p>Von Wonder odevzdaně přikývl.</p>
<p>„Budu vás muset zabít,“ řekl X-Hawk. „Příteli.“</p>
<p>Von Wonder se zadíval hraběti do očí. Nikoli do hledí temné přilby, nýbrž do očí.</p>
<p>„Stejně mi moc času nezbývá.“</p>
<p>Hraběte překvapila odzbrojující odpověď nejváženějšího protivníka, na druhou stranu mu to ovšem vyhovovalo. Jediné, co mu nyní překáželo v rozhodném a rychlém jednání, bylo neustálé odstřelování zombálců i jeho samého. Zombálci umírali po desítkách, měl jich ostatně další miliony, ale jemu se do pláště právě zarývaly střely dívčího komanda.</p>
<p>„Dobře,“ uznal hrabě von Wonderovu rezignaci. „Nejdřív vyřeším situaci v tomhle prostoru, jestli dovolíte. Pak budeme pokračovat.“</p>
<p>„Něco vám zde snad vadí?“</p>
<p>„Všechno mi zde vadí.“</p>
<p>„Ale to mi je líto.“</p>
<p>„Uděláme to takhle,“ hrabě pozvedl hůl. Několikrát jí švihl. Dráha nekromantského artefaktu za sebou nechávala světélkující stopu. „Vezmu si toliko vás a ostatní zhynou sami. Bez vás jsou to stejně jen komické, neškodné figurky.“</p>
<p>„Tak moc bych je zas nepodceňoval.“</p>
<p>„Jak mi mohou ublížit?“</p>
<p>Namísto odpovědi hraběte doslova sejmula dávka kovu z dvouhlavňové brokovnice.</p>
<p>Bylo to zákeřné, přišlo to zezadu a přišlo to v pravou chvíli.</p>
<p><strong>Kapitola 36.: Odpor</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>„Co to...?“</p>
<p>Tentokrát X-Hawk upadl. Poprvé.</p>
<p>Těžce se sbíral na nohy a hledal záludného střelce.</p>
<p>„Jak se vede, hrabě?“ ozval se od velínu Vega a rozumně zmizel za kamenným útesem mezi ovládacími bloky.</p>
<p>„Nerix, zlikvidujte toho parchanta.“</p>
<p>Nerix a banda zombálců se vydali za střelcem. Vega prchal do skalních puklin a přebíjel zbraně. Za ním svištěly odražené střely a plamenné koule z erpégéček.</p>
<p>„Toho kovboje miluju,“ pronesla Andrea a zamířila na hraběte. Současně s ní to provedlo i patnáct naštvaných <emphasis>holek</emphasis>. A jeden rozzlobený agent.</p>
<p>„Pal,“ hlesla Andrea.</p>
<p>Bylo to čarokrásné. Stěna lesklé oceli se elegantně řítila vlnící se dimenzí. Každá střela za sebou ponechávala vibrující tlakovou stopu. Tahle kanonáda by byla likvidační i pro celou jízdní divizi. S nadčlověkem z Jestřábí Lhoty pouze podruhé švihla pár metrů po zemi, rozedřela mu plášť a ožehla přilbu.</p>
<p>Vincent Vega zabočil kolem zadní stěny velínu a vyhlédl mezi monitorovacím panelem a kamenným podložím tekuté plazmy.</p>
<p>Hrabě pár metrů od něj právě vstával. Plášť mu žhnul do běla a helma byla rozsekaná jak po havárii motorkáře s tahačem. Sbíral ze země obávanou hůl.</p>
<p>Vega nějaký klacek neřešil. Měl zas nabito a do Hawka vypálil dalšího půl kila kovové smršti. S ještě skloněným X-Hawkem to hodilo o metr dozadu. Chvíli nedokázal ani vstát.</p>
<p>„<emphasis>Me cago en tus muertos!</emphasis>“ ulevil si Vega a pamětliv ženské v černé kombinéze se stáhl. Plazil se za velínem a hledal příští palpost.</p>
<p>Bavilo ho to.</p><empty-line /><p>A X-Hawk vstal.</p>
<p>Střely do něj dál pršely ze všech stran, ale už bez nejmenšího efektu. Některé zasáhly, ale jiné těsně před ním nepochopitelně měnily směr, stáčely se nahoru i dolů nebo se prostě rozpadaly. Záře rubínů v holi také sílila a okolo čepelí na vrcholu se začal sbírat temný mrak, syčící, praskající, pokřivující prostor okolo sebe.</p>
<p>Hrabě udělal krok. Pomalý, první krok nezastavitelné příšery. Pozvedl hlavu.</p>
<p>„A nyní zase já.“</p>
<p>Švihl rukou a temnota na vrcholu hole vybuchla.</p>
<p>Elizabeth vykřikla. Na tváři se jí objevily skvrny, tmavá místa odumřelé tkáně, která se bleskově šířila. Ve vteřině skvrny zachvátily celý obličej, mrtvé, shnilé maso začalo opadávat z kostí, oči vytékat z důlků.</p>
<p>Carol se pokusila uskočit od Betty, ale černá smrt ji zasáhla do paže. Ta vzplanula, kosti popraskaly, klouby se otevřely. Další pohyb, další mrtví. Ženy i muži svíjející se v křečích, umírající, černá, rozpadlá těla, která vypadala, jako by už měsíc tlela v zemi.</p>
<p>Vega se skokem vrhl za další pylon, ze kterého vražedná hůl vzápětí změnila polovinu na popel. Kovář i Villefortová se tiskli k zemi, sípali, přestože nebyli zasaženi, zápach smrti jim zaplňoval plíce jak zkažená voda. Nerix se krčila o kus dál, kvílela schoulená v klubíčku a rukama si zakrývala hlavu.</p>
<p>X-Hawk udělal další krok. Pod nohama mu praskaly kosti a mlaskala bažina rozpuštěného masa. Černorudá záře sice zeslábla, ale už zase sílila. Hůl se právě chtivě krmila dušemi zemřelých v bolestech a hrůze, tou nejchutnější potravou.</p>
<p>X-Hawk kráčel dál.</p>
<p>Zaměřil se na jediný cíl.</p>
<p>Lůžko s raněným von Wonderem.</p>
<p>„Profesore, nyní konečně zhynete,“ vzepjal ruce. Plášť se mu roztáhl jako netopýří křídla. Pozvedl hůl nad hlavu k velkolepé <emphasis>Coup de Grace.</emphasis> Von Wonder se ani nepokusil uhnout. Hrot mu mířil přímo na srdce.</p>
<p>Zablesklo se...</p><empty-line /><p>Kovář ležel patnáct kroků daleko, ale zelený záblesk ho oslepil jako všechny okolo, stejně jako poryv mrazu po něm následující.</p>
<p>Z kovového klíče na profesorových prsou vyšlehla záře. Koncentrovala do sebe i okolní světlo a řítila se prostorem. Najednou byla všude, slila se do téměř pevné hmoty a obklopila X-Hawka.</p>
<p>Byl uvězněn uvnitř třímetrové koule.</p>
<p>Komtesa de Villefort polkla. Tohle už jednou viděla. Ona, hrabě i profesor vyslovili současně jediné slovo.</p>
<p><emphasis>„Asenat.“</emphasis></p>
<p>X-Hawk zařval. Ze vzteku a moci tryskající z temné postavy tuhla krev.</p>
<p>Hrabě změnil úhel rány a bodl hrotem do stěny koule. Zajel do ní jako do rosolu. Na opačné straně se povrch vyboulil, ale nepovolil. Hrabě hůl vytrhl a udeřil vodorovně.</p>
<p>Černé a zelené světlo na sebe s ohlušujícím praskotem narazily. V povrchu koule se objevil dlouhý šrám, který se vzápětí zavřel. Hrabě ustoupil o krok, napřáhl k třetímu úderu... a zarazil se.</p>
<p>„Chápu. Tohle přesně chceš,“ zaklonil hlavu vzhůru. „Abych mlátil do tvé bubliny, vyplýtval sílu, a až povolí, Kovářova banda mě dorazí. Asenat, začínáš být průhledná, víš o tom?“</p>
<p>Žádná odpověď.</p>
<p>X-Hawk sklonil paže. Opět se ovládal, přestože hněv z jeho hlasu nezmizel.</p>
<p>„Zřejmě jste získal odklad popravy, příteli,“ probodával von Wondera pohledem. „Vy i ostatní. Nevadí. Ani Asenat tady neudrží tuhle importovanou magii dlouho. Hodinu, možná dvě, a potom... Je zde spousta místa pro všechny,“ poklepal na černou hůl.</p>
<p>Plášť kolem jeho těla zavířil, jak se otočil a vyrazil pryč stejnou cestou, kudy přišel. Koule okolo něj se pohybovala s ním.</p>
<p>Hrabě se na okamžik zastavil. Nad ležící Nerix.</p>
<p>„Vstaňte. Aspoň trochu důstojnosti! Máte štěstí, že se teď nemohu ničeho dotknout.“</p>
<p>Nerix se vyškrábala na nohy, tvář měla sinavou jako umrlec. Pospíchala za Temným Lordem.</p>
<p>Vzápětí se zablesklo, oba byli pryč a profesor von Wonder se slabě usmál.</p>
<p><emphasis>„Je t'aime, ma chérie!“</emphasis></p>
<p>Asenat ani nyní neodpověděla. Nicméně artefakt na profesorových prsou zářil silněji.</p><empty-line /><p>Carl Maria von Wonder byl dobrý člověk.</p>
<p>„Pomoz mi, drahá. Potřebuji se dostat k plazmě,“ zašeptal.</p>
<p>Von Wonder byl dobrý člověk, ale nyní jako dobrý člověk musel zničit vše, co tisíce lidí budovaly po celé desítky let. Zlikvidovat komplexně propojený a fungující Všehomír.</p>
<p>„Vinci, jsi zde?“</p>
<p>„Jistě, pane.“</p>
<p>Vincent Vega dorazil s posledními prostorovými mariňáky Villefortové. Nad podívanou, které byl svědkem, jen zavrtěl hlavou. Kolem něj stáli poručík Garrison, seržant Dowdy a další čtyři chlapi. S dvanácti zdravotnicemi a kuchařkami tvořili poslední armádu Agentury.</p>
<p>„Půjdeš první, chlapče. Jde o krátkodobý portál s minimálním dosahem. Máme reziduální energii z průniků. Víš, proč jdeš první? Nechci, aby se Andree něco přihodilo.“</p>
<p>„Samozřejmě, pane.“</p>
<p>„Děkuji ti. Dej mi chvilku, Vincente.“</p>
<p>Opět poklesl. Zranění ho začalo dohánět.</p>
<p>Andrea s Lucy ho zase pozvedly. Garrison a Dowdy jim přispěchali na pomoc. Ženy mlčky poděkovaly.</p>
<p>„Lucy, napojte ho. Můžeme, pane?“</p>
<p>Profesor už neodpověděl. Opět upadl do bezvědomí.</p>
<p>Lucy kývla na komtesu a zavedla profesorovi katetr do podklíční žíly. Tudy dostala do zesláblého těla dávku <emphasis>elixíru</emphasis>. Bylo to krizové řešení, jenže oni potřebovali geniálního vědce udržet při životě za každou cenu. Nikdo nezkusil dát nanobiotický preparát tak starému, navíc raněnému a vyčerpanému člověku.</p>
<p>Šlo o vše. Neexistuje možnost druhého pokusu, neexistuje zrnko času navíc.</p>
<p>Reakce byla rychlejší než kdokoli očekával.</p>
<p>Profesor se vzepjal na lůžku. Vytřeštil oči a zhluboka, trhavě dýchal. Agresivní regenerační látky mu tělo pustošily ničivěji než trhavina. Ovládl ho nezvladatelný třas.</p>
<p>Přestal dýchat.</p>
<p>Záchvat pokračoval další nekonečné vteřiny. Vincent s poručíkem Garrisonem svírali zmítající se tělo.</p>
<p>Komtesa sledovala přístroje. Křivky a číslice kmitaly. Měnily se od zelené k červené a zase zpět. Kaleidoskop života a smrti. Křivky i kombinace barev se neopakovaly. Horšily se.</p>
<p>„Ztrácíme ho. Nedýchá,“ ohlédla se Villefortová.</p>
<p>„Dobře. Intubujeme. Držte ho pořádně, chlapi.“</p>
<p>Lucy konečně dostala hadičku do profesorovy průdušnice.</p>
<p>Dvacet vteřin</p>
<p>„Pořád ho ztrácíme. Slabý a rychlý tep,“ hlásila Jull.</p>
<p>„Jeden miligram adrenalinu do žíly, do té podklíční. Každý tři minuty,“ řekla Lucy.</p>
<p>„Tím ho definitivně dorazíš.“</p>
<p>„Máš lepší nápad? A vy, komteso?“</p>
<p>„Čekáme.“</p>
<p>Tři minuty, delší než existence vesmíru.</p>
<p>Adrenalin. Běh času se zpomaloval víc než oběh krve v profesorově těle.</p>
<p>„Lucy, další,“ řekla Jull.</p>
<p>„Nepočkáme, jak se to bude snášet s elixírem?“ podotkla Villefortová.</p>
<p>Lucy kývla.</p>
<p>„Ještě jeden gram... A čekáme.“</p>
<p>Čekali.</p>
<p>Něco se dělo.</p>
<p>„Že by se vracel?“ zašeptal Vega. Nemusel ani sledovat monitory.</p>
<p>Profesor se zklidňoval. Byl zbrocený potem, ale začínal pravidelně dýchat. Rozkašlal se. Přicházel k sobě a začínal se dusit.</p>
<p>Lucy rychle vytahovala intubační trubici z průdušnice. Srdce za další dvě minuty bilo, jak mělo. Regenerační elixír se dohodl s tělem. Konečně.</p>
<p>„Profesore?“ Andree se třásl hlas. Po tvářích jí tekly slzy.</p>
<p>Von Wonder měl zavřené oči.</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>Profesor se pousmál.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 37.: Plazma</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Zombálci podnikli další sebevražedný atak.</p>
<p>Sebevražedný nikoli v tom smyslu, že by měli po tělech rozmístěné trhaviny, ale protože obránci velínu jim věnovali čím dál více času a střeliva. Péče o davy Adenových bojovníků započala dávkami z automatických pušek a tak se vytvořila hráz z mrtvých. Mezitím ti, jimž zbyly pistole nebo revolvery, odstřelovali jedince snažící se překročit pásmo. Vega obhlédl prostor útoku a zeptal se přes mikroport:</p>
<p>„Máme funkční bazuky?“</p>
<p>Bazuky měly čtyři holky.</p>
<p>Poručík Dan sice zůstal trčet pod rozstřílenými okny, ale na velín viděl. Měl by se k němu včas dostat.</p>
<p>„Poručíku, s dosahem vašich plamenů zůstaňte na místě. Stačí nám ogrilovat jen nové hosty. A vy, milé dámy s bazukami, si vychutnejte jen větší hordy. Včas řeknu nebo samy posuďte situaci.“</p>
<p>„Děkujeme za důvěru, seržante,“ odvětila jedna holka. „Dáváte takové hezké, jasné rozkazy.“</p>
<p>„Jull, jestli zrovna ty máš bazuku, tak to abych ty sráče začal litovat, že...“</p>
<p>Místo Julliet mu odpověděl záblesk, zahřmění a exploze. Vega o skrytém zombálském komandu na dvou hodinách věděl, hodlal ho však vyřešit souvislou palbou. Jull to vyřešila jednou ranou. Z barikády mrtvých i dosud živých Adenových válečníků vyrobila souvislé narudlé mračno.</p>
<p>„Jull, mohla bys aspoň upozornit, že hodláš zabíjet ve velkém!“</p>
<p>Julliet mlčela. Vega slyšel ve sluchátkách jen vzdychání a sykání a manipulaci s čímsi, co zvukem připomínalo tření kovu o látku a...</p>
<p>„Jull, ty máš ještě jednu?“</p>
<p>„Našla jsem tady tři. Takže mám ještě dvě, pane.“</p>
<p>„Šikulka. A příště mi řekni, kterým směrem chceš zase...“</p>
<p><emphasis>Bazooooumh...</emphasis></p>
<p>„Ta jednotka za Houbičkami je vyřízená, pane.“</p>
<p>Vega si mnul čelo. Nedokázal seřvat tu holku. Nedokázal seřvat žádnou z dívek. Včera to byly kuchařky a zdravotní sestřičky, dnes z posledních sil brání Agenturu. Desítky jich položily životy. Nemusely. Mohly utéct s ostatními.</p>
<p>„Zlatá holka,“ pochválil ji Vega. „A dávej na sebe pozor.“</p>
<p>„Provedu!“</p>
<p>„A tu poslední bazuku... Tu taky pošli, kam uznáš za vhodný.“</p>
<p>„Děkuji, pane,“</p>
<p>„Nemáš zač,“ oddechl si Vega.</p>
<p>„Vinci? Pojď sem,“ slyšel ve sluchátkách Andreu. Byla zmatená. „Pohni!“</p><empty-line /><p>„Jsem v pořádku, komteso. Děkuji všem,“ znaveně prohlásil von Wonder. „Zvedněte mě, prosím,“ požádal Vegu a Garrisona. Ukázal na přírodní výčnělek velínu. Na vrcholu žulové jednotky se leskla titanová miska.</p>
<p>V misce pableskovala ovládací protoplazma.</p>
<p>Vysvětlovat komukoli, kdo zrovna není von Wonder nebo Stephen Hawking, na jakém principu funguje ovládací protoplazma, je asi tak naivní, jako vysvětlovat laboratorní myši, co je to perimyokarditida, na kterou v rámci testů umírá.</p>
<p>Zkrocenému čtvrtému skupenství hmoty se mohlo říkat například <emphasis>holografická klávesnice</emphasis>, a při nesprávném ovládání zvládla ze spánku vyburcovat energii zvíci dvaceti ruských vodíkových superbomb. Byla to klávesnice z podstaty své existence citlivější než zrcadlo Keplerova teleskopu a jemnější než monomolekulární vlákno; ovšem hodně přepjaté vlákno.</p>
<p>Von Wonder vložil do opalizující misky dlaně.</p>
<p>Přítomní ani nedýchali. Nikdo z nich tohle dosud nespatřil. Profesor těžce dýchal.</p>
<p>„Chlapče, potřebuji odblokovat jednosměrný portál, sekce tři. Heslo znáš.“</p>
<p>„Hotovo, profesore.“</p>
<p>„Vinci, připraven?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>V mezeře mezi kamennými stvoly velínu se zjevila bludička. Připomínala věčnou lampičku z vinohradských hřbitovů, z hrobu Kovářovy mámy. Von Wonder pozměnil náklon dlaní vnořených do plazmy.</p>
<p>Zápěstí mu pokryla zmrzlá rosa z pražského hřbitova.</p>
<p>Senzibilnější lidé by kolem velínu zaznamenali mlhavý opar vznášející se nad hroby a pohyby náhrobních desek. Což byl samozřejmě nesmysl... Možná...</p>
<p>„Je zde chladno,“ poznamenal von Wonder. Třásl se po celém těle. Plazma.</p>
<p>„Mám vás zahřát?“</p>
<p>„To zní vyzývavě, má milá.“</p>
<p>Komtesa si povzdychla.</p>
<p>Plazma stoupala von Wonderovi po vyhublých, fialovými žilami protkaných pažích.</p>
<p>Z bludičky se formovala elipsa. Zvětšovala se. Zářila. Rostla.</p>
<p>„Vinci, máš volno,“ řekl profesor.</p>
<p>Svislá stěna se vlnila půvabněji než vodní plocha. Třpytila se jasem hladiny po západu slunce. Po okrajích kolmé stěny přecházel svit do karmínových výbojů.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 38.: Portál</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Vega vstoupil do portálu. Zmizel.</p>
<p>Hladina se rozvlnila a zase zklidnila.</p>
<p>„Dobré,“ řekl von Wonder. „Andreo, dovolíš? Nejdřív dívky.“</p>
<p>„My tady zůstaneme, pane,“ prohlásila Elizabeth. „Jsme zdravotnice.“</p>
<p>„Milá, o tom ale ty vůbec nerozhoduješ,“ obrátil se k ní stařík. „Prosím.“</p>
<p>„Já to ale nikdy nedělala,“ hlesla Lucy, aby měla aspoň nějakou výmluvu.</p>
<p>„Spoustu věcí jsi dělala poprvé, ne?“ řekla jí Villefortová, ale měla v sobě také malou dušičku. Ne kvůli sobě, kvůli holkám.</p>
<p>„Lucy, Jull, i ostatní, jedna po druhé,“ ukázala na pableskující portál. „A klídek.“</p>
<p>Von Wonder se soustředil na plazmu obtékající mu dlaně.</p>
<p>„Profesore,“ snažila se něco říct Lucy.</p>
<p>„Jdi. Nebo opravdu dostaneš na zadek.“</p>
<p>„Jistě, pane. Já jen, že jste moc hodný...“</p>
<p>„Lucy, padej,“ zvýšila komtesa hlas.</p>
<p>Julliet, Lucy a další holky mizely v portálu. Vypadalo to jednoduše. Nástup do výtahu. Ani tlačítko patra se nemuselo mačkat. Žádné nebylo. Byla jen čirá energie.</p>
<p>„Dobře, dobře,“ šeptal génius interdimenzionálních Světů. Byl na pokraji sil, ale regenerační látky vyváděly divy. „Andreo, jsi na řadě. Portál je stabilní.“</p>
<p>Kovář objal Villefortovou a ukázal na světélkující průnik.</p>
<p>„Ne, aby ses někam zacourala.“ Kdyby někdo tvrdil, že měl v očích slzy, byl by to normální pomlouvačný hajzl.</p>
<p>„Nezacourám se,“ políbila ho komtesa. „Neboj.“</p>
<p>Kovář jí hleděl do zelených očí.</p>
<p>„Bojím se. Protože ty se bojíš.“</p>
<p>Věděl to.</p>
<p>Andrea neměla dobrý pocit.</p>
<p>Všem tady chyběla Asenat...</p>
<p>Komtesa de Villefort předstoupila před portál.</p>
<p>„Profesore, jdu do toho. A my, Johne, my se brzo uvidíme.“</p>
<p>„Asi bych ti něco měl říct, holka.“</p>
<p>Nemyslel podělané plány v plánech. Chtěl jí jen říct, že ji má rád.</p>
<p>„Až se uvidíme,“ pousmála se Andrea a vstoupila do portálu.</p>
<p>Pableskující hladinu kolmého jezírka bombardovaly soustředěné svazky neutrin udržované v nadlimitním množství tolik potřebnými, i když pro okolní Světy dosud neprokázanými tachyony a fermiony, proslavenými teorií superstrun. Vyrovnanou hladinu elementárních částic, které jako jediné dokázaly vytvářet časoprostorové anomálie a interdimenzionální rifty, usměrňovaly von Wonderovy hyperfantómové částice.</p>
<p>Aktivní portál vstřebal Andreu výjimečně klidně.</p>
<p>„Výborně,“ řekl von Wonder a obrátil se ke Kovářovi. „Je to dobré.“</p>
<p>Dořekl to jen sekundu před tím, než se z portálu zpátky vyřítilo lidské tělo.</p>
<p>Tělo převrácené naruby.</p>
<p>Kosti, vnitřnosti, šlachy, žaludek, všechno na povrchu krvavého chuchvalce. Lebka s červenými bulvami a svítící sklovinou zubů ve šklebu. Mozek na povrchu, šedá kůra mozková je možná chytrá, ale hnusná a mazlavá. Oslizlé páteřní obratle protínající převrácený trup. Vzdouvající se plíce chraptící něčím, co mělo být ústy.</p>
<p><emphasis>Bloody-art</emphasis> v nejryzejší podobě.</p><empty-line /><p>„Profesore?“ utřel si Kovář z obličeje krev, mozek a bůhvíco ještě.</p>
<p>Von Wonder mlčel. Oči měl vytřeštěné. Ruce v protoplazmě mu ztuhly.</p>
<p>To na zemi... To stále ještě dýchalo. Pořád to žilo.</p>
<p>Kovář přistoupil ke komtese, k tomu, co z ní zbylo.</p>
<p>Vnímal ohlušující tlukot srdce. Měl pocit, že se pohybuje v husté, rudé mlze. Pohlédl k zemi. Bylo to rudé a svíjelo se to a sípalo. Andrea de...</p>
<p>„Sbohem.“</p>
<p>Dvěma výstřely do hlavy ukončil její utrpení.</p>
<p>„Děkuji,“ ozval se tiše von Wonder. Hlas se mu třásl.</p>
<p>JFK ho neslyšel. Nechal za sebou velín, profesora, mrtvou Bytewskou, mrtvou Andreu. Nechal za sebou všechny <emphasis>své</emphasis> mrtvé. Necítil nic, jen prázdnotu.</p>
<p>Na místě, kde před chvílí von Wonder uvěznil hraběte, se zablesklo.</p>
<p>Kovářovi se zatmělo před očima.</p>
<p>Otočil se.</p><empty-line /><p>„Za tohle můžeš ty, viď, zmrde?“</p>
<p>„Tak laciný závěr bych od vás nečekal,“ odvětil X-Hawk. Vynechal <emphasis>příteli.</emphasis></p>
<p>Kovář k němu přistoupil a namířil mu hlaveň na přilbu. Hrabě těžce dýchal, zrak upřený k tomu na zemi. Hlas měl tichý.</p>
<p>„Andreu jsem miloval o dvacet generací dřív, než vás vaše matka počala.“ Druhý pohled patřil profesorovi. „S vámi jsem také skončil.“ Došel blíž, natáhl ruku, jako by se chtěl dotknout příšerných ostatků, ale smaragdová bariéra ho zastavila. Rozhlédl se.</p>
<p>„Tohle je <emphasis>vaše</emphasis> vina. A já vás všechny zničím. Všechny!“</p>
<p>„Požár, Xaverie,“ zašeptal von Wonder. „Říkal jsem ti to.“</p>
<p>Kovář se na něj díval a mlčel. Neměl chuť na diskuze o zodpovědnosti, neměl chuť na žádné diskuze, a hlavně neměl čas...</p>
<p>Profesor to vycítil.</p>
<p>„Johne, poslouchej. Moc času nezbývá. Všechno je připravené. Nahoře se postaráme o vznik Diaspory a pak to vrátíme do normálu. Ale musíte jít za mnou, všichni.“</p>
<p>„Ano, pane, řeknu to chlapům ve skalách.“</p>
<p>„A co major Bytewská, nezapomněli jsme na ni?“ profesor pohlédl Kovářovi do očí.</p>
<p>„Profesore, my jsme vás nechtěli rozrušovat a ...“</p>
<p>„Nic mi neříkej. Vím, že je mrtvá. Možná chápu vaše obavy o mě, ale nechápu tebe, Johne, že jsi neměl odvahu mi to říct.“</p>
<p>„Neměl, pane.“</p>
<p>„Chlapče, upřímně řečeno, já zase nevím, zda bych měl v tom stavu odvahu to snést.“</p>
<p>Kovář se na něj díval.</p>
<p>„Musíš to tady dokončit. Já se vydávám na cestu.“</p>
<p>„Počkejte, přece se nevydáte za Andreou? Portál je v troskách.“</p>
<p>„Oživím ho. Zrekonstruuji. A najdu ji.“</p>
<p>„Profesore, jděte s tím fakt do hajzlu, promiňte. Tam teď nemůžete.“</p>
<p>„Můžeš mi prostě pomoct?“ řekl profesor a ukázal na portál.</p>
<p>JFK zmlknul. Elipsa hyperfantómu se opět vstřícně vlnila.</p>
<p>X-Hawk vše bedlivě sledoval, obklopený Asenatiným polem.</p>
<p>„Jen do toho. Právě mi definitivně přestalo záležet na tom, co se s touto realitou stane. S potěšením vám <emphasis>pomohu</emphasis>.“</p>
<p>Nikdo mu nevěnoval ani pohled.</p>
<p>„Mně se to nelíbí, profesore.“</p>
<p>„Mně také ne.“</p>
<p>„Může to ten šmejd z té koule nějak ovládat?“</p>
<p>„Doufám, že ne. Dokud exopole drží, máme čas.“</p>
<p>„Proč tam vůbec lezete?“</p>
<p>„To se mě ptáš zrovna ty, Johne?“</p>
<p>„Dobře, pane. Zvedáme vás,“ kývl JFK na poručíka Garrisona a seržanta Dowdyho. „V CERNu na vás čekají, profesore. A za chvíli jsme tam i my.“</p>
<p>„Jsi dobrý člověk.“</p>
<p>„Jsem hovado, protože vás právě šoupám do nějakýho sajrajtu a vůbec nevím, co je na druhý straně.“</p>
<p>„Vega a děvčata. A kdyby ne, setkáme se... někdy později.“</p>
<p>„Tak zrovna tohle poslední hodiny opravdu rád slyším.“</p>
<p>Kovář s Garrisonem a Dowdym posunuli von Wondera s lůžkem do pableskující stěny. Hlava, ramena, trup, vše prolínalo do jiného světa bez náznaku potíží. Profesor byl po pás obklopený interdimenzionálním portálem. Na zakrvaveném lůžku mu spočívaly paže. Z nich stále vycházel Asenatin zelenavý svit.</p>
<p>„Profesore, tak zas někdy,“ podotkl Kovář. Posunuli profesora zas o kousek dovnitř. V bazální realitě trčely z portálu jen nohy. Ruce zmizely v hyperplazmě.</p>
<p>„Proboha, ne,“ hlesl Kovář. Došlo mu to v ten samý okamžik.</p><empty-line /><p>Smaragdová záře zhasla.</p>
<p>Kovář se otočil.</p>
<p>X-Hawk zmizel.</p>
<p>A země se prudce otřásla.</p>
<p>„Rychle!“ zakřičel, opřel se o rám lůžka. Bylo to, jako by chtěl odtlačit skálu.</p>
<p>Hladina portálu ztuhla. Pokryla se matným nachem a odřízla von Wonderovi nohy. Mariňáci svírali rozpůlené lůžko. Ani se nepohnuli. Krev ze zohavených pahýlů stékala po povrchu lůžka, valila se přes okraje a stékala jim po prstech. Drželi jen spodní polovinu profesora.</p>
<p>Kovář stál proti portálu.</p>
<p>Opalizující hyperplazma se měnila v krvavou plochu.</p>
<p>Krev. Krev. Krev. Samá krev. Jako by to neříkal...</p>
<p>Krev. Krev.</p>
<p>Krev.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 39.: Počátek</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>„Johne?“</p>
<p>„Jo?“</p>
<p>„Můžeme pokračovat?“</p>
<p>„Musíme. Volám zbytek jednotky!“</p>
<p>„Seržant Bergson. Jsme pořád pod převisem. Odstřelujeme zombálce.“</p>
<p>„Dobrá práce. Potřebujeme tady něco dodělat a pak všichni zdrháme.“</p>
<p>„My ne, pane.“</p>
<p>„Seržante, vy jste mě nepochopil. Tohle byl rozkaz a ne přání k svátku.“</p>
<p>„Když vás nebudeme seshora krýt, jste v pasti. Dostanou vás za třetím, čtvrtým portálem.“</p>
<p>„Jakmile vám řeknu padáme, tak padáte, jasný?“</p>
<p>„Pane, zůstáváme. Dejte mě, prosím, do hlášení o nesplnění rozkazu.“</p>
<p>Kovář zvedl ruku sevřenou v pěst. Počítal do pěti. Do desíti nebyl čas.</p>
<p>„Do hlášení vás nedám, seržante.“</p>
<p>„Díky, kapitáne.“</p>
<p>JFK měl pocit, že se mu vše rozpadá pod rukama. Další mrtví...</p>
<p>„Johne, můžeme pokračovat?“ ozval se opět Garrison.</p>
<p>„Dejte mi dvě minuty. Chlapi seshora to zatím jistí. Vybavte se na cestu, munici, cé čtyřku, budou se hodit bazuky. Sežeňte mi taky jednu.“</p>
<p>Kovář se otočil a přikrčený se přesunoval o dvacet metrů blíže k oknům. Tam byly připravené von Wonderovy noty jeho <emphasis>Novosvětské</emphasis>. Kovář začal spouštět sekvence procedur a příkazů. Přišlo mu to absurdní, ale zdálo se, že velín ožil. Skrze kamenné kvádry, matematické mechy a binární břečťany prosvítalo světlo. Mnohem větší světlo ozářilo celý prostor laboratoří.</p>
<p>Kovář se ohlédl.</p>
<p>Ne, tomuhle se nedalo odolat.</p>
<p>Zakryl si oči hledím přilby. Kráčel k vymláceným oknům. K centru existujících světů, k fantómdromu. Světlo přesunujících se entit bylo tak silné, že na svět hleděl narůžovělou barvou masa s tmavými šmouhami kostí.</p>
<p>Fantómy vznášející se nad El-Emejnem spojeným s hyperprostorovou arénou se sunuly ke skalám, na výchozí pozice. A slučovaly se...</p>
<p>Bylo to majestátní, povznášející, o to víc, že šlo o konec světa, i když předstíraný. Ale přece jen, na pár okamžiků konec... Vyhlíželo to pompézněji než při prvním otevření reality MOGA/93 a jejím průniku do švýcarského ústředí.</p>
<p>Na krajích spojených realit vznikal jasně vymezený tvar, kopírující jak domy El-Emejnu, tak skály Ústředí. Byl jasně viditelný, protože byl absolutně černý. Bylo to opravdové NIC. Mezihvězdné prostory byly oproti tomuto předělu mezi Světy plné kolotajících částic. Vakuum pak v porovnáním s ním přípomínalo přeplněné tržiště ve čtvrti Bakaara Market.</p>
<p>Kovář nevnímal Garrisona, jenž mu do sluchátek křičel, aby se konečně pohnul, že tomuhle nemůžou utéct. Kovář kromě toho, co se dělo před ním, ve dvou světech zároveň, nevnímal nic. Jako uhranutý sledoval ztrácející se El-Emejn. Černý předěl se zužoval a mezi oběma realitami docházelo k prostorovému víru, který zpravidla končí zánikem světů.</p>
<p>Tohle však bylo řízené. Byl to úchvatný pohled, jaký se dalším miliardám lidí nenaskytne ani jednou v životě, možná pouze při předělu mezi životem a smrtí.</p>
<p>Do víru se nejdříve dostávali lidé, pneumatiky, kusy harampádí a plátěných střech, po nich se na sebevražednou cestu vydala osobní auta, tramvaje a náklaďáky z barikád, cisterny a celé střechy. Jako poslední se držely domy. Prohýbaly se v základech, vzdorovaly, ale i ony se urvaly a zmizely v uzavírajícím se chaosu.</p>
<p>„Profesore,“ hlesl Kovář. „Tak tohle se vám povedlo.“</p>
<p>El-Emejn byl definitivně pryč. Ztratil se. Zůstal ve své realitě, ve světě bez řešení, bez pomoci, bez naděje. A tam zůstane navždy.</p><empty-line /><p>Bazální realita se však chovala jinak. Reagovala. Bránila se.</p>
<p>Snažila se.</p>
<p>Superfantóm za okny připomínal balón bratří Montgolfiérů. Byl barevný, veselý a rozpínal se s takovou intenzitou, jako by pod ním neplálo regulované ohniště, ale hořela celá Paříž. Rozpínal se a vyplňoval celou plochu fantómdromu. Vstřebával do sebe všechny další fantómy. Bylo to rychlé. Nová entita rostla do všech směrů.</p>
<p>Na úrovni protějších pater byly vidět praskající skály, řítící se terasy, hroutící se patra. A pod superfantómem bylo spíše cítit, než vidět praskající zemskou kůru.</p>
<p>Země se bránila, ale tohle bylo silnější. Drtilo, vstřebávalo a pohlcovalo to vše, co mohlo. Co nemohlo, zlikvidovalo neuvěřitelným tlakem.</p>
<p>Teprve nyní si Kovář uvědomil, že stojí na vibrující podlaze a pod ním se objevují trhliny ve skále. Otočil se.</p>
<p>„Padáme odsud.“</p>
<p>„Skvělej nápad.“</p>
<p>„Dostaneme se do vrchních pater CERNu. Tam bude čekat von Wonder, Vega nebo Villefortová nebo někdo... Kdokoli, kdo tuhle reakci zvrátí.“</p>
<p>„Von Wonder a Villefortová jsou mrtví. O panu Vegovi nic nevím.“</p>
<p>Nachová záře slučujícího se hyperfantómu je oslepovala.</p>
<p>„Kolik přežilo vašich lidí? Bereme je s sebou.“</p>
<p>„Pane, zbyli jsme já a seržant Dowdy. A Bergson ve skalách.“</p>
<p>Svit z expandujícího hyperfantómu vše ozařoval.</p>
<p>„Tak jdeme,“ řekl Kovář a rozběhl se od fantómdromu.</p>
<p>Za ním končil jeden svět a rodil se nový...</p>
<p>Možná.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 40.: Únik</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Běželi.</p>
<p>Za nimi se hroutila zřejmě jediná uznávaná Realita.</p>
<p>Stříleli.</p>
<p>Stříleli na všechno, co vypadalo blbě. A blbě vypadalo dost věcí.</p>
<p>Všude bylo moc krve. Kovář utíkal a měnil zásobníky. Za nimi se rozpínal hyperfantóm vyvolaný Kovářem. Rostl do výše, do úrovně obřího tunelu CERNu, a bílá záře stoupala a pronikala skalními stěnami.</p>
<p>„Výtah!“</p>
<p>Za nimi horda zombálců, před nimi opancéřované dveře výtahu, který stejně nebyl funkční.</p>
<p>„Garrisone, odpalte bazuky. Musíme couvat. Kryju vás.“</p>
<p>„Dowdy, teď!“</p>
<p>Z bazuk vyšlehly plameny a střely zasvištěly chodbou. Všichni se vrhli na zem. Z díry po dveřích vykukovala prázdná šachta s lany.</p>
<p>Garrison s Dowdym udržovali souvislou palbou zombálce v pozici ležmo.</p>
<p>„Šplháme, pane? Sto padesát metrů není zas tak moc.“</p>
<p>„Přemýšlím.“</p>
<p>„Prosím, rychleji,“ řekl seržant Dowdy.</p>
<p>„Hotovo,“ odvětil Kovář. Sundal bazuku, odložil em-šestnáctku a skočil do šachty.</p>
<p>„To bylo fakt rychlý,“ pootočil se Garrison na Dowdyho.</p>
<p>Kovář se chytil nejbližšího lana. Sjel o pár desítek centimetrů níže, mariňácké rukavice byly kvalitní. Uprchlíci měli štěstí, dnes snad poprvé. Zablokovaná kabina byla necelých devět metrů pod nimi. Přeručkoval čtyři nosná lana. Skočil na strop kabiny. Po servisním žebříku se dostal pod ni. Tam na žebříku napůl visel a umačkával roličky cé čtyřky kolem kolejnic, po kterých jezdilo protizávaží kabiny.</p>
<p>„Dvacet sekund,“ řekl Kovář.</p>
<p>„Dík, že jste se ozval. Ještě žijeme.“</p>
<p>Kovář zarazil roznětku do válečků. Vyšplhal zpět na strop kabiny. <emphasis>Nedal jsem tam toho moc?</emphasis> pomyslel si a odpálil trhavinu. Kabinu to nadzdvihlo, ale vrátila se na místo.</p>
<p>Kovář zase sjel dolů. Kolejnice protizávaží se výbuchem slily do souvislého kusu.</p>
<p>„Skočte za mnou, devět metrů dolů po lanech. Je tady kabina výtahu. Seržante, vemte mi bazuku a pušku.“</p>
<p>Nad Kovářem se objevili oba dva. Po chvíli stáli na kabině.</p>
<p>„Teď to odstřelíme a protizávaží nás vynese nahoru?“</p>
<p>„Jo,“ řekl Kovář.</p>
<p>„Tam je strojovna výtahů.“</p>
<p>„Spíš servisní stanice. Asi tak patnáct metrů volný prostor.“</p>
<p>„Jak to víte, pane?“</p>
<p>„Zastřelil jsem tam jednoho šmejda. Z Vnitřních věcí.“</p>
<p>„Aha... Ale, pane, protizávaží pojede ještě dalších tři sta metrů dolů. A Eiffelovku, tuším, Frantíci nepostavili zrovna nad CERNem.“</p>
<p>„Tušíte správně. Chyťte se lan a odpálíme šrouby.“</p>
<p>Odstřelili kabinu.</p>
<p>Vylétli vzhůru.</p>
<p>Kabina padala dolů.</p>
<p>Kolem je v kolejnicích míjelo třítunové závaží.</p>
<p>„Teď!“</p>
<p>Seskočili na podlahu.</p>
<p>Závaží dole vrazilo do masy roztavených kolejnic, na okamžik se zastavilo, pak se ale vyvrátilo do šachty a padalo dál.</p>
<p>„Kudy?“</p>
<p>„Větráky. Támhle.“</p>
<p>Roury zvolna rotujících ventilátorů měly průměr přes dva metry. Mezi oprýskanými lopatkami se dalo s určitou obratností protáhnout.</p>
<p>„Super,“ opřel se poručík Garrison o stěnu tunelu. Natáhl si nohy a liboval si. „Bože, to nikdo nepochopí, jaký to je, takhle si protáhnout hnáty. Že jo, kapitáne?“</p>
<p>„Jasný, Garrisone. Jenže teď si je protáhneme asi o dva kilometry dál.“ Kovář se rozběhl s baterkou v ruce. „Jestli se odsud nedostanem včas, tak nás zbytková energie hyperfantómu ogriluje. Čekají nás dva kilometry. Ty neošidíme. Buď, a nebo.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Nemluvte a šetřete si, krucinál, dech.“</p>
<p>Běželi.</p>
<p>Za nimi se hroutila Realita.</p>
<p>Utíkali.</p>
<p>Blížilo se to.</p>
<p>Žilo to.</p>
<p><strong>Kapitola 41.: Dlouhý černý úsvit</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Z oficiálních materiálů Agentury EF, poskytnutých organizaci CERN:</p><empty-line /><p><emphasis>Urychlovač LHC je umístěn 50 až 175 metrů pod švýcarsko-francouzskou hranicí, nedaleko Ženevy. Jde o 27 kilometrů dlouhý kruhový tunel vybavený soustavou 9 600 velkých magnetů, které řídí a urychlují tok částic. Bezmála tři desítky kilometrů dlouhý okruh obletí za jedinou sekundu jedenácttisíckrát. LHC dokáže urychlit pohyb částic tak, že dosahují rychlosti světla. Při jejich srážkách vznikne teplo, které sto tisíckrát překoná teplotu v jádru Slunce. Na přípravě urychlovače se podílelo více než deset tisíc fyziků a na pět set výzkumných institucí a firem z celého světa.</emphasis></p>
<p><emphasis>LHC může přispět nejen k objasnění vzniku vesmíru, ale také blíže popsat povahu hmoty a získat nové poznatky o prozatím tajemné temné hmotě a temné energii, které podle vědců tvoří 96 procent našeho vesmíru.</emphasis></p>
<p><emphasis>Může také například podat důkaz o existenci hypotetické částice zvané von Wonderův bosson, která jako jediná ze standardního modelu elementárních částic ještě nebyla potvrzena. Dle všech dosavadních výzkumů lze předpokládat její existenci, což by mohlo znamenat i existenci paralelních světů...</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Profesorem připravená Diaspora se začínala slučovat se superfantómem.</p>
<p>Teď.</p>
<p>Nad Ženevou zářila koule připomínající explozi ruské superbomby Car.</p>
<p>V průměru měla pět kilometrů. Během pár sekund srovnala město se zemí. A pokračovalo to dál. Světelná, tlaková a ohnivá vlna likvidovaly vše, co jim stálo v cestě.</p>
<p>Ne, tohle se nepodařilo. Bylo pozdě na návrat světů...</p><empty-line /><p>Zbyla jen temná obloha, temná země a na obzoru začínal černý úsvit.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 42.: Afterparty</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Kovář spočíval v malebném údolí.</p>
<p>Pozvedl se na loktech. Úval, v němž ležel, byla spíš úžlabina tvořená hromadami sutin, hořících vraků aut a zborcených zdí překřížených železobetonovými pilíři. Do nebes tu místo borovic a dubů trčely zohýbané traverzy a zbytky polámaných střešních štítů. Namísto bludiček v dolině tancovaly modravé plameny z plynového vedení. Surrealistickou krajinku zkrápěly duhově zbarvené kapky deště snášejícího se z vodovodního řadu.</p>
<p>Kovář se zas položil na záda.</p>
<p>Temné nebe, bezútěšný svět, ponurá, ale všudypřítomná záře.</p>
<p>„Oni to nestihli...“</p>
<p>Víc k chmurnému světu nebylo co dodat.</p>
<p>Kovář na jedno oko neviděl a druhým na obloze sledoval přelétající stroje. Byly to Black Hawky a bylo jedno, zda šlo o policejní, zdravotní, přepravní nebo armádní verze. Black Hawky byly krásné, zejména, když jich bylo hodně. Tady jich bylo hodně. Všechny na sobě měly římskou desítku, a bohužel to nebylo číslo.</p>
<p>Všechny Black Hawky patřily X-Hawkovi.</p><empty-line /><p>Pro samé sirény hasičských, záchranářských a policejních vozidel nebylo slyšet zvonivé kuropění dešťových kapek z potrubí.</p>
<p>„Garrisone? Dowdy?“</p>
<p>„Seržant Dowdy je mrtvej. Zůstal v tunelu.“</p>
<p>„Co vy?“</p>
<p>„Nic moc, pane.“</p>
<p>„Zbraně?“</p>
<p>„Pár zásobníků do em-šestnáctky, poslední náboj do erpégéčka. A...“</p>
<p>„Jaký ,<emphasis>a</emphasis>‘, Garrisone?“</p>
<p>„Mám prostřelený žaludek. Dost to bolí, pane.“</p>
<p>Kovář to spatřil. Konec.</p>
<p>„To bude dobrý, poručíku. Obvážeme to a zdravoťáci se už postarají.“</p>
<p>Garrison si svíral břicho. Bylo krvavě mokvavé, nadulé a připomínalo propíchaný měch: „Je mi zima, pane.“</p>
<p>Kovář přes něj hodil bundu.</p>
<p>„Já vím.“ Věděl, že je to na nic. Bunda i kecy. Garrison držel vyhřezlé vnitřnosti, mezi prsty mu tekla krev a proklouzávala střeva.</p>
<p>„Pane, mám tu bazuku,“ hlesl Garrison. „A fotku holky,“ ukázal bradou na kapsu.</p>
<p>„Fotku vezmu k sobě. A psí známku jí pošlu.“</p>
<p>„Kecáte... Jak byste ji našel?“</p>
<p>„Kecám. Ale snažím se, kurva, ne?“</p>
<p>„To jo, pane. Díky.“</p>
<p>„Garrisone? Tu bazuku určitě použiju.“</p>
<p>Garrison na to nic neříkal.</p>
<p>Kovář mu zavřel nevidoucí oči.</p>
<p>„Chlape, ať je vám tam líp než nám tady.“</p><empty-line /><p>Motor auta. Motor silného auta.</p>
<p>Kovář vyhlédl.</p>
<p>„Konečně. Saniťáci.“</p>
<p>Na doutnajícím placu před školou Hanse-Rudolfa Merzema, s ohořelými houpačkami, mezi seškvařenými basketbalovými koši a tagy označenými tenisovými stěnami, zaparkoval Mercedes. Kolem košů se místo oranžových míčů povalovaly zuhelnatělé mrtvoly.</p>
<p>Žlutý auťák s červenými kříži byl snad větší než okresní nemocnice. Posuvné dveře se otevřely. Uvnitř vozu byla nákladná lékařská aparatura, taková, jakou v Africe neviděli ani na billboardu. Ze zadní části vozu se vysunula rampa a zdravoťáci po ní přesunuli na rozpraskaný asfalt pojízdná lůžka. Lékaři mapovali situaci. Snad nepřijeli úplně zbytečně.</p>
<p>Sanitka spustila sirénu. Potřebovala, aby se ozvali přeživší.</p>
<p>Kovářovi ten zvuk málem utrhl uši. Podíval se ke škole. Ne, ze základní školy nikdo nevyšel, ale z ruin CERNu se potácely dvě zdravotní sestřičky. Zkrvavené dívky v původně bílých uniformách nesly lůžko a na něm nehybnou postavu. Zdravotníci se k nim rozběhli.</p>
<p>„Zaplať pánbů,“ řekl si Kovář a vstal. „Garrisone, jdu bydlet.“</p>
<p>Zdravotníci doběhli k oběma kolegyním, vytáhli pistole a prostřelili jim hlavy. I na tu dálku bylo vidět komiksové rozstříknutí krve. Další střely do hlavy a do hrudi z bezprostřední blízkosti dodělaly raněného.</p>
<p>„Pusťte znova sirénu,“ slyšel zespoda Kovář. „Musíme jich dostat co nejvíc.“</p>
<p>Kovářovi nad hlavou přelétly černé helikoptéry. Stáhl se k mrtvému poručíkovi.</p>
<p>„Garrisone, ještě nekončíme.“</p>
<p>Poručík Garrison nic nenamítal.</p>
<p>„S dovolením.“ Kovář si prohlédl Garrisonovým dalekohledem okolí. Fajn.</p>
<p>Mercedes zase houkal.</p>
<p>Kovář si vzal bazuku. Usadil si ji na rameno a ohlédl se. Místa za sebou měl dost.</p>
<p>Zamířil a vypálil.</p>
<p><emphasis>Beng.</emphasis></p>
<p>Bylo to jednoduché – zabíjet lidi. Tím spíš svině.</p>
<p>Žlutočervený Mercedes Benz se vzepjal do výše. <emphasis>Bum</emphasis>. Proboha, proč každý auťák po zásahu výbušniny vylétne do výše? Mercedes se vznesl za doprovodu světelných a zvukových efektů. Vylétaly z něj kusy zařízení, řidičů, doktorů a všeho, co se hodí k provozu sanitky. Tohle však nebyla sanitka. Kovář věděl, že nesmí udělat chybu.</p>
<p>„Dobrá zbraň, Garrisone.“</p>
<p>Poručík Garrison se pousmál.</p>
<p><emphasis>Kapitáne, zůstaňte ještě na místě.</emphasis></p>
<p>Kovář přikývl. Mrtvý Garrison jistě věděl, o čem je řeč.</p>
<p>„Jistě, Garrisone.“</p>
<p>JFK zůstal ukrytý. Vedle sebe zášlehy plamene z plynového potrubí. Za ním drolící se stěna sesouvajícího se domu. Prostorem zasvištěly rakety z prolétajících Black Hawků. Naproti přes ulici detonovalo průčelí školy. Létající kusy zdí, oken, milion střepů. Ke zbytkům sanitky přijelo policejní Humwee. Vystoupili čtyři stalkeři. Dva zůstali v kabině. Mluvili do vysílačky. Podle všeho povolávali posily. Pořád něco nebo někoho hledají.</p>
<p>„Díky, Garrisone,“ řekl Kovář. Ještě, že hned nevylezl.</p>
<p><emphasis>Za málo.</emphasis></p>
<p>Čtyři stalkeři venku se rozdělili, dva ke škole, dva po ulici. Propátrávali terén, zatím jiným směrem, než ležel Kovář s Garrisonem.</p>
<p><emphasis>Brzy přijedou další,</emphasis> ozval se poručík.</p>
<p>„Já vím,“ prohlížel Kovář vše, co měl k dispozici. Em-šestnáctku a necelý zásobník, tak patnáct střel, a armádní Berettu 92F a taky jediný zásobník, sedm nábojů. Zatímco si JFK dával dohromady výzbrojní sklad, něco se změnilo...</p>
<p>Nebe ztmavlo.</p>
<p>Black Hawky křižovaly nad propastí v místě agenturního fantómdromu. Vichr sílil a po zdevastovaných ulicích poletovalo půl milionu nákupních tašek, stovky urvaných tabulí a kusy plechových střech. Po obloze projely první blesky. Hromy následovaly vzápětí. Infrazvuk byl intenzivní do té míry, že lidem rozvibroval i mozky.</p>
<p>Kovář si vybral pozici, zalehl a zacílil. Do zaměřovacího kříže em-šestnáctky umístil hlavu řidiče policejního Humwee. Kovářovi hřmění také vibrovalo vnitřnostmi, jenže na tohle byl zvyklý z rockových koncertů. Basa navíc ho nemohla rozhodit.</p>
<p>Zajímalo ho jen to, jak obrátit konec světa ve svůj prospěch.</p>
<p>Třeba aspoň přežít. To by pro začátek stačilo.</p>
<p>Mířil a přitom sledoval okolí.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Kapitola 43.: Pán světa</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Zakalený prostor se rozvlnil. Něco se chystalo.</p>
<p>Temné slunce se prodíralo černými oblaky. Celá nová realita se na něco chystala...</p>
<p>Z obrovského kráteru – jediného objektu, jenž po Agentuře zůstal – stoupal sloup sinavého světla. Mířil k nebesům a sílil, ozařoval celé okolí. Jas byl stále silnější.</p>
<p>Kolem nejjasnější entity, jež nyní jako jediný zdroj světla oslňovala mrtvý svět, poletovaly v hejnech černé helikoptéry.</p>
<p>Ze světelného tubusu o průměru padesát metrů se zvolna formovala holografická, monumentální postava X-Hawka. On byl nyní Světlo, Vykupitel a Spása. On byl jediný záchytný bod, jenž tomuto světu zbyl. Temný Lord se tyčil nad zničenou krajinou a přehlížel výsledek bitvy.</p>
<p>Holografický gigant byl vyšší než kterýkoli mrakodrap na šanghajském Pudongu.</p>
<p>„Tohle je můj svět. A ten si nikdo z vás nezaslouží.“</p>
<p>Z reproduktorů helikoptér byly ty dvě stručné věty slyšet daleko.</p>
<p>Řidič s druhým stalkerem konečně vystoupili z Humwee a sundali si přilby. Zírali na megalomanské představení temného hraběte.</p>
<p>JFK oba odstřelil em-šestnáctkou.</p>
<p>„Slyšeli jste. Tenhle svět si nikdo z vás nezaslouží.“</p>
<p>Seběhl z hromady sutě. Nasedl do Humwee, motor ještě předl. Neujel ani dva kilometry a z palubní desky se ozvalo: „Základna X23. Nahlaste cíl jízdy a potvrďte ověření. Váš vůz se pohybuje mimo vyhrazený koridor.“</p>
<p>„Vy nám taky,“ pohlédl Kovář na displej a vysílačku rozstřelil.</p>
<p>Holografické monstrum s černou přilbou a s černým pláštěm zmizelo v kráteru po Agentuře, jako by něco zaslechlo. Jako by vědělo...</p>
<p>Místo holografického titána z propasti vystoupal Černý jestřáb se značením X01. Jestřáb s Jestřábem uvnitř. Pilot zamířil k místu, kde se ztratilo Humwee. X-Hawk stál v otevřených dveřích.</p>
<p>„Mám přistát, pane?“</p>
<p>„Jen to dvakrát přelétněte.“</p>
<p>X-Hawk se držel sloupku dveří. Vyklonil se a pátral. Šelma větřila kořist.</p>
<p>„Kam jede ten partyzán?“</p>
<p>„Nemáme signál. Ztratili jsme ho.“</p>
<p>„Snad víte, kde jste ho ztratili?“</p>
<p>„Ano, pane. Posíláme tam nejbližší vrtulník.“</p>
<p>„Pošlete tam všechny vrtulníky z okruhu dvou kilometrů.“</p>
<p>„Ano, pane, ano.“</p>
<p>Za Kovářem vyrazilo dvanáct vrtulníků UH-60L.</p>
<p>Skupina strojů připomínala hejno černých jestřábů.</p>
</section>
<section>
<p><strong>Epilog: Na cestě</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Kovář se řítil po rozsekané ulici. Pod jeho bičem se Humwee vyhýbalo proláklinám na ulicích, hořícím vrakům a zprohýbaným sloupům. Ze zemských trhlin tryskaly zbytkové gejzíry přechodových portálů. Každé z purpurových, opalizujících mračen ho mohlo hodit do libovolného paralelního vesmíru. Agentura před chvílí přestala existovat a mohl by se lehce dostat do reality, v níž by bez skafandru nevydržel ani dvacet vteřin.</p><empty-line /><p>„Tady X23, máme ho na radaru. Na dvanácti, vzdálenost devět set padesát,“ nahlásil pilot jednoho ze čtyř nejbližších Black Hawků.</p>
<p>„X11, nalétáme k němu ze tří hodin. Aktivuji Hellfiry.“</p>
<p>„X33. Blížíme se k vám. Počkejte se střelbou, až budu mít cíl v zorném poli.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Rozumím, pane.“</p><empty-line /><p>JFK podjel most a ocitl se na volné silnici. Ucítil podprahovou vibraci. Instinktivně zareagoval a ostře zabočil. Na místě jeho původní dráhy vyrazil ze země další zbytkový hyperfantóm. Hřibovitý vrchol dosáhl k prvnímu z vrtulníků. Stroj se zřítil v plamenech.</p>
<p>„Palte!“ řekl X-Hawk.</p>
<p>Tři střely opustily nosiče. Všechny neomylně zamířily na cíl. Jedna byla vypálená o desetinu sekundy dřív.</p>
<p>Kovář nemusel sledovat zpětná zrcátka. Věděl, že mu zbývají asi dvě vteřiny. Najel na havarované auto na silnici a zvedl Humwee do vzduchu. Přímo před ním ze země vyšlehl další zbytkový hyperfantóm.</p>
<p>Tím pádem už ve vzduchu byli tři. Kovářův vůz, první střela Hellfire a hyperfantóm.</p>
<p>Střetly se v jediný okamžik.</p>
<p>Prostorem zahřměla exploze.</p>
<p>Detonace auta, naváděné střely a hyperfantómové entity.</p>
<p>Namísto očekávané reakce ozářil svět duhově se vlnící, rostoucí hřib. Připomínalo to explozi neutronové pumy. Z druhé strany duhového výbuchu vylétl spálený Humwee.</p>
<p>Vrtulníky zasáhl elektromagnetický impuls.</p><empty-line /><p>X-Hawk vylezl z havarovaného Black Hawka. Pilot pád nepřežil, ale z nitra stroje se hrabal zraněný kopilot a tři vysocí důstojníci. A muž v šedém obleku.</p>
<p>Hrabě se rozhlédl. Spatřil spálený vrak auta.</p>
<p>„Zajistěte okolí, kapitáne, minimálně kilometr dokola.“</p>
<p>Kapitán Habíb z osobní straže Haruna Adena, šéfa klanu Abr Gir, se rozhlížel a bez sebemenší stopy ironie prohlásil: „Pane, myslím, že to je zhola zbytečné.“</p>
<p>Xaverius Hawk se ohlédl.</p>
<p>I on vypadal vyčerpaně, prázdně. Hůl, co držel v ruce, byla mrtvým kusem dřeva, čepele nad lebkou se změnily v pahýly, rubíny z očí se vypařily.</p>
<p>Vynaložil všechny síly, aby výbuchu Diaspory unikl, jakmile pochopil, že ho nedokáže zastavit. Sice uspěl, ale to bylo všechno. Z agenturní centrály nezískal ani jediný šroub. Nezbylo nic.</p>
<p>Byla to velkolepá partie.</p>
<p>Pat na hrobech milionů.</p>
<p>Nový vládce reality, již zcela zbytečně nazývané bazální, se zamyslel.</p>
<p>„Máte mrtvolu řidiče?“</p>
<p>„Tu nikdo už nenajde, pane.“</p>
<p>„Poručíku Bassáme, půjčte mi pistoli.“</p>
<p>„Zde je, pane.“</p>
<p>Kapitán Habíb nechápavě sledoval odklonění diskuse od původního tématu.</p>
<p>Hrabě pozvedl zbraň a střelil kapitána mezi oči.</p>
<p>Vrátil pistoli poručíku Bassámovi.</p>
<p>„Děkuji, poručíku. Přebíráte velení. Zajistit okolí o perimetru jeden kilometr.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Bassám poodešel, aby nerušil Temného Lorda, a přes vizuální mikroport organizoval pátrání po pohřešovaném.</p>
<p>K X-Hawkovi přistoupil muž v šedém saku a se svítícím okem.</p>
<p>„Hrabě, vím, co vám leží na srdci, ale tohle opravdu nikdo nemohl přežít.“</p>
<p>X-Hawk se zamyšleně díval na roztavený vrak automobilu.</p>
<p>„Znám někoho, kdo by to dokázal.“</p><empty-line /><p><strong>KONEC</strong></p>
</section>
<section>
<p><strong>Veliké závěrečné poděkování všem vynikajícím lidem,</strong></p>
<p><strong>kteří se podíleli na zániku naší milované Agentury.</strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Krásné ženy</emphasis></p>
<p>Františka Vrbenská, Jana Jůzlová, Julie Nováková,</p>
<p>Klára Smolíková, Lívia Hlavačková,</p>
<p>Kristýna Kyra Louthanová</p><empty-line /><p><emphasis>Drsní chlapi</emphasis></p>
<p>Honza Hlávka, Štěpán Kopřiva, Tom Němec,</p>
<p>Jan Johnak Kotouč, Martin Fajkus, Honza Smolík</p><empty-line /><p><emphasis>Stejně drsní zbrojaři</emphasis></p>
<p>Radim Dimoun Brouček, Michael Střelec Pešták</p>
<p>Jan Jackvéz Borůvka, Štěpán Jura</p><empty-line /><p><emphasis>Nejlepší redakce</emphasis></p>
<p>Mirek Žamboch, Milena Matějková,</p>
<p>Staso Juhaňák,</p>
<p>Zuzka Polly Kupková, Monika Jupová</p><empty-line /><p><emphasis>A vynikající výtvarník</emphasis></p>
<p>Petr Vyoral</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAgGBgcGBQgHBwcJCQgKDBQNDAsLDBkSEw8UHRo
fHh0aHBwgJC4nICIsIxwcKDcpLDAxNDQ0Hyc5PTgyPC4zNDL/2wBDAQkJCQwLDBgNDRgyIR
whMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjL/w
AARCALuAk4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDzfcaUOR3qPNLmuk5i1FMw
71rWs+/AJrCU4NXbWTDjmgDcDbe9Ir4J9ariYMOtSIwJ96aRLZu6TIEVix78V3Oh3oEZjJ4
J4rhrTZHGq56fzras7xISuDk1XKLmO7MgUcDk0zce561m2moxyxDe2Gq40oKZUg0rBcrXcZ
PzZrPZyvBq7JKzcEcVTniJUsOlUSMRt5rUsmjHyMcN2IrC83YakS5O4HODTA62JZRlc5z0N
Wra3MM6tOpIPQj1rFs72SZFUtzwK6Wzn3RbZOfTNYzujaFmXSNqqymplbIzVdWXAHapUIHS
sGbj9igHisLVpVRioxn2rVuLgxDpXM3ZeSUs2etXBETehXWNpG4FXIIGBB6Vb0yFCpLDrV0
QqCRirciFHqJZybSAeK0hIMZqiI17Cp4umCcmsmaxLO6ndqYo70+pKAUpGaQUE4oAhk44pl
Pcg80ymgCmsOadTSc0yWJSUtJQAtFFFAgooooGFFKBmjFACUUuOKMUANxRTiKaRQIbUcp6V
LimSAHFAFVmwPWqsh3HNWWTk1WlHNUhMhJpjdKdimuKolkRNRljmlkbFQ78npTJY2YblrNl
UoSTWoTkVWnjDL05qkIynlx0pjESLx1p1xEQ2R0pkYH40AVWRgxz+VUbiE7S2DWtK205xVd
3TYdwoA5190koQtinyQqiEMfpV1oIxPuyMVHfomwFeQaYjEcIJCcYJqpcRh5F2Nz3q9Km1G
JqiCMHs3rQBOqqYmUjkDg1kPOQ5GcVror+Vnj61h3ZxOQAM1LKRKbs42nkUsU4bPHWs/cwO
asQ4GW60DIJocSk7uKrTEDgVZmbLVSkYE9aARG1NopKRQtFN70ucUgLFlHby30Md3KYbdnA
kkHVR61040fwf/0MFx/3yv8AhXICnCiwFqlr2z/hTnhf/oYp/wDv7H/hR/wpzwv/ANDFP/3
9j/wo50TyM8VFSq+2vZv+FO+F/wDoYp/+/sf+FH/CnfC+f+Rin/7+x/4VSnEThLoeSwyk9T
V+1+aQE9BzXp6fCLwynTxBOf8AtrH/AIVbj+Fvh6MYXXZj/wBtI/8ACq9pEl05HnkbnGavw
TDA9a71PhtoSjA1mY/8DT/CpE+HehowI1eU+29KPaxF7ORzlg+QM9K2kf5RzWxD4N0mL7up
uf8AgaVbXwzp4HF+/wD30tHtIj9nI54sKaZtkZHBz610n/CM6f8A8/z/APfS02TwvpzDBv3
H/Alo9pEPZyPP7qRixxUBkdQGPau8PgzSSf8AkJyf99rR/wAIXpJ/5iTn/ga0e1iL2cjk9M
vXWUHdzXb2V2JUXgetV4vBelRnK6hJ/wB9LWlbaFZ2x+S9Y+25amU4suMJItoCyg5qWIlD1
4qSO2jRQPNJHuRT/JQ/x1i2bJDWCyDkViXygTbeMZrd8lezmq0mmRO+5pmz+FOLSFJXKNsD
GuQOKtB81ZFpEqbfM/HikWziHSU/mKG0wsyMcDPSpU+8DTvs0f8Az0NSLEoPDZpXGkPFKKM
UtSUFRyHAxUlMaMMeSaAIDRU3lL6ml8sYxmncCu3Skqcwqe5o8lfU0XFYgx60lWDCv940w2
6H+M0XFYh3Um7mp/s6f3zS/Z0x96i4WIR1p2Kk8hB/HTvLX+9RcdiMClwKf5a/3qXy1/vUh
jGXAzTKmKAjG40nlL/eoEyE00jIqfyV/vUeUv8Afp3EV6icnJOOKu+Sn9+mG2jP8dO4WM6Q
8VUkINbJs4j/AMtD+YqFtMtyf9eR+IppoTTMY9aa3NbB0q2/5+D+YpDpNt/z8N+YquZCszB
dQc1WdQOldIdGtT1uW/MVE2hWZ63jD/gQp8yJcWc/zUMgOa6M6DZd79v++lpDoNget+3/AH
0tHOhcjOMnAJINUWuAM8dK7p/C2myA7r9v++lqufBekn/mIv8A99rRzoORnBS3wzzUDzb1y
Oc13MvgHRZD82rSj/gaUweANFB41qUf9tEp86DkZ5vcCRXBTPNV7+d4rcEE8V6k3gDRXIJ1
eTj/AG0qvdfDjQ7hNsmtyqP99P8ACjnQcjPGG1PClZRn6UNdozLtHWvUX+D/AIZdix8Q3HP
/AE1j/wAKnh+E3hqHpr0zfWSP/CnzxFyM8zE4a3IB/CsC5YiQ9q9y/wCFXeHcH/idzY/66R
/4VVk+EXhmQktr04/7aR/4UudD5WeHKrO3WtGCLCY9a9dT4P8AhhTkeIJ/+/kf+FWF+FPht
Rj+3Zv+/kf+FLnQ+VnhtyAjlcc1nyDnNe8y/B/wxI25vENwD/11j/wqFvgx4VYc+I7j/v7F
/hS50NRZ4QT6Uma91/4Ur4U/6GS4/wC/sX+FIfgp4TP/ADMlx/39i/wo5kPlZ4Xmkr3X/hS
nhP8A6GS4/wC/sX+FL/wpTwpn/kZLj/v7F/hRzIOVnhY6U8Gvcv8AhSvhT/oY7j/v7F/hR/
wpbwp/0Mdx/wB/Yv8ACjmQcrPFsD0ppAJ6UrGkraKMJPoAAB6VIoA7VF3qRD2qiCeMAkVuW
MG4BmHFYkMRdvauitW2wrj0piRfQADpTW9RSK/FOA3UDNO3JGG9q1YbkYGTWRbMfL57VNuo
A2PtQAqnNOXJqssmO9O3igByx7jVqGMA8iqwkK9KswPuIBPNAGpbRJt961bONVYHArNt8Km
SRWjBIigENzSYzrYQrwjpnFPiQgc1hW2ovE2Oo71r2t6swJzXPKLR0RkmWd5TrSuyPEcHnF
QzzYGcZFVUZijBT19KlIq5A8rLMecirMTgDcQarSQOGGOTTwzbcY6da0My6khbBC8Vdi65I
rMsGJcqT371q8LwDzWcjSOpKGyadSKOKWoLCiiigApCMGlooAZjNKF4xTqKAK0oZfmAyAef
pTSY8jLgZq0azdQV4181Iy47gdaaEy4I125BGPWoGJmysI4BwXPQfSqlrC93tklV0Reinjd
WhnYgRAFA7UCIHTamC2SO9MjDY5pzBj1qVBwKYCoMDmnZ9qTinhKkoNuRkDFMK4qdeOKZIA
BkUAV2OKiJ5p8rVXZqokkzTXbBpitSucp9KYiKWTYu7GaqM4Yc1O5G0jNU2Zc4zgVSRLZHJ
jPWoWYClkYdAarseaohsexyKrTBSOakZuMVRuJMA80xFacxrxtGazZGGcip55M81VY55pgR
tOy/L2qtNcfKdrU6ZuDWc5KMc96AK88nmA7utZ7NhquTDHI5zVCVyGwaYiWOUlsL+NVtVl8
yFVUcg5NEcjq3A5pskWUZmJ+agDJUjPOM09ZQflGBUNwBGxxUCOQ4NUhM3YHzGEyPxqldRh
XOOlOifAU56VHdyBs4NAiruUDAxmrtv88QOO9Zh68VetpgsYFSykRX0YXgrWU+OmK1L2fdW
U/3jUNGiGYHpQEHYU4LmpAAKBjPLA7UbRTzTTQIQgelJ+FKTTc0AXD1ooorZbGDG96lj5Iq
I9antV3SAdqYma9tENgxWhCCOD0qvAABxVpQKBIsKpIGKnjXnb+dZd9dS21mXiba+Rg4zVz
TZ5JtPjldgZWB5x3rP2i5+Tqa+yfJz9DVQ4GOlSAmsbTBfoJftz7iWGznP1/pTLiHVFnmS0
dnhuMYdm5h55xSdW0VKw1SvJxubpbHWo/P5wozUQVoLUKhaZlXgk5Ln61S020u4kkuL2VzM
5yIt2VQVXO7pWJ5NG77GysmV61PAWLDBrFunnFnM8LbZFUlTjPIo8NatJeWjm4bfKj4zjHB
HFJ1EpqD6gqbcHPsdZuZlAGcVdt8qvJPFcLpXiO/k8YLYzSqbN53hVdg46hefyrb8bavdaH
aWaWEgS4nkOTtDfKB7+5FZrEQcXLsbPDTUlHudas20YzV+2uNmGBzWPbRyJZQCd99x5a+Y2
MZbHP61YhkKcHvWm6uZbOxvC7MnOfwq/bbW6d64Lxdq91pPhqW8sZVjuFdAGKhuCcHg1h6T
dfEK70L/hILTV7aSFUaX7M8YyyrnIxt9jxmuepVUZctjpp0nKPM2evsmOBUe0YIIA965zwN
4u/4S/RpJ5Y1hu7dwkyIflORkMPY8/lXRT/KvPpThJSV0TOLi7Mjhx5pI/OtNOxzzWTbSAn
IIPoQc1qROmFVmUMegJ5NOQoltH45p+c1ByKUHHPb19KzNCaimq6uMowYeoOa8g03VNQf49
3Fi19cm0DyYgMp2D91n7vTrUSny28y4wcr+R7DRTRIjMVDKSOoB6U6rICiuJ8ZWviPWtW07
SdHuJNPsN3mXl9HMFfHZFGd39MkeldjbQLa2sUCu7rGoUNIxZjjuSepqU7uxTjZJktIRS5F
GaokYV5pnlEnJryT4X6pqF58QNegur65nhjSTZHLKWVcSgcA9OK9hzUwnzK5c4cjsQmLjpT
ShUVOSFBJIAHUmow6t8wYMvYqc1RA0xjrQXAGCMU1354NVZpto5P4U7CuXBKn94UySTJwOB
Wa0zE5qRJiByTTsK9ySQ1AwzxQ0m49aTrTQmOVacw+Qj2oUE04jFMRmTZY/KDULW7E85xV+
YCOXIHWmnDjPeqTJsZUqbD6CoGUhvatKUAHkVVlUYOKpEsoyexqncLkc1YkfYxB6VDKPMXP
amIypVBPtVaThTzWl5IPBFRyadvQkHOe1AGJIwNVZITJzWnJZtEDuQ/WodqjigDImtZCuU5
NZk1lMZCdpArqNqhs5qKZlAPSmIwrS1AY5H51YkhjKFGUYzTpZ0z0wR6VAZwx4NAFC90uKU
ZB2isO409oclXzg10NzcbVIrAu5CGOCcUBYiWfCYJ5phkJ6mq7Pk1IvNMQ73pysRxSqoOAB
yenvXaeH/hb4i1+KO48lLG1fpLc5BI9l6/nik2luCTexwsxJzVUgDlj+FfQ+k/BDQrYK2qX
dzfScEqp8tPyHP612eneDPDekgfYtFs42HRjEGb8zk1k5robRgz5OttOvrvBtrK5mB6GOFm
/kK1ofBXiidA0Xh/UmX18givrZESNdqKqr6KMCnVPOVyHyWfAXi7/AKFzUf8AvzTP+EC8Xn
/mW9S/78mvreijnY+U+R/+EB8X/wDQt6l/35NIfAPjD/oWtS/78mvrmijnYcqPjGilPWmk8
V0rY5GIas2pxzVbNSRPtNNCNyCQetXUbIrFgmwRmtRZVSMuegGaHpqLroR6p/x4t/vCrGmS
FdNQdtprMvb9LmERRBiSRnIrStkMNkkbdQvNccZKdaUo7WO+UXCjGMt7jPDRLfaNxJ5Xqc+
tVoIrm71e6tIZjGsjNvbJ4UGrHhk/8fPPdf60/RCP+Emuuf7/APOsrOUKafc2vyzqNdi9eW
Z07w5NAsjPtUnd0PJo8OZfSAWbP7xupq7rv/IEusdNn9aoeHB/xJw3bzGroty10ltY5m+bD
tve5ssq7ccc9a5jRWNjqN/ATgIpb/vk/wCBrVnvijFVHPpXO6pK8OoPMuB50WDj3GDSxV4p
VF0DB2k5U31LEwa00/S9RH+tE7SsfckEfyre1af+2/HGmwH5ooVVyPb75/pVS/t1k8JquMP
DGjfkAD/Wn+C0a61G6v5OSkaxKffH+A/WuZwamqfezOtTTg6nVXR6J9oLc96US+tcrrfif+
xby3t/spl80bmbdjAzjj1NdAsmQD613qcW2l0POlCSSk+pmeOZd3hG4Gf+Wif+hVlaD49g0
rwgmk29pdy34jeOPagK7mJwfU9R2q140fPhifn+NP51p+BWX/hF7HAGcNzjn7xrlnFyrWTt
odlOUY0E2r6l74YaJceH9FuJr5fKnu5Fbyj1VFGBn3OTXn+iWup69rOq6RBqElvayytLcSb
iTtViAo57k9PavXXicgEZxXm3w5Xf4q1kA8hW/wDRlTOkouEFsVTquSnN7nRazqU3gbwNBa
2Mxe4U+RFMw5Gcktj1Aqlovw2TXNCj1LU9Xvv7Uuo/NRw+RHnlc55PbPSr/j/RZ9X8O7bWN
pJ7aQShF6suCCB785/Cq3h74naNYeGYINQMyX9pEIvJWM/vCowMHoO3WlUUVUtPa2g6bk6d
4b31NH4U+JNRuLvUPDeqzNPNZAmKRzlgFbayk9wDjFQ6tDe/Ebx5eaIt9LZ6NpGVmMRw0j5
wfY8ggZ6AH1qH4T6VeyarqXia8haEXe5YQwxu3NuYj26CmXGqP8NviPqN3f20j6TrJMiyRj
JBzk49SCSCPQisteRc2xrpzvl3sdz4T8Bab4Sv57qwuryUTRCMxzuCq85yMAc15df2N7qfx
tv7KwvWspppXVrhB8yJ5fzY98ZH416x4Z8eaF4pv5rHSpZnkhj81i8e0YzjjP1rzvTCp/aJ
uQcH55eP+2NFRRaio7XFTck5OW9jJ8WeH7v4X61pmq6TqlzMs7MT5p5JXGVbHDAg17hqEK6
x4cnjF1JaLdW/E6NtaLIzuB9q8v8AjyVFnofIH7yb+S1v/EZb5/hSgst5Hlwm4CdfKwM/hn
GfamvcckthP31Fvc878RaP4E07T5zp/iu7uNZiGUYOXV2HbIHGfXPFepeCXufFHwst47+7l
M9zDNbvcZ+fG9kBz6gAV5zpXiXwpa/Dh9LsdN8/X57d45FFvuYsQcvvx90Dn2xXbfD/AFi3
0L4Nwapc5aG2Wd2C9T+9bA/E4qabXN5WLqp8vnc4fxx4K0rwZpqyN4h1Ke+m4t7fcBu9Wb0
UV3vwo8MX2haFLe6lLL9pv9riGRifKQZxnPc5yfwry3S/Fmkan40l8R+Lnml8tg1tawx70X
B+UHJ6L6dzzXtvhXx1pHjB7lNLFxm2Cl/Nj29c4xz7UU+VyuhVedQ5X8zxvwr4mt/CfifxR
qUwDybJUgiz/rJDLwPp3PsK7j4ceFrzULg+MdfuXnuromW2i8wlEB/jI6Z7Adh79OL8F+Gt
O8V+NfEVlfqWCpO0TKeY3MmA31Ga3fh54iuvB/iSfwXrz7IzKRbOx4Vz0A/2W6j3+tTT0a5
ti6tmny7nZ/EPRdH1K3tbnXddn02wg3B445domzjjHcjB6AnmvLNC1ix8OfEOxh8M6tc3mj
3UiRSpKCB8xwQQQMkcEHFbPxKlFr8VNIutbRn0VPKZQV3JtDfPx3OeSO4xWT4h1vTtb+I2g
XWlWn2fTlmhihkMXliYiTlgPQZxTqS9667ipx92z2aPeJQQDiqjJltxIx6VoSYBNZ8gGa7U
eeyORgvA4qFpKJDzmosE07AODGp0Y1CiEnpVlIiaYmSp9045pGlA4PFGfLU45qjPKA249Kp
IlstMVYHjNVmfHAOD71EbpdmQ1V2uY26sM/WnYV0SynPFVWwCaSWXbzmqc12qqWHUVSRLYl
wyH0zVCa42jAqjdXjlj83U9qzZL7Y53tnIp2Fc2PtfPQcU836RqfpXLm9JfIbiq17qhRDg8
4pWC5tXerJvIB4NY0uoqXOG5zXOzaqXJyaqm+3N1zTsDZ1gvQRnNVbjUEUfernn1A42g4FU
7q6ZkGGoFc1Lu++b5TVZbwoCxNZBnZuM8U15SRjNAGjc3hdcg1QeYuvJ6VCZCVxU1lZ3Oo3
kVnZwPPcSttSOMZLGgZWOSc9BXeeD/hprficJcMn2HTzz9omXlx/sr1P16V6J4F+EFppIj1
HxAsd3fcMlv1ihPv8A3j+leqABQAAABwAKzlU6I0jT6s5bw38PdA8Mor29qJ7sdbm4G58+3
ZfwrqqKKybuapJbBRRRSGFFFFABRRRQAUUUUAfGRphFSkU0rxXUmcjRCRg1Io6Ux+lCyYFU
SWEJB61p2spcbW/XvWbGQRmtKxjGN579KYmjQjjRTlUVT6gVMKiU4p4ahJLYLt7k8cixZCq
Fz6DFWFeSD94IlUHq2Bz+NZckwVc+tZs+pSuojVjxwDRZBzM6Z9atok2yqzkj7uBiqr64pX
bFBsHYAYFc/D8zFmJNXFIPI607IV2WvtW7JKdafG4cZZAceozVQDJq3EuCKHYavuacMjuoB
PHp2rUtZvJXCqqg9QoxWTCwwKuq3HWodjRGuHinKGSON2Q5UsoO0+3pVoSZrGhckjFaUTDv
yaQyyVWRdrqrL6MMir1iY4yFUBVHQAYFUNwxTPPK9DRoI7mylWWMKu0nvTngtbb54o4I3fg
lEALflXHQXs8BEkLlWxjPtTjPO6jMjHv1pco+bSx2ChiwIFPXStPmnE8+m2kk3/PR4FLfni
sPTNa+yxhLlGlA6EHkVs22qpdXoiiK+WRkZ61Mo33KjK2xuJAu0EccfhSXFlb3UXk3dtDPG
f4ZUDj8jU8anaKmUjFYs2RWstPsrBCtlZW9vnr5UYTP5CqsmnyG6Nyi28cxP31jG4/jjNah
HOR09KfxSWg3qZi6atxg3scc5HTzEDY+ma0QiiPZtG3GMY4xTJriG2haaeWOKJRlndgFH1J
qK01Kxvyws7y3uCn3hDKHx9cGhvUEtBlvo+mWckkltp9rC8gIdo4VUsPfA5qcWlstsbdbeI
QHrGEG38ulTUUrId2Uv7I03/oH2n/flf8ACpoLO1tSxt7aGEt18tAufyqeiiyC7IIbO1t5W
lhtoY5G+8yIAT9SKSWws55RLNaQSSDGHeME/masUUWFcr3djaX8XlXltDcR5zslQMM/Q0yS
wsysYNpAREMR5jHyfTjirROBk1Xa4QsRnpTSuDdhkxwprPkarU8gIIzVHqa0SM2xhGafFCW
7VLHFuIrQggAGSKGCK0VqfSrRgCrjFWAAOlLUXK5Si1qG4xiqd3aYjGBzWzUciBwQRVKZLg
cZdWsqsSAce1Z0kLhsgmu4ktRzxWJqVoqqSBg1vGaZhKLW5htcDywrNhgMVj3s5wQrZqTUC
ysfasea4Izk1diLkcszIfm5rJvTJ80mcirU04bPNUJ5A6sM4NMTKP2hkBOeapT3DSEknrUk
iHccmqsoxRYaZSkB61AXKirTjrVZxz0pDGeYR1pkj5FIwwahJO6k0O4pOKYX5oY0zOKko09
F0bUPEOqw6bpsBmuJT26KO7MewFfTPgbwBp3gyxGzbcajIv7+6K8n/ZX0X+dfL+navqWku7
6ffXFqz4DmGQqWHocV9VeAdSn1bwPpV9cvvnli+dsEZIJHcmsqlzSmkdJRRRWRsFFFFABRR
RQAUUUUAFFFFABRRRQB8aGkNGc0Guk5rEbCm7QKkPNNIqrkNDSSDxWzYy7rdM9RxWRtyc1d
tSYh1+U9qARpPewxnazHcOwFIl5FKdocAnseKzJmD3BPYkU64iVGJQYX65rg+tVbyaWiPR+
q0bRTbuy5dswiJ6D1rM3KozkmpZpzJbqjtyv61TZ8/Su+nNTipLqefUpuEnF9C7HOBgHIFW
UuBjjpWbGBjNSq4UYJ5NYus1W9n0N40Iuh7Trc04pdx46Vdjm7GsaOTaRk1cjlrW5jY1Dcr
ChdmAUdzTY9btGcLvIz3IwKw72YyzCMH5V7e9S3WnrDZiVSSwxuzXFPEVLvkWiO+GGpqK53
qzs7aYAD371pRyZwRXJ+GpmuLZoWOTEePoa6mKPaBmumnNTipI5asHCTiyW5vIrS2eedtsa
DLHGazIdatb1nNtLuCDnKkUviEH+wLs4/hH8xXL+HFz9p44wuf1rOVVqqodGaRoxdFz6o62
08SabLcJaNMyTltgBU4J+tb+JEbBFeTL/yHx/18f1r0Oy1GWNQjv5igYAPb8adCrKpe/Rix
FGNPlt1RuR/MMY5qu3ifSNG1NYb+6eKVcMQsbHg/QVYt5g6BwvB/SvNfHbB/FDkf88o/wCV
GIqunG6DDUVUnZnvF54xstMtDcTBnhVN7FeoFP0fx94f11ZPsN07mLbvVo2XbuzjqOehrzr
xE4k8LXDdP9H/AKCsD4aRl5tRbsvlZ/8AH6zlL95GHc0jD91KfY+hre6huP8AVyK3GRg1le
IvFujeGFg/te4aFZ9wQrEz5IxkcDjrWHZpKXUQMQfUetV/iL4dl1fwLdzPmS7tcXMf0X7w/
wC+c1VVOMW0TSalJKRX1fR3+JukQSaTriQaQZT5imBi0hU9CCRgD09easeFPEXgfQpIvDei
3DG5aXymxA5aWQcEs2MHoeelcb8LPE40rwp4kgkfH2SI3cIPqV2n9Qv51kfCrS5bvXLjVCN
32ddqE93fr+mfzrlhNzlFrdnVOHJGSeyPohXVxlSCKdVa1UwxKjkb8cgVZrqehyJhRRRSGF
FFIx2qTQBUvbjYuwHk1lNMfWp7xiWJrOZ66IR0OectSYSse9SodxqqmTV6CPJFKSsOLuXbe
LOKvAACo4U2oKkrFs2SCg0UhIzjNIYU0mlPSmmgBp5rK1ZP3BYCtQmoJ4xLGVNVB2dyKkbx
PM9T+8zDqOornLpQ3Kmux1zTpIbp9oO2uRvLWZCWQEjv7V3Wuro4r9DHmYoTVGVsnrV+aGR
ieKqPCQcEUJA2VWyfeq8iZBq66bRUDDNOwrma6H0qB0rQkAz0qu6VNirmcy5OCKryKU9603
VQMnFUJRuYnHFJoEytnNNI4zT2XBro/A3hKTxl4lTTFmEMKIZ53PJEYIBx7ksB+NRLRXLjq
7HMjpX1J8Jblbn4baXtXHlB4z9QxrBuPgR4dluJXhvb2CJzlYlKkJ7AkZrufCvhq18JaFHp
NpNLLEjs4eXG4ljntWE5JrQ6IRaZt0UUVmaBRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAfFsbcYqQm
qdtJvQN371aJ4FdCOYCaaTzRn2oCk0wHBiMHtT1mycDvTHQ7agclBgfnTuKxdJ4zUMdw7ts
zwfSli5txn0NQWsbby5BAHSvNhJRjUuepODlKnYnl6rUJ60s8n7zA/hFR7s8muvDXVJI48V
Z1pMuJjYAB+NI7YPSooHy22i4DbgQCRjtWLdsTr2N0m8K7dycMSB0qzFI4wO1ZaS7CNwOav
wTq5HYCuw4R6fNernvIP51uX4H9nTD2/rWFIdlxvHTIYVp395G9kVVgS+MYNedTkoqomenU
i5Om0W/CJP2u5HbYP512qEYriPDTeSJpT/EQo/CusgulIrowqapI58U06rIvEXPh+8/3B/M
Vz3hCMSC9z2C/1rotXX7RoN6i8nyiQPpz/AErmfCV5Dbz3Mc0ix71BUscDjOf51lUdq8WzW
lrQkkZzDb4jI9Ln+tdcjY5FcrZKL/xQpj5V5y+fbrmuxW0IkILYX1q8HtJ+Znjd4ryLtjqD
RHy25U9M9q4rxi/meIXb/pmn8q61YY0fgn8TXHeKv+Q4c/8APJP5UY3+H8wwP8T5Bc63r09
k8E5l+zsm1swYG364rrfhJbNdXGqRqCf9T0/4HW1qVpPJ4L1CbYSiWhP4YFL8BVBfxASOQL
bB/wC/tYcjhWjd3OhzU6MrKx6xY6ZFaIOMvj8qs3RiFtIJlDRspVlPcHtU1Yet3RYi3Q9OW
rsinN2OGT5FdHzVq8M3h3WdX0yMkRvmE/7UZYMv6AV7h8PNGTw74QtHuExdXA88qeuW6fkM
V5L8S8/8JlKSOsEX8q9xZzLbwO3JMagD04Fc+Gpr2sl2OrFVH7GL7mzBcLIdxfDd60FOVBr
JsLRsqzjpya166J2T0OWF7ahRUZc+Zgc08HPaoLFqOb7tSU1xlTQBjXXJNZrAFsZq/fZWQi
qK9c11w2OSW5ZgKJwa0YQDgisFpMP1rWspsgDNTOPUqEuhsL90U15FTrSofkFMnh86PGcHs
a5+p0dB6urjKnNRuiyE4ODVWzWVJJI27Yq0qMDk02rCTuIoZTtJyKcaZKjEZQ80DO0bjzUv
UaA1Gxp5NROcAk0DMrUFidzu696wrnToZDuUAGr1/KTO/pWNcTshOGxXdTi0jzpSvJmTqml
xQqZEwD3FczP5fI4ro7u4eQMrd65m5tJd5IzirsFzPuI1EZ2nmqHNaEisvDCqkqAAkUxFOS
oWHvUzDJqJlwKkoqzqDjFVJRtH1q+6HBIFXdF8N3XiCPU5IFYrY2rXDYGdxHRfx5/KpbsNK
5zLCvTfgQ6J45vEYgF9PcLnufMjOP8APpXmjD8qfaXlzp93Hd2c8kFxE25JI2wyn61MldWK
jKzufaFFfNv/AAu3xatnbwqbPzYlIkmeHJl9CRkAH6VEfjd4y/562H/gN/8AXrn9lI6faxP
peivmY/G/xl2lsP8AwG/+vVsfHLxU9vFGiWIlCnzJDCfmOeMDPGBS9mx+0R9HUV87WXxo8V
xShrg2VwndDDtz+INOf4x+LM5D2I/7d/8A69HIw9oj6Hor5zPxo8WqRl7Ej0+z/wD161dE+
N2sT63awalaWn2SSQI/kRtv54GMtjrik4NDU0z3eivPfFPxYsPCPid9I1DTLl4xGrrcQsDn
I/unHT61f0z4reDdUkSOPWI4ZH6JcKY+fTJGP1pWZVzs6Khtru2vYvNtbiKePON8Thh+Yqa
kAUUUUAfEVkuE59a0VTePSsuOYRqB6Vp2cwdc5HNdCMGiXyQQKa8ZA4qx04pCAVwaZJXxle
BUEsZ7iriqAOKbIuRSGVFnEahSp4pHumIwq49zSyx4/DvVY1j9Wp35rG/1qry8txM/NzTsk
9KT1pM4rc59ySKTy33EZ4qf7UMfdP51UzzS8nGRWM6EJu8kb08RUpq0WPlfzmDAY7VZhjfA
AFQxQ9DWlCB16VrGKirIylJyfMy6lmtxCoYkNjg0sejOXG+UBf8AZHNWLdhgYrSiVj1FZTo
U5vmaNYYipCPLFjYYo4EVUXCrwKsi4EY3EGnKg9KbKquMVskkrIxbbd2XrHUI5CY3PJ7GsW
+8Ko87PaXCojHOxxnb9DUixFX3KeRWkJm8vJ9KzqUoVPiRpTrTp6xZW0rSYdJzKZPMnYY3Y
wAParv2pmYgPjJqFpjInIwKr5DuFA49RWkKcYK0SKlSU3eRqAguoBye5q4vwxvfFV216l/H
ax7FA3Qls4/EVd8N+HpNUuEVScDlmI6CvYbO0jsrWOCIYVBj61nXjFx5ZF0JyjK8TL1bQRq
HhO50WGRIWmtvJEm3IBxjOKwvh54Dn8EnUvOv47v7Z5WNkRTbs3+pOc7v0ruKZJIsSFmOAK
w5E5J9Tbnai49CK7uVtoSxPPaucj/0m5aSU4QcsTRqV8bq5CxnjOAKhuZ0hjFurDI5Y+prs
pwsjinO7OJ8YeBX8UeIZNSg1KK3Ro0QRtCWxtGOua9E020aRYd3OwAD3xWbaxtcPhemea6y
yjWO3AA571EoQpXcd2aRqTq2UtkWAAowKr3V0luhy3zGi6uhAmRy3pXLXd61zcsxbgdqmnT
cndlVKiirI6CxuxK5DH5zzWj0FcdBdNE+4Hkd62F1KSdljiU4A5bFVUpO+hNOqmtTYDZPFM
uJfKhZh1A4qqJig2g846mq81yzoUkxzWahqaOehlXE7vISzZyajaUInWo2t3VpN78dqo3LE
OFDZ45xXYkjjbZZDbjmtWwYDBPasePiMH1qYXPlL1xUzWg4bnUJdkkAdKkN0AeRXP2V75h9
qvNOASx6CuflR0czNGKUhneQjHaplkWQZU5rOtJFu43U9DU0MMkL9eB+tS0XFstt7VWPDYY
kn2qdjxmo+CfepRTGsWDYxxVecOxAHSrDMOmeahkbAoQpK6M26tInB4wa5rU7cRd63by62S
nmud1W63Hg8Yrrpc3U4pJN6GHPw3FQ5VvvCkmn3NjHFNDA/X0rUVire2SupZRXP3EZQlSK6
p3G3aayL2AODjr2piZzzLUL8H2q5IhViCMVWdc0rAVZTngdK93+EWhrYeDzeSxjzdQcucjq
g+VR/M/jXiEVu1xcRQJy8rhFHuTgV9T6dZx6dpttZxjCQRLGPwGKwruysb0Fd3PnD4heAb3
wtqU91DA8mkSvuimXkR5/gb09Ae9cG1faFxbw3dvJBcRJLDINro6ghh6EV5trPwQ8Pajcma
wuLnTdxyY48On4BuR+dTGrpZlTo63ifOhphFe833wItTYRwafqQScPukuZ0LMw5+UKCAB09
6zP+Gf7zPHiGD/wGP8A8VVe0iR7OR4uFz1FTRpg5r2Rf2f7sHnxBB/4Cn/4qpV+AdwBj/hI
IvwtT/8AFUnOI1CR5FF2xUrtxgV7Hb/AaNMmbX3J7bLcf1NMn+A7mQfZ/EHyY58y2yc/g1T
zovkZ4w/TmnaY3/E5sf8Ar4j/APQhXsU3wDZkj8vxB8//AC03W3H4fN/OhPgI9tqUFxbeIA
YopFfbJbfMcHOOGqXJFKLRQ+MvjXSLie+8OPoofULfYsd+5X93nDHbxnpxXn9vpd5r1hbwa
R4MleVYwHu4hKTIe7cnaPwr6ok0DR5r838ul2cl23WZ4VLnjHUj0FaCqqKFUBVHAAGAKhSs
aWPOPg54a1nwz4fvbfWLU2zS3AkiQuG42gHgdK9IooqWMKKKKAPhIknvVywlKvsz71TxU9r
xMCa2Mmb8TZHNSetVoW4FW1GRVIhjAuKjlYoKmYhBk1VklBB70xEckg2fWoYWjc7XAyeh9a
ZKRuwKWO1dxknaKxrOKj7zsbUFJz91XJxbL5hY529hVadot22MdOp9asi1XHMkh/4FVee3S
LbtJ57GuWhUTnZybOvEUnGndRSIAKljfGB3pAoJFWxaoDnJrrq14U7cxx0qE6t+UVGHFWkk
z6YquIQO5qRRgbRWaxdOTsjWWDqxV2a9m5JHp61sQPkcnpWDbPsQA9cU99Skt22qinIzzW9
ScYR5pGFOEqkuWO50HnE8dqbuHeue/tq57JGPwNCazODlo0b6cVh9cpHR9SqnQsV7GrUTeY
oQCsW0v472QIMq/wDdPetm3QggDr611QlGavFnLOMoO0kSG2mdgqrkHtW3oXhqa/uFVEO3P
zNisXWtTudCtrOWKCOQTFs+Zntj0+ta3hP4rXh1mx0+8s7C2sppBG0qK2UzwDyfWsp4mEJc
j3NIYapOHOtj2HRtHg0i0EUS/MR8xqxd38NrtV3AdjgZ7e9YHiDxnbaWjxwYeVeCc8CvFfE
HjrVJ9Vk+ZGQYI3Z/xpTtBe0q7BBOb9nS3Pov7VEdux1bPfPWszVtR8v90FHI5Nec+CfFd5
qmmz3FwkatDLsXZnGNoPOfrUPizxdqmlRQXtrbwzRGQpKZQSAcZXofZqpckYe16EtTc/ZdT
t02QW7TuuJG+4P615f408ataXJsNKuALhT+/nUg7T/dHv61BZfE/Ub3VraO+trRLeSRUcoG
BUHjIya9S0zQdMuZdz6faBl6HyFyT+VS6vtoP2bsWqXsJr2kbnHeBNK8aayY76/1e6s9OJy
EAUSTD2yPlHvXrxZYIdgO3A4LGvG9d+LepaJr99p2mWdjJa28piWSQMWYjg9CO+a3/CHi7W
/GNjdXN/bWsFvG4jiMIYFm6nOSeAMfnXPSnFy5E7m9aE1HnaSR2N8/nJ8jgueCexrnZ4nSY
qSCwPOO1X0iniVhuBz6VFJEV2s+Bu4NelBcuh5s/e1Kq58wAZ46itOwvFCsS4VV5JPAFcV4
31y78O2cNxapGzyS+WyyZxjaT2+lc3pHxH1K/wBWs7CexsPIuJUikARuVJweprGriacZcj3
N6OGqSjzrYs+M/iheXWprY+G7po4Im2m4jALTt04/2f51ueE7HxTOy3viHV7qOM8pacBm/w
B844Ht1rrotP06J1kh0+0R1OVdIFBH0IFeY678StWsNcvrGK0szHbztGrMGyQD35rmaVKXP
VkdSbrR5KUT02YFt65PIxkdqzLWymWVy5yuep6msbwX4hvvEllcXFysSPHKIwIwcYxnvXXo
zJ8rIB7+tdsKilFSicE6bjNxkQPGVQVQusjHPFZnirxzp2gO1oFa6vsZMSHAT/ePb6VwF38
StXuGzFb2kK54G0sfzJrmq4qnHRs6aWEqTV0tD1yxlCLU13egR7FPWvJNL+IWrS3sFvLa20
vmuqfKCh5OPevQXk3ScminVjUV4jq0ZU9JHWaHL+7Y59K3VYMK8Fu/iXrug6pdWK2di3lSF
QWVuR2PX0rv/h94zuvFem3U13FDFcQTBdsWQNpGQeT9az9rCcuVblexnTjzvY7luCay7i4e
CYkdKXVtWGm6PeXzAH7PA8gB6EgZFeJy/GHXZ+WsNPB9lf8A+KpurCk7TEqM6yvTPbkvEmX
nhu1Q3F0EiPOSK5Lwrq97q+hQ6hexxRyTFiqxAgbQcDr9DUPjbxDc6Bokd3axxSO8wjIkBx
ggnt9K3aio8/Q5r1HP2XUtXt4XlY1hXs+7jNcrpXjTUNU1eC1mgt1SViCUByOPrXRXCE81t
RqwqxvAmrRnRlyzKTtk01Gwetcte+Jbu3vZ4FhhKxuVBIOeD9ag/wCErvf+eEH5H/GsHjqK
dmdKwNZq6Oxkbpiq8hBGK5Y+K70j/Uwfkf8AGrek65c3+oxW0kUQV85Kg54BNVDG0ZNRXUz
qYGtGLk+hoz2wcHisue3aPqOK6F4GXOapSqpBBArrscYvgXT/AO0PHelREAqkpmYH0QFv6V
3Pxwnmh03SPKmkjzNJnY5XPyj0rO+FdkD4vnnxkRWzY9iSB/LNX/jkM6bo/wD12k/9BFc09
aqR0wVqTZ4q97e/8/tz/wB/m/xqu15elv8Aj9uf+/zf40snUiiOPNaGauILu9P/AC+XX/f5
v8aeLu9HW9uf+/zf404xhRUL8UtAuxWv7wD/AI/bn/v83+NKus6ktu1uNQuhEzhyPNbqAR1
znuaquagLc9aTQ02aEesalCxaLUbtGKlSRO3IIwR1qH+0L3/n9uv+/wA3+NVC4ppas2aouL
qd+jBkv7tWHcTt/jU2mX16+sWS/bLk7riNSPObn5h71l5r0H4VeCrTxbq009zqL25094pRC
iAmXnPU9Bxj8almiPp+ivHPHnxT1+w8Vz+H/DFgk0tsB5shhaVmbAJwo7DIrnz8RfitCjSS
6K2xOWLaaw4/OsrF3PoOiuH+Gfjx/G+kXDXVssF/ZuEnCfdbI4YZ6dDxXcUhhRRRQB8J1LA
cOKip0Zw4NbGRt27ZAFXd2FzWVbtyMVpx4Yc1SIZXlZjyT+FVi4znNWLgbc1UVNwPamIkhj
DuWPIFWWYKpY9BTYV2RgVDeNiID1NeTUbrV+V7HsU0qNDmW5G905b5TgUwyNJjcckVCKlQj
FelClCOyPLnWnP4mPA5H1q9VBW+cD3q/XFj94nfl+0iN3IOARSxSfN81MaAs5YORn2pfLCD
lvxrSjOg+VdTOtDELmfT1NayhadwOx7+gqPU1CXQVTkBagivY7dAA34UySbz23/hzWuO/gm
OA/jCxFQ/zAHjvSyhP4RgjriovxxUhdRFsHJPU1y03S+rvm3Ouoqv1lcu34DY5GilSRThlI
INeu6LoTagyEKQhAOa8y0PSpNX1SG3XCxlgZHboq96+jNAs0jjgkLsiRqcoPun3NbYBSjBy
exjmMouSitzyr4p6e+n2mkRkHaWlx+S15tXrPxquhctpIU/KjS4/wDHa8ysrX7VbXm3G+KM
SL6nB5/Q1y4lSnXfc6sK1Ggn0Oks9Qm1e0iMzktGNr+59awteiaHVXVlwdinH4U7QL9bLUk
80Zifgj37GpfFVyLzW2mUDBjUcewrorVva4VX3TOejR9li3bZo674cgyaPdxJ95rj/wBlFd
D4gs47zSpdKGMOpO7/AG+x/Oua+HUmywuVT/WNPj8Nor2nSvD9pFHHcTxLJOQD83IFdVFpY
dKXU5K6bxDceh8qSRvFI8cilXQlWB6givoHw54lU/DptfkYb7W1YNnvKgx+px+dee/F3QP7
L8WNqEUe22v/AJuBwJABuH48H8TXOWniKS28FajoOTi5uY5V9NozuH5ha8yE3RlKJ6k4KvC
MjGVZry6CgGSed+ndmY/4mvoPQ7W38PaPaaWvWGP52A6ueWP515h8MdBbUdbfUnQGCxGQT0
Mh6fkOfyr1hollmO5vmrswFL3XN9TizGtqqa6Ggs0Zwd1Vb4uyMVwQBnisu9uGhJhVs/Spb
W7BtY1bJYcH3r0eW2p5rlfQ4L4jmRtDtHck5ueCf901w3h3/kZdM/6+o/8A0IV3XxKZm0e0
3LtAueP++TXC+Hzt8R6afS5j/wDQhXj4v/eV8j2sH/uz+Z9DiRlwO1fPnig58V6sf+nqT+d
e6NctI22IEj1rwjxGSfE2pk9Tcvn863zFe4jny1+/I9B+FEqrp14hBybgY/75rvtbvf7N0a
8vRjfDCzqD6gcfrXnvwucJpd7xlzOAv/fIru7yJLy0mtbhiUmQo/0IxW1BfuFbsY4hpYh37
nzvLLJPK80zl5ZGLOzHliepr0HRPB2l/wBk29zeRtczTIJPvkKoIyAAK4rWNJuNF1CS0uFO
FJ2SY4kXsRWnofi680iJbaRftFoOiE4ZPof6V5dFxhN+0R6tZTnTTpM7S38KaRb3sF7BC8M
sLbgoclSfcGt1SXcYrF03XLTWEzay8j70bcMv1FbELqGC55716tNRteB5NSU72mef/EWx+z
63BdqMLcxc+7Lwf0xWt8HtQ+z67fWRPy3EAcD/AGlP+DGl+JluZNP0+5X7sUjof+BAEf8Ao
Ncr4Lvjp/i3T5s4VnMbfRhj+eK4Jr2eKPQh+8wh7B8TNQFt4GvFDYadkhH4nJ/QGvBIonnm
SKMZeRgqj1J4Fel/FXUjJZ6bZA8M7TEfQYH8zXK+A7AX/i603jMdvmd/+A9P1xRiY8+IUEL
CP2eGc2ex2lsmnafbWcfCwRLGPwFch8TJd/huFf8Ap5X/ANBaunubn94cGuK+IEvmaDEM/w
DLwv8AI16+JhbDteR4+FlfERfmcb4VXd4nsR6uf5GvT5Yj0xXmXhL/AJGmw/3z/wCgmvWXd
AvIGa5ssV6T9TqzR2qr0ORuPB+nXFxJMxn3yMWbD8ZP4Vx2v6dFpeqvaw79gRW+Y5PIr1kM
nXHFeZ+NWDeJZSOnlp/KpzChCFLmS1uXl1epOryyelit4e0y31S5mjuN+1EDDY2O9dTZeHb
GwvEuYTNvTONz5HIx6VkeBo2kv7sL18ofzrsbiIrGSCuAOcVeAo03SU2tTPMK1RVnBPQqTs
MEjp61myoH5FWmBbOScelQlcnaK73qeetDt/hPFi+1N+4jQfqa6rxn4Mh8Y21rDLeSWv2d2
cMiBs5GO9c98L4xHcamM5JWPP8A49XpFcNVtTujupJOFmeTf8KL09mJk1u6PptiUU8fA3TV
IxrN507xrXq1FR7SXcv2cex5T/wo3Tiedau8f9c1qK8+BGnSyu1rrN1ChPyo8avt/HjNet0
Ue0l3D2cex8YarbGw1K6sy+8wTPFuxjdtYjP6VnMTitjxSGXxVqysCD9sm4Ix/GaxmOBXT0
OV7nrvhf4IjXdBh1WfXVVLq3ElusMJ+Vj/AHsnkD2qr4q+DF14c8PXWsDV4ZY7WFWeIREFm
yAcHPA5zXtfgCyl0/wDodtN/rFtEJ/EZ/rWb8WiR8MdZxn7idP99a5nJ3OpRVj5Sq9pEssO
r2TRSOh+0R8qxH8QqkBVvTf+QrZf9fEf/oQqyT3vWPAnjGD4gal4j8M3Gm2/2tdgacksAQN
3GCASRXSfDzw74n0CLUR4k1Y6hJcMjQnzmk8vAOR83TqOldvRWVzSxw3w/wDAU/gy81i4nv
47o38odQiFdgBY8889a7miikMKKKKAPhTFJTiKTFbmRbtJMYzWmknoax4GAbBq/G4A96aJZ
cK+Z8pPWoniMZxSxvx1pXbdTJFT7gqvejMSn0NSRNglT+FSOgdCrdDXkS/dV7s9mH77D2Rl
inA47097WVW4XcPUVG8TxkbxjPSvVjUhLZnkzpTjuiRWBYZ5Oa0ay0HzD61qVwY/eJ6GX7S
Kstw6SMoxgdOKikuXZdpx+AqSeGRpCVTOe+ah+zSjkp+tdFFUFFPS5zV3XcpLWwLzg1ei5S
q8ScDjJNWlUKuB+NPHfwicB/GLNnaNezeUjBTjOTS3tjNYShJgPmGVYdCK1/B1qbvWzGF3Y
iJ/UV1PjrRBB4YgugpLQzgMx64YH+oFccMPGWHdTqjuniZRxKp9GQ/Da/gvdR/sq6SJJNpe
KQDG7HVT745/CvTL/Wo7KJreL7oGCe9fP2jXradrVndq20xygk+x4P6E16Te3AkkYhyVPc9
678vqe0haXQ4MwpKnU5l1MH4iaoNSGnhU2rHvwT1OcVzeguqXcu/ODGeB35FXfFJObcH1b+
lZ2jH/AEtwBkmMj9RXPNf7adEP9xZUu4hDdOqfczlfpS3Mhm8uQ8krg/UVrXekTz2stzFGz
eSC7Adl71hVz4uDozlDozpwlRV4Rm90em/Cyza7ilCLki4+b2G0V7lYbxBtYk7TtGa8y+Bk
KnQNUlI5+1hc/RB/jXq6qq52jGa66c70oxOGrC1aUjj/AInaNBq3ga/LgLLaL9pibHRl6/m
MivmavqnxxIF8FaypB5s5MH8K+Ve1cWKXvJnfg37rR7X4RC6P4UtEgAPmqJpW9Wbn9OB+Fa
A1KT7QH2dTziqGlJjw7pzAYzbR5H/ARWjYRgudw7cCvcpRSgrHhVZN1HcsGOCVjJtLFucE1
btreFVOBknt6VVLLbvzg1bt7i2jj3lgCatmaOE+KMDx+H7N2PW6/wDZWrz3w4u7xNpakdbq
Mf8Ajwr1P4iINT8Ly+Sdxt3WYADsMg/oc/hXj9ncvZX1vdRjLwyLIB6kHNeLjLxrqTPcwLU
qDij6ONrhSqfKD3r5+8RgjxLqYPUXL/zr2QfEHw4+nfazqCq23cYMHzM/3cf5FeIX921/qN
zeOMNPK0hHpk5xWmOqxlFJMzwFKUJSbVjvPh1dG2sLrA6zjn8K737SpALHG7v71wfhOxmtt
DiJQhp3Mn4HgfoK69bWRrKaaTi3hjZ3c9tozxXTR92lFM5K/vVpWKeoWljqlu1vdxpKmeM9
QfUHtXnmu+E309JLmydprZOWDfeQf1rsIdf8JTwC4l1KbzsZ8koU/nxWVrHirRWhkSG3acl
CqfvTgEjA4AArCt7GpG7Z0Ufb05JJHC2t1NZXKXFu5SVDkEfy+lei2OurJbxXB43qDj0rzQ
A9K62z1S1ttNhtJbBZCiYZy5BJrHAyd2uhtj4ppPqbev6hHq2h3NuDlgu9fqOa86hlaGaOZ
fvIwYfgc11Jn0wMzCK6gcckCQOpB+tcvcIqXEiodyBjtPqO1VjlrGaJwDdpQZv+NNS/tHV4
iDlI4FA/Hn+tangFTbR3d50L4iU+w5P9K4uaVpn3t1ChfyGK9B0GL7JpFvFtwdu5vqearBL
2uIdRk45+xwyprqdH9o3HJJzXNeOTnQ4zn/luv8jWykgrB8aNnRIv+u4/ka9XF/wJHk4P+P
H1OZ8LNt8S2Tejn+Rr0yab5s15l4Z/5GKz/wB4/wAjXo8gya5cq/hP1OvNv4q9CwJAYs+3F
ebeLjnxBJ/1zT+Vd8G2Hk5HpXA+LW3a/If+ma/yqs0/g/MnKv43yNP4fk/2jeAHBMI/9Crq
7sFWZASc8nNcd4Hl8rULoj/nkP512WPNYsDlj60YD+AgzD+OyokBk9veiS3CnCnkck1df90
mCBmqU0pH0Paups5EjsfhmyrqOopnlo0P5E/416TXkvw6uQniho8/62BlHuRg/wBK9arirf
GdtL4QoozRketZGoUUmc0tAHx/43u573xtrMlxK0rrdyRqT2VWIA+gFc833TX1pcfDHwbd3
U1zcaHDJNNI0kjs75Zick9fWof+FUeBwwI0CDIOR+8f/wCKrf2qsYeyd7m94Yl8/wAKaPLh
husoT83X7grA+LJx8MtZ/wBxP/Q1rskVY0VEUKqjAA6AVi+L9BPifwtf6MtwIHuUAWQjcFI
IIyPwrHqbdD476Va03/kK2X/XeP8A9CFemv8AAHxGHITU9MZexJcZ/DFW9N+A2uRX8E11q1
hHHFIrnyw7E4IOOQK0uiLM9xuNY0y0mMNzqNpDKOqSTqrD8Caj/wCEg0X/AKC9h/4Ep/jXh
HjXQYPE/wAeG0eeZoUuVjDSIAWGIs9/pWVp/wAM7W8+JWo+GZJrtbO1jd1uViGTgAjORjvU
WRVz6Vtb+zvgzWl3BcBfvGKQPj64qxXi37PsaxQeI41OQlxEv5BhXtNJlIKKKKQHwvSEU4m
krpZzoReGFWFkxUKjmpMcVJTLCzkN1qcSjj3rOBwalDmqIZeLLtOOtLHK235hn3qCNSwGat
YAX2qKlKNRWkjSnVnTd4sa1zGp5z+VV7iVJSu3OR61FMcyUAADNZU8LCEuZGtTFzqR5WPRQ
ME9qtfaY/f8qp5PelP1q6lCNVrmM6WInST5S39pj9/yoNxGQQCcn2qoAT0qxbQFmB61KwNJ
O5bx9VqxPDCxKooyx9K3rfwxfXzolqE+78xdsDNW9B043MiqkY3d2x0FejafaJYBVAX7vPr
muqdCNWPLI5KdeVKXNHcxfAvhPUdC1xr2+8jyTCyYR8nJIPTHtW54sP8AbGlXdhEwSIr8rH
+JxyK1LxZLdI4nwokTecHJx2rAv5gzYHCgcCnToQjDkWwVK85z53uecP4S1NBkmD/v5/8AW
rbN1LFbRpMR5wUK2Dnkd6u3F5ktyAorCupfNlLKfwoo4aFFtxHXxU6ySkV9Vt5b1ohGynbn
JJpNIsbizvd7KrFl2jac8mpo5GCEYGT3rqdDs8x75FG7sT2Hr9aPq1OVX2r3F9aqKl7JbGn
YW8dlpqQqnmyzcyjrn2+lc8/wk8RXEry2a2v2dmJjDy4YL7jFdz4esHfWWkcE2qYEaY+8a9
Kt4tg564/KssZCE7KRrg6k6bbicb8MPCupeFNFvLXU/J8ya481fKfcMbQOePau4BySMHign
aCaqTXABwzYB6AdTXNCFlZHROd3dmf4stZtS8OX+n223zriBo13HAyRxk14WfhH4nA5Nj/3
/wD/AK1fQDuHB+bOKzLy42qQppyw8ajXMEcRKknymDZ6S9poVlay7fOhgSN9pyMgYOKfbW3
lsWPAqaad40JzzVIX8oGcZ/Cu+KsrHnzd3cdeWpJ3r+NUZbKfaCBlT6VZluJ5x0GParNg+I
2WQnPYVRBmLbMFIkQkEYwehFcRq3w4mlnebSJUVGOfIlJGPo3p9a9YhVJGO7HHrUjxpjg59
sVhWpwqq0kdFCrOk7wZ4Sfh74lD7fsSf73nLj+da+mfDqeCVZdVdCAc+RGc5+p9PpXrgCDg
1najLHgs7BUXqTXKsJSi77nVLG1pq2xm2tskRUyEbVHCr0ArK8WeKbBdBvdPW68p5YzHlV3
D3yc/yrK13xLuieC0IVOm9jjP1Neb362zzmS/1Pcf7kS7gP510OHMjmVRQaIIpFuLlLeEmR
3YKmB94npV2606WykkjuJIVZOGAcH+VXfDY02yNxrASRlhBS3MnXcRy2P5Vz+ozpdTSTbm3
Melcf1Omd/1yoNlmlL4iYADvVyyhlkIlmkJVffqaz4o9i4znua2G3paJHEpLkdBXRCCirRR
z1Kjk7yZSudRk81gpO3p7Go1vEf7w2tVhoZfLy8XtjHNQi0SXPQEdMUqlNTXLIqlVcXeBYt
gksincu0EEg+leip4jsLqHdcRJFLwBJDwD9RXnNrZEncJFU9MH1rasrJlYvK2/wBgaqhSVL
4DPEVfbfGd5G6mETIfMjPday/ENlJq2nJDalA4kDEOcDGD/jSaVqh0zKTQs9jJ97YPmiP94
eo9RWxMI4irgK8Tjckicqw9RXa0qsXCXU4Yt0pKcehyOjeG7+w1e3upjD5cbEna+T0NdZNL
83FG5GHB4pjgAYPK06FCFGPLAWIxE68uaZGzkHrmuX1rRLy/1JriHy9hUD5mweK6VxhuOna
n24j83Mp+XFFejGtHlkGHrSoz5onOaBpN3p11K02zDoFG1s96622i2fMeg5p6RoxAUAr7Ul
1+6BCngjpWVOnGlHljsbVKrqy5pbkNxJuc+lZtw7BtuMVK7Fzkmo8FmGeapshGj4VuRY+Jr
CcnaPMCMfZuP6123xRLjSbIpK6N5x+6SM8V56VMRV14ZTkH3r0zxQsWueBY77eFKqkwJPfo
R+prGa95M2pv3WjyqBrvbg3Ex/7aH/GnXMs8UWXmlyeg3nNWI1EWXz0GfxrMvJWdiSec1pZ
Gd2ZtxdXCt8tzOv0lYf1rNa51C2mW5tdQuopVOVZZmyD+dXrgZxx3qnMODiiyBSZQtdb1nS
7xbm01S7jlRtw/fMQT7gnBFVdS1/V9SvJrq71K5eWUguRIVBIGBwOKLheTWdIOTU8qHzMnf
VtTYYbUr0jjg3D9uneq/wBtvN5f7Zc7jzu81s/zphppFKw7snTUL1ST9tuh/wBtm/xr1T4F
+bd+LL24mnklMNqAiyzHGWYZOD1OBXkddX8M3KfEjQ9uObgAgn2NROOhpCWp9ZG0tjcfaDb
xed/z02Dd+fWpdoznAyaWiuc6CKG2gt93kQRxbjltiBcn3xUtFFABRRRQB8L0UUoroZihwH
anZwKjB5paAYE804HFNopkXNG2YECp5JAF9qy43ZGyDUxl3Drk0wG9XJPU07GOvWkX9aX60
hAeBzSAFjS43Gpkj96qKJkx0ELSyBFFdNpmkGVljQHcT17CoPDmnm8maNR845J9BXotpYxa
bbbwmSoycDk1rGJm2W9J0yLTrRMAGQgZNOnlMrGJT8o+81ULXWJbyJlMYRmPygdl9TUzSLE
m0HnvWhJaa4Y4BckKMZJz0rFvbvzpCqHjpUWoaoIo9i8Z4rMW4z0wR60CbI7yTcu1RwOtUA
CWAHLE4FaIj82Q/wAK9yajYxWlzGrKWLsBxSuOxPaWYSRJJFBGeAehrrI9EkvhEsch25y3P
alisIrmOMmMAgfKMdK6nTYFtbeNSh3dMCi9gaubWjWf2dUIHKrhcjp710CAgZPU1zqQ6nJq
NmttOsNmh3zZAJf/AGRXSE4Ga4azvI7KK0Gu6LwzAEisee6ikKrEwOcjd6UtxfxvM2Rx90G
oDalSCMDPanGNtWEpX2LXlosOAScism7AjBO4YFbIjG0AnoMVQurJHbpmqg9SZq6OdnlM58
tAcDq1PisneMHHPrWi9sqNjb+QqaM+UhBxjtW/N2MOXuUoIPKU5XPaoJGZJSQuKvyXCxqQM
Fj61lXN5xvBUnvQhNCieRJNxbA6fWnNqexsbCQe4rMuLlGThue4qBbsxqWzuKjgdqTY0mbq
albtG3zYfsDxXD69qx1C5aFH220f3iDjcR1qW+vDb2rySkgSHbn+gri9SvI7iB4dxXzBzt7
D0rJs2iiLVFjv/wB3bo8yDIAVSdxrmL3R7+0i8+Wxmhj3YG7H/wCutiW8mtrV3imUFBnOys
qC81HWb6KOe7Z41O7b04FDULeZMXW5tkkaNzN/Z+hQWez5nG9s+prDUB33Y4FaGp3MlxM7O
OAcLWbE5MhXHFQbosKuSBnqaL+4l+1Dy3ZdgxkUDjkdqnivjEuxrdJMnqcc01buRJtLRXIE
1a8QY8xW/wB5aVbqaeXezJn2WpppLKVQXtniP+wKp+dGmdgb2JFObe17ioxhe6jZmirbCjk
/KflatSxy7fJPt9vWufjk8y1lB52kGrdhOC43thQeTQmOUbncWnmxxebLj7Ov3mPf2FXNJ8
R2sN4bKWL/AIl0zdG/5Ysf4h7eorib/V5p9sUTkRIMKvapNOJX55cnPYd6059dDN09Ls9FV
YyW42HcysoOcEHHX9fxqe3tPPypYjFVbcaZBp9pHbMHuNhad0B2kk5HPsOPwq/bP5bBlrph
K6OSSsyC6sDEF2nIHBqs0DRkEkEVtTOJE4A61nz4HaqbEkV1kMB3LxnnFQ3ksksMzIfnKnb
9cUrnJpp46dazkaxOY0/UblLrypyzITyD1FdEGxjHQ96a9vDKdxRQ/qBUqqAAPSs7WLuKCz
fKRXoHhS2t9b8PvpF6zlLeUOFR8ZU8gH2zmuCjO0571u+GdZXTNbhkc4ikPlyc9j3/AANRU
V0XBpM7VvAOgsGzBLyMf608VmXvwu0idD9nuLqGTBwSwYZ7cYrus8ZrmPEvjWw8PxmNCt1e
9BCjfd92Pb6da5lKbeh0OMEtTLl+Fnh3ycyS3aBR8zCYAfU5FeaeMNI8M6VEsOk6nLdXob9
4qkPGq/73r09al1/xVq+vMftdxtgzlYIvlQfX1/GuWmTLfKK6YQlvJnPOcdkjFuYuTWbLA2
Tit6VPWqMkVaNGdxNF0vTNSlaC/wBbTS5icRtPAWib6sD8v5V6Bb/AbVLy3S4tvEGmTQyDK
SRqzKw9iK81lhBrY8NeN/EHg+dRp16/2UNlrWX5om9eO31FZSUuhpFx6na/8M+a3/0G9P8A
+/b12fw6+EzeENUn1DVJrK+m2gWzJEcwnnJBPqKTw98cvD2oxKmsJJplyTg5Bki9juAyPxF
el2l5bX9qlzaTxzwSDKyRsGUj6isJSlszojGO6PMPGfij4kad4nurXw/oH2rTUC+VN9lZ8k
qCecjvXE3/AMY/H2j3f2XUrCxt7jH+qktyGH4bq6T4l+JvHVxd3Oi6Jo2oW9rHKV+22qMWn
XA4BA+XnPSuD0GXxZ4clE9r4DWa76/arqyllkz65J4P0oS0HfU968C6x4i1zSpLvxDpSac+
VEKAnMgxksQegOeK6quJ+HHiHxL4hsL6XxJpn2CaKVVhXyWj3KRknDHnmu2qGWFFFFID4Xo
ooroMAp1JS9qaBsKWkFLjJoJsKoyeKlACimr8vHSnUAOB9Keqkn1NMQZ+taFrByMjPtTSE2
FvZGUgc81uWHhG5umYyNtXHBAzj61qaFpPmzIWGf6V6LZW9tbxhCVUgck1tGPcycjB0fR4N
GsQkK7pDyzkck0671Nox5acyEYxVrWr6KCAx2jb5SccVi28bD55PmY9SavQhliN1t4i5xvb
k+5qnPfAKSTzUN7eorFScYrm7zUt0oUZ2+1AGhdyG6bAfae5p9tAIo9gbOTnNUGnEUO8Lu6
YqzZM115e0fMxx7ZpNhY1YtpI7AfrWhY2cNzLiSLMiMGDVT1XRNS0aWOO8hMRPKsDlWHsa6
Pw5bmWJGIxnk0LUfQ6DR7Qlsnk+ldLDa4IJGWqlpNoqSFuSTXRwRLGC79FGayqztoaU4XJr
aLYN7Y3GoNUvFtrYrn53GB7VIl0pBc8DGRXL6rfrc3gKE7QOc1hCDlK7N5SUY2RSe7luoWk
sojKBLsJb5RjuRW7ZzPIACc7eM1gNelSIoR8vuMVu6dtSNR1ZuTW09jGG5pgZFIy8UoIqO4
mVEPIzisEblG4IQ8Hms2adcjJzT5pWdj6VTdCSS34V0RVjnk7jZXDxk96wpnIJ9K0bqYRxN
jrnFY8kobiquTYaw3d6vWGjy30SMJFWLcS7E4rO3qTtHOaua/cm1+G93JbTFZEkC717HcDj
9aynI1hE53xPpV5DqIlkurZ7dXKwRRyZIGOrCsP+z5pzlY0c98AGuOubK7uLhmZ2kYgsCTk
1ny28sBHmBlz3xis7s0sjt7vw1c3yGONJFGMECM9frVG28I6rp8rukEpAQ8iMjntXMRzSpw
s0ij0Dkf1rbjjlZ41F7dIsi74ys7D6jrTWopNLS4TaNqQ+VrOX/vmqEum3No/72Fl3dM1qS
2d5Lx/ad2f96VmqvLp1/tAN0Hx035NOwlJdzP+6PmBFDyCcfuo8EdzUbi8VyqkOfYUu+6UY
aGFvrkfyqS7iFZUBDYPtmojFNnJjbmpHvTGcy2hUeqPn+Yo/te2PaRfoo/oaWg9RyfuUkVl
5YflUAfYcA/WnpqFnNIA8r7CeSEwagcoJmEblkz8rEYyKUpWKjFsvQn5gc1pw3DR4PUegrI
gcLn6cVPEzlmCng9eahyZ0QgmrM7/AEzUFk+yOyBUdSvAwOtdIkq7TtP3T0rhvDVtfateW1
haoDI3I3H5UUHlj7V1s0ixTzLuUlWKkr0OOM130ZXR5FeKUnYteeUJ561FJLuySarPNkD1p
ofPNbsxTLMa7kZzzjiqrlgcmrtr81pL7N/SqzjORWZqmNUbxlevpSg9jUIJRvQ1IZNxyaQy
Wo5MgU5GzTmTctTYdzSuvGuszaYlik4iRUCGRMh2x71ykgZiSWOScknvVmddh5qsVMhCoCW
JwABkmkkkU5NlZw2at6RoV5rl9HBbQyMhYCSVELCME4ycV3Phv4ZT3QhvNYlMMR+b7KB85G
ejHtmvTrHTbLTYfJsraKCP+7GuO2P6VnOsloi4UW9Wcro3w00LTraSO6hF7JIrI7yjGVJBH
HYjHUe9cX4q+Dtytw1x4edJIGOTbSvhk+hPUfWvaKK51Ukne50OnFqx8fXdpLbTvBPE8UyH
DI64IP0qjLDntX1f4j8G6L4oiI1C1HnYAFxFhZAB2z6V4H4y8B6l4UunZ0afTywEV0BwfZh
2NdEKiloznnScdTz+SIofauu+GOvappXjXS7OzvZY7W7uUjngzlHUn0Pf3rn5EBFafgaMp8
Q9APb7bH/OnNaEwep9d0UUVxnaFFFFABRRRQB8L0UlLXSYCgUtJmlHNAhQM04cUgpaAFzTl
GelIqljgVchg28kUCJLa37nrXQabpzTuNoqjpto9xOFC8V2cCxWVvgEbscmtYRMpMs2WpWm
ny/ZFVmkUZdgOFH19ar6hq0lzMUt8qp4wDWbJO08uyLknvV62t1gXoC56mtLkEtvGQo8xyz
fWm3l79mUgdxSz3EdvEWY/N2Fc5c3hkctIfoKAC5n8ws7NnJyaznjWVs8jFI9wZZeB8vagN
jrQBZ+UxhDkjtWjZqscYUHCisdGJIJ/KtrSLSXUpxGAREvLvSuU1odRaS3mtLAt1cSSwQja
gc5wPSu60yySDy4kUEtjJHasLSdOLMkUK4Ra7/T7VbeAEj5upNE5cqElzMs2tssKjHbvVXX
dat9H0t7idwIxxgdSfpT7y+jgi4YCvNvFOrRXsgsQ4kJcGRRztXqcmsYwcnzSNHJJWRf1Hx
tHFpjyoSJJFAjGex71keFNTl1W7uBNIcKuQT654FcPrl4ZbnEeAqjAA6AV1fgJkgt5HkZVe
VhgetaN22Jiu516yItwgkcb3OFHrXQRTxwxGWVtsaLuYntXPyNFHqBPGVPBx0zWpDdAq+8B
g3YjiolqjRaGublZVR0OUIBHvVadzKSB2qH7SCmcAVNFjyARySeai1ir3IvJJGahmQKhNX+
NvHWsnUbgRxtk4o5hcpi6g+2By3UvgVjmVScNxV69hupY0dY2KFsk+nAqobHanmztsU/8s/
4jTuTYYHjPyoMk+lWtfsVb4fSQmZYw9wWLMcDOBVP7QxZY4I/LT1I5qD4gA/8K2gjDNmS+x
weuF/+tUSLjueVXNrexXBNvJO4B69vwphN9Kmye3eXB4OMEVf8PachuHNw+fk4BOQOetbV3
pUcSAxzgg+jc11U8K5w50efXzBUqvsmcr9kmAJ+ySDPStS1ybUW8lvKXQ74mCkkH0Psa6Sy
0BHtwzXE4J7bjVldAjT7t1cL/uuRWscFJHDVzmk9GYYnCfejkU+hU0j3YZSsSbpDwoI71uP
obMMLqN4v/bU1G+g3BHGq3J/3sGm8FUWw1nFFrf8AM56X7LHHsEgd+ruf4j/hWXKYieo/Ou
qm8PXu04vt3+9Ep/pWRcaDPkh3U+4iUVlPC1V0OmjmVB6cxhOyA43r+dV5YIHU7lXJ7it6T
wrB5QeWUFjwAqhcUjeB3ZN0N8y9+VyP51H1Os9kbrMsMt5HLvZRIuAOT6GptqrFsx8ycbvW
repaLd6QUleYTxscAjIwfcVQEpFuuRyGOa5p03B8slqd1KtGolKDuhVfnrVqDdIyqp5JwOe
9Z4ZS2O9XLaMyfKjbmxwBzislG7OqVS0TuNH1F7CeDS7KREkldFubmM5aXkHYD2UdOOpGa2
3byJpIscBiP1rhdF82HVbRXyGDrgn1rs7+YR384JyPMb+ddtF20POrK+pMJQeSalRwTWesi
svXvUqsV5BroOXqbto2LOc+4H86r7smltXzYT+vyt/SolbdUmg913CoSMVMDSsgPIpFFUSF
T1qzFcK3DdarSxnGR1qm0rRtjrSC5p3MYdciuj+G8tjD4ikiuY0+0SREQSMehyMqB6kc/h7
1yUN3n5SaZOzoySxMUdGDKynBB9amUeZWKjKzufRtFcd4J8Zx69biyvHVNSiXnsJR/eHv6i
upu72Cyj3zPt4OB3b2FcLi07M7lJNXLFFYn/CQ8AizkIP+0BxU9nrUdzP5UsTQMfubiCG/+
vSsHMjUpskUcqFJEV1PVWGQa56bWLx71zAFSKMlNrjO4+p9KYNZ1DhcwcdW2nn8M0PTqCbf
Q4jx58JReSSal4cjRZmJaWzztVj6p6H26V5n4Ssp7H4j6NbXcEkE8d6gaORdrA59K+jNO1S
6l1AQTlHWQEqVXG3H41cvdC0vUb61vrqyikurVw8MxGGQ/UfyrVVWlZmbppu6OU8b/EefwX
fJFL4euru2kUFLmOUBSe4PBwfr1rjZv2hrVoXRfDt0jlSA32lfl9/u17Y0aOMOisOuCM1Vn
0qxuIZIpLSAiRSrHy1zyMelZprqjRp9zhfgzrOp674TurzU76a7k+2uiNMcsqgLxn8a9Grn
/CPg/T/Bmly6fpstw8EkplPnuGIJAHGAOOK6Ck99BrYKKKKQz4WoopQK6TAUD1p1A5pc0gF
6UqqWOBSKpY1aijxQhMkgiAwK0oIRI4HaoLZATz3rTiiEUe8n6D1q4ohuxpx7IbVhG4SQjA
YiollZ1WBCzY6k96pb3lcKvJJrYtIViXbjLnqa1Mye0iWEYXlu5qae7S2Tk5bsKq3VwlsAE
+93rEurwtlmJJouKxPeXhdi7HnsKxLidpXwDx396jnumkYoD9TRAnmHGcYpiLUCER7iKRic
1OzKIwq9AMUyOJppFRBlmOAKBomsLSa+ulhiHJ6n0FemaRpi2tukEQ47n1NZ/h/SI7O2HH7
1uWau00zTyQG6D1NUlYJO5p6TAsEfP4mtO71WO3tZACBlSCa5nU9XWxKwxEM2cda5XW/Esj
gwocDHPNS4Ju7BO2xd17xOiKyxP8+OPauKe7KWrvvJklJ5PU+9VrqYSsCxz3NUpZN4zuxj9
KUmEUQTuyZckE+hrvvBEhngtzEsLKEO9ieUbNeZ3bMB97JJ71a0W8vLK6H2eQqGHzr2IrJ6
mq0Pc7iMiYOyAh+hFNLrED82BWJ4S1NrrzbaZi3yblDHOD6VfmdZpivRVqSrmlDMXhYlskY
wPWrS3bhQoVqzvOjtgpBBJHSqs+uy+Z5SqPqKQGvcX62sBZ5ME9FHJrFEvnuXZTgc7nOf0q
s12jSZlyWPYHNE91HJA0cY29sAUrDTDWfiHb+GIYIDElypXLxMM7iemD2NWtL8ReD/ABlCn
k3K6dftx5UrY5rxjxlei81KRl5VZGQfgBXNDzMh4mw609tgvfc+itQ0K9sJGESJcKvO+Ns4
HqRXJ+Pby3fwfa2LyCSdLslgjZMfy9x71z3g3xLqN2yab/aktrdN8scjncrD09j+lS6taPd
+M9R0W6/dTy2wWB2x88q4IPuWwaTaY1Fo5bT9UttNkcBmZWXbkryKuprVjJJukunXHI/dnH
6Vz0zPFM0UqBWUlWBGCCOoqKUJgFcVpHETguVGFTBU6sud7s7238TWigBdTVcdmjar0fia3
bAOo2Z+oYV5vBGpXLCpxDGegrdY6p2OKWS0H1/I9LTXrQjJ1Cy/77IqVdcgP3bi1YeonUV5
j5cfoKaUQfw1p/aM+qMXkFHpI9Ol8QwRDko3+7Ip/rVGTxPbscGHI+ma85dV/u1CVHaolj5
voVHIaK3kd/da1ZXKbXlEWP8ApmRRDq9osQQajCR75rz/AOb+8fzpp+tJY+Sd7Gv9jU7W5j
rfEt1FLpsCRXMcr+YT8hzxiuXVpPszZXI3/wBKiPseaniDm225yS2awq1fay5mduHw6w9NQ
TvqQM6bvmTFPiKAhkZlI7g4pskvzkMnAoVoj2xXOdp0Ol3LG6tRORInmLyTyOa6zWImt9Tm
hkBVgx6/zrgYAEQMj9DXqD2Go+KY7a7tLYTkxJG7D5QCBjJJ4zW1KV2c1WKsYMcpQ4NX7eS
SV1SKNnc9FVck/hW0ug+HdEjEviXXoRKOfsVmwkc+xPao5/ijpulQNb+G9IishjHnNh5W/H
t+tbe06I5/ZrdmpDoGr2+iXl9d2kkEQjB/ecMRkfw9axI5QGGDxU/gzx3qN5d3UF6zXLXEU
2PMbcMhCw6/Sqv2mBx88AUnvGcY/CqjJ3swsrXRe9xTlaqSTKBhZQR/tAipBKf7yn6GrsRc
tFQao3dsSu5RyKspOOhqbAYUijntxU1OsxZNrc1Ne2uw71HBrPyymgRZjmltrhJ4JGjlRgy
OpwVNemaN4ql8S28SXUWLq0GJHXhXzjBHoeDXlwZT1NS2uqXmnF2tJjEH+9gA5xUVIKSKpz
cWe0wwNOsxEgjEMe85Gc9eP0qD/WID0JAP0rB8I6lql/pEqXiwmOUgicffZfQ9q3mjuJHji
t13M/GB1rglBRaitzujNuLk9jfj0q0vo4ruRGEkiKz7HIDHHfFZOo2sMN80Vv5gEajcCxOS
ef5V08EYt7ZIxnCKBya5e7ukmnmuAAASeMg5xx/SiTdhxirlzRLXzbw3WcCIbAPUnr/Suhq
lpVr9lsI0P32+d/qau0PsNdwooopDCiiigAooooA+FqctMAzTxwK6DFjs4pY1MhwKdDA0rg
dq0UttgAUUWJZXjh29RVpIiccVMIliUGQ5bsBT0O407CJoFSJQzcmmvPJNLgdKGGMKBkmrd
lbAvkjmtEZtlvTrYopdup6e1W5LgRqQp57mmSPsXYvHqaxb695KIenU0xD7y9G7Gcmsi4uG
yQDlj+lNllPAHLt0FE1nLa3Lwz/6xTzTQmMiU4yRVlGJ+UcCogM8DpViNcVZO5OvIC4rrfD
+j+Xi4mX5u2e1UdB0czMtxKOOqA/zr0DStPeeRQF+RaaXUbYlrKi3Cxt8qqNzt6Cunv7yOx
05SvDuOFqI6TaRbZpgMKd5Hqe1c/rN4bl2duB0Uegp7knPaheMZXmZj7Vz0s7O7M55NWdRu
A0hAPyjpWRK52liegqWykhLicA7c/U1SlckHBqJ5wwPOSaYcPH1xismzVIYyEzgk5q/bt5b
BlI3epqrBKEPzrn0NSLJuPpUFHb+GN811vTKlR1U100k4hiZ37VyPhy+FjhWXKtzkda3L+9
huUxFyAOaBEV3qZkH3yMjFZwnlB+WQ7T1weTVdmVnOaFQYyJAPxoFcuxXEjSpnhQelalzdQ
29lLcHjZGW/Sse2ysvPI9ar+LroW/h14kPzzMqE+3U/wAqTGed3jmSCBm5Zy8h/E//AFqrJ
gZ+lT3fHkL/AHYl/XJ/rVRm4JovYlK5reGiY9Z+0LyII3k/IcfqaivNVvLi7MzyO0qOGVie
QR0we1JprNFpuoTKcM2yIH6kk/yqfTI2+xTyMAzs6jpnA5NKEeZ2LqVPZx5mT311beJXW4c
pbamRifPCTkfxj0b1HfrWQbIxybWABHTng1vy6Fa3ESyqXiLDJxyKx7zT3sWAMiup5GCf5U
pU3HcdOrGavFkDB4mACEj2oN0qjaVIPetCBIxpUl2Sd4lEaqOnQkn+VV/PQ9Y6k1uVvtKE9
DQZUI+9VpZIc/dC/hSmO3c5whoswuUWdCuQ3PpUe4E9a0RDAOyUNFbRn94yDviiwrmeyHtT
Vt55DhY2P0FaLXtvEPk5/wB1arSapI/CLgepNFoivN7IItKckGWQIPTqamnlitU8uJlZsYC
jk/U1Rd/N5luAPYGmb1B/dtj/AHRRzK1kJQbd5MC8gcll5PagSIT8yYpu6T7x79j1NSZOBv
Tbn86k2L0IhIJJI9q1bjxFdWPh+G0tbqaKFyyzxoxAcg5U/qayLVoWXkEUmpCI6eQmMhwam
LE0V1nYzsGfcJADU6vg1jxPskU9q1R8zAA5ranK6OerCzOn8GXPk+IrX3kA59wVP866GJge
vYVxnh+Ux63anod4/mK6lJfvDPfFbpmMVo0WzIDTfM4qvvwOaaXPU1qmZSii0s7r/FxWjaX
e8YzWGZD2qa2mMcgJP1oYLQ6R1WWMg1kXFsUb2rQjm+TOetRSSK52nrQNmLKdmcjmtXw1ob
69dkSFlt4/vMvc+lVrm33DIFb3ga9tdPubtLqdYgwBXccA4zmoqNpNoqmlezO/j8iwgESKE
RBhVAxXn174x8R2+vyXljFNBBb5Qo0ZZHXPVvyrsm8Q6KWKre27EdcMOAOtRyeJNAeKTbe2
zlVJIBGcYrkgrauOrOubvopKyLnh/wCJcOv201sbOWC/WPgqN0ZPTr2/GtGztTJd29sWyGO
5sjsOT/hXmWg+JdE0W/1K5ZZ2NxMfL2J0T/65Jpdc+Ily17azaDNLbeUDvLoPmz2wc8U3Tf
NZLQUZrlu3qe5yC5W+iZCDblSHXuD2IqzXi+l/Gm9hATVdMiuB3kt22H8jkV11j8XPCt1gT
XE9mx7TxHH5rmolCS6GkZxezO6orGtPF3h2+/49tasZD6eeoP61opf2cv8Aq7uB/wDdkB/r
U2ZV0WKKjNxCOs0Y/wCBCk+1W/8Az3i/77FIZLRUX2q3/wCe8X/fYo+1W/8Az3i/77FAHw6
BU9vbPM44wtSQ2THDScD0q8AEXAGBXQkYNj440hXCjn1pzTLCu48segqu8uwe/ao1RpW3NT
JJELzOSx61djAQY71FGuMAVahQck9fWriiWyWOPbgnrV+AbE3np296rRpvPsKW8uhBHj+Ls
KuxBDqN2VGxW+ZuvtWJLLsGT+Ap80mcuxOaqcyvub8BRYQiBmfeevWrsk811KZJpDJIQAWb
riqw44FWYFJqthbj0jGOTitXSdOF/MME+Up+Y/0plhYveTCNBx/EfQV2uladDaRiOJTj+Zq
kribNLTNPAVIoR0/Su4sbZbO3Ud8Vn6VYrHGrEdsk1b1C5aG2dlID4wmemab7EruQajc+a2
wHCiuQ1m5UQsQQV9RV27NwNNMImYysPmlPXJ6muQvZBGiWqsWVOpPc1T0QdTOmbeSx71lXs
uEK561fnkUAmsG5l3sTWEjWJAvDZHSpw+RjHWqyn0p4kA9qzZoSg4brVuGMyDIIFUQ2anSV
lXCmkM3LOco6qSBtrXi1BYXbOCrVykDN1Bq6srN1oJL9xdBpS6thM8VSuLsyjbu4psk21SS
KpPOjngY4qrAdNpk9zHGu2QNnpuGay/GVzM8FpBLjcSznH5CoLSWQRBYrjbjoKz9fld7yGO
Ry7JGASfUmk9xN6GVe8zsPQBfyAFU344qzK26R29zVORueaiZVM0AuzQ41DYMsrOfcDAH9a
jgubq2J8mQgHr70+8WNRbQh8GOJQR7nn+tQglBkN+FQm1sbNKSszpbPxVHIqQ6hAFA482Jc
EfUd6q+I5rZxA9vNHMrKTuQ+/cdqxCfMGOAffiq7q6vgjArV1pONpHLDBwhU54aeRsKQNBt
1HWS4kf8AABR/jUJU7c44FTMo+yWcWcbYix+rEn/CjYAowc4rJHUyFDhiAOcUxmBPKkVNt2
uKaYwSPQ80xXGKQ2AB05zUN4250Zjx0P5CrSIFc+lU71V+1qpPG0UnsPqEME93IY7O3aRh1
2rnFaNt4P1W7b50Ef8Avmr/AISnNsl5JlfnZRyfTP8AjWvc+ImtgVWSNT7c12UqFLkU5s8n
FYzEqq6dGO3Uyf8AhA/KKia9QMeoVc4qhLoFvHMY47h3+bbnGM1eufFZcbWdj/uACsibWC5
BiTYRyCTSm6C2QUI46WtRlS9hS3vZYoGJRDtBJ60PIyLgrlj1P9Krkl5SxfknNSfPy3YVxt
66HrwTUUmWLWSPkOnPtTNSMYtv3ZPJGQaS2l2yEMmQaXUWia0yq4bcKy2ZfQx6trK0ckfoB
mqh6VMvzTAZzxVIJLQ39CYtqsLnj5xj866iN+W+tchpcnl38J/2x/OuoaTaX/3jXXF6HHbV
lhpDng00OxYZNQI+e9PYgDg1omZuJYEgzinq1VEbnnpVgHiqTJaNO1u8Da1Sz8rvWslX5q+
kn7rmmIniuAww1QXUAYEgcVTMm1yQasxXAZdrUr3Gk0ZUibGIp1vMtvcRytEkqocmNxww9D
Vm8j/iFUCazeholcsXk1vNcs9rbtBEf+WZfdg+x9KrGikoQ7Aahk9amqF6bVyU7EBUHqKVV
I+6SPocU+nKM0loU9SBjL3kk/76NQSeZ/z0f/vo1fKZGcVDJDkZFOxNyiWlHBkf/vo0m+Qf
8tH/AO+jU7pntURSiwNljI/Gq8sgTjq1LLLj5V5Y0R2+BvkPNYmwyKBpW3PVrYE6UgdV47C
nAhjk/lTAkiQj5mP4VaQZIqujc81bi+Uhj2q0jNk0262iV2UgEZB9ayJZWmcs/wCtaN1dNO
qw8bEOR61kXkoOI06dzVksrSsJXwo+UUBW8suFO0HBbHGaaeBgUomk8owhjsY5K+poEOjXc
1athaNdXCwx43H17D1qlaxFiqgZY8AV1OjaJcJqCjjaeXcfyppA9Df0jTI0UQwr8o++/djX
VWVgkLCRwMDgCobGGO1iLHAVRyaLHVBqd3JBFEWAGA2cBfetNjPc6iNo47YHPGMmsOac6he
kL/qo/wBTUmo3LLEltFyxG0VGqCxtfm6gZJoitSnojJ16cW9uQDiuFnlySx6nrWlr+ome4I
D/ACg9K5ye5wCc8USeoRRXvbgY2/nWNK5Zs9qmuJi7EnvVfhhg1zyZskOQkLnrSP8AMNxPI
Han7gAKZy3QcVJQ1ZCMDNW4CWxVcDJ+7irdsoBA60BctRIRk5xmpwSO9MwCPpTW3fw0CHyT
kAriqe9M/NwKc7ODjGfWmRtvcoYs45JPQD1PpTuIsQJDLcwpG5LM4GPWqOryebqU+eivsH4
cf0q9DJbRSI9t80yEtvIwMjstZF4xN1IxbdvYuD655qb6jadiBjharwhZbyNGHDOAaklLt8
qLx3NLZmSMyyiHdsQnJ7Z4/rWcndmlOLSuLdTw3N7JIvCljj6VrWthaXFpCkilZHBYSoeRz
gZ9RWDviHBQg1pW2pQR+WH3YUACqpON/eM8TGbh7m47VNFvtLkxInmREZEijIqgylSAR2r0
Wx1uDUYCrsnI6joa4nV8f2pIqY2hsDArStSjFc0WcuBxdWpJ06sbNEu8MS2OAoUfgMUowR7
9aR/lbywOh5pMgA4OCOKxPQ3FUHd1/Ok5LEDlR0prPgACo/NwcCgRLnn/AIEaoXuGuR/uir
QcqVJHHP51n3bbpfQ4ApMpbjopFRCNzc9s1PDa3l1/x72rv7qua7Pwhoum/wBlreXECSSv0
aXkDHoK2rvVbOzGyM7mH8KDAFdlPCXjzSZ4tfN3Go6dKF2jz0eGNXkALwbM9AxAJ/CoY9HD
N5buwkJwBjjNdbPrU8ku6FNh6epNYt9c/ZoZXcfvSpC+uTx/jROjTirlUcXiajtLT0OcCIH
YBs7SQCO9PYMoCg9Ov1psQ2jJ6k8UEGuE9tEkMjLKPlzT9RkV7QjZhsjmoollEgI6VNdbpN
PkLrgjBX3qGru4720MY1NAPnzUWMnip4k29TzTjuEti7bv5dxG3owNdZcH96w/2jXGhiHXH
fiuvmIMzem6uiD1OaS0HKMjrUg4xUAdRS+YPWtDPUshe+acrkdTVdZOKcHFUmS0WVbmrkcg
K4rPVxUqv6GmiSWWMg5HIqIMVNSrJ60OgPIoGhDNuTaapOMNTpiYzUYbdWcjWItFFFJMbQ0
1VuHIYY6VaJxUTqG6irTIcSKNi3Wp1pgUAcU9RVE7EqjimtHj6U5OoqbHFOwig8eagZfar8
iYORVaReelFgKkNswxI4681FcT/NtBq/qEwjh2r1rGPr3Nc70OhalmNh/F1qQPnoaqB88Yq
eMdz0pxJky7Cc8mp2uAVwKoF8/SmySiFc/xHp7VojMsTTBFIB57ms1nySabJOWGKhaT0p3C
xKXqSMAnJqqnJrpdE0Yyss9wPlHKqe9C1E9DS8P6YxK3Mi4J/wBWv9a76wtVhiA79zVHTLL
YA7DB7ewrWLgKEj5Y1ulZGTdwlie9K2qEhSfmIrYtbS30u2KwqF7se5ptlbrbQ7j99uSazd
TvnnlFtC3XhjSY0i5py/abuW6k6AkJn0rN8V6okFsUUjc3AAq7NOtjYrGrfMF5rznXr57iZ
33EgcAVVrIT1Zj3V0Gkb5smsq7uCRtB+tSyMANx61Rc5JNYSZrFDM560bD16CkVdxxUp6Ba
zNbDCV6U3zD2qTywBgnnvVckByKQE6Mc5q3byBTyOtUV3dqtRMy/MynAoEaCSopyenekkPz
FYgW9MUmm2s2r38dpbRM8jnACjJr2LQPCmn6DZiS+VDMBkA4O38aTlYai2eX2fhnU5wsssM
iq3KxDh2H49B7mti38H3V0Qt1PBb24/wCWNupc/wDAm6E12t5rNnCJfKiUR5yTng/WuE8R+
Kbm5AitLkwxjqE4zUOTNFBGy8XhvQ4I440tmuweGkcM+fXaKwvGk2j67bR2+l2Udrd2oVpZ
0IAlDDOPXNcvbsRdbiwbdwT35rNvrq3nvZpMMuW+XB7DpWbdzVLQqNDNbyYZjx69Kni1Gey
ikj+zxSxTYzuzkY9CD61WaTJJ3ls+pqN9+PVaQEstwtxjI8tvQ9DUXl84J2n370gd9uCAR7
1JDdGH5XiSWLujjj8D1FNeYndbCxeZBIDuKg91PFW4Uke6j75YCpYxpt0oW3ka2l/55zNlT
9G/xqeGCSCYhgVZVLHP881aizLni/Jj9zLKWdeM1CXQhsjqQKsGSTyhlc8c1TmlXHzLjvQN
CMR1zUJJ3DBppdG4HFDLtQFT3xU3LSF3sDk1XuTunPHepGLBDzSSZMhJHekNI0otbeG1SFF
OFHTPFQSarcP0CrVMKO9PCpjlwK0dabVrmKwtJO9ib+0b5htEpQHrsGD+dQvzy2SfU0oD/w
AAJHrimO8gPzFRUNye5pGMI7IVQvWhtq8kiojIuejE0jMT6D6VNixxmZWGw/nViJZ7hC7qW
xwKogc9akSaWIjY54o06jadtBZI9pOYitRxFA/zdKsTXksq7XHB6n1qr8nehPUJK61Ne20O
/vGE1pCs8MfzyPHIrBAPXByK22G9WcdM5+lc3pf2pLlZLWcwspB3qcGvX7aDStVtY3nSETM
gDyQYDDjqwH+FawaZjJWVjz7Ipdwrf1rwtc6dmaEC4tT0mi5A9mHY1zhIPBFamLRMr08PVd
D2qRRxk9BRcLFhXNSo2TVVWbOfWrEbc8irTM2XY4we5qQoV+lRxv6dKtx8jmmBnXMeVzjvT
HgIAI9K1GgVqZcRARgj6VLRSZkkEdabmrEi5HTkVWYVDRakBOKaeabnmml8nipvY0tcdnFK
GqItQG5rSMrmcolpGzU4NUkbBqwrcVomZNDnqs/WpiajPNPcRjTSmeZiTxmqzuS2B0FLI+0
YWmKPWuXc6tkSp71OrbhknCDvUCAEnJwAM0FyqDJ4HQVojJljzkjBbHPYVTklLsWPJNRvJU
W6hsErjy+KQcmmjk5qeCMyOAKS1G9EauhWAuZzJIMqmOPU16DptqMqzDgdBXNaPGltGFIBY
849K7vSoRPAsuMJ3NdEFYwky1Gh2ZI4HYVpWVptPnSj5uw9KIY0RTK5CqvQGlnu0azMsDhl
ztJ6c1oyCHU9S8pfLjOWPFUrKBkBnflutVQQ8rSuwAXuTwKurdRS2jNDIrgDLbDnH1pRV3q
U3ZaGNrOoMS65rjbyUFySeK2tWnDSOQcjNche3LHPZF7+tRUlYcI3ILjdK4SIEnviqUpaPI
IwwOMGozfSlsRjaPalIZ/mY5YnPNc/NdnTy2Q+N2AGeCatRg8s3Wmxxjjd1qVlwpIoERSsB
k1SP3sk1M7Fmwelbnh7wldeJJRFbsq+7dB9TSGlcwI9zHCHJ7Vv6Tomp6lcJDHH8p+8T0Ue
pPat28+HV9pD7LW6tJpMhWlaTaq59z6VpTaZqmneHxp1ovneZITPcx8b17KB1x3qXLsUody
xb69pvhVfsmm2yPLtxLdDksfQH0rI1LxjdXZO/G3tk8Vk3elX43NOu1R1ORWK7xrKyZYkdC
e9Zts0SNGbWLmUMGk3A/wngD8KzZZWkOXwaXqODVaYkHGeppDJPP8AIiZwueOKyXkVjytXb
1m2qij5R2+nFZ5PUkUhjTjPFKA2OOgpAMnAHJqzcRGIJBxuUZbHqaAIA7DsDRv9Rke9G1hT
fwoAU7D2IPtVmK6eBUHmGRF/gJ4qp3opptCaT3NQahG7ZMJXPXZJ/Q1Ib2EqF3Nt9HjB/lW
PRT531J9muhpeZbDgGM++0imSiNoxtK8HsapbTShMjIYfSjmuPkt1LUkLpEpHzE9h1pfLmP
JTaPVjiqi7g3DYP1pWD4yST7k0XQWl3LQe1j/17s/+zF/iaY95HnEECx+7HcaqfUUvy+lHN
2Dk1uyRpJHPzSE/jSBse9R8dqKm5SSWw8yGmk5pKUCgYlLx60YB9qQocUASq578irVrDDNK
fN+6BnPrVAbgBnnFPEpIAIoWgF6aWJZMQDCDt61YsL2aKfzIZmR15wDisxHTowp6qA4ZHwR
0pknomj+L5Y5At0xVunmr3/3h0YVd1rRINUhbUdKVBNjdNbqflYf3k/qK8+Ak8reDnHXFaW
l63d2TBkkO0HOM9KuM2tGRKFxqjcwwOtPYjhVPyj9a7NrLTtY8Pme32xXm3LJwPxH1riWXY
5VhhgcEGtL3MnGxKuc9asxk96qKPQ1YQkVaZm0XYm6VdRsYFZsbYFXI3BApisX0OMZqO4Uy
AgVH5tKJc0xlB+OD1FVJeCfStK4Cuc/qKoTIQD3FJjRUY0wUrU3NZyRrFi0CkzSbgOtQWSA
4NSh8Cqvm+lKJfWtYyMZQ6otb+OtJmot3FJvrS5mYu3nJpwX2qdYS5pJSkS4HWsUjVsgbCc
sarvJvOe3akll3saiLUrjURWYk0g5NJUkUZkcKo5NC1KehLbW73EoRBkmuig0wQKABl6k0y
yW1iBxmRq67R9KEgEkgNbwhY55yuVfD+hm6ZmlLLGMZ9WrvIYY4IERQFjXoKitLZYkCqMD0
pLq42An8hWyVjFsZqEvnqIVYjJycVnzf6NCVA4AzVqJSAZH+8egqK8QC3cseSMUPUa0OF1b
UriRmTeVjB6A1peCLpvtVzHvAzEThu9UdSs+M+vas+xMlncGVD90EVDKRPqc+PMGejED86w
HjMoK7uKu3sxdyf85quowtZTdzWCsZ7WyxNnqaiO4SA9RVi7Y5IXrUMOcjdUWNC3FkjJFTl
ePr2pkS9OPoKuB47UCXO+YfdXsp9TSYhINHRSJ75jHH2iH3m/wrpYvFdtBp/wBh0o/ZIcAO
zxjdu9j2FczDqwtroy3GyWd1KoZT8qk8Z/CtGW2tJtPfyjB8w5ZW796zkzaCNK/8U31tZrH
D5MwYYbzB29jXGXevX0lwrSNLEqHKrG5UA+vB60SJcW0bwKRLGTxyTVBmQna/GKgs37Xxxf
xjy7qOC+h/u3KfN/30OatNqmjamQI7d7CU/wALEOhPse1cg0X90g0gDKaAsdDqFm0AJdCq9
pF5U1mZ3Txg5ODwcUW2o3doCIpdyHqj8qfwqyGgug0sSCG4VSTF2b6UDKE5bOdwxVYozHPF
XTDbxj/SbpV/2Ihvb/AU0X8Fv/x622W/56Tncfy6UhD7C2CP9okHypyue5qORBLKzBuSec1
a02ZtRne3uXJeRcI3YEc01UUHDEK4JBGcc0xlJoivWo9o7itAwowxvFQm354YUgKhUelJtX
1qyYcUxlP92gViAoPWlVcninFMCpVQKnTJPAHqaBjEAkmVGyF/iI7CtQ22lOwLfaIuP7uKz
4cxz7RJsOMM3r7VoGXMB2X7Z7owOD9K1hbqc1W+lmSJpmjSKSt5KD6HGazJbVFuJo4ZGeNO
jHjNac0uzTTCJ7OVQ3RU+c598Vm2sZaVwDjcKc7PRImhzK7kykQQcGgAmnyqVmKnrmnRJuJ
rE6iIjHekqybcn0pPsw25yc0DK9LmnmFgcdqeEZOiZx3oGRogbvir8FqssciofmERYfUc/w
AqrKVzh1xU0EsSTiQZwDgg+negCuyOOc5FMJYDBUGrUtuqSyLFJuUH5TnqKiCSkgDnJoENV
Q+PlIPtTxEEcBjgetakEG2P7vaq9wqbTuGBTCwImw/LJx0qaOPZmZsbF7ep9KpIiuflkx6n
0qyhYr5efk25XmmDNLTNYmtpzk5VjyDWreJbXCeYPlJGfcf4j2rjmZlbrzW9pc32qPyHPIG
VNOMjOSugMbRPtb6+x9xUqE+tN3jmKXoDwf7v/wBamgFGwf8A9dbXMLFtWxUyORVRWqZW4q
rk2LAlOac023gdahFQu2HJouCLDzHuaiZ93WqEryNLxnFWI2JIzUplOJG6ENxUTdavuo61S
Ycmm0OLGdqiducVKeKgf/WVkahTgaZSimgZKjdqUmmL1p+atSMnG5XuLhYgUTr3NZM0xcnm
lmkJJGfrVZjzUNlxiLnmjPNMpwFIscoycAVvaZZiMea457VV0+y6SyDjsK3rS3a4lWNRxW0
I9TnnLoaejWL3l0rHOxTya9AtLcKowMKOlZ+iaekcaRqMDua33Kou0AACuhIwZG8iwxs5/K
s+FGu5/Mb7gNFxKbqdYo/ujqa2bW2WO34XgUyTOuikIDMeewrIuZ/N6njsKdqt3uuGI4HQf
SsS6vNqHmhuw7FTVZkL4B6VhT3AQYUilvLksxYmsqSQk5zWUmaxRKT5kme3WiRwiFjTY+Fz
UFy/AU96yNUVnk6saIQzsOMUzaTJyPl7VbTCnIFICwsnlrhR+NNUhpF3HAJ5JpGYECuj8L6
RZXVve6hqTD7LBGVRWOA0hHGfp1pN2GldnMX6aZd3eLaZ40VQCXPU9zVB4mtXJjm3Lnt3ro
9W8M6VHYmaz1ItcjrC2CG+neuaa3nhX5gQn04rnbOhIsR6lKvGEH1zUFw4mJfcu49QKrMee
TShgOmQaVwFBdejYFKHJ6sKN5PHJoOCOCR9aYx24E1dFqHsXndtu08Z71RBfjP8q0tRl8q2
gt+pC7n+tNCbMknPBAP0pNoP3T+BpxYM3GRS4U96QhsbyQyrIhKupyCPWte5k850vPKIjnX
LELwrjg/yz+NZgXH8RNaFrqT267FkZVP3lYBlJ+lA0Ikit0kT6EVKQMcOtSCe3m5aBCfWPj
9KT7NC5zDMUPowpjICOP8A61QScCrb290oyMOB6VRuGbABODQBGvztk9BU/wDq0MzDnog/r
TLdWdgpAwTzRdyCSfC/cXgCqWiuZyfM+VElnZSXLEKCxxuNWNsCnYxOc469KuaerxaZcyQ/
6zbwfasZFZiSevera5UvMzhL2jkuxcvLA26q6ukiNyGQ5FQ2rbblD71qWtvCsZO1mXyzknp
uPSsuYLHcYXtjP1pyja0iKdRtuDE1WIR3asP4qRIwo9z+VWdUQyLBIvYVGVbqoBBrKS1Omm
7xTE2jBzg49DTV8voSRz3pwLRk5iGKkjaEqcoc49KRY1bQO3+sFKbV1yR8w+tTJDG3IcKR2
J9qpXE4hJRZxgdcUgYrA5wyEKOppHltCQNpXFUXvJpvlU7UHpTVwOMUXEa9vaw3CMsUoEnB
UE/e9qfb2jrON5HuM1QgKKOSQaveZ56ieJz5g+WQe/Y/jQNGyV2RYA696o3iRtHtKdKp/br
pBhkfj1BqNtSkI+YGmFyKURIBGCQxOW/wpE+WQbXOKjaZJHyVp22MruDEd6BE0kRLnPap7G
5Nvdow9aAN0Cunzcc1FBE0twMCgk372MblmH3X/nVdWDDYzYx0PpVu5V2WG3RGdlXkKMmqk
kTRvtdGRh1BGDWqZi0PBK8HrUsb84quGLAA9R0NSKCO9O4ki1upknPIqEuR3pqyZJyapO6E
1YD1qWMEHNR7jmpEOBQkBKxJXGaryrt5qUsBVWWfcSB+dNsSI3ao25pTzTazZrFiUtFOpXH
YaXC0nm5qNxzTPpTTJaMmR/eos0hOaKzuaWHVf0+181vMcfIP1qnBGZZVXtnmt1MBQqjCjt
WkFcipKyLafNgAYArptDtuQ2OvSsPTrVp5ASPlFdxpVpsAOK6Yo5ZG7Zfuo8dzUN/dlR5ac
k8U+STyIS3SqEfzsZpOnatCCzagW67nPztya1orlpIGRWyxHNcdqGpKGJB+7wo9TV/w/dsY
mMhJanF6ikiprCNFKd5xiuUv7vqM89q6TxRchQBn5jXCXMpYkk81E3qVBEMshYnmoV+Zqa7
fnUkQwtYtm6RLnC/SqTtuc1PNJhcDqar45qRj0TNSbCF4qSOP5cUSKVBxQBGGzyRwBWhdXq
2lhbm0m2oyZljbqX7nHpUNhbPNKrbSyIQz49K6qa68N6ha3DXQjWfB8vbIVB9BjFZzZrBHD
TanLKNxkQH/AHeage9maEx70IJz05qTULeP7Q7WysIu3Oao7WQ8E5rI1THMSw+cDHrigW0j
j5Bu+gpA5PVj+VTRTSI3yPj2xmlp1B3exVaN0+8pH4UKM9SautNG332we+Biq7yZHyt+Yos
gS7j7RSZl3Z2jk1FcTGaV2Jzk1KH8u3kfBPGM1UVcKM9+aZPW49OO/wClP25Pf8qUYx1I/C
l42/eP5UxjShHQmlDNgZPP0oI56k0c9DmkAobnqakW4kTo5x71Fz70mR3JoAvR37L1B+qnF
Sm5jmGGcE/9NFz+tZmfc0uT2p3Fy9i0YpkJaPyyP9mqz8HLqVNOWRlOQSKmMnmoQ449aq6Z
K5ou5d0nUktpMP8ANGw2OnqK1f7F06ZWmS4kMZ54b7tcmbfnKNW7YCSHQLh3J+Y4Fb0Zp+7
JXsceKotP2kJWbHXd9Z2cP2bTS8gPLSP6+1YjsxOQCfWpzErOBHk+uaUyLC7AoD7YrOUnLf
Y3hBQ0WrI5L13iRNoG0d6jF1OvRRVn7RAw5gU/Wm4gb/lgPwY1DSfU0i5JWsRf2jdJ0Ree+
3NRNqFy3Xj6KBVkwxnpC3/fdRNBEeqSD8c0reZfM+xTe4mfqW/OoxGzHJ4FXTbw5++wHuKQ
28Pa6H5UuUfMVgQvApd1Oa0GeJQ34UC1AGTIKQxfM4wadDO9u++KQq1MaHCg7uvvTPKWQ4E
uCOoIoAvf2rfZyLgE+uBmpY9bv41KkxSKeokiU/0qkunswBDqak+xyjO51H1oAU3NvI2Xt9
hP9xuPyocwBgBJuQjOR1FRmLB5dKDFER/rMn0xQBJHc+T8sb7l9+KuWV/Ks22CNS78GQjhf
pVSOyZozIuzaozyat2Kghi0qoU524600JnrXhpNG0m0FzJdLJeOvzyP29gKr69FpetJI1pG
TedQ+MA1x9vf2sUS/v1z6mrNr4gs7a7RzPu7HHpXQqi2Odwe5lBSJGVhgqcEehqUipb+S3k
1OV7aRXjc7sr2JpnaoejKWxHimlcGpeKTrQhMaoyalAxUajmpGBC1aIZWnlxwDVcGkkYlzm
m0hkmaQmmZpQaTGhaXPFNzSFuKg0BiDUZxmlZqjJoGjEopBzxWha2eMPIPoKlK7G3ZD7OAq
Nx71t2Nk8zjIOKis7YyyKMcZrq7G1VAABXTGNjmlK5Z02yCBQBxXVWcIVMmsu1VExWks/HF
bIyZJeqGAHUDmsO/vQiFVOFHU1oXl3sQgHLGuI1O9aac2yHgH5iKGwSHLcNeXXyj5F6V1em
RGG38w/gKwtNtEht/McYz0rZGoRxWpJI4HSnHTUTOc1+6Ms7EmuXlbkmtjU5/OlY+pzWFO3
OKxm9TWCGL8z1Y4UYqKIcZp0jYWoLIZDlzRGMtTfxp8bYJPagC0CAKilJZlUH3NLndUb4ST
J9KGNG1bJdQxRRQYEkvzEHuDwP61n6zbanps/lzJ5TYyQcH8qhS+vZJI3guCjxjCgGtG+u7
7UIVjv4llkVflO3a2Pw61hJ6m8Voc39plY/vGyO/y01mVjwDT5k2s2EIx2zUHuc1Nxk6eXj
oAffNSfZpwd67Qh6YNV0kUHqR7U8TSL91zj/dqrp7icZbxY2UFeHzwecVHmM4AJq99ttVQB
4AzY5YjvVKRo5JC0aYGe3FFkloJSb0aEuyEt1Tnc7fpQAwI6/lVe6O6bIzgcDNXbBJbkH90
7Afx9qlblW0AYz0b8qDg9A1XzEIzhozn61BIsYY8MKYFbHPAakxz/FmrGwY4JpRHnqCaQFX
OD3pOp4Bq21uDyFakWMJ1VjQIrfUmm4I7mrZEePumoShPQGgZGCfercKhoWyDk8Cq+wk8A1
dt12rGCDy2T9BVRWpM9EZt0+yQxpx82K6icfY9BhKSoxYgjjNcqMS6iu4ZXcCRXTa/JCsFr
BCuxMbtuelbUdIykcuIblUpwM+zZ5blyxBPlselUmkZpXYjOTVuyBC3Lg8iPA/EiqQ3AnvW
b+BG8V+8Y7cp6rS4U9DTd3qtHymoNiQbgPlagyuvXFRFgDwxFRlmJ65oAkYhz82DUZjT6Ub
j6UFlI5FIBvl/wB1uKCGHfNLhT0bFIVI6GgA3nGCKgfKuXA4qfLAdKhlPymhiRdOozGGJIy
EVUAIAxk1A88knDsTUUf3BTqBBSgE9ifpQAT0p4EvYt+dAAu8fdU08b+5A/Go9rnq1Spalu
rAUASxJB1llJH91RzWhb3SqcWtl9WxuNUVRLULvQO3Xk8VqWmpX9wPJs7eOPA5KLimgaJYd
zPvIIz2IxVo9KmksJ4rWO4lcszfe9jUIOa0tYzvcQ/dpgODTyMmjaMUAInU0sh+Q0gFI7YW
tEZsz2OWNJSnG44pKQxCaAaaTzSZxSAfuppagnimE1BohCaYWNBNMzikUMtLPYPMkHPYVpQ
QmRwAKjjUuwFbdnbiNQSOTW0I2MJyuWbK2EYXjmtmJxGOvNZvmCJcD7x/Smxyu5xnrWqMmb
8Vyo75q7FIWBboPeseziLMPard7cLbxbM8YyaokztY1T7PE75+dsrGP61iaRbNcT7myR1Ym
oLqVr+8Lt90cKK17b/RbU44J60t2PZF66uFUBV4ArJurk7SM8VUur8h+TWdcXjP0NKUkOMR
1zcDms4nc9K7lzRGOc1k3c1SJ14WopHzT2bC1DQA3PJzUkfUcU09KVDggUAWkGeTTJ9uD9K
kDYXpVO6lVUOaljW5Da2s8hYwHcd2Bz0q1qUuotN+8mBEa7QQOauG0trayhjS4xMVDSDPRj
zj8sVTaGVWLGTeO4Nc8pHTGJmtdSOR5zFsfnTxJC4xxn3qw8KuM7BVF7Egko+B71F10KsSN
Ep5Q4NNVJl5U9PeqzCaMdfypqzSKc5NUmIsNI54Zc1JCYd6+cpC1AJi/JIzTxOEYGRMj2qh
FybTWkLPCm+PqMVAourYbY3kRf7vaq73EztmNmCA8Y7U/wC23gOBM7Y455rP3kVoTi9mH+s
UsfUGnf2jHg742J9arDUJP+WkaMfcYqRb22b79sR7qaq7FYmF3aN3ZT3p4Mcn+qmH03Cq5O
nynGXQnuRxU8eiwXHKajbqD2PWqV3sTJqO7JAsmBgkj60mXH3lOKJPD7wqGW+jOf7uaqtbX
cZIFznHvVOLW6JjOL2ZYMkbcFDTTt96rH7Wg6o1MF1IPvQg/nUll1Bzx+pqZ5NgLHokTH8+
P61m/aRxmNlFSm5WRWAYZbAx7CqjKxM4c1hNJUS6mhdSy55ArY1y4jnuo1QFQibQCKi8LxH
+0XcJkDPJ7U3VZhLqErlcZPYVstKHqzkfvYpeSIoDi3lUNy7KPwGarL1P1pX2qFw2CaRVI6
Mp/GsW7qx1JWbY+k4pMuP4c/SjzP7yEUi7kLbdx5GfrRinskMnVRn1pn2SNvusR+NIVgwaQ
nB5FBtZV+7KfxphNwh52tQFh3yH2o2+hpnnD+OL8qXfCRwSD70ALhvrUM33RUy8n5WB/Gor
kEAZ9aTBCp9wD2qZLeaT7kTkeoWo1yMEcGn5lfjMje3JoHYlNlMOoRf95wKX7O6DmeED2fN
IthcvyIH/ABGKDaTqcGMihA7CeYqccN7ik87PAGPfNSfZyo+ccVIgsh/rH/755NUJMgUPuD
H5vY1atrmWOYc7V9jTJZbRmJiR/wATUQlYsFAXrxikDO3ivBJpL/KXTpn0NUF5qx4eIn0m7
jnICgZ3E96rx9cVu9UjG2rH4pcUoHNIxxQDGMccVVuJMDHc1I8mAapOxYkmmSNJpKKUnikA
09abSsajLUmOK1HGmM1IWphNQagxphNBNMzSGdDY2+AHI5PStVRtGe9QWseSAKsSr84Repr
qRyMYeVLHvVu1iPUjk1EY/nVB261sWFvn5yOBVJEtllFW1t/MYgGuV1fUTMWVDlc4z6mtHx
DqGCltE2GPXHauWDGR8k8A8ChsEi/YrlskcVeu7hY4Cc8VThPlxDJ5PNZeo3hlcoD8opN2Q
0rsguLjzZPaoCxIxSvIjBQoxgc0zPasbmqQo5qZeF6VCo6VKeBTQAxyaTpSd6O1MQcUDhs5
pMg/WmdMkGgZaMxC03ThFdarH58ZaCL95IB3A7ficCqMsj9Aa3tFV7PT8vDl7khzkc7BwPz
OT+VZyZcIj7+1tLt98T+WxySrZGTWPPbT20m6Nt6DqoYZq3rV7AeAmzHygj17/wBKp28kUs
Wzz8OR8pccfnWDjdm/NZEaXaOdu7aw7NwaeWz1FJd6dKhAubYqSMh14yPX3qqbaaJS0EpIH
8JpODW4RmpK6ZLIqn+EVWlRMcACj7W6cSx/iKN8Uo680K6BkCxK+cMM/WkzIo55FSGFSeD+
VMYOjAE5waYFy12/ZQPKydxJbFDQxSHJIVvY4q9bJcnT4dqNsCk+nU1VzEWO9cNmpg7sbRG
LJmbPmBh6GmvYN1C4+hqyscZ5VqlCOBwwIqmxWM02jgHJ/MVJ9lhK8GRW9etXtzDrGpFBZT
/yzUfhTUkFjOH2uE4jdyKtx6pPGoEtmjEd9nWnlVP90U0xnsapSa2IdOL3RZXxGqLzp8RPu
gFP/trSbsj7XZsuP+efFUWRs4IzUZQHIKD8RVe0kQ6EGuxrFvD1xkI8yZ4xn/GpINI0Zm+S
7Kn/AKaJn+VcszYkJUjg8ECrdpI8m4uxPQA1Uaib1ijKWHaWk2ej6dplpZWrPYTQyuy/O2e
fwFYd1okl3dvIuM8Z+YD+dM0ISC2mk35UcDJrIvbycXTsJ5FJbA2tXVOrT9mk4nFTw9f28m
p69y5c+F5GYsAcn05/lVJ/DN0nQPUdxqF/BPsWTf8AIrHPuKYNXvs/db8Grnk6N9mdkVibX
umI+kXsXdx9agaC9j9T9RVsa5dJ9/zB9eaBrVxuJS65PZ0BFZtQ6M1Uq3VIzzLOPvRqfwpP
tGPvRkfjWt/bM5H761tZh67MGgajp0n+v050942zRyx6MPaTW8TMWdD0kK+xp5kUj7yH8a0
lh0K5bAuHgJ/56LTbjw9B1ttTtJAegL4J/Oh05W0Gq0W7NWM8Kjdh+FIYYz1Jp76Pdwk5jy
B3U5/UVDsmTglgfRhms9TXTYPsanlXIqKSObd5Zy2OQal80p99Rj1U0slypjCxlyevIouMY
1wYzjALCrEd3qVxxD5p/wBwVXRGbMpOw9uMk0G5lkXa9xLj0zgUnqCdi39l1Jh+8mEf+/KB
THVo1/eaghx2TLGqYWNmxliasrZwlQTOoPpgmmkxNoryy5+7LI31GKjDEnkn8KumCGPkOG+
i0GQY+4R/KnYLoqDHffj2q7aeSz/vWKIPbJNRgq7gBetX7FoYp/31qXHYZosDNvQP7KuJ3s
n80tKPlYnGDUrwm1uJIC2SjFc+tR2+qSRXRhsoIoyy437RlR3IqNWJcknqxNap6GLWpaLcc
VDJLwc0PIVWqjuWJpiYO+7pUR6040xs9aZI001jgUp5qNqAEZqYTQTTCamRcRSaYTSk00nN
QWIa7Dwv4a0+40z+09XG6KVikCFnUYBwWOwEkkggduDnqK40mvX/AAbrLDw1bS20XnSIot5
IvPWMIVzyCRgZBUkdyfY0mNGDZwALye1SJbgM0rDp0pLfD4DDBHcVNLIHIjT7ortOIihi3S
ZPUmrl1erZWbc4AFRJiNSx7Cuf1K5N9OUDYhj+8fU0XsFjKuZ5Lm4aZycseP8ACpIU6VC8n
nSgKMIOFHtU6cCpKJrmby4Ce+KxeZGJJ46k1YvrjI2A1QdiBx3rKT1NYx0HBuuKcOTUKckA
VKODj0pIpky9aCeaZu4pu/mqIJaC3BqNn4+XrTBI2eaAsS5FNcADrzSqQWAPrUczKWPagZH
HE9xcJFGeWbFdHNfS2Vo0knTG2MD0AwKyNKtt7STh8bRtX6n/AOtRqczEFJH3LEMD61hN9D
eC6me5kvbsKwyEGWA/M1A4jEv7tip9D0q9p032VHkIUvKMfN6Vekg0e40uRsyx3+RsAHy4o
jBvUidVQ6MrpqupPbpazyBoU5XODj2+lSosEycSGKT0YZU1npEVCp5mTnkmr0ls6mOJdpkx
95T1rSF3vqZVFGG2gSwTRxZmtxJH/fXkVnmG0lP7tyjelXo7q6sJCN20dweQabdS2s7B2tf
JnHJKdD705JChKVyh5DJnc4PoRUMhwSoOTVuSWMggqfqKpbi56YNYNdjqi3bU3omv7eNNjK
AEHHmY4x6Vnvcq8nzxDJ6lSKmnlYKhCxTb05w3IrP2eW2WgYY981EFYts0A0WPSnAA/db9a
ofaI/7pFIJ0/wBqqaRJo7pAe1Lv45Ws37QP7xp4uB/fosFy9kE9KXAqmtwoPUH8aeJ+Og/O
nYLljnqKbLlomx1I4pglXvkUSSJsOGzxQBlVpWiBbIOerOT+QFU1gO13YjCg4HrWiFCWEC9
9m78zVwW7M6j2RuacjRaQ7huqk4rnoyz3Ibbnhifyrpmj+z6ITnkR1z1kheUkdOE/M4rea+
FHNTd+eQs5zqU5xkKFT8gKYQOeMUb98s8o/wCWkjH9acxynTnFYS1Z1w0iiMjrg1E6kdY9w
9hmpiARQFPY1IyGN4wcKFB9OlS8HqtOMe77yBvwpPs8fZWX/dalcBNkbdf1pjWat90LUnks
Puyn/ga5oETn7s0GfQsVNHMh2K/2eaI5RpFx/damyyXT8SSs2P71WW+1IOIy3+6QaY08y/6
y2bH0p3QralEuT6UbzkHPSrJltnPzRFT9KQx27H5WxSsAxXUEM5JHoKlE9ii4Fozn1Z6cls
gJZiGRVJwaiS4hj5+zRsf9oE0mhoYZ1xhIkX8SaZ5jn/6wq099G6gG3Qf7qgVG06lQFgIPr
nNNARZlP96jy5T1z+dOLyE8KR+FOTzm6nH4UAEMUm4DOFrRhjLkK1yyp681WWV4xyM5qZJd
w6Ypks1baCNFeWO4EjxDLLtIJB4qePkAiqVgS8zIP4o2FWY5NqjNXEhkkzHAqvUsjA96hOc
1aJewdaQ0UYpkEbDBqJjUxqGQYoAjJphNONMNRI1iNJpCaDTahlBVzTdY1DSJJJLC6eAyAB
8AENjpwQR+PuapE02gDu1uSxwvU1etk4yao2tv5abj1NXmkWGEk8ADmuxHEyHU7pYrVgDgk
bV+tcpJOyqY1bIzyfU1PqV41zMeflHAFZznkCk2NIsQfezUl1OIov8AaPSmQDiqV8+6XHYV
nJmkYkO4u2TTZDzUigCPrknk1Axy1ZmqHITnNPBOSTTB0p3QVSBj88UZpoOaXHrTIsKB70d
6KQ0wHxn5xUUhy2MZJNSQ5MgAq/oVot1qfmyrmCD53qWyki/9ggtbSCASYlC+ZJ9T0Fc9fA
S3q2yHgH5j7966C+uojHPd4xk5UenpWBp8PnM80hALnCknFYJczNZPljcupb6delIZJfJkG
FDnoBTLmzSwmeFZVlRPuuv8XvSTaZNHGZ1KtCG27we9QyuyrgjPc1s9FqtTnjrL3ZXQ6yNo
bsG7LCP1HY1buYWtbkywuJoSPlZT0FS2NhM+nM0EKzO4JZQMlR61mZe1Y4ZkPdexq9YRV0Z
tqpUfK9tLCqJL2+VeoJy2ewFS3ExKvK0f+sPy/QVPZ2c8luskZxLeMyqPRB94/wBKq3kjmf
ywAVT5Rj0FLaN2UrSmoroVz5TAKVI9agkiRnCJ1NXllUgmSPFZ5cmbzlXCZwBXLe8jttZWI
mTaT14OKvDVAYwr28ZwAN3eoZVVuVOQxFWo7P5QWRT9RVXsIha9t34aFTUQ+yuecLWgIkTg
xLj6Upt7dhzGv5UuZBYprbWr9JgPxp/2CL+FifoamOnWzDI6+xxUL2CA/KWH401JCaZINMy
oPlsR67aY1ht/gI+qmmpDPGQY7qRfoatpc3kf3b0n2dQatcrIfOtisLZhwMU/7DNjhCfwrR
i1a7UjMNrL9VIq/H4gmT/WabAw/wCmbVajB7sxnVrR2hf5nOtaShSDHgGmvIxk8srhcqBx0
wMV1KeJtP8ANCXFhJHzz8vArcs5/DWsSRwRIBdMflRkwcj36VrGlF7SOapi6sVeVJmTrUax
6JnpkKBXLWmIslXBfJYLj0Bx+td/qENpdJ9nmZDDngbtvSsc+FtNmmDRSyxkc7kYHaa0rwk
5rlOfB4qmqT9pe78jkEVlQAGnBmxgmt6fwcN5NvqQOTn5x/hVWTwrqSf6u5gf8cfzFczo1F
0PRhjKEtpGZuB6jNJjjKnmp5dF1iDra7x6oQf5VnytLCdssLxt6MCKzakt0dEZwl8LLAmlj
PKE+6809b2H+MlT7iqIuSPUGn/agR8wB+oqCkjQS5tz0kX86k3RSjkq31way/Mgfqg/Dijy
4G+65WiwzRa0jPKblP8AsMRTHS8h+5IzL6NzVIJJGcxz/rT/ALTeL1bcPzpWYrhJcsTiaAf
UVEzQP2wfpSm6kJ+dAaY0kb4+XBqhFm3hV22CTqKghj/0goQGwcH86sWog8xSMgkjHpTPJZ
Z3IOCTxik3qHQd5mAf3MYx3C0GVm7kCnxxztGXC5XOMnpmlETBfmAGe/atNWReKRD948sfx
pArDGDVkW8f3jMn4c0G1idSUuFJGcpg5o5WHtIkRZ8dM09P6VEoYHGeKlSkUaWkHGowj1JH
6ValTy5HX0NZtnN5F1FIeiuDWxfrsu5PfmqiSyrxmkpCeaOapEMQ9aKDSGqIGt0qFzU55qu
9AEbVGakNRt3qJGkRhpp6U40wmoLENFFN7UAei2+ZfnPT+EVW1S5SO3ZQ3b8zTru5+ywHHB
A/KuYubh523MfoK7LnHYiJ70xQXfJ6U137ChCTwOazbNIotqdqk1nysDMSRmre/wCXFUX++
ahmiFJ2x+5qHvQ75NC1NyrEi0pNJnilA71RLFUU6gUmaYhaaeaUmjHFAE1mpac+yn+VdDZo
2meG0Up++1FvMJx92IcD8+TVTwto82sah9niB+fK5x0GOTV3UL5X1aRXYJHb4hjhxlgi8AV
lNmkEY2ssZhBaRDDOw4FZs0E1kwjuh5ar93HJI9hW5qSG1kN7YMpcnlHGXx3wf8Khh1K0ux
slwsh6pIO9ZGxmxXKNHsiDbM5JY8/l2qRA7OikZaRhx7Zqa/tokiLxgJt6Y4qrBNNA6TAhi
vQMM1pF33MZxte25qpqL6fe+bp6tbsg2vk5DexFUbi5Gp3MaMI4yz/MwGBzUE9yGgCAjOct
71HaRG8uooIx80jYFU5yk7dBRpU4R53vbc6N3W20p7uKTaHH2a1HcIOWb8TXORiV5DjmtLX
Z4GuFtbdx5FsvlJjvjqfxNVbW3kCbw1GInb3UZ4KnpzvqR3csgiWEJ87naMVXugkUggHSIb
SR3Pf9a0YSRJNcyY2265X/AHj0rHkO45bOScn3rngdcmWFRTAzq3Q9K0IxJ5YIkB4qrbpA+
mTvucSrghQhII+vaqrOhPyTgH1wQap66E7GsJJF64Io81e4FUUklK/eU/TmlDnvj8qOQdy+
HU9CBUbjLE7hVdXTuQDTt69mFPlsFyQj3FMKA96FY+vFOzTsBDsKtwacDKDwxNSADGaM9aY
D7aV2uIkcAhnAOR71YieM36fu8EnPHFVoARKpB6At+QzVrSoWudcjhUZI/wAK0ir2XmYVZq
N5PoizrU4uYYo5OMEnIqgkJSCN45nXcDggkd6veI7c2lzFGw5IJxVO5xHa2sfQ7Sx/E1pPS
Tv0Oeg1KnFx6kT3F7HjbduPoc/zoXVtUjPEqOPcYqAkn+Kk3Njt+VZc77nS6UHvFFoeJrlG
2zxAn2NOOvWs5xNG+PRuRVGQLIoDoD71Xe2X+BiPZhmm6k+5KoU07pWL8n9j3CkgGNvUHFV
VsbVxkTn2qobZx/Dn/dNNMbr2YfUVm5eRskXW02LPy3GPqtQSWJQ/LIG9eKhWXafmJOKsC8
BXbkgemaLpha3Ug+zP/CwJ9OlNdJojhww+tXFaFhycH2NSYUjG/IpDsZwmcUytH7Ck33JEB
9CcVXlsZoT8ynHrilcAtmUXEAOdocFs1elX/TCAf48frVGMRoPmB3etXpWUy71PfIpPcOg1
JXWF4C3yeZkjHNaOnzSnSbpWTcijjI6VRgRC9zI43BeduccE1qaZepJZT2UVsEJRm3ZyTx0
rrpLW7Zw4iXuWS6oore2xt9hQhtu0kCq0SRG+2xuShzgn6VZ1GBbeCzwv+si3n6k1Wtmjkv
4dwCLkKcUpN3SZVNLlco+YzZhwcjGaVKGAS5KA5CtikHBP1rJm8diQHmt+8beYpD/HCjfpX
PZrfkO+xsn9Ytv5EiiI2Vj0pAaeeRTDVEie9NJwKUmo2PNUQ0BJqNqduprc0xEJ70w1I1RV
mzWI08Uw9ac1MNSUITSUGkoA6LVb0ysIvxasp37UjSM7F2OWPJqJmya6GznURS1Sq3lx/wC
01V0y8o44HJ+lDOXYn8qzua2LCyAmoJeCaFBzTZ2+bApMaIepp4pop6ihDY8DJp/FRE4pNx
qiLE3J6c0nIPI5qJTk96mWUgYYCQelFwsAVz/Cfyp+xehOSeMLU0WJSqIzIT/B2NaZ+y6TG
ss0Xm3X8KY+VPc0XCxv+H9Sh8M2L3KuPtKIrBUH3c+p9awtW1C11aeS6ltVhndifMiOA31H
TPuKoWcyXMsqzszLMwL46/eH+NXNVtY7aZ4oQDbqcKT2PpWUjWJkSNKqkxv5kY688rULTRy
jE0YPo3cU/wCyyByChH+6apSxyQSFcErUaDLMquUXExdOwz0pGWRiOxFOtJQrbihIPUHpWk
i2dxwGMb0nNxHypso2kM/nb0EYMY3/ALwcHFPtLh4ZpJfKXzGBwem3PcVaeyuY+VxKntzUW
T0aPB78Uo1rbA6V78xR2pLPjOPWrzoscJKyUkcUCksVwaktoIrrUUQH93H+8fPTAqJz5ncu
MbKxDfhraygtSfnf97J9ew/Ksp3OcEdKs3kzz3Mku7OTxVba57ZrSCsiZO7NLTNUk0+OQIS
qOMMQKhlSAvmNY2BHXmodwFq8e05yDmpnijjwATnA601uLoR/Z0IyEx9CaPII+7I6/rU4Bx
w1Lhu9VYLlVhMp4dWHuKVTMTzED+OKsMM9RTfpQhMRfPA/49pSP9nmnea643QzL9UNOWaRP
uvirCajcpjEzfnVaENzWyKv2xBwSfxU0G7hPG6teDWQOLmGGYH+8oz/ACqwt5oknEllsz1K
EVSgn1MpV6kHrC/oYkVyqybhjBUrx2zXR+BbZ7rXprjOFjjJ/PgUyK00GaQbJDETxlgOK67
w7ptpp5me0mWQSABiDnpW9Gm3NanBjsXFUJ3TTatscn42P/E/VewQViXUvmyg44AwPpXVeJ
9KhvdSaYXkavjBVgR+tYP9izLws0Lj2kFRUhPmZvh8RQVOCTtZGYcY+tMxnvWjJo16uSIWI
9V5/lVVra4j4eF1+q1i4yXQ641qctmRbWpQp74p4Vh1Bp3IH3SRUNtGqsxFiU8txUiW24fI
/wCtOWSLBDqeakCwEZBINZObLSK72cnIKK31FVZLRV+/b/8AfOa0/LIPySnFL++XrhqXOws
YDwwZ+SUqf7rCm7XUcFWHsa2pniI2y24+uKz5obUjKbkNXGVxNFPfIvY4qRbp8bQ5x6Gm7W
U8NuHtUqW0shBVck1ZI6JssS6Z4qeTB2kDAIBpJDIkQhxkk8470MCIlBGCAQR6c1Ldx2LME
e66u0B+9Fmn6Ckzal+7BYBGLewwah+0JBcLKwLbosYHrWjo+oz5ltbK1tUeVSDKwO7HfnNd
ULXRwVefklZbia6GW100leDAOfxNYJYb8jIPatifUtQkghsX8uRYzhMoMj2zVO8jniTdMiL
k7SAuCCO1FRXd0PDtwioyGq3nW5ckFlYEk9TTD981JEoWylZgQTjGajP3zUS2RvDd2DvW5b
tv0iL/AGJGX8xmsKtnTm3adcJ/ddWH6ipRbDNNPWnE4pjHj3qhDGNRmlJppNFwsHSmk0E00
mjmFyjHNRE1IxqI9alloQ9KZT6YaQDelJSmiiwNkm+k5JwOpowFHPWrtpAqR+fJ6ZArQjYj
ljFragHmSTr7CoIk43kfKKSaU3E+SeCcD2FSTSKQscZ+UUDIzIQc96hY5OaWU4NMFS2NIco
5qQcCmCnimhMWkKjNO5xTSaoQc9KeiSO22ONmPoozVyx0m4vPnIEMPeSTgfh61oTXdvpsZh
sDhv4pj95qm40iKO6trS1xGEnunGCWXiP6e9ZMlzIZi29izHkk5oupBI5fqfWrWgWZvdYto
mTKF9z+yjk1MpaXGkaum28MC3Ut1tSVU2hWGOp61mQ3N5p8jPGQ8TfeUjcjitrUtZWc3Mdx
CkkRk+U4wyjJOAfSspIEKmSwuWyBkwycH/A1lzOSuzS1ht5dwTRJcWqNDIpw0THKke3tVR7
qKU5kUo3r2onc7QrqwLHOB0x7Uj2TlcxMGJ/gbhqiyuVcRblEPRW9xT1u4ZDtljGD/EOCKz
9j+ZtCnPp6VJ8p4PBq+VMm7Rq/ZbuJDNZzGWMcle4/CmJq9yHCvCjjoQ4z+vUVVilmt3zHK
VPsakurqe4KbgpcH723BrPkd9Vcvm7GxCbXUWEUIZJmHCMveqjpHY6NcOx/0meXyhjptHWn
LqV1o8fyxqJ5VP7zHK/Ssq5vJrxlM77tuccY6/SohTk35FSmkvMhWPd0al2OpwOaAiYznFP
SGQqXXJA711GAwl2jfKkAe1W5XikZTg52jNJBDLJZXjbchFBJ/wCBCmRzhwN46ccCo3kX0J
giN0Jp4jx0JpAYv9oU7I7M35U9RaDGQ+hphXHY1Nk9ckilABHQ0wK+z603YferJTnvTfLJ7
GmIgKnFIFOen6VO0ZA6GmbT70WHcaqbmI77Sa7DwLcPGt1uP7rcx/IVykPDyE9kNdP4cH2b
w282cFgT+Zrqw0bSuebmU1KlyPq0YGpO+o61dCRyUWQbQD0zis2S1JYgM4U89a0LMGSW4mb
jdIT+QP8A9ao5ifPfHQHA/CsZLS51wd5W7FPy7iPBiupR+JGKlF9qsZBF65x2L/41K0mOBU
Z2nsc1CbNHCL3RKNYv9v7+3inX128/pTo9btScTWZX12uf61CicEgkU4xOwIKq491quZmfs
YrZFuS6sJ1V4WdM9VkXI/MVX+0RtwDj8OKpy2ckWWCMAP7vFQhju5dh/vDNZySfQ1inFWua
gZSRhxUgZ+xqgqhhxIM1KtpcScxSBj6BsGocUUmWJLp4+qE1TmuIZM5jwfpRKt5AdsqsP94
VWaRj95QaIwQ2xUjjkkADYzV1oTCoEc3P1qC0aHcS6fjTnSKWT5JMUm7uw1oho+0I2771TS
SGSzj3R7drMM+vSovLmT7rgj3qyHmfTHR0G1ZQd34GqloiVuQSrC1tC0rMpBYZVc56UyGNB
IrB3KFtvy8GpZkU6ZEx6iYg/kKjtVBCkSbCJVw3p71tHc52/dZNCxt72B2DKiSgnd1xmruq
3DSvfboxhpt4x2qtqcJhuDi487cc7/WkudQa4XbsAYgLx3x3rXa6ZhyuTjNIrXb7vKUZx5Y
4pMEv+FWLpSbeBmQr+7xn1warj/Wde1ZzWp0U9tAII61p6U2VnT1TP5Gs7B6c1e0sf6RgMO
UbP5VK3NGTOQO+KiJqSQADJqInI4qhDGPNNJxTjTGqQEJpjHilNJ3oAbjimkVIRUbcUhjDT
T1pSaaaEA00lLmkpiHoPMb/AGRT5rh2URg/KKYHCx4HU1FVNisOBxyKBTaQnilcY6Ygvwe1
MU0nU1KkZY4AJpXGKoyKevFW4dPndM7cD3p/2WOP77j8Kd0KxXhiaVsAVpQizs/3kwEkg5C
9hVKS6SNdsQwPeqbS85zScgSLt3qk923zOdvZRwBWdK+Tycn0pry5Hy8CoxgnmpKJFUsetd
Z4eha10y7v24Mg8mM+3Vj/ACFcvbQvPMkcfLudoFd3qsK2GlRWaBv3SBcgZ57mpqfCOKuzl
JyZDI3PMn+f50iFYlLMKvC2JhU7GOSTyarJbNd3KQLwM/Nk4xWKkatDbe2bAvJWG5v9Un9f
pSXUTiAktwe57VcvjCbrZFkJGAgx6Cql9uS3UBuGPSk3eQW0KMkVxH8zoSDyGHIP41b8u1u
40Mbky7fmDdc/1pIYbuIL9mldXI5UHg0xtRKSr9ptImkVgQ23a2R6461qmmQ0yQWsfksHfD
r0B71KlqkCR+fINzfMATwBVuTU9NvLLM1u8ExO3fGc4qpc6eJEE1tcCRAOmeRUPezZS2vYq
3dxNPIuQCqcLgdqgB5ywqVlZVUA5PembmHUVuopKxk3d3Ewp7VISVi2q2OelNXHcUjYJwD0
piLdncLBDdROxAlQcY64OagZ7XcDC0iDuG5/KtCzWK30ye6lt1m2uqKGJGcg5rPubuKaQGK
3EQAxgGs9LtpmmthfMjHSUH6DFOEiZwX5qAPHn5lOPpVhTp7LhgVOeuTVpX6kN26Chl/56D
8xUmW6g8e1MjgsHf8A17qPYZq/HoKTgPb3vB5G5cU+Vk86KJL+ppAze9aq+GNTJHlzwuPen
Hw9qkXLRWr/AEc1SpyfQl16a3ZksxIHWmZB7GtV9J1HGTp4YD/nnICarGxukBZtOuVH+7mm
6cluhLEUntJFPO22um5zt2iupH+j+F1AHGxVz74rBTT55UwYnVJGAJZcV22r6aqeEnRDl4y
HyO9dVFNRb8jzcbOMpwinuziIm8q23d2y35n/AOxqmzHnHeluGkwqL91QBn8Kr5kHY1yTlf
Q9SnCyuWFJzyM0ZHpUSuR1HNSCQ9xU3NbMkRVb1pVBB+UtSRtEepIpTgnhsj60mImUu33ss
KebaBycxn65pihkznOMVbjZlOcdqzlJotIqPYwspKblPvVR7Js8SYP1FbLsrfeTn2FVpY7R
wQzFX+tQqjG4mS8t5F8nnOVHYnNQl5CeR+lW7i0IJMUmR6Zqp+9Q+tbRt0M2TRMWjY7RjvS
KsL99pqxZSsLeVWTI+lQAJnkYqVq2N7CiMr916sRvILWVCRtyrflUGB2NSxLncGPBU/nTkt
BLcQXKCzkgMYbc4YEn7tRwTpArqYEk3YPzE8flTDFhsZ4pGTBwCDVRlbVEOC1TFkfzGztVR
2AzSwTzWzFopApPGcZpm1vSnLC7DOAB6k4qrvcOVWsSSXE8/wDrZGeox9MUeSe7qPq1SCLj
76fnSbvuNJLYjY56E1f0q4ig1O3afIi3Yf6HiqLKByXFN3gt8pOaEwsb2p2UlnK8bAlM5R+
zD1FZ+TWre6hJd6fZW0sQQwIASDknjj9KzGWrla+hMb21G5pGpcc5oIzUjIzShaUDmpQvFD
GiFhioH61Zk4qq9JDYw000ppKokSkoopAMFLSqjtwFJP0qxFZux+b5RSuMgVGdgqjJNXRpR
SPzbiQIn6mpUaK34jXJH8RqC4uJLhwWOQOgo5lYLMWK0s3f/XuB7pWigsrdfkDMfes2MnHo
KeWzWfM2Vyk9xeySfKnyr6CqrbmHzEml6Uxn4OKa01YiCXaDgdagIJqUKST60jDnA5ouMgO
RxTlwRUvl7zUsNqzybFIGemaaaA6PwZpf2jUlu2TdFCMgZ5zWvrjeZfyRhJQvACk8Vr6VYD
SfBhYwDz3+Yyxt8wGeMc1zk26aYyHzW56yPz/OsasrmkI2K8gEaLmNsDI+U5qzpsMdlbXU8
8AdnUCMg5IqJLR72QRR/IQf43wDV/WZF8iCCG38koPmZON361ktrls50xhpT8vfoaryKs9x
Gig4Trnirrp5bFip6E8Go9PiDBnZNxJ4yelCelwa6EsSESqwBGKoTKLy8IZCVjyMjrk1q3O
II/MClcD161RtEe3szKRlsmQ8+1KL6g10M+5aEOsaJtVB+ZqzaxpHZSSbjucgBapq5lmZmX
knNXZtscaRDjaMt9TXRGN7GTkVWUs5INDKwAHXNPCDHBqSLCt5jDcF6CuhozI1ULkuOB29a
jVQxzjAJqaaZpXJIHPXFNQgugK5GagZcmiK6TBGOfMmJOOe2KpiwfP3hge9a2qNHGLeKPdG
AnITufeqUfTOD+dYR7msuw5YEC7TCufUmmvaJ82I149CKuRGNlIMJJ9TUogjcHCAexar57E
8pjNaKSfvcemKeizRYEc0igdBWsbJWztjQf8AAv8A69QtaEORtAx/tVpFpktEUV9fREbLiQ
fSrC6xfLjNxIfqBVZhtPCH86hZj/dNaqcl1MZ0act0akevSg/MCfpxWhB4lQf6wTY/2a5jc
voaXOTwTVqvNdTCWBoS3R6BaeKdIcRwySSKzfKBJFkZPvWjrN5Z2dgFusBJOAoOK87tYg0s
J7iVav8Aja9ee9toBnAHP5Vuq8/Zts82pl9H6zCMLrfqX47PQrxSVlCH0LYp/wDwilrIu63
nUk9M4NcbEMLkiled1x5c0iH/AGWIrD20XvE71gqkX7lVr8Tpp/CtwvGY2/HFUn8OXSnHlA
fiKzotV1WMYS/cgf3jmr9t4j1mBgd6TAdjS56b3Rp7HEx+GovuH/8ACN368m2Zh7DNV59He
MfvInjP+0pFa/8AwnVyq7brTo2H0I/lVT/hLDMx3OYwf4VzgfnWyjh5LR2OZ1MbCXvJNGM9
q8X3JlI+tRefMhzuJrblura9BfzAWHTcorIuGAc4XA9l4rGpRS2Z1UcTKeko2BdQK/fVqU3
NnMMlGU/SqyzhWB8tWHoeKma7tGQh7XafVea5nTR2KTK8yRkkxyED0JquVlHQ5pzCFySrbT
6Gh4ZI1U+Ypz0ANNKwi9YPIttLmPI9cVW3KScirdl562UnAINVow0j42nmpjuxy2QiJ5jhU
6mtpbQaVAkrkPcv0j9BVm0tLbTIBPcgGcjKR+nuazrh2mmMrOSxOetL49OgX5SeaeWKAlNM
hYZ5LLnFZklyZD/qbZP91f8A69Si+1FDK0BJCL8zbc7R71SF7fOSGkwD1AUD+QqIQcdGVKV
x53E5BQfQUxl3AgyAn0qJhI7ZbeT+NKsTen51rYgbsCnkrTug+8MewpGBGQQT9BTlWPuj/l
TsIjLfX8qt2tuGnQu4VOCSBnAqu7xgYVGz71OL+RIwiqVGKa0A6TWdPjtvLuIJRJFMM5zWO
aetyZLC3j3ZK5JHpz0qM9KttN6EpNLUQ0qrk03Oanh5OKQxwhAoZMDipgOKa/SkUUJaqvVy
UVUerSM27kVJS0nekwQ2iiikM0yXPU4+nFBB28c0U4VzuTNUiArwxqILVyRMR89zUOz0ouI
jGQcHpTj04pwQ96lSLAyQKfMkFmytgngUjx4Xng1c2DAJ496r3HI4pczbHaxSckHFNUZqXZ
uPNOERHOKq5IiDFdJ4Usvtus2sRRHTdlg3pXPBSTiu08PxtaaPNebVOAQNhw/4Gs6k+VFwj
dml4svCuovbKs8SlVxHC+I/xwa5rnOQrHnoZP8A69Purj7TcNJ5UvYfvpMn+dQS58k/IBk9
Q3NYt9DU1/DuFvbiR7cSBV4DNnHPbmqU6O80jHOCSdpfOOe1NRy0MSxqYyq/MySbS31I601
ZAgz5JOR1LZ/rRLsgRQ1FsbFVWUk4JDVoW1rsUDah4zlWqhCpuJnO3G3/AJ6HP5VsxhYFLP
CrfL2bNKWisCV2ZmqL500ESIVHU81BqrPbxBF2gOuMD0qxYhJ1mlf5c8De2T+FZF83nXpCu
SoO0c9quCu0hSelx9imDvdeEG4/0psjb356k5NS7ilvsA+8cn+lNRS5wBXbGPU5pSQzbU0E
G7g1MsIzk1MoVATV2JuUbmNUPAqGNwkiOQSFOTiprl9zVWAJIGM5qGiky9d3MF3IGijdfXd
UQhdejfgGojVIhgqGJ/SrkEBnUkBFA4w1RdIu1yJHaMgNG7ZPUNV2J43H+qfr3P8A9emSWr
wHGI3XGeCaAyKwLRMAOqrJUuKeqKTa3NOG2SRMhAOe7f8A16nazH/PNPxaqlu9pMR+7lXno
ZOP51fFqJABFtx2LP8A4VjzOLL0Zj3EIHHlopHfPWqLxj+6K17u0lQfMEPphqxZg6ZXHOex
rphPmMnGxFJEVPQdPWm7CBn+tKqkHnn6mlkPycjHHrWhDLVm+GgPP+tz19MUmqu098ZCDhU
J5PqQKih+VYfXBbr7/wD1qSUM4lbHoOT71q/hscqV6tysrYHKnFIxQn7tSBJFH3Rj61DIwB
OVrA7ABB71OoYIWVs47VWBj75pwyeFPH1oAXfKvqRRvU/fSlxIvTmjeR96OgBuIiOCy/jQI
yT8sjfnQzRMOV20ghSQfI+D9aBWHG3mHzcMPTNPUwAfv4HHuhx/OkW0uV+7ICPrTsXKfejL
CockUkMkitHH7uZ8/wB2RP6iqskGwjDjn0NWmliziSIg1BN5LkbWIpoTNDTopms5NrZAbGK
vWsq6emVRZZz0OOF/xqro8b/ZbjY/TnGaciyhumaiKvJ3Kk9ESySmZy8uWY9Sagk2kYFWQj
vwVx71XmjMZOenrWpAlql3eRvp1rF5hmcPwcbSO5Ppj1qqtrcgMrQuGBwCGGDV/SdSFn51r
5cjrcDaTD9/PoKeI7qeHBiEeDgB2AIrlm5KT00NYpNbmW1tODztUn+9IKTyXQ5M0QP+/mpb
mymDktIjHuFycVSkUxnBz+Vaxs0Q1YsgzdPPX86a6O3W5A/Gqvm9uacORnJrUgf5EZOWuAT
9KDEpZRGxJJxk1DvyenFDSYXgfjQPU3JdOn08LFOuG65HRh6g1DitvUZgdE02CVg8wgEm70
B6CseNQzVckk9CU7ojC+gqSIEMasrGKDGM1BQA8VG7cVKAAKimwBxVJEtlKVutVWNSTsd3t
UBOaokSk9aWkpMpCUlO/CjGaQGmFzUqoTgVKsYHSglVNcV7s3sRzAdPTiq44qw/zdKRYs4J
/KncViLODkCpkQsuW/KpViD8HirCwrjGPxpNjSKjruU4qBrcMp4rT8jrxkU6KDgjbS5rDsY
PlbWxU6p8vNXp7QI25unpVViAew9KtO5LVhlpB5l7HGDjc2OldBqe2zQ2oQy/Jkuj7QM+1U
9KjUB7t2U+VyI8feP1qK9nN1diVoFiIxxu6/lWcneXoXFWQkMYdN21OD0Zs0y4C/MpjQZ9G
4qQkgZ2RYz2NVbl8AtsTGRxmpWrKexPo6KbibKrgDgM2R+FGsL5cMbhRgt0jJBqzZQxhVkD
RsXQEqVxt/xpLiRkCFI4kPTOQc/pQn71wtoZ1lcBTgwbuB1IrS1QiQ26eUEz3VsfnU62P28
ATXUa7F4wmaLeyFoJCsyvkdCpOfzpSkr3Gk7EGpyQRw/Mqs5XAK8YrnYY18zcDxmtPWrmOV
0X7OqFR/DWegAwo/GujDx6mNWROqmR8CrkcYQU23jCR57mpCcCu45kMdgozVaSYnjNOmYk+
1VmNJgI2TzWhpETOtw4ZAFA6jPrWceRxitNd9targCQSdR0xis5bGkSjKyyP90Lj3605VId
dpPPYPinRxxMG3FQfpmnGBMELInTvUXRRcivZLXKeRvzznIb+dWDcNcAvLbIuOMEdfyrHSN
1yFMf4mniSWKYO0akr2DcUcnVD5u5fd7Vm5g2c/wtiprcwltscZJ9TJ/9eqS6gkp2taxgE8
8ipvLt3C4MaAn1Ix+lKUbrUE7GlJDI0afKg+rZqhPbuwxiOkQAnChCB339aWWPKKAYx9DWa
i0ym7lBVcEhkU49KYxGCGTP41OsMgbKsp46ZqIlgDuiWulbGYoEe4DptQDr7ZpRD+4G0j5m
zyaYsiEndGpJ75qWREO0BkBA6fXmrvcyjCzGMjxoeEYVSkYluVq1Irr0K/hVfLg8is2bDAE
PUYpwjVuAcUoIPVakVYGGGfaaVgIwjr0IP1oxMBzHke1Wksd3zRTqamEd5D02uPpmpbsNK5
STyzxLFU4hs36HZ+lT/anXia34+lIZrFx80e01i5NlpCCwPWGcUhivI+4eo3FuT+6mIoAuv
+WcuR9aSTYXQyWcrxLBz61RmaBmGFK1fkkuVH7yLd74qjcSRsw3R7TW0VYhs1NDhWWK4VXx
wf5VcW2ZCCHyKq+HREz3ALYGwkflV0DbjDURWrH0HjcDyKguhv8AlxVkbtuetROTsZivarE
zFjka3nLxvsbaVz6Z61ct9DuJY/Ojk3fLnGelWtI+yx34NxCJCfubuin1PrU+t4kWR4ZQuf
Q4/lXJVm+flRpTiuXmZi/Y7mKbczcg8jNW/tyRLskROPoayHhmPzGQsfckmmBJDwVz+Na+z
5t2Tz22LsptpHLEAZNIYbdxgED6GoUt128jmnm0XGcGq5PMnm8ivNEscm1TkUzynkXIHA6n
0q2bJy4CrkGn3QEUS2yfff73sKtIiTsbGn3EOo6asM8ZFxbQkRun8Sjsapw8cnrU2jsI5Vx
wm1uPbGKeYY4ssTkZ4qm7gkSx7cZY4FWoreORchvwqG2tnkIZwQM/KtXZAlpy/Df3aEhspX
MCxjNY9xJgkCtWaWS4OEjJH0qq+nzvz5Rq0QzJYFqjK4reg0mQg71wKpXlmYmIoEZnakqYo
eaiNIY3HNLRilAoA22dUXLGq7Sbnz2qXyw4+aozb7W4+7XErHQOQhjwKmUYp0UICCpfLxUN
odhFXccCrKJTYlAqcEDqalsY5QF7VMsY8osOKiQq2cHJ9KmB2x/NUjRCmnSXzME52jNYl5Z
hrpY3JXscjpXQRXc9mzSwbDkYKscVlG8kn1CIzmNTuBLbs45rSDldvoRKxOcWOmyWsao6MD
l2wDWXbxqCMGNcHvzWtrjRyTGRpY2xHheM1iRzBhnMXWlGXMrmjVnYvSNL8yh4SCapnDTeW
dgOfvKM0rZYHDRdelWLFWE6nzFXnstG2obl9JiIUQRwfKuNx6n9KpwANPIS8Kn2Galv2AiB
Iik+bvxVO13hmIROR3U04rS4m9bG/bRlASGgOV7r/wDWp0008Cb0it2G3uB/hVSG4Z+XW3U
47n/61VNYlm2RhmgYYOAD0/SslBuWpfMkjEmmMshZolTHPHenwIOp69TTAWkcbsHucVZ4AA
xzXp0o2RxVJXZaj+7TxGXpIlyAK0IoflrUlGXJFjtVKRNrcjjtXRPbqw6Vl3kXlg5qQKEUS
ySbSwGe+KtzgsEXK7V4FRWxVHZiR0wM0+NcuzK6g1lUehcSUbcYJX8qkCxgMPMTGM8inecy
jBCHj0podc5xHnHpWBoVpIPObKvGCBwacttcIrMJIXx6ip5EQn/XxjIpqxOX2x3EeCcZIrR
SaFYptK4YiRI+v92rdl9lkfLrGrYPUVOVljDKzo3I5CCo2khjO51R89imKrmuFrF0WFrIFY
XUYPXbszVGQRq20GPjI9M/pVmOW0IXIhAx3pLieK5iRHEabehDHn9KlNp6ja0KpSRQCrRnj
v8A/qqAxyMcYjHHJq3DBu5jkhbA6HtTntpQv3oWyOhFbWMynEQCQUjH1H/1qkcxu5+4Of8A
PagNIn31QAD+7TS8LHJIB/3aY+tyOVMkgOp9xUIRwexqZ0jP3ZFzUflyKflcGpGIGZfvJxT
ke1Y4dMH1oBlB5UH8KcLiIcSw9PagRIsFu3MUwU05kuIh8k4YfWqztaOPlyp9KjW0llP7uY
Ae5qGirk731yvDIGFV3vEc4khx9KnFncx8l0b8jT/tbW42yW6Nn14pJILsphIZcbRt+pxVq
LTLhhuiuFUeucU172GQ826J7qaidYW+44z7tRr0FdE8hubfKM6zY7g5qm1wZDiWLp3pSJV+
6+RTN8gPK1QGtpskEUEvyfOwx+FaEKJIu4NzWRp5WS4RWB54rUgCg4BpJ62KROVIUjOaYVZ
lwRxUy28jnKnC+tTiEqOWB9qYDtHgtvNmWdAwMZ28dDVPUbe1kiykgU1taRKsV+oeNWVgQc
j2rO1E2bqRgKfYV51VtVzdL3DmmhVM7Zef92ocPu5II+la/wBlhdTtnX6GqEkJWUjepArtp
yuc8kNEQ2Z3UBMkDPFNchejUtu++YAn5R1rXcjbUvrKtrZux5PY1h5eaZ5G79fYVZu5zdSB
F4jX070pCxW/lrgsxyxoemiFG795k1vPt+ZeB0FatpEuIyymSV/uIOaxLdWJVRyc8V3Wgww
WSLM/zzMPvEZP0AoKRai09tPsjPOAbhx8qjog/wAaoQ6aJ3M9xySehreuHa5ILDavv1P+FV
JW2ttA4q0gZCsEUYwqD8qCo9BUgOetEs0MQwzAH3qkSVpI8jpWNe2ockmtG61COMHBz9KwL
zU2kztU/jSEZ16qRAqvWs+ppnZ2yxqHFAhMc0p4pcU09aQG4BkU5R2pvAo80AVwHSSqSp5q
VXzUCzKwAqQAkcVLRVxXmC85qul0JJtgbGe5pt2jrESAc1jqXEgYk5qoxuiW7HW267DzVoj
djJArJ068XaiyMPq1bRlQRgiZMVm1ZlJlmGxjurGYicK6j5QAOfauN1K1KkecpTK8Bkxmui
i1i4sy3kNbNu/hcmszV7+41KVZbwojoPlCZOfzq6XNGTvsKdmjGhhj2EFF2HqduaV7WHJWE
M7dhsBz+VWDc3KEx26eYrDBznr6cU6FrhJR9qj8lM/McEYq5dwXYqeXJGnlyIEx1ypFXbOd
0CIHi8sE9TTNRuIwJBFOHUr/ABHrWdHFviBIUZ7FaIrmWoP3XoaV1dyXbeS6RbEY4K81s2k
hwA1wyjbxx/8AXrnLdhbtmN0ViMNnitm11VhxJNABtwMn/wCvU1INKyKjJPcuPaWU4Aa67d
0H+NYN1ZLbndG3X/Zxmttr62wM3EQJHP8AnNZdzIbmQASAqo4xzToqXUmpboVIkYHpk1MsZ
dxn1q7b2oWMcdeaPJ/fDA716C0Ry7slgh5Fa0UGEBIxTrO1AQMwqaZtvAoGVJFCmsXVD8oA
6k1q3EwXnNYskhe6y7bVHOaQEEhTyFVsEjsRTolTb8sgXjoRRx5hyMj1AqUmHaPn2nHcVz1
HrYuKGec467DxUyyrsJfyQcdCKhi3nlHTgelSvcMOHCElegWpSLK8hglk4MYJx92p4rJXYP
5oDg8DbxUcbRDlkZDnP3MVdiEbsNt0FyemOf51TYIsLDIilftC4J4AUU26naK3VGAbDfxLi
rkEUo+7egNu4Urz/Olvorl4Avnbm3cgJzWcXqW1oc8kqh8iKPnuRUkcsEn3o4lPqBViOK8D
7XTeB2MdWPI2qvnQSDI6CKuhWMdSl5UII23EfTuOlXEguCMpcw4xxwaagglJDMseBx8lW/s
+xQYbjt3X/wCvVIRSP2mNW3MhGOwqnLOpzvRevPFa8wuIgdtwrfLzlf8A69Zss0i534Iz/d
pjRQfyWPBx+FNEWeVkqwXgc/Mdp9cU37PFITtmA9z0qW0hjP36fdIah5ph/r4wq/TmgrJEc
wXCk9Oai33W7JCyHPYZqbt7AL59qTgRAe5P+FOEccnSZF44FKkkLDFwmz0+X/Gpdtk68TlO
O4o5RXI1t5QCY5Ubj0pCtwn3kQ/Ramjt2+9BeLn2/wDrVJJJfwvkzI/HU+lDdthpFZpBys0
YUe6c1C625B2tg/TFXTqTkHzWQ49R/wDXqtJNBKxORz6D/wCvUKTHyorGHur01Vkz6090Xc
dsmavWGmzT4dm2x+ppthYk0aJ5dRhGwn5ucV1cOlRQzspXzZiThB0H1qhZXEVi6pbx5fPLm
rsmpyQzybF2sxyW71nHWZeyLVxp3lrmR/m/ujoKzniZDwaX7bJK3zyE0ruCvynn1rUku6Xc
NFfxsdhA9R7VS1W7t5QxeNAfYU62nnhmV0Kkj1FR6leu0TCaFAcdlrgrw/fJm8X7hkMLZkJ
VwD6VmXOVkOGBFXZJLd1OcL+FZdxJhiI3GPpXVTvcxlYiZstUhysYRT87dfYVCmEBc8nsPU
1MisuWc/OevtXRexi1fToOVVjXA6DvUYYykhenc04RvcNtUEIPSrhtktrNpCcEYxSRRYsrU
4GBj3rtNMtC0UQj++wGTXBWmsLBJypkBBGAcVZPiTU5UMVsxt4+n7vrj61fMiVF9TvL+a30
7/j5uY1PoW5rnbvxRBuMdtEZT/ePArnY7SWdt8rlmPUk5Na1raxRKMRliOvYVSE9CW3utSv
n4AjX2q89kS5MkmfpzVczyY2rtQf7NRvMQMMxY+5NAri3ZhjAGRn3NY1yuQSK0JPn6foKgk
RUQk0hGG4OajwasXGN/FQgc0DEI4qM5qwy8VCw5oY0bEj+lQ53Ghmzig/L+NcaVjYM4ardu
/zDPSqqRl+RVuO3cYznFKVhouS4lgIA5rJeyO6tVV2xn1qKJC8hB54rNOxTRVSDIUAHj2rS
tV2g+Y20Y4ytRsPJIxkZqeGSUkfOcY4wlNu4IbZW8U12Dcl1gDgsyrjAz1yat65DpazqLG8
eaPb8xDh/1HSr8NrFHZTSTm4UlPlyMA9fasAM0j7Vb5jgARx4zXPKbctHsaxjoQCGBcmMzb
fXI/wqT7KtyrRKJ5C3AUDOa0YtPnbIaO5xnkBa0IbExHPl3a4YdR0/SsZVrGqp3OPvfDtxH
HJOthOqIPvEAYqhCzKBE8m0j+EjmvUY7G0uYGEsN7LuOCF4z+lYWq+FWkkkk0/S7pOgR3fj
PfOa1o4xP3ZEzw7WqOJdJGf5TvOem2nbMKP3alvQrV7+zL0XUkAjkMsRIdQBwanu9D1KzjS
WW1lVT0bg8/hXpKavZnE4u1xLDQbq6YhdOmIXG7CAcVoX8FjHdxWtoGJRf3jE5yaZZeI72A
EMYt2AM7SCf1pto5nu3mkUb2OOlKmqjneSskOTio2W5oRW/wAvSpYrMbgSO9W0QbRUqrXUZ
WEACL7CqcrFiTWmsPmcU26sPKTJ70mM524XPQ1nzRfu1ZSd57EVqXCfvAhzjviqbqWbAZ8D
oMVlOaQJXK8JmTG5Wx7LSSsj43ZBGf4avxpOgUruK49Kjd2bAkgk787a5ea7ua2sVYguz5Z
tvHcUu6aI/wCvUZHdetWMW5wqtIpK91qI2u9j5Mzvt+8VGcVSYWEMhLEnLDIz8uanj+zscl
pF5/u09YLoA/vJWXj+HrUyfaFO0xzdemyhstI0LP7A0Oftkon3cDHFbFlohvZA7XN0UYHDR
rjJ+tZ+nSWhkWO6WZDu/uc119lFaRpG8N7PGuTjclcVWo47HRTgnuUYPDEysN8WpSpk4IP/
ANjTbyCygjRX+2qwOG3OOPbpXTSXH2e0ikj1huvQg4ridU8QajJM0f2+CVVc4AQk49+azo1
KtWQ6kY00YF/FZRyqYWl5JzuAPH4UPNaH/j21JQCvO4D/ABqSa/uJFw5DsQeFiPH61jgw8q
zhMj+5Xs022tTgk+xZluOohv4mXGG5/wDr1SknfBzcIw9AP/r0oSFVYxTOmB0KdaqySyZJE
oK+u2rYkxftMZb98Vx9KhuJYJVKRyKFz0xSNOGUqWJJP92omeMja2/GeoTmocbu7HcasKbx
5dztb6VNF9qjfKS5P0pEt7R1BNy6t6EVLFFdCTEN2Svbg0xDhdzrnzkBU9yvWmia0dSGDjj
jCf4VK15d23ErA59VqaO7tZAfNhlbjkqBxS3HsUHhiQ5ildcjnK0kkd46nypHkTGDgGtB4t
NlbGZkOOh4/pSPZQxsDBcuq9AC3OfwrOU1F2LjC6uZqpeRj5oGOMf8s6cJI8EzRsrZ/u4q9
Mb+MnzJmfjjPf8AOoGuJQSJY229/lrRbEbMZDHas5lbJUdB6mrgM9zjDbEHRRwKjjW0kIOJ
VU9OK2INMtpokKXDq2O9Z1HZFx1KtrFMjgtyAatXlxtuGLJxxUn2C5g4SQsPcGqN3LI075F
RS1dyp6IlWRGYcYqbCno1Y63DW867hlCe/ar4miPO7b3zWxCZuTR2sNlbta3Ba4J/eZPT8K
patfsibBMjEj05rJbUN0oWGcf41FNdTSzLumBx145rklS99Nu5rz3WhXmuNykbQTnn5azJy
oJbkfhXRtFNJAXWJnJ6YxXOXORdmOeRAFGWCHOPb61umkQ0TWFnLcFZCjEdFAH61Zubf7MQ
LgmPPY9TSWOqXsaeRpsYXvvYZb8+1JPb3MrmS7LO55OPWqi77g42WhBLqLRqEtlVR/ePJqm
63Nxl5C7AdzVoRYP3G/KnFHKYANUTcj0y3V76MSZK8549q6GG1toF4iDEd25rItIpA5YAjj
ritWLzCuCf0piJvtAzhQAo6ACmtcEjA6VCylTg0yRgqgDvVpmbRMZtvAPNNUlz61WI2jJpg
lKnNO4rGlwi88VnXNwGJx0psl07rtzzVKRuwoAax3HNKi5NM6CnqcDNAJD2HFV361Kz5qFq
hsu1i6xBPBIqWOMvwTwO9MEZ34rStoAcVyylZGqRLp9qGXABIB6mtUWwA+6Kl0+AeWcAcGr
rRcVxyqXZqomdHaB2IAxTl09Ym3HPHoKvRR7XBqxJEGXA38+gqed3KSOZni3PhRIefStyz0
238lHlW4Hy+/P6VWayfdkRykZq5ZR3HmBS1xtA4AQcfpWk5XWjElYh1q6FnbQRwTyIJFYMJ
EJz0xjgeprJsLZpm3+XcMAw5Axj9Kfq941zKiCeSTy8rjZjb09varmkqEhbzBcBt3YZ/pXP
N2ibQV2aSWqgMdt2DkY4/wDrVOLebDbRd8kfwf8A1qVSu4/NdbcjPyf/AGNaEEQkyU+1sNw
/h/8Asa4ZSa1OqKEsluEIWT7Wse7n93/9ars1la3CMzLeuS2OFIz+lTQxGIZP21SG6hM/+y
1P52ePNvcbv+eH/wBjXM5u90bKKtY4668P2puXdNOukLMcyBzlvrxSPZ2flKji4kwOQXIwf
yrpZNNinlLSR3hViSDjGf0rFv8ATZoFUwi6QZOd2D/Su+jWc2k2cs6ainocpd2Vtb8wwyx5
65JOfzplsEaZSOgFWL6VlG1nckf3hWfBKqMTnFfR0W+XU8idr6HRIRtp4YAVjJf/AO1Vhbr
zBxk1rcm5rwTAEGi7uVKncfwrNikYsAA3XtTLhWLf6uY89qmUkkUk2QtEZP3hEgXscVX+zj
eAGkyT/drYtpYDEkbpOpB5wP8A61Tm002dstPMp9+P6V5tWq7nRCnpcyBa3Ue0o8gHpj/61
BnmhGJ0kwQedv8A9atr7CIVH2bVXZP7rDI/lXOa3q99aRiNZI2ySMgDJrOMnJg0Ibq0C5Yv
5jL8uFHyj1+tCW2nOf3TXC5x1P8A9aubh1aWWc+cu7J64rbhUP8ANIJUx2wK6LWQLU1v7Nm
LE2ss7DjvU8cF3C5EiTlgR2/+tWcskcTbvtcqAHJ+Xt+Va1hPDOVdJppvmxxkZ/Ss5NpGkU
jW0yBpZkL2t2yluuP/AK1dn/Z1qbGMlb6JgT/B/wDWrG0mUK6j7PdffGMAn/2WuxRoLm2Cy
xXmOePLx/SvNrTdzqhFJHFaju8sRWuoTBlYjaYskVyNwlyszmWSVjuPITGf0rqtVt40upMT
XMcfmHbkDP8AKuXntLgMWWWcrk4+X/61ehhEkjkxDbZnPNcYAHndOcp/9aqUhRz92YMBzlM
1e230THz0lYEcAL/hVGa6VDyJs45OM/0ruUrHLYpufMziWTp/dqLyJjk/vWXPUCrAaGQneJ
enbj+lWbe3t3XKiY/N0BNU6g1C5mNb3C5ZYpsZ67f/AK1Rs7Kf3sUhUH+7W7JbNtKJFORno
Cf6iqlzBNBAztazgg8ZGf6UKomDg0Y7iBzlXkRs9COBVmC1V9rR3Lhj1IpPNspQBLBMHz8z
AY/pVhLSxkVfKkmU9uf/AK1XYkiksL6QZjLSkdcg1XS+vNPmMc8ZBHVSK1o7C6iBMU0rDHS
s27Nx84miBboCRzWVTTVGkNR7X1rdOGwUY8EYxigmxluWEV0yInyqx6se5/OssqXiZzE5Ze
Bt9fU02weDzP3xZVJ521ktHzFyV1ZG28UqkmO7eT04NQteTQnEz9e23rVuK1tpo2e2uJD2G
SRUU0MsGQ+WGO71sqiM3BixXYIXcrY7HZmtaG5ikiRY2k3gcjZWKNQSOMI0ZyPelGrRDAWI
k/XFYzlc0jGxv+TfMgaEt+OB/WsyZbxWO9VJ781T+2Xc5xCoUduapTyX28ozFj3G6s4Sadi
nFFi7kfb85jGKhScmPa8xC46AVB9mvWI/cnn2qxDp1w7DzDsHcd61cpWJUVcqyOS4ECuR9K
kh03UbwSTKSkcfVycD862JrW1htcbimOSxNY9xeTXK/ZbV2EA/WnFaXkRKWvLEZFcXlxjT4
LglcknnAJ+tPjs7FbmRTIZFjXlugLe3qKdHCtlCIk3faZeMjqB7VRnWSGQorjPTiob5noax
Vlqb+myWssgij2x5ztzxU109pCxDXsPBwcNzn6YrnYL25t9zMEkG3aPMGQPwqLzWuZi8zAk
9Wxiqj7opanQ2621ySIpg+PTirp05FAJjk4HUGsizm06FctM5b2Fai63aog2zOOOmM1fMyO
Ua0OzoGqMyOh7/AJVoQ6tpE/ErNux1xj+VLJcaBJkJdhT7kkVXMhcpVLK0YYmqMzF5OK0lt
Ibjc1nPHOF6hG5H4VG9n5Y8wg/jTUiXEpbCRUDqSSBVqZgq8natUJJs8LwtVcmwx328A8+t
RUppKdwsGaTNBpKlu4WCjFFFAG99nywwOat2sfzhP4j2rftNCaX95zt7VBqVoulsjY3OeRX
lyrJvlR18jWpftLRoYMuOTzinOBU9jc/bLBZCuCODTHjOTXLd31L9CBeT1qY5KgDfn2FIIy
BwKspAx2nD/hTbEimse9gCsxpJCtpEHK3CZyMgZ/pV54PLVTsl3Z9azr5S8SALNnP96iM7u
xRzEiyTSFv3rLknnArUtJRFGwzcAZ6Bc/0qjsW2DmaKRt3TBz/Knx3MRDKq3AJ9jWso8yHF
2NuG6WSQIr3TZI/g/wDrV0NioCbT9s37xjAz/SuNtxMJAQ84G4Z5Ga6nTmBTkXZffwQQK4s
RCy0OmlK7N4b1jb5r/O4cbP8A7Gq2+6a9KrPfKuRhfJHp/u1ajieWB1T7dvJGCWAFVY9N1Z
tVDLPOY8j5PNjz0+ma44JO9zabtY1zarLDGT9vLbck+WBz+VYmsWMUNurGO67/AHv/ANVdd
hIYo0kS+LKmGYEHnvXMeMZIYrCJgt2uTgb/AKVWFu6qRlWl7p5res6uR5TMM9waqCJZDnyX
H0NWFebzjtkkxnoTV5ZnUDOCfcV9dDRHjS1ZlNZ5+6so+hH+FTw6bqRBNu6H/roVH9a0d5c
cr+VTxtHCSSjg4z1pSdgijJa11i2G6aJevWORSfyrKu9d1CGYRJGRJvwNyZzWjf6s00jCGc
IBxl+SfpXNPdTmd2knRuTgswzzWUnc1ikjoYde1WeJxsjJj4dFA3L+BqfTle8ybs3gY9l2o
K5N9bkjJVI4fqATQfE+qbcJPsHoqis/Yp7lupbY7ltHtBkqbj/gUx4/ICsS7sbS3Wa4uJdy
IOF3k/lnuawI/EeoBh5snmrnJVycH8qSW4uNev4ba3gjiMjBRHGSFz6nJNNU1AXNc6fwtAk
dncas1msoYmKCI4OD3cj2HT3+lXWmspSfNtZix/iBqO8uU0+GGw0/zPKgj2iVF4kY/ebntn
9KpR3dzgicu34DP8qxgnJuTKb6Fi6+zRNsVWVcc7sk/nVnTIZpHXyJJQu7pmoo1iuDgxy4J
xhmxWzpumW63CYT+IcLJn+tOc0o6jjFtnY+Hba+CqzQ3Enz/eDCuxub6O0skE8F0pzg4XP9
Kw9DgkQhYUnA3dm/xrbma4Z8TW08iDsTxXi1J80zuUdEjjruCyu3aRoLjDMTktj+Vc5qdvZ
Qwr5UVxvDEEgk11OtmCJNxtJYgXPKsK4G9ZZ5WVJZgQx+ViMV6mFu9TlraaFSeO5XBjMrDG
cEjpWQ87PkNHL0+lXrq3n4MDzAAc/NWU5mUkMshwK9A5BFJ8zBWTHfpVhQmdqPKhJ4HBqOE
h2O6Fzj/aqxshJ2iN1Yngk9KmQ0TrbXZTMcsu7PGSBSyJqggP7uSTnkZX+lV5Xt4AVeaYSD
n5eR+lV59XEEBWGWVpM/xAj+YqU9SrETSmOUi6tZAM8jirEaafMi7Y5Y39d3H+FZUms3DMS
0TP8AjgVC17LcHGEiH+yMmt3PQz5DaaBYMNDeOpOeMj+lZuo3DhkYSiTaMdearRafNdykLI
T7k4/nVpvDt3Hy6b+Mj58/yrKUuY0iuUyJbqVwIyzBOyg1NblhEQLbdzyzcVqw6ZfurxW0U
SSIpbaFAZsdgeuaoWWom3us3Sl4ycOCMn9anmvoh2tqxYrecYxKiA8nDZxUzW1zIQsc+/3I
P9a3i+iXcBaKN+nBJIrKmigSTMMjL6DrQk3qDaRHFpF0cNJF5g9m/wAK0oJdNtVCT2hVxwd
uc0lpb6lOR5LNsOcZIB/WrDnyAI5bQmQH5nyeaV7uwFjTtLGrXLCEGOMjIBYA4/GpL3w/HZ
SLsIz3IbJz+FaGk3um2wDTQyRErjK5P8qzdWvdNeUuly49jWdNy9q9NCpW5SsyXMRwuGFQy
XwgBadOFH3R3rNmvp5NwglZYh1c9foKpB5J5Y4sEgtgKOST7+9djkkrs53duyJbi4l1KcA8
AnCoBVu6jt9DtVLMsl444QHhPc+9XLsWuiaf93N/IOBnOwep965Jt9zMSWLOx5LGuZSdV3e
xryqCshwuZHnLs5LnvQ7knJYk+tSix8khpp4FHoG3H8hT2+zlNsSs5/vEbRWl10Gk+pVaUl
cZ4pqMd1SCP5uRx7Vcs9PkumPlJlgM8mhyUVqJRbZXVscmladV43H6CpLjT7uHmRcLu2/Q1
pWWhGeDfuiAI9eal1IpXbLUJN2KFtbXd7kW4JHemXemXNk4W4ABIzwc8Vs2zzWEclseHAyC
tRm5juLdorlWkc/dYn7tZe1lzabF+zjbzK2jXElrNm3YHJ5Bro7vUEuYD5DqZVHzp3Fcg0b
xk7Gx7imJJJ5qupYSA/erZPqjNroX3m81iSxJqMmrdzDG8aXSfIWO1x2z61RbrWsJKSujKU
XF2YpNJSA0tWZhRRSgUAAFJinUhoA9rVgt0ttGAESPc34nAH6Gqup6Wt8QTnI9Kn01luElv
VOVuG3J/uDhf8fxq9ivmruLPStdFCy05ba28sd6e9psRm7AZq8gyadIVMbKe/FLmdxNWM+O
zDgEcZ5q9FaInB3k+xpbeRZYyYyCoO3IqUIcj7x+hpSkyCN7FWX7sp/GsjULABFIhY855bH
9a6fyv3YyknTs3/16yNQCLGA0UpGOhf8A+vRCTuUeaXyOrn/WYy3AYHFV0LONyecB3y2M1e
1SLbNkRBclv4+v61Uii8w4RAP+B4/rXqQfukPcu229j0mzuH8YroLEOGVSbjdu7OKz9P095
GH7pM7gOZMf1rsNM0J3I/0eM/MORN/9euLE1Io6KSNHS490WWhu3+b+/wBf1qa+lSyLypY3
KsCPnBy3860rXSfJGzyJ87v4JuP51ieJ7ea3trhlinGMcmbkdPevMpOM6ljpnL3dDIuPEUp
nYNJqYXJ44AH6Vla9qyahbRRxte5QZPm8Cscyz+c+/wA49fvSf/XqtLJkAHzc47yZr3qOGj
FqXY86pVclYS1RXzng+5qaY7CAP0q3pNilxFK52YUd2qtdxBSMY4967o1E5WRzuNkLASx5U
/nVW+drlxHFLs3OIwpPUnjP0qWCRlRyq5baQvPese9Ahh+e3lSQ/wATggUVHqOCRU1HQ7q0
mhXzYXFw5VDuwODjJz0HNZd3ZLbxLIJI3O/DbDnv1FWbrTNRS3MstvLFGByzAkHv16VWttP
luGAM6Rg9C+QP5VnGSte5s4taWILyOJX/AHLBwR1xVY5kKqqAEDHHc11droAs4zNPeQygjb
5duvmsfxPA/OtTR7XdO72tmkKKPvkAufx7fhSdZRV0L2XMziLTTLm7uRAqrG//AE1bYP1rs
dE0mHTrKfEkE884Cs4IOwDqB9eOfatp7ax+WR7EecG+8ec/XPWn2llp7MyBVT5s4duOv1rG
WI5lfoP2fK7dTHTSL2U4BTBwBul6VfHhTUIjvZ7dgvJHnGuxg0VYgzxRW54z8uP8ateU6hs
2g/Bv/r1yTx7v7ptHDrqcUkMcT+U9su445V8/1rZs9Pt3HyoVYnr5n/1605LKKVmZrJAfUn
n+dPtbaHziDBjBHAb/AOvUvEqaKjSszoPDtl9nEmHkLdiH/wDr1uNFeKQRFK6+7/8A16ydP
tUXlUkQZHIf/wCvXSrBKIV8tnP+81eZOp71zofupHJ60VaHZcWDHn+J/wD69efXtjaPKdsC
xnJ53f8A169T1c3ECAyWZkXPJ3H/ABrgL6W0llYNaBDk/wAX/wBevUwdR2OetFPU5W40hto
Mbrj/AK6is4abNuPCNx/z0rpZorRvu7Rx0L1mTWm7PklBx2bH9a9NVHY43DUqx2cqtk20e0
dcNjP60+SGBtym3RD6h+n61bihu06Rq49n/wDr0s16kYMc1gC3rnP8zWLqO5ooqxj3WlweX
JIHj3DpmXJrEXTbmVi0fPPdq721ttOurYBreJHJ6uf/AK9Zuo+Gw0jyW93aoRj5Vkwf0ral
NbMicX0OaSwuoiGkiV1B5CsP6VL58UajdYlRnsef1q3LpOp26bhNG6g9BJz+tUWubiNtsts
WweSCef1rqXK9jB3Q93sZUXbHLG2DkhqdGijmGeYnH+elRGe0kA327Ie+DTWhtpB+6JUgf3
xTshXZYddThkFzCxLR4bLEVS1u33Mt/FCqJPy8a/wN3/CiKO9kYrb3DYPGN3WtTTXuNMnZL
yzFxbuMSIefx471zVo8r54o3pSuuVnKx3JjBClhn0q/ZPavgvuZ885qfWNKWCRri2AezblW
HO32PpWKGVW3AlSKcJqaugnBxdmdbFO8bDyDIo7KKsRXFwjiSWB5VPY8/wAq563ufMhVII5
mn7lAf5024uL+IYe7Kn+4rgmnaNyfeNfUdciEe0RukmcdOlc28vnuWd2OT3oYux3SEn61LB
CJ5FREJYnAApXSQ9REV7hgkWSBwAK2zFH4ftBcSskl+4/dx/8APP3PqfarMkUOiwLFaqtxq
TjLcjZD/iayotFnu7jfdXiBmPJLgms9amvQekdjKmnuLuVpZ5Hd25JNRrA7thBk/Wu7tPCW
nbMy3DP9MCmz6VodlnCqT6tJWqdibHK22kzOf3hGPTOa3I9HRIApiQnuSeaVrjTlbCFQPQG
rkN9aPHgFQRx8z4rKqzSnoc5JCLfUjG6jaOwre0jy31SOOOHJnAUKDjJzTLmKF3EqiF2J7N
k0vkeaFMWyN15zuxWFS0o7m0Lp6I6r4gaHZafa26WZjS5kHMQOSSBkH+Y/GuH0nUksbpHuI
DNCT88QOPyq4NLvZpfM+0RhhyC75NRrokhc+ZIuPVRWNLlhDkk7l8sr3LXiDUdNv4o20+x+
zSL/ABvJk+444rnB5hGdpzjoK9Bcx6f4WS3e1tHQDguhLkn0PY1xN7cSNkLtRP7qDAq6E7r
liOcLasi+xq1t5zOpycDJwBVa4jSPGHBJ9OlSfbtll9nQZdmO7IyCKtadok11H9qvD5FlHy
8j8HHoPc+ldCbjrJmT12Jb1Da6PY27H97KDO49Afuj8ufxrKJq7qdw11dtOyhRIAVUfwqOA
PyFUsZNdNKLjHU5akryEqUdKip9amYpNAOaSlFAhabTqTFA7HQeEPGdzaXMWn3ZV7d/lRmO
Nh7fhXon9oBFEsjghjwo7V4ICQQQcEV6do97DfaZbXF1cKGddoX0Yda8vFUI35kjqpzezO0
hvlkTcvJJwo9TSalP9m02R8/vGG1QO7HgVz1nqMAviY518tflRff1NLd6hJfa3b2kDqwhPm
t3HHAzXGqWpo5HW6XAtrp8Nv8AxKMH61rR2vOTVHS13yF2PHXmtlZUVC7cKO9cs27gitcW7
PFsjDbs9d1c5rERhREKMfcv1/Wupj/fneB8meM8YrJ1uzD7QFU8etOnK0rMGeaX0O7kovGe
r02ztvm/1cR5HVq2760H3WSFeDgkdahs9PYSZPknkcEmu72nuijqza0q0LMP9GhHzD+LH9a
7Wxt9ilTZrncOVlx/WsDS4Coz9ngIBH8VdJbkcg2idR0kryMRNtnXBGpbwR4ObaUHd2n/AP
sqw/FGkefbyyRhUJxnzJSfz5rTYRoCTa7TntL/APXrD1u7t47WRRGNzdvMzWFBS9omhyVrt
nml5ZvBJJny2+Y/dc1XtbKS5bCRK3HQkmp7rdLcyEYxknGelWdEvprO7+WEOD2Ar6mUmqem
5528ixFB9gs5C8YU45wawdyzk7Tj6mun1i7W8Xy2i2HuBWZb6fAw5bbWVGpyq73LlFvQpRW
khQ+XjNTxw3DtETEknlSK+1huBAOcH2OK2YNKQcxzA/jT4bS4tZmI2tRPEXTHCFmijqcxkt
Ck8QJkbcwzxn6VlXNhbXWnvbHy4FYj5gORg9q3ZJGnut0sAKg8Dt7U57W1nGGiVc1zxlyms
pNnIyWCwrHDanbGgI5ckuT3Na1lDdWkAMaqSeeDVifSoVfKSoMHpVmxsp2uUWORCPc8VdWq
uWxFON5Dzdy21qk11Zgo3PU1hQTWl1eu7RyJhskbyP610PiG9RVg0xPLW4Y/KmdoP41yl3E
9rKrXlo8BBBYEkHnp9aig+aGulyqytPQ7y3toJVJhYggZI83/AOvV1be4AJCkj08z/wCvXN
aZc2rD5omjLYxuf+hrplgKpmPHT+/XFVi4uxvCSkiVfOyQ9qSPXf8A/Xq3FFDnLWrZz/fH+
NVbc3DlsQqVBH8dXxuyd9px/wBdK53Jo3iky1C9pI5iw4cEceZj+tbfzi1ItmYMP+mn/wBe
uVQWiTMxt9rE8nfRJDFPPiG48lv+umaapqQpbFm9vdZVNjQ+auf72f5GubvLoZP2nT9pPXn
/ABrYlt9Rt+EuVkHu2f51mT393Gm2e2jkHrXoUEuhz1GchfSWLORsZCfQ1n/Yo3bMU4H/AA
KtbULi0dyZLRV9xzWYY7SX5Y8L9DXpJ6HI9yZI7tOImDDud+KljnkilBntklGe7E5qfS9Nc
3SrG6MOOCeK3LiyuEJZ7e3IX0ArG6uaW0MuS5sl/fS2GF/uq2P0zWdcQadfymSINASekkg/
xqXU7rfMY2t1CjH3TxUEa2bp80aqc+pFU3YkryaZOoKwTxuM9n4rDuY76G4ZGiQ4P8Jrcm0
+MkvBKiEnpvrNuNPv0Yv50bc8AtzXTRmY1EVFnUjE9kOnBJpRBZ3BxhYuP73FWIru4sc/ab
WORWHetKziXW9wttLVMDBkKgKPxraVaMVdmcYN6IzzpsVrg288bEjPDDiqtxcXNu+PODnsM
7ia2R4f0mCY/bb8zSjn7PbNx+Ln+lOW+lhjZNK0yG0jHG9cM5+rE5rndaVT+Gro3UIw+JmB
Hbavfllhsp41cYZ2yqn8D1rIlS0tJSjxtPMpwQflUH+ddPPNqrSh5i8jLyG35Iq2LWy12Jk
uwtvfngu3Af0OfWpk5UtZLTyGrT2ZxUl7NKuxXEUf9yP5RVdflcZyRnmuom8EX0MmQyOo5y
oJ/lVIeFr5p9oil2g8sIziqVelbRkuEilHc3V1MsMMKbjwPlGQKsTXA09Slv8Avbthh5+y+
y/41sJo9xZxFIUdNw+YsnzN9fQe1Vzo9y5IZSSfasvbQb8ivZyOZMbu2535PUk5qWKEhwUl
YH2rol8K3j8i3kYH0Bpj+Fr5Gx5bg+mw1f1mm9Li9k0UUa8Ix57Ee71KHcDa6xtz1PNPn0H
U4I97W8+O2EPNQLpWqOBi0ucf9cyKXMpa3Ht0HPLGAQYoh7gCmBtwyoXGe1P/ALC1M9bOU+
5GKlj0XUxjMSKP9qRR/Wi8O47sIywxkt+dX7Vk3cxsx9jUDaZc26CSa4t0U91YNj8qu2+nO
yb5L6KJB3clawm00bQTLSTbB8ttt9yakFwSOQo/HNEGn27xCT7aHVvu4B5pGtkRsBW/76FZ
RpuT0Ro5cq1ZVu7vcnl4Y59apHSJrgebK0drD/flbGfoOprVMaeWxhjAkAyCzZJrHvbiJic
iSKYdUbkfga6YUJR8jGVVMfHc6fo5P2awF7Njia4GEHuFH9TWXd391fyb7iTIH3UHCr9B0F
X5n26ZGwXPmkru9AO31P8ASsxlycjiuqlTSfMc9Sd9CPFFOKkUldBiIFyakxSLzUmKQEe3m
l21IFz2p23FLmHYixSYqXFJincRhVZtLuW1kRldtqk/Ln14NRRIHY5HAFOdQkwIwRwcVna5
R01gT5sUgjlMR+dkxg4H9Kvxa2umedfRWqh5MlUPZeMDP6/jWQNQkaM4l2CZcfKen1qXVoG
SzdftCuIkXrnnOOlczgm7M0vpoeneEtSuNT0z7c4UPjJCntzXU2LNcyEREPEFyxboG9h615
b4V13+ztCUeXkMuCzDCjn9TXWaJdW8ZVpPNfcd5Yg8j09hXnVqNm2VzbHdxQB5TnOcAk5/k
Kp6qjBVYBWQEgiktb62MJmW4bzQdwjDE5HpVG91GKaNmZtgHVc9T71wKL5jS+hjauIZI44l
VATnnHSsQ3sNu4ijSKQj7x4p/iHUlttLlnLbA3yqB+n6n9K4O1ujE53ElWPNd9Ok5RJUrHr
elzpLGdkERJ6c1qpO8WSLaPr3J4rz3RL8pKpt5M+1dgl1PM5JXOeBjvXDVotM6oT0Nf8AtB
W/1sEec9jXOapMk1w6xxgBj9asT30ySpbgBSfmYjrgVn31yLWG5vGiw0UZZQw4zjirw1K0h
VJ6GXdac1sOvLDdkUmlw3cc/mKB9D3rz+fVL03k1wt1JHJI5YgEgcnNWrfxZq9ocmYSDoQw
BzXtvD1OW1ziVSNz0p5JC5M0WfXAoxaun+rwfpXH2vj8gAXNtz3KGug0zxTot5gSzrE2eko
x+tcUsPVjujoVWDNWG2i4IbFSzQP9nl2NztOKuQizulDwSxuvqjA0y6jxGVV8E8VhKTTAzd
NinZtrIpweTWq0MZXMkCU7TYHiUdGJq9O2EGYUrOUtRHJ6rFaonQIxrHvNQTSrFp7Ih5lUZ
LHIBPpitPXZIJnZHUAZxla4HxDPGkyWsAXy4hjKtnJ9T711UaXtGkxOfIropTX91eT+fcTG
STJOW6+tac2sXWqQWFtNIZJ0mdRuPOG2hefY5xWEjL5YJ3Z6njiuj8FWB1LxHbsyt5duTMd
iKxyOnyn73rjrxXpVYQhDmtsc0ZSbt3PQdM0SKed5Z8N5bBd7sfmPc5rXkggkLJGItg6Yao
Ly+0iEjT7eb7SGcSOXGMk5yQPTNPEdpIfkWJQMfh+lfO1ZSbuzvpqxNDazRyfu0j2jHG+tM
RzBDutk/wC+6pxW2UPlGHqO/wD9arqiVVI8mBv+Bf8A1q5ZyOynsZN1NHG7CS1jBz13VQZ7
VpSwKI2em6tfUUKqxe2hx+f9K5G5mtxclHVUOe1dlB8yMqisdDaCRSWWeM7ugJrB1C5vVlc
YjYAnkVctYIDsfz0VfSs/UVladxHPEVzwP8iuijL3znqbGFNdNIxDxKa0LCztpEG7Yp+lX7
S18yDhUL464q5ZaUGm3SiNtvYDpXTVrrlfSxnGGtyaw0mNJ1khKcYPNXr6KYROgEPPq3/1q
vQ2kRUAqgwOOaLjTWkXEfk5J7mvJeIfNqdPLocbdwPboz/Z4jzyMH/Cs4LbXRCyRJGM8nHT
8q6XUYL6wdmEcMi+gGaxrrVN0XlTWUSqevH/ANavRoTclc5pqxl3mnWCglLmMnPTJH86gjs
pk2tb3EWewJ/+tVorYSDdtjjOemDUIs4mfMM8Wc9D/wDqrs9oY2C3s7mF5J7qBbhzyoU8U2
511miEFxYbY/7itgflT9uoW/8AqmhmXnhsHH5iqk17O7AT2sPyjqBUqPNK8tRuTSsiJLfS7
lWJPkkDjLtUJ06Lk290nTPDVbW8s2hZXs4846gcj9KatrYzKdkwjP5/zFdMZtGfLcgS1vlO
BIkinrk1fjgkEJWSKNs98GkhsLlVP2e8Qr6dKvW4v4mAdIWyeuAaipXZcYGezLDhemO4Yim
i7YHImfHp5ldVEVdQkscWT1O3/wCtVK48P29yGaOQBic9MVwTrxb941dOXQwbWG8uNYiig1
CcxujvJzgjAzgGtRbrVF481yo6DfS2+nyWN7GVwfkZQ3Tbmrd5bTxopDQsDzjH/wBaolUjJ
pC95IoyajdlCGaQcdnrEvBdXSmU3U0YZeE8w8Vtxxs0g3JF+VO1OFJo48iJR1JC1UZKEtET
q1qcvDY3kyAf2jKoB4AkarUeiXJYMdQlLA8He3+NbEECM4VZYeo6r/8AWrdt7aRVIWe36/3
f/rVVTEyWxUadzjJNE4Pm3TsenJc/1qmmlpDMdkmT+NehTC5GVb7MY8gbtn/1qyNRtlw7GS
HtwE/+tTo4lt2YTpnKXBe1RZDlk3YHJxkU+41KHUg6RQkLu3MrduR/Pmtj7PFruknSo3WK7
hkMkRbhZM9RnsaxRo0+mhjcDa5O0xt1+tdsJKcuV6MWsY3RJJMcD5XHHG2TAqsSx/v/APf0
1bS1Ugcxjj0p5hAGMxjjsK7LxRzO7M4xvnOWyP8AbNPVXu5Y4HwSxwC3UVaVOSRsxj0pj49
FobugWhJfWy6fp4tHZWlMu8hedoAxz7nPSsY9au3Essmd8rOD2Y5qiTilTi0tRzd9hjE9KQ
KTTqkjjL/SrbsQRhSKlXmpfJx3pBHiocrlJCqvFKy09Rih6hS1KsVzTSae3WoyOa1RDMiJw
itxyabkmmg4NL3qUUXLO48qVWOMrggEcHFaepXUc9hlZIg7nLIoOfp+FYO7nrUnmFxg/nUu
KbuO50nh6dfKaIAfKdzbjkAdyK9O8LWq/u7p5GIlI2rk8Adefyrxiyufs54ODkfjXTW3jy7
00xQokDRlhuOzkD2PauavRlL4SoyPab7Trkq91aIjccL0H4etcbqs8sKq87guzEKgPf2qOL
x3dtpJuTOkaK2S3UOPQe9Ydlrw1CW5vp4w0jkiIH+EZrz40JRd2i+a5jeM72ZrCzt2PLuzY
7gDH+Nc9b6gihVlVuOMjmrPiK9+3ao5yCIhtwOx71jqVyN3T2r1KVNKCTM29Tq7GfaRJFcb
fxxXdaJdy3FuspvELJ94dMD1rgZ7e2g0jSLiMHbco5Zu+9WwR9MYq1YkCRUimIWTAfntXDV
pqSubRk07HpehxXt3LNqMkSyeaxEf+72pvxEvPJ8NSNJDiSRUj3Ed85OPwFbvh248qxW1ka
NSnzIw6t/kVxnxd1A/YNOszGyb5GlOe4AwP5muHDNyxKiaT+Bs8oLAk5zRsBwc+5oZhtGAe
fXmnwlXJyPyNfS3OAa67UwAaXYNowQSen9KmZRkAHj3FMkTY/HI7Y/IUrjsWYZJIyDFcSxN
1ypI+n8q6PStd1Xz4FubnzoDIqndyT04rlYDhxz1PUccf/qFdDYoJb7T4gT94zPkegz/ADI
rKuo8ruhwvc9MstQjlBNvKrBOHB4Kn0IqW+1BorVpNoP4Vx2mXBXTXuidr3d05Q9zGvyj8M
5qxNqMs4Fqw3lhwQeRXjex10Oy5Dq2qW0Nq00kYLdBx3rze6uDcXUjINu89M5ra8SX87utg
FGY/mlxz83p+Arn1YKjMV57EHpXp4Wkox5jnqyu7Eih3kAEZweBgV1Ph60mha3ufthtkZ2k
IViwO0FRuC8pyXGT13Vz+nS3D3MIVPOLNtWMgsD+H61v6LLazajKHikW3mlRH/s9iq+VGOd
6c8MxQ5PoaqvJ8rQoLU9D0m3gSMTGNZHZRuZwSR7ZOeBW+v2Igjy4F49Ky9IkktrV1jjhMZ
O4AjpmtD7XAciSGAH6V81Wbcj06aSRYFrA24xtBxTGimjLbTbkfX/61Ma4sVBxJCn1FQXFx
Gy74JoSB0C96wSbZrzJE891LFZyEwxMwxgD0rmlsYru/a4uAik/wgVfsZ7+bUWD+WI1UnGM
mrcTO8gEkcYGeSRWybp3SMpPmK1xpdrcW4j3omB2rj7iz8iZljkU8130ipux8gB7gVyGqW4
hvGETgtu6EV14Ko7tGFWNie0jurS1LLGjOwyM+lamhzyyxt5saFj3btVDSoL2aXdJKAMdWG
Qa2U8y2kzmJsj0p1qi1i9xwT3NWN4m4KxDimywxAFkaMN9agS9jMeCkYbHp0qndXFpKHQSo
jH+KvOUHc1ciDUZb1o3jVodnr1/mK5O4nniuGLwRtg9QtbiWdzPLILe5VgOc89KrM1/p26W
ZY3H8EfGT7+or0qD5dDnm7mO80NyAs1sqEn7wjpLqwsI7QFbmPzS3KYxge5q3d6/fTqUngR
UJ4A//VWcbezuWLFAhJ5IWu6CfUwZS8uaM/uJYzwe9RqtyGOUjb8K0P7LRwBFOo/Ckg0u9m
uPJjljxtLFiOFA6k1vdJE2ZUF1yVktkyxwOOtSy28EULgmFXOOAwyPWr1zbw2vkPNchvKBL
BI+MjJz1z6Vx0t1MxJ3Hk5OBV0o85Mp8uxrfaLaIkLK2R/dFadnqq5G+fCju6ZFcjvkwSSf
++antbl1RvmU+zDGa1lh4SWpn7aa2PaNHha5hiYxQyRsu5WVcgg984reGlW+1Q0Ma59Bik8
E2F7pvhiwheKI4j3Y6kbvm6j6107yxhR5iW6n/br47EVGqjUdrnsRdoptHm+rIkTtHElvhX
wGMnJ/DbXLT28/mFwbcZyfvZ/pXpes2mmzK0huLeNy/IVciuGv7CMNmO5gI5/hruw8k0cta
9zItzK0gEq24AHXH/1q3NUv3isVG22O6MqQvHGPpWBIsoIw8MmAf4c4rQllL2pEogTMZHC8
muicE5JkQb1My2aFiBmAcjnH/wBat62UmMhJbUfN6f8A1qxIEtljZdy9eMx4/lV6CKEcrNC
DnoVorJX0NoXNCfz1VleS1KEjOB/9asm+AMLgNABn+Ef/AFqvSFkQgzQMpPpVKVlYFd8PXs
tRTWpUjljZMb4yK4HPocVsQRBQCZUVsfexkmtGONVUFbhQc9Nv/wBenxjJwZ07/wANd0a7b
MXAzXgG0YkjPH9yqzwpj5pI+n92t15SFH7+McelY1zIM/fjPHpXTTm2ZSSRRkwvdTx6VSlO
4EnaPpVqSTOfmQVTkYk9RXTEyZVZSUZieBVRjzV9Cpbym+63eqEy7JWX0NWnrYmwmea0LaP
MW49zxWcOta9gQ9vt/iU5/CpquyKgtRTEfSjycCrwA29KGQEVzc5tymcyhRVdjzVi5Upn0q
kz5rWCuQwNIRQOaWtomTMCnjBHpTljBGTT0iycClcor96UcVZlt9oznmoCu2mAbjSE5pBSn
BXNAEomcxrHuO0dK6TS9YeKykEcCboYyenBPQH65Nc1GoyPrWgBEsQZN4555xxWVSKeg0Z6
uUkcyAlicnPrUbHJPp6VcnQFWY8kHiuu0rwpba34VivsCGSNjEzKeWORg/rz9KmdWNNJyKj
Bydkctp0oeGW1kuCiMMoGPAbI6ehIrRtYlw2HIK5J3MOce/Ssi5RbdpYcAsjFNw74OKjhu5
7YjyZnQdwDx+XeiUObYSdtz3L4WX9xeXdzbM0csUcYfc/JHbGa5L4tX8tx43e3aUMLWJUAX
oueSP1qX4e67ZafqSXUsM/nTQSBjEAFfbjqucfiK47V9SbWNcvdSkGDcSs+09h2H5V52GoW
xcp9EjScrxsUWYH7yg8fSiKPOOv5U8JvOOgJrStIFQg4BNevcwsVYonL8D6dqHztbcoOeMn
sa7GzsYZ4CJFBOPSuf1W0S0nwM7c5wKQFGGKNiE+cdsj5h6VvaehP9qXUXPk23lxkDHzEFj
/SsixtzMxZSPlJ6+wrotIxDpVkcZN5fRh/oXGR+QxWGJlaNi6a1Np00TTYbKzvr6H7VbW6x
pAXxg43MW+pPFZN7rdpbabBd2arEzKZWKnOR0Vfqf6Vyt9Mup6/fXUwJbdIwyemMgCs66X7
PbQ2yklW/enJ7noPy/mazp0lypMcpXldEEs7zSyTyMTI7FmPqacA7KsZ+71qIAEgGp0IEjF
M7VGRk812K2yMzcg0WWTSk1G3R5IyDEXik2mCTPJb225rWsNPvILgKYFSS6T7PbyRblVwAA
W6YOc5z/smovAd7ENYh06aJpILqRdy7uMjP8wSK9R8SaVBp9z4YsY3kaCCeZFDHJ5wV59By
K8vE15QnyM6qcFKN0Y9q2t6VCEuId4J4bAIrWfU5IYle8t40VhxleTWlLbTooxKCB0zWdPM
zvFFLg4bHA968ZzU3do64xaRiajrtmZltmgVPM/5aEYx+VQQpC0h+zXaL+VVvEF1FNrsNq0
KiAswOF+bI4611b+AxFpQmgugGxuIOcfnWzcIJX0uZRbkyLRo7iO53mdHrdYSq2SIjn0Fcv
o1vcLJLGlxgq3XFdBpcl4bKKWSVHL5bleeTmuWtHW5009UPupfLhVkWMuTjpWYNJX5p5pU3
schc9a6P52UFtn/AHzVZoxISQFGPUVnCq4qyHOPcyCphi/dyxj2IqhPPcxncuxz9K259PEy
j5wO44rIltbiHIE4OBxkVvCaZhIrWt/cB2NwibT2C1aWKyvH2sVjycAgYplnJcBgkjo5PGd
uKuTXEdqrK8atIwxkLwB+dW172gkjLu7j7OZLbTL6OOEcfLjLHuc1iC2vXm3POH569f51st
pFtcPvy69+KiFjIsmyOcgA8ZFdMJJbCcSBbW4CFnjLc8fLUj2sJUCRdnrxXR6Z9oiARpVYH
1Wk1VWEbSMVODgDFEa7vYHTVrnJTadbN/q7jaar4msLS+dJd6vbmPOcFcsOn5Vr+VE8meR6
8VmeI1Wz0eXYzEyuqdOg5P8AhXbSnztROaqrRbOK3s8ty7OxEcR6t3JxWcf881eRgtjcsc5
eRV/LmqDtx1P5V6sd2cL2QHlSeP8AvqrulWj3uoWlmM5uJkj5+YcmqJ5UDP6V1XgCy+1eM7
NG2jy1aUEdyBxx+NTXnyU5S7IunHmmkfQOmwXVnGkUk8TxhcD2q0XZmPmfZmXPGRmm2kU4h
UmVWGO6/wD16lkE6qCrxde8f/16+DlK8rnsTWtjEv7yywFZ4Ew2Mxrz+hrh9YitZOYr4nkn
Bj/+vXaajeyIdshT75GVi/8Ar1yt5i4YfvpFGDjC4/8AZq78M7amc43Odt7aXccXjINvHyY
z+tMmnvMopaF1A5IXJArclsykcZivJs7f4l/+vWIsl7HIwa4Ur0+6en513RnzakcqRPFcrk
+ZIOo52f8A16subWRWJugpyOq//Xoiu5MsGcHBGPk/+vVpn81XBbHT+D/69YyepvFaGPNtW
Q7bqNskfw9P1qIsgOTPHnP93/69WL6N4XYpIDnHVf8A69UjLOxwzJ17L/8AXreC0uQ2TrKN
wCzJjPXH/wBepY5gWKm4Tv2/+vVZXlHAdcZ/u/8A16IpJUnbDr3/AIf/AK9aRjqIZfS4Rds
kZ+q1z9xIueqH8K3bt5pVAeQADptX/wCvXH6xc3FvOixy4Urngda9KhojlqLXQsOwP8S9PS
oXIHQ/pWdDf3BlVWYMGODkVotnPX9K6LmTRA4yc8ZFNlj85A+0b++Klb60gBB4NF+orFNYj
nGKvWiMre1SLCGOTVtIAAKznPQuMSUZCimlvWp0j+XrTHQYrnTNSjdKpjPNZW0knFaN0xUE
VSjGea6qeiMZasRVIpSMGrAQUNGKvmJ5T//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABNAD8BAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABAUCAwYAAQf/xAA5EAACAQIEAwYEAwYHAAAAAAABAgMEEQAFI
TEGEmETFEFRcYEikaHBMkKxFRZSYnLwIyQlQ3OCov/aAAgBAQAAPwD66RjgAb4hUTR08Ek0
ptHGpZj5Ab4QSwZdS0BzDOlgSaY9o7SbqSbhR46Cw08sTWlg7ETZbWzxoRdWhnLqfZrr9MT
TM62kv3qJaqNf9yFeVwOq7H2PthrTVVPWQ9rTyLIhuLjwPiD5Hpi7TXEvvbHDbTC2Zv2nXC
nj1paWQNO3g7jVU9AbE+w88AcbwxScKVskiKzRKHjY7q3MBcfPBVFTxU+WQQwoqIsa2VRpt
ih/Ei3lbAzLLBP3ukcRz/nB/DKPJvsdx9MOqGuizCkWaMFTcq6N+JGG6nrgVM/WoRWpcvq5
g2qsQqKet2b7Y9/1HMdJ3SigO6QtzSOPIvpy+wv1wa0aU1AYKV4qQBCsRKgqhOxtcX1164y
PFtdnEXDNVS5jQwFJeVBVQTaE3BB5CLjbF7Z9mkWVpWLkfNTCJX5hVAty2ve1r4PWUyQpJy
FGdQ3K2631scVSHlub7D54Hpq1ctzETyMexnHZzAC+oBKt9CPceWL8tcpRRxkn4CUPQgkH9
MNo5LqB6DCDjetKZdSU5Tm7erj+L+HlYHFHHdXUyZNLCaNhD2qkT84I+W+LcszCf9l08VRR
PBSx0ak1BkBBAUDQDUaXPtgPhZ0bLJTG8joaqTlaRiSVvpqemGszfBc/mwH2TVNdS04W4eU
39kc4YACDMK2mOyTlx6OOf9SR7YKWTy8MZnjaYPFlsZOve726aD74I43lvw5N/wAiDfBFSR
+7Ljw7mbeP5MYagz2TLaCtpqeP/FqJDyyE/gFraDxONDwxQT0lEZKhnBlK8sbG/KB08CcaH
JY+1z0Pe4poCSLbMxsPorYJzgd3zKGp2WoTsGP8y3ZfoW+QxWj6XuLdPDGK4wrzNXUwjQmO
AsR8QPOwaxtb0trvhrxbMJuGGkGzlGHT+74OrZAOHJgTr3Qj/wAYxfDlVTUmaM1QEUFSEkc
bE2+Wx1642YlRwpjcMpsQQd8OeGKf/JSVhGtW/Mv9A0X7n/thjmdEK/LpKdSBIbPEx/K6m6
n0uNel8YvM857jSRz927QvIY3hY25TqCDofEWwpy3Kpq3MEr6mnFPTIeaKAG1rajTy098G8
VOzZBLt+Jb39cEVMcsmUywx/E7QEKu1zy7YRZNlXessqYayB4yZLozLZhoNsPoaV5Upsshk
PauixdounKqqAzW8LD6kY3NPFHBHHFEoSONQqqNgAMSY3uBtbGcz+i7rOcwjF4JiBOPCN9A
H6A7HrY+eACWBJ67nCniXXJZRpbnX9cMob9moF7WBv5iwGIu6pE8jkKoW5N9NtcPeH8tanj
asqFInqB8KtvHHuq+p3PXTww51Pvi4AEnriDxq6MjqGVlsVYXBHljK1+XtlDG/M9EdEk3MX
8rdPJvY9RZ6aGriMcyhkflJHob7+2IylIlaSQ8qi1yT/fmcNspyZppErK1Csa/FBAw1v4O/
XTQeG5120Gl9ceW0xYNscxIv0GIsqsGRgGVgVYHW4xmc4yuLK6M1tG5SNSOanOq6/wAJ3X0
1GDctyWIdlW1MhqJWQMilbJF/SPPqb4cja3THdceePtj/2Q==
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell