Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1594.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Karel</first-name><last-name>May</last-name></author>
<book-title>Vinnetou I.</book-title>
<lang>en</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Karel</first-name><last-name>May</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>d53a047f-a68e-4cad-9b42-61452778362c</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2015</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p> <emphasis>KARL MAY </emphasis></p>
<p>VINNETOU</p>
</section>
<section>
<p><strong>1.KNIHA </strong></p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>1. GREENHORN </strong></p>
<p>Tento příběh se odehrává v šedesátých a sedmdesátých letech</p>
<p>minulého století</p>
<p>Milý čtenáři, víš, co znamená slovo greenhorn?</p>
<p>Ne, rozhodně bych ti nepřál, aby tě někdo na Západě nazval</p>
<p>tímhle potupným a opovržení plným jménem.</p>
<p>Už proto, že greenhorn, zelenáč, který se potuluje sotva pár</p>
<p>týdnů v zemi, o niž zhola nic neví, si musí dávat na každém kroku</p>
<p>náramně dobrý pozor, aby se mu nepřihodilo za nejbližším rohem</p>
<p>něco navýsost nepříjemného. Už proto, že greenhorn je schopen</p>
<p>všeho.</p>
<p>Sedí na židli ve společnosti, a ani ho nenapadne, že by měl vstát,</p>
<p>když vstoupí dáma, lady; přijde do domu a hned se hrne stisknout</p>
<p>ruku hostiteli, a vůbec se nenamáhá, aby se nejdřív poklonil paní</p>
<p>domu a mladé slečně; chce si nabít pušku, a náboje strčí do hlavně</p>
<p>klidně obráceně. Greenhorn mluví anglicky, a to tak oxfordskou,</p>
<p>profesorskou angličtinou, že každý Yankee se složí smíchy, sotva</p>
<p>otevře ústa; anebo nemluví anglicky ani slovo. Greenhorn je</p>
<p>úžasný znalec; mývala považuje za vačici opossum a o každé</p>
<p>trochu hezčí mulatce je přesvědčen, že to je kvadrona*1.</p>
<p>Greenhorn si blahobytně pokuřuje cigaretky a každý, kdo před</p>
<p>ním odplivne trochu tabáku, se mu prostě hnusí. Když mu dá</p>
<p>nějaký Irčan, čili jak tady na Západě říkají, Paddy, pohlavek,</p>
<p>rozběhne se k smírčímu soudci, místo aby ho jako každý správný</p>
<p>Yankee na místě potrestal kulkou. Greenhorn je ochoten</p>
<p>považovat stopu krocana za medvědí ťápoty a soukromou jachtu</p>
<p>za mississippský parník. Greenhorn s sebou vleče do prérie mycí</p>
<p>houbu velkou přinejmenším jak pořádně vzrostlá tykev a k tomu</p>
<p>deset kilo mýdla, aby byl jaksepatří vymydlen. Bez kompasu nedá</p>
<p>ránu, jenže za čtrnáct dní mu přistroj ukazuje na všechny světové</p>
<p>strany, jen ne na sever. Greenhorn si taky zapíše osm set</p>
<p>nejnutnějších indiánských slov, a sotva narazí na prvního rudocha,</p>
<p>zjistí, že ten svůj příruční slovníček poslal v obálce domů a do</p>
<p>kapsy si strčil dopis. Chce si prvně vystřelit, a vidí, že dostal místo</p>
<p>střelného prachu trochu rozemletého dřevěného uhlí. Greenhorn</p>
<p>se taky vyzná ve hvězdách: pět let se trápil s astronomií, ale může</p>
<p>civět na oblohu ještě dalších deset let, a stejně nepozná, kolik je</p>
<p>hodin. Bowieův nůž ovládá dokonale: zastrčí si jej do holinky tak</p>
<p>šikovně, že hned napoprvé se mu podaří vrazit si ho do stehna.</p>
<p>Oheň rozdělává vždycky radši větší, čoudí mu jak deset továrních</p>
<p>komínů, a hrozně se pak diví, že Indiáni mohli vypátrat jeho skrýš</p>
<p>a připravit ho o skalp. Zkrátka a dobře: greenhorn je greenhorn… a</p>
<p>právě takový greenhorn jsem byl já.</p>
<p>Samozřejmě že bych se byl pustil do křížku s každým, kdo by se</p>
<p>byl odvážil mě nazvat tímhle potupným jménem: vždyť jsem přece</p>
<p>studoval, dokonce vysokou školu, před žádnou zkouškou se mi</p>
<p>nikdy nezachvěla kolena ani na vteřinu a troufl jsem si až přes</p>
<p>oceán do Spojených států jen proto, že jsem tady tušil lepší</p>
<p>možnosti uplatnit se a ukázat; co ve mně vězí. Začal jsem ve</p>
<p>východních státech, a hned s dost slušným zaměstnáním. Jenže</p>
<p>srdce mě táhlo jinam, na Západ, a tak sotva jsem měl pohromadě</p>
<p>pár dolarů, dal jsem New Yorku sbohem a nakonec jsem uvízl v</p>
<p>Saint Louisu u jedné vystěhovalecké rodiny, kde jsem se z</p>
<p>nedostatku něčeho lepšího stal domácím učitelem.</p><empty-line /><p>Možná že právě tím všechno začalo; kdoví jak a co by se bylo</p>
<p>dálo, kdybych byl zapadl někam jinam a kdybych nebyl poznal</p>
<p>toho zvláštního člověka, který si mě tak oblíbil a spoluurčil běh</p>
<p>mého budoucího osudu. A přitom vlastně nevím, opravdu</p>
<p>dodneška nevím, čím jsem si získal jeho důvěru. Ostatně – ani</p>
<p>zdaleka mi ji nedával najevo na každém kroku. Naopak! Jednal se</p>
<p>mnou, jak byl zvyklý jednat s lidmi: utrhoval se, odpovídal na půl</p>
<p>úst, když nemusel, nepromluvil ani slovo, prostě učiněný morous,</p>
<p>ba hrubián – a kdyby nebyl býval ve svém řemesle mistrem nad</p>
<p>mistry, každý by se mu byl raději vyhnul. Jenže můj otcovský</p>
<p>přítel, Mister Henry, the gunsmith, jak si říkal se starosvětskou</p>
<p>hrdostí, byl puškař, jaký se rodí jednou za sto let, a zbraně z jeho</p>
<p>dílny, to byly hotové zázraky. A takového člověka si tady na</p>
<p>Západě musel vážit každý, i kdyby se tisíckrát choval jako podivín.</p>
<p>Ostatně, jaképak podivínství u muže, který prožil strašnou</p>
<p>rodinnou katastrofu a přišel o všechny své nejbližší? Nebyl</p>
<p>nepřítelem lidí ani podivínem v pravém slova smyslu, byl to prostě</p>
<p>jen uzavřený, zatrpklý, osudem postižený starý člověk.</p>
<p>Začalo to tím, že se občas objevil v rodině při mé vyučovací</p>
<p>hodině. Chvíli poslouchal a pátravě si mě prohlížel, pak se mnou</p>
<p>tu a tam prohodil několik slov a jednoho dne, k mému</p>
<p>nesmírnému údivu, mě pozval k sobě na návštěvu. Něco takového</p>
<p>se tady v St. Louisu ještě nikomu nestalo! Zarazilo mě to tak, že</p>
<p>jsem nad pozváním několik dní váhal: samozřejmě k jeho</p>
<p>nesmírné nespokojenosti, kterou dal také bez ostychu najevo hned</p>
<p>ten večer, kdy jsem zaklepal u jeho dveří. Na mé good evening,</p>
<p>dobrý večer, ani neodpověděl a rovnou podrážděně vybafl:</p>
<p>„Kdepak jste vězel včera, sir?“</p>
<p>„Doma…,“ odpověděl jsem, udiven takovým uvítáním.</p>
<p>„Doma! A předevčírem?“</p>
<p>„Samozřejmě taky!</p>
<p>„Pshaw! Kdybyste nevykládal! Taková štěňata jako vy se určitě</p>
<p>drží u boudy! Znám to! Obyčejně šmejdí tím svým čumákem po</p>
<p>všech čertech! A tam, kde mají být, samozřejmě nejsou!“</p>
<p>„A kdepak mám být já…,! zeptal jsem se s úsměvem, abych to</p>
<p>nečekaně nevlídné přivítání obrátil prostě v žert.</p>
<p>„Tady u mne, jasno? Chtěl jsem si s vámi pohovořit“</p>
<p>„To jste mohl udělat i tak.“</p>
<p>„Nemohl.“</p>
<p>„Ne? A pročpak?“ podivil jsem se.</p>
<p>„Protože jsem nechtěl!“ zněla poněkud nelogická odpověď.</p>
<p>„A dneska…“</p>
<p>„Dneska možná budu chtít.“</p>
<p>„Tak jen klidně hovořte,“ řekl jsem a posadil jsem se na stůl.</p>
<p> Podíval se mi do tváře a zavrtěl hlavou, jako by nechtěl věřit vlastním uším.</p>
<p>„Klidně! Nakonec abych se ještě takového greenhorna prosil o</p>
<p>dovolení, jestli smím mluvit!“</p>
<p>Dovedete si představit, že jsem se cítil tím pojmenováním do</p>
<p>hloubi duše uražen.</p>
<p>„Řekl jste greenhorn, pane Henry? Doufám, že jste se přeřekl a</p>
<p>že jste nemínil…“</p>
<p>„Představte si, že jsem mínil…,“ vpadl mi ostře do řeči. „Že jsem</p>
<p>mínil přesně to, co jsem řekl. Člověče, vy jste greenhorn, a jaký!</p>
<p>Aby ho pohledal! Nacpal jste si hlavu vědomostmi pořádně, jen co</p>
<p>je pravda. Takový mladík, a dovede vám spočítat, jak daleko je od</p>
<p>nás na Měsíc, řekne vám, co vyryl nějaký Nabukadnézar na cihly, a</p>
<p>dokonce je ochoten vážit vzduch! A to si myslí, že je chlapík</p>
<p>jaksepatří, že už mu nechybí ani kapka moudrosti. Ale račte si</p>
<p>strčit nos do života asi tak na padesát let, a uvidíte, jak to je s tou</p>
<p>moudrostí! Člověče, vy ještě nic nevíte a nic neznáte! Neumíte ani</p>
<p>vzít pušku do ruky!“</p>
<p>Řekl to opovržlivě a s takovou jistotou, jako kdyby se o tom byl</p>
<p>právě včera přesvědčil.</p>
<p>Zasmál jsem se.</p>
<p>„Hm… tak o tom jste chtěl se mnou mluvit? Víte co – půjčte mi</p>
<p>nějakou solidní pušku!“</p>
<p>Položil hlaveň, ke které cosi přišroubovával, došel až ke mně a</p>
<p>prohlížel si mě očima navrch hlavy.</p>
<p> „Solidní pušku? Vám do ruky? Tu svěřuji jenom střelci, který je jí hoden, pane!“</p>
<p>Podíval se na mne po očku, sedl si, pak vstal a znova vzal do</p>
<p>ruky hlaveň, na které pracoval.</p>
<p>„S takovým greenhornem aby člověk vyletěl z kůže,“ zabručel.</p>
<p>Už jsem ho trochu znal. Nechal jsem ho klidně být, sáhl jsem do</p>
<p>kapsy pro doutník a zapálil si. čtvrthodinku bylo ticho, pak už to</p>
<p>nemohl vydržet, vzal hlaveň a začal ji prohlížet proti světlu;</p>
<p>přitom jako mimochodem poznamenal:</p>
<p>„S puškou se musí umět zacházet! To není jako koukat</p>
<p>dalekohledem po hvězdách! Jestlipak jste vůbec v životě střílel?“</p>
<p>„To si myslím,“ řekl jsem.</p>
<p>„Já vím, o pouti ve střelnici.“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny.</p>
<p>„Ještě řekněte, že jste taky něco trefil?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Já vím – ale co?!“</p>
<p>„Cíl.“</p>
<p>„Jděte do háje s tou pohádkou, mladý muži!“ rozohnil se</p>
<p>najednou puškař. „Já se vsadím, že se netrefíte do zdi pětkrát pět</p>
<p>metrů! Nemyslete, že jsem ten klučina, co ho učíte násobilku!</p>
<p>Hrabal jste se někde v nějakých archívech a přitom se cvičil ve</p>
<p>střelbě – ne? Seberte se zdi tamhletu medvědici a ukažte, co</p>
<p>umíte; rád se zasměju… hallo, co to je… člověče, vy to berete jak hůlku, vždyť ta stará gun má pořádnou váhu…!“</p>
<p>Nedopověděl, protože jsem vzal za límec a za kalhoty i jeho a</p>
<p>vyzvedl ho pěkně vysoko do vzduchu.</p>
<p>„Ke všem čertům, pusťte!“ vykřikl. „Vždyť vy máte tolik síly jako</p>
<p>Bill.“</p>
<p>„Jaký Bill? Kdo je to Bill?“</p>
<p>„Můj syn,“ řekl. „Můj syn, kterého… nechme toho radši. Toho už</p>
<p>hlava nebolí… Ale jste mu podobný, máte jeho oči a stejné rysy</p>
<p>kolem úst, a postavu máte taky jako on, ano.“</p>
<p>V tváři se mu objevil výraz hlubokého smutku. Přejel si rukou</p>
<p>po čele, potom se snažil pokračovat svým obvyklým drsným</p>
<p>tónem.</p>
<p>„Takové svaly, a vy je necháváte zahálet! Měl byste dělat nějaký</p>
<p>sport!“</p>
<p>„Děkuju za radu. Už se stalo,“ řekl jsem.</p>
<p>„Co – vy sportujete? Hm… Umíte boxovat?“</p>
<p>„Trochu. U nás doma pěstujeme zápas.“</p>
<p>„Jezdíte na koni?“</p>
<p>„Ovšem.“</p>
<p>„Šermujete?“</p>
<p>„Dělal jsem nějaký čas cvičitele…“</p>
<p> „No, no, no…,“ řekl puškař zase tak nedůvěřivě. „Povídám,</p>
<p>posaďte se… musím se na to ještě trochu podívat.“</p>
<p>Vrátil se ke své hlavni, piloval, zdál se být ponořen do nějakých</p>
<p>vážných myšlenek. Najednou zvedl od práce hlavu.</p>
<p>„Vy se vyznáte v matematice?“</p>
<p>„Měl jsem ji na škole vlastně nejradši.“</p>
<p>„A co takhle zeměměřičství?“</p>
<p>„To mě dokonce lákalo. Pomáhal jsem několikrát při</p>
<p>rozměřování… plošném i výškovém. Ale diplomovaný zeměměřič</p>
<p>nejsem.“</p>
<p>„Well… to je dobře… to je docela dobře…“</p>
<p>„Pročpak vás to zajímá, mister Henry?“ nedovedl jsem potlačit</p>
<p>zvědavost.</p>
<p>„To je moje věc. Dozvíte se to včas, nemějte strach. Nejdřív</p>
<p>musím… hm… zjistíme, jestli to s tím střílením vypadá, jak říkáte.</p>
<p>Kdypak máte zítra hodinu?“</p>
<p>„V osm, ale…“</p>
<p>„Tak v šest sem přijdete.“</p>
<p>„V šest ráno? Proč tak brzo?“</p>
<p>„Protože vám chci co nejdřív dokázat, že jste greenhorn, jak</p>
<p>zákon káže. A už o tom nebudeme mluvit.“</p>
<p>Zdálo se, že s prací na hlavni je hotov. Odložil ji, vyhrabal ze</p>
<p>skříně jakýsi nevelký čtyřhranný železný plátek a začal</p>
<p>připilovávat jeho hranky. Všiml jsem si, že u každé byla vyvrtaná díra. Muselo to být něco zvlášť důležitého, protože od téhle chvíle</p>
<p>jsem pro něj přestal prostě existovat. Oči mu jen blýskaly radostí,</p>
<p>když si prohlížel svou práci.</p>
<p>„To je něco k pušce, pane Henry?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Co… ? Ano, ano…, „ odpověděl po chvíli, jako by si teprve,</p>
<p>dodatečně připomněl, že stojím vedle něho.</p>
<p>„To vidím poprvé. Žádný podobný systém neznám.“</p>
<p>„To věřím. To je totiž úplná novinka. Systém Henry.“</p>
<p>„Promiňte. Nechtěl jsem vyzvídat.“</p>
<p>Zkoumal zdlouhavě a pozorně všechny díry v plátku, pak ten</p>
<p>kousek železa všelijak otáčel a přikládal k hlavni – trvalo to hezkou</p>
<p>chvíli, než zase odpověděl.</p>
<p>„Vyzvídat…,“ řekl. „Nu ano, ale já věřím, že umíte držet jazyk za</p>
<p>zuby – ačkoliv jste vyložený greenhorn. Abyste věděl, bude to</p>
<p>opakovačka. Na pětadvacet ran!“</p>
<p>„To není možné!“ nezdržel jsem se upřímného údivu.</p>
<p>„Držte hubu! Nejsem blázen, abych se pachtil s nemožnostmi,</p>
<p>rozumíte?“</p>
<p>„Ale to byste přece musel mít někde zásobník na těch</p>
<p>pětadvacet nábojů!“</p>
<p>„Taky že mám,“ zasmál se a zvedl ten kus železa. „Tady to</p>
<p>vidíte.“</p>
<p> „Hm… V tomhle se ovšem nevyznám… ale stejně: při tolika</p>
<p>ranách se přece musí hlaveň rozpálit?“</p>
<p>„Ani nápad! Ta hlaveň je z docela zvláštního materiálu… a pak,</p>
<p>to myslíte, že pokaždé se vystřílí všech pětadvacet ran najednou?“</p>
<p>„To máte pravdu… Sotva…“</p>
<p>„Tak vidíte! Dávejte pozor! Tenhle kousek železa se bude otáčet</p>
<p>pomocí zvláštního mechanismu. Pětadvacet dírek, pětadvacet</p>
<p>nábojů! Při každé ráně se mechanismus pootočí a v hlavni budete</p>
<p>mít další kulku.“ Puškař vykládal a zářil. „Něco jsem si s tím</p>
<p>natrápil hlavu, pane! Ne a ne se to povést, ale teď se mi zdá, že</p>
<p>jsem už přišel na to pravé. Ten systém bude jednou slavný, mladý</p>
<p>muži, budou za to platit zlatem!“</p>
<p>„A co tomu řekne svědomí?“</p>
<p>„Zounds! K sakru! Svědomí… co tím chcete říci?“</p>
<p>„Co tím chci říci! Až zkonstruujete pětadvaceti-rannou</p>
<p>opakovačku, dostane ji přece do rukou kdekterý lump. Víte, co to</p>
<p>znamená? Že na prériích a v lesích a v kaňonech se budou</p>
<p>odstřelovat Indiáni po desítkách – jako kojoti.“</p>
<p>Díval se na mne strnule, ale neříkal nic.</p>
<p>„A dovedete si představit lovce s tou vaši vražednou zbraní v</p>
<p>ruce? Budou pobíjet mustangy a bizony jako na jatkách! Tisíce</p>
<p>chlapů si opatří váš báječný vynález a půjdou klidně dělat lovce</p>
<p>tam, kam se dřív neodvážili strčit ani nos. Vy z toho budete mít</p>
<p>ovšem dolary…“</p>
<p> „… ‘s death!“ přerušil mě podrážděně. „Nechte už těch řečí!</p>
<p>Takový greenhorn s mlíkem na bradě, a káže mi, jako by byl</p>
<p>praotcem všech Indiánů! Člověče, snad si nepředstavujete, že si</p>
<p>tady otevřu továrnu na pušky! Buďte klidný, sir, zůstanu tak sám</p>
<p>jako až doposud a o dolary žádný zájem nemám. Úplně mi stačí to,</p>
<p>co mám. A vůbec, seberte se laskavě a račte vypadnout. Nemám</p>
<p>náladu poslouchat rozumy nějakého ptáčete, které se včera vylíhlo</p>
<p>a chce mě učit, jak se lítá.“</p>
<p>Neřekl jsem na to nic, už jsem si zvykl na jeho jednání, jen jsem</p>
<p>mu potřásl smířlivě rukou a odešel jsem. Nevěděl jsem ještě, jak</p>
<p>důležitý je pro mne ten večer, ani jakou úlohu budou hrát obě</p>
<p>Henryho pušky, ale na zítřejší ráno jsem se těšil. Ve střelbě jsem</p>
<p>rozhodně nebyl slabý, a usmíval jsem se při pomyšlení, jak staříka</p>
<p>ráno překvapím.</p><empty-line /><p>2. ZKOUŠKY</p><empty-line /><p>Když jsem se objevil přesně o šesté, uvítal mě ironickým,</p>
<p>posměšným úsměvem.</p>
<p>„Welcome, sir! Tváříte se jak ostrostřelec, jako byste vyhrál</p>
<p>minulou neděli medaili na závodech! To si tak věříte?“ Přikývl</p>
<p>jsem a on mi vtiskl do ruky těžkou medvědobijku. „Tu máte, já si</p>
<p>vezmu něco lehčího. Nemám chuť se s tím vláčet.“</p>
<p> Přehodil si přes rameno lehkou dvouhlavňovou rifli a vyrazili jsme. Celou cestu na mne nepromluvil. Na střelnici právě tak beze</p>
<p>slova nabil a dvakrát zkusmo vystřelil. Pak ukázal rukou; že jsem</p>
<p>na řadě já. Neznal jsem zbraň, a tak jsem posadil první ránu i po</p>
<p>pečlivém zamíření jen na okraj terče; druhá už byla lepší, třetí pak</p>
<p>zasáhla rovnou do černého. A ostatní seděly přímo ve středu,</p>
<p>jedna jako druhá. Na puškařově tváří se zračil s každým výstřelem</p>
<p>větší a větší údiv. Nakonec mi vnutil svou rifli a musel jsem to</p>
<p>zkusit ještě jednou.</p>
<p>„Člověče, takhle jsem ještě greenhorna střílet neviděl! To</p>
<p>čarujete, nebo jste se narodil jako westman?“ řekl nakonec drsně,</p>
<p>ale přece jen s tónem jistého uznání ve hlase.</p>
<p>Krčil jsem rameny a mister Henry si dál cosi bručel, prohlížeje si</p>
<p>mě ze všech stran.</p>
<p>„Uvidíme, co se dá udělat z takového zelenáče. Jestlipak umíte</p>
<p>pořádně jezdit na koni?“</p>
<p>„Pshaw! Copak je na tom… nejtěžší je dostat se nahoru. Jak se</p>
<p>jednou uvelebím v sedle, nesetřese mě žádná kobyla.“</p>
<p>Řekl jsem to naschvál tak, abych starého pána trochu pozlobil.</p>
<p>Zadíval se na mne pátravě, nejspíš nevěděl, jak odpovědět, a</p>
<p>nakonec se prostě jen zasmál.</p>
<p>„Myslíte! No vlastně máte pravdu… Nahoru se vyškrábat, to je to</p>
<p>nejtěžší. O to, jak se dostanete dolů, se už postará kůň sám.</p>
<p>Chcete to zkusit?“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p> „Prosím. Je sedm, máte ještě hodinu času. Můžeme zajít k příteli Cornerovi. Jsem zvědav, až vám přivedou mustanga…“</p>
<p>Vrátili jsme se do města, k známému obchodníku s koňmi</p>
<p>Jimmymu Cornerovi, který měl pěknou řádku stájí. Postával právě</p>
<p>na dvoře a dával si předvádět zvířata svého chovu.</p>
<p>„Hallo, mister Corner,“ vítal se s ním srdečně puškař. „Nepůjčil</p>
<p>byste nám na chvíli nějaké zvíře? Tenhle mládenec mi tvrdí, že ho</p>
<p>nedostane žádný kůň ze sedla!“</p>
<p>Obchodník si mě krátce přeměřil, potřásl hlavou, zdálo se, že je</p>
<p>spokojen.</p>
<p>„Postavu na to má… no, tihle mladí lidé si hned tak nezlomí vaz.</p>
<p>Vyveďte mu ryzáka!“</p>
<p>Dva čeledínové zmizeli ve stáji a za okamžik přiváděli</p>
<p>osedlaného koně. Trhal sebou, vzpínal se a vůbec nevyhlížel na to,</p>
<p>že by byl nějaké klidné, rozumné zvíře. Nabídli mi ostruhy a bič,</p>
<p>přijal jsem je a po několika neúspěšných pokusech se mi podařilo</p>
<p>vyšvihnout se do sedla.</p><empty-line /><p>Čeledínové mi pomáhali, ale teď okamžitě uskočili stranou,</p>
<p>protože milý ryzáček udělal mohutný skok do vzduchu, odrazil se</p>
<p>všema čtyřma a začal divoce tancovat z boku na bok. Podařilo se</p>
<p>mi dostat nohy do třmenů, jenže ta herka vyhazovala čím dál tím</p>
<p>víc a pak se hnala ke zdi, aby mě k ní přimáčkla a setřásla dolů.</p>
<p>Dvě rány bičem ji přivedly zase nazpět na volné prostranství. Ale</p>
<p>všechno ještě dávno nebylo skončeno, boj teprve začínal, a musel</p>
<p>jsem vynaložit všechnu sílu a obratnost (které jsem tenkrát</p>
<p>ostatně zrovna moc neměl), abych zůstal vítězem. Když nakonec</p>
<p>pode mnou klidně objela cvičiště kolem stáji, potřásajíc jen mírně hlavou, a když jsem sestoupil, podklesávala pode mnou únavou a</p>
<p>vysílením kolena. Ale kůň byl uštván, pěna mu odletovala od huby</p>
<p>a poslouchal teď už na nejmenší pokyn, na pouhé stisknutí stehny.</p>
<p>Corner ho dal rychle zabalit do přikrývky a křikl na čeledíny,</p>
<p>aby se s ním ještě chvíli procházeli po dvoře. Pak se obrátil ke</p>
<p>mně:</p>
<p>„To jsem nečekal, mladíku,“ řekl uznale. „Myslel jsem, že vás</p>
<p>dostane ze hřbetu, než se řekne švec… no, jestli chcete ještě někdy</p>
<p>přijít a pomoci zkrotit tu bestii, budete vítán. Nějaký dolar za to</p>
<p>taky bude. Konečně, není to špatné zvíře, jen trochu příliš divoké.“</p>
<p>Mister Henry pokyvoval hlavou, neříkal nic, až uprostřed</p>
<p>zpáteční cesty se najednou zastavil a zeptal se:</p>
<p>„Kde jste se učil krotit koně?“</p>
<p>„Náhoda!“ smál jsem se. „Musel jsem jednou krotit v Maďarsku</p>
<p>divokého hřebce. Teď mi to přišlo vhod…“</p>
<p>„Děkuju za takové náhody,“ bručel puškař, a než jsme se</p>
<p>rozloučili, poznamenál ještě: „Nemyslete si, že jsem vás tam vytáhl</p>
<p>jen tak pro nic za nic. To ještě uvidíte!“</p>
<p>Co uvidím, to už neřekl, ale na oči mi potom nepřišel celé tři</p>
<p>dny. Až čtvrtý den se opět objevil. Přiběhl za mnou dopoledne,</p>
<p>protože věděl, že mám volno.</p>
<p>„Tak co… nechcete se projít?“</p>
<p>Trochu jsem byl udiven.</p>
<p>„Projít se?“</p>
<p> „No, zajít na návštěvu, podívat se k jednomu gentlemanu, který by vás hrozně rád viděl.“</p>
<p>„To bych rád věděl, co na mně může vidět…“</p>
<p>Henry se jen zašklebil, svraštělým obličejem přejel lišácký</p>
<p>úsměv. Jak jsem ho znal, měl určitě něco za lubem.</p>
<p>„Neviděl ještě živého greenhorna. Tak jsem mu slíbil, že mu</p>
<p>jednoho ukážu,“ uchechtl se.</p>
<p>„To je něco jiného, to ho nemohu zklamat,“ přijal jsem jeho hru.</p>
<p>„Už si beru klobouk.“</p>
<p>Chvíli jsme chodili jen tak po ulicích, potom mě najednou</p>
<p>zatáhl do nějakých skleněných dveří, tak rychle, že jsem ani neměl</p>
<p>čas si přečíst, co je na nich vlastně napsáno. Všiml jsem si jen, že</p>
<p>ta písmena se zlatě leskla a že tam snad byla slova of fice a</p>
<p>surveying. Uvnitř seděli nějací tři muži, kteří se s Henrym hned</p>
<p>přátelsky uvítali. Taky ke mně, aspoň se mi to zdálo, se chovali s</p>
<p>mimořádnou pozorností. Po stolech byla rozložena spousta plánů</p>
<p>a map, mezi nimi různé měřicí přístroje, krátce a dobře, bylo mi</p>
<p>jasno, že jsem se ocitl mezi zeměměřiči.</p>
<p>Henry, jak se mi zdálo, si přišel s těmi pány přátelsky popovídat,</p>
<p>bavili se totiž spolu neustále o všelijakých drobných hloupostech a</p>
<p>maličkostech, než přešel hovor na jejich práci. Když začali o</p>
<p>zeměměřictví, bylo mi to docela vhod, těmhle věcem jsem</p>
<p>rozuměl víc a mohl se aspoň trochu účastnit rozmluvy. Henry se o</p>
<p>ty zeměměřické věci kupodivu silně zajímal, chtěl ode mne</p>
<p>například vědět, jak se ty plány a mapy, co jsou na stole, zhotovují,</p>
<p>a to do takových podrobností, že jsem se nakonec zapletl do</p>
<p>výkladu o polární a diagonální metodě a trigometrické triangulaci</p>
<p>a já nevím o čem všem ještě. Nu, byl jsem dokonalý greenhorn,</p>
<p>když jsem si ani neuvědomil, že tu vykládám jako před zkušební</p>
<p>komisi, a když jsem dokonce ani nezpozoroval, že si. ti páni a můj</p>
<p>přítel Henry tu a tam vyměňují za mými zády významné pohledy.</p>
<p>Nakonec jsem ukončil návštěvu vlastně já sám, když mi už</p>
<p>připadalo opravdu hloupé a krajně nespolečenské tak dlouho</p>
<p>vykládat o podobných málo zábavných věcech.</p>
<p>Sotva jsme vyšli z kanceláře a zabočili za roh, položil mi Henry</p>
<p>obě ruce na ramena s rozzářeným výrazem ve tváři.</p>
<p>„Sir, člověče, muži, mladíku, greenhorne, udělal jste mi radost!</p>
<p>Jsem na vás hrdý!“</p>
<p>„Hrdý? A proč?“ nechápal jsem jeho nadšení.</p>
<p>„Vy jste překonal všechno naše očekávání.“</p>
<p>„Mister Henry, já z toho nejsem vůbec moudrý.“</p>
<p>„To na vás taky nikdo nechce. Hlavně že je to tak, jak jste říkal.</p>
<p>Ro-zu-mí-te – ze-mě-mě-řič-ství! Ti páni vám sáhli na zoubek a –</p>
<p>všechno v pořádku! Nejste žádný žvanil!“</p>
<p>Byl jsem skoro uražen:</p>
<p>„Dovolte, jestli si myslíte, že…“</p>
<p>„Nic nedovolím, mladíku. Snad mi dopřejete trochu té radosti</p>
<p>na stará kolena – když už jste tak podoben mému Billovi!“ Zarazil</p>
<p>se. „Poslouchejte – byl jste u Cornera?“</p>
<p>„Ano, jsem teď u něho každý den ráno:</p>
<p>„No – a? Proháníte tu potvoru?“</p>
<p> „Kdepak potvora! Už si zvykla. Poslouchá mě jak hodiny.“</p>
<p>„Ale?! No, to mě těší. Taková kobyla, a nakonec bude chtít jen a</p>
<p>jen greenhorny, co? Počkejte, zajdeme někam oslavit tu vaši</p>
<p>zkoušku. Někam, kde se báječně jí a pije.“</p>
<p>To bylo pro mne to největší překvapení. Starý morous Henry se</p>
<p>rozhodl, že vejde do dining-roomu, do restaurace! Kroutil jsem</p>
<p>nad tím v úžasu hlavou, nevěděl jsem pořád, co má s jakou</p>
<p>zkouškou, ale byl jsem aspoň rád, že je v dobré náladě. Tu jsem</p>
<p>přál starému muži opravdu ze srdce.</p>
<p>Asi tři týdny nato jsem dostal od rodiny, kde jsem působil jako</p>
<p>domácí učitel, pozvání na slavnostní večeři. Jen tak mimochodem</p>
<p>se přitom zmínila paní domu, že přijde i pan Henry a ještě prý</p>
<p>nějaký známý westman jménem Sam Hawkens, toho prý jistě rád</p>
<p>poznám. Tou dobou ke mně docházel starý puškař každodenně,</p>
<p>jako bych byl jeho nejlepším přítelem, jako by se bál, že mě ztratí,</p>
<p>i když mě tu a tam neopomněl ubezpečit, že nejsem nic víc než</p>
<p>obyčejný greenhorn. Nápadnější mi bylo, že stejnou pozornost mi</p>
<p>najednou začala prokazovat i rodina, kde jsem působil, dokonce</p>
<p>jsem přistihl děvčátko Emmy, že si mě potajmu prohlíží s jakousi</p>
<p>zvláštní .lítostivostí. Ten večer mi Emmy prozradila proč: prý</p>
<p>dobře ví, proč jsem byl pozván. „Večírek na rozloučenou! Farewell-</p>
<p>party!“ řekla s pláčem na krajíčku.</p>
<p>Cože? Farewell-party? Musel jsem se tomu od srdce zasmát, ale</p>
<p>neměl jsem příliš mnoho času přemýšlet, jakým omylem mohlo</p>
<p>děvčátko na něco takového přijít, protože v předsíni se už ozývaly</p>
<p>hlasy hostí, mezi nimiž jsem rozeznával také hlas přítele Henryho.</p>
<p>Pak se objevili. Rozevřely se dveře a Henry mi představil mladého,</p>
<p>trochu upjatého a nemotorného muže jménem Blake a pak onoho</p>
<p>westmana, o němž jsem slyšel, Sama Hawkense.</p>
<p>Tenhle westman! Přiznávám se, že napoprvé, když jsem si ho</p>
<p>celý udivený prohlédl od hlavy k patě, na mě zrovna vábně</p>
<p>nezapůsobil. Možná že to bylo tím, že tady v tom elegantním</p>
<p>přijímacím pokoji si docela klidně počínal tak, jako by byl v</p>
<p>nejpustším koutě savany; dokonce ani nepokládal za nutné sundat</p>
<p>klobouk a odložit ručnici. Jakou barvu a tvar měla původně ta</p>
<p>stará plstěná hučka se zprohýbanou střechou, to by se marně</p>
<p>pokoušela určit i ta nejchytřejší hlava. Zpod střechy se drala</p>
<p>hotová houština černých rozcuchaných vousisek a uprostřed nich</p>
<p>trčel kupředu nos rozměrů prostě obrovských. Vypadalo to, jako</p>
<p>by v obličeji nebylo nic než vousy, nos a potom ještě dvě malá</p>
<p>chytrá očička, která se čile a bez ustání pohybovala sem a tam a</p>
<p>sem a tam a prohlížela si mě trošku šelmovsky; ale jinak asi právě</p>
<p>tak zkoumaně, jako moje oči westmanovu podivnou postavu.</p>
<p>Chlapík vězel v loveckém koženém plášti, dlouhém až na paty.</p>
<p>Jako by si byl před vámi chlapec oblékl dědečkův župan. Dole</p>
<p>vyčuhovaly křivé nohy, zřejmě na kost hubené, kolem nich</p>
<p>plandaly roztřepené legginy požehnaného stáří. Ty určitě sloužily</p>
<p>už dobrých dvacet let! A boty… do těch by se byl v nejhorším vešel</p>
<p>snad celý westman.</p>
<p>Když jsme se na sebe navzájem dost vynadívali, obrátil se lovec</p>
<p>k puškaři a zapištěL tenounkým, dětským hláskem:</p>
<p>„Tak to je ten váš greenhorn, mister Henry?“</p>
<p>„Yes.“</p>
<p> „Nevypadá tak špatně. Snad se mu bude Sam Hawkens taky</p>
<p>líbit, hihihihi!“</p>
<p>Zasmál se zvláštním tenounkým smíchem, který jsem později</p>
<p>slýchal stokrát a tisíckrát, obrátil se ke dveřím a vyšel vstříc pánu</p>
<p>domu, který ho i s manželkou zdravil jako starého známého a zval</p>
<p>dál ke stolu. K mému nesmírnému údivu toho podivného mužíka</p>
<p>ani teď vůbec nenapadlo, že by si měl odložit. Šel klidně dál, tak</p>
<p>jak byl, i s tou svou ručnicí, a teprve v jídelně se rozhlédl a pověsil</p>
<p>zbraň na závěs u okna tak, aby na ni dobře viděl.</p>
<p>„Žádný pořádný zálesák nespustí svou pušku z očí, meššúrs.</p>
<p>Tady bude mé milé Liddy dobře,“ řekl.</p>
<p>Pokusil se odložit také svůj podivuhodný klobouk, ale když jej</p>
<p>sňal s hlavy, zůstaly na něm viset k mému naprostému zděšení i –</p>
<p>jeho vlasy. Nahánělo to opravdu hrůzu, ten pohled na holou,</p>
<p>krvavě červenou lebku, ozval se dětský křik, ale podivný westman</p>
<p>neztratil klid, jen se pootočil k dětem a k paní a s bohorovným</p>
<p>klidem poznamenal:</p>
<p>„Jen žádný strášek, mylady a meššúrs! Nemusíte se už ničeho</p>
<p>obávat! Míval jsem vlasy, nosil jsem je dokonce od narození, nikdo</p>
<p>na světě mi je nemohl upřít. Bohužel asi tucet Pawneeů si na nich</p>
<p>zgustlo. Dost nepříjemný pocit pro mne, ale už jsem to ve zdraví</p>
<p>přečkal a v Tekamě jsem jednoduše koupil novou čupřinu, jestli se</p>
<p>nepletu. Paruka tomu říkají, stála mě tři tlusté svazky bobřích</p>
<p>kožíšků. Náhodou mi to vůbec nevadí. Je vám to daleko</p>
<p>pohodlnější, zvlášť v létě. Jak se začnu potit, sundám si vlasy a je</p>
<p>to, hihihi!“</p>
<p>Pověsil svou hučku k ručnici, obřadně znova nasadil paruku na</p>
<p>hlavu a potom teprve si svlékl kabát a přehodil ho přes židli.</p>
<p>Ukázalo se, že kabát je doslova samá záplata, dokonce tím</p>
<p>našíváním tak nabyl na tloušťce, že by jím sotva nějaký indiánský</p>
<p>šíp mohl proniknout. Přešel po svých křivých nožkách až ke stolu,</p>
<p>chytrácká očička zamrkala napřed na mne, pak na paní domu,</p>
<p>pohodlně se uvelebil v židli, pohladil koženou loveckou vestu,</p>
<p>přepásanou páskem se dvěma revolvery a nožem, a řekl:</p>
<p>„Tak si myslím, že by mylady měla tomu pánovi prozradit, oč</p>
<p>vlastně jde, nežli si sedneme k jídlu…, jestli se totiž nepletu…“</p>
<p>Tohleto „jestli se nepletu“, jak jsem ještě ten večer zjistil, říkal</p>
<p>Sam Hawkens pomalu za každou třetí větou, při všech vhodných i</p>
<p>nevhodných příležitostech.</p>
<p>„Ano, ano,“ přisvědčila paní a obrátila se ke mně a k mladému</p>
<p>muži, který přišel s návštěvníky, „dovolíte, abych vás seznámila s</p>
<p>panem Blakem, který nastoupí na vaše místo?“</p>
<p>„Na – moje – místo?“ vykoktal jsem ze sebe.</p>
<p>„Museli jsme se po někom poohlédnout, když se s námi už dnes</p>
<p>večer rozloučíte,“ řekla jemně.</p>
<p>Musel jsem v tom okamžiku vypadat jako dokonalý hlupák, a</p>
<p>kdyby mě byl v tu chvíli nějaký reportér vyfotografoval, nemohl</p>
<p>bych se tím snímkem určitě nikde chlubit. Paní domu se sice</p>
<p>chápavě usmívala, ale já jsem nenalézal vůbec žádný důvod k</p>
<p>nějakým úsměvům.</p>
<p>„Ano, ano,“ pokyvovala dál mírně hlavou, „měl jste nám to sice</p>
<p>ohlásit dřív, ale samozřejmě vám nebudeme dělat těžkosti. Škoda</p>
<p>že odcházíte, měli jsme vás rádi; ale co se dá dělat… přejeme vám k</p>
<p>vašemu zítřejšímu odjezdu všechno nejlepší.L</p>
<p> „K mému odjezdu? K zítřejšímu odjezdu? Ale kam mám jet?“</p>
<p>vypravil jsem ze sebe namáhavě a obrátil se, poněvadž Sam</p>
<p>Hawkens mi položil ruku na rameno.</p>
<p>„Kam jinam než na Divoký západ? Se mnou, mladý muži!“ smál</p>
<p>se. „Když jste tu zkoušku složil s vyznamenáním, hihihi… Přece</p>
<p>kvůli vám neodloží výprava odjezd! Pojedete se mnou, už je to</p>
<p>jisté; já, Dick Stone a Will Parker vám budeme dělat průvodce po</p>
<p>celou cestu podle Canadianu až do Texasu. Myslím, že toho</p>
<p>musíte mít už plné zuby, dřepět pořád ve městě. Nechcete přece</p>
<p>navěky zůstat greenhornem…“</p>
<p>Konečně se mi rozbřesklo! Zeměměřická kancelář, krocení</p>
<p>divokého ryzáka, střílení na terč… ano, měl jsem se stát členem</p>
<p>zeměměřičské výpravy, jistě jedné z těch, co připravovaly stavbu</p>
<p>velké železniční trati. A najednou se mi to docela zalíbilo, tím víc,</p>
<p>že jsem se k té věci dostal tak neočekávaně.</p>
<p>A starý pan Henry už stál u mne a tiskl mi pevně pravici.</p>
<p>„Víte přece, že vás mám rád…, sir, člověk jako vy, ten nemá co</p>
<p>dělat mezi papíry v kanceláři nebo za učitelským stolečkem.</p>
<p>Musíte na Západ! Sám jsem jednal se společností Atlantic and</p>
<p>Pacific Company, ani jste si neuvědomil, že si vás přezkoušeli a na</p>
<p>výbornou! Na výbornou! Nu… tady máte!“</p>
<p>Vrhl jsem pohled na listinu, kterou mi podal, byla to pracovní</p>
<p>smlouva, a zahlédl jsem tam dokonce údaj o výši příjmů – ani se</p>
<p>mi nechtělo věřit, že mi budou vyplácet tolik peněz.</p>
<p>A starý Henry neúnavně pokračoval:</p>
<p>„Potřebujete dobrého koně. Toho mustanga jsem vám od</p>
<p>Cornera koupil… A zbraně musíte mít nejlepší! Dám vám s sebou</p>
<p>medvědobijku, je to stará, těžká puška, stejně ji sotva unesu, a vy s ní trefíte každou ranou. No – co tomu říkáte, ještě jste nepromluvil</p>
<p>ani slovo.“</p>
<p>Jenže mně šla slova těžko z úst. Byl jsem ohromen, byl jsem</p>
<p>překvapen, nevěděl jsem, co odpovědět. Chtěl jsem především</p>
<p>odmítnout Henryho dary, ale uvědomil jsem si, že každý z těch</p>
<p>známých tady u stolu by mi hrozně rád udělal nějakou radost…</p>
<p>odmítnout prostě nešlo. Ostatně paní nás právě zvala k jídlu a</p>
<p>sama začala řeč o jiných věcech – asi aby mě vysvobodila z</p>
<p>rozpaků.</p>
<p>Teprve po večeři jsem se dozvěděl co a jak. Ano, šlo o vyměření</p>
<p>budoucí železniční trati ze Saint Louisu přes indiánské území,</p>
<p>tedy přes Texas, Nové Mexiko, Arizonu a Kalifornii, až k pobřeží</p>
<p>Tichého oceánu. V naší skupině – jak jsem se dozvěděl – budou</p>
<p>pracovat vedle mne ještě tři další surveyors čili vyměřovači, a to</p>
<p>pod vedením hlavního inženýra. Nám připadlo území mezi</p>
<p>prameny Red Riveru, Červené řeky, a řeky Canadian. Sam</p>
<p>Hawkens a jeho přátelé Stone a Parker nás měli dovést až na místo</p>
<p>a potom ještě s celou skupinou nebojácných westmanů působit</p>
<p>jako naše ochranná stráž. Kromě toho měla nad naší bezpečností</p>
<p>bdít i vojenská posádka z nedaleké pevnosti. Všechno bylo</p>
<p>připraveno, dokonce i o všechny osobní věci, které člověk na</p>
<p>takovou výpravu potřebuje, se společnost postarala, takže na mne</p>
<p>zbylo vlastně jen jedno: představit se svým budoucím</p>
<p>spolupracovníkům, především hlavnímu inženýrovi. Což se ještě</p>
<p>týž večer – za doprovodu starého pana Henryho a Sama Hawkense</p>
<p>– také stalo.</p>
<p>A druhý den ráno jsem se definitivně rozloučil se St. Louisem a s</p>
<p>rodinou, kde jsem vyučoval, a ovšem se starým dobrým puškařem</p>
<p>Henrym. Ačkoliv loučení s ním bylo docela krátké. Na tyhle věci si očividně vůbec nepotrpěl, zarazil mě, sotva jsem mu začal</p>
<p>děkovat. Jen mi krátce stiskl ruku a podle svého zvyku zabručel:</p>
<p>„Držte jazyk za zuby, sir! Stejně jsem si vás vybral jen proto, aby</p>
<p>si má stará gun, má dobrá medvědobijka zas párkrát vystřelila. Až</p>
<p>budete hotovi, můžete za mnou přijít a vyprávět mi, co jste zažil.</p>
<p>Teprve se ukáže, co ve vás opravdu vězí! Vy tomu nechcete věřit,</p>
<p>ale přesvědčíte se sám, že pořád ještě nejste nic jiného než docela</p>
<p>obyčejný greenhorn,. Zelený, jak zákon káže!</p>
<p>S těmi slovy mě prostě vystrčil ze dveří.Ale než je za sebou zavřel,</p>
<p>uviděl jsem ještě škvírou, že se v jeho očích objevily slzy.</p><empty-line /><p>3. PRVNÍ KROKY</p>
<p>Byl konec září, pracovali jsme na svém úseku už tři měsíce, ale</p>
<p>hotovi jsme ještě dávno nebyli, ačkoliv jinde práce končila a</p>
<p>vyměřovači se vraceli domů. Měli jsme ovšem úkol o něco těžší:</p>
<p>náš úsek tvořil pás mezi řekou Canadian a územím Nového</p>
<p>Mexika, a zatímco naši druzi se mohli řídit prostě podle toku řeky</p>
<p>nebo podle směru novomexických údolí a průsmyků, my jsme</p>
<p>museli hledat nejvýhodnější směr pro budoucí trať velmi pracně,</p>
<p>mnohokrát vyměřovat, obtížně vypočítávat a ze všeho nejdřív</p>
<p>ovšem důkladně prozkoumávat celou krajinu. S tím byla právě</p>
<p>největší potíž – vždyť v tomhle cípku země se střetávaly zájmy</p>
<p>Komančů, Kiowů a Apačů, a my jsme musili dávat náramný pozor,</p>
<p>aby se naše činnost neprozradila. I to zpomalovalo a prodlužovalo</p>
<p>práci, vždyť jsme si ani nemohli – jako ostatní skupiny – zaopatřit</p>
<p>výživu lovem (to bychom na sebe Indiány brzy upozornili), ale byli</p>
<p>jsme odkázáni ve všem, co jsme potřebovali, na pravidelné</p>
<p>zásobování ze Santa Fe. Pravidelné! Mělo být pravidelné… jenže ve skutečnosti bylo vždycky krajně nejisté, kdy se objeví vůz se</p>
<p>spřežením a se zásobami, a často naše práce zůstávala stát jen</p>
<p>proto, že jsme museli čekat, až dorazí zásobovací vozy.</p>
<p>Ještě o něco horší to bylo s lidmi v naší skupině. Hlavní inženýr,</p>
<p>jak jsem se zmínil, mě přijal i se svými spolupracovníky, oněmi</p>
<p>třemi surveyory, nesmírně vlídně a přátelsky; o to víc jsem byl</p>
<p>zklamán později. Ti lidé byli Yankeeové do morku kostí a na mne</p>
<p>se dívali jako na vyloženého greenhorna v nejhorším slova smyslu.</p>
<p>Šlo jim o peníze, a vůbec už je nezajímalo, jestli za ně také</p>
<p>odvedou řádnou práci; a s jejich odbornou zdatností – o tom jsem</p>
<p>se rovněž brzo přesvědčil – to nebylo také nejskvělejší. Ostatně mi</p>
<p>velice rádi přenechávali právě ty nejtěžší úkoly a sami si ulehčovali</p>
<p>práci, jak jen mohli.</p>
<p>Hlavní inženýr, Mr Bancroft, byl z nich ještě nejpřičinlivější,</p>
<p>bohužel byl také nejpřičinlivější, pokud šlo o vřelou náklonnost k</p>
<p>pálence. Ze Santa Fe nám přivezli pár soudků a vlastně od prvních</p>
<p>dnů zajímala Bancrofta pálenka víc než všechny měřicí přístroje</p>
<p>dohromady. Nebylo to pranic mimořádného, najít ho někde ve</p>
<p>stínu, jak vyspává pod stromem opici. Surveyorové Riggs, Belling a</p>
<p>Marcy – nezůstávali o nic pozadu, pili jak zjednaní, a nakonec</p>
<p>zůstávala často všechna práce s rozměřováním jen na mně; ti čtyři</p>
<p>to střídali docela jednoduše: buď pili, nebo své pití vyspávali. Ale</p>
<p>zřejmě mínili, že je to tak docela v pořádku, protože ještě tak</p>
<p>nanejvýš Belling byl ochoten uznat, že vlastně se nemusím starat o</p>
<p>to, co je jejich povinností a úvazkem. Ostatním se to zdálo tak</p>
<p>samozřejmé a přirozené, že mi nikdy neprojevili ani slůvkem byť i</p>
<p>sebemenší uznání.</p>
<p> Ostatní společnost nebyla o mnoho lepší. Těch dvanáct</p>
<p>„westmanů“, kteří nás měli ochraňovat před útokem, mělo největší</p>
<p>štěstí v tom, že se za ty tři měsíce díky bohu nepřihodilo vůbec</p>
<p>nic, před čím by nás měli bránit. Byli by asi tak spolehliví a platní</p>
<p>jako při pomoci, kterou nám měli poskytnout také v naší práci:</p>
<p>vypadalo to, že si tady dalo schůzku dvanáct největších lenochů z</p>
<p>celých Spojených států.</p>
<p>A podle toho to taky v našem táboře chodilo!</p>
<p>Bancroft byl podle jména a podle smlouvy naším vedoucím a</p>
<p>snažil se tak vystupovat, jenže to bylo všechno jen pro smích:</p>
<p>neposlechla ho živá duše a Bancroft to vždycky vyřídil zkrátka tím,</p>
<p>že začal klít a nadávat (a tak klít a nadávat jsem hned tak</p>
<p>neslyšel!), a potom šel zalít rozčilení k soudku s pálenkou.</p>
<p>Následován obyčejně velmi rychle Riggsem, Bellingem a Marcym.</p>
<p>V takové situaci se nedalo dělat nic jiného než se chopit otěží o své</p>
<p>vůli – samozřejmě tak, aby tihle pánové nic nepozorovali. Protože</p>
<p>v jejich očích jsem ovšem byl neopeřené mládě, greenhorn; který</p>
<p>jim nesahá ani po kotníky. A přece, aniž to věděli, dělali vlastně to,</p>
<p>co jsem chtěl já; i když jsem to vždycky musel narafičit tak, že</p>
<p>jsem to já, nezkušený zelenáč, kdo poslouchá jejich vzácných rad a</p>
<p>pokynů.</p><empty-line /><p>Upřímně řečeno, nevím, jak bych to byl svedl, kdyby nebylo</p>
<p>Sama Hawkense a jeho dvou druhů, Dicka Stonea a Willa Parkera.</p>
<p>Tihle dva zálesáci byli skuteční, řádní chlapi, ovšem v každém</p>
<p>evropském městě by vzbudili zděšení, kdyby se jen objevili na</p>
<p>ulici, neřkuli někde ve veřejné místnosti. Dick byl vytáhlý dlouhán,</p>
<p>hubený jako šindel, vždycky v hromotluckých jezdeckých botách a</p>
<p>v těsné jezdecké košili; kolem mohutných ramen nosil vlněný</p>
<p>přehoz, o kterém by člověk řekl, že se musí v nejbližší vteřině</p>
<p>rozpadnout na cucky; o tom, co měl na hlavě, by se byl musel</p>
<p>vyslovit nejspíš nějaký vědec – mně se alespoň nikdy nepodařilo</p>
<p>přesně určit, jestli to je zbytek klobouku, čepice nebo baretu. Jeho</p>
<p>přítel byl právě takový dlouhán a hubeňour, nápadný na první</p>
<p>pohled širokými, stále se usmívajícími rty, věčně roztaženými po</p>
<p>celém obličeji od ucha k uchu. Dobromyslně na vás cenil své zuby,</p>
<p>a to bylo zapotřebí, protože jinak byste se byli určitě ulekli jeho</p>
<p>červené husarské vesty, která se bůhvíjakou nevyzpytatelnou</p>
<p>cestou dostala až na Divoký západ. Ke všemu si ještě uvazoval</p>
<p>kolem hlavy tmavý šátek jako turban a na nohou nosil dlouhé</p>
<p>plátěné nohavice a vetché holínky. Rozuměl jsem si s oběma</p>
<p>zálesáky výborně, a nejvíc ovšem se Samem Hawkensem, který</p>
<p>platil na podivnou společnost našeho tábora svým originálním</p>
<p>vzezřením i napůl přísným, napůl žertovným chováním. Vždycky a</p>
<p>včas dovedl pomoci dobré věci.</p>
<p>Ke mně se Hawkens choval jako středověký lenní pán, vzal mě</p>
<p>prostě bez řečí pod svou ochranu jako člověka, kterého se</p>
<p>naprosto není třeba ptát, jestli s tím vůbec souhlasí. Já jsem byl</p>
<p>přece greenhorn a on westman, protřelý, zkušený zálesák, a</p>
<p>všechno, co dělal nebo řekl, muselo být pro mne Písmo svaté.</p>
<p>Musím však po pravdě přiznat: jestli jsem později vychodil</p>
<p>vysokou školu zálesáctví u Vinnetoua, pak to byl jen a jen můj</p>
<p>milý Sam .Hawkens, kdo mi dal dobré a solidní základy ve všem,</p>
<p>co člověk musí znát a ovládat na Divokém západě. Jeho obětavost</p>
<p>neznala mezí, například laso mi zhotovil vlastnoručně, a ještě mi</p>
<p>posloužil svou maličkou postavičkou i se svým koněm jako první</p>
<p>cvičební cíl. Když jsem to pak dotáhl tak daleko, že při každém</p>
<p>vržení lasa se mi podařilo dostat ho do smyčky, byl nadšením bez sebe:</p>
<p>„Nádherně, mladý sir! Báječně! Jen tak na to! Jenom si, prosím</p>
<p>vás, nemyslete, že vás nějak zvlášť chválím! Ve škole se taky musí</p>
<p>občas pochválit i ten nejhloupější žák, jinak by se vůbec nehnul</p>
<p>kupředu! Učil jsem už hezkých pár mladíků, a řeknu vám, skoro</p>
<p>všem to šlo líp a rychleji než vám… No, ale jestli se budete pořádně</p>
<p>cvičit, za takových šest sedm let se vám nikdo neodváží říct, že jste</p>
<p>greenhorn. Konečně – někdy to takový pilný hlupák dotáhne dál</p>
<p>než třikrát šikovnější lenoch, to je stará vesta, jestli se totiž</p>
<p>nepletu…“</p>
<p>Takhle mluvíval často, a vždycky neobyčejně vážně, a já jsem se</p>
<p>také tvářil vážně, protože jsem věděl dobře, jak to míní. Ostatně se</p>
<p>to všechno na přání Samovo odbývalo o samotě, stranou tábora, o</p>
<p>mém zaškolování neměl mít nikdo nejmenší potuchy. Sam mně</p>
<p>jednou na můj dotaz vysvětlil docela po svém, proč to považuje za</p>
<p>jedině správné:</p>
<p>„To je kvůli vám, sir! Vy jste na tyhle věci tak nešikovný, že bych</p>
<p>se musel sám stydět, kdyby se na vás měl někdo dívat! Vezměte si</p>
<p>to k srdci, je to tak, hihihi…“</p>
<p>Přesto, že se naše práce vlekla hlemýždím tempem, jednoho dne</p>
<p>jsme to konečně přece jen dotáhli tak daleko, že nám chyběl už</p>
<p>pouze týden, abychom navázali na úsek našich sousedů. Bancroft</p>
<p>trval na tom, že se musí sousední skupině oznámit stav práce, a</p>
<p>prohlásil, že si s sebou vezme jednoho z westmanů a že tam</p>
<p>dojedou v neděli ráno se zprávou. Nebylo to nic tak neobvyklého,</p>
<p>skupiny musely mezi sebou udržovat styk, předávaly si navzájem</p>
<p>často informace, ale milý Bancroft považoval za nutné svůj</p>
<p>připravovaný odjezd nejdřív oslavit řádnou pitkou. Mne,</p>
<p>greenhorna, nepozvali a Hawkens, Parker a Stone prostě odmítli;</p>
<p>všichni jsme však předvídali, jak to asi dopadne: samozřejmě, pilo</p>
<p>se tak dlouho a tak důkladně, že k ránu Bancroft ani jeho kumpáni</p>
<p>nebyli s to udělat dva přímé kroky. O nějaké jízdě nemohla být řeč</p>
<p>a ostatně celá společnost udělala to, co obvykle po takových</p>
<p>flámech dělávala – zalezla do křoví a vyspávala.</p>
<p>Co teď? Posel by už musel pomalu vyrazit, ale ti výtečníci, jak to</p>
<p>vypadalo, chtěli vyspávat celé odpoledne… Byl bych se vydal na</p>
<p>cestu sám, to však znamenalo, že po dobu, co budu pryč, se práce</p>
<p>nehne kupředu ani o píď. Uvažovali jsme se Samem Hawkensem,</p>
<p>jak na to, když mi najednou prudce stiskl ruku a ukázal směrem</p>
<p>na západ:</p>
<p>„Máme po starostech. Můžete předat poselství rovnou teď.“</p>
<p>Otočil jsem hlavu směrem, kterým Sam ukazoval, a uviděl jsem</p>
<p>dva jezdce. Jednoho jsem poznal na dálku, byl to starý scout, který</p>
<p>k nám už předtím několikrát zajel do tábora se zprávami, toho</p>
<p>druhého, mladšího, oblečeného po zálesácku, jsem však ještě</p>
<p>nikdy neviděl. Vyšli jsme jim vstříc, přiblížili se k nám v několika</p>
<p>minutách. Oba zadrželi koně a ten neznámý se mě zeptal na</p>
<p>jméno.</p>
<p>„Tak to jste vy…,“ usmál se přátelsky, když jsem se představil.</p>
<p>„No, slyšel jsem o vás… Prý musíte dělat všecko sám; ostatní si</p>
<p>dávají na váš účet pohov, což? Mne budete asi znát podle jména:</p>
<p>White.“</p>
<p>Samozřejmě že jsem jméno znal. Inženýr White byl vedoucím</p>
<p>skupiny, která vyměřovala těsně na západ od nás a ke které se</p>
<p>chystal Bancroft. Pomyslil jsem si, že se stalo patrně něco</p>
<p>mimořádného, když sem přijíždí, ale než jsem se mohl začít</p>
<p>vyptávat, seskočil s koně, podal mi pravici á jediným pohledem</p>
<p>přelétl naše ležení. Když uviděl spáče v křoví a opodál soudek od</p>
<p>pálenky, ušklíbl se, dávaje najevo, že mu je dávno všechno jasné.</p>
<p>„Opilí, jak zákon káže,“ řekl.</p>
<p>Potřásl jsem hlavou.</p>
<p>„Do jednoho.“</p>
<p>„Ano. Mr Bancroft se chtěl právě vypravit za vámi. Uspořádali</p>
<p>večírek a… hned ho vzbudím!“</p>
<p>„Počkejte, počkejte,“ skočil mi do řeči. „Jen je nechte spát. Je mi</p>
<p>docela milé, že si můžeme pohovořit bez nich… Kdopak jsou tihle</p>
<p>tři muži?“</p>
<p>„Tři naši nejspolehlivější scouti,“ odpověděl jsem a řekl jsem</p>
<p>jména Sama Hawkense, Stonea a Parkera.</p>
<p>„Ah Hawkens, ten podařený malý lovec! O tom jsem už něco</p>
<p>slyšel! Chlapík – ti mohou s námi!“</p>
<p>Zamával jsem na naši trojici a nedočkavě jsem se vyptával:</p>
<p>„Něco se stalo, Mr White?“</p>
<p>„Jen to, že bych se tady rád poohlédl, jak jste doopravdy daleko.</p>
<p>A s vámi bych si rád pohovořil, právě s vámi. My jsme totiž už</p>
<p>skončili, ale tady, jak vidím…,“ nedokončil větu a pokrčil rameny.</p>
<p>„Je tu obtížný terén, Mr White, a…“</p>
<p>„… a kdyby nebylo vás,“ přerušil mne, „byl by celý pan Bancroft</p>
<p>možná ještě tam, kde začal. Vím, vím, všechno vím, milý pane.“</p>
<p> „Přeháníte. Dělám svou povinnost. To je všecko.“</p>
<p>„Tiše, tiše,“ přerušil mě podruhé s jakousi výčitkou ve hlase.</p>
<p>„Vyptával jsem se všech poslů, co tady byli, a ti už mi řekli co a jak.</p>
<p>Vy trochu přeháníte – svou laskavost k těm pijanům, nezdá se</p>
<p>vám? Radši se budu vyptávat Sama Hawkense… Pojďte se posadit!“</p>
<p>Zašli jsme k našim stanům.</p>
<p>White se pohodlně uvelebil v trávě, pokynul nám, abychom se</p>
<p>posadili vedle, a začal zpovídat Hawkense, Parkera a Stonea. Jako</p>
<p>bych tu najednou s nimi ani nebyl. Řekli mu zpříma a jasně, jak to</p>
<p>v táboře a při práci chodí, nic nezamlčeli, nic nepřidali. White</p>
<p>poslouchal a pokyvoval hlavou, a když jsem se dvakrát nebo třikrát</p>
<p>pokusil tu a tam něco zmírnit, mávl jen odmítavě pravicí. Teprve</p>
<p>když ti tři skončili, požádal mě, zda bych mu ukázal nákresy a</p>
<p>denní výkazy. Prolistoval je velmi pozorně, pak se krátce zeptal,</p>
<p>kdo je zpracoval, a když jsem přiznal, že větší část pochází ode</p>
<p>mne, podotkl:</p>
<p>„Říkal jsem vám, že to s tou laskavostí ke kamarádům přeháníte.</p>
<p>Kromě toho: z těch výkazů nikdo nepozná, kdo kterou práci dělal.“</p>
<p>Sam Hawkens se chytrácky zachechtl:</p>
<p>„Sáhněte mu do náprsní kapsy, Mr White! Jen to zkuste! Má tam</p>
<p>takovou plechovičku na tabák, jenže tabák tam dávno není, ale</p>
<p>nějaké zajímavé papírky… totiž jestli se nepletu.“</p>
<p>Sam se šklíbil. Věděl až moc dobře, že jsem si dělal jisté náčrty a</p>
<p>poznámky sám pro sebe a že jsem je ukládal do téhle staré</p>
<p>plechovky po tabáku. Bylo mi to nepříjemné, nevěděl jsem, jak se</p>
<p>zachovat. Nechtěl jsem být k inženýru Whiteovi nezdvořilý, ale</p>
<p>nechtěl jsem taky nijak uškodit svým spolupracovníkům, i když se</p>
<p>už zřejmě o jejich „činnosti“ dost vědělo. Nakonec jsem Whiteovi řekl, že mu zápisky půjčím, ale jen pro jeho osobní informaci.</p>
<p>Souhlasil ihned, potom si papíry prohlédl a vrátil mi je zase s</p>
<p>takovým významným pokývnutím:</p>
<p>„Vlastně bych měl záznamy vzít a ukázat je našemu vedení.</p>
<p>Prosím vás, ti lidi jsou vyloženi lenochodi, nezaslouží si ani dolar</p>
<p>mzdy – no ale jak myslíte. Rozhodně si ty dokumenty dobře</p>
<p>schovejte. Kdoví k čemu by mohly být někdy dobré. A teď</p>
<p>abychom ty pány probudili, což?“</p>
<p>Vstal a dal se do křiku.</p>
<p>Odpočívající gentlemani vylézali z křovin, protírali si vyjevené</p>
<p>oči, protahovali údy a ukazovali jeden po druhém pomuchlané,</p>
<p>popelavě šedé tváře. Bancroft, dopálený, že byl vyrušen ze spánku,</p>
<p>se chtěl na příchozího osopit, ale když zjistil, kdo přijel, změnil</p>
<p>naráz chování a s laskavým úsměvem hned nabízel inženýrovi</p>
<p>přípitek na uvítanou. To ovšem přišla kosa na kámen. White</p>
<p>nejenže odmítl, ale rovnou řekl, že ho takové uvítání překvapuje, a</p>
<p>ještě víc že ho překvapuje, s čím se tady setkal; že vlastně neví,</p>
<p>jestli je tu rozměřovací stanice, anebo výčepna pod širým nebem; a</p>
<p>že Bancroft by se měl jako vedoucí za něco takového</p>
<p>přinejmenším stydět.</p>
<p>Bancroft ho chvíli poslouchal s očima rozšířenýma údivem,</p>
<p>potom ho chytil křečovitě za ruku a stiskl ji.</p>
<p>„Sir, můžete mi říct, kdo vlastně jste?“ řekl ostře.</p>
<p>„Inženýr, tak jako vy.“</p>
<p>„A vy pracujete tady na tom úseku?“</p>
<p> „Víte přece, že jsem přijel ze sousedního…“</p>
<p>„Tak vidíte! A kdybych já přijel k vám, myslíte, že bych tam</p>
<p>mohl poroučet a kázat?“</p>
<p>„Děkuju, nechci! To bych nepřipustil!“</p>
<p>„Tak se podívejte: já se jmenuju Bancroft a vedu tady ten úsek. A</p>
<p>nikdo mně tady nebude dávat žádné rozumy! My dva jsme si totiž</p>
<p>úplně rovni!“</p>
<p>„Určitě,“ odpověděl zcela klidně White, „já vám přece vůbec</p>
<p>nehodlám dávat nějaké rozumy. Já vás chci jenom zdvořile</p>
<p>upozornit na to, že my jsme s rozměřováním hotovi a že tady se</p>
<p>zřejmě veškerá činnost soustřeďuje na průzkum soudků s</p>
<p>pálenkou. Když jsem před dvěma hodinami přijel, napočítal jsem</p>
<p>šestnáct lidí opilých, jak zákon káže, a to, milý…“</p>
<p>„Vy jste tady už dvě hodiny?“ zrudl Bancroft. „Takovou dobu?“</p>
<p>„Ovšem. Prohlédl jsem si už nákresy a vím taky, kdo na nich</p>
<p>pracoval, sir! A řeknu vám, že jsem si připadal jak na jiném světě –</p>
<p>jeden člověk za vás udělal skoro všechnu práci!“</p>
<p>Bancroft obrátil svou strhanou tvář ke mně a zasyčel: „To vy jste</p>
<p>pomlouval, vy lháři, vy zrádce!“</p>
<p>„Vůbec ne!“ přerušil ho White. „Váš mladý spolupracovník o vás</p>
<p>neřekl ani slova špatného, dokonce vás omlouval… Zachoval se</p>
<p>jako gentleman a měl byste ho požádat za prominutí.“</p>
<p>„Za prominutí? Ani nápad!“ vyprskl pohrdlivě Bancroft. „Pitomý</p>
<p>greenhorn nerozezná trojúhelník od čtverce, a já ho mám žádat za</p>
<p>prominutí? To má být surveyor! Vždyť on to naše zdržení zavinil.</p>
<p>Co jsme mu svěřili, zkaňhal, všechno jsme museli dělat po něm</p>
<p>znova… Tak to je!“</p>
<p>Víc neřekl. Byl jsem dlouhou dobu klidný a trpělivě jsem dovedl</p>
<p>leccos snést a nad lecčíms zamhouřit oko, ale tahle drzost mě</p>
<p>dohřála: Musím ukázat těm panáčkům, že se ve mně trochu mýlí.</p>
<p>Chytil jsem Bancrofta jednoduše za paži a ze všech sil jsem mu ji</p>
<p>stiskl, tak prudce, že v půli věty přestal mluvit a jen hlasitě zaúpěl.</p>
<p>„Mr Bancrofte,“ řekl jsem klidně a zvolna, „vypil jste trochu přes</p>
<p>míru a ještě jste se z toho nevyspal. Nejlepší bude, když trochu</p>
<p>vystřízlivíte, než začnete mluvit. Zatím jsem nic neslyšel.“</p>
<p>„Vy jste se zbláznil! Co tady žvaníte o vystřízlivění!“ halasil</p>
<p>zrudlý Bancroft. „Nám je dobře, rozumíte!“</p>
<p>„Buďte rád, že mluvím právě o tom,“ řekl jsem tiše. „Jinak bych</p>
<p>vás musel srazit k zemi za to, co jste řekl. Jako kluka.“ Zdálo se, že</p>
<p>byl úplně vyveden z míry. Nikdy si nepředstavoval, že by přede</p>
<p>mnou mohl mít strach, a teď, když jsem mu pevně a klidně svíral</p>
<p>ruce, nevěděl najednou kudy kam. Nebyl to žádný suchotinka, ale</p>
<p>viděl z výrazu mé tváře, že svá slova myslím vážně, a nebyl si jist,</p>
<p>co si může dovolit. Do rozhovorů o střízlivosti se mu zřejmě</p>
<p>nechtělo, obrátil se tedy k jednomu z těch dvanácti westmanů,</p>
<p>kteří měli tvořit naši stráž.</p>
<p>„Mr Rattlere, vy trpíte takovéhle útoky na mou osobu? Váš úkol</p>
<p>je chránit vedoucího tábora před každým napadením, ne?“ Rattler</p>
<p>byl chlap jako hora, muž drsný, vysoký, a jak se zdálo, silný jak</p>
<p>gorila, a kromě toho nejbližší kumpán Bancroftův, opravdový</p>
<p>kamarád z mokré čtvrti. Mne nemohl cítit a tenhle výstup mu</p>
<p>určitě ohromně zahrál do not. Přiskočil hbitě a chytil mě za ruku.</p>
<p> „Buďte bez starosti, Mr Bancrofte!“ zvolal. „S tím jehnětem si poradíme: Chlapečku, dej laskavě ruce pryč od Mr Bancrofta, nebo</p>
<p>ti ukážu, jaký jsi zatracený greenhorn, ano?“</p>
<p>Zacloumal prudce mou rukou, vlastně mě otevřeně napadl.</p>
<p>Nebylo mi tak docela proti mysli, že se objevil tenhle protivník;</p>
<p>jestli jsem chtěl ukázat, že nejsem žádný zbabělec, a zjednat si</p>
<p>trochu respektu, musel jsem to předvést na trochu vážnějším</p>
<p>odpůrci, než byl slabošský Bancroft.</p>
<p>Vytrhl jsem se Rattlerovi prudce a křikl jsem:</p>
<p>„Toho greenhorna okamžitě odvoláte, Mr Rattlere! Jinak vás</p>
<p>srazím k zemi!“</p>
<p>„Vy mne?“ zasmál se s největším pohrdáním v hlase, jakého jen</p>
<p>byl schopen. „Ten greenhorn je opravdu takový pitomec, že si</p>
<p>myslí…“</p>
<p>Víc už ze sebe nevypravil. Moje pěst ho zasáhla do spánku a on</p>
<p>se skácel k zemi jako podťatý. Složil se jako pytel mouky.</p>
<p>Zůstal chybně ležet a kolem bylo hluboké ticho. Pak jeden z</p>
<p>jeho přátel vykřikl:</p>
<p>„The devil! U čerta… to máme nechat jen tak? Má nás mlátit</p>
<p>nějaký přivandrovalec z Evropy? Jdeme na toho darebáka, hoši!“</p>
<p>Chlap se na mne vrhl, ale já jsem byl připraven a uvítal jsem ho</p>
<p>ranou do žaludku. Pak ve vteřině jsem mu zasadil ránu pěstí na</p>
<p>spánek a v další vteřině jsem držel v obou rukou revolvery: „Ještě</p>
<p>někdo? Prosím…“</p>
<p>Rattlerovi kumpáni měli ovšem tisíc chutí po mně skočit a</p>
<p>pomstít kamarády. Ale jen se po sobě nerozhodně dívali.</p>
<p> „Poslyšte, lidi,“ řekl jsem vážným, varovným hlasem. „Jestli teď udělá někdo krůček nebo se pokusí mi vyrazit revolver, doplatí na</p>
<p>to! Myslete si o greenhornech co chcete, ale já vám dokážu, že</p>
<p>takový greenhorn jako já klidně vyřídí dvanáct westmanů vašeho</p>
<p>kalibru.“</p>
<p>Najednou se objevil po mém boku i Sam Hawkens.</p>
<p>„A já, Sam Hawkens, si vás dovoluju taky maličko varovat, jestli</p>
<p>se totiž nepletu. Tenhle mladík je pod mou ochranou, a jestli mu</p>
<p>někdo zkřiví vlásek na hlavě, provrtám ho skrznaskrz. To říkám</p>
<p>úplně vážně… hihihihi!“</p>
<p>Will Parker a Dick Stone, to nemusím ani říkat, stáli v té chvíli</p>
<p>už taky po Hawkensově boku.</p>
<p>To zřejmě vyvolalo náležitý dojem. Kumpáni se otáčeli jeden po</p>
<p>druhém a rozcházeli se, bručíce mezi zuby kletby a vyhrůžky.</p>
<p>Několik se jich pokoušelo oba omráčené přivést k vědomí, zatímco</p>
<p>Bancroft považoval za nejmoudřejší zmizet ve svém stanu.</p>
<p>Ve Whiteových očích se zračil neučený údiv. Vrtěl neustále</p>
<p>hlavou.</p>
<p>„Strašná věc, sir, namouduši strašná,“ opakoval. „Všecko bych</p>
<p>chtěl, jenom ne dostat se do vašich rukou. Vám by měli říkat</p>
<p>Shatterhand, drtící ruka! Chlap jak hora, a vy ho složíte jedním</p>
<p>úderem pěsti! To jsem ještě neviděl.“</p>
<p>Inženýrův nápad se Samu Hawkensovi nesmírně zalíbil.</p>
<p>Chichotal se vesele a očka mu jen zářila.</p>
<p>„Shatterhand… hihihihi,“ smál se. „Tak vida: greenhorn, a už má</p>
<p>válečné jméno. To je Hawkensova škola, marná sláva, stačí, abych</p>
<p>se na takového zelenáče podíval, a hned z toho něco vykvete, jestli se totiž nepletu… Shatterhand! Hm, hm… to je jako Old Firehand,</p>
<p>taky zálesák silný jak medvěd! Dicku, Wille, co tomu říkáte, jak se</p>
<p>vám líbí Old Shatterhand?“</p>
<p>Odpověď jsem už neslyšel; White si mě totiž odvedl stranou a</p>
<p>začal mi domlouvat:</p>
<p>„Vy se mi vážně líbíte, sir. Neměl byste chuť jít se mnou na můj</p>
<p>úsek?“</p>
<p>„Copak o chuť by nebylo, Mr White, ale znáte mou povinnost.“</p>
<p>„Nonsense, nesmysl! To si zodpovím já. Bancroft to klidně</p>
<p>dokončí…“</p>
<p>„Ale kdy a jak!“</p>
<p>„Poslyšte, bude to tady pro vás nebezpečné.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Vy se ptáte! Udělal jste si z těch chlapů nepřátele na život a na</p>
<p>smrt! To snad chápete, ne?“</p>
<p>„Možná že mě budou nenávidět…, ale já mám pro strach</p>
<p>uděláno. A vůbec: po dnešní zkušenosti se tak snadno neodváží.</p>
<p>Ostatně tu mám Sama a Parkera se Stonea.“</p>
<p>„Jak chcete,“ pokrčil inženýr rameny. „Každý svého štěstí</p>
<p>strůjcem, jak se říká. Byl bych vás mohl docela dobře upotřebit. No</p>
<p>nic… aspoň mě teď kus cesty doprovodíte, ano?“</p>
<p>„Vy chcete hned odjet, Mr White?“</p>
<p> „Uznáte, že to, co jsem tady uviděl, člověka zrovna neláká k pobytu. Musím se vrátit.“</p>
<p>„Nejedl jste,“ řekl jsem.</p>
<p>„Nevadí, nevadí,“ řekl White. „Máme v sedle něco k snědku. To</p>
<p>nám postačí.“</p>
<p>„A s Bancroftem už nebudete mluvit?“ „Nemám chuť.“</p>
<p>„Ale… chtěl jste přece vyřídit nějaké úřední záležitosti?“</p>
<p>připomněl jsem ještě.</p>
<p>„Jistě. Ale to mohu říci vám, to postačí. Především jsem vás chtěl</p>
<p>varovat – dejte si pozor na Indiány!“</p>
<p>„Vy jste je viděli?“</p>
<p>„To ne, ale našli jsme stopy. V tuhle dobu obyčejně táhnou</p>
<p>mustangové a bizoni na jih a Indiáni se táhnou samozřejmě za</p>
<p>nimi. Copak, z Kiowů nemusíme mít strach, s těmi byla stavba</p>
<p>trati dohodnuta, ale Komančové a Apačové nevědí zatím nic.</p>
<p>Nejde o nás, my jsme hotovi a vracíme se zpátky, ovšem vám ještě</p>
<p>práce pár dní potrvá… říkám vám, pospěšte si a dávejte si dobrý</p>
<p>pozor! Začíná tu být horká půda, den ze dne to bude horší! No,</p>
<p>jestli chcete jet kousek s námi, řekněte Hawkensovi a sedlejte!“</p><empty-line /><p>4. LOV BIZONŮ</p><empty-line /><p> Vyrazili jsme bez prodlení. Byla neděle, den odpočinku, který jsem si ostatně perně zasloužil, a v krásném podzimním dni se</p>
<p>nám jelo velice příjemně. Rozprávěli jsme o všem možném, nejvíc</p>
<p>samozřejmě o stavbě železnice, o tom, jak bude pokračovat práce</p>
<p>a jak a kdy navážeme na úsek Whiteův. Kolem poledne jsme se</p>
<p>dostali k malému jezírku. Tam jsme si dali pohov a snědli několik</p>
<p>soust. White se scoutem se rozloučili a pokračovali v cestě a já se</p>
<p>Samem jsme ještě chvíli odpočívali. Asi za půlhodinku jsem si šel</p>
<p>opláchnout ruce a zchladit žízeň. Jak jsem se naklonil nad hladinu,</p>
<p>spatřil jsem v průhledné, křišťálově jasné vodě malou</p>
<p>vyhloubeninku v písčitém dně. Něco takového mohlo pocházet jen</p>
<p>od lidské nohy. Zavolal jsem na Sama a ten mou domněnku</p>
<p>potvrdil.</p>
<p>„Mr White měl pravdu,“ řekl neobvykle vážně.</p>
<p>„Vy myslíte, že to je stopa nějakého Indiána?“</p>
<p>„Určitě! To udělal indiánský mokasín… Jak se nad tím cítíte?</p>
<p>Divně, co?“</p>
<p>Pokrčil jsem jen rozpačitě rameny:</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Nemáte strach?“</p>
<p>„Prosím vás,“ zasmál jsem se.</p>
<p>„Aha! Ještě neznáte rudochy…“</p>
<p>„Však je poznám. Konečně, jsou to lidé jako my – ne? K</p>
<p>přátelům se chovají přátelsky, k nepřátelům nepřátelsky, to je</p>
<p>lidské. A já jim žádné příkoří dělat nemíním, tak nevím, proč bych s nimi neměl dobře vycházet.“</p>
<p>„Greenhorn! Vy zůstanete na věky věků stejný… Kdyby to bylo s</p>
<p>Indiány tak, jak si to malujete, bylo by na Západě hej! Jenže tady se</p>
<p>přihodí leccos, a nezáleží vůbec na tom, co míníte nebo nemíníte!</p>
<p>– No! Přál bych vám, abyste tuhle zkušenost nezaplatil nějakým</p>
<p>šrámem na svém těle.“</p>
<p>„Kdy myslíte, že ten Indián tady asi byl?“</p>
<p>„Před dvěma dny; jinak by se nebyla ještě narovnala tráva a byli</p>
<p>bychom si všimli stopy už na prérii.“</p>
<p>„Asi vyzvědač, že?“</p>
<p>„Bizoní vyzvědač,“ zašklebil se Sam. „Zdejší kmeny totiž</p>
<p>uzavřely mír, takže žádný válečný zvěd ani nic podobného tady</p>
<p>nemůže pobíhat… Hm! Ale byl dost neopatrný, ten mladík!“</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>„Zkušený válečník by nikdy nevstoupil do stojaté vody! Tam</p>
<p>zůstává stopa hrozně dlouho čitelná. Vidíte, mezi rudochy se taky</p>
<p>najdou greenhorni, hihihihi… Jenomže ti bílí bývají přece jen ještě</p>
<p>hloupější! Račte si to zapsat za uši, sir!“</p>
<p>Zasmál se jako pro sebe a vyhoupl se do sedla a obrátil koně</p>
<p>zpátečním směrem. Jeli jsme teď jinudy, a mně to bylo docela</p>
<p>vhod: aspoň jsem se jako surveyor seznámil bliž s krajinou. Dostali</p>
<p>jsme se do širokého údolí, bylo bohatě porostlé travinami, na</p>
<p>stráních se zelenaly křoviny a vrcholek lemoval dost hustý les. Bylo</p>
<p>dlouhé, asi tak hodinu jízdy koněm, a rovné, jako když hodí</p>
<p>provazem. Jezdec mohl klidně dohlédnout z jednoho konce na</p>
<p>druhý. Ujeli jsme sotva pár kroků v tom požehnaném koutku</p>
<p>země, když Sám náhle přidržel své zvíře a rozhlédl se ostražitě</p>
<p>kolem.</p>
<p>„Heigh-day!“ vyrazil ze sebe. „Tak tady jsou! No ovšem, ti první</p>
<p>už přišli.“</p>
<p>„A kdo?“ zeptal jsem se nechápavě, ačkoliv jsem si mohl skoro</p>
<p>přímo proti sobě všimnout asi tak dvaceti jasných teček, které se</p>
<p>při obzoru hemžily sem a tam.</p>
<p>„Kdo?“ opakoval po mně Sam a zavrtěl sebou v sedle, jako by ho</p>
<p>zašimral nožem. „Styďte se, na něco takového se vůbec ptát! Vy</p>
<p>patříte taky k těm zelenáčům, kteří nic nevidí, i kdyby měli oči</p>
<p>navrch hlavy. Račte laskavě zkusit uhádnout, velevážený sir, co</p>
<p>vidíte tamhle před sebou…“</p>
<p>„To je těžké…,“ mnul jsem si bradu. „Řekl bych, že to mohou být</p>
<p>srnky., jenže ty se pasou tak nejvýše ve skupinkách po deseti</p>
<p>kusech. A pak taky, vypadá to na něco většího než srnky.“</p>
<p>„Srnky… hihihihi…,“ Sám se upřímně rozesmál. „Srnky u</p>
<p>pramenů Canadianu, to se vám tedy povedlo! Ale jinak máte</p>
<p>svatou pravdu… ta zvířata jsou opravdu o trošku větší nežli srnky.“</p>
<p>„Same, snad to nejsou bizoni?“</p>
<p>„Ovšem! Bizoni, praví bizoni, táhnou svou obvyklou cestou…</p>
<p>první kusy, co letos vidím, milý sir. Tak náš Mr White měl pravdu!</p>
<p>Bizoni a Indiáni. Z Indiánů jste viděl jen tu ťápotu, ale bizoni tady</p>
<p>před vámi parádují v plné kráse jak o přehlídce, jestli se totiž příliš</p>
<p>nepletu…“</p>
<p>„Půjdeme za nimi?“</p>
<p> „No přirozeně!!</p>
<p>„Budeme je pozorovat…“</p>
<p>„Pozorovat?“ protáhl Sam. „No, to snad taky…“</p>
<p>„Docela rád bych si je trochu prohlédl, ještě jsem je neviděl</p>
<p>živé.“</p>
<p>Ozval se ve mně nadšený milovník přírody a zvířecího světa</p>
<p>zvlášť. Ale to bylo něco, co Samovi vůbec nešlo do hlavy. Spráskl</p>
<p>nad tím jednoduše ruce:</p>
<p>„Vy si je doopravdy chcete prohlížet? Jako městský kluk, když</p>
<p>přijede na venkov a prohlíží si králíky v kotci? Člověče, co já s</p>
<p>vámi ještě zažiju! Já chci lovit, rozumíte? Lo-vit!“ přeslabikoval s</p>
<p>důrazem.</p>
<p>„Z jakého důvodu?“</p>
<p>„Z jakého důvodu! Držte mě! On se ptá! A jak se ptá! Z jakého</p>
<p>důvodu! Bude maso! Slyšíte, co říkám? Pečínka! A báječná, jestli se</p>
<p>zrovna nepletu. Taková ledvinka z bizona je totiž lepší než ambra</p>
<p>nebo ambrosiana nebo co to polykali ti staří bozi na Olympu. Však</p>
<p>ochutnáte! Náhodou máme vítr proti sobě, to je dobré. Podívejte,</p>
<p>tam vlevo u srázu je slunce a na opačné straně krásný stín. Tam</p>
<p>nás nezpozorují. Pospěšte si!“</p>
<p>Prohlédl si zběžně svou Liddy, ubezpečil se, že jsou obě hlavně v</p>
<p>pořádku, a pobídl koně. Nezbylo mi než si zkontrolovat svou</p>
<p>medvědobijku a milého Sama následovat. Zálesák to samozřejmě</p>
<p>hned zpozoroval.</p>
<p> „Prosím vás, snad si nemyslíte, že budete také lovit?“ ukázal na zbraň, kterou jsem si tak pečlivě prohlížel.</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Toho pěkně rychle necháte, sir, nebo budete za deset minut v</p>
<p>kaši! Bizon není motýl, kterého si můžete chytit do síťky!“</p>
<p>„Ale já přece…“</p>
<p>Pokusil jsem se ohradit, Sam mě však drsně umlčel:</p>
<p>„Mlčte a poslouchejte! Já nechci mít na svědomí váš mladý život!</p>
<p>Až budete sám, dělejte si co chcete, ale tady mě budete poslouchat</p>
<p>na slovo!“</p>
<p>Jinému člověku bych byl dojista nezůstal dlužen odpověď, ale</p>
<p>věděl jsem, že Sam to myslí dobře, a tak jsem mlčel. Jeli jsme podél</p>
<p>stěny údolí na stinnou stranu a Sam přitom nespouštěl zrak z</p>
<p>bizoního stáda.</p>
<p>„Je jich dvacet, už jsem je spočítal,“ upozorňoval mě. „Ale</p>
<p>kdybyste tak viděl, když se jich řítí savanou třeba tisíc! Nebo deset</p>
<p>tisíc! Viděl jsem taková stáda! Vždy to byl taky Indiánův chleba…</p>
<p>teď o něj pozvolna přichází. Běloši se do toho dali a řádí v</p>
<p>savanách jak na jatkách. Vybijí jednoho krásného dne všechny!</p>
<p>Zrovna tak jako mustangy! Taky se jich tu proháněla stáda a dnes</p>
<p>musíte mít náramné štěstí, abyste viděl pohromadě stovku.“</p>
<p>Znechuceně mávl rukou.</p>
<p>Přiblížili jsme se ke zvířatům asi tak na čtyři sta kroků, ale</p>
<p>bizoni náš ještě nezpozorovali. Spásali trávu na stráních údolí,</p>
<p>klidní a spokojení. Nejblíž k nám stál ohromný, statný starý býk,</p>
<p>který skutečně vzbuzoval úctu. Měl určitě dva metry na výšku a</p>
<p>aspoň tři metry délky, a kdybych byl tenkrát dovedl podle rozměrů</p>
<p>odhadnout váhu, byl bych si uvědomil, že váží jistě ke třiceti</p>
<p>centům – hotová hora masa a kostí! Našel si na kraji údolí</p>
<p>bahnisko a s rozkoší se v něm převaloval.</p>
<p>„To je vůdce stáda,“ vysvětloval mi šeptem Sam.</p>
<p>„Nejnebezpečnější z celé té bizoni kumpanie. S tím si radši</p>
<p>nezačínat, jestli nechcete rovnou psát poslední vůli. Pozor! Vidíte</p>
<p>tamten kus vzadu? To je mladá samice, kráva, tu si vezmu.</p>
<p>Sledujte mě důkladně, kam jí pošlu kuli: musí jít za lopatku, ze</p>
<p>strany do srdce. To je nejjistější zásah – nebo do oka, ovšem. Jenže</p>
<p>to byste musel být šílenec, postavit se čelem proti bizonovi. No!</p>
<p>Tak já jedu! Zůstaňte s koněm tady ve křoví, dokud se nevrátím</p>
<p>nebo dokud na vás nezavolám.“</p>
<p>Počkal ještě, až zajedu s koněm hloub do křovin, a potom</p>
<p>odklusal, pomalu, zvolna, opatrně. Díval jsem se za ním a bylo mi</p>
<p>všelijak. Čel jsem samozřejmě mnohokrát o lovech na bizony,</p>
<p>jenže číst knihu, a stát před stádem bizonů, to je trošičku rozdíl.</p>
<p>Jakoupak zvěř jsem vlastně až dosud .lovil? O tom se nedalo tváří v</p>
<p>tvář těmto obrovitým a nebezpečným zvířatům ani uvažovat. A</p>
<p>přece: ještě před několika okamžiky jsem chtěl stádo prostě</p>
<p>pozorovat, prohlédnout si ta zvířata, a teď najednou se mě</p>
<p>zmocňoval nový pocit, nesmírná, prudká touha účastnit se lovu. A</p>
<p>dokonce mě cosi nutkalo, abych si vybral právě to</p>
<p>nejnebezpečnější zvíře, toho mohutného býka, ne nějakou ubohou</p>
<p>jalovičku, po které teď jde Hawkens.</p>
<p>Mého koně se zmocňoval nepokoj. Hrabal kopyty, tiše funěl,</p>
<p>vztyčoval se lehce na zadních: neviděl ještě nikdy bizona a začínal</p>
<p>se bát a zřejmě chtěl prchnout. Rozvažoval jsem, co počít</p>
<p>kupodivu vůbec jsem nebyl rozrušen –, když jediný okamžik</p>
<p>rázem rozhodl o všem.</p>
<p>Sam se přiblížil k stádu asi na tři sta kroků a pak nasadil koni</p>
<p>ostruhy a řítil se ostře vpřed k samici, kterou předtím označil.</p>
<p>Kráva byla nenadálým objevením jezdce jako přimrazena a to</p>
<p>stačilo, aby ji Sam mohl dostihnout a vyslat po ní pohodlně střelu.</p>
<p>Trhla sebou, sklonila hlavu a… víc jsem nezpozoroval, protože v</p>
<p>tom okamžiku jsem si všiml, jak vyskočil obrovský býk a řítil se</p>
<p>rovnou na Sama Hawkense. Statné zvíře s mohutnou klenutou</p>
<p>lebkou, širokým čelem a hrozivě zakřivenými rohy a s huňatou</p>
<p>hřívou na krku i na hrudi nahánělo hrůzu při pouhém pohledu – a</p>
<p>mě právě proto v té chvíli začalo lákat.</p>
<p>A pak taky: nebyl čas na uvažováni, měl bych, neměl bych…</p>
<p>Možná že mě strhl můj zdivočelý kůň, najednou jsem prostě</p>
<p>vyrazil z křoviska a plným tryskem se řítil na svém ryzákovi</p>
<p>k zuřícímu býku. Bizon mě ucítil, nebo snad uslyšel dupot kopyt,</p>
<p>obrátil se proti mně a sklonil okamžitě hlavu, aby zaútočil rohy.</p>
<p>Slyšel jsem, že Sam řve ze všech sil, ale nezbýval mi čas, abych</p>
<p>tomu věnoval pozornost. Zaútočit na bizona jsem nemohl, neměl</p>
<p>jsem příhodné postavení pro střelbu a můj zdivočelý kůň mě ke</p>
<p>všemu odmítl poslouchat. Strach ho zbavil smyslů, nedal se řídit a</p>
<p>hnal se rovnou býkovi pod rohy. Bizon pohotově mrskl zadní částí</p>
<p>těla do strany a vzepřel se na zadních a vztyčil mohutným</p>
<p>pohybem rohy proti slabinám koně. S vypětím sil se mi podařilo</p>
<p>strhnout ryzáka aspoň poněkud stranou a přimět ho současně k</p>
<p>mocnému skoku. Na zlomek vteřiny jsem zahlédl rohy zuřícího</p>
<p>býka těsně vedle své nohy – a potom jsme se už octli v bahnisku,</p>
<p>kde se před několika málo minutami býk pohodlně převaloval.</p>
<p>Naštěstí jsem si uvolnil nohy z třmenů už při skoku: ve vteřině</p>
<p>jsem stál znova na nohou a pevně svíral pušku. Pozoroval jsem</p>
<p>ostře bizona, který se s obdivuhodnou mrštností hned obrátil a</p>
<p>mohutnými skoky se blížil k mému koni. To byla výhoda: poskytl</p>
<p>mi na několik okamžiků cíl. Přiložil jsem svou medvědobijku – teď</p>
<p>se tedy měla osvědčit! – k líci… Býk se právě hotovil k rozhodnému</p>
<p>skoku proti ryzákovi. Zahřměla rána, zvíře jako by na vteřinu</p>
<p>zůstalo nehybně trčet ve vzduchu, stiskl jsem spoušť rychle</p>
<p>podruhé – a bizon klesl k zemi. Ještě zdvihl ztěžka a pomalu svou</p>
<p>mohutnou hlavu, táhle; strašlivě zařval, zasténal, zapotácel se a</p>
<p>potom se zhroutil na zem.</p>
<p>Bizoní stádo se zatím rozprchlo. Stál jsem u mrtvého býka, můj</p>
<p>kůň pobíhal zděšeně kolem dokola a Sam Hawkens kličkoval</p>
<p>zoufale před jiným obrovským bizonem, který nebyl o nic méně</p>
<p>statný než ten, kterého se mi podařilo skolit: Pro Sama to bylo</p>
<p>nesmírně nebezpečné. Vydrážděný býk se jen tak pronásledování</p>
<p>nevzdá a přitom projevuje obdivuhodnou rychlost a vytrvalost a</p>
<p>také lstivost a odvahu.</p>
<p>Sam Hawkens se činil. Zkoušel ty nejodvážnější obraty, ale bylo</p>
<p>jasné, že unavený kůň nevydrží tak dlouho jako bizon. A že Sam</p>
<p>potřebuje okamžitou a rychlou pomoc. Nabil jsem medvědobijku,</p>
<p>křikl na Sama a hnal se na pomoc ohroženému příteli. Hawkens</p>
<p>mě uslyšel, ale ukvapeně a rychle strhl koně směrem ke mně.</p>
<p>Pravděpodobně si neuvědomil, že tím poskytuje rozdrážděnému</p>
<p>bizonu nesmírnou příležitost: rozdrážděné zvíře se dostalo přímo</p>
<p>na koňův bok. Sklonilo okamžitě hlavu a já jsem uviděl, jak se</p>
<p>vrhlo prudce vpřed, vyhodilo mohutným máchnutím rohů jezdce a</p>
<p>zvíře do vzduchu a vrhlo se divoce funíc se vší zuřivostí na oba své</p>
<p>protivníky, ležící bezmocně na zemi. Sam křičel ze všech sil o</p>
<p>pomoc, a já, ačkoliv jsem byl ještě dobrých sto padesát kroků od</p>
<p>něho, jsem nesměl váhat už ani okamžik. Šlo v téhle vteřině o</p>
<p>život, nedalo se dělat nic jiného než riskovat ránu z poměrně</p>
<p>značné dálky a doufat, že i nepřesný zásah zuřícím býkem aspoň</p>
<p>otřese a odvrátí na chvíli jeho pozornost od Hawkense. Zamířil</p>
<p>jsem tedy na levou lopatku a…</p>
<p>… bizon pozvedl hlavu, jako by si chtěl.cosi poslechnout,</p>
<p>pomalu se otočil, upřel na mne pohled a začal pádit přímo proti</p>
<p>mně. Měl jsem ještě čas s horečnou rychlostí nabít znovu pušku,</p>
<p>ale bizon svůj běh zpomaloval a zpomaloval a asi třicet kroků</p>
<p>přede mnou už jenom poklusával. Viděl jsem, že má hrozivě</p>
<p>skloněnou hlavu a že se na mne upírají výhružně se lesknoucí, krví</p>
<p>podlité oči. Přinutil jsem se ke klidu, poklekl jsem a zacílil. Ten</p>
<p>pohyb jako by zvíře na vteřinu ochromil: býk se zastavil a upřel na</p>
<p>mne zkoumavě oči. A těch několik vteřin, co se mi postavil jako</p>
<p>cíl, postačilo. Ozvala se rána a vzápětí mé dvě koule zasáhly jeho</p>
<p>oči, jedna pravé, druhá levé oko. Bizonovo mohutné tělo se</p>
<p>zachvělo, kolena podklesala, až povolila a hora masa se zřítila k</p>
<p>zemi.</p>
<p>Vyskočil jsem a spěchal k Samovi – ale ten už mi sám utíkal</p>
<p>vstříc a mával oběma rukama.</p>
<p>„Halloooo!“ vykřikl jsem radostně. „Všechno v pořádku? Žádné</p>
<p>zranění?“</p>
<p>„Ani to nejmenší,“ volal Sam. „Trochu jsem se odřel na pravém</p>
<p>boku… nebo na levém?… To je od toho, jak jsem padal, jestli se</p>
<p>příliš nepletu…“</p>
<p>„Co je s koněm?“</p>
<p>„Je po něm. Ještě sice dýchá, ale ten bizon mu rozpáral úplně</p>
<p>břicho. Budeme muset chudáka zastřelit, aby se zbytečně netrápil.</p>
<p>Bizon je mrtev?“</p>
<p> „Aspoň myslím. Pojďte se podívat.“</p>
<p>Bylo opravdu po něm. Sam Hawkens si nad ním dokonce</p>
<p>zhluboka povzdechl.</p>
<p>„Hrome, ale ten mě prohnal, dědek stará! Kráva by mi to nikdy</p>
<p>neudělala… to se rozumí, copak může člověk počítat, že takový</p>
<p>starý vůl se bude chovat jako dáma? Víte vůbec, co ho tak</p>
<p>rozběsnilo? Když jsem honil samici, narazil na toho netýkavku</p>
<p>můj kůň. A gentlemana to rozohnilo tak, že se za námi pustil.</p>
<p>Jenže s koněm honil taky mě, hihihihi…“</p>
<p>Pokyvoval jsem hlavou.</p>
<p>„Možná že jste měl jet spíš velkým obloukem než dělat ten</p>
<p>prudký obrat,“ mínil jsem.</p>
<p>„Hm…,“ řekl Sam. „Mluvíte jako starý zálesák. Do greenhorna</p>
<p>bych to ani neřekl.“</p>
<p>„Však jsou taky na něco dobří,“ smál jsem se.</p>
<p>„Tak, tak. Nebýt vás, sbíral bych asi tady po zemi kostičky jako</p>
<p>chudák můj kůň… Pojďme k němu!“</p>
<p>Ubožák byl v zoufalém stavu. Vnitřnosti mu vyhřezávaly z</p>
<p>rozdrásaného břicha a nesnesitelně sténal. Nedalo se mu skutečně</p>
<p>nijak pomoci.</p>
<p>Sam nabil pušku a ušetřil zvířeti zbytečné trápení.</p>
<p>„Tak, a teď abych si osedlal sám sebe,“ řekl, sundávaje s jeho</p>
<p>hřbetu sedlo s uzdou. „To má člověk z toho, když narazí na vola…“</p>
<p> „Kde teď seženete nového koně?“ uvažoval jsem. „To bude</p>
<p>potíž.“</p>
<p>„To je to nejmenší. Chytím si ho, jestli se totiž nepletu…“</p>
<p>„Mustanga?!</p>
<p>„Právě teď táhnou na jih bizoni, to znamená, že zanedlouho se</p>
<p>setkáme se stádem mustangů.“</p>
<p>„Víte, že bych při tom chtěl být?“</p>
<p>„Budete, budete,“ řekl lovec. „To se taky musíte naučit. A teď si</p>
<p>ještě prohlédneme bizona: Tihle bizoni dědkové mívají někdy tuhý</p>
<p>života Možná že ještě dýchá.“</p>
<p>Ale zvíře bylo mrtvé. Teď teprve, když tu tak nehybně leželo,</p>
<p>vynikly ohromné rozměry jeho těla. Sam je pln úcty obešel, vrhl na</p>
<p>mne jaksi zkoumavý pohled a rozhodil rukama.</p>
<p>„Řeknu vám, je to k nevíře. Víte, kam jste ho zasáhl? Rovnou na</p>
<p>to pravé místo! Takový klacek! Já bych si desetkrát rozmýšlel něco</p>
<p>si s ním začít. Vy jste ten nejlehkomyslnější tvor na celém světě!“</p>
<p>Usmíval jsem se.</p>
<p>„To snad ne.“</p>
<p>„Jakpak ne,“ rozčiloval se Sam. „Člověk to s vámi dobře myslí,</p>
<p>příkladně vám přikáže, co máte dělat, a vy zatím… klidně se hrnete</p>
<p>na největšího bizona v celé prérii. Proč jste to, muži, dělal?“</p>
<p>„Těžko říct,“ pokrčil jsem rameny. „Snad jsem se chtěl pustit do</p>
<p>zápasu s opravdu silným protivníkem.“</p>
<p>Sam se zachechtl.</p>
<p> „Aha, pan greenhorn si chtěl zahrát na rytíře! Poslyšte, já vám něco prozradím. Jako westman byste takhle daleko nedošel.</p>
<p>Musíte myslet ne na to, co je rytířské, ale na to, co je užitečné.“</p>
<p>„Právě,“ řekl jsem. „Takový býk má přece mnohem víc masa než</p>
<p>bizoni kráva.“</p>
<p>„No ne! Vy jste dobrý!“ vykřikl Sam. Teď se smál, divže se</p>
<p>nepopadal za břicho. „ Sir, já jsem myslel, že jste chytrý člověk, ale</p>
<p>teď… vy byste si opravdu chtěl dát pečínku z tohohle tvora? Vždy</p>
<p>tomu klackovi je nejmíň dvacet let, je to jen pytel kostí, šlach a</p>
<p>svalů! Přál bych vám ten bifteček ochutnat, úplná podrážka,</p>
<p>vážený pane! A kdybyste ho vařil týden, nebude to zas nic než</p>
<p>podrážka! Tak vidíte, jaký jste pořád ještě greenhorn ani nevíte, že</p>
<p>westman dá při lovu vždycky přednost bizoní krávě před</p>
<p>sebestatnějším býkem. Prosím vás, radši mi vyprávějte, jak jste ho</p>
<p>dostal.“</p>
<p>Několika slovy jsem mu to vylíčil. Poslouchal mlčky, pln údivu,</p>
<p>ale nakonec jen potřásl hlavou a řekl:</p>
<p>„Přiveďte, prosím vás, svého koně.“</p>
<p>Upřímně řečeno, byl jsem trochu zklamán. Vyslechl mě, a</p>
<p>nenašel ani slůvko uznání nebo pochvaly! Snad jsem si přece jen</p>
<p>zasloužil něco víc, než aby mě prostě poslal pro koně… Ale šel</p>
<p>jsem a svou rozmrzelost jsem nedal ničím najevo.</p>
<p>Když jsem koně přivedl, Sam klečel u krávy a vyřezával jí právě</p>
<p>přímo mistrovsky z těla ledvinu. Předtím ovšem stáhl kůži a vyřízl</p>
<p>ještě několik kusů masa.</p>
<p>„Tak, a je to,“ ulevoval si spokojeně. „Budeme mít k večeři</p>
<p>pečeni, jakou jsme dlouho neměli. A ledvinu si dáme pod sedlo.</p>
<p>Bude pro nás dva a pro Dicka s Willem. Ostatní si sem mohou</p>
<p>zajet, jestli budou mít chuť na maso…“</p>
<p>„… a jestli zatím tu krávu nesežere divoká zvěř nebo supové,“</p>
<p>doplnil jsem Sama.</p>
<p>„Chytrý!“ ušklíbl se Sam Hawkens. „Jenže my náš úlovek</p>
<p>přikryjeme větvemi a kamením!“</p>
<p>Šel hned nařezat čerstvé větve k blízkému křoví a já jsem zatím</p>
<p>shledával po okolí vhodné větší kameny.</p>
<p>„A je to,“ oddychl si, když jsme byli s prací hotovi. „A teď by se</p>
<p>na ni dostal jedině medvěd.“</p>
<p>„A co uděláme s býkem?“ vzpomněl jsem si. „Co? Nic!“</p>
<p>„Nedá se něco upotřebit?“</p>
<p>„Ne, ne…“</p>
<p>„Ani kůže?“</p>
<p>„Leda byste byl koželuh. Já tedy nejsem.“</p>
<p>„Četl jsem, že bizoní kůže se všelijak zpracovává…“</p>
<p>„No když jste to četl, to je něco jiného,“ zachechtl se Sam.</p>
<p>„Protože co je v knihách o Západě, to je samá čiročirá pravda, že</p>
<p>ano? Hihihi… Prosím vás, copak jsme nějací handlíři s kůžemi?</p>
<p>Nebo se snad chcete s dvěma kůžemi vléct až do Saint Louisu? No</p>
<p>tak! Nedejte se vysmát, nechte všechno pěkně, tak jak je. S tímhle</p>
<p>se po prérii tahat nebudem!“</p>
<p>Zpáteční cesta nám trvala asi půldruhé hodiny, ačkoliv jsme</p>
<p>musili jit pěšky. Ale šli jsme svižně, chtěli jsme být co nejdřív v</p>
<p>táboře; a Sam se těšil docela nezřízeně na pečeni z bizona.</p>
<p>Samozřejmě že náš příchod způsobil hotový rozruch. Co se to</p>
<p>stalo, že se lovec Samova jména a zkušeností vrací bez koně?</p>
<p>Vyptávání nebralo konce a ještě větší byl údiv, když muži slyšeli</p>
<p>Hawkensovu docela stručnou odpověď:</p>
<p>„Jaképak divení! Vyjeli jsme si na bizony a jeden z nich byl tak</p>
<p>laskav a rozpáral mému koni břicho.“</p>
<p>„Cože? Vy jste lovili? Bizony? Copak jsou tady? Kde to bylo?“</p>
<p>Otázky – jedna přes druhou – se jen sypaly na Samovu hlavu, ale</p>
<p>starý zálesák se bohorovně usmíval.</p>
<p>„Proháněli se půldruhé hodinky odtud. Přinesli jsme si báječnou</p>
<p>ledvinu. Jestli chcete, můžete si zajet pro zbytek masa.“</p>
<p>„To taky uděláme,“ vykřikl Rattler, který se najednou tvářil, jako</p>
<p>by se mezi námi nebylo pranic přihodilo. „Jenom nám řekněte,</p>
<p>kterým směrem!“</p>
<p>„Stačí, když pojedete po naší stopě nazpět. Najdete to místo</p>
<p>snadno; máte oči, jestli se nepletu…“</p>
<p>„S tím si nedělejte starosti,“ odsekl Rattler. „Kolik těch bizonů</p>
<p>vůbec bylo?“</p>
<p>„Tak dvacet.“</p>
<p>„A složili jste… ?“</p>
<p>„Pěknou kravičku,“ zaliboval si Sam Hawkens.</p>
<p>„Jenom?“ protáhl Rattler a rozhodil rukama. „A ostatní jste</p>
<p>nechali běžet?“</p>
<p> „Ne… pustili jsme je na procházku! Hihihihi…“</p>
<p>„A to si říkáte lovci? Dva chlapi, a zastřelí dohromady jeden</p>
<p>mizerný kousek?“</p>
<p>„Vám se nemůžeme rovnat, sir, to se rozumí,“ šklebil se Sam.</p>
<p>„Vy byste jich určitě složil všech dvacet! Ostatně tam ještě najdete</p>
<p>dva pěkné staré býky, nejmíň dvacetileté. Tenhle mladý muž je</p>
<p>zastřelil docela sám!“</p>
<p>„To se mu podobá! Taková hloupost! Samozřejmě – greenhorn!</p>
<p>Nikoho jiného by nenapadlo ani zmáčknout spoušť kvůli takovým</p>
<p>starcům!“</p>
<p>„Jen se smějte, meššúrs – ale nejdřív si ty kusy prohlídněte! Já</p>
<p>vám říkám, že mi tím zachránil život.“</p>
<p>„Cože? Život… Jak to myslíte?“</p>
<p>„Jak jsem to řekl, meššúrs. A už dost o tom…,“ zakončil Sam.</p>
<p>„Jestli si chcete dojet pro maso, máte právě nejvyšší čas.“ Slunce se</p>
<p>už sklánělo k obzoru, nastával večerní soumrak. Uvědomili si to,</p>
<p>rychle přivedli své koně, vyskočili do sedel a s pokřikem zmizeli ve</p>
<p>stepi. Jeli všichni, všichni do jednoho. Mezi lovci bývá zvykem, že</p>
<p>úlovek patří všem dohromady, ne pouze šťastnému střelci, ale</p>
<p>tihle lidé žádné lovecké zvyklosti neuznávali; prostě se báli, aby</p>
<p>jeden druhého nepřipravil o lepší kousek masa. Ostatně po</p>
<p>návratu jsem vyrozuměl z útržků hovorů, jak jsem je tu a tam</p>
<p>zaslechl, že dělení masa proběhlo dost divoce, divže nedošlo k</p>
<p>rvačce.</p>
<p>My v táboře jsme se zatím věnovali přípravě večeře. Přesněji</p>
<p>řečeno, hlavně Sam Hawkens. Rozdělal spolu s Willem Parkerem a</p>
<p>Dickem Stonem oheň a vedle ohniště zabodl do země dvě vidlice.</p>
<p>Pak zhotovil z přímé, silné větve rožeň, na který navlékl ledvinu, a tu potom otáčel pozorně nad vysoko planoucím ohněm. Otáčel!</p>
<p>Kdepak! To slovo nevystihuje vůbec nic! Sam Hawkens si počínal</p>
<p>se zanícením hodným kuchaře v nejpřednějším hotelu, on svou</p>
<p>ledvinku opékal s uměleckým citem, přímo se s ní laskal! Když</p>
<p>jsem uviděl, jak černokněžnicky a tajuplně se přitom tváří, musel</p>
<p>jsem se potají usmívat.</p>
<p>Ale své slovo splnil, dostal jsem skutečně ten nejlepší díl, a byla</p>
<p>to porce jaksepatří; vážila aspoň tři libry. A já jsem ji – ač nejsem</p>
<p>žádný veliký jedlík – spořádal bez velkých obtíží. Sám bych to byl</p>
<p>do sebe nikdy neřekl – ostatně teprve později jsem zjistil, že lovci</p>
<p>na Západě obvykle konzumují ještě mnohem a mnohem víc. A jak</p>
<p>jinak: maso, maso, maso je jejich hlavní potravou; maso s</p>
<p>přebytkem bílkovin musí nahradit všechno, z masa si musí tělo</p>
<p>vzít, co mu normálně člověk dodává jinými potravinami, hlavně</p>
<p>zeleninou a ovocem.</p>
<p>Byli jsme už po jídle, když se ozval dusot kopyt a objevili se</p>
<p>vracející se kumpáni v čele s Rattlerem. Byli rozjařeni, těšila je</p>
<p>vyhlídka na dobrou večeři, a tak se taky k nám chovali o stupínek</p>
<p>přívětivěji. Jeden z nich se dokonce vyjádřil s uznáním o mém</p>
<p>výkonu. Pohled na oba statné bizony je asi přece jen přiměl k</p>
<p>tomu, aby změnili své úsudky o nešikovném greenhornovi.</p>
<p>Rozdělali si také oheň a dlouho při něm potom seděli a hodovali.</p>
<p>Jejich hovor zalétal ještě do mého usínání. Ale z toho, co říkal o</p>
<p>něco později Sam Hawkens oběma dlouhánům, Willu Parkerovi a</p>
<p>Dicku Stoneovi, jsem až na několik vět nezaslechl nic. Kdybych byl</p>
<p>ještě vzhůru, byl bych se dozvěděl, že už je pro mne na druhý den</p>
<p>cosi připraveno:</p>
<p> „S těmi bizony to provedl báječně. Něco z něho přece jen bude.</p>
<p>Boys, zítra ho nemine odměna… vezmu ho s sebou na mustangy.</p>
<p>Myslím, že stačí vyjet do prérie, do těch míst, kde se minulý týden</p>
<p>rozměřovalo, a najdeme jich, kolik budem chtít… Ale jemu ani</p>
<p>slovo! Všechno s ním vyřídím sám!“</p><empty-line /><p>5. MUSTANGOVÉ</p><empty-line /><p>Nazítří časně zrána jsem se chystal do práce. Přesněji řečeno,</p>
<p>tvářil jsem se, že se chystám, protože jsem přece jen měl</p>
<p>podezření, že Sam má něco za lubem. A skutečně, dlouho jsem</p>
<p>nemusel čekat. Zastavil mě, posunul svou plstěnou hučku trochu s</p>
<p>čela a zahučel na mne zhurta:</p>
<p>„Dneska to svoje nářadíčko nechte odpočinout; sir! Čeká vás</p>
<p>něco zábavnějšího! Sedlejte, sedlejte, trochu si vyjedeme…“</p>
<p>„Ale Same,“ namítal jsem, „mám práce nad hlavu, na projížďky</p>
<p>není ani pomyšlení…“</p>
<p>„Pshaw! Nadělal jste toho ažaž! Ostatně v poledne budeme zase</p>
<p>zpátky, jestli se náhodou nepletu… Potom si můžete měřit a</p>
<p>počítat do aleluja.“</p>
<p>„No dobrá,“ souhlasil jsem a odešel k Bancroftovi, abych se mu</p>
<p>na dopoledne omluvil.</p>
<p>Jeli jsme nazpět podél rozměřeného úseku trati až k prérii, která</p>
<p>se tu rozprostírala do šířky dobrých dvou anglických mil a do</p>
<p>dálky na vzdálenost aspoň dvojnásobnou. Po krajích ji lemovaly</p>
<p>zalesněné pahorky, na jižní straně se zužovala v protáhlé údolí a</p>
<p>na severu tvořily okolní výšiny průsmyk. Prostředkem protékal</p>
<p>potůček, to znamenalo, že tu byl dostatek vláhy, a tedy i svěžího</p>
<p>zeleného porostu. Sam mě vedl podle potoka, jel tiše, zvolna, tvářil</p>
<p>se velice tajuplně a rozhlížel se přitom neustále kolem sebe: Na</p>
<p>jednom místě najednou tlumeně vykřikl. Přitáhl koni uzdu, čile se</p>
<p>svezl ze sedla a přenesl se mrštným skokem na druhou stranu</p>
<p>potoka. Všiml jsem si, že tráva v těch místech vypadala, jako by ji</p>
<p>podupal. Sam ten cípek půdy pozorně obhlédl, pak se vrátil a</p>
<p>vyšvihl se znovu na hřbet koně a beze slova pokračoval v cestě. Ale</p>
<p>nejel už severním směrem, nýbrž zabočil téměř kolmo na západ,</p>
<p>takže jsme se zakrátko ocitli až na západním okraji prérie. Tady</p>
<p>znovu seskočil s koně, uvázal ho k větvi a poplácal ho blahovolně</p>
<p>po plecích. Jeho vousatý obličej přímo zářil spokojeností.</p>
<p>„Tak, milý sir,“ řekl mi, „a teď taky račte opustit sedlo a uvázat</p>
<p>koně.“</p>
<p>„A proč bych ho měl uvazovat?“ řekl jsem udiveně. „Copak</p>
<p>v prérii…“</p>
<p>„Račte mě laskavě poslouchat! Nebo chcete o to zvíře přijít? To</p>
<p>už se párkrát stalo při téhle příležitosti.“</p>
<p>„Při jaké příležitosti?“</p>
<p>„Nemáte tušení – co?“</p>
<p>Po pravdě řečeno, tušení jsem měl, ale přesto jsem jenom vrtěl</p>
<p>hlavou.</p>
<p>„Tak hádejte, hádejte,“ vybízel mě Sam s lišáckým úsměvem.</p>
<p> „Mustangové?“</p>
<p>Sam zvedl obočí a podíval se po mně udiveně.</p>
<p>„Jak jste na to přišel?“</p>
<p>„Z knih!“</p>
<p>„Z knih!“</p>
<p>„Četl jsem jich několik… o lovu mustangů. Prý se přitom musí</p>
<p>koně uvázat, jinak se přidají k divokým.“</p>
<p>„K čertu… vy jste taky v těch svých knihách přečetl kdeco! Pak</p>
<p>vás má člověk něčím překvapit!“ mínil rozmrzele Hawkens.</p>
<p>„Ale jak víte, že jsou tady?“ zajímal jsem se.</p>
<p>„Včera tu byli, nechali stopu – nevšiml jste si? Jenže to byl jen</p>
<p>předvoj, první hlídka! Nemyslete si, mustangové jsou ohromně</p>
<p>chytří tvorové. Takové stádo, to je hotové vojsko! Mají své hlídky,</p>
<p>důstojníky, dokonce hlavního velitele. Tím bývá vždycky</p>
<p>nejsilnější, nejzkušenější a nejodvážnější hřebec. Všimněte si, až</p>
<p>uvidíte stádo – kolem dokola hřebci, pak klisny a v prostředku</p>
<p>hříbata. Tak! Jestlipak si ještě pamatujete, co jsem vám vykládal o</p>
<p>tom, jak se loví lasem?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Chtěl byste to někdy sám zkusit?“</p>
<p>„To bych chtěl.“</p>
<p>„Dnes si chytíte koně!“</p>
<p>„Nechytím!“</p>
<p> „Behold!“ vykřikl Sam. „Pročpak?“</p>
<p>„Protože žádného nepotřebuju.“</p>
<p>Sam Hawkens zamrkal shovívavě očkama:</p>
<p>„Westman se na to dívá trochu jinak, sir.“</p>
<p>„Pak to není podle mne žádný westman. Včera jste mi</p>
<p>vypravoval cosi o jatkách na savanách, ne? Říkal jste, že běloši</p>
<p>vybíjejí bizony po stovkách… a taky mustangy! A teď na mně</p>
<p>chcete, abych jen tak pro nic za nic připravil některé z těch</p>
<p>nádherných zvířat o svobodu?“</p>
<p>„Hezky jste to řekl, sir, moc hezky,“ přikyvoval Sam. „Až na to,</p>
<p>že mně ani nenapadlo, abych vás naváděl k něčemu takovému. Já</p>
<p>jsem se vás jenom zeptal, jestli si nechcete vyzkoušet, jak ovládáte</p>
<p>laso. Na živém mustangu: Kvůli tomu ho ještě nemusíte zbavovat</p>
<p>svobody.“</p>
<p>„Rozumím,“ řekl jsem. „Rozumím a souhlasím. Teď ano!“</p>
<p>„Tak vidíte, hihihihi,“ zasmál se spokojeně Sam. „Se mnou je to</p>
<p>samozřejmě něco jiného. Já koně potřebuju náramně nutně…</p>
<p>Abych nezapomněl: seďte hodně pevně v sedle a pořádně se</p>
<p>vzepřete, až hodíte laso! Nezapomeňte na to, jinak vás to strhne a</p>
<p>mustang vám ještě na lasu odtáhne koně; a bude z vás zrovna</p>
<p>takový pěšák jako včera ze mne, hihihihi.“</p>
<p>Chtěl ještě něco říci, ale zarazil se a ukázal rukou směrem k</p>
<p>výšinám na severní straně prérie. Objevil se tam kůň; poklusával</p>
<p>tam volně, sám, jeden jediný. Trávy si vůbec nevšímal, ani se k ní</p>
<p>nesklonil, držel hlavu vztyčenou a otáčel jí hned sem, hned tam a</p>
<p>nabíral plnými nozdrami vzduch.</p>
<p> „Vidíte?“ Sam Hawkens začal samým rozčilením šeptat, ačkoliv zvíře bylo daleko a lidský hlas je vůbec nemohl zaplašit. „Neříkal.</p>
<p>jsem, že už jsou tady? To je hlídka, rozumíte, ta má vypátrat, jestli</p>
<p>je čistý vzduch. Chytrý hřebec… všimněte si, že větří na všechny</p>
<p>strany! Máme štěstí, že vítr jde proti nám, nezjistí nás!“</p>
<p>Najednou se dal mustang do cvalu. Chvíli poskakoval, pak se</p>
<p>vrhl vpravo, potom zas vlevo, několikrát se otočil a nakonec</p>
<p>tryskem zmizel v místech, kde jsme ho zahlédli poprvé.</p>
<p>„Všiml jste si?“ vydechl Sam s neučeným obdivem. „Jak chytře</p>
<p>využil každého keře, aby zůstal skryt! Indiánský vyzvědač by to</p>
<p>nesvedl líp!“</p>
<p>„Opravdu: člověk nad tím jen žasne,“ zahučel jsem.</p>
<p>„Teď se žene tryskem ke stádu,“ vysvětloval mi Sam. „Musí</p>
<p>podat hlášení veliteli, že vzduch je čistý. Jenže se tentokrát spletl,</p>
<p>hihihi! Připravte se, nejpozději do deseti minut jsou tady!“</p>
<p>„Co mám dělat?“</p>
<p>„Teď pojedete co nejrychleji zpátky, až k místu, kde začíná</p>
<p>prérie. Tam počkáte. Já zajedu na opačný konec a schovám se tam</p>
<p>mezi stromy. Až se objeví stádo, nechám je přeběhnout a pak za</p>
<p>ním vyrazím. Budou prchat přímo k vám a v té chvíli se musíte</p>
<p>ukázat vy. Oni se leknou, otočí se, budou tak chvíli pobíhat mezi</p>
<p>námi sem a tam… a my si zatím vybereme dva nejlepší kusy. No a</p>
<p>ty chytíme. Toho lepšího si pak nechám. Souhlasíte?“</p>
<p>„Prosím vás!“ pokrčil jsem rameny. „Já se v lovu mustangů</p>
<p>nevyznám, vy jste mistr; musím se řídit podle vás.“</p>
<p> „Well!“ Kývl potěšeně hlavou a hned mě netrpělivě pobízel: „Už ať jste na místě! Není moc času.“</p>
<p>Vyhoupli jsme se rychle do sedel a rozjeli se tryskem do</p>
<p>opačných stran. Má těžká medvědí puška mi při jízdě trochu</p>
<p>vadila, ale neodvažoval jsem se ji někam odložit; mohl se tu přece</p>
<p>objevit Indián, a ne-li Indián, tedy nějaké divoké zvíře. Utáhl jsem</p>
<p>si jen trochu pevněji řemen, a ještě v jízdě jsem si připravil</p>
<p>smyčku, abych měl pro každý případ laso při ruce. S napětím jsem</p>
<p>čekal na první mustangy.</p>
<p>Prérie se přede mnou rozkládala do nedohledna a někde na</p>
<p>samém konci, tam, kam jsem sotva dohlédl, se měli objevit divocí</p>
<p>koně… ovšem teprve potom, až je Sam nadežene mým směrem.</p>
<p>Stál jsem na svém stanovišti necelou čtvrthodinku, když jsem</p>
<p>zpozoroval řadu jakýchsi malých tmavých teček, které se rychle</p>
<p>zvětšovaly a nesmírně čile přibližovaly. V první chvíli mi</p>
<p>připadalo, že vidím houf vrabců, pak to vypadalo jako skupina</p>
<p>koček, pak psů a najednou, vlastně v několika málo minutách, se</p>
<p>objevili ve své skutečné velikosti… mustangové!</p>
<p>Hnali se v divokém klusu, hřívy jim vlály kolem napjatých krků,</p>
<p>ohony poletovaly sem a tam a kopyta tepala zem, až pod jejich</p>
<p>údery duněla jako buben. Bylo to dobře tři sta kusů a v jejich čele</p>
<p>pádil nádherný bílý hřebec. Skvostné zvíře, zřejmě bystré, silné,</p>
<p>chytré – jenže pro westmana bohužel naprosto bezcenné. Kdopak</p>
<p>by se mohl odvážit na Západ s běloušem, který by jezdce svou</p>
<p>barvou zdaleka prozradil každému nepříteli!</p>
<p>Ale to mi sotva mohlo problesknout hlavou, teď přišel můj čas,</p>
<p>teď jsem se musel ukázat. Vyrazil jsem mezi stromy přímo proti</p>
<p>řítícímu se stádu – a účinek byl téměř okamžitý. Pádící bílý velitel</p>
<p>se vzepjal, jako by byl zasažen kulí. Stádo se zarazilo. Ozvalo se táhlé, úzkostné zaržání. Všechno zpátky! Všechno zpátky! V</p>
<p>několika vteřinách se stádo obrátilo a pádilo za běloušem teď byl</p>
<p>už zase v čele – nazpět.</p>
<p>Pomalu jsem poklusával za nimi. Neměl jsem naspěch, byl jsem</p>
<p>si jist, že Sam Hawkens mi je brzy zase nadežene. Ale něco mi</p>
<p>nešlo z hlavy: když se přede mnou před několika vteřinami otáčeli,</p>
<p>zdálo se mi v těch pár okamžicích, že jsem mezi nimi zahlédl</p>
<p>mezka. Možná že jsem se mýlil, říkal jsem si a umiňoval si přitom,</p>
<p>že při příštím setkání se stádem se musím dobře dívat. Mezek v</p>
<p>koňském stádu, to je dost zvláštní věc, a tohle zvíře, jestli mě můj</p>
<p>postřeh nemýlil, mělo dokonce jakési mimořádné postavení –</p>
<p>klusalo přece v přední řadě, hned vedle bělouše!</p><empty-line /><p>Netrvalo dlouho a stádo se objevilo přede mnou znova. A</p>
<p>opakovalo se totéž, co při prvním setkání: rychlá otočka bělouše a</p>
<p>zběsilý klus zpátky, do míst, kde je zas obrátil na útěk Sam</p>
<p>Hawkens. Když tak přicválalo už potřetí, byl jsem si naprosto jist:</p>
<p>skutečně – je tam mezi nimi mezek! Měl nahnědlou srst, světlé</p>
<p>skvrny na bocích, a jeho oči, jak mi připadalo, byly daleko živější a</p>
<p>chytřejší než oči ostatních zvířat v tlupě. Řekl bych, nádherné</p>
<p>zvíře, ačkoliv mělo trochu velikou hlavu a snad i příliš dlouhé uši.</p>
<p>Možná že utekl svému majiteli při honbě za mustangy a že si</p>
<p>potom vydobyl právo zůstat se stádem. Čím víc jsem ho pozoroval,</p>
<p>tím víc mě zajímal a lákal. Byli jsme se Samem už blízko sebe,</p>
<p>mustangové nemohli sem ani tam, a stádo se začalo rozptylovat.</p>
<p>Mezek zůstával v hlavním proudu, po běloušově boku.</p>
<p> Teď jsem si všiml, že Samu Hawkensovi taky padl do oka.</p>
<p>„Vezmem je mezi sebe,“ křičel na mne. „vy zleva, já zprava!“</p>
<p>Nasadili jsme ostruhy a udržovali koně v trysku, abychom měli</p>
<p>zvířata stále po boku; dokonce jsme je před krajem lesa</p>
<p>předehnali. Mezi stromy se mustangům nechtělo. Obrátili se proti</p>
<p>nám. ale když jsme jim zahradili prudce cestu, rozprchli se, jako</p>
<p>když vletí do klubka slepic jestřáb. Bělouš a mezek se hnali,</p>
<p>odděleni v tom okamžiku od ostatních, právě mezi námi dvěma.</p>
<p>Sam mával nad hlavou svým lasem a povykoval:</p>
<p>„Do smrti greenhorn!“</p>
<p>„Jak to?“ křičel jsem. „Co je?“</p>
<p>„Můžete nechat oči na tom bělouši… hihihi!“</p>
<p>Tak tohle si tedy myslel dobrý Sam! Chtěl jsem odpovědět, ale</p>
<p>země se otřásala dupotem kopyt, stejně by mě nebylo slyšet,</p>
<p>nechat jsem ho tedy při tom. Pustil jsem mezka z očí a překlusal</p>
<p>stranou, tam, kde mustangové zmateně pobíhali sem a tam a</p>
<p>úzkostně ržáli. Malý lovec se přiblížil k mezkovi natolik, že mohl</p>
<p>vrhnout laso. Smyčka prolétla vzduchem a stáhla se přesně na</p>
<p>krku zvířete. Teď se jezdec musel – jak mně to Sam vždycky</p>
<p>zdůrazňoval – velmi pevně vzepřít v sedle, aby včas strhl svého</p>
<p>koně nazpět a vydržel prudké trhnutí napjatého lasa. Udělal to ale</p>
<p>přece jen o vteřinu nebo dvě později, než bylo nevyhnutelně</p>
<p>nutné. Co následovalo, bylo dílem okamžiku: koně, který neměl</p>
<p>ještě dost pevnou oporu, strhlo napjaté laso k zemi. Sam se vznesl</p>
<p>nádherným obloučkem do vzduchu, předvedl skvostný kotrmelec</p>
<p>a přistál pořádný kus dál u křoví. Polekaný kůň se bleskurychle</p>
<p>zvedl a hleděl zmizet. Jenomže lasem upevněným na sedle byl</p>
<p>spjat s mezkem, a ten měl trochu divočejší krev. Rozběhl se</p>
<p>nejprudším úprkem pryč, směrem k prérii, a Hawkensova koně</p>
<p>vlekl za sebou.</p>
<p>Když jsem dorazil k Samovi, stál už zase na svých a zlobil se:</p>
<p>„Zounds! Ten koník mi vzal roha i s panem mezkem, ani mi</p>
<p>neráčili říct na shledanou, jestli se nepletu…“</p>
<p>„Stalo se vám něco?“ staral jsem se.</p>
<p>„Ale kde!“ mával rukou Sam. „Slezte dolů, musíte mi teď půjčit</p>
<p>koně. Honem, honem, musím je lapit!“</p>
<p>„Ani nápad, Same,“ zvolal jsem. „Půjčím vám koně, a vy zase</p>
<p>začnete provozovat vzduchoplavbu – a budeme mít oba koně fuč!“</p>
<p>Pobídl jsem svého ryzáka a vyrazil za uprchlíky. Nebyli na štěstí</p>
<p>příliš vzdáleni, protože kůň chtěl zabočit doleva a mezek doprava,</p>
<p>a tak se tahali, napjaté laso mezi sebou, a nemohli sem ani tam.</p>
<p>Využil jsem příležitosti, zmocnil se rychle lasa a otočil si je</p>
<p>několikrát kolem ruky. Potom jsem přitáhl Samova půjčeného</p>
<p>koně nakrátko k sobě a mezkovi povolil skoro na celou délku.</p>
<p>Hnal okamžitě pryč a já s oběma koni samozřejmě za ním. Ale laso</p>
<p>jsem přitom přitahoval pořád k sobě a přidržoval tak mezka</p>
<p>pevnou rukou blíž a blíž. Za několik okamžiků jsem ho už mohl</p>
<p>mírnit a řídit – smyčka se pevně zatáhla mezkovi kolem krku a</p>
<p>sevřela ho. Zachroptěl a zhroutil se k zemi.</p>
<p>„Držte pevně, dokud tu potvoru nebudu mít v hrsti!“ křičel Sam</p>
<p>a pádil ke mně.</p>
<p>Přiskočil těsně ke zvířeti, které divoce bilo všema čtyřma do</p>
<p>země i do vzduchu.</p>
<p> „Teď!“ Uvolnil jsem Samovu koni laso a pak povolil i smyčku na druhé straně. Mezek zalapal po vzduchu, zprudka nadechl a</p>
<p>vyskočil jako blesk na všechny čtyři. Ale stejně bleskurychle se</p>
<p>vyšvihl Sam Hawkens na jeho hřbet a sevřel ho nohama v</p>
<p>slabinách. Mezek stál na okamžik jako přimrazen. Pak šel do</p>
<p>vzduchu, začal sebou házet, jednou sem, jednou tam, točil se</p>
<p>dokola… Ale Sam seděl jako přikovaný.</p>
<p>„Dolů mě nedostane!“ volal rozjařeně, „teď ještě zkusí prchnout,</p>
<p>a tím bude hotov. Čekejte tady… až se vrátím, bude jako beránek,</p>
<p>jestli se nepletu…“</p>
<p>Tentokrát se ovšem milý Sam Hawkens pletl. Mezek se nedal</p>
<p>vůbec na žádný úprk, ale jednoduše se svalil na bok a začal se</p>
<p>převalovat sem a tam. Samovi šlo o žebra, musel dolů. Svezl jsem</p>
<p>se rychle ze sedla a běžel mu na pomoc. Právě včas, abych se</p>
<p>zmocnil lasa a uvázal ho rychle na uzel kolem silného kořene v</p>
<p>sousedním porostu. Mezek, spokojený, že se zbavil nepřítele,</p>
<p>mezitím vyskočil a chystal se pádit pryč. Jenže kořen držel pevně:</p>
<p>smyčka se stáhla, mezek zachroptěl a klesl k zemi podruhé.</p>
<p>Sam Hawkens si opodál ohmatával starostlivě všechny kosti a</p>
<p>tvářil se, jako by spolkl švába.</p>
<p>„Nechte tu bestii běžet,“ odplivl si. „Ještě nám poláme kosti!“</p>
<p>„Prosím vás! Ten musí poslouchat, to by bylo! Táta byl obyčejný</p>
<p>osel, a na nás se tady bude vytahovat? Pozor!“</p>
<p>Uvolnil jsem uzel lasa u kořene a pak jsem se opatrně rozkročil</p>
<p>nad zvířetem. Jakmile ucítilo, že pouta povolují, že má trochu</p>
<p>vzduchu, zvedlo se na nohy a mne zvedlo ovšem s sebou. Teď</p>
<p>přišlo to hlavní: pevně je sevřít mohutným stiskem stehen, až</p>
<p>budou praskat žebra. Musí ucítit, jak se mu svírají vnitřnosti pod tlakem – pak se ho zmocní smrtelná úzkost a bude povolnější.</p>
<p>Mezek se na mne snažil jít stejným způsobem jako na Sama</p>
<p>Hawkense. Ale já jsem držel laso těsně u smyčky, a jakmile se jen</p>
<p>pokusil jít k zemi, utáhl jsem mu prostě smyčku u krku. Očividně</p>
<p>nevěděl, co má dělat. Převalit se na zem, to se zřejmě bál, aby se</p>
<p>nezačal dusit, a když zůstal stát, svíraly ho nohy jezdce a tiskly mu</p>
<p>vnitřnosti. Byl to vysilující boj; zápasilo se, kdo s koho,</p>
<p>rozhodovalo, kdo vydrží déle se silami. Pot se mi řinul ze všech</p>
<p>pórů, ale mezkovi se vedlo ještě hůř: kapky potu mu zkrápěly celé</p>
<p>tělo a od úst lítaly kusy pěny.</p>
<p>Byly to dlouhé, k nepřečkání dlouhé vteřiny, nežli jsem konečně</p>
<p>zpozoroval, že mezkovy pohyby jsou slabší a povolnější. Divoké</p>
<p>funění přecházelo v jednotlivé výbuchy chropotu, až nakonec se</p>
<p>ozval hluboký výdech a zvíře, zbavené posledních sil a sebedůvěry,</p>
<p>se pode mnou zhroutilo. S vypoulenýma očima zůstalo nehybně</p>
<p>ležet.</p>
<p>Nabral jsem zhluboka dech. Cítil jsem v té chvíli, že se mi třesou</p>
<p>všechny svaly v těle, že mám všechny šlachy jako zpřetrhané, že se</p>
<p>taktak držím na nohou.</p>
<p>„Heavens, dobré nebe,“ vykřikl Sam, „vy máte sílu jak zvíře!</p>
<p>Člověče, kdybyste se ale viděl! Vypadáte příšerně!“</p>
<p>„Věřím…,“ stačil jsem jenom ze sebe vypravit.</p>
<p>„Oči z důlků, tváře celé modré, pysky vám naběhly… no!“</p>
<p>„To je tím, že greenhorn musel zaskočit… , když mistr-westman</p>
<p>ztratil koně a… mezka… nechal mezkem…“</p>
<p> Ještě stále jsem nemohl pořádně popadnout dech. Sam se však</p>
<p>tvářil po mých slovech nesmírně zkormouceně. Jeho hlas zněl tak</p>
<p>žalostně!</p>
<p>„Pomlčme o tom, sir, ano? Něco takového se stane i nejlepšímu</p>
<p>lovci! A vám to náhodou dvakrát vyšlo, včera i dnes!“</p>
<p>Pokyvoval jsem hlavou, oddychoval a usmíval se.</p>
<p>„Co dělají… vaše žebra?“</p>
<p>„A – nevím! Musím si je příležitostně přepočítat. Nějak mi</p>
<p>vevnitř chrastí. Ale řeknu vám, je to bestie! Doufám, že přišel k</p>
<p>rozumu!“</p>
<p>„Určitě,“ ujistil jsem ho. „Podívejte se, jak tady leží celý malátný.</p>
<p>Hodíme na hřbet sedlo a vy přijedete domů na mezku!“</p>
<p>„Nezačne po cestě jančit?“</p>
<p>„Ani ho nenapadne! Teď z něho bude docela přítulné zvířátko.</p>
<p>Budete si blahopřát, že máte mezka!“</p>
<p>„Taky jsem na něj od začátku myslel. Ne jako vy – hnát se za</p>
<p>běloušem! To je hloupost!“</p>
<p>„Víte to jistě?“</p>
<p>„Že se ptáte!“</p>
<p>„Totiž… jestli víte tak jistě, že jsem se hnal za běloušem?“</p>
<p>„A za čím tedy?“</p>
<p>„Za mezkem samozřejmě.“</p>
<p> „Vy jste…“</p>
<p>„Jistě. Možná že jsem ještě pořád greenhorn, ale to přece vím, že</p>
<p>bělouš se westmanovi nehodí. Mezek se mi líbil!“</p>
<p>„Hm… To máte tedy dobrý nos na zvířata. To musím říct!“</p>
<p>„Hlavně abych měl tak dobrý nos na lidi, Same! Ale pojďte,</p>
<p>pomůžeme mu se země.“</p>
<p>Bez naší pomoci by se byl asi mezek na nohy hned tak nedostal.</p>
<p>Zvedli jsme ho, ale držel se jen taktak, chvěl se dosud na všech</p>
<p>údech. Sam mu přehodil přes hřbet sedlo a já jsem mu připevnil</p>
<p>uzdu. Ani se mi přitom nepohnul. A když se Sam vyhoupl nahoru,</p>
<p>byl poslušný a citlivý na každý pokyn uzdou jako nejcvičenější</p>
<p>závodní hřebec.</p>
<p>„Určitě už měl pána,“ mínil Sam. „A řekl bych, dobrého jezdce.“</p>
<p>Napřímil se v sedle a znenadání zajásal. „A už to mám!“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Vím, jak ho pokřtím.“</p>
<p>„Mezka? Jakpak?“</p>
<p>„Mary. Už jsem jednou jednoho měl a říkal jsem mu Mary. Tak</p>
<p>to budu mít bez námahy, nebudu si muset vymýšlet nic nového!“</p>
<p>„To tedy bude… mezek Many, puška Liddy?“</p>
<p>„Ano. Ohromně hezká jména, že? Ale sir, mám k vám velkou</p>
<p>prosbu.“</p>
<p>„Prosím. Mluvte!“</p>
<p> „Prosím vás, to, co se tady stalo… zůstane to mezi námi?“</p>
<p>„Samozřejmě, Same. O tom nemusíme mluvit.“</p>
<p>„Já jenom… nerad bych, aby ta banda v táboře z toho měla</p>
<p>legraci. To by pro ně bylo sousto, kdyby se dozvěděli, jak přišel</p>
<p>Sam Hawkens ke své nové Marynce! Když o tom pomlčíte, já zas…“</p>
<p>„Prosím vás, už dost o tom,“ přerušil jsem ho. „Bavíme se o</p>
<p>zbytečnostech. Vy jste můj učitel a přítel, a to říká všechno.</p>
<p>Jasno?“</p>
<p>Samova malinká, chytrácky mrkající očka najednou všecka</p>
<p>podezřele zvlhla. Vzrušeně rozpřáhl proti mně náruč:</p>
<p>„Jasno! To se rozumí, že jsem váš přítel, sir, a kdybych věděl, že</p>
<p>taky vaše srdce ke mně chová trochu té náklonnosti, byl bych už</p>
<p>úplně šťastný tvor.“</p>
<p>Podal jsem mu pravici.</p>
<p>„Ale to můžete být, Same. Vždyť já vás mám docela rád. Jako…</p>
<p>jako… no asi jako báječného, hodného strýčka. Stačí?“</p>
<p>„Bohatě, sir, bohatě!“ liboval si Sam Hawkens. „Jsem strašně rád,</p>
<p>že mě máte rád. Mám vám to dokázat? Mám tady na místě… třeba</p>
<p>spolknout Mary i s chlupama? Nebo mám … … … ?“</p>
<p>„Dost, dost, příteli,“ smál jsem se. „Nechte Mary na pokoji, nebo</p>
<p>nakonec půjdeme ještě znova lovit! A já nemám čas, čeká mé v</p>
<p>táboře ještě kupa práce…“</p>
<p>„A co bylo tohle?“ rozhodil Sam rukama a zavrtěl užasle hlavou.</p>
<p>„Jestli to, co jste provedl s Mary, nebylo nic, tak už nevím, čemu</p>
<p>bych měl říkat práce…“</p>
<p> Smál jsem se tomu a uvazoval si lasem vypůjčeného Stoneova</p>
<p>koně k svému ryzáku. Mustangové už dávno zmizeli někde v</p>
<p>prérii. Sam seděl na mezku a liboval si, jak ho čerstvě pokřtěná</p>
<p>Mary poslouchá.</p>
<p>„Ta má školu,“ upozorňoval mě při každém pátém kroku, „to</p>
<p>člověk hned pozná. Snad mezi mustangy všechno nezapomněla,</p>
<p>co říkáte?“</p>
<p>„Není tak stará, aby se nemohla všecko naučit znova.“</p>
<p>„Kolik myslíte, že jí je?“</p>
<p>„Pět let… víc ne,“ mínil jsem.</p>
<p>„Taky to tak odhaduju. Ale podívám se ještě, jen co přijdeme do</p>
<p>tábora. Poslouchejte, měl jsem dva smůlovaté dny… a vy zase</p>
<p>šťastné, to se rozumí. Ale to jste si určitě nemyslel, že si tak brzy</p>
<p>zalovíte mustangy a bizony, že ne?“</p>
<p>„Proč? Tady na Západě musí být člověk připraven na všecko.“</p>
<p>„Hm… jistě… jen abyste z toho vyklouzl vždycky tak dobře jako</p>
<p>tentokrát. Nesmíte zapomenout, že včera visel váš život na vlásku,</p>
<p>sir! Teď mluvím vážně! Nesmíte se přeceňovat; lovit bizony je sice</p>
<p>nebezpečné, ale… jsou ještě mnohem nebezpečnější lovy!“</p><empty-line /><p>„Například?“</p>
<p>„Například na medvědy.“</p>
<p>„Myslíte černé medvědy? Ty, co mají takovou žlutou tlamu?“</p>
<p> „Ale kde, baribal není vůbec nebezpečný, to je mírumilovný</p>
<p>tvor; ten se naučí i plést punčochy nebo žehlit košile! Ale grizzly,</p>
<p>šedák – to je šelma nad šelmy! A divím se, že jste o něm nic nečetl,</p>
<p>když jste se v těch knihách dozvěděl kdeco.“</p>
<p>„Ale četl, četl jsem o něm taky.“</p>
<p>„Buďte rád, že jste jenom četl a že jste ho ještě nepotkal. Když se</p>
<p>postaví na zadní, měří přes dva metry. A jedním kousnutím vám</p>
<p>rozlouskne lebku jek zralý oříšek. A když je zraněn v boji, rozzuří</p>
<p>se a pronásleduje nepřítele, dokud ho nedostane.“</p>
<p>„Anebo dokud nepřítel nedostane jeho.“</p>
<p>„Oho!“ napřímil se Sam. „No… je vidět, že jste se s grizzlym ještě</p>
<p>nikdy nepotkal, mluvil byste jinak. Trochu se přeceňujete, říkám</p>
<p>vám to znova!“</p>
<p>„To jistě ne,“ odpověděl jsem. „Jen si myslím, že ten váš grizzly</p>
<p>není nepřemožitelný. Jako žádný dravec.“</p>
<p>„To jste četl?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Hm… A vypadáte jako docela rozumný a chytrý chlapík, jestli</p>
<p>se příliš nepletu… No prosím, co z člověka může udělat čtení knih!</p>
<p>Nakonec byste se snad pustil do grizzlyho jako do těch bizonů,</p>
<p>kdybyste ho náhodou zítra potkal!“</p>
<p>„To můžete být klidný, Same,“ zasmál jsem se. „Kde by se vzal</p>
<p>tady v té krajině?“</p>
<p>„Šedák? Ten se odváží daleko ze svých hor, to si zapište za uši,</p>
<p>sir! Když jde podle vody dolů do údolí, zabrousí často až na</p>
<p>prérii… a běda tomu, kdo na něj narazí. A už dost, dost o tom,</p>
<p>jsme doma.“</p>
<p>Náš tábor se za naší nepřítomnosti přestěhoval o kus dál.</p>
<p>Bancroft se surveyory zřejmě chtěli jednou ukázat, že také umějí</p>
<p>vzít za práci, a pilně proměřovali celou tu dobu, co jsme byli se</p>
<p>Samem pryč. Ale sotva jsme se objevili, bylo všechno vzhůru. A ze</p>
<p>všech stran jsme slyšeli výkřiky údivu:</p>
<p>„Mezek! Hawkens si přivedl mezka! To si dám líbit! Hawkensi,</p>
<p>kde jste ulovil mezka?“</p>
<p>Sam Hawkens zachovával nehybnou tvář a s bohorovným</p>
<p>klidem odpovídal:</p>
<p>„Právě mi ho poslali zvláštní poštou, stálo to jen dva centlíky.</p>
<p>Mám vám ukázat obálku?“</p>
<p>Tu a tam se někdo Samovu vtipu zasmál, jiní utrousili štiplavou</p>
<p>poznámku nebo hodili nadávkou, ale Sam dosáhl, co potřeboval,</p>
<p>už se ho nikdo dál nevyptával. Jestli to podobně sehrál taky se</p>
<p>svými kamarády Dickem a Willem, to nevím, u toho jsem už</p>
<p>nebyl. Po celý zbytek dne jsem pomáhal při rozměřování, a musím</p>
<p>říct, že ten den nám to šlo od ruky – večer jsme byli už tak daleko,</p>
<p>že ráno nás čekala práce v údolí, kde jsme se Samem narazili na</p>
<p>bizony. Večer u táborového ohně se o tom samozřejmě hovořilo.</p>
<p>„Co myslíte, Same,“ obrátil jsem se na svého dobromyslného</p>
<p>přítele, „nesetkáme se zase s bizony, až přijdeme do údolí? Byl to</p>
<p>přece předvoj – co když se na nás vyřítí hlavní stádo?“</p>
<p>„Vy máte nápady; sir! Vy si myslíte, že takový bizon je hloupější</p>
<p>nežli mustang?“ Sam Hawkens zavrtěl rozhodně hlavou a</p>
<p>přimhouřil lišácky svá očička. „Ten předvoj, s kterým jsme se</p>
<p>srazili, se dávno obrátil zpátky a oznámil hlavnímu stádu, že musí běžet jinou cestou, že tady rozměřuje jistý… nu, však víte kdo!“</p>
<p>Zasmál se na mne a rozpřáhl náruč.</p>
<p>„Vyhnou se tomu údolí na sto honů,“ řekl se skálopevnou</p>
<p>jistotou.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>6. GRIZZLY </strong></p>
<p>Přemístili jsme tábor až k horní části údolí. Tentokrát jsme</p>
<p>pracovali bez Hawkense, Stonea a Parkera, protože Sam si</p>
<p>zacvičoval svou novopečenou „Mary a jeho přátelé ho při tom</p>
<p>samozřejmě doprovázeli. Zajeli s ní až do prérie, k místům, kde</p>
<p>mezka lapili; tam bylo dost a dost místa pro jezdecká cvičení.</p>
<p>My surveyorové jsme umísťovali po údolí rozměřovací tyče.</p>
<p>Rattler nám přidělil několik svých lidí, ale sám se svými</p>
<p>nejbližšími kumpány se nečinně potloukal po okolí. Když jsme se</p>
<p>dostali s prací až k místu, kde jsme složili bizona, čekalo na mne</p>
<p>překvapení; po statném býku nebylo ani památky! Jediné, nač jsme</p>
<p>přišli, byla široká, dosti zřetelná stopa, která vedla do křoví.</p>
<p>„Zounds!“ ozval se Rattler udiveně. „To snad není možné… vždy</p>
<p>jsme oba ty bizony prohlíželi, když jsme tu byli pro maso! Nejspíš</p>
<p>v tom druhém zůstala přece jen stopa života…“</p>
<p>Krčil jsem v pochybách rameny:</p>
<p>„Myslíte?“</p>
<p> „To bych řekl! Ještě jsem totiž neviděl, aby se mrtvý bizon sebral a zmizel.“</p>
<p>„Zmizel určitě,“ řekl jsem, „ale sebrat ho mohl taky někdo jiný.</p>
<p>V tom to je.“</p>
<p>„Tak? A kdopak ho asi mohl sebrat?“</p>
<p>„Třeba nějaký Indián.“</p>
<p>„Hm! To určitě! Nejspíš spadl rovnou z nebe, ten váš Indián!“</p>
<p>řekl pohrdavě. „Jinak by tady totiž po něm musela zůstat nějaká</p>
<p>stopa – nemyslíte? Ne, ne… ten býk byl zřejmě jenom raněn a měl</p>
<p>ještě tolik sil, že se odvlekl do křoví. Hned se podíváme!“</p>
<p>Zavolal na své lidi a vydal se s nimi po stopě směrem k lesu.</p>
<p>Ještě se po mně otočil, představoval si snad, že půjdu s nimi. Ale já</p>
<p>se věnoval svým rozměřovacím tyčím a neměl jsem chuť toho</p>
<p>náramně sebevědomého pána dál poslouchat; ostatně ani mě</p>
<p>nezajímalo, co hodlá podnikat. Vzal jsem tyče a chystal se k další</p>
<p>práci, když najednou – za malou chvíli – prodalo vzduch několik</p>
<p>výkřiků hrůzy. Vzápětí třeskly tři čtyři střelné rány a pak bylo</p>
<p>slyšet Rattlerův řev:</p>
<p>„Na stromy! Honem na stromy! Neumí šplhat!“</p>
<p>Zarazil jsem se: kdo neumí…</p>
<p>Ale vtom jsem uviděl, jak z křovisek od lesa se žene obrovskými</p>
<p>skoky jeden z Rattlerových kumpánů. Vytřeštěné oči svědčily o</p>
<p>úzkosti přímo smrtelné.</p>
<p>„Co se děje?“ křikl jsem.</p>
<p> „Medvěd… ohromný medvěd… grizzly!“ ječel ten muž a pádil</p>
<p>kolem mne jako smyslů zbavený.</p>
<p>A do toho naříkal z lesa zoufalý, prosebný hlas:</p>
<p>„Pomóóóc… pomóóóc… on mě drží… ooohhh!“</p>
<p>Sténání přešlo v příšerný řev – takový hlas mohl člověk vydat jen</p>
<p>tváří v tvář největšímu nebezpečí. Musí se mu pomoci, blesklo mi</p>
<p>hlavou. Jenže – jak? Pušku jsem nechal ve stanu, a než bych pro ni</p>
<p>byl doběhl, mohl medvěd toho nešťastníka roztrhat. Nedalo se nic</p>
<p>dělat, musel jsem se toho odvážit s tím, co jsem měl zrovna po</p>
<p>ruce: s dvěma revolvery a nožem za pasem. Vím, byla to odvaha,</p>
<p>vždyť takový medvědí obr je nepředstavitelně silný a dokázal by</p>
<p>zabít jednou ranou své pracky jelena nebo hříbě, ale – já jsem v té</p>
<p>chvíli na to prostě nepomyslil. Zkrátka jsem vyskočil a vrhl se</p>
<p>rovnou do křoviska.</p>
<p>Stopa vedla dál, hloub do lesa, kam si zřejmě grizzly zavlekl</p>
<p>mrtvého bizona. Zanechal ostatně stopy: tam venku jsme je</p>
<p>nemohli zpozorovat, zničil je, jak táhl kořist za sebou.</p>
<p>Byl to ošklivý okamžik. Kdesi za mnou křičeli surveyorové, kteří</p>
<p>se rozběhli pro zbraně ke stanům, přede mnou se ozývalo volání</p>
<p>lovců a do toho znělo bez ustání bolestné kvílení muže, kterého</p>
<p>patrně držel medvěd ve svých prackách.</p>
<p>Za tři čtyři vteřiny jsem uviděl všechno.</p>
<p>Přede mnou leželo roztrhané tělo bizona a vpravo vlevo po</p>
<p>větvích i při kmeni stromů viseli jako v hroznu Rattlerovi lidé.</p>
<p>Jeden z nich se však nestačil vyšplhat dost vysoko. Visel skoro</p>
<p>přímo proti mně, objímal oběma rukama nejnižší, prohýbající se</p>
<p>větev, a ohromný šedý grizzly se před ním vztyčoval na zadních a předními prackami mu drásal stehna a břicho.</p>
<p>Ten muž byl zasvěcen smrti. Nedalo se mu pomoci. Ale jeho</p>
<p>vytrvalé sténání a ten krvavý pohled – to bylo pro mne příliš</p>
<p>strašné. Bez rozmyslu jsem skočil po pušce, která ležela –</p>
<p>odhozena – pár kroků ode mne. Byla prázdná, bez nábojů. Docela</p>
<p>nesmyslně jsem ji chytil za hlaveň, přeskočil tělo mrtvého bizona a</p>
<p>pažbou udeřil medvěda ze všech sil do lebky. Směšné! Ručnice se</p>
<p>roztříštila na kousky, jako bych rozbil skleničku úderem o stěnu.</p>
<p>Ale přece jenom – medvěd cosi ucítil. Obrátil se pomalým</p>
<p>pohybem, s výrazem vyjadřujícím, jak se mi zdálo, údiv nad tím, že</p>
<p>se někdo opovážil na něho zaútočit. Utkvěl na mně svýma malýma</p>
<p>očkama, přeměřoval si mě chvíli, snad se rozmýšlel, má-li nechat</p>
<p>dosavadní oběť a vrhnout se spíš na mne. Těch několik vteřin mi</p>
<p>zachránilo bezpochyby život. Vzpomněl jsem si na slova Sama</p>
<p>Hawkense – ano, to byla v té chvíli jediná možná záchrana pro</p>
<p>grizzlyho oběť, a teď tedy pro mne. Vytáhl jsem oba revolvery,</p>
<p>přiskočil k medvědovi, a nutě se k ledovému klidu, vystřelil jsem</p>
<p>třikrát čtyřikrát přímo do jeho očních jamek. Mířil jsem naštěstí</p>
<p>dobře. Obr zakolísal a já jsem bleskurychle uskočil stranou a</p>
<p>vytáhl bowie-knife, svůj Bowieův nůž.</p><empty-line /><p>Neudělat to, byl bych to určitě zaplatil životem. Rozzuřený</p>
<p>dravec se vrhl ve zlomku vteřiny k místu, kde jsem ještě před</p>
<p>chvilkou stál, a zuřivě začal bít a mlátit prackami kolem sebe.</p>
<p>Točil se na všech čtyřech, hledal mě, bil do země, rval trávu, vrhal</p>
<p>se v divokých skocích hned sem hned tam, počínal si, jako by se</p>
<p>byl vztekl.</p>
<p> Pak konečně přestal hledat nepřítele a začal si ošetřovat rány.</p>
<p>Usadil se na zemi, vytíral si očnice a přitom divoce skučel, funěl a</p>
<p>cenil tesáky. Okamžitě jsem využil té vhodné chvíle: přiskočil jsem</p>
<p>k němu a dvakrát jsem mu zasadil ránu nožem mezi žebra. Udeřil</p>
<p>po mně zoufale prackou, ale já už byl zase z dosahu. A znovu se</p>
<p>dal do hledání, ještě zuřivějšího, ještě divočejšího než předtím.</p>
<p>Nůž zřejmě nezasáhl přesně srdce – ale síly ho už viditelně</p>
<p>opouštěly. Trvalo asi deset minut, než se unavil ztratil příliš</p>
<p>mnoho krve – a než se znovu usadil na zemi. Viděl jsem, že těžce</p>
<p>oddychuje, že ho zmáhá únava a zranění – a dodal jsem si odvahy</p>
<p>a přiskočil podruhé. Tentokrát jsem mířil líp. Klesl, zavrávoral,</p>
<p>udělal několik pohybů, zapotácel se ze strany na stranu chroptě a</p>
<p>skuče, pak se obrátil, jako by se chtěl znova napřímit – ale neměl</p>
<p>už sílu. Sklesl a trhal sebou ještě krátkou chvíli na zemi a potom se</p>
<p>natáhl a zůstal klidně, nehnutě ležet. Byl mrtev.</p>
<p>„Zaplaťpánbůh!“ vykřikl Rattler nahoře na větvi. „Doufám, že je</p>
<p>po něm!“</p>
<p>„Mrtev,“ zachroptěl jsem těžce. Hrdlo jsem měl ještě stažené</p>
<p>napětím boje.</p>
<p>„Radši se dobře podívejte,“ nabádal mě Rattler. „Tyhle bestie</p>
<p>mají zatraceně tuhý kořen!“</p>
<p>„Podívejte se sám! Vy jste přece zkušený westman!“</p>
<p>Přešel jsem ke stromu, kde visel jeho kumpán. Ještě stále</p>
<p>objímal rukama křečovitě větev tak jako předtím, když jsem ho</p>
<p>objevil. Ale nenaříkal už a taky sebou nezmítal. V ztrhané bledé</p>
<p>tváři bylo vidět vytřeštěné, doširoka rozevřené oči. Medvěd ho</p>
<p>doslova rozcupoval, ze stehen visely kusy masa, i břicho měl</p>
<p>rozervané. Byl to děsivý .pohled, pokusil jsem se však ovládnout.</p>
<p> „Pusťte se, sir, sundám vás dolů,“ řekl jsem měkce. Ale on ani neodpověděl, ani se nepohnul. Musel jsem křiknout na ostatní,</p>
<p>aby mi ho pomohli dopravit na zem. Držel se tak křečovitě, že</p>
<p>jsme museli vynaložit všechnu sílu, abychom ho odtrhli od větve.</p>
<p>Bylo však pozdě, byl mrtev.</p>
<p>Položili jsme ho pod stromy, ale zdálo se, že jeho kamarádi</p>
<p>nejsou příšerným koncem svého druha nijak zvlášť dojati. Zajímali</p>
<p>se spíš o grizzlyho, bezmocně ležícího opodál.</p>
<p>„Tak to je,“ uškubl se Rattler, „chtěl sežrat nás, a teď si z něho</p>
<p>uděláme pečínku my. Pospěšte si, chlapi, stáhněte mu kůži,</p>
<p>připravíme si kýtu a pracky!“</p>
<p>Vytáhl nůž, přiklekl k zvířeti a hned se do toho hodlal pustit.</p>
<p>Pobouřilo mě to, bylo to příliš bezostyšné.</p>
<p>„Schovejte ten nůž, sir,“ řekl jsem, „tím jste se měl ohánět, když</p>
<p>byl ten šedák ještě naživu. Teď je trochu pozdě.“</p>
<p>„Cože?“ vybuchl Rattler. „Vy mně chcete bránit, abych si uřízl</p>
<p>kus pečínky?“</p>
<p>„Samozřejmě, Mr Rattlere,“ řekl jsem zostra. „Chci!“</p>
<p>„A jakým právem?“</p>
<p>„Právem, které se uznává všude na světě: toho medvěda jsem</p>
<p>totiž skolil já.“</p>
<p>„Hloupost! Nebudete nám tvrdit, že grizzly se dá zapíchnout</p>
<p>kouskem nějaké ocílky. My jsme na něho začali střílet, sotva se</p>
<p>objevil.“</p>
<p>„Začali jste střílet a pro jistotu jste rychle vylezli na stromy!“</p>
<p> „Co je to platné, ale zasáhly ho naše koule. To byla ta smrtelná rána, ne vaše ubohé škrábnutí nožem! Zkrátka medvěd patří nám a</p>
<p>my s ním uděláme, co uznáme za dobré. Rozuměl jste?“</p>
<p>Chtěl se znovu pustit do stahování kůže.</p>
<p>„Mr Rattlere,“ zvýšil jsem hlas, „okamžitě toho nechte! Jinak vás</p>
<p>budu muset poučit, že to, co řeknu, taky platí. Rozuměl jste?“</p>
<p>Nevěnoval mému varování žádnou pozornost a zajel medvědu</p>
<p>nožem pod kožich. V té chvíli, když přiklekl ke grizzlymu, jsem ho</p>
<p>prostě chytil za pas, vyzvedl do vzduchu a mrštil jím k nejbližšímu</p>
<p>stromu. Bylo mi úplně jedno, jestli si poláme nějakou tu kost, nebo</p>
<p>ne. Čekal jsem, že se proti mně bezhlavě vrhne: oči mu svítily</p>
<p>vztekem a pravicí okamžitě šmátral po noži.</p>
<p>„To vám přijde draho,“ sípal. „Potřetí už nic takového se mnou</p>
<p>neuděláte, vy…“</p>
<p>Chtěl se proti mně vrhnout, ale já jsem na něj namířil revolver.</p>
<p>„Už ani krok! A ten nůž honem zahoďte,“ křikl jsem ostře.</p>
<p>„Počítám do tří, a jestli do té doby nebude ten váš tesák ležet v</p>
<p>trávě, proženu vám kulku hlavou. Počítám: jedna … dva … … a … …</p>
<p>…“</p>
<p>Stále ještě svíral nůž v ruce a já jsem byl pevně rozhodnut</p>
<p>tentokrát střelit, aspoň do ruky, do paže, abych si zjednal jednou</p>
<p>provždycky úctu. Naštěstí k ráně nedošlo. Přerušil nás neznámý</p>
<p>naléhavý, varovný hlas:</p>
<p>„Gent‘s, vy jste se zbláznili?! Snad si nebudou dva bílí lovci</p>
<p>navzájem lámat krky? Nechte toho!“</p><empty-line /><p>7. KLEKÍ – PETRA</p><empty-line /><p>Otočili jsme hlavy.</p>
<p>Z lesa se vynořil malý, hubený, přihrblý muž, ozbrojený jen</p>
<p>puškou a nožem, oblečený po indiánském způsobu v kožených</p>
<p>kalhotách, lovecké košili a jednoduchých mokasínech. Na první</p>
<p>pohled se nedalo rozeznat, je-li to běloch, či Indián; ostře řezané</p>
<p>rysy v tváři sice mohly prozrazovat indiánskou krev, ale kůže,</p>
<p>třeba opálená, jako by patřila spíš bělochovi. Z nepokryté hlavy</p>
<p>splývaly až na ramena dlouhé šedé vlasy a v tváři planuly dvě</p>
<p>neobyčejně živé oči. Dodávaly jí zvláštní ušlechtilý výraz, a postavě</p>
<p>i přes onu tělesnou vadu opravdovou důstojnost. Ale na Rattlera</p>
<p>nic z toho zřejmě neudělalo nejmenší dojem.</p>
<p>„Halloo,“ vykřikl, „co tady má co dělat ta zrůda? Copak takoví</p>
<p>ubožáci patří na náš nádherný Západ?“</p>
<p>Cizí muž si ho přeměřil od hlavy k patě a klidně a rozvážně</p>
<p>odpověděl:</p>
<p>„Buďte rád, pane, že máte sám zdravé údy. Ostatně snad</p>
<p>nezáleží na tom, jaké má kdo tělo, jsou tu ještě jiné vlastnosti,</p>
<p>nemyslíte?“</p>
<p>Mávl rukou a v tom pohybu vyjádřil všechno své opovržení.</p>
<p>Potom se obrátil ke mně:</p>
<p>„Vy máte sílu, sir! Hodit člověkem na takovou dálku, to by hned</p>
<p>tak někdo nedokázal.“</p>
<p> Přešel ke grizzlymu, dotkl se ho špičkou nohy a pokračoval s lítostí v hlase: „Tak to je ten chlapík, po kterém jsme šli. Bohužel,</p>
<p>příliš pozdě. Škoda, věčná škoda…“</p>
<p>„Jste na lovu?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Ano. Včera jsme našli jeho stopu. Museli jsme za ním cestou</p>
<p>necestou; tloukli jsme se křížem krážem po prérii, po horách a</p>
<p>nakonec…“ Usmál se příjemně. „A nakonec jsme přišli, když už je</p>
<p>po všem.“</p>
<p>„Říkáte: přišli jsme… Vy nejste sám?“</p>
<p>„Provázejí mě dva gentlemani.“</p>
<p>„A kdo?“ uklouzla mi zvědavá otázka.</p>
<p>„Řeknu vám, až se dozvím, kdo jste vy. Víte přece, že v téhle</p>
<p>krajině opatrnosti nikdy nezbývá. Tu a tam se člověk setká i s</p>
<p>nepříliš dobrými lidmi.“</p>
<p>Zavadil pohledem o Rattlera a jeho kumpány a pokračoval</p>
<p>přátelsky:</p>
<p>„Ostatně člověk pozná často i z obyčejného hovoru, komu může</p>
<p>důvěřovat. Vyslechl jsem nechtě něco z toho, co se tu povídalo…“</p>
<p>„Jsme rozměřovači,“ řekl jsem. „Vrchní inženýr, čtyři</p>
<p>surveyorové, tři scouti a dvanáct westmanů. Obrana… kdyby nás</p>
<p>někde chtěl napadnout.“</p>
<p>„Hm… tak se mi zdá, že vy nepatříte zrovna k těm, kdo by</p>
<p>potřebovali tělesnou stráž. Ale dobrá, tak tedy surveyorové. A</p>
<p>pracujete tady?“</p>
<p> „Ano.“</p>
<p>„Co vyměřujete?“</p>
<p>„Trať pro železnici.“</p>
<p>„Vy jste tyhle pozemky vykoupili?“</p>
<p>Jeho oči najednou zpřísněly, pozorovaly mě jaksi zkoumavě, a</p>
<p>rysy v jeho tváři také zvážněly. Zdálo se, že má pro to zevrubné</p>
<p>vyptávání nějakou závažnou příčinu.</p>
<p>„Bylo mi nabídnuto místo zeměměřiče,“ řekl jsem, „a tu práci</p>
<p>dělám. Víc nic nevím.“</p>
<p>„Ovšem, ovšem… Ale já myslím, že něco přece jen víte. Snad</p>
<p>aspoň to, že tahle půda, kde tak klidně rozměřujete, patří</p>
<p>Indiánům. Apačům z kmene Mescaleros. A já mohu naprosto</p>
<p>bezpečně prohlásit, že nebyla nikomu ani prodána, ani</p>
<p>postoupena.“</p>
<p>„A je vám něco do toho?“ vpadl do řeči drsně Rattler. „Nestrkejte</p>
<p>zobák do cizích věcí a starejte se radši o své!“</p>
<p>„To právě dělám, sir,“ odpověděl muž. „Patřím totiž k Apačům</p>
<p>kmene Mescaleros.“</p>
<p>„Vy?“ vyprskl pohrdavě Rattler. „Nedejte se vysmát. To bych</p>
<p>musel být slepý na obě oči, abych nepoznal, že máte bílou kůži!“</p>
<p>„Nesmíte soudit jenom podle kůže,“ řekl muž. „Moje jméno vám</p>
<p>snad řekne víc: jsem Klekí-petra.“</p>
<p>Teprve později jsem se dozvěděl, že v apačštině tahle slova</p>
<p>znamenají bílý otec. Tehdy ještě pro mne neznamenala nic. Zato</p>
<p>Rattler, zdálo se, je už slyšel. Ucouvl sice o krok, ale v jeho úžasu se ozývalo i pohrdání:</p>
<p>„Tak vy jste ten známý apačský učitel! To vás teda lituju… s tím</p>
<p>vaším hrbem! Určitě máte co dělat, aby se vám ta rudá čeládka</p>
<p>nepošklebovala!“</p>
<p>„Vůbec ne, sir! Já jsem ostatně zvyklý, že se mi pošklebuje</p>
<p>čeládka, protože rozumný člověk to prostě neudělá: a nerozhází</p>
<p>mě ani posměšky bílé čeládky… Ale teď, když vím, kdo jste, vás</p>
<p>mohu seznámit se svými průvodci. Konečně – budete mít sami</p>
<p>příležitost.“</p>
<p>Vykřikl k lesu jakési indiánské slovo, jemuž jsem ovšem</p>
<p>nerozuměl, a za okamžik se mezi stromy objevily dvě urostlé</p>
<p>postavy, které k nám zvolna a důstojně kráčely. Byli to dva Indiáni,</p>
<p>otec a syn. To bylo patrné na první pohled.</p>
<p>Otec byl jen o málo vyšší, než bývá člověk střední postavy, ale</p>
<p>urostlý a statný. Každý jeho pohyb svědčil o pěstěném, obratném</p>
<p>těle. Kráčel se zvláštní přirozenou ušlechtilostí a jeho tvář byla –</p>
<p>jak u Indiánů bývá – vážná a přísná, ačkoliv neměla obvykle ostré a</p>
<p>hranaté rysy. Z očí klidného, téměř mírného výrazu prýštilo jakési</p>
<p>vnitřní soustředění, které na lidi jeho kmene určitě mocně</p>
<p>působilo. Černé vlasy stočené do vrkoče zdobilo jediné orlí pero,</p>
<p>znamení náčelnické hodnosti. Oblek byl velice jednoduchý;</p>
<p>kožený lovecký kabát, mokasíny, legginy s třepením, všechno v</p>
<p>nejlepším provedení. Za pasem vězel nůž a několik váčků na ty</p>
<p>nepostradatelné maličkostí, jež lovec na Západě potřebuje na</p>
<p>každém kroku. Váček s medicínou měl zavěšen kolem krku,</p>
<p>společně s dýmkou míru s hlavičkou uhnětenou z posvátné hlíny.</p>
<p>V ruce držel dvouhlavňovou pušku, jejíž pažba byla hustě pobita</p>
<p>stříbrnými hřeby.</p>
<p>Mladší Indián byl oblečen téměř navlas jako otec, jenom jeho</p>
<p>oblek, zdálo se mi, byl vypracován o něco jemněji. Jeho mokasíny</p>
<p>zdobily dikobrazí bodliny, legginy a lovecký kabát zkrášlovalo</p>
<p>jemné červené vyšívání. Také jemu visel na krku váček s</p>
<p>medicínou a kalumet. Za pasem vyčníval nůž a na rameni se</p>
<p>houpala dvouhlavňová ručnice. I černými vlasy a účesem do</p>
<p>vrkoče se podobal otci, jen místo náčelnické ozdoby, orlího péra,</p>
<p>si propletl vlasy, spadající až na ramena; chřestýši kůží. Maně mi</p>
<p>napadlo, že každá žena by mu asi ty namodrale svítící vlasy</p>
<p>záviděla. V obličeji mladého Indiána se zračila táž ušlechtilost jako</p>
<p>v otcových rysech, snad jen ještě o něco výrazněji. Jeho kůže</p>
<p>přecházela v paprscích světla od jasně hnědé do mírně bronzového</p>
<p>odstínu. Na každého, kdo se s ním setkal, musel zapůsobit jistě</p>
<p>neobyčejným dojmem, tak jako na mne, když jsem ho teď</p>
<p>pozoroval a uvědomoval si přitom, že také on si mě prohlíží</p>
<p>dlouhým, pátravým a přitom jaksi přívětivým pohledem svých</p>
<p>jasných oči.</p>
<p>„Mojí přátelé a průvodci,“ pravil Klekí-petra a ukázal pohybem</p>
<p>ruky na otce se synem. „Inču-čuna, Dobré slunce, velký náčelník</p>
<p>Mescalerů a všech apačských kmenů. Jeho syn Vinnetou, odvážný</p>
<p>bojovník, který i při svém mládí vykonal už víc než leckterý starý</p>
<p>bojovník. Jeho jméno bude jednou známé a slavné po všech</p>
<p>savanách a pohořích.“</p>
<p>Znělo to velice důstojně, snad až přehnaně, ale nebylo v těch</p>
<p>slovech – jak jsem se později přesvědčil – ani za mák planého</p>
<p>chvástání. Rattler se samozřejmě jen pohrdavě ušklíbl:</p>
<p> „Tenhle mladík že něco vykonal? Dovedu si to představit: leda lumpárny a darebačiny! Známe to přece. Ukažte mi rudocha, který</p>
<p>není zloděj a ničema!“</p>
<p>To byla těžká urážka. Ale ti tři dělali, jako by neslyšeli ani slovo.</p>
<p>Obstoupili mrtvolu grizzlyho a Klekí-petra přiklekl a zblízka ji</p>
<p>ohledával. Nakonec zvedl hlavu a obrátil se na mne.</p>
<p>„Zabil ho nůž, rána šla přímo k srdci!“</p>
<p>„Na to se ještě podíváme,“ rozčiloval se Rattler. „Odkdy rozumí</p>
<p>nějaký hrbatý školomet lovu medvědů, to bych rád věděl! Až</p>
<p>stáhneme grizzlymu kůži, uvidíme, čí rána byla smrtelná. Mne</p>
<p>tady nebude žádný greenhorn okrádat o to, co mi patří!“</p>
<p>Také mladý Apač se sklonil k medvědu a chvíli prohlížel jeho</p>
<p>rány. Potom se vztyčil a položil mi otázku; bylo to poprvé, co na</p>
<p>mne promluvil.</p>
<p>„Kdo zaútočil na medvěda nožem?“ zeptal se čistou angličtinou.</p>
<p>„Já,“ odpověděl jsem rozpačitě.</p>
<p>„Proč mladá bledá tvář nevystřelila z pušky?“</p>
<p>„Neměl jsem žádnou.“</p>
<p>„Vidím jich zde několik,“ řekl Vinnetou s klidným gestem. „To</p>
<p>jsou zbraně mužů, kteří první narazili na medvěda,“ vysvětlil jsem.</p>
<p>„Uff!“ řekl Vinnetou tlumeně. „Veverky a smraďoši prchají na</p>
<p>větve stromů, setkají-li se s nepřítelem. Ale muž má bojovat s</p>
<p>nebezpečím! Odvaha bojovníka může přemoci i nejsilnější zvíře.</p>
<p>Mladá bledá tvář ukázala, že má odvahu. Proč jej tedy nazývají</p>
<p>greenhornem?“</p>
<p> „Jsem totiž na Západě nováček, a v prérii vlastně pár týdnů.“</p>
<p>„Bledé tváře jsou zvláštní lidé. Dávají potupné jméno greenhorn</p>
<p>muži, který se odvážil s pouhým nožem na šedého medvěda; avšak</p>
<p>ti, co ze strachu před nebezpečím se vyšplhali na větve stromů, se</p>
<p>považují za zkušené lovce. Rudí mužové jsou spravedlivější. Oni</p>
<p>nikdy nenazvou odvážného zbabělcem a zbabělce odvážným</p>
<p>bojovníkem.“</p>
<p>„Můj syn Vinnetou mluvil správně,“ přisvědčil starší Indián.</p>
<p>„Tato mladá bledá tvář není greenhorn, protože ten, kdo skolí</p>
<p>nožem šedého medvěda, má právo se nazývat zkušeným</p>
<p>bojovníkem! Měl by uslyšet projevy vděčnosti od těch, které</p>
<p>zachránil svou statečností, a ne nadávky a zlá slova. Vyjděme však</p>
<p>na prérii, abychom uviděli, proč přišly bílé tváře do této krajiny.“</p>
<p>Jaký to byl rozdíl mezi Rattlerem a jeho kumpány a těmihle</p>
<p>Indiány, kterými vesměs tak okázale opovrhovali! Smysl pro</p>
<p>spravedlnost, tak vyvinutý u rudého plemene, jim nedal, aby si</p>
<p>nechali pro sebe své mínění, i když bylo odvážné je vyslovit. Byli</p>
<p>přece pouze tři a nemohli vědět, není-li nás v táboře třikrát nebo</p>
<p>třeba desetkrát víc. Ale zdálo se, že na to v té chvíli ani příliš</p>
<p>nemysli. Přešli hrdě kolem nás a zamířili z hustého porostu ven na</p>
<p>prérii.</p>
<p>Šli jsme za nimi.</p>
<p>„Co se zde dělá?“ obrátil se ke mně Inču-čuna, když spatřil</p>
<p>rozměřovací tyče. „Chtějí bílé tváře měřit zemi?“</p>
<p>„Ano,“ přiznal jsem.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p> „Máme připravit dráhu pro železnici – pro ohnivého oře, jak</p>
<p>říkáte.“</p>
<p>Klidný, citlivý výraz jeho očí se ztratil.</p>
<p>„A ty náležíš k těm lidem?“ zeptal se.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Měřil jsi také zemi?“</p>
<p>„Měřil…“</p>
<p>„Dostáváš za to peníze?“ Přikývl jsem.</p>
<p>Podíval se po mně pohrdavě a se stejně pohrdavým tónem v</p>
<p>hlase se obrátil ke Klekí-Petrovi:</p>
<p>„Tvá slova znějí velmi krásně, ale málokdy souhlasí s tím, co vidí</p>
<p>naše oči. Spatřil jsem udatnou mladou bledou tvář, ale sotva jsem</p>
<p>otevřel ústa, abych se zeptal, co vlastně dělá, dozvěděl jsem se, že</p>
<p>chce loupit půdu. Je jako všichni lidé jeho pleti, jsou všichni</p>
<p>stejní.“</p>
<p>Neřekl jsem na svou obhajobu ani jediné slovo. Ne, přiznávám</p>
<p>se, že jsem jen zahanbeně mlčel a pociťoval hluboký stud. A co</p>
<p>jsem mohl říci? Co bylo vlastně dobrého na tom, co jsem tu</p>
<p>pomáhal dělat? Náčelník měl pravdu. Bylo to tak, jak řekl.</p>
<p>Mlčky jsme došli až k tábořišti, kde nás vyhlíželi surveyorové i s</p>
<p>vrchním inženýrem, kteří před .medvědem raději utekli do stanů.</p>
<p>Jejich první otázky se týkaly grizzlyho, byli zvědavější na to, jak se</p>
<p>nám podařilo se s ním vypořádat, nežli na nečekané indiánské</p>
<p>příchozí. Rattler se ujal samozřejmě hned slova:</p>
<p> „Zastřelili jsme ho,“ oznamoval sebevědomě, jako by se</p>
<p>nechumelilo, „na oběd budeme mít medvědí pracky a k večeři</p>
<p>kýtu.“</p>
<p>Indiáni mě sledovali pohledem, byli zvědavi, dám-li si to líbit, a</p>
<p>zřejmě čekali, že se Rattlerovi opřu.</p>
<p>„A já tvrdím, že jsem ho zabil nožem,“ ozval jsem se. „Tito</p>
<p>Indiáni mi to potvrdili, a jistě se v takových věcech vyznají. Ale</p>
<p>jestli je libo, můžeme počkat, až se vrátí Hawkens, Stone a Parker.</p>
<p>Ať rozhodnou oni – ale do té doby se medvěda nikdo nedotkne!“</p>
<p>„Jděte už jednou k čertu se svými Indiány,“ zavrčel na mne</p>
<p>Rattler. „Podle těch se budu určitě řídit! A vůbec: medvěd se</p>
<p>vyvrhne, a kdo nám v tom bude bránit, dostane kulku do kožichu</p>
<p>a bude to!“</p>
<p>„Z vašich kulek mám strach asi jako z medvěda, Rattlere,“ řekl</p>
<p>jsem. „Já před nikým na strom nepolezu, rozumíte? Ostatně – měl</p>
<p>byste se spíš postarat o pohřeb svého mrtvého kamaráda.</p>
<p>Nemůžete ho nechat tak dlouho ležet!“</p>
<p>Bancroft se viditelně ulekl.</p>
<p>„Co říkáte? Někdo je mrtev?“</p>
<p>„Ano – Howard,“ přisvědčil Rattler. „A nebýt pitomosti tohohle</p>
<p>člověka,“ ukázal na mne, „mohl být ještě mezi námi…“</p>
<p>„Jak to? O jaké pitomosti mluvíte?“ křičel rozčilený inženýr.</p>
<p>„Howard se šplhal na strom a byl by se tam bezpečně ukryl tak</p>
<p>jako my –, jenže se objevil náš greenhorn; rozdráždil hloupě</p>
<p>medvěda a ten se na Howarda vrhl: A v té zuřivosti ho rozsápal.“</p>
<p> To bylo příliš. Stál jsem tu jako omráčený, neschopen na</p>
<p>okamžik jediného slova. Ale bylo mi aspoň už od té chvíle nad</p>
<p>slunce jasnější, že s tímhle pánem se musí jednat trochu jinak.</p>
<p>Vzpamatoval jsem se:</p>
<p>„To míníte vážně?“ řekl jsem klidným hlasem.</p>
<p>„Yes,“ přisvědčil a hmátl hned po revolveru za pasem, protože</p>
<p>zřejmě čekal, že se na něj vrhnu.</p>
<p>„A když řeknu, že medvěd držel Howarda v drápech dávno</p>
<p>předtím, nežli jsem přišel?“</p>
<p>„To je lež!“</p>
<p>„Well, tak vám připomenu, co je pravda!“</p>
<p>Skočil jsem k němu, levičkou jsem mu vypáčil revolver z ruky a</p>
<p>volnou pravou rukou jsem mu zasadil pěstí takovou ránu, že</p>
<p>odletěl dobře šest sedm kroků ode mne. Jakmile dopadl, vyskočil a</p>
<p>pln zuřivosti vytrhl nůž a hnal se proti mně jako podrážděné zvíře.</p>
<p>Ale já jsem něco takového očekával. Jedním pohybem jsem mu</p>
<p>vyrazil nůž z ruky a pak jsem mu znovu zasadil pravičkou ránu do</p>
<p>spánku.</p>
<p>Klesl v bezvědomí k mým nohám.</p>
<p>„Uff, uff!“ Inču-čunovi uklouzl výkřik údivu, docela proti</p>
<p>indiánským zásadám zdrženlivosti.</p>
<p>„To byl pravý Shatterhand,“ vykřikl surveyor Belling.</p>
<p>Rychle jsem se obrátil čelem k Rattlerovým kumpánům. Shlukli</p>
<p>se a častovali mě tlumenými nadávkami a nenávistnými pohledy.</p>
<p>K ničemu jinému se však neodvážili, nemusel jsem se obávat.</p>
<p> „Domluvte už jednou Rattlerovi, Mr Bancrofte,“ řekl jsem</p>
<p>důrazně vrchnímu inženýrovi. „Nic jsem mu –neudělal, a neustále</p>
<p>se mnou vyhledává spory. Nechtěl bych, aby tady v táboře tekla</p>
<p>krev. Buďto ho propustíte, nebo jestli nechcete, půjdu já!“</p>
<p>„Ale, ale sir, přece to není tak zlé!“</p>
<p>„Ale ano, Mr Bancrofte, je to tak zlé! Tady máte Rattlerův nůž a</p>
<p>revolver a prosím vás nedávejte mu je, dřív než se mu trochu usadí</p>
<p>krev. A upozorňuju, jestli na mne ještě jednou vytáhne zbraň,</p>
<p>začnu prostě střílet!“</p>
<p>Mluvil jsem hlasitě a úmyslně i trochu rozčileně, aby si to dobře</p>
<p>zapsali za uši i Rattlerovi „westmani“. Postávali stále kolem,</p>
<p>mračili se zpod obočí a dva z nich se snažili přivést Rattlera k</p>
<p>vědomí.</p>
<p>„Mé uši právě slyšely, že ty jsi náčelníkem bílých mužů,“ ozval se</p>
<p>Inču-čuna a pokročil k inženýrovi. „Je-li tomu tak, Inču-čuna s</p>
<p>tebou chce mluvit.“</p>
<p>„Ano…? A proč?“ ptal se neochotně Bancroft.</p>
<p>„To se dozvíš. Muži mají sedět, když se odeberou k poradě.“</p>
<p>„Přeješ si, abych tě pozval? Chceš být naším hostem?“</p>
<p>„To je nemožné,“ odmítl vážně náčelník. „Jak by mohl být Inču-</p>
<p>čuna tvým hostem, když ty jsi na jeho půdě a v jeho lese a na jeho</p>
<p>prérii? Bílí mužové nechť se však posadí – ale vidím, že přijíždějí</p>
<p>ještě další bledé tváře.“</p>
<p>„To jsou naši scouti, patří k nám,“ vysvětloval vrchní inženýr. Za</p>
<p>několik okamžiků přiklusal Sam, Will a Dick. Docela samozřejmě</p>
<p>vzali na vědomí, že se tu objevili Indiáni, nějak však zvážněli, když uslyšeli jejich jména. Znali samozřejmě oba Apače a Sam slyšel</p>
<p>také o Klekí-petrovi.</p>
<p>„Záhadný člověk,“ šeptal mi, „běloch, ale žije už hezkou dobu u</p>
<p>Apačů. Myslím, že je něco jako misionář, ačkoliv není vysvěceným</p>
<p>knězem. Docela rád mu sáhnu na zoubek, hihihi…“</p>
<p>Smál se tiše a vyptával se mě, jestli se za jeho nepřítomnosti</p>
<p>nepřihodilo nic vážného.</p>
<p>Pokrčil jsem rameny a řekl: „Zabil jsem grizzlyho, jinak nic.“</p>
<p>„Cože… vy jste… zabil šedého medvěda?“ Sam vyvalil svoje očka</p>
<p>a zpřísnil hlas. „Nechte těch vtipů, sir!“</p>
<p>„Jaké vtipy, běžte se na něj podívat do lesa. Odvlekl toho bizona,</p>
<p>kterého jsme složili.“</p>
<p>„Egad!“ vykřikl Sam. „A to se musí stát, zrovna když tady</p>
<p>nejsem! Doufám, že jste byl opatrný!“</p>
<p>Velice vážně jsem přikyvoval hlavou:</p>
<p>„Držel jsem se od něho v uctivé vzdálenosti. Právě jen tak</p>
<p>daleko, abych mu mohl vrazit nůž mezi žebra.“</p>
<p>Divže jsem nevyprskl smíchy, když jsem uviděl, jak dobrý Sam</p>
<p>Hawkens bezmocně lapá po dechu. Také Indiáni, kteří sledovali</p>
<p>náš hlasitý hovor, se mimovolně maličko pousmáli.</p>
<p>„Vy jste šel na šedáka s nožem?!“ lomil zálesák rukama. „Co jsem</p>
<p>měl dělat, když jsem neměl pušku po ruce?“</p>
<p> „Vy jste patron! Má bouchačku jak hrom, a když mu přijde do</p>
<p>rány medvěd, začne pracovat perořízkem!“</p>
<p>„No vidíte, a přitom ještě pan Rattler je přesvědčen, že grizzlyho</p>
<p>složil on.“</p>
<p>V krátkosti jsem Samovi vyložil náš spor a zálesák ihned</p>
<p>prohlásil, že s Dickem Stonem a Willem Parkerem mrtvé zvíře</p>
<p>prohlédnou a bez prodlení posoudí co a jak. Hned se také všichni</p>
<p>tři měli k odchodu – ovšem ještě nežli odešli, obrátil se Sam k</p>
<p>Rattlerovi, který mezitím už jakžtakž přišel k sobě a odpočíval:</p>
<p>„Ještě než půjdem… Mr Rattlere, poslyšte, vy jste zase napadl</p>
<p>mého mladého přítele. Varuju vás už naposled – nechte toho! Má</p>
<p>trpělivost je zrovna u konce. Jestli se ještě jednou pokusíte o něco</p>
<p>takového, je s vámi konec. Pamatujte si to!“</p>
<p>Rattler připomínal bombu hrozící co chvíli vybuchnout. Vrhal</p>
<p>kolem sebe zuřivé pohledy, nezmohl se však na kloudné slůvko</p>
<p>odpovědi. Tři zálesáci se rychle vzdálili. Inču-čuna, Vinnetou a</p>
<p>Klekí-petra se zatím posadili do trávy, proti nim vrchní inženýr.</p>
<p>Zavládlo všeobecné mlčení. Indiáni dávali zřetelně najevo, že si</p>
<p>přejí hovořit až po návratu malého lovce. Ostatně nečekali jsme</p>
<p>dlouho. Za deset patnáct minut jsme uslyšeli Sama Hawkense</p>
<p>zdaleka volat:</p>
<p>„V životě jsem neviděl takovou hloupost! Vystřelit na grizzlyho a</p>
<p>pak vzít nohy na ramena! Když s ním nechci bojovat, tak ho</p>
<p>nechám na pokoji. Na toho Howarda je strašný pohled!“</p>
<p>Postavil se mezi nás a podepřel si ruce do boku.</p>
<p>„Tak kdo ho skolil, kdo střílel?“ zeptal se přísně.</p>
<p> „Já,“ ozval se rychle Rattler.</p>
<p>„Správně, souhlasí. Kulka ho zasáhla!“ prohlásil Hawkens.</p>
<p>„Aha!“ zařval samým nadšením Rattler. „Slyšíte, meššúrs! I</p>
<p>Hawkens to uznává! Moje kulka ho zasáhla!“</p>
<p>„Souhlasí,“ přikývl Sam. „Zasáhla ho – a to do ucha! Špičku má</p>
<p>úplně pryč. To se rozumí, to je smrtelná rána pro každého</p>
<p>grizzlyho – hihihihi! Jinak bohužel po žádné střele z pušky ani</p>
<p>památka. Rány z revolveru zbavily tu šelmu zraku a pak přišel</p>
<p>smrtelný útok nožem. Čtyři rány, jestli se příliš nepletu a jestli</p>
<p>jsem se naučil dobře počítat. Ty jste zasadil vy?“</p>
<p>„Ano, já,“ řekl jsem.</p>
<p>„Tak tedy je medvěd váš. Totiž jeho kožich je váš, maso ze</p>
<p>zvířete patří všem, jsme jedna parta. Vy ovšem určíte, jak se má</p>
<p>rozdělit. Přesně podle zákonů Divokého západu. Je to tak, Mr</p>
<p>Rattlere?“</p>
<p>„Jděte ke všem čertům!“ zařval Rattler. Pak zamumlal ještě pár</p>
<p>sprostých nadávek, otočil se a spěchal k vozu, kde byl naložen</p>
<p>soudek s pálenkou. Zahlédl jsem, jak si nalévá, a bylo nad slunce</p>
<p>jasnější, co bude dál: bude pít, pít, pít – dokud bude při smyslech a</p>
<p>dokud se udrží na nohou.</p><empty-line /><p>8. INDIÁNSKÁ PŮDA</p><empty-line /><p> Inču-čuna zachovával klid. Zdálo se, že ho nezajímá nic z toho, co se děje kolem, ale ve skutečnosti mu neuniklo to nejmenší.</p>
<p>Nezasahoval do naší záležitosti, nemísil se do sporu, jen s</p>
<p>pohrdáním štěrbinou víček sledoval Rattlerovo počínáni. Potom</p>
<p>oslovil klidným, vyrovnaným hlasem vrchního inženýra:</p>
<p>„Může mi odpovědět můj bílý bratr pravdivě na otázky, které</p>
<p>vyslovím?“</p>
<p>„Samozřejmě,“ přikývl Bancroft.</p>
<p>Inču-čuna sklonil hlavu a zeptal se:</p>
<p>„Má můj bílý bratr dům, v kterém bydlí?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Má také půdu, na které ten dům stojí?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Kdyby přišel soused a chtěl si zřídit cestu na půdě, která náleží</p>
<p>mému bratru, dovolil by to, nebo ne?“</p>
<p>„Nedovolil, to jistě ne.“</p>
<p>„Země ležící na východ od Skalistých hor a za řekou Mississippi</p>
<p>náleží bílým tvářím. Co by řekli, kdyby rudí mužové přišli a chtěli</p>
<p>tam zřídit pro sebe stezky a vystavět vigvamy?“</p>
<p>„No… zahnali by je,“ řekl vrchní inženýr.</p>
<p>„Můj bratr promluvil pravdivě. Prosím, ať uvažuje stejně</p>
<p>spravedlivě i dál. Bledé tváře přišly do naší země a loví tu naše</p>
<p>mustangy a zabíjejí naše bizony a hledají zlato a vzácné kameny.</p>
<p>Nyní chtějí postavit cestu, po které bude jezdit ohnivý oř. S ním</p>
<p>budou přicházet nové bledé tváře, budou lovit ještě víc bizonů a mustangů a budou nám chtít vzít i to, co nám ještě ponechaly. Co</p>
<p>myslí můj bratr, že k tomu máme říkat?“</p>
<p>Bancroft mlčel, nejistě si třel bradu a díval se po nás, jako by od</p>
<p>nás očekával pomoc. Inču-čuna však ještě neskončil: „Máme snad</p>
<p>menší právo, než mají bílí lidé? Bílí lidé mluví často o bohu a o</p>
<p>lásce, avšak jejich bratři přicházejí a olupují nás a kradou. Bílé</p>
<p>tváře říkají, že jejich bůh je otec všech lidí, bílých i rudých. Není</p>
<p>však rudým mužům otčímem, který přeje jen jednomu ze svých</p>
<p>dětí?“</p>
<p>Ztišil hlas a pokračoval:</p>
<p>„Tato země náležela rudým mužům. Ztratili jsme ji, a co jsme za</p>
<p>ni obdrželi? Jen bídu; bídu a bídu. Bílí lidé nás honí sem a tam,</p>
<p>berou nám po kusech zemi, zakrátko nás všechny zardousí ve</p>
<p>svém objetí! Můžeš mi však říci proč? Máte snad nouzi, která vás k</p>
<p>tomu dohání?“ Zavrtěl rozhodně hlavou. „Nikoliv! Ale každý z vás</p>
<p>by chtěl mít pastviny, které by neobjel na nejrychlejším koni za</p>
<p>mnoho dní, zatímco rudí bojovníci se musí spokojit s málem a</p>
<p>brzy nebudou mít ani místa, kde by si odpočinuli. Klekí-petra sedí</p>
<p>vedle mne. Vyprávěl mi příběh o dvou synech jménem Kain a</p>
<p>Ábel. Kain zabil svého bratra, protože mu záviděl. Nejsou bílí a</p>
<p>rudí muži jako dva bratři, z nichž jeden usiluje o život druhého?</p>
<p>Myslili jsme, že v této krajině budeme pokojně lovit a radovat se z</p>
<p>bizoních stád a z bohatství řek, a zatím přicházíte opět, abyste</p>
<p>nám vzali, co nám po právu náleží. Pověz, nemají snad mít rudí i</p>
<p>bílí muži stejná práva? Nebo vaše zákony, které nedovolují, aby</p>
<p>kdokoliv přišel a zmocnil se půdy, na které stojí tvůj dům a kde se</p>
<p>pase tvůj dobytek, mají dvě tváře? Platí pro vás, ale nikoliv pro</p>
<p>rudého muže? Chceš tu postavit železnou dráhu – zeptal ses však, zda k tomu dáváme souhlas?“</p>
<p>„Ne… to ne, to ne,“ řekl váhavě Bancroft. „Nepovažoval jsem to</p>
<p>za nutné.“</p>
<p>„Jak to? Ta země ti patří?“</p>
<p>„Mně ne… ale je naše… tak jako vaše…“</p>
<p>„Ty jsi ji koupil? Anebo ti ji někdo daroval? Nevěříš sám tomu,</p>
<p>co jsi nyní řekl. Kdybys byl čestný člověk, musel by ses zeptat</p>
<p>toho, kdo tě sem poslal, budeš-li pracovat na půdě, která mu patří.</p>
<p>Ty jsi to však neudělal. Inču-čuna ti zakazuje, abys pokračoval v</p>
<p>měření dráhy pro ohnivého koně.“</p>
<p>Poslední větu řekl náčelník zvlášť důrazně, s nesmírnou, až</p>
<p>slavnostní vážností. Upřímně řečeno, byl jsem vším, co říkal, víc</p>
<p>než překvapen. Četl jsem leccos o Indiánech a slyšel o nich ještě</p>
<p>desetkrát tolik, ale nikdy bych si nedovedl podle četby představit</p>
<p>muže, jako byl tento apačský náčelník. Mluvil jako vzdělaný</p>
<p>člověk, jeho angličtina byla plynulá a jeho úvahy, to nebyly</p>
<p>myšlenky primitivního divocha, ale muže, který je zvyklý o věcech</p>
<p>uvažovat a usuzovat. Byl to snad vliv Klekí-petry?</p>
<p>Vrchní inženýr nevěděl kudy kam. Jak také mohl odpovědět na</p>
<p>jasná a spravedlivá obvinění náčelníka? Nanejvýš vytáčkami nebo</p>
<p>nějakým výmyslem nebo pomluvou o rudém plemeni. Obrátil se v</p>
<p>rozpacích na mne:</p>
<p>„Řekněte k tomu taky něco, sir! Vás se to také týká!“</p>
<p> „Děkuji. Mr Bancrofte,“ zavrtěl jsem hlavou. „Pracuji tady jako surveyor, ne jako právní zástupce. A bojím se, že se proti těm</p>
<p>výtkám dá těžko něco namítnout. Nevím, co bych řekl.“</p>
<p>„Není také třeba, abychom ještě mluvili,“ ozval se rázně</p>
<p>náčelník. „Inču-čuna pravil, že nestrpí, abyste rozměřovali na</p>
<p>lovištích jeho kmene. To stačí. Ještě dnes odejdete. Náčelník se teď</p>
<p>vzdálí s Vinnetouem, svým synem, na dobu, kterou nazývají bledé</p>
<p>tváře jednou hodinou. Až se vrátí, dostane od vás odpověď:</p>
<p>odejdete-li, budeme přáteli a bratry; nebudete-li chtít odejít, bude</p>
<p>vykopána válečná sekyra mezi vámi a mezi námi. Jsem Inču-čuna,</p>
<p>náčelník Apačů, a domluvil jsem. Howgh!“</p>
<p>Tak teď tedy bylo řečeno to slavné indiánské slůvko,</p>
<p>znamenající: konec všem řečem, už jsem se rozhodl, hotovo,</p>
<p>skončeno, nebo jak by se různě dalo přeložit. Teď už by Indiány k</p>
<p>dalšímu rozhovoru nedostal nikdo ani párem koní. Ostatně – oba</p>
<p>Apačové se už zvedli a pomalým, důstojným krokem se vzdalovali,</p>
<p>až zmizeli v zákrutu na konci údolí.</p>
<p>Jen Klekí-petra se ještě zdržel. Vrchní inženýr ho prosil o radu,</p>
<p>ale hrbatý muž odmítl.</p>
<p>„Dělejte, jak rozumíte, sir!“ řekl. „Ale myslím, že náčelník měl</p>
<p>úplnou pravdu. Děje se zločin na rudém plemeni; vím bohužel, že</p>
<p>Indiáni se sotva ubrání; odejdete vy, zítra sem pošlou někoho</p>
<p>jiného; ale přesto – berte náčelníkovu výstrahu vážně!“</p>
<p>Po těch slovech se také zvedl, pokynul rukou na pozdrav a</p>
<p>vzdaloval se za Apači. Zřejmě se chtěl vyhnout dalším otázkám a</p>
<p>naléhání. Rozběhl jsem se za ním.</p>
<p> „Sir,“ oslovil jsem ho, „dovolíte, abych vás aspoň kousek</p>
<p>doprovodil? Nechci ovšem obtěžovat…“</p>
<p>„Ach ne, vůbec ne,“ řekl živě Klekí-petra, „proč byste obtěžoval?</p>
<p>S vámi si pohovořím docela rád, ačkoliv jinak se styku s bělochy</p>
<p>pokud možno vyhýbám. Ale vy zřejmě patříte k těm</p>
<p>rozumnějším…“</p>
<p>„Myslím, že nejsem smart boy, ostrý chlapec, jak tady říkají, a</p>
<p>taky doufám, že nikdy nebudu.“</p>
<p>„Hm… To se tedy lišíte od všech svých krajanů.“</p>
<p>„Já ovšem nejsem Američan, pocházím z Evropy, z Německa,“</p>
<p>řekl jsem na vysvětlenou.</p>
<p>„Tak to jsme tedy rodáci…,“ podivil se Klekí-petra. „Aspoň</p>
<p>částečně. Já jsem se totiž také narodil za oceánem. Ale teď se ze</p>
<p>mne stal Apač. Divné, že?“</p>
<p>„Proč? Říkává se přece, že cesty boží jsou nevyzpytatelné.</p>
<p>Konečně i ty nejpodivuhodnější věci se obyčejně dají vysvětlit</p>
<p>docela přirozeně.“</p>
<p>„Máte pravdu,“ přisvědčil živě, „máte úplnou pravdu: nadaný</p>
<p>student, tulák a nakonec z vlastní vůle Apač – to zní skoro</p>
<p>neuvěřitelně; ale přesto v těch osudech není nic</p>
<p>nepochopitelného.“</p><empty-line /><p>Docela zřejmě ho těšilo, že si se mnou může pohovořit. Vybídl</p>
<p>mě, abychom se ještě na okamžik posadili do trávy, do stínu</p>
<p>stromů, a začal se mě vyptávat zevrubně na mé osudy, na to, co</p>
<p>mě sem přivedlo, i na spoustu jiných věcí. Odpovídal jsem</p>
<p>otevřeně a přitom pozoroval jeho zvláštní tvář, rozrytou</p>
<p>hlubokými vráskami, poznamenanou zřejmě zoufalstvím, vnitřním</p>
<p>bojem, nouzi i odříkáním. Jeho oči však se zdály být velmi klidné a</p>
<p>tiché, podobaly se hluboké vodě na jezeře, kterou nezčeří ani</p>
<p>nejmenší vánek. Ale co všechno asi viděly!</p>
<p>„Jste na začátku života,“ řekl konečně tiše a laskavě, když se o</p>
<p>mně dozvěděl všechno. „Já už se mohu dívat jen nazpět, do</p>
<p>minulosti. Ale díky bohu, že jsem se vyrovnal s tím nejhorším, zlé</p>
<p>svědomí už mě netíží.“</p>
<p>„Zlé svědomí?“</p>
<p>„Jste překvapen?“</p>
<p>„Nevypadáte zrovna na zlosyna,“ řekl jsem.</p>
<p>Stiskl mi vroucně, vděčně ruku.</p>
<p>„A přece, přece jen,“ potřásl hlavou. „Člověk ani někdy neví, jak</p>
<p>a čím druhému vlastně škodí. Víte, já jsem se kdysi považoval za</p>
<p>náramného osvícence. Bouřil jsem na škole ve jménu rozumu… byl</p>
<p>jsem totiž vysokoškolským učitelem… na rozum jsem nedal</p>
<p>dopustit, hlavně na svůj vlastní! Myslel jsem si, že jsem nad</p>
<p>všechny, kdeco jsem věděl, kdeco jsem znal, proti všemu jsem</p>
<p>vystupoval… Pak se jednoho krásného dne pár studentů</p>
<p>popletených mými proslovy dalo strhnout k nepředloženostem…</p>
<p>smluvili se na atentátu, ale chytli je, posadili za mříže a odsoudili k</p>
<p>doživotí. Samozřejmě moje jméno při tom padlo taky, a já… já,</p>
<p>bouřlivák a osvícenec, jsem se zachoval jak zajíc: nohy na ramena</p>
<p>a hurá za hranice.“</p>
<p> Umlkl a zadíval se soustředěně před sebe. Neodvážil jsem se ho rušit jediným slovem. Pak se zas vzchopil a svedl hlavu: „A tak mi</p>
<p>zbyla svoboda a bolest v duši. Výčitky svědomí mě hnaly z místa</p>
<p>na místo, z jedné země do druhé. Kolikrát jsem se už rozhodoval</p>
<p>to radši skoncovat – vlastní rukou… Možná že jsem měl štěstí, že k</p>
<p>tomu nedošlo, možná že tomu tak chtěla prozřetelnost. A když</p>
<p>jsem se potom dostal k jednomu duchovnímu v Kansasu, který žil</p>
<p>a působil v pustině docela sám, a přece šťastný, pochopil jsem, v</p>
<p>čem bych mohl najít štěstí i já.“</p>
<p>Zase se na chvíli uzavřel do mlčení. Sepjal bezděčně ruce a</p>
<p>pokýval hlavou, vracel se v tom okamžiku vzpomínkou do</p>
<p>minulosti.</p>
<p>„Rozhodl jsem se prostě, že půjdu mezi Indiány… že odčiním</p>
<p>tady, na těch ubohých lidech, čím jsem se snad provinil na jiných</p>
<p>tam za oceánem. Já vím, co mi namítnete: že osud rudého</p>
<p>plemene je tak jako tak zpečetěn… Jsem si toho vědom stejně jako</p>
<p>vy – a snad právě proto chci dát trochu přátelství a útěchy tomu</p>
<p>umírajícímu rodu. Je tak nadaný, příteli! Jen čas by potřeboval – a</p>
<p>pochopení!… Například toho mladého náčelníka jsem poznal</p>
<p>tady… skvělý muž, má nesmírné vlohy. Kdyby byl synem nějakého</p>
<p>evropského panovníka, stal by se z něho asi výjimečný vladař nebo</p>
<p>prostě jedinečná osobnost své doby. Bohužel jeho osud bude</p>
<p>osudem jeho, rasy…“</p>
<p>Klekí-petra se znovu odmlčel a sklonil hlavu. Nebyl jsem mocen</p>
<p>slova. Stiskl jsem mu němě ruku. Pochopil, opětoval stisk, potom</p>
<p>pokývl hlavou a po chvilce tiše dodal:</p>
<p>„Viděl jsem, jak vás Vinnetou přitahuje… možná že proto jsem</p>
<p>se tak rozpovídal… o sobě, o něm… Anebo snad proto, že je mi</p>
<p>dnes tak zvláštně? Divný pocit, jako na podzim, když začíná padat listí, znáte to?… Opravdu: proč vlastně jsem to všechno začal</p>
<p>vypravovat? Vám, neznámému člověku?“</p>
<p>Zadíval se s lehkým pokrčením ramen do dálky, směrem k údolí,</p>
<p>kde se v té chvíli objevily dvě malé postavy Indiánů.</p>
<p>Bylo to podivné. Vynořili se přesně za hodinu, jako by s sebou</p>
<p>měli nejpřesnější hodinky, a přesně v tom místě, kde jsme je</p>
<p>spatřili naposled. Tentokrát však s sebou přiváděli i své koně.</p>
<p>Nechali je volně pást nedaleko našeho tábora a dál šli pěšky, stejně</p>
<p>vážně a důstojně jako poprvé.</p>
<p>Inču-čuna se zastavil až před vrchním inženýrem. Ostatní se</p>
<p>shromáždili v širokém kruhu kolem a s napětím očekávali, co</p>
<p>bude.</p>
<p>„Jak se rozhodli moji bílí bratři? Kdy hodlají odejít?“ řekl</p>
<p>apačský náčelník.</p>
<p>Bancroft – zmatený a poplašený – se rozhodl, že se pokusí ještě</p>
<p>jednou vyjednávat.</p>
<p>„Uvažovali jsme o tvých návrzích,“ řekl, „a chceme vypravit ještě</p>
<p>dnes posla do Santa Fe, aby tam oznámil, co žádáš. Až se vrátí,</p>
<p>odpovíme ti na všechny tvoje otázky a přání.“</p>
<p>Nevymyslil si to špatně, uvědomil jsem si. Nežli by se i</p>
<p>nejrychlejší jezdec vrátil ze Santa Fe, byli bychom s rozměřováním</p>
<p>dávno a dávno hotovi. Jenomže náčelník neměl chuť prodlužovat</p>
<p>nám příležitost k práci. Jeho odpověď byla krátká a strohá:</p>
<p>„Tak dlouho Inču-čuna nebude čekat. Moji bílí bratři nech</p>
<p>řeknou ihned, co učiní.“</p>
<p> Mezi půlkruhem surveyorů a lovců se protlačil Rattler. Trochu se potácel, v ruce držel plecháč po okraj naplněný pálenkou.</p>
<p>Přikolébal, se až k oběma Apačům a zablábolil:</p>
<p>„Já navrhuju… ať si s námi Indiáni připijou… když si připijou, tak</p>
<p>půjdem… jinak ne… Ten mladý může začít… Tady máš ohnivou</p>
<p>vodu, Vinnetou!“</p>
<p>Natáhl ruku s plecháčem. Mladý Apač ustoupil o krok s jediným</p>
<p>odmítavým posunkem ruky.</p>
<p>„Cože… ty se mnou nechceš pít?!“ vybuchl Rattler divoce. „To je</p>
<p>urážka; rozumíš! Tady máš, ty prokletá rudá kůže, můžeš se</p>
<p>oblízat, když se nechceš napít.“</p>
<p>A než mu v tom mohl kdo zabránit, vchrstl plecháč pálenky</p>
<p>Apačovi do tváře. To je pro každého Indiána neodpustitelná</p>
<p>pohana, něco takového vyžaduje potrestání hned na místě. Viděl</p>
<p>jsem, že Vinnetou na okamžik strnul; vzápětí zasadil ničemovi</p>
<p>ránu pěstí, až se zapotácel a klesl k zemi. Opilý Rattler se těžce</p>
<p>zvedl a chvíli se zdálo, že se chce na mladého Indiána vrhnout. Ale</p>
<p>nakonec si to rozmyslel, jen výhružně zavrčel a odpotácel se zase</p>
<p>zpátky k vozu s kořalkou.</p>
<p>Vinnetou si otřel hřbetem ruky potřísněný obličej. Jeho tvář</p>
<p>zůstala jako z kamene, jediné hnutí svalu neprozrazovalo, co si</p>
<p>mladý Apač myslí nebo co cítí. Ovládal se stejně dokonale jako</p>
<p>jeho otec.</p>
<p>„Inču-čuna se táže ještě jednou a naposled,“ ozval se hlas jeho</p>
<p>otce. „Opustí dnes bílé tváře údolí?“</p>
<p>„Nemůžeme odtud odejít,“ řekl Bancroft.</p>
<p> „Opustíme je tedy my. Od této chvíle však mezi námi není</p>
<p>míru!“</p>
<p>Bylo mi zoufale, chtělo se mi hlasitě křičet a vyzvat Indiány i</p>
<p>bělochy, aby si ještě jednou sedli a dohovořili se, chtělo se mi</p>
<p>zapřísahat obě strany, navrhnout rozumnou dohodu – ale bylo to</p>
<p>zbytečné. Ti tři kráčeli ke svým koním a nebyli už ochotni</p>
<p>poslouchat ušlechtilé i neušlechtilé řeči bělochů. Zezadu, od vozů,</p>
<p>se ozval Rattlerův opilý hlas:</p>
<p>„Jděte si k čertu, vy rudí psi! Ale za tu ránu pěstí mi zaplatíš!“</p>
<p>Bleskurychle, mnohem rychleji, než se dalo od opilého člověka</p>
<p>čekat, strhl s vozu ručnici a namířil na mladého Apače. Vinnetou</p>
<p>stál na volném místě, koule ho musela zasáhnout, poněvadž v té</p>
<p>chvíli poskytoval ničemovi dokonalý cíl. Ozval se výstřel a</p>
<p>současně, ne, zlomeček vteřiny předtím jsem zaslechl úpěnlivý</p>
<p>výkřik Klekí-petry, který se vrhl tělem před apačského bojovníka:</p>
<p>„Pozor, Vinnetou – stranou!“</p>
<p>Klekí-petra se otočil kolem své osy, chytil se pravicí za prsa,</p>
<p>několik okamžiků vrávoral sem a tam a nakonec padl k zemi. V</p>
<p>témže okamžiku klesl i Rattler. Vrhl jsem se k němu, zasáhla ho</p>
<p>moje pěst, ale právě o těch několik rozhodujících drahocenných</p>
<p>vteřin pozdě. O několik vteřin, které stály zbytečně lidský život.</p>
<p>Kolem dokola se ozývaly výkřiky zděšení a zavládl zmatek. Jen oba</p>
<p>Apačové ze sebe nevydali ani hlásku. Rychle přiklekli ke</p>
<p>zraněnému a prohlíželi jeho ránu.</p>
<p>Rattler zasáhl Klekí-petru zřejmě do srdce; nešťastníkova prsa byla</p>
<p>zarudlá tryskající krví a obličej se rychle pokrýval smrtelnou</p>
<p>bledostí.</p>
<p> Vinnetou si položil jeho hlavu do klina. Bez hnutí brvou se díval do tváře umírajícího. Klekí-petra pomalu otevřel víčka. Když</p>
<p>uviděl Vinnetoua, přelétl jeho tváří spokojený úsměv.</p>
<p>„Vinnetou, ši – ya, Vinnetou… Vinnetou, ach můj synu</p>
<p>Vinnetou…,“ zašeptal.</p>
<p>Jeho oči chvíli bloudily kolem, potom mě spatřil, pokynul lehce</p>
<p>rukou. Přistoupil jsem blíž a chopil ho za téměř bezvládnou</p>
<p>pravici.</p>
<p>„Zůstaňte… mu věrný,“ šeptal sotva slyšitelným hlasem, „vy a</p>
<p>on… pokračujte v mém díle… v přátelství bílých a rudých…“</p>
<p>Zdálo se, že každé slovo ho nesmírně namáhá. Ale v očích měl</p>
<p>výraz hlubokého smíření.</p>
<p>„Tak padá list… odlomen… není to lehké… přál jsem si… věčný</p>
<p>smír… už jdu… milost… už jdu… můj bože…“</p>
<p>Jeho ruce se křečovitě zachvěly, z rány vytryskl mocný proud</p>
<p>krve, hlava se zvrátila dozadu.</p>
<p>Byl mrtev.</p>
<p>Vinnetou mu položil s největší něhou a opatrností hlavu do</p>
<p>trávy. Viděl jsem, že přivřel bolestně víčka, než se otočil s tázavým</p>
<p>pohledem k otci. Inču-čuna stál nad nimi nehybně, všechny rysy</p>
<p>tváře napjaté bolestí.</p>
<p>„Vrah leží tam, srazil jsem ho,“ řekl jsem tiše. „Můžete si ho</p>
<p>vzít.“</p>
<p>„Ohnivá voda!“</p>
<p> To bylo jediné slovo, které apačský náčelník vyslovil. Ale kolik v něm bylo pohrdání, kolik v něm bylo opovržení!</p>
<p>„Já… já nesouhlasím… já chci být vaším přítelem… já půjdu s</p>
<p>vámi,“ vydralo se mi ze rtů.</p>
<p>Blábolil jsem, byl jsem zničen tím, co , se stalo. Plivl mi přímo</p>
<p>do obličeje.</p>
<p>„Prašivý pse! Ty placený zloději půdy! Ty smrdutý kojote!</p>
<p>Opovaž se udělat krok s námi, Inču-čuna tě rozdrtí!“</p>
<p>Sklonil jsem bezmocně hlavu. Co jsem mohl dělat? Nebyl jsem</p>
<p>snad vetřelec, který si nezaslouží nic než to plivnutí do obličeje?</p>
<p>Co jsem mohl Apačům namítnout tváří v tvář mrtvému Klekí-</p>
<p>petrovi? Díval jsem se zahanbeně a bezmocně na ty dva, kteří už</p>
<p>neměli jediný pohled ani pro mne, ani pro kohokoliv z našeho</p>
<p>tábora. Rychle vyzvedli mrtvé tělo na koně a obratně je tam</p>
<p>připevnili. Vyskočili do sedel a pomalu, podpírajíce ze dvou stran</p>
<p>bezvládné tělo Klekí-petry, odjížděli směrem k lesu.</p>
<p>Bez jediného slova vyhrůžky, bez jediného slova o pomstě.</p>
<p>Jen na kraji lesa, než zajeli do houštiny stromů, se po nás ještě</p>
<p>jednou mlčky otočili. A to bylo horší, než kdyby nám byli přísahali</p>
<p>tu nejstrašnější pomstu.</p>
<p>„Příšerné, to je příšerné,“ vydralo se těžce Samu Hawkensovi ze</p>
<p>staženého hrdla. „A ten padouch, nasátý pálenkou skrznaskrz jako</p>
<p>houba, se ještě válí tamhle pod vozem! Řekněte mi, co máme s</p>
<p>takovým darebákem dělat?!“</p>
<p>Neodpověděl jsem. Nevěděl jsem, co odpovědět. Osedlal jsem si</p>
<p>koně, vyhoupl se do sedla a hnal se tryskem z prérie – jen abych</p>
<p>byl sám, sám, sám. Nechtěl jsem vidět nikoho z těch lidí, toužil jsem zůstat o samotě a zbavit se nějak toho strašného zážitku.</p>
<p>Vrátil jsem se – k smrti zemdlený – teprve pozdě večer. Tábor</p>
<p>jsem však už na místě nenalezl.</p>
<p>Přemístili ho na kraj lesa, docela blízko k místu, kde ležel</p>
<p>odvlečený grizzly.</p><empty-line /><p>9. HOVORY U OHNĚ</p><empty-line /><p>„Člověče, kde vás čerti nosí?!“ přivítal mě Sam Hawkens zhurta,</p>
<p>sotva jsem seskočil s koně a objevil se u táborového ohně.</p>
<p>Ačkoliv bylo už hodně pozdě, celý tábor byl vzhůru, až na</p>
<p>Rattlera, který ještě vyspával svou opici. Sam už stáhl z medvěda</p>
<p>kůži, ale maso, jak jsem si všiml, bylo netknuté.</p>
<p>„Čekáme na vás,“ hartusil, „nemůžeme přece porcovat bez</p>
<p>hlavní osoby. Zatím jsem mu svlékl kožich, krejčí mu ho ušil</p>
<p>vzorně na tělo, hihihihi… doufám, že proti tomu nic nenamítáte?!</p>
<p>Prosím, teď si řekněte, jak mám rozdělit maso. Trochu pečínky</p>
<p>před spánkem přijde všem ohromně k chuti!“</p>
<p>„Rozdělte to, jak chcete,“ řekl jsem lhostejně. „Maso patří všem.“</p>
<p>„Well, něco vám řeknu: nejlepší z celého medvěda jsou pracky.</p>
<p>Jenomže se musí trochu uležet, víte – nejlíp chutnají, když s nimi</p>
<p>už hýbají červi. Bohužel, tak dlouho čekat nemůžeme, mám totiž</p>
<p>takový nepříjemný dojem, že nás co nevidět navštíví páni Apači, a ti nám zaženou chuť! Doporučoval bych trochu si pospíšit se</p>
<p>stolováním a spořádat ty pochoutky, dřív než nás i s nimi spořádají</p>
<p>páni rudoši… Máte něco proti tomu?“</p>
<p>„Ne. Vůbec ne.“</p>
<p>„Dobrá – můžem se tedy do té nádhery pustit, jestli se nepletu…</p>
<p>hihihihi!“</p>
<p>S těmi slovy uřízl medvědovi tlapy a pečlivě je rozřezal na úzké</p>
<p>plátky, tak aby na každého připadl stejný díl. Dostal jsem opravdu</p>
<p>krásný kousek z přední nohy, ale vzal jsem jej lhostejně a sedl si</p>
<p>stranou, zatímco ostatní se tlačili u ohně, aby si svou porci opekli</p>
<p>nad praskajícími plameny. Bylo to podivné: cítil jsem sice hlad, ale</p>
<p>přitom jsem neměl na tu medvědí pečínku nejmenší chuť. Žaludek</p>
<p>se mi po dlouhé, namáhavé jízdě svíral, a přitom i jen myšlenka na</p>
<p>jídlo se mi protivila. Snad to bylo tím, že jsem se stále nemohl a</p>
<p>nemohl zbavit myšlenek na to, co se stalo. Měl jsem dojem, že</p>
<p>vedle mne ještě sedí Klekí-petra, že poslouchám jeho vyznání, že</p>
<p>slyším v jeho slovech jakousi předtuchu blízkého konce. Ne, list se</p>
<p>neodlomil od stromu, byl urván, surově odtržen – a tam nedaleko</p>
<p>ležel vrah, do němoty zpitý. Měl vlastně už dávno skončit kulkou,</p>
<p>ale to se mi hnusilo, hnusil se mi tak, že bych nebyl s to zvednout</p>
<p>proti němu zbraň. Tak jako – zřejmě – oběma Apačům, kteří jen z</p>
<p>toho důvodu neztrestali na místě Rattlerův podlý čin.</p>
<p>„Ohnivá voda,“ řekl Inču-čuna a mně dosud zněla v uších ta</p>
<p>Apačova slova plná pohrdání a vnitřního odporu. A znovu jsem</p>
<p>slyšel Klekí-petrův výkřik a potom jeho chroptění a sotva slyšitelný</p>
<p>hlas: „Pokračujte… v přátelství bílých a rudých…“ Proč se těmi</p>
<p>posledními slovy obrátil právě ke mně? Vytušil snad, jak hlubokým</p>
<p>dojmem na mne zapůsobil Vinnetou? Teprve teď jsem si to vlastně uvědomoval. Ano, snad ještě k nikomu jsem nepocítil takřka naráz</p>
<p>tolik úcty jako k tomuto mladému Indiánovi. Nebyl o mnoho starší</p>
<p>než já, a přece, jak velmi mě převyšoval! Ta vážná, hrdá čistota,</p>
<p>která zářila v jeho sametových očích, ta klidná jistota každého jeho</p>
<p>pohybu, ta důstojnost hlubokého a potlačovaného žalu! Jak</p>
<p>úctyhodně se zachoval on i jeho otec! Jiný na jejich místě, ať</p>
<p>běloch nebo Indián, by se vrhl na zločince, okamžitě by se chtěl</p>
<p>pomstít, ale oni neuznali ničemného chlapa ani za hodna pohledu,</p>
<p>a víc: neprozradili ani jediným hnutím svalu ve tváři bolest, která</p>
<p>jistě vrchovatě zaplavila jejich nitro. Jací ubožáci jsme byli proti</p>
<p>nim my, civilizovaní lidé!</p>
<p>Tak jsem seděl; sám, jen s těmi myšlenkami, zatímco ostatní si</p>
<p>pochutnávali na svých porcích medvědího masa; a ledoví jak</p>
<p>dlouho bych byl hloubal nad událostmi osudného dne, kdyby mě</p>
<p>nevyrušil pozorný Sám Hawkens.</p>
<p>„Co je s vámi, sir? Vy si nic nevezmete?“</p>
<p>„Děkuju. Nebudu jíst.“</p>
<p>„Tak?… Chcete se spíš věnovat duchovním úvahám, ne?</p>
<p>Poslyšte, sir, já vás chápu; ani nevíte, jak se mi hnusí to, co se</p>
<p>stalo. Ale westman musí umět leccos překousnout. Víte, jak se říká</p>
<p>Západu? Dark and bloody grounds, ponurý, krvavý kraj! Bohužel je</p>
<p>to pravda, skoro každá píce je tu pokropena krví, a kdo je na tohle</p>
<p>citlivý, ten by udělal nejlíp, kdyby zůstal doma a pil někde pod</p>
<p>kaštany limonádu. Nesmíte si to tak brát… víte co, já vám tu porci</p>
<p>upeču vlastnoručně!“</p>
<p>„Děkuju, Same, ale já opravdu nebudu jíst. Radši mi povězte co</p>
<p>teď s Rattlerem?“</p>
<p> „No… mluvili jsme o tom už trochu s chlapci.“</p>
<p>„Ano? A jak ho chcete potrestat?“</p>
<p>„Potrestat? Vy jako myslíte, aby dostal nějaký trest?“ protáhl</p>
<p>Sam Hawkens.</p>
<p>„Samozřejmě! A co jiného?“ vybuchl jsem.</p>
<p>„Hm, hm… no a co říkáte, za jaký konec bychom to měli vzít?</p>
<p>Máme ho postavit před soudce jako vraha a poslat ho do San</p>
<p>Franciska, do New Yorku nebo do Washingtonu?“</p>
<p>„Prosím vás!“ řekl jsem trochu dotčeně. „Propadl přece jasně</p>
<p>zákonu prérie. My sami máme právo ho soudit.“</p>
<p>„Aha! Ten Klekí-petra byl váš příbuzný nebo váš dobrý přítel?“</p>
<p>„To nebyl …“</p>
<p>„Tak, tak! Jenže na tom, příteli, záleží. Samozřejmě, Západ má</p>
<p>svoje zákony; dokonce velmi pevné a přísné. Oko za oko, zub za</p>
<p>zub, krev za krev, přesně jak to stojí psáno v bibli. Když se stane</p>
<p>zločin, může být okamžitě potrestán… například tím, že lovci</p>
<p>vytvoří takový malý soudní tribunál, rozsoudí zločin a provedou</p>
<p>rozsudek. Musí to být, jinak by nám tady za chvíli všelijaká verbež</p>
<p>přerostla přes hlavu.“</p>
<p>„No prosím. Tak tedy udělejme tribunál!“ Sam Hawkens se</p>
<p>shovívavě usmál:</p>
<p>„Jenže k tomu nejdřív potřebujete žalobce.“</p>
<p>„Toho budu klidně dělat já!“</p>
<p>„Vy! A jaké k tomu máte právo?“</p>
<p> „Jaké právo! Řádný člověk prostě nemůže nechat takový zločin bez trestu.“</p>
<p>„Pshaw! Mluvíte jako greenhorn. Žalobce byste mohl dělat jen</p>
<p>ve dvou případech: kdyby zavražděný člověk byl buď váš příbuzný,</p>
<p>nebo váš blízký přítel. Poněvadž jste právě řekl, že to tak není…“</p>
<p>„Anebo v druhém případě?“ přerušil jsem Sama.</p>
<p>„Anebo v druhém případě, kdybyste tím zamordovaným byl vy</p>
<p>sám. A to taky nejste, jestli se nějak moc nepletu, hihihihi!“</p>
<p>Sam se tiše pochechtával, a já jsem zachovával ledový chlad.</p>
<p>Upřímně řečeno, ten vtip mě trochu popudil.</p>
<p>„To nejsou záležitosti pro kabaret, Same!“ řekl jsem.</p>
<p>„Ale ovšem, vím, vím,“ zvážněl znova lovec: „To jen kvůli</p>
<p>úplnosti, vážený! Abyste si uvědomil, že podle zákonu prérie</p>
<p>nemáte právo podat žalobu. A kde není žaloby, tam není soudu</p>
<p>ani tribunálu…“</p>
<p>„Takže pan Rattler zůstane bez trestu?“ křikl jsem pobouřen.</p>
<p>„Ani nápad! A nečertěte se hned tak! Já vám dávám slovo</p>
<p>zálesáka, že si to vypije i s úroky, dokonce tak rychle, jako když</p>
<p>pošlu na cíl kuličku ze své Liddy. Apači se o to postarají.“</p>
<p>„Rattler si to vypije – a my s ním!“</p>
<p>„Dost možná,“ připustil Sam. „A vy si myslíte, že by se něco</p>
<p>změnilo, kdybychom pověsili Rattlera tamhle na větev? Kdepak! Ti</p>
<p>myslí jinak: byl jsi s ním, tak si to s ním vypiješ, ať je živý, nebo</p>
<p>mrtvý, ať je tady, nebo padesát mil odtud. Nezapomeňte, sir:</p>
<p>Apačové považují za vraha Klekí-petry nás všechny, nejen Rattlera.</p>
<p>A jestli se jim dostaneme do rukou, taky s námi podle toho zatočí.“</p>
<p>„I když potrestáme Rattlera sami? Nebo když se ho zbavíme?“</p>
<p>„Samozřejmě. Vrhnou se na nás, ani je nenapadne pátrat po</p>
<p>tom, jestli Rattler je mezi námi nebo není… Ostatně – jak si to</p>
<p>představujete: zbavit se Rattlera?“</p>
<p>„Já bych ho prostě propustil,“ prohlásil jsem bez dlouhých úvah.</p>
<p>„Hm… Vy jste ho přijal, že ho chcete propouštět? Koneckonců,</p>
<p>nebylo by to ani příliš prozíravé, propustit ho zrovna teď.“</p>
<p>„Same, tohle namouvěru nechápu! S žádnou pochybnou</p>
<p>existencí nejsem ochoten být pohromadě ani hodinu. A k tomu s</p>
<p>vrahem! Přece mě nikdo nemůže nutit, abych byl ve společnosti s</p>
<p>takovým ničemou, s opilcem, který je schopen každou chvíli mi</p>
<p>provést nějaký darebácký kousek!“</p>
<p>„Ale jistě, uznávám: Rattler jé zločinec a darebák a opilec jenže</p>
<p>to ještě neznamená, že proto pro něj neplatí žádný zákon. Chápu</p>
<p>vaše rozhořčení, taky bych mu nejradši zakroutil krkem, ale taky</p>
<p>nechci, abychom nějakou zbrklostí zavinili zas ještě další zločin.</p>
<p>Co myslíte, že udělá Rattler, když ho propustíte?“</p>
<p>„To je jeho věc,“ řekl jsem bezmyšlenkovitě.</p>
<p>„A taky naše,“ namítl ostře Sam. „Protože v tom okamžiku</p>
<p>budeme všichni. jak tu sedíme, v nebezpečí, že se bude mstít. Není</p>
<p>rozumnější mít ho radši mezi sebou nežli se ohlížet po každém</p>
<p>trsu křoví, jestli tam náhodou nesedí s nabitou puškou? Jeden</p>
<p>mrtvý stačí až dost… aspoň podle mne. Nemám pravdu?“</p>
<p> Pohlédl na mne, ale pak sklouzl očima k táboráku, k</p>
<p>Rattlerovým kumpánům, a významně potřásl hlavou. Pochopil</p>
<p>jsem. Nešlo jen o Rattlera, šlo o jeho spřežence, které bychom byli</p>
<p>měli na krku, kdybychom se zbavili Rattlera. Nezbylo mi než dát</p>
<p>Samovi za pravdu.</p>
<p>„Po tomhle vysvětlení…,“ připustil jsem neochotně. „Asi opravdu</p>
<p>musíme nechat věci tak, jak jsou. Apačové mi ale dělají hlavu:</p>
<p>skutečně jste přesvědčen, že se na nás vrhnou a že se budou</p>
<p>mstít?“</p>
<p>„S tím počítejte. Tím spíš, že od nás odešli bez jediného slova.</p>
<p>Pro ně nejsme nic než banda darebáků, sprostých zlodějů půdy.</p>
<p>Proto se tak obrovsky ovládali, proto ani nehnuli brvou a odjeli</p>
<p>bez slova vyhrůžky! Jsou skálopevně přesvědčeni, že nás dostanou</p>
<p>všechny do jednoho. A jestli jim padneme do drápů, tak se</p>
<p>můžeme připravit na tu nejkrutější smrt! Klekí-petra byl pro ně</p>
<p>někdo – tím strašnější musí být podle jejich představy pomsta!“</p>
<p>Bezmocně jsem sevřel pěsti.</p>
<p>„Kvůli jednomu opilci!“ řekl jsem..</p>
<p>„Jak dlouho ještě bude trvat rozměřování?“ změnil znenadání</p>
<p>Sam téma rozhovoru. „Myslím, kdyby se do toho opravdu všichni</p>
<p>pořádně dali?“</p>
<p>„Nevím, snad pět dní.“</p>
<p>„Hm, hm,“ Sam se škrábal usilovně svými tlustými prstíky na</p>
<p>skráni. „Pokud vím, Apačové tady v blízkosti žádný tábor nemají.</p>
<p>K nejbližším Mescalerům bude jistě dobré tři dny jízdy, a protože</p>
<p>Inču-čuna s Vinnetouem nejedou sami, mají s sebou ještě</p>
<p>mrtvého, potrvá jim to aspoň čtyři. Pak tři dny zpátky… to by</p>
<p>znamenalo, že byste práci ještě mohli dokončit.“</p>
<p>„Ale Apačové mohou taky mrtvolu nechat někde v bezpečném</p>
<p>úkrytu a přijet s posilou mnohem dřív. A pak, je docela dobře</p>
<p>možné, že tady v okolí jsou ještě nějací jiní Apačové. Není</p>
<p>nepravděpodobné, že by se dva tři muži, a k tomu náčelník se</p>
<p>synem, pustili jen tak osamoceně po prérii? Je přece doba lovů,</p>
<p>bizoni stáda táhnou krajem, možná že Inču-čuna a Vinnetou tu</p>
<p>mají celou loveckou tlupu – a oddělili se od ní jen kvůli</p>
<p>grizzlymu… Měli bychom být opatrní…“</p>
<p>Sam Hawkens přimhouřil svá očka a v jeho tváři se objevila</p>
<p>grimasa úžasu.</p>
<p>„Good heavens, dobré nebe,“ vykřikl, „vy ale máte otevřenou</p>
<p>hlavičku, sir! Dneska je prostě každé kuře tisíckrát chytřejší než</p>
<p>stará slepice! Ale náhodou, to musím říct, nejsou to zrovna</p>
<p>hlouposti, co tady říkáte. Musíme si opravdu dávat zatracený</p>
<p>pozor na každou maličkost. A hlavně a především musíme zjistit,</p>
<p>kam vůbec oba Apači odjeli. A to si vezmu na starost já. Hned</p>
<p>ráno.“</p>
<p>Poslední slova slyšeli už také Will Parker a Dick Stone, kteří se</p>
<p>nemohli dočkat svého přítele a vypátrali, že sedí opodál se mnou.</p>
<p>Hned se samozřejmě hlásili k průzkumu.</p>
<p>„Půjdu taky! To musím pomoct…,“ řekli oba skoro současně: Ale</p>
<p>Sam Hawkens vrtěl hlavou, až mu poskakoval klobouček na hlavě.</p>
<p>„Jen pěkně zůstaňte, kde jste! Oba! Tady vás ještě bude moc a</p>
<p>moc třeba! Jasné?“</p>
<p> Podíval se zase po Rattlerových kumpánech, a ten jeden</p>
<p>nenápadný pohled ovšem úplně stačil. Jen Will Parker přece</p>
<p>jenom ještě váhal.</p>
<p>„Nemůžeš přece jet jen tak docela sám,“ namítl.</p>
<p>„Co bych nemohl, mohl bych, kdybych chtěl,“ řekl Sam. „Ale</p>
<p>nemusíš mít strach, já budu mít průvodce.“</p>
<p>„Průvodce?“ podivil se Will Parker. „Kde ho vezmeš?“</p>
<p>„Tady. Tohoto mladého muže,“ řekl Sam a ukázal na mne. „Vždy</p>
<p>dokonce už má své válečnické jméno. Co tomu říkáte, sir?“</p>
<p>„Pojedu rád,“ odpověděl jsem krátce.</p>
<p>„Well!“ přikývl Sam Hawkens. „Dohodnuto. Jenomže to není</p>
<p>žádná nedělní projížďka, to je podnik, který od vás bude žádat</p>
<p>třeba všechny síly. A to znamená, že se na něco takového musíte</p>
<p>pořádně najíst a pořádně vyspat. A teď se vás ptám – sníte ty svoje</p>
<p>medvědí tlapy, nebo ne?“</p>
<p>Milý Sam se zatvářil neobyčejně přísně, ale měl vlastně svatou</p>
<p>pravdu. Nezbylo než přisvědčit.</p>
<p>„Aspoň pár soust okusím,“ odpověděl jsem.</p>
<p>„Jen okuste, okuste, já znám to okoušení, hihihihi!“ zasmál se</p>
<p>zálesák. „Stačí, abyste si jednou kousnul, a nenecháte toho, dokud</p>
<p>budete mít před sebou jediný kousek masa. Dejte to sem, já vám ty</p>
<p>pracky pěkně opeču. Tak… greenhorn nemá ještě ten pravý cit pro</p>
<p>to, jak se peče medvědí tlapa. Ale račte se dívat, ať to znáte, příště</p>
<p>bych vám takovou pochoutku mohl schlamstnout sám!“</p>
<p> Dobrák Sam se pochechtával, ale věděl, co říká. Sotva se mi octlo na jazyku první sousto jeho mistrovského kousku</p>
<p>kuchařského umění, dostal jsem hlad jako vlk. Naráz jsem</p>
<p>zapomněl na všechny své myšlenky, na všechno, co mě trápilo, a</p>
<p>jedl jsem, jedl jako bumbrlíček – dokud jsem měl co.</p>
<p>„Vidíte?“ usmíval se spokojený a taky jak náleží polichocený</p>
<p>Sam Hawkens. „Neříkal jsem vám, že je daleko příjemnější mít</p>
<p>takového grizzlyho v žaludku nežli před sebou? No! A teď si ještě</p>
<p>uřízneme nějakou šikovnou porci kýty. Opečeme si ji a zítra ji</p>
<p>vezmeme s sebou. Při takovýchhle výpravách totiž člověk musí</p>
<p>počítat s tím, že zrovna nebude mít čas shánět někde zvěřinu k</p>
<p>obědu. A taky vždycky nesežene kamínka a pekáč, aby si ji upekl.</p>
<p>No nic, to už obstarám já – vy si běžte lehnout, ať se pořádně</p>
<p>vyspíte. Vyrazíme časně ráno, při východu slunce, budete</p>
<p>potřebovat všechny síly.“</p>
<p>„Dobrá,“ souhlasil jsem. „Ještě mi jenom řekněte: kterého koně</p>
<p>si berete?“</p>
<p>„Žádného.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„No to je otázka?i Mám si sednout na krokodýla nebo na</p>
<p>nějakého ptáka bezperáka? Se mnou pojede má Mary, ovšem!“</p>
<p>„To bych nedělal… Přece ji ještě tak dobře neznáte.“</p>
<p>„Ale zato ona zná mě až moc dobře, hihihihi! A má přede mnou</p>
<p>ohromnou úctu.“</p>
<p> „Já vím…,“ řekl jsem váhavě. „Jenže může mít taky všelijaké zlozvyky, které ještě neznáte, a při takovéhle výpravě… Já jsem</p>
<p>četl, že někdy může jediné zafunění koně prozradit jeho pána.“</p>
<p>„Představte si to!“ divil se okázale Sam Hawkens. „Já vám řeknu,</p>
<p>kdybych se já chtěl stát westmanem, sedl bych si pěkně do ušáku a</p>
<p>četl od rána do večera indiánské historky a knížky o Západě.</p>
<p>Dokud bych se z nich všechno nenaučil! Člověk by přitom sice</p>
<p>ztloustl a okusil by medvědí tlapy nanejvýš na papíře, ale znal by</p>
<p>všechno. Upřímně: rád bych věděl, jestli ti chlapíci, co spisují</p>
<p>podobné knížky, vystrčili vůbec někdy nos aspoň přes Mississippi.“</p>
<p>„Ale jistě, Same…“</p>
<p>„Ne, ne, ne! Já o tom vážně pochybuju. A mám k tomu své</p>
<p>důvody: kdo si jednou zvykne na uzdu, na nůž a na laso, toho</p>
<p>nikdo nedostane k inkoustu a papíru – ani za živý svět. Žádný</p>
<p>pořádný westman o nic takového nestojí. A ten, kdo je to schopen</p>
<p>udělat, nikdy pořádným westmanem nebyl a nic jiného mu</p>
<p>nezbylo, protože k ničemu nebyl!“</p>
<p>„Ba ne,“ namítal jsem. „To se, Same, mýlíte. Copak se člověk</p>
<p>musí prohánět na Západě tak dlouho, až není schopen udržet pero</p>
<p>v prstech, aby napsal pořádnou knihu o zdejších poměrech?“</p>
<p>„Teď jste střelil kozla, sir! Určitě tvrdím, že pravdu o Divokém</p>
<p>západě vám napíše jen pravý westman! Ale tomu něco takového</p>
<p>nikdy nepřijde na mysl! V tom je háček!“</p>
<p>„Ale proč by nenapsal?“</p>
<p>„Nikdy vám neopustí Západ! Prérie… to je něco jako moře. Kdo</p>
<p>si na ni zvykne, kdo si ji zamiluje, toho už nikdy nepustí. Ne, ne, to</p>
<p>mi nikdo nevymluví, že tihle pisálci nemají o Západě nejmenší</p>
<p>potuchy – jinak by neutekli z prérie kvůli tomu, aby popisovali stovky stránek inkoustem.“</p>
<p>„A když vám řeknu, že takového člověka znám? Člověka, který</p>
<p>má prérii a Západ rád, a přesto o něm chce psát knihy?“</p>
<p>„Prosím vás, toho bych rád viděl! Kdo je to?“</p>
<p>„Jen si domyslete.“</p>
<p>„Co… vy… snad nemluvíte o sobě?“</p>
<p>Sam vyvalil svá malá očka v nejupřímnějším údivu.</p>
<p>„Už je to tak,“ řekl jsem s úsměvem.</p>
<p>„Ale ne!“ vzpíral se Sam uvěřit. „ Sir, přece se nechcete zničit!“</p>
<p>„To nechci,“ smál jsem se, „na to dokonce nepomýšlím ani v</p>
<p>nejmenším. Ale není to pro mne nic tak zvláštního, jezdit po</p>
<p>cizích zemích, seznamovat se s jinými národy a krajinami a pak o</p>
<p>tom psát čtenářům knihy. To už dělám nějaký čas.“</p>
<p>„Ale… pro všechno na světě proč, proč?“</p>
<p>„Pro poučení lidí… a taky pro peníze, abych se uživil.“</p>
<p>„Zounds! Pro poučení a pro peníze – vy jste dobrý!“ vyhrkl Sam.</p>
<p>„Koho chcete, prosím vás, poučit, když jste sám ještě pořád</p>
<p>greenhorn, jak zákon káže? Ujišťuji vás, že o vaše poučení nebude</p>
<p>stát ani jeden jediný čtenář! A vůbec poučovatelů je na světě i bez</p>
<p>vás až dost!“</p>
<p>„Psát knížky pro lidi, Same, je docela vážné a důležité povolání,</p>
<p>a já. „</p>
<p> „Pshaw!“ Nedal mi domluvit a pokračoval stejně rozčileně dál:</p>
<p>„Pořádný westman je tisíckrát důležitější než nějaký pisálek. To</p>
<p>musím vědět, protože já jsem westman, kdežto vy jste k tomu</p>
<p>sotva přičichl. Psát knihy kvůli tomu, aby se člověk uživil – dejte</p>
<p>pokoj! Kolik, prosím vás, stojí taková kniha, co chcete sepsat?“</p>
<p>„To je různé. Dolar, dva, tři… podle toho, jak je veliká.“</p>
<p>„Náramné! To je náramné! A víte, co se platí za bobři kůži? Máte</p>
<p>ponětí, nač byste si přišel, kdybyste jenom začal chytat zvěř? Na</p>
<p>stokrát víc, než co dostanete od svých čtenářů, jestli vůbec se</p>
<p>nějací najdou. Beztoho jim budete vykládat samé nesmysly. Uživit</p>
<p>se! To je to nejmenší tady na Západě! Tady se uživíte všude – na</p>
<p>prérii, v pralese, při řekách, nahoře v kopcích, kde chcete! A ten</p>
<p>život, člověče. Tady máte na každém kroku nádhernou</p>
<p>pramenitou vodu, a tam někde budete nejspíš pít… inkoust. A</p>
<p>budete okusovat násadku, místo abyste honil bizony nebo si</p>
<p>opatřil báječné medvědí tlapky na večeři. A místo na tohle</p>
<p>nádherné nebe budete věčně čučet do čtyř zaprášených stěn. A</p>
<p>místo na koni budete rajtovat na polštáři a… A vůbec! Jestli se</p>
<p>chcete mermomocí dát na tuhle bláznivinu, jste pro mne</p>
<p>politováníhodný člověk. Vyřízená nula. Tak je to, jestli se nepletu.“</p>
<p>Byl vrcholně rozčilen. Očička mu jen blikala v tučné tváři,</p>
<p>obličej přímo žhnul svatým rozhořčením, a pokud se to dalo mezi</p>
<p>huňatým plnovousem rozeznat, byl samým vzrušením od špičky</p>
<p>nosu až po uši zarudlý. Chtěl jsem ho uklidnit, ale přilil jsem tím</p>
<p>jenom oleje do ohně.</p>
<p>„Ale Same, nakonec z té knihy, co napíšu, budete mít radost i vy</p>
<p>sám.“</p>
<p>„Cože? Já? Radost? Nechte si pitomé vtipy!“</p>
<p> „Ale ano, budete. Až si o sobě přečtete…“</p>
<p>„O sobě?“</p>
<p>Vyvalil oči, divže mu nevypadly z důlků.</p>
<p>„Ano, mluvím jasně. Jistě napíšu i něco o vás.“</p>
<p>„O mně? Co dělám… nebo co jsem vám říkal… nebo tak?“</p>
<p>„Uhádl jste!“ potvrdil jsem. „Píšu obvykle to, co jsem sám prožil</p>
<p>– no a s vámi už jsem něco prožil. Takže docela dobře v mé příští</p>
<p>knize budu vypravovat i o vás; třeba vás popíšu právě tak, jak teď</p>
<p>sedíme, jak spolu hovoříme…“</p>
<p>Sam odhodil kýtu, kterou do té chvíle opékal nad ohněm, chytil</p>
<p>pušku, vyskočil a hrozivě proti mně obrátil hlaveň:</p>
<p>„Vyzývám vás, abyste mluvil vážně,“ vykřikl. „A žádám vás,</p>
<p>abyste mi řekl, jestli jste to mínil doopravdy!“</p>
<p>„Naprosto vážně.“</p>
<p>„Tak? V tom případě vás tedy žádám, abyste všechno okamžitě</p>
<p>odvolal a slavnostně přísahal, že nic takového nepodniknete!“</p>
<p>„Ale proč?“</p>
<p>„Protože vás jinak na místě odbouchnu touhle starou poctivou</p>
<p>Liddy, kterou vidíte před sebou. Tak ano, nebo ne?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Srazím vás k zemi!“ vykřikl divoce a zamával mi kolem hlavy</p>
<p>pažbou ručnice.</p>
<p> „Prosím, poslužte si,“ mínil jsem docela nevzrušen.</p>
<p>Pažba ještě několik vteřin poletovala nad mou hlavou. Potom</p>
<p>spustil zbraň k boku a odhodil ji daleko do trávy. Zalomil zoufale</p>
<p>rukama a začal bědovat:</p>
<p>„Tomu člověku přeskočilo v hlavě, – ten nemá všech pět</p>
<p>pohromadě! Já to tušil, už když mluvil o tom spisování! A teď to</p>
<p>mám černé na bílém! Copak může někdo jiný než vyložený šílenec</p>
<p>zůstat tak klidně sedět, když mu sviští má Liddy kolem nosu? Ale</p>
<p>co s ním, co s takovým chlapem, copak se z něčeho takového může</p>
<p>vůbec vyléčit?“</p>
<p>„Proč by se léčil, nepotřebuje žádné léčení,“ smál jsem se. „Má to</p>
<p>v hlavě v pořádku.“</p>
<p>„Myslíte? Copak byste se vzpíral tak rozumným důvodům,</p>
<p>kterými vás tady častuju, být při zdravém rozumu? Copak byste</p>
<p>radši riskoval, že vás vlastnoručně srazím touhle pažbou?“</p>
<p>„Nonsense,“ řekl jsem, „nesmysl, Sam Hawkens mě nikdy</p>
<p>nesrazí, to vím úplně jistě.“</p>
<p>„To víte úplně jistě?“ vykřikl. „Aha, tak vy to víte…! No… bohužel</p>
<p>máte pravdu,“ dodal tišeji. „Raději bych sám držel pár pohlavků,</p>
<p>než bych na vás napřáhl ruku, neřkuli pažbu. Je to tak, co se dá</p>
<p>dělat.“</p>
<p>Sam se zatvářil nesmírně lítostivě a dopáleně zároveň. Narazil si</p>
<p>svůj podivuhodný širák, sebral se země kýtu a odhodlaně se</p>
<p>zakousl do pečínky.</p>
<p> „No, no, Same, přece víte, že na mne si nikdo s vyhrožováním nepřijde… A s těmi knihami o Západě to taky není všechno tak</p>
<p>marné, jak se vám zdá. Ještě si o tom příležitostně pohovoříme.“</p>
<p>„Děkuju, děkuju,“ odsekl Sam. „Já o žádné pohovory nestojím.</p>
<p>Poučovat čtenáře! Živit se psaním knih! To by se člověk popukal!</p>
<p>Anebo praskl vzteky!“</p>
<p>„Ale podívejte se, Same, vždyť to jsou docela úctyhodné věci.</p>
<p>Když o vás napíšu v nějaké knize, stanete se slavným člověkem a…“</p>
<p>„A dost!“</p>
<p>Sam se vztyčil a bojovně zamával nad hlavou svou porcí</p>
<p>medvědí kýty jako kyjem.</p>
<p>„Nebo vám hodím těch dvanáct liber medvědího masa na hlavu!</p>
<p>Beztoho nemáte víc rozumu než ten nejhloupější grizzly! Proslavit</p>
<p>se tím, že vás nějaký chlápek vrazí do knihy. Já vám řeknu, co</p>
<p>člověka skutečně proslaví. Tady vezměte nůž a uřízněte z téhle</p>
<p>medvědí kůže uši a zastrčte si je za klobouk! A navlečte si jeho</p>
<p>drápy a tesáky na šňůru a udělejte si z toho náhrdelník! To z vás</p>
<p>udělá slavného člověka – u každého poctivého westmana a u</p>
<p>každého Indiána. Protože každý, kdo se na vás podívá, uctivě</p>
<p>řekne, hleďme, tenhle člověk se pustil do grizzlyho a taky ho</p>
<p>složil, chlapík! Za chvíli si o vás budou povídat po celém Západě, a</p>
<p>budete skutečně slavný! Rozuměl jste? Ale zkuste si strčit za</p>
<p>klobouk pár listů papíru a pověsit si knížky kolem krku! Každý,</p>
<p>kdo vás potká, si pomyslí, že jste utekl z blázince! To bude celá ta</p>
<p>sláva, které dosáhněte!“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny.</p>
<p> „Já se vám jen divím, že se tak rozčilujete, Same. Vždyť vám to může být úplně jedno.“</p>
<p>„Mně? Úplně jedno?“ rozčertil se Sam. „The devil, k čertu,</p>
<p>tomuhle se říká lidský tvor, jestli se nepletu! Jeden ho má rád jako</p>
<p>vlastního syna, a má mu přitom být jedno, co dělá. Trochu silný</p>
<p>tabák! Chlap má sílu jak bizon, svaly jak mustang, oči jak orel,</p>
<p>jezdí na koni jak duch prérie, střílí jak zálesák, rozený westman,</p>
<p>zkušenější po pár měsících než jiný po letech – ale jeho jediná</p>
<p>touha je sedět za stolem a psát knihy. Není to k zbláznění? To má</p>
<p>člověk zůstat klidný? Uznáte to aspoň?“</p>
<p>Podíval se na mne dlouhým, tázavým pohledem. Četl jsem</p>
<p>přímo v jeho očích, že čeká mou odpověď. Ale já jsem neříkal nic,</p>
<p>jen jsem se natáhl pro sedlo, přistrčil si je pod hlavu jako polštář,</p>
<p>uvelebil se pohodlně a přivřel oči, jako bych se chystal k spánku.</p><empty-line /><p>„Prosím vás, co tohle má znamenat?“ řekl Sam, pořád s tou porcí</p>
<p>medvědí kýty v pravici.</p>
<p>„To už vám nestojím ani za odpověď?“</p>
<p>„Ale jistě,“ řekl jsem měkce. „Dobrou noc, milý Same, dobře se</p>
<p>vyspěte.“</p>
<p>„Vy chcete spát?!</p>
<p>„Co mám dělat? Před chvílí jste mi to důtklivě radil.“</p>
<p>„To bylo před chvílí: Ale sir, přece nejsme hotovi s tím, co jsme</p>
<p>nakousli.“</p>
<p> „Já jsem hotov se vším,“ řekl jsem. „To, co jsem se chtěl</p>
<p>dozvědět, už vím.“</p>
<p>„Co víte? Co víte?“</p>
<p>„Že jsem rozený westman, zkušenější po pár měsících než jiný</p>
<p>po letech, že už dneska střílím jako starý zálesák, že jezdím jako</p>
<p>duch prérie…“</p>
<p>Samovi klesla ruka s medvědí kýtou. Rozkašlal se a zajíkavě ze</p>
<p>sebe vypravil:</p>
<p>„Bounce… hromská práce… tenhle zelenáč… tenhle… ten mě…</p>
<p>hm, hm, hm!“</p>
<p>„Dobrou noc, Same, spěte dobře,“ opakoval jsem a dělal jsem, že</p>
<p>se obracím na druhý bok.</p>
<p>„No spěte, spěte, vy patrone! Bude to lepší, než kdybyste zůstal</p>
<p>vzhůru! Protože dokud máte otevřené oči, není si žádný poctivý</p>
<p>chlap jistý, jestli ho náhodou netaháte za nos. Mezi námi je konec</p>
<p>– rozuměl jste? Rozlil jste si u mne ocet! Prohlédl jsem vás</p>
<p>skrznaskrz! Povedený ptáček!“</p>
<p>Řekl to hlasem na nejvyšší míru rozezleným. Takovým, že to</p>
<p>skutečně vypadalo na úplný konec mezi námi dvěma. Jenže – ten</p>
<p>konec trval necelé dvě minuty. Poněvadž potom se ozval Sam</p>
<p>Hawkens znovu a já jsem najednou slyšel jeho zjihlý, vlídný,</p>
<p>přátelstvím se chvějící hlas:</p>
<p>„Dobrou noc, sir. Vyspěte se pořádně, ať jste při síle, až vás ráno</p>
<p>vzbudím!“</p>
<p> Položil se rychle vedle mne a zachumlal se do přikrývky.</p>
<p>Dokonce se pokoušel předstírat, že chrápe.</p>
<p>Byl to přece jen můj milý, dobrý, cituplný stařík Sam Hawkens.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>10. CO PROZRADILY STOPY </strong></p>
<p>Spal jsem, jako když mě do vody hodí, dokud mě Sam Hawkens</p>
<p>neprobudil. Will Parker a Dick Stone už byli vzhůru a čilí, ale</p>
<p>ostatní, včetně Rattlera, se ještě toulali někde v limbu. Posnídali</p>
<p>jsme kousek masa a zapili jej několika hlty studené vody. Potom</p>
<p>jsme napojili zvířata a Sam dal svým přátelům pro všechny případy</p>
<p>několik pokynů, jak si mají počínat za naší nepřítomnosti.</p>
<p>Slunce se ještě nevyhouplo nad obzor, když jsme vyrazili z</p>
<p>tábora na výpravu, na které se možná pro nás skrývalo nemalé</p>
<p>nebezpečí. To byla tedy moje první cesta na výzvědy! Byl jsem</p>
<p>nedočkavý a neklidný – a vůbec jsem netušil, že takových výprav</p>
<p>mě čekají v budoucnu desítky a desítky.</p>
<p>Vydali jsme se směrem, kudy odjeli oba Apači: údolím a potom</p>
<p>podél cípu lesa k prérii. Stopy v trávě byly ještě docela zřetelné,</p>
<p>dokonce já, greenhorn, jsem je mohl bez obtíží rozeznat.</p>
<p>Překvapilo nás ovšem, že vedou k severu; Apače jsme</p>
<p>předpokládali spíš někde na jih od tábora. Stopa vedla záhybem</p>
<p>údolí na vršek mírného svahu, až k pasece, kterou nejspíš měl na</p>
<p>svědomí nějaký žravý hmyz. Mírným svahem jsme vyjeli vzhůru na</p>
<p>paseku a dostali se až k prérii, která se před námi rozprostírala do</p>
<p>nedohledné dálky, zelená, tichá a rovná jako dlaň. I tady byla stále ještě zřetelná přímá linie stopy. Bylo zřejmé, že Apači objeli náš</p>
<p>tábor velikým obloukem. Sam Hawkens, který do té chvíle</p>
<p>nepromluvil ani slova, znepokojeně potřásal hlavou a brumlal si</p>
<p>sám pro sebe:</p>
<p>„Ne, ne – tahle stopa se mi vůbec nelíbí.“</p>
<p>„Mně se náhodou docela zamlouvá,“ poznamenal jsem.</p>
<p>„Aha!“ ušklíbl se Sam. „Mladý muž si představuje, že je hotový</p>
<p>westman, protože jsem ho jednou pochválil. Pusťte ty představy z</p>
<p>hlavy, sir. Stačí, aby si vás člověk poslechl, a hned ví, na čem je. To</p>
<p>se rozumí, vám se ta stopa zamlouvá, poněvadž je před vámi jako</p>
<p>na dlani, poněvadž by ji i slepý musel najít po hmatu. Jenže to je</p>
<p>právě starému prérijnímu vlku, jako jsem já, nanejvýš podezřelé.“</p>
<p>„Mně to nepřipadá podezřelé.“</p>
<p>„Nechte svůj zobák laskavě v klidu, vážený! Nevzal jsem vás s</p>
<p>sebou, abyste mi broukal do fousů své dětinské nápady! Když po</p>
<p>sobě dva Indiáni nechají takhle nápadnou stopu, vždycky to zavání</p>
<p>něčím podezřelým. A co teprve když od vás odjeli jako nepřátelé</p>
<p>na život a na smrt! To se asi dá předpokládat, že vás chtějí na něco</p>
<p>nachytat! Ne? Přece si spočítají na prstech, že je budeme</p>
<p>stopovat.“</p>
<p>„Prosím vás, nač by nás chtěli nachytat?“ řekl jsem.</p>
<p>„To samozřejmě teď ještě nevím,“ odpověděl podrážděně Sam</p>
<p>Hawkens. „Udělali nám to ale moc lehké, to stopování. Kdyby</p>
<p>nestáli o to, abychom jeli po jejich stopě, dali by si určitě tolik</p>
<p>námahy, aby ji za sebou zahladili.“</p>
<p> „Hm, hm,“ bručel jsem si potichu a potřásl pochybovačně</p>
<p>hlavou. „To tedy… aha… hm, hm…“</p>
<p>„Co je?“ vyzvídal malý Sam.</p>
<p>„Ale nic.“</p>
<p>„Nepovídejte! Něco jste si brumlal!“</p>
<p>„Ani nápad! Nechávám svůj zobák v klidu! Přece vám nebudu</p>
<p>broukat do fousů své dětinské nápady! Na to mě neužijete!“</p>
<p>„Tak takhle mi, sir, nemluvte! To by nešlo! Slůvko sem, slůvko</p>
<p>tam, tímhle způsobem se mezi přáteli nemluví. Chcete se přece</p>
<p>něco naučit, jestli se totiž nepletu. A jak vás mám něco naučit,</p>
<p>když nevím, co si povídáte? Co mělo znamenat to vaše hmhání?“</p><empty-line /><p>„Vlastně nic… jen jsem přesvědčen, že Apačové nás nechtějí</p>
<p>nachytat vůbec na nic.“</p>
<p>„Máte důvody?“ řekl stručně Sam a přimhouřil svá očička.</p>
<p>„Jistě. Uvažuju takhle: Apačové se chtějí dostat co nejrychleji ke</p>
<p>svému kmeni, protože – to jste sám řekl – se nám chtějí pomstít.</p>
<p>Přitom s sebou vezou mrtvolu – v takovém horku! Mně tyhle dva</p>
<p>důvody úplně stačí, a jim myslím taky. Neměli prostě na</p>
<p>zahlazování stop čas.“</p>
<p>„Hm, hm…,“ zahmhal tentokrát Sam Hawkens.</p>
<p>„A i kdybych neměl pravdu,“ pokračoval jsem, „mohli bychom</p>
<p>stejně jet klidně dál. Čeho byste se bál na téhle rovině? Každého</p>
<p>nepřítele uvidíme na sto honů před sebou.“</p>
<p> „Hm,“ bručel znovu Sam a úkosem si mě přeměřil. „Vy jste tak nezvratně přesvědčen, že vzali mrtvého Klekí-petru s sebou?</p>
<p>Nepohřbili ho cestou?“</p>
<p>„Pochybuji. Klekí-petra byl přece osobnost, a pokud vím,</p>
<p>vyžadují v tom případě indiánské zvyklosti určitou důstojnost při</p>
<p>pohřebním obřadu. Podle mne spíš počítají s tím, že u jeho hrobu</p>
<p>umučí Rattlera… a nás ovšem s ním. Aspoň všechny zkušenosti pro</p>
<p>to mluví.“</p>
<p>„Všechny zkušenosti? Jaképak vy máte zkušenosti s Apači?“</p>
<p>„Já ne, ale jsou lidé, kteří o tom leccos napsali.“</p>
<p>Kývl hlavou:</p>
<p>„Well! Jedeme dál!“</p>
<p>Nevyjádřil se už ani slovem, jestli se mnou souhlasí, ale když</p>
<p>jsem se na něho za chvíli po očku podíval, viděl jsem, jak hustý</p>
<p>porost jeho vousaté brady sebou zmítá a trhá. To jsem už znal:</p>
<p>bylo to znamení, že Samovi něco vrtá hlavou, že ho něco trápí.</p>
<p>Planinu jsme přejeli tryskem. Byla to vlastně savana porostlá</p>
<p>nízkými travinami, taková, jaká se často najde mezi prameny řeky</p>
<p>Canadian a řekou Red River. Tři řádky stop; jedna jako druhá,</p>
<p>svědčily o tom, že Indiáni jeli stále vedle sebe, bez zastávky, bez</p>
<p>oddechu. Tiše jsem si řekl, že v tomhle tempu to přece dlouho</p>
<p>nemohli vydržet, a poslouchal přitom Sama, který se chopil</p>
<p>příležitosti a vysvětloval a upozorňoval, jak se rozezná stopa v</p>
<p>místech, kde kůň kráčel jen zvolna a kde cválala kde se hnal plným</p>
<p>tryskem.</p>
<p> Asi po hodině jízdy jsme přijeli k místu, kde se zdálo, že rovinu přetíná les. Bylo to opravdu jen zdání, ve skutečnosti tu savana</p>
<p>dělala mírný oblouk, takže nám, kteří jsme pokračovali savanou</p>
<p>dál, zůstal les po levici. My bychom jím byli mohli prostě projet a</p>
<p>dostat se potom zas na prérii, ale Apači, kteří jeli vedle sebe,</p>
<p>uprostřed s koněm nesoucím mrtvého Klekí-petru, jej museli</p>
<p>objet. Sledovali jsme poctivě jejich stopu – ovšemže zbytečně,</p>
<p>později, jako „vyučený westman“, bych byl klidně projel lesem a na</p>
<p>druhém konci si znovu stopu našel. Ale tehdy mi taková myšlenka</p>
<p>ani nepřišla na mysl.</p>
<p>Pak se najednou prérie zúžila a změnila se v jakousi lučinu v</p>
<p>podobě úzkého pásu, na jehož konci jsem rozeznával trsy</p>
<p>křovisek. Tady se Apačové konečně zastavili u malého bukového a</p>
<p>duhového hájku, vlastně větší houštiny. Objeli jsme to místo pro</p>
<p>jistotu několikrát, a teprve když jsme si zjednali naprostou jistotu,</p>
<p>že se Indiáni nikde neskryli, sestoupili jsme s koní. Na první</p>
<p>pohled bylo patrné, že na jedné straně houštiny je tráva silně</p>
<p>podupaná a zválená. Patrně tu Apačové slezli s koní, sundali s</p>
<p>koně mrtvolu svého druha a položili ji do trávy. Ale co se stalo</p>
<p>potom? Proč se drali do křoví a proč tu nařezávali větve z dubů,</p>
<p>jejichž odlámané snítky tu ještě ležely kolem dokola?</p>
<p>„To bych rád věděl, nač potřebovali ty větve,“ zahloubal se Sam</p>
<p>a podíval se na mne jako učitel na žáčka ve škole. „Můžete mi to</p>
<p>vysvětlit?“</p>
<p>„Udělali z nich máry,“ odpověděl jsem. „Jak to víte?“</p>
<p>„Myslím si to. Jet takovou dobu a držet mrtvé tělo mezi sebou</p>
<p>na koni, to není maličkost. Čekal jsem, že si cestou nějak</p>
<p>pomohou.“</p>
<p> „No – to nezní špatně,“ přikývl Sam. „To máte taky z knih?“</p>
<p>„Tak úplně ne,“ řekl jsem, „ale člověk se dočte všelicos, co může</p>
<p>při podobných situacích použít.“</p>
<p>„Hm… to je zvláštní… nakonec opravdu někdo z těch lidí, co</p>
<p>píšou knihy, byl na Západě! Teď například s vámi souhlasím… Ale</p>
<p>pojďme se ještě přesvědčit.“</p>
<p>„Víte, co si myslím?“ napadlo mě najednou. „Že mrtvého</p>
<p>nepoložili mezi sebe na nosítka, ale že ho vzali do vleku. Připnuli</p>
<p>prostě máry ke koni.“</p>
<p>„Do vleku? Proč?“</p>
<p>„Je to snazší, nezdá se vám?“</p>
<p>„To ano, ale ta stopa! Vždyť necháte za sebou hotovou brázdu…</p>
<p>Nevím, nevím… A kdy tady asi byli? Myslím, že včera navečer…</p>
<p>Zajímalo by mě, jestli se někde utábořili, nebo jestli jeli dál přes</p>
<p>celou noc.“</p>
<p>„Určitě jeli přes noc.“</p>
<p>„Taky bych řekl. Ale radši se ještě přesvědčíme,“ mínil opatrný</p>
<p>Sam. „Jistota je jistota.“</p>
<p>Vzali jsme svá zvířata za uzdy a sledovali otisky krok po kroku.</p>
<p>Vypadaly úplně jinak než dosud. Podél prostřední stopy kopyt se</p>
<p>táhly po stranách dvě hluboké rýhy, vyryté docela nepochybně</p>
<p>tyčemi z nařezaných větví. S příčkami tvořily ty tyče zřejmě</p>
<p>nosítka, na které Indiáni položili Klekí-petru.</p>
<p> „Ale podívejte,“ upozornil mě náhle Sam. „Odtud už jeli za</p>
<p>sebou, jeden za druhým – to je zajímavé! A místa je tu přitom dost.</p>
<p>To musíme prozkoumat!“</p>
<p>Vyhoupli jsme se opět do sedel a pobídli zvířata do klusu. Lámal</p>
<p>jsem si hlavu, co se asi stalo, že Apačové najednou do té míry</p>
<p>změnili způsob jízdy. Po chvíli mě cosi napadlo.</p>
<p>„Same,“ křikl jsem na malého lovce, který se mračil a jel s očima</p>
<p>jakoby přilepenýma k stopám, „musíme si dát pozor. S tou stopou</p>
<p>se má za chvíli stát něco, nač nemáme přijít.“</p>
<p>„Nerozumím.“</p>
<p>„Víte už, proč hlavně udělali ten vlek? To nebylo jen proto, aby</p>
<p>si ulehčili, ale…“</p>
<p>„Ale?“</p>
<p>„… ale aby se mohli od sebe nepozorovaně oddělit.“</p>
<p>„Sir, kam chodíte na takové myšlenky?“ zasmál se Sam</p>
<p>Hawkens. „To je přece ani ve snu nenapadne! Hihihihi…“</p>
<p>„Počkejte, Same, zatím jste mi dával otázky vy. Mohu se vás teď</p>
<p>zeptat na něco já?“</p>
<p>„Jen aby to mělo hlavu a patu!“</p>
<p>„Same – proč vlastně jezdí Indiáni v řadě za sebou? To přece</p>
<p>není kvůli pohodlí?“</p>
<p>„To bych řekl, že ne! Ale jednoduše tím znemožní zjistit tomu,</p>
<p>kdo přijde na stopu, kolik jich vlastně jelo.“</p>
<p>„Vidíte! A těm dvěma šlo přesně o totéž.“</p>
<p> „Tomu moc nevěřím,“ zavrtěl hlavou.</p>
<p>„A přece! Pročpak by se tedy namáhali jet husím pochodem.</p>
<p>když tady měli dost a dost místa, aby klusalo třeba pět zvířat vedle</p>
<p>sebe?“</p>
<p>„Na to je lehká odpověď. Jeden prozkoumával a ukazoval cestu,</p>
<p>za ním jel kůň s mrtvým a na konci jel druhý Apač, aby dával</p>
<p>pozor na nosítka ve vleku.“</p>
<p>„Když mně pořád nejde z hlavy ta vaše myšlenka, že Apači se</p>
<p>nám chtějí co nejrychleji dostat na kobylku. Uvažujte, Same: s</p>
<p>mrtvolou se jede přece jenom dost pomalu. Co je jednoduššího –</p>
<p>pojede s ní jenom jeden, a druhý si pospíší, aby co nejrychleji</p>
<p>přivedl bojovníky.“</p>
<p>„Sir, klobouk dolů před vaší fantazii. Ale já se s vámi vsadím, že</p>
<p>Apače ani nenapadlo, aby se od sebe oddělili.“</p>
<p>Neřekl jsem na to nic. Koneckonců – mohl jsem se opravdu</p>
<p>mýlit, dokonce to bylo pravděpodobné, Sam byl vyhlášený a</p>
<p>zkušený scout a vyznal se na Západě rozhodně líp než já. Ale stopy</p>
<p>v půdě jsem – snad z jakési tvrdohlavosti – pozorovat nepřestal.</p>
<p>Zanedlouho jsme přiklusali k širokému, nepříliš hlubokému a už</p>
<p>docela vyschlému řečišti. Prérijní říčky mívají obyčejně vodu zjara,</p>
<p>když roztává pohorský sníh, přes rok však zůstávají bez kapky</p>
<p>vody a ukazují mezi svými nízkými břehy jen holé dno, poseté</p>
<p>drobnými oblázky a jemným, sypkým pískem. Stopa vedla napříč,</p>
<p>docela zřetelná. Pozoroval jsem to obnažené řečiště velmi</p>
<p>pozorně; jestli má úvaha byla správná, bylo tohle asi to</p>
<p>nejpříhodnější místo pro Apače, aby se oddělili jeden od druhého.</p>
<p>Jeden tu mohl jet pískem, zatímco druhý měl mezitím možnost</p>
<p>nepozorovaně odbočit po kamenitém pruhu a někde na vhodném</p>
<p>místě zmizet.</p>
<p>Jel jsem těsně za Sametu Hawkensem. Přejeli jsme už skoro až k</p>
<p>druhému břehu, když jsem si všiml, že na levé straně je malá</p>
<p>prohlubeň, podobná vtisknutému kávovému šálku a asi právě tak</p>
<p>veliká. Tenkrát jsem neměl ještě ani dost ostrý a pozorný zrak, ani</p>
<p>dost zkušeností, a spíš mě jen tak náhodou napadlo, že by ta</p>
<p>jamka mohla být stopa po koňském kopytu, než aby můj soud byl</p>
<p>výsledkem jasné a přesné úvahy. Blesklo mi prostě hlavou: co když</p>
<p>stojím nad stopou, kterou způsobila noha zvířete, jak sklouzlo při</p>
<p>jízdě z kamenitého pruhu do písku.</p>
<p>„Same, podívejte se vlevo,“ spěchal jsem honem, abych na věc</p>
<p>upozornil přítele. „Něco tam uvidíte!“</p>
<p>„To jsem zvědav, nač jste zas přišel,“ nedůvěřoval Sam. „Hned</p>
<p>vám to ukážu. Jen pojďte!“</p>
<p>Vyšplhal jsem se s koněm z písčité úžlabinky dna nahoru na</p>
<p>břeh a Sam mě se svým zvířetem následoval. Klusali jsme pak</p>
<p>trávou asi tak dvě stě koňských kroků, rozhodně ne víc, když jsme</p>
<p>narazili na místo, kde se jedna stopa jasně oddělovala z vyschlého</p>
<p>řečiště a vedla přes travnatý břeh jižním směrem.</p>
<p>„No, milý Same, co tady vidíte?“ zeptal jsem se, náležitě hrdý na</p>
<p>to, že nováček měl tentokrát tak dobrý nos.</p>
<p>Lovcova očka se proměnila v dvě malé čárky a obličej se milému</p>
<p>Samovi samým údivem ještě víc roztáhl.</p>
<p>„Šlapala tady kopýtka,“ připustil.</p>
<p>„Tak, tak,“ řekl jsem. „A kde se tady kopýtka vzala?“</p>
<p> Vrhl pohled. přes vyschlé písčité řečiště, a protože nikde</p>
<p>nespatřil žádnou stopu, pokrčil rameny:</p>
<p>„Tady z toho koryta.“</p>
<p>„Ovšem. A víte, čí kůň ty stopy zanechal?“</p>
<p>„Jak bych to mohl vědět?“</p>
<p>„Tak vám to povím: byl to kůň jednoho z našich Apačů!“</p>
<p>Samův obličej se roztáhl ještě víc. Nikdy bych nebyl řekl, že ta</p>
<p>kulaťoučká tvář je něčeho takového schopna.</p>
<p>„Nesmysl,“ odmítl mě, ale nějak nejistě.</p>
<p>„Ale ano,“ řekl jsem klidně. „Jen pojďte, vrátíme se ke stopě a</p>
<p>pořádně ji prozkoumáme! Určitě to bude stopa jen dvou zvířat.“</p>
<p>„To bych se divil!“ odpověděl Sam, jeho hlas však nezněl zvlášť</p>
<p>sebevědomě. „No – podívat se můžeme v každém případě…“</p>
<p>Vrátili jsme se nazpět a ohledali teď zvlášť pozorně všechny</p>
<p>otisky. Nedalo se pochybovat:y stopy svědčily o tom, že tudy jeli</p>
<p>jen dva koně. Sam rozpačitě pokašlával a potřásal hlavou.</p>
<p>Několikrát si mě přitom přeměřil od hlavy k patě.</p>
<p>„Jak jste na tohle přišel?“</p>
<p>„Našel jsem v písku jeden docela malý otisk kopyta – a ostatní</p>
<p>jsem si logicky domyslil,“ přeháněl jsem poněkud pohotovost</p>
<p>svého úsudku.</p>
<p>„Zajímavé! Ukažte mi ten otisk…“</p>
<p> Zavedl jsem ho na místo a on si dlouho prohlížel nejdříve stopu a potom ještě déle a ještě nedůvěřivěji než prve – i mne.</p>
<p>„ Sir, teď se vás něco zeptám. Ale řeknete mi pravdu? Ano?“</p>
<p>„Obelhal jsem vás někdy?“ namítal jsem.</p>
<p>„Hm, to ne,“ zabručel, „vypadáte jako poctivý chlap… , ale v</p>
<p>jedné věci vám stejně nevěřím. Vy jste nikdy nebyl na prérii?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ani někde jinde na Divokém západě?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ani jinde ve Spojených státech?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Nebo někde v nějaké zemi, kde jsou takové savany jako tady u</p>
<p>nás?“</p>
<p>„Ne. Říkám vám, že ne.“</p>
<p>„Vem vás čert, sir! To jste tedy učiněná hříčka přírody!“</p>
<p>Zatvářil jsem se nesmírně zkormouceně:</p>
<p>„A to právě vy říkáte, že jste můj přítel?“</p>
<p>„A to právě vy se divíte, že se jednomu vyleje žluč vztekem?</p>
<p>Takový greenhorn přivandruje na Západ, snad to ještě nevidělo</p>
<p>růst trávu, a při první výpravě zahanbí starého protřelého zálesáka,</p>
<p>že se musí červenat. To by člověk musel být nejmíň Eskymák, aby</p>
<p>si přitom zachoval chladnou krev, jestli se nepletu! Toho se dožije</p>
<p>na stará kolena! Provalí se, že je hloupější než ten nejzelenější nováček! A přitom, u všech všudy, vám musím dát za pravdu!“</p>
<p>„Ale Same, nerozčilujte se tak!“ uklidňoval jsem ho. „To chtělo</p>
<p>správný uzávěr.“</p>
<p>„Jaký uzávěr? Co s tím má co dělat uzávěr na pušce?“</p>
<p>„Ale ne, ale ne… myslím to jinak. Udělal jsem uzávěr z toho, co</p>
<p>prozradily stopy. Apačové jeli za sebou, to znamená, že chtěli</p>
<p>zakrýt své stopy. To znamená, že se dalo čekat, že se budou snažit</p>
<p>při první příležitosti nás oklamat. To byl můj uzávěr.“ Cosi mě</p>
<p>napadlo. Usmál jsem se. „Chcete slyšet ještě nějaký uzávěr?“</p>
<p>„Hm… proč ne?“</p>
<p>„Jmenujete se Hawkens – tedy vlastně ,sokol‘?“</p>
<p>„Ovšem.“</p>
<p>„No! A – dávejte pozor – sokol žere hraboše, pravda?“</p>
<p>„Ano… když se mu podaří chytit hraboše, tak ho schlamstne.“</p>
<p>„Výborně. V tom případě mohu udělat tento uzávěr: sokol žere</p>
<p>hraboše, vy jste sokol,. tedy Hawkens požírá hraboše.“</p>
<p>Sam otevřel ústa dokořán. Díval se na mne chvíli jako bez ducha</p>
<p>a pak vybuchl:</p>
<p>„Sir, blázny si dělejte z někoho jiného, tohle si zakazuju! Nejsem</p>
<p>šašek někde na pouti! Vy jste mě s tím požíráním hrabošů</p>
<p>smrtelně urazil! A já taky budu žádat zadostiučiněni. Smím znát</p>
<p>váš názor na souboj?“</p>
<p>„Báječná věc!“</p>
<p> „Výborně! Vy jste jistě studoval?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ještě líp. To tedy na vás mohu žádat zadostiučinění! Pošlu vám</p>
<p>svého sekundána, jste srozuměn?“</p>
<p>„Výborně! Sekundána nebo sekundanta, to je jedno… Ale</p>
<p>dovolte otázku – vy jste studoval?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„V tom případě vám bohužel nemohu poskytnout</p>
<p>zadostiučinění. Nanejvýš bych vám mohl poslat svého terciána.</p>
<p>Nebo snad kvartána?“</p>
<p>„Tomu nerozumím.“</p>
<p>„Už vidím, že to bude s tím zadostiučiněním těžká věc,“</p>
<p>povzdechl jsem si. „To víte, souboj bez terciána… Ale ne, já vám to</p>
<p>zadostiučinění přece dám. A sice… dám vám kožich z grizzlyho!“</p>
<p>Samova očka nedůvěřivě zamrkala.</p>
<p>„Vždyť ho sám potřebujete!“</p>
<p>„Ne – dám vám ho, skutečně!“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Říkám, že ano.“</p>
<p>„Heigh-day, to přijímám! A děkuju vám, sir! Halloo, z toho bude</p>
<p>poprask! Víte, co s ním provedu?“</p>
<p>„Povídejte!“</p>
<p> „Ušiju si z toho kožíšku nový kabát. Nádherný kabát! Lovecký kabát z grizzlyho! Víte, člověče, co to je? Abyste věděl, já se</p>
<p>báječně vyznám v krejčovině, tenhle kabát jsem si šil taky sám.“</p>
<p>S nezměrnou pýchou ukázal na nemožný pytel, ve kterém vězel.</p>
<p>Byl záplata na záplatu a silný a neforemný, jako by ho</p>
<p>vysoustruhoval z kusu prkna.</p>
<p>Najednou se Sama zmocnila přímo knížecí velkomyslnost.</p>
<p>Poklepal mi na rameno.</p>
<p>„Ale uši, drápy a zuby dostanete vy! To jsou odznaky statečnosti,</p>
<p>a každý musí vědět, že jste oddělal šedáka! Já vím co! Udělám vám</p>
<p>z nich řetěz. Náhrdelník. Chcete?“</p>
<p>„Díky, Same. Teď zas já přijímám.“</p>
<p>„Bodejť! A každý budeme mít něco. Jste docela správný chlap,</p>
<p>sir. Pro mne za mne, můžete o mně klidně rozhlašovat, že požírám</p>
<p>hraboše. Nebo krysy, jestli chcete! Mně to už nevadí, ujišťuji vás. A</p>
<p>s tím psaním knih… trochu jsem o tom přemýšlel: možná že to</p>
<p>není tak marné, jak se mi zdálo. Budete nějakou psát?“</p>
<p>„Nějakou určitě.“</p>
<p>„O tom, co jste prožil, taky?“</p>
<p>„Doufám.“</p>
<p>„A dáte do té knihy i mne?“</p>
<p>„Chtěl bych, aby to byl skutečný pomník slávy mých nejlepších</p>
<p>přátel,“ řekl jsem s úsměvem.</p>
<p> „Hm, hm! Vý-bor-ně! Postavit pomník příteli… to zní trošku</p>
<p>jinak než včera! Asi jsem se nějak přeslechl. Ne, nemám vůbec nic</p>
<p>proti tomu, abyste mě tam dal!“</p>
<p>„Tak vidíte!“</p>
<p>„Ale musíte mi prokázat jednu laskavost.“</p>
<p>„Poslouchám…“</p>
<p>„Sir, prosím vás, to o té stopě do své knihy nedávejte! Sam</p>
<p>Hawkens si nevšiml stopy – prosím vás, takovou ostudu před</p>
<p>čtenáři bych nepřežil! Jestli chcete, můžete tam napsat radši o těch</p>
<p>hraboších a krysách. Jestli budou lidi kroutit hlavou nad tím, čím</p>
<p>se krmím, to je mi srdečně jedno. Ale žralo by mě, kdyby se měli</p>
<p>dozvědět, že westmanovi jako já utekla stopa Indiána.“</p>
<p>„Jenže, milý Same, to nejde. Já chci psát o každém opravdu, jaký</p>
<p>je. Když se někdo zmýlí, musím napsat, že se zmýlil. Leda bych vás</p>
<p>z té knihy vůbec vypustil. To by šlo…“</p>
<p>„Ne, ne, jen mě tam nechte… konečně, bude to taky pro čtenáře</p>
<p>příklad, aby nebyli tak hloupí jako já, hihihihi! A pak: já si teď</p>
<p>budu dávat ohromný pozor, sir, abych už nic tak pitomého</p>
<p>neprovedl. A to se oni taky dozvědí… že je to tak?“</p>
<p>„Přesně tak,“ potvrdil jsem se vší vážností a zdálo se, že Sam se</p>
<p>tím velice uklidnil.</p>
<p>„Dobrá – a jedeme!“ rozhodl najednou. „Ale po které stopě</p>
<p>odbočíme?“</p>
<p>„Nebudeme odbočovat; myslím, abychom jeli po té staré.“</p>
<p>„Aha! Taky jste přesvědčen, že tamtudy jel Vinnetou?“ řekl jsem.</p>
<p> „Totiž… co pro to hovoří?“ zeptal se Sam.</p>
<p>„No : . . Apačům jde přece o to, aby co nejdřív proti nám</p>
<p>shromáždili bojovníky kmene. To znamená, že pomalu, s</p>
<p>mrtvolou, pojede Vinnetou, a k jejich sídlišti, rychle, co nejrychleji,</p>
<p>pojede přirozeně náčelník.“</p>
<p>„Yes,“ přikývl Sam, „náčelník nás ovšem v téhle chvíli tak</p>
<p>nezajímá. Ale rád bych věděl, jestli se Vinnetou ještě někde</p>
<p>utábořil. Kupředu, sir!“</p>
<p>Pobídl svého mezka. Vyrazili jsme v prudkém, pravidelném</p>
<p>trysku a jeli jsme celou hodinu, nežli Sam – krátce před polednem</p>
<p>– přitáhl opět Mary uzdu.</p>
<p>„To by mohlo stačit,“ mínil. „Už vidím, že Vinnetou jel přes</p>
<p>celou noc. Mají ale ti Apačové naspěch! Tak bych řekl, že cítím v</p>
<p>kostech indiánský útok! Nejpozději do pěti dnů je máme na krku.“</p>
<p>„To je špatné,“ povzdychl jsem si.</p>
<p>Sam se škrábal pln rozpaků ve vousech.</p>
<p>„Jestli před nimi zmizíte, zůstane rozměřování nedokončeno… a</p>
<p>jestli budete rozměřovat, přijedou Apači, a práce stejně nebude</p>
<p>hotová… To se ještě musí projednat s Bancroftem.“</p>
<p>„Ale možná… možná že by se našlo východisko.“</p>
<p>„Jaké?“</p>
<p>„Nemohli bychom najít pro tábor nějaký šikovný úkryt? Prostě</p>
<p>se Apačům na chvíli uklidit z očí? Přece nás nebudou hledat věčně</p>
<p>– a až by odjeli, dokončili bychom zbytek práce.“</p>
<p> „Uvidíme,“ řekl Sam, „uvidíme, co tomu řeknou ostatní. Teď si musíme hlavně pospíšit. Musíme dorazit do tábora, než začne</p>
<p>noc.“</p>
<p>Tvářil se tajuplně, a já jsem v té chvíli nevěděl, jestli těmi slovy</p>
<p>můj návrh schválil, nebo jestli ho považuje zase jen za pošetilý</p>
<p>dětský nápad greenhorna.</p><empty-line /><p>11. SETKÁNÍ S HLÍDKOU KIOWŮ</p><empty-line /><p>Vraceli jsme se stejnou cestou. Naše zvířata se opravdu činila.</p>
<p>Ryzák byl ještě úplně svěží a Samova Mary cválala tak bujně, jako</p>
<p>by ji právě vyvedli ze stáje. K říčce jsme se dostali velmi rychle, a</p>
<p>tam jsme si popřáli malou zastávku. Zvířata jsme zahnali k řece,</p>
<p>aby se napojila, a sami jsme se zatím na chvíli natáhli do trávy</p>
<p>mezi nedalekými křovinami.</p>
<p>Najednou mi nějak nebylo do hovoru. Co bylo třeba, jsme si už</p>
<p>řekli, a teď se stále neodbytněji hlásily myšlenky na nastávající boj</p>
<p>s Apači – a s Vinnetouem. Sam Hawkens zavřel oči a zanedlouho</p>
<p>se mu už pravidelně zvedala a klesala hruď. Zřejmě toho uplynulé</p>
<p>noci příliš nenaspal, a teď, když viděl, že jsem vzhůru a odnikud</p>
<p>nehrozí nebezpečí, si řekl, že je vhodná chvíle, aby dohnal, co</p>
<p>zameškal.</p>
<p>A právě v tomto poklidném okamžiku, plném bezpečí, jsem</p>
<p>poprvé poznal, jak bystré a vnímavé jsou smysly zvířat i lidi</p>
<p>žijících v divočině. Mezek se prodíral někde za námi houštím a s</p>
<p>chuti ohryzoval čerstvé listí z větviček, zatímco můj ryzák spásal, také nedaleko nás, chutnou měkoučkou prérijní trávu. Nedálo se</p>
<p>nic, všichni jsme užívali chvíli odpočinku. A najednou, úplně</p>
<p>nečekaně, jsem zaslechl podivný zvuk: jako by si mezek zvláštním,</p>
<p>řekl bych varovným způsobem odfrkl. Ve vteřině Sam otevřel oči a</p>
<p>stál vedle mne, naprosto svěží, čilý a soustředěný.</p>
<p>„Slyšel jste Mary?“ zašeptal. „Vzbudilo mě to. Zafuněla, miláček</p>
<p>– to znamená, že tady někdo je. Nějaký člověk nebo zvíře!“</p>
<p>Prodrali jsme se mezi křovinami a zjistili, že Mary civí někam</p>
<p>skrze větve. Stříhala svýma dlouhýma ušima a její oháňka</p>
<p>poletovala čile nahoru dolů. Když nás uviděla, trochu se uklidnila.</p>
<p>Opravdu, musel ji mít v rukou znamenitý znalec, když ji tak</p>
<p>vycvičil. Sam si mohl jen blahopřát, že si vybral ji místo některého</p>
<p>z mustangů.</p>
<p>Mezi větvemi bylo vidět až daleko do prérie. Před námi jako na</p>
<p>dlani putovalo šest Indiánů na koních, pěkně jeden za druhým, v</p>
<p>čele s mužem svalnaté, hranaté postavy. Přijížděli od severu a</p>
<p>zřejmě přitom narazili na naši stopu, kterou se rozhodli sledovat.</p>
<p>Všichni měli kožené legginy a světlé vlněné košile a všichni byli</p>
<p>ozbrojeni – tomahavky, noži, ručnicemi. Tváře se jim jen leskly</p>
<p>mastnotou a přes každou se táhl výrazný modrý a červený pruh.</p>
<p>Zastavil se mi na chvíli dech, před očima se mi už mihl obraz</p>
<p>nastávajícího boje – a tu Sam k mému velkému překvapení</p>
<p>nadšeně vykřikl:</p>
<p>„No – to je setkání! Jsme zachráněni, sir!“</p><empty-line /><p> „Já vám nerozumím,“ řekl jsem rozpačitě. „A nekřičte tak, vždy vás ti Indiáni uslyší!“</p>
<p>„Tím líp, tím líp!“ radoval se malý lovec a mnul si ruce. „Abyste</p>
<p>totiž věděl – to jsou Kiowové a ten chlapík, co je vede, se jmenuje</p>
<p>Bao čili Liška. Všemi mastmi mazaný válečník, to vám říká už</p>
<p>jméno.“</p>
<p>„Vy ho znáte?“</p>
<p>„Nejen jeho, i jejich náčelníka! Tangua se jmenuje. To je taky</p>
<p>pěkný podnikavec a chytrák – ale jinak můj přítel! Vsadím se, že</p>
<p>jsme potkali hlídku na výzvědách, jsou pomalováni válečnými</p>
<p>barvami.“</p>
<p>Kiowové, jak mě Sam ještě v rychlosti poučil, jsou vlastně</p>
<p>indiánští míšenci – potomci Šošonů a Indiánů z puebel,</p>
<p>takzvaných Pueblos. Mají vlastně žít v rezervacích, ale nemohou</p>
<p>zapomenout na volný život v prériích, a tak se toulají po texaských</p>
<p>pouštích, zejména v oblasti Panhandle, zajíždějí však někdy až do</p>
<p>Nového Mexika; na koních jsou jako doma a s cizím majetkem</p>
<p>nedělají příliš velké okolky: proto je bílí obyvatelé hraničních osad</p>
<p>nemají v lásce. Totiž: jsou jejich zapřisáhlými nepřáteli. Ostatně s</p>
<p>jinými kmeny Indiánů nežijí Kiowové v poměru o nic lepším,</p>
<p>protože prostě berou, u koho nač přijdou, buď si Indián, nebo</p>
<p>běloch.</p>
<p>Jak nás těchhle šest lidí z tak podezřelého kmene má zachránit,</p>
<p>to jsem ani po Samově vysvětlení opravdu nevěděl. Ale pro tu</p>
<p>chvíli jsem byl alespoň rád, že se nemusíme obávat útoku, že Sam</p>
<p>s nimi žije na dobré noze.</p>
<p> Kiowové přijeli k naší stopě, zastavili se a prohlíželi si otisky, které vedly do křoviny. Zřejmě usoudili, že neznámí se tam dosud</p>
<p>skrývají, protože se okamžitě rozptýlili na svých nesmírně čilých a</p>
<p>pohyblivých koních do všech stran a začali nás objíždět z tak</p>
<p>bezpečné vzdálenosti, aby je nemohla zastihnout kulka.</p>
<p>Ten okamžik považoval Sam za pravou chvíli pro sebe. Vydrápal</p>
<p>se z křoví, přiložil ruce k ústům a vyrazil ze sebe výkřik: náramně</p>
<p>pronikavý, a jak se zdálo, Kiowům dobře známý. Sotva ho totiž</p>
<p>zaslechli, zadrželi koně a všichni naráz se otočili po milém</p>
<p>Hawkensovi. Ten si stoupl na špičky a znovu zahýkal tím</p>
<p>nepopsatelným způsobem, který mi rval uši, a k tomu začal ještě</p>
<p>mávat oběma rukama. Indiáni pobídli najednou koně a všichni</p>
<p>naráz se řítili nazpět, přímo na Sama a na mne, který jsem se</p>
<p>mezitím postavil po bok malého lovce. Vypadalo to, jako by nás</p>
<p>chtěli kopyty svých koní zadupat do země, ale my, totiž hlavně</p>
<p>Sam, jsme stáli nepohnuté. Kiowové zarazili svá zvířata těsně před</p>
<p>námi, pak seskočili ze sedel a bezstarostně nechali koně pobíhat.</p>
<p>Svalnatý chlapík, který vedl hlídku, oslovil Sama Hawkense</p>
<p>lámanou, ale srozumitelnou angličtinou:</p>
<p>„Můj bílý bratr Sam zde? Co jej přivedlo na stopu jeho rudých</p>
<p>přátel, takže se setkává s Baem?“</p>
<p>„Nehledal jsem stopu rudých mužů, nýbrž Bao sám narazil na</p>
<p>stopu svého přítele. Proto se spíš on setkává se mnou než já s</p>
<p>ním,“ řekl velice obřadně Sam.</p>
<p>„Domníval jsem se, že stopa patří rudým psům, které hledáme,“</p>
<p>odpověděl Bao a v tváři se mu objevil hrozivý výraz.</p>
<p>„O jakých psech hovoří můj rudý bratr?“</p>
<p> „O psech z kmene Apačů Mescaleros.“</p>
<p>„Proč nazývá můj bratr apačské bojovníky psy? Vypuklo snad</p>
<p>nepřátelství mezi nimi a mezi statečnými Kiowy?“</p>
<p>„Vykopali jsme válečnou sekyru a zničíme všechny hnusné</p>
<p>apačské kojoty.“</p>
<p>„Ufff!“ vyrazil ze sebe Sam jako pravý Indián. „Nechť se tedy mí</p>
<p>bratři posadí, neboť sdělím jejich uším zprávu, která je velmi</p>
<p>důležitá.“</p>
<p>Bao pokynul důstojně hlavou, jako by naznačoval, že takovou</p>
<p>zprávu dávno očekával, a podíval se pátravě na mne.</p>
<p>„Tuto bledou tvář jsem ještě nikdy nespatřil,“ řekl. „Je ještě</p>
<p>mladá a nevím, zda má místo mezi bílými bojovníky. Získal si již</p>
<p>nějaké jméno?“</p>
<p>Sam na okamžik zrozpačitěl. Samozřejmé, nemohl mě</p>
<p>představit mým vlastním jménem, to by Kiowům neřeklo zhola</p>
<p>nic. Ale tu si zřejmě vzpomněl na jméno, kterým mě obdařil</p>
<p>White, protože se hned zase napřímila velice sebevědomě pronesl:</p>
<p>„Tato bledá tvář je mým nejlepším druhem a přítelem. Je mlád a</p>
<p>přišel přes velkou vodu ze země, kde je velikým a známým</p>
<p>bojovníkem. Ačkoliv ještě nikdy neviděl bizona ani medvěda,</p>
<p>bojoval i s bizony, i s medvědem. Přemohl dva statné býky a včera</p>
<p>usmrtil nožem šedého grizzlyho z hor!“</p>
<p>„Uff, uff!“ vykřikli Indiáni a v jejich tvářích se objevil nelíčený</p>
<p>výraz úcty.</p>
<p> Sam se s uspokojením rozhlížel, jaký dojem se mu podařilo</p>
<p>vyvolat, a bez ostychu přeháněl dál, až se hory zelenaly.</p>
<p>„Jeho koule,“ hlásal vzletně, „nemine nikdy cíl a jeho paže mají</p>
<p>takovou sílu, že každého nepřítele srazí jediným úderem k zemi.</p>
<p>Proto mu bílí bojovníci na Západě dali jméno Old Shatterhand.“</p>
<p>Tak!</p>
<p>A teď jsem dostal válečnické jméno už doopravdy, aniž se mě na</p>
<p>ně někdo ptal a aniž jsem si ho vlastně zasloužil. A aniž jsem</p>
<p>ovšem tušil, že mě bude doprovázet navždycky – ostatně jako</p>
<p>doprovází většinu lidí tady na Západě, kde se často podle svých</p>
<p>skutečných jmen neznají ani dávní a nejlepší přátelé.</p>
<p>Bao vzal Samův chvalozpěv na vědomí a prokázal mi tu čest, že</p>
<p>mi podal pravici.</p>
<p>„Jestliže bude Old Shatterhand souhlasit, staneme se jeho bratry</p>
<p>a přáteli. Máme v úctě muže, kteří umějí srazit nepřítele jediným</p>
<p>úderem k zemi. Oni jsou velikými bojovníky. Old Shatterhand</p>
<p>nechť navštíví naše stany, bude mezi Kiowy vítán á bude se podílet</p>
<p>na jejich slávě.“</p>
<p>Což – jinými slovy – mělo znamenat: ať se k nám Old</p>
<p>Shatterhand připojí, protože my potřebujeme takové chlapíky, co</p>
<p>jsou schopni vyřídit jednou ranou kohokoliv; a když bude s námi a</p>
<p>pro nás krást, loupit a lumpačit, budeme se s ním dělit o kořist.</p>
<p>Naladil jsem vážnou tvář a snažil se mluvit po vzoru Sama i Baa</p>
<p>co nejdůstojněji a nejslavnostněji:</p>
<p>„Miluji rudé muže, poněvadž jsou syny téhož Velkého ducha</p>
<p>jako bledé tváře. Chci se stát přítelem Kiowů, poněvadž rudí i bílí</p>
<p>bojovníci by měli žít v bratrství a pomáhat si navzájem proti všem nepřátelům, kteří jimi opovrhují a chtějí jim škodit“</p>
<p>Přes Baovu mastnou a pomalovanou tvář přeběhl samolibý</p>
<p>úsměv.</p>
<p>„Old Shatterhand promluvil dobře,“ ujistil mě. „Vykouříme s</p>
<p>ním dýmku míru.“</p>
<p>Po jeho slovech se Indiáni posadili do trávy na břehu řeky, Bao,</p>
<p>Liška, vyňal z váčku za pasem dýmku – a teď nastal hotový útok na</p>
<p>můj čich. Do nosu mi vnikl pronikavý hanebný zápach a ten ještě</p>
<p>zesílil, když Bao nacpal dýmku, jakousi míchanicí, složenou, jak</p>
<p>jsem hádal, z kousků červené řepy, konopných lístků, rozemletých</p>
<p>žaludů a šťovíku. Zapálil tu podivuhodnou směsku, pak se vztyčil,</p>
<p>vtáhl kouř a dým vyfoukl k obloze a k zemi.</p>
<p>„V oblacích sídlí Velký duch a zde na zemi rostou rostliny a žijí</p>
<p>zvířata, která jsou všechna určena pro bojovníky Kiowů.“</p>
<p>Ještě čtyřikrát nasál kouř a vypustil jej postupně k severu, jihu,</p>
<p>východu a západu a pokračoval:</p>
<p>„V lesích i na lovištích žijí rudí i bílí muži, kteří si mysli, že</p>
<p>zvířata a rostliny patří jim. My je však najdeme a vezmeme jim</p>
<p>všechno, protože náleží nám. Bao domluvil. Howgh!“</p>
<p>To tedy byla řeč! Trochu rozdílná od toho, co jsem slýchal až</p>
<p>dosud a co jsem měl slyšet v budoucnu. Tenhle Kiowa zkrátka a</p>
<p>dobře otevřeně tvrdil, že všechny dary přírody, zvířata i rostliny</p>
<p>jsou prostě majetkem jeho kmene. A že tedy sebrat někomu něco</p>
<p>nepovažuje za loupež, ale za svoje právo, ne-li dokonce povinnost.</p>
<p>A tihle lidé se měli stát mými přáteli! Ale – co se dalo dělat; kdo se</p>
<p>dá na vojnu, musí bojovat!</p>
<p> Liška předal svou dýmku Samovi. Malý lovec se držel statečně: polkl svých šest tahů a začal slavnostně řečnit:</p>
<p>„Veliký duch nedbá na to, že lidé mají různou kůži, protože lidé</p>
<p>si ji mohou natřít, jak chtějí, ale on nahlíží do srdce každého</p>
<p>člověka. Srdce bojovníků z kmene Kiowů jsou statečná,</p>
<p>neohrožená a věrná a to se líbí Velikému duchu i mně. Jsem s</p>
<p>Kiowy svázán jako mezek, kterého jsem připoutal ke kmeni</p>
<p>stromu, a budu k nim připoután po všechny věky, jestli se totiž</p>
<p>nepletu. Tak to je, domluvil jsem. Howgh!“</p>
<p>To byl ten pravý Sam Hawkens, veselý človíček, který se na</p>
<p>každou věc uměl podívat z té lepší a přijatelné stránky. Indiánům</p>
<p>se jeho proslov patrně také líbil, protože odevšad se ozývalo</p>
<p>pochvalné uff, uff, uff. Bohužel pak přišla méně zábavná část</p>
<p>Samova vystoupení – to když mi vrazil do ruky ohavně páchnoucí</p>
<p>Baovu fajfku. Nezbylo než kousnout do kyselého jablíčka, naladit</p>
<p>slavnostně vážnou tvář a přijmout tu důstojnou poctu pokud</p>
<p>možno s výrazem potěšení. Kouření mi vlastně nemělo dělat</p>
<p>potíže, docela rád jsem vytáhl tu a tam i silnější cigaretu, snad mě</p>
<p>tedy tahleta rudošská dýmka míru neporazí, myslel jsem si. Zvedl</p>
<p>jsem se, pokynul vznešeně levou rukou, abych si zjednal</p>
<p>pozornost, a udělal první tah. Ano, můj čich mě prve nezklamal,</p>
<p>bylo tam přesně všechno, co jsem cítil – řepa, konopí, žaludy,</p>
<p>šťovík, a krom toho ještě pátá přísada, kterou jsem bohužel</p>
<p>předtím nepostřehl: ale nedalo se pochybovat, docela určitě jsem</p>
<p>pokuřoval taky kousek plsti z nějaké staré boty!</p>
<p>Vyfoukl jsem s nemalým přemáháním kouř k obloze a k zemi a</p>
<p>začal řečnit po vzoru předchůdců:</p>
<p> „Požehnání nebes je veliké, protože země bez oblohy by nám</p>
<p>neposkytovala žádný ze svých darů; bez slunečních paprsků a</p>
<p>blahodárného deště by se neproháněla po prériích stáda bizonů a</p>
<p>mustangů, zahynuli by medvědi i jeleni; nerodila by se tykev.</p>
<p>kukuřice, a hlavně ony vzácné rostliny, ze kterých připravují chytří</p>
<p>rudí mužové kinrtikinnik, jehož vůně stoupá z dýmky míru a hlásá</p>
<p>do všech stran světa bratrství a lásku mezi slavnými bojovníky.“</p>
<p>Pokud jsem mohl pozorovat, moje řeč – napjatě očekávaná se</p>
<p>Indiánům docela líbila, hlavně ta lichotivá zmínka o kinnikinniku.</p>
<p>Nasál jsem znovu a vypustil obláčky kouře do čtyř světových stran.</p>
<p>Zavanulo to ještě pronikavějším zápachem, a mně se zdálo, že</p>
<p>rozeznávám ještě další pozoruhodné příměsky. Určitě do toho</p>
<p>čibuku přicpali taky trochu kalafuny a ustříhaných nehtů. Tohle</p>
<p>zjištěni mě mírně zdrtilo, ale pokračoval jsem v kouření udatně dál</p>
<p>– nebylo zbytí.</p>
<p>„Na západě se vypínají do výšek pohoří,“ řečnil jsem vzletně, „a</p>
<p>na východě se prostírají širé roviny; na severu se lesknou vody</p>
<p>velkých jezer a na jihu se valí vlny nedozírného moře. Kdyby</p>
<p>náležela země, kterou ohraničují ta pohoří, roviny, jezera a moře,</p>
<p>mně, věnoval bych ji všechnu bojovníkům Kiowů. Nenáleží mi, ale</p>
<p>Kiowové jsou mými bratry a já jim přeji, aby letos ulovili desetkrát</p>
<p>víc bizonů a padesátkrát víc šedých grizzlyů, než kolik čítají</p>
<p>všichni jejich bojovníci. Nechť zrna jejich kukuřice rostou tak</p>
<p>dlouho, až budou velká jako hlavičky tykvi, a jejich tykve ať</p>
<p>vzrostou tak, že vydají za dvacet těch, jež sklízeli mí bratři dosud.</p>
<p>Domluvil jsem. Howgh!“</p>
<p>Ohlas mých slov byl nečekaný. Přání, které jsem vyslovil, mě</p>
<p>nestálo ani pětník, ale Indiáni vypukli v jásot, jako bych jim právě</p>
<p>dal ten pruh země připsat a jako by ta obrovská kukuřice už rostla</p>
<p>za jejich stany. S takovým úspěchem jsem skutečně ještě v životě nemluvil. Kiowové nebyli k utišení, a to je – při známé indiánské</p>
<p>zdrženlivosti – opravdu co říct! Ze všech stran se ozývalo uznalé</p>
<p>uff, uff, uff a Bao mi neustále tiskl pravici, ujišťoval mě svým</p>
<p>přátelstvím, provolával howgh, howgh a otvíral přitom svá ústa,</p>
<p>široká jako menší vrata, tak mocně, že jsem využil příležitosti a</p>
<p>vrazil mu rychle dýmku mezi jeho dlouhé žluté zuby.</p>
<p>Tak tedy první slavnostní akt s kalumetem jsem měl za sebou,</p>
<p>aniž jsem ovšem tušil, jaké následky to bude mít v nejbližší</p>
<p>budoucnosti. Teď hlavně, že ta ohavně páchnoucí troubel už</p>
<p>vězela v Indiánově chrupu, byl bych to asi déle už nevydržel! A</p>
<p>stejně jsem aspoň honem sáhl po doutníku a zapálil si! To byla</p>
<p>proti té smradlavé směsce lahoda! A jak se ke mně najednou</p>
<p>otočily oči všech Kiowů! Civěly na mne jako u vytržení a Bao</p>
<p>rozevřel samým údivem znovu ústa, až mu vypadl jeho posvátný</p>
<p>kalumet. V poslední chvíli se mu podařilo tu vzácnost zachytit a</p>
<p>strčit si dýmku zpátky do úst, ale četl jsem mu na očích, že by mu</p>
<p>byl v tom okamžiku jeden jediný doutník milejší než všechny</p>
<p>dýmky míru na celém Divokém západě.</p>
<p>Přivezl jsem si pár doutníků ze Santa Fe, a protože jsem byl</p>
<p>zásoben dostatečně, alespoň na několik nejbližších dní, mohl jsem</p>
<p>si dopřát přátelského gesta a nabídnout Kiowům po jednom</p>
<p>kousku. Bao okamžitě nechal kalumet kalumetem a zapálil si</p>
<p>požitkářsky doutníček. Jeho druzi však projevili jiné gusto: strčili</p>
<p>bez okolků doutník do úst a začali rozkošnicky žvýkat. Inu, proti</p>
<p>gustu žádný dišputát, jak říkávali naši pradědečkové. Ostatně</p>
<p>musím se zmínit o tom, že Indiáni sami o sobě říkají, že tabák pijí,</p>
<p>nikoliv kouří. A skutečně kouř ze svého kalumetu obvykle</p>
<p>polknou, pustí do žaludku a potom ho vypouštějí v obláčcích ven.</p>
<p>Jistě by se podivili, že na druhé straně zeměkoule, v Turecku, si</p>
<p>vášnivý kuřák sedne a začne provozovat něco velmi podobného:</p>
<p>začne čibuk ičmek – čili: pít dýmku.</p>
<p>Obřad skončil podle všech náležitostí a Indiáni zářili</p>
<p>spokojeností. To byla pravá chvíle pro Sama Hawkense. Začal se</p>
<p>vyptávat:</p>
<p>„Moji bratří praví, že vykopali válečnou sekyru a vytáhli proti</p>
<p>Apačům z kmene Mescaleros. Neslyšel jsem až dosud nic</p>
<p>takového. Mohou mi moji bratři prozradit, od kdy již neodpočívá</p>
<p>sekyra války v zemi?“</p>
<p>„Stalo se to v době, kterou bledé tváře nazývají dvěma týdny.</p>
<p>Můj bratr Sam byl patrně v pustině vzdálené daleko odtud, když o</p>
<p>tom neslyšel ani slova.“</p>
<p>„Ano, ano; je to tak,“ připustil Hawkens, „ale může mi prozradit</p>
<p>velký bojovník Kiowů, proč sáhli jeho bratři ke zbrani?“</p>
<p>„Apačští psi zabili naše čtyři bojovníky.“</p>
<p>„Ah! A kde se to stalo?“</p>
<p>„Na řece Rio Pecos.“</p>
<p>„Tam přece nejsou stany Kiowů,“ řekl Sam.</p>
<p>„Nikoliv. Jsou tam však stany Mescalerů.“</p>
<p>„A co hledali vaši muži v těch místech?“</p>
<p>„Vyjeli, aby se zmocnili v noci apačských koní,“ řekl Bao bez</p>
<p>nejmenšího zaváhání a docela otevřeně. „A ti smrdutí psi bděli!</p>
<p>Vzali své zbraně a zbavili života naše udatné muže. Proto jsme</p>
<p>vykopali válečnou sekyru.“</p>
<p> Takhle to tedy bylo!</p>
<p>Kiowové chtěli loupit, zmocnit se apačských koní, a když byli</p>
<p>přistiženi a zahnáni – chtěli se těm, kdo prostě hájili své právo a</p>
<p>svůj majetek, krvavě pomstít. Nejraději bych byl tomu chlapovi</p>
<p>řekl zostra do očí, co si o tom myslím, měl jsem to dokonce užuž</p>
<p>na jazyku – ale Sam si všiml, že se nejspíš k něčemu takovému</p>
<p>chystám, varovně pozvedl ruku a raději se honem honem vyptával</p>
<p>dál:</p>
<p>„Vědí Apačové, že vaši bojovníci se vypravili na válečnou</p>
<p>stezku?“</p>
<p>„Myslí můj bratr, že jsme jim to předem oznámili? Nikoliv!</p>
<p>Apačové budou překvapeni, neboť přijdeme v skrytu a tichostí a</p>
<p>mnoho jich pobijeme a vezmeme jim mnoho zvířat a věcí, které</p>
<p>potřebujeme.“</p>
<p>To mi znělo už neuvěřitelně. Prostě jsem se nemohl udržet:</p>
<p>„Ale proč se chtějí rudí bojovníci zmocnit apačských koni?“</p>
<p>oslovil jsem Kiowu. „Slyšel jsem vypravovat, že Kiowové mají</p>
<p>mnoho zvířat a žijí v dostatku.“</p>
<p>Bao si mě prohlížel pobaveně, s úsměvem ve tváři.</p>
<p>„Můj bratr Shatterhand připlul teprve nedávno přes velkou vodu</p>
<p>a neví, jak žijí lidé v této zemi. Kiowové mají mnoho koni, ale</p>
<p>přicházejí k nim bílí mužové a ti chtějí koupit mnoho zvířat. Jak by</p>
<p>se však mohli rudí bojovníci zbavit všech svých zvířat? Bílí mužové</p>
<p>nám vyprávěli o stádech Apačů a slíbili, že zaplatí za koně Apačů</p>
<p>právě tolik brandy a pušek a zbraní a věci jako za naše vlastní.</p>
<p>Chytří mužové Kiowů tedy vyjeli, aby si apačské koně opatřili.“</p>
<p> Čím dál tím líp, chtělo se mi vykřiknout. Tak tedy to byli vlastně bílí koňští handlíři, kteří popichovali Kiowy a chtěli zaplatit</p>
<p>několika soudky pálenky za hnusné krveprolití! A už tu dokonce</p>
<p>byly první oběti! Chtěl jsem pokračovat, ale Sam po mně výhružně</p>
<p>mrkla ujal se zase slova.</p>
<p>„Můj bratr Bao je tedy na výzvědách?“ řekl.</p>
<p>„Ano,“ přisvědčil sebevědomě Kiowa.</p>
<p>„A ostatní bojovníci jsou velmi vzdáleni?“</p>
<p>„Nejsou od nás dále než jeden den jízdy.“</p>
<p>„Může mi můj bratr řiti, kdo je vede?“</p>
<p>„Ano. V jejich čele je sám Tangua, veliký, statečný náčelník.“</p>
<p>„Ach! Je jich tedy mnoho?“</p>
<p>„Dvakrát jedno sto.“</p>
<p>„Poslyš,“ řekl Sam a založil si ruce v bok, „a vy si opravdu</p>
<p>myslíte, že Apače překvapíte?“</p>
<p>„Vrhneme se na ně jako orel, který zaútočí ve chvíli, kdy jeho</p>
<p>oběť je ukolébána do bezpečí,“ nadýmal se Indián.</p>
<p>„Můj bratr se mýlí. Velmi se mýlí. Apačové nebudou překvapeni.</p>
<p>Oni vědí, že Kiowové se chystají je přepadnout.“</p>
<p>Bao vyvalil oči. Ale potom potřásl nedůvěřivě hlavou:</p>
<p>„Jak by to mohli vědět? Jejich uši nesahají k vigvamům Kiowů.“</p>
<p> „To ne, ale mají uši a oči, kterým nic neujde, protože slyší a dívají se po celé prérii. Sami jsme je včera viděli! Naslouchali u</p>
<p>stanů Kiowů a vědí všechno, co říkáš.“</p>
<p>„Uff!“ vyrazil ze sebe znepokojeně Bao. „Máš snad na mysli</p>
<p>vyzvědače?“</p>
<p>„Správně,“ přisvědčil Sam Hawkens.</p>
<p>„Pak tedy musí Bao velice rychle spěchat k náčelníkovi. Vzal s</p>
<p>sebou jen dvakrát sto mužů, ale jestliže Apači něco tuší, potom</p>
<p>musí vyjet mnohem víc bojovníků!“</p>
<p>„Moji bratři nepochopili má slova. Což nevědí, že Inču-čuna,</p>
<p>Dobré slunce, je prozíravý a zkušený náčelník? On viděl, že jeho</p>
<p>lidé zabili čtyři Kiowy, a usoudil, že Kiowové vezmou zbraně, aby</p>
<p>se pomstili. A šel, aby zvěděl, jaké mají záměry.“</p>
<p>„Uff!“ vyrazil ze sebe znovu Indián, ještě užasleji. „Je tedy sám</p>
<p>Inču-čuna ono ucho chodící po prérii?“</p>
<p>„A ještě Vinnetou, jeho syn, a Klekí-petra, moudrý muž.“</p>
<p>„Uff! Vinnetou! Kdybychom to byli tušili, lapili bychom oba jako</p>
<p>prérijní prašivce, jako kojoty! Teď však oba shromáždí veliké</p>
<p>množství bojovníků a budou se chystat, aby nás přivítali kulemi a</p>
<p>šípy. Bao to musí co nejdřív oznámit. Pojede Sam Hawkens a Old</p>
<p>Shatterhand s námi?“</p>
<p>Sam přisvědčil.</p>
<p>„Nechť tedy naši bílí bratři ihned vystoupí na svá zvířata!“</p>
<p>„Pomalu, pomalu… ještě si musíme o něčem promluvit. Kam</p>
<p>chce jet můj rudý přítel?“</p>
<p> „Jak se můžeš ptát? K náčelníkovi.“</p>
<p>„Nikoliv!“ prohlásil rozhodně Sam. „On pojede se mnou k</p>
<p>našemu táboru.“</p>
<p>„Můj bratr se mýlí!“</p>
<p>„Dávej pozor na to, co ti řeknu: chcete chytit Inču-čunu,</p>
<p>náčelníka Apačů?“</p>
<p>„Uff!“ Baovi zajiskřily oči a také ostatních Kiowů se zmocnilo</p>
<p>vzrušení.</p>
<p>„A jeho syna Vinnetoua?“ ptal se dál Sam.</p>
<p>„Uff! Uff!“ podivoval se nezřízeně Kiowa. „Můj bratr nyní</p>
<p>žertuje. Je něco takového možné?“</p>
<p>,,Je to dokonce lehké.“</p>
<p>„Bao je bratrem Sama Hawkense, ale přesto nedovolí, aby s ním</p>
<p>žertoval tímto způsobem!“</p>
<p>„Pshaw! Mluvím úplně vážně. A opakuju ti: můžete chytit</p>
<p>náčelníka Apačů i jeho syna,“ prohlásil Sam.</p>
<p>„Kdy?“</p>
<p>„Myslil jsem, že za týden, teď jsem však přesvědčen, že možná</p>
<p>již za pár dní. A to právě u našeho tábora.“</p>
<p>Několika slovy mu vylíčil naše setkání s Apači, spor, který jsme s</p>
<p>nimi měli ohledně rozměřování, i všechny ostatní události. Kiowa,</p>
<p>který nebyl zvlášť chytrým mužem, poslouchal zaujatě, ale</p>
<p>nakonec trval znova na tom, že všechno musí oznámit nejdřív</p>
<p>náčelníkovi.</p>
<p> „Radím svému bratru něco mnohem lepšího,“ přemlouval ho</p>
<p>Sam. „On přece dobře ví, že Apači planou touhou po pomstě na</p>
<p>bílých mužích. Apačští bojovníci vyrazí proti Kiowům, avšak dříve</p>
<p>jich část pojede pomstít smrt Klekí-petry. Ti vyrazí – a nebude jich</p>
<p>mnoho, nejvýš padesát – pod vedením Inču-čuny a jeho syna proti</p>
<p>nám. Přijede-li pak udatný Tangua se svými dvěma sty muži k</p>
<p>našemu ležení, zmocní se apačských mužů velice snadno a bude tě</p>
<p>chválit za tvou prozíravost. Neboť budete-li mít v moci náčelníky,</p>
<p>bude to, jako byste měli v moci celý kmen. Bao vidí, že mu</p>
<p>navrhuji dobrý plán. Měl by jet proto s námi, aby věděl přesně, kde</p>
<p>leží náš tábor.“</p>
<p>Teď už se Kiowa nerozpakoval.</p>
<p>„Můj bratr mluvil správně,“ řekl. „Náčelník bude rád, až mu</p>
<p>sdělím, že past na mescalerské psy je už uchystána.“</p>
<p>„Znamenitě! V tom případě si ale musíme pospíšit: musíme být</p>
<p>v táboře, ještě než se začne smrákat.“</p><empty-line /><p>12. SPOJENCI KIOWŮ</p><empty-line /><p>Vyhoupli jsme se do sedel a pobídli zvířata ke klusu. Jeli jsme</p>
<p>přímo, bez oklik, o stopy jsme vůbec nedbali.</p>
<p>Mlčel jsem celou cestu. Upřímně řečeno, nebyl jsem vůbec</p>
<p>nadšen Hawkensovým vyjednáváním, měl jsem na Sama dokonce</p>
<p>pořádný dopal. Vlákat Inču-čunu s Apači do pasti a vydat</p>
<p>Vinnetoua na milost a nemilost těmhle darebákům!? Jak jen na</p>
<p>něco takového mohl přijít právě Sam Hawkens! Když mi tvrdil, že</p>
<p>jsou mu oba Apači obzvláště milí! Možná že si mého rozladění</p>
<p>všiml, vyhýbal se aspoň každému mému pokusu vzít si ho stranou</p>
<p>k hovoru mezi čtyřma očima. Jako by si byl vědom, že udělal něco,</p>
<p>co je nanejvýš na pováženou. Podráždilo mě to tím víc, a když</p>
<p>jsme přijeli do ležení, seskočil jsem s koně, uvázal ho a šel jsem si</p>
<p>lehnout stranou do trávy. Tu a tam jsem se po očku podíval, co se</p>
<p>děje v táboře, a – nevěřil jsem vlastnímu zraku. Sam Hawkens si</p>
<p>počínal, jako by byl v té nejznamenitější náladě, zářil, mával</p>
<p>kloboukem na všechny strany a vyprávěl kdekomu, že jsme</p>
<p>narazili na hlídku Kiowů, kteří přivedou další bojovníky, a že se</p>
<p>nemáme od Apačů už vůbec ničeho obávat, ba naopak, že je s</p>
<p>pomocí Kiowů obklíčíme a zničíme a že jim navždycky vezmeme</p>
<p>chuť mařit naši práci, naše rozměřování.</p>
<p>Kiowové byli po přivítání přátelsky pohoštěni – přirozeně že v</p>
<p>první chvíli jejich příjezd vzbudil spíš úlek než úlevu –, a když</p>
<p>spořádali pořádnou porci medvědího masa, odjeli i s výslužkou za</p>
<p>svým náčelníkem. Teprve nyní, když už byli pryč, Sam Hawkens si</p>
<p>mě všiml a přisedl si.</p>
<p>„Sir, člověče, jak se to tváříte?“ začal svým obvyklým způsobem,</p>
<p>jako by se nebylo přihodilo nic zvláštního. „Buďto vás bolí břicho,</p>
<p>nebo vás trápí něco na duši; jestli se nepletu – hihihihi! Tak co,</p>
<p>hádám spíš to druhé, že?“</p>
<p>„Umíte báječně hádat,“ řekl jsem chladně.</p>
<p>„Ale sir, to od vás není hezké, že se mi s takovou věcí tajíte.</p>
<p>Otevřte srdce starému Samovi a uvidíte, že vás těch vašich chmur</p>
<p>zbaví.“</p>
<p> „To bych byl sám rád,“ řekl jsem stejně málo přívětivě jako prve.</p>
<p>„Jenomže o tom silně pochybuju.“</p>
<p>„Tak to zkuste!“ povzbuzoval mě. „To vám přece za to stojí.“</p>
<p>Vzal jsem Sama oběma rukama za ramena a pohlédl mu zpříma</p>
<p>do očí.</p>
<p>„Same!“ řekl jsem tak důrazně, jak jsem toho byl v té chvíli</p>
<p>schopen. „Řekněte mi jedno: co si myslíte o Vinnetouovi?“</p>
<p>„Líbí se mi! Je to báječný chlapík. Vy si to nemyslíte? To bychom</p>
<p>se hádali!“</p>
<p>„Tak!“ řekl jsem uštěpačně. „Je to báječný chlapík! A proto ho</p>
<p>chcete připravit o život!“</p>
<p>„Já? Prosím vás! A jak jste na to přišel?“</p>
<p>„Vždyť jste se domluvil s Kiowy, že ho zajmou!“</p>
<p>„No samozřejmě,“ přikývl s největším klidem Sam.</p>
<p>„A tím ho zničíte!“</p>
<p>„Nevěřte na duchy, sir!“ šklíbil se lovec. „To bych radši strčil</p>
<p>ruku do ohně.“</p>
<p>„Same! Bez vtipů! Proč ho sem tedy chcete vlákat?“</p>
<p>„Protože musíme chránit sebe a vás a všechny ostatní právě před</p>
<p>ním a jeho Apači,“ řekl najednou neobyčejně vážně.</p>
<p>„A co z toho? Co z toho?“</p>
<p>„Jen se tak nerozčilujte, sir! To vám tak leží ten Indián na srdci?“</p>
<p> „Říkám vám jasně, Same – jestli bude Vinnetou zajat, udělám všechno, abych ho hned zase dostal na svobodu. A kdybych měl jít</p>
<p>a bojovat třeba sám se všemi Kiowy – i s vámi.“</p>
<p>Samova očička se proměnila v dvě úzké štěrbinky.</p>
<p>„To mě těší, sir, to mě neobyčejně těší! Budeme dva! Vidím, že</p>
<p>máme na věci úplně stejný názor!“</p>
<p>Zatřásl jsem netrpělivě mužíkem:</p>
<p>„Vysvětlíte mi konečné, co máte za lubem?!“ křikl jsem</p>
<p>rozčileně.</p>
<p>„A mně se pořád zdálo, že se mnou chcete mluvit,“ usmíval se</p>
<p>Sam. „Kdybych byl věděl, že máte tyhle starosti – byl bych vám</p>
<p>stejně nic neřekl, hihihihi! Protože byste ještě nakonec můj</p>
<p>nádherný plán pokazil! Ale teď už vám to snad mohu prozradit,</p>
<p>poněvadž mi stejně budete muset pomoci, a Will Parker taky a</p>
<p>Dick Stone jakbysmet. Jestli se totiž náhodou nepletu! Nastavte</p>
<p>uši, vážený! Především Inču-čuna ani Vinnetou nebyli podle mne</p>
<p>jenom na výzvědách, ale měli s sebou určitě slušný oddíl</p>
<p>bojovníků. Proto Vinnetou štval koně po celou noc a bez zastávky.</p>
<p>A proto můžeme pány Apače očekávat možná už pozítří večer. Z</p>
<p>toho račte vidět, že naše postavení není vůbec růžové a že nám ti</p>
<p>Kiowové přišli náramně vhod. Teď vám řeknu, co se stane: přicválá</p>
<p>sem k nám dvě stě kiowských bojovníků a …“</p>
<p>„ … … a já budu před nimi Vinnetoua varovat!“ vpadl jsem</p>
<p>Samovi do řeči.</p>
<p>„Pro všechno na světě – jen to ne!“ Sam zvedl obě ruce nad</p>
<p>hlavu. „To byste to zpackal! Vinnetou s Inču-čunou musí být</p>
<p>opravdu zajati, musí poznat, že jim jde o krk!“</p>
<p> „Nechápu proč!“</p>
<p>„Protože jenom potom můžeme počítat s tím, že získáme jejich</p>
<p>vděčnost – až je osvobodíme! A my je taky osvobodíme, na to vám</p>
<p>dávám tuhle svou ruku! Aha! Díváte se, jako byste spadl s višně!</p>
<p>Ale doufám, že jste spokojen, vážený?“</p>
<p>Konečně jsem pochopil a uvědomil si, že to možná je opravdu to</p>
<p>nejlepší, co se dá podniknout.</p>
<p>Stiskl jsem malému lovci ruku.</p>
<p>„Úplně spokojen, milý Same. Teď mi je jasno, oč jde. Vymyslel</p>
<p>jste to chytře.“</p>
<p>„Že ano? Sam Hawkens sice požírá hraboše, aspoň to o něm</p>
<p>někteří lidé roztrušují, ale přesto nemá hlavu tak docela</p>
<p>zabedněnou, hihihihi! A teď už dost povídaček, sir! Zalehnout a</p>
<p>spát! Zítra nás čeká hora práce! Dobrou noc – já ještě musím za</p>
<p>Parkerem a za Stonem…“</p>
<p>Zabalil jsem se do přikrývky a zavřel oči. Starý, dobrý Sam se</p>
<p>odkolébal někam na druhý konec tábora, ale já jsem neusnul, ani</p>
<p>když jsem zůstal nerušen a sám. V táboře bylo hlučno, dohadovali</p>
<p>se o tom, kdy přijdou Kiowové a jak zajmou Apače, ale to nebylo</p>
<p>to hlavní, co mi nedovolovalo usnout. Pozvolna se mi vkrádaly do</p>
<p>mysli pochybnosti: dobrá – snad se nám podaří vysvobodit oba</p>
<p>apačské náčelníky. Ale co bude s ostatními zajatými Apači?</p>
<p>Můžeme taky jim přispět my čtyři na pomoc, když s musíme</p>
<p>zůstat vůči ostatním naprosto nenápadní?</p>
<p>A jak se dostanou Apačové do rukou Kiowů? Bez boje to asi</p>
<p>nepůjde, ale – nebudou bojovat nejzuřivěji právě ti dva, které</p>
<p>chceme zachránit? Můžeme tomuhle nějak zabránit? A jestli se</p>
<p>nedají zajmout – nebudou nakonec zabiti v boji? Znovu a znovu</p>
<p>jsem o těch věcech přemýšlel, hledal nějaké východisko, zavrhoval</p>
<p>jednu myšlenku po druhé. Snad Sam Hawkens, pomyslil jsem si</p>
<p>posléze, má i pro tohle nějaký určitější plán. Byla to jen útěcha, ale</p>
<p>oddal jsem se jí, a s tou myšlenkou a s pevným úmyslem, že se</p>
<p>musím v příštích dnech za všech okolností držet co nejblíž obou</p>
<p>Apačů, jsem konečně pozdě k ránu – přece jen usnul…</p>
<p>Pozítří po poledni, právě když jsme dokončovali práce v dalším</p>
<p>úseku (hnuli jsme teď s rozměřováním skutečně pořádně),</p>
<p>objevilo se před táborem o něco víc než dvě stě Indiánů, bojovně</p>
<p>vyhlížejících chlapíků, samá šlacha a samý sval. Kiowové! Všichni</p>
<p>byli dobře ozbrojeni ručnicemi, noži a tomahavky a měli výborné,</p>
<p>zřejmě velice vytrvalé i rychlé koně. Vedl je chlap přímo obří</p>
<p>postavy s přísnou, věčně podmračenou tváří a s divokýma</p>
<p>zabijáckýma očima, které nevěstily vůbec nic dobrého. Když se tak</p>
<p>na člověka podíval, čišela z něho přímo chuť pustit se pro</p>
<p>nejmenší hloupost do rvačky.</p>
<p>Když jsem si uvědomil, že by se do pařátů takového chlapa měl</p>
<p>dostat Vinnetou s Inču-čunou, obcházel mě prostě mráz.</p>
<p>Tangua se jmenoval tento výtečník, což znamená prostě</p>
<p>náčelník nebo vůdce, a už z toho jména bylo zřejmé, že jde o</p>
<p>pohlavára zvlášť vynikajícího. Přišel sice jako náš přítel a spojenec,</p>
<p>ale na jeho chování nebylo přátelského, co by za nehet vešlo.</p>
<p>Neobtěžoval se dokonce ani sestoupit s koně a podat nám pravici</p>
<p>pokynul jen velkomožně velitelsky rukou, aby nás Kiowové</p>
<p>obklíčili, a potom doklusal na koni až k našemu vozu a bez okolků</p>
<p>nadzvedl plachtu. Asi se mu náklad zalíbil, protože seskočil ze</p>
<p>sedla, vyšplhal se na vůz a začal něco kutit pod plachtou.</p><empty-line /><p>„Oho!“ zamračil se Sam. „Tak se mi zdá, že ten pán si myslí, že</p>
<p>tady ulovil lacinou kořist. Z toho tedy ho vyvedu, a jestli se nepletu</p>
<p>– teď hned! Neudělám přece kozla zahradníkem!“</p>
<p>„Opatrně, Same!“ varoval jsem. „Je jich dvě stě!“</p><empty-line /><p>„Ale filipa .nemají ani za jednoho! Hihihihi!“ zachechtal se</p>
<p>Hawkens. „Dávejte pozor, jak s ním zatočím! Musí si uvědomit, s</p>
<p>kým má tu čest. Jdeme na to!“</p>
<p>S puškami v rukou jsme se zastavili u vozu. Tangua se docela</p>
<p>nerušeně štrachal vevnitř, když ho Sam Hawkens důrazně oslovil:</p>
<p>„Mohu se zeptat, proč má slavný náčelník Kiowů v úmyslu odebrat</p>
<p>se do věčných lovišť?“</p>
<p>Tangua sebou prudce trhl, pootočil se, trochu se napřímil a</p>
<p>potom odsekl:</p>
<p>„Proč kladou bledé tváře náčelníku Kiowů tak hloupou otázku?</p>
<p>Tangua bude jednou velkým náčelníkem ve věčných lovištích. Ale</p>
<p>než se to stane, uplyne ještě mnoho vody v řekách.“</p>
<p>Sam vztyčil varovně prst:</p>
<p>„Nikoliv, Tangua se mýlí. Ta chvíle přijde velice brzy.“</p>
<p>„Jak to?“ řekl nedůvěřivě náčelník.</p>
<p>„Sestup z vozu a prozradím ti to. Ale musíš si pospíšit!“</p>
<p>„Tangua zůstane tam, kde je,“ prohlásil důstojně Kiowa.</p>
<p> „Dobře. Nechť tedy vyletí do povětří.“</p>
<p>Sam se zatvářil zděšeně, otočil se a mocně se rozmáchl nohou,</p>
<p>jako by chtěl co nejrychleji zmizet. Vzápětí se náčelník vymrštil,</p>
<p>seskočil z vozu a chytil Hawkense za rukáv.</p>
<p>„Co znamenají slova malého lovce?“</p>
<p>„Jsou to slova, která tě mají varovat.“</p>
<p>„Před čím?“ divil se Tangua.</p>
<p>„Před smrtí, která by tě byla sklátila, kdybys byl jenom ještě</p>
<p>chvíli setrval ve voze.“</p>
<p>„Uff!“ zděsil se Kiowa. „Ty snad máš smrt schovanou pod</p>
<p>plachtou? Ukaž mi ji!“</p>
<p>„Ukážu ti ji možná později. Ale sám o ní víš! Copak ti tvoji</p>
<p>zvědové neřekli, proč jsme se utábořili v těchto končinách?“</p>
<p>„Tangua ví vše. Bledé tváře hodlají postavit cestu ohnivému oři.</p>
<p>Avšak ty jsi mluvil o smrti ukryté ve voze.“</p>
<p>„Právě!“ přikývl veledůstojně Sam. „A neslyšel jsi, že bledé tváře</p>
<p>dovedou odstraňovat hory a skaliska, která překážejí v cestě</p>
<p>ohnivému oři?“</p>
<p>„Tangua ví o takovém vynálezu.“</p>
<p>„Vidíš – a ten vynález je právě ve voze,“ zamrkal významně Sam.</p>
<p>„Je sice dobře ukryt a zabalen, avšak každý, kdo se ho chce</p>
<p>dotknout, s ním musí umět zacházet. Jinak vybuchne a rozmetá tě</p>
<p>na tisíc kusů.“</p>
<p> „Uff, uff!“ Náčelník se zřejmě nesmírně polekal. „Mne taky?</p>
<p>Tangua byl tak blízko tomuto vynálezu?“</p>
<p>„Velice blízko!“ tvrdil Sam. „Kdyby mě nebyl uposlechl, projížděl</p>
<p>by se již nyní ve věčných lovištích. Bylo by to ovšem velice smutné,</p>
<p>protože – co by z něho zbylo? Nic, ani jeho medicína, ani jeho</p>
<p>skalp, nic než drobečky masa a kostí. A jak by se potom mohl</p>
<p>Tangua stát velkým náčelníkem ve věčných lovištích?“</p>
<p>To byla pro Indiána hrozná představa. Dostat se na onen svět,</p>
<p>čili jak Indiáni říkají, do věčných lovišť bez medicínského váčku,</p>
<p>bez skalpu! Takového nešťastníka přijmou duchové zemřelých s</p>
<p>nejvyšším opovržením, musí se před nimi skrývat, zatímco oni,</p>
<p>šťastnější, se věnují všemožným indiánským požitkům, hlavně</p>
<p>lovu. A teď se tomuhle hroznému nebezpečí jen taktak vyhnul. I</p>
<p>přes divoce pomalovanou tvář bylo vidět, že zbledl jako křída.</p>
<p>„Uff!“ ozval se tentokrát tiše. „Je dobře, že jsi to řekl Tanguovi</p>
<p>včas. Ale musím tě přesto pokárat. Proč ukrýváš na voze takový</p>
<p>vynález hned vedle dobrých a užitečných věcí? Musím nařídit také</p>
<p>svým bojovníkům, aby se k tomu nebezpečnému vynálezu</p>
<p>nepřibližovali.“</p>
<p>„To uděláš moc dobře,“ řekl Sam. „Prosím tě o to. Mohli by nás</p>
<p>poslat z neopatrnosti všechny do věčných lovišť! Vidíš, jak se</p>
<p>starám o tvé lidi? Myslím si, že bojovníci Kiowů jsou našimi</p>
<p>přáteli, ačkoliv právě teď se mi spíš zdá, že se mýlím: přátelé přece</p>
<p>při setkání kouří dýmku míru. Nenabídneš mi kinnikinnik?“</p>
<p>„Vykouřil jsi dýmku již s Baem.“</p>
<p> „Ano, ale to jsem byl jen já a tento bílý bojovník vedle mne.</p>
<p>Nebo snad nechceš ostatní pozdravit kouřem přátelství? Pak bych</p>
<p>si musel myslit, že tvoje přátelství není opravdové.“</p>
<p>Tangua se díval zamyšleně před sebe. Zřejmě hledal nějakou</p>
<p>výmluvu, a nakonec ji našel:</p>
<p>„Můj bratr se mýlí: Bojovníci Kiowů vyjeli na válečnou stezku a</p>
<p>nemají s sebou kinnikinnik, tabák míru.“</p>
<p>Sam se zatvářil udiveně:</p>
<p>„Slyším dobře? Mám věřit slovům velkého náčelníka?“ vrtěl</p>
<p>hlavou. „Vidím přece, že u jeho pasu visí váček plný tabáku. A také</p>
<p>my máme dosti tabáku, můžeme tedy kouřit jen my dva, ty za své</p>
<p>bojovníky, já za bledé tváře. Přátelství pak bude platit pro</p>
<p>všechny.“</p>
<p>Tanguovi se do posvátného obřadu zřejmě vůbec nechtělo.</p>
<p>„Proč bychom měli kouřit?“ namítl. „My dva jsme již přátelé, nechť</p>
<p>si tedy Sam Hawkens myslí, že jsme svůj kalumet kouřili za</p>
<p>všechny, tak jak sám řekl.“</p>
<p>„No dobře, jak chceš,“ řekl Sam s pokrčením ramen. „Zařídíme</p>
<p>se pak ale podle sebe a ty se Apačů nikdy nezmocníš.“</p>
<p>„Ty je chceš varovat?!“</p>
<p>V Tanguových očích to nebezpečně zablýsklo.</p>
<p>„Ani nápad, jsou to přece naši nepřátelé! Ale neřeknu ti, co máš</p>
<p>udělat, abys je chytil,“ mínil malý lovec.</p>
<p>„To Tangua nepotřebuje. Ví sám, jak se jich zmocní.“</p>
<p> „Oho!“ ušklíbl se Sam. „Vždyť ani nevíš, odkud a kdy sem</p>
<p>přijedou!“</p>
<p>„Náčelník Kiowů se to dozví snadno. Vyšle jim vstříc zvědy a ti</p>
<p>mu přinesou zprávy.“</p>
<p>„To uděláš pěknou hloupost! Nebo snad míníš nabídnout</p>
<p>Apačům stopy vyzvědačů, aby se připravili na boj s Kiowy? A</p>
<p>pobili co nejvíc tvých bojovníků? Ba ne, jen já ti mohu říci, jak je</p>
<p>lapíš. aniž by o tobě věděli a aniž by se mohli připravit na boj</p>
<p>jenom já ti to mohou prozradit, jestli se nepletu! Hihihihi!“</p>
<p>chechtal se lovec a sebevědomě se škrábal pod parukou.</p>
<p>Věděl zřejmě bezpečně, co na Indiány působí.</p>
<p>Jeho slova se neminula účinkem, Tangua byl zviklán. Chvíli</p>
<p>přemýšlel a potom zahučel:</p>
<p>„Tangua se poradí se svými bojovníky.“</p>
<p>S těmi slovy se vzdálil a za několik okamžiků jsme viděli, jak</p>
<p>rokuje a živě něco vykládá dvěma rudochům, Baovi a ještě</p>
<p>jednomu zarputile vyhlížejícímu Kiowovi.</p>
<p>„Darebák!“ ulevil jsem si. „Ten chlap měl určitě něco nekalého</p>
<p>za lubem, viděl jsem mu to na očích! A to si říká, že je váš přítel!“</p>
<p>Sam mávl rukou:</p>
<p>„Prosím vás, přítel – co to znamená u těchhle lumpů, kteří jen</p>
<p>koukají, kde koho obrat? Jste pro ně přítelem, dokud nemáte nic,</p>
<p>co by se jim hodilo a co by vám mohli urvat. Ale stačí, aby uviděli</p>
<p>vůz s potravinami, s nějakým tím soudkem pálenky a se střelným</p>
<p>prachem, a je po přátelství…“</p>
<p> „A co bude dál?“</p>
<p>„Nic. Teď to budeme mít aspoň na chvíli dobré. To byl nápad,</p>
<p>sir, s tím vynálezem, hihihihi,“ chechtal se Sam a mnul si zálibně</p>
<p>ruce. „Už si pan náčelník myslil, že nám zabaví proviant, a já jsem</p>
<p>mu udělal čáru přes rozpočet! A jakou! Teď se k tomu vozu žádný</p>
<p>rudoch nepřiblíží ani na půl kroku! To byla báječná myšlenka, ta</p>
<p>jim nahnala strach! A povídám, sir,“ rozohňoval se mužík,</p>
<p>„musíme jí jaksepatří využít! Hleďte, vezmu si tuhle plechovku se</p>
<p>sardinkami a namluvím jim, že v ní mám ten báječný vynález</p>
<p>bledých tváří! Pufff! Všechno vylítne do povětří! Radím vám,</p>
<p>vezměte si taky jednu! Nevíte, kdy se vám bude hodit!“</p>
<p>„Pěkný nápad, copak o to,“ zabručel jsem. „Jen aby taky vyšel!</p>
<p>Aspoň kdyby tu dýmku míru s námi vykouřili…“</p>
<p>„K tomu dojde, sir,“ ujišťoval mě Sam. „Teď k tomu určitě .</p>
<p>dojde. Ten giantpowder, ten můj dynamit, na náčelníka zapůsobil</p>
<p>tak, že přemluví všechny Kiowy. Budou jak beránci – říkám, na</p>
<p>nějakou dobu. Samo sebou, i tak si budeme muset dávat pozor!“</p>
<p>„Same, Same,“ povzdechl jsem, nepříliš nadšen vyhlídkami na</p>
<p>příští události, „tak se mi zdá, že jsem měl předevčírem aspoň</p>
<p>trochu pravdy. Vymyslel jste plán s Kiowy, ale zatím jsme se jen</p>
<p>dostali do jejich rukou, víc nic. Jsem zvědav, co z toho vykvete!“</p>
<p>„Právě to, co chci, sir, buďte si jist,“ mínil Sam. Jeho jistota byla</p>
<p>skutečně neotřesitelná. „To se rozumí, pan náčelník nás chtěl</p>
<p>obrat a potom vyřídit Apače na vlastní pěst. Ale teď, když jsme mu</p>
<p>ukázali, co jsme zač, že mu na žádnou vějičku neskočíme a hlavně</p>
<p>když si uvědomil, že bez naší pomoci by to s těmi Apači vůbec</p>
<p>neměl tak lehké…“ Chytil mě za rukáv a přerušil své úvahy. „Tak</p>
<p>už je to hotovo! Podívejte se! Tangua se k nám vrací…“</p>
<p> Ještě než náčelník otevřel ústa, jsme poznali, že Kiowové se rozhodli v náš prospěch. Bao právě křikl něco na bojovníky, kruh</p>
<p>mužů kolem nás se uvolnil a Kiowové začali sesedávat s koní.</p>
<p>Obklíčeni jsme tedy už nebyli. Ostatně také Tangua se snažil</p>
<p>naladit trochu vlídnější tvář.</p>
<p>„Náčelník se radil se svými bojovníky,“ oznámil nám s obvyklou</p>
<p>důležitostí v hlase. „Oni souhlasí, aby Tangua vykouřil kalumet s</p>
<p>bílým lovcem Samem. Jeho dým bude platit pro všechny.“</p>
<p>„Čekal jsem, že mi to řekneš,“ odpověděl samozřejmě Hawkens.</p>
<p>„Vím přece, že jsi nejen udatný, nýbrž i chytrý náčelník. Nechť se</p>
<p>tedy muži Kiowů shromáždí v půlkruhu, aby byli svědky, až kouř</p>
<p>míru z našich kalumetů bude stoupat k modrému nebi a hlásat. do</p>
<p>všech stran naše přátelství.“</p>
<p>Obdivoval jsem básnický vzlet Samův a musel jsem přiznat, že</p>
<p>jeho slova mají na Indiány dokonalý účinek. V několika málo</p>
<p>minutách utvořili Kiowové půlkruh a Sam s náčelníkem přesně</p>
<p>podle obvyklých obřadů vyfukovali kouř a oblažovali nás nevábně</p>
<p>vonícím kinnikinnikem. Ale díky bohu alespoň na nějakou dobu</p>
<p>jsme se mohli cítit bezpečni.</p>
<p>„Je to dobré,“ šeptal mi Sam, když bylo po všem, a začal mi</p>
<p>vysvětlovat, že dýmka míru je u Indiánů ve velké vážnosti, v</p>
<p>takové vážnosti, že například ve všech apačských nářečích platí</p>
<p>stejný výraz pro slovo náčelník a dýmka. Například džemesští</p>
<p>Apačové jmenují prý náčelníka nato a dýmku nato-tsé, tedy</p>
<p>vlastně náčelník z hlíny nebo z kamene. To proto, že kalumet má</p>
<p>být zhotoven pokud možno z posvátné hlíny pocházející z krajiny</p>
<p>mezi Dakotou a Minnesotou.</p>
<p> Jindy bych se byl asi Sama vyptával na všelijaké podrobnosti, ale tentokrát, musím se přiznat, jsem poslouchal na půl ucha. Ani</p>
<p>jsem nemusel krotit zvědavost. Myslil jsem znova a znova jen na</p>
<p>jednu věc: na to, je-li skutečně Samův plán tak bezpečný pro nás,</p>
<p>pro Vinnetoua a pro jeho otce, jak mě stále ujišťoval.</p>
<p>A nic jiného mě v téhle chvíli nezajímalo ani v nejmenším.</p><empty-line /><p>13. ČEKÁNÍ NA APAČE</p><empty-line /><p>Tak tedy došlo – přinejmenším pro tu chvíli – k jakémus</p>
<p>takémus dorozumění s Kiowy. Tangua žádal, aby se svolala velká</p>
<p>porada se všemi bílými bojovníky – patrně chtěl zvědět, s kým a s</p>
<p>čím může počítat v boji proti Apačům. Neměl jsem z toho žádnou</p>
<p>radost a naléhal jsem, aby Sam u náčelníka vymohl odklad aspoň</p>
<p>do večera. Měli jsme před sebou ještě spoustu práce a já jsem z</p>
<p>doslechu i z četby věděl, že tyhle indiánské porady, není-li</p>
<p>nebezpečí tak říkajíc přede dveřmi, neberou konce pro samé</p>
<p>projevy a proslovy. Ale Hawkensova snaha nevedla k ničemu.</p>
<p>„To víte, je to Indián, a jako každý Indián si nedá vymluvit, co si</p>
<p>vzal jednou do hlavy,“ řekl mi, když se vrátil od nejvyššího Kiowy.</p>
<p>„Do příjezdu Apačů máme ještě spoustu času, a tak se chce radit a</p>
<p>zasedat – abych prý vysvětlil důkladně svůj plán! A taky se myslím</p>
<p>chce se svými bojovníky jaksepatří nacpat. Copak o to, zásoby</p>
<p>máme, a Kiowové si přivezli na koních sušené maso. Naštěstí jsem</p>
<p>dosáhl aspoň to, že z nás bělochů, budou při poradě jen tři; já,</p>
<p>Dick Stone a Will Parker. Vy ostatní prý můžete klidně</p>
<p>rozměřovat.“</p>
<p>„Jak to – můžeme?“ svraštil jsem čelo. „Na to se přece nebudu</p>
<p>ptát toho Indiána! Já budu dělat to, co chci sám! A to jim taky</p>
<p>ukážu!“</p>
<p>„To byste mi udělal pěknou čáru přes rozpočet!“ zlobil se Sam.</p>
<p>„Co to do vás vjelo? Vy se naopak musíte tvářit, jako by se vůbec</p>
<p>nic nedělo. Nesmíme je dráždit, jestli chceme, aby se nám plán</p>
<p>podařil.“</p>
<p>„Dobrá – ale já bych u té porady chtěl být! Přece musím vědět,</p>
<p>co se dohodne.“</p>
<p>„To všecko vám potom řeknu, buďte klidný.“</p>
<p>„Potom! A co když dohodnete něco, s čím nebudu souhlasit?“</p>
<p>„S čím vy nebudete souhlasit?“ Sam vyvalil očka. „Podívejme se!</p>
<p>Greenhorn se domnívá, že Sam Hawkens potřebuje jeho souhlas,</p>
<p>když se k něčemu rozhodne. Neměl bych se vás dovolit, až si</p>
<p>půjdu dát podrazit boty?“</p>
<p>„Tak jsem to nemyslil, Same. Já jenom nechci, aby se dohodlo</p>
<p>něco, co by ohrozilo život obou Apačů.“</p>
<p>„No jestli vám jde o tohle, tak spolehněte na Sama Hawkense.</p>
<p>Dávám vám slovo, že odtud odtáhnou oba se zdravou kůží. Stačí?“</p>
<p>„Ovšem. To je pro mne záruka. Teď vím, že uděláte všechno pro</p>
<p>to, aby se jim nic nestalo.“</p>
<p> „Well!“ kývl mužík spokojeně hlavou. „A vy koukejte mazat po práci a buďte ubezpečen, že všechno půjde přesně tak, jako byste</p>
<p>byl u toho!“</p>
<p>Ten den nám šla práce od ruky. Bancroft a jeho tři přátelé se</p>
<p>činili jako ještě nikdy předtím; najednou si uvědomili, že musíme</p>
<p>být hotovi, dřív než sem dorazí Apačové, a že koneckonců ani</p>
<p>záležitost s Kiowy není tak dokonale jasná a pro nás bez rizika. Ale</p>
<p>byla tu vyhlídka – jakmile budou nákresy a rozměření hotovy, bez</p>
<p>dlouhých cavyků prásknout do bot a uklidit se i s rozměřovacími</p>
<p>přístroji a s příslušnými mapkami do bezpečí. A to je popohánělo</p>
<p>víc než jakékoliv domluvy a příkazy.</p>
<p>Jak jsem očekával, porada s Kiowy se protáhla až pozdě do</p>
<p>večera. Teprve když jsme se vraceli k táboru, bylo to už za tmy,</p>
<p>rozcházel se Sam, Stone a Parker s Kiowy, kteří byli ostatně ve</p>
<p>výtečné náladě. Malý Hawkens naneštěstí (nebo snad z nějaké</p>
<p>chytristiky) přišel na nápad dát Kiowům všechnu zbylou pálenku,</p>
<p>samozřejmě aniž se na to zeptal Bancrofta, a Indiáni si popřávali.</p>
<p>Koně nechali popásat stranou a sami posedávali kolem hořících</p>
<p>ohňů, hodovali a zapíjeli, a jenom několik se jich neúčastnilo</p>
<p>všeobecného hodokvasu. To byly stráže, které náčelník rozestavil</p>
<p>na všech stranách.</p>
<p>Posadil jsem se k Samovi a k jeho nerozlučným přátelům, Dicku</p>
<p>Stoneovi a Willu Parkerovi, pustil jsem se do večeře a prohlížel si</p>
<p>tábor. Pro mne, pro nováčka, to byl pohled opravdu zvláštní.</p>
<p>Vyhlíželo tu všechno náramně bojovně. Hořící ohně zdůrazňovaly</p>
<p>barvy ve tvářích Indiánů a jejich bojechtivé pohledy nejevily</p>
<p>nejmenší stopy po nějakém soucitu s nepřítelem. Ale to asi</p>
<p>nezpůsobovala pálenka, vždyť na každého se dostalo nanejvýš pět</p>
<p>šest hltů, a nikdo z Kiowů také nebyl opilý. Jenže přece jenom na</p>
<p>tu ohnivou vodu nebyli zvyklí, a tak jejich, pohyby byly mnohem živější než jindy a jejich hovor – obyčejně tichý, tlumený a stručný</p>
<p>– zněl bezstarostně, hlučně, rozverně.</p>
<p>„No, můžete být spokojen,“ řekl mi Sam, když jsem se uvelebil</p>
<p>vedle něho. „Vašim miláčkům nebude zkřiven ani vlásek!“</p>
<p>„Ani když se budou bránit?“</p>
<p>„Ale kde by se bránili! Na to nedojde! Dostanou se nám do</p>
<p>rukou, dřív než je něco takového vůbec napadne.“</p>
<p>„Prosím vás!“ podivil jsem se nahlas. „A jak si vůbec celou tu věc</p>
<p>představujete, Same?“</p>
<p>„Jednoduše. Apači potáhnou za námi – víte přece kudy?“</p>
<p>„Po naší stopě až k našemu bývalému táboru, to je jasné jako</p>
<p>slunce.“</p>
<p>„Správně! Vidím, že nejste tak hloupý, jak vypadáte! To je totiž</p>
<p>hrozně důležitá věc, vědět, kudy půjdou. Druhá důležitá věc je</p>
<p>znát čas! Kdy přijdou!“</p>
<p>„Znát, znát…,“ řekl jsem s pokrčením ramen. „Spíš bych řekl</p>
<p>tušit.“</p>
<p>„Ale jděte, člověk musí mít filipa, a ne tušení. Jestli se chcete v</p>
<p>našem postavení spoléhat na předtuchy, tak si rovnou kopete</p>
<p>hrob. Tušit si můžete u vás doma, tady musíte mít jistotu, vážený!“</p>
<p>„A jistotu si můžeme získat jen tím, že vyšleme někoho na</p>
<p>výzvědy, což jste právě přednedávnem zavrhl. Nebo vy jste snad</p>
<p>neříkal, že by nás stopy vyzvědačů prozradily?“</p>
<p> „Stopy indiánských vyzvědačů,“ opravil mě Sam se vztyčeným</p>
<p>ukazováčkem. „Pamatujte si to! Protože o nás přece Apačové vědí,</p>
<p>to je nemůže rozházet, když uvidí stopu bělocha. Kdyby si ale</p>
<p>všimli, že se tu někde procházejí Indiáni, začali by ovšem okamžitě</p>
<p>něco čuchat. Lehce by si domysleli, že tu…“</p>
<p>„… že tu jsou Kiowové,“ doplnil jsem rychle Sama.</p>
<p>„Uhádl!“ řekl uznale malý lovec. „Kdybych si nemusel svou</p>
<p>vzácnou paruku šetřit, namouduši že bych ji samou úctou k vám</p>
<p>na místě spolkl. Jako by se stalo, sir!“ Sam se zachechtal a znovu</p>
<p>vztyčil ukazovák. „Ale z toho nám vyplývá, sir…“</p>
<p>„… že proti Apačům můžeme poslat na výzvědy někoho z nás,“</p>
<p>řekl jsem. „Ovšem někoho, kdo se vyzná…“</p>
<p>„Zcela správně,“ přikývl Hawkens a roztáhl tvář do líbezného</p>
<p>úsměvu. „A ten někdo, kdo se vyzná, se jmenuje Sam Hawkens a</p>
<p>žere myši, jestli se nepletu, hihihihi…“</p>
<p>Smál se potěšeně a mrkal na mne, ohromně hrdý na to, jak to</p>
<p>všechno umí vymyslit.</p>
<p>Zvedl jsem v žertu obě ruce nad hlavu.</p>
<p>„Jsem bez starosti! Ten člověk se nedá chytit žádným Apačem.“</p>
<p>„To ne!“ přisvědčil samolibě Sam. „Chytit se nedá – ale v tomto</p>
<p>případě, když se výhodně ukážu…“</p>
<p>„Počkat – jak to – co to znamená? Když se ukážu? Vy se chcete</p>
<p>Apačům ukázat? Ale to vás přece lapnou a usmrtí!“</p>
<p>Trapper vrtěl horlivě hlavou, až mu poskakoval širák.</p>
<p> „Ale ani nápad! Na to jsou moc a moc chytří! Já se jim budu procházet tak bezstarostně přímo před očima, že si řeknou, no</p>
<p>ovšem, ti bílí chlapi se cítí v úplném bezpečí, máme to dobré,</p>
<p>nebudou nás vůbec čekat. A proto na mne vůbec nevztáhnou</p>
<p>ruku, aby zbytečně nevyvolávali poplach.“</p>
<p>„A potom?“</p>
<p>„A potom vám dám znamení, abyste věděli, že Apačové obkličují</p>
<p>tábor a že se máte chovat ohromně klidně a domácky – asi jako v</p>
<p>neděli dopoledne v kavárně.“</p>
<p>„Dobře. Jenže pak přece zjistí Apačové, že tu jsou Kiowové, a</p>
<p>ohlásí to náčelníkovi…“</p>
<p>„Nic nezjistí! Kdo vám to řekl? Člověče zelená, vy si snad</p>
<p>opravdu myslíte, že Sam Hawkens má v hlavě řezanku nebo piliny</p>
<p>nebo co… Do té doby se Sam Hawkens dávno postará o to, aby po</p>
<p>žádném Kiowovi nebyla ani stopička! Chápete?! Tihle naši drazí</p>
<p>kamarádíčkové budou pěkně schováni a objeví se na scéně teprve</p>
<p>v příhodnou chvíli. Apačové uvidí jenom nás, co jsme byli v táboře.</p>
<p>Jasno?“</p>
<p>„To je něco jiného,“ připustil jsem, ale tak docela jasno mi</p>
<p>nebylo.</p>
<p>„Něco úplně jiného!“ Sam Hawkens zářil jako měsíček. „Páni</p>
<p>Apači budou přesvědčeni, že nemáme ani tušení o jejich spádech.</p>
<p>Zvědové se poplíží zpátky – a další háček, sir! – já za nimi! Abych</p>
<p>vypátral, kolik jich vlastně je. No a pak náš tábor obklíčí –</p>
<p>samozřejmě že ne ve dne, ale v noci – a přepadnou.“</p>
<p>„A zajmou nás a všechny povraždí, nebo aspoň většinu…“</p>
<p> „Poslyšte, mně je vás líto,“ přerušil mě se smíchem Sam. „Takový vzdělaný člověk, a neví ani, že kdo uteče, vyhraje. To vám řekne</p>
<p>dneska každý zajíc! A vy to nevíte? To vážně není napsáno v žádné</p>
<p>knize?“</p>
<p>„Bez vtipů, Same! Jak se z toho chcete vykroutit?“</p>
<p>„Poslouchejte! Zapálíme oheň, aby nás ti rudí chlapíci jasně</p>
<p>viděli. Dokud bude hořet, zůstanou Apačové za bukem, to je jasné.</p>
<p>Až vyhasne, sebereme se ve tmě a rychle zmizíme za Kiowy.</p>
<p>Apačové se vrhnou samozřejmě na ležení… a nenajdou ani nohu,</p>
<p>hihihihi! To se ví, budou z toho cell pryč a zapálí znova oheň, aby</p>
<p>zjistili co a jak. A pak my uvidíme je právě tak jasně a zřetelně,</p>
<p>jako předtím oni viděli nás. Jenže karty budou obrácené: oni</p>
<p>budou obklíčeni a my budeme útočníci, hihihihi… Říkám vám, o</p>
<p>tomhle kousku se bude vyprávět po celém Západě. A každý řekne,</p>
<p>ten Hawkens, to je hlava, když něco takového vymyslil – jestli se</p>
<p>totiž nepletu, hihihihi…“</p>
<p>„No dobře, Same,“ váhal jsem, „nezní to špatně. Ovšem, jestli se</p>
<p>skutečně stane všechno tak, jak předpokládáte.“</p>
<p>„Na to můžete vzít jed!“</p>
<p>„A pak?“ vyzvídal jsem dál. „Pak pustíme Apače na svobodu?“</p>
<p>„Přinejmenším Inču-čunu a Vinnetoua.“</p>
<p>„A ostatní?“</p>
<p>„Pustíme jich prostě tolik, kolik budeme moci. Nesmíme se</p>
<p>samo sebou prozradit!“</p>
<p>„A ti, co zůstanou v zajetí?“</p>
<p> „Těm se rozhodně nepovede moc zle, sir. Kiowové budou mít</p>
<p>určitě plnou hlavu starostí s tím, jak dopadnout uprchlíky.</p>
<p>Ostatně tady bude Sam Hawkens a ten taky dokáže lecčemus</p>
<p>zabránit, nemyslíte? Zkrátka: nebudeme si lámat hlavu tím, co se</p>
<p>stane potom! Hlavně musíme najít místo, které se hodí pro náš</p>
<p>plán a to udělám já sám hned zítra! A dost už o tom… Ostatně,</p>
<p>jestli se nepletu, stane se brzy něco, co nám náramně pomůže…“</p>
<p>„A to?“</p>
<p>Sam Hawkens zvedl zase svůj nabádající ukazovák:</p>
<p>„Podívejte se na trávu! Vidíte, jak je slehlá? Kdyby přijeli</p>
<p>Apačové, hned by si všimli, že tady tábořili lidé – totiž víc lidí, než</p>
<p>kolik nás bylo v táboře. Jenže oni neuvidí nic! Na tyhle nebezpečné</p>
<p>stopy se snese brzy báječný, vzácný deštíček. Vidíte mraky při</p>
<p>obzoru? A cítíte, jak se udělalo chladno? Jestli se nepletu.</p>
<p>dostaneme pořádný liják! Odjedu s Kiowy radši hned. Čím dřív</p>
<p>zmizí, tím líp zahladí déšť jejich stopy. Sbohem, sir, a dejte se zítra</p>
<p>do díla hned po ránu!“</p>
<p>Odklusal i se svými dvěma přáteli za Tanguou a zanedlouho</p>
<p>bylo vidět, jak Indiáni nasedají na koně. Tangua zřejmě se</p>
<p>Samovým plánem projevil souhlas. Will Parker a Dick Stone nám</p>
<p>zamávali ještě na pozdrav a zmizeli i s ostatními ve tmě. Zabalil</p>
<p>jsem se do přikrývky, a přestože bylo chladno, usnul jsem téměř</p>
<p>okamžitě. Už v polospánku mě najednou napadlo, jak je to divné,</p>
<p>že může být večer tak chladno, když přece tahle krajina leží</p>
<p>přibližně ve stejné zeměpisné šířce jako Damašek …</p>
<p>Samova předpověď se splnila přesně v poledne.</p>
<p> Měli jsme za sebou pěkný kus práce, když spustil liják, prudký a vytrvalý, jako by někdo spustil z nebe vodopád. Byla to dokonalá</p>
<p>průtrž, a právě uprostřed nejhustšího deště k nám dorazili Will</p>
<p>Parker a Dick Stone. Lilo tak hustě, že jsme je uviděli, teprve když</p>
<p>se přiblížili už na patnáct dvacet kroků. Přijeli, aby nás dovedli k</p>
<p>místu, kde jsme měli očekávat Apače. Sam Hawkens se prý</p>
<p>vypravil na výzvědy, jen pěšky, ,aby se mohl nepozorovaně</p>
<p>pohybovat, a vzkazuje nám, že je všechno v pořádku a že Stone a</p>
<p>Parker jsou obeznámeni se vším potřebným. Když jsem je viděl,</p>
<p>promoklé a zplihlé, přepadla mě najednou myšlenka, že rozhodná</p>
<p>chvíle se úžasně rychle přibližuje, a já jsem najednou pocítil něco</p>
<p>jako úzkost a nejistotu.</p>
<p>Déšť přestal tak náhle, jak začal. Nebeská stavidla naráz zarazila</p>
<p>příval vody, slunce se vylouplo z mraků a za chvíli pálilo stejně</p>
<p>silně a pronikavě jako dřív. Rozměřováni mohlo pokračovat.</p>
<p>Upřímně řečeno, na té rovné plošině savany, kde se jen tu a tam</p>
<p>objevil trs křovin, se dalo postupovat velice rychle. Byl jsem tak</p>
<p>zaujat prací, že jsem přes den ani nenašel čas si pořádně</p>
<p>prohlédnout okolí, kde, jsme se měli tak brzy srazit s Apači. Jen</p>
<p>tolik jsem si všiml, že Samův předpoklad vycházel do puntíku:</p>
<p>Kiowové jeli před námi stejnou cestou, a přece po tom prudkém</p>
<p>lijáku nezůstala po kopytech jejich koní ani ta nejmenší stopa.</p>
<p>Všechno bylo zahlazeno deštěm, Apačům nemohlo nic prozradit,</p>
<p>že se tu v nejbližším okolí skrývá dvě stě bojovníků, našich</p>
<p>spojenců.</p>
<p>Na druhý den jsme dospěli k potoku, který tu vytvořil na</p>
<p>jednom místě veliký rybník, stále dost bohatý na vodu, patrně i</p>
<p>tehdy, kdy potok byl zpola vyschlý. Dnes ovšem, po vydatném</p>
<p>lijáku, sahala hladina potoka až po sám břeh. K rybníku vedl</p>
<p>poměrně úzký, otevřený pruh savany, lemovaný po obou stranách</p>
<p>stromy a křovinami. Pevnina vybíhala dál do rybníka jako</p>
<p>poloostrov, jehož úzká šíje, také porostlá stromy a keři, se</p>
<p>rozšiřovala na konci v okrouhlou planinku. Připomínala tak</p>
<p>napohled pánev, jejíž rukojeť drží někdo na břehu. Na protější</p>
<p>straně rybníka se zvedalo srázné úbočí s hustým porostem lesa.</p>
<p>„Tak tady je to,“ oznámil nám Dick Stone a znalecky se rozhlížel</p>
<p>po okolí. „Dobře to Sam vybral. Nic se pro náš plán nehodí líp než</p>
<p>tenhle koutek!“</p>
<p>Rozhlížel jsem se kolem dokola.</p>
<p>„A kde jsou naši Kiowové, Mr Stone?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„V úkrytu,“ zazubil se hromotlucký dlouhán, „v báječném</p>
<p>úkrytu. Kdybyste si oči vykoukal, nenajdete po nich stopu – a</p>
<p>přitom nás v téhle chvíli mohou pozorovat jako na dlani.“</p>
<p>„No dobře,“ řekl jsem, „kde je ta jejich skrýš?“</p>
<p>„Počkejte, počkejte,“ krotil mou zvědavost Hawkensův starý</p>
<p>kamarád. „Nejdřív snad abych vám vysvětlil, proč se Sam rozhodl</p>
<p>pro tohle místo! On je totiž stará liška! Všimněte si, savana je samé</p>
<p>křoví a Sam ví dobře, že Apači to určitě využijí k tomu, aby nás</p>
<p>mohli bezpečně stopovat! Křoví je bude krýt a oni uvidí co? Oheň,</p>
<p>který zapálíme na tomhle proužku! Prostě oheň a křoviny</p>
<p>přivedou Apače přímo k nám, až k našemu ležení! Meššúrs, říkám</p>
<p>vám, že jsme se nemohli nechat přepadnout na příhodnějším</p>
<p>místě!“</p>
<p>Jeho hubená, osmahlá dlouhá tvář přímo zářila spokojeností.</p>
<p>Vrchní inženýr však neprojevoval žádné nadšení nad takovými</p>
<p>vyhlídkami. Potřásal jen hlavou a ustaraně poznamenal:</p>
<p> „Vy jste mi divný tvor, Mr Stone! On se raduje, že nás tady krásně mohou přepadnout rudoši. Pokud jde o mně, já z toho</p>
<p>nemám vůbec žádnou radost, a říkám vám, že co nejdřív prásknu</p>
<p>do bot! Jak jen to půjde!“</p>
<p>„Tak práskněte!“ odpověděl s ledovým klidem Dick Stone.</p>
<p>„Padnete Apačům rovnou pod nůž! Radši pusťte tyhle myšlenky z</p>
<p>hlavy, Mr Brancrofte! Měl byste mít taky radost – protože tady</p>
<p>Apače pochytáme do jednoho. Podívejte, tamhle v tom lese</p>
<p>naproti vám, tam jsou naši Kiowové. Hlídky se už určitě vyšplhaly</p>
<p>nahoru do větví a vyhlížejí. Teď viděly nás, jak přicházíme,</p>
<p>zanedlouho uvidí Apače.“</p>
<p>„Já vím,“ bručel Bancroft, „jenže co je nám to platné! Až nás</p>
<p>Inču-čunovi lidé přepadnou, tak nás nějací Kiowové ve větvích</p>
<p>nezachrání!“</p>
<p>„Snad si nemyslíte, že tam budou dřepět věčně? Přece si je</p>
<p>neposadíme sem, mezi sebe, apačským vyzvědačům přímo na oči?</p>
<p>Jen se nebojte! Až vyzvědači zmizí, Kiowové slezou dolů a ukryjí se</p>
<p>tady na poloostrově.“</p>
<p>„A co když Apače napadne prohledávat dál?“ namítl jsem.</p>
<p>„Jednoduše je dál nepustíme,“ odpověděl Dick Stone.</p>
<p>„No, počkejte, říkalo se, že se musíme tvářit, jako bychom o nich</p>
<p>nevěděli! Jak se to rýmuje?“</p>
<p>„Nádherně!“ řekl Dick. „Pomůžou nám naši koně. Musíme je</p>
<p>přivázat ke stromům, a to hned tam u kraje, na nejužším místě</p>
<p>naší šíje. Třicet kroků – širší ten proužek země není – a to nám</p>
<p>právě stačí. Uděláme si z našich zvířat takovou koňskou ohrádku.“</p>
<p> „Koňskou ohrádku? Vy jste se zbláznil! Tím chcete zadržet</p>
<p>Apače?“ bědoval ostošest Brancroft.</p>
<p>„Bezpečně! Žádný zvěd nebude riskovat, aby ho prozradili koně</p>
<p>nějakým funěním. Apače ani nenapadne, aby se plížili dál, když</p>
<p>nás budou tak nádherně vidět. A když se jim přitom bude zdát, že</p>
<p>všechno je v nejlepším pořádku! Prostě se odplíží, přivedou své</p>
<p>bojovníky, pak počkají, až se uložíme ke spánku, nu… a pak…“</p>
<p>Vycházelo mu to všechny jako na hodinkách. Ale mně napadla</p>
<p>ještě jiná možnost:</p>
<p>„A co když nebudou čekat na noc a zaútočí na tábor rovnou?“</p>
<p>„To máte prašť, jako uhoď!“ pokrčil rameny. „Kiowové nám</p>
<p>přijdou na pomoc tak jako tak.“</p>
<p>„Ale začne boj a bude téct krev a stane se právě to, čemu jsme se</p>
<p>chtěli všichni vyhnout!“ namítl jsem.</p>
<p>„Milý pane, tady na Západě se s nějakou tou kapkou krve musí</p>
<p>počítat. Ale nedělejte si zbytečné starosti! Uvidíte, že nepodniknou</p>
<p>nic, dokud budeme vzhůru: přece jenom je nás dvacet a musejí</p>
<p>počítat s tím, že se budeme zoufale bránit. A to znamená ztráty i</p>
<p>na jejich straně a těm se budou chtít vyhnout. Ne, ne, oni určitě</p>
<p>budou hledět šetřit vlastní krev – docela jako my. Bude to tak, jak</p>
<p>říkám. Počkají, až se uložíme, totiž až uhasíme oheň… a my se</p>
<p>zatím bleskurychle stáhneme na poloostrov.“</p>
<p>„A do té doby, než přijdou? Můžeme pracovat?“</p>
<p>„Proč ne? Dělejte, co chcete, jen buďte včas zpátky na místě. To</p>
<p>bezpodmínečně!“</p>
<p> Zařídili jsme se podle Dickových slov, ale vnitřního neklidu a toho, čemu se říká „bitevní horečka“, se nezbavil žádný z nás. Já</p>
<p>sám jsem se zabýval v posledních dnech a hodinách myšlenkami</p>
<p>na Inču-čunu a Vinnetoua tak často, že mě už ani soustředění na</p>
<p>práci nemohlo nijak rozptýlit ani uklidnit. Cítil jsem, že s každou</p>
<p>hodinou se blíží rozhodná chvíle, a přál jsem si, aby tu už raději</p>
<p>byla, co nejdříve, co nejrychleji…</p>
<p>Kolem poledne se vrátil Sam Hawkens. Vypadal unaveně,</p>
<p>vyčerpané, ale očka mu vesele zářila a vykukovala bystře a</p>
<p>spokojeně z porostu jeho hustých vousů.</p>
<p>„Všechno klape?“ zeptal jsem se. „Ale co se ptám! Vidím vám to,</p>
<p>Same, přímo na nose.“</p>
<p>„Tak?“ smál se mužík. „To mám snad na něm něco napsáno?</p>
<p>Nebo si to jen tak myslíte?“</p>
<p>„Pshaw! Stačí, aby se vám podíval člověk na oči,, a ví, na čem je.“</p>
<p>„Tak tedy oči mě prozradily,! řekl Sam, pořád v nejlepší náladě.</p>
<p>„To si musím pamatovat propodruhé. Náhodou ale máte pravdu.</p>
<p>Všechno jde jako na másle, líp, než jsem čekal.“</p>
<p>„Viděl jste apačského vyzvědače?“</p>
<p>„Mnohem víc, mladý muži!“ Sam Hawkens vztyčil svůj</p>
<p>ukazovák. „Viděl jsem celý oddíl apačských bojovníků, a dokonce</p>
<p>jsem je taky vyslechl!“</p>
<p>„No – a?“ vpadl jsem nedočkavě.</p>
<p> „Počkejte – ne hned a ne tady,“ uklidňoval mě Sam. „Zatím si sbalte věci a vraťte se do tábora. Přijdu za vámi, jen se ještě</p>
<p>podívám za Kiowy. Aby věděli, co a jak mají dělat.“</p>
<p>Otočil se, přeskočil potok a zmizel mezi stromy v lese.</p>
<p>Sebrali jsme svých pět švestek a honem spěchali na místo ležení,</p>
<p>jen abychom se co nejdřív dozvěděli, co zjistil a vypátral. Netrvalo</p>
<p>to dlouho a objevil se mezi námi zase. Najednou jako by vyrostl ze</p>
<p>země – upřímně řečeno, žádný z nás ho neviděl přicházet a</p>
<p>netušil, že je v tak bezprostřední blízkosti.</p>
<p>„Tady mne máte, mylords!“ zahlaholil. „Ale tak se mi zdá, že jste</p>
<p>někde nechali oči a uši… Poslyšte, k vám by se mohl nepozorovaně</p>
<p>připlížit i slon!“</p>
<p>„Jenže ten by dupal trochu víc než vy,“ smál jsem se.</p>
<p>„To jistě, to jistě,“ přikyvoval lovec horlivě. „Já jsem vám jenom</p>
<p>chtěl předvést, jak jsem to provedl včera s Apači… Počkejte, já</p>
<p>vím,“ zvedl ruce nad hlavu, „chcete slyšet, co se stalo, samo sebou.</p>
<p>Well! Všechno povím, ale musím si k tomu především sednout.</p>
<p>Tyhle nohy jsou zvyklé na koňský hřbet a už se jim nechce moc</p>
<p>běhat. Však taky dragouni jsou vznešenější než prachsprostá</p>
<p>pěchota, jestli se nepletu…“</p>
<p>Posadil se vedle mne, měřil si nás očima jednoho po druhém a</p>
<p>potom potřásl významně hlavou.</p>
<p>„Tak dnes večer začne tanec!“</p>
<p>„Už dnes… Zaplať pánbůh!“ ujelo mi se rtů. Napůl mě to</p>
<p>překvapilo, napůl jsem byl rád, že bude konec tomu</p>
<p>nesnesitelnému čekání.</p>
<p> „Vy se jen třesete na to, abyste se dostal Apačům do rukou,“</p>
<p>ušklíbl se Sam. „Ale konečně… máte pravdu. Ať je konečně po té</p>
<p>hloupé nejistotě, jestli se opravdu stane to, co čekáme.“</p>
<p>Zbystřil jsem pozornost.</p>
<p>„Jak to… jestli! Máte důvod k obavám?“</p>
<p>„Ale vůbec ne,“ mávl mužík rukou. „Právě naopak. Jsem teprve</p>
<p>teď dokonale přesvědčen, že všechno klapne. Ale to víte,</p>
<p>zkušenost říká, že i z toho největšího neviňátka může vyrůst lotr.</p>
<p>A právě tak si můžete vymyslet nejnádhernější plán, a nějaká</p>
<p>nepředvídaná maličkost vám všechno zvrtne… jestli se nepletu,</p>
<p>hihihi!“</p>
<p>„Propánakrále, Same, řekněte nám teda už jednou, co jste u těch</p>
<p>Apačů vypátral!“</p>
<p>„Pomalu, pomalu, mladý sir! Na všechno se dostane! Začneme</p>
<p>pěkně od začátku… Lidičky, to vám byl liják, když jsem odtud</p>
<p>odcházel! Ještěže mám takový báječný kabát, v tom by mi</p>
<p>nevadilo, ani kdybych se procházel v krupobití… hihihihi… Víte, že</p>
<p>jsem došel až k našemu bývalému táboru? Padl jsem tam zrovna</p>
<p>na tři apačské vyzvědače, a tak jsem se musel okamžitě schovat.</p>
<p>Prohledávali okolí, ale mou stopu naštěstí neobjevili… dík tomu</p>
<p>lijáku. – Posadili se do lesa, tam bylo aspoň jakžtakž sucho, a</p>
<p>dřepěli tam dobře dvě hodiny, a mně nezbývalo než uvelebit se za</p>
<p>stromem a dřepět dvě hodiny s nimi. Musel jsem se přece</p>
<p>dozvědět, co se bude dít… A taky jsem se dočkal: přijela celá tlupa</p>
<p>Apačů, všichni pomalovaní válečnými barvami, a v čele… Inču-</p>
<p>čuna a Vinnetou!“</p>
<p>„Kolik jich bylo, Same?“</p>
<p> „Přesně tolik, kolik jsem očekával. Asi padesát. Ti vyzvědači podali Inču-čunovi a Vinnetouovi zprávu a páni Apači se pak pod</p>
<p>jejich vedením hned vydali na další cestu. To vám snad došlo,</p>
<p>gentlemani, že Sam Hawkens putoval taky za nimi… Opatrně!</p>
<p>Protože ti chlapíci si počínali, jako by na ně mohl číhat za každým</p>
<p>křovím někdo z nás s puškou v ruce. Táhli se, co noha nohu mine.</p>
<p>Ohromně chytří hoši, tihle Mescalerové – a hlavně Inču-čuna a</p>
<p>Vinnetou. A rozuměli si dokonale, nepotřebovali k tomu ani slovo,</p>
<p>stačil pohled nebo pohyb rukou. Urazili jsme tak asi dvě mile, pak</p>
<p>už se začalo šeřit, a Apačové sesedli, přivázali koně a udělali si v</p>
<p>lese tábor – dokonce bez ohně, tak. byli opatrní!“</p>
<p>„Což vám přišlo asi vhod,“ podotkl jsem.</p>
<p>„Jistě, sir!“ potvrdil Sam. „Mohl jsem se aspoň snadněji připlížit</p>
<p>– po vlastním břiše prosím – a pěkně zblízka si poslechnout, co si</p>
<p>mezi sebou špitají.“</p>
<p>„A rozuměl jste?“</p>
<p>„Všechno! Mluvili nářečím Mescalerů, a v tom se náhodou dost</p>
<p>slušně vyznám. To se rozumí, žádné sáhodlouhé hovory nevedli,</p>
<p>za těchhle okolností promluví Indián dvě tři slova a stačí! Ale k</p>
<p>tomu, abych věděl, na čem jsem, to taky stačilo. Ažaž.“</p>
<p>„Hrozí nám smrt…“</p>
<p>To nebyla ode mne otázka, spíš věcné zjištění, jaká je</p>
<p>skutečnost. Ale Sam zavrtěl pomalu hlavou.</p>
<p>„Hned ne, synu!“ řekl s úsměvem, jako by mi oznamoval</p>
<p>nejradostnější novinku. „Chtějí nás lapit živé a odvést na Rio Pecos</p>
<p>do své vesnice. Tam pro nás připravili nádherné kůly, u kterých</p>
<p>máme být nejdřív trošičku mučeni a potom nakonec usmaženi.</p>
<p>Well, docela jako kapři; chytí se, vykrmí se – šup s nimi na</p>
<p>pánvičku. To jsem skutečně zvědav, jaká bude pečínka příkladně</p>
<p>se starého Sama, zvlášť jestli ho hodí na pánev i s tím jeho</p>
<p>kabátem, hihihihi…“</p>
<p>Zasmál se zase tlumeně a pokračoval:</p>
<p>„Tady na Mr Rattlera mají spadeno nejvíc. Už je to tak, Mr</p>
<p>Rattlere; sedíte si tady v pohodlí a díváte se na mě jak u vytržení,</p>
<p>ale řeknu vám, tu kaši, co jste si navařil, bych za vás nechtěl</p>
<p>vylizovat, rozhodně ne! Chtějí vás nabodnout na kůl, otrávit,</p>
<p>propíchnout, zastřelit, pověsit, vplést na kolo… jedna věc hezčí než</p>
<p>druhá a od každé máte okusit trošku, abyste jim pěkně dlouho</p>
<p>vydržel. A jestli to všechno ve zdraví přečkáte, tak vás položí do</p>
<p>hrobu s Klekí-petrou, kterého jste oddělal – a to zaživa, to se</p>
<p>rozumí.“</p>
<p>„Dobré nebe!“ Rattler zasténal, jeho obličej zbledl, oči zděšeně</p>
<p>mrkaly. „To všechno říkali?“</p>
<p>„Ovšem! Koneckonců nic lepšího si taky nezasloužíte. Vám už</p>
<p>není pomoci… Teď mě ještě napadá: Klekí-petrovu mrtvolu dostal</p>
<p>nějaký zkušený medicinman, to znamená, že z ní udělá mumii – a</p>
<p>z vás potom asi taky! Jestli nás všechny zajmou, budeme mít</p>
<p>potěšení, pánové, spatřit na vlastní oči, jak se z Mr Rattlera stává</p>
<p>pravá indiánská mumie.“</p>
<p>„Já tady nezůstanu!“ zařval najednou Rattler. „Já jim uteču! Mne</p>
<p>nedostanou!“</p>
<p>Chtěl vyskočit, ale Sam Hawkens ho prudce strhl nazpět: „Ani</p>
<p>krok, jestli vám je život milý!“ křikl. „Říkám vám, že Apačové jsou</p>
<p>všude kolem dokola. Chcete se jim dostat do rukou?“</p>
<p> „Myslíte, že… že už jsou tady?“ koktal Rattler a těkal rozrušeně očima sem a tam.</p>
<p>„Máte snad dojem, že spouštím planou hrůzu? Omyl! Apačové</p>
<p>už vytáhli proti Kiowům v celé síle a Inču-čuna s Vinnetouem se k</p>
<p>nim přidají, jen co nás budou mít z krku! Zastihli bojovníky, kteří</p>
<p>táhnou proti Kiowům, už na cestě, a na nás si vzali jen padesát</p>
<p>mužů.“</p>
<p>„A víte, kde je ta hlavní síla Apačů, která táhne proti Kiowům?“</p>
<p>přerušil jsem Sama.</p>
<p>„O tom nepadlo ani slovo. Konečně to nám může být celkem</p>
<p>jedno, jestli se nepletu…“</p>
<p>Tentokrát se však malý lovec skutečně pletl: brzo jsme měli</p>
<p>poznat na vlastní kůži, že vůbec není jedno, kde je hlavni voj</p>
<p>apačškých bojovníků. Ale Sam pokračoval:</p>
<p>„Well, to je všechno, meššúrs! Ještě bych snad měl říct, že jsem</p>
<p>zůstal v lese přes noc a že jsem pak ráno Apače sledoval ještě asi</p>
<p>šest mil, aniž měli o mně nejmenší tušení. To ale … … počkat?!</p>
<p>Slyšel jste!“</p>
<p>Sam se zarazil. Vzduchem se táhle nesl trojnásobný orlí divoký</p>
<p>skřek.</p>
<p>„Vyzvědači Kiowů,“ pochvaloval Sám spokojeně. „Domluvil jsem</p>
<p>s nimi, že mi dají znamení, až uvidí na savaně Apače. Pojďte, sir!</p>
<p>Přezkoušíme si trochu smysly!“</p>
<p>Vyskočil a já jsem hmátl ze zvyku po pušce. Ale Sam Hawkens</p>
<p>mě chytil za ruku.</p>
<p> „Jen ji tu pěkně nechte!“ ztlumil hlas. „Westman sice nemá</p>
<p>udělat bez své zbraně ani krůček, ale tentokrát je to něco jiného…</p>
<p>Musí mít dojem, že se cítíme dokonale bezpeční… Budeme dělat,</p>
<p>jako bychom si vyšli pro dřevo na oheň… A Apači si řeknou, že</p>
<p>tady chceme zůstat přes noc.“</p>
<p>Za chvíli jsme se naoko docela bezstarostně potulovali mezi</p>
<p>stromy a keři, až jsme se dostali na kraj lesíka, k travnatému pruhu</p>
<p>savany. Tu a tam jsme se shýbli pro nějakou tu suchou větvičku a</p>
<p>nenápadně se ohlédli, neuvidíme-li stopu nějakého Apače. Jestli tu</p>
<p>skutečně byli, museli se nejspíše skrýt za některou z těch hustých</p>
<p>křovin na savaně, kterými byla na mnoha místech porostlá.</p>
<p>„Vidíte někoho?“ zašeptal jsem po chvíli.</p>
<p>„Ani nohu!“ zlobil se šeptem Sam.</p>
<p>„Já taky ne,“ odpovídal jsem zklamaně.</p>
<p>Namáhal jsem si oči ze všech sil, jen abych nějakého toho Apače</p>
<p>objevil a dokázal, že už jsem spolehlivý westman, ale kde nic tu</p>
<p>nic. A přece, jak jsem se později dozvěděl od Vinnetoua, ležel</p>
<p>právě on sám v té chvíli snad padesát kroků ode mne a naslouchal</p>
<p>a pozoroval. Tenkrát jsem si ještě neuvědomoval, že člověk může</p>
<p>mít sice hodně bystrý zrak, že to však ještě zdaleka není všecko; že</p>
<p>ten bystrý zrak musí být totiž taky jaksepatří vycvičen. A takový</p>
<p>zkušený lesák si potom rychle uvědomí, že třeba to nenápadné</p>
<p>rojení komárů, o něco málo hustší než nad jinými keři, vlastně</p>
<p>prozrazuje, že za křoviskem se někdo ukryl.</p>
<p>Vrátili jsme se asi za půlhodinku, ale beze zpráv, o nic moudřejší</p>
<p>než předtím. Také ostatní se potom rozběhli po lese, aby nasbírali</p>
<p>dříví na oheň, a zanedlouho jsme měli třikrát víc uschlých větví, než jsme mohli spotřebovat.</p>
<p>„Nevadí, nevadí,“ mínil Sam, když tahal z obrovské hromady</p>
<p>roští větve k ohništi. „Musíme tady nechat taky něco pro Apače.</p>
<p>Aby měli čím zapálit, až jim nečekaně zmizíme z očí!“</p>
<p>Setmělo se. Sam, nejzkušenější z nás, se odplížil až k místu, kde</p>
<p>do savany vúsťoval travnatý pruh, na jehož konci jsme tábořili.</p>
<p>Malý lovec byl přesvědčen, že Apačové vyšlou nejdřív vyzvědače,</p>
<p>aby prozkoumali náš tábor, a chtěl se ještě jednou přesvědčit, že</p>
<p>všechno se vyvíjí podle jeho předpokladů.</p>
<p>Zapálili jsme oheň. Plameny vyšlehly jako ohnivý sloup a zářily</p>
<p>jistě daleko, daleko do savany. A Apačové si bezpochyby myslili,</p>
<p>jak jsme nanejvýš lehkomyslní a nezkušení, když sami ukazujeme</p>
<p>nepříteli cestu k tábořišti.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>14. VINNETOU V POUTECH </strong></p>
<p>Od setmění uplynuly jistě už tři hodiny, když se Sam Hawkens</p>
<p>teprve vrátil z výzvěd, tiše jako stín, nenápadně jako myška.</p>
<p>„Vyzvědači jsou už tady,“ ohlásil nám šeptem. „Dva muži, každý</p>
<p>po jedné straně tábora. Zaslechl jsem je, a dokonce jsem si je taky</p>
<p>prohlédl.“</p>
<p>Byli jsme už po večeři a rozložili jsme se tak nenuceně, že od</p>
<p>pohledu by každý hádal, že se tu usadila skupina výletníků, a ne</p>
<p>lidé, kteří mají nejpádnější důvody obávat se co nevidět</p>
<p>indiánského přepadu. Dokonce i pušky jsme měli jen tak</p>
<p>pohozeny stranou, ovšem ve směru k poloostrovu, abychom je</p>
<p>mohli později pohotově sebrat. A samozřejmě u šíje poloostrova</p>
<p>nás kryla ona Samem vymyšlená živá ohrada koní.</p>
<p>Hawkens se uvelebil pohodlně u ohně a začal se hlasitě a velmi</p>
<p>nenuceně bavit o nejneuvěřitelnějších malichernostech; my jsme</p>
<p>samozřejmě přizvukovali – a rozvinula se najednou zábava jako na</p>
<p>čajovém dýchánku ve vybraném měšťanském salóně. Apačští</p>
<p>špehové v křovinách vyvalovali jistě údivem oči. Věděli jsme, že</p>
<p>nás pozorují, že jim neujde náš sebemenší pohyb, ale chránili jsme</p>
<p>se zabloudit třeba jen jedním pohledem k porostu, kde jsme je</p>
<p>tušili.</p>
<p>Pro tuto chvíli bylo nejdůležitější zjistit, kdy se oba vyzvědači</p>
<p>zase vzdálí, aby podali hlášení. Nesměli jsme ztratit zbytečně ani</p>
<p>vteřinu; dalo se předpokládat, že přivedou spolubojovníky v</p>
<p>nejkratším čase, a to byla časová mezera, kterou museli využít</p>
<p>Kiowové, aby tajně obsadili poloostrov. Sam na to šel jednoduše,</p>
<p>ale jak se říká, od lesa. Nečekal prostě, až se odplíží, nýbrž je k</p>
<p>tomu donutil. Vstal a odšoural se pomalu ke křoví, jako by chtěl</p>
<p>nasbírat pár kousků dřeva na oheň. Dick Stone se zvedl po malé</p>
<p>chvíli také a dal se do sbírání na opačné straně… Teď jsme mohli</p>
<p>být jisti, že se zvědové ze strachu před prozrazením určitě rychle</p>
<p>stáhli.</p>
<p>Uviděl jsem, že potom Sam Hawkens přiložil ruce k ústům a</p>
<p>vydal třikrát za sebou pronikavé žabí zaskřehotání. Bylo to chytře</p>
<p>zvolené znamení, u rybníka takový zvuk nemohl být nikomu nijak</p>
<p>nápadný; a neuplynuly snad ani dvě minuty a ze tmy se začaly</p>
<p>vynořovat postavy kiowských bojovníků. Bylo jich asi dvě stě,</p>
<p>čekali zřejmě už na naše znamení a teď, podobni hadům, se plížili</p>
<p>po zemi ve stínu našeho tábora směrem k poloostrovu. Šlo to ráz na ráz, jako blesk, netrvalo to snad tři minuty a všichni byli na</p>
<p>svých místech. Sam, který se mezitím odplížil pozorovat, co se</p>
<p>děje s Apači, byl už také znovu zpátky. Byl navýsost spokojen, že</p>
<p>jde všechno přesně podle jeho výpočtů, a jen stěží tlumil rozčilení</p>
<p>v hlase:</p>
<p>„Už se blíží! Půjdou z obou stran, zaslechl jsem to! Nemusíte už</p>
<p>přikládat… jen aby zůstalo v ohništi žhavé dřevo, aby Apačové pak</p>
<p>mohli rychle roznítit oheň…“</p>
<p>Nastávala chvíle zkoušky. Věděli jsme, že na nás upírá oči</p>
<p>padesát ozbrojených, bojechtivých Apačů, a přece jsme na sobě</p>
<p>nesměli dát najevo ani to nejmenší. Záleželo na tom všechno,</p>
<p>možná i naše životy. Chvíle, kterou jsem vlastně tak netrpělivě</p>
<p>očekával, byla tady, a já byl, jak jsem k vlastnímu podivu zjišťoval,</p>
<p>klidný, docela klidný, jako by mě čekala tak nanejvýš partie šachu</p>
<p>nebo domina. Rozhlédl jsem se po ostatních. Bancroft si nervózně</p>
<p>přejížděl pravicí po zarostlých tvářích. Rattler ležel zpříma</p>
<p>natažen na zemi, tváří k trávě, a předstíral, že spí. Jenom prsty se</p>
<p>mu tu a tam zadaly napětím v pěst. Jeho kumpáni, „slavní</p>
<p>westmani“, se dívali neustále jeden na druhého a byli bledí jako</p>
<p>křída. Byli sotva schopni se účastnit našeho předstíraného</p>
<p>rozhovoru, vypravili ze sebe stěží dvě tři trhaná slova. Dick Stone a</p>
<p>Will Parker se rozvalovali v trávě, udělali si dokonalé pohodlí a</p>
<p>vypadali šťastně a spokojeně, jako by na světě nebyl ani jediný</p>
<p>Apač. A Sam Hawkens nás neúnavně častoval jedním vtipem za</p>
<p>druhým, šklíbil se a pitvořil na všechny strany, až jsem se tomu</p>
<p>musel smát – i když jsem ten smích, taky s ohledem na Apače,</p>
<p>poněkud přeháněl.</p>
<p> Uplynula půlhodina, nic se nedělo. Usoudili jsme, že Apačové nás chtějí přepadnout, až usneme. Oheň dohoříval, nemělo smysl</p>
<p>věci dál odkládat. Mrkl jsem na Sama, několikrát jsem zeširoka zívl</p>
<p>a převalil se na bok.</p>
<p>„Už jsem ze všeho unaven. Co abychom šli spát, Same?“ řekl</p>
<p>jsem hodně hlasitě.</p>
<p>„To bude to nejlepší,“ odpověděl – také s pořádným zívnutím –</p>
<p>Hawkens. „Půjdu na kutě. Oheň za chvíli dohoří… dobrou noc!“</p>
<p>Plameny zvolna skomíraly a za chvíli už doutnaly jen uhlíky v</p>
<p>popelu. Náš tábor se ponořil do tmy. Musili jsme té chvíle rychle</p>
<p>využít. Sáhl jsem po zbrani a pomalu se plížil pryč. Sam se držel po</p>
<p>mém boku a ostatní nás následovali. Asi dvakrát někdo způsobil</p>
<p>trochu hluku, ale my, kteří jsme byli už u koní, jsme vždycky</p>
<p>přinutili některého z nich, aby zahrabal do země jako ze spánku –,</p>
<p>a ten zvuk kopyt přehlušil každý zrádný zvuk. Všechno se dařilo</p>
<p>výborně – do jednoho jsme dorazili ke Kiowům, kteří tu vyčkávali</p>
<p>v temnotě jako panteři číhající na kořist, jenjen se na ni vrhnout.</p>
<p>„Same,“ zašeptal jsem, „jestli chceme, aby z toho Vinnetou a</p>
<p>Inču-čuna vyvázli se zdravou kůži, nesmíme k ním pustit žádného</p>
<p>Kiowu… Rozumíte mi?“</p>
<p>„Jasné!“ zabručel malý lovec.</p>
<p>„Výborně. Beru si na starost Vinnetoua. Vy s Dickem a Willem</p>
<p>se postarejte o Inču-čunu.“</p>
<p>„Tři na jednoho, a vy sám? Není tu nějaká mýlka v počtech?“</p>
<p> „Máte proti sobě náčelníka!“ namítl jsem rychle. „Ten musí být umlčen nejdřív a bez křiku. Mně se, doufejme, podaří omráčit</p>
<p>Vinnetoua pěstí.“</p>
<p>„Well,“ připustil Sam, „ale v tom případě se musíme zařídit tak,</p>
<p>aby nás žádný Kiowa nepředešel.“</p>
<p>Posunuli jsme se nenápadně o něco kupředu, blíž k ohni, a s</p>
<p>napětím jsme čekali, kdy se ozve bojový pokřik Apačů.</p>
<p>Samozřejmě že útok bez tohohle uši drásajícího řevu nebyl</p>
<p>myslitelný. U Indiánů vždycky dává náčelník pronikavým</p>
<p>výkřikem pokyn bojovníkům, že mají vyrazit na nepřítele. A</p>
<p>bojovníci, aby si navzájem dodali odvahy, pak spustí strašlivé vytí</p>
<p>a kvílení. Ten pokřik je u většiny kmenů stejný, dá se těžko</p>
<p>napodobit; nejlíp snad tak, že se vysokým hlasem, fistulí, vyrazí z</p>
<p>hrdla táhlé hiiiiiiiiiiiiiih! a přitom se ten nepříjemný vysoký tón</p>
<p>přerušuje bez přestání rychlými údery dlaně na otevřená ústa.</p>
<p>Takže vlastně ten hrůzu nahánějící ryk se podobá zvláštnímu</p>
<p>vysokému trylkování.</p>
<p>Všiml jsem si, že Kiowů se zmocňuje podobná nedočkavost jako</p>
<p>nás. Každý z nich toužil zasáhnout do boje první, tlačili se tedy</p>
<p>kupředu jeden před druhého a my zas před ně, až jsme se dostali</p>
<p>tak blízko, že to mohlo být pro naše plány nebezpečné.</p>
<p>Konečně přišlo to, nač jsme všichni s takovým napětím čekali.</p>
<p>Pronikavé hiiiiiiiiiiiiiih! projelo náhle vzduchem tichého večera tak</p>
<p>divoce, že jsem měl pocit, jako by se mi nůž zařízl skrz maso až na</p>
<p>kost. Vzápětí se rozpoutal .nepopsatelný řev, vytí, hýkání, skučeni,</p>
<p>kvílení, všechno dohromady, jako by někdo najednou spustil tisíc</p>
<p>ďáblů ze řetězu. Uslyšeli jsme dusot rychlých kroků a skoků na</p>
<p>měkké půdě – a potom se všechno naráz uklidnilo. Několik</p>
<p>okamžiků se nic ani nepohnulo, bylo ticho, že by bylo slyšet</p>
<p>padnout jehlu. A pak se ozvalo z úst Inču-čuny jediné slovo:</p>
<p>„Ko!“</p>
<p>Oheň!</p>
<p>Popel v našem ohništi ještě doutnal, stačilo přiložit pár větví se</p>
<p>suchými listy z hromady opodál, aby plamen znovu vyšlehl a ozářil</p>
<p>okolí. Trvalo to skutečně několik vteřin.</p>
<p>Inču-čuna a Vinnetou stáli vedle sebe. Jejich bojovnici utvořili</p>
<p>kolem náčelníka kruh a udiveně zírali jeden na druhého a všichni</p>
<p>na Vinnetoua a Inču-čunu. Byli jsme pryč!</p>
<p>„Uff! Uff! Uff!“</p>
<p>V té chvíli Vinnetou prokázal svůj obdivuhodný bystrozrak.</p>
<p>Rázem si uvědomil, že musíme přece být někde docela blízko a že</p>
<p>jsme si vlastně vyměnili úlohy. Apačové jsou teď v záři ohně</p>
<p>výhodným cílem pro nepřátelské pušky!</p>
<p>„Tašita, tašita! Skryjte se, skryjte se!“</p>
<p>Okamžitě se chtěl vrhnout strmou, ale já jsem ho předešel.</p>
<p>Několika skoky jsem se ocitl u kruhu překvapených Apačů,</p>
<p>rozrazil řadu a skočil rovnou doprostřed. Sam, Will a Dick mi byli</p>
<p>v patách. Ocitl jsem se před Vinnetouem právě v okamžiku, kdy se</p>
<p>chystal podruhé opakovat svůj příkaz. Na docela krátký okamžik</p>
<p>jsme si hleděli do očí. Jeho ruka bleskurychle sjela k opasku a</p>
<p>nahmátla nůž – ale má pěst byla rychlejší. Rána zasáhla spánek,</p>
<p>Vinnetou se zapotácel a zhroutil se k zemi. Divoký výbuch řevu</p>
<p>Apačů mi prozradil, že Sam s Dickem a Willem zneškodnili Inču-</p>
<p>čunu. A vzápětí jejich pokřik přehlušilo strašlivé vytí a hulákání</p>
<p>Kiowů, kteří se vyřítili ze svého úkrytu proti překvapeným</p>
<p>Mescalerům.</p><empty-line /><p>Ocitl jsem se najednou přímo uprostřed bojujícího klubka</p>
<p>Indiánů. Dvě stě Kiowů proti padesáti Apačům, tedy čtyři na</p>
<p>jednoho! To byla velká přesila, ale Inču-čunovi bojovníci se bránili</p>
<p>jako lvi! Točil jsem se uprostřed rudochů jako dětská káča, jako</p>
<p>holub na báni, a rozdával jsem přitom nepřetržitě rány na všechny</p>
<p>strany, abych je se sebe setřásl. Snad pět nebo šest jsem jich zasáhl</p>
<p>pěstí, než jsem si kolem sebe udělal trochu volného místa –</p>
<p>ostatně odpor Apačů v té chvíli zřetelně slábl a po pěti minutách</p>
<p>boje ustal docela. Ano, po pěti minutách… Krátká doba, ale v</p>
<p>podobných okolnostech dlouhá jako nekonečná hodina…</p>
<p>Inču-čuna ležel na zemi v poutech, vedle něho Vinnetou,</p>
<p>omráčený, také se svázanýma rukama. Ani jeden z Apačů neunikl.</p>
<p>Žádnému z nich nepřišlo na mysl, aby se spasil útěkem nebo aby</p>
<p>odhodil zbraně, když byli náčelníci přemoženi a zajati. Několik</p>
<p>mužů z Inču-čunovy skupiny bylo zraněno, pár Kiowů si odneslo</p>
<p>ze šarvátky šrámy, ale bohužel byli i mrtví: tři Kiowové a pět</p>
<p>Apačů. Tak tedy přece jen došlo ke krveprolití…</p>
<p>O zraněné Kiowy se starali jejich druzi, horší to bylo s Apači.</p>
<p>Pokusili jsme se poskytnout jim pomoc, chtěli jsme jim dát na rány</p>
<p>aspoň nejnutnější obvazy, ale setkali jsme se u nich jen s</p>
<p>nevraživými pohledy – a dokonce přímo s odporem. Ti hrdí</p>
<p>Indiáni by byli snad raději vykrváceli, než aby přijali pomoc od</p>
<p>nepřátel. Naštěstí zranění byla většinou lehká, nic vážnějšího</p>
<p>nehrozilo. To spíš vzbuzovalo obavy počínání Kiowů. Tangua</p>
<p>totiž, jakmile si všiml, že se snažíme zraněným zajatcům ulehčit, panovačně se na nás obořil:</p>
<p>„Apačští psi náležejí Kiowům! Tangua urči sám, co se s nimi má</p>
<p>stát!“</p>
<p>„A co se s nimi má stát?“ řekl jsem.</p>
<p>„Chtěli jsme je ponechat naživu, dokud se nevrátíme do svých</p>
<p>vesnic,“ odpověděl náčelník Kiowů, „ale rozhodli jsme se, že</p>
<p>zničíme jejich osady. Čeká nás dlouhá cesta a nepovlečeme s sebou</p>
<p>zajatce. Proto vezmeme všem Mescalerům skalpy. Zemřou u</p>
<p>mučednických kůlů.“</p>
<p>„Všichni?“</p>
<p>„Všichni!“</p>
<p>„Tomu nevěřím…“</p>
<p>„Ty tomu nevěříš! Proč?“ Tangua pokrčil pohrdavě rameny.</p>
<p>„Protože ses zmýlil!“ řekl jsem důrazně.</p>
<p>„Já?“</p>
<p>„Ano, ty. Zmýlil ses, když jsi řekl, že Apačové náležejí tobě. To</p>
<p>není pravda.“</p>
<p>Tangua se zamračil: „Je to pravda!“</p>
<p>„Ale ne!“ řekl jsem klidně. „Znáš přece zákony prérie: zajatec</p>
<p>náleží tomu, kdo ho přemohl. Vezměte si tedy Apače, které jste</p>
<p>přemohli, proti tomu nic nenamítám. Ale ti, které jsme zajali my,</p>
<p>patří nám.“</p>
<p> „Uff, uff!“ vyrazil ze sebe náčelník Kiowů. „Mluvíš chytře. Chceš se zmocnit Vinnetoua a Inču-čuny.“</p>
<p>„Jistě!“</p>
<p>„A jestli ti je Tangua nepřenechá?!“</p>
<p>Řekl to tvrdě, nepřátelsky. Já jsem se usmál a odpověděl docela</p>
<p>klidně, smířlivě a – samozřejmě:</p>
<p>„Ty nám je přenecháš…“</p>
<p>Vytrhl nůž z opasku, zabodl jej prudce do země až po rukojeť a</p>
<p>blýskl po mně zlověstným pohledem:</p>
<p>„Jestliže se dotkne někdo z vás jednoho z Apačů, pak se bude</p>
<p>jeho tělo podobat zemi, do které jsem ponořil tento nůž! Tangua</p>
<p>to řekl! Howgh!“</p>
<p>Mínil to zřejmě smrtelně vážně. Neměl jsem nejmenší chuť</p>
<p>couvnout před jeho hrozbou, nechtělo se mi prostě ustupovat</p>
<p>tomuhle zastrašování, ale naštěstí si Sam v té chvíli zachoval</p>
<p>chladnější mozek. Jeho pohled mě varoval a vyzýval ke klidu a</p>
<p>chladnokrevnosti. Pokrčil jsem rameny a zmlkl.</p>
<p>Apači leželi v poutech kolem ohně a bylo by bývalo jistě</p>
<p>nejjednodušší nechat je tam, kde byli – pár mužů je tak stačilo</p>
<p>uhlídat. Ale Tangua mi zřejmě chtěl názorně dokázat, že zajatci</p>
<p>jsou jeho a že s nimi může dělat, co uzná za dobré. Zvedl ruku a</p>
<p>dal několika slovy pokyn k tomu, aby je odvlekli ke stromům a</p>
<p>přivázali je ke kmenům. Samozřejmě že si při tom nepočínali</p>
<p>právě v rukavičkách, naopak, dávali si záležet na tom, aby Apačům</p>
<p>způsobili co největší bolest. A ti zase, jak kázal dávný indiánský</p>
<p>mrav a zvyklosti, ani hnutím svalu ve tváři nedali najevo bolest,</p>
<p>kterou bezpochyby museli snášet. O tom, že nejtvrději a</p>
<p>nejbezohledněji se zacházelo s oběma náčelníky, není snad třeba</p>
<p>ztrácet slov. Všiml jsem si, že jim i pouta stáhli tak ztuha, až jim</p>
<p>rozdírala do krvava nohy i ruce.</p>
<p>Bylo ovšem nemožné, aby se některý ze zajatých Apačů mohl</p>
<p>zbavit pout a uprchnout; ale Tangua přesto nařídil postavit na</p>
<p>všechny strany stráže a pochytat všechny koně, které Mescalerové</p>
<p>ukryli před svým útokem v blízkém okolí.</p>
<p>Zapálili jsme znova hranici a rozložili se kolem ohně, tak aby</p>
<p>pokud možno žádný z Kiowů se nedostal blízko k nám, nebo</p>
<p>dokonce mezi nás. To by nám udělalo čáru přes rozpočet v našich</p>
<p>plánech na osvobození Inču-čuny a Vinnetoua. Kiowy, po pravdě</p>
<p>řečeno, něco takového ani ve snu nenapadlo; ani při prvním</p>
<p>setkání, ani teď se k nám zvlášť přátelsky nechovali, a má výměna</p>
<p>názorů s náčelníkem nám na náklonnosti taky nezískala. Chladné,</p>
<p>až podezíravé pohledy, kterými nás co chvíli stíhali, vzbuzovaly</p>
<p>pramalou důvěru, a většina z nás si v duchu říkala, že budeme</p>
<p>moci mluvit o štěstí, jestli se nám podaří rozejít se s nimi alespoň</p>
<p>jakžtakž v dobrém.</p>
<p>Kiowové zapálili několik dalších ohňů, usídlili se až skoro u</p>
<p>savany. Bavili se mezi sebou dost hlasitě, ale nerozuměli jsme, co</p>
<p>si vlastně vykládají. Mluvili nářečím svého kmene, ne tou</p>
<p>angloindiánskou hatmatilkou, kterou se obvykle dorozumívají na</p>
<p>celém Západě. Bylo to už tak: nechtěli, abychom věděli, o čem se</p>
<p>dohadují – a to nevěstilo nic dobrého a ukazovalo to jasně, že se</p>
<p>považují za pány celého tábora. Měli jsme pocit jezevčíka, který</p>
<p>vlezl omylem do klece ke lvu, a teď mu nezbývá než čekat, jak</p>
<p>dlouho jej šelma vedle sebe nechá v klidu.</p>
<p> Přemýšleli jsme se Samem o tom, jak nejlíp uskutečnit plán s Vinnetouem a Inču-čunou. Byli jsme v nevalném postavení, o to</p>
<p>svízelnějším, že o našich záměrech směli vědět jen čtyři lidé s</p>
<p>ostatními se nedalo vážně počítat. Dokonce jsme museli dávat</p>
<p>pozor, aby náhodou něco nevypozorovali; dost možná, že by s tím</p>
<p>běželi ze samého strachu ke Kiowům. Nezbylo nic než čekat, až</p>
<p>všichni usnou, a trochu tomu jejich spánku i napomoci. Snad</p>
<p>proto Sam prohlásil halasně, že je unaven jako kotě a – mrkal</p>
<p>přitom po nás – že ho nikdo nepřinutí, aby zůstal ještě pět minut</p>
<p>vzhůru. Uložili jsme se naoko všichni, ale události byly zřejmě</p>
<p>příliš únavné – nevím ani, jak se to stalo, že jsem se odebral docela</p>
<p>spravedlivě do limbu.</p>
<p>Krátce po půlnoci se Sam vzbudil. Will Parker a Dick Stone byli</p>
<p>vzhůru, ale Bancroft, Rattler, inženýři i ostatní lidé z naši skupiny</p>
<p>spokojeně a klidně oddychovali. Také Kiowové už skončili své</p>
<p>nekonečné hovory. Náš oheň dohoříval, u Kiowů stráže udržovaly</p>
<p>jen jednu hranici. Mohli jsme se mezi sebou opatrně šeptem</p>
<p>dorozumívat.</p>
<p>Sam začal rozvíjet plán:</p>
<p>„Všichni čtyři nemůžeme zmizet… dva musí stačit…“</p>
<p>„Ano,“ přisvědčil jsem tiše. „Doufám, že se mnou počítáte?“</p>
<p>„No, no, jen se do toho tak nežeňte! Půjde o krk!“</p>
<p>„To mi neříkáte nic nového.“</p>
<p>„Well!“ kývl Sam. „Jste chlap jaksepatří, jestli se nepletu, jenže,</p>
<p>drahý sir, všechno záleží na tom, jak to teď provedem.“ Na chvilku</p>
<p>umlkl a pak se ozval velmi naléhavě: „Nechte to radši Dicku</p>
<p>Stoneovi…“</p>
<p> „Prosím vás! Proč?“</p>
<p>„Jste přece jen nováček. Bude třeba se plížit…“</p>
<p>„Buďe bez starosti! Poplížím se jak starý Indián.“</p>
<p>„Ale vždy vám chybí cvik… Za dvakrát se to nikdo nenaučí!“</p>
<p>„Mám návrh.“</p>
<p>,,Ano?“</p>
<p>„Uděláme zkoušku.“</p>
<p>„S plížením?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A co chcete podnikat?“</p>
<p>„Myslíte, že Tangua spí?“</p>
<p>,.Nevím.“</p>
<p>„Vidíte! Ale to bychom měli vědět, to je pro nás důležité!“</p>
<p>„Máte pravdu. Poohlédnu se po něm.“</p>
<p>„Ne, Same – to bude právě ta zkouška! Doplížím se k jeho stanu</p>
<p>a přinesu vám zprávu!“</p>
<p>„Aha! A co když vás lapnou?“ staral se Sam.</p>
<p>„To nic,“ odpověděl jsem, „vymluvím se… řeknu, že jsem se šel</p>
<p>podívat, jestli jsou stráže na svých místech.“</p>
<p>„All right, dobře, to by šlo… A potom?“</p>
<p> „Potom mě vezmete s sebou. To snad vás přesvědčí, že se umím plížit, ne?“</p>
<p>„Ještě si pak o tom promluvíme.“</p>
<p>Hawkeus se vyhnul přímému slibu, ale mně to stačilo.</p>
<p>„Pro mne za mne! Tak… mohu jít?“ naléhal jsem.</p>
<p>„Běžte, ale buďte opatrný! Kdyby vás chytli, přece jen by se jich</p>
<p>zmocnilo podezření. Když ne hned, tak později, až by zjistili, že</p>
<p>apačští náčelníci jsou fuč. Určitě by jim nikdo nevymluvil, že jste</p>
<p>jim pomohl.“</p>
<p>„To by byli ale jaksepatří vedle!“</p>
<p>„Hlavně si uvědomte, že musíte využít při plížení každý keřík,</p>
<p>každý strom, každý stinný koutek lesa. Nechoďte na místa, která</p>
<p>ozařuje moc oheň. A držte se… držte se pořád ve stínu.“</p>
<p>„Budu se držet, Same!“</p>
<p>„Tak doufám. Jak to odhadují, nejmíň třicet těch Kiowů je</p>
<p>vzhůru, a to nepočítám stráže! Jestli se vám to povede, řeknu, že z</p>
<p>vás za nějakou dobu… řekněme za deset let… přece jen bude něco</p>
<p>pořádného. Tak se čiňte!“</p><empty-line /><p>15. VINNETOU NA SVOBODĚ</p><empty-line /><p> Mlčky jsem si zastrčil za pás nůž a revolver. Pohledem jsem se rozloučil se Samem a zmizel rychle ve křoví. Teprve dnes, když</p>
<p>před sebou znovu vidím ten večer, oheň s Kiowy a upoutaného</p>
<p>Vinnetoua, si uvědomuji, nač jsem si tehdy troufl a co jsem si dost</p>
<p>lehkomyslně – vzal na svědomí. Ani mě nenapadlo plížit se za</p>
<p>Tanguou a vyzvídat někde u jeho stanu! Ne, mně šlo o něco jiného,</p>
<p>mně šlo rovnou o Vinnetoua, o to, jak vysvobodit co nejrychleji</p>
<p>jeho i Inču-čunu. A vzal jsem si do hlavy, že to musím dokázat</p>
<p>sám, bez cizí pomoci. Kampak na mne Sam se svými</p>
<p>sáhodlouhými úvahami! Beztoho měl za lubem provést s Dickem</p>
<p>Stonem to, co jsem chtěl dokázat já! A i kdybych se tisíckrát</p>
<p>připlížil nepozorovaně až k Tanguovi, až k jeho kalumetu, zas by si</p>
<p>vzal s sebou Dicka Stonea, a ne mne! Ne, musel jsem za</p>
<p>Vinnetouem okamžitě, sám, a bez dlouhého rozmýšlení.</p>
<p>Možná že jsem si tenkrát ani jasně neuvědomoval, že v sázce je</p>
<p>nejen můj život. Kdyby mě byli chytili, byl by asi konec se všemi.</p>
<p>Anebo jsem si to uvědomoval, ale s mladickou nerozvážností, jak</p>
<p>už to bývá, jsem nad tím mávl rukou a rozhodl se nebrat to prostě</p>
<p>na vědomí.</p>
<p>O tom, jak se má lovec plížit, jsem měl matnou představu. Něco</p>
<p>jsem znal z knih, něco od Sama, který mi způsob, jak se plížit,</p>
<p>nejen vysvětlil, ale několikrát taky názorně předvedl. Začal jsem</p>
<p>tedy jednoduše napodobovat, co jsem věděl a viděl. Nu, že bych si</p>
<p>byl počínal zrovna zvlášť obratně, to bych se nikomu neodvážil</p>
<p>tvrdit. Ale to mi vůbec nevadilo, abych se nedíval na svůj</p>
<p>krkolomný podnik těmi nejrůžovějšími brýlemi.</p>
<p>Ležel jsem v trávě a pomaličku se sunul směrem ke křoví. Od</p>
<p>našeho místa bylo ke stromům, kde byli připoutáni Inču-čuna a</p>
<p>Vinnetou, nějakých padesát kroků, a mně se zdálo, že uplyne</p>
<p>věčnost, než se přes ten kousek dostanu. Jako skutečný westman</p>
<p>jsem se měl plížit tím způsobem, že bych se dotýkal země jen</p>
<p>špičkami prstů a špičkami bot – jenže to je náramně namáhavé a</p>
<p>mně chyběl i cvik, i zručnost. Lezl jsem tedy, jak se dalo, po</p>
<p>kolenou a po předloktích, a to zase znamenalo pořádně</p>
<p>prohlédnout každý kousíček půdy před sebou a ohledat jej, aby</p>
<p>tam náhodou nebyl úlomek větvičky, suchý list nebo spadlá snítka,</p>
<p>která by mohla pod váhou mého těla zapraskat. Šlo to pomalu,</p>
<p>hodně pomalu, ale přece jenom cesta ubývala.</p>
<p>Čtyři nebo pět kroků před stromy se spoutanými náčelníky</p>
<p>seděla stráž. Statný, svalnatý Kiowa se díval neustále do tváře</p>
<p>Apačů, připraven zasáhnout, kdyby se přihodilo něco podezřelého.</p>
<p>Kiowové si oba zajatce jaksepatří zajišťovali, vědomi si až příliš</p>
<p>dobře, koho se jim podařilo zajmout. Přede mnou tím ovšem</p>
<p>vyvstala další otázka: jak rozptýlit strážcovu vytrvalou pozornost.</p>
<p>Promyslil jsem si to trochu cestou, ale ke svému plánu jsem</p>
<p>potřeboval několik kamínků, a tady jako z udělání nebylo nic.</p>
<p>Byl jsem asi na půl cestě, měl jsem za sebou nějakých pětadvacet</p>
<p>metrů. Za půl hodiny pětadvacet metrů! Představoval jsem si, že to</p>
<p>bude přece jen snadnější a rychlejší. Kdyby to bylo šlo, byl bych si</p>
<p>nejraději ze srdce pěkně zhluboka povzdychl. Ale v té chvíli něco</p>
<p>upoutalo mou pozornost: co to tam tak jasně prosvítá mezi keři?</p>
<p>Zpozorněl jsem, přisunul se opatrně blíž a po několika „krocích“</p>
<p>jsem zjistil – k své velké radosti –, že tu je malá, asi půl metru</p>
<p>široká prohlubeň plná písku. Bezpochyby se tu přehnaly vlny</p>
<p>rozvodněného potoka, zalily tu proláklinku a připlavily do ní písek</p>
<p>z řečiště. Nabral jsem asi čtyři hrsti a opatrně vpravil písek do</p>
<p>kapsy. Šťastný nález mě povzbudil, hned se mi potom zdálo, že</p>
<p>cesta ubíhá nějak rychleji.</p>
<p> Trvalo ale ještě další půlhodinku, než jsem se doplížil až k Vinnetouovi a jeho otci. Byl jsem od nich skoro stejně vzdálen</p>
<p>nebo jsem jim byl skoro stejně blízko jako jejich stráž – ovšem z</p>
<p>opačné strany. Štěstí mi zase přálo. Stromy, k nimž byli oba</p>
<p>náčelníci připoutáni, měly sice štíhlé kmeny, člověk se za nimi</p>
<p>nemohl skrýt, ale dole při zemi se zelenalo husté roští a v jeho</p>
<p>listech se mohli schovat před pozornými zraky strážce dva tři lidé.</p>
<p>Jak jsem tam ležel a pozoroval Kiowu, zdálo se mi, že ho zmáhá</p>
<p>únava. Seděl a co chvíli přivíral oči a stálo ho zřejmě nesmírnou</p>
<p>námahu, aby mu neklesla hlava na prsa a aby se neoddal spánku.</p>
<p>Využil jsem toho, abych ze všeho nejdřív zjistil, jak je vlastně</p>
<p>Vinnetou spoután. Přisunul jsem se ke kmeni a ohmatal zdola</p>
<p>všechny uzly na kotnících a v podkolení. Musel to jistě cítit. Měl</p>
<p>jsem zpočátku obavy, aby mě neprozradil, třeba nějakým</p>
<p>nápadnějším pohybem hlavy, ale to jsem si mohl myslit jen proto,</p>
<p>že jsem neznal Vinnetoua. Jeho duchapřítomnost, jeho</p>
<p>obrazotvornost, jeho schopnost pochopit okamžitě situaci.</p>
<p>Apačovy nohy byly spoutány u kotníků a kromě toho je Kiowové</p>
<p>pro jistotu přivázali ještě řemenem kolem pně. Ruce to jsem ve</p>
<p>světle plápolajících plamenů jen zahlédl – obtočili strážci kolem</p>
<p>stromu a svázali je vzadu za kmenem. Potřeboval jsem tedy udělat</p>
<p>tři řezy: jedním uvolnit ruce, dvěma nohy. Na vteřinu se mě znovu</p>
<p>zmocnila pochybnost – co když se dá Vinnetou okamžitě na útěk,</p>
<p>jakmile ucítí, že je zbaven pout? Prozradí mě a… potom… Ne,</p>
<p>znovu musím opakovat, neznal jsem tenkrát vůbec Vinnetoua, jen</p>
<p>proto mě taková myšlenka mohla napadnout. Když jsme spolu</p>
<p>později mluvili o těchto chvílích, řekl mi, že mě cítil okamžitě, jak</p>
<p>jsem se jen poprvé dotkl jeho nohy u kmene stromu. Domníval se,</p>
<p>že se šťastným řízením zachránil některý z jeho bojovníků. Ihned</p>
<p>si uvědomil, že bude osvobozen a že nesmí ohrozit život toho, kdo jej přišel zbavit pout a zajetí.</p><empty-line /><p>Řemeny poutající Vinnetouovy nohy jsem přeřízl nejdřív, to</p>
<p>nebylo příliš těžké. Ale pouta na rukou jsem z leže přetít nemohl,</p>
<p>nedalo se dosáhnout tak vysoko, a musel jsem také dát pozor,</p>
<p>abych Apače neporanil. Teď přišel ke cti písek. Sáhl jsem do kapsy</p>
<p>a za okamžik lístky nedalekého keře zašelestily pod jeho jemnou</p>
<p>sprškou. Strážce sebou trhl, zvedl hlavu a podíval se zkoumavě ke</p>
<p>křoví. Ale hned nato lhostejně otočil hlavu k zajatcům. Sáhl jsem</p>
<p>podruhé do kapsy, nabral jsem teď plnou hrst.</p>
<p>Zachrastilo to silněji, Indián se znepokojeně zamračil, zvedl se a</p>
<p>přešel pomalým krokem ke křoví. Zastavil se u něho a pátravě si je</p>
<p>prohlížel – nejspíše se obával, že se tam mezi větvemi skrývá had.</p>
<p>Mně těch několik vteřin, co byl ke mně obrácen zády, úplně</p>
<p>stačilo. Rychle jsem se vztyčil a ve vteřině přeřízl řemeny. V tom</p>
<p>okamžiku, v náhodném záblesku ohně, se přede mnou zaleskly</p>
<p>nádherné černé Vinnetouovy vlasy. Několik pramenů splývalo na</p>
<p>ramena, ale většina byla na temeni spletena do vrkoče podobného</p>
<p>přilbě. Nevím, co mě to napadlo, snad jsem si chtěl vzít něco na</p>
<p>památku, krátce a dobře: vzal jsem do levé ruky pramen</p>
<p>Apačových vlasů a odřízl jej jediným rychlým máchnutím nože.</p>
<p>Vinnetou se ani nepohnul. Stál jako předtím, ani pohybem</p>
<p>neprozrazoval, že je volný. Oddychl jsem si. Chvíli jsem vyčkával a</p>
<p>potom, s Vinnetouovými vlasy v kapse, jsem se pomalu a opatrně</p>
<p>přesunoval směrem k Inču-čunovi. Musil jsem několik minut</p>
<p>počkat, aby Kiowovi na stráži náhodou nenapadlo při druhém</p>
<p>zašelestění v křoví podívat se důkladněji po okolí – můj písek</p>
<p>účinkoval. Ale tomu muži naštěstí nepřipadlo ani na mysl, že by se mohlo odehrávat něco podezřelého přímo pod jeho nosem. Dal se</p>
<p>vylákat stejně prostoduše jako poprvé. Inču-čuna byl stejnými</p>
<p>třemi řezy zbaven pout a byl volný jako jeho syn.</p>
<p>Napadlo mě ještě, že by bylo dobře vzít s sebou řemeny, kterými</p>
<p>byli Apačové spoutáni. Zastrčil jsem je do kapsy a uvědomil si</p>
<p>přitom, že mám vlastně nejvyšší čas k návratu, nechci-li vzbudit</p>
<p>podezření. A nechci-li se také vystavit nebezpečí, až náčelníci</p>
<p>zakrátko zmizí, jako by se propadli do země…</p>
<p>Moji tři přátelé měli už pochopitelně starost. Když jsem se k</p>
<p>ním konečné doplazil, Sam byl nanejvýš vzrušen. Šeptal, ale hlas</p>
<p>mu přeskakoval rozčilením:</p>
<p>„To je dost, že jste tady! Víte, jak dlouho jste byl pryč? Dvě</p>
<p>hodiny, víc než dvě hodiny! Už jsme tady málem uschli strachy!“</p>
<p>„To je v pořádku,“ řekl jsem. „Půl hodiny tam, půl hodiny zpátky</p>
<p>a hodinu na místě.“</p>
<p>Sam na mne vyvalil očka:</p>
<p>„Hodinu na místě! Člověče, co jste tam takovou dobu dělal?“</p>
<p>„Chtěl jsem zjistit, jestli náčelník spí…,“ řekl jsem, jakoby udiven</p>
<p>takovou otázkou. Sam si nějak zvláštně odfrkl, polkl naprázdno a</p>
<p>zavrtěl hlavou.</p>
<p>„A jak jste to narafičil?“ dostal ze sebe.</p>
<p>„Jak! Díval jsem se na něj, a když se celý ten čas ani nepohnul,</p>
<p>řekl jsem si, že určitě spí.“</p>
<p> „To je ohromné,“ divže nespráskl ruce malý lovec. „Dicku, Wille, slyšíte? On chce zjistit, jestli náčelník spí, a kvůli tomu na něj</p>
<p>celou hodinu brejlí… hihihihihi! Člověče, co máte v makovici? To</p>
<p>vás nic lepšího nenapadlo? Copak jste po cestě neviděl ani kousek</p>
<p>kůry nebo úlomek větvičky? Ne?“</p>
<p>„Ale jistě, viděl,L tvářil jsem se zcela nechápavě.</p>
<p>„Tak jste měl ten kousek kůry sebrat a hodit ho na náčelníka. A</p>
<p>kdyby se byl nepohnul, měl jste hned jistotu, že je v limbu! A vy</p>
<p>místo kůry po něm házíte očima… hodinu, jestli se nemýlím!</p>
<p>Hihihihi!“</p>
<p>„Ale stejně jsem zkoušku udělal!“ odpověděl jsem.</p>
<p>„To se rozumí,“ řekl shovívavě Sam Hawkens. „Hodinu jste</p>
<p>vejral na náčelníka, a nikdo vás při tom nenachytal!“</p>
<p>„Musíte mě teď vzít s sebou k Vinnetouovi!“</p>
<p>„Hm… Vy myslíte, že ho zachráníte, když se na něj budete</p>
<p>zbožně dívat?“</p>
<p>„To ne… musíme mu přeříznout pouta!“</p>
<p>„Vy o tom mluvíte, jak byste měl jít uříznout tamhle větev u</p>
<p>stromu. Nevidíte, že ho hlídá stráž?“</p>
<p>„To se rozumí,“ řekl jsem tentokrát já shovívavě.</p>
<p>Ale malý lovec se rozčílil:</p>
<p>„To se rozumí! Nic se nerozumí. Rozumí se jen, že ten kiowský</p>
<p>chlapík dělá totéž co vy. Vejrá bez přestání na Apače! A</p>
<p>vyfouknout takovému chlapíkovi dva náčelníky pod nosem, to</p>
<p>není jen tak lehká věc. Ani já sám nevím, jestli se mi to podaří.</p>
<p>Podívejte se, sir: nejdřív se tam musíte nepozorovaně připlížit, už</p>
<p>to je kabinetní kousek; za druhé, když se tam šťastně dostanete,</p>
<p>musíte… good heavens, dobré nebe… co je to?!“</p>
<p>Dobrý Sam Hawkens najednou vypoulil svá malá očka a zůstal,</p>
<p>jako by ho polil vařící vodou.</p>
<p>Oba Apači, kteří ještě před chvílí stáli připoutáni u stromů, z</p>
<p>ničehož nic zmizeli. Využili zřejmě chvíle, kdy se</p>
<p>poklimbávajícímu strážci zas zavřely oči, dorozuměli se, že jsou</p>
<p>oba zbaveni pout, a protože museli předpokládat, že jejich</p>
<p>osvoboditel se už dostal také do bezpečí, využili příhodné chvilky.</p>
<p>Pokrčil jsem rameny, jako bych nepozoroval nic mimořádného.</p>
<p>„Co se děje?“ zašeptal jsem. „Proč jste přestal?“</p>
<p>„Protože – protože – – mám vlčí mlhu, nebo je to pravda?“ Sam</p>
<p>si protíral oči. „Good luck, už je to tak. Dicku – Wille podívejte se</p>
<p>– je tam u stromu ještě Vinnetou a Inču-čuna, nebo ne?“</p>
<p>Oba zálesáci jako u vytrženi zírali k místům, kde se ještě před</p>
<p>pár minutami rýsovaly postavy obou mužů. Viděl jsem, že jim</p>
<p>samým údivem ztuhl výkřik na rtech; a než se vůbec zmohli na</p>
<p>první slovo, otřáslo táborem najednou pronikavé, divoké, vzteklé</p>
<p>zaječení. To indiánská stráž zjistila, co se stalo.</p>
<p>Bylo to k nepopsání.</p>
<p>Najednou se všechno ocitlo na nohou, strážce řval na celé kolo,</p>
<p>že zajatci uprchli, běloši i Indiáni se řítili ke stromům zajatců,</p>
<p>Indiáni vyli, hýkali, skučeli – prostě vřava, nad kterou šla hlava</p>
<p>kolem. Dokonalá vřava, která se mi výborně hodila k tomu, abych</p>
<p>nepozorovaně vyprázdnil svou kapsu. Zbytek písku by mě přece</p>
<p>jen mohl prozradit…</p>
<p>Tangua byl vzteky nepříčetný. Vrhl se na nepozorného strážce</p>
<p>pěstmi, strhl mu s krku jeho medicínový váček a na místě mu ho</p>
<p>rozdupal. Nešťastný bojovník, bledší než křída, se vytratil z davu</p>
<p>asi dvou set Kiowů a beze slova omluvy za svou nepozornost</p>
<p>zmizel někde mezi stromy. Byl pro svůj kmen mrtev, byl</p>
<p>vyobcován z jeho společenství, byl bez cti.</p>
<p>Bělochům se zdá být ta pověra s medicínou prostoduchá, a</p>
<p>přitom si neuvědomují, že Indiáni jí vlastně podlehli teprve po</p>
<p>příchodu Evropanů. Vždy i tomu slovu se naučili jen od nich:</p>
<p>neměli samozřejmě ani potuchy o lécích používaných bledými</p>
<p>tvářemi, a tak jejich hojivé účinky připisovali působení nějakého</p>
<p>kouzla, které jak věřili, v nich je ukryto a je velikým,</p>
<p>nadpozemským tajemstvím. Od těch dob začali označovat</p>
<p>všechno, co přesahovalo jejich zkušenost nebo co se jim zdálo být</p>
<p>nepochopitelné, prostě jako medicínu: nalezli si pro ni i nové</p>
<p>pojmy ve svých vlastních nářečích a jazycích. Mandanové ji začali</p>
<p>nazývat hopeneš, Tuskarortové junnu kuet, u Černonožců jí říkali</p>
<p>nahtova, u Siouxských wakon a u Arikarů varutih.</p>
<p>Od těch dob musí mít medicínu každý muž, každý bojovník,</p>
<p>každý, kdo chce být přijat mezi muže kmene. Je to celý obřad,</p>
<p>když ji takový indiánský jinoch získává. Nejdříve musí odejít na</p>
<p>nějakou dobu do samoty, tam se musí postit a hladovět, nesmí</p>
<p>dokonce ani pít vodu: soustředí se jen na myšlenky o své</p>
<p>budoucnosti, na svoje naděje, plány, touhy. V tom období se</p>
<p>dostává do obrovského duševního tlaku: tělesné strádání v něm</p>
<p>vybičuje zvláštní vnitřní napětí, mladík se dostává do jakéhosi</p>
<p>horečnatého stavu, nerozeznává už dobře skutečnost od svých</p>
<p>představ, domnívá se, že má jakési vnuknutí, a to, co vidí ve svém horečném snění, se mu pak stává medicínou určenou pro jeho celý</p>
<p>život. Musí si ji ovšem sám získat. Jestliže například ve svém</p>
<p>přeludném snění spatří netopýra, pátrá po něm tak dlouho, dokud</p>
<p>jej neuloví; potom se s ním vrátí ke svému kmeni, ke kouzelníku</p>
<p>čili medicinmanovi, a ten mu jeho převzácný úlovek připraví, aby</p>
<p>jej mohl uschovat do onoho proslulého medicínového váčku. Teď</p>
<p>teprve se stal vlastně Indián plnoprávným příslušníkem kmene – a</p>
<p>běda, kdyby o svou medicínu snad přišel. Pro něco takového není</p>
<p>omluvy, není vysvětlení; ztratil čest přede všemi a může se znovu</p>
<p>stát tím, čím byl, jen v jednom jediném případě – jestliže</p>
<p>zneškodní vynikajícího nepřítele a prokáže to jeho medicínou.</p>
<p>Ukořistěný váček se stane potom jeho vlastním lékem.</p>
<p>Pochopíte, že mi toho nešťastníka v té chvíli bylo opravdu</p>
<p>trochu líto. Jenže na žádné lítostivé uvažování jsem neměl čas.</p>
<p>Protože hned po strážci jsem přišel na řadu já sám. Tangua</p>
<p>zablýskal podezřívavě očima, přímo mě provrtával zuřivými</p>
<p>pohledy. Jako by chtěl po mně v nejbližším okamžiku skočit.</p>
<p>„Chtěl jsi mít ty dva psy pro sebe,“ zařval na mne. „Seber se a</p>
<p>chyb je! Přiveď je okamžitě zpátky!“</p>
<p>Chtěl jsem se prostě otočit a nevzít náčelníka na vědomí. Ale</p>
<p>vrhl se po mně a stiskl mi pevně rameno.</p>
<p>„Slyšel jsi, co Tangua nařizuje! Budeš pronásledovat apačské psy</p>
<p>a přivedeš je nazpět!“</p>
<p>Strhl jsem pravici, která se mi tak křečovitě zaryla do ramene.</p>
<p>„Nic mi nenařizuj! Já k vám nepatřím!“</p>
<p> „Tangua je náčelníkem tohoto tábora!“ zařval podrážděně</p>
<p>Kiowa. „Co on nařídí, to se musí stát. Každý ho musí poslouchat!“</p>
<p>Sáhl jsem do kapsy. Mezi prsty se mi objevila známá malá</p>
<p>plechovka.</p>
<p>„Mám tě snad poučit o tom, že se mýlíš, tím, že vyhodím do</p>
<p>vzduchu tebe i všechny tvé bojovníky? Řekni jedno jediné slovo,</p>
<p>které se mi nebude líbit, a moje medicína tě v okamžiku zničí!“</p>
<p>Byl jsem zvědav, jak bude tahle komedie působit na pověrčivého</p>
<p>Kiowu. Působila beze zbytku, dokonale. Rozhodil ruce, uskočil</p>
<p>daleko stranou a vykřikl:</p>
<p>„Uff, uff! Nech svou medicínu na pokoji! Je to beztoho nástroj</p>
<p>psů a kojotů!“</p>
<p>Byla to vlastně urážka, ale přešel jsem ji bez povšimnutí. Byl</p>
<p>rozčilen, nevěděl dost dobře, co mluví, a pak – právě teď jsem</p>
<p>nechtěl zbytečně rozviřovat věci. Byl jsem docela rád, že si v té</p>
<p>chvíli všichni, Indiáni i bílí lovci, marně lámou hlavu, jak se to</p>
<p>vlastně mohlo stát, že oba Apači zmizeli. Dokonce jsem se tím</p>
<p>trochu bavil: nikdo z nich jistě netušil, že v mé kapse je ústřižek</p>
<p>vlasů jednoho z těch, po nichž teď začalo zuřivé pátrání… Ano, ten</p>
<p>pramínek vlasů byl v mé kapse a zůstal v ní – ještě dlouho, po</p>
<p>všechna léta mých cest, už navždycky, jako má nejvzácnější</p>
<p>památka.</p><empty-line /><p>16. TANGUA JAKO RUKOJMÍ</p><empty-line /><p>Probudili jsme se časně ráno. Od včerejšího večera nám chování</p>
<p>Kiowů dělalo vážné starosti: hlídali nás, to bylo jisté a zřejmé už z</p>
<p>jejich zarputilých pohledů, a proto jsme se rozhodli postavit na</p>
<p>noc hlídky a střídat se vždycky po hodině na stráži. Kiowové si</p>
<p>toho všimli, neřekli k tomu sice nic, ale samozřejmě to jen zvýšilo</p>
<p>napětí mezi nimi a námi.</p>
<p>Tanguovi lidé byli na nohou od ranního rozbřesku: pátrali</p>
<p>usilovně po stopách uprchlíků, které se jim včera v temné noci</p>
<p>nepodařilo odkrýt. Teď to šlo lépe. Nalezli v trávě několik otisků a</p>
<p>ty je dovedly až k místu, kde měli Apači ukryty své koně. Po</p>
<p>Vinnetouovi a Inču-čunovi ovšem dávno nebylo ani vidu a také</p>
<p>hlídači koní zmizeli; ale zvířata – až na tři – tu zůstala. Když se</p>
<p>Tangua tohle všechno dozvěděl, řádil jako pominutý – taková</p>
<p>neodčinitelná škoda, že se nepodařilo včas objevit apačské koně a</p>
<p>jejich strážce! Sam Hawkens se tomu jen chytrácky šklíbil a</p>
<p>vyptával se mě:</p>
<p>„Jestlipak je vám jasné, sir, proč tady Inču-čuna a Vinnetou</p>
<p>nechali ty koně?“</p>
<p>„Tomu říkáte hádanka?“ protáhl jsem si údy, zdřevěnělé</p>
<p>spánkem. „To je jednoduchá věc!“</p>
<p>„Oho!“ Mužík mi zašermoval rukama přímo před očima. „To</p>
<p>byste musel mít teprve zkušenosti, abyste mohl. . . „</p>
<p>„Mám zkušeností až dost.“</p>
<p>„Vy? A kde jste k ním přišel? To byste mi laskavě měl prozradit!“</p>
<p>„Knihy, milý Same, knihy!“</p>
<p> „Dejte pokoj!“ Lovec třepal rozmrzele pravicí. „Jednou jste si přečetl něco, co se vám tady náhodou hodilo, a už si myslíte, že</p>
<p>jste posbíral všechnu moudrost světa. Z toho vás vyvedu, synu! Tak</p>
<p>mluvte!“</p>
<p>„Dobře,“ řekl jsem a přečísl jsem si – k nesmírnému údivu Sama</p>
<p>Hawkense – hřebenem vlasy. „Řeknu vám, co si o tom myslím.</p>
<p>Apači tu nechali koně kvůli zajatcům.“</p>
<p>„Jak to myslíte?“</p>
<p>„Jak to říkám. Budou je totiž ještě potřebovat.“</p>
<p>,,K čemupak asi potřebují zajatci koně?“ řekl jízlivě mužík.</p>
<p>Šamovy poznámky mě nezlobily ani za mák. Dávno jsem si už</p>
<p>zvykl na jeho zvláštní způsob jednání. Měl přes všecky ty</p>
<p>neomalenosti zlaté srdce a myslil to vždycky dobře.</p>
<p>„Podívejte se, Same, podle mne se může stát dvojí: buďto se k</p>
<p>nám Inču-čuna s Vinnetouem brzy vrátí zpátky asi s nějakým</p>
<p>silnějším oddílem svých bojovníků – a proč by tedy vtom případě</p>
<p>koně nejdřív odváděli a potom zas přiváděli? Nebo si naši Kiowové</p>
<p>řeknou, nebudeme čekat, až nás Apačové napadnou, a budou se</p>
<p>snažit, aby co nejdřív zmizeli i se zajatci. A pak bude určitě pro</p>
<p>chycené Apače snesitelnější, když pojedou na koních, než aby je</p>
<p>jejich nepřátelé honili po savaně pěšky. Kromě toho mám dojem,</p>
<p>že Kiowy by tohle vláčení Apačů pěšky brzo omrzelo a že by to asi</p>
<p>vyřešili jednodušším způsobem… Víte, co mám na mysli? Už o tom</p>
<p>mluvil Tangua.“</p>
<p>Sam přikývl a podrbal se trochu rozpačitě na paruce.</p>
<p> „Hm, hm,“ zabručel. „Neřekl jste to zrovna špatně, líp, než by člověk čekal. Jenže jste zapomněl na třetí možnost: co když</p>
<p>Kiowové zajatce zabijou hned na místě? Tady?“</p>
<p>„To neudělají!“</p>
<p>„Budou se vás ptát o dovolení!“ ušklíbl se.</p>
<p>„Samozřejmě! Dokud jsem tady, nestane se žádnému z těch</p>
<p>zajatých ani to nejmenší!“</p>
<p>Sam si pobaveně založil ruce v bok.</p>
<p>„Ah tak! Dokud jste tady vy… zkrátka a dobře, vy považujete</p>
<p>svou ctěnou přítomnost za mimořádnou, přímo světobornou</p>
<p>událost, že ano?“</p>
<p>„Ne, to jistě ne. Ale nepřipustím, aby se sprostě vraždilo, dokud</p>
<p>jen budu schopen pohnout rukou.“</p>
<p>„Nepřipustíte… No vy jste ohromný chlapík! Hihihi! Dvě stě</p>
<p>Kiowů je kolem dokola, a vy sám, jediný, vy ovšem nepřipustíte…“</p>
<p>„Doufám, že nebudu sám a jediný.“</p>
<p>„Máte snad někoho v záloze?“</p>
<p>„Mám,“ řekl jsem a podíval se Samovi zpříma do očí: „Sama</p>
<p>Hawkense, Dicka Stonea, Willa Parkera. Myslím si o nich, že to</p>
<p>jsou slušní lidé a že tady žádné ukrutnosti na zajatcích nedovolí. Já</p>
<p>jim důvěřuju.“</p>
<p>„Tak, tak, vy nám důvěřujete! No to musíme být vděčni, když</p>
<p>nám takový slavný zálesák projevil důvěru. Já jsem z toho celý</p>
<p>pryč, jestli se nepletu…“</p>
<p> „Same, teď jsem mluvil vážně. Jde o lidské životy!“</p>
<p>V Samových očičkách to zablýskalo.</p>
<p>„Bounce!“ zamručel. „Tak to promiňte, netušil jsem do téhle</p>
<p>chvíle, že jde o vážné věci. To nasadím okamžitě úplně truchlivou</p>
<p>tvář. Konečně čtyři proti dvěma stům, to už je jiná polívka! Jak</p>
<p>myslíte, že to s námi skončí?“</p>
<p>„Já se neptám, jak to skončí,“ odpověděl jsem, „já jen opakuju, že</p>
<p>nedovolím, aby se tady sprostě vraždilo. A taky doufám, že si to</p>
<p>nerozdáme s Kiowy na nože čtyři proti dvěma stům! To je nesmysl!</p>
<p>Snad máme taky něco v hlavě – ne?“</p>
<p>„Tedy lest?“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny.</p>
<p>„Ale kdepak!“ řekl pochybovačně Sam Hawkens. „S tím si na ně</p>
<p>nepřijdete. Udělají, co si myslí, a čerta se budou starat o vaše lsti!“</p>
<p>„Dobře…“ Zatvářil jsem se rozmrzele a jakoby zklamaně jsem si</p>
<p>povzdychl. „Na vás tedy spoléhat nemohu, co se dá dělat, půjdu do</p>
<p>toho sám.“</p>
<p>„U všech všudy, sir, neříkejte mi tady takové hlouposti!“ vpadl</p>
<p>mi rychle do řeči Sam. „Tak to přece vůbec není. Především se</p>
<p>musíte řídit vy podle nás zkušenějších, a ne obráceně, a za druhé…</p>
<p>neřekl jsem vůbec, že chci nechat Apače v loji. Jenom se mi nechce</p>
<p>prorážet zeď hlavou, sir, to je ten celý rozdíl. Obyčejně totiž bývá</p>
<p>zeď tvrdší než každá hlava… to jste si v knihách nepřečetl?“</p>
<p> „Souhlasím, Same,“ řekl jsem, „hlavou proti zdi se určitě</p>
<p>nepoženem! To vám podepíšu. Ostatně zatím ani nevíme, co si</p>
<p>Kiowové mezi sebou upečou. Však nás pak něco napadne…“</p>
<p>Sam Hawkens se díval zamyšleně před sebe.</p>
<p>„Na to bych nespoléhal,“ bručel. „člověk musí vědět předem, co</p>
<p>chce podniknout v nebezpečné situaci. Otázka zní: co když budou</p>
<p>chtít Kiowové usmrtit zajatce?“</p>
<p>„Zasáhneme, okamžitě zasáhneme. Pak nic jiného nezbude,“</p>
<p>mínil jsem.</p>
<p>Hawkens ohrnoval pohrdavě ret.</p>
<p>„To je řeč jako rozprávka. Co si pod tím představujete?“</p>
<p>„Vzneseme námitky a…“</p>
<p>„… a ty se ukážou úplně marné,“ dokončil malý lovec a zavrhl</p>
<p>můj poněkud prostoduchý nápad jediným rázným zavrtěním</p>
<p>hlavy.</p>
<p>„Pak tedy musíme přinutit náčelníka, aby jednal podle nás!“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Kdyby to nešlo jinak, dám mu třeba nůž na krk!“</p>
<p>„A bodnete?“</p>
<p>Hodil po mně pochybujícím pohledem.</p>
<p>„Když nebude zbytí… ano…“</p>
<p> „The devil!“ vykřikl malý lovec. „U ďábla, vy jste ale zabiják! To je… to je…“ Zarazil se a chvíli přemýšlel. Jeho očka jezdila</p>
<p>nepokojně sem tam, nakonec se rozpačitě podrbal na paruce. „To</p>
<p>je… náhodou… docela slušná myšlenka,“ připustil. „Položit</p>
<p>náčelníkovi kudlu na krk, proč ne – to nás asi jedině může</p>
<p>zachránit. Koukněte se na to! Greenhorna napadla docela dobrá</p>
<p>myšlenka. Budeme se jí držet.“</p>
<p>Bancroft ho přerušil svým příchodem. Na jeho nejistém,</p>
<p>těkajícím a unaveném pohledu bylo znát, že v noci příliš klidně</p>
<p>nespal. Obával se zřejmě nebezpečí, které hrozilo od Indiánů, a</p>
<p>trápily ho myšlenky na to, že je třeba co nejrychleji dokončit</p>
<p>rozměřování. Naléhal, abychom si přispíšili, že by chtěl být hotov</p>
<p>se vším, ještě než se znovu objeví Apačové.</p>
<p>Měl pravdu, nesměla se teď promarnit zbytečně ani hodina.</p>
<p>Pustili jsme se rychle do díla.</p>
<p>V poledne za mnou přišel Hawkens znovu. Potloukal se kolem</p>
<p>Kiowů, aby pochytil, co mezi sebou pečou.</p>
<p>,,Nerad vás ruším, sir,“ brumlal nespokojeně, „ale tak se mi</p>
<p>všecko zdá, že Kiowové mají něco za lubem.“</p>
<p>„Zpozoroval jste něco?“</p>
<p>„Chtějí postavit Apače k mučednickým kůlům…“</p>
<p>„Teď hned?“</p>
<p>„Ovšem! Jinak bych sem za vámi neletěl!“</p>
<p>„A kde je náčelník?“</p>
<p>„Mezi svými.“</p>
<p> Chvíli jsem přemýšlel.</p>
<p>„Musíme ho vylákat,“ řekl jsem. „Nechtěl byste se toho ujmout,</p>
<p>Same?“</p>
<p>„Že o tom mluvíte! Ale jak to mám navléct?“</p>
<p>Vrhl jsem zkoumavý pohled stranou. Kiowové přenesli své</p>
<p>ležení z místa, kde jsme včera tábořili, blíž k nám, k lesíku na kraji</p>
<p>prérie. Rattler a jeho kumpáni byli s nimi, jediní z nás. Jinak</p>
<p>všichni z naší výpravy pomáhali při práci, i Parker a Stone se činili</p>
<p>s námi. Najednou mi padlo do oka, že mezi Indiány a naším</p>
<p>stanovištěm je křoví, dost husté na to, aby Kiowové nezpozorovali,</p>
<p>co se v něm děje. Toho by se snad dalo využít, pomyslil jsem si.</p>
<p>„Same,“ zašeptal jsem, „vyřiďte mu, že sis ním potřebuji</p>
<p>promluvit. A řekněte, že za ním nemohu zajít kvůli práci. Snad</p>
<p>přijde… A tady ho zmáčkneme!“</p>
<p>„Doufám. Myslíte ale, že přijde sám? Co když si s sebou někoho</p>
<p>vezme?“</p>
<p>„To bude vaše starost, Same! A Stonea a Parkera. Tanguu</p>
<p>dostanu sám, jen mějte po ruce řemeny, abychom ho hned</p>
<p>spoutali. Všechno to musí jen letět. A žádné zbytečné vzrušení při</p>
<p>tom!“</p>
<p>„Well,“ přikývl Sam, „nevím, jestli je zrovna tohle to nejchytřejší,</p>
<p>co můžeme udělat, ale ať je po vašem. Beztoho mě taky nenapadá</p>
<p>nic lepšího. Půjde sice o krček, ale nechat ho tady nemíním, sir, to</p>
<p>rozhodně ne! Počítám, že z toho vyklouzneme nanejvýš s nějakou</p>
<p>tou modřinou pod okem, hihihihi!“</p>
<p> Zachichtl se suše jako obvykle, přiložil prst ke svému širáku a odkolébal se zeširoka ke Kiowům.</p>
<p>Uvědomoval jsem si až příliš dobře, čeho se odvažuji. Šlo</p>
<p>opravdu o krček, a právě ten žertovný výraz mi prozrazoval, jak</p>
<p>vážně se dívá na celou věc i Sam. Kývl jsem na Dicka Stonea a</p>
<p>Willa Parkera – těm jsem musel říci, oč jde, nemohl jsem je</p>
<p>zatáhnout do nějakého dobrodružství jen tak z vlastního</p>
<p>rozhodnutí. Dick Stone se ovšem spravedlivě rozhořčil, sotva</p>
<p>uslyšel mou otázku.</p>
<p>„Co si o nás myslíte, sir!“ ohradil se zprudka. „Copak jsme</p>
<p>rošťáci, abychom nechali kamaráda v bryndě? Takový westmanský</p>
<p>kousek se nám náhodou ohromně zamlouvá! Co ty na to, Wille,</p>
<p>starouši?“</p>
<p>„Že mluvíš!“ mávl rukou Parker a potěšeně se pochechtával. „Já</p>
<p>se na to docela těším. Až se přiženou a ukáže se, že na nás mají</p>
<p>fousy!“</p>
<p>„Praví chlapi!“ řekl jsem. „Ale teď, přátelé, jako by se nic</p>
<p>nedělo.“</p>
<p>Zakresloval jsem do mapy náramně horlivě číselné údaje ale</p>
<p>sotva pár minut. Dick Stone se ozval, dřív než jsem předpokládal:</p>
<p>„Připravte se, sir! Už se k nám valí!“</p>
<p>Valil se, bohužel ne sám, nýbrž ještě s třemi bojovně</p>
<p>vyhlížejícími nižšími náčelníky. Couvnout se ovšem už nedalo.</p>
<p>„Každý jednoho!“ zašeptal jsem. „Já začnu první, počkáte na</p>
<p>mne… a zmáčkněte je jaksepatří u krku, nesmí ani pípnout!“</p>
<p> Se Stonem a Parkerem po boku jsem vyšel Tanguovi pomalým,</p>
<p>důstojným krokem vstříc. Setkali jsme se u křoviny, přesně jak</p>
<p>jsem si to představoval. Větve dokonale zakrývaly Kiowům výhled</p>
<p>na to, co se vlastně děje za porostem.</p>
<p>Náčelník se mračil, a sotva jsem před ním stanul, zavrčel jako</p>
<p>pes u boudy:</p>
<p>„Bledá tvář, které říkají Old Shatterhand, pro mne vzkázala.</p>
<p>Zapomněl jsi snad, že Tangua je náčelníkem Kiowů?“</p>
<p>„Ne. Vím to právě tak dobře jako ty.“</p>
<p>„Měl jsi tedy přijít ty za mnou, ne já za tebou.“ Odmlčel se. „Vím</p>
<p>však, že nejsi ještě dlouho v této zemi, a proto ti promíjím. Musíš</p>
<p>se teprve učit, jak se jedná s velikým náčelníkem. Ale teď mluv</p>
<p>rychle! Tangua nemá času nazbyt!“</p>
<p>„Jistě. Máš něco nutného na práci?“</p>
<p>„Apačští psi čekají. Naučíme je výt strachy.“</p>
<p>Pokyvoval jsem vážně hlavou.</p>
<p>„Teď?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>Znělo to tvrdě a nesmiřitelně, naprosto nesmiřitelně.</p>
<p>„Domníval jsem se, že odvedete zajatce do svých vigvamů, aby</p>
<p>se vaše squaw a vaše děti radovaly a smály, až je budete přivazovat</p>
<p>k mučednickým kůlům.“</p>
<p> „To jsme chtěli udělat,“ připustil náčelník Kiowů lhostejně. „Ale vyhrabali jsme válečnou sekyru a oni by nám překáželi na cestě</p>
<p>boje. Zemřou ještě dnes.“</p>
<p>„Prosím tě, abys to nedělal.“</p>
<p>Řekl jsem ta slova se starostlivým výrazem v tváři, velmi</p>
<p>naléhavě a důtklivě, jako bych se dovolával důstojnosti</p>
<p>náčelníkovy. Tajně jsem si pořád ještě myslil, že snad se dá s</p>
<p>Kiowou něco usmlouvat.</p>
<p>Vyvedl mě z toho okamžitě.</p>
<p>„Tady nemáš co prosit!“ obořil se na mne.</p>
<p>„Proč se mnou nemluvíš tak zdvořile jako já s tebou?“ řekl jsem</p>
<p>klidně. „Slyšel jsi jen prosbu. Chápal bych, že se rozhořčuješ,</p>
<p>kdybych ti dal rozkaz…“</p>
<p>Přerušil mě:</p>
<p>„Tangua nechce slyšet nic takového. Ani prosbu, ani rozkaz!</p>
<p>Rozhodl se, a žádná bledá tvář ho nedonutí, aby jednal jinak.“</p>
<p>„A přece!“ řekl jsem tak vlídně, jak jen to šlo. „Uvaž, zda vůbec</p>
<p>máte právo zabít ty zajatce… Počkej, já vím, co mi chceš říci, ale</p>
<p>nebudeme se o to přít. Je rozdíl zneškodnit nepřítele v boji, anebo</p>
<p>ho pomalu, krutě umučit k smrti. Musím tě varovat: něco</p>
<p>takového nikdy nedovolíme!“</p>
<p>Tangua se napřímil, sevřel ruce v pěst a pohrdavě si mě přeměřil</p>
<p>od hlavy k patě:</p>
<p> „Nedovolíte? Kdo myslíš, že jsem? Připadáš mi jak ropucha,</p>
<p>která kváká a prská na šedého medvěda. Říkám ti znovu: zajatci</p>
<p>patří mně a udělám s nimi, co se mi zlíbí!“</p>
<p>„Nezapomeň, že ses jich zmocnil s naší pomocí!“ řekl jsem také</p>
<p>už zvýšeným hlasem. „Proto na ně máme přinejmenším totéž</p>
<p>právo jako ty! A my si přejeme, aby zůstali naživu.“</p>
<p>„Vy si přejete! Vy jste bílí prašiví psi a Tangua kašle na všechno,</p>
<p>co říkáte!“</p>
<p>Nadechl se, plivl přede mne a pootočil se ke mně zády. Chtěl to</p>
<p>prostě skoncovat a odejít, ale neudělal ještě ani krok, když ho</p>
<p>zasáhla má pěst. Klesl k zemi, ale hned se zase pokusil postavit na</p>
<p>nohy; měl lebku tvrdou jak skála. Musel jsem ho udeřit do spánku</p>
<p>ještě jednou, než jsem ho omráčil. Konečně byl zneškodněn!</p>
<p>Ohlédl jsem se a viděl jsem, že Sam Hawkens klečí na prsou</p>
<p>druhého Kiowy a svírá mu pevně hrdlo. Třetího právě spoutával</p>
<p>Dick Stone s Willem Parkerem. Ale čtvrtý – proti našim</p>
<p>propočtům – byl volný a prchal s divokým křikem nazpět k</p>
<p>tábořišti Kiowů. Za několik vteřin všichni tři leželi spoutáni u</p>
<p>našich nohou.</p><empty-line /><p>„To jsme to vyvedli!“ mrzel se Will Parker, pozoruje jediného</p>
<p>uprchlíka. „Představte si tu smůlu – oba jsme si s Dickem namířili</p>
<p>na stejného chlapa. A těch pár vteřin stačilo, aby nám jeden z těch</p>
<p>ničemů uklouzl…“</p>
<p>„Co se dá dělat,“ těšil je Sam Hawkens. „Nic víc se nestane, nežli</p>
<p>že nám začne čtverylka o chvilku dřív. Vsadím se, že nejpozději za</p>
<p>tři minuty tady máme všechny Kiowy! Pojďte, musíme s nimi na</p>
<p>volné prostranství…“</p>
<p>Mezitím se už začali sbíhat surveyorové. Vrchní inženýr byl</p>
<p>bledý jako stěna, krve by se v něm nedořezal, a hlas se mu třásl</p>
<p>rozčilením.“</p>
<p>„Proboha, lidi, co vás to napadá!“ bědoval. „Co to s těmi Indiány</p>
<p>provádíte? Vždyť nám za to všem zakroutí krkem!“</p>
<p>„Určitě, určitě, a vám nejdřív, jestli s námi nepotáhnete za jeden</p>
<p>provaz,“ křičel Sam Hawkens. „Svolejte sem lidi! Ale rychle!“</p>
<p>Sam se nezdržoval dlouhými výklady. Uchopili jsme svázané</p>
<p>Kiowy a vlekli je spěšně dál, do otevřené prérie. Bancroft se</p>
<p>surveyory spěchali za námi. Vyhlíželi ohromně starostlivě a</p>
<p>nešťastně.</p>
<p>„Kdo bude s Kiowy vyjednávat?“ volal jsem na Sama.</p>
<p>„Já si to vezmu na starost,“ mínil malý lovec, „vám by ta jejich</p>
<p>indiánská hatmatilka dělala potíže. Ale musíte mě přitom</p>
<p>podporovat. To chce, abyste na Tanguu vrhal ďábelské,</p>
<p>krvežíznivé pohledy! Jako byste ho chtěl na místě propíchnout!</p>
<p>Svedete to?“</p><empty-line /><p>Ani jsem neměl čas přisvědčit. Strhl se divoký pokřik a všude</p>
<p>kolem nás se začali rojit Kiowové. Zastavili se na okamžik u křoví,</p>
<p>kde jsme se zmocnili náčelníka, pak v divokém zmatku pádili</p>
<p>obrovskými skoky k naší skupince. Jeden druhého odstrkovali,</p>
<p>předbíhali se navzájem, byl to houf zmatených zuřivců, kterým</p>
<p>nikdo nevelel, které nikdo neřídil. A to bylo pro nás víc než dobré.</p>
<p> Sam vyšel Kiowům vstříc. Zamával rukama, aby je zastavil, pak jsem slyšel, že na ně volá, nerozuměl jsem tomu, a znovu jsem</p>
<p>slyšel, jak cosi vykřikuje, a potom už jsem viděl, jak se ti nejbližší</p>
<p>zastavují na několik kroků od maličkého lovce. Teď zvedal ruce,</p>
<p>mával pravicí divoce do vzduchu, jako by hodlal probodnout</p>
<p>neviditelného nepřítele, pak se otáčel a mával rukama směrem ke</p>
<p>mně a tvářil se nesmírně vážně. Dick Stone a Will Parker pochopili</p>
<p>přesně, co mají v tom okamžiku dělat: vyzvedli spoutaného</p>
<p>Tanguu, aby ho jeho lidé mohli dobře pozorovat, ukazovali na</p>
<p>mne – nu a mně nezbylo než vrhat podle Samova předpisu ty</p>
<p>ďábelské, krvežíznivé pohledy. Měly u Indiánů nečekaný ohlas!</p>
<p>Byli hrůzou a zděšením bez sebe, přesvědčeni; že v nejbližší</p>
<p>vteřině podříznu náčelníka jak ovci.</p>
<p>Konečně se jeden z Kiowů oddělil od klubka a doprovázen</p>
<p>malým lovcem kráčel – trochu váhavě a nejistě – až k nám. Zastavil</p>
<p>se před spoutaným Tanguou a Sam s dokonalým hereckým gestem</p>
<p>vztáhl k omráčenému náčelníkovi pravici.</p>
<p>„Co jsem ti říkal? Jsou tady, jsou úplně v naší moci.“</p>
<p>Kiowa, pravděpodobně některý z nižších náčelníků, se tvářil</p>
<p>nedůvěřivě, ale bylo vidět, že vztek jím jen lomcuje.</p><empty-line /><p>„Dva spoutaní bojovníci jsou naživu,“ zamumlal. „Náčelník je</p>
<p>však mrtev.“</p>
<p>„Mýlíš se,“ opravil ho Hawkens, „je také naživu, to jenom pěst</p>
<p>Old Shatterhanda ho zbavila na chvíli vědomí. Můžeš tu vyčkat, až</p>
<p>přijde k sobě. Pak se pokojně a klidně poradíme, co dál. Jestli však</p>
<p>někdo z vašich bojovníků pozvedne zbraň, probodne</p>
<p>Shatterhandův nůž náčelníkovi srdce!“</p>
<p>„Pokojně a klidně se máme radit?“ vybuchl hněvivě rudoch.</p>
<p>„Proč jste tedy spoutali naše lidi, když se chcete pokojně radit?</p>
<p>Nevíte, že jsme vašimi přáteli?“</p>
<p>„Nevěříš sám tomu, co říkáš,“ namítl vlídně Sam.</p>
<p>„Kouřili jsme s vámi dýmku: uzavřeli jsme mír a přátelství.“</p>
<p>„Jenže tomu míru a přátelství není co věřit,“ povzdychl vyčítavě</p>
<p>Sam Hawkens.</p>
<p>Indián se mračil:</p>
<p>„Jak to můžeš říci?“</p>
<p>„Je snad u Kiowů zvykem urážet přátele a bratry?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Vidíš. A váš náčelník urazil Old Shatterhanda! Můžeme vás</p>
<p>tedy pokládat za přátele a bratry? Nemůžeme… Ale podívej se,</p>
<p>náčelník se už pohnul!“</p>
<p>Skutečně: náčelníkova víčka se křečovitě zachvěla, nadzvedla se,</p>
<p>zas klesla a pak se doširoka rozevřela. Začal bloudit pohledem z</p>
<p>jednoho na druhého, prohlížel si nás udiveně, jako by si</p>
<p>připamatovával, co se vlastně stalo, a nakonec se mu vydral z hrdla</p>
<p>hluboký vzdech. . Přišel k sobě.</p>
<p>„Uff, uff!“ vypravil ze sebe. „Old Shatterhand srazil Tanguu k</p>
<p>zemi! Kdo ho však spoutal?“</p>
<p>„Taky já,“ ozval jsem se.</p>
<p> Tangua přivřel oči. Potom na mne vrhl nenávistný. pohled:</p>
<p>„Nechť mi sundají pouta! Tangua to přikazuje.“</p>
<p>„Před chvílí jsi nechtěl vyhovět mé prosbě. Nyní jsou mé uši</p>
<p>hluché k tvému rozkazu. Nemáš mi co rozkazovat!“ řekl jsem.</p>
<p>Stihl mě zuřivý pohled. Náčelník trhl bezmocně rukama a</p>
<p>zaskřípěl zuby.</p>
<p>„Drž hubu, mladíku, nebo tě rozdrtím!“ zařval.</p>
<p>„Radím ti, abys radši mlčel,“ řekl jsem klidně. „Před chvíli jsi mě</p>
<p>urazil, a musel jsem tě za to srazit. Old Shatterhand nedovolí</p>
<p>nikomu, aby ho nazýval beztrestně ropuchou a bílým psem.</p>
<p>Nebudeš-li zdvořilejší, uškodíš si ještě víc!“</p>
<p>„Tangua žádá, aby byl zbaven okamžitě pout. Jinak pošlou jeho</p>
<p>bojovníci všechny bílé tváře do věčných lovišť!“</p>
<p>„Tomu se jenom usmívám,“ potřásl jsem hlavou. „Víš přece</p>
<p>dobře, že ty bys byl první, kdo by za to zaplatil životem! Poslyš, co</p>
<p>ti řeknu: tamhle stojí tví bojovníci; stačí, aby jeden z nich sáhl po</p>
<p>zbraní nebo aby se bez mého svolení přiblížil, a máš nůž v srdci.</p>
<p>Howgh!“</p>
<p>Nasadil jsem mu špičku nože na prsa. Musel jsem ho přesvědčit,</p>
<p>že je dokonale v našich rukou a že svou hrozbu míním naprosto</p>
<p>vážně.</p>
<p>Následovala chvíle ticha.</p>
<p>Tangua kroutil očima na všechny strany, sykal hněvem, ale</p>
<p>nakonec nahlédl, že po zlém se z toho nedostane. Přemohl svůj</p>
<p>bezmocný vztek a začal o něco klidněji:</p>
<p> „Co chceš od náčelníka Kiowů?“</p>
<p>„Už jsem ti řekl: necháš zajatce naživu.“</p>
<p>„Žádáš, abychom jim vůbec darovali život?“</p>
<p>„Nevím, co s nimi chceš dělat později. Do toho nemohu mluvit.</p>
<p>Ale tady, dokud tu budeme, se jim nesmí stát nic!“</p><empty-line /><p>17. BLESKURYCHLÝ NŮŽ</p><empty-line /><p>Tangua svěsil hlavu a nechal uplynout krátkou chvíli v mlčení.</p>
<p>Ačkoliv jeho tvář byla celá pomalována válečnými barvami, zračilo</p>
<p>se v ní jasně téměř všecko: jeho hněv, nenávist, zlost, úskočnost.</p>
<p>Měl jsem pocit, že tahle výměna názorů mezi námi dvěma může</p>
<p>trvat ještě hezky dlouho. Byl jsem překvapen, když se najednou</p>
<p>ozval docela klidným hlasem:</p>
<p>„Stane se, jak si přeješ. Splním ti dokonce ještě víc, než chceš –</p>
<p>jestli přijmeš mou nabídku.“</p>
<p>„To jest?“</p>
<p>„Počkej, nejdřív ti Tangua musí říci, že se nebojí tvého nože.</p>
<p>Neodvážíš se bodnout, protože víš, že v tom okamžiku by vás</p>
<p>bojovníci Kiowů všechny rozsápali na kusy. I kdybyste bojovali jak</p>
<p>lvi, dvě stě Kiowů vás zadupe do země. Nepřemůžete je! Proto se</p>
<p>Tangua směje tvým hrozbám! Mohl by klidně odmítnout všechno,</p>
<p>co žádáš, a přece by ses mu neodvážil zkřivit vlas na hlavě. Avšak</p>
<p>chce ti přesto poskytnout příležitost. Apačští psi nezemřou u kůlů smrti, Tangua ti dokonce může slíbit, že propustí všechny na</p>
<p>svobodu…“</p>
<p>„Jestliže…?“</p>
<p>„Jestliže budeš bojovat za jejich svobodu na život a na smrt.“</p>
<p>„S kým?“</p>
<p>„S bojovníkem, kterého určím.“</p>
<p>„Jakými zbraněmi?“</p>
<p>„Jen nožem. Probodne-li tě, Apači zemřou; probodneš-li ty jeho,</p>
<p>zůstanou naživu.“</p>
<p>„A propustíš je!“</p>
<p>„Propustím,“ potvrdil náčelník.</p>
<p>Bylo mi jasné, nač vlastně po straně myslí. Považoval mě za</p>
<p>nejnebezpečnějšího z bělochů a chtěl se mě tímhle způsobem</p>
<p>šikovně zbavit: měl patrně mezi svými bojovníky nějakého</p>
<p>přeborníka v soubojích na nože a já se měl stát obětním</p>
<p>beránkem. Ale nerozmýšlel jsem se přesto ani na okamžik.</p>
<p>„Dobrá, souhlasím,“ přisvědčil jsem. „Ujednáme podmínky a</p>
<p>vykouříme na potvrzení kalumet. Pak začne boj.“</p>
<p>„Co vás to napadá!“ chytil se za hlavu Sam Hawkens. „Člověče,</p>
<p>vždyť lezete rovnou do pasti! Takový nesmysl! Copak se můžete</p>
<p>pustit do zápasu, když budou tak vysloveně nerovné podmínky?“</p>
<p>„Omyl!“</p>
<p> „Prosím vás, omyl! Omyl, ale váš! Už jste měl někdy nůž v ruce, už jste s ním bojoval na život a na smrt?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Tady to máte!“ děsil se Sam Hawkens. „A ten chlap, co ho na</p>
<p>vás Tangua pošle, to bude hotový mistr! To je ten váš omyl! Jestli</p>
<p>vás zapíchne, jako že zapíchne, Apačové stejně zahynou. A i kdyby</p>
<p>se vám podařil zázrak a vy jste ho – nevím jak přemohl, co se</p>
<p>stane? Zaplatí za to jeden lump životem! Tomu se říká rovné</p>
<p>podmínky?“</p>
<p>„Ale když zvítězím, Apačové se dostanou na svobodu!“</p>
<p>„Tomu věříte? Ano?“</p>
<p>Sam zuřivě třepal rukou.</p>
<p>„Ale posvátný kalumet…,“ chtěl jsem namítnout.</p>
<p>„Čert věř jejich kalumetu, ten rošťák Tangua má tisíc</p>
<p>postranních myšlenek, vidím mu to na nose i na uších!“</p>
<p>Samova. vyřídilka se rozjela naplno. Přemlouval a přemlouval,</p>
<p>za chvíli se připojili i Dick Stone a Will Parker, ale já jsem zůstával</p>
<p>neoblomný.</p>
<p>Nakonec tedy malý lovec jen bezmocně povzdechl:</p>
<p>„Tak dobrá, ať je tedy po vašem. Rozbijte si tu hlavu o zeď! Ale</p>
<p>to vám povídám, od téhle chvíle jsem jako ostříž! A jak se stane</p>
<p>něco proti úmluvě, jak nebude ten boj poctivý, pouštím ze řetězu</p>
<p>svou Liddy a rozstřílím každého na tisíc kusů, že vyletí pánubohu</p>
<p>do oken, jestli se příliš nepletu…“</p>
<p> Tangua navrhl podmínky víc než přísné: na kousku země bet</p>
<p>trávy, několik málo kroků odtud, se vykreslí do písečné půdy velká</p>
<p>ležatá osmička. Dvě smyčky vedle sebe, každá pro jednoho z</p>
<p>protivníků. Tady, každý ve svém prostoru, budeme stát proti sobě</p>
<p>a žádný jej nebude smět opustit – dokud jeden z nás bude dýchat.</p>
<p>Milost neexistuje. Jen jeden zůstane naživu, vítěz, a ten bude</p>
<p>volný, nikdo se na něm nesmí mstít. To byla cena za vítězství:</p>
<p>svoboda Apačů, nebo má smrt.</p>
<p>Chvěl jsem se a trochu se mi třásla ruka, když jsem o několik</p>
<p>minut později přebíral z rukou Tanguy, zbaveného už pout, jeho</p>
<p>posvátný kalumet. Bancroft a surveyorové mě zahrnovali</p>
<p>výčitkami, Will a Dick na mne co chvíli potají vrhli soucitný</p>
<p>pohled a malý Sam Hawkens jen starostlivě vrtěl hlavou, jako by</p>
<p>stále nemohl a nemohl uvěřit mé úmluvě s Kiowou.</p>
<p>„Vždycky jsem říkal, že jste lehkomyslný člověk,“ vzdychal.</p>
<p>„Sednout na takovou vějičku! Co z toho budete mít, když vás</p>
<p>propíchne? Aspoň to kdybyste mi vysvětlil?“</p>
<p>„Nikdo tu nejsme navěky, Same…“</p>
<p>„Kdybyste držel zobák, vážený! Ještě mě rozčilujete! Člověk se s</p>
<p>vámi piplá, přirostete mu docela k srdci, a nakonec toho mám</p>
<p>litovat kvůli vašim hloupým řečem!“</p>
<p>„Tak se mi zdá, Same, že začínáte truchlit!“</p>
<p>„To se rozumí, že začínám truchlit! Prosím vás, co budu bez vás</p>
<p>na stará kolena dělat? S kým se budu dohadovat?“</p>
<p>„Seženete si jiného greenhorna! No! Nebo se budete hádat s</p>
<p>Willem Parkerem, beztoho mu říkáte, že…“</p>
<p> „Nechte toho, sir!“ zanaříkal, Sam. „Takového šikovného</p>
<p>greenhorna, jako jste vy, hned tak nenajdu. Ale to vám povídám:</p>
<p>jestli se vám něco stane, spočítám to těm Kiowům tak, že na to</p>
<p>nezapomenou. Budu to brát hlava nehlava! A vy na něj taky musíte</p>
<p>hákem od podlahy! Ne abyste toho chlapa šetřil, s tím musíte bez</p>
<p>milosti zatočit!“</p>
<p>„Hm, hm…“</p>
<p>„Hm, hm! Co mi tu mručíte? Tady půjde o život, sir!“</p>
<p>„A co když ho zraním… myslím tak, že nebude schopen boje?“</p>
<p>„To neplatí, to vám Tangua neuzná. Buď váš život, nebo jeho,</p>
<p>slyšel jste ho. Jinak na vás pošle dalšího chlapa. Člověče, sir, já</p>
<p>vidím, že si z toho začínáte dělat svědomí…, prosím vás, jen to ne!</p>
<p>Takové věci se westman někdy. nevyhne, co se dá dělat! A vůbec:</p>
<p>vždyť ti Kiowové jsou banda lupičů, ti všechno spískali, když chtěli</p>
<p>Apačům ukrást koně. Jestli to bude jednoho z nich stát krk, aspoň</p>
<p>si dají příště lepší pozor – a spoustě Apačů to zachrání život. Pro</p>
<p>všechny svaté, slibte mi; že do toho půjdete doopravdy, nebo do</p>
<p>mne nic nebude…“</p>
<p>„Dobrá, Same, pro váš klid tedy: žádné myšlenky na milost,</p>
<p>souboj na život a na smrt! Půjdu do toho naplno: slibuju vám to!“</p>
<p>„Konečně!“ Samovi spadl kámen ze srdce. „Aspoň o tom že jsem</p>
<p>vás přesvědčil! Ale stejně: mám pocit, jako bych posílal syna na</p>
<p>frontu… sir, co říkáte, co kdybych si to s vámi vyměnil?“</p>
<p>„Ani nápad, Same!“ ohradil jsem se. „Předně si myslím, že je líp,</p>
<p>aby to odskákal greenhorn, když už to má někdo odskákat, a za</p>
<p>druhé…“</p>
<p> „Hlouposti! Mluvíte dneska samé hlouposti! Naopak – na mých starých kostech už nezáleží, ale vy, vy jste mladý, máte před</p>
<p>sebou…“</p>
<p>„… a za druhé,“ pokračoval jsem tvrdošíjně, a ještě důrazněji, „za</p>
<p>druhé by něco takového bylo prostě podlé a zbabělé. A vlastně –</p>
<p>Tangua by to ani nepřipustil, to víte dobře sám!“</p>
<p>„To je právě to, co mi nejde pod fousy! Ten chlap na vás má</p>
<p>prostě spadeno, chce vás mermomocí dostat… Pozor, Kiowové jsou</p>
<p>tady!“</p>
<p>Přišli skoro všichni, jen tři zůstali u koní jako stráže a pak malá</p>
<p>skupinka u zajatých Apačů. Tangua mlčky převedl své lidi až k</p>
<p>místu, které vybral pro souboj. Rozestavil je do tří stran, na čtvrté</p>
<p>měli místo Bancroft, surveyorové, Sam, Will, Dick a ostatní z</p>
<p>našeho tábora. Pak Tangua pokynul pravicí a z řady Indiánů</p>
<p>vystoupil chlap jako hora, samá šlacha, samý sval, hotový</p>
<p>Herkules. Svlékl se mlčky do půl těla, odložil všechny zbraně,</p>
<p>ponechávaje si jen dlouhý ostrý nůž. Šel z něho strach a Tangua si</p>
<p>toho byl zřejmě vědom. Vzal jej za ruku, rozhlédl se vítězně kolem</p>
<p>sebe a oznámil hlasem, který prozrazoval, že si nedělá nejmenší</p>
<p>starost o vítězství svého člověka.</p>
<p>„Zde stojí Metan-akva, Bleskurychlý nůž, nejsilnější bojovník</p>
<p>mezi Kiowy. Jeho nůž zahubí každého nepřítele. Zasáhne jako</p>
<p>blesk. On bude bojovat s bledou tváří Old Shatterhandem.“</p>
<p>„ The devil! U čerta!“ zašeptal Sam za mými zády. „Ten chlap je</p>
<p>učiněný Goliáš! A Bleskurychlý nůž… to mluví za všechno! Nevím,</p>
<p>nevím, sir.“</p>
<p>„Pshaw!“</p>
<p> „Nepodceňujte! Máte jedinou možnost, jak ho vyřídit: skoncovat to s ním co nejdřív. Žádný boj na výdrž, jestli vám něco můžu</p>
<p>poradit! Ukažte puls!“</p>
<p>Sam mi hmátl po zápěstí a starostlivě zkoumal tepnu. Zdálo se,</p>
<p>že je spokojen, pustil mi ruku a posunul si svůj promaštěný</p>
<p>klobouk do týla.</p>
<p>„Šedesát… zaplaťpánbůh, docela pravidelný… Doufám, že</p>
<p>nemáte strach? Hlavně se soustřeďte! Nebojte se toho chlapa!“</p>
<p>Musel jsem se usmát. Před okamžikem nade mnou dělal kříž, a</p>
<p>teď se mi mermomocí snažil upevnit sebevědomí.</p>
<p>„To by mi tak chybělo,“ zabručel jsem. „Teď, když jde o všecko…</p>
<p>Jsem klidný jako ryba, Same.“</p>
<p>Podal jsem revolver a medvědobijku Samovi a začal se svlékat.</p>
<p>Nebylo to sice výslovně domluveno, ale nechtěl jsem, aby si snad</p>
<p>Indiáni mysleli, že si nechávám aspoň tuhle slabou ochranu proti</p>
<p>Metan-akvovu noži. Zdálo se mi, že přímo slyším, jak mi srdce</p>
<p>hlasitě bije. A přitom, podivil jsem se, byl jsem tak klidný, tak</p>
<p>soustředěný, docela jak to chtěl Sam.</p>
<p>Tangua mezitím uchopil tomahavk a nakreslil do, písku velikou</p>
<p>osmičku: Oběma rukama nám pokynul, abychom vstoupili</p>
<p>dovnitř, každý do jednoho oválu. Bleskurychlý nůž si neodpustil</p>
<p>pár posměšných poznámek:</p>
<p>„Tělo bledé tváře se chvěje strachem jako list rákosí. Zmocnila</p>
<p>se ho snad slabost? Odváží se vstoupit jen špičkou nohy do</p>
<p>znamení, které nakreslil velký náčelník do písku?“</p>
<p> Neodpověděl jsem, ale skočil prostě do nakreslené smyčky,</p>
<p>naoko bezmyšlenkovitě, až ukvapeně, ale ve skutečnosti docela</p>
<p>promyšleně. Tahle strana, kde se mi teď opíralo slunce do zad,</p>
<p>poskytovala jistou výhodu: rudoch se musel dívat, zvedl-li jen</p>
<p>trochu oči, přímo do slunce. Zjišťoval jsem s překvapením, že si tu</p>
<p>výhodu chladnokrevně a přesně uvědomuji. To bylo dobré</p>
<p>znamení pro boj, v kterém jsem nemohl počítat s nejmenším</p>
<p>soucitem protivníka.</p>
<p>„On se odvážil!“ Kiowa pokračoval ve svých posměšcích. „On</p>
<p>neví, že můj nůž ho sežere! Veliký duch mu odňal rozum a vydal</p>
<p>ho do mé moci.“</p><empty-line /><p>Bylo to přesně v duchu indiánských zvyklostí. Pošpinit a znectít</p>
<p>protivníka před bojem náležitou řečnickou předehrou, to si nedá</p>
<p>ujít žádný z indiánských bojovníků. Věděl jsem, že by mě</p>
<p>považovali za zbabělce a strašpytla, kdybych mu zůstal dlužen</p>
<p>odpověď.</p>
<p>„Bojuješ hubou,“ křikl jsem na něj, „ale já tady stojím s nožem v</p>
<p>ruce a marně tě hledám. Rozklepala se ti snad kolena, že nemůžeš</p>
<p>udělat krok kupředu?“</p>
<p>Rozzuřilo ho to. Skočil na své místo a podrážděně zařval:</p>
<p>„Metan-akva stojí pevně a neví, co je strach! Bojovníci Kiowů,</p>
<p>slyšíte? Prvním bodnutím zbavím toho prašivého bílého psa</p>
<p>života!“</p>
<p> „Nedostaneš se k tomu, abys mě bodl! Má rána bude rychlejší, Avat-avo! Neměl by ses tak vlastně jmenovat? To jméno by se ti</p>
<p>hodilo spíš než Metan-akva!“</p>
<p>„Slyšeli jste, bratři?“„ křikl. „Nazval mě Velká huba! Tenhle</p>
<p>smrdící kojot se odvážil pohánět Metan-akvu! Bude za to pykat!</p>
<p>Supové brzy budou žrát jeho vnitřnosti!“</p>
<p>To bylo od něho neopatrné, protože mimoděk prozradil, jak na</p>
<p>mne hodlá zaútočit. Vnitřnosti! To znamenalo, že nechce</p>
<p>probodnout, ale rozpárat, že mi chce otevřít břicho prudkým</p>
<p>sekem zespoda vzhůru.</p>
<p>Stáli jsme si velmi blízko, stačilo maličko se naklonit, abychom</p>
<p>jeden druhého zasáhli nožem. Metan-akva však neútočil, jen na</p>
<p>mne upíral zrak a zůstával strnule stát, s pravicí svěšenou volně a</p>
<p>nehybně podle boku. Konec rukojeti si opíral o malíček, čepel,</p>
<p>obrácenou vzhůru, měl mezi palcem a ukazovákem – další, už</p>
<p>neklamný důkaz toho, co prozradila před okamžikem jeho slova.</p>
<p>Protože ten, kdo chce vést ránu shora dolů, drží nůž obráceně, tak,</p>
<p>aby se rukojeť opírala o palec a čepel byla mezi malíkem a palcem.</p>
<p>Věděl jsem tedy, jak zaútočí. Teď bylo nejdůležitější vytušit, kdy</p>
<p>se rozhodne k výpadu. Ale jen vyčkávat, to bylo asi nejméně</p>
<p>vhodné. Rozhodl jsem se, že ho k útoku prostě vyprovokuji.</p>
<p>Sklopil jsem víčka a pozoroval ho uzounkou, neznatelnou</p>
<p>štěrbinkou mezi řasami.</p>
<p>„Bodni, ty babo!“ uslyšel jsem.</p>
<p>„Nežvaň a měj se k činu, rudý chlapečku!“</p>
<p>To byla urážka, zlá urážka, na tu se dalo odpovědět jen ještě</p>
<p>větší nadávkou, anebo … … … Anebo tím, čím odpověděl: zahlédl</p>
<p>jsem, jak se mu rozšířily na okamžik zorničky, a v příštím</p>
<p>okamžiku se vymrštila jeho pravice a nůž se mihl vzduchem proti</p>
<p>mému břichu; tak, jak jsem čekal, zdola nahoru. Nepředpokládat,</p>
<p>že zaútočí právě tak, jak zaútočil, byl bych asi už v té chvíli</p>
<p>ztracen. Teď však jeho ruka neočekávaně narazila na čepel, kterou</p>
<p>jsem stejně bleskurychle nastavil. Pravice se mu zbarvila krví,</p>
<p>vykřikl bolestí.</p>
<p>„Pse, pse, pse!“ zavyl a ze strnulých prstů mu vypadl nůž.</p>
<p>Zapotácel se, pak se vrhl proti mně jako smyslu zbavený, snad s</p>
<p>bláznivou myšlenkou zdolat mě svou obrovitou pěstí. Ale jak proti</p>
<p>mně divoce letěl vzduchem, setkal se podruhé s čepeli mého nože.</p>
<p>V okamžiku mu z hrudi vytryskl proud čisté, jasně červené krve,</p>
<p>neklamné znamení, že bylo zasaženo srdce. Ještě zachroptěl a</p>
<p>prudce vykřikl, potom se zhroutil s tichým zasténáním k zemi,</p>
<p>převrátil se – a zůstal bez hnutí ležet.</p>
<p>Indiáni spustili zuřivý povyk.</p><empty-line /><p>Jen jednomu – Tanguovi – nepřešlo přes rty ani slovo. Mlčky</p>
<p>přešel k ležícímu muži, sklonil se k němu a dotkl se rukou kraje</p>
<p>rány. Pak se opět zvedl a vrhl na mne pohled, na který nikdy</p>
<p>nezapomenu: tolik v něm bylo vzteku a úděsu a hrůzy a strachu a</p>
<p>zuřivosti a obdivu. Pak se obrátil a pokynul Kiowům, aby mu</p>
<p>udělali místo.</p>
<p>„Počkej!“ zvolal jsem. „Vidíš, že stojím dosud na svém místě!</p>
<p>Metan-akva je opustil a leží na zemi. Kdo zvítězil?“</p>
<p>„Ty!“ zachroptěl zuřivě a otočil se ke mně zády. Udělal pět nebo</p>
<p>šest kroků, potom se zastavil. „Zlý duch ti pomáhal,“ vyprskl, „ale</p>
<p>náš medicinman ti vezme tvé kouzlo a potom nám bude náležet</p>
<p>tvůj život.“</p>
<p>„Ať váš medicinman dělá, co umí, to mě nezajímá, ale ty teď</p>
<p>dodrž slovo!“</p>
<p>„Jaké slovo?“ řekl s opovržením.</p>
<p>„Však víš! Slíbil jsi, že Apači nebudou usmrceni.“</p>
<p>„Tangua to slíbil a svůj slib dodrží.“</p>
<p>„A slíbil jsi, že je propustíš.“</p>
<p>„Ano, budou propuštěni. Tangua plní, co slíbil.“</p>
<p>„Dobře,“ řekl jsem. „Sundáme jim pouta.“</p>
<p>„To udělám sám,“ protáhl jaksi líným hlasem, „… až přijde čas …“</p>
<p>„Ten už přišel. Zvítězil jsem nad Metan-akvou.“</p>
<p>„Mlč! Mluvil jsem snad o tom, kdy budou Apači zbaveni pout?“</p>
<p>„Rozumí se přece samo sebou, že…“</p>
<p>„Mlč! Mlč!“ obořil se na mne. „Tangua sám určí, kdy přijde čas.</p>
<p>Nevztáhneme na Apače ruku, to jsem ti slíbil a taky to dodržím.</p>
<p>Ale jestli náhodou zahynou hladem a žízní, dřív než je propustím,</p>
<p>to nebude už moje vina.“</p>
<p>„Lotře!“ hodil jsem mu do tváře. „Ničemo! Padouchu!“</p>
<p>„Pse!“ zahřměl on. „Řekni ještě jedno takové slovo a…“</p>
<p>Zarazil se uprostřed hromování a strnule mi zůstal civět do</p>
<p>tváře. Její výraz mu prostě vzal dech.</p>
<p> „ .… a moje pěst tě zase srazí k zemi!“ doplnil jsem tiše a pevně.</p>
<p>Vzpamatoval se, uskočil, sáhl za pás a vytasil nůž.</p>
<p>„Před tvými pěstmi se bude mít Tangua na pozoru! Přibliž se – a</p>
<p>probodnu tě!“</p>
<p>„To říkal Bleskurychlý nůž taky! A podívej se, kde leží jeho tělo!</p>
<p>Jestli zkřivíš Apačům na hlavě jen vlásek, povede se ti přesně tak</p>
<p>jako jemu. Říkám ti, že o tom, co se stane s Apači, rozhodnu já. Já</p>
<p>a mí přátelé. Nezapomeň, že mám krabičku, která tebe i všechny</p>
<p>tvé bojovníky může vyhodit do povětří!“</p>
<p>Teprve teď sem vykročil ven ze své smyčky.</p>
<p>Všechno se odehrálo za několik málo vteřin. Indiáni dosud řvali</p>
<p>jak pominutí, nebylo slyšet vlastního slova na pět kroků, dokonce</p>
<p>ani Sam Hawkens, který se ke mně prodíral s mými svršky a</p>
<p>zbraněmi, nemohl zaslechnout nic z toho, co jsme si s Tanguou</p>
<p>řekli. Jeho kulatá tvář byla jeden veliký úsměv. Vrhl se ke mně a</p>
<p>tiskl mě k sobě jako malého chlapce.</p>
<p>„Welcome, welcome, sir!“ opakoval a posmrkával přitom</p>
<p>dojetím. „Vítám vás z říše mrtvých. Človíčku, příteli, mladíku,</p>
<p>greenhorne, vy jste učiněný prezent! Ono mu nestačí, že odpravil</p>
<p>bizona, on vyřídil Goliáše, před kterým by polovička z těch mužů</p>
<p>tady vzala nohy na ramena! Tomu říkám výkon hodný westmana!</p>
<p>Dicku, Wille, honem ke mně, podívejte se na toho surveyora! Co</p>
<p>říkáte, co s ním bude?“</p>
<p>Dick Stone se jen šťastně pochichtával. Will Parker mě dloubl</p>
<p>přátelsky do zad:</p>
<p> „Co s ním bude? Co by s ním bylo – vezmem ho mezi sebe: už</p>
<p>má školu za sebou, už to není greenhorn!“</p>
<p>Najednou se Sam zarazil. Jeho kulaťoučká tvář se protáhla:</p>
<p>„Co říkáš? Ten že není greenhorn? A kdo ti to řekl? Člověče,</p>
<p>vždyť on toho indiánského Indiána vyřídil jen díky své hlouposti,</p>
<p>jestli se nepletu… Chápeš? To se rozumí, takový lehkomyslný</p>
<p>mladík se do všeho bezhlavě žene a má víc štěstí než rozumu.</p>
<p>Všecko mu, vyjde. Člověk už za něj skládá v duchu poslední vůli, a</p>
<p>on se najednou rozmáchne, píchne – a rudoch se svalí do pisku jak</p>
<p>špalek. Ale zaplaťpánbůh, je to za námi, máme, co jsme chtěli:</p>
<p>Apačové budou volni…“</p>
<p>Oddechl si a šťastně se pohladil po paruce. Oblékl jsem si tiše</p>
<p>košili, přehodil přes rameno medvědobijku a za pás zastrčil</p>
<p>revolver.</p>
<p>„Tak mám dojem, Same, že jste na omylu,“ řekl jsem.</p>
<p>„Na omylu? Já? A v čem?“</p>
<p>„V tom, že Apačové budou volni. Tangua totiž slíbil – a přitom si</p>
<p>nechal otevřená zadní vrátka… Víte, co mi řekl?“</p>
<p>„To jsem si mohl myslet,“ vybuchl malý lovec, když jsem mu v</p>
<p>krátkostí vysvětlil, jaký podfuk si Tangua vymyslil. „To je mu</p>
<p>podobné! Ale vážený, tohle jen tak nenechám! To si s ním vyřídím!</p>
<p>Ten podvodník si to nedá za rámeček!“</p>
<p>Rozhořčeně si posunul svou hučku až do týlu a upřímně si</p>
<p>odplivl. Pak zdvihl ukazovák na důkaz, že to tak nemíní nechat. a</p>
<p>odstrkuje od sebe Indiány, rázně se prodíral mezi Kiowy, aby dal</p>
<p>Tanguovi co proto. Kolébal se na svých křivých, hubených</p>
<p>nožičkách a šosy jeho koženého loveckého kabátu mu poletovaly</p>
<p>směšně sem a tam.</p>
<p>18. OPĚT APAČOVÉ</p><empty-line /><p>Kiowové se trochu uklidnili, přestali výt, ale četli jsme jim na</p>
<p>očích, že by se po tomhle – pro ně tak neočekávaném – výsledku</p>
<p>souboje na nás nejraději vrhli. Byli zdrceni a rozlíceni zároveň, ale</p>
<p>potvrdili úmluvu kouřem dýmky, a tak proti nám nesměli nic</p>
<p>podniknout. Ostatně byli určitě do jednoho přesvědčeni, že se</p>
<p>brzo najde jiná záminka k pomstě: mohli přece klidně čekat. Byli si</p>
<p>myslím jisti, že jim nakonec přece jen neutečeme.</p>
<p>Shlukli se nad tělem poraženého Metan-akvy v čele s</p>
<p>náčelníkem a žalostně nad ním mumlali smuteční zpěvy</p>
<p>poraženého bojovníka.</p>
<p>Sam Hawkens se od nich vrátil, než by napočítal deset. Mračil</p>
<p>se, očička mu svítila hněvem, pofrkával svým mocným nosem jako</p>
<p>podrážděná kobyla. Dalo se čekat, že nepořídí.</p>
<p>„Ten lump!“ běsnil a odplivoval si přitom na všechny strany.</p>
<p>„On to snad provede doopravdy, darebák darebácká! Umořit je</p>
<p>hladem, na to nemohl přijít nikdo jiný než on! Ale aby se</p>
<p>nepřepočítal! Jestli se nepletu, jmenuju se Sam Hawkens, a ještě</p>
<p>svedu střihnout takovýmhle ptáčkům na frak!“</p>
<p>„Jen aby nestřihl na frak on nám,“ poznamenal jsem.</p>
<p>„A hleďme! Snad vám nespadlo srdce do kalhot, sir?“</p>
<p>„Pshaw! Asi jako vám, Same.“</p>
<p> „Ale kde! Já nejsem greenhorn! To vy se do všeho buď bezhlavě ženete, jako býk na červený šátek, anebo začnete dumat… jako</p>
<p>teď! No, nad čím bádáte?“</p>
<p>„Nad ničím.“</p>
<p>Sam mě vzal kolem paží.</p>
<p>„Výčitky svědomí?“</p>
<p>Potřásl jsem hlavou a neodpověděl jsem.</p>
<p>„Dobré nebe, nemyslete na to, člověče! Já vím, ještě jste nikdy</p>
<p>nezabil člověka – že mám pravdu?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„A teď vás to trápí… Tak řekněte, svěřte se, jaký máte pocit?“</p>
<p>„Docela upřímně, Same: mizerný. Víte, zbavit člověka života…</p>
<p>Podruhé už bych to nechtěl prožít.“</p>
<p>„Hloupé myšlenky,“ zlobil se naoko Sam, ale zdálo se mi, že mě</p>
<p>chápe. „To se na Západě stává, že se dostanete do takové situace:</p>
<p>buď já, nebo on. To nezměníte, sir, s tím nehnou žádné výčitky</p>
<p>svědomí. Tak to tady prostě chodí, a vám nezbývá nic než…</p>
<p>heavens! A už jsme v tom zas!“ přerušil své domluvy. „Meššúrs,</p>
<p>tady se bude bílit, jestli se nepletu. Apačové jsou tady!“</p>
<p>Z místa našeho dřívějšího ležení, kde kiowské hlídky střežily</p>
<p>zajaté Apače, se nečekaně rozlehl kvílivý válečný pokřik.</p>
<p>Hiiiiiiiiiiiiiiiiiiii! Kiowové kolem nás stáli několik vteřin jak</p>
<p>nehybné sochy. Jen Tangua se ihned vzpamatoval; vzduch se</p>
<p>zachvěl jeho pronikavým výkřikem.</p>
<p> „Nepřátelé u našich bratrů! rychle za nimi!“</p>
<p>Mescalerové s Inču-čunou a Vinnetouem v čele zřejmě zaútočili!</p>
<p>Tangua vyrazil vpřed, chtěl běžet na pomoc, ale Sam Hawkens</p>
<p>mu zastoupil cestu.</p>
<p>„Zbláznil ses!“ volal vzrušeně. „Snad nemyslíš, že Apači jsou tak</p>
<p>hloupí, aby útočili jen na stráže! Vědí o nás, jsme všichni</p>
<p>obklíčeni! Uvidíš, že nás…“</p>
<p>Sypal to ze sebe o překot, ale stejně nestačil domluvit. Strašný,</p>
<p>až do morku kosti se zarývající válečný pokřik se teď zvedl i v naší</p>
<p>bezprostřední blízkosti. Zprava, zleva, před námi i za námi,</p>
<p>odevšad znělo pronikavé hiiiiiiih Apačů, kteří využili křovin na</p>
<p>prérii a teď vyrazili ze svých úkrytů a hnali se přímo proti nám.</p>
<p>Kiowové několikrát vystřelili, ale těch několik ran nemohlo</p>
<p>útočníky zadržet. Rozpoutal se boj muže proti muži.</p>
<p>„Nikoho nezabíjejte!“ křičel jsem po našich lidech. „Nechte</p>
<p>Apače být!“</p>
<p>Všude kolem nás zuřil urputný boj. Sam, Dick, Will i já jsme se</p>
<p>snažili dostat z klubka zápasících; Bancroft a tři surveyorové byli</p>
<p>sraženi k zemi při prvním pokusu o odpor. Ale také na nás se už</p>
<p>zezadu hnal jiný oddíl Apačů. Křičeli jsme, že jsme jejich přátelé,</p>
<p>bylo to však marné. Doráželi na nás tomahavky i noži, museli jsme</p>
<p>se bránit – vlastně proti své vůli. Podařilo se nám několik Apačů</p>
<p>srazit údery pažeb, ostatní se bili s Kiowy. Těch několik vteřin</p>
<p>oddechu nám mělo pomoci. Sam rozhodil rukama, narazil si</p>
<p>pevněji na hlavu svou hučku a pelášil k hustému roští.</p>
<p>„Do houští!“ volal na nás. „Musíme se schovat!“</p>
<p> Parkerův podivný turban vlál za okamžik u houští jako cár</p>
<p>praporu. Také Dick Stone svými dlouhými skoky dostihl křovinu.</p>
<p>Na vteřinu jsem ještě vrhl pohled na místo boje. Surveyorové</p>
<p>většinou leželi na zemi, byli v moci Apačů a nedalo se jim pomoci.</p>
<p>„Už běžím, Same!“ křikl jsem, otočil jsem se a pustil se dlouhými</p>
<p>skoky ke spásnému křovisku. Neudělal jsem však ani tři kroky – a</p>
<p>přede mnou se vynořil, jako by vyrostl ze země, sám Inču-čuna.</p>
<p>Osvobodili už s Vinnetouem zajatce a teď spěchají na pomoc</p>
<p>druhé skupině bojovníků, blesklo mi hlavou.</p>
<p>„Zloději země!“ křikl. Hmátl po své ručnici pobité stříbrnými</p>
<p>hřebíky, chytil ji za hlaveň á rozmáchl se proti mně. V poslední</p>
<p>chvíli jsem srazil strašnou ránu svou medvědobijkou.</p>
<p>„Jsem tvůj přítel!“ volal jsem, ale nebylo to nic platné, hned jsem</p>
<p>se musel bránit novému zuřivému náporu. Zuřil, nenáviděl mě, byl</p>
<p>rozhodnut mě zničit. Musel jsem přijmout boj.</p>
<p>Rozehnal se proti mně znovu stříbrnou ručnicí. Uskočil jsem</p>
<p>před mocným máchnutím, odhodil svou pušku a skočil mu po</p>
<p>hrdle. Prsty mé levičky se mu zaryly do hrdla, stiskl jsem, jak</p>
<p>nejpevněji jsem dovedl, a pravou rukou jsem mu rychle zasadil dvě</p>
<p>rány do spánku. Zachroptěl, puška mu vyklouzla z rukou, zhroutil</p>
<p>se do trávy. Otřel jsem si loktem pot s čela. Tu se nade mnou ozval</p>
<p>známý divoký hlas:</p>
<p>„Inču-čuna, náčelník Apačů! Chci jeho skalp!“</p>
<p>Byl to Tangua, který se dal před chvíli na útěk stejným směrem</p>
<p>jako já. Viděl jsem, že odhodil pušku a vytasil nůž. Vrhl se k</p>
<p>omráčenému Apačovi a oči mu blýskaly nenávistí. Strhl jsem mu</p>
<p>ruku snad v poslední chvíli.</p>
<p> „Je můj!“ křikl jsem. „Ty jsi ho nepřemohl!“</p>
<p>„Mlč, bílá hyeno!“ zasyčel. „Nebudu se tě ptát, co smím dělat!</p>
<p>Pusť mě, nebo…“</p>
<p>Mávl proti mně nožem. Z mé levé paže vytryskl pramínek krve.</p>
<p>Zmocnil se mě hněv, skočil jsem po něm a sevřel mu prudce</p>
<p>oběma rukama hrdlo. Mrskal sebou, kopal nohama, ale já jsem</p>
<p>držel pevně – za několik vteřin konečně ztratil vědomí. Teprve</p>
<p>potom jsem povolil sevření a sklonil se k Inču-čunovi. Na jeho</p>
<p>tváři byla krev z mé ruky. Chtěl jsem ho vzít a odvléci stranou, ale</p>
<p>v té chvíli znovu zaharašilo něco v křoví nade mnou. Otočil jsem</p>
<p>se rychle – a to mi asi zachránilo život. Pažba něčí ručnice</p>
<p>zasvištěla těsně vedle mého spánku a místo hlavy mi zasáhla</p>
<p>rameno. Zakolísal jsem pod tou ranou, měl jsem pocit, jako by mi</p>
<p>ochrnula celá polovina těla. I víčka jsem zvedl jen ztěžka: nade</p>
<p>mnou stál Vinnetou.</p>
<p>Uvědomil jsem si matně, čeho se asi domýšlí. Otec leží</p>
<p>bezvládně na zemi, obličej potřísněný krví, já nad ním, také</p>
<p>zakrvavený. Představoval si určitě, že došlo k nejhoršímu. Odhodil</p>
<p>pušku, vytrhl nůž a sápal se proti mně.</p>
<p>Bylo to zoufalé. Chtěl jsem vykřiknout, chtěl jsem vysvětlit, ale</p>
<p>ten úder pažbou mnou otřásl. Potácel jsem se s ochromenou</p>
<p>rukou i s ochromenými smysly. Pozoroval jsem, jak se Vinnetou</p>
<p>napřahá k ráně, neměl jsem však sílu než se nepatrně uhnout.</p>
<p>Ucítil jsem, jak nůž projel mou náprsní kapsou, jak narazil na</p>
<p>plechovou krabičku, v které jsem schovával své dokumenty, jak se</p>
<p>po ní – k mému nesmírnému štěstí – svezl a… projel mezi krkem a</p>
<p>čelistí přes jazyk až hluboko do úst. Vinnetou jej vytáhl a nade</p>
<p>mnou se znovu zableskla čepel. Smrtelná úzkost mi dodala ještě</p>
<p>trochu sil. Ležel jsem na zemi a Vinnetou mě tiskl, ale stačil jsem se ještě vzepřít, zachytit Vinnetouovu pravici a stisknout ji tak</p>
<p>mocně, že upustil nůž. Rychle jsem uchopil jeho levičku v lokti a</p>
<p>tlačil jí vší silou od sebe, jako bych mu ji chtěl zlomit, vypáčit z</p>
<p>kloubu. Povolil sevřeni, uvolnil mi trochu krk, a já jsem v té chvíli</p>
<p>skrčil nohy a ze všech sil, které mi ještě zbývaly, jsem ho odmrštil</p>
<p>pryč. Padl na břicho a mně se podařilo se na něho vrhnout a</p>
<p>stisknout mu zdravou rukou hrdlo: teď jsem já svíral jeho, jako on</p>
<p>ještě před malým okamžikem mne. Musíš to vydržet, jinak jsi</p>
<p>ztracen, blesklo mi hlavou. Vinnetou se svíjel jako pardál, jeho</p>
<p>mrštné tělo sebou zmítalo na všechny strany, ruka hmatala po</p>
<p>noži, který ležel opodál, ale přece jen na dosah. Byl to vysilující</p>
<p>zápas, a čím déle trval, tím menší jsem měl vyhlídky, že pro mne</p>
<p>dopadne dobře. Dosud nikým nepřemožený Vinnetou se svými</p>
<p>svaly jak ze železa, se šlachami jak z ocele, obratný a pohyblivý jak</p>
<p>kočka, mě nakonec přece musel zdolat. Teď bych se mu byl snad</p>
<p>mohl pokusit něco vysvětlit, možná že by bylo stačilo několik slov,</p>
<p>ale já jsem je ze sebe nemohl vypravit. Krev mi tryskala proudem z</p>
<p>úst, stékala mi hrdlem, a stačilo, abych nepatrně pohnul jazykem,</p>
<p>a projela mnou nesnesitelná, nepředstavitelně krutá bolest. A</p>
<p>místo slova, které jsem se pokusil říci, ústa vydala jen zcela</p>
<p>nesrozumitelné zasténání.</p>
<p>Vinnetou napínal všechny síly, cítil jsem však, jak mu moje ruka</p>
<p>ubírá dechu, jak sípá, chroptí, sténá. Ještě okamžik, a udusím ho!</p>
<p>Ale ne, to jsem nechtěl, to se nesmí stát! Povolil jsem trochu prsty,</p>
<p>Vinnetou zvedl hlavu a naklonil ji poněkud ke mně: z posledního</p>
<p>zbytku sil, v jakémsi podivném zoufalství, které se podobalo</p>
<p>opilství, jsem se rozmáchl ke dvěma mocným úderům. Zasáhly</p>
<p>Vinnetouův spánek. Hlava mu bezvládně klesla. Byl omráčen…</p>
<p> Ležel jsem vedle něho bezmocně, bez hnutí a prudce jsem</p>
<p>oddychoval. Všude kolem mne bylo plno krve. Rána na ruce</p>
<p>nepřestávala krvácet a taky z úst se mi valil takřka bez přestání</p>
<p>proud krve. Byl to div, že jsem se tím proudem neudusil. Ale to</p>
<p>jsem si uvědomoval spíš jako ve snu… opouštělo mě už vlastně</p>
<p>vědomí, když jsem zaslechl nějaké zašustění v křoví a vzápětí</p>
<p>divoký, zlostný indiánský křik. Pak mě zasáhla rána pažbou do</p>
<p>hlavy a já jsem ztratil vědomí nadobro.</p>
<p>Když jsem zas přišel k sobě, byl večer. Zpočátku se mi zdálo, že</p>
<p>mám nějaký hrozný sen. Někdo mě strčil do mlýna, přímo pod</p>
<p>mlýnská kola, ale mlýn stál, kolo se nehýbalo, protože jsem v něm</p>
<p>ležel, a voda se řítila přese mne na jeho lopatky a kolo mě tlačilo,</p>
<p>jako by mě mělo rozemlít na prášek. Cítil jsem, že drtí každičký</p>
<p>kousek mého těla, jeden úd mě bolel víc než druhý a ze všech</p>
<p>nejvíc trpěla má hlava a levé rameno. Poznenáhlu jsem si</p>
<p>uvědomoval, že to všechno není skutečnost, že to však taky není</p>
<p>sen. To šumění a hučení nepůsobil řítící se proud vody, to mi tak</p>
<p>hučelo v mé zubožené hlavě po prudkém úderu, který mi zasadil</p>
<p>některý z Apačů; a bolest v rameni nemělo na svědomí mlýnské</p>
<p>kolo, nýbrž Vinnetouova pažba, která mě zasáhla na samém</p>
<p>počátku boje. Dotkl jsem se rukou úst – byla vlhká a lepkavá. Ale</p>
<p>ta vlhkost, kterou jsem cítil, nebyl proud vody, nýbrž krev, má</p>
<p>vlastní krev, jež mi ještě stále prýštila z úst. Stékala mi do hrtanu,</p>
<p>hrozila, že mě zadusí. Najednou jsem slyšel, že někdo chroptí a</p>
<p>chrchlá, a to mě přivedlo k vědomí úplně. Uvědomil jsem si, že ty</p>
<p>hrozné zvuky vydávám já sám.</p>
<p>„Pohnul se! Zaplaťpánbůh, aspoň se už hýbá!“ uslyšel jsem</p>
<p>odkudsi z nesmírné dálky Samův hlas.</p>
<p>„A pohnul rukou,“ ozval se radostně jiný známý hlas, Stoneův.</p>
<p> „Otevřel oči… žije, on žije!“</p>
<p>Třetí hlas, nemýlil jsem se, patřil určitě Willovi Parkerovi.</p>
<p>Ano, po velké námaze, když už jsem myslil, že se mi to nikdy</p>
<p>nepodaří, jsem skutečně pootevřel trochu víčka. A mému zraku se</p>
<p>naskytl smutný, tísnivý pohled. Na bojišti, kde jsme se střetli s</p>
<p>Apači, hořelo asi dvacet ohňů a kolem se míhalo spousta</p>
<p>Mescalerů, nejmíň pět set lidí. Dvě řady mrtvých, jedenáct Apačů v</p>
<p>první řadě a asi třicet Kiowů v druhé, ležely vedle sebe, věru</p>
<p>truchlivý výsledek bitky. Také kolem nás ležela spousta Indiánů –</p>
<p>to byli spoutaní Kiowové, mezi nimi i náčelník Tangua. A stranou,</p>
<p>o samotě, ale pečlivě střežen, se svíjel jediný zajatec svázaný tím</p>
<p>zvláštním způsobem, jímž svazovali obviněné v dobách, kdy se</p>
<p>mučilo na skřipcích. Byl to Rattler. Apačové ho spoutali do kozelce</p>
<p>a skrčenec, kterému se při každém sebemenším pohybu zarývaly</p>
<p>do masa pevně utažené řemeny, bez přestání žalostně sténal.</p>
<p>Všichni ostatní – jeho kumpáni, Bancroft, surveyorové Belling,</p>
<p>Riggs a Marcy – už nežili. Jen jeho, vraha Klekí-petry, Apači</p>
<p>ušetřili, aby mu připravili dlouhou a bolestnou smrt u</p>
<p>mučednického kůlu.</p>
<p>Zkusil jsem maličko pohnout rukama a nohama – byl jsem také</p>
<p>spoután, ostatně stejně jako Stone a Parker po mé levici. Jediný</p>
<p>Sam Hawkens, sedící napravo ode mne, měl uvolněnou levou</p>
<p>ruku.</p>
<p>„Zaplaťpánbůh, že jste konečně přišel k sobě,“ opakoval Sam a</p>
<p>přejel mi starostlivě volnou rukou přes tvář. „Prosím vás, kdo vás</p>
<p>tak zřídil?“</p>
<p>Pohyboval jsem pomalu rty. Jazykem při každém hnutí projela</p>
<p>ostrá, sžíravá bolest. Ústa jsem měl dosud plná krve, při každém</p>
<p>pokusu vydat jen hlásek jsem vychrchlával rudé chuchvalce. Cítil jsem se k smrti unaven a vyčerpán.</p>
<p>„Inču-čuna – bojoval… Vinnetou – potom… bodl… …“ Víc jsem ze</p>
<p>sebe nevypravil, krvácení z úst zase zesílilo.</p>
<p>„Aby to kozel vzal!“ mumlal Sam, „kdo mohl tušit, že to vezme</p>
<p>takový konec? Chtěli jsme se Apačům vzdát, jen co je přejde první</p>
<p>vztek, tak jsme se skryli v houští. Myslel jsem, že jste udělal totéž.</p>
<p>Pak jste nepřicházel, strhl se někde blízko nás povyk, tak jsem</p>
<p>vylezl ven a viděl, že u jednoho z těch křovisek vyje tlupa Apačů</p>
<p>jak smyslů zbavená. Bodejť! Na zemi ležel Inču-čuna a Vinnetou,</p>
<p>oba jako kus dřeva, samá krev, a vedle vy… no ani vám nebudu</p>
<p>povídat, jak vy jste vypadal! Copak Apačové, ti se z toho za chvíli</p>
<p>probrali, ale vy… no nechme toho! Povídám Inču-čunovi, že s tím</p>
<p>vším nemáme nic společného, že jsme přátelé Apačů, ale vysmál se</p>
<p>mi a nechal nás všechny spoutat. Mne, Dicka, Willa; nakonec se</p>
<p>přimluvil Vinnetou, aby mi nechali jednu ruku volnou. Abych prý</p>
<p>vás mohl trochu ošetřovat… člověče, jinak byste byl snad</p>
<p>vykrvácel, jestli se nepletu. Kam vás bodl?“</p>
<p>„Do – jazyka…,“ podařilo se mi zablábolit.</p>
<p>„K čertu, člověče, to je nebezpečné! Možná že dostanete</p>
<p>horečku… Kdybych si to tak mohl odbýt místo vás! Starý kozák</p>
<p>přece jen snese víc než takový mladík, co viděl krev zatím tak</p>
<p>nejvýš, když si jako kluk odřel koleno… Víc vám neudělali,</p>
<p>doufám?“</p>
<p>„Rána – pažbou… do hlavy – rameno…,“ šeptal jsem namáhavě.</p>
<p>„To vám tedy chybělo! Musíte mít pocit, že se vám chce</p>
<p>rozskočit hlava, nemám pravdu? Ale to nic, to přejde, hlavně že</p>
<p>vám z hlavy nevyrazili zdravý rozum! Horší to bude s tím jazykem.</p>
<p>Ale víte co, já vám hned…“</p>
<p>Samova slova se ztrácela a ztrácela, zněla mi stále z větší dálky,</p>
<p>až se ztratila docela. Zavalila mě jakási bílá mlha, necítil jsem a</p>
<p>neslyšel už nic, upadl jsem zas znovu do bezvědomí.</p>
<p>Když jsem se probral, zdálo se mi, že slyším dusot koňských</p>
<p>kopyt. Nadzvedl jsem víčka a hmatal prsty kolem sebe. Ležel jsem</p>
<p>na medvědí kůži napjaté jako lůžko mezi dvěma koni, kteří zvolna</p>
<p>klusali. Medvědí kožich mi sahal až na bradu, byl jsem do něho</p>
<p>úplně zabalen, neviděl jsem nic než hlavy obou koní a nebe nad</p>
<p>hlavou. Bylo modré, jasné, slunce pálilo, jeho paprsky mě</p>
<p>rozpalovaly, v žilách jako by mi proudilo roztavené olovo, ústa</p>
<p>jsem měl oteklá, plná sražených chuchvalců krve, chtěl jsem je</p>
<p>vyplivnout, ale jazyk mi vypověděl službu, neuměl jsem ho prostě</p>
<p>už ovládat.</p>
<p>„Vodu, vodu… . „ šeptal jsem; myslil jsem si totiž, že šeptám, ale</p>
<p>asi jsem si to opravdu jenom myslel, jak mě trápila .nevýslovná</p>
<p>žízeň, jak se mi zdálo, že už se všechno končí, že se musím</p>
<p>rozloučit s tímhle světem… a s tou myšlenkou jsem znovu ztratil</p>
<p>vědomí.</p>
<p>Potom jsem bojoval s Indiány, s bizony a s medvědy, hnal jsem</p>
<p>se v zběsilém úprku vyprahlou stepí na koni, plaval jsem měsíce a</p>
<p>měsíce po moři a neviděl pořád nikde ani cíp pevné země, slyšel</p>
<p>jsem volat z neznámého břehu Samův hlas, pak jsem se díval do</p>
<p>měkkých, jasných Vinnetouových oči a potom jsem zemřel.</p>
<p>Položili mě do rakve a pohřbili, slyšel jsem zřetelně, jak na truhlu</p>
<p>házejí hrsti hlíny, ležel jsem celou věčnost v zemi, ležel a čekal bez</p>
<p>hnutí, bez jediného pohybu, až najednou. se víko rakve pohnulo,</p>
<p>docela tiše, docela bezhlučně, někdo je vyzdvihl a zahodil, a nade mnou zasvítilo jasné modré nebe. Stěny rakve se někam propadly,</p>
<p>jak se to mohlo stát, pomyslil jsem si a chtěl si sáhnout rukou na</p>
<p>čelo, jestli opravdu… a pak …</p>
<p>… a pak jsem uslyšel docela blízko, vedle sebe Samův známý</p>
<p>hlas:</p>
<p>„Sláva! Sláva! Sáhl si na čelo!“</p>
<p>Otočil jsem hlavu po hlase.</p>
<p>„Vidíte! Vidíte, jak se hýbe!“ zajásal hlas.</p>
<p>Naklonil se ke mně, uviděl jsem zblízka jeho známou tvář.</p>
<p>Kulaťoučká, s chytrýma myšíma očkama, zarostlá pralesem vousů;</p>
<p>usmívala se na mne, povzbuzovala mě, byla sama vtělená radost.</p>
<p>„Sir, poznáváte mě?“ zašeptal naléhavě. „Pohnul jste se přece…</p>
<p>Víte, kdo s vámi mluví?“</p>
<p>Chtěl jsem přisvědčit, ale nebyl jsem mocen slova. Byl jsem</p>
<p>nesmírně znaven a jazyk, jazyk mi připadal tak těžký, jako bych</p>
<p>měl v ústech kus olověné tyče. Sklonil jsem jen hlavu a zvolna</p>
<p>přikývl.</p>
<p>„Ano?“ Samův hlas se jen tetelil. „A slyšíte mě dobře?“</p>
<p>Znovu jsem slabě kývl hlavou.</p>
<p>Sam zuřivě mávl rukou. „Pojďte sem, pojďte sem!“</p>
<p>Jeho obličej na okamžik zmizel, místo něho se objevila tvář</p>
<p>Willa Parkera a Dicka Stonea. Slzeli samou radostí, chtěli mi něco</p>
<p>říci, ale než se k tomu dostali, Sam je zas odstrčil. Vzal mě něžně</p>
<p>za ruku, ukázal prsty na to místo, kde se asi skrývala v hustém porostu jeho vousů ústa, a udělal výmluvný posunek.</p>
<p>„H1ad? Máte hlad? Nebo spíš žízeň? Přinesu vám, chcete?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou. Na jídlo jsem neměl ani pomyšlení. Byl</p>
<p>jsem tak vysílen, že ani doušek vody mě snad už nemohl osvěžit.</p>
<p>„Člověče, vždyť tu takhle ležíte už tři neděle! S horečkou jak</p>
<p>trám! Nejdřív jste blouznil a pak jste z toho ztuhl, vůbec jste se</p>
<p>nehýbal! Apači vás chtěli už šoupnout do hrobu! Tak dlouho jsem</p>
<p>žadonil, až náčelník dovolil, abychom vás ještě chvíli ošetřovali. To</p>
<p>se přimluvil Vinnetou. Musím za ním, musím mu to hned</p>
<p>oznámit!“</p>
<p>Přivřel jsem oči a ležel jsem nehybně a tiše, ale teď už to nebylo</p>
<p>bezvědomí, ale jakási blahá, sladká únava. Přál jsem si vroucně,</p>
<p>aby to trvalo pořád, abych už pořád jen tak ležel a slastně</p>
<p>odpočíval. Pak jsem zaslechl kroky a ucítil, že něčí ruka pohnula</p>
<p>zlehka mou paží. Uslyšel jsem Vinnetouův hlas:</p>
<p>„Nezmýlil se Sam Hawkens? Probral se skutečně Selwikhi-lata.</p>
<p>Drtící ruka?“</p>
<p>„Docela určitě. Parker a Stone to mohou potvrdit. Odpovídal mi</p>
<p>na otázky!“</p>
<p>„Pak se stal veliký zázrak. Bylo by však lépe, kdyby se nevrátil k</p>
<p>životu, protože zemře i s vámi.“</p>
<p>„Vždyť má Apače rád!“</p>
<p>„Selwikhi-lata srazil Vinnetoua k zemi.“</p><empty-line /><p> „Musel, musel! Nedalo se nic dělat! Chtěl tě zachránit před Kiowy, aby tě neusmrtili! Ty jsi přece útočil první! Chtěli jsme se</p>
<p>vám vzdát dobrovolně, ale tví bojovníci nás napadli!“</p>
<p>„To říká Sam Hawkens proto, aby si zachránil kůži.“</p>
<p>„Ne! To říkám proto, že je to pravda!“</p>
<p>„Tvůj jazyk lže. Chceš uniknout mučednickému kůlu. Ty ses</p>
<p>připlížil k našemu táboru a ty jsi vyzvídal u našich ohňů! Kdybys</p>
<p>byl naším přítelem, byl bys nás tehdy varoval a my bychom nebyli</p>
<p>přepadeni u nízké vody a nebyli bychom pak připoutáni k</p>
<p>stromům.“</p>
<p>„Kdybych se byl objevil, byli byste se na nás mstili za smrt Klekí-</p>
<p>petry! Anebo přinejmenším byste nám nedovolili dokončit práci!“</p>
<p>„Dokončili jste ji nyní? – Tak vidíš! Myslíš, že Inču-čuna a</p>
<p>Vinnetou jsou malí chlapci, kterým můžeš namluvit, co se ti</p>
<p>zachce?“</p>
<p>„Škoda že Old Shatterhand zas omdlel. Potvrdil by ti, že mluvím</p>
<p>pravdu.“</p>
<p>„Ano, Lhal by, jako lžeš ty. Vy, bledé tváře, jste lháři a</p>
<p>podvodníci, jeden jak druhý. Znal jsem jediného bělocha, v jehož</p>
<p>srdci bydlila pravda. A tomu jste vzali život. Syn náčelníka se</p>
<p>domníval, že Old Shatterhand je jiný. Obdivoval jeho sílu a jeho</p>
<p>udatnost a myslil si, že v jeho očích sídlí upřímnost. Vinnetou</p>
<p>věřil, že se s ním spřátelí. Ale on je stejný jako všichni ostatní.</p>
<p>Nepostavil se proti tomu, když jste nás vlákali do pasti, a dvakrát</p>
<p>mě srazil pěstí k zemi. Ptám se, proč Velký duch dal takovému</p>
<p>muži tak falešné srdce?“</p>
<p> Prve, když se mě dotkl rukou, neměl jsem sílu se pohnout,</p>
<p>nedovedl jsem poručit svým svalům. Ale teď, když jsem uslyšel</p>
<p>Vinnetouova slova, jsem sebral všechnu svou vůli: alespoň víčka</p>
<p>mě poslechla – pootevřel jsem je a uviděl mladého náčelníka vedle</p>
<p>sebe. Byl beze zbraně, v lehkém plátěném oděvu, a v pravici držel</p>
<p>knihu, na jejíž vazbě se leskla veliká zlatem vykládaná pímena:</p>
<p>HIAWATHA. Ten mladý Indián, syn rasy, kterou tak rádi někteří</p>
<p>lidé nazývají „divochy“, tedy četl… A co četl! Longfellowova slavná</p>
<p>báseň v rukou syna apačského náčelníka! To bych byl nikdy</p>
<p>nečekal ani ve snu.</p><empty-line /><p>„Vidíš! Otevřel zase oči!“ upozornil ho Sam Hawkens. Vinnetou</p>
<p>se pootočil. Přistoupil až na dva tři kroky, zadíval se mi do očí.</p>
<p>Jeho hlas zněl vlídně, mírně:</p>
<p>„Můžeš mluvit?“ Zavrtěl jsem hlavou. „Máš bolesti hlavy?“</p>
<p>Odpověděl jsem stejně. Apač váhal. Potom mě znovu oslovil:</p>
<p>„Když člověk vyvázne z drápů smrti, mluví obyčejně pravdu. Řekni</p>
<p>Vinnetouovi upřímně: chtěli jste vy čtyři zachránit naše zajaté</p>
<p>muže?“</p>
<p>Sklonil jsem dvakrát za sebou hlavu. Pohrdavě mávl rukou,</p>
<p>zřetelně se přemáhal, aby nevybuchl hněvem.</p>
<p>„Lež, lež, lež! I na pokraji života lžete! Kdybys byl přiznal</p>
<p>pravdu, možná že bych byl poprosil otce, aby ti daroval život. Ale</p>
<p>ty si žádné přímluvy nezasloužíš. Zemřeš! Budeme se o tebe velmi</p>
<p>pečlivě starat, abys byl silný a abys už velmi brzy snesl všechna</p>
<p>muka, která ti připravíme.“</p>
<p> Únava mě opět přemohla. Nebyl jsem s to udržet víčka otevřená.</p>
<p>Kdybych tak mohl promluvit, kdybych tak mohl Vinnetouovi říci…</p>
<p>Ale bylo to marné…</p>
<p>„Poslyš,“ zaslechl jsem opět rozčilený hlas Sama Hawkense,</p>
<p>„když nám nevěříš, zeptej se Tanguy, náčelníka Kiowů. Zeptej se, s</p>
<p>kým bojoval Metan-akva a proč!“</p>
<p>„Vinnetou o tom s Tanguou. mluvil.“</p>
<p>„Tak ti to musel říci!“</p>
<p>„Řekl, že vyprávíš směšné pohádky. Metan-akva padl rukou</p>
<p>Apačů při boji.“</p>
<p>„Ten lhář!“ vykřikl Sam. „On se nám mstí, copak to nechápeš?“</p>
<p>„Tangua přísahal při Velkém duchu, Vinnetou mu tedy musí</p>
<p>věřit. A pravím ti totéž, co Old Shatterhandovi: kdybyste mluvili</p>
<p>upřímně, našel bych slova přímluvy u svého otce. Klekí-Petra, můj</p>
<p>učitel a můj přítel, vložil mi do srdce touhu po míru a soucit se</p>
<p>všemi dobrými lidmi. Vinnetou netouží po krvi a jeho otec mu</p>
<p>vyplní každé přání, které vysloví. Ani nikoho z Kiowů jsme se</p>
<p>nedotkli, nezaplatí své činy životem, ale zbraněmi, koňmi, stany a</p>
<p>pokrývkami. Jen Rattler, vrah Klekí-Petry, musí pykat za své činy</p>
<p>životem. Vy jste byli jeho společníky, ale přesto bychom byli</p>
<p>odpustili i vám, kdybyste byli upřímní. Máte-li však raději lež,</p>
<p>budete sdílet jeho osud.“</p>
<p>Byla to dlouhá řeč, takovou jsem v pozdějších letech od</p>
<p>Vinnetoua slyšel zřídkakdy, a to ještě jenom za docela</p>
<p>mimořádných okolností. Náš osud mu tedy přece jen ležel na srdci</p>
<p>víc, než byl ochoten v tom okamžiku přiznat.“</p>
<p> „Nebudu přece prohlašovat, že jsem nepřítel Apačů, když je to zrovna naopak! To se ode mne nemůže žádat!“ zlobil se Sam. Ale</p>
<p>Vinnetou se na něj hněvivě obořil.</p>
<p>„Mlč!“ okřikl ho. „Vidím, že sis usmyslil zemřít se lží na rtech!</p>
<p>Dobrá! Zatím jsme vám ulevovali. Dovolili jsme vám víc než</p>
<p>ostatním zajatcům, abyste mohli pomoci Old Shatterhandovi.</p>
<p>Nezasloužíte si to! Od této chvíle s, vámi budeme nakládat jinak!</p>
<p>Pojďte se mnou!“</p>
<p>„Ne, Vinnetou, to ne!“ Ze Samova výkřiku zazněla nesmírná</p>
<p>úzkost a úlek. „Já přece nemohu opustit Old Shatterhanda!“</p>
<p>„Nemocný tě už nepotřebuje. Uděláš, co Vinnetou nařídil!“</p>
<p>„Prosím tě, dovol alespoň…“</p>
<p>Vinnetou ho netrpělivě přerušil:</p>
<p>„Dost už! Vinnetou nechce slyšet už ani slovo námitky. Pojďte</p>
<p>se mnou – nebo vás mají spoutat a odvléci moji bojovníci?“</p>
<p>„Jsme v tvé moci,“ řekl Sam nešťastně. „Ale řekni nám aspoň…</p>
<p>uvidíme ještě Old Shatterhanda?“</p>
<p>„Sejdete se v den, kdy zemře on i vy.“</p>
<p>„A dřív… ?“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„Tak tedy prosím dovol, abychom se s ním rozloučili.“</p>
<p>Malý, dobrý lovec mě uchopil za ruku. Jeho vousy mě zašimraly</p>
<p>na tváři, pak jsem ucítil na čele jeho rty. Will Parker mi stiskl</p>
<p>zlehka ruku. Dick Stone mě pohladil po obou tvářích. Potom jsem</p>
<p>uslyšel jen kroky, které se rychle vzdalovaly. Zmocnila se mě</p>
<p>znovu těžká únava a tupá lhostejnost. Hlava mi sklesla na prsa a já</p>
<p>jsem znovu hluboce usnul.</p><empty-line /><p>19. KRÁSNÝ DEN</p><empty-line /><p>Spal jsem dlouho a hluboce, tím bezedným a bezbřehým</p>
<p>spánkem, který přináší tělu úlevu a vrací mu silu a svěžest. Když</p>
<p>jsem se znovu probudil – neměl jsem potuchy, zda jsem spal den,</p>
<p>týden, nebo ještě déle –, byl jsem už dost silný, abych mohl otevřít</p>
<p>oči a pohnout jazykem, a dokonce jsem i dokázal zvednout svou</p>
<p>ochromenou ruku a sáhnout si na ústa.</p>
<p>Ležel jsem v jakési prostorné čtvercové místnosti, jejíž kamenné</p>
<p>stěny propouštěly světlo jediným průchodem. Mé lůžko dali až</p>
<p>dozadu, do kouta, prostřeli pode mnou několik medvědích</p>
<p>kožichů a navrch mě ještě přikryli saltillskou pokrývkou. U</p>
<p>jediného otvoru v místnosti, u vchodu bez dveří, seděly dvě</p>
<p>Indiánky, jedna velmi mladá, druhá starší, patrně mé strážkyně a</p>
<p>ošetřovatelky zároveň. Stará měla – jako indiánské squaw často –</p>
<p>matně se lesknouti scvrklou, vrásčitou tvář plnou bradaviček; byla</p>
<p>ošklivá, byla zedřená jako většina indiánských žen, které musí za</p>
<p>muže dělat často i ty nejtěžší práce. Zato druhá byla krásná,</p>
<p>dokonce nápadně krásná, i ve svých velmi jednoduchých šatech,</p>
<p>které připomínaly dlouhou splývavou košili namodralé barvy, ke</p>
<p>krku upjatou a přepásanou uprostřed páskem z chřestýši kůže. To</p>
<p>byla její jediná ozdoba. A pak vlasy, dva dlouhé, nádherné, až k</p>
<p>pasu splývající pletence modročerných vlasů. Jejich odstín, tak zvláštní a tak příjemný, mi připomněl Vinnetouův vrkoč – a stejně</p>
<p>tak některé rysy její tváře měly něco společného s mladým</p>
<p>Apačem. Sametové oči s dlouhými řasami přikrývaly, zdálo se,</p>
<p>nějaké tajemství. Lícní kosti, u indiánských plemen často nápadně</p>
<p>vyčnívající, byly jen střídmě naznačeny v měkkých, ale plných</p>
<p>rysech jejího obličeje, zakončeného drobnou bradou s důlkem. A</p>
<p>přímý, rovný nos by byl ukazoval spíš na Řekyni než na Indiánku.</p>
<p>Když se usmála nebo když prohodila nějaké to slovo se</p>
<p>sousedkou, ukázala se za jejími třešňovými rty řádka zubů,</p>
<p>drobných, bílých, jako ze slonoviny. A její kůže, bronzově hnědá,</p>
<p>se třpytila na povrchu vrstvičkou stříbra.</p>
<p>Seděly klidně a soustředěně zdobily červenou výšivkou bílý</p>
<p>kožený pás. Chvíli jsem je bez hnutí pozoroval, pak jsem se pokusil</p>
<p>trochu se zdvihnout – ano, já jsem se pozdvihl, a nebylo to pro</p>
<p>mne kupodivu ani zdaleka tak těžké jako dřív hnout hlavou nebo</p>
<p>přemístit jazyk v ústech. Zašramotil jsem přitom a ten zvuk</p>
<p>upozornil starou Indiánku, že se tu něco děje. Zvedla hlavu od</p>
<p>práce, ukázala na mne a udiveně vykřikla:</p>
<p>„Uff! Aguan inta-hinta!“</p>
<p>Nevěděl jsem, co říká, nevěděl jsem, že těch šest slabik</p>
<p>apačského nářečí znamená přišel k sobě, vzbudil se, jen jsem tušil,</p>
<p>že vyjadřuji nějaký nesmírný údiv. Stará se obrátila k dívce, která</p>
<p>se zatím už zvedla, a když viděla, že se pokouším opřít o loket a</p>
<p>posadit se, přistoupila až k mému loži.</p>
<p>„Vzbudil ses?“</p>
<p> Oslovila mě k mému velkému překvapení zcela slušnou</p>
<p>angličtinou.</p>
<p>„Přeješ si něco?“</p>
<p>Otevřel jsem ústa, chtěl jsem odpovědět, ale zaskočila mě</p>
<p>myšlenka, že mě přece můj jazyk nechce poslouchat, a zklamaně</p>
<p>jsem zas ústa sklapl. Ale přece! Když jsem se dokázal vzepřít na</p>
<p>loktech a zvednout se, skoro se posadit, měl bych to aspoň zkusit!</p>
<p>Pohnul jsem jazykem, přejel jím okoralé rty a pomalu jako dítě,</p>
<p>které se učí mluvit, jsem ze sebe vypravil:</p>
<p>„A-no… něko-lik… přá… ní…“</p><empty-line /><p>Radostí bych byl nejraději vyskočil do stropu. Slyšel jsem znovu</p>
<p>svůj hlas! Pravda, byl tak divný, jako bych ta slova drtil, zněl tak</p>
<p>sípavě a cítil jsem za každou slabikou bolest – ale mluvil jsem, z</p>
<p>úst mi vycházela slova, žádné skřeky a pazvuky.</p>
<p>„Musíš mluvit pomalu,“ napomenula mě mladá Indiánka. „Nebo</p>
<p>mi dávej znamení rukou. Nšo-či ví, že ti to působí bolest, když</p>
<p>mluvíš.“</p>
<p>„Tvé jméno… je… Nšo-či?“ řekl jsem s námahou.</p>
<p>„Ano. V řeči bledých tváří to znamená Krásný den.“</p>
<p>„Máš… krásné… jméno… Poděkuj tomu, kdo… ti je… dal… Jsi jako</p>
<p>krásný jarní den… když… první květiny… začnou vonět…“</p>
<p> Trochu se začervenala.</p>
<p>„Chtěl si mi říci své přání.“</p>
<p>„Nejdřív… řekni… proč jsi tady… ?“</p>
<p>„Přikázali mi, abych tě ošetřovala.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Můj bratr Vinnetou.“</p>
<p>Přivřel jsem na okamžik oči.</p>
<p>„A-no… myslil jsem… že jsi jeho sestra… máš jeho podobu…“</p>
<p>„Chtěl jsi ho zabít!“ řekla.</p>
<p>Znělo to napůl jako otázka, napůl jako zjištění trpké</p>
<p>skutečnosti. Dívala se přitom do mých očí pátravě, jako by si přála</p>
<p>proniknout skrznaskrz mým nitrem.</p>
<p>„Ne-e,“ odpověděl jsem.</p>
<p>„On je o tom přesvědčen,“ řekla na to. „Dvakrát jsi ho srazil</p>
<p>k zemi.“</p>
<p>„Chtěl jsem… ho… chránit…“</p>
<p>Znovu se na mne zadívala tím pronikavým, dlouhým pohledem.</p>
<p>„Vinnetou vám nevěří,“ řekla. „Nšo-či je jeho sestra… Bolí tě v</p>
<p>ústech?“</p>
<p>„Teď… ne.“</p>
<p>„Můžeš polykat?“</p>
<p> „Zkusím… to… Dáš… vodu?“</p>
<p>„Ano,“ přisvědčila. „Napiješ se a budeš se moci taky umýt.“</p>
<p>Prohodila něco apačsky ke staré ženě, pak obě zmizely a já jsem</p>
<p>na několik okamžiků osaměl. Hlavou mi bloudily myšlenky. Co se</p>
<p>to vlastně se mnou děje? Co to má znamenat? Vinnetou mi nevěří,</p>
<p>nedůvěřuje ničemu z našeho ujišťování, a přitom přikazuje vlastní</p>
<p>sestře, aby o mne pečovala? Tady něco nehraje, ale co… co to jen</p>
<p>může být… Věděl jsem, že v té chvíli na nic rozumného nepřijdu, a</p>
<p>byl jsem docela rád, když mě z myšlenek zase vytrhl příchod obou</p>
<p>žen. Přede mnou se ocitla nádoba z hnědé hlíny, jakási miska,</p>
<p>běžná u Indiánů-Pueblů, naplněná po okraj čistou chladnou</p>
<p>vodou. Nšo-či se zřejmě domnívala, že mám přece jen málo sil,</p>
<p>než abych se dokázal napít sám: přidržela mi misku u úst a</p>
<p>pozorně se dívala, jak s obtížemi, s přemáháním, a přece dychtivě</p>
<p>lokám doušek za douškem. Trvalo to dlouho, než jsem nádobu</p>
<p>těmi drobnými doušky vyprázdnil – ale jak jsem se potom cítil</p>
<p>osvěžen! Bylo mi blaze a myslím, že Nšo-či to na mně okamžitě</p>
<p>zpozorovala.</p>
<p>„Přišla ti k chuti?“ řekla. „Přinesu ti později ještě. Jistě máš žízeň</p>
<p>a hlad, když jsi tak dlouho nejedl ani nepil. Nechtěl by ses tedy</p>
<p>umýt?“</p>
<p>„Snad… to půjde…“</p>
<p>„Zkus to.“</p>
<p>Vodu na umytí přinesla stará Indiánka ve vydlabané půlce tykve.</p>
<p>Nšo-či ji pomohla umístit vedle mého lože a pak mi podala kus</p>
<p>jemné lněné tkaniny. Pokoušel jsem se umýt obličej, ale nedařilo</p>
<p>se mi, byl jsem asi už vysílen. Vzala mi po chvíli tkaninu z ruky,</p>
<p>namočila ji cípkem do vody a začala mi otírat obličej a ruce. Mně, smrtelnému nepříteli jejího otce a jejího bratra! Znovu mě napadla</p>
<p>ta myšlenka, znovu jsem si umiňoval, že si musím zjednat co</p>
<p>nejdříve jasno. Nakonec, když byla s omýváním hotova, maličko se</p>
<p>usmála:</p>
<p>„Byl jsi vždycky tak hubený? Jen kost a kůže?“</p>
<p>Kost a kůže? Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil smysl otázky!</p>
<p>Ovšem, ovšem – tři neděle v neustálých horečkách, vysilující boj s</p>
<p>těžkými zraněními, noci i dny bez jídla i bez vody – to asi muselo</p>
<p>jaksepatří zpustošit mé tělo! Zvedl jsem ruce a přejel si v rozpacích</p>
<p>po tvářích.</p>
<p>„Nikdy jsem nebyl kost a kůže. To ne…“</p>
<p>„Podívej se do vody!“</p>
<p>Naklonil jsem se nad tykev, a rychle jsem zvrátil hlavu nazpět.</p>
<p>Kdo to na mne civěl z té vody? Hotové strašidlo, hlava neznámého</p>
<p>kostlivce, nelidský přízrak!</p>
<p>„To je snad zázrak,“ zašeptal jsem. „… zázrak, že jsem ještě</p>
<p>naživu…“</p>
<p>„Ano, Vinnetou to řekl také. Velký duch ti dal mnoho sil nikdo</p>
<p>jiný by nevydržel pět dní cesty s takovými ranami!“</p>
<p>„Pět dní cesty?… Kde vůbec jsem?“</p>
<p>„V pueblu Apačů, na řece Rio Pecos.“</p>
<p>„Myslil jsem, že Apačové žijí ve stanech.“</p>
<p> „Ano, Mescalerové se však rozhodli, že budou bydlet v těchto skalních obydlích, která už byla dávno opuštěna. Klekí-Petra nám</p>
<p>řekl, abychom to udělali. Ale někteří naši bojovníci dosud mají jen</p>
<p>stany, ti žijí tady v okolí.“</p>
<p>Přikývl jsem. Rozhovor mě už tak neunavoval, mohl jsem se</p>
<p>vyptávat dál.</p>
<p>„Řekni, co se stalo se zajatými Kiowy?“</p>
<p>„Ještě nic. Budou však propuštěni, až nám zaplatí pokutu za to,</p>
<p>čeho se dopustili. Měli jsme ale právo je umučit!“</p>
<p>„A co moji přátelé? Znáš je? Viděla jsi malého lovce, kterému</p>
<p>říkají Sam Hawkens?“</p>
<p>„Neboj se, jsou dosud naživu. Jsou v podobné místnosti, jako</p>
<p>máš ty.“</p>
<p>„Spoutali jste je?“</p>
<p>„Proč? Nemohou utéci a nechceme, aby teď trpěli. Musí být silní</p>
<p>a zdraví, aby vydrželi všechna muka, která je čekají u kůlu.“</p>
<p>Přejel jsem si rukou čelo.</p>
<p>„Mají zemřít?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A já?“</p>
<p>„Ty také.“</p>
<p>Řekla to docela klidně, bez nejmenšího zachvění hlasu, bez</p>
<p>stopy lítosti. Byla ta mladá, sotva osmnáctiletá dívka skutečně tak</p>
<p>bezcitná, že v ní ztráta života nevzbuzovala ani nejmenší</p>
<p>rozechvění?</p>
<p>„Chtěl bych s nimi mluvit,“ poprosil jsem.</p>
<p>„To je zakázáno.“</p>
<p>„A podívat se na ně… aspoň z dálky?“</p>
<p>„Nesmíš.“</p>
<p>„Aspoň jim vzkázat, jak se mi daří?“</p>
<p>Chtěla zase zavrtět hlavou, podívala se však na mne, a chvíli</p>
<p>přemýšlela.</p>
<p>„Nšo-či se zeptá Vinnetoua. Poprosí ho, aby to dovolil,“ řekla</p>
<p>nakonec.</p>
<p>„Přijde ke mně někdy Vinnetou?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ale já s ním musím mluvit! Je to velmi nutné!“</p>
<p>„Pro koho?“</p>
<p>„Pro mne i pro mé přátele…“</p>
<p>„Vinnetou nepřijde. Ale Nšo-či mu může vyřídit tvůj vzkaz.“</p>
<p>„Děkuji ti, ale vzkazovat nebudu nic. Vím, že tobě bych mohl</p>
<p>svěřit cokoli. Jestli však je Vinnetou tak hrdý, že nechce přijít ke</p>
<p>mně, jsem já zas tak hrdý, že s ním nebudu mluvit přes</p>
<p>tlumočníka.“</p>
<p>Sklonila hlavu.</p>
<p> „Rozvaž to! Uvidíš ho až v den své smrti,“ zašeptala. Pak sáhla do kapsy, vytáhla malou hliněnou píšťalku a položila ji na</p>
<p>přikrývku vedle mne. „Kdybys něco potřeboval, dej mi znamení.“</p>
<p>Ještě mi lehce pokynula rukou a odešla i se stařenou.</p>
<p>Najednou se mi udělalo zase mdlo. Námaha z hovoru, který</p>
<p>jsem samozřejmě ani zdaleka nevedl plynule, na mne najednou</p>
<p>padla, jako by na mne někdo hodil těžkou stanovou plachtu.</p>
<p>Rozbolel mě jazyk, ozvala se bolest v hrdle, v hlavě mi začalo</p>
<p>hučet a byl jsem pojednou docela rád, že jsem osaměl, že si mohu</p>
<p>zase zdřímnout…</p>
<p>Píšťalka mi přišla k dobru o několik hodin později. Tentokrát</p>
<p>mě probudil žaludek, měl jsem hlad, že bych byl spořádal na místě</p>
<p>medvěda, a žízeň, že bych byl vypil rybník. Stará Indiánka nejspíš</p>
<p>seděla před vchodem, protože hned jak jsem zapískal, strčila</p>
<p>dovnitř hlavu, zableptala něco jako iša ištla a opakovala můj</p>
<p>posunek. Rozuměla mi dobře: zanedlouho se objevila Nšo-či s</p>
<p>hliněnou miskou a velkou dřevěnou lžící. Přiklela, nabrala z</p>
<p>kouřící polévky (byla z masa a kukuřičné mouky) a začala mě</p>
<p>krmit jako nemluvně. Tahle lžíce, kterou jsem s chutí olízl po</p>
<p>každém soustu, byla jistě také výsledek Klekí-Petrova působení,</p>
<p>Indiáni přece obvykle příborů nepoužívají. Chtěl jsem se na to</p>
<p>zeptat, ale zvídavost mě přešla, sotva jsem polkl první sousto. Hlad</p>
<p>jsem měl sice jako vlk, ale zraněná ústa a hrtan se ještě pořád</p>
<p>vzpouzely – každé polknutí pro mne znamenalo hotová muka,</p>
<p>divže jsem se pokaždé nerozplakal. Ale slzy přemáhané bolesti</p>
<p>Nšo-či přece zpozorovala. Když jsem šťastně spožehnal poslední</p>
<p>lžíci, naklonila se ke mně a řekla:</p>
<p>„Jsi ještě slabý, ale sílu jsi přesto neztratil. Škoda že nejsi Apač;</p>
<p>škoda že patříš k bílým lhářům.“</p>
<p> „Nelžu. Nikdy nelžu. Dokážu ti, že nelžu.“</p>
<p>„Nšo-či by ti ráda věřila. Ale poznala jen jednu bledou tvář,</p>
<p>která mluvila pravdu. Klekí-petra měl nemocné tělo, ale v jeho</p>
<p>srdci bydlila dobrota a láska. A vy jste ho zavraždili – bez důvodu!</p>
<p>Zato budete pohřbeni s ním.“</p>
<p>„Copak on ještě není…,“ vypravil jsem že sebe.</p>
<p>„Ne. Jeho rakev je pevně uzavřena a vzduch k němu nemůže,</p>
<p>aby zkazil jeho tělo. Ty ho uvidíš, čeká na vás.“</p>
<p>To tedy byla útěcha! Člověka, který má nejlepší vyhlídky na to,</p>
<p>že bude za nepopsatelných bolestí umučen u kůlu, jistě zvlášť</p>
<p>uspokojí, že se před svou smrtí ještě podívá na něčí rakev! A já</p>
<p>jsem přitom vůbec na smrt nepomýšlel, naopak, měl jsem čím dál</p>
<p>větší chuť žít, přesvědčit Apače, že to všechno je jejich omyl,</p>
<p>překvapit je pramínkem Vinnetouových vlasů jako důkazem nad</p>
<p>důkazy.</p>
<p>Ale – ulekl jsem se – jestlipak ten svůj ústřižek vlasů ještě mám?</p>
<p>Až do téhle chvíle jsem na to nepomyslil… A co když mi, jak to</p>
<p>bývá u některých Indiánů obvyklé, vyprázdnili už dávno kapsy? Tři</p>
<p>týdny jsem ležel v tomhle obleku, za ty tři týdny se mohlo stát tisíc</p>
<p>věcí a všechno, co jsem měl při sobě, už mohlo být dávno</p>
<p>kdovíkde! Zuřivě jsem se začal prohledávat – a šťastně jsem si</p>
<p>odechl: kromě zbraní se Apačové nedotkli ničeho. Byla tu moje</p>
<p>plechovka, kterou jsem tak vyděsil Tanguu; mé nákresy a</p>
<p>propočty; a mezi nimi ústřižek modročerných vlasů, kus</p>
<p>Vinnetouovy kštice. Ten večer jsem byl nějak klidný a vyrovnaný.</p>
<p>„Můžeš mi říci, proč jste mi odebrali jen zbraně?“ zeptal jsem se</p>
<p>večer při jídle Nšo-či. „Neztratil se mi ani papírek z mých věcí!“</p>
<p> „Vinnetou to nařídil,“ odpověděla.</p>
<p>„Ano – ale víš proč?“</p>
<p>„Neptala jsem se… Ale řeknu ti něco, co tě potěší: byla jsem u</p>
<p>bledých tváří, které jsou tvými přáteli!“</p>
<p>„Ach! Ty sama?“</p>
<p>„Ano… Řekla jsem jim, že ti už přibylo sil a že budeš brzy úplně</p>
<p>zdráv. Potom ten, kterému říkají Hawkens, mi dal něco pro tebe.</p>
<p>Sám to udělal!“</p>
<p>„Přinesla jsi to?“</p>
<p>„Ano, Vinnetou to dovolil,“ řekla. „Musil jsi být velmi silný a</p>
<p>statečný, když ses odvážil sám jen s nožem na šedého medvěda.</p>
<p>Malý lovec mi všechno vyprávěl!“</p>
<p>Podala mi ozdobný řetěz z medvědích zubů a drápů, který mi</p>
<p>kdysi Sam sliboval zhotovit. Dokonce do něho zasadil i obě špičky</p>
<p>medvědích uší.</p>
<p>„Ale jak to mohl udělat?“ zavrtěl jsem udiveně hlavou. „Jen</p>
<p>rukama? Nebo jste mu taky nechali nůž a jeho věci?“</p>
<p>„Ne, jen tobě se všechno nechalo. Ale Sam Hawkens velmi prosil</p>
<p>Vinnetoua, aby mu vrátil medvědí drápy a zuby. Řekl mu, že ti</p>
<p>chce zhotovit náhrdelník, a Vinnetou mu to dovolil, a malý lovec</p>
<p>si směl ponechat všechno, co k tomu potřeboval. Pověsíš si tu</p>
<p>ozdobu na krk? Udělej to, dlouho se z ní nebudeš těšit!“</p>
<p>Vzala mi ozdobný řetěz z ruky a zavěsila mi jej lehkým</p>
<p>pohybem kolem krku. Netušil jsem, že ho budu nosit po celý čas</p>
<p>svého pobytu na Západě – a že k němu dokonce časem přibudou</p>
<p>další podobné trofeje…</p>
<p>„Děkuji ti,“ řekl jsem, „ale to nespěchalo – ještě si ho užiju dost a</p>
<p>dost!“</p>
<p>„Mýlíš se.“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Vaši bojovníci mě nezahubí!“</p>
<p>„Ó ano – rada starších už o tom rozhodla.“</p>
<p>„Rozhodnou jinak, až uslyší, že jsem nevinen.“</p>
<p>„Neuvěří ti nikdy!“</p>
<p>„Nemusí mi věřit – dokážu to prostě.“</p>
<p>„Ano? Dokaž to, dokaž to, prosím! Budu velmi ráda, jestli</p>
<p>uslyším, že nejsi ani zrádce, ani lhář. Prozraď mi, čím to chceš</p>
<p>dokázat?“</p>
<p>„Prozradím to Vinnetouovi. Ať ke mně přijde.“</p>
<p>„To neudělá.“</p>
<p>„Škoda. Doprošovat se nebudu.“</p>
<p>Povzdechla a složila bezmocně ruce do klína.</p>
<p>„Proč mají bojovníci tak tvrdé srdce? Tak ráda , bych ti přinesla</p>
<p>od Vinnetoua odpuštění. A ty sám ho nikdy, nikdy nedosáhneš …“</p>
<p>„Nestojím o odpuštěni, nemám, co by mi kdo odpouštěl… Ale</p>
<p>chceš-li mi prokázat jinou laskavost, zajdi, prosím tě, za malým</p>
<p>lovcem a vyřiď mu, aby si nedělal žádné starosti. Jen co se</p>
<p>uzdravím, budeme zase svobodni.“</p>
<p>„Tvá naděje je marná,“ zašeptala.</p>
<p>„To není naděje, Nšo-či, to je jistota. Uvidíš, že jsem měl</p>
<p>pravdu.“</p>
<p>Řekl jsem to velice přesvědčivě. Ona na to už neodpověděla,</p>
<p>viděla, že mě nezviklá, a nechtěla prostě prodlužovat hovor, když</p>
<p>podle jejího názoru – nevedl nikam. Ostatně bylo to naposled, co</p>
<p>jsme o té věci spolu mluvili, nikdy už se k tomu nevrátila, po</p>
<p>celých delších šest neděl, co jsem tu zůstával a zotavoval se pod</p>
<p>její pozornou péči, která mi splnila všechno, co se jen splnit dalo.</p>
<p>Bylo to dlouhých šest neděl a důležitý šest neděl, snad</p>
<p>nejdůležitějších v celém mém životě. Vlastně jsem celou tu dobu</p>
<p>nedělal nic jiného, než že jsem jedl, spal a přemýšlel o tom, co</p>
<p>přijde. Sílil jsem každým dnem. Pozoroval jsem s radostí, jak se mi</p>
<p>vrací síla do svalů – masitá polévka, výživná kaše, později řádné</p>
<p>porce masa (to všechno někdy i šestkrát denně) se projevovaly</p>
<p>přímo zázračně: a pak také cvičení, které jsem si vymyslil, když už</p>
<p>jsem zesílil natolik, že jsem mohl vstát a přecházet po místnosti.</p>
<p>Požádal jsem prostřednictvím Nšo-či o několik kamenů, abych</p>
<p>neměl tak nezvykle nízko své lůžko, a téhle mé prosbě bylo</p>
<p>vyhověno. Po pravdě, nešlo mi vůbec o lůžko, ale o to, že kameny</p>
<p>mi měly posloužit jako činky, jako tělocvičné nářadí. Měl jsem sice</p>
<p>Vinnetouovy vlasy stále u sebe, ale říkal jsem si, že se může stát</p>
<p>leccos, co mi zabrání je ukázat, a že se budu muset možná</p>
<p>spoléhat jen na vlastní svaly. Proto jsem chtěl cvičit a získat co</p>
<p>nejrychleji dřívější sílu i obratnost. Předstíral jsem, že jsem ještě</p>
<p>slabý a unavený, ačkoliv už koncem čtvrtého týdne jsem měl to</p>
<p>nejhorší za sebou; chci říci, že jsem se cítil svěží a při síle. Trochu mě mátlo, co jsem se doslechl: Kiowové stále ještě zůstávali v</p>
<p>apačském zajetí. Nerozuměl jsem tomu, tušil jsem jenom, že náš</p>
<p>konec má být jaksepatří slavnostní a se všemi poctami a s</p>
<p>náležitým bengálem oslav – v tomto případě tím hůř pro nás.</p>
<p>A pak tedy přišel jeden krásný slunný den na konci léta. Nšo-či</p>
<p>vešla tehdy do místnosti, položila přede mne nádoby se snídaní, a</p>
<p>třebaže jindy téměř vždy hned odcházela, usedla tentokrát opodál</p>
<p>a pozorovala mě, jak jsem se pustil s chutí do jídla. Zvedl jsem</p>
<p>hlavu, a jak můj pohled náhodou zabloudil k jejím očím, spatřil</p>
<p>jsem, že jsou navlhlé, že se na mne dívají se zvláštním smutkem. A</p>
<p>najednou skanulo přes její tvář i několik slz.</p>
<p>„Ty pláčeš?“ Odložil jsem lžíci. „Něco se stalo? Něco tě trápí?“</p>
<p>„Teprve se stane. Dnes.“</p>
<p>„Co se stane?“</p>
<p>„Kiowové budou propuštěni. Dnes v noci odevzdali jejich</p>
<p>poslové výkupné.“</p>
<p>„A to tě trápí? Z toho bys měla mít spíš radost!“</p>
<p>„Nevíš, co mluvíš,“ řekla s povzdechem. „Netušíš, co vás čeká:</p>
<p>Kiowové odejdou, ale dřív se jejich odchod oslaví u kůlů smrti.</p>
<p>Jsou připraveny pro tvé tři přátele a pro – tebe!“</p>
<p>Cítil jsem, že se mi najednou roztřásla ruka. Tak dlouho jsem</p>
<p>čekal právě na tuhle zprávu, a když jsem ji teď vyslechl, najednou</p>
<p>mě vyděsila. Tak tedy přišel den rozhodnutí, můj den… možná můj</p>
<p>poslední den. Uvidím ještě někdy, jak se bude stmívat, uvidím</p>
<p>ještě zítra někoho z přátel, strom, trávu v prérii, hliněnou misku,</p>
<p>vodu v potoce, Nšo-či, své lože? Ale ne, ani za nic nesmím dát</p>
<p>najevo nějakou slabost, musím si zachovat chladnou krev a</p>
<p>střízlivý rozum. Přinutil jsem se naoko lhostejně sáhnout po lžíci,</p>
<p>soustřeďoval jsem se na to, abych ani nejistým pohybem ruky</p>
<p>nedal najevo rozrušení. Nabral jsem maso z misky a dojídal, jako</p>
<p>by byla vůbec nic zvláštního neřekla.</p>
<p>Když jsem dojedl, podal jsem jí misku. Vzala ji, přendala z ruky</p>
<p>do ruky, chvíli postála, potom se obrátila k východu. Ještě jednou</p>
<p>se tam zastavila, vrátila se a podala mi v slzách ruku.</p>
<p>„Dnes s tebou Nšo-či mluví naposled. Dcera náčelníka Apačů v</p>
<p>dobře, že nesmí dát najevo ani smutek, ani soucit. Tak ji to učil</p>
<p>otec…“ Odmlčela se, setřela slzy hřbetem ruky. „Ale Nso-či měla</p>
<p>také matku…“</p>
<p>„Měla?“ zašeptal jsem. „Tvá matka už nežije?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Manitou, Velký duch, ji zavolal k sobě. Ona se podobala</p>
<p>mírnému slunci, které se s námi loučí navečer. Ale muži se</p>
<p>podobají hořícímu kotouči, který nás v poledne spaluje svým</p>
<p>žárem. Nazývají tě Old Shatterhand a jsi silný bojovník, jsi jako</p>
<p>polední slunce. Zůstaň tak silný až do smrti! Nšo-či bude</p>
<p>zarmoucená tvou smrtí, ulehčí se jí však v zármutku, jestliže</p>
<p>neuslyší ani výkřik bolesti z tvých úst. Udělej mi radost a zemři</p>
<p>jako hrdina.“</p>
<p>Sklonila hlavu, rychle se otočila a v mžiku zmizela. Skočil jsem k</p>
<p>východu, chtěl jsem ji ještě jednou uvidět – přede mnou se však</p>
<p>vynořily hlavně dvou pušek namířené na má prsa. Stráže před</p>
<p>vchodem byly v pohotovosti, konaly svou povinnost. Stačil krok, a byly by se na mne vrhly.</p>
<p>A třebaže se mě na okamžik zmocnila představa, že bych mohl</p>
<p>zaútočit, srazit hlídače a prchnout, jediný pohled, který jsem vrhl</p>
<p>ven, mě přesvědčil, že myšlenka na útěk tady odtud, z puebla, není</p>
<p>nic než holé šílenství. Uniknout z pyramidy kamení, zdiva a</p>
<p>udusané hlíny, která se zvedala z údolí vzhůru, vysoko do skalní</p>
<p>rozsedliny, a to právě z nejvyššího, snad osmého nebo devátého</p>
<p>poschodí, odkud nebyla jiná cesta nežli po žebříku zvenčí, ne po</p>
<p>schodech jako v evropských domech – to bylo prostě nemožné.</p><empty-line /><p>Ne, opravdu zbývalo jen jedno: jít nazpět, lehnout si na lůžko,</p>
<p>uklidnit se a čekat, čekat…</p><empty-line /><p>20. VÝSLECH</p><empty-line /><p>„Old Shatterhand nechť mi poví, jak se cítí!“</p>
<p>Vinnetou stál nade mnou a pátravě si mě prohlížel. Vedle něho</p>
<p>pět Apačů s přísnými, vážnými tvářemi zkřížilo ruce na prsou.</p>
<p>Ležel jsem na svém loži v pueblu a na chvíli mi připadlo, že se mi</p>
<p>něco zdá. Usnul jsem? Asi… Bylo už poledne.</p>
<p>„Docela zdráv ještě nejsem,“ odpověděl jsem.</p>
<p>„Ale mluvit už můžeš, jak slyším.“</p>
<p> „To ano.“</p>
<p>„Běžet bys také mohl?“</p>
<p>„Doufám, že ano.“</p>
<p>„Učil ses plavat?“</p>
<p>„Trochu.“</p>
<p>„To je dobře, přijde ti to vhod. Vzpomínáš si ještě, v který den si</p>
<p>mě měl uvidět?“</p>
<p>„V den své smrti.“</p>
<p>„Pamatuješ si to dobře. Ten den přišel. Vstaň, budeš spoután.“</p>
<p>Zvedl jsem se a nastavil Indiánům obě ruce. Vzali dva řemeny a</p>
<p>spoutali mě v zápěstí, ale ne za zády. Pak mi svázali ještě nohy,</p>
<p>tak, abych mohl udělat vždycky jen malý krůček, nic víc.</p>
<p>„Jdi!“ poručil Vinnetou.</p>
<p>Vyvedli mě na malou terasu před pueblem, na jejímž kraji byl</p>
<p>přistaven žebřík, kterým se sestupovalo po jednotlivých</p>
<p>poschodích dolů do údolí, sevřeného ze dvou stran vysokou skalní</p>
<p>stěnou. Tři Apačové vyšli první. Pak pokynuli mně. Dva z těch</p>
<p>neznámých Indiánů mi pomáhali v sestupu. Vinnetou šel až</p>
<p>poslední.</p>
<p>Zvolna, co noha nohu mine, jsme kladli nohy na příčky, vlastně</p>
<p>na zářezy vydlabané do silného kmene, posouvali se z příčle na</p>
<p>příčel, sledováni spoustou zvědavých pohledů. Na terasy</p>
<p>jednotlivých stupňů puebla se totiž mezitím vyhrnuly houfy</p>
<p>zvědavých žen a dětí a ty teď civěly na odsouzence a jeho</p>
<p>doprovod, tiše, zvědavě, nedočkavě, budoucí obecenstvo divadla</p>
<p>naší smrti. Bylo jich hezkých pár desítek, možná stovek, a</p>
<p>postupně, jak jsme slézali; se k nám přidávali, a když jsme se</p>
<p>konečně sešplhali po žebříku všemi terasami, táhl se za námi už</p>
<p>hotový průvod.</p>
<p>Bylo to tu takové, jak jsem si to představoval. Pueblo se krčilo v</p>
<p>úzkém vedlejším údolíčku, ústícím do širokého údolí při řece Rio</p>
<p>Pecos. Není to žádný veletok, tahle řeka proudící smutnou</p>
<p>pustinou, a v létě a na podzim má vody pramálo; ale přece jen</p>
<p>vytvoří na některém místě zátoku nebo ohyb, kde se voda udrží, a</p>
<p>tam pak najednou, nečekaně vyžene na březích široký travnatý pás</p>
<p>anebo skupina keřů nebo příjemný lesík. V takovém cípu země se</p>
<p>pak usazují Indiáni; tady najdou. dobrý úkryt, dost pastvin pro</p>
<p>svoje zvířata i příležitost k lovu. Tak jako právě zde v tom malém</p>
<p>údolí, které se přede mnou rozevřelo, ne širší než půlhodinu jízdy</p>
<p>koněm, s porostem trávy, hustým lesem a s mýtinkou, která se</p>
<p>zakousla do lesa po obou březích řeky.</p>
<p>V místech, kde ústilo vedlejší údolíčko, bylo pískoviště, asi tak</p>
<p>pět set kroků široké, jako by tu někdo vysypal drobnými kamínky</p>
<p>a pískem pruh země napříč proudem po obou stranách toku. Ten</p>
<p>proužek země byl pustý, ani keříček, ani strom, ani trs trávy, jen</p>
<p>jeden jediný vysoký statný cedr se tyčil daleko na druhém břehu,</p>
<p>osamělý, mohutný, vzdorující všem rozmarům a náporům přírody.</p>
<p>Všiml jsem si jej, i když jsem ještě netušil, jak důležitou úlohu mu</p>
<p>pro dnešní den přiřkl Inču-čuna.</p>
<p>Na břehu bylo živo. Postřehl jsem, že Apačové sem přivlekli náš</p>
<p>vůz; právě kolem něho procházel Inču-čuna s několika nižšími</p>
<p>náčelníky a s Tanguou už bez pout. Zastavovali se před stany a</p>
<p>prohlíželi spolu zbraně, sekyry a různé nástroje, část výkupného,</p>
<p>které Kiowové museli zaplatit. Všude kolem se to jen hemžilo</p>
<p>Indiány ve fantasticky pestrých oděvech, odhadoval jsem od oka, že jich mohlo být dobře šest set.</p>
<p>Sotva nás uviděli, začali se Apačové i Kiowové houfovat a za</p>
<p>okamžik se vytvořil kolem našeho vozu půlkruh sem tam se</p>
<p>strkajících zvědavců.</p>
<p>Nedaleko vozu byly zatlučeny do země čtyři silné kůly a tam</p>
<p>stáli, samozřejmě k nim připoutáni, Sam Hawkens, Dick Stone a</p>
<p>Will Parker. Čtvrtý byl volný, byl tedy určen mně. Nedalo to na</p>
<p>sebe dlouho čekat. Moji průvodci mě přitlačili ke sloupu a v</p>
<p>několika okamžicích jsem stál vedle svých přátel stejně bezmocný,</p>
<p>ve stejně beznadějném postavení jako oni. Ještěže byly kůly tak</p>
<p>blízko sebe; aspoň jsme spolu mohli mluvit!</p>
<p>Dostal jsem místo víceméně uprostřed, po pravé ruce jsem měl</p>
<p>Sama, po levé Stonea a Parkera – a skoro před sebou navršenou</p>
<p>hromádku suchého dřeva; tím, blesklo mi v tom okamžiku hlavou,</p>
<p>máme být po mučednickém obřadu upáleni. Polkl jsem naprázdno</p>
<p>při té nevábné představě a otočil se po svých přátelích.</p>
<p>„Tak vás tu vítám, sir!“ pohodil Sam Hawkens hlavičkou. „Už</p>
<p>jste tu taky? Čeká nás takový zajímavý obřad, ale myslím, že asi</p>
<p>konec už neuvidíme. Se smrtí totiž nejsou hračky, věřil byste, že ji</p>
<p>málokdo přežije? A jestli se nepletu, tak naše těla ještě na</p>
<p>rozloučenou trošku opečou… To jsou vyhlídky, co říkáte?“</p>
<p>Moji přátelé během těch dní, co jsme se neviděli, rozhodně</p>
<p>netrpěli hladem ani žízní. Tváře měli pořádně vykrmené, zdravě</p>
<p>červené, ale že by jim to přinášelo nějaké zvláštní uspokojení, o</p>
<p>tom přirozeně nemohla být řeč.</p>
<p>„Musíme najít něco, co nás zachrání,“ řekl jsem.</p>
<p> „To bych rád věděl co. Lámal jsem si hlavu ve dne v noci, a na nic kloudného jsem nepřišel. Ačkoliv jsem na to měl spoustu času</p>
<p>– ubytovali nás tamhle v pátém poschodí toho vznešeného hotelu</p>
<p>PUEBLO, a ještě nám dali k ruce pár Indiánů, abychom si snad</p>
<p>neublížili. Takže se žádný předpokládaný odchod nekonal… A teď?</p>
<p>Darmo mluvit! Radši mi řekněte, jak se dařilo vám?“</p>
<p>„Velmi dobře!“</p>
<p>„To věřím – člověk to na vás vidí. Vypadáte jak husa před</p>
<p>svatým Martinem, jen s ní na pekáč. A co zranění?“</p>
<p>„Ujde to,“ řekl jsem. „Mluvit mohu a otok za pár dní zmizí.“</p>
<p>„Určitě! Dneska na něj dostanete takový báječný obklad, že po</p>
<p>něm nebude ani památky – jenže po vás bohužel taky ne, až na tu</p>
<p>hromádku popela. Hromská práce, co s tím? Vůbec se mi do toho</p>
<p>umírání nechce… A přitom, sir, pořád jako by mi něco říkalo, že se</p>
<p>to dá ještě nějak spravit.“</p>
<p>„Víte, že si myslím totéž, Same? Dokonce bych se s vámi chtěl</p>
<p>vsadit, že večer se nám bude dařit víc než obstojně.“</p>
<p>„To jste celý vy! Já bych byl rád, kdyby se nám vůbec nějak</p>
<p>dařilo, ani by to nemuselo být zrovna obstojně! Leda… leda by vás</p>
<p>napadla nějaká zázračná myšlenka!“</p>
<p>„Právě,“ řekl jsem s důrazem.</p>
<p>„Tak sem s tím, jaká myšlenka vás napadla, kdy vás napadla, o</p>
<p>čem vás napadla, ven s ní!“</p>
<p>„Napadlo mě to ten večer, kdy uprchl Vinnetou s otcem.“</p>
<p> „Hm, tak to máte menší zpoždění. Mezitím jsme se dostali na báječný letní byt k Apačům. Prosím vás, pro zajímavost, co vás to</p>
<p>tenkrát napadlo?“</p>
<p>„Vzít s sebou pramen vlasů.“</p>
<p>„Pramen vlasů? Pramínek vlasů?“ Sam opakoval má slova</p>
<p>svrchovaně udiven. Podezíravě se na mne podíval. „Od nějaké</p>
<p>slečny? Vy ho chcete nabídnout Apačům jako výkupné?“</p>
<p>„Vůbec.ne, Same. Mám u sebe pramínek mužských vlasů.“</p>
<p>Sam na mne vytřeštil oči. Pak potřásl soucitně hlavou,</p>
<p>přesvědčen, že mi z těch útrap prostě přeskočilo.</p>
<p>„Nejmilejší sir, vám se to trochu popletlo v hlavě. Trochu se to</p>
<p>tam zpřeházelo, nejspíš máte pramínek vlasů na mozku.“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Omyl, Same. Mám je tady, u sebe, v plechovce. A závisí na nich</p>
<p>náš osud!“</p>
<p>„To jistě, to jistě… do té doby, než nás strčí do trouby. Pak už</p>
<p>náš osud nebude záviset na ničem,“ bručel Sam.</p>
<p>„K tomu nedojde, Same. Za chvíli mě odvážou, uvidíte!“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Ano, odvážou. Protože budu plavat, Same!“</p>
<p>Kdyby byl měl volné ruce, jistě by je byl spráskl nad hlavou. To</p>
<p>bylo příliš. Ohlédl se bezmocně po Dicku Stoneovi a Willu</p>
<p>Parkerovi a očima naznačil, co si mysli. Přišel o rozum! Docela se</p>
<p>zbláznil!</p>
<p> „Vy budete plavat?“ řekl mírně, konejšivě.</p>
<p>„Vinnetou mi to řekl.“</p>
<p>„Vinnetou?“ protáhl Sam. „A kdy řekl, že máte plavat?“</p>
<p>„Dneska… Teď někdy…“</p>
<p>„Good luck!“ vyrazil ze sebe najednou skoro nadšeně. „Když to</p>
<p>řekl Vinnetou… to tedy… tak se mi zdá, že nám přece jen začíná</p>
<p>svítat naděje… možná že budete bojovat o život!“</p>
<p>„Myslím.“</p>
<p>„A to znamená, sir, že nás čeká taky něco takového. Přece s</p>
<p>námi nebudou jednat jinak než s vámi… člověče, možná že se</p>
<p>zachráníme! Takové případy už se staly! Ale bude to sakramentsky</p>
<p>těžké! Poslyšte, sir, když mluvíte o tom plavání, jak to je vůbec s</p>
<p>vámi – umíte vy plavat?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Já vím, ale – jak?“</p>
<p>„Na nějaký ten závod s Indiánem bych si troufl.“</p>
<p>„Jen si myslete! Ti chlapi plavou jako ryba.“</p>
<p>„A já zas jako vydra, a ta chytne každou rybu! Kdepak – jestli</p>
<p>dostanu možnost, abych se zachránil plaváním, dopadne všechno</p>
<p>dobře.“</p>
<p>„Přál bych vám to, sir, přál bych vám to ze srdce! A doufám jen,</p>
<p>že nám taky něco podobného nabídnou. Když má člověk ztratit</p>
<p>život, tak je pořád lepší, když padne v boji, než když se dá</p>
<p>prošpikovat u kůlu.“</p>
<p> Mluvili jsme volně, nikdo nám v rozhovoru nebránil, ačkoliv náčelníci, Vinnetou, Inču-čuna a Tangua, stáli snad pět šest kroků</p>
<p>od nás. Dohadovali se o něčem mezi sebou, zatímco několik</p>
<p>nižších náčelníků dávalo do pořádku půlkruh zvědavců před</p>
<p>mučednickými kůly. V první řadě usazovali na zem chlapce. Za</p>
<p>nimi měly místo dívky a ženy – postřehl jsem mezi nimi i Nšo-či,</p>
<p>která se po mně upřeně dívala. V další řadě se shromaždovali</p>
<p>mladíci a teprve za nimi stáli dospěli bojovníci. Trvalo chvíli, než</p>
<p>se všechno uspořádalo a uklidnilo a než mohl Inču-čuna zatleskat</p>
<p>do dlaní a oslovit přítomné zvučným, naléhavým hlasem:</p><empty-line /><p>„Moji rudí bratři a sestry a muži kmene Kiowů! Slyšte, co vám</p>
<p>chce říci náčelník Apačů Inču-čuna!“</p>
<p>Na okamžik se odmlčel, a když zjistil, že pozornost všech je</p>
<p>krajně napjata, pozvedl ruku a pokračoval:</p>
<p>„Bledé tváře jsou nepřáteli rudých mužů. Je málo těch, kdo se na</p>
<p>nás dívají přívětivým okem. Nejušlechtilejší z nich byl bílý muž,</p>
<p>kterému Apači dali jméno Klekí-Petra – Bílý otec. Moji bratři a</p>
<p>sestry ho znali. Nechá mi to dosvědčí.“</p>
<p>„Howgh!“ ozvalo se jako zahučení v půlkruhu kolem nás.</p>
<p>Náčelník pokračoval:</p>
<p>„Klekl-Petra nás učil věcem, které jsme neznali, ale které byly</p>
<p>dobré a prospěšné. Mluvil o Velkém duchu, který si přeje, aby rudí</p>
<p>muži a bílí muži žili jako bratři a aby se milovali. Splnili však bílí</p>
<p>muži to, co Klekí-Petra hlásal? Nikoliv! Nechť mi to moji bratři a sestry dosvědčí!“</p>
<p>„Howgh!“ zaznělo znovu sborem.</p>
<p>„Oni přišli, aby nám vzali náš majetek a aby nás připravili o naše</p>
<p>životy. Podařilo se jim to, poněvadž jsou silnější. Tam, kde běhala</p>
<p>stáda bizonů, vystavěli veliká města, a tam, kde se projížděli</p>
<p>savanou rudí jezdci, pádí nyní dýmající oř s velkými železnými</p>
<p>vozy a přiváží nové a nové nepřátele. A když se rudý muž uchýlí do</p>
<p>odlehlé krajiny, aby tam v klidu zemřel, jdou za ním; aby</p>
<p>zbudovali novou cestu pro železného oře a zase loupili… Setkali</p>
<p>jsme se s takovými bílými tvářemi v našich lovištích a mluvili jsme</p>
<p>s nimi řečí míru. Řekli jsme jim, že tato země patří nám, a oni na</p>
<p>to nemohli nic namítnout. Avšak když jsme jim poručili odejít,</p>
<p>protože nechceme, aby přivedli ohnivého oře na naše pastviny,</p>
<p>neposlechli nás a zvedli proti nám zbraň a zahubili Klekí-Petru,</p>
<p>kterého jsme měli rádi. Nechť moji bratři a sestry to potvrdí!“</p>
<p>„Howgh!“ zahučelo zástupem Indiánů.</p>
<p>„Přinesli jsme mrtvolu zavražděného a uschovali ji pro den</p>
<p>pomsty. Teď přišel! Klekí-Petra bude dnes pohřben a s ním ten,</p>
<p>kdo jej zavraždil. Zajali jsme však také muže, kteří jsou jeho druhy</p>
<p>a kteří nás vydali do rukou Kiowů. Zapírají, že to učinili, ale i to, co</p>
<p>o nich víme, by stačilo, aby každý z rudých kmenů je postavil k</p>
<p>mučednickému kůlu. Jednejme však tak, jak by jednal Klekí-Petra,</p>
<p>náš bratr. Oni říkají, že nejsou našimi nepřáteli. Nechť tedy o</p>
<p>jejich osudu rozhodnou jejich slova! Náš rozsudek bude</p>
<p>spravedlivý! Nechť moji bratři a sestry projeví svůj souhlas!“</p>
<p>„Howgh!“ ozvalo se mezi Indiány jako jedním hlasem.</p>
<p> „Sir, nevypadá to zatím tak beznadějně,“ zašeptal mi Sam. „Já jim při tom výslechu dokážu, že nemáme nic na svědomí!“</p>
<p>„To těžko, Same,“ potřásl jsem hlavou.</p>
<p>„Myslíte, že na to nejsem dost výřečný?“</p>
<p>„Ale kde… jenže jsme tady šest neděl, a nepodařilo se dokázat</p>
<p>nic; ani vám se to nepodařilo, ani mně. A sám říkáte, že když si</p>
<p>takový Indián vezme něco do hlavy, můžete do něho mluvit jako</p>
<p>do dubu, a stejně povede svou.“</p>
<p>„Jistě! Ale na to se musí chytře, vážený! Jen se nebojte, že to</p>
<p>nesvedu. Počkejte, až přijde ta pravá chvíle. A hlavně se do toho</p>
<p>nemíchejte! Na tyhle věci vám ještě chybí zkušenost.“</p>
<p>„No dobře – přeju vám úspěch, Same. Větší než dosud.“</p>
<p>„Buďte klidný,“ řekl Sam a tím naše rozmluva skončila, protože</p>
<p>se k nám právě přiblížil Inču-čuna. Po zahajovacím proslovu se</p>
<p>chvíli ještě o něčem dohadoval s Tanguou, pravděpodobně o nás.</p>
<p>Alespoň o tom svědčily pohledy, které co chvíli vyslal někdo z nich</p>
<p>k našim kůlům. Dvakrát laskavé zrovna nebyly – kdoví co všechno</p>
<p>Tangua oběma Apačům nenapovídal…</p>
<p>Apačský náčelník a jeho syn se postavili nalevo ode mne,</p>
<p>Tangua – s pohrdavým úsměškem v tváři – si mě prohlížel zprava.</p>
<p>Znovu se ozval Inču-čunův hlas:</p>
<p>„Slyšeli jste, co řekl Inču-čuna. Nyní se budete smět hájit.</p>
<p>Odpovídejte na všechno, co se vás zeptám, podle pravdy… Ptám se</p>
<p>vás: patříte k bílým mužům, kteří přišli vyměřovat cestu pro</p>
<p>ohnivého oře?“</p>
<p> „Ano,“ ujal se slova Hawkens. „Ale musím ti vysvětlit, že my tři jsme se neúčastnili rozměřování, měli jsme jen ostatní chránit. A</p>
<p>co se týče čtvrtého z nás, kterému říkají Old Shatterhand, ten …“</p>
<p>„Mlč!“ okřikl náčelník Hawkense. „Neřekl jsem, že se budeme</p>
<p>bavit, nýbrž že budete odpovídat na mé otázky. Budeš odpovídat</p>
<p>jednoduše ano nebo ne. Rozuměl jsi?! Opakuji: náležíš k</p>
<p>bělochům, kteří tu rozměřovali zemi, nebo ne?“</p>
<p>„Ano,“ zkrotl Sam.</p>
<p>„Old Shatterhand rozměřoval také?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A vy tři… vy jste měli ty ostatní chránit?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Jste tedy ještě horší než oni. Protože ten, kdo chrání zloděje,</p>
<p>zaslouží dvojnásob potrestání. Rattler, vrah Klekí-petry, k vám</p>
<p>patřil také?“</p>
<p>„Ano, ale nebyli jsme jeho přátelé…“</p>
<p>„Mlč, pse!“ vyšlehl zas tak ostře Inču-čuna na malého lovce.</p>
<p>„Odpovídej jen na otázky! Ptám se tě: znáš zákony Divokého</p>
<p>západu?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Čím se trestá krádež koní?“</p>
<p>„Smrtí.“</p>
<p> „A co má větší cenu: kůň, anebo celá tahle země, která patří Apačům?“</p>
<p>Sam mlčel.</p>
<p>„Otevři hubu, nebo ti ji Inču-čuna vypáčí nožem!“</p>
<p>Mužík jen zavrčel:</p>
<p>„Tak to zkus! Sam Hawkens je muž, který se nedá přinutit k řeči,</p>
<p>když nebude chtít!“</p>
<p>Naklonil jsem se k tomu starému, dobrému trapperovi a zkusil</p>
<p>mu domluvit:</p>
<p>„Mluvte, Same, je to tak pro nás lepší.“</p>
<p>„Well,“ zamumlal, „jak chcete, ale měl bych vlastně držet zobák</p>
<p>za zuby!“</p>
<p>„Odpovíš tedy?“ ozval se znovu Inču-čuna. „Co je cennější: kůň,</p>
<p>nebo země?“</p>
<p>„Země.“</p>
<p>„Zaslouží tedy zloděj země ještě přísnější trest než zloděj koní!</p>
<p>Vy jste nám chtěli ukrást naši zem, zasloužíte si za to smrt u</p>
<p>mučednického kůlu. A to ještě není všecko, zač se musíte</p>
<p>zodpovídat. Vydali jste nás do rukou Kiowů!“</p>
<p>„To není pravda!“</p>
<p>„Lžeš!“</p>
<p>„Mluvím pravdu!“</p>
<p> „Stopoval jsi nás s Old Shatterhandem, když jsme vás opustili po vašem zločinu?“</p>
<p>„Jeli jsme pouze za vámi.“</p>
<p>„To je důkaz, že jste nás považovali za nepřátele.“</p>
<p>„Ne! Vy jste nám hrozili, a my jsme se museli podle pravidel</p>
<p>Západu přesvědčit, jestli jste skutečně odjeli. Mohli jste se taky</p>
<p>někde ukrýt, abyste nás pak ze zálohy odstřelili!“</p>
<p>„Proč ses tedy nejel přesvědčit sám? Proč jsi bral s sebou tohoto</p>
<p>muže?“</p>
<p>Ukázal na mne.</p>
<p>„Je nováček na Západě. Chtěl jsem ho naučit číst stopy.“</p>
<p>„Když jste nás stopovali jen z opatrnosti, proč jste tedy přivolali</p>
<p>Kiowy?“</p>
<p>„Zjistili jsme, že ses oddělil od Vinnetoua a jel napřed. Chtěl jsi</p>
<p>přivést bojovníky a přepadnout náš tábor.“</p>
<p>„A kvůli tomu jste povolali na pomoc Kiowy?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Nemohli jste tedy nic jiného udělat?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Vidíš – opět lžeš!“ potřásl vítězně hlavou Inču-čuna. „Stačilo,</p>
<p>abyste opustili naše území, abyste udělali to, co jsem vám poručil.</p>
<p>Proč jste to neudělali?“</p>
<p> „Museli jsme nejdřív dokončit práci.“</p>
<p>„Museli jste nejdřív dokončit krádež!“ zahřměl Apač: „A k tomu</p>
<p>jste si pozvali Kiowy. Ale ten, kdo proti nám poštve naše nepřátele,</p>
<p>je sám naším nejhorším nepřítelem! Další důkaz, že si nezasloužíte</p>
<p>nic než smrt! A ještě nejsme u konce! Vy jste nejen Kiowy zavolali;</p>
<p>ale vy jste nás vlákali do pasti, aby nás přepadli a oloupili.</p>
<p>Přiznáváš to?“</p>
<p>„Chtěli jsme zabránit zbytečnému krveprolití!“</p>
<p>„Chceš, aby se ti všichni vysmáli? Nevypravil ses snad na</p>
<p>výzvědy proti nám?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A nevyslechl jsi nás?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Skoro celou noc jsi strávil při našem táboře. Nebo ne?“</p>
<p>„Je to tak, jak říkáš.“</p>
<p>„Ty jsi přivedl bledé tváře k vodě, abys nás tam přilákal. Ty jsi</p>
<p>skryl Kiowy v lese, aby se na nás vrhli! Ty…“</p>
<p>„Musím ti říct…“</p>
<p>„Mlč! Inču-čuna nemiluje řeči na dlouhé lokte. Kdo vymyslel tu</p>
<p>past?“</p>
<p>„Já.“</p>
<p> „Konečně jsi řekl jednou pravdu… Mnoho apačských mužů tu</p>
<p>noc prolilo krev! Ty jsi tím vinen. Za to také zasloužíš, abys</p>
<p>zemřel.“</p>
<p>„Náš plán ovšem byl…“</p>
<p>„Řekl jsem, abys mlčel!“ přerušil zase zhurta Inču-čuna</p>
<p>Hawkense. Rozhlédl se kolem sebe a hrdě vztyčil hlavu. „Veliký</p>
<p>duch si naštěstí nepřál, aby Inču-čuna a Vinnetou zahynuli. Poslal</p>
<p>neznámého zachránce, aby je zbavil pout a dal jim svobodu. Vzali</p>
<p>si koně, které potřebovali, a jeli vstříc bojovníkům Apačů, kteří</p>
<p>vyjeli na válečnou stezku proti Kiowům. Protože našli jejich stopu</p>
<p>rychle, vrátili se zpět už za dobu, které bílé tváře říkají dva dny.</p>
<p>Přepadli ležení svých nepřátel a mnoho jich zajali a pobili. Avšak</p>
<p>šestnáct mužů se již nevrátí do svých stanů a mnoho bojovníků</p>
<p>prolilo krev a utrpělo rány. I za to neseš vinu: zasloužíš smrt!</p>
<p>Nepočítej, že ti dáme milost, když…“</p>
<p>„Kdo se ti prosí o milost!“ vybuchl Sam. „Nechci milost, chci</p>
<p>spravedlnost. Já jsem vždycky…“</p>
<p>„Budeš už jednou držet jazyk za zuby!“ rozlítil se Inču-čuna.</p>
<p>„Odvažuješ se mluvit o spravedlnosti, prašivče? Uslyšíš svědka,</p>
<p>který rozmetá tvá tvrzení jako vítr uschlé listí!“ Otočil se pln</p>
<p>hněvu k náčelníku Kiowů. „Nechť se Tangua, náčelník Kiowů, sníží</p>
<p>a pozvedne svůj hlas v této záležitosti. Jsou tyto bledé tváře našimi</p>
<p>přáteli?“</p>
<p>,,Nejsou,“ prohlásil Tangua s náramným důrazem a také s</p>
<p>náramným potěšením nad dosavadním vývojem věcí. Mohl jsem</p>
<p>mu číst přímo na nose škodolibou radost. „Nejsou a nikdy nebyli!</p>
<p>Nechť Inču-čuna zví, že mě naopak žádali, abychom všechny</p>
<p>zajaté Apače na místě usmrtili.“</p>
<p> Ten podlec!</p>
<p>To přesahovalo věru všechnu míru!</p>
<p>Zacloumal jsem divoce svými pouty, pobouřilo mě to tak, že</p>
<p>jsem se neudržel:</p>
<p>„Ty lháři, ty nestoudný, mizerný lháři,“ vykřikl jsem, „za tohle</p>
<p>bych tě okamžitě srazil k zemi, kdybych měl volné ruce!“</p>
<p>„Ty smradlavý pse,“ vrhl se ke mně Tangua s pravicí sevřenou v</p>
<p>pěst. „Mám ti rozbít hubu? Mám tě na místě uškrtit?“</p>
<p>„Jen udeř!“ křičel jsem na něj. „Udeř, jestli se nestydíš vztáhnout</p>
<p>ruku na toho, kdo se nemůže bránit! Inču-čuna tu mluvil o</p>
<p>spravedlivém rozsudku, ale podle čeho chce spravedlivě soudit,</p>
<p>když nesmíme ani otevřít ústa ke své obhajobě? To nedělá ten, kdo</p>
<p>chce zjistit, na čí straně je pravda a právo! A Inču-čuna nám dává</p>
<p>takové otázky, aby nám každá odpověď přitížila. Takový výslech</p>
<p>není k ničemu: To radši ať Inču-čuna poručí, aby začalo mučení,</p>
<p>které pro nás připravil. Jsme na ně připraveni. Apačové od nás</p>
<p>neuslyší ani jediného výkřiku bolesti!“</p>
<p>„Uff! Uff! Uff! Uff!“ Výkřiky údivu, překvapení, úcty a uznání se</p>
<p>zvedly kolem nás jako neočekávané zadunění bouře. Odvaha a</p>
<p>smělost tváří v tvář nepříteli, to je něco, co Indián dovede vždycky</p>
<p>ocenit. A moje řeč jim zřejmě připadala velmi smělá a odvážná.</p>
<p>Využil jsem situace a pokračoval:</p>
<p>„Když jsem uviděl Inču-čunu a Vinnetoua poprvé, zaradovalo se</p>
<p>mé srdce: myslil jsem, že jsem se setkal se statečnými a</p>
<p>spravedlivými muži – ale vidím, že jsem se zmýlil. Oni naslouchají</p>
<p>s potěšením hlasu lháře z rodu Kiowů a nepřejí spravedlnosti.</p>
<p>Směji se všemu, co říká náčelník Apačů, a opovrhuji každým, kdo</p>
<p>ponižuje zajatce, který se nemůže bránit! Kdybych byl volný,</p>
<p>mluvil bych s vámi jinak!“</p>
<p>„Ten pes mi nadává lhářů!“ běsnil Tangua. „Pojď, budeme spolu</p>
<p>bojovat a já tě přede všemi rozdrtím na prach, rozmlátím ti</p>
<p>kosti…“</p>
<p>Napřáhl na mne pažbu své pušky, ale Vinnetou včas zasáhl a</p>
<p>zadržel ho.</p>
<p>„Nechť náčelník Kiowů zachová klid! Tento Old Shatterhand</p>
<p>odpověděl velmi směle, ale Vinnetou souhlasí s některými jeho</p>
<p>slovy. Dá mi Inču-čuna, vrchní náčelník Apačů, svolení, abych</p>
<p>promluvil s bledou tváří?“</p><empty-line /><p>Tangua se zamračeně stáhl a Vinnetou, když se mu od otce</p>
<p>dostalo souhlasu prostým přikývnutím, se obrátil ke mně:</p>
<p>„Old Shatterhand je jako dravec, který kouše, i když byl polapen</p>
<p>a vsazen do klece. Nechť však odpoví po pravdě: Nesrazil</p>
<p>Vinnetoua dvakrát k zemi? Neomráčil ho svou pěstí?“</p>
<p>„Udělal jsem to dobrovolně? Nedonutil jsi mě k tomu sám?“</p>
<p>„Já?“ Vinnetouův hlas zněl nesmírně užasle.</p>
<p>„Kdo jiný? Chtěli jsme se vzdát bez jediného výstřelu, ale vaši</p>
<p>bojovníci se na nás vrhli jako zuřivé vosy. Musili jsme se bránit!</p>
<p>Zeptej se však svých lidí, jestli jsme některého zabili – a mohli</p>
<p>jsme jim sáhnout na život, byli v naší moci! Ale uvažuj prosím dál:</p>
<p>nepřišel jsi snad ty sám a nevrhl ses proti mně se zbraní v ruce?</p>
<p>Popřál jsi snad sluchu jedinému slovu z toho, co jsem ti řekl?</p>
<p>Nemusel jsem se bránit tvým pěstím? Nezbylo mi, než bojovat, šlo mi o život! A přesto jsem se cítil dál tvým přítelem! Jinak bych ti</p>
<p>byl dávno vzal život! Ale Tangua, vůdce Kiowů, ten zatoužil po</p>
<p>skalpu tvého otce. A když jsem to nechtěl připustit, musel jsem s</p>
<p>ním bojovat a zneškodnit ho. Jak vidíš, zachránil jsem Inču-čunovi</p>
<p>nejen život, nýbrž i skalp! A potom … …“</p><empty-line /><p>„Kojot! Ten prašivý kojot lže! Má tisíc jazyků a každým stříká</p>
<p>jedovatou pomluvu na slavného náčelníka Kiowů!“</p>
<p>Tangua byl zlostí bez sebe.</p>
<p>„Pravíš, že je to lež?“ řekl Vinnetou zkoumavě:</p>
<p>„Chce snad Vinnetou pochybovat o mých slovech?“ rozčiloval se</p>
<p>Kiowa.</p>
<p>„Viděl jsem, že Tangua a Inču-čuna leží na zemi bez ducha a</p>
<p>Old Shatterhand klečel u nich. Ano, to jsem viděl. Nechť bledá</p>
<p>tvář pokračuje.“</p>
<p>„Již jsem ti řekl: přemohl jsem Tanguu a nedovolil, aby vzal</p>
<p>Inču-čunovi skalp. Potom ses objevil ty a chtěl jsi mi roztříštit</p>
<p>hlavu pažbou své pušky. Nepodařilo se ti to a zápasili jsme spolu.</p>
<p>Probodl jsi mi ústa, ale přesto jsem měl v boji příležitost, abych tě</p>
<p>zabil. Řekni: udělal jsem to?“</p>
<p>„Byl bys to udělal, kdyby se neobjevil jeden z apačských</p>
<p>bojovníků, který tě srazil ranou pažby!“ vmísil se Inču-čuna.</p>
<p>„Proč myslíš, že bych s tím tak dlouho otálel? Mohl jsem to</p>
<p>udělat přece už dřív! A což tyto tři bledé tváře – nepřišly za vámi</p>
<p>samy, nedaly se dobrovolně spoutat a odvést? Udělaly by to, kdyby vás považovaly za nepřátele?“</p>
<p>„Oni nemohli dělat nic jiného,“ namítl Inču-čuna. „Poznali, že</p>
<p>nemohou utéci, a myslili, že bude chytřejší vzdát se. Inču-čuna</p>
<p>přiznává, že některá tvá slova vzbuzují dojem, že mluvíš pravdu.</p>
<p>Mnoho věcí však ještě stále nesouhlasí. Když jsi v první bitvě srazil</p>
<p>mého syna, nebyl jsi k tomu přece nucen!“</p>
<p>„Ovšemže byl!“</p>
<p>„Čím?“</p>
<p>„Už z opatrnosti jsem to musel udělat!“ řekl jsem. „Věděli jsme,</p>
<p>že jste stateční bojovníci – nikdy byste se byli nevzdali a možná že</p>
<p>byste byli v boji padli. Ale my jsme si nic takového nepřáli!</p>
<p>Omráčil jsem tedy raději Vinnetoua a moji tři přátelé přemohli a</p>
<p>spoutali tebe. Věříš tomu, co říkám?“</p>
<p>„To jsou lži, jedna lež větší než druhá!“ pokřikoval Tangua.</p>
<p>„Vždyť jsem byl u toho! Náčelník Kiowů praví, že tento muž ti</p>
<p>chtěl odebrat skalp, když tě předtím omráčil pěstí. A když tomu</p>
<p>Tangua chtěl zabránit, vrhl se také na něho a zasadil mu do hlavy</p>
<p>ránu pěstí, ve které sídlí Zlý duch, protože jí nikdo neodolá.“</p>
<p>„Ty jsi to řekl,“obrátil jsem se ke kiowskému náčelníku. „Mé</p>
<p>pěsti nikdo neodolá, ale říkám ti: příště, až spolu budeme mít co</p>
<p>dělat, se s ní už nesetkáš. Všecko si vyřídíme zbraní! Nevyvázneš z</p>
<p>toho jen s omráčením! Dobře si to zapamatuj!“</p>
<p>Zachechtal se zlomyslně, výsměšně:</p>
<p>„Ty se mnou že si to vyřídíš? Kdy? Za pár hodin z tebe bude</p>
<p>hromádka popela a vítr ji roznese do všech stran!“</p>
<p> „O to se nestarej! Budu volný, dřív než si myslíš! A pak ti všechno spočítám!“</p>
<p>Inču-čuna zvedl pravici:</p>
<p>„Old Shatterhand ať se nemýlí! Apačové jej nepropustí od kůlu</p>
<p>smrti! Ať jen uváží, co všechno mluví proti němu! I když</p>
<p>popřejeme sluchu tomu, co řekl, na jeho osudu se tím nic</p>
<p>nezmění. On pouze tvrdil některé věci, nepodal však žádný důkaz!</p>
<p>Chce-li však ještě něco říci, ať mluví!“</p><empty-line /><p>„Myslíš-li, že jsem nepodal důkaz, nemá smysl, abych ještě</p>
<p>mluvil. Teď ne. Snad později.“</p>
<p>„Později? Mluv hned, později k tomu nebudeš mít už</p>
<p>příležitost!“</p>
<p>„Už jsem ti řekl: později. Protože pak mě budete poslouchat</p>
<p>pozorněji než teď a spíš mi budete věřit. Old Shatterhand není</p>
<p>muž, který by hovořil do větru. Domluvil jsem. Jsem zvědav, na</p>
<p>čem se usnesete!“</p>
<p>Sklonil jsem hlavu na znamení, že od této chvíle hodlám mlčet.</p>
<p>Inču-čuna na mne vrhl zpytavý pohled a pak se odvrátil a pokynul</p>
<p>rukou náčelníkům a starším kmene, aby se odebrali k poradě.</p>
<p>Usedli v kruhu nedaleko nás, vážní, důstojní, a přece nečekaně</p>
<p>vzrušení, a tlumeně se začali mezi sebou dohadovat. Napadlo mi,</p>
<p>že Tangua se tam vlastně přitřel, že vlastně nemá mezi Apači co</p>
<p>dělat…</p>
<p> Ale jemu šlo jasně o to, aby nás stihl co nejtěžší rozsudek.</p>
<p>Nenáviděl nás víc, než jsme si mysleli.</p><empty-line /><p>21. NA ŽIVOT A NA SMRT</p><empty-line /><p>„To jsem zvědav, co tam upečou,“ ozval se Dick Stone, když</p>
<p>jsme na chvíli osaměli. Nikdo si nás teď nevšímal, i ti, co seděli</p>
<p>před námi v půlkruhu, jen natahovali krky po náčelnících, kteří se</p>
<p>radili.</p>
<p>„Myslím, že nám to nebude zrovna moc po chuti,“ povzdechl si</p>
<p>Will Parker. „Sáhnou nám na krček, už to cítím v kostech.“</p>
<p>„Já taky,“ přizvukoval mu Sam Hawkens. „Ta rudá banda nám</p>
<p>nevěří ani půl slova. Kdybychom se před nimi rozkrájeli, je to</p>
<p>marné… Ale poslyšte, sir, to vaše veřejné vystoupení nebylo marné.</p>
<p>Až jsem se Inču-čunovi divil.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Že vás tak nechal žvanit! Mne utřel u huby hned!“</p>
<p>„Tak vám děkuji za poklonu, Same. Za to žvanění!“</p>
<p>„Snad se nezlobíte, vážený? Já dávám nejraději všemu pravé</p>
<p>jméno: a když se jen mluví a mluví a k ničemu to není, říkám tomu</p>
<p>žvanění. No přiznáte, že jste měl zrovna takový úspěch jako já,</p>
<p>hihihihi …“</p>
<p> „Snad přece jen o něco větší, ne?“ řekl jsem. „Víte, já myslím, že na nás šli tak zostra, aby nám nahnali strach. Rozsudek bude</p>
<p>určitě snesitelnější. Nezapomeňte, že Vinnetou se mě ptal, jestli</p>
<p>umím plavat.“</p>
<p>„Myslíte, že dostanete příležitost?“ ozval se Will Parker.</p>
<p>„Určitě!“</p>
<p>Sam Hawkens se ušklíbl a odplivl si stranou.</p>
<p>„Až naprší! Konečně, možná že vás nechají plavat, ale víte kam?“</p>
<p>„Kam?“</p>
<p>„Rovnou do náruče té zubaté! Až z vás bude nebožtíček,</p>
<p>vzpomenete si, že jsem měl pravdu, hihihihi…“</p>
<p>Mužík byl skutečně nezmar. Ani v tomhle zoufalém postavení</p>
<p>neztratil náladu ke svým vtipům, a dokonce se jim dokázal</p>
<p>srdečně zasmát. Dlouho mu ta nálada ovšem nevydržela. Porada</p>
<p>byla právě u konce a náčelníci v čele s Inču-čunou se už vraceli</p>
<p>nazpět k nám. Nejvyšší Apač se rozkročil před kůly, pak se otočil</p>
<p>tváří ke svým bojovníkům a zjednal si pohybem ruky ticho.</p>
<p>„Mužové apačští, bojovníci Kiowů, slyšte, co jsme ustanovili!“</p>
<p>zazněl údolím jeho jasný, pevný hlas. „Rada starších rozhodla o</p>
<p>osudu těchto bledých tváří; chtěli jsme je pronásledovat ve vodě,</p>
<p>pak s nimi zápasit a nakonec jejich těla spálit. Ale Old</p>
<p>Shatterhand, nejmladší z nich, řekl slova, v nichž jsme nalezli</p>
<p>stopu pravdy i moudrosti. Bledé tváře zaslouží smrt. Neměly však</p>
<p>tak špatné úmysly, jak se zpočátku zdálo. Rada starších proto</p>
<p>usnesla, aby mezi námi a mezi nimi rozhodl Veliký duch.“</p>
<p> Odmlčel se a Sam Hawkens toho využil k poznámce:</p>
<p>„Behold! Víte, co nás asi čeká?“</p>
<p>„Tuším.“</p>
<p>„Něco jako středověký boží soud, vážený! Anebo souboj na život</p>
<p>a na smrt! To jsem opravdu zvědav, na koho to slovo padne!“</p>
<p>Mužík se šklíbil a prskal, ale musili jsme dávat pozor – Inču-</p>
<p>čuna se ujal zase slova.</p>
<p>„Bílý lovec, který se jmenuje Old Shatterhand, je nejvznešenější</p>
<p>ze všech bledých tváří. Nechť osud bílých lovců je vložen do jeho</p>
<p>rukou. Avšak rozhodne o něm ten, kdo je hodností nejvyšší mezi</p>
<p>námi. A to jsem já, Inču-čuna, Dobré slunce, nejvyšší náčelník</p>
<p>Apačů.“</p>
<p>„Zounds! A hrome,“ ujelo Samovi. „Tak on a vy…“</p>
<p>Shromáždění zatím projevovalo svůj úžas nad tím, že sám</p>
<p>náčelník se rozhodl bojovat:</p>
<p>„Uff! Uff! Uff!“</p>
<p>„Inču-čuna a Vinnetou jsou proslulí bojovníci a jejich sláva</p>
<p>utrpěla, když byli sraženi pěstí této bledé tváře,“ pokračoval</p>
<p>náčelník v slavnostním tónu. „Tuto hanbu mohou smýt, jestliže</p>
<p>porazí bledou tvář v boji. Inču-čuna je starší a je náčelníkem všech</p>
<p>Apačů: má proto právo, aby bojoval s Old Shatterhandem. Porazí</p>
<p>jej a zachrání svou čest i čest svého syna Vinnetoua.“</p>
<p>Opět se na chvíli odmlčel.</p>
<p> „Sir, máte se nač těšit,“ šeptal mi Hawkens. „Ale nic si z toho nedělejte, budete to mít odbyto aspoň rychleji nežli my.“</p>
<p>„Uvidíme,“ řekl jsem.</p>
<p>„Vy toho už moc neuvidíte, a my taky ne,“ ušklíbl se mužík, ale</p>
<p>bylo na něm najednou vidět, že se do toho nutí; ten vtip mu nějak</p>
<p>nešel přes rty.</p>
<p>„Old Shatterhand bude zbaven pout,“ oznámil Inču-čuna. „Bude</p>
<p>mu dovoleno skočit do řeky a plavat. Nedostane však žádnou</p>
<p>zbraň. Inču-čuna si smí vzít tomahavk a pronásledovat ho. Jestliže</p>
<p>Old Shatterhand přeplave řeku a jestliže se mu podaří doběhnout</p>
<p>až k onomu osamělému cedru, bude zachráněn on i jeho tři druzi.</p>
<p>Jestliže však náčelník dostihne Shatterhanda, dřív než se dotkne</p>
<p>stromu, propadnou všichni bílí lovci smrti. Nebudou však</p>
<p>umučeni u kůlů, nýbrž jen zastřeleni. Nechť všichni přítomní muži</p>
<p>vyjádří svůj souhlas!“</p>
<p>„Howgh!“ zaznělo sborem jako jedněmi ústy.</p>
<p>„Ti si to teda zařídili,“ zakňučel Sam Hawkens. „Kvůli tomu, že</p>
<p>jste předvedl řečnický výkon, máte jít plavat o závod!</p>
<p>Nejvznešenější z nás má bojovat! Nesmysl! Protože jste greenhorn!</p>
<p>To je ta příčina! Pustit mne do vody, já, bych jim ukázal, jak plave</p>
<p>štika! Ale sir, to vám říkám, koukejte vidět! Jestli prohrajete a my</p>
<p>kvůli vám přijdeme o život, nepromluvím na vás už ani větu, na to</p>
<p>můžete vzít jed…“</p>
<p>„To víte, že udělám, co budu moct!“ utěšoval jsem Hawkense,</p>
<p>kterému přes všechny vtipy nebylo vůbec do smíchu. Zdálo se mi</p>
<p>dokonce, že nějak pobledl. „Už kvůli vám, abyste mi to nevyčítal!“</p>
<p> „Doufám, doufám!“ Mužík trochu zvážněl. „Ale teď to půjde na život a na smrt, vážený, ne abyste se zas oddával nějakým</p>
<p>ušlechtilým myšlenkám! Tady vám vaše pěst nepomůže!“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„U všech všudy, snad si nemyslíte, že se s vámi bude Inču-čuna</p>
<p>prát! Půjde na vás s tomahavkem. Slyšíte? Asi nevíte, že takový</p>
<p>Indián používá své sekyry pro boj zblízka, ale že s ní dovede taky</p>
<p>ohromně šikovně házet. Na sto kroků vám usekne docela</p>
<p>bezpečně špičku nosu! Ani se za vámi nebude honit, počká, až</p>
<p>skočíte do vody, pak ji po vás hodí a…“</p>
<p>„Jenže s tímhle já, Same, počítám,“ řekl jsem tiše. „A říkám si,</p>
<p>někdy je lepší mít pod čepicí než ve svalech.“</p>
<p>„Ach tak – vy počítáte na nějakou léčku. No nevím, nevím. Já</p>
<p>vám říkám, že starý Hawkens má taky něco pod tou čepicí, je to o</p>
<p>něm dost známé. A přesto mně není jasné, jak chcete obalamutit</p>
<p>letící tomahavk.“</p>
<p>„Snad to nějak půjde, Same. Musíme doufat.“</p>
<p>„Určitě! Ale jak to chcete zaonačit, o to jde!“</p>
<p>„To vám zatím neprozradím, Same. Ale myslím si, že by to</p>
<p>mohlo dopadnout šťastně. Jen pro klid vaší duše: jestli se utopím –</p>
<p>jsme zachráněni!“</p>
<p>„Jestli se utopíte! Sir, teď jste tomu klidu mé duše opravdu</p>
<p>dodal! Vždyť vás chytil fantas!“</p>
<p>„Ale kdepak! Pamatujte si dobře, co jsem říkal!“</p>
<p> Nebyl čas k dalším výměnám názorů. Byl tu Inču-čuna s dalšími apačskými náčelníky. Ještě dřív než mě zbavil pout, řekl varovným</p>
<p>hlasem:</p>
<p>„Old Shatterhand bude zbaven pout. Ale nechť nemyslí, že by</p>
<p>mohl prchnout. Sto bojovníků by ho ihned pronásledovalo a</p>
<p>přivedlo nazpět!“</p>
<p>„Buď bez starosti,“ řekl jsem. „Jsou tu moji druhové: neopustím</p>
<p>je!“</p>
<p>Inču-čuna přikývl a já jsem pocítil, jak se mé ruce i nohy</p>
<p>uvolňují. Udělal jsem několik cviků, abych si prokrvil údy a zkusil,</p>
<p>nejsou-li příliš strnulé. Zdálo se, že je všecko v pořádku. Začal jsem</p>
<p>si tedy hned připravovat půdu.</p>
<p>„Poslyš,“ oslovil jsem Inču-čunu, „je to pro mne veliká čest, že</p>
<p>budu bojovat s náčelníkem Apačů, vlastně že s ním poplavu závod</p>
<p>na život a na smrt; ale pro tebe to myslím žádná velká čest</p>
<p>nebude.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Nejsem možná tím pravým protivníkem. Řeknu ti pravdu: tu a</p>
<p>tam jsem si smočil údy v potoce za vesnici, ale dostat se přes</p>
<p>takovouhle řeku… Moc si na to netroufám.“</p>
<p>„Uff!“ vyrazil ze sebe tlumeně Inču-čuna. „To jsi neměl říkat!</p>
<p>Inču-čuna a Vinnetou jsou nejlepšími plavci Apačů. Může</p>
<p>nejvyššího náčelníka těšit, když zvítězí nad učedníkem?“</p>
<p>„A ke všemu jsi ještě ozbrojen, a já nemám nic! Ale hlavně,</p>
<p>hlavně: moc rád bych věděl, jak si mám představit ten boj. Kdo</p>
<p>půjde první do vody?“</p>
<p> „Ty!“</p>
<p>„A ty potom za mnou?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A kdy na mne začneš útočit tomahavkem?“</p>
<p>„Až se mi zlíbí!“ odpověděl a na jeho tváři se objevil</p>
<p>sebevědomý, přezíravý úsměv mistra, který se bohužel musí obírat</p>
<p>nějakým nebožáckým packalem.</p>
<p>„A můžeš útočit i ve vodě?“</p>
<p>„Samozřejmě!“</p>
<p>Nasadil jsem nesmírně zkormoucený a znepokojený výraz. Jako</p>
<p>bych se už předem cítil poražen.</p>
<p>„Tak ty mě smíš usmrtit… A co já? Já tebe taky?“</p>
<p>Zatvářil se jako člověk, který chce říci: ty červe ubohá, na co se</p>
<p>to vůbec odvažuješ myslet, vždy něco takového tě mohlo</p>
<p>napadnout jen proto, že strachy nevíš, co mluvíš.</p>
<p>„Je to boj na život a na smrt,“ řekl po chvíli. „Můžeš tedy Inču-</p>
<p>čunu zabít – totiž, jen když se ti to podaří, dostihneš cedr, který</p>
<p>vám dá svobodu!“</p>
<p>„Ale… když se to stane, nepřičtou nám to tvoji lidé k tíži?“</p>
<p>„Slyšeli podmínky. Nedostihneš-li cedr, ztratíš život ty i tvoji</p>
<p>přátelé. Jestliže dokážeš doběhnout ke stromu, i kdybys přitom</p>
<p>zabil Inču-čunu, budete volni. Pojď!“</p>
<p>Obrátil se a já jsem si zatím svlékl kabát, loveckou košili, boty.</p>
<p> Všechno, co jsem měl v kapsách, jsem pečlivě poskládal ke svým věcem. Sam na mne z dálky pokřikoval:</p>
<p>„Sir, člověk se na vás nemůže dívat, to je strašné. Nechte toho</p>
<p>radši! Kdybyste se viděl! Za chvíli se nám tady rozbrečíte!“</p>
<p>Byl jsem docela spokojen s tím, že Sam Hawkens má ze mne</p>
<p>takový žalostný dojem a že to dává tak bezostyšně najevo. Na</p>
<p>vysvětlování nebyl ovšem čas. Apačové byli příliš blízko. Ale to</p>
<p>vůbec nevadilo. Hlavně že se mi dařilo, co jsem chtěl.</p>
<p>„Můžu se ještě něco zeptat?“ zakňoural jsem znova. „Když se</p>
<p>nám to podaří a budeme svobodni, dostaneme nazpět všechny své</p>
<p>věci?“</p>
<p>Inču-čuna se netrpělivě zasmál. Už měl těch otázek právě tak</p>
<p>dost, a tahle mu připadla vyloženě bláznivá.</p>
<p>„Ano, dostanete je,“ přisvědčil shovívavě.</p>
<p>„Všecky? I koně i zbraně?“</p>
<p>Teď už se ale rozzlobil. Houk1 na mne:</p>
<p>„Přišel jsi o uši, že neslyšíš, co ti Inču-čuna právě potvrdil?</p>
<p>Dostanete všechno! Ropucha chtěla závodit s orlem v letu a ptala</p>
<p>se, co mi dáš, když nad tebou zvítězím? Jestli plaveš tak špatně,</p>
<p>jako se hloupě vyptáváš, náčelník Apačů lituje už teď, že ti</p>
<p>nevybral za soupeře bezzubou squaw!“</p>
<p>Prošli jsme půlkruhem mezi Indiány ke břehu řeky. Nšo-či stála</p>
<p>v první řadě, byla tak blízko, že jsem se jí mohl dotknout loktem.</p>
<p>Zachytil jsem její pohled na rozloučenou, ale nebyl čas, abych jí</p>
<p>něco řekl, Indiáni nás obstupovali ze všech stran, následovali nás v</p>
<p>houfu a pak se rozložili na břehu řeky, aby mohli pohodlně</p>
<p>sledovat náš boj.</p>
<p>Byl jsem na tom špatně. Ať budu plavat sem anebo tam, po</p>
<p>proudu, proti němu, nebo napříč, vždycky a všude zůstanu v</p>
<p>dosahu náčelníkova tomahavku. Viděl jsem jedinou cestu k</p>
<p>záchraně: potopit se a plavat pod vodou. Jenže jak dlouho jsem to</p>
<p>mohl vydržet? A až se vynořím. čeká mě tak jako tak tomahavk…</p>
<p>Jak jsem tak stál při písčině na břehu a díval se k zákrutu řeky,</p>
<p>kterým se Rio Pecos ztrácel z dohledu, napadla mě spásná</p>
<p>myšlenka. Kdybych utonul, hledali by mě Indiáni určitě někde</p>
<p>dole po proudu, až u druhého konce pískoviště, a to by mi dalo</p>
<p>čas, který potřebuju. Nahoře proti proudu bylo totiž místo, kde</p>
<p>řeka podemlela břeh a kam naplavila spoustu klestí, dřeva,</p>
<p>urvaných větví: to by mohlo docela dobře posloužit jako úkryt,</p>
<p>jestli tam dokážu doplavat. Dostat se odtud z úkrytu na druhý</p>
<p>břeh a potom doběhnout k cedru – nějakých sto metrů –, to by se</p>
<p>snad už dalo ve vhodné chvíli dokázat. Ale doplavat k tomu kusu</p>
<p>převislého pobřeží, to bylo hlavní! A odvrátit pozornost Indiánů</p>
<p>opačným směrem! Musel jsem se rychle rozhodnout. Zatvářil jsem</p>
<p>se tedy náramně úzkostlivě:</p>
<p>„Mohu si zkusit, jak je tu hluboko?“</p>
<p>Inču-čuna se také už svlékl, stál tu jen v kalhotách, s</p>
<p>tomahavkem za pasem, připraven k závodu o život a o smrt. Přes</p>
<p>jeho tvář přeběhl úsměv plný opovržení. Pokynul rukou a jeden z</p>
<p>Indiánů přiskočil a podal mi oštěp. Ponořil jsem zbraň do vody, ale</p>
<p>až na dno jsem nedosáhl. To bylo výborné, to se mi znamenitě</p>
<p>hodilo do krámu! Vyloudil jsem na svém čele jakési starostlivé</p>
<p>chmury, sklonil se k řece a začal se ošplíchávat: na čele, na prsou,</p>
<p>na rukách – jako bych se bál, že voda je příliš studená. Za mnou se</p>
<p>už ozývalo nespokojené mračení a Sam volal od kůlu žalostným</p>
<p>hlasem:</p>
<p>„ Sir, pro boha živého, nechte toho! Jednoho z toho bolí oči. To</p>
<p>ať mě radši umučí, než abych se musel na tohle dívat vlastníma</p>
<p>očima!“</p>
<p>Napadlo mě, co si v té chvíli asi myslí Nšo-či. Obrátil jsem se a</p>
<p>setkal se s pohledem Tanguy – vtělený výsměch a opovržení.</p>
<p>Vinnetou ohrnoval svůj horní ret, bylo vidět, jak se mu lesknou</p>
<p>zuby: jistě se hanbil nad tím, že tomuhle člověku věnoval vůbec</p>
<p>kdy špetku pozornosti. A Nšo-či, jak jsem zahlédl, se na mne už</p>
<p>raději vůbec nedívala. Stála s očima sklopenýma k zemi a</p>
<p>červenala se.</p>
<p>„Náčelník Apačů je připraven!“ zahřměl Inču-čuna. „Nač ještě</p>
<p>čekáš?“</p>
<p>Přeopatrně jsem spustil z břehu nohy do vody, namočil špičky</p>
<p>prstů, pak – pěkně pomalu – se ponořil po lýtka a zašplouchal</p>
<p>nohama sem a tam. Sykal jsem přitom jen což.</p>
<p>„Pusťte tu zbabělou ropuchu na svobodu!“ řičel mi Tangua</p>
<p>posměšně za zády. „Žádný bojovník se nedotkne takového</p>
<p>zbabělého prašivce ani malíčkem!“</p>
<p>Inču-čuna měl mého váhání taky po krk.</p>
<p>„.Běž už!“ zařval a uštědřil mi pořádný kopanec – právě takový,</p>
<p>na jaký jsem nedočkavě čekal. Rozhodil jsem ovšem zoufale</p>
<p>rukama, vyrazil ze sebe tlumený úzkostný výkřik a plácl sebou do</p>
<p>vody jak široký tak dlouhý.</p><empty-line /><p> Ve vteřině jsem pod sebou ucítil dno. Teď už přestávala hra a začal skutečný boj o život. Odrazil jsem se ze všech sil a plaval pod</p>
<p>vodou proti proudu, těsně podle břehu. Za okamžik jsem ucítil, že</p>
<p>zavířila voda – Inču-čuna se vrhl za mnou. Byl jistě rozhodnut</p>
<p>vyřídit takového zbabělce, jakým jsem se ukázal, nejkratší cestou a</p>
<p>bez milosti. Ale já jsem zatím plaval podle svého plánu k onomu</p>
<p>chráněnému převisku, hlavu napjatou k prasknutí očekáváním, jak</p>
<p>se vyvinou věci v nejbližších minutách.</p>
<p>U převisku jsem se odvážil: opatrně jsem vysunul ústa, abych</p>
<p>nabral dech, a pak jsem se pokusil, kryt naplavenými kusy dřeva a</p>
<p>větví, vystrčit hlavu a poohlédnout se po tom, co se děje. Teď mě</p>
<p>mohl zpozorovat jen ten, kdo byl ve vodě, a to byl jediný Inču-</p>
<p>čuna: naštěstí ho ani ve snu nenapadlo dívat se proti proudu.</p>
<p>Ležel roztažen na hladině jako žába ve směru po proudu a číhal,</p>
<p>kde se vynořím zpod hladiny, aby se na mne vrhl.</p>
<p>Potopil jsem se znovu a rychle pokračoval v plavbě. Tenhle úsek</p>
<p>byl delší, ale přesto mi netrvalo dlouho a dorazil jsem k zákrutu,</p>
<p>kam už od pískoviště nebylo vidět. V životě jsem neplaval tak</p>
<p>usilovně jako ten úsek. Vylezl jsem a schoval se do křoví. Na břehu</p>
<p>zatím zavládlo mezi Apači vzrušení. Jak je to možné, že se tak</p>
<p>dlouho neobjevuji! Nezůstal jsem nakonec – mizerný plavec! – pod</p>
<p>vodou? Vzrušení nebralo konce, náčelník plaval sem a tam a číhal,</p>
<p>Indiáni pobíhali po břehu, pokřikovali po sobě, ukazovali na vodu</p>
<p>a několik jich už přiběhlo s oštěpy a zkoumali dno. Same, Same,</p>
<p>zdalipak sis v té chvíli vzpomněl na moje slova: utopím-li se,</p>
<p>budeme zachráněni?</p>
<p>Teď bylo třeba ještě přeběhnout za zákrutem řeky kousek dál a</p>
<p>přeplavat konečně na druhou stranu. Neztrácel jsem ani okamžik.</p>
<p>Spustil jsem se několik kroků výš znovu do vody a brázdil vlny Ria Pecos docela pokojně, jako někde v neděli na plovárně. Byl bych</p>
<p>nejraději skákal a výskal radostí, když jsem se dotkl rukou druhého</p>
<p>břehu. Dal jsem se do běhu, rovnou k lesu, který obloukem</p>
<p>obepínal pískoviště, tu planinu s osamělým cedrem. Obraz při</p>
<p>druhém břehu se neměnil: Inču-čuna poplavával zmateně po</p>
<p>hladině, chvíli sem, chvíli tam, zatímco Indiáni na břehu si mohli</p>
<p>oči vykoukat, kde se objeví utopenec Old Shatterhand. Lest se tedy</p>
<p>přece jen podařila!</p>
<p>Byl bych teď mohl běžet k cedru a pohodlně ho dosáhnout, ale</p>
<p>řekl jsem si, že to provedu trochu jinak. Vrátil jsem se k toku,</p>
<p>sklouzl u lesa znovu do vody a položil se na záda, abych měl nad</p>
<p>hladinou jen hlavu a nos. Nechal jsem se těsně při břehu unášet</p>
<p>proudem. Nikdo to nepozoroval. Když jsem už byl skoro přímo</p>
<p>proti písčině, kde po mně byla taková sháňka, vztyčil jsem se</p>
<p>najednou šlapaje vodu a s mohutným výkřikem jsem zamával</p>
<p>rukou:</p>
<p>„Same Hawkensi! Same Hawkensi! Vyhráli jsme – my – jsme</p>
<p>vyhráli!“</p>
<p>Teprve teď mě Indiáni uviděli. Strhl se divoký, uši rozdírající</p>
<p>povyk – jako by tisíc psů najednou začalo výt ostošest. Inču-čuna</p>
<p>jediný neztratil ani na okamžik duchapřítomnost: obrátil se ve</p>
<p>vodě a mocnými tempy vyrazil za mnou k druhému břehu. Plaval</p>
<p>rychle, opravdu jako ryba, nesměl jsem dopustit, aby se můj</p>
<p>náskok zmenšil. Zavesloval jsem rychle pažemi ke břehu a</p>
<p>vystoupil na mělčinu. Z druhé strany řeky ke mně doléhalo</p>
<p>naléhavé volání Sama Hawkense:</p>
<p>„Utíkejte, sir! Tam k tomu cedru!“</p>
<p> Ano, ještě stačilo vzít nohy na ramena a běžet: dokud byl</p>
<p>náčelník ve vodě, nemohl použít svého tomahavku, to by bylo</p>
<p>příliš nejisté. Ale já jsem chtěl dosáhnout něco víc. Cedr byl</p>
<p>vzdálen nějakých tři sta kroků od břehu. Měl jsem za sebou asi</p>
<p>polovinu té vzdálenosti, když se Inču-čuna vydrápal na břeh.</p>
<p>Dohonit mě už nemohl – zbývala mu jediná naděje: zneškodnit mě</p>
<p>tomahavkem. Uchopil jej pevněji do ruky a začal mě</p>
<p>pronásledovat. Chvíli jsem stál na místě, nechal ho, aby se</p>
<p>přiblížil, a teprve pak jsem se pustil dál do běhu. Dokud budu stát,</p>
<p>uvažoval jsem, Inču-čuna určitě tomahavk nepoužije. Bude se mu</p>
<p>to zdát příliš nejisté: uvidím přece vrženou sekyru letět; a to mi dá</p>
<p>možnost se jí vyhnout. Ale až poběžím, to bude považovat za ten</p>
<p>pravý okamžik, potom se pokusí mě srazit. Vyrazil jsem tedy</p>
<p>několika skoky kupředu, ale téměř vzápětí; po pěti šesti skocích</p>
<p>jsem se zprudka zarazil a otočil – právě včas!</p>
<p>Inču-čuna stál, ruku ještě napřáhnutou, jak roztočil nad hlavou</p>
<p>tomahavk, a sekyra svištěla vzduchem. Měl jsem právě tak ještě</p>
<p>čas uskočit – proletěla těsně kolem mé hlavy a zaryla se ostřím do</p>
<p>písku.</p><empty-line /><p>V následující vteřině jsem ji už držel ve své vlastní pravici. Teď</p>
<p>já jsem s ní zamával nad hlavou a – místo abych běžel k cedru –</p>
<p>kráčel jsem volným krokem vstříc apačskému náčelníku. Inču-</p>
<p>čuna ze sebe vyrazil zlostný výkřik a jako smyslů zbavený se hnal</p>
<p>proti mně.</p>
<p> „Stůj, Inču-čuno!“ křikl jsem varovně. „Zmýlil ses v Old</p>
<p>Shatterhandovi podruhé! Ani krok dál! Nebo chceš zahynout</p>
<p>vlastním tomahavkem?“</p>
<p>Zastavil se.</p>
<p>„Pse, pse! Jak jsi mi ve vodě unikl? Zlý duch ti pomohl!“ vrčel</p>
<p>nenávistně.</p>
<p>„Nevěř tomu! Stál při mně jistě sám Manitou!“ řekl jsem. Inču-</p>
<p>čunovy oči se leskly hněvem, touhou zničit mě, odvážit se všeho.</p>
<p>Zvedl jsem pravici s tomahavkem. „Vidím ti na očích, že se na mne</p>
<p>chceš vrhnout. Nedělej to, varuji tě! Nejsem nepřítelem tvým ani</p>
<p>Vinnetouovým, ale budu se bránit, jestli se pokusíš i teď o útok! A</p>
<p>víš…“</p>
<p>Nedomluvil jsem. Vztek ho přemohl v té chvíli zcela. S rukama</p>
<p>rozpřaženýma, jako když se vrhá orel na kořist, vyrazil proti mně</p>
<p>mocným skokem, a já jen taktak, ,že jsem stačil smýknout sebou</p>
<p>stranou.</p>
<p>Jenže všechna ta soustředěná síla, kterou se na mne chtěl obořit,</p>
<p>strhla ho teď sama k zemi. Ta vteřina mi stačila. Zalehl jsem ho</p>
<p>okamžitě celým tělem, sevřel jeho trup nohama tak pevně, aby se</p>
<p>nemohl ani pohnout, a levou rukou jsem mu stiskl hrdlo. Pravá</p>
<p>zakroužila tomahavkem nad jeho čelem.</p>
<p>„Inču-čuno, prosíš o milost?“ vykřikl jsem.</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„Roztříštím ti hlavu!“</p>
<p>„Zab mě, pse!“</p>
<p> Sípal, trhal sebou, všemožně se snažil uniknout z mého sevření.</p>
<p>„Ne, to neudělám. Jsi Vinnetouův otec, a proto ti chci darovat</p>
<p>život. Ale zneškodnit tě musím. Sám jsi mě k tomu přinutil.“</p>
<p>Zvedl jsem tomahavk a udeřil ho plochou částí sekyry po lebce.</p>
<p>Zachroptěl, ruce a nohy sebou trhly v prudké křeči, pak povolily a</p>
<p>Inču-čuna zůstal nehybně ležet. Tam z druhého břehu to jistě</p>
<p>vypadalo, jako bych právě zasadil náčelníkovi smrtící ránu. Celé</p>
<p>údolí naplnil řev, ještě desetkrát mohutnější než předtím. Ale já</p>
<p>jsem si toho nevšímal. Svázal jsem Inču-čunovy ruce jeho vlastním</p>
<p>pásem a vlekl bezvládné tělo k cedru. Dotkl jsem se podle úmluvy</p>
<p>stromu.</p>
<p>Indiáni na druhém břehu to už nevydrželi. Jeden po druhém se</p>
<p>vrhali do vody, ti nejrychlejší byli už v polovině toku a v jejich čele</p>
<p>byl –Vinnetou. Dodrží Apači slovo, které mi dal Inču-čuna?</p>
<p>Nebyl jsem si jist, nakolik mohu počítat s tím, že se nedají k</p>
<p>ničemu strhnout. Nechal jsem tedy omráčeného náčelníka u</p>
<p>stromu a vyběhl jsem jim vstříc.</p>
<p>„Stůjte všichni!“ zamával jsem rukama. „Náčelník je naživu,</p>
<p>pouze jsem ho omráčil! Ale jestli se někdo z vás ke mně přiblíží,</p>
<p>usmrtím ho! Jen Vinnetou ke mně smí přijít. Chci s ním mluvit!“</p>
<p>Zprvu mi nikdo nevěnoval pozornost. Avšak Vinnetou se vztyčil</p>
<p>ve vodě, křikl na muže několik slov – nerozuměl jsem na tu dálku,</p>
<p>co volá – a potom dlouhými, vydatnými tempy plaval ke břehu</p>
<p>sám. Ostatní se vraceli a slůvkem nezareptali.</p>
<p>Čekal jsem Vinnetoua přímo na břehu.</p>
<p> „To bylo velmi dobré, že jsi poslal své bojovníky nazpět,“ řekl jsem. „Zachránil jsi otce z velkého nebezpečí.“</p>
<p>„Ty jsi mu skutečně neublížil? Skutečně jsi ho jen omráčil</p>
<p>tomahavkem?“</p>
<p>„Donutil mě k tomu, nechtěl se vzdát,“ řekl jsem.</p>
<p>„Ale měl jsi ho ve své moci,“ řekl Vinnetou. „Mohls ho zabít!“</p>
<p>„Nezabíjíte ani své nepřátele, když to není bezpodmínečně</p>
<p>nutné. A Inču-čuna je Vinnetouův otec, necítím k němu žádnou</p>
<p>zášť. Tumáš, vezmi si jeho zbraň. Rozhodni sám, zda jsem</p>
<p>zvítězil.“</p>
<p>Četl jsem v jeho očích úžas, ba ohromení. Jeho pohled jako by se</p>
<p>před mýma očima stával stále mírnější a něžnější. Vzal tomahavk,</p>
<p>který jsem mu podával, a teprve po chvíli odpověděl:</p>
<p>„Jaký muž je Old Shatterhand! Kdo ho může pochopit?“</p>
<p>„Naučíš se to,“ řekl jsem.</p>
<p>„Podáváš mi sekyru, a nevíš, jestli dodržím slovo. Vydal jsi mi</p>
<p>zbraň, kterou ses mohl bránit!“</p>
<p>„Pshaw! Vinnetou není lhář, nýbrž šlechetný bojovník. On by</p>
<p>nikdy neporušil dané slovo.“</p>
<p>Podal mi pravici. V jeho očích se něco zatřpytilo.</p>
<p>„Máš pravdu. Jsi volný a tvoji tři přátelé také… kromě muže</p>
<p>jménem Rattler. Nezklamal jsem tvou důvěru, kéž bys ty</p>
<p>nezklamal mou!“</p>
<p>„Budeš mi brzy důvěřovat jako svému bratru,“ řekl jsem.</p>
<p> „Musíš jen ještě chvíli počkat. Ale pojď se podívat na otce.“</p>
<p>„Ano, pojď. Chci ho vidět. Když udeří Old Shatterhand, je to</p>
<p>strašné – může zabít, i když to nechtěl.“</p>
<p>Inču-čuna ležel dosud v bezvědomí pod cedrem. Přiklekli jsme k</p>
<p>němu, zbavili ho pout a Vinnetou ho prohlédl. Nadzvedl mu víčka,</p>
<p>poslechl si srdce a prozkoumal tep.</p>
<p>„Procitne později,“ řekl s ulehčením, „ale bude ho velmi bolet</p>
<p>hlava. Pošlu pro něho několik mužů. Můj bratr Old Shatterhand</p>
<p>nechť jde prosím se mnou.“</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>22.SOUBOJ S TANGUOU </strong></p>
<p>Bylo to poprvé, co mi tak řekl. Můj bratr! Jak často jsem později</p>
<p>slyšel z jeho úst ta dvě slova – a říkal je vždycky stejně vážně,</p>
<p>stejně opravdově, stejně upřímně jako dnes, kdy je vyslovil poprvé.</p>
<p>Seběhli jsme k vodě a plavali vedle sebe v řece, která mi měla</p>
<p>přinést zkázu, najednou a nečekaně jako dva přátelé, dva blízcí</p>
<p>lidé. Zmocnil se mě nádherný, šťastný pocit. Na břehu nás</p>
<p>obklopili Apačové, zvědaví, co se vlastně stalo, že syn jejich</p>
<p>nejvyššího náčelníka se tak družně vrací s přemožitelem vlastního</p>
<p>otce. Vinnetou nenapínal dlouho jejich zvědavost. Zvedl mi ruku a</p>
<p>hlasitě oznámil:</p>
<p>„Old Shatterhand zvítězil. On a jeho tři přátelé jsou od této</p>
<p>chvíle svobodni.“</p>
<p> „Uff! Uff! Uff!“ zaznívalo k nám za všech stran, ale nad všechny výkřiky údivu apačských bojovníků se neslo bujaré, jásavé halekání</p>
<p>milého Sama Hawkense:</p>
<p>„Alelujá, sláva, o lalá, hoj hoj hoj!“Ječel, až uši zaléhaly.</p>
<p>„Ohromné! Báječné! Muži, člověče, příteli drahá, mladíku,</p>
<p>greenhorne… řekněte mi, jak jste tohleto narafičil?“</p>
<p>„Jsme z toho venku! Jsme volní!“přizvukovali mu neméně</p>
<p>nadšeně Will Parker a Dick Stone. „Sláva vám!“</p>
<p>Vinnetou mi podal nůž s úsměvem, který prozrazoval, že zcela</p>
<p>chápe radost těch tří.</p>
<p>„Přeřež jim pouta sám. Ty jsi je osvobodil.“</p>
<p>Myslil jsem, že mě udusí. Vrhli se na mne, mačkali mě k sobě</p>
<p>objímali mě jeden přes druhého, tiskli mi ruce, poplácávali mě po</p>
<p>rameni a starý, všemi prérijními větry ošlehaný Sam mi dokonce</p>
<p>pokropil ramena slzami.</p>
<p>„Sir, jestli vám tohle někdy zapomenu, tak zasloužím, aby mě</p>
<p>sežral první grizzly, kterého potkám, i s tím mým svrchníkem! Kdo</p>
<p>to mohl tušit, že umíte tak báječně plavat! Já už jsem namouduši</p>
<p>myslil, že jste se utopil.“</p>
<p>„Ale Same, Same,“konejšil jsem ho. „Copak jsem vám neřekl –</p>
<p>jestli se utopím, budeme zachráněni? A neřekl jsem, že někdy je</p>
<p>lepší mít pod čepicí než ve svalech?“</p>
<p>„Namouduši! Lest, lest!“křičel malý lovec a samou radostí</p>
<p>křepčil kolem mne jako bajadéra.</p>
<p>Vinnetou zbystřil pozornost.</p>
<p> „Skutečně to Old Shatterhand pravil? Pak tedy věděl od</p>
<p>počátku, co chce! Můj bratr je silný jak medvěd, ale je také chytrý</p>
<p>jak prérijní liška. Kdo je jeho nepřítelem, musí se před ním mít</p>
<p>velmi na pozoru.“</p>
<p>„I Vinnetou byl mým nepřítelem.“</p>
<p>„Byl, ale už není,“ řekl mladý Apač.</p>
<p>„Nevěří tedy Vinnetou tomu, co říkal Tangua?“</p>
<p>Podíval se na mne dlouze a pátravě, podobným pohledem jako</p>
<p>před chvílí na druhém břehu. Nakonec zavrtěl maličko hlavou:</p>
<p>„Tvé oči jsou dobré. V tvé tváři nevidím nepoctivost. Vinnetou ti</p>
<p>věří.“</p>
<p>„Můj bratr Vinnetou nebude zklamán. Dokážu mu, že jsem</p>
<p>mluvil pravdu. Možná že pozná to, co mu teď ukážu.“</p><empty-line /><p>Oblékl jsem si už prve košili, a teď jsem hmátl do kapsy, vytáhl z</p>
<p>ní pramen vlasů a bez jediného dalšího slova jsem mu jej podal.</p>
<p>Natáhl rychle ruku, pak ustoupil, navýsost udiven, a zvolal:</p>
<p>„To jsou mé vlasy! Kdo ti je dal?“</p>
<p>„Inču-čuna vyprávěl, že Velký duch seslal neviditelného posla,</p>
<p>aby vás vysvobodil z pout Kiowů. Skutečně, ten posel byl</p>
<p>neviditelný, protože se nesměl dát spatřit, když zbavoval pout</p>
<p>Vinnetoua a jeho otce. Teď se už před Kiowy skrývat nemusí. Ale</p>
<p>ty snad teď uvěříš, že jsem nebyl nikdy tvým nepřítelem a že jsem vždycky. jednal jen ve tvůj prospěch.“</p>
<p>,,Ty – ty – ty jsi nás – vysvobodil? Tobě tedy máme co děkovat za</p>
<p>svou svobodu… za život?“ vykřikl Vinnetou. Byl ohromen, byl</p>
<p>viditelně zmaten, a to bylo co říci u něho, který se vždycky ovládal</p>
<p>tak dokonale, že nedal najevo nejmenší hnutí mysli. Uchopil mé za</p>
<p>ruku a táhl mě s sebou k zástupu žen, kde stála Nšo-či,</p>
<p>nespouštějíc z nás dvou oči. Dovedl mě až před ni.</p>
<p>„Nšo-či ať se podívá na tohoto statečného bojovníka. On</p>
<p>vysvobodil Vinnetoua a Inču-čunu z moci Kiowů, když byli</p>
<p>spoutáni a stáli bezmocně u stromů. Nechť mu má sestra</p>
<p>poděkuje.“</p>
<p>Přitiskl mě k sobě. Nšo-či s očima sklopenýma řekla jen jediné</p>
<p>slovo:</p>
<p>„Promiň!“</p>
<p>Pochopil jsem, proč řekla právě to. Ošetřovala mě, musela mě</p>
<p>znát líp než ostatní, a přece i ona se dala strhnout a myslila, když</p>
<p>jsem se tak nedůstojně chystal k boji s Inču-čunou, že nejsem nic</p>
<p>než politováníhodný zbabělec. Stiskl jsem jí ruku:</p>
<p>„Nšo-či si teď snad vzpomene na to, co jsem jí řekl v pueblu.</p>
<p>Věří nyní mým slovům?“</p>
<p>„Věřím jim tak jako můj bratr Vinnetou,“ přikývla.</p>
<p>Rozhlédl jsem se kolem. Nšo-či, Vinnetou, Sam Hawkens,</p>
<p>Parker, Stone, Apačové – samé radostné tváře. Jen jeden muž stál</p>
<p>stranou a zarytě se mračil. Ale toho jsem právě hledal, s tím jsem</p>
<p>si právě chtěl vyřídit účet.</p>
<p> Pokynul. jsem Tanguovi a podíval se mu zostra do očí:</p>
<p>„Je náčelník Kiowů lhář, anebo je člověk, který miluje pravdu?“</p>
<p>„Chceš Tanguu urážet?“ vyjel na mne zhurta.</p>
<p>„Ne. Chci jen vědět, na čem jsem. Odpověz mi!“</p>
<p>„Old Shatterhand ví, že miluji pravdu.“</p>
<p>„Uvidíme… Pamatuješ si ještě, co jsi mi řekl?“</p>
<p>„Kdy?“</p>
<p>„Když jsem byl uvázán u kůlu.“</p>
<p>„Tam se mluvilo o mnoha věcech!“</p>
<p>„Ovšem, ovšem. Ale na to, co jsi mi řekl ty sám, si snad</p>
<p>vzpomeneš. Říkal jsi, že chceš se mnou bojovat. Hrozils, že mě</p>
<p>rozdrtíš, že mi rozmlátíš všechny kosti v těle!“</p>
<p>Tangua svraštil brvy.</p>
<p>„To že jsem řekl? Tangua si na nic takového nepamatuje – Old</p>
<p>Shatterhand se nejspíš přeslechl, neboť byl rozrušen.“</p>
<p>„Ty jsi byl rozrušen! Zeptej se Vinnetoua, musel tě dokonce</p>
<p>strhnout, poněvadž ses na mne chtěl vrhnout!“</p>
<p>„Ano, bylo to tak, jak říká Old Shatterhand,“ dosvědčil vážně</p>
<p>Vinnetou. „Tangua hrozil bílému bojovníku, že ho rozdrtí.“</p>
<p>„Vidíš!“ potřásl jsem hlavou. „A nazvals mě dokonce potom</p>
<p>ropuchou! Uznáš, že něco takového si nemohu dát líbit. Dám ti</p>
<p>příležitost, abys mě rozdrtil.“</p>
<p> „Hoani – ne,“ vykřikl Tangua. „Náčelník Kiowů může bojovat jen s náčelníky.“</p>
<p>„Já jsem náčelník!“</p>
<p>„Dokaž to!“</p>
<p>„Dokážu ti to velice rychle a jednoduše,“ houkl jsem na něho.</p>
<p>„Tím, že tě pověsím na první větev, která mi padne do oka, jestli</p>
<p>se budeš ještě chvíli vzpírat dát mi zadostiučinění.“</p>
<p>Něco takového říci Indiánovi! Hrozit mu pověšením! Pohana,</p>
<p>kterou může smýt jenom krev!</p>
<p>Tangua bleskurychle sáhl po noži.</p>
<p>„Ty pse! Má tě Tangua probodnout?“</p>
<p>„Ale prosím, jen si posluž. Jenomže ne teď a tady, ale v poctivém</p>
<p>boji. Nůž proti noži a muž proti muži!“</p>
<p>„K tomu se nedá náčelník Kiowů strhnout! Nemá co dělat s Old</p>
<p>Shatterhandem!“</p>
<p>„Ale když jsem byl přivázán ke sloupu, to jsi se mnou měl co</p>
<p>dělat, zbabělče!“</p>
<p>Viděl jsem, že už začíná zuřit. Skočil proti mně, ale Vinnetou</p>
<p>zasáhl:</p>
<p>„Můj bratr Shatterhand má pravdu,“ řekl vážně, „Tangua se</p>
<p>vykrucuje. Jestli nedá Old Shatterhandovi zadostiučinění, každý</p>
<p>ho bude moci nazvat zbabělcem a bude vyloučen z kmene. Nechť</p>
<p>se Tangua rychle rozhodne, co udělá. Bojovníci Apačů však</p>
<p>nepřipustí, aby o nich někdo říkal, že jejich hosty jsou zbabělci.“</p>
<p> Tanguův pohled přeběhl po houfu mužů kolem nás. Bylo tu</p>
<p>třikrát víc Apačů než Kiowů, jeho lidé uprostřed nepřátelského</p>
<p>území a on sám byl vlastně ještě polovičním zajatcem. A kdyby</p>
<p>mělo dojít ke krveprolití teď, po zaplacení tak tíživého</p>
<p>výkupného…</p>
<p>„Tangua si to rozmyslí,“ zahučel vyhýbavě.</p>
<p>„Nevím, co by si měl opravdový bojovník rozmýšlet. Buď bude</p>
<p>bojovat, nebo se stane zbabělcem,“ mínil Vinnetou.</p>
<p>„Tangua vrazí nůž do srdce každému, kdo ho tak nazve!“</p>
<p>„Vinnetou říká, že Tangua je zbabělec, jestliže nedodrží, co řekl</p>
<p>Shatterhandovi.“</p>
<p>„Tangua to dodrží,“ zamručel Kiowa.</p>
<p>„Chceš tedy bojovat?“ Vinnetou zvýšil hlas.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Hned teď?“</p>
<p>„Hned! Chci uvidět co nejdřív jeho krev!“</p>
<p>„Počkej! Nevíš ještě, jakými zbraněmi se bude bojovat.“</p>
<p>„Kdo to určí?“</p>
<p>„Old Shatterhand.“</p>
<p>„Proč on?“</p>
<p>„Protože jsi ho urazil ty.“</p>
<p> „Ne,“ vzepřel se Tangua. „Old Shatterhand urazil Tanguu! Old Shatterhand je obyčejná bledá tvář, ale Tangua je náčelník. Tangua</p>
<p>je víc než on!“</p>
<p>„Old Shatterhand je velký náčelník ve své vlasti.“</p>
<p>„To říká on,“ stál na svém Kiowa. „Ale kdo mi to může dokázat?“</p>
<p>Rozhodl jsem se, že náčelníka přivedu trochu z rovnováhy. Mávl</p>
<p>jsem lhostejně rukou:</p>
<p>„Vinnetou ať nechá Tanguu být! Může si sám zvolit zbraň. Je mi</p>
<p>jedno, jakou zbraní ho přemohu.“</p>
<p>Podařilo se. Tangua se okamžitě chytil.</p>
<p>„Nepřemůžeš Tanguu vůbec žádnou zbraní,“ vybuchl. „Myslíš,</p>
<p>že s tebou budu bojovat nožem jako Metan-akva nebo</p>
<p>tomahavkem jako Inču-čuna? Připrav se na smrt! Pošlu ti kulku</p>
<p>rovnou do srdce!“</p>
<p>„Aha – puškou chceš bojovat. Dobrá, souhlasím. Ale doufám, že</p>
<p>můj přítel Vinnetou slyšel, co řekl Tangua? Bojoval jsem nožem s</p>
<p>Metan-akvou a porazil ho – abych zachránil zajaté Apače! Do této</p>
<p>chvíle náčelník Kiowů tvrdil všem do očí něco úplně jiného. Je to</p>
<p>lhář!“</p>
<p>Věděl jsem, že ho to připraví o poslední zbytek chladného</p>
<p>rozmyslu. Vyletěl na mne jako před chvíli, přímo zaskučel zlostí:</p>
<p>„Toho lháře mi Old Shatterhand zaplatí životem! Přines si</p>
<p>pušku – ale rychle! Náčelník Kiowů chce umlčet tu štěkající fenu</p>
<p>co nejdřív!“</p>
<p> Mával nedočkavě zbraní, ale Vinnetou ho nespustil z očí, dokud mi mladý apačský bojovník, kterému rychle pokynul, nepřinesl</p>
<p>medvědobijku. Vinnetou ji měl pečlivě uschovanou – ačkoliv mě</p>
<p>považoval za nepřítele, postaral se o zbraň skutečně pečlivě.</p>
<p>Prohlédl jsem si ji, a byl jsem spokojen: byla v nejlepším stavu.</p>
<p>Nabil jsem obě hlavně, a abych si byl úplně jist, poslal jsem do</p>
<p>vzduchu zkusmé dvě rány. Spokojeně jsem kývl hlavou a nabil</p>
<p>zbraň znovu.</p>
<p>„Nyní ať můj bílý bratr rozhodne, na jakou vzdálenost se má</p>
<p>střílet a kolik ran bude mít každý z obou bojovníků,“ řekl</p>
<p>Vinnetou.</p>
<p>„Dvě stě kroků, a střílet se bude tak dlouho, dokud jeden z nás</p>
<p>bude stát na nohou,“ vykřikl Tangua.</p>
<p>„Tangua již volil zbraň,“ zamračil se Vinnetou, „teď je řada na</p>
<p>Old Shatterhandovi.“</p>
<p>„Já souhlasím,“ řekl jsem, „ať se stane, jak si přeje Tangua.“</p>
<p>„Jestli můj bílý bratr souhlasí, Vinnetou bude od této chvíle</p>
<p>sledovat boj se zbraní v ruce. Každý z vás bude mít jednu ránu a</p>
<p>střílet se bude střídavě. Kdo zvedne pušku a vystřelí, ačkoliv na</p>
<p>něm nebude řada, padne Vinnetouovou koulí. Kdo střílí první?“</p>
<p>„Já,“ vpadl zas překotně Tangua.</p>
<p>Vinnetou zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Tangua chce mít všechny výhody pro sebe. První rána náleží</p>
<p>Old Shatterhandovi!“</p>
<p>„Já jsem byl uražen!“ křičel Tangua.</p>
<p> „Ať je po jeho,“ řekl jsem Vinnetouovi. „První ať střílí on, pak já a tím skončíme!“</p>
<p>„Ne!“ Tanguu rozčilovalo už každé moje slovo. „Budeme střílet</p>
<p>tak dlouho, dokud jeden z nás nepadne!“</p>
<p>„To je totéž,“ dráždil jsem ho dál. „Zasáhnu tě první ranou.“</p>
<p>„Nafukuješ se jako žába, ale já…“ Kiowa zuřil, byl rozčilen už</p>
<p>teď, a já jsem si byl jist, že se na střelbu nedokáže pořádně</p>
<p>soustředit.</p>
<p>„Pshaw!“ skočil jsem mu do řeči. „Zasloužil bys větší trest za</p>
<p>svou zbabělost a za své podvody, ale budu tě šetřit: odnese to jen</p>
<p>tvé koleno!“</p>
<p>„Slyšeli jste to? Tenhle chlap, kterému jeho vlastní lidi říkají</p>
<p>greenhorn, mě chce zasáhnout na dvě stě kroků do kolena! Smějte</p>
<p>se, bojovnici, smějte se mu!“</p>
<p>Tangua si dal ruce v bok a křečovitě se chechtal. Ale nikdo z</p>
<p>Indiánů kolem se k němu nepřidal. A to ho rozčílilo ještě víc:</p>
<p>„Snad z něho nemáte strach? Tangua ho skolí a pak se mu</p>
<p>vysměje, všichni mužové toho budou svědky! Pojďme! Chci, aby se</p>
<p>odměřilo dvě stě kroků!“</p>
<p>Té chvíle využil Sam Hawkens. Zatímco Vinnetou odměřoval</p>
<p>vzdálenost, přitočil se ke mně a nasadil svůj známý nabádavý tón:</p>
<p>„Sir, mám na vás asi tisíc otázek, ale na jednu mi laskavě</p>
<p>odpovězte hned teď. Vy se mu chcete vážně trefovat do kolena?“</p>
<p>„Ano, Same, proč ne?“</p>
<p> „Prosím vás – zase nějaký nemístný jemnocit! Vždyť je to raubíř a lump, podívejte se, co všechno spískal jen kvůli tomu, aby</p>
<p>vyfoukl Apačům koně!“</p>
<p>„No!“ řekl jsem. „Na tom mají podíl taky ti páni, co mu to</p>
<p>našeptávali!“</p><empty-line /><p>„Ale já vím!“ Sam potřepával rukou, jako by odháněl dotěrný</p>
<p>hmyz. „To jste celý vy! Vy na koleno – a ten darebák vám bude</p>
<p>mířit rovnou na hlavu!“</p>
<p>„Anebo na srdce. To si myslím já.“</p>
<p>„Stejně se netrefí,“ mínil Sam. „Ještě štěstí, že ty jejich pušky</p>
<p>jsou staré krámy, které za nic nestojí.“</p>
<p>Vinnetou náš rozhovor přerušil. Byl čas začít, vzdálenost byla</p>
<p>odměřena a čárou v pisku bylo označeno stanoviště pro každého z</p>
<p>nás. Indiáni – zvědaví, oči navrch hlavy – už stáli ve dvou řadách</p>
<p>kolem. Tangua se postavil na své místo. Byl jsem klidný, zato</p>
<p>kiowský náčelník se ještě nevzpamatoval z rozčilení a zasypával</p>
<p>mě bez přestání spoustou urážek. Vinnetou ho dokonce musel</p>
<p>znovu okřiknout:</p>
<p>„Náčelníku Kiowů, ponechej svůj jazyk aspoň na chvíli v klidu!</p>
<p>Vinnetou bude nyní počítat do tří. Až vyřkne poslední číslici, smí</p>
<p>Tangua vystřelit!“</p>
<p>Viděl jsem, že se všech přihlížejících zmocňuje napětí. V</p>
<p>zástupu Indiánů to šumělo, začali se strkat a předbíhat a pak</p>
<p>neočekávaně zavládlo ticho a napjatý klid.</p>
<p> „Náčelník Kiowů ať započne!“ ozval se klidný, rozvážný hlas Vinnetouův. „Počítám: jedna – dvě – tři!“</p>
<p>Sotva dořekl Apač poslední slovo, zahřměla rána z pušky.</p>
<p>Všiml jsem si, jak se Tanguovi třásla nedočkavostí ruka, už když</p>
<p>zvedal svou zbraň. Nebylo divu, že kulka šla daleko kolem mne.</p>
<p>„Old Shatterhand nechť začne střílet!“ ozval se opět Vinnetou.</p>
<p>„Počítám: jedna – dvě … …“</p>
<p>„Počkej!“ přerušil jsem ho a zavolal na Tanguu: „Já jsem stál</p>
<p>proti náčelníku Kiowů čelem, ale on se ke mně otáčí bokem!“</p>
<p>Kiowa, ruce spuštěné podél těla, se smál, jako by mě kdovíjak</p>
<p>doběhl.</p>
<p>„Tangua může stát jak chce, to se přece neurčovalo, jak máme</p>
<p>proti sobě stát!“</p>
<p>„To ne,“ přiznal jsem, „ale říkám ti znovu, že to odnese tvé</p>
<p>koleno. Totiž: budeš-li stát přímo proti mně čelem. Jestli se otočíš</p>
<p>bokem, nedá se nic dělat, budu ti muset roztříštit obě kolena.</p>
<p>Uvaž, že to je rozdíl. Dělej, jak rozumíš, ale – varuji tě předem!“</p>
<p>„Máš nabitou pušku, anebo pusu?“ poškleboval se Tangua a stál</p>
<p>ovšem dál tak, jak se postavil, ani se nehnul.</p>
<p>Vinnetou opakoval svůj povel:</p>
<p>„Old Shatterhand ať střílí! Počítám: jeden – dva – tři!“</p>
<p>Má medvědobijka zarachotila.</p>
<p>Vzápětí se rozlehl údolím výkřik, Tangua pustil pušku, rozhodil</p>
<p>rukama, pootočil se a padl bezmocně k zemi:</p><empty-line /><p>„Uff! Uff! Uff! Do kolena! Do obou kolen!“</p>
<p>Kolem dokola jsem slyšel výkřiky údivu, ohromení, úžasu.</p>
<p>Vinnetou spěchal k Tanguovi, který se svíjel na zemi a oběma</p>
<p>rukama si svíral křečovitě kolena. Přiklekl k němu a prohlížel</p>
<p>zranění.</p>
<p>„Koule letěla tam, kam řekl můj bílý bratr,“ řekl. „Rozdrtila</p>
<p>náčelníkovi obě kolena: Tangua již nikdy nevyskočí do sedla, aby</p>
<p>vzal koně jinému kmeni.“</p>
<p>Tangua mě zatím zasypával urážkami a nadávkami. Musel jsem</p>
<p>ho okřiknout:</p>
<p>„Varoval jsem tě – a tys to nebral vážně. Zavinil sis všecko sám!“</p>
<p>Sténal, kousal se do rtů, jen aby nedal najevo, jak trpí, byť byla</p>
<p>bolest sebevětší. Musil se ovládat – před tolika Indiány náčelník</p>
<p>Kiowů přece nesměl bědovat jako baba!</p>
<p>„Tangua je zraněn,“ skřípěl zuby, „jak se vrátí domů? Musí teď</p>
<p>zůstat u Apačů.“</p>
<p>Vinnetou potřásl odmítavě hlavou.</p>
<p>„Ne. Musíš se vrátit,“ řekl důrazně. „Apačové netrpí mezi sebou</p>
<p>zloděje svých koní a vraha svých bojovníků. Nechtěli jsme krev</p>
<p>Kiowů a souhlasili jsme s tím, že se vykoupí zvířaty a věcmi. Ale</p>
<p>víc po nás nemůžeš chtít. Kiowa nepatří do našeho puebla.“</p><empty-line /><p>„Ale vždyť se ani nemohu posadit na koně!“</p>
<p> „Old Shatterhand utrpěl mnohem těžší zranění, také se nemohl udržet v sedle, a přece musil jet s námi dlouhou cestu až sem.</p>
<p>Nechť na něho náčelník Kiowů myslí častěji, prospěje mu to! Tvoji</p>
<p>bojovníci nás dnes chtěli opustit. Vinnetou s tím souhlasí: koho z</p>
<p>nich od zítřka chytíme v lovištích Apačů, toho stihne trest, který</p>
<p>jste žádali pro Old Shatterhanda. To jsem řekl a to se stane.</p>
<p>Howgh!“</p>
<p>Pokynul rukou na znamení, že všechny další hovory pokládá za</p>
<p>zbytečné, vzal mě pod paží a odváděl mé pryč. Prošli jsme mlčky</p>
<p>mezi muži, ale potom se ode mne Vinnetou najednou beze slova</p>
<p>oddělil. Spěchal ke břehu, kde vystupovali na pískoviště dva</p>
<p>bojovníci, kteří doprovázeli Inču-čunu. Náčelník se vzpamatoval z</p>
<p>bezvědomí, ale chvílemi ještě vrávoral.</p>
<p>Stone, Parker a Sam Hawkens se mezitím prodrali zástupem</p>
<p>Apačů až ke mně.</p>
<p>„To je dost, že budeme mít taky chvilku sami pro sebe,“ hartusil</p>
<p>malý lovec. „Hrozně toužím si s vámi promluvit, aspoň mezi osmi</p>
<p>očima. Poslouchejte, sir, co to bylo za pačesy, které jste ukazoval</p>
<p>Vinnetouovi?“</p>
<p>„Ty? Ty jsem mu vlastnoručně ustřihl.“</p>
<p>„Sir, ty vtipy bych si vyprosil! Ledaže… ledaže byste… a kde byste</p>
<p>k nim… kde a kdy jste k nim přišel?“</p>
<p>„Ten večer, když jsem mu přeřízl pouta.“</p>
<p>„Když jste … … by Jove … … vy jste … … … greenhorn a … … vy jste</p>
<p>mu je … … ušmikl?“</p>
<p>Vyvalil očka a otevřel pusu.</p>
<p> „Zounds!“ Will Parker se zmohl jen na tenhle výkřik.</p>
<p>A Dick Stone stál a udiveně vrtěl hlavou.</p>
<p>„A o tom jste nám neřekl ani slovo!“ zamračil se najednou můj</p>
<p>vážený a ctěný učitel. „To se dělá? Víte vůbec, do čeho jste se</p>
<p>pustil?“</p><empty-line /><p>„Vím, vím, říkal jste, že sám nevíte, jestli se vám něco takového</p>
<p>podaří.“</p>
<p>„Zase ty hloupé vtipy! Vy jste poťouchlík! Osvobodí náčelníky,</p>
<p>uřízne jim cop, a přitom nikomu ani muk! A tváří se, jako by</p>
<p>neuměl do pěti počítat! Pak věřte někomu na světě! A co dneska?</p>
<p>To bylo zas něco takového! Utopí se, a pak se najednou z ničehož</p>
<p>nic objeví na druhém břehu! Jak jste zase tohle narafičil? Jste mně</p>
<p>dlužen odpověď!“</p>
<p>Stačilo pár slov, abych Samovi všechno vysvětlil. Potřásal</p>
<p>hlavou, kroutil očkama, vrhal pohledy po Dickovi a Willovi a bez</p>
<p>přestání vzdychal. Nakonec si upřímně, z plných plic odfrkl:</p>
<p>„Uffff! člověče, kamaráde drahá, vy jste ale neřád! Ne, já vám</p>
<p>nevěřím, vy jste se už určitě toulal po Západě dřív, jinak to není</p>
<p>možné.“</p>
<p>„Ale ne, Same, opravdu ne.“</p>
<p>„Ani měsíc? Ani týden?“ slevoval Hawkens.</p>
<p>„Ani den,“ ujišťoval jsem ho s úsměvem.</p>
<p> „Tak to tedy na místě schlamstnu svou hučku. To už nerozumím ničemu! Ale pochválit vás musím, to ano… narafičil jste to chytře,</p>
<p>hihihihi! A ne abyste se teď nafoukl! Viselo to všechno jen na</p>
<p>vlásku. Počkejte, jakou nebetyčnou pitomost uděláte příště! Už to</p>
<p>vidím! A moc bych se divil, kdyby se z vás nakonec přece jen</p>
<p>vykotil westman…“</p>
<p>Nevěděl jsem v té chvíli, jestli to míní vážně, nebo jen tak ze</p>
<p>vtipu – a neměl jsem čas se tím zabývat. Přicházel Inču-čuna s</p>
<p>Vinnetouem, oba s tím známým indiánským slavnostním výrazem</p>
<p>ve tváři. Inču-čuna mi podal pravici, tiskl mi ji dlouho a pevně a</p>
<p>díval se mi při tom upřeně do očí:</p>
<p>„Inču-čuna se dozvěděl od Vinnetoua všechno. Promiň nám! Jsi</p>
<p>velice statečný bojovník a ještě mnohokrát zvítězíš nad svými</p>
<p>nepřáteli. Ten, kdo získá tvé přátelství, udělá velkou a moudrou</p>
<p>věc: Chtěl bys s námi vykouřit kalumet míru?“</p>
<p>„Ano,“ řekl jsem trochu rozechvěle a hlavou mi prolétly všechny</p>
<p>ty neuvěřitelné události posledních dní a hodin. „Chtěl bych být</p>
<p>vaším přítelem a bratrem.“</p>
<p>„Pojď tedy se mnou a s mou dcerou Nšo-či nahoru do puebla.</p>
<p>Náčelník Apačů ti musí poskytnout obydlí, jaké si zasloužíš.</p>
<p>Vinnetou zatím zůstane zde. Dohlédne, aby Kiowové odešli v</p>
<p>pořádku.“</p>
<p>Mlčky jsem přikývl a za několik okamžiků jsme všichni tři</p>
<p>vystupovali vzhůru po pyramidě puebla, stejnou cestou, kterou</p>
<p>jsem přednedávnem sestupoval jako odsouzenec na smrt. Ale teď</p>
<p>jsem byl já, my všichni svobodni, volní muži…</p><empty-line /><p> 23.TREST PRO VRAHA</p><empty-line /><p>Pueblo byla mohutná, podivuhodná kamenná stavba. Když jsme</p>
<p>se vraceli a já se teď v klidu a pokoji díval na masivní stavbu,</p>
<p>kterou vystavěli lidé nejjednoduššími stavebními prostředky, musil</p>
<p>jsem se v duchu usmát všem těm pohrdavým a povýšeným</p>
<p>úsudkům o nevzdělaných, neschopných Indiánech. Takovou</p>
<p>kamennou pevnost, tehdejšími zbraněmi prostě nedobytnou,</p>
<p>nemohli postavit lidé neschopni a méněcenní. Naopak, právě tahle</p>
<p>stavba se mi zdála být nezvratným důkazem toho, že indiánský lid</p>
<p>je nadaný stejně jako kterýkoliv jiný; že potřebuje jen dvě věci k</p>
<p>tomu, aby rozvinul svoje vlohy a – bohužel – aby uhájil svůj</p>
<p>ohrožený život: čas a dostatek opravdu vlastní země.</p>
<p>Odvedli mě do třetího poschodí puebla, do nejlepších míst,</p>
<p>která obýval Inču-čuna a jeho dvě děti, Vinnetou a Nšo-či. Jednu z</p>
<p>těch místností jsem dostal teď já, druhou, větší, určili dohromady</p>
<p>Samu Hawkensovi, Dicku Stoneovi a Willu Parkerovi. Obě si byly</p>
<p>dost podobné: byly bez oken, jen s širokými vchody, kudy padalo</p>
<p>dovnitř světlo, a byly prázdné, až na jednoduché lože, několik koží</p>
<p>a přikrývek na spaní a pět šest nádob a misek. Bylo to tu</p>
<p>jednoduché, ale pohodlné a příjemné, cítili jsme se jako doma.</p>
<p>Mně přinesla Nšo-či ještě zvlášť nádherný malý dárek: krásně</p>
<p>modelovanou dýmku míru. Nacpala mi ji dokonce tabákem a sama</p>
<p>mi zapálila – musel jsem ji zkrátka hned vyzkoušet!</p>
<p>„Ten kalumet ti posílá Inču-čuna,“ řekla, když jsem udělal první</p>
<p>tahy. „Přinesl posvátnou hlínu a Nšo-či pak z ní sama dýmku</p>
<p>zhotovila. Nedotkla se jí ještě ničí ústa. Prosíme tě, abys ji od nás</p>
<p>přijal darem: vzpomeneš si na nás, kdykoliv z ní budeš kouřit.“</p>
<p> „Jste ke mně velmi pozorní,“ řekl jsem, celý v rozpacích nad neočekávaným dárkem. „Ale nevím, jak vám to oplatím.“</p>
<p>„Nemáš co oplácet. Dal jsi nám už mnoho. Dal jsi nám život</p>
<p>Inču-čuny a Vinnetoua. Byli v tvých rukou, ale tys je pokaždé</p>
<p>ušetřil. Naše srdce jsou ti nakloněna, a budeš-li souhlasit, staneš se</p>
<p>naším bratrem.“</p>
<p>„Proč bych nesouhlasil? Inču-čuna je veliký náčelník a k</p>
<p>Vinnetouovi jsem cítil přátelství od první chvíle, kdy jsem se s ním</p>
<p>setkal. Splní se jen mé dávné přání, když oba budu smět nazývat</p>
<p>svými bratry. A myslím, že i moji přátelé by byli šťastni, kdyby se</p>
<p>také mohli stát vašimi bratry.“</p>
<p>Snažil jsem se mluvit tak důstojně a vážně jako ona.</p>
<p>„Jestli tví přátelé budou chtít, budeme je počítat mezi Apače.“</p>
<p>„Děkuji ti za ně, budou velmi rádi,“ řekl jsem. „Tak ty jsi sama</p>
<p>dělala tuhle dýmku z posvátné hlíny? Máš šikovné ruce!“</p>
<p>Trochu se začervenala a odvrátila oči stranou.</p>
<p>„Vím, že dcery bledých tváří jsou mnohem obratnější a</p>
<p>dovednější než my… Počkej, ještě něco jsem ti přinesla.“</p>
<p>Položila přede mne můj revolver a nůž.</p>
<p>„Moji přátelé dostanou taky nazpět své věci?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Ano. Inču-čuna se o to již stará. A dostaneš také svého koně a</p>
<p>malý lovec svou Mary.“</p>
<p>„Tak ty dokonce znáš, jak se jmenuje Samův mezek?“ smál jsem</p>
<p>se.</p>
<p> „Ano. Vím také, že říká své pušce Liddy. Neříkala jsem ti to, ale mluvila jsem s tvým přítelem velmi často. Je to velmi žertovný</p>
<p>muž, ale znamenitý lovec.“</p>
<p>„A věrný kamarád,“ doplnil jsem. „Jsem rád, že se ti také líbí,</p>
<p>myslím, že si ho každý musí zamilovat. Ale poslyš, chtěl jsem se na</p>
<p>něco zeptat. Povíš mi pravdu?“</p>
<p>„Nšo-či nelže,“ odpověděla hrdě.</p>
<p>„Tak jsem to nemyslel,“ omluvil jsem se. „Ale říkala jsi mi dřív,</p>
<p>že Vinnetou nařídil, aby z mých věcí nikdo nic nebral. Tenkrát jsi</p>
<p>řekla, že nevíš proč. Teď už to můžeš prozradit?“</p>
<p>Seděla chvíli se sklopenýma očima, než šeptem odpověděla:</p>
<p>„Cítil k tobě od první chvíle přátelství. Bylo mu velmi líto, že tě</p>
<p>musí považovat za nepřítele. A nejen za nepřítele … … …“</p><empty-line /><p>A naráz se přerušila. Zdálo se jí, že to, co chce říci, mě musí</p>
<p>určitě urazit.</p>
<p>„Mluv dál,“ povzbudil jsem ji pohledem.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Dobře. Budu mluvit místo tebe. Nepřítel není to nejhorší,</p>
<p>nepřítele si člověk může koneckonců i vážit. Ale pro Vinnetoua</p>
<p>bylo nejhorší pomyšlení, že jsem lhář, zlý, falešný, zákeřný člověk.</p>
<p>Mám pravdu?“</p>
<p>„Ty jsi to řekl,“ šeptla nešťastně.</p>
<p> „Dobrá – dost už o tom, to je za námi! Teď víte všichni, že to byl omyl. Ale prosím tě, ještě něco bych rád věděl: co je s Rattlerem?“</p>
<p>Váhala zase několik vteřin s odpovědí.</p>
<p>„Přivazují ho ke kůlu smrti.“</p>
<p>„Přivazují ho? To znamená, že bude umučen. Snad už teď? A</p>
<p>neřekli jste nám to?“</p>
<p>„Vinnetou si to nepřál. Domnívá se, že tvoje oči by to nechtěly</p>
<p>vidět.“</p>
<p>„Ach tak!“ řekl jsem. „Pověz, kde se má konat obřad?“</p>
<p>„Na břehu řeky, tam, kde jsi byl přivázán ke kůlu smrti ty.“</p>
<p>„Hm, hm – takže Inču-čuna nás sem radši uklidil! – A víš, jaká</p>
<p>muka jsou pro Rattlera připravena?“</p>
<p>Váhala zase s další odpovědí, musel jsem ji znovu pobídnout.</p>
<p>„Řekni mi!“</p>
<p>„Rattler je nejhorší ze všech bledých tváří, které kdy Apačové</p>
<p>viděli. On zavraždil zákeřně našeho bílého otce, který byl učitelem</p>
<p>Vinnetoua a kterého jsme všichni milovali. Než zemře, bude musit</p>
<p>vytrpět všechna muka, jež známe.“</p>
<p>„To je nelidské!“</p>
<p>„Zasloužil si to!“</p>
<p>„A ty by ses na to mohla dívat? Na cizí bolest?“</p>
<p>„Ano,“ přiznala bez váhání.</p>
<p> „Ty, dívka?“</p>
<p>Sklopila své dlouhé, tmavé řasy. Dívala se upřeně do země, ale</p>
<p>pak se mi podívala nebojácně přímo do očí. V jejím pohledu byla i</p>
<p>tichá výčitka.</p>
<p>„Ty se tomu divíš?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„U vás je to jiné?“</p>
<p>„Ovšem.“</p>
<p>„Mýlíš se.“</p>
<p>„Já? Znám přece dobře naše bílé ženy.“</p>
<p>„Možná že přece ne tak dobře. Když je u vás souzen zločinec</p>
<p>před soudem, smějí jiní lidé přihlížet?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Nšo-či slyšela, že je často víc žen než mužů mezi těmi, kdo</p>
<p>přicházejí, aby se dívali na soud. Old Shatterhand souhlasí s</p>
<p>takovou zvědavosti?“</p>
<p>„To ne, jistě ne.“</p>
<p>„A když je u vás odsouzen zločinec a oběsí ho, nechodí se dívat</p>
<p>na popravu i vaše ženy?“</p>
<p>„To bývalo dřív.“</p>
<p>„Teď je to zakázáno?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p> „Mužům také?“</p>
<p>„Ano. Všem.“</p>
<p>Řekl jsem to velmi důrazně.</p>
<p>„Všem! Ale když to bylo dovoleno, dívaly se bílé ženy stejně jako</p>
<p>bílí muži. Ne, bílé squaw nejsou tak něžné a citlivé, jak si myslíš!</p>
<p>Snesou docela dobře pohled na cizí bolest. Na bolest lidí i zvířat.</p>
<p>Klekí-Petra nám to mnohokrát vypravoval a Vinnetou, když se</p>
<p>vrátil z velkých měst na východě, mi potvrdil, že to je pravda.“</p>
<p>Najednou se jí zmocnilo úplné rozhořčení. „Nejsou snad přítomny</p>
<p>squaw, když vypustí muži zuřícího býka proti zápasníku a proti</p>
<p>ubohým koním, kterým rozpárá břicho? Netleskají, když vidí jeho</p>
<p>krev, a nejsou tím vzrušeny? Nedívala se snad ještě žádná bílá</p>
<p>squaw, jak její černou služku z trestu ubičovali k smrti? Nšo-či je</p>
<p>mladá dívka a mnozí vaši lidé by ji nazvali divoškou, ale ona by</p>
<p>mohla mluvit ještě o mnohých ukrutnostech, kterých se</p>
<p>dopouštějí bílé ženy. A tady jde o vraha! O zločince! Má umřít,</p>
<p>protože si to zasluhuje, a ty mi vyčítáš, že zůstanu k jeho smrti</p>
<p>lhostejná? A i kdybys měl pravdu, kdo může za to, že naše oči</p>
<p>přivykly těmto věcem? Nebyly to snad bledé tváře, které nás</p>
<p>donutily,. abychom odpovídali na jejich ukrutnosti stejně</p>
<p>ukrutně?“</p>
<p>„Ne, ne… náš bílý soudce by nikdy neodsoudil zajatého Indiána</p>
<p>k tomu, aby ho umučili!“</p>
<p>„To říkáš ty?“ Usmála se hořce. „Soudce! Nedivím se, že Sam</p>
<p>Hawkens o tobě říká, že jsi greenhorn. Neznáš Západ, neznáš! Kde</p>
<p>tu nalezneš takového soudce, o kterém mluvíš? Ten, kdo je</p>
<p>silnější, tu je soudce, a ten, kdo je slabší, je provinilcem. Dej si to</p>
<p>vyprávět u táborového ohně! Nespočítal bys, kolik rudých mužů</p>
<p>zahynulo v boji proti bílým vetřelcům. Myslíš, že všichni padli kulkou nebo že zahynuli jedinou ranou nožem? Kolik jich bylo</p>
<p>surově umučeno, a přece nedělali nic víc, než že hájili svá práva! A</p>
<p>já teď mám ronit slzy nad jedním zlotřilým vrahem, mám se</p>
<p>odvrátit, abych neviděla téct krev, protože jsem dívka? Kdysi tomu</p>
<p>tak bývalo, opravdu, rudé dívky bývaly jiné, a všichni jsme bývali</p>
<p>jiní, ale vy, bílí lidé, jste nás naučili dívat se na krev a nehnout</p>
<p>přitom brvou! Nikoli! Nšo-či půjde a uvidí, jak Klekí-petrův vrah</p>
<p>spravedlivě odpyká, co si desetkrát zasloužil.“</p>
<p>Jako by se v těch chvílích celá proměnila. To nebylo to jemné,</p>
<p>tiché, mírné stvoření, jak jsem Nšo-či až dosud znal: stála přede</p>
<p>mnou s jiskřícíma očima, s planoucími tvářemi, učiněná bohyně</p>
<p>nesmiřitelné pomsty. A dokonce jí to spravedlivé rozhořčení</p>
<p>dodávalo ještě krásy. Konečně – mohl jsem odsuzovat to, co řekla?</p>
<p>Mohl jsem vyvracet, dokazovat opak? Neřekla prostě jen… hořkou</p>
<p>pravdu?</p>
<p>„Dobře,“ povzdechl jsem, „běž se dívat, Nšo-či; ale já půjdu s</p>
<p>tebou.“</p>
<p>Najednou změnila tón a mluvila zase jako dřív, tiše a mírně:</p>
<p>„Nedělej to prosím. Inču-čuna a Vinnetou nebudou rádi, až tě</p>
<p>uvidí.“</p>
<p>„Budou se na mne zlobit?“</p>
<p>„Ne. Jsi naším,bratrem. Nezakážou ti nic, ale nepotěší je to.“</p>
<p>„Půjdu s tebou a požádám je, aby mi prominuli,“ rozhodl jsem</p>
<p>se.</p>
<p> Nšo-či mě už nepřemlouvala. Sklopila oči a vyběhla z místnosti ven, jistě to šla oznámit otci a bratrovi.</p>
<p>Venku na terase jsem se potkal se Samem Hawkensem. Dostal</p>
<p>od Apačů darem tabák a teď pokuřoval blahobytně ze své staré,</p>
<p>krátké prérijní dýmky.</p>
<p>„Teď jsme panečku vyměnili sedlo!“ šklíbil se na mne. „Před</p>
<p>nedávnem čekatelé cesty na onen svět, a teď vážené panstvo –</p>
<p>tomu říkám malinký rozdíl, sir. Jakpak se cítíte v nové roli?“</p>
<p>„Děkuju, Same, nestěžuji si,“ smál jsem se.</p>
<p>„Tedy já se cítím přímo výtečně,“ vykládal nadšeně mužík.</p>
<p>„Náčelník se o nás osobně postaral. To je prosté nádhera, jestli se</p>
<p>nepletu…“</p>
<p>„Inču-čuna je u vás?“ zajímal jsem se.</p>
<p>„Ne, už se ztratil. Běžel zas k řece.“</p>
<p>„Jestlipak víte proč?“</p>
<p>„Jistě, jistě. Koná se tam srdceryvné rozloučení s našimi</p>
<p>nezapomenutelnými Kiowy.“</p>
<p>„Tak to sotva, vážený westmane!“</p>
<p>„Cože? A kvůli čemu by tedy měl tak nakvap?“</p>
<p>„Rattler, milý Same! Bude dnes umučen!“</p>
<p>„Rattler … … A máte pravdu! Vždy ho tamhle vlečou! Sir, při tom</p>
<p>nesmíme chybět, pojďte, pojďte!“</p>
<p> „Není spěch, Same… Poslyšte – vy taky dokážete přihlížet beze studu tomu hnusnému divadlu?“</p>
<p>„Beze studu? Zase nějaký greenhornský výmysl, jestli se nepletu!</p>
<p>Ten chlap si zasluhuje umřít aspoň pětkrát, a když si to odpyká po</p>
<p>indiánsku, nevím, kdo by se tady měl zač stydět!“</p>
<p>Sam byl hotov s úsudkem ráz dva.</p>
<p>„Ale vždy to je něco ukrutného – mučit člověka! I kdyby si</p>
<p>stokrát zasloužil smrt, je to nakonec přece jen člověk!“</p>
<p>„Když někdo sebere pušku a druhého bezdůvodně odstřelí, tak</p>
<p>pro mne, když dovolíte, žádný člověk není. Byl zpitý pod obraz!“</p>
<p>„Právě! Nevěděl ani, co dělá,“ namítl jsem.</p>
<p>„Nedejte se vysmát!“ Sam si na mne houkl. „Tam za mořem</p>
<p>možná páni právníci strkají hlavy dohromady a každou skleničku</p>
<p>pálenky považují za polehčující okolnost. Ale podle mne to je</p>
<p>přitěžující okolnost. Já bych napařil každému takovému ničemovi,</p>
<p>co se zpije do němoty, dvojnásobný trest. A s tímhle Rattlerem</p>
<p>nemám soucit, ani co by se za nehet vešlo.“</p>
<p>„Neříkám, že si nezaslouží trest – a třeba nejtěžší. Ale má-li</p>
<p>zemřít, ať zemře ve vteřině. Na to má právo i nejhorší zločinec!“</p>
<p>„Pusťte to z hlavy, sir! Jednak si ten ničema opravdu nezaslouží</p>
<p>nějaké ohledy a za druhé stejně nic nepořídíte. Hleďte, ten Klekí-</p>
<p>petra byl učitel celého kmene, něco jako jejich čestný otec, už</p>
<p>kvůli tomu budou Apači nesmiřitelní.“</p>
<p>„Tak mu to utrpení zkrátím sám. Pošlu mu kulku do hlavy!“</p>
<p> „Vy si mermomocí chcete udělat z celého kmene smrtelného</p>
<p>nepřítele? To by to naše novopečené bratrství moc dlouho</p>
<p>nevydrželo, ubezpečuju vás! Dejte si říct, já o těch věcech něco</p>
<p>vím. A vůbec, vezmeme vás s Dickem a Willem mezi sebe, a bude</p>
<p>to! Na žádné hlouposti se nebude myslet!“</p>
<p>Řekl to rozhodně, zmizel ve své místnosti a vzápětí se s ním</p>
<p>vyhrnuli na terasu Dick Stone a Will Parker. Chytili mě beze slova</p>
<p>pod paží a vedli po žebříčku dolů. Sam se smál a ujišťoval, že</p>
<p>všechno je v pořádku.</p>
<p>Po Kiowech nebylo už ani vidu ani slechu – udělali, co mohli</p>
<p>nejmoudřejšího: tiše a nepozorovaně se vytratili: Na volném</p>
<p>prostranství před naším vozem stáli v širokém kruhu už jen</p>
<p>apačští bojovníci. Uprostřed jsme zahlédli Inču-čunu a několik</p>
<p>dalších předních bojovníků. Nšo-či hovořila s Vinnetouem, ale</p>
<p>když nás uviděla, pošeptala něco rychle bratrovi a zamíchala se</p>
<p>mezi ženy, které stály v uctivé vzdálenosti opodál. Považovala má</p>
<p>slova za tak důležitá, že porušila staré kmenové zvyklosti a</p>
<p>hovořila s ním o něčem, co jinak zůstává jen záležitostí mužů?</p>
<p>Vinnetou nám šel vstříc.</p>
<p>„Moji bílí bratři neodpočívají v pueblu? Nelíbí se jim snad</p>
<p>místnosti, které jsme pro ně vybrali?“</p>
<p>„Naopak, libí se nám velice,“ řekl jsem, „a rádi bychom za ně</p>
<p>svým rudým bratrům poděkovali. Slyšeli jsme však, že má dnes</p>
<p>zemřít vrah Rattler.“</p>
<p>„To je pravda,“ přikývl po jistém zaváhání Vinnetou. „Ještě dnes</p>
<p>zemře mučednickou smrtí.“</p>
<p>„To jste nezvratně rozhodli?“</p>
<p> „Ano.“</p>
<p>„Mohu tě přesto o něco poprosit?“</p>
<p>„Oč?“</p>
<p>„O rychlou smrt pro toho člověka.“</p>
<p>,,Co rozhodla rada náčelníků, nelze změnit,“ řekl Vinnetou.</p>
<p>„Je to úplně vyloučeno?“</p>
<p>„Úplně!“</p>
<p>„A není vůbec žádný způsob, jak toho muže zachránit před</p>
<p>mučením?“</p>
<p>Vinnetou se díval upřeně k zemi.</p>
<p>„Ano, je jeden způsob, jak bys to mohl dosáhnout,“ řekl nakonec</p>
<p>s povzdechem. „Ale Vinnetou velmi prosí svého bílého bratra, aby</p>
<p>jej nepoužil. Uškodil by si tím u všech našich bojovníků.“</p>
<p>„Jak bych si uškodil? Co by se stalo?! zeptal jsem se.</p>
<p>„Apačové by si potom nevážili Old . Shatterhanda tak, jak by si</p>
<p>Vinnetou přál.“</p>
<p>„Je to tedy něco nečestného?“</p>
<p>„Podle nás, rudých mužů – ano.“</p>
<p>„Řekni mi, co bych musel udělat!“</p>
<p>„Musel by ses dovolávat naší vděčnosti. Za to, cos pro nás</p>
<p>udělal.“</p>
<p> „Chápu. To ovšem pořádný chlap skutečně nikdy neudělá.“</p>
<p>Vinnetou přikývl.</p>
<p>„Kdyby ses dovolával naší vděčnosti, museli bychom svolat</p>
<p>novou poradu, a poněvadž ti vděčíme za své životy, museli</p>
<p>bychom mluvit pro tebe, pro tvou žádost, až by náčelníci uznali,</p>
<p>že musí tvé přání splnit. Ale pak by bylo všecko, všecko, cos pro</p>
<p>nás udělal, smazáno. Jako by se to vůbec nestalo… Je Rattler hoden</p>
<p>takové oběti?“</p>
<p>„Není… asi není,“ připustil jsem.</p>
<p>„Můj bratr vidí, že Vinnetou s ním mluví upřímně. On zná</p>
<p>myšlenky Old Shatterhanda, ale rudí bojovníci by je nepochopili.</p>
<p>Má Old Shatterhand, který by mohl být největším náčelníkem</p>
<p>Apačů, odejít z našich sídlišť ještě dnes jen proto, že bojovníci</p>
<p>Mescalerů po něm budou plivat?“</p>
<p>Jak bylo obtížné dát odpověď na tuhle otázku! Soucit i svědomí</p>
<p>říkaly, že musím udělat všechno, aby nedošlo ke krutému mučení;</p>
<p>a rozum mě přesvědčoval, že cena, kterou bych musel zaplatit, je</p>
<p>příliš vysoká. Stiskl jsem ruce na spáncích a bezmocně vrtěl</p>
<p>hlavou. Vinnetou se pak jemně dotkl mého ramene:</p>
<p>„Vinnetou se poradí s Inču-čunou, svým otcem. Můj bratr ať</p>
<p>chvíli počká.“</p>
<p>Sam Hawkens při tom rozhovoru jen dopáleně drtil mezi zuby</p>
<p>svou dýmku.</p>
<p>„Sir, sir, sir,“ povzdechl si, „vy ale umíte dělat těžkostí! Víte</p>
<p>vůbec, co na Apačích žádáte? A i kdyby vám nakrásně vyhověli –</p>
<p>copak jste neslyšel, že od té chvíle by nás všechny prostě neznali a</p>
<p>že bychom museli v tu ránu odejít? Dovedete si představit, co by to znamenalo, sejít se teď znova s Kiowy?“</p><empty-line /><p>24.ZBABĚLEC</p><empty-line /><p>Vinnetouův rozhovor trval dlouho, alespoň mně se zdálo, že</p>
<p>nemá konce.</p>
<p>Posléze se mladý Apač vrátil s Inču-čunou. Náčelník byl vážný,</p>
<p>jeho tvář byla strnulá, ani sval v obličeji se nepohnul. Oslovil mě</p>
<p>tišším hlasem, než jakým mluvil obvykle, jako by vysvětloval, jako</p>
<p>by prosil a domlouval:</p>
<p>„Klekí-petra byl otcem Apačů. Inču-čuna mu často naslouchal a</p>
<p>rozumí všemu, o čem mluví Old Shatterhand. Ale Vinnetou řekl</p>
<p>pravdu: bojovníci Apačů by neporozuměli bílému lovci, kdyby</p>
<p>požádal náčelníky o milost pro Rattlera. Pohrdali by jim už</p>
<p>navždycky.“</p>
<p>„Ano,“ přisvědčil jsem, „myslím, že chápu tebe i tvé muže. Ale</p>
<p>uvaž, že jde také o Klekl-petru, kterého jste všichni měli rádi.“</p>
<p>„O Klekí-petru?“</p>
<p>„On věřil, že člověk má odpouštět provinění, kterých se dopustil</p>
<p>druhý. Myslíš, že by souhlasil s tím, aby na jeho hrobě byl umučen</p>
<p>člověk – i kdyby to měl být ten, kdo ho připravil o život? Jsi</p>
<p>moudrý muž a slavný náčelník: uvaž sám, mluvím-li správně!“</p>
<p>Inču-čuna potřásl lehce hlavou. Chvíli přemýšlel, pak si vyměnil</p>
<p>pohled se svým synem – nepotřebovali se spolu dohovořovat,</p>
<p>stačilo se podívat, aby si porozuměli. Vinnetou lehce přivřel víčka</p>
<p>– domyslil jsem si, že s něčím souhlasí. Inču-čuna se potom obrátil</p>
<p>zase ke mně.</p>
<p>„Rattler byl také tvým nepřítelem… ?“ řekl tázavě.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A ty jsi mu odpustil, co ti udělal?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Poslouchej tedy, co navrhne Inču-čuna. Chci vědět, jestli v tom</p>
<p>muži je aspoň zrnko dobrého smýšlení. Jestliže ano, pak se</p>
<p>pokusím, aby starší kmene vyhověli tvému přání, aniž by ses musel</p>
<p>dovolávat naší vděčnosti. Ať onen muž o sobě rozhodne sám.</p>
<p>Posaďte se zde a čekejte! Až ti dám pokyn, přijdeš k vrahovi Klekí-</p>
<p>petry a vyzveš. ho, aby tě požádal o prominutí. Jestliže to učiní –</p>
<p>zemře rychle a bezbolestně.“</p>
<p>„To mu smím říci?“</p>
<p>„Ano, smíš,“ přisvědčil krátce Inču-čuna a pozvedl ruku na</p>
<p>znamení, že bylo už řečeno všechno, co mohlo být řečeno. Obrátil</p>
<p>se a sledován Vinnetouem vrátil se mezi Apače, do středu kruhu.</p>
<p>„Sir, řeknu vám, vy jste u toho Apače ohromně dobře zapsán,“</p>
<p>poznamenal Sam Hawkens, když se oba náčelníci od nás vzdálili.</p>
<p>„Nečekal jsem, že vám vyjde tak dalece vstříc.“</p>
<p>„Já že jsem dobře zapsán?“ potřásl jsem hlavou. „Myslím, že spíš</p>
<p>tady působí vzpomínky na Klekí-petru.“</p>
<p>Indiáni zatím shodili na pokyn Inču-čunův z našeho vozu</p>
<p>plachtu. Objevil se podivný dlouhý předmět, podobný</p>
<p>obrovskému kufru nebo pořádné bedně. Na něm byl pevně</p>
<p>přivázaný muž – mrtvolně bledý Rattler.</p>
<p>„Rakev,“ šeptal vedle mne Sam Hawkens. „Je z vypáleného dřeva</p>
<p>a přes ni jsou napjaty kusy máčené kůže. Stačí, aby kůže vyschla, a</p>
<p>stáhne se, a tím je pak rakev neprodyšně uzavřena.“</p>
<p>Několik Apačů vleklo teď rakev, asi dva metry vysokou, i s</p>
<p>odsouzencem k onomu místu, kde ústilo vedlejší údolí do</p>
<p>hlavního. Byla tam skála a u ní, přímo pod úpatím, navršili Indiáni</p>
<p>do čtverce ohromné kusy balvanů i menších oblázků. Na několika</p>
<p>dalších místech jsme si všimli dalších, menších hromádek</p>
<p>kamenů.</p>
<p>„Víte, nač jsou tady ty hromádky?“ ptal se mě Sam.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Kamenná mohyla nad hrob – něco jako dvojitá hrobka.“</p>
<p>„Pro Rattlera?“</p>
<p>„Pro oběd a pro vraha současně. Já bych to takhle udělal s</p>
<p>každým vrahem!“</p>
<p>„Ale je to strašné… být přivázán k rakvi zavražděného a přitom</p>
<p>vědět, že to je taky moje vlastní… rakev…“</p>
<p>Apači teď vztyčili rakev tak, že uvázaný Rattler se mohl opírat</p>
<p>nohama o zem; těžko říci, že v tomhle postavení stál na vlastních</p>
<p>nohou. Několika dalšími řemeny připevnili rakev ke skále a potom</p>
<p>se rychle vzdálili. Houf bojovníků, starších mužů, žen, mládeže i</p>
<p>malých dětí se pak shlukl v nevelkém půlkruhu kolem skály.</p>
<p>Zavládlo ticho, napjaté, hluboké, plné očekávání. Pak přešel Inču-</p>
<p>čuna k rakvi a postavil se po pravé straně. Vinnetou ho následoval, postavil se po levici. Náčelník Apačů pozvedl obě ruce a začal</p>
<p>mluvit. Mluvil zarmouceně o tom, jaká ztráta postihla kmen</p>
<p>Mescalerů, jakého odporného činu se dopustil ten, který tu přede</p>
<p>všemi je přivázán k rakvi mrtvého. Líčil po indiánsku, to jest</p>
<p>rozvlekle a náležitě květnatě, v čem všem vynikal Klekí-petra, jak</p>
<p>se zasloužil o blaho kmene Mescalerů, připomínal jeho dobrotu a</p>
<p>chválil jeho znalosti. Pak přešel k líčení jeho konce, dopodrobna a</p>
<p>rozvláčně, snad hodinu po hodině popisoval, co všechno se dálo v</p>
<p>poslední dny jeho života, jak byl zákeřně zbaven života svým</p>
<p>vrahem, a seznamoval všechny se způsobem, jakým má být Rattler</p>
<p>potrestán. Nebýt Sama, který pilně překládal, byl bych asi z toho</p>
<p>všeho, co říkal, rozuměl sotva polovině. Už proto, že jsem byl</p>
<p>rozrušen a že jsem čekal, kdy mi Inču-čuna dá znamení, o kterém</p>
<p>mluvil. Ale teprve když skončil svou řeč, současně pohřební projev</p>
<p>a současně vášnivou obžalobu, podíval se poprvé za tu dobu na</p>
<p>mne a pokynul mi pravicí.</p>
<p>Zvedli jsme se rychle, proběhli uličkou mezi Indiány a Inču-</p>
<p>čuna mi naznačil, že mám jít blíž, přímo až k odsouzenému muži.</p>
<p>Před chvíli, když jsem ho pozoroval jen z dálky a neviděl mu do</p>
<p>tváře, mi nepřipadal tak ubohý: ale teď, když jsem ho měl na</p>
<p>dosah ruky, když jsem uviděl zblízka jeho podivně se lesknoucí</p>
<p>oči, tváře zalité potem, ústa stažená roubíkem, rozpažené ruce a</p>
<p>rozkročené nohy přivázané zezadu k rakvi, bezmocného člověka</p>
<p>odsouzeného zakrátko zemřít – teď se mě zmocnil znovu soucit.</p><empty-line /><p> Byl to ničema, lump, zvrhlík, vrah, zločinec – a přece najednou člověk.</p>
<p>Když jsem přistoupil na krok blízko, Inču-čuna mu vytáhl</p>
<p>roubík z úst:</p>
<p>„Můj bílý bratr chtěl mluvit s tímto mužem,“ řekl, „ať tak učiní!“</p>
<p>Rattler po mně vrhl zlostný, nenávistný pohled. Nečekal ani, až</p>
<p>ho sám oslovím, vyjel na mne zhurta, sotva ucítil, že je zbaven</p>
<p>roubíku:</p>
<p>„Co na mně chcete? Lumpe! Běžte mi z očí, s vámi.nemám co</p>
<p>mluvit!“</p>
<p>Viděl, že jsem na svobodě, a já jsem předpokládal, že ho to</p>
<p>přivede k tomu, aby aspoň trochu uvažoval. Snad – když si</p>
<p>uvědomí, že jsem s Apači zřejmě zadobře – požádá, abych mu</p>
<p>pomohl, snad začne i prosit… Takovýhle začátek jsem ovšem</p>
<p>neočekával. Ale přesto jsem se snažil mluvit klidně:</p>
<p>„Slyšel jste, Mr Rattlere, k jakému trestu jste byl odsouzen,“ řekl</p>
<p>jsem. „Na tom se bohužel nedá nic měnit; ale chtěl bych vás</p>
<p>aspoň…“</p>
<p>„Ty pse, zmizni, táhni pryč, táhni pryč!“ skočil mi okamžitě do</p>
<p>řeči, a dokonce po mně stříkl slinou, jak bezmocně zuřil.</p>
<p>„Říkám vám vážné věci, Mr Rattlere!“ pokračoval jsem dál, jako</p>
<p>by se nic nestalo, jako by jeho zuřivost platila někomu jinému.</p>
<p>„Prosím vás, poslouchejte mě chvíli: máte být mučen, a co to</p>
<p>znamená, víte. Dlouhé utrpení, celé hodiny, dnes, možná i zítra</p>
<p>celý den se budete trápit. Je to strašné, ale máte ještě možnost, jak</p>
<p>se z toho dostat. Mohu vám slíbit rychlou a bezbolestnou smrt,</p>
<p>jestli splníte jednu podmínku. Ta podmínka není moje, to je</p>
<p>podmínka Apačů, náčelníka Inču-čuny.“</p>
<p>Čekal jsem, že aspoň teď si uvědomí, oč jde, že se mě zeptá, o</p>
<p>jaké podmínce mluvím, aspoň to – ale jediné, čeho jsem se dočkal,</p>
<p>byly nadávky, tak strašné, že se mi ani nechce je opakovat.</p>
<p>„Mr Rattlere, stačí, když mě požádáte o prominutí,“ zvolal jsem</p>
<p>zoufale, abych ho překřičel.</p>
<p>„Tebe? O prominutí?“ řval Rattler, až se mu napínaly žíly na</p>
<p>krku. „To si radši nechám vyrvat jazyk, to se radši tisíckrát nechám</p>
<p>těmi rudými ďábly umučit!“</p>
<p>„Proboha, Mr Rattlere, uvědomte si, oč jde! Já přece o tu omluvu</p>
<p>nestojím, mně je úplně lhostejná – ale ujdete něčemu příšernému,</p>
<p>něčemu nesnesitelnému. Stačí jedno slovo, stačí, když řeknete:</p>
<p>promiňte mi!“</p>
<p>„Ani mě nenapadne! Běžte k čertu nebo kam chcete, pro mne za</p>
<p>mne! Já vás nechci, já vás nepotřebuju!“</p>
<p>„Jestli odejdu, bude na všechno pozdě. Mějte rozum!“</p>
<p>Ječel jako smyslů zbavený.</p>
<p>„Ne, ne, ne!“</p>
<p>„Prosím vás!“</p>
<p>„Pryč! Povídám pryč! Pryč! Panebože, proč nemám volné ruce! Já</p>
<p>bych Toho psa zkopal, já bych mu ukázal!“</p>
<p>Ne, nebylo mu opravdu pomoci. Nedalo se s ním skutečně nic</p>
<p>pořídit.</p>
<p> „Jak chcete, člověče,! řekl jsem těžce. „Ale až mě budete volat, bude pozdě.“</p>
<p>„Nikoho nebudu volat a tebe nebudu vůbec nikdy volat, slyšíš,</p>
<p>nikdy, nikdy, nikdy! A zmizni, chci, abys byl už pryč, pryč, pryč!“</p>
<p>Vzdal jsem se už všeho.</p><empty-line /><p>„Už jdu,“ řekl jsem sklesle. „Ale ještě mi řekněte aspoň tohle:</p>
<p>nechcete někomu vyřídit poslední pozdrav? Nemáte příbuzné,</p>
<p>kterým byte rád něco vzkázal? Nebo nějaké jiné poslední přání?“</p>
<p>„Táhni k čertu!“ zařval. „To je všecko, co chci! Slyšíš! Jsi lotr,</p>
<p>upekl jsi to proti mně dohromady tady s těmi rudochy! Táhni už k</p>
<p>čertu, patříš tam i s těmi prašivými Indiány!“</p>
<p>Bylo to nepochopitelné.</p>
<p>Ucítil jsem, že mě Inču-čuna vzal za ruku. Stiskl ji jemně a</p>
<p>odtáhl mě několik kroků stranou.</p>
<p>„Můj bílý bratr vidí, že Klekí-petrův vrah nezaslouží, aby se za</p>
<p>něho někdo přimlouval. On zemře, jak bylo rozhodnuto. Bílí</p>
<p>mužové říkají o rudých bojovnících, že jsou pohané. Ale mluvil by</p>
<p>rudý muž tak jako ten, s kterým jsi mluvil ty?“</p>
<p>Měl pravdu. Nevěděl jsem, co mu mám odpovědět. Ne, nebyla</p>
<p>na to odpověď. Nepočítal jsem, že to takhle dopadne. Vždy se tak</p>
<p>třásl, když se mluvilo o smrti při mučednickém kůlu! A teď – teď</p>
<p>mluvil, jako by se nebál ani toho nejhoršího!</p>
<p>„Ale kdepak, sir, tak to není,“ řekl mi Sam, jako by četl mé</p>
<p>myšlenky. „Vůbec nepřestal být zbabělec! Ale prostě se ho zmocnil</p>
<p>nepříčetný vztek. Na vás! Vidí, že jsme volní, a on že zůstává v rukou Apačů. Vidí, že s námi jednají přátelsky, a on že musí</p>
<p>zemřít. Dá si jedno k druhému a vychází mu z toho, že my jsme</p>
<p>vinni tím, že se dostal do rukou Apačům! A to ho prostě rozzuřilo</p>
<p>– ale počkejte, až začnou Apači s mučením. Ten bude zpívat</p>
<p>jinak!“</p>
<p>Nemuseli jsme na to čekat dlouho. Apači. se už rozsadili v</p>
<p>půlkruhu a asi patnáct bojovníků, zřejmě předem ustanovených,</p>
<p>se postavilo do řady před rakev, asi tak patnáct kroků od Rattlera.</p>
<p>Všichni měli nože a jeden po druhém je vrhali proti svázanému</p>
<p>muži – ovšem tak, aby ho nezranili. Nože se zarývaly do rakve</p>
<p>kolem jeho ramen, rukou, stehen, hlavy – vždycky přesně na</p>
<p>několik centimetrů. Dokud se zarývaly u nohou a rukou, byl</p>
<p>Rattler ještě jakžtakž klidný, ale když zadrnčel první nůž těsně</p>
<p>vedle jeho hlavy, ovládl ho naráz děs. Zbledl, jeho oči dostaly</p>
<p>vyjevený, horečnatý výraz, začal řvát při každém vrhu a čím dál</p>
<p>tím hlasitěji, tím zoufaleji. Ale čepele svištěly a drnčely dál a</p>
<p>zanedlouho obepínaly jako věnec celé Rattlerovo tělo. Mladíci – v</p>
<p>tomhle úvodu mučednického obřadu vystoupili mladí bojovníci,</p>
<p>kteří měli před kmenem ukázat, jak dobře se naučili mířit –</p>
<p>ovládali své nože skutečně dokonale. Rozběhli se k rakvi, vytahali</p>
<p>je zase a vrátili se s hrdostí na svá místa, odměněni za svůj výkon</p>
<p>pochvalným pokynem samého náčelníka.</p>
<p>Potom přišli na řadu dospěli bojovníci. Inču-čuna ukázal na čáru</p>
<p>vzdálenou asi třicet metrů od rakve – to bylo jejich stanoviště.</p>
<p>První z mužů se na ně postavil, pak náčelník Apačů přešel k</p>
<p>Rattlerovi a ukázal na pravé rameno.</p>
<p>„Sem!“</p>
<p> Nůž jen zasvištěl vzduchem, zabodl se čepelí přesně do</p>
<p>označeného místa. Projel svaly a přišpendlil je k rakvi! Teď to</p>
<p>začínalo být vážné. Rattler pocítil bolest a zavyl, jako by už v téhle</p>
<p>chvíli mlel z posledního. Ale to už tu byl druhý nůž a ten se zabodl</p>
<p>přesně do téhož místa na levém rameni. Rattlerův řev se</p>
<p>zdvojnásobil. Třetí a čtvrtý muž mířili na pravé a levé stehno, zase</p>
<p>přesně v místa, která jim náčelník ukázal. Podivil jsem se, že se</p>
<p>neobjevila ani kapička krve. Ale uvědomil jsem si, že Rattler zůstal</p>
<p>v šatech a že Inču-čuna vybírá taková místa, kde nemůže dojít k</p>
<p>těžkému zranění ani k těžkému krvácení. Ovšem! – bylo to v</p>
<p>duchu jejich představ, jiné zásahy by jen zkracovaly obřad a</p>
<p>usnadňovaly odsouzenci rychlou smrt.</p>
<p>Rattler patrně do poslední chvíle nevěřil, že má být skutečně</p>
<p>umučen k smrti. Teprve teď, když se mu zaryly nože do svalů, se</p>
<p>mu rozjasnilo, co na něho čeká. Neměl ještě těch ran mnoho – k</p>
<p>prvním čtyřem přibyly ještě nože do lýtek a po dvou ranách do</p>
<p>podloktí –, ale řval jako zvíře. To už nebyly jednotlivé výkřiky, ale</p>
<p>stálý nářek, nepřetržité hýkání a vytí.</p>
<p>Apači brumlali a syčeli, dávali pomalu, ale jistě najevo své</p>
<p>pohrdání. Muž se má podle jejich názoru u mučednického kůlu</p>
<p>chovat jinak. Indián dbalý své válečnické cti se snaží v podobné</p>
<p>situaci dokázat svou převahu nad těmi, kdo ho mučí. Sotva obřad</p>
<p>začne, dá se mučený Indián do zpěvu své pohřební písně. Je</p>
<p>jednoduchá, chválí v ní sebe a své činy a vysmívá se všem</p>
<p>nepřátelům. Čím těžší jsou zásahy, které dostává, tím těžší a</p>
<p>bezohlednější jsou i urážky, kterými stíhá své katany. Nikdy ani</p>
<p>jediným slovem nedá najevo bolest, kterou mu působí rány. Do</p>
<p>poslední chvíle se nesníží k nářku, k výkřiku bolesti, neřkuli</p>
<p>k prosbě o slitování. Za to mu potom, když už je mrtev, vzdají jeho</p>
<p>nepřátelé náležitou úctu. Pohřbí ho slavně, se všemi indiánskými</p>
<p>poctami, ohlašujícími každému, že se odebral k Manitouovi</p>
<p>statečný bojovník.</p>
<p>Pro zbabělce, který u kůlu vyje a naříká při nejmenším zásahu,</p>
<p>anebo dokonce prosí o rychlou smrt, má každý Indián jen</p>
<p>pohrdání. Mučit takového tvora není pro žádného bojovníka ctí –</p>
<p>dokonce se to považuje za hanbu a nenajde se obvykle muž, který</p>
<p>by se chtěl v takovém případě účastnit obřadů u kůlu, smrti.</p>
<p>Nevýslovné pohrdání se zmocní všech a ten, kdo mohl zemřít se</p>
<p>ctí, je ubit někde v ústraní anebo sprovozen ze světa jinou</p>
<p>bezectnou smrtí.</p>
<p>Nebylo tedy divu, že Apačové projevovali tak okázale</p>
<p>nespokojenost. Rány působily jistě Rattlerovi bolest, ale mučení</p>
<p>v tom pravém slova smyslu, jak tomu rozuměli Indiáni, mučení to</p>
<p>ještě dávno nebylo. A přece vyl, naříkal, sténal, řval, ječel a přitom</p>
<p>bez ustání volal mé jméno.</p>
<p>Inču-čuna pokynul bojovníkům, aby na chvíli přerušili exekuci.</p>
<p>„Ať můj bílý bratr jde k tomu muži a zeptá se ho, proč tak křičí.</p>
<p>Nože mu ještě nemohly způsobit skutečnou bolest.“</p>
<p>„Ano, ano, pojďte sem, sir,“ křičel Rattler. „Honem, pospěšte si,</p>
<p>rychle, chci s vámi mluvit.“</p>
<p>„Co chcete?“</p>
<p>„Vytáhněte mi ty nože z rukou a nohou!“</p>
<p>„To nemohu…“</p>
<p>„Ale vždyť jsou to děsné rány! Copak je může člověk vydržet,</p>
<p>vždyť já umřu!“ bědoval Rattler.</p>
<p> „Ano, Rattlere, zemřete, říkal jsem vám to.“</p>
<p>„Ale vy jste naživu, vy zůstanete naživu!“</p>
<p>„Já jsem nikoho nezavraždil.“</p>
<p>„Ale já za to nemohu, že se to stalo. Přece víte, že jsem byl</p>
<p>opilý!“</p>
<p>„To na věci nic nemění. To byla vaše věc.“</p>
<p>„Tak se za mne přimluvte. Nebuďte krutý!“</p>
<p>„Už jsem se přimluvil. Stačí, řeknete-li jedno slovo, a vaše muka</p>
<p>se zkrátí. Zemřete rychle.“</p>
<p>„Rychle! Ale já nechci rychle zemřít, já chci žít!“</p>
<p>„Nemůžete dál žít.“</p>
<p>„Nemohu? Ne? Ale nějaká záchrana přece musí být!“</p>
<p>„Není, Rattlere, pro vás už není.“</p>
<p>„Není záchrana,“ opakoval sklesle. „Není… není!“</p>
<p>Vykřikl to najednou znovu strašným hlasem, byl to srdcervoucí</p>
<p>výkřik, a vzápětí propukl v křečovitý nářek smíšený s pláčem a</p>
<p>potom zas prudce zaječel – bylo to už příliš, nemohl jsem to snést.</p>
<p>Obrátil jsem se prostě a odcházel pryč. A on za mnou křičel, jako</p>
<p>by ho někdo znovu napichoval na nože:</p>
<p>„Zůstaňte tady, sir, zůstaňte tady, nebo zase začnou, a já nechci,</p>
<p>aby zase začali, chraňte mě, sir, já nechci…“</p>
<p>Inču-čuna zasáhl:</p>
<p> „Mlč, pse, a nech toho vytí!“ okřikl ho ostře. „Jsi jako smradlavý kojot, kterého se štítí zbraň udatného bojovníka.“</p>
<p>Pootočil se k Apačům a pokračoval zvýšeným hlasem:</p>
<p>„Kdo ze statečných synů mescalerských má chuť se zabývat</p>
<p>tímto zbabělcem?“</p>
<p>Bylo ticho, nikdo neodpovídal.</p>
<p>„Nikdo?“ opakoval náčelník.</p>
<p>Stejné ticho, stejné pohrdání všech oči.</p>
<p>„Uff! Tento zločinec není ani hoden toho, aby byl pohřben</p>
<p>společně s Klekí-petrou. Jak by se mohla objevit ve věčných</p>
<p>lovištích ropucha vedle labutě! Odveďte ho!“</p>
<p>Dva chlapci, kterým pokynul, vyskočili, vytáhli Rattlerovi nože z</p>
<p>ran, pak přeřezali řemeny, jimiž byl připoután k rakvi. Nebylo těm</p>
<p>apačským hochům o mnoho víc než jedenáct dvanáct. Styděl jsem</p>
<p>se v tom okamžiku, že jsem běloch.</p>
<p>„Svažte mu ruce na zádech!“ poručil Inču-čuna. „A strčte ho do</p>
<p>vody. Jestli se mu podaří doplavat na druhý břeh, ať běží…“</p>
<p>Rattlerův jásavý výkřik zazněl nad celým táborem. Ale chlapci</p>
<p>ho už strkali k vodě, k písečnému břehu, a tam ho shodili do řeky.</p>
<p>Potopil se, pak se vynořil nad hladinou, položil se naznak a snažil</p>
<p>se dostat se víc do proudu, aby mu pomohl dosáhnout druhého</p>
<p>břehu. Inču-čuna pokynul po chvíli oběma chlapcům.</p>
<p>„Máte dvě rány! Každý jednu!“</p>
<p> Chlapci pochopili. V okamžiku měli v ruce .pušky a běželi ke břehu. Tam se ještě na chvíli zastavili, něco si mezi sebou vykládali</p>
<p>a konečně oba současně zamířili na Rattlera. Zpozoroval to a začal</p>
<p>křičet:</p>
<p>„Proboha, nestřílet! Nestřílet!“</p>
<p>Jeden z chlapců zavrtěl hlavou, ukázal na hladinu a cosi se</p>
<p>otázal svého kamaráda. Sklonili pušku a čekali. Inču-čuna k mému</p>
<p>údivu nic nenamítal. Teprve za několik vteřin vyrazili oba mladí</p>
<p>Apači výkřik, zalícili – a ozvaly se současně dvě rány. Jako by</p>
<p>vystřelila jedna jediná zbraň. Na vodě se udělala kola, vír se zbarvil</p>
<p>červeně. Rattler, zasažen do hlavy, zmizel pod hladinou.</p>
<p>Ale vítězný křik, který doprovázívá u Indiánů smrt nepřítele,</p>
<p>tentokrát nebylo slyšet. Pro takového zbabělce, domnívali se,</p>
<p>nestojí ani za to otevřít ústa. Pohrdání bylo dokonalé, neprojevili</p>
<p>zájem ani o jeho mrtvolu. Plula po proudu, nikdo si jí nevšímal.</p>
<p>„Je nyní můj bílý bratr spokojen?“ řekl mi Inču-čuna.</p>
<p>„Ano. Děkuji ti.“</p>
<p>„Nemáš, proč bys mi děkoval,“ zavrtěl hlavou. „Inču-čuna by</p>
<p>udělal totéž, i kdybys s ním nebyl mluvil o náhlé smrti. Běloch byl</p>
<p>zbabělý pes a nezasloužil si smrti bojovníka. Bledé tváře jsou</p>
<p>schopny každého zločinu, ale když mají ukázat statečnost, vyjí</p>
<p>hrůzou jako psi, kterým hrozí výprask!“</p>
<p>Jeho hlas zněl neskrývaným pohrdáním.</p>
<p>„Náčelník Apačů ať nezapomíná, že všude najde muže statečné</p>
<p>a zbabělé a všude lidi dobré a špatné.“</p>
<p> Řekl jsem to s jemnou výčitkou v hlase. Pochopil.</p>
<p>„Ano, nechtěl jsem tě urazit,“ opravil se. „Ale potom si také</p>
<p>žádný nesmí myslit, že je lepší než ten druhý jen proto, že má</p>
<p>jinou barvu kůže.“ Zvedl obě ruce do výše ramen na znamení, že</p>
<p>už o tom nechce mluvit, a sám hned změnil směr rozhovoru.</p>
<p>„Účastní se moji bratři obřadů, až budou ukládat Apačové Klekí--</p>
<p>petru k odpočinku?“</p>
<p>„Velmi rádi.“</p>
<p>Šli jsme vedle sebe, potom se ozval Vinnetou, který až do této</p>
<p>chvíle mlčel.</p>
<p>„Smí se Vinnetou Old Shatterhanda na něco zeptat?“</p>
<p>„Na cokoli.“</p>
<p>„Vzpomíná si Old Shatterhand, co řekl Klekí-petra, než</p>
<p>naposled vydechl ve Vinnetouově náručí?“</p>
<p>„Ano,“ řekl jsem. „Mohu ti to opakovat slovo od slova:</p>
<p>pokračujte v přátelství rudých a bílých.“</p>
<p>„Ano, tak to řekl. To byla jeho poslední prosba.“ Vinnetou</p>
<p>sklonil hlavu. „Ty jsi na ta slova nezapomněl, zachránil jsi mi život</p>
<p>a dvakrát jsi mě ušetřil v boji. Já jsem tě však pronásledoval jako</p>
<p>nepřítele. Kdybys nebyl tak silný, můj nůž by tě byl zahubil.</p>
<p>Vinnetou se provinil, ale chtěl by to napravit. Buď mým přítelem!“</p>
<p>„Jsem tvým přítelem už dávno.“</p>
<p>„Buď mým bratrem!“</p>
<p>„Mluvíš mi ze srdce!“</p>
<p> „Uzavřeme tedy bratrský svazek na hrobě toho, který si přál přátelství mezi bílými a rudými muži! Odešla od nás bledá tvář, ale</p>
<p>přivedla nám jinou, stejně ušlechtilou. Přál bych si, aby má krev</p>
<p>byla tvou krví a tvá krev aby byla mou. Prosím, ať to Inču-čuna,</p>
<p>největší náčelník Apačů, Vinnetouovi dovolí.“</p>
<p>Nemyslel už i Inču-čuna na něco takového? Možná – protože se</p>
<p>ihned zastavil, podal nám oběma ruku a mně ji silně stiskl.</p>
<p>„Inču-čuna to již svému synu dovolil. Ať se stane, co chce</p>
<p>Vinnetou a co chce také Inču-čuna. Nebudete bratři, budete jeden</p>
<p>muž a jeden bojovník ve dvou tělech. To chci, to jsem řekl.</p>
<p>Howgh!“</p>
<p>Jeho hlas, jindy tak pevný, nedovedl tentokrát zakrýt, že mluví v</p>
<p>největším dojetí.</p><empty-line /><p>25.KREV BRATRSTVÍ</p><empty-line /><p>Pohřební obřady se konaly u kamenné mohyly. Tucet Apačů</p>
<p>pod řízením Inču-čuňy a Vinnetoua tu v krátké době obklopil</p>
<p>Klekí-petrovu rakev stěnou z menších i větších balvanů asi tak do</p>
<p>tří čtvrtin její výšky. Zbytek zůstával nezakrytý, tj. završoval se</p>
<p>během obřadů. Když jsme přišli, část Apačů seděla kolem této</p>
<p>kamenné, ještě nedokončené hrobky a zpívala jednotvárné,</p>
<p>dojímavé, smuteční písně. Jednoduché nápěvy se znovu a znovu</p>
<p>opakovaly, tu a tam z táhlé, ponuré melodie zazněl drásavý,</p>
<p>pronikavý výkřik bolesti a smutku. Před tím kvílejícím houfem se</p>
<p>zmítala v jakýchsi podivných, hned křečovitě trhavých, hned zase</p>
<p>volných a důstojných pohybech postava ověšená nejrůznějšími</p>
<p>cetkami a zamaskovaná pitvornou škraboškou.</p>
<p>„Medicinman?“ zeptal jsem se šeptem Sama Hawkense.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Přinesli jsme právě z blízkého lesa malý, ze dřeva vyřezaný</p>
<p>křížek, který jsme chtěli položit na místo Klekí-petrova posledního</p>
<p>odpočinku. Vinnetou s tím souhlasil, věděl, jak řekl, že hroby ve</p>
<p>velkých městech bílých mužů se tak často označují. Ostatně prý se</p>
<p>s tímto znamením setkal i v Klekí-petrově obydlí. Mně to ovšem v</p>
<p>tu chvíli připadalo podivné – křížek a tenhle napůl smuteční,</p>
<p>napůl groteskní tanec… Vrtěl jsem nad tím hlavou.</p>
<p>Sám Hawkens uhádl přesně, nač myslím.</p>
<p>„Připadá vám to divné? Myslím ty obřady nad hrobem?“ hádal.</p>
<p>„Trošku jako v cirkuse,“ řekl jsem váhavě.</p>
<p>„Ale jděte!“ Sam se skoro pohoršil. „Ti lidé prostě věří ve svého</p>
<p>Velkého ducha a vyjadřují mu po svém úctu. Loučí se s mrtvým,</p>
<p>oslavuji ho ještě naposled a doprovázejí ho na cestě do věčných</p>
<p>lovišť. Všechno, co ten medicinman dělá, každý jeho pohyb, každý</p>
<p>jeho krok má svůj obrazný význam. Je to prostě obřad jako každý</p>
<p>jiný! Jim by zas připadal divný třeba jiný obřad.“</p>
<p>Ostatně medicinman už svůj smuteční tanec končil. Objevila se</p>
<p>Nšo-či s dvěma miskami z posvátné hlíny; naplnila obě v řece</p>
<p>čistou vodou, postavila je na rakev, poklonila se jí a usedla mezi</p>
<p>ostatními. Také medicinman se posadil – se zkříženýma nohama –</p>
<p>na zemi u rakve. Naříkající, sténající zástup apačských mužů a žen</p>
<p>ztichl. Inču-čunův pokyn rukou naznačoval, že slavnost bude</p>
<p>zakončena smuteční řečí. Vystoupil před shromáždění a ujal se</p>
<p>slova:</p><empty-line /><p>„Slunce vychází ráno na východě a večer zapadá na západě a</p>
<p>příroda se probouzí zjara a ukládá se ke spánku k zimě. Je tomu</p>
<p>tak?“</p>
<p>„Howgh!“ zaznělo dutým ohlasem kolem dokola.</p>
<p>„Člověk vychází jako ranní slunce a klesá do hrobu jako</p>
<p>zapadající slunce; přichází, jako přichází jaro, a ukládá se nakonec,</p>
<p>jako se ukládají k spánku stromy a květiny. Avšak slunce, které</p>
<p>zapadá, objevuje se druhého dne znovu, a když pomine zima</p>
<p>přichází opět jaro. Je tomu tak?“</p>
<p>„Howgh!“</p>
<p>„Klekl-Petra nám často říkal: člověk zapadá jako slunce, avšak</p>
<p>když zemře, nečeká ho tma, ale nový den a nové jaro. To říkal</p>
<p>Klekí-Petra a nyní ví, jestli byla jeho slova pravdivá, neboť zmizel,</p>
<p>jako den mizí se západem slunce a jako rok odchází se sněhem</p>
<p>zimy. Jeho duše odešla do příbytků zemřelých, v které věřil. Je</p>
<p>tomu tak?“</p>
<p>„Howgh!“</p>
<p>„Jeho víra nebyla naší vírou. My milujeme své přátele a</p>
<p>nenávidíme nepřátele. On však říkal, že všichni lidé jsou bratři, a</p>
<p>nechtěl cítit nenávist k nikomu. To jsme nemohli pochopit, neboť</p>
<p>jsme se často setkávali s nepřátelstvím i mezi těmi, které jsme</p>
<p>chtěli považovat za přátele. Klekí-Petra věřil, že duše mrtvého žije</p>
<p>ve věčném blaženství, ale my věříme, že mrtvý bojovník odchází</p>
<p>do věčných lovišť. Možná že jeho věčné blaženství žije v našich věčných lovištích. Je tomu tak?“</p>
<p>„Howgh!“</p>
<p>„To věřil Klekl-Petra. Teď budu mluvit o jeho konci. Přišel</p>
<p>neočekávaně, jako když se dravec snese z výšky na kořist, aby ji</p>
<p>nenadále uloupil. Klekí-Petra byl zdravý, silný a doprovázel nás</p>
<p>bok po boku. Chystal se nasednout na koně a odjet k našim</p>
<p>vigvamům, když ho zastihla vrahova kulka. Moji bratři a sestry,</p>
<p>naříkejte, bědujte nad ním!“</p>
<p>Ozval se zprvu tlumený nářek, pak vzápětí začal sílit, Indiáni</p>
<p>táhle skučeli a bědovali, potom už byly jejich hlasy jak bouře, jak</p>
<p>vyjící vichřice. Přestalo to naráz, jakmile náčelník pozvedl opět</p>
<p>ruku.</p>
<p>„Pomstili jsme jeho smrt, avšak duše vrahova zavražděnému</p>
<p>unikla. Nebude mu sloužit ve věčných lovištích, poněvadž podlý</p>
<p>pes, kterému náležela, byl zastřelen dětmi a jeho tělo pluje beze cti</p>
<p>po proudu a nikdo si ho nevšímá. Je tomu tak?“</p>
<p>„Howgh!“</p>
<p>„Klekl-Petra od nás odešel. Jeho tělo nám však zůstalo a my mu</p>
<p>vystavíme pomník, protože byl naším přítelem a naučil nás mnoho</p>
<p>věcí a byl bratrem nás všech. Nenarodil se mezi námi, ale v</p>
<p>krajinách ležících daleko odtud, za velikou vodou, která je větší</p>
<p>než všechna naše jezera dohromady. V jeho zemi rostou po všech</p>
<p>pastvinách duby a my jsme přinesli jejich plody a zasadíme tu</p>
<p>jejich semena. Strom, který miloval, bude stínit místo, kde spočine</p>
<p>jeho tělo. Tak tomu bude!“</p>
<p>„Howgh!“</p>
<p> „Klekí-Petra od nás odešel, avšak poslal nám jinou bledou tvář, aby se stala naším bratrem a přítelem. Zde stojí Old Shatterhand,</p>
<p>který také přijel přes velikou vodu ze stejných krajin, odkud</p>
<p>přicházel náš zemřelý učitel. Zná všechno, co znal on, a přemůže</p>
<p>každého, kdo proti němu pozvedne zbraň. Zabil šedého grizzlyho</p>
<p>pouhým nožem, a koho zasáhne svou pěstí, ten padne jako mrtev</p>
<p>k zemi. Inču-čuna a Vinnetou byli v jeho moci, ale on jim nevzal</p>
<p>život, protože miluje rudé muže a je jejich přítelem. Je tomu tak?“</p>
<p>„Howgh!“</p>
<p>„Když Klekí-Petra umíral, přál si, aby Old Shatterhand se stal</p>
<p>přítelem a bratrem Apačů, a Old Shatterhand mu to slíbil. Také</p>
<p>my to slibujeme Klekí-Petrovi a přijmeme Old Shatterhanda mezi</p>
<p>sebe. Bude jedním z nás, jako kdyby se narodil v našem kmeni.</p>
<p>Stane se bratrem Vinnetouovým, kterému dvakrát daroval život, a</p>
<p>bude patřit mezi náčelníky Apačů. Měl by kouřit posvátný kalumet</p>
<p>se všemi bojovníky, avšak kouře míru nebude třeba, poněvadž</p>
<p>bude s Vinnetouem pít krev bratrství. Old Shatterhand se stane</p>
<p>krví naší krve a tělem našeho těla. Jsou slavní bojovníci Apačů</p>
<p>srozuměni s tím, co řekl Inču-čuna?“</p>
<p>„Howgh! Howgh! Howgh!“ zaznělo třikrát za sebou jako úder</p>
<p>hromu.</p>
<p>„Ať tedy Old Shatterhand a Vinnetou přistoupí k rakvi! A kapky</p>
<p>jejich krve se smísí s čistou vodou čistého bratrství!“</p>
<p>Tak tedy bratrství zpečetěné krví, skutečnou, nefalšovanou krví,</p>
<p>obřad, o kterém jsem toho už tolik přečetl a slyšel! Obřad prastarý,</p>
<p>sahající jistě až do prvních pradávných let lidstva, ale živý u</p>
<p>takzvaných divokých á polodivokých národů jako obraz víry v sílu</p>
<p>lidského vztahu, ve svazek mezi dvěma blízkými lidmi. A teď jsem</p>
<p>se měl tomu obřadu sám podrobit, teď se měla smísit má krev s</p>
<p>Vinnetouovou, abychom se podle té prosté víry stali jeden</p>
<p>druhému bratrem.</p>
<p>Stáli jsme u rakve, každý po jedné straně, když se v Inču-čunově</p>
<p>pravici zaleskl nůž. Vyhrnul svému synu rukáv, pak na obnaženém</p>
<p>místě v předloktí rychlým pohybem nařízl kůži – a malá, nepatrná</p>
<p>rána vyronila několik kapek krve, které náčelník zachytil do misky</p>
<p>s vodou. Pak se obrátil ke mně, vzal mě za paži a udělal totéž.</p>
<p>Viděl jsem, jak má vlastní krev barví čirou vodu. Byla jen nepatrně</p>
<p>zarůžovělá. Inču-čuna podal misku Vinnetouovi a potom mně</p>
<p>vtiskl do ruky druhou, s Vinnetouovou krví.</p><empty-line /><p>„Duše žije v krvi. Ať přejdou duše těchto dvou mladých</p>
<p>bojovníků jedna do druhé, ať se spojí, ať jsou od nynějška jedna</p>
<p>duše. Ať myšlenka Old Shatterhandova se stane myšlenkou</p>
<p>Vinnetouovou, ať to, co chce Vinnetou, je vždy i to, co chce Old</p>
<p>Shatterhand. Pijte!“</p>
<p>Zvedli jsme oběma rukama misky a pohlédli si do očí. Pak jsme</p>
<p>nádoby přiložili pomalu k účtům a oba jsme pocítili, jak nám čistá</p>
<p>voda, zarůžovělá naší krví, protéká hrdly. Položili jsme prázdné</p>
<p>misky na rakev. Inču-čuna sklonil hlavu a po chvíli mlčení mi</p>
<p>podal ruku:</p>
<p>„Nyní jsi tělem mého těla, nyní jsi mým synem, válečníkem</p>
<p>našeho kmene. Sláva tvých činů se brzy roznese po celé zemi a</p>
<p>Apačové budou na tebe hrdí, protože jsi jedním z nich a protože</p>
<p>jsi jejich náčelníkem. Tak jako Inču-čuna, tak jako Vinnetou.“</p>
<p> Až se mi z toho točila hlava. Trochu rychlý, a hlavně</p>
<p>neočekávaný vzestup! Ještě docela nedávno domácí učitel v Saint</p>
<p>Louis, pak surveyor při stavbě železnice, potom odsouzenec na</p>
<p>smrt a teď náčelník „divokého“ kmene Apačů. Ale nemohl jsem si</p>
<p>zapírat, že tihle „divoši“, kteří se teď dali do hlasitého jásotu a</p>
<p>volali nadšeně své howgh, howgh, howgh, mně byli sympatičtější</p>
<p>než devět desetin bělochů, s kterými jsem v poslední době měl co</p>
<p>dělat.</p>
<p>Ne, ovšemže jsem nevěřil ničemu z toho, co až příliš jednoduší</p>
<p>lidé – rudí i bílí – tak často podobným obřadům připisují. Žádné</p>
<p>spojení krve, při kterém oba krví spojení bratři prý umírají</p>
<p>dokonce ve stejný den a ve stejnou hodinu. Ale musím přiznat, že</p>
<p>ta slavnostní chvíle vlastně vyjádřila něco, co jsem já (a myslím i</p>
<p>Vinnetou) jasně pociťoval A co jsem si později, v dobách lepších i</p>
<p>zlých, nesčíslněkrát ověřil: že jsme si tak blízcí, že si tak</p>
<p>rozumíme, že mnohdy ani nepotřebujeme slov, abychom se</p>
<p>dohadovali. Docela se mi zamlouvalo, jak to vyjádřil Inču-čuna:</p>
<p>myšlenka Vinnetouova ať se stane myšlenkou Old</p>
<p>Shatterhandovou.</p>
<p>Nejvyšší náčelník zatím měl co dělat, aby ztišil ohlušující jásot</p>
<p>Apačů.</p>
<p>„Nový, živý Klekí-petra byl přijat do našeho kmene,“ zvolal.</p>
<p>„Mrtvý Klekí-petra bud pochován a odevzdán zemi. Ať moji bratři</p>
<p>to učiní!“</p>
<p>První pohřební indiánský akt, kterého jsem se zúčastnil, končil.</p>
<p>Apačští bojovníci brali z hromádek kámen po kameni, kladli na</p>
<p>sebe větší i menší balvany, ty se vršily nad rakví, až v té mohyle</p>
<p>zmizela úplně. Najednou tu stála kamenná homole, přirozená a</p>
<p>dojímavá hrobka uprostřed volné přírody. Zazněl poslední výkřik apačských bojovníků na počest mrtvého, na rozloučenou s</p>
<p>učitelem, kterého si tak zamilovali, že se stal jedním z nich. A pak,</p>
<p>když položili poslední kamínek na vrchol hrobky, když jsme i my</p>
<p>mohli upevnit mezi kamení ten malý křížek, vysekaný Stoneovým</p>
<p>a Parkerovým tomahavkem, pak smuteční akt skončil a apačští</p>
<p>muži i ženy se rozešli zpět do svých domovů, ke svým všedním</p>
<p>záležitostem: to znamenalo k jídlu, k večeři, a zítra zas k lovu.</p>
<p>Ten den večer – blížil se už soumrak – za mnou přišel Vinnetou</p>
<p>do mého „pokoje“ v pueblu. Pojedl jsem s Inču-čunou a po tiché</p>
<p>večeři, při které padlo sotva deset vět (Indiáni rádi mlčí, a dneska,</p>
<p>dík všem těm neobyčejným událostem, bylo na indiánský vkus řečí</p>
<p>ažaž), jsem osaměl. Vinnetouova návštěva mi přišla docela vhod.</p>
<p>„Bude můj bílý bratr odpočívat, nebo chce jít ke mnou?“ zeptal</p>
<p>se, zdálo se mi, nějak rozpačitě.</p>
<p>„Půjdu s tebou,“ řekl jsem a ani jsem se neptal kam.</p>
<p>Vedl mě dolů k řece, podél pískoviště ke kamenné hrobce Klekí-</p>
<p>petrově. Překvapilo mě to, přemýšlel jsem, co má asi na srdci, co</p>
<p>ho ještě trápí, ale chránil jsem se dál to najevo. Bylo to však jistě</p>
<p>něco mimořádného – proč by mě byl jinak držel za ruku a posadil</p>
<p>se se mnou právě u hrobu svého učitele…</p>
<p>Pueblo se pomalu vyprazdňovalo. Tu a tam jsme viděli jezdce,</p>
<p>který je opouštěl a vracel se ke svým, někam do stanu v bližším</p>
<p>nebo vzdálenějším okolí. Pueblo, ačkoliv to byla stavba dost velká,</p>
<p>bylo jakýmsi střediskem Apačů z kmene Mescalerů. Tady bydlil</p>
<p>náčelník, sem se všichni sjížděli k důležitým poradám, ale větší</p>
<p>část kmene žila loveckým životem, pásli po okolí svá stáda, honili</p>
<p>zvěř, zpracovávali kůže, vedli napůl kočovný život. Z puebla je</p>
<p>navštěvoval jejich náčelník, svolával je a dával jim příkazy, a nejen jim, ale i ostatním kmenům, které ho uznávaly za nejvyššího</p>
<p>náčelníka: Apačům z kmene Llaneros, Jiricallas, Taracones,</p>
<p>Chiricahuas, Pinaleňos, Mimbreňos, Lipans, Gleňos, Apačům z</p>
<p>Měděných hor, a dokonce i kmenům navajským, které apačského</p>
<p>předáka sice nepovažovaly za svého náčelníka, ale přesto se jeho</p>
<p>pokyny a radami obyčejně řídily.</p>
<p>Seděli jsme tak dlouho mlčky, než jsem ve tmě uslyšel</p>
<p>Vinnetouův tlumený hlas:</p>
<p>„Zapomene můj bratr Old Shatterhand, že jsme byli jeho</p>
<p>nepřátelé?“</p>
<p>„Zapomněl jsem už na to.“</p>
<p>Vinnetou povzdychl.</p>
<p>„Ano, to jsi už řekl. Ale jsou urážky, které člověk neodpustí</p>
<p>nikdy a nikomu.“</p>
<p>„Vy jste se takové urážky nedopustili.“</p>
<p>„Dopustili.“</p>
<p>„Kdy?“</p>
<p>„Když jsme tě poprvé viděli. Neplivl ti můj otec do tváře?“</p>
<p>„Ano, udělal to… Ale proč bych mu to neměl odpustit?“</p>
<p>„Slinu v tváři může bojovník smýt jen krví.“</p>
<p>„Vinnetou ať si nedělá žádné starosti. Zapomněl jsem, že se to</p>
<p>stalo. Byl bych ho snad pustil, kdybych se byl toužil pomstít, když</p>
<p>jsem ho měl v rukách?“</p>
<p> „Ano. Všichni jsme se divili tomu, co jsi udělal.“</p>
<p>„Jak bych mohl neodpustit tvému otci? Utřel jsem slinu s tváře a</p>
<p>tím pro mne všechno skončilo. Prosím Vinnetoua, aby o tom již</p>
<p>nemluvil.“</p>
<p>„Musím o tom mluvit,“ zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Neznáš ještě zvyky rudých mužů. Žádný bojovník nepřiznává</p>
<p>rád svou chybu, a tím spíš ji nesmí přiznat náčelník. Inču-čuna ví,</p>
<p>že nebyl v právu, je však náčelníkem a nemůže přijít a požádat tě o</p>
<p>prominutí. Uložil mi proto, abych s tebou o té věci hovořil.</p>
<p>Vinnetou tě prosí na místě svého otce.“</p>
<p>„Přece jsem ti řekl: není třeba, abychom o tom dál mluvili.“</p>
<p>„Můj bratr je velkomyslný a šlechetný. Nikdy mu to</p>
<p>nezapomeneme.“</p>
<p>Stiskl jsem Vinnetouovi ruku a položil si prst na ústa.</p>
<p>„Chceš, abych se červenal?“ řekl jsem. „Řekni mi radši: stal jsem</p>
<p>se dnes Apačem, jedním z vás – přijmete do kmene také mé</p>
<p>přátelé?“</p>
<p>„Ne, to není možné; ale oni jsou našimi přáteli a my s nimi zítra</p>
<p>vykouříme dýmku míru. V tvé zemi není zvykem kouřit kalumet</p>
<p>při uzavírání přátelství?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p><empty-line /><p> „Bílí mužové jsou tedy všichni bratři a přátelé? Nepotřebují stvrzovat přátelství kouřem dýmky? Nevedou mezi sebou žádné</p>
<p>boje?“</p>
<p>„To ne… ,“ řekl jsem. „Bojují mezi sebou také, a bohužel dost</p>
<p>často.“</p>
<p>„I když věří, že člověk nemá nenávidět ani své nepřátele?“</p>
<p>podivil se Vinnetou. „Pak nejsou vůbec lepší než rudí muži!“</p>
<p>prohlásil velmi rozhodně a hned se vyptával dál: „Proč odešel můj</p>
<p>bratr ze země bílých mužů za velikou vodou?“</p>
<p>Indiáni nemívají ve zvyku klást podobné otázky; Vinnetou měl</p>
<p>na to sice právo, byl teď mým bratrem, měl tedy právo vědět o</p>
<p>mně všechno – ale jistě by se byl neptal jen ze zvědavosti. Mělo to</p>
<p>určitě nějaký hlubší důvod.</p>
<p>Chvíli jsem přemýšlel, než jsem odpověděl.</p>
<p>„Nevím, jak bych to svému bratru vysvětlil,“ řekl jsem. „Myslil</p>
<p>jsem, že bych tu mohl být šťastnější…“</p>
<p>„Šťastnější?“ řekl tiše Apač. „Co je to štěstí?“</p>
<p>„Rozumím svému bratru. Ale ať uváží, že člověk, který chce</p>
<p>získat bohatství tím, že…“</p>
<p>Nedovolil mi, abych domluvil. Pustil mou ruku, udělal jakýsi</p>
<p>nespokojený posunek a v jeho obličeji se objevil výraz zklamání.</p>
<p>„Bohatství…,“ řekl zatrpklým hlasem. „Mýlíš se, jestli se</p>
<p>domníváš, že bohatství tě udělá šťastným člověkem. Vím, že</p>
<p>rudým mužům přineslo zlato jen neštěstí a příkoří. Bledé tváře</p>
<p>začaly toužit po bohatství této země a od těch dob berou rudým</p>
<p>mužům zemi, loupí ji kus po kuse a hubí rudé muže. Jednoho dne</p>
<p>pro jejich touhu po bohatství rudí muži zemřou. Zlato ničí můj lid,</p>
<p>zlato je příčinou naší smrti. Můj bratr nechť po něm netouží.“</p>
<p>„Netoužím po něm,“ řekl jsem prostě.</p>
<p>„Avšak řekl jsi, že člověk chce získat bohatství.“</p>
<p>„Ne… nedopověděl jsem to, co jsem měl na mysli,“ zavrtěl jsem</p>
<p>hlavou: „Člověk není bohatý tím, kolik má zlata v kapse nebo kolik</p>
<p>mu patří půdy či koní nebo kolika lidem poroučí. Člověk je bohatý</p>
<p>taky tím, jak je moudrý, jak je vážený u jiných lidí, jak je</p>
<p>spravedlivý!“</p>
<p>„Uff!“ podivil se Vinnetou. „Můj bratr promluvil velmi krásně. Je</p>
<p>bohatství, o kterém nyní mluví, bohatstvím, za nímž přijel do</p>
<p>země rudých mužů?“</p>
<p>„Ano, Vinnetou,“ řekl jsem. „To jsem chtěl říct.“</p>
<p>Ted se opět chopil mé ruky. Tiskl mi ji vroucně. Jak se asi bál,</p>
<p>abych se mu najednou neobjevil jako každý druhý, jako další z</p>
<p>řady těch, kteří sem, do jeho země, přijeli rabovat, loupit a ždímat.</p>
<p>Ale chápal jsem, že mi přes všechno položil ještě jednu otázku:</p>
<p>„Ale proč se tedy přidal Old Shatterhand ke zlodějům země?</p>
<p>Což nevěděl, že se dopouštějí zločinu na rudých mužích?“</p>
<p>„Máš pravdu, Vinnetou…“ Bylo mi těžko se k tomu přiznat: ale</p>
<p>chtěl jsem být upřímný. „Já jsem na to tehdy nepomyslil. Byl jsem</p>
<p>rád, že se stanu surveyorem, že budu mít dobré zaměstnání.“</p>
<p>„Ach… dostával jsi za svou práci plat? Dostal jsi za ni zaplaceno</p>
<p>hned, nebo jsi měl čekat, až bude všechno hotovo?“</p>
<p> „Když mě přijímali do práce, dostal jsem menší zálohu a výstroj!</p>
<p>Ale plat za práci jsem měl dostat teprve později; slíbili nám</p>
<p>vyplatit peníze, až odevzdáme hotové plány.“</p>
<p>„O to jsi nyní přišel.“</p>
<p>„Byl bys dostal hodně peněz?“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny.</p>
<p>„Co je to hodně peněz? Nejsem zámožný člověk, pro mne by ta</p>
<p>suma byla dost velká.“</p>
<p>Vinnetou chvíli mlčel.</p>
<p>„Mrzí mě to,“ řekl potom. „Kolik dní vám chybělo k tomu,</p>
<p>abyste svou práci dokončili?“</p>
<p>„Stačilo málo – dva tři dny.“</p>
<p>„Uff! Kdybych tě byl tehdy znal, byli bychom zaútočili na Kiowy</p>
<p>později.“</p>
<p>„Abychom mohli ukradnout vaši půdu?“ namítl jsem jeho</p>
<p>vlastními slovy.</p>
<p>„Abyste mohli rozměřit naši půdu,“ opravil mě. „Toho se ještě</p>
<p>nebojíme. Víme, že to, co kreslíte do map, nám neškodí. Teprve</p>
<p>když se objeví muži s krumpáči a lopatami, začíná krádež. A</p>
<p>potom, když začínají bledé tváře stavět svou železnou dráhu…“</p>
<p>Odmlčel se znovu na okamžik a zeptal se: „Kdybys měl dostat</p>
<p>zaplaceno, musel bys odevzdat papíry se svými kresbami a mapy?“</p>
<p>Přisvědčil jsem.</p>
<p> „Uff! Pak jsi utrpěl velkou ztrátu, protože všechny papíry a mapy jsme zničili!“</p>
<p>„Přístroje také?“</p>
<p>„Ne. Vinnetou nenavštěvoval školy pro bledé tváře, ale ví dobře,</p>
<p>že přístroje, které jste měli, jsou drahé a cenné. Poručil Apačům,</p>
<p>aby je nerozbíjeli. Jsou dobře uschovány a Old Shatterhand je</p>
<p>všechny dostane v pořádku nazpět.“</p>
<p>„Děkuji ti za to! Vrátím je zpátky těm, kdo mi je svěřili.“</p>
<p>„Škoda že nebudeš moci vrátit i mapy a papíry, které jsme</p>
<p>zničili…“</p>
<p>„Vrátím i ty,“ řekl jsem. „Zaznamenával jsem všechno</p>
<p>rozměřování dvojmo. Je na papírech, které jsem měl při sobě a</p>
<p>které mi byly na tvůj příkaz ponechány. Za to ti musím</p>
<p>poděkovat.“</p>
<p>„Uff! Uff!“</p>
<p>Jediným výkřikem dal Vinnetou najevo svůj údiv i své</p>
<p>uspokojení. K mému úžasu tím považoval náš rozhovor za</p>
<p>skončený. Zvedl se, pokynul mi a tiše jsme se vraceli nazpět do</p>
<p>puebla. Teprve při rozloučení, při posledním stisku ruky</p>
<p>poznamenal:</p>
<p>„Můj bratr utrpěl škodu, ale Vinnetou mu všechno vynahradí.</p>
<p>Avšak nejdřív ať myslí můj bílý bratr na to, aby se zotavil. Vytrpěl</p>
<p>mnoho a musí si řádně odpočinout.“</p>
<p>Dýmku míru s mými dobrými kamarády Hawkensem, Parkerem</p>
<p>a Stonem vykouřili Apačové hned nazítří. Vedly se obvyklé řeči,</p>
<p>jaksepatří, zdlouhavé a slavnostní, proslovila se vzájemná ujištění o skálopevném přátelství pro všechny budoucí časy. Mluvil Inču-</p>
<p>čuna, Vinnetou, Dick Stone a Will Parker, ale největší úspěch</p>
<p>sklidil malý Sam. Prošpikoval svou řeč tolika vtipy, že</p>
<p>shromáždění Apačů mělo co dělat, aby uchovalo předepsanou</p>
<p>důstojnou, vážnou tvář. Samozřejmě že milý Sam neopomněl</p>
<p>využít své řeči k tomu, aby taky promluvil několik zlatých slov</p>
<p>mně do duše. Mával pravicí a hřímal, až se hory otřásaly:</p>
<p>„Vy jste vlastně ohromně potměšilý chlap, sir!“ vyčítal mi docela</p>
<p>veřejně. „Copak se takhle neupřímně chová člověk ke svým</p>
<p>nejlepším přátelům? Kdo jste vůbec byl, když jsme vás vytáhli ze</p>
<p>Saint Louisu? Domácí učitel, ubožák, který vtlouká dětičkám do</p>
<p>hlavy jednou násobilku a podruhé abecedu, do každého ucha</p>
<p>jedno! Ještě dnes byste tam dřepěl na židličce a ťukal tužkou do</p>
<p>stolu, nebýt nás, jen to tady přiznejte! A co my? Vytáhli jsme vás,</p>
<p>piplali vás s andělskou něžností, ukázali vám savanu, mazlili se s</p>
<p>vámi jako kvočna s kuřetem. čípak je to zásluha, že se vám začalo</p>
<p>rozsvěcet v hlavě? Vždyť jste v nás měl tátu, mámu a všechny tety</p>
<p>a strejčky, a vůbec: na rukou jsme vás nosili a odkojili tak říkajíc</p>
<p>vlastní moudrostí! Snad jsme měli právo čekat od vás trochu</p>
<p>vděčnosti za to všechno: aspoň snad tolik, že se nepoženete jako</p>
<p>hloupé kuře do rybníka, kde bychom se mohli i my, zkušení staří</p>
<p>kohouti, jaksepatří nalokat vody! Jenže vy – vy jste provozoval</p>
<p>klidně i to, co jsme vám výslovně zakázali! Jen se usmívejte, ale</p>
<p>nás, nás to tady pod touhle starou odrbanou vestou bolí: za tolik</p>
<p>laskavosti a obětavosti sklidí člověk jen nevděk a neposlušnost.</p>
<p>Kdybych měl vypočítat jen zpolovičky, co jste nám všecko natropil,</p>
<p>seděli bychom tu tři dny! Nejhorší ze všeho bylo, že jste tajně</p>
<p>odřízl dva apačské náčelníky a nám o tom ani nemukl! To vám</p>
<p>nezapomenu, dokud budu vězet v téhle kůži. Však jsme to taky</p>
<p>dopracovali! Krásně jsme se mohli dát prošpikovat a osmažit u</p>
<p>kůlů a dneska jsme se už mohli prohánět vesele ve věčných</p>
<p>lovištích. A zatím tady kvůli vám dřepíme v tomhle pueblu, tváře</p>
<p>jako slabikáře, máme se k světu jak valibuci a musíme si cpát</p>
<p>vnitřnosti všelijakými indiánskými pochoutkami, které nám co</p>
<p>nevidět úplně zkazí žaludek. A k tomu se musíme dívat na to, jak</p>
<p>z vás, polovičního greenhorna, tady dělají báječného bojovníka! Za</p>
<p>celé tohle neštěstí máme co děkovat vám, a hlavně tomu, že jste</p>
<p>tak mizerný plavec! Máte štěstí, že lidská láska je divná jako každá</p>
<p>pořádná ženská: trápí vás, a přece jí to nakonec nemáte za zlé.</p>
<p>Nastavte teda uši, sir: protentokrát vám to ještě všechno prošlo,</p>
<p>nevyvrhli jsme vás ze svého středu ani ze svých srdcí, samozřejmě</p>
<p>jen proto, že pořád ještě doufáme, že přijdete k rozumu a polepšíte</p>
<p>se – jestli se nepletu! Tady vám podávám ruku, sir, važte si toho a</p>
<p>slibte mi, že se úplné polepšíte a že mi budete dělat jen samou</p>
<p>radost!“</p>
<p>Mě1 jsem co dělat, abych se pří té řeči nerozesmál na celé kolo.</p>
<p>Stiskl jsem Samovi ruku a řekl rychle:</p>
<p>„Slibuji vám, Same, že se budu snažit, abych vám dělal samou</p>
<p>radost. Budu se snažit, abych se co nejvíc podobal svému velkému</p>
<p>zářnému příkladu a vzoru, abych se zkrátka a dobře stal co nejdřív</p>
<p>druhým Samem Hawkensem…“</p>
<p>„Tššš!“ zarazil mě mužík stoupaje na špičky. „Co vás to napadá!</p>
<p>To byste se snažil o něco úplně zbytečného! Takový zelenáč, a</p>
<p>chtěl by se stát co nejdřív druhým Hawkensem! Holá nemožnost,</p>
<p>vážený! To by rovnou mohla chtít rosnička jít kuňkat do dvorní</p>
<p>opery a … …. „</p>
<p> Konečně to jeden z nás už nevydržel a propukl v hlasitý smích.</p>
<p>Byl to Dick Stone. Šťouchl přátelsky Sama pod žebra a rozchechtal</p>
<p>se na celé kolo.</p>
<p>„Stop!“ zajíkal se smíchy, „nech už toho, ty jedna plechová hubo!</p>
<p>Kdo má vydržet poslouchat ty tvoje šplechty! Vždyť všecko</p>
<p>převrátíš na ruby jak starou rukavici! Já být na Old Shatterhandově</p>
<p>místě, tak bych ti toho greenhorna už jednou jaksepatří osladil!“</p>
<p>„Prosím tě – jako bych nemluvil čistočistou pravdu! Nakonec si</p>
<p>troufneš říct, že je westman jako já.“</p>
<p>„To si tedy troufnu!“ Dick Stone si utíral oči zaslzené od smíchu.</p>
<p>„Měl bys mu denně děkovat za svůj život. A vůbec: ze stovky</p>
<p>westmanů by v té včerejší zkoušce tak jako Old Shatterhand</p>
<p>neobstál možná ani jeden! Tys ho měl chránit, starouši, a zatím</p>
<p>chránil on tebe – jestli se nepletu! Zapiš si to už jednou</p>
<p>provždycky pod tu svou špinavou, starou falešnou kštici: kdyby</p>
<p>nebylo Old Shatterhanda, dávno bys tady neseděl ve vlastní kůži!“</p>
<p>„Tos mi toho pověděl!“ zlobil se mužík. „A tu falešnou kštici si</p>
<p>nech od cesty! Má paruka není vůbec falešná, náhodou je úplně</p>
<p>pravá. Můžu tě o tom názorně přesvědčit! Koukej se dívat!“</p>
<p>Zajel rukama pod svou umělou hřívu, strhl ji s hlavy a strčil ji</p>
<p>Dicku Stoneovi až pod nos.</p>
<p>„Vidíš!“</p>
<p>„Dáš pryč tu vypelichanou starou kůži!“ oháněl se Dick Stone a</p>
<p>zacpával si zoufale nos, jako by mu ta ozdoba Samovy kulaťoučké</p>
<p>hlavy nesnesitelně páchla.</p>
<p> Trapper vrazil paruku zase zpátky, kam patřila, rozhlédl se vítězně kolem sebe a s bolestnou výčitkou v hlase namířil prst na</p>
<p>svého starého druha:</p>
<p>„Měl by ses, Dicku, stydět! Do krve! Říkat mé nádherné</p>
<p>pokrývce hlavy vypelichaná stará kůže – ne, to jsem od tebe</p>
<p>nečekal, kamaráde! To jsem si nezasloužil! A vůbec – nikdo z vás</p>
<p>neumí ocenit starého Sama Hawkense. Nerozumíte jeho duši! Za</p>
<p>to vás teď stihne mé opovržení – uchýlím se ke své rozumné věrné</p>
<p>Mary a poohlédnu se, jestli se jí vede tak mizerně jako mně.“</p>
<p>Zatvářil se velice zhrzeně, mávl nad námi všemi rukou jako nad</p>
<p>beznadějnými případy a odkolébal se s hrdě vztyčenou hlavou</p>
<p>pryč. Dick Stone pobaveně krčil rameny, ale usmíval se jako</p>
<p>všichni ostatní. Dokonce i Vinnetou, obvykle tak vážný, se</p>
<p>nezdržel a usmíval se, zdálo se mi, aspoň koutkem úst.</p><empty-line /><p>26.HOSTY U APAČŮ</p><empty-line /><p>Po dnech napětí přišly dny klidu, volnosti a oddechu. Sam</p>
<p>Hawkens a oba jeho přátelé jich využili dosyta, vychutnávali</p>
<p>apačské pohostinství doslova jako labužníci. Jídlo, projížďky (Sam</p>
<p>Hawkens denně cvičil svou Mary, prý aby se naučila vážit si všech</p>
<p>jemností jeho jízdy), pak zase jídlo, zase projížďky, rybolov,</p>
<p>procházky lesem – tak se to opakovalo ze dne na den.</p>
<p>Já jsem si však ani v nejmenším takhle příjemně nehověl, měl</p>
<p>jsem naopak napilno jako málokdy předtím. Začal jsem totiž</p>
<p>chodit do školy, abych se dokonale seznámil se vším, co potřebuje</p>
<p>lovec na Divokém západě, a to k nejlepšímu učiteli – k</p>
<p>Vinnetouovi. A byla to opravdu perná vysoká škola! Bývali jsme</p>
<p>venku v prérii a v lesích často celé dny, prolézali okolní lesy i</p>
<p>skalní úžlabiny a já jsem se cvičil v rychlé jízdě i v šplhání po</p>
<p>srázech, učil se nalézat stopy a zahlazovat je, nepozorovaně se</p>
<p>plížit, využívat každého kousku přírody k vlastní ochraně, prostě –</p>
<p>prodělával jsem polní cvičení, jak má být. Často se ode mne</p>
<p>Vinnetou odděloval a dával mi úkol, abych ho vypátral, ležícího</p>
<p>nehybně v houští nebo skrytého někde v bažinách u břehů Ria</p>
<p>Pecos. Nenechal bez upozornění žádnou mou chybu, ani tu</p>
<p>nejmenší, všechno mi sám ukazoval a předváděl na desítkách</p>
<p>názorných příkladů a já jsem ho nadšeně poslouchal jako žák</p>
<p>učitele, o němž ví, že se dokonale vyzná a že své věci dokonale</p>
<p>rozumí. Nikdy mě jediným slovem nepochválil, nikdy mi</p>
<p>zvýšeným hlasem nic nevytkl. Ve všem, co souviselo s životem</p>
<p>přírody, se savanou, horami, lesy, se vyznal mistrovsky. A</p>
<p>mistrovsky taky uměl do těch znalostí zasvěcovat.</p>
<p>Jak často jsem přišel domů k smrti unaven, s tělem jakoby</p>
<p>rozlámaným, toužícím jen po spánku a po jediném dni odpočinku!</p>
<p>A přece mi nepopřál klidu ani pak, druhý den následovala stejně</p>
<p>namáhavá výprava, nebo ještě namáhavější, a večer, když už jsem</p>
<p>se těšil na chvíli oddechu, přišly ještě hodiny řečí. Chtěl jsem se</p>
<p>naučit apačsky, dostal jsem tedy učitele: to jest dva učitele a</p>
<p>učitelku: Nšo-či, která mě zasvěcovala do nářečí Mescalerů, Inču-</p>
<p>čunu, který mě seznamoval s nářečím Llanerů, a Vinnetoua, který</p>
<p>mě učil navajsky.</p>
<p>Tak plynul den za dnem, jednou nebo dvakrát se k nám přidal</p>
<p>sám Inču-čuna a jindy, to častěji, zvlášť když jsme se nevzdalovali</p>
<p>příliš daleko od puebla, nás doprovázela i Nšo-či. Když jsme</p>
<p>jednou podnikli takovou společnou výpravu do nepříliš</p>
<p>vzdáleného lesa, Vinnetou mě vyzval, abych se asi na čtvrt hodiny</p>
<p>vzdálil. Nšo-či prý se ukryje a mým úkolem bude, abych nalezl její stopu a ovšem i její úkryt. Vrátil jsem se v smluvené lhůtě, ale po</p>
<p>Nšo-či jako kdyby se slehla země. Stopy na místě, kde jsme seděli a</p>
<p>kde jsem opustil Vinnetoua se sestrou, byly sice zřetelné, avšak v</p>
<p>okolí, ať jsem se namáhal jak namáhal, jsem nenašel ani jediný</p>
<p>otisk Nšo-čina mokasínu. Ovšem chodila velmi lehce, ale přece jen</p>
<p>chodila po zemi! A tady nebylo nic, měkká půda byla netknutá,</p>
<p>nikde ani ohnuté stéblo trávy, ani čerstvě rozšlápnutá větvička, ani</p>
<p>rýha v husté trávě! Jen otisk Vinnetouova mokasínu jsem našel –</p>
<p>ale o ten nešlo, ten jsem neměl hledat! Jak jsem tak stál a kroužil</p>
<p>kolem toho místa a usilovně pátral, napadla mě najednou zvláštní</p>
<p>myšlenka. Zdálo se mi, že na jednom místě vypadá stopa</p>
<p>Vinnetouova nějak hlubší, vrytější do země. Ano – co když</p>
<p>Vinnetou vzal Nšo-či do náručí a někam ji odnesl? Pak ovšem bych</p>
<p>neměl hledat stopu Indiánky při zemi, ale někde nahoře – nějaká</p>
<p>zlámaná větvička nebo utržený kus křoví by mi spíš prozradily</p>
<p>jejich cestu. Nejdříve jsem si chtěl ověřit, že dohad je správný.</p>
<p>Skutečně: Vinnetouovy stopy i opodál byly vryty do půdy hlouběji,</p>
<p>musel se přece jen se svým břemenem opírat o něco pevněji. Když</p>
<p>takhle chtěl jít nepozorován lesem sám, byl ovšem vždycky velmi</p>
<p>opatrný a dával pozor, aby každou jednotlivou větvičku nebo</p>
<p>keříček důsledně odstranil, aby po sobě nezanechal stopu. Ale</p>
<p>jestliže skutečně nesl sestru, pak neměl ruce volné k tomu, aby</p>
<p>zahlazoval stopu po cestě, kudy se ubíral. Od té chvíle jsem víc než</p>
<p>otisky na zemi sledoval porosty, keře a roštiny kolem. A opravdu!</p>
<p>Na několika místech jsem objevil docela čerstvě utržené lístky na</p>
<p>větvích, ulámané konce – znamení, která by za sebou Vinnetou</p>
<p>nikdy nebyl zanechal, jít jenom sám.</p>
<p>Prodral jsem se roštím a stopa rovná jak čára mě vedla k</p>
<p>slunečné lesní pasece. Tam někde na druhé straně v nějakém křoví</p>
<p>asi sedí, klidní a spokojení, že se jim podařilo připravit mi – podle jejich mínění – úkol nad mé síly. Dobře, schovám se jim tedy sám</p>
<p>a překvapím je, řekl jsem si. Přeplížil jsem se opatrně pasekou a</p>
<p>hledal Vinnetouovu stopu. Kdyby šel s Nšo-či dál, musela by tu</p>
<p>někde být. Jestli ji ale nenajdu, bude to bezpečné znamení, že se tu</p>
<p>v okolí oba ukryli. Plazil jsem se v okruhu kolem křovisek za</p>
<p>pasekou, ale žádný otisk mokasínu jsem neobjevil. Oba se tedy</p>
<p>schovali nepochybně tady, a nejspíš někde na kraji té malé</p>
<p>planinky, v oněch místech, kde vedla stopa kolem křoví.</p>
<p>Tiše, pomalu jsem se tam sunul. Dával jsem pozor jak ostříž,</p>
<p>abych ani nejnepatrnějším šramotem nevzbudil pozornost – a</p>
<p>dařilo se mi to líp, než jsem čekal. Dotáhl jsem se – pomalu jako</p>
<p>želva – až ke skupině keřů, za nimiž, uprostřed divokých trnek,</p>
<p>oba seděli. Byli zády ke mně, čekali mě z druhé strany, odněkud</p>
<p>zpředu paseky, a tlumeně si spolu povídali. Byl jsem až skoro u</p>
<p>nich a užuž jsem se chtěl natáhnout a vzít Vinnetoua nečekaně za</p>
<p>ruku, když jsem v tom šepotu, z kterého jsem prve rozuměl jen</p>
<p>každému pátému slovu, zaslechl něco, co mě zarazilo.</p>
<p>„Půjdu pro něho,“ šeptal Vinnetou.</p>
<p>„Nechoď!“ odporovala mu živě a velmi důrazně sestra. „On</p>
<p>určitě přijde sám.“</p>
<p>Viděl jsem, jak Vinnetou s úsměvem vrtí hlavou.</p>
<p>„Nepřijde.“</p>
<p>„Přijde!“</p>
<p>„Má sestra se mýlí. On chápe všechno velice rychle a mnoho</p>
<p>věcí se naučil. Ale jak by mohl najít stopu, která vede vzduchem?“</p>
<p> „Najde ji. Můj bratr mi nedávno sám řekl, že Old Shatterhanda již nelze zmást stopou. Proč nyní říká opak?“</p>
<p>„Jeho oči umí nalézt každou stopu. Ale já jsem mu dal dnes těžší</p>
<p>úkol. Musil by umět číst nejen stopy, ale i myšlenky.“</p>
<p>„Přijde přesto,“ řekla Nšo-či. „Přijde na všechno, nač je třeba</p>
<p>přijít.“</p>
<p>Nezapírám, že mi to v tom okamžiku zalichotilo.</p>
<p>Vinnetou přikývl:</p>
<p>„Ano. Jen na jedno dosud Selwikhi-lata nepřišel, ačkoliv</p>
<p>Vinnetou by byl rád, kdyby na to přišel. Víš, o čem mluvím?“</p>
<p>„Vím.“</p>
<p>„Přáli bychom si to všichni!“</p>
<p>Chtěl jsem se právě sourozencům ukázat, ale ta poslední slova</p>
<p>mě znovu přinutila, abych zůstal dál ve svém úkrytu. Přání? Jaké</p>
<p>přáni by mohli mít? Jaké přání bych jim já nebyl vyplnil? A jak to,</p>
<p>že je přede mnou nikdy nevyslovili? Myslili, že bych je nevyplnil?</p>
<p>A proč? Zajímalo mě to a doufal jsem, že se z dalšího rozhovoru</p>
<p>dozvím něco víc.</p>
<p>„Můj bratr Vinnetou již o té věci s Old Shatterhandem mluvil?“</p>
<p>ozvala se po malé chvíli Nšo-či.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„A náš otec?“</p>
<p>„Chtěl to udělat, ale já jsem mu v tom zabránil.“</p>
<p> „Proč? Nšo-či miluje bledou tvář. A je dcerou nejvyššího</p>
<p>náčelníka Apačů.!</p>
<p>„Ano, to je pravda, a ona je ještě víc. Každý muž by musel být</p>
<p>šťasten, kdyby dcera Inču-čuny se chtěla stát jeho squaw – jenom</p>
<p>Old Shatterhand nikoli.“</p><empty-line /><p>„Jak to může Vinnetou říci, když o tom s Old Shatterhandem</p>
<p>nemluvil?“</p>
<p>„Vím to, protože ho znám. On není jako ostatní bledé tváře. On</p>
<p>touží po věcech, po kterých jiní netouží. Nevezme si za ženu</p>
<p>žádnou Indiánku.“</p>
<p>„To ti řekl?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Jeho srdce snad náleží nějaké bílé ženě?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Jak to můžeš vědět?“</p>
<p>„Mluvili jsme o tom a Vinnetou ví, že Old Shatterhandovo srdce</p>
<p>dosud nepromluvilo.“</p>
<p>„Promluví ke mně!“</p>
<p>„Má sestra ať se neoddává klamu! Old Shatterhand myslí a cítí</p>
<p>jinak. Squaw, kterou si vybere, musí být mezi ženami tím, čím on</p>
<p>je mezi muži.“</p>
<p>„Já taková nejsem?“</p>
<p> „Ano, mezi rudými dívkami ano. Má sestra je všechny převyšuje.</p>
<p>Avšak co jsi slyšela a viděla? Co ses naučila? Umíš všechno a znáš</p>
<p>všechno, co má umět a znát rudá dívka, anebo mnohem víc, ale</p>
<p>neznáš skoro nic z toho, co znají bílé squaw. Old Shatterhand se</p>
<p>nedá oklamat krásou tváře. On touží po jiných věcech, které u</p>
<p>rudých dívek nemůže nalézt.“</p>
<p>Sklopila hlavu a mlčela. Vinnetou ji něžně pohladil po tváři.</p>
<p>„Způsobil jsem bolest srdci své sestry. Ale Vinnetou je zvyklý</p>
<p>říkat pravdu, i když není příjemná. A možná, že zná cestu, která</p>
<p>dovede Nšo-či k cíli.“</p>
<p>Nedočkavě zvedla hlavu.</p>
<p>„Řekni mi ji!“ řekla rychle.</p>
<p>„Má sestra by musela jít do velkého města bílých mužů, aby se</p>
<p>naučila všemu, co znají bílé squaw.“</p>
<p>„Ano? Nšo-či tam půjde! Velmi brzy, ano? Splní mi Vinnetou</p>
<p>mou prosbu a promluví o tom s Inču-čunou? Poprosím ho, aby mi</p>
<p>dovolil odejít do města bílých lidí bledých tváří! Vím, že mě</p>
<p>neodmítne, on je … …“</p>
<p>Víc jsem už neslyšel.</p>
<p>Stáhl jsem se rychle zpátky a bylo mi pojednou stydno, že jsem</p>
<p>ten hovor vyslechl. Jak jsem byl rád, že mě nezpozorovali! Jak by to</p>
<p>bylo trapné i pro mne!</p>
<p>Vracel jsem se dvojnásob opatrně, teď teprve jsem se nesměl</p>
<p>prozradit zbytečnou neopatrností. Jediný špatný pohyb, a zvuk</p>
<p>lámající se větvičky by byl prozradil, že jsem vyslechl nejtajnější</p>
<p>tajemství mladého indiánského děvčete. A kdyby se to stalo – nu, asi bych své přátele musel v té chvíli opustit.</p>
<p>Konečně jsem se dostal dost daleko a mohl jsem zase vstát a</p>
<p>vrátit se po stopě až na mýtinu. Přiložil jsem dlaně k ústům a</p>
<p>zahoukal.</p>
<p>„Můj bratr Vinnetou ať vyjde!“ volal jsem.</p>
<p>Nic se nepohnulo.</p>
<p>„Můj bratr Vinnetou ať vyjde,“ volal jsem znova, „vidím ho – sedí</p>
<p>tam v křoví pod divokými trnkami. Mám za ním snad přijít?“</p>
<p>Teď se pohnuly větve u křoví, Vinnetou je rozhrnul. Ano, ukázal</p>
<p>se mi sám, chtěl se ještě pokusit zatajit Nšo-činu přítomnost.</p>
<p>Pokynul malinko rukou a zahrál překvapení:</p>
<p>„Můj bratr Old Shatterhand nalezl Nšo-či?“</p>
<p>„Ano – je tam ve křoví, vedla mě její stopa.“</p>
<p>„Tys nalezl její stopu?“</p>
<p>V jeho hlase zněl údiv. Nevěděl v tom okamžiku, co si má</p>
<p>myslit.</p>
<p>„Má sestra šla velmi opatrně – nezanechala žádnou stopu,“ řekl.</p>
<p>„Mýlíš se! Zanechala stopu a spatřil jsem ji. Musel jsem však</p>
<p>hledat jinde než na zemi! Nšo-či se jí nedotkla, ale nedávala dost</p>
<p>pozor a ulomila několik větviček. Ty jsi ji nesl v náručí!“</p>
<p>„Uff!“ Vinnetou málem vykřikl údivem. „Já jsem ji nesl? Kdo ti to</p>
<p>řekl?“</p>
<p> „Ty sám. Tvé stopy. Všiml jsem si, že byly hlubší než jindy. Byl jsi těžší a zabořil ses hlouběji do země. Jak by ses mohl stát</p>
<p>najednou sám o tolik těžší? Někoho jsi určitě nesl. Nenalezl jsem</p>
<p>však nikde otisk Nšo-čina mokasínu. Nesl jsi tedy ji!“</p>
<p>„Uff! Uff!“ Vinnetouův údiv stoupal. Ale ještě se pokusil mě</p>
<p>zmást. „Něco tě spletlo. Měl by ses vrátit a prohlédnout stopu</p>
<p>znova!“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou a ukázal rukou ke křoví:</p>
<p>„To by bylo zbytečné. Je tam, kde jsi seděl ty. Přivedu ti ji!“</p>
<p>Udělal jsem dva nebo tři kroky směrem ke křoví, když se</p>
<p>rozhrnuly větve a Nšo-či se sama ukázala: její hlas prozrazoval</p>
<p>uspokojení:</p>
<p>„Netvrdila jsem svému bratru, že Old Shatterhand mě určitě</p>
<p>vypátrá?“</p><empty-line /><p>„Ano, má sestra měla pravdu, mýlil jsem se,“ připustil Vinnetou.</p>
<p>„Můj bílý bratr umí číst nejen stopy, ale i myšlenky, o kterých</p>
<p>stopy hovoří. Naučil se už všemu.“</p>
<p>„Vinnetou mě svými slovy zahanbuje,“ odpověděl jsem. „Je toho</p>
<p>ještě mnoho, co se od něho musím teprve naučit.“</p>
<p>Byla to vlastně první pochvala, kterou jsem z jeho úst zaslechl, a</p>
<p>byl jsem v té chvíli na jeho slova tak hrdý jako… zkrátka jako ještě</p>
<p>nikdy na nic v životě.</p>
<p>Večer Vinnetou té chvále nasadil korunu. Přinesl mi jako výraz</p>
<p>uznání pravý indiánský oblek, pravou koženou kazajku a kalhoty s</p>
<p>červeným vyšíváním. „Ušila ho má sestra Nšo-či,“ řekl, když mi ho dával. „Starý oblek už není pro Old Shatterhanda dost dobrý.“</p>
<p>Prohlížel jsem se v rozpacích, a opravdu, mé šaty byly hodně</p>
<p>sešlé, dokonce i pro nepříliš náročný indiánský vkus. Kdyby mě v</p>
<p>nich někdo potkal v evropském městě, dal by mě asi zatknout jako</p>
<p>podezřelého pobudu. A přece jsem v té chvíli váhal. Nšo-či ten</p>
<p>oblek ušila, ale… směl jsem ho právě já přijmout? Myslím, že</p>
<p>Vinnetou si mých rozpaků všiml, že něco vytušil, protože sám od</p>
<p>sebe rychle dodal:</p>
<p>„Sám jsem řekl Nšo-či, aby ho pro tebe ušila. Můžeš jej přijmout</p>
<p>jako dárek od Vinnetoua, kterému jsi zachránil život.“</p>
<p>„Děkuji ti. Děkuji tobě i Nšo-či,“ odpověděl jsem a na jeho</p>
<p>žádost jsem si oblek hned vyzkoušel.</p>
<p>Padl mi jako ulitý, ani- nejlepší newyorský krejčí by ho nebyl</p>
<p>ušil líp. Cítil jsem se v něm volně a pohodlně, vyhovoval každému</p>
<p>mému pohybu, a přitom byl vypracován s dokonalou přesností.</p>
<p>Když jsem se v něm ukázal Nšo-či, pochválil jsem její práci tak</p>
<p>upřímně, že nevěděla kam s očima.</p>
<p>Dva nebo tři dny nato jsem se procházel na břehu Ria Pecos.</p>
<p>Vzal jsem~si s sebou tomahavk a cvičil se trochu v házení. Byl jsem</p>
<p>právě v nejlepším, když jsem zpozoroval, že se ke mně žene nějaká</p>
<p>postava. Ten človíček měl na sobě zbrusu nový indiánský oblek s</p>
<p>párem přímo obrovských holinek a vykračoval si tak sebevědomě,</p>
<p>jako by byl přinejmenším náčelníkem všech indiánských kmenů v</p>
<p>Americe. Všechno se na něm jen blýskalo, a jenom stará</p>
<p>promaštěná plstěná hučka se žalostně zplihlou střechou,</p>
<p>rozcuchané houštiny vousů na bradě, nos jako okurka a dvě</p>
<p>mazaná očka připomínaly, že mám před sebou starého dobrého –</p>
<p>Sama Hawkense. Nafoukl se přede mnou jak páv, vypjal se na</p>
<p>špičky svých křivých, hubených nožiček a s úžasnou hrdostí mi</p>
<p>položil otázku:</p>
<p>„Sir, poznáváte muže, který stojí právě teď před vámi?“</p>
<p>„Hm, hm,“ zatvářil jsem se náramně hlubokomyslně. „To se</p>
<p>musím nejdřív podívat!“</p>
<p>Vzal jsem ho za rameno, třikrát ho otočil kolem osy, proklepal</p>
<p>ho přitom pohledem ze všech stran odshora až dolů a nakonec</p>
<p>jsem vynesl s profesorskou vážností rozsudek:</p>
<p>„Tak jestli se nepletu… tohle vypadá, že by to mohl být sám…</p>
<p>Sam Hawkens!“</p>
<p>„Yes, mylord!“ maličký lovec mi shovívavě potvrdil domněnku.</p>
<p>„Nepletete se, tentokrát ne! Jsem to já, v celé své slávě a tělesné</p>
<p>nádheře! A jestlipak na mně něco pozorujete?“</p>
<p>„Zbrusu nový oblek, Same!“</p>
<p>„To bych řekl!“</p>
<p>„A jak jste k němu přišel?“</p>
<p>„Docela lehce. To je ta medvědí kůže, co jste mi daroval!“</p>
<p>„To vidím, Same. Ale kdo vám to ušil? Přece je to něčí práce.“</p>
<p>„Něčí práce?“</p>
<p>„Myslím – nějaká osoba to musela dát dohromady?“</p>
<p>„Říkáte osoba! No, ona to vlastně žádná osoba není!“</p>
<p> „Jak to? Kdo?“</p>
<p>„No – ona. Tedy spíš osůbka než osoba!“</p>
<p>„Osůbka?“ Už jsem se v té motanici pomalu nevyznal.</p>
<p>„Ovšem! Vy neznáte Kliuna-ai? Je to krasavice!“</p>
<p>„Kliuna-ai? To znamená… měsíc? Jméno, že? Jméno dívky nebo</p>
<p>ženy?“</p>
<p>„Dívky, a ženy taky . : . vlastně ani jedno, ani druhé,“ vysvětlil</p>
<p>poněkud zmateně Sam.</p>
<p>Opravdu jsem z toho nebyl moudrý.</p>
<p>„Tak to asi nejspíš bude bába!“</p><empty-line /><p>„Nesmysl!“ zlobil se mužík. „Když říkám, že je to žena i dívka,</p>
<p>nebo ani to, ani to, tak to může být jen to třetí: vdova. Ubohá</p>
<p>opuštěná vdova po jednom Apačovi, kterého poslali Kiowové právě</p>
<p>nedávno do věčných lovišť!“</p>
<p>„Teď tomu rozumím!“ zdvihl jsem obočí. „Že ji chcete, Same, v</p>
<p>tom bolu trochu utěšit?“</p>
<p>„Yes, sir,“ přikývl vážně starý trapper. „Vůbec mi to není proti</p>
<p>srsti! Hodil jsem po ní okem, vlastně oběma očima, a ona…“</p>
<p>„Ale Same, snad nemyslíte, že si vezmete Indiánku?“</p>
<p>„No – a co z toho? Já bych si vzal i černošku, jen by nesměla být</p>
<p>celá černá! A konečně, tahle Kliuna-ai je báječná partie, vydělává</p>
<p>kůže nejlíp z celé vesnice, rozumíte? Rozený koželuh!“</p>
<p> „A vy se taky chcete dát vydělat, Same?“ šklebil jsem se.</p>
<p>„Bez vtipů, sir, prosil bych bez vtipů! Tohle je vážná věc…</p>
<p>šťastný rodinný kroužek, rozumíte mi? A má vám takový krásný</p>
<p>kulaťoučký obličej… jako ten měsíček!“</p>
<p>„V které čtvrti, Same?“ popichoval jsem dál.</p>
<p>„Kššš!“ ohnal se po mně mužík rukávem. „Jako úplněk, milý sir,</p>
<p>a já si ji vezmu, jestli se nepletu!“</p>
<p>„No dobře, dobře, doufejme, že z toho nebude hned nový</p>
<p>měsíc… hihihi! A poslyšte, jak jste k ní vůbec přišel?“</p>
<p>„Právě přes to vydělávání, siry Ptal jsem se: kdo tady umí nejlíp</p>
<p>koželužskou práci? A oni mi řekli: Kliuna-ai. Tak jsem šel za ní a</p>
<p>ona hned začala vrhat takové pohledy…“</p>
<p>„Na tu medvědí kůži?“</p>
<p>„Na mne!!“</p>
<p>„To má tedy vkus, Same! To se musí nechat!“</p>
<p>„Samozřejmě, sir! A jak je šikovná… Jen se podívejte na ty šaty!</p>
<p>Sedí mi – co?!“</p>
<p>„Fešák, Same!“</p>
<p>„Vypadám snad jako gentleman, ne? Byla taky celá pryč, když</p>
<p>mě v tom uviděla! Já vám tvrdím, že si ji vezmu!“</p>
<p>„Poslyšte, Same, a kam jste dal staré šaty?“</p>
<p>„Zahodil jsem je!“</p>
<p> „A mně jste vykládal, že byste je nedal pryč ani za nic!“</p>
<p>„To bylo, sir, to bylo… To jsem ještě neznal Kliuna-ai. Časy se</p>
<p>mění. So it is!“</p>
<p>Malý vousatý náčelník se otočil na patě a capal na svých křivých</p>
<p>nožičkách hrdopyšně pryč. Neměl jsem o indiánskou vdovu žádné</p>
<p>obavy. Stačilo se podívat na Sama, na jeho křivé nožky, nos jako</p>
<p>okurku, aby si člověk spočítal na pěti prstech, že Indiánce přejdou</p>
<p>brzy všechny chutě na vdavky.</p>
<p>Ještě na odchodu se mužík otočil a zamával. mi rozjařeně na</p>
<p>pozdrav:</p>
<p>„Cítím se jako znovuzrozený, sir! Docela jako bych si navlekl</p>
<p>novou kůži! S tou starou už nechci nic mít, hihihihi! Tak vidíte,</p>
<p>starý Sam, a je z něho ženich!“</p>
<p>Za týden jsem potkal Hawkense dole pod pueblem. Vypadal</p>
<p>velmi zamyšleně.</p>
<p>„Copak, copak, Same,“ oslovil jsem ho. „Táhnou vám hlavou</p>
<p>nějaké astronomické úvahy?“</p>
<p>„Astronomické? Jak to myslíte?“</p>
<p>„No – vypadáte vážně! Nějaké poruchy na vašem hvězdném</p>
<p>nebi? Copak dělá váš měsíční úplněk?“</p>
<p>Sam mávl rozpačitě a trochu rozmrzele pravičkou.</p>
<p>„Je zamlžen, sir! Úplně zamlžen!“</p>
<p>„Ale!“ podivil jsem se. „A co se stalo?“</p>
<p>„Zeptal jsem se, jestli si mě chce vzít!“</p>
<p> „No – a?“</p>
<p>„Řekla: Nikdy!“</p>
<p>„Prosím vás!“</p>
<p>Mávl znova posmutněle rukou.</p>
<p>„Kdyby jen to! Má na mne nároky, sir! Mám jí platit!“</p>
<p>„Za co, Same?“</p>
<p>„Že pro mne vydělala kůži! Už jste to někdy slyšel? Šaty prý ušila</p>
<p>na rozkaz Vinnetouův, ale tu koželužskou práci jsem si prý</p>
<p>objednal sám!“</p>
<p>„Tak to nebylo z lásky?“ divil jsem se naoko.</p>
<p>„Už je to tak,“ povzdechl si. „Kam jedete, sir? Pojedu s vámi!“</p>
<p>„To nepůjde, milý Same,“ řekl jsem. „Pozval mě Vinnetou na</p>
<p>lov… A zkazil byste si své nádherné šaty!“</p>
<p>Pokyvoval hlavou:</p>
<p>„Dobře, dobře… ostatně máte pravdu: nějaká ta krev by to úplně</p>
<p>pošpinila.“</p>
<p>Podal jsem Samovi ruku, ale on mě ještě chytil za loket a už na</p>
<p>odchodu mi pošeptal:</p>
<p>„Sir, co říkáte… nebyly ty mé… staré šaty… vlastně praktičtější?“</p>
<p>„To nevím, Same – možná že ano.“</p>
<p>„Možná, možná,“ bručel nespokojeně. „Docela určitě!“</p>
<p> V příštích dnech jsem viděl Sama jen zřídka. Zahlédl jsem ho tu a tam, ale jako by se mě nějak stranil. Vypadal ustaraně,</p>
<p>pravděpodobně jeho měsíček zacházel anebo se už úplně zahalil</p>
<p>do mlh. A jednoho krásného dne se přede mnou malinký lovec</p>
<p>objevil, tak jak jsem ho znal – ve svém starém záplatovaném</p>
<p>kabátě, podobném tisíckrát vyspravovanému dědečkovu županu.</p>
<p>„Same, vy jste ty šaty nezahodil?“</p>
<p>„Ale ano! Zahodil, a zas jsem si pro ně došel!“</p>
<p>„To jste se musel nějak rozzlobit!“</p>
<p>„Že se ptáte! Rozzuřil jsem se! K nepříčetnosti!“</p>
<p>„Měsíček?“</p>
<p>„Dejte mi pokoj s astronomií! Nechci ji už ani vidět!“</p>
<p>Zatvářil jsem se nesmírně účastně:</p>
<p>„Něco vám udělala?“</p>
<p>„To bych řekl! Počkejte, až vám to budu vypravovat! Budete</p>
<p>otvírat oči! Poslední dobou to s ní už nebylo k vydržení, kale se na</p>
<p>mne nepodívala a nepromluvila se mnou vlídné slovíčko! Tak u ní</p>
<p>včera sedím a dívám se na ni a opírám se hlavou o dřevěný sloup.</p>
<p>Musela tam být nejspíš nějaká tříska nebo čertvíco – prostě mé</p>
<p>nádherné vlasy se o to zachytily! Vstanu, chci odejít, vtom cítím,</p>
<p>jak mi to na lebce zadrhne, tak se otočím – a co</p>
<p>myslíte, že jsem uviděl?“</p>
<p>„Paruku!“</p>
<p>„Ano, má krásná, úctyhodná čupřina ráčila viset na dřevě!“</p>
<p> Tiše jsem hvízdl a potřásl hlavou.</p>
<p>„A měsíček se rázem přestal usmívat, že?“ pochopil jsem</p>
<p>Samovu tragédii.</p>
<p>„V tu ránu! Vyvalila vám oči, no – koukala na mne – jako – jako</p>
<p>– jako… jako na nějakého plešatce!“</p><empty-line /><p>„A potom?“</p>
<p>„Nic. Začala jen řvát, jako by ji bral na vidličky, a řvala a řvala a</p>
<p>řvala… strašně!“</p>
<p>„A co řvala?“</p>
<p>„Že už jí nesmím přijít na oči!“ rozčiloval se mužík. „Představte</p>
<p>si to, ona se zapřísahala, že si vezme jen toho, kdo má vlasy! Není</p>
<p>to vyložená hloupost?“</p>
<p>Potřásl jsem jen hlavou:</p>
<p>„Hm, hm.“</p>
<p>„Zase to vaše hmhmhm!“ zlobil se. „Prosím vás, když se ženská</p>
<p>vdává, tak snad jí může být jedno, jestli má muž vlasy na hlavě</p>
<p>nebo na paruce? Ne? Paruka je dokonce lepší, je to, řekl bych…</p>
<p>vznešenější a… stojí to víc peněz! To si musí člověk umět pořídit,</p>
<p>vlasy narostou každému hlupákovi!“</p>
<p>„Ale já bych jim, Same, přece jen dával taky přednost,“ zasmál</p>
<p>jsem se. „Co se dá dělat, je to tak.“</p>
<p>„Čert vás vem, sir!“ Sam rozhodil rozzlobeně rukama. „Já si k</p>
<p>vám jdu pro duchovní útěchu, a vy si ze mne děláte kašpary! Já</p>
<p>bych vám přál, abyste měl co nejdřív taky paruku a aby vás od sebe vyhodila nějaká rudá vdovička! To byste viděl, jak to chutná! Mějte</p>
<p>se dobře!“</p>
<p>Sebral se a utíkal pryč, jako by mu hořelo za patami.</p>
<p>„Same,“ křičel jsem za ním, „co jste udělal s tím krásným</p>
<p>oblekem?“</p>
<p>Zlobil se na mne, ale otočil se:</p>
<p>„Poslal jsem jí ho zpátky! Nechci ho ani vidět! Chtěl jsem si ho</p>
<p>vzít na svatbu, ale když ohrnuje nos – ať si ho nechá! Howgh!“</p>
<p>Tímhle howgh tedy skončily Samovy dobrodružné námluvy.</p>
<p>Indiánská vdova zůstala bez Sama sama, a Sam sám nějakou dobu</p>
<p>ještě truchlil, než si zvykl na svůj starý lovecký kabát.</p>
<p>Jenže jeho smutek neměl příliš dlouhého trvání. Kdybych mu</p>
<p>byl za pár týdnů připomněl jeho měsíční námluvy, byl by možná</p>
<p>ochoten upírat mi nos mezi očima a tvrdit, že vlastně nechal</p>
<p>Kliuna-ai on. Ať tak nebo tak, jako starý mládenec se cítil milý</p>
<p>Sam Hawkens přece jenom nejlíp.</p>
<p>27.INČU – ČUNOVA NABÍDKA</p><empty-line /><p>Navečer toho dne jsme seděli jako obvykle u Inču-čuny v jeho</p>
<p>náčelnické místnosti. Vinnetou hned po večeři odešel cosi</p>
<p>zařizovat a Inču-čuna byl nečekaně hovorný. Donesly se mu</p>
<p>samozřejmě zprávy o Samových námluvách u krásné Kliuna-ai a</p>
<p>zdlouhavě mi o tom vyprávěl – většinu toho jsem už samozřejmě</p>
<p>znal přímo od Sama Hawkense. Zdálo se mi dost divné, že ta věc</p>
<p>náčelníka zajímá tak dalece, že o tom se mnou vůbec mluví, a</p>
<p>teprve po půlhodině mi jedna jeho poznámka prozradila, kam</p>
<p>vlastně touhle oklikou mířil.</p>
<p>„Souhlasil by Old Shatterhand, kdyby si Sam Hawkens vzal</p>
<p>dceru Apačů? Myslí, že je správné, vezme-li si bílý muž za ženu</p>
<p>rudou squaw?“</p>
<p>Hned mi bylo jasné, že to hlavní, co Inču-čunu zajímá, je druhá</p>
<p>část jeho dotazu, který pronesl ovšem po indiánském způsobu</p>
<p>naoko lhostejně,, bezbarvým, nevzrušeným tónem. Jak jsem mu</p>
<p>měl odpovědět? Věděl jsem bezpečně, kam míří, a chvíli jsem</p>
<p>rozvažoval, než jsem se odhodlal odpovědět:</p>
<p>„Záleží na okolnostech,“ řekl jsem. „Je-li bílý muž přesvědčen, že</p>
<p>si porozumí s rudou ženou, mají-li se oba rádi, nemůže jim</p>
<p>rozdílná barva kůže vadit. Ale život bílých lidí, to Inču-čuna ví, se</p>
<p>liší od života rudých kmenů a squaw, která by si vzala bělocha, by</p>
<p>také musila přijmout jiné zvyky a jiné způsoby.“</p>
<p>„Ano,“ přikývl náčelník. „Je to však tak těžké, aby rudá dívka</p>
<p>pochopila, jak žijí bledé tváře, a aby se tomu naučila?“</p>
<p>„To záleží na ní,“ odpověděl jsem. „Že by se nenaučila totéž, co</p>
<p>umí bílé ženy? Proč ne?“</p>
<p>Náčelník dál potřásal hlavou. Zdálo se, že ještě pořád není tak</p>
<p>docela spokojen. Odhodlal se nakonec k další otázce:</p>
<p>„A ty sám, ty bys dal přednost bílé ženě, nebo rudé?“</p>
<p>„Jak ti mohu odpovědět?“ usmál jsem se. „Mé srdce dosud</p>
<p>nepromluvilo – jak říkáte vy, Indiáni. Až bude čas, až se ozve, pak</p>
<p>mi rozhodně nebude záležet na barvě kůže. Před Velkým duchem</p>
<p>jsme si všichni rovni.“</p>
<p>„Howgh!“ Z Inču-čunových rtů splynul výraz uspokojeni. „Můj</p>
<p>bratr promluvil velmi správně. Všechno, co říká a dělá, je vždycky</p>
<p>spravedlivé.“</p>
<p>Oddechl jsem si. Byl bych ho nerad nějak urazil, a ostatně přál</p>
<p>jsem i Nšo-či všechno nejlepší. Byla milá, byla hezká, byla i chytrá,</p>
<p>ale já – i kdyby byla ještě hezčí a ještě chytřejší – já jsem zatím na</p>
<p>svatbu nepomýšlel. Upřímně řečeno, byl jsem docela rád, když</p>
<p>Inču-čuna najednou změnil téma hovoru a pokynem ruky mi</p>
<p>naznačil, abych ho následoval do jiné místnosti, o poschodí níž, do</p>
<p>prvního patra, kde jsem předtím ještě nikdy nebyl. hekalo na mne</p>
<p>překvapeni – byly tu ve vzorném pořádku srovnány vedle sebe</p>
<p>všechny naše měřicí přístroje a pomůcky.</p>
<p>„Old Shatterhand ať si prohlédne své věci, jestli některá nechybí</p>
<p>nebo není poškozena,“ vyzval mě náčelník.</p>
<p>Až na dvě tři maličkostí, nějakou tu ohnutou tyč nebo utržený</p>
<p>šroubek, se nestalo žádnému z přístrojů nic. Rozhodně se s nimi</p>
<p>mohlo začít od hodiny zase pracovat.</p>
<p>„Myslili jsme, že tyto věci budou naši. medicínou,“ řekl Inču-</p>
<p>čuna usmívaje se. „Dobře jsme je proto uschovali – můj bratr si je</p>
<p>však nyní může vzít. Patří zase jemu!“</p>
<p>Chtěl jsem děkovat, ale on jen zavrtěl odmítavě hlavou.</p>
<p>„Můj bratr Old Shatterhand ať neděkuje. Pokládali jsme ho za</p>
<p>nepřítele, avšak teď se stal naším bratrem. Musí tedy dostat</p>
<p>všechno zpátky. Co hodlá s těmito předměty udělat?“</p>
<p> Byl jsem tak překvapen, že mi chvíli trvalo, než jsem byl s to odpovědět.</p>
<p>„To ještě nevím,“ řekl jsem. „Ale rozhodně je odevzdám těm,</p>
<p>kterým patří. Dovezu je do Saint Louisu.“</p>
<p>„Inču-čuna zná jméno tohoto města. Jeho syn Vinnetou je</p>
<p>navštívil a vyprávěl mu o něm. Odejdeš tedy od nás?“</p>
<p>„Ne hned, ale budu muset…“</p>
<p>„To nám bude všem líto,“ řekl prostě a upřímně. „Stal ses naším</p>
<p>bratrem a náčelníkem kmene. Myslili jsme, že u nás zůstaneš jako</p>
<p>tvůj bratr Klekí-petra. Stal ses bratrem Vinnetouovým, jak si to</p>
<p>přál náš bílý učitel. Chceš ho přesto opustit?“</p>
<p>„I bratři se musí někdy rozloučit. Často se rozcházejí, každého</p>
<p>zavede osud na jinou stranu…“</p>
<p>„Avšak nakonec se vždycky zas sejdou!“ řekl Inču-čuna.</p>
<p>„Ano. Vy mě také znova uvidíte. Mé srdce mě k vám povede.“</p>
<p>„Moje duše se z toho raduje. Kdykoliv budeš mezi námi, bude</p>
<p>vládnout v sídlech Apačů radost. Avšak kdybys zůstal – necítil by</p>
<p>ses šťasten? Víš, že bychom ti dali všechno, oč bys nás požádal!“</p>
<p>„Jak bych měl Inču-čunovi odpovědět? Hleď, ve větvích stromu</p>
<p>hnízdí dva ptáci. Jeden se živí jeho plody, sídlí v jeho větvích a</p>
<p>zdržuje se v jeho stínu. Avšak druhý potřebuje jinou výživu, a</p>
<p>proto odlétá a nemůže zůstat na místě.“</p>
<p>„My bychom ti dali všechno, oč bys požádal. Nemusel bys</p>
<p>odlétat za jinou výživou,“ řekl Inču-čuna. Tak velice stál o to,</p>
<p>abych zůstal, abych se stal jakýmsi nástupcem Klekí-petry.</p>
<p> Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Vím to a děkuji ti za to,“ řekl jsem. „Já jsem však nemluvil</p>
<p>jenom o tom, co potřebuje tělo.“</p>
<p>„Vím, o čem jsi mluvil. Také Klekí-petra býval někdy smutný a</p>
<p>toužil po věcech, které jsme mu nemohli nabídnout. Ty jsi mladší,</p>
<p>toužil bys dřív a víc, a proto nakonec odejdeš. Ale prosím tě, vrať</p>
<p>se, vrať se zas zpátky. Možná že změníš svůj názor a poznáš, že by</p>
<p>se ti s námi žilo spokojeněji…“</p>
<p>Zvedl ruku na znamení, že o téhle věci nechce už dál říci ani</p>
<p>slovo.</p>
<p>„Co budeš dělat v městě bledých tváři?“ načal z jiného soudku.</p>
<p>„To ještě nevím,“ přiznal jsem po pravdě.</p>
<p>„Zůstaneš u lidí, kteří připravují stezky pro ohnivého oře?“</p>
<p>„To určitě ne!“</p>
<p>„Uděláš dobře. Stal ses nyní bratrem rudých mužů a nesmíš</p>
<p>pomáhat těm, kdo nás chtějí okrást o naši půdu. Z čeho však</p>
<p>budeš živ? Ve městě se nebudeš moci živit lovem, budeš</p>
<p>potřebovat peníze – a Vinnetou mi řekl, že nejsi bohatý. Byl by sis</p>
<p>je vydělal, kdybychom vás nepřepadli; musíme ti to tedy</p>
<p>vynahradit. Chceš zlato?“</p>
<p>Hleděl na mne pronikavě, ostře, najednou jeho celá tvář</p>
<p>zpřísněla.</p>
<p>„Zlato? Vždy jste mi žádné nevzali! Proč byste mi je tedy měli</p>
<p>dávat?“</p>
<p> Věděl jsem, že Indiáni znají dost nalezišť drahých kovů, a bylo jisté, že také Inču-čuna dobře ví, kde hledat vzácné zlaté valounky,</p>
<p>po kterých tak zběsile bažili bílí dobyvatelé. Ale tím spíš jsem se</p>
<p>chránil projevit – třeba jen slovem – zájem. Ostatně – nikdy jsem</p>
<p>netoužil po bohatství a majetku, nikdy jsem nechtěl hromadit</p>
<p>peníze a zlato, i když jsem – nepopírám – byl vždycky toho</p>
<p>přesvědčení, že s pomocí zlata se dá udělat také mnoho dobrých</p>
<p>věcí. Jenže teď nebyla jistě chvíle vhodná k tomu, abych Inču-</p>
<p>čunovi vysvětlil své názory.</p>
<p>„Ne, nevzali jsme ti žádné zlato, máš pravdu,“ řekl zvolna. „Ale</p>
<p>zavinili jsme, že nedostaneš, co bys byl jinak dostal. Můžeme tě</p>
<p>odškodnit. Říkám ti, tam v horách leží hromady zlata. Rudí</p>
<p>mužové vědí, kde je mají hledat. Stačí, aby se sehnuli k zemi, a</p>
<p>zvednou hroudu žlutého kovu. Chceš, aby ti Inču-čuna nějaké</p>
<p>přinesl?“</p>
<p>Možná že jiný na mém místě by byl řekl ano – a nebyl by dostal</p>
<p>nic. Možná že jiný by byl přece jen zatoužil přinést si v kapse</p>
<p>váček s malými třpytnými balvánky – a byl by ztratil všechnu</p>
<p>důvěru. Ne, ani mě to nenapadlo – viděl jsem přece pronikavý</p>
<p>Inču-čunův pohled a v něm jakousi skrytou úzkost, jestli se přece</p>
<p>jen nakonec neukáže, že i já jsem jako ostatní… Zavrtěl jsem</p>
<p>rozhodně hlavou.</p>
<p>„Děkuji ti,“ řekl jsem. „Netoužím po bohatství, které si člověk</p>
<p>nezasloužil. Pravda, nemám plnou kapsu, ale kvůli tomu ještě</p>
<p>hlady nezemřu. Až se vrátím, budu zas pracovat, vydělám si.“</p>
<p>Napětí v Inču-čunově tváři polevilo. Sevřel mi pevně obě</p>
<p>ramena:</p>
<p> „Tvá slova prozrazují, že jsme se nezmýlili. Zlatý prach, po kterém prahnou bílí zlatokopové, je prachem smrti a zmaru. Zabíjí</p>
<p>tělo i ducha. Každý, kdo propadne jeho kouzlu, zahyne. Nikdy</p>
<p>takový nebuď! Inču-čuna tě chtěl zkoušet, avšak i kdybys byl řekl,</p>
<p>že zlato chceš, nebyl by ti je dal. Ale své peníze dostaneš. Dostaneš</p>
<p>za svou práci mzdu, s kterou jsi počítal.“</p>
<p>„To není možné,“ uklouzlo mi.</p>
<p>„Inču-čuna si to přeje, tedy to je možné,“ prohlásil pevným</p>
<p>hlasem. „Dokončíš práci, kterou jsi začal, a pak obdržíš odměnu,</p>
<p>kterou ti slíbili.“</p>
<p>Podíval jsem se mu do tváře, udiveně, nedůvěřivě. Není to žert?</p>
<p>Nebo zase nějaká zkouška? Jenže – copak by vůbec mohl indiánský</p>
<p>náčelník tímhle způsobem vtipkovat?</p>
<p>„Můj bílý bratr nic neříká,“ přerušil náčelník chvíli ticha. ,,Není</p>
<p>mu snad vhod má nabídka?“</p>
<p>„Jistěže je,“ vypravil jsem ze sebe. „Zdálo se mi jen… myslel jsem,</p>
<p>že žertuješ… Nebo mám snad dokončit práci, pro kterou jsi chtěl</p>
<p>mě a ostatní potrestat smrtí?“</p>
<p>„Neměl jsi tehdy souhlas těch, kterým náleží tato půda. Teď ti</p>
<p>ten souhlas dávám. Já a můj syn Vinnetou, který mi o tobě všechno</p>
<p>vyprávěl.“</p>
<p>„Ale potom přece… pak se tu vystaví trať… a přijdou běloši…“</p>
<p>Zadíval se před sebe, tvář se mu zasmušile, váhal několik</p>
<p>okamžiků, než odpověděl:</p>
<p> „Máš pravdu. Ale my se neubráníme tomu, aby nás znova a</p>
<p>znova neokrádali. Nejdřív přijdou malé skupinky, jako byla ta vaše.</p>
<p>Ty můžeme zničit. Ale to stejně nepomůže, přijdou pak další,</p>
<p>přijde jich víc, a před těmi budeme muset ustupovat, protože</p>
<p>budou silnější než my. Ty to však nezměníš, nic s tím nesvedeš.</p>
<p>Nebo si myslíš, že bílí lidé přestanou stavět –cestu ohnivému oři,</p>
<p>když ty nedokončíš práci s rozměřováním?“</p>
<p>Sklonil jsem hlavu. Odpovídal jsem tiše, zahanbeně:</p>
<p>„Je to tak, jak říkáš. Já s tím nic nesvedu. Jednou tu stejně pojede</p>
<p>železnice.“</p>
<p>„Přijmi tedy mou nabídku! Sobě pomůžeš, a nám neuškodíš!</p>
<p>Inču-čuna o tom již hovořil s Vinnetouem. Pojedeme s tebou a</p>
<p>třicet našich bojovníků ti bude pomáhat. Až dokončíš, doprovodí</p>
<p>nás cestou na východ až ke stezce vedoucí k městu Saint Louis.</p>
<p>Pak Inču-čuna vstoupí na kánoe poháněné párou a odjede do</p>
<p>města.“</p>
<p>Tohle mě už úplně ohromilo.</p>
<p>„Co řekl můj starší bratr? Rozuměl jsem mu dobře? Chce jet na</p>
<p>východ do města Saint Louis?“</p>
<p>„Ano, pojede s tebou, se synem a s dcerou.“</p>
<p>„Nšo-či pojede také?“</p>
<p>„Inču-čunova dcera navštíví velké město bledých tváří a bude</p>
<p>tam dlouhou dobu, protože se chce naučit všemu, co znají a umějí</p>
<p>bílé ženy.“</p>
<p> V té chvíli jsem určitě nevypadal zvlášť duchaplně. Sám Inču-</p>
<p>čuna, přes vážnost okamžiku, nemohl přemoci aspoň mírný</p>
<p>úsměv.</p>
<p>„Vidím, že můj bílý bratr je mými slovy velice překvapen. Má</p>
<p>snad námitky proti tomu, abychom ho doprovázeli? Ať řekne</p>
<p>upřímně, co si myslí!“</p>
<p>„Ale ne – nemám vůbec žádné námitky,“ dostal jsem ze sebe</p>
<p>konečně, „naopak, jsem rád, už proto, že se dostanu bezpečně do</p>
<p>Saint Louis. A ještě větší radost mám z toho, že zůstaneme spolu,</p>
<p>ale… opravdu myslíš vážně to, co jsi řekl?“</p>
<p>„Howgh!“ přisvědčil se vší důstojností náčelník. „Stane se tak,</p>
<p>jak jsem pravil. Dokončíš práci a pak spolu odjedeme. Najde Nšo-</p>
<p>či ve městě lidi, u kterých se bude moci. učit a kde bude moci</p>
<p>bydlet?“</p><empty-line /><p>„Ano, ano, to všechno zařídím… Inču-čuna jenom ať uváží, že</p>
<p>bledé tváře nemohou poskytnout dívce takové pohostinství, jaké</p>
<p>dávají svým přátelům rudí muži.“</p>
<p>„Náčelník Apačů to ví,“ odpověděl. „Když bledé tváře přijedou k</p>
<p>nám, dostanou všechno, co potřebují, a my za to nic nežádáme.</p>
<p>Když však přijedeme my do jejich sídlišť, musíme za všechno</p>
<p>platit, a třeba dvakrát víc než bledé tváře. A přitom často</p>
<p>dostáváme horší věci než oni. I Nšo-či bude muset za všechno</p>
<p>platit.“</p>
<p>„Bohužel je to tak,“ povzdechl jsem a jen jsem se tiše podivil, jak</p>
<p>dobře je Inču-čuna se vším obeznámen. „Ale jestli dokončím svou</p>
<p>práci a budu mít nějaké peníze, vy všichni budete mými hosty.“</p>
<p> Tentokrát Apačovo „Uff! Uff!“ zaznělo dotčeně.</p>
<p>„Co si myslí Old Shatterhand o náčelníkovi Apačů? Řekl jsem</p>
<p>mu, že známe místa, kde je ukryto mnoho zlata! Zajedeme do hor,</p>
<p>kde jsou skaliska protkána zlatými žílami, anebo do údolí, kam</p>
<p>naplavily vody zlatý prach, ukrytý pod tenkou vrstvou země. Inču-</p>
<p>čuna nebude mít peníze, až přijde do města, ale v jeho váčku bude</p>
<p>tolik zlata, že se nebude muset nikoho doprošovat ani o kapku</p>
<p>vody. Nšo-či bude moci zůstat ve městě bílých lidí mnoho jar a</p>
<p>nebude trpět nikdy nedostatkem, protože bude mít od otce víc</p>
<p>zlata, než kolik bude potřebovat.“</p>
<p>Na chvíli se odmlčel, než pokynul rukou, abychom se vrátili. Ale</p>
<p>ještě než jsme vyšli z místnosti, překvapil mě další otázkou:</p>
<p>„Kdy bude můj bratr připraven k odchodu?“</p>
<p>„Chceš odjet tak brzy?“ podivil jsem se. „Já mohu kdykoliv…“</p>
<p>„Nesmíme odjezd dlouho odkládat. Je už skoro konec podzimu</p>
<p>a brzy začne zima. Rudí bojovníci nepotřebují mnoho času, aby se</p>
<p>připravili na sebedelší cestu. Bude-li Old Shatterhand souhlasit,</p>
<p>vyrazíme pozítří ráno.“</p>
</section>
<section>
<p>„Ovšemže souhlasím,“ řekl jsem, udiven, jak rychle chce Inču-</p>
<p>čuna všechno vyřídit. „Musím si ovšem připravit koně, zásoby</p>
<p>jídla…“</p>
<p>„To zařídí Vinnetou,“ přerušil mě náčelník. „Můj bílý bratr se</p>
<p>nemusí o nic starat.“</p>
<p>Rozloučili jsme se stiskem ruky. Najednou se mě zmocnila jakási</p>
<p>nedočkavost, horečka před cestou, chuť být už tam, kde vlastně</p>
<p>začala moje dobrodružná pouť k Apačům… Byl jsem docela rád,</p>
<p>když jsem u vchodu do své místnosti potkal Sama Hawkense.</p>
<p>Aspoň mě trochu zabaví, řekl jsem si.</p>
<p>Mužík se tvářil nesmírně důležitě. Zašermoval mi ukazovákem</p>
<p>před očima:</p>
<p>„Tak teď se připravte, sir! Padnete údivem do mdlob! Mám pro</p>
<p>vás novinku!“</p>
<p>„Sem s ní, Same!“</p>
<p>„Jede se pryč! Pryč odtud, sir!“</p>
<p>Stoupl si na špičky, podepřel si ruce v bok a spokojeně se</p>
<p>pohihňával.</p>
<p>„Pozdě, Same! Tuhle novinku už znám! Hádejte od koho? Od</p>
<p>samého Inču-čuny!“</p>
<p>Samova tvář jako by zklamáním splaskla.</p>
<p>„Vám taky člověk nemůže udělat žádné překvapení!“</p>
<p>„A s kým jste o tom mluvil vy, Same?“</p>
<p>„S Vinnetouem. Pojede taky, a Nšo-či jakbysmet! Dokonce až do</p>
<p>Saint Louis! Tedy co tam bude hledat za štěstí, to nevím, ale</p>
<p>konečně, co mi je do toho. Z toho bude bolet hlava jedině Inču-</p>
<p>čunu. Poslouchejte, není to vlastně obrovsky nádherná myšlenka,</p>
<p>že dokončíme to rozměřování?“</p>
<p>„Víc než nádherná, Same. Především ušlechtilá.“</p>
<p>„Yes!“ přikývl mocně hlavou. „To jste řekl správně. A hlavně, že</p>
<p>přijdete zas ke svým penězům, a my s vámi. A možná… by Jove! To</p>
<p>je nápad! To byste…“ Něco si pro sebe mumlal a pak divže</p>
<p>nevyhodil do vzduchu svou promaštěnou, opelichanou hučku.</p>
<p>„Sir, já bych vám to ze srdce přál!“</p>
<p>„A co byste mi přál?“</p>
<p>„Aby vám vyplatili všechno do posledního centíku!“</p>
<p>„Nerozumím.“</p>
<p>„Já nevím, co je na tom k nerozumění!“ Mužíkovi se rozjařením</p>
<p>očička jen blýskala. „Když se práce udělá, musí se zaplatit. A musí</p>
<p>se zaplatit komu? Tomu, kdo ji udělal! A protože jste ji udělal vy a</p>
<p>ze všech rozměřovačů jste zůstal naživu taky jen vy, dostane</p>
<p>všechny peníze kdo? No – taky vy!“</p>
<p>Zaťukal jsem si kloubem ukazováčku na čelo.</p>
<p>„Vy máte nápady, Same! Jak si to představujete? Vždyť by se mi</p>
<p>vysmáli!“</p>
<p>„Čerta by se vám vysmáli! To musíte umět chytnout za pravý</p>
<p>konec, synu! Udělal jste prokazatelně všechno sám – s tím se nedá-</p>
<p>nic dělat, to musíte využít.“</p>
<p>„Dejte pokoj; za prvé, ještě jsem nic neudělal; za druhé,</p>
<p>dohadovat se s někým, kolik jsem toho udělal, na to nemám chuť!</p>
<p>A o peníze těch chudáků, co přišli o život, už teprve nestojím!“</p>
<p>„Greenhorn! Tak přece jen jste se ničemu nepřiučil! Já se z vás</p>
<p>zblázním; sir! Z vás se nestane westman, co živ budete: co se dá</p>
<p>dělat, smiřte se s tím a radši myslete na nějakou jinou životní</p>
<p>dráhu. Jenže k tomu potřebujete peníze a ty právě tady můžete</p>
<p>docela solidně získat. A jestli mě neposlechnete, tak se vám</p>
<p>povede jako trávě pod kamenem, zajdete jako kapr na suchu!“</p>
<p> Mužík horlil, rozhazoval rukama a prskal kolem sebe samým</p>
<p>úsilím mě přesvědčit.</p>
<p>„Ale Same, co vás berou čerti? Podívejte, já jsem nepřišel přes</p>
<p>Mississippi, abych se stal westmanem. Tak z toho žádnou škodu</p>
<p>nebudu mít, když mi to nevyjde. Nanejvýš že lidi řeknou, měl</p>
<p>smůlu, měl mizerného učitele, ten tomu asi rozuměl jako koza</p>
<p>petrželi…“</p>
<p>„Cože? Kdo měl mizerného učitele? Já že se v tom vyznám jako</p>
<p>koza?“</p>
<p>Sam Hawkens se čepýřil jako podrážděná kvočna.</p>
<p>„Já rozumím všemu, pamatujte si to: všemu! A vyznám se v tom,</p>
<p>hned vám to dokážu – jednoduše tím, že vás tu nechám jako kůl v</p>
<p>plotě!“</p>
<p>Otočil se na patách, zahrozil ukazovákem a nasadil výraz</p>
<p>nejpřísnějšího soudce.</p>
<p>„Se mnou nejsou žádné hračky, vážený! Jednou provždycky vám</p>
<p>říkám: budete na nich chtít všechno, do posledního centu, a když</p>
<p>to neuděláte vy, půjdu na ně já. A ty peníze vám nacpu do kapsy,</p>
<p>kdybych se měl s vámi o to poprat! A nic nechci už slyšet.</p>
<p>Howgh!!!“</p>
<p>A zmizel mi z očí.</p><empty-line /><p> 28.NA VÝCHOD!</p><empty-line /><p>Inču-čuna měl pravdu, když řekl, že rudý bojovník nepotřebuje</p>
<p>k přípravě na cestu dlouhou dobu. Druhého dne to vypadalo v</p>
<p>pueblu jako kterýkoli jiný den předtím. Všechno jako obyčejně, i</p>
<p>Nšo-či, která se přece vydávala na tak dlouhou a pro ni neznámou</p>
<p>cestu, na níž měla poznat ty vyhlášené znamenitosti civilizace,</p>
<p>dělala všechno, co dělávala kterýkoliv jiný den; i v poledne nás u</p>
<p>oběda obsloužila se stejně klidným úsměvem, bez stopy rozčilení.</p>
<p>Ten bohorovný, ledový klid Indiánů nakazil i mne. Věděl jsem, že</p>
<p>mohu spolehnout na to, že Vinnetou podle Inču-čunova přání pro</p>
<p>mne všechno připraví, a tak jsem poslední hodiny strávil tím, že</p>
<p>jsem balil měřicí přístroje do měkkých vlněných pokrývek, které</p>
<p>jsem dostal od Vinnetoua, a pak se ještě naposled prošel v blízkém</p>
<p>okolí puebla, kde jsme prožili tolik vzrušujících chvil.</p>
<p>Když mě nedočkavý Sam Hawkens ráno probudil, bylo už</p>
<p>všechno připraveno k odjezdu. Vzduch byl chladný, jak už někdy</p>
<p>při pozdním podzimu bývá, ukazovalo se, že Inču-čuna měl</p>
<p>pravdu se svou obavou ze studených dní. Po krátké snídani jsme</p>
<p>sešli dolů k řece, doprovázeni vším, co mělo v pueblu nohy, od</p>
<p>nejmenších dětí až po starce. Tam se měla konat slavnost na</p>
<p>rozloučenou. Medicinman – nezbytná osobnost při každé výpravě,</p>
<p>kterou Indián podniká – měl zjistit, zda bude výpravu doprovázet</p>
<p>štěstí anebo nepřízeň vyšších sil: Dlel, jak jsem zjistil, u našeho</p>
<p>vozu (ten jsme s sebou nebrali, cestovalo by se s ním příliš</p>
<p>těžkopádně), přes který si přehodil své posvátné pokrývky, takže</p>
<p>se vlastně proměnil v medicinmanskou „svatyni“.</p>
<p> Však také kolem vozu nakreslil veliký posvátný kruh, v němž měl Apačům odhalit roušku z budoucích osudů jejich výpravy.</p>
<p>Zatím byl ovšem ještě uvnitř. Posvátný obřad začínal</p>
<p>neuvěřitelným kňučením, jako by zpod plachty začalo najednou</p>
<p>výt tisíc vzteklých koček a psů.</p>
<p>Stál jsem vedle Vinnetoua a Nšo-či. Jak tu tak vedle sebe</p>
<p>pozorovali posvátný akt, byli si ještě nápadněji podobní. Nšo-či vy</p>
<p>padala úplně jako chlapec. Měla na sobě mužský oděv, jaký měl</p>
<p>Vinnetou (a jaký jsem měl i já), jen na hlavě ještě šátek. Pestré</p>
<p>třásně a vyšívání jí zdobily kalhoty a kabát. U pasu jí viselo několik</p>
<p>kožených váčků, ale zahlédl jsem tam také revolver a nůž.</p>
<p>Přes rameno měla dokonce pušku. Vypadala bojovně, ale přitom</p>
<p>neztrácela nic ze svého dívčího půvabu.</p>
<p>Prskání a funění ozývající se z našeho vozu stále sílilo, jako by</p>
<p>na sebe bez přestání dorážel pes s kočkou. Tyhlety zvuky</p>
<p>nepředstavovaly nic jiného než zápas dobrých a špatných sil mezi</p>
<p>sebou. Musím říci, že se ti dobří a zlí duchové hašteřili jak staré</p>
<p>baby. Po chvíli se ozvalo jakési vytí, nebo snad houkání sýčka,</p>
<p>které vystřídalo zas jakési něžné mroukání. Jak jsem se dozvěděl</p>
<p>od Vinnetoua, to vytí vyrážel medicinman vždycky, kdykoliv</p>
<p>uviděl v budoucnosti něco nepříznivého, zatímco to něžné</p>
<p>mroukání vyjadřovalo jeho uspokojení nad tím, že události se</p>
<p>vyvíjejí příznivě. Trvalo to všechno dost dlouho, ale kouzelník</p>
<p>nakonec vyskočil mohutným skokem ven z vozu a začal</p>
<p>v nakresleném kruhu zuřivě pobíhat sem a tam. Divoce přitom</p>
<p>křičel, pak se mírnil, pobíhal pomaleji a pomaleji, výkřiky slábly,</p>
<p>strach, který přitom tak znamenitě předvedl a který ho</p>
<p>pronásledoval, byl zahnán a medicinman přešel ve vážný, důstojný</p>
<p>tanec. Působil podivně, tím podivněji, že měl na obličeji masku,</p>
<p>která naháněla hrůzu, a že byl ověšen spoustou nejfantastičtějších předmětů. Teď doprovázel tanec jednotvárným zpěvem. Zpočátku</p>
<p>zněl vzrušeně a pohnutě, ale poznenáhlu se uklidňoval, i taneční</p>
<p>pohyby, zprvu živé, se stávaly vláčnější a volnější, až nakonec se</p>
<p>kouzelník úplně uklidnil a klesl k zemi: to jest posadil se, vklínil</p>
<p>hlavu mezi kolena a tak dřepěl hezkou chvíli bez pohnutí, mlčky.</p>
<p>Pak najednou zase vyskočil, vymrštil se vzhůru a mocným hlasem</p>
<p>se jal oznamovat výsledky svých jasnovideckých výzkumů:</p>
<p>„Slyšte, slyšte, slyšte, synové a dcery Apačů, Manitou, Velký</p>
<p>duch, mi dovolil nahlédnout do budoucnosti a já jsem uviděl toto:</p>
<p>Inču-čuna a Vinnetou, velicí náčelníci Apačů, a muž jménem Old</p>
<p>Shatterhand čili Selwikhi-lata, který se stal naším náčelníkem,</p>
<p>odjedou s rudými a bílými bojovníky, aby doprovodili Nšo-či k</p>
<p>obydlím bledých tváří. Veliký Manitou je hodlá po celou cestu</p>
<p>ochraňovat. Prožijí dobrodružství, která jim neuškodí, neboť</p>
<p>Manitou je přivede nazpět do vigvamů Apačů. Také Nšo-či, dcera</p>
<p>Apačů, která zůstane u bledých tváří, se šťastně vrátí. Jen s jedním</p>
<p>z lovců, kteří dnes vyjedou, se už Apači nesetkají.“</p><empty-line /><p>Odmlčel se a sklonil hlavu, jako by vyjadřoval hluboký zármutek</p>
<p>nad zprávou, kterou je právě nucen podávat.</p>
<p>„Uff! Uff!“ vykřikovali Apačové a potřásali ustaraně hlavami, ale</p>
<p>jejich tváře přitom přímo hořely zvědavostí – o to větší, že se</p>
<p>neodvažovali zeptat medicinmana přímo. Kouzelník zůstával</p>
<p>dřepět ve své nepohodlné pozici, a byl by tak vydržel ještě</p>
<p>kdovíjak dlouho, jen aby na Apače zapůsobil, kdyby Samu</p>
<p>Hawkensovi nedošla trpělivost.</p>
<p> „Kdopak se nevrátí, ať nám to konečně muž medicíny vyjeví!“</p>
<p>křikl po něm.</p>
<p>Medicinman udělal odmítavý posunek rukou, zahleděl se</p>
<p>bezvýraznýma, nehybnýma očima před sebe a pak teprve zvedl</p>
<p>hlavu a pomalu se otočil ke mně:</p>
<p>„Bylo by lépe, kdyby se byl malý lovec neptal! Nechtěl jsem</p>
<p>vyslovit jméno, které stihla nepřízeň Velkého ducha, avšak</p>
<p>zvědavá bledá tvář mě k tomu donutila. Old Shatterhand je to! Old</p>
<p>Shatterhand se nevrátí, neboť ho v krátkém čase zastihne smrt!</p>
<p>Nechť všichni, kterým jsem oznámil šťastný návrat, se mu vyhnou,</p>
<p>nechť se nezdržují v jeho blízkostí, jestliže nechtějí, aby přišli o</p>
<p>život jako on. Budou-li mu nablízku, budou v nebezpečí, budou-li</p>
<p>od něho vzdáleni, budou jejich životy v bezpečí. To mi vyjevil</p>
<p>Velký duch – howgh!“</p>
<p>Dořekl, otočil se a podivuhodně křepce zmizel ve voze. Apačové</p>
<p>po mně vrhali soucitné pohledy – od této chvíle jsem pro ně byl</p>
<p>víceméně odsouzený muž, nešťastník, kterému je nejlíp se zdaleka</p>
<p>vyhnout, ztracená existence.</p>
<p>„Co má ten chlap za lubem?“ zahučel vedle mne Sam Hawkens.</p>
<p>„Vy že jste odsouzen k smrti? Může to napadnout člověka s</p>
<p>kouskem zdravého rozumu? Nemá on úbytě na mozku? Jak na to</p>
<p>vůbec přišel?“</p>
<p>„Tak se mi zdá, že něco tuším,“ řekl jsem. „Podle mne, Same, se</p>
<p>prostě bojí, abych neměl nežádoucí vliv na apačské náčelníky. A</p>
<p>nakonec možná na celý kmen! Mohl by přijít o živobytíčko!“ smál</p>
<p>jsem se tiše.</p>
<p> „Zasloužil by za to proroctví pár pohlavků,“ zlobil se Sam a zatvářil se tak bojovně, že jsem ho musel krotit:</p>
<p>„Nechte to být, Same, to přece nestojí za řeč!“</p><empty-line /><p>Ale Inču-čuna, Vinnetou, a ani Nšo-či nebrali medicinmanovo</p>
<p>proroctví na tak lehkou váhu. Dívali se po sobě zaraženě a</p>
<p>rozpačitě. Nevím, nakolik té věštbě věřili nebo nevěřili, ale</p>
<p>rozhodně věděli dobře, jak účinkuje na těch třicet mužů našeho</p>
<p>budoucího doprovodu. Kdyby měli ti muži skutečně být</p>
<p>přesvědčeni, že každý, kdo se zdržuje v mé blízkostí, je na nejlepší</p>
<p>cestě přijít o život, bylo by nám to přineslo dost a dost těžkostí.</p>
<p>Myslím, že právě proto mě oba náčelníci nečekaně vzali za ruce a</p>
<p>Inču-čuna oslovil velmi důrazně své bojovníky:</p>
<p>„Moji bratři a sestry ať vyslechnou slova svého náčelníka! Náš</p>
<p>bratr medicinman dostal velký dar od Manitoua, neboť může</p>
<p>nahlédnout do budoucnosti a sdělit nám, co se má stát.</p>
<p>Mnohokrát se jeho slova vyplnila, ale mnohokrát jsme také</p>
<p>poznali, že se mýlí. V dobách, kdy nás sužovalo sucho, slíbil, že</p>
<p>přijde déšť. Déšť nepřišel, ale on tvrdil, že Manitou jej sešle brzy.</p>
<p>Když jsme musili bojovat proti Komančům, ujišťoval nás, že je</p>
<p>nám souzeno vrátit se s velkou kořistí, ale všechno, co jsme v boji</p>
<p>získali, byly jen tři zrezivělé pušky a několik starých koní. Když</p>
<p>nám řekl na podzim v předminulém roce, že musíme táhnout k</p>
<p>řece Toyah, abychom ulovili hodně bizonů, poslechli jsme ho.</p>
<p>Avšak naše úlovky byly malé a v zimě nás trápil hlad. Inču-čuna by</p>
<p>mohl takových příkladů uvést ještě víc. Mohl by ukázat, že někdy i</p>
<p>oko našeho bratra medicinmana bývá zakaleno. Je zajisté velmi</p>
<p>nesnadné dívat se do budoucnosti. Je proto možné, že se právě teď</p>
<p>mýlí, když praví, že Old Shatterhand se k nám již nevrátí. Náčelník Apačů bere ta slova tak, jako by nebyla vyřčena, a vyzývá své</p>
<p>bratry a sestry, aby učinili totéž. Nechť budoucnost ukáže, jestli se</p>
<p>stanou skutkem!“</p>
<p>Skončil, ale vtom se nečekaně prodral kupředu Sam Hawkens.</p>
<p>Stoupl si na špičky a vztyčil ukazovák a důležitě zakoulel svýma</p>
<p>malýma očkama:</p>
<p>„Ať moji rudí přátelé dovolí – chci jim oznámit, že nemusíme</p>
<p>čekat. Můžeme zvědět hned teď, jestli měl medicinman pravdu.</p>
<p>Také mezi bledými tvářemi jsou totiž znalci medicíny, kteří umějí</p>
<p>hledět do budoucnosti. Já, Sam Hawkens, mezi ně patřím, a jsem</p>
<p>dokonce jeden z nejznámějších!“</p>
<p>Apačové se na něho dívali jako u vytržení. Ze všech stran bylo</p>
<p>slyšet obdivné uff, uff, uff…</p><empty-line /><p>„Ano, divíte se, ale já se vám nedivím,“ pokračoval halasně</p>
<p>mužík. „Myslili jste si až do nynějška, že jsem obyčejný westman, a</p>
<p>teď teprve vidíte, co všechno ve mně vězí, jestli se nepletu… hihihi!</p>
<p>Nechť někdo z vás vezme tomahavk a vykope mi tu díru do země!“</p>
<p>„Můj bratr se chce dívat do nitra země?“ řekl udiveně Inču-čuna.</p>
<p>„Je tam snad zakopána budoucnost?“</p>
<p>„Ano, Inču-čuna má pravdu – budoucnost je zakopána v zemi,</p>
<p>stejně jako je zapsána ve hvězdách. A protože teď za bílého dne na</p>
<p>hvězdy není vidět, musím se poradit o budoucnosti se zemí.“</p>
<p> Sam to vykřikoval s úplně vážnou tváří a povzbuzoval pohledy a posunky několik Indiánů, kteří hned pohotově začali hloubit jámu</p>
<p>do země. Vzal jsem ho za rukáv a zašeptal mezi zuby:</p>
<p>„Same, prosím vás! Žádnou nepředloženost!“</p>
<p>„Jen buďte bez obav, sir! Nebudu dělat nic jiného než ten jejich</p>
<p>medicinman. Já vím, jak na ně! Kdybychom nechali platit jeho</p>
<p>slova, to bychom na to mohli šeredně doplatit!“</p>
<p>Samovými slovy jsem nebyl příliš upokojen. Dodal sice ještě</p>
<p>důrazně, abych si nedělal starosti, ale v takovémhle případě člověk</p>
<p>nikdy neví… A Sam dokázal přece už leccos spískat! Jenže teď na</p>
<p>mne prostě nedbal, nechal mě stát a rozkročil se důležitě nad</p>
<p>Indiány, kteří poctivě hloubili jamku svými tomahavky. Když se</p>
<p>mu zdálo, že je už dost hluboká, pokynul jim vznešeně, rozepjal</p>
<p>svůj podivuhodný kabát, sbalil ho do trychtýře a usadil ho přímo</p>
<p>nad jámu. Pak se zatvářil smrtelně vážně a vykřikl:</p>
<p>„Muži, ženy i děti Apačů ať se teď dobře dívají! Budou se velice</p>
<p>divit, co všechno se dozvím, poněvadž až země uslyší moje</p>
<p>kouzelná slova, otevře své lůno a já uzřím všechno, co se bude dít</p>
<p>v budoucnosti.“</p>
<p>Po těch slovech se vzdálil na několik kroků od jamky a začal</p>
<p>obcházet pomalu, slavnostním krokem svůj kabát. Začal taky</p>
<p>mumlat jakási slova, v kterých jsem ke svému zděšení poznal</p>
<p>německou malou násobilku. Sypal ji ze sebe, násobil od jedné do</p>
<p>devíti a nazpět, naštěstí však jeho němčině tady nikdo nemohl</p>
<p>rozumět – ale já jsem si stejně oddychl, když s tím konečně</p>
<p>přestal. Jenže to už milý Sam přešel z původně vážného,</p>
<p>důstojného kroku přes rychlejší poklus v úplný běh. Řítil se a</p>
<p>obíhal v hotovém úprku kolem svého kabátu, rozhazoval přitom</p>
<p>rukama, mával jimi jak větrný mlýn a křičel, jako by ho napichoval na vidličky. Kdoví jak dlouho by tak běhal – ale byl už unaven,</p>
<p>vyběhal se a vykřičel, dál už to nešlo. Zastavil se před svým</p>
<p>kabátem, vysekl mu poklonu až k zemi a pak se do něho zavrtal</p>
<p>hlavou, jako by skrz kabát nahlížel až bůhvíkam do země.</p>
<p>Bylo mi z toho úzko – ale když jsem se podíval po Indiánech</p>
<p>kolem sebe, zjistil jsem k svému nesmírnému úžasu, že Samova</p>
<p>kouzla zabrala. Všichni ho sledovali s naprostou vážností, dokonce</p>
<p>i v obličejích obou náčelníků jsem nezjistil ani stopu nějaké</p>
<p>nelibostí – ačkoliv, upřímně řečeno, jsem byl přesvědčen o tom, že</p>
<p>Samovy kejkle prohlédli a dobře vědí, že to všechno jen hraje.</p>
<p>Samova hlava zůstala zavrtaná do kabátu dobrých deset minut.</p>
<p>Co chvíli trapper zamával vzrušeně rukou, jako by chtěl naznačit,</p>
<p>že právě zahlédl něco náramně důležitého, ba podivuhodného. A</p>
<p>když konečně zase vytáhl hlavu na světlo boží, vypadal velmi</p>
<p>tajemně a vážně; opravdu jako. orákulum. Mlčky a obřadně</p>
<p>rozepjal kabát – knoflík po knoflíku – navlekl se do rukávů,</p>
<p>zdlouhavě se nekonečně dlouho zapínal a nakonec přikázal:</p>
<p>„Moji rudí bratři nechť zahrabou jámu! Dokud je země otevřena,</p>
<p>nesmím nic vyjevit!“</p>
<p>Apačové, oči navrch hlavy, zvědaví na to, co se dozvědí od</p>
<p>bílého medicinmana; byli se vším hotovi za okamžik. Sam si pak</p>
<p>zhluboka oddychl, sáhl si na čelo, zatvářil se naprosto vyčerpané a</p>
<p>potom jim zvěstoval:</p>
<p>„Moji rudí bratři! Váš medicinman se díval špatně, protože země</p>
<p>mi řekla, že se stane něco docela jiného, než pravil on. Dozvěděl</p>
<p>jsem se, co se stane v příštích týdnech, ale tajemné síly země mi</p>
<p>zakázaly, abych vyjevil všechno, co jsem se od nich dozvěděl. Ale</p>
<p>co vám smím říci, úplně stačí: viděl jsem v jámě mnoho pušek a</p>
<p>mnoho výstřelů, které věští, že na nás čekají mnohé boje. Viděl</p>
<p>jsem, že poslední výstřel padl z pušky medvědobijky, která náleží</p>
<p>Old Shatterhandovi. Ten, kdo má poslední výstřel, neumírá, nýbrž</p>
<p>zůstává vítězem. Mým rudým bratrům hrozí veliká</p>
<p>nebezpečenství, ale šťastně jim ujdou, jestli se budou držet Old</p>
<p>Shatterhanda. Váš medicinman se mýlil. Poslechnou-li ho moji</p>
<p>rudí bratři, vydají se ve velké nebezpečí a zahynou. Tak jsem řekl!</p>
<p>Howgh!“</p>
<p>Samova slova zapůsobila – alespoň pro tu chvíli – přesně tak, jak</p>
<p>si přál. Že mu Apačové uvěřili, bylo jasné už podle toho, jak se</p>
<p>tvářili. Několik se jich ještě ohlédlo k vozu, čekali nejspíš, že se</p>
<p>medicinman ozve, že se znova ukáže, že bude svoje proroctví před</p>
<p>Samem hájit. Ale kouzelník se neobjevoval, a to pro ně bylo</p>
<p>důkazem, že přiznal porážku.</p>
<p>Sam ovšem jen zářil. Šel si ke mně hned pro pochvalu.</p>
<p>„Co říkáte, sir, jak jsem to provedl? Dokonale, co?“ holedbal se.</p>
<p>„Hotový kejklíř,“ řekl jsem.</p>
<p>„Well,“ smál se spokojeně mužík, „třeba kejklíř, ale dosáhl jsem,</p>
<p>co jsem chtěl!“</p>
<p>Vinnetou si mužíka prohlížel mlčenlivým, jaksi němě vyčítavým</p>
<p>pohledem. Nejvyšší náčelník byl méně mlčenlivý:</p>
<p>„Můj bílý bratr je chytrý muž. On vzal sílu slovům našeho</p>
<p>medicinmana a jeho zázračný kabát, v kterém je ukryta</p>
<p>budoucnost, se stane slavným po všech prériích a údolích až</p>
<p>k Veliké vodě. Avšak Sam Hawkens zašel v hledání budoucnosti</p>
<p>příliš daleko!“</p>
<p> „Příliš daleko? Jak to?“ Sam Hawkens byl překvapen.</p>
<p>„Bylo by stačilo, kdyby řekl, že Old Shatterhand nám nepřinese</p>
<p>neštěstí. Proč však malý lovec ještě říkal, že nám hrozí veliká,</p>
<p>těžká nebezpečenství?“</p>
<p>„Protože mi to prozradila země!“ ospravedlňoval se Sam</p>
<p>Hawkens.</p>
<p>Inču-čuna udělal jen odmítavý posunek..</p>
<p>„Náčelník Apačů ví, co je na celé věci. Same Hawkensi, buď o</p>
<p>tom ubezpečen! Nebylo nutné mluvit o neblahých věcech a</p>
<p>vkládat do srdcí Apačů zbytečné obavy!“</p>
<p>„Myslil jsem, že Apači jsou stateční muži a že před žádným</p>
<p>nebezpečím necouvnou!“</p>
<p>„To dokážou bojovníci Apačů, až naši cestu zkříží nepřítel,“ řekl</p>
<p>klidně Inču-čuna. „Teď se na ni hned vydejme. Enčar-ko, Veliký</p>
<p>oheň, bude střežit klid Apačů po dobu, kdy budeme vzdáleni.“</p>
<p>Inču-čunův zástupce, o něco starší než Vinnetou, byl zkušený,</p>
<p>rozvážný bojovník a spolehlivý muž. Rozloučil se s oběma</p>
<p>nejvyššími náčelníky prostou úklonou a vztažením paží a nám,</p>
<p>bílým lovcům, podal každému ruku. Potom poručil, aby přivedli</p>
<p>koně. Byla jich pěkná řádka, protože jsme s sebou museli vézt i</p>
<p>dostatek zásob pro nejbližší týdny. Svého ryzáčka jsem však mezi</p>
<p>nimi neviděl. Už jsem se chtěl začít vyptávat, když se přede mnou</p>
<p>objevil Vinnetou s dvěma nádhernými zvířaty. Byli to vraníci,</p>
<p>mladí hřebečkové s červenými nozdrami a dlouhou hřívou, což se</p>
<p>u Indiánů považuje za zvláštní známku ušlechtilosti a dobré krve.</p>
<p>Oba měli sedlo a postroj krásné indiánské práce. Vinnetou mi</p>
<p>podal uzdu jednoho z nich:</p>
<p> „Old Shatterhand se stal pokrevním bratrem Vinnetoua,“ řekl s úsměvem. „Patří se tedy, aby měli oba i koně stejné barvy a ze</p>
<p>stejné matky. Inču-čuna souhlasil, abych ti dal tohoto hřebce,</p>
<p>který má naši indiánskou školu. Jeho jméno je jménem jeho</p>
<p>vlastnosti. Je rychlý jako blesk, jmenuje se tedy Hatátitla, Blesk. Je</p>
<p>ještě mladý, zvykne si na tebe velmi rychle, a bude tě pak milovat</p>
<p>a nikdy tě nezklame ani v tom největším nebezpečí.“</p>
<p>Zíral jsem na ten nádherný .dárek bez dechu. Ten hřebec měl</p>
<p>cenu aspoň pěti takových ryzáků, na jakém jsem přijel.</p>
<p>Prozrazoval na první pohled svou vzácnou čistou, bystrou krev.</p>
<p>Přímo sváděl k tomu, abych si na něj sedl a okamžitě vyzkoušel</p>
<p>všechny jeho vlastnosti. Ale dřív ještě jsem chtěl Inču-čunovi</p>
<p>poděkovat za tak skvělý dar. Jenže náčelník už dal znamení k</p>
<p>odchodu a celá indiánská vesnice – jak bývá při odjezdu bojovníků</p>
<p>zvykem – se hnula, aby nás vyprovodila…</p>
<p>S takovou výpravou se chodívá dost daleko. Na přání Inču-čuny</p>
<p>šli Apačové s námi tentokrát jen krátký kus cesty. Ani těch třicet</p>
<p>mužů našeho ochranného doprovodu se nijak zvlášť neloučilo –</p>
<p>odbyli si to již dřív, v soukromí. Jenom Sam Hawkens si neodpustil</p>
<p>malý výstup. Když uviděl v zástupu Kliuna-ai, zajel k ní na svém</p>
<p>mezku a zahalekal na svou bývalou lásku:</p>
<p>„Slyšela Kliuna-ai, co jsem spatřil v hlubinách země?“</p>
<p>„Řekl jsi to všem, a já jsem to slyšela také.“</p>
<p>„Jistě!“ zatvářil se Sam záhadně. „Ale já viděl ještě mnoho věcí, o</p>
<p>kterých jsem nemluvil! Viděl jsem například tebe!“</p>
<p>„Mne?“ řekla Indiánka a zvědavě zamrkala očima. „Tys mě</p>
<p>uviděl v jámě?“</p>
<p> „Uviděl jsem tvou budoucnost jako na dlani. Chceš, abych ti o ní pověděl?“ usmíval se Sam.</p>
<p>„Ano, prosím tě, udělej to!“ prosila nedočkavě. „Prozraď, co mi</p>
<p>přinese budoucnost.“</p>
<p>„Nepřinese ti nic, nýbrž ti něco vezme. Oloupí tě dokonce o</p>
<p>něco, co je ti velice drahé!“</p>
<p>„A co je to?“ zeptala se úzkostlivě.</p>
<p>„Co je to? Tvoje vlasy! V několika týdnech přijdeš o všechny a</p>
<p>budeš mít obrovskou pleš, velikou jako tvé jméno, jako měsíc,</p>
<p>který na sobě taky nemá ani chloupek! Potom ti pošlu svou</p>
<p>paruku, ještě ti přijde k dobru! Měj se dobře do té doby, ty smutný</p>
<p>měsíci, ty jedna…!“</p>
<p>Trhl uzdou, pleskl mezka po krku a odcválal s upřímným</p>
<p>smíchem za námi. Náš průvod se vzdaloval, zatímco Kliuna-ai si</p>
<p>schovala hlavu do dlaní, zahanbená, že se dala ze samé zvědavosti</p>
<p>tak nachytat.</p>
<p>Náš průvod mizel Apačům rychle z očí. Inču-čuna v čele, já s</p>
<p>Vinnetouem a se Nšo-či hned za ním, pobízeli jsme koně k rychlé</p>
<p>jízdě, abychom se dostali co nejdřív tam, kam nás vedla laskavost</p>
<p>Inču-čunova. Musel jsem při tom svého Hatátitlu, stejně tak jako</p>
<p>Vinnetou jeho bratra, držet hodně zkrátka. Jejich mladá krev se</p>
<p>přímo pěnila touhou běžet a běžet – jak o závod. Ano, už po</p>
<p>hodině jízdy jsem poznal, že si oba svá jména více než zaslouží.</p>
<p>Skutečně, nesli nás Hatátitla, Blesk, a Ilči, Vítr…</p><empty-line /><p>29.SETKÁNÍ V PRÉRII</p><empty-line /><p>První čas po našem odjezdu z puebla byl klidný. Dorazili jsme</p>
<p>zakrátko na místa našeho někdejšího pobytu – za pouhé tři dny – a</p>
<p>postarali se především, aby bylo odstraněno všechno, co</p>
<p>připomínalo nedávné neblahé události. Na místě Klekí-petrovy</p>
<p>smrti postavili Apačové malý kamenný pomníček a my, běloši,</p>
<p>jsme se postarali o společný hrob pro ostatní oběti. V těch dobách</p>
<p>se nechávala mrtvá těla po takové srážce prostě a jednoduše ležet,</p>
<p>ať si s nimi příroda poradí po svém. Obvykle to byla příležitost pro</p>
<p>supy a všelijaké mrchožrouty: už za pár dní z nebožtíků nezbylo</p>
<p>víc než hromádka ohryzaných kostí. Proto jsme ze všeho nejdřív</p>
<p>připravili společný hrob a teprve pak se začali starat o práci,</p>
<p>kterou jsem měl z vůle apačských náčelníků dokončit.</p>
<p>Ukazovalo se, že to nebude tak těžké, jak jsem se zpočátku –</p>
<p>ještě v pueblu – domníval. Našel jsem dokonce i rozměřovací tyče,</p>
<p>byly zapíchnuty na svém místě, tak jak jsme jimi vytyčovali úsek, a</p>
<p>protože jsem měl pilné a učenlivé pomocníky, hlavně ve</p>
<p>Vinnetouovi a Nšo-či (ostatní Apači pomáhali spíš příležitostně, tu</p>
<p>a tam podrželi při rozměřování tyč anebo přenesli nějaký přístroj),</p>
<p>šlo to docela od ruky. To bylo něco jiného, než když jsem tu za</p>
<p>časů Rattlera a jeho kumpánů musel těžce shánět někoho, kdo by</p>
<p>mi v práci vůbec pomohl! A přitom jsme se nemuseli vůbec starat</p>
<p>o jídlo, o zásobování; to opatřili bezpečně a spolehlivě ti Apačové,</p>
<p>které jsem pro práci nepotřeboval a kteří využívali celé dny k lovu</p>
<p>po okolí. Zkrátka za pouhé čtyři dny jsem měl zakresleno a</p>
<p>propočítáno všechno, do poslední tečky a čárky, až k příští sekci</p>
<p>trati, kde jsme měli navázat na druhou skupinu. A upřímně</p>
<p>řečeno, byl nejvyšší čas. Až jsem se divil, jak náhle, jako bez</p>
<p>výstrahy, začaly přicházet studené dny, jak se začala ohlašovat</p>
<p>zima. V noci bylo už citelně chladno a oheň jsme nechávali hořet až do rána.</p>
<p>Nejvíc se o zdar mé práce zasloužili oba apačští náčelníci.</p>
<p>Ostatní Apači sice, jak jsem se zmínil, také pomáhali, ale žádné</p>
<p>velké nadšení při tom nejevili, poslouchali prostě jen příkazů a</p>
<p>přání hlavy kmene. A každému bylo vidět na nose, jak je rád, když</p>
<p>jsem mu naznačil, že už jeho služeb nepotřebuji. Prostě být po</p>
<p>jejich, nebyli by hnuli ani malíkem. A ostatně i večer, když se</p>
<p>rozhořel oheň a my jsme se shromáždili k odpočinku, seděli pěkný</p>
<p>kus od nás, určitě o větší kus, než vyžadovala úcta k náčelníkovi.</p>
<p>Myslím, že Inču-čuna s Vinnetouem to velmi dobře věděli, mlčeli</p>
<p>však a neřekli k tomu ani slovo. Jen prostořeký Sam Hawkens se</p>
<p>svým nevymáchaným jazykem si neodpustil aspoň přede mnou</p>
<p>poznámku:</p>
<p>„Tak je vidíte, sir! Jsou jako všichni rudoši: jeden jak druhý</p>
<p>báječný lovec a statečný bojovník, ale jinak lenochod k pohledání!</p>
<p>Přiložit ruku k práci, to jim nejde pod nos!“</p>
<p>„Ani bych neřekl,“ odpověděl jsem, „vždyť to, co dělají,</p>
<p>dohromady žádná práce není. To má jinou příčinu, Same.“</p>
<p>„Prosím vás! Jakou?“</p>
<p>„Tak se mi zdá, milý Hawkensi, že vaše proroctví přestává</p>
<p>účinkovat. Nemohou nějak pustit z hlavy, co říkal jejich</p>
<p>medicinman!“</p>
<p>„Hlupáci!“ ulevil si Sam krátce a jednoduše.</p>
<p>„A vy od nich čekáte nadšení? Když přece vědí, že se tu dělá</p>
<p>práce pro bělochy, a tedy proti nim? A k tomu v jejich vlastním</p>
<p>území?“</p>
<p> „Ale vždyť jejich náčelníci se vším souhlasí!“</p>
<p>„Vím, vím, jenže to ještě vůbec neznamená, Same, že s tím</p>
<p>souhlasí také každý jednotlivý Apač! Jsem přesvědčen, že v duchu</p>
<p>jsou určitě do jednoho proti tomu! Když tam tak spolu sedí a</p>
<p>potichu se baví, vsadil bych se nevím oč, že mají na tapetě nás. A</p>
<p>pochybuju, že bychom měli nějakou radost z toho, co si tak mezi</p>
<p>sebou o nás říkají.“</p>
<p>„To vám podepíšu, sir! Ale naštěstí nám to může být docela</p>
<p>jedno – my máme co dělat s náčelníky, a ti se k nám chovají</p>
<p>bezvadně!“</p>
<p>Bylo to skutečně tak. Vinnetou a Inču-čuna mi vycházeli ve</p>
<p>všem vstříc a Nšo-či, ta mi přímo četla každé přání z očí.</p>
<p>Nepotřeboval jsem si jí říkat o nic: jako by dovedla hádat mé</p>
<p>myšlenky, dělala vždycky to, co jsem chtěl, a dovedla mě i</p>
<p>překvapit nějakou pozorností, která je člověku vždycky tak</p>
<p>neobyčejně milá. Snad to bylo tím, že dovedla být ve všem</p>
<p>nesmírně pozornou posluchačkou. A poněvadž si z přirozené</p>
<p>touhy po poznání i sama všímala kdečeho, stal jsem se jejím</p>
<p>učitelem, aniž jsem si to vlastně uvědomil. Kolikrát jsem si všiml,</p>
<p>jak mi přímo visí na rtech, jak se snaží dělat všechno přesně tak</p>
<p>jako já a jak se snaží, aby mi zpříjemnila každou chvilku a zbavila</p>
<p>mě každé starosti.</p>
<p>Po čtyřech dnech tedy naše společná práce skončila a čekala nás</p>
<p>další pout, na východ do Saint Louis. Apačští náčelníci rozhodli, že</p>
<p>pojedeme stejnou cestou, kterou nás sem před časem přivedl Sam;</p>
<p>byla nejkratší a nejbezpečnější. Vyrazili jsme do travnaté, doširoka</p>
<p>otevřené roviny, jen tu a tam porostlé nějakým tím křovím. Do</p>
<p>všech stran bylo vidět na míle daleko a to je v těchhle krajinách</p>
<p>vždycky veliká výhoda. Ocenili jsme ji ostatně sami, když jsme se druhého dne naší jízdy, až dosud klidné a všední jako projížďka po</p>
<p>lukách za humny, setkali po dlouhém čase zas poprvé s bělochy.</p>
<p>Byli čtyři a spatřili nás téměř současně, protože jsme viděli, jak</p>
<p>se na chvíli zastavili a jak mezi sebou začali rokovat. Dohadovali se</p>
<p>očividně, mají-li se nám vyhnout, nebo pokračovat v cestě. Potkat</p>
<p>třicet Indiánů není pro bělocha nikdy nic příjemného, tím spíš,</p>
<p>když jedou jen čtyři jezdci a nevědí ani, ke kterému kmeni Indiáni</p>
<p>patří. Když si však všimli, že kromě třiceti rudochů jede v houfu</p>
<p>také několik bílých lovců, jejich obavy zřejmě pominuly. Pobídli</p>
<p>znovu koně a pokračovali směrem k nám.</p>
<p>Byli oblečeni po kovbojsku a ozbrojeni ručnicemi, noži a</p>
<p>revolvery. Když se přiblížili na nějakých dvacet kroků, přitáhl</p>
<p>každý z nich koni uzdu a navyklým pohybem sáhl po pušce. Jeden,</p>
<p>člověk s pronikavýma, pichlavýma očima, pak cvrnkl prstem do</p>
<p>klobouku a křikl na nás:</p>
<p>„Good day, meššúrs! Mám nechat prsty na spoušti, nebo je to</p>
<p>zbytečné?“</p>
<p>„Úplně zbytečné, gents!“ odpověděl Sam. „Můžete nechat své</p>
<p>bouchačky v klidu, nemáme v úmyslu vás opékat na rožni. Smím</p>
<p>vědět, odkud přijíždíte?“</p>
<p>„Přímo od starého, dobrého Mississippi.“</p>
<p>„A máte namířeno… ?“</p>
<p>„Nahoru do Nového Mexika a pak dál do Kalifornie. Slyšeli jsme,</p>
<p>že tam je poptávka po pasácích dobytka. A taky se jim tam prý víc</p>
<p>platí než v těchhle končinách.“</p>
<p> „Může být, sir, ale to vás čeká ještě hezkých pár mil cesty, než se dokodrcáte na ta báječně placená místa. My jedeme do Saint</p>
<p>Louis. Cesta je čistá?“</p>
<p>„Ano, ano, aspoň nevíme, že by se tady v okolí dělo něco</p>
<p>podezřelého. Konečně vy tak jako tak nemusíte mít z ničeho</p>
<p>strach, je vás dost, na vás si nikdo netroufne. Nebo snad rudí</p>
<p>gentlemani nejedou s sebou?“</p>
<p>„Jenom ti dva bojovníci: Inču-čuna, slavný náčelník Apačů, a</p>
<p>jeho syn Vinnetou. A jeho sestra Nšo-či.“</p>
<p>„Co říkáte, sir! Rudá lady si chce vyjet do Saint Louis? Hm, hm…</p>
<p>Smím snad zvědět i vaše jména?“</p>
<p>„Proč ne! Jsou docela poctivá, nemáme se proč s nimi tajit. Já</p>
<p>jsem Sam Hawkens, jestli se nepletu… tohle jsou moji kamarádi</p>
<p>Will Parker a Dick Stone a tamhle kousek dál stojí Old</p>
<p>Shatterhand, ještě docela mladý boy, ale chlapík! Zapíchl docela</p>
<p>sám šedého medvěda jen tak nožem. Doufám, že i vy nám teď</p>
<p>prozradíte, s kým máme tu čest?“</p>
<p>„Jistě, jistě,“ přikyvoval horlivě onen dosud neznámý chlapík. „O</p>
<p>Samu Hawkensovi jsem už slyšel dost a dost, o ostatních</p>
<p>gentlemanech zatím ne. Ale když jsou ve společnosti tak známého</p>
<p>zálesáka, smekám klobouk. Já se jmenuju Santer, jsem docela</p>
<p>obyčejný kovboj. To víte – vám se rovnat nemohu.“</p>
<p>Pak řekl ještě další tři jména, která jsem si nezapamatoval, a</p>
<p>vyptával se na další cestu. Sam ho ujistil, že se nemají čeho obávat,</p>
<p>a chlapíci se po sobě s ulehčením podívali. Pak slušně poděkovali,</p>
<p>popřáli dobrou cestu a pobídli koně. Za několik okamžiků byli</p>
<p>daleko za námi.</p>
<p> Zdálo se mi všechno v pořádku a za pět minut jsem pustil</p>
<p>všechno z hlavy. Tím víc mě překvapilo, když jsem po chvíli jízdy</p>
<p>uslyšel nespokojený Vinnetouův hlas:</p>
<p>„Proč sdělil můj bratr bílým lidem tolik důležitých zpráv?“</p>
<p>„Tolik důležitých zpráv?“ podivil se Sam Hawkens. „Zeptali se</p>
<p>mě slušně na běžné věci – nevím, proč bych jim na ně neměl stejně</p>
<p>slušně odpovědět? Anebo jsem je měl odmítnout?“</p>
<p>„Ano!“ řekl k mému velkému překvapení Vinnetou, a to</p>
<p>dokonce velmi rozhodně.</p>
<p>„Ale já opravdu nevím proč…“</p>
<p>„Bílé tváře byly laskavé a zdvořilé, ale já jejich zdvořilosti</p>
<p>nedůvěřuji. Byli zdvořilí proto, že nás bylo devětkrát víc. Nejsem</p>
<p>rád, že jsi jim řekl, kdo jsme.“</p>
<p>„To nám snad nemůže uškodit!“ rozmrzele namítl Sam.</p>
<p>„Může,“ opravil ho stručně Vinnetou. „Bledé tváře se mi nelíbily.</p>
<p>Oči muže; který s tebou mluvil, nebyly dobré.“</p>
<p>„To jsem tedy nepozoroval… A konečně, i kdyby: jsou pryč,</p>
<p>jedou na jednu stranu, a my na druhou. Snad si Vinnetou nemyslí,</p>
<p>že nám chtějí nějak škodit? To se kvůli nám budou vracet?“</p>
<p>„Vinnetou by rád věděl, co udělají,“ odpověděl mladý náčelník.</p>
<p>„Ať moji bratři pomalu pokračují v cestě, Vinnetou s Old</p>
<p>Shatterhandem budou sledovat bledé tváře a přesvědčí se, co mají</p>
<p>v úmyslu.“</p><empty-line /><p> Sam pokrčil rameny a mírně uražen odklusal se svým mezkem</p>
<p>pryč. Zatímco ostatní pokračovali dál ve směru naší cesty, já s</p>
<p>Vinnetouem jsme se vraceli opatrně a oklikou za těmi neznámými</p>
<p>kovboji. Upřímně řečeno, ten snědý svalnatý chlapík s pichlavýma</p>
<p>očima, který hovořil se Samem, ve mně teď, po Vinnetouových</p>
<p>slovech, náhle také začal vzbuzovat nedůvěru – ale kdybych byl</p>
<p>měl vysvětlit proč, neuměl bych odpovědět. A hlavně: i kdyby</p>
<p>patřili k těm podezřelým existencím potulujícím se po savanách,</p>
<p>nechápal jsem vůbec, jak by mohli uškodit nám, téměř čtyřiceti</p>
<p>mužům. Zdálo se mi prostě nepravděpodobné, že by si čtyři chlapi</p>
<p>– třeba i odvážní – začali něco s přesilou tak značnou. Naznačil</p>
<p>jsem to Vinnetouovi, a ten mi odpověděl s obvyklou stručností:</p>
<p>„Prérijní zloději nemyslí nikdy na to, jak by se utkali v</p>
<p>otevřeném boji. Přicházejí vždycky tajně, počíhají si na toho, kdo</p>
<p>zůstane samoten, a ve vhodné chvíli se na něho vrhnou.“</p>
<p>„Ale jak mohou s něčím takovým počítat? Na koho z nás by si</p>
<p>počíhali a proč?“</p>
<p>„Budou číhat na toho, o kom budou myslit, že má při sobě</p>
<p>zlato.“</p>
<p>„Zlato? To by nejdřív museli vědět, jestli ho máme a kdo z nás</p>
<p>ho má!“</p>
<p>„Sam Hawkens jim to sám prozradil, když řekl, že Inču-čuna se</p>
<p>svými dětmi má v úmyslu navštívit východní město. Víc</p>
<p>nepotřebují vědět!“</p>
<p>„Ty tedy myslíš…“ Najednou se mi rozsvítilo v hlavě. „Ty tedy</p>
<p>myslíš, že z toho usoudí, že indiánští náčelníci, kteří podnikají</p>
<p>takovou cestu, musí mít při sobě zlato?“</p>
<p> „Můj bratr Old Shatterhand uhodl. Jestli mají špatné úmysly, soustředí pozornost na Inču-čunu a Vinnetoua. I kdyby se však teď</p>
<p>vrátili, nenalezli by u nich kousek zlata. Teprve až se přiblížíme k</p>
<p>osadám a pevnůstkám bledých tváří, budeme je mít.“</p>
<p>„To znamená, že si je opatříte později po cestě?“</p>
<p>„Ano, nejspíš zítra,“ řekl Vinnetou. „Ještě dnes večer dorazíme k</p>
<p>pahorku, který se jmenuje Nugget tsil. Lidé, kteří nevědí, že</p>
<p>ukrývá zlaté kameny, mu říkají jinak. Ale my známe jeho tajemství</p>
<p>a přineseme si odtud zítra, co potřebujeme.“</p>
<p>Vinnetou to říkal tak klidně a samozřejmě, že jsem mu v té</p>
<p>chvíli mohl jen závidět. Tihle lidé věděli, kde jsou naleziště</p>
<p>nejdražšího kovu, a jistě veliká naleziště, ale vůbec je nelákala</p>
<p>vidina přepychového, snadného života. Neměli ani šekové knížky,</p>
<p>ani nadité peněženky, ale všude kolem sebe měli desítky tajných,</p>
<p>dobře skrytých pokladnic, kam stačilo sáhnout rukou, aby měl</p>
<p>člověk plnou hrst zlata. A přece to jejich život nezměnilo ani v</p>
<p>nejmenším! Skutečně, našinec by se jim měl vlastně obdivovat,</p>
<p>pomyslil jsem si.</p>
<p>Stopy čtyř kovbojů směřovaly stále stejným směrem. Asi po</p>
<p>čtvrthodině jízdy jsme – ukryti za křovím – uviděli i jezdce. Zdálo</p>
<p>se, že nemají zájem o nic jiného než dostat se co nejrychleji do</p>
<p>Nového Mexika. Jeli soustředěně, stále stejným směrem, a</p>
<p>poměrně rychle. Vinnetou je sledoval, dokud nezmizeli naším</p>
<p>očím u samého obzoru.</p>
<p>„Mýlili jsme se,“ řekl uklidněn. „Nemyslí na nic zlého.“</p>
<p>Souhlasil jsem s ním – bohužel ani ve snu mě nenapadlo, že</p>
<p>nejvíce se mýlíme právě v této chvíli. Protože ani jeden; ani druhý</p>
<p>z nás netušil, že ti chlapi prohnaní svůj spěch a bezstarostnost jen předstírají, aby nás oklamali, aby se později mohli vrátit a tajně</p>
<p>nás stopovat.</p><empty-line /><p>30.ZLATO! ZLATO!</p><empty-line /><p>Když jsme zas dostihli Apače, vyjížděli už do lesa, v kterém jak</p>
<p>mi řekl Vinnetou, jsme měli strávit noc. Inču-čuna našel pěknou</p>
<p>mýtinku poblíž pramene, s kouskem trávníku pro koně, ukrytou</p>
<p>před příliš zvědavýma očima přirozeným plůtkem keřů a stromků.</p>
<p>Nic lepšího pro táboření jsme si nemohli přát. Ani oheň, který</p>
<p>jsme navečer zapálili, jistě nebyl z toho místa příliš viditelný. A</p>
<p>když ještě náčelník Apačů rozestavil dvě stráže, zdálo se nám, že</p>
<p>líp už o naši bezpečnost snad nemůže být postaráno.</p>
<p>Po večeři – pojedli jsme dobré sušené maso – jsme se jako</p>
<p>obyčejně chvíli bavili: oheň příjemně plápolal, křoví, u něhož se</p>
<p>nás sedm rozloučilo, nás chránilo před chladným větrem, a tak se</p>
<p>nikomu nechtělo moc spát. Mluvilo se o budoucí cestě, a při té</p>
<p>příležitosti nás Inču-čuna upozornil, že zítra vyjedeme o něco</p>
<p>později, pravděpodobně až k polednímu.</p>
<p>„Tak pozdě?“ uklouzlo Samu Hawkensovi. „Copak se bude dít,</p>
<p>že nám popřává náčelník Apačů tak dlouhý spánek?“</p>
<p>Myslil to jako vtip, ale zapomněl, že Indiáni každé slovo berou</p>
<p>velice vážně. Inču-čuna nebyl jiný. Tisíckrát jsme později – já i</p>
<p>Sam Hawkens – litovali tohoto okamžiku. Tisíckrát jsme se ptali,</p>
<p>proč se náčelník cítil povinen zrovna na tuhle žertem míněnou</p>
<p>otázku odpovídat, a dokonce s takovou přímosti!</p>
<p> „Sam Hawkens se zeptal a já mu odpovím,“ řekl náčelník Apačů,</p>
<p>„ačkoliv by to mělo zůstat tajemstvím! Avšak já důvěřuji svým</p>
<p>bílým bratrům, neboť oni mi slíbí, že mě zítra nebudou</p>
<p>následovat.“</p>
<p>Když jsme to pokynem hlavy slíbili, pokračoval:</p>
<p>„Inču-čuna a jeho děti budou potřebovat zlato, aby mohli platit</p>
<p>za služby ve velkém městě bílých mužů. Proto se zítra vypraví na</p>
<p>horu, aby přinesli nuggety. V poledne budou již nazpět.“</p>
<p>Dick Stone si tiše zahvízdl a Will Parker údivem otevřel ústa od</p>
<p>ucha k uchu. Malý lovec jen zakoktal:</p>
<p>„A ta-ta-tady je na-blízku zlato?“</p>
<p>„Ano,“ přikývl Inču-čuna. „Neví o něm však nikdo, ani mí</p>
<p>bojovnici. Jen já jsem se dozvěděl o místě, kde se má hledat, od</p>
<p>svého otce a nepovím o něm zas nikomu, jen svému synu. A kdyby</p>
<p>se někdo vypravil tajně za mnou, aby mě sledoval, zastřelil bych</p>
<p>ho!“</p>
<p>„Mne taky? Nás taky?“</p>
<p>„Taky!“ Inču-čuna nezaváhal ani vteřinu. „Náčelník Apačů vám</p>
<p>projevil svou důvěru, protože ví, že zítra nikdo z vás neopustí</p>
<p>tento tábor. Kdybyste jeho důvěru zklamali, nezasloužili byste nic</p>
<p>jiného než smrt.“</p>
<p>Víc už se o věci nemluvilo. Inču-čuna sám začal z jiného</p>
<p>soudku, ostatní se přidali – konečně nikdo z nás skutečně netoužil</p>
<p>po tom, aby odkryl tajemství prastarých indiánských nalezišť zlata,</p>
<p>ale za chvíli byl náš rozhovor znovu přerušen, a to docela</p>
<p>nečekaně. Já, Inču-čuna, Vinnetou a Nšo-či jsme seděli zády k</p>
<p>houští, Sam s oběma svými přáteli čelem proti nám. Najednou</p>
<p>jsme uslyšeli Samův výkřik, a než jsme se vzpamatovali, následoval</p>
<p>výstřel z jeho pušky. Uprostřed nejživějšího hovoru ji prostě</p>
<p>nenadále uchopil a poslal kuli do křoví za našimi zády.</p>
<p>Tábořiště bylo samozřejmě v mžiku na nohou. Všichni jsme</p>
<p>vyskočili a Apačové, kteří jako obvykle leželi opodál, se k nám</p>
<p>hrnuli se zbraněmi v rukou. Jeden přes druhého jsme doráželi na</p>
<p>Sama – co měl znamenat ten výstřel?</p>
<p>„Oči!“ vykřikoval rozčilený trapper. „ Gents, já jsem viděl docela</p>
<p>jasně a zřetelně oči, které na nás vejraly zrovna za zády Inču-čuny</p>
<p>– věřte tomu nebo ne!“</p>
<p>Apačští bojovníci vytáhli z ohně pár ohořelých větví a pustili se</p>
<p>hned do pátrání v křoví. Nenašli nic, ani stopu po něčem</p>
<p>podezřelém. Pomalu se rozruch uklidňoval, a dokonce i Vinnetou</p>
<p>mínil, že Sam Hawkens se asi zmýlil, že se nejspíš přehlédl v</p>
<p>odlesku ohně.</p>
<p>„To bych se moc a moc divil,“ bručel si Sám a vrtěl vytrvale</p>
<p>hlavou. „Vždy jsem je viděl docela jasně!“</p>
<p>„Možná že vítr otočil lístkem,“ řekl Vinnetou. „Můj bílý bratr</p>
<p>pak uviděl jeho spodní stranu, která je světlejší, a záblesk lístku</p>
<p>považoval za záblesk oka.“</p>
<p>„Že by to tak bylo? Když to říká Vinnetou… Tak tedy jsem</p>
<p>nejspíš zastřelil kus větve… hihihi!“ zachechtl se Sam, ale jeho</p>
<p>smích zněl přece jen trochu nuceně.</p>
<p>Ani Vinnetou nebral událost na lehkou váhu.</p>
<p> „Můj bratr Sam Hawkenš neudělal dobře, že sáhl po pušce.</p>
<p>Nechť nikdy už tuto chybu neopakuje. On neměl střílet!“</p>
<p>„Proč neměl? Co kdyby si nás v tom houští prohlížel nějaký</p>
<p>vyzvědač? Snad mám právo mu poslat kulku mezi jeho všetečné</p>
<p>oči!“</p>
<p>„Jak ví malý lovec, že ten, kdo ležel ve křoví, má nepřátelské</p>
<p>úmysly? Možná že se přiblížil proto, aby zjistil, kdo zde táboří.</p>
<p>Chtěl zvědět, kdo jsme, a později by byl možná vyšel sám a</p>
<p>pozdravil nás,“ namítal Vinnetou.</p>
<p>Trapper se škrábal rozpačitě za uchem.</p>
<p>„To je pravda – to by taky mohlo být…,“ připustil ne zrovna</p>
<p>nadšeně.</p>
<p>„Sam Hawkens se buď mýlil a neviděl žádné oči, a pak bylo</p>
<p>zbytečné a nebezpečné, že vystřelil. Tím na nás jen upozornil</p>
<p>nepřítele, který se může skrývat v okolí. Anebo se Sam Hawkens</p>
<p>nemýlil a v křoví byl nepřítel, a pak teprve neměl střílet, protože</p>
<p>jeho koule by nepřítele stejně nezasáhla.“</p>
<p>„Oho!“ Sam Hawkens se celý načepýřil. „Tohle mi ještě nikdy</p>
<p>nikdo neřekl! Samova koule vždycky ví, komu patří!“</p><empty-line /><p>„Nechť se malý lovec nezlobí, také Vinnetou umí střílet, ale</p>
<p>netroufal by si tvrdit, že v tomto případě určitě zasáhne nepřítele.</p>
<p>Vyzvědač v křoví přece vidí, že ho Hawkensovy oči zpozorovaly, a</p>
<p>má dost času, aby se skryl. Koule ho potom mine a muž zmizí v</p>
<p>noční temnotě.“</p>
<p> „A co by tedy dělal můj rudý bratr na mém místě?“</p>
<p>„Použil by bud kolenního výstřelu, anebo ještě spíš by</p>
<p>nenápadně odešel, aby se pokusil připlížit se k vyzvědači a dostat</p>
<p>se mu do zad,“ řekl Vinnetou a zvedl se ze svého místa.</p>
<p>Kolenní výstřel! Kdo nebyl na Západě, nemá o tom pojmu</p>
<p>žádnou představu, a i z těch zkušených lovců, jich jen málo ovládá</p>
<p>tenhle výsostný střelecký kousek. A nebýt Vinnetoua a jeho vysoké</p>
<p>školy, nebyl bych se asi naučil kolennímu výstřelu ani já – a nebyl</p>
<p>by mi později zachránil několikrát možná i život. Ať tak či onak –</p>
<p>není to nic lehkého a vyžaduje to velkého a stálého cviku. Zeptáte</p>
<p>se: a nač je takový obtížný způsob střelby dobrý? Řekněme, že</p>
<p>ležím při táborovém ohni a vím, že po mně pase nepřítel, a</p>
<p>najednou zjistím, že ž úkrytu mezi křovinami mě pozorují něčí oči.</p>
<p>Vyzvědač! Tvář toho muže samozřejmě nevidím, je dobře skryta ve</p>
<p>tmě, ale lesk očí – jestli není tak zkušený, aby uměl pozorovat se</p>
<p>sklopenými víčky – mi ho prozrazuje. Mají zvláštní, matný lesk,</p>
<p>tím nápadnější a zřejmější, čím víc se vyzvědač namáhá, aby něco</p>
<p>zjistil. Samozřejmě – objevit a rozeznat pár lesknoucích e očí ve</p>
<p>tmě mezi tisíci drobných lístků a větviček, to se člověk nenaučí ze</p>
<p>dne na den: ale dejme tomu, že se v tom vycvičil, i když podle</p>
<p>mého mínění se něco takového těžko učí, i když jde spíš o</p>
<p>vrozenou bystrost zraku.</p>
<p>Co teď, za téhle situace, s nepřítelem? Pokusit se vystřelit</p>
<p>obvyklým způsobem, tedy vzít pušku, zalícit, zamířit a poslat</p>
<p>kulku do křoví, nemá nejmenší smysl. Vyzvědač bude mít spoustu</p>
<p>času, aby zmizel. Právě v takové chvíli zbývá jen jedno východisko:</p>
<p>kolenní nebo též boční výstřel. Sedím docela klidně, jen si lehce</p>
<p>přitáhnu k sobě nohu, takže zvednuté koleno a stehno pravé nohy</p>
<p>tvoří čáru, která vede přímo do křoví, mezi ty dvě blýskající se</p>
<p>nepřátelské oči. Pak sáhnu jakoby náhodou po pušce, napohled</p>
<p>docela bezmyšlenkovitě, jen jako bych si s ní z dlouhé chvíle hrál,</p>
<p>a přiložím si ji k pravému stehnu přesně ve směru, kterým míří do</p>
<p>křoví. Je to nesnadné, pomyslíte-li, že pušku musíte držet pevně</p>
<p>přitisknutou k stehnu, abyste zasáhli cíl, že musíte zamířit a</p>
<p>stisknout kohoutek a že při tom všem smíte použít jen a jen jedné</p>
<p>ruky – jestliže nechcete, aby se vyzvědač poplašil a zmizel, dřív než</p>
<p>se dostanete k ráně. A přitom cíl, na který míříte, jsou dva sotva</p>
<p>viditelné plamínky očí mezi spoustou listí a větví ozářených</p>
<p>ohněm! Zkrátka a dobře, tenhle obtížný výstřel ovládají jen ti</p>
<p>nejlepší a nejpohotovější střelci. I mně trvalo dlouho a dlouho, než</p>
<p>jsem ho jakžtakž zvládl – zvlášť proto, že moje medvědobijka byla</p>
<p>těžká puška, takže se jednou rukou dala sotva udržet.</p>
<p>Podobné myšlenky mi táhly hlavou ve chvíli, když Vinnetou,</p>
<p>nespokojený tím, co se stalo, zmizel v lese. Chtěl pro uklidnění</p>
<p>propátrat okolí našeho ležení a hledal důkladně a pozorně. Trvalo</p>
<p>celou hodinu, než se zas posadil k našemu příjemně hřejícímu</p>
<p>ohni.</p>
<p>„Sam Hawkens se patrně mýlil. Vinnetou nenašel v okolí žádnou</p>
<p>stopu!“ oznámil nám nakonec klidně a přesvědčivě. Ale zdálo se,</p>
<p>že je přece jen nějak znepokojen, protože po poradě s Inču-čunou</p>
<p>rozmnožil počet strážců – přes noc měly být vzhůru hlídky po</p>
<p>čtyřech mužích.</p>
<p>Přišla neklidná noc. Převaloval jsem se z boku na bok, sotva</p>
<p>jsem zamhouřil oko, hned jsem se zas probouzel, pronásledovaly</p>
<p>mě divoké sny, v kterých se střílelo a tekla krev, zamíchali se do</p>
<p>toho i kovbojové, které jsme viděli – jistě to všechno byl důsledek</p>
<p>nejistoty, která se nás bezděky zmocnila po Samově výstřelu.</p>
<p>Ráno, když jsem procitl, vstával jsem jako zmlácený, plný obav; které jsem si marně pokoušel sám sobě vymluvit.</p>
<p>Po snídani, když jsme pojedli něco masa a moučné kaše</p>
<p>zadělávané vodou, jsem požádal Inču-čunu, který se s Vinnetouem</p>
<p>a Nšo-či chystal na cestu, abych je směl alespoň kousek</p>
<p>doprovodit. Ne snad že bych se chtěl potají dozvědět, kde jsou ta</p>
<p>naleziště zlata, ale najednou se mi neodbytně usadila v mysli</p>
<p>myšlenka, že s těmi kovboji to není v pořádku, že se přece jen</p>
<p>možná vrátili a že se potulují někde po okolí.</p>
<p>„Můj bratr ať o nás nemá starost,“ snažil se mě uklidňovat</p>
<p>Vinnetou. „Prohlédnu znovu okolí, nejsou-li někde v blízkosti</p>
<p>nové stopy, aby se neznepokojoval. Ale s námi ať nejezdí. Vím, že</p>
<p>netouží po zlatých kamenech, kdyby však jel s námi i jen krátký</p>
<p>kus cesty, vytušil by naleziště, a možná, že by se i jeho zmocnila</p>
<p>horečka bledých tváří. A když zachvátí mysl bílého muže touha po</p>
<p>smrtícím zlatém prachu, neopustí ho, dokud jej nezničí. Prosím</p>
<p>svého bratra, aby nepovažoval za projev nedůvěry, jestli nechceme,</p>
<p>aby nás doprovázel. Nepřejeme si to naopak proto, že ho</p>
<p>milujeme.“</p>
<p>Nedalo se nic dělat, musel jsem se s tím smířit… Vinnetou ještě</p>
<p>jednou prošel okolím našeho ležení, ale když neodkryl nic</p>
<p>podezřelého, Apačové odešli.</p>
<p>Co jsem měl dělat? Lehl jsem si do trávy, zapálil si dýmku a</p>
<p>začal si vyprávět s Dickem, Willem a Samem, abychom všichni tři</p>
<p>dohromady zahnali dlouhou chvíli čekáni. Ale ten pravý klid jsem</p>
<p>neměl ani teď, ačkoliv Sam se mě vytrvale snažil rozptýlit</p>
<p>vtipkováním. Za půl hodinky jsem už neměl stání, pálila mě krátce</p>
<p>a dobře půda pod nohama. Přehodil jsem si pušku přes rameno,</p>
<p>kývl přátelům na pozdrav a odešel do hlubokého lesa.</p>
<p>Doufal jsem, že uprostřed divoké přírody spíš přijdu na jiné</p>
<p>myšlenky. Snad najdu stopu divoké zvěře a aspoň na chvíli se</p>
<p>zbavím svého neklidu.</p>
<p>Inču-čuna šel se svými dětmi směrem na jih; já, aby se nezdálo,</p>
<p>že je chci stopovat, jsem se obrátil přímo na opačnou stranu, k</p>
<p>severu. Loudal jsem se, zastavoval se a prohlížel si stromy i</p>
<p>křoviny, sledoval ptáky ve větvích stromů. Asi čtvrthodinu jsem</p>
<p>takhle bezcílně bloumal v houštinách, když jsem k svému velkému</p>
<p>překvapení narazil na docela čerstvé stopy tří lidí. Podle otisků</p>
<p>měli mokasíny, dvě stopy byly velké, třetí podstatně drobnější.</p>
<p>Zarazil jsem se v rozpacích – nevypadalo to, že by to mohl být</p>
<p>někdo jiný než Inču-čuna s Vinnetouem a Nšo-či. Zřejmě od nás</p>
<p>odešli na jih, ale pak se obloukem vrátili opačným směrem.</p>
<p>Neměli jsme tušit dokonce ani přibližně, kde leží naleziště zlata…</p>
<p>Měl jsem jít dál? Na chvíli se mě to pokušení zmocnilo, ale rychle</p>
<p>jsem se té myšlenky zřekl. Vždyť Vinnetou a Inču-čuna si to</p>
<p>nepřáli, a i teď, až uvidí mou stopu v těchhle místech, budou se</p>
<p>možná domýšlet, že se mě zmocnila zvědavost, chuť a touha</p>
<p>vypátrat zlatá ložiska v zemi. Vrátit se tedy? Nechtělo se mi ani</p>
<p>nazpět do tábora, a tak jsem se pustil nazdařbůh východním</p>
<p>směrem. Loudal jsem se zase tak bez cíle lesem, ale tentokrát ta</p>
<p>moje pouť neměla dlouhého trvání. Docela blízko jsem totiž</p>
<p>objevil další stopy – čtyř mužů, obutých, jak prozrazovaly otisky,</p>
<p>do vysokých bot s ostruhami. Čtyři stopy po holínkách s</p>
<p>ostruhami! Ihned mi vytanul před očima obrázek prérie s těmi</p>
<p>čtyřmi kovboji a s jejich mluvčím s pichlavýma očima. Zdálo se, že</p>
<p>stopy vedou z nedaleké houštiny směrem, kterým jsem zhruba</p>
<p>přišel, tedy směrem, kudy se ubírali Apačové. Vrhl jsem se k</p>
<p>houštině, rozhrnul ji, a to, co jsem odkryl, mě úplně omráčilo; zdupaná tráva, svědčící neklamně o tom, že tu někdo přenocoval,</p>
<p>zulámané větve kolem dokola po celém křoví, a opodál – u stromu</p>
<p>– čtyři uvázaní koně. A teď už byl také konec všem pochybnostem</p>
<p>a dohadům: tahle čtyři zvířata byla právě ta, na kterých jeli čtyři</p>
<p>kovbojové v prérii, Santer a jeho kamarádi. Sam Hawkens se</p>
<p>nemýlil, napadlo mě bleskem, viděl skutečně oči vyzvědače, ale</p>
<p>svým výstřelem ho patrně zahnal, dřív než se naskytla příležitost –</p>
<p>snad, při opatrnějším postupu – ho chytit. Ano, Sam Hawkens se</p>
<p>nemýlil, a vlastně ani Vinnetou, když včera podezíral ty chlapíky z</p>
<p>toho, že by se mohli vrátit a sledovat nás… vlastně sledovat</p>
<p>především je, kteří přece měli namířeno…</p>
<p>Zachvěl jsem se. Ani jsem nechtěl domyslit. Začal jsem si svou</p>
<p>domněnku vymlouvat, dobrá, tenhle tábor je přece vzdálen kus</p>
<p>cesty od našeho ležení, jak by se tedy mohli dozvědět ti chlapi, jak</p>
<p>a kterým směrem se vydali ti, po nichž nejspíše pásli? Ale jak jsem</p>
<p>tak o věci přemýšlel, padl mi pojednou do oka vysoký dub, v jehož</p>
<p>kůře byly zřetelně vyryty malé žlábky. Ale takové žlábky mohl</p>
<p>vyrýt jen ten, kdo šplhal do koruny s ostruhami na botách! Ale ten,</p>
<p>kdo vylezl nahoru, domýšlel jsem rychle dál, ten mohl vidět i celý</p>
<p>náš tábor, měl ho před sebou jako na dlani, a mohl taky uvidět</p>
<p>každého, kdo odtud odchází, a také – kam odchází a kterým</p>
<p>směrem odchází!</p>
<p>Zatmělo se mi před očima. Proboha, o čem jsme to mluvili, když</p>
<p>Sam náhle vystřelil po těch slídících očích? Ale ovšem, slyšel jsem</p>
<p>to, jako by to právě teď znova přede mnou opakoval: Inču-čuna</p>
<p>mluvil o tom, že se vypraví zítra pro zlaté valouny, a dokonce</p>
<p>prozradil, že půjde ráno a vrátí se k poledni. To znamená, že tomu,</p>
<p>kdo nás včera večer vyslechl, stačilo vyšplhat se na tenhle strom a</p>
<p>čekat, až se Indiáni vydají na cestu. A pak ovšem mohl sešplhat a</p>
<p>nic netušící Apače sledovat a … … … Roztřásl jsem se. Vinnetou je v nebezpečí! A Inču-čunovi a Nšo-či hrozí strašné věci! Měl bych</p>
<p>okamžitě vzbouřit tábor, udělat poplach! Hned jsem to zavrhl:</p>
<p>vždyť bych tím ztratil spoustu důležitého času. Jediné, co mohu</p>
<p>udělat, je sebrat jednoho z těch koní a okamžitě se vydat po stopě</p>
<p>těch ničemů. V téže vteřině, kdy mě to napadlo, jsem už stál u</p>
<p>stromu a odvazoval koně.</p>
<p>Hnal jsem se po stopě jako ohař. Ano, můj předpoklad byl asi</p>
<p>správný, vedla k otiskům mokasínů, navázala na ně a sledovala je</p>
<p>dál. Ti čtyři tedy Apače stopovali! Držel jsem se stopy jak klíště a</p>
<p>přitom se snažil podrobně si vybavit v mysli všechno, co říkal</p>
<p>Vinnetou, abych měl jakés takés vodítko pro případ, že bych stopu</p>
<p>přece jen ztratil. Mluvil o Nugget tsilu, o hoře, kde jsou nuggety,</p>
<p>oříšky zlata, to znamená, že to místo bylo někde v pohoří. Tam</p>
<p>někde na severu, kde se černaly lesnaté pahorky a dál i vrchy,</p>
<p>muselo být to místo, ten Nugget tsil!</p>
<p>Stará herka pode mnou začínala už být unavena, chtěla zvolnit,</p>
<p>ale já jsem urval prut a štval ji ze všech sil, švihaje ji nemilosrdně</p>
<p>do slabin. Hnal jsem ji, až se jí valila pěna z nozder i z tlamy,</p>
<p>nedopřál jsem jí vteřinu oddechu k volnějšímu poklusu, štval jsem</p>
<p>ji plným tryskem nahoru do svahu: a rovina mizela, zůstávala za</p>
<p>mnou, a přede mnou se rozevřelo údolí zanesené kamením, jak je</p>
<p>sem navalila voda proudící zjara z hor. Stopa se mi v té kamenné</p>
<p>suti ztratila, ale já dál udržoval stejný směr, přesvědčen, že</p>
<p>Apačové pokračovali tímhle směrem.</p>
<p>Zanedlouho se rozevřela po mé pravici postranní rokle. Musel</p>
<p>jsem slézt a pátrat mezi kamením – drahocenný čas uplýval, trvalo</p>
<p>nějakou dobu, než jsem konečně našel stopu a ubezpečil se, že</p>
<p>Indiáni i jejich pronásledovatelé odbočili do téhle vedlejší strže.</p>
<p>Vyskočil jsem znova do sedla a hnal uštvaně oddychující herku bez slitování vpřed. Ale nedostal jsem se daleko – znova se přede</p>
<p>mnou otevřelo nové rozcestí, rokle se opět větvila, zase jsem musel</p>
<p>ze sedla a zase následovalo obtížné hledání stop v kamenité půdě.</p>
<p>Když jsem tak narazil na rozvětvující se strž potřetí, uvědomil</p>
<p>jsem si konečně, že tady mi už kůň není k ničemu. Přivázal jsem</p>
<p>ho ke stromu a běžel jsem po stopě sám.</p>
<p>Strž se zužovala. Podobala se velkému kamenitému žlebu,</p>
<p>prázdnému řečišti vedoucímu strmě vzhůru. Supěl jsem, zalykal se</p>
<p>od prudkého běhu, sotva jsem popadal dech – ale úzkost mě</p>
<p>poháněla a zbavovala mě i nejmenší myšlenky na únavu i na</p>
<p>odpočinek. Ne, neběžel jsem, hnal jsem se do vrchu divokými,</p>
<p>šílenými skoky, dokud jsem se nedostal na temeno celého srázu,</p>
<p>tam, kde se přede mnou už z dálky zelenal hustý les. Jediný pohled</p>
<p>mi prozradil, že ti, kdo šli přede mnou, se pustili někam do lesa.</p>
<p>Alespoň na okamžik jsem musel vydechnout, ale hned jsem se vrhl</p>
<p>mezi stromy, prodíral se dál hustým porostem, až nakonec jsem</p>
<p>zjistil, že les řídne. Zdál se být příjemný a lákavý a tam vpředu, kde</p>
<p>prosvítalo jasnější světlo, tam to vypadalo dokonce na to, že se</p>
<p>dostanu na nějakou mýtinu nebo paseku. Přidal jsem z posledních</p>
<p>sil, jen abych k ní doběhl co nejdřív, ale ještě než jsem se octl na</p>
<p>kraji, přišlo to, čeho jsem se potají obával. Do vzduchu se zařízlo</p>
<p>několik výstřelů a skorá zároveň se ozval výkřik, který mnou projel</p>
<p>jak čepel nože. Byl to smrtelný výkřik Apačův.</p><empty-line /><p>31.STRAŠLIVÁ TRAGÉDIE</p><empty-line /><p> Ještě před chvíli bych byl přísahal, že už nemám sílu udělat bystřejší krok, neřkuli běžet, a přece v tom okamžiku jsem vyrazil</p>
<p>vpřed jako šíp, jako dravec, který uviděl kořist a chce se jí naráz</p>
<p>zmocnit. Pádil jsem obrovskými skoky, zaslechl jsem další výstřel,</p>
<p>pak ještě jeden – to byla Vinnetouova dvojka, poznal jsem ji podle</p>
<p>zvuku! Vinnetouovi se nic nestalo, blesklo mi radostně hlavou:</p>
<p>kdo střílí, je živ… Několik posledních skoků a ocitl jsem se mezi</p>
<p>stromy, za nimiž už prosvítalo volné prostranství paseky.</p>
<p>A u těch stromů jsem se zastavil jako přimrazen a vytřeštěnýma</p>
<p>očima zíral před sebe.</p>
<p>Na pasece, jak jsem teď viděl, nepříliš velké, ležela takřka</p>
<p>uprostřed dvě bezvládná těla, Inču-čunovo a Nšo-čino. Nedaleko</p>
<p>nich, za malým skalnatým výstupkem, stál Vinnetou a nabíjel</p>
<p>pušku. Nalevo ode mne, přilepeni ke dvěma statným kmenům jako</p>
<p>k bezpečnému úkrytu, ho sledovali kovbojové s puškami</p>
<p>připravenými k výstřelu. A o něco dál vpravo se plížil třetí, který</p>
<p>chtěl Vinnetoua obejít a vpadnout mu do zad. Čtvrtý z těch lumpů</p>
<p>ležel v trávě několik kroků přede mnou s rozhozenýma rukama. V</p>
<p>hlavě měl hlubokou černorudou díru.</p>
<p>Ti dva za stromem byli v tomto okamžiku mladému Apačovi</p>
<p>nejnebezpečnější. Bleskurychle jsem strhl s ramene medvědobijku.</p>
<p>Zarachotily dvě rány, oba muži klesli s výkřikem k zemi a já,</p>
<p>nezdržuje se ani novým nabíjením, pádil jsem jako smyslů zbavený</p>
<p>za třetím zločincem. Uslyšel už mé výstřely, ihned se otočil, a jak</p>
<p>viděl, že se za ním ženu, poslal po mně kouli. Ještě štěstí, že právě</p>
<p>v tom zlomku vteřiny jsem udělal mohutný skok stranou.</p>
<p>Uvědomil jsem si, jak proti mně pootočil tvář, že to je právě ten,</p>
<p>který mluvil se Samem, tedy Santer, a tím spíš mě posedla</p>
<p>myšlenka, že ho musím dostat hned teď, živého. Ale on nečekal.</p>
<p>Tahle hra už pro něho skončila, a on to dobře věděl, a věděl, že se může spasit jedině útěkem do lesa. Zmizel mi mezi stromy, já</p>
<p>vpadl do lesa za ním, křižoval jsem tam a sem, ale pod Santerem</p>
<p>jako by se slehla země. Než jsem nalezl stopy, uplynula</p>
<p>beznadějně dlouhá chvíle a s tím i naděje, že ho ještě teď</p>
<p>dostihnu. Pokoušel jsem se o to, dral jsem se houštinami, pobíhal</p>
<p>mezi stromy, ale bez výsledku. Měl přede mnou už pořádný</p>
<p>náskok – a možná, že mě teď bylo spíš zapotřebí u Vinnetoua.</p>
<p>Když jsem se vrátil na paseku, klečel u otce a sestry a s úzkostí v</p>
<p>očích zkoumal jejich rány. Když uviděl, že přicházím, těžce se</p>
<p>zvedl a na okamžik na mně utkvěl pohledem. Na ten výraz v jeho</p>
<p>očích nezapomenu, co budu živ. Byl v nich smutek, šílená bolest;</p>
<p>bezbřehá touha po pomstě, zoufalství, výčitka… Když promluvil,</p>
<p>zdálo se mi, že jeho hlas, chvějící se bolestí, přichází z jakési</p>
<p>strašlivé dálky.</p>
<p>„Můj bratr Old Shatterhand vidí, co se stalo. Nšo-či, nejkrásnější</p>
<p>a nejlepší z dcer Apačů, neuvidí už město bledých tváří, po kterém</p>
<p>toužila. Dech života ji ještě neopustil, ale oči již neotevře.“</p>
<p>Nemohl jsem promluvit. Nemohl jsem ze sebe vypravit</p>
<p>kloudnou větu, nebyl jsem s to se na nic zeptat. Stál jsem tu se</p>
<p>svěšenýma rukama a pln bezmoci cítil, jak mi stoupají slzy do očí.</p>
<p>Ano, tady leželi vedle sebe, ve velkém tratolišti krve. Inču-čuna,</p>
<p>Dobré slunce, s velikou černou ranou v hlavě, a Nšo-či, Krásný</p>
<p>den, se zakrvavenou hrudí. Náčelník byl mrtev ihned. Nšo-či ještě</p>
<p>dýchala, těžce a sípavě, ale její bronzově hnědý obličej každou</p>
<p>vteřinu víc a víc bledl. Tváře se propadávaly a tiché, něžné rysy</p>
<p>zkřivil bolestný, smrtelný výraz.</p>
<p> Pohnula se, obrátila hlavu k místu, kde ležel její otec, a otevřela pomalu oči. Když se před ní z mlh nevědomí vynořil nehybně</p>
<p>ležící otec, i v té bolesti ji zachvátilo strašlivé zděšení. Zdálo se, že</p>
<p>o něčem přemýšlí, snad si poznenáhlu uvědomovala, co se stalo,</p>
<p>pak posunula ruku k hrudi a nahmatala vlastní ránu. Prsty ji zalila</p>
<p>vlastní teplá, řinoucí se krev, a tu se jí vydral z hrdla hluboký</p>
<p>chrčivý povzdech.</p>
<p>„Nšo-či, má dobrá, má jediná sestro!“ zašeptal Vinnetou hlasem,</p>
<p>pro který nikdy nenaleznu vyjádření.</p>
<p>„Vinnetou – můj bratře…,“ zašeptala sotva slyšitelně. „Pomsti –</p>
<p>pomsti – mne!“</p>
<p>Pak se její oči pomalu otočily a uviděly i mne. Smutný úsměv,</p>
<p>který rychle, příliš rychle uhasínal, se jí objevil na bledých rtech.</p>
<p>„Old – Shatter – hand,“ vydechla těžce. „Ty – jsi – zde… Zase tě</p>
<p>vidím… teď už… mohu umřít…“</p>
<p>Víc už jsem neuslyšel, víc už jí smrt nedovolila říci. Bylo mi, jako</p>
<p>by mi mělo puknout srdce, měl jsem pocit, že se zalknu, že se</p>
<p>zadusím. Vyskočil jsem, obrátil jsem se směrem k lesu a strašlivě,</p>
<p>nelidsky jsem vykřikl, nebo spíš zavyl… nevím. Les vrátil ozvěnou</p>
<p>můj výkřik, jednou, dvakrát, potřetí… Cítil jsem, že Vinnetouovy</p>
<p>ruce mě objímají, že mě k sobě tiskne, ztěžka, jako by i jeho ruce</p>
<p>svazovala nějaká tíha, obrovský neviditelný balvan.</p>
<p>„Jsou oba mrtvi,“ řekl dutým, nepřítomným hlasem. „Největší,</p>
<p>nejušlechtilejší náčelník Apačů a má předobrá sestra, která ti</p>
<p>věnovala svou duši. Zemřela s tvým jménem v ústech, nezapomeň</p>
<p>na to, můj bratře!“</p>
<p> „Nikdy na to nezapomenu,“ zašeptal jsem a chvěl se jako v</p>
<p>zimnici po celém těle.</p>
<p>A tu najednou se celá jeho tvář změnila, jeho hlas najednou</p>
<p>zahřměl jako dunící hrom, který z dálky oznamuje pustošící,</p>
<p>ničivou bouři.</p>
<p>„Slyšel jsi její poslední slova? Slyšel jsi její prosbu?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Pomsti mne! Já ji mám pomstít! Ano, já ji pomstím – tak ještě</p>
<p>nebyla pomstěna žádná vražda. Víš, kdo ji zavraždil? Ty jsi je viděl</p>
<p>– ty proklaté, nenáviděné bledé tváře! Ničím jsme jim neublížili, a</p>
<p>hleď, co nám udělali! A tak to bude vždycky, pořád a pořád, dokud</p>
<p>bude naživu jediný rudý muž! A i kdyby zemřel ve svém stanu</p>
<p>přirozenou smrtí, i pak to bude vražda na celém rudém lidu!</p>
<p>Chtěli jsme jít do města bledých tváří, Nšo-či tam chtěla žít, aby se</p>
<p>podobala bílým squaw, protože tě milovala a věřila, že získá tvé</p>
<p>srdce, bude-li jako ony. Zaplatila za to svým životem… Vidíš, je to</p>
<p>nakonec jedno, jestli vás, bledé tváře, milujeme nebo nenávidíme,</p>
<p>vždycky, vždycky to skončí stejně, vždycky nám to přinese zkázu.</p>
<p>Všechny kmeny Apačů teď budou naříkat a kvílet a v každém</p>
<p>místě, kde se sejde smuteční shromáždění, zazní křik pomsty a</p>
<p>odplaty. Oči všech Apačů se obrátí nyní k Vinnetouovi, aby viděly,</p>
<p>jak pomstí smrt svého otce a své sestry. Old Shatterhand ať první</p>
<p>slyší u těchto mrtvých těl, co přísahám pro všechny časy! Slibuji</p>
<p>při Velkém duchu a při všech svých slavných a statečných</p>
<p>předcích, kteří jsou shromáždění ve věčných lovištích, že</p>
<p>odedneška každou bledou tvář, kterou potkám, zastihne kulka z</p>
<p>pušky, která vypadla mému otci z ruky, nebo…“</p>
<p> „Ne, Vinnetou! Dost! Dost!“ vykřikl jsem zděšeně. Teprve nyní jsem si uvědomil, ze mladý Apač všechno to, co říká, míní</p>
<p>naprosto neúprosně uskutečnit. „Prosím tě, bratře… ne, teď ne,</p>
<p>teď nepřísahej!“</p>
<p>„Proč?“ Jeho hlas zněl tvrdě, zlobně, rozhořčeně.</p>
<p>„Teprve až budeš klidný, teprve pak bys měl…“</p>
<p>„Uff!“ přerušil mě ostře. „V mé duši je v tomto okamžiku takový</p>
<p>klid, jako je v hrobě, v němž spočinou tato těla. A jako je hrob</p>
<p>nevydá už nikdy nazpět, tak já nevezmu zpět ze slov, která jsem</p>
<p>řekl, ani to…“</p>
<p>„Ne, prosím tě znovu, Vinnetou, ne, prosím,“ opakoval jsem</p>
<p>opět, nejnaléhavěji, jak jsem jen uměl.</p>
<p>V jeho očích to hrozivě zajiskřilo:</p>
<p>„Chce mi Old Shatterhand bránit, abych plnil svou povinnost?</p>
<p>Mají snad po mně plivat ženy a mají se mi vysmívat nedospělí</p>
<p>chlapci? Mají mě nakonec bojovníci vyvrhnout z kmene, protože</p>
<p>jsem se neodvážil pomstít zločin, který se dnes stal na Nugget</p>
<p>tsilu?“</p>
<p>„Ne, to nechci, špatně mi rozumíš. Nepřimlouvám se za to, abys</p>
<p>nechal pomstu pomstou. Tři z těch zlosynů už leží tady mrtvi. A</p>
<p>čtvrtý, ten sice utekl, ale přesto neunikne. Nesmí uniknout!“</p>
<p>„Ty myslíš, že bych vůbec snesl, aby mi unikl?“ obořil se na mne</p>
<p>zprudka. „On však není sám, kdo je vinen smrtí mých nejdražších.</p>
<p>Mám co účtovat se všemi bílými tvářemi, všechny nám přinášejí</p>
<p>jen zhoubu a zlo. Všichni mohou za to, co se stalo, a já se proto</p>
<p>budu mstít všem! Všem!“</p>
<p> Stál tu přede mnou hrdý, vzpřímený, vznešený, skutečný vůdce svého lidu, odhodlaný provést do puntíku všechno, co si</p>
<p>předsevzal. Jemu, jemu jedinému by se to snad mohlo podařit:</p>
<p>shromáždit všechny kmeny, spojit je jedním poutem a jednou</p>
<p>přísahou a začít proti bělochům veliký nesmírný zápas, plný</p>
<p>utrpení, obětí, odvahy, ztrát, krutosti a nenávisti, a nakonec přece</p>
<p>jen – beznadějný. Možná že teď, právě v tomto okamžiku, se</p>
<p>rozhodovalo, jestli krev Indiánů i bělochů zkropí širé prérie, údolí,</p>
<p>pohoří…</p>
<p>Vzal jsem ho jemně za ruku a řekl mu tiše:</p>
<p>„Vím, že uděláš to, co chceš udělat. Ale dřív prosím vyslechni</p>
<p>ještě mou prosbu – možná poslední, kterou mám. Protože jestli ji</p>
<p>nevyslyšíš, neuslyšíš asi už nikdy hlas svého bratra a přítele. Hleď,</p>
<p>zde leží Nšo-či, tvá sestra. Sám jsi viděl, že zemřela s mým jménem</p>
<p>na rtech. Milovala mě, milovala i tebe, a ty jsi jí mohl svou lásku</p>
<p>mnohokrát prokázat. Byla šťastna, že jsme se stali pokrevními</p>
<p>bratry. Nedopusť, aby nás její smrt znovu rozdvojila! Prosím tě,</p>
<p>Vinnetou, při lásce k Nšo-či, která je nám společná, nepřísahej</p>
<p>svou pomstu teď! Rozhodni o ní, až se navrší kameny nad hroby</p>
<p>dvou nejušlechtilejších z kmene Apačů. Prosím tě o to znovu, já… i</p>
<p>Nšo-či!“</p>
<p>Zadíval se na mne vážně, sklonil hlavu a jeho zrak spočinul na</p>
<p>okamžik na mrtvé. Napětí v jeho tváři povolilo, výraz hněvu a</p>
<p>pomsty zeslábl. Konečně odtrhl oči od Nšo-či.</p>
<p>„Můj bratr Old Shatterhand má velkou moc nad srdci. Vím, že</p>
<p>Nšo-či by jeho prosbě jistě vyhověla. Udělám to i já. Teprve pak, až</p>
<p>moje oko se už nebude dívat do tváře mrtvých, ať se tedy</p>
<p>rozhodne, budou-li vody Mississipi a všech toků, které se do něho</p>
<p>vlévají, unášet do moře krev bílých a rudých bojovníků. Tak jsem řekl, tak se stane. Howgh!“</p>
<p>Stiskl jsem mu pohnut ruku a poděkoval pohledem. Porozuměl</p>
<p>mi.</p>
<p>„Můj rudý bratr ať ví, že nebudu nikdy žádat milost pro vraha</p>
<p>Inču-čuny a Nšo-či. Ať ho stihne tak krutý a spravedlivý trest, jaký</p>
<p>si zaslouží. Ať mi Vinnetou řekne, čím mu mohu pomoci, a</p>
<p>udělám všecko, aby nám neunikl.“</p>
<p>„Mé nohy jsou svázány,“ odpověděl se zasmušilou tváří.</p>
<p>„Zvyklosti kmene mi přikazují, abych zůstal u mrtvých, dokud</p>
<p>nebudou pohřbeni. Teprve potom bude moci Vinnetou vstoupit na</p>
<p>stezku pomsty.“</p>
<p>„Víš, kdy a kde budou pohřební obřady?“</p>
<p>„O tom se Vinnetou musí poradit se svými bojovníky. Pohřbíme</p>
<p>Inču-čunu a Nšo-či bud na místě zlého činu, tam, kde je stihla</p>
<p>střela vraha, anebo mezi svými, tam, kde prožili život. Uběhne</p>
<p>ještě mnoho dní, než bude připraveno všechno, co si žádá pohřeb</p>
<p>velkého náčelníka.“</p>
<p>„Ale co vrah! Vrah zatím upláchne!“</p>
<p>Vinnetou zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Nikoliv. I když ho nebude pronásledovat Vinnetou, může za</p>
<p>ním poslat jiné bojovníky. Avšak můj bratr ať mi řekne, jak se</p>
<p>stalo, že se tak znenadání a včas objevil v těchto místech.“</p>
<p>Najednou to byt zas Vinnetou jako jindy. Mluvil klidně,</p>
<p>vyrovnaně, bez jediné otázky vyslechl mé stručné vyprávění a v</p>
<p>duchu určitě už rozhodoval, komu ze svých bojovníků svěří</p>
<p>pronásledování Santera. Na okamžik nás vyrušilo nějaké</p>
<p>zasténání. Ozývalo se tam u stromů, z míst, kde jsem skolil dva</p>
<p>Santerovy pomocníky. Ano, jeden z nich, s ranou v hrudi, se ještě</p>
<p>hýbal a chroptěl. Otevřel na okamžik oči, nepřítomně na nás civěl</p>
<p>a mumlal si sám pro sebe něco nesrozumitelného. Sklonil jsem se</p>
<p>k němu:</p>
<p>„Muži, vzpamatujte se trochu! Víte, kdo je u vás?“</p>
<p>Prohlížel si mě skelnými, nehybnými zornicemi, zřejmě se</p>
<p>namáhal, aby si uvědomil, co se stalo. Pak se mu v očích trochu</p>
<p>rozjasnilo a vysoukal ze sebe těžce otázku:</p>
<p>„Kde – je – Santer?“</p>
<p>„Zmizel nám,“ řekl jsem.</p>
<p>„Ka – kam?“ zeptal se znovu těžce.</p>
<p>„To nevím. Ale doufám, že nám ho pomůžete najít. Vaši dva</p>
<p>kumpáni jsou mrtvi a vám zbývá už jen několik minut života.</p>
<p>Nechcete aspoň teď, na kraji hrobu, udělat dobrý skutek? Odkud</p>
<p>je ten váš Santer?“</p>
<p>„Ne – nevím,“ sténal.</p>
<p>„Jmenuje se skutečně Santer?“</p>
<p>„Dává si – mnoho – jmen…“</p>
<p>„Je vůbec něčím pořádným?“</p>
<p>„Ne – nevím…“</p>
<p>„Kam jste jeli?“</p>
<p> „Ni – nikam…,“ zaúpěl a bolestí přivřel oči. „Tam – kde – chtěli jsme – zlato – kořist …“ dokončil s největší námahou.</p>
<p>„Zlato! A kvůli tomu jste přepadli Apače?“</p>
<p>„A – no …“</p>
<p>„A jak jste věděli, že mají zlato?“</p>
<p>„Chtěli na – na …“</p>
<p>Umlkl. Mluvit bylo už zřejmě nad jeho síly. Ale věděl jsem dost,</p>
<p>abych si domyslil, jak se všechno asi sběhlo.</p>
<p>„Vyslechli jste nás, že? A mysleli jste si, že když rudoši chtějí do</p>
<p>Saint Louis, budou mít při sobě zlato – že je to tak?“</p>
<p>Pohnul na souhlas maličko hlavou.</p>
<p>„A pak jste se domluvili, že nás přepadnete! Ale abyste nás</p>
<p>ukolébali, jeli jste nejdřív dál a teprv později jste se oklikou vrátili.</p>
<p>Je to tak?“</p>
<p>Muž zase těžce pokynul hlavou.</p>
<p>„Večer jste nás vyslechli?“</p>
<p>„Ano – San – ter…“</p>
<p>„Tak Santer! A řekl vám, co slyšel?“</p>
<p>„.Apači – Nugget tsil – ráno – pro nuggety…“</p>
<p>„A pak jste se ukryli v houští a pozorovali ze stromu, kdy se</p>
<p>Apači vydají do hor! Chtěli jste jít za nimi? Chtěli jste zjistit, kde je</p>
<p>naleziště? Nebo jste je chtěli při návratu obrat? Ano? A – no?“</p>
<p> Muž ležel s přivřenými víčky a neodpovídal. Vzal jsem ho za rameno a zatřásl jím. Zkusil jsem to ještě jednou. Tu jsem ucítil na</p>
<p>paži Vinnetouovu ruku:</p>
<p>„Můj bratr ať se dál nevyptává. Bledá tvář mu neodpoví. Je</p>
<p>mrtvá. Já svému bratru povím, co se stalo. Bílí psi za námi přišli</p>
<p>příliš pozdě, než aby odkryli tajemství nuggetů. Vraceli jsme se už,</p>
<p>když uslyšeli naše kroky. Skryli se rychle a potom vystřelili z</p>
<p>úkrytu a zasáhli Inču-čunu a Nšo-či. Třetí kulka, jak Old</p>
<p>Shatterhand může vidět, se dotkla mého rukávu. Vystřelil jsem</p>
<p>pak dvě rány: před jednou se jeden z těch mužů skryl za strom, ale</p>
<p>druhý padl na zem a Old Shatterhand ho pak nalezl. Hledal jsem</p>
<p>potom úkryt za skalním výběžkem. Kdyby nepřišel můj bratr Old</p>
<p>Shatterhand, byli by mě tři muži obklíčili a připravili o život. Dva</p>
<p>by mě hlídali zpředu a třetí by měl volnou cestu, aby mě napadl</p>
<p>zezadu. Avšak hlas Old Shatterhandovy medvědobijky zazněl včas</p>
<p>a zachránil mě.“</p>
<p>„Tak to tedy bylo,“ řekl jsem. „Ale teď musíme dostat Santera.</p>
<p>Bude Vinnetou souhlasit s tím, abych se vydal po jeho stopě? Bude</p>
<p>ovšem těžké ji nalézt…“</p>
<p>„Vinnetou není toho názoru,“ Apač pohnul maličko pravicí, aby</p>
<p>vyjádřil nesouhlas. „Zločinec nemá jinou cestu než ke svým koním.</p>
<p>Tam se jednoho zmocní, ale Old Shatterhand přečte stopy, které</p>
<p>nutně zanechá v trávě, a bude ho moci sledovat.“</p>
<p>„A pak?“</p>
<p>„Pak vezme můj bratr deset bojovníků, pojede v jeho stopách a</p>
<p>chytí ho a přivede nazpět. Ostatní bojovníci zůstanou se mnou a</p>
<p>budou oplakávat smrt velkého náčelníka.“</p>
<p> „Souhlasím,“ řekl jsem. „A doufám, že splním to, co ode mne očekáváš.“</p>
<p>Podal mi ruku a silně ji stiskl:</p>
<p>„Vinnetou ví, že Old Shatterhand bude jednat tak, jak by jednal</p>
<p>na jeho místě Vinnetou. Tak jsem řekl. Howgh!“</p>
<p>Také já jsem stiskl Vinnetouovi pravici, poklonil se hluboce před</p>
<p>mrtvými a pak si přehodil pušku přes rameno a rozběhl se pryč. U</p>
<p>lesa jsem se ještě jednou otočil – viděl jsem, že Vinnetou zahaluje</p>
<p>rouškou hlavy mrtvých a začíná nad nimi zpívat svůj smuteční</p>
<p>žalm. Všechen smutek, všechen žal jeho duše se vtěloval do prosté</p>
<p>a jednotvárné melodie, kterou naposled zpíval svým drahým.</p>
<p>Táhlo mě to zpět, byl bych se nejraději posadil vedle něho a vzdal</p>
<p>třeba i po jeho způsobu poslední čest svým přátelům – ale nemohl</p>
<p>jsem, musel jsem svou touhu, své nutkání přemoci. Teď na mně</p>
<p>jediném záviselo, jak brzy se nám podaří zmocnit se ničemy</p>
<p>Santera.</p>
<p>Vrhl jsem se směrem k rokli a řítil se prudce dolů ve vlastních</p>
<p>stopách. Uvažoval jsem v duchu horečně, co asi podnikne Santer, a</p>
<p>najednou se mi zdálo, že si bude možná počínat jinak, než</p>
<p>předpokládal Vinnetou. Jistě, Santer se bezpochyby chce dostat co</p>
<p>nejdřív z našeho dosahu, ale byla to pro něho opravdu nejlepší</p>
<p>cesta, vrátit se zpátky na místa, kde nechal se svými kumpány</p>
<p>koně? Což když po cestě objevil moje stopy, a dokonce i koně,</p>
<p>kterého jsem použil? Pádil jsem se svahu dolů, až jsem s sebou</p>
<p>strhával celé trsy kamenů, jen abych si co nejdřív ověřil</p>
<p>domněnku, která mi nečekaně vytanula na mysli. Bohužel byla</p>
<p>pravdivá: u stromu, kam jsem uvázal koně, bylo pusto a prázdno.</p>
<p> Byl bych si nejraději rval zoufalstvím vlasy, když jsem si</p>
<p>uvědomil náskok, který ten ničema získal už teď. A k tomu v téhle</p>
<p>kamenité půdě po sobě nezanechá nejmenší stopu! Musel jsem</p>
<p>roklí, tou úžlabinou plnou naplaveného kamení, co nejrychleji</p>
<p>dolů, do údolí. A tak jsem se znovu řítil svahem, až mi kameny</p>
<p>odskakovaly od pat, znovu jsem pádil, několikrát spadl, rozedřel si</p>
<p>ruce, a nakonec vyběhl na kraji údolí. Byla tu tvrdá půda, tady se</p>
<p>žádné otisky najít nedaly, až teprve po dalších deseti minutách</p>
<p>jsem přišel k měkké trávě, kde jezdec musel zanechat stopy.</p>
<p>Sklonil jsem se a pln nedočkavosti zkoumal půdu – a čím</p>
<p>bedlivěji a čím déle jsem si ji prohlížel, tím jsem byl zklamanější.</p>
<p>Ať jsem si sebevíc namáhal oči, žádné stopy tu nebyly. Santer tudy</p>
<p>zřejmě vůbec nejel. Lámal jsem si hlavu nad tou záhadou, a</p>
<p>nakonec jsem našel jen jedno vysvětlení. Tam ve strži, kde byla</p>
<p>taková spousta kamení, odbočil někde na příhodném místě</p>
<p>stranou – nejspíš směrem po hřebenu hory. Jinak jsem si to</p>
<p>nedovedl vysvětlit.</p>
<p>Stál jsem a uvažoval zmateně, co podniknout. Vrátit se nazpět a</p>
<p>hledat znovu stopy? To by trvalo hodiny a hodiny, a nakonec bych</p>
<p>stejně musel jít do našeho ležení pro posilu. Ne, lepší bylo vydat.</p>
<p>se rovnou k našemu táboru, oznámit, co se stalo, a snad hned i s</p>
<p>Apači vyrazit za Santerem.</p>
<p>Jenže k našemu místu byl ještě pořádný kus cesty, a já jsem byl</p>
<p>už opravdu unavený a vysílený. Musel jsem sebrat všechnu vůli,</p>
<p>abych tu vzdálenost urazil co nejdřív. U bývalého Santerova</p>
<p>tábořiště mi bylo už veseleji. Tři koně postávali dosud u stromů,</p>
<p>odvázal jsem je v rychlosti, vyskočil jednomu z nich na hřbet a</p>
<p>hnal je ostošest k našemu ležení.</p>
<p> Bylo už dávno po poledni, a naši byli už víc než netrpěliví, protože Sama jsem potkal pěkný kus cesty před tábořištěm.</p>
<p>„ Sir, člověče nešťastná, kde se nám potloukáte? Přišel jste o</p>
<p>báječný oběd a …“ Najednou si uvědomil, že přijíždím na koni a že</p>
<p>vedu ještě další dvě zvířata. Zamžikal udiveně očkama a přestal</p>
<p>hartusit. „ Egad! Vždyť jste šel odtud po svých, jestli se nepletu…</p>
<p>Snad jste se nedal na zloděje koní?“</p>
<p>„Copak je nepoznáváte?“ křikl jsem. „Copak nevíte, čí jsou ta</p>
<p>zvířata?“</p>
<p>„By Jove!“ vykřikl Sam a cvrnkl si rozrušen špičkami prstů do své</p>
<p>hučky. „Je tohleto možné?! Na těch přece cválal ten Santer s</p>
<p>kovboji!“</p>
<p>„Bohužel, Same,“ řekl jsem. „Stalo se něco hrozného. Něco velmi</p>
<p>vážného a velmi smutného. Musíme rychle odtud – musíme</p>
<p>zavolat co nejrychleji všechny Apače.“</p>
<p>„Všechny Apače? A co se děje, sir? Proč to vzrušení? Jste celý</p>
<p>vyplašený!“</p>
<p>Neodpověděl jsem, každá vteřina byla vzácná; a začal jsem</p>
<p>svolávat Apače. Indiáni jako by z mého volání ihned vycítili, že se</p>
<p>přihodilo něco mimořádného: v několika okamžicích se kolem</p>
<p>mne shromáždili – a mně připadl úkol, abych oznámil tu smutnou,</p>
<p>nejsmutnější zprávu o smrti Inču-čuny a Nšo-či. Řekl jsem to</p>
<p>krátce, několika prostými slovy. Když jsem dokončil, zavládla</p>
<p>chvíle hrobového ticha. Vypadalo to chvíli, jako by žádný z nich</p>
<p>nevěřil mým slovům. Vždy to skutečně znělo neuvěřitelně! Ale</p>
<p>potom se zvedl najednou příšerný hněvivý jekot a řev a vytí a</p>
<p>skučení, až uši zaléhaly. Apači zmateně pobíhali sem a tam, vyli,</p>
<p>že to bylo určitě slyšet –na míle odtud, mávali tomahavky i</p>
<p>puškami, cenili zuby a kouleli očima, jen aby dali výraz své</p>
<p>strašlivé touze po pomstě. Trvalo hezkou chvíli, než se mi podařilo</p>
<p>tu vřavu trochu uklidnit.</p>
<p>„Apačští bojovníci ať ztichnou!“ snažil jsem se je ze všech sil</p>
<p>překřičet. „Nářek a křik nám nepomůže! Musíme co nejrychleji</p>
<p>odtud, musíme za vrahem náčelníka Apačů!“</p>
<p>„Za ním! Je synem smrti! Za ním!“ řvali divoce a snad ve vteřině</p>
<p>všichni naskákali do sedel a objížděli s krvelačnými gesty kolem</p>
<p>dokola naše ležení. Zas uběhlo několik vzácných minut, než se mi</p>
<p>podařilo je znovu uklidnit a vyložit jim Vinnetouovo přání a</p>
<p>rozkaz.</p>
<p>„Moji rudí bratři ať se zastaví. Nevědí, co je třeba dělat, avšak já</p>
<p>jim řeknu, co zamýšlí Vinnetou a co jim vzkazuje.“</p>
<p>Teď se kolem mne zas nahrnuli, mačkali mě, divže jsem mohl</p>
<p>dýchat a hýbat rukama. Být tu Santer, byli by ho jistě na místě</p>
<p>ušlapali k smrti. Vyložil jsem jim krátce Vinnetouovy příkazy a</p>
<p>vybral si sám pro sebe deset bojovníků. Okamžitě se jeli připravit,</p>
<p>šťastní, že právě jim se dostalo cti pronásledovat Santera – to jim</p>
<p>vyhovovalo mnohem víc než zpívat smuteční žalmy nad</p>
<p>mrtvolami náčelníka a jeho dcery.</p>
<p>Sam Hawkens, Parker a Stone stáli uprostřed té vřavy jako</p>
<p>opaření. Nemohli se z té mé strašlivé zvěsti vůbec vzpamatovat.</p>
<p>Sam Hawkens mě neustále potahoval za rukáv a naříkal:</p>
<p>„Já si to pořád nemohu srovnat v hlavě, sir! Vždy je to něco</p>
<p>strašného, něco nepředstavitelného! Ta mladá, hezká, příjemná,</p>
<p>dobrá indiánská miss! Byla na mne tak milá, a Inču-čuna také…</p>
<p>Mně je, jako by mě někdo praštil klackem do hlavy! Já vám řeknu, sir, já … … …“</p>
<p>„Dost toho řečnění, Same,“ stiskl jsem mu rameno. „Tohle</p>
<p>všechno nemá už nejmenší smysl. Především musíme myslet na</p>
<p>jedno: jak dostat vraha.“</p>
<p>„Well!“ vzchopil se Sam. „To vám podepisuji. Poženu se za ním s</p>
<p>vámi třeba do horoucích pekel. Jen jestli tam je!“</p>
<p>„To právě musíme co nejdřív vypátrat, rozumíte? Kam ten lump</p>
<p>vlastně zmizel!“</p>
<p>„Myslíte, že se nám to podaří? Víte, hledat tam nahoře v té</p>
<p>strži…“</p>
<p>„Kdo mluví o nějaké strži?“ Skoro jsem se na Sama utrhl. Byl</p>
<p>jsem z toho už celý podrážděný. „O tom není ani řeči!“</p>
<p>„To jsem tedy zvědav, nač vaše kučeravá hlavinka přišla, když</p>
<p>nechcete jít hledat stopu tam, odkud ten chlap vzal roha . . . „</p>
<p>„Poslyšte, Same, příteli, mám dojem, že tohle celé pohoří je</p>
<p>vlastně těch několik kopců před námi. Určitě netvoří žádný</p>
<p>souvislý řetěz! Kopec vedle kopce, a vsadil bych se, že tam vzadu</p>
<p>za hřebenem je zase rovina. Nevíte o tom nic?“</p>
<p>„Abych nevěděl!“ Sam se cítil hned na koni. „Ten koutek země</p>
<p>tady znám náhodou dost obstojně. Máte pravdu – tyhle hory stojí</p>
<p>docela osaměle. Všude kolem samá prérie rovná jako stůl a na</p>
<p>druhém konci samo sebou taky.“</p>
<p>„Prérie?“ zajásal jsem. „Tedy tráva?“</p>
<p>„Travička jako v parku, sir, jak tady kolem nás!“</p>
<p> „Same, to je znamenité, to je to, co jsem si tajně přál!</p>
<p>Poslouchejte, co vám řeknu: Ať si Santer jezdí tam mezi kopci, jak</p>
<p>chce. To nás nezajímá – důležité je jedno: jakmile ty kopce opustí,</p>
<p>musí do prérie. Jinými slovy: musí nám zanechat stopu.“</p>
<p>„Leda by lítal vzduchem; sir! Jasné jak slunce.“</p>
<p>„Dobře. Ale dál! My, Same, my se rozdělíme do dvou skupin.</p>
<p>Jedna, já, Dick, Will a vy, pojede po pravé straně těch hor. Apači,</p>
<p>které jsem vybral, pojedou po levé straně, stejným směrem jako</p>
<p>my. Až kopce objedem, spojíme se a budeme chytřejší. Protože</p>
<p>jedna skupina; buď my, nebo Apači…“</p>
<p>„ .. . musí narazit na Santerovu stopu!“ dokončil mužík</p>
<p>pohotově. „ Luck-a-day! To se rozumí! Sir, divím se, že jsem na to</p>
<p>sám nepřišel – vždy to je to nejjednodušší, co se tady vůbec může</p>
<p>vymyslet. Dítě by na to přišlo, kojenec… jestli se nepletu!“</p>
<p>„Rychle – souhlasíte, Same?“</p>
<p>„Já? Už dávno, sir, a do morku kosti! Jen abychom už byli na</p>
<p>cestě.“</p>
<p>„Musíme se důkladně připravit,“ řekl jsem. „Jak dlouho nám to</p>
<p>asi potrvá, než objedeme ty kopce?“</p>
<p>Sam si posunul s čela svůj klobouk a na okamžik se zamyslel.</p>
<p>„Jak dlouho? Dvě hodiny, sir! Když si pořádně přispíšíme.“</p>
<p>Dvě hodiny, řekl jsem si, dvě hodiny, než se dozvíme, kam</p>
<p>zmizel ten zrůdný chlap, který byl schopen pro vidinu žlutého</p>
<p>kovu kdykoliv zničit lidský život. Dvě hodiny, opakoval jsem si a</p>
<p>přál jsem si celou svou bytostí, aby ty dvě hodiny už byly za námi, abych se už hnal přímo po Santerově stopě.</p><empty-line /><p>32.STÍHÁNÍ</p><empty-line /><p>Naše skupina vyrazila ve směru podél východní strany pohoří.</p>
<p>Hory nám zůstávaly po levém boku, tiché, krásné, ale my jsme</p>
<p>měli oči jen pro měkký pruh půdy před sebou, kde se podle mne</p>
<p>musely dřív nebo později objevit uprchlíkovy otisky – jestli ovšem</p>
<p>jel tímto směrem. Měli jsme o to se Samem kratší spor: ještě než</p>
<p>jsme vyrazili a než jsem poslal deset Apačů podél západního</p>
<p>oblouku hor, obkreslil jsem si na kus papíru obrys Santerovy stopy</p>
<p>a sklidil za to nemalý Samův posměch:</p>
<p>„Sir, vy se teď hodláte věnovat kreslení? Mohu se zeptat, nač je</p>
<p>to podle vás dobré?“</p>
<p>„Brzy uvidíte; jen co narazíme na Santerovu stopu. Porovnám</p>
<p>kresbu a otisk, a budeme doma.“</p>
<p>„Aha! A na to jste přišel sám? Úplně sám? Má tak někdo štěstí,</p>
<p>že se mu hrnou myšlenky – jedna za druhou!“</p>
<p>Sam si ze mne střílel. Trochu jsem ho zpražil:</p>
<p>„To víte, Same, asi se jim u mne líbí víc než u vás pod tou vaší</p>
<p>parukou!“</p>
<p>Dick Stone a Will Parker se . chechtali – k náramné nelibosti</p>
<p>dávného kamaráda.</p>
<p> „Jen si nedejte nic líbit, sir!“ povzbuzoval mě Will Parker se svým širokým úšklebkem od ucha k uchu. „Beztoho vám ta stará</p>
<p>paruka už dávno nemá co dávat nějaké lekce!“</p>
<p>„Ty mlč!“ okřikl ho Sam, kterému náramně záleželo na jeho</p>
<p>westmanské proslulosti. „A nech paruku parukou, protože na tebe</p>
<p>vždycky ještě stačí… Ostatně neřekl jsem, že to je tak docela</p>
<p>hloupá věc s tím obkreslením. Ale měl jste tu kresbu dát taky</p>
<p>Apačům.“</p>
<p>„To by nemělo smysl,“ řekl jsem, „jednak by se v ní asi moc</p>
<p>nevyznali, a pak – myslím, že najdeme otisky na naší straně.“</p>
<p>„Co vás vede!“ Sam vrtěl hlavou, až klobouk poskakoval. „Santer</p>
<p>jel určitě na západ. Tam přece měl původně namířeno!“</p>
<p>„Jenže je všemi mastmi mazaný, Same, nezapomínejte na to!</p>
<p>Právě proto asi počítal s nějakou podobnou úvahou na naší straně</p>
<p>a pustil se obráceným směrem…“</p>
<p>„Co bychom se hádali,“ rozhodil Sam sebejistě rukama. „Vždy se</p>
<p>přesvědčíme. Uvidíme, kdo měl pravdu.“</p>
<p>Ale jeli jsme téměř půldruhé hodiny a objeli celý oblouk hor,</p>
<p>než jsme konečně objevili otisky v trávě. V měkké půdě se před</p>
<p>námi docela zřetelně táhla stopa jezdce – toho, kterého jsme</p>
<p>hledali. Když jsme ji pořádně prohlédli a srovnali s mým</p>
<p>nákresem, shodli jsme se všichni – Sam, Parker, Dick Stone i já –</p>
<p>na tom, že nemůže být starší než dvě, nanejvýš dvě a půl hodiny.</p>
<p>„Tak vida, kus papíru, a přece může být na něco dobrý,“ bručel</p>
<p>uznale Sam, zatímco Will Parker si nedal ujít příležitost, aby ho</p>
<p>zase trochu nepoškádlil:</p>
<p> „No Same, nedá se nic dělat, už jsi svého greenhorna ztratil, už ti přerostl přes hlavu. Měl bys koukat, aby ses teď ty od něho</p>
<p>přiučil, jestli se nepletu…“</p>
<p>Škoda že jsme se po stopě nemohli pustit hned, že jsme museli</p>
<p>čekat ještě další tři čtvrti hodiny, než se objeví druhý voj, Apačové.</p>
<p>Jednoho z nich jsem poslal se spěšnou zprávou za Vinnetouem a s</p>
<p>ostatními jsme vyrazili na východ. Do soumraku chyběly nanejvýš</p>
<p>dvě hodiny, museli jsme si pořádně přispíšit, abychom ujeli za</p>
<p>světla co nejvíc. V noci jsme samozřejmě stopu sledovat nemohli.</p>
<p>Se Santerem to bylo ovšem jiné. Ten jistě štval svého koně po</p>
<p>celou noc. Tak hloupý nebyl, aby si nedovedl představit, že se mu</p>
<p>poženou Apači přímo v patách a že každá hodina náskoku</p>
<p>znásobuje naději na záchranu. Ale jeho noční jízda poskytovala na</p>
<p>druhé straně také jistou výhodu nám: k ránu se už jistě musela</p>
<p>hlásit únava u něho, a ještě víc u jeho koně, kterému musí nutně</p>
<p>dopřát aspoň nějakou chvíli odpočinku. A to zas dávalo nám</p>
<p>příležitosti, abychom Santerův náskok zmenšili.</p>
<p>Pohoří s Nugget tsilem nám rychle zůstávalo za zády, cválali</p>
<p>jsme na volnou, širokou prérii, zpočátku se svěží trávou, zelenající</p>
<p>se daleko široko, později vyprahlou a přerušovanou jen tu a tam</p>
<p>trsy keřů. Stopa byla stále jasná, krásně čitelná, prchajícímu</p>
<p>viditelně záleželo jen a jen na čase. O to, co vrývají kopyta jeho</p>
<p>koně do půdy, nedbal ani v nejmenším.</p>
<p>Když padl soumrak, sesedli jsme s koní a aspoň ještě chvíli</p>
<p>sledovali stopu pěšky, vedouce zvířata za sebou na uzdě. Ale když</p>
<p>jsme zakrátko narazili na malou travnatou loučku, kde se mohli</p>
<p>kopě napást, nechali jsme být stopu stopou a rozložili se k</p>
<p>odpočinku. Byli jsme hodně unaveni. Mlčky si každý sundal</p>
<p>pokrývku, zabalil se do ní a uložil se ke spánku tam, kde právě zůstal stát.</p>
<p>Noc byla studená, třásl jsem se i pod pokrývkou – ostatně</p>
<p>pozoroval jsem, že chlad probouzí i ostatní: zima šla opravdu do</p>
<p>kostí. Ale já bych byl asi nespal ani v té nejlepší posteli, v</p>
<p>báječném pohodlí nejpřepychovějšího newyorského hotelu. Pořád</p>
<p>a pořád jsem před sebou viděl poslední okamžiky Inču-čuny a</p>
<p>Nšo-či, a ať jsem se snažil sebevíc rozptýlit myšlenky, vracely se mi</p>
<p>samy stále k témuž a témuž: ke krvavé události na Nugget tsilu.</p>
<p>Stále a stále mi zněla v uších poslední slova Vinnetouovy sestry.</p>
<p>Stále a stále jsem viděl v trávě na lesní mýtince ta dvě zakrvavená</p>
<p>těla – a nemohl se zbavit výčitek, že jsem tomu snad mohl nějak</p>
<p>zabránit; a že jsem měl být aspoň k Nšo-či laskavější, milejší; a že</p>
<p>jsem snad tím, co jsem řekl Inču-čunovi o vztahu mezi bílými</p>
<p>muži a ženami, bezděčně zavinil jejich smrt.</p>
<p>K ránu jsem už chladem nemohl vydržet. Vstal jsem první ze</p>
<p>všech a pokoušel se trochu zahřát, aspoň tím, že jsem přecházel</p>
<p>sem a tam kolem tábora. Po chvíli procitl i Sam Hawkens a přidal</p>
<p>se ke mně, čilý jak rybička, a hned od rána ochotný vtipkovat.</p>
<p>„Ale, ale, vážený, snad vám nemrznou kostičky? Na Západ se v</p>
<p>takových případech vřele doporučuje ohřívací gumová láhev. V</p>
<p>každé knížce se to můžete dočíst!“ Pomžourával po mně svýma</p>
<p>očkama, ale halil se taky úže do svého podivuhodného hávu.</p>
<p>„Ovšem tohle, co nosím, je stokrát lepší. Tomu říkám kabát, sir,</p>
<p>tím nepronikne ani indiánský šíp, ani mráz. Nechcete, abych vám</p>
<p>poskytl útulek pod šosy, hihihi?“</p>
<p>Dick Stone, Will Parker a Apačové také nevyspávali dlouho, a</p>
<p>tak jsme vyrazili na další cestu, opravdu sotva se rozbřesklo. Stopa</p>
<p>byla ještě živá a koně šli nádherným klusem skoro bez pobízení.</p>
<p>Odpočinuli si přes noc, ale taky prochladli, a teď jim prudký cval</p>
<p>příjemně rozehříval krev.</p>
<p>Pořád a pořád jsme měli před sebou prérii. Táhla se doširoka, tu</p>
<p>a tam mírně zvlněná nějakým pahrbkem, při vršcích pahorků</p>
<p>porostlá trsy vysušené tvrdé trávy, v prohlubeninách celá zelená</p>
<p>měkkou travičkou. Našla se tu vždycky i kaluž vody, kde se mohli</p>
<p>naši koně napít a osvěžit.</p>
<p>Ještě před polednem jsme zpozorovali, že stopa, vedoucí až</p>
<p>dosud skoro přímo na východ, uhnula ostře k jihu. Sam Hawkens</p>
<p>mě na to upozornil a tentokrát se ani nepokusil o obvyklý vtípek.</p>
<p>Bylo mi víc než divné, jak povážlivě potřásá hlavou:</p>
<p>„Tak se mi začíná zdát, že veškerá naše námaha bude marná.“</p>
<p>„Marná? A proč?“</p>
<p>„Protože ten lump je všemi mastmi mazaný, sir! Namířil si to</p>
<p>rovnou za nosem ke Kiowům, jestli se nepletu…“</p>
<p>Samova slova mě ohromila:</p>
<p>„Ne, to přece neudělá!“</p>
<p>„A proč by to neudělal? Myslíte, že se posadí kvůli vašim</p>
<p>krásným očím tady doprostřed prérie a bude čekat, až ho laskavě</p>
<p>popadneme za pačesy? Co vás napadá! Udělá všechno na světě, jen</p>
<p>aby si zachránil kůži. Ten si dávno spočítal na prstech, že naši</p>
<p>koně jsou lepší než ta jeho herka, takže ho stejně musíme nakonec</p>
<p>dohonit – a tak dostal spásný nápad, že vykoná zdvořilostní</p>
<p>návštěvu u Kiowů.“</p>
<p> „Jen jestli ho tak zdvořile přijmou!“ namítl jsem.</p>
<p>„Stačí, aby jim řekl, že oddělal Inču-čunu a Nšo-či, a padnou si</p>
<p>kolem krku. Vrána k vráně, sir! Musíme se do toho dát, abychom</p>
<p>ho chytli, ještě než bude večer.“</p>
<p>„Jak staré jsou ty otisky, co myslíte?“</p>
<p>„Já si , myslím, že na tom teď ani tak moc nezáleží. Určitě jel</p>
<p>tenhle kus cesty v noci – uvidíme, až jestli přijdeme na místo, kde</p>
<p>si dal pohov; tam poznáme, jak stará je jeho stopa. A co vlastně</p>
<p>máme dohánět…“</p>
<p>Zanedlouho – kolem poledního – jsme skutečně dorazili k místu</p>
<p>Santerova odpočinku. Prošetřili jsme stopy a zjistili jasně, že kůň si</p>
<p>tu lehl – byl tedy po jízdě velmi unaven; ostatně to už ukazovaly</p>
<p>otisky na posledním úseku cesty. I jezdec asi odpočíval a spal, snad</p>
<p>déle, než zamýšlel. Shodli jsme se na tom, že stopa není snad ani</p>
<p>dvě hodiny stará. To znamenalo, že náskok získaný noční jízdou se</p>
<p>skoro rozplynul. Dokonce jsme si byli snad o půlhodinku blíž než</p>
<p>včera.</p>
<p>Stopa vedla dál poněkud na jih podle ohybu řeky Red River.</p>
<p>Koně běželi dobře a vytrvale, byli jsme si teď jisti, že náskok se</p>
<p>stále zmenšuje, a když jsme se odpoledne dostali zase na pás svěží,</p>
<p>zelené prérie, zjistili jsme už bezpečně, že celý Santerův náskok se</p>
<p>smrskl všeho všudy na půl hodiny jízdy.</p>
<p>„Vidíte ten tmavý pruh před námi?“ ozval se rozmrzele Sam</p>
<p>Hawkens. „To je les. A u něho bude určitě řeka. Red River nebo</p>
<p>nějaký její přítok! Moc velkou radost z toho nemám, radši bych jel</p>
<p>prérií, to by pro nás bylo výhodnější.“</p>
<p> To se rozumí, že bylo pro nás výhodnější jet savanou, kde člověk má rozhled po celé krajině, kde se může přesně a spolehlivě</p>
<p>orientovat, zatímco les vždycky znamená nejistotu, možnost</p>
<p>upadnout do léčky, pomalejší jízdu; zvlášť když jsme museli jet</p>
<p>rychle a nemohli se zdržovat nějakým podrobným pátráním v</p>
<p>okolí.</p>
<p>Samův odhad byl správný. Dorazili jsme k říčce, lépe řečeno ke</p>
<p>korytu říčky, kde se jen tu a tam v hlubších místech drželo trochu</p>
<p>vody. Po obou březích nás vítal les – vlastně ne les v pravém slova</p>
<p>smyslu, spíš větší skupinky stromů a křovin.</p>
<p>Krátce před večerem jsme byli pronásledovanému už tak blízko,</p>
<p>že jsme byli přesvědčeni, že se před námi objeví každým</p>
<p>okamžikem: Byli jsme napjatí až k prasknutí, štvali jsme zvířata z</p>
<p>posledních sil, a já, protože Hatátitlá měl ze všech zvířat ještě</p>
<p>nejvíc sil, já jsem se teď řítil v čele sám. Zmocnil se mě jakýsi</p>
<p>horečnatý stav, vášnivě jsem toužil uvidět Santera, stisknout mu</p>
<p>vlastníma rukama hrdlo, dostat konečně do své moci toho</p>
<p>sprostého zločince. Ne kvůli pomstě, ale kvůli spravedlnosti, kvůli</p>
<p>touze uvidět konečně, že vraha stíhá spravedlivý trest.</p>
<p>Vjeli jsme mezi řídký porost lesa, mezi skupinu několika stromů</p>
<p>na levém břehu říčky a projeli jí až na druhý konec. Jel jsem</p>
<p>vpředu a zastavil se v těch místech jaksi mimovolně, ne</p>
<p>z kdovíjaké prozíravosti, ale prostě jen proto, abych ostatní</p>
<p>upozornil, že stopa nečekaně odbočuje vpravo po korytu</p>
<p>vyschlého toku. Opakuji: byla to náhoda a současně taky naše</p>
<p>štěstí, protože zatímco jsem čekal na ostatní a prohlížel stopu v</p>
<p>polovyschlém řečišti, objevil jsem něco, co mě přinutilo, abych se</p>
<p>stáhl rychle nazpět do lesa.</p>
<p> Padesát kroků ode mne na druhém břehu říčky jsem totiž uviděl řídký hájek a před ním skupinu Indiánů na koních. Bezstarostně se</p>
<p>projížděli a kůly, mezi nimiž byly napjaty řemeny se sušícím se</p>
<p>masem, prozrazovaly, že si tu zřídili pohodlný tábor. Bylo by</p>
<p>stačilo vyjet kousek dál, jen o koňskou délku, a mohli mě uvidět.</p>
<p>„Kiowové!“ řekl jeden z Apačů, když se celá naše skupina</p>
<p>shromáždila v úkrytu lesa.</p>
<p>„Tak, tak, Kiowové,“ přizvukoval Sam, „tomu Santerovi drží</p>
<p>palec snad všichni čerti. Už jsem cítil, že ho držím v hrsti, a na</p>
<p>poslední chvíli tohle! Ale nevadí! Stejně mi neupláchne!“</p>
<p>„Je to nějaký menší oddíl,“ poznamenal jsem, marně si zatím</p>
<p>lámaje hlavu, co podnikneme dál.</p>
<p>„Hm, hm,“ Sam se taky jen rozpačitě škrábal pod parukou.</p>
<p>„Jenže my vidíme jen ty, co se usídlili na téhle straně lesíka. Ale z</p>
<p>druhé strany budou určitě další Kiowové. Já myslím, že si vyjeli na</p>
<p>lov, za masem!“</p>
<p>„Co teď, Same? Máme se vrátit pro posilu?“</p>
<p>„Vrátit se? Kdepak, sir! Tady zůstaneme.“</p>
<p>„Není to nebezpečné?“</p>
<p>„Vůbec ne.“</p>
<p>„Může nás tady náhodou objevit některý z těch rudochů a pak</p>
<p>…“</p>
<p>„Za prvé jsou na druhé straně koryta a za druhé bude co nevidět</p>
<p>noc.“ Sam nesdílel moje obavy, vrtěl rozhodně hlavou. „Nehnou se</p>
<p>na krok od svého tábora.“</p>
<p> „Moje heslo je: čím větší jistota, tím větší klid!“</p>
<p>„A moje zas: čím větší strach, tím větší greenhorn,“ odsekl Sam.</p>
<p>„Říkám vám, sir, že jsme tady před Kiowy právě tak bezpeční</p>
<p>jako někde v New Yorku na Manhattanu. Ani je nenapadne, aby</p>
<p>sem za námi lezli! Právě naopak to bude – my se vypravíme na</p>
<p>návštěvu k nim! Musím toho Santera chytit, kdyby měl kolem sebe</p>
<p>tisíc Kiowů!“</p><empty-line /><p>„Tak si mi zdá, Same, že bych vám dnes měl vytýkat přesně to,</p>
<p>co vždycky vytýkáte vy mně: jste lehkomyslný!“</p>
<p>„Dejte pokoj! Sam Hawkens – a lehkomyslný? Hihihi, dovolte,</p>
<p>abych se zasmál… To mi ještě v životě nikdo neřekl. A zrovna vy!</p>
<p>Na grizzlyho s nožem se nebojí, a najednou má nahnáno!“</p>
<p>„Čerta mám nahnáno,“ mávl jsem nespokojeně rukou. „Ale chci</p>
<p>si dávat prostě pozor, když mám nepřítele, co by kamenem</p>
<p>dohodil!“</p>
<p>„Co by kamenem dohodil?“ smál se Hawkens. „Počkejte, až se</p>
<p>setmí – pak ho budete mít přímo pod nosem! Ale nebojte se, my s</p>
<p>nimi zatočíme!“</p>
<p>Sam byl jako proměněný. Hořel bojechtivostí, smrt té „hezké,</p>
<p>mladé, příjemné, dobré indiánské miss“ ho úplně rozlítila, nemohl</p>
<p>se dočkat pomsty. Ostatně Apačové mu dávali také za pravdu a</p>
<p>Parker se Stonem přizvukovali jako jeden muž. Nějaké řeči o</p>
<p>opatrnosti prostě nechtěli slyšet. Tak jsme tedy uvázali koně,</p>
<p>usadili se tiše pod stromy a čekali, až přijde noc. Jak jsem tak mohl</p>
<p>pozorovat Kiowy, musel jsem si přiznat, že Sam Hawkens má</p>
<p>pravdu. Počínali si, jako by byli doma, v bezpečí dobře střežené indiánské vesnice. Projížděli se na koních sem a tam, pokřikovali</p>
<p>po sobě, jevili zkrátka naprostou bezstarostnost.</p>
<p>„Vidíte je, sir, těšil se Sam z výsledků pozorování, „úplní andílci.</p>
<p>Ti nemají. dnes žádné postranní úmysly.“</p>
<p>„Jestli se nepletete!“</p>
<p>„Sam Hawkens se neplete!“</p>
<p>„Pshaw! Nechtěl bych se s vámi hádat, ale mám takové nejasné,</p>
<p>nepříjemné tušení, že ti chlapi to všechno před námi jen hrají.“</p>
<p>„Tušení,“ zamumlal s úšklebkem Sam. „Jste stará bába, že věříte</p>
<p>na předtuchy? A proč by to vůbec dělali?“</p>
<p>„Možná že nás tak chtějí přilákat.“</p>
<p>„To tedy se nemuseli namáhat, přijdeme sami.“</p>
<p>„Poslyšte, Same, myslíte, že je tam u nich Santer?“</p>
<p>„Určitě! Už podle stopy…“</p>
<p>„Dobře! A nemyslíte, že jim řekl, co se stalo a proč u nich hledá</p>
<p>pomoc?“</p>
<p>Sam spráskl ruce:</p>
<p>„Vy jste dobrý! To je přece jasné jako den!“</p>
<p>„Právě. To jim tedy taky řekl, že má v patách pronásledovatele.“</p>
<p>„Divil bych se, kdyby se nezmínil.“</p>
<p> „V tom případě se divím ale taky já! Santer jim tohle všechno vyklopí, a Kiowové se tu prohánějí na koních jak o posvícení.“</p>
<p>„Tomu se vůbec nemusíte divit, protože oni si prostě myslí, že je</p>
<p>nemožné, abychom tady už byli. V tom je ten vtip! Čekají nás – ale</p>
<p>nejdřív zítra! Jen počkejte, až bude tma! Připlížím se k ním,</p>
<p>zjistím, co a jak se tam děje, a uvidíme, jak se jim nejlíp dostat na</p>
<p>kobylku. Ale co vám můžu odpřísáhnout: toho Santera musím</p>
<p>dostat, kdyby čert na praseti jezdil.“</p>
<p>Zasmál jsem se Samovu přirovnání a přikývl:</p>
<p>„Dobrá, půjdu s vámi.“</p>
<p>„To zrovna není nutné.“</p>
<p>„Ale je!“</p>
<p>Podíval se na mne podezíravě a s veškerým důrazem, vztyčuje</p>
<p>dokonce nabádavě prst, řekl:</p>
<p>„Když jde Sam Hawkens na výzvědy, nepotřebuje s sebou</p>
<p>příručího. Půjdete se mnou a budete se starat, aby se panu</p>
<p>Santerovi nesáhlo nějak nešetrně na zoubek, co? Znám vás, znám</p>
<p>vás! Ne, dejte na mne, bude lepší, když půjdu sám. Zmocním se</p>
<p>Santera a odevzdám ho Vinnetouovi. A když to nepůjde jinak, tak</p>
<p>mu pošlu kulku mezi oči.“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny a neřekl na to nic. Apačové dávali nejspíš v</p>
<p>skrytu duše Samovi za pravdu. Pamatovali si přece, jak jsem se</p>
<p>před několika dny přimlouval za Rattlera, a myslili si bezpochyby,</p>
<p>že bych se mohl pokoušet u Santera o něco podobného. Zatvářil</p>
<p>jsem se raději, jako bych byl už se vším srozuměn, a natáhl se</p>
<p>mlčky do trávy vedle svého Hatátitly.</p>
<p> Slunce už zmizelo za obzorem a na krajinu padal soumrak. Na druhé straně Kiowové zapálili ohně, jejichž kouř stoupal vysoko k</p>
<p>nebi – věc, která ve mně jen dál živila podezření, že tu cosi</p>
<p>nesouhlasí. Kdopak kdy viděl u těch přeopatrných Indiánů, aby</p>
<p>rozdělávali hranici viditelnou na hony daleko? Podle mého to</p>
<p>mohli udělat jen z jednoho důvodu: protože sami chtěli, aby nám</p>
<p>padla do očí, abychom je objevili a abychom si řekli, že o našem</p>
<p>příchodu nemají ani potuchy. Napadlo mě, jestli nás to nemá</p>
<p>dokonce vylákat k přímému útoku – kdybychom se k němu dali</p>
<p>strhnout, pravděpodobně bychom upadli do nějaké léčky.</p>
<p>Jak jsem o tom přemýšlel, zazdálo se mi, jako by vzadu v křoví</p>
<p>za mými zády něco zašelestilo. Zbystřil jsem sluch a za chvíli se to</p>
<p>ozvalo znovu. Malé, docela nepatrné škrábnutí, jako by někdo</p>
<p>pohnul větvičkou s lístky, jako by někdo odstraňoval v křoví větev</p>
<p>a škrábl trnem o trn.</p>
<p>Uvědomil jsem si téměř ihned, co se děje: přímo za zády jsem</p>
<p>měl ostružinový trs a teď tam někdo nebo něco pohnulo</p>
<p>šlahounem, až to zašramotilo. Pravda, mohlo to být zvíře, ale mohl</p>
<p>to být také člověk, a při našem postavení jsem se musel aspoň</p>
<p>pokusit to přesně zjistit.</p>
<p>Ohně z druhé strany, od ležení Kiowů, vrhaly polosvětlo až k</p>
<p>nám, aspoň tak, že ozařovaly v obrysech předměty mezi námi a</p>
<p>tábořištěm. Chtěl jsem toho v téhle chvíli využít, ale to znamenalo</p>
<p>nejdřív dostat se nepozorovaně za ten ostružinový trs.</p>
<p>Zvedl jsem se a namířil si to loudavě právě opačným směrem, od</p>
<p>keře. Teprve když jsem zmizel mezi stromy, obrátil jsem se a</p>
<p>spěchal obloukem nazpět, zezadu k ostružiníku. Musel jsem</p>
<p>ovšem k zemi a plížit se opatrně krok za krokem, abych na sebe</p>
<p>neupoutal pozornost, kdyby náhodnou snad v tom křoví byl… a</p>
<p>byl tu! Byl tu, ležel skoro na dosah ruky ode mne, jakýsi neznámý</p>
<p>chlapík, schovaný za hustým keřem a jenom v obrysech</p>
<p>osvětlovaný vzdáleným leskem ohňů. Indián? Pokusil jsem se</p>
<p>připlížit ještě o něco blíž, a tu jsem mezi větvičkami uviděl, jak se</p>
<p>ten neznámý maličko pohnul. Zašelestily lístky, ale tak nepatrně,</p>
<p>tak tichounce, že jsem to mohl slyšet jen já sám.</p>
<p>Byl to rudoch a právě se chtěl odplížit a musím říci, že si počínal</p>
<p>vskutku znamenitě. Pomaličku a opatrně se vysunoval ven z křoví</p>
<p>a při každém pohybu se ozvalo sotva slyšitelné nepatrné</p>
<p>zašelestění. Měl už skoro vyhráno, podařilo se mu vycouvat téměř</p>
<p>úplně z křoví – jen hlava a jedno rameno vězelo dosud mezi</p>
<p>roštím.</p>
<p>Přisunul jsem se zezadu až těsně k němu a pozoroval ostražitě,</p>
<p>jal se celý soustředil na svůj únik. Zlomek vteřiny jsem ještě</p>
<p>vyčkával, pak jsem se naráz vztyčil na kolena, hmátl mu levičkou</p>
<p>po krku a současně mu zasadil pravicí ránu na spánek. Sesunul se</p>
<p>k zemi skoro docela tiše, bez výkřiku, bez zasténání. Ale</p>
<p>Hawkensovy rysí uši v té chvíli přece jen cosi zaslechly.</p>
<p>„Co to bylo?“ uslyšel jsem jeho hlas. „Dicku, slyšel jsi?“</p>
<p>„Nejspíš Old Shatterhandův kůň, ne?“ mínil Dick Stone.</p>
<p>„Zahrabal kopyty…“</p>
<p>„Old Shatterhandův kůň… a kde je Old Shatterhand?“ staral se</p>
<p>Sam Hawkens. „Aby neudělal nějakou hloupost! Takový greenhorn</p>
<p>je schopen všeho.“</p>
<p>„Dej už si jednou pokoj s tím greenhornem, Same,“ brumlal Will</p>
<p>Parker. „Vždyť už je na Západě jako doma!“</p>
<p> „Já vím! Napadne ho, že se připlíží ke Kiowům, a neštěstí je hotovo! To není jen tak, plížit se nepozorovaně při tomhle světle,</p>
<p>když ti chlapi špicují uši, kdy se tu, objevíme! To je pro zkušeného</p>
<p>westmana oříšek!“</p>
<p>Vyšel jsem z příšeří lesa a zamával na Sama rukou.</p>
<p>„Haló, Same, oříšek jsem rozlouskl! Myslel jste, že jsem pryč, a</p>
<p>zatím jsem se k vám docela nepozorovaně připlížil. Jste spokojen?“</p>
<p>„U všech čertů!“ Sam se ulekl a upřímně si teď odplivl. „Člověk</p>
<p>vás ani nezpozoruje…“</p>
<p>„Copak mne!“ smál jsem se. „Ale jsou tady jiní výtečníci, které</p>
<p>jste nezpozoroval…“</p>
<p>„Jiní výtečníci… koho tím míníte?“ vykřikl.</p>
<p>„Tam si zajděte do toho ostružiní,“ kývl jsem hlavou. „A hned</p>
<p>budete moudřejší…“</p><empty-line /><p>33.SELHÁNÍ SAMA HAWKENSE</p><empty-line /><p>Zvedli se naráz všichni tři – Sam, Parker i Stone.</p>
<p>„Halloo!“</p>
<p>Uslyšel jsem Samův přidušený,výkřik:</p>
<p>„Tady, leží Indián! Jak se sem dostal?“</p>
<p>„Zeptejte se ho, snad vám to řekne.“</p>
<p> „Vždy je po něm!“</p>
<p>„Ale kdepak. Jen jsem ho trošku pukl po hlavě.“</p>
<p>„Cože! Vy jste ho…“</p>
<p>„Co jsem s ním měl dělat?“ řekl jsem klidně. „Ležel tady v těch</p>
<p>ostružinách a pozoroval nás, a už se s námi chtěl dokonce loučit…,</p>
<p>tak jsem ho na chvíli zneškodnil.“</p>
<p>„Behold!“ Sama se zmocnilo vzrušení. „Takhle to tedy je! To</p>
<p>jsme tedy měli štěstí. Měl by se svázat a strčit mu roubík do</p>
<p>pusy, jestli se nepletu. Ale jak se sem vůbec ten chlap dostal?</p>
<p>Nebyl tady nakonec už předtím, než jsme sem přijeli?“</p>
<p>Potřásl jsem hlavou:</p>
<p>„Tak nějak to bude. Kiowové nejspíš postavili hlídku, aby se</p>
<p>dozvěděli včas, až přijdeme. Ale buďto jsme přijeli. mnohem dřív,</p>
<p>než čekali, nebo se ten jejich vyzvědač vypravil příliš brzo – krátce</p>
<p>a dobře, překvapili jsme ho tady, a on se chudák musel schovat do</p>
<p>ostružin.“</p>
<p>„Mohl přece taky upláchnout, když nás viděl – tam ke svým!“</p>
<p>„To mohl,“ připustil jsem. „Jenže mu už asi nezbýval čas. A taky</p>
<p>chtěl možná ostatní ohromit nějakými nečekanými zprávami!“</p>
<p>„Hlavní věc, že jsme ho chytli za křídlo!“ mínil Sam a potěšeně</p>
<p>se pochichtáva1. „Teď nám vyklopí všechno!“</p>
<p>„To pochybuji. Bude mlčet.“</p>
<p> „Nevadí, sir, nakonec by možná ani nestálo za námahu</p>
<p>mermomocí z něho něco vymačkávat. To, co víme, úplně stačí. A</p>
<p>zbytek se dozvím já. Jen co se dostanu tam ke Kiowům.“</p>
<p>„A jen co tam zůstanete…“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Sám jste říkal, že to není lehká věc, připlížit se k táboru, když</p>
<p>hoří ohně!“</p>
<p>„Pro vás! Ale se mnou je to kapánek něco jiného. A říkám vám</p>
<p>krátce a jasně: jdu tam a vy zůstanete tady!“</p>
<p>Sam byl skutečně jako proměněný. Hořel nedočkavosti dokázat</p>
<p>své zálesácké přednosti a zmocnit se ničemy Santera a bylo málo</p>
<p>platné mu to rozmlouvat. Nasadil jsem trochu ostřejší tón:</p>
<p>„Poslouchejte, Same, to má být rozkaz?“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože já žádné rozkazy nemíním přijímat… Uznáte přece, že</p>
<p>se něco změnilo od té doby, co jste mě vzal do učení. To za prvé. A</p>
<p>za druhé: pronásledováním Santera pověřil Vinnetou mne –</p>
<p>nikoliv vás! Já ručím za všechno, a proto taky já musím</p>
<p>rozhodovat!“</p>
<p>„K smíchu, sir,“ ušklíbl se mužík. „Za prvé, za druhé i za třetí: vy</p>
<p>jste u mne pořád greenhorn, i když vám náhodou dost dobře vyšlo</p>
<p>pár kousků. A jestli nechcete, abych si o vás myslel, že jste</p>
<p>nevděčník, tak musíte uznat, že jsem pořád ještě stokrát</p>
<p>zkušenější westman než vy. A vůbec … … … nikdo mi nemá co</p>
<p>poroučet! Já jdu, a vy si buďte tady!“</p>
<p> Obrátil se, a než jsem stačil říci slovo, zmizel v temnotě mezi stromy. Apači podrážděně brumlali a Dick Stone si neodpustil</p>
<p>rozhořčenou poznámku:</p>
<p>„Co mu to vlezlo na mozek? Jakápak nevděčnost – nebýt vás, sir,</p>
<p>nedýchá už ani jeden z nás!“</p>
<p>„Jen ho nechte,“ musel jsem teď sám uklidňovat Dicka. „Sam má</p>
<p>zlaté srdce, to vidíte z toho, co dělá. Prostě s ním mává vztek,</p>
<p>chtěl by co nejdřív pomstít smrt Inču-čuny a Nšo-či… bohužel</p>
<p>horší je, že v tom svatém rozhořčení může udělat něco, zač by se</p>
<p>jindy do krve styděl. Nejlíp bude, když se po něm trochu</p>
<p>poohlédnu. Vy zůstaňte tady; i kdybyste snad slyšeli střílet…</p>
<p>Kdyby bylo třeba opravdu pomoci, zavolám sám.“</p>
<p>Vytratil jsem se rychle do tmy, bez medvědobijky, jen s</p>
<p>revolvery za opaskem, tak jako Sam Hawkens, který tu také nechal</p>
<p>odpočívat svou jindy nerozlučnou Liddy.</p>
<p>Stopy mě vedly ke korytu řeky; malý lovec se zřejmě chtěl</p>
<p>přiblížit k táboru přímo korytem. Ten nápad jsem nepovažoval za</p>
<p>zvlášť šťastný a řekl jsem si, že zkusím jít na to jinak. Kiowové</p>
<p>přece věděli, že přijedeme od horního toku, uvažoval jsem, a</p>
<p>budou tedy nejvíc hlídat právě tuhle část. Předpokládal jsem, že</p>
<p>bude líp projít lesem po naší straně břehu až k místům, kam už</p>
<p>nezasahuje záře plamenů. Na této opačné straně ostatně Kiowové</p>
<p>neměli zapálen žádný oheň, nebude tedy snad tak těžké připlížit</p>
<p>se tudy k jejich ležení. Zaradoval jsem se, když jsem zjistil, že se</p>
<p>pod ochranou stromů dostanu pohodlně dost daleko, abych mohl</p>
<p>přejít řečiště a proniknout nepozorovaně na protější stranu. I tam</p>
<p>byly stromy dost husté, aby mě ukryly a dovolily mi přiblížit se až</p>
<p>do bezprostřední blízkostí tábora.</p>
<p> Kiowů bylo asi čtyřicet, rozsedli se kolem osmi ohňů ve</p>
<p>skupinách pod stromy, se zbraněmi pohotově připravenými.</p>
<p>Vypadalo to sice, že tu posedávají kolem jen tak nazdařbůh, ale ve</p>
<p>skutečnosti si zvolili místa promyšleně, aby nás všechny měli na</p>
<p>mušce, kdybychom se dali zlákat a pokusili se zaútočit rovnou na</p>
<p>ležení.</p>
<p>Měl jsem tisíc chutí si vyslechnout některou z těch skupinek,</p>
<p>nejradši tu, kde seděli velitelé tohoto oddílu. Nebylo obtížné ji</p>
<p>najít. Nepochyboval jsem ani na chvíli, že při ní bude sedět Santer,</p>
<p>a tak jsem se nejdřív ze všeho snažil vypátrat jeho. Po nějaké chvíli</p>
<p>se mi to konečně podařilo. Seděl mezi čtyřmi rudochy, ale žádný z</p>
<p>nich neměl odznaky náčelníků. Zarazilo mě to, vzápětí jsem si</p>
<p>však uvědomil, že náčelníkem podle indiánských zvyklostí bývá</p>
<p>nutně ten nejstarší. Ale na to, abych se přiblížil tak blízko, jak jsem</p>
<p>chtěl, nebylo bohužel ani pomyšlení. Ať jsem se rozhlížel jakkoliv,</p>
<p>nebylo tu poblíž žádné vhodné křoví – jenom několik stromů</p>
<p>vrhalo stín, který mohl poskytnout jakous takous ochranu.</p>
<p>Naštěstí rudoši mluvili dost hlasitě, zřejmě to bylo součástí jejich</p>
<p>plánu, jak nás nalákat do nastražené pasti, a tak i na těch dvanáct</p>
<p>patnáct kroků jsem slyšel skoro každé slovo. Nejvíc bylo slyšet</p>
<p>Santera. Vykládal o Nugget tsilu, vyzýval Indiány, aby se tam s ním</p>
<p>vypravili, a ujišťoval je, že brzo budou mít příležitost lapit</p>
<p>Vinnetoua a Old Shatterhanda a že on, Santer, doufá, že mu pak</p>
<p>Kiowové na oplátku pomohou při hledání v horách Nugget tsilu. O</p>
<p>tom, co tam chce hledat, se zatím přesněji nevyjadřoval, chtěl si</p>
<p>nechat asi tajemství co nejdéle pro sebe. Nejstarší z čtveřice Kiowů</p>
<p>poslouchal víceméně mlčky, jen přikyvoval, samolibě se usmíval –</p>
<p>pokud jsem to mohl v odlesku ohňů rozpoznat – a hlasitě si</p>
<p>liboval:</p>
<p> „Vinnetou se brzy odebere k Velkému duchu a již nikdy neuvidí město bledých tváří. Ukryjeme se a vlákáme ho do pasti tak jako</p>
<p>dnes Old Shatterhanda. Bílý lovec neví, že v této chvíli mu již</p>
<p>naslouchá můj vyzvědač, který nám sdělí každou jeho myšlenku. A</p>
<p>stráže, které jsem rozestavil daleko vpředu, nám okamžitě podají</p>
<p>zprávu, až první jezdec vkročí do pasti. Je otevřená a pohltí naše</p>
<p>nepřátele.“</p>
<p>Santer, zdálo se, byl spokojen. Zato já jsem byl vyveden z míry.</p>
<p>Jestli to bylo tak, jak ten Kiowa říkal, a bohužel to tak nepochybně</p>
<p>bylo, padne Sam Hawkens těm hlídkám před táborem rovnou do</p>
<p>náručí. Ani jsem nestačil domyslit, co to pro nás bude znamenat,</p>
<p>když se ozval osamocený výkřik a pak hned divoká směsice</p>
<p>nejrůznějších hlasů. Velitel oddílu vyskočil a pln napětí vyčkával,</p>
<p>co se bude dít. Napínal jsem oči a také mezi Kiowy zavládlo</p>
<p>vzrušení.</p>
<p>Od lesa se rychle blížila skupina čtyř Indiánů. Vlekli nějakého</p>
<p>bělocha, který se marně a zbytečně vzpouzel a uhýbal nožům,</p>
<p>kterými ho drželi rudoši v šachu. Nemusel jsem ani příliš napínat</p>
<p>zrak, abych zjistil, že ten běloch je – můj nešťastný učitel.</p><empty-line /><p>„Sam Hawkens!“ vykřikl v té chvíli Santer a hnal se s ostatními</p>
<p>rudochy vstříc malému trapperovi. „Good evening, dobrý večer –</p>
<p>to jsou náhody na světě, že ano? Ani jste si nemyslel, že se zase tak</p>
<p>brzo uvidíme?“</p>
<p>„Ty lumpe, ty raubíři, ty vrahu!“ soptil Sam Hawkens a trhal</p>
<p>sebou divoce mezi Kiowy, kteří ho svírali, aby se nevrhl okamžitě</p>
<p>na Santera. „Jen počkej, já ti hned zmáčknu tipec! Odskáčeš si</p>
<p>všechno, jestli se nepletu!“</p>
<p> Vytrhl se mocným máchnutím paži svým strážcům a skočil po</p>
<p>Santerovi. Ten zvedl ruce a šest sedm Kiowů mělo co dělat, aby</p>
<p>mužíka strhlo zas nazpět. Byla to chvíle všeobecného ohromení a</p>
<p>zmatku – a já jsem se bleskurychle rozhodl využít jí k hazardnímu</p>
<p>podniku. Vytrhl jsem oba revolvery a skočil rovnou doprostřed</p>
<p>mezi houf zmatených Indiánů.</p>
<p>„Old Shatterhand!“ vyjekl Santer a v té chvíli se otočil a prchal</p>
<p>pryč. Poslal jsem za ním nazdařbůh dvě kulky, ale to bylo vše, co</p>
<p>se dalo dělat. Pak jsem rychle vypálil několik ran po Indiánech,</p>
<p>kteří tu stáli jak opaření, a křikl na Sama:</p>
<p>„Pryč! Rychle pryč! Za mnou!“</p>
<p>Vypadalo to opravdu až komicky: Indiáni – jako by se jich někdo</p>
<p>dotkl kouzelným proutkem – strnuli, jen třeštili a poulili oči a stáli</p>
<p>zkamenělí jak sloupy. Něco takového! Chytil jsem Sama za ruku a</p>
<p>vlekl ho kus cesty za sebou, rovnou do lesa…</p>
<p>„The devil!“ hromoval Sam. „U čerta – to bylo právě včas, sir! Ti</p>
<p>prokletí lumpové…“</p>
<p>„Nechte proklínání!“ křičel jsem. „Musíme si pospíšit!“</p><empty-line /><p>Rudoši se brzy z překvapení vzpamatovali a za námi se nesl</p>
<p>ďábelský ryk. Bylo to pekelné vytí, měl jsem dojem, že mi řvou</p>
<p>přímo za zády, dokonce jsem ani neslyšel pro ten halas Samovy</p>
<p>kroky. Prchali jsme řečištěm dolů, směrem od našeho tábora,</p>
<p>právě opačně, než jak budou pátrat Kiowové. Byla to podle mne</p>
<p>nejjistější cesta jak upláchnout a jak se pak obloukem, přes les,</p>
<p>vrátit v bezpečí nazpět. Po několika minutách vřava zřetelně</p>
<p>slábla, vzdalovala se opačným směrem. „Díky bohu, Same!“</p>
<p>vydechl jsem spokojeně.</p>
<p>Nikdo mi neodpovídal.</p>
<p>„Same!“ křikl jsem ostřeji a pátral očima ve tmě. Kolem mne se</p>
<p>nepohnula ani větvička – kde u všech všudy ten chlapík trčí?</p>
<p>Neupadl snad, jak jsme divoce pádili kamenným řečištěm? Není</p>
<p>zraněn?</p>
<p>Nerozhodně jsem zůstal stát, potom jsem nabil znovu své</p>
<p>revolvery a vracel se opatrně, co noha nohu mine, stejnou cestou</p>
<p>zpět.</p>
<p>Čím dál jsem postupoval, tím jsem byl zmatenější. Po Samovi</p>
<p>nikde ani památky. A teprve když jsem se dostal k místu, kde jsme</p>
<p>seskočili do řečiště, napadlo mě, co se pravděpodobně stalo:</p>
<p>neběžel za mnou, ale vylezl rovnou na druhý břeh a pokusil se</p>
<p>uniknout přímo k našemu ležení. Ovšem! Jenže zapomněl, že v tu</p>
<p>stranu září ohně Kiowů jako louče, jako svítilny, že ho tam Indiáni</p>
<p>musí uvidět a lapit během tří minut. Tak tímhle tedy milý Sam</p>
<p>nasadil dnešnímu dni opravdu korunu! Taková zbrklost! Posílal</p>
<p>jsem ho v duchu ke všem čertům a zároveň jsem se třásl úzkostí,</p>
<p>co teď by s ním asi Kiowové provedli, kdyby ho znovu dostali do</p>
<p>svých rukou. Ale nedalo se nic dělat, mně nezbývalo než vrátit se k</p>
<p>našemu tábořišti stejnou cestou, kterou jsem přišel.</p>
<p>V našem ležení ovšem vládly ohromné vzrušení. Dick Stone,</p>
<p>Will Parker i Apačové slyšeli výstřely, a přitom nevěděli, co si o</p>
<p>nich myslit. A tak se na mne vrhli, jakmile jsem se jen objevil mezi stromy. A Dick Stone mě zahrnul hned výčitkami:</p>
<p>„Sir, tohle nám podruhé nedělejte! Člověk tady slyší pálit jak na</p>
<p>střelnici, a nesmí ani cvaknout spouští! Čekali jsme, že zavoláte, a</p>
<p>vy nic! Alespoň že jste se vrátil… živ a zdráv, doufám?“</p>
<p>Nemohl jsem ještě pořádně popadnout dech.</p>
<p>„Kde… je… Sam?“</p>
<p>Podívali se po sobě v rozpacích.</p>
<p>„Sam? Tady?“</p>
<p>Vrtěli hlavou.</p>
<p>„Slyšeli jsme jen nějaké výkřiky, pak někdo střílel z revolveru a</p>
<p>strhl se pekelný povyk,“ ozval se Will Parker. „Pak se znovu</p>
<p>střílelo, z pušek, a na pár minut jsme zahlédli Sama.“</p>
<p>„Kde?“</p>
<p>„Mezi stromy, tady dole na našem břehu…“</p>
<p>,,To jsem si myslil,“ povzdechl jsem si. „Ten člověk dneska dělá</p>
<p>jednu nepředloženost za druhou.“</p>
<p>„Hnala se za ním celá smečka Kiowů,“ řekl Dick Stone.</p>
<p>„Dohonili ho a drapli… no, mysleli jsme si, že bychom mu měli jít</p>
<p>na pomoc, ale než jsme se tam dostali, byli i se Samem zas na</p>
<p>druhém břehu. A jít za nimi a napadnout je – to jsme se</p>
<p>neodvážili…“</p>
<p>„Říkal jste, že se nemáme ukazovat,“ dodal jako na omluvu Will</p>
<p>Parker.</p>
<p> „Docela správně!“ řekl jsem. „Bylo vás jedenáct, stejně byste nic nepořídili.“</p>
<p>„To dle znamená, že… Sam je zajat?“</p>
<p>„Podruhé!“</p>
<p>„Jak to – podruhé?“</p>
<p>Několika slovy jsem vylíčil, co se zběhlo. Will i Dick se chytali za</p>
<p>hlavu nad lehkomyslnosti svého přítele. Ale hned se taky</p>
<p>úzkostlivě vyptávali:</p>
<p>„Ale co teď, sir? Přece ho nenecháme v drápech těch chlapů?“</p>
<p>Naléhali na mne, ale zbytečně, protože já sám už jsem si lámal</p>
<p>hlavu, co by se dalo pro Sama udělat. Bohužel na mnoho jsem</p>
<p>zatím nepřišel.</p>
<p>„Těžká věc,“ přemýšlel jsem nahlas. „Dvanáct lidí proti čtyřiceti,</p>
<p>a ti ještě jen čekají na to, abychom zaútočili… Ale asi nám nezbude</p>
<p>nic jiného. Útok – nejspíš útok v noci, protože za bílého dne</p>
<p>bychom nezmohli vůbec nic.“</p>
<p>„Well!“ Will Parker se snažil vlít nám trochu důvěry do žil.</p>
<p>„Tak tedy ještě dnes jim to nakreslíme!“</p>
<p>„Jen pomalu, Wille, musíme si to všechno řádně nechat projít</p>
<p>hlavou…“</p>
<p>„A já bych se zatím mohl poohlédnout, co kutí páni Kiowové –</p>
<p>co říkáte, sir?“ nabízel se horlivý Will Parker.</p>
<p>„Souhlasím, Wille, jenom musíte nějakou chvíli počkat. Až</p>
<p>trochu poleví pozornost Kiowů. Teď budou mít ještě oči na</p>
<p>šťopkách. A nebudete sám, půjdu s vámi, a možná, že s sebou</p>
<p>vezmeme i všechny ostatní.“</p>
<p>„Výborně, sir!“ zaradoval se Dick Stone. „Vzít všechny s sebou,</p>
<p>to už zní tak trochu jako jít na přepad.“</p>
<p>„To bych řekl,“ přizvukoval Will Parker nadšeně. „Sir, my</p>
<p>uděláme, co bude v našich silách, počítám, že si vezmu na starost</p>
<p>tak čtyři pět Kiowů, a Dick nezůstane pozadu. Co ty na to,</p>
<p>starouši?“</p>
<p>„Nic! Že jsi trefil do černého,“ kýval Dick Stone. „Jestli pět nebo</p>
<p>šest, na tom už nezáleží, hlavně aby to už bylo… Řeknu vám, sir,</p>
<p>Sam má v hlavě, ale dneska měl hodně slabý den.“</p>
<p>Byli bychom si nejspíš všichni nejradši pro Sama rovnou došli,</p>
<p>ale nedalo se zatím dělat nic než čekat a čekat. Na druhém břehu</p>
<p>bylo živo, nečekaný úlovek zřejmě Kiowy povzbudil k novým</p>
<p>plánům. Povyk a křik se potom po nějaké době uklidnil, místo</p>
<p>hlasů se ozývaly jen tupé rány tomahavků, jak rudoši sekali dříví.</p>
<p>Chtěli snad udržovat své vysoko planoucí ohně až do rána?</p>
<p>Nakonec přestaly i rány sekyr a , obklopilo nás ticho. Podle</p>
<p>hvězd mohla být už půlnoc a já jsem si myslil, že teď bychom se</p>
<p>mohli o něco pokusit. Nejdřív jsem dal pokyn, aby se všichni</p>
<p>postarali o koně, pevně je přivázali, aby se nemohli utrhnout. Pak</p>
<p>jsem ještě jednou prohlédl pouta a roubík v ústech kiowského</p>
<p>zvěda, kterého jsme zajali, a potom jsme tiše, nepozorovaně</p>
<p>opustili ležení a postupovali ke Kiowům stejnou cestou, kterou</p>
<p>jsem šel před několika hodinami já sám.</p>
<p>Pod lesíkem, hned u prvních stromů, jsme se z opatrnosti</p>
<p>zastavili. Ponechal jsem tu skupinu Apačů pod vedením Dicka</p>
<p>Stonea, s přísným příkazem, aby se vystříhali i nejnepatrnějšího hluku, a sám jsem se s Willem Parkerem vypravil na výzvědy. Bez</p>
<p>zvláštních příhod jsme se dostali až na malý pahrbek za břehem.</p>
<p>Přikrčili jsme se k zemi a napjatě poslouchali. Ale kolem dokola</p>
<p>bylo všude němé, nehybné, tísnivé ticho. Sunuli jsme se</p>
<p>přeopatrně kupředu. Osm ohňů planulo pokojným, vysokým</p>
<p>ohněm, na hranici byly do vysoka narovnány celé kužele větví.</p>
<p>Zarazil jsem se – něco mi v tom nesouhlasilo. Plížili jsme se ale dál,</p>
<p>plni zvědavosti, co je vlastně před námi: ať jsme si však namáhali</p>
<p>zrak sebevíc, neviděli jsme nic.</p>
<p>Nic, nic, nic.</p>
<p>Kiowové nás oklamali!</p>
<p>„Sir – ti lumpi vzali nohy na ramena!“ zašeptal mi Will Parker.</p>
<p>„Rozumíte tomu? A přitom rozdělali takové ohně!“</p>
<p>„Dali jsme se nachytat! To právě chtěli: abychom věřili, že jsou</p>
<p>tady, dokud hoří oheň…“</p>
<p>„Ale kam zmizeli? Myslíte opravdu, že jsou pryč?“</p>
<p>„Tak se mi zdá, že Sama považují za náramnou kořist! Chtějí s</p>
<p>ním asi do bezpečí, už je to tak. Jestli ovšem nemají za lubem horší</p>
<p>čertovinu.“</p>
<p>„Například?“</p>
<p>„Například se na nás právě teď vrhnout, jako jsme se chtěli do</p>
<p>nich pustit předtím my sami.“</p>
<p>„Behold!“ ulevil si Will Parker. „Hrome – to je možné! Sir, z toho</p>
<p>se rozhodně musíme dostat!“</p>
<p> „Správně, Wille – musíme se hned vrátit a koně musí do</p>
<p>bezpečí. Čím dřív tím líp!“</p>
<p>Stáhli jsme se zpátky k Apačům a stáhli se i s nimi k našemu</p>
<p>tábořišti: všechno tam bylo v pořádku. Oddychli jsme si – ovšem</p>
<p>Kiowové mohli přijít i později. Rozhodně bylo jistější sednout na</p>
<p>koně a utábořit se i s chyceným Kiowou o něco dál, na otevřené</p>
<p>prérii. Pro naše nepřátele to znamenalo v každém případě – i</p>
<p>kdyby k našemu bývalému ležení přitáhli – čekat do rána, až</p>
<p>budou čitelné stopy.</p>
<p>Nám nezbývalo také nic jiného. Prospali jsme se, jakžtakž si</p>
<p>odpočinuli a hned při prvním rozbřesku se vypravili k našemu</p>
<p>včerejšímu ležení. Nikde ani noha, a také dál, za řečištěm, jsme</p>
<p>nenašli nic než ohořelé kusy dřeva z včerejších ohňů na osmi</p>
<p>hromádkách popela. To byly jediné známky toho, že tu včera bylo</p>
<p>živo – až příliš živo.</p>
<p>Ze všeho nejlíp jsme si prohlédli stopy. Od místa, kde jsem při</p>
<p>včerejším plížení zahlédl koně Kiowů, vedly otisky směrem na</p>
<p>jihovýchod. Bylo jasné, že Indiáni se vzdali myšlenky na boj, který</p>
<p>jim koneckonců nemohl přinést žádný větší užitek. Věděli jsme už</p>
<p>o nich, na nenadálý útok nemohli ani pomyslit. Tak tedy sebrali</p>
<p>zajatého Sama Hawkense a po anglicku se ztratili. Will Parker a</p>
<p>Dick Stone z toho byli úplně celí bez sebe.</p>
<p>„Proboha, sir, oni ho přivážou ke kůlu a umučí!“ naříkal nad</p>
<p>jeho osudem Dick Stone. „My ho musíme včas vysvobodit!“</p>
<p>„Nebojte se, Dicku,“ těšil jsem Stoneovu i Parkerovu žalost,</p>
<p>„nezkřiví mu zatím ani vlásek – vědí až moc dobře, že máme</p>
<p>záruku: toho vyzvědače, kterého jsme chytili… A Sam jim to jistě</p>
<p>dost důrazně připomněl.“</p>
<p> „Ale stejně, stejně,“ staral se Will Parker. „Radši se za nimi hned rozjedeme, ano?“</p>
<p>„Ne, ne,“ zavrtěl jsem rozhodně hlavou. „Nenecháme se vodit</p>
<p>Kiowy za nos po prérii!“</p>
<p>„Za nos? Nerozumím vám,“ řekl Dick Stone.</p>
<p>„No… kam myslíte, že ti rudí chlapíci mají namířeno?“</p>
<p>„Určitě domů, do své vesnice.“</p>
<p>„Chyba! Pojedou rovnou na Nugget tsil!“</p>
<p>„Behold!“ vyrazil ze sebe Will Parker. „Oni vám snad nechali</p>
<p>vzkaz?“</p>
<p>„To ne,“ usmál jsem se, „ačkoliv něco jsem se od nich včera</p>
<p>přece jen dozvěděl – ale hlavně: oni přímo dychtí po tom, aby se</p>
<p>zmocnili Vinnetoua.“</p>
<p>„Jenže podle indiánských zvyklostí nesmějí rušit pohřební</p>
<p>obřady!“ namítl Stone.</p>
<p>„To taky neudělají. Klidně si počkají, až bude po všem. Víte, s</p>
<p>čím počítají? Že si přečteme jejich stopy a že si řekneme, vrátili se</p>
<p>zpátky do vesnice. To nás podle jejich představ odradí od</p>
<p>pronásledování a přiměje k návratu k Vinnetouovi. No a páni</p>
<p>Kiowové si to malují tak, že oni se zatím vrátí k Nugget tsilu, spojí</p>
<p>se s dalším oddílem, a my se tam dáme klidně obklíčit a</p>
<p>přepadnout. Hezké, co? A na to jim máme skočit!“</p>
<p>„Tak to ne, sir!“ rozohnil se Will Parker. „Za Vinnetouem</p>
<p>pojedeme,. ale připravíme jim jaksepatří přivítáni! Ti budou</p>
<p>vyvalovat oči – a chudák Sam jakbysmet!“</p>
<p> Za půl hodiny jsme byli už na cestě – i s naším zajatcem.</p>
<p>Jelo se nám mnohem rychleji než při pronásledování Santera.</p>
<p>Znali jsme líp cestu, a mohli jsme si ji ještě zkrátit, protože jsme už</p>
<p>nemuseli jet oklikou, kterou před námi prchal Santer: brzy po</p>
<p>poledni druhého dne jsme dorazili ke strži vedoucí vzhůru na</p>
<p>planinu, k dějišti hrozné vraždy.</p>
<p>Nechali jsme koně a zajatce dole v údolí pod dohledem jednoho</p>
<p>z Apačů a vystupovali roklí vzhůru. Na okraji paseky, ukryt mezi</p>
<p>stromy, hlídkoval apačský bojovník. Pozdravil nás němě pokynem</p>
<p>ruky a ukázal, abychom šli dál. Na první pohled nám bylo jasné, že</p>
<p>si Apači chtějí s pohřbem přispíšit. Těch dvacet mužů dělalo</p>
<p>všechno, aby náčelník a jeho dcera byli pochováni sice s veškerou</p>
<p>důstojností, ale co nejdřív. Ležela tu už řádka narubaných štíhlých</p>
<p>kmenů, z lesíka se ozývaly rány tomahavků porážejících další</p>
<p>stromy, vršila se tu hromada kamenů, které Apači přivlekli ze</p>
<p>všech stran. Naši dosavadní průvodci se ke svým kmenovým</p>
<p>druhům bez řečí ihned přidali. Věc spěchala, pohřeb, jak jsem se</p>
<p>od jednoho z mužů dozvěděl, se měl konat na druhý den.</p>
<p>Stranou vystavěli Apači malý jednoduchý přístřešek pro oba</p>
<p>mrtvé. Tam vevnitř – podle zvyklostí – dlel Vinnetou se svými</p>
<p>nejbližšími. Když mu oznámili, že jsme se vrátili, vyšel ven a já – já</p>
<p>jsem se ho málem lekl. Ano, byl vždycky velmi vážný, zřídkakdy</p>
<p>jsem ho viděl se usmát a hlasitý smích jsem od něho neslyšel snad</p>
<p>ještě nikdy, ale přece jen tu všechnu vážnost v jeho tváři</p>
<p>doprovázel vždycky i jakýsi výraz dobroty, vyrovnanosti, pohody, a</p>
<p>jeho sametové lesknouti se oči měly v sobě vždycky i něco</p>
<p>přátelského, vlídného. Ale dnes! Ani památky po tom všem!</p>
<p>Vinnetouův zasmušilý obličej byl strnulý, jakoby kamenný, jeho</p>
<p>oči se leskly temně a zlověstně, každý jeho pohyb byl pomalý a</p>
<p>těžký. Přistoupil ke mně, stiskl mi ruku a utkvěl na mně tak</p>
<p>pronikavým pohledem, jako by chtěl vypátrat i mé nejtajnější</p>
<p>myšlenky.</p>
<p>„Kdy se vrátil můj bratr?“</p>
<p>„Právě jsme dorazili.“</p>
<p>„Kde je vrah?“</p>
<p>Čekal jsem tu otázku. Jak mi bylo zatěžko na ni odpovědět!</p>
<p>Sklonil jsem zrak a s očima upřenýma k zemi jsem řekl:</p>
<p>„Unikl nám…“</p>
<p>I Vinnetou sklopil oči k zemi. Kdybych tak mohl v té chvíli</p>
<p>zvědět, co asi mu táhne hlavou. Těch několik vteřin, než jsem</p>
<p>znova uslyšel jeho hlas, se mi zdálo být nekonečnou věčností.</p>
<p>„Můj bratr ztratil stopu?“</p>
<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Ne. Vím o ní. Ale vrah přijde sám na toto místo,“ řekl jsem.</p>
<p>„Old Shatterhand ať mi všechno vysvětlí!“</p>
<p>Posadil se na kámen, já vedle něho. Pak jsem mu vylíčil naši</p>
<p>cestu, všechno, co se přihodilo, a všechno, co očekávám. Vyslechl</p>
<p>mě mlčky, ani jednou mě nepřerušil. Když jsem skončil, zvedl</p>
<p>hlavu a řekl:</p>
<p>„Můj bratr ať odpustí, že jsem se ptal, zda ztratil stopu. Old</p>
<p>Shatterhand udělal všechno, co mohl udělat. Sam Hawkens lituje</p>
<p>nyní své neopatrnosti, ale my jej vysvobodíme. Vinnetou má stejný</p>
<p>názor jako jeho bratr. Kiowové sem přijdou, ale nenajdou nás tak, jak si představují. Zítra budou Inču-čuna a Nšo-či pohřbeni. Bude</p>
<p>můj bratr při obřadech?“</p>
<p>„Bolelo by mě, kdyby si to Vinnetou nepřál.“</p>
<p>„Prosím tě o to,“ řekl prostě. „Tvá přítomnost zachrání možná</p>
<p>život mnoha bledých tváří. Zákon pomsty ode mne žádá, abych</p>
<p>usmrtil mnoho bílých lidí, ale tvé oko je jako slunce, které svým</p>
<p>teplem rozehřívá led a mění jej v občerstvující vodu. Ty víš, koho</p>
<p>jsem ztratil. Buď mi od nynějška otcem i sestrou, prosím tě o to –</p>
<p>Šarlí!“</p>
<p>V jeho očích se zaleskly slzy.</p>
<p>Zastyděl se za ně, nesměl je přece uvidět nikdo z jeho lidí, otočil</p>
<p>se tedy a zmizel spěšně v přístřeší určeném mrtvým. Díval jsem se</p>
<p>za ním a ještě mi znělo v uchu, jak poprvé vyslovil mé křestní</p>
<p>jméno tou zvláštní indiánskou angličtinou: Charlie… Šarlí… Šarlí…</p>
<p>Ano – a teď bych měl vyprávět o pohřbu velkého náčelníka, o</p>
<p>slavnostním aktu, který měl pravou indiánskou okázalost a</p>
<p>důstojnost, měl bych popsat ty dojímavé zvyklosti prostých</p>
<p>přírodních lidí při loučení s jejich náčelníkem – ale já nemohu.</p>
<p>Myslím-li na ony smutné chvíle, zmocňuje se mě stále ještě</p>
<p>hluboké pohnutí a je mi pojednou tak, jako by se to všechno stalo</p>
<p>teprve včera. Jen tolik řeknu, že mrtvého Inču-čunu posadili Apači</p>
<p>na koně a nahrnuli kolem něho tolik hlíny, až se smutně řičící</p>
<p>zvíře nemohlo pohnout. Pak je zastřelili, zasypali mrtvého</p>
<p>náčelníka i s koněm, zbraněmi a medicínou až po hlavu hlínou a</p>
<p>kolem dokola navršili v několika vrstvách kameny do štíhlé,</p>
<p>vysoké mohyly. Jen pušku, stříbrně pobitou pušku si Vinnetou</p>
<p>ponechal na památku po svém otci, jinak dali náčelníkovi všechno do hrobu.</p>
<p>Nšo-či byla pohřbena jinak, ne do země, to jsem si vyprosil.</p>
<p>Opřeli jsme ji u stromu, jakoby odpočívala, a nahrnuli jsme kolem</p>
<p>ní pyramidu bílých kamenů, z nichž na vrcholku vyčníval kmen</p>
<p>stromu, koruna větví, mající střežit její věčný klid.</p>
<p>Několikrát jsem potom, sám i s Vinnetouem, tahle místa</p>
<p>navštívil – a vždycky jsem je nalezl nedotčená . .</p><empty-line />
</section>
<section>
<p><strong>34.LSTI NA NUGGET TSILU </strong></p>
<p>Dokud neskončil pohřební obřad, směl se Vinnetou oddávat</p>
<p>cele svému žalu nad smrtí otce a sestry. Právě až do tohoto</p>
<p>okamžiku. Ale potom, když byla nad mrtvými navršena mohyla,</p>
<p>když zmizela jejich těla pod hromadou hlíny a kamení, musel svůj</p>
<p>smutek uzavřít jen sám v sobě. Tak to přikazovaly indiánské zvyky</p>
<p>a tak to přikazovala také prostá nutnost života: Vinnetou od té</p>
<p>chvíle už nebyl jen truchlícím synem, bolestně trpícím ztrátou</p>
<p>svých nejbližších, nýbrž i novým náčelníkem kmene a vůdcem</p>
<p>bojovníků, před kterými stál důležitý úkol – chytit Santera a</p>
<p>odrazit nepřátele, kteří se chystali k přepadu. Zdálo se, že</p>
<p>Vinnetou má plán už hotov. Sotva skončila pohřební slavnost,</p>
<p>svolal si Apače a dal pokyn, aby vyvedli nahoru všechny koně z</p>
<p>údolí. Přiznám, byl jsem tím trochu udiven, výstup sem nahoru</p>
<p>přece nebyl žádná hračka – ale Vinnetou mi v krátkosti jen řekl, že</p>
<p>je odhodlán zničit všechny Kiowy do jednoho, protože poskytli</p>
<p>pomoc vrahu. Řekl to s tak drsným, přímo hrozivým výrazem v</p>
<p>tváři, že mi bylo úplně jasné, co je čeká, kdyby se Apačům dostali</p>
<p>do rukou. Upřímně řečeno, já jsem. si o celé věci myslel něco</p>
<p>jiného. Jistě, Kiowové byli naši nepřátelé, dokonce sveřepí</p>
<p>nepřátelé, ale na smrti Inču-čuny a Nšo-či neměli nejmenší podíl.</p>
<p>Přemýšlel jsem, mám-li se pokusit to Vinnetouovi naznačit; věděl</p>
<p>jsem, že ho tím asi rozhněvám, ale byli jsme v té chvíli na planince</p>
<p>sami dva, a tak jsem přece jen zavedl ten hovor.</p>
<p>„Apačští bojovníci a Dick Stone a Will Parker odešli pro koně,“</p>
<p>začal jsem rozpačitě a zeširoka a několika větami jsem se snažil</p>
<p>naznačit, jak se na Vinnetouův záměr dívám. K mému překvapení</p>
<p>se Vinnetou vůbec nezachoval podrážděně a odmítavě, jak jsem s</p>
<p>takovou určitosti očekával. Podíval se na mne po těch mých</p>
<p>několika větách svýma velkýma sametovýma očima a řekl:</p>
<p>„Znám myšlenky svého bratra. On nepovažuje za slabost jít</p>
<p>nepříteli z cesty!“</p>
<p>„Tak jsem to nemínil,“ opravil jsem se rychle. „Nejde mi o to, jít</p>
<p>Kiowům z cesty. Sám jsem přemýšlel o tom, jak je zajmout, ale</p>
<p>bylo by nespravedlivé trestat je krutě i za Santera.“</p>
<p>„Oni se ujali vraha a přijdou sem, aby nás přepadli. Nemáme</p>
<p>tedy důvod k tomu, abychom byli milosrdní?“</p>
<p>„Bolí mě, že musím Vinnetouovi odporovat. A lituji, že také on</p>
<p>se dopouští chyby, která zaviňuje zánik rudých mužů…“</p>
<p> „O jaké chybě mluví Old Shatterhand?“</p>
<p>„Mluvím o tom, že rudí bojovníci mezi sebou válčí, že se</p>
<p>navzájem vyhlazují, místo aby se spojili proti společnému</p>
<p>nepříteli. Dovol, abych se tě zeptal upřímně: kdo myslíš, že je</p>
<p>chytřejší a lstivější – rudí muži, anebo bledé tváře?“</p>
<p>„Bledé tváře,“ odpověděl Vinnetou. „Říkám to proto, že to je</p>
<p>pravda. Bílí muži vědí víc a jsou v mnoha věcech obratnější než</p>
<p>my.“</p>
<p>Přikývl jsem:</p>
<p>„Ano, většinou je to tak. Ale ne vždycky! Ty sám například</p>
<p>převyšuješ mnoho bílých mužů, protože Velký duch ti dal dary,</p>
<p>které má vůbec málo lidí, ať jsou bílé či rudé pleti. Tvůj rozum vidí</p>
<p>dál než rozum tvých bojovníků a chápe mnohé, co oni nechápou.</p>
<p>Přál bych ti, abys ty dary dobře využil. Hleď, jak často byl již</p>
<p>vykopán mezi indiánskými kmeny válečný tomahavk! Není to</p>
<p>vlastně stálá sebevražda, kterou na sobě provádí rudí muži? Inču-</p>
<p>čunu a Nšo-či nezavraždili rudí muži, ale běloši. Jeden z nich utekl</p>
<p>k rudému kmeni, přemluvil jeho bojovníky a oni mu poskytli</p>
<p>ochranu; dobrá – a ty je chceš kvůli tomu hned postřílet jako</p>
<p>vzteklé psy? Jsou to přece lidé stejného rodu jako ty sám – uvaž to</p>
<p>dobře!“</p>
<p>Poslouchal mě kupodivu klidně, a když jsem domluvil, na chvíli</p>
<p>se zamyslil; stiskl mi pak neočekávaně ruku:</p>
<p>,,Můj bratr Šarlí je přítelem rudých mužů. Má pravdu, a já</p>
<p>udělám to, co mi naznačil. Zajmu Kiowy, ale nevezmeme jim</p>
<p>život.“</p>
<p> „Ty je chceš zajmout?“ podivil jsem se. „Vždy jich je skoro dvakrát tolik co nás… ledaže… ledaže bys měl na mysli něco</p>
<p>takového, co napadlo před chvíli mne.“</p>
<p>„Můj bratr Old Shatterhand ať mi to sdělí.“</p>
<p>„Jediný způsob – podle mne – je vylákat Kiowy někam, kde se</p>
<p>nebudou moci bránit.“</p>
<p>„Myslil jsem na totéž.“</p>
<p>„Znáš zdejší krajinu líp: je tady takové vhodné místo?“</p>
<p>„Ano. Nedaleko odtud je roklina podobná úzkému kaňonu. Tam</p>
<p>můžeme Kiowy vlákat.“</p>
<p>„Myslíš, že se ti to podaří?“</p>
<p>„Ano. Udeříme na ně, až budou uvnitř v roklině a nebude pro ně</p>
<p>úniku, protože ze všech stran je budou obklopovat srázné,</p>
<p>neschůdné stěny skal a z nich na ně budou mířit naše pušky. Ale</p>
<p>Vinnetou jim daruje život a spokojí se s tím, že se zmocní</p>
<p>Santera.“</p>
<p>„Děkuji ti! Vinnetou má otevřené srdce a ví, že s ním smýšlím</p>
<p>dobře. Možná že se shodneme i v druhé věci, o které s ním mám</p>
<p>mluvit…“</p>
<p>„Co má na mysli můj bratr Šarlí?“</p>
<p>„Chtěl jsi nad mrtvolou Inču-čuny a Nšo-či přísahat pomstu</p>
<p>všem bělochům. Poprosil jsem tě tehdy, abys počkal se slovy</p>
<p>pomsty, než hroby přijmou jejich těla. Smím vědět, jak ses</p>
<p>rozhodl?“</p>
<p> Díval se chvíli k zemi, pak zabloudil pohledem k přístřeší a konečně otočil oči zase ke mně. Viděl jsem, že byly jasné a zářivé.</p>
<p>„Vinnetou strávil minulou noc s mrtvými a bojoval sám se sebou</p>
<p>veliký boj. Touha po pomstě mu našeptávala velkou a smělou</p>
<p>myšlenku: svolat bojovníky všech rudých kmenů a se všemi</p>
<p>společně vytáhnout do boje proti bledým tvářím. Vinnetou ví, že</p>
<p>by byl porážen v tom boji. Ale včera v noci bojoval nejdříve sám se</p>
<p>sebou. Zůstal však vítězem.“</p>
<p>„Zřekl ses myšlenky, o které jsi mluvil?“</p>
<p>„Zeptal jsem se tří lidí, které jsem miloval nejvíc: dvou mrtvých</p>
<p>a jednoho živého. Všichni tři mi radili stejně. Poslechl jsem jejich</p>
<p>hlasu.“</p>
<p>Neodvážil jsem se dát otázku, ale Vinnetou ji četl v mých očích.</p>
<p>„Můj bratr Šarlí ať ví, s kým jsem mluvil: s Klekí-petrou, s Nšo-či</p>
<p>a s – tebou! A třikrát jsem dostal tutéž odpověď!“</p>
<p>„Máš pravdu: kdyby ti dva žili, řekli by ti jistě to, co já. Tvá</p>
<p>myšlenka je velká a ty jsi jediný muž, který by ji mohl</p>
<p>uskutečnit…“</p>
<p>Přerušil mě:</p>
<p>„Můj bratr ať mluví a smýšlí o mně skromněji. I kdyby se</p>
<p>podařilo některému z náčelníků shromáždit bojovníky všech</p>
<p>rudých kmenů, potřeboval by k tomu dlouhou, velice dlouhou</p>
<p>dobu, snad dobu celého lidského života. A potom, na konci svého</p>
<p>života, by byl už příliš stár na to, aby se pustil do boje. Jeden muž,</p>
<p>třeba by to byl sebeslavnější a sebestatečnější rudý náčelník, by</p>
<p>nezmohl takový úkol. A našel by se po jeho smrti jiný, který by dovedl jeho dílo ke konci?“</p>
<p>Mluvil klidně, rozvážně, z jeho slov však na mne dýchal i jakýsi</p>
<p>zármutek, tesknota nad něčím, co není v lidských silách změnit.</p>
<p>;,Můj bratr Vinnetou uvažoval správně,“ řekl jsem tiše. „Takový</p>
<p>úkol je nad síly jednoho člověka; ale i kdyby toho nebylo,</p>
<p>nedopadl by boj rudých mužů proti bělochům dobře.“</p>
<p>„Vinnetou to ví. Vinnetou si uvědomuje, že boj by jen urychlil</p>
<p>zánik rudého plemene. I kdybychom ve všech bitvách zvítězili,</p>
<p>nebylo by to nic platné, poněvadž bledých tváří je mnohokrát,</p>
<p>mnohokrát víc a napadly by nás znovu a znovu. Porážky by je</p>
<p>neoslabovaly, zatímco nám by vítězství přinášela stejnou pohromu</p>
<p>jako porážky. To všechno uvážil Vinnetou té noci, kdy bděl u</p>
<p>mrtvých, a rozhodl se, že upustí od své přísahy. Chytí však vraha</p>
<p>svého otce a své sestry. Jemu připraví spravedlivý konec. Ještě před</p>
<p>krátkou dobou chtěl Vinnetou zničil i Kiowy, kteří se ujali vraha,</p>
<p>ale můj bratr Šarlí ho přesvědčil, že by nečinil dobře. Tak jsem řekl</p>
<p>a tak se stane. Howgh!“</p>
<p>Stiskl jsem Vinnetouovi ruku.</p>
<p>„Nezapomenu nikdy na tvá slova. A jsem hrdý na to, že smím</p>
<p>být tvým nejbližším přítelem,“ řekl jsem. „Ale teď pověz – kdy</p>
<p>čekáš Kiowy?“</p>
<p>„Přijdou dnes,“ prohlásil Vinnetou s takovou samozřejmou</p>
<p>určitostí, jako by stačilo prostě vzít tužku a vypočítat si to.</p>
<p>„Víš to tak určitě?“ zapochyboval jsem.</p>
<p> „Soudím z toho, co ty sám jsi mi řekl. Kiowové museli udělat okliku, aby vás oklamali. Jinak by tu byli už včera. Zdržela je však</p>
<p>ještě jiná věc.“</p>
<p>„Která?“</p>
<p>„Sam Hawkens. Oni sem malého lovce nepřivedou, poslali ho již</p>
<p>dříve do své vesnice. A musili také vyslat do vesnice posla, aby</p>
<p>připravili vesnici na váš příjezd.“</p>
<p>,,Aha! Ty si myslíš, že lidé z vesnice nám mají jet naproti?“</p>
<p>„Ano, skupina, kterou jste potkali na březích vysušené řeky, vás</p>
<p>měla vylákat směrem k vesnici. Museli se však vrátit, aby se včas</p>
<p>dostali na Nugget tsil, a proto vypravili bojovníka s poselstvím.</p>
<p>Pak odbočili od cesty na místě, které nezanechává stopy, abyste</p>
<p>neodkryli jejich úmysly. Najít takové místo a zařídit vše, co jsem</p>
<p>řekl, však vyžaduje mnoho času. Proto nemohli přijít již včera, ale</p>
<p>přijdou ještě dnes.“</p>
<p>„Ale pak… nejsou tu snad už někde v okolí? Aspoň nějaká</p>
<p>předsunutá hlídka?“</p>
<p>Pohledem a úsměvem mě upozornil na hřeben kopce, nepříliš</p>
<p>vzdálený od nás. Byl to nejvyšší bod celé skupiny vrchů a ten, kdo</p>
<p>seděl nahoře ve větvích stromu a měl dost ostrý a pozorný zrak,</p>
<p>musel přehlédnout všechno daleko po celé prérii.</p><empty-line /><p> „Vinnetouův bojovník sedí v koruně stromu, aby mu oznámil, až se přiblíží Kiowové. Až jeho orlí oko uvidí jejich tváře, sešplhá a</p>
<p>přijde to Vinnetouovi oznámit.“</p>
<p>„Výborně!“ zaradoval jsem se. „Jenom nezapomeň, že Kiowové</p>
<p>možná nebudou chtít vystoupit na Nugget tsil. Chtěli by nás</p>
<p>myslím přepadnout spíš, až se budeme vracet.“</p>
<p>„Jak by se jim to mohlo podařit, když Old Shatterhand vyslechl</p>
<p>jejich slova a my víme o jejich záměru? Teď je vlákám tam, kam</p>
<p>budu chtít. Nebýt Old Shatterhanda, byli bychom se vraceli jižním</p>
<p>směrem, a tam by kiowští bojovníci číhali v záloze; ale teď bude</p>
<p>Vinnetou jednat jinak. Bude předstírat, jako by směřoval se svými</p>
<p>lidmi k severu, a Kiowové půjdou za ním.“</p>
<p>„Skutečně půjdou?“</p>
<p>„Vinnetou je si tím jist. Nejdříve vyšlou vyzvědače, aby zjistil,</p>
<p>jestli tu ještě jsme. Vyzvědač uvidí stopy koní, které jsem dal</p>
<p>vyvést nahoru, a bude se plížit po jejich otiscích. Nebude je však</p>
<p>sledovat až k vrcholu hory, nýbrž se rychle vrátí, aby oznámil, že</p>
<p>jsme dosud zde a že jsme odešli nikoliv jižním, nýbrž severním</p>
<p>směrem. Souhlasí můj bratr, že se stane, co jsem řekl?“</p>
<p>„Dá se čekat, že to tak nějak bude,“ připustil jsem. „Až uvidí, že</p>
<p>z toho přepadení ze zálohy nic nebude, potáhnou nejspíš za</p>
<p>námi.“</p>
<p>„Udělají to. Jsem o tom přesvědčen. Santer bude ještě dnes v</p>
<p>mých rukou.“</p>
<p>„Co s ním pak uděláš?“</p>
<p>Vinnetou přivřel víčka.</p>
<p> „Můj bratr Šarlí ať se na to nevyptává. Zemře. To stačí.“</p>
<p>„Tady na místě? Nebo v pueblu?“</p>
<p>„Vinnetou se dosud nerozhodl. Doufá jen, že nebude takový</p>
<p>zbabělec jako Rattler, kterému jsme museli darovat smrt, jakou</p>
<p>umírají psí skety.“</p>
<p>Náhle se odmlčel, rozhodným posunkem ruky jako by dělal za</p>
<p>našim rozhovorem tečku. Uslyšel jsem dusot a tiché štrachání v</p>
<p>křoví – to Apači přivádějí naše koně. Nasednout jsme na ně ovšem</p>
<p>nemohli, museli jsme je vést za uzdu vedle sebe.</p>
<p>Vinnetou šel první. Vedl nás severním směrem od planinky k</p>
<p>lesu, který tu spadal dost srázně dolů k široké, otevřené loučce.</p>
<p>Tady jsme na Vinnetouův pokyn nasedli na koně a překlusali přes</p>
<p>lučinu na druhou stranu, kde strměla přímo proti nám srázná</p>
<p>skalní stěna. Když jsme přijeli blíž, zjistil jsem, že přímo uprostřed</p>
<p>je jakoby rozťata vedví: tvořila úzkou roklinu, obklopenou ze všech</p>
<p>stran skalnatými srázy. Vinnetou se ke mně obrátil:</p>
<p>„Můj bratr vidí past, o které jsme mluvili. Projedeme na druhou</p>
<p>stranu.“</p>
<p>Past! To slovo tu bylo skutečně na místě. Pro toho, kdo se dal</p>
<p>mezi těmi stěnami uzavřít, nebylo východisko. Cesta se klikatila</p>
<p>mezi skalními srázy, trvalo téměř čtvrthodinu dost rychlé jízdy,</p>
<p>než jsme dorazili na sám konec. Zastavili jsme se, sesedli a skoro</p>
<p>vzápětí uviděli Apače, který měl hlídku na vrcholu stromu. Hnal se</p>
<p>k nám spěšnými kroky a s jakýmsi nadšením ve tváři.</p>
<p>„Kiowové přicházejí,“ oznamoval bez dechu Vinnetouovi. „Chtěl</p>
<p>jsem spočítat jejich řady, ale přicházeli jeden po druhém a byli</p>
<p>velmi vzdáleni!“</p>
<p> „Kam míří? Do údolí?“</p>
<p>„Ne. Zůstali na prérii a připravují tábor mezi stromy. Jen jeden</p>
<p>muž se oddělil a vydal se rychle k údolí.“</p>
<p>„To je vyzvědač. Teď je třeba otevřít past, abychom ji později za</p>
<p>Kiowy zavřeli. Můj bratr Šarlí ať se Stonem, Parkerem a s dvanácti</p>
<p>svými bojovníky vnikne nalevo do lesa cestou okolo hory. Půjde</p>
<p>tak dlouho, až uvidí velikou břízu; u ní ať vnikne do lesa cestou,</p>
<p>která stále stoupá a potom opět klesá. Dovede ho až k místu, které</p>
<p>je prodloužením údolí, z něhož jsme vystoupili na Nugget tsil.</p>
<p>Půjde-li tím údolím dolů, dostane se až tam, kde jsme ponechali</p>
<p>koně. Další cestu můj bratr Šarlí už zná. Ať však nevchází do údolí,</p>
<p>nýbrž ať se skryje v lese. Uvidí, jak kolem projde vyzvědač Kiowů,</p>
<p>ale nebude si ho všímat a dovolí mu, aby vnikl do rokle a prohlédl</p>
<p>si ji. Vinnetou zatím…“</p>
<p>„… bude čekat zde,“ přerušil jsem ho, „a uzavře se svými</p>
<p>bojovníky východ z rokliny. Já se vrátím cestou, kterou mi můj</p>
<p>bratr právě popsal, k úpatí Nugget tsilu, počkám na bojovníky</p>
<p>Kiowů a budu je tajně sledovat, dokud nevkročí do rokle. Uzavřu</p>
<p>jim cestu z druhé strany!“</p><empty-line /><p>„Uff!“ vyrazil ze sebe spokojeně Vinnetou. „Můj bratr zná velmi</p>
<p>přesně mé myšlenky. Jestliže se nedá spatřit, podaří se nám ulovit</p>
<p>kořist.“</p>
<p>„Budu se snažit, abych si počínal co nejostražitěji. Chce mi dát</p>
<p>Vinnetou ještě jiné pokyny?“</p>
<p>„Ne,“ řekl Apač po kratším zaváhání. „Vinnetou přenechá</p>
<p>všechno ostatní úvaze svého bratra.“</p>
<p> „Až budou Kiowové uzavřeni v pasti – jestli se to podaří – , bude s nimi můj bratr vyjednávat?“</p>
<p>„Ano. Old Shatterhand nemusí udělat nic jiného než je zadržet,</p>
<p>až zjistí, že východ z rokle je obsazen apačskými bojovníky. Je však</p>
<p>třeba, abyste jednali rychle. Je už pozdě odpoledne a Kiowové</p>
<p>nebudou čekat, až budeme s přípravami hotovi. Budou nás chtít</p>
<p>chytit, ještě dřív než padne tma.“</p>
<p>Chýlilo se vlastně už pomalu k večeru, za dvě tři hodinky se</p>
<p>mohlo začít smrákat, a Vinnetou nás v pravý čas pobídl ke spěchu.</p>
<p>Popsal nám cestu tak dokonale, že jsme ani na chvíli nebyli na</p>
<p>rozpacích. Za malou čtvrthodinku jsme dosáhli vysoké břízy a pak</p>
<p>se ponořili do lesa a dostali se ke vchodu do naši rokliny. Usadili</p>
<p>jsme se pod stromy, dokonale ukryti očím Kiowů, a čekali jsme s</p>
<p>napětím, kdy se objeví naši nepřátelé. Apači čekali mlčky a klidně,</p>
<p>zato Dick Stone a Will Parker byli bez sebe pomyšlením, že ještě</p>
<p>dnes pomohou Samovi ze zajetí. Pořád si něco mezi sebou špitali,</p>
<p>zaslechl jsem, jak si polohlasně libují, že konečně dostaneme do</p>
<p>pytle Kiowy i se Santerem. Já jsem si tím tak docela jist nebyl:</p>
<p>chybělo do úplné tmy tak nanejvýš půl hodiny, a po Kiowech</p>
<p>zatím ani vidu ani slechu. Možná že padne rozhodnutí až zítra,</p>
<p>myslil jsem si, když se tak dlouho neobjevuje vyzvědač Kiowů;</p>
<p>možná že všechno odložili, možná že se pokusí o něco až teprve</p>
<p>časně zrána.</p>
<p>Stone s Parkerem přestali šeptat, Apači stáli nehybně jako</p>
<p>sochy, jen větřík tu a tam pohnul větévkou v koruně stromů a</p>
<p>ozvalo se tlumené zašumění. Mezi stromy už bylo skoro tma, a</p>
<p>přitom ticho, že se dal odlišit každičký zvuk. A přesto jsem marně</p>
<p>napínal oči i uši, abych objevil konečně nějakou známku toho, že</p>
<p>naši nepřátelé přicházejí. Najednou se mi zdálo, jako by se něco</p>
<p>hnulo v křoví. Jako by se něco táhlo po zemi a zašelestilo. Zostřil jsem sluch, za chvíli se ten zvuk opakoval. Ano, určitě se tady něco</p>
<p>hnulo – ale co to jen mohlo být? Že by se kolem plazil had?</p>
<p>Sesunul jsem se opatrně k zemi, abych mohl zezdola líp pozorovat</p>
<p>– a vzápětí se ukázalo, že byl nejvyšší čas. Ještě jsem mohl tak</p>
<p>právě zahlédnout jakýsi podivný, temný stín, který se mihl kolem</p>
<p>mne a zmizel v křoví a pak se proplétal střelhbitě mezi stromy.</p>
<p>Vyskočil jsem a hnal se za ním. Hmátl jsem po stínu, který se zdál</p>
<p>proběhnout na dva tři kroky kolem mne, ucítil jsem, že jsem se</p>
<p>dotkl kusu látky, zadal jsem do ní prsty, zaškrtlo to a zaškrábalo,</p>
<p>stín sebou trhl, až se mi ten kus látky vysmekl z ruky, a ulekaný</p>
<p>lidský hlas tlumeně vykřikl: „ Let go! Pusť!“ Stín vzápětí zmizel – já</p>
<p>jsem zůstal stát a poslouchal každičkým nervem. Aspoň kdybych</p>
<p>ho znovu zaslechl! „Tiše!“ sykl jsem po svých druzích, kteří</p>
<p>zaslechli šramot v křoví a něčí výkřik a seběhli se ke mně zjistit, co</p>
<p>se děje. „Tiše!“ opakoval jsem napínaje uši – ale marně.</p>
<p>Tak tedy člověk to byl, žádný had, jak jsem se zprvu domníval, a</p>
<p>ten člověk byl běloch, protože promluvil v rozrušení anglicky. Ale</p>
<p>ovšem! Prolétlo mi to hlavou najednou jako blesk: který jiný</p>
<p>běloch by to mohl být, tady, ve výpravě Kiowů: Santer, Santer!</p>
<p>„Počkejte na mne, dokud se nevrátím!“ sykl jsem znovu k</p>
<p>Willovi Parkerovi a rozběhl se do prérie. Bylo-li něco jisté, pak to,</p>
<p>že chlapík běžel rovnou do náruče Kiowů, k jejich táboru.</p>
<p>„Stůj, nebo střelím!“ vykřikl jsem v zoufalé naději, že se výkřiku</p>
<p>zalekne, zaváhá, aspoň na chvíli se zastaví a dá mi možnost ho</p>
<p>dohnat. Vypálil jsem i dvě rány – teď už bylo zbytečné se skrývat,</p>
<p>když jsme byli prozrazeni. Snad ho ty rány zaženou do lesa, doufal</p>
<p>jsem, snad poběží lesem pomaleji, a já mu nadběhnu po kraji, a až</p>
<p>bude chtít na konci vyběhnout zase do savany, přinejmenším se</p>
<p>mi ukáže.</p>
<p>Nebyl to možná tak špatný plán, kdyby – kdybych byl ihned na</p>
<p>kraji lesa nezjistil, že venku v prérii skoro naproti nám táboří</p>
<p>Kiowové. V tom zlomku vteřiny, než jsem rychle skočil nazpět</p>
<p>mezi stromy, jsem stačil zahlédnout, jak se potloukají kolem křoví,</p>
<p>jak ošetřují své koně a jak se zřejmě připravují na to, aby tu</p>
<p>přenocovali.</p>
<p>Tohle zamotávalo pořádně náš plán. Co teď mám udělat,</p>
<p>uvažoval jsem. Mám se vrátit prostě nazpět na své místo a čekat,</p>
<p>jestli –zítra ráno přece jen nevlezou do pasti? Nebo se rychle vydat</p>
<p>za Vinnetouem, oznámit mu, co jsem objevil, a dohodnout se s</p>
<p>ním o dalším postupu? Anebo – a to mě lákalo nejvíc – udělat třetí</p>
<p>věc, která byla dost nebezpečná, která však nám mohla v daném</p>
<p>postavení pomoci nejvíc: pokusit se zjistit, co udělají Kiowové, až</p>
<p>se dozvědí od Santera, že nás tu objevil. Ano, kdybych je tak mohl</p>
<p>vyslechnout! Jenže to byla odvážná sázka, v té hře bych byl snadno</p>
<p>mohl přijít i o vlastní hlavu.</p><empty-line /><p>35.TAJNĚ V LEŽENÍ KIOWŮ</p><empty-line /><p>Pozoroval jsem nějakou dobu nerozhodně okolí a v rychle</p>
<p>padajícím soumraku jsem si všiml dvou velikých balvanů,</p>
<p>porostlých mechem a kolem dokola zakrytých vysokým kapradím.</p>
<p>Možná že jindy by neskýtaly ty dva kameny nijak bezpečný úkryt,</p>
<p>ale dnes Kiowové z opatrnosti nezapálili oheň. A tma, která je</p>
<p>měla chránit, uvědomil jsem si, bude tedy chránit i mne. Přece</p>
<p>jenom se o to pokusím!</p>
<p>Položil jsem se na zem a sunul se rychle směrem k těm dvěma</p>
<p>balvanům. Šlo to rychle, nemusel jsem ani dávat tak úzkostlivý</p>
<p>pozor. Když všude kolem dokola byla tma jako v pytli, mohl mě</p>
<p>zpozorovat nanejvýš ještě ten, kdo by šel kolem mne a nešťastnou</p>
<p>náhodou by mi zakopl, jak se říká, o nos. Vydrápal jsem se nahoru</p>
<p>na balvany a dostal se až na větší z nich. Z výšky asi dvou metrů</p>
<p>jsem mohl dost dobře slyšet, co se v táboře povídá, a v té temnotě</p>
<p>alespoň tušit, co se tam děje.</p><empty-line /><p>Pokud jde o tohle, nebylo to nic pozoruhodného. Indiáni</p>
<p>uvazovali koně a připravovali je k odpočinku, několik se jich</p>
<p>bloumalo bezcílně u kraje lesa, od náčelníkovy skupiny sem zalétl</p>
<p>přísný hlas, jak vůdce výpravy cosi rozkazoval svým bojovníkům.</p>
<p>Bohužel z toho, co se mi podařilo zaslechnout, jsem nerozuměl ani</p>
<p>slovíčku. Později, po letech přátelství s Vinnetouem, který ovládal</p>
<p>neméně než šestnáct různých indiánských jazyků, jsem se od</p>
<p>apačského náčelníka hodně naučil, ale v ten večer ještě celé tohle</p>
<p>stopování nebylo vlastně na nic.</p>
<p>Asi za deset minut to začalo vyhlížet slibněji. Z hloubi lesa, od</p>
<p>opačné strany, se ozvalo volání stráže, pak tlumený výkřik a pak</p>
<p>hlas, na který jsem čekal, trochu dopálený, trochu rozrušený.</p>
<p>„Vždy jsem to já, Santer… Vidím, že moji rudí bratři přišli do</p>
<p>údolí, jak jsme se domluvili.“</p>
<p>Santer se blížil k místu kiowského vůdce.</p>
<p> „Můj bílý bratr ať jde dál! Čekám na něj netrpělivě. Byl vzdálen mnohem delší dobu, než jsme čekali. Byly k tomu nějaké důvody?“</p>
<p>„Vážnější, než si myslíš,“ řekl Santer. Rozeznal jsem stěží, že se</p>
<p>přidal ke skupině náčelníka, spíš jsem to tušil, než viděl. Pak svůj</p>
<p>hlas poněkud ztlumil:</p>
<p>„Od které doby zde táboří mí bratři?“</p>
<p>„Od doby, kterou bledé tváře nazývají půlhodinou.“</p>
<p>„Našli jste stopu mého koně?“</p>
<p>Byl bych se nad vlastní zpozdilostí nejraději bil do čela! Tak to</p>
<p>tedy bylo! Ještě dřív než jeli Kiowové, vydal se na cestu Santer. Měl</p>
<p>zřejmě obhlédnout krajinu a zjistit, co je s námi.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Měli jste zůstat na prérii,“ slyšel jsem nespokojený Santerův</p>
<p>hlas. „Tady to není zrovna bezpečné.“</p>
<p>„Myslili jsme, že se zde lépe táboří,“ odpověděl jeden z Kiowů.</p>
<p>„Kdyby nám hrozilo nebezpečí, byl by ses jistě vrátil a varoval nás.“</p>
<p>„Naopak!“ Santerův hlas zněl zlobně, zdálo se, že ho dráždí</p>
<p>Kiowova nechápavost. „Právě proto jsem tady zůstal, protože nám</p>
<p>tu hrozí velké nebezpečí. Musil jsem dlouhou dobu pátrat, než</p>
<p>jsem zjistil, odkud to nebezpečí přichází. Je zde Old Shatterhand!“</p>
<p>„Uff!“ Kiowové se divili a jeden z nich řekl: „Myslil jsem si to a</p>
<p>říkal jsem to svým bratrům. Můj bratr viděl bílého lovce?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p> „Zajmeme ho a přivedem ho před našeho náčelníka, kterému</p>
<p>rozdrtil kolena! Stihne ho za to smrt u mučednického kůlu: Kde je</p>
<p>nyní?“</p>
<p>„Není tak jisté, jestli ho zajmete!“ ozval se znovu Santer.</p>
<p>„Apači vědí, že sem máte přijít, a možná, že dokonce už teď</p>
<p>vědí, že jste zde.“</p>
<p>„Uff!“ náčelník se nestačil divit. „Potom je však nemůžeme</p>
<p>znenadání překvapit!“</p>
<p>„To tedy nemůžete!“</p>
<p>„A pak tedy musí dojít ke krvavému boji, protože Vinnetou a</p>
<p>Old Shatterhand se nedají tak lehce zajmout!“</p>
<p>„Mýlíš se. Prozradím ti, že se obou můžeš zmocnit, aniž přitom</p>
<p>proliješ kapku krve svých bojovníků…“</p>
<p>„Jestliže víš jak, řekni nám to!“</p>
<p>„Tak poslyš! Oni nám připravili past. Musíme jí teď chytře</p>
<p>využít, a to tak, aby se jejich lest obrátila proti nim samým.“</p>
<p>„O jaké pasti mluví můj bílý bratr?“</p>
<p>„Chtějí nás vlákat do úzké rokle, kde bychom se nemohli bránit,</p>
<p>a tam nás zajmout.“</p>
<p>„Uff! Ví to můj bratr Santer určitě?“</p>
<p>„Docela určitě!“</p>
<p>„A zná onu rokli?“</p>
<p> „Dokonce jsem v ní byl!“</p>
<p>„Vypravuj, jak ses to všechno dozvěděl!“</p>
<p>„Musel jsem se odvážit všeho!“ zahučel Santer. „Kdyby mě byli</p>
<p>chytli, čekal by na mne kůl… A jsem zatraceně rád, že to nakonec</p>
<p>dobře dopadlo. Ale to jenom díky tomu, že jsem už jednou byl na</p>
<p>Nugget tsilu. Ještěže jsem se vyznal v těch místech, kde jsou</p>
<p>apačské hroby…“</p>
<p>„Chce tím můj bratr Santer říci, že Vinnetou pohřbil své mrtvé</p>
<p>na hoře?“</p><empty-line /><p>„Ano… a bylo to dokonce moje štěstí, protože Apači neměli oči</p>
<p>pro nic jiného než pro ty. svoje mohyly,“ mumlal Santer. „A stejně:</p>
<p>nikdy v životě jsem si nedával tak pozor, jako když jsem se šplhal</p>
<p>na tu planinu – ne údolím, ale po stráni, lesem. Nebyla to</p>
<p>maličkost, vyškrábat se tam po těch srázech až nahoru, ale</p>
<p>podařilo se mi to. A pak jsem teprve musel vzít rozum do hrsti! To</p>
<p>se rozumí: až k samé planině jsem se přiblížit nemohl – náhoda by</p>
<p>mě mohla prozradit. Ale stačilo, že jsem se dostal ke skále na kraji</p>
<p>toho proklatého palouku. To, co jsem viděl, stačilo.“</p>
<p>Kiowové naslouchali se zřejmým obdivem, oči navrch hlavy.</p>
<p>„Můj bratr byl velmi odvážný,“ ozval se pochvalně náčelník.</p>
<p>„To bych prosil,“ vypjal se Santer. „Ale poslyš dál, co ti řeknu:</p>
<p>když bylo po pohřbu, Vinnetou poslal své lidi dolů do údolí, aby</p>
<p>přivedli koně!“</p>
<p>Uslyšel jsem tlumený výkřik údivu.</p>
<p> „Až na samou horu? To je velmi namáhavé! Jaký důvod měl</p>
<p>náčelník Apačů, aby to udělal?“</p>
<p>„Znamenitý!“ řekl Santer. „Měli jsme sledovat jeho stopy na</p>
<p>Nugget tsil a padnout do nastražené pasti!“</p>
<p>„Z čeho tak soudíš?“</p>
<p>„Nesoudím. Vím to. Podařilo se mi Vinnetoua vyslechnout.</p>
<p>Když poslal Apače pro koně, zůstal na nějakou dobu sám, jen s</p>
<p>Old Shatterhandem. Náhoda chtěla tomu, že spolu rozmlouvali</p>
<p>nedaleko od místa, kde jsem byl schován.“</p>
<p>„Uff! Tobě se podařilo vyslechnout Vinnetoua! To se mohlo stát</p>
<p>jen proto, že jeho myšlenky nebyly u nás, nýbrž u jeho otce a jeho</p>
<p>sestry.“</p>
<p>„Mýlíš se, jeho myšlenky byly taky u nás. Jinak by neposlal</p>
<p>vyzvědače na vrchol kopce, do koruny nejvyššího stromu, aby</p>
<p>pozoroval prérii a oznámil mu, až se přiblíží váš oddíl.“</p>
<p>„A on zpozoroval, že jsme přijeli?“</p>
<p>„Možná že ano, možná že ne. Počítat s tím samozřejmě musíš.</p>
<p>Ale vidíš v každém případě, jak bylo dobře, že jsem jel dřív, a</p>
<p>sám…“</p>
<p>„Ano. Bylo to moudré. Mluv dál! Co se stalo potom?“</p>
<p>„Apačové sestoupili druhou stranou zpět do údolí. Tam je malá</p>
<p>úzká roklina, ze všech stran uzavřená neschůdnými stěnami skal.</p>
<p>To je past, o které jsem mluvil. Tam nás chtěl Vinnetou všechny</p>
<p>vlákat.“</p>
<p> „Neuvažoval moudře,“ ozval se Kiowa sebevědomě. „Jestli nás chtěl uzavřít v rokli, musel rozdělit své lidi a část jich musel ukrýt</p>
<p>před vchodem do rokle. Nepomyslil však na to, že tím zanechá</p>
<p>stopy, které bojovníci Kiowů přečtou. Nikdy bychom pak</p>
<p>nevstoupili dovnitř mezi skály!“</p>
<p>„Omyl! Ti chlapi mají víc filipa, než si myslíš. Všichni vjeli do</p>
<p>rokle – ty bys nenalezl žádnou stopu, až by ses přiblížil k tomu</p>
<p>místu!“</p>
<p>„Uff! A jak by tedy chtěli obsadit obě strany?“</p>
<p>„To jsem si taky řekl. A přišel jsem na to, že jediná odpověď je,</p>
<p>že se část Apačů vrátila oklikou někudy zpět, aby nám vpadla do</p>
<p>zad.“</p>
<p>„Uff!“</p>
<p>„Ano! Proplížil jsem se až do rokle, abych to bezpečně zjistil;</p>
<p>úplně jsem ten kaňon propátrat nemohl, musel jsem se vrátit, aby</p>
<p>mě náhodou neobjevili. I tak jsem ale měl štěstí. Jen taktak že jsem</p>
<p>se včas skryl před Apačem, který spěchal za Vinnetouem.“</p>
<p>„To byla hlídka, která měla podat Vinnetouovi zprávu, že se</p>
<p>blížíme! Co jsi udělal potom?“</p>
<p>„Pátral jsem, kde se asi schoval druhý oddíl Apačů. Řekl jsem si,</p>
<p>že jejich úkryt bude nejspíš někde blízko místa, kudy nás povedou</p>
<p>stopy do rokle. To znamená v tomto údolí, po pravé straně rokle,</p>
<p>někde při úpatí skalisek. Je tam dost hustý les, dá se tam</p>
<p>nepozorovaně hlídat přístup k ústi kaňonu a odtud se dá velmi</p>
<p>brzy i obsadit…“</p>
<p>„Nalezl jsi je?“ dorážel nedočkavě Kiowa.</p>
<p> „Ne hned – ale byli tam! Old Shatterhand se dvěma bělochy a s deseti apačskými bojovníky. Vedli si velmi opatrně, jenže já… když</p>
<p>už jsem měl dnes štěstí, pokusil jsem se ještě jednou …“</p>
<p>„Ty jsi je vyslechl?“</p>
<p>„Chtěl jsem je vyslechnout. Bohužel mezi sebou skoro vůbec</p>
<p>nemluvili. A přitom jsem byl Old Shatterhandovi na dosah ruky!</p>
<p>Ten by zuřil, kdyby to byl tušil!“</p>
<p>Že bych byl zuřil? Jak by ne, dokonce jsem zuřil právě teď, spílal</p>
<p>jsem si, byl jsem rozezlen, byl jsem dopálen na nejvyšší míru. Ležel</p>
<p>vedle mne, dokonce jsem ho držel už doslova za šos, a takhle mi</p>
<p>uklouzl! Vždyť se mi možná podruhé už taková příležitost</p>
<p>nenaskytne! A já, já ji doslova zahodím, nechám si upláchnout</p>
<p>člověka, kterého stíháme dnem i nocí, takovou dobu! Byl bych</p>
<p>zlostí i lítostí nejraději bil hlavou do skály.</p>
<p>„Odveď nás rychle k tomu místu!“ ozval se teď Kiowův hlas.</p>
<p>„Jistě tam ještě je a čeká na nás!“</p>
<p>„Nečeká,“ řekl Santer. „Ví, že ho někdo pozoroval.“</p>
<p>„Uff! Jak to mohl vědět?“</p>
<p>„To zavinila obyčejná díra v zemi,“ řekl vztekle Santer. „Chtěl</p>
<p>jsem se odplížit, a jak jsem přenesl váhu těla na pravou ruku,</p>
<p>probořila se pode mnou najednou měkká země a ruka se mi</p>
<p>propadla do nějaké dutiny. Toho hluku si Old Shatterhand všiml a</p>
<p>okamžitě začal pátrat kolem sebe. Co jsem mohl dělat jiného než</p>
<p>vyskočit a prchat co nejrychleji pryč? Uviděl mě a hnal se za mnou,</p>
<p>dokonce mě chytil za kabát. V tom okamžiku jsem měl namále –</p>
<p>vytrhl jsem se mu naštěstí a zmizel v temnotě. Hlupák! Křičel za</p>
<p>mnou, že bude střílet, snad si myslel, že zůstanu stát a nechám se chytit!“</p>
<p>„Apači mu pak přispěchali na pomoc?“</p>
<p>„Myslím, že ano. Rozhodovali se nejspíš, jestli mají po mně jít –</p>
<p>ale zůstali nakonec v lese. Možná že jim to sám přikázal.“</p>
<p>„Myslíš, že tě Old Shatterhand poznal?“</p>
<p>„Sotva,“ zahučel nejistě Santer. „Na to byla moc velká tma.“</p>
<p>Nastala chvíle ticha. Tiskl jsem se ke kameni a čekal, doslechnu-</p>
<p>li se taky něco o dalších plánech. Kiowa se dozvěděl, co</p>
<p>potřeboval, a teď zřejmě uvažoval, co podniknout dál. Po chvíli</p>
<p>jsem uslyšel jeho hlas:</p>
<p>„Představovali jsme si to jinak. Chtěli jsme Apače překvapit,</p>
<p>zmocnit se jich a odvést je k Tanguovi bez krveprolití. Oni však o</p>
<p>nás teď vědí a očekávají nás. Také Old Shatterhand tě zpozoroval a</p>
<p>bude dávat veliký pozor na všechno kolem sebe. Bude nejlíp, když</p>
<p>tuto krajinu opustíme.“</p>
<p>,,Ty ses zbláznil!“ vykřikl podrážděně Santer. „Snad se nebojíš té</p>
<p>hrstky Apačů?“</p>
<p>„Můj bratr ať mě neuráží!“ řekl důrazně Kiowa. „Jsem Kiowa a</p>
<p>neznám, co je strach. Jestliže se však mohu zmocnit nepřítele buď</p>
<p>tak, že proleju krev svých bojovníků, anebo tak, že jí ušetřím, budu</p>
<p>raději bojovat s nepřítelem bez ztráty životů. To udělá každý</p>
<p>moudrý bojovník!“</p>
<p>„A ty myslíš, že Apače pochytáš, když odtud zmizíš? Že lapneš</p>
<p>Old Shatterhanda a Vinnetoua, když jim ukážeš paty?“</p>
<p> „Ano, protože oni nás budou následovat.“</p>
<p>„To se domníváš ty!“ huhlal Santer.</p>
<p>„Bude tomu tak,“ řekl s neotřesitelnou jistotou v hlase Kiowa.</p>
<p>„Vinnetou hledá pomstu a ví, že jsi u nás. Bude sledovat naši stopu</p>
<p>a neopustí ji ani na okamžik. My však pojedeme do naši vesnice,</p>
<p>kam jsem poslal zajatého malého lovce, a tam připravíme Apačům</p>
<p>krvavé přivítání.“</p>
<p>„Už vidím, že tě Tangua přivítá s otevřenou náručí! Bude radostí</p>
<p>bez sebe, až se dozví, žes mohl zajmout Vinnetoua, ale žes nechal</p>
<p>plavat takovou báječnou příležitost…“</p>
<p>Santerův hlas zněl zlobně. Náčelníka kiowského oddílu ty dvě</p>
<p>věty zřejmě poněkud zviklaly. Asi měl z Tanguy strach. Teď</p>
<p>promluvil už mnohem nejistěji:</p>
<p>„O jaké příležitosti mluví můj bratr Santer?“</p>
<p>„To je přece jasné jak slunce! Stačí, abychom past, kterou nám</p>
<p>nastražili, obrátili proti nim! Hleď! Apači jsou rozděleni do dvou</p>
<p>oddílů: zmocníme se jich postupně, jednoho po druhém. Nejdříve</p>
<p>Old Shatterhanda a jeho skupiny, pak Vinnetoua. Znám dobře</p>
<p>místo, kde je teď Old Shatterhand. Oči Kiowů jsou jako oči rysa</p>
<p>uvyklé na tmu a jejich těla se dovedou pohybovat tak tiše, jako se</p>
<p>umí plazit had. Co by pro ně bylo snadnější než všechny obklíčit a</p>
<p>ve vhodné chvíli se na ně vrhnout s noži! Ani jeden nám neunikne,</p>
<p>ani jeden nevydá ani hlásku!“</p>
<p>„Uff! Uff! Uff!“</p>
<p>Kiowové byli zřejmě nadšeni, ale jejich vůdce dosud mlčel. Byl</p>
<p>zkušenější, byl opatrnější, byl střízlivější, nechtěl se pustit do</p>
<p>ničeho, kde by neměl naprostou záruku vítězství: Konečně se</p>
<p>ozval jeho hlas:</p>
<p>„To se nám může podařit, jestli budeme hodně opatrní. Ale co</p>
<p>Vinnetou?“</p>
<p>„Ten přijde na řadu k ránu. Poslyš můj návrh: rozdělíme se</p>
<p>tentokrát do dvou skupin my. Jedna – pod tvým velením – pojede</p>
<p>roklí, tak jak to Vinnetou očekává. Druhá – vezmu si ji na starost</p>
<p>třeba sám – obejde rokli cestou, kterou přišel Old Shatterhand od</p>
<p>Vinnetoua, a dostane se tak Apačovi do zad. Ten bude určitě</p>
<p>upírat všechnu pozornost na to, co se děje v rokli. Bude</p>
<p>předpokládat, že Old Shatterhand odřízl Kiowům zpáteční cestu z</p>
<p>rokle, že mu naletěli na jeho trik. Rozhodně nebude mít tušení, že</p>
<p>se k němu blížíme z opačné strany. Až se tam objevíme, bude už</p>
<p>pozdě. Proti nám všem bude stát nanejvýš jeho patnáct mužů. Co</p>
<p>mu zbude? Vzdát se!“</p>
<p>Kiowský náčelník chvíli ještě přemítal, ale asi nenašel nic, co by</p>
<p>se dalo proti Santerovu plánu namítnout.</p>
<p>„Stane-li se to, co můj bílý bratr řekl, bude to dobré.“</p>
<p>„To znamená – že souhlasíš?“</p>
<p>„Ano. Chci přivést Vinnetoua živého před velkého náčelníka</p>
<p>Kiowů, před Tanguu. Tvůj plán je dobrý, zmocníme se ho hned a</p>
<p>nebudeme muset už na nic čekat. Ale je těžké obklíčit a zničit Old</p>
<p>Shatterhanda, i když je tma a on nic netuší. Vyberu k tomu</p>
<p>nejlepší bojovníky!“</p>
<p>Začal vyvolávat jménem jednotlivé muže a udílet rozkazy. Na to</p>
<p>už jsem nebyl zvědav. Sklouzl jsem tiše a opatrně s kamene,</p>
<p>odsunul se po špičkách prstů do křoví a rychle se vracel stejnou cestou, kterou jsem přišel. Teď rychle varovat naše lidi!</p>
<p>Čekali mě netrpělivě, domýšleli se, že se mi asi něco přihodilo,</p>
<p>cítili už znepokojení a obavy a vyčítali si, že mě nikdo</p>
<p>nedoprovázel.</p>
<p>„Kde jste tak dlouho vězel, sir?“ plísnil mě Dick Stone. „To jste s</p>
<p>tím chlapem večeřel, nebo jste zas někoho omráčil? Chtěl bych se</p>
<p>vsadit, že to byl nějaký Kiowa.“</p>
<p>„Kdyby ten! Ale Santer!“ řekl jsem jen stručně. „Musíme rychle</p>
<p>odtud! Kiowové nás chtějí přepadnout!“</p>
<p>„Santer? Zounds!“ zahromoval Dick. „A my ho nechali běžet! To</p>
<p>bych rád věděl, jak se nám tohle mohlo stát, když…“</p>
<p>„Bez řeči, Dicku, stalo se víc nešťastných věcí,“ zarazil jsem ho.</p>
<p>„Musíme teď především rychle odtud! Zmizet! Kiowové nás</p>
<p>chtějí obklíčit!“</p>
<p>„Kiowové … … … ne, to snad ne!“</p>
<p>„Už je to tak, Dicku, dnes jsme na řadě my a zítra má přijít na</p>
<p>řadu Vinnetou se svou skupinou. Žádné dlouhé výklady vám</p>
<p>nemohu teď podávat, každá minuta je drahá. Jenom pryč, pryč!“</p>
<p>„A kam?“</p>
<p>„K Vinnetouovi!“</p><empty-line /><p>„Zase zpátky tou cestou, co jsme přišli? Lesem, přes ty strže,</p>
<p>přes ty sutě?! To budeme samá modřina a samá boule!“</p>
<p> „Ták musíte vžít oči do hrsti, nedá se nic dělat! Lepší dvě tři boule na hlavě než o tu hlavu přijít. Kupředu!“</p>
<p>V několika vteřinách jsme vyrazili. Přijal nás les, zahalil nás do</p>
<p>své hluboké temnoty. Bylo to dobré i špatné. Skrýval nás před</p>
<p>nepřítelem, ale kladl nám současně do cesty svízelné překážky. Už</p>
<p>nás nevedly tolik oči, jako spíš hmat a paměť. Dva muži vpředu</p>
<p>ohledávali před sebou stromy i půdu a jako tykadla celého voje</p>
<p>udržovali směr. Ten, kdo tápal vpředu, vedl toho, kdo šel za ním –</p>
<p>víc než hodinu trval namáhavý pochod lesem, než jsme se dostali k</p>
<p>úpatí skaliska, které jsme museli ještě obejít, abychom se dostali –</p>
<p>teď už to šlo snadněji – až k Vinnetouovu stanovišti. Vlastně k</p>
<p>hlídce, kterou obezřetný Apač přes všechno postavil i v tuto</p>
<p>stranu, přestože tímhle směrem neměl vlastně nikdo přijít. Uvítala</p>
<p>nás udivenými pohledy, stejně tak jako Vinnetou, který ovšem svůj</p>
<p>údiv skryl do zdánlivě lhostejně položené otázky:</p>
<p>„Můj bratr Old Shatterhand se vrací? Stalo se něco nečekaného?</p>
<p>Čekáme zatím marně na Kiowy.“</p>
<p>„Nepřijdou!“ řekl jsem a několika slovy vylíčil všechno, co se</p>
<p>stalo od chvíle našeho rozchodu. Poslouchal mlčky, jen tu a tam se</p>
<p>krátce na něco zeptal. Apačové, kteří se do jednoho shlukli kolem</p>
<p>nás, se však nezdrželi tichých výkřiků podivu. Jejich uff! uff! se</p>
<p>ozývalo za každou třetí větou, kterou jsem pronesl. Když jsem</p>
<p>skončil, Vinnetou mi položil ruku na rameno:</p>
<p>„Náčelník Apačů by si byl počínal stejně jako Old Shatterhand.</p>
<p>Co navrhuje můj bratr Šarlí, abychom podnikli teď?“</p>
<p>„Dobrá rada drahá,“ krčil jsem rameny. „Dokud nevíme, co</p>
<p>podniknou Kiowové…“</p>
<p> „Kiowové jsou zkušení bojovníci,“ rozhodl Vinnetou. „Udělají to, co je pro ně nejvýhodnější.“</p>
<p>„To znamená?“</p>
<p>„Až poznají, že Old Shatterhand není tam, kde ho zamýšleli</p>
<p>přepadnout, pochopí jejich náčelník, že Santerův plán je zmařen.</p>
<p>Náčelník oddílu Kiowů nepovede své muže proti nám, nýbrž se</p>
<p>obrátí směrem k vesnici svého kmene.“</p>
<p>Chvíli jsem uvažoval. Z toho, co jsem vyslechl u ležení, se zdálo</p>
<p>víc než pravděpodobné, že Vinnetouův odhad je správný.</p>
<p>„A my? Pojedeme za nimi?“ řekl jsem.</p>
<p>„Ne! Raději před nimi!“ opravil mě Vinnetou.</p>
<p>„Myslíš… předjet jejich oddíl a překvapit jej?“</p>
<p>„Možná i to,“ řekl. „Vinnetou má však na mysli něco jiného.</p>
<p>Chceme chytit Santera a osvobodit Sama Hawkense. Musíme tedy</p>
<p>jet k vesnici Kiowů – nemusíme však tou cestou, kudy se budou</p>
<p>ubírat Kiowové se Santerem. Vinnetou ví, že Tanguovo sídlo leží</p>
<p>při přítoku Salt Fork, který se vlévá na severu do řeky Red River.“</p>
<p>„Tedy na jihovýchod odtud?“ ujistil jsem se.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„To znamená, že Kiowové čekají, že jejich výprava se vrátí od</p>
<p>severozápadu. Kdybychom se my chtěli dostat nepozorovaně, co</p>
<p>nejbezpečněji ke Kiowům, musili bychom přijít naopak od</p>
<p>jihovýchodu…“</p>
<p> „Můj bratr Šarlí má vždy stejné myšlenky jako Vinnetou. Řekl, co chtěl říci Vinnetou sám. Pojedeme k vesnici Kiowů tak,</p>
<p>abychom přijeli z neočekávané strany. Kdy vyrazíme?“</p>
<p>„Čím dřív tím líp,“ řekl jsem. „Ale neradil bych jet hned. Měli</p>
<p>bychom přinejmenším vědět, kdy Kiowové opustí okolí Nugget</p>
<p>tsilu. A pak: kdybychom zmizeli okamžitě a Kiowové to zjistili,</p>
<p>mohlo by je napadnout, co máme za lubem.“</p>
<p>„Můj bratr mluví i teď velmi. správně,“ řekl Vinnetou.</p>
<p>„Zůstaneme, dokud Kiowové neodjedou – ale ne na tomto místě!</p>
<p>Vím o úkrytu, kde budeme moci pozorovat bezpečně kaňon i jeho</p>
<p>okolí. Moji bratři ať mě následují!“</p>
<p>Odvedl nás i s koňmi k skupině stromů, vzdálené několik set</p>
<p>kroků v prérii, kde jsme se mohli rozložit na noc bez obav z</p>
<p>náhlého přepadu. Ráno při denním světle nám to místo</p>
<p>poskytovalo i pohodlný výhled na východ z naší rokle. Noc byla</p>
<p>chladná, jak už noci v tomhle ročním období bývají, ale přikrčil</p>
<p>jsem se při svém Hatátitlovi a on mě hřál jako nejteplejší peřina.</p>
<p>Dokonce ležel celou noc bez hnutí, jako by věděl, jak toužím už po</p>
<p>klidu a odpočinku. Spal jsem, jako když mě hodí do vody, až do</p>
<p>rozbřesku. K ránu – když jsme asi hodinu pozorovali ústí rokliny,</p>
<p>kde se nepohnula zatím ani myš – jsme se s Vinnetouem dohodli,</p>
<p>že spolu zajedeme k místu, kde včera apačská hlídka objevila naše</p>
<p>nepřátele. Odtud jistě uvidíme tábor Kiowů na jižním svahu</p>
<p>Nugget tsilu; nebo jejich stopy – jestli se mezitím rozhodli, že</p>
<p>odjedou, když nás nenašli a uvědomili si přitom, že jejich lest</p>
<p>nevyšla. Uviděli jsme už jen ty stopy. Byly dvě, jedna starší, od</p>
<p>včera, kdy sem přijeli dovnitř rokliny, druhá, čerstvější, dnešní. Ta</p>
<p>vedla jasně z rokliny ven a potom dál daleko do prérie. Ano,</p>
<p>Kiowové nás opustili, nebylo o tom pochyb. Nedalo nám to a</p>
<p>sledovali jsme otisky až daleko do prérie. Byly velmi zřetelné, až příliš zřetelné, aby se to dalo vysvětlit prostou bezstarostností</p>
<p>Kiowů. Vinnetouovi se mihl kolem koutku úst nepatrný úsměv.</p>
<p>„Kiowové si počínají, jako by měli před sebou malé chlapce.</p>
<p>Nevědí snad, že nápadná stopa v nás musí vzbudit podezření?</p>
<p>Mysli si, že jednají chytře, a zatím jen ukazují, že nemají mozek ve</p>
<p>svých hlavách.“</p>
<p>Když jsme se vrátili, řekl zajatému Kiowovi:</p>
<p>„Připrav se na smrt, jestli vaši bojovníci zkřivili jen vlásek na</p>
<p>hlavě malému lovci Hawkensovi. Nedostaneme-li ho od tvého</p>
<p>náčelníka, zemřeš. Ale jestli pro tebe dopadne všechno dobře,</p>
<p>nezapomeň říci vašim bojovníkům, že se podobají nedospělým</p>
<p>mláďatům, která napodobují zkušeného bojovníka a nevědí, že se</p>
<p>tím jen zesměšňuji před opravdovými muži!“</p>
<p>Zdálo se, že teď už všechno vychází tak, jak jsme si přáli. Byli</p>
<p>jsme v oblasti řeky Canadian a pramenů severní Červené řeky, k</p>
<p>jejímuž střednímu toku jsme se museli dostat. Obrátili jsme podle</p>
<p>Vinnetouova plánu koně k východu a zamířili směrem k Tanguově</p>
<p>vesnici.</p>
<p>Ale ať jsme spěchali sebevíc, unavená zvířata a nedostatek</p>
<p>potravy nás zdržovaly víc, než jsme předpokládali. Zásoby došly a</p>
<p>my jsme zůstávali odkázáni na náhodný úlovek.</p>
<p>Teprve pozdě odpoledne jsme narazili na malou skupinu</p>
<p>bizonů, patrně zatoulaný zbytek stád táhnoucích k jihu. Zastřelili</p>
<p>jsme dvě bizoni samice a získali tolik masa, že jsme měli zásoby</p>
<p>snad na celý týden. Od tohoto okamžiku, když si trochu</p>
<p>odpočinuli i naši koně, se nám jelo líp. Nemyslili jsme už na nic</p>
<p>jiného než na cíl své cesty – na Kiowy, na Samovo osvobození a na to, kdy a za jakých okolností se znovu setkáme se Santerem.</p><empty-line /><p>36.UPROSTŘED NEPŘÁTELSKÉHO ÚZEMÍ</p><empty-line /><p>K severnímu rameni Red Riveru, Červené řeky, jsme dorazili po</p>
<p>dvou dnech, a ještě celý další den jsme jeli po jejích březích,</p>
<p>zelenajících se svěží trávou. Řeka neměla v korytě zrovna</p>
<p>nadbytek vody, ale stačila ještě svlažovat své břehy, a tak se tu</p>
<p>konečně našel porost, který našim koním přišel víc vhod, když</p>
<p>jsme dosud jeli jen pásmem suché, sluncem spálené bizoní trávy.</p>
<p>Salt Fork čili Slané rameno ústí do Červené řeky od západu a</p>
<p>tvoří v soutoku dost široký klín, kde tehdy byla hlavní osada</p>
<p>Kiowů a Tanguovo sídlo. Přijížděli jsme od levého břehu řeky a</p>
<p>dalo se počítat s tím, že zůstaneme nepozorováni. Přesto jsme si</p>
<p>však raději kus cesty zajeli a proti ústí Slaného ramene jsme volili</p>
<p>okliku, asi tak půlden jízdy na koni, než jsme se zase přiblížili k</p>
<p>toku. Jeli jsme tu okliku v noci, a ráno, při prvním rozbřesku, nás</p>
<p>uvítala matně se lesknoucí hladina. Red River!</p>
<p>Byli jsme teď přesně proti místům, odkud nás – podle našich</p>
<p>předpokladů – Kiowové nejspíš očekávali. Nalezli jsme si vhodný</p>
<p>úkryt, abychom si po namáhavé noční jízdě trochu odpočinuli. Pro Vinnetoua a pro mne to však znamenalo sotva víc než docela</p>
<p>krátký oddych. Apač si chtěl totiž opatřit co nejdřív spolehlivé</p>
<p>zprávy a požádal mě, abych ho doprovodil.</p>
<p>Nejdříve jsme přebrodili na druhou stranu, ale poněvadž jsme se</p>
<p>nechtěli prozradit stopami ani náhodnému jezdci, zajeli jsme ještě</p>
<p>kus cesty dolů po řece, kde jsme dokonce objevili malý přítok,</p>
<p>nehluboký potok ústící do Červené řeky. Vehnali jsme samozřejmě</p>
<p>koně do řečiště, spokojeni, že tím za sebou zametáme tak</p>
<p>dokonale stopy. Po půlhodině jízdy, která se našim koním i nám</p>
<p>docela zamlouvala a podobala se spíš výletu do přírody než jízdě</p>
<p>na výzvědy, jsme vybrouzdali nahoru na břeh a pokračovali v cestě</p>
<p>směrem k prérii. Nemyslím, že to bylo dál než takové dvě tři míle</p>
<p>od našeho úkrytu.</p>
<p>Tahle zajížďka nás sice stála skoro hodinu, ale brzo se ukázalo,</p>
<p>že se nám bohatě vyplatila; dokonce se to ukázalo, dřív než jsme</p>
<p>se nadáli. Neujeli jsme po prérii snad ani čtvrthodinu, když se před</p>
<p>námi objevili dva jezdci, doprovázející skupinu dobře půltuctu</p>
<p>tažných zvířat s nákladem. Poklusávali vpravo od nás, jeden z nich</p>
<p>vpředu, druhý na konci té .šňůry mezků, obtížených jaksepatří</p>
<p>zavazadly. Podle toho, co jsme viděli, se dalo soudit, že oba jezdci</p>
<p>jsou běloši. Brzo si nás všimli a zastavili se – čekali, co teď uděláme</p>
<p>my dva. Vyhnout se jim by bylo přinejmenším nápadné – a</p>
<p>naopak, mohli jsme se od nich leccos užitečného dozvědět, zvlášť</p>
<p>jestli přijížděli z vesnice Kiowů. Ani jsme se nemuseli o ničem</p>
<p>domlouvat: Vinnetou jen ukázal před sebe a stručně poznamenal:</p>
<p>„Bledé tváře jsou patrně obchodníci, kteří prodávali a kupovali</p>
<p>zboží v osadě Kiowů. Nesmějí tušit, kdo jsme.“</p>
<p> „Dobrá,“ pochopil jsem okamžitě, „já jsem zaměstnanec</p>
<p>indiánského agenta, jedu právě ke Kiowům, ale neumím jejich řeč.</p>
<p>Proto ty, Indián z kmene Pawneeů, jedeš se mnou.“</p>
<p>„Souhlasím. Můj bratr ať mluví tím způsobem s bledými</p>
<p>tvářemi.“</p>
<p>Pobídli jsme koně a přibližovali se rychle k neznámým mužům.</p>
<p>Oni sňali pušky s ramen a plni ostražitosti nás sledovali.</p>
<p>,.Nechte svá dřívka na pokoji, meššúrs!“ volal jsem na ně</p>
<p>sousedsky už z dálky. „Copak vás chceme pokousat?“</p>
<p>„To by se vám taky nevyplatilo,“ řekl jeden z nich. „My totiž</p>
<p>máme taky zuby a taky víme, k čemu jsou dobré… Ty pušky jsme</p>
<p>vzali do ruky pro jistotu: moc důvěry totiž nevzbuzujete.“</p>
<p>„Jak to myslíte?“ ohradil jsem se a zatvářil se uraženě.</p>
<p>„Když se dva gentlemani, jeden rudý, jeden bílý, prohánějí</p>
<p>takhle bratrsky po prérii, kouká z toho obyčejně nějaká všivárna,“</p>
<p>odpověděl docela neomaleně ten druhý. „A k tomu máte oba</p>
<p>indiánské obleky. Pak se divte, že pořádný člověk se má radši na</p>
<p>pozoru!“</p>
<p>„Děkuju za upřímnost,“ smál jsem se. „To je vždycky dobře,</p>
<p>když se člověk dozví, co si o něm lidi myslí. Mohu vás ale ujistit, že</p>
<p>se ohromně mýlíte.“</p>
<p>„Možná, možná,“ pokrčil ten první rameny, „snad nám tedy</p>
<p>prozradíte, odkud jedete?“</p>
<p>„To není tajemství. Od Washita Riveru.“</p>
<p>„Tak? A kam máte namířeno?“</p>
<p> „Chceme se zastavit na chvíli u Kiowů.“</p>
<p>„U kterého kmene?“</p>
<p>„U náčelníka jménem Tangua.“</p>
<p>„To není daleko.“</p>
<p>„Ano… jeho osada leží někde mezi North Forkem a Salt</p>
<p>Forkem.“</p>
<p>„Docela tak. Ale jestli vám mohu radit, obraťte koně a Kiowy</p>
<p>nechte Kiowy.“</p>
<p>„Proč bychom to měli dělat?“</p>
<p>„Protože Tangua přišel na ohromný nápad, že pošle na onen</p>
<p>svět každého bělocha, který se mu dostane do rukou. A taky</p>
<p>každého Indiána, který náhodou není Kiowa!“</p>
<p>„A to si říká gentleman?“ zavtipkoval jsem. „Ne, vážně: on vám</p>
<p>to říkal, anebo jak to víte?“</p>
<p>„Samozřejmě že mi to říkal; dokonce dvakrát!“</p>
<p>Pokusil jsem se znovu o vtip.</p>
<p>„V tom případě – čemu mám děkovat za potěšení, že s vámi</p>
<p>přesto mohu mluvit při vaší plné tělesné svěžesti?“</p>
<p>„My jsme výjimka,“ odpověděl s kamenně studenou tváří první z</p>
<p>chlapíků. „Jsme totiž jeho staří dobří známí – tradeři, obchodníci.</p>
<p>A to poctiví obchodníci, žádní podvodníci, kteří rudochům</p>
<p>podstrčí kdejaký šmejd a už se u nich v životě neukážou! A rudoši</p>
<p>nejsou zas tak hloupí, aby podřezávali krky lidem, které u sebe</p>
<p>vždycky rádi vidí. Ovšem vás by nejspíš poslali rovnou do věčných lovišť.“</p>
<p>„Proč by posílali do věčných lovišť poctivého zástupce</p>
<p>agentury?“ divil jsem se.</p>
<p>„Tak vy jste z agentury?“ hvízdl překvapeně ten trader. „Čím dál</p>
<p>tím líp, sir! Na ty mají Indiáni teprv spadeno. Moc často…“</p>
<p>Nedopověděl, ale já jsem pohotově doplnil, co nakousl:</p>
<p>„… moc často je totiž tihle páni brali na hůl, chcete říct! To máte</p>
<p>pravdu!“</p>
<p>„Takže z vašich vlastních úst slyším, že vy agenti jste darebáci,“</p>
<p>zasmál se. „Pravda – právě při posledních dodávkách Kiowové</p>
<p>pořádně utřeli nos. Říkám vám ještě jednou: jestli náhodou máte</p>
<p>zálusk na báječnou mučednickou smrt u kůlu, jeďte dál: dostanete</p>
<p>ji se vším příslušenstvím.“</p>
<p>„O to bych zrovna nestál, sir,“ protáhl jsem. „Říkám vám ale, že</p>
<p>Kiowové mi nesáhnou ani na zoubek, jen až jim prozradím, s čím</p>
<p>jsem přijel. Abyste věděl, prosadil jsem právě v té poslední</p>
<p>záležitosti, a které jste mluvil, nápravu. Dostanou zboží a náhradu</p>
<p>v penězích.“</p>
<p>„Behold!“ ozval se druhý trader udiveně. „To jste ale bílá vrána</p>
<p>mezi agenty. A proč s sebou vlečete toho rudocha?“</p>
<p>„Tlumočník,“ řekl jsem. „Nějaký Pawnee, já sám totiž té kiowské</p>
<p>hatmatilce příliš nerozumím.“</p>
<p>„Well!“ kývl hlavou první z mužů. „Tak je to v pořádku. Chtěl</p>
<p>jsem vás jen varovat, protože ten jejich náčelník je prostě zuřivostí</p>
<p>bez sebe. Prý mu Apačové vpadli do jeho rajónu a ukradli snad sto koní. Pronásledoval je, a byl by je snad i dostal, nebýt toho, že jim</p>
<p>pomohla tlupa nějakých bílých darebáků. Nějaký Shatterhand prý</p>
<p>je vede… říkal, že ten chlap má sílu za tři!“</p>
<p>Vrtěl jsem hlavou, jako by mi vyprávěl ty nejneuvěřitelnější</p>
<p>historky.</p>
<p>„Prosím vás! A to se tomu lumpovi ani nechtějí dostat nějak na</p>
<p>kobylku?“</p>
<p>„To se rozumí! Tanguovi ten mizera prostřelil obě kolena, a víte,</p>
<p>co to je pro indiánského pohlavára? Ten si nedá pokoj, dokud ho</p>
<p>nebude mít v hrsti. A toho Vinnetoua zrovna tak.“</p>
<p>„Jakého Vinnetoua, kdo je to?“ zeptal jsem se s tváří jak náleží</p>
<p>udivenou, jako bych to jméno slyšel prvně v životě.</p>
<p>„Mladý apačský náčelník – prý se tu potlouká někde po okolí se</p>
<p>svými bojovníky. Čeká na něho pěkná pastička. Sleduje oddíl</p>
<p>Kiowů a ti ho mají vlákat přímo do hlavní osady Kiowů. Jeho i ty</p>
<p>bělochy.“</p>
<p>„Hm, hm,“ zamručel jsem pochybovačně. „Jen jestli ti dva budou</p>
<p>tak hloupí a dají se nachytat!“</p>
<p>„Tangua míní, že to je hotová věc. Už dal i obsadit cestu svými</p>
<p>lidmi, no říkám vám, ti bílí darebáci jsou ztraceni. Jednoho už</p>
<p>ostatně chytli, nějakého Hawkense. Divná nátura: samý vtip, jako</p>
<p>by nevěděl, že zanedlouho zkápne.“</p>
<p>„A vy jste ho viděl?“</p>
<p>„Nachomýtli jsme se zrovna k tomu, když ho odváželi!“</p>
<p> „Odváželi? Jak to?“</p>
<p>„No – deportovali ho na ostrov. Na ostrůvek, co leží v Salt</p>
<p>Forku, pár kroků od vesnice.“</p>
<p>„Tak, tak… vy jste s tím člověkem mluvil?“</p>
<p>„Pár slov, sir, pár slov. Ptal jsem se, co pro něj mohou udělat, a</p>
<p>on se chechtal, jako by mu přeskočilo v hlavě. Prý takhle kdybych</p>
<p>mohl zajet do Cincinnati a přivést mu sklenici podmáslí – povídám</p>
<p>vám, blázen! Jinak s ním špatně nezacházejí, ten Old Shatterhand</p>
<p>má totiž rukojmího, nějakého zajatého Kiowu. Až na Santera! Ten</p>
<p>se tedy snaží, aby mu osladil život!“</p>
<p>„Santer? Kdo tohle zas je? Podle jména nějaký běloch? A vy jste</p>
<p>o Tanguovi říkal…“</p>
<p>„To je nějaký Tanguův známý – ale jinak, mezi námi, protivný</p>
<p>chlap. Včera přijel a hned se vrhl na zajatce. Jako by s ním měl</p>
<p>nevyřízený účet. Uvidíte sami!“</p>
<p>„A on je přímo hostem náčelníka, nebo má svůj vlastní stan?“</p>
<p>vyptával jsem se.</p>
<p>„Dali mu takovou starou chajdu na konci osady. Však uvidíte, až</p>
<p>přijdete. Dost se divím, že ho tam strčili, obyčejně mívají hosté</p>
<p>stan vedle náčelníka. Ale vlastně se tomu ani moc nedivím. Až si</p>
<p>toho člověka prohlédnete – ale co: na první pohled šibeničník!</p>
<p>Koukám, že jste na ten svůj úřad ještě dost mladý, tak se snad</p>
<p>neurazíte, když vám dám otevřenou radu: radši od něho dál!“</p>
<p>Druhý muž se vmísil do hovoru:</p>
<p> „Nu, meššúrs, pozdravili jsme se, a my musíme zas o kousek dál.</p>
<p>Žijte si dobře, a hlavně se vraťte se zdravou kůží!“</p>
<p>Pozdravili jsme se ještě jednou a tradeři se hnuli dál svou</p>
<p>cestou. Tohle setkání nám ušetřilo mnoho. Věděli jsme teď, že</p>
<p>Sam je v táboře, a věděli jsme také, kde máme hledat Santera.</p>
<p>Pobídli jsme koně a pomalu pokračovali dál k osadě Kiowů. Trvalo</p>
<p>to hodnou chvíli, než nám obchodníci zmizeli z dohledu; jejich</p>
<p>mezkové se vlekli a chlapíci také zřejmě neměli nijak zvlášť</p>
<p>naspěch. Trvalo dost dlouho, než jsme se mohli dát zas na</p>
<p>zpáteční cestu.</p>
<p>Náš úkryt byl celkem spolehlivý, ale přece jenom jsme byli</p>
<p>uprostřed nepřátelského území, a Vinnetou chtěl mít jistotu. Sotva</p>
<p>jsme se vrátili, dal pokyn, abychom přesídlili na nedaleký ostrov,</p>
<p>porostlý stromy a hustými křovinami, ležící přímo uprostřed řeky.</p>
<p>Tam jsme se mohli skrýt naprosto bez obav, že nás někdo vypátrá.</p>
<p>Voda kolem ostrůvku byla hluboká a prudká, strhla by i dobrého</p>
<p>plavce, ale na koních jsme se s trochou opatrnosti dostali na</p>
<p>pevnou půdu docela dobře. Ukázalo se, že Vinnetou volil dokonce</p>
<p>výborně – ostrov byl dost velký a hustě zarostlý, ideální místo pro</p>
<p>ležení, jež mělo zůstat ukryto před nepovolaným zrakem. Postarali</p>
<p>jsme se o koně a našli si každý vhodné místo k odpočinku – já jsem</p>
<p>se natáhl v křoví a oddal se spánku jako o půlnoci. Počítal jsem s</p>
<p>tím, že příští noc nebude na spaní ani pomyšleni, a chtěl jsem být</p>
<p>svěží a při síle. A potom: čekala nás dvojí cesta přes vodu; odtud a</p>
<p>potom k ostrůvku, na kterém byl údajně uvězněn Sam Hawkens. A</p>
<p>teď, uprostřed prosince, by po takové lázni v mokrých šatech</p>
<p>neusnul nikdo na světě.</p>
<p>Bylo už tma, když mě Vinnetou probudil. Nechali jsme si na</p>
<p>sobě jen nejnutnější části oděvu, vzali nože jako jediné zbraně,</p>
<p>skočili do řeky a plavali k pravému břehu. Odtud jsme chtěli dojít po pobřeží vzhůru až k soutoku řek Red River a Salt Fork. Dostali</p>
<p>jsme se tam za slabou hodinku a pak už nám zbývalo přeběhnout</p>
<p>pár desítek kroků proti toku Slaného ramene, abychom před sebou</p>
<p>uviděli planoucí ohně kiowské osady. Ležela ovšem na druhém,</p>
<p>protilehlém břehu, a čekala nás tedy ještě jedna plavba přes řeku.</p>
<p>To bylo ovšem ještě před námi. Teď jsme si zatím obhlíželi</p>
<p>osadu, která přirozeně měla daleko do toho, co si Evropané pod</p>
<p>tímhle slovem obvykle představují. Stálo tu prostě pár desítek</p>
<p>kožených stanů, před každým hořící oheň, a kolem nich houfek</p>
<p>Indiánů, zimomřivě se tetelících u plamenů a přihřívajících si</p>
<p>večeři. Největší ze stanů stál právě uprostřed, byl u vchodu</p>
<p>ozdoben několika oštěpy s orlími pery a všelijakými náčelnickými</p>
<p>odznaky a talismany. Před vchodem seděl Tangua s mladým, asi</p>
<p>patnáctiletým chlapcem a s dvěma ještě mladšími Indiány.</p>
<p>Odhadoval jsem, že jim nemůže být víc než dvanáct a čtrnáct.</p>
<p>Posedávalo kolem i několik žen, dost zvláštní věc u Indiánů, kde se</p>
<p>ani manželkám a dcerám nedovoluje stolovat společně s muži.</p>
<p>„To jsou Tanguovi synové,“ zašeptal mi Vinnetou. „Ten nejstarší</p>
<p>se jmenuje Pida, Jelen, a je výborný běžec. Bude z něho velký</p>
<p>bojovník, až dospěje. Tangua ho miluje nejvíc ze všech.“</p>
<p>Hledal jsem ostrov, o kterém mluvili tradeři. Bylo špatně vidět;</p>
<p>na nebi pluly temné mraky, nikde se neukázala ani hvězdička a jen</p>
<p>v odlesku plamenů jsem rozeznával v temnotě jakési tmavé čáry,</p>
<p>které snad mohly být proužkem pevniny. Vinnetou mě sledoval a</p>
<p>pochopil hned, po čem pátrám. Tiše mi zašeptal</p>
<p>„Vidí Old Shatterhand onu tmavou čáru na řece? To jsou tři</p>
<p>ostrovy, tam najdeme Sama Hawkense.“</p>
<p> „Ale na kterém z nich?“</p>
<p>„Můj bratr ať si vzpomene, co říkal trader, Je-li Sam Hawkens na</p>
<p>ostrůvku blízko pobřeží, musí být na onom uprostřed, který je</p>
<p>nyní od nás nejvzdálenější.“</p>
<p>„Pak tedy je tam vpravo konec osady s tou chajdou, kterou</p>
<p>dostal Santer,“ řekl jsem.</p>
<p>„Ano,“ přisvědčil Vinnetou. Zdálo se mi, že je velmi vzrušen.</p>
<p>Jeho příští slova mi to dotvrdila. „Nyní se musíme rozdělit,“ řekl,</p>
<p>„já půjdu pátrat po vrahovi otce a sestry. Sam Hawkens byl tvým</p>
<p>druhem, tomu musíš na pomoc ty.“</p>
<p>„Kde se zas sejdeme?“</p>
<p>„Tady, na tomto místě.“</p>
<p>„Ano – jestli se nestane nic mimořádného. A kdyby snad</p>
<p>náhodou někoho z nás vyslídili?“</p>
<p>Chvíli rozvažoval, než odpověděl.</p>
<p>„Tvůj úkol je těžší než můj. Kdyby tě objevili, přijdu ti na</p>
<p>pomoc. Jinak se můžeš vrátit na náš ostrov, ale oklikou, aby</p>
<p>nezjistili, kterým směrem prcháš.“</p>
<p>„Jenže ráno stejně uvidí stopy?“ namítl jsem.</p>
<p>„Neuvidí. Dnes v noci přijde déšť a ten smaže všechny otisky.“</p>
<p>„Štěstí nám přeje… Kdyby se přihodilo něco tobě, pomohu ti</p>
<p>taky.“</p>
<p> „Nebude třeba, leda by přišla nějaká nešťastná náhoda. Pohleď –</p>
<p>tam před tou chýší nehoří žádný oheň. Santer bude asi uvnitř.</p>
<p>Nebude těžké zjistit, co se s ním děje.“</p>
<p>Rozloučil se se mnou pokynem ruky a zmizel v temnotě směrem</p>
<p>po proudu řeky, nepozorovaně jako duch. Chvíli jsem stál a čekal,</p>
<p>ale ať jsem napínal sluch sebevíc, neuslyšel jsem ani šplouchnutí</p>
<p>vody. A přece tam někde dole se apačský náčelník ponořil do</p>
<p>proudu, aby se připlížil opačnou stranou k osadě Kiowů.</p><empty-line /><p>37.NÁČELNÍKŮV SYN JAKO RUKOJMÍ</p><empty-line /><p>Mne čekal jiný cíl. Pozoroval jsem ostrůvek při opačném pobřeží</p>
<p>proti vesnici Kiowů, ozářený zášlehy plamenů, a uvažoval, jak se</p>
<p>na něj nejlíp dostat. Na hladině jsem se ukázat nesměl, to bylo</p>
<p>jasné, to bylo příliš riskantní. Proplavat celý úsek řeky pod vodou,</p>
<p>na to bych si byl snad ještě troufal, ale co když se vynořím rovnou</p>
<p>před nosem nějaké kiowské hlídky? Ne, nejlíp se to dalo</p>
<p>bezpochyby provést tak, že doplavu pod hladinou napříč tokem k</p>
<p>prvnímu, málo vzdálenému ostrůvku, kde pravděpodobně nikdo</p>
<p>není, a teprve pak, až se trochu porozhlédnu, pustím se těch</p>
<p>zbývajících asi dvacet metrů k prostřednímu ostrovu, k</p>
<p>Hawkensovu vězení.</p>
<p>Šlapal jsem ve tmě proti proudu řeky, nespouštěje oči z</p>
<p>ostrůvků. Nehnula se tam ani myš, mohl jsem být klidný, moje</p>
<p>úvaha byla zřejmě správná. Spustil jsem se opatrně se břehu a</p>
<p>vklouzl do vln. Tiše jsem před sebou rozhrnoval vodu a plaval přes</p>
<p>řeku pod hladinou. Podařilo se mi dorazit s jediným nadechnutím</p>
<p>až na pár metrů před souš, ale z opatrnosti jsem nijak nespěchal vystrčit hlavu. Nejdřív jsem se převalil naznak, jen ústy nabral</p>
<p>trochu vzduchu, držel jsem se ještě pod vodou. Teprve po chvíli</p>
<p>jsem se zvolna vynořil mezi pobřežním porostem.</p>
<p>Vypadalo to příznivě. Ostrov sloužil Kiowům zřejmě za loděnici,</p>
<p>za domácí přístav pro kánoe. Byla jich tu celá řada, pro mne</p>
<p>příjemná, vítaná věc, protože mně mohly v případě potřeby</p>
<p>poskytnout docela dobrý úkryt. Ponořil jsem se a plaval opatrně</p>
<p>od jedné lodi k druhé, až jsem se dostal za tu poslední, šestou, a</p>
<p>octl se na dolním výběžku s docela slušnou vyhlídkou na sousední</p>
<p>ostrov.</p>
<p>Byl o něco blíž k pobřeží, kde sídlili Kiowové, porostlý jen</p>
<p>skupinami keřů a dvěma dost vysokými stromy. Pátral jsem po</p>
<p>nějakém stanu nebo boudě, kde podle mého dohadu zajatce</p>
<p>nejspíš drželi, ale nepodařilo se mi objevit nic. Užuž jsem se chtěl</p>
<p>potopit a pokračoval v plavecké pouti, když jsem uslyšel</p>
<p>v křovinách nad sebou zřetelný šramot. Někdo tu jde! Ve tmě jsem</p>
<p>matně rozeznával, že nějaký Indián, docela mladý bojovník,</p>
<p>sestupuje dolů k řece. Slézal zešikma, zády ke mně, rovnou ke</p>
<p>kánoi na kraji řady. Skočil do ní, odvázal ji a pádloval zvolna k</p>
<p>prostřednímu ostrovu. Nezbývalo mi než chvíli počkat.</p>
<p>Téměř vzápětí jsem uslyšel nějaké hlasy. Jeden z nich jsem</p>
<p>rozeznával docela zřetelně – to přece bylo známé Samovo</p>
<p>chichotání! Ponořil jsem se pod vodu a odrážel se tiše ve směru,</p>
<p>odkud vycházel hovor. Míjel jsem řadu kánoí upoutaných u břehu,</p>
<p>bylo jich tu tolik, že jisté na každého muže z osady připadalo</p>
<p>nejméně jedno plavidlo. Za poslední lodí v řadě jsem se mohl</p>
<p>bezpečně skrýt. Tady už byly slyšet hlasy z druhého ostrůvku</p>
<p>skoro jasně. Mladý Indián právě naléhavě domlouval Samovi:</p>
<p> „Můj otec to chce vědět!“</p>
<p>„To je možné,“ odpovídal Sam Hawkens, a mně se zase zdálo, že</p>
<p>se přitom trochu pochichtává, „jenže ode mne se to nikdy</p>
<p>nedozví.“</p>
<p>„Pak tvoje muka budou desetkrát větší!“</p>
<p>„Ale kdepak! Nedej se vysmát! Sam Hawkens a indiánská muka,</p>
<p>hihihi! Tím nám už tvůj pan otec hrozil jednou, na Riu Pecos, a</p>
<p>víš, jak to dopadlo – no, řekni mi, řekni!“</p>
<p>„Ten pes Old Shatterhand!“</p>
<p>Mladý Kiowa vzteklé syčel:</p>
<p>„Well!“ ozval se Hawkens skoro spokojeně. „Počítej s tím, že se</p>
<p>může stát něco docela podobného.“</p>
<p>„Jestli to míníš vážně, zahalilo tvou mysl šílenství! Nejsi snad v</p>
<p>naší moci? Není snad tvoje tělo svázáno řemeny tak, že nemůžeš</p>
<p>pohnout ani údem?“</p>
<p>„Dík panu Santerovi …“</p>
<p>„A nejsi snad přivázán krom toho ke stromu? Nesedí u tebe ve</p>
<p>dne v noci čtyři stateční bojovníci, kteří k tobě nepropustí ani</p>
<p>myš? Jak by ses mohl dostat z naší moci?“</p>
<p>„To je moje věc, miláčku!“ Představoval jsem si, jak asi se v té</p>
<p>chvíli Sam Hawkens vyšklibuje Indiánovi do tváře – k jeho</p>
<p>nesmírnému vzteku. „Zatím se mi u vás líbí, tak zůstávám. Až toho</p>
<p>budu mít dost, prásknu do bot.“</p>
<p> „Zbavíme tě pout, jestliže nám prozradíš, kam měl namířeno</p>
<p>tvůj bílý přítel.“</p>
<p>„Neprozradím vám, ani co by za nehet vlezlo. Jen si lámejte</p>
<p>hlavy sami! Stejně vám to nebude nic platné! Chytit Vinnetoua a</p>
<p>Old Shatterhanda, mého nejlepšího žáka – jak si to představujete?“</p>
<p>„Chytili jsme tebe, který jsi jeho učitelem, chytíme i jeho!“</p>
<p>„Mne že jste chytili? Já se dal chytit, z dlouhé chvíle! Řekl jsem</p>
<p>si, že pár dní strávím mezi svými drahými Kiowy, jestli se</p>
<p>nepletu… Prosím tě, snad si nemyslíš, že vám skočí Vinnetou s Old</p>
<p>Shatterhandem na špek a dají se přivést rovnou za nos k vašemu</p>
<p>mučednickému kůlu! Takový nesmysl přece nemůže napadnout</p>
<p>ani vás! Proto taky chcete vědět, kam měl namířeno Old</p>
<p>Shatterhand! Jste v koncích s filipem a jdete na starého Hawkense.</p>
<p>Poslouchej, já to vím, kam jel, já bych…“</p>
<p>„Kam jel?!“ vykřikl mladý indián.</p>
<p>„Pshaw!“ zaznělo opovržlivě ze Samových úst. „Dozvíš se to</p>
<p>brzy, a nebudu ti to ani muset moc vysvětlovat, protože …“</p>
<p>V tom okamžiku se rozlehl nad osadou Kiowů divoký řev.</p>
<p>Ozývaly se vzrušené, vztekle znějící hlasy, řval jeden přes druhého,</p>
<p>nerozuměl jsem ničemu, zdálo se mi, jak někdo volá „chyťte ho,</p>
<p>chyťte ho“, a někdo pak vykřikl jméno Vinnetouovo.</p>
<p>„Aha! Slyšíš!“ vpadl do toho Samův vítězný výkřik. „Slyšíš, co</p>
<p>volají? Vinnetou – a kde je Vinnetou, tam není daleko ani Old</p>
<p>Shatterhand! Jsou tady – jsou tady … … …!“</p>
<p>Divoký řev ve vesnici ještě zesílil; podle toho, co jsem slyšel,</p>
<p>jsem soudil, že Kiowové pronásledují Vinnetoua marně. Asi ho</p>
<p>uviděli, ale podle zklamaného, vzteklého řevu to vypadalo, že se jim nepodařilo ho chytit. Mladý Kiowa i čtyři Samovi strážci plni</p>
<p>zvědavosti stáli na břehu a mohli si oči vykoukat, co se děje mezi</p>
<p>stany. Ten mladý skočil do kánoe, až se zakymácela, a křikl:</p>
<p>„Připravte si pušky a pošlete tomu bílému psu hned kulku do</p>
<p>čela, kdyby se ho někdo chtěl zmocnit!“</p>
<p>Vzal veslo, poklekl v kánoi a zabral pádlem do vody. V té chvíli,</p>
<p>když jsem si uvědomoval, že za téhle situace těžko mohu nějak</p>
<p>pomoci Samu Hawkensovi, mi probleskl hlavou nápad. Ten</p>
<p>mládenec, soudě podle toho, co se mluvilo. zpočátku, byl Pida,</p>
<p>náčelníkův nejmilejší syn. Co kdybych se ho zmocnil, co kdybych</p>
<p>ho zajal a potom vyměnil za Sama Hawkense? Byla to bláznivá</p>
<p>myšlenka, ale já neměl na dlouhé rozvažování čas. Jediný pohled</p>
<p>na druhý břeh mi ukázal, že teď je jediná příznivá chvíle k</p>
<p>takovému podniku: Na druhé straně se všichni starali jen o</p>
<p>Vinnetoua, hulákali a pobíhali; dokonce i Samovi strážci civěli na</p>
<p>druhou stranu, dychtivi dozvědět se, co se děje s Apačem, který se</p>
<p>odvážil proniknout až do samého sídla svých smrtelných nepřátel.</p>
<p>Blahořečil jsem v duchu Vinnetouovi, že prchá právě opačným</p>
<p>směrem, než je náš tábor – teď nám to prospívalo hned dvakrát.</p>
<p>Ale to všechno byly jen vteřiny, v nichž tyhle moje myšlenky</p>
<p>proběhly, protože v témž okamžiku jsem se rozhodl už napevno.</p>
<p>Indián přirážel s lodi ke břehu: narazil na zem, vyskočil, sklonil se,</p>
<p>aby kánoi upoutal – a tu jsem se za ním najednou vztyčil, přímo</p>
<p>jako bych vyrostl z vody. Pootočil se, jak zaslechl nečekaný šramot,</p>
<p>ale už bylo pozdě. Má ruka dopadla na jeho spánek a Pida, syn</p>
<p>Tanguův, klesl do člunu na dno.</p>
<p>Podařilo se! Ta bláznivá věc se podařila! V kánoi ležel bezmocně</p>
<p>náčelníkův nejmilejší syn a nikdo z těch vyjevených a zuřících</p>
<p>Kiowů na druhé straně o tom neměl potuchy! Skočil jsem do lodi a začal zuřivě veslovat, abych se dostal co nejdřív z dohledu Kiowů.</p>
<p>Potom, když už záře ohňů nedosahovala až ke mně, jsem přistál,</p>
<p>vyvlekl mladého Indiána do trávy, uřezal řemeny u kánoe a svázal</p>
<p>ho jimi, narychlo mu ucpal ústa. Mohutným kopnutím jsem</p>
<p>zahnal loď do proudu; nesměla prozradit, co se stalo.</p>
<p>Přivázal jsem Pidovi ruce těsně k tělu, přehodil si ho, stále ještě</p>
<p>bezvládného, přes rameno a dal se na zpáteční cestu k našemu</p>
<p>ostrovu. Šlo se mi špatně, ne snad že by Indián byl těžký, ale</p>
<p>protože za několik okamžiků přišel k sobě a začal sebou zuřivě</p>
<p>trhat a vzpírat a cloumat pouty. Když konečně poznal, že se z mé</p>
<p>moci tak jako tak nedostane, trochu ochabl. Ale i já jsem byl jeho</p>
<p>zuřivým odporem jak náleží vysílen.</p>
<p>„Kdo… jsi?“ mumlal ucpanými ústy. „Bídná bledá tváři… už zítra</p>
<p>tě… můj otec Tangua… chytí… a zničí.“</p>
<p>„Tvůj otec se mě vůbec nezmocní, protože tvůj otec není</p>
<p>schopen pohybu!“</p>
<p>„Udělají to… jeho bojovníci!“</p>
<p>„Ti jsou mi pro smích!“ řekl jsem naschvál velmi sebevědomě.</p>
<p>„S každým udělám to, co jsem udělal s tvým otcem!“</p>
<p>„Uff! Ty jsi s ním bojoval?“</p>
<p>„Ano. Moje kule ho zasáhla do obou kolen. Víš tedy, kdo jsem?“</p>
<p>„Uff! Jsi Old Shatterhand?“ řekl a jeho hlas se najednou zachvěl.</p>
<p> „To se ještě ptáš? Nesrazil jsem tě snad pěstí? A kdo jiný než Old Shatterhand nebo Vinnetou by se odvážili do osady Kiowů unést</p>
<p>náčelníkova syna?“</p>
<p>„Uff! Já tedy zemřu – ale ty ode mne neuslyšíš ani jediný výkřik</p>
<p>bolesti!“</p>
<p>„Neusmrtím tě – ani já, ani nikdo jiný. Nejsme vrazi. Jestli nám</p>
<p>tvůj otec vydá bledé tváře, které jsou v sídlišti Kiowů, budeš</p>
<p>volný.“</p>
<p>„Myslíš bledé tváře jménem Santer a Hawkens?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„On vám je vydá, protože Pida, jeho syn, je mu tisíckrát milejší</p>
<p>než Sam Hawkens, a Santer pro něho nemá vůbec žádnou cenu.“</p>
<p>Od této chvíle byl jako proměněný. Dal se dokonce vést dál bez</p>
<p>jakéhokoliv pokusu o odpor.</p>
<p>Klopýtal jsem ve tmě a vzpomínal na Vinnetouovu předpověď:</p>
<p>začalo totiž krápat, nejdřív lehce, nesměle, pak hustěji a nakonec</p>
<p>spustil vydatný liják. Byl tak prudký, že jsem v něm nedokázal</p>
<p>nalézt na břehu řeky místo, kde jsme se měli sejít. Našel jsem zato</p>
<p>hustý strom s rozložitou korunou a tam jsem se uvelebil i se svým</p>
<p>zajatcem, abych přečkal zbytek noci až k rannímu rozbřesku.</p>
<p>Byla to hotová zkouška trpělivosti. Lijavec houstl a houstl,</p>
<p>bičoval prérii v prudkých nárazech, a přitom ráno ne a ne nastat.</p>
<p>Jediná útěcha pro mne byla v tom, že víc už jsem stejně</p>
<p>promoknout nemohl: byl jsem opravdu mokrý skrznaskrz, nit na</p>
<p>mně nebyla suchá. A chladno mě roztřáslo tak, že jsem málem</p>
<p>cvakal zuby. Musel jsem si chvílemi aspoň zacvičit, abych se</p>
<p>jakžtakž zahřál: Trochu mi bylo líto mladého Indiána, pro toho to muselo být mnohem horší – ale Pida se snažil nedat najevo ani</p>
<p>hnutím brvy, že by snad snesl méně než já.</p>
<p>Konečně se mi splnila obě vroucí přání: déšť začal řídnout, až</p>
<p>přestalo pršet úplně, a na východě se objevilo světlo nového dne.</p>
<p>Nad řekou ležel příkrov husté, těžko proniknutelné mlhy, ale</p>
<p>přece jenom se dalo už rozeznat místo, kde jsme si ujednali s</p>
<p>Vinnetouem schůzku. Přešel jsem blíž ke břehu a tlumeně zavolal</p>
<p>přes řeku:</p>
<p>„Halloo!“</p>
<p>„Halloo!“ odpověděl mi vzápětí Vinnetouův hlas. „Volá můj</p>
<p>bratr Šarlí?“</p>
<p>„Ano! Pošli sem dobrého plavce s několika řemeny.“</p>
<p>„Jdu sám!“</p>
<p>Za chvíli jsem uviděl, jak se vynořuje z mlhy nad řekou</p>
<p>Vinnetouova hlava. Pocítil jsem nesmírnou radost z toho, že můj</p>
<p>přítel unikl Kiowům, takovou radost, že bych ho byl nejraději na</p>
<p>místě objal. Za chvíli stál vedle mne na břehu a prohlížel si</p>
<p>udiveně Indiána, ležícího pod stromem.</p>
<p>„Uff!“ podivil se. „Pida – syn Tanguův! Kde se ho můj bratr</p>
<p>zmocnil?“</p>
<p>„Při pátrání po Samu Hawkensovi.“</p>
<p>„Viděl jsi malého lovce?“</p>
<p> „Ne, ale vyslechl jsem rozmluvu mezi ním a Pidou. Chtěl jsem se pokusit ho osvobodit, ale mezi stany se strhl povyk – patrně tě</p>
<p>Kiowové objevili… Musil jsem rychle zmizet.“</p>
<p>„Štěstí mi nepřálo,“ řekl Vinnetou. „Dostal jsem se až k</p>
<p>Santerově chatrči – naneštěstí tam přicházela právě v tom</p>
<p>okamžiku skupina Kiowů. Odkutálel jsem se stranou, aby mě</p>
<p>neuviděli, ale jeden z nich zašel za chajdu a náhodou se podíval</p>
<p>tam, kde jsem ležel. Všichni čtyři se ke mně rozběhli, nemohl jsem</p>
<p>udělat nic než co nejrychleji zmizet. Poznali mě. Záře plamenů jim</p>
<p>ukázala mou postavu. Zmizel jsem jim, ale Santera jsem neviděl.“</p>
<p>„Brzy ho uvidíš,“ řekl jsem klidně. „Tento mladý bojovník je</p>
<p>srozuměn s tím, že ho vyměníme za Santera a Sama Hawkense.“</p>
<p>„Uff! Můj bratr Old Shatterhand jednal velice odvážně, když se</p>
<p>zmocnil náčelníkova syna; ale pro nás to je to nejlepší, co se mohlo</p>
<p>stát.“</p>
<p>Sešli jsme k řece, odvedli Pidu, který se už vůbec nezpěčoval,</p>
<p>uvolnili mu zacpaná ústa a uvázali si ho mezi sebe tak, že jeho</p>
<p>ramena se při plavání opírala o naše. Bylo to pro něho dokonce</p>
<p>možná pohodlnější než pro nás: hlavu měl nad vodou a nohama</p>
<p>nám vydatně pomáhal při tempech. Výměnu za oba bělochy bral</p>
<p>za hotovou věc.</p>
<p>Na řece ležela stále ta hustá mlha. Viděli jsme asi na šest sedm</p>
<p>metrů před sebe, ale Vinnetou spoléhal především na svůj</p>
<p>znamenitý sluch – na řece by teď bylo slyšet každý sebenepatrnější</p>
<p>zvuk. Nebyli jsme už příliš daleko od břehu, když Vinnetou</p>
<p>zvolnil.</p>
<p>„Tiše!“</p>
<p> „Něco jsi zaslechl?“</p>
<p>„Vesla… někdo jede lodí… tam nahoře před námi.“</p>
<p>„Slyším! Teď opatrně!“</p>
<p>Rozhrnovali jsme před sebou vodu neznatelnými pohyby, jen</p>
<p>tak, abychom se udrželi nad hladinou a nezašplouchali.</p>
<p>Poslouchali jsme s napjatýma ušima – ano, Vinnetou měl pravdu,</p>
<p>někdo vesloval po řece, blížil se k nám. Má asi velice naspěch,</p>
<p>napadlo mi, když jede po proudu, a ještě k tomu tak mohutně</p>
<p>zabírá. Máme se před ním schovat na břeh? Anebo se máme</p>
<p>pokusit zjistit, kdo to tak ujíždí? Podíval jsem se tázavě na</p>
<p>Vinnetoua. Ihned mi porozuměl:</p>
<p>„Zůstaňte tady! Chci vědět, kdo to je. Jsme na vodě, když se</p>
<p>nebudeme hýbat, neobjeví nás.“</p>
<p>Ano, dalo se stěží předpokládat, že by si nás neznámý člověk v</p>
<p>kánoi v té mlze všiml – vždy nám sotva vyčnívaly hlavy nad</p>
<p>hladinu. Na chvíli jsem se obával o Pidu, aby snad na sebe nechtěl</p>
<p>upozornit výkřikem, ale mladý Indián zřejmě počítal s tím, že se</p>
<p>stejně dostane na svobodu, a choval se kupodivu klidně.</p>
<p>Údery vesel zaznívaly docela zblízka. Z mlhy se vynořila</p>
<p>indiánská kánoe, rychle klouzala po vlnách a tam vzadu, kleče u</p>
<p>pádla, hnal kupředu loďku někdo, koho bychom se nadáli</p>
<p>nejméně.</p>
<p>Vinnetoua, jindy tak klidného a chladnokrevného, jako by naráz</p>
<p>posedlo šílenství.</p>
<p>„Santer! Chci ho dostat!“ vykřikl a vrhl se kupředu ke kánoi.</p>
<p> Docela zapomněl, že je s námi spoután. Řemen ho strhl nazpět, ale skoro současně se ve Vinnetouově ruce zableskl nůž a prudké</p>
<p>říznutí Apače uvolnilo. Vinnetou se ponořil pod vodu a brázdil</p>
<p>zuřivě vodu.</p>
<p>Muž v člunu se otočil. Apačův výkřik ho na nás upozornil, v jeho</p>
<p>tváři se objevil výraz zděšení a zmatku.</p>
<p>„Goddam!“ zaklel. „Ti darebáci jsou tady…“</p>
<p>Ale vtom si uvědomil, že má všechny výhody na své straně.</p>
<p>Odhodil pádlo do člunu, chopil se pušky a zařval:</p>
<p>„Takhle jste si vyjeli naposled, psi!“</p>
<p>Ozvala se rána. Santer naštěstí spustil okamžik po tom, co</p>
<p>Vinnetou přeřízl řemen, který ho spojoval a Pidou a se mnou. Jeho</p>
<p>mocný, nečekaný odraz nás odhodil stranou, ponořili jsme se pod</p>
<p>vodu a slyšeli jsme jen, jak kulka zasvištěla kolem našich ramen a</p>
<p>pleskla do vody.</p>
<p>'I'o, co jsem uviděl v následujících vteřinách, nebylo plavání, ale</p>
<p>spíš jakýsi let po hladině řeky. S nožem mezi zuby Vinnetou přímo</p>
<p>letěl vpřed jako plochý kamínek zprudka hozený po hladké</p>
<p>hladině. Avšak Santer měl v hlavni ještě druhou ránu. Mířil na</p>
<p>blížícího se Apače a řval:</p>
<p>„Jen pojď, ty rudá kůže! Provrtám tě naskrz jako řešeto! Pošlu tě</p>
<p>ke všem čertům!“</p><empty-line /><p>Patrně si představoval, že s puškou v ruce Vinnetoua hladce a</p>
<p>krátce vyřídí, ale byl to špatný propočet. Apačský náčelník byl už</p>
<p>těsně u boku kánoe a bleskurychle se ponořil pod vodu. Santerovi se ztratil cíl a hrozilo, že mu Apač zvrhne kánoi a že dojde k</p>
<p>zápasu ve vodě. A tam by mu ovšem puška proti noži byla málo</p>
<p>platná. Hodil pušku zpět do kánoe a skočil po pádle. List se zabořil</p>
<p>do proudu a kánoe poskočila mohutným skokem vpřed – právě</p>
<p>včas, aby unikla z místa, kde se vynořil zpod hladiny Vinnetou.</p>
<p>Santer se vší silou opíral do pádla, a ohlížeje se po Apačovi, divoce</p>
<p>řval:</p>
<p>„Tak pojď, pse, tu kulku mám pro tebe schovanou!“</p>
<p>Vinnetou napínal všechny síly, nesl se po vodě, letěl jako delfín,</p>
<p>ale ani ten nejlepší plavec na světě samozřejmě nemohl stačit</p>
<p>kánoi poháněné proudem a zuřivým veslařem. Uplynulo sotva</p>
<p>půldruhé minuty od setkání se Santerem. Na břehu se za chvíli</p>
<p>začali objevovat první Apači. Slyšeli křik a výstřely, a jako by tušili,</p>
<p>že jejich náčelník má takřka na dosah ruky vraha svého otce a</p>
<p>jejich náčelníka, pět nebo šest se jich vrhlo okamžitě do vody za</p>
<p>Vinnetouem. Ale loďka už zmizela v husté mlze. Pro tenhle</p>
<p>okamžik se Santerovi podařilo uniknout.</p>
<p>Apačové mi pomohli z vody, vytáhli i Pidu a shromáždili se</p>
<p>kolem Vinnetoua, který se chvěl prudkým rozčilením. Nikdy jsem</p>
<p>ho neviděl tak rozrušeného jako v této chvíli, kdy říkal svým</p>
<p>mužům:</p>
<p>„Moji rudí bratři ať se co nejrychleji připraví! Santer má loď a</p>
<p>prchá dolů po řece. Musíme za ním!“</p>
<p>„Ano, musíme za ním,“ souhlasil jsem. „Ale co bude se Samem</p>
<p>Hawkensem – a s našimi dvěma zajatými Kiowy?“</p>
<p>„O to se postaráš ty,“ rozhodl Vinnetou.</p>
<p> „Mám tady zůstat?“</p>
<p>„Prosím tě o to,“ přisvědčil. „Vinnetou musí polapit Santera,</p>
<p>vraha svého otce a své sestry, právě tak jako ty musíš pomoci</p>
<p>malému lovci, který je tvým přítelem. Rozdělíme se.“</p>
<p>„Na jak dlouho?“ uklouzlo mi.</p>
<p>Vinnetou přemýšlel.</p>
<p>„Kdo to může vědět kromě Velkého ducha?“ odpověděl tiše.</p>
<p>„Myslil jsem, že budu se svým bratrem Šarlím dlouhou dobu, ale</p>
<p>Manitou určil jinak. Ví můj bratr Old Shatterhand, proč Santer</p>
<p>utekl od Kiowů?“</p>
<p>„Tuším to: zjistil včera, že jsi tady, a dobře ví, že neustaneme,</p>
<p>dokud ho nechytíme. A protože taky ví, že na Tanguovu pomoc se</p>
<p>spoléhat nedá, vzal radši nohy na ramena.“</p>
<p>„Mohl však ujet na koni,“ řekl zamyšleně Vinnetou.</p>
<p>„Z toho měl strach. Kůň by zanechal otisky a ty by nás mohly</p>
<p>přivést na stopu. Ano! Kánoe se mu hodila rozhodně líp. Myslíš, že</p>
<p>ho doženete?“</p>
<p>Přikývl: „Přetneme přímou jízdou oblouk, který tu tvoří řeka.“</p>
<p>„Nevím, jestli to je to nejlepší… Co když nechá člun člunem a</p>
<p>vystoupí někde na břeh?“ namítl jsem.</p>
<p>„Můj bratr Šarlí má pravdu. Rozdělíme se a budeme sledovat</p>
<p>Red River po obou březích. Musíme pozorně prozkoumat každý</p>
<p>záhyb a každou zátoku, aby nám neunikla žádná stopa.“</p>
<p> „Rád bych jel s tebou, Vinnetou,“ řekl jsem tiše. „Kdyby</p>
<p>nehrozilo Samu Hawkensovi, že ho Tangua umučí…“</p>
<p>Vinnetou mi položil ruku na rameno.</p>
<p>„Vím, že srdce mého bratra je mým srdcem. Ty se však nesmíš</p>
<p>vyhnout své povinnosti. Jestli si to bude Velký duch přát, brzy se</p>
<p>zase setkáme.“</p>
<p>„Kde?“</p>
<p>„Až odtud Old Shatterhand pojede, ať se drží toku Salt Forku až</p>
<p>k místům, kde se stéká s řekou jménem Rio Boxo de Natchitoches.</p>
<p>Za soutokem na levém břehu proudu nalezne jednoho z mých</p>
<p>bojovníků.“</p>
<p>„A jestli tam nebude?“</p>
<p>„Pak pozná můj bratr, že ještě stále jsem Santerovi v patách, ale</p>
<p>že mu nemohu říci, kde mě najde. Ať potom jede se svými přáteli</p>
<p>do města bledých tváří, do Saint Louis, k lidem, kteří mu uložili</p>
<p>vyměřit cestu pro železného oře…“</p>
<p>Odmlčel se a pak rychle dodal s jakýmsi dojetím v hlase:</p>
<p>„Ale prosím tě, aby ses vrátil co nejdřív, jak ti to Manitou dovolí,</p>
<p>k nám, do puebla na Riu Pecos. Všichni tě tam rádi uvidíme. A i</p>
<p>kdybych tam nebyl já sám, najdeš tam zprávu, kde mě máš</p>
<p>hledat.“</p>
<p>Apačové se již sjížděli, připraveni stíhat Santera. Vinnetou podal</p>
<p>ruku Dicku Stoneovi a Willu Parkerovi a pak se ještě jednou</p>
<p>obrátil ke mně:</p>
<p> „Můj bratr Šarlí ví, že jsme vyjížděli od Ria Pecos s radostí v srdcích. Avšak naše cesta přinesla smrt Inču-čunovi a Nšo-či. Až se</p>
<p>vrátíš k nám do puebla, neuslyšíš už hlas nejkrásnější dcery Apačů.</p>
<p>Pomsta mě dnes odvádí od mého bratra, ale bude to láska, která</p>
<p>přivede Old Shatterhanda nazpět k Apačům. Přál bych si silně, aby</p>
<p>na tebe mohl čekat můj bojovník u soutoku Ria Boxo de</p>
<p>Natchitoches. Jestliže to přesto nebude možné, nezůstávej příliš</p>
<p>dlouho ve městě bílých tváří. Vrať se ke mně – brzo – co nejdřív!</p>
<p>Slíbíš mi to, můj milý, milý bratře Šarlí?“</p>
<p>Hrdlo se mi stáhlo, když jsem mu podával ruku. Zašeptal jsem:</p>
<p>„Slibuju ti to. Budu v duchu s tebou, můj bratře Vinnetou. Budu</p>
<p>s tebou, jak si to přál tvůj učitel Klekí-petra.“</p>
<p>„Ať dobrý Manilou řídí každý tvůj krok a ať tě chrání na všech</p>
<p>cestách, kamkoliv přijdeš. Tak jsem řekl! Howgh!“</p>
<p>Stiskl mi pravici, jako by tím chtěl ještě jednou potvrdit, jak</p>
<p>vroucně si přeje, aby se stalo, co právě řekl. Pak se obrátil ke svým</p>
<p>bojovníkům, dal několik stručných příkazů, vysedl na Ilčiho a</p>
<p>pobídl ho. Voda zašplíchala, jak jeden za druhým vcházeli</p>
<p>Apačové do řeky, Vinnetou se svými k levému, ostatní k pravému</p>
<p>břehu. Díval jsem se, jak vylézají na břeh, uviděl jsem, jak</p>
<p>Vinnetou dává rukou pokyn k rychlé jízdě – a pak už se mi ztratili</p>
<p>v mlze.</p><empty-line /><p>38.… JESTLI SE NEPLETU</p><empty-line /><p> Vypadal jsem asi zoufale, když už Dick Slone mě vzal kolem</p>
<p>ramen a šeptem mi domlouval:</p>
<p>„Nesmíte si to tak brát, sir! Uvidíte, že se s Apači sejdeme co</p>
<p>nevidět! Jen co vytáhneme našeho Sama z té jeho kašel Už kvůli</p>
<p>tomu bychom si měli přispíšit… A vůbec, ještě jste nám neřekl, jak</p>
<p>to míníte navléknout?“</p>
<p>Vzpamatoval jsem se – teď skutečně nebyl čas myslit na</p>
<p>rozchod. Čím dřív se nám podaří dohodnout se s Kiowy, tím dřív</p>
<p>budu moci za Vinnetouem. Bylo třeba co nejdřív vyřídit Samovu</p>
<p>záležitost.</p>
<p>„Jste hodný chlap, Dicku! A máte pravdu,“ řekl jsem. „Co teď</p>
<p>navrhuje zkušený westman?“</p>
<p>Dick Stone si pohladil rozvážně bradu, ta chvála mu zalichotila.</p>
<p>„Já bych poslal toho zajatého Kiowu k Tanguovi se zprávou, že</p>
<p>máme Pidu v rukách. Hned by mu taky mohl oznámit, za jakých</p>
<p>podmínek ho od nás může dostat zpátky. Co na to ty, Wille, stará</p>
<p>páro?“</p>
<p>Will Parker si nespokojeně pobroukával.</p>
<p>„Co já na to? Nic… jenom to, že tak pitomou myšlenku, jako je</p>
<p>tahle, jsi ještě v životě neměl!“</p>
<p>„Bounce!“ zahromoval uraženě Dick Stone. „Čemu říkáš pitomá</p>
<p>myšlenka?“</p>
<p>„Pitomá myšlenka říkám pitomé myšlence!“</p>
<p>„To říkáš vážně?“</p>
<p> „Aby ne! Pošleš posla Tanguovi, ten mu vykdáká, kde jsme, a za pár hodin máme na krku padesát nebo sto Kiowů a ti nám vyrvou</p>
<p>Pidu a my budeme dřepět vedle Sama. Já bych na to šel jinak.“</p>
<p>„To jsem zvědav, co si vymyslíš?“ hučel nespokojeně Dick.</p>
<p>„Odjedeme zpátky na prérii a tam si vyhlédneme báječné</p>
<p>místečko, odkud je vidět na všechny strany. Teprve pak pošleme</p>
<p>toho Kiowu do vesnice k Tanguovi. Dáme si podmínku, že k nám</p>
<p>smějí přijít jenom dva bojovníci, kteří přivedou Sama. My jim za</p>
<p>něho odevzdáme Pidu. A hned jim po tom Kiowovi vzkážeme, že</p>
<p>Pida na to krutě doplatí, jestli se objeví třeba jen tři ozbrojení</p>
<p>Kiowové! Konečně, na prérii bychom měli vždycky možnost dostat</p>
<p>se do bezpečí, kdyby se náhodou Tangua pokusil o úskok. Že je to</p>
<p>lepší návrh, sir?“</p>
<p>„Nezlobte se, Dicku a Wille, ale já bych udělal něco ještě</p>
<p>bezpečnějšího. Já bych neposílal vůbec žádného posla!“</p>
<p>„A jak se dozví Tangua…,“ začal Will Parker.</p>
<p>„Jednoduše,“ přerušil jsem ho. „Ode mne.“</p>
<p>„Od vás? Snad nechcete mezi tu bandu? Člověče, vždyť si vás</p>
<p>tam nechají!“</p>
<p>„Pochybuju! To by totiž byl Pida ztracen okamžitě.“</p>
<p>„Takhle vy to myslíte!“ Will Parker zvedl obočí. „Chápu, chápu,</p>
<p>nechcete pustit rukojmí z ruky… No dobře, ale k Tanguovi může</p>
<p>zajít docela dobře i někdo jiný… například já…“</p>
<p>„Věřím, že k tomu máte dost odvahy, ale určitě bude líp, když si</p>
<p>promluvím s Tanguou osobně.“</p>
<p> „Nezapomeňte, že na vás přímo zuří!“ varoval Will Parker.</p>
<p>„Uvidí vás, udělá se mu červeno před očima, a budeme mít po</p>
<p>podmínkách. Já bych s ním snad mohl jednat snáz!“</p>
<p>„Ne, Wille, právě pro to, co říkáte, s ním musím jednat sám. Jen</p>
<p>ať se rozčílí, jen ať má červeno před očima,“ smál jsem se.</p>
<p>„Dokonce bude dvojnásob rozzuřený, že jsem se k němu odvážil a</p>
<p>že mi přitom nic nemůže udělat. Kdyby přišel někdo jiný, mohl by</p>
<p>si i myslet, že mám před ním strach – a to by nám neprospělo.“</p>
<p>„Jak chcete, sir!“ bručel Will Parker. „Ale kde zatím zůstaneme</p>
<p>my? Tady na ostrově, nebo někde jinde?“</p>
<p>„Nic lepšího nenajdeme, Wille.“</p>
<p>„Well!“ vmísil se do řeči Dick Stone. „Ať je po vašem, ale běda,</p>
<p>jestli se vám a Samovi něco stane! Pak se neznám!“</p>
<p>„Počkej s tím vyhrožováním!“ klidnil svého kamaráda Will</p>
<p>Parker. „Kdy chcete vyrazit, sir?“</p>
<p>„Dnes navečer.“</p>
<p>„Není to pozdě? Kdyby nám vydali Sama řekněme dnes v</p>
<p>poledne…“</p>
<p>„… tak bychom rovnou mohli počítat s tím, že do večera máme</p>
<p>všechny Kiowy v zádech a že nám podřežou krky všem</p>
<p>dohromady!“</p>
<p>„Myslíte?“</p>
<p>„Samozřejmě. Tangua nám docela rád vydá Sama výměnou za</p>
<p>miláčka Pidu, ale až ho bude mít, pak ovšem udělá všecko, aby se</p>
<p>nám dvojnásob pomstil. Už proto musíme tu výměnu zařídit na</p>
<p>večer. Když zmizíme za tmy, nebudou nás moci hned</p>
<p>pronásledovat. A pak, za ten celý den dostane náčelník o mladého</p>
<p>pana Pidu větší strach. Bude přístupnější!“</p>
<p>„To je pravda,“ připustil Will. „Jenže za ten den nás taky mohou</p>
<p>krásně vypátrat.“</p>
<p>Pokrčil jsem rameny.</p>
<p>„A i kdyby náhodou přijeli až sem! Co uvidí? Jedině stopy po</p>
<p>Apačích. A nejspíš si pomyslí, že Apači Pidu odvlekli. Ani je</p>
<p>nenapadne prohledávat náš ostrůvek. A z toho bude mít Tangua</p>
<p>zase jenom ještě víc… pozor! Neslyšíte nic?“</p>
<p>Zdálo se mi, že jsem zaslechl lidské hlasy. Podíval jsem se tázavě</p>
<p>na oba westmany. Mlčky přikývli a chopili se pušek. Mlha se</p>
<p>pozvolna zvedala a my jsme už dohlédli daleko na břeh řeky. Stálo</p>
<p>tam několik Kiowů, skláněli se nad otisky v trávě a vzrušeně se</p>
<p>mezi sebou o něčem dohadovali. Jeden z nich mával rukama</p>
<p>směrem podél řeky, několik dalších ukazovalo nazpět k vesnici.</p>
<p>Nakonec se obrátili a zmizeli tak tiše, jak přišli. Podívat se</p>
<p>směrem k nám, k ostrůvku, je vskutku vůbec nenapadlo.</p>
<p>„Mají naspěch,“ ozval se Dick.</p>
<p>„Chtějí co nejdřív ohlásit Tanguovi, co objevili. Myslím, že pošle</p>
<p>několik bojovníků, aby ty stopy pořádně prozkoumali,“ řekl jsem.</p>
<p>Ale trvalo celé dvě hodiny, než se objevil výzkumný oddíl</p>
<p>Kiowů. Byli ozbrojeni a hnali se podle stopy, jako by byli na</p>
<p>závodech. Neměli ovšem stejně žádnou naději, že dohoní</p>
<p>Vinnetouovy Apače – ti jeli nejméně tak rychle jako jejich nynější pronásledovatelé.</p>
<p>Leželi jsme tiše ve křoví a těšili se z příjemného sluníčka, které</p>
<p>nám po deštivé noci přišlo docela vhod. Vysušilo naše ležení a také</p>
<p>nás a pozvedlo nám trochu po Vinnetouově odjezdu náladu. K</p>
<p>tomu se nám brzo po poledni podařil nečekaný lov: na řece se</p>
<p>objevila prázdná kánoe, kterou proud zahnal přímo k břehům</p>
<p>našeho ostrůvku. Poznal jsem podle uřezaného řemení, že to je</p>
<p>Pidova kánoe, která zůstala patrně viset někde v Salt Forku, ale</p>
<p>pak ji proud strhl a zahnal až k nám. Připlavala jako na zavolanou,</p>
<p>já si jen liboval, že mi večer přijde vhod, že nebudu muset plavat,</p>
<p>zas stejnou cestou jak s Vinnetouem.</p>
<p>Vyrazil jsem, když se setmělo. Vzal jsem si medvědobijku, stiskl</p>
<p>si ruku s Willem a Dickem a pustil se v kánoi proti proudu. Šlo to</p>
<p>dost ztěžka a pomalu, teprve po dobré hodině jízdy jsem se dostal</p>
<p>až k osadě. Našel jsem při břehu skryté místo, uvázal pevně kánoi</p>
<p>řemenem ke stromu a pokusil jsem se trochu se porozhlédnout.</p>
<p>Vypadalo to tu jako včera. Před stany hořely ohně, před nimi</p>
<p>posedávali muži, ženy pobíhaly sem a tam. Předpokládal jsem, že</p>
<p>Tangua zesílí na dnešek stráže, ale jeho ukolébalo, že Kiowové</p>
<p>nalezli stopy Apačů: byl přesvědčen, že tím všechno nebezpečí už</p>
<p>pominulo. Seděl před svým stanem tak jako včera, sám, jen se</p>
<p>svými dvěma mladšími syny, s hlavou skloněnou a s pohledem</p>
<p>upřeným do plápolajících plamenů, všecek zoufalý nad zmizením</p>
<p>milého syna Pidy.</p>
<p>Tentokrát jsem byl na levém břehu Slaného ramene, kde byla</p>
<p>osada, a mohl jsem se plížit v pravém úhlu od řeky až za</p>
<p>náčelníkův stan.</p>
<p> Nikde nebylo ani človíčka, ti lidé se cítili v naprostém bezpečí.</p>
<p>Snad jsem se nemusel ani plížit, snad by si mě nikdo ani tak</p>
<p>nevšiml… Nečekaně hladce jsem pronikl až k náčelnickému stanu.</p>
<p>Uvítal mě tam monotónní nářek – byl to žalozpěv nad ztrátou</p>
<p>syna, kterým Tangua vyjadřoval své neštěstí, svůj smutek. Protáhl</p>
<p>jsem se stanem k druhému konci, vyčíhal si vhodný okamžik a pak</p>
<p>se před ním naráz vztyčil.</p>
<p>„Proč zpívá Tangua píseň žalu?“ oslovil jsem ho klidně a</p>
<p>samozřejmě. „Statečný bojovník nemá dát najevo ani hlasem, co</p>
<p>sužuje jeho srdce. Pláč se hodí jen pro staré squaw!“</p>
<p>Ulekl se nepopsatelně. Vyvalil oči, chtěl něco říci, chtěl vyskočit,</p>
<p>ale zíral na mne bezmocně jako na strašidlo a trvalo hodnou chvíli,</p>
<p>než konečně vybleptal:</p>
<p>„Old – Old – Shatt – Shatter – uff, uff! Jak to – že – jsi tady – ty</p>
<p>jsi – oni jsou – ty nejsi pryč?“</p>
<p>„Jak vidíš, nejsem. Naopak, přišel jsem si s tebou promluvit.“</p>
<p>„Old Shatterhand!“ vyrazil ze sebe ještě jednou, jako by se chtěl</p>
<p>ujistit, že se mu to všechno nezdá, že před ním skutečně stojím,</p>
<p>živý, z masa a kostí. Oba mladí chlapci v tu chvíli zmizeli, utekli</p>
<p>do stanu, jako když střelí mezi vrabce.</p>
<p>„Old Shatterhand!“ opakoval náčelník pomalu potřetí. Úlek</p>
<p>vystřídaly vztek a zlost. Tvář se mu divoce stáhla, jeho ústa vydala</p>
<p>jakýsi skřek – rozkaz bojovníkům, kterému jsem nerozuměl. Jen</p>
<p>své jméno jsem rozeznal docela zřetelně.</p>
<p>Vzápětí se rozlehl vesnicí nepopsatelný řev. Zdálo se okamžik,</p>
<p>jako by se rozeřvala celá prérie kolem, jako by začala nečekaně</p>
<p>dunět a soptit neznámá sopka. Všechno, co mělo nohy, běželo</p>
<p>sem, před Tanguův stan, a řvalo a hýkalo ze všech sil. Vytrhl jsem z opasku nůž, strčil ho Tanguovi těsně k očím a křikl mu do ucha:</p>
<p>„Chceš, aby Pida zahynul? Posílá mě k tobě!“</p>
<p>Ačkoliv se ozýval ze všech stran ohlušující řev, porozuměl mi</p>
<p>docela dobře a ihned. Zbledl, zvedl pravou ruku – to stačilo, aby se</p>
<p>Kiowové uklidnili a aby zavládlo okamžitě hrobové ticho. Ale jak</p>
<p>nás obstoupili ze všech stran, vrhali po mně takové pohledy, že</p>
<p>bych už dávno nebyl mezi živými, kdyby ty pohledy mohly zabíjet.</p>
<p>Viděl jsem, co bude na Indiány platit: posadil jsem se klidně k</p>
<p>Tanguovi, lhostejně se rozhlédl, objal rukama kolena a propletl si</p>
<p>spokojeně, domácky prsty.</p>
<p>„Mezi mnou a Tanguou panuje nepřátelství na život a na smrt,“</p>
<p>začal jsem. „Nezavinil jsem to, ale když už to tak jednou je, beru to</p>
<p>na vědomí. Nemám z toho nepřátelství strach, ani co by se za</p>
<p>nehet vešlo – náčelník Kiowů to vidí z toho, že tady sedím</p>
<p>uprostřed jeho tábora a klidně s ním mluvím. Ale nepřišel jsem</p>
<p>kvůli tomu, abych Tanguovi dokázal, že se nebojím. Řeknu mu</p>
<p>krátce jen tolik: Pida, jeho syn, je v našich rukou. Jestliže se do</p>
<p>určité doby nevrátím zpátky, bude viset na stromě!“</p>
<p>Ani jediné slovo, ani jediný pohyb neprozradil, jaké asi pocity se</p>
<p>zmocnily kiowských bojovníků po těch slovech. Stáli a upřeně a</p>
<p>tiše zírali na svého náčelníka, jehož oči se jen nenávistně leskly.</p>
<p>Pln vzteku si uvědomoval, že se mě nesmí ani dotknout, jestli</p>
<p>nechce dát všanc život svého nejmilejšího.</p>
<p>„Jak – se – dostal – do vaší – moci?“ procedil skřípaje zuby.</p>
<p>„Podíval jsem se včera na ostrov za Samem Hawkensem. Pida</p>
<p>tam byl – srazil jsem ho pěstí a odvedl s sebou.“</p>
<p> „Uff! Old Shatterhand je miláčkem Zlého ducha, který ho stále ochraňuje! – Kde je můj syn?“</p>
<p>„To ti neřeknu – jen tolik smíš vědět, že je na dobrém místě a že</p>
<p>se mu až dosud nic nestalo. Taky se mu nic nestane, ani dalšímu</p>
<p>tvému bojovníku, kterého jsme zajali – jestli budeš rozumný.</p>
<p>Propustíme jednoho i druhého za jedné podmínky: vydáš nám za</p>
<p>ně Sama Hawkense.“</p>
<p>„Uff! Máš ho mít!“ řekl rychle Tangua. „Přiveď Pidu a druhého</p>
<p>bojovníka, a splním ihned, co si přeješ.“</p>
<p>„Co tě napadá!“ odmítl jsem rázně. „S tím nepočítej! Znám</p>
<p>náčelníka .Kiowů až moc dobře – vím, že se mu nedá věřit.</p>
<p>Konečně, já ti nabízím dva muže za jednoho, to je dost velkorysé,</p>
<p>abych měl právo žádat poctivou hru.“</p>
<p>„Musíš mi napřed dokázat, že máš skutečně Pidu v moci!“</p>
<p>zavrčel podrážděně Tangua.</p>
<p>„Nic ti nebudu dokazovat! Old Shatterhand není Tangua. Řekl</p>
<p>jsem to, a je to tedy pravda. Radši mi ty ukaž Sama Hawkense.</p>
<p>Beztoho už není na ostrově… Chci s ním mluvit!“</p>
<p>„Co po něm chceš?“</p>
<p>„Zeptám se ho, jak jste s ním zacházeli. Podle toho se potom</p>
<p>zařídím dál.“</p>
<p>Tangua chvíli přemýšlel. Pak zvedl hlavu a úlisně řekl:</p>
<p>„Tangua se musí poradit se staršími kmene, než se rozhodne.</p>
<p>Odejdi proto k nejbližšímu stanu – dozvíš se pak, co uděláme …</p>
<p> „Dobře – ale nenatahuj tu svou poradu na příliš dlouhé lokte!</p>
<p>Jestli se v domluvené době nevrátím, bude to stát Pidu krk! Pověsí</p>
<p>ho!“</p>
<p>Oběšení je pro každého Indiána ta nejpotupnější smrt, která ho</p>
<p>zneucťuje navěky a před všemi. Dovedl jsem si představit, jak asi</p>
<p>Tangua v duchu běsnil a zuřil, že právě jeho Pidovi hrozí něco tak</p>
<p>bezectného. Mohl jsem si být jist, že teď Tangua nic nepodnikne,</p>
<p>ačkoliv mě ze všech stran obklopoval kruh Kiowů, jistě jen stěží</p>
<p>potlačujících touhu vrhnout se na mne, spoutat mě a postavit ke</p>
<p>kůlu. Posadil jsem se proto celkem klidně opodál u sousedního</p>
<p>stanu. Pida byl záštita, dokud ten byl v naší moci, nezbývaly třeba</p>
<p>celému kmeni nic než právě jenom ty pohledy plné zloby a</p>
<p>nenávisti.</p>
<p>Za nějakou chvíli se zvedl od sousední porady náčelníků jeden</p>
<p>muž. Zmizel v jednom ze stanů na opačném konci osady a po</p>
<p>chvíli se zas vynořil – i se Samem Hawkensem. Vyskočil jsem a</p>
<p>vyšel jim několik kroků vstříc. Sam byl radosti bez sebe:</p>
<p>„Heigh-day! Old Shatterhand! Vždyť jsem jim povídal, že se na</p>
<p>mne přijdete podívat! Jistě si chcete odvést starého Sama s sebou…</p>
<p>jestli se nepletu!“</p>
<p>Potřásal spoutanýma rukama, nabízel mi je, abych je na šťastné</p>
<p>shledání opět stiskl.</p>
<p>„Halloo, buďte zdráv, Same,“ pozdravil jsem mužíka, „</p>
<p>greenhorn přišel dosvědčit, že Sam je slavný mistr v plížení. Tomu</p>
<p>můžete radit nahoru dolů, on stejně určitě šlápne na opačnou</p>
<p>stranu, než je radno!“</p>
<p> „Ale sir, můj drahý sir – snad byste mi nevyčítal? Radši mi prozraďte, jestli je dosud naživu má láska Mary?“</p>
<p>„Nedočkavě čeká, až si jí sednete na hřbet!“</p>
<p>„A Liddy?“</p>
<p>„Dick a Will ji opatrují. Jako oko v hlavě.“</p>
<p>„Tak je to všechno v pořádku, vážený – jestli se nepletu. Co</p>
<p>říkáte, abychom se tady s pány rozžehnali? Mne už to začíná mezi</p>
<p>Kiowy nudit.“</p>
<p>„A co kdybyste zkusil být ještě chvíli trpělivý? Děláte, jako by to</p>
<p>byla hotová hračka, dostat se ke Kiowům a odvést vás pryč!“</p>
<p>„Pro vás, sir? To bych rád věděl, co by vám mohlo dělat těžkosti!</p>
<p>Vy byste mě sundal třeba z měsíce, .kdybych se tam nešťastnou</p>
<p>náhodou nějak připletl – hihihihi!“</p>
<p>„Jen se smějte! Tak se mi zdá, že se vám tady nijak špatně</p>
<p>nevedlo!“</p>
<p>„To se rozumí, že ne!“ šklíbil se mužík. „Vedlo se mi dokonce</p>
<p>znamenitě! Každý z těch Kiowů by mě byl nejradši láskou snědl!</p>
<p>Měl jsem se jak svatební host, cpali do mne kdejakou dobrotu, na</p>
<p>noc jsem si ani nemusel lehnout – ležel jsem totiž na zádech v</p>
<p>jednom kuse!“</p>
<p>„Vzali vám věci?“</p>
<p>„Do posledního řemínku. Kapsy naruby!“ zubil se Sam.</p>
<p> „Dostanete je zpátky,“ řekl jsem. „Jestli jsou ovšem ještě na světě… A nebude to asi už dlouho trvat, vidím, že náčelníci</p>
<p>skončili poradu!“</p>
<p>Tangua – to se dalo předpokládat – se ještě pokusil kličkovat.</p>
<p>Ale zarazil jsem ho a řekl jsem mu, aby se rozhodl: buď mou</p>
<p>nabídku ihned přijme, nebo najde Pidu pověšeného na stromě. To</p>
<p>stačilo, aby mi oznámil najednou slavnostním hlasem, že porada</p>
<p>náčelníků s výměnou prý souhlasí. A když mi po kratším</p>
<p>handrkování dokonce vydali většinu Samových věcí, souhlasil jsem</p>
<p>zase já s tím, že se mnou a se Samem pojedou čtyři neozbrojení</p>
<p>bojovníci v kánoi, kteří převezmou Pidu a druhého Kiowu. Varoval</p>
<p>jsem ještě náčelníka, aby nepomýšleli na žádnou lest, že by se to</p>
<p>těžce nevyplatilo Pidovi prvnímu ze všech. Ale upřímně řečeno, na</p>
<p>to už v tomhle okamžiku Kiowové neměli myšlenky. Dokonce na</p>
<p>mně nechtěli žádné další záruky – a ti čtyři přece mohli být</p>
<p>vlákáni do pasti! Mému slov, zdálo se, plně důvěřovali – i když se</p>
<p>ozývalo při našem odchodu tu a tam nespokojené mručení.</p>
<p>Sam Hawkens byl ovšem radostí bez sebe. Když mu Kiowové</p>
<p>sundali pouta, povyskočil si, roztáhl radostně ruce nad hlavou a</p>
<p>začal dupat, jako by tančil vítězný válečný tanec.</p>
<p>„Volný, volný, jsem zase volný!“ halekal. „To vám, sir, nikdy</p>
<p>nezapomenu! A slibuju vám, že už nikdy nepoběžím vlevo, když</p>
<p>vaše ctěné nohy to namíří doprava! Vážně ne!“</p>
<p>Už na odchodu jsem zaslechl Tanguovo volání; plné nenávisti,</p>
<p>až dosud potlačované:</p>
<p>„Dokud se nevrátí Pida, jsi v bezpečí – ale až se vrátí, budeš mít</p>
<p>v patách celý kmen Kiowů! A chytneme si tě, i kdyby ses nám chtěl</p>
<p>ztratit ve vzduchu!“</p>
<p> Mávl jsem nad tím jen rukou a raději jsem hleděl, abychom už byli se Samem v kánoi. Když zašplouchala vesla a naše dvojice</p>
<p>kánoí odrazila od břehů, vypukl ve vesnici mezi Kiowy takový</p>
<p>povyk, jako by chtěli zbořit svět. Byli jsme už daleko na řece, a</p>
<p>ještě pořád bylo to vytí a skučení slyšet.</p>
<p>Ale to už jsem musel Samovi vyprávět, co všechno se stalo od</p>
<p>chvíle, kdy ho Kiowové zajali. Opepřoval mé vyprávění obvyklými</p>
<p>vtípky, a tak se mi všechno zdálo, že se mu ulevilo, když se</p>
<p>dozvěděl, že se nesetká s Vinnetouem. Obával se, že mu vytkne,</p>
<p>jak hloupě si počínal, a že před ním docela ztratí své zálesácké</p>
<p>dobré jméno.</p>
<p>Will Parker a Dick Stone nás očekávali s nejvyšší netrpělivostí –</p>
<p>přece jen nějaká minuta od mého odchodu už uplynula a oni</p>
<p>Kiowům nedůvěřovali. Padli si do náruče se Samem a nakonec</p>
<p>jsem to musel být já, kdo zbavil oba Kiowy pout a předal je čtyřem</p>
<p>Tanguovým pověřencům. Naložili své druhy do kánoe, beze slova</p>
<p>ji spustili do vody a začali pádlovat ostošest. Čekali jsme, dokud</p>
<p>údery pádel neztichly, a pak jsme se vyhoupli na koně, Sam na</p>
<p>svého mezka, přebrodili na levý břeh a pobídli zvířata k ostrému</p>
<p>klusu. Měli jsme před sebou noc, která nám měla umožnit útěk.</p>
<p>Museli jsme využít každého okamžiku, a tak nám přišlo docela</p>
<p>vhod, že Sam se v krajině trochu vyznal a stal se – ke své náramné</p>
<p>pýše – naším prérijním koněvodem. Ovšem dřív než se toho ujal,</p>
<p>neodpustil si malý proslov; vztyčil se v sedle své Mary, zahrozil</p>
<p>pěstičkou do vzduchu a s bojovným výrazem se obrátil směrem,</p>
<p>kde ležela osada Kiowů, místo jeho nejhlubšího zálesáckého</p>
<p>pokoření:</p>
<p>„Já vím, že tam teď strkáte hlavy dohromady, jen abyste přišli na</p>
<p>to, jak se nám dostat zase na kobylku! čerta starého! Sam Hawkens</p>
<p>už nebude nikdy tak praštěný, aby lezl do boudy, z které ho</p>
<p>nakonec musí vytáhnout greenhorn! To si počkáte! Mne už žádný</p>
<p>Kiowa na světě nechytí! I kdyby se natřikrát přerazil… jestli se</p>
<p>nepletu!“</p><empty-line />
</section>
</body>
</FictionBook>
Mini Shell