%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Daniel</first-name><last-name>Kehlmann</last-name></author>
<book-title>Vyměřování světa</book-title>
<coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
<lang>cs</lang>
<keywords>Všeobecné a ostatní, Všeobecné a ostatné</keywords>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Daniel</first-name><last-name>Kehlmann</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>4beaf42c-8c20-4697-8a2e-b7ad926db058</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>Vakát</publisher>
<year>2016</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p>
Kniha byla zakoupena na serveru Palmknihy.cz.</p><empty-line /><empty-line /><p>
<strong><emphasis>Kupující:</emphasis></strong> Martin Vařák</p>
<p>
<strong><emphasis>Adresa:</emphasis></strong> , ,</p>
<p>
<strong><emphasis>ID 9777-18275627995282786341-2991-6357</emphasis></strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>
Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.</p><empty-line /><p>
Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována.
V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.</p><empty-line /><p>
Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.</p>
<p>
Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, k autorům a také k nám fér.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<empty-line /><p>DANIEL KEHLMANN</p>
<p>VYMĚŘOVÁNÍ SVĚTA</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p>Nakladatelství Vakát</p><empty-line /><p>Kniha vychází s laskavou podporou rakouského Ministerstva pro vyučování, umění a kulturu.</p>
<p>Dieses Buch wurde freundlich aus den Mitteln des Österreichischen Bundesministeriums für Unterricht, Kunst und Kultur gefördert.</p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © Rowohlt Verlag GmbH, 2005</p>
<p>Translation © Tomáš Dimter, 2007</p>
<p>Cover © Saša Švolíková, 2007</p>
<p>Czech edition © Nakladatelství Vakát, 2007</p>
<p>ISBN 978-80-903815-2-0</p>
</section>
<section>
<p>
CESTA</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
<p>V září 1828 opustil nejvýznamnější matematik země poprvé po mnoha letech rodné město, aby se v Berlíně zúčastnil Německého přírodovědeckého kongresu. Pochopitelně se mu tam nechtělo. Celé měsíce se zdráhal, jenže Alexandr von Humboldt zůstal neoblomný, a tak nakonec ve slabé chvilce a v naději, že onen den nikdy nenadejde, účast přislíbil.</p>
<p>Nyní se tedy profesor Gauss schovával pod peřinou. Když ho Mína vybízela, aby vstal, že kočár už čeká a cesta je daleká, objal polštář a pokoušel se ženy zbavit tím, že zavřel oči. Když je znovu otevřel a Mína tam pořád byla, počastoval jí výrazy dotěrná, omezená a neštěstí jeho pozdních let. Protože nepomáhalo ani to, odhrnul peřinu a svěsil nohy na podlahu.</p>
<p>Narychlo se opláchl a vztekle sešel se schodů. V obývacím pokoji už čekal syn Evžen se sbalenou cestovní brašnou. Když se na něho Gauss podíval, popadl ho vztek: Rozbil džbán stojící na parapetu, vztekle dupal a oháněl se kolem sebe. Neuklidnil se, ani když mu Evžen z jedné a Mína z druhé strany položili ruce na ramena a ujišťovali ho, že o něho bude dobře postaráno, že se zanedlouho zase vrátí domů, že všechno rychle zmizí jako děsivá noční můra. Teprve když jeho prastará matka, vyrušená hlukem, vyšla ze svého pokoje, štípla Gausse do tváře a zeptala se, kampak se poděl její statečný chlapec, vzpamatoval se. S Mínou se rozloučil bez špetky vřelosti; dceru a syna roztržitě pohladil po vlasech. Pak mu pomohli nastoupit do kočáru.</p>
<p>Cesta byla jedno velké utrpení. Na Evžena se obořil, že je darmožrout, sebral mu sukovici a vší silou ho praštil do nohy. Chvilku se zamračeně díval z okna, pak se optal, kdypak se dcera konečně vdá. Proč ji nikdo nechce, co za tím vězí?</p>
<p>Evžen si uhladil dlouhé vlasy a oběma rukama si upravoval červenou čepici, jenže k odpovědi se neměl.</p>
<p>Tak už se vymáčkni, pobízel ho Gauss.</p>
<p>Abych byl upřímný, spustil Evžen, sestra není právě krásná.</p>
<p>Gauss přikývl, neboť mu ta odpověď připadala pochopitelná. Řekl si o nějakou knihu.</p>
<p>Evžen mu podal tu, kterou právě držel v ruce: <emphasis>Německý tělocvik</emphasis> Friedricha Jahna. Byla to jedna z jeho oblíbených knih.</p>
<p>Gauss se pokoušel začíst, ale po pár vteřinách zase zvedl zrak a stěžoval si na moderní kožené odpružení kočáru; člověku se dělá ještě hůř než obvykle. Zanedlouho, vysvětloval, budou stroje přenášet lidi z města do města rychlostí střely. Pak se z Göttingenu do Berlína dostaneme za půl hodiny.</p>
<p>Evžen pochybovačně zavrtěl hlavou.</p>
<p>Je to zvláštní a nespravedlivé, pronesl Gauss, názorný příklad politováníhodné nahodilosti existence, že se člověk narodí do určité doby a je k ní připoután, ať chce, nebo nechce. To nám poskytuje nespravedlivou výhodu před minulostí a dělá z nás šašky budoucnosti.</p>
<p>Evžen ospale přitakal.</p>
<p>Dokonce ani takový rozum jako ten můj, pokračoval Gauss, by v dřívějších dobách anebo na březích Orinoka nebyl schopen dosáhnout ničeho, zatímco každý trouba za dvě stě let si z něho bude utahovat a vymýšlet absurdní nesmysly o jeho osobě. Na chvíli se zamyslel, pak Evženovi vynadal, že je budižkničemu, a věnoval se knize. Zatímco četl, Evžen zaujatě vyhlížel z kočáru, aby skryl tvář, v níž se zračila uraženost a vztek.</p>
<p>V <emphasis>Německém tělocviku</emphasis> se pojednávalo o gymnastickém náčiní. Autor se podrobně rozepisoval o nářadí, které vymyslel proto, aby se po něm dalo lézt. Jednomu říkal kůň, jinému kladina, dalšímu koza. Tomu chlapovi přeskočilo, řekl Gauss, otevřel okénko a knihu vyhodil.</p>
<p>To byla moje kniha! vykřikl Evžen.</p>
<p>Tak by se mělo zatočit i s tebou, prohlásil Gauss, pak usnul a probudil se až při večerním přepřahání na hranicích.</p>
<p>Zatímco byli vypřaháni staří a zapřaháni noví koně, pojedli v hostinci bramboračku. Jakýsi hubený muž s dlouhou bradkou a oholenými tvářemi, kromě nich jediný host, si je od vedlejšího stolu pokradmu měřil. Tělesnost, zamyslel se nahlas Gauss, kterému se k jeho nelibosti zdálo o gymnastickém náčiní, je skutečnou příčinou veškerého ponížení. Za typický příklad škodolibého humoru Pána Boha vždy považoval skutečnost, že taková duchovní bytost, jakou je on, musí být uvězněna v neduživém těle, zatímco úplně průměrný člověk jako Evžen prakticky nikdy neonemocní.</p>
<p>Jako dítě jsem měl neštovice, ozval se Evžen. Nemoc jsem málem nepřežil. Tady jsou ještě vidět jizvy!</p>
<p>Ano, správně, přitakal Gauss, na to jsem úplně zapomněl. Ukázal na poštovního koně před oknem. Vlastně není nezábavné, že boháči potřebují na cestu dvakrát delší dobu než chudáci. Kdo využívá poštovních koní, může je po každém úseku tratě vyměnit. Kdo ale cestuje s vlastními koňmi, musí čekat, než si odpočinou.</p>
<p>No a? zeptal se Evžen.</p>
<p>Někomu, kdo není zvyklý myslet, prohlásil Gauss, to ovšem připadá samozřejmé. Stejně jako je podivné, že mladý člověk nosívá vycházkovou hůl, a starý nikoli.</p>
<p>Student chodívá se sukovicí, řekl Evžen. Tak tomu bývalo vždycky a tak to taky zůstane.</p>
<p>Zřejmě ano, kývl Gauss, a usmál se.</p>
<p>Mlčky jedli polévku, dokud nedorazil četník z hraniční stanice a nepožadoval po nich pasy. Evžen mu podal propustku: osvědčení ze dvora, na němž stálo, že on, byť student, není nebezpečný a smí v otcově doprovodu vstoupit na pruské území. Četník se na něho nedůvěřivě podíval, zkontroloval pas, pak přikývl a obrátil se ke Gaussovi. Ten neměl nic.</p>
<p>Vy nemáte pas, otázal se četník překvapeně, ani lístek, žádné razítko, nic?</p>
<p>Něco takového dosud nikdy nepotřeboval, odpověděl Gauss. Naposledy překročil hranice Hannoveru před dvaceti lety. Tehdy s tím žádné problémy nebyly.</p>
<p>Evžen se snažil vysvětlit, co jsou zač, kam mají namířeno a kdo je pozval. Přírodovědecký kongres se koná pod záštitou koruny. Jako její čestný host je otec v jistém smyslu hostem samotného krále.</p>
<p>Četník vytrvale požadoval pas.</p>
<p>Asi to nevíte, snažil se Evžen, ale otec je uznávaný daleko za hranicemi, je členem všech akademií, od nejranějšího mládí se mu říkalo kníže matematiků.</p>
<p>Gauss přikývl. Říká se, že Napoleon se jen kvůli němu zřekl dělostřeleckého ostřelování Göttingenu.</p>
<p>Evžen zbledl.</p>
<p>Napoleon, opakoval četník.</p>
<p>Ovšem, přitakal Gauss.</p>
<p>Četník požadoval pas o poznání hlasitěji než předtím.</p>
<p>Gauss položil hlavu na paže a nehýbal se. Evžen do něho šťouchal, ale marně. Mně je to jedno, mumlal Gauss, chci domů, je mi to vlastně úplně fuk.</p>
<p>Četník si rozpačitě narovnal čepici.</p>
<p>Najednou se do hovoru vmísil muž od vedlejšího stolu. Tomu všemu bude jednou konec! Německo bude svobodné a spořádaní občané budou moci nerušeně žít a cestovat, zdraví na těle i na duchu, a nebudou už potřebovat žádné papíry.</p>
<p>Četník po něm nevěřícně požadoval doklady.</p>
<p>Právě tohle jsem měl na mysli, vykřikl muž a začal si prohledávat kapsy. Najednou vyskočil, převrhl židli a vyběhl z hostince. Četník několik vteřin civěl na otevřené dveře, než mu to došlo a vyrazil za ním.</p>
<p>Gauss pomalu zdvihl hlavu. Evžen navrhl, aby okamžitě pokračovali v cestě. Gauss přikývl a mlčky dojedl zbytek polévky. Strážní domek byl prázdný, oba četníci pronásledovali muže s bradkou. Evžen s kočím nadzvedli závoru. Pak vjeli na pruské území.</p>
<p>Gauss byl nyní v dobrém rozmaru, téměř veselý. Vykládal o diferenciální geometrii. Člověk ani netuší, kam ještě vede cesta v zakřivených prostorech. I on sám to zatím chápe jen v hrubších obrysech, takže Evžen by se mohl ze své průměrnosti radovat, neboť někdy člověka až přepadá děs. Pak vyprávěl o útrapách svého mládí. Měl tvrdého, nesmlouvavého otce, Evžen si může ještě gratulovat. Počítat dovedl už předtím, než řekl první slovo. Jednou otec udělal chybu při počítání měsíční mzdy, načež se malý Gauss rozplakal. Když otec chybu opravil, okamžitě přestal brečet.</p>
<p>Evžen se tvářil, jako by to na něho zapůsobilo, přestože věděl, že historka není pravdivá. Vymyslel ji a šířil jeho bratr Josef. Otec musel tu zkazku zaslechnout už tolikrát, že jí začal sám věřit.</p>
<p>Gauss se rozpovídal o náhodě, nepříteli veškerého vědění, kterého toužil vždy porazit. Pokud postupujeme zevrubně, objevíme za každou událostí nekonečnou jemnost kauzálního pletiva. Pokud odstoupíme dostatečně daleko, objeví se velké vzory. Svoboda a náhoda jsou otázkou střední vzdálenosti, věcí odstupu. Jestlipak tomu rozumí?</p>
<p>Zhruba ano, řekl Evžen znaveně a podíval se na kapesní hodinky. Nešly sice zvlášť přesně, ale muselo být mezi půl čtvrtou a pátou ráno.</p>
<p>Přesto pravidla pravděpodobnosti, pokračoval Gauss, zatímco si hnětl bolavá záda, vždycky neplatí. Nejsou to přírodní zákony, výjimky jsou tudíž možné. Například intelekt jako ten jeho nebo výhry v loterii, kterých se bezesporu dočká nějaká prázdná palice. Někdy se dokonce domnívá, že i zákony fyziky působí jen statisticky, a tudíž dovolují výjimky: přízraky nebo přenos myšlenek.</p>
<p>Evžen se otázal, zda si z něho náhodou neutahuje.</p>
<p>Ani nevím, odpověděl Gauss, zavřel oči a ponořil se do hlubokého spánku.</p>
<p>Do Berlína dorazili následujícího dne pozdě odpoledne. Tisíce malých domků bez centra a uspořádání, bezbřehé sídliště na nejbažinatějším místě Evropy. Až teď začali míjet honosná stavení: jakýsi dóm, pár paláců, muzeum pro objevy z Humboldtovy největší expedice.</p>
<p>Za několik let, řekl Evžen, to bude metropole jako Řím, Paříž nebo Petrohrad.</p>
<p>Nikdy, opáčil Gauss. Odporné město!</p>
<p>Kočár drkotal po rozbité dlažbě. Vrčící psi dvakrát vyplašili koně, ve vedlejších ulicích se kola bořila do mokrého písku. Jejich hostitel bydlel v Packhofu číslo čtyři, uprostřed města, hned za staveništěm nového muzea. Aby se nezmýlili, nakreslil jim tenkým perem velmi přesný plánek. Někdo je musel už zdálky zahlédnout a oznámit, že se blíží, neboť jakmile vjeli do dvora, rozletěly se domovní dveře a v ústrety jim běželi čtyři muži.</p>
<p>Alexandr von Humboldt byl drobný starý muž s vlasy bílými jako padlý sníh. Za ním kráčel sekretář s otevřeným zápisníkem, poslíček v livreji a mladý muž s licousy, který nesl stojan s dřevěnou bedničkou. Seskupili se, jako by to měli předem nacvičené, a Humboldt rozpřáhl paže směrem ke dvířkům kočáru.</p>
<p>Ale nic se nedělo.</p>
<p>Z nitra vozu se ozývaly vzrušené hlasy. Ne, křičel někdo, ne! Najednou zazněl tupý úder, a pak potřetí: Ne! Chvíli bylo zase ticho.</p>
<p>Nakonec dvířka klapla a Gauss opatrně vystoupil. Když jej Humboldt popadl za ramena a zvolal, jaká je to čest, jak ohromný moment pro Německo, vědu, jeho samého, trhnul sebou.</p>
<p>Sekretář zapisoval, muž za dřevěnou bedničkou sykl: Teď!</p>
<p>Humboldt strnul. To je pan Daguerre, zašeptal, aniž pohnul rty. Jeho chráněnec, který pracuje na přístroji, jenž začaruje okamžik na světlocitlivou stříbřitobromitou vrstvu a vyrve jej pádícímu času. Za žádných okolností nehýbat!</p>
<p>Gauss řekl, že chce do domu.</p>
<p>Jen chvilinku, šeptal Humboldt, asi patnáct minut, už jsme pokročili dost daleko. Není to tak dávno, kdy to trvalo mnohem déle, při prvních pokusech měl Humboldt pocit, že to jeho záda nevydrží. Gauss si chtěl protáhnout ztuhlé tělo, jenže drobný stařec jej s překvapivou silou zadržel a zamumlal: Dát vědět králi! A poslíček už byl ten tam. Pak, očividně proto, že mu to právě běželo hlavou, dodal: Poznámka, vyzkoušet možnost chovu tuleňů ve Warnemünde, podmínky se zdají být vhodné, přečíst mi to zítra! Sekretář si to zapsal.</p>
<p>Evžen, který teď trochu belhavě sestupoval z vozu, se omluvil za pozdní hodinu jejich příjezdu.</p>
<p>Tady nikdy není příliš brzo nebo příliš pozdě, mumlal Humboldt. Tady se prostě pořád pracuje. Naštěstí máme přece světlo. Nehýbat!</p>
<p>Do dvora vešel jakýsi policista a zeptal se, co se tam děje.</p>
<p>Později, sykl Humboldt pevně semknutými rty.</p>
<p>Tohle je srocení, prohlásil policista. Buď se okamžitě rozejdete, nebo začnu úředně konat.</p>
<p>Já jsem komoří, procedil sevřenými rty Humboldt.</p>
<p>Co prosím? policista se k němu naklonil.</p>
<p>Komoří, opakoval Humboldtův sekretář. Člen dvora.</p>
<p>Daguerre vyzval policistu, aby ustoupil ze záběru.</p>
<p>Policista zamračeně poodstoupil. To by mohl říct každý, a navíc zákaz shromažďování platí pro všechny. A tenhle tady, ukázal na Evžena, je dozajista student. A to je na pováženou.</p>
<p>Pokud se okamžitě neztratí, pravil sekretář, bude mít problémy, jaké si nedokáže ani představit.</p>
<p>Takhle se s úřední osobou nehovoří, opáčil policista váhavě. Dává jim ještě pět minut.</p>
<p>Gauss zasténal a vytrhl se z Humboldtova sevření.</p>
<p>Ach ne! zvolal Humboldt.</p>
<p>Daguerre zlostně dupnul. Teď je ten moment jednou provždy pryč!</p>
<p>Jako všechny ostatní, řekl Gauss klidně. Jako všechny ostatní.</p>
<p>A skutečně: Když si Humboldt ještě téže noci, zatímco Gauss ve vedlejším pokoji chrápal tak, že se to rozléhalo po celém stavení, prohlížel osvícenou měděnou destičku, neviděl na ní vůbec nic. Až po chvíli se mu zdálo, že se objevuje změť přízračných obrysů, rozplývající se kresba čehosi, co vypadalo jako krajina pod vodou. Uprostřed byla patrná ruka, tři boty, rameno, manžeta uniformy a spodní část ucha. Anebo ne? S povzdechem vyhodil destičku oknem a zaslechl, jak tlumeně dopadla na dvůr. Za několik vteřin na ni zapomněl stejně jako na všechno, co se mu někdy nepodařilo.</p>
</section>
<section>
<p>
MOŘE</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p>
<p>Alexandr von Humboldt se proslavil v celé Evropě expedicí do tropů, kterou podnikl před pětadvaceti lety. Navštívil Nové Španělsko, Novou Granadu, Novou Barcelonu, Novou Andalusii a Spojené státy, objevil přirozený kanál mezi Orinokem a Amazonkou, vyšplhal na nejvyšší horu známého světa, nasbíral tisíce rostlin a stovky živočichů, mnohé žijící, většinu mrtvých, rozmlouval s papoušky, vyhrabával mrtvoly, každou řeku, horu a jezero na cestě změřil, vnikl do každé díry v zemi a ochutnal více plodů a zlezl více stromů, než si kdo dokáže představit.</p>
<p>Byl mladší ze dvou bratrů. Jejich otec, movitý muž s nižším šlechtickým titulem, zemřel brzy. Jak má syny vychovat se Humboldtova matka nedotázala nikoho menšího než Goetha.</p>
<p>Bratrský pár, odpověděl Goethe, v němž se vyjadřuje rozmanitost lidského snažení, kde se tudíž bohaté možnosti k činu a požitku staly nejpříkladnější realitou, jest ve skutečnosti nádherné drama, jež naplňuje smysl nadějí a ducha rozličnou úvahou.</p>
<p>Této větě nikdo nerozuměl. Ani matka, ani majordomus Kunth, vychrtlý muž s velkýma ušima. Pochopil jsem to tak, řekl Kunth nakonec, že jde o jakýsi experiment. Jeden má být vzdělán jako muž kultury, druhý jako muž vědy.</p>
<p>Jenže který tak a který onak?</p>
<p>Kunth uvažoval. Potom pokrčil rameny a navrhl, aby si hodili mincí.</p>
<p>Patnáct velmi dobře placených odborníků jim přednášelo na univerzitní úrovni. Mladšímu bratrovi se dostalo přednášek z chemie, fyziky, matematiky, staršímu zase ze starých jazyků a literatury, oba se učili řečtině, latině a filozofii. Dvanáct hodin denně, každý den v týdnu, bez přestávky nebo prázdnin.</p>
<p>Mladší bratr, Alexandr, byl skoupý na slovo a neduživý, do všeho jej museli nutit, a prospěch měl průměrný. Když mu dovolili, aby si dělal, co chtěl, toulal se lesem, sbíral brouky a pořádal je podle systémů, které sám vymýšlel. V devíti letech sestrojil bleskosvod vynalezený Benjaminem Franklinem a upevnil jej na střechu zámku, který bratři obývali nedaleko hlavního města. Byl to teprve druhý bleskosvod v celém Německu; ten první byl připevněn na střeše profesora fyziky Lichtenberga v Göttingenu. Jen na těchto dvou místech si byl člověk před nebem jistý.</p>
<p>Starší bratr vypadal jako anděl a hovořil jako básník, zanedlouho psal přemoudřelé dopisy nejznámějším mužům v zemi. Kdokoliv jej potkal, téměř se nadšením nedokázal ovládnout. Ve třinácti hovořil dvěma jazyky, ve čtrnácti čtyřmi, v patnácti sedmi. Nikdy nebyl pokárán, nikdo si nevzpomínal, že by kdy něco udělal špatně. S anglickým vyslancem hovořil o obchodní politice, s francouzským o nebezpečí vzpoury. Jednou zavřel mladšího bratra do skříně v odlehlém pokoji. Když jej tam sluha následujícího dne objevil téměř v bezvědomí, Alexandr tvrdil, že se tam zavřel sám. Věděl, že by pravdě nikdo neuvěřil. Jindy objevil ve svém jídle bílý prášek. Vyznal se v chemii natolik, aby poznal, že je to jed na krysy. Třesoucíma se rukama talíř odstrčil. Z opačné strany stolu na něho uznale hleděl starší bratr tajuplnýma světlýma očima.</p>
<p>Nikdo nemohl popřít, že na zámku strašilo. Nic světoborného, jen se ozývaly kroky v prázdných chodbách, občas zazněl dětský pláč a někdy zahlédli stín muže, který chraplavým hlasem prosil, aby si od něho koupili tkaničky, malé magnety na hraní nebo sklenici limonády. Hrozivější než duchové byly historky o nich: Kunth dával oběma chlapcům knížky o mniších, otevřených hrobech, rukách vyčnívajících ze země, elixírech vařených v podzemí nebo o spiritistických seancích, při nichž, k úděsu naslouchajících, promlouvali mrtví. Tyto knihy právě přicházely do módy a představovaly natolik úchvatnou novinku, že proti hrůze nepomáhaly žádné staré zvyky. To je nezbytné, vysvětloval Kunth, setkání s temnotou je součást dospívání, kdo nezná metafyzický strach, nikdy se nestane Němcem. Jednou narazili na příběh o Aguirrovi Šíleném, který se zřekl svého krále a nechal se korunovat na císaře. V nevídané děsivé jízdě putovali on i jeho muži podél Orinoka, na jehož březích byl porost tak spletitý, že se nedalo jít po souši. Ptáci vřískali v jazycích vymřelých národů, a když se člověk podíval vzhůru, zrcadlila se na nebi města, jejichž architektura dokládala, že stavitelé nebyli lidského původu. Do této oblasti stále ještě žádný badatel nepronikl a neexistovala ani její spolehlivá mapa.</p>
<p>Já to udělám, řekl mladší bratr. Vydám se tam.</p>
<p>Zajisté, odvětil starší bratr.</p>
<p>Myslím to vážně!</p>
<p>To je mi jasné, pronesl starší bratr a zavolal na sluhu, aby dosvědčil den a hodinu. Jednou bude člověk rád, že byl tento okamžik zaznamenán.</p>
<p>Fyzice a filozofii je vyučoval Marcus Herz, oblíbený student Immanuela Kanta a manžel krásou proslavené Henrietty. Nalil dvě substance do skleněného džbánu: kapalina na moment zaváhala, než naráz změnila barvu. Z trubičky nechal proudit vodík, a když u jejího ústí přidržel kahan, vyšlehl z ní plamen. Půl gramu, řekl, a dvanácticentimetrový plamen. Když vás něco vyděsí, je dobré to změřit.</p>
<p>V Henriettině salonu se jednou týdně setkávali vzdělaní lidé, hovořili o Bohu a svých citech, trochu plakali, psávali si dopisy a říkali si Stoupenci ctnosti. Nikdo už nevěděl, kdo na ten název přišel. O čem se bavili, muselo zůstat před vnějším světem utajeno. Ale jiným Stoupencům ctnosti o všem, co se dělo v jejich duši, podávali otevřené a velmi podrobné zprávy. Pokud se někomu v duši nedělo nic, musel si něco vymyslet. Nejmladší ze Stoupenců oba bratři. I tohle je důležité, tvrdil Kunth, a chlapci nesměli žádné setkání zmeškat. Slouží to výchově srdce. Doslova je vybízel, aby Henriettě psali dopisy. Zanedbání sentimentální kultury v raných fázích života by mohlo mít později neblahé důsledky. Samo sebou se rozumělo, že mu museli předkládat každý dopis. Jak se dalo očekávat, byly dopisy staršího bratra lepší.</p>
<p>Henrietta jim odpovídala zdvořile, nejistým dětským písmem. Bylo jí teprve devatenáct. Knihu, kterou jí věnoval mladší bratr, vrátila nepřečtenou. Byl to La Mettrieho <emphasis>Člověk stroj</emphasis>. Tohle dílo je zakázané, odporný pamflet. Nedokáže se přemoci, aby knihu byť jen otevřela.</p>
<p>To je mi líto, řekl mladší bratr staršímu. Je to pozoruhodná kniha. Autor v ní vážně tvrdí, že člověk je stroj, automaticky jednající a mimořádně zručná soustava pružin.</p>
<p>A bez duše, dodal starší. Procházeli zámeckým parkem, sníh ležel v tenké vrstvě na holých stromech.</p>
<p>Nikoli, opáčil mladší bratr. S duší. Se smyslem i poetickým citem pro dálavy a krásu. Jenže tahle duše je jen část velmi komplikovaného soukolí. A zeptal se, zda tomu tak skutečně je.</p>
<p>Všichni lidé že by byli stroje?</p>
<p>Možná ne všichni, řekl mladší zadumaně. Ale my ano.</p>
<p>Jezírko bylo zamrzlé, soumrak pozdního odpoledne barvil sníh a rampouchy do modra. Musím ti něco prozradit, pronesl starší bratr. Dělají si o tebe starosti. Tvoje zamlklost, uzavřenost. Prachbídné výsledky při výuce. S nimi stojí a padá velký pokus. Ty ani já nemáme právo se neovládat. Na moment zaváhal. Led je ostatně velmi pevný.</p>
<p>Opravdu?</p>
<p>Ano.</p>
<p>Mladší přikývl, zhluboka se nadechl a vkročil na jezero. Uvažoval, zda má zarecitovat Klopstockovu ódu na bruslení. S pažemi doširoka rozevřenými klouzal ke středu. Otočil se. Bratr stál lehce sehnutý na břehu a pozoroval ho.</p>
<p>Najednou zavládlo ticho. Nic neviděl a chlad mu skoro zastřel smysly. Až teď mu došlo, že je pod vodou. Máchal rukama. Hlavou narazil na něco tvrdého, led. Kožešinová čapka mu sklouzla z hlavy a pomalu odplouvala, voda mu čechrala vlasy a nohy se dotkly dna. Teď oči přivykly temnotě. Na moment spatřil zkřehlou krajinu: chvějící se stébla, rostliny průhledné jako závoj, jedinou rybu, která jako přelud vzápětí zase zmizela. Udělal pár temp směrem k hladině a znovu se udeřil o led. Uvědomil si, že mu zbývá pár vteřin života. Šmátral kolem sebe a právě ve chvíli, kdy mu došel kyslík, zahlédl nad sebou temnou skvrnu, otvor: vyrazil nahoru, nadechl se a vydechl, plival, o ostrou hranu ledu si pořezal ruce, vyhrabal se nahoru, převalil se na bok, vytáhl nohy a se supěním a vzlykáním ležel na ledu. Obrátil se na břicho a plížil se ke břehu. Bratr stál jako předtím, sehnutý, ruce v kapsách, čepici staženou do obličeje. Podal mu ruku a pomohl na nohy.</p>
<p>V noci jím lomcovala horečka. Vnímal hlasy a nevěděl, zda patří přízrakům z jeho snů nebo lidem postávajícím kolem postele, a pořád cítil ledový chlad. Jakýsi muž přecházel ráznými kroky sem a tam po pokoji, pravděpodobně lékař, a říkal: rozhodni se, zda to zvládneš, nebo nezvládneš, záleží na rozhodnutí, pak už musíš jen vydržet, že ano? Ale jakmile na to chtěl odpovědět, nevzpomínal si, co bylo řečeno, a místo toho spatřil do dálky se prostírající moře pod elektricky plápolajícím nebem, a když opět otevřel oči, bylo poledne o dva dny později, zimní slunce bledě nahlíželo do okna a horečka ustoupila.</p>
<p>Od té chvíle byly jeho známky lepší. Pracoval soustředěně a při přemýšlení si zvykl svírat ruce v pěst, jako by musel porazit nepřítele. Změnil jste se, napsala mu Henrietta, trochu mi teď naháníte strach. Žádal, aby mohl přenocovat v prázdném pokoji, odkud se ozývaly noční zvuky nejčastěji. Druhého dne ráno byl bledý a zamlklý, a na čele se mu svisle táhla první vráska.</p>
<p>Kunth rozhodl, že starší bratr by měl studovat práva a mladší kameralistiku. Pochopitelně s nimi odcestoval na univerzitu do Frankfurtu nad Odrou, doprovázel je na přednášky a dohlížel na jejich pokroky. Nebyla to dobrá škola. Pokud člověk nic neumí a chce se stát doktorem, napsal starší bratr Henriettě, nechť klidně zavítá právě sem. I kdyby to mělo být z důvodů, které nikdo nechápe, třeba ten velký pes v kolegiu, který se často drbe a vydává prapodivné zvuky.</p>
<p>U botanika Wildenowa mladší bratr poprvé spatřil sušené tropické rostliny. Vypadaly jako tykadla s výrůstky, jejich poupata jako oči a povrch listů na dotyk připomínal lidskou kůži. Už o nich snil, takže mu připadaly známé. Rozřezal je, udělal pečlivé náčrty, vyzkoušel reakce na kyseliny a zásady a svědomitě je zpracoval na preparáty.</p>
<p>Teď už vím, řekl Kunthovi, čím se chci zabývat. Životem.</p>
<p>To nedovolím, rozhodně zamítl Kunth. Na světě má člověk jiné úkoly než prostě jen tak být. Život sám není obsahem existence.</p>
<p>Tak to nemyslel, zavrtěl hlavou Alexandr. Chtěl by prozkoumat život, pochopit jeho prazvláštní svéhlavost, s níž obepíná zeměkouli. Chtěl by tomu přijít na kloub!</p>
<p>Ať tedy zůstane a studuje u Wildenowa, svolil Kunth.</p>
<p>Následující semestr odešel starší bratr na univerzitu v Göttingenu. Zatímco si tam našel první přátele, poprvé si lokl alkoholu a dotkl se ženy, napsal mladší bratr první vědeckou práci.</p>
<p>Dobrá, ohodnotil ji Kunth, ale ještě ne natolik, aby mohla být uveřejněna pod jménem Humboldt. S vydáním musíme počkat.</p>
<p>O prázdninách navštívil staršího bratra. Na recepci u francouzského konzula se seznámil s matematikem Kästnerem, jeho přítelem dvorním radou Zimmermannem a profesorem Georgem Christophem Lichtenbergem, nejdůležitějším experimentálním fyzikem Německa. Ten mu měkce stiskl ruku a upřeně a pobaveně jej pozoroval, shrbený, přesto s krásným obličejem, hrouda masa a inteligence. Humboldt se jej otázal, zda je pravda, že pracuje na románu.</p>
<p>Ano i ne, odpověděl Lichtenberg a zahleděl se tak, jako by viděl něco, o čem Humboldt nemá ponětí. Dílo se jmenuje <emphasis>O Gunkelovi</emphasis>, nepojednává o ničem a práce na něm příliš nepostupuje.</p>
<p>Psaní románu, prohlásil Humboldt, považuji za královskou cestu k zachycení toho nejprchavějšího ze současnosti pro budoucnost.</p>
<p>Aha, odtušil Lichtenberg.</p>
<p>Humboldt zrudl. Jde o pošetilou opovážlivost, rozvíjel dál své úvahy, když si nějaký autor, jak je teď v módě, zvolí vzdálenou minulost za dějiště svých příběhů.</p>
<p>Lichtenberg jej sledoval přimhouřenýma očima. Ne, opáčil pak. I ano.</p>
<p>Cestou domů bratři spatřili druhý, jen o něco větší stříbrný kotouč vedle právě vyšlého měsíce. Horkovzdušný balon, vysvětloval starší bratr. Pilâtre de Rozier, Montgolfierův spolupracovník, se na chvíli zdržuje v nedalekém Braunschweigu. Mluví o tom celé město. Nebude to trvat dlouho a do vzduchu budou stoupat všichni lidé.</p>
<p>Jenže o to nebudou stát, dodal mladší. Moc se bojí.</p>
<p>Krátce před odjezdem se seznámil se slavným Georgem Forsterem, hubeným, pokašlávajícím mužem s nezdravou barvou pleti. Obeplul svět s Cookem a spatřil více než kdokoli jiný v Německu. Stala se z něho legenda, jeho knihu znali na celém světě, a nyní pracoval jako knihovník v Mohuči. Vyprávěl o dracích a obživlých mrtvých, o neuvěřitelně zdvořilých lidojedech, o dnech, kdy bylo moře tak průzračné, že měl člověk pocit, jako by plaval nad propastí, o bouřích tak zuřivých, že se nikdo ani neodvažoval pomodlit. Melancholie jej obestírala jako mlžný opar. Viděl jsem toho příliš, vysvětloval. Právě o tom pojednává podobenství o Odysseovi a Sirénách. Nepomáhá nic, ani připoutání ke stožáru, ten, kdo unikl, se nikdy nezotaví z blízkosti cizoty. Už skoro nespí, vzpomínky jsou příliš silné. Před nedávnem dostal zprávu, že jeho kapitána, mohutného a temného Cooka, upekli a snědli na Havaji. Mnul si čelo a prohlížel si přezky svých bot. Upekli a snědli, opakoval.</p>
<p>Také bych chtěl cestovat, řekl Humboldt.</p>
<p>Forster přikývl. Mnozí to chtějí. A každý toho později lituje.</p>
<p>Pročpak?</p>
<p>Protože se nikdy nebude moci vrátit.</p>
<p>Forster jej doporučil na Hornickou akademii ve Freibergu. Tam přednášel Abraham Werner: Zemské nitro je chladné a pevné. Pohoří vznikla chemickým vysrážením ze zmenšujícího se pravěkého oceánu. Oheň vulkánů v žádném případě nevychází z hloubek, nýbrž je živen spalovanými ložisky uhlí, zemské jádro tvoří tvrdý kámen. Této nauce se říkalo neptunismus a zastávaly ji obě církve i Johann Wolfgang Goethe. Ve freiberské kapli nechával Werner sloužit zádušní mše za své protivníky popírající pravdu. Jednou zlomil nos pochybujícímu studentovi, před mnoha lety údajně jinému ukousl ucho. Byl jedním z posledních alchymistů: člen tajných lóží, znalec znamení, kterým naslouchali démoni. Dokázal roztříštěné opět stmelit, z dýmu spálených věcí a věcí roztlučených na prach znovu utvořit věci celistvé, hovořil prý také s ďáblem a vyráběl zlato. Přesto nepůsobil inteligentně. Uvelebil se v křesle, zavřel oči a zeptal se Humboldta, zda je neptunistou a věří na chladné zemské jádro.</p>
<p>Humboldt jej ujistil, že ano.</p>
<p>Pak by se měl ale také oženit.</p>
<p>Humboldt zrudnul.</p>
<p>Werner nadmul tváře, spiklenecky mrknul a otázal se, zda má nějakou milou.</p>
<p>To jenom zdržuje, řekl Humboldt. Člověk se žení, když nemá nic důležitějšího v životě na práci.</p>
<p>Werner vytřeštil oči.</p>
<p>Tak se to říká, dodal Humboldt rychle. Pochopitelně neprávem!</p>
<p>Nesezdaný muž, pravil Werner, nikdy nebyl dobrým neptunistou.</p>
<p>Humboldt prošel akademií za čtvrt roku. Dopoledne zkoumal šest hodin podzemí, odpoledne patřilo přednáškám, večer a polovinu noci se učil na další den. Neměl žádné přátele, a když jej bratr pozval na svatbu – nalezl ženu, která je mu souzena, takovou, jíž se na širém světě žádná jiná nevyrovná – odpověděl zdvořile, že nemůže přijet, protože nemá čas. Prolézal nejužšími šachtami, dokud si nezvykl na topofobii jako na nepolevující, časem však snesitelnou bolest. Prováděl měření teploty: čím hlouběji sestupoval, tím bylo tepleji, což byl nález odporující učení Abrahama Wernera. Zaráželo ho, že i v nejtemnějších hlubinách jeskyní nacházel vegetaci. Zdálo se, že život nikde neustává, všude objevoval formy mechu a bujení, jakýsi druh zakrnělých rostlin. Neznal je, a proto je rozřezával a zkoumal, pořádal podle tříd a psal o nich pojednání. Když po letech spatřil podobné rostliny v jeskyni mrtvých, byl na ně už připraven.</p>
<p>Dokončil studium a dostal uniformu. Ať šel kamkoliv, musel mít na sobě uniformu. Jeho úřední titul zněl asesor důlního a sklářského oddělení. Bratrovi napsal, že se až stydí, jakou z toho má radost.</p>
<p>O několik měsíců později byl již nejspolehlivějším důlním inspektorem v Prusku. Nechával se provádět sklárnami, provozy na zpracování rašeliny a navštěvoval i vysoké pece královské manufakturní porcelánky. Všude děsil dělníky rychlostí, jakou si dělal poznámky. Byl stále v jednom kole, skoro nespal, nejedl, a ani nevěděl, proč to dělá. Něco ve mně, psal bratrovi, mi říká, že bych se měl obávat o svůj rozum.</p>
<p>Náhodou narazil na Galvaniho knihu o proudu a žábách. Galvani propojil oddělená žabí stehýnka různými kovy a stehýnka sebou škubala jako živá. Bylo to tím, že v nich ještě vězela životní síla, anebo pohyb přicházel zvnějšku, z rozdílnosti kovů, a žabí kousky to jen zviditelnily?</p>
<p>Humboldt se rozhodl, že tomu přijde na kloub.</p>
<p>Svlékl si košili, lehl na postel a poručil sluhovi, aby mu na záda přilepil náplasti na pouštění žilou. Sluha uposlechl, na Humboldtově kůži okamžitě vyskočily dva velké puchýře. A teď ať puchýře prořízne! Sluha se zdráhal, Humboldt musel zvýšit hlas, a sluha se tedy chopil skalpelu. Skalpel byl tak ostrý, že řez skoro nebolel. Krev kapala na podlahu. Humboldt poručil, aby na jednu z ran položil kousek zinku.</p>
<p>Sluha se otázal, jestli si může udělat přestávku, udělalo se mu nevolno.</p>
<p>Humboldt ho požádal, aby ze sebe nedělal hlupáka. Když se kousek stříbra dotkl druhé rány, projel mu zádovým svalstvem bolestivý záškub až do hlavy. Chvějící se rukou si poznamenal: <emphasis>Musculus cuclaris</emphasis>, týlní kost, trnovitý výčnělek zádového obratle. Není pochyb, zde působila elektricita. Ještě jednou stříbro! Napočítal čtyři rány, v pravidelných odstupech, pak se začala z předmětů kolem něho vytrácet barva.</p>
<p>Když přišel k sobě, seděl sluha na podlaze, sinalý v obličeji, ruce od krve.</p>
<p>Dál, přikázal Humboldt, a s podivným úlekem pochopil, že pocítil jakési potěšení. Teď žáby!</p>
<p>To ne, odmítl sluha.</p>
<p>Humboldt se zeptal, zda si hodlá hledat nové místo.</p>
<p>Sluha položil čtyři mrtvé, pečlivě očištěné žáby na Humboldtova krvavá záda. Teď už toho ale bylo dost, protestoval sluha, jste přece křesťan.</p>
<p>Humboldt si jej nevšímal a poručil: Stříbro! A už dostával první rány. Při každé, jak viděl v zrcadle, poskočila žabí těla jako živá. Zakousl se do polštáře, jehož látka byla promočená slzami. Sluha se hystericky hihňal, Humboldt si chtěl dělat poznámky, ale měl příliš zesláblé ruce. Unaveně se zvedl. Ze dvou ran mu prýštila tekutina tak lepkavá, že ho pálila na kůži. Humboldt se pokusil zachytit z ní alespoň trochu do skleněné trubičky, jenže měl napuchlé rameno, a nedokázal se otočit. Podíval se na sluhu.</p>
<p>Ten zavrtěl hlavou.</p>
<p>Nuže dobrá, pravil Humboldt, ve jménu Božím tedy přiveďte lékaře! Otřel si obličej a vyčkal, než ho zase začaly poslouchat ruce a mohl si poznamenat to nejdůležitější. Proud jím protékal, to cítil, a nepramenil z jeho těla ani z žab, nýbrž z chemického nepřátelství kovů.</p>
<p>Nebylo snadné lékaři vysvětlit, co se tady dělo. Sluha dal za týden výpověď, Humboldtovi zůstaly dvě jizvy a pojednání o živoucích svalových vláknech jako vodicí substanci, které založilo jeho vědecký věhlas.</p>
<p>Zdá se, že jsi zmatený, psal bratr z Jeny. Ale ať pomyslí na to, že má morální závazky i vůči svému tělu, které přece není jen tak nějakou věcí. Prosím tě, přijeď! Chce se s tebou seznámit Schiller.</p>
<p>Podceňuješ mě, odpověděl Humboldt. Vybádal jsem, že člověk je připraven zažívat křivdy, ale mnoho poznatků mu unikne, protože má strach z bolesti. Kdo se však bolesti otevře, pochopí věci, které ne… Odložil pero, promnul si rameno a list papíru zmuchlal. Naše bratrství, začal znovu, proč jen mi připadá jako záhada? Že jsme sami a zdvojeni, že ty jsi, čím já se stát nemohu, a já jsem, co nemůžeš být ty, že ve dvou musíme putovat životem, ať chceme nebo ne, navždy sobě blíže než ostatním. A proč si myslím, že naše velikost zůstane bez odezvy a vše, ať už vykonáme cokoli, se rozplyne jako pára nad hrncem, až naše vzájemně protikladná jména opět splynou v jedno jediné, až vyblednou? Zarazil se, a pak list roztrhal na kousky.</p>
<p>Aby mohl prozkoumat rostliny ve freiberském dole, vyvinul speciální důlní lampu: plamen, živený plynem ze zásobníku, dával světlo i na místech, kde nebyl vzduch. Málem to Humboldta stálo život. Sestoupil do ještě neprobádané sluje, odložil lampu a po několika minutách upadl do mdlob. Umíraje spatřil tropické popínavé rostliny, které se proměňovaly v ženská těla, jež s křikem mířila proti němu, kdykoli na ně pohlédl. Objevil jej a na povrch vytáhl Španěl jménem Andres del Rio, jeho někdejší spolužák na freiberské akademii. Samým studem Humboldt málem nebyl schopen ani poděkovat.</p>
<p>Po měsíci tvrdé práce vyvinul dýchací přístroj: ze vzduchového vaku vedly dvě hadice k obličejové masce. Připnul si přístroj a sestoupil do hlubiny. S kamenným výrazem ve tváři snášel počínající halucinace. Teprve když se mu začala podlamovat kolena a malátnost zmnožovala plamen svíčky do podoby požáru, otevřel ventil a navztekaně sledoval, jak se z žen opět stávají rostliny a z rostlin nic. V chladné temnotě zůstal ještě několik hodin. Když vyšel na denní světlo, čekal na něho Kunthův dopis, který jej povolával k matce na smrtelné posteli.</p>
<p>Osedlal, jak se sluší a patří, nejrychlejšího koně, který byl k dispozici. Déšť jej bičoval do tváře, kabát mu vlál ve větru, dvakrát vypadl ze sedla a zřítil se do bláta. Dorazil neoholený a špinavý, a protože věděl, jak se v takových chvílích zachovat, předstíral, že nemůže popadnout dech. Kunth souhlasně přikývl, společně se posadili k matčinu loži a pozorovali, jak bolest proměňuje její tvář k nepoznání. Vyčerpání ji spalovalo zevnitř, tváře měla propadlé, bradu dlouhou a nos najednou křivý, v důsledku pouštění žilou málem vykrvácela. Zatímco ji Humboldt držel za ruku, přešlo odpoledne v noc, a jakýsi poslíček přinesl dopis od bratra, který se kvůli neodkladným obchodům ve Výmaru omlouval, že nepřijede. Když nadešla noc, vzepřela se matka na loktech a začala ze sebe vyrážet sprosté nadávky. Prášky na spaní neúčinkovaly, ani další pouštění žilou nepřineslo kýžené zklidnění a Humboldtovi připadalo nepochopitelné, že se může chovat tak nemravně. Kolem půlnoci byl matčin vřískot tak nespoutaně hlasitý, jako by vycházel z hloubi vzpínajícího se těla, jako by prožívala vrchol touhy. Vyčkával se zavřenýma očima. Utichla až po dvou hodinách. Když se rozednilo, mumlala něco nesrozumitelného, když slunce stoupalo po dopoledním nebi, pohlédla na syna a řekla, že by se měl narovnat, takhle se rozvalovat přece není způsobné. Potom otočila hlavu, její oči jako by se proměnily ve sklo, a on spatřil prvního mrtvého člověka ve svém životě.</p>
<p>Kunth mu položil ruku na rameno. Nikdo si nedovede představit, co pro něho tato rodina znamenala.</p>
<p>Ale ano, opáčil Humboldt, jako by mu kdosi napovídal, on dovede a nikdy na to nezapomene.</p>
<p>Kunth dojatě vzdychl. V té chvíli věděl, že bude nadále dostávat svůj plat.</p>
<p>Odpoledne spatřili sloužící, jak Humboldt chodí před zámkem sem a tam, prochází se zvlněnou krajinou, kolem rybníka, otevírá ústa, obrací obličej k nebi jako nějaký idiot. Takhle ho ještě nikdy neviděli. Určitě je otřesený, říkali si mezi sebou. A opravdu: Ještě nikdy nebyl tak šťastný.</p>
<p>O týden později dal výpověď. Ministr nechápal. Tak vysoký úřad v tak mladém věku, dalšímu vzestupu nestojí nic v cestě! Tak proč tedy?</p>
<p>Protože je to všechno málo, odpověděl Humboldt. Stál tam, před psacím stolem svého nadřízeného, drobný, ale vzpřímený, s planoucíma očima a nepatrně svěšeným ramenem. A protože teď může konečně vyrazit na cestu.</p>
<p>Nejdřív zamířil do Výmaru, kde mu bratr představil Wielanda, Herdera a Goetha. Goethe jej pozdravil jako spojence. Každý student velkého Wernera v něm má přítele.</p>
<p>Pocestuji do Nového světa, řekl Humboldt. Ještě to nikomu neprozradil. Nikdo ho nezadrží, a počítá i s tím, že se nevrátí živý.</p>
<p>Goethe jej vzal stranou a provedl řadou různobarevně natřených pokojů k vysokému oknu. To je velmi odvážné, pravil. Důležité je především prozkoumat vulkány a podpořit tak neptunistickou teorii. Pod zemí nehoří žádný oheň. Nitro přírody netvoří vřící láva. Jen zkažený duch může připadnout na tak ohavnou myšlenku.</p>
<p>Humboldt slíbil, že si vulkány prohlédne.</p>
<p>Goethe zkřížil paže za zády. A ať nikdy nezapomene, odkud pochází.</p>
<p>Humboldt nechápal.</p>
<p>Měl by si zapamatovat, kdo jej posílá. Goethe udělal pohyb paží směrem k pestrým pokojům, sádrovým odlitkům římských soch, mužům, kteří se v salonu tlumeně bavili. Humboldtův starší bratr vyprávěl o výhodách blankversu, Wieland pozorně přikyvoval, na pohovce seděl Schiller a nenápadně zíval. Pocházíte od nás, řekl Goethe, odtud. Zůstanete naším vyslancem také v zámoří.</p>
<p>Humboldt pokračoval do Salcburku, kde zakoupil arzenál nejdražších měřicích přístrojů, jaké kdy jeden člověk vlastnil. Dva barometry pro měření tlaku vzduchu, jeden hypsometr na měření bodu varu vody, theodolit na měření země, zrcadlový sextant s umělým horizontem, skládací kapesní sextant, inklinatorium na určování síly zemského magnetismu, vlasový hygrometr na měření vlhkosti vzduchu, eudiometr na měření obsahu kyslíku ve vzduchu, leidenskou láhev na ukládání elektrických nábojů a kyanometr na měření nebeské modři. K tomu dvoje nehorázně drahé hodiny, které před nedávnem vyrobili v Paříži. Nepotřebovaly kyvadlo, nýbrž odbíjely vteřiny neviditelně, pravidelně se stahujícími pery uvnitř strojku. Když se s nimi bude dobře zacházet, neodchýlí se od pařížského času a umožní určit stupeň zeměpisné šířky porovnáním výpočtu výšky Slunce nad horizontem s údaji v tabulkách.</p>
<p>Zdržel se rok a procvičoval se. Vyměřil každý salcburský kopec, každý den měřil tlak vzduchu, zakresloval magnetické pole, zkoumal vzduch, vodu, zemi a barvu nebe. Zkoušel rozkládat a skládat každý přístroj, dokud to neuměl i poslepu, stoje na jedné noze, za deště nebo uprostřed stáda krav obletovaného mouchami. Místní jej pokládali za blázna. Ale i na to, jak věděl, si musel zvykat. Jednou si na celý týden zavázal paži za záda, aby přivykl nepohodlí a bolesti. Protože mu vadila uniforma, nechal si ušít druhou, kterou si oblékal i na noc. To všechno je jen trik, jak si nikdy nic nenechat projít, řekl jednou paní Schobelové, své bytné, a poprosil ještě o sklenici nazelenalé syrovátky, ze které se mu zvedal žaludek.</p>
<p>Teprve pak odjel Humboldt do Paříže, kde v té době žil jeho bratr jako soukromá osoba a vychovával zde své nesmírně chytré syny podle přísného systému, který sám vymyslel. Švagrová nemohla Humboldta vystát. Je jí odporný, říkala, jeho píle jí připadá jako nějaký druh šílenství, a vůbec jí připomíná karikaturu jejího muže.</p>
<p>Nemohu ti nedat zcela za pravdu, odpověděl manžel, a nikdy to pro něho nebylo snadné, být zcela zodpovědný za všechny bratrovy blázniviny, být málem jeho hlídačem.</p>
<p>Na akademii Humboldt přednášel o vodivosti lidských nervů. Byl při tom, když v mrholení na pošlapaném trávníku před městem změřili poslední úsek stupně zeměpisné délky, který spojoval Paříž s pólem. Když k tomu došlo, všichni smekli klobouky a navzájem si potřásli rukama: desetina miliontiny cesty, vsazena do kovu, se stane jednotkou všech budoucích měření zeměpisné délky. Jednotku hodlali nazvat metrem. Humboldta vždycky naplňovala pýcha, když bylo něco změřeno. Tentokrát byl opojen nadšením. Vzrušení mu několik dní nedovolovalo usnout.</p>
<p>Poptával se po výpravách. Jistý lord Bristol chtěl do Egypta, ale krátce nato skončil jako špion za mřížemi. Humboldt se dozvěděl, že direktorium hodlá pod vedením velkého Bougainvilla vyslat badatelskou výpravu do Jižního moře, jenže Bougainville byl starý jako skála, úplně hluchý, vysedával na trůnu, něco si pro sebe mumlal a mával rukama jako dirigent, přičemž nikdo neměl zdání, komu jsou ty pohyby určeny. Když se před ním Humboldt uklonil, požehnal mu biskupským gestem a pokynul, aby se vzdálil. Direktorium jej nahradilo důstojníkem Baudinem. Ten Humboldta přátelsky přijal a všechno mu slíbil. O něco později zmizel i s celým obnosem, který mu stát na výpravu poskytl.</p>
<p>Jednou večer seděl na schodech Humboldtova domu mladý muž, popíjel kořalku ze stříbřité lahvičky, a když mu Humboldt nedopatřením šlápl na ruku, příšerně spílal. Humboldt se omluvil a pustil se s mužem do hovoru. Muž se jmenoval Aimé Bonpland a také měl v úmyslu vydat se na cestu s Baudinem. Bylo mu pětadvacet, byl vysoký, měl obnošené šaty, pár jizev po neštovicích a jenom jednu mezeru mezi zuby, úplně vpředu. Oba se na sebe podívali a později nebyli schopni říci, jestli to opravdu byla jakási zvláštní předtucha, že by jeden pro druhého mohl být důležitější než kdokoli jiný na světě, nebo zda se jim to zdálo jen tehdy, když se k tomu ve vzpomínkách vraceli.</p>
<p>Pocházím z La Rochelle, vyprávěl Bonpland, nízké nebe provincie snášel jako střechu vězení. Dennodenně nemyslel na nic jiného, než jak odtamtud zmizet, pak se stal vojenským lékařem, jenže univerzita jeho titul neuznala. Zatímco si dodělával závěrečnou zkoušku, studoval botaniku, miloval tropické rostliny a teď netuší, co se životem. Než zpátky do La Rochelle, to radši smrt!</p>
<p>Humboldt se otázal, zda jej smí obejmout.</p>
<p>Ne, vyhrkl Bonpland zděšeně.</p>
<p>Oba jsme, pravil Humboldt, prožili mnoho podobného a totéž máme před sebou, a jestliže se spojíme, kdo by nás mohl zastavit? Napřáhl ruku.</p>
<p>Bonpland nechápal.</p>
<p>Mohli bychom vyrazit společně, vysvětloval Humboldt, potřebuji společníka na cestu, peníze mám.</p>
<p>Bonpland se na něho zkoumavě zadíval a láhev zašrouboval.</p>
<p>Oba jsme mladí, řekl Humboldt, i rozhodnutí, společně se proslavíme. Anebo Bonpland nemá tenhle pocit?</p>
<p>Bonpland tento pocit nesdílel, ale Humboldtovo nadšení bylo nakažlivé. Proto, a také kvůli tomu, že bylo nezdvořilé nechat stát člověka s nastavenou rukou, ji na znamení souhlasu Humboldtovi stiskl a potlačil výkřik bolesti: Humboldtův stisk byl pevnější, než by od takového malého muže očekával.</p>
<p>Kam teď?</p>
<p>Kam jinam, odvětil Humboldt, než do Španělska!</p>
<p>O chvíli později se bratři rozloučili obřadně jako dva králové. Humboldt byl velmi rozpačitý, když na tváři ucítil konečky vlasů své švagrové. Zeptal se, zda se ještě někdy setkají.</p>
<p>Nepochybně, odpověděl starší bratr. Na tomto nebo onom světě. Tváří v tvář nebo jako duchové.</p>
<p>Humboldt a Bonpland se vyhoupli na koně a vyrazili. Bonpland v úžasu sledoval, že se jeho společník ani jednou neotočil, dokud byli bratr a švagrová v dohledu.</p>
<p>Cestou do Španělska vyměřil Humboldt každý kopec. Zlezl každičkou horu. Z každé skalní stěny uštípl vzorek. S kyslíkovou maskou prozkoumal každou jeskyni až do nejzazší pukliny. Místní obyvatelé, kteří sledovali, jak okulárem sextantu zaměřoval Slunce, je považovali za pohanské uctívače hvězd a házeli po nich kameny, takže často museli rychle skočit na koně a tryskem uprchnout. První dva měsíce přežili bez zranění, z třetího si Bonpland odnesl ošklivou tržnou ránu.</p>
<p>Začal se divit. Ptal se, jestli je to nutné, vždyť přece jenom projíždějí, chtějí do Madridu a byli by tam určitě mnohem rychleji, kdyby tam, proboha, jeli přímo.</p>
<p>Humboldt se zamyslel. Ne, odvětil po chvíli, je mu to líto. Kopec, o kterém se neví, jak je vysoký, uráží rozum a jeho osobně zneklidňuje. Bez neustálého určování pozice by se člověk nemohl pohybovat kupředu. Záhada, byť sebemenší, se na okraji cesty nenechává.</p>
<p>Od nynějška putovali v noci, aby Humboldt mohl nerušeně provádět svá měření. Je třeba určit souřadnice na mapě přesněji, než jak tomu bývalo dosud. Mapy Španělska nejsou přesné. Chceme snad vědět, kam jedeme.</p>
<p>Ale vždyť to přece víme, zvolal Bonpland. Tady to je silnice a ta vede do Madridu. Víc není třeba!</p>
<p>O cestu nejde, odpověděl Humboldt. Jde o princip.</p>
<p>Nedaleko hlavního města se denní světlo zabarvilo do stříbrna. Po chvíli už nebyly vidět žádné stromy. Střed Španělska netvoří pánev, vysvětloval Humboldt. Zeměpisci jsou zase jednou úplně vedle. Spíš jde o náhorní plošinu, která kdysi vyčnívala jako ostrov z pravěkého moře.</p>
<p>Samozřejmě, pravil Bonpland a lokl si z lahve. Jako ostrov.</p>
<p>V Madridu vládl ministr Manuel de Urquijo. Každý věděl, že spává s královnou. Král byl bezmocný, jeho děti jím opovrhovaly, v zemi byl považován za podivína. Urquija nebylo možné obejít, protože kolonie byly cizincům uzavřeny, a žádná výjimka dosud nebyla udělena. Humboldt vyhledal pruského, belgického, holandského a francouzského velvyslance. Po nocích se učil španělsky.</p>
<p>Bonpland se optal, zda někdy spí.</p>
<p>Pokud se tomu může vyhnout, odpověděl Humboldt, pak ne.</p>
<p>Po měsíci se mu podařilo získat audienci u Urquiji v paláci Aranjuez. Ministr byl otylý, nervózní a ustrašený. Na základě nedorozumění nebo možná proto, že kdysi slyšel o Paracelsovi, považoval Humboldta za německého lékaře a okamžitě se jej začal vyptávat na prostředek pro zvýšení potence.</p>
<p>Co prosím?</p>
<p>Ministr jej zavedl do temného kouta kamenného paláce, položil mu ruku na rameno a ztlumil hlas. Nejde mu o požitek. Jeho moc nad zemí pochází z nadvlády nad královnou. Jenže královna není zrovna mladice, a on ostatně už taky není žádný junák.</p>
<p>Humboldt se mžouravě zahleděl z okna. V bílém poledním světle se před oknem prostíral neuvěřitelně symetrický park. Z maurské studny vystřikoval slabý proud vody.</p>
<p>Ještě je třeba vykonat mnoho věcí, řekl Urquijo. Inkvizice je pořád mocná, k odstranění otroctví povede dlouhá cesta. Našeptávačů je všude dost. Ani neví, jak dlouho se mu podaří odolávat. V pravém slova smyslu. Vyjádřil se dost jasně?</p>
<p>Pomalu a s rukama sevřenýma v pěst přistoupil Humboldt k Urquijovu psacímu stolu, namočil pero do inkoustu a napsal recept. Kůra chininovníku z Amazonské nížiny, výtažek z máku ze střední Afriky, sibiřský mech ze savany a legendární květina, kterou popsal Marko Polo ve svém cestopisu. Ze všeho připravit silný nálev, z něj třetí várku. Pít pomalu, obden. Sesbírat tyto přísady potrvá roky. Zlostně podal Urquijovi list papíru.</p>
<p>Nikdy předtím takové doklady Alexandr nedostal. Baronu von Humboldtovi a jeho asistentovi zajistit veškerou podporu. Každý je musí ubytovat, jednat s nimi přátelsky, umožnit jim přístup na jakékoliv místo, které je zajímá, a mohou se plavit na všech lodích koruny.</p>
<p>Tak, řekl Humboldt, musíme jen proklouznout anglickou blokádou.</p>
<p>Bonpland se zeptal, jak to, že na papíře je napsáno asistent.</p>
<p>Nevím, odpověděl Humboldt duchem nepřítomně. Nedorozumění.</p>
<p>Nedalo by se to změnit?</p>
<p>Humboldt řekl, že to není dobrý nápad. Takové pasy jsou darem z nebes. V takových případech se nepochybuje, nýbrž chystá na cestu.</p>
<p>Nalodili se na první fregatu, která mířila z La Coruni do tropů. Foukal ostrý západní vítr a bylo silné vlnobití. Humboldt seděl na palubě na skládací židli. Cítil se volný jako nikdy předtím. Naštěstí, zapsal si do deníku, netrpí mořskou nemocí. Pak ale musel zvracet. Jenže i to je jen otázka vůle! S maximálním soustředěním a jen občas vyrušován ohýbáním přes lodní zábradlí, napsal tři stránky o pocitu z plavby, o noci snášející se nad mořem a pobřežních světlech mizejících v temnotě. Do rozbřesku stál vedle kapitána a sledoval jej při navigaci, pak vytáhl vlastní sextant. Kolem poledne začal nevěřícně kroutit hlavou. Odpoledne kolem čtvrté hodiny odložil svůj přístroj a zeptal se kapitána, proč pracuje tak nepřesně.</p>
<p>Už to dělám třicet let, opáčil kapitán.</p>
<p>Při vší úctě, pravil Humboldt, to mě tedy udivuje.</p>
<p>Nedělám to přece kvůli matematice, ohradil se kapitán, chci se jen dostat přes moře. Plavím se přibližně podél stejného stupně zeměpisné šířky a někdy tam prostě dorazím.</p>
<p>Ale jak můžete takhle žít, zeptal se Humboldt, rozlícený bojem s nevolností, když vám přesnost nic neříká?</p>
<p>Výtečně, ohradil se kapitán. Tohle je svobodná loď. Pokud někomu něco nejde pod nos, může kdykoliv skočit přes palubu.</p>
<p>Nedaleko před Teneriffe zahlédli na horizontu mořskou příšeru. V dálce se z vody zvedalo téměř průhledné hadovité tělo, které vytvářelo dvě prstencovité smyčky, a jak bylo dalekohledem jasně vidět, tvor se díval očima jako drahokamy jejich směrem. Kolem tlamy mu visela vlákna tenká jako vlasy. Za několik vteřin se příšera opět ponořila, a všichni měli pocit, že se stali obětí halucinace. Možná vodní páry, vysvětloval Humboldt, nebo špatné jídlo. Rozhodl se, že o tom nic nenapíše.</p>
<p>Loď na dva dny zakotvila, aby doplnila zásoby. Ještě v přístavu obklopila Humboldta s Bonplandem skupinka prodejných žen, které je osahávaly a se smíchem si nechávaly šmátrat po těle. Bonpland by se rád dal jednou z nich zlákat, jenže Humboldt jej důrazně nabádal, aby se choval slušně. Jakási žena k němu zezadu přistoupila, obnaženými pažemi ho objala kolem krku a vlasy jí při tom splývaly na jeho ramena. Chtěl se ze sevření uvolnit, jenže jeden z kroužků, které měla v uchu, se zahákl za nárameník jeho redingotu. Všechny ženy se smály, Humboldt nevěděl, kam s rukama. Nakonec dívka s hihňáním uskočila, smál se i Bonpland, ale jakmile si všiml Humboldtova výrazu, okamžitě zvážněl.</p>
<p>Na ostrově je sopka, pravil Humboldt třesoucím se hlasem, zbývá nám času tak akorát, takže není důvod otálet!</p>
<p>Najali si dva průvodce a vyrazili. Za kaštanovým lesem se objevily kapradiny, pak písčitá planina plná kručinek. Humboldt určil její výšku podle Pascalovy metody měřením tlaku vzduchu. Přenocovali v jeskyni, v níž ještě ležel sníh. Ztuhlí chladem se uložili u jejího vchodu. Měsíc na nebi byl malý a ledový, občas kolem třepotavě proletěl netopýr, stín vrcholku hory se ostře rýsoval na podušce z oblak pod nimi.</p>
<p>Celé Teneriffe, vysvětloval Humboldt průvodcům, je jediná, z moře vyčnívající hora. Zajímá vás to?</p>
<p>Aby pravdu řekli, pravil jeden z nich, nijak zvlášť.</p>
<p>Následující ráno vyšlo najevo, že cestu neznají ani průvodci. Humboldt se zeptal, zda tady někdy byli.</p>
<p>Nikdy, odpověděl druhý průvodce. Proč taky?</p>
<p>Suťové pole kolem vrcholu bylo téměř neschůdné. Vždycky, když uklouzli, řítily se kameny s rachotem do údolí. Jeden z průvodců ztratil rovnováhu a rozbil lahve s vodou. Žízniví a s krvácejícíma rukama se vyšplhali na vrchol. Sopečný trychtýř byl už celá staletí vychladlý, jeho dno pokrývala zkamenělá láva. Viděli Palmu, Gomeru a v mlžném oparu zahlédli i hory na Lanzarote. Zatímco Humboldt pomocí barometru přeměřoval výšku hor, průvodci nepřátelsky dřepěli na zemi a Bonpland zkřehle civěl do dáli.</p>
<p>Polomrtví žízní se pozdě odpoledne dostali do orotavských zahrad. Humboldt si s pohnutím prohlížel první rostliny Nového světa. Pohled na chlupatého pavouka, který se slunil na palmovém kmeni, jej naplnil děsem i štěstím. Až potom si všiml dračince.</p>
<p>Otočil se a Bonpland byl pryč. Strom byl ohromný a velmi starý, možná několik tisíciletí. Stál tu ještě před Španěly i před všemi dávnými národy. Rostl tu i před Kristem a Buddhou, Platónem a Tamerlanem. Humboldt naslouchal svým hodinám. Tak jako hodiny, které tikajíce v sobě nesly čas, tak se tento strom času bránil: útes, o který se tříští proud času. Humboldt se dotkl popraskaného kmene. Jeho větve se nahoře proplétaly a štěbetání stovek ptáků znělo všude kolem. Něžně pohladil kůru stromu. Všechno umírá, lidé, zvířata. Jen tenhle ne. Přitiskl tvář na dřevo, pak ale rychle ucouvl a vyděšeně se otočil, jestli jej někdo neviděl. Zběžně si setřel slzy a vyrazil hledat Bonplanda.</p>
<p>Ten Francouz? Jakýsi rybář u přístavu ukázal na dřevěnou boudu.</p>
<p>Humboldt otevřel dveře a spatřil Bonplandova nahá záda nad snědou, nahou ženou. Zabouchl dveře a kvapně zamířil k lodi. Nezastavil se, když zaslechl, jak za ním Bonpland kluše, a nezpomalil, ani když jej Bonpland s košilí přehozenou přes ramena a kalhotami v ruce lapaje po dechu žádal o prominutí.</p>
<p>Jestli se to stane ještě jednou, varoval Humboldt Bonplanda, bude jejich spolupráci považovat za ukončenou.</p>
<p>Ale no tak, prosím, supěl Bonpland, zatímco si v běhu navlékal košili. Občas to holt na člověka přijde, copak to není možné pochopit? Vždyť i Humboldt je přece muž!</p>
<p>Humboldt jej nabádal, aby pomyslel na snoubenku.</p>
<p>Žádnou nemám, opáčil Bonpland a soukal se do kalhot. Nemám nikoho!</p>
<p>Člověk přece není zvíře, pokračoval Humboldt.</p>
<p>Někdy ano, odporoval Bonpland.</p>
<p>Humboldt se otázal, jestli už četl Kanta.</p>
<p>Francouz nikdy nečte cizí autory.</p>
<p>Nebudeme o tom diskutovat, důrazně prohlásil Humboldt. Ještě jednou něco takového, a jejich cesty se rozejdou. Je schopen to přijmout?</p>
<p>Propánaboha, vyjekl Bonpland.</p>
<p>Je schopen to přijmout?</p>
<p>Bonpland mumlal cosi o neporozumění a dopínal si kalhoty.</p>
<p>Za pár dní překonala loď obratník Kozoroha. Humboldt odložil rybu, jejíž plovací měchýř právě pitval ve světle zastíněné olejové lampy, a pohlédl na ostře jasné hvězdy Jižního kříže. Souhvězdí nové polokoule, která byla zanesena v atlasech jen zčásti. Druhá polovina země a nebe.</p>
<p>Znenadání se dostali do hejna měkkýšů. Rudý protiproud byl tak silný, že se loď začala pozvolna pohybovat pozpátku. Bonpland vytáhl z vody dvě zvířata. Je mu nějak divně, řekl Bonpland. Neví sice proč, ale něco není v pořádku.</p>
<p>Na druhý den ráno zachvátila posádku a cestující horečka. V podpalubí to příšerně páchlo, v noci nemocní naříkali, dokonce čerstvý vzduch páchl po zvratkách. Lodní lékař s sebou nevzal chininovník: je to podle jeho mínění módní záležitost, zatímco pouštění žilou je vyzkoušené a mnohem účinnější! Mladý námořník z Barcelony vykrvácel při třetím ošetření. Další byl v tak silném deliriu, že se snažil uletět a teprve po několika mávnutích křídly se zřítil do moře a byl by utonul, kdyby okamžitě nespustili na vodu člun a nevytáhli jej. Zatímco Bonpland stonal ve své kajutě, pil svařený rum a nebyl k ničemu, rozřezal Humboldt oba měkkýše pod mikroskopem, každou čtvrthodinu měřil tlak vzduchu, barvu nebes a teplotu vody, každých třicet minut spouštěl do moře olovnici a zapisoval výsledky do tlustého lodního deníku. Právě teď, vysvětloval chroptícímu Bonplandovi, si nemůžeme dovolit žádnou slabost. Práce totiž pomáhá. Počítání zažehnává zmatek. Dokonce i zmatek horečky.</p>
<p>Bonpland se Humboldta zeptal, zda jej mořská nemoc nepostihla ani trochu.</p>
<p>Neví. Rozhodl se ji ignorovat, takže nic nepozoruje. Pochopitelně musí občas zvracet. Ale vlastně už si toho ani nějak zvlášť nevšímá.</p>
<p>Večer musel do vody další mrtvý.</p>
<p>To mě znepokojuje, pravil Humboldt kapitánovi. Horečka nesmí jeho expedici ohrozit. Rozhodl se, že s nimi nepopluje až do Veracruzu, nýbrž loď opustí za čtyři dny.</p>
<p>Kapitán se otázal, zda je dobrý plavec.</p>
<p>To nebude nutné, řekl Humboldt, za tři dny kolem šesté hodiny ranní spatříme ostrovy, den nato narazíme na pevninu. Tak to propočítal.</p>
<p>Kapitán se ho zeptal, jestli zrovna nemá nic na rozřezání.</p>
<p>Se svraštěným čelem se Humboldt otázal, zda si z něho hodlá tropit šašky.</p>
<p>Ani v nejmenším, jen chci připomenout propast mezi teorií a praxí. Výpočtů si sice váží, ale tohle není školní úloha, tohle je oceán. Nikdo nedokáže předvídat proudění a větry. Není možné tak přesně předpovědět, kdy se objeví země.</p>
<p>Časně ráno třetího dne z mlžného oparu pozvolna vystupovaly obrysy pobřeží.</p>
<p>Trinidad, pronesl Humboldt klidně.</p>
<p>To těžko. Kapitán se podíval do námořní mapy.</p>
<p>Tahle mapa není přesná, upozornil ho Humboldt. Vzdálenost mezi starým a novým kontinentem byla očividně odhadnuta špatně. Ještě nikdo přesně a svědomitě nezměřil proudění. Pokud by to nevadilo, zítra ráno by se vylodil na Terra Firma.</p>
<p>Opustili loď před ústím jakési velké řeky. Její proud byl tak silný, že se zdálo, jako by moře tvořila pěnivá sladká voda. Zatímco tři čluny převážely na pevninu bedny s jejich vybavením, Humboldt se v bezchybně upravené pruské uniformě salutováním rozloučil s kapitánem. Ještě ve člunu, který je nesl k pevnině pohupující se přímo před nimi, začal psát bratrovi o světlém vzduchu, teplém větru, kokosovnících a plameňácích. Nevím, kdy dopis dorazí, ale snaž se jej dostat do novin. Svět by se měl o mně dozvědět. Musel bych se strašlivě zmýlit, kdybych byl světu lhostejný.</p>
</section>
<section>
<p>
UČITEL</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>
<p>Kdo by se profesora dotázal na rané vzpomínky, dostal by odpověď, že něco takového neexistuje. Na rozdíl od mědirytin nebo poštovních zásilek nejsou vzpomínky datované. V paměti člověk objeví věci, které někdy může úvahou uvést do správné časové posloupnosti.</p>
<p>Jako neživou a druhořadou vnímá například vzpomínku na odpoledne, kdy otce opravoval při počítání mzdy. Možná ji už slyšel vyprávět příliš často; připadala mu přitažená za uši a neskutečná. Každá další vzpomínka byla nějak spjatá s matkou. Upadl, ona jej utěšovala; plakal, utírala mu slzy; nemohl usnout, zpívala mu; kluk ze sousedství ho chtěl ztlouci, ale ona to viděla, běžela za ním, chytila ho, sevřela jej mezi koleny a mlátila do obličeje, dokud se zkrvavený a ohluchlý neodplížil pryč. Nevýslovně ji miloval. Zemřel by, kdyby se jí něco stalo. To nebyla fráze. Věděl, že by to nepřežil. Tak tomu bylo, když mu byly tři roky, a nezměnilo se to ani o třicet let později.</p>
<p>Jeho otec byl zahradník, většinou měl špinavé ruce, vydělával málo, a když promluvil, buď si stěžoval, anebo udílel příkazy. Němec, říkával dokola, zatímco unavený jedl večerní bramboračku, je někdo, kdo nikdy nesedí křivě. Jednou se Gauss zeptal: Jenom tohle? Stačí jen tohle, aby se člověk stal Němcem? Otec přemýšlel tak dlouho, že to bylo skoro k neuvěření. Pak přikývl.</p>
<p>Matka byla kyprá a melancholická a vyjma vaření, praní, snění a lkaní ji neviděl dělat nic jiného. Psát ani číst neuměla. Už velmi brzy si všiml, že stárne. Její pleť ztrácela pružnost, tělo tvar, z očí se vytrácel lesk a každý rok se jí na obličeji objevovaly nové a nové vrásky. Věděl, že se to tak děje s každým, jenže v jejím případě se s tím neuměl vyrovnat. Ztrácela se mu před očima a on proti tomu nic nezmohl.</p>
<p>Většina pozdějších vzpomínek kroužila kolem zahálčivosti. Dlouho se domníval, že lidé hrají divadlo nebo jsou přívrženci jakéhosi rituálu, který jim přikazuje hovořit či jednat až po krátké odmlce. Někdy se dokázal přizpůsobit, jindy to nebylo k vydržení. Teprve později přišel na to, že lidé tyhle odmlky potřebují. Proč přemýšlejí tak pomalu, tak těžce a lopotně? Jako by myšlenky vycházely z nějakého stroje, který předtím spustili a museli udržovat v chodu, jako by nebyli živí a nepohybovali se sami od sebe. Všiml si, že se na něho zlobili, když nedodržoval odmlky. Snažil se, seč mohl, ale často se mu to nedařilo.</p>
<p>Také černé značky v knížkách, které promlouvaly k většině dospělých, ale nikoli k jeho matce a k němu, jej rušily. Jednoho nedělního odpoledne si nechal od otce, ale jak to, chlapče, stojíš, vysvětlit značku, která vypadala jako tyčka s břichem. Pak pozoroval stránku, dokud se ještě zcela neznámá písmena sama od sebe nedoplnila a najednou tu stála slova. Listoval, tentokrát to šlo rychleji, po pár hodinách uměl číst, a ještě téhož večera byl hotov s knihou, která byla nudná a pořád se v ní mluvilo o Kristových slzách a trýzních lásky hříšníkova srdce. Snažil se vysvětlit ty znaky i matce, jenže matka jen se smutným úsměvem zavrtěla hlavou.Tehdy pochopil, že nikdo nechce používat rozum. Lidé chtějí klid. Chtějí jíst a spát, chtějí, aby na ně byli ostatní milí. Myslet nechtějí.</p>
<p>Učitel ve škole se jmenoval Büttner a rád své žáky tloukl. Tvářil se, jako by byl přísný a asketický, a jen někdy výraz jeho tváře prozradil, jakou radost mu bití přináší. Nejraději jim dával úkoly, na kterých museli pracovat dlouho a které přesto nedávaly šanci na bezchybné řešení, takže se nakonec vždycky objevil důvod, aby se chopil klacku. Byla to nejchudší čtvrť Braunschweigu, žádné z dětí nenavštěvovalo vyšší školu, nikdo nepracoval jinak než rukama. Věděl, že ho Büttner nesnáší. Přestože se choval co nejtišeji a snažil se odpovídat stejně pomalu jako ostatní, cítil Büttnerovu nedůvěru i to, že učitel čekal jenom na důvod, aby jej mohl ztlouct o něco víc než ostatní.</p>
<p>A pak mu důvod poskytl.</p>
<p>Büttner jim dal za úkol sečíst všechna čísla od jedné do sta. Takovou úlohu budou řešit nejméně hodinu a při nejlepší vůli není možné, aby neudělali při sčítání chybu, za kterou je bude moci potrestat. Tak dělejte, zvolal Büttner, vzhůru do práce, vy malí zevlouni, šup! Později už Gauss nedokázal říci, zda byl tento den unavenější než obvykle, anebo prostě jen myšlenkami jinde. Každopádně se přestal kontrolovat a po třech minutách už stál před katedrou se svou břidlicovou tabulkou, na které bylo napsáno jediné číslo.</p>
<p>Tak, řekl Büttner a chopil se klacku. Jeho pohled padl na číslo a ruka strnula. Zeptal se, co to má znamenat.</p>
<p>Pět tisíc padesát.</p>
<p>Cože?</p>
<p>Gaussovi přeskočil hlas, odkašlal si, potil se. Přál si jen, aby byl na svém místě a počítal jako ostatní, kteří se sklopenými hlavami seděli v lavicích a tvářili se, jako by neposlouchali. Měli přece sečíst čísla od jedné do stovky. Sto plus jedna je sto jedna. Devadesát devět plus dva je sto jedna. Devadesát osm plus tři je sto jedna. Pořád sto jedna. Takže padesátkrát sto jedna.</p>
<p>Büttner mlčel.</p>
<p>Pět tisíc padesát, opakoval Gauss v naději, že Büttner výjimečně porozumí. Padesát krát sto jedna je pět tisíc padesát. Mnul si nos. Měl na kahánku.</p>
<p>Bůh mě zatrať, hlesl Büttner. Pak dlouho mlčel. Obličej se mu proměňoval: nafukoval tváře a protahoval bradu, mnul si čelo a nos. Potom poslal Gausse zpátky do lavice. Ať se posadí, drží klapačku a po vyučování ať zůstane ve třídě.</p>
<p>Gauss se zhluboka nadechl.</p>
<p>Nějaké námitky? zaduněl Büttner a okamžitě sahal po sukovici.</p>
<p>Gauss se po poslední hodině zjevil se sklopenou hlavou před katedrou. Büttner po něm chtěl, aby odpřisáhl, a to před Bohem, který všechno vidí, že to spočítal úplně sám. Gauss přísahal, a když mu chtěl začít vysvětlovat, že na tom přece nic není, že je jen třeba zkoumat problém bez předsudků a zvyklostí, a pak se řešení vyjeví samo od sebe, Büttner jej přerušil a podal mu tlustou knihu. Vyšší aritmetika, jeho koníček. Ať si Gauss knížku vezme domů a prohlédne si ji. Ale velmi opatrně. Ohnutý roh, skvrna, otisk prstu, a vezme na něj sukovici, Bůh chraň.</p>
<p>Nazítří knihu vrátil.</p>
<p>Büttner se zeptal, co to má znamenat. Ovšem, je to těžké, ale takhle rychle se přece člověk nevzdává!</p>
<p>Gauss zavrtěl hlavou, chtěl to vysvětlit, ale nemohl. Teklo mu z nosu. Musel popotahovat.</p>
<p>No tohle!</p>
<p>Knihu jsem přečetl, koktal. Byla zajímavá a chtěl by mu za ni poděkovat. Upřeně se na Büttnera díval a přál si, aby to stačilo.</p>
<p>Neměl bys mě obelhávat, řekl Büttner. To je nejsložitější učebnice v německém jazyce. Nikdo ji nemůže nastudovat za den, a už vůbec ne osmileté děcko, kterému teče z nosu.</p>
<p>Gauss nevěděl, co na to říci.</p>
<p>Büttner nejistě sáhl po knize. Ať se připraví, teď se ho na něco přeptá!</p>
<p>Po půl hodině na Gausse jen nepřítomně hleděl. Věděl o sobě, že není dobrý učitel. Necítil žádné poslání a scházely mu i mimořádné schopnosti. Ale je to tak: Jestliže Gauss nepůjde studovat na gymnázium, žil zbytečně. Změřil si ho rozpitým výrazem, pak, pravděpodobně aby přemohl dojetí, popadl klacek, a Gauss dostal poslední výprask v životě.</p>
<p>Týž den odpoledne zaklepal mladý muž na dveře domu Gaussovy rodiny. Je mu sedmnáct let, jmenuje se Martin Bartels, studuje matematiku a pracuje jako Büttnerův asistent. Rád by prohodil pár slov s jejich synem.</p>
<p>Mám jenom jednoho, řekl otec, a tomu je osm.</p>
<p>Právě s ním, dodal Bartels. Prosí o dovolení, aby směl s mladým pánem třikrát týdně procvičovat matematiku. Nechtěl by hovořit o výuce, neboť se mu ten výraz nezdá příhodný, nervózně se pousmál, pro činnost, při které se má on naučit možná více než student.</p>
<p>Otec mu přikázal, aby se nehrbil. Co je to za hloupost! Chvíli přemýšlel. Na druhou stranu ale nic nemluví proti.</p>
<p>Celý rok pracovali společně. Zpočátku se Gauss těšil na odpoledne strávená s Bartelsem, která narušovala monotónnost týdnů, přestože ho matematika příliš nebavila a hodiny latiny by mu byly bývaly milejší. Pak ho to začalo nudit. Bartels sice nepřemýšlel tak těžkopádně jako ostatní, ale bylo to únavné i s ním.</p>
<p>Bartels mu sdělil, že hovořil s rektorem gymnázia. Pokud otec svolí, dostal by Gauss nadační místo.</p>
<p>Gauss vzdychl.</p>
<p>Nepatří se, pravil Bartels vyčítavě, aby dítě bylo pořád smutné!</p>
<p>Uvažoval, ta poznámka mu připadala zajímavá. Proč je smutný? Možná proto, že viděl umírat matku. Protože člověk může být světem strašlivě zklamán, jakmile pozná, jak jemné je jeho předivo a jak silně utkané iluze, jak neodborně zapošitý jeho rub. Protože snesitelným jej činí jenom tajemství a zapomnění. Protože beze spánku, který jej dennodenně vytrhává ze skutečnosti, se to nedá vydržet. Je smutné, že to nejde přehlížet. Truchlivá je bdělost. Poznání, ubohý Bartelsi, to je zoufalství. Proč, Bartelsi? Protože čas stále plyne.</p>
<p>Bartels s Büttnerem přesvědčili Gaussova otce o tom, že by jeho syn neměl pracovat v přádelně, ale studovat gymnázium. Otec nevrle souhlasil a dal synovi radu, aby vždycky, za všech okolností, stál zpříma. Už dlouho Gauss přihlížel práci zahradníků a pochopil, že jeho otce nepronásledovala lidská nemorálnost, nýbrž chronické bolesti zad, které zahradníky sužovaly. Od pastora dostal Gauss dvě nové košile a pozvání, aby se u něho stravoval.</p>
<p>Vyšší škola ho zklamala. Mnoho se tam člověk opravdu nenaučí: něco latiny, rétoriky, řečtiny, matematiky na směšné úrovni, trochu teologie. Noví spolužáci nebyli o mnoho chytřejší než ti bývalí, učitelé sice tloukli své svěřence neméně, ale alespoň ne tak bolestivě. Při prvním obědě se jej pastor zeptal, jak se mu vede ve škole.</p>
<p>Obstojně, odpověděl.</p>
<p>Pastora zajímalo, jestli je pro něho učení namáhavé.</p>
<p>Pokrčil nos a zavrtěl hlavou.</p>
<p>Měj se na pozoru, varoval jej pastor.</p>
<p>Gauss překvapeně vzhlédl.</p>
<p>Pastor se na něho přísně podíval. Pýcha je smrtelný hřích!</p>
<p>Gauss přikývl.</p>
<p>Na to by nikdy neměl zapomínat, pravil pastor. Celý život. Ať je člověk sebechytřejší, musí zůstat pokorný.</p>
<p>Proč?</p>
<p>Pastor se omluvil. Zřejmě špatně rozuměl.</p>
<p>Nic jsem neříkal, pravil Gauss, vůbec nic.</p>
<p>Ale ano, nedal se pastor, tohle chce slyšet.</p>
<p>Myslím to čistě teologicky, spustil Gauss. Bůh stvořil člověka takového, jaký je, a člověk se mu pak za to má ustavičně omlouvat. To není logické.</p>
<p>Pastor vyjádřil domněnku, že se zřejmě přeslechl.</p>
<p>Gauss vytáhl ušmudlaný kapesník a vysmrkal se. Jsem si jistý, že něčemu nerozumím, ale tohle mi připadá jako zlovolné převracení příčiny a následku.</p>
<p>Bartels mu pravidelnou teplou stravu tentokrát zajistil u dvorního rady Zimmermanna, profesora univerzity v Göttingenu. Zimmermann byl vyčouhlý a přívětivý a nikdy na Gausse neshlížel bez zdvořilé bázně. Jednou jej s sebou vzal na audienci k vévodovi z Braunschweigu.</p>
<p>Vévoda, dobrosrdečný muž s cukajícími víčky, je očekával ve zlatem zdobeném sále, kde hořelo tolik svíček, že nevznikaly žádné stíny, jen odrazy v nástropních zrcadlech, které nad jejich hlavami vytvářely iluzi druhého sálu. Tak tohle je tedy ten malý génius?</p>
<p>Gauss udělal pukrle, jak ho to naučili. Věděl, že zanedlouho už žádní vévodové nebudou. Pak se o absolutních vládcích bude číst jedině v knihách, a myšlenka, že před jedním z nich stojí, klaní se mu a čeká na jeho slovo, bude každému člověku připadat cizí a neuvěřitelná.</p>
<p>Spočítej něco, vybídl ho vévoda.</p>
<p>Gauss se zakuckal, bylo mu horko a dělalo se mu mdlo. Svíčky spotřebovaly téměř všechen vzduch. Pohlédl do plamenů a najednou mu bylo jasné, že se profesor Lichtenberg mýlí a flogistická hypotéza není nezbytná. Nehořela světelná látka, nýbrž samotný vzduch.</p>
<p>Když dovolíte, pravil Zimmermann, došlo k nedorozumění. Tento mladý muž není počtářský mistr. Naopak, v počtech vlastně není výjimečný. Matematika přece, jak jeho výsost přirozeně velmi dobře ví, nemá nic společného s počítáním. Před dvěma týdny chlapec bez cizí pomoci odvodil Bodeův zákon o vzdálenosti planet a pak objevil dva Eulerovy neznámé teorémy. Také ke kalendářní aritmetice přispěl pozoruhodným objevem: jeho vzorec pro výpočet Velikonoc se už používá v celém Německu. I jeho objevy v geometrii jsou výjimečné. Některé již byly uveřejněny, i když pod jménem některého z jeho učitelů, protože není dobré vystavovat chlapce zhoubnému vlivu časné slávy.</p>
<p>Ale víc by mě zajímala latina, pravil Gauss chraplavě. A umím i tucty balad.</p>
<p>Vévoda se zeptal, zda někdo něco říkal.</p>
<p>Zimmermann šťouchl Gausse do žeber. Prosí o prominutí, ten mladý muž pochází z drsných poměrů, jeho chování ještě trochu pokulhává. Přesto se může zaručit, že jedině dvorní stipendium stojí mezi ním a výkony, které zmnohonásobí slávu vlasti.</p>
<p>Takže teď nic nespočítá? zeptal se vévoda.</p>
<p>Bohužel ne, odpověděl Zimmermann.</p>
<p>Nu dobrá, pronesl vévoda zklamaně. I tak by měl mít stipendium. A ať se vrátí, až bude mít co předvést. Jsem velkým příznivcem vědy. Můj nejmilejší kmotřenec, malý Alexandr, právě vyrazil do Jižní Ameriky hledat květiny. Možná se podaří i z tohoto hocha vychovat takového chlapíka! Pokynul paží na rozloučenou, a jak to nacvičovali, ustupovali Zimmermann i Gauss v předklonu pozpátku ke dveřím.</p>
<p>Nedlouho poté do města dorazil Pilâtre de Rozier. Společně s markýzem d´Arland letěli pět a půl míle nad Paříží v koši, který Montgolfierové připoutali na vak napuštěný horkým vzduchem. Říká se, že po přistání museli markýze zvednout a odvést dva muži, blábolil samé nesmysly a tvrdil, že kolem nich kroužily okřídlené světelné bytosti s ženskými ňadry a ptačími zobáky. Po několika hodinách se uklidnil a všechno sváděl na nerovové přepětí. Pilâtre zůstal naopak věcný a odpovídal na všechny otázky. Tak zvláštní to zase nebylo; člověk má pocit, že setrvává na jednom místě, zatímco zem pod ním klesá do hlubiny. Jenže to pochopí pouze ten, kdo to zažil. Všichni ostatní to musí považovat buď za zajímavější nebo obyčejnější, než to ve skutečnosti je.</p>
<p>Pilâtre měl s balonem a dvěma asistenty namířeno do Stockholmu. Přenocoval v jednom ze dvou levnějších hostinců a hodlal pokračovat v cestě, když jej vévoda požádal o ukázkový let.</p>
<p>Pilâtre prohlásil, že je to nákladné a není na to vhodná doba.</p>
<p>Poslíček podotkl, že by bylo vhodné vzít v úvahu, že pan vévoda není zvyklý na to, aby mu někdo oplácel pohostinnost hrubostí.</p>
<p>Jakápak pohostinnost? ohradil se Pilâtre. Ubytování si přece zaplatil sám a příprava balonu by mu zabrala dva cestovní dny.</p>
<p>Možná je takhle zvyklý hovořit s vrchností ve Francii, opáčil poslíček, tam je přece možné všelicos. V Braunschweigu by si ale měl dobře rozmyslet, jestli ho chce poslat s takovou odpovědí zpět.</p>
<p>Pilâtre se podvolil. Vždyť to přece mohl tušit, v Hannoveru se mu stalo totéž, v Bavorsku rovněž. Vystoupá tedy ve jménu Páně zítra odpoledne před branami tohoto hnusného města do vzduchu.</p>
<p>Nazítří ráno kdosi zaklepal na jeho dveře. Venku stál malý chlapec, pozornýma očima se na něho díval a zeptal se, jestli může letět s ním.</p>
<p>Plout, opravil jej Pilâtre. S balonem se pluje. Neříká se letět, ale plout. Tak je to zvykem mezi balonáři.</p>
<p>Jakými balonáři?</p>
<p>Já jsem první, řekl Pilâtre, a tak jsem to také zavedl. A nikoli, pochopitelně s ním plout nemůže. Poplácal hocha po tváři a chystal se zavřít dveře.</p>
<p>Obvykle to nedělá, ujišťoval chlapec a utřel si nos hřbetem ruky, ale jmenuje se Gauss, není neznámý, a zanedlouho objeví takové věci jako Isaac Newton. Neříká to ze samolibosti, ale protože času je málo a je nezbytné, aby se letu zúčastnil. Z výšky jsou lépe vidět hvězdy, že ano? Jsou jasnější a nezastřené oparem?</p>
<p>Na to bych vsadil jed, pravil Pilâtre.</p>
<p>A proto s ním musí letět, vysvětloval Gauss. Ví toho o hvězdách hodně. Klidně jej může podrobit té nejtěžší zkoušce.</p>
<p>Pilâtre se usmál a zeptal se, kdo naučil malého chlapce tak pěkně mluvit. Chvíli uvažoval. No dobrá, řekl nakonec, když jde o hvězdy!</p>
<p>Odpoledne před shromážděným davem, vévodou a salutujícím strážným praporem pozvolna plnil pergamenový vak horkým vzduchem, který od ohně přiváděly dvě hadice. Nikdo nečekal, že to bude trvat tak dlouho. Polovina přihlížejících už odešla, když se balon zakulatil, a pouhá čtvrtina diváků vytrvala do chvíle, kdy se balon začal pozvolna zvedat a pak se váhavě odlepil od země. Lana se napjala, Pilâtrovi pomocníci je odvázali, malý koš sebou škubl, a Gauss, který si pro sebe cosi šuškal, přikrčený na vyplétané podlaze balonu, málem vyskočil, kdyby jej Pilâtre nepřitlačil k zemi.</p>
<p>Ještě ne, pravil úsečně. Modlíš se?</p>
<p>Ne, zašeptal Gauss, počítá prvočísla, dělá to vždycky, když je nervózní.</p>
<p>Pilâtre zvedl palec, aby zkontroloval směr větru. Balon stoupne do výšky, pak ho požene vítr, kam se mu zachce, a když se v balonu ochladí vzduch, zase klesne. Těsně vedle koše zaskřehotal racek. Ještě ne, trval na svém Pilâtre, ještě ne. Ještě ne. Teď! A za krk a vlasy Gausse vztyčil.</p>
<p>V dáli se země zaoblovala. Nízký horizont, skupiny kopců ztrácející se v mlžném oparu. Vzhůru hledící lidé, drobounké obličeje kolem stále ještě hořícího ohně, vedle střechy města. Obláčky dýmu spojené s komínem. Cesta klikatící se zelení, na trávě osel velký jako mravenec. Gauss se chytil okraje balonového koše, a když zavřel pusu, bylo mu jasné, že celou dobu křičel.</p>
<p>Takhle vidí svět Bůh, pravil Pilâtre.</p>
<p>Gauss chtěl odpovědět, jenže přišel o hlas. Jakou silou s nimi vítr lomcoval! A slunce – proč je tady nahoře o tolik světlejší? Oči ho pálily, ale nedokázal je zavřít. A prostor: úsečka od jakéhokoliv bodu k jinému, od této střechy k tomuto mraku, ke slunci, a zase zpátky ke střeše. Z bodů přímky, z přímek plochy a z ploch tělesa, ale tím to ještě nekončilo. Nepatrné zakřivení prostoru bylo tady nahoře téměř viditelné. Ucítil Pilâtrovu ruku na rameni. Už nikdy dolů. Výš, jen výš, až se země pod nohama ztratí úplně. Jednoho dne se toho lidé dožijí. Pak bude létat každý, jako by to bylo normální, jenže tou dobou on už bude mrtvý. Mžoural přímo do slunce, světlo se proměnilo. Soumrak vypadal jako mlha stoupající na ještě světlé nebe. Poslední ohnivé záblesky, rudá záře na horizontu, pak už žádné slunce, jen hvězdy. Dole to neprobíhalo tak rychle.</p>
<p>Už klesáme, řekl Pilâtre.</p>
<p>Ne, škemral Gauss, ještě ne! Je jich tolik a každou minutu přibývají. Každá za jedno umírající slunce. Každá zapadala a všechny postupovaly po svých drahách, a tak jako existovaly vzorce pro každou planetu, existoval vzoreček, byť nesmírně složitý, ale třeba ani ne, pravděpodobně ukrytý v jednoduchosti sobě vlastní, který popisoval všechny tyhle pohyby, každou otáčku všech kolem všech; třeba se stačí dívat jen dostatečně dlouho. Bolely ho oči. Připadalo mu, jako by nemrknul už hrozně dávno.</p>
<p>Za chvíli jsme dole, řekl Pilâtre.</p>
<p>Ještě ne! Gauss se postavil na špičky, jako by mu to mohlo pomoci, upřeně hleděl vzhůru, a poprvé pochopil, co je to pohyb, co je to těleso a především co je to prostor, který všechny obklopoval, také jeho, Pilâtra a jeho koš. Prostor, který –</p>
<p>Zavadili o dřevěnou konstrukci skrytou pod kupkou sena, jedno lano se přetrhlo, Gauss se vykutálel přímo do bláta, Pilâtre upadl tak nešťastně, že si vykloubil paži, a když uviděl trhlinu v pergamenové vrstvě balonu, chrlil kletby, že se sedlák mířící k nim od svého domu zarazil a začal výhružně mávat rýčem. Pomocníci, kteří sotva popadali dech, skládali zmuchlaný balon. Pilâtre se držel za paži a uštědřil Gaussovi bolestivý pohlavek.</p>
<p>Už vím, řekl Gauss.</p>
<p>A copak?</p>
<p>Že se všechny rovnoběžné přímky dotýkají.</p>
<p>To je mi ale objev, ironicky odtušil Pilâtre.</p>
<p>Gaussovi bušilo srdce. Uvažoval, zda má tomu muži vysvětlit, že stačí, aby na koš připevnil zahnuté kormidlo, a pak by dokázal usměrnit proud vzduchu a přinutil balon letět určitým směrem. Nakonec se však rozhodl mlčet. Nikdo se ho neptal a nebylo zdvořilé, aby lidem vnucoval své nápady. Bylo to tak zřejmé, že to brzo napadne i někoho jiného.</p>
<p>Ten muž teď chtěl vidět vděčné dítě. Gauss namáhavě vydoloval na tváři úsměv, rozpřáhl ruce a uklonil se jako nějaká loutka. Pilâtre se zaradoval, usmál se a pohladil jej po hlavě.</p>
</section>
<section>
<p>
JESKYNĚ</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>
<p>Za půl roku v Andalusii prozkoumal Humboldt všechno, co nemělo nohy a strach, aby před ním uteklo. Měřil barvu nebes a teplotu blesků, vážil jinovatku, ochutnával ptačí trus, naslouchal dunění v hlubinách země a sestoupil do jeskyně mrtvých.</p>
<p>S Bonplandem obývali bílý dřevěný dům na okraji zemětřesením poškozeného města. Otřesy stále ještě vytrhávaly lidi v noci ze spánku, a když si člověk lehl a zadržel dech, uslyšel nepřetržité záchvěvy hluboko v podzemí. Humboldt kopal jámy, na dlouhých provázcích spouštěl teploměr do studní a sypal hrách na kůži bubnu. Zemětřesení se jistojistě vrátí, pravil rozradostněn. Celé město bude zanedlouho v troskách.</p>
<p>Povečeřeli u guvernéra a potom se vyrazili vykoupat. Seděli na židlích, které postavili do řeky, a jen spoře oděni si máchali nohy v proudu. Tu a tam kolem nich proplouvali malí krokodýli. Jednou ukousla jakási ryba vicekrálovu synovci tři prsty na noze. Muž, jmenoval se don Oriendo Casuales a měl mohutný knír, sebou škubl, několik vteřin nehnutě civěl před sebe, a pak spíš nevěřícně než vyděšeně vytáhl okousanou nohu z krví potemnělé vody. S tázavým výrazem se chvíli rozhlížel kolem sebe a začal pozvolna přepadávat na bok, Humboldt jej zachytil v poslední chvíli. Hned první lodí se vrátil do Španělska.</p>
<p>Na návštěvu častěji přicházely ženy: Humboldt počítal vši v jejich zacuchaných vlasech. Přicházely ve skupinkách a chichotaly se malému muži v uniformě, který měl na levném oku připevněnou lupu. Bonpland trpěl jejich krásou. Zeptal se, k čemu je dobrá statistika vší.</p>
<p>Chci to vědět, odpověděl Humboldt, protože to vědět prostě chci. Ještě nikdy nikdo neprozkoumal výskyt těchto pozoruhodně odolných zvířat na hlavách obyvatel rovníkových oblastí.</p>
<p>Nedaleko od jejich domu byli draženi lidé. Svalnatí muži a ženy s řetězy kolem kotníků sledovali s prázdnými pohledy statkáře, kteří se jim šťourali v ústech, dívali se jim do uší a klekali u nich, aby jim prohlédli řitní otvor. Ohmatávali jim chodidla, tahali je za nosy, mnuli vlasy a osahávali jim pohlaví. Nejčastěji odcházeli s prázdnou, bylo to hospodářské odvětví zmírající na úbytě. Humboldt si pořídil tři muže a poručil, aby jim sňali okovy. Muži nechápali. Teď jste volní, dal Humboldt přetlumočit svá slova, můžete jít. Kam se vám zlíbí, dodal nakonec. Věnoval jim peníze. Zdráhavě mince skousnutím přezkoušeli. Jeden z nich se posadil na zem, zavřel oči a už se nepohnul, jako by na světě nebylo nic, co by ho mohlo zajímat. Humboldt a Bonpland se za posměšných pohledů kolemstojících vzdálili. Několikrát se otočili, ale žádný muž propuštěný na svobodu se za nimi neohlédl. Večer začalo pršet, v noci zachvělo městem nové zemětřesení. Následujícího rána byli ti tři muži pryč. Nikdo nevěděl, kam zmizeli, ale už se neobjevili. Při další dražbě zůstali Humboldt a Bonpland doma, pracovali za staženými roletami a vyšli z domu, až když bylo po všem.</p>
<p>Cesta k Chaymaově misii vedla hustým lesem. Na každém kroku naráželi na neznámé rostliny. Připadalo jim, jako by půda neměla dost místa pro všechen porost: kmeny stromů se k sobě tiskly, rostliny se vzájemně překrývaly, liány se jim plazily po ramenech i hlavách. Mniši z misie se s nimi přátelsky pozdravili, přestože nechápali, co od nich vlastně chtějí. Opat kroutil hlavou. Za tím musí vězet něco jiného! Nikdo by přece neprojel polovinu světa, aby vyměřil zemi, která mu nepatří.</p>
<p>V misii žili pokřtění indiáni v samosprávě. Působil tam indiánský velitel, šéf policie a dokonce milice, a dokud indiáni mnichy poslouchali, mohli žít, jako by byli volní. Chodili nazí, nosívali jen malé kousky oblečení, které si opatřovali bůhvíkde: klobouk, punčochu, pásek, na rameně připevněnou epoletu. Humboldtovi chvíli trvalo, než se mohl tvářit, jako by si na to zvykl. Nelíbilo se mu, kde všude byly ženy porostlé ochlupením. Připadalo mu to neslučitelné s jejich přirozenou důstojností. Ale když se o tom zmínil svému druhovi, Bonpland se na něho podíval tak pobaveně, že Humboldt zrudnul a začal koktat.</p>
<p>Nedaleko misie, v jeskyni nočních ptáků, žili mrtví. Kvůli starým legendám se domorodci zdráhali cestovatele k jeskyni doprovodit. Po dlouhém přemlouvání s nimi vyrazili dva mniši a jeden indián. Šlo o jednu z největších jeskyní na kontinentu, šedesát krát devadesát stop velkou jámu, do níž proudilo tolik světla, že bylo možné jít ještě sto padesát stop v nitru jeskyně po trávě a pod korunami stromů. Až potom museli zapálit pochodně. Tady také začal ten křik.</p>
<p>V temnotě žili ptáci. Od stropu visely tisíce hnízd jako pytlíky, povyk byl ohlušující. Nikdo netušil, jak se ptáci orientují. Bonpland třikrát vypálil z pušky, ale ozvěnu výstřelů přehlušil ptačí křik. V tu samou chvíli se Bonpland sehnul pro dvě ještě se cukající těla. Humboldt uštípl vzorky kamene, změřil teplotu, tlak a vlhkost, ze stěny seškrábl mech. Jeden z mnichů vykřikl, když sandálem rozšlápl ohromného slimáka. Brodili se potokem, ptáci jim poletovali kolem hlav, Humboldt si tiskl dlaně na uši, mniši se křižovali.</p>
<p>Tady, pravil průvodce, začíná říše mrtvých. On už dál nejde.</p>
<p>Humboldt mu nabídl dvojnásobnou odměnu.</p>
<p>Průvodce odmítl. Tohle místo není dobré! A vůbec, co tady pohledávají, člověk má žít na světle.</p>
<p>Hezky řečeno! zakřičel Bonpland.</p>
<p>Světlo, zvolal Humboldt, není jasnost, nýbrž vědění!</p>
<p>Vyrazil dál, Bonpland a mniši jej následovali. Chodba se rozdvojovala, a bez průvodce nevěděli, kudy mají pokračovat. Humboldt navrhl, aby se rozdělili. Bonpland a mniši zavrtěli hlavou.</p>
<p>Tak tedy vlevo, rozhodl Humboldt.</p>
<p>A proč vlevo? zeptal se Bonpland.</p>
<p>Takže vpravo, změnil názor Humboldt.</p>
<p>Ale proč vpravo?</p>
<p>K čertu, ulevil si Humboldt, chcete mě zmást! A vyrazil před ostatními doleva. Ozvěna ptačího křiku se tady dole rozléhala ještě hlasitěji. Po chvíli muži rozeznávali vysoké, cvakavé zvuky, vyrážené v rychlém sledu po sobě. Humboldt si klekl a prozkoumal pokřivené rostlinky na zemi. Neduživé rostliny bez barvy, téměř beztvaré. Zajímavé, zahulákal Bonplandovi do ucha, přesně o tom ve Freibergu napsal jedno pojednání!</p>
<p>Když vzhlédli, všimli si, že mniši už tam nejsou.</p>
<p>Troubové pověrčiví! křikl Humboldt. Jdeme dál!</p>
<p>Chodba se prudce svažovala. Kolem nich pleskala ptačí křídla, ale zatím se jich žádný pták ani nedotkl. Muži postupovali podél stěny k velké jeskynní výduti. Pochodně, které vydávaly příliš slabé světlo, než aby mohly osvětlit celé klenutí jeskyně, vrhaly jejich stíny v nadživotní velikosti na stěny. Humboldt se podíval na teploměr: Teplota stále stoupá, pochybuji, že by z toho měl profesor Werner radost! Pak vedle sebe uviděl matčin přízrak. Zamrkal, jenže postava byla ještě nějakou dobu patrná, jak se na správný přelud sluší. Pelerínu pevně přivázanou pod krkem, hlavu nahnutou ke straně, nepřítomný úsměv, brada a nos vstouplé jako v poslední den jejího života, v rukou ohnutý deštník. Humboldt zavřel oči a pomalu počítal do deseti.</p>
<p>Co prosím? zeptal se Bonpland.</p>
<p>Nic, uklidňoval jej Humboldt a soustředěně kladívkem odlamoval kousek kamene.</p>
<p>Tady vzadu to vede dál, řekl Bonpland.</p>
<p>To by stačilo, rozhodl Humboldt.</p>
<p>Bonpland podotkl, že by v hlubinách hory mohly růst ještě neznámé rostliny.</p>
<p>Bude lepší, když se vrátíme, trval na svém Humboldt. Už toho bylo dost.</p>
<p>Podél potoka postupovali za denním světlem. Postupně ptáků ubývalo, ptačí křik slábl a zanedlouho mohli uhasit i pochodně.</p>
<p>Před jeskyní opékal indiánský průvodce sestřelené ptáky, aby roztavil jejich tuk. Pera, zobák a pařáty už shořely, krev kapala do plamenů, lůj se škvařil, všude kolem se šířil nahořklý dým. Nejhodnotnější sádlo, vysvětloval průvodce. Bez zápachu a vydrží více než rok čerstvé!</p>
<p>Teď aby sháněl nové ptáky, bručel Bonpland naštvaně.</p>
<p>Humboldt požádal Bonplanda o láhev kořalky, vydatně si lokl a s jedním z mnichů se vydal zpátky na misii, zatímco se Bonpland vrátil, aby znovu střelil dva ptáky. Po pár stech krocích se Humboldt zastavil, zaklonil hlavu a podíval se do vysokých korun stromů, na kterých spočívala nebesa.</p>
<p>Ozvěna!</p>
<p>Ozvěna, opakoval mnich.</p>
<p>Když ne čich, pak ozvěna. To cvakání odrážející se od stěn. Ptáci se jistojistě orientovali podle toho.</p>
<p>Za pochodu si dělal poznámky. Systém, který by mohl využít i člověk, třeba za bezměsíčné noci nebo pod vodou. A to sádlo: protože je bez zápachu, výborně se hodí k výrobě svíček. Rázně otevřel dveře své klášterní cely a tam na něho čekala nahá žena. Nejdřív si myslel, že přišla proto, aby jí spočítal vši, nebo že mu má něco vyřídit. Pak ale pochopil, že se tentokrát mýlí a že ta žena chce přesně to, o čem se domníval, že chce, a že žádný jiný důvod neexistuje.</p>
<p>Zřejmě ji sem poslal guvernér, to by přesně odpovídalo jeho představě drsného chlapského žertu. Noc a den na něho čekala v pokoji sama, z nudy rozložila sextant, zpřeházela nasbírané houby, vypila líh připravený na nové preparáty a vyspala se z opojení. Po probuzení nikoli neumně barevně pomalovala portrét jakéhosi legračního trpaslíka s našpulenou pusou, ve kterém pochopitelně nepoznala Fridricha Velikého. Teď, protože zde byl konečně Humboldt, to chtěla mít rychle za sebou.</p>
<p>Zatímco se ještě ptal, odkud pochází, co si přeje a jestli pro ni může něco udělat, zručně mu rozepnula kalhoty. Byla baculatá a sotva jí bylo víc než patnáct. Humboldt ucouvl, ona se k němu přimáčkla, on narazil na zeď, a když ji chtěl přísně pokárat, zapomněl svou španělštinu.</p>
<p>Jmenuje se Inés, řekla, a měl by jí důvěřovat.</p>
<p>Když mu vytahovala košili, utrhla knoflík, a Humboldt jej sledoval, jak se kutálí po podlaze, dokud nenarazil na zeď, kde se převrátil. Dívka objala Humboldta kolem krku a zatímco mumlal, že by ho měla pustit, že je úředníkem pruské koruny, vlekla ho doprostřed pokoje.</p>
<p>Jeminkote, vyjekla, takové bušení srdce.</p>
<p>Stáhla ho k sobě na koberec a on jí z nějakého důvodu dovolil, aby ho převrátila na záda a rukama po něm šmátrala, dokud se nezarazila a posměšně nekonstatovala, že tady se toho nedá moc dělat. Díval se na její sehnutá záda, strop, ve větru se komíhající palmové listy za oknem.</p>
<p>Hned, pravila. Měl by jí důvěřovat!</p>
<p>Listy byly krátké a špičaté, tenhle strom ještě neprozkoumal. Chtěl se vzpřímit, jenže mu položila dlaň na obličej a tlačila jej dolů, a on se ptal, jak to, že nechápe, že byl v jeskyni. Později nemohl říci, jak dlouho to trvalo, než přestala, uhladila si vlasy do týla a smutně se na něho podívala. Zavřel oči. Zvedla se.</p>
<p>To nevadí, řekla tiše, je to jen moje vina.</p>
<p>Hlava ho bolela, měl příšernou žízeň. Až když zaslechl, že se za ní zaklaply dveře, otevřel oči.</p>
<p>Bonpland jej zastihl za psacím stolem, mezi chronometry, hygrometrem, teploměrem a znovu sestaveným sextantem. S lupou připevněnou k oku zkoumal palmové listy. Zajímavá struktura, pozoruhodná! Je pomalu načase, abychom vyrazili.</p>
<p>Co tak najednou?</p>
<p>Podle starých zpráv existuje spojovací kanál mezi Orinokem a Amazonkou. Evropští geografové to pokládají za legendu. Převládající mínění hlásá, že jako rozvodí slouží pouze hory a žádné říční systémy nemohou být spojeny ve vnitrozemí.</p>
<p>Zvláštní, o tom jsem ještě nepřemýšlel, řekl Bonpland.</p>
<p>Je to omyl, pravil Humboldt. On ten kanál nalezne a hádanku rozluští.</p>
<p>Aha, odtušil Bonpland. Takže kanál.</p>
<p>Tenhle postoj se mi nelíbí, pravil Humboldt. Samé stížnosti, pořád jen samé námitky. Je to snad příliš, požadovat po něm trochu nadšení?</p>
<p>Bonpland se zeptal, co se přihodilo.</p>
<p>Zanedlouho nastane zatmění Slunce! To umožní přesné astronomické určení polohy města na pobřeží. Pak by bylo možné vytvořit síť měřicích bodů až na konec kanálu.</p>
<p>Jenže ten přece leží hluboko v pralese!</p>
<p>Je to velká výzva, připustil Humboldt. Ale nemělo by nás to odradit. Prales je taky jenom les. Příroda hovoří všude stejnou řečí.</p>
<p>Napsal bratrovi. Cesta je úžasná, spousta fantastických objevů. Každý den nacházejí nové druhy rostlin, víc, než se dá spočítat, pozorování zemětřesení naznačilo novou teorii zemské kůry. Nesmírně se také rozšířily vědomosti o povaze vlasové vši. Stále tvůj, dej to do novin!</p>
<p>Vyzkoušel, zda se mu netřese ruka. Pak napsal Immanuelu Kantovi. Vtírá se mu do mysli koncept nové vědy, fyzické geografie. V rozdílných výškách za stejné teploty rostou na všech místech planety podobné rostliny, takže se klimatické zóny neprostírají pouze do šířky, nýbrž také do výšky: Na jediném místě zemského povrchu můžeme objevit všechna klimatická stadia, od tropického po arktické. Ohraničíme-li tyto zóny čarami, získáme mapu rozsáhlých klimatických pásů. Vděčný za všechny poukazy, stejně jako v hluboké naději, že se pan profesor těší dobrému zdraví, zůstává s pozdravem… Zavřel oči, zhluboka se nadechl a podepsal se nejrozmáchlejším podpisem, jakého byl schopen.</p>
<p>Den před zatměním nebe se přihodilo něco nepříjemného. Když na pláži prováděli měření tlaku, vyskočil z křoví Zambo, napůl černoch, napůl indián, s dřevěnou palicí v ruce. Vrčel, krčil se a upřeně je pozoroval. Pak zaútočil. Nešťastná nehoda, říkal tomu Humboldt, když o tom psal o několik dní později kolem třetí hodiny ranní za silného vlnobití a v mihotavém světle jediné svíčky na palubě lodi plující do Caracasu. On se útoku vyhnul úkrokem vlevo, jenže Bonpland po jeho pravici takové štěstí neměl. Přesto, když Bonpland bez hnutí ležel na zemi, Zambo promeškal svou příležitost; místo, aby znovu udeřil, rozběhl se za Bonplandovým odvátým kloboukem, nasadil si ho na hlavu a ráznými kroky se vzdálil.</p>
<p>Aspoň že se nic nestalo přístroji. Bonpland přišel k sobě po dvaceti hodinách: měl nateklý obličej, zaschlou krev kolem úst a na bradě, jeden zub zlomený a nos ztratil původní tvar. Humboldt, který večer, v noci a několik hodin po ránu seděl u jeho postele, mu dal napít. Bonpland se omyl, odplivl si a podíval se nedůvěřivě do zrcadla.</p>
<p>Zatmění Slunce, řekl Humboldt. Jestlipak můžete chodit?</p>
<p>Bonpland přikývl.</p>
<p>Určitě?</p>
<p>Bonpland si odplivl a zahuhlal, že si je naprosto jistý.</p>
<p>Nadcházejí velké dny, pravil Humboldt. Od Orinoka po Amazonku. Do nitra země. Měl by mu podat ruku!</p>
<p>Unaveně, jako by překonával překážku, pozvedl Bonpland paži.</p>
<p>Ve stanovenou odpolední hodinu Slunce zhaslo. Světlo potemnělo, hejno ptáků se třepotavě vzneslo do výše a odlétlo po větru pryč, předměty do sebe vpily jas, stín se pozvolna zkracoval, sluneční kotouč se proměnil v temný disk. Bonpland s ovázanou hlavou držel projekční stínítko umělého horizontu. Humboldt na něj zaměřil sextant, druhým okem sledoval chronometr. Čas se zastavil.</p>
<p>A pak se dal zase po pohybu. Světlo se navrátilo: sluneční kotouč se rozzářil, stín se odpoutal od kopců, země i horizontu. Ptáci štěbetali, v dálce kdosi vystřelil. Bonpland spustil ruku se stínítkem.</p>
<p>Humboldt se zeptal, jaké to bylo.</p>
<p>Bonpland na něho nevěřícně pohlédl.</p>
<p>Nic jsem neviděl, pravil Humboldt. Jen průmět. V sextantu jsem fixoval hvězdy a ještě jsem musel kontrolovat čas. Na pohledy vzhůru nebyl čas.</p>
<p>Ale podruhé se to už nebude opakovat, řekl Bonpland horoucně. Opravdu jste se nepodíval nahoru?</p>
<p>Toto místo je jednou provždy přesně zachycené na světových mapách. Měl jen několik okamžiků možnost opravit pomocí nebes chybu v chodu hodin. Někteří zkrátka berou svou práci vážněji než jiní!</p>
<p>To ano, jenže… Bonpland vzdychl.</p>
<p>Ano? Humboldt listoval v katalogu efemerid, vytáhl tužku a začal počítat. Jenže co?</p>
<p>Musíme být stále tak němečtí?</p>
</section>
<section>
<p>
ČÍSLA</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_8.jpg" /></p>
<p>V den, který všechno změnil, jej bolela stolička tolik, že měl pocit, že musí zešílet. V noci ležel na zádech a poslouchal, jak ve vedlejším pokoji chrápe služka. Kolem půl sedmé, když znaveně mžoural do ranního světla, nalezl řešení jednoho z nejstarších problémů světa.</p>
<p>Vrávoral po pokoji jako opilý. Okamžitě si to musí poznamenat, nesmí to zapomenout. Šuplíky se nechtěly otevřít, najednou se před ním schovával i papír, pero se zlomilo a dělalo kaňky, a nakonec se mu do cesty připletl i plný nočník. Ale po půlhodině čmárání bylo všechno zaznamenáno na několika pomuchlaných papírech, okrajích učebnice řečtiny a desce stolu. Odložil pero. Ztěžka oddychoval. Až teď si všiml, že je nahý, podivil se nepořádku na podlaze a zápachu. Mrzl. Zub nepředstavitelně bolel.</p>
<p>Četl. Promýšlel řádek za řádkem, procházel argumentaci, hledal chyby a žádné nenašel. Přeškrtal poslední list a zahleděl se na šikmý, rozmazaný sedmnáctiúhelník. Přes dva tisíce let lidé sestrojovali trojúhelníky a pětiúhelníky pomocí pravítka a kružítka. Vytvořit čtverec nebo zdvojnásobit rohy nějakého mnohoúhelníku bylo prostinké. A když se propojí trojúhelník a pětiúhelník, dostaneme patnáctiúhelník. Víc nebylo možné.</p>
<p>A teď: sedmnáct. A tušil metodu, s níž bude možné zajít ještě dál. Jenže tu musí teprve objevit.</p>
<p>Zašel k lazebníkovi. Ten mu pevně svázal ruce, slíbil, že to určitě nebude nic strašného, a rychlým pohybem mu strčil do pusy kleště. Stačil nepatrný dotek a výstřel bolesti ho málem připravil o vědomí. Pokusil se ještě usebrat myšlenky, jenže pak se kleště něčeho zachytily, cosi v jeho hlavě křuplo, a teprve chuť teplé krve a tepání v uchu jej opět přenesly do místnosti a k muži v zástěře, který pravil, že tak strašné to nebylo, nebo ano?</p>
<p>Když se vracel domů, opíral se o domovní zdi, podlamovala se mu kolena, nohy ho neposlouchaly, motala se mu hlava. Už za několik let budou existovat doktoři specializovaní na chrup, pak bude možné takové bolesti léčit a nebude nutné každý zanícený zub vytrhnout. Zanedlouho už nebude svět plný bezzubých lidí. A všichni nebudou mít jizvy po neštovicích jako teď a taky všem nebudou vypadávat vlasy. Podivoval se, že na takové věci kromě něho nikdo jiný nemyslel. Lidé považovali za samozřejmé všechno tak, jak to bylo právě teď. Se skelným pohledem se vydal k Zimmermannovu bytu.</p>
<p>Vstoupil bez zaklepání a položil listy na jídelní stůl.</p>
<p>Ach, řekl profesor soustrastně, zuby, bolí moc? Zimmermann měl štěstí, že mu chybělo jen pět zubů, profesoru Lichtenbergovi ovšem zbývaly už jen dva a Kästner byl dávno bezzubý. Kvůli krvavé skvrně uchopil první list jen konečky prstů. Mnul si obočí. Jeho rty se pohybovaly. Trvalo to tak dlouho, že tomu Gauss skoro nevěřil. Nikdo nemůže myslet tak pomalu!</p>
<p>Tohle je velká chvíle, pronesl Zimmermann nakonec.</p>
<p>Gauss požádal o sklenici vody.</p>
<p>Zimmermann se málem začal modlit. To musí být otištěno, nejlépe pod jménem nějakého profesora. Není obvyklé, aby studenti vydávali své práce tiskem.</p>
<p>Gauss chtěl odpovědět, jenže když mu Zimmermann přinesl vodu, nemohl ani mluvit, ani pít. Gestem se omluvil, odpotácel se domů, lehl si do postele a myslel na matku v Braunschweigu. Byla chyba odjet do Göttingenu. Tady sice byla lepší univerzita, jenže mu chyběla matka, a když byl nemocný, tak ještě více než jindy. Kolem půlnoci, když mu tvář děsivě natekla a jakýkoliv pohyb mu působil bolest, pochopil, že lazebník vytrhl nesprávný zub.</p>
<p>Naštěstí byly ulice brzo ráno ještě prázdné. A tak nikdo neviděl, jak se každou chvíli zastavoval, opíral hlavu o domovní zdi a vzlykal. Duši by zaprodal, kdyby se narodil až za sto let, kdy budou existovat prostředky proti bolesti a lékaři, kteří si toto jméno zaslouží. Přitom to není vůbec tak těžké: Je třeba jen uspat nervy na správném místě, nejlépe malou dávkou jedu. Musí být lépe prozkoumáno curare! Láhev curare je v Chemickém institutu, jednou se na to podívá. Jenže myšlenky mu utíkaly a kromě toho, že slyšel své sténání, nic jiného nevnímal.</p>
<p>To se stává, pravil lazebník vesele. Bolest vystřeluje dál, ale příroda je chytrá, a člověk má zubů dost a dost. Ve chvíli, kdy zvedl kleště, se kolem Gausse rozprostřela tma.</p>
<p>Jako by bolest vymazala onu událost z paměti nebo z času, přišel k sobě po pár hodinách nebo spíš dnech, odkud by to měl vědět, v rozválené posteli, na nočním stolku stála poloprázdná láhev kořalky a na zemi ležel <emphasis>Věstník všeobecných literárních novin</emphasis>, ve kterém dvorní rada Zimmermann představoval nejnovější metodu sestrojení pravidelného sedmnáctiúhelníku. U postele seděl Bartels, který přijel Gaussovi pogratulovat.</p>
<p>Gauss si ohmatal líci. Ach, Bartels. Ten už to přece znal: Sám pocházel z nuzných poměrů, považovali ho za zázračné dítě a domníval se, že je předurčený stát se velikánem. Pak potkal jeho, Gausse. Dozvěděl se, že Bartels první dvě noci po jejich setkání nezamhouřil oka a zvažoval, zda se nemá vrátit na vesnici dojit krávy a kydat hnůj. Třetí noc mu došlo, že existuje jen jediná cesta, jak spasit svou duši: Musí mít Gausse rád. Musí mu pomáhat, jak to jen půjde. Od té chvíle obětoval všechny síly jejich společné práci, psal dopisy vévodovi a jednoho složitého večera přiměl pod hrozbami, na které si nikdo z nich nechtěl vzpomenout, Gaussova otce k tomu, aby synovi umožnil studovat na gymnáziu. Minulé léto doprovázel Gausse za jeho rodiči do Braunschweigu. Najednou si jej vzala matka stranou a s obličejem vrásčitým starostí a ostýchavostí mu položila otázku: Její syn tam na univerzitě, mezi všemi těmi učenými lidmi, jestlipak z něho může něco být, má to nějakou budoucnost? Bartels nerozuměl otázce. Chtěla by vědět, opakovala, jestli on, Carl, může mít jako badatel nějakou budoucnost. Táže se jej důvěrně a slibuje, že to nikomu nepoví. Jako matka si ale pořád dělá starosti. Bartels chvíli mlčel, dříve než se pohrdavě, za což se později styděl, zeptal, zdali opravdu neví, že její syn je největší vědec na světě. Rozplakala se, bylo to strašně trapné. Gauss to Bartelsovi nikdy zcela neodpustil.</p>
<p>Teď jsem se rozhodl, řekl Gauss.</p>
<p>Pro co? Bartels zvedl roztržitě zrak.</p>
<p>Gauss netrpělivě vzdychl. Pro matematiku. Doposud se chtěl věnovat klasické filologii a pořád se mu líbí myšlenka napsat komentář k Vergiliovi, především o Aeneově sestupu do podsvětí. Podle jeho názoru nikdo tuto kapitolu správně nepochopil. Ale na to bude ještě dost času, vždyť je mu teprve devatenáct. Prozatím byl přesvědčen, že toho v matematice může dokázat víc. Když už člověk musí být na světě, nikdo se ho na to přece neptal, měl by se aspoň pokusit něco dokázat. Například vyřešit otázku, co je to číslo. Založení aritmetiky.</p>
<p>Životní dílo, pravil Bartels.</p>
<p>Gauss přikývl. S trochou štěstí s tím bude do pěti let hotov.</p>
<p>Jenže záhy si uvědomil, že by to mohlo jít rychleji. Když už jednou začal, myšlenky se mu vnucovaly s neznámou silou. Spal málo, na univerzitu už nechodil, jedl v poklusu a za matkou jezdíval zřídka. Když šel po ulici a polohlasně sám sobě cosi vykládal, cítil se bdělejší než jindy. Aniž by musel dávat pozor, vyhýbal se lidem, nikdy neklopýtl, jednou bezdůvodně uskočil stranou a ani ho nepřekvapilo, když se ve stejném okamžiku vedle něho roztříštila střešní taška. Čísla člověka neodvádějí od skutečnosti, přivádějí ho k ní, ozřejmují ji a osvětlují jako nic jiného.</p>
<p>Čísla jej nyní provázela neustále. Nezapomínal na ně, ani když chodil za děvkami. V Göttingenu jich nebylo mnoho, všechny ho znaly, zdravily jej jménem a někdy mu dávaly slevu, protože byl mladý, dobře vypadal a měl vybrané způsoby. Nejvíce se mu líbila Nina, jež pocházela z dalekého města na Sibiři. Bydlela ve staré porodnici, měla tmavé vlasy, hluboké důlky ve tvářích a široká, po hlíně vonící ramena. Ve chvílích společného objetí hleděl do stropu, cítil na sobě její pohupování a sliboval jí, že se s ní ožení a naučí se její rodnou řeč. Vysmívala se mu, a když přísahal, že to myslí vážně, odpovídala jen, že je ještě velmi mladý.</p>
<p>Doktorskou zkoušku Gauss složil za přítomnosti profesora Pfaffa. Na základě jeho narychlo načmárané žádosti dovolili profesorovi přihlížet ústní zkoušce, ale i to bylo směšné. Když si Gauss vyzvedával potvrzení o zkoušce, musel čekat na chodbě. Pojídal kousek oschlého koláče a četl si v <emphasis>Oznamovateli göttingenských učenců</emphasis> zprávu jakéhosi pruského diplomata, který líčil pobyt svého bratra v Nové Andalusii. Bílý dům na okraji města, večer se osvěžovali v řece, na návštěvu často chodívaly ženy, kterým počítali vši. S neurčitým rozrušením listoval v novinách. Nazí indiáni v kapucínské misii, ptáci žijící v jeskyních, kteří vidí hlasem jako jiné bytosti očima. Velké zatmění Slunce, pak odjezd k Orinoku. Mužův dopis putoval půl druhého roku, jen Bůh ví, zda ještě žije. Gauss složil noviny, před ním stáli Zimmermann a Pfaff. Neodvažovali se jej vyrušovat.</p>
<p>Tento muž, řekl, jak obdivuhodné! Ale taky nesmyslné, jako by pravda byla někde jinde, a ne zde. Anebo jako by člověk mohl utéci sám před sebou.</p>
<p>Pfaff mu váhavě podával listinu: Prospěl, <emphasis>summa cum laude</emphasis>. Pochopitelně. Proslýchá se, začal opatrně Zimmermann, že pracujete na nějakém velkém díle. Mám radost, že jste našel něco, co upoutá váš zájem a zažene melancholii.</p>
<p>Tak to doopravdy je, souhlasil Gauss, a až to bude hotové, odejdu.</p>
<p>Profesoři se na sebe podívali. Z hannoverského kurfiřství? To přece nemůže myslet vážně.</p>
<p>Nikoli, odvětil Gauss, žádné obavy. Velmi daleko, ale rozhodně ne z hannoverského kurfiřství.</p>
<p>Práce mu šla od ruky. Odvodil kvadratický zákon reciprocity, záhada četnosti prvočísel se chýlila ke svému rozluštění. První tři oddíly už dokončil, nyní pracoval na hlavní části. Ale pořád odkládal pero, podpíral si hlavu rukama a ptal se sám sebe, jestli to, co udělal, bylo vůbec povolené. Nepronikl příliš hluboko? Na dně fyziky byla pravidla, na dně pravidel zákony, na jejich dně čísla. Pokud na ně člověk dostatečně zaostří pozornost, rozpozná mezi nimi příbuznosti, odpudivost nebo přitažlivost. Některé zákony se zdají ve své struktuře nekompletní, podivně letmo nahozené, a nejednou měl pocit, že se setkal jen s narychlo zakašírovanými chybami – jako by si Bůh dovolil nedbalost a doufal, že si toho nikdo nevšimne.</p>
<p>Pak nastal den, kdy mu došly peníze. Protože už nestudoval, vypršelo mu stipendium. Vévodovi se nikdy nelíbilo, že odešel do Göttingenu, takže na prodloužení stipendia nebylo pomyšlení.</p>
<p>To zvládneme, chlácholil ho Zimmermann. Příležitostný úvazek: Hledají schopného mladého muže, který by pomáhal při vyměřování.</p>
<p>Gauss zavrtěl hlavou.</p>
<p>Netrvalo by to dlouho, přemlouval Zimmermann. A čerstvý vzduch ještě nikomu neuškodil.</p>
<p>A tak tedy zničehonic klopýtal rozmáčenou krajinou. Nebe viselo nízko a bylo temné, země bahnitá. Přelezl živý plot a celý udýchaný, zpocený a posetý borovicovými jehličkami se najednou ocitl před dvěma dívkami. Když se ho ptaly, co tam pohledává, nervózně vysvětloval techniku triangulace: Když známe jednu stranu a dva úhly trojúhelníku, můžeme určit zbývající strany a neznámý úhel. Zvolíme si tedy libovolný trojúhelník kdekoli na zemi, změříme jednu jeho stranu, k níž máme nejsnadnější přístup, a pomocí tohoto přístroje určíme úhly ke třetímu bodu. Zvedl teodolit a otáčel jím, takhle a takhle, a vidíte, takhle, nešikovnými prsty sem a tam, jako by to bylo poprvé. Pak spojíme soubor takových trojúhelníků k sobě. Jeden pruský badatel dělá v této chvíli přesně to samé mezi pohádkovými bytostmi Nového světa.</p>
<p>Jenže krajina, opáčila ta větší z dívek, přece není plocha.</p>
<p>Vytřeštil na ni oči. Chyběla přestávka. Jako by nemusela přemýšlet. Pochopitelně, řekl s úsměvem.</p>
<p>Trojúhelník, pravila, má na ploše součet všech úhlů sto osmdesát, ale na kouli nikoli. S tím všechno stojí a padá.</p>
<p>Zkoumavě si ji prohlédl, jako by ji spatřil až teď. S povytaženým obočím jeho pohled opětovala. Ano, pravil. Je to tak. Abychom to vyrovnali, musíme trojúhelníky po měření určitým způsobem zmenšit na nekonečně malou velikost. V zásadě jde o jednoduchou diferenciální operaci. Ovšem v této podobě… Posadil se na zem a vytáhl svůj bloček. V této podobě, mumlal, zatímco si dělal poznámky, to ještě nikdo neuskutečnil. Když opět vzhlédl, byl sám.</p>
<p>Několik týdnů se ještě vláčel s geodetickými měřicími přístroji krajinou, zatloukal kůly do země, měřil vzdálenosti. Jednou se skulil z náspu a vykloubil si rameno, několikrát se svalil do kopřiv a jednoho odpoledne, zima se už blížila, po něm skupina dětí házela koule ze špinavého sněhu. Ale když z lesa vyskočil německý ovčák, srazil Gausse k zemi a téměř něžně jej kousl do lýtka a zase zmizel jako pára nad hrncem, rozhodl se s touto prací skončit. Takové nebezpečí pro něho nebylo.</p>
<p>Johanu teď ovšem vídal častěji. Vypadalo to, jako by se v jeho blízkosti pohybovala vždycky a zůstávala mu skrytá jen v důsledku maskování nebo vinou jeho oslabené vnímavosti. Chodila před ním po ulici a on se cítil, jako by se zpomalovalo samo jeho přání, že by mohla zaváhat a zvolnit svůj krok. Anebo seděla v kostele, tři řady za ním, se znaveným, nicméně stále soustředěným výrazem, zatímco pastor jim všem sliboval věčné zatracení pro případ, že by z Kristova utrpení neudělali své vlastní a z jeho strastí své, z jeho krve krev všech; Gauss se už dávno přestal ptát, co to znamená, a věděl, s jak ironickým výrazem by se na něho, pokud by se po ní ohlédl, podívala.</p>
<p>Jednou spolu s její hloupou a ustavičně se chichotající kamarádkou Mínou vyrazili na procházku za město. Povídali si o nových knihách, které neznal, o deštivém počasí, o budoucnosti direktoria v Paříži. Johana odpovídala často dřív, než stačil položit otázku. Přemýšlel o tom, že by ji objal a stáhl k zemi, a přesně věděl, že čte jeho myšlenky. Je nutné všechno tohle přetvařování? Ale samozřejmě, že bylo nutné, a když se nedopatřením dotkl její ruky, hluboce se uklonil, jako to dělají šlechtici, a ona udělala pukrle. Na zpáteční cestě se ptal sám sebe, zda někdy nastane den, kdy spolu budou moci lidé jednat bez obelhávání. Ale ještě než ho něco k tomuto tématu napadlo, došlo mu, jak je možné vyjádřit každé číslo jako součet tří trojúhelníkových čísel. Třesoucíma rukama zašmátral po bločku, jenže tentokrát jej zapomněl doma, a proto si musel tiše pro sebe šeptat rovnici až do nejbližšího hostince, kde číšníkovi vytrhl pisátko z ruky a naškrábal ji na desku stolu.</p>
<p>Od té doby nevycházel z bytu. Dny přecházely ve večery, večery v noci, které v ranních hodinách vpíjely bledé světlo, než opět nastal den, jako by to bylo samozřejmé. Ale nebylo to tak, umřít se dá rychle, musel si pospíšit. Někdy se zastavil Bartels a přinesl něco k snědku. Občas za ním přišla matka. Pohladila ho po hlavě, pohlédla na něho pohledem zastřeným láskou, a když ji políbil na tvář, zčervenala radostí. Párkrát se objevil i Zimmermann, přeptal se ho, jestli nepotřebuje pomoci, ale když zachytil jeho pohled, znejistěl a s bručením si šel zase po svých. Dopisy od Kästnera, Lichtenberga, Büttnera a vévodova sekretáře se vršily, nepřečetl ani jediný. Dvakrát dostal průjem, třikrát ho bolely zuby a jednou v noci ho zachvátila tak silná kolika, že se už připravoval na nejhorší v domnění, že Bůh mu práci nedovolí dokončit, že je prostě konec. Jindy v noci mu najednou připadala věda, jeho práce, celý jeho život cizí a nadbytečný, protože neměl žádného přítele a kromě matky nikoho, pro koho by něco znamenal. Ale i to, tak jako všechno, pominulo.</p>
<p>A jednoho deštivého rána byl hotov. Odložil pero, rozvláčně se vysmrkal a promnul si čelo. Už v té chvíli se vzpomínky na poslední měsíce, všechny ty boje, rozhodnutí a úvahy, pozvolna vytrácely. To všechno prožil někdo, kým už několik okamžiků není. Před ním ležel rukopis, který tu zanechal ten druhý, bylo to sto hustě popsaných stránek. Listoval v nich a ptal se, jak to mohl udělat. Nevzpomínal si na žádnou inspiraci ani osvícení. Jen na práci.</p>
<p>Aby pokryl náklady na tisk knihy, musel si vypůjčit peníze od Bartelse, který jich sám neměl nazbyt. Pak se vyskytly potíže, když chtěl ve vysázených stránkách ještě provést korekturu; ten ťulpas vydavatel prostě nepochopil, že toho nikdo jiný není schopen. Zimmermann napsal vévodovi, ten přidal ještě trochu peněz, a <emphasis>Diquisitiones Arithmeticae</emphasis> mohly vyjít. Gaussovi bylo dvacet let a právě předložil své životní dílo. Věděl, že ať bude žít ještě kdovíjak dlouho, nikdy už nevytvoří nic srovnatelného.</p>
<p>Dopisem požádal o Johaninu ruku a byl odmítnut. S ním to nemá nic společného, psala, jen zkrátka pochybuje, že může být někomu prospěšný život po jeho boku. Má podezření, že on vysává život a sílu z lidí ve svém okolí tak jako země ze slunce a moře z řek, že člověk v jeho blízkosti je odsouzen k bledosti a polovičatosti přízračného života.</p>
<p>Přikývl. Očekával přesně takové rozhodnutí, přestože nikoli tak dobře zdůvodněné. Teď už chybělo jen jedno.</p>
<p>Cesta byla příšerná. Matka při jeho odchodu plakala, jako by měl namířeno do Číny, a pak, přestože si pevně předsevzal, že nebude, se rozplakal taky. Kočár se dal do pohybu. Zpočátku byl přeplněný páchnoucími lidmi, nějaká žena jedla syrové vejce i se skořápkou, jakýsi muž vyprávěl bez přestání rouhavé vtipy, které přesto nebyly k smíchu. Gauss se snažil všechno přehlížet tím, že si četl v nejnovějším vydání <emphasis>Měsíční korespondence na podporu zeměpisu a hvězdářství</emphasis>. V teleskopu astronoma Piazziho se několik nocí po sobě objevila přízračná planeta, ale dříve, než mohla být určena její dráha, zase zmizela. Možná to byl jen omyl, možná taky putující hvězda mezi vnitřními a vnějšími planetami. Gauss ovšem přece jen musel po chvíli časopis odložit, neboť slunce zapadalo, kočár příliš drncal a požíračka vajec si opřela hlavu o jeho rameno. Zavřel oči. Na chvíli spatřil pochodující vojáky, potom oblohu protkanou magnetickými čarami, pak Johanu, a pak se probudil. Ze zataženého ranního nebe pršelo, ale noc ještě neskončila. Bylo málem nepředstavitelné, že ještě přijdou další dny a noci, přesně jedenáct a dohromady dvaadvacet. Jak příšerné je cestování!</p>
<p>Do Královce dorazil pološílený únavou, bolestmi zad a nudou. Na hostinec neměl dost peněz, a tak se vydal rovnou na univerzitu, kde mu otupělý pedel vysvětlil cestu. Jako všichni tady hovořil i tento muž podivným dialektem, ulice vypadaly cize, obchody nesly nesrozumitelné vývěsní štíty a pokrmy z hostinců rozhodně nevoněly. Ještě nikdy nebyl tak daleko od domova.</p>
<p>Konečně našel adresu, kterou hledal. Zaklepal, po dlouhém čekání mu otevřel od hlavy až k patě zaprášený starý muž a ještě dříve, než se Gauss stihl představit, řekl, že milostpán nepřijímá.</p>
<p>Gauss se snažil vysvětlit, kdo je a odkud přijíždí.</p>
<p>Milostpán, opakoval sluha, nepřijímá. Pracoval zde déle, než by kdokoli jiný považoval za možné, a ještě nikdy se neprotivil pánovu příkazu.</p>
<p>Gauss vytáhl Zimmermannovo, Kästnerovo, Lichtenbergovo a Pfaffovo doporučení. Trvá na tom, aby je předložil.</p>
<p>Sluha neodpovídal. Držel papíry obráceně, aniž by jim věnoval jediný pohled.</p>
<p>Trvám na tom, opakoval Gauss. Dovede si představit, kolik návštěvníků sem chodí a že se musí chránit. Jenže, a to musí říci naprosto jasně, on není jen tak někdo.</p>
<p>Sluha uvažoval. Jeho rty se němě pohybovaly, zdálo se, že neví, jak dál. Ach jo, zamumlal pak, vešel do domu a nechal dveře otevřené.</p>
<p>Gauss jej pomalu následoval krátkou a tmavou chodbou do malého pokoje. Stačil mu moment, aby jeho oči přivykly pološeru a spatřily zatažené okno, stůl, křeslo a v něm ve vlněných dekách zavinutého, nehybného skřeta: napuchlé rty, vyčnívající čelo, ostrý, hubený nos. Přimhouřené oči se k němu neobrátily. Vzduch byl tak zatuchlý, že se skoro nedal dýchat. Horečnatým hlasem se zeptal, zda je to profesor.</p>
<p>Kdo jiný, opáčil sluha.</p>
<p>Gauss přistoupil ke křeslu a nejistýma rukama vytáhl jeden exemplář <emphasis>Diquisitiones</emphasis>, na jehož první stránku napsal uctivé věnování a slova díků. Přidržel knížku staříkovi před nosem, ten se ale ani nepohnul. Gauss šeptem požádal sluhu, aby knihu položil na stůl.</p>
<p>Ztišeným hlasem vysvětloval svou žádost. Má nápad, který ještě nikomu jinému neprozradil. Zdá se mu totiž, že euklidovský prostor není, jak se to tvrdí v <emphasis>Kritice čistého rozumu</emphasis>, formou našeho nazírání samého, a proto předcházející veškeré zkušenosti, nýbrž je to spíš fikce, jen krásný sen. Pravda je skutečně hrozivá: Větu, že se dvě rovnoběžky nikdy neprotnou, nikdo nedokázal, nedokázal ji nejen Eukleidés, ale ani nikdo jiný. Jenže tato věta v žádném případě není, jak se stále tvrdilo, evidentní! On, Gauss, se domnívá, že tato věta neplatí. Možná rovnoběžky vůbec neexistují. Možná tak prostor připouští, že můžeme vést jedním bodem nekonečně mnoho rovnoběžek, pokud máme danou čáru a vedle ní bod. Jen jedno je ale jisté: Prostor je vrásčitý, zakřivený a velmi podivný.</p>
<p>Udělalo mu dobře, když to teď všechno naráz ze sebe vychrlil. Najednou přicházela slova rychleji, věty se tvořily samy od sebe. Tohle není logická hra! Tvrdím například… Přistoupil k oknu, ale mužíkovo vyděšené vyjeknutí jej zarazilo. Tvrdím například, že trojúhelník dostatečné velikosti, rozprostřený mezi třemi hvězdami tam nahoře, má při přesném měření jiný součet úhlů než očekávaných sto osmdesát, a bude se tedy chovat jako sférické těleso. Když mávaje rukama vzhlédl, všiml si u stropu několika plstnatě prorostlých vrstev pavučin. Jednoho dne bude možné taková měření provést! Jenže ta doba je ještě daleko, zatím by ale potřeboval vědět, co si o tom myslí jediný člověk, který jej nebude pokládat za šílence, který mu musí rozumět. Názor muže, jenž svět poučil o prostoru a čase víc než kdokoli jiný. Dřepl si, takže měl obličej ve stejné výši jako stařík. Vyčkával. Malá očka se na něho obrátila.</p>
<p>Klobásu, pronesl Kant.</p>
<p>Prosím?</p>
<p>Lampe by měl koupit klobásu, opakoval Kant. Klobásu a hvězdy. Ty by měl taky koupit.</p>
<p>Gauss se narovnal.</p>
<p>Občanskost mě ještě úplně neopustila, hlesl Kant. Pánové! Po bradě mu stékala slina.</p>
<p>Milostpán je unaven, pronesl sluha.</p>
<p>Gauss přikývl. Sluha se hřbetem ruky dotkl Kantovy tváře. Mužíček se nepatrně pousmál. Vyšli před dům, sluha se rozloučil mlčenlivou úklonou. Gauss by mu rád dal trochu peněz, ale sám už žádné neměl. Z dálky zazníval hluboký zpěv mužských hlasů. Vězeňský sbor, pravil sluha. Ten milostpána vždycky velmi rušil.</p>
<p>V kočáru, zaklesnutý mezi pastora a jakéhosi tělnatého poručíka, který se marně snažil zapříst se spolucestujícími hovor, už potřetí četl článek o záhadné planetě. Pochopitelně lze její dráhu vypočítat! Při aproximační metodě je nutné vycházet z elipsy, nikoli z kruhu, a pak se k tomu postavit trochu šikovněji, než jak to prováděli ti hlupáci. Několik dní práce, a bude možné předpovědět, kde a kdy se zase objeví. Když se jej poručík dotázal na to, co si myslí o španělsko-</p><empty-line /><p>
-francouzském paktu, neuměl odpovědět.</p>
<p>Nemyslíte si, zeptal se poručík, že to bude konec Rakouska?</p>
<p>Gauss pokrčil rameny.</p>
<p>A tenhle Bonaparte.</p>
<p>Kdo prosím? zeptal se Gauss.</p>
<p>Když se vrátil do Braunschweigu, učinil Johaně druhou nabídku k sňatku. Potom si v Chemickém institutu ze skříňky na jedy vyzvedl lahvičku curare. Jakýsi badatel jej nedávno poslal spolu se sbírkou rostlin, kamenů a popsanými listy papíru o oceánu, nějaký chemik to sem přivezl z Berlína, a od té doby je to zde, a nikdo neví, co s tím. V případě curare má působit už nepatrná dávka smrtelně. Jeho matce by řekli, že to byl infarkt, zničehonic, nebylo mu možné předejít, vůle Boží. Zavolal si poslíčka z ulice, zapečetil dopis a zaplatil posledními penězi. Pak upřeně hleděl z okna a čekal.</p>
<p>Odzátkoval lahvičku. Kapalina bez zápachu. Zaváhal by? Asi ano. Něco takového člověk netuší, dokud to nevyzkouší. Přesto jej překvapilo, že se bál tak málo. Poslíček donese zamítavou odpověď, a pak by byla jeho smrt novým tahem v šachové partii, něco, s čím nebe nepočítalo. Byl poslán na svět a vybaven rozumem, který téměř vše lidské znemožňuje, v době, kdy je každá práce ještě náročná, namáhavá a špinavá. Chtěli si z něho tropit šašky.</p>
<p>Existuje jiná možnost, teď když bylo Dílo dokončeno? Roky naplněné průměrností, ponižující shánění obživy, kompromisy, obavy a zlosti, nové kompromisy, strázně těla i duše, a pozvolné zakrňování všech schopností až do slabosti stáří. Ne!</p>
<p>Nezvykle jasně vnímal, jak silně se chvěl. Slyšel hučení v uších, viděl, jak jeho rukou probíhají záškuby, naslouchal mělkému dmutí svého dechu. Skoro ho to bavilo.</p>
<p>Ozvalo se zaklepání. Hlas, který se vzdáleně podobal jeho, zvolal: Dále!</p>
<p>Vstoupil poslíček, do ruky mu strčil lístek a s drzým výrazem ve tváři čekal na spropitné. Na dně nejspodnějšího šuplíku Gauss našel ještě jednu minci. Poslíček ji vyhodil do vzduchu, udělal půlobrat a chytil ji za zády. O několik vteřin později už ho viděl přebíhat ulici.</p>
<p>Myslel na Poslední soud. Nevěřil, že se něco takového bude konat. Obžalovaní se mohou hájit, některé protiotázky by Bohu určitě nebyly příjemné. Hmyz, špína, bolest. Samá nedostatečnost. Dokonce i v případě prostoru a času fušeřina. Pokud bude postaven před Soud, má v úmyslu zavést řeč na pár věcí.</p>
<p>Topornýma rukama otevřel Johanin dopis, odložil jej stranou a sáhl po lahvičce. Najednou měl pocit, že cosi přehlédl. Přemýšlel. Stalo se něco nečekaného. Zavřel lahvičku, zamyslel se důkladněji, ale pořád na nic nepřicházel. Až pak mu došlo, že si právě přečetl Johanin příslib.</p>
</section>
<section>
<p>
ŘEKA</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>
<p>Dny v Caracasu plynuly rychle. Výstup na Sillu museli podniknout bez průvodce, protože vyšlo najevo, že žádný domorodec tuto horu se dvěma vrcholy nikdy nezdolal. Bonpland krvácel z nosu téměř neustále, navíc jim spadl a rozbil se nejdražší barometr. Kousek pod vrcholem objevili zkamenělé mušle. Zvláštní, pravil Humboldt, tak vysoko voda přece nikdy nemohla sahat, to ukazuje na usazeninu, na síly vyvěrající ze zemského nitra.</p>
<p>Na vrcholu je obtěžovalo hejno ochlupených včel. Bonpland sebou praštil o zem, Humboldt zůstal stát zpříma, sextant v rukou, okulár před obličejem obsypaným hmyzem. Včely mu pobíhaly po čele, nose, bradě, zalézaly mu za límec. Guvernér jej varoval: Hlavně nehýbat. Nedýchat. Vyčkávat.</p>
<p>Bonpland se otázal, zda už může zvednout hlavu.</p>
<p>Raději ne, odpověděl Humboldt, aniž by pohnul rty. Po čtvrthodině ho včely nechaly být a jako temný mrak odbzučely do večerního slunce. Humboldt přiznal, že pro něho nebylo snadné stát a nehýbat se. Jednou nebo dvakrát málem vykřikl. Posadil se a mnul si čelo. Nemá už tak pevné nervy jako dřív.</p>
<p>Na rozloučenou pro ně uspořádali koncert v caracaském divadle pod širým nebem. Akordy Gluckovy skladby se linuly temnotou, noc houstla, nebe bylo poseté hvězdami a Bonplandovi se zalily oči slzami. Nemohu si pomoci, šeptal Humboldt, ale k hudbě jsem nikdy neměl mimořádný vztah.</p>
<p>S mezky vyrazili směrem k Orinoku. Kolem hlavního města se tisíce mil daleko rozkládaly pláně bez stromů, keřů nebo kopců. Bylo tak jasno, že jim připadalo, jako by kráčeli po zrcadle, vlastní stíny pod nohama a nad hlavami nebe bez mráčku, nebo jako by šlo jen o odlesky dvou bytostí z jiného světa. Občas se Bonpland otázal, zda jsou ještě naživu.</p>
<p>Nevím, odpovídal Humboldt, ale i kdyby ne, co můžeme dělat jiného, než pokračovat v cestě?</p>
<p>Když zase spatřili stromy, bažiny a trávu, už ani nevěděli, kdy přesně se vydali na cestu. Humboldtovi dělalo potíže přečíst to ze dvou chronometrů, už času odvykli. Objevily se chatrče, v ústrety jim kráčeli lidé, a teprve když se několikrát přeptali na datum, uvěřili, že putovali jenom dva týdny.</p>
<p>V Calabozu se setkali se starým mužem, který ještě nikdy neopustil vesnici. Přesto měl zařízenou laboratoř: sklenice a lahvičky, železné přístroje na měření zemských otřesů, vlhkosti vzduchu a magnetismu. I jednoduché stroje, jejichž ručička se vychýlila, když v blízkosti někdo lhal nebo vykládal nesmysly. A taky přístroj, který mezi tuctem proti sobě rotujících koleček vyráběl za neustálého cvakání a bzučení zářivé jiskry. Tuhle tajuplnou sílu jsem objevil já! hulákal stařec. To ze mě dělá velkého badatele!</p>
<p>Nepochybně, odpověděl Humboldt, jenže –</p>
<p>Bonpland ho šťouchl do boku. Stařec točil klikou rychleji, jiskry prskaly stále hlasitěji, napětí bylo tak silné, že jim vstávaly vlasy na hlavě.</p>
<p>Působivé, pravil Humboldt, ale tomuto jevu se říká galvanismus a je známý po celém světě. Mám s sebou zařízení, jež má stejné účinky, jen mnohem silnější. Ukázal starému muži leidenskou láhev a také jak o ni třít kožešinou, aby se objevily rozvětvené blesky, jemné jako vlasy.</p>
<p>Stařec se mlčky poškrábal na bradě.</p>
<p>Humboldt mu poklepal na rameno a popřál mnoho štěstí v další práci. Bonpland chtěl starci podstrčit peníze, ale ten si je nevzal.</p>
<p>To jsem přece nemohl vědět, pravil. Jsem od všeho tak strašně daleko.</p>
<p>Pochopitelně, pravil Bonpland.</p>
<p>Stařec se vysmrkal a zopakoval, že to přece nemohl vědět. Než zmizeli z dohledu, zahlédli jej, jak stojí shrbený před domem a dívá se za nimi.</p>
<p>Došli k rybníku. Bonpland se vysvlékl, vstoupil do vody, zaváhal, zasténal a zhroutil se pod hladinu. Ve vodě žili električtí úhoři.</p>
<p>O tři dny později zapisoval Humboldt necitlivou rukou okolnosti jejich zkoumání. Úhoři mohli dávat elektrické rány i bez dotyku. Rána nezpůsobí žádnou jiskru, elektrometr nic nezachytí, dokonce se nevychýlí ani magnetická střelka, zkrátka, výboj kromě bolesti, kterou způsobil, nebylo možné jinak zaznamenat. Když jsme úhoře svírali oběma rukama nebo jednou rukou a v druhé drželi kousek železa, účinek zesílil. Stejně tak, když se dva lidé drželi za ruce a jen jeden z nich se dotkl zvířete. V takovém případě ucítili ránu oba současně, se stejnou intenzitou. Nebezpečná byla pouze úhořova přední strana, úhoři samotní byli proti vlastním výbojům imunní. Šlo ovšem o tak příšernou a silnou bolest, že člověk nechápal, co se s ním děje. Humboldt se oblékal zcela otupělý a zmatený, točila se mu hlava, a teprve po nějaké době se mu navracely vzpomínky. Bolest vnímal tak, jako by patřila spíš okolnímu světu než jeho vlastnímu tělu.</p>
<p>Spokojeně pokračovali v cestě. Jaká šťastná náhoda, opakoval Humboldt stále dokola, jaký dárek! Bonpland se belhal, v rukou neměl vůbec žádný cit. Ještě po několika dnech, když Humboldt zavřel oči, tančily mu před nimi jiskry. A také kolena měl dlouho ztuhlá jako stařec.</p>
<p>Ve vysoké trávě objevili dívku v bezvědomí a v rozervaných šatech. Mohlo jí být kolem třinácti. Bonpland jí nakapal do úst léky, dívka plivala, kuckala a pak začala křičet. Zatímco na ni Bonpland konejšivě hovořil, přecházel Humboldt netrpělivě sem a tam. Strnulá strachy těkala pohledem z jednoho na druhého. Bonpland ji pohladil po vlasech, a ona se rozvzlykala. Někdo jí musel udělat něco strašného!</p>
<p>Copak? zeptal se Humboldt.</p>
<p>Bonpland na něho nevěřícně pohlédl.</p>
<p>Ať to bylo cokoli, stejně musíme pokračovat v cestě.</p>
<p>Bonpland podal dívce vodu, lačně se napila. Jíst nechtěla. Bonpland jí pomohl na nohy. Bez náznaku vděčnosti se mu vytrhla a utíkala pryč.</p>
<p>Asi vedro, řekl Humboldt. Děti se ztratí a pak omdlí.</p>
<p>Bonpland se na něho chvíli díval. Ano, řekl potom. Asi ano.</p>
<p>Ve městě San Fernando prodali mezky a pořídili si široký dřevěný člun s plachtou, potraviny na měsíc a spolehlivé zbraně. Humboldt se vyptával na lidi, kteří měli zkušenost s řekou. Poslali jej za čtyřmi muži vysedávajícími před nálevnou. Jeden měl na hlavě cylindr, druhý v koutku úst kousek rákosí, další byl ověšený mosaznými šperky, čtvrtý byl bledý a arogantní a nepronesl jediné slovo.</p>
<p>Humboldt se vyptával, zda znají kanál mezi Orinokem a Amazonkou.</p>
<p>Pochopitelně, odpověděl ten s cylindrem.</p>
<p>Už jsem po něm jel, pravil ten se šperky.</p>
<p>Já taky, řekl ten s cylindrem. Jenže ten kanál neexistuje. Je to jen pověst.</p>
<p>Humboldt zaraženě mlčel. Ať je to jakkoli, pravil, rozhodně tento kanál změří, a k tomu potřebuje zkušené veslaře.</p>
<p>Ten s cylindrem se zeptal, co za to.</p>
<p>Peníze a vědomosti.</p>
<p>Třetí vytáhl rákosovou slámku z pusy. Peníze, řekl po chvíli, jsou lepší než vědomosti.</p>
<p>Mnohem lepší, dodal ten s cylindrem. Ostatně, život je pekelně krátký, tak proč by ho měl člověk nasazovat?</p>
<p>Protože je krátký, odvětil Bonpland.</p>
<p>Ti čtyři se podívali jeden na druhého, pak na Humboldta. Jmenujeme se, pravil ten s cylindrem, Carlos, Gabriel, Mario a Julio, jsme dobří, ale rozhodně ne levní.</p>
<p>V pořádku, kývl Humboldt.</p>
<p>Cestou do noclehárny se k nim připojil rozježený ovčácký pes. Humboldt se zastavil, pes přišel blíž a strčil mu čenichem do boty. Když ho Humboldt začal drbat za uchem, kýchl a pak šťastně zakňučel. Najednou ucouvl a zavrčel na Bonplanda.</p>
<p>Líbí se mi, řekl Humboldt. Zřejmě nemá pána. Vezme si ho tedy s sebou.</p>
<p>Ale člun je moc malý, vzdoroval Bonpland. Ten pes kouše, a navíc smrdí.</p>
<p>Vždyť se spolu nějak srovnáte, rozhodl Humboldt a nechal psa spát ve svém pokoji. Když spolu ti dva nazítří přišli ke člunu, vypadali, že jsou na sebe zvyklí, jako by spolu žili odjakživa.</p>
<p>O psech nebyla řeč, pravil Julio.</p>
<p>Dál na jih, řekl Mario a narovnal si cylindr, kde jsou lidé šílení a hovoří pozpátku, existují trpasličí psi s křídly. Viděl to na vlastní oči.</p>
<p>Já taky, dodal Julio. Jenže teď už jsou vyhubení. Sežraly je mluvící ryby.</p>
<p>Se vzdycháním určil Humboldt pomocí sextantu a chronometru polohu města, a opět zjistil, že mapy nebyly přesné. Pak odrazili od břehu.</p>
<p>Už za chvíli za sebou nechali poslední stopy osídlení. Všude kolem viděli krokodýly: Zvířata plula na hladině řeky jako kmeny stromů, podřimovala na břehu, otevírala tlamy a po zádech jim cupitaly drobné volavky. Jakmile pes skočil do vody, okamžitě k němu jeden z krokodýlů zamířil, a když Bonpland psa vytahoval zpátky do člunu, krvácela mu tlapka po piraním kousnutí. Liány se dotýkaly vodní hladiny, kmeny se skláněly nad řeku.</p>
<p>Přivázali člun ke břehu, a zatímco Bonpland hledal houby, vyšel si Humboldt na procházku. Překračoval kořeny, stíral si z obličeje pavučiny. Trhal květy z keřů, motýlům zručným hmatem lámal hřbet a opatrně je pokládal do torby na botanizování hmyzu. Najednou si všiml, že se ocitl přímo proti jaguárovi.</p>
<p>Zvíře zvedlo hlavu a pohlédlo na Humboldta. Humboldt ustoupil o krok stranou. Jaguár se nepohnul, jen vycenil tesáky. Humboldt zkoprněl. Po velmi dlouhé době zvíře položilo hlavu na přední packy. Humboldt udělal krok dozadu. A ještě jeden. Šelma ho pozorně sledovala, aniž by zvedla hlavu. Ocasem se jaguár ohnal po mouše. Humboldt se otočil. Zaposlouchal se, ale za sebou neslyšel vůbec nic. Se zadrženým dechem, pažemi přimknutými k tělu, hlavou přitisknutou na prsa a pohledem přikovaným k nohám se pomalu vzdaloval. Pozvolna, krok za krokem, pak stále rychleji. Nesměl klopýtnout, nesměl se otočit. A pak, nešlo to prostě jinak, se rozběhl. Větve jej tloukly do obličeje, jakýsi hmyz mu narazil do čela, Humboldt zakopl, pevně se chytil liány, rukáv se mu o cosi zachytil a roztrhl se. Pádil dál a v běhu rozrážel větve. Zpocený a lapaje po dechu dorazil ke člunu.</p>
<p>Okamžitě vyplouváme, supěl.</p>
<p>Bonpland se chopil pušky, veslaři se zvedli.</p>
<p>Ne, zarazil je Humboldt, vyplouváme!</p>
<p>To jsou dobré zbraně, pravil Bonpland. Mohli bychom to zvíře skolit a získat pěknou trofej.</p>
<p>Humboldt zavrtěl hlavou.</p>
<p>Ale proč ne?</p>
<p>Jaguár ho nechal odejít.</p>
<p>Bonpland mumlal cosi o pověrčivosti a rozvázal lana. Veslaři se šklebili. Uprostřed proudu už Humboldt svůj strach málem nechápal. Rozhodl se událost popsat v deníku tak, jak by se bývala měla odehrát: Bude tvrdit, že se vrátili zpátky do houští, zbraně odjištěné, ale zvíře už bylo pryč.</p>
<p>Ještě než to dopsal, spustil se prudký liják. Člun se plnil vodou, a tak rychle kormidlovali ke břehu. Tam postával nějaký muž, nahý, vousatý a strašlivě špinavý. Tohle je moje plantáž, pravil, za poplatek tady můžete přenocovat.</p>
<p>Humboldt zaplatil a vyptával se, kde bydlí.</p>
<p>Nemá domov, odpověděl muž. Jmenuje se don Ignacio, je to kastilský šlechtic, a domovem mu je celý svět. A tohle jsou jeho družka a dcera.</p>
<p>Humboldt se uklonil dvěma nahým ženám, a nevěděl, kam s očima. Veslaři uvázali látkovou plachtu mezi stromy a schovali se pod ni.</p>
<p>Don Ignacio se zeptal, jestli ještě něco potřebují.</p>
<p>V tuto chvíli nikoli, pravil Humboldt vyčerpaně.</p>
<p>Žádný z mých hostů, pronesl don Ignacio, nebude trpět nedostatkem. Důstojně se otočil a odešel. Déšť se mu řinul po hlavě a ramenou. Páchl po květinách, vlhké prsti a hnoji.</p>
<p>Někdy, řekl Bonpland zamyšleně, je mu téměř záhadou, co tady vůbec dělá. Nekonečně daleko od domova, nikdo ho sem neposlal, všechno jen kvůli Prusovi, kterého potkal na schodech.</p>
<p>Humboldt nemohl dlouho usnout. Veslaři si stále dokola šeptali zmatené historky, které se usazovaly v jeho vědomí. A pokaždé, když už se mu podařilo vyhnat z mysli létající domy, nebezpečné hadí ženy a boje na život a na smrt, spatřil jaguárovy oči. Pozorné, chytré a nemilosrdné. Pak se probral a zase slyšel déšť, muže a bázlivé psí kňučení. Potom přišel Bonpland, zachumlal se do deky a okamžitě usnul. Humboldt jej neslyšet odcházet.</p>
<p>Následujícího rána, slunce stálo vysoko na nebi a vypadalo to, jako by nikdy nepršelo, se s nimi don Ignacio rozloučil gestem zámeckého pána. Jste tady vždycky vítáni! Jeho žena udělala pukrle, dcera pohladila Bonplanda po paži. Bonpland jí položil ruku na rameno a odhrnul z tváře pramen vlasů.</p>
<p>Vítr byl horký, jako by vanul přímo z kamen. Pobřežní porost houstl. Pod stromy ležela bílá želví vejce, ještěrky se zachycovaly na trupu člunu jako dřevěné dekorace. Na hladině se neustále míhaly odrazy letících ptáků, i když bylo nebe prázdné.</p>
<p>Nádherný optický jev, pravil Humboldt.</p>
<p>To nemá s optikou nic společného, opáčil Mario. Ptáci neustále umírají, každou chvíli, vlastně jako by nedělali nic jiného. Jejich duchové přežívají v zrcadlových odrazech. Někam přece musí, když je v nebi nechtějí.</p>
<p>A hmyz? zeptal se Bonpland.</p>
<p>Ten tady vůbec neumírá. S tím mají právě problém.</p>
<p>A skutečně se objevovalo stále víc a víc moskytů. Nalétávali ze stromů, ze vzduchu a vody. Přilétali ze všech stran, bzučením vyplňovali prostor, bodali, sáli, a za každého, který byl zabit, přilétaly stovky jiných. Mužům ustavičně krvácely obličeje. Ani silné ručníky, které si přehodili přes hlavu, nepřinášely úlevu, hmyz prostě bodal skrz látku.</p>
<p>Řeka, pravil Julio, žádného člověka nestrpí. Než se sem vypravil Aguirre, měl všech pět pohromadě. Až tady ho napadlo prohlásit se za imperátora.</p>
<p>První průzkumník Orinoka, dodal Bonpland, byl šílený vrah. To dává smysl.</p>
<p>Tento truchlivý muž neprozkoumal vůbec nic, opáčil Humboldt. Stejně jako pták nezkoumá vzduch nebo ryba vodu.</p>
<p>Anebo Němec humor, podotkl Bonpland.</p>
<p>Humboldt se na něho zamračeně podíval.</p>
<p>To byl jen vtip, omlouval se Bonpland.</p>
<p>Ale nespravedlivý. Prus se taky dokáže zasmát. V Prusku se hodně smějí. Stačí jen pomyslet na Wielandovy romány nebo vynikající Gryphiovy komedie. Také Herder se umí vytasit s dobrým žertem.</p>
<p>O tom nepochybuji, pravil Bonpland znaveně.</p>
<p>Pak je to v pořádku, prohlásil Humboldt a drbal psí kožich zakrvavený od hmyzích bodnutí.</p>
<p>Vpluli do Orinoka. Proud řeky byl tak široký, že měl člověk pocit, jako by se ocitl na moři: V dáli se jako optický klam objevovaly obrysy pralesa na druhém břehu. Tady nežili skoro žádní vodní ptáci. Nebe vypadalo, jako by se samým vedrem třpytilo.</p>
<p>Po několika hodinách Humboldt zjistil, že se mu do kůže na prstech u nohou zavrtaly blechy. Museli přerušit cestu. Bonpland třídil rostliny, Humboldt seděl na sklápěcí židličce, nohy ponořené do lavoru s octem, a kreslil mapu říčního toku. <emphasis>Pulex penetrans</emphasis>, obyčejná písečná blecha. Popíše ji, ale v deníku ani nenaznačí, že jí byl sám napaden.</p>
<p>Na tom přece není nic špatného, podivil Bonpland.</p>
<p>Dost jsem přemýšlel o pravidlech slávy, pravil Humboldt. Muže, o němž je známo, že mu pod nehty na nohou žily písečné blechy, by nikdo nebral vážně. A je jedno, čeho by dosáhl.</p>
<p>Den poté došlo k nehodě. Na mimořádně širokém místě, kde nebyly břehy na dohled, vítr otočil plachty proti směru plavby, člun se naklonil, dovnitř se přelila vlna, a najednou se tucty papírů máčely ve vodě. Člun se začal naklánět ještě víc, takže voda vystoupala až ke kolenům, pes vyl, muži se chtěli vrhnout přes palubu. Humboldt hbitě vyskočil, rozvázal pásek s chronometrem a důstojnickým hlasem zvolal, aby se nikdo nehýbal. Proud otáčel člunem, jak se mu zlíbilo, plachta se třepotala bez valného užitku, šedavé hřbety krokodýlů se blížily.</p>
<p>Bonpland byl odhodlán doplavat ke břehu a sehnat pomoc.</p>
<p>Žádnou pomoc tady nenajdeme, namítl Humboldt, zatímco držel pásek nad hlavou. Pokud si toho ještě někdo nevšiml, jsou v pralese. Dá se jenom čekat.</p>
<p>A opravdu: V posledním okamžiku napnul vítr plachtu a člun se pomalu zase vyrovnal.</p>
<p>Vylít vodu, rozkázal Humboldt.</p>
<p>Veslaři se za vzájemného osočování chopili hrnců, hrnků a čepic. Zanedlouho plul člun zase klidně dál. Listy papíru, vysušené rostliny, psací pera a knihy plavaly po řece. V dálce, jako by měl naspěch, jim unikal cylindr.</p>
<p>Někdy pochybuji, pravil Bonpland, že se ještě někdy vrátím domů.</p>
<p>To je čirý realismus, odpověděl Humboldt a zkontroloval, jestli se nepoškodily hodiny.</p>
<p>Blížili se k pověstným peřejím. Koryto bylo plné kamenů, voda pěnila tak silně, jako by vřela. S plně naloženým člunem nemohli plout dál. Jezuité ve zdejší misii, ozbrojení po zuby, neohrabaní a podobní spíš vojákům než kněžím, je přijali s nedůvěrou. Humboldt vyhledal představeného misie, vyzáblého muže s horečnatě žlutým obličejem, a předložil mu svůj pas.</p>
<p>Dobrá, pravil páter Zea. Z okna vydal pokyny, krátce nato přivedlo šest duchovních dva domorodce. Tito muži, řekl páter Zea, kteří znají peřeje jako nikdo jiný, se dobrovolně přihlásili, že jimi člun vhodný k plavbě provedou. Hosté nechť počkají, až bude dole po proudu člun opět připraven, a pak budou moci pokračovat v plavbě. Pokynul rukou, jeho lidé vyvedli domorodce ven a na nohy jim nasadili okovy.</p>
<p>Jsem vám velice vděčný, řekl Humboldt opatrně. Jenže tohle nemohu připustit.</p>
<p>Není zač, zvolal páter Zea, o nic nejde. Tihle lidé jsou ovšem nevypočitatelní. Přihlásí se sice dobrovolně, a pak se po nich slehne zem. A navíc si jsou všichni podobní jako vejce vejci!</p>
<p>Člun pro další plavbu byl připraven. Loďka byla tak úzká, že budou muset sedět za sebou a na bednách s nástroji.</p>
<p>Radši měsíc v pekle, reptal Bonpland, než tohle!</p>
<p>Dostane se vám obojího, sliboval páter Zea. Pekla i člunu.</p>
<p>Večer jim naservírovali první dobré jídlo za několik posledních týdnů, a dokonce španělské víno. Oknem k nim doléhaly vzájemně se překřikující hlasy veslařů, kteří se nemohli dohodnout na průběhu jakéhosi příběhu.</p>
<p>Mám dojem, pravil Humboldt, že se tady nepřetržitě vypráví. K čemu je tohle ustavičné líčení vybájených životopisů, ve kterých se neobjevuje žádné ponaučení?</p>
<p>Snažili jsme se všemožně, pravil páter Zea. Zapisovat smyšlené příběhy je ve všech koloniích zakázané. Jenže lidé jsou tvrdohlaví a též svatá moc církve má jisté hranice. Záleží na zemi. Zajímalo by ho, jestli se už baron setkal se slavným La Condaminem.</p>
<p>Humboldt zavrtěl hlavou.</p>
<p>Já ano, pravil Bonpland. Starý chlap, co se v Palais Royal hádal s číšníky.</p>
<p>Právě ten, řekl páter. Žije tady pár starců, kteří si na něho ještě pamatují. Dokonce i žena, co stárne po požití prášku mizerného šarlatána, aniž by zemřela, skutečně příšerný pohled. Její příběhy však stojí za to. Chcete, abych vám je vyprávěl?</p>
<p>Humboldt vzdychl.</p>
<p>Tenkrát, pravil páter Zea, vyslala akademie tři své nejlepší zeměměřiče, La Condamina, Bouguera a Godina, aby zjistili délku poledníku na rovníku. Cílem bylo, především z estetických důvodů, vyvrátit Newtonovu ohavnou tezi, že se země vlivem rotace zplošťuje. Páter Zea se soustředěně na několik okamžiků zahleděl na stůl. Na čele mu přistál jakýsi ohromný hmyz. Bonpland se instinktivně napřáhl, zarazil se a zase ruku stáhl.</p>
<p>Změřit poledník, pokračoval páter Zea. Tedy vést čáru, kudy nikdy žádná nevedla. Zdalipak jste se už tam venku porozhlédli? Přímky jsou jinde. Kostnatou rukou ukázal na okno, houští, rostliny obletované hmyzem. Ne tady!</p>
<p>Čáry nebo přímky jsou všude, pravil Humboldt. Jsou to jen abstrakce. Kde je prostor sám o sobě, jsou i přímky.</p>
<p>Prostor sám o sobě je jinde, opáčil páter Zea.</p>
<p>Prostor je všude!</p>
<p>Všude je co objevovat. A prostor sám o sobě existuje tam, kam jej zanesou zeměměřiči. Páter Zea zavřel oči, pozvedl sklenici s vínem a zase ji odložil, aniž by si lokl. Ti tři muži pracovali nepředstavitelně přesně. Přesto jejich údaje nikdy nesouhlasily se skutečností. Dvě obloukové minuty na La Condaminově přístroji byly tři minuty na přístroji Bouguerově, půl stupně na Godinově dalekohledu pak bylo jeden a půl na dalekohledu La Condaminově. Aby zanesli své přímky, byli odkázáni na astronomická měření, takové užitečné hodiny, které je možné nosit s sebou, páter přezíravě pohlédl na chronometr na Humboldtově pásku, tenkrát ještě neexistovaly. Věci tehdy ještě nebyly přivyklé tomu, aby byly měřeny. Tři kameny nejsou tolik jako tři papíry, patnáct gramů hrachu neváží stejně jako patnáct gramů hlíny. A navíc to vedro, vlhkost, moskyti, neustálý ryk zvířat. Muže zachvacovala bezdůvodná zběsilost. Dobře vychovaný La Condamine změnil nastavení Bouguerových měřicích přístrojů, Bouguer zase zlámal Godinova psací pera. Denně mezi nimi propukaly hádky, až najednou Godin vytasil kord a odpotácel se do pralesa. Totéž se přihodilo o dva týdny později mezi Bouguerem a La Condaminem. Páter Zea sepnul ruce. Jen si to představte. Tak civilizovaní muži v parukách, s lorňony a parfémovanými kapesníčky! La Condamine to vydržel nejdéle. Osm let v pralese, chráněný jen hrstkou vojáků sužovaných horečkou. Klučil v lese průseky, které zarůstaly, jakmile se k nim otočil zády, kácel stromy, jež následující noci opět čněly do výše; ale i tak dál zarputile rozprostíral síť čísel nad vzdorující přírodou. Kreslil trojúhelníky, součet jejichž úhlů se blížil sto osmdesáti, a trianguloval oblouky, jejichž zakřivení dokonce odolávalo tetelení vzduchu. Pak obdržel dopis od akademie. Bitva je ztracena, důkaz veden v Newtonově smyslu, země je zploštělá, celá práce nanic.</p>
<p>Bonpland se zhluboka napil vína z láhve. Vypadalo to, jako by zapomněl, že na stole stojí skleničky a že se to nesluší. Humboldt na něho vrhl káravý pohled.</p>
<p>A tak se, pokračoval páter Zea, vydal zhrzený muž na cestu k domovu. Čtyři měsíce podél stále ještě bezejmenné řeky, neboť na Amazonku ji pokřtil až později. Cestou maloval mapy, dával horám jména, měřil teplotu, zaznamenával druhy ryb, hmyzu, hadů a lidí. Nikoli proto, že by ho to zajímalo, ale aby si zachoval rozum. A pak v Paříži nikdy nehovořil o věcech, na které vzpomínali vojáci: hrdelní hlásky a velmi přesné otrávené šípy z houští, noční světelné jevy, ale především ty drobné posuny skutečnosti, když svět na okamžik učinil krok do nereality. Pak sice stromy pořád vypadaly jako stromy, lenivě zvířená voda jako voda, jenže člověk to prý s jemným mrazením v zádech vnímal jako mimikry čehosi cizího. V té době také objevil La Condamine kanál, o kterém vyprávěl šílený Aguirre. Spojení mezi dvěma největšími řekami kontinentu.</p>
<p>Dokáži, že toto spojení existuje, pravil Humboldt. Všechny velké proudy jsou propojené. Příroda tvoří jediný celek.</p>
<p>Myslíte? páter Zea zavrtěl pochybovačně hlavou. Po mnoha letech, kdy starý a slavný La Condamine byl už dávno členem akademie a nebudil se tak často děsem ze spánku a jal se dokonce opět věřit v Boha, sám považoval kanál za omyl. Mezi velkými řekami, pravil údajně, žádné spojení ve vnitrozemí neexistuje. Něco takového by kontinent uvrhlo do nepořádku, který by si rozhodně nezasloužil. Páter Zea se na moment odmlčel, pak se zvedl a poklonil se. Hezké sny, barone. A hezké probuzení!</p>
<p>Následujícího rána je ze spánku vytrhly výkřiky bolesti. Na dvoře dva kněží koženými řemeny bičovali muže spoutaného řetězy. Humboldt vyběhl na dvůr a zeptal se, co se stalo.</p>
<p>Nic, odpověděl kněz. Proč?</p>
<p>Taková stará záležitost, dodal druhý. S vaší další cestou to nemá nic společného. Nakopl indiána, kterému chvíli trvalo, než pochopil a špatnou španělštinou potvrdil, že jde o velmi starou záležitost a nemá s cestou nic společného.</p>
<p>Humboldt váhal. Bonpland, který také přiběhl, se na něho vyčítavě podíval. Ale musíme přece dál, řekl Humboldt tiše. Co mám dělat?</p>
<p>Páter Zea si je nechal zavolat a ukázal jim svůj nejcennější majetek. Rozčepýřeného papouška, který pronášel několik vět v nářečí jakéhosi vymřelého kmene. Před dvaceti lety lidé z onoho kmene ještě žili, dnes už není na živu žádný z nich, a nikdo nerozumí, co ten papoušek plácá.</p>
<p>Humboldt natáhl ruku, papoušek po ní klovl, sklopil pohled k zemi, jako by musel přemýšlet, zatřepal křídly a řekl něco nesrozumitelného.</p>
<p>Bonpland se vyptával, proč ten kmen zmizel.</p>
<p>To se stává, vysvětloval páter Zea.</p>
<p>Jak to?</p>
<p>Páter Zea na něho pohlédl přimhouřenýma očima. Tohle je pochopitelně snadné. Někdo si sem přijde a lituje každého, kdo vypadá smutně, a doma potom bude vykládat příšerné historky. Jenže kdo musí najednou jen s padesáti muži vládnout desetitisícům divochů, kdo se noc co noc ptá, co znamenají ty hlasy v pralese, a každé ráno se diví, že ještě žije, ten to možná posuzuje jinak.</p>
<p>Jde o nedorozumění, řekl Humboldt. Nechtěl nic kritizovat.</p>
<p>Možná ano, ozval se Bonpland. Něco by přece jen rád věděl. Zarazil se a nemohl uvěřit, že jej Humboldt právě nakopl. Pták se podíval střídavě na jednoho a na druhého<emphasis>,</emphasis> cosi zažvatlal a pln očekávání je sledoval.</p>
<p>Správně, vyhrkl Humboldt, protože nechtěl být nezdvořilý.</p>
<p>Pták vypadal, jako by přemýšlel, a pronesl dlouhou větu.</p>
<p>Humboldt natáhl ruku, pták po ní seknul zobákem a dotčeně se otočil.</p>
<p>Zatímco oba indiáni prováděli jejich člun peřejemi, Humboldt s Bonplandem vyšplhali na žulové skály nad misií. Nahoře se měla nacházet stará jeskyně. Cesta byla neschůdná, oporu skýtaly pouze živcové krystaly. Když dorazili na vrchol, zachytil Humboldt se soustředěním, jež polevovalo, jenom když se oháněl po dotěrných moskytech, v několika nádherných poetických obrazech pohled na peřeje a duhu, jež se klenula nad stříbřitě se lesknoucím veletokem. Potom balancovali přes hřeben k vedlejšímu vrcholu a vchodu do jeskyně.</p>
<p>Musely to být stovky mrtvol, každá uložená do vlastního košíku vyrobeného z palmových listů, kostnaté ruce položené přes kolena, hlava sklopená na hruď. Nejstarší mrtvoly vypadaly už téměř jako kostry, jiné byly v různých stádiích rozkladu: pergamenové kusy kůže, vnitřnosti vysušené do velikosti knedlíku, oči černé a malé jako pecky ovoce. Mnohým odpadávalo maso od kostí. Sem nahoru hluk vodní vřavy nedosahoval. Panovalo zde takové ticho, že bylo možné slyšet vlastní dech.</p>
<p>Je tady poklidně, pravil Bonpland, jinak než v té předešlé jeskyni. Tam žili mrtví, sem se ukládala jen těla. Tady se člověk cítí bezpečněji.</p>
<p>Humboldt vytáhl několik mrtvých z jejich košíků, oddělil lebky od páteře, vylámal zuby z čelistí a sundal prstýnky z prstů. Dětskou mrtvolku a dva dospělé zabalil do sukna a svázal tak napevno k sobě, že ve dvou mohli tento balíček nést.</p>
<p>Bonpland se otázal, zda to myslí vážně.</p>
<p>Chopte se toho, řekl netrpělivě Humboldt, sám to až k mulám nedovleču!</p>
<p>Do misie dorazili pozdě. Noc byla jasná, hvězdy pronikavě zářily, hejna hmyzu šířila načervenalé světlo, všude voněla vanilka. Indiáni před nimi mlčky couvali. Staré ženy vyhlížely z oken, dole pod nimi běhaly děti. Jakýsi muž s pomalovaným obličejem jim zastoupil cestu a zeptal se, co to nesou.</p>
<p>Leccos, odpověděl Humboldt. To i ono.</p>
<p>Mineralogické vzorky, doplnil Bonpland. Rostliny.</p>
<p>Muž rozpřáhl paže.</p>
<p>Kosti, řekl Humboldt.</p>
<p>Bonpland sebou trhnul.</p>
<p>Kosti?</p>
<p>Krokodýlí a mořských krav, upřesnil Bonpland.</p>
<p>Mořských krav, opakoval muž.</p>
<p>Humboldt se zeptal, jestli se na ně chce podívat.</p>
<p>Raději ne. Muž váhavě ustoupil stranou. Radši jim bude věřit.</p>
<p>Další dva dny to neměli snadné. Nepodařilo se jim najít žádné indiánské průvodce, kteří by jim ukázali okolí, a dokonce i jezuité měli napilno, když je Humboldt oslovil. Všichni zdejší lidé jsou tak pověrčiví, psal Humboldt bratrovi, člověk si okamžitě uvědomí, jak daleká je ještě jejich cesta ke svobodě a rozumu. Aspoň se mu ale podařilo chytit několik opic, které ještě žádný biolog nepopsal.</p>
<p>Třetí den převezli dva dobrovolníci nepoškozený člun peřejemi. Humboldt jim dal trochu peněz, pár skleněnek, nechal naložit bedny s přístroji, klece s opicemi a mrtvoly, a pátera Zeu při loučení ubezpečil o své celoživotní vděčnosti.</p>
<p>Mějte se na pozoru, nabádal je páter. Jinak to vezme rychlý konec.</p>
<p>Přišli k nim čtyři veslaři a rozvinula se vášnivá debata ohledně nákladu. Nejdřív pes a teď tohle! Julio ukázal na látkový balíček s mrtvolami.</p>
<p>Humboldt se otázal, jestli se bojí.</p>
<p>Samozřejmě, odpověděl Mario.</p>
<p>Ale čeho? vyzvídal Bonpland. Že najednou obživnou?</p>
<p>Přesně toho, řekl Julio.</p>
<p>Přinejmenším, dodal Carlos, to bude dražší.</p>
<p>Řeka byla za peřejemi stále velmi úzká, víry smýkaly člunem ze strany na stranu. Vzduch byl nasycený zpěněnou vodou a oni se řítili nebezpečně blízko skal. Moskyti byli nemilosrdní: Nebylo vidět nebe, jen mračna hmyzu. Zanedlouho se po nich přestali muži ohánět. Zvykli si, že pořád krvácí.</p>
<p>V další misii jim k jídlu naservírovali mravenčí paštiku. Bonpland se zdráhal, ale Humboldt trochu ochutnal. Potom se omluvil a na chvíli se vytratil za nejbližší křoví. Každopádně to není nezajímavé, pravil, když se vrátil. Přece jen možnost, jak v budoucnu vyřešit problémy s nedostatkem potravin.</p>
<p>Tady je liduprázdno, pravil Bonpland. Jídlo je jediné, čeho tady mají dost!</p>
<p>Náčelník vesnice se zeptal, co vezou v těch balících. Má příšerné podezření.</p>
<p>Kosti mořských krav, odpověděl Bonpland.</p>
<p>Ty smrdí jinak, opáčil náčelník.</p>
<p>Dobrá, zvolal Humboldt, přiznávám. Jenže tihle mrtví jsou mrtví tak dlouho, že už se jim vlastně ani nedá říkat mrtvoly. Celý svět se vlastně skládá z mrtvých těl! Každá hrst země kdysi byla člověkem a předtím jiným člověkem, každou unci vzduchu mezitím tisíckrát vdechli zesnulí. Co s tím všichni máte, jaký je to problém?</p>
<p>Jen jsem se zeptal, řekl náčelník plaše.</p>
<p>Proti útokům moskytů si vesničané stavěli chatrče z bláta s uzavíratelnými vchody. Uvnitř se zapálil oheň, který vyhnal hmyz ven, potom se pomalu vplížili dovnitř lidé, uhasili oheň a mohli několik hodin strávit v horkém vzduchu, aniž by je něco bodalo. V těchto chatrčích Bonpland třídil nasbírané rostliny tak dlouho, dokud vlivem hustého dýmu neomdlel. Vedle něho psal kašlající a poloslepý Humboldt, s chroptícím psem vedle sebe, svému bratrovi. Když mžourajíce a v páchnoucích šatech vyrazili z chatrče, aby se nalokali čerstvého vzduchu, kráčel jim v ústrety jakýsi muž, který jim chtěl číst z ruky. Byl nahý, pestře pomalovaný a ve vlasech měl péra. Humboldt nabídku odmítl, Bonplanda návrh zaujal. Věštec se dotkl jeho prstů, povytáhl obočí a pobaveně se díval do dlaně.</p>
<p>Ach, řekl si spíše pro sebe. Ach, ach.</p>
<p>Prosím?</p>
<p>Věštec vrtěl hlavou. Není si úplně jistý. Může se přihodit to či ono. Každý je svého štěstí strůjce. Kdo zná budoucnost!</p>
<p>Bonpland se jej nervózně zeptal, co že tam vidí.</p>
<p>Dlouhý život. Věštec pokrčil rameny. O tom není pochyb.</p>
<p>A zdraví?</p>
<p>V zásadě dobré.</p>
<p>K čertu, vykřikl Bonpland. Teď chce vědět, co má znamenat ten pohled.</p>
<p>Jaký pohled? Dlouhý život a zdraví. Tak to tady stojí, a on to tak řekl. Jestlipak se pánovi líbí tenhle kontinent?</p>
<p>Proč?</p>
<p>Stráví tady dlouhou dobu.</p>
<p>Bonpland se rozesmál. O tom pochybuje. Dlouhý život, a právě tady? Ani náhodou. Ani kdyby ho nutili.</p>
<p>Věštec vzdychl a ještě chvíli, jako by mu chtěl dodat odvahu, držel Bonplandovu ruku. Potom se obrátil na Humboldta.</p>
<p>Ten zavrtěl hlavou.</p>
<p>Je to skoro zadarmo!</p>
<p>Ne, řekl Humboldt.</p>
<p>Rychlým pohybem se věštec chopil jeho ruky. Humboldt se mu chtěl vytrhnout, jenže věštec byl silnější. Humboldt, přinucen hrát tuto hru, se kysele uchechtl. Věštec vraštil čelo a přitáhl si ruku blíže. Naklonil se k ní a pak se opět narovnal. Mhouřil oči. Nafukoval tváře.</p>
<p>Tak už mluvte! vykřikl Humboldt. Má na práci i jiné věci. Pokud tam vidí něco špatného, tak jemu je to stejně jedno, beztak mu nevěří ani slovo.</p>
<p>Nic špatného tam není.</p>
<p>Ale?</p>
<p>Ale nic. Věštec pustil Humboldtovu ruku. Je mu líto, nechce žádné peníze. Zklamal.</p>
<p>To nechápu, divil se Humboldt.</p>
<p>On také ne. Nic tam není. Žádná minulost, žádná přítomnost nebo budoucnost. V jistém smyslu vlastně ani neexistuje. Věštec se pozorně zadíval Humboldtovi do tváře. Nikdo!</p>
<p>Humboldt se upřeně zahleděl na svou dlaň.</p>
<p>Ale vždyť je to samozřejmě celé nesmysl. Určitě je to jeho vina. Možná přišel o svůj dar. Věštec rozmáčkl komára na břiše. Možná věštecký dar nikdy neměl.</p>
<p>Večer přivázali Humboldt s Bonplandem psa u veslařů, aby mohli strávit noc bez hmyzu v začouzených chatrčích. Humboldt usnul s pálícíma očima a myšlenkami zmatenými kouřem, až když už málem svítalo.</p>
<p>Probudil ho podivný zvuk. Někdo se připlazil a ulehl vedle něho. To snad ne, už zase, mumlal si, nejistou rukou zapálil knot svíčky a uviděl, že vedle něho leží malý chlapec. Copak tady chceš, zeptal se, co tady děláš, o co jde?</p>
<p>Dítě ho pozorovalo přimhouřenýma očima jako zvíře.</p>
<p>Copak, zeptal se Humboldt, no?</p>
<p>Chlapec z něho nespouštěl oči. Byl úplně nahý. Přestože se mu před obličejem třepotal plamen, ani nemrknul.</p>
<p>Tak co je, šeptal Humboldt. No, chlapče?</p>
<p>Chlapec se usmál.</p>
<p>Humboldtovi se chvěla ruka tak silně, že mu svíčka vypadla na zem. Ve tmě slyšel, jak oba dýchají. Natáhl ruku, aby chlapce odstrčil, jenže jakmile ucítil jeho vlhkou kůži, ucukl, jako by dostal ránu. Jdi pryč, šeptal.</p>
<p>Chlapec se nehýbal.</p>
<p>Humboldt se rychle vztyčil, narazil hlavou do stropu a nakopl chlapce. Hoch vykřikl, od oné příhody s písečnými blechami nosil Humboldt vysoké boty i v noci, a schoulil se do klubíčka. Humboldt kopl znovu a trefil se do hlavy, chlapec zasténal a zmlkl. Humboldt slyšel, jak těžce oddychuje. Zastřeně před sebou viděl nehybné tělo. Chytil ho za ramena a vytáhl ven.</p>
<p>Noční vzduch mu udělal dobře. Po dýmu v chatrči mu připadal chladný a čerstvý. Nejistým krokem vrávoral k nejbližší chatrči, kde spal Bonpland. Když ale zaslechl jakýsi ženský hlas, zarazil se. Zaposlouchal se a najednou jej opět zaslechl. Otočil se, vrátil se do své chatrče a uzavřel vchod. Za tu krátkou chvíli, co nechal závěs roztažený, pronikli dovnitř komáři a nad hlavou se mu panicky třepotal netopýr. Proboha, zašeptal. Pak se, z čirého vyčerpání, propadl do neklidného spánku.</p>
<p>Když se probral, už bylo jasné ráno, vedro zesílilo, netopýr zmizel. Bezchybně oblečen, s kordem u boku a kloboukem pod paží, vylezl ven. Před chatrčí nikdo nebyl. Obličej mu krvácel z několika řezných ran.</p>
<p>Bonpland se jej optal, co se mu stalo.</p>
<p>Pokoušel se oholit. Jen kvůli moskytům člověk přece nesmí zdivočet, stále jsme civilizovaní lidé. Humboldt si nasadil klobouk a zeptal se Bonplanda, jestli v noci něco neslyšel.</p>
<p>Nic zvláštního, odpověděl Bonpland opatrně. V temnotě člověk zaslechne leccos.</p>
<p>Humboldt přikývl. Člověku se zdají nejpodivnější věci.</p>
<p>Nemůžeme dát na všechno, co zaslechneme, konejšil ho Bonpland.</p>
<p>Měli bychom se konečně vyspat, dodal Humboldt.</p>
<p>Následujícího rána vpluli do Rio Negra, nad jehož temnými vodami bylo moskytů méně. I vzduch byl tady lepší. Jenže přítomnost mrtvol veslaře trápila, a dokonce Humboldt byl bledý a zamlklý. Bonpland měl zavřené oči. Obává se, pravil, že se mu vrací horečka. Opice vřískaly v klecích, lomcovaly mřížemi a šklebily se. Jedné se dokonce podařilo otevřít branku, metala kozelce, obtěžovala veslaře, šplhala po okraji člunu, skákala Humboldtovi na záda a prskala na vrčícího psa.</p>
<p>Mario požádal Humboldta, aby něco vyprávěl.</p>
<p>Neznám žádnou příhodu, pravil Humboldt a upravil si klobouk, který mu opice pootočila. A navíc ani nemá chuť něco vyprávět. Ale mohl by přednést nejkrásnější německou báseň, volně přeloženou do španělštiny. Nad všemi vrcholky hor je klid, ve stromech není cítit žádný vítr, i ptáci jsou klidní, a brzy zemřeš i ty.</p>
<p>Všichni se na něho podívali.</p>
<p>To je všechno, pravil Humboldt.</p>
<p>Opravdu? otázal se Bonpland.</p>
<p>Humboldt se chopil sextantu.</p>
<p>Promiňte, ozval se Julio. To přece nemůže být všechno.</p>
<p>Pochopitelně to není příběh o krvi, válce a proměnách, řekl Humboldt dotčeně. Neobjevují se v něm žádné čáry, nikdo se neproměňuje v rostlinu, nikdo neumí létat ani nesní nikoho jiného. Rychlým pohybem chňapl po opici, která se mu právě pokoušela otevřít přezku na botách, a strčil ji do klece. Opičák začal vřískat, natahoval po Humboldtovi pracky, vyplazoval jazyk, dělal opičky a vystrkoval na něho zadek. A pokud se nemýlím, dodal ještě Humboldt, každý na člunu má práce dost!</p>
<p>U San Carlosu propluli magnetický rovník. Humboldt si prohlížel přístroje se zbožným výrazem ve tváři. O tomto místě snil už jako dítě.</p>
<p>Navečer dorazili k ústí legendárního kanálu. Okamžitě na ně zaútočila hejna komárů. Přesto se s narůstajícím vedrem rozplýval mlžný opar, nebe se vyjasňovalo, a Humboldt mohl určit stupeň zeměpisné délky. Pracoval celou noc. Změřil úhel měsíční dráhy před Jižním křížem a pak, pro kontrolu, celé hodiny teleskopem měřil skvrny na Jupiterových měsících. Na nic se nedá spolehnout, řekl pozorně přihlížejícímu psu. Ani na tabulky, ani na přístroje, dokonce ani na nebe. Člověk musí být tak přesný, aby mu nepořádek nemohl ublížit.</p>
<p>Správná doba nastala až za rozbřesku. Zatleskal. Vstávat, nesmíme ztrácet čas! Koncový bod kanálu je určen, takže rychle k dalšímu.</p>
<p>Bonpland se rozespale otázal, jestli má strach, že ho někdo předběhne. Na konci světa, po všech těch staletích, kdy ta zatracená řeka nikoho nezajímala.</p>
<p>Jeden nikdy neví, odpověděl Humboldt.</p>
<p>Oblast nebyla zanesena na žádné mapě, proto jen tušili, kam je asi voda nese. Kmeny zde rostly tak těsně u sebe, že se nedalo přirazit ke břehu, a každých pár hodin svlažilo vzduch jemné mrholení, aniž by přineslo ochlazení a zahnalo hmyz. Bonpland sípavě dýchal.</p>
<p>To nic není, řekl kašlaje, jen prostě neví, jestli hoří on nebo okolní vzduch. Jako lékař by Humboldtovi nedoporučoval dýchat zhluboka. Domnívá se, že z lesů unikají nezdravé výpary. Možná za to mohou ty mrtvoly.</p>
<p>Vyloučeno, odporoval Humboldt. Mrtvoly za to nemohou.</p>
<p>Konečně našli místo k přistání. Mačetami a sekerami vyklučili malý prostor na přenocování. Nad plameny táboráku praskali škvařící se moskyti. Netopýr kousl psa do čumáku, rána silně krvácela, pes se začal točit kolem své osy a nechtěl se uklidnit. Schovával se pod Humboldtovu houpací síť a kňučením budil všechny ostatní.</p>
<p>Ráno se Humboldtovi a Bonplandovi nepodařilo oholit, obličeje měli příliš nateklé po komářích štípancích. Když si otoky chladili v řece, všimli si, že pes zmizel. Humboldt spěšně nabil zbraň.</p>
<p>To není dobrý nápad, řekl Carlos. Prales není nikde neprostupnější než tady a vzduch je pro zbraně příliš vlhký. Psa zadávil jaguár, s tím se nedá nic dělat.</p>
<p>Aniž by odpověděl, zmizel Humboldt mezi stromy.</p>
<p>Za devět hodin byli stále ještě na stejném místě. Posedmnácté se Humboldt vrátil, lokl si vody, umyl se v řece a chtěl zase vyrazit do pralesa. Bonpland jej zadržel.</p>
<p>Je to k ničemu, pes je prostě pryč.</p>
<p>Ne a ne! vyhrkl Humboldt. To on nedovolí!</p>
<p>Bonpland mu položil ruku na rameno. Sakra, ten pes je mrtvý!</p>
<p>Naprosto mrtvý, dodal Julio.</p>
<p>Úplně a definitivně fuč, přidal se Mario.</p>
<p>Je to, doplnil Carlos, v jistém smyslu ten nejmrtvější pes pod sluncem.</p>
<p>Humboldt těkal pohledem z jednoho na druhého. Otevřel a zase zavřel ústa a potom odložil zbraň na zem.</p>
<p>O několik dní později spatřili lidská obydlí. Koktavě je pozdravil misionář zhlouplý věčným mlčením. Domorodci byli nazí a pestře pomalovaní: Někteří měli na tělech namalovaný frak, jiní uniformu, kterou nikdy nemohli na vlastní oči spatřit. Humboldtova tvář se rozjasnila, když se dozvěděl, že se tady vyrábí jed curare.</p>
<p>Mistr na výrobu curare byl úctyhodný, vychrtlý muž. Takhle, vysvětloval, se oloupou větvičky, takhle se na kameni rozmělní kůra, takhle, opatrně, se plní šťáva do trychtýře z banánových listů. Na trychtýři záleží. Pochybuje, že by se v Evropě uměle vyrábělo něco podobného.</p>
<p>No jistě, pravil Humboldt. Je to nepochybně trychtýř hodný respektu.</p>
<p>A takhle, pokračoval mistr, se odpařuje látka do hliněné nádoby, prosím pozor, je nebezpečné i hledět do nádoby, a takhle se k tomu přidává zahuštěný nálev z listů. A toto, ukazoval Humboldtovi hliněnou nádobku, je nejsilnější jed našeho světa i zásvětí. Tím je možné zabít i anděly!</p>
<p>Humboldt se zeptal, jestli se to dá pít.</p>
<p>Jed se nanáší na hrot šípu, pravil mistr. Pít to ještě nikdo nezkoušel. Přece nejsme šílení.</p>
<p>Ale zabitá zvířata můžete jíst okamžitě?</p>
<p>Ano, odpověděl mistr. V tom je právě ten vtip.</p>
<p>Humboldt si prohlížel svůj ukazováček. Pak ho strčil do nádoby a olízl ho.</p>
<p>Mistr vykřikl.</p>
<p>Žádný strach, uklidňoval ho Humboldt. Na prstu nemá žádnou ranku, ústní dutina je také bez poranění. Pokud člověk není zraněn, musí být látka stravitelná. Substanci je třeba prozkoumat, takže to prostě riskl. Ostatně prosí o prominutí, ale je trochu unaven. Padl na kolena a chvilku zůstal klečet na zemi. Mnul si čelo a něco si pro sebe mumlal. Potom se opatrně postavil a odkoupil od mistra všechny zásoby jedu.</p>
<p>Rozhodli se cestu o den odložit. Humboldt a Bonpland seděli vedle sebe na převráceném stromě, Humboldt s pohledem upřeným na své boty, Bonpland neustále opakoval úvodní strofu jakéhosi francouzského rozpočitadla. Teď věděli, jak se vyrábí curare, společně doložili, že je možné pozřít značné množství, aniž by je postihlo něco horšího než mírná závrať a halucinace, ale že při nepatrné dávce nakapané do krve, ochabují smysly, a už pětina gramu by stačila usmrtit malou opici, kterou bylo možné zachránit, jestliže se jí vší silou foukalo do tlamy, dokud jed ochromoval svaly. Při tomto pokusu po hodině příznaky ustupovaly, opici se pozvolna navracela schopnost pohybu, a až na drobný zármutek jed žádné následky nezanechal. A tak jim také připadalo jako optický klam, když se před nimi rozestoupilo křoví a najednou stáli tváří v tvář zpocenému muži s knírkem, oblečenému do lněné košile a kožené kazajky. Mohlo mu být kolem třiceti, jmenoval se Brombacher a pocházel ze Saska. Neměl, jak pravil, žádné plány ani cíl, chtěl prostě vidět svět.</p>
<p>Humboldt mu navrhl, aby šel s nimi.</p>
<p>Brombacher odmítl. Člověk se víc dozví, když putuje sám, a Němců doma potkáte beztak dost.</p>
<p>Zaraženě, odvyklý své mateřštině, se Humboldt Brombachera zeptal, kde v Německu žije, jak je vysoká tamní kostelní věž a kolik tam mají obyvatel.</p>
<p>Brombacher odpovídal klidně a zdvořile: Bad Kürthing, čtyřiapadesát stop, osm set třicet dvě duše. Nabídl jim špinavé obilné placky, odmítli. Vyprávěl jim o divoších, zvířatech a osamělých nocích strávených v pralese. Po chvíli vstal, oprášil si klobouk, a jal se prodírat houštím. Listoví se za ním zavřelo. Mezi nemyslnostmi mého života, napsal den poté Humboldt bratrovi, bylo toto setkání nejúžasnější. Nebude si nikdy jistý, zda skutečně proběhlo, nebo šlo jen o dozvuky jejich fantazie podrážděné jedem.</p>
<p>V podvečer polevily účinky curare natolik, že mohli přecházet z místa na místo, a dokonce pocítili hlad. Lidé žijící v misii opékali nad ohněm špízy s dětskou hlavičkou, třemi maličkými ručičkami a čtyřmi nožičkami s prsty. To nejsou lidé, vysvětloval misionář, tomu bráním ze všech sil. Jen opičky z pralesa.</p>
<p>Bonpland odmítl maso ochutnat. Humboldt si váhavě vzal ruku a zakousl se. Nechutnala zle, ale přesto se necítil dobře. Urazili by se, kdyby nedojedl?</p>
<p>Misionář s plnou pusou zavrtěl hlavou. To nikoho nezajímá!</p>
<p>V noci jim nedaly zvířecí zvuky spát. Opice zavřené v klecích bušily do mříží a nepřestávaly vřískat. Humboldt napsal úvod k pojednání o nočních zvucích pralesa a životě zvířat, který musí být chápán jako ustavičný boj, a proto jako opak ráje.</p>
<p>Domnívám se, ozval se Bonpland, že misionář lže.</p>
<p>Humboldt se na něho podíval.</p>
<p>Ten muž tady žije už velmi dlouho, řekl Bonpland. Prales má ohromnou moc. Asi mu to bylo trapné, proto to ujišťování. Zdejší lidé jedí lidské maso, říkal to přece páter Zea a každý to ví. Co proti tomu zmůže jeden misionář?</p>
<p>Nesmysl, opáčil Humboldt.</p>
<p>Je to tak, přitakal Julio. Zní to rozumně.</p>
<p>Humboldt na chvíli ztichl. Prosím o prominutí. Všichni už jsou krajně znaveni. Má proto značné pochopení. Ale pokud by chtěl ještě někdo tvrdit, že kmotřenec vévody z Braunschweigu jedl lidské maso, sáhne po zbrani.</p>
<p>Bonpland se rozesmál.</p>
<p>Myslel jsem to vážně, pronesl Humboldt.</p>
<p>To snad ne, vyhrkl Bonpland.</p>
<p>Samozřejmě.</p>
<p>Všichni sklíčeně mlčeli. Bonpland se nadechoval, ale nakonec nic neřekl. Jeden po druhém se otáčeli k ohni a tvářili se, že spí.</p>
<p>Od té chvíle Bonplandova horečka stoupala. V noci vstával stále častěji a po několika krocích se pokaždé s hihňáním zhroutil. Jednou měl Humboldt pocit, jako by se nad ním někdo skláněl. V obrysech rozeznával Bonplandův obličej, vyceněné zuby, v ruce mačetu. Překotně uvažoval. Až moc dobře věděl, že se tady lidem zdávají prapodivné sny. Bonplanda potřeboval. Musel mu důvěřovat. Byl to tedy sen. Zavřel oči a přinutil se ležet bez hnutí, dokud nezaslechl kroky. Když zamžoural podruhé, ležel Bonpland se zavřenýma očima vedle něho.</p>
<p>Přes den se hodiny slévaly; slunce viselo velmi nízko a ohnivě nad řekou, pohled do něj bolel, moskyti útočili ze všech stran, dokonce i veslaři byli příliš unaveni mluvit. Nějakou dobu je sledoval kovový kotouč, plul před nimi a pak zase za nimi, nehlučně klouzal po nebi, mizel, znovu se objevoval, na několik minut se přiblížil natolik, že Humboldt mohl dalekohledem pozorovat zrcadlící se ohyby řeky, jejich člun a je samé na jeho zářícím povrchu. Potom kotouč uháněl pryč a už se nevrátil.</p>
<p>Za jasného počasí dorazili na konec kanálu. Na severu se vypínaly žulově bílé hory, na druhé straně se táhly travnaté pláně. Humboldt zaměřil sextantem zapadající slunce a změřil úhel mezi dráhou Jupitera a jedním z jeho měsíců.</p>
<p>Až teď, pravil, kanál skutečně existuje.</p>
<p>Po proudu, řekl Mario, to půjde rychleji. Už se nemusíme bát vírů a můžeme plout uprostřed. Tak unikneme moskytům.</p>
<p>O tom pochybuji, opáčil Bonpland. Nevěří, že by existovalo místo, kde by moskyti nebyli. Dokonce pronikli i do jeho vzpomínek. Když pomyslí na La Rochelle, vidí město plné hmyzu.</p>
<p>Díky tomu, že je nyní kanál zanesen v mapách, vysvětloval Humboldt, bude možné přinést blahobyt celému světadílu. Teď je možné přepravovat zboží přes kontinent, vzniknou nová obchodní centra, uskuteční se dosud netušené podniky.</p>
<p>Bonplanda přepadl záchvat kašle. Po obličeji se mu koulely slzy, plival krev. Tady není nic, supěl. Jen ještě větší horko než v pekle. Kromě smradu, moskytů a hadů tady není opravdu nic. Tady nikdy nic nebude a tenhle zatracený kanál na tom nic nezmění. Nemohli bychom už konečně zpátky?</p>
<p>Humboldt se na něho několik vteřin upřeně díval. O tom ještě nerozhodl. Misie Esmeralda je poslední křesťanskou osadou před divočinou. Odtud je možné během několika týdnů projít neprobádaným územím k Amazonce. Její prameny ještě nikdo neobjevil.</p>
<p>Mario se pokřižoval.</p>
<p>Na druhou stranu, pokračoval Humboldt zamyšleně, to možná není zrovna nejchytřejší nápad. Ta záležitost není bez nebezpečí. Pokud teď ztroskotá, zmizí s ním i všechny nálezy a výsledky. Nikdo by se o tom nedozvěděl.</p>
<p>To by se nemělo pokoušet, řekl Bonpland.</p>
<p>Bylo by to čiré šílenství, přidal se Julio.</p>
<p>Nemluvě o nich! Mario ukázal na mrtvoly. Nikdo by je nespatřil!</p>
<p>Humboldt přikývl. Někdy člověk musí vědět, čemu dát přednost.</p>
<p>Misii Esmeraldu tvořilo šest domů mezi obrovskými banánovníky. Nežil zde žádný misionář, v čele patnácti indiánských rodin stál jen starý španělský voják. Humboldt pověřil několik mužů, aby seškrábali ze stěn člunu termity.</p>
<p>Nepokračovat v cestě dál bylo správné rozhodnutí, pravil voják. V divočině za misií zabíjejí lidé bez zábran. Mají několik hlav, jsou nesmrtelní a rozmlouvají spolu řečí koček.</p>
<p>Humboldt starostlivě vzdychl; dopalovalo ho, že by měl prameny Amazonky najít někdo jiný. Aby přišel na jiné myšlenky, studoval obrázky Slunce, měsíců a komplikovaně svinutých hadů, které byly vyryty na skalách sto metrů nad řekou.</p>
<p>Dříve voda sahala určitě výš, pravil voják.</p>
<p>Ale ne tak vysoko, opáčil Humboldt. Očividně byly kdysi skály mnohem nižší. V Německu má učitele, kterému se to neodváží sdělit.</p>
<p>Anebo létající lidé, řekl voják.</p>
<p>Humboldt se usmál.</p>
<p>Mnoho bytostí létá, pokračoval voják, a nikomu to nepřipadá divné. Naproti tomu ale ještě nikdo neviděl, že by se hora vytáhla.</p>
<p>Lidé nelétají, pravil Humboldt. I kdyby to na vlastní oči viděl, nevěřil by tomu.</p>
<p>Tohle je tedy věda?</p>
<p>Ano, odpověděl Humboldt, přesně tohle věda.</p>
<p>Když byl člun opraven a Bonplandovi klesla horečka, vyrazili na zpáteční cestu. Při loučení voják poprosil Humboldta, zda by se v hlavním městě nepřimluvil, aby ho přeložili někam jinam. Nedá se to tady vydržet. Právě nedávno našel v jídle pavouka, voják roztáhl dlaně od sebe, takhle velkého! Plný naděje věnoval Humboldtovi dva papoušky a dlouho jim mával na rozloučenou.</p>
<p>Mario měl pravdu: Po proudu to šlo rychleji a komáři nebyli uprostřed řeky tak útoční. Zakrátko dorazili do jezuitské misie, kde je udiveně přivítal páter Zea.</p>
<p>Nečekal, že se vrátí tak brzy. Pozoruhodná odolnost! Jak jste se vyrovnali s kanibaly?</p>
<p>Žádné jsme nepotkali, odpověděl Humboldt.</p>
<p>To je divné, pravil páter Zea. Prakticky všechny kmeny tam dole praktikují lidožroutství.</p>
<p>To nemohu potvrdit, řekl Humboldt a vraštil čelo.</p>
<p>Když odjeli, neměli obyvatelé misie klid, vykládal páter Zea. Velmi je rmoutilo, že jim sebrali prapředky z hrobů. Možná by bylo lepší, kdyby přeložili věci na svůj starý člun a okamžitě pokračovali v plavbě.</p>
<p>Vypadá to, že jedeme vstříc špatnému počasí, namítl Humboldt.</p>
<p>Neměli byste cestu déle odkládat, domlouval jim páter Zea. Situace je vážná, a on za nic neručí.</p>
<p>Humboldt chvíli přemýšlel. Vrchnosti, řekl nakonec, se musí vyhovět.</p>
<p>Téhož dne odpoledne se nakupila oblačnost, nad plání duněl hrom, a zničehonic se ocitli v nejzuřivější bouři, jakou kdy zažili. Humboldt nechal skasat plachty a vyložit bedny, mrtvoly a klece se zvěří na skalnatý ostrov.</p>
<p>To máme za to, soudil Julio.</p>
<p>Déšť ještě nikomu neublížil, podotkl Mario.</p>
<p>Déšť škodí každému, opáčil Carlos. Mohl by člověka i zabít.</p>
<p>Nikdy se nevrátíme domů, předpovídal Julio.</p>
<p>No a co, řekl Mario. Doma se mu stejně nikdy nelíbilo.</p>
<p>Doma, dodal Carlos, čeká jen smrt.</p>
<p>Humboldt jim poručil, aby člun přivázali ke břehu. Odrazili a v tu chvíli zvedla přívalová vlna hladinu a strhla člun s sebou. Bonpland s Humboldtem ještě zahlédli, jak unáší jednoho z veslařů rychle pryč, pak jim zpěněná voda zaclonila výhled. Za pár vteřin se člun ještě jednou v dáli vynořil, a nakonec zmizel i se všemi veslaři.</p>
<p>Co teď? zeptal se Humboldt.</p>
<p>Když už jsou jednou tady, pravil Bonpland, mohou prozkoumat ty skály.</p>
<p>Jedna jeskyně vedla pod peřeje. Nad hlavami jim duněla voda, děrami ve stropě jeskyně prudce crčely sloupce vody, mezi nimi ale zůstal člověk suchý. Bonpland chraplavě navrhl, aby změřili teplotu.</p>
<p>Humboldt působil vyčerpaně. Neumí si to vysvětlit, ale v některých chvílích je na pokraji rozhodnutí nechat všechno plavat. Pomalými pohyby manipuloval s přístroji. A teď pryč, jeskyni může každou chvíli zaplavit voda!</p>
<p>Rychle vyběhli ven.</p>
<p>Déšť nabýval na síle. Voda se vylévala jako z věder, vsakovala se jim do šatů, plnila boty a půda byla tak kluzká, že se skoro neudrželi na nohou. Posadili se a čekali. Krokodýli se k nim pomalu sunuli zpěněnou vodou. V klecích vřískaly opice, bušily na vrátka a lomcovaly mřížemi. Dva papoušci vypadali na bidýlkách jako promočené ručníky. Jeden ztrápeně civěl před sebe, druhý bez ustání brblal stížnosti ve staré španělštině.</p>
<p>A co když se člun nevrátí, otázal se Humboldt?</p>
<p>Ale vrátí, ujišťoval jej Bonpland. To chce klid.</p>
<p>Déšť pořád sílil. Jako by je nebe chtělo z ostrova spláchnout. Na horizontu plápolaly blesky, hrom se tříštil o skály na břehu řeky, takže se ozvěna každé rány mísila s následující.</p>
<p>To není dobré, pravil Humboldt. Obklopuje je voda a sedí na nejvyšším bodě. Snad se pan Franklin se svou teorií o úderu blesku mýlí.</p>
<p>Bonpland pomalu vytáhl láhev a napil se.</p>
<p>Jsem překvapen, řekl Humboldt, že v těchto peřejích žije tolik ještěrů. To přece odporuje obecně přijímanému stanovisku biologie.</p>
<p>Bonpland si zhluboka lokl.</p>
<p>Ale na druhou stranu jsou dokonce doloženy i druhy ryb, které zdolávají vodopády proti proudu.</p>
<p>Bonpland povytáhl obočí. Hrom se proměnil v neustávající dunění. Na druhém konci ostrova, necelých padesát kroků od nich, se cosi velkého a tmavého vytáhlo na útes.</p>
<p>Pokud bychom tu zahynuli, pravil Humboldt, nikdo se o nás nedozví.</p>
<p>No a co, odvětil Bonpland a odhodil prázdnou láhev. Smrt je smrt.</p>
<p>Humboldt se ustaraně ohlédl po krokodýlovi. Pokud se vrátí na břeh, pošle všechno bratrovi: rostliny, mapy, deníky i sbírky. Na dvou různých lodích. Až pak vyrazí do Kordiller.</p>
<p>Kordiller?</p>
<p>Humboldt přikývl. Chtěl by si prohlédnout velké sopky. Otázka neptunismu se musí jednou provždy vyřešit.</p>
<p>Zanedlouho nevěděli, jak dlouho tady čekají. Jednou kolem nich proplula mrtvá kráva, pak víko klavíru, potom šachovnice a rozbité houpací křeslo. Humboldt opatrně vytáhl hodiny, naslouchal tichému pařížskému tikotu a drobnou škvírou v obalu z voskového plátna sledoval ručičky. Buď bouřka začala před několika minutami, nebo tady už seděli přes dvanáct hodin, anebo déšť nepomíchal pouze řeku, les a nebe, nýbrž i sám čas, prostě pár hodin odplavil, takže se nové poledne slilo s noční hodinou a následujícím ránem. Humboldt si rukama objal kolena.</p>
<p>Někdy, řekl, se tomu divím. Mohl dozírat v dolech. Obývat německý zámek, plodit děti, o nedělích štvát jeleny a jednou měsíčně navštívit Výmar. A teď sedí tady, pod cizími hvězdami, v záplavě, a čeká na člun, který nepřipluje.</p>
<p>Bonpland se zeptal, jestli má pocit, že to byla chyba. Zámek, děti, Výmar. To už přece něco znamená!</p>
<p>Humboldt si sňal klobouk, který voda proměnila v neužitečnou hučku. Z pralesa vylétl netopýr, zapletl se do bouřky, déšť jej srazil na hladinu a poté, co několikrát mávl křídly, jej pohltila voda.</p>
<p>Ještě nikdy ho to nenapadlo.</p>
<p>Ani na okamžik?</p>
<p>Humboldt se předklonil a pátral po krokodýlovi. Přemítal. Pak zavrtěl hlavou.</p>
</section>
<section>
<p>
HVĚZDY</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
<p>Slavným se stal poté, co předpověděl, a nikdo mu to pochopitelně nevěřil, kdy a kde se planeta znovu objeví, a hrozivá hrouda kamení se v onen den i hodinu skutečně vynořila z noci. Astronomie byla populární věda. Zajímali se o ni králové, její vývoj sledovali generálové, knížata vypisovala ceny za objevy, v časopisech se psalo o Maskelynovi, Masonovi, Dixonovi a Piazzim jako o hrdinech. Kuriózní byl každý, kdo jednou provždy rozšířil hájemství matematiky. Jenže kdo objevil nějakou hvězdu, stal se uznávaným mužem.</p>
<p>Nuže, pravil vévoda, teď už to vidíme. Tak se mu to přece jen podařilo.</p>
<p>Gauss, který nevěděl, co na to říci, se mlčky uklonil.</p>
<p>A co jinak? zeptal se vévoda po obvyklé chvilce přemítání. V osobním životě? Zaslechl, že by se chtěl oženit?</p>
<p>Ano ano, řekl Gauss, ano.</p>
<p>Audienční sál se proměnil. Stropní zrcadlo, které očividně vyšlo z módy, nahradily pozlacené listové ozdoby, v sále také hořelo méně svíček. I vévoda vypadal jinak: Zestárl. Povislá víčka, napuchlé tváře, vypadalo to, jako by jeho zavalité tělo bolestivě tlačilo na kolena.</p>
<p>Dceru koželuha, slyšel správně?</p>
<p>Přesně tak, odpověděl Gauss. A s úsměvem dodal: Vaše Veličenstvo. Co je to za oslovení! Co je to za místo. Musel se ovládat, aby se netvářil neuctivě. Přitom měl vévodu rád. Nebyl to zlý člověk, snažil se dělat věci správně a v porovnání s ostatními nebyl ani hloupý.</p>
<p>Rodinu, pravil vévoda, je třeba živit.</p>
<p>Bezesporu, přitakal Gauss. Proto se také věnoval Ceresu.</p>
<p>Vévoda se na něho podíval a svraštil čelo.</p>
<p>Gauss vzdychl. Jménem Ceres, řekl zřetelně a pomalu, byla pokřtěna malá oběžnice, kterou poprvé zpozoroval Piazzi a jejíž oběžnou dráhu určil on, Gauss. Tomuto problému se věnoval výhradně kvůli svatebním plánům. Věděl, že se teď musí zabývat něčím praktickým, co by chápali také lidé, kteří méně… Zarazil se. Chápali také lidé, kteří se nezajímají o matematiku.</p>
<p>Vévoda přikývl. Gauss si připomněl, že na něho nesmí pohlížet přímo, a sklopil oči. Ptal se sám sebe, kdy konečně přijde ta nabídka. Pořád to nudné přešlapování na místě, stále stejné vytáčky. Čas ztracený planým tlacháním!</p>
<p>V tomto ohledu bych měl nápad, pravil vévoda.</p>
<p>Gauss povytáhl obočí, aby předstíral překvapení. Věděl, že to byl nápad Zimmermanna, který jej vévodovi vemlouval celé hodiny.</p>
<p>Možná si všiml, že Braunschweig ještě nemá hvězdárnu.</p>
<p>Už bylo načase, řekl Gauss.</p>
<p>Prosím?</p>
<p>Všiml si toho.</p>
<p>Teď se tedy táže, zda by město nemělo hvězdárnu mít. A doktor Gauss, přes své mládí, by měl být jejím prvním ředitelem. Vévoda si dal ruce v bok. Tvář se mu roztáhla do širokého úsměvu. Překvapilo ho to, že?</p>
<p>Chtěl bych k tomu titul profesora, pravil Gauss.</p>
<p>Vévoda mlčel.</p>
<p>Titul profesora, opakoval Gauss, s důrazem na každou slabiku. Místo na univerzitě v Heidelbergu. Dvojitý měsíční plat.</p>
<p>Vévoda uděl krok dopředu a zase dozadu, cosi zamručel, pohlédl k zlatem zdobenému stropu. Gauss využil čas a spočítal pár prvočísel. Už jich měl mnoho tisíc. Byl si málem jistý, že nikdy nikdo neobjeví vzorec na jejich počítání. Ale když jich spočítá několik set tisíc, dala by se asymptoticky určit pravděpodobnost jejich výskytu. Na okamžik se soustředil tak silně, že sebou trhnul, když vévoda prohlásil, že s panovníkem se nesmlouvá.</p>
<p>To rozhodně nemá v úmyslu, opáčil Gauss. Naproti tomu považuje za nutné vévodovi sdělit, že dostal nabídku z Berlína a petrohradské akademie. Rusko jej ostatně vždycky zajímalo. Už mnohokrát si říkal, že by se měl naučit rusky.</p>
<p>Petrohrad, pravil vévoda, je dost daleko. Ani Berlín není za rohem. Pokud se nemýlí, nejblíže je to právě tady. Každé jiné místo je jinde. Dokonce i Göttingen. Není ale žádný vědec, proto Gausse prosí, aby jej opravil, jestliže se mýlí.</p>
<p>Nikoli, odpověděl Gauss s pohledem přibitým k podlaze. Má naprostou pravdu.</p>
<p>A koho neváže láska k domovu, měl by aspoň vzít v potaz, že cestování je namáhavé. Všude jinde by se musel nejprve zařídit, čekaly by ho nepříjemnosti, stěhování jde do peněz, a navíc je to příšerná dřina. Pravděpodobně má doma i starou matku.</p>
<p>Gauss cítil, že rudne. Stávalo se mu to pokaždé, když se někdo zmínil o jeho matce. Nikoli ze studu, nýbrž protože ji tak miloval. Nicméně, zakuckal se a zopakoval: Nicméně vždycky všechno nejde tak, jak by si člověk přál. Kdo má rodinu, potřebuje peníze a musí tam, kde mu je dají.</p>
<p>Na tom se shodneme, pravil vévoda. Profesorský titul možný je. I když ne s dvojitým platem.</p>
<p>Kdyby ale chtěl titul kvůli platu?</p>
<p>Pak by si toto povolání nezasloužil, řekl vévoda odměřeně.</p>
<p>Gaussovi bylo jasné, že zašel příliš daleko. Uklonil se, vévoda jej propustil pohybem ruky, sluha okamžitě otevřel dveře.</p>
<p>Zatímco čekal na písemnou nabídku ze dvora, zabýval se výpočty oběžné dráhy. Dráha hvězd, řekl Johaně, není jen tak obyčejný pohyb, nýbrž nutný výsledek vlivů, kterými na jednotlivé těleso v prostoru působí všechna ostatní tělesa: tedy každá přímka, která vzniká naprosto stejným zakřivením na papíře i v prostoru, vrhneme-li předmět do volného prostoru, záhada gravitace. Vytrvalá vzájemná přitažlivost všech těles.</p>
<p>Vzájemná přitažlivost všech těles, opakovala po něm Johana a praštila ho vějířem do ramena. Chtěl ji políbit, ale se smíchem ucukla. Nikdy nepřišel na to, proč je tak náladová. Od druhého dopisu se chovala tak, jako by její náladovost byla to nejsamozřejmější na světě. Ale jemu se líbilo, že existují věci, které nechápal.</p>
<p>Dva dny před svatbou odjel do Göttingenu, aby naposledy navštívil Ninu.</p>
<p>Teď se oženíš, řekla, a samozřejmě ne se mnou.</p>
<p>Ne, odpověděl, samozřejmě ne s tebou.</p>
<p>Zeptala se ho, jestli ji někdy miloval.</p>
<p>Trochu ano, odpověděl, zatímco rozvazoval šňůrky jejích šatů, a nemohl uvěřit, že totéž bude pozítří dělat Johaně. Ten další slib ale dodrží, naučí se rusky. A ačkoliv se ubezpečoval, že to nic neznamená, že lidé s povoláním, jaké zastává ona, bývají sentimentální, její pláč jej přesto ohromil a pranic se mu nelíbil.</p>
<p>Kůň zlostně frkal, když jej na zpáteční cestě na širém poli zastavil. Došlo mu, jak vypočítat z odchylek v dráze planetky Ceres hmotnost Jupitera. Pozoroval noční nebe, dokud ho nezačalo bolet za krkem. Ještě nedávno to byly jen zářící body. Teď rozlišoval jejich seskupení, věděl, které z nich vymezují stupně zeměpisné šířky, které jsou důležité pro orientaci na moři, znal jejich dráhy, hodinu, kdy se ztrácejí z oblohy i kdy se objevují. Samy od sebe a vlastně jen proto, že potřeboval peníze, se staly jeho zaměstnáním a učinily z něho jejich čtenáře.</p>
<p>Na svatbu se dostavilo jen pár hostů: starý a už velmi shrbený otec, dětinsky štkající matka, Martin Bartels a profesor Zimmermann, kromě toho i Johanina rodina, její příšerná přítelkyně Mína i dvorní sekretář, který vypadal, jako by netušil, proč ho tam poslali. Během skromné slavnostní hostiny pohovořil Gaussův otec o tom, že se člověk nesmí hrbit, nikdy, před nikým, potom se zvedl profesor Zimmermann, otevřel ústa, laskavě se na všechny usmál a zase se posadil. Bartels připil Gaussovi na zdraví.</p>
<p>Gauss se postavil, polknul a pravil, že nečekal, že by ho někdy mohlo potkat štěstí a v podstatě tomu nevěří ani teď. Připadá si jako chyba ve výpočtu, omyl, o kterém nyní doufá, že si jej nikdo nevšimne. Posadil se a překvapilo ho, že ostatní byli podivně zaražení. Potichu se zeptal Johany, jestli řekl něco špatně.</p>
<p>Ale kdepak, odpověděla. Přesně o takové svatební řeči vždycky snila.</p>
<p>O hodinu později odešli poslední hosté a on s Johanou zamířil k domovu. Mluvili málo. Najednou si připadali cizí.</p>
<p>V ložnici zatáhl závěsy, přistoupil k ní, cítil, jak mu uhýbá, pevně ji sevřel a začal jí rozvazovat šňůrky na šatech. Bez světla to nebylo snadné. Nina vždycky nosila šaty, s nimiž to šlo snadněji. Trvalo to dlouho, látka byla nepoddajná a šňůrek tolik, že sám považoval za nemožné, aby je svedl všechny rozvázat. Ale pak se mu to přece jen podařilo, šaty se svezly k zemi a v temnotě se bíle rýsovala nahota jejích ramen. Jakmile ji kolem nich objal, instinktivně si zakryla ňadra, a on cítil, že se zdráhá, když ji vedl k posteli. Přemýšlel, jak by měl postupovat se spodničkou, když to už se šaty bylo tak obtížné. Proč ženy nenosí šaty, které se dají snadno rozepnout? Žádný strach, šeptal si a byl překvapen, když odpověděla, že se nebojí, a jedním hmatem, na jehož zacílení nebyl nijak připraven, mu uvolnila pásek. Už jsi to někdy dělala? Co si o ní myslí? zeptala se ho s úsměvem, a v zápětí už její spodnička načechraně ležela na podlaze. A protože Johana otálela, strhl ji k sobě a ve stejný okamžik už leželi vedle sebe a zhluboka dýchali, oba čekali, až tomu druhému přestane tak překotně bušit srdce. Když jí rukou zajel od prsou k břichu a pak se rozhodl, že se odváží proniknout dál, přestože se cítil, jako by se za to měl omlouvat, objevil se mezi závěsy sivý zastřený měsíční kotouč, a v tu chvíli se zastyděl, že si zrovna nyní uvědomil, jak je možné aproximativně upravit chybu v měření oběžných drah planet. Rád by si to poznamenal, jenže teď mu po zádech klouzala její ruka. Takhle si to nikdy nepředstavovala, hlesla vyděšeně i zvědavě zároveň, tak působivé, jako by s nimi byla nějaká třetí bytost. Zalehl ji, a jelikož cítil, že se vylekala, okamžik posečkal, pak si ovinul její nohy kolem sebe, jenže najednou požádal o prominutí, vztyčil se, klopýtl o stůl, namočil pero, a aniž rozsvítil, napsal: <emphasis>předv. a vyp. součet čtverc. rozd. mezi.</emphasis> <emphasis>→ min.</emphasis>, bylo to příliš důležité, nesměl to zapomenout. Slyšel, jak říká, že tomu nemůže uvěřit, a taky tomu nevěřila, ani teď, zatímco to prožívala. Ale už s tím byl hotov. Když se vracel do postele, narazil nohou do pelesti, potom zase Johanu ucítil pod sebou, a teprve když ho k sobě přivinula, postřehl, jak byl vlastně nervózní, a nakonec se velmi divil, jak se mohlo přihodit, že se dva lidé, kteří se téměř neznali, ocitli v takové situaci. Jenže pak se přece jen cosi změnilo, on ztrácel svou plachost, a kolem poledne se znali už tak dobře, jako by to vždy nacvičovali jedině spolu.</p>
<p>Ohlupuje štěstí? Když v následujících týdnech listoval svými <emphasis>Disquisitiones</emphasis>, připadalo mu zvláštní, že autorem knihy je právě on. Musel vynaložit mimořádné úsilí, aby pochopil všechna odvozování. Astronomie byla druhem hrubší matematiky. Problémy se nedaly řešit pouze úvahou, někdo musel hledět do okuláru, dokud ho nerozbolely oči, někdo jiný musel zanášet výsledky měření do nekonečně dlouhých tabulek. Pro něho to dělal pan Bessel z Brém, jehož jediný talent spočíval v tom, že se nikdy nezmýlil. Jako ředitel hvězdárny měl Gauss právo úkolovat pomocné síly – přestože ještě nebyl položen ani základní kámen této observatoře.</p>
<p>Občas požádal o audienci, jenže vévoda byl ustavičně zaměstnán. Napsal mu tudíž zlostný dopis, a nedostalo se mu odpovědi. Napsal druhý dopis, a když ani na něj nikdo nereagoval, vyčkával tak dlouho před audienčním sálem, dokud jej sekretář s rozcuchanými vlasy a neupravenou uniformou neposlal domů. Na ulici potkal Zimmermanna a trpce si mu postěžoval.</p>
<p>Profesor na něho zíral jako na zjevení a otázal se, zda opravdu neví, že vypukla válka.</p>
<p>Gauss se rozhlédl. Ulice se klidně koupala v slunečním jasu, pekař právě kolem nesl koš s chlebem, na kostelní věži se zableskla plechová korouhvička. Ve vzduchu voněl šeřík. Válka?</p>
<p>Noviny opravdu nečetl už několik týdnů. U Bartelse, který všechno schraňoval, se posadil před haldu starých žurnálů. Vztekle přelétl zprávu Alexandra von Humboldta o oblasti Cajamarca. Kde všude ten chlap nebyl? Ale když se právě propracoval k válečným zprávám, vyrušilo jej skřípění kolony povozů. Dobrou půlhodinu se pod okny míhaly bajonety, jezdecké přilby a kopí. Bartels dorazil lapaje po dechu domů a líčil, že v jednom kočáru leží umírající vévoda, postřelili jej u Jeny a krvácí jako zvíře. Všechno je ztraceno.</p>
<p>Gauss složil noviny. Pak se tedy může vydat domů.</p>
<p>Nikomu to sice nesměl říci, ale tenhle Bonaparte jej zajímal. Údajně diktoval až šest dopisů najednou. Kdysi sepsal výtečné pojednání o problému dělení kružnice kružítkem. Bitvy vyhrával tím, že jako první a co nejpřesvědčivěji prohlašoval, že zvítězil. Přemýšlel rychleji a důkladněji než ostatní, v tom spočívalo celé jeho tajemství. Gauss si kladl otázku, zda o něm už Napoleon někdy slyšel.</p>
<p>S hvězdárnou je na nějaký čas konec, řekl při večeři Johaně. Stále ještě pozoroval oblohu z obývacího pokoje, ale to přece není žádné řešení! Měl nabídku z Göttingenu. Tam by se také měla vybudovat observatoř, není to daleko, každý týden by mohl odtamtud dojíždět za matkou. Stěhování se dalo zvládnout dřív, než se narodí dítě.</p>
<p>Jenže Göttingen, řekla Johana, teď připadl Francii.</p>
<p>Göttingen Francii?</p>
<p>Jak je to možné, rozkřikla se, že právě on si pranic nevšímá věcí, které vidí každý? Göttingen patří Hannoveru, jehož personální unie s anglickou korunou byla rozbita francouzským vítězstvím, a Napoleon připojil Hannover k novému Vestfálskému království, kde vládne Jérôme Bonaparte. Komu tedy skládá služební přísahu vestfálský úředník? Napoleonovi!</p>
<p>Gauss si mnul čelo. Vestfálsko, opakoval, jako by to bylo jasnější, když si to přeříká nahlas. Jérôme. A jak se to týká nás?</p>
<p>Týká se to Německa, řekla Johana, a tudíž i toho, kde se právě člověk nachází.</p>
<p>Bezmocně na ni pohlédl.</p>
<p>Už věděla, co jí řekne: že vzhledem k budoucnosti jsou obě strany stejné a že zanedlouho nikoho nebude vzrušovat to, zač se dnes umírá. Ale copak to něco změní? Podlézat budoucnosti je forma zbabělosti. Opravdu si myslíš, že se pak člověk stane chytřejším?</p>
<p>Nepatrně ano, odpověděl. Z nutnosti.</p>
<p>Jenže žijeme právě teď!</p>
<p>Bohužel, konstatoval Gauss, uhasil svíčky, šel k teleskopu a zaměřil jej na zamlžený povrch Jupitera. Zřetelněji než kdy jindy viděl za jasné noci jeho drobné měsíce.</p>
<p>Dalekohled nedlouho poté věnoval profesoru Pfaffovi a přestěhovali se do Göttingenu. I tady panoval chaos. V noci rámusili francouzští vojáci, a v místě, kde měla stát observatoř, nebyla ani odtěžena zemina pro vybudování základů, jen pár ovcí spásalo stébla trávy. Hvězdy musel pozorovat ze staré komory profesora Lichtenberga ve věži na městských hradbách. A teď to nejhorší: Nutili jej, aby přednášel. Mladí muži k němu docházeli do bytu, houpali se na jeho židlích a špinili jeho podušky, zatímco se jim snažil cosi vysvětlit.</p>
<p>Ze všech lidí, které kdy potkal, byli jeho studenti ti nejhloupější. Mluvil tak pomalu, že začátek věty zapomněl dřív, než ji dokončil. Nebylo to nic platné. Vypustil všechno složité a spokojil se s elementárními znalostmi. Nechápali. Nejradši by se rozplakal. Ptal se sám sebe, jestli ti omezenci používají nějaký zvláštní jazyk, který by se dal naučit jako cizí řeč. Gestikuloval rukama, ukazoval si na ústa a utvářel hlásky tak zřetelně, jako by jednal s hluchoněmými. Přesto zkoušku složil jediný mladý muž. Jmenoval se Moebius, měl vodnaté oči a jenom on nevypadal jako kretén. Když při druhé zkoušce obstál zase pouze on, vzal si děkan po zasedání fakulty Gausse stranou a požádal ho, aby nepostupoval tak přísně. Když se Gauss málem se slzami v očích vrátil domů, našel tam nezvané hosty: doktora, porodní bábu a tchána s tchyní.</p>
<p>Všechno zmeškal, řekla tchyně. Zase měl hlavu ve hvězdách!</p>
<p>Vždyť nemá ani pořádný dalekohled, opáčil dotčeně. Copak se stalo?</p>
<p>Je to chlapec.</p>
<p>Jaký chlapec? Až když se jejich pohledy střetly, svitlo mu. A ve stejnou chvíli věděl, že mu to nikdy neodpustí.</p>
<p>Litoval, že mu bylo zatěžko chlapečka milovat. Říkali mu, že to přijde samo od sebe. Jenže i týdny po narození, když držel v náručí bezbrannou bytost, která se z jakéhosi důvodu jmenovala Josef, a pozoroval její malý nos a plný počet propletených prstíků, necítil kromě soucitu a studu nic. Johana mu dítě odebrala a s náznakem znepokojení v hlase se jej zeptala, zda je šťastný. Ale ovšem, odpověděl a zamířil k teleskopu.</p>
<p>Od té doby, co žili v Göttingenu, zase navštěvoval Ninu. Už nebyla právě nejmladší a přijímala jej s důvěrností manželky. Stále se nenaučil rusky, říkala mu vyčítavě, a on se omlouval a sliboval, že tak brzo učiní. O těchto návštěvách, přísahal, se Johana nikdy nedozví, lhal by i na mučidlech. Neměl povinnost říkat jí pravdu. Vědění bylo bolestivé. Neuplynul den, aby si sám nepřál vědět stále méně.</p>
<p>Začal psát práci o astronomii. Nic významného, žádná kniha pro věčnost, jako byly <emphasis>Disquisitiones</emphasis>, toto pojednání čas přemůže. Jenže půjde o nejpřesnější návod pro výpočet drah nebeských těles, jaký kdy byl sepsán. A musí si pospíšit. I když mu bylo právě třicet, všiml si, že schopnost soustředit se polevovala a přestávky, které dělali lidé, než mu odpověděli na otázku, se mu zdály stále kratší. Přišel o další zuby, týden co týden jej sužovaly koliky. Každý den začínal příjezdem doktora a končil vlažnou koupelí před ulehnutím. Byl si jist, že se vysokého věku nedožije. Když mu Johana sdělila, že je na cestě další dítě, nemohl říct, jestli z toho má radost. Jisté ovšem bylo, že bude vyrůstat bez něho. Aspoň tentokrát všechno udělal správně: Během porodu se strachoval a po něm se mu ulevilo. A na počest jejich hloupé přítelkyně Míny dali holčičce jméno Vilemína. Když se dceru o několik měsíců později snažil naučit počítat, řekla mu Johana, že je to opravdu příliš brzo.</p>
<p>Proti své vůli, protože Johana už byla zase těhotná, vyrazil do Brém, aby s Besselem prošel tabulky s drahami Jupitera. Týden před odjezdem špatně spal, trápily ho noční můry, přes den byl vzteklý a zkroušený. Cesta byla ještě horší než tenkrát do Královce, kočár ještě užší, spolucestující ještě méně čistotní, a když se polámalo kolo, museli čtyři hodiny trčet v blátě, zatímco kočí za ustavičného nadávání kolo spravoval. Jakmile únavou zmožený Gauss, s těžkou hlavou a rozbolavělými zády, vystoupil z kočáru, začal se jej Bessel vyptávat na výpočet hmotnosti Jupitera z odchylek dráhy Ceresu. Má stabilní oběžnou dráhu?</p>
<p>Gaussovi se nahrnula krev do hlavy. Nepodařilo se mu, co zamýšlel! Zabýval se tím stovky hodin. Jenže ta věc byla neuvěřitelně složitá. Byla to muka a on už k čertu není mladý, na to by měli brát ohled, stejně už tady dlouho nebude, a udělal chybu, že se pustil do tak příšerného podniku.</p>
<p>Bessel se zaraženě zeptal, jestli by chtěl vidět moře.</p>
<p>Jen žádné expedice, odvětil Gauss.</p>
<p>Je to docela blízko, přemlouval ho Bessel. Jen projížďka!</p>
<p>Ve skutečnosti to byla další únavná cesta a kočár drncal tak silně, že se Gaussovi opět vrátila kolika. Pršelo, okno netěsnilo a za chvíli byli promočení až na kůži.</p>
<p>Ale vyplatí se to, opakoval Bessel pořád dokola. Moře přece musíte vidět.</p>
<p>Musím? Gauss se otázal, kde je to psáno.</p>
<p>Pláž byla špinavá a voda taky nic moc. Horizont se zdál úzký, nebe nízké, moře pod špinavou mlhou bylo jako polévka. Vanul studený vítr. Nedaleko od nich se cosi pálilo a dým ztěžoval dýchání. Na vlnách se zvedalo a klesalo tělíčko kuřete bez hlavy.</p>
<p>No, dobrá. Gauss mžoural do oparu. Tak bychom snad konečně mohli vyrazit zpátky.</p>
<p>Jenže Besselsova podnikavost neznala mezí. Nestačí vidět moře, musí se zajít taky do divadla!</p>
<p>Divadlo je moc drahé, namítl Gauss.</p>
<p>Bessel se zasmál. Pan profesor nechť se cítí jako host se vším všudy, pro něho to bude čest, pravil. Najme kočár, a co nevidět budou na místě!</p>
<p>Cesta trvala čtyři strastiplné dny a lože v hostinci ve Výmaru bylo tak tvrdé, že Gauss už bolesti zad málem nevydržel. Navíc ho keře podél Ilmu dráždily k nepřetržitému kýchání. Ve Dvorním divadle bylo horko a mnohahodinové sezení mu působilo utrpení. Dávali Voltairovu hru. Někdo tam kohosi zavraždil. Nějaká žena brečela. Jakýsi muž bědoval. Další žena padala na kolena. Vedly se monology. Překlad byl krásný a melodický, jenže Gauss by si hru raději přečetl. Zíval, až mu stékaly slzy po tváři.</p>
<p>Není možná, rozplýval se Bessel, to je tak dojemné!</p>
<p>Herci rozhazovali rukama, neustále se objevovali a zase mizeli, a když mluvili, kouleli očima.</p>
<p>Domnívám se, pravil Bessel, že dnes je ve své lóži i Goethe.</p>
<p>Gauss se chtěl ujistit, zda je to ten osel, který se opovážil korigovat Newtonovu teorii světla.</p>
<p>Lidé se po nich otáčeli, Bessel vypadal, že by se nejradši propadl, a mlčel, dokud nespadla opona.</p>
<p>Když vycházeli, oslovil je jakýsi vytáhlý muž. Zda má tu čest s panem Gaussem, tím astronomem?</p>
<p>Astronomem a matematikem, doplnil Gauss.</p>
<p>Muž se představil jako pruský diplomat, v současné době pobývá v Římě, ve Výmaru se zastavil cestou do Berlína, kde má převzít místo ředitele výukové sekce na ministerstvu vnitra. Má mnoho práce, je třeba zásadně reformovat německé školství. Jemu se dostalo nejlepší výchovy, teď našel příležitost předat něco z toho i dál. Stál vzpřímeně, aniž by se opíral o svou stříbrnou hůl. Oba absolvovali stejnou univerzitu a mají společné známé. Nevěděl, že pan Gauss dělá do matematiky. Povznášející, že?</p>
<p>Gauss nechápal.</p>
<p>Představení.</p>
<p>No ano, řekl Gauss.</p>
<p>Už chápe. Není to v danou chvíli úplně to pravé. Něco německého by bývalo bylo vhodnější. Jenže s Goethem se o takových věcech diskutuje těžko.</p>
<p>Gauss, který předtím neposlouchal, požádal diplomata, aby ještě jednou zopakoval, jak se jmenuje.</p>
<p>Diplomat tak učinil s úklonou. Ostatně je také badatelem!</p>
<p>Gauss se zvědavě předklonil.</p>
<p>Zkoumá staré jazyky.</p>
<p>Ach tak, pravil Gauss.</p>
<p>To znělo jako zklamání, řekl diplomat.</p>
<p>Jazykověda. Gauss pokýval hlavou. Nechtěl by se nikoho dotknout.</p>
<p>Ne, ne. Jen to klidně řekněte.</p>
<p>Gauss pokrčil rameny. To je pro lidi, kterým pro matematiku neschází pedanterie, nýbrž inteligence. Lidé, kteří z nouze vynalézají vlastní logiku.</p>
<p>Diplomat mlčel.</p>
<p>Gauss se jej optal na cesty. Musel jste být opravdu všude!</p>
<p>To, pravil diplomat kysele, se dá říci o bratrovi. Záměna, která se nepřihodila poprvé. Rozloučil se a pomalu odcházel.</p>
<p>V noci nedaly bolesti zad a břicha Gaussovi usnout. Převaloval se z boku na bok a tiše proklínal svůj osud, Výmar a především Bessela. Druhého dne časně zrána, Bessel ještě nebyl vzhůru, nechal zapřáhnout a poručil kočímu, aby jej okamžitě zavezl do Göttingenu.</p>
<p>Když tam konečně dorazil, cestovní tašku ještě v ruce, střídavě se ohýbaje kvůli bolestem břicha a nakřivo zakláněje kvůli ztuhlým zádům, dotázal se na univerzitě po zahájení stavebních prací na observatoři.</p>
<p>Z ministerstva toho v současné době moc neslyšíme, řekl úředník. Nic přesnějšího neví. A pokud na to náhodou zapomněl, je válka.</p>
<p>Armáda má lodě, řekl Gauss, které musí být navigovány, a proto jsou zapotřebí mapy hvězdné oblohy, které se zajisté nedají tvořit doma v kuchyni.</p>
<p>Úředník sliboval, že dá vbrzku vědět. Teď se ostatně plánuje nové vyměření Vestfálského království. Pan profesor už přece pracoval jako geodet. Právě hledají schopného počtáře, aby celou záležitost řídil.</p>
<p>Gauss otevřel ústa. Musel se ze všech sil ovládat, aby se na muže nerozkřikl. Zase ústa zavřel a bez rozloučení odešel.</p>
<p>Rozrazil dveře do bytu a zavolal, že je už zpátky a nějakou dobu nikam nepojede. Když si v chodbě sundával holínky, vyšel z ložnice lékař, porodní bába a tchyně. Tak dobrá, tentokrát se nebude zesměšňovat. Se širokým úsměvem a trochu přepjatě se vyptával, jestli už je po všem a zda je to chlapeček nebo holčička a především, kolik váží.</p>
<p>Chlapec, řekl doktor. Umírá. Stejně jako matka.</p>
<p>Dělali jsme, co jsme mohli, dodala porodní bába.</p>
<p>Co se dělo později, nemohla jeho paměť ještě dlouho uchopit v podobě celistvé jednoty. Připadalo mu, jako by se čas střídavě zrychloval a zpomaloval, jako by se otvíralo vícero možností a vzájemně se zase popíraly. Ve vzpomínce se viděl u Johanina lože, když na okamžik otevřela oči a pohlédla na něho tak, jako by ho nepoznávala. Vlasy se jí lepily na obličej, ruce měla vlhké a bezvládné, kolébka s novorozencem stála vedle židle. Tomu odporovala jiná vzpomínka, v níž ve chvíli, kdy vtrhl do pokoje, pozbyla Johana vědomí, a třetí, ve které spatřil Johanu mrtvou, její tělo bylo sinalé a voskově bledé, stejně jako čtvrtá vzpomínka, kdy s ní vedl odpudivě jasný rozhovor: Ptala se ho, zda musí umřít, on po chvilce váhání přikývl, načež jej vybídla, aby dlouho nesmutnil, Bůh dal, Bůh vzal, člověk žije jen jednou. Po šesté hodině večerní se rozžehnala se životem. Seděl u jejího smrtelného lože. Lidé si šuškali v síni. Johana zemřela.</p>
<p>Odsunul židli a snažil se přivyknout myšlence, že se bude muset znovu oženit. Měl děti. Nevěděl, jak se vychovávají. Neuměl vést domácnost. Sluhové stáli mnoho peněz.</p>
<p>Tiše otevřel dveře. Tak, pomyslel si, a je to. Žít dál, i když je všechno pryč. Jednat, organizovat: každý den, každou hodinu a minutu. Jako by to mělo nějaký smysl.</p>
<p>Když přijela jeho matka, trochu se uklidnil. Myslel na hvězdy. Krátký vzoreček, který by na jednom řádku shrnul všechny jejich pohyby. Poprvé věděl, že jej nenajde. Pomalu se smrákalo. Váhavě přešel k teleskopu.</p>
</section>
<section>
<p>
HORA</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_11.jpg" /></p>
<p>Při světle olejové lampy, zatímco vítr přinášel víc a víc sněhových vloček, se pokoušel Aimé Bonpland napsat dopis domů. Když přemýšlel o předešlých měsících, měl pocit, jako by prožil tucty životů, všechny sobě podobné a žádný hodný opakování. Plavba po Orinoku mu připadala jako cosi, o čem čítával v knihách, Nová Andalusie byla legendou z dávnověku, Španělsko jen slovo. Chvílemi se mu vedlo dobře, některé dny ani neměl horečku a ubývalo snů, ve kterých rdousil, sekal, střílel, zapaloval, trávil nebo pohřbíval pod kameny barona Humboldta.</p>
<p>Přemítal a okusoval brk. Trochu výš na kopci, obklopen spícími mezky, s vlasy pokrytými jinovatkou a trochou sněhu, vypočítával Humboldt svou pozici pomocí Jupiterových měsíců. Na kolenou se mu převaloval skleněný válec barometru. Vedle Bonplanda spali jejich tři horští vůdci, zavinutí do vlněných dek.</p>
<p>Zítra, psal Bonpland dál, by chtěli zdolat Chimborazo. Pro případ, že by nepřežili, radil mu baron Humboldt naléhavě, aby napsal dopis na rozloučenou, protože je přece nedůstojné zemřít jen tak, bez pár slov na závěr. Na hoře budou sbírat kameny a rostliny, i v takové výšce rostou neznámé druhy rostlin, v posledních měsících jich sám rozřezal spousty. Baron tvrdil, že existuje pouze šestnáct základních druhů rostlin, jenže Humboldt se v nich vyzná, zato jemu připadá, že jich je nekonečně mnoho. Valná část jejich preparátů, mezi nimi i tři velmi staré mrtvoly, byla v Havaně naložena na loď do Francie, druhou lodí poslali bratru barona Humboldta herbáře a všechny kresby. Před třemi týdny nebo množná před šesti, čas ubíhá tak rychle, že ztratil přehled, se dozvěděli, že jedna z lodí se potopila. Baronu Humboldtovi to zkazilo mnoho dnů, pak ale prohlásil, že teď jsou teprve na začátku. Na Bonplanda ta ztráta dolehla méně, protože měl tehdy tak vysokou horečku, že jen mlhavě tušil, kde se nachází, proč, a kdo vůbec je. Většinu času bojoval v nočních můrách s mouchami a mechanickými pavouky. Teď se snažil na to nemyslet a jen doufá, že to nebyla ta loď s mrtvolami. Strávil s nimi tolik hodin, že v nich ke konci plavby po řece už neviděl obyčejný lodní náklad, nýbrž mlčenlivé druhy.</p>
<p>Bonpland si otřel čelo a zhluboka si přihnul z mosazné láhve. Dřív měl placatku ze stříbra, jenže ta se mu ztratila za okolností, na něž si už nevzpomíná. Jsme prý, psal Bonpland, teprve na začátku. Všiml si, že tuto větu už jednou napsal, a tak ji škrtnul. Jsme teprve na začátku! Zamrkal a škrtnul ji podruhé. Bohužel nebylo možné, aby vylíčil podrobnosti jejich putování, všechno se mu slévalo, viděl před sebou jen pár obrazů, mezi nimiž sotva nacházel souvislost. Například v Havaně chytil baron dva krokodýly, a aby prostudoval jejich chování při lovu, zavřel je společně se smečkou psů. Psí vytí nebylo k vydržení, znělo jako úpěnlivý dětský nářek. Pak byly stěny tak zakrvácené, že sál musel být na baronovy náklady znovu vymalován.</p>
<p>Zavřel oči, zase je otevřel a překvapeně se rozhlížel, jako by na okamžik zapomněl, kde je. Rozkašlal se a zase si zhluboka lokl. Před Cartagenou se jejich loď málem převrhla, na řece svaté Magdaleny je moskyti mučili ještě úporněji než na Orinoku, nakonec vystoupali po tisíci schodech, které vytvořil zaniklý národ Inků, do studených výšin Kordiller. Normálně by je táhli nosiči, jenže baron Humboldt to odmítl. Prý kvůli lidské důstojnosti. Nosiči byli tak dotčení, že je málem ztloukli. Bonpland se zhluboka nadechl; pak, aniž by chtěl, tiše vzdychl. Před Santa Fé de Bogotá je očekávala městská honorace, věhlas cestovatele očividně předcházel, ačkoli bylo podivné, že každý hovořil o baronovi, ale nikdo o Aimé Bonplandovi. Možná za to může horečka. Zarazil se, poslední věta mu připadala nelogická. Zvažoval, že ji škrtne, ale pak se rozhodl opačně. Byli to nóbl lidé, hodně jsme se nasmáli, když se baron vzpíral odložit na chvíli barometr, a také se ti lidé divili, že onen slavný muž je tak malého vzrůstu. Bydleli u biologa Mutise. Baron chtěl ustavičně hovořit o rostlinách, Mutis znovu a znovu oponoval, že se nesluší vést takové hovory ve společnosti. Alespoň že si Bonpland srazil díky Mutisovým bylinkám horečku. Mutis zaměstnával mladou komornou, indiánku z vysočiny, s níž, Bonpland přestal psát, pořádně se napil a se svraštělým čelem pohlédl na Humboldtovu siluetu, která byla za soumraku sotva patrná, bylo možné vést výborné rozmluvy o tom či o onom nebo o něčem jiném. V té době baron navštěvoval místní doly a vytvářel mapy. Vynikající mapy. O tom nepochybuje.</p>
<p>Aniž to měl v úmyslu, párkrát přikývl, pak pokračoval. Táhli dál přes hory a doly s jedenácti mezky. Hodně pršelo. Cesta byla blátivá a plná bodláčí, a protože baron Humboldt nadále nesouhlasil s tím, aby se nechali nést, museli putovat bosi, aby šetřili holínky. A mezci se zatvrdili! Výstup na Pichinchu museli přerušit, když je zmohla nevolnost a závratě. Zprvu chtěl baron Humboldt pokračovat v cestě na vrchol sám, jenže pak i on upadl do bezvědomí. Nějak se jim podařilo dostat zpátky do údolí. Baron se posléze ještě jednou pokusil o výstup, s průvodcem, který pochopitelně nahoře ještě nikdy nebyl, v těchto zemích lidé po horách nelezou, pokud je nikdo nenutí. Až na třetí pokus se to podařilo, a od té chvíle věděli, jak vysoká je hora, jakou teplotu má její dým, jaké lišejníky porůstají její skalnatý povrch. Baron Humboldt se intenzivně zajímal o sopky, dokonce více než o cokoliv jiného, má to nějakou souvislost s jeho učiteli v Německu a s nějakým mužem ve Výmaru, kterého uctívá jako boha. Teď je na řadě Chimborazo, vrcholný bod jejich výpravy. Bonpland si naposledy lokl, ještě pevněji se zavinul do deky a podíval se směrem k Humboldtovi, který, jak matně rozeznával, mosazným trychtýřem přitisknutým k zemi naslouchal zvukům ze zemského nitra. Zaslechl jsem dunění, křikl Humboldt. Posuny v zemské kůře! S trochou štěstí se možná dočkáme sopečného výbuchu.</p>
<p>To by bylo pěkné, souhlasil Bonpland, složil dopis, schoval jej do kapsy a uložil se ke spánku. Na tváři vnímal chlad promrzlé půdy. Připadalo mu, jako by zmírňoval jeho horečku.</p>
<p>Jako vždycky usnul okamžitě a jako většinou snil o tom, že je v Paříži, jakési podzimní ráno, jemný déšť bubnuje do oken. Žena, kterou neviděl zřetelně, se jej zeptala, zda skutečně věřil, že se vydá do tropů, a on odpověděl, že vlastně ani ne, a pokud přece jen ano, pak že se do nich vypraví jen na krátký čas. Potom se probral, za rameno jím cloumal Humboldt a ptal se ho, na co čeká, když už je po čtvrté hodině. Bonpland vstal, a když se k němu Humboldt otočil zády, popadl jej, dostrkal k okraji srázu a vší silou jej strčil přes skalní hranu. Někdo jím cloumal za rameno a ptal se ho, na co čeká, když už je po čtvrté hodině, a že už musí vyrazit. Bonpland si promnul oči, oklepal sníh z vlasů a postavil se.</p>
<p>Indiánští průvodci jej rozespale pozorovali. Humboldt jim předal zapečetěnou obálku. Dopis na rozloučenou adresovaný bratrovi. Dlouho jej vylepšoval. Jestliže se už nevrátí, prosí o spolehlivé doručení do nejbližší jezuitské misie.</p>
<p>Zívající průvodci mu to přislíbili.</p>
<p>A tohle je můj, pravil Bonpland. Není zapečetěný, klidně si ho můžete přečíst, a když jej nedoručíte, je mi to taky jedno.</p>
<p>Humboldt průvodcům přikázal, aby na ně čekali nejméně tři dny. Znuděně přikývli a vytrhávali vlněné cucky ze svých ponč. Humboldt svědomitě zkontroloval chronometr a teleskop. Překřížil ruce a chvíli nepohnutě hleděl do prázdna. Pak najednou vyrazil. Bonpland spěšně hmátl po torbě na botanizování a po holi a rozběhl se za ním.</p>
<p>V povznesené náladě, jakou už dlouho nezažil, Humboldt vyprávěl o svém dětství, práci na bleskosvodu, osamělých toulkách po lesích, odkud si nosil první brouky, které pak pořádal do sbírky, o salonu Henrietty Herzové. Litoval každého, kdo neokusil takovou citovou výchovu.</p>
<p>Moji citovou výchovu, pravil Bonpland, si vzala na starosti jedna venkovská holka. Ta mi dovolila skoro všechno. Musel jsem se mít ovšem na pozoru před jejími bratry.</p>
<p>Ten pes mi nejde z hlavy, řekl najednou Humboldt. Dosud se stále nezbavil pocitu viny. Za to zvíře jsem přece nesl odpovědnost!</p>
<p>Ta vesnická holka byla zvláštní. Nebylo jí ani čtrnáct a ovládala věci, že by tomu jeden nevěřil.</p>
<p>S těmi psy v Havaně to bylo jinak. Pochopitelně mu jich bylo líto. Jenže to vyžadovala věda, teď konečně víme víc o způsobu chování krokodýlů při lovu. Kromě toho to byli kříženci, neušlechtilí, a navíc prašiví.</p>
<p>Tam, kam jdou teď, žádné rostliny nerostou, jen hnědožluté lišejníky na kamenech vyčnívajících ze sněhu. Bonpland slyšel bušení svého srdce a svištění větru, ženoucího se nad zasněženou plání. Když před ním vzlétl drobný motýlek, vyděsil se.</p>
<p>Těžce oddychující Humboldt se dotkl zprávy o pádu Urquija. To bylo zlé. Přestože jde jistě o fámu, pozvolna se množila znamení, že ministr ztratil královninu přízeň. Takže další desetiletí otroctví. Až se vrátí, napíše pár věcí, které se těm lidem rozhodně nebudou zamlouvat.</p>
<p>Vrstva sněhu byla stále vyšší. Bonpland upadl a klouzal ze svahu dolů, zanedlouho se totéž přihodilo i Humboldtovi. Aby chránili odřené ruce před chladem, ovinuli si je šálou. Humboldt si prohlížel koženou podrážku svých bot. Hřeby, řekl zadumaně. Zatlouct je skrz podrážku tak, aby vyčuhovaly ven. To by teď potřebovali.</p>
<p>Po chvíli jim sníh sahal až po kolena. Naráz je zahalila mlha. Humboldt změřil inklinaci magnetické střelky a barometrem určil výšku. Pokud se nemýlí, vede nejkratší cesta na vrchol severovýchodním směrem přes mírné úbočí, pak trochu doleva a nakonec kolmo vzhůru.</p>
<p>Severovýchodně, opakoval Bonpland. V té mlze ani nevíme, kde se nachází vrchol a kde údolí.</p>
<p>Tamhle, pravil rozhodně Humboldt a neomylně kamsi ukázal prstem.</p>
<p>Sehnutí se brodili k pilířům rozeklaných skalních stěn. Vysoko nahoře se na okamžik objevil, pak zase ztratil, zasněžený horský hřeben vedoucí k vrcholu. Při chůzi se instinktivně nakláněli doleva, ke svahu umrzlému jako sklo. Po pravé straně přímo pod nimi zela rokle. Nejprve si Bonpland tmavě oděného muže, který se brodil se smutným výrazem ve tváři vedle nich, vůbec nevšiml. Teprve když se proměnil v geometrickou siluetu, cosi na způsob slabě pulzující včelí plástve, začal se cítit nepříjemně.</p>
<p>Tady vlevo, není tady náhodou něco? zeptal se Humboldta.</p>
<p>Humboldt se podíval do strany. Ne.</p>
<p>Dobrá, řekl Bonpland.</p>
<p>Na úzké plošině si udělali přestávku, protože Bonpland krvácel z nosu. Neklidně pošilhával po pomalu se přibližující plástvi. Kašlal a zhluboka si přihnul z mosazné placatky. Když krvácení z nosu ustalo a mohli pokračovat ve výstupu, ulevilo se mu. Humboldtův chronometr jim ukazoval, že jsou na cestě teprve pár hodin. Mlha byla tak hustá, že se stíral rozdíl mezi „nahoře“ a „dole“: Ať se člověk podíval kamkoli, viděl stále stejnou a ničím nepřerušovanou bělost.</p>
<p>Teď už jim sníh sahal po pás. Humboldt ze sebe vyrazil výkřik a zmizel v závěji. Bonpland jej vyhrabával holýma rukama, nahmatal Humboldtovu hůl a vytáhl jej za ni. Humboldt si oklepal sníh z šatů a přesvědčil se, že se žádný přístroj nepoškodil. Na bočním výčnělku hory vyčkali, dokud mlha nezřídla a s nastupujícím jasem se nerozplynula. Zanedlouho vyjde slunce.</p>
<p>Starý příteli, pravil Humboldt. Nechce být sentimentální, ale po tak dlouhé cestě, kterou urazili, v této mimořádné chvíli, musí přece jen něco říct.</p>
<p>Bonpland naslouchal. Ale nic se nedělo. Humboldt vypadal, jako by opět zapomněl.</p>
<p>Nechci vám kazit zábavu, řekl Bonpland, ale něco není v pořádku. Vpravo od vás, ne, trochu dál, ne, vlevo, správně, tam. Ta věc, co vypadá jako hvězda z vaty. Nebo jako dům. Vycházím správně z předpokladu, že je to zde jen pro mě?</p>
<p>Humboldt přikývl.</p>
<p>Bonpland se otázal, zda si má dělat starosti.</p>
<p>To je věc názoru, odpověděl Humboldt. Může za to nízký tlak a změněné složení vzduchu. Morové výpary je možné vyloučit. Ostatně on tady není lékařem.</p>
<p>Nýbrž kdo?</p>
<p>Je fascinující, pravil Humboldt, jak s přibývající výškou úměrně klesá hustota vzduchu. Pokud bychom to propočítali, mohli bychom odvodit, odkud začíná nic. Nebo kde, kvůli klesajícímu bodu varu, začne vřít krev v žilách. Co se jeho týče, vidí celou dobu toho ztraceného psa. Je naježený, chybí mu noha a ucho. A navíc se nepropadá do sněhu a oči má černé jako uhel a je mrtvý. Není to hezký pohled, musí se krajně ovládat, aby nezačal křičet. Vytrvale ho také trápí, že zapomněl dát psovi jméno. Ale to přece nebylo nutné, měli jenom tohoto psa, že ano?</p>
<p>O žádném jiném nevím, přitakal Bonpland.</p>
<p>Humboldt uspokojivě přikývl, stoupali dál. Kvůli skalním trhlinám pod sněhem postupovali pomalu. Jednou se na okamžik objevilo nebe, odhalilo vedle nich průrvu, a zase ji zastřelo. Tohle krvácení z dásní, řekl Humboldt vyčítavě sám sobě, je příšerné, jeden aby se styděl!</p>
<p>I Bonpland zase krvácel z nosu, a v rukách mu i přesto, že je měl zabalené, scházel cit. Bonpland požádal o prominutí, klesl na kolena a vyzvracel se.</p>
<p>Opatrně stoupali po kolmé stěně vzhůru. Bonpland si vzpomněl na den, kdy v dešti seděli uvěznění na ostrově uprostřed řeky Orinoka. Jak se odtamtud vlastně dostali? Nepamatoval se. Právě když se chtěl zeptat, uvolnil se pod Humboldtovou botou kámen a trefil jej přímo do ramene. Projela jím taková bolest, že málem sletěl ze stěny. Pevně zamhouřil oči a vtíral si sníh do tváře. Pak se mu udělalo lépe, přestože se vedle něho pořád vznášela pulzující plástev, a což bylo ještě nepříjemnější, strmá stěna pokaždé, když se jí snažil zachytit, nepatrně ucouvla. Tu a tam se na něho ze stěny dívaly různé obličeje, zvětralé, s opovržlivým nebo znuděným výrazem. Naštěstí mlha znemožňovala shlédnout do hlubiny.</p>
<p>Tenkrát na ostrově, zakřičel. Jak jsme se odtamtud vlastně dostali?</p>
<p>Odpověď nepřicházela tak dlouho, že Bonpland už na otázku dávno zapomněl, a v té chvíli se k němu Humboldt najednou otočil. Při nejlepší vůli neví. Jakpak?</p>
<p>Nad strmou skalní stěnou se protrhávala mlha. Spatřili chuchvalce blankytného nebe a kužel vrcholu. Chladný vzduch byl velmi řídký: I když člověk dýchal co nejvíc zhluboka, do plic nasával jen nepatrně vzduchu. Bonpland si pokoušel změřit tlak, ale ustavičně se přepočítával, a nakonec to vzdal. Postupovali po úzké stezce pokryté sněhem, která vedla přes skalní rozsedlinu.</p>
<p>Dívat se dopředu, přikazoval Humboldt. Nikdy dolů!</p>
<p>Bonpland okamžitě zvedl hlavu. Připadalo mu, jako by se posouvala perspektiva, dno rozsedliny najednou vystřelovalo k němu nahoru, stezka prudce klesala. Vyděšeně se chytil své hole. Most, koktal.</p>
<p>Pokračovat, velel Humboldt.</p>
<p>Žádná skála, řekl Bonpland.</p>
<p>Humboldt se zastavil. To souhlasilo: Pod nimi nebylo žádné kamení. Stáli na sněhovém mostě volně visícím ve vzduchu. Upřeně se zahleděl dolů.</p>
<p>Nepřemýšlet, zamumlal Bonpland. Dál.</p>
<p>Dál, opakoval Humboldt, aniž by se pohnul z místa.</p>
<p>Prostě dál, mumlal Bonpland.</p>
<p>Humboldt zase vyrazil.</p>
<p>Bonpland šel, co noha nohu mine. Připadalo mu, že celé hodiny slyší pod nohama křupat sníh, a věděl, že mezi ním a propastí jsou pouze krystaly zmrzlé vody. Do konce života, bez prostředků a zajatý v paraguayské samotě, si připomínal tyto obrazy až do nejmenších detailů: roztřepené obláčky páry, průsvitný vzduch, strž na spodním okraji jeho zorného pole. Pokoušel se broukat písničku, jenže hlas, který zaslechl, jako by mu nepatřil, a tak toho nechal. Rokle, vrchol, nebe a křupající sníh, a pořád zdaleka nebyli u cíle. Zdál se v nedohlednu. Konečně se ocitli na konci mostu, Humboldt už čekal, napřahoval k němu paži a Bonpland ji s úlevou přijal.</p>
<p>Bonplande, pravil Humboldt. Vypadal malý, šedivý a najednou starý.</p>
<p>Humboldte, řekl Bonpland.</p>
<p>Chvíli vedle sebe mlčky postáli. Bonpland si kapesníkem utíral krvácející nos. Pozvolna, zprvu průsvitná, pak stále zřetelnější, se vracela pulzující plástev. Sněžný most měřil deset, dvanáct stop, cesta přes něj mohla trvat jen pár vteřin.</p>
<p>Šouravými kroky postupovali podél skalního hřebene. Bonpland zjistil, že je vlastně složen ze tří osob: Jedné, která kráčí, druhé, která přihlíží kráčejícímu, a třetí, která všechno ustavičně komentuje jazykem, kterému nikdo nerozumí. Pokusně si občas uštědřil pohlavek. Trochu to pomohlo a na několik vteřin uvažoval jasněji. Ale nic se nezměnilo na tom, že tam, kde mělo být nebe, teď visela země a oni stoupali obráceně, tedy hlavou dolů.</p>
<p>Ale to přece taky dává smysl, řekl Bonpland nahlas. Vždyť jsou nakonec na druhé straně zeměkoule.</p>
<p>Humboldtově odpovědi nerozuměl, přehlušil ji komentář mumlajícího průvodce. Bonpland začal zpívat. Nejprve se přidal jeden a pak i druhý průvodce. Bonpland se tu písničku naučil ve škole, jistojistě ji na této polokouli nikdo neznal. Důkaz, že ti dva vedle něho byli skuteční a nešlo o žádné hochštaplery, neboť kdo by je byl býval s tou písničku seznámil? Ačkoli logika této myšlenky poněkud drhla, nemohl přijít na to, kde. A koneckonců je to jedno, protože stejně neměl jistotu, zda myslí on nebo jeden z těch dvou. Dech se mu krátil a stával se hlasitějším, srdce mu bušilo.</p>
<p>Humboldt se najednou zarazil.</p>
<p>Copak? zeptal se Bonpland nazlobeně.</p>
<p>Humboldt se otázal, zda to také vidí.</p>
<p>Samozřejmě, že ano, odpověděl Bonpland, aniž by věděl, o čem se mluví.</p>
<p>Musel se na to zeptat, řekl Humboldt. Už nemůže důvěřovat svým smyslům. Navíc se do toho stále vměšuje ten pes.</p>
<p>Toho psa, pravil Bonpland, jsem nesnášel.</p>
<p>Tahle trhlina, pravil Humboldt, je trhlina, že ano?</p>
<p>Bonpland zvedl zrak. Před jejich nohama zela puklina hluboká dobrých čtyři sta stop. Na druhé straně cesta pokračovala a zdálo se, že vrchol už není daleko.</p>
<p>Tu nikdy nepřekonáme!</p>
<p>Bonpland se vyděsil, protože to neřekl on, nýbrž ten muž napravo od něho. Aby výrok potvrdil, musel jej zopakovat. Tu nikdy nepřekonáme!</p>
<p>Nikdy, potvrdil muž po jeho levici. Leda, že by uměli létat.</p>
<p>Pomalu, jako by mu v tom cosi bránilo, Humboldt poklekl a otevřel schránku s barometrem. Ruce se mu chvěly tak silně, že mu přístroj málem vypadl. Teď už se krev z nosu řinula i jemu a kapala mu na kabát. Jen neudělat žádnou chybu, zapřísahal je Humboldt.</p>
<p>Vynasnažím se, odpověděl Bonpland.</p>
<p>Humboldtovi se nějak podařilo zapálit oheň a začal ohřívat v hrnku vodu. Nemůže se spolehnout na barometr, vysvětloval, a ani na vlastní hlavu, a proto musí výšku určit podle bodu varu. Místo očí měl štěrbiny, rty se mu chvěly úporným soustředěním. Když se voda začala vařit, změřil teplotu a zjistil čas. Potom vytáhl blok. Zmačkal tucet listů, než ho ruka konečně poslouchala natolik, že mohl napsat pár čísel.</p>
<p>Bonpland se nedůvěřivě zadíval do rokliny. Nebe viselo hluboko pod nimi a vypadalo drsně. Muži už přivykli tomu, že stojí na hlavě. Ale nemohli si zvyknout na to, že Humboldt počítá tak pomalu. Bonpland se vyptával, jestli z toho dneska ještě něco bude.</p>
<p>Promiňte, řekl Humboldt. Daří se mu soustředit jen ohromným úsilím. Nebyl by někdo tak hodný a nepřivázal toho psa?</p>
<p>Toho psa, prohlásil Bonpland, jsem nesnášel. Okamžitě se zastyděl za to, co řekl. Bylo mu tak trapně, až se mu udělalo špatně. Hluboce se předklonil a znovu se vyzvracel.</p>
<p>Hotovo, oznámil Humboldt. Pak mu sdělil, že se nacházejí ve výšce osmnáct tisíc šest set devadesát metrů.</p>
<p>No chvála Bohu, ulevil si Bonpland.</p>
<p>To z nich dělá lidi, kteří vystoupali nejvýše. Ještě nikdy nikdo se nedostal tak vysoko od mořské hladiny.</p>
<p>Ale ten vrchol?</p>
<p>Ať s vrcholem nebo bez něho, je to světový rekord.</p>
<p>Jenže já chci na vrchol, opáčil Bonpland.</p>
<p>Nedíval se náhodou do rokle? zakřičel Humboldt.</p>
<p>Oba už nejsou při smyslech. Pokud okamžitě nezačnou sestupovat, nikdy se zpátky nevrátí.</p>
<p>Dalo by se taky tvrdit, řekl Bonpland, že jsme prostě vystoupali až úplně nahoru.</p>
<p>Humboldt pravil, že tohle nehodlá poslouchat.</p>
<p>On to ale taky neřekl, to byl ten druhý!</p>
<p>Vždyť to stejně nemůže nikdo zkontrolovat, pravil Humboldt přemýšlivě.</p>
<p>No právě, přitakal Bonpland.</p>
<p>Já jsem nic neříkal! zvolal Humboldt.</p>
<p>Co říkal? zeptal se Bonpland.</p>
<p>Bezradně se na sebe podívali.</p>
<p>Výška je poznamenaná, řekl potom Humboldt. Vzorky kamenů nasbírány. Tak rychle dolů!</p>
<p>Sestup trval dlouho. Museli trhlinu, přes niž se předtím dostali po sněhovém mostu, obejít velkým obloukem. Výhled byl přesto jasný, a Humboldt našel cestu bez problémů. Bonpland klopýtal za ním. Připadalo mu, že ho neposlouchají kolena. Ustavičně se cítil, jako by kráčel ve vodním proudu a optický lom sunul jeho nohy kupředu jen s mimořádnými obtížemi. I hůl v ruce se chovala nevhodně: Vyskakovala do výšky, bodala do sněhu, oklepávala skalní bloky, aniž by mohl Bonpland dělat něco jiného, než ji následovat. Slunce na nebi klesalo k obzoru. Humboldt uklouzl na suťovém poli. Ruce i obličej měl rozedřené, kabát roztrhaný, ale barometr zůstal celý.</p>
<p>Bolest má i své kladné stránky, pronesl se zaťatými zuby. Na okamžik zase viděl jasně. Pes byl pryč.</p>
<p>Toho psa, připomněl Bonpland, jsem skutečně nesnášel.</p>
<p>Musí sestoupit ještě dnes, pravil Humboldt. Noc bude chladná. Oni jsou zmatení. Do rána by nepřežili. Vyplivl krev. Toho psa je mu líto. Měl ho rád.</p>
<p>Protože jsme upřímní, řekl Bonpland, a zítra všechno svedeme na horskou nemoc, chtěl by vědět, na co Humboldt myslel tam na sněhovém mostě.</p>
<p>Poručil si nepřemýšlet, odpověděl Humboldt. A tak taky na nic nemyslel.</p>
<p>Opravdu na nic?</p>
<p>Ani v nejmenším.</p>
<p>Bonpland zamžoural směrem k pozvolna blednoucí včelí plástvi. Jeho dva průvodci odešli. Ještě se musel zbavit jednoho. Možná to ale ani nebude zapotřebí. Měl podezření, že je to on sám.</p>
<p>Oba, řekl Humboldt, zdolali nejvyšší horu světa. Tak to zůstane, ať už se v jejich životě stane cokoli.</p>
<p>Ale ne úplně, opravil jej Bonpland.</p>
<p>Nesmysl!</p>
<p>Kdo zdolá horu, dorazí na vrchol. Kdo nedosáhl vrcholu, nikdy horu nezdolal.</p>
<p>Humboldt si mlčky prohlížel své zakrvácené ruce.</p>
<p>Tam na mostě, řekl Bonpland, najednou litoval, že musí jít jako druhý.</p>
<p>To je přece lidské, pravil Humboldt.</p>
<p>Ale ne proto, že ten první je dřív v bezpečí. Měl prapodivné představy. Kdyby šel jako první, cosi v něm by rádo do toho mostu koplo, jakmile by přešel na druhou stranu. To přání bylo velmi silné.</p>
<p>Humboldt neodpověděl. Zdálo se, že je pohroužen do vlastních myšlenek.</p>
<p>Bonplanda bolela hlava a už zase cítil, že ho zachvátila horečka. Byl k smrti unaven. Bude dlouho trvat, než se z tohoto dne zotaví. Kdo cestuje daleko, pravil, dozví se mnoho věcí. Pár i sám o sobě.</p>
<p>Humboldt jej požádal o prominutí. Bohužel neslyšel. Ten vítr!</p>
<p>Bonpland několik vteřin mlčel. Nic důležitého, řekl vděčně. Bláboly, žvásty.</p>
<p>V pořádku, pronesl Humboldt s kamenným výrazem ve tváři. Není důvod se loudat!</p>
<p>O dvě hodiny později narazili na vyčkávající průvodce. Humboldt požádal o navrácení dopisu na rozloučenou a okamžitě jej roztrhal. V těchto věcech nesmí člověk jednat nedbale. Není nic trapnějšího než dopis na rozloučenou, jehož autor ještě žije.</p>
<p>V noci Humboldt napsal, ukryt před sněhovou vánicí pod dekou, dva tucty dopisů, v nichž Evropě sděloval, že ze všech smrtelníků dosáhl nejvýše. Opatrně každý dopis zapečetil. Až potom se s ním zatočil svět.</p>
</section>
<section>
<p>
ZAHRADA</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_12.jpg" /></p>
<p>Pozdě večer zaklepal profesor na dveře panského domu. Mladý, vychrtlý sluha mu otevřel a řekl, že hrabě von der Ohe zur Ohe nepřijímá.</p>
<p>Gauss jej požádal, aby zopakoval jméno.</p>
<p>Sluha to udělal: Hrabě Hinrich von der Ohe zur Ohe.</p>
<p>Gauss se rozesmál.</p>
<p>Sluha se na něho podíval, jako by šlápl do kravského lejna. Milostpánova rodina se tak jmenuje odjakživa.</p>
<p>Německo má ale smysl pro humor, pravil Gauss. Ať je to, jak chce, přichází kvůli vyměřování země. Je nutné odstranit překážky, stát hodlá od pana… Usmíval se. Stát hodlá od pana hraběte odkoupit několik stromů a pár bezcenných chalup. Čistě formální záležitost, kterou je možné vyřídit velmi rychle.</p>
<p>Možná ano, pronesl sluha. Ale rozhodně ne dnes večer.</p>
<p>Gauss pohlédl na své špinavé boty. Toho se obával. Dobrá, pak tady přenocuje, nechť mu tedy připraví pokoj!</p>
<p>Myslím, že zde není místo, opáčil sluha.</p>
<p>Gauss si sundal sametovou čapku, otřel čelo a urovnal límeček. Bolelo ho břicho. To je nedorozumění. Nepřišel jako žadatel. Je vedoucím státní vyměřovací komise, a pokud jej vykážou z domu, vrátí se. Ale s doprovodem. Rozuměl mu?</p>
<p>Sluha o krok ustoupil.</p>
<p>Rozuměl mu?</p>
<p>Samozřejmě, pravil sluha.</p>
<p>Samozřejmě, pane profesore!</p>
<p>Pane profesore, opakoval sluha.</p>
<p>A teď by se rád sešel s hrabětem.</p>
<p>Sluha vraštil čelo tak silně, že je měl samou vrásku. Očividně se nevyjádřil dost jasně. Milostpán se již uchýlil do svého pokoje. Spí!</p>
<p>Spánek není osud. Kdo spí, může být probuzen. Čím déle tady musí postávat, tím později se hrabě zase dostane do peřin, a ani jeho nálada se zrovna nelepší. Je utahaný jako pes.</p>
<p>Sluha Gausse ochraptěle požádal, aby ho následoval.</p>
<p>V rukou držel svícen a kráčel tak rychle, jako by doufal, že Gaussovi uteče. Nebylo by to těžké: Gausse bolely nohy, boty měl z příliš tuhé kůže, pod vlněnou košilí ho cosi svrbělo a palčivá horkost v týlu naznačovala, že se opět na slunci spálil. Procházeli nízkou chodbou s vybledlými tapetami. Kolem nich prošla služebná s pěknou postavou a s nočníkem, Gauss se za ní žalostivě ohlédl. Sešli po schodech, pak znovu zamířili nahoru, potom zase dolů. Prostorové uspořádání mělo zřejmě zmást návštěvníky, což možná fungovalo u lidí bez geometrické představivosti velmi dobře. Gauss odhadl, že se v této chvíli nacházejí asi dvanáct stop nad hlavní bránou a čtyřicet stop od ní a pohybují se směrem na jihozápad. Sluha zaklepal na jakési dveře, otevřel, pronesl několik slov do nitra pokoje a nechal Gausse vstoupit. V houpacím křesle seděl starý muž v županu a dřevácích. Byl vysoký, měl propadlé tváře a pichlavé oči.</p>
<p>Von der Ohe zur Ohe, těší mě. čemu se smějete?</p>
<p>Nesměji se, oponoval Gauss. Jsem státní zeměměřič. Nikdy se nesměje, chtěl se jen představit a poděkovat za pohostinnost.</p>
<p>Hrabě se zeptal, zda ho budí jenom kvůli tomu.</p>
<p>Přesně tak, potvrdil Gauss. Teď mu popřeje dobrou noc! Spokojeně následoval sluhu po dalších schodech dolů a pak dlouhou, smradlavou chodbou. Tihle lidé s ním už nikdy nebudou jednat jako se slouhou!</p>
<p>Jeho triumf netrval dlouho. Sluha jej zavedl do příšerného brlohu. Místnost páchla, na podlaze hnily zbytky slámy, dřevěná deska sloužila jako postel, místo umyvadla jen rezavé vědro s vodou, která se nedala označit za čistou, záchod nikde.</p>
<p>Zažil jsem už leccos, prohlásil Gauss. Před dvěma týdny mu jakýsi sedlák na přenocování nabídl kurník. Ale i ten byl lepší než tohle.</p>
<p>Může být, pravil sluha na odchodu. Jenže nic jiného nemá.</p>
<p>Se sténáním se Gauss uložil na dřevěnou pryčnu. Polštář byl tvrdý a rozhodně nevoněl. Položil si na něj čepici, ale nepomáhalo to. Dlouho nemohl usnout. Bolela ho záda, vzduch byl špatný, bál se strašidel a jako každý večer mu chyběla Johana. Člověk chvilku nedává pozor a hned má úřad, vláčí se po lesích a handrkuje se sedláky o jejich křivé stromy. Dnes odpoledne zaplatil za jednu starou břízu pětinásobek její skutečné hodnoty. Trvalo celou věčnost, než jeho pomocníci konečně podřízli zatvrzelý kmen a on mohl teodolitem zaměřit Evženův světelný signál. Pochopitelně ten osel zprvu blikal jiným směrem! Zítra se sejdou a on se musí postarat o to, jak se odtud dostat k nejbližšímu uzlovému bodu pomocí nanejvýš dvou přímek. To teď bylo jeho povolání. Astronomická kniha vyšla už dávno, na univerzitě dostal volno. A navíc byla tahle práce dobře placená, a pokud člověk nebyl hloupý, mohl si ještě něco tu a tam přivydělat. S těmito myšlenkami usnul.</p>
<p>Časně ráno jej vzbudil trýznivý sen. Viděl sám sebe, jak leží na pryčně a sní o tom, že leží na pryčně a sní o tom, jak leží na pryčně a sní. Zkroušeně se posadil a okamžitě věděl, že probuzení je ještě daleko. Potom v několika vteřinách přeskočil z jedné skutečnosti do další a znovu do jiné, žádná z nich nenabízela nic lepšího než stejnou zaneřáděnou komoru se senem na podlaze a vědrem v rohu. Jednou stála ve dveřích vysoká tmavá postava, podruhé ležel v rohu mrtvý pes, pak dovnitř zabloudilo dítě s dřevěnou maskou, ale dřív než mohl zaostřit zrak, byli zase pryč. Když vyčerpaný konečně seděl na okraji postele a díval se na ranní oblohu, nemohl se zbavit pocitu, že skutečnost, do níž patřil, minul o vlásek. Opláchl si obličej studenou vodou a myslel na Evžena, se kterým by se měl sejít odpoledne. Obvykle se mu nálada zlepšila, když na něho mohl zakřičet. Oblékl se a zívaje vyrazil z komory.</p>
<p>Procházel řadou pokojů propojených dveřmi. Na stěnách visely obrazy značně poznamenané působením času: vážní, neohrabaně namalovaní muži, barva nanášená v silných vrstvách. Zašlý dřevěný nábytek, hodně prachu. Zadumaně se zastavil před zrcadlem. Nelíbilo se mu, co spatřil. Otevřel několik šuplíků, byly prázdné. S úlevou našel zamřížované dveře vedoucí na zahradu.</p>
<p>Zahrada byla založena s pozoruhodnou péčí: palmy, orchideje, pomerančovníky, podivně tvarované kaktusy a všemožné rostliny, které Gauss neviděl ani na obrazech. Štěrk vrzal pod nohama, jakási liána mu srazila čepici z hlavy. Všude to sladce vonělo, rozpraskané plody ležely na zemi. Porost byl stále hustší, cesta užší, musel postupovat v předklonu. Jaké mrhání! Jen doufal, že tady nebude také cizokrajný hmyz. Když se prodíral mezi dvěma palmovníky, zachytil se o jeden z nich kabátem, klopýtl a málem přistál v jakémsi trnitém keři. Najednou stál na louce. V lenošce, pořád ještě v županu, s rozcuchanými vlasy a bosýma nohama, seděl hrabě a popíjel čaj.</p>
<p>Působivé, pronesl Gauss.</p>
<p>Dřív to bývalo hezčí, pravil hrabě. Zahradníci jsou dneska drahý personál a francouzské vojsko, které se tady ubytovalo, napáchalo mnoho škod. On se sem vrátil teprve nedávno. Pobýval ve Švýcarsku, teď se věci na nějakou dobu změnily. Nechce se pan geodet posadit?</p>
<p>Gauss se rozhlédl. Byla zde jen jedna židle a na ní seděl hrabě. To není nutné, odpověděl váhavě.</p>
<p>Dobrá, když jinak nedáte, pravil hrabě. Můžeme tedy přejít rovnou k věci.</p>
<p>Pouhá formalita, ubezpečoval jej Gauss. Aby bylo možné získat volný pohled na měřicí bod v Scharnhorstu, musí pokácet tři stromy v hraběcím lese a strhnout už očividně léta opuštěnou chatrč.</p>
<p>Scharnhorst? Tak daleko přece nikdo nevidí!</p>
<p>Ale ano, opáčil Gauss, pokud použije pramen světla. Vyvinul přístroj, který dokáže vysílat kmitavé světelné signály na netušeně velké vzdálenosti. Poprvé je tak možné dorozumění mezi Zemí a Měsícem.</p>
<p>Země a Měsíc, opakoval hrabě.</p>
<p>Gauss s úsměvem přikývl. Naprosto přesně věděl, co se teď honí v kotrbě toho starého hlupáka.</p>
<p>Co se stromů a chatrče týče, pravil hrabě, jde o mylný odhad. Chatrč je naprosto nepostradatelná. A stromy mají nemalou hodnotu.</p>
<p>Gauss vzdychl. Rád by se posadil. Kolik takových rozhovorů už musel vést? Pochopitelně, řekl znaveně, ale nemělo by se to přehánět. Dobře vím, jakou hodnotu má trochu dřeva a jedna bouda. Právě v této době bychom neměli stát zatěžovat nestřídmostí.</p>
<p>Takže patriotismus? ujišťoval se hrabě. Zajímavé. Zejména pokud se na něj odvolává někdo, kdo byl ještě přednedávnem francouzským úředníkem.</p>
<p>Gauss na něho vytřeštil oči.</p>
<p>Hrabě si usrkl čaje a požádal Gausse, aby to nechápal špatně. Nikomu nic nevyčítá. Byla to zlá doba a každý se choval, jak uměl.</p>
<p>Kvůli mně, řekl Gauss, Napoleon upustil od ostřelování Göttingenu!</p>
<p>Hrabě přikývl. Nevypadal překvapeně. Ne každý měl to štěstí, aby si ho Korsičan vážil.</p>
<p>A sotva kdo zásluhy, dodal Gauss.</p>
<p>Hrabě se zasněně podíval do šálku. Zdá se, že pan geodet není v obchodních záležitostech tak nezkušený, jak se tváří.</p>
<p>Gauss se otázal, jak tomu má rozumět.</p>
<p>Může vycházet z toho, že jej pan geodet hodlá vyplatit v konvenční měně, jak je v této zemi zvykem?</p>
<p>Samozřejmě, odpověděl Gauss.</p>
<p>Pak by ho tedy zajímalo, zda stát nehradí panu geodetovi tyto výlohy zlatem. Pokud tomu totiž tak je, znamenalo by to slušný kurzovní zisk. Aby to člověku došlo, nemusí být matematik.</p>
<p>Gauss začal rudnout.</p>
<p>Každopádně nemusí být, pokračoval hrabě, takzvaným knížetem matematiků, který něco takového dozajista nehodlá pustit ze zřetele.</p>
<p>Gauss překřížil paže za zády a pozoroval orchideje rostoucí na kmenech palmovníků. Nic z toho není protizákonné, ohradil se Gauss stísněně.</p>
<p>O tom není pochyb, přitakal hrabě. Je si jistý, že to pan geodet přezkoumal. Ostatně sám chová velký obdiv k vyměřovacím pracím. Vláčet se celé měsíce s přístroji je neobyčejné zaměstnání.</p>
<p>Jen pokud je člověk vykonává v Německu. Pokud by totéž dělal v Kordillerách, oslavovali by jej jako objevitele.</p>
<p>Hrabě pokýval hlavou. A určitě je to i tvrdá práce, zejména pokud člověk doma zanechal rodinu. Pan geodet má přece rodinu, že? Dobrou ženu?</p>
<p>Gauss přikývl. Slunce mu připadalo příliš jasné a rostliny jej zneklidňovaly. Otázal se, zda by mohli hovořit o prodeji stromů. Musí totiž dál, nemá času nazbyt!</p>
<p>Tak málo ale určitě také ne, opáčil hrabě. Pokud je člověk autorem <emphasis>Disquisitiones Arithmeticae</emphasis>, nemusel by vlastně spěchat už nikdy.</p>
<p>Gauss se na hraběte zaraženě podíval.</p>
<p>Jen žádnou zbytečnou skromnost, pravil hrabě. Pasáž o dělení kružnice patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co kdy vůbec četl. Objevil tam dokonce myšlenky, které poučily i jeho.</p>
<p>Gauss se rozesmál.</p>
<p>Opravdu, pravil hrabě, myslí to vážně.</p>
<p>Udivuje mě, řekl Gauss, že se tady setkávám s mužem, který má takové zájmy.</p>
<p>Měl by raději mluvit o vědění, pravil hrabě. Jeho zájmy jsou velmi omezené. Nicméně vždycky považoval za nezbytné rozšiřovat si znalosti daleko za hranice svých zálib. A při této příležitosti: Zaslechl, že mu pan geodet hodlá něco sdělit.</p>
<p>Prosím?</p>
<p>Už před nějakou dobou. Stížnosti, mrzutosti. Dokonce žaloba.</p>
<p>Gauss si mnul čelo. Pozvolna se v něm rozlévalo horko. Netušil, o čem pan hrabě mluví.</p>
<p>Opravdu ne?</p>
<p>Gauss se na něho nechápavě podíval.</p>
<p>Když ne, tak ne, uzavřel hrabě. A co se stromů týče, dám vám je gratis.</p>
<p>A tu boudu?</p>
<p>Tu taky.</p>
<p>Ale proč? zeptal se Gauss a hned se vyděsil, co to povídá. Taková hloupá chyba!</p>
<p>Potřebujeme pořád nějaké důvody? Z lásky ke státu, jak se to na správného občana patří. Z respektu vůči panu geodetovi.</p>
<p>Gauss se poděkoval úklonou. Už musí vyrazit, jeho ničemný syn čeká, ještě potřebuje odkrokovat celou trasu až po Kalbsloh.</p>
<p>Hrabě mu na rozloučenou třepotavě zamával svou vyhublou paží.</p>
<p>Na cestě k panskému domu se Gaussovi zdálo, jako by ztratil orientaci. Soustředil se, pak zahnul doprava, doleva a doprava, prošel zamřížovanými dveřmi, pak zase dvakrát doprava, dalšími dveřmi a objevil se ve vstupní hale, kde stál už předchozí den. Sluha na něho čekal, otevřel domovní dveře a omluvil se za nocleh. Netušil, o koho jde. Býval to jen pokoj pro čeledíny, kde nechávají přenocovat chátru a tuláky. O patro výš to není tak strašné. Je tam i zrcadlo a umyvadlo, dokonce i povlečení.</p>
<p>Chátra a tuláci, opakoval Gauss.</p>
<p>Ano, řekl sluha s kamenným výrazem ve tváři. Vyvrhelové a nízká chamraď. A pak zlehka zavřel dveře.</p>
<p>Gauss se zhluboka nadechl. Ulevilo se mu, že je venku. Musel rychle pryč, dřív než ten šílenec začne litovat svého příslibu. Takže on četl <emphasis>Disquisitiones</emphasis> ! Stále ještě si nezvykl na slávu. Dokonce tehdy, když jej v nejtěžší válečné době nechal Napoleon po svém adjutantovi pozdravovat, to pokládal za nedorozumění. Pravděpodobně to také nedorozumění bylo; už se to nikdy nedozví. Svižným krokem scházel po stráni do lesa.</p>
<p>Včera označené stromy se dnes jako naschvál velmi šikovně skrývaly. Bylo dusno, Gauss se potil a všude poletovala hejna much. Na každém stromě, který bylo třeba pokácet, udělal křídou křížek. Teď přes něj namaloval druhý na znamení, že získal povolení k jeho pokácení. Evžen se jej přednedávnem zeptal, jestli mu není líto, že kácí takové staré a vysoké stromy, které dávají tolik stínu a rostly tak dlouho. Chlapec byl přecitlivělý a zároveň zabedněný. Je to s ním bída: Býval pevně rozhodnut živit nadání svých dětí, usnadnit jim učení a podporovat všechno, co na nich bylo výjimečné. Jenže na nich nebylo výjimečné vůbec nic. Nebyli ani nijak zvlášť inteligentní. Josef si vede dobře jako důstojnický čekatel, jenže ten je spíš po Johaně. Vilemína je aspoň poslušná a udržuje dům v čistotě. Ale Evžen?</p>
<p>Konečně našel chatrč a mohl ji označit. Zřejmě to bude pár dní trvat, než ji pomocníci strhnou. Pak bude možné změřit úhel k základně, čímž by se síť rozšířila o další trojúhelník. A takhle musel postupovat krok za krokem až k dánské hranici.</p>
<p>Brzy už to bude maličkost. Lidé budou létat v balonech a vzdálenost určovat na magnetických stupnicích. Bude možné vysílat galvanické signály od jednoho měřicího bodu k dalšímu a délku určovat podle poklesu elektrické intenzity. Jenže to mu nebylo k ničemu, musel vyměřovat právě teď a pomáhat si přitom jen měřicím pásmem, sextantem a teodolitem. Chodil v zablácených holínkách, a navíc vymýšlel metody, jak cestou čisté matematiky vyrovnat nepřesnosti měření: drobné chyby se sčítaly a výsledkem byla pokaždé katastrofa. Ještě nikdy neexistovala přesná mapa tohoto nebo jiného území.</p>
<p>Po komářím bodnutí ho svědila špička nosu. Otřel si pot z čela. Přemýšlel o Humboldtově zprávě o moskytech u Orinoka: Lidé a hmyz nemohou žít trvale spolu, ne navždy, ne jednou provždy. Minulý týden bodl Evžena sršeň. Na jednoho člověka údajně připadá milion hmyzích jedinců. Ani s mimořádným štěstím a obratností se je nepodaří vyhubit všechny. Posadil se na pařez, vytáhl z tašky okoralý kus chleba a opatrně se zakousl. O několik vteřin později mu kolem hlavy začaly kroužit první vosy. Viděno z odstupu, musíme přiznat, že by hmyz zvítězil.</p>
<p>Vzpomněl si na svou manželku Mínu. Nikdy jí nelhal. Nejprve pomýšlel na to, že by se oženil s Ninou, ale Bartels jej dlouhým dopisem přesvědčil, že to nesmí udělat. Takže pak Míně vysvětlil, že potřebuje někoho k dětem a do domácnosti a k matce, a že teď už ani neumí žít sám, a navíc byla vždy Johaninou nejbližší přítelkyní. Její zasnoubení s jakýmsi pitomcem bylo nedávno zrušeno, a protože nebyla zrovna nejmladší, její vyhlídky na vdavky prudce klesaly. Cudně se hihňala, vyšla ven, a zase se vrátila a popotahovala si šaty. Pak trochu zaplakala a nabídku přijala. Vzpomínal na jejich svatbu, na děs, který jej zachvátil, když ji spatřil v bílém, velké zuby vyceněné ve šťastném úsměvu. V tu chvíli poznal, že chybil. Problém nebyl, že ji nemiloval. Problém byl, že ji nemohl vystát. Že byl v její blízkosti nervózní a nešťastný, že mu její hlas připadal jako škrábání křídou po břidlicové tabulce, že se cítil osaměle už ve chvíli, kdy v dálce zahlédl její tvář, a pouhá myšlenka na ni stačila, aby si přál zemřít. Proč se stal zeměměřičem? Aby nebyl doma.</p>
<p>Všiml si, že zase ztratil orientaci. Pohlédl vzhůru. Vrcholky stromů čněly do mlhavého nebe. Lesní půda pod jeho kroky pružila. Musel dávat pozor, po vlhkých kořenech člověk snadno uklouzne. Poobědvá u nějakého sedláka a jako pokaždé dostane z chlebové polévky a tučného mléka koliku. A každý doktor v zemi mu říkal, že pocení není zdravé.</p>
<p>Evžen na něho narazil o pár hodin později, jak se motá po lese a hlasitě nadává.</p>
<p>Proč až teď? řval Gauss.</p>
<p>Evžen jej ujišťoval, že za zpoždění nemůže, nějaký sedlák ho poslal špatným směrem, potom přehlédl značku na chatrči, je namalovaná příliš nízko a přímo před ní ležela koza. Když si pak přece jen značky všiml, koza na něho zaútočila. Do té doby jej ještě nikdy žádná koza nepokousala. Ani netušil, že se něco takového může přihodit.</p>
<p>Gauss vzdychl, napřáhl se a mladík sebou v očekávání facky trhnul. Přitom ho chtěl jen poplácat po rameni. Zlost v Gaussovi narůstala, teď už nemohl gesto nedokončit, aby se nezostudil. Tak jej tedy popleskal po tváři. Jenže ruka dopadla trochu prudčeji, a Evžen na něho civěl s vytřeštěnýma očima.</p>
<p>Jak to stojíš! rozčiloval se Gauss, protože musel facku zdůvodnit. Narovnej se! Vzal Evženovi složený heliotrop. Nebylo pochyb, že Evžen zdědil Mínin mozek a po otci jen sklon k melancholii. Gauss něžně pohladil křišťálové zrcadlo, stupnice a výklopný teleskop. Tenhle vynález bude lidstvo používat ještě dlouho! Přál by si, řekl, aby mohl předvést přístroj hraběti.</p>
<p>Jakému hraběti?</p>
<p>Gauss zaúpěl. Od malička byl zvyklý na lidskou lenost. Ale v případě svého syna to tak nechtěl nechat. Osle, ulevil si Gauss a odešel. Když jen pomyslel, kolik práce ho ještě čeká, zatočila se mu hlava. Německo nebyla země měst, obývali ji sedláci a pár podivínských aristokratů, tvořilo ji tisíce lesů a vesniček. Cítil se, jako by je musel všechny navštívit.</p>
</section>
<section>
<p>
HLAVNÍ MĚSTO</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_13.jpg" /></p>
<p>V Novém Španělsku čekal první reportér.</p>
<p>Málem se tam ani nedostali, protože kapitán jediné lodi mířící do Acapulca se zdráhal vzít na palubu cizince. Pasy sem, pasy tam, on je Novogranaďan, Španělsko jej nezajímá a Uriquijova pečeť je bezvýznamná tady stejně jako tam. Ze zásady jej Humboldt odmítl uplatit, a nakonec to tedy vyřešili tak, že Humboldt dal peníze Bonplandovi, který je podstrčil kapitánovi.</p>
<p>Cestou vyvolala erupce vulkánu Cotopaxi bouři, a protože kapitán ignoroval Humboldtovy rady – už to přece dělá léta a příčí se to mořskému právu kritizovat navigátora, členové posádky by se mohli přidat – ocitli se daleko od původního kurzu. Aby bouře neodezněla naprázdno, nechal se Humboldt přivázat pět metrů nad hladinu moře na příď, kde měřil výšku vlny nerozbité o pobřeží. Visel tam celý den, od ranního kuropění až do noci, s okulárem a sextantem před obličejem. Pak byl ovšem trochu zmatený a nechápal, proč jej od onoho dne pokládali za ďábla.</p>
<p>Na přistávacím molu v Acapulcu tedy postával muž s knírem. Jmenuje se Gomez a píše pro několik žurnálů nejen v Novém Španělsku, ale i v rodné zemi. Pokorně prosil, zda by nemohl pana hraběte doprovodit.</p>
<p>Nikoli hraběte, pravil Bonpland. Jen barona.</p>
<p>Protože by chtěl cestu popsat sám, připadá mu to zbytečné, namítl Humboldt a vyčítavě se podíval na Bonplanda.</p>
<p>Gomez slíbil, že bude jako stín, prakticky neviditelný, že ale pečlivě zachytí vše, co vyžaduje svědectví.</p>
<p>Humboldt nejprve určil geografickou polohu přístavního města. Přesný atlas Nového Španělska, diktoval Gomezovi, zatímco ležel na zádech a zaměřoval teleskop na noční nebe, může podpořit osídlování kolonie, urychlit podmaňování přírody, zacílit osud země příhodným směrem. Nějaký německý astronom prý vypočítal dráhu nové oběžnice. Bohužel není možné dozvědět se o tom něco bližšího, žurnalisté jsou tady tak zaostalí. Někdy touží po domově. Sklopil dalekohled a požádal Gomeze, aby škrtl poslední dvě věty z poznámek.</p>
<p>Putovali horami. Bonpland se z horečky plně zotavil: Vypadal vychrtle a navzdory slunečním paprskům byl pobledlý, v obličeji se mu objevily první vrásky a očividně měl méně vlasů než před pár lety. Teď si navíc kousal nehty a ze zvyku čas od času zakašlal. Chybělo mu nyní tolik zubů, že měl dokonce potíže při jídle.</p>
<p>Humboldt naopak vypadal stále stejně. S někdejší pílí pracoval na nové obrysové mapě kontinentu. Zaznamenával vegetační zóny, tlak vzduchu klesající s přibývající výškou, slévání hornin v nitru hor. Aby rozlišil kamenné útvary, plazil se do skalních rozsedlin, které byly tak těsné, že v nich několikrát uvízl a Bonpland jej musel vytáhnout za nohy. Když vylezl na strom, zlomila se pod ním větev, a Humboldt se zřítil na zapisujícího Gomeze.</p>
<p>Gomez se zeptal Bonplanda, co je Humboldt zač.</p>
<p>Znám ho lépe než kdokoli jiný, pravil Bonpland. Lépe než jeho matka a jeho otec, lépe než on sám sebe. Netoužil po tom, ale tak se to zkrátka přihodilo.</p>
<p>A?</p>
<p>Bonpland vzdychl. Nemám sebemenší tušení.</p>
<p>Gomez se vyptával, jak dlouho už spolu cestují.</p>
<p>Ani nevím, odpověděl Bonpland. Možná celý život. Možná déle.</p>
<p>A proč to všechno podstupujete?</p>
<p>Bonpland se na něho podíval očima podlitýma krví.</p>
<p>Proč to, opakoval Gomez, všechno podstupujete? Proč jste jeho asistent –</p>
<p>Žádný asistent, opáčil Bonpland. Spolupracovník.</p>
<p>Proč jste tedy celé ty roky a přes všechny strázně stále spolupracovníkem tohoto muže?</p>
<p>Bonpland přemýšlel. Z mnoha důvodů.</p>
<p>Například?</p>
<p>Vlastně, začal Bonpland, jsem vždycky chtěl jen vypadnout z La Rochelle. Pak už jedno vyplývalo z druhého. Čas plyne tak absurdně rychle.</p>
<p>To ale není odpověď, řekl Gomez.</p>
<p>Teď musím nařezat kaktusy. Bonpland se odvrátil a mrštně vylezl na nejbližší pahorek.</p>
<p>Humboldt zatím sestupoval do dolu v Taxcu. Několik dní pozoroval dobývání stříbra, kontroloval výztuž ve štolách, klepal do kamenů, bavil se s předáky. Se svou vzduchovou maskou a důlní lampou vypadal jako démon. Kdekoliv se objevil, padali dělníci na kolena a žádali boha o pomoc. Několikrát jej museli předáci chránit před sprškou kamení.</p>
<p>Nejčastěji jej fascinovala vynalézavost dělníků při krádežích. Nikdo nesměl do těžní klece, dokud jej důkladně neprohledali. Přesto dělníci vymýšleli stále nové způsoby, jak vynášet kousky rudy na povrch. Humboldt se dotázal, zda by se mohl z vědeckých důvodů podílet na tělesných prohlídkách. Objevil kousky stříbra ve vlasech, v podpažních jamkách, v ústech a dokonce v řitním otvoru. Taková práce se mu příčí, řekl vedoucímu dolu, jistému donu Fernandu Garcíu Utillovi, který zasněně přihlížel, jak ohmatává pupek jistého mladíka. Žádala to věda a státní blahobyt. Řízené zpracování pokladů ze zemských hlubin není myslitelné, pokud by se nebránilo osobním zájmům pracujících. Zopakoval větu, aby ji Gomez mohl zapsat. Navíc je záhodno obnovit celé vybavení dolu. Je zde až příliš mnoho nehod.</p>
<p>Máme dost lidí, prohlásil don Fernando. Když někdo umře, nahradíme ho.</p>
<p>Humboldt se jej optal, zda někdy četl Kanta.</p>
<p>Jenom něco, odpověděl don Fernando. Ale má vůči němu námitky, Leibniz mu je bližší. Má německé předky, a proto zná všechny ty krásné blouznivosti.</p>
<p>V den jejich odjezdu se vedle slunce vznášely dva kulaté a zářící balony připoutané k zemi. To je teď móda, vysvětloval Gomez, každý výše postavený a odvážný muž chce aspoň jednou vzlétnout.</p>
<p>Před lety jsem spatřil první balon nad Německem, řekl Humboldt. Šťastný, kdo letěl tenkrát. Když už nešlo o zázrak, ale současně o nic pozemsky běžného. Jako objev nové hvězdy.</p>
<p>U Cuernavaca je oslovil mladý Severoameričan. Měl rafinovaně zakroucené kníry, jmenoval se Wilson a psal pro <emphasis>Philadelhpia Chronicle</emphasis>.</p>
<p>Tak to už je opravdu příliš, neudržel se Humboldt.</p>
<p>Pochopitelně se Spojené státy nacházejí ve stínu velkého souseda, pravil Wilson. Ale také jejich mladý stát má svou veřejnost, která s narůstajícím zájmem sleduje činy generála Humboldta.</p>
<p>Důlního asesora, opravil jej Humboldt, aby předešel Bonplanda. Nikoli generála!</p>
<p>Před hlavním městem si Humboldt oblékl sváteční uniformu. Delegace vicekrále jej očekávala s klíčem od města na malém pahorku. Od onoho pobytu v Paříži nenavštívili žádnou metropoli takové rozlohy. Ve městě byla univerzita, veřejná knihovna, botanická zahrada, akademie umění a báňská akademie vedená podle pruského vzoru, kterou řídil Humboldtův někdejší spolužák z Freibergu Andres del Rio. Zdálo se, že se ze shledání netěší víc, než bylo nutné. Položil Humboldtovi ruce na ramena, držel jej od sebe na délku paží a prohlížel si ho s přimhouřenýma očima.</p>
<p>Takže je to pravda, řekl lámanou němčinou. Přes všechno, co se povídá.</p>
<p>Co se povídá? Od setkání s Brombacherem Humboldt svou rodnou řeč nepoužil. Jeho němčina zněla těžkopádně a ustavičně musel hledat správné výrazy.</p>
<p>Drby, řekl Andres. Třeba to, že je špionem Spojených států. Nebo Španělska.</p>
<p>Humboldt se usmál. Španělský špion ve španělské kolonii?</p>
<p>Ale ano, řekl Anders. Dlouho už kolonií nebudeme. Už se o tom ví, a tady se o tom ví tím spíš.</p>
<p>Nedaleko hlavního náměstí se začalo s vykopávkami ruin chrámu, který zničil Cortés. Ve stínu katedrály postávali zívající dělníci, ve vzduchu se vznášel pronikavý zápach kukuřičných placek. Na zemi ležela lebka s drahokamy místo očí, tucty nožů z obsidiánu, kameny s umělecky vyrytými výjevy poprav, drobné hliněné figurky s otevřeným hrudníkem. Zápach kukuřice Humboldtovi vadil, necítil se dobře. Když se otočil, spatřil Wilsona a Gomeze, kteří měli připravené poznámkové bloky.</p>
<p>Požádal je, aby jej nechali samotného, musí se soustředit.</p>
<p>Tak pracuje velký badatel, podotkl Wilson.</p>
<p>Být sám, aby se mohl soustředit, dodal Gomez. O tom by se měl svět dozvědět!</p>
<p>Humboldt stál před ohromným kolem z kamene. Vír z ještěrů, hadích hlav a lidských postav rozbitých na kousky. Uprostřed obličej s vyplazeným jazykem a očima bez víček. Dlouho si jej prohlížel. Pozvolna chaos nabýval na uspořádanosti, Humboldt poznával shody, obrazy, které se navzájem doplňovaly, symboly, které – opakované v jemné zákonitosti – jako kódy zastupovaly čísla. Tohle býval kalendář. Snažil se jej nakreslit, ale nepodařilo se mu to, mělo to něco společného s tím obličejem uprostřed. Kladl si otázku, kde se s tím pohledem už setkal. Vzpomněl si na jaguára, pak na chlapce v chatrči z jílu. Zneklidněn se podíval do svého zápisníku. Na tohle by potřeboval profesionálního kreslíře. Upřeně hleděl do tváře, a možná za to mohlo vedro nebo zápach kukuřice, ale najednou se musel odvrátit.</p>
<p>Dvacet tisíc, řekl dělník pobaveně. Na zasvěcení chrámu bylo obětováno dvacet tisíc lidí. Jeden po druhém: srdce ven, hlavu dolů. Řady čekajících se údajně táhly až na kraj města.</p>
<p>Dobrý muži, pravil Humboldt, nemluvte nesmysly!</p>
<p>Dělník se na něho uraženě podíval.</p>
<p>Dvacet tisíc na jednom místě a v jeden den, to je nemyslitelné. Oběti by to nevydržely. Diváci by to nevydrželi. Ba co víc: Něco takového by nesnesl řád světa. Pokud by se bývalo něco takového opravdu stalo, univerzum by zaniklo.</p>
<p>Univerzu, opáčil dělník, je to srdečně u prdele.</p>
<p>Na večeři Humboldta pozvali k vicekráli. Přišel Andres del Rio i mnoho členů vlády, ředitel muzea, několik důstojníků a drobný, mlčenlivý muž s temnou barvou pleti ve výjimečně elegantních šatech: Conde de Montezuma, prapravnuk posledního božského krále a velmož španělské říše. Obývá zámek v Kastilii a na několik měsíců přijel za obchodem do kolonie. Jeho ženu, vysokou krásku, si Humboldt prohlížel s neskrývaným zájmem.</p>
<p>Dvacet tisíc je skutečně správný počet, pravil vicekrál. Možná dokonce i více, odhady se rozcházejí. Když byl posledním veleknězem Tlacaelel, koupala se celá říše v krvi.</p>
<p>Nikoli proto, že by funkce velekněze byla něčím, co by si člověk přál, vykládal Anders. Člověk se musel pravidelně mrzačit. Například, prosím dámy za prominutí, při důležitých svátcích se vládci pouštělo žilou.</p>
<p>Humboldt si odkašlal a začal hovořit o Goethovi a svém starším bratrovi a jejich zájmu o jazyky starých národů. Oba považovali svůj jazyk za jakýsi typ lepší latiny, čistší a bližší původu světa. Chtěl by se zeptat, zda to platí také pro aztéčtinu.</p>
<p>Vicekrál se tázavě podíval na Condeho.</p>
<p>Nemohou sloužit, odpověděl, aniž by zvedl zrak od talíře. Hovoří pouze španělsky.</p>
<p>Aby změnili téma, zeptal se vicekrál Humboldta, co si myslí o stříbrných dolech.</p>
<p>Neefektivní, pravil Humboldt duchem nepřítomně, všude diletantismus a břídilství. Na okamžik zavřel oči a v tu chvíli se mu před zraky zjevila kamenná tvář. Cítil, že jej něco sledovalo a nikdy to na něho už nezapomene. Jen ohromný přebytek stříbra, slyšel se říkat, umožňuje předstírat efektivitu. Prostředky jsou zastaralé, kvóta krádeží nezvykle vysoká, personál nedostatečně vzdělaný.</p>
<p>Na několik vteřin se rozhostilo ticho. Vicekrál pohlédl na rázem zsinalého Anderse del Ria.</p>
<p>Pochopitelně je to poněkud přehnané tvrzení, zmírnil svá slova Humboldt, zděšen sám sebou. Mnohé na něho udělalo dojem!</p>
<p>Conde pohlédl na Humboldta s lehkým úsměvem.</p>
<p>Nové Španělsko potřebuje schopného důlního ministra, pronesl vicekrál.</p>
<p>Humboldt se zeptal, koho tím myslí.</p>
<p>Vicekrál mlčel.</p>
<p>Nemožné, pravil Humboldt a zvedl paže. Je přece Prus, nemůže sloužit jiné zemi.</p>
<p>Až večer se mu podařilo prohodit pár slov s Condem. Šeptem se ho zeptal, co ví o tom obrovském kalendářovém kole.</p>
<p>S poloměrem asi jedenáct loktů?</p>
<p>Humboldt přikývl.</p>
<p>S okřídlenými hady a vytřeštěným obličejem uprostřed?</p>
<p>Ano, přitakal Humboldt.</p>
<p>O tom nevím zhola nic, prohlásil Conde. Není přece indián, nýbrž španělský velmož.</p>
<p>Humboldt se otázal, zda existuje něco jako rodinné podání.</p>
<p>Conde se narovnal v celé své výšce, nyní sahal Humboldtovi skoro až po prsa. Jeho prapředka unesl Cortés. Škemral o život jako nějaká ženská, škemral a brečel, a nakonec, po týdnech v zajetí, přešel na druhou stranu. Byli to Aztékové, kdo jej ukamenoval k smrti. Kdyby teď on, Conde de Montezuma, vyšel na hlavní náměstí, nepřežil by ani pět minut. Conde se zamyslel. Ale možná, řekl po chvíli, by se nic nestalo. Všechno už je tak dávno, lidé na to skoro zapomněli. Chytil za loket svou ženu a vzhlédl k Humboldtovi. Ať jej potká kdokoli, každý hledá v jeho tváři odlesky rysů božského krále. Každý, kdo se dozví, jak se jmenuje, hledí skrze něho do minulosti. Dovede si Humboldt představit, jaké to je, vést život jako stín velkého příbuzného?</p>
<p>Někdy ano, odpověděl Humboldt.</p>
<p>Žádné rodinné podání neexistuje, opakoval Conde. On i jeho žena odešli bez rozloučení.</p>
<p>Na druhý den ráno si Humboldt všiml, že zmizel Bonpland. Okamžitě se jej vydal hledat. Ulice byly plné obchodníků: Nějaký muž prodával sušené ovoce, další zázračný prostředek proti všem nemocem kromě dny, třetí si sekerou uťal levou ruku, kterou pak nechal kolovat a prohlédnout kolemstojícím davem, zatímco v bolestech vyčkával, než ji zase dostal zpátky. Přitlačil si ji na pahýl a pokapal tinkturou. Ze ztráty krve sinalý v obličeji se pak muž několikrát vzepřel o stůl, aby ukázal, že mu paže zase přirostla. Lidé mu tleskali a skoupili zásoby tinktury. Čtvrtý nabízel zázračný prostředek proti dně, pátý levně vytištěné ilustrované časopisy. V jednom z nich se vyprávěl příběh o zázračném knězi, v dalším o životě indiánského chlapce, kterému se zjevila Madona Guadaloupská, ve třetím o dobrodružství jakéhosi německého barona, který na člunu proplul orinocké peklo a vystoupal na nejvyšší horu světa. Obrázky nebyly špatné, zejména Humboldtova uniforma byla zachycená věrně.</p>
<p>Našel Bonplanda tam, kde se domníval, že ho najde. Dům byl honosně vyzdobený, fasáda obložená čínskými kachlíky. Vrátný jej vybídl, aby měl strpení. O pár minut později se objevil Bonpland v narychlo navlečených šatech.</p>
<p>Humboldt se otázal, jak často mu bude muset připomínat jejich dohodu.</p>
<p>Tohle je hotel jako každý jiný, opáčil Bonpland, a ta dohoda je poněkud nespravedlivá. Nikdy s ní nesouhlasil.</p>
<p>Ať tak, či tak, pravil Humboldt, dohoda je dohoda.</p>
<p>Bonpland jej požádal, aby si ušetřil kázání.</p>
<p>Následující den vylezli na Popocatepetl. Stezka vedla až skoro na vrchol: následovali je Gomez a Wilson, starosta města, tři kreslíři a téměř sto čumilů. Kdykoliv Bonpland uřízl nějakou rostlinu, musel ji půjčit všem ostatním. Nejčastěji se mu pak vrátila v takovém stavu, že už ani nemělo smysl vkládat ji do botanizační torby. Když si Humboldt před jakousi dírou v zemi nasadil vzduchovou masku, ozval se zuřivý potlesk. A zatímco na vrcholu barometrem určoval jeho výšku a spouštěl teploměr do kráteru, prodávali obchodníci občerstvení.</p>
<p>Při sestupu je oslovil jakýsi Francouz. Jmenuje se Duprés a píše pro několik pařížských časopisů. Vlastně přijel kvůli expedici akademie, kterou vede Baudin. Ale jelikož se Baudin neobjevil, byl Duprés štěstím skoro bez sebe, když se dozvěděl, že se v zemi zdržuje někdo mnohem významnější.</p>
<p>Na okamžik se Humboldtovi nepodařilo potlačit samolibý úsměv. Doufá, že se bude moci připojit k Baudinovi a společně s ním odjet na Filipíny. Zaobírá se myšlenkou, že by na kapitána počkal v Acapulcu, aby se pak společně mohli věnovat průzkumu Blažených ostrovů.</p>
<p>Společně, opakoval Duprés. Blažený průzkum ostrovů!</p>
<p>Průzkumu Blažených ostrovů!</p>
<p>Duprés to přeškrtl, napsal větu znovu a poděkoval se.</p>
<p>Potom navštívili zříceniny Teotihuacánu. Vypadaly příliš velké, než aby je vybudovala lidská ruka. Po rovné silnici se dostali na náměstí obestavěné chrámy. Humboldt se posadil na zem a počítal, dav jej zpovzdálí pozoroval. Zanedlouho se někteří začali nudit, jiní nadávali, za hodinu zmizela většina a po devadesáti minutách i ten úplně poslední pozorovatel. Zůstali jen tři novináři. Bonpland se vrátil zpocený z vrcholu nejvyšší pyramidy.</p>
<p>Takhle jsem si to nepředstavoval!</p>
<p>Humboldt, drže v ruce sextant, přikývl.</p>
<p>O čtyři hodiny později, večer se snesl už před drahnou dobou, seděl pořád na stejném místě, ve stejné poloze, skloněný nad papírem, Bonpland i novináři pospávali a třásli se zimou. Když nedlouho potom Humboldt složil své přístroje, věděl, že slunce v den slunovratu vychází, pokud se člověk díval z hlavní ulice, přesně nad vrcholem nejvyšší a zapadá za vrchol druhé nejvyšší pyramidy. Celé toto město představovalo kalendář. Kdo to vymyslel? Jak dobře museli ti lidé znát hvězdy, a co tím chtěli sdělit? Po tisíci letech byl první, kdo dokázal přečíst jejich poselství.</p>
<p>Proč je tak smutný? zeptal se jej Bonpland, kterého probudilo klapání nástrojů.</p>
<p>Taková civilizace a tolik krutosti, nechápal Humboldt. Jak je to možné! Naprostý protiklad všeho, co představuje Německo.</p>
<p>Možná je načase vrátit se domů, řekl Bonpland.</p>
<p>Do města?</p>
<p>Ne do tohoto. Humboldt chvíli hleděl na noční oblohu posetou hvězdami. Dobrá, pravil vzápětí. Porozumí těmto děsivě inteligentním hromadám kamenů, jako by byly součástí přírody. Na Filipíny ať pluje Baudin sám, a oni se první lodí vydají do Severní Ameriky. Odtud budou pokračovat do Evropy.</p>
<p>Ale předtím ještě vyrazili k sopce Jorullo, která před padesáti lety za burácení, ohnivé bouře a popílkového deště vyrostla z roviny. Když ji zahlédli v dálce, Humboldt rozrušením začal tleskat. Ještě musí tam nahoru, diktoval novinářům, odkud je možné očekávat definitivní vyvrácení neptunistických tezí. Když jen pomyslí na velkého Abrahama Wernera, hláskoval jméno, je mu to skoro líto.</p>
<p>U paty vulkánu je přijal guvernér provincie Guanajuato s početným doprovodem, včetně starého pána dona Ramóna Espelda, prvního člověka, který sopku zdolal. Ten trval na tom, že výpravu povede. Bylo by příliš nebezpečné přenechat výstup laikům!</p>
<p>Humboldt jej ujišťoval, že zlezl více hor než obyčejný člověk.</p>
<p>Don Ramón mu s kamenným výrazem poradil, aby se nedíval přímo do slunce a při každém vykročení pravou nohou se dovolával svaté Madony Guadaloupské.</p>
<p>Plouživě vyrazili. Ustavičně museli čekat na toho či onoho průvodce; zejména don Ramón co chvíli uklouzl nebo vyčerpáním nemohl dál. Humboldt pravidelně padal na všechny čtyři, aby si naslouchátkem poslechl kamenitou půdu, čímž na sebe poutal užaslé pohledy ostatních. Když vyšli nahoru, nechal se na laně spustit do kráteru.</p>
<p>Ten chlap, pravil don Ramón, je učiněný blázen, něco takového jsem v životě nezažil.</p>
<p>Když Humboldta zase vytáhli, byl sinalý, hrozně kašlal a měl ohořelé šaty. Neptunismus, volal za nepřetržitého mrkání, byl dnes pohřben!</p>
<p>Vlastně je to škoda, zalitoval Bonpland. Mělo to svou poetiku.</p>
<p>Ve Veracruzu se nalodili na první loď do Havany. Musí přiznat, řekl Humboldt, zatímco pobřeží mizelo v mlžném oparu, že má radost, že je to u konce. Opřel se o lodní zábradlí a přimhouřenýma očima se díval do nebe. Bonplanda napadlo, že teď poprvé už nevypadal jako mladý muž.</p>
<p>Měli štěstí: V Havaně právě zvedala kotvy loď, která plula podél kontinentu na sever a pak řekou Delaware přímo do Philadelphie. Humboldt se obrátil na kapitána, ukázal mu svůj španělský pas a žádal o průjezd.</p>
<p>Proboha! vykřikl kapitán. Zase vy!</p>
<p>Nebesa! zvolal Humboldt.</p>
<p>Bezradně se jeden na druhého podívali.</p>
<p>Myslím, že to není dobrý nápad, řekl posléze kapitán.</p>
<p>Jenže já musím na sever, opáčil Humboldt a přislíbil, že cestou nebude provádět žádná určování polohy. Plně kapitánovi důvěřuje. Tehdejší křižování oceánu má v paměti jako zářný příklad mořeplaveckého umění. I přes epidemii, neschopného doktora a nesprávné propočty.</p>
<p>A pak rovnou Philadelphie, řekl kapitán. Kdyby záleželo na něm, klidně by mohli všichni povstalečtí kolonialisté chcípnout, jak tam, tak tady.</p>
<p>Mám čtrnáct beden se vzorky hornin a rostlin, vypočítával Humboldt, k tomu čtyřiadvacet klecí s opicemi a ptáky, a několik skleněných krabiček s hmyzem a pavouky, které vyžadují opatrné zacházení. Pokud s tím kapitán souhlasí, může okamžitě začít nakládat.</p>
<p>Tohle je rušný přístav, řekl kapitán. Určitě brzy přistane jiná loď.</p>
<p>Máte dozajista pravdu, pravil Humboldt. Jenže já mám tento pas a katoličtí panovníci očekávají, že si pospíším.</p>
<p>Humboldt dodržel svůj slib a do navigace se nevměšoval. Kdyby se z klece nedostala ta opice, co spořádala polovinu proviantu, osvobodila dvě tarantule a v kapitánově kajutě všechno rozcupovala na kusy, proběhla by cesta bez potíží. Humboldt plavbu strávil na zadní palubě, spal víc než obvykle a psal dopisy Goethovi, bratrovi a prezidentu Thomasi Jeffersonovi. Zatímco ve Philadelphii vykládali bedny, opět se s kapitánem rozloučili.</p>
<p>Doufám, že se brzy shledáme, pronesl Humboldt strojeně.</p>
<p>Určitě nedoufá tolik jako on, odpověděl kapitán v záplatované uniformě.</p>
<p>Oba zasalutovali.</p>
<p>Už na ně čekal kočár, aby je odvezl do hlavního města. Poslíček jim předal formální pozvání: Prezident uctivě žádá, zda by jej ráčili poctít svou návštěvou v nově zbudovaném vládním paláci; touží dozvědět se všechno a ještě víc o páně von Humboldtově legendární výpravě.</p>
<p>Povznášející, konstatoval Duprés.</p>
<p>To je příliš slabý výraz, opáčil Wilson. Humboldt a Jefferson! A on smí být přitom!</p>
<p>Jak to páně von Humboldtově výpravě? otázal se Bonpland. Proč to vlastně nikdy není Humboldt-Bonplandově výpravě? Nebo Bonpland-</p><empty-line /><p>
-Humboldtově? Bonplandově expedici? Mohl by mi to už konečně někdo vysvětlit?</p>
<p>Prezident je omezenec. Koho by zajímalo, co si myslí!</p>
<p>Město Washington zažívalo mohutný rozvoj. Všude strměla lešení, zely jámy a kupily se haldy cihel, všude byl slyšet řezavý zvuk pil a bušení kladiv. Právě dokončené a ještě ne zcela natřené vládní sídlo byla klasicistní stavba s kupolí obklopená sloupovím. Je potěšen, řekl Humboldt, když vystoupili z kočáru, že opět může spatřit důkaz vlivu velkého Winckelmanna!</p>
<p>Nastoupil špalír nemotorně salutujících vojáků, vzduchem zazněl zvuk trumpety. Humboldt vypjal hruď a pozvedl ruku k okraji své čapky. Od budovy se blížili muži v tmavých redingotech; v jejich čele kráčel prezident, za ním ministr zahraničí Madison. Humboldt vykládal cosi o tom, jaká je to pro něho čest být zde, o respektu, který má před myšlenkou liberalismu, o radosti, že opustil sféru utiskujícího despotismu.</p>
<p>Už jste jedl? zeptal se ho prezident a poplácal jej po rameni. Musíte přece něco sníst, barone!</p>
<p>Slavnostní oběd byl mizerný, ale přesto se ho účastnili všichni státní hodnostáři. Humboldt hovořil o ledovém chladu Kordiller a hejnech komárů u Orinoka. Vyprávěl dobře, jenže se ustavičně ztrácel v záplavě faktických údajů: o Slunci, o proudění a kolísání tlaku, o vztahu nadmořské výšky a hustoty vegetace, o drobných rozdílech mezi různými druhy hmyzu vyprávěl tak podrobně, že několik dam začalo zívat. Když vytáhl svůj zápisník a začal předčítat výsledky měření, kopl jej Bonpland pod stolem do nohy. Humboldt si lokl vína a počal hovořit o břemenu despotismu a vykořisťování ložisek nerostných surovin, které vytváří sterilní bohatství, z něhož nemůže mít národní hospodářství žádný prospěch. Hovořil o můře otroctví. Zase pocítil kopanec. Zlostně se na Bonplanda podíval, a teprve po chvíli mu došlo, že tentokrát to byl ministr zahraničí.</p>
<p>Jefferson vlastní polnosti, zašeptal Madison.</p>
<p>Se vším, co k tomu patří.</p>
<p>Humboldt změnil téma. Vyprávěl o špinavém havanském přístavu, o náhorních plošinách Cajamarca, o zmizelé zlaté zahradě, o tisíce mil dlouhých kamenitých cestách, kterými Inkové propojili nesčetná návrší. Vypil víc, než byl zvyklý, obličej mu pozvolna nachověl, pohyby získávaly na rozmáchlosti. Cestuje už vlastně celý život od svých osmi let. Na žádném místě nestrávil více než šest měsíců. Zná všechny kontinenty a viděl bájné bytosti, o kterých vyprávějí orientální pohádkáři: létající psy, hady s několika hlavami a papoušky hovořící mnoha jazyky. Usmívaje se sám pro sebe, odešel spát.</p>
<p>Následující den přes silné bolesti hlavy dlouze rozmlouval v oválně tvarované prezidentově pracovně. Jefferson se uvelebil v křesle a sundal si brýle.</p>
<p>Bifokální skla, vysvětloval, velmi upotřebitelná, jeden z mnoha vynálezů jeho přítele Franklina. Upřímně řečeno, ten muž mu vždycky připadal jako podivín, nikdy jej nepochopil. Ano, pochopitelně, rád. Tady!</p>
<p>Zatímco Humboldt zkoumal brýle, sepnul Jefferson ruce na hrudi a začal klást otázky. Když Humboldt odbočoval, zlehka zavrtěl hlavou, přerušil jej a zeptal se ještě jednou. Na stole ležela jakoby náhodou mapa Střední Ameriky. Jefferson chtěl vědět všechno o Novém Španělsku, jeho dopravních cestách a dolech. Zajímalo jej, jak pracuje administrativa, jak se předávaly rozkazy přes oceán do země, jaká byla nálada mezi šlechtici, jak velká je armáda, jak vybavená a jak dobře vycvičená. Když má člověk za souseda velmoc, nemůže být informací nikdy dost. Přesto upozornil pana barona na to, že cestoval na příkaz španělské koruny. Pokud možno jej to zavazuje k mlčenlivosti.</p>
<p>Ale proč? otázal se Humboldt. Komu by to mohlo uškodit? Sehnul se nad mapu, jejíž četné chyby právě opravil, a přesně umístěnými kříži označil stanoviště nejdůležitějších vojenských posádek.</p>
<p>Jefferson s povzdechem poděkoval. O čem tady můžeme vědět? Vždyť jsme jen malé společenství protestantů na okraji světa. Nekonečně vzdálené od všeho.</p>
<p>Humboldt pohlédl z okna. Dva dělníci právě vláčeli žebřík, třetí kopal strouhu. Upřímně řečeno, už se nemohl dočkat, až se zase vrátí domů.</p>
<p>Do Berlína?</p>
<p>Humboldt se usmál. Žádný člověk, který soudně uvažuje, nemůže to příšerné město nazývat domovem. Měl pochopitelně na mysli Paříž. V Berlíně, tím si byl jist, už nikdy bydlet nebude.</p>
</section>
<section>
<p>
SYN</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_14.jpg" /></p>
<p>Gauss rozmrzele odložil ubrousek. Jídlo mu pranic nechutnalo. Ale protože si na to sotva mohl postěžovat, začal nadávat na město. Ptal se, jak se to tady dá vydržet.</p>
<p>Má to i své výhody, pravil Humboldt neurčitě.</p>
<p>Jaké?</p>
<p>Humboldt několik vteřin upřeně hleděl na desku stolu. Napadá ho, pravil po chvíli, že by země mohla být pokryta sítí magnetických pozorovacích stanic. Chtěl by zjistit, zda země ve svém nitru obsahuje jeden, dva nebo nesčetné množství magnetů. Královskou společnost už pro tento záměr získal, ale ještě potřebuje pomoc knížete matematiků!</p>
<p>Na to není potřeba matematik se zvláštním nadáním, řekl Gauss. Magnetismem se zabýval už v patnácti letech. To je dobré tak pro děti. Mohl by dostat čaj?</p>
<p>Humboldt udiveně luskl. Bylo chvíli po poledni a pan profesor měl za sebou šestnáct hodin spánku. Humboldt ovšem jako každý den vstal kolem páté hodiny ranní, nesnídal, provedl pár pokusů na fluktuaci magnetického pole Země, pak nadiktoval memorandum o nákladech a možném využití chovu tuleňů ve Warnemünde, napsal čtyři dopisy dvěma akademiím, s Daguerrem diskutoval o očividně neřešitelném problému chemického uchování obrazu na měděných deskách, vypil dva šálky kávy, deset minut si odpočinul a opatřil tři kapitoly svého cestovatelského díla poznámkami k flóře Kordiller. Se sekretářem Přírodovědecké společnosti pohovořil o průběhu recepce plánované na večer, novému mexickému předsedovi vlády zaslal krátké stanovisko na téma odčerpání důlních vod a odpověděl svým dvěma životopiscům na dopisy s dotazy. Pak vyšel z hostinského pokoje Gauss, rozespalý a rozladěný, a dožadoval se snídaně.</p>
<p>Co se Berlína týče, pravil Humboldt, neměl volbu. Po dlouhých letech v Paříži mu… Odhrnul si bílé vlasy z obličeje, vytáhl kapesník, tiše se vysmrkal, kapesník složil, a dřív než ho zastrčil do kapsy, zase jej uhladil. Jak by to jen řekl?</p>
<p>Došly peníze?</p>
<p>Příliš drastická formulace. Ale dokumentace cesty víceméně vyčerpala jeho prostředky. Čtyřiatřicet svazků. Všechny ty tabulky a rytiny, mapy a ilustrace. A to ve válečných dobách, za naprostého nedostatku materiálu a výrazně zvýšených mezd. Sám se musel stát akademií. A tak je nyní komořím, stravuje se u dvora a každý den vídá krále. Jsou i horší věci.</p>
<p>Nepochybně, souhlasil Gauss.</p>
<p>Aspoň že si Fridrich Vilém cení výzkumu! On i Bonpland vždycky nenáviděli Napoleona, protože tři stovky jeho vědců v Egyptě pořídili méně než oni dva v Jižní Americe. Když se vrátili, celé město o nich dlouhé měsíce hovořilo. Napoleonovi se to ale vůbec nelíbilo. Duprés zachytil několik velmi krásných reminiscencí této doby v <emphasis>Humboldt – Grand voyageur</emphasis>. Jde o knihu, která fakta překrucuje méně než třeba Wilsonova <emphasis>Scientist and Traveller: My Journeys with Count Humboldt in Central America</emphasis>.</p>
<p>Evžen se zeptal, co se stalo s panem Bonplandem. Bylo na něm vidět, že se moc dobře nevyspal. Musel přenocovat společně se dvěma sluhy v zatuchlé komoře ve vedlejší budově. Až do včerejší noci netušil, že lidé mohou takhle chrápat.</p>
<p>Při jediné audienci u císaře, vyprávěl Humboldt, mu panovník položil otázku, zda sbírá rostliny. On přitakal. Stejně jako jeho žena, pravil císař a vzápětí se odvrátil.</p>
<p>Kvůli mně, řekl Gauss, upustil Bonaparte od ostřelování Göttingenu.</p>
<p>Slyšel jsem to, přisvědčil Humboldt, nicméně o tom pochybuji, Napoleon měl zřejmě strategické důvody. Ať to bylo jakkoli, později jej chtěl Napoleon vykázat ze země jako pruského špiona. Musela se spojit celá akademie, aby tomu zabránila. Přitom ovšem – Humboldt vrhl pohled na sekretáře, který okamžitě rozevřel zápisník – přitom ovšem nikdy nehodlal poslouchat nikoho vyjma přírody, nevyhledával jiná tajemství než tak neskrývaně zřejmé pravdy stvoření.</p>
<p>Neskrývaně zřejmé pravdy stvoření, opakoval si sekretář s našpulenými rty.</p>
<p><emphasis>Tak</emphasis> neskrývaně zřejmé!</p>
<p>Sekretář přikývl. Sluha přinesl tác se stříbrnými šálky.</p>
<p>A co Bonpland? tázal se znovu Evžen.</p>
<p>Strašlivá věc. Humboldt vzdychl. Velmi smutný příběh. Ale konečně nám nesou čaj – dárek ruského cara, jehož ministr financí mne opakovaně zve do Ruska. On pochopitelně pozvání odmítá, z politických důvodů, to se rozumí samo sebou, ale také kvůli věku.</p>
<p>Správné rozhodnutí, konstatoval Evžen. Nejstrašlivější hrůzovláda na světě! Zrudl zděšením, jakmile si uvědomil, co právě řekl.</p>
<p>Gauss se předklonil, vzdychl, uchopil sukovici a udeřil jí pod stolem syna do nohy. Minul, a proto udeřil ještě jednou. Evžen sebou trhnul.</p>
<p>Tomu není možné zásadně odporovat, přitakal Humboldt. Pokynul paží a sekretář začal ihned zapisovat. Na Evropě leží restaurace jako plíseň. Svůj podíl viny, což nemůže zamlčet, na tom nese i jeho bratr. Naděje z mládí jsou vzdálené a neskutečné. Na jedné straně tyranie, na druhé svoboda pošetilců. Kdyby spolu tři lidé stáli na ulici, sám jste to zažil, šlo by o srocení. Když třicet lidí v zadním pokoji vyvolává duchy, nemá proti tomu nikdo nic. Tucty pomatenců táhnou zemí, kážou svobodu a nechávají se živit bezelstnými blázny. Evropa se stala dějištěm noční můry, z níž už nikdo neprocitne. Před lety připravoval cestu do Indie, už měl peníze pohromadě, všechny nástroje, plán. Měla to být výprava, která by korunovala jeho pozemské dny. Potom tomu zabránili Angličané. Nikdo nechce mít ve své zemi nepřítele otrokářství. V Latinské Americe zase vznikly tucty nových států, chaoticky. Životní dílo jeho přítele Bolívara leží v troskách. Zdalipak pánové vědí, jak mne velký osvoboditel tituloval?</p>
<p>Odmlčel se. Až po chvíli bylo jasné, že čeká na odpověď.</p>
<p>Jakpak? zeptal se Gauss.</p>
<p>Pravý objevitel Jižní Ameriky! Humboldt se usmíval do svého šálku. To se dočtete v Gomézově knize <emphasis>El Barón Humboldt</emphasis>. Podceňovaná kniha. Apropos, slyšel jsem, že se pan profesor nyní zabývá výpočtem pravděpodobnosti?</p>
<p>Statistikou úmrtnosti, upřesnil Gauss. Usrkl čaje, odporem protáhl obličej a odložil šálek, co nejdál to šlo. Člověk si myslí, že si sám určuje život. Vytváří a objevuje, hromadí majetek, nachází lidi, které miluje více než svůj život, plodí děti, možná chytré, ale třeba také natvrdlé, vidí umírat lidi, které miluje, stárne a hloupne, churaví a jde pod zem. Člověk by si mohl myslet, že o tom všem rozhoduje sám. Teprve matematika mu ukáže, že kráčí po hrbolatých cestách. Hrůzovláda, jen když slyší to slovo! Knížata jsou beztak jen ubožáci, žijí, trpí a umírají jako ostatní. Pravými tyrany jsou přírodní zákony.</p>
<p>Jenže rozum, dodal Humboldt, ty zákony formuje!</p>
<p>Starý kantovský nesmysl. Gauss zavrtěl hlavou. Rozum neformuje vůbec nic a jen nemnoho chápe. Prostor se ohýbá a čas roztahuje. Kdyby někdo kreslil přímku a kreslil by ji dál a dál, někdy by se dostal do výchozího bodu. Ukázal na zapadající slunce, které se objevilo nízko v okně. Ani paprsky této vyhasínající hvězdy neproudí dolů v přímkách. Svět by bylo možné zhruba propočítat, jenže to ještě zdaleka neznamená, že bychom něčemu porozuměli.</p>
<p>Humboldt zkřížil paže. Zaprvé, slunce nevyhasíná, ale obnovuje svůj flogiston a bude zářit věčně. Zadruhé, co to má společného s prostorem? Na Orinoku měl veslaře, kteří žertovali podobně. Nikdy to jejich blábolení nechápal. Občas navíc požívali látky matoucí smysly.</p>
<p>Gauss se otázal, co má vlastně komoří na práci.</p>
<p>Různé věci, to i ono. On jako komoří radí králi při důležitých rozhodnutích, přispívá svou zkušeností, kdykoli je to nutné. Často se na něho obracejí, když potřebují poradit při diplomatických rozhovorech. Král si přeje, aby se účastnil téměř všech večeří. Je úplně posedlý zprávami z Nového světa.</p>
<p>Takže komoří je placen za jídlo a klábosení?</p>
<p>Sekretář se uchechtl, zbledl a požádal o prominutí, má prý kašel.</p>
<p>Skutečnými tyrany, ozval se Evžen do ticha, nejsou přírodní zákony. V zemi dochází k silnému pohybu, svoboda už není jen schillerovský pojem.</p>
<p>Pohybu oslů, ušklíbl se Gauss.</p>
<p>Vždycky si spíš rozuměl s Goethem, vysvětloval Humboldt. Schiller byl bližší bratrovi.</p>
<p>Oslů, kteří to nikam nedotáhnou. Kteří možná zdědili nějaké peníze a dobré jméno, ale pražádnou inteligenci.</p>
<p>Bratr, pokračoval Humboldt, o Schillerovi před nedávnem napsal pronikavou studii. Mně samotnému literatura nikdy příliš mnoho neříkala. Knihy bez čísel jej zneklidňují. V divadle se vždycky nudil.</p>
<p>Zcela správně! zvolal Gauss.</p>
<p>Umělci snadno zapomínají na svůj úkol: předvádět to, co je. Považují odchylky za sílu, ale vybájené věci člověka matou, stylizace falšuje svět. Například dekorace, které nechtějí skrývat, že jsou z papíru, anglické obrazy, jejichž pozadí se rozplývá v olejové omáčce, romány, které se ztrácejí ve lživých pohádkách, protože jejich autor své plané řeči spojil se jmény historických osob.</p>
<p>Odporné, přidal se Gauss.</p>
<p>Pracuje na katalogu rostlinných a přírodovědných zvláštností, kterými by se ze zákona museli malíři řídit. Něco podobného je třeba doporučit i pro dramatické básnění. Uvažuji o seznamech vlastností důležitých osobností, od nichž by se nesměl autor odchýlit. Pokud se jednoho dne zdokonalí páně Daguerrův vynález, bude umění beztak zbytečné.</p>
<p>Tenhleten píše básničky. Gauss bradou ukázal na Evžena.</p>
<p>Skutečně? otázal se Humboldt.</p>
<p>Evžen zrudl.</p>
<p>Básničky a hlouposti, dodal Gauss. Už odmala. Nikdy je neukáže, ale občas je tak pitomý, že tu a tam nějaký lístek zapomene. Je to bídný vědec, ale literát ještě horší.</p>
<p>Mají štěstí na počasí, odbočil raději Humboldt. Minulý měsíc hodně pršelo. Teď se dá doufat v teplý podzim.</p>
<p>Nechává se totiž vydržovat. Jeho bratr je aspoň u armády. Tenhle tady se ale ničím nevyučil, nic neumí. Ale básničky, to ano!</p>
<p>Studoval jsem práva, opáčil Evžen nesměle. A taky matematiku.</p>
<p>A jak! rozhořčil se Gauss. Matematik, který pozná diferenciální rovnici, až když ho kousne do nohy. Samotné studium je nanic, to přece každý ví: Desetiletí se musel dívat na ty tupé tváře mladých lidí. Od vlastního syna čekal víc. Proč právě matematika?</p>
<p>Já jsem to nechtěl, bránil se Evžen. Přinutili mě!</p>
<p>Aha, a kdopak?</p>
<p>Změna počasí a ročního období, pravil Humboldt, dává této zeměpisné šířce svébytný půvab. Proti rozmanitosti tropické flóry stojí v Evropě každoroční drama stále se probouzejícího stvoření.</p>
<p>Kdopak asi! zvolal Evžen. Kdopak potřebuje pomocníka při vyměřování?</p>
<p>Grandiózního pomocníka. Míli za mílí musím měřit dvakrát kvůli všem chybám.</p>
<p>Chyba na pátém desetinném místě! Ty nemají absolutně žádný dopad, jsou úplně lhostejné.</p>
<p>Tak moment, vpadl do řeči Humboldt. Chyby v měření nejsou nikdy lhostejné.</p>
<p>A ten rozbitý heliotrop, zeptal se Gauss. Ten je taky lhostejný?</p>
<p>Měření je vysoké umění, prohlásil Humboldt. Zodpovědnost, kterou člověk nesmí brát na lehkou váhu.</p>
<p>Vlastně dokonce dva heliotropy, upřesnil Gauss. Ten druhý jsem sice rozbil já, jenže jenom proto, že mě ten ťulpas vedl po špatné lesní cestě.</p>
<p>Evžen vyskočil, vzal svou hůl a červenou čepici a vyběhl ven. Dveřmi od bytu práskl, až se zabouchly.</p>
<p>To má člověk za to, vzdychl Gauss. Vděčnost se stala cizím slovem.</p>
<p>Samozřejmě to s mladými lidmi není snadné, řekl Humboldt. Ale nesmíme být zase tak přísní, někdy povzbuzení pomůže víc než výtka.</p>
<p>Kde nic není, ani smrt nebere. A co se magnetismu týče, byla ta otázka položena špatně: nejde o to, kolik magnetů je v zemském nitru. Tak nebo tak získáme dva póly a jedno pole, které by se dalo popsat pomocí síly magnetické přitažlivosti a inklinačního úhlu střelky.</p>
<p>Vždycky jsem s sebou měl inklinační jehlu, pravil Humboldt. Tak nashromáždil více než deset tisíc výsledků.</p>
<p>Pane na nebi, vyhrkl Gauss. Nestačí ji vláčet s sebou, člověk musí taky myslet. Horizontální komponenta magnetické síly se dá představit jako funkce zeměpisné šířky a délky. Vertikální komponenta se nejlépe vyvine v mocninové řadě podle recipročního poloměru. Jednoduché funkce koule. Tiše se zasmál.</p>
<p>Funkce koule. Humboldt se usmíval. Nerozuměl ani slovu.</p>
<p>Vypadl jsem ze cviku, povzdechl si Gauss. Ve dvaceti by na takové dětinskosti nepotřeboval ani den, ale dnes by si na to musel vyhradit celý týden. Poklepal si na čelo. Měl tenkrát vypít to curare. Lidský mozek den za dnem trochu odumírá.</p>
<p>Člověk může vypít curare, kolik chce, řekl Humboldt. Aby zabíjelo, musí proniknout do krve.</p>
<p>Gauss na něho vytřeštil oči. Opravdu?</p>
<p>Samozřejmě, je to tak, potvrdil Humboldt rozhořčeně. Tu věc prakticky objevil on.</p>
<p>Gauss na okamžik zmlkl. Co se doopravdy stalo s tím Bonplandem? zeptal se pak.</p>
<p>Je čas! Shromáždění nečeká. Po úvodním proslovu následuje malá recepce na hostovu počest. Domácí vězení!</p>
<p>Jak prosím?</p>
<p>Bonpland pobývá v Paraguayi v domácím vězení. Po návratu se v Paříži úplně ztratil. Sláva, alkohol, ženy. Jeho život pozbyl srozumitelnosti i směru, což je jediná věc, která se člověku nikdy nesmí stát. Nějakou dobu pracoval jako ředitel císařských okrasných zahrad a dotáhl to na vynikajícího pěstitele orchidejí. Po Napoleonově pádu opět vyrazil namoře. Za oceánem si pořídil statek a rodinu, ale v jedné z občanských válek se přidal k nesprávným lidem, anebo možná k těm správným, každopádně na stranu poražených. Šílený diktátor Francia jej nechal zavřít na jeho statku a drží ho tam pod pohrůžkou trestu smrti. Dokonce ani Simon Bolívar nemohl pro Bonplanda nic udělat.</p>
<p>Příšerné, řekl Gauss. Ale co je to vlastně za chlapa? Nikdy o něm neslyšel.</p>
</section>
<section>
<p>
OTEC</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_15.jpg" /></p>
<p>Evžen Gauss bloudil Berlínem. Jakýsi žebrák k němu natahoval rozevřenou dlaň, nějaký pes mu skákal po noze, kůň zapřažený v drožce mu frkal do tváře, strážník se na něho osopil, aby se nepoflakoval. Na jednom nároží zapředl hovor s mladým knězem, který pocházel z venkova tak jako on a byl stejně jako on zakřiknutý.</p>
<p>Matematika, pravil kněz, zajímavé!</p>
<p>Ach, řekl Evžen.</p>
<p>Jmenuji se Julian, představil se kněz.</p>
<p>Navzájem si popřáli štěstí a rozloučili se.</p>
<p>Po několika krocích jej oslovila jakási žena. Kolena se mu podlomila zděšením, neboť o takových věcech jenom slýchával. Zrychlil a už se ani neotočil, když za ním běžela, a nikdy se tak nedozvěděl, že mu chtěla jenom říct, že ztratil čepici. V hostinci si dal dvě piva. Se založenýma rukama pozoroval mokrou desku stolu. Ještě nikdy mu nebylo tak smutno. Ne kvůli otci, neboť ten byl vždycky takový, ani proto, že by se cítil osamělý. Mohlo za to samo město. Spousty lidí, výška domů, špinavé nebe. Civěl před sebe, dokud si k němu nepřisedli dva studenti v plandavých kalhotách a s dlouhými vlasy, které byly tou dobou v módě.</p>
<p>Göttingen? zeptal se první. Proslulé místo. Tam to frčí!</p>
<p>Evžen spiklenecky zamrkal, ačkoliv o tom nevěděl vůbec nic.</p>
<p>Ale svoboda přijde, řekl ten druhý student, buď jak buď.</p>
<p>Určitě ano, souhlasil Evžen.</p>
<p>Nečekaně a jako zloděj v noci, dodal první.</p>
<p>Nyní věděli, že je něco spojuje.</p>
<p>O pár hodin později už byli na cestě. Jak bylo mezi studenty zvykem, kráčel Evžen zavěšen do jednoho z nich, druhý šel za nimi s odstupem třiceti kroků, aby je žádný četník nezastavil. Evžen nechápal, jak je možné jít někam tak dlouho: Stále nové ulice, další a další křižovatky a taky zásoba kolemjdoucích se zdála nevyčerpatelná. Kam mají všichni ti lidé namířeno a jak vůbec mohou takhle žít?</p>
<p>Humboldtova nová univerzita, vyprávěl student vedle Evžena, je nejlepší na světě, uspořádaná jako žádná jiná, s nejznamenitějšími profesory v zemi. Stát se jí bojí jako čert kříže.</p>
<p>Humboldt založil univerzitu?</p>
<p>Ten starší Humboldt, vysvětloval student. Ten slušný. Ne ten pohůnek Francouzů, který celou válku trčel v Paříži. Jeho bratr jej očividně volal do zbraně, jenže on dělal, jako by pro něho vlast nic neznamenala. Během obléhání nechal na vchod svého berlínského zámku umístit tabulku, že nesmí být vyrabován, protože zámek vlastní člen pařížské akademie. Odporné!</p>
<p>Ulice nejprve prudce stoupala, pak pokračovala šikmo dolů. Před jedněmi domovními dveřmi stáli dva mladí muži a ptali se na heslo.</p>
<p>Svobodný v boji.</p>
<p>To je heslo od minula.</p>
<p>Druhý student je došel. Chvíli si něco šeptali. Germania?</p>
<p>Už dávno ne.</p>
<p>Německy a svobodně?</p>
<p>Ach jo. Strážci se na sebe podívali. Tak tedy běžte dál.</p>
<p>Po schodech sestoupili do sklepa páchnoucího plísní. Na podlaze se válely rozházené bedny, v rozích se vršily sudy s vínem. Oba studenti si rozepnuli manžetu na žaketu a odhalili černo-červené kokardy protkané zlatým vláknem. Otevřeli poklop v podlaze. Několik úzkých schodů vedlo do druhého, hlouběji položeného sklepa.</p>
<p>Šest školních lavic před chatrným pultíkem. Na stěnách visely černo-červené vlaječky, čekalo tady už asi dvacet studentů. Všichni</p><empty-line /><p>
třímali hole, někteří měli na hlavách polské čepice, jiní staroněmecké klobouky. Pár studentů bylo oblečených do podomácku spíchnutých plandavých kalhot se širokým, středověkým páskem. Pochodně připevněné na stěnách vrhaly tančící stíny. Evžen se posadil, ze špatného vzduchu a vzrušením se mu točila hlava. Povídá se, zašeptal někdo, že dokonce přijde i on. Má se za to, že on nebo někdo jako on, to se neví, se usadil ve Freyburgu nad Unstrutem, ale bez ustání a nikým nepoznán putuje zemí. Kdyby to byla pravda, to by bylo něco. Asi by mi puklo srdce, kdybych ho spatřil ve skutečnosti.</p>
<p>Přicházeli další a další studenti, vždy ve dvojčlenných skupinách, nejčastěji diskutovali o hesle, které očividně nikdo neznal. Tu a tam někdo listoval v nějaké básnické sbírce nebo <emphasis>Německém tělocviku</emphasis>. Mnozí pohybovali rty jako při modlitbě. Evženovi silně bušilo srdce. Všechny židle už byly dávno obsazené, kdo přišel teď, musel se vmáčknout do některého z výklenků.</p>
<p>Když najednou jakýsi muž sestupoval těžkými kroky ze schodů, všichni ztichli. Byl štíhlý a velmi vysoký, měl pleš a dlouhé šedivé vousy. Byl to, a Evžena to nijak zvlášť nepřekvapilo, jejich soused od vedlejšího stolu v hostinci, který se předešlý den vmísil do hádky s policistou. Pomalu, komíhaje pažemi, se blížil k pultíku. Tady se napřímil, vyčkal, až se studentovi podaří třesoucí se rukou, neboť napoprvé a ještě párkrát se mu to nepovedlo, zapálit svíčky na řečnickém pultu, a pak pronesl suchým, vysokým hlasem: Nemusíte vědět, jak se jmenuji!</p>
<p>úplně vzadu v místnosti nějaký student zasténal. Jinak bylo ticho.</p>
<p>Vousatý muž zvedl paži, ohnul ji, druhou rukou na ni ukázal a zeptal se, jestli poznali, co to je.</p>
<p>Nikdo neodpovídal, nikdo nedýchal. A tak si odpověděl sám: Svaly.</p>
<p>Odvážní muži, pokračoval po delší odmlce, srdnatí mladíci, musíte být silnější! Odkašlal si. Neboť kdo chce myslet do hloubky, aby se dotkl podstaty, musí procvičovat tělo. Myšlení bez svalů je slabé a mdlé, je to neduživé francouzské dumání. Dítě se modlí za vlast, mladík o ní bájí, ale muž za ni bojuje a trpí. Předklonil se, okamžik vyčkal a pak si rázně vyhrnul nohavici. I zde! Poklepal pěstí na lýtko. Pevné a silné, mrštné a tuhé, kdo chce, nechť si sáhne. Narovnal se a několik vteřin vytřeštěně hleděl do místnosti, načež hromovým hlasem zvolal: Německo musí být jako tato noha!</p>
<p>Evžen se pomalu rozhlédl. Mnoho přihlížejících zíralo s ústy dokořán, některým stékaly slzy po tvářích, student se zavřenýma očima se chvěl jako osika, jeho soused si vzrušením hryzal prsty. Evžen zamrkal. Vzduch ještě zhoustl a ve stínohře způsobené světlem pochodní mu připadalo, jako by se stal součástí mnohem většího davu. Snažil se potlačit počínající vzlykot.</p>
<p>Chrabrého jinocha, horlil vousáč, nesmí nic zlomit. Čelem k příteli, hrudí k nepříteli. Národ neutiskuje síla nepřítele, nýbrž vlastní slabost. Právě ta jinocha svazuje. Dlaní se udeřil do hrudi. Jako by nemohl dýchat, dojmout se, jako by nevěděl, kam s vrozenou vůlí a smělou zbožností. Kníže, Francouz a flanďák začarovali národ do vlašské zhýčkanosti a ukonejšili ho jako novorozeně dudlíkem. Chrabrost ale znamená: Stát při sobě, cudně a zbožně. Myslet! Sevřel pěst a poklepal si na čelo. Myšlení, jehož svaté pouto svornosti nemůže rozervat žádný ďábel. Konečně to povede ke zrodu opravdové německé církve a zdolání stávajících pořádků. Co to však znamená, chrabří jinoši? Natáhl paže, pomalu poklekl a opět se narovnal. To znamená ovládnout tělo, procvičovat jej skokem, dřepem, shybem a vzporem, dokud muž nebude dokonalost sama. Ale kde se nacházíme dnes? Právě teď, kdy cestuje v utajení, byl svědkem toho, jak německý otec a jeho syn, dva věrní muži, byli šikanováni policií, neboť u sebe neměli doklady. Chrabře zasáhl, jak se na Němce patří, a tu tyranskou chamraď chválabohu přemohl. Denně se potýkáme s bezprávím všude vůkol, a kdo jiný by mu měl vzdorovat než chrabří jinoši, kteří si odpírají alkohol a ženské a věnují se síle, kteří jsou mnichy Německa, svěží a zbožní, radostní a svobodní? Frantíky jsme vyhnali, teď je na řadě zeměpán, Nesvatá aliance už nebude mít dlouhého trvání, filozofie se musí chopit skutečnosti a zvalchovat ji, pryč s věkem panského útisku! Zvedl zrak, a Evžen se slyšel, jak s ostatními provolává hurá. Vousatý muž stál klidně a vzpřímeně, ostrý pohled zabodnutý do davu. Najednou se výraz jeho tváře proměnil a muž ustoupil.</p>
<p>Evžen ucítil závan čerstvého vzduchu. Křik ustával. Do místnosti vstoupilo pět mužů: drobný stařec a pět četníků.</p>
<p>Velký bože! zvolal Evženův soused. Pedel!</p>
<p>Já to tušil, řekl starý muž četníkům. Stačilo si všimnout, jak sem všichni pochodovali ve dvojicích. Ještě že jsou tak hloupí.</p>
<p>Tři četníci se zastavili před schůdky, jeden přešel k řečnickému pultu. Vousatý muž najednou vypadal mnohem hubenější a už ani nebyl tak vysoký. Pozvedl ruku nad hlavu, jenže hrozivé gesto se mu nepodařilo a vzápětí už měl na rukou pouta.</p>
<p>Nepodlehnu! volal, zatímco jej policista odváděl ke schodům, v čemž se mu nikdo ani nesnažil nějak zabránit. Počestní chrabří hoši by si to nedovolili. To byla právě ta chvíle, kdy propukají bouře. Pak, zatímco jej strkali po schodech: To všechno je jen nedorozumění, může to vysvětlit. Potom už ale zmizel z dohledu.</p>
<p>Přivedu posily, prohlásil pedel a rychle vyběhl po schodech.</p>
<p>Nemluvit, přikázal jeden z četníků. Ani slovo, ani muk. Jinak to schytáte pěkně po palici.</p>
<p>Evžen se rozbrečel.</p>
<p>Nebyl jediný. Několik mladých mužů nezřízeně vzlykalo. Ti, kteří se předtím postavili, si zase sedli. Padesát studentů se sukovicemi, pomyslel si Evžen, a tři policisté. Jeden musí zaútočit, potom se přidají ostatní. A co kdyby to byl on? Mohl to udělat. Několik vteřin si to v duchu představoval. Pak mu ale došlo, že je zbabělec. Otřel si slzy a zůstal mlčky sedět, dokud pedel nepřivedl dvacet četníků, kterým velel vysoký důstojník s vousy jako tuleň.</p>
<p>Sebrat, poručil důstojník, za katrem první výslech, abychom zjistili, jak se věci mají, ráno předat příslušným úřadům!</p>
<p>Vyzáblý chlapec před ním padl na kolena, objímal mu holínky a prosil o shovívavost. Důstojník se s pocitem trapnosti zahleděl do stropu, jakýsi četník chlapce odtáhl. Evžen využil chvilky, aby v ústraní vytrhl stránku ze svého zápisníku a napsal zprávu otci. Když mu nasadili želízka, zmuchlal papírek do kuličky a ukryl v sevřené pěsti.</p>
<p>Na ulici čekaly policejní povozy. Zadržení seděli namačkáni na sebe na dlouhých lavicích, za nimi stáli četníci. Náhodou jej usadili naproti otupěle zírajícímu vousáči.</p>
<p>Máme uprchnout, zeptal se šeptem jeden student.</p>
<p>To je nedorozumění, odpověděl vousatý muž, jmenuji se Kösselrieder a pocházím ze Slezska, jen jsem se k něčemu připletl. Četník jej přetáhl železným obuškem přes ramena, a muž se s tichým mumláním zhroutil.</p>
<p>Ještě někdo? zeptal se četník.</p>
<p>Nikdo se ani nepohnul. Dveře se s bouchnutím zavřely a povozy se daly do pohybu.</p>
</section>
<section>
<p>
ÉTER</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_16.jpg" /></p>
<p>S přivřenýma očima hovořil Humboldt o hvězdách a veletocích. Přestože mluvil tiše, slyšeli jej v celém sále. Stál před ohromnou kulisou noční oblohy, na které byly hvězdy uspořádány v soustředných kruzích: Schinkelova dekorace ke Kouzelné flétně, nainstalovaná ještě jednou pro tuto příležitost. Mezi hvězdami se skvěla jména německých badatelů: Buch, Savigny, Hufeland, Bessel, Klaproth, Humboldt a Gauss. Sál byl zaplněn do posledního místa: monokly a brýle, množství uniforem, zlehka se pohybující vějíře, a v prostřední lóži – nehybné postavy korunního prince a jeho ženy. Gauss seděl v první řadě.</p>
<p>Ale co, šeptal mu do ucha dobře naladěný Daguerre, ještě to potrvá rok, než ten obraz dokončí. Ačkoli už ví, jak to provést s tím osvícením, tak on ani jeho společník Niepce netuší, jak ustálit jodid stříbrný.</p>
<p>Gauss sykl, Daguerre pokrčil rameny a zmlkl.</p>
<p>Kdo se podívá na noční oblohu, říkal Humboldt, nezíská skutečnou představu o rozlehlosti nebeské klenby. Světelná mlha Magellanova mračna nad jižní polokoulí není beztvará substance, žádný mlžný opar nebo plyn, nýbrž tvoří ji slunce, která se vlivem vzdálenosti opticky téměř slévají v jedno. Úsek Mléčné dráhy o velikosti dvou stupňů šířky a patnácti délky, jak jej zachytí okulár dalekohledu, obsahuje více než padesát tisíc počitatelných hvězd a dobrých sto tisíc, které už není možné pro jejich slabý jas rozlišit. A tak Mléčnou dráhu tvoří více než dvacet milionů sluncí, které by oko na vzdálenost průměru jejich velikosti vnímalo spíše jako matnou záři, jako jednu z těch mlhovin, kterých už astronomové napočítali přes tři tisíce. Tážeme-li se tedy, proč při takovém počtu hvězd není celé nebe vyplněno světlem, proč je tam nahoře tolik temnoty, nemůžeme obejít princip protikladný jasnosti, tedy přijímat cosi omezujícího v meziprostoru, světlozhášející éter. Opět se tak dokazuje rozumné uspořádání přírody, neboť koneckonců každá lidská kultura začíná pozorováním pohybů nebeských těles.</p>
<p>Humboldt poprvé doširoka otevřel oči. Jedním z těchto těles plovoucích v černém éteru je i Země. Ohnivé jádro, obalené ztuhlým, kapalným a elastickým pláštěm, přičemž všechny tři vrstvy poskytují příbytek životu. Dokonce v podzemních hlubinách bez přísunu denního světla jsem nalezl zakrnělé rostlinstvo. Ohnivému jádru slouží vulkány jako přirozené ventily, kamenná skořápka je pokryta dvěma metry vody a metrem vzduchu. Mezi nimi dochází k ustavičnému proudění: asi jako onen známý Golfský proud, který žene vody Atlantského oceánu podél Nikaraguy a Yucatanu, bahamským kanálem na severovýchod k lavici u Newfoundlandu a odtud jihovýchodně k Azorům, což je také nutnou příčinou pozoruhodného a opakovaného výskytu palmového ovoce, létajících ryb a někdy dokonce živých Eskymáků v kajacích na irském pobřeží. On sám v Tichém moři objevil neméně důležitý proud, který žene podél pobřeží Chile a Peru chladnou vodu na sever k obratníku. Přes všemožné prosby, zasmál se zpola pyšně a rozpačitě, se mu nepodařilo mořeplavcům rozmluvit, aby tomuto proudu neříkali Humboldtův. Podobně způsobují proudy oceánu vzduchu, udržované v pohybu kolísáním slunečního tepla a lámající se na velkých horninových masivech, že rozložení rostlinných druhů neprobíhá podle stupňů zeměpisné šířky, nýbrž podle izotermicky zakřivených linií. Tento systém proudů spojuje části země ve funkční jednotu. Humboldt se na okamžik odmlčel, jako by jej následující myšlenka rozrušila. Jak v zemských hlubinách, tak v moři, a stejně i ve vzduchu: Všude se daří rostlinám. Vegetace je v mlčenlivé bezvládnosti očividně prospívající hříčka života. Rostliny nemají žádný vnitřní život, nic utajeného, všechno na nich je tvořeno vnějškem. Vysazeny a jen nepatrně chráněny, žijí a přežívají spjaty se zemí a jejími podmínkami. Naopak hmyz a zvířata a lidé jsou chráněni a obrněni nepoměrně více. Konstantní teplota jejich nitra jim umožňuje snášet proměnlivé podmínky. Kdo se podívá na zvíře, nic se nedozví, zatímco rostlina ozřejmuje každému pohledu svou existenci.</p>
<p>Teď začne být sentimentální, hlesl Daguerre.</p>
<p>A tak život prochází stupni narůstajícího ukrývání vnitřního ustrojení, až dojde k onomu skoku, tomu nejzazšímu, který bychom mohli směle nazvat: úderem blesku rozumu. K němu nevede vývoj po stupních. Druhou největší urážkou člověka je otroctví. Největší však myšlenka, že pocházíme z opice.</p>
<p>Člověk a opice! Daguerre se rozesmál.</p>
<p>Humboldt zvrátil hlavu nazad, jako by naslouchal svým slovům. Porozumění kosmu významně pokročilo. Dalekohledy prozkoumáváme univerzum, známe složení země, její váhu i dráhu, určili jsme rychlost světla, rozumíme mořským proudům i podmínkám života, a brzy vyřešíme i poslední hádanku, totiž sílu magnetů. Konec cesty je na dohled, vyměření světa téměř dokončeno. Kosmos bude pochopen, veškeré obtíže lidského počátku, jako jsou strach, války a vykořisťování, se stanou minulostí, přičemž právě Německo, a v neposlední řadě badatelé tohoto shromáždění, k tomu přispěli nejvýrazněji. Věda zahájí věk blahobytu, a kdoví, zda jednoho dne nebude dokonce vyřešen i problém smrti. Několik vteřin se Humboldt ani nepohnul. Potom se uklonil.</p>
<p>Od té doby, co se vrátil z Paříže, šeptal Daguerre do potlesku, už baron není jako dřív. Nedokáže se soustředit. A taky má sklon se opakovat.</p>
<p>Gauss se otázal, zda se opravdu vrátil proto, že mu došly peníze.</p>
<p>Především kvůli příkazu, řekl Daguerre. Král už nehodlal dál snášet, že jeho nejznámější poddaný žije v cizině. Humboldt údajně na všechny dopisy ze dvora odpovídal vyhýbavě, jenže ten poslední obsahoval tak jasný pokyn, že se mu mohl postavit jen za cenu otevřeného sporu. A na to, Daguerre se usmál, chyběly starému pánovi prostředky. Jeho dlouho očekávaný cestopis čtenáře zklamal: Stovky stran plné výsledků měření, nic osobního, prakticky žádné dobrodružství. Tragická okolnost, která ubere na jeho posmrtné slávě. Známým se dneska stane jedině takový cestovatel, který po sobě zanechá dobré příběhy. Ten nebožák prostě nemá páru, jak se píše kniha! Teď sedí v Berlíně, staví si hvězdárnu, má tisíce projektů a celé městské radě jde na nervy. Mladší vědci se mu vysmívají.</p>
<p>Netuším, jaké je to v Berlíně. Gauss se zvedl. Ale v Göttingenu se nesetkal s žádným mladým vědcem, který by nebyl osel.</p>
<p>Dokonce ani s tou nejvyšší horou to nevyšlo, vykládal Daguerre a doprovázel Gausse k východu. Mezitím se totiž zjistilo, že Himálaj je mnohem vyšší. Těžká rána pro starého pána. Celé roky to nechtěl vzít na vědomí. A navíc se nikdy nevzpamatoval z toho, že jeho expedice do Indie ztroskotala.</p>
<p>Cestou k předsálí strčil Gauss do jedné ženy, šlápl na nohu nějakému muži a dvakrát se vysmrkal tak hlasitě, že na něho s opovržením pohlédlo několik důstojníků. Nebyl zvyklý pohybovat se mezi tolika lidmi. Daguerre mu chtěl pomoci a uchopil jej za loket, jenže Gauss se na něho osopil. Co ho to napadá! Na okamžik se zamyslel a potom pravil: solný roztok.</p>
<p>No ano, odpověděl Daguerre soucitně.</p>
<p>Gauss ho vybídl, aby na něho tak pitomě necivěl. Jodid stříbrný by se dal ustálit obyčejným solným roztokem.</p>
<p>Daguerre najednou stál jako opařený. Gauss se davem prodral k Humboldtovi, kterého spatřil u vchodu do foyeru. Solný roztok, volal za ním Daguerre. A proč?</p>
<p>Na to člověk nemusí být chemik, houkl Gauss přes rameno, stačí trocha rozumu. Váhavě vstoupil do foyeru, v tu chvíli se spustil potlesk, a kdyby Humboldt okamžitě nechytil Gausse za paži a nepostrčil ho dál, býval by utekl. Na Gausse čekalo přes tři sta lidí.</p>
<p>Další půl hodina pro něho byla utrpením. Před obličejem se mu míhala tvář za tváří, ruka za rukou tiskly jeho dlaň a podávaly si ji dál, zatímco mu Humboldt šeptal do ucha nesmyslnou řadu jmen. Gauss rychle odhadl, že by doma potřeboval skoro přesně rok a sedm měsíců, aby potkal tolik lidí. Chtěl domů. Polovina mužů měla na sobě uniformu, třetina nosila knír. Jen sedmina přítomných byly ženy, pouhá čtvrtina z nich mladší třiceti let, toliko dvě nebyly ohyzdné a jen jedné by se rád dotýkal, jenže vteřinu poté, co se před ním uklonila, byla pryč. Jakýsi muž s dvaatřiceti sponami k medailím a řádům držel Gaussovu ruku nedbale jen mezi třemi prsty, Gauss se mechanicky uklonil, korunní princ přikývl a pokračoval dál.</p>
<p>Necítím se tady dobře, řekl Gauss, musím do postele.</p>
<p>Všiml si, že se mu ztratila čepice; někdo mu ji odebral a Gauss nevěděl, zda se to tak sluší a patří, nebo ho jen okradli. Jakýsi muž ho plácal po rameni, jako by se znali už léta, a možná tomu tak i skutečně bylo. Zatímco důstojník v uniformě srazil podpatky a nějaký brýlatý člověk v redingotu jej ujišťoval, že je to největší okamžik jeho života, cítil, jak se mu do očí derou slzy. Vzpomněl si na matku.</p>
<p>Najednou se rozhostilo ticho.</p>
<p>Vstoupil štíhlý starý pán s voskově bledou tváří a nepřirozeně vzpřímeným postojem. Šouravými krůčky, které vypadaly, jako by se při nich ani nohy nehýbaly, klouzal k Humboldtovi. Oba rozpřáhli ruce, padli si kolem krku a mírně sklonili hlavy, načež oba o krok poodstoupili.</p>
<p>Jaká radost, pronesl Humboldt.</p>
<p>To ano, potvrdil druhý muž.</p>
<p>Okolostojící se roztleskali. Oba čekali, dokud potlesk neutichl, potom se obrátili ke Gaussovi.</p>
<p>Tohle, řekl Humboldt, je jeho drahý bratr, ministr.</p>
<p>Vím, pravil Gauss. Seznámili se před lety ve Výmaru.</p>
<p>Vychovatel Pruska, vysvětloval Humboldt, který Německu daroval univerzitu a celému světu platnou teorii jazyka.</p>
<p>Jen jednomu světu, upřesnil ministr, a tvář tohoto světa neodhalil rozumu nikdo jiný než můj bratr. Dlaň měl při doteku studenou a ochablou, pohled strnulý jako loutka. Už dávno není vychovatel, pravil ministr. Jen soukromá osoba a básník.</p>
<p>Básník? Gauss byl rád, když mohl jeho ruku pustit.</p>
<p>Každý den mezi sedmou a půl osmou večer nadiktuje svému sekretáři jeden sonet. Tak už to dodržuje dvanáct let a bude v tom pokračovat až do svého skonu.</p>
<p>Gauss se otázal, zda to jsou dobré sonety.</p>
<p>Pevně věřím, že ano, pravil ministr. Ale teď už musím jít.</p>
<p>To je škoda, zalitoval Humboldt.</p>
<p>Ovšem, pronesl ministr, báječný večer, mimořádné potěšení.</p>
<p>Oba rozpřáhli ruce a zopakovali počáteční rituál. Ministr se otočil ke dveřím a přesně odměřenými krůčky vyšel ven.</p>
<p>Nečekaná radost, potvrdil Humboldt. Najednou vypadal sklíčeně.</p>
<p>Chtěl bych domů, zopakoval Gauss.</p>
<p>Ještě chvíli, požádal jej Humboldt. Tohle je velitel četnictva Vogt, kterému věda za mnohé vděčí. Má v plánu vybavit všechny berlínské četníky kompasem. Tak by bylo možné shromáždit nové údaje o fluktuaci pole v hlavním městě. Velitel četnictva byl dva metry vysoký, pod nosem mu rostl knírek jako tuleni a měl drtivý stisk ruky. A tohle je, pokračoval Humboldt, zoolog Malzacher, tohle chemik Rotter, tohle fyzik Weber z Halle s chotí.</p>
<p>Těší mě, říkal Gauss, těší mě. Měl málem na kahánku. Aspoň že ta mladá žena měla drobný, půvabný obličejík, tmavé oči a šaty s hlubokým výstřihem. Upřel na ni pohled v naději, že jej to rozveselí.</p>
<p>Jsem experimentální fyzik, pravil Weber. Na stopě elektrickým silám. Snaží se sice skrývat, ale on jim nedá sebemenší šanci.</p>
<p>To jsem také dělával, přiznal Gauss, aniž by odvrátil oči od krásné ženy. S čísly. Už je to dávno.</p>
<p>Vím, řekl Weber. <emphasis>Disquisitiones</emphasis> studoval jako bibli. Bibli ostatně nestudoval nijak důkladně.</p>
<p>Žena měla něžné, velmi klenuté obočí. Šaty jí odhalovaly ramena. Gauss se ptal sám sebe, jaké by to asi bylo přitisknout rty na tahle ramena.</p>
<p>Zasněný Gauss slyšel, jak doktor Weber z Halle stále mluví, že se jednou najde takový duch jako pan profesor, tedy nikoli speciálně matematický, nýbrž univerzální, který by řešil problémy, kdekoli se vyskytnou, a chtěl by se věnovat experimentálnímu prozkoumávání světa. Má tolik otázek. Jeho největší přání by bylo, kdyby je mohl profesoru Gaussovi přednést.</p>
<p>Mám málo času, opáčil Gauss.</p>
<p>Chápu, řekl Weber. Ale ve vší skromnosti, je to nutné, a ani on není jen tak ledaskdo.</p>
<p>Gauss se na něho poprvé podíval. Před ním stál mladý muž s úzkým obličejem a světlýma očima.</p>
<p>Musel jsem to říci, vysvětloval Weber s úsměvem na rtech, kvůli věci samé. Studoval vlnové pohyby elektrických polí. Jeho spisy čtou v širokém okolí.</p>
<p>Gauss se ho zeptal, kolik mu je let.</p>
<p>Čtyřiadvacet. Weber zrudl.</p>
<p>Má hezkou ženu, pravil Gauss.</p>
<p>Weber poděkoval. Jeho žena udělala pukrle, ale nevypadala rozpačitě.</p>
<p>Jsou na vás vaši rodiče pyšní?</p>
<p>Myslím, že ano, odpověděl Weber.</p>
<p>Můžete mě navštívit zítra, řekl Gauss. Dám vám hodinu, pak půjdete.</p>
<p>To bude stačit, usoudil Weber.</p>
<p>Gauss přikývl a vyrazil ke dveřím. Humboldt na něho zavolal, že musí setrvat, protože je očekáván král, jenže Gauss už dál nemohl, byl k smrti unaven. Do cesty mu vstoupil kníratý velitel četnictva, jeden druhému se pokusili vyhnout, nejdřív vpravo a vlevo a zase vpravo, a trvalo pár trapných chvil, než se to podařilo. U šatny stál muž se spoustou bradavic na tváři, obklopený studenty, a nadával švábštinou: přírodovědci, všeználci, samožerci, s nulovým smyslem pro logiku, bezduší, vždyť hvězdy jsou přece taky jenom matérie! Gauss vyběhl na ulici.</p>
<p>Bolelo ho břicho. Je to pravda, že ve velkoměstě jsou drožky, které je možné jen tak zastavit, aby ho zavezly domů? Tady ovšem nebyla žádná. Něco tu páchlo. Doma už by býval dávno ležel v posteli, a přestože se na Mínu nerad díval, nesnášel její hlas a nic ho neznervózňovalo víc než její přítomnost, chyběla mu z čirého zvyku. Promnul si oči. Proč tak zestárl? Už mu to tak dobře nechodí, hůř vidí a taky pomalu myslí. Stárnutí, to přece není žádná tragédie. Bylo to směšné.</p>
<p>Soustředil se a vybavil si všechny podrobnosti cesty zpět, kterou předtím urazil Humboldtův kočár od Packhofu číslo čtyři k Pěveckému spolku. Všechny zatáčky si sice nepamatoval, ale směr se zdál být jednoznačný: šikmo doleva, zřejmě na severovýchod. Doma by mu stačil jediný pohled na nebe, jenže v téhle žumpě nejsou ani vidět hvězdy. Světlozhášející éter. Kdyby tady člověk žil, možná by ho napadaly i takové nesmysly!</p>
<p>Po každém kroku se ohlížel. Bál se lupičů, psů a špinavých kaluží. Měl strach, že z tak rozlehlého města už nikdy nevyjde, že jej labyrint ulic uvězní a nikdy nepustí domů. Ale ne, člověk se nesmí plašit! Město, to jsou přece taky jenom domy, a za sto let budou ta nejmenší stavení větší než dnešní, a za tři sta let – svraštil čelo, není snadné spočítat exponenciální křivku růstu, když je člověk nervózní a smutný a bolí ho břicho – za tři sta let tedy bude ve většině měst žít více lidí než ve všech německých státech dohromady. Lidé jako hmyz obývající plástve se budou vydávat za mrzkou prací, plodit děti a umírat. Pochopitelně bude nutné spalovat mrtvoly, žádný hřbitov by je nepojal. A všechny ty výkaly? Kýchl a položil si otázku, zda ke všemu ještě není nemocný.</p>
<p>Když se za dvě hodiny vrátil jeho hostitel domů, objevil Gausse ve velké lenošce, jak kouří dýmku a nohy si opírá o mexický kamenný stolek.</p>
<p>Kam jste se tak najednou vytratil? zvolal Humboldt. Hledali jsme vás, obávali se nejhoršího, a taky byl vynikající bufet! Král byl zklamaný.</p>
<p>Toho bufetu je mi líto, řekl Gauss.</p>
<p>To jsou mi způsoby. Mnoho lidí sem přijelo jenom kvůli vám. To se přece nedělá!</p>
<p>Ten Weber se mi zamlouvá, pravil Gauss. Ale světlopohlcující éter. Takový nesmysl.</p>
<p>Humboldt si založil ruce na prsou.</p>
<p><emphasis>Ockhamova břitva</emphasis>, pokračoval Gauss. Počet stanovisek nutných pro vysvětlení musí být co nejmenší. Ostatně prostor je sice prázdný, ale také zahnutý. Hvězdy putují po velmi zvláštní klenbě.</p>
<p>Už zase, ozval se Humboldt. Astrální geometrie. Diví se, že někdo jako Gauss zastává tak prapodivný názor.</p>
<p>Nezastává, opáčil Gauss. Už dřív se rozhodl, že o tom nebude nic psát. Neměl chuť vystavovat se posměchu. Příliš mnoho lidí považuje své zvyky za základní pravidla světa. Vypustil dva obláčky dýmu ke stropu. To byl ale večer! Málem sem netrefil, a než jej vpustilo to lenivé služebnictvo dovnitř, musel zburcovat celý dům. A zaneřáděné silnice jakým není rovno.</p>
<p>Zřejmě trochu bloudil, řekl Humboldt příkře. A ubezpečuje jej, že existují ulice mnohem špinavější. A že to byla velká chyba vzdálit se jen tak, když se sešlo tolik lidí, s nimiž je možné uskutečnit tolik projektů.</p>
<p>Projekty, frkal Gauss. Tlachy, plány, intriky. Plané žvanění s deseti knížaty a stovkou akademií, než se někde nainstaluje barometr. To není žádná věda.</p>
<p>Aha, zvýšil hlas Humboldt, a copak tedy je věda?</p>
<p>Gauss potáhl z dýmky. Člověk sám u psacího stolu. Před sebou list papíru, nanejvýš dalekohled, za oknem jasné nebe. Když toho ten člověk nenechá, dokud neporozumí. To je asi věda.</p>
<p>A když ten člověk vyrazí na cesty?</p>
<p>Gauss pokrčil rameny. Co se ukrývá v dáli, v dírách, sopkách nebo dolech, je jen nahodilé a nedůležité. Svět se tím jasnější nestane.</p>
<p>Tenhle člověk u psacího stolu, řekl Humboldt, potřebuje samozřejmě starostlivou ženu, která mu zahřívá nohy a vaří jídlo, a poslušné děti, které mu čistí nástroje, a rodiče, kteří jej zaopatřují jako děcko. A bezpečný dům s dobrou střechou proti dešti. A čepici, aby ho nikdy nebolely uši.</p>
<p>Gauss se zeptal, koho tím myslí.</p>
<p>Myslí to úplně všeobecně.</p>
<p>V takovém případě: Ano, tohle všechno potřebuje, a ještě víc. Jak by to ten muž mohl jinak vydržet?</p>
<p>Do místnosti vstoupil sluha v županu, .</p>
<p>Humboldt se otázal, co je to za móresy a zda neumí klepat.</p>
<p>Sluha mu podal list papíru. Právě ho přinesl nějaký chlapec z ulice. Zdá se, že je to důležité.</p>
<p>Nezajímá ho to, opáčil Humboldt. Nepřijímá od neznámých lidí noční dopisy. Vypadá to, jako by ten cár papíru vytáhli rovnou krávě z tlamy! S nechutí papír rozbalil a četl. Pozoruhodné, pravil. Báseň. Neohrabaně veršovaná. Cosi o stromech, větru a moři. Objevuje se tam i nějaký dravec a středověký král. Pak to končí. Očividně proto, že chybí rým na slovo <emphasis>stříbro</emphasis>.</p>
<p>Sluha jej požádal, aby papír otočil.</p>
<p>Humboldt to udělal a četl. Propána, řekl tiše.</p>
<p>Gauss se narovnal.</p>
<p>Mladý pan Evžen se dostal do potíží. Tenhle lístek propašoval z policejního vězení.</p>
<p>Gauss se nehnutě zahleděl do stropu.</p>
<p>To opravdu není příjemné, řekl Humboldt. On je přece jen státní úředník.</p>
<p>Gauss přikývl.</p>
<p>A nemůže mu ani pomoci. Věci se budou ubírat svou cestou. Ostatně na pruskou justici je spoleh, žádné bezpráví se zde neděje. Kdo se ničeho nedopustil, může jí důvěřovat.</p>
<p>Gauss pozoroval svou dýmku.</p>
<p>Je to ostuda, pravil Humboldt, velmi neradostné. Jde přece jen o jeho hosta.</p>
<p>S tím klukem to bylo vždycky marné, povzdechl Gauss. Vložil si troubel dýmky mezi rty.</p>
<p>Chvíli mlčeli. Humboldt přistoupil k oknu a hleděl do temného dvora.</p>
<p>Co se s tím dá dělat?</p>
<p>Poslouchám, řekl Gauss.</p>
<p>Byl to dlouhý den, prohlásil Humboldt. Oba jsou unavení.</p>
<p>A rozhodně už ne nejmladší, doplnil Gauss.</p>
<p>Humboldt zamířil ke dveřím a popřál Gaussovi dobrou noc.</p>
<p>Ještě dokouřím dýmku, pravil Gauss.</p>
<p>Humboldt vzal svícen a zavřel za sebou dveře.</p>
<p>Gauss si dal ruce za hlavu. Jediné světlo vycházelo ze žhnoucího tabáku v dýmce. Na ulici řinčivě projel povoz. Gauss vyňal dýmku z úst a otáčel jí mezi prsty. Našpulil rty a naslouchal vzduchu. Blížily se kroky, dveře se rozletěly.</p>
<p>Takhle to nejde! zvolal Humboldt. Takhle to nemůžu nechat!</p>
<p>Hm, odtušil Gauss.</p>
<p>Ale máme málo času. Dnes v noci je Evžen pod dozorem četnictva. Ráno jej bude vyslýchat tajná policie a pak už se nedá nic zastavit. Jestli ho chtějí dostat ven, musí to být hned teď.</p>
<p>Gauss se otázal, zda ví, kolik je hodin.</p>
<p>Humboldt na něho vytřeštil oči.</p>
<p>Takhle pozdě nevyšel z domu už celá léta! A když tak uvažuje, tak vlastně ještě nikdy.</p>
<p>Humboldt nevěřícně odložil svícen.</p>
<p>No dobrá. Gauss odložil s frkáním dýmku a zvedl se. Tím se mu určitě ještě přitíží.</p>
<p>Na mě působíte zdravě, řekl Humboldt.</p>
<p>To by stačilo! zvolal Gauss. Už je těch špatných věcí až až. Snad se ještě navíc nemusí nechat urážet!</p>
</section>
<section>
<p>
DUCHOVÉ</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_17.jpg" /></p>
<p>Velitel četnictva Vogt byl pryč. Jeho žena, zavinutá do vlněného županu a s obličejem i vlasy ještě pomuchlanými spánkem, jim řekla, že se před chvílí vrátil z recepce v Pěvecké akademii a pak byl odvolán, pravděpodobně došlo k nějakému zatýkání. Krátce před půlnocí se doma objevil ještě jednou, převlékl se do civilu a odešel. Tak to dělával jednou týdně. Ne, neví, kam mohl jít.</p>
<p>Nedá se nic dělat, řekl Humboldt. Uklonil se a chystal se k odchodu.</p>
<p>Myslím, že víte, kde je, prohlásil Gauss.</p>
<p>Oba se na něho tázavě podívali.</p>
<p>Myslí si, že se dá něco podniknout. Humboldt nikdy nebyl ženatý a netuší, jak to chodí. Žena, jejíž manžel jednou týdně odchází v noci pryč, ví velmi dobře, kde vězí, a pokud jí to neprozradí on, dozví se to stejně. Udělala byste tím dvěma postarším pánům velkou laskavost.</p>
<p>Opravdu to nesmí prozradit, mumlala paní Vogtová.</p>
<p>Gauss o krok přistoupil, položil jí ruku na paži a zeptal se, proč jim to tak ztěžuje. Copak on a jeho přítel vypadají jako udavači, jako lidé, kteří neumí zachovávat tajemství? Sklopil hlavu a usmál se na ni. Je to opravdu důležité.</p>
<p>Ale nikdo se nesmí dozvědět, že to vědí od ní.</p>
<p>To je přece samozřejmé, ujistil ji Gauss.</p>
<p>Není to nic zakázaného. A navíc teprve od babiččiny smrti. Myslíme si, že jsou někde ukryté peníze, jenže nikdo netuší, kde by mohly být. Tak děláme, co umíme.</p>
<p>Tak to tady máte zase, pravil Gauss, když scházeli ze schodů. Ženské si nic nenechají pro sebe. Co ví manželka, to se dozví každý. Mohli by na chvíli zastavit u policejního vězení? Chtěl by se podívat po tom troubovi.</p>
<p>To přece nejde, odporoval Humboldt. Nesmí ho tam vidět.</p>
<p>Přední evropský republikán nemůže navštívit policejní vězení?</p>
<p>Právě přední evropský republikán nemůže, řekl Humboldt. Jeho pozice je vratší, než by se na první pohled mohlo zdát. Ani sláva nepředstavuje vždycky dostatečnou ochranu. Orientace na Orinoku byla snazší než v tomhle městě. Ztlumil hlas. V policejním vězení četnictvo zatčené pouze rozděluje podle jejich stavu, osobní údaje zaznamenává až následujícího rána tajná policie. Pokud by Vogta přiměli k tomu, aby mladého muže okamžitě propustil, nezůstala by po zatčení žádná stopa.</p>
<p>S tím klukem je to beznadějné, stěžoval si Gauss. Tenhle Weber se mu zamlouvá víc.</p>
<p>Člověk si prostě nevybere, řekl Humboldt.</p>
<p>Asi ne, vzdychl Gauss a mlčel, dokud kočár nezastavil.</p>
<p>Přešli špinavý dvůr, po schodech zamířili nahoru. Dvakrát museli zastavit, aby Gauss popadl dech. Vystoupali do čtvrtého poschodí, Humboldt zaklepal na dveře bytu. Otevřel jim bledý muž s nakroucenými vousy. Měl na sobě košili protkávanou zlatem, sametové kalhoty a sešlapané pantofle.</p>
<p>Lorenzi, řekl. Teprve po několika vteřinách pochopili, že se představil.</p>
<p>Humboldt se otázal, zda je tam velitel četnictva.</p>
<p>Je tady, odvětil Lorenzi lámaně německy, jsou tady i další lidé. Kdo ale hodlá překročit práh, musí vstoupit do kruhu.</p>
<p>No dobrá, řekl Gauss.</p>
<p>Kruh nesmí být narušen, upozornil Lorenzi, pokud se nemají říše živých a mrtvých promíchat. Jinými slovy řečeno, stojí to peníze.</p>
<p>Gauss zavrtěl hlavou, ale Humboldt podstrčil Lorenzimu pár drobných zlatých mincí, a muž s mírnou úklonou ustoupil stranou.</p>
<p>Chodba byla pokryta prošlapanými koberci. Nedovřenými dveřmi zaslechli bědovat ženský hlas. Vešli dovnitř.</p>
<p>Pokoj osvětlovala jediná svíčka. Lidé seděli kolem kulatého stolu. Bědování pocházelo od asi sedmnáctileté dívky, oblečené do bílé noční košile. Měla zpocený obličej a vlasy se jí lepily na čelo. Po její levici seděl se zavřenýma očima velitel četnictva Vogt. Vedle něho plešatý muž, také tři postarší dámy, žena v černém, několik pánů v tmavých oblecích. Dívka kroutila hlavou a sténala. Humboldt chtěl okamžitě zase odejít, ale Gauss jej zadržel. Lorenzi jim přistrčil židle. Váhavě si přisedli ke stolu.</p>
<p>A teď, prohlásil Lorenzi, nechť se všichni uchopí za ruce!</p>
<p>Nikdy v životě, odmítl Humboldt.</p>
<p>Vždyť to není tak strašné, řekl Gauss a popadl Lorenziho dlaň. Kdyby nás odsud vyhodili, taky bychom si nepomohli.</p>
<p>Prostě ne, trval na svém Humboldt.</p>
<p>Jinak to nejde, řekl Lorenzi.</p>
<p>Gauss vzdychl a chopil se Humboldtovy levačky, z druhé strany jej za pravačku chytila jakási žena, bylo jí kolem šedesáti a vypadala jako zvětralá socha. Humboldt zkoprněl.</p>
<p>Dívka zvrátila hlavu a křičela. Jak se kroutila, vyhrnula se jí noční košile. Gauss to pozoroval s povytaženým obočím. Její tělo se vzepjalo, jako by chtěla vyskočit, ale dva muži vedle ní ji pevně drželi; cenila zuby, obracela oči v sloup, sténala a škubala sebou ze strany na stranu. Vidím krále Šalomouna, vzdychala, ale nechce přijít, teď se hlásí někdo jiný.</p>
<p>Já už to nevydržím, protestoval Humboldt.</p>
<p>Vždyť je to přece docela zábavné, opáčil Gauss. A ta malá vůbec není k zahození.</p>
<p>Dívka křičela, záškuby vymrštily její tělo dozadu; kdyby ji ti muži pevně nedrželi, převrátila by se i se židlí. Pak se uklidnila, naklonila hlavu na stranu a upřeně hleděla na desku stolu. Jeden je tady, říkala. Strýc mu vzkazuje, že mu všechno odpouští. Syn očekává matku. Dál vidím Bonaparta, ďábla v lidské podobě, jak se škvaří v pekle. Chrlí ze sebe strašlivé urážky a odmítá litovat. Dívka pootočila hlavou. Noční košili měla až po ňadra vyhrnutou. Kůže se jí vlhce leskla. Vidí také něčího bratra, který říká, že jeho smrt byla přirozená a v pořádku, nemělo by se po tom dál pátrat. Něčí matku. Je velmi zklamaná. Synovo dílo zůstane bezvýznamné, už teď ví, že čekal jen na její smrt, aby se mohl vypařit jako nějaký pobuda, a v jeskyni tenkrát dělal, jako by ji neviděl. Potom je tady nějaké dítě, které svým rodičům vzkazuje, že se mu vzhledem k okolnostem vede dobře, hala je prostorná, člověk tady ustavičně létá, a když se má na pozoru, nezpůsobí si ani žádnou bolest. A jakási stará žena tvrdí, že žádné peníze neukryla a nemůže pomoci. Dívka sténala, všichni se k ní skláněli, ale už nic dalšího neřekla. Hlasitě ze sebe vydala dávivý zvuk, pak zvedla hlavu, lehkým pohybem uvolnila paže z mužského sevření, upravila si noční košili a začala se zmateně usmívat.</p>
<p>No dobrá, řekl Gauss.</p>
<p>Vogt se na něho vyděšeně podíval přes stůl. Všiml si ho až teď.</p>
<p>Na slovíčko, pravil Humboldt. Byl bledý, obličej měl ztuhlý jako masku.</p>
<p>Úchvatné, konstatovala černě oděná žena.</p>
<p>Jedinečný okamžik komunikace mezi světy, řekl Lorenzi. Všichni se na něho vyčítavě podívali, najednou hovořil bez italského přízvuku. Rychle to ještě jednou zopakoval tak, jak se sluší a patří. Dívka se rozpačitě rozhlížela. Gauss ji upřeně pozoroval.</p>
<p>Vogt chtěl vědět, jestli ho sledovali.</p>
<p>V určitém smyslu ano, odpověděl Humboldt. Kvůli jisté prosbě. Rozhovor mezi čtyřma očima. Dal Gaussovi znamení, aby zůstal tam, kde byl, a vyšel s Vogtem na chodbu.</p>
<p>Jsem tady kvůli babičce, šeptal Vogt. Nikdo neví, kde ty peníze zůstaly. Jeho pozice není jednoduchá. Gentleman musí své dluhy splácet stůj co stůj. A právě proto zkouší všechno možné.</p>
<p>Humboldt si odkašlal. Na několik vteřin zavřel oči, jako by se potřeboval uklidnit. Mladý muž, řekl potom, syn astronoma tam vzadu, byl zatčen při pošetilém shromáždění. Ještě je čas poslat ho domů.</p>
<p>Vogt si uhladil knír.</p>
<p>Prokázal by tím zemi velkou službu. Prusku velice záleží na spolupráci s tímto mužem. Je v nejvyšším zájmu jej nedopalovat.</p>
<p>V nejvyšším zájmu, opakoval Vogt.</p>
<p>Jinde, řekl Humboldt, se za takové věci udělují řády.</p>
<p>Vogt se opřel o stěnu. Těmhle lidem se vytýká jen maličkost. Nanejvýš nedovolené shromažďování. Nejprve se dokonce věřilo, že tam hovořil sám zavrženíhodný autor <emphasis>Německého tělocviku</emphasis>. Teď to chválabohu vypadá, že mluvčím byl jen jeden z jeho napodobovatelů, kteří pod jeho jménem táhnou zemí. Spěšný posel každopádně vyrazil do Freyburgu, abychom měli jistotu.</p>
<p>Mor předstírané identity, kývl Humboldt. Jeho dva spolupracovníci, Daguerre a Niepce, pracují na vynálezu, který přinese značnou úlevu. Pak bude mít vrchnost oficiální vyobrazení, a už nebude možné vydávat se za někoho slavného. Sám ten problém velmi dobře zná, nedávno žil na tyrolském venkově jakýsi muž na obecní náklady, protože tvrdil, že je Humboldt a že ví, jak se hledá zlato.</p>
<p>V každém případě, pravil Vogt, je situace vážná. Neříkám, že se nedá nic dělat. Pln očekávání se podíval na Humboldta. Ale snadné to nebude.</p>
<p>Musíte jen zajít do policejního vězení a poslat mladého muže domů, radil Humboldt. Jeho jméno ještě není nikde zaznamenáno. Nikdo se o tom nedozví.</p>
<p>Ale je tu jisté riziko, upozornil Vogt.</p>
<p>Ale jen nepatrné.</p>
<p>Nepatrné nebo žádné, mezi civilizovanými lidmi se za něco takového očekává odplata.</p>
<p>Humboldt přislíbil vděčnost.</p>
<p>Ta se dá vyjádřit různě.</p>
<p>Humboldt jej ubezpečil, že v něm bude mít navždy přítele. A je navíc připraven prokázat mu jakoukoli laskavost.</p>
<p>Laskavost. Vogt vzdychl. Jsou takové i onaké.</p>
<p>Humboldt se otázal, jak to myslí.</p>
<p>Vogt zasténal. Bezradně se na sebe dívali.</p>
<p>Panebože, ozval se Gauss najednou vedle nich. Opravdu tomu nerozumí? Ten chlap chce podmazat.</p>
<p>Vogt zbledl.</p>
<p>Chce se nechat koupit, řekl Gauss klidně. Ubožák. Poseroutka.</p>
<p>Proti tomu se ohrazuji, zvolal Vogt pronikavě. To nemusím poslouchat!</p>
<p>Humboldt začal na Gausse zuřivě gestikulovat. Ze salonu přišli zvědaví lidé: Holohlavec a černě oděná paní si tajemně šuškali, dívka v noční košili se jim dívala přes rameno.</p>
<p>Ale musíte, prohlásil Gauss. Když je člověk hovno chlap, bezcharakterní pyskatec, chamtivý podělaný skrček, měl by také umět snášet pravdu.</p>
<p>Tak to by snad stačilo! ječel Vogt.</p>
<p>Ještě zdaleka ne, pravil Gauss.</p>
<p>Ráno pošlu své sekundanty!</p>
<p>Proboha, vykřikl Humboldt, to celé je nedorozumění!</p>
<p>Až přijdou, tak je vyrazím, řekl Gauss. Museli by to být pěkní lemplové, kdyby se nechali posílat takovým hovniválem. Vyslouží si akorát kopanec do zadnice a jinam!</p>
<p>Vogt se přidušeně zeptal, jestli to má znamenat, že mu odpírá zadostiučinění.</p>
<p>No jistě. To by tak scházelo, abych se nechal zastřelit takovým smrdutým mlokem!</p>
<p>Vogt otevřel a zase zavřel ústa, zaťal pěsti a upřeně hleděl do stropu. Chvěla se mu brada. Pokud to správně pochopil, má syn pana profesora potíže. Pan profesor ať nedoufá, že se se synem brzy shledá. Vogt klopýtal k věšáku, vzal si kabát, strhl klobouk a vyběhl ven.</p>
<p>Ale to je můj klobouk, volal holohlavec a vyrazil za ním.</p>
<p>Tak hrozné to snad nebylo, ujišťoval se nakonec Gauss do ticha. Vrhl ještě dlouhý pohled na médium, potom si zastrčil ruce do kapes a odešel z bytu.</p>
<p>Strašlivý omyl, říkal Humboldt, když jej dohonil na schodišti. Ten muž přece žádné peníze nechtěl!</p>
<p>Chacha, ušklíbl se Gauss.</p>
<p>Vysoký úředník pruského státu je neúplatný. Něco takového by nebylo možné.</p>
<p>Cha!</p>
<p>Za to dám ruku do ohně!</p>
<p>Gauss se zasmál.</p>
<p>Vyšli ven a zjistili, že jejich kočár už odjel.</p>
<p>Tak tedy půjdeme pěšky, rozhodl Humboldt. Koneckonců to ani není daleko, svého času zvládal jiné vzdálenosti.</p>
<p>Nezačínejte s tím zase, prosím, řekl Gauss. Už se to nedá poslouchat.</p>
<p>Oba se na sebe zlostně podívali, pak vyrazili.</p>
<p>Na vině je stáří, pronesl Humboldt po chvíli. Dřív dokázal přesvědčit každého. Zdolal každou zábranu a získal každičký pas, který si usmyslel. Nikdo mu neodporoval.</p>
<p>Gauss neodpovídal. Mlčky kráčeli vedle sebe.</p>
<p>Dobrá, řekl Gauss nakonec. Přiznávám. Chytré to ode mne nebylo. Ale když on mě tak rozčílil!</p>
<p>Takovému médiu by se měl ten kšeft zarazit, uvažoval Humboldt. Takhle se k mrtvým nepřiblíží. Je to nevhodné, troufalé a vulgární! Vyrůstal jsem s duchy a vím, jak se k nim chovat. Tyhle pouliční lampy. Zanedlouho budou fungovat na plyn, a pak bude navždy odstraněna noc. Co teď s Evženem bude?</p>
<p>Vyloučení ze studia. Pravděpodobně vězení. Za daných okolností by mohli zařídit vypovězení ze země. Gauss se odmlčel.</p>
<p>Někdy musíme přijmout, pravil Humboldt, že se člověku nedá pomoci. Potřeboval jsem roky, abych se vyrovnal s tím, že pro Bonplanda nemohu nic udělat. Nemohl jsem se proto každý den rmoutit.</p>
<p>Teď to musím nějak podat Míně. Ta na tom klukovi visí dočista chorobně.</p>
<p>Kdo chce kam, řekl Humboldt, pomozme mu tam. Sice to nezní zrovna hezky, ale to je ta tvrdší, v jistém smyslu bezcitnější stránka úspěšného života.</p>
<p>Já mám život za sebou, pravil Gauss. Mám domov, který pro mě nic neznamená, dceru, kterou nikdo nechce, a syna v neštěstí. Ani matka už tady dlouho nebude. Posledních patnáct let měřil kopce. Zastavil se a pozoroval noční nebe. Shrnuto a sečteno neumím vysvětlit, proč se cítím tak lehce.</p>
<p>To taky neumím, řekl Humboldt. Ale vede se mi podobně.</p>
<p>Snad je ještě možné leccos udělat. Magnetismus. Geometrie prostoru. Hlava už mi sice neslouží jako dřív, ale úplně k zahození taky ještě není.</p>
<p>Nikdy jsem nebyl v Asii, vykládal Humboldt. To přece není žádné řešení. Najednou se ptám sám sebe, jestli to nebyla chyba, že jsem odmítal pozvání do Ruska.</p>
<p>Pochopitelně potřebuji nové spolupracovníky. Sám už to nezvládnu. Starší syn je u armády, ten malý moc mladý a Evžen je ze hry. Ale ten Vilém Weber se mi líbil! Má taky hezkou ženu. V Göttingenu se uvolní místo profesora fyziky.</p>
<p>Snadné to nebude. Vláda bude kontrolovat každý jeho krok. Ale pokud jej pokládali za slabého a poddajného, tak to se zmýlili. Od Indie ho drželi dál. Do Ruska ale pojede.</p>
<p>Experimentální fyzika, uvažoval Gauss. To je něco nového. O tom musí přemýšlet.</p>
<p>S trochou štěstí, pravil Humboldt, by se mohl dostat až do Číny.</p>
</section>
<section>
<p>
STEP</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_18.jpg" /></p>
<p>Co je to, dámy a pánové, smrt? V zásadě nikoli teprve vyhasnutí a vteřiny přechodu, nýbrž už samo dlouhé ochabnutí předtím, roky se vlekoucí slábnutí; doba, kdy je člověk ještě zde a zároveň jinde, a kdy, byť jeho sláva už dávno pominula, stále předstírá, že tady je. Tak prozíravě, dámy a pánové, zařídila příroda naše umírání!</p>
<p>Když dozněl potlesk, Humboldt už dávno na pódiu nestál. Před Pěveckou akademií čekal kočár, který jej dopravil ke smrtelnému loži jeho švagrové. Život z ní vyprchal klidně a bez bolesti, v polospánku a zpola při sobě otevřela ještě jednou oči, nejprve se podívala na Humboldta a pak, lehce vyděšena, na svého manžela, jako by jí bylo zatěžko oba od sebe odlišit. A vzápětí už byla mrtvá. Bratři seděli proti sobě, Humboldt držel ruku staršího bratra, neboť věděl, že si to situace žádá; ale na malou chvíli zcela zapomněli sedět zpříma a pronášet klasické výroky.</p>
<p>Vzpomínáš si ještě na ten večer, zeptal se nakonec starší bratr, kdy jsme četli Aguirrovy příběhy a ty ses rozhodl vyrazit k Orinoku? To datum je třeba zaznamenat pro potomstvo!</p>
<p>Samozřejmě, že si vzpomínám, pravil Humboldt. Ale už nevěřím, že to bude potomstvo zajímat, pochybuji dokonce o významu celé té říční výpravy. Kanál nepřinesl kontinentu žádný blahobyt, zůstal opuštěný a plný mračen komárů jako kdysi, Bonpland měl pravdu. Aspoň mi utekl život a já se přitom nenudil.</p>
<p>Mně nuda nikdy nevadila, řekl starší bratr. Jen jsem nikdy nechtěl být sám.</p>
<p>Já jsem byl vždycky sám, opáčil Humboldt, ale z nudy jsem měl smrtelnou úzkost.</p>
<p>Velmi jsem trpěl tím, povídal starší, že jsem se nestal kancléřem, Hardenberg tomu zabránil, a přitom to byla funkce určená pro mě!</p>
<p>Nikdo, pronesl Humboldt, nemá poslání. Člověk jen tak dlouho předstírá, že nějaké má, až tomu nakonec sám uvěří. Jenže mnoho věcí je nepříjemných, a musíme se do nich strašně nutit.</p>
<p>Humboldt starší se opřel a dlouze se na bratra zadíval. Pořád ještě hoši?</p>
<p>Tys to věděl?</p>
<p>Vždycky.</p>
<p>Dlouho mlčeli, potom se Humboldt zvedl, a jako vždy se obřadně objali.</p>
<p>Uvidíme se opět?</p>
<p>Určitě. Buď tady nebo onde.</p>
<p>V akademii čekali průvodci, zoolog Ehrenberg a mineralog Rose. Ehrenberg byl malý, tlustý, s kozí bradkou, Rose měřil přes dva metry a vypadal, jako by měl stále mokré vlasy. Oba nosili silné brýle. Dvůr je Humboldtovi poskytl jako asistenty. Společně překontrolovali vybavení: kyanometr, teleskop, leidenskou láhev z jeho výpravy do tropů, anglické hodiny, které šly přesněji než ty francouzské, a na magnetická měření lepší inklinatorium, zhotovené samotným Gambeyem, a taky stan, který neměl žádnou část z kovu. Pak Humboldt odjel na zámek Charlottenburg.</p>
<p>Vítá tuto cestu do říše jeho zetě, pravil Fridrich Vilém těžkopádně. Jmenuji tudíž komořího Humboldta skutečným tajným radou, který budiž od této chvíle oslovován Vaše Excelence.</p>
<p>Humboldt se musel odvrátit, jak silně byl dojat.</p>
<p>Co je vám, Alexandře?</p>
<p>To kvůli švagrové, řekl Humboldt rychle, zemřela.</p>
<p>Zná Rusko, pravil král, zná i Humboldtovu pověst. Nepřeje si žádné stížnosti! Není nutné rozbrečet se kvůli každému nešťastnému sedlákovi.</p>
<p>O tom cara ujistil, prohlásil Humboldt takovým tónem, jako by se jej učil nazpaměť. Bude se zabývat neživou přírodou, a nehodlá studovat vztahy nízkých lidových vrstev. Tuto větu už napsal dvakrát carovi a třikrát pruským úředníkům u dvora.</p>
<p>Doma našel dva dopisy. Od bratra, který mu děkoval za návštěvu a podporu. Ať se uvidíme či nikoli, teď jsme, a tak to v podstatě vždycky bylo, zase jen my dva. Velmi brzy nám vštípili, že život potřebuje publikum. Oba jsme se domnívali, že ten náš svět představuje celý svět. Pozvolna se kruhy zmenšovaly a nakonec jsme museli pochopit, že vlastní cíl našeho snažení není kosmos, nýbrž ten druhý. Kvůli tobě jsem se chtěl stát ministrem, kvůli mně jsi musel vystoupat na nejvyšší horu a sestupovat do jeskyní, pro tebe jsem založil nejlepší univerzitu, pro mě jsi objevil Jižní Ameriku, a jen zabedněnci, kteří nechápou, co znamená život ve zdvojení, by pro to použili slovo řevnivost: Protože jsi ty, musel jsem se já stát učitelem státu, protože existuji já, musel se z tebe stát badatel světadílu, nic dalšího by nebylo přiměřené. A pro přiměřenost jsme měli vždycky vytříbený cit. Žádám tě, abys tento dopis neuchovával společně se zbytkem naší korespondence pro budoucnost, neboť, jak jsi mi říkal, pro tebe budoucnost nic neznamená.</p>
<p>Druhý dopis byl od Gausse. Také on mu přál hodně štěstí a k tomu přidal několik vzorců pro magnetická měření, z nichž Humboldt nerozuměl ani řádku. Kromě toho mu doporučoval naučit se cestou rusky. Sám s tím, nejen kvůli kdysi dávno danému slibu, začal. Pokud by se Humboldt setkal s jistým Puškinem, ať jej neopomene ubezpečit o tom, že si jej upřímně váží.</p>
<p>Vešel sluha a oznámil, že je všechno připravené, koně dostali nažrat, přístroje jsou naložené, za úsvitu mohou vyrazit.</p>
<p>Doma skutečně Gaussovi pomohla ruština překonat zlost, Míniny ustavičné nářky a výčitky, dceřin žalostný výraz a všechny ty otázky na Evžena. Nina mu na rozloučenou věnovala ruský slovník: Odjela za sestrou do Východního Pruska a Göttingen navždycky opustila. Na okamžik se sám sebe ptal, jestli ženou jeho života náhodou nebyla ona, a nikoli Johana.</p>
<p>Zklidnil se. V poslední době to dokonce dotáhl tak daleko, že byl schopen dívat se na Mínu bez odporu. Kdyby tu najednou nebyla, zřejmě by mu chybělo cosi z jejího hubeného, obstarožního, ustavičně vyčítavého obličeje.</p>
<p>Weber mu psával častěji. Vypadalo to dokonce, že by se měl zanedlouho přestěhovat do Göttingenu. Profesura byla volná a Gaussovo slovo mělo váhu. To je škoda, říkal své dceři, že jsi tak ošklivá a on už má manželku!</p>
<p>Na zpáteční cestě z Berlína, když se mu z kolébání kočáru udělalo nevolno jako ještě nikdy předtím, si chtěl pomoci tím, že by do detailu promyslel chvění, kolébání a kymácení. Postupně se mu dařilo představit si všechny části tohoto jevu v souvislostech. Sice to pranic nepomohlo, ale ujasnil si přitom princip minimálního účinku: Každý dílčí pohyb je v souladu s celkovým systémem co nejdelší možnou dobu. Jakmile v časných ranních hodinách dorazil do Göttingenu, poslal o tom poznámky Weberovi, který mu je vrátil bystře okomentované. Za několik měsíců o tom vydá pojednání. Teď se tedy stal fyzikem.</p>
<p>Odpoledne vyrážel na dlouhé procházky po lesích. Už nebloudil, znal tuto oblast lépe než kdo jiný, koneckonců tohle všechno zanesl do mapy. Někdy měl pocit, jako by určitou krajinu nejen vyměřil, nýbrž i objevil, jako by se teprve díky němu stala realitou. Kde kdysi bývaly jen stromy, mechy, kameny a trsy travin, prostírala se nyní síť čar, úhlů a čísel. Nic, co jednou někdo vyměřil, nebylo nebo nemohlo být jako dřív. Gauss se v duchu ptal, zda to Humboldt pochopí. Začalo pršet, tak se ukryl pod strom. Tráva se chvěla, vzduchem se linula vůně čerstvé hlíny a on by nechtěl být nikde jinde než právě tady.</p>
<p>Humboldtova výprava se nevyvíjela dobře. Odjezd byl načasován do období oblevy; chyba v plánování, která by se mu dříve nestala. Kočáry vázly v bahně a ustavičně odbočovaly z podmáčených cest, co chvíli musela výprava zastavit a čekat. Kolona byla příliš dlouhá, putovalo s ní mnoho lidí. Už do Královce dorazili později, než měli v plánu. Profesor Bessel zahrnul Humboldta přívalem slov, provedl jej novou hvězdárnou a ukázal hostům největší sbírku jantarů v zemi.</p>
<p>Humboldt se otázal, zda někdy v minulosti pracoval s profesorem Gaussem.</p>
<p>Na vrcholu svého života, řekl Bessel, i když to nebylo snadné. Z okamžiku, kdy mu kníže matematiků v Brémách doporučil, aby se vzdal vědy a stal se kuchařem nebo podkovářem, pokud to pro něho není příliš náročné, se dlouho nemohl vzpamatovat. Ale měl štěstí, neboť jeho přítele Bartelse v Petrohradě se tenhle muž dotkl mnohem hruběji. Proti takové převaze pomáhá jedině sympatie.</p>
<p>Na další cestě do Tilsitu byla cesta zledovatělá, několika vozům se polámala kola. Na ruské hranici čekal oddíl kozáků, kteří je měli doprovázet.</p>
<p>To opravdu není nutné, pravil Humboldt.</p>
<p>Věřte mi, řekl velitel, je to nutné.</p>
<p>Bez ochránců jsem strávil v divočině celé roky!</p>
<p>Tohle není divočina, vysvětloval komandant. Tohle je Rusko.</p>
<p>Před Dorpatem je očekával tucet novinářů i celá přírodovědecká fakulta. Okamžitě chtěli výpravě ukázat mineralogické i botanické sbírky.</p>
<p>Rád, poděkoval Humboldt, jenže já tu nejsem kvůli muzeím, nýbrž kvůli přírodě.</p>
<p>O tu se prozatím mohu postarat já, navrhl Rose horlivě, na tom není co zkazit, proto ostatně přijel!</p>
<p>Zatímco Rose měřil kopce kolem města, prováděli starosta, děkan univerzity a dva důstojníci Humboldta neskutečně dlouhou řadou mizerně větraných místností plných vzorků jantaru. V jednom z kamenů byl pavouk, jakého Humboldt dosud nespatřil, v jiném nádherně okřídlený škorpion jako z pohádky. Humboldt si přidržel kámen těsně před okem a zamžoural, jenže nepomáhalo to, už prostě dobře nevidí. Musí si to nechat nakreslit!</p>
<p>Samozřejmě, řekl za ním stojící Ehrenberg, vzal mu kámen z ruky a odnášel jej pryč. Humboldt chtěl Ehrenberga zavolat zpátky, ale pak ho nechal jít, aby před všemi těmi lidmi nepůsobil jako podivín. Kresbu nedostal a kámen už nikdy nespatřil. Když se po něm později sháněl, Ehrenberg si nemohl vzpomenout.</p>
<p>Opustili Dorpat a zamířili k hlavnímu městu. Vpředu jel kurýr koruny, přidali se k nim dva důstojníci, také tři profesoři a geolog z petrohradské akademie, jistý Volodin, na jehož přítomnost Humboldt ustavičně zapomínal, takže sebou pokaždé trhnul, když Volodin svým tichým a klidným hlasem něco pronesl. Bylo to, jako by cosi v této pobledlé bytosti bránilo jejímu uchování v paměti nebo jako by s prapodivnou dokonalostí ovládalo maskovací umění. U řeky Narvy museli čekat dva dny, než odpluly kry. Tou dobou se jejich výprava rozrostla natolik, že je na druhý břeh mohl přepravit jedině velký přívoz, který byl ovšem v provozu, jen když byla řeka volná. A tak dorazili do Petrohradu se zpožděním.</p>
<p>Při audienci doprovázel Humboldta pruský vyslanec. Car Humboldtovi dlouho potřásal rukou, ujišťoval jej, že jeho návštěva je pro Rusko ctí, a vyptával se na bratra, na kterého si jasně pamatuje z kongresu ve Vídni.</p>
<p>V dobrém?</p>
<p>Inu, opáčil car, upřímně řečeno, vždycky se jej trochu obával.</p>
<p>Každý evropský vyslanec uspořádal na Humboldtovu počest recepci. Několikrát pojedl i se členy carovy rodiny. Ministr financí, hrabě Kankrin, zdvojnásobil přislíbené cestovné.</p>
<p>Jsem vám velice vděčný, poděkoval Humboldt, třebaže se zármutkem vzpomínám na dny, kdy jsem si výpravy hradil sám.</p>
<p>Není důvod k zármutku, pravil Kankrin, užívejte si svobody, a tohle, podal Humboldtovi list, je schválená trasa. Budou vás doprovázet, na každé zastávce budete očekáván, všichni guvernéři provincií dostali pokyny, aby se postarali o vaše bezpečí.</p>
<p>Opravdu nevím, rozpačitě odpověděl Humboldt. Chtěl se pohybovat volně. Badatel musí improvizovat.</p>
<p>Jedině v tom případě, že dobře neplánoval, namítl Kankrin s úsměvem. A tenhle plán, to Humboldtovi slibuje, je znamenitý.</p>
<p>Než Humboldt vyrazil do Moskvy, obdržel ještě jednou poštu: dva dopisy od bratra, ve kterých se rozepsal o opuštěnosti. Dlouhý dopis od Bessela. A pohlednici od Gausse, hluboce ponořeného do experimentů s magnety. Teď tu věc bere vážně, úmyslně si nechal postavit chatrč bez oken, se vzduchotěsnými dveřmi a hřeby z magnetizovatelné mědi.</p>
<p>Zpočátku jej městští radní považovali za blázna. Ale Gauss jim tak dlouho nadával, vyhrožoval a skuhral a dělal naděje na zcela vybájené výhody pro obchod, renomé státu a hospodářství, že nakonec souhlasili a vybudovali chatrč hned vedle hvězdárny. Teď tráví většinu dní před dlouhou železnou střelkou pohybující se sem a tam v zesilovací cívce. Její pohyb je tak nepatrný, že jej není možné pouhým okem zaznamenat; na zrcátko umístěné nad střelkou musí být zaměřen dalekohled, aby byly patrné jemné výkyvy. Humboldtova domněnka byla správná: Zemské pole fluktuuje, jeho síla se periodicky proměňuje. Ale Gauss měřil v kratších intervalech než on, měřil přesněji a pochopitelně počítal lépe; pobavilo ho, že Humboldtovi uniklo, že musí zohlednit i protažení vlákna, na kterém střelka visí.</p>
<p>Gauss dlouhé hodiny za svitu olejové lampy pozoroval toto kývání. Nedoléhal k němu sebemenší zvuk. Stejně jako mu tehdy let v balonu s Pilâtrem ukázal, co je to prostor, pochopí v dohledné době neklid v srdci přírody. Není nutné zlézat hory nebo se plahočit džunglí. Kdo pozoruje tuhle střelku, nahlédne do nitra světa. Někdy mu myšlenky zabrousily k rodině. Evžen mu scházel, a od té doby, co byl pryč, se Míně nevedlo dobře. Jeho nejmladší brzy dokončí školu. Také on nebyl nějak zvlášť inteligentní, zřejmě ani nepůjde studovat. Člověk se s tím musí nějak vyrovnat, lidé se nesmí přeceňovat. Aspoň že si s Weberem rozuměl čím dál lépe a před nedávnem mu jakýsi ruský matematik poslal pojednání, ve kterém vyjádřil domněnku, že euklidovská geometrie není pravdivá a že se rovnoběžky dotýkají. Od té doby, co mu odepsal, že pro něho žádná z těchto myšlenek není nová, považují jej v Rusku za chvastouna. Při pomyšlení, že druzí prezentují něco, co on už dávno věděl, pocítil nezvyklé bodnutí. Musel zestárnout, aby se naučil, co je to ctižádost. Občas, když upřeně sledoval střelku a neodvažoval se dýchat, aby nenarušil tichý tanec, si připadal jako alchymista zachycený na staré mědirytině. A proč by ne? <emphasis>Scientia Nuova</emphasis> vzešla z magie a něco z ní na vědě stále lpí.</p>
<p>Opatrně rozložil mapu Ruska. Je zapotřebí umístit takové chatrče v pustinách Sibiře, obsadit je spolehlivými muži, kteří budou dávat pozor na přístroje, trávit hodiny a hodiny před teleskopy a povedou klidný, pozorný život. Humboldt uměl organizovat; zvládl by i toto. Gauss přemýšlel. Když dokončil seznam vhodných stanovišť, rozrazil jeho nejmladší syn dveře a předal mu dopis. Do chatrče zadul vítr, listy se rozlétly do vzduchu, střelka se panicky rozkmitala a Gauss uštědřil benjamínkovi dva pohlavky, na které jen tak nezapomene. Až po půlhodině sezení v naprostém klidu a čekání se kompas zase uklidnil natolik, že se Gauss odvážil pohnout a otevřít dopis. Musíme změnit plány, psal Humboldt, nemohu dělat, co bych chtěl, stanovili mi trasu a odchylovat se od ní mi nepřipadá rozumné, může měřit na této trase, jinde nikoli, a pokusí se tudíž této změně přizpůsobit postup práce. Gauss se smutným úsměvem dopis odložil. Poprvé mu bylo Humboldta líto.</p>
<p>V Moskvě vázlo úplně všechno. Je naprosto vyloučené, pravil starosta, aby čestný host cestoval dál. Ať je, či není příhodné roční období, společnost jej prostě očekává, Moskvě nemůže odepřít to, co poskytl Petrohradu. Takže Humboldt musel i zde každý večer, zatímco Rose a Ehrenberg shromažďovali vzorky hornin, navštěvovat společenské večírky; pronášet přípitky, muži ve fraku provolávali s pozvednutými číšemi vivat, orchestr vyluzoval rozladěné tóny a pokaždé se kdosi účastně vyptával, zda Humboldtovi snad není nevolno. Všechno v pořádku, odpovídal potom a pozoroval zapadající slunce, jemu hudba nikdy moc neříkala, musí to být opravdu tak nahlas?</p>
<p>Až po týdnech mu dovolili pokračovat dál v cestě na Ural. K výpravě se připojili další průvodci a trvalo celý den, než byly všechny kočáry připraveny k odjezdu.</p>
<p>To je neuvěřitelné, stěžoval si Humboldt Ehrenbergovi, to nesnesu, tohle už přece není žádná expedice!</p>
<p>Člověk nemůže mít vždycky všechno, jak by si přál, vmísil se Rose.</p>
<p>A kromě toho, zeptal se Ehrenberg, co mu vadí? Samí moudří, vážení lidé, mohli by mu usnadnit práci, která jej už možná zmáhá. Humboldt zrudnul, ale než stačil něco říct, dal se kočár do pohybu, a jeho odpověď zanikla ve skřípění kol a klapotu koňských kopyt.</p>
<p>U Nižného Novgorodu určil sextantem šířku Volhy. Půl hodiny upřeně hleděl okulárem, točil alhidádou, mumlal si pro sebe výpočty. Spolucestující s respektem přihlíželi. To je, řekl Volodin Rosemu, jako by člověk cestoval časem, jako bychom se ocitli v historické knize, jak povznášející. Až je mu do pláče!</p>
<p>Konečně Humboldt oznámil, že řeka je široká pět tisíc dvě stě čtyřicet celých a sedm desetin stop.</p>
<p>Ovšem, pronesl Rose chlácholivě.</p>
<p>Dvě stě čtyřicet celých devět, abychom byli úplně přesní, opravil jej Ehrenberg. Ale přesto musí uznat, že vzhledem k zastaralosti této metody je to nadmíru dobrý výsledek.</p>
<p>Ve městě dostal Humboldt chléb, sůl a zlatý klíč, poctili jej udělením čestného občanství, naslouchal vystoupení dětského sboru a musel se zúčastnit čtrnácti oficiálních a jedenadvaceti soukromých recepcí, než mohla výprava pokračovat hlídkovou lodí proti proudu Volhy. U Kazaně trval na tom, že provede magnetické měření. Na volném poli nechal postavit stan bez jediného kousku železa, vlezl dovnitř a připevnil kompas do připravených závěsů. Zabralo mu to delší dobu než obvykle, protože se mu třásly ruce, ze silného větru mu navíc také slzely oči. Střelka se váhavě rozkmitala, pak se uklidnila a na několik minut setrvala v klidu, než zase začala pozvolna kmitat. Humboldt si vzpomněl na Gausse, který teď, vzdálený šestinu obvodu zeměkoule, prováděl totéž. Ten nebožák neviděl ze světa nikdy nic. Humboldt se melancholicky pousmál, najednou mu bylo Gausse líto. Rose zabušil zvenku na plachtu stanu a zeptal se, zda by nebylo možné celou věc vyřídit rychleji.</p>
<p>Na další cestě je míjel průvod trestankyň, které eskortovali jezdci ozbrojení kopími. Humboldt chtěl zastavit a promluvit si s nimi.</p>
<p>Vyloučeno, prohlásil Rose.</p>
<p>Naprosto nemyslitelné, přitakal Ehrenberg. Zabouchal na střechu, kočár se dal do pohybu a za pár minut už byl průvod zajatkyň zahalen oblaky prachu.</p>
<p>V Permu se Ehrenberg s Rosem rutinně pustili do sbírání kamenů, zatímco Humboldt večeřel s guvernérem. Guvernér měl čtyři bratry, osm synů, pět dcer, sedmadvacet vnuků a devět pravnuků a blíže neurčený počet bratranců. Všichni se večeře účastnili a chtěli si poslechnout příběhy o zemi na druhém břehu moře. Už nic neví, řekl Humboldt, nevzpomíná si, strašně rád by si šel lehnout.</p>
<p>Následujícího rána přikázal rozdělit sbírku: Potřebujeme dva exempláře každého vzorku, které musí být převáženy odděleně.</p>
<p>Ale my už dlouho pracujeme s dělenými sbírkami, řekl Rose.</p>
<p>Celou dobu, dodal Ehrenberg.</p>
<p>Žádný soudně uvažující badatel to nedělá jinak, pravil Rose. Každý přece zná Humboldtovy spisy.</p>
<p>Dorazili do Jekatěrinburgu. Obchodník, u kterého se Humboldt ubytoval, byl jako všichni tamní muži vousatý, nosil dlouhý svrchník a opasek. Když se Humboldt pozdě večer vrátil domů z recepce u starosty, chtěl s ním hostitel popít. Humboldt ale odmítl a muž začal štkát jako malé dítě, bil se v prsa a špatnou francouzštinou volal, že je ubožák, ubožák a chce zemřít.</p>
<p>Tak dobrá, podvolil se Humboldt sklíčeně, ale jen jednu!</p>
<p>Po vodce se Humboldtovi udělalo tak zle, že dva dny proležel v posteli. Z důvodů, které nikdo nechápal, umístila vláda před dům kozáckou hlídku, a dva důstojníky nebylo možné odvrátit od záměru nocovat přímo v Humboldtově pokoji. Vojáci příšerně chrápali.</p>
<p>Když se zase mohl postavit na nohy, doprovodili jej Ehrenberg, Rose a Volodin na rýžoviště zlata. Vedoucího dolu Osipova zajímalo, co se dá dělat proti důlní vodě. Zavedl Humboldta do zatopené štoly: Voda sahala po pás a plesnivě páchla. Humboldt rozmrzele shlížel na promočené nohavice.</p>
<p>To musíte lépe odčerpávat!</p>
<p>Nemáme na to dost strojů, řekl Osipov zarmouceně.</p>
<p>V tom případě, opáčil Humboldt, jich potřebujete víc.</p>
<p>Osipov se otázal, čím by je měli zaplatit.</p>
<p>Méně zaplavených štol, pravil Humboldt pomalu, a dalo by se víc těžit.</p>
<p>Osipov se na něho tázavě podíval.</p>
<p>Tím by si čerpadla na sebe vydělala sama, že ano?</p>
<p>Osipov přemýšlel, pak Humboldta objal a přitiskl na hruď.</p>
<p>Na zpáteční cestě dostal Humboldt horečku. Bolelo ho v krku a ustavičně mu kapalo z nosu. Nachlazení, řekl a zavinul se ještě pevněji do vlněné deky. Nemohl by kočí jet pomaleji, takhle nic nevidí z těch jedlových lesů!</p>
<p>Bohužel, opáčil Rose, to nemůžeme od ruského kočího žádat, naučil se jezdit právě takhle, a ne jinak.</p>
<p>Zastavili až před magnetickou horou. Uprostřed plání se tyčila Vysokaja Gora, hromada rudy vystupující ze žlutobílého jílu, střelky všech kompasů se zmateně točily a Humboldt se chystal na výstup. Jenže s nachlazením to šlo obtížněji než dříve. Několikrát jej musel Ehrenberg podepřít, a když se shýbl pro jakýsi kámen, píchlo ho v zádech tak, že požádal Rose, aby převzal sběr hornin on. To ovšem bylo zbytečné, neboť na vrcholu již čekalo vedení místních železáren, aby Humboldtovi předalo bedničku s pečlivě vytříděnými vzorky rud. Humboldt sípavě poděkoval. Vítr prudce škubal jeho vlněným šálem.</p>
<p>Takže, tázal se Rose, zase dolů?</p>
<p>V železárnách k nim přivedli malého chlapce. Jmenuje se Pavel, ukázal na něho přednosta báňského závodu, je mu čtrnáct a je to hlupák. Ale našel tenhle kámen. Chlapec otevřel špinavou dlaň.</p>
<p>Jednoznačně diamant, pravil Humboldt po důkladné prohlídce.</p>
<p>Vypuklo nesmírné nadšení, důlní předáci se navzájem poplácávali po zádech, dělníci tančili, mužský sbor začal zase zpívat, několik horníků uštědřilo Pavlovi přátelské, ale přesto velmi rázné pohlavky.</p>
<p>To není zlé, pravil Volodin. Jen pár týdnů v zemi a už objeví první ruský diamant, to se hned pozná mistr.</p>
<p>Nenašel jsem jej já, opáčil Humboldt.</p>
<p>Pokud mu smí poradit, pravil Rose, bylo by lepší, kdyby tu větu už víckrát neopakoval.</p>
<p>Existují dvě pravdy, povrchní a hlubší, prohlásil Ehrenberg, to přece jako Němec ví.</p>
<p>Opravdu je to příliš, ptal se Rose, když se po něm chce, aby lidem poskytl na okamžik něco, co chtějí?</p>
<p>Za pár dní je dostihl zcela vyčerpaný jezdec s děkovným dopisem od cara.</p>
<p>Humboldtovo nachlazení se nelepšilo. Projížděli tajgou plnou komářích hejn. Slunce stálo vysoko na nebi a zdálo se, jako by už ani nezapadalo, takže noc zůstala jen mlhavou vzpomínkou. Dálava s travnatými bažinami, nízkými stromy a potoky proplétajícími se jako hadi krajinou se rozplývala v mlžném oparu. Občas, když se Humboldt probral z několik vteřin trvajícího spánku a zjistil, že ručička chronometru zas přeskočila o hodinu, připadalo mu nebe s jeho nařasenými obláčky a neustále žhnoucím sluncem jako rozdělené na kusy a protkané trhlinami, které se, když pootočil hlavou, posunovaly s jeho zorným polem.</p>
<p>Nerudně se optal Ehrenberga, zda by mohl dostat ještě jednu deku.</p>
<p>Dosud nikdy jsem dvě deky nepotřeboval, pravil Humboldt. Ehrenberg mu s klidem deku podal, a pak zvítězila slabost nad strachem a Humboldt si ji vzal, pevně se zavinul do měkké bavlny a zeptal se, možná jen proto, aby se vzepřel spánku, jak je to ještě daleko do Tobolsku.</p>
<p>Velmi daleko, odpověděl Rose.</p>
<p>A taky blízko, dodal Ehrenberg. Tahle země je tak nesmyslně veliká, že zde vzdálenosti nemají žádný význam. Distance se rozplývají v abstraktní matematiku.</p>
<p>Humboldtovi připadalo cosi na této odpovědi drzé, jenže byl příliš znaven, než aby o tom přemýšlel. Napadlo ho, že Gauss hovořil o absolutní délce, přímce, k níž nemůže být už nic dalšího připojeno a která, byť konečná, se protahuje do takové dálky, že každá myslitelná vzdálenost je jen její částí. Na několik vteřin, na pomezí bdění a spánku, měl pocit, že tato přímka má něco společného s jeho životem a všechno by bylo jasné a zřetelné, jen kdyby chápal co. Odpověď se nabízela. Chtěl napsat Gaussovi. Jenže pak usnul.</p>
<p>Gauss vypočítal, že Humboldt bude žít ještě tři až pět let. Nedávno se zase začal zabývat statistikami úmrtnosti. Šlo o zakázku státního asekuračního ústavu, práce dobře placená, a navíc matematicky ne zcela nezajímavá. Právě spočítal možnou délku života starých známých. Když hodinu počítal lidi procházející pod hvězdárnou, mohl odhadnout, kolik z nich bude pod zemí za rok, za tři, za deset let. Tohle, řekl, by měli napodobit astrologové!</p>
<p>Člověk nesmí podceňovat horoskopy, opáčil Weber, dokonalá věda se je také naučí využívat, tak jako se teď začíná využívat galvanická síla. A navíc křivka pravděpodobnosti nic nezmění na prostém faktu, že nikdo netuší, kdy umře. Ta kostka padne vždycky poprvé.</p>
<p>Gauss ho požádal, aby neplácal nesmysly. Jeho žena Mína, protože je nemocná, umře dříve než on, pak jeho matka, naposledy on. To říká statistika a tak to bude. Ještě chvíli upřeně hleděl do dalekohledu na zrcadlovou stupnici přes přijímač, jenže střelka se nevychýlila, Weber už neodporoval. Pravděpodobně se impulzy cestou zase ztratily.</p>
<p>Takhle si spolu povídali často. Weber seděl na druhé straně v centru města ve fyzikálním kabinetu před druhou cívkou se stejnou střelkou. Indukčním zařízením si ve smluvenou dobu posílali signály. O něco podobného se Gauss před lety pokoušel s Evženem pomocí heliotropů, jenže chlapec si nebyl schopen zapamatovat diadickou abecedu. Weber to celé považoval za jedinečný vynález, který by profesorovi stačilo jen oznámit, aby zbohatl a proslavil se. Už je známý dost, odpovídal na to Gauss, a vlastně i dost bohatý. Ten nápad je tak jednoduchý, že jej rád přenechá hlupákům.</p>
<p>Protože už od Webera nic dalšího nepřišlo, Gauss se zvedl, posunul si sametovou čepici do týla a vyrazil na procházku. Nebe bylo zatažené průsvitnými mraky, vypadalo to na déšť.</p>
<p>Kolik hodin čekal před tímto přijímačem na znamení od ní? Když byla Johana tam venku, stejně jako Weber, jen dál a jinde, proč potom té příležitosti nevyužila? Jestliže se mrtví nechávají převádět sem a tam dívkou v noční košili, proč pohrdají prvotřídním zařízením? Gauss zamrkal: Něco s jeho očima nebylo v pořádku, obloha mu připadala rozbrázděná rýhami. Ucítil první dešťové kapky. Možná už mrtví vůbec nemluvili, protože byli v silnější přítomnosti, protože jim tato zde připadala jako sen a polovičatá, jako dávno vyřešená hádanka, na jejíž spletitosti by museli přistoupit, pokud by se v ní chtěli pohybovat a projevovat. Mnozí se o to pokoušeli. Ti chytřejší to vzdali. Posadil se na kámen, dešťová voda mu stékala po hlavě a ramenou. Smrt nastane jako poznání neskutečnosti. Potom pochopí, co to byl prostor a čas, co byla povaha přímky, podstata čísla. Možná také pochopí, proč si připadá jako ne zcela vydařený vynález, jako kopie mnohem skutečnějšího člověka, umístěná slabým vynálezcem do podivně druhořadého univerza. Rozhlédl se kolem sebe. Něco blikajícího putovalo po obloze, přímočaře, velmi vysoko nahoře. Ulice před ním mu připadala širší, městské hradby už nebylo vidět a mezi domy se tyčily třpytivé věže ze skla. Kovové kapsle se v mravenčích koloniích posouvaly ulicemi, vzduch vyplňovalo hluboké bručení vycházející z nebe, dokonce to vypadalo, jako by stejný zvuk stoupal ze slabě se zachvívající země. Vítr chutnal nakysle. Páchlo to po spálenině. Bylo zde také cosi neviditelného, o čem se nedalo nic říct: elektrické chvění, které bylo patrné jen podle slabé nevolnosti, kolísání v realitě samé. Gauss se předklonil a jeho pohyb všechno zaplašil; probudil se s výkřikem zděšení. Celý propocený vstal a rychle se vrátil do hvězdárny. Být starý také znamená, že si můžete zdřímnout kdekoli.</p>
<p>Humboldt podřimoval v tolika kočárech, táhlo jej tolik koní a spatřil tolik plání zarostlých býlím, těch stále stejných plání a tolik horizontů, že už si sám připadal neskutečně. Jeho průvodci měli na obličejích masky proti komářím útokům, jemu ale komáři nevadili, připomínaly mu mládí a měsíce, kdy se cítil nejživěji. Eskorta se rozrostla, teď už s nimi jelo tajgou nejméně sto vojáků takovým tempem, že na sběr a měření nebylo pomyšlení. Jen jednou, v Tobolské gubernii, se dostali do potíží: V Išimu se Humboldt k nelibosti policie zapletl do rozhovoru s polským zajatcem, potom se kradmo vytratil, vylezl na kopec a sestavil teleskop. O pár minut později jej obstoupili vojáci. Copak tady dělá, proč tou trubkou míří na město? Osvobodili jej jeho průvodci, ale Rose ho přede všemi pokáral: Nemá se co vzdalovat od ozbrojeného doprovodu, co je to za nápady!</p>
<p>Jejich sbírky se stále rozrůstaly. Všude čekali badatelé a předávali jim pečlivě popsané vzorky hornin a rostlin. Jakýsi vousatý univerzitní profesor s pleší a kulatými brýlemi je podaroval drobnou skleněnou lahvičkou s kosmickým éterem, který složitým filtrovacím zařízením získal ze vzduchu. Lahvička byla tak těžká, že ji bylo možné zvednout jen oběma rukama, a její obsah vyzařoval takovou temnotu, že i věci v bezprostřední blízkosti se staly nezřetelné. Substanci je třeba skladovat opatrně, pravil profesor a čistil si zamlžená skla, snadno se vznítí. Co se éteru týče, spotřeboval jej na vědecké pokusy, kromě tohoto už nic nezbylo a doporučuje jej zahrabat pod zem. Bylo by lepší, kdybyste na něj dlouho nehleděl, není to dobré na mysl.</p>
<p>Stále častěji měly dřevěné chalupy pagodovitou střechu, oči obyvatel se zdály menší a užší, na rozlehlých pláních přibývaly jurty kirgizských nomádů. Před hranicemi nastoupil salutující pluk kozáků, vlajky se třepotaly, trumpeta hlasitě vřeštěla. Několik minut projížděli bažinatou krajinou nikoho, pak je přivítal čínský důstojník. Humboldt pronesl projev o večeru a ránu, Východu a Západu, a lidstvu jako celku. Potom promluvil Číňan. Scházel tlumočník.</p>
<p>Mám bratra, řekl Humboldt tiše Ehrenbergovi, a ten studoval dokonce i tento jazyk.</p>
<p>Číňan s úsměvem pozvedl obě paže. Humboldt jej obdaroval štůčkem látky, Číňan mu předal roli pergamenu. Humboldt ji rozbalil, uviděl, že je popsaná, a neklidně pozoroval znaky.</p>
<p>Teď už se ale musíme vrátit, šuškal Ehrenberg, pouhá cesta sem vyčerpala carovu laskavost, překročení hranic nepřipadá v úvahu.</p>
<p>Na zpáteční cestě projížděli kolem kalmyckého chrámu. Tady stále probíhají temné kultovní obřady, pravil Volodin, to se musí vidět.</p>
<p>Chrámový služebník ve žluté říze a s vyholenou hlavou je zavedl dovnitř. Zlaté sochy se usmívaly, vzduch voněl po spálených bylinách. Očekával je drobný láma v červenožlutém oděvu. Láma hovořil čínsky s chrámovým služebníkem a ten lámanou ruštinou s Volodinem.</p>
<p>Už slyšel, že se na cesty vydal muž, který všechno ví.</p>
<p>Humboldt protestoval: Neví nic, ale celý život trávil tím, aby tento stav změnil, získával znalosti a projel svět, to je všechno.</p>
<p>Volodin a chrámový služebník překládali, láma se usmíval. Poklepal si pěstí na povislé břicho. Vždycky tohle!</p>
<p>Prosím? otázal se Humboldt.</p>
<p>Být tady uvnitř silný a velký, pravil láma.</p>
<p>Právě o to jsem vždy usiloval, kývl Humboldt.</p>
<p>Láma se dotkl svou měkkou dětskou rukou Humboldtovy hrudi. Jenže tam nic není. Kdo to nepochopí, je bezradný, valí se životem jako bouře, otřásá vším, ale nic nezpůsobí.</p>
<p>Nevěřím na nějaké nic, pravil Humboldt chraplavě. Věřím na plnost a bohatství přírody.</p>
<p>Příroda není spasena, pravil láma, dýchá zoufalstvím.</p>
<p>Humboldt se bezradně optal, jestli Volodin překládal správně.</p>
<p>K čertu, odsekl Volodin, jak to může vědět, vždyť to nedává smysl.</p>
<p>Láma se zeptal, zda by Humboldt mohl probudit jeho psa.</p>
<p>Lituji, pravil Humboldt, ale tuto metaforu nechápe.</p>
<p>Volodin se radil s chrámovým služebníkem. Žádná metafora, řekl po chvíli, lámův oblíbený pejsek včera umřel, někdo ho nešťastnou náhodou zašlápl. Láma psa uschoval a prosí Humboldta, kterého považuje za velmi znalého muže, aby zvíře probudil k životu.</p>
<p>To neumím, řekl Humboldt.</p>
<p>Volodin a chrámový služebník překládali, láma se poklonil. Ví, že to zasvěcená osoba dělává jen zřídka, ale on snažně prosí o tuto laskavost, neboť mu na onom psu velmi záleží.</p>
<p>To opravdu neumím, opakoval Humboldt, kterému se z bylinných výparů začala motat hlava. Nic a nikoho nedokáže probudit ze smrti!</p>
<p>Chápu, pravil láma, co mi tím chce moudrý muž sdělit.</p>
<p>Nechce tím sdělit vůbec nic, zvolal Humboldt, prostě to neumím!</p>
<p>Chápu, řekl láma, smí aspoň moudrému muži nabídnout šálek čaje?</p>
<p>Volodin vybízel k obezřetnosti, v této oblasti se do čaje dává žluklé máslo. A kdo na to není zvyklý, udělá se mu příšerně zle.</p>
<p>Humboldt s díky odmítl, nesnáší čaj.</p>
<p>Chápu, pravil láma, i toto poselství.</p>
<p>Není žádné poselství, namítl Humboldt.</p>
<p>Chápu, pravil láma.</p>
<p>Humboldt se nerozhodně uklonil, láma taktéž, a kolona se opět vydala na cestu.</p>
<p>Před Orenburgem se k nim přidala další stovka kozáků, aby je chránila před útoky jezdeckých hord. Ve dvanácti kočárech nyní cestovalo padesát lidí v doprovodu více než dvou stovek vojáků. Celou dobu jeli co nejvyšší možnou rychlostí a přes Humboldtovo naléhání ani jednou neudělali přestávku.</p>
<p>Je to příliš nebezpečné, pravil Rose.</p>
<p>Cesta je dlouhá, řekl Ehrenberg.</p>
<p>Máme toho ještě spoustu před sebou, doplnil Volodin.</p>
<p>V Orenburgu je očekávali tři kirgizští sultáni, kteří dorazili s početným doprovodem, aby se setkali s mužem, který všechno ví. Humboldt se nesměle otázal, zda by mohl vylézt na pár kopců, velice se zajímá o horniny a dlouho už taky nezměřil tlak vzduchu.</p>
<p>Potom, řekl Ehrenberg, teď jsou na programu hry!</p>
<p>V předvečer dalšího putování se Humboldtovi podařilo v ložnici provést měření magnetismu. Následující ráno jej bolela záda a od té doby chodil trochu shrbený. Rose mu ohleduplně pomohl do kočáru. Když projížděli kolem průvodu zajatců, přinutil se nevyhlédnout z okna.</p>
<p>V Astrachani se Humboldt poprvé v životě nalodil na palubu parníku. Dva motory vypouštěly do vzduchu smradlavý kouř, železná kostra lodi se ztěžka a nedobrovolně převalovala po moři. Zpěněné vlny za rozbřesku vypadaly, jako by světélkovaly. Na maličkém ostrůvku vystoupili na břeh. Z písku vyčnívaly nohy zahrabaných tarantulí. Když se jich Humboldt dotkl, trhly sebou, ale neuprchly. S téměř šťastným výrazem udělal několik skic. Tomu věnuje dlouhou kapitolu ve svém cestopisu.</p>
<p>Pochybuji, pravil Rose. Popisem je pověřen on, tím ať se Humboldt netrápí.</p>
<p>Jenže já to chci udělat sám, opáčil Humboldt.</p>
<p>Nikam se nederu, pravil Rose, jenže mám pověření od krále.</p>
<p>Loď odrazila od břehu a za chvíli byl ostrov z dohledu. Obklopovala je hustá mlha, rozdíl mezi vodou a nebem už nebyl patrný. Zničehonic se objevila vousatá tulení hlava. Humboldt stál na přídi, upřeně se díval a zpočátku ani nezareagoval, když mu Rose oznámil, že je načase, aby se vrátili.</p>
<p>Vrátili kam?</p>
<p>Nejdřív na pobřeží, odpověděl Rose, potom do Moskvy, pak do Berlína.</p>
<p>Takže tohle je tedy konec, pravil Humboldt, vrchol, definitivní obrat? Dál už nepojedeme?</p>
<p>Ne v tomto životě, pravil Rose.</p>
<p>Vyšlo najevo, že se loď odchýlila od kurzu. S takovou mlhou nikdo nepočítal, kapitán s sebou neměl žádné mapy, nikdo netušil, kterým směrem leží pevnina. Bezcílně křižovali moře, mlha pohlcovala každý zvuk až na dunění motorů. Zanedlouho to začne být nebezpečné, řekl kapitán, pohonné látky nevystačí navěky, a pokud jsme se dostali moc daleko, nepomůže nám už ani Bůh. Volodin se objal s kapitánem, několik profesorů začalo pít, šířila se plačtivá nálada.</p>
<p>Rose zašel za Humboldtem na příď. Teď potřebují pomoc velkého navigátora, jinak zahynou.</p>
<p>A nikdy se nevrátí? zeptal se Humboldt.</p>
<p>Rose přikývl.</p>
<p>Prostě se ztratí, přemítal nahlas Humboldt, na vrcholu života vyplují na Kaspické moře a nikdy se nevrátí?</p>
<p>Přesně tak, potvrdil Rose.</p>
<p>Splynou s dálavou, konečně se ztratí v krajinách, o kterých snili jako děti, vstoupí do obrazu, odejdou a nikdy se nevrátí domů?</p>
<p>V jistém smyslu ano, přikývl Rose.</p>
<p>Tam. Humboldt ukázal nalevo, kde se zdála šeď poněkud světlejší a pronikaly jí bělavé šmouhy.</p>
<p>Rose zašel za kapitánem a ukázal mu opačným směrem. O půl hodiny později dorazili ke břehu.</p>
<p>V Moskvě se konal nejvelkolepější ples, jaký kdy zažili. Humboldt dorazil v modrém fraku. Všichni Humboldta chtěli vidět, důstojníci mu salutovali, dámy dělaly pukrlata, profesoři se ukláněli, a pak najednou všechno ztichlo a důstojník Glinka přednesl báseň, která začínala požárem Moskvy a končila strofou o baronu Humboldtovi, Prométheovi nové doby. Potlesk trval celou čtvrthodinu. Když chtěl Humboldt, poněkud sípavě a nesměle, promluvit o zemském magnetismu, přerušil jej rektor univerzity, a věnoval mu cop spletený z vlasů cara Petra Velikého. Pověry a tlachy, zašeptal Humboldt Ehrenbergovi do ucha, žádná věda. Tohle musím určitě říci Gaussovi, že už tomu trochu rozumím.</p>
<p>Vím, že tomu rozumíte, odpověděl Gauss. Vždycky jste tomu rozuměl, můj ubohý příteli, víc, než jste tušil. Mína se ho zeptala, jestli mu není špatně. Poprosil ji, ať ho nechá na pokoji, že jen přemýšlel nahlas. Byl v povznesené náladě, už jen kvůli smějícímu se Číňanovi, který se na něj celou noc díval, takové chování nebylo přijatelné ani ve snu. A navíc mu zase poslali jakési pojednání o astrální geometrii prostoru, a tentokrát od nikoho jiného než od starého Martina Bartelse. Tak mě po těch letech přece jen předstihl, pravil, a bylo mu, jako by neodpovídal Míně, nýbrž Humboldtovi, jehož expresní kočár se tou dobou už hnal do Petrohradu: Věci jsou takové, jaké jsou, a pokud je poznáme, jsou přesně takové, jaké by je poznal někdo jiný nebo je nepoznal vůbec nikdo. Jak to myslíte? otázal se car, který chtěl právě Humboldtovi připnout stuhu s Řádem svaté Anny, a uprostřed pohybu se zarazil. Humboldt cara spěšně ujistil, že říkal jenom to, že by se neměly přeceňovat výkony nějakého vědce, badatel není tvůrce, nic nevynalézá, nedobývá zemi, nepěstuje plodiny, neseje ani nesklízí, a po něm přijdou jiní lidé, z nichž mnozí toho budou vědět více, další ještě více, až nakonec zase všechno zmizí. Car vraště čelo pověsil Humboldtovi stuhu kolem krku, provolávalo se vivat a bravo, a Humboldt se snažil nehrbit. Předtím si na schodech všiml rozepnutých knoflíčků na své košili a celý rudý potom musel Roseho požádat, aby mu je zapnul, poslední dobou má nějak ztuhlé prsty. Teď se mu před očima rozplýval Zlatý sál, lustry zářily, jako by světlo přicházelo odjinud, odevšad zněl potlesk a temně opálený básník přednášel měkkým hlasem nějakou poému. Humboldt by rád Gaussovi vyprávěl o dopisu, rozmačkaném a posetém skvrnami, který na něho čekal v Petrohradu celý rok, co pobýval na cestě. Těžce a pomalu, psal v něm Bonpland, ubíhají jeho dny, země, která se smrskla, teď zahrnuje jen jeho, jeho dům a pole kolem, všechno venku patří prezidentovu neproniknutelnému světu, je lapen, už v nic nedoufá, očekává nejhorší a takříkajíc našel klid; chybíš mi, starouši. Nikdy jsem se nesetkal s nikým, kdo by měl tak rád rostliny jako ty. Humboldt sebou trhnul, Rose se dotkl jeho paže. Všichni kolem velkého stolu k němu obraceli zrak. Postavil se, ale během poněkud zmateného přípitku myslel na Gausse. Tenhle Bonpland, odpověděl by mu zřejmě profesor, měl ovšem smůlu, ale můžeme si stěžovat my? Žádný kanibal vás nesežral, žádný ignorant mě neumlátil k smrti. Není to trochu ostudné, jak snadno nám všechno vycházelo? A co se děje teď, je prostě jen to, co se jednou muselo stát: Náš stvořitel nás má dost. Gauss odložil dýmku, nasadil si sametovou čepici, vrátil na místo ruský slovník i malý svazek s Puškinovým dílem a vyrazil na procházku před večeří. Záda ho bolela, břicho také a v uších mu šumělo. Přesto na tom nebyl zdravotně špatně. Všichni ostatní zemřeli, on tady byl pořád. Stále ještě přemýšlel, a i když to nebylo nic složitého, na to nejnutnější to stačilo. Nad hlavou se mu kývaly vrcholky stromů, v dálce čněla do výšky kupole hvězdárny, později v noci se zahledí do dalekohledu, a spíše ze zvyku, než aby ještě něco objevil, bude pozorovat pás Mléčné dráhy ve směru daleké spirálové mlhoviny. Myslel na Humboldta. Rád by mu popřál dobrý návrat, ale nakonec člověk nikdy nedorazí dobře zpět, nýbrž pokaždé o něco slabší, a nakonec se nevrátí už vůbec. Možná ten světlozhášející éter přece jen existuje. Samozřejmě, že existuje, přemýšlel Humboldt ve svém kočáru, vezu jej s sebou, v některém z povozů, jen už si nevzpomínám ve kterém, je to více než sto beden a já ztratil přehled. Najednou se obrátil na Ehrenberga. Fakta! Ano, pravil Ehrenberg. Fakta, opakoval Humboldt, ta zůstanou, sepíši je všechna, ohromné dílo plné fakt, všechna fakta světa obsažená v jediné knize, všechna fakta a nic než fakta, ještě jednou celý kosmos, ovšem zbavený omylu, fantazie, snu a mlžení; fakta a čísla, řekl nejistým tónem, ty by mohly někoho spasit. Když si například pomyslím, že na cestě strávili třiadvacet týdnů, zdolali čtrnáct tisíc pět set verst a navštívili šest set padesát osm poštovních stanic, a zarazil se, použili dvanáct tisíc dvě stě dvacet čtyři koní, uspořádává se spleť v pojmový systém a člověk získá novou důvěru. Ale zatímco tryskem projížděli prvními předměstími Berlína a Humboldt si představil, jak se Gauss právě teď dívá teleskopem na nebeská tělesa, jejichž dráhy dokázal zachytit jednoduchou rovnicí, najednou už neuměl říct, kdo z nich procestoval svět a kdo vždycky zůstal doma.</p>
</section>
<section>
<p>
STROM</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_19.jpg" /></p>
<p>Když Evžen viděl, jak pobřeží mizí v dáli, zapálil si první dýmku ve svém životě. Nechutnala mu, ale zřejmě se na to dá zvyknout. Teď nosil vousy a poprvé si nepřipadal jako dítě.</p>
<p>Měl pocit, jako by ono ráno po zatčení leželo daleko v minulosti. Kníratý velitel četnictva vtrhl do jeho cely a vlepil mu dvě facky tak prudce, že mu vykloubil čelist. O něco později začal výslech: Pozoruhodně zdvořilý muž v redingotu se ho smutně vyptával, proč to udělal. Tím, jak kladl odpor při zatýkání, se dostal do ďáblovy kuchyně, jestlipak to měl zapotřebí?</p>
<p>Ale já jsem se nebránil, protestoval Evžen.</p>
<p>Tajný policista se zeptal, zda hodlá pruskou polici obvinit ze lži.</p>
<p>Evžen jej požádal, aby se spojil s jeho otcem.</p>
<p>Tajný policista vzdychl a zeptal se, jestli si opravdu myslí, že už to dávno neudělali. Naklonil se, chytil Evžena opatrně za obě uši a vší silou mu praštil hlavou o desku stolu.</p>
<p>Když Evžen přišel k sobě, ležel v čistě povlečené posteli na kraji nemocničního pokoje se zamřížovanými okny. Tohle není žádné z těch špatných míst, řekla postarší sestra, sem se dávají jenom šlechtici nebo lidé, za které se někdo přimluvil, takže by měl mít radost.</p>
<p>Navečer se opět objevil zdvořilý tajný policista. Všechno je vyřízené, Evžen opustí zemi. Nabízí se cesta za oceán.</p>
<p>Nevím, řekl na to Evžen, to je poněkud daleko.</p>
<p>Vlastně to není návrh, odpověděl policista, ten nápad není předmětem diskuse, a pokud by Evžen tušil, jakému osudu unikl, plakal by štěstím.</p>
<p>Večer přišel Evženův otec. Posadil se na kraj postele a zeptal se, jak to jen mohl matce udělat.</p>
<p>Nic z toho jsem neměl v úmyslu, namítl Evžen plačtivě, o ničem nevěděl, nechce pryč.</p>
<p>Co se stalo, stalo se, řekl otec, duchem nepřítomen ho poplácal po ramenou a strčil mu malý finanční obnos pod polštář. Všechno zařídil baron, je to jemný člověk, i když poněkud bláznivý.</p>
<p>Evžen se zeptal, čím se bude živit.</p>
<p>Otec pokrčil rameny. Přemýšlel už někdy o výpočtu polí?</p>
<p>Polí, a proč?</p>
<p>Kulová funkce, pravil otec zadumaně, tak se to musí dělat. Najednou se vyděsil a pohlédl na Evžena, jako by procitl z nějakého snu. Buď jak buď, určitě to dokážeš! Potom k sobě Evžena přitiskl tak pevně, až ramenem narazil synovi do čelisti; několik vteřin byl Evžen omráčen bolestí. Když zase mohl jasně myslet, byl otec pryč. Teprve teď mu došlo, že už ho nikdy neuvidí.</p>
<p>Za tři dny se dostal do přístavu. Při čekání na trajekt do Anglie se dal do hovoru se třemi obchodními cestujícími, dobromyslnými lidmi, kteří pracovali pro nedávno založenou banku a nabídli mu, aby si s nimi zahrál karty. Vyhrával. Zpočátku málo, pak pořád víc a víc, nakonec tolik, že jej považovali za podvodníka a musel velmi rychle odejít. Přitom nedělal nic jiného, než že si zapamatoval všechny karty podle metody Giordana Bruna, kterou ho naučil otec před mnoha lety: Každé karetní záhlaví je třeba proměnit v lidskou postavu nebo zvíře, čím bláznivější, tím lepší, takže se mezi nimi vyvine příběh. Když to člověk zvládne, může si v paměti uchovat hru o dvaatřiceti listech. Tehdy se mu to nikdy nepovedlo a otec další učení s klením vzdal. Teď to ale šlo bez problémů.</p>
<p>V další hospodě to přehnal s pitím. Zdálo se mu, že se vzduch chvěje, a cítil příjemnou malátnost ve všech údech. Touha po spánku byla tak silná, že málem přehlédl tu krásnou mladou ženu, která najednou seděla vedle něho. Tak mladá, jak teprve zblízka poznal, zase nebyla, a ani ne tak krásná, přesto když zalhal a řekl jí, že nemá peníze, zeptala se jej dotčeně, jestli ji považuje za nějakou takovou, a jen proto, aby jí dokázal, že si to nemyslí, ji vzal s sebou na pokoj. Cestou do noclehárny přemýšlel o tom, zda je vhodné, aby jí přiznal, že je jeho první žena a že netuší, co má dělat. Ale pak to nakonec bylo velmi prosté, a když v pološeru ucítil její dlaně na svých tvářích, byl tak šťastný a znavený, že by okamžitě tvrdě usnul, kdyby jej nedokázala udržet při vědomí, a už nebylo důležité, jak byla mladá a jak vypadala, a když následujícího rána pochopil, že si odnesla celou jeho výhru, nedokázal se rozzlobit. Jak je všechno najednou snadné, když se člověk vydá na cestu.</p>
<p>Pak dorazil do Anglie: cizí lidé, jazyk z podivně znějících hlásek, nicneříkající místní ukazatele a prazvláštní jídlo. V Londýně údajně žijí miliony obyvatel, což si nedokázal představit; milion lidí, to mu nedávalo smysl. V jednom hostinci jej zastihl Humboldtův dopis s doporučením, aby se nalodil na nějaký z novodobých parníků. Následovaly rady o způsobu jednání s divochy: Člověk musí působit přátelsky a zajímavě a nesmí popírat svou převahu. Také by měl poučovat, neboť zalíbení v nevědění druhých je formou blahosklonnosti. Evžen se musel smát. Jako by se měl usadit mezi divochy! Od otce ani slovo. V noci nemohl steskem po domově a samotou usnout. Nalodil se na první parník, kde bylo volné místo.</p>
<p>Na palubě bylo jen málo cestujících, přes oceán začaly parníky jezdit teprve nedávno. Nebe viselo nízko, bylo pod mrakem. Evženovi vyhasla dýmka, chtěl ji znovu zapálit, ale dul příliš silný vítr. Kapitán, který se dozvěděl, že Evžen trochu rozumí matematice, jej pozval na kapitánský můstek.</p>
<p>Zajímáte se také o navigaci?</p>
<p>Ani v nejmenším, odpověděl Evžen.</p>
<p>Dříve, vykládal kapitán, by tak silná oblačnost představovala problém, ale dnes se naviguje bez hvězd, teď jsou k dispozici přesné hodiny. S Harrisonovým chronometrem může zeměkouli obeplout každý amatér.</p>
<p>Takže, otázal se Evžen, doba velkých navigátorů skončila? Už žádný Bligh, žádný Humboldt?</p>
<p>Kapitán uvažoval. Evžen se divil, proč lidé potřebují takovou dobu, aby odpověděli. To přece nebyla těžká otázka! Skončila, odpověděl nakonec kapitán, a už se nikdy nevrátí.</p>
<p>V noci, když Evžen nemohl spát, více vzrušením než kvůli hluku motoru a chrápání Ira, který s ním sdílel kajutu, propukla skutečná bouře: Vlny bušily ohromnou silou proti ocelovému trupu, motory vřeštěly, a když se Evžen vypotácel na palubu, udeřila jej zpěněná vlna do tváře takovou silou, že málem spadl do moře. Promáčený od hlavy až k patě se uchýlil do kajuty. Ir přerušil svou modlitbu.</p>
<p>Má velkou rodinu, pravil chatrnou francouzštinou, je za ni zodpovědný, nesmí umřít. Jeho otec byl nemilosrdný člověk, který nedokázal milovat, a matka zemřela, když byl ještě malý, a teď si Bůh vezme i jeho.</p>
<p>Moje matka ještě žije, řekl Evžen, a otec miloval ledasco, jen mě ne. A nevěřím, že by si mě už chtěl Bůh vzít k sobě.</p>
<p>Následujícího rána byl oceán klidný jako jezero. Kapitán se s mumláním hrbil nad mapami, díval se sextantem a radil se s Harrisonovými hodinami. Odchýlili se daleko od kurzu, a teď museli naložit nové palivo.</p>
<p>Proto zakotvili na Teneriffe. Světlo bylo zářivě jasné, jakýsi papoušek je zvědavě pozoroval z balkonu právě zřízené celnice. Evžen vystoupil na břeh. Muži vydávali hlasitě rozkazy, nakládaly se bedny, spoře oděné ženy cupitaly drobnými krůčky sem a tam. Žebrák prosil o almužnu, ale Evžen už neměl nic. Jedna z klecí se otevřela a tlupa vřeštících opic se rozprchla do všech stran, jako by mezi nimi vybuchla nálož. Evžen nechal přístav za zády a vyrazil k obrysům kuželové hory. Ptal se sám sebe, jaké by to bylo na vrcholu. Musí z ní být daleký rozhled. Vzduch je průzračný a jasný.</p>
<p>U krajnice byl pamětní kámen. Reliéf zobrazoval horu a vedle ní muže se šálou, redingotem a cylindrem. Evžen kromě jména nápisu nerozuměl. Posadil se na balvan, vypouštěl do vzduchu obláčky dýmu a pozoroval obraz na kameni. Jakýsi domorodec v ponču se zastavil, ukázal na reliéf, něco zvolal španělsky, ukázal na zem, do výšky, znovu na zem. Stonožka s neobyčejně dlouhými tykadly lezla vzhůru po Evženových kalhotách. Ohlédl se. Tolik nových rostlin. Rád by věděl, jak se všechny jmenují. Na druhou stranu – koho to zajímá! Jsou to jen jména!</p>
<p>Došel k zahradě obehnané zdí. Vstupní branka byla otevřená. Orchideje se pnuly po kmenech stromů, vzduchem se neslo cvrlikání stovek ptáků. V blízkosti očividně nedávno postavené zdi stál statný strom. Jeho kůra byla zjizvená a drsná, vysoko nahoře se strom hustě větvil. Evžen váhavě vstoupil do jeho stínu, opřel se o kmen a zavřel oči. Když je znovu otevřel, stál přímo před ním nějaký muž s hráběmi a začal nadávat. Evžen se chlácholivě usmíval. Ten strom je asi hodně starý? Zahradník dupnul a ukázal na branku. Evžen požádal o prominutí, jen si chtěl odpočinout, na okamžik měl pocit, že je někdo jiný nebo nikdo, je to tak příjemné místo. Zahradník hrozivě pozvedl hrábě a Evžen rychle odešel.</p>
<p>Parník odrazil od břehu brzy ráno, po několika hodinách zmizely ostrovy z dohledu. Celé dny byl oceán klidný, a Evženovi to připadalo, jako by se ani nepohybovali. Ale občas propluli kolem plachetnic s napnutými plachtami a dvakrát minuli parník. Jednou v noci měl Evžen dojem, že v dáli spatřil plápolavý záblesk světla, ale kapitán mu poradil, aby na to nespoléhal, protože moře vytváří přeludy, někdy se dokonce zdá, že sní jako člověk.</p>
<p>Potom se zvedly vlny, z mlhy přiletěl rozčepýřený pták, rozmrzele vřískal a zase zmizel. Ir se Evžena zeptal, jestli se nedají dohromady, neotevřou si obchod, malou firmičku.</p>
<p>Proč ne, řekl na to Evžen.</p>
<p>Taky mám sestru, dodal Ir, není sice zaopatřená, hezká taky ne, ale umí vařit.</p>
<p>Vařit, zasnil se Evžen, to je dobře.</p>
<p>Nacpal si poslední zbytek tabáku do dýmky, zašel na příď a stál tam tak dlouho s očima uslzenýma od silného větru, než se cosi začalo rýsovat ve večerní mlze, zpočátku průsvitné a ještě ne zcela skutečné, ale pak stále zřetelnější, a kapitán s úsměvem odpověděl, že to tentokrát není chiméra ani žádné pablesky, tohle je Amerika.</p>
</section>
<section>
<empty-line /><p><strong>V podobě e-knih už jsme zpřístupnili všechny naše tituly</strong></p><empty-line /><p><strong>
od norského spisovatele Erlenda Loea:</strong></p>
<p>Erlend Loe, Doppler, 109 Kč</p>
<p><image xlink:href="#_20.jpg" /></p>
<p>Erlend Loe, Fakta o Finsku, 129 Kč</p>
<p><image xlink:href="#_21.jpg" /></p>
<p>Erlend Loe, Tiché dny v Mixing Part, 129 Kč</p>
<p><image xlink:href="#_22.jpg" /></p>
<p>Do konce roku 2011 vydáme spolu s tištěnou podobou ještě tyto překladové tituly (názvy jsou pracovní a mohou se změnit):</p>
<p>Arthur Japin: Černý s bílým srdcem (z nizozemštiny)</p>
<p>Jenny Erpenbeck: Hledání domova (z němčiny)</p>
<p>Jon Øystein Flink: Sex, smrt a manželství (z norštiny)</p><empty-line /><p>Vážíme si toho, že e-knihy kupujete. Naším přáním je vycházet Vám vstříc.</p>
<p>• nové tituly vydáváme současně v podobě tištěné i elektronické</p>
<p>• e-knihu prodáváme za polovinu ceny knihy tištěné</p>
<p>• neblokujeme knihy žádnou protipirátskou ochranou</p>
<p>• standardně knihy chystáme ve formátech PDF a EPUB</p>
<p>• na našem webu nabízíme ke stažení ukázky pro čtečky</p>
<p>Máte nápad, co ještě bychom pro Vás mohli udělat?</p><empty-line /><p><strong>Vaše Nakladatelství Vakát | www.vakat.cz</strong></p>
</section>
<section>
<empty-line /><p>Daniel Kehlmann</p>
<p>VYMĚŘOVÁNÍ SVĚTA</p>
<p>Z německého originálu <emphasis>Die Vermessung der Welt</emphasis>,</p>
<p>vydaného nakladatelstvím Rowohlt</p>
<p>v Reinbeku u Hamburku roku 2005,</p>
<p>přeložil Tomáš Dimter.</p>
<p>Obálka a grafická úprava Saša Švolíková.</p>
<p>Odpovědná redakce Marcela Drahošová.</p>
<p>Vydalo Nakladatelství Vakát, s. r. o.,</p>
<p>Tkalcovská 874/3a, 602 00 Brno,</p>
<p>www.vakat.cz</p>
<p>redakce@vakat.cz</p>
<p>Knihy nakladatelství Vakát</p>
<p>distribuuje firma KOSMAS.</p>
<p>Naše tituly si můžete také objednat</p><empty-line /><p>
v jejich internetovém obchodě</p>
<p>www.kosmas.cz.</p>
</section>
</body><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_11.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_14.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_19.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_16.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgEASABIAAD/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAASAA
AAAEAAQBIAAAAAQAB/+4AE0Fkb2JlAGSAAAAAAQUAAgAg/9sAhAAKBwcHBwcKBwcKDgkJCQ
4RDAsLDBEUEBAQEBAUEQ8RERERDxERFxoaGhcRHyEhISEfKy0tLSsyMjIyMjIyMjIyAQsJC
Q4MDh8XFx8rIh0iKzIrKysrMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjI+Pj4+PjJAQEBAQEBAQEBAQEBA
QEBAQEBAQED/wAARCAIxAZsDAREAAhEBAxEB/8QBogAAAAcBAQEBAQAAAAAAAAAABAUDAgY
BAAcICQoLAQACAgMBAQEBAQAAAAAAAAABAAIDBAUGBwgJCgsQAAIBAwMCBAIGBwMEAgYCcw
ECAxEEAAUhEjFBUQYTYSJxgRQykaEHFbFCI8FS0eEzFmLwJHKC8SVDNFOSorJjc8I1RCeTo
7M2F1RkdMPS4ggmgwkKGBmElEVGpLRW01UoGvLj88TU5PRldYWVpbXF1eX1ZnaGlqa2xtbm
9jdHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4KTlJWWl5iZmpucnZ6fkqOkpaanqKmqq6ytr
q+hEAAgIBAgMFBQQFBgQIAwNtAQACEQMEIRIxQQVRE2EiBnGBkTKhsfAUwdHhI0IVUmJy8T
MkNEOCFpJTJaJjssIHc9I14kSDF1STCAkKGBkmNkUaJ2R0VTfyo7PDKCnT4/OElKS0xNTk9
GV1hZWltcXV5fVGVmZ2hpamtsbW5vZHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4OUlZaXmJ
mam5ydnp+So6SlpqeoqaqrrK2ur6/9oADAMBAAIRAxEAPwCcxyNKePJgaV3r/nvmZTp+Ikt
gcTTlUsCa+w7YVGywGSAhuVVY9Kf2/wCdMea7gqzVLDiAVYbbd/n74AyKwPOHUmpRuoHiO2
JCBKSrJI7Lw41J25fPv1xAZylaiwYD0wPjG4Yj8TvhayOjo03IY8TTan+3gTEOMkkLcXTkN
qVG/wAuuNIMzFa7cyTEePfpuR9+FBN8lnqggniQT49z8q4o4kREzcB8HEdyd98DZE7KTq88
/qMoKio4060r+r+GS5NZBkVraYsis0DFSAK8hy/iDgNHmGXg2NkpeGYtIO8ZpxNO3hv3ynJ
jAaCCFNUmQhxQCTb4vHK6QNlqO1QBUsajmKb++IRxLZXrIm2wFWNBud9/8/DBJB5rCocl4x
RwNwKbb7YgAoXpULVwDyBAG3XvTECkguJZYxTi/cHatNv8/pw0p2bglIf4qU4FR077BsY7F
MS2xFGjlYVJI+Gh65KwF5pd6LW83pAFkYk7UopFa7fR+GVyjTBGoxKUpUnpWnT54YsmndmK
lV50AJDEb1pQ/qwm0Etm5KRlhSvTalN6UGSsrxbLIIUpymJYEmjKeJr8x2yIgDzDbgz5MRs
FffrPb2qujGSNVJ9MceVNyaHueuYmo7Nxzjcdnc6XtvJCQEtwiI7kiFVNKEgrQ1qNz0pnPz
icZIemhIZAJBTcyFWEIoSQaigAYU29hkebMBTUygBWZTybavc0FRWnuMBFMtlWLhJ8AIVyA
qk0Pw7fjiEHZUm4xkoobkBSgaoI/wA64SgbqPrKHIJCMB1qCK7+3zyBZEL5jHtur8qlSSK1
/a/VkgUBRdFqjLIVKkbbGoJ9sJpKtOBKvDiFBUEHl+ztTY/RidkBTtpY4mEY4gj4QzGo5b9
MHFSSLWyMvxIrGqbFwdtxVt8NK1FZFC8k5rG4+1zI6E1BOSoBBkud45ZPgZUcgVpQ7A7fTX
I2LWqWXBiLcAxJABBrty6YDSQvjaNVAAJAFPi6sxI8cVppuLP6gPCo2q3YdqYUOnZZV9SR/
gagCg0NNxTpio2U5pQsTtG4qPAn4TufDp1wgJWWkjJFER8QLcjv1J+01adzibQjpZY+NIqK
tKAgmu/h74TugBTnSRmQA7lQKHfbt9ONJBQ0qvEVZpaEn4tzU+FPlXEhN2q81r/vQ395y6/
t0/vP7MbY0yKIgosjnioFPh8B/TO1eE25qhZWqI9iTtt/biiwsmLKwKgNWlBT/P8AzOEBjM
m0QkZSJt+TqK0A2Fci3CNBYzHhwSoB3LHr88LEldU+mQVpuDUdR7YE3spu/KjItWOxG29O2
IDGUlMvyWgFGXufCophpjxWFN5ObEsSTTc7dKY8mBlbcCcVZujEHsKD2xTEbLpBVkFR3BJA
oDiFLcMhdiHNSDtSlKbY1SYSvmqjmhHGlT8vvx5s9wsJlHARtRid/wChxpjZQeoWjTFWUFp
DXpTpvXExEhTDJFJSTEzRyEj0z0JB2O2YkomJaVZZUk2hT41O9CK/IDGM+LZNqilAHMiGtS
KVGx8Dt8smEgtDhwDIQ3BT8NAOXvgR0UEjFRy+E78aU2B8ciI7oC+4jKtwLqrse1BT/PfCR
SyC1GEbem5BY1oQRxqa7dMF0gGliwlQZEYCpNBUdNsFLSIjUmJvV4gMKKxp3Ap/DJx5MgNk
MnKEcX3Nd6EHIVTEbFEuBIeQK71qBQUO/wDblg3ZkNJIPUCVBoPiOxoKn+3CgHda2xLK1VJ
BKgjpgkUENIruHIei/sgnxpTI8ymO61A1OJBMSsVWTl07kEfqzV6/Qcdyi9J2P2oKGOSpE6
gilWXj9hj2/rmnlAx5vQiQkNlSKJXJMw3bZiSTTqB/HACttqiKz8T8SHiWXbqTvjSr7iIoq
yIahWoASamv0dMSNlid1AKJFDfZbrxNQePhkObK6XMFVSygnck7nb5DJDkhSju4C7Jzoa0P
KtSe9PnkTIgsuF0zo7Udt2PEUrud/wC3CoCwiM7uDVQVCmtadz88PJCqvNEBrVCKryJp2PS
nyxCtPc80UAGgY9a9gKYTagISL01YysWVkYb1NKb74Ekr2NuJDMOZWMbjfoe2NqrLynkaVO
hod+QPj/n88atGy1JYySzD1NgKEncg/a+jEFac45lUgXdhU1rUZLmqmUd+FsDsTVhU0p/L9
H8MMWMyrD0VjHN60HE8S3E714j6NsBKQ5jHJIpFSgr1LDelKjG0r2mJPp78tgw3FAK7/T2+
eKKUiFQPHIC1AaO3IgVptkuSoP6nL71rWvxf8D86bYGVsxtXpCQwFFA4ig6nxztDzeBidl/
o1Bdvh36beGG1MEM3JSDyG3fatKnC1G4lHeryjVo/hJO5AAqT45Gm/isbLn4yQhab1+I7bn
bbAObI7hDSERqqKeRJNCSKUyTVI0vAjQKjMpJ/a26b74E7BRZNm3Hwt2pvhYFZSis9QnE7D
br77YWPRav91QPWp4qPGtN8CByVggCEilAB3B60ocWYGylGhCmRiaEgfI4WMQi2mjKqGYb7
nehB3rvkQ3SmFpnSNGLJ8TdG2pTfph3UzAHJqKSrq6qARQmpFd8SxibLr+C1jUyvGrl6LTY
bnoSaYg2nNCIFpE9uluHW3YqSPhIO/E0NfnlOTEImw43JqIck4hiS3xcmIJ6nr+OQCjkoPJ
IZWRQKL1AIGRN2wvdtmmW4QluIH7Ndq02wGwU3u1NykA9JwSO5PXpt0+WSItEt1FygI5DkR
s29CRkTsi0XHG5Q8UBAAFa/Pf8AXk4hkBa5gAjI/wALAihU1A61/jjTLopMqhOQbdTQcupo
d8jLZBDSs6y82X4ftAAnptT7tsIJRbUh/ehkoedR1+n+mJO6kr14RsyliwmUim9VIyVhXLw
/umB233JNRvX+OIVEW3Fw6SgFG+Kg6df9vJRZwNIad7eGYQxRjknxNICQGrvQ0HQZjarBDL
Gqc7RdpZNPkG+y+K4WRIQisKkNHXl4f5/dnM5oHHIh7LDkGSAkOq8hUkNX+Pc8FrTp06dch
bYFhDzxoiFiFqWNSK06DAN15LgApKuOchPxMCx6Dw+j8cB2V3KP02bkygbcBUbjuCAcIpd0
CYUkH1jmRv8AEDyr/q/RjszunSSxHiAjMUX4BvWv9n8MRaoiJTJEsTHgxryYljWnhhDEr7Z
z6gjm+wBRSOX2v7f44jYoK66T4VcHj13FaEnsfx+/CSsSgSiRArJyYyUr17HbBVMhurLxQt
zBVG7jlUgUPLp2yPLdWzOs8IWjxiuwoTQV2rQf50yQKKpTikKXHFFApXrXt1X5YCd0kbK5m
eSkwXmo7KCOX9n9cluUUtjm5EEQAPyK7Akn/K7f5nCCWMg3MrRmicVJ6Didj1wMgvdESMAf
MKan/On8MIQsimEkrzqCoYKKFSd6fwr+GJSQvlWW5XjToDsviP2vowiyjkp+nJ/P/wAV0q3
/AAfX6ceFNptbMQVUEUYA0oN6D/bzti+fAkFGXE6A1UGMgU5Ag4hM5txSJcAJJQ8T1267f2
YOSYyEuarGVhZRtxWpFDWg74s4+kqckpFXVyBXkBWlF3wUgypUcpJQyADl4dj2whJIKHdeL
AD7RPUnauLURRVGThVSamgIIJ2/z2xZkUo1Ql1JNQN2B7e3vi12HIjHcmpBoDXvTFACoOSV
UH4tx169cLPk1IUABSoI34gk/fgUrTG00xCmtaHqfoH6sLExJK4h4wFJLVNRuaGmNMjYajk
+NySQTuOu2NLGRX8+QaNiBvWpJ3GNUm72QeqwmNFcjYtRiCTWoqKUHTIz9UWvLGkoSUMSvx
IQeIAJ6/50zG5Fp4lSVRGAoUqzrWpqTT7skRsk7LGi4W6zM3I9eJryA8MjWyCGysbHiCAft
EAnfr7fPACCmlhWFmBStV2+Inr3+jE0UFchlqVRuKmp6np4YqLXFXX4mLJ/L13G1K/LbDRS
sE8UtA9aLXx39xtgEgi7VIJ4ir0BJrxHImhO/t88MTbISFKYkHOhofTry67+PQYksSoGrbG
rhN6Co2P9MFEsVVVbY8yCxANa+3j4Y7sgqSOB8MbVCjvUVIySSd1SMiRz8QFVrx32XuOmEb
pBU4LiNJTEV3DsKCtN6uKV9s0HaWGQyk09h2LnjLTgXupMEWQRqGc0JVqdNvtZrS7gcldWB
LxMKAmoK1FDgCC0SsNEKh1ep2B6fy/5+GJSN2ucTx0aMjixGwNKDYfdiLKCh7iRUiR6EsG6
gHv/AJ0+nCkNpKvrMVTjtsd6/Pt1r+ONpK88oacupICU8f5dz3xKObcayu6uQBy3oAR1+nt
/DCAg0r3QIiViq/ESRUf2/wCdMJWKnP8AWJYlfgGqN9q7Dw375GiUilisZH+JBxoPg7A06f
5+OIQVSKxkhkCQMAgFFZiab/T/AJ1yRiEcVqTxqsxUJ6jMPiZRQGh+2anAQkFEKs8kYjZRE
G7gdh9IwgINKLxyRUVFBrUFe4Hhu3+dMK2tlSQKoVaMRsab/LZsDJtC8qD0VEjKBtSnfc/a
/wA64Yi0EU0DO6USPgdiTQUAFPfv/HEqvaYryKjjxNPc0oelcTsvNS9WSn7X2+daD7Ven2u
nbHiKKTqJmCq3sOO4r7dPozuHz4otXUn4x8LUCA+PfAkbqkcaq9VIJYfZP44CWcYgL1C0IH
XpQ1p7YsgFjGRdpkUAGgPWn4dOmLEkjmuReA9VwCjdNyaD7sDIDa23jAVajklA2x64QVlGl
jTqimo6jtWlR9GBBkAFIAEHiQG2pWvXx6ZK2sBdQAVaq132rTb6MFpoN8omCsBSuzdfo64h
JotCUxIeQq3UVPU9B2xW6cwlYqS/A9wK7+Pb54ruuZgyqa8ShIpvuPbFJ3WSzVWoAVxStK0
9sIYSlspoGb7R2ryA364WIVZgssbRstVb+YVpgGzORtJ9StOEqJEpU0DNSorkM0eIW0ZMZB
UQ0gYFiXXoKVO/tlG4Q5d2oach0VgSK++PNQ4qgZXUUkNSAOVABjwhSoiiOoFR1YjfceGRI
3Y9VyuCeRFADuRXEptUDmZGRBWpI57ihB3/AI5IFN2pI0duEEgDlq9iaV2pka4UDZyghii0
U9ab7e36vuw8lWuZG2WgpvUV7YyYm16ksrMGpsBtWv68Ym2SpIBJw9JS3BfjXcbAb717/wA
ckaKlCMXLkCnE7033plZBtjatGjU9QnkSN6V6+OSCQ36QnkEvpgPECOQXcCnj/n0wmIlzbc
WfJA3EqUBvZVDqoBUkU/a4g0CgVzme0MPh5jT3HZeo8bACeaJSaQj0mFCrfZ4mv+qTXMTiL
m8Lc8cnHiTVyQFIGwpv4/51wqFokkjIhOy03p7nc9e+C6Wm5ELKeahySSoNaBfv9vwyVryQ
4hnFUCUYkEhRU06U+12p+GCk2iJIqS8GSvH4tq0BHjv74aQC0skrNy406MqgVoB8z3ritNG
kg+Icmry2HQ+HX/OuKq0KxSV4EkE/fSte+EUg2FCY8ndJKBTURlR/w2A82QbaNUjdSxBXqQ
Ng3bEUxU3SccGdvTUHixQDeo2Xc9DiyFKYlnVSXk5LyHbt4bf574grS6ZXJrBIAvGpam5HW
uHmgNLHNIik7qgqTtUV9q4gJNBX4eiKxBVZlq4CjqD9n2/swhid1lvJxZnY8jIaCgpWg/h/
DASkhq8gLSc6igr0AqT44SoKj60P+/D0pTiP7vx/jitMiteAt+FCzBQSd+/0Z27wA5K0bB9
mJqOh8N8WIKu6Gokb7QHUVqT26DA2GPVakorUE79evXFAk3JXjTqxqab/AI4hTuuV1EdHNd
xUVNDgZAgBsiSR1CGhJ6Ht/mMV3JUrgLSgFQK1G4phDHIApwyJz9N96bDY7jwrg3YxkLaMU
zMzAF1XatTT5dckggkqicfTrSjHqGBpXxwM41SxgwdkY8lHQ77YsDzdIz8CiNuRsSTsMQsp
bKBuUhIaRuXHYjfr44tZyUprJJM1B8K9d671+nvkmNmSKhtXr++qAw2I/wBvElshjPVf6ch
IQNTh+37+PXAzIKy8juLiGiMGlX4lY1BNNjiRYpEwZBKOFzGCDQBGAA3BFcxpRlFpIIaYqp
UE82JBCUPftWuDakclsrIZBxB5qamtaHbf/P3wFTTgEkmEsgrvuE7AdT1742CoG7U0tvI7p
ChWOnwih2I7Hf8AzpiZAqSCVkMjpJVk5KooAxNPu5dv4YImkA0VxUFfVpsDWlTSv35Lmpak
WSVvWkYBuoFCOXvt/nviRandqCOaduD0cItW4mhIP7P+fjkQCUAWtQAIT9lq0rXr7dcIpVP
40IZSeW9eu1Pp7fwyJRdKjRFuPEcCBvt036bHJc0kWvjiEcfrAUKkADqu+3GmIpIFNRxyAm
TkVDkAqP2vD/P3wjvUbLZDJExlH92SC5QAEEUXlmv7T0ZyjiHR6DsPtGGL0S6rgkXEuQV9T
4iOPSg67n2znyCDu9SJWuKBwDCjFVrSoFK+5r7fhjRpWnjEnxRrv3AoOnX7sUhcyqoUxuY+
RBKHbagFT9/44RSFnoLvJG5A2b1DTuOu/c/xxTai/rgGItuzbnb5iuAp2V4FmVaO5oBQMKV
p1ONMS3HtGxVkXiTRqDpXqRvvtkkFbHEtsWKuGklBZaAAb9KeGAkJ5oOW4mjm9Od1oacSAN
ieorkSzA2VTxkR0r6j12Bp8S9an7xhsIpevpMFDjsQQAuyiu+/hhRSk0FHZlUrGxAIPHb5L
47Y0m21jEbFWUA1IVSV3BJH9cJtHVEKsaRM8QHIbAqoO/Tv88RaFsbcju5I6VPHddvtdfEY
qiGhiMS/CFI+IH4en7OSYqKhZKsAVNeINV+0PbwIwAJW/VIafZWn2K0Fedf1Vw2tp/AjJH6
oIVZACTU716fdnak28Hw1uqoofkgU8h8xv9+LEAFLb/VdRi1RNOsrIXUjQG4NZfSHEN6Z+0
D3P45Lh2boYuIWSttNZuDew6bqlm9nLccjCQ4ljkKitA6kUYeBGCUaFr4PcVPzD5g/QBiaS
NpvUargEjjGtA0m1a0LDCI2Fw4Dkki9e1T9GaW+rQxCdU9P01qVDLIyoN9/5sERajDxZKXa
ZqY1K0ju4Y/RkHJZoSTVJE2eM9OhGDh3orlxnHOggIPMctzo8Or/AFcEzzpCE5Gg5y+jyr+
P05IRR4RlKkPqmralb65DpVjapPO0P1kM8hSlGcE9CP2ceGwjHpwQZE8kbYX+tzGRL2zitY
dzyjm5nkOg40Gx/hgICJcFbFrQ9cGr6Wt/6PosWZfTBJA4mg3NPD8MBFFGeIx7I9fVZGeQU
5UNad/HrhDTuQlGm6g1++oKyhFsZ3grUnkE/aNaUr/HCY0WeTAYgebWjyTamXvprcLZOeNq
zE85R3Yr2HhgMd2M9OIVfNQsdT8y39kl5aWFsYZq8C8zA/ASu447UK5Kh3uTLT44Dcphdaz
d2h0qK7iUXF9KIpArErETXdD3p74KRHGJ3R5LvMOqSaHpkl+sYmZXRQrVAo7Be2IFscWPjl
S+TU5LbWLXTVjDJcxSyM29R6dPhHzrjW1pjjoE9zWvA22l3WpRIHMUbSlamjcRy3xERLYtX
hcRSPRNTi1ax9YxiGVDRxueJ6ht+xWmY+THwmkanT+EUHc65NHq6aTHGDHJRXlNeQbiZOIp
7UweH6bZw0t4TNvV9YfRvq9IzK05Z3QClIkHxHbI48RLDTac5LRd7fPDp0t7bgSAJ6qkigY
dR+v8cAFmmuGInJwu03VrfUbb1DEYJ7dvTuEp9l169fH+OSkBE02anD4ckB+nZG0BNUigVr
iVwix1PEFpCg6mu+SEAZUyjpgcnCmVhqsWp2f1qGv8jIwFUYfaQ/L+GRMSDTXlwnHOi3ZTm
8soLraJ54lkcdFFRXavh/DE82GWHBKlaa3iZC5XgE+L4ab9sBiKa5AKQtvUjUj7RWtTTfps
fnX8cgI2irVFUGoJrQUNAKH/ADriEhzxqCUDHjQUNAabdclS0s9ICoB2G4rSop/tfhg5KI7
omSCJVSFiJA69KClTvxye1M94nZCOs9tMpZma3pSpIam3avhmv12gjOJIG7t+zO18mPIBM3
FECYFnWFi0bCu3E1B/aB8c0E4SiaeuhKMwCG7ZeSES9NiSQo/1cFMiqTRH4hJQ8vDjt40+j
GkBRLIsao7dPiVaKOQHjTwIOG00poI2arDqOQ6Hp74ElWVnT+7ahSgYGm3gcaQqBqqUoCSf
gACg+O/0EY2UKQQCQJyp1IJpWvfBTJRkjj4t9YIkHblSm30/PCNltRkj+rMtwoUL1kqQNzX
p7dcBFhN2716n1VFfV+EBQp98d00ve7geJpQ5RhVQXAJBFNzX3IwhiRu3BqNu0e7eoS1Edg
tadceIhTBXiZOId3+EElwKbg/Z4imEG0FYIljTlUgknkx4ijN0+Ee2FKtFOVYK7hkQ8RyIr
Wu/8aYLRKLnkI3WgpuSCCKHvWnXCSxUOSU6PXjxrX9j+b502wKyaACSBVFfh6jc1p/XO2eG
2IX04yhqFvGlR/nTCw5FKkZf8YBnO36McV32/frT7sJ+lycZHhm0J5nFVsXioJzfQ+iF+0K
ElqfR1wjkw031E9EDdNHqms6o17DPPbLD9Qg9KF5VUn45fsKfiD0wgVTfGxEEIe+uDP5AET
sxltnit5VYUZTFMiioO9QtDgG0iiQrLaOv0k8v679dib/cZqNVuq9IpyKJL7cjsTh+pFidj
qgdNBPkqxd6gm8iqQOh+tn/AD+jAOZTEVk+C/XYryfztbpp919WlNj/AHjRrJX4pKrxOEVw
ohKIxytObKx1GK0kjvrkXkhZisixLGQvHpRf898G1uFPhJHCEq8jxr/h6JmqT6klQRsByND
9P8cEhu2aweoe5k6ODRete21ARgaYyYTY6dqOqXus2KSNaaebuZriSOnJ2J4rH8hQk5aaDs
ZSjCIJT/yveLe6etpJ/vXYEQ3EQoOPCqhqe/H8Mr5ScbND1WOqXeXdM1qbRbeW11U2kLepw
i9CNwAJHH2jvv8AxyRMbb88sd7hX80WrTT6LDFOYp5LoKJeIPFuOzUO3vjE7FhpOEEpb5s0
zVYtElnudXe+gR4wYTDGgPxgA8lNduuGJi2YJ45T2CbXztH5u0yhH+81xuQDSoArg/harqE
kZr7P+gNQDfDW1kAFBQfCdsYc3HwE8YYlEi+Xriy1F2P1DVNPQv8Ayi4hhDcfmwXb/Ww0JB
y8uPxIkdUMsF4l5otxfKUuLuS4uG5BQSJFXif+AC5TkiaPciZqEo9wRMiQz6hqLXMU11H6I
sUlgQOqgqWkoajerjIQBiA14hwYxussrlh5Rure4BMltHLbyBgAyFT8IP8AsTgl6Z7JyRAz
g96vqkj6Xqa38a0s7v8AdXlAoAbokjfKpH0YB69mECMoMTz6JXbMR5UtOPadPDf9/WuEfUW
crGY+5M2uYND1ZpG4rZ6mPjbbilwP2vAcxSuIkZe9hjPjiuoTLRikukWRZwoFvGFDcaV4Db
rkZEXu4+q/vCi/3cy+mpHgBVdyPH5YObTzXtCgNakKqioWnbr/ABx4V4VORlDhY6AsDVRxq
vhkSp5r0D1qdm/aXagI7YRahYkqs1BQnt064L3UFfPK1URGqOvavTrhlakrSYZEEUrUBO/T
bADa3ap6D2hrb/3J+0g8etQPvzF1uhjkhcRu7rsrtKWKYjI+ltJOcKlKGpqQTtT9rbOfyY5
YzRD1ePJGYsFU+DmAFpVdqnt/nTIMwhZ14KWV6FVFAxHY7L+rJUKSCox6jEZ2HqBeDU+0Km
vQfLIbhkYr0vY2IKRllIK1qP8APxpgsrwq6VdlPqAcR8VDuBTphYrC/wC8oy1jqAaGtadKH
FLpFeaQiMAU6Ak7Hxoe2wwoBpbKVSN1mdV4Hbl4MNq16V2x5JCGKkwoEHAUptsKV8RTtiGV
rpkkMbWyrSMgEHuWrU0xBNoBQsFnc2yuWcUHxIpNRyP2jt8zkpbsiQUenqFV4sF57oa7Cnj
kQGBK6dYYSUruxBJLE9Onj7YSVFrQXRzGyKy7UJJ2p9k0p8sCqrtyHHkpRwCwVyNx8vbChf
RunrGnT7R/1q/LBYQnKel6KcTxFAQaEf503zuHg5EUqCZkJBqVPw8iB18caYiZQV9oz3F7H
qMF1JaS+ibclUjcMpbnSkgPemESFN8MgjGiFOHQoYb1NSubma+uUVljaXgEQMKNxSNVAOHi
HRE8oAoBF2NvbWUH1dWLFnkkaVqAsZHaRmP0nIk7sJZeJL7jy1aXNvfQyTSpDqMsc7heBCO
jBqpt+0V3yXFu2DMaHkmWoafa6pYzWlwvJZV4uQQCO4+kGhwCVFgJ1LiQcXl2zt9Dh0eKV2
hhkWVXPHmSsvrDtSlceLdslmJPEoX2iQ3GqJqq3ctpcxxeirRCIjgSxqRIrfzZIEU1w1HCC
CFe2tLmJ/Unv57kEEGOQQhanv8Au40P44DSJZonkEFp/lo6fbfVrTUbqC3DEqgEB3J+L7UR
PXCZBmdQJcwnMEKQRLGsjTMi7yPxq56E0WgrkWk1eyHsNNh06S6ljLv9cma4fnSgZuw2G2M
pWyyZDMC1a00SztdQfVbcsJrhBHNGGAV6fZalOuJnYbYy9ICFTy6unxx21pql2kClqL+5IU
sSx6wnuThEgejPLmj3Ol0qO6aza5mllksJPWSRigZzv9uigfdTEGmgZaJoLtV0y01Wyewum
ZEZlZhGVBBU8gBUHEGmOLJ4crdqWjWupXkF8l3LaTwK0aGIx/t/aBDo+InQptjmAvzWPoQe
GaC51G4uY7iNoCspioFO3McIl+Lwx4ggzF2Aq32g6ZeaRbaVeK72lssfpFSvL90OAqadxUH
GMqZjOYm1+paTaarc2V5KSstjz9IJx41ccaMKHwwA7UwlkJB80ih0mbTA0MfJo2dn5uQeTu
eTVIA7nKM2ORNhxMspSO6Cm0sMLuBVlP1+nqAceNacOSbbE0GVGUgkaiQAHciZrRrqCS3u6
UnUq4NKgHwwREgba4zlGVoVdGtIdOXSldzBHIsrMSvPmr8xvxp+GTMyC2y1UjMyXahaW13a
y21yhKyDtQMG/mB36dshGfCbaceaWOVhdY20scMMEQb0YUCBmoSQBTwHvkalI2mczklZTJV
BkoI/TVdmfbfLUU6VhH+0V9tqE9v4Vxlsp2U/rMJ5SEcmNOJ2qafRg4hSAQriasIKfB8NSe
9D8xhB2ZXshmkcxFFIAXuQBTv4ZDdja+IkjkWHw9Bt1O1OmGJUKsZUS/DxJJAXlQCvTw8ck
OaRzVPXZJVDVDioYsQRTt2+WSumV0VGkkZaWLoT8ain/C7dcw9Xoo5xfV2nZvak9OaP0rZD
OQsYJJVj6h6BSR7r4ZoM2lyYjuHrNPqsWYXEtXDSGJlHFqChbqKkUJ6fOmUg03jmg57SzNu
WdTyr8P7O3+xFcPEyEja62s3iZXjcBWVRvvvQdPhHt+ORNFTK0WDIxKlQtfhLb9Nt+mHkhU
i5pG1G+IH4F96U3+EdsRQQVnqsH+ImQ9GZdq7bD7PviVakiEqs0yBiSAwFSCRv4dsFpCk0s
okWEJyAUkCpHxHx26YrTlLPxqW4qK0BJCnwrx+WFVytH8ESVJJ2Ug1r4dMSVcEeRzWPkqfy
k7jwFPDDSqnppcSOJU4kCq0JoevxUp/nXCPNF0pGK4Qj4g7PU+qK0AFdunf+OBNh1vFBI7I
rMAtADvtXcr09sQN0SlTf1R+nB68uFeTfY61+7bJcIW04tCptysqcgi/DuOvY52z58OW6Kt
z6gPJSI+IpWm/jgLKItUYKxXgDQHfcDFJBK6bmW2ISlBTb78CyBUVo37vqeooep/phYAImE
EIwpUdFrStMiS2wBpTeJnJUKVY7caipphtiYEu9KZU4y1Rx0AI7YrwyAUVjXkZJRUr9mtOv
3YWsR71IvVgjjieo+XvixvddISD91DsB7YVla9V5p8LA9ttjXwGBkBaqzBwqseXH4W3FcHJ
nzViyKpWPai7knp7j6cqhqMc5UDu3SxmI5IQXbAqkxFNwCBsWH0Yw1GOUqibLTITjzDjJIZ
BUb9ht/TLiQBuxFmSo7cyaUZiaEdx89vDKoanHMbFsnikDuHfuQQwXk37XiQe/T54488Mv0
m1ljMOYVvUiZKBQKdaf5+OWC02CFyBfRJJo37IHQk/Rje6aHChuTxHkaFVO42/p8sLVfCoz
XKu/puvwHYKOu/fphshrnMEpTcQTxSb/AAitR9HTt88pzYydw1EENxO80vFzzJHcgUO9e2V
Am0x3UpLWOWV39XiBSiNTfxqaYyiCWPDZcYgtHC1K041Neh2/Z+WCQAFshEley3alXkUqJN
wOgPv06dMow6rHmkRE3TPJgyYwCRzWF6MeW3IfCo7n6RmQWu6amV5lAZfTCb9dyD9rt86YS
LCDu0KsXgEY47HkB4fIYOtLS6PmV2IJB3Hv27dMQkLRHcXAJjSvDc0HfxIp7Zj59XixbSNN
kNPkyCwFsJMRBYcgxFa+3yHyy2EwRYa64TRRDujEfDwBP+fbLOK07LrgxggKxqKc67AH7sZ
JlSFE7REq1D1Klq5HiphdKKzSyFhGCzr+0K7g70PzplWWAyii5Wi1s8GQEFFScJYaR8kUCj
cqggCnwn3H8M57U6c4ZUXudLqI548QQsixqhKkvV6g706bscx3IRNoplICq0oU14gsRtt0+
RyMpiAsokaVjwLcV5s9TQJyPT9kCmA5o1dovZoAhTHKeBK13DAg/wBclGV7qteJjJyV+agb
k1FKfI+34ZKkgrFb92WkPHidl+L7Xv8A59sFJWllRixJVlXxJrUUp19/xwLS2VWlSQFgOKh
lHxAt9Ckf5nJBVrx82R1JoqhqjkKtv8XsMPMKFSCSXitGKktuRyoN/tU+jApARUAL8zvzFd
zWoB6g7+34YQWJQkys45RgipIopO9PD4j0/hiaSFeEugpWgBqVUMSwO1cItBCv6o/34acq0
o33/f2x3Y0jLYR+gOjLQdDv752zwVbI0TxxlEoWoKb069u3jiQyEwERzj4/EwTuakdcpyZ8
eMjiNN8cZkNgh3q1TuCprt/L92WjdokFyVceq3wqOh6Gn3ZHJkjjFyOzLHAz5Ksci8DR6E9
69/uyiWrwiiZDdvjhlXJTYuJuQYFq7kH9r7syAQQ45JEm5FagMrcHH2Tvv4dshkywxi5Ggz
4JT96jG3JKkmnf3HbtkMmsw4wDKQFohgnLkFBSC5DAk9CR9I8PnluPLHJG4mw0SgYyornbn
KsKVHAftHqfu+eTtBNml6AoRWqtWtN6D57ZjT12CM+EyFt8dNkq6VlReKsymo2qDTr47dcs
yZY443I7Jhj4jsF0jIwC0ZwOnUEeG9OmaDWDSZTxQyCMve7LEckRUo2EPP8AvCKKRw+z1oB
37ZlaHJodONpgyPVxdVHNl/h2X7VJoSQe1dvHtmzz6jFijczQcbFjlI7BUDchylX4waVFd/
ntvnP6nHo5zuGXhB57uzxzyiPqhZd6gqSrDl14ntTvm37Plpox4ccgXD1JySNyDcD9UfZGP
U1pmfJx4HvVGaMxGMU+DcAVqfwzDz9oYMBqUgHJjp5zGwUZ0MnwilXHQVFSB2/HDp+09NmN
RkGvNpMkeYUDDxIJHxihLb0BGZGbUY8QuRoNEdPKR2CncETwuK+pQfAfDucshITFjk15Ak1
OTOACXp8NK1Ph/DMTKRC7aoxJOy0ROGYSIystPhYEHpt1yrDmhlFxNpnilA0QjrJiIWKxNN
IpAAIZl6e305gdo8BIEsnCHP0JMYkiNlpr71yXuEMioCFpWgr7ZlaHSYdOLgObTqNVPKfUg
0jkuTySN2dTvxDH4f2fxyzPqseIXM04+PBPKfSF8crLG6yAK1firyqCMsw5o5I2DYWQMNiF
0XJGBt6s7L8KirGny+WHJljjjxEpxxMjQb9I1+Anl1kQ1BA/aXIcQy47iefVkIcE6IVrm6u
4lWOMfV0I5EUNWH+s3XNTp9Dgy5CZS45BzdRq8uOFAcIQdaxhwaP1I3+/rm5jECNOslK90R
GA6qWFZBsAQx38dsMssccbkdmzHAz5BVazuHbnwNHSjfC1R7fqzBl23owa4nK/k3Od+FCvb
ShgzqaD4WBBB2HShzKw58WcXE24uXTzxmiFrxPBR2VoQ24NGFfcVyMNVinMxB3CZafJCNkb
KbyAToWJCSJxY0NOR7/TUj6co7Rw+Jjvudt2FrDDLwk7FYLdgjmKNpIVPKlGNKdiSfpznJ5
YxNW9dxBGWn1hmM0SyKNgOCsR7jw2/hleXLi5SYyMeqNna6VDJbwlJ5B8bhWqenbscw+HDf
1bNURG9yhBDdJxEq1dhQVRqmg+eZkNRjrYtljo2Ib01X0n4E7Aqencf5+OA6zHfNeOPe3NZ
3Kp8KNICaleJJr4nD+bxd6jJHvQiIsckiMKU2bkDWoP2tzlkJiQsM7sLxFMvGaSMorCisQa
Cv0/50wDUQMqB3RxA7NGFvSUJ8TxilKGnX7J3y1LSxEUYCki0Dih6V6dfHCtrkWRioOwYGu
x3Hj/AJ+OCkFYIlBJA4KAVHU099vHEpVgKxswqjDxXw7dsLHqq+m9f7oU/m4HrT7PXp2wIt
FWUjiFUG3TrQfEKe2dw8DGWyMjQcSZdwDUUIrX/awWyACtGVeMivUdK703r+vOe9p8MpYRM
c4l2nZWQcRieq31HH92Ry6MAdzTbNp2bqBn08ZeThamJhkIVVYbgNUgjbtXNf7Q5ScYxjnI
uX2dEWZdyrx5Jw27mp75V2l2YZaKPD9UQ3abUA5SDyKXvCyMACaKdyWP2e2ZPYevGowAS+q
OxcHX6Y4sljkrqxYGWQkn/J9q7jMTXZJa3WDFH6RzcrTx8HCZnmV0bKUAU1o3f3zG9psN+H
AN3ZeQESJUZT6crq54hgDXeu2ZPs1qDGBxS5xLjdq4gJ8Xeh0hPqhlJO4pUnptnQZ8ox4zI
9A6zDiMphHv8SsxPjXt92ed+ueqjkP8UnqZCIxEdwXIUPMK5brTr71zsO3j/gcnU9nV4rgd
gvGpbbvv1zW9l9h6fNp4ylzLkanXzhMgOD7lHjANBXc982EPZ3TRNtB7TyHanIyEEK3etDX
rmJ7VD9xAebZ2URxSU45XrydPhI+ELU9ss03s7pp4ok9zCfaeUTIpUmiWSOhPEkAildga5g
do6AdmGOXGevJycWX81ExkFCAEMpZ+XQ7E9c3et7R8HReL1IddptNxZ+FEKwPJidxU1675r
Oy+yRqY+Nl3Mujm6nWeEeCPRYreqOLniTUAioIplnanYsMMDlxbSjuw0mtOU8EurURC/u2J
ZiKE77jquQyZT2h2YZfxBOOI0+p4e9DsFi5xqSux33oa7j7q5sPZ3VeNpRfMbOF2liGPKUv
sYAb0cySUBdjvtSv6zlftDqPBxEdZbMey8PHlvuQ0k8lzK/qgx8j8PXv0GS7M0/gYBFo1ub
xcpKZ2cn1SO2hkWjXBNTv8PQLnOdrwnrM8q5QDutCY6fEAeckuuo2tpZByICt8PXYGhX8P1
ZvexdR4unHeHU9o4fCylEaTKw9ZqGkcdVBruRU/jmB7TxM4QHm5fYkuEyLd/BbkJeUPC4G6
ipHIj28d/pyHYWqlgyHDP4Mu09PHJEZIqWmqhvUZB9nlU777Nm17aN6SVOF2YP8ACA3c7zT
cSSRIwJ32JOHso/4FH3J1n+Mn3r9aFIrfiSGKELsTSvHNX2H/AIzl97ldrf3MErVNlVv3fE
UrQ+HTOjoulATnTuEdpLdD4njqvehoAf8AjbOd7dzSlmhiuoy5u77LiI4jPqFkl/c1Dh6EH
dQDxpmxxdi6UY6q/Non2nm4rbu5YLi3WWRgs6GnwA0YbdfnmHh7NzaTU/u/oLfm1ePUYbl9
S9/TvdP5cd7f9mh6AdPuP4Zjas/k+0Iy6SbcdanSEdyTTcP3Z48gGBKUP0U/1f4Z0OqueI0
6/syUYagGSPmX6ppyxIPjuDzaooaLTtnEAeLqD5PaRInK1S2mks9IaSFfjD7Ag9SR4+Ncp1
GMTzgFEoiU0PFrV9IeNPiGx+H9odj7H+OZI7PxszgiHXGo3AkRiA8kNSppTc7Hv2yyOjxxB
CY4o0jbHUZ55kVz8MnSop2J/hmLqdJCGMkNeTEAGr3ULmGZ449grU5cdgP7cGl0cMmMErjx
RIS0xNfXKxyDj9YblIePxAqNx16UGZeSsGLZt2jFObkw3Ntc2ygN6FKAf5Ir/CmavHxY5iX
e48bBBSBZFlLImykbk7GtB8Vf8+ubuMnLrZVcQxkmoJf7ffp02r3yWzFT9QF5FKcgSRuB8J
G/Hr/nTCE00AqgxhfUC7jYA1O1Tuen8MSVVfWMq7r+8UAKBSm/8dsQiqdwjp9s1pWnt/N16
03wUhM4FCwd2oaAbnoP4/xzuXgOGgjoVh4VDFPc1wWziBTcbshqx2Hc1pvlGqwjNiMe9s02
Q45gr/TT1DWtDVu/sG/hnO+zeoMJzxHo7LtLCDUx1b+BF60HUdan2/HLAfzfaldIIIGHS+9
zAleZYlQRsK1+edGQCKdbZG690VwsgJ9z+vOK7Ux5eztUZ4+UneYDDU4hfRTd/TTmo2pTcH
p4Zv8AsTRnFh4pfVLd1uv1FyocgsYx8ZClTstTvvt0+jMPt7/GMXvbdCf3UyGmb1oBLWrJW
p338fwzE1d6HtGMx9Mm3GfzGlPeFsS/F6xcmgJ70zZdv6qsQxx5zcXs3D6jM9FWoeFlBqaE
V3pU5qe1NOMGXBFzdNl8XFMroQAONDWnXfN32/8A4nJxOzR+9ajjBkLpIOQJ612zUdmantC
OACEBTlZ8OnOQky3biRIyRXlzqCd61/tzddn5tZOR8WNBws+PDAek23WkjId9tzvvmv8Aaw
1gj73I7K+uSxoZiiAuOI70O/45Vp+2dVHEAMXROTQQlL6lQkAkE8Xp1ofvzHhmzds5uCQ4Y
xbpRho4XzJU4F4kihqveh29hmZ7TQ8PSwiOVhx+zDc5FbbIZIxJQguB8O/h0zd6AAaePucH
KCchVFj4ysCCxUg1p1OW6rfDL3IwCsgbLfGEK1qwIbfYjvnO+zUeLFkHSy7LtGVZIqV6nF+
agFCNwR9IyPZM/wAnrZ4TyLHtGHi4hMLJVAt5HgTm8ihSAOwH8Mt7VB1muhjHKO5YaYDDpp
S70hA5XKQcSeTLWoPWtPwzZ6yf5fESegdVggcmUBEaxdKZyiNQRfDQDuO/40zSdiiHgSlI7
ydh2nkl4oAHJFaisVxbw3J/3ag7VB/aH6zlHYGUY9RPGeTd2rDjwxms06QtFdRsoASM0em5
FDmV7RHbGP6TT2Qdp+5T0yZJPUsJyDHKPhr2b29/6ZX2xo5cEcsPqins3UAyljlyKnZh7bW
1tSKgM29KbcDQ/Tgz678x2eT16owac4dZXRRufX+uTlKFBI3we9Ttmx7Kv8nH3OJrL/Mn3o
7VmXjbchuUOwG56bDNb2F/jOX3ud2r/dQQcLIxLcCeoViOp/tzp4l0w3RFpd/U5XRoxwkNZ
EA+yOlRvmr7W7MGsGxqQc7Qa38uaI2KM+p2Fwv7l/SGxKGgA9qNX8DmoEe0tINhxAOyMdJq
OtIe5097dS8RDRHqQu4Pvv0GZWh7fM8nBljwlxdV2VwR4oGwq6bKrvLCygCQUqP2iK++W+0
Wm8TEJj+FeyMwEjE9UuW3K3i28oBLOVrT3p49+v05Zi7QB0XH5NEtKRqeHzVNVua3Pwx0SE
8EegIFNiDvmo0XZ2SWE5O96XT9oYoz8Moq0NvNpbmZ6RF6FqfLNRqTIZxXNzJWJ7IVbfSgS
onem/7A8ev2cu8TU9zZxz7kHL6SyMAqsA2zACoWvz6nMzGZcO/NsCO01kmnhaNOARz1pvVW
98q1pvCWGXaKpeykXciHlwr1AUgkjfqcjoP7oMcf0r7V0Xlc0DC3Q0O1ST8shr8nFUUZO5Q
05Ggvgx3aeqy7fzVYb18cGqjHwdjyTkoxQV7aJDqDwovw9hSgq3b7jl+kyeJjBbMcrioiEm
dBx3rTmKAVG/8ANmUAyvZXUQDhCwoWWtWpv70r16YTshTWOh5hgCzVZtqDYce/tgpWjKZXd
EG6CrMKUHy+eAKQ7lNXotOfXb7VOn+rXDRTsn9spjhCsTVqEgVbfO4fPzsEYpBgIc1IOwUG
oyPVkK4WpYBIhP8AsiCOw7fTipjaIdAFU9VOwp7bVzjO0yeztb4o5F3uCI1GERUpoyEEvjt
uPDvm29n8PFA5Tzm4XacqqI6KSspUPw4nvUGg/HN7Trb2XKKwGu4IP09ds5v2m5w97tezPo
koEemv2arU02/E7/51zfaUfuh7nV5vqK9FIik3A6UoOnvmj7e/xjF73YdnisE3WjpwMZB+L
alP7cv7d0fjafiHOLDszPwz4T1XmqRiNgDT26geOansnJPtHURkRtAOZrANNiIHVbahFhkZ
RQEk9PbMj2i/xvE09mbYJooRjjyUAj367/1zY9v76OTHs8fvQoLGCWYKKCtT4mp2649i6jG
NLEGQ5NesxSOUkBZzCyFDQJ9oUpU5s/zOL+cPm4YhO+SKVAsQcUHL6SM0HtUbwx97tOyxuf
chY0DQsz/DxAChhT+ObvRj9zH3Ouy3xlU+GaJHIoRsajp2p1znco/Idp8X8M3Zj/CdL5h0T
RrIYv2+7dic2nbulOp0h4efNxez8ox5aK1WjjmZWUqVHwtTanXl1yHYnaEMmAQkalHZdbgM
MhI5L1kq/IAfENyR9n8cs7Z7Qhh05ANyPJdDglPICeTZkVKuF5ctiKdfbI+z+klg02/M7p7
QziWTZsp6sHxJQV6ePcd81ftHjOn1Ec4cvQEZsJgVqlUlWBaUC9x4/T/nXMj2evUTnnl1ad
eRjrGEO8KQTyXHEAIhkNBtyoduvgMu9pc37uOMc5Gmns7EIylM9EtOuzlgFgQnvUH/AJr/A
M6Zhx9ncPCNywl21O/pCJaU6pYzRMoWWKjoF9q07/MZrdXox2bqISidi5uLUfncMgRuEHpE
6zrecVoPSP8AH3zO7eycccZ83D7JFcY8ktlJLhKfZFeQH4de9PxzeCHFjAPc6oyMZ2GR2ZS
8FvdVDTQ1R/FgRT+3OO7Sxz0M5R/hk9Po5R1MIy/iCWXzwiaYqrBg7gvUU+0ammdP2WR+Sj
7nSa2vzJ96J1YkLasoA+Cu4Bp9n3zWdhf4zl97mdq/3UEJ9Z5RcSoUk1EYA3J+nOl4nUCWy
rHYrNZtdQszypUGOgqfbNLre0smm1IBHoPV2Gn0MM2AyB9SkjKkaxr8PKoPTx6kZtMeqxTj
YkHEOGcdqTSxJXTpfW2QcgtRSop16/tZy/bM4ZtZCMNz5O70AlDTkyS9Lho5FEcZPpsD0G3
t1zqs2LjwmPk6XFl4MoKbzxRxSvflQTHGSOm5offwzhIZZwB0/fJ6WcI/3vkkkQFwhVviBN
DUDcda9c73S4hDGI9zzEsplPiVrSL0dEdVBf8AfBgDTarKR0zie0uGOuNPa6ORlCJPchgiR
OFAZlPUN9nlt8Pyy7xod7m3a1gkchDfChG1B1bvtkhOMuRVrTJpE1eGImqScuOwAHwsco1s
f3RXL9C6/vpLfVLgvKgjVh8G1RUClfxyOjH7oUjFG4JlHdtbafFIhUyTAy7ioI/DxGY5xfm
M5vo1GPFNCL5gvCCGjjVgdgwI2999u2XHs6Fcyz/LhW1JjNFFfREiOeOjLtseo+nK9DLw5m
BY4tjSXzMGDEVIABNNydjsM2bcFqxfBuKoDUmo2PxdKjpucVtpZXJYNUIKk8fevt88Bu1VE
Xg6tHvUfCdt1PfcYVLfH4q+m3Lly/ZpTjTw68fxw2hNbXi6c5G4uQFAA65275+N0UhRGVil
fhoNq/fvgKQaVZgZFVo1qOpA8elev+dMAZTJI2VrZndVSRdyd/amYHaXZmPWxqTl6PVyxLH
kWpjkqaNxIp09uuZOm08cGMRHINOXLxyJKlcxSVHEcuB6AbEHff5Zc0TiXG5YgqY6Ke4/X1
zC13ZsNXXF0cjT62WEEANbcXqtOW9QBtmXCHBEANBlxWWlbijoq7deXv4Zi6vs+GpnGR/hb
cOqOKBA6rUccAAK1avTw+nMqeMSiYlpx5OE2rELMGalNqA0/wA+uYmg7Nx6IER6uTqdTLUb
lZGPSiMbKRz6NToTg1nZmPU5Izl/CuDVSwwMR1XPcOjCMjlwFNxTr9Pb+GXavRx1GIwPIsM
WrlinYVBMrISo+yaHav0jfNMPZXTj+KTnfyvI9HB2diiJyK/a9vx75OPsxgib4pIPak5bUF
iExCgjLAbGg/tzY63s3HqoCMujjYNVLCSR1cCFb4qrTpsDX3OZePGIQAHRolPilZVGcKpZl
5VoPAU8cxdb2dj1YAl0cjDqzhukNIKfDxoSQvvt2zKx4xCAi4s53K1dpagK6BxSh+fhvXNT
qvZ/DmnxgmJ8nOx9pzjGiLUo5g7FEQJGppSgqR7dsGl9nsOHIJkmR82M+1J5BwgUFVEEaEo
dgepHY983Li1TaSELy5VqaFSNqdsxtbooaqHDJt0+plhNhShbjK0zA8q7UoV+X0YdJo4aXH
wR5MJ5zlnxFT1yZxFwQCkiiu29FPbKdV2djzzGQ84ssurlCBiOqRyBzx9IfEqjpTv0J/D78
sPJ15U7O/uLS4mlQK4C8CrD3FOlPAffmv13Z8NYKl0btJrZ6eRIVbG5aIXHpKo5gqQw6Vr0
37YcvZuPNGMT/Czwa6WMyIHNSeVivI0WtQwFD8OZ8dhTimV7usb6S0ka4Cj4gUHLod69qZh
a3Q49XHhm5Gj1s9ObCoZUe7eR1BEhJcDoGI6DL9PghhxiA5BryZzkyGRXXl+ZTEeCsEBRBT
rWg9/bKdP2fj005Tj/ABNup1080QCOSE9ULSmzjtt08cyiXEtMLS8ltgxDcWahoQOnj0yvN
p4Z4GMnJ02plhNhXbW5VJ5woXU06/7fvmml7N4gdpF2H8tS6xCnNeyXicZiAD9lV2AI61rX
NhoOycGl3G5cfU9o5M+xUJiRRA1CdwNu5zZScIqt3eytbfVeQZAF+LoxANVHh4Zrj2Tg8fx
Orly7RyeFwdGrGb0v3dN67g0ryp8s2MDTi4zTdrqE9rEYoeDBWbkG+0KE16ewzk+2uzYSz8
T2fZc458I8lQ63deoVKRqK0BJ2PX+maz+TYd7n+BFRvr2a5TjyjRkoQFPXl45dg0scJsMoY
xFA25e3kS6UrWJ/hGxUsRwJOw8RluWAnEhnICWyHmiN9cSXUpUSSuQY1YClAN+ntgxR4I8I
SAIikXL9ae4WYkRRxxrEiK1BRexqMYYRAbIiAG5eUKSzSAM7mnGvTY0P2fnltKrpchrH6rz
UlnqCSKq5PI/R1ykaeHicXVhweq1H0nWhqKgncHbY7npl/CztSjjlJUtKFHw8Qf5RQrjSSX
LcyBuTcSZAvGjAmnY0piTuilYD4wsjKvNiT8XQgdemKCVbheU5VT+95U5DrXj/AC9O9MNIt
G2UhS2RCvHh1JAqR3HX6c7ch4ASpFuHd29I8KgM1AMCy35L7NJA5UnencAfRgKcYIVQSWqg
4EVp0oTizWSRMyAllNd26dfHCCxlG24y5JVBQp16b4FBKk0TPx4itW2U0pXCxMVV4eXxJRO
K9NunjgDMxUAGHIk0qKg7bD+bp1wtVUujRV3cHlUVpSlMbTEKrI1WPGimpAJG/jgZkNUMqj
iaAVFSBv742v1KTtbrIpl3BAHYVp4/PDbE8IK+ZQDGUPAMfAU7UGNpkFskTw78+IbcEUqce
aCCFFJ5GcoslQwruBtTDTETKuJYeJLGrd1FPuwM+ONOeRJF+ABnHUCg3r0xCmYIU+TysobY
AVGwJp7nDTCzIqht5eJKkcQOppuO56YLZ8BUJPTWtSop227g+2SapbKkUzfVygoyjcAgdfD
BW7MTPChbf1JZRQbGvhtTCWmBJkjhIYjVqcCOgp7e2Ahv4qQWqF/SUORykNEXYEYJbRa8tl
KweO7AVqRUEbEVzEOzUEG288il6FqkjYDqcgfqYSRMNo854IwFRyI2pT5jJAWyjCwslMi/u
1FaGm9PbEghBJC0xhoK1FAdgaV7b/qwDkvRuF0A5UAAWg6GvvjEqG0DFuRI4deO2wx6r1W+
m3JviUNWnEn+OPVUSsXGM1cV3A3HttkwBTPosWKkfqFlZegrudhkQEUsLxcxRqUINR+GJK2
vvJZCi8ypLbVBFa75KR2ROTVsr8WclamqjcHfvggERXq7OPQBrJ1BqOlfDJDuZcS1GRJJAZ
F2YK9T3oKdPnmk7YI4wHrvZ7GY4SXSMQPT2qdwOu5AoSPlmqd4G0lLvxrWn2aUpQDf78AUh
pmKluAry+Ep3J3pv9+FQFO2dICQUHKRuLUYmpqd+mC2UhaNf0ZdgeQDbmp41PQ/Rk2ANIVU
UEsklfjpSQtv02/HI0E26NBE3PiWqDxUEgBT+yfE4aW1RJaPLHyDKv2gtagEVoMF7qVG6Ik
4FDVeJ5DkdyP2j9FfvyXNQthEnqicgAlGAG+1D8X34kKV1tGJC3IsN+YDE137dD4YCFKI5x
f77avKteR6/wAvTw2xQmFvB6lrHKPhBXvQk9KZ3NvnxhYV46LxZW5Vry2HQeOBY7IwkAKDR
lYdRStBXfA3XTasCSCRSvcDfHkoIWP6SnnGApqRv0/ViGMqVF9MoOAo477UI+eNswBTpWQ8
QDxNOLEEDEIlSlMHVevxDY8enf8AtwhhOwG4fiVacWJpUE9x1GC1juFJpQDxiqQOvSmLEyF
7L05FeJpVKHr2wshZCmCvpNwpQ05CvfB1Y9FxMfAuAtAd6gE7VrTDadqcJw3wL8XKpANNh0
xRxXsos6KODMPChI+jDbAlDzyelQIORqDWoNOnT8MSWEjTraFpW9ZXFCPsGm23U5ELCJKM+
rxoF5KVLdSO/XDbdwANsH9TgGVa7g1APyxJWt1Zm9NPTL8uhahHU9q+GLMmghwY2Ugt8XQU
I2G3XC1bFuUKQkXVWA6NSoxTIOIjVmZQFdKDY1FMUUA0/pvszoGU7b03Na4VNFLdWklMsUd
QxjFVIO1K5VnNCmqZJKDfioBr8LUIHLoNv7MoLArWt0dQedC5FDXwA/hTI0CgxaB+rsCJNj
4da98apIPCvmowUu3JWB3BoKf51wkbLLdDPIqM6saL0ArUUOQumNtxtQChqPs1BNAxpjFNr
mHpqxNOtK8j/n4YapW41D/HuY1WrDvQYiNqG3aJwD2G4UbYeaSVySxrGQKl+Va8jx79vvxB
2SDsvX02kUqx2H0VwghVpWN2ZyPsjapPT+uN7qY21yjiXilVSgZuVev+dMlaOTljDH1YpVD
Ch2YjfACCsRZdbDhScAu57VIJJJP47/fnNa6fHlL3/Z2LgwRHk3yjZAS1XC/F8R69+xzFcy
llvwaTilfh6ddxXxpgSV004WZutOQ+KpoB40pid1AUIpALrdKBq7GtRUbDv/mMaSeSLDcEq
KlDRuO+4Ffh2yQY0pBipdo05KCKqORJB2G/b+3BuSq4zFnDU4ECjqCaVO3LCtL2hdYTIG4v
23bYd8kIotTt1ROXqKfs0FCa0/lpT/OmDkUlUilQOyMvItQDr08fowKQtcSSOZCSKVCcQaE
DbthJUbLfSn6eo/2a8d/tfzfxyNLYTjT5VkiK1AVVoKUoSBvncl8+jK1eNSg5cuQp0B64Fq
kXI6rxVOrAAUNe3TENkiAooxpsd/xp3w0xBXSSIw4Vop2IB3IOBTK1zhox6a0YkipBOJCdw
2CFlQOKCvjWpx6L13Wyr6mwIHE7GpFB74hE/UhlmMMoWtVagNKgU9sS1ifCaRBSJg8jkhq0
FDsf898Ns+Ec3RkrGVb4hWm5rv3wJiaCyRo2ZpFFFSnQ7YhiSFBrhHFCCKj3FanbtjbAztD
NLMzelbrvWoIY7bY21kk7BXtbYly5fkabAk9e+IZwgbXfVuJYu1eR+zUnb2ySfDpyxOCStQ
SeNQSAflioBVXaeSMsrE+mRWrGoPiMFMiZEKa/H+8FRQbEMe/jt1yTEbrg9RxLUVRsDWp+e
2CmXEukRuCuG+E9VBNcQsomrUYZV5ojVYhqd6Vr1+WJYRkrc4lc8tyx2Fen4Ys7AKHuTFa3
ImnQvGyfCFJ3PYfqxkaFtU6Et0rueDyc1ryFGahO1ew2zGyS4i1mm3kCcjIQ3wkb13JruNs
iTSbQ8cdTQGp2IBrWm/t3ysboAXrEqOWkYgKeRDE/EK9OmTGxWmj6kzkR/FyHxAV2GxB6dt
sSSStWVKZUiYLxD1Wo61H4ZGQpBoLhLH8IRKAjpU1+WPEFtZKyRjm1Dy6gkmu57UwWpVEmc
xOpAAapLCo/zGESJCYnZbIUj3JJJ+ydyAffbARSOTdoUkTrSpoK12G3thgUw3Xzq0TkFudC
K0r09tslMUp2bSVWV/xJrv8ALAEg2u5rIhjWnKlKmtD79O+SHcpNoe0QvbtE8TAo1HfvTrw
HvmDrNV4ETHq7bsbsz8weI8giftszLxCqaICp69dvl/DOfkeIvZxAiKQ8vAAhNg25rX4T8s
DMOhmjgi9Sp+ICtAdjU4NkFtiv2lVS7Db4TuOtN/8APfEKh9QYK0LAVOwdkqAaitd8JFhME
WgIhRUY04/aINWNftYgBiVNVl9enNkjNA1Aa+G4r/nTJAbpPJW9NYJVjj/eEnZabnf7BNe3
8MJA6MeatJKSqh4+JaoVv2T7dfb8cPIboQsplcK4oSFrXjQn/K+mv45Asgp0kVasC1GHapI
2/X3+eNJJV2dY3UBKItGr2369PDAhGesK/wBwevGvt4dPoyVsOFW0o8F5BKqxoKk7eHbO3l
bwENij+XOUqRxA6Ba7+NcWV2Vywo1Sa9QSFYj5j9eNpEHIf33p0JNPHAo50uZIw9QdzuKk7
EeO2NpoAr3KOOQqtTuN9tsQslKNXZg7gtGtRSp5EdtqdcSxiCTu5VQSPzrvv3p+rFYx3WvD
EalieIFa79etemElEoBSVvTT1G+JK7VJ2H3YKYA0tkuBLyWHkV28Rt/ZhRKd8lSJVENFqWF
Kk1/piGURs1NxIIkNNqdz0602whEwh4SojULueXxUruPDpgDCOyIWdDGIyPjHUivTt2xqmw
SBDpXNFCmjdK1P9PliFmVnqPGUKDlGegqag98NMeIgqiO4V3IqOjCp39sWQJCjyEkpkH2Op
Ar1+7C1k2W0b1W5ueh6iuC2Q3KIY0jFa8d6bGu/jiGw8kL6g5BKUXw36eHTC1Wi41jmDMQE
qKA0PUYLbQBJj2p3DvxjBIO+5ruehOU6mVCnEmShxcpFySRfjIopFTT/AG8xhKkcSmn76VX
kDADp4j2p92Dmx5lGohFZEoq8RQ79RlgDYFC4diy0G6jlXfIyLGR3WW1wQzMwNKb0rsO/0n
+OCMljJzOGJc/CO5ANSMBO6aWsEADA7E7kVr/rDHZBDaCGMAFeXIg1bsMCjZUEkbNxbYE8Q
FB+yO2SBZWG5GRkCgA0Pgd8NhB3VLZAh4gVYGoNNuvXGITFuZ6E1XfrUgjv1+nJSKZLYZAW
JpyP2aFelcAKAV13GY40cfa5cSm4Jr9n7slIiMSW7FhOSYiqW6BYkEoALksx8ST1pXOY1WY
5Z2Xu9Hphp8YiFsilWXj9mtdh2p9nr8vvzH5uUpzRSLwZV+Nz8S03Ow264kJBWpGVDkg8Cx
GwAJqOhqcFKS20o4hQFElKABegofiLVptT8MN0ikHKtzdkWhRBvue6jen3/wAMA2LIbIyP/
RQscagyqdg+4HbiN8PVB3c8k3FqqpepbcVB6e/+dcO60ujlmZVHGrnilaUA78qV74i0U1JI
TLydQwT7RpUDrQgfPG1VGWSVxG4RiFJoFp4/CN/86YhHJRHNDRlBJqaEVJ9q17fwwppULAQ
1RQGFKAgVPv1wWtKf148up8acR/L9rr9ODdeFOLV1WBWI5+wr1/tGd0+e3SLiDA+oGajbnf
8ADbAUxB5qzXDKoASrmtOu1MFNhnsolmUEgUbcg7/ccLUSXKJXAkqRt0Hf2xUAndv1JuHJm
qw32B+/GkgldI0394p+Eg/Eaj6cUklWiZUQyDY0oO/68DONAWoNMz1DNUd+vTww01GVrVCE
hTVq7hqHfFQApcW4soIHD+3r88LGl0RkFK1VRsQa9PDrgITC17/ECN9tl67fj/nTEJkLQkZ
eNaPQcjVeux8cQGsWEfCYWVi32wPgPh44LLdDhpDTRlWBBLmm1ATkubVIUWpGVoeSn7JAJ3
3Pj1xCyIpyOxiqGqu1TQ9fHGlB2cFqlOHCu21dh9+NooLoQ3IARg07AkU9uuLKKpLJIU4cK
gD4jvufvxZSlYaAIDEgA/s96e+KAFdB8H7wEdx/nXA2AbJZdWivMBcR8eQPEgH6B1/zpkiB
Lm42SO6VyRqhO1GU70r16VG/bMXNAAtdKbRTclYfHUVPXc+PXv8AxyrhRwqoR0Qq2/gDWg9
uuEMuikR6iudwyniaV6D6cFWxLSrzTlT4xtuKCg79f86YBuoUpUlU16Doeu345AhTs1IAXW
NVIAAqm/X+Xr742iSp6ZlrEBVwQSB1PgMkAmraJUMfTB27kEj3OK7KnFRCKCjA8gx6deuHo
mleHmorw6Ek0r93+fhko7JDTmR3JKb0Ox6AD6e2EmypLgklQEFT1r8++NrSrKjOAiqHc9aj
t4j5/wAckRszEiDYQoluEIZviaOQAxsNqE0oMwdRosZiTW7uOz+2c/GIyOyJZ1AMb8kAavI
Abr+0Kj3H4Zzx22evG6GuqsqmGQ1qev8AMO/X5/dkSyC9J0SPfjyJo54igNPAeOIJRSjKsK
M5AKVoQGHwmvgMNsgl0k85k5U2qyIxoCV61NPCuNBkAEdYVHCRvsgGlaHkKdaNXviDSJBXl
482km+CMKQygA/Lj+P3YksaWxeq0hRRH6dAPipyqO368QSpCqvpsrIFNQasABRqEDrhtFOj
khWQFAQtCQ1FHh7+4rjZUhq5khJCMAjhqGQ03LdN/pwkrEN8o2cqu5oRWg+0OlMC0spJ19I
U9Sv7P2+nH5Y7rSeWwjVATVEpUA13I79c7l8+ICJj+2oUemSKmo2p9/fAUx5qoLOxAFaDwp
92/f8AjgZWp3AaigtxYdxv/nTCxmphp1HKm3X+3Y4KYCRCrGC0bcfgKjevQHw64Wcdw3Wil
XUk0HFe36/fFNinNIDGARVSNyB/n/mcAWUhSgfUJ4xLtStadP8AKOSa+fJsKVFOo7e3t1wL
TqmKtBUnqe1PDr2wrdLuTOpLAbjbr1PelcCSbUhFNG3qSU4nsP1/T/HFjRCoG9SlY6rT4a9
cFs+IFqJGkkJUBdqmo7fThKI7lp6l+Ue3ag2oPHrhRLmoejMaxlRwUmg60xa+Eom3tRvQjj
04nvXtgMm3HiCpPZKsYkQnl149a++INsp4QBYU68UPp7SMQagbfPCw5BTcnj4b9adP8/4YW
JLXxBvjFRXrTc+2BAKMT1EjPIcgR1YdsFN4NBY9JVYOQaUINPor9P8AHCNmMiJJPqlmI5RI
hPE9dhsfD6chmjxC3HyQpCGVk2QcegAI6df1U/DMXipjbTxyyALHTlSp7n5/RT8MTupBKwc
oeUR6vQbU6eOC6RVLyivXhROApU03Ph+P45IUUkIYsOVK869aAbnK5MbWiIcy0Z+NtxWnyr
g4Vp1CCX5cGOxNOh6V/wA/DGl5NNDMTxLEpUEgUBPiPww8JRRVYUBkC8hxY8QNjUfTkgBai
7VncKxEZJQABRQb+/8An44ZHfZndLGb4iteJIFagf575G0NxVL8afH4ADb2wx3KYkoosykC
nE0IFFH+fbLbpkSpSxwTgsxpVNzQfKu+MgJJgaNoeAMXKvIFdeoYJx/ya/Pb8c5nXabwZ+T
3XZutjqcQ71SSaI/sguDtWgFfHb2zDNuetaeOirEPgHUUU1Pc7+wxsrwoedfrCsjLtQbtT4
Qe2304hkgbsmSQBR6aJTlstPAcaZIck8kZB9WVVb+Vtz8O7EdPlWmRCCi51V7fkp2FTzNK8
TxAO9fEZLoxvdD+hGn7wElR3HEUWnX/AFv7cCUShj4LIzfaILBeJqF6YhitmX7bdfiAUUWg
rXkKffhSFkUNu4V+SgIwFCQR1+KnavhiFJLbpBGvFRRxWjDj064lVCs1acjypXt9mlf+I/T
jS7Mmtow9vGH3B3Wvv453L57VoghWpU7de1MCWuTQyV7GgJp198aQCYlfOVHVagkfFTv2wB
M5KYhYSA1FDswFOp7YWHDuio44xGSa+5pufHA3RiKWEQCUJv6Z6HapHjjuj0grpRBGtEUrG
3Uim2ELMAKKKFBp1bYVA3I7YsIhR4EtWLYDqTTc98aY7rnjBYMSRyptQDFSN24wAKOoqGAq
ANhimJWPE7oWlYnkaCnQU6/diKQYmt10CpQs54gVoRSvhXFMVjS0dolBFKV2G48Ppw0wM3R
IrE7KG8DT+GKhUU0Roy253QbdPHAzB6IiNIkjBVWrUE/1xZgABCy3DQM4kYca+3wjwxIa5Z
CC5pEZQU+yTsaD7sUGTc0YkhohHLsDT4sIKyjcVkaokdXbkTQilPvwsYihurFg4Kh2DGgFa
UwNl2pzKYqpyqynoKfThDCWzSRRTjjIQqsNgQOp74lYji5pJeWptXoDRuorShHtmLlx8JaZ
xorXowpHRGNACAB1GQ5hVN4kR6DcgAfFTr365EikKxS3MfjQVI2p8/wyXROygvpEU2UHYqo
G2QJYjmvljjVSY1+MgAmo2bwwmqSRSGYKopyL8t9wPDIsS0r9AATzFB0pQ964hHEqRRAVMl
E3pQUr9GEBMQrngeQpTsDtsR/mckyKGALygFgTuCdu2RrdjdlER+mhqCTt1qK0yXJkF/EMx
KuUCb7kV9qYeaVhLFj+0Nq1I64DJVVoo5I0cfGyNV123Wm9Mq1GmGaFdXZ9l606bJd7LZBR
VZpAVNakUPUD7I8euc1kxmEiHtcWQZI2FJSh5EjlxrU9OvTKm1vko/dx0qQK7/tf50whDgI
5kZIxVQNuXSg68tvlhC8lBo3S0aNKKwFFJIIFdyOla4Ugi13KZ7aGtSygerx2BYHb8AcaU1
a+BmaI+pu42Y1FK9/44EEKqtGP7lwEJ+BqV+Kte4w2iipyyIpkZSeJWgr9FPxpXFICnBLCr
J6bGhbmFrUV7dRTpipCJb1FJlfiVYcmC0qCRv0phLFbV61qePKtOQ60pXp05b4EpzaMDCoI
NTT7NDncPn17ImNUb4ONWrUjbp44qHPR2LOK7fCNqg4qd3SOyQcE3qQTWm3j92KDdK0ERRC
aBnbcnbp44CWyESAqKzRr8dArden3fTgZWQEM8yFhRCtGoOn3Vrkt2oyBKq8sSOEiAcMKVN
D92BkZAF0Y4LvU9aUpsDio2WAAsShFAPs7VrhY1upeoWn+MEqNhXiN8aYg2d1b0xGwVDzU7
12NaY82fDS+iMvpgcgu5G2BkdxShJFGiKAu7Gtdt/8AJ64Q1yFBSdY4hUVLyHrQAf5jDbA0
G+KKWMgoKUJ23H34pqlVVhNfV6Be1NvbAyFdVT4fTDwM1TsUNDv4Ys9q2Qjx28q/ZJYg13H
44baZRBVR6aRBW2ovTbpgZCgGw49JmRaE7AeFMIW9nKRLGRItH79O2PJRuN1wCqKINj9itD
88UjZTZ4mdhxJaoBJIx5MSQSvROR+E7136Y2yAQ9xGly3GQcj02I2I7YaBapAkpc0RhIWYU
ANdqbAZRLCQdmPJbKolHNgPiPXb6BlZFoItCyk1bgo3oKAjr/nTIyYkKIVg59MVZAOINKmv
XbKqYjm3K/FSzk1H2VJGwP2jjdMjyWxzHjVgDGvhQ08On04gobjevYha/D2FT17YebEFsPJ
QcBXiTSvjjuyu1QvIxEankKe3Q/R8skCVLQ9QKG4UFaVFOg+jGio2VWIYhiOx2BHXJVbJvk
1DyFeC0bcdThHJFrBKDSi8R0p12yNgptW5NGpYNsaV6bV+jJxFpJICjC0yqCnxKXJbcbbU5
CoPtmFqtFHMNubtuy+154DUj6VNpDMDHHRtySoqD7k/D75os2lniO4es0utw6gek221SgD7
tUKCNqKfCv05TycpfJ6jx8zItejqPE16fDjVsVsikLGVajNQ7mg5eO48RjskL1e4EQ4rUuw
3r0qRXlt7DGlLZKxI5Zd22C1IIU0+Hp16YlVOBB8DSJtXxOwqfbrTG0ldMshjJqGG5JB6nx
px+eFAKkinYAbqRxFfHrtTxOAKSimYxgRj7fRQ5oAP5enXJMVLnPX+7blWle1P5fs9eO3zw
0uycW1zIickI5MASBSg8M7Yh8+4yEfG9KOWHIg9KbfPAzBadijhSCyjqfn1pig7FfT4QKDi
TyIqDvimm1mlLAHZD32pUYkJjI2qPJGy8QPi7H2PfAGZIIQ8gFOB3oaj3+jJW0yiuiWlSSF
YdKEdfbEpjFppnjccxyG1D0379sFLxUd2pGUMWtzQVqKkeGEboke5ZzjLCpoD8RPau1MWII
RDEpGHjIKLUV26nfbbAG0kgbLFllZ+ewr3BFRhYiRKn6o6yfEQOpIqAMaRxd6yQLL+8VqgC
m52r2A2wsCL3aeYS8EAB9LoNuv3YOSmVqUsscDv6snpxsNg5H9MTIBgZcJUzq9lFGvG4Vmp
8QrtQ/RkPFijxogc0ruPMNxFI4tljKVoCRufHw98ryZTezR+bIKHXzbqUkjo1spiRhDJMAO
CuacVYc+YBqKGlDlH53hnwk7uwGnzzweIBsjLXzAzSCKRFSGnwuKkivjmSMtlwY6kg0WQWl
xHLAJFo1dua0II+7rlgNuZjmDFRDHmS3cn3+XbJMLNr44jI54jcbtuPp7fPElYwstvxhbhy
ILfZ37d6/DgZH0tK6JK7t1NB8XgPowoBALp4ku4zwSrcT07H7vlhBWcRIJDI0q/Cfgo21Dt
077Zi5AQWgqTF3kjZaKADU12NP8AYnfrlZNsd7cUmMrOhJA3JWgG/wBGJFlTEqcyVqSOp3/
z49MiQgqEgdVPpqTVqe36vYZAo3pVVyY/sHlt36L93XCOSQ28wJBqU/35327UoMNptfFKkk
hNSvI0DDbfx+z064xO6ggtmQh2VDzCGvKv/BbUyS2vnd+FYUPE+OwAP0dckbpZFYpj9Lc1q
N/EeFdsAOyiqXx2/Ja1+Hsa1/hkhEJA2Whox8KcvhBFK9SevbBYCtwSxxgId1JofGn0j54x
lSxNLZlMJE8fwBgV5HcdQ3h7ZidpYuPFYd12Bl8PUV3uXhJxEho32677cRSu/wBGc69kqCV
UjX0AQx2NegHQjfAilGQ8z8eyUr13of2RtXCkLog0hAJPAHcpUnpsK/59cQpW8wp48quPiF
a0Lda1OCRVbBcs4LSEKwPQ1IUnACkhFQhixWg471JBG3gO/b8MkGJa9GD1C0fICgbqR9mnh
4Uwos06W3kDKwfitOTE1NflhpbW8n6esKV+zQ9etfv3wLScQx/u0CRllAr7/qzuHz4hGv6a
qlB7sB/tYAzlQUzzPxBiehUdQD86fLAxNldzoaPWnWo6+/bFbVfUIjAQVBFanw6bbYs72bD
kqeS0NR8QI6/dim9lrMSBIKljsaf7WLElYZAYyFBVxXqe33Yo4tlOSRpGq536cR4fd1w8mE
pWthSqlju1Nt9tvoxtYxbfl8CNQsetDtX7sVK6CVpOSP8ADxNKDpTv2xIpMZXsq0Mb7E0Ub
d/liyqlNw7MGVeVB8umLAi1RHV4hGyEha0A23P0YCaZiQISi71O1tiTE4dgT8Cgnp70wGYc
PJnjHkxm7upbyZ5Z5CzuetaCnbiAOmY0yCXEnklLcqHxEgAkV3Nf5vuysghgDaEutXsbJxC
xae5NBHbxUaQ1/wAkD5YQXLwaHJl35BRsYNe1e6uHZPqdkIvRuXqAACT6SMeFeStRmatVX+
XMDX6jHE7/AFDk9V2VphDFQ5JtdQHTpIvTWVba5HGkrs7xXKV9SFmapO1Sv+1g7O10pkxlz
dZ292ZHGPEgFW01S8sOSwOQrdVJBWp6mhGbQyMTs6DHnnBkul6tDqCBGYLNSgQ7V9+mXQzA
udhyiY800ijfn8J47VFDWoywuTAG1k6Py+LfjvQk7+B6YQxnE24cq7770b+zbHkgKsfppFJ
wJ9Teoqeh7YL3bBQCR3CqsrIrEqDUk1oa9srzOKQhYuPJ+TVCbitev+dMoB3Y0uqzItTwRj
1JO1OlcU2oTu0knFaKh2rvuAOmQkSxJsrQkkY4g9TUjf6KZGqQ4gmSgqWrVjvT574VdT4GV
jwJNV6/fiUqaUSQE7oBWm9fwyINFA2VXPJg26oxG61rTwyZKlUlf4KAs9T1JOxyROyVvEg/
Fv4Ch2r1OAKqwjhGVZz8Pbf7skNmQKmVo3JGBBNa1Pt+rBTGlxBIKPWgNdq1AHc0whK68MZ
jURuQgqVpXY45RGUabsWY4pghDRySSUcDfjuG5Dfuv3/rzl9RDw5kPfaTMM2GMgirVgS0Mp
5jZvhrvvX+P45SDRbpKUgYNI9Ap6LUE9e+StKxAyKCGoDVjwrQED28f4YErWrOnquPjJIKl
TSgA+HY/wCdMC8kPbWJSb4yWVjyCgMeY8N99sJopJ2Rp9bkwjYMACVopJb7/Gv440xbAQ8E
9cGhIJ3A+Q+eK7tyIXWvFuAJ2JIApTpv7fhiELPj68XpTnXfr04dfHbG0p5DKyQ1oSRQV33
/AMzncPn8pUEQwMlZa0Sg2rvWmNKd91aP+5AJAqDWlQQP864CyHJbMshCMONaDp/HFEgvYn
01Vh8R228TiEk7KbtwRFDbkkKKnYe+IYyNBeqBFUFhyqO56YrSmytRyeqncgmprhQQs4Fqu
Dwp3NevjiGNW0rSrE3F6AGgpWu+K2abRWK71oACSa/RioWQqzcqP0O+5FcURFr5pGFBE1ex
6/ScCZS7mg0gVgGJrueVfpGFF0GO65qvCX0Ypwqj4WoxHNjTYGvbKM2SnFySnI+lKTIWLch
Sop3A9u+V8ZJcMqUxit6NJIEX+Zq0G3T57ZGURFsxYpZTQCSXuranqEjWuhqzuBx/cozScS
aVI/ZO+w6+JGVZdSI8zQd9ouxYxAMhZR+k6FZ6Snr6pIZ9RlH7y3s35z8j9r1bgtxTfwp8z
mCdTmzSrGNu92GbFp8AvIfgmiahf/V306MQ2dm6tGsAVpCA+zc5GarE13NBhj2RGUuKZPE4
WT2j4DwwGyXR6jrd/wCnb6i0aQn94rKpLSS2xNu3JmPwtxVWoOuS02lwwzEDmG7tbV5JaMG
tpIsqAjUIPGh4gmpG22bM8nk1nKVH5AmuxFCffISTGRHJmOi6mLyNEunpOv8ALUEjffrl+O
e1F2WmzifNN5vj+IODw2Gxr8suDkzNrFiSQV+y43oCRigAFpQWmqoJ6cq19t8eiALkgNTiK
KsiAkcjtQ4Ji4tWSFFLWQcCWPjxpWp/yf8APxzGoNaiT6iemGp8VQACakVyBLHmvkRDGoWT
94D9mhG4/awmqSQh5YXVhITWuw2anz/z8MiYsaVJWcbRnYqKihrTw+eKStaPijNLU8fANuP
DHhQbQ0rgLSI1epoTWlPH/PxyuSCUOHnLjixG1SSDSv8AbkRbEk2j0lI4hKv33BoOm2WiTM
FWidGr+0eppXtSg+j+GTiWQNtMXKGn2m67HCVtcokRUqoCmuwB6f24gK2yoi+qtX5CjBak5
KkrVWT02DVptxJBJxEVCnwjPJJW4tXqVPSoYN+v7s0Xa2LhyW9l2Dm49OB3L5fTjLyhaLTp
Q17Upv7fhmtdwN10g5r6gBYA/CpG2/VcQoQnKNWEAQIrHiSFNCNz1/z642ypWjarFQ5MY2Z
qVHGla7774mkFWhSMo8wRwxNAVHRR3wimJKmsCxqSQQw2GxIG/Q+w/him1noxhFdABKCSRT
2wbLuvMnpRsstGUglSNwe334OS0lv1qDjX95/d8uO/TlTn/rd8NFlwsusxI0S+qxNaEUqDQ
jr9PTO4fPIgkbq8aCJmVXZhXuCcVAo0iOCtTk5BG/EV2p3wMzEFSPFgQDTxLVB+j54sTRVV
dWRI1rVOta964s9iA420UnIMzAg7UB398bQcYKEcKrEhiWrTevbvhaTsVVhw2NVLKCOpp88
DPksLKSyk9ulDSlMLC1i9QDUqDsQDQ40sUQrcVckmvup3xZBpVKq6EbOKmgO2KgLbhY7NAx
oqqteRrQV8cBOyMgEAxjUtZkuSscZ4wA/CaHcjbk39Mx55SHAzagz2Y/eyWXGa3vS9LyCaG
NlQuwl+CRKAD/IzX6wSNEdC7n2enE8cT1ClJqD3MVvFpUDalezIrtFASREGFT6xAIXr0JGX
5M0IQ9RaMPY2TLlPcvudHtXCvqkz318f72ztnKxRg/sSXHxBVHcKOR98woZc2c+kUO8u4I0
nZ8Nzuras8n6EltIGWztI4X421mDGtVUnk7n43/CvcZkQ0EIeqR4pOvl29PLkEYiorNMWOO
zhAXgELqEofgAdhT8MyMVDd1XahPjm0bT1AXI2NCFoe/7OXgcW7g8llxGj2UooS9rdRSn3E
0YgP0VJzVZ48GtBHUPUaf8AfdkyB/hUUjPMqp6ftGvb9rM+EbLy8tlRfsb7HcFaGgxKbVIZ
TA8c0Z4lDyAIJrTFljmYlmen30V5Ahh+Bzu6tXY5lwnxDd2WLKJDZHTARspQ1qPi22qP65M
bt0xwueV44wxUUcdCD92NWniIW3q+tFwYgg0BNDt8sMWOUEhJJoFtxwNQysaUHUeO/wDntl
OTHTjkUhz3YqVK9qbb9coKFOq1XkgqK0BB6/y5FBRAVHWm4NeNOP8AGv8AnXLAdkgWteKNW
A5Dkp2NK/7LrkaC1TcixlGDCpHTam3jkuikKKEAejHGvxH7RG6gduv+dMhfRjSg0MTLwG9S
RuP8+mAxRQdDblQUIqF6ED8cYxpQFW3tpWlPpgcSOTbb7fT3/jhEd2UYm2lZCzKorv3G9fD
rhJ3Qi3S3jRWX46imwpuPpPTLLFM6AUIQ3q+nxpvsaVIA79f86ZEE2xid1WOUiUxtxARadO
g+/vhsgsgd0NdR8nMwRWYL9im7A9jv7ZTq9P40Kc7s3XHTZr6Odo5YjWAMEGxG3LtvvWvTO
aywljkYl7fDljkiJDquLKsSmNAyqtAdiTtTpXKmwKNwoDNEGARzyYUApXt1/wA6YSkKEccK
yswA5OQKnoCu3Eb9P6YLSmMfCNAYwG2oeh3G9OuFiUNcAD95VXYqaigrTYA7MOv8cbUBXt1
WYc0i41+FhsKnajdR1/jiBanZA3dx6KFvSYqzcWFApr2/jhq2Q3VPq6U4+lFx416rXrz4/a
/m74LRun9nIeCKBQuB2NPo+XXO4L55GSLEZjq7E8uoFOmLKqalaka8qly3winT2+n+OIRI7
KoRiOKxgN1B7nv+GLKtuTlqoLCg5Gp8du/XAoJDmYMTIPhYilPH2xUyWMBLxBUVHYD/AIXC
wO7YlCoVkoCdwSOw/wA/xwJJoKA9FjtsT4A/8F9OStr2KogQIWSoKnag2JH+f4YGQ2C2CRe
TB967lfH/AGsCIT3Vz6auSXWnXc07fPG2ywx3zBrcFwi2lsRKrEGV1G3wn4QPn3zHyZq2cT
VZxIUGLalqVpp8SSXR4LJIqhwpYgdWIQHcgfrynJI8O3NHZ2lGfLR5IKeXV7SOHWbS1uFs4
p4pCt2aySH4lHAMiN9lm5BRT3zW+KJgwlLd67T6LHgkJRC/U7q8/RFzpkMy6bb29yY5HhVk
5RyEOs0xTkzBlfsMnptNCY8Q7lp1msnDOMYFAr7S5iOlxyJJ6EhhBEa2spVSV+H95yC0Pyy
05c0TQjs4Euz9Hklcsm6pcLA+nXAgu3vp5kkVEW3NW+Gm6oy8Ov7ROV4s2onkox2bJaDQ4w
JCe63TXeWxjuIwZopGfi4RV5VdmNQ1wpFD7ZkgZBHYOFrcOlllJlLdFma5U8TGSvTkFTp/N
/vThM9QB0ccYdB/OLVp6pXUhIvABbIr0IH79z2Zu+YWcy8WF87d1pBh/I5BDkq7j4lUfKm2
3brmzAJ3eQkd25JI2HQNXtSnT6clKQpi1xjHuPl1/Hv/AByPpXdXSc20qSxck4mpqO4/Z69
DkpmuTPHMwLMrC4S+t0lZOIf4iv8AL7VzJxysW7THPjC9XcuKioBoteg9+uTUSJKqzOVXkg
biamnQV+nFnZKFv09c8kSpANAadPAb48NimvLRKT8lDlgNk6GlPo65iSFFpaYeoVKkcyOVT
TYePXIVa81Z1VYyxJP8zCmx+/8AzpkqpkUL8JbiVPjQgfcd8ix6qk7srkgBjTb+nXJE0klY
0qUAHyJ8R4nf/OuAmwi3FV+FT8VRy96YqaUSSKqq/D1Y7Ch8OuRtirPybdaJtUdj7jrhLK1
JJAprxBrsP69cAO7EFEJJUemqDYDoO/bv3yyJZXYU3HpryX7ZOx/hjLYIulvqMTQUBqORNN
6/T2yIJUyVVfiXkZKBujbV+YyYJZAocrGJD6i1Qmq1p8LeH681PammMvWHpfZ/tCNeGUTGG
MSpQlvagINdq+2abd6RAXDSzVpGQUqqE07eP4Y0zFKEJmP7xQHAPEqKdhUEV74OGkphZBjE
VkZQVIqpABxA3YSdLMBN8UaEMT9oDqK1H4nCVC8Sty+ACiggcaAitcBWlG5sGlhjHqtxFOQ
JBqoof10wigt7rfq9v4nlw9P9mlP+ue+Oy2nUTlEjfeoAUClOn0/RncPncjSLWdi1NmWgpX
qfEHfGmXGVXgHQOzhWqSKjf59e2KasNrVmB/aA67be3XvgKRa51UgSspJ8Dt9A3wgrIbWon
02VTxqK707/AI4sNi0zhXFFO29dunjii6K6R0uFq54joVA6e3XAkniCkYQrITsB2I6+3XCw
4aK8Fivwf3ZJI2Ff14aZWXenCF5A9viG2/44LUxCoiBweSgr1HTb264pEbY5qXl2eEvNYp6
iuSTFQBlqa/Dv0H8MoyYL3Dh5tNIGwlEsKCMx3CVZKhlK9A2x65Ax4Y0WiM5QOyR608waCB
GuHWUNGyhnmaJW4gBFZnKcxXf+WuYUsMAdhu9J2Xr8s4k5D6Ua2hW+o2MqadPOWmVLY/XUb
02aH/dSSjoRQ/zZrhrp6eZEx8ncZNJi1fDOJ3DViXtoY9Nuv3VxAqRMjU34jjVTWjDbtmzw
agZRs8p2n2flxZSaR0oVGoj8qbVAA23365eQAdi66JPEEv8ALo5aNbP4hwQPZ3w4w5PaY/e
o5giHjQE1Hapr3GGVAuDRXKhWxv5+nOa1hQdz6bpMfwfNXqJXq4x8nqez4+H2XMnqpq9D4B
tiTuQP5s2UZ08xIWXAKTShLDtgMeJHJtSR8IFSdht4/wCZwCNFO5ZBpehJJxm1BjvuIhQVA
/mzLhi73JwaYHcsiUJDCFiA4D4VGw27ZaHOAERspemYpVY0q3Y+PhkubDhoqqtHGhBqxNaD
apOBssAKHAoxJIKkbDbqfDC1UhLuxDqJlNGPVSBkMmMTYyglhJWSnEKR2NNj4ZiZAYlgFRO
LgKDVSeu1a4gpq2mi/eMjHYUFdtx2OSIRSxI68hTetN/DxyIG6KtqavJQq8UNelPtYZqea4
oXoFP2aksaD54EkKR4AFQan6Onj0yIpBXpQKzSNuAOI26U2+/CAFHJbEXNXVa0YGjUIBH0Y
hADbO/IqKDlUE7UHj2wnmm6XESSr6RNQBv02G+/TCncqSRUDL9oKQTQb4xDHhVnKOoRPhav
cigPhkiQQyKkI3osLENyqOxI+eQMbFJhKUDYaeZ0cK70X7PqbVoBsWBHXNRrOzquUXqOzO3
BOoTVLkzSVMlDzADLUUA3oenzzVkPQxII2UYRMrfveIJYkBenIV36dMFMivmk9NjLC1WG1T
T4um7VHtgKhSPq3MkcgIR/T5CpBNKrxDfD12GPNeS+JvT5Hn1NSKg16cd+PyrjVLzVENwYy
pZeUf2RyG/j26UrigqtJK09SOn2uor069OlcaQmFs4cRBq7b9vDf8M7q3z3mUQYvjPxjk32
vljaDHdGRRVHxr8S0A8SdsjbcIWFiIjErQ133FNz3xYgBYwLp6ZNCoJNabDFB3Dl+BSjfEW
PagIrXCxGym6lZOJB2HTY74WJ5rkkpGAm9a12Ht/ZgSDQU+Z9QlnJLLShp08cUXuqpyVfi2
YHtTFkNg04kcjkBVqniKdR1xYndcrgxmOoFPHv748mQO1I1QqKCPjHEAMKddt8F23gABLNX
02PUijMwjZFoGVQag02bBKIkN3G1GATYpd6abOf1pISjAFPVA2YUFd/oyjJj4ejhSlkjHh6
ICWBZoeDTzRwxyGZIkkKKrmoZ14UPLr3zEOmxykZVu5OHtXNigIgqcmkWs6MiIqbUDKq8u/
2iVNanrXJxwg7MI9o5YzslSKX2mRj1GF3bL1psyMO32WNOnjkpY5Yw3xlg1Mh/DJZorwJps
FuppcQ1LR1WtC1eS06jfqMjjkK80dq4ZCd9EwYKxrWgI26VpXrkyL3dbGyaU/XNzFaISAHa
XUH6D4fitrf/glq30Zr9PHxNVKfds9Nrz+X7OjDqVyni6E9CdyaUr3zYDZ5ci13NmHFWpUk
L0r2wmVqAneiaPThc3ZouzRK1AaClGP4ZdhxEbly8GGzZZOsZZJODD4ep2+jL7c4R22Q5Yl
mRqVU9BTrv/bha73pdIOCklqkCoqQaVrvimSyP94SQ4J25dOmFiBbfFy3pBgGPTp/n4YrSx
pqgKTy4bDp9OICkoO9iHBZVGxG3jTxyGSHEGEhSBXjE1CwHIbk0269PxzFI4SxC9Zfi9GnL
4q1qOo+jG90gtFvRnH7Rr0BHj0xOxRyKo4lf40X7P2akVpUZKiUndSueJUM5H2RsCBv2yMk
SU/gSMA7s57kbHfpkdgFDcxKKCCtQCCKg7/51xOyy5KEUpVCAeIG1SRuDkLpjEtCZVIJNT3
FR4imG0Wqxn1DyQ7GlQSOopTJiikG2ncALR6E1qajfEpunCPkoYMKEV7fZP8AHrhAsK2zEE
zB9kIBoR133GAhbaDiZ/j+JnNT0pywe9IlutWSSI+jI3wMaLU9Omx28aUzU9oaM3xRer7E7
UE4+HLmi4+DsPT48KcWqxrTYAfdTNXbv1GVA0ixM9UB3NaAgb0H0A4Eg0hblXjn9WOcMy/s
VIHf2+dPmMSAkFbNLemQoE5cmP7wGoA6H8ceEkc0imlaUStUMBtwDGgIFB1+nAYlbC3kOVf
TbnXh1/yfs/8AAY0VZNbCNlEsC7hAGWo/z653T52a6KwdFNJqfBuCKVNR3wIBHVEGcURlPa
m5HTA2Gamq0ViWAatDQiuLEBcVMjAU+IGqmo3p2OKOZWzhj8Roq9ABStffCETBcgCRjl8XI
EVBA2xUbLGXlIORAVTvSm5+7FjVlWEayUYFVZQaHbrgts4bU40lH7xhyUdK4WIBG7cMS7uK
U2JFRsMSmEeraxEOGegrvQEHbthYiO6r6T0CluA3puPpyLZwmlqzKtVNZKbUqBTrvjSBOlV
ljm2alCPsmhBHhiyIjJKb7Q7CY+ogNuxIpxI4A/6uDgBcXLpYFjt5Ztp0/pv8XMEo9aAjvt
lM48BcHJjMChGblUVonWhIrTfK5klgDSHurOKUGhVHAqHWgqT18P65XPEC5Wn108Zo7hTgt
rpp009mDpeN6IYHdFCky/HUk0UGlR9JzFz5ZYMZJdxoNJg1mUSjtXMIqSSO8ke9gCpA7CKH
cf3UQCJ8P8pPxD546DAceIXzcf2g1Qy5+EcgirTT7q9/ulCxqKNISONKZsIwMnTwxSknFho
Qt3M07iVwRwA6A+OXY8Ai5WLTkJuxaojrt1/XXLQ5B7leJgF+Eih8aduuLZE0EOObMZKUAp
922Fr3JVAobixUlj1FaAn9nAyG4UYQqSUBoxJA32wlrjsVRpU+yFO3Xff3/jjTIyDklV29N
QDQHeu+BIkCqJ+5ZiwDDkA1W2JPbphSNksvLQgu9BxkOw8GPauQyR4g1SjRQdurIVdiFU/C
ATXbx/HMWiER5qssYpzU/D+0AfuyRZELnmCx8VjMb0NSrda17Ux4tkGWyDZCN2JqN6E7++V
0wK2VWYArtvVantj0QWzwqKGu24rvWm2A7pab4VJYVFB1Yjr9GGkEqY4lfV60+ECu/wA8Fb
IXqrIQGBFevyH8cIBCRsukiQIWpRfGvbt9OSI2UhqARBSwqyg0KljsfH5YIrHk07x7HcU6V
Jp264SUr0CyRF2PBdz1I2x5hIXEBrZ7Zt+a/aJJI69KDGtqZwkYmxzWQxyRo0LOCY/tfEQa
9m+nNB2hpvDnY5PZ9j63x8W/MLzGjASs4XYAActj0qP8+2YIdpakEhlLRxSFX5BqnlVTX7N
f8+mGwu6pNweRTyKoCD8JI5Gu33YCVRMzD0ZGKjk4+IAn7/pyVoASb0j/ADNT+6482+3/AD
9PH4sFFmymFONsrj4uW1ASKD/a2zuHz0ig5gXBIOxPc++BrNlFBwgXid1ABJNRU9MAbL2b4
8Av+UPtA/rrinkt9JzJu3wkV2NNvDFHCbVJFLwvEx4snVuXfxAphGyZbhQihPHmXBJ3rU0x
YRgab4/b+MbHYVNd8C8KpbqkTCrkqoB41J2PbEssYXkn1CiFmVtySdsQyPNaylgSjcR0K16
/hhYkbKgRnSgIBp1qaj8MbSIkhbRgpRiWI6dagYrupSxcxWF+grvUU6YsJxvk3BKibAFyNq
b1xpMJUuRxJyU19uppg5JB4kLe2kE8bQT/ABITs1TUHsRh2LTlxghKR5ZllYhJ6Ip5Cqnc9
B9GQOIFxhoieqCutGvYjwSMuOgZSTt/q0qMhLCa2apYJRKB/R95BHctJCzC6RYubclaOIV9
SNfh3L/MfhmDn7OlkkCTsOjttB2kNNglHh9R6ppY6IsjiW8RkiX4REvID9Q2GZ8cIPN1sMR
nK5MggtI4YFijUKiVApXx/rloAHJy446CosiryWoCjfjvU/hhZA0pigqaGnuTy9qbYsW6eq
9TVVBoKk/0wpq15UIQoYmvuRXrgTyaV/TNASXaorU7eOFbpDpEVMpZ/iJ5Dc7/ACwtQid2y
xJPNqdANz17YptpQDIFBMYbodzgKBzVokRC0bA7AkEk1oMWyIXMBMhUmqnYbk/himuIJfNY
Ms5DPVR8QJJpt1plOTHe7WcZtBzLLJV/soDQUqKEeO2UyDGVqAYGpq1ae/TwyAYt8kdqUPK
m4JO/4Y1a3biQY6MeKA71rU/hh6KVMcVKnffuK/TkEU3KDVSKnqCBUbe+EgqVyQKtfioRSv
U79u3bDGK04DmpXnstKk1+eGlG7Uj+rC0KngFrWtf6Ym16KZqirxO3GhpX+mNbI3DWw+2S7
EeJ38D0wWtrggkU0JqvVN6E+OIjaeasjKiggcD0Fa7H7smBSY7N+mZQCDQqK033/wAmuV5s
AyxouZotXLT5BIKUrH0+YjL0NDGQQSR2/wA/HOd1OnOKdPb6PVR1GMSDcSrKj+iAKLUsVIJ
/Dv8AxzHckluKHnC78gHCkUYGoHcD3P8AHCApKn9bRRwMbLSoUtX4f8k/59sFFaRfOLlX0R
9r7XHvSlP+NcNopMYijIJORRTRSu/fp93XO3t8+KvIsg4caqtaCv6+mHmiQKv+7VQWqSeoF
d8FsuimygVBYk09+uKKVQTIVj5HkBTetNu+DkyBMtlOWNo2IQluWwqTt7dMLCYIK5AGhoQ1
K7nf7saSOSwqoYChfoD16+OKCN0VFGhB9NSFrVuvfBbbGOy5+KpxXYncH54hMtghED+qOZP
E0ruRvki0iwd1Z2YKGJJo1KCv4YKZkluUcJCXJDgVPXcb40stisYj0CSKUFadyPDEIPJTjm
VwV3AYAM29ScWEZNbry4natOO/340vJcY6xUAoTvVqmg8MUmOy6P1Ao5CgG5AqBTsMUxsND
4ahmHgOtScKArhXSGjgAHfl2qO+C2YGyGJlVyUrRwDRq4Ws2F9vGT8BahPc129sSnHEqzWa
yB3ZqNShbcg+GDibDhtCgqrCNzVqHoD8vx/jkmnk6TYAqQeJ6b7fPFSsk4rJzQb02G+wxYk
7ul5Di2/xNuTXw/z+7DSytcq8Iyz9D4dR9+BIFBCOyk0ZTv41/wA9/wCOFpJXBf3igbk/M4
0kc0SByVebGgNCAD9+Bv5htEYMwQH0zsAelf8AP9WKgFzWxMXpzHieq9dvbAngNbpROlGMT
/Ean4h0I7CmUZI8JaZBCcZRWikr+2SOtO4/z75Tw2w3C6NVqzE1IHQA9f7cQFCwSNuJIxTe
hodsd2LYSgBpuwqa/wCfbAAtNhw4L0p2J3+/JDdNtAqrkMAQw67j/OuDqjqtjP2o1Gw3JFd
/bAOaQ0Vk5upFPCtckQjqul5CMLSpGwK9P9bridgkoUHmx4qQfDwpkaYFUhWQfvKdCRTsPb
rhATEFEMlQ4b4yACDSlfxyezMhyxzsVQD4gOpH49cHCUi22AjYTcuP84oTt0r1zG1mlGWHm
7XsrtCWnyAH6SuL+gSAOKEVFKHxJHX/ADpnOTiYl7OEhMWFH41kRiodGPOgFDvtQnl2yJLZ
S289aNmAUChpxQde9T8XX+uSJQAhKXFf78V6U47Up16/5nIsmWWaJGkfJa8qVXfqf86Z3D5
7EAIuReSMwFAu9DX7sQykLCgrPGxLEBetDU0w01AkFWPIyMtOQIqp/XgZ9V8foxmhUhz3Ff
uxKY8IU5jQguN+vfc4hjMrVlBAjpt1Fa9fHCgSbcbJIBQVpTfAkolWYxbqaHr1+7A2A7LKA
IUr8S14k1FcWJ5LB8agO1XpSm5FffCiradJQCD0G9SDiEEFvhNNydANgNjXoPnh2WjJTaQ8
yjAHjQbV/hixvdqQ0asS9+hrtiiXk2VYqlEoxPxEV+kYE1aqrM8/DcooNQa0qO+JZRNmlak
bRj1Kt1JArWvjgbCBSGB4fFxr4Enpkmnk0S5cKV2Ubg1/rgpNkrwXWX4t1OzAEmuKeRbPpx
BpJCytvuKn5HDzXYbuaRpFJQlRQUU1+k/TiApmSoFirEkUI2B3qMLUSposqOWerKTvufo74
WIsNsKfERRj7H7+v+dcUl0bOxaJ/i4DpvX37/51xqliSV7qnWp+Lc9dwPpwMjSmeBfmKnwG
9Nuh+jDbWQHRB/XBVajvWtB+OJ5Jj9Sq5oWBqi8thv0/l64GwluGVw3CQjgenGtf898BDKE
t1SZfiLA8kAqDU1r44hlMJZcwSuDcAAhR8XUUH0YMkOIOOQTuhkflG6sOCsNga0FD065jjZ
F7Idkdz+7FQp6jao+/tkDuwc8oHwMCa+I3+fXGyFJDmjoo4kfZ713P39/44kL0UWWRkKIaV
7CuBiuRJAhVhv4nf+PbGIpKnxffgeJU1J+/frgpCoih0Vialhud+v35IbpC0hYz/N+yBv18
OuOwQSphQQePxeJ6VAwWilWL1BEwcbAVDb1r/N1yQtlHk2RtXlRhtQjZdq16/wCdMUoiBjK
hVjxkAoP5SeynfJRLMboWRWXiOshPzH68BGzEmiohHThDJUhjVSe67KO/3/PNF2lpDCXEOT
2XYevjmxcJ5hqRWiZF2C1oKAn3H681pd0F3pAkxy1YE8moaEf5I3wAqW/qR48vRWn2617V4
8OvSuSRbJbctVC4ApXp1FN6fR1zty+f3ujCGCtUGgrUn9fXAzPJQV1dOPAN49f896/jh3a7
BCKjjdFLtTgNhQ9/7MFtsY0FoVJXUKpJQbse/v1xRQJUJXKzmMrShoNqge3XC1yl6qVZEUK
pC9NiB2A7YgspAKQMjDggPEneo6174GN9ETHJHFVCCxPSvY+OBsjIAUh5DKSWbovbwGSapE
2t9SjD4TVuvt+PamKOKlVHLPSSrVHzqfvxpmDbixqEjUioNaE7+/XvipPcpPEQyotNxUmm/
wAsNsCN23D8QsdA1d/ngU+SqolEhRl2A6L4/wA3X/OmBmLtpQU5yrsQaCvUV+eFRtu0TMf3
tARWh7f7HGkWTu4cCSCav/KB44V2XRK0bFmYgEdadR4nAWURRWzLHI5blxqQoNN8IYzAJQ8
nrqWQ/Eg2+Lv7YaapEjZyvICQw5L2oNh9ONKJFVKqB6jAFu3y8f8APxxZmuaGJmmYxQjc7E
02GGmkkyNBGJpTRp+8b4j4dvbBxBvGmIG6lLZ+lIG3DN3/AI/5+GG7a54+ErJIpDxYAKsfW
vXfqcUSiSoiJyhKCoB7j/PrixAKsg9FQzCpY+GxGBmNlZEjKNId6d+x98WyIBdx4N8IG422
G3vivJTUmjjmAhNCoG+3bFjZV1SExcCtQ4II8T4YN7ZgR4UjmAhDxyk1FeG2256/j+OV5RR
ccob01+NkYq6itB4n+uUUCwQ/GZjykopXftUewyBtjuVRQ9eLDc16ilQP6Uwi0ukKRA8aAd
eg+/CaCnZThtprt+X93GNtwO9OnzwxgZIiDIolrKEN6SuS32SD39qnJcADIwpDRwcD8FSAd
gKfjv2yPDRYAUpvEY6lzQN8QpSu/fBKJWiuFu5b4hRWoP6ZHhKaVCQp9Ntl2226+H05MdzJ
WaKMAKBUsAamhydBNbKTNSJl2Cj9vbv0ORRbYCll9Rqmg6UoPfEJbvEjeKqUEiNUE0NB3A+
iuRzwGTGQ5eg1Hg5gb6oeO3BHAESFzyFafFStSDXOVyQMJUXvseQTjYdEkMMxoxIpT4gp2P
vkCzO6v6VvT+9k5cfAU416/Pj+ONhinNiU25EMQOpp40/XnckPn0Tuj0LEcQea0qagCp7jI
tgNhTYJGKo3wN40HT+mG2BFKzbQDqQD8AoNxgbL9LaxyEHfiPHavyxQAaUXAVi5pUdWIBJ9
8LA7FfGGZwqGi0qBt374GQ3aZERyXq7L1GwpToBhYkUuj4PCaJV/cCvywMgQYqbKxClzQMf
AbjCxILpChYAGh6Ada1/rig04K6E1FR07be2Kiw5SooXoKjYj9keGKgoZgQ5+KoPQ03AHf6
MLUSbV/Sf7SEVO9dv898WyivjMkVC54M3UbdP7cBDKJI5tTyneu9Dt03HjiAic1jMWUKdgQ
KUpuPHCwJLYA6VCMDTtXFIVXZY4Q1a06qab+2BmTUVPjUerGQe/7O+Fge9ZzTjV159+RpUe
+FHEG3AUDh8PLelBQYqW5AsVu7MeRJ6mnYdBiOaZbRVdIhj+rGUj4zWh2qaYzO7LSQBjbcr
OTyAYqp61GNMpyKjI4deTbkU32O/bEBrMrWuQHHBywf8AZNN/EVxYk0WjIigEbIa7UG3+1i
m6dEzsCHNSTtsuw9qYoiSVUhyHUfDWlRtSoxZglvglC7AtXYUpvjaaWIIuQotEI78QT79cW
Iq1xWMksJKcdqClfngZ0EJq/wBWeNeIAZRRmFPfbBL6SwzcOySEmM8K7HfbjtmIRTjE02GR
2VCo5bCopv79cbsrbQjMjkBiAu3Ra+334kbqFO/UCdIgAdwCNvuxkxyc04aKKKCPj8Ph0FT
TfMgbBv4QAhrqMsPjZVI3J2FBTf6cjMMZIaMorFXPHkvUcfo75VbEFTWRCSrfvAGoleOxNM
HEQiw2ZWoY1+3Win4dxiSV4lUFaePw7gU6ZIFk0QTRmJAAI4/D33xRzbdIxQcSW6U2I5eGG
lKxCnA7UKnrUfd1xChuL0YpVfnzTZm6Uof8xhCRVoUhDLK9uvFVoSAQKcq0/Ab5pO2YDiBD
1vs5mM8cgSvDNKo3Q1Y8txXfuKfTmoAd+qc5adBx48ac961/5q3w0uyc2sR4M6ca7DtX/Om
dyXzoRKMt1PpuZa8uvbcZFshyWckcgGmx+Hp26YWF2iVIAVQdtzuQfowNgLTNIGCxgHfqKH
GlMio3CmlWPFganocIa52uV1HEH4pDQUNKV8MaSJOkUiT1uoruNqU+eFZDdzkKtUAAcBgRT
YfPApNKzAPb8ZPhKAmop0+eAc2Z3ih0AZlaNqmvTbC1x57K1UdwrAg/tbgA++LM7lthDEvA
DlXoTTbBaSAAoMqbmn0ih3OFqIDfMJGCD16E038cWQNBe0ocgTLVhsCQOmNUkyvmsYjmVVS
Sdu1AfDDTEndfyBHMALw27UqO2KbUvT9V+VOVTVRtviwAsouiGMc9lGwApsMDdQpDMpBKr0
r0FOmSajzW/u0kpQkfhXviigCqSSEqpA2B9umAMpFayCSB4uJqUPGpHWm38MI5oMbiq6HOk
2nqA4ZlqH4kH4h2yMju36euFENTjWtK9Rt1wpkEPJFDGnMsT77fTjbVKACHalaDqO+2wOSa
iG+UQVQFrQfFuNyemBO1LKEU9M1NfhNQNu+KKLfOgKsSa/tE/fjSbKtEHrx3qPsgGvXAWUA
VpIJJccZAacSQBhUrBMA5IFSO+1AffGmIluo37CS2cRjkfHbtTBIWCjJIEJOQHJ516e30Zh
0baTusibiaKvxDuexxCBsvZ3ElKVPUUoPnhJK3ugNVeSCWzvOQiiWTjPzYUKtt371xlytsg
ASyGQq0KGvIMeoIIHhmQCCNmR5IeWNZDRnNBvvQ79sjIAsCLQciRglEO60ruOo65VIBgQsX
hUM/2OXc9RkaQObcnEtUDiSSRQ1yRSVg9UEsfs9xUbn6MjRXd3N2ICdR0BNP8+2Hmi1cO6J
z4sw6tv0r/HJAFkVj+m0Z9PcUq3jWuGrCCdlqMY1PKlG60p1+7ABShRaRhOQnwB08aVI+Xz
2zV9rxJgC9H7M5PXIKsEleNas25r/KBvToPbNHyeqIVvVnrWpr/e1/yacePzxtdk9tR8FXI
HEE0r4nau2dyXz6IVvrDBTHTrQgDrtgpJntSwRqq04klt9+v0bfPCw4VZURBWu5AJP9MDPh
oKSTHlRD8VasTsK4kMRKmuRZi6KDuKGta4hBNryHHAyLRK1qKVA+7rimqbmYDlUhlpQUoQT
iEzKmpd04sAdqqKjYjCxFkK8dXjENeJP7JpU/PByZiyKbht2jZiVLAb1qBTw7YCVhDhK24Y
I9TvuCT79sIWZoqZmV5PiSvX7J+/CwMgStbZSRXpQjbp92KK2XqtaK5NSKr0+jtgSItCREm
IkrUD4Se7du2EqCL3aa44lmK1qaU2PX6MNIM91sjSNGCEPE/q8enXFZEkKsETMKM1ABX5Hw
GA0yhErZJpCjqAQQagdiffbGkSkVINMAC27sdhX+zCwFqxDtQuByFBQUr91MWdFolq8WJHj
06du2KC0zN2P2zQ7+PXFSUPYWzabNKbSMCKVjI4B6M32iBTviYgohKUSiJbzkT6W/7JB6U7
dsaTPN3KBuJeI9RTt936vlhprOQnmvV24EkA12B/zGLKJ2bDTLVQhcGu9BWnftioJbLiJKm
lQN9+lfoxpN8IWhvVWvE8Qa1B7/AHYsQbVjOU4CNfip1rSg99sFNnHS0yxzFQ30nv8Aqx5K
SJLWRGVlB2bqAe3zpjbHhDp2jggcSqoDowUcgDyof2abjATTKgI7sfjMvqEoKAVqT+PbMU7
ycXqvpSvEdabg9PwxpK34GbctvsBUfR2+WCwtKF3p9vqNvJb3K84jQMK037EH6MatMJGJsK
9vPPbWohuacVHwOu9adyaeGSiTEKZqUl1KRWMVTtUipB+jImVsDInk0JmJ6UY71bv8tsjxL
a8sWAWlCN6CnX7sklury0DKVRfsk/144aJVbJKEYJsQOig1P6sZGk3TkJ9VXKnk3b/MYQhf
65LNsRHX6Ce/bpiZUniXRy1V3XavQmlAflTCJWoW8TM4jj39x/tY1a1a25gKRxx9JVJc17K
eKr2zA7VyQGLh6vQ+zunnHIZVs1GnCJXclmoQ3E7Fj3G3hnOvV2u9WSv983Hl6nGnt9r7P8
2+BU4WT4VLuWZhsor16f2Z3T52SjEdFZWAqQPiO+w+7AWYIXPNLJICCCqAin3YpMrKzmwNd
yN/h/zGLG3KquWDggkdu3t0w2gC1yMscigbBT8R/h0wFlHYr5CXJ9jUiv8AZiEy3UwtXAXd
e1ffCxrdcJHjDKV4AbHufbtgW6cXkWQSNvTw/DtjSRI2umM4cJy4gjx2NfoxACZGVqI3XhL
9pjVSD+vbCw581rCVCeDVHav+18sLAghVDlETga7Ur2wNl0FlSSeLEeArWh+7Fju2fToPUJ
J8e49umK7dWo3BLcgXPh2wlYkIpHSa3EQHx9qeI/hkdwW0ESitiQ1WNSeI6gneuJWIU5EZG
ZUJ60IrvTwwhhONFTaR+JYbcOteh+WGmBJXRGWQliKsT1B74piTJqUcCEeockdT4++IWeyh
JULUE1XbYn6MLXIqltJyQ824sOu5FcDLHK3NbwSrxI3PdSevjh4k8EShZtLhA/cvKta/tsS
R3G9cFAonGg3Hp9/IqLDKzD+Unt233yJjXVYwlJQa/vrGSWP1w3HYk77jw2yuczEsTMxKw6
g7pug5N+38VPpGGOfZjKVuXVJIU4BVIpQUJGx7d98j+YSJgBFw6vB6X7yBwSKGhrX5YjO3D
JGlrXqMrP6LqK05A03yfisCQvF4UiMkKkcfiHPcA+Jod8PiCkCVBLbi4mnka4lbn9O9D2pl
E5EsJSJUXkcfADsaEg1rTsMhbC1URyMpKg8Qanc74QGQUmKtVgacSNyxB364DTEqDMVchan
23PfpkCaY2ifgZFLvttVSdtun3ZYJCmdWh5tOtLmhIkQD7Jjd137H4SMOxTH0nZQOniJuMc
jg/sEuxCHvQch1GUTwWdi5MNYBsYhFRWN6Fed5GKIOPIMQSTsFpQ7/ANcjPBlAsSc7TS02U
gGCqzzvEIhN6gXrzGzGvivE9818O18kTRdrk9ncU4+lCTpdni0SotG/aLkV/mr8NBlk+1on
kHEj7MyPMqhe9jIZ4ldFNOAdgfoqB/mMlDtePVhL2cyjkV73DtHwW2fkBQIGWtOlPtZd/K+
EhqPs/qO5RSVzKIZrWWh2ZVda09viyI7UxWgez2o7lV5miq1tzjiUVJkoXNdjQqSN67fPK9
T2tECoOdofZ4iVzVBO0SmRy7GRdywbofEnrXNNkyzmbL0WPDGAoBCyiZVUBW+Nui8tqduvt
kC2Bulx19P25cm+XH7X0YFTmIsyjkpHHZSa77/P6c7t83TaKGSaLmuxIptUfI5G3IjHiFoY
SOHcCvKvGm+/ji1XuiIoeRDOSKfaO/UdMS2Ri1yZWaRQBWlCa7mvXFQaKowjHxSA16nr4Yp
NNDk+1CS29N/s4oG6kxbmOvFe++57YsTzcUlBBJLK+469cVINqxZ0VVqFHuCaA4s7p0hMjA
8qDYVod6Y8lO5amT93Vd2XY0rtXEImBSlIHQp6daGvKta1xYS2WESKimopuab137YWO9KoR
4eErEkyb96e1KYswOHdSaNm+KRqb17j5YsCHRQk0AJHqV47nbEphElHpC8KcQDVdvhJJoeu
Ru3IEeEKLLIo5JUmhJBrXr/bha9xyWuGVDyPxEV3B3PjXCApKgwRVCipB+11FD9+FqNNIQC
WUmg2AXl07DAsSvEYmq09R99TTCyEeLmoEKjAJ8Sk9d/8++LUQAVRbZSSIGoTsA5J3ONshj
32VEHpqKD4gNwa/QOuLMVFZExcseW9Kjrtv/DFjE22k08CXDJQSIo4mhNATSuAi2UJmILHw
JJZPSZgeZPI79+30/xzEkTKTjHctsZFV4lrsQG67/T9OA7bKseFCQOXxEjff78iQpCIht2J
5p/uqtQa9e3+ftk4RZxiiJVcgKqsEPzIr4ZOXJMlARykhR8QbrSu9O3XtkKKN1k6EuVc1UV
qQCCf8/44liQh5A27H4WUbE8t6/1wWxOy4NIqhUqxO5+1Sh7YhQXSQxKPjqGO1AD2pt1wkC
lIWxqJGb1QRQ1B3Br45AIG64W0gCstHRftAVJFf61yXDaeEhuWQBSF6GtKcvuwk9ySXRmv2
zQrtQ1xiaQAi5EmKQWlQIuJkFO7V+1XvTMbtPJKGHbq9B2DgjPJZ6IaSKGJtmI3oaV+A7n9
Yzmid3rRyUi8przqORqBvQmn2cUqkw4gPHVxUAhwaHb/AD+/FAXiOMjm1amnJl/l61wWF3U
GtQsjTPyT4gQ2+wPXD0W1BzUOiHZQaKQeu+w/1f4YpARkDRzOICxY8agGvUDvQ9sQWJaeB3
LFWCO1eYIJNPEdt/44aC2oUT+c140pQ/a/m+7emCkpvEF+rhxv4gDv/ntndPnBGyPgjm4qR
X4tgu4yJptgJUqmOkm7UC0NaEDlX+GFJFFqMsXJBUq57g7f7eArEkt8OIINeI6DepHhjS8n
SSeqgpXagbqMNKZWqLOPtdWFRy8PfI0yE9lqcOIIO5O1a+OFA3VWoIyCQWUU477g4GfRDF2
SShQhSQDUHJU1cVFUjX1GPAioqTStN8DKO7QPBSQfEGoNNsUXSgk8gflWlO5Hyw01idtryY
gdeO9AD95xSF7Mp4kEnh2FfhxSTbUyqtBw5cxt1NcQsxTkYQ8VY1PbY7VxKxPCvWfkxRWJ4
78t9x4jBTIZCVyMW/eoCOwG+w98Kb6rPUR5Ch3XuCDUe2LHisu4fBXjXc1FDvhUjZRflEDw
NQx7DeuJazs20jKvxfCPAg40kyLhxaAkACoqQdqYUVspBlajx7kUoPfAEA9Q26czydqN4b1
+eK8yqekEchdwxJNK4U8NFqNwxkDdJqIx/wA/lgpYnmlEsDW0nGQFRUgMRTfx+j+GY+TGYm
2sxoqcShpOPjUgnocrHNj1U2iZnJC8Ala7bAj9nARZQQqJP8LAHcGtAD8RPv8A59cAkzEqV
BOAAzbhq0G+3ucPFaRItOxhWpqqHuOoPj9OE7BBNLQ/qgMQORI7fh/n4YjcIu2pI/tBup70
/wA+mJCCFGsnMJs3Edv7MjvaA2zVkUHcHrUePfG91O7UzqvHkBuCPevhjNXAuhpEahvtH/P
w/hiPJbKzgAoEZr3NBiilrRhVYnep3JHQ7/rxI2SjIX5+mp+3D9jbs2/Hf3yrVYfGw8Ltex
tYMGbfksZE4M8g6HcEfaqSSdjnN5cUsciC9rjyCYsKREbAenxYUIJPUD+br7ZXbYs9V5uau
pKsRVeJFP8AP+GKXeiasKBUQcgoH7XXh1+jExCLXesXQIUFV2AI+0fA79sQtIepDmqg1qN0
7dm6/L78aTaukzuC8SgjiOThRsQOg98dygilRh0ai1PWo6HwG/z+7EIWUn/3yKVrXjv/AKv
37fLClPIeT260CjlsDTb9ed1b51WyKSGMcOTca9aCtKd+uBmAunkYDjwFGO560H39/wCOCk
5JFvpEBxBUHrTf9eFHRToocNQqO5I8P2sWJG6ooo/GhUP8Vadv8/1YpA3c0kaOSUrUUpTb5
YpsAriViJVd1YbchWp+/Am6ckZj4yuBXx7/AD64qARuukKzgEoARXl/DviNlkeJQhZA/pt8
KjptXfw/z8MJYQLhICzRuO/2qdTgW7UyFUEKvJd6bbk+J3yTEroW+IADcDpTrTt1wUsSvij
jfmz7M25HSn44soi1xNXjG8ZO242FO/XFlzLTKtQhHxA7MBsPxxQQG44YlKn7VajpT6OuJK
iAC3m4DAIDGuwNOv440jiLTIlOY/aHh2H7XXCgx6tI6ErUfAp+LbYfjjSBJDy8GLcFpvttv
8uuLCStHE0nL1QASKUPen048mcQTzaBDFkDdqHbtT3OFi6CJYTXYA9SR0/HEphHhbaAMdwQ
Ad27AeHXG0mFrDKQWUgbbchSv68aYcVOjA5+oBsR0I6fjisealqvqSQoxBYISjCn2Qdx370
/HIZI3HZOQkpYscY4Oi8zSm3Ujx65jU1U6Pflvsjdx1/yuuRCjdwCSsSwMdW+LavXv1xq1r
dpgqBuKiqH4Qw6nwpXDVJKzm7EJKm56bd/Drg3RdrX4x7D4gduVNz79cSKRyXGWP0nLIS5o
VNOoH098Ilst7IRVLNWNCNiCKdAe3XK63Yi0Q0fpIpIFQCOnT269v4ZPh2TS0qkoHIbCoG3
brXrgI4gtKgAVeNPfYUJ/HvkgKSAscGImRR1G1e/44mPVeSmZE2UjYjam9CfpyNotdBJwb4
iV4sOLDqKftdf86YYmkxO6pqDC0lkjZefNyedP5iSpHtQ5p+2Mchk4uhe57CyRlgAvcLWdX
jBEADLudup8Ou+ap2tN8hMB6VK0o1aHpQ0/V+OKOSlHGFRoDuygkuoBPHtxNetBim3RF40o
3L1K1JouymtNj9ODkp3blumllDOgqTQtsaBeVe/TrioCsvpqymNQQwI3AFPE9fE42htnlmh
alEZD9kADkPn92SRdFC8fi+3vyr0H2OP2+vhkaDK2QRF0YInQL3pQUP9c7t85JIKYQyuy8V
iUEbVG9ci2xlfRbc8wEcFSOhFQetf1YhGS2pJ+QVAKUG+2368KDNzTilAtd/s7faGKmYXG4
ev77daUUAfr3xpPHfNchVgBx22pt+OKii05Rm9Mihfv2GKyo7LYwInMRqV60O+/wB+ArEVs
1IfWJI2jSu4wokbLUsnCnClGArt2HfFEtneoQqqq/Cx38cQtqMj8WVFHFVqO1T49cLCR3Xh
3U/u1rTv3HieuAhIJVWCRqXB+NhRlP8At98WfJa1eSkfE222xG/bFB5qwAoX2PYmoOBs6Kc
tyAiooqSeoHbxw01yyCqahkkDAHiAa1JptX6cJWMi3PI67AL8O2wxCzkQotSigEsxPQDCwL
Ug3VWPEAj7v5uuLEqpWNwBzpvUDbA2cwh5OKNwf4m6hlp/n/tYWo0CiFmaaigbU4npg5Nol
xOqigxq/KgG4p2xXkpD4pKFgFJ/aA3PYfThLDq3EQGKsK89waDFMTRVGKpHLBMRR46A7dqm
uABnYANpASpf01YcdzsaU75iT+pxiXIDUg0C+BpWvhkeqQqM/p0qAT17HJE0F6qEkhlmYjY
bAdNxtvkSSWJNlWjctFycqCpqBQdKZKJ2ZBSdmkchzwUU3UDY/wCdcgdyg7rQp5kp8SrUgm
n0jDW6FqMpYuzUbag2wAbqCvZQ4Zlk6VJrTt0H05OrUi1CKYCT1ETp1XalfDIgsQRauKSAN
I3BUqVYgZPmN2Swyco1O4JUihyNrdqRqeQqCxoKCladvvwUh0D0ajfaqTQ0oT4VxiaWKOvH
WSK1Yfa4MlNtwd9/lmN2qAdO9F7P5f31eSmpjjiCI+9BuSK0FdqUznLesAKFWUK9WP2geXG
hFd/l75EppUAeGblX4nIBAoBXfptiV5rpOckipyEfHdSzAAjatdh4DFDpEjHH0zVVHGikUp
8NOX4YqFOOR+TorcuG9DTw8fDFJXmSQ8jzHU8mJqagU22+eErSn+5pTmONeNKita1r0/mxV
kDcuMXxAsD2PsK9vDO6fOpoxQQqyK9TSlNthU1wMwKb9NZeQNFYUP8ATt32xTw2sWRDKVbd
lAUdKdB7YsbFtGNPhZGB5EjqK08cbRwriDvEDsu5Jp/TEJIbjiuSOQGw6nwxKxjJqRjRnRt
z327dcUSKxS3wsGrQ1rt08emNIBKrGyiRmkXc9tqH3xLOJFoeVmMnJhyC1O9Kb9Rha5HdXC
FIuYT1GNSNx0wNgjQQ8lGJYCuw606Hv+rC1SDVXjcKw368gR3pTt8sVGxVK+pVjVQNuRpUt
92LLmvAhU8ieYPU7bDvgSKtbM6iT6uuxbflUUHt0xCzIum/RZGBABUD4txQn22w2jgoqlCy
+oFHHoBUVpgtkQhGeLkeLA8T8IPUjC1GrVgzyUAojA9qdcWXNDTSEysGVVYbbUNW8MkGqZ3
ah9bkQAWU9Ttt+GKxtUSOPgOTdNgdum2+N0yEAea9l9OjK3wydaU28O2C7ZcPCsHJYWjpsD
yLAitT/mcUdKQ5m4VAq5O29Nhvv0+eFqJpqKV1loR233FB+GAhYyNq8yNFFLPUMyqDSo6nZ
abfLG2ww6pKqip5uUanTY9fHbMOVXu1gL0CU4EUIWqmoqQPoxBC0tjIuHZiAAAQVrv1Pt16
5EGyoFrgskTfGByrQCo2O/X8ckbCiNNXBCLSSlRQoQRSp7HbBIillspRykNWPiwIBrUdNv7
MjEsbVP3oRpaqVr0JA+W2StNFCtyIptzJq1CNj92QtiqBJQqF6faoNxv1B7fPJC6UArykW6
qfiIoBsNu56ZLZPCFjxs3wswISlAaU7U7fLAQpBbnYtSQnj2UKRToMjIpJQzTcxRFoFJANR
Xoa9sjdsSQsJbiasCAOoIrQ19vnihFvcF0jiYhQlTuR1PcbdNjmF2pMjCA9L7Mw4shl5Nmq
ijGvKpqCBuKex22zRcnrAhZDJIV9OgRlIB5U47DboPbAlGwqYlRGcMqAE/FViCNhWnauJQW
zylcl/iqKhuQI707YULWhqKLICASSOQ+01Qf2eh3wcytrGmkgnLRMpG+wIp0+XU4SE1YU5p
ByEcTVMhqQSBxGxp0PTbHmoCrxk5U4CvWvIdeNadPDbFinVt6T0DuyrHTYEj/PffO6L52AC
jA3plVLfCTQb03wNg2RCShpTy+EUJBqK4GUTZUpeAFJNzXthYSpYJVhNVYUruSP1YseLhUx
csTse9RWm+GkcdrxKabluBFT8XbBTLiK4em3wJWh6kkVAxtaBUpOIkWNAF4Gtdt/7MLCWxV
XdeIr3WoatKHAzkdlNGWQlXIovRqj2/sxYj1IqGaKI0BqB1JIwEN0JgLZOPpepUDvvTvXCG
Mqq1FH5JU8TxryIpWm+LAG2vXjJ4AFiKV3FP8AOuO68QXERgrIQVU/ZpSldqVxU0G4ljkdW
qWHVR2ApuTikAEoiUxIF41oRQmuwpiGyVBpUjk5SORVftAHG0CIO6G9NGmYDbke9KVH8Mk1
mItY1ZJPTHxUNCQRhpgebUkNulOcixKeisw5U8fngtTAIddQtYHIjmqAeNeq/gMSYsRLhKu
dW03jX1CX+zxRaeJJ3pkDki28UaUn1myjb4Fdg25qF2r16tkTmiEHJENfpXT5qKOcNBQNJS
nzbiT7ZKOWJQZRPJXkTiwZCGqQdj92WMTGm0EUo5JQUoKE71wWkAFDX1/DDCYkNXaoJU1FM
hPIIIlLZK/UWVqCPYnY1+j+GYvFxFr2LiUUFdwwah3712pgNWqItkt1UF+QUsfiJ6mlMlGm
UYhTldalVqgpShPVdqGvjhJQWpYYvSoPi5itR1+WNCkSCjEtGHj0r1qd/wC3BGDEBcLT1Gb
mCDU0PKg9zkvC71EbUpVtLcFpJ1LoBQK1T8vnlZ8OPVujpMkuQXW2o26DjIX4DsY2YjYU7f
LIx1eEdXIj2bqP5qJF3YA1j9WdNgXVepPgKg4Ja/TxPNuh2Rnl0alubVGq9vOyqPhBKNv3/
ayA7U05bZdhZ+5DxS2s7ukbMrAVdZAQwH+TlkM+LL9JcHUaHLg+oNLADIQDRdq79R2yfhuK
A6aGBSsnIQBPtFjsTXamGUYgbs4YZTNAIdzzaKSJiI4FPFiSGNWqe22abtPV45x4B0es7B7
OyYPVLqrsHkBZSE5EspqakU3X7q5qRTv+SHljkWHly+AUDUJrXc1G3z+/HhTaqkjvxjqSZg
AJCTVd/tHbpgAQVZf3RD14qfsR1NK+/wCGGkLoJFV2deSeovck0G3EdO38MVIU+EReSIs5d
92PxUoOn3DD1XdDPOihYwpdkJVnFd/Fv1/fjTKltNqcx/q8j0rXj/HFWTqkRiCBuP7TbHr/
AJ7Z3NvnJARKoJY1RwajcbnoOuBkBYVOBMp51NQKbk/I9MSkc170dW4fE/Ymu2ITLdCBGkQ
8+R+0FoTX9WFpIJCraorUDAs4Hxcid/wwFljiCvYup3ah5dN/vxpJJDbzKvOOm7fEDXpSmN
JMgFKqyohBIWX3NaeGLHmuKiNTGKNUeOK1QpY8RUih96AnrhQRTTMnJeRoampBP9MV2tUrS
egYMNjSu1PDAy6rGR4ZKVoG3ABNMPNgQYlYpblxQAE713+nFAXQ/vXKSE0ANBU064OTKHqO
7a/72OBJTgo8aV8MSUgVJU+IAlnJBO4BNORPXDS2VyKIpQUJYEV2r92+DmyA4Stnk9JHnkB
EfHYVNdu2FZmt0oe7uJI2aEgI+zda0HyyEsnc49mkJy+1VuW32qnr37ZjWbY8S2SZHKMo48
/g+7x+ePFak20EV3Ysfs7CpNP1fLABbEC3MFkYA9h1qev3Yeanmto6VJbktfi3O/X2+eCiF
RVpeSxcvTmK8R8KtVhxH7IBGTjmIbITakmuLwMC9A1GKoSop9GSOUyCDIlCAlgEO5Hck/Mf
wymywu3PI8cfLoK0AFRg3XipWj4CD1WYg8Samtfl8zkhsGQ3DovitU/edfiZd69T0xjuEjk
qBVkk4SyGoFeRJOGl5qXrshEMZNCeNN61+7EGjSDLomMkqaYI4Il5TygGrAsFDUNTt2yzPq
I6fHZc3RaSWaYiEDPBNNc+rdOJq/ZoDxFfY9xnPavtOebls9Roex8eDc7ltUiRQAlfUP7VS
vzr7/xzAMpd7sxjiOi24aMAUUIB8KgciKeJ+f8AHIm2YAWbcAygqFPGpJqa+ORJTQW3LCWR
f2BxIU7klvH6P4YhNK5iiMDOyBSf92fECD/MD19stxZpYzYLRm08MwqQUAWAPpSmjUAEgqf
9iVpucz4dsZBzDqsns7iJsFRe3BdXkkLyVFOZNKU+yKDb+3MfPrMmbmXYaXQYtPyCqzu0dB
GJEXau9GPdum2Ym7lgNCcuVjgjo1SOe9Bt1/z8MKeSlcMa0atKU4mux+j/AD2x5JC21TmaV
ZQp+wa02H2NseqCUfDJyi9AJUx7sSDQ99seTEhb60MhrWnAVp8VDX9revWn44AU1SwkczRu
RFeK71O3QU8cUocxyICyqVU9VWtaeB+X8MkttehHWn1R6V+1VulPl47YaK2yBHaTj8FDSpA
22p/mc7h84JsomKQjkeNWPahr8/o/hgLKJVJJQZ42BI2oVoRSn9cWUpbqiI3JXp8LA1G/3d
MVANrfiUsENDWgBqBXxxUmnRI8ciyNT4yadaVGKIgg2vmlikcAni4qQN9x4dMRsykRJTdY+
Q5bneoBO+FgQFvJQChB5qag9qeOK22Imcg14VANDXavvgulESVSRmVwpFUA7dvDtimRIKh8
LPQk8j1JB/hixqyui9M8kbeStKmv34pjSoSkZPP41Hfc7eGLKwOaGDAljESSd6b/AEDC0kn
o3EChpJy2FQd9iaYsorYKLcuVBIcbE1AGAojtJEsNnDig7AVr4UwhmUukv3tpWahcjYpvTG
dANAykSWzai93A1qqgGQgcyxNPo45T4wZynxCkJARBG4LCqkA9T3ysGmA2UwYmPJN0O5XcU
H8uDYoKmePGqCtDud9/v8MFhiuosj/uwQGFTX26n6f44OaaXRrwHPkAwGx3/V74QFApY8m3
xVFTU060Pb6MSSqmwR0LglACAOtfnka2QiFVGUuvw8dh16+OSjRZAKcrRgcHXizGoIFaD+3
+OAy2QWnQuq03A3J3B26f5++RolB3bcxG34ENzPX/ACt+uEnZO1L7dj9XVVjC7UNa19j/AJ
+GMOTKPJ1z9guACQvxUFAB4ZMnZEgg9Pll+sJOqCRASAXJ+JqdBQHpmDl18MMu92eh7EzZx
xcgmpSeQNJLxZ5G341JpQAGpp49PfNZ2hrfzMtnpuzNB+VgQea1ldlL/ZH2RUGgAFPHqcwX
Y2oIZwyxOOHpgBqCppX7IP8An0wUkql0ZTPuOigrsQD17f5P8MSseSFlLSAb1LmpoDUnpUf
dkUilWVZnHFU4lD0H2mp4fP8AjhVuCUmJlZCwUkfFtUnsN/p+nEbKUPwRJKqOQHZhUGvh8v
4YVU51L8pqhab0AoAP5qf59MeaXRT+u7RCJ4ipozMvw13+Fd9xhMaCtszq/GNAQuygggg+H
X/OuAqCoyK6pIzDnGpHKi0Ynb3rtUffikNwfajAoA0fxMQfn6nbfDanZEr8SGo26lj27D7/
AOGBi3Ik0YIjFFYEEFaeNR17fwxpQUKyyxNGRUJ6g+Fhuw/m69umNMrRa8Q1XNSKspb6KHr
/AJ1wsV3qXHLqK+py47U48fn4fFhtdk1hhZlDwknpsQB9J38c7kvnNFH+nQABak7sw6dOnX
Azqg4cGqQgNOre4/phXZUrFIoUE8lNfh23+/8AzpkWexU5fVLVYA0+HifDwrXCwkTbpg8QT
iAWc1Hfr2/z8cIWVhdw4gSMPi6nb8cVqt3NKkoI9MJI9ACBTjTALCmQkpjkoVqr8I3Wh6dA
MKOS1pBMdlFRTfftgRxW5wSjKxoaVqte/wDn+OKnkqBnQKBQqQPiI3/XiyBauI/Sq8fQAb4
QicaUmPGpQcqgChGwPjiwK4ACvqR7KNuPjikAK70KKwTc9uhP44A2GqWx1TkSu/uCcJRHZQ
1CY20INR+8avOhp7nAZULY5dglDGgLxV+LcljtT78xpy4mkKcQkaT06KPDt78cgOaA5HkaR
kK1XowAJ3w9V5t+oIgVVQ3LbkR0H82J2WwFjlZWV0VYwKAin0V+nATaOfJaZTBUbOrAkUHj
2+j+GN0i6WbtRkVRXcg98A3Vv7Uo4GrEeFAcTuVVYw8ppIBxUbUB3I7de9fxwjfmyCmF9Nu
LnYr09+2DkWLSCViFCqeI6kb/AOY/hg5qrxni6qYyP5qDJhkF0iEksqjiDt4D/JpXGW60vI
ZwItgNqChqfb/PxyQDK0MYmnllaX+7iAHGh3P8x+/NX2nqjj9Id72H2dHN65ImCySFRHGoQ
VBFOzEdRv3OaQy4i9VGIiKC2SGVpHkLcStAwFNiPtAVyLK9l80k3FfTRQhB3NO9OX7XbDWy
AFB0Lxgh6su/IAb9q9flgZNwSidlSQ1HpgFqbvQmm5PfbAUUgtQvriGaKxsYxNdzA+mriqI
g6s58N/py7DiEhxHkxlKkXZ+XQyB7yaaaQV5kSMi+J4pG6gUywZL5BrJPehNR0680sC6s2k
mhUkzQOxc+mP2omc15Cn2a74eGOTY7JjMhEGRZIIzB+8SZQ44itQwBBO/cZjSiYmm4bqT2w
aRXVuQ6BAKEHsDv/nXAFtD+lOsjIjl1dSRt0odz164WRXxyTHjEqBgAObOOnWpG/wDnTBVI
2REjHifhX46hjTb5bntQ/dhBtQEFbGV6hB8aNQLQAEnsd+mNbspIykkUZjehbdqgCjCgND8
sFFhzVYC0UTsR8QX9sDoQCOp32p9+Hkp3KGp65D1onLiAdqGnb5jFI2WyqyylRVT+yaV3Fa
gH7/uxpbVPUkp/d7cudeIrWv2fvwoTyBFdfT50egXag7f0zuS+c1aqjgco+RooAqAOn+Yxp
RJERRu6klKA70FBQf24s4iw2VbkGj6gU40G+Ba3XdfgdN9zXuffHdPN3ABVaooDUDuOuNrS
x5ZacVHt023/AGcaYmRW059uXYDxP34UKiwyyRVAAI6nv88WQgSFGKKTmXYDwpsMWEYkF2/
qEMtOo28P8/1Yre6skaPG1WOwqCPAe2BmBYaLcwE48wKGvjjSDK1jwBquNvb+GG0GKoq8ow
tChBqp64GQAIb5cioPh37D2xTzWyGUH049krvWlQMKCTyUdXtCbaJuVDE32RuNxTj+OA1KJ
C5YUEjVZV6AyqDXcbH55icJBca3MoahpxJ35Dx8cUVu5yY+VDU15Er2+nAUnZRZpm+0AKVF
CBt7YOIsbtURQwBA3OzMQNx/Zh5pDU9rIF5ggg+FOhpT/P3wyjSJRK0QNHGK0NK1O2x8MjV
BeEgNhYuK0PBu1adfAYiqSqMEBjZWK1HQ7jb/AGvwyRAVbUU5MoHPv4U74LVaIzG6hV5knb
tTcfr/AI4KpHJEGgfmtatWq++Stk1G1ULA08Dt9JPvhCgtw85HPqGjDdWNPlWg/wA9sMee6
xslpWhga6gBJZ29QA9egUqN+gIzTdsYjxWHq/Z3UROPg6rU4HjQd6oCRuSRUde2aaqehVZk
Adjv6bAGgofCrH3ocJQFKRYrnhFz4seiilD7j3PfG15LJI/qwkRQH5ChHw7N7fccB2SN0LJ
KsNPgeaaRT6Mcabbkj42+ytD4nLMePi3PJEpUiNJ0r6sour+UTXctHkkUDiFGyovSgXLMmQ
S2HJqAPNPl+AVY1Bp4d/65EGkHdC3gWRKHp+wBSvL7/fAZMohjWnpNp880PFri2DVtylC0d
alkZevEGvE5ZlMcgBHPqyjcUyLRRD94BHJy3dQCad/45QzQkkcaepLPJ6KxfaYlVFe2+EQM
jSSaUYdUsZCsNtcxyzswNOa18KV6Htk56fIBuECQJRc0aGACMnhuTTiQw22+8jK4hNrEii4
erw4fZMi7Gi0HxHfrvip3VJZ42iQxU2NJSFWlN+lcQbCKpFTCCe3ClgoIO44kBgfiFPo/DE
EIF2pMI2RImFXVSFJUD3yVqh5IvTJ414CnxDidvp74KZWv/wBD5U9Rq9egpx41r86YF4Sn0
QSSBWX4eQoWPj7fTndPnJFtxxxrVq86bU23PYYWIFIiB+EQIao6b0wFnAkBVKlCGrx49eh8
cGzLcLplrxdzufiPGn0DEJkFF+cbVAC0I41Aqa4WBsKj26hA7GiPRqjj274LZGG1qQWLmaH
iB8R40yTAAWvU15Rg0p06ZFlE3spyoCVUn4ga9ugwsZOjWNmfiePI1HTf/brioDblYRRTxB
6mg2r2xUnhXxx8o+SCni230gYpEdlJkapUPwX9o7dPHFFFWjooKk1HEdabDxGLKK3iFYMBy
FaDpTelMUVu3JT1REtGoPbfvimXNbLGGC8qFVFeNR9+IRIEoCe3Kt+7okbdTtt8vuyM4Xya
qope0Z5MoHNzuBsRmMY7sCDbcUZlcRVU896fCBU5EA2kC1k0ECGRWar06GnQd8JADExWhUE
fLo32h0FKYqAqH4+JFAd6j4fpw7lKkyR1cijK5otaDfvkatBCssMbBWYcqDpQV+jJjHIpAU
iw5KhG9R8OwrXIyiRzRbclvxG+w6hdvpGEwQQprEeQ5sWNPh6dOp+6mQ4VAJVyAUAagIoBS
nX2yYOzItx0AYOKcKnfjuT0GMdlHJYnpv8AEApJNOwH+e4x5otT4xliT8Tdee1fnleTGJii
3abUTwzEgVWKS3HxXCjkCpZQVBBHcU+nOe1elnhkdtnuNBroanGCDuiJkV/9IioQxoFFB8Y
rTf78xasOaNkMxEMiGOjdmFVqO7b0wJ5tzxQTlpOVAq1WgA2PTl79MKg0owQosjiSQhAFbc
KDv9kbfRgpJKJuJY7crE3xVoBUgdfHDRDEbuju4puQDsOG/EU6dD/HJCEj0QTEK0cirVpfi
Kg1IK9DtUZZ+XyDow8WB6pYUJuX4fDQfCFI3B9/bbKpRNtwIpUluIrW2W6Zh6cFS5JFKjqd
/owwgZGgg+ajpemRap6mpXsfqeu3O2hm48Y4ei/uztyI3JpmTOfB6YtJ33Ti80iwurX0Hgj
4AbAquwP+ZyPFIdVAFsWaf9Fak2ksWEEqGW3JNdwPjjDGvgSK4cmPxIcQ+LZCVGlZHmkuvq
8s1IyAf2aciD38K5jEABu6IpIWCpChVVjNQajrXfr8/wBeAsV7AqXjmWgUfs8fmp8P5a/Tj
S216oYVZwsiEHfid/AfRiCtLJXZJOPMFDT1Nxs2/I/SK0xUK/1a28Ph+e9fHp/N+GG1ssgj
FYUUGmwegr/T6M7l87KoFUkMAVIBJ64WNKiyJQ0TjWld9vbI7sgQF9ZZKgDlv4/h+rFJJKw
wzMwYHalOvbFHDItspFFlPJhXY+GEKb6qErvGnplqU6jqPoxAYSkQF8NDHVSKfjX3xTHkt5
JHISvhXemw/r0xRfCWjKzENQFtuh6DtjSmVqluoJZlIFKk9OvcYlljDUzmqqakHsaYgLM7q
ruqsEjaiUrSu9MaZE9zpCHqFJFBUUp9GKJLYByrxNaClG/piiAajdFBIJAB3b274qCAtlk5
SBUNOXfpjSJSs7N7Rvx6vQct9icK8i2tHBQCorU13FP86YFq1A2MLcpEBFPtEeHtjwgsTBR
GmQ8wS5Ugk/DSvTB4UECBWNpatKJSx960OA4Yo4DaIXTrQIPUq+9QCafP7NMPBHuZ+GKbW3
t91jiXiaBak1pkqAYiAXx29qsRJiA+VOp6HEMhGNL1Z4YiFRRU9QAPuwrdBBXog4rKyqCDQ
ECm29enfbBIWGEqS2GVaMZWDnt328BmICwB71OUAkOOR22H/Ef4ZGQtBXkhYU3qOq7iu/jj
WyTybDoKI3w7VCnwp3yV0tqCUfk8n92o3HhkQCSxbMiBSoG/6zgJSuoSiyU71Q98MsYlHcN
mHUZMRuJpzmdf7uVkBFVFQRx29vlmLLs3Cejso9v6mPVaYmlKuJm5g9gAD+GD+S8JFMx7Ra
i1RWuCoDvxFKHiAanuTyr75CPZOMHdsl7R5iNgvYRoGHL1JG/mPU960p75kR0OCP8AC4uTt
rUy/iXrcW7cfrMYeTt8R2H35MYMI/hDXHtXU/zisLqC5XjHU0AAHTsOnyyYhAcg1T1+aXOR
WNcyyMAei04im1ffbDzavzWS+akHhEsqxgIEA4CpNA1eS0+8DNJ2tijGYID2PYWqlmxUTyS
+SG4vp1juo1/Rsbeo8ZNWmI+yvBf2R1367ZhwnHHGwfU7SQMjXRPba4VVJrSlKtuCa9O2Ug
7pMURFemTmpO6tTr+PTpkuNiYUkuu2j3rKYOPrQkSRM5+FWHUGg/aHwn6csx5RE0eRSY7LL
NJDGwuLf05T+xy5LxHYN475XkiAduTMStFECis1WkB/eHkaMtNv45BWjMWSRZF5bfaJYUJ/
2O9an78QtITkzSq0i1pQinh9wwMlS5Akfjw4gr2Y9KVH3bfdkkBC+qOvKblz4V5GnHp4eG2
OyWZQU+rIYa8uI613pvQfrzuHzvpsry0iPLlUMo6joRiCshSkGJB25BqUA/2sWAKseUaK29
T1Fexr/bgZnYLlZ9mr9mlaePttikE0oKk3qlmHX4q16f57YWABtczlyfhJjX4eXt93XFSbU
kf1WIY7nagNDTtTbCwjuuIVal6Fztx26/d0wJoBujECo403J8a9e2FNKkYCLypsDTr91dvl
gZRFLJDVeSVLCgbcbfhhDEtsVEqA04j9o/7WBPVVmqgDDoDuajcd6bYhnLZQEg5F0bkSOg9
+3TC1gqjMHATYH+UePvtik0UOZjA+24TZK4lhxcJVPUklALDahAFd6HFldqiTPFRRsH2b/O
mCkiVLuDAMQ1RU79ifuxTSjF6pX4TQ12qR199umFgLVFZVXrv0Hy99sWQcOAiKijEGnXoMV
2pYCzkByCPFdqdfAYoC5fUJIAr2NTWmKQ4TSVEZ2A6inavuMaXi6KNzAJIioryO6/63UV2+
WSBYShsksCglwaAg1pUV/VmIRRLSButkkCuUkPFT0p4dx09zkJGkujcKRUgp3PgfbbBFdls
z1DSoasDX5t8qdBjLdidlFLp6iNACepJ7n3/DIxmVElxqGqQPmDXb7uuHdCr6zzRmNzQJ9k
Dv+GTBJFMrt0/JaEmrEjv0/Dp1xkNkStcDIqgmgHSmxqT9GEBbdIw4AIdga77fqGHmtul4+
oCnFOg8a/ePljIqQtj7yOoZ+n9uRChopKU5EVB8PA9e3zx4SpBaj5V2qR3p4YhIC14uUhCN
TmpBb3HxKB8Oa/tXHxY77noPZvNwZTHvQ/qG3CeixMx6negbuengM0BD16Iim4DiRXkepLd
uopiirUzIVkaT4ip+0tD08NhgWlC+1WMMtvZRi61Gb4o4BUUWpHORugX+uZGLDxCzsGucxF
Vg0zzM9J7m5hgcklo4oiwB8eTk/qychiHIW18cipzT6jpEtNRRZ7JzVrtFKGH/AIyIeXw1p
uMHgwmPTz7mXGRzRsqiZQ9oxePjyQipBHX9X6sxyGwFDMyIWWQ8KUYEnckfRkWYCjLOeqOr
BqkEVHUHtTvX8cK0t43dKc1/mpTv1/twKzGKKkaorU4gUI/WM7p88pVaAiMB2LMSTTfp/n+
vEUiUdlioVJaU7Dwr/ntigDvVG+rsVUEjtU1pTAGR4S1QxEqvQbL13GFHJYymgZWLdyKn7s
WJDbN6aqCa1+IgE9fE4pug0wj3lRaE7A1NMd0ER5qVY3cnnxI7b/diw2JXsZdjGeYqARv1G
LKy2kUjcuZoa7gE05YpAJXg1DLQcqmhBJBJxZbKgtXYhSaniC1T28PvxtPhkrZJCiBEIZie
/wDn8sQiRoUoqpU/CN6hgN9q4sIil88YJUodwNzU036jCCmUd1OVPVFSwHEdu+IYSFqhHCN
Za7kdanf3xZcha2KShLSclqDQ79fHEojIOUkMWLNQjcEnpjSb3bXmS3pghDvvWp+WKjyaZi
oZgvQ9TX4T74Qgq0amSEyIwXpUn/PvgtnGNhSki9NlaL4iPtDelK7YjdiRSk15NCD6g48vY
126YkMDlIXRGWdPVRwTX4vHFkCTuv5ihlkrShDVriAknZJJIfTj9QvQtsaE9BlGUUWmqUJ2
9d+KkECpHXqMoMrLGW6+HiWCv8MfUE1r06ZKCilMBUf+VSDRTWu/Y4kUULFhHMFW5ep+yK/
d+OARFsa3dLyjPAfFU7jf78MtknZcTVAgJDb9a4gpbJX0ypJY0+EGtaDt+GNrYXcm41boR2
6Dw+7DutuE3F1RgFDdeu58RhJpIpXmg2FXHGlaCuw37++TMQsghh6kav6Yqu1DuTxJ6HKzY
5MQVn18swi5hezUqO+2R8Qp41VvVgqS1UcUHGuTqt08kNcytC0ISvLmTtXoVb9eYuujeEu1
7ClWpChEGmcEVJYmqgmre34/jnMl7m0S/KKbiQWKb/CDSnj3wKFG6u4tPgNzcSFUDclRASz
MfsgdaknLMWMzlQYzkIhf5d0yZHbVtSURXl2atEK1ijH2I/4n3GX55jaMeQaI3LcsorEsdA
1F6AVJr/k5CwtFBX0UN1C8Ug5xOpV1+KjggqR18D+ODi4TYZAXsxLSvWsJZtGml5RWx52jN
WrQuTxPUHZqj6cnqgJgTHxZYvSaTFgsqKz77sG2JpTtv45jBtQskEnKijielPioBXp9FPwx
TalwHWn+TWrfa6U/hilnEAVoI/T5GoGwp1p0+7O5fOjuFRYwSKy0+ft/n+GKKLUrO0fELyY
MDSh2H9vTFSdmkBYlD/eE04gGgH+f68UBx9etOYJqanepHjiu6p6CvAQDQjeor9+NsuC4qc
yhYeIJO1Kb/diGMxs1CVdDGSajoN+3b6MeSI7ikP6XEMCKkj7Xxff+P44WvhpE20YVOW9fp
2Pj9OBsgAArPwBDoaVG/Xc+GBsJCmV+JArcYxvQV3P9mFiW5KrL9styGw3398CSd3SJEq0J
oyCu9R9H01wokBSxVnddm+1sNj0wsRZRMUU8qsgKhUI+I1AHvvkTIBuhjlILBBao5jgSS5l
G7H4gvboo3wXJAhAbc22hjmhMaRPFLHv6TVPwjrSu9cRIjmmWOMo7IdqvtufDiDk3HLioP9
41COj0O48cU1suADpxSSijvvUd8DIbhEQW88kdTGzIdqgEVp41wGYDZDFIjktaOS3kCMpVR
vQg7jCCCgxMDSFkYnfox6UruPHC0yO7VxDLJRnAZKUHX54QicTJXs09GF4jtyHShr/mMjTZ
i9IpCXjmOFgr8y32a1+/6P4ZKwN2qZ2SqMFiC5J4Vqd++YRlxSYqTqgkBjP2hWlDtWv6/wC
ORNdGJVAk1DIDz4bDY7n2yQCN1lxHLKKkjcBiyg7++Mtwsgor+7IWOte1a/D/AJ0/DBfcx5
L258i1KMRSm+/tjuyLuL8gQD27Gje2KLbPpo/IMQQKgUJ37t/n442E7N8WLeoGqTtxo1N+/
wBOSq1VSqMKEHnHuDQ026DJgpNFYWkEYWlST0INaU/hgsoJtSjZwW9I7noNzXIDmgFSe1f1
BzHxbk0B/wA9/wCORlAko4d0ZOWkgiBboKdDv7ZZzDYTYS24dpLgKhBAUljvTltT7tzmt7T
1IhDhB3d97O6MyycZGyrAk8b04hR+y++wI3PX/OmaEm3r0bJH6YEqbyrvx3ND2WnhhAY2ks
Fle3t2lxqrLH6b1t7dPiUMB9p27tvsO1cyJZIQjUWJBkd+ScXBmh5yxsJgi8aGvI+9K+/45
jslWKdliDOwPIDYV2J77nEFSN1kt25j6FACFchT8I9z0/2sSSkRCXalppu3ivLdzBdQCkbc
TxKv1SRT1Hw/hl2LNwjhPItco72Oay2FyYV+tIomr9mLmUIPVvi3yqfDxbcm2JNOb1Q3Dn6
oYfaQHr2/h9+RTalzi8RXnSlB/Tw3w0Vos6hMYtkeH4H41fp+Fc7e3z40Bs5IYmHLia9dqU
r/AG4bYCAKoyRmorxJH0nAyICjHB6b+oe4ryp0B74WAjRtVT0nZSBuoHQePbAyABLmEfIhV
I5du1Rik0pFVMu+6ih+XvhYVuosESfipPjUdvfC1kUVtWkYhVI6jpsP8/4Yo5lEUKhVWh4k
ctu39mBs3VAvFuJXYbrTf6TjbOt1WkR6AcV/apgZbKR4O/WnHoabgeGFhzKy6jRt6Hia1AG
4/wA/4YQxyxVLO2kcKWb040+058P4nIylTPDjJ9y26k9cLFH+6iRjxSnUnux9/wCOCMa3Kc
kzLYckS8LBWtYWKiIcnKjeRh1r365EEcy2mJG0URCUNxbL1lVaykjelTTl/scB5FsiLI70n
ZSs5RaheR2pSn+f8MuHJwJgiauRWMIBXntx718Bg5M6JFKqJFYxASJ6t0fi4EfCo7ch4+2Q
JMj5N0IxxR35qx5zhZLyUxnfigWp4/zcQaAZHYcmwGUhuabX4X+rO/OGUVian7TbCn09cPm
u98JS2NEMrCU702FNvllzhcO+65kMfEAChFWHXpik7OuJ4YUWSU/aqFA6nbrTBaJGkplfkB
JLUuBUACtB4f5+OU5MltRU4Vj4tTctTamwGVxpA5IQxH1RTYjoT4f2ZAx3YVuqsjUKsKA7E
9KE4WS2KBFJ5NUAD4ffwxEFAK8xxR/Ea0YbVHXDQC8IdOFZQyjoKkgb+x+nCdwgqURd2DMS
Kn7RFONe/XIRBQC6YgkFqAr2G/0f5+GGWyldHJJ9oKD47eHb6MIkU2vI5Vfsasu2HcqpyMW
QIG+Kh5Ajp4ffgPJBbjjh4gqOXXkOlPbGIBCgUvUkNT6F26/7X8MPJkhbyZQVijJLB/3pFD
xXapHv2GY2r1ccMfN2XZvZktVPyWejakv6RIPGqggbnbb5nbOcy5ZZZWXt9Pp44ICMUMs9z
e6lHpmnMY1tY+V1OVDcWb7MShqryNe+WwxRjDil8FyZDdBNT5VtJJTLcTXVw1fhYzMp9zSP
go+gZMZiBsGuz3oDUoZfL0kd6HeawZuE4lHJ4g2wkDgVIr1rXEY45RQHqZDIRz5Iwyx8S6q
CrUYPsak12BrmKbi3DdbGx9KMLx5FiSSooCCKg75BNNvOnpshj5MTxBAFN/8AMYbXhWesyy
ryI9Nl+IlAaKCAo/V9+K0FISyMxCVIoR9mh9voxSsYO9Ubirbk0UCh9vorivJQ+o7fYFOld
vtV/wAxkt02zSMc1XgdwoBqQQSKe2du+dSCKjDGM+oSB/N3A74GceS0KkcnI7jrtSu/TCxo
ArowGqaFdqKopvTpgtlEWtpQFRXZaKadcUU5mb0hGydN+W3zr1xAQTst5Rh+LVcEVoo6Hth
RYtQZVhctRqtWlR49sLXIcJVoVCweqRWnjsfn1wMoj02pwsjsxAAfqKCu3b78JRE2rbluRS
gYE1HSuBmteoAX0ywAqT7/ANmIRIlStnYtR/s9vl9+EscZJKNCWvpl5AZHJqFFADTpv75Ak
9HJAhW6ya4llC8k+FB8KKKAA9uuGMaYTyGSETkeaioB2FQKgff2yRaBaIaavAyRsHQBSyEA
kDapBr/mMhwkN/iA815uV9IpFHw9T7bGhfY/ZJqMRDvU5ttlkalh6UI9Vm7AV+kmuSJAYRi
ZclYNHaJSL95cL8LuKcY/dfE5DefubQRjHmsto4zcxvMNiwry7UPXJS2jswxjimCVUhWvZh
dMVeTZT2B/pTI8oim2gZm17whpVZT+4tADzIoWKnmQN+tTtkb297IxsjuCX1NGJ4lm340G1
d8uGwcORsro3dUOw377bH23x6qDsks5aeTm1W4sVpTw7ZDNzaDuhpjIVB4mMn9o+G/vmNK2
JKvD8aFXoCfo2ww5M4tzIvrAxDkAOoFaU+nv/HJEdyJDdRmcmPiUNT8SnbcfKuRN0glpAdn
Cq1F41IG4Pfr2xiStmlqluXBgKHvtTBaLXALUBtgPlQnuOuS5K1JKvJVAqAeNSOoOAlWmQe
qaAmtAGIHTx64SLRW6oscaQsacD0J7n5b98PJIGy2NRQnr6e5rSny65GKhRYAzbL2qTTbbr
37YCLKDzXE07A9iQAPpG+ElQ67uXjgDhKMCAFA3Jair377ffgnKot+DGcmQAOt+D28DrDxC
mvxU3J+1X9ectmyyySJL6DptPHDARCX6veG1MSWUYmuZmKW8VAByNQ0j7/ZUE75LBiEzZ5B
snPhCaeXrRdOgFvK3OSpkmmoBzkclmbr7n7scmXjnfRgIEDzTw3CB+JofHcbH78Ikx4SgtS
MEsLW8qh0eqsuxBqPs/I4OPhNsowthdmv1My6JGxZLRuUZagZoJKOp69Qxpk9SOP197PD6R
SaxgBkLAlehFQaDsTv1zEpttfJ6byOAo5VFTSv8fniqsIW6MoEiVC9Ao6se/wA8UNRn4S7R
1Y/CvQ7Abk5JShg9DVTv7ldwSKVpTfpgS71pK9V5dabUrT/mnFaZdCQVAjNGCjcVFa1zuS+
dq7rNESUYM5pUV8fDFZWHRKDEWYb1JFaChA+XTG0iIpbzkLLxb7AqTUbjv2xIRGRtXmZmet
QF61DClcAZyO6mshk+EuKg1A2NfpwhhZK3ls1DRqdAR0woWRu7FhIpoaEAkGn4Y8mINrpCS
oXryNWG22/yxZS5LFjYMURuIXrsMWIFIhPWpsQSNh0pTxwNg4lhkb7Mj8uVPDbFFnq60ZS7
EcVB+0DQ0xK46taaq5rspDbgg/SMKDzXo3JhGzdAakkdDgTE3siI9PJpNM/1dQQUqASfkNs
hLI3R03U7KMxthUrG8lNw/NVJ+jgcI4mMvDDUkSNbR3Fu5ZBsyGnJSa/aoMYyN0WM8Y4biv
kmmkg9KECEH7YQAVp3J648AvdJyHhoIZElBZWJJJr2Ir92TLSAVSH1AyQt8VT8z8umA7M4W
TSJVL8AKUjCj7AlKcgK9g2+VkxbwMncsumnPKKZip4/CTQCntQUyUBFhmM6ooS2gdWdmIYA
9RTv1ptlhLj44FczcmIDKAm4G2/4YFJQF3CykyQMQr/EaDp+HjkZwMg1yHCl8knNdxvsu5H
bv0+WY07GxYk2iKg26qOJ4/Z6A4RyTWyirAcKEqUrXpuO5yNoC8qJY/U+01T8ApVR49MkDa
atT9OQFt6AkELUbsPowVuxpDVeOVSR8PXtSv3ZAiii1/2iRu69Cdum2S5q6eKXchjwNPAH5
jbExQbaCymjgmtanoOnbpjRpO6+SXlDzpV+RABpSh6nDey3spwcJS9fhp036gZGO53UOmBl
Xmj0AHwrtU+H37VyUgCg2qovpx/GB417VphAoMgFrIkikOwAcVqKbe+QNSDZiyGErCmZme3
aFjRxsATQkCtWXbxzQavRSxSutnt+ze0oamA33UbfSltpprl5Tdz3CrWaRlLACnFQFUBQMx
8mbiAHRz4x3tFJ+5UrB+9puFJA+IUHh0ypmppLcSAtGzIpFSrU2J6/TTGrVSa9uJUME37uN
ag79V3A3IwGwyACDvtDhv5RePKyyxAKhj+EihO6tTp1y7FnlAU1yAKNsEkt0ERqCuwZipPI
/aOw98qJs2yXwq3NArAAPyA2HWnzPYfjgISURJGzPXntGKrxp/k0rt8q/ThIYg0h3kZQ8rE
sVNGUU3JG37PSmAJQrQ8W5s9X3ZlFOIJqKHY++EptS9M0pVePTrvWta/8FgSzS0mQxhuJJA
BqARv/ALedyQ+eRkFZuY+1tzq1RWo9vxxSSVpZkctz57d9xTGmJK9VjeixirHf6RjaREFTI
ZG48Wauyiu1O/bFie5bx4UBHFVp33+WFFUpzSMGINBU05V64sJHdcjyO60AYk0U1oB7nGki
RtUDsVY7Diu1T3NMDK7CkCzbuT2Fa7UHTCxBKLSVFZzUgnbc+ORpujIIZFZ3cGtPE7V61yT
UBZVaQolS1CBXqBUDAWYEQrOS7KwooYUoNh2piNmUtyriFNPCTuBJMx+CJiPhr+039MrJM9
m4YxiFnm0ImugxuJWVF+NmBBYk/sj54n08lAOTm09wUVUjhRYvBlDcqVqC3jhEfNBmBsBs1
bR8dUa1jWkMq7g9iy8xT5GmCRuNrCPDl4ehQkyyCP1STsQooab5YN2jICETZQtO3CvEJQsx
P2fc5GUuFsw4zNEtNFFWK0PJ5NjJ1c/KnTI8JO5bjKMNo80NPY26hDd3BSUtXig5UO/WmET
7g1zw3zO7uRtZjpjn1IpqUYnoW6OuDmOILfCeAoaJvRV0bcJt13B8Mt5uPfDs0Eqoav2yK0
/DfFAiqiKtYpJKBDUCvffG6ZcF7JPeRxrP8+Q7dN/7chmFi3HIANKcMiLIQlG5rQ1P6tsoE
t0ilPgXBVvtA0FCPo7dMNMSHRI6sVJoFNRv+s4AN1js3IrO/qMxFdgtelRiRalDOiJV3NVa
uwO4Pxf25AxALEtwzT8aEAVPXbc5KJKIlp0kjnoCfhHLrsPntjKNFPVXiHM8OYCuAWYkU/V
8sI3ZRWhF58K8xWnUYaCKQ/ogSSKatQ7kEUrv7ZAx3RyK1iSylWACjbcb7mowWxVpZGIC9C
RuKjpk7ZErljkDGhH7sA12p0wiCh00XOAyB+TNSm4qDgnESG7biySxniBQCSvIwdTtQhhXf
kmx+/8AjnL6vF4eQh9A0Go8bBE+SI+sKDVk+BU+IKew6dsx7crhWxtNVpKqdzyBbrWtCMa3
VcfrCSI5X/KZSduQo3Lce2GkAhDXWuRCTg92sbfZMVd6UHbc+GTjhnLopMY9VaG8t7pVVJo
i/DZC1JCF6Did6/RicM48wgSieTg81VaPdn+FhU+/Sg/zrkCGXJEhZEkV5GqArEHsS2xbp8
/vGABFoZlZfi5ClCKVNAPuxSEIt1I8vxbCnEDl1FR7dqYSEkBdwhrT341qaUpXw+jFWZWTo
iACP4iqnwBIG+dwXz2JAVJZEZFLmh/ya9/6YhEjaiAImq1OBOxBNf1YWsbO5GN6gmhHSp6G
uNJEqKIkldUUMa8T9kE1379MADOUjSjX1AStebHc1PboensMLC7W+n1JJqB03pQ/R8sWJi1
yUx1oaqAep6U+z064r0bWJyjSCo6b1O5Ff7cbSImlUrwHXkDX4jXavU9MCapUighVPibkSa
1qdh2wW2DGKWNIVkFK8AfiUE1I6DthpjxUWvQknlUJyevRBX8dsTIBHhmR2RzXEFmyhP386
/CDvwQmtd+5yqjNyzKOLzKBnkLklyVc/tbmtctAAcWczIoqEC4ia2VuEp4sNyORWopXx3yE
tpW34/VCuq4XKxJFbywM5hJKDkQCa9GFMBjvYLKM6FENO8loZb6c1uZqiOKpqgYHdhTbbpj
XFsEGRhczzQ8FtJPGfUfjFHu0hrQf25KUhFpx45ZOarLerUW0J4xJueoLsR9psEYHmWc8wH
pCpZqqrLcciHVDQb7E0Wv44zPIMsEaBLdvZI8XqBg0oYAKzUATY1JpiZ0Vhi4hd7rprdLq8
jET/DbheTCtKKeVfxyINRLOeITyCuiWXTRyyuYgyrK5cA13JJqf15dHYOHnIlLZHw27Lakz
N6KHdeVeRp14rkDPfZvx4jw7tGK0dRSWRAe5G1NvfHiI6J8OB6pdqdpJEvAOA6kOHqaEdj0
6ZMETDiZ8RgUlhljhf4y1TuNz1+7MQ+gtMea4S/CTx2BJO5qevt3w2m2o3/fMxJIP2kNfff
AOaAVwSIkMrtQ7UqRRjhNWmkPPRjVAUIHSp2OwwSFsZLOLBgqNxCDfcn6OmAsRa5gxBPIkE
fGancDEgllapDunp8iQSSaV7j5YYKFVo1IHFviHxLUkCg67UyRCadEUSqUqWFSamgH3YeSh
Qkgt4zzYlw2wUE7Ggp2wGA5sTFSUcpCxJ6gd+u++Q6oA3RjyCeRSQQOPAip7de3zyy7bCVr
IPiHMinUEncbmmMgFpL5GaOfirVEpqBXodum3sPuzUdq6biHEHo/ZzX8MjjKyeSNZXMhPJR
VkBPXb4vl/TNKQ9WDYdJqNsFBoxZF3TcAV/ZxoqIoG9ubrVbqLRoZjE00fOfgTVIR1U0/aY
7D55k6eHBHjLTln/CGSaXolnptmkMS8GFa8a71G+7b4JTlM2WsClbVdKt9Ss2t56gdVkBPJ
XHSRT2IO4xxzMDa1aQ2E00fqaVfylryzZT6pqDIjfYcim3h9GDUQH1DkWzFO9inNF+EopFF
rwqe1Ovy2+7KAzUOSPCxm5JVRxAatT4/RilA/VVp65m5FTQ1ruWG7D/PvhCSS1RKf3nfpRv
tV+1/HGltlZinjCJyHAKCNumdvs+eSBiVajvVlGwFT4j/bxQVJnWZBEKDelKb4WN2KVA1Zw
CCCgoD8sTyZDct0AnAnagJO+9aeGBa33Wl1V/gBYk0470p/LipIBczUVloST8J69cKLWwgo
KtU1ag2NR74ER2RDB5ADHQL4EdPn/n2xbKvktePgoDHrvTf7sCDGgvQnqoLA9iO4xSHSxET
8FapYV5UP04rKO7T3MphEBYjsVWoNPowCItJyyqgiI9PvBCrxp1AIVtia99/DE5Is44J1bT
xKJOBFHH7LAih8cIlayx0VB4nVW59jtTemHm1mJDS3N6kZo7FQafESK4DjCRnmAuhaF2DTh
ppOpjHwrWvXl1wEHkExlE7lWRrm/k4RpwRdqDaNAMFCHNnc8uw5Oezt0PxXEYatNgxH+rWm
Pi+SnTDvWknT3VpAG2+HjurjDtMMReI7rpGtJuDqjpXcqh2J+ZGIEmRlCW7Us0hRoLdRDHS
pAqSx8WPfEQ3sollNVELYYFsOL3ILzsOUUZ6R16F/6YCeLkjHAYxcubrQhw93duzojBSprV
m6/cMZbbBOP1XKR2RoKXEgt2jRVlB4UWhG2zDI/Tu3GpbUlU1yj2Px7+lIFXqNmViR9PD8c
mNpONkN4/ck08IeYOPj8TQ7ZKePjcCt1q8eTq8ilB0YVO/+f6so5FmuaDlHWGgHckmuCrTw
qE8fBgSCTttv27ZGUWJCx5ZeRDU/Gvy6f51xJKCVrKQPUpVehIJG/jjw7Wgqigvso4gbE77
YQnm2DEsnFRvToK0p4YLFpqnLLCHCU5HuTX6B07ZKxahj935t02z1SfTboOODBPWG6BiATU
DcUJphlGnMj2bOUOIJwSJ44545QY2FVdDUEeNR45AjZw8mOUTu40WMtyJXl4HsOmACmNIuA
Lx4yGjkAg7nw9sshsziLUJJVjkILcqVFd9iPoyMjSDsUNK0bMVDUYdxXauVyqSYTMJWFtoP
jYSIzuerGpDgbdf8+uaPXaM4zxDk9r2P2oNTjET9QU9cuIbe09aOMTXBIhhjUfE8h7j/AFa
b5jYMRyHfk7ac+EK2gWMmnxCe5Aa6uiZJZd/tnoB34qP1Yc2USNDkGuMOpZEJ6Q/FUNx670
Ht/n4YAdkGO6x7g8FHEkpXkN9x2GRtIixfzDE0d5DrkUT8rPadFBJkgfZun8n2qZfilxxMD
1YyHCQU2gube6tllsmSVHT+8U1Hyp1qf45jygYmi3AgoOWX1CUYFWSgCgGqk70+nIMxya+r
rFEiLWrEsVJPjsp27fwySLUud51p35ct+vTj0+jBS2zFIpeAKn1Sfi7EUzt3z4xLiOBDDtX
kKf240w5KA5lhIsdB3/zrhYXuiEkBlJYEmtKdvkN8DYCLbldKLxjJYftN3GKyIbSPkvqFQh
BJG3/DdcNqI7WuBdomBQIu9SB8X68CeYWKr8S4FQq06dfY74oAWxhgandqHoKV/HFEbXGUI
QFpSgFadfx74pMqXIWB+FNga/2dcUgqkdvPetRBwZT8ZO1Fr1PyyMpCLKGOWQq0c1vAxgtF
pIdzM4qxP+T4ZEgnctsZRgaHNzW5SQyXEyh+60ZipPY48Q6BfDldkrolkJNhKxLsaRt1oR0
+g4CQNwyjZ9JUGEke71FCeJp1/Htlg3aZWObvWLKAFoCSWYjqfvw0x4wQqWsCBPrc6enBU8
VHVj4DfpkJzN0GzDiA9R5LiLi7moGWGBFLBOihfemChEMrlM0NgoslhOeB9QEkD1NgN/2uP
XDcmEoY5GkQkLr61jOP3cYJVqdCvxch8wMF9Q2RiSDAqEUM05KW8Z4EULsKBfprkzMBpjjM
tgqJ6dkpSMCefoZD0H+qPbxyO8mwViHeUN6h4kGrNuSTuSR365MCmiU75rLaWC4iNuzcHDE
oW2UlgNq12rTIyNG045CceFGyNqLIIisdueIQzuRUqP2RQk/dkKAb+OZFUo3kKrFFaIgKj4
jIR9pjtX6O2ThztqzxqIiEuK7lFQDsfo+nLrcMxSy5gCMAqcTUkinjT37/AMco1ERVsAFqe
s9QtWAoFAHX8cpjuyBK8Sek3ptUqT8QpuT2PXthululOeUvVnQVB6U6U+R/zpiSiW7l5OPg
ovfiR/bjSFMmSAUYB+daADf9eA2F5LEjkDlwOW3Yda/tdf8AOuAR3QhdW1CHRdPa+uCTKfg
gjH7Tn7Pf7/bJxj3uVpNOcsw8ndmaRnkJZ2JLFq1LHr3yRelhARFI7StavtInSS2b93Wrwt
Uo4rvt/HIkW1ajTQyjcPQdP8yWWu27SQKYZIj+9iYior0cUO47VyE5U6DWaOWE+SYRT0dWj
FXXcjfceB+f8ciJuIDRXwRTXc7qqBSATuK1/wAnrhAMikeoua3VAWKAHo3WpyXBSOFTcNSs
YK8TVSOop365CeMZI0W7S6iWnmJRUmt4ZphcrEiSFiWkC0ff9jkT02zntXGWORjez32g1A1
GITXRrJHdA9agkKQSDt9nrmI5vMIyK8b0lkRVK+O9TT6ff8cbYmK5pX4tMhUHjvtUf6w3w2
ilM3ZnJIT06rRdqb0rUCvt+GNleFTtkiiY/uxEz1LFVAJPgxU9t/ux4yea8IHJSlV4qSMAv
PpyG9On83bEsxusEkiuxLN4BuPY0o1a9/44qp9/tmvKnHty8fteG+Ks1EheFVJp8OxU+Fc7
YB8/nKwpRPEvwzUBoCTQbntki0xI6t1d5CsQNGPanXAnrs0eIHFq1Wu4p71phQqJFJ6XNmI
B6igrscDIRNL5OPHkvI1psKfdiEyGyktR8BaoPt8sLEKhjlAqNowo3FOnj88UkFb1RlJ+Ib
kkDvgW9lqROACVDA1JpTb/AGsLERRyWzyLyFEjT4mdugH9crlOnJhiJW3ExeIJbAxwrQmv2
nPi1PHGMepXLk2qKpbcYoprpQGeMKF6fCWPX6ME9yAnCAImS20tjMhZKSOXPIAgUBH2icZS
pGPHxi1b0/W1CJ4z+7t1UO/b93+0cjyi2VxZBXRCzuZOfFCRWo6fRlsRTRllxFdDbR2USz3
QDVFRB+01T1bwGRlIyNBljxDGLktuZTcFpV3UCigU2HsPbJRjTHLk4m0Zn011X7ayKW8eFD
ufpyJHrZRleFuI2rrEzUX0q+qnGpc1rQHp0wS4k4xAgFFRBriaS/lPFWJSNT3JXjT6K5E7C
m2HqkZFCiGS4PoW/Q9XIoAO7HLCQBu0cMpGgte2toyI5ZjI/QtEBT7ycRInkFlhhHmULLp4
uFkNrKxZKko4oxHfjQkGmHjrm0zwcQuJQkdq8T/vFDs2+/t7ZMRccRIKNUKeLNtQdNqnwOC
m8G1eVC0cbpvx33GANkhsgJufON0FD06DevjkxycafNCXUJY8jtQEmo+eMoiUWqWxQEIeOQ
mjVWoJHv0pmGI0VGxXzqZpgxQgdaGlAfCuGQtJ3LlbhXkKtxFNvltiCq2RXj4sB0HKop9Bw
StBWSsxLPThUb96fLfATaqV3fR6dZS3VyOAiWpIG/gFG/Uk0wxtnhxnJIAPMda1efWr0zsp
SJAUijJrxUfa9vfJ8no9JpxhhXVLNyfh6dqjtthLk2u+E041NCOoHSopirIfKvl671GY35Y
wwwOBtUF268Qa/Z8cqyb7Os7S1cYx4RuWfRRFSq+nvuK99up6/wCdMjEU6IBG2/FXAYgVO9
BsB9+WCmyKydHjc/DUE16V6fThIpEkCVkqyAEivh49uv8AnXIVu1bqUCSq/pB+Ku3KtB1AA
5dfDNV2rgFcT1HsxqzvjKIZQJEVRyJVgK0FRv8AEu+aZ6pyKBAUXjyqSxpShFdhQ/PG1a58
o29FavvUU6kdgK+2AbqsjSZRGG4l2dihKilaCoO/yxKq80gt46FakcSTQdBx9+/IffioCFS
J7xucjUSoKqygV6EV36YUk0vuAJVKMyxsKkfCFX9ocepyQKEH6Lcf7uOnToK05fZ+/G1tmS
TBIwWPxNQrvsDnbPnhlSpJHzCl/snwphDGUbXrNGFC0px6kGhGCmQkKdEqyzcY6cwOux69M
JKIiyucyMGVn+JfCn44hJJXW/p9iancD28cBTjbljZCzMBWpIpxxWQotcmERBYHsENNz1p8
sU8R4VESRh+TLsPlvhahIWjLaSwVPVZ22HIRgAdff3yuXEXJxnGBZc921whjdPTQGiItAB9
HfGOOlnqOMUp83deCCqqdwOP05OmrisUugY2yuykFW6q1KMPAjIyALPFIwV1S0NTGZEqN1X
ifuNRkaLYOAcioTXaAehbqI46hW7s5/wArJDH1LCecAUERHdRqFKQhGpu+zH6AcBgSzjmiB
sEFKZJvUlLFpSdyadMmAA0ZJSnu3ChQg0G2xFRsSMJYxBC4B7f96JBR6ilFINexHhkSBJnE
mG6tHPbksBArFRXl0B9+NcjwnvbI5IXyXx87mssp4wQirOKAIPBR44DUfezjxZOfJua6WQ+
hZgojkKE2q5O2+Ih1KzygmotSLZW/IGITyqPjYmiinULSlaYjikiQxw57lDSFFSK9tV9GhI
K+4pvv41GSG9gtZoASi7UoEjnPpUVJArr0FAw6YcUrDHVQqWyHBU0NagdAKbnJtNhfC/JGW
pPbtsD1P4YKZxlYQ84IRnrTieIG22SDVkQbxsxHTahpt3/rkqcc2ShaiO5aNQJApIWtOnXM
TIakzblKmLioI5Gm9KU7/TkSdkkhTMRDKOkYGxIApgpCqql4/RIAZjWvwkH2wpUWi4llZqs
N6UG+RMaLGlLUdOt9S09rSdfguEI5GhIYUo49xtk4ltxZDjkJB5PqOmy6ZdS2d0R6sXdaUZ
SKow+dck9Lp8oywBCEIUg8TUmnh9rvTA2GQDKND8mXMrpc6orRRkco7c7PIe/L+UbH3yEi6
vWdpCIqLOYIYbaMW68YVA+BVUUA+QyMRTp5SMjZX1KuGNBSg40HU/1yRYuqFUldyTtsOvhj
a2rzAOgZagqNjtvXrXJnkyJtAzRlWKk1NNzt375A7NUiVAQcnrMQgYgVABp2p8sxddC8Rdl
2FkMdXGnUi9RSJCxSo4sBQeAA+nOaL6CLpfHIqRheNakrWi0P+dRgK0rpxj5GMBQAKkBa0/
Z38cUNNxYqGXoxLCgHb+w4QrZh5r8K8GNSAaEUH2gK/I/hiEWo8Vj4uCQGJ+Dah9/vw7Mg6
YWzMCg5KqDc0B3G/wCNMIKOSH4w1/vGrx5ddun2/u/HFDMhHWGICNTQDc1zt3z0xsKyhSeJ
2bqwqfo7YrQdKrLCFC7HfbcmvjishQWxn0m2qGG1em3hgRE020oJ47vXqffCky3RMNalKHm
afZPQ4C2QWzARox4/ExNGJriES2CgshZqP8RUA7nt/XDTWJWsuCsalh8XLaoOwxDCYpfDxk
tyo2fcivT3xZQoxUy8lQq9SCV3GGmNlURZFQMCQ5+iv+ffAyAIbCoxVeVGY1NelcSmlxlMI
ZWJ3JAINenXGl4jFtI+XxFi3Q7UG2Nrw228o9P90eL1q1emCmXFtsuLxqtVJqRUn3/zpipo
BTRox7k7qG7jCURKoHVVVaDi1e4PXrgZXsqGz4hZ5z6UINTxI5N7KMiZ3sGfgkbnYNJfpK3
pInpQAkLGTsPdvHEQI3KjUA7Dkpi4jhvIuZCEghHrsKghT95GM/pRCYjk3XRERTzQ3Snk6c
OS0PGvRhXrXAQSBSYmpHibeITFYrcGK2gH7yRyBuftHv2GwwcufNJHFQHJRupxd3TOooigK
i1GwXbfLMceENWafHLZSWJVJcii023FBkrahHdfI0cMnwiit3qP8/DHmyJEShJXSR2EdSvU
ioyQ2aZysqMsscUiimzKaqKVNP8AM4mXCGB5oQcF5PL9hmFeNNuvT8cxZmzaRs36iPIyyH9
1QmgpWvbpkeqRupyujkKrH26f5+GJQWxwaROIDAEb1A39/wAMUdVzESMzSADjs1KVp7e+Hm
y5qEhaCQcmIUGvHY0P+dcgQQwJIY/5n8tTa5NbXWmskbhWjnMrBRxG4am9TuRlomDF2Wj1w
xQorNJ8vaVp1GIE8yHkJJQCQR04DcDt75Qcm7RqNfkyHuCbPcwwTxQXEvGSeogQkcm4iu2I
iXGEJSFqgDyDkG2XqDTY4Ny17lWEKMo5fEGG3Tr3ywR2TSvBFGEZJFLGhPYfT1wxFJjFTaS
JVZH+EgAClMeJbQtVLAkcgSaHb7v1ZFjdqaETenGQTxfY7DYHpXMDtDVRhAx6u+7B7OyTyD
IeSncRiOd1WlU3PQ7H+PXNCXtInZWQJwMbGrAfHv3Ph+OBbWCOWF+IrtXiNqEk9a+GJW1SI
yI4cBGdtlLFdvf5dPxwbrVrrl2jVijrVj8VKCo+Ebdu4woCgJVkAEn2RsDQfRjbJua3AuGa
N9qVK0Ubtsf45IMbb9O848uScacaUSv2uPD/AILfDS2GURztFEjFfgFNv8z/AJ0ztqfO+Ol
ZZULsxFGFKUrivELVgJFUFTQuKmtdh7YGW4UWlCtUkncnep37YWFr4WLNsCtdlO+3fAWUW1
9aOZi1d9ga028MSoMgW3abn8e4Pbft7YgJMjbcz8m9ThxZVHYirePTCETIKgJJfRZSvEHeh
67/AEY012eF0XOoCiiU38PbtiUx2VHUu6sppx79h8tsbSRZdydWWsnMncAVp79sUkkFxki5
UIJHQUqKYosKkaVKtJQgEkbn6O2C2UY3zU5mblSM9K0FTXf6MLGdg7KqvCFKuhLbUBJwbs4
8NbtNQ7H4duny+jCg7tQsOVJTyJqF4+I+jEogRe7o7h4i4jCgj7JYVIPtUHAY2yjk4VRpnm
RHepY7sWJ6eFMAiAmUzMboZnAaRzsSdya0p7bZNqsAqDIrnm/xctgN/tePTFhIXuiI7ydB9
XDAsuwLgNSnhVTkeANsc8hs1LcyXFFlLMUNVQdB91BhEAFlmlJeiypuQF59u5P3YSsQQozt
IoowoCdtz1+7DTCRIak9NUDuDSncnYe2IYy5LVSJEMvEig5EnwPTDbEAAWl803rM8tRUEBD
Xw/2Py+7Ksx6MbtDRMzOxoWUVI3O34ZjHmgG0Sfq/KsSncdWJ6U/Xk7BZUAoOhFGDDwP6qD
bIkMaX8kMXwA8l+0R05ePTD0TSVa/PcxaNPNA1HhpMCKggxMsh+8DBG2/S0ZgFD2+oJcW+s
azE/wDo5bjCJCxVUgjXsBXdzvTDJv1OECQgoaFrd5qDy2l6iq0aJLG6K8YKSVptJv8ATkJW
jU6eOMAhKvK9xczqbe34FLWZ3upZKljyY8FjHyU7nGUKTrMMIxEj3IufXfT8yL+5gmiMgsf
WVH5xs3VfUI4VDMdhkiTTKGC8KtcvrQ14W+mtCYpIC6JKZOBUMoYuF/a5HY+GIo8mvDHF4J
sMnrL6ZQqOSUB49jkgC4ZUAzNIaEg9Ou9cj1Y2pMIy3Bwa08ewxpiQsuJY7aMsvWhKqepHh
88ZERFtmHHxTACEgdlKCUh2UksVJ3Na1H05y2qyeJkJfRtFgGHBGPkqhpXqVoR1JPUMe5NO
gyq3IXK/pgrUp6fQV38cCrldX+MsW9OlKsw29h40640FpY7py5DcOxqtSCVGw7df64SAler
kAqyiQCtByqPAnp0O+AIWQPxQhlVBSqgE/ZGzKajx3GGlV7hQ1VWiSEAqD2HhuOvTCGKH9W
GlaGv2uVe9acvu2pinZk/pFrdttlAI22P3Z3D51ONhcQAqitWJ2pX/AD2xY7IqRw0RPLkAQ
K0O2Cm0y2UTErISGozbjr9304tZjarEzootwQ3Eci2+5xLOJrZs8ySjMCTQhjUmvj9GNKSS
rRxh0/eEo1ftVNcF0yjCwpyuVdjXkq+JPTwwsZGih5X+GgO7GpG++EMJFbybh8LVp33+n78
WNlWQheUfIGNhsBXb54GYK5zUqR1WoIAPTt92ITJtJEkBJXiKVB98d1BBXxsFUU3Qd2rXfA
WUVWRIw4KkcgKH3xBZSiLQj1HJiep23NSe33YWouWTmSGfcmlN9veuKAbVGDBlaOhCUHHvT
viyIorZH4uHTcCopuSfbFEjRU3md0KUO+5bfvjSDPZQX1JSsCyivXhU7bd8OzXudlZmkACE
8AvY77DCzNrTQH1KVbt13xQqKrsWYKEIpv44GQG6+QvXlKSzU2IriGUieqkxChQ5Lkjcb1F
e2ENcioKWDcrhxwp8PImntth2a+u6X3GoE/AnTegqQD7nISyRiwMiV0fp0IagVRU0ruD/AJ
nKTKyzA2U3ULEeLVWvRSfmMgQEEKTOynjWjUoxB2r45AypFlXRgH3IIUbMwPWnWmSBStSqB
hJsrfEtK0rTpthJpQhrsRvZzwXNPRkRxNvT4CDUVI8MiDTLHIxkKSiO00iz01tKE9YCjmQy
NRirtwdjQDuaZEk23Tnlnk4l2nWEGm3hu2vHuGeMQKJmG4jUPt8K9FyQs7ssuWeQVShaaTp
lsY5bW4kjkUyyclNGdA9JEdSm6hx4YndM8uQiiFj6NpMl76sVzIpjnN28CuDGJo95Gaqnfp
XfxwlI1GQQqkfdWcd1dI8N29pcxhrY+iwVmDmMsm6nxG48cIBa8OSeMEUmUbIY4hEzAGlXZ
iarTqSd/vwuNMm1KSQ0PpH4q02PUYDTCypzTJDCHkYcum539sjKYA3Zwxymdt0PwmnkUyIU
jBDc36VBrsOvbNfqtdDhIBd72X2LnGSM5DZRp6dy1Ph7Ab1FRmjkbeyA2RqLyjHFq1/3Xv2
7dP8AOuRCrZUqrOFFR9ob70Hj/n1w0oKGjkkcqh/bapbcUPdunfAyV5I5VJL/AAbfCWrXl7
7e2FFrHk4mtSCVNBQivgOnb+GIVoyozhODOI6AkN9k9R92NrSt6y8yY3ZyTWjVJPiRUd64b
RS79z047dKf5XXl9++Nopk0UkXotGergAAU+nO36vnlil/oM6hBSgHw0Hf3w2x4LCxo3WsY
H+UBTqelMUb8mySgFR8RpTbpTr92NLdK3Bah3qreIFAMDMKqRozc2XrtxNfu64LZCIKnIw5
cFq1D2r1+/wDzrhAYGVGm2ox478/Ht88UkWsMdeXJSD0rufl/n7Y2x4VJldAyutBtUUOwws
OSsYxHV0B4ndh1OLKqbaTjWhqT2oa0/twJ4m4XjCEN0pQVHT2wFMCKXRlP7oGpG4pXqP6YU
gjkulIiPIAqBvvucATIgKccIl5s/wAPcVqOv9cNsRHiUGUx1UGviQDv1/z+nC1kUuH76nFi
rGhZjWm3fAyG6q8SEBEY1Xcstdm8cQylAUhWt5o1ILkV6LuQR4ZLZpMZBfHaIXVkqG7jepp
2xTHHuqyIu9WJPyNcQWcoqMjOv2TRU3ANamvf6cWBNK0JqV9Q8iVrRa7U3pgIbIHvUp5asB
y2p071GSAa5yQl1cmHdKs5FSKmlPE4DIBgSgmf1GLSPyQjZakb9xtlBy2xauLdWAAJVmWrF
q9OwyuQBRKLcKq61clvh+1uBUdPu/hjDkkBSlkIUwjYg++1MiZUpK6S3TgjKR9n7O9fDfEg
UpjsoiQj4ZSxFCDSooD2/wA/HI3TEFfEvNi7v8A3oajp3yQAJSLLU9t9ajZSSFeoZd6UIpX
CYXyXe9kINMs5JXaZQ4dSrV5dC3Mg7/zb5EQ3SMkx1V10y0akki82QUVqtQVHHffwyyMQGU
ZzWjT7GM81FWVGRaczUOxZ9yT1OJpTkl3rI7aH1HPEKZi5Y1YD959v5ct/vyNm2PiyKIjt7
QcZ+P71HLh99jxCf8RGTFUnxJKfKiqoPwqKAAkDb+mRLWSZFQZ5JKqtY4kIrIQelP2RUffm
v1Wvjj2G5d52b2FPOLlsFVLVY6zqjSyR13c14+4HTfNTl1mTL1el0vZODT8g3PK3pojVavx
MpFfiPRR33/jmNbsIgBBtGVk4keqspNRU1rvv1xLK0dZByQhqvH7Q3p09vDEMSokuxZIwQo
U/EeXXuN/89sSkOht4zUsSAVAA3rUU+Hr2wBSSp3czCf0aM/IAmlSDXvX2/jhIUcnTRGcD4
qlepJYdPD5/xxBSNkORIlHBHJ+wqan2374pUkS6P2gVNSFXeo/yTTwyVBBIapc1/ujStK0P
Wn2evjth4UcQZy0LB4+fwsAOlOvbO1t87lA2ioeKgtLyEe/E+J74GUduahVvUB41rvtSoH3
4sCd3TOrx8X+2pquwwhZ7hchDcAO5qBtSo+nFRurkKjfC3I167b++BsIpDSlhPSgXetab1y
Q5NUvqVUeHnVlPMbKD0r3GA2yBFrp68+Ea7kDuP8/9vEJlz2UpI0VuZ3FKV2NThDCUXGhYg
kAihI61OK24SNJUEVJ7AeH9MFIBtexFSBQ1A6AdMWVNycVccQD8OxHj9/fFZbFqFRPX1yCw
2FB136Y8kj1c3OsJ4sDXqD33GNqQAsMLV9QUVaUFBXb/ADH4YWBiV0IC1HEcQNtt6+GAsoh
WjliVfg+IsTyqN9saZCYAQ0gEjiQNyA370274WqW5tWHAKrGiU7jtXvgZoZ7q3VSoYcg3c0
+j/Pww2wMgg3nicMQQxO21T9Hhth44hqO6yO5jLKpcqtfAite+2R8WKBxBqW63dIQFA6sRU
/R88hPNXJJKEaQxRkx0fn1ahNPauUGRLEmloRXQFhSu/L5f5/hkaUKqkzMWYioXavTJA2nm
okugHp7V2YGp3PTb3/jkb7kXSr6MQRXL1L9TuN6/5/fkwBSmKmkZRiFqzNWjGu/+VkaXkt9
FgVU78RRfhPX5/wCfTGkUqgRgL6x4k7ECv/A/h+GSFJpVlmQpxVvhrRTxIr7YeJJIIQ0KMr
UpzLVNTXf3H+ffABRYxCpJ+7UqzlBUEih3r3+nCZAMuEoW5uog1VZVU9yaU9shLJFPhTlyC
GMyM4MYLqoqSFcjbtX2/hmPPV4onm34+ytTPlErvrMfAlnZmqCEIYMSf2lBpkhq8VXajszU
8VcJXx28t2KSrxjpX0461AP85r3rmr1XahltF6Ls72ejjPFNGSIgjWNwKt8IG5Jp0UfR+vN
bKRL0MIiI2UI1X1H+MDkKdD8Z32+12wBkvJZeIoA7fEag7AftD/PtitIW7Xg/1lFqaA8ACQ
B+rEiwkLrSWSZQW5xkGtaHjQ/s4OSZBFuqsxL0YrxI6iopv/n74sUIaI4aNqKasWIagPZhv
4U+/CaSLUZIZbuVJVBiRTRnAJNa0+EfRiDsnkunhkQc4EPSpNDVe9Ke38MRuoKlB6gIkjDM
VJNKHwryAr2/hjSlEy+pJbs6MVUCtdwasdid+/8AHCEIX1buv9+nTlTbpT7fT6cKs0twX4m
QVYgU38fDrnal89A4uaJYsbfj9hUNDXufuwMiLC2JXlLMaK3iOnthKIglYQtBXqvTcVofox
tBi2A8bhONC/Q7E+OK1Tmnn9VWoCK7kADf+mNIMzbVxIxIY0odu1Sff7sIRkKwFCnMAh9wC
fb2wsdqtUgkMnxTrxbsVptgOzKEr5qrIjIS9Kg06UGC2ZFhQMSRuWYH1QdgKdPHDbUY0uiV
Q7Bzsw26eJxtMRutd41X4NvEmg38MVJAQTu8vIL8XCm4xDTKZRquskQVVINOpHji2gghf6S
wKAw5MflSvbFPDwjd0Y5DiwoR2xUbhpYZZCSFIC9tqn54dlEZFZ9as4pKIwan95QEkYDJQY
goe91KP0itkgVW/bIpvXcCuQOQAIyTjWyUVndSOAXfcmn66+OUGcy0ccqbonohnA5A/EQB4
9cPFtujooTXCowFQoB9v698rnOkWtlS4YErHRT4ce/05EiRUkoswVAJHxAD1P8AOuW8Oyat
SkRFBjjrxrUEgffgI7mJC8+kYkL0qNiB44eiaQ08zIfgpRegNPuO+VzlSCaUoHIlDS7LSoA
AwRJ5sQd90X6X1mUFQEXqa02+WW1xM6tshQAOIJXZgOx7Cte+EiltUKhQroA5J6GlB8zjSV
Mwqo9W4IRG/aOw67ffhoAWUxxymaDUd5ZtEzyKzIp+BkjYjr1qBlJ1mGJoly8fZeol/AVE1
urkLKBEg+zChofmWVvwzWa3tW9oPQdndgxgOLIN1r6dESyxxc+w5E0r36sRtmuOrynq7Udm
6YfwrIrWBULLCpMX2SFUbeJPc75Wc+Q9W6Ojwx5Rc60RDxoxPRuh3+Hv75WSTzb4xA5Ieea
3X93KVUsKg13LdloK7HDHiIXwwd1Sze5acKsbKAu5AABp1wEbJNUjZzH6YMTKTufiHbCGIC
iyx+kX4Kz9TIP2fDvhBSuiZZQOdGJHwgU3bw37YqV3wiF4mQlSCVDdQCfbEEhB3Qqo6lOPw
gfDTuB470wEMrRbTRxrU0UPWrmnanSmIY0l0kZebjyDo53VSKUPtXbEsgrRO8CGM8fTFQp2
6+BAwKtfirsIpaELxP8Albe30ffhFKugjZyRyHJN/hp8h1xpBWzKqqwXoNyGp9r2/wA/DJA
Kh/WTpROlOq15eHyw7qzyGEBEWSigCo8a/wBmdoS8DwtzyRxAKVJ3PIHoNuv04hjM0FkUit
Ezxiv8wHgK7fThRAinIIXkZoywNBxBrQ40gUTsqSgcFkLmORvskVNPHG0kbW0IEaAMzsKLQ
AfqxtAhYtqkTvGhctuBtXalf7cV4QStmWsrKp2i3Lb9fHCCxnHelSK1DEMhYsRWjbb9cBLK
OJeSvpEO5JG/AV79sWVbKRb1ORcNvTm2/TCwO66GKMNV3IUHZj3674CUxgCtmtYSObOSB1A
OG0SxBpLKGFldHYiTt2p44LYjCB1XTxrARxaq0p7AbbnCDaZw4WqLwQM/ButCcHEEjcIWfU
IYJeJfnIdiAaUBrkJ5QGBlRUxrM0RaihZDsCSSCOldsHiKM1IVFYyjgeXqgHkdjXqcidy11
usBBkWNJKomwXwr1yHVBHRq4pFxUPyGxepp7bYTQRIUo/AEcSNQcvtqaiu/4dcDGtkO1rBL
Uo7MakVqOvfImALAxRFuzRgQpQAEVZzuBt7ZICtmcSrTzKjEBi4kADGtNu1MJLM7KUiqwPJ
irClF8fljTCl/1eF495OLdeNaUBrXtiAKTwWEObCKV/TeT4jvtTcV7ZE44ksPDvqiY7WPcL
JyMX2Sab9P7MlGADMY0OCfUVFNfioDUA/Pp8sjxAFRE2vKlSxEgKt+zXtTp064DlgOrYNPM
mqaEzABAfh4kkk7EVY0zX5u1hA0A7rSez08kbkaa9d5VWB3ULGeahe7Gq0+W5zFzdqyyQMa
dpo+w46eYkTa5R6aJHGVQGSh37mm52zWmRdwIB0DxrD6iFUIbZmIJoONO3ywWkhtrgJG3Fl
psqkHry3A6DFQEFGjrLKCxYBviU0oaV3GAgFkSpXNuLi4ULK6IrmP1FoQevI7g+9MkJAKDT
Y022SePmTJIg/bNaDtXAZ1stkor62YJUahQ9AAeleNPo2xQBam7hyy8dgV2qNjQb1p8seaV
NoWVR8ZKsvLYjam2+2ITduRxEouDuqEqp5U+E19uoxWldpuMTMrlgHAYrQ1BJA6jG0UokF5
DzkC0f4WJBBJFenzxNK4OsiMsrgyLRVUUpVmUHt8sVUYwE+IfAigbEqT7DYeGJSryQqkHMU
kV6Hcjaor0pii0I5Mcp5OCm9TUdTWvb540lGB/UFUIV6Edt1BNTkgxUJJImVYyQ7BuINdzu
Ou3aoxuk0oehDy/vB4V/2PTp9FcNo3Z6399/sG/wCInOzDwuRfdfZP+qP1jJBpyKNh1f5/8
aphLDFyK6Dqv+q36sSsObU32B/xj/i+AM5qkn9yf9f/AI2xX+FR0/8AvD/xkP8AxrhLDHzX
P/uz/VX+GBMuqNh+2f8AVH8cEm3EpS/bb/Wb+OFhLmui/uW/1Dg6rHkpH+6H+qP1rhXo1N9
hvo/UMQiXJen+86f6n8cUjkhrz+6b/VyLHJySz9r/AIHK2KUy/wB+fmP1jKsnNx5fUj5ulv
8A8Yj+vJMleHt/qv8AqbJBMULb/wB8Mh1QObrn/emL/W/42wzYy5oWb+4b/WyJ5MZIix/3m
+lcnj5LFUk/3pf/AFv4HCeaQ5/tj5f1xWSrN/fQ/wCoP44TzQVL/dh/1T/DIlkFkf8AvZF/
n2yPVeqJP2h/qH+ODLycjT/UgU/vvoP6zmBLm58PqC+0/wB6V+f8DmJPq7LH9QWy9E/1v4J
mulzehhyU7L/ej6E/WMA5spclSX7cnz/icSkclGHo3+sf1tkSpU2+0n/Gb+C4TyT0XN9lP9
X+K5FCoPsL/wA8/wCGHohfc/383zj/AFHAoWXXVfl/F8KhCj7DfIfrfCEolfsS/wCqP+JDC
FQh/wB5h/xnH/MrEc0r7X+4P+r/AM05HqpafovzP/G2JVSP97L8x/xtino5Ptt9P8cIUohe
sf8AqfxGPVCBl+23+sP+ZeSSm0PRP+MTfrxa0AOrf67f8bYslP8AY/6OP+N8KX//2Q==
</binary><binary id="_18.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_20.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgEASABIAAD/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAASAA
AAAEAAQBIAAAAAQAB/+4AE0Fkb2JlAGSAAAAAAQUAAgAg/9sAhAAKBwcHBwcKBwcKDgkJCQ
4RDAsLDBEUEBAQEBAUEQ8RERERDxERFxoaGhcRHyEhISEfKy0tLSsyMjIyMjIyMjIyAQsJC
Q4MDh8XFx8rIh0iKzIrKysrMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjI+Pj4+PjJAQEBAQEBAQEBAQEBA
QEBAQEBAQED/wAARCACXAG4DAREAAhEBAxEB/8QBogAAAAcBAQEBAQAAAAAAAAAABAUDAgY
BAAcICQoLAQACAgMBAQEBAQAAAAAAAAABAAIDBAUGBwgJCgsQAAIBAwMCBAIGBwMEAgYCcw
ECAxEEAAUhEjFBUQYTYSJxgRQykaEHFbFCI8FS0eEzFmLwJHKC8SVDNFOSorJjc8I1RCeTo
7M2F1RkdMPS4ggmgwkKGBmElEVGpLRW01UoGvLj88TU5PRldYWVpbXF1eX1ZnaGlqa2xtbm
9jdHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4KTlJWWl5iZmpucnZ6fkqOkpaanqKmqq6ytr
q+hEAAgIBAgMFBQQFBgQIAwNtAQACEQMEIRIxQQVRE2EiBnGBkTKhsfAUwdHhI0IVUmJy8T
MkNEOCFpJTJaJjssIHc9I14kSDF1STCAkKGBkmNkUaJ2R0VTfyo7PDKCnT4/OElKS0xNTk9
GV1hZWltcXV5fVGVmZ2hpamtsbW5vZHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4OUlZaXmJ
mam5ydnp+So6SlpqeoqaqrrK2ur6/9oADAMBAAIRAxEAPwCIaIpfWLQKOZ9QGnyBbx9sxsp
qBcuI3ehOZNii0O+xoDT6PbMFtUx9Z5MQFCAEAEkEH/ax3VeQdkLUqd27Dx7++FV3CoPGjG
u/YgfQffArgFI4ioIFd6Akd8VWMjRnmx39jXr07YqtT4gTWq9Sw+io6Yq5WbiRuA1CKA/2Y
quavVqpsK16n54VduGAVaFugPf5YFa5quw3r03oPx+eKuLdytN69PD6R44qsq3Ggb/WND4n
virB9AITV7ZyWryYDhQndWH+ZzNzfQWqPNnHr0fixoD0HX2r92YTc554I6pJKqMqkkFgNhU
1Ne23XCAhpJopELKysO5Ug9NydvliQVXJPDIKRujGhYiop8OzEfLkN/fGirhNCWKLIpdT9l
SCRTr8ONKtaVDwLOgDkUJYANXw5bH6MaVv1lZWETq/AmtCtQQe47YlXCQk1Ip8u1BvXrgVt
+e5qTXx33+jFW+CuDWpI+1Wu33Yq36afbBPIDw7+G+KrPVqQAtD1Hfft3xSqFhUSGgNaD3x
Q8yWR4pkmgPB42DK3gQa5nkWKaWcaZqUOqweslA6EB46jkm9fxpscw5wMS3A2uvtPe4+scD
QTW7W9WkYKtQ4rwHwn7fXrjGVUpFtw2LRNK0BJS4DL+8dncVFN3bmW9t+mJlaKWnTzJGi1K
PGHCc3aZgW4fFzk+ICgK/I48SaRC20hmWSRlMcRlKqAeTGRia8iFoAD07/AEYL2WlJ7Oc28
UCtGpSL0X6sCriP4hVV3AXp+OHiCKVbOMwmRG5ESSNJXm77MxO3IHjSvbIk2lWq1aH4T4nf
enTrgS34KVB4mgNR/b4Yq5BIqhd2O/I0/riqq+1Cw2oCSAAa7fPFVr+mWDFgSSRQClQe/hi
qz4egPep3OKvOFUuQhZUBIFW6Cp6nrmwLQzbStOh0eIopMkstPUkNQCQTTatNq5hZMhmW2M
aTT1BHCjKi1LtUkBq0C+IJy6MzDCCANyeYB6R73EliGXUyBJoRjykR1l3ELhxmkiSnpiTlz
Ub7RgE/eGGXQxY884Gqu7r+ju42TUZdJjyRviMeHhJ/pGt/c6J/Xf02jUJJsCABxr03oMjg
y+Pk4DEVLltyZ6nAdLi8QSlcdzZJ4u/Y7Nxq/oIYYw3xHkOIboF69SMcUcnggwje5v033eS
c88X5kjJPhHDGvUY9ZX1CoIk9ZisQE3oFmoK0fagoe+ZUcMfFl6RxeHdc/V7nX5NTPwI3M8
HjcPFdXH3qR5JbF5k9N+Q4igUv8wAPHMfLA+Bc48Mr22q+/ZzcOWP5nhxT448J4t+Ku7ff5
KVy7NNIoB4q5FFPgcxtUAM0gO8uZoJGWmgSbPCPuREvrIwWJVWPgrE0TY03675namE4EcMY
1wjpH9Lq9FkxZAfElPi4j/FPv8nRCR42eNQ/NzyqtfA9CMqwRyTxExiCeLuDkaqeLHnEZzM
Y8O3qI6+9q4Krx5AIdyV9+xp71yvWRrhsCMuoDb2dPi4qkZQv0k/buhWlAINOe/ToKjrmI7
B3qkngW3HTf6fuxV5xWu23z/zrmxcdnOkvLLp9tJLGUJQKSR1C7Vpt1zByCpFuidkwj9Bo6
SOV9F2YjgW2IUU65fj8KWMCUqonpfOv1OHmGeGYyhESBiBzrkZeXmuaeMSRmNSBBUqTQFqj
4/oIwnVRxzjwco9/W+bAaGebHPxT6p93SuX61ytBEWlSRnalVUilNu++GMsGImUSSegpE4a
rUREJxiI/xG7v3CuqFknle1UxyMtGdgVNKhgvH55QcxGIAHqf0OSNODnlKQBHDEfIy/WqwX
vESeoTVoyqnvyNB2OWaTOMXET1iR8WrtDSyzjGAPpmCfcFKVwTVmJYdGI6H5b+JzHMiTuXM
jCMRQFKsy2srSS+uaOzNxCdd60ryr7VzL1A085SkJnfeq/a6/SHV4oQgcYoAC+L9irI1rNS
QyFKKq04+HhUjJ55afMQTIjYDk1aWGr00TEQB9RP1d/wU5CgT0gxNGLAgU+GlPHrmNKcRj4
R/OtzYY5nNxyH8NfFqWb1eJAPNVCsSOtOh39sOozDKInrVH4LpNOcBkP4SbHx5j5qYNKha1
7bbePbMdyl/OMvsDsNx/mcKHmhFBuK+ObFoZH5f8wiOOPTLlWJ5COKUmtA1AFYnoB2zGzYe
obISZKX9RjRhRaig7d6V3zGbHLUsxA5se/Tr88KqfB6SK7cuQ6DsT16+2BVvEV4ldkIpXce
21caVtgwlVyACQOnc9/bvj1VfHxYHfkejgsCK+B3woWiiv8As0BFe1K+GKtMC29aIPioPu8
OhrgKV9atuwAO9OvXCq8E7gUqQa1Havv3xVv4m2NadfYDavTFVp5ilQtD0Tv4fapirzoox2
zYtCb+X9MM063kjUihaqIBUs6d+nYnMfPlrZnCLJ1VWDcF47AjluKnbt17ZitjpEZowYvhI
/aG/hUU64lV8bt1YAMwrTfv9+KtsA5PDck1Vtv44VXmMKvwlW3rXqf1YoUR6SgswUDcGvYD
ffr74AElIdS8xx+pFbWknpgylbmUjlRA3H4dt6rvmRDDtu1ma2PzTZtJ+8tXEYAAbkC1Pda
U/HB+V80+InNvq+jysscFzGrOBRX+E1/1Wp0r0ys4pDokSBRquK7CvIbdx4DIsm1qWJJC1+
0D2GKGjJVgK9Nq+3+ZxV53VRUnavTNi0si8s/FYyCtOMpANewCv/HMPUD1NkOSeg19MluC/
s08QD88qZL1HIKSK7VO3UEdfuxVxNAGI4+B6j6KYqotII+czUVYviYjfYAtiAyjEyIA6oSx
1EXMKes3psSAWXuR2xIdrreyjGPHj3HUdyE1ez1a8kaO1lVLMRii8gOTV+Lpv4e2W4pwiN+
bppAlKJfLmoCPkqqz1PKMEbCnWpIGWjPEljwFJlJqCenWg75cxVKB9iOXtirLfJ94Xs5bLn
RrY/DU/wC637fQQfvzG1EaNtkCn1I/92MQwAWgG9DUVpmOzW8Ry5gf63z2woed9vl45sWhl
Pl6B47DnyBMzl6ChoDQeHX4cw85ubbDkmy860ejEAdvf6MqZKRuY7dQjsqKxoOTBQd+1fni
AeimlZGDmm44ChBHf5fR1xtUJq7rHYSHjuwCggU3JofwOEc3K0EOLPFItPf4niPRhUfMYZh
6rTy3pMYL1k+CQVToD3GQcDtDseOUmUNpd3Rdqd88VutrbUluLyqxoP2VIIL/ACyzFCzZ5P
N5QYExI3SSXy1exWqTIPUkoecI6qB/LQ/Ft/mcvGeJLUYFLijxOYpFKOuxVhQj6DlwNsUVp
N01hfxSoQQzCNx4oSK/d1yGWPFFINFnbtGKDqX6Cm33dhmE2tfDy5VPGuwrv88VeeJychFB
JbYAd/uzYtLMdJspNPtFgmI5uxdt6hS3T8AMwcsxKTbEUFXUb36mEUD1riX4YYEpydjT7gK
7k4IxJSTSHtLFmuP0pqlGuSpCxrQxxKNwEBH3nDKYqhyQI7ppQH94ASBWg3/oPHIJSbzDKy
KsVKc26g9k8f8AgsMRu7PsjHczLuSSI8ZFYHoa/dkzyd3j+pH3DP6RkgHJiKqPnkIAcW7fq
55I4ScYuXRZoweGZ72VSZH+E8hvx2rt9GWZpgUBydLo+zJavHKeWxMnY/sZDFcBwTGwp+0A
KN8q1ym3V6nS5NPPhkGOeZQzXsCIpesYVQo+Ink22wqfbMrTkCJcWfNQ8v2DXOpLLIPgg3N
QSOQ6dO9clmnUURG7LQOLHqOYPwnf+OYfJtVuTV5170679PuwoYVoUDTaghqeEJ9Rz06bL9
NTmZnlUGqAssmvFvmASwaNGY0Zpq0GxAK0rv8APMSHDe7bK1ljYy2sr3l3Obi6lHF5WAAUD
9leu1RkpzvYckCNI5thyagGxpSoGQZL0VjFxZeIU1I6bdQTihjOuzCW99Na0iUKQexO/wCr
Jx5O87KxkYr7yl42OF2I2TC1YSRFe675XJy8UrCuNtsDal817fteG0tj9W3IL/tFafq75fD
HER4ju8/r9Rm1Wo/LiNb8z96a6bZ2UTeqQZLrq00h5OdiNifbK5ZDJwdd2VPSm+ce9MYVEE
YgtkCqATRBQAV5dB88iSS4C4mqMOP2tq/rGBK7lRgK9ainttthQxzypw+uTJIz8jFyVRspA
PxFh3Irt9OZWp+lrx82RXKJIpT2IqBvVhxFcxQabVON504JNVzOWJAIpGoC7A8V5b/ThNIR
SgNHRQGB4kE0pT28a4FU5pGJHLjuKBQRQYLSxS9YSXczjcFyAetQNge/hlg5PT6PHwYYjyU
DhbiERaScJVr0JofkcjINkJiO6YUoxGVuY51rRh1ApiFIHNdHG8h4oDzPQjthaNRmxY4HjO
yPt45j8EuxWo5VBqD8uuLyeu8DjvFyRKIiihOxovI0r9IxcRr4hvU0Jr1FP6YVYLbXL28iz
R/ajYEHavy+nNhKNhpBpm9lKl9ZxXC8kEo5cWqCKbd/lmBONGm4GwuuLf1Y2jUluQKvQmhB
FKDw+jI8uSVOKC6t5eKfHG1OSuR8NB171J/z8RK7CHXjmKF5D8IjUlabHYYK3bMMeOYHeWK
Vyx6q3DfFI3XH4d8DI7JvBDLNGhCnYAEnbt1yBDCXaeDDCjLcdAi4NP5VaZxTsFJ3/DF12q
7eJFYxXvV4bm2a6ksYq84lDsB0Fe3Lx+WEwIFuklkM5WTZRRR+NI9wPp39zgQo8a86qTWta
n38MCt8VFWNTXvU7f50wq8+Armxcd6BpojgsLZEJ4+mtCW5Eg0PWp28MwJm5FvA2RXMKCyr
tsBx2r3yKrPiJrQ7bUG5360+nFUFqgnezaKONmeUKtNvhHU1r8sIcrQyhHMJSNAJTDoF3Kn
NmWM/ympNP9jXJcQdlPtfEJUASEVbaAFIa5fkpAoqDqT7nAS1Zu2TygK96JXSrGCcsqklDs
HNd+1NuuC3Ey9o58kaJRapQ13NPsnpQU+nA4i4q9dh2HXp+oYqxaRoNQ15I0eSOK6QxySIa
eqFDV4bfZJTj9GZUbjj9zUd5Mtjj4RRwRsW9NQq1JLfCOPxZjE2WxwAAHrHfc7/AEeOBK2k
PKpB49vl44oecHYbD6c2DQyzy5qUItUtZZiZ1J4xmlKGp+A1NdtzmNngbttgdk/jeoNWJIo
ajfpT+zKGbZ4K4eu4FCV7Gv8AXFDZKOGqzHbr0/lp0JxStVRz5NQ8gfHr28cUNsg5UoFHav
Xr4YSq2YsASaUFPhNAAN8BKVlRJ8WxCkIfb/OuNqlt1cT3902n2hZbVCyXMw2oR1ijPdj3y
yIERZ+DAmzSB1OK2stc016CGBFCfFsqhS3Xw+1lmO5QKJbSDIiqBvipuP4ZjtjQV1Yod2FO
SqB02IHQ+GKrtj8VOh8Ox7dfbFXmhJrtvmxcdONF0FtRPrzsY4ENFI3LEU2G+3XrlWXLw7M
4xtNvM9xfW6Ri0LxRvyWWRaDuOIqPs98pwRiTuymSFTQ9aju4o7a4cLcIAObn4XCgCtW/a6
45cRG4WMrTscaFRWpHVtq/PKWa5mr9infYin9cVU+R2FQwYb9N9u2xxVTk4swCipB2LU3+f
34q0y8nDUYnoCNhX37YKVvh6bs4b1A4+JdqgD9rr1xVKvMthNfWgmtlLS2vI8O7KQOQA7nY
ZfgycJYTjYa8uiZtJjnvOQdarDWtSgAVa1rtWu+QzgceyYXSckOq8+p6/I9NsgyaDbM1WrX
6a7fwxVhOgWcGo331S4LenxMgStAxFBTbfvmbmmYxsNMBZZvBax28axQqI0UEBegFf65hkk
lupf6ZlrG6EqRuD3HvTArHrzyoksglsX+rg15RsKrXxXeo/wA+mXw1BHNgcfchDo/mPTmSa
zk5qp+wjniQK7sj8VOSOXHPmjhkFZtd1+zjD39l+4XYuilTU7gk1I/DI+FCXIp4iOaY2mu6
XeIGadYPh+xPRDX9R298hLDIJEwUxgkt7lOcEqSAAFirBuvb4SR28cgQQyC54loORoNqbff
X7sCt+ipJ41O9RSu334qkkOvtJrb6fBbPJFH8LSAGquKhiwNAE7f7eWnFULtjxWaToKCxUC
vHoT49PDKmS9l5ElvhI8ST93h1xVriSoXagNa/5/PFXmkczQSLJExjcHZlJBH0jNgQ47KvK
13cTzzJNK8oCBlDksAQexJ2zH1EQAKDbA2yNn9P4jtTfkSfntXMdmsV5HZVRBw+0xGw2NR+
P8cCVzIOIZjSlTT6fHbFWnjWQ+mQjRuCCrjYj7JB/UcKpXqug2ephQgFrKpAMiINwNgCBT9
e2WQzGLCUAUv/AMJXlhIZ9MuWDqCGVj6bEfy/ymvgaZYM0ZbEMeAjkyGJ7kW0JuU/fmNRNx
pTm2x+z8PX6MonV7Ng5KkiSPG0akxclosg3oSKchXEKhBZyW05nWUUlcFgiKhcmQOtWoa/u
/h+W+EyFLSMCoPhA2FOQG2/0ZFXM6vUgHah6g0r9GKtcu9arSlOwH3e2KXmZRN99+xqM2Lj
sz8s2FlbxGSOeOa4lRWkCyKeA68aKT9OYmeRJ5bNsAAnrxDoWQ0H7RA8PfKWS0RoKAMDsKF
T8voxVfRKEjoP1e/tiqmOQPxVr94/VilVBWtAAAN61qaH2OKF4G9QBxanU7Dpiqk4Qe59z3
9sVWMj02aq06k0/hiqxg5deR33pyoNyf7MVXFI60Zu1eu1duuxxVfwUqoBNP2ix7VFQa4q4
Ku7V2Hau2+Kv//Z
</binary><binary id="_17.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_12.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_22.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgEASABIAAD/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAASAA
AAAEAAQBIAAAAAQAB/+4AE0Fkb2JlAGSAAAAAAQUAAgAg/9sAhAAKBwcHBwcKBwcKDgkJCQ
4RDAsLDBEUEBAQEBAUEQ8RERERDxERFxoaGhcRHyEhISEfKy0tLSsyMjIyMjIyMjIyAQsJC
Q4MDh8XFx8rIh0iKzIrKysrMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjI+Pj4+PjJAQEBAQEBAQEBAQEBA
QEBAQEBAQED/wAARCACXAG4DAREAAhEBAxEB/8QBogAAAAcBAQEBAQAAAAAAAAAABAUDAgY
BAAcICQoLAQACAgMBAQEBAQAAAAAAAAABAAIDBAUGBwgJCgsQAAIBAwMCBAIGBwMEAgYCcw
ECAxEEAAUhEjFBUQYTYSJxgRQykaEHFbFCI8FS0eEzFmLwJHKC8SVDNFOSorJjc8I1RCeTo
7M2F1RkdMPS4ggmgwkKGBmElEVGpLRW01UoGvLj88TU5PRldYWVpbXF1eX1ZnaGlqa2xtbm
9jdHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4KTlJWWl5iZmpucnZ6fkqOkpaanqKmqq6ytr
q+hEAAgIBAgMFBQQFBgQIAwNtAQACEQMEIRIxQQVRE2EiBnGBkTKhsfAUwdHhI0IVUmJy8T
MkNEOCFpJTJaJjssIHc9I14kSDF1STCAkKGBkmNkUaJ2R0VTfyo7PDKCnT4/OElKS0xNTk9
GV1hZWltcXV5fVGVmZ2hpamtsbW5vZHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4OUlZaXmJ
mam5ydnp+So6SlpqeoqaqrrK2ur6/9oADAMBAAIRAxEAPwAgG9c1xesXitDgSoA/vHXwI/E
ZPo1Ql6yGoSSxHucZclxncqtxtE3yyEObLKfSULbmrZZJx8B9SIJ2ORDknk0pNKUxKIls4h
ktwot37ODqxPJbGak4SwgV2BmsBPEnvX+OFrEtldPHxyJboleN8BZIev7+Snan6sn0aI/3h
agP7z6TjLkjHL1K11/ctkIc2zN9BQtt9unscsnycfB9SIfpkQ5R5LUI4/TiebAHds4hmtO2
FDiaIRj1Yn6VsJqTjJhj5qpG2BsPJQDChHv/AByTQDsiEyJb4IdmZrySNndVVFICV6kt4A+
GSA9FtEyTmIs1Q5IeR0S6lEjyKqKpqoJ/mqW4g+GTiCYhoMhHLKyaA6fFqzlkNyisTujMQa
deS77Y5AOEsdPkl4gBRF6zGeSMu4VY0YBa0qWYGtBkMY2DdqZHjIs1Q+9DRyGG6DFj6aKA9
fBuQ5fgMslHii0RmYZLvYftVC0klFLkAzSqaGhovKg/DI0B8g3CUp7X/FL9K+CRllktyeQU
K6k9d9qH7sEwKBTCZEzFfbuzmbka8ZSo9hxU0/HBIVTbp5mXFff+pDs0v1T6zzPMj1Kfs8f
tcafLJgDippMp+Fx3vz/Y6peSdWdxxKhQtabqPAY8gEWZSkCTt+pEwfayEuTdj5ogjIBuQd
f3lKdT/HLHF6oxetMrLkwO6lJbOZjPHK0bMoUgBSKCv8ynxyQmKohjPATPiEiPkh4lVJnMj
ciwVTWm9K9fvzIxYMmYegcnBOpw6eROSXPbdThtyZA0cjR8KoCKHav+UD4ZDITGwQjHASIM
Ze73I6TTpriQCGVvWkCxb8AGoSasWAVeu52GVY52apytThIHFxHlXRCW8QFxRzzqODVoQQO
Xht3yczs1YIDj33VvqCpEEikZSjM4bYn4q1G4PjkRkMpcm46YY4bSqrNrYY1j5HlzZvtOaE
mnyyeaE4GpCmnBkxzFxlxX1aSB1kZklZQ7cyoCkV2HcV7ZEyFcm3HiIkSJEXv0WtarXjzPo
15eltSvXr169sIn80S04ur9Pc29s4EkscrJ6lCygKRUADupwCY2FLPCaJEjv7lSA0cd8E+T
KB3RRG2VuQgP93j55b0cO/WildQATsOpzIydn5hlMALaMXa+nOEZJSA8uqZ6bfulrfqsjoI
4A6hWI4kzwLUe5DZZPsnUw2rn5tI7e0WXflXPbomF2jQ6WL2wiUXaafakyADnFC8twJpk7h
uQjXl1oTm00OHw4iEu8/PZ5/tDUjNMzj3CvcoRrDJpV5NrRa1ka5sTzt4Vkc8re4ILK80VO
ajkxr17Zr9bop8UiBYJvZ2eg18AIgmiBXq23TTWFtYob70ppoFDaWFktowZSGs5WoVEqcQ1
Kn4jvlGj03jZSB5OV2hrfAwRJ3Pq897YzoBc6vJJIWaRLW9erVMnJbW4ZW3rvUZtNZ2ZAY7
hsf17Oo0PbGTxKybx5/LdPdOupPTtL24jDXUUepGL10BMiRWjSxtIG+0okJoT8u2Yum7OMT
czuK5eZcvX9sRmDHGPTK+fkOim7afpmlWupQWwfT72+lb0Hbk3oPCscsBegb4WDBT16NmRr
NPPOa5yiPm4nZ+qhgG+0ZfYkuu3EEN0bCyUCCw5QgsFEjsCTI7sOpLVp7UGYcOzzLDKRBFc
naHtcY88Ygg8XPy7glTSMx3NPltmGIgO0MyURG6tAVruAdsqIIk2wIOOlCJuEintXLJCw0x
NFMqA/LKA5ZIpLuQ9etNuVcu4dnDve0V8ZHEsQlBUVO2dnb54YjuRdrpzXloDaystzLcpZy
w9FZZaPD061aNtqdhlcsnDLflVtsYXHbqaRWlxJea6YINTntYLVZEtL8sVeONeSoT8S8UPK
rDsMrynhxWY2TzDPELybSodCpGyuJbO8e+uJvXafk6FuSu8bxwu8nJqlh9Z2P8ArYeMCQoC
q/H3IECYkknn+PvRlol/Gl3cWmq3UDWchjvisjoTFEDHbGquC1SPTA/Z27ZWY47HoHq5bfN
t8TJwn1n0+a220+6lvxPHf3C6jNaLcwT+oRK80pCCPnUP8fLiD4n55Kc4iNEDhuvg1wjIzs
Her+KnJa3k0P6bv7q7lK21Zn9TlKGkmuLRYOTnkFKROW+kYiUQeGIHP9ANsuGRHFInl+khJ
7qaIolta3EzWrfvfRkNAkh+FqqPhr8I+IdRTLYi9yN2qW2w5JxL5Za7knFoLozx3CQGS6Qe
nPJLKIvhk5Dep5b12rv44/jACjVEOQMUruN2Cp/4etm1GSCya41C2+qpdW/1ZA00tWjideN
G+wxav+rmgy4jCZiXrMGqGXEJDqrN5asLe7s7a9a7gfUImmSB1VJoQjSqRKrfzenVdhkOEM
/GkQSK2Y7cG29Vvqpf0duPqkc+grXjt1yLcLrdb60gTjzNMHCLZXss98khMWHt4Z1tvACKN
03U5NMM8kcSy+tEYwHGySEfBKv+UtTTIZcQyUyxZPDtCRTm3aRlAdponhbqPtihO+TlHia4
HhtGX2u3V5KXljVR6CQAL0qJUuZHJ3qXkDMfnlcMEYjb8dGyecyP496+DVrhPVRII1ScyyX
KVr6wmqvFm6UQN8Pgfi64TgB6+5gdTXuPNCNqFxJ8RTgY4I7cODRh6bq4bfvVckMYHztEst
j4UjZ/MDXQMV1bBoJ4UinijcrzkWSSf11Yh6OXmbxAqdsrjpuHcHf8bNktVxcxt+N0Bql8l
/8AVyUdVt42gQySGRyA7y1dyFrvL4DJ48fBfmwyZTMiui9dbvU1E6gzHkryNErOxEZkDKGT
r9nltg8CPDTLxpcVgql55ivJIBE4AmCPCl0vwSek8kU4WigbBo2p/rHNT2rphjIkOuzvewN
T4oMJcxuhxrT/AFu1vmiD3FtF6UjkkmagZEZq13CEL9Gau3feHsQllPY4GbRr/mcKrae/44
qnRCE14/jnWvnm42tpirdiAPoG30YqIkBrkq/sn71P60OKmJP4/a00lV58QexrxJ/4jhYiG
9LVk4ll47Hag4+P+r7YUSgseFnPJFKEdRWo/DFAkB1VB8NFIcqo6gnr9NMLA7rWJFAoNG6l
t6DbvSv44pFKUgFTQEmtQ4G344GcS1JEXRuZ33HI9KjpTKs+EZoGJbtJqpafKJR6IMHqD1G
xzl8mMwkYno95hyxywEhyLq5Bsd9OFWtq/wBuKE9ZO36s6u3gNwsde4NDQfqwsRfctIqT3r
13woOy0IBXt4VxUytooTQbtTtTYYV25rTyNei9v7O+Np4R0aaMUBqOPegrvhtiL7mkUlXAJ
2Fepp4fqxtExRC1iN1O3w7HbvTagHTCgRcvHkTx5CgG/SvTt7++BSCUHeRtFLyZOBOzL4EZ
o+1cAEhMci9R2DqiYHHLnH7lilSNjmsd6CC38jgVrfnTfCjqyd4x/LnUh4SwRz+5SZe5yYL
SY2NlMjwHXvvjaDCuq0gHqBt0/wAzhtiI8KKt9ONxcCEULRFPXWtCqNvUe9MxsuqERYc/Ta
AzlRPv58vih72OCK+NjCXYkqqFzsxb3CnHHnkYcRDLNpcccvDEqaRLJEZYXVgriNlPXkxpt
1qPfJ+PRohqOl4o3fkou0UYrUM5oQgB5GvsB+vLPEDScR6qdtOJr6FdkQMgkkejU3AJoeg+
f05TmyHhLfpcYE4onTTHcT3F3MD9WVuKAV3ld6x0Ve1GynJklGIFuTiwwyTlKvl3nkibu2h
1KkLPHCUb95xALUIHFRWprUeAzHlRgQd/xzcsTl4okKB/GxY3PFLY3L20wNUNKjoR2YfRmr
nAgu9xZARYb5bUH0b5BuJbJ2EldsVJ6stIGdRZeG4cRUymGyx4MQ5rCh7GmGygwxkpbeXr2
08aBvhWjPuakV+yMjORpYY8fFybh1aS3eBoHWWVkAn5AsQQzMWFSRsvfKZAkG3IgIxkCAPk
mlsLG9lgu6mGMjgjLsVI6VBDCgptmNLKYghzMeGM5CRqh5VX2lC6jDYwsY9Pm9ZbZFeWgXj
zG1RLX7RrWnzy7DkP8Q5tGqwD+CXLn3Jdp1hcahP8HEIpqZWXqaj4R/lfFks2eOMNem0cs5
7m5ZVtIvTuTxtfUKKiopknCMfi5eA2yrxN76/c5JxiMaJ9N/NTk1O1FvwtXMcMPGQRsPjL/
EASeRH2m7DISJO/VlGUQKHJAxajI0rzXbN8IpIF+0WqPiapA64JxsbNccm+7VxOL1fVj5Uh
HH4iDQV26+NcoyYuMV1crTao4Zf0VOOTYV6jcZgEUXewnYVgRuCdj8a79sFM7Zvw2+fTfOj
vd5CMPT+1YyAAk7AdfAY8STjAG6T6lq0UBNvbUeam5/ZX6TscPE1y4QPTySOYybySn4mI3J
6hq77dfs4CWsUVexkV2eFFpNNxjWm44k8mO/LwpkJnq3YYdO9PoFBmMT/D6fJfVHw0YgPuA
afKv3ZjTlKrcuGPGDRHxQNzeGxjCRxq0cmzMFoGCj4as1a5PESTzas4iBsLBUbzWrS6lDGQ
wRwoqKkamrkcqbdKD54OGh5plk4pcth+O5K7p7suLiWIuoWsZ40jCEVGwFN/niI0GByWRaD
FXFWcKGO5HXuR1p4eOKCd1isUIBRSpHRjUeNfhpkbpmY20zAqBTgU2YA9evbpgJTEFUV0jq
3LkCR03oT2NQuY+oxcQsOZotScZ4Zclb1kK7npuDt92YdF23iCubMJNZCCoiJ60HIVP/CnO
kMAHjY6gk7JRf6tPdK0bxhEr8K1B6dztkLpmSZHmlfJX+ErvXeg/wCbhTI2mqXAxGM8Aa8l
+1Xf7X+VgsKb2VLO4giu4pHDDiwqPGv+y8chI2KbMRMZAsiEwUc6gIGBY1G3XrmOQKdjxzs
Efj7klvdQsjbSWyVlIkqsoA4j4mIp3NKn/OmShxA24+UwNgJJyAb4lHTYjfr3o1cnxtVWG5
nlZY+bmQKNtyeIqdt+m+RkSmAC0v8Au1K0JHwuKD/WGQMxTMY92mLE8mI4uCRxAA6EdBkDk
ZiGy1+R4yVoeO5G3T4f4YDJMY81ygTRSVPxqFIoOtDx/wCNsldgsd4yFKgRixAJ5KBU/wCW
RX9eYfieridv4H7rg8mQXPav+e+b+ZeQwoS6I58TuxVTUnc1ANMrmW3FyQoBUhkbff6PHKi
W8Od+UbE+K9B7Ng2paNqLSutTXkOlfn2OAlkIgodpedajw2B22271yJLYIkLiUVxSXmWHxG
hoOXXfqaZATZnHstLOFYEgDZgBQBt6DbvkTIpERa1ZDwqKKUNfCtciZWz4QCvHqvavWiqpB
5ADck8ePIYK9KggT96mHIjoaED4QCNjvXb/AD75EGmco2XMelDUD4f4/r7YyWNq1pC/98SV
Wm43+IeHy2ynLl4RTnaPS8Z4zyCvwIXl+00nLp4ZQ7Dh+9PpdN1DjyMdVam/Jf8AmrNke1N
OT9X2F5qPY2pA+n7QoSaRqE55Rx7qACSV6gdPtVxPaenP8X2FMeyNUP4ftH60PPoupoV/c0
LCtOaf81ZD+UcB/i+wtg7L1P8AN+0Ib9H6gzPC8dOO5AZe3fZvfBLtDF0LOPZWbu+5efL2s
dY4NjT9tAen+vkT2hg/nJHZuo6x+5D3mlajbOouLUp6n2RHRgKU7oW/HGGrxT5STPR5ofw/
pU/0ZeceQtpWG5qgLAex4qcB1GPvX8rm7j8nNYXb0ItJyenEKa7AduBwnPj7x82MdNmvkfk
VJrS4j2a2lLI1SjK3QgbGlDj4sO9Pg5CeR+SwxXCpURuqkEHYjoa+GPiDvXwpdyhyYkk7k9
ScUgUilHONVhUq5BElASN6eGCUgAjHjlOVI4rwRUXYdT17Zhk2begERCIiHFDRU78Tv77Y2
vDvTNTQ25XwDfrrmv6sip20p5FSevb3GGQUFddjlAJB1iIb6O+MealLpyfUSYdCCjfI7jJj
kjqmFjJyhCE7qdq+GQmN0hfdx/WLVkH2gKr8wcETRU7hL7Of0peJ+y1Qw8DlkhYYgolkEM4
A2BPJaeNOmRuwyRSOJFDj7QA5DxyBCt0V1KuAyOCCD0ocVY7qF3Fod0sTfvUf40pQui9Nwc
yccDljbRlzRxGii9Wu459KWWJtpyq06VH2qj/gcjigRNuBEhbHmG5PyGZKSN3ft4aXqzJKG
LiejV/XmAeaoNCVYkbcSTX5ZIoR6mooehAyCUvK1DwNvSq7+x2OT80N20hRlPZsZBUxB6e9
BkEpZexelOXUfDJVvp75ZE2GJRMZFzAEr8a9D8h1yJ2LINQysjV+gjEhUWCKcl3Vq0pkVSW
9s9Pvrh7iaKtxHGUKqwILj7JPTkR79vozIhKcRQ5ONOMJSsjdB6qXV4oT+wGNR0O/Gv4ZLF
yJciJtL26ge9evhloZFYG3b2pvXJNYPNmcf2PpP6815ZoWT4ZHH+Uf1ZIckIq3YtGp6kUBp
7ZGSQpXMfGUSD9sbn3GEHZCgVMchWm1eS/Tkuao2Fqih36UyBS6eETRmM9eqn3riDRQUDEz
QuCRTchgexyZ3QEVKooJV70rkQWS63agKMfhNSPnXBJVcVDUPY9foyKsW1W5FzfSMPspSNf
9j1/EnMzFHhikIIt1Pht0ywIJWCtWO/y2yTAcmZx/YPzNM15ZIa4p6p/z7ZKPJSrWhNGHao
398ElCrMoaMgmh7E+OAKhZf2X7g7r7d8IVUhJBFKnpT5YlKI9+/wDbkVQl4oWQshBqaOO4N
O+Sigt27HgQ4PEgdRtiUhfGAOS9QAaH2xKogVJo2xB2P0ZFWGuW5MTyqSSa5nJUiDxNfHfD
1YS5LR+10yTDo//Z
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgEASABIAAD/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAASAA
AAAEAAQBIAAAAAQAB/+4AE0Fkb2JlAGSAAAAAAQUAAgAg/9sAhAAKBwcHBwcKBwcKDgkJCQ
4RDAsLDBEUEBAQEBAUEQ8RERERDxERFxoaGhcRHyEhISEfKy0tLSsyMjIyMjIyMjIyAQsJC
Q4MDh8XFx8rIh0iKzIrKysrMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjI+Pj4+PjJAQEBAQEBAQEBAQEBA
QEBAQEBAQED/wAARCAATADYDAREAAhEBAxEB/8QBogAAAAcBAQEBAQAAAAAAAAAABAUDAgY
BAAcICQoLAQACAgMBAQEBAQAAAAAAAAABAAIDBAUGBwgJCgsQAAIBAwMCBAIGBwMEAgYCcw
ECAxEEAAUhEjFBUQYTYSJxgRQykaEHFbFCI8FS0eEzFmLwJHKC8SVDNFOSorJjc8I1RCeTo
7M2F1RkdMPS4ggmgwkKGBmElEVGpLRW01UoGvLj88TU5PRldYWVpbXF1eX1ZnaGlqa2xtbm
9jdHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4KTlJWWl5iZmpucnZ6fkqOkpaanqKmqq6ytr
q+hEAAgIBAgMFBQQFBgQIAwNtAQACEQMEIRIxQQVRE2EiBnGBkTKhsfAUwdHhI0IVUmJy8T
MkNEOCFpJTJaJjssIHc9I14kSDF1STCAkKGBkmNkUaJ2R0VTfyo7PDKCnT4/OElKS0xNTk9
GV1hZWltcXV5fVGVmZ2hpamtsbW5vZHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4OUlZaXmJ
mam5ydnp+So6SlpqeoqaqrrK2ur6/9oADAMBAAIRAxEAPwA48gef9E0/ybpset3s0lyhlF1
cNHNMkRkuZhEJ51R1UkUoGPSnbFWY6p5z8vaPcG0vbk/WPSjnSGKN5HlWZmSP0hGrcyeB2H
YV6YqgT+ZXlH6ml4l1JLyaRDBHBK86GGnqmSJU5IFqKlvHFUe/nLy8kUcwuS8c1jLqiOkbs
ptoBWR6heo/l64qibjzDpdtoA8yyyMNNaCO6EgRi3pShWQ8KcujjbFWL6BfWlr5289ajcyr
DaxR6VM8r7BUFo7cj9GKp6nnLRZNNk1ZPXNrDELiRhA/JY2NAxSnLfr06b4qxLyNBp6fk7K
t6qpE9vqH12uxqHnT4uh5BVX3xVC/l9YrceY9IvbteU1n5YtPQrvxEksqq246+mKfTiqf+R
9NtV8wecNREa+tNqZtmNP2EjSSlPdpTXxxVJ/KpX/lR0wNOX6M1ag7053dcVVPMN5bW/5KW
3qyBfX0qxgjHUtIUhHEfca4qxbXUux5m8wXUgMuh2z6M+rwICzMhsiIZGA+1HG+7r3xV6HB
c6e3lK6MNA6BZJ35DcllZZufThTevh9+KsH1T9DelrHq+h6n19+fofpX9C8ua/72ej+79T+
bj8NcVegaZ6H+MJKfVPX/AEPa1+r+ty4erJTjX9z6Vfs0+Lx2piqt5V9D675h9H0OX6Uk9X
0PW5c/Sh/vfX250/338NPeuKsN8qfo36rof1f9Ff8AHL1T0uH1/wBPj9Yfnw+s/wC66/3nq
fF147YqxZf0N+iz6f6L/uJuX1z9LfV+PF6/o/1Px4/FStMVeh6X9V/THnL0/qHqfVNP9X1P
rHGn1N+P1v1fg4U6envx+1virF4f0T/gOf8A3l9D6oPs/pL0aeun2/8Ad/o1/wA+OKv/2Q=
=
</binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_15.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_21.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgEASABIAAD/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAASAA
AAAEAAQBIAAAAAQAB/+4AE0Fkb2JlAGSAAAAAAQUAAgAg/9sAhAAKBwcHBwcKBwcKDgkJCQ
4RDAsLDBEUEBAQEBAUEQ8RERERDxERFxoaGhcRHyEhISEfKy0tLSsyMjIyMjIyMjIyAQsJC
Q4MDh8XFx8rIh0iKzIrKysrMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjI+Pj4+PjJAQEBAQEBAQEBAQEBA
QEBAQEBAQED/wAARCACXAG4DAREAAhEBAxEB/8QBogAAAAcBAQEBAQAAAAAAAAAABAUDAgY
BAAcICQoLAQACAgMBAQEBAQAAAAAAAAABAAIDBAUGBwgJCgsQAAIBAwMCBAIGBwMEAgYCcw
ECAxEEAAUhEjFBUQYTYSJxgRQykaEHFbFCI8FS0eEzFmLwJHKC8SVDNFOSorJjc8I1RCeTo
7M2F1RkdMPS4ggmgwkKGBmElEVGpLRW01UoGvLj88TU5PRldYWVpbXF1eX1ZnaGlqa2xtbm
9jdHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4KTlJWWl5iZmpucnZ6fkqOkpaanqKmqq6ytr
q+hEAAgIBAgMFBQQFBgQIAwNtAQACEQMEIRIxQQVRE2EiBnGBkTKhsfAUwdHhI0IVUmJy8T
MkNEOCFpJTJaJjssIHc9I14kSDF1STCAkKGBkmNkUaJ2R0VTfyo7PDKCnT4/OElKS0xNTk9
GV1hZWltcXV5fVGVmZ2hpamtsbW5vZHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4OUlZaXmJ
mam5ydnp+So6SlpqeoqaqrrK2ur6/9oADAMBAAIRAxEAPwDmObN17sVdirsVdirsVdirsVd
irsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVboacqGlaV7VxtaaxV2KuxV2Ksos7l7fQ
LHhqZ0vlLcVosjepQx/wC+lb7Pv45q8uMS1EvRx7R7vPvdnimY6ePr4Nz3+Xcoafe37afNc
LqQsppbkGSWVnBk+DpWNHyefFjGQDg4gI8tu9rwZchxk8fCeLmiXdG1S6jJEk8OmTpczgUE
svpsS4+ggV75WARhiehmKHcLbSQcsh1EDZ7zSUeX2KaoriX0CsNyRNQn06W8vx0Wp267Zma
4Xi5XvHb/ADg4miNZedbS3/zSm1jfXE+u6dA2qNqcXqhztIoVgGA2kVexzEzYYx08zwcBry
/Q5WLLKWeA4+IX5rLRFuDcavBHwjubG7ScKPhW5WIlwPAPXkB9HbDlJhWMnlKNe60YwJ3kA
5xlfvpCXGs6pYx2cNrcvHELaM+nsUJNa1VgQctx6XFkMjKO/EWqeqy4xERO3CgtYiih1GVI
QFQhH4rsFLorso+RamX6WRliFtGqiI5DSN1eKOfzVJBKaRy3KI58FbiDlOlkY6QEdIt2piJ
asg96Mgvbm58xNosxP6OeZ7U2fSNY1ZgoCjoVpXkN65TPFGGm8QfXXFxdbboZZT1Phn6Lrh
6UttLhrbS7ZI9XOnLzm2CSN6lG+1+7VsOWAnllePi5d36UY5mGKNZOHn3/AKGOyySTSPNKx
eSRi7sepYmpJzYxiIig6+UjI2VmFDsVZVpena/PocNxHplldWEbTPDLdSxo1QR6vFWuYmP2
R+zmJlwROQnikCe7+xy8eeQxgcMSB3/2pfPputTJYQixSGPXJhJp6oQqyMSIOK8pDxHIj7X
z6ZbCEYm7JIFNU5ykKqgTaMsLXzDJcRXEVlbsxV9L/wBIkSJZjGjeoGMk8fIqi0LA06DqRl
WTT4zEizz4vc2Q1ExIGhy4feibnRPMtlqllCdGs4rucTRxWsEiSesHiPMSLHdOQPTJI3GAY
YmBBnI8t+6j7k+NITBEIjn8b+KUW+rzyXlqdP022W6SVTCtvHIXkY1UJx9Ria8ugyR0gMSJ
TkQe+v1IGrIkDGMQR3X+tEXFn5g8pwTRXMUf1fUEe2crIk8avTiy8oJGCyqG6HDkw488ok8
4m2OPNkwRIHKQpG6bpfmHUdLt7u20uwmh4tDBdXEsKOfTPE/DPcoDxJ7pTITwREz65C96H9
jOOeRiPTE+Z/tSeXQ9duY77U5IDItmlvc3knJCVS8USwPxDVPJWrsPh70zIiYQAiHHlxSJJ
TY2ut63K6jTbKGeWCO7N2ziHjHIR6T+rJccAzdh19sx8emjir1Sru/AcnJqJZbuMb7/AMFD
Xkmu231oXFjDFeQSR2dxdooNx6k6yMnErIykyJE3xou4777mOlx2Nzw/zeiJaqe+w4v53Vz
22r6TYSrf6XazQ6fMsErzEO8cs6+qIz6U43oN9tuh3wzwCc7EpC+7+xjDOYQoxia7/wC1J9
TtLmyvpYLyFbabaQwoQVVZVEqBaM+3Fx3zIh9I3ton9R2pC5Ji7FWU/wCILRPK+l6JGtrJI
Wu0u5Li29V7ZZnTg8TslQaVPwb7ZXwHiJbOIcICbN5j8qz39pJb+rYw6TqtlcW7Ts0wktYf
StpPTWO3DIRFbxsQzGtDuTSsOCQHvDLjiT8Up80a7p/mO19ZTHaXGnTyQWlvHG/GaykYujc
9x6iNXlypy5V6g1ljgYljOQkExbzTodpr2pa4nqXjS29la2iwkwuCsMInkV5YX48Wg4dKnl
ttvg8ORiAy4wJEoXT9T00fmNb6xp4L2U92LkJx4tH6y85EIbiP3bORttttkcsuDCSegTijx
5gB1Ubz6hp3lG40+0vE1N7y+gmaSJSqwqsU3HkJOLc3qegOwNad3HkMsm4o0meMRhYNi1kv
mO3h8p6do9vFbXM6/XFufrFuJJIRMy+m0Mki/CSKmqntlnB6iWvj9ICY2nm2x0yG+mt3Wea
SPRUW3kRuE62tobe8ieq04/EVNevauROMmvikTA+xVk1rSDqbLot7aCz+p2sCW+r27SQSCL
kSkjcGKyR7AECh3+IbVeE1v9ieIXsoW/mbRvL739xo0MNzcmbTprNWE5t0lhguEupY1mo5R
WlKoHIYcgw+ziYGVX5o4xG6WS3Hl+707VdGsdRjt0vbuDUrZ7pZURV4SepbuyxuecZelaUa
mx7Y1IEEhfSQRaQ+ZtQt9U1q4vLQloSIokYinIQxRw86HcBuFRXLMYqLCZspVkmLsVdirsV
dirsVTDQQ51qxVF58pkVlIqCpNH/4WuY+toYJe5yNF/fx97r6yhSOS506VprNZjGwYANGd+
HIBmBDAGje2OHLIkCYqVLmxRAJgbjaX5kOO7FXYq7FXYq7FXYq7FXYq7FU40ryrrer0a2tz
HE1CJpv3aEN0Iruw+QOVzzQhzLOOKUk11DyJcaNpz6heyfW/SNXhtSBRNquZHqdvZD45T+Z
M5VHb3towxiLl9iT2GuDS5PVsLOFZCvH1Jucj0PWnxKor/q45tH4wqcjXlsyw6vwTcYj47o
mTzZcywSW8lhYmKZeMgETLUDp9mQbjscrHZsRIETlY82w9pSMSDGNHyR3l7ypb+ZYJrpeen
xxngr8xKryUqQqEKwAqK1b5ZZPLPEaJtpjCGQbClHUfIWvWQklgRL2COpDQsOZUdzG1Gr7C
uTjqYHyYSwSDGmVkYo4KspoQdiCOxy9qaxV2KuxV2KuxV2Kpt5Y0tNY1u2splLQEl5qV+wg
LbldxU7fTleafBAlnijxSezqUVBElAiigC7AU6Cma2nNQ5jTevxDceKmvamG1pgXmXQYNGZ
ryPSIrqxbcyrLMrIT2dRL+NKZdjM8h/vCPgP1MJeHAfQD8T+tIYb7SJTxTQllbrRJ5yetOg
Y5YcGYf5U/KLEZ8J/yf2l6Z5biW10e3ijs/qTOC5tyWJUsSdy9W6eOY0rvc35tgroK8kylq
aRqKU+2a718NsjaaYX+Y2nc7KDUhHSSCT0ncKKlHG3JuuzLt88ytJPemjUR2t53mY4zsVdi
rsVdirsVRFjf3em3KXljKYJ468XWnfYgg1ByMoiQopjIxOz0nQPO+m38fC/ZLS6p8avtG9O
6E/qO/wA8w8mnlE7cnKhmB5srJ+GpP9N8xm5zRSJA9xKPThReZkbZQviclEE7BjIgCyo2el
WttGZ9Nto4xPR2MCAcwRUN8I3wy4roqOGrCLaGWNfWZHTjsSykUr8xkaZNLJFSiqa9/c4CC
oKA1mzGrabcWDpy9WMhV/ygKqfoIrk8cuCQLGY4hTw/No4DWKuxV2KuxV2KuxV2Kvd1k5oj
gVUqGX5EZqS7EKXmLULxdAmhGmzmBoWja5LxgLXo4VXduO/cDM3SYo8QPFv3OFq8shAjhNd
6tpuu3lvpNpGukXsrxwxxCqIA3FVWoPPkF8DxxyYIymfUEQ1Eo4wOAqsupavcxUvNMaxjBo
rvKrlj4cVUU+eU5seOI2lbfhyZJH1Rr4oZ2mjjd1HMopZI60LECoXlTKbbqeS6t5s1zV43t
rqbhAXLejGoQUP7DFQCwHvmwx4IQ3cOeaUkly1rdirsVdirsVdirsVXRxtLIsSCrOQqjxJN
BgJpQLe5wD0LeOHdliRY99yeIA3OaqW5diEXqcq32kzabGph9eP0w5NaD5Dr0y3FlEJiVcm
rNiM4GN81e01T6vbRWhjqERYz8WzcQATQg9fDIyncrZRiREBfdXcd2nAxEEGqsBX9WRkbDM
Bj3mfUjpOi3V1CSsypxj6VV3PBTQ+BNclhhxTAY5JcMSXi5JYkk1J3JObNwGsVdirsVdirs
VdirsVRFjcC0vra6IqIJUkI614MG/hkZCwQmJovdeEZFVYGvTNUbdiHFQBtUkdvDEIUyS1R
KKiuwAHX8MVX8p22+IIB+zuT8t8OyN2J/mHPCdBVIeRZp0WQEEUADGpr7jL9KDxtWc+h5fm
e4jsVdirsVdirsVdirsVbxV7pBEiwRqPiVVULU12A2zUkl2ICIoQNup2+WKGkhUGrUIGRZL
vVdRwi3UdKdQPpyVBjZSLzcLS80O5F0rcYwHbgo9RaEGq1yeG4zFMclGJt49mzcF2KuxV2K
uxV2KuxV2KuxV7P5bvv0lotnd/tmMI/+snwN+K5rMseGZDn45XEFNW5MwA3Pj4VyCW3dggV
KOBsa7H54gK0EQishUA9ganHdKVeap4rPQLyfnyrE0aE1+0/wLTbxbJ4Y8UwGOQ1El4xmzc
B2KuxV2KuxV2KuxV2KuxVMbHX9Y02H0LG7eGKpPAUIBPWlQchLFCRshnHJKI2LNdE/MG1n9
G21ZWjuHPBp1A9OpPwk71Fe+2YuTSkbhvhnB5p3rvm6w0HglwjTTyAMsaClVrxLFjt8srx4
DPkznlEOagfPXl14pZVmr6QDcODBmrTZQ3GvXD+XmOiPGiwjzB5wvdYFxZxhY9PkYGNCvx0
Q1UlvE9x0zJxacQo9WjJmMtujHMvanYq7FXYq7FXYq7FXYq7FXYq7FVzO70LsWoKCprQDtj
S21irWKuxV2Kq9nClxcxxSOEVjQk9/YfPDEWWvPMwgSBaL1gWAmH1SnP/AHZwpw/DvksnDe
zRovF4fVy+1Lcg5bsVdirYBJoBUnFV7W86LyeJ1XxKkDDRYicSaBU8DJ2KuxV2KuxVVjt7i
YcoonkHSqqSPwwgEsJZIR5mlX9G39K+g/3YeAsPzWL+cFyWd1GGSS1kYkgghCadceE9yDnx
ncSChLJX4CnAg9PDdjT/AIbAW2Ma3tSwMmSpoNgv2ub/AOs3/NIXLhiDp5do5T3I2O2t4lC
xxqoXpQDJ0A48ss5HcquFg7FVrxpIKSKHHgwB/XgTGco8ig5tHsJiT6fpse6Gn4dPwyJxxL
kQ12aPW0K/l2A/3czL4cgD+rjkfCDdHtOXUOTy7CKepMzePEBf18sfCWXacugRsGmWVv8AY
iDN/M/xH8emTEAHHyavLPmUUAAKDYDYDC0HdvFXYqtZEcUdQw8CK40mMjHkVA6bYGQSeglR
0FKL/wAD0wcAtt/NZariROFpdhV2BXYq7FXYq7FXYq7FXYq7FXYq7FXYq//Z
</binary><binary id="_13.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgEASABIAAD/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAASAA
AAAEAAQBIAAAAAQAB/+4AE0Fkb2JlAGSAAAAAAQUAAgAg/9sAhAAKBwcHBwcKBwcKDgkJCQ
4RDAsLDBEUEBAQEBAUEQ8RERERDxERFxoaGhcRHyEhISEfKy0tLSsyMjIyMjIyMjIyAQsJC
Q4MDh8XFx8rIh0iKzIrKysrMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjI+Pj4+PjJAQEBAQEBAQEBAQEBA
QEBAQEBAQED/wAARCABEAX8DAREAAhEBAxEB/8QBogAAAAcBAQEBAQAAAAAAAAAABAUDAgY
BAAcICQoLAQACAgMBAQEBAQAAAAAAAAABAAIDBAUGBwgJCgsQAAIBAwMCBAIGBwMEAgYCcw
ECAxEEAAUhEjFBUQYTYSJxgRQykaEHFbFCI8FS0eEzFmLwJHKC8SVDNFOSorJjc8I1RCeTo
7M2F1RkdMPS4ggmgwkKGBmElEVGpLRW01UoGvLj88TU5PRldYWVpbXF1eX1ZnaGlqa2xtbm
9jdHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4KTlJWWl5iZmpucnZ6fkqOkpaanqKmqq6ytr
q+hEAAgIBAgMFBQQFBgQIAwNtAQACEQMEIRIxQQVRE2EiBnGBkTKhsfAUwdHhI0IVUmJy8T
MkNEOCFpJTJaJjssIHc9I14kSDF1STCAkKGBkmNkUaJ2R0VTfyo7PDKCnT4/OElKS0xNTk9
GV1hZWltcXV5fVGVmZ2hpamtsbW5vZHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4OUlZaXmJ
mam5ydnp+So6SlpqeoqaqrrK2ur6/9oADAMBAAIRAxEAPwDs2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2Ku
xV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2Kux
V2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxVZLNFAhkmdY0HVnIUfecVQi61o7NxW/
ti3gJoyf+JYqjVZXUMhDKehG4OKt4q7FXYq7FWmZVBZiABuSdgMVQh1jSAeJvrYN0oZkr/x
LFUUkkcqh4mDqejKQQfpGKrsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVU5p4LdPUuJEiT+Z2
Cj7zTFUMus6O7cUv7Zm8BMhP/ABLFUYrKwDKQwPQjcYq3irsVdirsVaZlRSzkKo6kmgGKoP
8ATGkBuJvrbl0p6yV/4liqLR0kUOjBlPQg1BxVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdir
R23xVj8/mS4vLlrHy5bi+dKCS6Y0t4ifE/tfR9FcVah8ppcy/W/MNy+qXFNkNUhSv8AKikf
59sVR58t6AV4nT7enTaMA/eN8VS+fRp9BDahoEjiCL95PprEtHIo+16fKpVqYqndhfW+o2k
V7atyimXkp7jsQfcHY4qiMVdiqWa1rtrosKmQGa4mPGC2T7cjE029vfFUsXQNT1tluPMdyU
hJDDTrclY18BI9ak+P68VTFPLPl+NeK6fARSnxIGP3tU4qhZ/L7aaTe+XXNrIvxSWlSYJ6f
slTXixGwIxVM9K1GLVbCG/hBRZgaoeqsCVZT8iMVRmKuxVCajqdjpVubm/lESdBXcsfBVG5
OKpRBrOv6tRtK05bW3YVW5viRyHbjGnxfwxVv9D+aJD6kmu+kx3CR2yFB7bsMVbk1HWdDVH
1kR3tlUJJeQAo8dSAHljO1N/2cVT8EEVG4PfFW8VdirsVaJCgkmgG5JxVjsnmO51O4ex8tQ
i5KbSXstRBHXw7sf8APfFW7fylDNJ9a1+4fVrilF9Sqxp3PBFP+fhiqOby3oDrxOn29PZAD
94ocVS+fTLry4Gv9DZ5bOP4ptMYll4/tNCTUq3emKp9aXUN9axXdu3KKZQ6n2OKq2KuxVKd
b16DR1jiVDc3twQILVPtOSaVOxoMVS9PLt7rLLd+ZbhmQnmunQnjFH7MwNWPy+/FUyTyzoC
LxGnwEUpugY/e1TiqDuNEbReWoeXqxemC81iWJhmUbnjWvF6dCMVTfT76HUrKG+gr6c6hgD
1Hip9wdsVROKuxVBapq1jo9sbq+k4J0VRuzn+VV7nFUqh1bzHqu+naeljARVZ74mrA9OMSU
P8ADFXfobzQ/wAb69wf+VLZCo/4YYqvOp6rozxJrgjuLSRhH9egBTgxNF9aM+PiMVT/ABV2
KuxV2KuxVa7pGjSSMERAWZmNAAOpJxVisk915yna1sne20SE0nuBVXuD/IlR9n/P2xVkljY
2mnWyWlnGIokGwHc+JPc++KpPLqmp6tfSWGhFIba3PG41B15jl3SFT8LEf5+6q4eWJA3rDW
NQ+sV5czMClf8AjHwpT2xVX8vanPqNrNHe8ReWUz29wFFASh2anuMVUNJi/RuvajpkdBb3C
pfQoOiFyY5B/wAEuKp9iqXa3rNtolkbmf45G+GGEfakfso/icVS/SdKaJ38x66wa+kQyEN9
i2jpXgoPgOp/zKqjDdavrkL30lyNG0k19JloJ5ErTmzybID2pirvqE1hZzapoWqzag8Klni
uJVuIpQvxFfhpxbwIOKp7pt9FqdhBfQ/YnQNTwPRl+g7Yql3l1uNxq9uookV9IVp0HNVYj7
8VTvFUFq2qW2kWb3dwem0cY+1I5+yijxOKsfjtqI3mnzdTlEOVtZ/sQqeg4N1c+/8AtKo22
TzFrKfWZ7j9D2z7xQRIrzFTuDI714n2AxVZfSaz5fjGoPdnUrGNlFzHKirKiEhecbR8akV6
HFU8mjhvrR4m+KG4jKn3VxT9RxVLvKl5LfaBaTzbuFMRI7+mxjB+kLiqcYq7FVkkkcKNLKw
jRBVmYgAAdyTirFWkvvOMzwwlrTQo2o0o+GS5I7LX9n/P5KsntrW2sbdbe1jWGGMUCqKDbu
f64qkZ1PUddu5LbQ5VtrK3PCe+Khy7b/DADVT8/wDMqqg8szRn1odYv/rA3DySh0r/AJUZS
hHtiqL0G/uL+wJvQFu7eR7e5VenqRmm3zFDiqB0B/qWsatogP7qJ1urdeyrMOTqPABjirIc
VSvXtbh0W1EhX1rmY8LaBalpH+jegxVB6Xp36OSfzBr0ivfyKXlc/ZgjHSOPFVCOfVNat21
C5vf0Npcm8ATiszJX7byvUJXtTFXGwuNNs5NV0LU5r8xKXeK5lE8Uqr8TAFQOLU6EYqyG1u
I7y1huot450WRfkwriqSeUiIxqton9zbX8yRL2Va/ZGKshxVL9Z1m10W0NzcVd2PGGFftSP
2Uf1xVI0tVs4z5r8zFpboUMFqN1h5bJHGh6vv8A59cVRlvB5k1VPXvLkaTE9Gjt7dVaWh6e
pJJWh9hiq28uNW8umK7urs6hpzyLHcGVFWSEMQqyKYwKivWoxVN9Ttor3Tbm2mAaOWJh+FQ
R8jviqF8s3Ut5oNlcTHlI0fFmPU8CUqfnxxVNcVdirsVU5poreJ553EccYLO7GgAHc4qxYS
X3nGeicrXQUajH7L3RU7jbcLt/meirKLe3htYUt7dBFFGOKIuwAxVK/NV7PZ6Q4tTxnunS2
jbwMhoT91cVR+nWNvpdjFZWwpHAtPcnqzH3J3xVDaPqzajpn6TuYhawsXZKty/dKT8bbCnT
FUt8oLJdSanrZHCLUp6wpSnwRlgG+nl+GKq8EyXHnG49I8ha2KQykdnaT1AP+BOKplqmqWe
kWjXl4/BF2UdWdqEhVHiaYqkujadc6veL5k1pCrdbC0NaQpXZz0qx+Xv4UVRPm9n/AEQIFY
otzPDBIRt8Dt8WKofXraGXVtEsbkA6c7SqYeiGREHpBvEdgMVX61Lpfl2wuE0+FIb3UF9OG
CFfidyOCkIvhyxVFaTAvl7y5El01PqsTSzezHlIy/eaYqpeUFmfSmv7gUl1GeW7YeHM8R+C
4qm13d29jbvdXcgihjFWZv1fPFWPaTZ3fmC+TzBq6GO2iNdOtGr8I2ImYeJ7f7WKozWLdb7
W9ItJQGhj9e6kQ9GMQRY/uL4qo38M2sa++kzXDwWNvbrM8MTcGnZ2Ybkb8RTfFUJ5geKx0x
fK9g8l3eXzCOGOR+bRxluXxGn2RSgr/DFUx1y/OhaCsUZ53TItrbqOrSFeHID264qj9H09N
L0y2sEFPRQBu9XPxOfpYnFUbiqlc3VvZwPc3UiwwxirOxoBirGEjvPOM/qzF7bQEb93F9l7
oqerUNQtR/meirKYYYreJIIFEccahURdgANgMVSbzZcTxadFaWzmOTUbiOzDjqBJXl+Apiq
YpHa6Pp3CFClvZxFgi7nigLH5k4qhtK1g3ujjV71FtIiHf7XICNSaMTQeGKoTymXuLa81Rl
MaaldSTxIeoTZFJ9zxxVQ05vrHnXVJ4t4re3jgkYdDISh/41IxVN9Y1i00WzN3dHr8MUY+1
I9NlGKpXommXt7dfp/XlpdNtaW56W6b9v5jiqp5vX1bOys2NIry+t4JvdGJJH3qMVUdVtYL
nzJp1lqCh9PMEhtoDtGZ0O/Id/g6DFW9buNL8vafcWmnQxx3moVSK2i2LPIPTDcB0AxVHq8
Xl3y8hnIAsbdQd/tOBSg/1mxVDeTbOS20VLickz37tdyE+Mn2f+FAOKprqGoWumWr3l44ji
jH0k9lXxJxVItFsp9ZvB5l1VKA/wDHOtmrSJO0h6fE3+fbFUTqK/WvMul2sm8VvHLd8Oxde
KIx/wBWu2Koe6ik1vzBc6VdTSR2NlDG/oxsUMzyb8mZdyo6UxVDeYRxsrfyhYzPdXN46gtM
3N4oVYScnKgbCm3sMVR/mnUG07SlsbU8ry+pa26/tHlRWYD5H7ziqZ6XYjTNPtrBCGECBGb
xPVj9JxVGYq7FUu1bXNP0eMNdOWlfaOCMcpHP+Sv8TiqU2+kajr8q33mEmK0qHg0xSQtOqm
alKn2/2sVZKiJGgSNQiKKKqigAHYDFV2Kpbr2mPqunPbxNwnRlmgY9BJGeS19j0xVvSNVTU
oWWRfQvIDwubZj8Ubj9anscVQ8nlbS5XIJnW3Zi7WayuLcsTWvpg+Phiqhqeuxwj9DaCoub
9lEcawj93AD8PJ2Hwjj4Yq63TTfJ+ltPfy87iY87iX7Uk8p7LyNTSv8AE4qhtL0261+9XX9
di4RJtY2Tbqq/78cHuf8APtirKcVQuo2EOp2UtlP9mVaBh1Vhurj3U74qlC6hZzouleaYo4
bqPcNNT0ZadJIpDsCfCtRirTXnlDSXWS2W3luD/di2UTzEjwKciPpOKqDWWqeaZVk1FH07S
Y2DLaNtLOQagyj9ke3+3iqe3t9p+i2frXLLbwRAKiCgrTYKij9QxVILWyvfNVwmpaspg0qM
8rSy/wB+7mkkor/n8uqrKgAAABQDYAYqk+uR3MF1Y6vbxtMtk0i3EcYq7QygBiq9+JUGmKr
pW0DWY47tpYywBCTLIYpUr1XkrK6/I4qly6h5e0SZ49MjfUtRlHxejWeVienOY8qD6foxVX
07Rr281Aa35g4mdP8AeWzU8o4BtufF/wDP5KshxVLNY16y0dFEvKa4l2htohykc/IdB74ql
tro19rUy6j5l+FFNYNNU1iQU2aTf4m/z9sVZGqKihEAVVFAoFAAPAYquxVKvMGmzajZJ9VI
F1aTJdW/LoXj6KfnXFVXSdWt9Xt2ZVMU0Z4XNtIKPG/dWBpt74qhW8qaQWoRL9WB5/U/Vf6
vyrXl6dfH6MVQ+p64xJ0Ty2gnvSOHKMD0bZafaZqcduw/2sVVIzpnk/Sg109Zn+KVxvLPMd
yfE7n6MVQ2j6Xfape/p/zAoDU/0OzbdYVNCHIP7X+fyVZPiqC1bTk1Sye0ZjG1Q8Ug6pIh5
Iw+RxVK1vtPvUXTvM8cUF7BuRN8Mbn/AH5BI1Oo8DXFVpvfKGkur2qQS3J+wLVBNMf9knIj
6TiqmthqnmW4juNaiNlpkJDxWJNXlYdGm8Pliqc6nqthotr9YvHEaDZEX7TEfsovfFUksLC
78y3KaxrkZis4jWzsGrQ9f3sgP+Z+XVVlHTbFUm1mOS0v7PXI0aSK1EkN0kYLP6UlKOqjrx
Yb4qvnGg6tGl2Z4+XGiXEUvpSAHfjzRlb6DiqXR6hoWjSSW+hwPqWoTfb9AmVmPb1Z2LUGK
orStHvJb5tc13i17ThbwIax26e3+UfHFU+xV2KpdqenXt+6LBqMtlBSkkcKryY+IkPxLiq3
TNA03S2aWCMyXD7tcTH1JT/sj0+jFUzxV2KuxV2KoDUNF03Uyr3cIMqfZmQlJB/s0IOKpRe
aV5dsv3Wp6lNQivoz3j7r/qBgaYqtXWVEf1HylpjSggBbj0zDbqTtyJYKWpiqK0zy46Xf6U
1uf9IX/wCwSP3UI8I1P66Yqn2KuxV2KqVx6AhdrkKYkBZ+YqABuTTfFUsTX/LNupaK8towe
vAqD9y74qhLnzNc3RMPl2xlvnYUFy6tHApPu/Gv4Yqu0/yyz3f6V1+YX99+woH7mIDoEQ0r
93474qyDFW8VdiqFl03Tp5DLPaQSyHq7xozH6SuKq0UMMC8II1iX+VAFH3DFVTFUt1PTLvU
JFEeozWdtxpJFAFVmPiJachirel6DpukcntYyZpN3nkPORv8AZH+GKpjirsVdirsVS/UND0
3UnWW5ipMn2Zo2Mcg/2SEE/TiqUXumeWrI+lquozNtUwXF25qP9QMDTFXDWZWj+o+UtMLRi
gW5dPRtlr1YVClv8+uKorS/LSw3P6U1eX6/qLb82/u469o0Ph44qnuKuxV2KqN19WWFpLsK
YoxyYuOQAHelDiqXLr/lq3UmO8tkB6hCtfuXfFUHceY76+P1fy5YyXLGg+tzoY4FB7jnxJ/
z64qqaX5aaO7Oqa3ONQvyfgJH7uIeEan9dMVT/FXYq7FULJpemSyGWWzgeRty7RIWPzJXFV
eKGKFeEKLGv8qAKPuGKr8VdirsVdirsVdirsVdirsVdiqHlsbKedbme3ikmjHFJHRWZR1oG
IriqIxV2KuxV2KuxV2KqX1W25+r6MfMmvPiK1+dMVVcVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdi
rsVdirsVUHsbOS4F3JbxvcKOKysilwB2DEVxVXxV2KuxV2KuxV2KqItbUP6ghjDk15cRWvz
piqtirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdir
sVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirs
VdirsVf/9k=
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCACRAJUBAREA/8QAGw
ABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGBwQDAgj/xAA+EAABBAIBAgMFBQQHCQAAAAABAAIDBAURB
hIhEzFBByJRYXEUMoGRoRUjQlIWF2JygqLhJCYzQ2OSscHw/9oACAEBAAA/ANmRERERERER
ERERERERERERERERERERERec88NWB888jYoo2lz3uOg0fFZA32kWa3tVsRRWLmTxEo8OGvA
Ae5aDtrTrejv18lq2Jy1PNUW26UnUwktc09nMcPNrh6FdqIiIiIiIiLjyte1bxVqvRs/ZbM
kZbFNrfQ7XYrIsZze5wS7JVyMb7YfsW63i9UkEzddUg33LHDurVyzkmJ5FUxGIoX4LEeVtR
+Mxr+/hAFxBH1ABCqntEqNx/NqGXh9ySCBkzAzt1eHIARr1912/oNfJXjA6g9oGRiqa+z2q
MVmZrfuiTqLQR8yB3+PZXJERERERERFXshzKlSu2KdeleyM1XXjinD1iMn0JJA3rvraoebp
UObcgmzOHDmvZTEbnTMLQZQTtjh/d7FVTCyGnPbxP2a4yBkwtxvrRGR9K03Y6T/MNb8/MaX
rnb3J+Xz1a9vCWWR1HPjfYiqvY54IA7tcdA+R18VZcBymbhGB3c4rk5rkrz4tqV4Hi6JI2T
vp03yGvRWat7SLFunHbr8Syz4pWBzXe53BGwR38vLupjA8vrZvITY59G5QtxMEnhWmBvW0+
rTvvr1VgRERERERFk+AzGTg5RySWpQkt4+W87pb4zQ5kg0Ce58iB6bPYfh6wvtUJDi6Qjkz
eXsOn8MEFkGwOpzvk0D8Su/Dez3keKqyQR8ngjM0jpJZG0g97nH+IuJ7/AEXJksTyjH8gx2
On5S8wX2ydMzazAfEaN619DvW/T5Kuy0uS57ltjh9/kEQkrs8eCZ9Vo8UgAjsD7vYk9t+Su
tLhfK6dKKqzlVdjIY2tYBQB0AANdz3+v6KWwHGclRyxyeXyzL0rIXQwtjgEYjDnAu77776W
qzIiIiIiIiyizlI6nLeQSYxhsyXLEMVaJh34s/QOoj4AHzPyXlc9j+ZvWXz2cxRnksO8SSW
SF4fEfgwh3cD56+ijLmI5hwaxRZkM7kLGLsTeE/7FO+Rx7E9LWkAtJDT90lc9jmHKrGNxdm
3iZZcZVtCxDkHtcZHRtcR3O9fdOt6Uj7QZzguZcf5ZVJ6HabI7y7D0/FritjilZPCyWNwcx
7Q5rh5EFfaIiIiIiIs355zfqfLg8TYlY4+5NZrgueXn/lR679XxI8tqY4Lw4YGubt6Mfb5m
hoYT1fZ2D+EH1J8yfUq4LPeT2I7nMp2zyufUxNHxXM/hilOzv69BUvxPGzXPZnUxuQa1hsU
3xuazyDHbA/ykKlZ5n7X9m2Nmtn95QsshnHn5ExH6+e1cfZnlJLvFWUbGxZxchqSh3men7p
+hGu/rpW9ERERERFRuecxfjwcNi3k25WETSsGzCD2DW/23b7fDzK9+D8LGGhbfyMbXXXsAj
jPvCs3z0CfNxJ2XfFXJcGcyTcPg7mRc3qFaFz9fEgdv1WLXrFynwvIZCxfYy7bmLbFNzR1z
F7QHbPn2BOtegWycamNjjGLlc0tc6pHtp9D0jYVMmxhus5hx5o6XPmM8IJ7DxGhwIP8AeB+
hVf8AZNnLA5AIrT+r9owuieXeZmi9fqWH9Fs6IiIiIiqfNuWtwddtKpMxt6cEmRw22uwDu9
3/AIA9Ssyxwz2GysGddiHSRiMuiZcrSyF3V3MxczsHny249gdaVrre2uhHIGZXFSwt6ukzV
ZmzM38wekj6K00PaJxLIyCKHN145D/BOTEf82gujlrqtvhWVJmjdC+pJp4cOknXbv8AXSo0
uOZyH9kYr7MxtvIVw+1acweJHCGguBPntx0FqjWtY0Na0NaBoADQCp+Q6Mf7SoHEhoytAsA
/mfGd/n0n8gsmE7+Pc1yccfZ1G+LkTfg0O98f9jv0X6HhmjsQRzxODo5GhzXD1B8l6IiIi8
p7Neq0PsTxwtcekGR4aCfh3XqoDlPJo8FWZDB0S5CwdQxOOg0er3/BoHfaqnC+Lz5uZnIc2
XTRSEyxMlHvTv32kePQD+FvkB3WlKPyOBw+XBGSxdS385oWuI+hI2FV8p7J+OXWudUbLSkd
o7DvFaf8Mm9fhpU7lHs4u4Oh1xZR1jGuljY6q0ujfKXOA6QC4t8+/p5LgwmO5Rj5RmcNUyc
VTw/Aif0NsEta4h24werzBPZTn9a+WxErYclFUsn1D2PrSj/C4aH5pnOd4/NWMFdFGxWsV7
zCJA5skZY73XDqadb7hRPtCr0cdyq1fle2OaWOCSPfnK07jlaP8Oj+a0T2Z5T9ocPgrvO5s
e41X/Rv3T9OnStyIiIs05LiR/SiR3I+u3Sue5Qmc793XOu8ev4XHzDvVeruWZPh9M1b8c2S
rvcGVLjtDwyToNmPwH8y8ONcdm5Veky2TkdNRMxe97gWm68eQHwib5ADz0tLa1rGBjGhrWj
QAHYBfSIqj7QbkdehVEjQ4RSOtEH4RNLlKcPpyUOI4yvM4ukbXaXE+pPf/wBqUs1K12Ew26
8ViM+bJWBzT+BVJ5b7OOMyYS9epYeGteghdLC6vtg6gNj3QQ30+CguUYevyuxxizPPJHFfj
dA+VjtaLmdTd/EdQ0ub2L3Jsdn81x22SJWnxAHnuXMPSf0I/JbEiIiLlyGOqZWjJSvQNngl
GnMd/wDdiqBlcZNxyKWllI5clgJRptmR3W+AfyyepHwd+a+8VkrvEa7fswflcCRtgbJ1S1m
n1b/O35eYV4xWZx2bqC1jbcdiM+fQ7ZafgR6H5LuRFn3NN5LOfYWnsBDXA8/ee8OP5tBCv8
bGxxtjYNNaAAPgAvpfMjA+NzHAEOBB2NrLXbr+zqnaLSHYa6HgdyQI5S0j5+7+YUPnH/0Y9
uFLJxvDa2SLHkg9i146Xd/r3/0W2IiIiL5kjZLG6ORjXscNOa4bBHzCpOQ4fewsjrfFnMMD
nbkxknZh+Jjd/Cfl5fRQNf7LdyD58fYt4DNN/wCJA/8Adl5/ts8nj5/RT9bnF/FFsPJcY4M
HY3qLTJF9XN1tqt1DI08pVbZo2Y7ELvJ8bthdKzHHzHPc0x0gaQyW3NdcP+nGOln+YhaciK
h0qLLkPKMCWlrBbkDf7IkYHjX0J2P9FSeYD9r8bxGSfH1ZDGudjbbPMslH3D8tlv5FbBx3K
xZrj9LIxEkTwtJ35h2tEfntSSIiIiKLzPG8Vnoum9VY6Rv3J2gNljPxa7zCq1rAckwY/wBl
kbnaQ3uOYhk7R8AQNOVZdZ483Jh8di/xrIB+nBjTX6neWnAjRVhOY5jXx0sNd+PyjXxubDO
SY5BsdnE92u18gFEcbzDuPZma9nMVehayk2vE+KPxRvqLpPu9+5DddlcIPaTxSYsbJkxWe/
yZPG5h/Ht2XXFzniswJZn6J1rsZQCfoD5/gvg894mH9P7fpHYJ2JQR2G/PyVW43yjBtGTyk
2Rha/I3HTNhDupzGaDWggbOzonXzCgeaY858S3+O0skyZ3S60XM8GCZrDsE9WtuBHovTiV/
lI49KynLVxeNsSOljmmd1yxhx7ho7Ad9nv8AFWT2bWicrm6sN2zkqvVHKLkruprpCNOAd5e
g8vgtARERERFzWsfSvNLbdSGcEa/eMDlXrPs8wrpXTY19nESu+86jIGhx+bSCCuOTinKKx1
Tz9S0z0FuoQR9S13f9Fyz4vmLWHxMRibrAdCNk5aT89OGgPx2ueXH5+T3peF15CfI/aYjo+
XfY2fyCguV4fkFfH1r03HMZWrV7UTjH4oee56dO0ANbIVqgxnI3jTH4jFMJ2PstcyO0fTZ0
N/h+a5slUwVRv+8ObsZBzh2rvmOnfIRs8/1XjwbgFKbGG3maVktMzzVp2XkNij6iRtm9bPz
Wi161epC2CtBHBE0aayNoa0fgF6oiIiIiIiIuTJ4ypmMdNQvReLXmGnt/HY/VQruBYWR+5J
MhI3ttj78rgdDXfbu/08lI4rjWFwuzjsbBA933pA3b3fVx7qURERERERERERERERERERERE
REREREX/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgEASABIAAD/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAASAA
AAAEAAQBIAAAAAQAB/+4AE0Fkb2JlAGSAAAAAAQUAAgAg/9sAhAAKBwcHBwcKBwcKDgkJCQ
4RDAsLDBEUEBAQEBAUEQ8RERERDxERFxoaGhcRHyEhISEfKy0tLSsyMjIyMjIyMjIyAQsJC
Q4MDh8XFx8rIh0iKzIrKysrMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjI+Pj4+PjJAQEBAQEBAQEBAQEBA
QEBAQEBAQED/wAARCAB0ALgDAREAAhEBAxEB/8QBogAAAAcBAQEBAQAAAAAAAAAABAUDAgY
BAAcICQoLAQACAgMBAQEBAQAAAAAAAAABAAIDBAUGBwgJCgsQAAIBAwMCBAIGBwMEAgYCcw
ECAxEEAAUhEjFBUQYTYSJxgRQykaEHFbFCI8FS0eEzFmLwJHKC8SVDNFOSorJjc8I1RCeTo
7M2F1RkdMPS4ggmgwkKGBmElEVGpLRW01UoGvLj88TU5PRldYWVpbXF1eX1ZnaGlqa2xtbm
9jdHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4KTlJWWl5iZmpucnZ6fkqOkpaanqKmqq6ytr
q+hEAAgIBAgMFBQQFBgQIAwNtAQACEQMEIRIxQQVRE2EiBnGBkTKhsfAUwdHhI0IVUmJy8T
MkNEOCFpJTJaJjssIHc9I14kSDF1STCAkKGBkmNkUaJ2R0VTfyo7PDKCnT4/OElKS0xNTk9
GV1hZWltcXV5fVGVmZ2hpamtsbW5vZHV2d3h5ent8fX5/c4SFhoeIiYqLjI2Oj4OUlZaXmJ
mam5ydnp+So6SlpqeoqaqrrK2ur6/9oADAMBAAIRAxEAPwDs2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2Kq
F5e22n20l3dyCKGIFmahJ2FaKqgsxPYAVPbFUji86WMsnD6ndoN/iYQ0+5Zy34Yqtl8+aNA
xWaG7XiKmkBb/iBav0YqndlqWn6khk0+5iuVWgb0nDFSezAGoPzxVFYq7FXYq7FXYq7FXYq
7FXYq7FXYq7FXYq7FXYq7FWsVY/rHmy1swYNNKXtzyKtxNY46debL1P+SDiqVXHmLWJ4pBN
NDZxlSCYUb1akU+F3kYD2+HFWNM9qjCdgltGhb4pCOTM32mkkbdmPucVaTW9JhY1u4/h60+
Kv/Ag1xVamvaTcP8ADcoAdtwy7/7IYqmP1bSr1TIDFPIV4l4mBam37Sb4qjdN1rVdKX6lDM
t1EzkqLr1ZZFrx2ErTfYFOlMVTBPN2pQ3Ua3lvA9uXRJWhLh0DHiXo3KvHqR4Yqy2KWOeJJ
4WDxyqHR13DKwqCPmMVX4q7FXYq7FXYq7FXYq7FXYq7FXYqslligieed1iiiUvJI5CqqqKs
zMdgAMVYlqnme5u5JItGlVLRNjdoA7SMDv6XIFeHblQ17eJVSpi2p2T2upSyXMX2ik7syEq
ajkpbi2/iMVQkdtaWpkmkZY40FSFoFVV/AAYqxjV/NM9xI0dgo9MbLKRvX/JU/wAcVY9PJc
XLGS4dpHIpVjXp2xVR4XUiNHZp6twQxjjoTy4q0jdPBVJxVFwwSR21teyr+6vY/Wt5AQysA
eLqCK/EjbMO2KtNcvFIJY3ZHXdWUkEfIjFU40rzNeQzq9/+/iqPipRwPHbY4qzaxnt78Pdw
us0LcSaHo1NwR44qu0+5vNJDW+lTm3hq0gtyoki5MxdiA3xCpO/FhiqNtPMeq2mptc6rMJr
OT4ZUgjYLEirVXjjBldm51DAE1Br+zirM4JormGO4gcSRTKskbqahlYclYHwIOKqmKuxV2K
uxV2KuxV2KuxVL9a1i10aza5uG/eEMIIgCzSSAVChVBPzPQd8VYX9a1fUowmqXTzpX1PRoq
IR1o6xKvIf61cVWy8Iyz0+19oDoMVQk8rGMszcYxuQNgB74qwnWtYm1KT0IiwtYz8A6FyP2
m/hiqVhe2KudmVC7FQo3PqEhDTsxRkYA+zA4qmvl9ta0fWLDVYbJr2K5M3owKQXKBXUgyqp
Hwg/a4rU+AOKoLUoNRtDPFeSWmnpDLLLZadLMrXMaT+kaGO3D1YpGn2ivI1O7McVXSWmnR2
yPBey3107qWAtzBCqFW5D983qFg1N/w7hVaaKtemKo3R9XudLfnGxMchBmj7Mo+fffY4qzy
3u4LmJLmJhIki1Uj+PyxVcx9RQiqaLiqP03UrnQFb04nu7eXcW3qbo1d3j57AGpqu2+/WtV
WSReZtBkoDfRQu1KRzt6L/F0+GXgd8VTXFXYq7FXYq7FXYq0SAKnYYq8+uruXU7g6neyCVD
UWsK/3cUZp9kgDkW4glj+A2Cqm0zOKiiE0Hw+HhiqgJQZSH3U9R44qk/mm6+qWS20TUe5NC
Qd+A6/fWmKsPUbb4qsoK4qmGjSrBrNi5Ebr6wjZZovWU+qrQrVKr+043rt19sVUPM2r3U10
LawRmtbIPaJxlMfqfEGkfgvw+mWQBFqdlxVX0FEmS98o6hCIYdTEMmnzlVIgvDGJIJCi1ZC
6uqnev7Pc4qgIhdRh4r+P6vPAzJOhIoHU0NKE9xT57Yq25L0I2Vtlr+vFWglKAnbvirJvKN
0RLJYNurAyRHwIHxL92KsnR5BKFP/AAPjiqI5qPjffjuT/AYqpcvWSQyqGDijAjqvgRirIv
JbBLS5s0JEcEgMUZqQiuOi1rRaqdv64qyXFXYq7FXYq7FWL+atXglgfRrdg/rFo7xhXiqAV
aLl05PWhG/w1r2xVIUDigjBdRtT2xVwZgpLRlaV+Gu/34qpNboQzo3BkAZkb+XuQe9MVYV5
nuvU1eSOnJIkRFIO/wBkMfxbFUqO4Hpmvz2piqxYyCCwJGKtyO5KxwkowIo6bMhAqrBuxWl
QRuDx8cVWtCEgdkTkEQhE61IHTFUz1h3GplAVRo4LZopEbnQhABUlFHJWTcb74qpeZpGvZL
TzAI+DamhS4WEN6Yu4SEmjCmpHJR6qCv8AN9otXFVCimKF1IIptiqkzVenviqNsLwWmoWso
2CypyHsTRunscVZ6pMrFq8R/N74quLerxUfYFfn7k4qvDbHlsQeo/28VRGj3Z03VYbx5GS3
kJt7j4j6fFyPTdlrxqr0+I9FLYqz/FW8VdirsVYxrHmVXeXTtIl/fQyGK5uQAyx0B5pG3Le
QMQDsQNwdxirHo7eOEVarbliWJYkseRZixJJYmpJ6nFVfkaggggfRiq0ygseXhvirmow4uA
VpvXwPXFXnXmCNjq9zFbivFu/UCg/riqX8fTUDv3+eKteu6fCvxMxAANBUnYDFUGLqZHcxW
/1lnP8AeKzIGoBVlWSMUUkbV+KlK4q3Lfagbf0m01gjAgnmDWoof2cVR+r6jqN5f85zH6iR
Qxkus6V/dJIaBoenKQ79+o2OKo3RTd6na3vlsIjXFxS/0x4ZGV0vrZeVA7onFpIlI5dqe9c
VSmwu3eF7CeMxT21GCEU+A03ptShPTt0xVVDKpLMdu2KrrY87qEtsC6frGKvR2NAVj2H44q
2qhSAexqPniqpyUkqD16Yq5Y6DjIRxfYqdwQeoOKp/5T1yUy/oW9IKqtLCUkBmSNRyhYUFW
UCqkVJWtelSqyzFXYqlOv6zHpVsY05Nd3COLdVFaMB9tzUUQMRX8MVYVHGIo+KVqWLMSaks
TyZifEnqcVXs3IEdT7DqBvirarJ1NQPfviraoXNeXtv3xVbI5ZmCbFPham1T12xVgfmeKS2
1X1wCFuEVq9iVHAjp7Yql7MXBcRu6IOUkiozLGD0LsoIWvYnFVCSMSgcDUNUAU2p0Zqk71+
yAAf2twVFVVhjKdRQnFVRLh0HFt18DiqtqSvLcCatSbe0LV6/7yW2Koa3ubi0uI7qzYJc27
rLEx3AdTyXl7ePtiqY+b9N+rX8HmLTk9Oy1ZPrMDChH71Q81vJVwAVkblvQBSafYOKpSJPW
ZCQfi3NFNFr05fy1O2+Kppo8H1jU7eMDZZA5B6UT4zX7sVZ1xLSEda0riqM4pxVTU06nFVh
iANQNsVb48wQe36vniq0QJMhgVaMKSK46q6EMrqezKwqDir0HS7o32mWd63W5gimO1N3RW6
CvjiqLxVj/AJk0Ke/43uncFuYVcyQ8QDc1C8VMnJaMOHwk1HbbrirGSrglJY3idQpaKRSjC
teqsBtsd+nhirUYqxenw9BXFVzGhDMKlu2KudgqGQigA+7bFUHb7s3xVJFTiqWeY9Ma/sSY
qGWCsiA1qRT4lHzxVhVjf3unyevZTNBIaAlejAGoDKdiMVRxudH1CZfrUDaPO1R9Zsl52zH
r+9t/tLv/ACdzucVVJtIuJgX02W31eMfs2sqicAAnk0MpWnTpyJxVCTaXqgJX6hdkr1pbyk
D/AGQSh+g4q3eWt9cXck1na3MiLFbLWOCU0KW0EbKaJ2ZCMVWnStXRPrEln6Ccf7y6kjtUJ
IJVf37KeRpT7PzxVnFnbyX3lawsLl4v0aFE1zJIPTt+HL1Ajz3SVZWL9IkB2p6i91WD3F2G
kn0+CVHsIp2KNAhhW5PIOJplLMztXpyPYH3xVknlbTkjifUJVIkk+GLkNwg3J/2R/VirJIg
i0DGvtiqoxUmiVNab9sVXiMueK9T1OKoe6uILRhbtIDJKQkcafFJI5NAkaLUscVT7RvK8ty
FutbiMMak8dPYq3Onw8rlo3dWB6hAaeNTsFWWqAoCqAABQAdAMVbxV2KpZrGiQ6ssbhhBcw
msc4UMeJ+1G3QlDXpUb0OKscvND1XTojOUW7UMQRbK7OF3o3pcWr03AJ+nFUoguI7li0Uqy
AbEqQaEHcHwIxVWuFZoCq7V6kfLFUFC3psTXcClcVVDWU0HTxxVimv8Alxo2e9sVZgSWli6
lfFl9sVY6PDFVURxyrwlRZF8GAI/HFWnee1lMlvcXETEGpjnlTY9vgkG2KrZLrUZUKPf3cq
NuQ1zMR8iDJiqnBGHm5MOTnZmP2jQU3PXFVe5WMKsKkssZJAYlgpbc8ak0HyxVMvLnl99SV
7m5Hp2qONzsZKdVX28TirMkKhwimijanbbFVdQC1QKnYbYqi2URR1f4QBVmJoOIFeW/Tpiq
rZWF/qMsS6dBLBbycXlvZ1MYVK1/dpIAzs1Ph24+J7FVl+l6PY6RG6WaHlM3OaVzykkbsXY
+HYdB2xVHYq7FXYq7FXYq7FUpv/LOj38z3bQCC7kpzurcCOZqUFHcD4thT4q4qk175V1aMj
6hPDcx7grPyhdV9mRZVc/7FcVSe40LVbRq3No5RviDQ/vgKGnxFFqDv4U98VQck8VrKLSVx
FPzWIQNVZS7heCiM/FU8xTbvirT3NtLK0UUyNPGWWWMH40ZTxIdeqkEbg4qlF95ZtLti9sf
q87VpT7DE7/EtKj6MVSify9q1mORgaUdjF8dfoXf8MVStl+Kjde+KqCo6S1/Ybb5YqmNtpO
oSH1oYGq/2Cw4qQf2wWptiqa2HlpWKteN6snVo1PwDw3FCcVZJHGsUXpRCigbgDZTiqyJ4I
7hbUtyuZK8II6yTPxHI8Ykq5oBXYYqn1noGvTXUamCK0swKySztylJoaenDESDvQfE6/LFU
+i8paIsarcwfWpRu80pPJ22+0FIFNtlpQdsVTrFXYq7FXYq7FXYq7FXYq7FXYq7FVgiiEhm
CKJGAUvQciB0BPWmKqN3p9jfoY723iuFNNpUVunSnIdsVSaTyTo5YNBJc2wBBokpetO1bgS
nf54qgtW8qalG3r6PcLOgABtLkANXoWSZaDp+yy/7LtirHtShurQLHqWnTxSsoKs0RmjFaj
eaH1Y1Pw9C1cVahisIbSKvB5ZGHqFQKrSh4mnQ74qud5r6Z1jSnbmegHWlcVRen6bLPL9Ss
lSS54F3LtxRB0DOVDEVIoABU/eQqyLT/J1nBFTUZXvZieTFawRg1/ZSNuVKfzO2Kp3bWdpZ
J6VnBHbp/LEoQfcoGKq+KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxV2KuxVAX+h6Tq
cqT3tqkssYosm6tTw5KQcVS+48maPMY/Sa4tVRw7pBO4WRQKemwcvRTT9jiffFU4s7K1sIf
QtIxFHWpAqST0qzNUk7dTiqvirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdir
sVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirsVdirs
VdirsVdirsVdirsVdir/AP/Z
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0