%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>David</last-name></author>
<book-title>Untitled</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>David</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>e02a3c2c-0e16-4821-b0b1-94a1b2eea240</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2014</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<empty-line /><p>František Kotleta - Perunova Krev I.</p>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>
<p>Epocha & freetim(e)publishing (c) 2013</p>
<p><strong>Obsah</strong></p>
<p><emphasis>Dokonalý byznys</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Pan Bobr</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Kníže Kyril</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Pan Hladil</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Pan Svarog</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Děsivá děvka</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Chors</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Černobog</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Moranin odkaz</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Velká holka</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Velká mrtvá zabijačka</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Řeka</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Muž z kanálu</emphasis></p>
<p><emphasis>František Kotleta (*1981)</emphasis></p>
<p>Dokonalý byznys</p>
<p>Blondýnka široce roztáhla drobounká ústa v úsměvu. Nevypadala, že by ji palebná síla mířící na její křehounké tělo nějak vyvedla z míry.</p>
<p>„Bojíš se?“ zeptala se mě.</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl jsem opatrně hlavou.</p>
<p>„Měl bys,“ ozval se jí za zády mužský hlas.</p>
<p>A pak nastal masakr…</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Přitom ten den probíhal jako každý jiný pracovní den. Teda pracovní den zahrnující předávku pašovaných diamantů do rukou ukrajinské mafie.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vzduch čpěl vodkou, tabákem, jehněčím a olejem na zbraně. Saša Rybionek si vidličkou labužnicky vložil do úst posledního pelmeně, zapil ho vodkou a mocně říhl. Vzduch byl náhle ještě mnohem víc čpící než před chvílí. Naštěstí jsem stál v opačné části místnosti. Koncentrovanou dávku ukrajinské neformálnosti tak schytal kapitán Nachtigall. Nerozhodilo ho to. Cigaretami značky Sparta si kolem sebe už dobrou půlhodinu vytvářel vlastní atmosféru.</p>
<p>V gruzínské restauraci Sakartvelo stálo větrání obecně za týden starého pelmeně, takže v téhle soukromé zadní místnosti už slabším jedincům začínaly slzet oči.</p>
<p>Saša Rybionek se za roky staršinování v Mukačevské brigádě dokázal stylizovat do dokonalého archetypu mafiánského šéfa východního střihu. Na krku mu visel těžký zlatý pravoslavný kříž s Ježíšem, posetý drahými kameny, hlavu si holil tak dokonale, až se leskla, přestože nebyl přirozeně plešatý, a pečlivě si dával záležet na tom, aby se choval hrubě a neotesaně. Každý, kdo se poprvé dostal do přítomnosti ukrajinského mafiána, musel z jeho vizáže během tří sekund pochopit, že odpouštění je doménou toho chlápka, co visí Sašovi na krku, zatímco on osobně dává přednost spíš tomu, aby každý, kdo jej zklame, ať už plánovaně nebo jen z neschopnosti, skončil s hlavní samopalu v puse a rozpáleným železem v análním otvoru.</p>
<p>My jsme se Saši nebáli. Rozložení sil bylo sice pět na sedm v náš neprospěch, ale stačilo si pořádně prohlédnout ukrajinské mládence, kteří jinak na první pohled vypadali naprosto stejně – krátké vlasy, býčí šíje, špatně padnoucí saka kvůli širokým ramenům, prázdný pohled a sebevědomý ironický úšklebek –, aby zkušenému pozorovateli došlo, že jediný doopravdy nebezpečný je jenom jeden z nich. Stál strategicky v protějším rohu místnosti tak, aby dokázal uchránit staršinu Rybionka. Všichni ostatní byli jen prostí bijci z ulice. Jejich pěsti už určitě poslaly do nemocnice nebo rovnou do rakve spoustu chlapů, ale dobře vycvičený voják by si dokázal poradit s každým z nich.</p>
<p>A my jsme byli zatraceně dobře vycvičení vojáci. Kapitán Nachtigall, rotmistr Válek a četař Čech pocházeli ze 601. skupiny speciálních sil a já s nadporučíkem Mezinou jsme prožili šest let v SOG, nejlepší jednotce Útvaru speciálních operací Vojenské policie. S Nachtigallem a jeho partou jsme se seznámili v Afghánistánu. Každý z nás tam postřílel pár mudžáhedínů a spolu jsme vypili hektolitry piv. V civilu jsme se pak dali dohromady kvůli poněkud jinému druhu speciálních operací. Místo ochrany konvojů s potravinami pro vesničany a odstřelování islámských bojovníků, jsme dělali delikátnější práci jako převážení peněz, zbraní či zlata. Zkrátka a dobře jsme si zařídili vlastní zločineckou organizaci.</p>
<p>„Vodku?“ zeptal se už asi pošesté Rybionek. Kapitán kývl. Ukrajinec mu do sklenice rozšafně nalil až po okraj. Čirá tekutina přetekla a rozstříkla se po dřevěném stole bez ubrusu.</p>
<p>„Na zdraví!“ vyhrkl Saša a kapitán ve výslužbě vypil až do dna.</p>
<p>Zatím dokázal s mafiánem držet krok, ale jak znám bývalého důstojníka, další dva panáky ho dostanou do kolen. Ale tohle už Rybionek patrně neplánoval. Hrál si. Ukazoval nám i svým mužům, že má nervy z oceli, protože kufřík s kontrabandem ležel celou dobu zavřený na stole. Tohle všechno byla zkrátka jenom předehra.</p>
<p>„Dobře, pojďme k té nepříjemné části,“ zamračil se jakoby otráveně Ukrajinec.</p>
<p>Nachtigall souhlasně pokýval hlavou, prsty pohladil číselný kód na kufru a po souhlasném cvaknutí zámku jej otevřel. Ukrajinský ranař postávající za sedícím staršinou vytřeštil překvapeně oči.</p>
<p>Tolik diamantů pohromadě ještě v životě neviděl.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Rybionek pomalým pohybem sáhl do kufříku a vybral jeden z kamenů.</p>
<p>„Jižní Amerika, hezký kousek, ale mizerné opracování. Latinos jsou flákači snad ve všem, co dělají,“ zakroutil jakoby smutně hlavou.</p>
<p>Kecal. Žádný Latino tyhle diamanty neopracovával. Byla to poctivá německá práce a většina diamantů navíc pocházela z jihoafrických dolů. Alespoň to tvrdili Izraelci, kteří nám v Nebrasce tohle horké zboží prodali. A židům, marná sláva, co se týče diamantů, věřím mnohem víc než umaštěnému Ukrajinskému mafiánovi.</p>
<p>Rybionek měl dva důvody, proč tohle říkal. Buď chtěl jenom udělat dojem na své podřízené, kteří by nerozeznali diamant od broušeného skla, nebo se chystal srazit cenu.</p>
<p>„Pět milionů euro je za tohle moc,“ řekl Rybionek.</p>
<p>Takže to druhé.</p>
<p>Ukrajinci pochopili jeho narážku a našponovali svaly k boji. Pouze muž, který stál za staršinou, na sobě nedal znát pohnutí. Odhadl jsem ho přesně – profík. On byl ve střehu pořád.</p>
<p>Nachtigall se také nenechal vyvést z míry: „Dohoda s panem Hladilem zněla pět milionů. Jenom za to, abych je dostal ze Států, jsem musel zaplatit přes dvě stě padesát tisíc. Nesl jsem největší riziko, a pokud se změnily podmínky, tak od obchodu ustupuji.“</p>
<p>Jak popsat zvuk, který vydá deset chlapů, když z podpažních pouzder během pár sekund vytáhnou pistole a odjistí je? Poslední série zvuků byla rozhodně jedno velké „cvak“, které prostorem ještě chvíli rezonovalo. Jediní, kdo své pistole nevytáhli, byli Nachtigall s Rybionkem.</p>
<p>„Nebuďte tak hrr,“ usmál se široce mafiánský staršina. „Ach, vy Češi, děláte jako bych snad znesvětil lůno vaší matky,“ dodal, načež následoval hurónský smích. Navzdory němu bylo každému v místnosti jasné, že zrovna Rybionek by byl v případě potřeby schopný přesně něco takového provést. Osobně.</p>
<p>Mávl ledabyle rukou a jeho hoši sklonili pistole. Všichni měli makarovy – PM 9 mm. Stará dobrá ruská záležitost. Mafián nemafián, co se týče zbraní, je každý většinou tak trochu patriot. Hoši z východu dávali přednost makarovům, stejně jako chlapci ze Států milovali Colt 1911. My, hoši ze střední Evropy, jsme zase nedali dopustit na čezety. Konkrétně CZ 83 ráže 7,65 Browning. Poctivý výtvor Augustina Nečase z roku 1982 stále patřil do výzbroje české armády. Znali jsme ty chladné mrchy líp než své manželky a nevyměnili bychom je ani za nic. Na rozdíl od manželek. Alespoň já jsem to tak udělal.</p>
<p>„Tady je ale testosteronu.“</p>
<p>Byl to ženský hlas. A nejzvláštnější na něm bylo, že se místnostní rozlehl mnohem dřív, než se otevřely dveře, do té doby prokazatelně zamčené, a dovnitř vpadla mladičká blondýnka v lehce průhledných bílých šatech.</p>
<p>Všechny čezety i makarovy zamířily na ni.</p>
<p>„Možná jste si spletla dveře, madam,“ usmál se na dívku Ukrajinec, který stál spolu se mnou nejblíž dveřím a pistolí jí naznačil, aby se otočila a zmizela. S blondýnkou jako by se vzduch v místnosti osvěžil. Mezi tabák, vodku, jídlo a mužský pot vpadla silou stáda býků vůně fialek, která ovládla vzduch stejně rychle a nekompromisně jako Hitler Polsko. Tohle musel být zatraceně drahý parfém.</p>
<p>„Myslíte?“ uculila se na Ukrajince dívka a předvedla mu dokonalé pukrle.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Míšo, odveď slečnu k baru a kup jí na mé zdraví panáka. Máme tady práci,“ zahlaholil přes místnost ukrajinsky Rybionek. Snažil se, aby to znělo nenuceně, ale v jeho hlase rezonovala slušná podrážděnost. Ať už za tohle narušení milionového obchodu může kdokoliv z restaurace, jeho příští hodiny budou naplněny bolestí.</p>
<p>Míša si dovolil krátký vítězný pohled k jednomu ze svých kolegů, schoval makarova do podpažního pouzdra a vřele se na dívku usmál. „Slyšela jste slečno, tady nemůžete být,“ řekl až otcovským tónem, tedy otcovským takovým tím způsobem, jaký si nevlastní tatínci schovávají pro dcerky, kterým právě povyrostla prsa, a vykročil jí naproti. Pravou rukou ji pevně obvinul kolem ramen, aby mu nevyklouzla, a se zkušeností vyhazovače ji manévroval ven ze dveří.</p>
<p>„Kafka,“ řekl najednou do ticha, které nastalo, nadporučík Mezina. Všechny čezety zamířily nervózně ke dveřím.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Što slučilos? Što slučilos!?“ ozval se zezadu Rybionek. Jeho postoj „Jsem stále nad věcí“ zmizel stejně rychle a definitivně jako hotovost při první návštěvě bordelu.</p>
<p>„Slečno, pomalu zvedněte ruce a lehněte si na zem,“ řekl jsem a namířil dívce odjištěnou pistoli mezi oči. Ukrajinec, který se ji chystal odvést k baru, na mě vrhl tázavý pohled.</p>
<p>„Što slučilos?!“ zařval už definitivně vytočený Rybionek.</p>
<p>„Mí muži předpokládají, že na nás někdo šije boudu. Ta holka je kafka. Návnada, někdo, kdo má odvést naši pozornost,“ vysvětlil mu naopak klidným hlasem Jan Nachtigall. Přitom pomalu vstal a z podpažního pouzdra vytáhl svou čezetu. Ukrajinci opatrně následovali našeho příkladu a své makarovy znovu namířili směrem ke dveřím.</p>
<p>Blondýnka široce roztáhla drobounká ústa v úsměvu. Nevypadala, že by ji palebná síla mířící na její křehounké tělo nějak vyvedla z míry.</p>
<p>„Bojíš se?“ zeptala se mě.</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl jsem opatrně hlavou.</p>
<p>„Měl bys,“ ozval se jí za zády mužský hlas.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>A pak nastal masakr.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>První vystřelil Mezina. Jeho terčem byl muž, kterému patřila ona výhružná slova. I on vypadal velmi mladě, tak na pětadvacet let. Na rozdíl od dívky se o něm ale nedalo říct, že by byl křehký. Naopak. Pod košilí se mu rýsovaly svaly, které by mu záviděl i Arnold Schwarzenegger za mlada. Měl dlouhé zrzavé vlasy svázané do culíku a na sobě zelenou košili a hnědé kalhoty. V ruce držel meč. Vypadal trochu jako ti idioti, co běhají po lese a hrají si na Pána prstenů, ale i kdyby to byl prostě jenom vypatlaný debil žijící v představě, že je elf, tady byl kufřík s diamanty za pět milionů euro. Kvůli tomu už stojí zabít nějakého toho larpera.</p>
<p>Výstřel mu směřoval do ramene ruky s mečem. Kulka zasáhla svůj cíl přesně. Na košili v místě ramene se mu objevila díra a pod ní se rozlila trocha krve. Jenže místo toho, aby se chlapík svíjel v bolestech, si jenom povzdechl: „To je na míru od Lowensteina! Víte vy, idioti, kolik tyhle věci stojí?“</p>
<p>My idioti jsme ale neodpověděli. Jen jsme fascinovaně hleděli na zrzka a jeho zranění, ze kterých si vůbec nic nedělal.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Buch, krach, vžbuch!“ Tohle všechno naráz udělala zeď za Rybionkovými zády. Prostě se rozletěla, jako by do ní někdo vpálil granát. Ale nebyl to žádný výbuch. Nejdřív vyletěly cihly, pak vzduch ztěžknul prachem z malty a omítky, a nakonec tou čerstvě proraženou dírou ve zdi vlezl do místnosti chlap. Malý, podsaditý, plešatý, ve světle hnědém koženém baloňáku. Rozhlédl se po místnosti, ledabyle si z baloňáku oprášil trochu prachu a řekl: „Koukám, že jsem o nic nepřišel.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Streljaj! Streljaj!“ řval Saša jako smyslů zbavený.</p>
<p>„Prásk! Prásk! Prásk!“ místnost na ten povel explodovala výstřely jedenácti pistolí. Pěti čezet a šesti makarovů. Jen mafiánský staršina nestřílel. Skočil pod stůl.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Palba se rozdělila rovnoměrně dvěma směry. Kdo měl blíž blbečka s mečem, střílel na něj. Kdo tlusťocha v baloňáku, pálil po něm. Já jsem mířil na zrzka. Přeci jen jsem ho měl nejblíž. První výstřel mu šel přímo do srdce. Trochu to s ním cuklo. Spíš to ale vypadalo jako přátelské dloubnutí klacíkem než zásah nábojem 7,65 Browning ze tří metrů.</p>
<p>„Neprůstřelná vesta,“ napadlo mě. Lehce jsem nadzvedl hlaveň a zamířil mu doprostřed čela. Vystřelit jsem už ale nestihl. Zrzek se zatočil, švihl mečem a usekl hlavu Davidu Válkovi, který mi stál po boku. Jeho nakrátko ostříhaná hlava dopadla na podlahu a tělo se za chvíli zhroutilo za ní. Předtím do něj ale stačil zrzek silně šťouchnout a dostat ho na chvíli mezi sebe a mou hlaveň. Výstřel skončil v hrudi bezhlavého rotmistra.</p>
<p>„Zabijte je!“ křičel na nás na všechny Nachtigall. Na rozdíl od Rybionka pod stůl neskočil. Pálil po tlusťochovi v baloňáku. Jak moc úspěšně, jsem nedokázal odhadnout. Šla po mně totiž blondýna. Držela před sebou jako štít Ukrajince, který ji měl původně pozvat k baru na panáka. Dělo se s ním přitom něco příšerného. Oči mu zčernaly a tělo se mu scvrklo jako penis po souloži. Jenom kurevsky rychleji. Blondýně se přitom oči naopak rozzářily.</p>
<p>„Hiváááááááá!“ zaječela a nejbližší z Ukrajinců, kterého se jen lehce dotkla rukou, se přitom v jednom jediném okamžiku pozvracel, pokálel, pochcal a vytekly mu oči z důlků.</p>
<p>„Děvko!“ vyprskl jsem a vystřílel do ní pět nábojů naráz. Kulky se od ní odrážely, jako kdybych střílel vzduchovkou do tanku, a s výsměšným cinkáním dopadaly na podlahu.</p>
<p>„Bacha!“ zařval na mě Mezina. Střílel přitom do zrzka, který mezitím naporcoval dalšího mafiána. Ten ještě žil, ale nevypadalo to s ním dobře. Klečel na zemi, opíral se hlavou o stěnu a měl usekané obě ruce. Krev z něj stříkala na všechny strany.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Zrzek se smál od ucha k uchu a šel po mně. Švihal mečem těsně před mým obličejem a vůbec nic si nedělal z kulek, které jsem do něho střílel.</p>
<p>Ta první se mu zaryla do čela. Vypadalo to, jako by ho jenom škrábla. Přesto ho zpomalila natolik, abych uhnul před jeho ostřím.</p>
<p>Druhou kulku jsem mu namířil do krku. Zase jen škrábanec.</p>
<p>„Švih, švih, švih,“ meč svištěl a jakoby ledabyle přitom prosekl břicho dalšímu z Ukrajinců.</p>
<p>Využil jsem toho a vyskočil na stůl, pod kterým se skrýval Rybionek. Hned vedle kufru s diamanty. Ztratil jsem se tím na chvíli ze zrzkova zájmu, takže to místo mě odnesl Mezina. Jeho pistole cvakla na prázdno a krátce nato meč prošel skrz něj. Po cestě propíchl levou plíci. „Uch,“ vydechl afghánský veterán naposledy.</p>
<p>„Chcípni už, ty kundo vykurvená,“ procedil jsem skrz zuby a narval posledních sedm nábojů zrzounovi do ksichtu, zatímco on vytahoval svůj meč z nadporučíka Meziny. Některé z kulek minuly, ale dobré tři nebo čtyři se mu zakously do očí.</p>
<p>„Ááááá!“ zařval, když mu došlo, že jsem ho oslepil. Z očí mu vytékal hnus v barvách Slavie, tedy bílo-červená břečka.</p>
<p>„Jáááárííííííílóóóóó!“ řval oslepený hajzl a mečem kolem sebe sekal tak zběsile, že blondýnka měla co dělat, aby se dostala z dosahu jeho meče. Proklouzla mu za zády do vstupní chodby, jako by byla jenom jarní mlha, aby se dostala z jeho dosahu.</p>
<p>Využil jsem zmatku, abych vytáhl z kapsy náhradní zásobník a narval jej do pistole. Prázdný s cinknutím skončil na podlaze. Konečně jsem měl také čas rozhlédnout se po místnosti. Všichni byli mrtví. Polovina byla posekaná mečem, ta druhá dopadla mnohem hůř. Byli…</p>
<p>„Ježíšikriste…,“ vydechl jsem.</p>
<p>„Ten s tím nemá co dělat,“ odvětil chlápek, který se do místnosti proboural skrz zeď.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Plešounův baloňák byl celý od krve. Dost možná právě pro tyto účely byl kožený. Krev se z něj dala dobře omývat. Nevpíjela se. Pomaličku z něj skapávala na podlahu: „Kap, kap, kap…“</p>
<p>Chlápek stál nad tělem kapitána Nachtigalla. Jeho levou ruku držel ve své pravačce a tu pravou v levačce. Kapitán byl už mrtvý. Jeho tělo leželo pokroucené na zemi. Vedle něj ležel ukrajinský ranař. Ten, kterého jsem jako jediného ocenil coby důstojného soupeře. Ruce měl sice obě, ale zato z jeho hrudního koše zůstalo jen něco beztvarého, kusy hmoty, jejíž zbytek se rozstříkl po místnosti.</p>
<p>„Prásk, prásk, prásk!“ zpoza stolu konečně vyskočil Rybionek. V ruce držel zlatý revolver, odznak svého postavení, a sázel jednu ránu za druhou do hnusáka, který proměnil všechny jeho muže v krvavou kaši. Bylo to marné. Zatímco do mladíka se kulky občas zavrtávaly, ale nic moc mu nedělaly, od plešouna se odrážely úplně stejně jako od blondýny. Mafiánský staršina si to uvědomil příliš pozdě. Chlap k němu pár kroků přicupital a vrazil mu ruku do krku. Slovo vrazil bylo na místě. Plešounova pěst totiž prošla Rybionkovým krkem skrz na skrz, doprovázená zvukovým i optickým efektem. Ten zvukový byl něco jako „grskplc“, ten optický doprovázely cákance krve vystřelené neuvěřitelnou silou a rychlostí do celé místnosti. Pár mě jich také zasáhlo.</p>
<p>Když plešoun použil druhou ruku, aby utrhl mafiánovu hlavu, a vyprostil se tak z rozblemcaného sevření masa made in Ukrajina, rozhodl jsem se ukončit sledování toho děsivě morbidního divadla. Levačkou jsem drapnul kufřík s diamanty, odrazil se od stolu a skočil dost daleko od zakrváceného plešouna. Mezi mnou a dírou ve zdi stálo jen pár cihel a nějaké ukrajinské kousky.</p>
<p>„Ne tak rychle, fešáku,“ ozval se mi za zády sametový hlas.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Zastav se, ani se nehni!“ přikázal mi ten ženský hlas a já ho poslechl. Nevím proč, ale něco ve mně způsobilo, že jsem zůstal stát. Skutečně jsem se ani nehnul. Jako by mi zalili nohy do rychleschnoucího betonu. Přitom to jediný, co jsem v tuhle chvíli chtěl, bylo utíkat co nejdál odsud. Bylo to jako v nějakým pitomým snu. Chtěl jsem běžet, ale nemohl jsem se hnout z místa.</p>
<p>„Kde je ten bastard?!“ křičel oslepený zrzek s mečem. „Vysekám mu vnitřnosti z břicha.“</p>
<p>„Musíš trochu víc vlevo, ještě dva kroky, přihořívá,“ navigoval ho pobaveně plešoun v baloňáku. Otočil jsem se a zjistil, že lidí v místnosti přibylo. Křehká blondýnka se vrátila. Stála teď zhruba tam, kde nějakým divným způsobem připravila o život prvního Ukrajince. Vedle ní stála černovláska. Musela to být ta, která na mě před chvílí křikla. Oproti blondýně vypadala o pár let starší a mohutnější. Měla velká prsa schovaná pod černou koženou motorkářskou bundou, na nohou černé ošoupané džíny a vysoké kožené gladiátory. Vlasy měla nakrátko ostříhané. I když by titul Miss Universe získala spíš blondýna než černovláska, měla nově příchozí v sobě něco, kvůli čemu by blondýnu opustil každej chlap jenom proto, aby se jí mohl plazit u nohou a žadonit o jediný dotek. Posledním nováčkem v místnosti byl vazoun v zeleném kabátě s dlouhými hnědými vlasy. Vypadal trošku jako ten typ čtyřicátníků, co mají tři děti, každé s jinou manželkou, a za největší zážitek v životě považují absolvovat pět koncertů kapely Kabát za sebou.</p>
<p>„Přihořívá, přihořívá, sekni,“ zavelel plešoun zrzkovi. Ten se rozpřáhl a narval svůj meč do zdi.</p>
<p>Plešoun to ocenil hurónským smíchem. Schválně ho navedl úplně špatně. Moje maličkost postávala nehybně o dobré čtyři metry jinde. Vzhledem k situaci mi to přišlo dost bizardní. Černovláska i vazoun to ocenili lehkým pousmáním, ale blondýna se vztekle zamračila.</p>
<p>„Daži, ty bastarde špinavý, ty lůzo nemytá, dej mi toho člověka, chci jej zabít, rozpárat mu břicho, vyvrhnout jeho vnitřnosti a věštit z nich!“ rozkřičel se zrzek. Lomcoval vztekle mečem, až omítka prášila po místnosti.</p>
<p>Plešoun se jenom škodolibě usmál. „Nenechám tě ho rozpárat. Bylo by to trapný, jen tak ho vykuchat. Byl z nich ze všech nejlepší, vážně talent,“ po slově talent plešoun mlaskl a popošel ke mně blíž. Připadal jsem si jako pětinohý retrívr na výstavě.</p>
<p>„Ty diamanty bych prosil,“ řekl a dost nešetrně mi vyrval kufřík s kontrabandem ze zkřehlých prstů.</p>
<p>„Tak už to s ním skoncuj, znervózňuje mě. Podívej, co provedl Jarilovi. Takhle zřízenýho jsem ho neviděla stovky let,“ domlouvala mu naštvaně blondýna a plešoun se na mě se zájmem podíval.</p>
<p>„Tak mi ho, u všech křesťanů, dejte, já ho chci zabít!“ zakřičel zase vztekle zrzek označený jako Jarilo. V tu samou chvíli se mu navíc podařilo vyprostit meč ze sevření zdi.</p>
<p>„Tu radost ti neudělám,“ odpověděl plešoun. „Je můj,“ dodal a vrazil mi pěst do břicha.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Minul.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Podařilo se mi totiž uhnout. Už pár sekund předtím jsem cítil, jak moje nevysvětlitelně náhlé ochrnutí oslabuje a chystal jsem se toho využít v ten správný okamžik. A ten nastal právě teď. Chlapík v baloňáku se mocně zapotácel. Když jeho ruka nedopadla na vybraný cíl, ztratil stabilitu a prohnul se dopředu. Neváhal jsem ani okamžik, namířil hlaveň do jednoho z jeho očí a vystřelil tři náboje za sebou.</p>
<p>„Ááááá!“ zařval plešoun, když se mu kulky zahryzly do levého oka. Ať už mají na sobě tihle parchanti sebelepší neprůstřelné vesty a nějaké neznámé svinstvo na kůži, díky kterému je pro ně zásah Browningem 7,65 polechtání, oči jsou prostě oči. Jen mě mátlo, že to ty hajzlíky nezabilo.</p>
<p>Plešoun naštvaně znovu máchl pěstí. Spíš instinktivně než promyšleně. Ukročil jsem, abych se ráně vyhnul, a on místo do mě udeřil do stolu. S hlasitým „křup“ mu ruka zajela do desky. To křup ale nevydala jeho pěst. To stůl oznámil, že pelmeně si na něm už nikdo k obědu nedá.</p>
<p>Konečně jsem měl volnou cestu. Několika skoky jsem se ocitl u díry ve zdi. Konečně svoboda. Čerstvý vzduch z venku mi ovanul tvář.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>A pak mi chladné ostří polechtalo vnitřnosti.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Byla to černovláska. Nechápu, jak se ke mně dostala tak blízko, ale najednou stála za mnou.</p>
<p>„Áááá!“ zařval jsem bolestí a upustil pistoli. Tělem mi lomcovala strašlivá křeč, čelo se mi orosilo studeným potem a nedokázal jsem se už ani nadechnout. Lapal jsem marně po kyslíku a vydával jen hekavé: „Ech, ech.“</p>
<p>Umíral jsem.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Visel jsem na něčem chladně kovovém, co mi zarazila do těla, a cítil jsem, jak ze mě vyprchává všechna síla. Byl jsem jak prase, které zdatný řezník nese napíchnuté do udírny. Žena mě tak natlačila až do díry ve zdi.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>A potom mě políbila.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Líbala mě. Vášnivě, vroucně, posedle, jako bych byl rocková hvězda, která ji právě svezla ve svém ferrari. Bolest, kterou mi způsobovala čepel, přitom odcházela, utlumena vzrušením. „Umírám a mám erekci? Super. Najdou mě vykuchanýho se ztopořeným ptákem. Tak přesně takovou smrt jsem si nikdy nepřál,“ proběhlo mi hlavou a pak jsem se sesul na zem a konečně umřel.</p><empty-line /><p>Pan Bobr</p>
<p>Otevřel jsem oči. Erekce byla dávno pryč a chladný kov už v zádech taky nevězel. Zamrkal jsem očima, což byl také jediný pohyb, kterého jsem byl schopný. Ruce ani nohy nereagovaly. Jediné, co jsem viděl, byl bílý strop nade mnou, a slyšel jsem pouze divné pípání, přicházející odkudsi zleva. Brzy jej doplnil dusot jednoho páru nohou. Spatřil jsem překvapenou dobráckou oplácanou tvář ženy spíš vyššího než středního věku a zachytil i její slova: „Probral se.“</p>
<p>Snad abych jí nedal za pravdu, upadl jsem znovu v mdloby.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Probral jsem se podruhé. Tentokrát jsem si nejdřív uvědomil, že jsem vzhůru, a až pak jsem pomalu otevřel oči. Byla tma. Tedy ne úplná tma. V mém pokoji vládla klasická noc narušovaná světlem pouliční lampy, dobývajícím se do pokoje přes okno, a zářivým světlem z chodby, které sem podlézalo škvírou ve dveřích. Zaregistroval jsem i ono prvotní pípání.</p>
<p>„Žiju,“ probleskla mi hlavou myšlenka.</p>
<p>Krátký záchvěv radosti vystřídalo uvědomění si, že to žití bude asi stát za pěknou bačkoru. Jestli mi ta černovlasá děvka svým nožem polechtala i páteř, budu do konce života na svět už jenom mrkat.</p>
<p>„Hachach,“ zkusil jsem promluvit. V ústech jsem měl sucho a navíc jsem ani neměl dost energie vytvořit nějakou smysluplnou hlásku, natož slovo.</p>
<p>Na mluvení jsem rezignoval a zkusil znovu pohnout nohama. Nešlo to. Ani ruce se nehýbaly. Zatnul jsem zuby a zkusil to znovu. Měl jsem pocit, že ukazováček pravé ruky se trochu pohnul. Vysílen tou vší námahou jsem znovu usnul.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Rozhodně není schopen výslechu. Z kómatu se sice dostal, ale stěží vám něco poví. Probírá se tak třikrát denně na pár minut, víc mu ani nedovolíme. Je zázrak, že vůbec žije.“</p>
<p>Hlas patřil té postarší dámě, jejíž tvář jsem viděl jako první věc v nemocnici. Už jsem se naučil jej rozeznávat od hlasů sester, které jednou za čas chodily omývat mé ne zrovna moc pohyblivé tělo. Mluvila na policisty. Jejich příchod mě patrně probudil. Měl jsem zavřené oči a soustředil se nejen na to, abych si vyslechl probíhající rozhovor, ale hlavně na to, abych přitom zase neodpadl. S těmi minutami měla pravdu. Nikdy jsem při vědomí nevydržel víc než čtvrt hodiny. Předpokládal jsem, že to bylo zásluhou léků, které mi kapačkou v dávkách putovaly rovnou do těla. Nebyly to jediné hadičky, které do mě vedly. Měl jsem ještě zavedenou cévku, aby tekutiny, které zase pravidelně odcházely ze mě, nešly do postele, ale poslušně do umělohmotného pytlíku přivázaného k posteli.</p>
<p>„Paní doktorko, já respektuji váš odborný názor a péči o pacienta, ale ten muž je jediným svědkem masakru jedenácti lidí…“</p>
<p>„Ne-li přímo jeho strůjcem,“ přerušil prvního mluvčího jiný mužský hlas. Byl tenčí, dychtivý. Jeho majitel byl rozhodně mladší než muž, kterého přerušil.</p>
<p>„Nebo strůjcem,“ zopakoval po něm lehce nevrle starší z policistů. „Naše vyšetřování se nepohne, dokud jej nevyslechneme.“</p>
<p>„Tomu rozumím, ale ten chlap není schopný ani zamlaskat na sestřičku s největší prdelí v týhle nemocnici, takže vám těžko dá nějaké informace.“ Paní doktorka byla zjevně pěkná ranařka. To jsem poznal už z toho, jak se nemazala se sestrami, ale že byla takhle drzá i na muže zákona, mě docela překvapilo.</p>
<p>Mladší z policistů na to něco odvětil, ale význam jeho slov pohltila velká mlžná chobotnice bezvědomí, která mě láskyplně objala svými chapadly.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Intervaly mezi probuzeními byly stále kratší a především stav vědomí trval pokaždé o něco delší dobu. A co bylo nejdůležitější, dokázal jsem hýbat nohama i rukama. Zatím jen slabě a lehce, ale i tak jsem z toho byl nadšený. Znamenalo to, že má mícha i páteř jsou v pořádku. Teď už jen zbývalo zjistit, jak jsou na tom moje vnitřní orgány, hlavně játra a ledviny. Ta mrcha v motorkářský bundě mě bodla někam do téhle oblasti, a když už jsem zjistil, že se mohu hýbat, nebavilo by mě to využívat k tomu, abych se neustále musel dopravovat na dialýzu. I když podle těch policajtů, co mě touží vyslechnout, mi bylo jasné, že dialýzu bych dostával ve vězeňský nemocnici, takže bych si alespoň ušetřil dojíždění.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Vím, že jste vzhůru, pane Fridrichu.“</p>
<p>Ten hlas patřil doktorce. Přicházel z levé strany mé postele. Byl klidný, přátelský. Otevřel jsem opatrně oči a zjistil, že je tma. Naklonil jsem hlavu a konečně si ji mohl pořádně prohlédnout. Vážně jí mohlo táhnout tak na šedesát. Kdysi to mohla být docela štramajda, ale čas způsobil, že její vnadné tvary se rozplizly a teď vypadala trošku jako Frodo Pytlík smíchaný s Halinou Pawlovskou. Akorát nebyla tak chlupatá. Alespoň na místech, která jsem viděl. Ať tak a nebo tak, vypadala dobrácky. Kdyby se živila podomním prodejem, vzal bych si od ní nejmíň tři encyklopedie, jeden vysavač a dvojité balení prášků na erekci neznámého původu.</p>
<p>„Jak… víte, že…“</p>
<p>„Že jste vzhůru?“ dopověděla za mě. „Snadno. Před třemi hodinami jsem vám snížila dávkování analgetik. Zase vám je vrátím na původní dávku, abyste se mohl vyspat, nebojte.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal jsem se. Samostatná slova už mi docela šla, ale s větami to bude horší.</p>
<p>„Ti policisté, co se nemůžou dočkat, až vás vyslechnou, mi řekli, že jste sloužil v Afghánistánu. U které jednotky?“</p>
<p>„SOG,“ teda znělo to spíš jako „sok“, ale paní doktorka pochopila.</p>
<p>„Aha,“ řekla trochu zklamaně. „Můj syn sloužil u šestisté první.“ Na chvíli se odmlčela a pak dodala: „Zemřel tam. Najel s autem na minu.“</p>
<p>„To… je… mi… lí-to,“ dostal jsem ze sebe nakonec.</p>
<p>„Jmenoval se Tomáš, znal jste ho?“</p>
<p>Opatrně jsem zavrtěl hlavou.</p>
<p>Zklamaně si povzdechla. „Víte, já toho pro vás moc udělat nemohu. Ti dva od kriminálky jsou stále nervóznější, čekám každým dnem, že mi sem napochoduje nějaký jejich doktor, aby vyšetřil váš stav a dovolil jim vás vyslechnout. Každopádně, můžu pro vás něco udělat?“</p>
<p>„Ho-rák. Ma-gi-str Pe-tr Ho-rák. Ad-vo-kát,“ vyslovil jsem jméno právníka, který Nachtigallově partě pomáhal legalizovat zisky a distribuovat je nenápadně mezi ostatní veterány.</p>
<p>„Rozumím. Zkusím jej kontaktovat,“ pokývala hlavou. „Pustím vám teď zase analgetika, ať se vyspíte. Potřebujete to. Ty vaše vnitřnosti dostaly pěkně zabrat.“</p>
<p>„Bu-du mít… následky?“ zeptal jsem se s vypětím všech sil.</p>
<p>„Pravděpodobně ne. Přivezli vás v kómatu a nikdo vám moc šancí nedával, ale nějak jste se z toho zvetil. Přitom jste měl v zádech díru jako Titanic po srážce s ledovcem. Ale vypadá to, že vnitřní orgány fungují, jak mají. Máte pěkně tuhý kořínek,“ pokývala uznale hlavou. „Škoda jen, že jste se dal na druhou stranu barikády,“ povzdechla si spíš jakoby ke vzduchu v místnosti než ke mně, vstala a prsty pohladila kolečko, které regulovalo tok na kapačce. Za pár minut jsem se opět ponořil do spánku.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Tu noc se mi poprvé zdál nějaký sen. Byl o Afghánistánu. Auta v něm najížděla na miny, stříleli jsme po Tálibáncích a hráli karty o to, kdo bude mít právo první zasunout, až k nám na základnu Američani zase dostanou nějaké filipínské děvky.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Cesta od věrného služebníka svého státu a národa na druhou stranu barikády byla mnohem jednodušší, než by si paní doktorka vůbec dokázala představit. Její syn byl hrdina, který umřel v Afghánistánu, ale možná, že kdyby se vrátil domů, přišel o práci tak jako každý z nás a nikdo jej kvůli zasrané ekonomické krizi a minulosti ve válce nechtěl zaměstnat, třeba by už dávno pašoval diamanty z USA s námi.</p>
<p>Každý, kdo strávil víc než deset let v armádě, je v civilu poněkud nesvůj. Zatímco ve vojsku vládnou jasná pravidla, každý člověk má přesně dané postavení a zodpovědnost, ve světě bez uniformy je všechno mnohem složitější. Zvlášť poté, kdy se NATO kompletně stáhlo z Afghánistánu a v rámci úsporného programu vlády nazvaného Radikální řez se česká armáda ze dne na den zmenšila na třetinu. Tisíce nezaměstnaných a v mnoha případech nezaměstnatelných vojáků se ocitly na ulici. Spousta z nich se dala na alkohol a drogy. Ti šťastnější skončili ve vězení. Ti méně šťastní na ulici.</p>
<p>Když mých bývalých spolubojovníků s tímhle osudem přibylo už přespříliš, zaklepal na dveře mého domu Jan Nachtigall. Stejně jako většina propuštěnců jsem byl nezaměstnaný. Bydlel jsem v malém domě na okraji Prahy a hledal vhodný konflikt někde na Blízkém východě, do kterého bych se mohl nechat naverbovat jako žoldák. Nespěchal jsem. Patřil jsem mezi ty šťastlivce, kteří měli v armádě už odkrouceno dost let na to, aby měli nárok na vojenský důchod. Přesto bylo peněz tak akorát na hypotéku a pár komiksů.</p>
<p>Nemusel mě dlouho přemlouvat. Pokud si dobře pamatuji, stačilo mu k tomu asi pět minut. V té době už měl většinu lidí pohromadě a rozjetých několik kšeftů.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Kapitán ve výslužbě nebyl žádný hlupák. Šel na to poměrně chytře. Nikdy jsme nedělali vlastní obchody. Neprodávali jsme zbraně Arabům ani pouličním dealerům. Neporcovali jsme drogy do psaníček a nedávali je diskotékovým distributorům, ani jsme neupláceli politiky, a nezařizovali tak velké zakázky. My jsme byli prostředníci. Když někdo potřeboval cokoliv kamkoliv bezpečně a diskrétně dostat, vzali jsme to. Díky tomu jsme se nedostali do hledáčku policie, což jsme věděli jistě, protože u policie jsme měli spoustu bývalých spolubojovníků, a navíc jsme měli díky naší zprostředkovatelské činnosti brzy tolik kompromitujících informací na většinu významných hráčů středoevropského podsvětí, že si nikdo nemohl dovolit nás zkusit podvést nebo vyšachovat. Všichni věděli, že by to odnesl i jejich vlastní byznys.</p>
<p>Základní zásadou naší zločinecké organizace a důvodem, proč jsme měli všichni pocit, že jsme něco víc než obyčejní kriminálníci, bylo pravidlo spravedlivého dělení. Každý z nás dostával deset procent z odměny. Zbylých padesát jsme pak dělili mezi své bývalé spolubojovníky: veterány ze všech válek, v nichž jsme se v posledních dvaceti letech ocitli, pro které měla naše vláda jenom žebrácký důchod a zapomnění. A fronty na úřadech práce, kde museli stát vedle těch, co nikdy nepracovali a ani nechtěli. A naši hoši měli přesto zpravidla menší dávky než oni, navzdory tomu, že pár let polykali prach a písek Iráku nebo Afghánistánu a každý den přitom počítali s tím, že jim pod nohama může vybuchnout bomba nebo je ze zálohy odstřelí nějaký zkurvený Pákistánec, Afghánec, Iráčan, Íránec, Ománec nebo jakákoliv jiná pomatená hadrová hlava.</p>
<p>Po každé vydařené akci jsme mezi sebe rozdělili polovinu zisku a zbytek byl na magistru Horákovi a jeho šikovných finančních operacích, zahrnujících Fond na podporu válečných veteránů, který měl zahraniční i anonymní dárce, jež mu věnovali své peníze vždy krátce poté, co nám naši mafiánští klienti zaplatili. Magistr Horák byl prostě šikula, a jestli mi mohl někdo pomoci od těch dvou nervózních chlapíků z kriminálky, tak právě on. Navíc jsem se dost těšil na to, až ten jeho arogantní obličej, skrývající ve skutečnosti citlivého dobráka, uvidím.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Ten váš magistr Horák je mrtvý.“</p>
<p>„Cože?!“ vykřikl jsem překvapeně. Doktorka mi bleskurychle přikryla ústa rukou.</p>
<p>„Musíte se krotit, ten policajt na chodbě občas poslouchá,“ zašeptala.</p>
<p>Zamrkal jsem očima, jako že souhlasím a krotit se opravdu budu. Měl jsem ale co dělat, aby se mi to podařilo. Od našeho rozhovoru s lékařkou uplynulo šest dní a kromě poměrně slušných skoků v mém zdravotním stavu jsem nedělal nic jiného, než se těšil na známou tvář. Muže, který vyřeší každý problém. Muže, který mě dostane z téhle zatraceně mizerné situace, muže, který… je mrtvý.</p>
<p>„Co se mu stalo?“ zeptal jsem se. Mluvení mi šlo už docela dobře.</p>
<p>„Roztrhali ho psi.“</p>
<p>„Co–,“ ruka postarší dámy už byla naštěstí ve střehu a stačila mi opět přikrýt ústa dřív, než jsem stihl pořádně vykřiknout.</p>
<p>„Roztrhali ho psi. Bylo to i v novinách, tam ale měli jenom iniciály. Volala jsem k němu do kanceláře, pět dní to tam nikdo nebral a pak jsem se konečně dovolala nějaké sekretářce, co balila věci do krabice.“</p>
<p>„Jak ho mohli roztrhat psi? Ten chlap u sebe furt nosil bouchačku. A střílel jako Buffalo Bill, i když měl v sobě flašku skotský. Nějaký čokly by dostal dřív, než by si ten policajt za dveřma stačil uprdnout.“</p>
<p>„Prý smečka rotvajlerů. Policie po nich pořád pátrá,“ pokrčila rameny doktorka.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Tohle bylo špatný, fakt špatný. Skončil jsem v nemocnici na kapačkách a všichni lidi, na které jsem se mohl spolehnout, byli mrtví. Navíc mě nějaká neznámá parta gangsterů připravila o kufřík s diamanty za pět milionů euro. Policajti, kteří mě chtějí obvinit z vyvraždění sedmi členů Mukačevské brigády a vlastních kamarádů, jsou už jenom detail. A pak mi to došlo.</p>
<p>„Ukrajinci.“</p>
<p>„Cože?“ zeptala se lékařka.</p>
<p>„Ukrajinci. Udělali to Ukrajinci. Vůbec netuší, co se tam stalo. Šli po Horákovi, protože museli dojít k tomu, že jsme jim sejmuli staršinu a dalších šest ranařů. Horák byl naše spojka, krytí, řídil naše finance, rozděloval prachy. Sejmuli ho a hodili psům, aby zahladili stopy.“</p>
<p>„Pane Bože,“ povzdechla si žena v bílém plášti a pokřižovala se.</p>
<p>„Pracují tu nějací Ukrajinci?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Samozřejmě. Každá nemocnice v týhle zemi funguje jenom díky Ukrajincům. Všechny uklízečky a většina ošetřovatelek jsou Ukrajinky. Taky hodně sester a samozřejmě údržbáři.“</p>
<p>„Údržbáři? To jako chlápci, kteří se tu můžou poflakovat volně po nocích, nikdo si jich nevšímá, mají ke všemu klíče a brašny plné šroubováků, kladiv, vrtaček a francouzských klíčů?“</p>
<p>„No… ano. Takových je tu hodně.“</p>
<p>„Musím zmizet. Musím najít knížete Kyrila a vysvětlit mu to, protože jinak jsem mrtvý.“</p>
<p>„Kníže, co?“ zeptala se nechápající doktora. A vlastně ani já sám jsem nechápal, proč jí to vysvětluji. Nejspíš ta nepochopitelná důvěra, kterou ke mně měla, byla vzájemná.</p>
<p>„Prostě odsud musím zmizet, jinak je po mně.“</p>
<p>„A co ti policisté? Myslí si, že jste vrah.“</p>
<p>„Policajti mě můžou akorát zavřít. Ti jsou v pohodě. Ukrajinci mi naproti tomu narvou svý šroubováky a vrtáky do míst na těle, o kterých ani nevím, že je mám, a vyhovuje mi to tak. Moc poznání škodí.“</p>
<p>Doktorka mě poslouchala se stále zděšenějším výrazem. Bylo na ní vidět, že usilovně přemýšlí, jestli nedělá chybu, když se tu se mnou vybavuje, zkusila mi pomoci a ještě riskuje problémy kvůli tomu, že mě chrání před policejním výslechem. Došlo mi, že bych ji měl trochu uklidnit.</p>
<p>„Paní doktorko, já nejsem zločinec. Teda technicky jsem zločinec, ale nejsem padouch. Stejně jako váš syn jsem šel do armády z nějakých důvodů, které byly v podstatě idealistické, a stejně jako většina z nás jsem skončil propuštěný z úsporných důvodů, protože tenhle stát se rozhodl, že nás bude považovat za příživníky. Ti chlapíci, kteří v té restauraci umřeli, byli všichni vojenští veteráni. Pracovali jsme pro zločince, protože jsme už nevěřili tomuhle státu, jeho institucím a jeho pravidlům, a dělali jsme to mimo jiné proto, že polovinu z každého kšeftu jsme posílali dalším veteránům, kteří skončili bez práce a bez perspektivy. Nemusíte mít výčitky z toho, že mi pomáháte.“</p>
<p>Trochu jsem se při té své obhajovací řeči zadýchal. Přeci jen jsem se neuzdravoval tak rychle, jak bych potřeboval.</p>
<p>Chvíli se na mě upřeně dívala. Určitě přemýšlela, jestli jsem, či nejsem hajzl. Jenže nakonec převážil mateřský pud k jejímu ztracenému synovi. Jasně, nebyl jsem její syn, ale byl jsem voják, stejně jako on.</p>
<p>„Dobře, pomůžu vám,“ pokývala hlavou. „Abych se kryla, nahlásím zítra odpoledne, že váš stav se zlepšil natolik, že jste schopen výslechu. Udělám to někdy kolem šesté, takže ti policisté nepřijedou dřív než druhý den ráno. Přinesu vám léky a injekce proti bolesti. Jak se dostanete z nemocnice, je pak váš problém.“</p>
<p>„A co oblečení? Nemůžu po ulicích pobíhat v andílkovi.“</p>
<p>„Donesu vám něco po svém synovi. Určitě vám to padne. Ale s botami je problém. Nemůžu si do nemocnice donést mužské boty. Oblečení si narvu do kabelky, ale přijít sem s něčím větším? Ti policisté by mě prohledali.“</p>
<p>Byla to zatraceně logická úvaha. I přes šílené rozhodnutí mi pomoci, způsobené nejspíš nějakou bláznivou náklonností k vojákům, k nimž patřil i její syn, pořád jednala logicky. Nechtěla samu sebe ohrozit víc, než je zdrávo.</p>
<p>„V pohodě. Stačí cokoliv, co nebude nápadné. Nechci, abyste se kvůli mně vystavila problémům.“</p>
<p>„Dobře, pokusím se přinést, co nejvíc toho půjde.“</p>
<p>„Děkuji,“ řekl jsem a nebylo to jen slovo, skutečně jsem jí byl vděčný. Neuvěřitelně vděčný.</p>
<p>„Neděkujte mi, protože jestli jste mi lhal a já vás ještě někdy dostanu naservírovaného bezbranného na lůžku, pak poznáte, jak umí lékař bolest kromě tlumení také způsobit. Jasné?“</p>
<p>„Jasné.“</p>
<p>„Dám vám teď do kapačky víc analgetik, ať se ještě pořádně vyspíte. Budete to potřebovat. Víte, to zranění, s nímž jste přišel, nebyla žádná legrace. Nůž vám propíchl i ledviny. Ještě jsem neviděla případ, že by to někdo přežil tak snadno a navíc bez následků. Vlastně jste neměl žít, už když vás sem dovezli. Kdybyste byl alespoň trochu zbožný člověk, řekla bych…“ Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala: „… zázrak.“</p>
<p>Na to jsem neměl co říct. Jen jsem lehce pokrčil rameny. Sám jsem v Afghánistánu viděl pár lidí, co přežili zranění, jež přežít neměli, ale většinou to nebylo bez následků. Vnucovala se mi myšlenka, že mě ta černovlasá mrcha možná nechtěla zabít, ale pak jsem ji potlačil coby úplnou hovadinu.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Jak doktorka řekla, tak i učinila. Druhý den odpoledne mi pod peřinu vsunula malý batůžek. Spiklenecky na mě mrkla a zmizela. Předtím mi ale vyměnila infuzi. Už odpoledne jsem necítil tradiční ospalost. Bylo jasné, že místo analgetik jsem teď dostával pouze čistý fyziologický roztok. Výhodou bylo, že jsem nemusel bojovat s touhou spát. Nevýhodou, že jsem měl celý podvečer co dělat, abych vypadal nemohoucně. Lékařka skutečně na závěr své šichty oznámila policistovi strážícímu mé dveře, že už jsem schopen výslechu, a tak mě najednou chodil můj uniformovaný dozorce obhlížet snad každou půlhodinu. Přitom dřív mě kontrolovali maximálně třikrát denně, předpokládám, že jen když se hoši střídali ve službě. Někdy před půlnocí ale naštěstí nastalo střídání stráží a ochranu mých dveří převzal nějaký větší pohodář. Mrknul na mě jenom jednou a teď už do mého pokoje dobré dvě hodiny nikdo ani nepáchl. Nastal čas jednat.</p>
<p>„Au,“ sykl jsem, když jsem si z ruky vytáhl infuzi. To byl ovšem ten menší problém. Ten větší se skrýval mezi mýma nohama. Respektive v mém penisu. Cévka v močové trubici je sice pohodlná věc, když člověk musí ležet v posteli a nemůže chodit na záchod, ale utíká se s ní fakt blbě.</p>
<p>„Au… ajajajajajajaj,“ šeptal jsem bolestí. Z penisu vytekla trocha krve a pár kapek moči.</p>
<p>Sundal jsem ze sebe andělíčka a s chutí jím mrštil na podlahu. Proměnil se na ní ve variaci na chcíplého králíka. Určitě tak i smrděl. Pokud se nepletu, strávil jsem tu minimálně měsíc a otírání houbičkou není zrovna druh osobní hygieny z posledních dvou století. Musel jsem páchnout na sto metrů, jako by mě pustili z lochu.</p>
<p>„Tak co tu máme?“ zašeptal jsem a otevřel batůžek. Bylo tam srolované bavlněné zelené tričko, zelené trenýrky, zelené letní kalhoty a ponožky téže barvy. Všechno velmi lehké a bezesporu původně vojenské. Pro paní doktorku to musela být velká oběť, vzdát se části památky po svém synovi. Doufám, že nebyl jediný a další děti jí daly spoustu vnoučat.</p>
<p>Potichu jsem se oblékl. Kupodivu se to obešlo bez bolesti. Rychle jsem zkontroloval zbývající obsah batůžku. Bylo tam deset plat tří druhů léků a pět injekcí s čirou tekutinou. Na dně batůžku se válelo pět müsli tyčinek a papír s návodem, k čemu které léky slouží a jak je brát. Lékařka papír napsala na psacím stroji. Dost mě to překvapilo. Cokoliv napsaného na psacím stroji jsem neviděl snad dvacet let. Bylo to roztomile starosvětské. Zavřel jsem batoh, připoutal si ho přes ramena a postavil se. Teď už zbývá jenom dostat se z nemocnice.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Plán útěku jsem vymýšlel celý předcházející den. Co také dělat jiného, když člověk musí ležet a předstírat spánek? Napadly mě vlastně jenom dva způsoby úniku. Ten první, řekl bych filmový, spočíval v tom, že vysvleču svou propocenou peřinu a z povlečení a prostěradla si udělám únikové lano. Můj pokoj byl jenom ve třetím patře, takže by mi ty necelé čtyři metry mohly stačit, abych se dostal snadněji dolů, ale něco mi říkalo, že i když to v pohádkách a kreslených filmech funguje docela dobře, tak ve skutečnosti mých sto kilo živé váhy tenhle ložní konstrukt asi nevydrží. Teda sto kilo, po tom měsíci na kapačkách jsem mohl mít klidně o deset, možná dvacet kilo méně, ale i tak jsem byl pořád větší zátěž než Pipi dlouhá punčocha, kterou jsem tuhle únikovou metodu viděl v televizi používat naposledy.</p>
<p>Nezbývalo než jít na to hezky po vojensku. Navíc mi to připadalo i lákavé – že si od policajta za dveřmi vezmu pistoli a případně i boty a peněženku. Jenže když jsem přiložil ucho ke dveřím, zjistil jsem, že tam můj hlídač není sám. S někým mluvil a nebyla to sestřička. Hluboký mužský hlas musel patřit jedině dalšímu policajtovi – posile.</p>
<p>„Takže Pipi dlouhá punčocha,“ povzdechl jsem si a vrátil se co nejtišeji zpátky ke své posteli. Na zemi jsem málem uklouzl. Kapačka, která stále poslušně odkapávala svou pravidelnou dávku, už vytvořila na podlaze malinkou kaluž.</p>
<p>Svlékl jsem peřinu, polštář i prostěradlo a co nejpevněji je svázal k sobě, přesně jak jsem to viděl u Pipi. Výsledek vypadal poněkud nevzhledně, ale když jsem párkrát zkusmo zatahal za koncové strany, dávalo mi to naději, že snad chvíli vydrží. Jeden konec jsem přivázal k topení a otevřel okno.</p>
<p>„Vrzzzzzzzzzskříp,“ udělalo okno, které sem instalovali určitě ještě za časů, kdy byl Gustáv Husák národem milovaný prezident.</p>
<p>Nečekaný zvuk mi málem vyrazil dech. Hlasy přicházející sem zpoza dveří ztichly.</p>
<p>„Krzzzzz,“ odpověděly oknu dveře a do pokoje vpadlo světlo z chodby. A nejen světlo. Krátce po něm vešel dovnitř i chlapík v modré uniformě. Jen čepice mu chyběla. Dávala si nejspíš dvacet někde na věšáku.</p>
<p>Drapnul jsem volný konec svého výtvoru a vyskočil na okenní parapet.</p>
<p>„Héj, počkej!“ zařval policista. Letmým pohledem jsem spatřil, jak neohrabaně sahá po pistoli za pasem. Na nic jsem nečekal a skočil.</p>
<p>Pár pikosekund jsem letěl volným pádem a očekával tvrdý náraz, který samozřejmě přišel. Bohužel ve dvou provedeních. Nejdřív jsem bolestivě narazil do zdi a hned nato jsem letěl znovu. Některý z uzlů totiž povolil a já se zřítil do hradby pámelníků divoce rostoucích podél zdi nemocnice.</p>
<p>Ach Pipi, ty máš ale blbý nápady!</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vyrazil jsem si dech. A nejen to. V mých zádech se probudila strašlivá bolest. Párkrát si radostí poskočila, aby oslavila, že je zpátky, a pak začala tančit pogo. Nejspíš se probraly ledviny.</p>
<p>„Khap… khap…,“ nabral jsem znovu dech a vztyčil se na všechny čtyři. Dalo mi to víc práce, než kdybych zkoušel udělat trojitého axela na kolečkových bruslích.</p>
<p>„Policie České republiky. Zůstaňte tam, kde jste. Nepokoušejte se o útěk, nebo budu muset použít služební zbraň!“ křičela za mnou uniforma.</p>
<p>„A jakou jinou zbraň, ty idiote,“ pomyslel jsem si a zkusil se postavit. Zamotala se mi hlava a upadl jsem přímo na zadek.</p>
<p>„Nehýbejte se. Ve jménu zákona!“ pokračoval ve řvaní policajt v okně. Šel na něj docela slušný hysterák. Nejspíš se v životě ještě nedostal do situace, kdy by musel řešit složitější případ než neuklizená psí hovínka a nějakého toho bezdomovce, kterému se nechtělo z tramvaje.</p>
<p>Takže znovu. Opatrně na všechny čtyři a pak se pomaličku postavit. Druhý pokus byl mnohem úspěšnější. Hlava se mi motala, ale byl jsem schopný stát. Ledviny proti tomu sice pořád protestovaly, ale můj mozek nebyl žádný demokrat, aby poslouchal každý orgán, kterému se zrovna něco nelíbí.</p>
<p>Zkusil jsem udělat krok. Šlo to.</p>
<p>„Stůj nebo střelím!“ zařval policajt a já se rozběhl. No, rozběhl. Byla to spíš taková rychlochůze.</p>
<p>„Prásk!“ tohle byl varovný výstřel do vzduchu. Po něm už bude následovat přímá palba.</p>
<p>„Prásk! Prásk! Prásk!“ policajtovi konečně došla trpělivost.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Kousek ode mě jedna kulka ukousla kus zdi. Další se odrazila od dlaždice na chodníku a odletěla neškodně někam mezi pámelníky. Přidal jsem do kroku. Kupodivu mi to šlo stále lépe. Měl jsem dokonce pocit, že přidávám.</p>
<p>A pak jsem se zřítil k zemi. Dostihla mě kulka. Ta rána naštěstí nebyla moc vážná. Šlo o obyčejné škrábnutí na levé noze.</p>
<p>„Stůj, nebo budu ve střelbě pokračovat!“ ten hlas patřil druhému policajtovi, který měl evidentně lepší mušku než ten hysterik v okně. A hlavně i víc fištrónu. Rozběhl se totiž za mnou dolů před budovu a díky tomu mě nakonec dostal – měl lepší úhel na střelbu.</p>
<p>„Jo, stůj, šmejde!“ připomenul se chlápek ze třetího patra, aby bylo každému jasné, že sice střílel vedle a bez kolegy už bych mu dávno utekl, ale šéf je tady pořád ještě on.</p>
<p>Opatrně jsem přenesl váhu na zraněnou nohu. Bolela, ale opřít se o ni v klidu dalo. Pomalu jsem zvedl ruce nad hlavu, abych trochu otupil policejní ostražitost. Teprve teď jsem měl čas se trochu rozhlédnout po okolí. Stál jsem někde na ulici Ke Karlovu, což znamenalo, že mě odvezli do Všeobecné fakultní nemocnice. To nebyla špatná poloha, nedaleko odtud jsou tradičně rušné pražské destinace, jako je I. P. Pavlova, náměstí Míru a samozřejmě Václavák. Jenže i kdybych byl v nejlepší kondici a měl na sobě alespoň nějaké boty, kulce stejně neuteču. Nezbylo než použít plán bé. Plán bé bylo násilí.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Lehněte si pomalu na zem, roztáhněte nohy a ruce dejte opatrně za záda,“ navigoval mě policista. Působil sebevědomě. Určitě nešlo o pózu. Jeho sebedůvěra vycházela z vědomí vlastních schopností a zkušeností. Koneckonců byl to on, kdo mě dostal první ranou a místo, aby po mně pálil z okna jako jeho mentálně retardovaný kolega, se za mnou pustil rovnou na ulici. Bylo mi jasné, že jej nemohu ani trochu podcenit. Postupoval jsem přesně, jak řekl. Lehl jsem si na břicho na zem a roztáhl nohy. Přitom jsem trošku skučel bolestí. Ani jsem ji nemusel hrát. Stačilo přestat tu mrchu lomcující mým tělem krotit.</p>
<p>„A teď ty ruce,“ zavrčel. Už stál sotva dva metry za mnou. Udělal jsem, co po mně chtěl. V jedné ruce mu zacinkala pouta. Nezbývalo mi moc času. Přesně jak nás to učili kluci ze SEALu, bylo důležité tuhle akci co nejlépe načasovat. Když ležíte na zemi a nad vámi stojí chlápek s bouchačkou a chce vás spoutat, jsou všechny trumfy v jeho rukou. Vám zbývá jen moment překvapení.</p>
<p>Zapřel jsem se zraněnou levou nohou a tou pravou vykopl tam, kde jsem tušil policajta.</p>
<p>„Uh!“</p>
<p>Dostal to přímo do břicha. Nadzdvihl jsem břicho a vymrštil se na obě nohy. Bolest, kterou jsem si tímhle prostocvikem způsobil, byla nepopsatelná. Policajt se mě ale lekl a výstřel, kterým se chtěl bránit, šel do chodníku. Kulka se od něj odrazila a neškodně zmizela někde v dálce. Praštil jsem ho střídavě pravým, levým a pak zase pravým hákem. Čelist mu udělala „křup“ a muž zákona se skácel k zemi.</p>
<p>„Zanechte svého protiprávního jednání, nebo budu střílet!“</p>
<p>Hlas patřil druhému policajtovi. Ten konečně hejbnul prdelí a vyběhl také na ulici. Ještě než dořekl „střílet“, jsem se ale svalil na zem k úpícímu policajtovi s pochroumanou čelistí.</p>
<p>„Zanechte svého protiprávního jednání…,“ začal zase policajt, který se opět dostával do hysterického stavu. Dost těžko po mně ale mohl střílet, když jsem ležel na temné ulici vedle jeho vlastního kolegy. Tomu jsem z neodporujících prstů vzal pistoli. Standardní CZ 75. Předpokládal jsem, že bude dobře zastřílená.</p>
<p>„Prásk!“</p>
<p>Další výstřely nebyly potřeba. Policajt se svalil na ulici a místo varovných výkřiků začal skučet bolestí. Dostal to někam do nohy, ale evidentně to prožíval, jako by umíral na přímý zásah raketometem. Zvedl jsem se a s pistolí v ruce se rozběhl vstříc temné náruči Matky měst. Cesta na svobodu byla volná.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Stačilo sotva deset minut běhu a moje tělo začalo definitivně vypovídat poslušnost. Na dalších pět minut mu sice dodaly novou energii kvílející policejní sirény, doprovázené sirénami rychlé záchranné služby, které mi přišly poněkud nepatřičné vzhledem k tomu, že zranění policajti leželi před budovou jedné z nejlepších pražských nemocnic, ale když jsem se konečně ocitl u stanice metra I. P. Pavlova, sesul jsem se vyčerpáním k zemi, pod ochranu barikády z plných popelnic, kterou někdo vystavěl, aby ráno ulehčil popelářům práci. Bolelo mě všechno. Nejen ledviny, zraněná noha i bosá chodidla otlučená tvrdou dlažbou, ale vůbec celé tělo začalo propadat kolapsovému stavu. Moje mysl byla tou únavou i bolestí omráčená, ale pořád jsem myslel logicky natolik, aby mi bylo jasné, že mě policejní posily dopadnou během pár desítek minut.</p>
<p>Zoufalá situace plodí zoufalé činy. Schoval jsem pistoli do kapsy kalhot a prokličkoval mezi popelnicemi zpátky na osvětlenou část ulice. Odhadoval jsem, že byly asi tak dvě hodiny po půlnoci, ale Pavlák žil bujarým životem. Mohlo za to nejen teplé pozdně jarní počasí, ale vypadalo to, že bude i nějaký víkendový den, případně nějaký svátek. Že by První máj? Nebo Den vítězství? Těžko říct. V nemocnici jsem naprosto ztratil ponětí o dnech i týdnech.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Výhodou noční Prahy byla skutečnost, že se v ní lidé naučili ignorovat podivné postavy všeho druhu. Špinavý chlápek bez bot a se zkrvavenou nohou, podivně se klátící a syčící bolestí, nebylo nic, co by upoutalo jakoukoliv pozornost. V klidu jsem se tak mohl dobelhat k prvnímu taxíku. Než stačil jeho řidič sledující některou z epizod seriálu Profesionálové jakkoliv zaprotestovat, otevřel jsem zadní dveře a posadil se na sedačku.</p>
<p>Chlápek připomínající loupežníka Rumcajse, který přibral padesát kilo, se po mně divoce ohlédl.</p>
<p>„Co –,“ ať už měl v plánu říct cokoliv, pohled do policejní hlavně ho umlčel.</p>
<p>„Nastartuj auto a zamiř rovnou do Holešovic. Dodržuj rychlost a nezkoušej na mě žádné finty. Je mi jasné, že máš někde po ruce schovaný minimálně kasr.“</p>
<p>Taxikář se zase pomalu otočil, jednu ruku položil na volant a druhou otočil klíčkem. Fabie poslušně zavrčela.</p>
<p>„A ty Profesionály nech puštěné. Pro Bodieho s Doylem jsem měl vždycky slabost.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Jaký jsem měl plán? Žádný. Vůbec žádný. Prostě jsem potřeboval co nejrychleji zmizet z místa činu. Když se taxikář rozjel, mohl jsem si dovolit být trošku méně ostražitý. V rychlém popůlnočním provozu jsem si proto troufnul rozdělit svou pozornost mezi míření pistolí na muže za volantem a batůžek od doktorky. Trochu jsem se děsil, že injekce nepřežily ve zdraví, ale všech pět vypadalo nepoškozeně. Vylovil jsem ze dna batůžku papírek. „Injekce s červeným proužkem jsou adrenalin, zbývající tři proti bolesti,“ stálo na něm hned pod informacemi o prášcích. Přepadlo mě nepříjemné dilema. Můj mozek volal po tom, aby už někdo uhasil ta dvě ohniska bolesti – jedno plápolající v ledvinách a druhé ve zraněné noze, ale zároveň jsem potřeboval myslet a jednat. Děsil jsem se, že si píchnu jednu proti bolesti a usnu taxikáři na zadním sedadle. Nejdřív by mi dal pořádně přes hubu a pak by mě odvezl na policejní stanici, kde by mi ještě přidali.</p>
<p>Vrazil jsem si injekci s červeným proužkem do žíly pravé ruky.</p>
<p>„Teď jeď opatrně, protože mi tou rukou, co držím bouchačku, lomcuje bolest a stačí prudký zrychlení nebo přejezd přes koleje a kriminálka bude tvůj mozek seškrabávat z palubní desky a sedaček nejmíň tři týdny,“ varoval jsem taxikáře.</p>
<p>Ten jenom strachem vytřeštil oči, jak jsem si všimnul ve zpětném zrcátku, a lehounce a velmi pomalu a opatrně zpomalil.</p>
<p>„Dám vám celou tržbu a ještě tu mám kartu. Můžu vybrat z bankomatu deset tisíc. Víc mi nedovolí limit. Co ještě můžete chtít?“ odvážil se po asi deseti minutách jízdy promluvit taxikář. Projížděli jsme zrovna kolem Strossmayerova náměstí.</p>
<p>„Vezmi to nahoru na Letenské náměstí,“ přikázal jsem.</p>
<p>„Chcete i to auto? Dám vám ho. To není problém. Mám ho pojištěný, nebudu se bránit,“ pokračoval. Kupodivu zněl jeho hlas docela klidně. Nepanikařil. Prostě hrál hru o život se všemi kartami, které zrovna měl v ruce. Evidentně to nebylo poprvé.</p>
<p>„To je dobrej nápad. Zastav před Spartou.“</p>
<p>Asi za třicet sekund jsme skutečně zastavili před fotbalovým stadionem AC Sparta.</p>
<p>„Fajn, teď ze sebe sundej všechno, co máš.“</p>
<p>„Ale já mám peníze pod sedačkou,“ ohradil se taxikář.</p>
<p>„Pod sedačku ani nesáhneš. Tam máš obušek nebo paralyzér. Vypadám snad jako zfetovanej cikán, kterýho převezeš takovou blbostí?“</p>
<p>Ten adrenalin se mnou vážně dělal divy. Nejen, že mě nakopl hromadou energie a přidal mi slušnou dávku sarkasmu, ale jako bonus se ztratil i podstatný kus bolesti. Vypadalo to, že ta svině zalezla do zákopů jako Francouz při plynovém útoku a jen občas zkusmo vystřelila pár dávek z kulometu do mých drahých neuronů.</p>
<p>„A co teda mám sundat?“ zeptal se ve zlé předtuše taxikář.</p>
<p>„Všechno, kámo, všechno.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Na nahého taxikáře vážně nebyl zrovna pěkný pohled. O tlustých lidech se zpravidla mluví jako o velrybách nebo vorvaních, ale tohle byl bobr. Přerostlý, rosolovitý, chlupatý bobr.</p>
<p>„Hele, chlape, mě nerajcuje tě ponižovat, ale nerad bych, aby mě kvůli tomu, že tě nechci oddělat, dostali policajti. Vypadneš odsud v hadrech, zastavíš prvního člověka a zavoláš sto padesát osm. Já potřebuju nějaký čas na to, zmizet, a ten čas bude přesně ten, kdy před tebou budou lidi zdrhat, protože si budou myslet, že jsi úchyl. Macatej, chlupatej úchyl,“ snažil jsem se mu vysvětlit a omluvit své chování.</p>
<p>„Šéfe, nemohl bych si natáhnout aspoň trenýrky?“</p>
<p>„Sorry, nemohl,“ pokrčil jsem rameny. „Ale fakt to neber osobně, taky jsem tě mohl zastřelit. Tím bych získal víc času.“ To byl argument, který byl neprůstřelný. Bez ohledu na to, že bych nevinného člověka nikdy nezastřelil. Tohle ale pan Bobr netušil.</p>
<p>„Navíc jsem ti nechal alespoň boty,“ konejšil jsem ho. Ne, že by se mi nehodily, ale jsou mi tak o dvě čísla menší, takže bych se do nich ani přes sebevětší snahu nenasoukal. Proto to velkorysé gesto. „Bude se ti alespoň líp utíkat.“</p>
<p>„Já to chápu, šéfe. Život je boj. A dík za ty boty,“ rezignoval taxikář a dodal: „Mám už vypadnout?“</p>
<p>„Jo, jen utíkej, Foreste, utíkej,“ povzbudil jsem ho policejní pistolí.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Taxikář se rozběhl k Letenskému náměstí a já se co nejrychleji přesunul na jeho místo. Ještě bylo teplé. Adrenalinová injekce skutečně fungovala. Bolest se skryla mnohem hlouběji, než jsem se vůbec odvážil doufat.</p>
<p>Motor stále běžel, takže stačilo zařadit a přidat plyn.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Díky adrenalinu jsem mohl konečně lépe myslet. Proto jsem autem prudce vyrazil směrem k metru Hradčanská, ale hned jsem to stočil doprava k vilám Bubenče. Vzhledem k času a místu, kde v noci prakticky není žádný provoz, jsem dupl na plyn a z taxíku vytáhl dobrých sto třicet za hodinu. Musel jsem zmizet z Prahy. Co nejdál od míst plných spořádaných občanů spolupracujících s policií a hlavně všudypřítomných bezpečnostních kamer.</p>
<p>Nedojel jsem daleko. Po deseti minutách jízdy jsem ucítil, jak se bolest vrací. A s ní i vyčerpání. Jen co jsem po levé straně uviděl Roztocký háj, vyrazil jsem po první polní cestě mezi stromy.</p>
<p>Roztocký háj je rozsáhlé území zeleně mezi Prahou a Roztoky. S trochou představivosti by se tu mohla skrýt i tanková divize. Jedna žlutá fabie s nálepkou AAA taxi by se tu snad mohla taky ztratit. Zacouval jsem mezi stromy pod ochranu krásně rozkvetlého kaštanu, stáhl sedačku řidiče tak, abych si na ni mohl lehnout, a z batůžku vylovil injekci bez proužku. Za pět minut jsem o sobě nevěděl.</p><empty-line /><p>Kníže Kyril</p>
<p>Probudil jsem se celý zpocený. Jen kratičký okamžik jsem měl pocit, že útěk z nemocnice, střelba po policistovi a únos taxikáře byl jenom šílený zlý sen, ale když jsem otevřel oči a zjistil, že ležím na sklopené sedačce taxíku, došlo mi, že jsem v pěkných sračkách. Kupím jedno protiprávní jednání za druhým a k tomu mám na krku naštvané Ukrajince, kteří musejí stát za smrtí magistra Horáka.</p>
<p>A navíc pořád nemám boty.</p>
<p>Narovnal jsem se a zjistil, že se mohu nejen hýbat, ale kupodivu mi není zrovna nejhůř. Bylo mi jen špatně od žaludku a v zádech mě trochu píchalo. Na podlaze auta jsem objevil nedopitou láhev Coca Coly. Vyndal jsem z batůžku návod od doktorky, chvíli jej studoval, a pak si z platíčka vyloupl dva prášky a zapil je kolou. Chutnala naprosto božsky.</p>
<p>Krátká prohlídka auta odhalila plynovou pistoli (ležela pod sedadlem řidiče, přesně jak jsem předpokládal), kasírtašku se stovkou euro v různých bankovkách a hromadou drobných (což mě zatraceně potěšilo) a také krabičku camelek s osmi kousky a zapalovač. Nebyl jsem závislý kuřák. Nikotin jsem si dopřával jen výjimečně, ale zrovna teď přišla ona výjimečná chvíle. Vypadl jsem z auta a ztrestal jednu camelku.</p>
<p>„Tak jo, jsem v pěknejch sračkách,“ konstatoval jsem přesně to, co mi došlo krátce po probuzení. Při vychutnávání cigarety jsem zavřel oči a představoval si ty novinové titulky: Válečný veterán odsouzen za únos taxikáře a zranění policistů na dvacet let vězení.</p>
<p>Už už jsem si říkal, že bych měl prostě s tímhle autem rovnou nacouvat před nejbližší policejní služebnu, abych měl klid, ale pak se mi v hlavě mihl úplně jiný titulek: Válečný veterán zavražděn ve vazbě Ukrajinci.</p>
<p>Musím přiznat, že ten první se mi líbil víc než ten druhý. Dal jsem si ještě jednu cigaretu a stanovil si pořadí priorit. Nejdřív vysvětlím hochům z Mukačevské brigády, že za smrt jejich lidí nemůžu, a teprve potom se vzdám. Teda jenom v případě, že mezitím nevymyslím nějaké lepší řešení.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Na příjezdové cestě jsem objevil velkou kaluž. Hodil jsem do ní cigaretu, která s krátkým syknutím skončila svou kariéru kuřiva, a nabral z ní do rukou bahno. To jsem naházel na obě espézetky. Aby byl dojem co nejdokonalejší, vyzdobil jsem mokrou hlínou i zbytek auta. Pomocí nářadí z kufru jsem odmontoval žlutý majáček s nápisem taxi a hasákem pomlátil kapotu. Výsledek byl impozantní. Ještě včera nablýskaná taxikářská fabie vypadala jako auto do šrotu. Oškrabal jsem i nápisy, takže tuhle kraksnu už by na první pohled nepoznal ani původní majitel.</p>
<p>Plynovou pistoli jsem schoval do schránky v palubní desce, dopil zvětralou kolu a vyrazil směrem na Roztyly. Po cestě jsem si pustil rádio. Pan Bobr tam měl naladěnou jakousi děsivou věc, patrně Impuls nebo nějakou jinou stanici s vysmátými moderátory, jejichž slovní zásoba začínala a končila u slov jako hustý, cool, príma a bájo a vzdělání se jim smrsklo na vědomosti typu Jak při nákupu rozeznat kokain od omítky. Přeladil jsem na Radiožurnál. Ve zprávách o jedenácté jsem udělal trefu. Pátrání po ozbrojeném pachateli, veteránovi z Iráku a Afghánistánu, Martinu Fridrichovi, podezřelém z jedenácti vražd a zranění dvou policistů bylo hitem éteru. Policejní mluvčí poskytoval můj dokonalý popis (vysoký, zelené oči, krátké hnědé vlasy, svalnaté postavy, zraněný na levé noze a vysoce nebezpečný) a vyzýval všechny, kdo podobné individuum spatří, aby to okamžitě ohlásili na linky sto dvanáct nebo sto padesát osm. Když zprávy skončily a autem se rozduněl sametový hlas Anety Langerové, zapálil jsem si další cigaretu.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Ujel jsem dobrých čtyřicet kilometrů a vykouřil tři camelky, než jsem konečně narazil na to, co jsem celou dobu hledal – vesnický vietnamský obchůdek s oblečením a potravinami. Taxík jsem odstavil na prázdné parkoviště před bývalou Jednotou. Nahlédl jsem oknem dovnitř. U pokladny seděla drobná Vietnamka. Měla něco mezi třiceti a šedesáti. Většina Asiatek, když jim přetáhne třicítka, jsou malé a scvrklé. Američtí vojáci měli na určování věku asijských prostitutek osvědčené metody, ale žádná z nich nefungovala na oblečené ženy. A ukojení zvědavosti mi za další trestný čin rozhodně nestálo.</p>
<p>„Doblý den,“ pozdravila Vietnamka, aniž by vzhlédla od časopisu. Kdyby si mě alespoň trochu prohlédla, asi by tak klidná nebyla. Neměl jsem boty ani ponožky, kalhoty byly potrhané a špinavé od krve a triko také vypadalo, že už by jím pohrdl i somálský bezdomovec.</p>
<p>„Mohla byste zavřít obchod?“ zeptal jsem se opatrně.</p>
<p>„Ne, špatné pro byz–,“ začala rezolutně, ale pak se na mě konečně podívala. „Zadalmo nic nedávat, na dluh taky ne!“ procedila skrz bělostné zuby.</p>
<p>„S tím počítám, že zadarmo mi nic nedáte,“ snažil jsem se vypadat přátelsky. Vietnamka si mou větu ale vyhodnotila jako výhružku.</p>
<p>„Jít do hajzlu, nebo zavolat posilu.“</p>
<p>„Uklidněte se, mám peníze,“ usmál jsem se a pomalu z pravé kapsy vytáhl taxikářovu kasírtašku. Po otevření jsem jí nabídl pohled na hromádku bankovek. Výhružný pohled se náhle změnil v mile obchodnický.</p>
<p>„Co chtít? Marichuana? Perfitin?“</p>
<p>Otipovala mě na feťáka. Jak jinak.</p>
<p>„Oblečení.“</p>
<p>„Oblešení?“</p>
<p>„Jo, jsem na útěku, takže potřebuji sprchu a nové oblečení.“ Lhát nemělo smysl. Navíc Vietnamci mají k zákonům velice specifický vztah. Dodržují je pouze, když to vyhovuje jejich vlastním obchodům. Když ne, jsou zákony jenom takové nepodstatné a hlavně nepotřebné bláboly napsané na cár papíru.</p>
<p>„Dobše, savřít obchod, ale ty pak pšiplatit,“ oznámila mi. Pokýval jsem hlavou. Šlo to ještě snáz, než jsem doufal.</p>
<p>„Chlad?“ zeptala se, když zámek u vstupních dveří dvakrát cvakl.</p>
<p>„Jestli budete tak hodná.“</p>
<p>Pokývala hlavou, že hodná je, ale bylo jasné, že pokud pak nebudu já hodný, co se týče placení, tak je tady pořád ta varianta s posilou.</p>
<p>„Sprcha tam,“ ukázala do skladu. „Foda studená, ale to doblé na sdraví,“ řekla a pak přísně dodala: „A neonanofat tam.“</p>
<p>„Tak zrovna to jsem v úmyslu neměl, věřte mi,“ usmál jsem se a vyrazil, kam mi ukázala.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Sprcha byla přímo ďábelsky studená. Strhal jsem ze sebe oblečení od doktorky a navzdory jeho stavu jej pietně poskládal a položil na dlaždičky před sprchou. Pak jsem se namydlil zeleným šamponem s vietnamskými nápisy. Fialková vůně byla dráždivě chemická. Nakonec jsem popadl ručník, který mi sem mezitím Vietnamka nachystala. Byli na něm delfíni, jedna mořská panna a tancující mořské hvězdice. Zabalen jen do něj jsem se vrátil do prodejny.</p>
<p>„Fyberte si, so chsete. A rychle se oblešte. A neonanofat!“</p>
<p>Majitelka obchodu měla s bílými muži zřejmě velmi dobrodružné zkušenosti. Chytnul jsem první černé trenýrky, které vypadaly na mou velikost, a oblékl si je místo delfínů a hvězdic. Pak ponožky, černé bavlněné tričko a tmavě modrou mikinu s kapucí. Nejdéle jsem hledal kalhoty a boty. Nakonec jsem narazil na jedny docela volné a na první pohled pevné černé rifle a tenisky, které se snad nerozpadnou dřív, než odsud vypadnu. Na hlavu jsem si narazil černou paruku, která nejspíš měla sloužit jako srandovní doplněk na maškarní ples, světle hnědý rybářský klobouček a ze stojanu jsem si vzal černé sluneční brýle. Vypadal jsem jako debil, ale zase naprosto k nepoznání. Nakonec jsem si vzal i misku s polévkou Pho Bo. Voněla podezřele, ale chutnala dobře. Musel jsem se nicméně držet, abych jedl pomalu a trochu. Dobrý měsíc jsem dostával jídlo hadičkou a bál jsem se, jak na tuhle ostrou asijskou specialitu budou moje vnitřnosti reagovat.</p>
<p>Snědl jsem přesně půlku a pak si silou vůle odtrhl zbytek jídla od úst a položil ho na pult.</p>
<p>„Kolik jsem dlužný?“</p>
<p>Vietnamka si mě přísně změřila pohledem od hlavy až k patě: „Tšista euro.“</p>
<p>Polévka Pho Bo se mi trochu vzpříčila v žaludku. Madam si přidala rizikový příplatek. Tolik peněz v taxikářově kasírtašce není a tahat na tuhle milou ženu bouchačku se mi vážně nechtělo.</p>
<p>Ale pak mě napadlo, jak zabít dvě mouchy jednou ranou.</p>
<p>„Nechcete to auto? Je kradené, ale místo těch prachů si s ním můžete dělat, co chcete. Stejně se ho potřebuju zbavit.“</p>
<p>„Nefipada bytelně,“ zamračila se prodavačka.</p>
<p>„Musel jsem ho trochu transformovat. Je to taxík z Prahy. Ale šikovní kluci z něj vyberou náhradní díly nejmíň za padesát táců.“</p>
<p>Vietnamka chvíli přemýšlela, ale nakonec hmátla po svém mobilním telefonu. Chvíli do něj ječela vietnamsky a pak pokývala hlavou: „Dej mi klíše a běž plyš.“</p>
<p>Z kapsy jsem vytáhl klíče a položil je na stůl. Zmizely v hlubinách stolu stejně rychle, jako by ta ženská byla převlečený David Copperfield.</p>
<p>Za dozoru Vietnamky jsem si pak z auta vzal ještě plynovou pistoli a spolu s policejní bouchačkou ji schoval do batůžku od doktorky. Bylo v něm dost místa. Staré oblečení jsem nechal v obchodě. Vietnamka slíbila, že ho zlikviduje. Na cestu jsem dostal nějaké tatranky a flašku minerálky.</p>
<p>„Co je vlastně za den?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Sobota, blbý den plo opchod,“ odvětila Vietnamka.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Sobota byla sice blbý den pro obchod, ale pro mé potřeby byla dnem ideálním. Sobotní večer totiž nabízel jedinečnou šanci, jak se sejít s hlavou Mukačevské brigády a někdejším šéfem nebožtíka Saši – knížetem Kyrilem. Jako každý mafián od Mukačeva po Čínské hranice, byl Kyril věřící člověk. Samozřejmě jistým specifickým způsobem, který v křesťanské dogmatice dovoloval střílení policistů, členů konkurenčních gangů a vlastních zrádců. Důvod, proč se Kyrilovi říkalo kníže, nespočíval kupodivu v jeho moci, ale skutečně ve šlechtickém původu. Rád o sobě nechal šířit propagandu, že v něm koluje pár kapek krve Romanovců. Baštil mu to málokdo, ale o jeho jinak aristokratické DNA kupodivu neměl pochybnosti nikdo. Jak se ovšem s takovýmto třídním původem stal v mládí významným členem Ukrajinské komunistické strany, to už bylo záhadou, jejíž vysvětlení si kníže Kyril nechával pro sebe.</p>
<p>Hlava ukrajinské mafie v Praze byla nevyzpytatelná osoba. Kyril dokázal být každých deset minut jiný. Byl cholerický i flegmatický, dokázal úplně nečekaně velkoryse odpouštět těžké prohřešky stejně jako tvrdě trestat za naprosté maličkosti. Setkal jsem se s ním jenom jednou, když mě vzal Nachtigall na sjednání našeho úplně prvního společného obchodu. Tenkrát jsme za ním šli na Olšanský hřbitov. Kyril sem přicházel vždy v sobotu večer a v neděli ráno. To se totiž ve zdejším pravoslavném kostelíku, postaveném ruskými emigranty, kteří do Prahy po roce 1918 prchali před bolševiky, konaly bohoslužby.</p>
<p>Jak už jsem říkal, Kyril byl věřící člověk.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Dorazil jsem na Olšany krátce po sedmé. Auto jsem totiž Vietnamce střelil v nějaké vesnici, jejíž jméno znělo něco jako Horní nebo snad Dolní cosi a z níž jezdil autobus do Roztok jen šestkrát za den. A díky genialitě těch, kdo v téhle zemi tvořili jízdní řády, vůbec nenavazoval na další autobus směr Praha. Polovinu dne jsem strávil vyvalený na lavičkách autobusových zastávek. Nevadilo mi to. Potřeboval jsem odpočívat. Narval jsem do sebe další dvě dávky léků a pojedl i nějaké tatranky. Cítil jsem se unavený a rozlámaný, nicméně zvládal jsem docela dobře fungovat. Když jsem se ale konečně blížil metrem ke stanici Želivského, rozpoznal jsem v žaludku nepříjemné píchání. Byl jsem víc nervózní, než když jsme chystali přepad základny Tálibánců.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Čekal jsem před kostelem, dokud bohoslužba neskončí. Nejdřív se z kostelíku trousily mladé páry a za nimi pak houf žen přes padesát. Kníže Kyril odcházel zpravidla poslední. Po náboženské bohoslužbě totiž vždy následovala ještě bohoslužba Kyrilova. Lidé nejdřív v kostele prosili Boha a pak šli prosit Kyrila. O peníze, o práci, a když bylo nejhůř, tak i o odpuštění. Tahle symbióza mezi Bohem a Kyrilem docela fungovala. Zvlášť když Kyril byl ve vyřizování proseb mnohem rychlejší a efektivnější než neviditelná konkurence.</p>
<p>Batůžek s pistolemi, léky a penězi jsem pro jistotu schoval v křoví a vydal se pomalým krokem ke kostelíku. Až ve dveřích si mě všiml první člen ochranky. Typický nabušený vazbič. Na Ukrajině na ně snad musejí mít továrnu.</p>
<p>„Liturgie skončila,“ řekl mi se silným ukrajinským přízvukem.</p>
<p>„Já vím, jdu za Kyrilem.“</p>
<p>„To těžko.“</p>
<p>„Jsme staří kamarádi.“</p>
<p>„To těžko,“ odvětil znovu ochránce. Nezbylo mi, než se prostě pokusit vejít dovnitř. Udělal jsem krok a Ukrajincova mohutná pěst se pokusila mě zastavit. Lehkým pohybem ruky jsem vykryl útok a pak jej ne moc složitým chvatem pevně chytl za prostředníček a prsteníček druhé ruky, která nebyla zaťatá v pěst. Stačilo trochu zatlačit a…</p>
<p>„Áááá,“ zaúpěl ochránce. Padl na kolena a z očí mu vytryskly slzy bolesti. Úpěl potichu. Ne že by chtěl, musel. Víc mu ochrnující bolest nedovolila. I tak ale na sebe upoutal pozornost zbývajících osob v chrámu. Šlo o dalšího muže ochranky stojícího v těsné blízkosti samotného Kyrila, který rozmlouval s jakousi starou ženou. Během pár sekund u mě druhá gorila byla. Teda gorila, spíš šimpanz. Tenhle chlápek byl mnohem hubenější, ale zase vypadal o něco mrštněji. Okamžitě ke mně vystartoval. Pod sakem se mu sice boulila pistole, ale vůbec ho nenapadlo ji vytáhnout. Proč taky. Měl jsem k dispozici jenom levou ruku, tou pravou jsem držel v šachu jeho parťáka. Zkusil mě z rozběhu kopnout. Docela ten kop ušel. Ale na mě byl stejně příliš pomalý.</p>
<p>„Au!“ vykvikl hubeňour, když jsem ho připravil o rovnováhu. Místo abych mu vykrýval kop, šel jsem do falešného pokleku. Opřel jsem se o pravou nohu, zatímco mi kop prosvištěl nad hlavou, a v tu samou chvíli jsem sekl volnou levou nohou po Ukrajinci a jednoduše ho podsekl. Na někoho, kdo umí trochu toho musada, kick boxu nebo nedejbože karate, thajského boxu či kung-fu, bych něco takového nezkoušel, ale na rváče vycvičené kyjevskými ulicemi jsem si troufal zkoušet i takovéhle parádičky. Vzhledem k tomu, že první gorila přidala na úpění, jsem jí patrně při tom prostocviku zlomil jeden či dva prsty.</p>
<p>„Promiň, Ivane, Sašo, Vasile, Naděždo, či jak se jmenuješ,“ zašeptal jsem omluvně a konečně jej pustil.</p>
<p>„Nechci ti ublížit, kníže,“ dodal jsem nahlas směrem ke Kyrilovi, který se tvářil, jako by šlo o předem domluvené divadlo pro kamarádovo pobavení a ne o výprask jeho osobních strážců.</p>
<p>„Poručík Fridrich, to je ale milá návštěva,“ usmál se mafián. Nepatrným pohybem ruky naznačil stařence, že audience skončila. Vycupitala z kostelíku rychleji, než když jí bylo patnáct.</p>
<p>„Doufal jsem, že tě ještě někdy potkám,“ dodal, když už stařenka mizela někde mezi hroby.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Kyril vypadal jako reklama na přátelství. Stačila by k tomu nějaká pěkná hitovka Boba Marleye a nápis „Buďte dobří a lidé vás budou přesně takhle milovat a vítat“, a mohlo se to pouštět v inzertním bloku na Nově.</p>
<p>Ta jeho vstřícnost mě setsakramentsky překvapila. Byla to chyba. Měl jsem moc dobře vědět, že se za á nemám nechat překvapovat a za bé nemám věřit ukrajinským mafiánům. Kyril roztáhl ruce, aby mě objal. Rozpačitě jsem udělal to samé, ale v tu chvíli mě jeho pravačka praštila silou železné traverzy do pravého ucha a levačkou mi udělal přesně to samé, čím jsem před chvílí oblažoval jeho gorilu číslo jedna.</p>
<p>„Au,“ zaúpěl jsem, padl na kolena a zachytil přitom vítězný pohled plný zadostiučinění a radosti z mého pokoření od muže se zlomenými prsty.</p>
<p>„Co se stalo mým lidem? Kdo naporcoval Rybionka. Kde je mých pět milionů euro a kde jsou ty zasraný diamanty?“ prskal mi od obličeje Kyril. Tvář starého přítele, nadšeného ze setkání, vystřídal pohled plný zloby a slibů dlouhé a bolestivé smrti.</p>
<p>„To je moc otázek najednou,“ vyprskl jsem v sebeobraně.</p>
<p>„Tak je zkus co nejrychleji zodpovědět, protože jinak v tomto chrámu bude prolito opravdu hodně krve. Tvojí.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Při tom předání všechno probíhalo normálně. My jsme dodali diamanty, tvoji lidi nám dali prachy. Saša zkoušel srazit cenu, my jsme se bránili a pak tam vlezla taková mladá hubená blondýna. Mluvila z cesty, byla to zasraná kafka. Za ní přišel takovej zrzek s dlouhýma vlasama smotanýma do copu. Měl v ruce meč a začal všechny masakrovat. Pak tam zdí vlezl takovej malej plešatej vazbič v baloňáku, co trhal lidi vejpůl…“</p>
<p>Kyril mi ještě silněji zatlačil za prsty. Bolestí jsem přestal mluvit.</p>
<p>„Jsi ožralej? Fetuješ? Co, sakra, šňupeš?“</p>
<p>„Nic, utekl jsem z nemocnice, kde si mysleli, že si dlouho nepoležím, protože mě brzo pošlou do mrazáku na pitevně,“ zavyl jsem. Na to, že tomu chlapovi bylo určitě přes šedesát, měl v rukou větší sílu než obě jeho gorily dohromady.</p>
<p>„S kým ses smluvil? Kdo tě koupil, abys zradil svoje i moje lidi? Čečenci? Arméni? Mluv!“</p>
<p>„Nikdo mě nepodplatil. Přísahám. Kdybych se nechal podmáznout, byl bych ještě tady?“ Tohle byl argument, který na malou chvíli způsobil, že mafián své sevření povolil. Ale jen trochu.</p>
<p>„Podrazili tě. Řekni, kdo to byl, a zemřeš rychle,“ stisk byl zpátky na původní síle. V prstech mi něco zapraskalo. Zdá se, že mě brzy čeká osud ukrajinského ochránce. Obě gorily už ostatně stály na nohou, mířily na mě svými pistolemi a s neskrývaným nadšením se pošklebovaly nad mým utrpením. Z jejich pohledu to vypadalo, že karma je pěkně rychlá děvka.</p>
<p>„Byla to nějaká neznámá parta. Přežil jsem jen omylem. Ti parchanti měli nějaké zatraceně dobré neprůstřelné vesty a kdo ví, co ještě. I když jsem jim střílel do ksichtu, skoro nic jim to nedělalo. Narval jsem do nich 7,65 Browning z metru a nic.“ Byl jsem úplný mistr světa v rychlomluvení. Na to, že jsem kvůli bolesti, kterou mi způsoboval Kyrilův chvat, nemohl skoro dýchat, to byl výkon hodný zápisu do Guinnessovy knihy rekordů.</p>
<p>„To není možné,“ odporoval mi poměrně logicky Ukrajinec.</p>
<p>„Jarilo, jednomu z těch chlapů říkali Jarilo!“ vykřikl jsem.</p>
<p>Tuhle reakci jsem vážně nečekal. Kníže Kyril zbledl, pustil mě a třikrát se pokřižoval. Trvalo dobrých pět minut, než znovu promluvil. Zůstal jsem klečet na zemi a sbíral se z té tortury.</p>
<p>„Ty ho znáš?“</p>
<p>Kyril na mě tvrdě pohlédl.</p>
<p>„Ne!“ Oč rezolutnější to „ne“ bylo, o to víc pochybností ve mně vyvolávalo.</p>
<p>„Tuším, že jde o konkurenční gang mého klienta, který si u mě ty diamanty objednal,“ začal mluvit najednou opět klidným hlasem.</p>
<p>„Kdo si to objednal?“</p>
<p>Občas mluvím rychleji než myslím. Kyril znovu předvedl dokonalou variaci na téma doktor Jekyll a pan Hyde. Naštvaně pokrčil nos a kopl mě do brady. Nedal do toho moc síly. Mohl jsem uhnout, mohl jsem ten kop vykrýt, ale vzhledem ke dvěma hlavním, které na mě hladově koukaly každá z jedné strany, jsem knížeti dovolil, aby si vylil vztek.</p>
<p>„To tě nemusí zajímat.“</p>
<p>„Už mi to došlo,“ utřel jsem si krev z rozkopnutého rtu.</p>
<p>„Hodnej kluk,“ vrátil se k úsměvu mafián. „Takže to můžeme skončit,“ dodal. Obě gorily to pochopily jako jasnou narážku.</p>
<p>„Máme to ukončit tady nebo až někde v lese?“ zeptal se Ukrajinec se zlomenými prsty. Bylo vidět, že se na mou popravu těší víc než impotent na první dávku viagry.</p>
<p>Ukončit bylo moc pěkné slovo. V armádě jsme používali „eliminovat hrozbu“. Nikdo neříkal zabíjet nebo snad zavraždit. Vždycky šlo o nějaký pěkný opis. Stejně jako v koncentráku neříkali, že mordují židovský děti, ale poslouchají rozkazy, případně plní nařízené denní normy.</p>
<p>„Ale tak jsem to nemyslel,“ pravil bodře Kyril a laškovně se na mě usmál. „Pan poručík není můj nepřítel. Udělal jen velkou chybu, když dopustil, aby náš obchod neproběhl tak, jak měl.“</p>
<p>Při větě „Pan poručík není můj nepřítel“ se gorila se zlomenými prsty nehezky zašklebila. Úplně jsem slyšel, jak v duchu vrší jednu ukrajinskou kletbu za druhou a slibuje kastraci, pálení cigaretami a sekání končetin mně i mým případným potomkům a potomkům jejich potomků.</p>
<p>„Každopádně, máme spolu stále nevyřízený obchod, pane poručíku,“ pokračoval Kyril. „Vaše parta, z níž jste zbyl vy sám, my dluží kufřík diamantů. Že jste si nechali utéct odměnu, kterou jsme si domluvili, je váš problém. Mí muži, přesně jak jste popsal, svou část dohody dodrželi, tedy doručili vám peníze. Já ale žádné diamanty nemám,“ pokrčil rameny mafián.</p>
<p>Bylo pozoruhodné, jak stejně snadno, jako přechází ze vzteku do přátelského dialogu, osciluje i mezi tykáním a vykáním.</p>
<p>„Ty děvko jedna zakarpatská!“ vykřikl jsem. Ale jenom v duchu. To, co předváděl, byla logika hodná zfetovaného medvídka Pú. Kníže Kyril si toho byl pochopitelně vědom, ale protože mě měly jeho gorily na mušce, mohl mi vyprávět o tom, že má největší penis na světě a mlátit mě přitom do hlavy svou deseticentimetrovou žížalou, a mně stejně nezbude než souhlasně přikyvovat a pak jej ještě pokorně poprosit, zda bych ho směl ožužlat.</p>
<p>„Jsem si ovšem vědom toho, že nastalá situace nebyla způsobena až tak tvojí vinou, chlapče.“ Otcovský tón, to tu ještě nebylo.</p>
<p>„Takže když mi získáš víc informací o těch, kdo vás přepadli, a zajistíš pro mě ty diamanty, dostaneš sto tisíc euro a novou identitu. Uděláme z tebe Ukrajince. Policie téhle země na tebe bude krátká. Co myslíš?“</p>
<p>„Myslím, že jediná možná odpověď je ano,“ řekl jsem a myslel to zatraceně upřímně.</p><empty-line /><p>Pan Hladil</p>
<p>Holešovice byly hnusná čtvrť. Ne tak hnusná jako jakákoliv čtvrť v Ostravě, ale stejně to bylo odpudivé místo. Jednu dobu bylo mezi pražskými hipstery moderní tu bydlet. Ze starých továren se tu dělaly předražené byty pro lidi, kteří si mohli dovolit čtyřmilionovou hypotéku, ale čtvrti to stejně nepomohlo. Pořád se tu, čert ví proč, drželi cikáni, kteří se v holešovických ulicích po večerech poflakovali, ochcávali rohy, okrádali opilce a prodávali drcený subutex, nejlevnější drogu v pražských ulicích. Byl za pár stovek, bylo vám po něm hezky jako po heroinu, ale dřív nebo později to smažkám kromě mozku sežralo i žíly, takže jeho konzumenti končívali na vozíku. Což zase mělo výhodu v tom, že je nebolely nohy a mohli efektivněji žebrat o peníze na další subutex.</p>
<p>V téhle páchnoucí čtvrti, skoro na dohled policejního ředitelství, budovy tak odpudivé, že by ji ani v Ostravě nechtěli, bydlel jediný člověk, u kterého jsem měl naději, že mi pomůže. Po tom, co byla celá naše parta zmasakrována bastardem s mečem a jeho lidmi, jsem neměl jediného spojence, jediného člověka, ke kterému bych mohl přijít a říct: Jdou po mě fízlové, potřebuji se schovat. Všichni mí nejbližší příbuzní žili své hezké klidné životy někde na Moravě a lidem z armády mimo naši partu jsem nevěřil. Jedinou výjimkou byl rotmistr v záloze Libor Mátl. Měli jsme spolu zvláštní vztah. Někdo by ho označil za ambivalentní, ale Libor byl přímočařejší člověk. Nejspíš by řekl, že to, co mezi námi bylo, bylo dost „na piču“.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Jděte do hajzlu,“ zachrčelo v reproduktoru u vchodových dveří. Ten hlas nepatřil nikomu jinému než Liborovi. Než jsem se ho vůbec dočkal, musel jsem zvonit dobrých deset minut. Jeho reakci jsem se nedivil. Byla jedna hodina ráno a tohle byly Holešovice.</p>
<p>„To jsem já Martin, musím s tebou mluvit.“ Dal jsem do svého hlasu, co nejvíc naléhavosti jsem mohl.</p>
<p>„No jo, kurva, pojď nahoru,“ odvětil otrávený rotmistr a přerušil spojení. Chvíli nato dveře zavrčely bzučákem. Opřel jsem se o ně a následně vyklusal do pátého patra.</p>
<p>Činžovní dům na ulici, kde Libor bydlel, pocházel z první republiky. Šlo o solidní beton, cihly a mramor. Chodíval jsem sem tak jednou měsíčně hrát s Liborem karty. Vždy to bylo zásadně mimopracovní. Tady jsme kšefty nikdy nevyřizovali. Libor naší skupině sice dodával zbraně, ale všechny obchody probíhaly bez jeho přítomnosti. Vlastně bez jakékoliv přítomnosti. Horák zařizoval transfer peněz a my si pak na různých místech vyzvedávali pistole, samopaly a střelivo. Úplně stejně jsme pak v případě potřeby vyměňovali horké pistole, které jsme použili během akce. Pistole byla horší než otisky prstů. Díky drážkám v hlavni za sebou vystřelené kulky nechávaly jasnou zprávu, kde všude a na koho se z pistole střílelo. Proto se pokaždé, když došlo na nejhorší a bylo třeba vypálit pár ran, měnila bouchačka za novou. Kam šla takhle kompromitující zbraň, těžko říct. Možná do Sýrie, možná do Ostravy. Rozdíl jsem v tom neviděl. Každopádně my jsme za ně a za patřičný příplatek dostávali nové bouchačky bez minulosti. Zpravidla CZ 83, ale občas jsme brali i glocky nebo ruské makarovy.</p>
<p>„Co jste posrali? Dělej, vyklop to.“ Tolik k uvítání starých známých. Zavřel jsem opatrně dveře a pro jistotu je za sebou zamknul.</p>
<p>Libor seděl na svém kolečkovém křesle a kouřil cigaretu. Popel z ní odklepával do popelníku ve speciálním držáku, který jsem mu na to křeslo kdysi přivařil. Kouřil levačkou. Pravou ruku měl schovanou někde v útrobách křesla.</p>
<p>„Jak víš, že se něco posralo?“</p>
<p>„Čím začít? Třeba tím, že se mi Horák už dva týdny neozývá a Nachtigall jakbysmet. Je jedna hodina ráno a ty přijdeš sám a seš nastrojenej jako nějaká buzna z Aljašky. Musel bych být blbější než Ornella Štiková, aby mi nedošlo, že jste něco parádně posrali.“</p>
<p>„Buzna z Aljašky?“ zamyslel jsem se a pak mi došlo, že naráží na mé maskování. Sundal jsem si brýle, hučku i paruku, abych ho neprovokoval k dalším vtipům.</p>
<p>„Můžu jít dál?“</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou a típnul cigaretu do popelníku. Až se jeho křeslo zase rozjede, bude muset být opravdu opatrný, protože cigareta skončila na vrcholku špačkové pyramidy. Ještě jeden vajgl a sesype se jako nedávno můj život.</p>
<p>„Nejdřív mi řekni, co se posralo a koho máš za prdelí. Nechci ti poskytnout azyl, abych tu měl ráno Mukačevskou brigádu. Tak moc rád tě nemám,“ zašklebil se. „Vlastně tě nemám rád vůbec, ale to ty víš,“ dodal.</p>
<p>Jak jsem říkal, náš vztah nebyl zrovna ideální. Kdysi jsem mu zachránil život. Dvakrát. Potřetí jsem to už nestihl a zbrojmistr Mátl skončil po sebevražedném útoku Tálibánců na vozíku. Od pasu dolů byl mrtvý. Od pasu výš sice zůstal pohyblivý, ale zahořklý jako psí chcanky, jak s oblibou říkal.</p>
<p>„A netvař se jako psí chcanky. Musím si dávat pozor. Živím rodinu,“ zakřenil se.</p>
<p>„Ty žádnou rodinu nemáš.“</p>
<p>„Já vím, debile, ale líp to zní. Takže mluv. Jdou po tobě Ukrajinci?“ Evidentně už něco věděl. Minimálně to, že naše poslední zakázka měla co do činění právě s Mukačevskou brigádou.</p>
<p>„Ne, Ukrajinci jsou v pohodě. Teda Kyril je v pohodě. Saša už to má spočítaný. Dělali jsme spolu byznys s diamanty. My jim dostali kameny ze Spojených států, oni nám dali peníze. Ale vlítla tam nějaká cizí parta. Neprůstřelný vesty, nejspíš Češi, i když někteří měli divný přízvuk. Sebrali nám kameny i peníze. Musím zjistit, kdo to byl, a vrátit Kyrilovi ty diamanty,“ vysvětlil jsem svůj problém. Umím být stručný, když na to přijde.</p>
<p>„Co Nachtigall, Mezina a celá ta vaše parta? Kde jsou?“</p>
<p>„Mrtví. Všechny je zabili. Já jediný jsem to přežil. Strávil jsem snad měsíc v nemocnici. Nejspíš zabili i Horáka, ale nevím proč. Myslel jsem, že ho sejmuli Ukrajinci, ale Kyril se zapřísahal, že on to nebyl.“</p>
<p>„To je divný,“ zavrtěl svou černovlasou kudrnatou hlavou Libor. „Neslyšel jsem nic o partě, která by dokázala sejmout vás i s Rybionkovými hochy. Kdyby se někdo vyzbrojoval na něco takového, musel bych to vědět.“</p>
<p>„Oni neměli zbraně,“ řekl jsem opatrně.</p>
<p>„Cože? Neměli zbraně? A jak vás dostali?“</p>
<p>„Ručně. A ten jeden chlap, ten Jarilo, měl meč.“ Hned jak jsem to dořekl, došlo mi, že vypadám jako idiot.</p>
<p>„Meč? To jako nějací ninjové? Nunčaky, hvězdice, otrávené šipky?“ zašklebil se Mátl.</p>
<p>„Ne, normální běloši, jak jsem říkal, nejspíš Češi. Jeden měl meč a ti ostatní neměli nic… Ta holka, ta měla nůž.“ Lezlo to ze mě jak z chlupaté deky. Aby ne. S odstupem času jsem si uvědomoval, jak absurdně to celé zní. Kupodivu Kyril nebyl až tak překvapený tím, že lidé bez střelných zbraní dostali pět českých veteránů a sedm jeho zabijáků s bouchačkama. Ale Libor z toho byl úplně nepříčetný.</p>
<p>„Fetuješ, debile?“ zeptal se nakonec.</p>
<p>„Na to se už ptal Kyril a odpověď je ne,“ zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Hele, nechci ti lhát. Potřebuji pomoc. Potřebuji ji tak moc, že jsem připravený tě k tomu donutit,“ vytáhl jsem z batůžku policejní pistoli. Libor Mátl se přitom nehezky zašklebil.</p>
<p>„To je negativní motivace, že jo. A pak mám i pozitivní motivaci. Když dostanu ty šutry zpět, slíbil mi Kyril sto tisíc euro. V případě úspěchu je polovina tvoje.“</p>
<p>„Jsem rád, že ses zmínil o té pozitivní motivaci, protože jinak bys už byl mrtvý, debile,“ zakřenil se Mátl a konečně odhalil, co jeho pravá ruka celou dobu dělala skryta za kolem křesla. Svírala škorpion, nebo-li samopal vzor 61. „Zase bych musel měnit koberec jako po těch vietnamských dealerech. A víš, jak blbě se kriplovi na vozíku mění koberec?“</p>
<p>„Umím si to představit,“ odvětil jsem a opatrně schoval pistoli zpátky do batůžku.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Existoval jediný způsob, jak zjistit, co je zač to přepadové komando, které zmasakrovalo moje lidi. Informace. Došlo k úniku informací. Někdo jim musel vyzradit, že a kde se výměna peněz za diamanty odehrává. To věděli předem jenom tři lidé. Dva z nich, Nachtigall a Rybionek, jsou mrtví, rozmašírovaní na boloňskou omáčku a trochu kostí parchantem v baloňáku. Tím třetím byl Josef Hladil.</p>
<p>Žádné velké ilegální obchody si jednotlivé zločinecké skupiny nedojednávaly na přímo. Vždycky je měli na starosti zprostředkovatelé. Zvyšovali sice množství osob, které byly do transakce zasvěceny, ale zároveň minimalizovaly riziko odhalení. Před tímhle kšeftem jsme používali jiné zprostředkovatele, ale u tohohle obchodu trvali Ukrajinci na Hladilovi. Když jsme si ověřovali jeho pověst, každý tvrdil, že je naprosto spolehlivý, ale i nejspolehlivější člověk jednou přestane být spolehlivým. Buď nás prodal přímo, nebo udělal chybu a někdo se domákl, jaký obchod zprostředkoval a kde. Ať tak nebo tak, představoval jedinou šanci, jak se dostat k Jarilovi a jeho lidem. A tím pádem k diamantům, po kterých tak toužil kníže Kyril.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Domluvit si schůzku s Hladilem bylo velmi složité. Osobně bych to nedokázal. Kšeft s ním dojednával Nachtigall osobně a jediný rande, který je teď schopen si dát, je s červama.</p>
<p>Naštěstí Libor byl ve světě zločinu celebrita, takže brzy na našeho člověka získal šifrované spojení. Všechno probíhalo prostřednictvím sítě Tor, místa na internetu, na které byla i CIA krátká. Problém spočíval v tom, že dostat se ke konkrétnímu člověku, bylo nemožné. Všichni tu fungovali v identitě kódů a šifer. Pro mě osobně to bylo stejně nepochopitelné jako kvantová fyzika, ale Libor byl ve svém živlu. I tak trvalo týden, než nám Hladil kývl na schůzku. Byl nějak podezřele opatrný. Ani jsem se mu nedivil. Předpokládal jsem, že po něm jdu nejen já, ale i Ukrajinci.</p>
<p>„Fakt tě v životě neviděl?“ zeptal se mě už asi podesátý Libor. Seděli jsme v jeho volvu a dávali si poslední cigaretu před akcí. Mátl si vůbec nežil špatně. Koneckonců, jako obchodník s ilegálními zbraněmi si mohl dovolit slušné provize. Stejně ale bylo vidět, jak sešel. Podobně jako většina profesionálních vojáků býval samá šlacha. Měřil na sto osmdesát centimetrů, měl ostře řezané rysy a vždycky lehce nadřazený úsměv. Nikdy nemíval vlasy ostříhané na ježka. Účes si držel krátký, ale vždycky takový, aby vynikly jeho černé kudrliny, které mívaly pro ženy přímo démonickou přitažlivost. Ten účes mu zůstal, ale dost se obalil tukem, ať už šlo o tváře nebo břicho. Rošťácký úsměv nahradil zahořklý pohled člověka s permanentními hemoroidy.</p>
<p>„Neviděl. Nepřišel jsem s ním do styku. Všechno šlo přes Nachtigalla,“ odpověděl jsem stejně jako několikrát předtím.</p>
<p>„Jasně, to už jsi říkal, tak jdeme na to. Teda ještě jedna věc.“</p>
<p>„Jaká?“</p>
<p>„Říkal jsi, že když se to povede, dá ti Kyril sto tisíc euro.“</p>
<p>„Jo,“ přikývl jsem. „A tobě patří polovina.“</p>
<p>„Víš co, vezmu si osmdesát tisíc. Mám pocit, že riskuju víc než za padesát táců.“</p>
<p>To byl celý Libor. Nikdy jsem vlastně nepochopil, proč se s ním bavím. Už v armádě byl pěkný bastard. V kartách vždycky podváděl, když mohl dát přes hubu někomu slabšímu, udělal to, ale stejně na něm bylo něco, proč ho měl člověk rád. Akorát jsem furt nepřišel na to, co.</p>
<p>„Zachránil jsem ti život.“</p>
<p>„To je fakt, debile,“ pokýval hlavou. „Ale je mi to akorát k velkýmu hovnu, když jsem teď na vozejku.“</p>
<p>„Za to nemůžu.“</p>
<p>„Můžeš. Kdyby ses neflákal s Amíkama v Pakoši, zachránil bys mi kejhák potřetí, debile.“</p>
<p>„Tos řekl moc hezky,“ utnul jsem debatu, kterou jsme vedli už asi počtyřicáté. Poprvé v polní nemocnici. To si z toho dělal ještě srandu, ale vypadalo to, že časem téhle verzi svého životního příběhu uvěřil. Potřeboval někoho, na kom si vyleje vztek. Mudžáhedín, který se před ním odpálil na tržišti, nebyl k vylévání si vzteku zrovna ideální. Byl mrtvý. Já ne. Já jsem byl ten, o kom věřil, že by ho z toho dostal, kdyby nehonil se SEALama íránské agenty v Pákistánu. Vsugeroval si, že je to moje vina. Kdybych byl s ním, určitě by z něj nebyl kripl. A já s ním nebyl, protože jsem se dobrovolně přihlásil na akci s Američany.</p>
<p>„Takže osmdesát táců?“</p>
<p>„Jo,“ řekl jsem rezignovaně. „O ty prachy mi stejně nejde.“</p>
<p>„Já vím, proto jsem zvednul sazbu,“ usmál se.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Paruku i s vietnamským kloboučkem jsem nechal v holešovickém bytě. Místo toho jsem se celý kompletně převlékl. Základem mého nového outfitu byl luxusní černý oblek. Nevím, kde ho pro mě Libor vyštrachal, ale po tom, co jsem na kapačkách zhubnul, mi docela padnul. Tu paruku jsem už stejně nepotřeboval. Od té osudné akce jsem se nestříhal, a tak mi na hlavě vyrostla čupřina vlasů, jakou jsem měl naposledy snad v pěti letech, než celá školka dostala od malýho Demetera Horvátha vši a musela pod holicí strojek. Od jeho sestry jsem pak dostal první muňky, ale to už je naprosto jiný příběh.</p>
<p>Z kufru jsem vytáhl Mátlovo kolečkové křeslo. Nebylo skládací, proto také potřeboval auto s velkým kufrem. Libor mu říkal Sherman, podle legendárního tanku M4. Celé bylo vyrobené z oceli třídy 17. Dělaly se z ní chirurgické nástroje, ale i tanky. Křeslo mělo navíc spoustu vychytávek pro Liborovo pohodlí a bezpečnost. Ten držák na popelník byl jen doplněk, kterým jsem mu chtěl udělat radost. Řekl mi na to, že jsem debil a že to stejně sundá. Nesundal.</p>
<p>Usadil jsem ho do kolečkového křesla a upravil mu epesní kapesníček v saku. Bylo šité na míru. Odhadem nejmíň za tisíc euro.</p>
<p>„Na nihilistického kripla na vozíku si nežiješ špatně,“ ocenil jsem ho.</p>
<p>„Chcípni, debile.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Restaurace Modrý mlýn se nacházela na břehu řeky Vltavy. Šlo skutečně o bývalý mlýn. Za komunistů se tu scházela alternativní mládež. Dnes šlo o luxusní podnik. Ten se v Praze zpravidla poznal tak, že před ním stál černoch v cylindru, a když oblek potenciálního hosta ohodnotil pod pět set euro, řekl mu, že je obsazeno. Nám černoušek svůj cylindr uctivě sundal a podržel mi dveře. Zkušeně jsem dovnitř vmanévroval Mátla v jeho Shermanovi. Číšník uvnitř na pár sekund zaváhal. Přeci jenom chlápek na vozíku do luxusního Modrého mlýna příliš nezapadal, ale když – stejně jako Afričan u dveří – ohodnotil naše obleky za dostatečně reprezentativní, překvapení hned vystřídala servilita.</p>
<p>„Krásné poledne, pánové. Přejete si kuřácké či nekuřácké místo?“</p>
<p>Schválně jsem neodpověděl okamžitě, abych si vychutnal ten jeho dokonalý úsměv. Dokázal jej bez hnutí udržet dobrých deset sekund. Neskutečný výkon. Stejně neskutečný jako množství gelu v jeho vlasech. Utopily by se v něm stovky berušek. Byla by to úplná beruščí tragédie. Snad jen beruška Noe by přežil a vyprávěl o té strašné tragédii.</p>
<p>„Kuřácké nebo nekuřácké?“ zeptal se znovu skrz ten nemizící dokonalý úsměv, zatímco já jsem se ztratil ve svých beruščích představách.</p>
<p>„Nehrál jste někdy v reklamě?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Prosím?“ úsměv zmizel, nahradil ho výraz překvapení.</p>
<p>„Měl byste. Něco jako: Zubní pasta Perlička, to je prostě jednička. To by vám slušelo. Každopádně sir Matlovich tu má schůzku s panem Hladilem.“</p>
<p>„Ach, tak to mě, prosím, následujte.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Reklama? Sir Matlovich? Sakra, ptal jsem se tě, jestli něco bereš, přiznej se,“ vyjel na mě Mátl, když nás číšník zavedl do salonku v prvním patře. Nebyl součástí restaurace. Šlo prakticky o jednu z kanceláří, které se nad restaurací nacházely. Vypadalo to jako dokonalé místo na velmi diskrétní schůzky.</p>
<p>„Neberu nic. Já jen tyhle slizký typy nesnáším,“ odsekl jsem.</p>
<p>„Tak to jsme dva,“ pokýval hlavou Libor a vyklopil popelníček z polohy zasunuto do polohy možno odklepávat. Ráno jsem ho vypulíroval, až se blýskal. Rotmistr v záloze na něj zálibně pohlédl a nabídl mi camelku. Než se ve dveřích objevil Hladil, měli jsme skoro dokouřeno.</p>
<p>Zprostředkovatel vypadal ne zrovna příjemně. Byl obtloustlý, neforemný, krk byl něco, o čem člověk spíš předpokládal, že ho má, než aby jej dokázal spolehlivě identifikovat, a z vlasů mu zbyl už jen jeden hustší pramen, kterému se říká přehazovačka a jímž zakrýval většinu své pleše. Obličej měl vodnatý, lehce pomačkaný. Byl to ten typ, co si ženský musel kupovat a ještě dávat příplatky, protože za běžnou taxu by s ním většina slušných holek nešla. Těm příplatkům se výstižně říkalo hnusácká přirážka.</p>
<p>Podání ruky na uvítanou celkový dojem jenom zhoršilo. Ruce měl studené a zpocené. Když se posadil, připravil jsem svého parťáka ještě o jednu cigaretu. Potřeboval jsem se uklidnit. Ten chlap ve mně vyvolával nepříjemné pocity. Jako bych se měl každou chvíli utopit.</p>
<p>„Toto místo je chráněno proti odposlechům. I kdybyste si je snad přinesli s sebou, jsou tu velmi silné rušičky. Nemusíte se tedy bát mluvit. Platím za to slušné peníze. Vyloženě nekřesťanské,“ rozesmál se Hladil, jako by snad řekl nějaký povedený vtip, kterému rozuměl jenom on sám.</p>
<p>„Jde o obchod za pět milionů euro, je to pro vás dostatečně zajímavá věc?“ zeptal se Mátl. Také kouřil druhou cigaretu. Držel se ze všech sil, ale i on měl z toho chlapa zatraceně nepříjemné pocity. Na první pohled tak nevypadal, ale já ho znal příliš dobře na to, abych si toho nemohl nevšimnout.</p>
<p>„Určitě. To už je slušná částka,“ pokýval hlavou Hladil. „A podstata obchodu?“</p>
<p>„Diamanty. Potřebujeme dovézt ze Spojených států diamanty v hodnotě pěti milionů dolarů,“ řekl jsem a schválně sledoval jeho reakci. Zachytil jsem drobný záchvěv rtů a zamhouření očí. Chvíli nás mlčky sledoval. Začínal chápat, která bije.</p>
<p>„Problém toho obchodu spočívá v tom, že už proběhl, ale někdo jej zhatil,“ začal pomalu Mátl a já z podpažního pouzdra, kterým mě obdařil, vytáhl policejní CZ 75 vylepšenou tlumičem.</p>
<p>„A vy víte, kdo, takže chceme vědět, komu jste nás práskl a kde jsou ty diamanty. Jinak…,“ nechal jsem viset ve vzduchu hrozbu.</p>
<p>Na Hladila to moc odstrašující účinek nemělo. Jeho pomačkaný ksicht roztál v úsměvu.</p>
<p>„Úžasné, opravdu úžasné. Už se mi dlouho nestalo, že by se někdo dostal tak blízko ke mně a zkoušel mi vyhrožovat. Obávám se ale, pánové, že jste si tímto právě podepsali rozsudek smrti,“ pokrčil rameny, jako by dával najevo, že ho to moc mrzí, ale nemůže jednat jinak.</p>
<p>„To jsme ale drsnej kluk,“ oplatil jsem mu úsměv a vystřelil.</p>
<p>„Puf,“ tlumič odvedl svoji práci a pistole také. Kulka se mu zavrtala do levé nohy. Mířil jsem na stehno. Chtěl jsem ho zranit, ale ne tak, aby vykrvácel.</p>
<p>„Au,“ řekl zprostředkovatel. A to bylo všechno. Žádné kvílení bolestí a prosby o slitování se nekonalo.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Do prdele, další nezranitelnej zmetek,“ zaklel jsem a vypálil mu tři rány do obličeje. Když jsem viděl, jak se mu kulky zakusují do ksichtu, ulevilo se mi. Naštěstí se od něj neodrážely jako od blondýny, ale na výsledku to moc neměnilo. Snad jen, že jeho obličej byl teď méně kýčovitý než předtím. Z ran na něm ale vůbec nevytékala krev. Místo ní z něj prýštila…</p>
<p>„Voda?“ řekl překvapený Mátl.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Hladil udělal několik úkroků stranou. Vystřelil jsem mu do obličeje další dvě rány. Po tom, co se stalo v Sakartvelu, jsem se nehodlal nechat načapat na holičkách.</p>
<p>„Vím, že lidi jako ty není snadný dostat, ale mám moc dobře ověřeno, že nejste nezranitelný. Například se ti chystám vystřelit ty tvý vyblitý šedý oči, takže se zastav a konečně kápni božskou,“ řekl jsem tím nejvíc drsňáckým a sebevědomým hlasem, jakého jsem byl schopen. Ve skutečnosti jsem byl vystrašený až na půdu. Co na půdu, až na komín a ještě výš. Všechno, co se stalo v gruzínské restauraci, se mi vrátilo jako bumerang vržený zkušenou rukou Aboridžince.</p>
<p>Hladil si rukama svíral hlavu, ze které stále vytékala voda.</p>
<p>„Ty jsi tam byl? Tys to přežil. Jak to?“ zaskuhral. Konečně pochopil, s kým má co do činění.</p>
<p>„Co na to říct? Mám moc velký péro na to, abych umřel. A teď mluv.“</p>
<p>Jenže zprostředkovatel mě vůbec neposlouchal. Rozběhl se do rohu místnosti, kde stál automat s barelem na pitnou vodu. Pěstí prorazil plastový barel a nechal na sebe stříkat vodu. Zdálo se, že mu to dělá dobře.</p>
<p>Naprosto jsem nechápal, co se děje, ale to, že Hladil obcoval s automatem, jsem využil k výměně zásobníku v pistoli.</p>
<p>„Ta voda, on ji vstřebává,“ řekl zmatený Mátl.</p>
<p>„Skvělý postřeh,“ začal nám zase věnovat pozornost zprostředkovatel.</p>
<p>„Ty diamanty!“ vykřikl jsem. Začínal jsem ztrácet půdu pod nohama.</p>
<p>„Ty nedostaneš,“ zašklebil se a pak se zcela nedůstojně rozkřičel: „Pomóóóc!“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Puf, puf, puf, puf, puf,“ pět výstřelů do obličeje ho utišilo.</p>
<p>Místo řvaní se ale ke mně vrhl. Naštěstí byl dost daleko na to, abych mu do hlavy bez problémů narval zbytek zásobníku. Byl skutečně ze stejného těsta jako ti, kdo zmasakrovali moje a Rybionkovy lidi, ale nebyl tak odolný. Jeho tvář se proměnila v něco, co už by neprodali ani v Lidlu se slevou. Přes potrhané maso místy vykukovaly na svět lebeční kosti. Zkoušel se k nám dostat, ale už neměl oči, na které jsem střelbu úspěšně zaměřil, takže to byla tak trochu hra na slepou bábu. Pokud hrajete tuhle hru s chlapem, který i po vystřílení celého zásobníku odmítá umřít, je podstatou úspěchu mít mezi ním a sebou dost nábytku. Naštěstí to pochopil i Mátl. Kolečkovým křeslem zkušeně manévroval pokojem tak, aby byl Hladil co nejdál od něj. Já jsem to dělal stejně.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Slepá bábo, kam tě vedu? Do kouta! Co tam vidíš? Kohouta! A co víc? Nic! Tak si mě ty slepá bábo chyť!“ deklamoval jsem dětskou říkanku, která mi sama vyplula na hladinu mysli po letech strávených někde na dně Mariánského příkopu vzpomínek. Hladila to pěkně vytočilo. Šel po mně, ale v cestě mu stál stůl. Zakopl a natáhl se na bílý koberec. Ta rána zaduněla celým pokojem. Nepochopitelně nezanechal na koberci krvavý otisk, ale jen zelenou vodnatou stopu.</p>
<p>Blátivou.</p>
<p>Tak snadný cíl jsem nemohl nechat jen tak se zvednout. Nakopl jsem ho pravou nohou do hlavy. Normálnímu chlapovi by ta rána rozbila lebku. Jenže tohle nebyl normální chlap. Vymodlené „křup“ se ozvalo až na čtvrtý pokus.</p>
<p>Hladil konečně pochopil, že situace je špatná. A to ani nevěděl, že jsem stačil přebít v pistoli nový zásobník. Bohužel poslední. Nečekal jsem, že budu muset tolik střílet.</p>
<p>„Dám vám ty diamanty,“ zaskuhral.</p>
<p>„Skvělá zpráva. A kde jsou?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Dám vám ty diamanty,“ zopakoval, „až naprší a uschne, pitomci. Nevíte, s čím si zahráváte,“ zachrčel a jako na povel vběhli do místnosti čtyři muži. Vypadali trochu jako Hladilovy klony. Silné neforemné postavy s rozblemcanými obličeji (tedy ne tak rozblemcanými, jako měl aktuálně náš hostitel) a v rukách drželi krátké dýky. Stáhlo se mi hrůzou hrdlo. Vzpomněl jsem si, co dokázal s mečem Jarilo, a při síle a nezničitelnosti, jakou má Hladil, jsme beze sporu stáli tváří v tvář pěknému průšvihu. Čtyřem pěkným průšvihům.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Hoši, já vím, že to je starý vtip, ale nikdy nevytahujte nože tam, kde se bude střílet,“ pravil směrem ke komandu Libor Mátl, který se rozhodl konečně předvést, proč svému kolečkovému křeslu říká Sherman. Stejně jako legendární americký tank i ono bylo vybaveno slušnou palebnou silou.</p>
<p>„Ratatatatatatatatatatatata!“</p>
<p>Zpoza obou kol začaly šlehat krátké záblesky palby. Za každým kolem se totiž skrývala modifikovaná útočná puška CZ 805 Bren, ráže 5,56x45 NATO. Při instalaci do křesla už nemohly mít podvěsné granátomety, ale zase si Libor mohl dovolit zásobníky o kapacitě padesát nábojů.</p>
<p>Byl to krátký proces. V podstatě poprava. Naše čtyři průšvihy se proměnily ve vyřešený problém. Šlo o řešení konečné.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Nože jim vypadly z rukou hned po prvních zásazích, zelená voda z nich cákala na všechny strany, kusy těl se rozstřelovaly po celé místnosti, a když palba ustala, padla na zem čtyři bezvládná těla. Dva muži se pokoušeli hýbat, ale přinášelo to stejné výsledky jako pouštění pětivoltových výbojů do mrtvé krysy. Jen záchvěvy. Nic víc.</p>
<p>„Mí synové,“ hlesl vyděšeně Hladil. „Co se s nimi stalo?!“</p>
<p>„Mrtví. Víte, pane Hladile, možná chodíte do posilovny a baštíte nějaké steroidy, díky kterým vydržíte pár kulek z blbý čezety, ale útočná puška je útočná puška,“ zakroutil hlavou Mátl.</p>
<p>„Ty diamanty,“ připomněl jsem důvod, proč jsme tady.</p>
<p>„Jsou ve vedlejší místnosti. Mám tam kancelář. Na stěně je obraz od Marolda – Vodní víla. Za ní se skrývá trezor. Tam jsou vaše diamanty.“</p>
<p>„Kód?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„3-7-3-6-5.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Chytnul jsem Mátlovo kolečkové křeslo a vyrazil s ním pryč z místnosti. Střelba z brenu musela zalarmovat celou restauraci, kde se právě pražským zbohatlíkům prodávaly obědy. Všechny jejich iPhony a Blackberry určitě zrovna vytáčejí 158. Přejel jsem přes jednoho ze sténajících protivníků a za chvíli zaparkoval ve vedlejší kanceláři. Šlo o skutečně reprezentativní místnost. Dlouhý stůl z masivního dřeva voněl předminulým stoletím. Dveře na chodbu i druhé dveře, vedoucí do nějaké další kanceláře, měly zdobené, ručně vyřezávané zárubně s motivy sladkovodních ryb.</p>
<p>Stěně bez oken dominoval velký obraz. Byla na něm tak třicetiletá zrzka s malými prsy a velkým zadkem. Podle toho, že ležela v rákosí u nějakého rybníka, jsem usoudil, že půjde o Vodní vílu.</p>
<p>Obraz se poroučel na zem. Navzdory situaci jsem se k němu choval velmi citlivě. Přeci jenom i vysloužilý zelený mozek jako já může mít úctu k umění.</p>
<p>„Zapamatoval sis ten kód?“ zeptal se Mátl.</p>
<p>„A sakra,“ řekl jsem zoufale.</p>
<p>„To si děláš, prdel, debile,“ zaúpěl Mátl. „Bylo to něco jako tři, sedm, šest, pět,“ doloval z paměti.</p>
<p>„3-7-3-6-5. Opakuji si to pořád dokola,“ zasmál jsem se a za zvuků jeho kleteb zatočil kolečkem trezoru ve správném pořadí na správná čísla. Zámek trezoru se poslušně otevřel. Hladil nám nelhal.</p>
<p>„Ty krávo, tomu říkám překvápko!“ zahvízdal Libor.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Diamanty, které jsme měli předat Ukrajincům, se tu skrývaly ve čtyřech kožených pytlících. Kromě toho tu také leželo několik svazků bankovek – dolary, eura, jeny a dokonce i bolívary a reály. Strhl jsem z jednoho stolečku v kanceláři ubrus, všechno do něj nasypal a zavázal. Hodil jsem to Liborovi na klín a znovu se jako o závod rozjel s kolečkovým křeslem zpátky do chodby. Alespoň jsem se o to pokusil. Když jsem nadzdvihával křeslo přes masivní práh, rozletěly se dveře za mnou. Vyběhla z nich korpulentní postava. Prorazila přesně mezi mnou a vozíkem. Já jsem dostal loktem do žeber a skončil na podlaze. Sherman s Liborem se převrátil na zem. Tělesně postižený veterán se z něj skutálel. Stále ale statečně držel ubrus s naším lupem.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Bryskně jsem vytasil pistoli. Chlap stojící nade mnou si toho všiml a udělal přesně to, co bych v tuhle chvíli udělal i já. Odrazil se a skočil na mě. Zmáčkl jsem kohoutek. „Prásk, prásk, prásk…,“ tři výstřely do břicha od boku ještě předtím, než na mě dopadla hora masa. Hora studeného vlhkého masa. Ruce sepjaté v pěst mi zlomily nos. Zamotala se mi hlava a zatmělo se mi před očima. Přesto jsem dál držel spoušť. Čezeta střílela ránu za ranou, ale chlápek si z toho nic nedělal. Mlátil mě do ksichtu se zuřivostí muže, kterému manželka zahnula s cirkusovým triem liliputů a oni se mu nabídli, že mu z té povedené akcičky ukáží video.</p>
<p>„Cvak,“ kohoutek zmáčkl naprázdno.</p>
<p>„Buch,“ mužova pěst naopak naprázdno nedopadla. Dostal jsem přímý direkt do spánku. Přestával jsem vnímat prostor okolo sebe. Nahoře, dole, vlevo, vpravo, to všechno byly pojmy, které ztrácely obsah a smysl.</p>
<p>„Nešahej na něj, debile!“ uslyšel jsem Mátlův hlas. Tíha, která na mně ležela, náhle zmizela a ta pěst, co mě pořád masírovala, si také najednou dala pauzu.</p>
<p>Zamrkal jsem a uviděl rozmazaný Liborův obličej. Vedle něj se válelo něco velkého a vedlo to s ním souboj na pěsti vleže. Zkusil jsem vstát, ale zamotala se mi hlava a žaludek vypověděl poslušnost. Ranní snídaně – toustový chleba s margarínem a šunkou – se vydala na průzkum koberce. Popravdě řečeno, vzhledem k tomu, jak dlouho to v Mátlově ledničce strašilo, se divím, že to ve mně vydrželo tak dlouho.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Tak… mi… kurva… pomoz,“ dostal ze sebe Mátl. Podíval jsem se jeho směrem a nebyl to pěkný pohled. Chlápek stál nad ním a kopal ho do břicha. Rotmistr ve výslužbě byl snadný cíl. Nohy se mu jenom tak klinkaly, podle toho, kam jej muž kopal.</p>
<p>Konečně jsem vstal. Pořád se mi motala hlava a moc se mi nedařilo držet směr, kterým jsem se chtěl vydat. Udělal jsem tři kroky a zakopl o Shermana.</p>
<p>„Pomoc!“ probral mě znovu Mátlův hlas. Nahmatal jsem kolečkové křeslo a použil ho jako oporu, s jejíž pomocí jsem se dostal znovu na nohy. Na pěstní souboj jsem si nevěřil, a tak jsem udělal to jediné, co mě napadalo. Rozpřáhl jsem se Shermanem a praštil jím kopajícího chlápka. Vůbec to nečekal. Prohnul se a zařval jako zraněný kanec. Zatočil jsem znovu křeslem a při využití veškeré dostupné kinetické energie ho praštil do hlavy. Role se vyměnily. Chlápek ležel na zemi, já stál.</p>
<p>„Jo, hochu, ocel číslo sedmnáct, je ocel číslo sedmnáct,“ zašeptal jsem, protože mluvit nahlas jsem se bál, abych náhodou nevyzvrátil i včerejší večeři. Ta by vypadala hůř než emigrovavší snídaně.</p>
<p>Kupodivu se mi už ani tak moc nemotala hlava.</p>
<p>Mátl se s klením a sténáním odvalil co nejdál od místa střetu. „Pružina pod pravým kolem. Je tam bodák!“ zařval na mě.</p>
<p>Chvíli trvalo, než jsem cokoliv podobného pružině nahmatal. Ve spodku Shermana se totiž skrývalo místo pro dvě přivařené útočné pušky.</p>
<p>„Vžvak,“ udělal velký vystřelovák.</p>
<p>Chlap se mezitím zmátořil. Normálního člověka by ta rána kolečkovým křeslem zabila, ale co jsem se zapletl s těmi pitomými diamanty, jsou kolem mě samí supermani.</p>
<p>„Švih!“ zabzučelo vzduchem kolečkové křeslo. Chlápek v panické obraně nastavil ruku. Mému rozmachu ale mohla dost těžko konkurovat. Špička kolečkového bodáku se mu zabodla do čela.</p>
<p>„Áááááá!“ rozeřval se.</p>
<p>Vší silou jsem vytáhl křeslo z lebky a znovu jím bodl do muže. Ostří prošlo krkem a on konečně přestal řvát. Z otevřené rány mu začala vytékat ta divná nazelenalá břečka. Už se ani nebránil. Jen chrčel a trochu trhal celým tělem. Rozmáchl jsem se ještě jednou a Sherman se mu zabodl do spánku. Bodák mu prošel celou hlavou.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vyčerpáním jsem padl na kolena vedle umírajícího chlapíka.</p>
<p>„Až budou u soudu ukazovat doličný předmět vražedný, myslím, že se státní zástupce i přítomný tisk dost pobaví,“ řekl Mátl. Ležel na zemi, moc se nehýbal, ale nevypadal, že by byl těžce zraněný.</p>
<p>„Jak ti je?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Necejtím nohy, asi mi udělal něco s páteří,“ odpověděl.</p>
<p>„Debile,“ ulevil jsem si.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Ten muž byl skutečně mrtvý. Bez života teď vypadal úplně jinak. Jako by sešel na váze a neuvěřitelně zestárl. Úplně seschl. Díval jsem se na něj a myslí se mi honily zatraceně divný myšlenky. Zatřepal jsem hlavou, abych je zapudil. Na přemýšlení bude ještě času dost. Ať už někde v bezpečí, nebo ve vyšetřovací vazbě. Vzal jsem Libora do náruče a vrátil jej na křeslo. Bodák už byl zpátky ve skryté poloze.</p>
<p>Veterán při nakládání do Shermana hekal bolestí. Seschlý mrtvolák mu zaživa svými kopy musel zlomit několik žeber. Posbíral jsem zpátky do ubrusu náš lup, vrazil ho rotmistrovi na klín a maximální rychlostí s ním vyrazil na chodbu. Byl opravdu nejvyšší čas definitivně zmizet.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Na chodbě na nás čekal pan Hladil.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Byl to zatraceně odolnej parchant. Vypadal sice pořád jako zombie, která byla hezkých pár dní na bezmozkové dietě, ale měl zpátky obě oči. Neskutečný. V rukách svíral nože, které musel vzít svým padlým parťákům.</p>
<p>„Střílej!“ zařval jsem na Mátla v panické hrůze.</p>
<p>„Nemám čím, vystřílel jsem všechny náboje,“ zasyčel zoufale rotmistr.</p>
<p>„Vy dva… jste mrtví,“ informoval nás přerývaně zprostředkovatel a pomalou chůzí nám vyšel vstříc.</p>
<p>„To okno, rychle, ustup k němu,“ zavelel Mátl. Pevně jsem tedy stiskl vozík a popojel s ním zpátky do chodby ke čtyřem k sobě navzájem přiléhajícím oknům.</p>
<p>„Chceš vyskočit? To ty nedáš,“ řekl jsem.</p>
<p>„Ještě ustup, sakra, ještě dál,“ vyprskl na mě Mátl.</p>
<p>Hladil se k nám sebejistě blížil. Sevřely se mi vnitřnosti. Jediné, co mě napadlo, byl útok. Sáhl jsem pod křeslo a vystřelil bodák do útočné polohy. Prostě se rozjedu se Shermanem i s Mátlem a zkusím jej nabrat na osvědčený bodák jako rozzuřený býk na rohy.</p>
<p>„Neblbni a čekej,“ zašeptal skrz zatnuté zuby Libor.</p>
<p>„Na co?“ zeptal jsem se jako neodbytné dítě.</p>
<p>„Prásk!“ odpověděl mi výstřel. Jedno z oken prasklo stejně jako Hladilova hlava. Co praskla, rozprskla se! Ten zvuk by se dal popsat jako „plnk“ a taky trochu „gžumpch“, zkrátka a dobře, hlava pana Hladila byla minulostí. Jeho tělu ještě chvíli trvalo, než mu to došlo a pomalu se svalilo na zem. Prsty v rukou stále pevně svíraly oba nože.</p>
<p>„Co na to říct jiného než Sako TRG-22, ráže 7,62 milimetrů s náboji .308 Winchester, plášťová střela s expanzivní dutinou,“ pokrčil rameny Mátl a pak toho hořce zalitoval, protože ho přitom zabolela polámaná žebra.</p>
<p>„Tys měl celou dobu venku zálohu, ty bastarde?! Kdo to je? Špaček? Varyš? Někdo cizí?“</p>
<p>„Markéta,“ odvětil Libor.</p>
<p>„Markéta? Markéta Bohušová, Pouštní růže? Si děláš srandu. To byla zásadová holka, ta by nikdy nekryla záda parchantovi, jako jsi ty.“</p>
<p>„Dlouhej příběh. Taky si vyžrala svý,“ vzdychl si Mátl, a když si přitom uvědomil, že projevil nějaké city, okamžitě se vzpamatoval a zavrčel: „Musíme odsud vypadnout, a to jako že hned. Vyhoď mě z okna.“</p>
<p>„S radostí.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Z okna jsem ho pochopitelně nevyhazoval jen tak. Nejdřív jsem otevřel jedno z těch spodních a pak ho vyndal ze Shermana. Mátl klel a skučel, ale držel se statečně. Protože nohy měl jenom na ozdobu a nemohl svůj dopad nijak ovlivnit, snažil jsem se ho dostat co nejníž, než došlo na nevyhnutelné, a mně nezbylo než ho pustit. Sletěl do záhonu rudých růží, které obepínaly celý Modrý mlýn jako středověké hradby. Skučení a kletby zesílily.</p>
<p>Vedle ležícího Mátla jsem odhodil Shermana a pak skočil sám. Ten parakotoul při dopadu jsem si vyloženě užil. Až na to, že jsem se po něm pozvracel. Na včerejší večeři nebyl vůbec pěkný pohled.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Naše luxusní oblečení už dávno nevypadalo jako vstupenka do lepší společnosti. Potrhaná, špinavá saka páchla tou divnou vodou, která vytékala z Hladila a jeho kumpánů. Když jsem Mátla znovu naložil do Shermana a postranními vrátky jsme vjeli na ulici, vypadali jsme jako partička bezdomáčů, která vykradla kontejner u půjčovny divadelních kostýmů. Chyběly nám jenom motýlci, cylindry a falešné kníry. A harmonika. Stačilo by zahrát pár tónů a zachrčet „U malýho okýnka, sedí pěkná blondýnka“, a peníze by cinkaly do cylindrů o sto šest.</p>
<p>Tlačil jsem vozík ze všech sil, abych byl co nejdál od Modrého mlýna. Každou chvíli jsem čekal, že nás obklíčí několik policejních aut a jejich posádky nás na místě zastřelí jako nebezpečné masové vrahy, ale nejen, že jsem žádné policejní auto nezahlédl, ale ani jsem neslyšel žádnou houkající sirénu. Jediné auto, které nás registrovalo, byla světle modrá Škoda 1203. Oblíbená dodávka v letech šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých minulého století. V poslední době jsem v tom viděl jezdit snad jenom přestárlé hipíky a party zedníků z Moravy.</p>
<p>Dvanáctsettrojka s kvílením zabrzdila kousek za námi. Přes otevřené okénko spolujezdce k nám dolehl svůdný ženský hlas: „Zadní dveře jsou otevřený. Hoď ho tam, ať můžeme zmizet.“ Vážně to byla Markéta.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Zabouchl jsem dveře a dvanáctsettrojka se rozjela dobrou osmdesátkou. Předpokládal jsem, že šlo o maximální možnou rychlost. Trochu se klepala a já musel jistit vozík i s jeho obsahem, aby Libor nepopojížděl nákladovým prostorem podle toho, jak auto zatáčelo na různé strany. Policejní sirény stále nebyly slyšet.</p>
<p>„Kam jedeme?“ ozval se Markétin hlas. Jediné, co jsem z ní viděl, byly zrzavé kudrnaté vlasy na vršku hlavy.</p>
<p>„Raději bych k tobě. Nevím, jestli je dobrý vracet se ke mně domů,“ odvětil unaveně Mátl.</p>
<p>„Dobře, brouku, ale budeš mi muset zvednout paušál. Začínáš dělat nebezpečnější kšefty a s divnejma lidma,“ odsekla mu nadporučice ve výslužbě.</p>
<p>Těma divnejma lidma myslela samozřejmě mě. Nerozešli jsme se zrovna v nejlepším.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Markétě Bohušové v Afghánistánu nikdo neřekl jinak než Pouštní růže. Byla to nejlepší odstřelovačka na východ od Teheránu a taky největší kočka na zmíněné straně Asie. Tři důstojníci se kvůli ní rozvedli a ministra obrany musela ochranka odvézt násilím z Kandaháru, protože se v opilosti pokoušel se s ní násilím oženit za pomoci imáma, navzdory tomu, že byl katolík a navíc ženatý. Dva američtí mariňáci se kvůli ní porvali na nože a mě celá jednotka nenáviděla jenom proto, že jsem ji dostal do postele. Teda na polní lehátko. Zásadní chyba spočívala v tom, že jsem to svým kolegům vyžvanil. Možná bychom si to pak s Markétou i někdy zopakovali. Takhle na mě poštvala zmíněné mariňáky a naše vzájemné vztahy se ocitly na bodě mrazu. Její štíhlé pevné tělo s plnými prsy mi tak už zůstalo stejně nepřístupné jako komukoliv jinému.</p>
<p>Dvanáctsettrojka se řítila pražskými ulicemi směrem k Žižkovu. Řítila je možná silné slovo. Markéta totiž důsledně dodržovala předpisovou rychlost, aby nás náhodou nezastavili policisté. Pořád jsem držel vozík s Mátlem, aby se náhodou nevyklopil. Nákladový prostor stařičké dodávky nebyl úplně standardní. Byly tu dvě sedačky navíc, které nejspíš sloužily k tomu, aby se v autě mohli v klidu převážet i lidé, které by nemělo být na první pohled vidět.</p>
<p>Libor začínal zelenat a usínat. Mohlo jít jenom o projev únavy, ale taky mu polámaná žebra mohla způsobit vnitřní zranění. Potřebovali jsme ho co nejdřív dostat do stabilizované polohy.</p>
<p>„Jsme tady,“ houkla na nás Markéta, když auto zastavilo na pomezí dvou pavlačových domů. Vypadaly, že do jejich oprav se od padesátých let neinvestovala ani koruna, o euru nemluvě. Oprýskaná omítka byla místy olezlá plísní a některá okna měla místo záclon či závěsů nalepené papírové letáky ze supermarketů. Noviny v téhle části Žižkova, zdá se, nikdo nekupoval.</p>
<p>Otevřel jsem zadní dveře a rozhlédl se po okolí. Byly tak tři hodiny odpoledne, ale na ulici nebyla ani noha. Na zdejší obyvatele bylo patrně ještě příliš brzy. Vytáhl jsem ven Shermana s Mátlem.</p>
<p>„Kam…,“ chtěl jsem ještě dodat „jdeme“, ale slovo jsem polkl i se zamýšleným otazníkem. Konečně jsem totiž spatřil Pouštní růži v celé její kráse. Teda vlastně v celém jejím objemu. Nebo ještě lépe řečeno v celé její sádelnatosti.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Pouštní…,“ vydechl jsem zcela konsternovaně. Kvůli ženě, která přede mnou stála, by se už mariňáci nervali, důstojníci nerozváděli a ministr obrany by ji nejspíš jenom nechal poslat do civilu pro přílišnou nadváhu. Markéta měla asi tak sto třicet kilo. Její plná prsa teď byla… no… ještě plnější, než bylo zdrávo. Břicho se jí valilo přes zadek a zadek se jí valil… všude.</p>
<p>„Co je?“ zašklebila se. „Tak už nejsem Pouštní růže, ale tuctová česká tlusťoška, no. Ty už taky nejsi nejmladší.“</p>
<p>„Na tuhle scénu jsem se těšil,“ zakřenil se z křesla Mátl. V tu chvíli vůbec nevypadal jako zraněný. Tetelil se blahem a zelenou barvu v jeho tváři vystřídal úsměv potměšilého růžolícího se starce.</p>
<p>„Já ne,“ obořila se na něj Markéta.</p>
<p>„Vem toho kripla co nejrychlejc nahoru. Tady sousedi nepráskaj, ale nikdy nevíš,“ podívala se na mě vztekle a vyrazila ostrou chůzí do nejbližšího vchodu.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Ostrá chůze jí příliš dlouho nevydržela. Na třetím patře se začala zadýchávat, potit a musela svůj krok zvolnit. Byl jsem tomu rád, protože jsem byl taky na konci svých sil a smýkat Mátla v Shermanovi po schodech nebylo nic jednoduchého. Markéta bydlela v pátém, nejvyšším patře. Vylovila z kapsy klíče a pustila nás dovnitř.</p>
<p>„Mňau?“ uvítala nás na chodbě zrzavá kočka. Barva nebyla to jediné, co měla se svou majitelkou společného. Vypadala, jako by ke snídani snědla tři další kočky a jako dezert potkana.</p>
<p>„Ahoj, Usámo,“ pohladila Markéta číču. Podle jména to byl kocour.</p>
<p>„Usáma?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Jo, Usáma. Dokud žil, svět měl smysl,“ mávla sádelnatou paží, jako by mi toho chtěla vysvětlit víc, ale na poslední chvíli se rozhodla to vzdát.</p>
<p>Byt byl docela prostorný. Tři pokoje s vysokými stropy byly vybaveny nábytkem z Ikea. Velmi úsporně, takže se tu dalo docela slušně manévrovat i s vozíkem. Staré parkety pod Shermanem decentně vrzaly a praskaly. Bílá malba na zdech už sice volala po tom, aby ji někdo přetřel, ale vzhledem ke stavu celého domu působil tento byt poněkud nadstandardně. Stěny největšího z pokojů byly pokryty fotkami z Iráku a Afghánistánu. Z rámečků na nás koukaly tváře mužů, z nichž někteří byli dávno mrtví. Na dvou fotkách jsem našel Mezinu, který se vydal na věčnost, když nám neznámé komando ukradlo peníze i diamanty. Diamanty, které se teď skrývaly v ubruse na kuchyňském stole Markéty Bohušové. Na jedné fotce jsme byli i my tři. Markéta v padnoucí uniformě s tělem supermodelky, hrdě rozkročený Libor Mátl, třímající v ruce samopal, a já. Držel jsem Markétu kolem pasu. Vypadali jsme šťastně. Asi měla Markéta pravdu. Dokud žil Usáma, měl život smysl. Vydrželo to i poměrně dost let po jeho smrti, ale pak se NATO stáhlo z misí a českým politikům došlo, že aby mohli dál krást, budou muset někde šetřit. Po programu Radikální řez už jsme všichni tak nějak jenom přežívali.</p>
<p>„Co se s ní dělo?“ zeptal jsem se potichu. Markéta zmizela někde v koupelně. I tak byla ostražitost na místě, vždycky měla sluch jako ostříž.</p>
<p>„To, co s každým z nás. Nedokázala žít normálně. Ale snažila se, fakt. Dělala u nějaký soukromý ochranky. Nóbl práce, ale nějaký podnikatel si myslel, že zrzavá kočka u ochranky je jenom dobře maskovaná šlapka a zkusil jí ho narvat do pusy. Ona mu za to narvala hlaveň čezety do análu. Dostala výpověď a skončilo to u soudu. Odešla s podmínkou, takže jediná práce, kterou dostala, byla u McDonalda. Tam jsem ji našel. Už ji ani nepouštěli k pokladnám, aby zákazníkům nepřipomínala, k čemu to jejich žrádlo vede. Dělala v kuchyni, kde zabíjela deprese dojídáním zbytků a drhla friťáky a podlahu.“</p>
<p>„Zkurvenej život.“</p>
<p>„Jo, když jsem jí nabídl, aby pro mě dělala, tak mě málem utopila ve friťáku, kripl nekripl, ale jednoho dne u mě zazvonila,“ odvětil Mátl. Chtěl ještě něco dodat, ale protože jsme uslyšeli, jak se otevřely dveře koupelny, místo toho zavrčel: „Hej, debile, vylož mě už z toho vozíku, kurva fix.“</p>
<p>Markéta mi přispěchala na pomoc. Vytáhli jsme ho z Shermana a položili na Ikea gauč. Už byl zase celý zelený. Libor, ne gauč. Ten byl červený.</p>
<p>„Potřeboval by doktora,“ zašklebila se Markéta.</p>
<p>„Nebo alespoň rentgen. Musí mít zlomený nějaký žebra, a ta by mohla nadělat pěknou paseku,“ dodal jsem.</p>
<p>„Ale hovno,“ odsekl Libor. „Narvěte mě rumem a nechte vyspat. Zítra musíme ty šutry vrátit Kyrilovi. Pak si zaplatím čtyři doktorky naráz. Jedna mě bude ošetřovat a tři kouřit.“</p>
<p>Markéta jen pokrčila rameny a vrátila se do koupelny. Za chvíli odtamtud přinesla lékárničku. Píchla Liborovi injekci s čirou tekutinou a pak mu opatrně, až mateřsky, obvázala hrudník.</p>
<p>„Dala jsem mu analgetika,“ vysvětlila.</p>
<p>„Jsi zásobená.“</p>
<p>„Bez léků už by se tohle sloní tělo moc nehejbalo,“ pokrčila rameny a zmizela ve své ložnici. Ani mi neřekla, kde můžu spát. Naštěstí poslední volný pokoj byl zařízený pro hosty. Vedle obsáhlé knihovny z Ikea plné paranormálních romancí a knížek o vojenské historii bylo kanape se dvěma polštáři a dekou. Byla plná zrzavých kočičích chlupů, ale já jsem byl tak unavený, že bych se vyspal i ve vaně. Usnul jsem, sotva jsem zavřel oči.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Když jsem se vzbudil, slunce už svítilo vysoko na obloze. Mohlo být něco před polednem. Usáma mi ležel na břiše a díval se na mě, jako by přemýšlel, jestli jsem jeho nová hračka, nebo něco k jídlu. Otočil jsem se na bok, abych ze sebe toho zrzavého tlusťocha setřásl. Nenechal se. Přecupital si tak, aby byl zase na vrcholu mého těla. Použil přitom drápky jako varování, co se bude dít, když zkusím ještě jednou narušit jeho vyhřívání se na červnovém sluníčku.</p>
<p>„Běž do hajzlu, číčo,“ snažil jsem se mu domluvit po dobrém.</p>
<p>„Ty běž do hajzlu, debile,“ ozval se za mnou Markétin hlas.</p>
<p>Kocour spiklenecky mrknul levým okem, aby dal najevo, že mu ta slova vzala přímo z úst.</p>
<p>„Pojď sem, Usámíku, páníček je nevrlej bastard,“ zašišlala na něj majitelka. Marně. Usáma byl klasickej kočičí parchant, který na nějaké příkazy, rozkazy nebo prosby nereagoval, pokud tedy nebyly podpořeny tuňákovou konzervou v ruce.</p>
<p>Spolkl jsem sarkastický komentář na Markétin účet a nečekaně prudce strhl deku i s kocourem na zem. Usáma odskočil na podlahu a podrážděně prskl. Pak nahodil zpátky důstojnost a klidně odkráčel hledat si nějaké lepší místo na povalování.</p>
<p>Sedl jsem si na kanape a zamrkal na Pouštní růži. „Snídaně by nebyla?“</p>
<p>„Nebyla,“ odpověděla a zmizela za kocourem.</p>
<p>Vstal jsem a vydal se hledat jedinou spřízněnou duši v celém bytě. Paradoxem osudu to byl Libor Mátl.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Dobrý ráno, debile,“ pozdravil mě. Ležel přesně tam, kde jsme ho včera položili. Byl jenom v trenýrkách a na sobě měl čerstvé obvazy.</p>
<p>„Koukám, že už je ti líp.“</p>
<p>„Je mi, jako by mě včera ošukal nosorožec, ale myslím, že to přežiju.“</p>
<p>Usmál jsem se, uzmul si z krabičky na stole cigaretu a zapálil si. Chvíli jsme na sebe jenom tak divně civěli. Oba jsme věděli, o čem je potřeba si promluvit, ale ani jednomu z nás se do toho nechtělo. Byli jsme jako dva puberťáci, kteří si to večer rozdali každý s někým jiným a teď nevědí, jak se rozejít.</p>
<p>„Ten Hladil…,“ začal jsem.</p>
<p>„Pěkně tuhej parchant,“ pokýval hlavou Libor.</p>
<p>„Až podezřele moc,“ povzdechl jsem si.</p>
<p>Libor zamyšleně ohrnul spodní ret.</p>
<p>„Nikdy jsem nestřílel do nikoho, z koho by netekla krev…,“ pokračoval.</p>
<p>„… a vydržel tolik zásahů,“ dořekl jsem za něj. „Ti zmrdi, co nám sebrali ty diamanty, byli ze stejnýho těsta,“ pokračoval jsem, ale pak jsem nevěděl, co dál říct.</p>
<p>Připadal jsem si jako na setkání lidí unesených ufo, kteří věří, že to, co se jim stalo, bylo skutečné, ale vědí, že jakmile to řeknou nahlas, budou za šílence. Nakonec jsem se rozhodl jít na to oklikou.</p>
<p>„Když jsem běhal se SEALama po Pákistánu, vyprávěli mi, že jejich vláda financuje nějaký projekt supervojáka…“</p>
<p>„Ale prd,“ mávnul rukou Libor.</p>
<p>„Tohle není žádný supervoják. Tohle je, kurva…,“ zakroutil hlavou a vztekle típnul cigaretu do popelníku. „Možná nějaký superdrogy?“ navrhl jsem.</p>
<p>Libor nevypadal, že by mu ten nápad přišel úplně hloupý. „Je to možný. Ale pokud tě ty drogy chrání před výstřelem z pistole, tak je chci taky. A hodně,“ usmál se. „Možná se víc dozvíme večer,“ pokrčil rameny.</p>
<p>„Večer?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Mluvil jsem s Kyrilem. Máme na deset domluvený rande.“</p>
<p>„Kde?“</p>
<p>„Na Olšanských hřbitovech.“</p>
<p>„Jeho oblíbenej flek. Doufám jenom, že tam pro nás nemá vykopaný hroby,“ zašklebil jsem se.</p>
<p>„Pokud by kopali pro nás tři, tak to do večera nestihnou,“ zašklebila se sarkasticky Markéta. Vyšla zrovna z kuchyně. V jedné ruce držela pánvičku a ve druhé tři talíře. Z pánvičky voněla smažená vajíčka se slaninou. Obsah pánve za chvíli přemístila pomocí vařečky do tří talířů.</p>
<p>„Najíš se sám?“</p>
<p>„Já myslím, že jo,“ pokrčil jsem rameny.</p>
<p>„Tebe jsem nemyslela, debile,“ zašklebila se Markéta.</p>
<p>„Mohli byste mi už konečně přestat říkat debile?“</p>
<p>„Ne,“ odvětili jednohlasně rotmistr s nadporučicí.</p>
<p>Pokrčil jsem rameny a pustil se do vajíček. Když jsem je spořádal, dal jsem si sprchu a pak si dovolil dalšího šlofíka. Po krátkém boji s Usámou jsem měl i kde.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Odpolední probuzení proběhlo už bez Usámy. Shodil jsem ze sebe chlupatou kočičí deku a vyrazil do obýváku. Mátl ležel na kanapi a koukal se na televizi. Běželi tam zrovna Simpsonovi. Na stolečku před ním ležel popelník s cigaretami. Jednu jsem mu uzmul a konečně si v klidu zakouřil. Markéta se vrátila až potom, co Bárt provedl další lumpárnu a Marge se znovu, jako vždycky, přestala zlobit na Homera. Byla na průzkumu v Mátlově bytě. Přinesla odtamtud celý batoh zbraní.</p>
<p>„Bylo tam čisto?“ zeptal se Libor, který poté, co Simpsonovy vystřídala Akta X, vypnul televizi a opatrně se natáhl pro jednu z cigaret.</p>
<p>„Měl jsi tam bordel jako vždycky, ale co se týče policajtů, nebyl tam nikdo. Dávala jsem si zatracený pozor.“</p>
<p>„To je fakt divný. Prohlídl jsem zprávy na všech televizích a prohledal i teletex a o tom našem včerejším masakru ani slovo,“ nadzdvihnul zamyšleně pravý koutek úst Mátl.</p>
<p>„Buď rád. Čert ví, co byl Hladil zač. Nejspíš pěkný mafián, takže buď policie mlčí, protože se bojí, že tu má válku gangů, nebo jeho vlastní lidi zahladili stopy,“ přispěl jsem k debatě a snažil se přitom pořád myslet na tu verzi se superdrogami. Ta jediná mi nezpůsobovala migrény, což bylo o to závažnější, že něčím podobným jsem v životě netrpěl.</p>
<p>„Nebo jsou fízlové konsternovaní potom, co ty mrtvoly pitvali,“ řekl Mátl a mně se podvědomě sevřelo hrdlo. Budu zatraceně rád, až se těch diamantů zbavím.</p>
<p>Celý náš lup spočíval v Markétině skříni na spodní prádlo. Nečekaně to ale nebyl jen tak ledajaký lup. Jenom v bankovkách se tam skrývalo osmdesát tisíc euro. Ve starých dobrých korunách by to bylo víc než milion a půl. Chvíli mi trvalo všechny ty měny přepočítat, ale když jsem svým parťákům oznámil výslednou sumu, oběma se nadšením protáhly obličeje. A to ještě navíc oba počítali s tím, že se s nimi podělím o slíbené peníze od Kyrila za ty diamanty. Svět se mi sice v kravskou prdel obrátil, ale zase to vypadalo, že bude dobře. Jenže věřit Ukrajinci je snazší cesta do průšvihu než šlehnout si z jehly půjčené od prostitutů na Hlaváku. Slovo Ukrajince – a mafiánského bose zvláště – platí, jenom když jste dost silní na to, aby mu jeho porušení nadělalo víc problémů než žárlivá milenka.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Obral jsem Markétinu ledničku o kus salámu Vysočina a pak se pustil do přípravy zbraní. Každou pistoli jsem pečlivě vyčistil a nabil včetně Shermana. Nebylo to vůbec jednoduché, protože mi do toho Libor neustále mluvil a dával rady. V armádě byl zbrojířem a pořád v něm cukalo, že činnost, které nejlépe rozumí on, musím dělat já. Jenže Markéta mu rázně nakázala, aby odpočíval, a hádat se s jejími sto třiceti kily neměl odvahu ani Libor. Jedinou zbraní, na kterou jsem ani nešáhl, bylo Sako. Odstřelovačku si Markéta vyčistila sama.</p>
<p>O půl deváté večer jsme byli připraveni na cokoliv. Tedy alespoň jsme si to mysleli. Nejdřív jsem na sebe hodil čisté tmavě zelené vojenské kalhoty z Mátlovy skříně, černé tričko s bílým nápisem Blow job is better than no job (myslím, že tohle triko mi Markéta přinesla za trest), obul si kanady, které mi dneska koupila ve vojenském výprodeji, a triko zakryl lehkou zelenou vojenskou bundou. Ta byla také z Mátlovy výbavy. Společnými silami jsme pak oblékli do čistých věcí i rotmistra a posadili jej na kolečkové křeslo. Snažil se tvářit, že je naprosto fit, ale každý musel na první pohled vidět, že se vší silou vůle snaží potlačit bolest. Markéta mu pro jistotu píchla ještě jednu dávku analgetik. Účinkovala rychle. Když jsem s ním kodrcal po schodech dolů k naší dvanáctsettrojce, už si prozpěvoval: „Pověste ho vejš, ať se houpá…“ Vzhledem k tomu, že jsem byl policií hledaný uprchlík a po včerejšku i několikanásobný vrah, mi to vůbec nepřišlo vtipný.</p><empty-line /><p>Pan Svarog</p>
<p>Na nočních hřbitovech je vždycky něco zneklidňujícího. Ne že by mě snad děsily představy zombií vylézajících z hrobů nebo duchů dávno mrtvých, kteří po smrti nenašli klid, ale všechny ty náhrobky, okrasná křoví, stromy a hlavně sochy andělů vrhaly znepokojivé stíny probouzející lidskou fantazii.</p>
<p>Zaparkovali jsme kousek od metra Želivského. Nejdřív z auta vylezla, teda spíš se vysoukala, Markéta. Obhlédla terén, jestli nás někdo nesleduje, hodila nám dozadu klíče a zmizela. Po deseti minutách a dvou cigaretách jsem vyložil ven i Mátla. Dobrá nálada ho přecházela, jak analgetika přestávala účinkovat.</p>
<p>„Jdeme na to?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Si kuř, debile,“ usmál se křečovitě a pevně sevřel čtyři kožené pytlíky, které jsme ukradli Hladilovi. Diamanty už se ale nacházely jenom v jednom z nich. Do dalších tří jsme schovali po dvou obranných granátech. Ruských. Nevím proč, ale Mátl dával přednost ruským zbraním. Rusy jako takové nenáviděl, ale jejich zbraně miloval. Bylo na tom něco zvráceného.</p>
<p>Já jsem měl v podpažních pouzdrech dvě CZ 83 ráže 7,65 Browning. Vždycky mi tyhle bouchačky dodávaly sebedůvěru, jenže po masakru v Sakartvelu a setkání s panem Hladilem mi náhle připadaly jako dětské stříkačky na vodu. Bylo to zvláštní, ale s Liborem jsme o tom, co se stalo v Modrém mlýně, už vůbec nemluvili. Ti chlapi, které jsme pozabíjeli, byli tak zvláštní a rozumem neuchopitelní, že jakákoliv teorie, kterou jsem si o nich vytvořil, byla natolik šílená, že jsem nebyl schopen ji vyslovit nahlas. Řekl bych, že Mátl na tom byl naprosto stejně.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Hřbitovy už správně měly být návštěvníkům uzavřeny, ale vstupní brána byla odemčená. Pečlivě jsem ji za sebou zase zavřel a vytlačil Shermana co nejrychleji z dohledu lidí z ulice za hřbitovní zdí. Byla krásná červnová noc, a i když byl všední den, bylo v pražských ulicích docela živo. Tady na hřbitově bylo ale dokonalé ticho. Jen občas sem z dálky lehký vítr zanesl zvonění projíždějících tramvají.</p>
<p>Kyril stál v uličce před kostelíkem a nebyl sám. Což o to, čekali jsme, že sem mafiánský boss nepřijde bez zálohy, ale oba nás překvapilo, že místo typických ukrajinských goril stojí po jeho boku jenom chlápek, který vypadal starší než sám Kyril. Zpoza hnědého klobouku mu vyčuhovaly šedé vlasy po ramena. V té tmě to šlo špatně vidět, ale tipl bych si, že měl velmi tmavé oči. Špičatá brada mu dodávala ostrý výraz. Pod černým vlněným kabátem, který stál víc než život pěti slovenských prostitutek z cikánské osady na východě, se rýsovala hora masa. Muselo jít o svaly, protože pod tmavým kašmírovým svetrem se mu nenadouvalo pivní břicho. Chlápek si na svůj věk evidentně udržoval slušnou kondici.</p>
<p>Dotlačil jsem kolečkové křeslo na tři metry před Kyrila. Natočil jsem ho ale instinktivně proti cizinci. Chtěl jsem mezi sebou a jím mít hlavně brenů.</p>
<p>„Diamanty?“ zeptal se Kyril. Šel rovnou na věc. Žádné obvyklé slovní kudrlinky se nekonaly. Vypadal nervózně. Poprvé v životě, co jsem ho viděl, měl u sebe zbraň. Boulila se mu pod lehkou hnědou bundou.</p>
<p>„Peníze?“ odpověděl mu stejně zpříma Libor.</p>
<p>Kyril sáhl do kapsy a vytáhl z nich tlustý svazek pětiseteurovek. I v té tmě jejich fialová barva zářila přímo magicky. Mátl vzal jeden z kožených váčků a hodil ho po Kyrilovi. Ten jej zachytil a roztřesenou rukou podal šedovlasému. Ten si ho nedůvěřivě potěžkal a pak otevřel. K překvapení nás ostatních začal pomalu vysypávat jeden diamant za druhým na zem.</p>
<p>Diamanty v hodnotě milionů euro dopadaly skoro neslyšně na zem a odskakovaly do trávy jako malí broušení luční koníci. Bylo to nepochopitelné, ale pro toho chlapa diamanty ani cena, kterou měly, nic neznamenaly.</p>
<p>„Není tam,“ promluvil konečně. Jeho hlas zněl jako šustění starého listí.</p>
<p>„Kde je zbytek těch diamantů? Kam jste to ztopili, vy idioti?!“ hystericky na nás vyštěkl Kyril, rozepnul si bundu a neobratně z ní vytáhl revolver. Normálně už bych taky tasil pistoli, ale protože jsem si byl jistý, že knížete má na mušce Markéta, dovolil jsem si zachovat ledový klid. Stejně klidně zatím vypadal i Libor, který ale nenápadně přesunul obě ruce na spouště brenů ukrytých v Shermanovi.</p>
<p>„Zklamal jsi mě. Už podruhé,“ řekl šedovlasý. Kupodivu nás dva zatím absolutně ignoroval. Mluvil na Kyrila. Mafiánovi se orosilo čelo.</p>
<p>„Nemůžu za to. Oni to někam schovali. Já to z nich dostanu. Přísahám!“</p>
<p>Jsem přesvědčený, že ještě nikdo nikdy knížeti nenaháněl takový strach jako šedovlasý muž. Při těch posledních slovech mu přeskakoval hlas, chvíli mluvil tiše, některá slova skoro křičel. Ruka s revolverem mířící na nás se mu třásla, až jsem se začal bát, že samou nervozitou zmáčkne kohoutek a jednoho z nás zastřelí.</p>
<p>„Mě nikdy nikdo víc než dvakrát nezklame,“ pronesl tiše do tmy postarší muž. Tak rychle, že jsme to ani nepostřehli, vystřelila jeho pravačka ke Kyrilovi a chytla jej za hrdlo.</p>
<p>„Chrrrrrr,“ pronesl mafián svá poslední slova. Bylo jasné, že tenhle chlap na zdejším světě skončil. Ruka šedovlasého mu během sekundy rozdrtila ohryzek.</p>
<p>„Blmp,“ udělal Kyrilův krk v poslední fázi škrcení, kdy mu muž tlakem rozdrtil hrdlo. Vyprsklo z něj pár cákanců krve. Muž držel bezvládného mafiána chvíli ve vzduchu, jako by si chtěl vychutnat své dílo zkázy, a pak je pustil na zem.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„To bylo docela efektní. Pokud to na nás mělo udělat dojem, tak jste dostal pět bludišťáků z pěti. Máte naši pozornost, pane…?“ pronesl Mátl, když Kyrilovo bezvládné tělo spadlo do trávy někam mezi rozházené diamanty.</p>
<p>„Pan Svarog. Říkají mi pan Svarog,“ odpověděl muž a věnoval nám roztomilý úsměv, jaký obvykle dědeček věnuje svému vnoučkovi, který mu přinesl namalovaný obrázek s Elmem.</p>
<p>„Co pro vás můžeme udělat, pane Svarogu? Diamanty, zdá se, nejsou váš zájem,“ řekl Mátl. Držel se dobře, vypadal jako kliďas, který se nebojí a jedná tady jako rovný s rovným, ale stejně jako já zatraceně moc dobře věděl, že pan Svarog je ze stejnýho soudku jako Hladil. Nejhorší bylo, že mi to jeho jméno něco říkalo. Jako bych ho už někdy slyšel, ale ani za všechny diamanty, které se válely ve hřbitovní trávě, jsem si nedokázal vzpomenout, kde.</p>
<p>„Udělat toho pro mě můžete hodně a ne, nemáte pravdu, já mám zájem o diamanty, ale ne o tyhle. Pokračovat v diskusi ale budeme teprve tehdy, až budeme kompletní. Jestli se nepletu, tak nám tady chybí ještě ta tlustá dáma,“ řekl a znovu nás oblažil úsměvem. Tenhle už byl ale z jiného soudku. Znamenal: Dostal jsem vás na lopatky, blbečkové.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Chlápek lusknul prsty a ze tmy vystoupila skupina čtyř osob. Dva muži a dvě ženy. Jedna z těch žen byla Pouštní růže. Vypadala pěkně pomlácená. Měla zlomený nos a na pravé tváři se jí vybarvovala ošklivá podlitina. Pravačku měla zkroucenou za zády. V prostém, ale účinném chvatu ji držela žena, která vypadala ještě starší než pan Svarog. Měla dlouhé šedivé vlasy, obličej zjizvený po neštovicích a byla vyhublá jako smrt. Vypadala jako hněvivá důchodkyně, která koupila na zájezdu předražené hrnce (ty nejlepší pro zdravé vaření!), takže už jí nezbylo ani na chleba. Přesto si stotřicetikilovou vysloužilou vojačku vodila jako yorkšíra na vodítku. Tuhle podivnou dvojici pak doprovázeli dva chlapi v kožených bundách. Jeden měl krátce střižené hnědé vlasy, modré oči a vypadal jako míšenec Cikána a Vietnamce. Tomu odpovídala i poměrně subtilní postava. Jeho společník byl ještě hubenější blonďáček a nemohlo mu být víc než dvacet. V ruce svíral Markétino Sako.</p>
<p>„Tak a už jsme kompletní,“ uvítal pokynutím hlavy přicházející čtveřici Svarog. „Tohle jsou pan Trihlav,“ pokynul hlavou na cikánsko-vietnamského míšence, „pan Pohvizd,“ mrkl na mladíka, „a madam Morana.“ Stařeně vysekl uctivé pukrle. Ta mu úklonu opětovala a odmrštila Markétu na zem nedaleko chladnoucího Ukrajince.</p>
<p>„Děvko,“ vyplivla směrem k babizně trochu krve Pouštní růže. Patrně při rvačce s trojicí přišla o nějaký zub.</p>
<p>Pan Svarog se zasmál, jako by řekla nějaký vynikající vtip. „Ta tlustá dáma je buď neuvěřitelně odvážná, nebo neuvěřitelně hloupá. Madam Moraně se klaněly zástupy a její ctitelé vraždili pro menší urážky, než je tato.“</p>
<p>„Stejně je to hnusná děvka,“ odvětila mu Markéta.</p>
<p>Vrásčitá žena vykročila dva kroky dopředu směrem k nadporučici, ale Svarog ji gestem ruky zastavil.</p>
<p>„Na vraždění je času dost, máme tady s pány k uzavření nějaký obchod,“ věnoval znovu pozornost nám dvěma. Na sucho jsem polkl a myslím, že Mátl udělal v tu chvíli to samé.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Děkuji za představení,“ řekl po chvíli mlčení Libor. „Bylo skutečně velkolepé,“ dodal. Musel se určitě dost přemáhat, aby zachoval klid. Viděl jsem, jak nervózně drží spouště brenů a zároveň hypnotizuje pytlíky s granáty na svém klíně.</p>
<p>„Jaký obchod si představujete? Diamanty, které chtěl Kyril…,“ na chvíli se odmlčel, aby pohlédl na tuhnoucího mafiána, „jsme donesli.“</p>
<p>„Ale nejsou to ty správné diamanty,“ odsekl naštvaně Svarog. „V zásilce, kterou jsme si přes toho ukrajinského pitomce objednali a zatraceně dobře zaplatili, byl i jeden velký modrý diamant. Byl částečně neopracovaný.“</p>
<p>Zatraceně! Měl jsem co dělat, abych se nepraštil do čela. Na ten šutr si pamatuji. Opravdu byl mezi kameny, které jsme v Nebrasce převzali od Izraelců. Docela mezi nimi vyčníval, ale v Hladilově trezoru nebyl. Ve víru událostí jsem na něj zapomněl.</p>
<p>„Musel ho ukrást Jarilo, když nás při předání Kyrilovým lidem přepadl,“ řekl jsem a teprve až potom mi došlo, že jsem nám touhle informací podepsal rozsudek smrti.</p>
<p>„To by tam ale ten šutr musel nejdřív být, abych ho mohl ukrást,“ řekl Jarilo a vystoupil zpoza jednoho masivního hrobu se dvěma boubelatými andělíčky. Musel tam stát celou dobu. Jenom čekal na vhodnou příležitost. Stejně jako jeho kumpáni. Za ním vyšli i vazoun v zeleném kabátě s dlouhými hnědými vlasy a plešatý zabiják v baloňáku.</p>
<p>„A to je zase, kurva, kdo?“ zeptal se nechápavě Mátl.</p>
<p>„Staří známí,“ usmál se podsaditý chlápek, který vlastníma rukama roztrhal kapitána Nachtigalla.</p><empty-line /><p>Děsivá děvka</p>
<p>Svarog a jeho lidé neviděli nově příchozí zrovna rádi. Stařena vyprskla nějakou kletbu, které jsem nerozuměl, a Trihlav s Pohvizdem vytáhli odněkud ze záňadří dýky. Do každé ruky jednu. Blonďáček přitom zahodil Markétino Sako. Na první pohled to byla naprosto nepochopitelná výměna. Jarilo vytáhl z pochvy svůj oblíbený meč a vazoun vytasil zpoza zeleného kabátu krátkou sekyrku. Vypadala trochu jako indiánský tomahavk. Plešoun v baloňáku zatnul ruce v pěst a rozběhl se proti Svarogovi.</p>
<p>A pak nastala naprosto neuvěřitelná mela.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Plešoun narazil vší silou do Svaroga a odhodil ho dobré dva metry dozadu. Pak se za ním rozběhl, aby jej dorazil, ale Svarog mu oplatil stejnou mincí. Chlápek v baloňáku dostal pěknou ránu na solar, doslova odletěl a narazil přitom na jeden náhrobní kámen. Ten se pod jeho vahou vyvrátil. Plešoun nevypadal, že by ho to rozhodilo víc než odřené koleno, vstal a pustil se do pěstního souboje se Svarogem.</p>
<p>Jarilo a jeho kumpán mezitím zkoušeli ostří svých zbraní na Trihlavovi s Pohvizdem. Svištění zbraní a cinkot dýk o meč a sekyru bylo tak rychlé, že jsem nebyl schopný identifikovat jednotlivé výpady a obrany. Neměl jsem na to ani čas, protože stará bába Morana jako jediná neměla vhodného soupeře, a když si to uvědomila, vrhla se na ležící potlučenou Markétu.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Áááááá!“ Markéta řvala bolestí. Babice ležela na ní a zabodávala jí ruce do sádelnatého těla. Musela mít nehty snad z oceli, protože s každou ranou z ní vystříklo cosi krve a masa.</p>
<p>„Nemůžu střílet!“ vyštěkl na mě naštvaně Libor. Pokud by stiskl spouště Shermana, zabil by je obě. Naštěstí už jsem v rukou svíral pistole.</p>
<p>„Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!“ kulky se od Morany odrážely, jako bych zkoušel střílet do Challenge- ru 2, jednoho z nejmodernějších britských tanků. V Afghánistánu jsme to při jednom obzvlášť náročném večírku dělali a výsledek byl stejný jako střílet do babizny. Naštěstí babizna na rozdíl od Challengeru 2 neměla takovou váhu, a tak na ni alespoň účinkovala kinetická energie z kulek. Normálně jsem ji z Markéty sestřílel.</p>
<p>Morana postupně odskákala tak dva metry od ní. Vyměnil jsem rychle zásobníky v obou čezetách a pak jsem na ni s hrůzou pohlédl. Babice vypadala ještě děsivěji než předtím. Její nehty se proměnily ve velké černé drápy, oči jí modře zářily a tvář byla plná stínů a ostrých tvarů.</p>
<p>Znova jsem do ní zahájil palbu. Dala si v obranném gestu ruce před tvář, jako by se bála, abych jí nezasáhl oči. Do nich jsem skutečně mířil, ale ani jedna kulka se k nim nedostala. Chtěl jsem ji palbou dostat na mušku Shermana tak, aby mezi ní a Liborem nebyla ani Markéta ani já.</p>
<p>Jenže dřív mi došly náboje.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vyhodil jsem z pistolí prázdné zásobníky. Babizna, kterou přestaly trefovat kulky, si odkryla oči. Dal jsem si do jedné ruky obě pistole a z kapsy vytáhl první plný zásobník. Morana se proti mně rozběhla. Nabil jsem jednu z čezet a…</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Pistole mi vypadly z ruky. V mém břiše vězely Moraniny drápy.</p>
<p>„Prý děvka,“ vyprskla mi do ksichtu proud slin. „Za to všichni zaplatíte!“ vykřikla a vytrhla mi z břicha obě ruce. Její drápy mohly mít tak sedm centimetrů. Nevím, jak hluboko ve mně skončily, ale bylo to, jako by do mě někdo vrazil deset nožů typu rybička. Otřásl jsem se v bolestech. Nemohl jsem popadnout dech.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Svět kolem mě jako by se zastavil. Během sekundy jsem uviděl tvář babizny, v jejíchž očích se zračila nekonečná škodolibá radost nad cizím utrpením, i muže, kteří spolu bojovali pomocí chladných zbraní. Jarilo odsekl muži jménem Trihlav pravou ruku. Krvácel, ale Cikánoasiat si z toho nic nedělal. Dýkou v levačce se svému soupeři pokoušel proseknout hrdlo stejně srdnatě jako dřív. Muž se sekyrou byl pořezaný blonďákovými zbraněmi, ale dál na něj dotíral mocnými údery. Jen Svaroga a chlapa v baloňáku jsem neviděl. Nejspíš je vzájemná pěstní rvačka odvedla dál do nitra hřbitova.</p>
<p>Morana zdvihla své pařáty vysoko, jako by snad byla čáp chystající se k vzletu. Navzdory pulzující bolesti jsem si uvědomil, že tohle je moje poslední šance. Libor čekal s prsty na spouštích.</p>
<p>Odrazil jsem se ze všech sil a odkutálel se co nejdál od Morany.</p>
<p>„Šerméééééééén!“ zařval jsem v agonii a Sherman mi odpověděl.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Dvě hlavně útočných pušek CZ 805 Bren se rozeřvaly nocí. Babice překvapením vyjekla. Kulky ráže 5,56 nebyly taková plivátka jako náboje z mojí čezety. Ať už ta stará mrcha byla sebeodolnější, útočná puška je prostě útočná puška. Kulky se jí zahryzávaly do těla a z jejího seschlého hrudníku a břicha vytékala černá krev.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Tentokrát Libor neudělal stejnou chybu jako v Modrém mlýně a přestal se střelbou o něco dřív. Nebyl také důvod v ní pokračovat. Babice ležela na zemi a v břiše měla díry, kterými by svůj proslulý velký pyj prostrčil i Robert Rosenberg. Přesto jsem nechtěl nic ponechat náhodě.</p>
<p>„Pytlík!“ zařval jsem na Libora.</p>
<p>Rotmistr po mně hodil jeden ze svých kožených váčků a hned potom se rozjel co nejdál od místa, kde ležela Morana. Zachytil jsem váček, který původně skrýval diamanty, a vytáhl z něj obranný granát. Jediný pohled směrem k prostřílené babici mě utvrdil v tom, že má předtucha byla správná. Babizna sýpala, skuhrala, ale dokázala se posadit. Z ran už jí nic nevytékalo. Přesto vypadala, že není v takové kondici, jako když do mě vrážela své nehty.</p>
<p>„Umři, ty stará hnusná děvko,“ zašeptal jsem a mrsknul po ní odjištěný granát. Dopadl jí přesně do klína.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Buch!“ prohlásil granát.</p>
<p>Do okolí se rozlétly kusy hlíny, trávy, střepin a babizny. Ležel jsem přitisknutý k zemi vedle Markéty. Byla celá od krve, ale před výbuchem jsem cítil, že stále ještě dýchá.</p>
<p>Po explozi jsem napočítal do tří a pak se podíval na dílo zkázy. V místě, kde původně prostřílená babice ležela, zela klasická díra. Morana byla tak pět metrů od ní. Pořád si zachovávala svou původní konzistenci, i když celkově jí bylo zhruba o dvacet procent méně. V břiše měla tak velkou díru, že už by si na své nepřišel ani Robert Rosenberg, a chyběla jí jedna noha. Přesto sebou stále cukala. Bylo mi jasné, že pořád ještě žije.</p>
<p>„Řekl jsem ti snad, abys umřela, ne?“ vyprskl jsem a hodil po ní druhý granát.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Exploze měla stejný účinek jako první výbuch. Po ní se ale stalo něco nečekaného. Vzduch, který byl před chvílí ještě teplý, jak se na počátek června slušelo, se prudce ochladil. Jako by najednou bylo minus dvacet stupňů. Hvězdy na obloze z ničeho nic zmizely a kolem nastala absolutní tma. To všechno trvalo možná deset sekund, ale zdálo se mi, jako by to byla věčnost.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>A stejně náhle jako chlad s tmou přišly, tak i odešly. Hvězdy svítily na obloze jako vždycky a po tom náhlém mrazu zůstal jen nepříjemný pocit v zátylku. Chvíli jsem si myslel, že to byl jenom můj sugestivní pocit vyvolaný zraněním, které mi uštědřila babizna, ale když jsem se podíval na ostatní, došlo mi, že to zažili také.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Všichni kolem nás přestali bojovat. Trihlav s jednou rukou stál, vedle něj Jarilo a nedaleko od nich chlap se sekyrou i Pohvizd se dvěma dýkami. Dívali se na nás, jako by si před chvílí vůbec neusilovali o život. Kousek za nimi stál i plešoun v baloňáku a Svarog. Všichni na nás civěli.</p>
<p>„Oni ji zabili. Zabili Moranu,“ řekl Svarog, jako by nedokázal uvěřit vlastním očím.</p>
<p>Pomalu jsem vstal. Zamotala se mi hlava, ale zabití babice mi dodalo sílu.</p>
<p>„Libore?“ řekl jsem a za mnou se ozval rotmistrův hlas.</p>
<p>„Chytej!“</p>
<p>Otočil jsem se a včas zachytil další kožený pytlík s granáty. Muži na mě stále ještě civěli. Oba granáty jsem postupně odjistil a držel je nábožně v rukou, jako by to byla prsa Marilyn Monroe.</p>
<p>„Tak jo, frajeři. Děvka je mrtvá, kdo jde další?“ řekl jsem drsňácky.</p>
<p>Adrenalin je holt svině.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Muži se na sebe postupně jeden po druhém podívali. Ticho, které nastalo díky jejich vzájemné výměně pohledů, rušil jen zvuk, který vydával Mátlův invalidní vozík. Libor se přesouval blíž k Markétě. Ta se totiž mátožně posadila. Babice ji vážně nehezky zřídila. Celé břicho i hrudník měla od zaschlé krve. Své vlastní. Vypadala, že každou chvíli znovu omdlí.</p>
<p>Nebylo vůbec složité přijít na to, nad čím ti chlapi přemýšlejí. Ty dvě party se neměly v lásce, což jenom dokazovala Trihlavova useknutá ruka, ale my jsme zabili jednoho z nich. Ať už to z „nich“ znamenalo cokoliv.</p>
<p>„Když jsem tě viděl umírat, nečekal jsem, že to uvidím ještě jednou,“ řekl chlápek v baloňáku a jako na povel se ostatní vydali naproti nám.</p>
<p>A v tu chvíli se hřbitovem ozvalo vytí. Nejdřív mě napadlo, že vlčí, ale pak mi došlo, že vlci v Praze jsou akorát tak v zoo. Nejspíš se tu potlouká smečka toulavých psů, které vystrašila střelba a výbuchy.</p>
<p>„Černobog? Co ten tady dělá?“ řekl pan Svarog a všichni se jako na povel zastavili.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Buch!“</p>
<p>„Buch!“</p>
<p>Využil jsem jejich chvilkového zaváhání a zbavil se prsou Marilyn Monroe. Tedy ruských obranných granátů. Zároveň s tím jsem padl k zemi vedle Markéty a stlačil jí hlavu zpátky k zemi. Zaúpěla.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Oba granáty explodovaly takřka současně. První jsem hodil směrem ke Svarogovi a panu Baloňákovi a druhý po Jarilovi. Moc dobře jsem si totiž pamatoval, co ten bastard se svou šavličkou dokázal provádět ukrajinským mafiánům i českým veteránům.</p>
<p>Jenže naši nepřátelé nezaváhali. Bleskurychle zmizeli z dosahu exploze granátů. Jen Svarogův kabát vypadal, že jeho majitele načechralo několik střepin.</p>
<p>„Jariló!“ zařval chlapík s mečem a rozběhl se směrem ke mně a Markétě, ležícím na zemi. Naštěstí Libor zareagoval včas.</p>
<p>„Ratatatatatata!“ odpověděl Sherman. Náboje, které Mátl ušetřil na Moraně, teď putovaly do těla zrzka. A k mé radosti dopadl hůř než babice. Zastavil se v půlce běhu. Kulky mu vyrvaly z těla kusy masa. Meč mu vypadl z ruky a z pusy se mu vyvalila krev. Byl to moc pěkný pohled. Jarilo padl na kolena a jednou rukou se opřel o zem, aby úplně nespadl.</p>
<p>„Cvak, cvak.“ Spoušť Shermana už cvakala naprázdno. Zbývaly nám jenom poslední dva granáty.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Jarilo byl vyřízený, ale ostatním došlo, co se stalo. Nedávný Jarilův soupeř Trihlav se rozhodl, že dokoná jeho práci. Také se proti nám rozběhl, přeskočil zrzka a jeho dýka se nebezpečně blížila k mé maličkosti.</p>
<p>„Granát. Rychle!“ zařval jsem na Libora, ale dřív, než stačil zareagovat, se na Trihlava vrhlo něco velkého, černého a chlupatého.</p>
<p>„Vlk?“ zašeptal jsem.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Trihlavovu smrt nedoprovázely žádné efekty jako v případě Morany. Obrovitánský vlk mu prokousl hrdlo, a to tak mohutným stiskem, že mu na druhý pokus prostě překousl páteř, a oderval tak hlavu od těla.</p>
<p>Libor po mně mezitím hodil poslední pytlík s granáty, ale bylo to zbytečné. Jen co vlk dokonal svou práci, zmizel. A s ním i všichni muži, kteří nás před chvílí chtěli zabít. Během vlčího útoku jsem viděl, jak zkrvaveného Jarila odtahuje chlápek v baloňáku. Zůstávala za nimi hustá krvavá stopa. Přesto to vypadalo, že ten zrzavý zmetek pořád žije.</p>
<p>Zůstali jsme tu sami.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Tedy sami, vlčí vytí nahradilo kvílení policejních sirén.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Fízlové,“ řekla celkem zbytečně Markéta. Vypadala vážně špatně. Byla ještě bledší a zelenější než Libor, když jsme jej odváželi z Modrého mlýna. Ani já jsem na tom nebyl zrovna nejlíp. Motala se mi hlava a třepal jsem se, jako bych byl cukrovkář s glykemickým záchvatem.</p>
<p>Libor k nám dojel na Shermanovi. Také vypadal, že je na konci svých sil.</p>
<p>„Co budeme dělat? Vzdáme se?“ zeptal se.</p>
<p>Na jednu stranu to bylo lákavé. Potřebovali jsme všichni do nemocnice a policajti byli kluci, co musejí dodržovat zákony. Vzali by nás tam všechny, a to co nejrychleji. Jenže vzdát se znamenalo konec všeho. Byla tu dvě mrtvá těla. Další mrtvé jsme po sobě nechali v Modrém mlýně a já měl na kontě ještě postřeleného policajta. Dostanu doživotí a ve vězení to navíc nebudu mít vůbec, ale vůbec jednoduchý. Bachaři chlápky, co střílejí po policajtech, nemají ani trochu v lásce.</p>
<p>„Musíme pryč,“ zavrtěl jsem hlavou. „Potřebujeme ale posbírat naše bouchačky, všude jsou otisky,“ řekl jsem a s pomocí Libora se postavil na nohy. Mohl jsem chodit, což byla dobrá zpráva. Horší byla, že poraněné břicho mě stále strašlivě bolelo a měl jsem pocit, že na jazyku cítím kovovou chuť. Nezbývalo mi než modlit se, aby to nebyla má vlastní krev.</p>
<p>Nejdřív jsem našel své čezety i plné zásobníky. Po pár minutách i Sako. Pomohla mi policejní auta. Bylo jich tolik, že jejich blikající majáky osvětlovaly snad celý Olšanský hřbitov.</p>
<p>Dobelhal jsem se k Markétě.</p>
<p>„Můžeš vstát?“</p>
<p>Zatnula zuby a zkusila to. Podařilo se jí to ale až potom, co jsem ji podepřel.</p>
<p>„Policie České republiky. Okamžitě odhoďte zbraně a dejte ruce nad hlavu!“</p>
<p>Naše tváře ozářily policejní baterky. Nejdřív jedna, pak druhá a pak už jich bylo nepočítaně. Všude okolo nás běhali policajti, svítili na nás a mířili pistolemi.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Jenže nebyli to jediné, co hřbitovem běhalo. Když jsem poslechl policejní výzvu a skutečně odhodil pistole, odstřelovačku a položil na zem i oba granáty, rozezněl se hřbitovem sbor vlčího vytí.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Policejní baterky začaly jedna po druhé padat na zem.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Kdo tam je?“</p>
<p>„Vzdejte se, Policie České republiky!“</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>„Tady poručík Brázda, pošlete nám posily!“</p>
<p>„Pomóóóc!“</p>
<p>Hřbitovem se rozléhaly hlasy vystrašených policistů. Několik z nich dokonce vystřelilo.</p>
<p>„Co to je? Co to sakra je?!“ zařval na mě policista, který mě před pár minutami přinutil odhodit zbraně a dát ruce nahoru.</p>
<p>„Vlci. Asi utekli ze zoo, pane veliteli,“ řekl jsem a v tu chvíli mi už bylo moc dobře jasné, že to žádní vlci ze zoo nejsou. Jsou to ty samé potvory, které zavraždily magistra Horáka.</p>
<p>„Si ze mě děláte prdel?“ vykřikl policista. Nebyla to úplně nejdůstojnější poslední slova, která kdy kdo pronesl, ale určitě by se našla horší. Za policistou se mihl černý stín a jeho tělo se svalilo do trávy. Vypadalo to, že na hřbitově dnes mrtvol přibývá přímo geometrickou řadou.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Zkontroloval jsem Markétino Sako. Mělo plný zásobník.</p>
<p>„Dokážeš střílet?“</p>
<p>„Myslím, že jo, d–“ Chtěla říct nejspíš obligátní „debile“, ale polkla ho a místo toho dodala: „Martine.“</p>
<p>Sakra, bylo to s ní vážně špatný, když mi řekla mým křestním jménem. Tak mi řekla naposledy potom, co jsem se spolu milovali. To bylo ještě v Afghánistánu. Připadalo mi, jako by mezitím uteklo celé století.</p>
<p>A přiteklo osmdesát kilo.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Liborovi jsem vrazil do jedné ruky čezetu a do druhé granát. Dal jsem mu ještě jeden náhradní zásobník. Druhou pistoli a poslední zásobník jsem si nechal. Stejně jako poslední granát.</p>
<p>Sedli jsme si k sobě zády. Tedy já s Markétou jsme si sedli zády k Mátlovu vozíku, abychom mohli pokrýt celý prostor okolo nás.</p>
<p>Ve světle policejních baterek, osiřele se válejících na zemi, jsem sem tam zahlédl přeběhnout nějaký stín. Podle rychlosti bylo jasné, že patří vlkovi.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Jsou všude tady kolem. Musí jich být desítky,“ zašeptal Libor. To vážně neznělo moc povzbudivě. Doufal jsem, že Libor přehání. Těch vlků klidně mohlo být jenom pět, možná i míň. Jenže ve tmě protínané stále zapnutými policejními majáčky je šlo jenom těžko spočítat.</p>
<p>„Jsme tady jak generál Custer u Little Bighornu,“ povzdechl si Mátl. Fantazie mu evidentně pracovala na plné obrátky.</p>
<p>„Plukovník. Custer byl u Little Bighornu plukovník. Po občanské válce mu sundali hodnost, protože měla americká armáda nějak moc generálů,“ odvětil jsem.</p><empty-line /><p>„Jednou generál, navždy generál,“ odsekl Mátl a z ničeho nic začal falešně zpívat: „Říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen: Pod sedmou kavalérií jak krví rudne zem. Kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná. Proč Custer neposlouchá ta slova varovná?“</p>
<p>Zdá se, že na Libora přišla jeho hysterická fáze. Když bylo nejhůř, utíkal rotmistr do hájemství přehnaného optimismu spojeného s neadekvátní veselostí, sarkasmem a černým humorem. Zpravidla jej zastavila jenom rána pěstí do brady. Nebo síla osobnosti. Stotřicetikilové osobnosti.</p>
<p>„Drž, kurva, hubu!“ zařvala nervózně Markéta.</p>
<p>„Jo, drž hubu,“ přidal jsem se.</p>
<p>„Ty taky!“ odsekla Markéta.</p>
<p>A tak jsme konečně drželi hubu. Bylo to ale horší, než když Libor zpíval. Najednou jsme totiž slyšeli všechno to vlčí vrčení a tichoučké praskání větviček a šustění listí, jak kolem nás chodila smečka vlků, kteří měli plné huby krve nic netušících českých policistů. Nebyly to ale jediné zvuky, které jsme slyšeli. Dalšími bylo praskání kostí a trhání masa. Nebozí čeští policajti ještě vykonávali svou poslední službu veřejnosti. Tedy pokud jsou obrovští vlci veřejnost. Sloužili jim za potravu.</p>
<p>Byl tady ovšem ještě jeden zvuk. Pomalé lidské kroky, které k nám odhodlaně směřovaly.</p>
<p>„Dobrý večer přeji,“ řekl muž, který se najednou objevil kousek od mrtvoly policisty, co nás ještě před chvílí držel v šachu.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Chlápek vypadal přesně jako ten typ, který muži nenávidí a ženy milují. Vypadal tak na čtyřicet, husté černé vlasy v culíku, mohutné obočí, vysoké čelo a pronikavý pohled havraních očí. Měl dlouhý černý kabát a v ruce svíral leštěnou hůl z nějakého tvrdého dřeva. Nevypadal, že ji potřebuje pro chůzi, spíš jako dekorativní předmět. Ale klidně s tím mohl mlátit lidi, těžko říct.</p>
<p>Muž se zeširoka rozkročil, ale než stihl říct cokoliv dalšího, promluvil jsem já.</p>
<p>„Vy budete nejspíš pan Černobog, viďte?“</p>
<p>Muž překvapením zamhouřil oči.</p>
<p>„Jak to víte?“ zeptal se.</p>
<p>„Říkal to pan Svarog. Teda předtím, než vzal roha,“ vysvětlil jsem mu.</p>
<p>„Ach, Svarog,“ povzdechl si, jako by neměl radost, že ten chlap vzal jeho jméno vůbec do úst. Než ale mohl pokračovat, vrátila se Liborovi jeho hysterická fáze.</p>
<p>„Hele, frajere, nevím, co jsi, kurva, zač, ale něco mi vysvětli. Co se to tu děje? Pořádáme tu snad nějakou tiskovou konferenci, co? Nebo snad někde viselo na nástěnce, že tady dneska bude jeden kripl, jedna tlusťoška a jeden debil, co spolu chlastali v armádě, a každej magor široko daleko sem má přijít a zkusit je zabít? Je tu nějaká pošahaná výstava králíků a my jsme ti králíci?! Co, kurva, co?!“</p>
<p>Poslední slova už Mátl jenom řval. To „Co, kurva, co“ zopakoval asi šestkrát a pak se konečně odmlčel.</p>
<p>Chlápek při tom proslovu vypadal trošku nesvůj. Tvářil se rozpačitě, a když Libor skončil, zkusil na nás mluvit klidným hlasem.</p>
<p>„Rozumím tomu, proč jste nervózní a naštvaní, ale já vám všechno vysvětlím,“ prohlásil pan Černobog.</p>
<p>Moc to neúčinkovalo, protože během Liborova slovního průjmu dorazilo na hřbitov ještě pár dalších policejních aut a zmatené výkřiky, výstřely a nějaké to vytí prozradily, že policejní šéfové budou mít zítra fakt velký problém poskládat služby.</p>
<p>„Všechno nám vysvětlíš?“ zeptal se Libor.</p>
<p>„Ano,“ pravil muž tím svým klidným hlasem.</p>
<p>„Tak na to já ti mrdám,“ odvětil mu Mátl, zasmál se a hodil po něm granát.</p>
<p>Je fakt, že jsem docela doufal, že nám někdo konečně vysvětlí, co se tady u všech svatých děje, ale když Libor hází granát, nemůžu zůstat pozadu. Poslal jsem směrem, kam právě utíkal pan Černobog, také jeden ruský obranný.</p>
<p>„Buch! Buch!“ granáty odvedly svou klasickou práci. Minimálně jeden z nich také dohnal pana Černoboga. Viděl jsem, jak ho tlaková vlna vyzdvihla a odhodila někam mezi poničené hroby.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Sborové vytí nám oznámilo, že jsme udělali opravdu hodně, ale hodně velkou blbost.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>První vlk zaútočil ze strany, kterou hlídala Markéta. Ačkoliv ztratila dost krve, byla bledá, vyčerpaná a třásly se jí ruce, dostala ho hned prvním výstřelem. Náboj 7,62 x 51 .308 Winchester skolil vlka při výskoku. Schoulil se do klubíčka, kňučel a trhavě se snažil dostat se zpátky mezi hroby. Jak to s ním dopadlo, jsem už neviděl, protože další vlk skočil i po mně. Trefil jsem ho do hrudi z čezety, ale zdaleka to nemělo takový účinek jako Sako. Vlk na mě skočil a přibil mě k zemi. Podrápal mi přitom ruku, takže jsem upustil i pistoli.</p>
<p>„Prásk! Prásk! Prásk!“ výstřely přišly z vrchu, takže nemohly být od nikoho jiného než Libora sedícího na invalidním vozíku. Prostřelil vlkovi lebku. Na obličej mi vystříkla slušná dávka krve a mozkomíšního moku. Měl jsem přitom ústa otevřená, takže mi nějaké svinstvo vlítlo i do pusy. Začal jsem se tím dávit.</p>
<p>„Bože, ať to není oko,“ modlil jsem se v duchu a vyplivnul přitom nějakou hnusnou slizkou věc, která mi mezi zuby vletěla z vlčí hlavy.</p>
<p>Vlk ani nekňučel. Byl prostě mrtvý. Vytékala z něj krev a v posmrtné křeči cukal nohama.</p>
<p>„Jedna rána nestačí,“ poučil mě Libor a pokračoval ve střelbě.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Další vlk, který se na nás zkusil vrhnout, skončil metr před Liborem. Dva chlupáče záhy dostala z větší dálky Markéta. Sako bylo na ty zubatý masožravý parchanty vážně účinné.</p>
<p>Pět mrtvých přinutilo ostatní vlky k větší opatrnosti. Cítil jsem, že jsou všude okolo nás, ale přeskupovali se, chodili okolo a schovávali se do temných stínů a pod ochranu kmenů stromů a náhrobních kamenů. Markéta třikrát zkusila dostat některého z nich z dálky, ale minula.</p>
<p>„Tak a teď jsme na tom opravdu jako sedmá kavalérie. Jakmile najdou odvahu se do nás pustit všichni naráz, skončíme jak Custer. Víš, jak dopadl Custer?“ zeptal se mě nervózně Libor.</p>
<p>„Jasně, že vím, jak dopadl Custer. Nejsem idiot. Taky vím, jak dopadl Sedící býk. Dal se k cirkusu,“ odvětil jsem.</p>
<p>„Myslíte, že se ti vlci dají k cirkusu?“ zeptala se sarkasticky Markéta.</p>
<p>„Dobře, hlavně klid, hlavně klid,“ prohlásil jsem a primárně tím uklidňoval sebe sama. „Co měl udělat Custer, aby nedopadl, jak dopadl?“</p>
<p>„Počkat na posily?“ odvětil Libor.</p>
<p>„Buď to, nebo včas zdrhnout. Zkusme zdrhnout. Stačí se dostat k některýmu policejnímu autu. Maj dveře dokořán, klíčky v zapalování a čekaj jenom na nás. Nejbližší je odtud tak sto padesát metrů,“ navrhl jsem.</p>
<p>„Jo, to je dobrej nápad,“ pokývala hlavou Markéta.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Jasně, že to byl dobrej nápad. Byl to zatraceně moc dobrej nápad. Problém většiny dobrejch nápadů ovšem spočívá v jejich realizaci. Tak si to shrňme. Máme tu kripla na vozíku, což je v tuhle chvíli nejlépe pohyblivý člen týmu. Průšvih spočívá v tom, že jeho kriplkára má sice dvě útočné pušky zabudované pod sebou, ale nemá motorek, takže když se bude Libor pohybovat, bude k tomu potřebovat ruce, a tím pádem nebude moci střílet. Máme tu jednu jen těžko pohyblivou stotřicetikilovou „tlustou dámu“, jak ji výstižně nazval Svarog, která byla poškrábaná děsivou babiznou, jejíž smrt provázely vskutku hollywoodské efekty, a pak mě, kterému svými nehty pobodala břicho ta samá babizna, a navíc mě před chvílí dost hnusně poškrábal a pocuchal vlk. Generál Custer na tom byl mnohem líp, i když měl ty trapný kudrliny.</p>
<p>„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se mě rotmistr.</p>
<p>„Nad kudrlinami generála Custera,“ odpověděl jsem popravdě.</p>
<p>„Ty byly fakt trapně přiteplený.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Utvořili jsme bojovou formaci, která by se dala nazvat „tři kriplové a jedna kriplkára“. Vepředu byl Libor, který teď držel obě čezety, a mohl tak krýt v podstatě celou oblast před námi. Já jsem se belhal uprostřed. Jednou rukou jsem tlačil Shermana s rotmistrem a druhou podpíral bolestí skučící Markétu. Před lety bych si to navzdory situaci asi užil, ale teď jsem nebyl schopný rozeznat, jestli ji držím za prsa, za břicho nebo za nějakou další tukovou vycpávku, kterými ji obdarovaly deprese a práce u McDonalda. Markéta držela Sako, a kryla nás tak zezadu. Byli jsme velmi snadno zranitelní z levé i pravé strany, ale nic lepšího jsem prostě nevymyslel. Vždyť už jenom vstát činilo nám oběma zatracené problémy, a kdybych se zároveň nemohl opírat o Shermana, asi bych okamžitě upadl.</p>
<p>* * *</p><empty-line /><p>Posunuli jsme se o metr blíž k policejnímu autu, což mezi vlky nastartovalo masivní přeskupování sil. A nejen přeskupování. Evidentně pochopili, že se jim pokoušíme uniknout, takže svou smyčku okolo nás pomalu, ale jistě utahovali. Markéta s Liborem je zkusili občasnou střelbou držet co nejdál, ale až na jedno škrábnutí nejméně opatrného vlka, šly všechny výstřely mimo členy smečky.</p>
<p>A pak přišlo nevyhnutelné. Vlci začali hromadně výt. Že si tím dodávají odvahu k hromadnému útoku, se mi potvrdilo ve chvíli, kdy se proti nám ze všech stran vyřítily chlupaté bestie s otevřenými mordami plnými ostrých zubů.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Prásk, Prásk!“</p>
<p>Libor střílel jako pistolník z divokého západu a snažila se i Markéta. Během pár sekund skolili čtyři vlky, ale nestačilo to.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Jeden vlk svou vahou převrhl Shermana i s Mátlem na zem. Další se zakousl do Markéty. Odtrhl jí kus masa z nohy. Začala z ní stříkat krev na všechny strany.</p>
<p>Vnímal jsem to jen periferním viděním, protože jsem v tu chvíli ležel pod jedním z vlků. Instinktivně jsem mu narval levačku co nejhlouběji do mordy, aby nemohl pořádně kousat. Druhou rukou jsem se mu snažil vypíchnout oči, ale nešlo mi to.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Navíc se mi v tu chvíli zahryzl do pravé nohy další vlk.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Ve vlčím vytí, vrčení a našem křiku málem zanikly zvuky motorek, které se naším směrem hnaly hřbitovem. V okamžiku, kdy se mi jeden z vlků zakousl do nohy, jsem postřehl, jak naši sedmou kavalérii i s vlčími Siouxy ozářily světlomety několika motorek.</p>
<p>Nejdřív povolil stisk vlka na pravé noze. Pak vlka, kterému jsem marně zkoušel vypíchnout oči, proklál šíp. A další a další.</p>
<p>Vlčí bestie se na mě bezmocně svalila.</p>
<p>„Uch, uch,“ zkoušel jsem marně popadnout dech.</p>
<p>Vlka ze mě skopla černá okovaná bota značky Gladiator. Stačil jí k tomu jeden jediný kop. Nadechl jsem se a rozostřeným zrakem nad sebou spatřil postavu v černé kožené bundě a motorkářské helmě téže barvy. Postava se nade mnou sklonila a sundala si helmu. I v té tmě a na pokraji smrti jsem ji bezpečně poznal.</p>
<p>„Děvko,“ sípl jsem.</p>
<p>Černovláska se usmála a pak mě políbila. Měl jsem ústa od krve z ran na rukách, které mi uštědřil vlk, takže to musel být hodně nechutný polibek. Přesto mě vzrušoval. Žena, která mi před necelými dvěma měsíci vrazila nůž do ledvin, mi teď opět vrážela svůj jazyk do úst.</p>
<p>A já opět cítil v rozkroku erekci.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Tentokrát jsem ale neomdlel. Naopak. Jako by ke mně přiběhl neviditelný Hawkey Pierce a resuscitoval mě zpátky do života jedním jediným elektrickým výbojem kouzelného defibrilátoru. Nikdy jsem nebral drogy, pokud se nepočítá alkohol, tabák, kafe a marihuana, ale asi takhle nějak se musí cítit člověk závislý na pervitinu, když po týdnu abstinence dostane svoji dávku.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Posadil jsem se a uviděl kolem dobrých sedm vlčích těl prošpikovaných šípy. Nad nimi stály u terénních motorek čtyři postavy včetně černovlásky. Každá v rukou svírala luk. Žádnou moderní sportovní vychytávku, ale klasický luk ze světlého dřeva a skoro neviditelné tětivy. Černovláska byla jediná, která si sundala helmu. Všechny ostatní postavy zůstávaly anonymní.</p>
<p>„Měli bychom odsud co nejdřív zmizet,“ ozval se dívčí hlas zpoza jedné helmy.</p>
<p>„Jenom naložím pana Fridricha a můžeme odsud zmizet,“ odvětila jí černovláska.</p>
<p>„Ani náhodou. Ti dva jsou pro mě důležití. Neodejdu bez nich,“ řekl jsem a podíval se na ně. Oba byli pokousaní od vlků. Libor měl skelný pohled a Markéta jen slabě dýchala. Oba umírali.</p>
<p>„Kripl a tlusťoška? K čemu ti jsou?“ zeptala se černovláska nechápavě.</p>
<p>„Jsou to mí přátelé,“ odvětil jsem, ale vypadalo to, že to nemá dostatečný účinek. Ale pak jsem, sám nevím proč, dodal: „A zabili jsme spolu Moranu.“</p>
<p>Černovláska vytřeštila oči.</p>
<p>„Ta stará seschlá děvka je mrtvá?“</p>
<p>„Jo,“ přitakal jsem. „A taky chlápek jménem Trihlav.“</p>
<p>„U Perunova vousu,“ zakroutila hlavou černovláska a rozzářila se, jako bych jí oznámil, že vyhrála jackpot ve Sportce.</p>
<p>„Rasko, Podago, rychle zachraňte ty dva,“ zavelela. Dvě z motorkářek položily na zem luky a sundaly si helmy. Obě byly blondýnky. Velmi, velmi krásné. Trošku připomínaly tu mrchu, která se účastnila vraždění v Sakartvelu, ale nečišela z nich její arogance.</p>
<p>Každá z dívek se naklonila k jednomu z mých přátel a políbila jej. To, co se dělo, vypadalo jako kouzlo. Respektive, zatraceně, to muselo být kouzlo a nic jiného. Tělem Markéty i Libora se rozlila nažloutlá záře, několikrát se celými jejich těly přehnala jako teenager na skateboardu a pak zmizela.</p>
<p>„Co to je za šukézní buchtičku? A kdo postřílel ty chlupatý zmrdy?“ zeptal se Libor.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Radost, kterou jsem měl z toho, že je zase v pořádku, jsem nedokázal vyjádřit slovy. Chtěl jsem ho radostí obejmout stejně jako Markétu, která přestala sípat a krvácet a dokázala se ihned sama posadit, ale nedůtklivá žena, která stále jako jediná zůstávala skryta pod helmou, byla neoblomná.</p>
<p>„Měli bychom už vážně jet,“ prohlásila naléhavě.</p>
<p>„Rasko, vem toho mrzáka. Podago, tlusťošku,“ zavelela černovláska.</p>
<p>Která z krásek je Podaga, jsem poznal hned, protože se zatvářila absolutně vyděšeně. Vrhla nevěřícný pohled na Markétu, pak na svou motorku, a pak ještě jednou provedla to samé.</p>
<p>„Musíme vzít Shermana,“ řekl jsem.</p>
<p>„Co?“ zeptala se černovláska.</p>
<p>„Kriplkáru.“</p>
<p>„Já to vezmu,“ řekla dívka pod helmou. Nejdřív ale nasadila na tětivu luk a vystřelila do tmy. Zhruba sedm metrů od nás se ozvalo zoufalé a bolestivé vlčí zavytí.</p><empty-line /><p>Chors</p>
<p>Jízda městem byla šílená. Proháněli jsme se ulicemi a museli jsme vypadat jako nějaké alternativní cirkusové představení. Černovláska si to uvědomovala, takže jsme co nejrychleji zmizeli z Prahy. Jenže to nebylo na dlouho. Udělali jsme velký oblouk okolo matky měst a vrátili se do ní od Plzně. Prosvištěli jsme Břevnovem a pak se chvíli motali mezi vilkami pod Ladronkou. Nakonec se před námi otevřela brána jedné prvorepublikové vily a my vjeli na její pozemek. Zbytek už si nepamatuji, protože jsem usnul. Nebyl to normální spánek způsobený únavou, spíš jako by mi píchli nějaká zatraceně silná sedativa.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vzbudil jsem se a překvapilo mě, že na mě neciví Usáma. Nevím proč, ale zdálo se mi o něm. Vysvětloval mi tajemství přípravy nejlepší tuňákové pomazánky na světě a pak se mi přiznal, že místo Světového obchodního centra chtěl letadly odpálit Eiffelovku, ale ten pitomec Muhammad Atta nebyl schopný se do ní trefit, tak musel vybrat náhradní cíl.</p>
<p>Párkrát jsem zamrkal a posadil se na posteli. Byl jsem naprosto dezorientovaný. Bolela mě hlava a první sekundy jsem vůbec netušil, kde to jsem. Trvalo zatraceně dlouho, než jsem si dal dohromady řetězec událostí: mrtvý Kyril – pan Svarog – mrtvá Morana – Jarilo s mečem a hnusák v baloňáku – vlci – pan Černobog – spousta mrtvých policajtů – holky motorkářky – vila na Břevnově.</p>
<p>„Dobré odpoledne,“ řekla mi dívka, která stála asi dva metry ode mě. Na dřevěný vyřezávaný stoleček zrovna chystala snídani. Teda vzhledem k pokročilé denní době spíš svačinu. Ten hlas mi byl povědomý.</p>
<p>„Ty jsi jedna z těch motorkářek,“ řekl jsem.</p>
<p>Dívka se rozpačitě usmála: „Motorkářky? Tak nám ještě nikdo neřekl.“ Byla dost podobná těm dívkám s divnými jmény – Raska a Podaga, ale vypadala jinak. Nejspíš byla o pár let starší. Nebyla tak dívčí jako ony. Boky i prsa měla větší, jako by už porodila jedno nebo dvě děti. I tak ale byla stejně jako ony velmi krásná.</p>
<p>„Jak se jmenuješ?“ zeptala se. Mluvila velmi tiše.</p>
<p>„Martin.“</p>
<p>„Smutné jméno.“</p>
<p>„Smutné jméno?“</p>
<p>„Ano, smutné. Znamená: boji zasvěcený.“</p>
<p>„To sedí,“ přitakal jsem.</p>
<p>„Nevěř jí.“</p>
<p>„Komu?“</p>
<p>„Jí. Je to matka lsti a sestra vášně,“ zašeptala a mně konečně došlo, že mluví o černovlásce.</p>
<p>„Co?“ bylo to na mě víc informací, než jsem byl schopný ve svém stavu vstřebat. Dívka se ale místo vysvětlování usmála a vložila mi do ruky malý černý kamínek. Vypadal jako obyčejný kus štěrku. Měl na sobě pár bublinek, jako by byl sopečného původu. Uprostřed měl provrtanou dírku a skrz ni provlečený kožený řemínek.</p>
<p>„To máš ode mě dárek. Ráda dávám lidem dárky.“</p>
<p>„Aha,“ na víc jsem se nezmohl. Vypadala trošku šíleně. Připomínala mi některé holky ze střední, které si zásadně neholily nohy, podpaží ani pohlaví, poslouchaly The Doors a Velvet Underground, nosily batikované šaty, malovaly, skládaly básně a šukaly jenom s klukama, kteří hráli na kytaru, měli vlasy minimálně po ramena a mluvili o „nenažraným imperialismu, který ničí třetí svět“.</p>
<p>Vložil jsem šutřík do kapsy od kalhot a nakonec jí i poděkoval. To už si mě ale nevšímala. Začala si broukat nějakou písničku a zmizela ve dveřích. Vsadil bych se, že to bylo Sag mir, wo die Blumen sind od Marlene Dietrichové.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Svačina byla tak trochu jako švédský stůl. V jedné misce byla hromada ovoce od hroznů, přes krájené banány, melouny až po mango. Na dvou mísách ležel výběr kvalitních salámů (nejspíš žádné Polsko, ale nejdražší Babišovy produkty) a sýrů a také nějaké to pečivo. Vzhledem k tomu, že jsem včera málem umřel (zase!), byl jsem s ohledem na případné vnitřní zranění raději opatrný. Dal jsem si jen trochu melounu. Na stolku ležel také čistý bílý ručník. Narážku jsem pochopil, vzal si ho a šel hledat koupelnu. Ta se skrývala za saténovým závěsem spolu s luxusní toaletou a velkou, opravdu velkou vanou. Využil jsem obojí.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Při sprchování jsem se pečlivě prohlížel v mramorovém zrcadle, které bylo součástí koupelny. Kromě ještě delších vlasů a vousů, než si pamatuji, jsem zjistil, že mi rány po Moraně i vlcích úplně zmizely. Byly tam jen takřka nepatrné jizvičky. Bylo to neuvěřitelné. Naprosto nepochopitelné. Mávnutím ruky jsem zahnal všechny šílené nápady, kterými jsem si to celé zkoušel vysvětlit, a všimnul si, že na toaletním stolku leží i zabalený zubní kartáček.</p>
<p>Byl to úchvatný pocit, být zase kompletně čistý. Podíval jsem se na hromádku svého potrhaného a špinavého oblečení a vůbec se mi nechtělo se do něj nasoukat. Raději jsem se jen zabalil do ručníku a vrátil se do pokoje.</p>
<p>Tam na posteli čekala černovláska. Poprvé na sobě neměla motorkářskou bundu, ani kalhoty. Byla v jednodílných černých šatech. Velmi upnutých, takže už zdálky bylo vidět, že nemá podprsenku.</p>
<p>„Ty jsi ale vskutku prozíravý,“ řekla, když mě uviděla.</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Že jsi přišel takhle hezky odhalený,“ zasmála se zvonivě. „Sundej si ten ručník,“ řekla. Byl to rozkaz. Rozkaz, který jsem musel splnit. Fungovalo to úplně stejně jako tenkrát v restauraci. Ona mluvila a já si mohl myslet cokoliv nebo chtít cokoliv, ale moje tělo prostě plnilo to, co řekla ona.</p>
<p>„Pěkné,“ usmála se a přistoupila ke mně. Jednou rukou mě pevně chytla za zadek a druhou mi přejela po vlasech. Pak jí pomalu sestupovala přes má ústa, hruď a břicho až do rozkroku. Jenom se dotkla mého penisu a měl jsem okamžitou erekci. Tohle ale nebylo žádné kouzlo, jen přirozená reakce. Ženu jsem neměl hezkých pár měsíců a ve víru událostí nebyl čas ani na onanii.</p>
<p>„Kontakt se mnou tě uzdravil. Tedy když chci. A já chtěla,“ vysvětlovala. Mluvila v krátkých větách. Byla vzrušená. Sundala si šaty. Skutečně neměla podprsenku. Ani kalhotky.</p>
<p>„Proto jsem tě líbala. Nechtěla jsem, abys umřel. Díky mně jsi přežil. A teď budeš ještě silnější. Jen se musíš snažit,“ pokračovala.</p>
<p>„Chci tě,“ vydechl jsem a myslel to vážně. Padl jsem jí k nohám s myšlenkou, že jediné, po čem teď toužím, je uspokojit ji. Můj mozek byl dokonale omámený. Byl jsem chycen v pasti absolutní touhy. Byl jsem jako její otrok a jediné, po čem jsem toužil, bylo způsobovat jí tolik vzrušení, kolik bude chtít.</p>
<p>„Jsem matka vášně. Každý, koho jsem si vzala, mi za to byl vděčný do konce života,“ vzdychla a lehce rozkročila nohy, abych se jí mezi ně mohl dostat jazykem. Po ničem jiném jsem ani netoužil.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Dokud se celý pokoj nenaplnil jejími výkřiky vášně, nepustila mě ze svého klína. Až se trochu uklidnila, chytla mě rukou za bradu a pomohla mi vstát. Podívala se mi zpříma do očí. „Když jsem tě viděla bojovat s Jarilem, věděla jsem, že budeš můj šampion, že ty mi přineseš vítězství,“ řekla, aniž bych vůbec rozuměl nebo vnímal slova, která mi sděluje. Jediné, po čem jsem toužil, bylo do ní proniknout, ale ona mě nenechala. Lehla si na postel a nechala si ode mě laskat celé tělo. Byl jsem vzrušený až k šílenství, ale podvědomě jsem věděl, že nevyvrcholím dřív, než mi to ona dovolí. Mé tělo patřilo jenom jí.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Museli jsme se milovat několik hodin, protože když se konečně rozhodla, že je dosyta uspokojená, byla za okny tma. Zvonivě se zasmála a já jsem pochopil, že mámení, kterým mě celou dobu ovládala, pominulo. Bylo to jako probrat se ze sna. Erotického sna. Byl jsem zrovna uvnitř ní a cítil jsem, že moje vyvrcholení není daleko. Zábrany, kterými mi v tom bránila, konečně pominuly. Jako malé osobní vítězství jsem si ji nečekaně natočil do pozice na všechny čtyři a začal tvrdě přirážet. Jenže po pár sekundách došlo k nevyhnutelnému.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Lehl jsem si vedle ní a zmítaly mnou zvláštní pocity. Na jednu stranu jsem cítil strašlivou tělesnou únavu. Jako bych se zrovna vrátil z osmihodinové přestřelky s Tálibánem, na druhou mnou projížděl zvláštní pocit obrovské energie.</p>
<p>„Co by sis přál?“ zeptala se a natočila se bokem ke mně. Fascinovaně jsem hleděl na její dokonalou postavu. Těžko by s ní mohla dělat modelku, protože měla širší boky a větší prsa, ale bylo na ní něco neskutečně přitažlivého, něco dokonale sexuálního. Pamatuji si, že její neuvěřitelnou sexualitu jsem cítil i v okamžiku ohrožení života, kdy se všude kolem válely ostatky mých rozsekaných a potrhaných přátel. Tyhle všechny myšlenky mi probíhaly hlavou, přesto jsem se zmohl na trošku toho chlapáckého humoru: „Cigaretu, pizzu a fotbal v televizi.“</p>
<p>Nejdřív na mě chvíli nevěřícně zírala a pak její ústa vybuchla v hurónském smíchu. Smála se tak, že za chvíli jí dokonce tekly slzy z očí. Nakonec se ale uklidnila a řekla: „Většinou muži na takovou otázku odpovídají: Být už navždy s tebou a moci laskat tvé lůno, má paní.“</p>
<p>„Aha, tomu rozumím, ale alespoň ta cigareta k tomu by bodla.“</p>
<p>Černovláska mávla ve vzduchu rukou a za chvíli se otevřely dveře do pokoje. Stála v nich dívka, která ráda dávala lidem dárky. Přinesla balíček camelek. Beze slova došla až k našim dvěma nahým postavám ležícím na posteli a položila cigarety na noční stoleček. Než se otočila k odchodu, naše oči se na chvíli střetly. Dívali jsme se na sebe sekundu, maximálně dvě, ale i tak jsem v jejích očích spatřil pocit studu služky, která nemá jinou možnost. A ještě něco jsem tam viděl. Dívala se na mě, jako bych byl ještě míň než služka – otrok, hračka bez vlastní vůle. Bylo to velmi znepokojující.</p>
<p>Když odešla, všechny rozpaky pominuly a mě zase ovládla touha k černovlásce.</p>
<p>„Smím laskat tvé lůno, má paní?“</p>
<p>Černovláska jen spokojeně přimhouřila oči a rozevřela nohy. Zabodl jsem mezi ně jazyk s jedinou myšlenkou: Co nejvíce ji uspokojit.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Když jsem se vzbudil, ležel jsem na posteli sám. Za okny už zase svítilo slunce. Hlavou mi vířily vzpomínky na noc. Promilovali jsme ji celou. Několikrát mi dovolila vyvrcholit, ale když už jsem si myslel, že má dost, usmála se a já byl zase připravený a roztoužený se s ní milovat. Připadal jsem si jako hrdina nějakého hodně nerealistického pornofilmu.</p>
<p>Na stolečku jsem spatřil cigarety. Ještě byly zabalené. Ani mi nedovolila si zakouřit. Vrhl jsem se na ně, osvobodil je za zajetí umělohmotného obalu a jednu slastně strčil do pusy.</p>
<p>„Oheň, sakra, kde je tady oheň?“ zamumlal jsem, když tu najednou cigareta sama vzplála.</p>
<p>Leknutím jsem ji vyprskl na podlahu. Ve dveřích koupelny stála černovláska a pobaveně sledovala mé rozpaky. Už nebyla nahá. Měla na sobě průsvitné modré šaty.</p>
<p>„Chtěl jsi snad oheň, ne?“ řekla pobaveně.</p>
<p>Zvedl jsem ze země kouřící cigáro a konečně do sebe natáhl jed v plynné formě. Byl to nepopsatelný pocit. Ne takový, jako milovat se s černovláskou, ale ve šlukování cigarety bylo něco bezpečně známého, cosi opravdového, lidského.</p>
<p>Sedl jsem si do jednoho z velkých kožených křesel a na malý stoleček před ním položil prázdnou bronzovou misku, která s trochou fantazie vypadala jako popelník.</p>
<p>„Tak fajn. Teď, když jsme se sblížili, a řekl bych, že hodně natěsno, je možná načase vysvětlit mi, co se tady u všech čertů děje?“</p>
<p>„Dobře,“ pokývala hlavou černovláska, „jsi můj šampion a máš právo vědět všechno.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Sedla si do křesla naproti mně a dala nohu přes nohu tak otevřeně, abych viděl na její vagínu. Spodní prádlo bylo evidentně něco, k čemu nechovala příliš vřelé vztahy. Tělem mi projela vlna vzrušení. Byl jsem stále nahý, takže stačilo, aby dala přimhouřením oka najevo, že mě zase chce a já bych padl na všechny čtyři jako pes a přicupital ji uspokojit, čímkoĺiv si zamane. Ale jenom si hrála.</p>
<p>„Viděl jsi někdy, jak lidé na vesnici na jaře vynášejí Moranu?“ zeptala se.</p>
<p>V hlavě se mi pospojovalo několik myšlenek, nápadů a logických vývodů, ale všechny byly natolik šílené, že jsem je raději rychle potlačil a věnoval většinu pozornosti její vagíně.</p>
<p>„Tak viděl jsi to někdy?“</p>
<p>„V televizi, v nějakých zprávách,“ odvětil jsem.</p>
<p>„No tak ty a ti tví bizardní přátelé jste ji vynesli už definitivně,“ usmála se.</p>
<p>„Co? To jako už nikdy nebude zima?“</p>
<p>A zase výbuch jejího zvonivého náruživého smíchu.</p>
<p>„Obávám se, že takhle to moc nefunguje,“ řekla a přendala si nohy tak, aby mi zakryla výhled na své pohlaví. Nestyděla se, nejspíš potřebovala, abych se začal pořádně soustředit.</p>
<p>„Morana byla bohyně. Dávná bohyně. Žila tisíce let, než jsi ji o život připravil.“</p>
<p>„A kurva,“ hvízdnul jsem a odpálil si novou cigaretu od dohořívajícího oharku.</p>
<p>„Mimochodem, dobrá práce,“ obdařila mě dalším ze svého bohatého zásobníku úsměvů a pokračovala: „Svarog, Černobog, Jarilo i nebožtík Trihlav jsou dávní bohové. Tví předkové je uctívali, obětovali jim a bohové jim vládli pomocí své síly a magie.“</p>
<p>„Magie?“</p>
<p>„Jistě, magie. Třeba já umím nejen zařídit, aby věci vzplály, ale také poručit lidem, aby udělali, cokoliv si přeji. Třeba ty, vem tu smradlavou cigaretu a típni si ji o penis.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>A zase to bylo jako v Sakartvelu. Věděl jsem, že to udělat nechci, ale navzdory tomu jsem si levačkou chytnul penis a pravačkou k němu přiblížil camelku.</p>
<p>„Dost!“ řekla důrazně s pobaveným úsměvem a já se zase mohl ovládat. Rychle jsem cigáro típnul do bronzového tácku. Pro jistotu, kdyby mi náhodou ještě chtěla něco dokazovat.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Naštěstí už jenom vyprávěla. Vyprávěla o světě dávných bohů, kteří žili už v dobách, kdy lidé ani nedokázali pořádně mluvit. Nejstarší z nich byli Veles, Svantovít, Černobog, Mokoše a Perun. Je stvořil dávný bůh, jehož jméno znalo jenom těch pět a jehož kdysi společně zabili. Ostatní bohové se pak v dávných časech rodili jim a jejich potomkům. Matkou všech bohů kromě Velese, Svantovíta, Černoboga a Peruna byla Mokoše.</p>
<p>„Bohyním se bohové rodili jenom ze spojení s jinými bohy. Když se bohyně spouštěly s lidmi, rodily se jim slabší bytosti. Ty znáš z lidových pověstí třeba jako víly nebo démony. Ti se pak křížili mezi sebou a vznikali další a další druhy,“ pokračovala černovláska.</p>
<p>„A ty jsi?“ přerušil jsem ji.</p>
<p>Opět ten zvonivý smích.</p>
<p>„Co myslíš?“</p>
<p>„Bohyně.“</p>
<p>„Ano,“ přikývla blahosklonně. „Mimochodem, mé jméno je Chors. Jsem nejstarší dcerou Mokoše a jako taková mohu vládnout nad vílami, jejími dcerami, které plodila s lidskými syny.“</p>
<p>„To jsou ty holky motorkářky, co tady obsluhují?“</p>
<p>„Ano, a nejen tady,“ pronesla samolibě.</p>
<p>„A ty máš nějaké potomky?“</p>
<p>Že tahle otázka nebyla na místě, jsem pochopil okamžitě. Podívala se na mě, jako by mě zase chtěla přinutit propálit si cigaretou vlastní penis, akorát, že tentokrát doopravdy. Pak ale skoro nepostřehnutelně zatřepala hlavou.</p>
<p>„Mám potomky, ale víc ti neřeknu. Každý z nás má nějaká tajemství.“ Úsměv, který následoval, jsem zatím neviděl. Dal by se nejspíš označit za nevyzpytatelný.</p>
<p>„Má oblíbená barva je černá, ale to už víš, proto mi kdysi lidé přisoudili vládu nad měsícem a noční oblohou. Řekla bych, že to ale bylo díky tomu, že jsem své proslavené orgie pořádala zásadně v noci.“</p>
<p>„Myslel jsem, že přes orgie byla Venera, nebo tak nějak.“</p>
<p>„Ale? Tady někdo není úplně nevzdělaný vojáček. Problém je v tom, že přes orgie je většina bohyní, brouku,“ zašklebila se a mnou projela tsunami vzrušení.</p>
<p>Když z jejího obličeje zmizela nenávist, rozhodl jsem se, že si pro uklidnění mohu zkusit dovolit dát další cigaretu.</p>
<p>Ani tentokrát jsem oheň hledat nemusel.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Bohové a jejich různorodí potomci se mezi sebou množili a vládli v klidu lidem. Když se ale rozmnožili natolik, že si začali vzájemně překážet, vypukly mezi nimi spory a války. Pět nejstarších bohů se rozdělilo. Během dlouhých let válek, vedených i za pomoci lidí, zahynuli Svantovít a Mokoše.</p>
<p>„Když umřela má matka, Perun zmizel. Není mrtev, protože kdyby zemřel někdo tak mocný, jako je on, všichni bychom to věděli. Ale nalézt ho nikdo nedokáže. Ani pomocí magie,“ vysvětlila mi Chors.</p>
<p>V té době už v Čechách i v podstatě v celé Evropě vládlo křesťanství a bohové a jejich potomci se museli skrývat. Stali se legendami, ale dál žili a přizpůsobili se světu v utajení.</p>
<p>Po Perunově zmizení nastal mezi bohy relativní mír. V řeči moderních dějin by se dal nazvat spíš Studenou válkou. Utvořily se tři frakce. Nejsilnější vládne Veles. K té patří Chors, Jarilo, vražedná blondýna jménem Vesna a plešatej chlápek v baloňáku.</p>
<p>Druhé vládne Černobog, otec vlků. Jeho potomci s lidskými ženami na sebe dokáží vzít vlčí podobu a přijít na zavolání.</p>
<p>„Třetí frakci pak vládne Svarog. Je to frakce renegátů. V té byla Morana a Trihlav.“</p>
<p>„Sakra, Svarog mě asi nebude mít moc rád,“ řekl jsem.</p>
<p>„A nejen on. Moraniny dcery, které měla s lidskými muži, ti nejspíš budou chtít vypít krev.“</p>
<p>„Upírky?“</p>
<p>A zase smích. „Upíři přece neexistují. Jejím dcerám lidé říkali větrnice. Pletli si je s vílami. Jsou to krvelačné bestie. Sexuální dračice. Jejich oblíbená zábava byla ušukat nepřítele k smrti. Kdysi dvě z nich vyhladily během noci celou germánskou vesnici jenom souloží. Na ty si dej obzvlášť pozor. Umí vyčuchat, koho si zamanou. Jsou horší než Černobogovi vlkodlaci. A navíc ovládají silnou magii klamu a iluzí.“</p>
<p>„Uf.“</p>
<p>„Ano uf, ale spíš než na ně si dávej pozor na Černoboga. Zabil jsi mu víc synů a dcer než já za celý svůj život, bojovníku.“</p>
<p>Možná to hrála, ale zatímco většinu času mi svým pohledem dávala najevo, že jsem něco jako její hračka, teď se v jejích očích objevovalo uznání. Byl to povznášející pocit.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Trvalo to sice ještě pár cigaret, ale věci mi konečně začaly zapadat do sebe. Vůbec jsem nepochyboval o tom, že mluví pravdu. Koneckonců většinu z toho, o čem mi vyprávěla, jsem si ověřil na vlastní propocené triko. Jenže ještě jedna zatraceně podstatná věc k osvětlení mi chyběla.</p>
<p>„Proč jste nás přepadli?“</p>
<p>„Nedošlo ti, že ten obchod s tím vaším ukrajinským mafiánkem celou dobu organizoval Svarog?“</p>
<p>„Po tom, co Kyrilovi provedl na hřbitově, jsem si říkal, že asi nebude úplně spokojený s výkony Mukačevské brigády,“ odvětil jsem.</p>
<p>„V té zásilce měl být Mokošin kámen. Mokoše ho před svou smrtí nechala poslat do Portugalska a odtud se nějakým způsobem dostal až do Nového světa. Netuším jak, ale Svarog ho tam vyčenichal a přes ukrajinskou mafii ho koupil. Ten zprostředkovatel…“</p>
<p>„Hladil,“ pomohl jsem jí.</p>
<p>„Tak si říká? Je to vodní démon. Jmenuje se Trebor. Jeho parta je dost slizká banda. A to nemyslím jenom kvůli tomu, co jim koluje tělem.“</p>
<p>„Už nekoluje. Poslali jsme je do věčných lovišť,“ pochlubil jsem se.</p>
<p>Vypadalo to, že jsem černovlásku zase překvapil. Chvíli přemýšlela a pak opatrně řekla: „Zabít vodního démona není jednoduché. Pokud jste opravdu připravili o život Trebora, tak jste museli být skutečně velmi důkladní. Každopádně vodní démon nám informaci o té transakci prodal a my jsme nemohli dopustit, aby se Mokošin kámen dostal do Svarogových rukou.“</p>
<p>„Svarog si myslel, že jsem ten šutr ztopil dřív, než jste nás zmasakrovali. Dost zuřil, když jsme mu ho nepřinesli.“</p>
<p>„Pochopitelně,“ pokývala hlavou Chors. „Ten zatracenej šutr hledáme všichni stovky let a on ho měl na dosah. Problém je v tom, že v té vaší zásilce opravdu nebyl.“</p>
<p>„Jak se Svarog s Černobogem dozvěděli, že ten šutr už nemáte vy?“</p>
<p>Nebylo to poprvé, co Chors váhala s odpovědí, ale tentokrát nevypadala, že se mou otázkou cítí uražená, spíš jako by přemýšlela, jak rozsáhlou odpověď mi má dát.</p>
<p>„Když jsme tam ten diamant nenašli, Veles si Trebora dost podal. Myslel si, že transakce už proběhla a Mokošin kámen má Svarog. Dostal zbytek těch šutrů, aby je pro nás prodal, přeci jenom i my potřebujeme peníze, abychom měli z čeho dobře žít, a zároveň dostal nůž na krk, aby se dozvěděl, proč v té zásilce nakonec ten jediný opravdu cenný kámen nebyl. Dost možná, že si ho stejně tak podal Svarog, aby zjistil, jak jsme se o tom dozvěděli. Možná se mu přiznal,“ pokrčila rameny. Tohle bylo poprvé, co černovláska vypadala, že opravdu něco neví.</p>
<p>„No a Černobog? Ten není hloupý. Má své špicly všude. Ostatně my také. Jakmile se u některé ze stran něco děje, ty ostatní to vědí během pár hodin taky. Mezi námi bohy je důvěra cizí slovo. Nikdy nesmíš nikomu věřit,“ dodala.</p>
<p>„A jak mám vědět, že můžu důvěřovat tobě?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Protože jsem ti dvakrát zachránila život, hlupáku. A poprvé jsem vůbec nemusela. Ale líbil ses mi. Jako jediný z těch pitomců tam ses dokázal postavit Jarilovi. Řekla jsem si, že bych z tebe mohla udělat svého lidského otroka. Na hraní. Navíc Veles nakázal, že vás máme zabít do jednoho a já tak nerada poslouchám Velesovy příkazy,“ usmála se a znovu si přehodila nohu přes nohu tak, abych viděl její střed.</p>
<p>„Ehm,“ zakuckal jsem se dýmem z cigarety. Během našeho rozhovoru jsem jich už vykouřil snad osm. Ale ke zmírnění napětí to moc nepomáhalo.</p>
<p>„Ale ty nejsi můj otrok, jsi můj šampion. Musíš najít Mokošin kámen a přinést mi ho. Brzy si pro tebe přijdou a odvedou tě k Velesovi. Stejně jako Černobog a Svarog si myslí, že jsi klíč k získání kamene. A ani jeden z těch tří ti nedá pokoj, dokud ten kámen nezíská. A samozřejmě po tom kameni teď ze všech sil všichni pátrají i bez ohledu na tebe. Pokud jej nějakou shodou náhod nenajdou sami, máš prostě problém,“ říkala to, jako by ji bavilo sdělovat mi podobné informace.</p>
<p>„Uf,“ povzdechl jsem si, „a to jsem si ještě nedávno myslel, že můj problém jsou policajti a ukrajinská mafie a oni mi jdou po krku tři bohové.“</p>
<p>Vážně mě ta informace dost vyděsila. To, co se stalo na hřbitově, bylo dost strašné samo o sobě a představa, že magické bytosti z legend budu mít u zadku, dokud nenajdu nějaký ztracený diamant, mi na dobré náladě nepřidala.</p>
<p>„Poslouchej mě dobře, Martine. To, že jsem ti řekla, že jsi můj šampion, myslím vážně. Každou minutou vášně se mnou získáváš větší a větší sílu. Jsi můj voják a nikdo kromě nás dvou o tom nesmí vědět. Až budeš u Velese, slib mu, že mu kámen přineseš. Pokud jej ale opravdu najdeš, musíš ho okamžitě dát do rukou mně a nikomu jinému. Kdyby jej získal kdokoliv z těch tří, byla by to katastrofa. Rozumíš tomu?“</p>
<p>Pokýval jsem souhlasně hlavou. Odměnou mi byl další z černovlásčiných úsměvů. Tenhle byl neskutečně milý.</p>
<p>„A nezapomeň, pro Velese jsi teď můj lidský otrok. Hračka, kterou jsem si vybrala a kterou ovládám. Jinak by mi nikdy neodpustil, že jsem tě tenkrát nechala žít, a měl by podezření. Kdykoliv, kdekoliv a hlavně před kýmkoliv se k tobě budu chovat jako k otrokovi, aby nikdo neměl podezření, ale ty musíš myslet na to, že ve skutečnosti jsi můj šampion. Až mi doneseš ten kámen, odvděčím se tobě i těm tvým bezcenným přátelům. Ty už jsem ostatně dávno propustila. Takže...,“ nadechla se zhluboka a podívala se mi upřeně do očí, „… jsi můj šampion?“</p>
<p>Na tu otázku existovala jenom jedna odpověď: „Ano, má paní.“</p>
<p>„Výborně. A teď už jsem z toho mluvení vyčerpaná, pojď ke mně, otroku, toužím po vzrušení,“ řekla a roztáhla nohy tak, abych nepochyboval, o čem mluví. Tentokrát jsme se ovšem milovali bez magického omámení. Sex nebyl tak dlouhý, ale i přesto byl úchvatný.</p>
<p>Pochopil jsem, že tohle byl sex za odměnu. Předpokládám, že žena jako Chors málokdy svým milencům dovolovala při milování vlastní vůli.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vzbudil jsem se a venku byla tma. Ležel jsem nahý, ovšem tentokrát ne na posteli, kde jsem usínal, ale na podlaze. Na levé noze jsem měl pevně přišroubovanou kovovou obruč. Krátkým řetězem byla připevněná ke skobě na podlaze. Předtím jsem si té skoby vůbec nevšiml. Vůbec jsem nechápal, co se děje. Než jsem si stačil uspořádat myšlenky, uvědomil jsem si, že z dálky pár metrů na mě zírají tři postavy.</p>
<p>„Ta Chors si dokáže ochočit snad každého, neuvěřitelné.“</p>
<p>Ten hlas mi byl povědomý. Zatraceně, nemohl patřit nikomu jinému než tomu plešatému chlápkovi v baloňáku. Otočil jsem se a uviděl je všechny tři. Jeho, Jarila i tu blondýnu. Pokud se nepletu, černovláska ji označila jako Vesnu. Když si všimli, že jsem se probral, vyrazili ke mně.</p>
<p>„Má v krocení divokých hošíků své zkušenosti, viď, Jarilo,“ zasmála se blondýna.</p>
<p>Oslovený se zašklebil a z pochvy vytáhl svůj meč. „Myslíte, že by Velesovi vadilo, kdyby mu nějaký kousek chyběl?“</p>
<p>Aby bylo každému okamžitě jasné, jaký kousek má na mysli, popošel úplně ke mně a zašermoval mečem nad mým penisem.</p>
<p>„Velesovi by to nevadilo, ale Chors by ti už nikdy nepůjčila žádnou vílu na hraní,“ odvětil plešoun. Za ta slova jsem mu byl neskonale vděčný.</p>
<p>„Počkej si, až ho nikdo nebude potřebovat, a pak si to s ním můžeš rozdat na meče,“ dodal. Za tuhle větu už jsem mu vděčný nebyl vůbec.</p>
<p>„To ho potáhneme nahatýho?“ zamyslela se Vesna.</p>
<p>„Nebude třeba, paní. Paní Chors mi nařídila, abych mu přinesla oblečení.“ Hlas patřil té bláznivé blondýnce. Vešla rázně do místnosti a rozsvítila světla na stropě. Trochu jsem zamžoural a konečně tu trojici uviděl v celé její kráse. Vesna na sobě měla tmavozelené šaty a na nohou řemínkové sandály. Jarilo měl také sandály. Koneckonců, bylo už prakticky léto. A k tomu černé kraťasy a bílou košili. Jen plešoun měl na sobě ten samý baloňák jako vždycky.</p>
<p>Víla se ke mně sklonila a malým klíčkem mě osvobodila ze zajetí řetězů. Pak vedle mě položila hromádku čistých šatů. Nebyly to mé staré věci. Tyhle byly neskutečně kvalitní, nejspíš na zakázku, a ve stylu Chors – všechno bylo černé. Natáhl jsem si hedvábné trenýrky, lehké, ale pevné kalhoty a obul černé nízké gladiátory. V kapse mě něco tlačilo. Sáhl jsem do ní a ucítil kamínek, který mi víla dala a teď jej přendala z mých starých kalhot do nových. Nejspíš jí na tom dárku pro mě dost záleželo. Když jsem kámen v kapse nahmatal, vrhla na mě vyděšený pohled. Nejspíš nechtěla, abych ho někomu ukazoval. Nechal jsem jej tedy v kapse svých nových kalhot, navlékl si bavlněné triko a přes něj přehodil mikinu s kapucí.</p>
<p>„Když bude nejhůř, najdi muže jménem Daba,“ zašeptala mi do ucha a políbila mě na tvář. Pak rychle vstala, jako by se za svůj čin zastyděla, sklopila před pobaveně se tvářící trojicí bohů hlavu k zemi a odcupitala pryč.</p>
<p>„Docela mu to sekne,“ uznale si mě změřila Vesna, když bláznivá víla zmizela.</p>
<p>„Nemyslím, něco mu chybí,“ řekl Jarilo a dal mi ránu pěstí. Byl tak rychlý, že jsem nestačil ani naznačit kryt. Roztrhl mi ret, ze kterého začala vytékat krev.</p>
<p>„Teď je to mnohem lepší,“ prohlásil Jarilo a v jeho tváři se konečně objevil úsměv.</p>
<p>Olízl jsem si krev. Bylo jí jen trochu. Během pár sekund se ret nejenže zahojil, ale okamžitě mě přestal i bolet. Jestli tohle všechno byl slibovaný účinek nekonečných hodin sexu s Chors, litoval jsem chvil, kdy jsem místo dalších přídavků spal.</p>
<p>„Hni se, otroku, nebo ti ještě jednou vrazím,“ popohnal mě zrzek, za což si od plešouna vysloužil pohrdavý pohled.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Na malém parkovišti před břevnovskou vilou na nás čekalo stříbrné volvo s kouřovými skly. Sedl jsem si dozadu a plešoun vedle mě. Jarilo schoval meč do kufru, což jsem uvítal s povděkem, a sedl si za volant. Dost mě překvapilo, že se Vesna na sedadle spolujezdce připoutala. Čeho se bojí? Je to bohyně, ta mrcha by musela přežít i pád letadlem.</p>
<p>Po chvíli jízdy Prahou jsem si uvědomil, že celé auto voní fialkami a vzduch v něm je navzdory klimatizaci a koženým sedačkám cítit jako jarní louka. Zajímalo by mě, jestli je to efekt nějakého hodně drahého parfému, nebo dílo schopností Vesny. Po tom všem, co mi Chors vyprávěla, jsem se na události posledních dní díval naprosto jinýma očima. Na jednu stranu jsem byl trochu vyděšený, ale byl jsem rád, že už netápu tak jako dřív. I sebesilnější nepřítel je snadněji porazitelný, když o něm víš co nejvíc, hlavně jaká je jeho síla a jeho slabiny. Nevím, jestli to původně řekl Sun-c’ nebo Machiavelli, ale takhle nás to každopádně učili na Vojenském gymnáziu Jana Žižky v Opavě. Teda než jej zrušili.</p>
<p>Každopádně jak mi radila Chors, rozhodl jsem se z téhle boží party nikomu nevěřit. Otázkou zůstávalo, jestli mohu věřit Chors.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Podle prakticky nulového provozu na klíčových pražských dopravních tepnách musely být tak dvě hodiny po půlnoci. Navíc Jarilo si s nějakou maximální rychlostí vrásky nedělal, takže za deset minut už jsme se proplétali uličkami Starého města. Zastavili jsme před obrovskou budovou, která stála v řadě mezi dalšími pražskými kolosy. Ten nalevo vypadal jako bývalý šlechtický palác, ten vpravo měl dole řeckou restauraci a nahoře čtyři patra s novými plastovými okny. Působilo to jako nájemní bydlení. Na budově, před níž jsme stáli, bylo na oprýskané tabulce ještě z dob komunistických napsáno: Archiv vodohospodářský a zeměměřičský. Velká dřevěná vrata se za chvíli otevřela a my jsme vjeli na malé parkoviště, uprostřed něhož stála mramorová kašna. Voda z ní žádná netryskala.</p>
<p>Budova působila sešle a zanedbaně. Prostě naprosto nezajímavě. Musel to být dokonalý úkryt pro cokoliv. Klidně tu mohlo sídlit ústředí CIA a nikdo by si toho nevšiml, ani lidé, kteří celý život žili v činžáku naproti.</p>
<p>Na parkovišti na nás čekal vazoun s dlouhými hnědými vlasy, který pozoroval masakr v gruzínské restauraci. Jen ten zelený kabát vyměnil za havajskou košili. Otevřel dveře a zkoumavě si mě prohlížel.</p>
<p>„Nejsem tvůj typ, věř mi,“ řekl jsem, za což jsem od plešouna sklidil uznalé pokývání hlavou.</p>
<p>„To je fakt, na můj vkus jsi moc křehký,“ odvětil vazoun a zkroutil mi ruku za záda. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že bych se měl tvářit, jako že cítím nějakou bolest.</p>
<p>„Au,“ oznámil jsem a tentokrát jsem tím potěšil Jarila.</p>
<p>„Oči?“ zeptal se vazoun plešouna.</p>
<p>„Vypíchat? Klidně,“ odvětil zrzek.</p>
<p>„Zavázání bude stačit,“ prohlásila Vesna.</p>
<p>Vazoun vytáhl z kapsy tmavě zelený šátek a podal ho Jarilovi, aby mu pomohl. Když už mi jednou zkroutil ruku za záda, neměl nejspíš chuť mě pouštět. Zrzek šátek utáhl co nejpevněji, až to chvílemi vypadalo, že praskne. Nejspíš měl na mě pořád ještě vztek za to, jak jsem mu v Sakartvelu vystřílel oči. Nevím proč, stejně mu narostly nové.</p>
<p>„Jdeme,“ zavelel hnědovlasý vazoun.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Bohové to nejspíš byli, ale co se týkalo základních bezpečnostních opatření, šlo o pěkné amatéry. Zavázali mi oči, ale ani mnou nezatočili párkrát dokola, abych ztratil ponětí o svém postavení v prostoru. Což o to, SEALové mě učili, jak si pomoci i tak, ale ne vždy to spolehlivě fungovalo. Takhle mi klidně mohli nechat oči nezakryté.</p>
<p>Sestupovali jsme dolů. Ne hned a ne přímo. Nejdřív mě vedli nějakou chodbou, pak jsme po schodech sešli dolů, pak zase dlouhá chůze rovným prostorem a opět schody dolů. Nezkušený člověk by si mohl myslet, že jsme sešli podzemím dobrý kilometr od kašny, ale ve skutečnosti jsme zůstávali na tom samém místě. Vedli mě v podstatě ve čtverci. Jenže to bylo hlouběji a hlouběji do podzemí. Vštípil jsem si do hlavy počet schodů, to byla jistota, ale odhadoval jsem, že jsme mohli dojít až sto metrů pod povrch. A to vůbec nebylo málo.</p>
<p>„Zůstaň stát a ani se nehni, dokud ti někdo neporučí,“ řekl mi vazoun a konečně mi pustil ruku. Bohové při odchodu našlapovali velmi potichu, ale i tak jsem jasně slyšel, že úplně zmizeli z dosahu. Přesto jsem se přesně dle příkazu ani nehnul.</p>
<p>Předpokládal jsem, že tu čekám na Velese, jednoho z nejmocnějších bohů. Dával si zatraceně na čas. Ale přeci jenom, proč ne? Vždyť to byl bůh.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>To bolest přišla naprosto nečekaně. Už chvíli mě svědil nos, takže jsem přemýšlel, že se poškrábu, ale místo toho mi obličej vzplál ohněm. Vazounův zatracený šátek začal hořet. Drapnul jsem ho pravačkou a strhl z obličeje. Při dopadu na podlahu se proměnil v popel. Jenže moje hlava dál hořela. Bolest, kterou mi to způsobovalo, byla šílená, jako by každou chvíli měla mé tělo roztrhnout v agonii. Spadl jsem na zem, plácal jsem si rukama po hlavě, abych ty plameny uhasil, ale marně.</p>
<p>Křičel jsem, řval jsem, úpěl bolestí, ale nikdo mi nepřišel na pomoc, když tu najednou, stejně nečekaně jako předtím, žár zmizel. Jenže bolest ještě chvíli zůstala. Mé tělo se třáslo vším tím adrenalinem, z očí mi tekly slzy a já stále cítil, že mám spálenou hlavu. Zůstával jsem ležet na zemi. Příjemně mě chladila.</p>
<p>„Ten pocit, kdy bolest odchází, je k nezaplacení, viď?“ ozval se někde přede mnou hlas. Otevřel jsem oči a podíval se tím směrem. Asi dvacet metrů přede mnou stál trůn. Opravdový trůn, zatraceně. Byl na vyvýšené ploše. Vedlo k ní pět schodů. Vypadal, že je vytesaný z jednoho kusu masivního kamene. Nebyl jsem fanda do minerálů, ale že je vytvořený z žuly, by nejspíš poznal i žák páté třídy.</p>
<p>Chlápek na trůně vypadal jako míšenec George Clooneyho a Bély Lugosiho. Mohlo mu být tak šedesát. Z George měl charisma vůdce a z Bély poťouchlý pohled šílence. Bylo mi jasné, že jsem konečně poznal Velese.</p>
<p>Opatrně jsem vstal a ohmatal si hlavu. Stále na ní byly vlasy a zůstaly mi i vousy. Podíval jsem se na podlahu a šátek tam v klidu ležel bez jediné známky poškození ohněm.</p>
<p>„Iluze,“ řekl jsem.</p>
<p>„Ach ano, iluze. Vládnu ohni v mnoha jeho formách. Uměl bych tě spálit na prach během jedné pikosekundy, ale mnohem raději mám iluzi ohně. Lidé zpravidla umírají ve strašlivých bolestech a přitom se jim objektivně nic neděje,“ vysvětloval Veles. Překvapilo mě, že prastarý bůh používá výrazy jako pikosekunda.</p>
<p>Rozhlédl jsem se okolo. Vypadalo to, že jsme uprostřed nějaké přírodní jeskyně. Měla na délku dobrých sto padesát metrů a na šířku možná stovku. Šlo skutečně o velkolepý prostor. Strop sahal dobrých deset metrů vysoko. Byl z neopracovaného kamene. Zato podlahu kdosi vyleštil k dokonalosti. Nejzajímavější ale byly stěny. Do místnosti vedly tři vchody uzavřené dřevěnými dveřmi. Kolem nich opracoval kámen opravdový umělec, respektive umělci. Zhruba co tři metry ze stěny vykukovala nějaká socha v antickém stylu. Napůl vyčnívala ven, napůl zůstávala ve skále. Mezi jednotlivými sochami byl koncipován nějaký skalní obraz. Nechápal jsem souvislosti, ale vypadalo to, že příběhy vymalované na zdi nějak souvisí s těmi sochami.</p>
<p>„Ten muž s tím velkým kopím,“ ukázal Veles z mého pohledu na sochou na třetí hodině, „se jmenuje Bezmiar. Lidové legendy o něm tvrdily, že je bůh, ale byl to obyčejný člověk. Kdysi pro mě vykonal jednu záslužnou práci a já jsem mu zařídil vládu nad několika vesnicemi. Dal jsem mu dary, které z něj udělaly knížete a pána mnoha otrokyň. Žil sto dvacet let. Proto si o něm mysleli, že je bůh.“</p>
<p>Tak a bylo to tady. Bohové se od lidí až tak nelišili. Přesně tohle jsem nedávno zkoušel na Libora. Akorát obráceně. Veles mi nejdřív ukázal pozitivní motivaci a teď už chyběla jenom ta negativní.</p>
<p>„Hezké, moc hezké. A teď ještě tu negativní motivaci, ať to máme za sebou. Nebo negativní motivace byla ta sranda s ohněm?“</p>
<p>Sice jsem si slíbil, že na takovou šajbu, jako je Chorsin šéf, nebudu drzý a sarkastický, ale něco ve mně si nemohlo pomoci. Chovat se k takovýmu hajzlovi slušně nebo mu vykat, to mi prostě nešlo přes pysky.</p>
<p>„Ano, negativní motivace, jak ty říkáš, byla ta sranda s ohněm,“ věnoval mi lehký nadřazený úsměv Veles a pak mávl rukou na opačnou stranu jeskyně. „Podívej se na sochu toho mrzáka, který klečí na své jediné zdravé noze. Už ani nevím, jak se jmenoval, ale urazil mě. Taky už nevím, čím, ale nejspíš mě to dost namíchlo, takže jsem ho každý den vařil v ohni. Předtím mu ale vždy nějaká víla dodala dost energie na to, aby to přežil. Myslím, že jsem ho škvařil dvě stě dní. Hodně se o tom tenkrát mluvilo.“</p>
<p>Ta socha vážně vypadala dost smutně. Ve tváři toho muže se zračila stejná agonie, jako musela být před chvílí k vidění v mém pohledu. Otřásl jsem se při představě, že to Velesovo mučení absolvuji jediný den, natož dvě stě.</p>
<p>„Jak jsi věděl, že mi Chors dala sílu ten mentální oheň přežít?“</p>
<p>„Nevěděl jsem to, ale předpokládal jsem, že když dostala do své moci nějakého vojáka, tak si její frnda prostě nemohla pomoci. Vždycky byla na vojáky vysazená.“</p>
<p>„A kdyby mi tu svou energii regenerace nedala?“</p>
<p>„Pak bys umřel. Ale za tu srandu ten risk stál, nemyslíš?“ Toho Clooneyho beru zpět. Ten chlap byl jako postavy z nejlepších rolí fenomenálního Bély.</p>
<p>„Já myslím, že rozhodně. Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo, o tom žádná,“ odvětil jsem.</p>
<p>„Přesně tak, smrtelníku. Každopádně, když už jsi tady, běž se podívat na konec mého trůnního sálu. Je tam jeden z důvodů, proč tohle místo miluju.“ Veles mě rukou popohnal, abych šel na místa, která jsem si zatím neprohlížel ani z dálky.</p>
<p>Na konci místnosti, mezi sochami dvou ošklivých nahých stařen, byla jáma o poloměru zhruba dvou metrů. Těžko říct, jak byla hluboká, ale uvnitř byly kosti. Lidské kosti. Spousty kostí. Opravdu spousty.</p>
<p>Vrátil jsem se asi dvacet metrů k trůnu a litoval, že nemám po ruce Shermana. Prostě bych zmáčkl spouště a užil si, jak ten prastarej bastard tancuje v dešti kulek. Nemůžu si pomoct, ale Ježíšek má proti tomuhle zmrdovi prostě něco do sebe.</p>
<p>„Taky lidi, co tě nasrali?“ pohodil jsem hlavou k jámě.</p>
<p>„Oběti. Nad tou jámou byla dřív šachta. Házeli tam živé zajatce a otroky, aby mě potěšili.“</p>
<p>„A tebe to určitě těšilo. Řekl bych, že ti přitom stál jak stanovej kolík, viď, ty starej úchyle,“ řekl jsem a v tu chvíli mi bylo jasné, že jsem to pěkně posral.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vůbec nechápu, jak to ten bezejmenný chlápek mohl vydržet dvě stě dní. Po druhém smažení v mentálním ohni (lepší termín jsem pro to nevymyslel) jsem byl zralý na blázinec. Svíjel jsem se na podlaze, kvičel jako prase napichované zaživa na rožeň a prosil o milost. Možná to trvalo deset minut, možná hodinu, ale já měl pocit, že jsem skončil v pekle a smažil se tam celou věčnost a ještě týden navrch.</p>
<p>Když mučení skončilo, zůstal jsem ležet na podlaze. Fyzicky jsem na to měl, ale mentálně jsem nebyl schopný vstát. Zato Veles konečně opustil trůn. Pomalým důstojným krokem ke mně přišel a zkoumal mě.</p>
<p>„Na otroka jsi velmi drzý,“ zamyslel se.</p>
<p>Chtěl jsem mlčet, ale nemohl jsem si pomoci.</p>
<p>„Je to složitý, Chors stačí ukázat frndu a už je z chlapa její otrok.“</p>
<p>Tentokrát jsem konečně nešlápl vedle. Veles se na mě překvapeně podíval a pak se zasmál. Nebyl to takový ten psychopatický smích, co si člověk obyčejně s týpkama jeho ražení spojuje, ale normální smích od srdce, jako když si chytrý člověk přečte dobrou židovkou anekdotu.</p>
<p>„Je výhodné být s ní spojenec,“ pokýval hlavou, jako by sám sebe chválil za nějaké dřívější rozhodnutí. „Slíbila mi, že zkusíš najít Mokošin kámen a pak mi jej dáš.“</p>
<p>„Ano, tak mi to poručila a tak to udělám,“ řekl jsem. Rebel bez příčiny v mé hlavě si naštěstí dal na chvilku pauzu, nejspíš si odskočil dát si na záchod cigárko, takže jsem konečně mohl v klidu říct přesně to, co černovláska chtěla, abych Velesovi slíbil.</p>
<p>„Když to učiníš, čeká tě osud Bezmiara, pamatuj na to.“</p>
<p>„A když ne, určitě trhnu rekord tamtoho chlapíka, že jo?“</p>
<p>„Přesně tak,“ pravil spokojeně Veles, otočil se a odkráčel pryč. Žádné: Na shledanou, Hasta la Vista nebo alespoň: Hodně štěstí, pane Fridrich. Ten chlap vážně neměl žádné vychování. To mučení a zálibu ve věkem ošlehaných kostech obětovaných lidí bych mu ještě odpustil, to tak nějak k bohu patří, ale to, že neumí zdravit, byl fakt vrchol.</p>
<p>„Jednou tě zabiju, frajere,“ zašeptal jsem.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Pro jistotu ale hodně, hodně potichu.</p><empty-line /><p>Černobog</p>
<p>Jarilo a jeho parta si mě vyzvedli v sále. Opět mi zavázali oči a opět mnou ani jednou nezatočili, takže jsem si jenom vylepšil paměťovou stopu, jak se ze dvora Archivu vodohospodářského a zeměměřičského dostat do sálu, kde byl Velesův trůn. Osobně bych se raději další návštěvě u sochy Bezmiara, bezejmenného trpitele a dalších vyhnul, ale pořád jsem myslel na staré vojenské pravidlo, že čím víc toho o nepříteli víš, tím lépe.</p>
<p>Myslel jsem, že mě Velesovi bohové vysadí zpátky v břevnovské vile, kde si trochou toho sexu vyspravím náladu, ale místo toho mě vyhodili z auta za jízdy na magistrále. Tentokrát byla parta o něco menší. Vazoun seděl za volantem a Jarilo vedle mě vzadu. Vesna s plešounem se nejspíš někde zašili. Škoda, protože s nimi si ten zrzavej idiot s mečem tolik nedovoloval. Jeli jsme tak sedmdesát, když mi Jarilo zašermoval před obličejem ostřím a řekl: „Vyskoč.“</p>
<p>Předpokládám, že doufal, že to neudělám a on mě bude moci osobně vykopat ven. Nedal jsem mu příležitost.</p>
<p>„Jasňačka, nezastavujem, máme zpoždění. Díky za svezení, kokoti,“ řekl jsem, otevřel dveře a prostě vyskočil.</p>
<p>Zkusil jsem udělat při dopadu parakotoul, ale v té rychlosti se mi to moc nepovedlo. Naštěstí síla získaná od Chors fungovala. Při dopadu jsem si sice narazil pravé koleno, ale minulý týden bych nejspíš skončil nejmíň se zlámanýma nohama. Postavil jsem se a pro jistotu odběhl na okraj vozovky, aby mě náhodou někdo nesrazil.</p>
<p>Bylo to neuvěřitelné. Nevím, jak to fungovalo, ale cítil jsem, že mé svaly jsou teď pružnější, silnější a celý organismus je odolnější. Otázkou zůstávalo, jak dlouho to vydrží. Veles říkal, že ten neznámý průšvihář musel každé ráno po mučení získat novou energii od víly. Pokud to tak fungovalo, měla to Chors docela dobře vymyšlené. Dokud s ní budu souložit, budu strejda drsňák, jakmile ji opustím, vrátím se zpátky do operačního systému „obyčejný člověk“. Nejspíš tak k sobě dokázala každého dost efektivně připoutat.</p>
<p>Věděl jsem, že na tyhle úvahy bude ještě času dost. Teď jsem se potřeboval dostat k Markétě s Liborem. Jenže jsem u sebe neměl ani to euro na lístek na tramvaj. Jako na zavolanou u mě ale zaparkoval poslední model SUV od Mercedesu. Jak jinak než s neprůhlednými kouřovými skly. Tušil jsem nejhorší.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Z místa spolujezdce vyskočila mladá dívka se slámovými vlasy a lehkou košilkou s výstřihem tak velkým, že by se v něm utopilo celé středoškolské plavecké mužstvo.</p>
<p>Beze slova mě obešla a otevřela mi pravé zadní dveře. Nahlédl jsem dovnitř a ruce se mi sevřely v pěst. V autě seděl Černobog. V ruce držel svou dřevěnou hůl.</p>
<p>„Prosím, nastupte si. Tedy pokud po mně nechcete zase házet granáty,“ řekl bůh. Nevypadal moc nakrknutě, ale jak mě varovala Chors, zabil jsem mu víc potomků, než dokázala ona za celý život.</p>
<p>„Audiatur et altera pars, pane Fridrichu, tedy ať…“</p>
<p>„… je slyšena i druhá strana. Můj otec byl právník, latinsky umím líp než Julius Caesar, pane Černobogu.“</p>
<p>„O tom nepochybuji, když už je dotyčný vojevůdce mrtvý,“ pravil Černobog. „Sledujeme vás od Velesova chrámu a vážně si s vámi chci jenom promluvit. Na tom hřbitově jsem vám také nechtěl ublížit. Nic by se vám nestalo, kdybyste nepoplašili mé vlky těmi granáty.“</p>
<p>Působil věrohodně a je fakt, že Libor bývá občas trochu zbrklý, ale stejně jsem mu nevěřil ani slovo. Zvlášť když mi bylo jasné, že jeho vlci sejmuli magistra Horáka.</p>
<p>„Taky mi budete ukazovat sochy, kosti a testovat, co vydržím?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Nikoliv. Nebývám tak pateticky teatrální jako můj bratr. Já jsem na lidi buď hodný, nebo je rovnou vraždím,“ usmál se Černobog.</p>
<p>„Vy jste ale pěkně pošahaná rodinka. Na vašich rodinných oslavách se nejspíš nenudíte, co?“ řekl jsem, a aniž bych čekal na nějakou odpověď, poplácal jsem tu obdařenou krásku po zadku a nasedl do auta.</p>
<p>„Cigaretu?“ nabídl mi Černobog camelku. Buď měl vážně špehy všude a věděl, co jsem kouřil u Chors, nebo jsou ty cigára fakt boží. Každopádně jsem jí nepohrdl.</p>
<p>„Předpokládám, že to byla pozitivní motivace, copak bude ta negativní?“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Negativní motivace žádná nepřišla. Auto řízené další mladou pohlednou dívkou, která stejně jako její slámová kolegyně nepromluvila jediné slovo, zastavilo nedaleko břevnovské obory. Tam jsme s Černobogem vystoupili.</p>
<p>„Mám rád vůni stromů. Nemohl bych žít jako Veles v jeskyni. Zešílel bych tam,“ prohlásil Černobog.</p>
<p>„Já myslím, že u dotyčného už se tak stalo. Dávám mu sto, maximálně dvě stě let a začne na hlavě nosit korunu z lebek novorozeňat a zpívat písničky od Evy a Vaška.“</p>
<p>Černobog můj pokus o vtip zdatně ignoroval a vedl mě co nejhlouběji do parku. Cítil jsem v tom nějakou lest, ale když už jsem s ním do toho auta nasedl, přišlo mi hloupé vzít teď roha. Když uviděl první lavičku, posadil se na ni. Podal mi cigarety, které jsem v autě načal, i zapalovač. Buď neuměl podobné kousky jako Chors, nebo se na rozdíl od ní nepotřeboval předvádět. Zapálil jsem si a podíval se na oblohu. Byla šedivá, těhotná svítáním, jak by řekl básník, a my tu seděli sami uprostřed parku jako dva staří kamarádi. Akorát, že on byl bůh a já mu povraždil pár potomků. Jo a taky jsme po něm s mým kámošem házeli granáty.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Víte, pane Fridrichu, když žijete tak dlouho jako my, je jenom jediná věc, o kterou skutečně můžete usilovat,“ začal zeširoka Černobog.</p>
<p>„Svatý Grál? Kámen mudrců? Zlaté rouno? Šťastná mince strýčka Skrblíka?“</p>
<p>Černobog se na mě vážně podíval. „Víte, že nic z toho neexistuje?“</p>
<p>Ten chlap vážně neměl smysl pro humor. Raději jsem si zapálil další cigaretu.</p>
<p>„Jídlo, sex v různých polohách, v různých kombinacích, s různými tvory, to všechno vás velmi brzy přestane bavit.“</p>
<p>S různými tvory? Vážně se mi ten chlap právě přiznal, že ty svoje vlky šuká? Uf, zahnal jsem tu představu a raději ho dál poslouchal. „Poznej svého nepřítele, poznej svého nepřítele,“ říkal jsem si v duchu.</p>
<p>„Když jste nesmrtelný bůh, tak jediné, co vás drží při životě a zdravém rozumu, je touha po moci. Je totiž velmi těžké ji získat a mezi bohy je to takřka nemožné. Proto je moc tím, oč usilujeme. Moc je naším smyslem života.“</p>
<p>„A co já s tím, pane Černobogu?“</p>
<p>„Vy jste podle všeho klíč k Mokošinu kameni. On je taková součást skládačky na cestě k moci. Opravdu ho chcete dát Velesovi? Tomu chlapovi, co žije v jeskyni plné lidských kostí?“</p>
<p>To byla trefa do černého. Pokud bych chtěl dát Velesovi nějaký kámen, tak jedině pěkně masivní žulu přímo do hlavy. Ne, pokud získám Mokošin kámen, dám jej Chors. Jenže to by neměl Černobog vědět.</p>
<p>„Jsem Chorsin otrok, pokud kámen získám, o čemž pochybuji, dám ho Velesovi, jak mi nařídila.“</p>
<p>„To vám opravdu Chors nařídila?“</p>
<p>„Ano,“ lhal jsem. Myslím, že jsem byl dost přesvědčivý. Koneckonců, měl jsem za sebou výcvik, jak manipulovat s vyšetřovateli v nepřátelském zajetí.</p>
<p>„Vy přece nejste ničí otrok, pane Fridrichu. Vy jste voják, který zabil Moranu. Máte v sobě něco z dávných hrdinů, před nimiž se třásli i bohové. Vy si můžete vybrat, komu budete sloužit, a můžete přece sloužit jenom sám sobě.“</p>
<p>Černobog vstal a zabořil svou dubovou hůl do země. Ta se neznatelně otřásla a pak byl zase všude klid a pohoda, kterou rušil jen zpěv ptáků vítajících svítání. A do toho znenadání přišlo vlčí vytí, které se začalo rozléhat celým parkem.</p>
<p>„Tak a je tady negativní motivace,“ řekl jsem a Černobog se konečně usmál.</p>
<p>Chvíli stál potichu. Čekal. Nejspíš na své vlky, kteří vystoupili zpod ochrany stromů. Byly jich desítky. Došli až na okraj chodníčku, který přes den okupují důchodci a zamilované páry, a vytvořili tak čestnou stráž. Černobog mávnul svou dřevěnou holí a vlci se začali měnit.</p>
<p>„Panebože,“ zašeptal jsem. Šokem mi vypadla cigareta z pusy. Z vlků se během pár vteřin stali lidé. Ženy, muži, mladí, děti i staří. Všichni byli nazí a dívali se na nás.</p>
<p>„Dokud se ten kámen nenajde, jste v ohrožení života. Každý po vás půjde, každý vás bude chtít zabít. A když jej najdete, tak vás budou všichni chtít zabít ještě usilovněji. Já vám nabízím ochranu. Řekněte, že jste mým šampionem a tato armáda i všichni bohové, kteří mi stojí věrně po boku, budou umírat, jenom aby vás ochránili. Najděte mi ten kámen a já z vás udělám tak mocného a tak bohatého muže, že se vám o tom ani nezdálo. Ani jiní bohové, ani vaši policisté nebudou mít šanci vám zkřivit vlásek na hlavě,“ řekl Černobog zcela bez emocí. Bylo to fascinující. Ten chlap byl dokonalý kliďas.</p>
<p>„Díky za férovou nabídku, ale já už si nějak poradím,“ odpověděl jsem a hledal v jeho očích náznak zklamání. Nebyl tam.</p>
<p>Vstal jsem a beze slova se vypravil zpátky směrem k městu. Procházel jsem uličkou tvořenou nahými muži a ženami. Dívali se na mě zvláštním způsobem. Jako bych byl králík, který čeká na zakousnutí. Stačilo by jedno jediné Černobogovo slovo nebo gesto a byl bych mrtvý. Po pár metrech jsem se přesto zastavil a otočil se k němu: „S tím granátem mě to fakt mrzí. A díky moc za ty cigára.“</p><empty-line /><p>Moranin odkaz</p>
<p>Projel jsem tramvajemi načerno celou Prahu. Nepotkal jsem jediného revizora ani policajta. Zdá se, že tihle hoši takhle brzo ráno moc nefungují. Pro jistotu jsem ale blíž k centru procházel městem pěšky. Navíc Praha se probouzela a lidí přibývalo. Zíral jsem do země a mohl si alespoň v hlavě udělat trošku pořádek. Potřeboval jsem přitom mluvit nahlas, takže jsem vypadal jako blázen nebo manažer s modrým zubem v uchu. Kdo by to v dnešní době rozeznal. Že těch protivníků bylo nějak moc, mi nevadilo. Byl jsem na to koneckonců zvyklý z Iráku, kde proti nám a také proti sobě stály desítky frakcí, které mezi sebou uzavíraly koalice stejně snadno, jako se rozpadaly. Co mě děsilo, byla jejich síla. Do háje dubovýho, byli to bohové!</p>
<p>„Takže je tady šílený Veles, který vládne mocné partě složené z Chors a jejích víl, Jarila, Vesny a toho drsňáka v baloňáku. Proti nim stojí Černobog se svou partou a lidmi měnícími se ve vlky. A nakonec je tu třetí parta – Svarog, kterému jsme sejmuli jeho kamarádku Moranu. Tři božské party a všechny chtějí modrý šutr, který měl být v zásilce pro Ukrajince. A dokud ho nedostanou, nedají mi pokoj,“ shrnul jsem si pro sebe a myslím, že to byla celkem banální, přesto dokonalá analýza situace.</p>
<p>Problém spočíval v tom, že i když mi všichni vyhrožovali, v podstatě mi zároveň s tím nabízeli spojenectví. Alespoň Veles a Černobog určitě. Jenže stejně jako v Iráku ani tady takovým spojenectvím nebylo radno věřit. Tedy až na Chors, která nejspíš měla trošku potřebu se od Velese emancipovat.</p>
<p>„Chors,“ polaskal jsem to jméno na jazyku. Bylo tak svůdné ho jenom vyslovit. Nečekaně jsem se usmál jako puberťák, který náhodou spatřil odhalené ramínko své dětské lásky. Nemohl jsem si pomoci, jestli jsem někomu hodlal věřit, tak Chors.</p>
<p>„Chors,“ řekl jsem a ucítil v rozkroku erekci.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Do Markétina bytu jsem nakonec dorazil někdy kolem sedmé hodiny ranní. Dveře měla vylomené, ale jinak pečlivě zavřené. Opatrně jsem vešel dovnitř. Byt už nevypadal tak útulně jako dřív. Prohledal jsem jej, ale nenašel jsem ani těla svých spojenců ani známky rvačky či krvavé stopy. Jen na bílé chlupaté rohožce v koupelně jsem našel téměř neznatelné špinavé stopy. Vlčí stopy.</p>
<p>V Liborově bytě byla situace naprosto stejná. Naštěstí ani tady nebyly žádné mrtvoly ani krev. Jen jedna věc nepořádek v bytech odlišovala. Střepy v Holešovicích vypadaly, že potom, co někdo shodil polici s půllitry, kterou měl Libor v obývacím pokoji, je ještě přejela kola invalidního vozíku. Znamenalo to jediné: Libor s Markétou tu byli potom, co zde řádili Černobogovi pátrači.</p>
<p>„Kde je zima, kde je mráz, tak tam bude nejspíš vzkaz,“ zarecitoval jsem si říkanku naší jednotky. Byla to jednoduchá taktika. Pokud jste se nemohli dopředu nijak domluvit na tom, kde necháte zprávu pro vojáky, kteří se ztratili, nebo vás hledali, vybrali jste to nejchladnější místo v prostoru. V bytě by to mohla být jedině lednička. Po otevření dvířek na mě akorát zamrkala konzerva s paštikou a hnijící půlka cibule. Myslím, že jsem ji tu nechal já. U mrazáku, který byl součástí ledničky, jsem ovšem mohl zvolat: „Heuréka!“ Ale neudělal jsem to. Nejsem Řek.</p>
<p>Na vnitřní straně krabice nanuků Míša (vaše vzpomínka na dětství) byl vzkaz: NJP27.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>NJP27 znamenalo náměstí Jiřího z Poděbrad 27. Byl to jeden z bytů, který jsme používali při předávce zbraní, takže bych tam trefil i poslepu. Byt se skrýval až v nejvyšším, sedmém patře. Šlo o malý byt v podkroví střešní nástavby. Majitelem byl argentinský státní občan Juan Rodriguez, který nejenže neexistoval, ale ani se nenarodil. Vlastníkem bytu nebyl dlouho, koupil jej od ruského občana Vasilije Sarnostovského, který jej zase koupil od amerického občana jménem John Kubitschek. Nikdo z těch chlapů také neexistoval stejně jako ti, kdo byli v katastru zapsáni ještě před nimi. Každopádně dlouhý řetězec neexistujících vlastníků znamenal, že se ke skutečnému majiteli nemovitosti nedostali ani ostří hoši z FAÚ, tedy Finančního a analytického úřadu ministerstva financí, a vsadil bych vlastní život, že co nevyčuchali oni, to neměli šanci vyčuchat ani vlkodlaci.</p>
<p>Zaťukal jsem na dveře a vesele se zašklebil do kukátka na dveřích. Po pár sekundách mi otevřela Markéta. Nadšením jsem se jí vrhl do náruče. Nejenže jsem se tam málem ztratil, ale hlavně mě vlastní reakce překvapila. Jenže jsem byl zatraceně rád, že je v pořádku. V rukou třímala dva škorpiony a objetí mi nervózně opětovala. Zamknula dveře a na chodbu vjel Libor na Shermanovi. „Ne, že bych tě rád neviděl, ale ještě radši bych byl, kdybys vyklopil, co se to, u všech pražskejch striptérek, děje a jak to, že jsme na tom hřbitově nechcípli, a mně se navíc zahojily ty polámaný žebra,“ zavrčel na mě autoritativně.</p>
<p>„Tohle bude zatraceně dlouhej příběh. Co kdybych skočil pro pizzu a pak vám ho povyprávěl?“ navrhl jsem.</p>
<p>„Dobrý nápad, mně vem jednu šunkovou,“ rozzářil se Libor. O něco méně pak zářil, když zjistil, že mi na jídlo bude muset dát peníze. Já sám jsem neměl ani vindru.</p>
<p>„Mně bude stačit salát s olivami,“ přidala se nakonec k objednávce Markéta. Podíval jsem se jí do očí a došlo mi, že s tím objetím jsem to asi trošku přehnal.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Po schůzkách s panem „mám rád staré kosti a vzrušuje mě mučení lidí“ a mistrem „vlci sem, vlci tam, všude kam se podívám“, mi něco tak prostého jako pizza přišlo obzvláště k chuti. Pustil jsem se do své šunkové se sýrem a porcí žampionů navrch a začal vyprávět.</p>
<p>„Viděli jsi někdy, jak lidé na vesnici na jaře vynášejí Moranu?“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Ke svým spojencům jsem byl maximálně upřímný. Řekl jsem jim všechno. Tedy až na pár detailů. Šlo o detaily sexuálního rázu. Nechtěl jsem Markétu zraňovat popisováním svých nekončících souloží s bohyní a Liborovi dávat záminku ke vtípkům a narážkám. Podstatu toho, že vílí polibky (a nejen ty) dokáží vyléčit lidská zranění, jsem jim ovšem objasnit musel, stejně jako jsem jim řekl o tom, jak jsou všichni posedlí modrým diamantem, který naší vojenské partě záhadně zmizel během převozu z USA do Prahy.</p>
<p>„Proč záhadně?“ zamračil se nechápavě Libor. Jídlo už jsme měli dávno v sobě a dávali si kafe a cigarety. Tedy až na Markétu, která nekouřila, jenom v puse nervózně žužlala zbytky zahradního salátu.</p>
<p>„No, záhadně,“ zatřepal jsem hlavou. „Když jsme s Izraelci uzavřeli obchod, tak byl mezi ostatními diamanty. Vím to, protože jsme to s Honzou Nachtigallem kontrolovali. Ukrajinci měli přesný seznam všech těch šutráků a nejsme idioti, abychom věřili komukoliv kromě vlastních rodičů, tedy jenom za předpokladu, že jsou mrtví. No, ale když nám ty diamanty v Sakartvelu šlohli, tak mezi nimi ten modrej kousek nebyl. Jinak bych neměl za prdelí vlkodlaky,“ vysvětlil jsem mu.</p>
<p>„Ale to jsem pochopil. Spíš mi nejde na rozum, co je na zádržným záhadnýho?“ řekl Libor.</p>
<p>„Zádržným?!“ vyprskli jsme s Markétou nechápavě téměř v ten samý okamžik.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Zádržným,“ zopakoval Libor a zatvářil se, jako bychom my byli překvapeni informací, že Země je kulatá. „Vždycky, když děláš takhle velkej byznys s lidma, který maj víc bouchaček a testosteronu než rozumu, tak si vezmeš nějakou část kontrabandu jako zádržný. Zpravidla jde o deset procent. Až ti tví obchodní partneři zaplatí, tak jim zadržený zboží vydáš. Dělali jsme to s Nachtigallem pořád. Ten chlap měl čuch na podrazy. Jestli ho tady cítil, tak si prostě vzal ten největší kousek a někam ho ulil. Kdyby obchod proběhl, jak měl, dal by Ukrajincům echo, kde je schovaný, a všichni by byli hepy.“</p>
<p>Zatímco rozšafně rozhazoval rukama a vysvětloval mi strategii zádržného, nevěřícně jsem ho poslouchal s pusou dokořán. Dohořívající zbytek cigarety mi přitom vypadl na stůl. Třesoucí se rukou jsem ho přemístil do popelníku a vytáhl další cigaretu. I když je fakt, že teď bych potřeboval spíš panáka – dobrý decák absinthu.</p>
<p>„Podle mě prostě ten starej mazanej bastard posmrtně vyjebal s celým slovanským panteonem, vole,“ pokrčil rameny bývalý rotmistr a já se na pět minut oddal hysterickému smíchu.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Zbytek dne jsme strávili přemýšlením nad tím, kde mohl kapitán ten diamant schovat. To bylo záhadou i pro Libora. On sám místa, kde uchovával zádržné, nikdy nikomu nesděloval a náš velitel na tom byl stejně. Sakra, vždyť já jsem neměl ani páru, že naše zločinecké hry mají ještě nějaké skryté pojistky, o kterých nikdo z nás ostatních netušil!</p>
<p>Nakonec jsme došli k tomu, že diamant buď leží v nějaké mrtvé schránce, tedy v nějakém trezoru v bance nebo v úschovně na nádraží, kde by stačilo poslat druhé straně kód k otevření, případně oprávnění k využití trezoru, a Ukrajinci by si ho tam mohli vyzvednout, anebo ho má možná nějaká třetí osoba. „Někdo, koho neznali ani Ukrajinci ani vy. Někdo, komu Nachtigall věřil, ale zároveň to byl člověk mimo zločinecký byznys,“ shrnul Libor.</p>
<p>Problém spočíval v tom, že o našem kapitánovi jsme toho věděli velmi, velmi málo. S osobními věcmi se vojáci obecně moc nesvěřovali. Každý si chránil svůj svět mimo uniformu. Mohli jste s někým sloužit ve stejné jednotce pět let a že má mladší sestru jste zjistili, až když si vzal volno na její svatbu. Tak to prostě chodilo. O Nachtigallovi jsme netušili prakticky vůbec nic kromě toho, že měl manželku.</p>
<p>„Než ten šutr zkusíme najít, měli bychom se možná nejdřív rozhodnout, komu ho dát,“ přerušila planý tok našich úvah o potenciální kapitánově skrýši Markéta. Mezitím jí do klína skočil Usáma a ona ho teď hladila. Kocour podle všeho utekl před těmi, kdo jí prohledávali byt, a když se do něj Markéta s Liborem vrátili, čekal je na chodbě domu. Nejspíš to pro něj byl dost traumatizující zážitek, protože buď ležel Markétě na klíně, nebo se schovával za gaučem v obývacím pokoji.</p>
<p>Po jejích slovech o rozhodnutí, komu kámen dát, ve mně trošku hrklo. Nevím proč, ale od začátku jsem nepřemýšlel jinak, než že dám kámen Chors. Její jméno jsem také nahlas vyslovil.</p>
<p>Libor zamyšleně přimhouřil oči a chvíli si mě zkoumavě prohlížel.</p>
<p>„Věříš jí?“ zeptal se nakonec.</p>
<p>„Jestli jí věřím?“ zopakoval jsem zamyšleně otázku a ucítil přitom v rozkroku dost jednoznačné napětí. A nejen tam. Něco v mé hlavě jasně říkalo, že Chors je jediná, které mohu věřit. Chvíli jsem měl pocit, že ta myšlenka ke mně nepatří, že je jakoby cizí, ale hned mě to zase přešlo.</p>
<p>„Jasně, že jí věřím. Zachránila nám život,“ vyhrkl jsem a pak ještě dodal: „Každopádně v okamžiku, kdy se toho šutru zbavíme, dají nám ostatní pokoj.“</p>
<p>„Už aby to bylo,“ protočila oči Markéta.</p>
<p>„Něco by z toho taky mohlo kápnout,“ zasnil se Libor. „Ty prachy, co jsme šlohli Hladilovi, mám sice schovaný na bezpečným místě, ale neměli jsme nic z těch diamantů. Jeli jsme se tam pak s Markétou podívat a někdo je vysbíral do posledního,“ zabručel naštvaně.</p>
<p>„Vy jste byli na hřbitově? Jak jste se tam dostali? Vždyť tam všude museli hlídat policajti.“</p>
<p>„Právě že vůbec. Jen co nás pustily ty víly z vily (samolibě se nad tou slovní hříčkou zašklebil, abychom pochopili, že ji udělal schválně), hned jsme tam mazali a nic. Žádné mrtvoly, žádná krev. Jen těch pár poničených hrobů tam zůstalo. Nějaká bába nám vysvětlovala, že tam nejspíš řádili satanisti, ale to bylo tak všechno,“ vysvětloval Libor. Hlavou mi proběhly obrázky toho, jak by mohlo zmizení mrtvol ze hřbitova probíhat v režii vlků pana Černoboga, a udělalo se mi špatně. Nic proti vlkům hltajícím potravu, ale vzhledem tomu, že jsou to v podstatě lidé…</p>
<p>„No nic, ráno moudřejší večera,“ mávl nakonec rukou bývalý rotmistr, čímž náš debatní kroužek rozpustil. Roztočil kola Shermana a odjel do jediného zařízeného pokoje.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Konspirační byt na náměstí Jiřího z Poděbrad měl jenom dva pokoje. Ten druhý tak zbyl na mě a Markétu. Džentlmensky jsem jí přenechal gauč a sám si ustlal na koberci. Proti afghánským šutrům to nakonec nebylo tak špatné ležení. Markéta se asi po dvaceti minutách vrátila z koupelny. Vyskočil jsem, abych se taky umyl, když mi zastoupila cestu. Vzhledem k jejímu objemu by kolem ní neproklouzla ani myš. No, myš možná ano, ale takový Usáma už by měl problém. Stejně jako já. Zhasla světla a pohladila mě rukou po tváři.</p>
<p>„Chyběl jsi mi,“ špitla.</p>
<p>Zavřel jsem oči, abych si v duchu omlátil hlavu o futra dveří a použil na sebe ty nejpeprnější výrazy, které znám. Oslomrd a mudžáhedínorozkuřovač patřili mezi ty mírnější.</p>
<p>Bylo mi jasné, že to, co chce udělat, nesmím odmítnout. Ranil bych její city. Znovu.</p>
<p>„Musím se nejdřív umýt,“ zašeptal jsem jí do ucha a políbil ji nesměle na rty.</p>
<p>Na chvíli zkoprněla, ale pak mě propustila do koupelny. Se sprchou jsem si dal pěkně na čas. Doufal jsem, že si to rozmyslí.</p>
<p>Marně.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Lehl jsem si vedle ní na gauč. Zrychleně dýchala vzrušením a začala mě líbat. Naštěstí stále zůstalo zhasnuto, ale i tak dovnitř proudilo dost světla z ulice. Chvíli jsem zkoušel dívat se jenom na ty zajímavé kousky a to přebytečné si odmyslet, ale bylo toho tolik, že jsem nakonec zavřel oči a myslel na Chors. Málem jsem přitom předčasně ejakuloval.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Ráno jsem se vzbudil ještě na gauči. Markéta spala a slastně se přitom usmívala. Chvíli jsem ji pozoroval a propadal nostalgii. Bylo mi, jako bych se v čase vrátil zpátky do Afghánistánu. Myslím, že včera zažila naprosto to samé. Tam někde uvnitř byla pořád ta krásná sebevědomá dívka se slušnou kariérní vyhlídkou v armádě, do které jsem se tenkrát zamiloval. Pokoušel se o mě absolutní záchvat nostalgie.</p>
<p>Mátlovo ranní kuřácké zachrchlání mě ale velmi rychle vrátilo zpátky do reality. Vyskočil jsem na nohy a začal se oblékat. V kapse jsem přitom narazil na kamínek, který mi dala ta bláznivá služka bohyně Chors. Nevím proč, ale pověsil jsem si ho na krk a schoval pod tričko.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>S Mátlem jsme si ráno udělali kafe a snědli nějaké sušenky, kterých tu měl plnou skříň jako železnou zásobu. Markéta pořád spala, nebo možná předstírala, že spí. Byl jsem rád. Mohl jsem alespoň vypadnout bez zbytečných trapných pohledů a hloupých vět, kterým se po takové noci určitě nedokázal vyhnout ani Oldřich Nový.</p>
<p>Měl jsem před sebou náročný den. Nejdřív pochůzky a pak vyzvednout od jednoho Mátlova dodavatele zbraně. Potřebovali jsme se dovybavit. To byl i důvod, proč před mým odchodem Libor vypáčil pár parket z podlahy a vytáhl ze skrýše pod ní štíhlý kufřík.</p>
<p>„Asi bys neměl chodit ven úplně neozbrojený.“</p>
<p>„Plánoval jsem, že si vezmu z příborníku dvě vidličky, jeden mazací nůž a vařečku. Je na ní dost nebezpečně vypadající plíseň. Ale tohle bude nejspíš lepší.“</p>
<p>„Si piš, debile,“ zamrkal na mě spiklenecky Mátl a otevřel kufřík. Byla tam poměrně malá černá elegantní pistole. Takovou jsem v životě neviděl.</p>
<p>„Springfield XD,“ oznámil mi.</p>
<p>„Springfield? Nemá to něco společného s Homerem Simpsonem, že ne?“</p>
<p>„Vyrábí se to v Chorvatsku. Velmi nenápadná, velmi účinná. Ve Spojených státech to už pár let žerou. Proto se to prodává pod tímhle názvem. Má zásobník na devatenáct nábojů.“</p>
<p>„Nevypadá,“ zašklebil jsem se a potěžkal si zbraň. Do ruky mi docela sedla.</p>
<p>„Na to, že to vymysleli na Balkáně, je to slušná hračka. Než večer přivezeš lepší zboží, musí ti to stačit.“</p>
<p>Trošku se mi sevřelo hrdlo. Doufal jsem, že střílení stejně jako bohů a vlkodlaků si teď už neužiju, ale Libor měl pravdu. Je lepší být připraven na všechno. Připoutal jsem si pouzdro k levému kotníku, shrnul zpátky kalhoty a vyrazil. Když jsem zavíral dveře, přísahal bych, že jsem slyšel Markétu, jak zběsile pádí na záchod. Měl jsem s tím kafem trochu pohnout.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>První návštěva byla nejdůležitější. Šlo o Nachtigallovu manželku. Kapitán jí zanechal vilu v Horních Počernicích porostlou břečťanem a určitě slušný balík oběživa ilegálního původu k tomu. Manželka moc nevypadala jako smutná vdova. Když jsem zazvonil u jejich branky, přišla mi otevřít jen v bikinách. Ani nevím, jestli jsem vnímal, jakou měly barvu, protože to byly jen takové provázky, které spíš než zakrývaly, zdůrazňovaly, co se skrývalo pod nimi. A že tam toho bylo hodně. Podle tvaru jsem usoudil, že to není ani tak produkt matky přírody jako spíš nějakého šikovného plastického chirurga.</p>
<p>„Přišel jste kvůli tomu bazénu?“ zeptala se.</p>
<p>Vypadalo to jako začátek scény z nějakýho pravěkýho německýho porna. Už sice nebyla nejmladší, ale po včerejším rajtování na Markétě, která teď ze všeho nejvíc připomínala vodní postel, vypadala vdova Nachtigallová víc než rajcovně. Naštěstí mě tahle hříšná myšlenka přešla asi po dvou sekundách, kdy jsem si uvědomil, že jsem jejího manžela měl docela rád, že je to čerstvá vdova a že jsem tady vážně z úplně jiného důvodu, než je přehrávání klasického pornoscénáře.</p>
<p>„Bohužel, jediné, co mám s bazénem společného, je, že bych si v tom horku klidně zaplaval,“ odpověděl jsem popravdě.</p>
<p>Vdova se na mě usmála a v tom úsměvu bylo všechno. „Raz, dva, tři,“ napočítal jsem v duchu, abych zahnal všechny nepatřičné myšlenky.</p>
<p>„Jsem bývalý spolubojovník vašeho manžela a také bývalý pracovní kolega,“ začal jsem a její tvář se změnila v kamennou sochu. Nejspíš by se jmenovala: Nasranost nebo Jdidoprdelehajzle.</p>
<p>„Nemám vám co říct. Policajti už to tu prošmejdili, na výslechu jsem byla pětkrát a vy, lidi, co jste s ním kšeftovali, už mi taky lezete krkem. Žádný diamanty doma nemám kromě těch v náušnicích po babičce. Takže nashle,“ zavrčela a vší silou se pokusila zavřít vrátka.</p>
<p>Mohlo jít o docela efektní ránu, kdybych jí do cesty včas nepostavil svou nohou.</p>
<p>„Je mi líto, ale nemůžu odejít s nepořízenou,“ zašeptal jsem.</p>
<p>Vytřeštila strachem oči a na chvíli jako by ztuhla.</p>
<p>„Nechci vám ublížit,“ řekl jsem a byla to pravda.</p>
<p>„Já vážně nic nemám. Už jsem to říkala tomu advokátovi i těm ženám,“ rozpovídala se. Třásla se strachem, až jí silikony vibrovaly. Vypadalo to komicky.</p>
<p>„Advokát? Myslíte magistra Horáka?“</p>
<p>„Jo,“ přikývla hlavou. „Ten tu byl první. Po něm policajti. Pak nějaký Ukrajinci a pak ty ženy.“</p>
<p>Ty ženy musely být od Chors, napadlo mě.</p>
<p>„Přišli sem také dva divní chlapi. Moc divný. Jeden tlustej, plešatej a s ním takovej hubenej zrzek,“ pokračovala.</p>
<p>„Ten plešoun, měl baloňák?“</p>
<p>Paní Nachtigallová přikývla. „Ten zrzek mi řekl, že pokud mu nedám nějaký diamant, tak mě zabije. Když odešli, volala jsem na policii. Řekli mi, že jen co se objeví, mám je zavolat znovu.“</p>
<p>Sakra, vypadalo to, že ta božská parta vůbec není hloupá. Kromě toho, že mi nasadili nůž na krk, rozhodli se pátrat sami. A co mě nejvíc štvalo, byla skutečnost, že jim došlo mnohem dřív než mně, že náš bývalý šéf je vodítko k získání toho šutru.</p>
<p>„Neříkali, kdy se vrátí?“</p>
<p>Žena jenom zakroutila hlavou. Pak se na mě ale podívala. Měla zvláštní pohled. Takový hladový. „A jak se vlastně jmenujete?“ zeptala se.</p>
<p>„Martin Fridrich,“ odvětil jsem. Ani mě nenapadlo jí lhát.</p>
<p>„To je ale překvapení,“ rozzářila se. „Můj muž o vás mluvil. Říkal, že je na vás spoleh.“ Její pohled byl zase o něco hladovější.</p>
<p>Dost mě to překvapilo. Stejně jako vojáci mezi sebou moc nemluvili o rodině a přátelích z civilu, platilo to obráceně. Válku a lidi, kteří v ní byli s ním, si domů nikdo netahal. Nečekal bych, že Nachtigall je ten typ, co to má jinak.</p>
<p>„Možná byste mi mohl pomoci. Kvůli všem těm výhrůžkám jsem se dnes chtěla přestěhovat do hotelu. Nechci tu být sama v opuštěném domě, až bude tma. Ale možná, kdybyste dnes v noci přišel a hlídal mě...?“</p>
<p>Ten otazník znamenal jenom jednu jedinou věc. Vdova Nachtigallová usoudila, že tu scénku z porna bychom vážně měli dohrát.</p>
<p>„To bych mohl.“</p>
<p>Vlastní odpověď mě slušně překvapila. Nikdy jsem nebyl na tyhle vysolárkované, stárnoucí, silikonem vylepšené paničky, ale něco mě k ní přitahovalo. Pochopitelně nešlo o to, že bych s ní chtěl mít doopravdy sex. I když ano, ta eventualita někde v mé mysli neodbytně strašila, ale hlavně byla vdovou po našem kapitánovi a možná, že když ji jeden večer pohlídám, vzpomene si nakonec, kde mohl nechat to zpropadené zádržné, po kterém prahne armáda slovanských bohů a jejich potomků. A ještě jeden důvod jsem objevil – Markéta. Možná bude lepší, když budu další večer trávit někde jinde než v našem vinohradském bytě.</p>
<p>„Tak domluveno. Ani nevíte, jakou jste mi udělal radost,“ usmála se a pak, snad abych neměl pochyby, co mě čeká, dodala: „Nakonec si v tom bazénu můžeme i zaplavat.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Do konce dne jsem obešel ještě čtyři bývalé důstojníky, kteří s Nachtigallem sloužili na misích a neměli nic společného s byznysem, jímž jsme si přilepšovali k výsluhám. Všichni přísahali na to, že o kapitánovi neslyšeli nejmíň rok.</p>
<p>Aby den nebyl úplně marný, stavil jsem se do prodejny Vodafone a koupil tam tři telefony s předplacenou telefonní kartou. Nakonec jsem ještě zajel autobusem do zoo. V pokladně se sice tvářili nechápavě, že si osamělý čtyřicátník kupuje vstupenku necelé dvě hodiny před zavřením, ale nejspíš už tu viděli větší exoty.</p>
<p>„Svišti. Pozoruji život svišťů v různou denní dobu,“ vysvětlil jsem slečně u pokladny, podle věku nejspíš brigádnici. Zašklebila se a sklopila oči zpět k četbě nějaké knihy od Haruki Murakamiho. Intelektuálky na milovníky svišťů nejspíš neletí.</p>
<p>Zaplatil jsem tři eura chlapíkovi, který řídil dětský vláček, a nechal se vyvézt na kopec k rozhledně. Do předání jsem měl ještě chvíli čas. Zdlábl jsem smažený sýr z rostlinného tuku, s hranolky a kečupem, který rajčata viděl jenom na obalu svého plastového kyblíku, a za pět minut šest jsem se pomalým krokem vydal na rozhlednu.</p>
<p>Okupovala ji rodinka jak z filmů Zdeňka Trošky. Černovlasý tatík, kterému táhlo na padesát, měl v sandálech ponožky a mamina kolem břicha pneumatiku. Každý pak v ruce svíral igelitku, ve které si do zoo přinesl jídlo a pití, protože „je to tam drahý, tak nic kupovat nebudeme, táto“. Dva zpovykaní hošíci měli určitě nějaká nóbl jména. Když už byli jejich rodiče k ničemu, tak jim jistě dopřáli jména jako Klaudius, Alexandr nebo Teodor.</p>
<p>„Tedíku, nenahýbej se z tý rozhledny, spadneš!“ zaječela matka.</p>
<p>„Bingo,“ zašeptal jsem potěšen, že můj odhad na lidi pořád ještě funguje.</p>
<p>Další na rozhledně byl šedovlasý chlapík o holi. Koutkem úst se šklebil na rodinku, jako by byli párek potkanů. Pokud se musel kochat výhledem na Prahu v jejich přítomnosti déle než pět minut, ani jsem se jeho averzi nedivil. Kufřík stojící v rohu rozhledny sem nejspíš přinesl on. Ale kdo ví. Kurýrem mohl být i černovlasý tatík od rodiny. V téhle branži se každý snažil vypadat všelijak, jenom ne, že do ní patří. Klidně v té igelitce z Kauflandu mohl mít uprostřed housky s točeňákem glocka.</p>
<p>Zapálil jsem si cigaretu a vychutnával si podvečerní pohled na hlavní město. Měl jsem Prahu rád. Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem do ní přijel poprvé. Na Hlavním nádraží na mě čekal strejda, vysloužilý důstojník generálního štábu. Ukázal mi, kde se scházejí feťáci, kde prostitutky, jak se krade v metru a kde jsou bary se znuděnýma svobodnýma dámama nad padesát. Nehodila se mi ani jedna z těch informací, ale pražský svět mě už nikdy nepřestal fascinovat.</p>
<p>Dokouřil jsem a zjistil, že jsem na rozhledně zůstal sám. O to lépe. Vzal jsem si kufřík, jako by mi odnepaměti patřil, a vyrazil svižným krokem dolů z kopce.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Poslední, co jsem koupil, byly tři pizzy a nějaké koláčky na snídani. Markéta mě sprdla, že jsem měl donést raději něco dietního, ale nakonec se vrhla na šunkovou pizzu a za pár minut vybírala z krabice drobky a kousky sýra přilepené na papír.</p>
<p>Zatímco Libor můj nápad s nocí strávenou ochranou vdovy po kapitánovi uvítal, Markéta vypadala dotčeně. „Neměli bysme se rozdělovat. Navíc ti jasně řekla, že nic neví,“ zabrblala.</p>
<p>„Hele, je to stará bába s křečovýma žílama, která ztratila manžela. V jednom kuse furt brečí a je vyděšená. Jednu noc tam zůstanu a ráno ji odvezu do hotelu.“</p>
<p>„Je fakt stará?“ podíval se na mě nedůvěřivě Libor. „Já si pamatuju, že Honza říkal, že je docela kost.“</p>
<p>„Možná pro něho. A co měl asi tak říkat, když už s ní jednou žil?“ pokračoval jsem suverénně ve lhaní.</p>
<p>„No jo, máš recht,“ rezignoval Mátl a jako důkaz ukončení debaty odjel se Shermanem do obýváku, kde jsem nechal kufr s kontrabandem.</p>
<p>„Kdyby se něco posralo, zavolám. Teď už na sebe máme telefony,“ pohodil jsem hlavou významně na stůl, kde ležely tři aktivované mobily. Šlo o nějaké levné tuctové kousky od Nokie.</p>
<p>Markéta naštvaně ohrnula horní ret, ale nakonec mi vlepila pusu na rozloučenou. Dost se mi ulevilo, čekal jsem to horší.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Mohlo táhnout už na půl devátou, ale venku bylo pořád světlo. Za vdovou Nachtigallovou do Horních Počernic jsem jel taxíkem, abych to stihl dřív, než padne tma. Raději jsem nevolal dispečink, ale odchytil si taxíka na ulici. Co kdyby mi náhodou poslali pana Bobra?</p>
<p>Nechal jsem se vyhodit tři ulice od Nachtigallovy vily a zbytek došel pěšky.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Navzdory zapadnuvšímu slunci měla na sobě kapitánova vdova stále ještě bikiny.</p>
<p>„Tak přece jste dorazil, pane Fridrichu,“ usmála se a otevřela branku dokořán, abych mohl projít dovnitř.</p>
<p>Docela mi vzala vítr z plachet. Doufal jsem, že ji ten scénář z německýho porna přejde, dáme si kafe a já z ní vytáhnu nějaké informace. Místo toho to vypadalo na celonoční svádění. A šla na to pěkně zostra. Člověka by těžko napadlo, že jí před pár týdny roztrhali manželka na kousíčky.</p>
<p>„Kdybyste si chtěl zaplavat, bazén je vám k dispozici. A nežinýrujte se, že nemáte plavky. Já už viděla nahých chlapů,“ mávla rukou a rošťácky se zakřenila.</p>
<p>„Možná bychom si nejdřív mohli dát kafe,“ vykoktal jsem ze sebe. Už jsem zažil pár holek, co na to šly pěkně zpříma, ale takhle vypadala, že je mnou přímo posedlá. Ale čert ví, možná to bylo jenom tím věkem – ženský po čtyřicítce už vědí, že nemají ztrácet čas upejpáním.</p>
<p>„Tak pojďme dovnitř,“ pokrčila rameny.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Bez ohledu na tu silikonovou krásku ze solárka měl kapitán docela vkus. Jeho dům byl zařízen velmi neokázale, přesto bylo po bližším prozkoumání jasné, že všechno v obývací místnosti je ručně vyráběný dřevený nábytek v kanadském stylu. Čekal jsem proto, že pokoj bude vonět dřevem, ale místo toho jsem cítil nějakou zvláštní, lehce nasládlou agresivní vůni. Nejspíš nějaký drahý krém na opalování z vorvaního tuku nebo z čeho se tyhle věci dělají.</p>
<p>Podobně jako Markéta měl i kapitán na jedné zdi fotky z misí. Na rozdíl od Markéty šlo ale o zeď nad krbem. Vzhledem k začínajícímu létu u něj nebyl jediný kousek dřeva na podpal, jen kovový koš s pohrabáči. Všude samí chlapi v uniformách s pozadím z iráckého písku nebo prašných afghánských hor. Jenom jedna fotka se vymykala. Nachtigall s výložkami poručíka na ní objímal starou ženu s dlouhými šedivými vlasy.</p>
<p>„Kdo to je na té fotce?“ zeptal jsem se na obrázek, který mě zaujal.</p>
<p>„Netuším a věř mi, že zrovna teď mě to nezajímá,“ řekla silikonová kráska. Ohlédl jsem se a spatřil její silikony v celé jejich kráse. A nejen je. Byla úplně nahá. Ne, že by to snad byl nějak významný rozdíl, ale bez těch provázků jménem bikiny to mělo větší šmrnc.</p>
<p>Chtěl jsem ze sebe něco vykoktat, ale jenom jsem jako kapr naprázdno otevřel a zavřel ústa. Vdova ke mně popošla, zastavila se tak metr ode mě a levou rukou si hrábla do klína. Zhoupla zadečkem, aby ukázala, jak ji to vzrušilo, a začala vzdychat.</p>
<p>„Svlékni se,“ vzdychla. Něco ve mně se roztřáslo, jako by zahrála na známou strunu. Moje podvědomí volalo, abych ji poslechl, ale pak tu bylo ještě něco, nějaký malý kousek v mé mysli, který mi pomáhal zachovat si zdravý rozum. Alespoň jeho zbytky. A ty mi říkaly, abych volání téhle vlhnoucí, silikonem vylepšené sirény odolal.</p>
<p>„Chápu, že jste rozrušená ze smrti svého muže. Já tomu naprosto rozumím, ale nechci zneužívat vaší situace, paní Nachtigallová,“ dostával jsem ze sebe opatrně, zatímco můj rozkrok stál v pozoru a byl připraven mě každou sekundou zradit.</p>
<p>„Svlékni se,“ zopakovala a tentokrát kladla důraz na každé písmeno svého rozkazu.</p>
<p>Když jsem se neměl k činu, prostě ke mně přišla blíž a rozepnula mi poklopec sama. Vůbec jsem se nebránil. Můj ztvrdlý penis vyskočil ven. Pohladila ho dvěma prsty, ohnula se a vášnivě ho olízla. Sundal jsem si triko a hodil ho na podlahu.</p>
<p>„Ano,“ vzdychla a znovu mi za odměnu olízla penis. „Jen pokračuj. Sundej si všechno. I pistoli si sundej, chci tě mít celého nahého.“</p>
<p>Malý kousek v mé mysli, který byl na chvíli potlačen sexuálním pudem, zase vyskočil ven z podvědomí a donutil mě vyřknout otázku: „Jak víš, že mám zbraň?“</p>
<p>Místo odpovědi polkla můj penis. Celý. Bylo to…</p>
<p>„Áááááách,“ vykřikl jsem.</p>
<p>Bylo to prostě neskutečné.</p>
<p>Opatrně, abych náhodou nevyklouzl z jejích úst, jsem si sundal boty a pak si rozepnul kalhoty a spustil je na podlahu. Zastavily se až u kotníku o pouzdro s pistolí od Mátla.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vdova dál dělala s mým penisem neuvěřitelné věci.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Sundal jsem si kalhoty, ale zároveň s tím jsem vytáhl z pouzdra Springfield XD.</p>
<p>„Cvak,“ natáhl jsem zbraň a přiložil ji ženě k hlavě. Souběžně s tím jsem ji levačkou lehce odstrčil z dosahu svého mužství. Nerad bych, aby se lekla a stiskla čelist.</p>
<p>„Co to děláš? Mě nemusíš nutit násilím. Udělám, co si řekneš. A ráda,“ olízla si rty tak, abych si uvědomil, co všechno s nimi a tím jazykem dokáže. „Ale jestli to máš rád tvrdě, budem to hrát tvrdě. Vem si mě, jak chceš,“ dodala a pomalu naklonila hlavu k mému penisu.</p>
<p>„Kdo jsi?“ řekl jsem.</p>
<p>„A kdo chceš, abych byla? Řekni si, poruč a já tím budu. Chceš otrokyni? Budu otrokyně. Chceš děvku? Budu tvoje děvka. Chceš dominu? Můžu ti vládnout,“ odvětila a opět jazykem zaútočila na můj penis.</p>
<p>Znovu mě zalila vlna vzrušení. Smetla všechny pochyby na hromádku a hodila je do koše s nápisem: Jsem paranoidní cvok.</p>
<p>Zajistil jsem pistoli a položil ji na krbovou římsu.</p>
<p>„Tak pojď. Kuř, jak nejlíp umíš,“ řekl jsem, abych jí dal najevo, že teď začíná ta pravá legrace.</p>
<p>Zaklonila hlavu, takže můj penis vyklouzl z jejích úst, zadívala se mi do očí, usmála se a pak mě vší silou praštila do varlat.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vlny vzrušení nahradila tsunami bolesti. Do očí se mi jako stádo splašených zubrů vehnaly slzy. Chytl jsem se za stále ztopořený penis, kterým lomcovala ukrutná bolest, a nechápavě se podíval na vdovu Nachtigallovou. Byla pryč. Místo ní tu stála vyzáblá hnědovlasá dívka. Měla trochu zaječí pysk a nenávistný pohled. Byla nahá, ale místo macatých, silikony vylepšených prsou měla jen povislá útlá ňadra. Navzdory bolesti mě napadlo, že mi někoho zatraceně moc připomíná.</p>
<p>„Morana,“ vzpomněl jsem si.</p>
<p>Bezesporu jsem udeřil hřebík na hlavičku, protože po vyslovení jména bohyně, kterou jsem zabil, se zle zašklebila a rozběhla se proti mně. Během pikosekundy mi došlo, že pokud je alespoň trochu z božského těsta, nemám proti ní nahý a neozbrojený žádnou šanci. Nejspíš proto celé to divadlo „svlíkni se a zbav se bouchačky“.</p>
<p>„Bože, já jsem takový idiot!“ zakroutil jsem nad sebou v duchu hlavou a přitom se ji pokusil kopnout.</p>
<p>Vyšlo to. Úder pravou nohou schytala přímo do temene. Odhodil ji na podlahu. Zavrčela a bryskně vyskočila zpátky na nohy.</p>
<p>„Jsi mrtvý, mrtvý, mrtvý,“ cedila skrz zuby. Znělo to, jako by to měla být brzy pravda.</p>
<p>Znovu se rozběhla proti mně. Další kop šel přímo na čelist. Žena zvrátila hlavu dozadu a podjely jí nohy.</p>
<p>Opět okamžitě vstala a zaútočila na mě. Tentokrát mnohem opatrněji. Zkusil jsem ji znovu kopnout do hlavy, ale levou rukou mi útok vykryla a pravou mě praštila do břicha.</p>
<p>„Ukch,“ vyprskl jsem ze sebe veškerý vzduch.</p>
<p>Další ránu vedla na obličej. Nabrala mě zaťatou levačkou zespodu do krku. Pravou rukou mě pak škrábla na pravé tváři. Byl to škrábanec jak od medvěda. Úplně jsem cítil, jak mi protrhla kůži a obličejové svaly. Tvář se mi zalila vlastní krví.</p>
<p>„Řekl jsem snad, že to chci tvrdě?“ vyštěkl jsem a přešel do protiútoku. Střídal jsem kopy s údery pěstí tak, aby v tom nebyl žádný systém a nenechal jsem ji ani na chvíli odpočinout, ale dařilo se jí vyhnout se každé mé ráně. Přitom bylo jasné, že neovládá žádné bojové umění. Její úniky i útoky byly instinktivní, maximálně využívala zkušenosti z podobných rvaček, ale trénink ani nějaký jasný styl v tom nebyly. Konečně jsem ji zasáhl kopem do břicha. Ztratila na chvíli orientaci. Využil jsem toho a zasypal ji dalšími kopy na hlavu. Několikrát jsem ji tvrdě zasáhl do spánků. Jednou jí v lebce i něco křuplo.</p>
<p>Nulový výcvik bojových technik se konečně projevil. Zpanikařila a začala se bránit tím, že před obličej natáhla ruce.</p>
<p>„Křup,“ odporoučelo se jí levé koleno. Celá noha se jí zkroutila a sesula se na zem. Celkový pád zastavilo dřevěné houpací křeslo.</p>
<p>„Co to, sakra…?“ zavrčela jako by ji překvapilo, že mám dost síly se jí bránit. Mě osobně to zpočátku také překvapilo, ale hned jsem si uvědomil, že za to patrně může Chors. Stejně jako mi sexuální dovádění s ní dalo sílu odolávat bolesti ve Velesově jeskyni, získal jsem i sílu vzdorovat polobožským stvořením. Nebo spíš s nimi alespoň držet krok. Nejspíš bych dokázal ohýbat i železné pruty a zdvihat nad hlavu sloní mláďata, a udělat tak kariéru v cirkuse, ale nějak nebyl čas to testovat. Teď mi muselo stačit, že se dokážu vypořádat s touhle zabijáckou potvorou.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Překvápko?“ zasmál jsem se.</p>
<p>„Jsi jen člověk!“ vykřikla, jako by to byla ta nejstrašnější urážka na planetě.</p>
<p>„Jo, to máš recht, pizdo, ale posledních pár dní jsem strávil souložením s bohyní Chors, a pokud si dobře vzpomínám, říkala něco o tom, že když ji budu hezky a dlouho šukat, budu se moci bránit takovým čubkám, jako jsi ty. Myslím, že to bylo za odměnu, že jsem poslal do hrobu tvoji matku,“ vysvětlil jsem jí pobaveně.</p>
<p>Žena zařvala. Nebyl to obyčejný řev, bylo to…</p>
<p>„Ááááááá!“ to už jsem křičel já. Její kvílení mi trhalo ušní bubínky, měl jsem pocit, že mi každou chvíli vyskočí oči z důlků a rozprskne se hlava. Zatím mi jenom tekla krev z nosu.</p>
<p>Popošel jsem několik mátožných kroků ke krbu a narazil tam na kovový koš s pohrabáči. Protože pistole pořád ležela mimo můj dosah, vytáhl jsem z koše ten nejmasivnější kousek železa.</p>
<p>Větrnice se pokusila se postavit. Zavrávorala, ale s pomocí křesla se jí to podařilo. Pořád přitom ječela. Tabule na oknech přestaly vibrovat a definitivně se rozpadly na desítky střepů. Popošel jsem zpátky k ní, naznačil úder pohrabáčem na hlavu, a když zvedla ruce k obraně, stočil jsem švih dolů a regulérně ji jím bodl. Nešlo to snadno, protože měl špičku zakroucenou na vyhrabávání popela. Ale prostě jsem ho do ní narval vší silou.</p>
<p>„Tak nakonec k té penetraci přeci jen došlo,“ procedil jsem skrz zuby a tlačil na pohrabáč, co nejvíc to šlo.</p>
<p>Když bylo železo tak pět centimetrů ve větrničině břiše, pokusila se ho vyrvat ven. Sevřela kolem něj ruce a chvíli jsme se o pohrabáč přetahovali. Mezitím jí blemcal ve svalech a potrhal nějaké svalstvo. Celé břicho se jí zalilo krví. Ne že bych jí nějak výrazně uškodil, ale konečně přestala křičet. A protože měla i rozdrcené koleno, konečně jsem si mohl dovolit otočit se k ní zády a odbelhat těch pár zbývajících kroků pro pistoli na krbové římse. I tak to ale bylo zatraceně těsné.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Drapnul jsem zbraň, natáhl ji a otočil se. Moranina dcera stála necelé dva metry ode mě. V ruce držela zkrvavený pohrabáč. První výstřel do hrudi ji přinutil couvnout. Další dva jsem poslal do krku a pak ještě čtyři do nohou. Po dvou do každého kolena. Pohrabáč jí vypadal z ruky. Sesula se na podlahu a nevypadalo to, že by měla sílu vstát.</p>
<p>„Pozdrav od Barta Simpsona, blbko,“ prohlásil jsem a konečně si ji mohl v klidu prohlédnout. Navzdory tomu, že její matka byla fakt hnusná babice, a prvnímu dojmu, který na mě udělala po proměně z paní Nachtigallové, nevypadala úplně k zahození. Teda, když si člověk odmyslel ty krvavé rány po pohrabáči a kulkách.</p>
<p>„Mohli jsme si normálně zašukat, dát cigárko a vyříkat si, v čem je problém, ale ty ne, hned rána do koulí a vraždění. Co jsi zač?“</p>
<p>Žena vyplivla z pusy krev: „Proč se ptáš, když to víš? Moranina dcera.“</p>
<p>„Větrnice,“ dodal jsem.</p>
<p>„Ano a ty jsi mrtvý, mrtvý, mrtvý.“</p>
<p>„To už jsi říkala, ale zatím tady ležíš v krvi ty,“ namítl jsem.</p>
<p>„Ten křik…,“ udělala krátkou pauzu, aby popadla dech, „… to bylo naše volání. Volání smrti. Už jsi mrtvý. Tady všude je tvůj pach. Mé sestry sem přijdou, naučí se tvůj pach a vycítí tě všude. Jsou lepší než Černobogovi vlkodlaci. Můžeš utéct kamkoliv, můžeš se skrýt klidně na poušti do hromady velbloudího trusu, ale ony tě najdou,“ zašklebila se, jako by to pro ni bylo kdovíjaké vítězství.</p>
<p>„Moc kecáš, na čubku, co měla být už dávno mrtvá.“</p>
<p>„Mě nemůžeš zabít. Žiju už sedm set let.“</p>
<p>„Vsadíš se?“ řekl jsem a předal slovo Springfieldu XD.</p>
<p>„Za Lízu. Za Homera. Za Marge. Za Magie a za dědu Simpsona,“ řekl jsem před každou kulkou, která jí šla do krku. Rozmašírovaly ho na padrť. Větrnice přesto pořád žila. Vrátil jsem se ke krbu a vzal z něj lopatku na uhlí.</p>
<p>Nemohla mluvit, a tak jen vyděšeně vytřeštila oči. Konečně jí došlo, co mám v plánu.</p>
<p>„Švunk,“ udělala lopatka, když jsem ji vší silou vrazil ženě do krku. A znovu a znovu, tak dlouho, dokud jsem neoddělil hlavu od těla.</p>
<p>„Sedm set let? Tomu říkám naplněný život. Alespoň nemusím mít výčitky, že jsem tě dekapitoval,“ pravil jsem hlavě, kterou jsem na lopatce vynesl z domu a švihem hodil do bazénu. Párkrát poskočila po hladině a pak se ponořila dolů.</p>
<p>Jenom doufám, že sousedovic děti nemají ve zvyku tam ráno chodit plavat. Nerad bych měl na svědomí jejich doživotní léčbu antidepresivy.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Sebral jsem ze země svoje oblečení a vyrazil hledat koupelnu. Potřeboval jsem ze sebe smýt nejen krev, ale i sliny té mrtvé mrchy. A potřeboval jsem to udělat rychle, abych odsud mohl do pár minut vypadnout. Po chvíli probíhání zákoutím Nachtigallova domu jsem ji konečně objevil. Byla stejně velkolepá jako celá vila. Náš bývalý šéf si vážně žil na vysoké noze. Koupelna obložená kachličkami s řeckými motivy měla jednu jedinou nevýhodu. Strašně to v ní páchlo. Po odhrnutí závěsu roztaženého okolo vany mi konečně došlo, co.</p>
<p>„Paní Nachtigallová,“ konstatoval jsem.</p>
<p>Vdova si svého dědictví příliš dlouho neužila. Podle stádia rozkladu už tu musela ležet dobrý měsíc. Někdo ji umučil k smrti. Poznal jsem to podle chybějících prstů na rukou a jednoho odřezaného ňadra. Vyjmutý silikon se válel ve vaně vedle mrtvoly. To druhé už ale také nevypadalo úplně konzistentně. Řekl bych, že se toho určitě moc nedozvěděli, a tak tu místo ní Svarog nasadil větrnici, aby zjišťovala informace alespoň od těch, kdo za vdovou Nachtigallovou přijdou po nich. Musela tuhle roli hrát dlouho, protože policie a dost možná i Horák a Jarilo s parťákem se tu nejspíš stavili na pokec a na kafíčko, přesně jak mi na začátku řekla. Po smrti Morany tu ale nejspíš čekala na mě. Byla to klasická past a já do ní spadl.</p>
<p>„Byla to léčka, já to nevěděl, jako starej vůl jsem naletěl,“ zazpíval jsem si na uklidněnou a vyběhl přitom do druhého patra. Doufal jsem, že takhle velký barák bude mít koupelny dvě. Mytí vedle páchnoucí rozpadající se mrtvoly mě vážně moc nelákalo. Naštěstí byl můj odhad správný. Dal jsem si rychlou sprchu a nasoukal se do oblečení. Do šrámů na tváři jsem nalil alpu ze skříňky nad umyvadlem a konečně si z kapsy vytáhl pomačkaný balíček cigaret. Na vaně ležela svíčka a zápalky. Tohle bylo strašlivé pokušení. Mytí mi trvalo sotva tři, možná čtyři minuty. Nejvyšší čas odsud vypadnout, ale závislost je prostě závislost.</p>
<p>„Díky ti, kapitáne,“ zamumlal jsem a škrtnutím se oddal slastnému nikotinovému svinstvu.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>V druhé půlce cigarety jsem uslyšel drcení skla na podlaze obývacího pokoje. Hodil jsem cigaretu do záchodu, odjistil pistoli, zhasnul a pak pomalu vyrazil zpět na chodbu. Našlapoval jsem opatrně po schodech dolů. Naštěstí byly poctivé betonové s kachličkami a nehrozilo, že mě prozradí vrzání.</p>
<p>Zato vetřelec dole si s hlukem těžkou hlavu nedělal. Možná předpokládal, že jsem už pryč. Měl pravdu, zatraceně, měl jsem být už dávno v trapu. Nenapadlo mě, že pár minut na rychlou sprchu a necelý cigáro bude stačit k tomu, aby mě tu někdo načapal.</p>
<p>Došel jsem dolů, prošel chodbou a dostal se až k otevřeným dveřím do obýváku. Vevnitř byla tma rušená jen vzdáleným světlem z pouliční lampy osvětlující nedalekou autobusovou zastávku. Přitiskl jsem se ke zdi a poslouchal vetřelce. Byli dva. Nemluvili, jen opatrně procházeli obývacím pokojem. Podle postav to byli hubení dospělí lidé. Nejraději bych do nich rovnou začal střílet, ale klidně to mohli být sousedi, kteří přišli na vlastní triko zjistit, co se tu stalo. Nebo policajti. I když ti by měli alespoň baterku. Ať tak nebo tak, po civilistech jsem střílet nechtěl. Nezbylo mi než zamířit na nejbližší z postav, levou rukou našmátrat vypínač a…</p>
<p>„Kurva,“ zaklel jsem a v ten samý okamžik zároveň zhasnul a vystřelil. Oslněn náhlým světlem a zmaten jeho rychlou ztrátou jsem si nevšiml, jestli jsem trefil, ale už jsem měl alespoň jistotu, s kým mám co do činění.</p>
<p>„Íváááááááá!“ křik potvrdil podobu, kterou jsem ve tvářích žen spatřil. Byly starší než ta, která tu na mě číhala, ale v jejich obličejích byla jasná genetická stopa Morany.</p>
<p>Křik měl na mě jen o málo menší účinek než poprvé. Mozek se mi snažil vyskákat z hlavy a měl jsem pocit, že lebka ho v tom hodlá podpořit tím, že každou chvíli pukne. Znal jsem jediný způsob, jak to zastavit.</p>
<p>„Prásk! Prásk!“ obě rány mířily na ženu, která křičela. Jednu ránu slízla do krku, druhou do hlavy. Každopádně padla na zem jako srna, která to schytala na komoru. A ztichla.</p>
<p>Druhá se proti mně rozběhla jako kamikadze. Jak zjistili kapitáni amerických letadlových lodí, to nejlepší proti kamikadze je soustředěná neustávající palba.</p>
<p>„Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Cvak. Cvak. Cvak.“ Tolik k neustávající palbě. Došly mi náboje a já neměl žádný náhradní zásobník. Naštěstí čtyři kulky pocuchaly druhé větrnici frizúru. Nejspíš dostala jednu kulku do části mozku, která má na starosti rovnováhu. Motala se po světnici jako teenager po láhvi griotky z babiččina špajzu.</p>
<p>Proběhl jsem mezi nimi směrem k východu. U dveří jsem se ale zastavil a vrátil se ke krbu. Strhl jsem z něho rámeček s fotkou s mladým Nachtigallem a praštil s ní o stěnu. Rámeček se rozbil. Vytáhl jsem fotku, přehnul ji na čtyřikrát a strčil do kapsy od kalhot.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Otevřel jsem dveře a v nich stála další žena. Tentokrát vypadala docela pěkně. Mladá, dlouhé vlasy, modré oči, jen ten nos, ten měla po mamince. Lekl jsem se jí a nestačil zareagovat na prudký útok. Praštila mě do žeber tak silně, že v nich něco křuplo. Spadl jsem na zem.</p>
<p>Lehce jsem se zhoupl v bocích, abych navzdory bolesti vyskočil na nohy a nakopal jí zadnici.</p>
<p>„Chrrrr.“</p>
<p>Ten hlas patřil mně. Jedna z větrnic, které jsem nechal za sebou, mě chytla kolem krku a začala mě škrtit ocelovým stiskem.</p>
<p>Párkrát jsem do ní praštil, ale na sílu škrcení to mělo stejný účinek, jako bych jí předčítal Ovidia v originále. Začínal jsem ztrácet dech. Druhá žena, aby snad neměla pocit, že není dostatečně užitečná, mě zároveň začala kopat do břicha.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Přestal jsem s neúčinným boucháním a pokusil se škrtičce vypáčit prsty z mého krku. Podařilo se mi vrazit prsty mezi její ruce a můj krk, ale bylo to Pyrrhovo vítězství. Na scénu přišla třetí větrnice a přidala se ke kopání. Praskla další žebra.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Přece se tu nenechám umlátit šílenýma ženskýma,“ problesklo mi hlavou. Naštěstí ruce škrtičky jsem už natolik odtlačil od svého krku, že se mi podařilo pořádně se nadechnout. Nic víc jsem nepotřeboval.</p>
<p>První větrnici jsem složil na zem klasickými nůžkami. Využil jsem jednoho jejího kopu a sevřel nohu, o kterou se opírala, mezi své a trhl. Ztratila stabilitu a spadla na zem. Hned potom jsem přestal zápasit se škrtičkou a místo rozevírání stisku jsem chytnul jeden její malíček a zlomil ho. Nečekaná bolest stačila, aby povolila stisk a já jí mohl vyklouznout.</p>
<p>Vyskočil jsem na nohy a při té příležitosti dupl na lebku ležící větrnice. To „křup“ znělo jako velké zadostiučinění.</p>
<p>Kopem do čelisti jsem posadil na zadek škrtičku a sérií úderů pěstí do břicha a spánku vyřadil z boje tu, která byla od začátku nejvíc zraněná mým Springfieldem. Byl nejvyšší čas, protože v tu chvíli „klika cvakla, dveře letí“ a skrz branku se na pozemek vdovy Nachtigallové (budiž jí a jejím silikonům vana lehká) draly další ženy.</p>
<p>Ta mrtvá větrnická děvka měla pravdu. Bylo jich zatraceně hodně. Otočil jsem se na patě a rozběhl se co nejdál od nich.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Proběhl jsem kolem bazénu s mrtvou hlavou, přeskočil opalovací lehátko, oběhl slunečník, zakopl o plovací lehátko a poskokem na jedné noze, kdy jsem se snažil nespadnout a udržet stabilitu, zničil trs kosatců. Zadupl jsem pár pivoněk, rozkopl trs máty a ocitl se ve slepé uličce. Přede mnou byla patrně garáž se zamčenými vraty a za mnou dobrých sedm větrnic. Pravda, některé po konfrontaci se mnou vypadaly spíš jako něco, co na zápraží po tuhém boji a troše toho žvýkání a trávení vyblila kočka, ale i tak to všechno byly zatraceně nebezpečné smrtící bestie.</p>
<p>Tohle vypadalo na můj poslední boj. Jenže já byl na pozemku, který patříval kapitánu Janu Nachtigallovi a mezi jeho nezapomenutelné proslovy patřilo: „Když jim nemůžete nakopat prdele, blbečkové, zdrhněte, pofoukejte si bolístka, zavolejte Američany a pak si na nich s přesilou zchlaďte žáhu.“ Nebylo to kdovíjak hrdinské pravidlo, ale díky němu jsme měli minimální ztráty oproti jiným národním armádám a nakonec i největší úspěchy v boji. Jediný problém současné situace spočíval v tom, že na vysílačce nemám americký kluky, kteří by sem zaměřili dělostřeleckou palbu nebo poslali pár Apachů. Takže zbývalo prostě zdrhnout. Nejdřív mě napadlo vyšplhat na střechu garáže a skočit k sousedům, ale než by se mi to podařilo, mohly by mě holky chytnout a udělat ze mě suši.</p>
<p>S využitím síly, kterou mě svou vášní obdařila bohyně Chors, jsem rozbil zámek u dveří, otevřel a zase je za sebou zavřel. Nepočítal jsem s tím, že bych se tu snad mohl zabarikádovat, spíš mě napadlo, že v garáži by mohlo být nějaké hezky masivní nářadí, a já tak budu mít v rukou pár pádných argumentů v nevyhnutelné debatě, která mě s větrnicemi čeká. A hlavně mi pomůže probojovat si cestu ven. Rozsvítil jsem a vrhl se hned na otevřenou skříň s nářadím.</p>
<p>Chvilka šátrání a…</p>
<p>„Hasák, nejlepší přítel každého násilníka!“ zaradoval jsem se. Přivlastnil jsem si ho a popošel dál do garáže, jestli tu nebude něco podobně hezkého do druhé ruky.</p>
<p>„Nachtigalle, ty zatracenej šmejde, to je Harley Davidson Dyna Street Bob,“ překvapením jsem na chvíli ztuhnul pohledem na tu černostříbrnou nádheru a přestal hledat další náčiní vhodné k boji. Napadlo mě, že na motorce by se odsud mnohem lépe zdrhalo, jenže to by tu někde musely být klíče.</p>
<p>„Klíče, klíče, klíče,“ opakoval jsem si jako mantru a bloudil pohledem po garáži. Naneštěstí se otevřely dveře a v nich stála dosud nezraněná větrnice.</p>
<p>Pustil jsem z hlavy klíče a rozběhl se k ní. Potřeboval jsem být co nejblíž dveří, aby holky nenalezly dovnitř.</p>
<p>„Ááááá!“ zařvala a rozběhla se mi naproti.</p>
<p>Vzal jsem ji hasákem přímo do hlavy. Šplouchanec krve ohodil okrovou zeď garáže. Několik zubů vyletělo záhy za krví, odrazily se od stěny a rozkutálely se po celé podlaze. Větrnice spadla na zem a v mezích rozbité čelisti úpěla bolestí. Kopl jsem ji do krku a ještě na ni strhl skříň s nářadím. Byl to ohromující rachot. Železná konstrukce se na ni sesypala a s tím i hromada nářadí, šroubků, matek, hřebíků, žárovek, tužek a…</p>
<p>„Klíče!“ vyjekl jsem radostí. Ohnul jsem se pro ně a zjistil, že to byla stejná chyba, jakou dělají slabí a pohlední nováčci ve vězení. Ti by se tam také neměli ohýbat za přítomnosti cizích lidí. Nějaká větrnice mi skočila na záda, jednou rukou mě pevně stiskla kolem krku a druhou se mi pokusila vypíchnout oči. Spadl jsem na zem, což jí naštěstí zabránilo trefit se do mých očních důlků.</p>
<p>Překulil jsem se na záda a supící ženu nechal pod sebou. Právě včas, abych uviděl další, jak přeskakuje ležící skříň. Praštil jsem ji hasákem do kolena, křuplo a žena se složila na zem. Přendal jsem si v ruce hasák do opačné polohy a bodl jím do dívky pod sebou. Hekla, což mě jenom navnadilo v tom, abych pokračoval. Stisk za chvíli povolil.</p>
<p>Vyskočil jsem na nohy a hasákem jí provedl to samé, co té chuděře kvílející a třesoucí se bolestí pod skříní. Jen ty zuby jí držely nějak pevněji. Druhá rána už to napravila: „Cink, cink, cink,“ rozutekly se jí zuby z pusy.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Podíval jsem se ze dveří garáže a málem se tím hasákem v ruce pokřižoval. Ne, že bych to uměl, ale u dveří se mačkalo tolik větrnic, že jsem je ani nedokázal spočítat. Naštěstí se poté, co spatřily utrpení svých tří nejstatečnějších sester, držely zpátky. Žádná se nehnala zkusit své štěstí proti mému hasáku.</p>
<p>Doběhl jsem k Dyna Street Bobovi, naskočil na něj, vrazil klíče do zapalování a zkusil nastartovat. Harley jenom škytl. Hrůzou se mi zatočila hlava, protože mě napadlo, že tam nejspíš není benzin. Každopádně to škytnutí probralo větrnice z konsternace. Jedna z nich doslova vyrvala ze zástrček druhou část dveří a v sestavě čtyři vedle sebe, jako v nějakém pochodovém šiku, se rozběhly přes skříň i raněné sestry do garáže. A za nimi další řada a patrně i další. To už jsem ale neviděl, protože Harley nastartoval.</p>
<p>„Vrrrm, vrrrm, vrrrm,“ zahrozil větrnicím a vzduch v garáži zavoněl spáleným benzinem.</p>
<p>Přidal jsem plyn a rozjel se proti ženám. Některé instinktivně uskočily, další, poslouchajíc trochu jiné instinkty, se mě pokusily zastavit. Tu nejodvážnější (nebo nejpomalejší) jsem nabral předním kolem přímo do rozkroku. Náraz ji odhodil bokem, kde porazila další z Moraniných dcer. Ustál jsem náraz a hasákem, který jsem pořád držel v pravačce, jsem prorazil lebku jedné, která se na mě z boku sápala. Cákanec krve dodal motorce ještě drsnější výraz.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Vrrrm!“ přidal jsem znovu plyn a smykem zadního kola srazil další větrnici. První skupina byla vyřízená, ale druhá už na mě čekala za převrácenou skříní. Tu jsem potřeboval objet, takže se mi dostaly za záda.</p>
<p>Dvěma z nich se podařilo mě chytnout. Jedna mi zaryla prsty do břicha. Evidentně se od maminky naučila víc než ostatní. Další mě stiskla za rameno. Chtěly mě shodit z motorky. Hasák znovu zaúřadoval. Větrnici s prsty v mém břiše jsem ho vrazil do pusy. Při té ráně z ní vyskákalo několik zubů. Stisk konečně povolil. Větrnice ale začala zvracet. Výstřel zvratků se prodral skrz hasák vražený hluboko do krku a ohodil mi nohu.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Pustil jsem nářadí a chytl zase motorku oběma rukama. Další větrnice se na mě přisála a její sestry mě obklopily jako dychtivé příbuzenstvo mimino v porodnici. Akorát neříkaly „ťuťu ňuňu“ nebo „ten je po dědečkovi z Karviné“, ale funěly, supěly a některé i skučely. V očích měly dokonale vražednou nenávist. Nezbylo než vrátit se k realizaci původního plánu a tím byl útěk.</p>
<p>Konečně jsem Dyna Street Bobovi povolil uzdu. Přední kolo nabralo nejbližší z žen. Tentokrát jsem ji neodhodil. Spadla na zem, tak jsem ji přejel. Pod koly mi něco příjemně zakřupalo a zablemcalo. Nejspíš jsem jí rozmačkal břicho.</p>
<p>„Vrrrm!“ rozjel jsem se okolo bazénu vstříc svobodě. Problém byl, že na svobodu se mnou mířily dvě větrnice, které se na mě přisály v garáži. Obě jsem táhl po zemi, ale přesto se mě urputně držely. Jedna za levé rameno a druhá za pravou nohu. Místa, kde mě svíraly, bolela, jako by je někdo utáhnul na doraz svěrákem. Dalším problémem byly větrnice, které čekaly venku. Vytvořily hustou rojnici, aby mě zkusily zastavit. Rozjel jsem harleye a tři metry před rojnicí to stočil k bazénu. Nadzvedl jsem přední kolo a dostal se na obrubník okolo bazénu. Mramorový. Honza Nachtigall si vážně uměl slušně žít.</p>
<p>Jednu z žen tisknoucích se k mé maličkosti jsem přitom manévru smetl do vody. Měl jsem co dělat, abych udržel stabilitu a nesletěl tam za ní i se zuřivě vrčícím Bobem. Naštěstí jsem měl sílu, kterou jsem získal od Chors. Nahnul jsem se na levou stranu, abych zátěž zběsile poskakující po vodní hladině vyvážil.</p>
<p>„Bum!“</p>
<p>Větrnice narazila na mramorovou desku ohraničující konec bazénu. Její sevření konečně povolilo. V tu chvíli jsem mohl jet dobrých čtyřicet kilometrů v hodině. Přesně jsem neviděl, co se jí stalo, ale bylo jasné, že kdyby v tom bazénu žily nějaké ryby, měly by dnes k večeři sekanou.</p>
<p>Navedl jsem motorku zpátky na zem. S lehkým zhoupnutím dosedla do kytek. Tenhle záhon už nikdo do kupy nedá.</p>
<p>Poslední větrnice, mrcha jedna odolná, se pořád držela. A přede mnou stály ještě dvě ženy. Tentokrát se mi nepokusily bránit v jízdě. Utíkaly. Ne přede mnou. Běžely zavřít dveře.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Jenže Dyna Street Bob byl rychlejší.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Větrnici po levici jsem smetl tou mrchou, která se mě pořád držela za rameno. Ženu po pravici jsem nabral loktem. Byla to slušná frajeřinka a pěkně hloupý nápad v jednom. Málem jsem při nárazu ztratil stabilitu a místo v otevřených dveřích skončil v pravém sloupku. Vybral jsem to asi o milimetr. Bylo mi to ale platný jak eunuchovi volňásek do bordelu. Větrnice, kterou jsem pořád vláčel za sebou, narazila do sloupku levého. Zazvonilo to, jak hlavou narazila do solidního železa zabetonovaného do země, jako by někdo udeřil do zvonu na Svatovítské katedrále. Lebka se jí rozprskla jak zralý meloun hozený z Eiffelovky. Stisk konečně povolil, ale i tak jsem ztratil stabilitu a položil motorku na zem.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Kurva, kurva, kurva, kurva!“ kvílel jsem bolestí.</p>
<p>Ležel jsem na silnici a harley na mně. Byl jsem jako zkrvavený plátek sekané uprostřed havarijního sendviče. A za mnou zahrada plná pěkně nasraných ženštin toužících po mé smrti.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Zatnul jsem zuby a nadzvedl Dyna Street Boba, abych zpod něj mohl vyklouznout. Šlo to velmi lehce. Neskutečný. Normálně bych tu motorku nezvedl ani po roce intenzivního vzpěračského tréninku. Souložení bohyní má vážně svoje výhody. Vyskočil jsem na nohy a znovu zaúpěl bolestí. Celý levý bok jsem měl odřený až na krev. Kalhoty v sobě měly několik děr a tričko bylo tak potrhané, že už by se hodilo akorát tak pro striptéra.</p>
<p>„Tam je!“ zařval za mnou nějaký ženský hlas následovaný dusotem nohou.</p>
<p>Mnoha, opravdu mnoha páry nohou.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Naskočil jsem na harleye a nastartoval. Dyna Street Bob ukázal, že nějaký pád jej nerozhází. Poslušně zavrčel a vyrazil do ulic. Ve řvaní motoru se kletby, nadávky a hrozby metané do mých zad velmi rychle rozplizly ve slabý neidentifikovatelný zvuk.</p>
<p>Po pár sekundách zmizely úplně.</p><empty-line /><p>Velká holka</p>
<p>Benzin mi došel někde u Hlavního nádraží. Bylo to docela příhodné. Mohly být tak dvě hodiny ráno, takže v okolí zdejšího parku, proslaveného coby Sherwood, nebyli žádní lidé spěchající na vlak. Jen feťáci a bezdomovci okupující zdejší lavičky. Jediný zvuk, který se tu rozléhal, bylo unavené hekání nějaké levné prostitutky. Těžko říct, kdo ji mezi stromy klátil, jestli zlodějíček z ulice, který se rozhodl investovat peníze ze zastavárny za ukradené autorádio do prchavého potěšení, nebo nějaký kravaťák táhnoucí domů z firemního večírku a riskující celou škálu chorob zakázaným dobrodružstvím. Každopádně podle zvuků, které ženská vydávala, jsem usoudil, že ji to moc nebaví. Nechal jsem Dyna Street Boba u betonového válce polepeného reklamami a plakáty zvoucími na koncerty a skrz park vyrazil směr náměstí Jiřího z Poděbrad. Když budu mít štěstí, někdo z domorodců Sherwoodu dá za pár euro echo nějakému skutečnému zločinci, který si kapitánova harleye přivlastní.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Libor s Markétou už spali, takže jsem musel zvonit dobrých dvacet minut, než jsem se mohl do interkomu identifikovat a bzučák mě pustil dovnitř.</p>
<p>„Žádné vyptávání, vysvětlím ti to ráno,“ zašermoval jsem Liborovi před obličejem výmluvně rukou a zapadl do koupelny. Tam jsem si příslušnou dávkou syčení, klení a úpění omyl odřenou kůži i rány utržené v boji s Moraninými dcerami a polil je alpou. Jinou dezinfekci jsem nenašel. Proč taky. Alpa byla nejúčinnější a evidentně nejdostupnější vybavení každé české rodiny. Ještě že tak. Když jsem vyšel ven, Libor byl zpátky ve svém pokoji. Nejspíš už zase spal. Nasoukal jsem se do starého spacáku, který jsem položil na koberec v obývacím pokoji, a během pár sekund se odebral do říše snů.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vzbudil jsem se a podle paprsků prosvítajících velkými okny na východní straně pokoje a střešním oknem orientovaným na jihozápad jsem odhadoval, že je spíš po než před polednem. Vzduch voněl smaženou cibulí a masem.</p>
<p>„Maso?“ vyjekl jsem radostí a vyskočil ze spacáku. Přitom jsem si všiml, že všechny rány včerejšího večera jsou zahojené.</p>
<p>„Mazec,“ pokýval jsem uznale hlavou a dorazil do kuchyně. Na stole se skvěl hrnec plný rizota s kuřecím masem, houbami a zeleninou. Markétina specialita.</p>
<p>„Můžu?“ mrkl jsem na svou bývalou milenku.</p>
<p>„Když nám vysvětlíš, co se včera stalo, tak ano,“ odvětila trochu káravě, ale podle toho, jak sledovala mé skoro nahé tělo, mi došlo, že to jídlo, které obnášelo cestu na nákupy a pak nejmíň hodinu u plotny, byl dárek pro mě.</p>
<p>Já jsem při pohledu na její tělo (naštěstí oblečené) v duchu zavyl a pustil se do vyprávění, abych se co nejdřív mohl pustit do jídla.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Při vzpomínání na události včerejšího dne jsem opět vynechal pár nepodstatných detailů. Opravdu jenom nepodstatných. Šlo zpravidla o detaily zahrnující silikony falešné paní Nachtigallové. Na závěr jsem z hromady svého poničeného oblečení vytáhl fotografii, která mě zaujala a následně jsem si ji přivlastnil.</p>
<p>„Je mi líto, ale tu neznám,“ pokrčil rameny Mátl. Zíral na tu fotku asi pět minut, ale jeho malé buňky šedé kůry mozkové musely i před touhle urputnou snahou kapitulovat.</p>
<p>Markéta také zavrtěla hlavou, ale když mi fotku vracela, ucukla rukou a otočila ji.</p>
<p>„Hele, tady je napsáno, kdy ta fotka vznikla,“ vyjekla nadšením.</p>
<p>Polkl jsem sousto a přečetl: „S tetou Klárou. Horní Lipová 1997.“</p>
<p>„Teta Klára? To mi vůbec nic neříká,“ zamračil se Libor.</p>
<p>„Mně taky ne. Což ale znamená, že by mohla vyhovovat tvým parametrům člověka, který odpovídá strategii zádržného,“ navrhl jsem.</p>
<p>Mátl jenom pokrčil rameny.</p>
<p>„Může a nemusí. Zatím je to nejlepší stopa, jakou máme. Já si nejsem úplně jistý, jestli byl zrovna kapitán tím druhem člověka, který vystavuje svou šedivou starou tetičku hrozbě ukrajinského polibku smrti, ale zkusit to můžeme.“</p>
<p>„A když už jsme u té smrti…,“ usmál se a odjel na Shermanovi do svého pokoje. Rychle jsem uzmul další dvě lžičky rizota, narval si je jak křeček do pusy a spěchal za ním.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Mátlova ložnice byla plná zbraní a munice. Otevřený prázdný kufr, který jsem přinesl ze zoo, jasně ukazoval, kde se vzaly. Základem byly tři pistole, které vypadaly mnohem masivněji, a tudíž i o něco vražedněji než osvědčený Springfield XD.</p>
<p>„Původně jsem chtěl pořídil Desert Eagley, protože mě fakt serou ti mamrdi, kteří si z výstřelů z čezety dělají dobrý den, ale jednak se blbě shání a druhak tohle je mnohem lehčí na nošení i střílení. Seznamte se – Five-seveN.“</p>
<p>„Taky Balkán?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Ale prd, Belgie. Ráže 5.7, proto Five-seveN. Zásobník na dvacet nábojů. Na helmu stačí jeden náboj, na neprůstřelnou vestu tak pět. Na jedno nabití dostaneš čtyři frajery z URNy v plné zbroji.“</p>
<p>Vždy, když Mátl mluvil o zbraních, zářily mu oči. Potěžkal jsem si Five-seveN a už od pohledu na mě tahle bouchačka udělala lepší dojem než Springfield. Ten jsem si ale po tom, co dokázal s větrnicemi, hodlal ponechat.</p>
<p>Součástí balíku bylo i šest granátů a náboje do Saka. To byla jediná zbraň, kterou jsme při úprku ze hřbitova vzali, nepočítám-li Shermana. Tedy Markéta si ho vzala. Bylo trošku poškrábané po útoku vlků, ale ani kdyby ho ti Černobogovi pejsánci zkoušeli rozkousat, s funkčností zbraně by to nehnulo. Zbývající náboje byly do brenů v Shermanovi.</p>
<p>Rozebrali jsme si pistole i náboje, každý svůj díl. Jen granáty jsem dal do malého batůžku.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Byli jsme připraveni na další kolo v ringu. Jenom nás nenapadlo, že přijde tak brzo a tak nečekaně.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Večer se Markéta vypravila pro jídlo. Kromě obligátní pizzy pro nás a salátu pro sebe (Hubnu, debilové!), jsme museli nakoupit i nějaké trvanlivé jídlo a pití na cestu. A nejen to. Potřeboval jsem nové oblečení. Jediné, co přežilo ve zdraví setkání s větrnicemi, byly trenýrky a ponožky. Obojí jsem si odpoledne alespoň vypral, a k Markétině pobavení jsem tak běhal po bytě nahatý, jenom s kamínkem od bláznivé víly na krku.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Nevýhoda toho, když je ženská bývalý voják, spočívá v tom, že ji prostě rajcuje vojenské oblečení. Místo do normálního obchodu zašla do Army Shopu a koupila mi tam…</p>
<p>„Francouzský maskáče!?“ vyprskl jsem ze sebe tolik pohrdání, kolik jsem byl schopen.</p>
<p>„Co je na tom divnýho? Nelíbí se ti?“ zeptala se nechápavě.</p>
<p>„Jsou francouzský,“ odvětil jsem důrazně.</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Francouzi jsou všichni buzeranti,“ snažil se mi pomoci Libor, který se po mém zoufalém výkřiku přijel podívat, co se děje. Nevím ale, jestli to spíš nezhoršil.</p>
<p>Což o to, kalhoty byly normální světle zelené, ale na tmavě zeleném tričku byla našitá francouzská vlaječka. Stejně tak na bundokošili. Obojí bylo z velmi kvalitního materiálu, ale o tom jsem raději pomlčel.</p>
<p>„To rozhodně nejsou,“ ohradila se Markéta. „Jednou jsem se ožrala ve francouzským táboře a měl jsi vidět, co jsem tam dělala se dvěma poručíkama naráz. A ani jeden se tomu druhýmu nekoukal na pindíka, oba čuměli na mě.“</p>
<p>Aby svá slova zdůraznila, zašklebila se na Libora a vyplázla jazyk.</p>
<p>„Stejně jsou to buzeranti,“ mávl rukou, otočil Shermanova kola o sto osmdesát stupňů a vrátil se do svého pokoje.</p>
<p>„Alespoň, že ty boty jsou německý,“ zamumlal jsem a obul si černé kožené boty s pevnou podrážkou. Vypadaly, že by s nimi šlo rozkopnout hlavu i standardnímu francouzskému poručíkovi.</p>
<p>„Nešly by ty vlaječky odpárat?“ zaškemral jsem.</p>
<p>„Si to udělej sám, idiote,“ otočila se a odkráčela do kuchyně.</p>
<p>„A nejen to,“ zahrozila zpoza dveří.</p>
<p>Ta poslední věta mě spíš potěšila, než že by mi zkazila náladu, ale to poslední, co bych chtěl, bylo rozpitvávat to nahlas a před Markétou.</p>
<p>Zavázal jsem si boty a sedl si na sedačku. Sice se mi už sbíhaly sliny na pizzu, která mi mezitím tuhla a vychládala v krabici na kuchyňském stole, ale chtěl jsem jí dát pár minut, než se uklidní. Mezitím jsem zkoušel v duchu formulovat nějaké omluvné věty typu: „Promiň, přehnal jsem to. Francouzi jsou sice zbabělí sráči, ale ty hadry nejsou tak špatný.“ Nebo: „Omlouvám se, fakt ses snažila, ale Francouze je lepší mít v kuchyni než jako spojence na bojišti. A vlastně, když nad tím tak přemýšlím, nejsou tak strašní sráči jako Italové, ti jsou mnohem horší.“</p>
<p>Nakonec jsem se na to ale vykašlal, protože jsem všechno mohl akorát zhoršit. Vyskočil jsem na nohy, abych se konečně pustil do té pizzy, když se z kuchyně ozval Markétin opatrný, trochu vystrašený, hlas: „Martine?“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Ano?“ zeptal jsem se ve dveřích.</p>
<p>Markéta stála opřená o kuchyňskou linku a zírala na okno.</p>
<p>„Je možný, že mám z hladu halucinace, ale viděla jsem za tím oknem ženskou.“</p>
<p>„Jak to myslíš, ženskou?“</p>
<p>„Ženský obličej se tam mihnul. Teda myslím. Taky tam možná přeletěla vlaštovka.“</p>
<p>„A neměl ten obličej ostré výrazné rysy a černé vlasy?“ zeptal jsem se.</p>
<p>„Ti říkám, že se tam jen mihnul, a ani nevím, jestli to byl ženský obličej, a ty se mě ptej na výrazné rysy,“ zavrčela nervózně.</p>
<p>„Hlídej to okno,“ zavelel jsem a vyrazil do obýváku pro pistole.</p>
<p>Vzal jsem si obě – Springfield i Five-seveN. Belgické chrastítko jsem přinesl i pro Markétu. Vrazil jsem jí ho do ruky a svoje bouchačky pak odjistil. Vzhledem k váze jsem Springfield držel v levačce a Five-seveN v pravačce.</p>
<p>Mířil jsem na okno po své pravé straně dobrých deset minut, když se tam mihl stín.</p>
<p>„Vlaštovka,“ řekla Markéta.</p>
<p>„Ne, jiřička. Tu poznám. Je menší,“ odvětil jsem a sledoval kroužení černého ptáka okolo okna.</p>
<p>„Bude pršet, když lítá nízko?“ zeptala se Pouštní růže.</p>
<p>„Nebude, to se říká o vlaštovkách,“ procedil jsem skrz zuby a svěsil ruce s pistolemi.</p>
<p>„Prásk!“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Výstřel pocházel z Markétiny Five-seveN. Prošel oknem a…</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Větrnice,“ vydechl jsem překvapeně.</p>
<p>Markéta ji uviděla, jak nás sleduje, a odstřelila ji. Chladnokrevně rovnou mezi oči. Postřehl jsem jenom její prostřelený obličej (kulka prošla přesně mezi nosem a čelem, jen trošku blíž k levému oku než ke středu) a výraz, který byl k nezaplacení. Větrnice se pomalu sesula ze střechy, na které se hlavou dolů držela při špiclování, a spadla dolů pod dům.</p>
<p>„Poplach! Jsme pod palbou!“ křiknul jsem co nejhlasitěji, aby to slyšel i Mátl.</p>
<p>„Co blbneš? Je mrtvá,“ řekla Markéta.</p>
<p>Než jsem jí stačil cokoliv namítnout, vyvedla ji z omylu další Moranina dcera. Zhoupla se, patrně držíc se okapu, a prokopla okno do kuchyně. Proměnilo se ve změť střepů, které se zpola sesypaly na ulici a zpola do kuchyně. Záhy na to jím proskočila dovnitř.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Moje pizza!“ zavyl jsem.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Větrnice dopadla přesně na krabici s mojí šunkovou pizzou.</p>
<p>„Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!“ pět výstřelů z Five-seveN ji připravilo o rovnováhu. Její krev stříkala po celé kuchyni, včetně mojí krabice s pizzou.</p>
<p>„Prásk!“ tenhle výstřel už byl ze Springfieldu. Větrnici značky Tarzan definitivně vykopl zpátky oknem ven.</p>
<p>Po krátkém letu skončila stejně jako její sestra na ulici.</p>
<p>„Ohledávači mrtvol budou dneska potřebovat spoustu kyblíků, sáčků a hadříků,“ konstatoval jsem nadšeně. Pomsta za moji nebohou pizzu byla dokonána.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Jenže okamžik vítězství netrval dlouho. Po střeše nad námi dusaly desítky nohou. V okně obývacího pokoje jsem spatřil další zvědavou špionku. Zahnal jsem ji jedním výstřelem, ale sotva jsem ji trefil.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Rychle. Sbal všechny věci. Musíme odsud zmizet!“ křiknul jsem na Markétu a sám si zkoušel do batohu s granáty narvat levou rukou náhradní zásobníky, zatímco pravou jsem kontroloval okna. Pozornost jsem napůl dělil mezi obojí činnost, takže mi šlo balení i hlídání oken dost mizerně.</p>
<p>„Prásk!“ zadunělo bytem Sako. Jedno ze dvou oken na levé straně se rozsypalo. Padající větrnici jsem nezahlédl, ale pokud Markéta mířila Sakem, nemohla minout.</p>
<p>„Dveře!“</p>
<p>Liborův výkřik byl to první, co jsem po ráně uslyšel. Pár sekund na to mi i došlo, co tím myslel. Někdo se pokoušel vyrazit dveře do bytu a podle těch ran to vypadalo, že si vzal na pomoc nejspíš policejní beranidlo.</p>
<p>„Jsme v pasti,“ konstatovala celkem zbytečně Markéta.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Jsme v kurevský pasti. Ty svině sem lezou oknem. Jednu jsem odstřelil u sebe v pokoji,“ oznámil nám Libor. Seděl na Shermanovi, jeho předek měl namířený na dveře a oběma rukama svíral spouště brenů.</p>
<p>Museli jsme utéct. Tenhle byt jsme těžko mohli delší dobu bránit. Kdybychom měli hlídat dvě, tři okna, tak by to možná šlo, ale dvě okna byla v kuchyni, dvě na každé straně v obýváku a jedno v Liborově pokoji. Ten byl navíc v tuhle chvíli nehlídaný.</p>
<p>A to se ukázalo jako první problém. Ze dveří Mátlova kamrlíku totiž s ječením vyletěla větrnice.</p>
<p>Neječela dlouho. Markéta ji přišpendlila ke zdi Sakem. Kulka jí prošla skrz srdce, přesto udělala ještě dva kroky, než jsem ji dorazil několika výstřely z Five-seveN. Mířil jsem na obličej. Tělo větrnic, podobně jako bohů, bylo poměrně odolné, ale hlava byla prostě hlava. Nasázel jsem jí pět kulek do očí. Z její hlavy se stal základ pro boloňskou omáčku, ale stejně sebou cukala a zkoušela vstát.</p>
<p>Nejvíc mě na ní vyděsilo, že byla ozbrojená. Neměla sice pistoli, ale v ruce třímala samostříl. Pokud Moraniny siroty uměly střílet byť jen z půlky tak dobře jako Chorsiny víly, bylo na čase vymýšlet si verš na parte.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Všpunk,“ první šíp proletěl neškodně půl metru od Markéty a zabodl se do sedačky. Až po opeření na zadním konci. Střelkyně neměla ani tak špatnou mušku jako ztížené podmínky. Jenom jsme spatřili mihnout se stín za oknem, už jsme stříleli. Já z pistolí, Pouštní růže z odstřelovačky. Jen Libor dál chladně čekal v chodbě a pozoroval prohýbající se dveře.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vstupní dveře do bytu měly neskutečnou výdrž. Aby ne, když byly pancéřované. Jenže i sebelepší výrobek má svou hranici odolnosti a u dveří byla právě překročena.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Ratatatatatatata!“</p>
<p>Pokud se větrnice, které dveře vyrazily, radovaly ze svého úspěchu, netrvalo to dlouho. Libor pečlivě zamířil Shermana mezi futra a přesně poté, co vyražené dveře vyskočily dovnitř, zmáčkl spouště. Na chodbě se několik polobožských bytostí rozprsklo v krvavou kaši.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Neměl jsem čas si to děsivé divadlo smrti vychutnat. Vyražené dveře se totiž staly signálem k útoku ze všech stran. Několik žen proskočilo okny do kuchyně a další to zkoušely za námi do obýváku. Byt se naplnil ohlušujícími výstřely. Trhalo nám to bubínky, stěny se rozechvěly zvukovými vlnami, ale i tak jsme dál produkovali tenhle těžký metal. Naštěstí jsme byli z časů v armádě na hluk střelby zvyklí.</p>
<p>Markéta si v záchvatu boje hodila Sako na záda a střílela teď jenom z Five-seveN. V tomhle typu boje nerozhodovala až tak přesnost jako množství kulek a Five-seveN měl dvojnásobný objem zásobníku.</p>
<p>Nejděsivější zvuky ovšem produkoval Libor s Shermanem. Krátkými dávkami kropil chodbu, kterou se sem řítily vlny větrnic, a v krátkých pauzách mezi útoky dokázal měnit zásobníky v brenech.</p>
<p>„Na sedmé hodině!“ křikla Markéta. Otočil jsem se dozadu a spatřil dvě ženy, které na mě právě mířily kuší. Levou jsem vzal Springfieldem, pravou Five-seveN. Jedna vystřelila, ale spoušť zmáčkla už jenom ve smrtelné křeči. Šíp udělal rýhu ve stropu a pak se odrazil na podlahu.</p>
<p>Moraniny dcery byly jako japonští kamikadze. Jejich útoky byly naprosto šílené a sebevražedné. Naše zbraně je kosily nemilosrdně jako malý chlapeček lupou mravence uprostřed léta, ale ony po nás přesto dál šly.</p>
<p>„Kryj mě, přebíjím,“ informovala mě Markéta.</p>
<p>Natočil jsem se tak, abych očima pokryl celý prostor bytu. „Prásk! Prásk! Prásk!“ odstřelil jsem větrnici, která se zavěšená ze střechy snažila samostřílem střílet přes okno beze skla.</p>
<p>„Prásk!“ zahnal jsem zpátky do kuchyně jednu z žen, které se tam kryly za převráceným stolem a kuchyňskou linkou a kterých tam navzdory mé střelbě přibývalo.</p>
<p>„Prásk!“ sejmul jsem v letu jednu z Moraniných dcer, která se snažila proskočit do obýváku.</p>
<p>„Au!“ zařval jsem, když mi levým ramenem proletěl šíp z kuchyně.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Markéta se postavila přede mě jako kvočna, které jde po kuřatech kuna, a zběsilou palbou do kuchyně ukončila všechny další pokusy o střelbu.</p>
<p>„Můžeš se hýbat?“ zeptala se.</p>
<p>„Si kuř. Jenom škrábnutí,“ zasyčela má ústa, zatímco jsem bolestí upustil Springfield a do očí mi vyhrkly slzy. Bolest mi válcovala tělo intenzitou orgasmu zkušené nymfomanky.</p>
<p>Touha po pomstě ale byla silnější. Schoval jsem Five-seveN do podpažního pouzdra a po třech (levá ruka neposlouchala) se dostal k batohu s granáty.</p>
<p>„K zemi!“ zařval jsem. Markéta skutečně padla na podlahu, až to díky jejímu víc než metrákovému tělu zadunělo. Výbuch granátu ale zaduněl mnohem víc. Z kuchyně se skrz futra dveří, které tam nikdy nebyly, vyvalily prach, kusy dřeva z nábytku a nějaká vlhká rudočerná hmota, která byla dřív patrně součástí několika ženských těl.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Ne, že bych nevěřil v sílu polských granátů, které jsme si koupili, ale byl jsem tak nasraný, že jsem pro uklidnění potřeboval ještě jednu ránu.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Nevím proč, ale druhá detonace mi přišla o něco silnější. Rychle jsem do pravačky znovu drapl Five-seveN, ale zdálo se, že to zatím nebude potřeba. Okna byla čistá. Teda alespoň co se týkalo větrnic. Jinak byt, který ještě před pár minutami připomínal staré dobré časy sklonku Husákova režimu, teď vypadal jako kulisa pro natáčení nezávislého snímku o posledních dnech války v ulicích Grozného. Rychle jsem pohledem přelétl obě místnosti, do kterých jsem viděl. Napočítal jsem jedenáct ženských mrtvol, některé z nich se pokoušely trhavě pohybovat končetinami a jedna na mě pořád mrkala. Jedním okem. To druhé, stejně jako půlka hlavy, jí chybělo. Kolik je mrtvol v kuchyni, jsem netušil, ale nejspíš jich tam necelého půl tuctu bylo.</p>
<p>„Libore?“</p>
<p>„Jsem v pořádku. Nejspíš se stáhly,“ ozval se z chodby Mátl.</p>
<p>„Měli bychom zmizet,“ řekla Markéta.</p>
<p>„To už jsem říkal,“ zavrčel jsem a čekal, že na to konto se do bytu začnou znovu cpát Moraniny dcery. Místo toho se zvenku ozvalo kvílení sirén. Nebyl jsem zrovna nejlepší v rozpoznávání nuancí mezi kvílením sirény hasičů, záchranky a policistů, ale řekl bych, že na náměstí Jiřího z Poděbrad mířily všechny tři druhy aut v množství větším než malém.</p>
<p>„Poliši,“ konstatoval Libor, který vjel pozadu do obýváku. Shermana měl pořád namířeného do dveří.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Další zvuky už patřily polišům jen stěží.</p>
<p>„Bum!“</p>
<p>„Bum!“</p>
<p>„Bum! Bum!“</p>
<p>Dunivé zvuky přicházely do bytu z chodby. Každým úderem se otřásal celý dům, což bylo dost děsivé, zvlášť když bylo jasné, že rozhodně nejde o nějaké výbuchy. Bylo to, jako by někde v přízemí domu někdo bušil pneumatickým kladivem do betonu.</p>
<p>„Bum! Bum!“</p>
<p>Jenom jsme na sebe beze slova pohlédli. Nemluvili jsme, ale všem nám bylo jasné, že se k nám blíží cosi zatraceně nebezpečného a že to má něco společného s větrnicemi.</p>
<p>„Bum! Bum!“</p>
<p>Ty zvuky měly paralyzující účinek. Stáli jsme na svých místech (Libor pochopitelně seděl), ani se nehnuli a jen konsternovaně naslouchali přibližujícímu se dunění. Kdyby se teď někdo pokoušel prostřelit nás šípem z kuše, nejspíš by se mu to povedlo.</p>
<p>První jsem se z transu probral já.</p>
<p>„Nevíte někdo, jak se vyndává šíp z ramene?“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Samozřejmě že to nikdo nevěděl. Učili nás, jak ošetřit různé druhy střelných zranění, jak vytáhnout střepiny z granátu, jak na ránu nožem či bodákem, ale šípy, to patřilo do výbavy vojáků z trochu jiných století, než jsme byli my.</p>
<p>„Viděla jsem v jednom filmu o indiánech, že je třeba to zalomit tak, aby se to moc neviklalo a obvázat. Hlavně to nevytahovat. To by byl průser. Máš to jako s nožem. Nechat to v ráně, upevnit a zavolat doktora,“ meditovala nahlas Markéta.</p>
<p>„Bum! Bum!“ ozvalo se z chodby.</p>
<p>„Dobrej postup, ale já těžko můžu počkat na doktora. Protáhni to skrz,“ zasyčel jsem.</p>
<p>„To je blbost. Kravina na třetí. Ptákovina největší. Můžeš vykrvácet.“</p>
<p>„Je mi to jasný, ale já nevykrvácím,“ odvětil jsem.</p>
<p>Markéta mě probodla pohledem učitelky z mateřské školky, která spatřila žáka strkajícího nůžky do zásuvky: „Ani náhodou!“</p>
<p>„Bum! Bum!“ blížilo se dunění domem výš a výš k nám.</p>
<p>„Zatraceně udělej to. Jsem si jistej, že to přežiju. Zatraceně jistej!“ zařval jsem a dal do toho tolik přesvědčení, že bych možná ukecal i ostřílenou učitelku ze školky, aby rozdala dětem víc nůžek na šťourání se v zásuvkách.</p>
<p>„Jdu na to,“ přikývla, schovala si pistoli za kalhoty, zhluboka se nadechla a začala mi vší silou rvát šíp skrz sval.</p>
<p>„Ááááááááááá!“ zařval jsem.</p>
<p>„Bum! Bum!“ ozvala se mi odpověď z chodby.</p>
<p>„Ááááááááááá!“ pokračoval jsem, jak mi Markéta tlačila šíp skrz maso. Konečně ven vykouklo ostří šipky.</p>
<p>„Přitlááááááááč!“ zařval jsem a Markéta přitlačila. Celá kovová špička vyjela ven. Markéta ale nepřestala a jak byla rozjetá, tlačila šíp dál.</p>
<p>„Bum! Bum!“ zadunělo blíž k našemu bytu.</p>
<p>„Zadrž!“ vyjekl jsem. Pouštní růže si okamžitě uvědomila svou chybu. Málem mi totiž šíp protáhla skrz celý. Zlomila ho kousek nad ranou a zbytek jedním trhnutím dostala ven. Špička spadla na zem, zazvonila a okamžitě ji zalil proud mojí krve. Bolelo to o dost víc, než jsem čekal. Předtím v té jeskyni jsem byl mnohem víc v pohodě. Vypadalo to, že síla, kterou mě obdarovala Chors, pomalu, ale jistě vyvěrá pryč z mého těla.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Bum! Bum!“</p>
<p>Zvuky byly stále blíž. Byt se chvěl s každým dalším zaduněním o poznání víc a víc.</p>
<p>Markéta roztrhla povlečení na polštáři, které zůstalo po boji relativně čisté, a omotala mi jím raněnou ruku. Musela použít tři vrstvy obvazů, protože ta první byla okamžitě nacucaná krví, která pak po kapičkách odkapávala na podlahu: „Kap. Kap.“</p>
<p>„Bum! Bum! Bum! Bum!“</p>
<p>Vypadalo to, že to, co se blíží, ať už je to cokoliv, si uvědomuje blízkost svého cíle a zrychluje.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Nasadili jsme si podpažní pouzdra, schovali do nich zbraně a dali si s Markétou přes záda batůžky se střelivem a granáty. Ať už se chodbou blížilo cokoliv, rozhodně jsme nechtěli být v bytě, až se to sem dostane.</p>
<p>„Bum! Bum! Bum! Bum! Bum! Bum!“</p>
<p>Poslední schody už ta věc brala nejspíš po čtyřech.</p>
<p>„Uáááááááááááá!“ rozlehl se bytem řev. Bytost, která zvuk vydala, se nacházela v mezipatře pod námi.</p>
<p>„Rychle, nahoru!“ ukázal jsem na střešní okno.</p>
<p>Markéta se na něj podívala a zbledla.</p>
<p>„To nedám. Je to moc úzký.“</p>
<p>„Není to úzký, ty seš moc tlustá. Ale stejně tím musíš prolézt,“ zavrčel jsem.</p>
<p>Pouštní růže polkla, zbledla a začala natahovat. Jo, rozbrečet ženský, na to já byl vždycky expert a v situaci, kdy to bylo nejméně vhodné, dvojnásob. Jenže teď vážně nebyl na slušné chování čas.</p>
<p>„Neser. Lezeš první. Když to ucpeš, chcípneme tu všichni. Tak to, kurva, neucpi!“ zařval jsem, chytnul ji pravou rukou a zkusil ji vytáhnout nahoru. Markéta nejdřív nereagovala, ale když jsem znova zařval: „Neser!“ opřela mi nohu do pravé ruky a vyskočila nahoru. Byla to tíha naprosto neskutečná.</p>
<p>„Bum! Bum! Bum! Bum!“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Naštěstí celá Markétina váha na mé ruce spočívala jen chvíli. I tak těch sto třicet kilo plus odstřelovačka, pistole, granáty a střelivo, byly k nevydržení. Bez Chors bych ji neudržel. Nebo udržel, ale natáhl bych si kýlu.</p>
<p>Navzdory kilům ale měla Pouštní růže pořád svůj výcvik a obratnost. Otevřela okno, zachytila se jednou rukou a vytáhla na střechu batoh a odstřelovačku. Pak ze sebe vytlačila vzduch a protáhla se nahoru.</p>
<p>„Buch!“</p>
<p>Tohle nešlo z chodby, ale ze střechy. Markéta sebou plácla o pálené tašky. Za chvíli se z vrchu ozvalo i několik výstřelů.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Co se děje?!“ zařval jsem do střešního okna.</p>
<p>„Jsou tu schovaný ty mrchy. Střílej na mě z kuše.“</p>
<p>„Tak je sejmi. Jsi odstřelovačka!“ zařval jsem a tím to pustil z hlavy. Měl jsem větší starosti než byly větrnice. Třeba jak dostat na střechu Libora. A taky, co je u všech pražských šlapek to, co se k nám blíží.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Bum! Bum!“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Panebože,“ zašeptal jsem, když jsem to konečně spatřil.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Ta ale narostla,“ poznamenal s otevřenou pusou Libor.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Uáááááááááááá!“ rozezněl se rozstříleným bytem děsivý hlas.</p>
<p>Patřil ženě, který vypadala, že by si dala k obědu tak tři Markéty a jako zákusek Mátla naloženýho v medu. Bylo to něco neuvěřitelnýho. Ještě nikdy jsem se s něčím podobným nesetkal. Vlkodlaci, bohové, víly, větrnice, to všechno nebylo nic proti několikametrákovému monstru, které se teď pokoušelo protlačit skrz futra vchodových dveří.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Ze stěn vypadávaly cihly, jak do nich obří větrnice bušila. Že to byla větrnice, jsem nepochyboval. V obličeji byla celá Morana.</p>
<p>„Prásk! Prásk!“ zkusmo jsem ji poškádlil ráží 5,7. Ani to s ní nehnulo. Jako by ji štípl komár. Kulky se od ní odrazily a skončily někde v chodbě.</p>
<p>„Ups,“ vytřeštil jsem vyděšeně oči.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„To je ale kus baby,“ pokýval uznale Libor hlavou. „A tohle, tohle už na tebe někdo zkoušel, puso?“ dodal a zmáčkl spouště v brenech. Dvakrát třicet kusů kulek ráže 5,56 ze dvou hlavní modulární útočné pušky CZ 805 Bren se s rachotem zakouslo do obryně. Podle toho, jak strašlivě zavyla, si téhle palby konečně pořádně všimla.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Cvak, cvak.“</p>
<p>Spouště brenů v Shermanovi klapaly naprázdno. Obří větrnice se držela jednou rukou za břicho a snažila se zachytit střeva a krev, které jí vytékaly ze dvou obrovských ran, jež po sobě kulky zanechaly. Kvílela, pištěla, z očí se jí řinuly slzy velké pomalu jak pingpongové míčky, ale stále se držela na nohou.</p>
<p>„Skrch!“ rozsypala se zeď okolo futer na podlahu a větrnice z ní jednou nohou vykopla dřív napevno zazděná ocelová futra.</p>
<p>A vstoupila dovnitř.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Ty krávo,“ hvízdnul překvapeně Mátl.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Bleskurychle jsem strčil pistoli do kalhot a vytrhl Libora z vozíku. Sherman se překotil na zem. Kola se mu točila jako o závod a já zase jako o závod táhl z chodbičky do obývacího pokoje bývalého rotmistra. Obří větrnice se hnala za námi. Že jí přitom z břicha s děsivým puchem vylezlo pár střev a odkapávala krev na podlahu, jí vůbec nevadilo.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Stihl jsem to. Mezi námi a monstrem se ocitla další futra, tentokrát už jen dřevěná. Větrnice praštila do zdi. Okamžitě se na ní objevila obrovská pavučina prasklin.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Chytil jsem Libora za opasek a vytáhl jej do střešního okna. Šlo to o něco snáz než s Markétou. Asi tak o sedmdesát kilo. Mátl se lehce vyšvihl a protlačil se na střechu.</p>
<p>Další úder vysypal na zem hromadu prachu z omítky, malty a cihel. Vzal jsem jedno ze socialistických křesel, která přežila zběsilou střelbu po větrnicích jen lehce ošlehaná střelným prachem, a postavil jej pod okno.</p>
<p>„Ještě ne!“ zařval na mě bývalý rotmistr a z okna na mě mával, že nemám lézt na střechu.</p>
<p>„Co?!“ zařval jsem vyděšeně. Další úder obří větrnice totiž udělal nad dveřmi díru, kterou se jí dokázala protlačit hlava. Za chvíli vleze do obýváku a pak si mě dá k večeři.</p>
<p>„Tam, v levým rohu. Odhrň koberec. Je tam kryt. Oddělej ho!“</p>
<p>Odskočil jsem do rohu obývacího pokoje, kam ukazoval, a odkryl cíp koberce. I on nejspíš pamatoval ještě plánované socialistické hospodářství. Místo parket se tam skutečně skrýval kovový plát.</p>
<p>„Ta páčka, zmáčkni ji a zdrhej!“</p>
<p>Vypadalo to docela nevinně, asi jako velký elektrický jistič. Hlavou mi proletěla myšlenka, že se Mátl zbláznil a chce, abych před naším odchodem z domu vypnul elektřinu, ale pak jsem prostě položil páčku na druhou stranu. Něco cvaklo a to bylo všechno.</p>
<p>„Uáááááááá!“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Olbřímí větrnice stála v obýváku. Nad hlavou měla vymlácenou zeď a všude okolo sebe suť ze stavebního materiálu.</p>
<p>„Zasraná páčka, teď tu kvůli ní chcípnu,“ zašeptal jsem vyděšeně při pohledu na to monstrum a moc bych za to nedal, že jsem byl jen kousíček od toho, abych se hrůzou propadl do panického stavu, kdy tu budu jen stát, zírat na něco, co nejspíš bylo předlohou pro pohádku o otesánkovi, a počkám, až mě to sežere.</p>
<p>„Mňau?“ řekl Usáma, který se po dobu útoku větrnic skrýval někde za gaučem a teď vylezl podívat se, co se to děje.</p>
<p>„Mňau!“ ozval se důrazně, nejspíš, aby na sebe upoutal pozornost obryně. Konečně se mu to podařilo. Zrůdička pohlédla dolů na kočku. Chvíli ji pozorovala a pak se nejspíš rozhodla, že zrzavý kocour není dostatečně roztomilý a zašlápla ho.</p>
<p>„Plesk,“ udělal Usáma, který se pod její nohou proměnil v něco, co připomínalo řídké lejno. Kousíčky ho vyprskly ven. Takový konec si ta chlupatá bestie ani nezasloužila.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Děvko blbá, děvko, kdo tě šuká? Slon?“ ozval se shora Mátlův chraplák a vzápětí se přidal hromový hlas Five-seveN.</p>
<p>„Uááááááá!“ zařvala stvůra. Tentokrát jí střelba z Five-seveN vadila, protože Libor jí mířil přesně do břicha, ze kterého jí lezla střeva. A mířil zatraceně dobře. Nejenže zrůdná větrnice řvala bolestí, ale něco jí v břiše prasklo a bytem se rozletěl naprosto děsivý puch.</p>
<p>„Ubh,“ natáhlo mě, takže jsem měl co dělat, abych se nepozvracel.</p>
<p>„Uáááááááá!“ rozkřikla se zrůda a patrně, aby si zchladila žáhu, vrhla se konečně po mně.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>V tu chvíli jsem už ale na nic nečekal. Rozběhl jsem se, levou nohou jsem vyskočil na sedadlo křesla a pravou na opěradlo. Křeslo ztratilo stabilitu a začalo se kácet dolů. Rychle jsem se pravačkou odrazil a natáhl ruce po okrajích otevřeného okna.</p>
<p>Větrnice po mně máchla jedinou volnou rukou.</p>
<p>„Áááááááááááá!“ ten řev nepatřil jí, ale mně.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Obří tlapa mě praštila do pánve. Zhoupl jsem se, jak mé tělo převzalo kinetickou energii úderu obryně, a málem jsem spadl dolů. Naštěstí mě zachytil Libor. Upustil přitom Five-seveN. Pistole dopadla větrnici na hlavu a pak nepovšimnuta odskočila na podlahu.</p>
<p>„Tahej, kurva, tahej!“ křičel jsem panickou hrůzou a bolestí.</p>
<p>A Libor tahal.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Schytal jsem ještě jeden úder, jak se po mně zrůda natáhla, aby mě chytla za nohu. Naštěstí za Libora zatáhla i Markéta a všichni tři jsme odletěli na střechu z dosahu obří tlapy. I tak jsem schytal další slušný zásah. Bez Chorsiny magie by mi nejspíš rozdrtil kotník.</p>
<p>„Krach!“ rozbil se dřevěný rám střešního okna a také několik tašek.</p>
<p>Větrničina tlapa dál naštvaně ničila střechu. Příliš daleko ale nedosáhla. Byli jsme v bezpečí.</p>
<p>„Dej tu hlavu k zemi!“ zasyčela Markéta a rukou mi zatlačila obličej do pálených tašek.</p>
<p>Právě včas, protože kousek nad námi prosvištěl šíp.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Co to je?“</p>
<p>„Co by? Je tam ještě jedna mrcha schovaná za komínem. Zatímco jsi dole laškoval s tou baletkou, já se tu s ní celou dobu ostřeluji,“ odvětila Markéta.</p>
<p>Zatnul jsem zuby, abych se uklidnil. Jinak bych se na ni musel nejspíš rozeřvat, protože laškování s tou mutantí baletkou mě málem stálo život.</p>
<p>„No jo, to je problém,“ řekl jsem místo řevu co nejklidnějším hlasem.</p>
<p>„To je hovno problém. Skutečný problém spočívá v tom, že asi za dvě minuty polovina baráku vyletí do povětří. To, co jsi dole odpálil, byl můj likvidátor stop. Pod podlahou je pár kilo TNT,“ vmísil se do hovoru Mátl. Oči mu přitom jiskřily nadšením. Ten magor se tvářil, jako by mi sděloval, že mi letos Ježíšek nadělí k Vánocům nové kolo.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Jednou vás zabiju. Oba,“ zavrčel jsem.</p>
<p>„To si budeš muset stoupnout do řady, fešáku,“ pokrčila rameny Markéta.</p>
<p>Libor raději nemluvil, jen se trochu rozpačitě usmíval.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Tak fajn,“ zkoušel jsem se uklidnit, „máme problém s bombou. Ta vybuchne za dvě minuty…“</p>
<p>„Necelé dvě minuty, jestli dobře počítám,“ opravil mě Libor.</p>
<p>„Necelé dvě minuty,“ zopakoval jsem a měl jsem co dělat, abych po něm neskočil a neprokousl mu hrdlo.</p>
<p>„Utéct ale nemůžeme, protože jedna větrnice s kuší číhá za komínem a jakmile se zvedneme, tak někoho z nás střelí do ledvin.“</p>
<p>„Nejen jednoho z nás. Možná všechny. Ta mrcha je neuvěřitelně rychlá. Nabíjí, jako já pořádám hamburgery,“ dodala Markéta. „Teda pořádala jsem. Teď už držím dietu,“ špitla rychle.</p>
<p>„Fajn, takže jsme mrtví. Počkáme, až umřem, jo?“ řekl jsem.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„To myslíš vážně?!“ vytřeštila na mě oči Pouštní růže.</p>
<p>„Ne, umřou jenom ty dvě coury,“ řekl jsem, vylovil z batohu na zádech granát, odjistil ho a hodil za komín.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Byl to docela přesný hod. Komín se rozletěl na všechny strany. Větrnice, která se za ním skrývala, schytala slušnou dávku střepin a zbytků červených cihel. Tlaková vlna ji vykopla z její skrýše a mrštila jí dobré dva metry dál na střechu.</p>
<p>Moranina dcera ale nevypadala, že ji to moc pochroumalo. V ruce pořád držela samostříl, i když teď mohl sloužit maximálně jako ruční mlat.</p>
<p>„Prásk!“ Markéta už zase držela v ruce Sako a dělala to, co umí nejlépe. Teda pomineme-li konzumaci hamburgerů.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Kulka zasáhla větrnici přímo do hlavy. Proletěla jí levým okem, prošla mozkem a pak, volná jako pták, zmizela v dálce. Moranina sirota se chvíli dezorientovaně motala po střeše, až konečně ztratila balanc a sletěla z ní.</p>
<p>„Dole budou mít havrani fakt těžkou práci,“ pomyslel jsem si.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Viděl bych to tak na minutu,“ vytrhl mě z děsivých představ Libor.</p>
<p>„No jo, zatraceně,“ zaklel jsem, chytnul ho za nohy a dal si ho na záda. Zkoušel jsem přitom používat i levou ruku, ale moc mě neposlouchala. Myslím, že bych co nejdřív potřeboval zase si trochu zaskotačit s Chors.</p>
<p>„Jedém, koníčku!“ zařval vesele Mátl a já se rozběhl po střeše co nejdál od Liborova konspiračního bytu. Markéta v těsném závěsu za mnou.</p>
<p>Pak se ale najednou zastavila.</p>
<p>„Počkej, co Usáma?!“ zařvala hystericky. Vypadala vážně vyděšeně, slzy na krajíčku. Lomcovaly s ní výčitky, že si kvůli strachu o vlastní život na kocoura vzpomněla až teď.</p>
<p>Co má člověk říct tlustý stárnoucí ženský, která bývala dřív zatracenej kus, ale to už dávno odvál písek času a hamburgery, když jí jejího kočičího miláčka rozšlápne mýtická zrůda? Rozhodně ne pravdu.</p>
<p>„Zdrhnul po chodbě pryč. Viděl jsem ho, jak se tý krávě propletl mezi nohama a zmizel na chodbě. Určitě už ho dole opečovávaj hasiči.“</p>
<p>„Fakt? To je super,“ rozzářila se.</p>
<p>„Si piš a teď rychle odsud, zatraceně!“ zařval jsem a dal se do běhu. Markéta supěla za mnou.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Dům s číslem popisným 27 těsně přiléhal k domu číslo 29. Na jeho střeše ale naše cesta končila.</p>
<p>„Buch!“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Nevím, kolik tam toho trinitrotoluenu Libor ve skutečnosti měl, ale bylo toho dost na opravdu pěkný výbuch. Exploze vychrlila z oken hromadu prachu a trosek a uprostřed prorazila střechu. Domy v širokém okolí se zachvěly a ve stovkách oken se rozsypalo sklo. Rotmistrův čistič stop byl vskutku nekompromisní. Tipl bych si, že vyčistil nejen stopy po naší existenci v bytě, ale i zbytky postřílených větrnic a hlavně té děsivé páchnoucí obludy.</p>
<p>„Dobrá šlupka,“ pochválil jsem Libora. Než ale stačil cokoliv odvětit, ozval se další výbuch, tentokrát menší, z bytu v předposledním patře.</p>
<p>„Ups, doufám, že sousedi nebyli doma,“ zavrtěl jsem hlavou.</p>
<p>„Toť otázka,“ povzdechl si Mátl. „Pode mnou jsem měl ještě jeden byt. Pronajímal jsem ho Vietnamcům. Vyráběli tam pervitin.“</p>
<p>„Proto ta druhá rána,“ zašklebil jsem se.</p>
<p>„Ti už mi provize asi dávat nebudou,“ zamračil se nešťastně Libor.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Oba výbuchy odezněly a vládu nad ušními bubínky všech lidí v širokém a dalekém okolí převzaly sirény. Muselo tu být víc policistů, hasičů a záchranářů na metr čtverečný než důchodců v Lidlu na povánočním výprodeji.</p>
<p>Byl nejvyšší čas se odtud vypařit.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Střecha nad domem s číslem popisným 29 neměla žádná střešní okna, kterými by se dalo zmizet. Jedinou šancí byl balkon, který se nacházel dobré tři metry pod okrajem střechy. Sundal jsem si Libora ze zad, zachytil se nohama za zábrany proti sněhu a spustil ho, co nejníže to bylo možné. I tak jsem jej musel pustit, když byl dobrý metr a půl nad plochou balkonu. Při dopadu něco šeredně zadunělo a záhy nato se zespoda ozvaly tlumené kletby na mou adresu.</p>
<p>Pak jsem zkusil podobně spustit Markétu. Chytil jsem ji svou pravačkou za její levačku a spouštěl. Bylo to zatraceně obtížné.</p>
<p>„Spusť mě níž.“</p>
<p>„Vydrž. Mám co dělat, abych tě udržel.“</p>
<p>Byl jsem absolutně vyčerpaný. Cítil jsem, že ve mně už nezůstalo ani zblo energie, kterou jsem získal od Chors. Ba co hůř, zatímco dřív bych bez problémů Markétu udržel, teď mi proklouzávala skrz prsty. A to se navíc přidržovala levačkou okapu.</p>
<p>„Vydrž!“ křikla v panické hrůze, když si uvědomila, co se děje.</p>
<p>„Nemůžu, jsi moc tlustá,“ odvětil jsem zoufalstvím a vyčerpáním.</p>
<p>„Čuráku,“ řekla a spadla.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Byla to strašlivá rána. Markéta narazila na železné oplocení zábradlí, až to zadunělo. Pak naštěstí přepadla na balkon a ne na ulici. Za chvíli už se zespodu ozývaly v duetu nářky plné nadávek na mou maličkost.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Nejraději bych zůstal rozplácnutý na té plechové střeše a usnul. Dostihlo mě totální vyčerpání. Když jsem lezl na balkon, málem jsem dopadl jako mí kumpáni. Nakonec jsem ale doskočil na obě nohy.</p>
<p>Pohled na Libora s Markétou byl tristní. Libor bezvládně ležel na zemi, držel se za žebra a skučel. Markéta naštvaně pozorovala roztržené kalhoty celé od krve.</p>
<p>„Debile,“ řekla.</p>
<p>„Jo, debile,“ zaúpěl Libor.</p>
<p>Raději jsem mlčel. Vyrazil jsem balkonové dveře do bytu a modlil se, aby nikdo nebyl doma.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Mé modlitby byly vyslyšeny.</p><empty-line /><p>Velká mrtvá zabijačka</p>
<p>O tři hodiny později už jsem seděl za volantem Markétiny dvanáctsettrojky. Oba veteráni seděli vzadu. Libor měl nejspíš zase zlomené žebro a dost pohmožděné pozadí. Markéta si stěžovala jen na odřené koleno a strašlivé modřiny způsobené pádem na balkon. Dostat je ze zařízeného prázdného bytu se dvěma velkými postelemi byl strašný boj, ale nemohli jsme tam zůstat. Pořád mi v hlavě zněla slova větrnice, kterou jsem zabil v Nachtigallově domě: „Vycítí tě všude. Jsou lepší než Černobogovi vlkodlaci. Můžeš se skrýt klidně na poušti do hromady velbloudího trusu, ale ony tě najdou.“</p>
<p>Nevím, kolik větrnic přežilo masakr na náměstí Jiřího z Poděbrad, ale pokud žila alespoň jedna jediná, počítal jsem s tím, že jde po mně a nedá si pokoj, dokud bude žít buď ona, nebo já. Chtěl jsem zkrátka být co nejdál a ideálně pořád na cestě. Tedy do doby, než najdu kámen. Pak, doufal jsem, za mě problémy s Moraninými dcerami už vyřeší Chors.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Mířili jsme do vietnamského obchodu za Prahou. U pokladny seděla ta samá žena, které jsem pod cenou střelil taxikářovo auto. Vypadala, že mě vidí stejně ráda jako egyptští křesťané rozvášněný muslimský dav s pochodněmi a samopaly. Navíc dost nechápavě hleděla na Mátla, kterého jsem nesl na zádech v pozici „na koníčka“. Působili jsme jako hodně ujetá homosexuální dvojka.</p>
<p>„Dochoda je dochoda. Šádné doplatky, šádné doplatky!“ zašklebila se na mě v okamžiku, kdy poznala můj nezapomenutelný obličej.</p>
<p>„Buďte v pohodě. Mám pro vás nový byznys,“ oznámil jsem jí klidným hlasem a předvedl svůj nejdůvěryhodnější úsměv.</p>
<p>„Nofý byznys?“</p>
<p>„Jo, nový byznys, soudružko. Potřebujem kriplkáru,“ zavrčel Mátl.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Nové kolečkové křeslo nebylo to jediné, co jsme sháněli. Docela nutně jsme potřebovali i nějaké nové oblečení, které nebylo potrhané, špinavé a nesmrdělo jako týden mrtvý potkan. Zkoušeli jsme sice vyplenit byt, přes jehož balkon jsme vnikli do domu, ale po prohrabání prádelníků jsme došli k závěru, že patří nějaké osamělé ženě. Nejspíš hodně staré a navíc dozajista naprosto odlišné tělesné konstrukce, než jakou v současné době oplývala Markéta.</p>
<p>Ta to ale neměla lehké ani ve vietnamském obchodě, které byly obecně zaměřené na plnoštíhlé, jak píší korektní novináři, či boubelky, jak si ženy podobného objemu říkají na erotických seznamkách.</p>
<p>„Jste tlustá jak tfa Budhové. Moc šerete,“ zakroutila nešťastně hlavou Vietnamka, která si s korektností ani lascivními jinotaji hlavu rozhodně nelámala.</p>
<p>„Mochla bych ušít něco se tfou stanů,“ brumlala, zatímco Markéta měla co dělat, aby ji nepraštila. Nesměla. Než se nám vydala na pomoc s výběrem nového oblečení, sháněla nám upřímná prodavačka po všech svých příbuzných nové kolečkové křeslo.</p>
<p>„Půjdu si dát sprchu,“ zavrčela bývalá podporučice místo fyzického útoku.</p>
<p>„A co já? Bez kriplkáry se sám neumyju,“ ozval se s bezradným výrazem Libor.</p>
<p>„Pomůžu ti, ale moc si od toho neslibuj,“ rezignovala Pouštní růže. Mátl natáhl ruce a já jej pomohl vyndat z plastové židličky a posadit Markétě na záda. Bez Shermana vypadal strašně bezradně. Zvykl jsem si ho vídat v jeho bojovém křesle s cigárem u huby, drsného a sebevědomého, ale teď byl jako želva, které někdo ukradl krunýř. Myslím, že i on to cítil stejně. Bylo mi ho líto. Stejně jako když jsem ho poprvé uviděl v nemocnici poté, co se probral z umělého spánku.</p>
<p>„Chromý muš a tlustá šena budou dělat bum bum?“ zeptala se Vietnamka, když Markéta s Liborem zmizeli za dveřmi sprchy.</p>
<p>Nejdřív jsem málem vyprskl smíchy, ale pak mě při pohledu na bezelstný výraz prodavačky napadlo, jestli s námi nehraje nějakou svoji hru. Jestli to její vietnamsko-české šišlání není jenom maskování před bělochy, aby si z nich mohla nejen beztrestně dělat legraci, ale zároveň vypadala trošku slaboduše a každý ji podceňoval. Přitom vzhledem k jejím organizačním schopnostem bych tipoval, že vládla své vlastní malé zločinecké organizaci.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Nahlas bych to nikdy nepřiznal, ale francouzský ohoz přežil útok větrnic i následný útěk bez úhony. Koupil jsem si jen nové trenýrky, ponožky a trička. Libor v podstatě stejně tak. Jen Markéta potřebovala nové oblečení. V obchodě se pro ni žádné nenašlo, ale když po třech hodinách dorazil do obchodu párek dvou mladých potetovaných Vietnamců s úplně novým kolečkovým křeslem, měli s sebou tašku i s několika páry kalhot a košilemi XXXXL. Navíc všechno bylo černé nebo zelené, což Markétu pochopitelně nadchlo. Dokonalý servis zorganizovaný Vietnamkou moje podezření o jejím maskování jenom potvrdil.</p>
<p>Libor zaplatil některou ze svých mnoha kouzelných karet, přibrali jsme nějaké další jídlo na cestu a vyrazili do dvanáctsettrojky. Chtěl jsem být zase co nejdřív na cestě. Čím déle jsme tu zůstávali, tím intenzivnější jsem měl pocit, že nás sleduje někdo, kdo k nám nechová zrovna moc vřelé city.</p>
<p>„Kdyby nás tu někdo hledal, řekněte všechno, co víte. Nemá smysl hrát si na hrdiny,“ řekl jsem na rozloučenou Vietnamce.</p>
<p>Propíchla mě pohledem, několik sekund si mě prohlížela a pak se široce usmála a dokonalou češtinou pravila: „To není věc hrdinství, ale množství nabídnutých peněz.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Poslední místo, kterým jsem chtěl na Jesenicko jet, byla věčně zasekaná D1. Navíc Markétina prastará herka by tam mohla budit nežádoucí pozornost dálniční policie, která by nás nejspíš zastavila kvůli kontrole technického průkazu. Což o to, ten měla Markéta v pořádku, ale na můj ksicht bylo stále vyhlášeno celostátní pátrání. Příliš jsem netoužil znovu střílet po policajtech a připomínat jim tím svou nepatrnou existenci.</p>
<p>Přes GPS v mobilním telefonu jsem si vyhledal spojení mimo dálnici. Museli jsme absolvovat různé zajížďky okolo Hradce Králové, Pardubic, Zábřehu na Moravě a města, které, čert ví proč, nějaký magor pojmenoval Bludov. Některé objížďky jsem vymyslel schválně, abych zmátl případné pronásledovatele. Suma sumárum celá cesta trvala dobrých deset hodin. Dvě hodiny jsme ale strávili odpočinkem na vesnických pumpách.</p>
<p>Půlku cesty jsem řídil já, druhou Markéta. Když jsem jí konečně předal řízení, zalezl jsem si dozadu k pochrupujícímu Liborovi, lehl jsem si na starou deku páchnoucí Usámou a plnou jeho chlupů, a navzdory kodrcání auta a tvrdé podlaze jsem usnul. A navzdory tomu, že po mně prahly mocnosti lidské i nelidské, velmi tvrdým spánkem.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vzbudil jsem se horkem. Otevřel jsem oči a zjistil, že mě bolí celé tělo. Bylo to tak pokaždé. Bolest nastupovala vždy až po vydatném spánku. Organismus díky němu pochopil, že konečně může přestat pumpovat do krevního řečiště nadměrné množství adrenalinu a naopak je na čase regenerovat, a tím pádem si užívat i bolest svalů. Šlo také o neklamnou známku toho, že magická síla, kterou jsem získal usilovným souložením Chors, je definitivně pryč.</p>
<p>„Potřeboval bych si zašukat,“ povzdechl jsem si.</p>
<p>„Cože? Teď a tady?“ překvapil mě Markétin hlas.</p>
<p>Rychle jsem se posadil a rozhlédl se kolem. Stála u otevřených zadních dveří a usmívala se na mě. Usmívala se přesně tím lascivním typem úsměvu, který dřív znamenal spousty utajené vášně a následně hromadu problémů.</p>
<p>„Už je vzhůru?“ ozval se naštěstí někde za jejími zády Mátlův hlas.</p>
<p>„Jo jo, už vstávám,“ zamumlal jsem a snažil se tvářit se otráveně.</p>
<p>Vyskočil jsem z auta a pořádně si protáhl ztuhlé a rozbolavěné svaly. Stáli jsme na okraji rozbité asfaltové cesty na místě, kde se stýkal hustý smrkový les a pole plné žloutnoucích ovesných klasů. Mohlo být k poledni, protože slunce pražilo, jako by chtělo každého přesvědčit, že globální oteplování rozhodně není žádný mýtus. Auto už tu muselo stát nějakou dobu, proto bylo tak rozpálené.</p>
<p>„Cigáro?“</p>
<p>„Tady,“ nabídl mi Mátl balíček camelek. Koupili jsme je na nějaké pumpě za Pardubicemi. Seděl na kolečkovém křesle od Vietnamců. Pohyboval se se stejnou elegancí jako na Shermanovi, ale ani trochu přitom nevypadal tak důstojně a sebevědomě jako dřív.</p>
<p>„Co kriplkára?“</p>
<p>„Na hovno,“ povzdechl si. „Sherman byl Sherman.“</p>
<p>Opřel jsem se o Škodu 1203 a zapálil si darovanou cigaretu.</p>
<p>„Ta prdel na obzoru je Horní Lipová,“ namířila Markéta ruku do údolíčka, kterým se jako anakonda táhl úzký pruh domů někam do nedohledna. Domy samotné byly pozoruhodnou kombinací vymazlených chat zbohatlíků, citlivě zrekonstruovaných roubenek zbohatlíků, kteří měli styl, a domků, které ani nevypadaly nově, ani neměly styl, takže musely patřit starousedlíkům. Jejich domy byly přesně to, čemu se říká malebné, což znamenalo, že je nikdo neopravoval od Sametové revoluce. Maximálně sem tam něco zabílili vápnem.</p>
<p>„Pěkná řiť,“ řekli jsme s bývalým rotmistrem prakticky zároveň.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Řiť neřiť, byl tu sice slabý, ale stabilní signál a já si mohl na mobilním telefonu něco zjistit. Zkoušel jsem na internetu hledat i nějaké informace o „tetě Kláře“, ale žádná kombinace jako „Klára Nachtigallová“ či třeba „Klára and Horní Lipová“ nic nenašla. Nejspíš nebylo divu, protože zatímco o každém teenagerovi bylo na internetu na dvě kliknutí víc informací, než je zdrávo, lidé nad šedesát pro něj zpravidla neexistovali. Nezbylo nám než prostě začít pátrat od domu k domu.</p>
<p>Nejdřív jsme ale pojedli po dvou energetických tyčinkách z našich zásob, zapili to minerálkou a vykonali v polních podmínkách obvyklou ranní potřebu. Asi to byla hloupost, ale provedli jsme v podstatě klasickou přípravu před bojovou akcí. Byl to jistý druh rituálu, který jsme měli naučený, a i když jsme jenom hledali starou bábu, nějak nám všem přišlo automaticky na mysl, že je třeba jej prostě provést. Minimálně pro klid mysli. Ten klid jsme totiž zatraceně potřebovali. Od výjezdu z Prahy jsem cítil divné mrazení, že nás někdo sleduje a i Libor s Markétou vypadali nějak nervózně. Podobné rituály nám pomáhaly se s tímhle neurčitým pocitem ohrožení vypořádat.</p>
<p>Na závěr jsme si s Liborem připevnili podpažní pouzdra a dali do nich nabité pistole. Já jsem měl Springfield XD a jednu Five-seveN. Druhou, zbývající belgickou pistoli si vzal právě Libor. Markéta mu tu svou s klidem přenechala. Měla svoje Sako. Svěřili jsme mu i poslední tři granáty.</p>
<p>„Ty vole, s touhle výstrojí tu bábu musíme dostat,“ zasmál se Libor vlastnímu vtipu.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Chvíli jsme se dohadovali, jak se rozdělit, ale nakonec jsem se za volant usadil já, Libor uzmul sedadlo spolujezdce a Markéta se schovala dozadu.</p>
<p>Projeli jsme okolo několika chalup, ale nevypadalo to, že by tam někdo žil. Do školních prázdnin chybělo ještě pár dní, takže chataři nejspíš dorazí až příští týden. Byl jsem tomu rád. Víkendoví výletníci by nám jen těžko mohli pomoci. Potřebovali jsme starousedlíky. Jako prvního jsem oslovil chlapíka něco mezi čtyřiceti a šedesáti lety s pivním břichem a pleší, která se každou chvíli chystala dobýt i zbývající území hlavy, na němž se ještě statečně držely poslední ostrůvky hnědých vlasů. Okopával brambory před ošuntělým socialistickým domkem, kterému se pro svérázný styl říkalo „televizní obrazovka“.</p>
<p>„Ech,“ zašklebil se, „Klára Nachtigallová? To mi nic neříká. Ale počkejte, zeptám se Mařeny.“</p>
<p>Zabodl motyčku do hlíny a zašel do otevřených vrat garáže. Vrátil se za dobrých deset minut. V ruce držel zpola vypitého lahváče piva značky Holba.</p>
<p>„Mařena říká, že tu žádná bába toho jména nikdy nežila,“ zakroutil divoce hlavou, aby svým slovům dodal patřičný výraz.</p>
<p>„Tak díky za tu snahu. A pozdravte Mařenu,“ poděkoval jsem a naskočil zpátky do auta.</p>
<p>Podobné scény se odehrály ještě tři – důchodce vyhřívající se na sluníčku před dřevěnou chalupou, která pamatovala časy, když tudy ještě projížděl císařpán Josef II., žena tlačící do kopce vozík s bramborama či mladá slečna s výstřihem, který musel pohoršovat celou vesnici.</p>
<p>Nakonec jsem zastavil u kostela a tak dlouho bušil na vrata nedaleké fary, až mi otevřel rozespalý kněz. Měl polský přízvuk a vypadal trošku jako Gerard Depardieu v nejhorších letech. Jen nebyl tak tlustý.</p>
<p>„Klára Nachtigallová?“ kroutil hlavou stejně urputně jako prve Mařenin manžel. Ze zoufalství jsem vytáhl z kapsy fotku, kterou jsem ukradl v kapitánově domě, a ukázal mu ji.</p>
<p>Kněz roztáhl ústa v úsměvu. „To je přece Klára Janalíková!“</p>
<p>Tentokrát jsem se usmál já.</p>
<p>„A víte, kde ji najdu?“</p>
<p>„Jistě. Sám jsem ji tam stěhoval,“ odpověděl a ukázal rukou směrem za kostel. Měl jsem co dělat, abych na Libora sedícího v autě neudělal vítězné gesto.</p>
<p>„A kde přesně bydlí?“</p>
<p>„Bydlí?“ zachmuřil se. „Před dvěma lety jsme ji pochovali na hřbitově. Je to tam, za kostelem, jenom přejít přes potok.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Nejdu na žádnej hřbitov, vole, prostě nejdu.“</p>
<p>„Neblbni. Jenom si to ověříme, o nic nejde.“</p>
<p>„Hovno, vole, hovno. Víš, co se stalo naposledy, když jsme šli spolu na hřbitov. Málem jsme tam zůstali už navždy. Hřbitovy bývaly poklidný místa, ale teď zjišťuju, že jsou to ideální prostory pro přepadení. Spousta skrýší za pomníkama, stromy, tuje, křoví a hlavně hromada volnýho místa pro útočníky. Prostě ti na to seru. Ta bába je mrtvá, byla to slepá stopa, šupky hupky do auta a jedem někam jinam.“</p>
<p>Libor vážně vypadal nepříčetně. Rozhodně nebyl zbabělec. Z toho bych ho nikdy nepodezíral. Naopak. Problém spočíval v tom divném neurčitém pocitu ohrožení. Jako by se zesiloval. Byli jsme nervózní jako psi, kteří cítí smečku hárajících fen.</p>
<p>„Nebuď jak malej Jarda. Jdeme tam, najdeme ten pomník a jedeme do Džalálábádu.“</p>
<p>„Do Džalálábádu taky nejdu, tam jsem chytil kapavku.“</p>
<p>„Myslel jsem to obrazně. Prostě odsud zmizíme,“ zavrčel jsem.</p>
<p>„Už jste se domluvili, pitomci?“ vložila se do rozhovoru Markéta, kterou nebavilo čekat v autě, až se my dva dohádáme.</p>
<p>„Jo, jedeme pryč,“ řekl Libor.</p>
<p>„Ne, jdeme na hřbitov,“ odsekl jsem.</p>
<p>„Tak alespoň někde sežeňte kytku, idioti.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Ta kytka byla fakt blbej nápad,“ zamumlal jsem, když jsem z příkopy u cesty před hřbitovem trhal kopretiny. Popálil jsem se přitom o kopřivy.</p>
<p>„Na hřbitov se chodí s kytkou, tak mi to říkala babička,“ odvětila Markéta. Byla stejně nervózní jako my. I ona něco špatného cítila za zády. Jen to projevovala jinak. Třeba lpěním na nesmyslných rituálech.</p>
<p>„A moje babka zase říkala, že když si ho budu honit, tak se ze mě stane buzna a skončím v pekle,“ přidal se Libor, za což si od Markéty vysloužil pohrdavý úšklebek.</p>
<p>V průběhu následující slovní přestřelky zahrnující babičky, dědečky a posléze i specifické nadávky obsahující slova jako vorvaň, velryba, kráva, kripl, šmírák, uchyl a mnohá další se mi tu zpropadenou kytici kopretin podařilo nasbírat, takže jsem mohl nejen vyskočit z příkopy, ale ukončit i hádku a nasměrovat vozík s Liborem na hřbitov. Po Mátlově důrazném naléhání nás Markéta opustila i se svou odstřelovačkou.</p>
<p>„Nebudeme tě stejně potřebovat. Jsme jenom podráždění, nevyspalí a máme bojové smysly vyšponované na maximum po té potyčce s větrnicemi,“ řekl jsem Markétě před odchodem.</p>
<p>„V pohodě, stejně si od vás potřebuju odpočinout. Bude příjemné mít vás místo vedle sebe na mušce Saka,“ zašklebila se.</p>
<p>„Jen abys měl pravdu,“ dodal zachmuřeným hlasem Mátl a usmál se na Markétu. Po nevraživosti z předchozí hádky mezi nimi najednou nebyla ani stopa.</p>
<p>„Samozřejmě, že mám pravdu,“ řekl jsem.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Samozřejmě, že jsem ji neměl.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Vesnické hřbitovy mají naprosto jinou duši než ty městské. I kdyby mě se zavázanýma očima převezli na deset hřbitovů, vždy bych správně poznal, který je vesnický nebo maloměstský a který slouží jako místo odpočinku pro měšťáky. Vesnické hřbitovy byly víc starosvětské, přesto víc načančané a okolo pomníků vždy rostlo víc kytek než ve městech. Navíc se na nich pravidelně střídala místa, kde byly zapomenuté rozpadající se hroby s nečitelnými nápisy. Často německými, protože tahle oblast byla dřív hojně obydlena právě sudetskými Němci. Tohle by se ve městě nemohlo stát. Tam zpravidla byla o místa na hřbitovech rvačka a jakmile se někdo přestal o hrob starat a platit za něj, už hrobník vykopával staré kosti ven, aby uvolnily místo nějakému čerstvému nebožtíkovi.</p>
<p>Projížďku hřbitovem jsme vzali důkladně pomník po pomníku. Trvalo dobrou půlhodinu, než jsme tak narazili na hrob kapitánovy tety. Na černém pomníku měla vyvedenou docela vkusnou podobiznu. Vypadala na ní jen o něco málo starší než na fotce s kapitánem.</p>
<p>„Možná jsme sem nešli úplně zbytečně,“ řekl Libor.</p>
<p>„Myslím, že vím, o čem mluvíš. Ty kytky, co?“ odvětil jsem.</p>
<p>Mátl jenom pokýval hlavou.</p>
<p>„Přesně tak. O ten hrob se někdo stará. A farář to bude jen stěží,“ pokýval hlavou Mátl. „Najít toho člověk ale bude asi dost těžký. Vrátíme se k černoprdelníkovi a zjistíme, co ví,“ dodal.</p>
<p>„Dobrej nápad,“ pokýval jsem hlavou a zbavil se kytek položením na hrob.</p>
<p>„Vy jste Kláru znali?“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Otočil jsem se a přitom tasil z podpažního pouzdra Five-seveN. Obratem jsem ji odjistil a namířil na chlápka s lopatou v ruce, který se k nám pomalým krokem blížil. Nevypadal, že ho ta bouchačka nějak vyděsila. Opřel se o lopatu zašpiněnou od čerstvé hlíny a vykulil zadumaně oči.</p>
<p>„Tu lopatu mám na hlínu, ne na měšťáky,“ usmál se.</p>
<p>Schoval jsem bouchačku zpátky do pouzdra a abych se trošku uklidnil, vytáhl jsem z kapsy camelky.</p>
<p>„Kouříte?“</p>
<p>„Tyhle zbohatlický sračky ne, ale dík za nabídku,“ zakroutil hlavou a vytáhl z kapsy montérek omlácenou kovovou krabičku. Měl v ní ručně balené cigarety. Mátl mou nabídkou nepohrdl.</p>
<p>„Řekl bych, že jste tady hrobník,“ prohlásil jsem po chvíli, když jsme všichni nasáli první doušky kouře.</p>
<p>„Správce hřbitova mám napsáno v pracovní smlouvě s obecním úřadem, ale hrobník je přesnější. A vy jste kdo? Neřekl bych, že jsem vás tady už někdy viděl. Natož nosit kytky na hrob mojí bejvalý.“</p>
<p>Málem jsem tu cigaretu spolknul.</p>
<p>„Ech, uh, vy jste...,“ vykoktal jsem ze sebe.</p>
<p>„Petr Janalík a vy jste tady proč?“</p>
<p>„Jsme přátelé Jana Nachtigalla. Tady můj parťák s ním málem přišel o kejhák. Přežil jen zázrakem a dost možná mu to dlouho nevydrží, když nedostane zpátky to, co Honza někde schoval,“ vložil se do věci Libor. Jako vždycky, když jím nelomcoval hysterák, mluvil zpříma a k věci.</p>
<p>A myslím, že člověk nemusel být zrovna psycholog, aby při pohledu do tváře pana Janalíka pochopil, že hrobník je muž, který zatraceně moc dobře ví, o čem bývalý rotmistr mluví.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Chlápek si potáhl z cigarety a zamračil se.</p>
<p>„Jak se jmenujete?“</p>
<p>Mluvil na mě, ne na Mátla, a tak jsem mu popravdě odpověděl: „Martin Fridrich.“</p>
<p>„Může bejt, že jste řekl jméno, kterýmu bych mohl dát něco, co tu nechal malej Honzík, ale jak si mám být jistej, že jste tím, kým říkáte, že jste?“</p>
<p>Pominul jsem hlášku „malej Honzík“, protože mi došlo, že můj bývalý šéf je synovcem hornolipovského hrobníka, a tudíž ho tento muž musel znát jako úplně malého kluka a tak mu i zůstal v hlavě.</p>
<p>„To bude trošku problém. Nemám u sebe žádné doklady,“ pokrčil jsem rameny.</p>
<p>„No, to bude opravdu problém,“ zavrtěl hlavou hrobník a stiskl pevněji svou lopatu, jako by se snad chtěl připravit na náš případný útok. Jenže k čemu je mu lopata, když mám pistole? Tohle bylo dost jednoznačné rozložení sil, ale bylo mi jasné, že i tak bude s hrobníkem složité pořízení. Jenže to nebylo to nejhorší, co nás čekalo.</p>
<p>„Vú!“ ozvalo se odněkud z malého hájku na konci hřbitova, tvořeného několika tujemi, houkání, jaké vydávají hrdličky. Hrdlička to ale žádná nebyla.</p>
<p>„Markéta,“ zašeptal Libor a vytáhl z pouzdra pistoli.</p>
<p>„Pane Janalíku, nemáte tu nějaký dům, nějaký kryt, kde bychom se mohli schovat a probrat to v soukromí?“ řekl jsem dost naléhavým hlasem.</p>
<p>Hrobník jen zarputile zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Vú! Vú! Vú!“ volání hrdličky bylo stále naléhavější. Těžko říct, co nebo koho Markéta viděla, ale identifikovala to jako nebezpečí a bylo třeba to respektovat. Zvlášť po tom, co nás poslední hodiny všechny pronásledoval divný pocit, že nás někdo sleduje.</p>
<p>Vytáhl jsem také obě své pistole. Právě včas.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Všup! Všup! Všup!“ kolem nás začaly létat šípy. Moc bych za to nedal, že pocházely z kuší. První, kdo to odnesl, byl hrobník. Dva mu skončily v zádech.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Libor sebou švihl, čímž převrátil vozík na zem. Zachránil si tím život, protože další šípy skončily v jeho křesle, zatímco on už ležel na zemi.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Já jsem tolik štěstí neměl. Než jsem sebou stačil prásknout o zem, dostal jsem jeden šíp do nohy.</p>
<p>„Áááááá!“ rozeřval jsem se bolestí.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Prásk! Prásk! Prásk!“</p>
<p>Markéta spustila palbu. Kulky lítaly od hájku na druhou stranu. Sice nám svištěly nad hlavami, ale palba šípů prakticky ustala. Jen občas se nějaký zabodl celkem neškodně do hlíny kousek od nás.</p>
<p>„Takže malej Jarda, jo? Malej Jarda?!“ Mátl opět dostal hysterický záchvat. Ani jsem se mu nedivil. Místo omluvy jsem ho ignoroval a plazil se k hrobníkovi.</p>
<p>Vypadalo to s ním zle. Moc zle. Jeden šíp mu prošel skrz břicho. Tekla z něj krev, tvář měl bledou a celý se klepal.</p>
<p>„Ten kámen, pane Janalíku, ten kámen,“ řekl jsem co nejnaléhavěji.</p>
<p>Podíval se na mě jako na absolutního pitomce. Věděl, že umírá, a já řeším nějaký pitomý šutr, který mu svěřil mrtvý synovec.</p>
<p>„Já vás pomstím, slibuji, ale potřebuji ten šutr. Opravdu, moc ho potřebuji, prosím,“ žadonil jsem a díval se mu co nejupřímněji do tváře.</p>
<p>„Je… v márnici,“ vydechl. „V tý černý rakvi… V ní mě… pochováte… holomci… Jo?“ vydal ze sebe nakonec.</p>
<p>„Díky moc. Fakt díky,“ řekl jsem upřímně a záhy nato vystřelil z Five-seveN. Za jedním z náhrobních kamenů jsem totiž spatřil větrnici. Dostala kulku do ramene. Spadla na zem, a když se pokusila vstát, přišpendlila ji další střelou Markéta. Trefila se jí přímo do hlavy. I z té dálky to vypadalo na hodně ošklivý zásah.</p>
<p>„Chci… aby mi… zazpívali Pros za nás… ó Panno mocná,“ řekl hrobník a vydechl naposledy.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Seš v pohodě?“ konečně se za mnou připlazil Libor.</p>
<p>„Jo, až na ten šíp v noze.“</p>
<p>„Už zase? Jsi zkurvenej smolař,“ povzdechl si Mátl a vrhl se na mou nohu. Včas jsem ho zadržel. Chorsina moc byla pryč a něco v mé hlavě mě varovalo, že další experiment s vytahováním šípu by mě mohl zabít. „Jenom to zalom a něčím ovaž. Poradíme si s tím, až bude po všem,“ řekl jsem.</p>
<p>Libor pokýval hlavou a zlomil opeřenou část šípu kousek nad masem. Zabolelo to tak strašlivě, že jsem křečí zmáčkl obě pistole. Kulky skončily někde na konci hřbitova.</p>
<p>Nakonec odněkud vylovil jakýsi kus látky a nohu mi obvázal. Moc jsem to nevnímal. Měl jsem oči zavřené a snažil se nekřičet.</p>
<p>„Prásk!“ pokračovala ve své práci Markéta. Vzhledem k tomu, že už dobrých pět minut po nás nikdo nestřílel šípy, ji odváděla zatraceně dobře. Ostatně jako vždycky.</p>
<p>„Zavázal jsem to jenom kapesníkem. Posmrkaným. Nic jinýho jsem neměl.“</p>
<p>Vzhledem k Liborově povaze si klidně mohl dělat legraci stejně jako to myslet vážně. Raději jsem zahnal v hlavě představu Liborových smrkanců smíchaných s mou krví a ukázal mu pistolí k malému oprýskanému domečku na okraji hřbitova, který musel být zmíněnou márnicí.</p>
<p>„Měl tam schovanej ten šutr.“</p>
<p>„Super, já tam doběhnu a ty mě kryj, jo?“ rozesmál se Mátl.</p>
<p>„Neser,“ zavrčel jsem.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Operace Márnice probíhala pochopitelně přesně opačně. Problém spočíval v tom, že o běhání nemohla být ani řeč. Navíc jsem s sebou potřeboval vzít Mátla. Nechtěl jsem ho nechat na hřbitově samotnýho.</p>
<p>„Hu!“ zahoukal jsem jako sova.</p>
<p>„Hú!“ odpověděla Markéta.</p>
<p>Tenhle signál znamenal, že nebezpečí bylo zažehnáno. Hrdlička byla opatrné varování. Křik káněte znamenal smrtící útok. Sova byla čistý vzduch. Samozřejmě v bojových podmínkách. To, že žádnou větrnici teď Pouštní růže neměla na mušce, neznamenalo, že už se tu žádná další neobjeví.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Naložil jsem Mátla na vozík a pomalu s ním vyrazil k márnici. Kriplkáru jsem tlačil jenom jednou rukou. Levačkou. V pravačce jsem držel Five-seveN a pořád se rozhlížel po případné střelkyni. Doufal jsem, že větrnice jsou buď všechny vyřízené, nebo mrtvé. Nemohlo jich po nás jít moc. Pět, možná šest? Napadly mě dvě možnosti. Buď už jich vážně po masakru na náměstí Jiřího z Poděbrad víc nezbylo, nebo tohle byl jenom předvoj, průzkumnice, které, když nás měly na mušce, to nevydržely a zkusily nás hrdinně vyřídit samy. Doufal jsem, pochopitelně, v to první. Ale ten divný pocit v zádech, který jsem měl od rána a částečně i včera, ten tam byl pořád.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Bez problémů jsem s vozíkem dokulhal k márnici, aniž by se mé tělo intimně sblížilo s dalším šípem. Dveře byly otevřené. Zaparkoval jsem Mátla dovnitř a pro jistotu zavřel dveře.</p>
<p>„Má to tu docela útulný,“ hvízdnul uznale Libor.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Pod slovem útulný si každý představí něco jiného. Mně osobně na domečku, který tvořila jedna jediná místnůstka, nic moc útulného nepřišlo. V jednom rohu byly opřené máry a pár rozbitých pomníků. V dalším stál starý dřevěný stůl, na něm popelník plný vajglů a krajíc chleba na mikrotenovém sáčku. Vedle ležela zpola snězená paštika značky Májka.</p>
<p>„Člověče, pojedl bych,“ pravil Mátl směrem k Májce.</p>
<p>„Ty vole, okrádat mrtvýho?“</p>
<p>„No co, on už to jíst nebude.“</p>
<p>Ignoroval jsem, jak se sápe po chlebu a paštice, a sám vyrazil k rakvi. Ležela na zemi uprostřed místnosti. Vypadala bytelně, černá lakovaná. Odklopil jsem víko a zjistil, že ji hrobník používal jako odkladiště a špajz v jednom. Byly tam naskládané dvě sklenice s nakládanými okurkami, pár novin a tři hodně staré a hodně ohmatané pornočasopisy, dva hluboké talíře a papírová krabice od bot. Otevřel jsem ji.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Je to on,“ řekl jsem, když jsem spatřil modrý kámen. Rozhodně nešlo o diamant. Byl to nějaký vzácný nerost, ale diamant ani náhodou. Chytl jsem ho do ruky a na chvíli měl pocit, že se jeho barva změnila. Najednou jako by byl světlejší až zářivější. Strčil jsem ho do kapsy a podíval se na Libora. Zrovna dojídal hrobníkovu paštiku.</p>
<p>„Hvá! Hvá!“ rozezněl se hřbitovem křik káněte.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Libor polknul paštiku a ze stolu si vzal zpátky odloženou pistoli. Já jsem pro jistotu tasil obě. Dokulhal jsem k jedinému oknu v márnici a nahlédl ven. Došlo mi, že pravdivá nebyla ani jedna z mých variant. Hřbitov by totiž plný nepřátel. A nebyly to jenom větrnice.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Hladil? Co tam, kurva, dělá Hladil?! Vždyť jsme toho čuráka zabili!“</p>
<p>Ten výkřik patřil Liborovi. Dojel za mnou k oknu a uviděl to samé, co já. K márnici se blížilo doslova procesí. V jeho čele stál chlápek, kterému před pár týdny ustřelila Markéta hlavu. Vedle něj šlo pět větrnic s kušemi v rukou, čtyři chlapíci, kteří byli bezesporu Hladilovými potomky, a pak další tři muži a dvě ženy. Nejspíš to byli nějací bohové nebo jejich potomci, ale ke komu patřili, těžko říct. Všichni drželi v rukou nože nebo něco na způsob mačet.</p>
<p>„Patnáct lidí, kámo, tomu říkám slušná přesila,“ hvízdnul Libor a začal si broukat: „Říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen: Pod sedmou kavalérií, jak krví rudne zem. Kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná. Proč nikdo neposlouchal má slova varovná?“</p>
<p>„To už tu jednou bylo, ne?“ zavrčel jsem.</p>
<p>„A už je to tu zase, protože jsi idiot a místo, abys mě konečně vzal do cukrárny, mě bereš na hřbitov, i když víš, že to špatně skončí!“ rozkřičel se Libor. Jeho hysterická fáze byla zase tady.</p>
<p>„Poznej svého nepřítele,“ rezonovalo mi hlavou, takže jsem jen popošel ke dveřím. „Kryj mě,“ řekl jsem a pomalu je otevřel. Celá skupina, která se k nám přiblížila už na dobrých dvacet metrů, se zastavila.</p>
<p>„Čau Trebore,“ vzpomněl jsem si na Hladilovo pravé jméno, které mi sdělila Chors. „Pokud jsi přišel kvůli tý paštice, tak můj kámoš ji už sežral.“</p>
<p>Vodní démon na mě vrhl dost ošklivý pohled.</p>
<p>„Našel jsi ten kámen, Chorsin pse?“ zeptal se. Teda alespoň to byla otázka, ale podle toho, jak ji vyslovil, bych řekl, že prostě nějak poznal, že ten kámen mám u sebe. Přestávalo mě bavit, jak tihle pravěcí zmetci vědí věci, které by jinak neměli ani tušit.</p>
<p>Vsunul jsem si Springfield XD na chvíli za opasek kalhot a volnou rukou si zapálil cigaretu. Měl jsem co dělat, aby všichni Treborovi kamarádi neviděli, jak se mi přitom třese strachy ruka.</p>
<p>„Ty vole, Trebore, žádnej šutr nemám. Slepá stopa. Vrať se, kam patříš, a až ho najdu, pošlu ti esemesku.“</p>
<p>Vodní démon mě probodl svýma vodnatýma očima a podíval se na jednu z žen, která stála za ním. Měla dlouhé černé vlasy a dost neforemnou postavu. Vypadala jako takové ty ženské, co mají pět koček, luští křížovky, a když najdou ve vlaku spřízněnou duši, dokáží celou cestu probírat nešvary bulvárních celebrit.</p>
<p>„Lže,“ řekla ta žena chraplavým dunivým hlasem. „Má Mokošin kámen. Cítím to.“</p>
<p>Trebor se otočil zpátky a vítězně se na mě usmál. „Ona se nikdy nemýlí. Víš, kdo to je?“</p>
<p>Potáhl jsem z cigarety, kterou jsem svíral mezi rty, protože jsem obě ruce už zase zaměstnával držením pistolí, a drsňácky se na Trebora zašklebil: „Je to piča, mrtvá piča.“</p>
<p>Po těch slovech jsem zároveň vyplivl cigaretu a zahájil po ženě, která toho nějak moc věděla, palbu z obou zbraní.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Prásk! Prásk! Prásk!“ Vystřílel jsem do ní oba zásobníky. Osmnáct nábojů ze Springfieldu a stejný počet nábojů Five-seveN. Obě pistole měly zásobníky skoro plné. Podle toho také žena dopadla. Mířil jsem primárně na hlavu, a i když šlo pár kulek vedle, nadělal jsem jí z toho nesympatického obličeje něco, z čeho by se dal udělat hamburger. Teda pokud by měl někdo dost trpělivosti, aby všechny ty odstřílené kousky posbíral po hřbitově a uhňácal z nich něco, co se dá hodit na gril.</p>
<p>Během palby jsem ustupoval do márnice, abych umožnil Liborovi krýt mě. Ten na to šel velkolepě.</p>
<p>„Buch!“ granát vybuchl přesně uprostřed celé party. Někteří její členové tak získali možnost si trošku povyskočit.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Zabouchl jsem dveře. Zamknul je klíčem, který vězel v zámku, a dveře ještě zajistil rakví a stolem. Nedělal jsem si moc velké iluze, že to odolá Treborovi nebo jeho kumpánům, ale každé zdržení nám dávalo víc času na obranu. Přebil jsem pistole a s hrůzou zjistil, že pro každou mám už jenom jeden náhradní zásobník. Libor měl naštěstí ještě tři a v batůžku poslední dva granáty. Každý jsme si vzali jeden.</p>
<p>„Co dělá Markéta?“ zeptal se.</p>
<p>„Vyčkává. Teď nemá smysl po nich střílet. Jen by připoutala pozornost. Oni by tak nejprve vyřídili ji a pak nás. Čeká, až zaútočí.“</p>
<p>„No jo, je mi to jasný,“ zamračil se, „hlavně ať je v pořádku. Zaplatil jsem jí na měsíc dopředu, tak bych nerad ty prachy vyhodil zbytečně, že jo.“</p>
<p>„O tom žádná,“ odvětil jsem a bylo mi jasné, že Markéta je pro něj něco víc než jenom nájemný žoldák.</p>
<p>„Je ti jasný, že jsme stejně mrtvý? Nás už by z toho dostalo akorát, kdyby ty mrtvý tady vstali a pomohli nám,“ zasmál se Mátl.</p>
<p>„To je dobrej nápad, to bych si taky přál, ale bojím se, že si budeme muset nějak poradit sami,“ řekl jsem a přitom se mi nějak divně zamotala hlava. Bylo to, jako bych najednou vypil půl litr vodky a za chvíli z toho zase dokonale vystřízlivěl.</p>
<p>„Děje se něco?“ zeptal se podezřívavě Mátl.</p>
<p>Zamítavě jsem zavrtěl hlavou. Jen jsem si uvědomil, že kámen v kapse mě pálí. Nebylo to nepříjemné, jako když člověk náhodou zavadí rukou o rozžhavená kamna. Naopak. Bylo to velmi osvěžující teplo. Byl jsem z toho zmatený, ale na jakékoliv úvahy nebyl čas. Útok začal.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Trebor byl mnohem chytřejší než větrnice. Tedy předpokládal jsem, že tenhle útok vede on, protože když celá parta přicházela na hřbitov, tak se jako vůdce tvářil. Jeho útok začal doslova ze všech stran. Nejdřív někdo zkoušel vyrazit dveře. Zároveň s tím jsme uslyšeli, jak nějací útočníci rozebírají střechu, aby se k nám dostali z vrchu. A hned nato proletěl oknem náhrobek.</p>
<p>A za ním další a pak další. Ať už je vrhal kdokoliv, měl sílu pěti býků.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Prvního vodního démona jsem odstřelil ve dveřích, jen co je s parťákem vyrazili. Palba do očí se mi osvědčila, takže jsem v ní pokračoval. Libor seděl zaklíněný v kolečkovém křesle a sekundoval mi přitom. Za chvíli byli oba muži oslepení. Jenže za nimi se hnaly větrnice.</p>
<p>Několik jejich šípů sice proletělo skrz dveře i okno, ale ani jeden nás neohrozil. Horší to bylo, když oknem proletěl jeden z mužů, kteří přišli s Treborem.</p>
<p>„Prásk! Prásk! Prásk!“ spustil jsem do něj palbu. Musel to být bůh. Kulky se od něj odrážely, aniž by mu udělaly jakýkoliv šrám. Před očima si držel ruku s jen trochu rozevřenými prsty. Zasáhnout oči bylo prakticky nemožné. Naštěstí Markéta pochopila, že konečně přišla její chvíle.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Několik zásahů ze Saka do temene jej vyvedlo z míry. A nejen to. Viděl jsem, jak z hlavy odstřikují cákance krve. Chlápek vzteky zařval a rozběhl se proti nám. Konečně se přitom přestal bránit.</p>
<p>Společná palba ze dvou Five-seveN a jednoho Springfieldu přinesla své ovoce. Muž měl za chvíli místo očí jen prázdné zkrvavené důlky plné olova.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Ve chvíli úlevy z vyřazení litého nepřítele jsem skoro sykl bolestí. Kámen konečně začal pálit tak, že už se mohl měřit s rozpálenými kamny. Napadlo mě, že ho dám někam, kde mi případně nepopálí nohu, ale v tu chvíli se ve dveřích objevily dvě větrnice.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Neječely. Jen běžely proti nám s touhou nás zabít. Místo kuší svíraly v rukou nože.</p>
<p>„Cvak!“ Liborovi došel zásobník. Přebíjení nemělo smysl, takže po nich hodil granát, který mu ležel na klíně.</p>
<p>Tlaková vlna otřásla celou márnicí. Mě odhodila do rohu místnosti mezi staré náhrobky. Libora jsem zahlédl, jak sletěl z kriplkáry. Naštěstí obě Moraniny dcery byly vyřízené. Ležely na zemi a teklo z nich krve, že by se z ní dalo udělat dost prdelačky pro mateřskou školku.</p>
<p>Jenže okamžik vítězství byl prchavý stejně jako mužský orgasmus. Do místnosti vletěl Trebor. Střechou.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Dopadl na všechny čtyři kousek ode mě. Než jsem stačil namířit pistoli, praštil mě do čelisti. Něco v ní křuplo. Bouchl jsem se hlavou o jeden z náhrobků a udělaly se mi mžitky před očima.</p>
<p>Pozvedl jsem pistole, ale vodní démon mě nohou nakopl do břicha.</p>
<p>„Uh, uh,“ začal jsem zvracet na podlahu.</p>
<p>Kolenem mě přišpendlil ke zvratkům, z rukou mi vzal Five-seveN i Springfield XD a hodil je na podlahu.</p>
<p>„Ten kámen? Kde je?“</p>
<p>„Už ho nemám. Dal jsem ho kámošce. Tý, co ti v Modrým mlýně ustřelila kebuli. Už je na cestě daleko odsud.“</p>
<p>Trebor se na mě uhrančivě podíval, pokrčil rameny a řekl: „Pak mi nezbývá než tě zabít. Pokud jsi ho někde ukryl, zůstane díky tvé smrti ukrytý. Pokud ho opravdu má ta žena, najdeme si ji. Každopádně udělám cokoliv, aby ho nedostal Veles.“</p>
<p>„Myslel jsem, že pro Velese pracuješ, kámo?“ zeptal jsem se. Další věc, co mě naučili SEALové. Když tě někdo chce zabít, získej čas. Vykecávej se s ním, ptej se ho na zdraví, na manželku, na erekci, ne hemoroidy, prostě na cokoliv. Získej čas, protože posily mohou být na cestě. A taky že byly.</p>
<p>Trebor se na mě usmál a pak jen mávl rukou, jako by zaháněl nějakou myšlenku, a řekl: „To už ti můžeš být jedno, mrtvý muži.“</p>
<p>„Poslední, kdo mi řekl, že jsem mrtvý, skončil s hlavou v bazéně, kámo.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Bum!“</p>
<p>Náš dialog byl násilně ukončen. Ta rána byla vážně děsivá. Udělala ji lopata, jak jí někdo praštil do Treborovy hlavy. Ten někdo byl pan Janalík.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Zamžoural jsem, ale byla to pravda. Nade mnou stál hrobník, z těla mu trčely dva šípy, a on přesto usilovně mlátil do Trebora lopatou. A nebyl sám. Kolem márnice se trhavě loudalo několik postav, které se pustily do křížku z Treborovými kumpány. Byly jich desítky. Většina z nich měla na sobě sváteční černé šaty. Mnozí už drahně zpráchnivělé. Ostatně oni sami také nevypadali úplně nově. Bylo jasné, že někteří z těch lidí tady leželi desítky let. Dokonce jsem viděl jednoho, který se potýkal s nějakou větrnicí a místo hlavy už měl jenom holou vybělenou lebku.</p>
<p>Vstal jsem a odsunul se co nejdál od pana Janalíka zápasícího s Treborem. Za chvíli nebyl sám. Přidali se k němu další lidé, kterým ještě za života patrně kopal hrob. Mě si vůbec nevšímali.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Drapl jsem své pistole a malátně se postavil. Přitom jsem rukou zavadil o kapsu s kamenem. Byl studený. Až příliš. Po teple ani památky.</p>
<p>U zdi naproti dveřím jsem spatřil ležícího Libora, jak vyděšeně sleduje boj mrtvých s Treborem.</p>
<p>„Ty vole, oni fakt vstali z hrobu. Chápeš to?!“</p>
<p>„Nejspíš jo, ale teď odsud musíme vypadnout.“</p>
<p>Naložil jsem ho zpátky na kriplkáru a vyrazil s ním ven.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Hřbitov byl posetý hromádkami čerstvé hlíny, jak se mrtví vyhrabávali ven. Přidal jsem do kroku, abychom odsud byli dřív, než jim dojdou protivníci a začnou se zajímat o nás. Vypadalo to totiž, že Treborovi kumpáni se většinou rozutekli. Se zombiemi bojovali jen ti, kteří už neměli jinou možnost. Uviděl jsem jednoho z mužů, jak rukama roztrhl vejpůl jednoho z mrtvých a pěstí rozbil lebku dalšímu. Abych hodným zombíkům, kteří nám přišli na pomoc, pomohl, trefil jsem ho párkrát do hlavy.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Dál už jsem se do bojů nezapojoval, potřeboval jsem šetřit náboje. A hlavně zmizet. Kousek za hřbitovem jsme narazili na Markétu. Měla vytřeštěné oči a lil z ní pot.</p>
<p>„Ty vole, co se to tam stalo? Jak to, že jste přežili? Co se to, kurva, děje?“</p>
<p>Byla vážně vyděšená. Takhle sprostě jsem ji slyšel mluvit jenom jednou – když mi vysvětlovala, proč mi dala kopačky.</p>
<p>„Všechno ti vysvětlím, musíme odsud pryč,“ řekl jsem rozhodně a vyrazil k našemu autu.</p>
<p>Dvanáctsettrojka byla naštěstí tam, kde jsme ji nechali. Nastartoval jsem ji a dupl na plyn. Chtěl jsem být odsud co nejdál.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Míjel jsem zrovna ceduli hlásící konec vesnice Horní Lipová, když se rozezněly všechny tři naše mobilní telefony naráz. Markéta, která seděla na sedadle spolujezdce, na mě vyděšeně pohlédla. „Tys někomu dával tahle čísla?“</p>
<p>„Ani náhodou. Vždyť jsem ty mobily koupil nedávno,“ zakroutil jsem hlavou.</p>
<p>„Tak je, kurva, vem a furt se nediv. Zažili jsme úsvit mrtvých, brácho, a tebe vytáčí zvonění mobilu,“ řekl Mátl.</p><empty-line /><p>Řeka</p>
<p>„Ano?“ řekl jsem, když jsem zmáčkl tlačítko Příjem.</p>
<p>„Můj válečníku, splnil jsi úkol,“ ozvala se ve sluchátku Chors. Oblilo mě teplo. A nejen to. Ucítil jsem i známé napětí v rozkroku.</p>
<p>„Jak to, že znáš mé číslo?“ zeptal jsem se nesměle.</p>
<p>„Jsem bohyně, hlupáčku,“ zasmála se zvonivým smíchem.</p>
<p>„Jasně, samozřejmě,“ koktal jsem. „Mám ten kámen,“ dodal jsem po chvíli.</p>
<p>„To já vím a také jsem cítila, že jsi ho použil. Muselo to být něco velkolepého.“</p>
<p>„To bylo,“ vzdychl jsem při představě pana Janalíka mlátícího Trebora po hlavě svou hrobnickou lopatou.</p>
<p>„Jedeš teď za mnou?“</p>
<p>„Ano,“ odpověděl jsem poslušně.</p>
<p>„Výborně. Za chvíli ti na mobil přijdou souřadnice, kam máš jet. Budeme tam čekat všichni. I s Velesem. On si myslí, že mu dáš ten kámen.“</p>
<p>„Aha, ale ten je pro tebe, že?“ řekl jsem nesměle.</p>
<p>„Samozřejmě. Dáš ho mně a já tě odměním,“ zavrněla a já se cítil krásně. Tak krásně.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Cestou jsem málem způsobil čtyři havárie. Navzdory stařičkému autu jsem překračoval povolenou rychlost, kde to šlo i kde to nešlo, a přitom se moc nedokázal soustředit na řízení. Markéta mé řidičské kousky chvílemi vyděšeně pozorovala, ale měla dost rozumu na to, aby je nekomentovala. Kdo ví, jestli bych ji vůbec vnímal. V mé hlavně se hádalo několik hlasů zároveň. Jeden oslavoval, že jsme získali ten pitomý šutr a blíží se konec tohohle šílenství, děsivějšího než všechny naše válečné mise dohromady. Další se těšil na Chors, na její náruč, na vzrušení, které mi přinese, na pochvalu, které se od ní jako její úspěšný válečník vracející se z boje dočkám, a třetí seděl někde vzadu a vyděšeně přemítal nad tím, jestli budu pro Chors dostatečně zajímavý i po tom, co jí ten šutrák, který umí plnit přání, nebo alespoň probouzet mrtvé k životu, dám. Ten třetí hlas, to bylo moje pravé já. Alespoň jsem to tak cítil, ale ty dva další hlasy – Oslavovač a Těšič – jej nechtěly poslouchat.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Souřadnice, které mi po zavěšení hovoru dorazily na mobil, nás směřovaly sice k Praze, ale ne úplně. Před ní bylo potřeba se na Pražském okruhu stočit na silnici 101 a přes Zlatníky a Dolní Břežany dorazit k řece Vltavě. Cesta přes Hradec Králové, Poděbrady a Český Brod trvala skoro čtyři hodiny. V polovině cesty jsem se při zastávce na jedné benzince vystřídal s Markétou v řízení. Ani potom jsme spolu nemluvili. Libor na pár hodin usnul, a chvílemi dokonce velkolepě chrápal. Zato já jsem kouřil jednu cigaretu za druhou, až mi z toho bylo špatně, a čím blíž jsme byli Chors, tím víc jsem se ztotožňoval s hlasem číslo dvě. Myslel jsem na Chors a na její slíbenou odměnu. A do toho všeho jsem byl unavený. Strašlivě unavený. Jediné, na co jsem se upnul, bylo setkání s Chors, to, jak jí předám ten děsivý kámen a pak budu spát, dlouho spát.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>A potom samozřejmě souložit s Chors.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Místo setkání bylo na břehu Vltavy. Šlo o malé asfaltové parkoviště u nějakého bývalého skladu stavebnin. Alespoň to bylo napsáno na větrem, deštěm a sluncem vyšisované ceduli. Na tom parkovišti bylo celkem živo. Kromě několika hodně drahých a hodně černých aut stálo na jeho vzdálenějším konci tak dvacet lidí. Zaparkoval jsem dvanáctsettrojku mezi nejdražší výkřiky automobilového průmyslu, takže tam vypadala jako pěst na oko.</p>
<p>„Mám tě krýt?“ zeptala se unaveným hlasem Markéta a významně pohlédla na Sako.</p>
<p>„Kolik v tom máš ještě nábojů?“</p>
<p>„Tři,“ pokrčila omluvně hlavou, jako by to byla její chyba.</p>
<p>„Myslím, že to už nebude potřeba. Chors se o nás postará.“</p>
<p>„Jsi si jistý?“</p>
<p>„Jsem,“ odvětil jsem důrazně a abych ukázal, že to myslím vážně, vyndal jsem si pistole z podpažních pouzder a položil je na palubní desku. Zatraceně jsem to myslel vážně. Ten pocit ve mně, to byl pocit puberťáka chystajícího se na své první rande – trochu obav, trochu strachu, sevřený žaludek, ale zároveň spalující touha a chuť sáhnout holce poprvý na prsa.</p>
<p>Pak jsem se odpoutal, otevřel dveře a vyskočil z auta. Šípem prostřelená noha mě přitom zabolela.</p>
<p>„Hej, debile!“ zavolala na mě Markéta. Otočil jsem a pohlédl jí do očí.</p>
<p>„Milovala jsem tě. Moc, ale tys byl takovej vůl,“ řekla a usmála se přitom.</p>
<p>„Jinak to neumím, Pouštní růže,“ oplatil jsem jí úsměv a vyrazil vstříc čekajícím bohům.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Stáli tam všichni Velesovi bozi, s nimiž jsem měl tu čest, a ještě další, které jsem dosud neviděl. Uprostřed se vyjímal sám Veles. Vedle něj stála se vztyčenou hlavou vražedná blondýna ve svých průhledných sexy šatech a také Jarilo s arogantním výrazem plným pohrdání, určeným jenom pro mě. Dál od nich se v pohovu culil chlápek v baloňáku a také hromotluk se zrzavými vlasy svázanými do culíku. Coural jsem se k nim pomalu podél řeky. Přitom jsem rukou nahmatal kámen v kapse. Cítil jsem, že je teplý. Jak jsem se k bohům přibližoval, zdálo se mi, že teplo, které vydává, je stále intenzivnější.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Chors mi vyrazila naproti. Šla pomalu, nesla se důstojně, ale já jsem viděl, že má ve tváři vítězný úsměv. Když jsme se potkali, mohli být ostatní bohové něco přes deset metrů od nás.</p>
<p>„Ten kámen?“ zeptala se.</p>
<p>Posunkem hlavy jsem naznačil, že jej mám v pravé kapse.</p>
<p>„Dej mi ho,“ poručila.</p>
<p>Cítil jsem, že v jejích slovech je opět kouzlo, kterým mě už několikrát ovládla, ale tentokrát na mě neúčinkovalo. Alespoň jsem si to myslel. Vyndal jsem kámen z kapsy a vložil jí ho do ruky.</p>
<p>„Děkuji,“ zašeptala a vrazila mi nůž do břicha.</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Třetí hlas v mé hlavě se náhle probudil, ukázal na mě prstem a zašklebil se: „Jsi čurák, kámo. Mrtvej čurák.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Nůž v mém břiše dřív než mě samotného zabil něco jiného. Ty dva hlasy v mé hlavě – Oslavovače a Těšiče. Najednou jako by má mysl byla volná. Bylo to jako vystřízlivět po hodně dlouhým nepřetržitým mejdanu plným alkoholu, cigaret a marihuany. Rozdíl mezi tímhle a vystřízlivěním ale byl, že když jste namol, tak nemáte pocit, že je to normální stav.</p>
<p>„Ta děvka, ta děvka, ta děvka!“ řvala mi v hlavě má osvobozená a před chvílí ještě znásilňovaná mysl. Její kouzlo mi proniklo do hlavy mnohem hlouběji, než jsem si myslel. Cítil jsem, že jí mohu vzdorovat, že je má mysl nezávislá, ale to všechno byl jen klam! Byl jsem jenom loutkou ovládanou její vlastní magií.</p>
<p>Najednou jsem všechno viděl naprosto jasně – choval jsem se jako trotl. Byl jsem dokonale omámený. Všechno, co jsem dělal, bylo ovlivněno jejím kouzlem. Zatraceně, měl jsem v rukou mocný magický artefakt a místo, abych utekl a zjistil, jak ho využít, naservíroval jsem jí ho jako na stříbrném podnose!</p>
<p>A ona mi za to naservírovala kudlu do břicha. Chtěl jsem křičet, vylít si na ní zlost alespoň slovně. Vynadat jí do kurev proradných, ale místo toho…</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>„Ugh,“ vydal jsem ze sebe. Víc jsem nedokázal. Kámen svírala v levačce. Nůž, velký těžký dranžírák, držela v pravačce a rejdila mi jím ve vnitřnostech, jako by míchala šlehačku. Na chvíli mě napadlo, že je to jen další hra, že mě zase políbí a já budu žít…</p>
<p>Z posledních sil jsem k ní natáhl svá ústa, ale ona se jen usmála a odtáhla se.</p>
<p>„Teď už ne, Martine, teď už tě nepotřebuji. Dnes umřeš definitivně.“</p><empty-line /><p>* * *</p><empty-line /><p>Nevím, jestli řekla ještě něco dalšího, ale už jsem to neslyšel. Vytáhla ze mě nůž a skopla mě z břehu dolů do Vltavy. Cítil jsem, jak padám, kutálím se suchou trávou a větvičkami, a pak už jsem uslyšel jen šplouchnutí vody a cítil chladnou náruč řeky.</p><empty-line /><p>Muž z kanálu</p>
<p>První, co jsem znovu ucítil, byl tvrdý stisk ruky na rameni. Bylo to jako sen. Sen plný něčeho vlhkého, chladného, temného, sen plný plynulého pohybu a také toho tvrdého stisku. Probrání ze sna bylo jako vynoření z vody a plácnutí na břeh.</p>
<p>Vlastně přesně to se mi stalo. Zhluboka jsem se nadechl, vykuckal trochu vody a otevřel oči. Byl jsem ve sklepě. Nebo spíš v nějakém podzemí. Ležel jsem na studené podlaze z červených cihel, někde pode mnou tekla voda a vše ozařovalo jen slabé světlo ze zářivky, která pravidelně poblikávala. Vedle mě stál…</p>
<p>„Trebor?“ vydechl jsem. Měl jsem slabý hlas, sotva na hranici slyšitelnosti.</p>
<p>Vodní démon mi věnoval krátký pohrdavý pohled a pak zařval někam ke světlu.</p>
<p>„Je tady! Vylovil jsem ho z řeky! Žije!“</p>
<p>Jednotlivé věty vykřikoval vždy s krátkou přestávkou.</p>
<p>„Svůj slib jsem splnil!“ dodal nakonec a pak se prostě otočil a skočil do temné vody pod námi.</p><empty-line /><p>Pokračování příště</p><empty-line /><p>Buenos Aires 1. 2. 2013 –</p>
<p>Pásmo Gazy 18. 8. 2013</p><empty-line /><p>František Kotleta (*1981)</p>
<p>Rodák z Bruntálu, spisovatel, trestanec, podnikatel, jesenický Mauglí a řezník. Pochází z umělecké rodiny, jeho matka byla tanečnice, gymnastka a špionka, kterou pro neohrožené občanské a politické postoje perzekvovali natolik, že byla nucena před StB uprchnout do zahraničí. Její pozoruhodná kariéra agentky CIA, která po celá osmdesátá léta deptala svými úspěchy jak StB, tak KGB, dosud nebyla publicisticky zpracována a je zahalena železnou oponou ukovanou z tajemství, mýtů, legend a polopravd. V polovině devadesátých let zmizela v Brazílii a nejsou o ní žádné zprávy.</p>
<p>O Kotletově otci se také nic neví. Podle některých indicií je jím Michail Gorbačov, kterého Kotletova matka svedla během jeho tajné návštěvy Bruntálu. Podle zlovolných bruntálských jazyků jím ale může být prakticky kdokoliv, kdo kdy ušetřil padesát korun a mohl si dovolit krátké, avšak vzrušující dobrodružství v ilegálním nevěstinci, který Kotletova matka příkladně vedla jako zástěrku svých špionských aktivit.</p>
<p>Po dramatickém útěku matky do Polska se Kotleta od svých šesti let musel skrývat před StB, která jej chtěla využít v nátlaku na agenty CIA spojené s jeho matkou, v jesenických lesích. Tři roky se malý František skrýval v jeskyních a zemljankách, které si vykopal jen s pomocí primitivních nástrojů. Živil se vodou ze studánek, kořínky, žaludy, syrovým kamzičím masem a tím, co ukradl polským turistům. Po revoluci se vrátil do Bruntálu a v deseti letech se pustil do podnikání spolu se svým starším bratrem Josefem, který tuto neradostnou dobu prožil pod ochranou Lecha Walesy v gdaňských loděnicích. Spolu pak nejen založili rodinné řeznictví, ale obnovili i někdejší nevěstinec své matky.</p>
<p>Františkův krátký život je pestrý na mnohé zvraty. Dva roky třeba strávil ve věznici Heřmanice, za což ale mohlo pouhé nedorozumění. Vzhledem k datu jeho narození si policie spletla nevinnou párty s ilegální oslavou narozenin Adolfa Hitlera. Při pokusu o rozehnání večírku zbil Kotleta sedm policistů do bezvědomí a jejich veliteli usekl několik prstů na ruce řeznickým sekáčkem.</p>
<p>K literatuře se dostal až ve výkonu trestu, kde se seznámil s dílem velikána české akční sci-fi, Jiřího Kulhánka. Po několika neúspěšných pokusech rozvíjet Mistrovo dílo (kterýžto nápad mu posléze ukradl Martin Moudrý) se rozhodl vstoupit na trnitou cestu originální tvorby a hned jeho prvotina byla jednoznačným zásahem do černého.</p>
<p>Trilogie Bratrstvo krve (2010–2013) je dílo plnokrevné, sofistikované, avšak zároveň neoddiskutovatelně zábavné, a okamžitě se v české literatuře stalo kultem, který nemá obdoby. Drsný, ale emotivní příběh několikasetletého upíra Jana Bezzemka, který je nucen společně s dalšími krvesaji bránit Zemi před invazí zlovolných mimozemšťanů, obsahuje všechny potřebné ingredience, aby překonal úzké mantinely žánrové tvorby a stal se plnohodnotným uměleckým dílem, takzvanou vysokou literaturou vhodnou pro intelektuály i pro normální slušné čtenáře.</p>
<p>V posledních letech se o životě Františka Kotlety objevují jen velmi kusé zprávy. Rok 2011 strávil hlavně v brazilském pralese, kde pátral po své záhadně ztracené matce. Americký novinář James Dalton, který se dlouhodobě věnuje monitorování aktivit CIA, ve svém článku ve Washington Post naznačuje, že Kotletova matka byla unesena na objednávku mexických drogových kartelů, a dává proto jejímu synovi za vinu masakry na žoldácích kartelů, které tak sugestivně ve své baladě Smrt, všude jen smrt ztvárnil lidový bard Juan Estevéz Alvaréz.</p>
<p>Na konci roku 2012 však britská BBC několikrát uvedla, že se František Kotleta pohybuje ve městě Aleppo, které se stalo ohniskem střetů mezi vládními vojsky a povstalci. Jaká je ovšem role Františka Kotlety v tomto konfliktu a jaké jsou jeho skutečné aktivity v Sýrii, si nedovolil odhadnout ani ruský investigativní reportér Juraj Šiškov, který na svém opozičním blogu napsal: „Putin by válku v Sýrii i vyhrál, ale ten český řezník mu to prostě nedovolí.“ Víc už se patrně nedozvíme, protože Juraj Šiškov se tři dny po publikaci tohoto článku oběsil ve svém bytě. O skutečném důvodu jeho smrti panují mezi opozičními politiky pochybnosti.</p>
<p>Co se literatury týče, po Perunově krvi, dvoudílném románu (druhá část vyjde v první polovině roku 2014), by mělo přijít na řadu opět Bratrstvo krve, na které autor nezanevřel a plánuje se k němu vrátit dalším pokračováním. A nebo napíše něco úplně jiného. UFrantiška Kotlety člověk nikdy neví.</p><empty-line /><p>Jiří Popiolek</p><empty-line /><p>František Kotleta</p>
<p>Perunova krev I.</p>
<p>Ilustrace na obálce Piotr Cieśliński.</p>
<p>Grafická úprava obálky Lukáš Tuma.</p>
<p>Redakce Pavlína Kajnarová.</p>
<p>Autorský medailon Jiří Popiolek.</p>
<p>Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o.,</p>
<p>Kaprova 12, 110 00 Praha 1,</p>
<p>v roce 2013 jako svou 407. publikaci</p>
<p>Edice Fantastická Epocha, sv. 29.</p><empty-line /><p>Vydáno ve spolupráci s vydavatelstvím freetim(e)publishing s.r.o.</p>
<p>v roce 2013 jako svou 28. publikaci</p>
<p>První elektronické vydání</p>
<p>Sazbu provedl Petr Teichmann.</p><empty-line /><p>ISBN:</p>
<p>ePub: 978-80-7425-961-6 (Epocha)</p>
<p>Mobi: 978-80-7425-962-3 (Epocha)</p>
<p>PDF: 978-80-7425-963-0 (Epocha)</p>
<p>ePub: 978-80-87758-25-0 (freetim(e)publishing)</p>
<p>Mobi: 978-80-87758-26-7 (freetim(e)publishing)</p>
<p>PDF: 978-80-87758-27-4 (freetim(e)publishing)</p>
<p>PDF pro čtečky: 978-80-87758-28-1 (freetim(e)publishing)</p><empty-line /><p>Knihy nakladatelství Epocha můžete zakoupit na portálu www.palmknihy.cz.</p><empty-line /><p>Knihy nakladatelství freetim(e)publishing můžete zakoupit na portálu www.palmknihy.cz. Více informací najdete na www.freetimepublishing.cz nebo na www.facebook.com/freetimepublishing</p><empty-line /><p>Trilogii Bratrstvo krve, můžete zakoupit na www.palmknihy.cz a iBookstore.</p><empty-line /><p>A teď klasika – šířit celé dílo nebo jeho části bez souhlasu autora a nakladatelství je zakázáno. Když na to přijdeme, dostanete přes prsty :) . Snažíme se podporovat elektronický trh tím, že vydáváme takové publikace, které jinak než elektronicky neseženete, tak nám to nekazte. Zase tak drahé nejsou.</p><empty-line /><p>Copyright © František Koteleta, 2013</p>
<p>Cover © Piotr Cieśliński, 2013</p>
<p>Czech edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2013</p>
<p>Czech elektronic edition © freetim(e)publishing, s.r.o, Praha 2013</p>
<p>www.freetimepublishing.cz</p><empty-line /><p>Další knihy z nakladatelství freetim(e)publishing najdete na stránce</p>
<p>http://www.palmknihy.cz/web/c?pbsid=282</p><empty-line />
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAOkAjoDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAo
oooAKKKKACiiigAooooAKKKKACkpaSgBaKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoqpqeoWuk6Re
areuUtbOF7iVgMkIilmP5CsDwF490H4j+FV8SeHDcfYjM8BW5j8t1dcZBGT6g/jQB1VFcPB
8UfDNxaeM7qNb3y/B0kkWpZh5LIpY+Xz83APpUWo/FTQdP8AAOj+Nl0vWr/TNWVXhWxsWnl
RWUsGdVPyjA60Ad7RXnvgH4ueHfiPdyQ+H9M1uOFYTOt3eWLRQSAMFIWTJDNk9B6H0rIn/a
D+Htvrklg7aqbGK9/s6TWVsXNglxnGwzfXvjH4UAes0Vxfj34leH/h3DpUmt2+oXLarObe2
i0+3893cDONoIP0xUngX4j+G/iHa6hJoLXcU+nTCC7tL23aCaByMgMp9cH8jQB2FFVNT1C3
0nR73VLrd9ns4HuJNgy21FLHA7nArif+Fv8AhJvCHhfxLEt/NB4puUtNNto4AbiV2JHKZ4A
wcnPAxQB6DRXM6h440XTfiHo/gW4Fx/a2r28tzblY8xbIwS25s8Hg9qj8PePdC8TX3iWz00
XIk8N3bWV75se0eYoJOznkcdeKAOqorjdB+I2g+JfhtJ4+0i21C40tEmcQi2zcP5ZIYLGCc
nKnA71y2hfH7wj4h8SxeHtP0HxQL5p47eUS6UyrbM5+UynP7sd8ntQB63RXnfjL4xeFPBev
nQLy21XVNTjtvtk9vpVk1y1tD/z0kxgKKtan8V/B+m/Dax+If2m4vPD968SRz20O5l3tsBZ
SQRhuD6GgDuqK5nxH440TwvrHhzSdR+0SXXiK7+x2SwR7wXxks3IwoB5PNZl98U/C2n/Fay
+Gt012muXsQliPk/uSCrMAXz1wh7UAdzRXGab8QtE1/wAKeJdc0lrmKHQZrq1uGmg5WSBcu
VXPzD05Gfaqnwfj0t/hXpOpaTqd/qsepq15JfajkTXMjMdzlckIMjhQcAAD3oA76iuB8ffF
bw/8OJol17TNamgkhM7XVjYmaGJd2353yApz61L4f+KGh+IvCGr+KYNL1qx0/Somnl+32LQ
PKgj8zdGCfnGB1oA7mivKfC3x88C+K9e0vRbWHWNPuNXBNhJqFg0MV1gZIR+QeK6//hONE/
4WZ/wr3Fz/AGz/AGf/AGlny/3Xlbtv3s/ez2xQB09Fcz4e8caL4m8TeJPD2mi4F54dnS3vP
Nj2pucEjYc8jAPpVPxv8SPDvgI6dBqyX17qGpu0dnp+nWxuLicqMsVQdhkck96AOyorl/BH
jzw98QNCl1bw/NNsgma2uILmIxTW8q9UdD0PIriof2iPh3Nrcdip1YWUt9/Z0ertYOLF584
2CX6+3v0oA9dormNe8caJ4d8W+HPDGoC5+3+IpJIrPyo9yZRQzbznjg+9c74s+M3hjwh4wb
wneaXruo6otst20emae1ziNiQD8pz1Hp6UAek0VS0jUotY0Sy1aG3uLeK7hWZYrmMxyoGGc
Op5U+orkvHPxR8P+ANU0nTNWsdVvb3VxIbWDTbQ3Dvs27uAc/xD9aAO6orkfB/xF8N+N/DV
7r2iPciGwkkhuoLmAxTwSIMsrIehwRXHeHv2ivh/4i1TSbGGHW7FdXmFvZXV7p7R280hOAg
kyRnPH1oA9forG8VeJtL8HeE9R8Tay0i2GnxebN5S7nIyAAB3JJArEi+JWhXXwvt/iHYWeq
X+lXCK8cFraGW5OX2Y8sHOQc59ADQB2lFeX+D/AI4eFfHHiKPRNF0fxCJWkeJ57jTWSCF0U
sVkfJCNxjB5yRVbxF8fvBPhnxLrGg6hY67LNozKt9Pa6e00MAZQwZmU8DB6ketAHrNFcrrn
xB8K+H/ACeOdQ1L/AIkksUcsMsSF2n8zGxUUcljkcfnVLwT8T/DvjnUtQ0mwttT03VdPRJL
jT9VtGtp1jb7r7TnKn60AdvRXjM37Rvg6HVjpL+G/F/8AaG1nW2GjP5joDguFzkrnvjFd7d
eO9EsvHGheD7pLqLUtctpLq0LRYjKoMsrHPDY7YoA6miuZs/G2i33xF1LwHbrcNq2m2kd5c
N5f7pUcjaN2fvc5xjpXGTftB/D2HXHsGbVTYx3v9nPrK2LmwW4zjYZvr3xj8KAPWaKK5m/8
b6Lp3xD0fwLcC4/tbV7eW6tyseY9kYJbc2eDx6UAdNRXKeHfH2heKE8QTaQtzJa6DdSWdxc
tHiOWRBlxEc/OB3PHWuL8P/tE/D/xDqmk2MMGt2K6vMLezur3T2jt5pCcBBJkjOePrQB6/R
XM2PjbRdQ+IereBYVuE1fS7aK7mEkeI3jfGCjZ564PFVdJ+Ivh/Wo/Fctit20XhaeW2vnaL
Cs8alnEfPzYA9qAOworzPwV8afDXjzVbOx0PRPEaR3kbyRXt1pjR2xCgk/vclexA9+K9MoA
KKKKACiiigAooooAKKKKACkpaSgBaKKKACiiigAooooAKKKKACiiigDy34/6lJYfBHWrS3Y
rdau0OlQYOCWnkVD/AOOlqx/g7BD4a+JPxL8Bw4S2s7221G1jHQRzQKDj8Uq78ZfCeq+Ota
8CeG10ma88OnVTd6xKj7FjijjIVScg/MWI454rL8MfDT/hXf7Q8d34R0GeDwnqehtDdS+c0
iw3Ky7lyXYtyAPbmgDjNJ/5F/8AaX/6/rv/ANEvXq3w0/5Nn8Pf9gBf/RRrzHW/DfxC8Nal
8VtB0vwJd+Ibbx1M81jqFrcxJFb+YhVhKGIK7S344r2rwx4avfDnwa03wrMyz31lpAtH8vo
0gjwQPbPAoA479msn/hm/w5z0W4x/3/krwpf+TDdZPf8At2Q575+1jmvon4DeH9Z8M/A3Qt
D8QafLp2owCYS28pBZN0zkdCR0INeIN4B+JyfC+++CK+B5nS51s3K+IPtMf2QWxmEm887t3
H3cZ/GgDuPjxqB0rVPg/qgs7m+NrriTfZrRN802IwdqL3Y9hV/4D3Ca542+J3i/BsptT1SK
NtKnBW6shGhA85cYVmySACenWtn4qeFtc1bxZ8K5tG06W9ttG12O4vJUwBBEFA3tk9PpUnw
z8Na9ovxa+KmqappsltZavqFvNYzsQVuECMCRg54JHXFAHd+N/wDknXiX/sF3X/opq+Yv2b
/L8VeK9AGtfuf+EN8PINJspP8AlsZ3bzbsdumEHpkV9R+LLW4vvBGvWVnCZrm40+4iijXq7
tGwAH1Jr530TwB428I+F/hJ4x0rw9cyeIdCibS9a01GXzZLKR2J74JTORz/ABD0oA7Dxb/y
eN8OP+wPf/8AoLVV+Dv/ACNPxu/7GGb/ANFmtT4l6J4o0/4veDfib4f8OT+JLbSLW5s7uwt
JEScCVSFdQ5AbGTke1SfCPwr4l03T/HniHxDpLaTeeKtUmv4dNeRZJIIyuFDleNxyeKAI/w
BmD/k3vRf+u91/6PeqvwrJ/wCGifjLz/y82P8A6Kas/wCA1x478I+GdF8A678MtWs4UlnaX
Vnnh8mMMzyDKhi3cL9TXS/Dvw3r2k/G/wCKOtalpcttp2rT2jWVw5G24CxkMRg54J74oA57
Qfm/ap+LG7n/AIkVmOfTy65XwVobeI/2CNS0uNd0v2a+miHo0U7yLj8Urp/EumeOfBvxv8V
eMdD8E3XirTvE2kw2kf2KeNGtp4124kDEfKeuR613Hwd8EX/g74KaT4T8QIn23y5Wu4kbcq
GV2YpkdcBsUAeb6Bqn/CffGP4R3G7zodL8JvrU3fbLKohGffINYXxOxZ/tI6h4mC/N4etdF
1Bj6RG88qX/AMckNdJ+zr8O/FfhLXvEt74s06a0+zxRaTpjSlT5lqkkj5XBPHK9a0/FvgHX
PEPxR+IU/wDZcp03VvCCWFrc5Xa9yrswQc5yDtNAGb8Ocf8ACm/jFtOR/bGt4PqPLruv2f8
A/k3jwX/14/8As7Vxfwj8KeM9N+APjXTPEmhz2Wu6rLfTR2shUtK0kAAIwSOWyOteh/BjRd
U8O/BPwtoutWT2Wo2lp5c9vJjdG25jg4JHegDJ/aK/5Nx8Z/8AXon/AKNStHVP+TbLv/sV2
/8ASSj436Hq3iT4HeKND0OxkvtRu7dUht48bnPmIcDJA6A1d1DSdSl+BFzocdm7ak3h5rVb
YY3GX7Pt2dcZ3cUAfNfgPV18Uaj8CPDc1ldaINBWW6S81GMxxakQmAlsRnf05zjivWf+b3h
/2KR/9Hiud07wF4wh0v4ApLoNwreHJZDqi5XNplAAW59u2a7j/hGte/4azHiv+zJf7D/4Rs
2f23K7PO84Ns65zjnpSAyvg/8A8lv+NP8A2Fbb/wBFtS+Luf2xPhsD0GkagR/3w1Y2hy+Pf
Afxg+ImowfDHVte0/xDqUMtvdWs8MaKiIVLYZsn736V0PxO0TxVp/xd8GfEzw74bm8SW+kW
9zZ3lhayok4WVcK67iAep49hTAzfg7keLPjdg4x4hmIx2+Q1wXw98R/DjSf2cfB+kfEbS7q
+s7/Uria28q2kkjWdLhgpZkI2nLcAnnn0r1j4OeE/EWn2njXxB4o0w6Nd+LNVlvk08yLI9t
EVwoYrxu5PFeLz+DPifb/CfTvhEfh5fzy6Zry3q6vBPEbWaATM+7lgQfm6Y7UAeq/Fj/k4P
4Mf9ft5/wCihXPeJPEeoeF/2v7/AFDTfCup+Jpn8MxRG003aZFBmzvO4gbeAPqRXb/Ebw1r
2r/Gn4Wa1pumS3On6TdXT3twhG23VowFJyc8n0rnfE0PjXwz+0td+OdH8Aal4m0ybQo9PBs
5oo8SeZuPLsOgH60Ae6abdS32k2d9PZy2MtxCkr20+PMhLKCUbHGRnB9xXgvxs1K60f47fC
jU7LR7rWbiA35SxsyolmyiDC7iBxnPJ6A17vpF5dahollfXunS6bc3EKySWczBngYjJRiOC
R04rx74vaZ4qT4sfDvxf4f8J33iK20P7Y1zDZvGrDeqqoy5A9T+BoAq/Btje+H/AIo67cJ9
jvtT1q8muNLfPnaewjAEcvAG/HPGRz1rxHwTrC6/4E+DvgWeyu9JjtdfF4NXvYylrclJHYQ
wuM7nJbGDgAivoP4X+GfFFrpnxC8QeIdFbR73xTqM15b6a8qySRR+XtUMVONxOe9eb6X8Ov
HEPwa+EWkzeHLlb7RPEqXmoW5ZN1vD5ztvPOCMEHjJ5oA9Q+Oky3mj+EvCG7/kYvEVlayqf
4oUfzZM+2EH51D8A5RZ6D4s8Ilvm8PeI721jXssTv5qY9vnNQ/EjwHdfEP4z+ENP1nRZrrw
bptldXF1MspjRrh8KiZVg2RtB49aPhn4Du/h78YvGunaTo09r4O1G2tLmymaTzEEyqVkTLE
tn5iefSgCr+zqSbb4iZP/ADNl7/7LXk/i3xS3h/x58ebEaHqGoDVoLe2NzbxbreyzBt8ydu
qL8+c4PQ17b8D/AA1r3huDxuuu6XLYG/8AEd1d2wkKnzYWxtcYJ4NcjfeB/F0+ufHmWLQ5z
H4hsYo9LbcoF2wgZSF59TjnFIDX1/4a3vib9lvw74Y8Papb3mp6XaWV7YXKNmG5liUMACf4
WBOCfUZxWz8JfEXhnx1f6l4tbRW0jx7bxJpeu2srOJIShyBtJxsJBIOM8EHpWVqehfEqx/Z
q8Kaf4OW4sfE2lQ2T3NmkqxySoi4lhyflyfrzip/hzpHibVfjP4n+JWseE7jwpZahp1vp8V
ldyI088iHLSsEJAAACjPJFMCtqZP8Aw21oPP8AzKs3/o41Z+Nkf9l+Lfhf4yX5V03xClnM/
cRXK7D+GQPzq5f+Gtel/aw0fxXHpkraJD4dltJLwEbFlMpITrnOPatj41eGtR8VfCDWNN0W
1a51eIxXdlGhAZpopFdQM8Z4I/GgDmPhJG2qfEf4t+MH+YT6yNLgk/2LaPacfif0rxFf+TD
dTPf+3XOe+ftY5r6O+CPhjVfDPwisbPxBava6zezXF9fROQWWWWVmOcEjONteGf8ACA/E5f
hdd/BAeB5mSfWzcjxB9pj+yC2Mwk39d27j7uM/jQB9b2X/ACDrb/rkv8hXy7+0V4j1Twn8Y
/D/AIg0W3aa/tvDeoCJl/5Y7soZT7IG3fhX1NDGIYI4QchFC59cCvH/ABl4N1PX/wBozwjq
sujvd+HI9GvrK/n48tfNRlCHnPOfTvQB0PgXw7pHhb4F2Gk6JcLd2v8AZZnN0v8Ay8vIhdp
T/vFifpivlvwXrC6/4E+EHgWeyu9JitvEP2wavexlLS4KSuwhhcZ3OS2MHAyDzX0H8JNE8X
+GfAXiL4f6/ptwYNGmnt9HvmKlb21fcYwOc5HTnHBHpXnGm/DrxxD8F/hLpEvhy5W/0bxKt
5f25ZN1vD50h3n5sEYIPGetAHe+KHXwx+1b4X1+T91aa5oN5Yzt0DNB+/H6VmfCGzlX9l7x
Br1wP3/iEapqrnufM3hf0UVp/tGeEvFHiTwdo+oeC7Ca+13S75mjihKhvKlieOT7xA7iu1s
PDM2i/AqLwlZ25a5ttBNmsS4y0vkbSPqWoA82/Zv8XarN8NvCnhZ/BOsw2EVnIV1xwn2STD
sflO7dyTjp1FfQNeGfAvUPG+geE/Dfw/8AEHw11XS4bG2dJdWmnhMIOWcfKrFuc4+te50AF
FFFABRRRQAUUUUAFFFFABSUtJQAtFFFABRRRQAUVFdQm5tJrcTSwGVCnmxHDpkYyp7EVyv/
AAg83/Q7eJ//AAMT/wCN0AdfRXI/8IRN/wBDt4n/APAxP/jdH/CETf8AQ7eJ/wDwMT/43QB
11Fcj/wAIRN/0O3if/wADE/8AjdH/AAhE3/Q7eJ//AAMT/wCN0AddRXI/8IRN/wBDt4n/AP
AxP/jdH/CETf8AQ7eJ/wDwMT/43QB11Fcj/wAIRN/0O3if/wADE/8AjdH/AAhE3/Q7eJ//A
AMT/wCN0AddRXI/8IRN/wBDt4n/APAxP/jdH/CETf8AQ7eJ/wDwMT/43QB11Fcj/wAIRN/0
O3if/wADE/8AjdH/AAhE3/Q7eJ//AAMT/wCN0AddRXI/8IRN/wBDt4n/APAxP/jdH/CETf8
AQ7eJ/wDwMT/43QB11Fcj/wAIRN/0O3if/wADE/8AjdH/AAhE3/Q7eJ//AAMT/wCN0AddRX
I/8IRN/wBDt4n/APAxP/jdH/CETf8AQ7eJ/wDwMT/43QB11Fcj/wAIRN/0O3if/wADE/8Aj
dH/AAhE3/Q7eJ//AAMT/wCN0AddRXI/8IRN/wBDt4n/APAxP/jdH/CETf8AQ7eJ/wDwMT/4
3QB11Fcj/wAIRN/0O3if/wADE/8AjdH/AAhE3/Q7eJ//AAMT/wCN0AddRXI/8IRN/wBDt4n
/APAxP/jdH/CETf8AQ7eJ/wDwMT/43QB11Fcj/wAIRN/0O3if/wADE/8AjdH/AAhE3/Q7eJ
//AAMT/wCN0AddRXI/8IRN/wBDt4n/APAxP/jdH/CETf8AQ7eJ/wDwMT/43QB11Fcj/wAIR
N/0O3if/wADE/8AjdH/AAhE3/Q7eJ//AAMT/wCN0AddRXI/8IRN/wBDt4n/APAxP/jdH/CE
Tf8AQ7eJ/wDwMT/43QB11Fcj/wAIRN/0O3if/wADE/8AjdH/AAhE3/Q7eJ//AAMT/wCN0Ad
dRXI/8IRN/wBDt4n/APAxP/jdJ/whEv8A0O3if/wMT/43QB19Fch/whE3/Q7eJ/8AwMT/AO
N0f8ITL/0O3if/AMDE/wDjdAHX0VyP/CETf9Dt4n/8DE/+N0n/AAhE3/Q7eJ//AAMT/wCN0
AdfRXIf8IRL/wBDt4n/APAxP/jdH/CES/8AQ7eJ/wDwMT/43QB19Fcj/wAIRN/0O3if/wAD
E/8AjdH/AAhE3/Q7eJ//AAMT/wCN0AddRXI/8IRN/wBDt4n/APAxP/jdH/CETf8AQ7eJ/wD
wMT/43QB11Fcj/wAIRN/0O3if/wADE/8AjdH/AAhE3/Q7eJ//AAMT/wCN0AddRXI/8IRN/w
BDt4n/APAxP/jdH/CETf8AQ7eJ/wDwMT/43QB11Fcj/wAIRN/0O3if/wADE/8AjdH/AAhE3
/Q7eJ//AAMT/wCN0AddRXI/8IRN/wBDt4n/APAxP/jdH/CETf8AQ7eJ/wDwMT/43QB11Fcj
/wAIRN/0O3if/wADE/8AjdH/AAhE3/Q7eJ//AAMT/wCN0AddRXI/8IRN/wBDt4n/APAxP/j
dH/CETf8AQ7eJ/wDwMT/43QB11FUNJ01tK08WjajeagQxbzr2QPIc9sgDgfSr9ABRRRQAUl
LSUALmkpuaM0gHZozTaKAH0U3NGaYDqKTNLmgAopKKAFoopM0ALRRRmgAoopM0ALRSZpaAC
ikzRQAtFGaKACikzS0AFFJmigBaKSloAKKSloAKKSigBaKSigBaKSigAopM0ZpALmikzSZo
AdRSZozQAtFJmkoAdRTaKAHUlJRQAtFNozRcB9FMzRmi4D6KbmjNFwHZpaZmloAdRSUUwFo
opKAFopKKAFopKKAFopKKAFopKKAFopKM0ALSUUUAM9KTNJnn8BSZ7VIx+6lqOjNAD81m67
runeG9Cudb1aRorK1AaV1UsVBIGcD61ezzWZr2i6f4k8P3mh6qrtZXabJNj7GxnOQe3IqZN
2fLuXDl5lz7dfQn0fXdI8QaeuoaJqMF/at/y0hfdj2I6g+xrSzXzDrXwV8aeC9VfXvhnr8l
wOD9nWbypwB2x9yTPvj6U2P9oTxppemvpWteF4jrinYk0iPFz0O6HqSPYgVy/WeTSsuX8Ue
x/Zft/ewU1NdtpL1T/M+m7i6t7O2e5u547eBBlpJWCqo9ya5Tw98SvCnivxVd+HfD961/Na
W5uJLiNf3ONwXaGP3jz2GPevAU8E/F74pXcd94j1Q2GnSHcovDsjQdtkIwScdzj617X8O/h
V4f+H8819Y3U99qdxD5MtxKwA2ZB2qg4AyB6mqhVqVJK0bR89/uM6+EwuHptTq81Too7L1Z
3t3dR2VjcXk2THBG0rbeuFGTj8q8ih/aK8FTYEen6sSeg8pP/i69R1//AJFjVv8Arzm/9AN
fn7YqrQ7fMdAF/hGOh6isMdiZ0OXk6nfkWWUMf7T219LWs+9/8j60P7Q3gsf8uOqkZxkQrj
Pf+KvRPCnifT/GHhyDXdMjmjtpmZVWZQGBVsHoT6V8PQ7oovkYvI56r8xIHbnjPQ819b/BQ
qfhVZNHJ5imeYhsYz85rLBYypXqOM+x0Z3lGHwNCNSje7dtX5PyPR6KSivYPkDH8TeJNM8J
6BNrWrSFbeNlQKuNzsxAVRkjkk15LdftQfD+zlliudP1qN4n8tgbdOD/AN91xP7SHjRb7xD
YeDrOUNDYSJLcgc7pWHA/4Cv/AKFXzbrtlN9s+2xBnV1wSc8H3ry6mLarezjt+p9bg8lhPB
rEVU2308un+fofYUf7VPw7llEaadrhJbaP9GTB/wDH69v0+8GoaZbXywyQLcRrII5Rh1BGQ
CPWvg/4FeAZPGfxJs/tUP8AxLNNIvLw9m2n5I/+BNj8Aa++fp0rsozlNOUtjxswoUcPJU6d
79f0FrN1jXtG8P2Jvda1KCxg/vSvjP0HU/hXNfEbx/Z+BNBWbatxqd1lLO2/vEDl2xztXv8
AgK+Rdc17VvEeqTazq17LqE4bOXfYoX0A7AegFc+KxsaHupXZ2ZVktTH/ALyT5YLr39P8z6
J179ovwjpUYbT9M1DVQXKAoqxAkdcbjn9K4y7/AGrmtL3yJPh9NGhJ2u+oLlh9AnFeFKrwH
ZNB5vJEMY4HzHJAyeT2z3FSazA32W48uPKoVC7SOMjpnrXmLMa3NrY+rXDmCUba39f8rHv1
l+1dobzLHqPg/ULcdWaGdJcD1wdtemeFfjN8P/F7rDp+tC1umOBb3ymBifQE/KfwNfAEglj
uAp2s2Ml2b5vp+dbdvaxx6Ov2vyhPcHzFy+S2DgDA4HGeDXV9dnBJvU4Z5Bhqjcad4tfNfj
/mfpNRXzL8MfixceH7i00HxJePcaRK6wR3cx5tWOAvJ5KE8c9D7V9MjtXo0K8a8OaJ8jjsD
VwVX2dT5PueVax8d/COi6rNp11ZanJLHK8OYolYMynBA+aqr/tC+CoyQ9nqQxwf3adfT71f
NfjorF8Rtee1iZpFu52cFuPvHJHpxWNaTfaLkx3MbBnb53cHC8cgc14s8wrRk0rH2uH4ewd
SnGUua7Se/deh9VD9ojwY3k403Vz5rbV/cp/8VUc37R3giGMudP1ZwGC/JChOf++/avmXUL
KOaa3gWdIkKlo1AwQoHTOep/PrWZNZRyF5GjeOM7QAz84BwR/PnpUrMqz7fcbf6t4J7c33/
wDAPrCH9orwXMGxp2rptxkNCnGRkdGNWP8AhfvhEWRvJNN1WOLJADRJuP4bq+TdNjST99HL
LJEpLMFfgt2HsDgnBzxjFW7eKa61GSHajRR7ZNsh2GQngLn88e1KWZVl2+4X+rmBtf3vv/4
B9ISftP8AgGKTypNM1sSZ27PsyZz6ffqxo37SngPXNetdGs7DWRPc3EdsrPbqEV3OBk7vWv
mzxJ4f+2TPqFvIFu0A3IesgxgAY/ixn64rC+HcJX4jaH5iZkOrW5baeMiQV10cfKqkebiMj
w9OLcb7Pr2Xoff/AIr8S2Hg/wAKah4k1SOaSzsUDyLAoZyCwXgEjua8lH7UXw+bP/Eu1sYO
ObdB/wCz11/xw5+B3ikZx+4Xn0/eLXwM7eQ2JJDnLfO3cdePf612V60qckonkZZgKOJpynV
vo7H2V/w1F8PD92x1luvAgTt/wOvZtJ1ODWNFsdXtVdbe9gS4jEgwwVhkZ9+a/Mr79qkiym
Lf+8YqPmI7fTNfo54Cz/wrTwxknP8AZlv16/6sU6FWU2+YjM8FSw0YOnfXzOlzS5plGa6rn
hjs1Wv72LTdMu9QuNxhtYXmk2jJ2qpJx+AqfNY/ihh/wheuZ6fYJ+v/AFzahuyKirtJnn8X
x+8HTRSyCx1NRD98GNMj24ara/GzwyxOdO1FQDjLCMfQ/er5umR0sE2syRy4LRKu3cQM5BH
fj8qS61Kzt9LeDy2mlIKqGwct13H156V8v/amIe1vuP0R8O4Ppzff/wAA+iG+Png9YTKLHU
3AYrhI0JyOv8VRt+0H4LXy82Wp4kztIiXBx/wKvmmyJjulsWSRwzHhV5Qnrz6n0OKmuYwrJ
HGltC8Z8zy/4kLZG3P6+9V/ade9tC/9W8Fe3vff/wAA+iLr9o3wNaxvJJY6swXGdkKE88DH
zVln9qn4cK+37DrWcE/8e6c46/x181a5eebJdBP3USqij5OQV6HP49OlcXe2ciWyrNNh9u8
lF4FdlHHVJr3rHJiMgw0P4d/vR9w+IP2iPA3hu4sYdQs9WJvbCLUYzHCpAjkGVBy33vUVmw
/tQ/D+aZYU03WwzAn5rdAP/Q6+dPijYxNF4Wv3bao8PafGWxksNh4HpXGaRamVZf3gxK23n
qcdhW9XFyhe3Q5MHklGtGLlfXzPsv8A4aO8E4Q/2brBD46Qodv1+apf+Gh/BXy4sNVO7sIk
4/8AHq+VIjE4Hy7eQobrg+nvj1p28/PJ8sh6qowQelcH9o1vI9r/AFZwPeX3/wDAPqj/AIa
K8EZQfYdWywJA8lenv83FRN+0l4ER1T7DqzOxPyiFCR9fmr5dYN90M2Cpzt4x75/z1pktss
wLSYYAgnjpjsPaj+0a3kD4ZwXTm+//AIB9Vw/tFeDbiMyQaTrLrnAxDHlvp8/NMl/aQ8Dwk
htO1csMHCwoTz/wOvlOQyRXFusRIQDojc/h7daJ9/2lmjjiZ1VgjAcr7knoMe1P+0a3kT/q
1gv733/8A/QnTNQh1XSLPVLYMsF3Ck8YcYYKygjPvzVuuf8ABXHw98OD0023/wDRa1s3VxH
aWc91KcJDG0jfQDJr6NPQ/NpK0mkec6x8bvBui+IbnQ7mPUJLm2mNu5ihBXcOuDnp71mt+0
L4HEhjFpq7HtttgQfp81fNF8st3r15q8pxNds82+XldzNnjnPfFZzW08lxFOLtZA5OCqnC9
ifz6V848zq8z5bWP0Slw1hHBc7le2uq3+4+sbb49eCbm+gtBFqMbzOEDPCoAJOOfm969Wr4
DhSOGBhwNnKAjOD65/DtX3N4b1D+1fCmlalnJuLWORv94qM/rmvRwOKlX5lPofPZ3ldLA8k
qN7O+/lbyRq0tJRXpnzIUtJRQAtFJRQMWikoPWgRATyPoP5Umaa2cj6D+VJzWVxkm7ijNMz
QelO4x2a4r4rxRXHwm1+GbUo9MjaFc3UocrH869dgLe3ArssnFee/Gva3wT8Sq2MGFPx/eL
xWdR+4/Q3wyvXgl3X5nz94d+BvizxNoS6zoPjbS7uxmcqkgluUBKnDcMgI5qLWPhDq+jazb
aJrHxC0Cy1S8Vfs0Es8/mNufau07OMtx1rrPhZ8ZPCvgf4a2Gg65b6ibqGaTdJDEpjJZ8gA
lhXKfEH4k+HvFnxQ8P+LdOju4tO01YUlFxEEdikxc7QCcjHTpzXly9hyKW706n2NOWY/WJU
3dR96z5V526dTrI/2fPHyrtbxBpec8gXE2D/47Wx8CdLh0v4ja/B/wldnqtzFaNFLa2/n/A
LorKoJ/eKBgEEcHvXQr+0j4BJWQWur7Xww/cJzn/gVcV8BbuG/+MXiq9gGFmtpZAuMEBpww
z74PNaQjQhVj7PV+py1amPrYSr9aXKkl9lK+q8j6O19g3hbVx/05zf8AoBr8+NMvIfskA+1
EbV2t1YKR146Gv0C1w/8AFM6sP+nOb/0A1+dtnC8MARmG4tu+Udc98elTmVny38zbhdte1t
5fqa0Lq1mGglWRW5Ak52f59K+yfgWf+LQab8+8+bNlvU7zmviyOQyM0MJwd215clQOeQD09
B+NfZnwBXy/gvpceAMTXA4Of+WrVjlytVfp/kd3ErvhIf4l+TPUqxPFniO08J+EdS8QXjAR
2cRdVJxvfoq/ixArbr5d/aZ8bxvfWXg23Jmisyt3eIjY3SH7iH6A5/4EK9mvU9nByPisBhf
rWIjS6dfRbnjmoXja3ql5rN7IxuZZGlkDf3m5LepFRq8N3E+yRH24QopI5x3/AErO0+4Zt8
cgaQ7NsgfnORzjvXonwl8Jnxp8R7PdB/oNj+9vDg7GjT7qc9ctj8M18rGnKpNR6s/V6tenh
qDqvSMV+XT9D6P+DXhJvC/w+tZLqFIr/UALiUIu3Yp+4v5HP1Jr0ek6DA4Hp6Vj+KtS/sfw
ZrWq7tptLKaYH3CEj9a+thCNOCitkfkNarPEVXUlvJnyP8TfFlx4m+IeqX8cnnWdtIbG3gb
AHlrwWB68nJNce3l4OJGJPLEN8sXGOB349a5hpr+5CXHmSpJLJ5jKPukevPr/ACzWlHeOqh
Y7ZycZSTI2t7/Svkqt5zc3uz9fwsIUaUaMVpFWOs8IfD/XfHHiS103SplWG2ZZ7m5l5jiUd
CcdSewH8hX0Lafs8eEoY91zqmpS3Bxl42SNcj/Zwf51ofAXRY9N+FlvqBjC3GqyvcO2OSoO
xB+S5/4Ea9Ur3cLg6appzV2z4HNM5xEsTOFGbjFO2nW3U+Q/il+z7ceH9Nk1zQb1rzTkx9q
V1xLEndsDhh6kYxXl0diqokdvCqOqnGCN2Pr7YHPNfoTPBDdW0trcRrLDMpjkRhkMpGCD+F
fn34rsV8OeNdY0vLbLC6eNVkbBwrHBz/dIIrkx+H5LOGx7OQ5jLEc1OvrJa38vP0LUMPmRx
wskTPsxL82ACfT1Y8f5FfYnwm8QT+IPh3ZPeNuvLImzmJbcW2fdbPuuPxzXxEupah5xY2uE
2hj82WQH6e/419L/ALN+oTMPEemyLIFBhuE3uG5O5Wx+QrLLpShW5e5vxFSjVwftOsWvx0M
7XPgL4s1bxnfawb/Smtp7qWRUZmD+W5yAfl69PpVJv2efFXmGb7bpjy53YaVgpPv8vNfT1J
3r1JYCg3dr8T5SGe46EVGMlZeSPkPXPgZ4u8P6PeeJNU1DS54rRDJLFDJJ9z0TK9ef0rzlo
crI0jCKB/3e4nLH5cA47cnGPrX2d8VmjT4ReJ3lyUWyYtjrjIr4va9huYonRiyKvmAEBNmM
c4xyOorycdRjSlFQWh9fkWOrYylOVZ3afp0JLhWjv7WNHiKuvlqBGdygHp7/ANa9Q8O/A/x
Vq2m6d4gtb+xiiuY0kVJZG3gZzgjaRn8a8ojuo/tkc4kUJEXViTjIGPu8dc4r7b+G3/JLfD
mc/wDHkn3jz+lLBUIVZONRdAzzH1sHTg6Dtd9r9Dxr/hRHjBbOSGPVbKN5n3yP9oclj+K/S
sfQ/wBnTxxpvjXS9eutY0eWO2vo7qYI8gYhWBO0bcZI/WvqfNNJr16eCo03eKPjamdYyrFx
lJWfkjzz45uq/AvxU5UsBbpwOp/eLXwC0Zku1leMAq+FUHeNx7nHtX378cAG+BnilScZt06
f9dFr4JUGOIYjEZcEKS2ccf55rPFP3kelkqvRlfa/6IGlDGbEbiQADBOMgf5Nfov4E/5Jr4
Zx/wBAy3/9FivzgZGWB5CZGlxsUt1AHXtX6N+ATj4ZeF/+wXb/APosU8LuyM7bcYerOm3UZ
96bnP0pM8V3Hy4/NY3iyQx+B9fkXqunXDDPtG1auaxfF3/Ih+IfT+zbn/0U1K+hUfiR8Ojx
Vp81jHGtnNIu0Eq7YQN1OB9ehp9vN/aUySxxrIN/yJKABFz147/hyK4Hz2giKK+WKhgzHG7
jtWppGoyabdx78M7Nhj90Z6EZ/r9a+Ylhko3ifrdLFe9yyPf9J+FfijxhottrOn3+nwWUm5
USWRt6lSVPIHsfWthfgb4t8pUa80phlSymRiGI4B5XsP1r0/4Rsp+Fek7emZcf99mu7B496
9KlgKEqcZNdEfE4nPMbTrTpxkrJtbLoz5pvvgH44uiduo6OVZssHkfleOPu+1Yupfsy+Mrw
r5Gp6NEuCrAyyHcPpt7Yr6w3Uu6uiOCox+Fficzz7HSVnJfcj5x8b/APxV4nj0uG01LS4kt
dMtrNzJI+d8a4JUbenoawrL9m/wAcW1itvJrOkEdysjjnn/Z96+qt3NLmrlhaUt0ZUs5xdK
yhJaK2yPmD/hnXxkxZf7S0lkbs0jce33a8emSSxuWspGDyRu6cDG7a2OK/QND8y/Wvz/1KO
BtYvgGclbibnfnad5zXmYyhTpRjyH1mRZlicbOarO9kuiQix4QrGzB3O7GeTmu68E/CzxF4
60yfUNKvLGKC1n8g/aGYMWAB7KRjmuA3LCyxAERkEfdLdvSvqP8AZvbd4E1Rt2T9vOexHyL
wR2NYYOlGrV5Z7HpZ1jKuEwvtKLtK6RwQ/Z18bGWORtX0vcvynEr4Knk8bOvpTP8AhnHxt9
oaT+1NJYMrLhpZPlB6Y+Wvqulr2v7PodvxPiP9Ycw/nX3IzfD+nzaT4X0rSp2R5rO0it3ZP
ullQKSPbiud+KmrLo/ws1y53bWlh+zr9XO3+RNdpXhv7RuqmHwzo2ipIoe7uWnZTn7sa47e
7iujES9nRk/I87L6X1jGU4Pq1f8ANnzgDGhEjKElHZWO3B4Gc9/altpDlZCHCqCuw8KAe2O
/rmo0lWa98lpHjiC73l3Zxj+fpW9caP5fgLT/ABFDF+6ur2e2IA7Iqc89P4q+RjByvbofrl
SrGDipfadvwb/Qz7cnuwLPkZCYZAef6V9W/BHUzqHwss4mk3vZTSW5ONvG7cvHbhhXySJlW
ZjuwiDbndkN05HH6V77+zbq6yQeINEMm8xulypIxnJIY+/8Nd+Wy5a9u6PnuI6XPguf+Vp/
p+p9BUUlFfTn5oLRRSUALRRRQAUHrSUpznpQBVbO4c9h/Kkye9Dn5v8AgI/lTN1YDH5ppbP
Smk5poY96VwMzxL4jsPCfhm88Q6ospsrMK0ohXc+CwXIHfrWbqOqeDfE3w+vdTvL2DUPDTw
+ZPIjEDauGwcYYN044Oad441rS9A8Cavq2taf/AGjp8MOJbTaD5wYhQvPHJI57V81aL4B8a
R/DXx34ii0VtI0y/s1ey0kSyM7qkqyE7G5wEUgE8n0xWM5tOyV9D0sLh6c4e0lLlaktfu26
3W9yxZax8FNa8YaVoMfwzuSL+7S1jnnv2BTccBiu736Zr1jxB8M/gn4T0KfWte0WKysouC5
uZcux4CqN2ST6V438Nfi/8OvCfgaysdQ8Ftda5Zu0n2xI42MrE5V97fMpGQOnGOKz7VfH/w
C0R47LXK/YtBt2Ksyk/Z7KPJyo/vykcev0Fc0GuW1lKXoe1WpVHVcuaVOmt25Nt+nr/XYST
xx8IIWkOkfCstbqx2rNqUkbsPUgZC5HbmvcfgvdfDHVxf6r4J0X+ydWSMRXkLztKwjJyCDk
gqSvXg8VBr2vfDX4H2eleGm8Jz332q3aRZI4I5XkCnaTIznJJ/IVw37O0h1j4r+Lde0vT/7
P0VopNsCY2QmSbckfHGQATVRXJUSbTb8tjKtJV8LOcVKMVs3JtS1ts9PuPpLXD/xTeq/9ec
3/AKAa/Pa4nWSIQW8gWV8K0pyMADO7p2H9K/QfXv8AkWdWA/585v8A0Wa/OCxuSssk/lMqH
Eak5yR+HHas8dG/K+1/0OrhypyqrHvb9TYt5YbWJR5+9SPmV1IbPf3zX2j8A3VvgxpbKxKt
NOQW6/6w18Q3EtnH+7jt8yq/BcfxY6n86+1/gJKJPgzpbhlYGe4GV6cSEVlgdKjl5f5HZxF
K+FjHtJfkz0XxBrlp4c8N3+uXzYgs4TKR/eI6KPcnA/Gvz88Raxfapr15rGpBnub6UzPj+8
x7/QYHHQAV9B/tIeNmjfT/AAZZTbcMt3esOQD/AMs1OPxb/vmvnT7TuYR7VKc+W7d8jqPWl
jq3PNQWy/Mrh/B+zoOvLSUtvT/gv9BljOkME00qv5YbBI4P4fyr7R+B/g3/AIRf4fR311CU
1PWSLycP95EP+rTHbCnOPUmvmH4M+G38dfEO00mSFpNKsgLu+Jj2japGFPfLMAPpmvu70wM
DsBXRgKFm6svkcHEGO5oxwsH5v9F+v3C1w3xeZ1+C/isx8sbB1AHfOBj9a7iuH+L3PwZ8UD
nmzP3Tg/eFenUdoP0PlcOr1oLzX5nwku+OKNJEBkEflpgEnjv6YqOPUm+0rEqh3KgfMvAGP
Ttjv7dKtoVS9yC235UVAv3cdd3+eazbgsmq+SqEGUH5owAAp9fxFfKpJ3P1yblGzT6n6B/D
JFi+E/hhV2kHT4myvQ5GePzrrq5L4art+FPhdck406Ec9fuiuszX1cPhR+RVtakm+7Fr4Z+
LqeT8avEqghBNcglgwzgoueOuSfSvuWviT4uRj/hcfiKZsnbcjafQ+WOnevOzJ2pL1/zPo+
GtcXL/AA/qjz4QxRX26Tc2CjNuYJuOTjA749D9a98/Zm1Jr3xb4kiMcieVZxZ3rtJPmEdPw
rwOeUJbfbHG8ADyxnb1GCB7nntXvv7M4LeKfENw4+eWxibnqBvPFebg/wCNFv8ArQ+mzv8A
3Gol5fmj6d3UZHao80oavorn5icb8WQG+DvipSu4Gxfj15FfFsTNNEAF2SNIEBOFzwAAAec
Y/pX2h8VgZPhB4pjVyhaxYBh25FfDby/6THsd4HRW8tj1VlwCeep64PavEzFXnH0Pu+GXaj
U9TShSaK5EEkLJ5c5kdpPmIK9cEdK+3fhvMs3wu8OSLna9mrDP418QWMzTJH/pSj7Om0Kq/
K7t1YdCe4+pPrX238Ndv/CqvDW1Ai/YkwoGMdeOaWXaTl6C4l1o035v8jriaTPFJ1pDXt3P
hTgPjRE1x8FPEsC7QzwKBuOB/rFr4QmgkiZo3Z8vIQd3Y/T0r73+K7Kvwn11mGV8tMj1/eL
XxjqmkpdRedGfs8/GT16Z/I14+Nq8tRJ9j7fh+lz4abW/N+iOOkjby3Q7yWBx0P4e3/16/R
DwHx8NfDC+mmW4/wDIYr889Ttbu1SeKSUB3AxsOcLj+ZxX6FeAyP8AhWfhjp/yDLfoc/8AL
MV0YR3u0cefKygmu50jE0Z6Gm0Gu0+VFDVi+Lm/4oXxB3H9m3P/AKKatc+tYni058C+IOCf
+Jbc/j+6akOPxI/PRYk8mMFY3YAcn5TjrzStIYVZWkT5sr93IXuM1Vhulli2yKyRgD5s8ge
+OKSWVXvIo1k2op8xgQCeOBzXjcr6n6a6kd4n3b8E5PN+DGgPu3ko+T/wM16HmvOvgqhj+D
ehqRhh5owRjH7w16EDn2NerS+CPoj87xn+8VP8T/Mfuo3DFM7UetaXOUkyetLuyKj3cUq+g
p3Alj5dfrXwHcvENd1FlyoN1MMMcKxDNnaa++Y+JFPqa/P7VWSbX7mOPDvHNNIB1AO9uOPT
9TivLzDWMT6/hh2qVPRfqErqsfnM6qW2jAJJz16ev0r6i/ZtZv8AhBdW3tub+0OfmyP9WvQ
18nTSLHciFnMo2D5SMA9yf8cfSvqv9m9gfAmrMjEg6hnJ/wCua9PaufAaVl6HscRO+Cfqj3
Simr0pa+jPzYWvlH9oHVDffFKCwjZCum2SIQTyGcljjtnG3r6V9W9xXwn491hta+Iev6mq+
ajXcgjO4YdQwVTk+gAFebmMrUuXuz6fhulz4t1H9lfnp/mZawlULFgfl4x0OOma9y8S+HVh
/ZW0OZoz51rJHfMeh/eM3/xS14LEJJ7lbdmZJZJFjDLwSCQAM/XGTX2p400D7R8GNW0CFMt
DpZSNePvRoCP1WvPwNLnjU9LHv55ivY1cOu0r/db/ADZ8ZOYjGj7CpjYgHG4bsfxfT+teq/
A7UHsfibbx5Agv4ZYCQMAtjcpx/wABrx+JvLs2mnLI7Lu3D5hx0GeuPWul8IavPpHjHSNSZ
0VobyJ3C8Lt3AHk98ZrhoS5KsZdme1j6XtsLUp90/8AgH3RRSfTp60V9ifj4tHakooAXrRS
e9FABSkcnikpTnJoAoP94fQfyFJn06CkcjcMHnav8hSdDzXMUL3pTkkcUZFJmgBssMc6GOa
JJYzjKuoYHByOD71zvj3xVJ4L8Aav4oitEvJbCNZBDI+0PlgvJ/Guk5zkmuD+MGqXWj/B3x
HqdjcNbzwQKUkQAlfnUdwR+lS3ZGlJc1SMX3R8t3Xxf8GaxqrahqHwb8Otc7vMMizuoL9yQ
ABmurtP2qG0TTotPsPAekWNtGv7uC3nZEA7YAUda6/4T/FjwCvw1sV8eeJNM/t/zJfO+12w
Mm3edmdqY6YruR8WvggwJ/4STQTj/p1P/wARWST35vwR7NSpD+G6DdvOVj56134/6H4zu4J
fEvwy0jUJbeNo4mkvZQyqTkrxjr15r1v4B/E/TfFd/feFtG8G6d4csbK1+1BbFj87bwpyMc
9ep9K6yP4rfBOTPl+IdDY+1of/AI3XReE/GPgDxJqE9t4S1PT7u6ii8yRbWDYwjDbck7Rkb
qpL3r835GFaonR5fYtW63lZfobuv/8AIsav3/0Kf/0W1fnMsclvpsatIrIq4VQQBk8/jX6M
eIDnwtq+Dj/Qp/8A0W1fmnDNcBY2eaOZFwUymeR6Y+lc2MV+U9TIJqPtLrt+pfU+WIp3w4X
5cHkkHv6DnPXmvsz4L6vaaD+zlb61qrGK1sftU8pfg7VkJx9TwPxr4tW4hC78mObn5ccOv5
16nqnjE2f7PPhbwPZOwe6uZru8A5IjEzeWpHfLDPP90etYUJezbk+x6WZUXiY06Ueslf7n+
hx/iDXrnxF4kvdf1KZmmvrh7jaDtC56A59F2gD296yoItlw6EqI1XgnkDsfxoeTFtkHMzDl
goPI6k/55ruPg/4Tbx18SrSwubM/2fagXl46n5WjUjCkf7TYH51yxjKpK3Vnq1KlLDU+aWi
iv6X5H05+z94JPhH4ZW95exeXqutYvJgRhkjI/dofopyfdq9eqqCo27QAB0A6CrI6Cvo6aS
jyo/MqtSVWbqS3Yv8AKuE+MXPwV8VDfsH2M/N6fMK7v8K4H4zN5fwR8WPtDYsjweh+YU5/C
x4f+ND1X5nwhvhWSRVkVoXUbYzk7ff8+oqBruBVt2DAIFZTj5iT/j1xUX2iOZjbRqFzzIWP
zAdxgde1R3luERnjQBkQbkZ8FTxjBH4/nXzSitmfqMqjtePT/hz9EPhoxb4UeFmb7x02HOP
XaK6z2rkvhmVb4S+FWRQqnTIMAdANgrrCcmvpo6RR+WVf4kvVi5r4U+NEK/8AC6vEdw5mfF
yoVUbG35FzivuctXwr8ZZo/wDhePiKJTgfakMjA42nYNuc/wCelefjm3TVu57/AA/b61K/8
v6o4VIJLsxtIwWFBv2yuXOc9vavoX9l9wde15cIv+hRlQvZfMP/ANf6188STWtjcG3LO8Ua
lGaTJCs3IHHOcA17z+yq4fxh4qPnCQiygHC4A+c1wYVP20WfR5xNLBVIrfS/3o+rSRmm9TQ
SM0D1r3T85OH+LhA+C/i3PAGnucj6ivhoLEtkrFg7bArxg5LDPAB+vWvur4sf8kd8VfMo/w
BBflug5HWvhSN4pJpLJvLiVMG4XbgZGOAe3+TXkY/4on23DlvZT83+hMsYaWF1jbfzmJXLk
L3zjjjj8q+7Phsyt8K/DTRkshsY8E96+FAskUMzeZI42DcdxwOvAwPU/jX3H8KVK/B3wmrc
kadGM1OA+KRXEn8KmvN/kdozU2g0V658OcL8YCy/B7xCUk8pvJTDkZ2/vF5r4z+0tJmOclc
H7qPncOxz6HvX2Z8Xdy/CDxAyDLCJMD38xa+JpDfSTGP5PMjJjaU8HJ64H0/PFeJmCvUXof
fcNS5cPP8AxfojE1SKT7RLDMTkr8pbIO3px/nnmv0J8BgJ8NPDCemmW4/8hivh+OGykkVZF
VVAbLbcA7cYJOOn+Nfcngna/wAPPDpXp/Z8GD6/IK2wE+a67WOPiOkoKEr7t/obzY/Ck7e1
OxzkimnjtgV6h8cM4HNYni7/AJETxDt6/wBm3P8A6Kats1ieLlP/AAgniFvTTbn/ANFNUsq
O6PzntJY1jYOmCMBSeFJx0FXbGOOfUlUrCYyxTcy4yQMqPfmqsSxmBFuAnlmMZBBxn1z+dW
CyRshb5FDYQsR8vHPT2rx3rsfpMNGm+h9z/B0lvhJo2ep8wnn/AGyfeu9PtXzz8NfjJ4V0H
wBpeiXlrqD3URlVjDEpQHcT1JHqK6qb9oDwVFtDWOrHccAiBf8A4qu6nWpxhGLktj43FYDF
Tr1Jxptpt9PM9aPWl/HmvHm/aI8CqMtaasBnbkwKM8Z/vVJb/tA+BrjUrSwWDUxNdTJCmYV
xliACfm6c1oq1N6KRzPL8VFXdN/cevBux6UZ9KYRgkZxjigdcVrc4CVHPmJ9a/P8AvvM/t3
U4xG0UTTyjeFGSxc/mP5V9/J/rF4xg18AaoyyavqYDKFjuJcYbORvOfpXnY74Yn13DX8Sp6
L9SqkOV8uPLoODvG3bx1P1NfVX7N7lvAurZVgf7Q4DLjH7sV8pP59pC106lRuA3MeXyR1wc
Zx/Kvqb9mzzl8CauszKzDUcblJOR5a1z4L+Lc9XP3/sdvNfqe7qadUIfI4p2fevoEz86Mrx
Xqy6F4L1nWGO37HZyyqScfMFO39cV+dv9pSXt2se5ikWXPQFj35+vevtH9oPVhp/wevLMyb
TqU8drx1K53N+i4/GvjdhHH5RkhRox8oCpuII6dc15GYTTmo9kfb8PUZKjOpe13+X/AA53n
w10s6r8RfDttJKZo5ruOQ5z8yqd5Pt93/Oa+5JY0uIZIJBlJVKMPYjFfIX7OdjJqHxVN7I/
mrp9lK+dm0IzYQZ98Ma+wO9dGXQ5aTfdnmcRVefFKK+yl/mfnzqFlJpurXlnM++S0uZIdqD
jIYjGD9Khhk2mMxqTMyj5SMBSOen1711fxcsZNK+M/iCCNY8S3AuFiJOWWRQxKj8TXn5vH+
2iOGfLqpV9ww/uFJ/zxXh1KbjOUex93h8QqlCFR9UvyP0G8I6out+CdF1VWz9ps43Y/wC1t
Ab9Qa268r+Aerf2l8J7e3aQNJp9xLbkdwM71z+DV6pX1VKXPCMu6PyjFUvY150+zaCiikrQ
5gpaKKBhQep+akpTncev5UxGbJkOvGDtX+QpATnkc+9LIMsOedq/yFMGd1chY/OD3oJ/EUL
knml20xAcYrzn43KX+B/iddjPmBeFGSf3i9q9F2kY7iub8fWPiDU/AGrWHhWdrfWJogttIk
gjKncCcMeBxmpezNaL5akX5o+d/hf8BfCnjb4f2HijWLvVbW9nklVoonUJhWKg4Zc12q/ss
eAlYEatrJxzy8Z5/wC+a5BfAn7TGFC6vcpGB90aspOfXNc/q2jfH3Q1aTWPiCmmIFP/AB8e
IYU+b0wTmueKVrODPdqSqym3DER1eyf/AAD1df2XvA4jKLrGtLltxKvGD/6DXWfD/wCDvhv
4b63eavot/qNxNd2/2ZkuXUoi7g3ygAc5Ar5DuPiD8TNPkeKT4oS3bxdVt79pMk8DkDFez/
s4+MPFXibxnq8Ot69qGp20FhuAuZC6LJ5ijI7Zxmqi4Kdox1IxFLFOg51Kt4rpqfRfiDjwv
q//AF4z/wDotq/NuziW30+KSXnjIwc7Qefy/wD1V+kev8+GNXJ4/wBCn/8ARbV+aT3QlgW3
8kDgbtp2nb6Y7Z4qMUm7JG2SSUfaSe+n6iXzJLcLEvlBFHzeWOU56VdS5kVB5qSswjAQ54Z
e3ToOKzXZfJT5cFSRuOBkV65q/hEz/s8+EfG2mp5bW889jeSbeVQysY2x7HK/8CFc3JePoe
266p1Ff7Tt+DsecHVY42RIo3Y4+fGMZ9fevpX9lPXNNePxHo0lv5WqStHdJK7ZaWADbt/4C
Tn/AIFmvl23toZZf3RcYc4K8/hXX+B/FR8D+NNM1612mS3l/fRo3Dxnhx9NufxxSpyjTmrI
WMpVMVQlGT9PVH6IAjvUquNoqha3ltfWcF5aSiW3uI1likH8SMMg/kanB9DXrpnwBbDZ71w
nxl2H4IeLRLnZ9hO7HXG4V2isPXkVwvxmlH/CjvFzHoLEnj/eWnJ3izWj/Fj6o+BJEa33Jb
Nvu5iTtwOnY5/lUU5sYYpf3m90HzR78AtjHGP1psMcTIWmhaWYqGQ7x0/Cm3EsI077NbRr5
0p2MGX5vqP0rxEtbH6I5aX/AK/4c/RX4WnHwd8IDr/xKrf/ANAFdgW4rjfhiWX4R+EgTkjS
4Ae38Irrs7q9xPQ/OKi99+oFq+F/jBB53xx8WBjiJZ1J+bgt5a4zjketfc1fCHxskmb42+J
4EH7s3A35548teQO5FcOMu6a9T3shaWJbfb9UefzM8N3tgUq0v3nflSPcmvoj9laeCXxV4q
8oqD9liJCD5R8+Afqcfyr5ykubk35nhijKqoREBzuA9vWvoT9lGSSXxZ4qdovLjFjCqjbtz
+8OePxrlw0f3iZ7eaz/ANlqJf1qj6ypOfxpM80teufCHGfFbB+D3incNw+wtkHvyK+Co7sS
yRXSRbY5QyiRzn5/Un9PpX3f8Yt3/CkPGHlqS39nSYA7nivgffBBG4+yhZMYkRGOcYwQB27
9K83Gq8kfXZDO1OfqWgtqxe3WbdEnDFHIbdg5x6n1NfevwrKH4PeEzGSyHT4tp6cV+fVmkg
/eeT5nmDgngZ4wMeuK/QT4VFj8H/CZYBT/AGfHlQMY9sUYRWnIWey5qNN2tqzs+9FHrR2r0
j5E4b4vNj4QeICegiQ/+RFr4pjnaSVmMTggF1JO0hvXrX2j8ZgrfBfxKrbgrQqPl68yLXxA
bjyYlku38uQE+YG6Nt7e2a8bHq816H3XDkrYef8Ai/RFt5Ps8LmP75XaSV+b3z+JJr7z8E/
8k88O4/6B8HTp9wV8BwzloGVdnmeR8uWIw3qc9Rg198+Aefhp4YbPXTLfkd/3Yq8vVnIy4k
leFK3n+h0O3nOaRjx0p3ekIr1j4sZ61h+MP+RA8SYGT/Zl1x6/umrewM5rB8Y8+AfEnOP+J
Zdf+impDW5+clu1xFpcc+2INtCmME554xj1qZcNLuk2jyCSeOFB/LPrUEK/6CgjVtwUthkw
FOB8xPr3o2q43SQ+YWjB3HuPTFeOfol7WNjQL9lkeONi8fzMFLcnGOp7Cruq/aLyFYl8yF4
ZNqOWALJjJJx9a7jwT8DfGnibw1p/iPStQ0qGzuSw2zMwl2qxUqcKR1HrXUj9nPxvGSy6ho
2c5y0shz6bvlycYrKeHnzc0UOGZ4ZQ9lVqWa0Z45cMj2jEBWSJQg8zgkjjH096t+FykHiXQ
5mjWOMXcI3Nzj5wM+2favV3/Z88cRWkk1xf6K7bS0m2Rgp+g2/SsWy+EXia21HT5VudOWG1
mWRx5j5YBgTxjGay5JU37ysVVzLCTg+Wa28/8j68+3WUjtsu4jz/AHxUitGcbZFJ9jmvMQf
3h7Zra8PFpdbh3HO1WP6V3U8W5yUWj89dOyO6VjvX61+d9+sH/CS6o0kjJ/prr5e7JKlm6+
nc4+lfofH/AKxPqK/OHUpFj8R6nfSTlZDdzAJ1yBIRn2+laYtXij6DIZctSb9P1EvNXLoLd
41W3B+XJySo9RX1X+y7IjfDbVWjZmzqOWLd28ta+XJjawIGieFoTEUO85Lg9K+pf2YRGvw0
1ERxsoN/k7urHYOf89qwwlubRHp54pfV3zO+qPeVaplPSoFqUdK9dHwx81ftRas0l74e0GF
kLxxS3joxxyxCg/gA1fOsrXGA8WwkttR2Y8dM57de3au++PGurrXxo1yBfmgsBFp4PuF5x+
Jb9a85aSH7OqbgzE7Qu4LgDjdk14eJfNVbP0bK4qng4R8r/e7n1L+zDpv+jeI9ZkALlorRH
BzuABc/+hCvovtXkP7PGnCx+DlncFQHv7iW4LD+IZ2D9Fr1wN2r2cMuWlFHxOZ1fa4ypLzt
92h8lftOaW1v8RNJ1NECi8s1US5Aw6Pjn8CK8RtV8sGOKKRow7bnYZG7PAB9Oma+nf2rNNa
bwdoGsIpK2l40Mu043K6ZA/76QV8s2rRraJBEZI5RkbxkrzyT/Ie2K8nGQtUfmfY5NW5sLC
/S6/H/ACPp/wDZm1PZfeJtBbeBthu0B9eVbH/jtfSFfFv7PuuvY/FzTLaaQKmowTWxB6k43
L9eVH519o16eBleil20PmM7go4yUltKz/r7g7UtJS12nhhSUv60UAJTj1NJSkjJpgZjLl+v
8K/yFJtxQx+cf7q/yFAcZ5rkKH4OOlO6fSm55HPPpS1QC4rjPilrWreHfhTr2taFcC21K2h
UwylQ2wl1GcHjoTXZUyZYJLd0ukieEj5llAKY988UPyLg1GSlJXR+e2ofEnxrqpSTxF4q1m
8i3H93BNtB7Z2qQMenFO0vUvhdC4vNc8O+IdWuI/mxLqiRq3PX5Yyf17V9q6x4t+FegZ/tf
VvDlu452BYnf/vlQTXnWt/tCfBvS8rZaO+rN2MGmxxof+BPjj8K5fZ23lqe/HFua/d0Wl5O
34pI8w0n4sfCTSHSS1+DEBkThZrq8WdseuXU17X8JvjJpXxD1290HSvCf9ixWlr9qWRJUKO
N4XAVVGOteR6l+0v9tZbfwp8MdMMr/dFxEJ2HvtRR7fnXe/BHxR8RfEPivVLjxh4fj0fSBZ
g2xj0wWaNJvXgHG5uM96uDs99PSxz4mCdNylCz85XZ7Zr+f+EY1cf9OU//AKLavzRtNrPEZ
FEiLH5a4A5Pqc9z1+mK/SnX7qAeGNWy2c2U3/os1+dMce5FDCJnPocg4Hp1rDFTtY7Mjhzc
79P1Mu/lWe5McEQURgYIbcCfr3r7Q+Dnh6y8UfsuxeG74A22oLdwE4xsJkO1h7g4P4V8gun
2hmG1g0bFoxs2jCjv7/yr7Q+At4kXwW0pQpkAmnOTxn94aihNJ2fY3ziMo01O/wBr9GfGGp
Wc+g6te6BfWuy8tbiSCQb9oVx8pbHp6UxLSOG5+0RwO24bRvYLye49Qf0r2z9pTwytl4xtP
Flrbf6NrCeVdkDpMi9en8S/qDXiN5PNdP5W0RJ8uwKykA9Ac5rCcbSstj08LXjWoqo9/wBT
66/Zu8bLrngufwpdTh77RCPLH962Y/Lj12tkfQivcwea/Pz4Y+NbjwT8QLLXhG/9nm4MN0B
gL5DcPj1I4b/gNfoFG8ckKSQyCSORQ6MvIZSMgj6ivQoyvG3Y+UzOh7OtzLaWv+f9eZMpHW
uD+M7f8WO8XkHH+gNz6fMK7pemOlcH8ZV3fA/xeg5LWDYH/AhWz2PPo/xI+qPz6gVxJuL+T
n+LbgDjn3pJmkMqTtsG07QinB9qnWNplSJ5CspHllZSSWH4U24gkmkYsqoCAzcHCAcdf6V5
l1fU+8s+XQ/RL4Ykn4ReEj66XAcD/drrlzn61yHwx4+EXhLb93+y4MY/3RXXA16i2Pgp/G/
Uk3V8HfG55V+NniVQMK90o3Hnb+7HI/x9q+7u9fAnx1mm/wCF2+LIwwVFuEcHHpGtc+JV4r
1PXyaXLWk/L9UeeyXJF08calf4c9ST36d+9fR/7KTH/hLfFathnFjB+8H8Xzn9a+cEERkWY
M67VJBCkF+M9vSvoj9kiSabxP4pllGM2MIA2/8ATU5571z0F76PYzGT+rTT/rVH1tyRwaUc
HGaTpnvSda9I+MOL+L24/BTxeEcq39nSYYdjkV8Cx3SyQRqZD9o2lMAZye5+tfe3xiP/ABZ
DxiAQP+JbJyeg6V+e9pF/ovnrJ8iYOf4ueuMenpXBiop2bPqckm4xkl3LkHmQ2zpNOTHkMJ
IxlVH97PrX6DfCvn4PeE25506P73X8a/PUXJNoIG+Zrhv3bbcBMdMAe/rX6FfCli/wc8JOW
3E6dFk+pxRhV7zDOmnSgl3O025pOlGaOlegfLHn/wAaJPL+CviVwcFYEOc4x+8WvhYTRkTt
dS71Dbht4BJ57egycV90fG3cPgj4m8tVZvIThun+sXrXwi63TyRupiuHcliTwDxtwPoO1eX
jF769D7HIpNUJW7/ogmnHlkRuzySqArgEls49RjgV+hvgQbfht4ZUgjbpluMH/rmK/Odp5L
SSeAABHGG35KgdT06dc1+i/gLDfDPwwRkj+zLcgnj/AJZirwcbNnPnsuaMPVnR0nAJ9adjg
UleifKiNWH4u48A+Ij0xplyf/ITVu9+RWH4wwfAPiMdjpl1z/2xakUt0fm0rKtkxMm4Ej92
WwcEcng9PrQ0zELDuIT5TnaDg8+nSqIcrB9nZ97yMpVRwNu3r9cU/wDdzXcq7SPlAAHHOP1
9RXl8p906nY+9/gGq/wDCifDw3bgBKMg5z+9avTCM8d68x/Z/dB8CPDqMyKw87jIHHmt2r1
DdGT99c/WvQj8KPi8R/Gn6v8zN1j93ol2xJ+5j8+K89CnbkV3viOVV0V49w3SOqgA++a4dl
24zXl4z416Dp7FdQSTkflXReF0H9pSv12x8+3NYZXJyOK6Pwr81xdttGQoHT3rDDr96ip/C
dUg/ep9RX5ya0JF1DVmuEVl+2S8P8wH7wnkjt7fSv0bjH7xM+or849UlkfxDq9pasiyG7kd
pDnj52/8ArfnXfitke1kbXPU9P8ykVmkSGdI4iilioK4D++39PwNfWn7MkzS/D/WXbZ/yEs
AJ93HlL0r5SkukTMUUw8rgs2BuDE9vbr/Kvq39mPYPhzqhjK7TqGRt/wCua9T61jhvj1PSz
nTCtX6o94RuuaSW5jt7eW5mbbDCjSOT2CjJ/lTB0rjPixrDaF8IfEl9EwWd7U28WTj55CEH
/oRr027K58ZCDnJRXXQ+FNR1g6x4l1HVpPnlvrqW4X/poGYkZz07VViNxNbNEke+PG9xtwA
D/D79RVOYpauhEgbaD83XBOOVHv6mrsV4Y7YWsbMjsQdy5+UknjNeNPX3l1P0alaPuN6I+9
PA+teE/Dvw88PaNL4m0mKS0sYkkVr2MEOVyQefUmujHjLwmTx4p0k4/wCn2P8Axr82ZYY53
k/c7gTwrg5du59qdttxax+ZMEBGApH3fmyT9e1dyxNktD52WTqUnJz/AA/4J9u/HDWPDOvf
B7Vrez8Q6bc3Vu8VzDHDdozsyOMgAHJOCeK+M3uF83zYYcEk4O7PJ5OD0xkVmiWOOYR7Wlw
MqzDaeuQff+dSNJvDRyZiQHcoZsduMccDOa5q0vaS5mj1cDR+q03TUr3dzpvB+t3Gk+OtD8
QO8cUNldwykDk7d+CfyzX6PhlblWyDyDX5fKrGKOFcbznbx0B6nd+Nfor4F1j+3Ph54f1ZZ
A5ubGIuQc/MF2t+oNdeDny3ieRnkG+Sp8v1OsoqJZP7xqXIPSvSTufMhS0UlMApT1PFFKTy
aYjKc/MP91f5CmZyKWQ/OB/sr/IUyuK5ZIrDPXAqTdmof4aTlff61VwJNwzXG/E/QdV8VfC
7XfD+i7DqF7CEhEkmxSQwPLduBXW78mo7i4gtbWa6upkhghQySSOcKigZJJ9BSvfQqLcZKS
3R8It8MPHvhe/a88TfDi71a2RVVvs0zbGUDoGiz0x1rrvD/wAT/g3oc8MGvfBR7S5T5d7SC
6I9fllwete13n7Rvwz0+6MMeoX116PBana30yRkVft/iV8HfHGg6lf6jNp91badGJLqPUrM
eYik7QQCCWBPHy55rGKin7rR7NStXlH99Tl97X4Hgnwp8a+DtE/aC8R+I7y9TR9H1KC4Fq0
sZCjdIpVcKDt4B9hX03pPibQPERf+xNdstSaMZdbedXZB6kdRXz1rl9+yhrBbFrqemMpPz6
fDLEuc/wB0kj8MVv8AwH0f4br4+1eXwH4m1PUSdP8A3kN7Y+VtXzVOd+fmPQdKVm9L3MsRC
E06nLKLSW6Pa9az/wAI7qan/n0m/wDQGr4BYpFApRWjRBzNkh2z1wOwr9D9c02MeGtVzK+R
Zzf+gGvzvFw6wBpFA3EJvbAxgVy14tWuelkjVqny/UhdDBGAoY5U/v2zg5GOBX2N8Czn4Na
UxQofOn4Y5P8ArDXxqizzhpJGkKxMArScEk4Pyj8vzr7a/Z8tVPwS0trqPdMLm5DZYtz5po
pR5nY0zd/uYu2l/wBGX/iN4X/4TD4f6noqD/SzGZrV8crKoyuPryPxr4Wk+R3RoipThkkXH
TqPrX6YfZrZeVhXPbjpXw3+0F4M/wCES+KM95aoItN1hTfW6hflDk4kQfRufo1a1KLWpyZT
iuRyovrqv1/D8jyyOV2McJUsM5/1ef519r/s6+NG8T/DOPRry4EupaCRayZ+80P/ACzb8Bl
fwFfEQmaOffCwKg/KueOeua9M+C/jI+B/iJZahKu3Tr2RbO/lJxlH4Ugeitgj2BpU5ckvU7
cbR+sUmlq46o+9l69a4j4xIsnwS8WRscBrIgn0+Za7gMvZgR6jpXEfF6N5vgr4vEQJf+znZ
QPUYP8ASu57M+VpaVI37o+BVnQQyw7VdlOGkJ+YvjJP07VXvZcWpdJzHIcrtII3D1+mM1Cs
kjM8t1GIldgxULty2OPf8amlvhJaBYY3eduGldeIlz0/z/SvJ5bM+9dS8XrY/Q34YH/i0Ph
H/sFwdP8AdFdd/KuJ+E1ylz8GPCMqEEDTo4zj1X5T/Ku0Lc4r1lsfA1NJteYueOK+D/jcWb
42eKozgobhVA2kkZjBJ/SvvDrXwX8Y5Yrr42+KpIOVS92uQc/MqqoGPqf0rmxPwI9jJv48v
T9UebMv+kBHZm2sCATgFvw9vSvo79k0n/hKfFSPIpZLGFSo7HzDzXzwWja0mKqzts+5jpg/
4mvon9ke2lOreLdQkUgeRbw7icknexP8qxoazPVzJ2w8l3t+aPq8H1ozz9aT680hIzXonxx
w/wAX2UfBHxizjcv9nSZHqMivz2jEzWzCG4VgXJVeAcH0HUZ6V+g/xhbb8EPGLYzjTZOPxF
fnf58sbtO67jH/AAnHy/8A1q5a6bsfRZTJKEr9y7DcLJBMViZkx34PXj9a/Q/4Tf8AJGvCJ
b/oHRfyr84Ig6q5mm2K2Sdv3j+Nfo58Ic/8KS8HA9f7Mi/lRQjaTsGazcqcL9zuMGjPFJ2p
M9u9dh86eefHAqfgV4qD9Psy5/7+LXwe0hitltoyE8wnAVc49QCOTwK+7vjlL5PwI8VTbQ2
22U7T0P7xa+BWummRt08ibQGVTt+Xr/8AXrz8VFuSPqcmmo0pd7/oF4rm6uZVciTytykHk4
HfP+elfo98Pzn4YeFSTknS7Yk+v7sV+blwlsDlJCT3d+D+A+pr9JfAW7/hWfhfI5/sy3zj/
rmKvC9THOdo+rOkJ44pCKVR1NLxnmu8+aGYJFYXjHP/AAgHiT/sF3X/AKKaugxWD4yB/wCE
A8SY5/4ld1/6KalYpbn5kx7obYGcGR5QNuRnJxx+AqOOJXuW8mZ5G3AmQdwep9c9aZF/qI5
JpC5yBjupxwP8aasiqSzMroxJGTgH29q8+259g5J2ufZ3wYvJY/hBoSx4AAkwGGT/AKw16E
15Ow3hlJ6EV5p8HGD/AAg0RsrgrIRjgf6xq77dtO5Tg15s5NSaPnqutSXqyWS5MoAkX5vrT
QFaLO4bumO9J8snzLw3cVLFHulCb8Z4OeKnVmZA3sfrxU1pfXFjIXtpGUnAIHf61NfW0dvs
2sdzDoe9UQrMTu4zSd4vQNGdBbeJrs3CK4TGc5YdPyr8/tWupRreo+XEp8y7m6DJbLn/AD/
+qvuFDhxsGRkcmvhXUJVfxBeqT5Si6l5UE7cOa6ac5TT5tbHrZZ7spW02NewX7PAwDRSMw6
jBAA5z+v6V9VfszFE8AatBzn+0C+SMdUHHvXx/b3FvG6wTbyDkBQ2NvfJPbOa+uv2XFR/AW
tyiQOG1Afdbdj5BxWlCLVW/c9LNakZYTlXRo97Xg14N+1Lq5t/h9pOiRzCJtQvvNc5xhIlz
/wChMte+KMcEV8bftVay158UNM0eMho9MsAWU8jfIxY8euAtehU+FnzeAjzYiPlqeFeXGsc
f7v5d2S7Lwf8APSr+m6bfapfmw0nTrjUL0ASGK3RpW2jGflX0zyaozSn7MI5EYxkECP8Au5
PBr6C/ZK003HjXxFrEkXz2NksAkPXMjdM/RK4oQ53Zn1GIrqhTcktjyZvBHjqOIPbeDtYSQ
gnH2GQkA9skU1Ph94ydhLceD9bypUZSyk6flziv0b8xu7N+dKHcH7xP410fVo9zxf7YqPeK
Pzrh8B+MDcGVvCetoCpXIsJAVPsNp68VgNa3djNNZXsbW15BkPFcKVMRH8JzzkZ6Gv00MjZ
+8T+NfC37QOnx6R8b9YJjBivvKvFDcKN8YDN+amsatBQjdO56GCzKWIqckklp/keZAqLcs8
jFjhCdwI29BjsBn1r7R/Zw1Y6h8G4LF1KyaXdy2xTuqnDr/wChGvii2XdmXic87mEgA9s19
Lfsp6xJ/aHifRJXyskcN5EDnqCUbr16rU4d2qWNM1jz4bm7NP8Ar7z6hPHNPSRgfpTccY9a
Qnb2r0j44uowYZHWnVXgZfu4qzW0XdCEpxHJpKU9TVCMZzlgM8bR/IUw4oc/MOedq/yFAwe
c5rgTNBVPFFN/QfWl7DFAhD19K8++NkkkfwN8V+W7Iz2oQkHBALqD+leg/WuG+LcunQfCHx
DNrEM81kkKmVLeQRyEeYuMMQQOcdjQ9jaj/Ejfuj59+Gdt8CP+EItJPHmsW7680jiRXnlXa
ob5OF4HArlPita/DiPxBpX/AArbWBNpt0oTUUSV38k+Yu3BbkcHOOnFejfD34F/Dfx/4Ds/
FEEuvaelzJIvktdRu3ytjJOwdcVleLvhp8KvB3j/AETwneN4purrVI4xFNDPCEiVpNg3ZXP
B5rHkstke3HERdZ+9J76dP6R0Nv4e/ZWjeKH+3EmniG0s93PuJ7kjHXrXo/ws0z4NaZrV+P
hrcRS6lJBm5xLI7CLcP7/AGcdPaub/AOGWfh+lwZV1bXA+4nInT/4mu18BfCXw38O9YutV0
e8vp57qEW8n2p1YbdwbPABzxWqUlJaI4KtWlKm0qkm+z2O218keGdVzz/oU3H/bNq/NS3uW
t5ECwiVNhChxwvrx2GQetfpVrzKfC+rev2Kb/wBFtX5t2zyxwxS2/MkiFdxHA9gOxrLE9Dv
ya/v28v1Ire6lkuVmaZ3kEgIjb7mAOue30r7j/Z7uGuPglpkkmCz3E7HauB989q+IYYvMgl
iRsyKeW3YBUdD9TX2v+zuzH4KabvyD503Gc4/eGootc+hvmvMsPG76/wCZ69nA6ZryP9oLw
Z/wl/wlu7q2iD6lopN9AduSyAYlX8V5/wCA16wp7d6UiORGjkUMjDDKRkEHgiu619D5mnNw
kpLofmDp624uIpLgboAcYIHOR39elacttD9oht4pGk4aRSMcL2Azx0ya6z4meDYvA/xH1LQ
kZo7YyGe3JXg278jaTx8o4/CuLsZQsLGZDGVU+WwGc/Ud+vevKqXu32Pu6EouEez1v9x90f
BDxj/wlvw0tobibzNT0fbZXWWBLAD925+q4/EGu78Qaf8A2v4V1bSepvLSWBcerIQP1r4v+
BfjJvCPxLtfttwsGm6yi2NygTYsbk4ib6hgQT6E19xrlTjoRXoUpc0dT5LH0PYV3yqyeqPz
PFs7uI76F5WjYoxkBU7s4P0ANPul+z20cYt8JJiMJnCZ9z369K9S+Png+Twd44u7uzt9una
1Kby325Kls5kQ+4PIHoRXkNxNE9rFM0jl+CUZsgHNec4SUrM+up14TpKcd2j62/Zn8awXnh
OXwPf3KjUdOkeS1VjgywsckL67Wz+BzX0JkY46+tfmnBfXcNzb6lpF1Ja39q3mJPbSbGT5c
nB65xx+deu2P7Q3xNt7QQNeWN2mMR3FzaDzCP7xwQDXVDEKMbTPDxeVzqVXOjqmfWfinxRp
vg3wte+I9VlCQWyZRCeZpD92NfUk4Ffn7d3moa3e3OpXUyLdXtxJczsOxdieD7dPyre8ZeL
fEXjS6iu/EepzXyQk+XA2IYohjllUDAHbOM1xn25reQyXLl3VRtVOcDsPTjnFc9Wr7bSPQ9
PAYL6ld1Xq+3YspBDGkkkMqNKD35bPX5jxX1h+yros1l8ML/WblcPqd8RGfWOMbc/99Fq+W
NE0++8X+JrXRNHsmlutRmCRruOPUlj0Cj7x9q/Qrw3otp4X8LaZ4eshm3sYFhVu7EdWP1OT
+NbYaMk3KRw5xXhyRpwe/wCRsUc0BsgUcZOa7z5c4X4xEr8DvGTBQcabIcHv0r86WmdUaKO
Mux7YPr/niv0W+MY3fBDxkvrpkn9K/OUTSZ2QEBP1/PtWNRXse5lrahL1EkicDIjCFlHBbv
3NfpH8IT/xZLwbx/zC4un0r82trlpWkbO4ZOTnPsa/SP4Q/wDJEvB23gf2ZF1Oe1VTFmPwR
9TuvcUwZ4pwOBTs1ueIeb/HfP8AwoTxZjGfsq4z/wBdFr8+VuXkt/JhUbnwWcnAP5dK/QT4
85PwB8XADJ+zLx/20Wvz9tyVnjgQq6sAWbb1A4GPauSv0PospvySXmV2YruzF8xJ2ru3D6G
v008AK/8AwrHwvlTn+y7foP8ApmK/NSaHZeAIowWIyP4Rx+Z68VpHxL4lh+SLxBq0cSDEMM
d7KgUfTOAMDpUUqijr3OnGYSVdKKdrM/T4K390/lS7W/un8q/MqPxN4sLFZPEWqhjtYBb6X
gHvktQfE/iZHfPibVSBgZ/tCUknP+9Wv1qPY8/+x5/zfgfprtb0NYHjM4+HviU+ml3X/opq
/PXwr4l8TzeNdDhfxLqzA6hCrq99KQy+YvGCenbFfoX40x/wgXiXA/5hl1/6Kat4TU9Uefi
MM8O4pu9z8vCojEbvMR8q5yM5yO3pToyv2wbUVo92SGJI/OolEzRwv5oXHygE89KCGEu3hW
Ubzn7ufSuWx9A3rex9v/BTQNTuvgvoVxb2++NxLjLDP+sau+k8O60o/wCQe5+hBr89bXxB4
lsrd7ax1vVLW3h5WKO7kjVB1wFDYFPPi7xYPmbxRq4AOMC/l4/DdWTw9OXc82eGk5OV92ff
NxY3lrJ5c1vJE+M4ZavRWDSQQllcFxu4TPFfnjJ4l8T3EpaXxLqryfwqbyRjj86kg8QeJGl
P/FRatsVfuG/kH5fNWf1ZRu76ELCzlomfoJfQpDccyNI4HzBuoNZ7MzsSc49OwrF8GTTT/D
7w/NcSPJK1hEWd2LMTtHUnk/WvYdPt44dKtYWjUkRrnK55IzWNOj7WTSdjjk+XRnnEf+sU5
/iHevhPUmePW7+PzUjU3EzfMMg/M3p39BX6crZWckqh7WJue6CvzH1zafEesKpVFF5NtQt9
3Ejd63WHdLd3uenlsrykVEdDHmGJxIG+Zic/J7ivsT9lGNf+Faa3jGDqp6f9c1r418tonAW
TdvXnBzgdetfZn7J7M/wu1bcemqED6eWtb0l7x05i/wBxZ90fQKrlwBX54fFTXDr3xd8T6l
HMJIWvXjjI7LH8g+v3c199+JtVj0HwjrGtyMAtjZyz5Pqqkj9cV+ZRnuJpPOuZd7M5kYkZG
SeSDV19kjlyqPvSn8h32lWLyu2/jKgjoemK+wf2TNJ+yfDbWdX2ENqGo7FJ7rGgH5ZY18cz
W6HD2kbFcFgevHfmv0D+BOkrovwK8MQbNr3ELXbe5kYt/LFTRSvdG+ZzkqajLqz0nvml9aA
RilHPbius+cEr5M/au0hY/F3hvXWX5J7OSBz2DRvkfXh6+tdvrzmvBf2p9JN78MNN1RFBk0
3UVO7H3VdSCfzArKqrwZ3YCXLiIs+P45IViKQjbnPOACxz1r1X9n7Vho/xs0mBnxDqUUtmA
Oeq5XJ78qK8aMp84mSZTvbG7b97Oefzrc8La0+g+LNB1KMbnsb6KYybjgBXG768ZFefGPLJ
M+rrNVKUqfkz9LD+FM296fuV8SIco3zKR3B6U7bXq2PhghB3g1b4NVk4I9KtZzWkBMSnHGT
8tJQ2dxqxHPyv8wwedo/kKQFu1MkPzL3+Vf5UqtwF6V5FzYk96Xco7VGHGOetLncf88VrcV
iTIya86+OHPwM8U/LkeQnGM/8ALRa9DzQQGG1lBB6g8imOEuWSl2PiXwH8fPEfgfwpaeE9O
8N2N5b27uwnuDIrMWO48DisTxb8WNY8ZePNG8VXuh21rcaUI9kMYcq4SQyDJPIz/KvvHyYN
3/HvF/37X/CneTbj/l3i/wC/Y/wqbX0PQji4KTn7PV369z5Qf9qzxcJVDeD9MG9iA2+XAr1
b4U/FrWfiB4gvdN1LSLOyit7Xz1e3ZyS28Lg7vrXrHlQ5I+zw/wDfsf4U6OONWykMaZ7qoF
OzutTKVai4OKp2b2d3oVdcZm8M6sF/585v/RZr85Yfksrfzn/1R2Ky85Oc7vp+HrX6UAZBV
sMp46ZyKoyaVpHkvt0mxGB/z7R/4VNSHOtzTBY36rze7e/mfnEsjoJAEQRyBfkIwTjPzA9Q
MfnX2p+zzlfg1piMNpEkwwTnH7w12w0nSc/8gmy/G3T/AAq/Zxx2zJHbwpDHn7kahVHrwKy
prllc1xmO+sU1DltZ33/4Br78fWkzzSfypO/ArtueQeCftOeEzqPgu28WWcQNxpbCC6bbkm
2c9f8AgLY/76NfJ8nl3EBW3mkEvCiQrhemMZ/AV+lEkccsLRTRrLEwwyOu5WHuDVU6TpOR/
wASixA/69o/8KwnS5nzJ2PXwuYuhT9nKN16n5uxDzH3CTcZFMjyYw3THA9f/wBdfevwl8af
8Jt8NrC/mk3ajaAWd6D181APmP8AvDB/Out/sjSAcDSLEf8Absn+FT29rbWgZba2htwxyRF
GEBPviinBwe5ni8bHEwS5LNdb/wDAMvxZ4V0Xxt4cn0HXbcy28vzJIvDwuOjoexH69DXxd8
QfgX428HSzXMFnJrekKcrd2MZY49ZEGWU/mPevupmOeDilDEHIP41pJRlqc9DFVKGi27H5j
QsFl2zb4WAG6M8EevXp9KlW4+yu1ukjbMyJ8h3A8ccfWv0c1Twr4Y1ol9X8O6bfP3ea1Rm/
PGa5w/CH4YbyR4G0lQ3JCwkZ/WsJUj1Y5skl7up8HXdzJaRRxtcxzF1VWzk4OAcMe49q6Tw
Z8OfFvjidW0vQbi4ilypu5QYoYuepY4/TP0r7gsfAfgPS5Vex8J6PBIpyG+zKzZ/4FmumVl
VPLTCoBwq8AfQUo0klqxVs2cn7kfv1POvhb8JtH+G9hJMGF9rVyMTXZXiNf+ecYPRfU9T+l
elE88jioe+acH5HNdMWlojxJzlUk5zd2yQNjOBxTw+cGoQf/wBdKG9OMVVzM434xDd8DvGY
Xvpsn9K/OcwhoAzbVxwQCOnWv1LYRyxtFNGskbDDK6hlYe4PWqx0rRcjGj2H/gLH/hSkr9T
uw2KVGLi43uflvIu2ImQMAchVH+fSv0k+EP8AyRPwbn/oGRfyro/7K0fq2j2P/gLH/hVxAk
cSxxIsca8KqKAFHoAOlOKsLE4lVkklYsFh2oVgD1qLeKRiMcflV3OE8++Ozf8AFhPFnb/Rl
6f9dFr88RMiybkdlfpgHkj0r9TZEjmiaK4jjmibhkkUMp+oPBqodL0XI/4k9h/4Cx/4VEoq
R6GGxfsI8trn5fidmQfvAp547kd+ackjRt5yQjbj5w3Ix6c1+oH9kaL/ANAfTyf+vWP/AAp
39kaMR/yBrD/wFj/wqPZI6/7T/u/j/wAA/L1rou3nbfkYk452+n+FBuyrB1iAkGPmJJ6V+o
n9kaMF/wCQNYf+A0f+FOXR9GI/5A9h/wCAqf4U/YoP7Uf8v4/8A/NTwjLG3jPQA3B/tCBgQ
vXMq9+3ev0j8akDwF4l7f8AEsuv/RTVZXSdIR1ePSbFGByGFsgIPrnFaDBZFKOoZWGCrDII
rWEOS5w4rE+3cXa1j8rbSS3RBl1lYYOztnH5+vSo1t7a4VpPMKEHhRyFHpX6j/2LovbRtP8
A/AVP8KP7G0XH/IGsP/AZP8Ky9hbaR3f2pFqzp/iflxCsKwyGaRvmwyk4yece9RtHC8rLty
MYDbupx/jX6l/2Lov/AEBbD/wFj/woOi6Nn/kDWH/gMn+FP2XW4v7Sja3J+P8AwD8tI02jz
ioLfmAfwqPc0MTkNwPlGerYr9Eta03ShrNzs0uyADYwLdOMfhWedN0skt/Ztmf+3dP8K4ZV
7SasWsctLR/H/gGN4DzJ8OvDXy4LWEI/NRXuSoFiVRxhQK820+Fft9rAigL5iqqgYwM16Uc
jPHFa4PXmkeTVd3cVR+9T6ivy/wBflhHiTVdygN9rmCg8jPmN+pr9Pgc5qg2kaOzlm0ewLE
5JNshJP5V2Thz2N8Jivq7el7n5iACObzJFV1GPlLdfUD2r7I/ZRaN/hjrLRDan9qHbnuPLW
vczoujZx/Y9h/4Cp/hU9vbW1rGY7O2ht0zkrFGEBP0FZwpcrvc3xWPVen7NRt8/+AeS/tH6
7/YvwN1KBWCyapPFYqD3Bbc3/jqmvg3cyFd4IkfO0cEAfQdK/Uu4tbW6jCXVrDcIDuCzRhw
D64NVTo+jjn+xrAf9usf+FVOHMzPDYxUI8vLf5n5ipDJLMLWIEtcBYoxjPU4H5mv060TT00
nw7pmkxqAlnaxW4H+6gH9Kcuj6SrKy6TYqQcgi2QEH8qu87qIQ5SMXi/rFrK1hTR06UHr6U
oxitThHdueted/G3STrHwP8VWoUvJFa/akA65jYPx+ANehd6R1VkKSKrKRhgwyCPQ0Fxlyy
Uux+W7tG0I2SK6kbcMeQM5H41BHIkYcKzJIcqoPIA7mv1B/sXRv+gNYf+Asf+FL/AGPo/wD
0BrAD/r1T/CuZUNLXPaeaq9+T8f8AgGF8NtY/4SL4V+GNYL73n0+IOc9XVdrfqprrfujmoo
4oreJYbeJIYlGFSNQqr9AOKeMsa6TxJO7bQ4Hn1qRWxUajLe9WVXA9apIkRWJqU4yab3px6
mtFoSco7/P/AMBGPyFCtxnOagZiGGT/AAr/ACFJkjB3c4rxFI6LFsNx0pVP6iq4k4609Wwc
irTEWc8Ub8E8VEG3dODTgQetXzCsP3A+wpSflqMt2PSgE4p8wrEmeM9KRjtI5o9cjFIefT8
KdxAGbGe1RzysF27iMjoO9Scc96qXTLvXpkD8qmTshpaiKygYYZP1qVXQD5cECqf3unFPDY
HWs1IuxpRNuzntUoxg+lZ9tLtyp79/Sr3OK6IyujNoeD+VJ1OOaCwx70mT2FaXELyo4HNGe
CMGkpM5z3pXGHbmq19exWFq9xKcAdB6n0FWAfmwTzXOeMD/AMS2BfWXP6VjVk4QckVFXdjM
ufFF/IT5AWJT+JrLm1K+kJMl3IT3+aqYJDHnj86M9K8aVWct2dailsSGWb7wlfPu1Kt3cIM
rcSjvgMahP5+oFMyc7e3tUXZVjZt/Eep2uP33mIOzjOfxresvFlrMQl5GYG7sOVrieAOlIe
R/nNbRr1IdSHCLPWEkSRVkVtysMgjpipA3FYnh+TzdCgz1AK8+1a+frmvYhLmimcjVnYkVs
njpTi30qIHjj60m7nnpV3ESlun8qdu+UfLiogwNLu4Pc07gODd6duAwRTBjGaOvemmIezLS
Y4GKbjpz70Ci4Eqnt2p+5cYqJRtP0pduW9asCYc08daYOhoX+KqESU5WINNH0pM81QDy3Pv
Shs1F3p2RRcB+6hW+amfypvQE5ouBwGov5mp3LdMyGqm0hsVZmG6eRj0LH+dR+Xz/ACr596
ts6kW9EjL67a+itu/IV3pY4zXG+HYv+JyrcfLGx/pXZHGPWvUwitBmM9xFYk9aUmm9O1BAx
zXWZjj0pmRnrRuA4pp/MUAScYppPFG3im5wcd6AHLxwRT+CaZjvSHPXNAD+MUDp0puTilDH
Ge9ADu5pPXPFNDcilzgUXAd+NHNMyfSnYOBnrQAppRSClNMCSPaTkmrA6Z6VTUhakEhJq07
CLFKepqENk1IzfMelXcRxTN8wOOy8fhTkcN0bNV3fc67v7o/kKRGO4ADj3r55M67FvvnvTl
ZfXFVhID05qQPwc4rRSJsXFddowacG4qoDkA9vSnK5GTuq1IVifduIyKeDxxUAb3H0p6SZP
t61SYiXdSjGeKYSduaOTnsaoB5O07e1Z04DXL7m71e5xVOYf6Qce1Zz2GhE+6R1xSg45pF/
MdqUjPvUDAMc7h1FaQfaoyeKzG4A781ejOYwx64rSDsyWWNwIz0pe3aoQeOD+FO3YG3HFbp
6Ek2e2Mg00nAz/nNIOnYmk+Yg7sdaq7EHOK5Xxiw/0OM/7TV1HO3GefXvXDeLJM6rFGeAke
fqTXLiZWp2NKfxGEWw3Q4HbpR8wO7OQeMelMyM+vuKAcr0xk/nXjHYSbzt+6fzpGZh0XOfw
xSH5Rz+HrmlUA89f61QCZ/i2nd71GS276e/WpTngj8jTe3OM0mI73wwD/YMOeOT/Otrvg/n
WXoKiPQbb/dzWnnjsK9qlpBHHLVscq8fLSjj8KYpI47U75cdeK2TIE6NQCMn0p3amk444xi
jYY8EA04Mc5qNWUjjg1JnniqQheN1OHA96YOOacCv4VSAcATTxwKZu5570/tirQhVPvQrYJ
pFxShSTTAfnAFAbnmhuTzQMdBVCH55pDSc9ad60wEznpUUzhLeVicAKTUnasvWZGW1RF/jP
zfSonLli2NI5YjcPrTdpHbFXDjGCvFJsRl2ng/SvGsdBd8Or/xMXZuojP8AMV1BPzD0rmNH
3R6mqoM+YCG+nWun9q9LDfAYz3AYajqf8aTG2gdc11EB0b1zTuhpe1JxSAKay/gaUtigHNM
BAWAx2pc496VqTb/tUAHGPQUDpQAaOAeKAG55FPBz0pDQOn1oAU+1CnNIOnIoGM4oAk+lHW
m59KcP0piE75p3b3pKY2c0ASL19qnZvnbnvVYc4qZz+8b6mqQzgnY7xjptX+QpRIAdrd6ik
bDA+ir+HApNxbnaPrXzaZ1FgMATnGPTpUqSbj1xjpVVSRkZ/GplZgf61omBbD8etKO1VkY7
+tTKzZ5rRMRYHIOOlJkheOfemg8ZpwI5xWlyCRWb1A9STSl9oHeo9wBGRQzAjsPaquBIsp7
iqs7nzht6YqUv8uCagf7wPoPTrUSd0NDlPAWjlSCOlRdSOf8AGphlcgH+tSmMaWJP07CrCy
NtUDrUCg88Yp69OMHjFVFiZaDAn2qRWGBVVeh5pysdvHBrVMmxZ3H64607dz6Cq6sT6/Spc
5x3qlIVh3Q1xXizyzqkJ6N5fP58V2meAAOa8+8SSbvEM45+RVXHrxXPin7hpSXvGP74yOtG
7B28gevWjHXDY9Pao2Zt3P3fbvXlnWSsysrBuf8AGlXG44OfrUDHA4P5UjMFJ5wOMUrjsTG
Q59Ofzo8zkDse9RKW6lTjNKXOOc8nj2ouFj0zRlZNGthJwQlXVYk/1qhpUjHRrYtyfLAzVw
NnBPNezF+6jhe5JuNODcY5qIdSf5UKRjjPPpVXETZIP+eaTtjqaaNwH9Kb833iBincRIDha
kDcfNUPJPTJp27mqUrBYl3/AJ0obiog3JJ70oPPOKpSETZPpipOn0qIH8acOcVqmSP3YI55
pysfyqP6U8YxVpgSZDE56U7jGBUec1JViFFLn86bxSd+tADZJRGAGBzyay9QzceWEQ8dCan
1FirR/jVJmbBO45rmqz3iWl1KjW5ydw4HH0qNoW28LkfSrpmO3nkCkaXaPugL9BXK0ixuml
Yr5ZJWIUKeTXRK6vyjA+45rmxtDlj93uPStbTtgEu0YBI/lXRQlb3SZIvjk80FsH27U3p0N
GM11mY8nim/MT7UHgUfwYpgKKCOeKYDznqad948KSfakApIOKTPPpVS41LTbMH7ZqNrb7Bk
+ZMqkfmazG8Y+EcHPibTeOMi4U4qeZLqUoyeyOg/SjjNQWt1b3tsLmxuI7qBuVkhcOp/EVL
1PpVEj++RScn/AOtRS9MEd6YCKMDFO2j8aM8getO20xDRS0u3B4pwFMBv1pCKm20bTinYCL
otOkX943J6ml+tOf77fL3pWA8Zt/HHhPU2X7Fr9o7MAAGk2np71tQ3EcyboZo5FPdWBB/Kv
iOSTzXBVskY9hV2z1fU7DBtdQuLdh3jlIAr5rlke48KujPtteF9TTgxxtNfKei/Fzxnpce0
6iL2Jf4blQxP49a77Svj1bybE1rRXjOOXt23D8jT95dDmlh5rbU9vTjnGfap0bqOx7jtXFa
L8RvCGt7Y7bVkhlb/AJZzjYc/jXWbwyjYwII6jvVRkYOLW5cWQY+9kjtT9xGORzzzVHzCOc
ZFP8zOO5rTnJsXNxb/AGTSM5zjpUKyZ6cgU3zAxxgc+tXzIRYDYz834DtUUmdw559PSjeuO
Sen5VGzFj680mxkkY6nHHXpT92GBLA554qENxnOKX5cknP8qEBMzDPrUisduRyKrlSvYcml
BZQQx98CncCxkdQSKkVtg59OarqzHnPPqTSqzH+HFWmTYs+YM+1KsmT93gd6ps2AQcn2pyu
2B9afMFi7u5zjmuF8ShV192x95AfrXZrJ0wcmuF8VSZ19hu2kIKwxL9w0pfEZo+Y5U4H0pj
K2flYAdjioDIVVVBx9aVZGdtu7cT0Arz7o6mK2eOCOeooIJGOCc9aAGY4z9RinqmeScfhSA
j2ybfvEYPFNCkNjOeegqVlKHvz2NNSM7h8/BI4pWA9Qs8Jp8KDsgFTBRj39PSq0I22seOpU
e/ap0OMgng17S2OFjgxA5ORT49o560xSC2Oh7CjcqkdzTWgibnd93Ip2flpm/I9vanKw79K
q4hVPqf8A69Dfmfeg4GOPwpue+KYC56jof5U4BixqP+L1+nepFUAlhkfjQgJVJ6HmpFPT0q
EEY45pwbj5uPrWydiCXbz1p33cYpme3vTlzxitEIcOKkzUeeeaeuPpWiEKGPrSc560NwcVH
cO0dsxVgrY4PpQ3YZR1Q5ePnJweKzd5Kn5qll5kz1PqTUTL0BHBNedOV5NmqVhm7PRuvagn
IzzQCeuMDp7GuP8AHPjm38F2lpEtn9vv7wkQ2+7BIzjOMHPJxisylFydkdad30Fbekbvs7l
v7/8ASvDZ/iVfQhU1C1sYbro1o2pxwurf3SgyQf8AeI/Cl0X42w3OoJpZ0mHTJi+zNy5kGe
45OM1VOpyvma0Rs8PJ6XPfWkROXkVB6lgKaNQsFPzX1tnoMyr/AI1maFrenappZuLmxjSRC
Qw8pcHBxkVdaXw5cqTJY2kgQ94lOCa6ViacknGS17mEqMoycZLYtrJHI22OVHPXCsCf0qK5
uILOPzLy4ito/wC9M4QfmcVy+sWfge5Z5p9Njt7naQs0aFGH0KkV474o0Hw/aajBfHXXv4n
YGSC5DT7U9OTmuapj4w0Sv6P/AIB1YfCRrStKVvl/wT1jxJ8TfDfh/T2uILmPUpT8qLFJ8h
PqW54+ma+f9d+KPivxReTrJqc1pYM+1LWyJjUjsMj5j75NdFd+AfDmvwxzaGLvS1C7XjuAd
jf3dqk5H9BXnl/DJ4dvPskjtBdK+1X6Bl9vxrnWLlV069tj28LgaEXe+29/6sb0ei3AtJNS
uIYzKQZBDOcPgY3DB6+ozXOalcNLOY7bbI8hBPlqDn6EAcfzrrNP1SaPQ21CbybiSdjGsrL
85YcnB6H/ABq/YWWia3HcQaLMsN/CAzW0p3GQ4zuyepPT29qyhUcXdq48RT5Xyt2MLwot1b
ah51/4vm8NW8Q8zfGJHkb/AHVTg/jX0po3jfwi2l20X/CXx6gyqFNzcr5bSt7/ACgA+1eQa
f4RuptRWxaRri8nGUsUCsEHd5G5Cr/n2rvNN+EQltkXXtU8sAg/Z9O+QD2LkZ/ICu+jWqT1
hE8etGjf35M9Ms7qyv4TNY3kN1EDtLwyBwD6cd6nPX/Cs/RtC0nw9Y/YtHsktIidzbclpG/
vMx5J9zWpxXpq9tTy3a+gg/On9BSfSgGqJDJzTxxTfwpcc0wHjOD3oL803LD7vX3pepzTAX
GaGHzt9aUd6e33j0oEfmQrfMOuTjtUhMjfKrDHUk1WU7lAyd2OuetPVmwNxPr1zXzp9UTq4
GVGSW6DtViINgEt+B61UU8kZ64JNW1XgBmLdtvtQ2TYtxo2clsnsQelfR/wl8SXOseFms7q
TfPZN5YJPJTtmvm5FZSNx6/dwa9Q+DeoPaeLZLFgRHdREe24cisp7XMa0eaLPojcSoycD2o
DdQT/AEqB8YBDFjUkbEDO7HfJpKWp5ZKu5Tjdg9acHBLbWwRxUHmBuF5pARnknNVcVibzG7
inGUt7CoTIoAPUn8qeMMOKaYE4k4wDmnK+B97PtUIU5OcgU5MNn5zx6VSuIsK5bnBJ7A0ru
M89euBUaAHIY4PsacUDcHoP1rTViBZCxKrgZqb5weFyMdjTFCryDj19TRnGRjPsKYD2KhuT
z2pvB5+96UnBGBn0yRScqOOSfSgCXPc9a4TXh52uyuOwArtNxRsEEjvXF6lIzatcNxt3Hmu
eu7xSNKe5ltE3B6Y5AojRlk3MT6fSrZ5Gduc+vekVVYAAen4Vx2Oi4m1lAJbjrzUiKrr3z/
KlJC9Bj0560iOpODwTzVX1JH+Tz3IxzTBGNy4HXHWn7htbn8M0iuDJGvQEigWp38Qxbop44
HP4U9jtGFOCO1MVTsHOMDrTgMZwea9ROxyjlfA9fc03cwf+uaM5BOMfWkGMHHPqabAmjc7f
TFODYG4dKrCRh8oTI7+1SqxwAOfcU1IViYyA9Oh7Um6QsFyM981ErAEHII9af5m1jxz+lXe
4iUHn734VIpwT3qvuyThgKcjZFNMRZ3ZX0p/yMhVxlTwQehFV2V2TCNgjocZxSxiQLh5Ax9
lxirTt0CxYTAYKq4A6Cpd4AqvuwQcFvXFRXGoWtltN3L5SscbmBxn6irU1HfQSi5Oy1Zdzm
lBPbmqNnqmnX6lrO9hnAbadjZwfT2qxuiabKzfMvJAbt71fOmrpg4ST5ZKx5n4t+NGn6Frt
z4f0fSZNX1C1bZM7SeVDG46rnBLEd8cZqfQfiLquvslnfeEXtzLjbLbXSyIDnowbBA9+a4z
wd4bu28eeINW1qL7VcRXsqLFjBnbeeT/s4Ir04eItF0KfztW1zSrJ1BCQ/aEiVR7jJY/kK8
+WIlKTitjuqUIwtFK7N9dI1DbwkEZPIDSZP6CqGo2ms2lsJrO3s7xs4Kmdk5+u00+L4n+BV
XdceKdKTgEslxu/pVDV/it4M+yslj4ntWVlIaWOCSYRnHBbaOAa6pxpKF+bUzpUK8pWVNv5
M8s1z4q6hamaxW3XT50yvnLavMqt/vMQAPfBrxvWvEOq3fil76/1N7iZYWjguLjPyEqRnGP
l5Jx6cGvVJbfXvFmssYfEUGqW5XbBdNGVhjz/AAMeMdON3XP1A7Gz8B+BfE2iJDr+lyWWp2
4+zmeyY4+XjoCcnnuK4KVZN2kenWpQptOC+6//AA54x4o1X4Yv8K/D2n+H4hH4hBDXzCNmk
3Y+fcxHzZbG3HavOItQk+WIw+YV4bvj0Fewax8JdLs55VjmR4kBEbrIMyep25BH061P4O8D
2Ems/YWijKx4Jbd1z0yp6j60TxaitE9R0kl717WMDwT42vNFucX6aiLbG1tsZY49+e1e0eD
da0u8tJdWmacxyyFgzMCzAnrtHTFdjN4f0NtEhsLXSrZY87WRMEvgZOcnivHfGekx2Ja6hl
ntIQ4dbEIVEnTPK554rz8RQlTl7S3+X5Hr0JU8cuWWj01/4b+u57FfWPh/WrDzLPUljzwfK
IZz+vFeS6l4W1eHV7q1e0kFkrKftkpG5lPJC8Yz78Yrd0HXBLDDc21jCjyttWAqEK46H8cZ
rqNR1lNQsUhljmsplJU/MMD1xWLnGSc00mcCoyoTcUrrz6HIadPZzagbOKTquXTcQxj7da4
fx/Z2+t7rqAhVsXW2Zip6sePrzgVQ8SeLNO0W/wBStLCea61MkxxyquYx/tbuOnpXEr4q1f
VNPvtLVl8q7l3S3Eh+fdxzxx27Vvh41OXmtY740Yqd1r5d+4jaheWb21o0zhI3OyMHgt0OP
XPrXp/h/wAPzaRBbTBRi/iE088ikPuH/LNP7vqDXF+G/Dk2k3Gm+JNVQzBiRAsvUADhh278
CvTdQ8Z6Kun3D3jmSOxbIJOGMmMBSPp+eK3q1It8kdf1OTE0q7jzSWn5JHd+ANc0/TtYn0O
6Xy7y/felzM37ydgMBT7YHHvn1r1UYxXwfca9qH/CR2niKWR0KSB4V3cxhSCPzxX014V+M+
nat9it/FGmTeHrq8YJDcH57Wcnph+qZ9G/OvZw0uSCjN/12Pn8TRknzHq/PpSheOuaAQAcH
I9qXgEnODXccIoGMilxzmgdOtLmqAB/k08LTaPxoEKRmmszAjavcfjXIeMNevNHuIFt5hGr
oWPuc1xMvjzWxjFwQD0x3riqYuEJOLN4UpSV0e1A0rfeP1rwx/HGtMpBvnVh2LVWk8ca75z
/AOnS/eP/AC0rL+0aa6FfVpHx9tDsyw9COMjrT4wdwJ+Zf7tVBcbW+eJh7gfyqUXA3lnHfg
4wAa4WmfQ6Mux7QP7oHT/ParQJkQMe38qz0DufMfA9AauL8xXZkjPQmsxF2NWYoclgPT0rr
/At01n440qQ8Dzwpz78f1rlUD+WFyNoPIA6Vs6P8ut6esbbsXKYYf7wrOTvFkNaWPrIxFiQ
CSKRh0B6CrSLwPTFMaJeqjqO5qbaHjlbd8x/pUi89efwprRgnindASDn1xTQAWAznBBqWM9
1xx71EW3KTwCKkiO1wd3XjAq0IslvlCn5s9jTlVeWHH04pm0Hv1qQNhBlq0RIAsBkr+FALN
8xx6YpTgDnpSZyevFMQ/dszwCaTzB97HJ4yO9N69z7Gk3ZPY89fWmMnLH+9z3pN4JPrj6Zq
HeNvY+1G4HDDtTuFh27OV3YI7muGuv3l9MWx/rDnmuyeTClgd1ckVDO8ioCWOSMYzXLVd7G
kNCvtZh746/4UkmQT7elTOyqwXBHoexqqyNIpZssOcdgK5jYGk4BIyP1FMaRvmP5etIIzGC
oIpxj3AbaLjBZWIyep4BPapLdy1zEp4+cdO/NJ5TYBxyfU06EAXsJ5z5i4z16igD0gt26dq
ZnaMHkfWo97bwce+B1FNaU4+7+fU16nMcZOvfrimnG4AcknNMDF1G7r+tG7b8o57Zp3Aefl
PLZx3HWlWQck9KQsNvbj1ppHqePQ8UtgLG5e2SKXr3qBR82FZsk08sMlV4wfSrTEPbkGnKz
KME/UetRA8DGM5/CneYqnbxntihMC4rFl9KXf8nyHJ6VlzX62rAPbzNzxtXI/OibVLeOPzP
MfgZwIt1P20VuylSlLZGmsjrMXdsKBjHb65p5CSoVYBlPX3rzhviA02pCytY4y3mbHeRGXY
Ppmrt74z1KxuxDDpsV5E4ABWUIFP1JrBYylsz0HleKTSas3rvY6O70DRpryOZpDauuWKRyB
Ff3I74qbdpdtHMbLV4bWQpjcZlZc9uCawofEyXls0GowJFcbvuhN6kemc80uPCNxH5l3pER
JyGBg+U49jUKtTb9xJfgX7Gsly1uZ27ao5X4geHtQ1CVbvSPGV1YR3NpNJqa2joYXEUXDEH
JBJIHUDjpmuH8F/C/S9Z8SaBpN3FDHdLpjX95KhbdKzEbNwJxxk8D05r0bWLLwfNpt1Z6ZG
lnFcW8kc0MQ2mUkAoB7bgCapeG/EejaJrtxrty8w1GTSfJaIruKNGoO0YHfDHNawnBySk/u
/q5p7GuqcvZxlbzVvw2PNPDvh3Stev/ABzrmoSebp+gecI9+dsoQ7QeMHJKtxVePwJqUfwt
0rxPa3P2XU9QmVYLeaXy2Ad9oUg9B9fStCbUtDtfDl7p2kStHbXssMmoXEfKyEMTtP1bPuf
wqveeMxcf2EJp9lpYSiWZISWd25+YZGe56HufWs3aXwxPQjSxa95y2/yv/wAMTwX+v/CXxn
/YF0q6tZy28T6nZwj5ZPM4AXuGBxtIPfOOa7CbxNYaO7+KPC2oSzwzP5V8jLmSCQf8s5EPA
ODgnHUGvL/+E7mk1i41a5kZrmeQuyvkFiqnyyzHJ4JzjpxXHvrN7o+3ULOXdNI+boDBimBJ
IDKc9MnBNV7KUtNuxxznO/PJX722Z9IJ4u0TxhZahnwzLeXkMnlfwrOi46hSRkZzz+BrzWS
8n0DXIbiES6Y6ny3tnVlSaPg8M3BPtxj6V5TH4h1m3u11TT76a2uUkPzRsFZWPOD6j69q9L
0P416taQW8PinwnaazC0YBuPMEUky+pzlW569Kyq0m+qPQw8VG7VNtM67wx8ZZLHU7qO8tG
uI5n8tIkIUkDnjPfHbp9Kq+Mviho3iBGtLeZre1kIEkdxFiWEjHYd89DWJr2qfCnWj9qh06
fQppUyIpz5kDN3/1bHB9MY6V5P8AbbaKaS1hMtzEUK+ZMocfUcAisr1JR9mm7L+t/wBDuoU
sNCp7ZRaZ62dK1c6LDqOja1KNP2ENKWCSRSf3T7dDWA6+JLq6S0l1a6uz5ZlEbSHGB16dar
+D/GWg2PhuPRtT3ysG27ZT8rRkkkH+nWprh9Ni1N9X8N6lc3lvBlZrW7kxJbA9MY+8pPT9a
4fZVYSemnod7xdKV4zSb6f8GxWsNNjvbdrqLS2c/dmd5V2jPcA+3rUdr4X1y1mt9QtbQtZs
+IZCodVHY47D3rY1PUFk8NqVVfOuk2v5Z2jYOdpHqehr17wj418N+KNBW3t7OMRwp5U8I+V
kdRgLjIOPf6V00uaSbbPJxOP9n7tOCsUtE8V2Om6tFoOoeHW1Gwnt2WHy1VyxI+bg4wM5J7
968S8bapo8t/faZ4e33VnGqiWd3zukHXB7gdM1r+Ob+8stT/4RnS72Pz5crNdKSHiiI/1ee
xPOT1x9a0vhT8O9K1Sxjm8QTBYLhcxwK20yjPG4/wAKmuijooyn02X9eh5k52jfZNa+fyK/
hLwbcatZjXtTs3uNOt4t8EEny/amA6Z7Lx1712upa3oyeE4Li6WJo5j8um3aBsup4Qj06V6
JqzW/hO3KQyRNDFH5cMCncshC8BMdgcA/jXzt/Zur39/d6nrEqG6Z2VogmSp/2e2MVT1n77
tYxg1Xi5NdUfTvw58b6P4k0uC3sbC+0mSNfL+xXEbMilRzsk6ED616CCPxNfF+h/ELxl4Ou
0sfDN+LiwupBss7hPMAfodgPK574619N+DPEfinWBJbeKPCkuj3EaBhOGBil9uuQa9ylUTS
PGrUXBs7fOaXv7VH29afngV0JnKOxSZ5xSblFNZtq5obsFjyv4qzEahp393y2zn6ivOftK9
B+HtXbfFK6WWfSZRlQVk69sNj+leeiRMbxjbjBPTNfHYqq5VpO57VGnamrlkycbgcdqc/me
Y37w9T2pjY8sMxAG3gjpUMlwRK43J1PesFI05T5ufO/pkdv8+lLGGJKNjrwe1R7kDqNuBjn
vUirtlCHOT2Havaex2Fpdi4BHy8GrUexidoI9sdKqqAoy3A6getX7ccAYzzxjg1ztiLsEYb
5eenetrR9o1yxIPAnj/HkVlRLj5s5OOfUVr6Qjf2xYnPCzJ+PNZt6Mhn1lu6YPGBjFKTu4w
CKgjdnVM+g71YX5gelEXc8ZjCoOfpUaqynA47jPWp8Y69PakVRn3HNaIRHt3HqeP1ppyJMD
g9B7CptwyPpUeMNkDNWA7JUAseRzgGpYmym4jJxyTUBUE9STT40PIPU0IC0nzA8H25pdnHH
B7/AEpsXYjB9walzluK00IGkHOP51E/T73I7VMeec1XfONwwP50pMYzdsLfNj26Uby5ypwe
mB2pG5zn5geD6U1MKPQd81lcYSbgCPXuK5jBBZRuwCf+BCuluJVW2kkC5KjOG45rm3YLnOM
Yz61lM0gRNt4XbuHeoZGCj5SoPoDyKWRsfMq445A61CV3AD7xbrxzWLZsh24bOM5PY+tKJA
Aq4y2M+lRDLNwMgdxT9oPLtgn0qdRkyltmeMkZIz0p1m4/tG3UnI81eSOTzUGNpw3J9u4q/
pqxjUrd2IYg4Bx6jrVJ3aJex1zSfNjGTS9TyD/9aofMUDoQMU5G3EhuM9677nKTbsLjvShh
tGTj1zzmoQ4xuZsH1JpPMO8Ac0+YCwjfN6ehp5xx71Arg/dH508nJz3q09AJVxgc7fpT1IY
fNz2zUIb5e2PSk25+8OPancRMApIYLyD+FG/5jtGPX60q7eF9KG2ggtwfUDOaYD0Poc+meg
p7EY2lfw61GgPHPJGakYEn74A9MVa2EZNxbWccryJ4fW5mk5LqiAE+5NCW9rIsZvfDibvQK
hA/WtNRhiSfwqUA8D8qy9mm7/ojf28krfq/8zCmsrK4do18LygKcKSVVT6EYrD0fw14ibVN
Q/tuKzNsWBtxEuFAPb1Y+vau/RiV71BJeW5IRbpQVbBUPz+VKWGp7y/RHRTx1VRcYLf1dvx
OV/4QeO4uBJJaaa6sp2yvbnev+yea4XxN4Pk1q/fTdAmt9Kns7gQzzWocNLwA6Jk8kbhnPr
W58UvHUXhN9EvbXUJ0Rbho7iC3X/WJgHaSeB0+vuK8o0P4n69ea9Fd2mj2pMepS6gs89y+N
8gUEMq9V+XIHbNEaEI++louvQ6Y47Fv3ebdbamivw41aVIY7iNUsJ4i6XEcxwcIWUY78jv0
qjd6PoKfBq3tZYk/tltUkJuo5jhEAAwT3Xt9RUutS65JerfXni27sY45Gmhhso2SGLcSdqH
knGT157VV0PwHL4itLhrKZ3hSQzM0s+EYH7x2nkHODzWUa3Krp/gd1etUry5qzS2+f/A/4B
g+LfCmjw63KdI1yB7TyS6/vN/RRlf94nOPzrz6azFvpcV5JMJbaZ2KE53lgOBjrgnivRrTR
45dYa1tfssqhim+Xasbc+rYr1nSPh7p9hFbXWuXHhRImICbj5xGewCnHNaxqz9TC1KHXX0P
GrW78EX8Nhb6jooNyLdIZJbWQJngY6jsfxHTpxXoXh21+H/2b+wtSvmCSW7SQi9hCRqwb7y
SZx1+8MDPPSut8ReF/BjwIsOvWdtHnbgQiMH3wM8flXH6h8IbTXNPxpfiCCe1HIKKSob0Aw
MVzKD5rN6ety5YmlKGt0++qPIfEQ0CPWryx0ieVhbS7YgfnSQ55YbSeAMdTUM3mKsmj3S7L
2CXdwM4JORGoH/fX1OKW88Lx+GfELLqsizNBNtMaDk4PUg4OO/PWqk09nJql7I1vKtvNIX3
qQZW55yx74P0rqVO9uXVfqd0MRKKtPd/l5lDUIXk82+nSOLnefIUFSeMjjgfn3qO01yXSZZ
VhCea+xizDc33c4Pbv3FdHHpkE9iP7Ovo71HBHkSERSqMdCpOG6dVJ/CsHUfDeqvFd6vFoW
oJYLKQLtreRYwvY7sY7frXRTUX7sjixFWSXMjVi1m01DRwL1WjEMgGSfn5/u/3gO4P4U54Z
/COoRa9puplLjaWVlHEwP8ACVPUeoNc1C0EkabZBKGZd0eOUT26c/StY3VrHNJGbVJ4mKiV
Cx3g44OD0PvyDS9jyv3duxLqRlFOWp3PgSTwzrOqWtx4hzcXF7OzO8jY3TdVUntk88deld9
rup6J4LksYNLvFuYLiBbe2slOG80kgk/3V6E+nPWvCL7TLeG6mm09nKxqDu6DJHp2xmsC41
G6mmSS8u5JZY18tWLcgDtmslg1UlzKWhhiajp8vOr/AJf8A+nfBWsDVNW1CCe9XUTaW6xiX
HHXkKM8A81R1C6hh1K506+BS4ix5M4PEqHlcj6frmvPvg7fCO+1R/n8uWOKHI/hJJ6+3+Nb
/i5prnWAI4xaQxwiGNj9/evbHbjiuKrBQqOnc66EPbe9a1zG1fTFeSPUEZ44ll2k/wAKgg4
Ye2a92+A+t+ONb0q8XXNXiutP06T7MqSrumY7cg7s/dAx1614j4d1S3nsLvQ9SlcXagb1Yj
a6noVH8/eu3+DvxEsfC/iiTwVfWsa2+o3BaPUXdUEWF4DE/eHGBzxXThZyU+ST2MMbRvTlK
KvY+pFY5OD9amzg9ax9N1rSNW3NpeqWt6FwWNvKsmB6nBrUzu6ce9exB32PnGmtxXkYD5R8
x4BPT60m4uQ3G0dhzk1FMWdvJX+IYJz0B6moLmZIZEhgMKvEF+VmI4J6VlOe7excY30R5h8
XYVt5dHkEXAV8tt4LZBryx5S2DkADqe1fSXiCbSJNIkm1xYjZxgv5MvIb3I6/Qda+fdQ1eH
WPFljpugaPb28M0siIjRZkdUXc7qg79hnABPUV81jYR9teL36H0OX0alam3ayju3sc/Jczf
Z5by8mNnp6cqOfNk9CPQH0HJrJaXws7lxNfkMc/6tz/AEr0nw34He6ea88XQwwR22PstsXy
IsrlpJmPys/OAuSq810j3PwpWRl/t7w+MHHN0f6CsY36fmds5OlJqm38j42VotytJIQg6hR
yR7VKhwrFDkdeeTVRvMEg35zjHB61LC6lQGSQAngrXtNaHMi/CzMVLYIHJHpV+Mnj5Oc9TV
SIuFYL0JBwatxbQQS3bkk9K45sGjUj2spyw3Dkj1rSs2MVzFL93a4YD6VkxNGJNikeucV12
g+E9e14h7KzYQ95ZPlUf41i5GU2oq8tD6L0+QTafbTAcPGDV+Nv7prm9PtdUt9LtrJbiGMx
xhGkxkk44PPFNmTUbe8SNp5JoxGCWEhVt+fQdB6fSs4zcVdo8Zyi27M6nhiOen60ySRYkLO
21R1PTiuB1rU9WsbAmyuZ2vJnWG3i35y56fl1/CluH1BNBhs7q6uL3Upcr55OPlA+Yj04z7
1vGd1cm6J/Fnim4j8M3d5oZKxxr89zjBGTgBfrnrXN/BzWLiZ9S0q6uHlQAXCbmLEEnDYz6
1Q8dPLaeDrS3dfLa+n3YB52rzgj6kVlfCmUQ+PI0Mm3zoHUe5xmu6nrRbFzXsj3+RUJ3KcH
602Nh5g2Drzk05QM5HOe9LwBk5B68mue5RZAIHSnCRdwOKrqzYIyT796cGbqoAJ4wavmJsT
DkYbIz+eKikVdwC4zjvUnzFckenBqvuOTnkjrxmhsBxVVcK2Cew+lMPl4A/ix1FK53H5uRn
vTEZMHPC0rjK2pfNYsuQMkD696xTEMcE4x+dbepKjW6A/3s4z6VlSIGCBCvrn2+lYz3uaR2
KEkaoPXvzUOY1GWHX07fWrM0eXPyngdqqNH8vPH06msWaod5i8jjPqOKgZm3ZQfpUyJuXcV
wvf2qTy8nJPzdeaizGRLuYAfxdvatHTR/p0O5sc1XjjDDagwD7VesIStyCT9PXpWkdyW9Db
yx/hIPq3pUsccYPy5+mcioUbacs3tUiNls4GT3rrRzjmwjfMpPPNMVg/sSelDON3JOc4wKj
RewB3E5JHQUAWUUs2OD25qcdOuc9/WqsXEm3O4KOTUiq3mNg5z69KuIiXBbPcU8KuOuc01V
weAcfWnnp/h2q0IevynJPT1qUbWXIOMnvUIHHt70z5t/Bx6Vd7AW1AXGOMU4nLc4P8ASmZ3
fMGx2pMjcfaruIco25+b9KHcxgybS3T5R1p4XKAn9KQoSM0xChwxx+dO2qSWVF3djjpUfz7
uAvlnuPvZqVRx701qGxyPj/wrN4q8FXenwwwT3istxBHIvDup+7n3GRn3r5Xs77UdIu5rOL
T1guIXKvA0YVo3HGPXt0NfbXasy70fR9RcyX+kWV054LzQKzH8SM1SjFKzVzop15QPkSTVt
avZQLmMxnGcA5DZzyKeZNTnDw25khidNskcTFFcehxzmvqqTwd4RZdp8N6fg44EIH5Y6U+P
wj4VjAEfh7TwAcgeQOtLlivhSNfrC63PlK38P6kyY27dv3v3gCqPeuitdB0+6t4pLnWtP0u
RcLtclwwHGeM5r6Tj8NeHVcsnh/T1J5z9nX/CnzeGvDc8Bim8P6bIncG2T/CpcXLcaxSjok
fO2p+E2kjS4sdfsb9D0kRWU8f7BGce+Kq6a3i+2ka303UtoP8AzzY89gPpzX0HP4A8GzD5v
D9vF/tQloz+akVmSfB/wXMg8uO/tnJ3b47xifp82eKXsb6foCxK6nzF4hN/c6z9u1CFbmUY
85WQruOBzknOa2PBXgpvFOspZRL9mjB86eThlhjBJLY7kkEKp6n2Br1XWvgzqFtMG0vURqk
FxMBsucRyoTx15DKBnOMH271vvo+i+A9EXw7FdKjOwee5XAeSQjls9Qo6AdgKzqtUoe90O6
NdVP4b1f4HKW+veB/BXmJYeAzDNCCy6hewrcTMfUseQSfTArmda+K2m6teXK6pdzItxD9n2
SNsAU9cAcLgcVe+KPiSyg8B6qLUhpBF5YbHOSfXrXyp9svL3MrMWYnG4np6ljXPRhHFRbnJ
2TKdk06dP3u7bZ654pu/hu2n3cmnBJNQCgRG3O0s2eM44x659K8xeTyz5cN0k0uOoydn44q
gULMwi5jHBdlwX/DsKmtbEtlNzMpGcZx0r06NP2Mbcz+ZjOTnJaXfkWnuZDYSbZHjVmAxn7
zhec+uf61SFrcGNZREzKc8jnpW5bQL9jgSQniRt6DHOcDj/arpPEngHVvBVnFearcQz2c6g
tFDIN6c9145HqM0/bRjp1HUo88oqXb/AIIeA76TTNHnuFhlCyTg+YF+X5ccZ/Oun17xU/iD
V7W2t0ikWE/NHjltuO/Y5yKdo8mj2ng4ad4bn82e+I+13k3yNGB12p29PzqDS/AP9tyXM0F
w1lIJGigIOSWU9H/nmvFnUhOrKctD1cPT9lHn/lMrxLptxFaxa3ZsVukZmTC4wnQof8965c
BdQs1mTEiHK7G6p9fpmu/v9E8TeGZ1k1yxW8tCCGcNvjbI5PsevauCaZbHU2l0/ayFs7SMj
6V1UdY2ve39WLrYiCftIu8Xuv1Pe/2WdIuLbWPEd7JcDbFBHAYQeWJYnd+GP1r6gmuo7WIy
uwwPfqewr5s/Zl1W3+1eKbOSJI53jiug5++UGVK/QZB/GvamvhrGoPaFtttERufPAc9vwFd
E8R7KGm7PnatL2tZu/uq33G5dagNM0aXUZnXplc8D2A9a87k1GPTRFq+u6hFa2LuHRZpMGa
Rvur6k8fQVheMPiRDp9/cWccJvbWzDQpBCPMLuQQoJ7c9T+ArxNH+I3jjWItA+xi9vIlwnl
8LAp6u79PxzXjVajxMko7R/Pqz38Ngfq1Pmrac3lfTt5P8ArodZ4k8UeIPEfi2/1HRLOebS
5XW2WSQFbeN1HY5yx7k/yr1C60TSfh34Sstankk1G93o9wPNRQ5YfLh+Csa9do64Ga4bTfi
Jo/gvwVJ4WjsEvNbhSSC4uvNElt97/lmehB9B3ry/xb8Tb7VtQjh1QwX8QiVbSOQEJAv+4C
AfqaI0JNuyu2v6/rY6ZVk0o3tTi7W3urabbL53N3xf4z8RfFHUl8N2EflaakilI4c7p27sT
/dHpVv/AIUXqQ4a1uAR1wq4qD4c/F/RPDumzvqnhr7VOs2DdWyqu2P3U4zj2rtLj9sDwutz
KqaBfsocgHCjIzXXDDVJaXcbdlf7zkqYyNF2p0k1/e0+5XPmUq2xmIGMdDT42RiIwecYx0H
1owphO1hnjI609Gh+8w3uPu+pP0rpZzl5f3k3lhTjHzACrlpFPJcrBbx+ZJL8qqBk1mrIyv
x9zGM+/tXtfhPwVJo/h2TWNQZE1CaLEYkP+pUjgf7xzn8hXDWlyIyrVVTjcPCHgmwhlF3q2
LmdV8xYSPlWvZ5pLe1tYDGyQ7SuEXAwPTFeVRXL6brcL7tkbRgHP8Y9xXR3WrG8RZAFO0ZR
iMc44Nef7RpPuzxZSlN80zqm17R4Lq3/ALQmEcUzBF3KevVfwz37HHrWn9ttb5pY7SWKdwO
ApBYHPp171y66bp+pS2t3dBmNsdzRhsKcjAUj9af4o8Q2mgeHrnWnVN9pHiL5Bu3EYVc9uS
K2hUnaz6k/u7aXuQaNG2sfEC/vUxLY6Jm0hBHEs5H7xh9BxXSyzQX16919mMItkEARhyGbD
Mfy2iuI+Gs0kGmWVj9qmW5kU3Ux4xvc5PB69a2YtfuhqKrdJ9oguJpZFmijOVw2AGA65A6i
tXWjGNtifZuV7HnnxbvvM8WW2nqNqWluMgf3mOT/AErlPDOonTPFWm3ynHlTru+h4P6Go/G
Gsw6t4nvr5JN5M7R/8BUYH8qx7adRPGc/xCvShJ+zsW48rSZ9iMoIDJ90jI7ZpDHk89e2e9
Y/hXU11bwpYXgfc/l+XJ67l4P6itcqGxtU49TXFzXKJli3cjinMo5GcjNMSTGFz044FK2XP
yv+Q61omiR642EBcHHGe9RODgFcZHGBSsxVeeT/ACpFZSrFQOmMmne4WGEcjAGPek4wVYgE
elPKqyc+340LHhTx07mgChfBVjRd3XPU1mSZVsceu3vWveLuwvYCslwFJ5OAdtZSeppEiWP
5eevU9qRo1+4E6+n8qmGR1wfSk5dhyeevOKkor+WqgKMbT3HOajkADkEY/wBrPSrflsS3X8
fSjydwC8EY9OlFguVk5Jz1FaVsqxsG4HFRLDggbBn1qym1JFV+5xyacVYTZKGYnI+6Dx7VL
uBHXjpTQoDkDoRkCnP8uPlx+FbEC7hkdc+1O3gKfTvSEqox0x2pA444yKYiRRs56k96l6AF
eDTEXa3b8O1SAoxPGGq0IlQ4O79fWnpwCBwPrUSbVOSwA7VLtHGBwO+eatEkhPHAJNCj14P
vQqsVy3FPUFiWxz61qgHcl8A9KRlGw7cY9ev404MVPQ+5NRzNwR0XHHuabESrNG3y557j0q
UcLnG4frVHhnDZw3tV2FgQN3BpwlcGOxjgcf0oGfrnvSyYAHAPPajke9aCEzyaiJ2HjvU/J
+nYVE2/cen4CkwE3n7vb9aliA4OMmotyxq0jkIqclmOAKzm8R6Sly1vHO00x4WJUK5/FsCp
5lHWTHZvY2sAn5v/ANdO79OfauK1bxYbO9jtbq9gsfMRnUINzYGO5+vYV418Wvin4qs9Ot5
fC+rPFboWExVBHIc8A8ckflWX1unzckdWbU8POpqtj6T1C+stMsZtQ1G5jtbWFd0ksrbVUV
4r4k/aR8P2F8dP8N2h1OYfemfIQD1wOa+TtS+IXiTxRdR2/iPWri9t+0ckpVM/nTxKSgSMR
wxr0RAFB+taVPaLR6f1/X+Z6OFwdKa55O59caL8Uv8AhKWl1HT1liuLdgrxz4zgjIKgEgKe
fy5rTk8OjxFM2q3dyVdly24/ex0BHsa+VvAHiSTR/G1msDl7S6zb3BHAG4ja34MPyJr6ztD
5OntNeXHlhBu+9g8V4OJpunU993vqdlo0v4Wh86/G6N7fT4rVrxo4XuQsmG2grgnp36DivI
8N/Y9pHHCUJmlhcFcHopGT+Vdz4umufid4+MOlNNLZwOyWwbGx8f6yQe3ApdW8E6xonhWNJ
1WWIyrO0qMpKh1+4eevC16lCUaFKNOT9697epcKTqSavpb/AIJxAgjSMsXCkn5eeSM/zrX0
nRL/AFe6XT9Ot47m6kG5YTMsUh9Pvkf1qdWVre3EEka3mTuCQgt04QbRyTjkjnn2rsrH4eR
r4SW+8Vxppd5IzTQkofMCdVB+b8enArWVfl1kRVhGHux3O00nwTb+BvDNve+LNHgn1ExZFu
7Axxhz04B+YdSfXHYVyk8tv4w1wz3sE1vbwI3l+azSNKw7hieRwBgDisKLW9ZtdPFg2sT3l
mBt2P8AMxHThj/I11XhjxtocFk9k9x5V/tOxJ49qk4xkHOM/hXDVjVheb19OhMJ2dk9fwNb
TNP0vUba60SSzjsrOKRZI5Au35yAMjHceuee4rbsm1nQdTaKOYanaMuIwu37Qvbd/t/z9qw
bbXI4IUN06gQcbosszg8/41dW/m1RoprZgPm2oR8xB9xjv7V53tH2OyvCTba2O/uJ7C80n5
pI7j7Q6ouOMt3BB5BA6jtXn3i74dWcMz3elQI9wXwYI2xHIu3sem6tRvDHiVrqTU11aJJkU
SSMQGEgPALL/EO3qCOCK0/+E6tNH0yeHxPp8Jlhha4t47G4VkuVAI+Xcchgex/CtIOXN7rs
zH2MYwVnzf5/M8u8G6XrOkXlx4902+js4tNgkla1GX83jDQt6Anj1B5rrL74nT3enNFoTbZ
b8Fi0p/1IPLZ9Dnv7CvJfEmvavbfadR08m207Vy0pjjbKjJxhl6Z461w39pXd7aPE07fISw
RTjcM8j+uPavUjhJYiPNN/15mlKtHDTvyrVf1b+vke9+F7XSwZLnUteN5AsymZth2yMOixZ
OHIJrqdZ8daYfCdv4V0W3fTmuZmgnuPLOQM/dyp+d2+uK+XG1zWLURxQzvEByBGcY/wqa1v
dct/31vcNH84lw6h/mzwcHNDy6d3LmR3rMMPUkoyhKVtfL8f1Z7TJ4f8N2PiK0uNculEah3
a3vJvLG1QPlGOGfnO3PtXiN9q8mqa1NdXsgibcfLTywoVMnaoAGBgfzrTvv8AhIfE8kdzrU
0l00ShYtwARFx/CBx2Ga1tB8IrrE5tZrqHII4Iy2PaumhTjh4uVSV3+XocmJr1MVUUKMeVd
u/qcrDM0kccNvbl7pnyFXP3vbBINa58A+K3JdvDTZbk5fH6dq9Gs/DvgXw1q1teSattu7Y+
ZJHcsCUOODsH6ZJrXf4meE1kYDUpmAJ58qHn/wAcqJ4upf8AcR080/8AMKeCpO/1p6+TS/T
c8ojwrFS5DMAGBxyKm8qMyZ4VdvBHr6VEyrjnkHHbODTPKXI6hSPXHNBx3seh/DDw9a6t4r
N5qEO/T9PUzOpxtdsfKv58/lXpN5rkN/I0ecWoJ2oe4xjn+dcZobHRPAFpGnyy3rGSQk8kM
eP0FUG1jbnDYJOK8evzTkzx60vaVG+2h3F3PY3lrJGfldckOByv0+uPxpsd2jyDzJi0a7SE
AAA4I+vPX2xXnb600gEY+ZD97LYx6VbTWOqZ+8PzrBUpdTGR6xD4iTYkcMqlcDOT2rh/iRr
Emr694c8IwNu+0z/arhRz8q9Af/HjXN6Tqd7DeGOZgzMeAMkL7Z61S8O339rfGXV9Tb5k0+
AwqfQjCf8AxVddKlyylLsr/oiOWx7PYR31jpd1rYkEMkSkqgHSq8niNdL06e5ZwfsVmWI/2
iP8TS3t9IfCDxQyRbZmEcivkkgntXB6oGbStTM3+qllhgx0yNwJX/x2sLx0iOnB1JJHny37
SJI0nLyyebn065/nViOYt/Fx7VP4kSC2hsYreJYkIdyAPcD+lY8cvoa92nJTjzI1rQdOfK2
fTPwg1Q3mkXNrv5+WYD042t+o/WvUA/zFF5x0FfNXwl8RrpOq3bPa3N1H5LeYtuu4ovBz1H
cGvoPT9U0/Vre3vbG6SVJ0DoFbDY9x1B9q8yfuScQtdXNRp1TJ5z70LNwCOaqsQ7knPHX5a
d5pClozwxwR6VHOTYncPn5M47EdaF4PA59u9RxktjjHpk9KmhyGJI4HerTuIf8AdTJXp+FS
JGCm45LEjvUismNw69M4pdxI4wme5FdCRBQulw7Dad3tWc8QPBByPWtSTc7BnyATwBUn9l3
TRCQ2+xTyC/p9Kag5bIrmsYZhGQ2SMHpT9saEGRgh9DxWPrviOPTZzbQq13NnHy8Iv9TWBJ
qXiLUp1W10mYc43gbQKi3Y0SbVzt1aFQCZEA+vWpPlIDJhx6jFc5baffWsavrWq2tmT92Lz
CWx79qtm6gdD9mvbW6dTgiJ9hqrNbk27Gwqlj3z6CpRDtww+8P4iKwo9VuV8whgXHPlSAfN
/unvWtpupwajAZICfMH3lJ+7QnHYGmW1CbieC3cilOD97n0IqNly67j8vUjsak+RmCqcsf4
qpMkb1/hxg/rT9qg4249wOlShGDAE5HqcCjbiTnoOxFVYA2AEnOPUnpSxRlTkjafX2qVduP
m5P07VIBxhsA/nVJEjJMJztz9BmpUHAJ4HoRzQM4A3Y9Keqbdu0n6etaJCFUZ6rjuRnNTKr
H6H0qMsqgrtxx37CnRHblncKnYscCtFuIkIGBxjtVe4hZmXac5PIpJNRs4c+Zcxcfwq27+V
Vf7asjJ8nnSc9QoA/MmlKUdmxpMuJEclv/1VYSP5Ac8+vWsttcXb8kKj2eQDH5Cq767cA/L
FFtz2y39annpx6j5ZHQjkc8U/H41ysviC6UZ86Jc9jH0/WmSa7riwmSGGBh/C08ZRT+Rz+l
TLGUoh7OR1vRWY8AcknjFYOo+LNFsWVPtHnO+7aU4Tjrljxgd+teQat43u7y9zqOo+ciuVE
CEJEnOOV/XnNcp4g8WWbWn2eO6aWMcnYvX6egrzqmYVJvloxt5s7qWBcn7x2Hi/41SaTdYt
fDrXiY+SSW5EUSn+8Bgk/U/gKxfDPji+8Y6xHLDpYsJY8v5zzKikcZClhlyfavJtN8SReH/
GtvdXWjxatp06mFPPjE725P8AGA+VyOcZBHftXZXEGiQeXqLR2ugW7Rl1ufON5fuvPI5xHn
HXCgVlWTcV7TVvr/wD0Y4aELpI9Fn0HTh4xRtcv5JrnyZJWto2z5WWAwz+vHSpdS8O2d3Zy
2drZRwQTDyyF+9MMHgnr0z0rgPDviSKC+l1b+zNRuVeEvmWFmLIDnOcfNnknFeuaD8Xvh3f
w+TD4k0u2uT/AMu9yrRSKQP+migD65rmjTlK6s1Ywqxq0mpLX8j4d8f+C77wX4wm0ufJidR
PBJ6of6jpTbeRbiFGmMkrkZxnCivevj7/AGX4ps9N1HTb22ury2lKYhmjkbYf90nIrzTwr8
MfEXii/j06xhiiGAzPNKsSKvqSTz9BX0lDFe2oxc/iWhFHlotytozC0kyfbUHmxxMWwqKRX
v8A44sPG1x4Z021WFYzrUKi3VJwZWUqu9iv8OM/rXe+Av2c/CWgtb32tXC63fRsG2rgQqR+
p/Sre/8A4SX4j3eqEMi6c5gs3jHygD5cD0zg/qa4cZbSpLpsbRxfO7RWi3Kfw5+FkfhLwg1
ykPkanMgTzH/eCKPq2QOpx1+grz/xZZ6xrVxeWX2dpLaWIm2gt4sMcMMEgcdj9Oa+kLjUo4
dIk8uYS3Ese1djhiuRjsa8E+I+Ybq3mi821mixEs8DFGiUj5iMdSeM+ory6lSKqx5dWxYWp
Oc5Nmp8PfBFh4a0Z/F2vafEtxKGNvAOSgHrnGDkc47D3ryb4leKH1fxZJwQ8owik9PbjjAq
6PiX4ivNMGk64YrtV+RLwkrIgHQn/IritRc3euPdTqZG6+3T0r0qVGr7Tmki0+ZuUnq9C7p
1jcX1/a6e2YrlpEHllcdTxwf6V9DXngnw9dWn2PV9HtrmMY3GWPcRkYyCOa8J0jVrq5vNMs
42EawTBlLKCeDwPp7V9U+BbqbWp54b6F90CoyyMoxJuHb1FYypylVSe5046panDkVkr/ofO
fjv4aT6P4jsbLwus01tJB5otJbhiIWLEbY3+8AcZwcgd6m0HVbWzvI/D+qabc6DqEjjBuF8
pWIOTtYcMM8naec9K+orPRdLm8Y3Ws/2eUuYH8qORx8oAAU4HbP9K09V8I6L4ltZYtX0+2u
rF+WtZo1eL3wP4SeuQRzXYsHOtH3n6f5/195k8dCEYxaeiV/U8Nvhrn9qRXN19mW2iiXdJb
yZO0HdwAMPknOK8U+LfiDwfrNxG3h+CZr21cLJdzEgtjOVVeigEnt1r6KvvCd74R09rfwxK
+v6Ra7n/sq6kxeWfHPkTHiRen7t+cdG7V8reNb2fXvG95eajZf2eu4J9nYDeNo4LY43f41O
Gw8qdbUuWITjordDnLPxRfTaNc+GbqNXhZswzFcmMHqh/wBnPIPUGqEGmX0F4VWBievPTFa
JNhazmZFTeOhfn9Kvajqs2oWD6gPmCAI+cAKcccD2r1dKcvcVk9/U5kvaxtJ3cdvQsWek2q
GOVrgFTwFAyQe4q3f3NjZ2gnWFQMlQ5Gcn6dKxdXvNTLWs5UR208MbKExgMFCngf55qza6T
c6tfxx2qyiTOG3LkPk8DHc1yysrTm9D16LqVKbpwQsustFbKM4WXIU+v0Wq6Ravq+oM0YEM
Qx930HoByT+VfQfgH4GXUN7HqWuvBbvIuGtpI03Kh/ul+B2JxyAK9ZsvCfh3w3bfabHUNIu
I1JDMbBbhpH54ynI47VzSxD1dKOnd/wDBF/s8bQrS5n/LG/4tJ/h954B4T+GejXdvu1ayn1
aeRRzdHYmPbB7V6FH8P47eJLePw/p4SMBF+VDwOPSvRv7a0W8u4sXOnQy2u/bBCoDMBjL4B
yB/skDFda2paeHI/tRDg9fsp5rgUJVG+ep/X3l1ce6LTo0eW/r+dj88/Mzj6YxTA+5lVj1+
XilKvH97079qRdyleoIINeqrHkNs7/W9UDaRHHG2BAqqMexNcW+q732q/sTnis3V9eaJb6x
6SGQBTjjHr+RrmYLt1JV3PPero4O8bs8ZNJ2Z2iXDfbf3TKFPOB3PrV9NURrpFHyqMDcfXH
TFclZ3SuXIlOccHuK0tzRuN2NwCk7T19D9ampQV7M0SudtDqEMMEt2cqYkLE9xgZqj8IW82
LXNTlz5k8yrn82P6tXM6hdrb+FL3L5Mq7R9ScV0Pw8f7H4IMqsMyyvIR9OP6Vx1afs8NNrq
0vu1ItdpHoF1qkkVpHFIw2GYMAPbNU/E13FD4N0rD7TcX80pHsigD9WrjtY8QLNDaW0UmZk
uP3i/3QVyK1IUm12PS7C4YeRbxPIq+pd+f/QRXBGhKPLUqHXh4pVYmJ4tvHZ9NJUBDbZB9T
uNc8t4OOc11fjbw7OJ1aMsI7KxDZ9SZCAK5K00l2w0zH+levhpQdFWZGMi/at9GejfDO/H2
rVYIo5Zrua32QRQoWLsT046Vv3nwp+IDak97Z2iw73LArdAMp9cg+tdJ8A9NjtX1G4RACw2
56E9K9zaM4wmAa4J1GqspRM1O0VE8M0mbx94XgSPVpb51U/8tSZUb8ef1r0TR/F1vfqEuI/
s8mByDwa6yMlmkjbAyOQehrntQ8LabeO7xw/Zps/ej4U/Uf1rDd3BtM6CEmTEinerc8HirI
dlwc4BPBHSuQ0+TVNHufslxGZYWAIOeMeoNdfaxmSLzblvs8X3sN1NdEIuWiMpWW5ZVxtBO
Aw/SonuYmkZHbbGv3nJ6/Sq80sRgZ4Vzu+6XOQPc1jKr3GY93myH+JB/L0FdcYtbmd7nRw6
xYwTosIWWd+I1+81bN1J5ljm7vFQyDoDnj2rhIvL0xJ71sBlXBdjwD6fT2rOtNe2n+1rjzb
qV5Ntqh+Yyv6hfQdq6PbxguVk8l9Ud0dE0HTbY3N6URm+bZ3/AB7k+3ArI1Y3EWlPeSOul2
a9C6/MR7D1qvBJNaW7a54iZRcjmOD7/lnsMfxP7dBXD63da34x1ASXBe001CFBf7sYz/48x
/zxWM6sUrJW/rqXGLb1ZzmqX+s+Ir57Dw1ZBz/HdTHL4/vMeg9hUtj4YbSUMmoXNxqFxgko
GMUK+pOOSP516P4cTTINJu0tZFttKsl/0m9P/LaT+6D/ABH1NY17dW/iAskYeGy3YjQDBmP
v/n8q55yaivM3UtdNjkG1y+mf7PB9nW1jO3lMKvsOeT7cmuu8NfaPMCzQhkYblliXDJnrz3
+lVLbS9C0W686SMX+oAcI33YAf0zWbrniqeG3cxWAZ1b5FiYlv97jArnUk5JRNX7ysken28
xJ2yYkUtgSLwD7EetWlHYk7uoHpXlnhDxNqdw0VnfKRJPEZDGH3eXgjaSOxPpXp9vPFc26S
qSCy/Mo6qe4P0NdUX0OaUXFk67V5cq/bJGKeJFWMBmy2P1ppwpYlR6c96SS4SGNpZSqIuMk
sABWidiCVcDDcHvkcYqwq5Qs449ewrlLrxVApZbGASv8AdEj5wfoOprCvdUvL5f8ASLhmA/
gztXP0FYyxVOO2papSe53VxrWlWgIa4DMOyfN/9as2TxbD/wAsYeOxc9PyriguQ3mHhR0UZ
60fd+QRnkdSe1c7xkumhqqMUdHN4gurpv8AXmLHaNcfr1qqZmkfzHn3nP8AGxJ/WstZFUZ8
sKw6ZJxT2uh8q7Qo65x1rneIv8TNORI1U+b5iN7D/azSrJGuVMZ465FWbLwvr2oRq8On+XG
2MNI2zI+nWq95o76PMI9W1uGyypYJEGlbA9jgfnVOVW3Nay7slOOyYpuIhjJAU9zxzVaS+0
+Bib67WwiIPzSZ3EeydSPriuI1Px7NdoB4RtPs5RjG13e4MsoHdQPuCvPNSXWLyQyapcBnc
n5SSTk+lLl5viZ0Roye+h6vrXjrQbGbyNHunml73HDyfQDov4VxOueNdf1aMJbzeXA3y5JO
5vrXHWNnD55adZkXqR15rvdJsrW8jWNpkC4yu6Mjn/GlNRp6s7IUoQ1scLHpN1cOzXcDsGY
nLZ65q9feH5BZ+dDA0wA+ULyCe34ZxXrek+AZpJWa7kKw7sRBGOVJ7mvStP8Ah7G0Si7kR7
fldqjaGQ9qzjKtWlairg8bTpPufNXhmOTTdDvLmCFH1G8X7DFMF3/Z1JId09WIyo+uay7bw
m+laFcI6LNcRs4j8x8bwH6ZAyTtHAz2r6B17wrpFhfRWmmaSbS2tx5mLbks/riud1LSTDYw
2ULbd53F5I8cHgj8801Gs5OOyua08VGTcoooQ+HNW8ZfDO5uryKe327BDNZfJKGHAUqMBlA
x6HHrWbo3wDfxH4Ph1qHVIftuCPLZQElwSCCcZB+or33wzZyaR4BsrKNWnlu5MO0RAKg9x+
ArPbwvrFhGiaZHcW9pCSFj8wfMPoOQPzr0KeG9ik4py66dL/8AAPOeNlrBNLU+cbvwDq2hl
8+HS8UeQ0tsgkH47eR+IrAt44ZboJJGBhsbeQRX0jrXhrUWmTVNLu7+zuSCsoU8jPc+uOx+
lMWC+htkGueFYvF0LDbJM9vHFPH7bgMt+PNdUKt1yvQPek1N6nh/lXEg8q1uJbWLGDIZ8dO
cY6VDdaZqghEcmrT+SxDRmO63LjGCSAeT0x+Ne1ah8MfCeu7JNJ1S50O4lGVsrkgbW9Bnj8
jXmuufCHxxpN2/2eMyRk8Sjjj6isvq8t76d9ztWJp/DscJBpa2LPdvqMsLxEglWYNn0znPW
s+9uZpbfYNUubgZOUMjN/U4rqbrQ9Ygj8q8tyWB6BeD+dZr2ux0geMRnODheldtGhd3ZjVr
RS5Yq5ykmnzSyfKuxG5weTV6y02OPct1D9pQDd8vyvH/ALp/oeK3/sriME4YplRj69K1rXT
ZG017jZtJcJgLyM44/wDHa7pRSjqccOfn00Kfh+3sV1WBDHG6wklXVQjt/dDA+/p619I+Ff
D8dukM9jctDPNHhsEsUPU4z8oHb8K+dLmyt7Sdry5KNGQvy/7XccdBwK3PDfxH8RaAGMV+L
yzMipHBcnc2OihD1H1PA54NccqcObmOiftJx5eup9JaRJfadBJc6nB/pJlYSSyBkzHu4bHI
q1r17qCeGdQm0K8t5LhYSIECg4bghsHrx29cV57Y/HLwtqKzWOqfadIniLBZJI/OiYgkHlc
nBxzkd65rxn430rXLWC68KaxZ3DwZSa2trjbIpxxsU4PXuB2oq4hU6doXZNPDyrVF7Rcrff
b+vQ4NvH3xEns7l9V1jaYpDHDK8IjLOTyhZcArwCDXjPjHVdS1TVGuNYESztwzJF5TN78cN
9a9L1ia41FUt70CVOsjbcfMThse/fmsrxDpNpJpauLmOQRgFQ/J/DPNcNBzdRSktz0q1WEK
bgkvkjxtLKWR/ljZ/c9K17XR7mRHjZtiSAKyjvzXT28Nvt2CMfU8UlxDJbsGzlT+HFe1ydG
zw1Wa96K0L+leBrNvJaUG4i38BXwcentX0N4O0c6baWcMum20XmsNs0kRkPy84wBx2rM/Z7
NnqJ1XT7q3DeUqyozxhwc8EAkcGvexp0jR7X1W4iAOFEPyBV7Dp1968irhZ1pXfT+u57P9p
wo0/YxW+7/pGDrOn2niLRtQ0qZbuUPD5LbIzAqsDkYL45+navJPEXwiuRPaWmkXWoFfLG4L
INqg9M9dxHrX0RDAkSRr5zSJtxmQ7iT65qyeAduc9hXW8DzWlezPLoZpUw/uwV49v6seE/D
n4fahofiO7tdU0GNLeKP93q64SRieiqMc8HmvbGs4EYp5rfKcctzU8gIwV/U0+WRfOf7v3j
2rpp4SnBa6s5MVjamJlzSPzWbc7EsBgDg+lNaEbVGQcnGe/wD9aryx9wMccY5NI0bMpbI65
rzOY92xw/iNCuqmTGBIgOfUjg1hlsHKmuz8T2byaf5wX57Xrgdj1ri49rEoxwSOCT0Ne3hp
c1NeR4OIhyVGjWsJARkY7An09a6LbG6l2wZOhPfFcxpmm32oaja2WmoZprlgqAnAB75PQAe
tezaV8F9VuoVuL3xBpcMa4DyLuYKe3IxXFjKtKk05ysaU1Kep5Z4jkVNGSNTkPKMc9gK6nw
ysv/CIWsMZ2lozyenLE1P8Vvh5P4N0vRriTWrbU0vpJVUQKRt2AdTn3/SvZfCPwHvbrwXpF
9H4ps1+1WkUyJ9mYhQyhsE7u2cdK5K1SM8NHk1u7/cPkcZczZ4leWogj06SdEWWSRt5Xvtx
jnvXqvgKzid5WiwWktEUK65AHmNn9K4XxvoVx4d8Uvod9s86ylYBoz8rA4IYZ7EHNdB4X8W
33h3yJLKKJpGtTGJX5KneTn3+leZiVKdJJHZTg3L3S78SrmOG/XT7VQ0dxCBIT7PkY/KsHX
NEOhWujQTLtmuLT7S4/wB5jj9MVo+INQbxF4u8Pz3MKRLOqREAkhsSEFvxOePatP4t3lvP8
RZ7aHAisYIrcY9QuTTw148lNebf5Gdd739D0r4L2yxeE5rgx4MjH5uvc16ejhsKwBPdlFcX
8O7U2HhK1jKEM6Lx+H+NdeEXPz/d/ujpWKle7Xd/mclhsiEsWU7vUDrgVAM7d2f/AK1TtKC
4VYwcDB56Vh6zq9vpMTMzeZcHASJerE9vp/SlpctJs059Q0y0Ef2yQME+ZIwMlj9KytQ1lr
g+ZcMyxLyIAefx/wAK49tYl08PqNxCbq/unwPLXcT6Kg7AVk6hqt9Y2r3WoqIZpeUhbqg9z
6fzrdVXGNojVK7udlFfXGrSs09y0NsAP3UXylR7ntXRNqFpp1guESFSuEjHzO49z6e1eXpq
0Gj6Wt3qEwa5cb0t26DP8Tj+S1Z086p4jJuLi4eO36u7fLx6f/WFKNZxWm7KdG/odJqVydZ
WNWZvs6N8y9A57KAK3tGt7fTVbULhVlvWXZGAB+6XsqjoKxYWtrR4rW3V7iQLtjijGSPb29
zUV9q11pasmFbUGztQH93bj1J7n/PFOM7PmZm4t+6i3r+uWWjxy6lrx3zsp8qzzkge/oPYc
nvivPbfXtV8UasftErQW+SiwxfKIk7gY/iPc9ulZ+oL/aGpLNPPLdyEljIerv6IPb+90Hbm
ugh0+x8L6H5l9Ionl+aaIHLbf7i+g9ql1eZaHQqSja+4/ULy5vIls0YWWg2WMqnC8dMf3mJ
/M1qSSS6boK3U3+iy3KhYY/4oof6M3UnrjA7msTR2bXbp9Wv5Xj0q3YeVAox5r9lH9T2+pp
fEXiGxs7sy3UgnvQCRGDlYfw9qyk3sXya2RVn1ZbW0drxtiuTtQt80h7k1d8FFPEbagNSCp
aopECKuGcAZJJ9q83XUk1LX0juVeSeT5ig42J2ArvLO8ey0W6e3HkorBBHHwXOcBM+5xmrc
oUly7sp05NHTeG9Eu7XV757G0RY1XEGZOpxyAOx+v51JoPxB0yGzv7S6imjuLS48va/3iWy
efcHjvxiuy8MafDp+ixTSMWkVAWJBJZupwO/0ry74vaTHofiyLXo5FtY9T8t5CFOPNXggfU
fzrONSUouS3YlFTlyy2PT9H1qPWNOW6T5G3FGj6lCD/hWL4iuZJNXaIyHbGqhe4Bxk1zXgf
V7Xelzb3Qktbt/Kcx/dDg8denPFbWpNNd63eNFHvCuc7eq4GM5rmnWlKFnuS6ShUfYp+YqL
v27JD3zyfpSGZgFwqAgZz3qzMscEK3F1cKqdMpE8x/8AHFPvWTceLPh9YyvFqPieS0kT5cz
6dKil/TJFTGjVn8KBtGovmtEX2gNg96JF3QD7inrktxipbXXPAcyRyN4gkngl/wCXi2UYH1
FM0q80nUp9Vhs7q5uIbWRlW4ilUNImfvLgdP5dK09hJfEyVLyGxyL5yRRAyvJ8qxRplmNbs
2i+LYo4bPwlYaeuszZkkvNQlHlWsYOPlQZLHdwSBXB6jqWsaVYTT+D/AIgX0N0mRFZ6iIp4
3H93O0EdfWuY8MfG3VIdXjtfFNqdLvjIvlXduMW7qvGAvQAnJOOpNd9CjCPvb2LlRqS1iXv
HXw9+LWl2Mmv6l8V7W5uvMIjt4pZoGkk67I+MZ9BwK53SPifr2pWzeFfFmRrdoNsUk67JJM
dVb/ar1X4q6pB4ksPB8uj6lby51BrqaPaS8LALjjPTAI565rnvjR4FXWNSi8TaUkMd9ahXk
liBBkxyAffHfuDW9WrSk+V2t5G1BP3Pabu/4HAXU9xalbi2RIUBG/JHPrx610WnwtqiLb3E
B8/I8mQMMHjkcn0rvNJ+GEPirwzp+rf2u+npexqRGtukuG7nnHTkV2MXwsh0LT0m+2peyBA
BcyR4VcHPTOAP61yOnVnDmhHY2q4qhG6vr8zgdK8ErfTwOOpX99GD8yZ6H06j9K9W8N/DvT
bWY3LwhnJBPcbvWt/StHghQSW6Kkk5Ds23np0NdSvl2sHzPgY6k16ODy5S9+v0PGr4qUtIs
rQaXZ2+1jEGZckE84rK1bUZo5SFyqgcDHSrV/r1haRyGS4UGPJbGOP/AK/tXn+q+M9DBLfb
GkDD5lwcKT369a7MTVowj7OjZehjSpym9UNu7i4vNYCw3Zi3Y3AJ9717eg611Wj6TJNYwnU
Ht5kG5owqZ6968z0/VdAv79mN9OjnhAqnJJIHr24r2yyWz+zx28DkiNfL69McVy4eEZz/AM
2ddfmpRSM7Ub7TdG0z7ZcRq/lMFjVWVSzH09Kg03xIt1IDHbuIz2WYPj60eIPBOgeKo4INU
89oLdywjil8sM2MckcnFVdJ+FvgnSHWSDSmnkByHuJnf9M4/SvTpUaq1SX9fI5Oanb3mzrI
5Le6+ZQHPqRQlrHHKzRqAG6r2qaOOOGNY4Y1jReAqjAFOr0fZp2clqc1+xl32g6ZqCMs9qh
LdSaybPQta0fdFZao11Y9ra7/AHoA9ATzXVUVEsPTb5lo/LQpVJJWON1DR9N1RZIdQ8PhE4
HmIDkn2/xryjxH4B0SG7SGPzraWebYij5sDuc/lX0TVK8022vMM0aCUdHK5IrkqYWolzU5a
/cb0q6i/eWh8zWfg5ru8byIm5O4k/3umD6c5rrU8G39vpiQ3hjDIysjOMKB356nrXpVn4Vl
tbmZo5FjWWUuSozgZz37/Sqfijw7cyW0zWl3c73XK/vMqCBwMHsa8ypHEcjlJaI71iYylZO
x8t+O5rFfED6Tp+50tyVkZuFLnngenTr+VcKq3yXH+qbOQcH1r0nxH4A15LmXVbeyUSyPue
BJFOGJ6jJzj61Qv9G1PTltZrm3R5SCJJIyJV46qf8AaGO39K7adSmoJJ3/AMx8kpzbbs11O
dnspLfSf7Ql2qWLHJbJyT2rBtDHbXBdrUEA/efqv4+tb2vXtslrFa2tySsmJJgQQCRwOPWu
Ue6JfCgkZzt65/CuijTbi21uGLxFqkVf4fz/AKsdZJ4gktdPSPassPISA9ee49O9F7pc97p
ayaXDIykEyRbgSNoG4kfU9q7LwB8O5bqKXVNYkCXTR/uYWH+r7gkHvnHTtSeNfDcMEc01lq
jwTeXIwiWTaCxOTwe3FcDnTjUUYv59DV/vb3Vm+n9dzyP54W+bj+ler/BdND1T4iwWesRW8
9tPZzwCG4GRI7Ljbz3IzivKb110nVXsLndcQxkAuvDHI7ZGOtTWV+LW6h1bSWZHtnWQqTyh
ByDmvUlZxTSOCENXBP5H154A+GN54E8e61Ja3Hn6BeWw+zMzYkjbdnYw74HQ16QsMq3i7pi
yqxPPVeMc+oqLw7q0eueGNK1iPAF7bxz464JXn9avyRq4IB+Y/rUOmpK5y88k7MkUrtDR8q
RxS/e+vaq8KiLIHHPIHT6ip0z/ABMTVxd1qQ1roDrgBc8Usqt5z/L/ABGl5x1A9M96mfPmN
06n1rSxJ+dAiAbajEjpnp2oELMwQgAbhgdjWwllGjDe3Ixgke1Pa3C/vB0AOMdK+R9quh9l
y9zA+ymYOJIWZJQR04x6V5nrmiyaPqkluy/uHJaF+zL6fh0r2mNUAG5uB2PeqevaRaa1pT2
sg8uUNuilZcFG/wADXVhcY6U9dmctfDKrHzR5z4L186B4u0/UprcXEKExyx5270ZSp57da+
nbXXrSXwxbeTB9msEgzMsDZlaTdsVQxHAOCxPUZxXyVfWN7pN8be7hKSocqf4W9we4r688P
6BYt4St9Yske4hu4I7lgX+V4pEG5SR0KuODjIK+5rLOox9yquo8G6EI2qrZr7tb/oeKfErX
P7a0TTU/s9YXtbiTdJud2O4cAsx5+6enevpD4T65Bqfw30GKdonSNUtyyrtaKRfuqwHUMBw
3rwfWvF/HHw+ksfB+qazBdeZbxbbgxOjBx8478qeprqvgCBqXhiW3ty4MNzH9qYjCRojeYo
B6l2PHsM1y8ylhoun0dvvOjHrDucnT2aTVu97P8NTE+OOnTN8QIrnjE1uqhh6qWUf+y1wFq
yjTbO4Z2Yo0kJA6Z6j8TmvbfjmYToltrXksht7nbkjG7nBI9sgfnXgFndpam9NxC8sEE8d7
5cTcsgPK/qDWmH5p0rdn/X5nlQnZpo1Nf1R7LxP5eBG+neXCFB/ijAz+bZP41n/2xNqviAT
TsZJbq4DO7njk81x99qxuNRubpuXmkaQ55OSc1u/D+wn8Q/EHSLFlZovOEj/7qnJr1Pq3s6
XNLojCTcpW8z7f8PIbfw9a+Z98xhiBxjPP9aszSsyjcuxQc8HrUiRokKqp2KANo7r7Up+aJ
gUK89eozXg2tFRJ6nOajPeyIyW8vlO2AGfjBrKt7P7dfGe8uFQQKVaWTgH6ntWlqwuoc3Ea
KCVIA7qemc/TvXF+IdZlsrddPs2VpJMHLEBU45P/ANc9hThGMdWaWctEdW95pNhBJcyPDOU
4Qxck++f4foK8S1zxR/aniq4unAkgtCFigHIeTtn2HU/SrniHxAlhogtLO8MlzMMGZup91X
t7d6u+B/BZa2hvbq1aRQc8jIz6DPU+9b6yjd/I0io03qXfD/h97or4g1yceVnerTA/MfVV/
iPpXfWclzqUHlWsP2SxiH7y6uDtWP1J9Wx2FJdRw2sZ1TxFKkMUQzHbK3p6+grzXxP42vvE
gexsYzbaUuMxKdjTY/kP1NQoAr1HodrceMtPsIjpvhVTczM2JdQcYwO5B7D3riNe8UNbSJY
wzrJdyrvaPP8Aq0z96Q9gew6/nVaGNbDR/tVv5l1qdz8lvBsI8odNzL29h2HvUmm+B54bf7
ZfRM17O4kInONzf3nJ6AdhSbj9o3jCMGW9P1a6gt31DyiZ2by7eNlAXj+NsjP0UdOat6L4f
1TUvM13xLdefpMXzGaRirz4PKjsQPUfr0rR/s3w/oRGpeJr4ahdYCxWUYIiT0BHVsn6Z9+l
c/4s8Sa9rirDJIbC0XGIh8u1BwOB+gqYpFczb91f15FLX/HM+o3X2PRCumRLkRAjaLePpnn
qx9e31zVLTLS3i8Pvq90zPHLISjvy0oBzkfU96yBaadPutHjEkIb5iSSZGz1J6nFdBr0v2w
ro9pEyWlrCIsR9cY+7x0JP5U5pPRG/LGKSiTeArX7fqUuqy22wzM7qx5Cogrf0+P8AtbxNo
WixhpbaKSTULg9mVeEB9tx/Wq/h3NposljGAt5coIBj7saen1/+vSX/AIs8O/DrWpryYSah
expFYwWcLYkl43N/wHJAJ/AZrnlGU5tQV30Rm5atn03oIV7dAUCheVXGTXmnxwsorx/DdlI
JFS5v/nlPIRjGxRQP9or+Y965HSPit8XNUuYItO8KaZYGfJhslt5LmdlxnLfMAox1Jx+FR3
2i/Ez4u+L9KtfFNzbeG9H0sfbGt4YHWWSUDCuuSdwz6Nhee5r0FSUafLJ2scMW4T5zmtL1N
vCfiHxHoF5b+WsF0U3xj/UFvukqeeoz+NegSfE6xHh/7PdaY2n3sXyXBit0ch/75jP3lPB4
PFc18S/CN5D421fWr+RLaW/s7eMRs5KXrxggyo2MZxtG0/NkHI5rzJ9U1TxFDFJa2kkpgth
Heyt8oVlbZuz23AA465qIwXM3DbS/3Hdy060VKSsz3nxFq2rxvYs2px3kGwXJLZQKhTI47d
cc+9eVarq0iaZFFqEDPDua7uBkN8zEkcc5AArzayvpF8RLc3M10kwY2tyqucyqVwM56nHI+
ldrpPh+68S61e2OlXwKwyAEHO4x4ADYxzkE9uoI9K0lRVLWTKhSUVqcZqM0lncJcaHI9ldX
ALvHEdsZUnAUoO/+Ndd4E8Sapp1xLqO1opArwXEMacZZCFc+wwDn2rstK+Dt/HdQXcu26iI
3QPziQYyAc8g9a6nS/A5tdSW6SALb3J+yPuTIO/hOO+JAv/fRrOeJjP3IK77mkp0Und3PPP
7HvrmNooJDIWUMwHJXjLMT6bf51cPgj+2iyvatMixhXYj7ik4Uj1IOK9s8PeB2uluDIXSRH
hIVeA3HU+nPX2FeiWPhHTIIop7dSdzk7uxU8nj04q6OHrVbSicVTMVFtWufPng7Q723W40P
VVAvtHIkR2GDJCTgH8D/ADr2ex0uGazk+2Kv2coQ5PRV2n8/X2o1W30mx+L+hx7k824s7g3
Sk/wY+XP1IOPpXE/Ejxyk0MPg/wALw7rrVH+zbkbJVGOGAPq3T2Ga6PqkI1L1Gr9jinVnVt
Y6PwdcW8Hgbw3sz+8eUxgnBKl22tjuDjFdZ4d8S2l3PdaTMfM8vEsePmBjbnH4GvMdY1W20
zQY7FJIo00yJLeOVSW3BOCR75zisLR/GMVrFPdReWZJMSNkAGRdv3VP+eppQxcadTmh6DeG
lUTlY+gbm+0/TI5Z9jFcbjxgLnrk1wOt+PZIr6O1ZUQ7NzLIRkfX07Vwmo+Lta1zSraLScx
x+b87yHy1Ix3J755qGfw/aQ3R1LXtWSZrlRtSBvNOf8ipr4qdT3Y+6jaGBcUnU6mF4g17Xt
Y1eS30mEXLyEcRJuyfoB0qZPAetrZ/a/EGqWemKWGbcKTJJnqTjpj1r1PRLVYdPjfS9P8As
kKp95YwrH8Tilbw3rmtzt+68m3bHzysXye3AH9awSltFam6mqeiVrHBS6P4d8LwWEtjcTTX
Ms3mtNI27zQo4C+g5/yRXpvgy9ll0jc2opNO+5spg+W7HofesC5+Hunp4iaTUtRDiGNU+YK
g/DJJ5PtXp+i2enRWcaW0ceY1A+Reo/IV0ww05SSvqc9esvZ66ljT12wRRSyPLKvJYr1Prw
Ota3aq6zwICWlVecYLDrSmaV3KRQHA/jc4H4Dqa+iw0Y0oWvc8eV5O5PRnIqGGOVQfPuDKx
9FCgfQVNXYm2SHaiikpiFooooAM+tRTRpPC0bcqw7Usuwod2dvtXJ6zeSRArZX3lgc7VDA/
p1rlxFZU43kro2pU3UlZFW9+Hdlf6gkznZbAlnjVsFz78dKzr/wb4R08PDea5aWMeWcxSyo
vJADE5PPAH0/GuG8WX3iieCSGbVLqSD0jlIX8cYI/GvIm0O7v9c8i1s557sEMzMNzY78e/F
eHGeGle0fvZ9B9QrQgpzqK3kcT4s/s+bxvqkGjXy3NgLl1huCNisoOMj29K6Pw/c6XZ2P9l
abpyazf3BDSsY9xXngg9QBxXdzfBhr2G11Sxt2WOZmkuAw5hbGPLI+uTXZWPhbT/AXhj+05
LOGbVrtTFFxt2lsjr/sgGumriFUppRTskclLkozlJtN3Oc0fxfN4X0GeTWrCWSeMNFFbyy+
Y3qWACk45HPpXhPiPxpdeI/EaSS2/lRkiLyAcDBYZ6V6f8SvEiw6TDewWykTQm2STcOSCDg
jqPXjqCK8LsIDcTS3UytMExJIE5OM8/wAqMHFOLqTXoXPmc4qG739C94muln1+5K2xj+diV
LFtvOMZPJ6V7F+zJYabq2u+JLXVLOG8hNqgMMqhgfm968Zs7B7+OR4biC4t1P8AqpZBHIPd
Sele7fswWP2Pxl4iK7tq2sanfjIy3tXa5R5PZ9rHLiIScnWXX+uh9PaJpNnoWlQaVp0fl2U
G7y4y2SgJzj6c1os7KpYDcKYCOD3/AFoQnG0n8PT61a0Vkec9Xdisz7d6gE9MHvUm7HrnrU
Jk5O3qPT0oWRmY79wGcClcZYxgcUskiiZxkfeP8dRnkYGfz60yZ/38n3fvHv71TdiT4fby8
/KOoHHXHHc1FcDMmM8kd+3NWSII/myTx2GMHFVJpsuTnLfTt618Wj7cTaysBuUsMcNxj2pr
SMAPl3N6Hoab5vzqwRmA4+n0qFrgMzM7YA6etXZiuRX9jY63ZfY72IbcZDDhkPqD61wOpWX
izwxFtsNYv308Hhrad1VP95QeP5V6Csv71lK8sBzjPelZnYZ+/np2wf6110a8qWlrrszCpS
VTyZwWi+Mdbu9NutFvNavpbeaNlIN020g9QwzgisTw/wCK9a8Nag7aVqd3Zbztl+zTFC+On
Tr3r0RvBug6tfwrcWxtlmlCvLbHY3JwTjp+lbuufs06zb6h5nhbVra7sjgot83lzKffA2n9
K9CniMI+ZNWv0toeXVp1KcldmDfeI9Z8VeGpbO/1a61NGUmMSzF9rdeh6HIFYnhO4gN3YTX
J3RMGs7hSOx4Gf0/KuovPgD8SI5BJGmmSSHjMNztJP5VzmpeB/GvhFmk1vRbiK1PLuv7yNj
67l6fWseSlyShGS1M15nGajpEmla1dadIAWhkKgrzuHY/lXsv7PGhvP42vNWkiPk2VqU3nk
KznH8s1xmtoupS2F9GwneSHY8g43FTgZ98YzXeeBPHFv8PNMu7G70Sa8muJBIWjlCjGMY6H
86dWtUq0eW2r3/UUY2uz6bj+Vsggr0xnOfwq2gBIyAw/QivnS6/aLuo42Sy8NWkWTx5kzPg
fgBXPXHx7+Il05Gl2tjGG4ULaGTb+ZrghhanXQzZ9KeK7mx0vw3PcXbpGir8yDHzDrxmvkz
xF47hvLq4uoJPMd2KoijIRe3PfNV9Y8X+P/EUckPiDVJDBIMGEW4iUD244rP0fR9OF9EL5j
DBn5mAz/wDqrpVGEfenrbsaQlyqy6m94FtrrWtdjke0kvbgnLySKTHCvoB3b9BX0klwttYR
pM3lpD8irHgc45Ax0rlNIvNF8PeH4rPRPJuLu4T5RCRhQe5bsB1x1NZXizWp9J8PtGk/mXL
xMzSDjaP7q+n4VwTrOUvd0ua8nNoYXizxLPrGsPAhVLWPKImeDjufXn8PrUGj6bHfTIqRee
EyWkx8hPv6+n8qxPBWkNr1+ZbxiYozuYA4LD0yenua9H1PxHF4dsFSxhjtYUBVTF8pbjt3p
S0lym10lyxNNZptHQ3ktpbWpI2rcSrsKr24PJJrjNQ8ZyeXK0N19rkLZEn3EU9iCRk49a46
91fVPEN68l9cH7PF80mW+VPQfWuafXo769eG02izg6yBeDjvWsMM5fIcUlqztrnVoTIiNie
6ciQljkqexwf5msK5nvDP5omeSSYbZBu/d8H5SO5NYkdxLNP8oMcLMHmJbLyegJ+nate4uP
KtJ72eUQp/q0BOD6YHp3rf2PIbKdtixp0z2WpmS7lRljC7EXs3YH1NdEmoLHY+XGdjSSnLf
xSd+fYVxunXFtdRrcIvmpz5J6Adi/P5D86ra14hit9lnHN5RGNyxclR6epJ56Uewc5WtqTK
dzur3xTaaHpd5r15slW2AhgtgdoeQjp+J6+wNcX4DYeLfGtx4o15WuLqa4SOGJEZgvHXgcD
gDPH61yWrReKfGEyf2boN21haLiGCNCxAxy59WPGfwFdb8OD4j0HUNNtbjSL6zRL5XmLwtG
HjJHG49xzxnvXcsNCjRdmud+ey7f5nDzTqVLWfKekfEbxZrGl6SPBfh/Uks4UiDateW7eXL
csf+WY6kIo4ABOTknOa7L9ndddg8HaqZ5Jrm2S4Q2od8kMQ24ZPTOFJ+lcVqHw91nW9dml+
yyNaTyNLJduyJBgHG7fySCOQACe2K9H0+8u9Cjs/BfgVTi2lWW5vtqqZcj53APYL0B5AGTy
TXnSrWglJH0OJjhY0Y0aFnLS/6t+p6X470Gz8TfDPUl1W4Fi1nC11DcK2DDIqk9e4PTtmvm
ZYWfwdc6n4WX7TJqNqLa/hxh4plO4vt/vY3fXJ9K6678QWPiDUtR8I+LNRurK9jvHa0vvPb
y8bvkDjO0jGOcVpaNoE/hrxVL9qvLa3vyI2SVVxFfIxwNy9Dz/EMEVE6k5JO1v1PKptU01e
77HKt4Es/FNpZeK7AAfbG+zX8CdYmz8rfh2Ndn4J8LDSdSka5YnULSVEmQrgTWsg2l898Nt
46cV0lhF/wh2srr0GnbtJvG/0y0jOPIYnqOzLnnsRXcyJpN94gg1zSimGjkgmj2/dJGRkfU
KR7ZrFQv8AHL5HNVxE2uVbf1oTXM4jjsFZV2+Zhh/ewMED05Fc/rGuWzWF6IoQggljSM5Gd
5mUjH5Vy/ibx5DZ6esWR5+15m2HPlqeNwP+90/GvJb/AMYW8t9o/h1p22GQXV6QxGyJeRk9
iTj34NEcQ5y/dK5NLCSa5paH07p+rWtlozTXE5QX0hDOpOVjBx198AfiayvFXxk0fRbKUxu
iQRLh5PUf7I659B/hXzt4v+NcUbTWGn7pvlEaxwnG1RwE3dvc9a8/0u31PxVqw1TxNfIsMb
71tY+I4+nOB149eTXbCeIjTu3yx/F+hUMFFv3j2uD4hRS3OuePtdllhl1BfKiRBl7e3H3I1
7b24H4k1wkWu6mb+68QtAltq10pW3hGNtlER16feIJ565ye9dXpvg+78RXtpFY6c5tllxB5
7eXub+/tIJ/E+nFd14k8OaDooHh3R9Ot5LniS6v7ld7Ow7Ln7q5/OuTmbi6kv68v8/6v2Qj
TjJQX/DHk15r8cunQ6fc+fe3BjDNHbLwGI7t0HP1qdNMuYpoZbN4orh1V5JTJ5aRcfdAxk4
9azdUjvrHVZm1G6BaRixERAP5dq1fA93ZyeIFgu7UXe8Ha0jcKfXB611woxjT9oiPrUlUdJ
afn/TPQdCso722tre8u47mRWLNJFDn8ix/pW9reveEvDcaWGn6JdX98ygF3k2ovHb/61QyX
y6dcf8S+yVlRcM/TH0FaWj+H21Af2rcxlC33Jn+Xb6lc9K56coc2kbm1epJwXNJpdCx4d8Q
eJI7VIrm0stKtHXfGpjMkzD2H+NadxqV4wkvL2e5a3gVnKSSMRjHdEwP1rQstPtBIBG3nyH
j5eSx+p/oDWhqekkeHr1Zmg0/fHgST/Ow9Ttrvgqk/e2/I8h1I8yiv+CcJ4Zlh1kPdtbwmM
SZBZss56jv0Gen+Fdz4Zs7+8S4uLi5lVXBj2KdoHP3setZumr4a0nR0eMtqMiBW86f5R/wE
Crln4htb5Ujto2jjDFcRfIueo4HJ/GklGMk2/kbVnKSaSOwhtNPtbhpsI106hWfGWYDpV1W
dhwuxffrVKzOIxttTA3fzDkn8KtPcRRD55Bu6gdz+Fe9SnHlvsv67njtO5MFxz1PrUVxOtu
oZsY+vP4DvWbNq7E4hj28dWqqVmluFkmYhj69cf0pzxCStAFHubK3JbGELMeNoPSp1GfmY5
P8AKq9rbpHGCOff1qS5m8i2eQDLY+Ue9XC6jzTF1siakzjqD9aitZhcWyygEZ4OfWoJbwpJ
IoUbUGS5PA9q0dSKSbYKLehakEbIVk+6fwqtItvawO9rZLM548uPaC/4kisu516WNCsduGY
j5STXMXut6r5rSeVEsUDq+8DIweD/AErz62Pow03Oulhak9inr3hfU9Uuje3X2PTUfO5TJv
49CAPm+lZNrH4c8KadPLZTM94SN008u8AjptU9AOSAf1qvrGv65rOonT9Gs3u7ggjZBGCF9
yTwPqa5DXdLl0GBn8Q3y398U+XT7Zi6huo3kdTx247ZNfOymtalNO3d/wBWPoVh6s4xo1ZJ
eSOy0rx8p06x0ySZWlk2tIWGCyeZgsAefl4b6H2qrrfiK6vvFmo+HY4Y/N023eeEdVBcBcM
e3OPwJrxe5vb4XMN9bNDaXMU3m/Zj98Ptxu9wR8pHcE96s6h45jtbOXXLCUi6mhFvdQhh5v
l4+UA8/Mnb1HHWtU5yjy3uc0sLGnO6M74kWE2qWxWK7WZbedmyOADhQVHsCGFea2tsdMiuY
7gQxyzumyOZzlVGecLyTWnN4muI7j7GJzPbxSASbVzvB+ZWX8D+JrE1FbObVRb/AGyRkuJW
kLsuxVLDA788969LDxqRj7KW24VGuZTjvt+hak/s2e3eFoDc3FvkmRz5R5bhc5yfTnFezfs
yvM3jLXk8sRwfZ0+TByDu4PNeHWTK6ykW/wBpvJciVGUkKAe/Qdh617z+zHaXf9ueIr75RA
kKQjaOC2c4roateJz1tabkz6iRwxPGCp5FKznB6fh3qIKxYFWKEfjuqZkyMsoOO+MEVqrtH
jCqw2bnYY9DTwylQucKvGKjVEkwrLkehFLtUvtVQcfKSOv51V2BJ2+binzbvPk/3j/OovuD
aowPX2pkzN9ok/1n3j296blYD4ae4wflbIYc846DvVBp5G77Qx7nnH096e5bAAJAPRemKiQ
MzlyrbT0GOgr5ZJI+xepLDIcAc5zjaP8APWpSuZP4Du/h6AU6ODaAzHr+Bq3Daln3HOD6fz
qJTSKS0Knlsw2gKT1471ItvI8vzZ2oMkHtW9YaNqGpSNHY2ctywX5yi8Ko7k9qjjtFjB8wg
HOTjrXPKr2HdbFKGF4bmGUAkB1YDHHBr6atVhmto2TLCRAzZOCB17V84SSRJny/vKepOcV9
F6TO02kWUhjyJYFxk8tx1Iog7vU87G7RLawoFKeZuAONwyMehNQNt+aGVPMUZG0jcreoI9K
0BHuSNQzIw4yvA/wJqqybZDsQ7jwOfatJLseYmeL+Pvg9Nrl2mo+FDaWDO+bm3k+VB23rjg
e46GrFt+z/AOFZQn2vVNTuDj5gJUjVT+A/SvXFfYQpBAXGBjk89z0oOZZQdocqx5BB2j696
0jWnZJMq5yHhz4WeCvD0bmx0CG7lY8XF8BOwx6buB+VdgNPWG3PliKEEfwIq7R7cUjTcBgZ
ODjHTNYOt69JZWzZhVyp6S9hQ6ttZMmzk7GB4ssYrhCtzYjUYW4DjkRj1z3PtXk2v/D+aaW
P+xbR4wcs80s48sg9AFxkGvXbfVdEv3wt3BaXRHzJIzRqfz4xWLq+qF/9Ga9s2hXnZabRu9
9xOfxrNTnfmizoS+y0eCJqWv8Ag6/mtdn2cOcOrfMkmO6n/D8a7SCaHxR4SmvIbvzblIpIR
D3ifgqWHofXvVfxclrJpjQNILhj8yjbwCeuO+fevONQ03V/DtvHremXkn2eTcnn27H5COqt
69fpXdCEa9ntL8ynzU9d0d9Hqtv4ZtP7PgmEuoT/ACMy8rEB95iO/wBOnrXO33iJb24+TfK
g+VN7ZLn1/PmuJtb24upJWeY+ZKNsijj5ByefQ9/1pzax9itZTbx+ZfXP7uFlXiNScEge/Q
Gu2ODs+7NOePLzvY6LWdSk/sJrW3bZAFLzlupJ/vf0A9a4/SFmmgmcgrArjJJwCewqXUbq4
bTotDjO+4lYNIB0T0Gf8/rU8sVxaWttYW0TSFeiqPmkY9cD0/Wu2nDkhy93/TM5S5p6bI1l
1mK1UNGoCKCzM/V3P8bew7LWBPqlx4gvorY+YtlF/CvLSHuT7mt238I3Qh8/U4mlnx8tsn3
Yvdj6+wq1oyQx3yWcdrCueNzdAfcdT9Ky5qcLuOrHySna+iKtzd6gYhbadbeUkS5Z/wC6Pr
U/g7wbdazceY0cjs0u13xkn6V2s1hbxSLa3V2gGPMlkZQFI7FR39vSul8Ka5pmnX19p9rti
SJ4rhXJ+82w8k+4I/SuGeJlGm1TRvyJ6rVmtoMWm6Frk2l2YEhtV2TysejDlv5Y/CvVNGn0
eK4yzotzcIHGOmCPT6V4t5dpp2heJPEUxKy3bAQ/NgSOxYkn/gI/lWfNq9xbTwXU0rG7+eS
3UnG5VjGAR6e9eVKHNLmNPelHlR6X408WGbWrXwxpcg3CU/apIkwxG3hBgZxzV3UNY0zSfC
y20UQsbaR9puH4m1Aq2V2Dqi+ua8t8N3WoXfxmsJjbkxlWubgt90KF5z9eK65vD1p4g1+0v
VbFqZBHGnZcDO6pn7tl3RmrRevQwfGelXPifwG/jq2ixcWEwt7pAeHiPCvjsVOB9D7Vk+Dv
Ht9a6fBpviJpZ9KjcqtyozPpjH1B6xt3HT05r0c6lo+keBNf0C6x5NzbTQyEv9xscN9OR+Q
rx3wlCt9eGWS4EdwUETKQGWRf9oHqpFdkKnPS5XsjfD0Yy5py0PrPQnt7/R4RHdW15Zzx8M
H+Vk9Vbv8AQ9K56/vbjwjqDWlndO1pOc25XnK942PqMnB9PpXA6HpOt+ERBdaCbm/0K5lC3
GnltzQO3GUPbnoenrXfeIbdr7wk8tuG81pE8ptu1om3YywPQr3rjxEItb6o44wjGpZu8WfJ
fjbxNdT+Ibi7trlvKJNukOSxkZXbBA/ujP481n6F4T8Zawk/2OzmRp/mmlkykjj6noK+ktG
8D+H/AA5bGOHS7a7lIBMs48x3bufbk100b7YSERIzwuFXBH1rpWYRpQ5KMPmzpqVVKV1seL
+G/gaYIUuNauNkpIby15wO9esaJ4R8O6KqPHAssichnGT7GtRFaTHzHIGB781bisblpwjSe
WD0LDj3FedWxNWq7ydzGVR2teyLVneMt5H9ghcXRby0OeQTxn8qoeMdKiHiKGG1unZguXUI
SM/UVpW8cemXn2nzjJMgYoF4xkY3e9Qwa/Yxym0tZQb2XO4QRmSQHPcDP9BVQ1hyPe/3GCn
yS5onmV14Isb7WWmuLl9mBlido/HNX7jwXplqYLrQXeW6h+Zo4zww92PSuu1ufQpL/wC2Tm
KGVYwix5Erse+VB2g/U/hWLb3txqF6P7L0/wDdlB+8uRkDPAOAMD8u9dEJuOkp7HQ5qXvcu
vc39BttQuEQSNGynlzjJjA6ZlOFrsTeaFHIour2bVJhx5dv8yg/75wPyFeciKFJBL4n19Vi
j6RNJhUA68dKJfiXpNoJLHwbojarIU2tdPHlUbtjtXRGp/z7X+X+X3mEqUqjuz2TS5NUul8
6OGDR7Bl+XaAZCR6sa5vxR4w8NrDe+G7K6k1HWruExQmCPzcOehzz0I5rzSK613XrSJvFHi
GdVc/urK2baxHTkjgfhXWeHtD2uiaZYx2ESHLGP/WH13N1P40/rf2UuZ/h8v8AgI0WAlH35
u1jm9B0vWtSVHv9aktvNADW8Kb5c9NuTwv8/avb/DehW2g6fIGijtY+DuJzIT7tWHpdnZ6P
qWirp9n+6vDJ+/Ixj52PJPfArH1nWdUTxVNps7MVX5opG4VlzkY9D9a9FNwlzyX+X/BJqy+
se5B6bnol1qMLTLFb8IVOZFPOfTFRQ2ssku7yiN3UnqR6sasWWkLFOLgnIkUMwPOG9v8AGt
GZ1hiO0YxXp+xvepM8VtLSJjTRxWUn7shpW7sen0FT2VnLM4nmyqHnB6t9as2tiPMae4+dy
chT2+tXXLbdqdT+laQo/alt2Jcugu5ckdFA5NYup3LsrLEcnB2ir1xMscWwHgd/WsVWSWce
ZIIg/wDEf4B61FWbl7oRVtTfsvs/2NY7dgypwevXv1plxb2c6eXKwXnOA2OazNV1O2sdLC2
khViwVcDGTXO3/iFknt4o1aPg7nAyKxxGPo0fcmrnXRwlWr70Tq5NEtZkASQgDjIw386pz6
PpVusjXlzuRgQyEKAc9a8n8ReKtbt5pbeC7JiQMeGwc9P5dvY143c694qN9IseoTsuWYxyy
NtA/p1rzPrtGtfkpL5v9D26WUYjlUpVLI908ZfEGHw5ZvomiaatlE3DzmVULjpkHOT9TXh2
seK3vIZjZXTXNxt8xmQbiRz99hgY/H8629K8A3niKzOq+J99hZjp9pOyaYf7GeSv+1+Wa5D
xVfaJp9s+l+H2WGKPILIC7OAeCPU89z61yycqk0p7/gkelRoUqUuWk+buzhtYvLttRaZXxP
gj5CcLnnHP4iub3X08tzMzGM4y4BwG/wAOla95IkdziBX+ZFAMhBYnHJ/HOKzbJLqQ3O1gy
jKtu6nPp78V7lG0YXscuLpxc0nfr/wDT0Oy+1s7QxTyxSLsdUQsUIGd3HSrV3ZfY7c3swWc
pIY5QEIIZhnBB5BBH5Grnw3vbay1u1kW4/0ljtaDOBIByACeM5AOD78jNbmsPH4he9vrWGN
BOGkljm6qSzMoB9mO3npj2rkq1ZRrOL2Odcs6Ssc7pdmusatBI7Parc/v2CZA3Y2sc9c9x/
vGvpT9n2yjsvDOsTxAeRLeeXG3UkKOea8Lto7Wy8LxTPp6Wszq1wrBQGxz0YduVr6L+Cdi1
j8MbFsqXuZHuCRyGyetRCo5zb6I5sXZUVbdnrEcit827aB696VcMxKsCvpjOagXlQ3PPQE1
KMY2j5fbrXpJ3PDJQVHPbJwM0xgu046e3JpjspVcHcRyM8Ck3crnGR1z/WhzWwiX5ANvXP8
Ae5NJMZhPIMfxH+MetN+VF+Xp/FzkilmYefJz/Ef4vehsZ8NSWzbgCOgA+bpzVuO1yFVRyF
GRnn8DWv8AZIRuAUHIHHXBx2qeO1JTC8AnvXx7rH2Bnw2ZUA5wR0AHNdX4a8JTa9LKyq0Vn
bD97MF5J7Ivqf5U/SPD8mqX0NnC2A2CzjgRqOrH6V7RHP4Z8P6JBYw3MMVui/KcgFj/AHj7
5qqUFUvKTsjkxGIcPdgrtnIeKL6Pwz4Ej0XTLVLW4u8K6RtzjqzEjk+mfevJo9OnK7pdwPT
g8V3/AIp1Cz1DWWubHZcxrCqiQHIJ5z7cVzLqxUlvlA4rKtO8rdhUE4x82Z0djbwjcyqzCv
dfD80f/CL6f1+aMDPoMcfWvEmXrtbcR+leueEfNm8M2e5ioClNqj8OfWppT97QzxSvFNnSi
4ZvlXOR0G7g+1QyTbE2yBWYnaTjg5pSsQXc8hGwAkD+LoM0SIWdhJkHquOwz6etdV5WPO0I
njkJEkaxldvI3YBH+e1QQK0durKTukyzEfwnt+VTu7q6xx7PLxyvcmmO6qiq428cAHg89Pr
U6bjInmZpCWYjGByP61yHi61jmVjdN0X5Av8AP2rqWyxYKH+XLtgcf/r6/nXKa0BqTEzE7R
y5zjj+lNLn0Ki7O55DdXOhaaZYtZcMjN8vmuCPyz29KwpJfDTSbNL1HZGQWYvJtOPfmqHxC
utGXU1TTbEyPggGI7y+OvPYe9cE1ozRm4uIY7WNs4jAJZvpXpUsMpRu3Y6uez01OzubjSdQ
uBYwahdTxDqtrGWY+xfoBVfWNYjXTY9E062xCh8sITuye+fU1zdou6FzAWghP8CvjzPrjtW
jYmRpYlwBIPlU4yUHcj3Pauj2cYfIpcz1ZXn0SDTLafftDIm6RmOSme3/ANajwpbR6hd3Ot
XNmXS2j2QKB8qgDGfdv61Nrk0YuRp4IbB3OAc7m9zV6LWodN02CziiHlkcAD7/ADgsfr0Ht
WnPN0+7f5D5U7JbIjsdD8wy6lPJFbTyndvYfLGp449fT3rrtLt7TT7VJ4bYzzP0mkUeZLj0
H8I/U1yk2o29np6anqUykPLxHLyX47L6DjA6VzWqeLL7WYmiVvs1oM4UHDSeu49vpUqjVre
gSnGPu9TS8YeNjIradpV2SST5kkPCKM/dB6sfU9PrXN+HdQa31NQZGOPuqWwc9yD61z7Bg2
Sv+FacUFs2neYJlW5DDZg8/iK9b6vTp0+RdTzaVWpOrzduh6jD4e1C4gmkju3uBcDlnJL4P
GPcAHipvDV0un+INfs9Qt8qIg0SuMchAAv5AGsjwp8TI9Dt0ttX09riNP8AlpCw3fUg12mp
/G/wOtn52n+F5dQ1LGVa8jSNFb1JBJP04rxJU8Um4OHMn1PVdXDpJqVjE1HXxegaPNv22cW
Ru4813BZm/UVfMulrdWdnPcxwXFsRIxLbnZOAwz+NeQa54q1bXtYfUrqWNJWbcEhjWNE9go
rLlvL6SQySXDlwu0tnkg9s12LLpSSu7HJLHQi/dVz6ZbxnotjqmozqkUSvtiUs43OhOMn0A
xWTe/FDRtO0Zol1JpLhFXyxEMmTIzn2wR3r53V5JJQ8kjOwHBLZNSLhRuVee9KOU0l8TuY/
WubVI9N8O+I9R1y+abV9n2HeLd0YfeDBic/gP5V1FlYQ+GPEFqtvdC6sJh5ljL1O3+KB/cd
R61wWipt8I2gRtlzdXkjqfZVUD8OG/OvS9N06LdFK0L/2ddKsqlzymehH0OR74rgxSUJPl0
W1vQ+gwzvRi57n0d4Q1fQbWK3jbUEw6hvJkU/MrD9R147Gs/4uSavF4eiv/D93J/ZMrj920
eSxBB6nlQcY96xfBGpaStxaQ3k2b7T2doEBG11Ycrz1GRuB966Pxx4q0nVNPbSUnjkZxny7
f5sdOc9/5V4sqnLTafQ4qVJQxKai3rrf/hjHghee2W6WQoHAlPGBz0/CtCKOEIkjOJWyCVU
dqpafcQf2bEu0sE+RWJ6Y46Co7qxtr61lhuFkjjc8MkjI2PUY6VzJN6mL3saUGqWEpmWyuo
z9nOJdp5Q4/i7iub1H4haPb6jFplnI+oao7FI7eEAkepZidqD/ACcV55rZ1i31J3t76bV2i
H2eRrRPldAdw87b3XjpnPSuCg1bwzbXIj1YXSW7XTfbJBCVG3AKIT6Hk4Pfk120qCle2vod
VPB8y55uyPZ7rxrdX10tja2h1V2IwbFmS2A7hpcbpOAR8vy56VSurrxJcwtYyxwaVYDEgis
/lQo2cZI6n1LH0rO1D4y+FbbRU0fwdZmOKwWM28O3ekwY/vEkYjPB5BHqeK4XUb/xVrTyTT
3h0qycBTboxJ2+m3qOD3I+lJUK0n73urz/AMv+AdFHDp6xh+v/AAD1WfxX4K8Laakf2j7ff
FSdoXcVI6AjoPSsCf4r+JNTt3jsNNhtIiPkfbhxnpjHbtwK4PT7XTorkW9jYS6lfPwrMPMf
PsBwP8816T4f+H2tahHNJrDJp6PEdsbfM3I46dK6IYalSV56+v6IVSNGEvfev3nNQaLrWpX
TXGqO85++yyHIX6j/ABrtdG0G8kjeysZWYbAuIh9769l79a7230pbe2h8+YymNAm48Bj/AL
vUn3q/5kdvZuyslvbRjO4rjA/z2qfbTqaNfcYSxkaelJfMh0vRLHTzHJcqJrlRhY4+fzY8/
liugW8kZPmZY4v+ecQ2Ln3x1/nXO2Wr6fdkfZyzE89MY7c+n0rpLGzmumWThY1PzO3Kr+Fd
EKco7qx5tarUqO9RnV2edQt9Lv8A7Ow+yMEYjGOO4HYYPX61pXnhvTbnU4dRlh8yWM5Gfuj
0470mlxLbW3lwplXHzsw5erE+sWtuVtZGPmN8qlfX/Peveg6coWqf0zznKSl7ppPcLHCz/e
K4yq8n8qiRG8zzJOX7L2T/ABNY+h/JcT+dN5l043EA5CDPb/HvW6GYIPl+Y9BXVCp7RKTMZ
Ll0JB8ox+ftVI3aPM6x9FHLdhTbyfGLaIksxwcdz6f41QuZVhgEKDJ6sR3NRVrfZXQIxIJ5
mkkwD8pOTjuKyNS1KPTbQXEjKshO1UbueuM1pqpFs3mLwRu68n0FUZLe2vJI2urdJWiOYvM
UHGRyfY150+Z9bG8bJ6mDeeJNIbVYIryNpVTaWYswCn8OvJ/SmLq3g298QMZwjtEOQrNj3+
tUPiXqdja6PFpsFm1zqc5xZpbj5kx95zj+HFeJ6BFdPNcSXkqGIHc2ep57enrXn1qkad3Kz
+R7+BwzxEbxbie2a14k+Hel2krNDColXccwl8+gIIrzOL4leEbO7u7rTLECdCDlYMFvzHrj
vwM1j69Z/aIXyikEEAKOeOB68VzNh8PdT1aZTIk8KMdqhYsKPfcQPz5rCNWnUi3L3fQ9b6h
Gn8U2+92P8SfETVPESSwm5lW1lctIJZNzFf7vTGPb9azV8LytapNcRrbyzL/o9ozbc5/jk/
uDpgdT9K7O68O+D/h3o8uo6sF1TWgT9jtd+4SdM59x1zgADjk815Xq3ji/1q+lnlmEckpYt
s4UZBGPy4zXTThKp/B27nRHF04QVOKSX5+nl3Jbqw0zTdQW4vro6pMELbACkZOMfUjp1x06
VS0ZZrzxFbywW6mSSQqqIuERPmJ+gGDyepqC0tJJ4zG5EayNtaVs4QAfeY+nSrE0ey3Edjc
vFD5YjklLFRLxgqPQfqeenSu3ZON7vbyOKpC/vW13Ne/0q6t9TSS28m4t58bfO/hcHOwt1C
8Ej8RUln9okt7ZriMOt4Gt3lb90ZB93OOMjJ+pxkVFpOrC7ilsbolQOI0OdxQEgNu9eP0zW
LPqF9YXT24XiDMiPuYq2M/NyTyOn41EYTk+R7o43aOq6mnePPb+HFkikhuJHPkoj/K+0AAY
AyDg56HvzX2D4Ns10rwXpFgyfMlugP1I6cV8lWAsNQ0nTre3zNMl5DbySFMBskYVfYYJJ71
9kWqpZ20MascKoUDOcnHSoTs9urPNxjuopGmsiKCSeowAefwqyJuELYyfXj9KzmYsAuNu3o
R3pQxyG3NjdkkVup22PMaL7vjhc5buOSP6UvmZOemc49qgWY5HlyL9c5p/m8BclSw9QfpV3
vrcmxaSZcfeGD0JHWiaSH7RJlkB3HjK+tUxJhgzZJOOdvJqeVszyHZGfmP8NCqNisfKbRjz
QxITgfe47VLHIoy2QQeMA85qtNGpcbj82wZGf55qeOJN2Uy2V4IHAPpXx7Z9aYPjLxV4g0T
SEtdJYWdveErPIq/OcfdXPYdTx3ry99Tv7xw91ezzH/akJxXtOvaT/behzWAJaXG+Mtzhh/
KvF2tmtpmhmjKSIxVgRyCK9nBThKnZLVHHWvHVHoXgLXU8t9HvJNoJ3QEj+Luv4jmu+Kq3z
7gBjoo7dq8LtWaB1lRirKdwIODmvYdF1qPWdMWb5ftMQCyqOCPcD3rjxtG0vaRNKbvG5ecq
Fwp2qOcdSa9M8Dhm8MsEk5Eh6jOP8a8ycg/KFOR0AP8AOvRPACu2m3MROwCXccj+VcdD40Z
4n+GdaPLRm3uZWUbixXgf544p2A6Ky5J+92yKXYEiO5lPPOB296YcQhZNwReE9fpXo2seWV
2yHxEFU4J3Z6VDIUYbvMcjdjKjjPrTbq4jt7mds4wQNgPB45JFRNJGEDSyMix43FTwx/wz/
KsG90XYmk4hdpCECqSXZq8T8Ya+LqaWwtnmktWY7imS1wf/AIkV67rMka6XPIqmRynBcb9x
7Db3PPTp615VJ4O1i6uftlzItuGO5xINzMvoR/DW8KiRdOK+KRxX9ktBpj315br9olwscL8
4UdN3c/QVwmvWLWbyy3xaWdh93oB7YHT6V7HqausDSW+fKi+QSdC5HofTPpXmOtrLuMci7h
99uwH9cfXrXXQq3kdK7nM6X5MFubq8BVewHer1hcG0WXU5od95Nk20B6RjpvP8h71Fai21C
SKNiFRDukJxlv8APpWnHYyS3U15NhEGAFJ7DoMf0rrnNXfMCvpqc5a6fLc3z3N1zADlm6bj
3Aq3MiWtvLrF5EGVjthjI64HH4fzrb8nyYgs2GZwWw/RB2rjPEeqpcXP2eNmmEfGegJ71tS
cq07LYUpKnFyMG+uLrUrw3Fy5LHgAnO0egqqyBFKs2B3Gam3ySHaW8v6Cq8kLJIUcFG9G71
7UVbQ8iV371hBN5fyj51prEH5kb6ioypUndwaXNa2MOd7MCzEYJyPepo3QrtZRg+veoWA4x
RRuJSaZI6BGABwx5xnpRz5MgxjkVHVlPKGnTHd+8LrgZ7dzSehcfebtpv8AkV1DcMOKtQNE
pPnLvQjBC8Ee9Vd3y+9IoaR1ReWY7QPc0NXFGXK9D0zSUtRaWLQyCKO2ttzuPmJLnGfxya7
bw1dNeadcaXvH2zT2+0WyytnzI2++mPb7w964xV/sm4azZVWANDGHfgHy03MM+5IqHTtak0
m4mvfuXVuY3VThiy7ACM187Upe0Tt8j6mnVastrHsWizhtWCXFx9qhZQsYbCj/ABPXp9Kx/
Efi1v3lrBGPtFtKUkURbVBzjGR1GK8/0XxRPqXiC406ykgtbWaT7Rulz8hHYH0+leq33wU8
XX2nSatqWuWFmLtVligZihJOMAk5xwc9a8+WE5J/vdj0KWJoX5+a/wDwCza+KZ/DfwkttcW
Nr26MZlKKM7Azkbj7AVxx+I2rXmneVJHeXc97GPKs4ZMNtP8AE5UZVT2Gdx9hjNjWLnVLGO
x8E+EV83UYo/s00wAkC7RghMcEnnn3rR0HwRqfgHddHULOXWmj5BYk2pPVSehf37VnL6vSg
5T1bei8v0Rnh6U51Lzsk9f63/I5mDQvFl9bCG61BLN9Ok86K0iDIIZJBlY/kBOcKTlunUnm
uq8eeH4ofCPh7VNS2HWpQsN88DrJHJwxUkjgkBQc8j5jXOLqF/pmp3Mc0wX7WM3Ucm4q3XD
EqQR3HXnODmrd2+teJtOWaCJpra2OxHihbyoAPvbVXPQdWPapcpOUZaJeXmejWhKhK6aUV+
On6mA0NrNeotjpsUTcBFhj2uxx1wK77Rfhlql8Em1udrKz4LRIcyMP6V3Xg3wbpei29vc2W
y7u3XfJeOPnfPUD0FdrbrGs+0xgs3Vc4H096xlXk3aH3s8XE5g5+7DReRi6H4X0vQ0CaLYp
AZCA0vVsZ7sa6jyIbeLIXOeTnv8ASljdc4Y46jao4FTq/mKN6YUjAVuM1cKSbvJ3Z4sptlS
KJZmMknzkdN3IX/E1y/imG+1i+tNC0z5sL9ouDnAAzgZ+npXYYcncVHI4ANcne6tqmk+I1v
NN0uC/jn2xo0ykl2HDBccnr6GvQoLlloXSTctNTr/B/hSDS/s/22Z2kVTjyuUbP94V3N3Gl
pA1x/Z7lV5VI8BceuO1cL4e8fWsMz2etaPJpksTlZZYTujQ/wC0rcivSrXUrHU7BZbWePUL
GQYMsDB1+jDt9DXbSp86eupGJqT571InPz+KNOYG2s7gG62j9wTtcfUdce9c/NqbhiySK8z
D/Wdh7D2rqtb+Hug62qyshhvFxsuU4kAA6Z64rKh8Catp8ryjUodQhTLJFKmxz6DcP8KVXC
17nOp0vsmn4VinUyXlwx/eIBHGe/Odxrp5rhYY/vgSMM5PYetcZH4l0/w/ZytreYL9pCFh3
B93pt57VxbfExNS1yeG2dxHCcqkcPnPcSDPH+4OOhpRxUKFPlvdgqE6ruloepNKtta+YeHf
7qk8hfX61SWVZpSxbgH5q8yj+J91PdC31CyguZR977M5idfqj/412Ol67pV9AEt7ry5G5MM
3yPn6Hr+GRWH1uMnaLNJ4SrTjzSjobM03y7TjapzxVeGTdcMVUlU+b5f0/CqiySSMZAxKDK
kEd+5pWkSKDdGu5y2OvzHHc1k6rbuZqJleIdY0jQLVb68jjlu7oNbwsAM7ep57LXnNnJ4EJ
a4lnSckEOfmAU55HHFeiXfhvS9Q1gaxfo11dJGEjjmbdHCoOSQg/iJPJNeL/F9prPVzETsE
o3xJH8ihMD+vauDExlJpnu5WoSn7K7TfVfkdpffEzwXpoSDTtFjkkVflYpt4+vNcN4s+OGr
TWn2fTNOsNObPM+4ySAe2cAH8DXlsmqSW64Nmkh24BcsR9OCKxdQ1bX7eLfEsOnsp3h44FW
QfTjP411UMO6jSla3yX5HuYihhsJFyUHJru7kt7N4i1q8l1a7juLsv9+7uDsQD03NhcewrN
J8P2nm/bryW4lPzC3sACC3+1I3AHPYGs5rfW9XHm3k13dqp+9M7MB9M04WDR5j8g7h1B6/j
XvQpJe7e3p/X+R83UxVaavy6dLr8jcfxRPdWSWUUMVpZKcpZQDMf+85b75+ufbFC6hBfNDG
bt45YjmOWUDYjHtx/D9cVm2+lEojHI56Yq9HZWyuIvOEAZsM+C+0HvjuKmUKUfhOqi8VKN5
LT8yHVY7u0uoZFLQXHWV1+6W/vccEHn/JrZtksb3wzIpz9qYBWZ8ny2LdR9QD+dOutPuLXZ
Z3FyqqsfnIYlLK4xkA56bgPwzzWZYv57iaC3LrLOvmKo4ThvlH4c4rGUueCt06mvsnCe/xd
Du/BFkreIvC+lLseeK6N1MhH3i33fyXB/E19bq671Krwo4ya+bfgq1vrPjR7lrcfaLZGl3E
YABOFA/CvpePOWYrz/KuNc3M+b+up5GOa50l2FAB2/NliMgdaV9wJbn1ye1KVb72d39aZ95
+RkDoD3HrWp5wnnMNvUBvu/LxUyASBj8528fewKgkVkKqgG09QDggf1qSE4Xd14wB2pLzAt
IobaBznqD39KtSKvmvhnA3HoxqjG75C5ywzyO/19KuTXFv58mZlzuPV/f61srMhnyi0kTXB
8xSE2ALn6VPCwkjKkquPvA9cf41lKf3yBGfJXoR19hVqCCVmVWkTGM4HIFfJOKPrG+xpLM4
cF2+Y9j147muC8daTi6Os2oDhsLMEGMHpk12wtmCHzCwJ9O9WhYxPGVkiDRuCrBucirozdK
fMjGVnozwqNLiV8IDgV0ehz3WlX0d3CSzA4ZfUelal9oTabeujKfKYkx46Een1FRiEgjA49
u9e3JxmvImC5UekWhjuIEuoMlG+bJ5213vgNgsd5GzFskfLt4/CvNPCv+kadLYux3Rnehz6
9RXrngvT1tdNafgvKckt0HavJUOSpZHNXlaLR0ckm0r8rHI2jjdjnv8AX17YqjqSvgKCSA2
T8uef6VoNGjD5yV29D39zVctuUtG7KvOcDJrWeqscC0MOS3m+Z2fAOG+hp/kqUUsAF2j5E9
e2D2q5JjKw8p/EWODgent9aAIIzuLYcdTj7orlsaXKry+Y4jjUMyr91xznNRtZSG0ljmAXd
wxwSW9/89KttIc+ZHubrls4Ug1IswaMfMBnpg81pHzZLOP8RaTbxaM1xIipbW65Xd3PsB/+
uvnfW7XUbppbeOMpLIxJQjlVPUn04/KvqjUkE0GwRCWRwRGpPy7z3PsPWvEfHHg/XbG0lWz
1S3judRcCSSRxCkUYzlQ7HnJxnv7V00ZJTSR0UnfRnhzQ3Ol+Xez2c8du5IjlKEKfxqzD4m
RE2yRu027qegH1rtLP4M+JtYslay8beHrt3HNs2pEEe3K4rA1n4S+PPD5c3+hHZHjMsUqyJ
z0wQa9z9zJXk0c/NUg+WCMybUnvbe4uI5CDnYPYdzXL/Z/JmLMFfPXPer09pdWe5bmOWDsw
ZSorNk1CCPKqA/0rrowtdQ2HKve3MrNCG2WZj5eIj1w3ANSSW/2jSzA+DcQfNGxPJXuPeqk
15OVBgiIDDIbGeKqCe4WQO2Qw5BxiuxRl3M5VYLS24+FluFELKDJ0H+1/9eoGTDEcgg8gin
syiUyLlDnI9jU9/J9oEd9nc0wPmf7461rsznspRbe6/Ip4xTT7c0oVmQt6Cm/1qznYUq7c4
bp+VFOCqc9qYkLHGZGOB8o71Y0xS2r2pETSBJVZlUc4Byai81UQLHke9XtGZUvlLE4P3scV
nNtRZvTgpTij0zXLmTUpLhdLntJrVisysxHytsAZTx/s+veuQeGMozyeWszfeYSAhvz6VvX
CCaxkKxpESvHAU9M9BXMNciO0eOWJSwHPAz9K8iitLRPo4RjHWZqeAfDEuufFnw3oscoEF1
cKZZVPAiXLS5/4CD+dfZfxJs11rwtdxaD4hxqFlGZI7ZHABCjlQpGT8vT6V83fAPR7iz+I0
d/IjRTjTrlxvGFQFVA99xz+Ar6H8GeE9PvNYm1TVvNlVHb5dxAlY8n3IrgzDEc1RUlZ+ZhQ
XsbzlpbW2+54nourN4Ogj/s1TPrlwm2RVhaV4gcn5TjIY5H0rrNJ8C/ErxPEtzd6TFoEBGR
JqMhVm/2liALH6nFfR93rekaVBiws4IXjHymONQwP+91ziuZkurrWHa4KzQoxy5aTPy/3R7
nqa8mr7KMv5pHY8xrT96MVHz6nDaN8HvDFpP5muy3Pia7z/qm/cW2fcKdzD6kD2r1CGHT9G
git7h7fT7dVCx2NnGFBX+6I16+nPHPNZ2lvd3o8rTB5KAn94qjcw9iegrFvNJurPWZZLO5k
SWJ/39zu3vJkZ2HPXGevpimk6i97b8Dza9Wc377uxTEF1WR7aL7PEyh/LU52ZPyg474/Crk
UTtKRtKj1qvbOY5G+Yjdy7dSx9T61f3KycNjnoP60oxV+5zNiuscZBQB3A+77Gp8nau4gAe
1MVcODjP8AsipVVSOhA78cV1x+4zI1S2luwL1Xkt1XzGgT785Bwsa/U9e2Aa6iTUbi5u7fS
dPtImu3UxyXUSbUtR3WLjnHc9P5VzU1ushEkjSJjCqyZDN7fStnTdStdMs7+8ghAu0VbeH+
JV4ycfpmu+hWhC8Hp3YPuir45Tw/4f8ADj6b/Z8eo6vejKrgea7d5GY9B714pIviXwJcx6h
a3TWE12cGOB8q/cAg8Nx613skd0dfXVLhpL67ddoeY8EqeWPbvgD2rclOm6VpMl9e2i6jrk
qEqzKCLZW6Jz0JHWpeKjZyp6Jf19520ZuK5J+9c5nTvjJKyRQ6u6wxl8SvEu/Zkdh1GOvB9
a9l8MeIYtctSykuqcLJ2cZ4P1r5H1rRZtCuI4b5QDcq0qqGDKOea9Q8N+MJLPSrK7bMy7Iv
nbj7h2sAO2Pl/rWFLHSpzjPmbizfF5fFq9Nb9jr/AIk+Go1Q67c7biR5hEhkGIrZT0+Xvzw
SeOa8G0GTwq/ivUrfx5qd3Y2UVu/lNasVZpAenyg9s4GMHvX0z4u1jTdW8Kzaaro7XkIYgj
O1T/EPcV8k6/Dc6Xf3VnqtnEwVT9nmcELNj+LIxk46flWmI9nSxDdPW5ngac8RT9ne1ijol
6bq6uSlwy/Zo2kjmlb51wflB+vANep+CNbbXLWKPVfLnMsjB1K8r6EDt05xXi01200cQ0+x
B8w8pEnzjHPJ7/n0rsvhulrqXiSLTZIXjvbiSOdQH2DzFPJB7DHXqOa86reclJLqfT0cPDD
0WpSvZbn0TptreWsTw2l0txGBvWOabjGcYDdQfrmrQvczvaywPb3KdYJgFYe4I4YZ71tW/h
C0tJ40s3kaAYDKZcsTnnnHStXX9Bs9SsVVkCywj92wOGX6HrmvUlgaqg5QW3T/ACPkcRWoy
neHU5wM7sWDbkwOQea8S/aJ0u4bw3pPiG1glf7JM0E7IOI42GQW9ORjPvXfaj4tPgi8trXx
UsklhcOY4dSjjLbWzwkqAZz/ALQ/KvMPjb8WNFl0jTNC0G8g1WG4k+1Xvkt8pCH93C3cZfD
MPRcd6yo2nZ/gOlGrSqRnH7+hysUOm+F/C9lf3qrPrl6olhgZflgXH32z39BXNN4cvL23l1
bVGNtDLl03DLynqOOwre8F6ReeILWTxb4pudzXDmO0ik6zN32qOw/IVR8ZXi2twcSlPlwEH
IB74Pp7CuanJxqunB+91f6I+kuvZ3m733KltqP2SExboiXX92pXYAPfH/66w4Y5Lh3+0cEs
Tkj7x9faobe/aZwXjMpH8PXGOO3euytfDt1Jp8F/ezwwdMQyKcAehPqfSu2UlRvfqaUOWpa
TI9L0Ce++yRTOsVnJuxO2cLjqOO+cV6vpXhLwnaz2lq01rPJv3MGAJfj+M9hmqPhTwQ2qWV
3dLYyfZ44lfFtkPuJ4GMgdBnPWm63qnkTX0Go3g0keSotIJLcrLIwyN7f7A9B1J+tcUnOfz
HiOWpf37cu/6fmeceO5LSTXb6K3mSe7muto8rAXj5VyO3TqMVk2emh79NLtwCI3eRpEO3cd
uDjPFRFkfVFKN5pRzK8uSfMf+9zW5o+1ZpNQb52UlSPTuK9PkcKdjx51b6XvY9l+DPhi202
TVdTjY+VLsiG8c5Ucjj3r18Rqk53Akkj5vSuW+HMDWPgCzmmzulzOx2/3jmutK8bWUc9x3O
KiMdFfc8OvNzqNsiLbMbcgZwoXqaEjPzb89OpyKBliF5yvTcmBgdacWkAPAyTgY/U1SMSMN
uJWTlwASB2pUVlBTd8/UqDxj8akQnyyQQT+FQygSKN2SF+YgN94/wCFLpcCT7xAZV29sN1P
vU03k+fJ+5j+8f51ShLPtzhVB6YxipphF9okyozuP86e+oHzBbWyyzLI0rO7cYA68cVswpu
xHIAXAwCvUfjVvV9Hn0XUUs7hYVMw/dspH7zgE4p8NnGmNzZySOGxj2r5iV0/ePoeZNXQkU
WQVUKIj7dB2p4jIwrJnHYVaSFJFJVlHfA4FNX92XyuT79RSuZSkZep6at9p8ieWA6jchzyC
K4dk8oFfLMbBsEEY+or0w+o4HpWHrelR3ebpcgggyccYHf+lddCpy+7Iycm1ZFLQbtbbU41
CFW2h+B27ivZPD11Ds+zqQFfLAkZJJ6jFeKpOYblVO3KrtyvX6V1XhPxLHb6hH9pkERU+VI
jH5h2Dc+v9aqWruFSDlG56/slCFWZe5JK5Dj3qJvmDx4O7+LHygD60JOjKhibIf5uuc46da
bM0kmAGyo+8AM4NJtWOEZsOVmbYrMcDufrUUkS+WTlssOVHJP1NSQh5d2N4UnGDgcf4UyVf
3TqJsYGDjp7496yb6jKk0bGIQwnytuNzAdvSjyYgVhl8tYlweeo9z3/AP11dhjZiI42LuOi
rjB+pNW7HSzdaottOz7s72ZE4UD1c8fgM1pToTm1yoHJIpQ2VxeXIWyt2k4wSGwoHqSen4V
c1TwPZ3GkXLeJPIvrXy8Gz2fK2eDljz9MY7V2NsulaTa/Y7eVEkVd+wtlzz1NYuuat9tsGs
0K/vRhmPUAcj9a9mODpUo80tZfhc5vaSb00R8M+JvDTeDfiVqOh2LOoS5ja1IJyYpDlee/B
x+Fe1eE/EqalcNpOpgXEbZgYOchsZGDV/xsNOs7mPVtStUmubKM7TtyzD+A9OxzXjOneLIb
K+MwjZJXfdt9O9YSbqa22PcpwjOlZI9E8f8AwdkaGTVPDqtKFGXs3O5gO+wnqPbr6V816zp
EcE0kT2+2WM4b5cMD3Br678L/ABA/tqwa0lYMSNoYcBeOn59686+KXhCPWIZL+0XytQTkOe
BKPQ+/oa6aFf2cktkZrmknTrK58zN+5Yoj/L/dcZFKzKyESK8Z7Mh3IT7g9Kt3sLRTNDdRf
MvBPeqGGjb5TuT+6a+gi+ZXPKnFwduhWIOeakWT/R3hPIJDL7GklGD6Z5xTAa13OO7ix6vt
R19elMoopiuFOVSW6ULGzn5VzWjZ2SMf30nA5wKiUkkVGN2Zdaelx3AuFdUIAOctxV2NbOI
/u0Xd69T+db2jWP2+7eIowVFLEgdeK5atdKL0OvDUZuacS5a29nMpkllnkZFzsQgZ9eaI7W
3SXzliUqjBQOpdz0GfTOSfYV1nhb4b+IvFGsx2OiIAqANNPLwiqeOT359M17Zp/wABvD+ia
ckniDVXv7mMMRDbZjiDHGc/xE4wO3HavEnV0ck9D3uenFqNR6nA/Bu3mvPHd4lq7M0NmRLI
ejb5FyCe2cGvqWw8PCG3eORjCmMkA/NjtXAw6hpvhywS18P6VBYoANohiVOewJxz3rrPD/i
9vE9jJLEojnjcxzxd0xwD9Dg4/EV5ilSlUcpXZzYqdSb50rIlurewhn2hRtX8f8mqt1uuov
s6IYoiMeXH99h6E9hWotlB5hdm/eHsOcVXnvY7EFYYfMkpqKjq9DGLvtqybRYby1RVijW3j
GAseO3uazNah+zalKyscT/vX284Y9fw9qdFq2rTXcaugjUmvONT1+Sf4j61ax6s6xQXAhwr
fKCFAIx04OR+FZVK8eR26A6UpSO0t0Rowyr8xJ+tTSM0cTEgBuMgnOKgtbGaXT08rUhJg53
Fecn6VWuDqFvezR3NqEhG0CeMllJP970rmVdW0MuS7NIPtjUs2WPX3q5EQieZI+FHIXHWsm
MCBRcXLfKOVU8BvQ1n6pqMx0q7eF2jYQuykYBBCnn0z/Kr9rLqCp3djRutWnvdUt9HtZUgk
nRpPNfpHbpkySe2MYA9cVbvtPudK0+2mucxvcM+I/RR3Pua+adN17U9L1533Pelotkqi4Yq
6HkqZB74zgdutekXnxbvrya1m1HRiFggWGOOMkhcdXzzknjitny8juve6fgehUwMotcmqO3
F3HuYxgExKGZjwoHoff2FZ0Ek+qBpp3MCiVgAW+ZyOhIrn7XxRo19euke63hWENtk4Mk3VV
Ptk5PrWhpd1eXekWd3GPKWO6Y3DgfL3Oc9ga51+JnOhKnqzOurbS5ZrvUPE7ytD5JS2Mr4a
NfUD681y/h65muNFuLJsiK3l3x54JDKcD8cfyr1aT7JNbXF1dQRNGnymSVN24YzjB69eleW
zQjSPEuqwoDHDsjuYQOmMggfTk1prJM6sPVulCXQvaR4lvpmRbuXMifu+D0AzVLxFI2tWqr
5Jm8uUPGirudunGPTg5qz4Vl0ZfEuo6ZrQjaC+GUb7rK+cjb3BPrVHWdPv/Cupy2VzfTtDI
jTWt3GnLjP3fYg9vf0rVxTtI6aHu1/dVn+Z0tj4JS51xXuLcWFncFTC0Um4xScY2nGRknit
jxZ4Jk8L6RZeICY7W+sbrIcthpFyu7OOvT+VUvBmp63r7WMYu5BEMbQzY+b0JH5/nXrviDw
/YN4X3XgF5LGoaR5JPlVWP3ufQ5pUsNz0pVFe8f6/IqtX9nVhGpLfdL/AIP/AASh4D8VI+k
wvqFy15dvIUV2bGPQD2xXWa74ggsbKS4OJRFhtqnkHtivnLRWkm1Rv+JnM8yOxhQcptU446
da2L7xddX2snwtb2uTa2YubqTcO545JHOPSrhmtZUnT7dTz8RgI+290sQwXmteIb/xJ4quI
764t5GWxthzDFERw5HdznGe2OK8j+MMXhQ3thJapIuryZM0K4/dxDv/ALRJ4Hf1ro7XUbm1
uLzUrdmCXpCRRTE4CKeOPrmuA8ZQ2+ueLYEht5jqZVBJLuJVVJJwqjktWeHk3WU5Pb+tTu9
i+f39lZW7eVv61GaLr+sSgahDBJMkEYs7dFBK2yY6KB3I6n3J71SvdM1HWdYjjkzcTStsjj
iGQPZR9f8A69eteGvD954gsrPS7EW9hp8KmO8liyDkDJLHGN7cdP6V0Z0/RfC+nn+zNIWW9
YMBIg+fGD1ck4z6/gK1hXtJySsdNWpTXuWuzgLXwxonhDTYpryTz7lz82zBeVx/Ag7AHq3c
133hbwzNrVxbX2rWylE+aG1I+WMduO5qp4T8H6jq+r/8JJrQAPIhhP3UxwPwHYDv6V6lFJp
vhiwJbb5s5KoncfKSceg4zW3J9ubPOr4hwThH4vyLWsaxpfhTwKbqZBvZd6R9Gdj0A/r6V8
qeI9cvNf8AEs95eSb96PGMjhV2nCgHoK7L4ieK45Vu3urrzJf9XGiHKqAcbV/xrzW1tr+91
C1jS1KiSQZ3kcA967qDUlzvRLY5FTlCNurf4DrO1OCIZxHKxxuZcgiuu8E2P2iW8s7hVaVQ
HQD+LnFZsNhJbzTA/NEjfKw78dq7fwHp66h4utoo4yBF+8Zu4Uc81dacpRaQtIK76HvelrF
Z6JbWi5CRxqAAORV8Kx28jaOOuSfrUEcbBc+WAp/hFShFZtxJK9VweP8A69RG9tTx2I+1s5
QlVHXtUUrurE7uMcocnNWcDPr0PFMZWE6sCPl7Dv71bV9hIjkdY/lU5ZhuCg8//qqGGQIw3
lvnIA3cjNPFnGm6SNmLufqcensKliVf9Y2UY8YNKzuAixqZMOVTHcHkH6Yq3I0fmvzN1PQN
/jVFVEXzAkjPzA859/arsrQmZy1uCdxyQetVFiZ5Hqn2Rr9be/hiuIrUIVd23soxnGMfTHc
1izxw3Epa3mWLnOM7lP0PvU/ie6S41MxRjFw0Y/dcMXTHp9cc1zdu0qZjkWMnf5m9RzjHQ+
uK+dm7s9enF8t7miGaOQrIzBl6elOMzMS+CQe/r+NOs5lnSQyTCVFb7vcD+fetaXQr2SxW5
sg8sf3vK/iA9QK57PoU2tpGYvmblUsVVu+0806RVA2yDcOrA84HoaIyG+ZlZJBkBegP+fSp
2RdoCx7VDYOOQW+tZczewbHC65BJYagJIQPIf5kJ64/u/hWM8guXE5++hOD0Ir0XUdLiv7S
S0m3KR8ylOqtXlWpXS6PfS2l1KiyJwcHcDxnNerhl7VeY/a8p7F8OfGyzyJoOquiMqnypmO
0yHP3T6969PeVAxZWwBj6Yr4rvPFFvC+6FyzDowPIrVj+NGuNb2cN550/2VwcCUqs6Yxtce
vcGuueDnb92jltGctXY+rLvX9KtI3myMrwzg8D8TxXkXjj456Tokb2+nTfa7vnMcQwAfc14
x4p+IN9qiFo5mETjhC3+rJ7YHFeZO73d2IoVM00rYHck11YXAc3vVdgnyUtI6s9JPxL8c+M
NWitVumEe/wCWCH5eScDGO9fZPg23vvCvhCK2vdRk1C+QBrl5Zdyq56qvsvT32183fBbwob
e3v9fW0+0Sabbm4l4zmUAmONfU5549K7LQPHesaToV1eX/AIb1bVow26R4UICZ56Ec/wBKu
o4qdqasjWdOUqfK3tuena/480zQtaTcqzXlzEI229FGcr/WuW1HxVq2rWbWug27vI7MvnKM
+UqAEt9C7AYrw/xF8SJoL/Ura8hiaASo1uhjw6oTu59wDipbvxT4s0PxjY2fhN4xNZaOJb6
GQb0lZ38wr9eVANZKlUk9dB+yhBLrI6i8+IDaiY9L1iwkj1ewl/eOP44xy3BxwcD6Y71u2V
t4DvYvt2oW8b7u6Db/AD/nXjGueJpvH2px3dlp39neIbWTfcb5Meco6gD+npXS6fJBYagLG
dj9kfHkbzny887KcqPL5PsdHNGUbR09D03TNQ8F2+E0XTZFAOVnJPy+/Iqt4h+IHg+xZrPV
JpLqTjcsC7tvHQ9B+Fczr+oR6L4anmtF2MRtVhzktxgVwXhn4Z+MvGri+tdOdLKRsteXHyR
47nJ6/hVU6KlrIwtF+83+JQ8WL4Y8R3YPhuS4jvcny4XgP73PO3IJ59K88+y3CztFLE0box
V1IxtI9a9xED2Mmo+FfhHapf31rEw1jxPKVSG2UD5lSRuEHB5HJ7ZrgpPhZ4qvPDdv4hhvI
r6G9vRY2ypuDXMp6bMgZXg5JxjBr1KM1TXLJ2Xnuc1R+0fNFXOAu43juWVuR2I6YqCu41/w
Rb6P40k8KW+uR30lnCHv7pEJhgkC5kVe5A4XPc1g/wBh3Bs4b9o2g0+SQxrcvzvYdcDv/Ku
xVoW3OP6vObvFfiYtOGB1q2bVfM8u0WSZ8/fIwB+Fadp4dmupyJpxH+pNW5pK7M/ZS5uVas
xRI38IrSsLG8uizIrNtxnjPU4rsbXwtD9sgsba2jubhwAqo5y5/EV6PonhLxja3P8AxQ3hK
61DUlwj6j5WYIHHUQ7sAkf89D+GOp4amJj8MdzthhpRfNMg8Efs2eONaih13VoItI0onzM3
LEzMnZhEOfzxXv8A4U+EHg/wawvLjTBrQb/VaheH5EfPyqYunPZufw78bonjT41fD3W9Oh+
IltLc6NfyiF2cpI6Z4+8pOMe9a/xB+LNzbT3HhXRre0+ygfvPMPPrtHbr3rzMRVv8W/8AX4
fib04Vpe5T2f8AX9dDrPGOstps8kOmzR2QES4ijCoDknOAO3+eteZ3Hj66+3XKpMILiUZLE
Zwcds5AzjtXn+oeNdY1WNtL1CczahbMAs2c7kPIOfp/M1iahDIg85iVlXHy5zkGvKdNyleX
U9ahhlGNpas6ybxBNcXeZLt5nzyXc4/P1ra8G+K5NB8QQXshVrCVvIu1RslVYj5/wOD+Fea
I8flxruEjPkrHHyck9/etawstV2SlrcwW20sxkXv24pSpm9SnFws0fXkWoQRqwmIG3OcdD+
Nc74k8d+F/D9qbnUL6C2Xry3J9gOpPsK+Q/Ffj3xxbXtvZQ+Jbu1tUtkCR27bMjGOfU8fyr
hbnULy/uDc313Pdz/8APSeQu369K7KOBqyguaSS8tzw3y0209z3zxL+0FqF5eyWXhezFpaE
lFvJR+9IPG5V6L7Zya5rw7dTLrNtJJMSC5DDrye57mvKIzIzp16jrXqGhRzRmS4jXzTCqyb
TyTjsP1qcThqdGForc7sK+ZM+kvDT+YDHC7PPEuJIWI4B6H/69eiWflyRNDMiqyqBnHHT/w
DVXjXhvULqy1bQ7prZwl6pgmZEyCu0kM3QgcDHBrto76K6uZLWG+81dxLIDhgo4P1PT5fpX
h0v3b73OOvB82pP4k0sWcyXlkn+iu22QBs7H/vDrj0NYM9m2p6Vd6esewTRPFuYcHK46/U1
3gj3QS2cwR4lwDxtO0jIyPauU+aCS4t9v+rcxkDgg9mzVz92fYiEtD5Lj/tLwzq0ttdKyuj
FHjOQeDjvW/JqsepRx7RJbMfvSI2GP9K931fRtH163EOsWkVwQvykjLjnH3hyK89vPhfJaJ
dDw9drw2VS5OR68MP612PEQnZyVmetTxKek9ibw+mj6Tpc93NqrPHKqndeMg59MYzVrw74k
0uIx2t1cSRwI5lVEBMLPwBuB5xkj16dOa84uvDPiC2v3k1ixl7HzUbzEP4jtWp4bNvbyzmW
EzyAiMBTnaG4JH/16xqQhGMpN8z8jV0+b3lsz0W5k1+zt285Zr1BOZVaMjaVJJfDAck5IBN
Yp+3eI7+7YQ7Zmt5CwRT8oC7lQewC/nmrGm/EWbQNd8uzuxd20CLGIGw6sO4/lXu3g7XvA/
iXSm8SWtpb2FzCDHc4ATG4YII9DnvW2Hpuulryvz/r/I5KspYdcyhv1R8o3jQyRx3EkpSdQ
qk9Dx3B9a9D0nxXovi7wy3h/VvLj1SBc21wed8g+6SfXsfUGuJ+JvhO+8JeKp4A5uNMm3S2
t2fuSIf4T/tL0/CuBsZrqKfzLKV1bcMFG5BHQ1caL5Xdnrumq6jKPyse5aDqL6drpuLVfs0
0UCyCHYcRsGw/Hrya9J0nxQuuaVqsFxHLcRyPJaOSw2qrck464BrwvR9Y1WbVZLi8VLe7dP
n3dWGAHOR03E5/Cu08D6X9r8RXsr3jLFfRmNVXKiNlyCx+nHXrmvOnOUW4xYV8HBR9rPdW+
RnaPpdpHqYaRRIIw/lkyFQCMjj24rD2pcePtTbTg89wnlPPGQd0loIgJVB6d/rXZ395pGgX
09jqUsSanasJDCRgEEYJB6HPWvLbvxVbw/ERdStS1qZbNEV5CVDOMqT9CAOaVCNSfMrdDWp
UvJ1Fs/uOgvbhZZVuIXQWaL5isFyAg/pgV5/HqQm1B9WivJYrv7Vv83qfL6D6YHGfwru/GM
3hi78MrrtniGa5UxzW0TERpIf4jjjr1HTH0ry7Sr8x6kul3OnPcou5HiL7Tu9A46Z49R0r0
8NTvTckv66nJqt/6Z7T4X8RX2pJBofh608mFeZ5VyQqk5656kk57npwK7fV7/T9PeDSZpTd
XQ/eSxJwidOXI6n2+lcj8MfDnia40u7XT4DZQv8Ae8zgxn+87euO1el6b8P9K0+FjdXKbmb
Eju+5mPu3cHsKyjBJvlRzTnCEryevluc/L4uu5EWOxtvKjRdqYGAqgdhXH6tLqa64da1S+k
lsJIH29jH8uCmPocj1717LceGbWO3j8mNIhI4UmX5cj+nFecePLO0sdLmtIIZ7mKPapkX50
iJPQn8MZ96nmm5+9sRSlTm+WmtTyDWhb6p4ykOz/Ro5MkD+6P8AH+tdTpNu5aSaGHfI3yxj
6/8A1qyvDmjXOqLdaoFYKjrErFSV4HJP0GK7G0s5NJ0Oa8aNpIFIRHJ+83r7gelerOSilTj
0sjnW7m3vt+hjalIrX9pYW7F/JAZz3DnqPcenpmvV/hNpJSLUtalTaZG8mMgdh1ry6wt5pZ
5tQPz4yzE8Zb/6/wDWvo7wnpf9m+E9OtGXy5BGJHHueTn863jHWxwYiTUbdzR3rgLyp6fd5
PNL5QXDZx2J28g1M0KKM7sFeQev4Uz5gc7Bubnk4H/66vltueeNxtB2g5zyD0/KkZVeUbox
uDZAPv8A/qoVo84wAuScngg980yRjJLEV+Y4yzDoB2zQ7WGPyXQl42ye2cdPcUxcyElVYKD
nG4c/lTsyHDCNcenTNG3bIXH9STRuIjmfyFLB8e7jIU1Wmu38+T91/EegNW2iRmEkgV8cbs
YqCa1tftEmIbvG4/dc469uelYzi29ykeD+MNVddbe3sLbzEiIBKqN3AHX0+lc5ayS+QI9zI
pywPX8K+kbjUPAt1dtfvp8fnShUYqoKsSPbj2zWJrupeGbTT/8AQfD9qxI2gFAAMf56V5lS
jCKb50z0KeIekVBnluhGGO7j+1KDET8yjnPYZ/TivUYJ7eN/PyQ5wAQOfpXmU/iqDw7eG6v
LKBZpV/dRn+Fepzn16Vmad8Xra4uZdSuLUROGMZiHIUdiKwpQk1zJGtSlOetj1nUNPsdRNx
NcAWkkcYk80fxH3Feda14i0PSY282+jkXqyxjn2z6VwbfEnVtYOsSXE1vZruDW4YMrzBCcq
O2evWuVlnhM8lwl4G+0jdtnxgoRkLzx0P6mtvqt5e8aUaFo+8xviP4salPLNb6SfIiyVDdT
XmF1fXVxIZbickscksea09ZsAf3+mxqhxmSEMDtPcD3rkWkZjhmJPpX02Fw9OMfcRxYhyi7
S2NH7ZHHnkuajl1CR87AAKoFvekMnGAM/Wu5UonH7Qe8sjH7xNWbPVJLFy8dpas5BG548tz
x1B4qixJpuQB1rXlTVmZe0kndM7HRPiT4m8PzLJpskKgf8s3UshPYlc4OK6/xL8SdW8SfDG
1n1TxnfDxCbsubSEiON4hwCAmNhXrz1z7V5FHDNO4WGF5W9EUmp5NN1CC6FtdWc1tMRuCTI
UJHrzWDoUrp2t1NVVqPfW5s2OpXfiTxrpc3iG6+2HdHE7y8bkXoGI6/XrUs3iLUdG8WXtzZ
zZLL5PXPyDoOfSucVZIx5q5BU4yOoNdb4T8YW/hq91Sa40O21KS/tRBHJOgZrZv7659ehpT
prdK6taxdOpJR5b21v+Bzl3qdxcah9ujb7PMTuzESNp9vSu48PaldeItFv4Li5eTVrXFxC/
d1HUcUy68GHxNZSa7oF/bSXLcy6fgRuPcHof0rl9KuNQ8N+IYLh4JIpY2KyIVOcHqMVk+St
TtDdG0faUq15apn0B4Bk0fxvbW0XiFwv9nsGkgOcyntn0HrXonjjxZpdv4KfSW1qTRLS7/c
faYITJJFF/EqIuMErkA9BXzf9sufD2s2viizgc6fcY+0Qr2B6/wCNauu+JoPG9yLbSoZVhj
wEWQYJ9TXm8kovmj8P9aHa4Kc0mzZm1S38Xy6Z8Nfh3ZS6F4VWQGUtzNeMOssxH3unA6Z9s
AdZ4z12fRtItnsbdIbbREOn6SiMNpuCMSTADrtXj8T61k+GNGh8G6TPq98wGoXaeVDCGxtX
ruJHr6Vj6tquo+LNcgN/L50cA2qFQKkSdTgDjn170X9pLyRoqaTSS0Rk6LFaaL4KnkvLRLj
VdVczTG4yQ8WeN3/Au2ea52+W/wBWuGefcYgNoRF2qqjsAOAPYV0mrSTavqgZmWO2jAREHZ
RwBUr6lpujqTaRs9wqEeYxHHqeP0rVS5HzPWT/AAL9i6i5Y6ROUsrBJopHhQqsZ2HA/ixnH
tWjoljZy+JLS31O8eyt5DtdlIBTPfJGMVa0rWobh7k3gQsTuO1e2Dn+dZsEsba880ilgsiq
qt1Pcf0q5VZS5kJYenTjGy1ueu2mveDfBWqR3ejaCdQv7fMbXNxLlXHcDOcZ/TFd5qHxc1D
UNLhl0snTv3Y+SL+NiOnvivnLUp5IUw/VvxOScf1pln4jfR7s74nuYSuPLLbQD0+U+v8AhX
n+ynKPus0lTp8ybV2e8+DZj4tm8Q3N5d3F1cLZ+WPNyUOWGeT3B9Oleaa+FvNa1K7eYBTcO
A/sCVz+ldH4Z8e6lJoLaV4c0iHSfMTZNeO++QKepXjGfrWXrujtDodwtizKywOv7wnJHc59
6wjDllZ6GkW4yZ5b4gTUtD1W31LDeXLhQx4Jx0+tdLYm61O5SNpCsbrux1z7Vl+L7O8uNK+
xPOzCBgURlwVOO3rwP0rQ8Ew3mp2tmWcIvMbkOVftk8V3T5XRU+q0Lpzkqkl0ev8AmWbG8u
/Dt5ew2cMck7sDHJtBZc+hPTr/ADqa41jVZrxY5pmIK7Co6AfhXW634b0/TYtM1iwthIrlo
JncbsjPBOT6Zr0LQPht/ad8lzqEgtLeSMeWq43Njn8uetee6sW00rtlVK8Yq8jwfX9F/tDw
tFchgt1pyHf8hw6ZGefXofzrhYbHnhC31r7C8WeFtA0Tw5c2+nwQPcMrxzSTv0BUjgZxk8c
ntXyVPqUMblIxvI7Dt+NdWFq1HzU7bfqebVlGolUih8VjyGchfpXomnyWtrGriQKSn8TY+l
eWPqrbwrSBMnovJrq4dTBj8tULsFyC/I/L1pYqhUmlc1wuqep7tD4itpNX8NwpO8hcAsBwF
4wefWutivtOuLtY5VSQSzMgYDdjYcdc8Y/qa+eLLVp5ptCvFYJDCvllsgKXBPA/Lmu0sNZ0
9dR0+GMREyMzvLuwZOep9uteJPDOBpOl2PoC71hYTa29oJdjkDIbcpB7knr0rmmN0/ia5ju
Zlbz1BRRwcDpWJcam00ljGruIpVK7kfBUdMg9j/U1q6yf7Nu9OuI1aS5jxiRj8zLjBHuRmu
WbbmpM4ox5dO5qtCIf3hA39vT/AD9Kred5LM5TBGAw4Oc8Ypl3cMLNnO75ecN0xWXJcuIS0
YQQMp2Ek5H+eaqT7DSbNaNUaUsAgOPmOOce1cr4g8DaPqpl+zrLp97Jk/aIDhST6r0IrWtr
yUph1YY4iOe3rjsMev1qxbu6giVpJHAztJ5I6/59KiMmneJquaL0Z88+IvCut+EiXvlM9oC
St1Byo+o/hqDwn461nwzq/wBv0tlkSUbJ7eU5iuIz96Nx6H16g8ivom+t7aaBDcMvlnIZCo
KOD1BB4xXlXjH4YgWj6v4Uh2OvL2gHyuP9n0PtXrUcVCfu1Fr36HdSxKa5Z9Rmka5cvpdzH
Mp1fwVPN/pemTSbrjSWY5Bic8gDs44OMMBXOSaLc+HzLqSGWfS7pyLG8VMxyjd3xwrDGCDX
G2OtXmlaj9oW4ktp48q0Y43Y6o4PVT0INdLd+Krzbf6h4OsZbPTZUX7fpgbzYIyRjeEP8P8
AtdVPGa2nQqqVls/u/rz6+p3+0ik3TX9ehoJrknmQsPmJYc9yOmOPan6Z40n8PXksqyOyOr
Iyp12nI4J6df0rkI7hZba2ktrqZ2kQ+dCVwY29c9CD2qxJp8cipKkwLBQCMg549Kl4amnaa
D26cbOVzS8X+Lz4gkj1WKNjc+UsTMx+Y4Fc14hiv77T9P1Z5HcR/wCjtkdsZH9atvY7VG1e
CRya27qOO48L22lqcvIC5I5Oe3610wlCi48i6/gctSTqRcUrf5mL4evja2pgvJjLbyKwaI9
A394e/Aro9AsYp9Ut7eGzN3aggGXy9zKueAcdQOn0+grldB0bUNWvI7W1UIM/M7dBX0H4a0
KPw7pvmahD/aCnlYlO0KfXB61zY2rGm3yvVjw9SU6aUl6Gjpmv3un6ZJZ2sKxwxgDycEoTn
r6E/XgVs23ju+2xQyR+esx2PGY8kfh/XtXG+IfEVyzwpDGbe2TpEqbQo9DxXL28yyyPJPIz
YOQpbaGYnAzXDRoVKi5jCpGDlyz3PoTT/E1teTxWsy+a7yiMBlXarHozcnHT86Z8RtPh0zw
PciGO33zN+9xhM9847+leMaXdXsmos1tcG3kiOGmxhYV9ET+tT+KfF2qapbwaYXN5Dar5ay
P952P8R/DFelSo/YnqctOl7KpGqnovzPoLwp4Q0hPh7penyRou62VpzHz5jMMn+deUfFZor
DVbfSrOPbbW6jag/jPr717X4b1jSdT8Maa1nMI3W3RdnGQQMfrivE/inYrNrU2qWMm+SNP3
8DDlF6b19V9e4rt5qalF6HBGUnUnKd76kHgfTzrGpW+mrbq8KN9ounzxsB6D6nA/OveGfbG
AqgHsPSvnP4e+KNU8PSyyGxiuLO4/1pziUY6bT6e1e8aZqdnrFgt5Yy/aYXHXHMbeh981fO
uZpGNdyk03sae4HqCTnsMZ71Hu+Y/JuJxnA/p2pihkDBc4PGO1P3RowwOQNp2+npRds5iPa
FTaVG3OcNkkntUvGw8bRj5h6e1PwDGG27cjGM4x9TUIBhHI4xgn/CqSsAoZdisqkIOgHBx9
KhkkIQn5skHBHWn9F3xncv3jg8n8ahHkxxOFbe3ORuJJP41DYx0DQeV+7csV4JJycevP8qu
SyJ5z7ZAF3HHy9qprFIoUcKAfSpJYyZnPnTH5j0bj+VJNoDxFvFAsbNWCKEGGXy8EtwOBjA
/xq1p+pHU7FdQkAeIH5RjByP5855xXE2tzM03k6bYL5Zw26QEErjBA9amvNWu7GMoqfZgq5
Cq+T+WK8GMT2fZ32MjxU22Am6UyySIQPM4OCxOPb0/CvKjatbJJLESp6Yfofau08RapLfTR
zNvKYHJXJ5/liubl8xIG2wq6g5AJ/PivVoe7E3SsznPtDQvIssZZW5aNznNYF5fbrdLZJGa
FPugt+QI9q2NQkWeX5l2j72PSuZutv2hin3M8DFe1Qinuc+IqNKyHNeOg+QtESc8HrWfO/m
yl2PzHqfWpXyV+YY7Cq7Lg13RSR5NacpbidqPpRinKu5gOlaHPuWbeFS67slj2FdT4e0cXV
yPlU5Y/eXIGOKy7GBnjcxqWwM9a9S8GaXDpngubxtrkix6ZZSBYIR1uW6Ekf73T1wa83EVH
ZqJ7NKnGnFNm3pfga4urUSQyRadakHN3LtWNce9Yfxh8UaFqU2l6bpMsWoXOms3mXUSjYgK
48tW7gnn61zniXxteeJJLiCwtTHDOx3FxknPXA6L+Fczb6RPMJreGCV7iMDCRoXLtn7uBXL
RpOL56jLknJ3M6DT5bhSFICOx5JrrPA/wv8UeLNWnaDSWktLL/AFzTKUVgRgAdM+v4V6X4H
+CHjC+sGv8AUtKOkQbd4NwpMmMdk9fY19SeD/B0XhjR47VZmvJNufPcYLA84IHYZrV4mcpO
EPvOSqqUEnuz5c8F/s6+Pf7bWSS9TS7BW2tPINzsvoqDr+PFfUfhX4R+E9KiaT+z47u7dPL
ku7tQ8kg6EYxgDrwK7S3iuHwNgGBj0FWJR9kT95OFXv7Vahd889TkliJNcsdEeH/EH4M+Gd
J0u8vtHhdbCUF7iwX5ki9Xj/uj1Xp6Yr5Tv9DuvDmuNEl0kUIO+GZD95TyDxX2p8RviBp/h
Hw3NqRnt3lGUjtpWz57HjHHPHpXw/498TLe6hcw2dqYrGSUyRqzZ2E88enXGOlZU3++aprR
nXTcpU+ao9tma9x4psxb/wCnTPdygYDOc1mXni77Jp+2PCT3WMheqJ/9euBS+2hvMhErdix
PFVpJJJpS8jFnbua61hlfXYt4y0dNWdrZ+IFutSQW8Tsygnc3RfwrantFh003sm8uxyuO/N
cz4ZsZHmDeXgOQvHUmu21W6gVYbNo2jVABuIyG+lcNZRjPlienRnNwTn1PPnuLi2vvtEeVc
9Q3T6V3djaSajPp2pSbVVQNyqOpHcn6cVy2vWu1RLEAwyACOv5V2eleHNWHhqG8fzUjePdH
jrjuMVVaUeRS2FBWm4soamY5Z5eDtOADnkUaLo7axfSPNC32dGCluStd74f8F6Lbxx32uXk
14sjArBDGeeM4PfPWujgtbCztbOC2tzC0THKAkb1JJJYdu3WvOqYqMFyxLkpbjtE8OxpYqL
WFhCQR8mAD/nFaWseH5njit1y63BEbyDkgEZI44HAPOa19A1DTLfTPM2rGc8/NkA+vpz6c1
ZvfGWn2bjMkbRnChQBz/wDX49K8yVScnoZKUk9Fc5TUPA896zJcW4e22lWZvvqxAA/DjPHr
XJ6H4Qis/GN1orzS2yMPtEYQ/eUgq4/BhXZeI/G0l5b7NPAtblMf6RkBkU5PGevYflXntj8
QJYvGFpe6tC6XcdnPG10i7Fn2upQ5/iP3sn3rWlTquMknodKlLlV9Gd14kW+XQL/S4reFbe
wVGdixZ2YAY2jt3z9a6W11uW807TNQfxPp+h28lv8AZy0kbPcDbj7oJxjI7dq8e1T4gSSaH
qEd5qUcc86lklfajOcY6Dk8Y/I155cfEi6t7ZbXR7RCUH/H1dfOxPcqvQD0zmumjgqk/hRy
4mpTjpN/dqfQ/iTxH4T03Tp7v7Ne+IpAA0t5eP5MagYyyp3PHHFfIc93LNI7btisxIVe3NS
6lrOq6xN52qahPdv28x8gfQdBVADJr38Jg/YXctWzx62I57KN7Eu/YAy8n1NdLLqQgiidzl
mVcrngnFcwQWIVQSegHrU80plmRc7lXHP4D/CuqdNTauVRrunGVutjev8AWpneLzWLRxE+X
H0VB6Aelauh3YuZYLy9kKzCTejKcYx0X6YFcaWNxcBZH2p3I6//AK66CO6VJ4YCFSJPlUHO
Mf561yVaKUOVI7KNeUpt30PobTdcaS8sjIPMTb8pVMIDxwT0J4rvPFepNP4WSZSVmVt26Nu
jHjmvANNvvIu7Vjd5jVUWNVOQDz0r1Gxuv7QhXT0n8pWHmlOBnBBLf596+PxFLk2OrlTak+
h3lu73VhEzBm8xQG2gEZI5/Kqkw/0hYkVVWPjbtyBjoeKPD9w02iss0gVomIB+7x/Snxxj7
U03Hlqh5xnPTt349a5JamN7NojjSfDtlVZvundkN/nnirBLbnMhGQw7ZxWlcWvlxR28GGeM
K9wy8eWz/cGexx/M1CNyxDLBlLcHbkP2wMdPqanltoTzXKvliUjC+YMco2Pmz61YhSRQHZu
cABV5AFKqIo3HLkEfL6rUSyTRoIwyuowAcckZqmK9zz/x98KrbxEZNa0lEttTHMsfG24H9G
/nXl2ly3XhHVbTUdO3QahaO0Mkcn8QzyjKeoI4Ir6eCzGMIvQAAMW+Yt3+g6VwfxB8L+Hr7
So9Tlv4LLWYgwjBzuvAOQpUDJPUBsfWu2liJNKnN3R00atvdl1PD9SvZtU1y41JbWCwaeUy
GG2XbHHnsB2Fdddaf4Z1fR4L/S5IdLvYAsdzaTNt8xjwGTPXNWPDPgDVvEl9DF9lksoGAZn
I2u4+navdfB/w68PeDg8mq29rN5jlRdyYYquOnPNVVrRk1GD1X3fNnXzww99b+Xc+dR4V1l
SZFsJriOJ8ArC239RWxpfgbxbqcxgtdP8AsqtlTK6gbAfSvrCDXPDMjssjC8tpDsVzFgKAc
ck8nnvXLavrFrpur3sFvYJLGWA5mwI5CSCOexABrGpVlFJ8yfp/VjB42dVtRjZ2OQ8E/C3T
/D5zcTK87r/Cc4IPXNepDwloSW/n3twSpGAF5zXG6x4ztNK8QyWrKrRLGI28j7yHAOQT/Lv
WbN4ovHh85HmnshI3lsFCAkdcDqPoaxVW3vSXM33OZwxE0neyN7XPBeg6raSR6fOyyZxtkG
AK8Uu7C48P6s1tfW7vbq/LRLz1wCPw/nXpun6vPdXMsyxylMfK3T5ieOPz/Kn3tjd3l+4ms
Rc2xO2QkhQygcMD2I9fzpQxTjLl6M3gpRf7xnC2embmmubWRZldd2FBRicYwQeh/nXKSM1u
5kkcqzuxwVI6cCvd/Bnh2wg1uW7uL2NoopHRYMCRtrevauW+JMVnpuri4tNLt/7OLNEZpjv
kVx0H+73HWu2jUnbmb0f3nbRqRnU9lBa9Oxxem63rGkjzLdnVVOeDgVN4g15/ElmtxHMVu8
eXIinBbIxkfXvXLrq32yW4t1bJC/MzdAfT2rS8N6TJezpNEXe6Y+TbovV5WO1ce3Oc16MIR
j7zWpGLp3emx22ljWdB0Hda6aCuqWkUlxmMOSvZkPVc9wOtXdK1S80S4+3ae2w9ZrRjgSD/
ABr6EsPD9jp/hmx0swRubW1jtwxGclVAzXlHxE8C/Z9Mn1WB/JI6nPBzwFHuTXZWw9SDUr6
fkfPQqxl7rR12ha1Ya7pyanabsN8jbuCrDquPWtQ8A7l28Y46mvD/AA74qu/A0cdpqse+xe
Tc6qOUJ6t/9ava7O9tdQtI7zT7lZoZFDJIDwRSi00Z1Kbg720J1hEcQXkjOQM/dpGV3lxxs
A556/SnxNG5Chi3tmkPyu7xqXIAXAPQewrXpoYjBbqrYjOxepUDqajIRlHl/N83UL+dTbmk
kYCLC5+YMcEj2FSSeWse5geD37n0qbLoBXXaxYtwclQCe9LLKvnyYyRuPQ0/yDIuyVGRXGf
vHH51PLDF5z/6Ln5j/DS5ZMdz53kurDQtIja6t2M8m0b0Qls4746D29a5PUtajvk+SYOgbC
jaDz6c9O/HoDUXj29jhso5J5WjgQBvNbks3YDB5rz+PWI1lS1t2ZoMffZgCcj+YrxqVByXM
fQxp2jznVXum/aVEkaOwB4KgDj+fFcj4hsfsqh0kKL1JYnPHvXV2t8ptcsHePG7crHIA7n8
MV534j1C4NlJcCSZVPK+YclSe3uMevrXZh4yc1Ee0XNnNXV3I1wTu8wFeNvUVlSN5iqrfwk
4bv1qcbWjL8jPoelVht2Et619HCKR5lR8wOd65JGelQuCEBVgy+npTj0yvY1GRu5HFbI5Ju
5GfanRgNIATUiQOw+UcepqxHZr1d/yqmzFLU2tKWNf3crFQ5CsV6hc8/1r1T4h6npupabo/
g3w6w/szTYUkncdHkI4HvtHH1JrznRrZRbZlhx8wwe5FbumwpDFJeM/+szgHp7cV41Z2nzX
2PoKaUkm0VksFtYFwAiA5JNd18E/FieG/H9yrtGltdw72Z0DHIPbP5Vx91fLNaqChTPygHg
5PSuZs9TOk+K4JmwAAVIHNKMZTjJdR1nFrlezP0Bj8eSW+nJNqXlQsCdxiBKEbsLjv0x+Na
2l+KbC6sILqK4jaCTJUg8HnkDPvXx/YePPFTWLs4WGzEf71pxgP6Z9QMdK5TXPih4iS5kt7
bVN5dvkW24XnsFA457CsaX1iUrbnmTwsUnqfc+ufFLw3oVgWub2GJxkAF85NfO/jz9paPfJ
ZeGYvtk7ZHmMflT/ABry/wAN/B34jeOhHqWvXP8AYGkOQTcX7EMV65WPr+eOtd//AMIz8HP
hhYLJN5nijVhgg3DARlu3yjjH1zXVUa2nK/kiKdON/dR5hp2h+N/HF4b6HTbq+K7n3/6u3h
ySSdzYUdzmuW8U6JpOl2n73xfa6nrPmYNjp8RlghXvumJALewBrovH/wAWtf8AFqDTY5xpu
lKNn2O0/dx49wOo9q4K8m0kWsdnp1mXdQPMu5G+Z29l7CuijGSs7WNK0rrlutP6/roZWO3W
nqSrBgORT8dB2p4T2rtbONQfQ3tD8SXOmXsNwtpBJ5QYcrgnIxnPtniumnWDxNYNNZTbZ1w
zRZ+ZT347g15+jqh5bNSLfNDKskDtG6nIZTgj8a4qmHUpc0NGepTxPLG1R3PQdL0ia/ureG
8XESNmTfgZx7npXqk2vW0Nvb28jIsES7UzyDzxgfTFeCW3iq8KeVdESqerMTk//Xq0dajkR
zJM0aNyMcZP1rzquFqSfvHYq1OeqPUdY8ZfYJLX7FcbZTJ065GOa5++8bTTXBWVFecYxIp2
t9OOD+NebSaq8lwJFkzt53tVWbUP3vmK+7HYcA1tDARW6OeeJiloz0m08SPGkkUs7R7SMx7
s5/EVWuNamup7e4t50tVhfKzORleOmep9a83/ALSuMtsbZuOTiq0k0sv+skLfU1usCr3MPr
8YrRXPVrjxtoVgwnZ59Y1DBzJLxEv/AADq3/Aj+FcDqnibVNS1F7z7Q0XBCBf4ATk49Mn0r
Do7V00sLTp67s46uLqVPIc7vJIZJGLuerMck0lH6UV1HILgbQd2TnpigdaPY1e0nSb3WtTh
0/T4vMnmbaoPA/GlKSirscU27IqEAIrbvnPYdh70wfez6Vf1bS7rRdXudLvU2z277G9D7j2
NUlXJxSTTV0Np3sTWa7r6HjPzVpsj+eS3OGzg1XsUxdpIvGzpWpIgdw+CSccVy1J+8enh6d
qd33Ot0+wt205Z4Q8Eq/eMRKgj6dPxr0rwqwuXS6jl3S+SUVB0bp1H+f0rzzSvPTTHWGRZh
jlJOMfQ1u+HddazkA8oxbfukjIxx3r5nEKU7npvVWPZPD9t5M9xDOqxI6rI4U5zxgj8+a6a
181xmNVCRjJZT0xjBGOtcDoOttceI7ZmmiaGQGMHdg89iPyru1mkhmaHazRk7t2TwMc5PtX
iz0epyTTuWZ5ZLiNlHl7Cxld+m5sYyfw6enNFtEzIyndGykjAXAOPT2/Wp4oTK6yIoDrjaW
9CPX/PWrkVv5gBk3jfkMc9e3Q+tC1ZiZh8q4tywlEwPG8JgHI9O3WqjRxxWxJZ0jjXc8rYV
Ux79q3YoUUeWkRwmQoPGB7dq8a8beNrPW9YvNAhnSLSrCQG4kVvmnYcH2wDVKDmbUoOcuWJ
vXnimW+jNn4fIV2+/eMhZFGeiA4yffp9al0XSdKsfERuLq7N9qAXY73UmTkckA+ntXiN14u
RdRSw0RpUiaRQAzbjnPWo7/xpqkNxcIpVpjOd4n5bcOM8Vu8BXnaK0T/rU92nhoxg2mfStr
4ksoC1tYyCJlGzy41KhR2IJ9exrK8WeMoINEtZFhmkxNjcexwep9a+aItf1VAl3JdzSLA5X
gkLznGP1/KtZvFt3qkMUE2VgRwzNnk4GPz5NV/ZcoO7d0V9TpSsovXzPUZvE02sW8eoB3iX
iOXJ25bHykfUfqDWxeM0lxp99JI80MwjZssWwVxgn1yvH1BrzVPGWn2bIYFE0LKIyjybmwP
btjjmodQ+JcyeZa2dx5Nu8RCKi4CejZ/X9KFhKkpLliE4RpaJo9Q/slr3ULi4knfMjsw2jn
rW1bPZaFaPnzJS3DBujHsceo9a8l0n4iz21ortCLghRuLy8Lx/L8ain+KGtMqmS2smjkm2F
hyI16A8jrXQsFPZnnSc5u19D1yLxbZoknlxxwleTkcbunI9a5DX/F2p3ckkMl83kk8IjYB9
uOtcBqOs3V5Mv2i+LO+GXLbRyenufb0p2hx2d5qF3c3vmXroA2x5CqsMhcEjnBJ7c1P1OMf
eZpGnFa21PYvDuoXWn6TDFFE7G5w8ohG58DLN074KiuK+IWs3+pa1HpkckBjVvkhG4vG56q
SeCR3P1q+/i67g0++1BfLthYHY8FoMRyFs4w2Mkgjv1xXlMWoXH2x7q4kJmbBDZy2D0/Piu
nCYe7cn0HBxptyejfXsdXBa2kc6WoSRmO1pSOcD6DtXtnw50lYpm1hJfLjtg0dk0iZ+foz+
4HT8TXlngfwzfeJtZttLUKq3Tb5p1GWiiX7xx29Oe5FfV8uj6PaaPBplssdv5MW2CEthio9
up967fZyldp7HNmOIStCO7/Ibpd5fzXcNvPqYlI5bMeBn2xWJ4mXVfE3jO20WC+T+yNGkS5
vSI8iWY/cj687eGPuRU8M39i6c72caT6vct5NohYHMh/iP+yoyT9Kv6fYWOk6NJYAtNMzbr
qct800p5LE+5JNdEG/Z8re54blaXNb8EeXfFbwXqE/+nQ6sPssa/vE8oeZI3segrF+FHiFv
Dsn9g6jcMbG+YNavJ0SQ9UPpmu78VQyXWmSaRJKw88lRhslF9ea8aGmzrcnQdTLIetvMB05
4asvacqcVojvpx9vH32fT/wAwO1V5YY3ZoWKT5jLxnrt6V4nofirX0VtJvL6aK8tQA0hkOJ
E7MPX3rph4t14CONdV3Me80KsMfkOayeIhF2ZwyoSTsemNIm9eQcd1PINPkf5QvBU/xhcsD
jqBXmjePNat1WNorGZ5GAIZCG/Q1p/8J/5cyR3djE0L8ArIVz78iqWKpvdkOjPsd35e2GNF
kYqc5JHJ/wDr1JLMqzOvIwxFcmvjzTEjZriyuYMcAKVfI/StR/GGjO7MrT4JyP3X/wBeumN
ak/hkZunPsfFfxHuZLywszbhfJx26Ada86MMtj5jKwPYsvOPoR716p4yWwht1isb9LsS4VM
Y+Q4zyvp1rn4NLsvscMfDSuuWQtjnPIHPU8Vx0aqhTS6H0UHeNjkYta1K1tZYVk89WUr8xO
4g+9WfE0TQ6JatMmxmVSynrkjrj/I4rrr/w7ptpZO5gUCUquUblRn5gADycDHpXJ+MNVi8R
ajDFbSfZbC3QRwwMozx3J711UpKc1KKsupnVa5GonCrJ5e5e30pyjchbIz6VeutHurZFmZC
0Z6MBxmqRjweCAe+DXrqUZao8q0o7oReF9/Skbbt6DNCxY5ZulKy4G7+dUK7sEO4/MOh/Sr
kMkKSgyK7HPqAKzd+w4U9fSmM7s3FDjczjNR1tqdzp+q26tI2cjPygnnpVo6vaC3WO3XAHT
nP864GIybwvPPSun0fTVl2STqWLHAGK4alGENWelTryq7IvtdtIrMpDqq8kevanNp+lrd6V
capcJFEcyMSeo64r0Hw34IGqLNb28KiQHbvc8KMda6m80vwL4GFk2swRa1qaEKkbIPLgGAS
xB698etcXt0n7pbSfu7s8v/szxb46eV7eN9J8OQqWa6nUqCg6kKOWNdrpLeAfhgPK0OxTxL
4pJ/d31wAyxZHGwdAfpz71k+JPGGvfEHUhonhe3ezswcqkI2eZgdWPpXU+FfDfhrwLAuteL
pEW8gAfcw+XpxtHfnvSc5JKLdvJfqLkja9rs0H8OeM/E8Ues+KNamgimKn7KG2qi+47V5N4
+uNNtdXltrWYXKJ8ud27kdga1/iD8Yf7cZ7PRg0NmCR6M/8AhXjFxdyTuWdiSfWt8PhpOXN
LRGUsRyR1+7sJM0bMeCTk4HoKjwcYPCjtTNxHam5JPr9a9hI8yU7u5Lu29803exHXH0ptHS
nYnmYfjRS0maZIofbStKzDv+dNNFIfM9hvNH1p3pRTJG0U786KAG4oxz70/HFJjmgBo6Uvr
S4pcfhQMfFE0jqoDEscAKMk19G/DPwja+HdNGoah8uoXIGFf/lipGQD7nv+Vcx8M/AFwGTX
tYt9igb4IpB973IPT2zXsKrJO4sYWjRSoUse2PU98Zxivl8zxvP+5p7dT1KNJQWu54R8bor
dfGdpLEm2SW2BkPHzEEjNeYonz4FfQfxJ+Gd1rclxrmm3QT7DbBFtZFOZMcthvXn0rwWOFk
cqykMp2kH1r0svrQlh4xi7tbmFWL5+axNApRwV5/lWwse/A9B29aowx45NXopNp+WrqO+xp
BtaHRaSzKhjYAqUIY5xitjTWCXW1W5xjIrmbORVPzN1689a0YNTWK5jCkDb2zmvHrU227Hp
weiueu6Otn9njlnjVH+UiQcFWByDXsEcVrIkWoSkLvUMMt7dz0/ya+ZH191s5Ay740GW5zt
/Dv8A/Wr1L4ca43iLRP3d0sr2cvlyRzAsVXqrfTr+VeJVoTS52tBVabtzHpRuI8EQyjyic9
Mn6fSo5LqSFy00j7tuFJYYx9O59qzpLVFGFG0swZirEAnODjHT6ewrJ1zUbDRbC61jVbn/A
EW0j3bWbn2H4n8654xbdjmUUzD+JfxD/wCEe0I2OnyAatqKeVCDwIh0Mh+navnK8e2t5Vs4
CZ2HEkpb7x7kVX1jxFd+JPENzrNy2ZJflVB92GMfdUVRgbywzSSBQvJ7mvrcPg/Yws9+v9e
R30Kkacbx3NSzd9MmS8VcTRHemQDnjiqbTyT3Ek9wxd5DudwM8mqs97HIpLzsRwNoPX6mo1
uLcR8Sbz0Ma9Pz711qn9prU6JYpNKKaVjbn1O3C/ZTGUg27SV6k8c4P0/U1lz3z/MseNp6c
fMfaq091CwP7pkDdlbJFVmZkG2NOD69TWkKSXQ46uIbe/3Ghb3dxGx28Hbt2gdB+PSmSXFu
u/zHUs3Qk5x7VnbpQ5B4+hohjjW4O4BlY/XFbezW5ye1lojoLXUI7ZIt0RuW28/wj8u9aUW
uMdjLawAI+/BX5g2ODXPxpGpCFmbPQrgD86tR/u/nERxx8oy24GuWcIs7IzlHyOqj1+eVSH
iiAHJ44FXLbWvLM/kRxxvJtd2UcnHT8M4P1FchayMcwqGdgxGCMfKBnkVajvv3KNNdrHhwp
jAy2Dnn9K5ZUY9jb2srWude90buwto5lYNGm5FBwrkZwzD+9/nrVbTYI7q+L+WBIp3yrIcZ
AODj36/Wq0M9jHpDzfaHWX59ibic5HB/X9KveHmiuGN1fQgREbVkbOW4ICg+vf6is1NQjJo
uEeeUYs9u+DtnbS3ur3U90IllCRxhHIZgDk9MHGcV7njRIYZtR1GOIvBGXaZmJ2oO/PSvmD
w5r+m6PEGnutsjAF2JwDzmuvtfGtj4iuWskuibGJhv2gsJH7E+3oK5o4hpt2ucWJjOdVuN0
j1Dw94ftryZ/Es9uIzdEtDH18mHsP8AeY8n8BWtPCmk28tyqJBbAl5I5Ttzjndk9Km0G9hS
xXbiOIKFVeMVyviDxJZ67fjTbSRJ7GFtty+7l3B4UeoB6/hXbN0qNHne550VUrVGtWv0Oak
1i6v5n1Z7eSBpT8sUp+YL2+metcl4q1KOLVLWI/IfMTDE5CeoFdLqlrI9z5zRP5bZAUEgBe
2SO9cP4m0ZpNLZnk3mHJKE/Mpz/Ce+P614kMRGVTU9mFNbx0LmuanbwImtQL5hinMcoz/Bj
t7Vuadqtrd28dxZhZoZl4IJ44/OuAkYx2tza+YskRET7SOxUg4qv4U1ufw/rLWAyLK5barf
88n7Eex6Vpyc0NN0Y1qdpaHpdwk3ktIVAHBGPXrk+lVmf5VBkSVXfdtVeQMdKtCa5kt4wc7
G5UrwPXBBqFPNWPz444wG5CnnArk50jmsWYZGYSeb5hGSu0nkYpZHZZXHlHgnrIM1Tlu5OR
5nmMADgdye35VWmeZp5G8t+WJ/WjnDlPmSa/RPm+bcABmqb30rvud2bimPGzgjJI96asfBH
pX10YRRzvES6Dzq1+0fk/apAi5wu7jmq13dNdS+bIN0g7gYpWjGPu5PvTGh+Tr74rRKK2Rm
6k2aMXiFoYkCwMpA+YK3yt+FRaZqVjBJNJcWMNx5nGyVc7R7VmsmeWGCOPaojHvI8tcjoCa
r2cGmJVZxZsST6FIYml09oiCQ/kt19KmSDwpcbwzXNuTnbltw9j09K59reXjcPbFHkSbcrn
r2o9mukmaxqu+sDqLHwz4XuL2RJteKwKoZXxjnuDV628BaRfalNa2niWHbCiu0si4UknG0c
89vzriPLmVPlyKu6fp+tXEiPp9pcXD5wvloX/QVEoVFr7T8jb2lKXu+yO4uvCP/AAjLJJOo
njc4WZOuev4VSk8ZafbAxGzkDhsMAuCPzrS0HwR8T9ZkhgttKu4opCQJLpvKUDv97/Crfin
4atoCJN4g8RWYuiu14IOWA9ST1ri5qfNarK78i23blhozKk8eak1wp0OWS32L94sV3fhnk1
03hT4eeIPHdxLquv6gun6VGQZp5mwZO5Ayf1rh7TW/DXh12On6eb+47SzHO386z9Y8deJNY
tTYzahJHYbtwtozhB+FaqjNv93Gy7vcynVjGNm9fI911v4ieAPh3pX9jeCbePUbsAhpx9xW
7nPVj+lfPniDxVqniGVPtlzI6x52b2yRk5NYr7mbLc+9NIHUfrXbSw8IPmerOF1pWajpcjI
Yt65pMYPNSMvy5o6df1rrOaxHjJxRt/On96XNAWG7c0baA3HalPIAoAax60KvAPek704rxj
vTATt/Wl28UgGGNOGKQhMfnS4p4X0ox2xSGR7adjBxTyuelIM45oGJj5aMcgUu7GOKcOfeg
CIV1nw90iLWPHenW9wuYY286T0AXkfriuY2/wA69i+COkySXupao8WIwgiVwwHOeR+tceNq
+zoSkjooR5p+h7WF8wE23G9v3kjLw2ewB61o2dmI1VVk6ncf4gx54OKcI1YlwURFG/eRnA9
f/r1aiXqYmCOcKSRwAO5/P9a+Hkd6I5IjNEJJGQI6nPdcdOMjv718c6rBHBr+pRRrtRLmQB
TzxuNfZkkrKJIriMDapIZ+jY5BwPz/AAr5o+LminT/ABLbalFDsh1GASHAABkH3jx69a9LK
qlqrg+v6EVNYnAeZjCml87pznt9Kqlj34HtzR/D3/Gvp+Q5ky2LhyAytimNdyCYtu59PWqg
c7uD19KQsdxJIpqmjR1HY6Wy1hktWVyCSPLw3cda7D4Y+LJdN8YQBnCWt64t5tuARk/Kfz/
nXk7SNtz2PWrdlP5bx9U6YcdjXNVwkJQku51U8S5e5I+4Li8MDP1JYZ29wD1r5l+Lfjoa1r
J0HTJs6faSYkKH5ZpRx+Q/nW74q+Jf2X4a2Wl6fqDz6xqEW2eVScwp0Y57M3QfjXh8IPmGQ
jIXmvPy7A8r9tU6bf5mE6ji+RF5pDBHtjCiq7XLtGEaM5yeaR5mYHjmpbZC77ckAKc4XNe3
ZJXYpTc5csdhiosrLu4X1q1BZXMrNHawNLICBgJwPTnoKsQWytEpIdACdzAZIFbLXUNpY7o
E2DOFz/y0AOdx+lc86rWkTujR5Y3kcpdfbIrt4Zo5I3+6Vxx+lMa3ZU3l1xjIO4H8Oe9azX
8aLLHGMMxyWByH/wAPWhby3mtnOoIBtXCFQAz+nFaqcktjN0ou7lK5lQMwzjoPcGiRladdx
8tc5OR8xFTP5MwadrWOMNyNowBUkkdnCAZpLUk44DMTV312MdeW1yJLoISEjZj6npn6UNq1
0jhotkDD/nl3/ClzA0jLaWf2k5+XbGzCl/svU5PnazNuuMgNiMY+lL3PtfiNyqNWg/uIZNQ
1G7YedcPIemehFWbO0jdC73Clxz5XJY0xLIIVaWXg/wDPPkitW0gLKsNraeaX5C9Xz9R0qK
k0o2joa0aUnLmq6+pdt57PUNQP2lk020jXaVyTkDkAD3/Ct29fybSFIZdiGM7Yz82wH+p7+
may9X0eXSksbmRsXU5ZXikG/AwCMHv9atQ2UwhRpAWj2gLzyMnGPzryZ8kuWUXoe9SfKpX+
It6Zpd1qDf6bNKVyNijGD7V6doHhnWdIuFvLCxldJUHmRplcD37Vy2myxQuqqSFXBOei+9e
2eGPH0P8AZUWmQW6jbz5khG7HY+9eZVqycvIwr3pwtGNyPTtW1Q2BN1HJYRoMMJjzjpxT9B
stJtr1dP04gqSQfMbIyT6+ua3dba11vwnL5csfmtGOoyCQev6E1x3gvQf7N8Q6hH58gtYkE
gVn+QHGdwWuKvJz6nFRklTn08jrb/TL5NkG5xglmjb64PP4jivH/Huqf2Z4nW38t5FCcqW4
IPau9uPiQlpqqLDIrRSyRjLHPByDx+v1rzb4qSfaNXmEVvu3xmcMOCDnJH5CssLTftVzdTs
w6qR+JWKmriG48Ppq+nu3ywRsyE/MpVsflWD9rvNRtZ5FVS23cAFwfrxWXo9/ePBJaxMdkl
vIpz0wDu59uKl06Y2yO8YUbxuKhiQvfAr140pU01fZnZWpxVpNbo9Y8Pa4+raXYfaCWJAVw
DzuHHP49q6QXWFVHk2KDt6crjufrxXkXgTVlXUL+xfAO/7RHu9DwcV6QWjvJFWS5EZAzuIz
uHofevKxEHTqNHkyijXMhkdJVVpkPCspx1POeneq9xqESXUytZzZDkHgetNsX+z2rqfvscB
WbH+T/hWg1xCGIdZC3c88n86xU7GTR8mKhPLHHsKn8rjjvW4fCPiH7v8AZEu7GR0P8jV1fB
vidoxINAujGOcqucV9j7en/MvvPM9nLscr5HU849qYbVmAbPJ9Ogrqz4P8Tuiuvh++KnnJh
OMf5NVJvC3iWJkV9C1JDjdg2zjI9elNVovZoFDuc4bOFUyzbf60tvaqYzgBc5wev511Nt4I
8U3m1IvD+oEPyCbdsY/Kte3+HOvKD5mi3pYdljNZzxVOOjkaw0d7HHf2TCkCSMyhyOQ7d/Y
U6PRbbywwmMgPBx8u3jrz1rt5fAXi1cJbeFbncx2gzMgwfpmoH+F3xDuwVk0sRr0A+0IAfp
zWCxUXvNL5o6fbWWkTibi10qy/11yW/wBhBk112ifGG88LaQum+HdFtowm4rNLksS3XPr61
OvwS8aFA0lvaxknaC9yOv0p/wDwpPxSxCtJaBuMKHJyfyqnXwrt7Sd/n/kYyq1JKySSOX1v
4qeP9ckZrzXLiFW4Edu3lhR6cVxs5vbuTzLieSV+pZ2JJr2mH4D695iLcajZwgnaSuWwffp
Wj/wouOJkSTX2d2ODsgA9uOeapZjhKXwtfcYOE5HgEcW0PG6bgy+n3T2NM8hge496+jrX4I
6LCU+26rcOzOVEYwmfx5rxjXIdPtfE93Z2CEWkVwY1IO7gHHXvXTQzCnXk40+hLouyTOU8t
s7RnFNPyjHWpZ3Yyvg8Z6VW57Zr1FdnPJJCN0pnpxTjkA8VOsflgPwx7e1VexEY8xVXpx1p
xPc1c2+arZGfQ9MVTdSpKkc0J3HOHLr0G5opabVGQi8NUgOTzUfanelMQp9aUD2pKeOtIY/
60g9fWk53cUuccZ/OpKH03FLxjJpQoPPf6UhjSPlAxmjA3Ac49KlC88Yp6pkjpmlcLEQXJw
O/Svqn4Tadb23w9tp1X91I7ksV5JVsEkf56V8xW8Zku0SJdzkjAxnJ7CvsDRdIm03wzYaTB
K8MlvbxhvusOnzAg9ic814ma1LQjE7KKtB+ZuRw+ZHKuwMSeBt4xjgGrNspeOMPGsXzEbT1
yM9Pc9arWsEyhlmuA6g5ZVXYAfT8q2orcbC0Y2uRy3c+mK+YkbXsZGpO39nzmIrMFBRiQMp
ngjA7j19685+L2iLrPwyGowxu0+lMsqkjBaM8N/Q/hXdX8lql1NcRylpnT5th+QHGCfpWhq
1jFfeGbuxdvM823eIBwQCNuP8AEiihUdOoqi6Mp/DY+G2ztHGBUbZwSCcHt2qxLC8M8ltJ8
rRMUIPsagO0McvwOuK++Rwt2I9uWBJz7UpHO4dPTHSnM3IwvPvUfXrxVEcw44wQRmhZMRnH
H9KZt4yTkZ6VNHGhZPMY7cjJHpQ7FQ5m9BipNdSM2SeB+Ap8q+SAsfJ6k+tWT5cLGPdhCTg
qPvVGyhh/Wo5r+h1qmo3vuU5AxZVXjNX7Zoo1YOCV2nkdz2qnJ8pB5/xpyjc4745qpK6MoS
5JeZpi9dUJj4AAVfQevFULq+eRTFuyg4BPYCkk+7tGR6e1R29jJeXUNrCS0srBVA6ZNRGEY
+8zepXnL3YlzTNNvtXu1t7KMErjdIeFQHpk12kHw/09rc3F3dXNyzcZjwoH8zW9pOk2mj6S
lpbhWZRuaVh95+QSf6Vajt5YrZVnIMKd0br1P9K8atjZyl+7dkbKlde9qULTwT4ahihaawL
McjEsjNu/XArY03R9HjZ/J0i3EMXHmGFcL7nvjHSkETR2gETAM/8Ac4zVy0ikZFCuUUqASc
ksfevNqVqkvik/vOmNNLZHOXJne4uYYZUHlf6tIsAlccDj2rltQgm3qk5EfTKkfN+VdJdaS
k3jtoZLp7OOVVLGM4ye/SrniDT9FtGZ9PuCZYwFaOQZ/wCBZ6muqnUUGktbo9hQU4rm0Oes
/CF3fxRXcUTG0NwsDv6Zzz+ldfovgkaXqFxHcTiQrIFUqeMVpeHZ/EEvheKwtdKBilbzP3f
BHORnPWut0vQ5odc02z1JJhc6k+2GNl5Jxkk+1YV8RUacbkWpxk7K/p6HB/E23hs9V0DT42
DlLczEdhuPGPwFcr9olmvmjjYpHFhmJGcehNanjnUodR+IurXLTE2tiRZxlR/DHwcfjmqmn
xRfZ03TIkjjzWQEdz0P4VtTjyUop9vz1FTcmT/aIymwF44/vA8fN7kf07V0eg30NjMtxLam
8HAASTaMd8jrXH3iyzSC0t4t7BsnA5/OnPKYrryc4uISPMZTt2k84zSnTUo8o5a7nqen+Im
jleNtwgZtqx5PH3u/41Le+KJtL0y72sxuLkrGmOML3/lXnFx4ml2xRTIssmSCzgIwPOfm/H
vWLqeq3Uxhj2sMbUjUnLE9M9e+P5VyRwjlLVGapRkzsPC1hda94pjt1IdY1D7TzkDrj1xXq
HjXwjFdabbXa3QLlTEQV2tnBHSuT+G9jJY3Eep3cMkUkL+UI2XawbBJ/r+legXssh1J7aZn
czAzWrk5AbGGXngcYOPY1wYmo1VTi9jStdVLReh4PZ6QwWxaBsM4uI+fXbmsGxhWeZG+0i1
dRuYOpIJHYfWvaRpdtataW5jIcXsqeZsPysyMSD6cY/KuAgsbK60+SOeH/SEB2N0IYf5zXp
UcRzJv+uoN3XkjNSTw3pOpQarBrTvdRYYwiI4YHqtel6bcaTeWUeoxybopuUIBxz2x7V4rN
axrqMaXLYMzHeDyc9ifxrvPDt4vha6h0+9hVrO5IEbl/lilbqB7HjntU4qipRVm3L9B1qC5
OeJ6VbxxTGNtpyjEhy5Iceo9/wBatNBbb2+WXr/crOiZoX/cMLYD/lm2SrfX0+vetd7q18x
szRZyf4a8Nnmy0KVno+y4lDqzEBUTptB7cdW710VhaGN2SKSViAdpdNnH/wCuprGC086Pbb
MDGduRLlCe+PUdKvTSOzn522rgbfukjuevNPmurtnLKbbKsdjeyAedKIiG3K4bcW9Mfhxjv
1rQWC3VYQ6mWXbjBOc5P3sA/rU1ubZowyk7P4GPT149B2pYNrTO0UybQSMDgn3P/wBamZNs
pTSxh/LmkaBWYlRuycjuSPwpi2ckl40UsHmIjZVnIB3cYAx9M81svFEYFhjRCzE8jC8Hk80
ksiqmIcJJwrcZzS0W5PMUktdpf5E2DOWY5UHuPemx2/kgjIKAcL0Cj154q5taAEOu5OoZjn
kn25p0s8TKMOrJ1ywBDj+n5VKaFcxbpZIH8xnRYhloggJwcAYPt3/rWeJpkuppoLlWgGEOM
BtxGfyq7qIa+utsGUT7p2r931bPbFUFtI1tZ3eZwQdqkx8P3GTWO7ubxtbUkuNYaGBLgsnl
Zw2Bkk9+OxNTeZ9qZZ7iNcCMjAYbmzzx9OOax47SV3SYyBTG25lI5UgcDn+dO+0M00jDLqc
7gcdT1APp0q0Nx7EupX0djpWoXzTOFtIHkdmHB2gn5f8APavjG4uJHmMrfeZtx75JOa+o/i
NeCLwBqly0a/vIvKwvGS2Bz347Gvl/7OW424r6rJYpQlN9znq6WKlwhWd9o+U85NVWXnnk1
pzIpRfXGCOtU3/OvpYSuclTVtlcLhumcdBTmGX38gZ/M0uOO5z0pygHA5OK0Ml2GAhY8nJ5
4HpT9ivHtY4b+E0wDnGML60jH5+MADmixSlpqQNwSpHIpCTg1NIA56jPaoR+VWjGUbDcUo6
f1pw/P+VABHP8qZIqjNOxyKASTipAOKTGNUdKNv51IFyenajGGxU3KGD72c/nT4yucc0uML
/jT4wd3oM4yaTAljj5x+VOjRvYj1qSIMrru+ZTxg96nkhG4D7wIzjvWTkaqF1zI6n4b6C+s
+NrBUt/OSGRZnB6YXn+lfV3lyTSRXW4EOGTByw5PTjryBXA/CXwudA8NR3F3bvHeakgZmxt
2KclAe4zjPpyK7bXPEOheF7QzazrEcEQJzE8gMr/AOyqj5j35r5LGVnXrPl1S0O7l5Uo9jS
t4Yl3vG2RJjeVGAKnjuJEgTzFWQnHzRDcGHpzj9K8Y1b43SSSxw+HdNi8pXz594MtIvso+6
eB1zmuFu/i144mvmxq0UcUZbciQIqAZ9O9TDA1p+QWaPoaaXTbK7WS6kidplJkj3Biq+mB+
ufwqtceJowrm1hVoYyRk4yThfwxya+eZfilrcMRla3sJy4IyYijN7kA1kzfEfxLJFKIfstq
ZTlhHDnaOmOScVvTyup1JbsJ8StFOleMJrmMEW+oA3EYxgBifnUfQ/zrhwpC8kdT2roNV8Q
azrsKQ6rfNdJE26NCqqFOOowKoLHyMKoJ6dhX0dK8IKMt0czp8zuUlikkIKoQM4zjgVILX5
eeT047VZkkLxHG7Cjv1z3PFVhvMn3uvNaczZoqcI7q457e3j++SzdTk8VA86jHlL05HHFWx
ZtJHgscjkA/yoS1VBu3DA6+/tSUl1ZcotfCrFZZHmVYpEyR04zVxbVw37zCgDgd6mQqmFjX
cc457VHMsm35j8x61Dd3ZaGqkoRvLUozBS/yrkA4zUqQsqbByW9DSmH5hkc5/wAmp1BZtqq
v8ulW3ZHNCzk5Mg8ksSQce+etdr4R0C4tw+qSqGdwFiGR8qn+Ln1rlobO6vruK0hRRLO6xo
MY5JwK9uayh0u6OnwoQkG2DgZPyjaT7ZxXmY+u4QUF1OyjTi3sZggmaTPLqOGBPb271dhh2
bY3Xaz8bQ2Tj+9n8uKsoyW9s3y+QGYn7wOT/Sqi7bZVTyi05Unf1yM569u9eA5NnakkX4bW
Pz3V/LEka7w2MbgT1+v6UklzEb9YvNVlZf4Fxgnue461Va8kkttoRVRuCznkAe9WrC3t1lj
km2vLjcgVuh5AGO/FZvuzRHnfjI3Fn4jtmh3kvEApHds8103hXwVc6rJ/aniTzURcFYAdrS
ehb0rrpLXSY7lZtSkjS+iXzUjYbhEv9WJ/Ksu+utSupFhJNhZsQr9TM6HuB2NdSxTlTUIq1
uv+R1Rpzelz0/wnd2NvJ9htZV3R9cLvx6DNUfEnxBNve63qyvZKugWbQWbBiZZLiQYJA7Ad
K831nxgnhPShZ6NEUvAPk+YExn+82OrGvH7vVNQmjMNxcF5bi5+0yerN2z6/StcPhqlZb2j
+ZhyU6LlUktWtP1+//M2dDjW+8URrqAe4gU/arkbuXPXH4t+ma6/VGknvbjyoo5FmVo97IM
L1wenHrXHaVJb2Mfnzqd0y+Z0/iz93nsOa2j4gW30qeZ1UzzARwrnI46tn6YH4muyrBymnH
0NYTsr99fkYbXMlrIBBIQwAAZegHpVO4aS8v3u/MeNpOW2dBT75lhu5PugeYV5J5x+vcVWj
kknE0wU7YFBx0dgP6cV1Rjb3kZ80pOxrqs0MSTSsLgFXVVK7cdBv9+lXNKTTJroLdQSrPk7
VZuOvOD9Oagi85NPDPbs4KjcrHlcevpVnQ7Ge+1AFH8qJcu8hH+rUjBOPxwBXJN+67s9yNG
1O56XDrk2n/arWaXzZ0CgyFQI5VHAfHqRirL6//bGiw3yDZqWkSrIseeGXPUfUcEe9eZ6l9
hBEFlJcJFaqdsiyEKwz1I7dcfhWKmuXVvqEbLM8qhDC/PLKf5//AFq4o4JTV47nBOUE+a57
naa/ZI4bUJTs+2LJESP9YhTKjPbjI/CuIlvLY6gQjhExvjDnnA47fQ1y8mvTXGjeQscpkgn
Uqu0jgq3f0zzj3NXdJF5NJayzxLaw+WyiRirLnc2Mj052460lh/ZJyYJJ7HSzeFbfVrcahc
BYwzHbESE8z6N/CD3Y/hmuf1a+uHvWsdcsdksS7ECR/JAvTZ9B69cmtrSvEAt76W7hlcq7H
cX4w39xs8bT0Hp+dVr6e1u5JWjvDHHEC7WzYzETycdcrnvmiLknaS/4A4rvsXtB8ZLp8X2H
VmlubXcqpPsO5eOh9cV2MnjHwz5jf6fP1P8Ay3x+navK4dYtrSSJHiaeAD5Q2MjBxnpxnFa
7XNhI5k/seM7juyX65rmq0E5czi/wM6mGg37rPdJm3GJYcxALkxbhhcDk9h9OacJLeOSM2q
y+Vt2uSxG73/HPNQSMm/KiI7VULljnp+h4/KopbkCVYrfa8pGOFwOuf8mvAueMdRbvGyb5m
McO0sGzhW59BWhGscKLtRVU5OMfe9/8+tZOnuvlM1xMqE4znhSOy4/X8a0JJI1cyvL5ZIwc
9CPTFdMXocslqSSva+ed8QWZRuZiM49BSyTP5O7yihA44ycCvNvGHjAPbSaXo37sZ/fTLgk
kfwqe3uat/D9tUexlkuRJNYScRCVuhxgkZ5x09qtp2udDwzjT9pJ28jqXuI5ynlwgFmIZZS
cKSOvH+eKmgCXFsqyOXgjGSP4pCOg7d8cVZljWKNgq7myMgjCscd/X9ajW2lMYi8tUwcMB1
Bx0496ySaMLqwxkVvMaNNshwGBGAD+HU/Sq1yWkgMcgaWPeBsUdPWtIwo6jzISFY4PPB/Ko
ZvJMuzcAVOC27Bx7CqcQuZMlrh3EbfKMAjA4/wAaozWk0c0ixRqw6MMYJAwc+wrZeOZpHaF
g7IBuGQODWfLK8eHa33nbtjK8KT7+wPf2pKPYtSseZfFm6W28Ex2LSDfd3SsoAALBRnJ9h/
Wvn2Z1X0GOgzXofxV8QQ6p4tFnb3Amh0+PymkQ8SSnlz+HC/hXmszDJORX2WXUHTopPrqc9
R3ZE00aRSo6k7l+X2bPB+n+NZ7EFsbsVNM3IY9e3eqhbdjOMDpXtwjY5ZSvoTDCjPYd/emN
ktgUOVEeD+BpseP941QmrNIQgYwOc+tIgAJPQ09uME9PSmhdzA8iqF9oAhJ7ZpzQ7sY+/wD
zpV20/cu0ngVN2Xo0Utu3qCPrSLweec1YdA44OD60wD5cdv51pcwcbAFOOOtOQZBz0pyjpj
BzUiocnHXFTcAVARmlVG3FuDzx9KlRNo29elP27WJZhjqB6VFyrEOwfTtSqp79PX1pxkAAH
UYzyKgaVshV/SjVgX4m4I3bSB+NX4JwHCrGgZTlZH/hrIt2IJ3KHB7nnBqyjB5ArnAPU9Me
1Yzjc6qT5bSO21P4pePL+1S2n8RyQR+WIyltGsRIAHBIGc8etcm95NO8vnTNJK/zM8jFmJz
1yetQTPnAhUEr1JHH1qMtJjMfCsQeBWUKUIr3VY0bs7pkqzOMfPwcnB4prZkuC/JJGSF70s
SqfmZsEMTQsimONeNynjHU1p6Bq1qRSRSbVOQRnj1B9Mdqb+8jxhsex5rr9F8F6xrVzG0hG
nREbt8wy7D/AHa9E0n4beFbfb9tkm1FuuHfYpH4fyrnniqcNHqJpdzxGPzGYrge+49asM7K
NvmJvPBwvNfRkvhvw6dHvNNtdLtYhPEyApGNytjgg9evvXzndRva3DwSDaY3KMD6g44pUa6
rN6WsS3yrQhkAXA3B2bGAV70KpiQ7mye4Ap6jqeQTznrSupCb++McV0kOcmNJZR3AHT3pGz
sPduDk84pm/Kj5GBzktnIrRjhaQgqo6Z9KTfKJXloQJHj5l54pWjZ2LLk/U9Kl8tWG4sAv+
1xVNpAzfuyQAecVK1Zu48sfeY5F8tyzBQRzx2pG4UqoUc8E8ml2k43nAPenKkePlUk981Rk
tjp/h9A0/wARNFj278XAY8ZwACTXqDxltVnaSUlnZn5yC4LdPcdazfhD4VuIEuPF1/GIY2i
aOyDnDN/ecD0wMD8TW3DEsqxxswJKjAzjIJ6HP0/nXzePqqVWy6Hp4e/LqZ7y7XiLW5Ycrz
yr9yKry2kzKcqI5AAzbGOBjpkflW5JbohLO0m1cttA2qfqf89azZr6xa4dImhjYx8uG5/H1
7cV56k3sdkYc2xnXlzFpuni9u/v8bIep54/CnW2rxx7Lln8+WVc+Wq8qR6fhXL65q0csDwM
5adMtjHbsf8A61V1utRl0Z7q02WsUK7TIOHZunX8a71hrwXN1OynGCfdly48Q+bqg169YWs
aNwqjLyDOAmPXg1Dc+KNS1CeR9PR4y8m8y9dnQcnoM4GaxhZzBnt7G3a6l2jdM6ljk4J256
H39KmuzqkFqv2i3eK0KhDs7YHp711qlTVrL+vQ7ZSl12X9bla4t2KXH9pXbM6sQTD825z6s
f8APFZkLw2mrRXESITH9wScjOPvN/hUTXEzBkQPgNnbnJJ9cU0wySQklSpOMg4zXoRg0rSe
551WpGekI3aJvtE9xEkbTBpWIwpOAp7Aen8qrXDpJclI2Zwi7Ex1Pr+ZzVi1tcRMY43lfGx
WHAz3P4CldhbMfK5fP+sC/mBVppOyOWdOTSlLr/X9fImjsLi4dGmKQh8MC/zYH3e30roNIs
orXU7eGGIT3F0TCXkAIQscDH59ax7OO8uHENqpdsn5+oweTz2Ga9J0GxtNA0pZNU8sX0h8x
nZtoj44Ck9yCefyrgxNRxjb8D1MNGne9tibVtF/sKyTSNNhW8vLh0g80vt3Mc7m+nB61m3q
poXh5YtjSO4+eSP5Q7YwBjrtGe/XrV7UtZWQyX6tm18nCMM52lgePc49z29a53S5dQ1W5lS
SOSczDagALBeOh7V58Iy5eaXzOunUniH7JaQI7PTZm8FXGqSLmTULho4wRyVTA/LcxGfasy
/0aWy0+G3hZXkEvmykDkt9R2FeseIdNt7HT9D8O213+705DEpKbS5X5pH3d/nY1y9jNbahf
31ukitHaR7TKMBSScYHqMA8+9dKrtNyW39I4lBNaI4nTmmnN5DlvmBfy1POQGB6/WpY795B
BGFEQJfAwflPBz7/AF9qcLeNXnbzsXUiM0SoeVAcEtn3GR9Kg0izWS4LXjOlvBlxIo/i7fy
/St/dd5M0dGWkYGleyvb36XixkRzxrKUPKvnhlP4/0p8kS3Ig0+zcymRv3YOBlTghSep7n8
PenFftNsjSSSSKJMMxTO9GPHX36GhtSt7G4uruOIyT7WghI4C5O0n/AL56GsuituTCm3J82
xkS3MdjOY3ZbmFm3KUGcKOMVOZtFJJ+2TjPrC+a6fwZ4ch1CC9kvoPtSkBTGg+YD+8PpgGr
jeE9ODEA6cwH8TXLAn6jtUTrU4y5XfT0KnRk/ht+P6HsrW3yo1r5k6ptXzFx8x25J7enFTL
ZRyK0LTNIWPzuvY5+6T25/QVtfbIGt9yMCoAAAGMYA6D0qJIoWMSbTkkk7sDaT1JHr2zXyj
ifOuZFZ2+GLSAZCkooYFgp6de3XtWbrOoQ7LizhdVQkrMmPnbg8+y9frit4PDG4Tyv3mCOW
H3RyOf84qjcabp97MJHCqMbMqOWGMEHjvn8aqnyp6mLdzg9B8OR6vcHULpJU0uIZYBeZ26Y
X/Z46/hXqlsDDGmV8pAojjVVHC+wHQU2GSGOOK3i8uJRhQqcEei4+n4VRvLkRsw8mR2yduM
gDtyaqU3ui51J1X7zLbOvnReYzrtBAGeCMe/PT096fLfTKqtA6lOjHHXj+HvVBJnZW27liP
Qk5OPb04qC5lEhHmSlQMMucYFZ6pEcpet7yRIJlkkwVOAGBJI+vr+FEF1JLMwaN1jQYDdRn
qevNczceJ4IJgZJRO4yAEOQR7msseJdQvpttsVtwfvFOdg64/LpWsIzdjR02ldm7r3iay02
+g02Zd7Pl/kUybB3LAD/APXXGeKPiNpmi6Nc3dhdNc3ZJSGJjyX/ANtT0Vf8BUl1qjWMk9x
eTRwabbLua4Yhn3dSG/z6etfPPiLVk1rXrm9jVo4pHPlq3UDPf3PWvZwWE9rP3tlv/kKfs4
U7vfp/X/BMq4uZ7iVpZpGkldi7OT95jyTVbLMpzxt6insjtuXPHvSKu0nPQdhX1ystjzW29
yuyM7DcMZ/Sm+Xjc2QDjGMVb/h3E5BqJ1A7dvTpVJmZUCdmxj07imhSrYzxU7Fv4h+PrTGw
Qf61oFyLG4jv+NPbpjt2pmSG3Dj39akOAB6+lML9RpHyHnp+GRUeDtO49e1TleKaVUg9gO4
70Et3GR/gB6jmrX2cN/q8FvQd6iAXBG3PpmrMIHDJuU/zqJM2hZqzK2367aep2jOOO49amn
j3HfnJPUVEAMYzQnczlFxHeYc4wQaYSMYxTsdKQ/7I/OmTchfoCeR6GmqhC/Nx7VKQGOeo7
UEkj1p3AlS7kS2FvGAsfUnHJ/GgMxbO4n3qpuz659e1WVACBt35VLSRpzN9S7EqxRpNI3ms
+QI+v0OK7TT/AAB4l1OH/S4otKs+u64Pz9OoUc/nisfwzZJY3tvruqQeXZQfvIRKMG5f+EK
D1GeScY4roNT8cazqCsLFzZWzfui3UyH0HH6AVyzlroaJsrweAjb6wV1bVLQ6cpGLhZ1XzF
I6heTXZabaeB9EZfsd9bNITlZ/IklP/fRHH4CvHr6SRblorlpDKvBGzbVqx1GRUa3DkooBU
5IPuKidOU1dsHLoeyQzNJei6sHjvbfaVWS2bcu737g/WrwTUMtKkbA5yxjw/wBcgHivElvC
rPtZlX+76GpLfUp7WTzoZzCR/Erbf1rn+qk+0Pak1OHyy4dizHkBuXavKfHVk0PiD7axVlu
18wlRhQ3fH+e9EPxAvrZ1Ewi1Ej7vnxhyo9Nx5qHUPGFt4gVLbVNFjRA2RLbOY3U9OnIP0x
VU6E6cuaw+dNWOcBAwqsARzzzmn+aoONuc9/SvYfDeg+ELnQvsC2K3ZJPmPdIPNz9R09sVz
mp+AdP0O1ea5a/vhIzhZLUA/ZhyUJXq/oeRXTzRJv0PP2KuQVUA+3GakDtzhjt9qmutPmsL
wwSFXyA6OvSRSMqw/Dt2NC2+AF2byOueBTbRrFPdFdtzDDNnAphBRckYHU1faHdGS7BfpxX
sHha38Jw+EYLnSbe1uNQZVjuZZY8yxuBk4yeAegxjNctfEqjHmtc1hS53uef6R8PvFWvLAb
PR5Y4Zj8k1x+6Q/TPJ79q7vQPgnPHdrJ4gv4mjhkV3toQf3o7jefy4FezW8jNp9r5jGUuiY
LDA6fmDinyRjb9skmBVY/lfjH4nPSvGqY+tLRaG6hGLKl1DDp+g3BgQxxpblEUY+UYICj0F
eZRxOkUm64xtUKq7SRjnjJ/XFekeIFij8LzeWxmaQ7hJy2MnPftgYwK8/kbb5oQb8R4ClgN
2MHAA6+59q4Ejqpt2Zyt9rM0kT+dL5VoPlCqpBYeue/TpVPV7SG0sUuJJEYSpvjXcMnPofS
k15EtImuJIUaC6YyqnPyDuqn8D+dc0+uGZIFlwBCNseP7vavSpUnK0o7Hs81ONNOPYykS5v
NUxJJ5IyTuZuMjmrE+pLF5ccNzlZDnbghQ3dsfWrkMMVyRcQyhLiRisKNj8z7Dn6mugs/CO
kWrSTXFwL2YJkOmSgfqTjr/+qvQqVacfi+44ITlH3l1MCz1fVJLaGz0yxZUEg+ZR8ztyDkn
vXSp4WvryFbnXNRYxICfJjfYqfVu/XtWpNd2unwC4aRIIoE4B7dicAck56da4rWvEN1fTIi
owhbOyJj15+83r7DpXHFzqy/dx5fPqbucpqzehd1LWdPsopNP8N29vaRMpjeVVy8qng/Mec
HpzyRnoK5M3IYNGyYZWDLIOCQO2O+fWiZoxJJNNJlmbgAck/wCe9UWZ/neT92Dzz1bFepSp
JI5Z1fZe7H5mhDeqjMkdurqAVRd3Qnqx/WtaHw7PPBFe3X+j2bZd+MOR7fXvxVbQ3tU8jzY
VkdsbuM85zx+HWtC81K51LUROrG0ty2FdmwEQdDnrz6etZzbUrR0E6javJ3ubkd1a2lvHZa
TahpAFkjAGO3JOc8EDPPPWludQtnsYL69kjvGGQIyvEhB7L2UdM96yZbqzFj5au3zyZ2xqA
8xwRliOijJ/LHvXNfMZGkWIJgYEYPH1rnhR59Wae0fRm7Nq0+oNEdgVVyNoOAD9PYDj612n
gxWsWh1Z5p9+T9nh34QcYMrD9F9+ewritG0e43299eQExJINxK7lAI6nHf8Aya2brVhbsbK
CTL7m3leOc8YPvx+lZ1Un7lM6o1ZyXIjq/FHihPLjsbQIZ5ImVn+8I1Y/N16scCrXhbQ4LP
4Y65q08SSSTTOsIkXPESA5B+pIz0yK4rS9Fu7/AFCO0gTzP4neTO2MEZ3MT0A//VXR654sj
stAXSjGzzBPIWORSI15BZm4G7Oeg4561zNJJU4K9zr5JQjaL23OO8I6MmqeKlt777jQzbyT
hQfKJzn64PFbM02naL4Zjt4bPz7mRyzSS/dU5+TC98Dnn16UvgOSGfxu+oXMrNLBA8pRgOQ
RtOB24Nczrd3BLdy7VBVM7SD1OelbNOrW5XskjR1FSTcfMsW+r38zPZRyefKzCZuOVKHcCT
36HiueuGuJUJUksrFi2MEA9fr0p1hHdxLNdpMseT5YYn16kfhmt+1sYbq53LOhQRhlG3qDx
+YI78fmK7Hy0W2jmhJ16fv6F3w7rGq+GbyC8WUxw3g2sEYAjvjHvXYSaz4d8198kjNuOSF4
J/OvNby5SdxDb/PHGflLZ3N2yQen4Un9nznkRKQfWUCsJUYz96WhFSpaXuu59XWFx5zuBOz
Op+bLD+6Pve3tU7SMZfLjAGwAs/VfwHOP0rCa5hupNyl4mXZ5uGxzgZOV/wA+lPgmWNGS2E
aydFLNtyOvOehGOa+NeyPDcNTbuLgwuW4Zj8zZXcz9umenaq1pqUbB1DKjEghScbT/AHunX
ORVG8m3yR7QTF92QRj5hjtxyeeahtWuLa7xuDIBgOeRHjPy+47kk01HUahpqbVveRhp5fsz
bGIG4KSzcY5z0FQvcF1l8zcF2kbsD5u/5Vivd3PzNMqBtx5DncVJ4OOmOlUrjUI5VlhV3Mg
wcsNoA7CtFDoUoalmfxIq+b5KmQr8o3fKMDt7fhmuc1G7vr5nZpAFTllBPH/16sSoXUfMFV
AcJgZPqc/n0q1Z2r3UW5pBFAQApIGZm6kfTHf2reEF0Rq3GCuY+nQzXTGG3IgCDBdud3p9f
f0pbS9itZ7i0uVht5UUncW+STAPQntnGCea6GGC103yWjtIpJUUs5U4I6evvjjIryLx74kg
vLs6XZqrxISHmHH/AABe/frXo0KTqy5Ucs6nNq9jE8XeKLjWW+yROxsYjnJ/5asD1Pr7VyB
XdgbiMnnnpU8h3Asu4L/KqksohQFuX+nFfT0aahHlicE5czux7sFXqeuKj2pg5/nTTIGAK5
y2D9aY5JyGUbfWt0ZA0i8gE1XkkYnjNK/T25phGBlF/XitESxj5BCgZ9MUBWHO36+9Cq2GL
Abm7d6l2t757CrvYmxEEGCuD6Y9KVwNnTkdKkOMD5unqetM4OQB+dFwG4J56/rR25Ofanr9
0svT1o3fNvxgdKLisCoAcDIAqyuMAf5FQ/e7/jU/RQf5VDNYjGK7sYxS+SWUso6duxpsjbW
+7k1YiXI3NkA0ttTVWejK+3jr+NM8tm+8vHpV5o4yCw5IPOe59ajbHrjFHMYyjYrmEjjPJ6
Ctix8L61qFot5b6eVtnOFmldY0P4k81U06KG51e3hu9y2pcecydVTua7+S6vbZ2sYrmD7Jb
jy97MFiVMcAZ9u3XmsqlRx0Q4xucLqnhy/0424PlXLXBKr9kbzAGHVTxweamhMOiYjNvbXd
8y5Z2xKkJ7KB90n1PPtVjUr9l821tL4zW0rKZhG5KnHTP0rLMKgqAd5yQW6fjTTcl7wrWeh
fi1AXGrW91rjS3Fux2yMh+YJ04+npVzXNNtrKJL3SdagubXeJIo9x86PPfH4deKw5pkigG9
/LA7k9KxbrVnkO2AbR03Hv+FVGm5PQUppbmlcSSzSGSaRpJH5LMSefrVXztk2VY/TtWO9zO
67WlYj61Fub+8a6lSsYudzfa9K/dbkn8KqtNK7EuwJ7DtWUHb+8fzqRJ3X3+tV7OxnzGks7
+Vt4wxqUTcgFjxWaJ9x9D6VNG5JCgZPpUuJSZ6L4a8TtZsiOQh4UzL1H19a9UW4fV9OhaGV
nkjIyUPBPvXzpaTbJwzZIB+ZR6V1F/rOoJJLaW+oPHpcuGiihbahQ9AcdT2PuK4KtHXQ6Yy
uaHiK4tZvEl0toqGCM+Urxn5TjuP8A63pVOGPzBtVtoU8kVShKoUAwpHT3q0l0q5VlyGXGR
xj3rJqysjphZv3mWo4I8lQvmSD5QR6VNoVxc6Jq5ZGZYvuyAAYdc8D2oin8oFo8ewAzmtE3
0ctpGo8oyjj5Vwx9a5pttOLV0z0qdPVH0fpWrWd9aLHb3cczxohZUIkMYYZ2HHFWJ2gESqi
RhY8koyja3HAr538Kaynh7XxdTpIbeZSkqpx8p7n1xXqUOsW9tZ/bItXglsG6b3G5V68e/t
ivGq0HB23FKnyvQ3PEV5Kml7WZkcld+0/dwD8wHT3rzK7uJBdboD8/3Qytlmxz1/zmrHi3x
lFcxRQ2UE8lrGSfOcEbu3U9a5mLXLMtHvXzAAAGdeBn1P4VUKEvisWlZalnVDJcWE1vcq5A
Ukb2xgnoeO9eY3EbLIiorLufA38Eeo9sHNepIqIJGjYbW+YLyRnt/OuR8UWqxTW1wsiNHcL
ktg48wDnr6j+VehhJ8suUOe6cStDGtvGGttsjBcGcZP1AHYdua6BfEGn2sCbozJM65YFSF2
+p7nkVxdrO8VpPtRNz/uzuJ6dSD27frVy+MysYxJ8rxrMpHYkYI5+n8q6J0VKVpGsHzRTJN
W1i7v5lknuWlVBlEHygZ9BWWsj3GeWVehAPWq8qybiOgAyTUtuwjBVVGCeWPWuqNNRjoY+3
blybInCJ5h28jP327fSq9xHB5gVpWYnoAKsQxXV5eR29lCZppCNoxj/9X1NdhYfD3y3S51S
8jzJjEQyB6nJ/Ss51oUtZsVR865Yo43TrO81KcW9hC80ncjgIPUntXZv4KvpLB2F5HLJATu
2oQJDjJ5Hp/Su1sNMtbTT2hgjEByRGsaYDNnOR3b6mtm3t441SBkzlShxzx3z+v515VXHyc
vcVgjSsvePDYLS4nYttkkWMrLI8YwUXoB6DritqG0sLV3lLfakOG3HIC8nPXrVnXtNm0CeL
T7eQzC6zJwME/NhRx3/rmtCTwXqTaciibExUs0bgqkeeoz/WumdWLSblZM2p2i7tGDqHiG+
mjazhnEVkOjRqFGPQ1UsI389bi4EsjykoqgjO4dPw6VFJaSRgbVEi9CFzjPp9f/rV0FpDHY
iOS/dg6xjaO0KdQPxJ/OnLkpwtBbnQpJvmOp028+w6WtzqDmSMPvZEk+ZiAQFx357/AP1q4
zWNWvvEGqs8yCMLhEjx8qc8Aev880mo3xubvYpcgn/VRvwnvnFLa283nR2ll8zBsiQ8jgfM
f51zwpqHvvf8jqbjezfqbOgaSmlyy38qkOgBlbPGO4Pb2GfSuDu5lmuiscDRlmLBepBPNdL
ql8LW3m0+2LPJjbIuNxA6lv8A69c5bKEVbhuZTwh7/WunDxd3Uk9znq1XJKmtEXYI0mdLaN
d0arhj0y3ep1vWhjvrHzfLDKNjDtgYZfcEZ/IUWrPbrLNwDs+Xnrn+VUjA5iaRsbcHIz15x
k1pZN6mdSTSQDYjiSHDMp5bGdw9cV2kenW7xIxmOSATz/8AXri7eNH+c/IFIUr03VrjxJrM
IESra7U+Ub4UJwPU9zUVYylZRGqnLq1ue5XWp2em28qxBY2faDHI23HofUf59adbuYldpsk
uocnqCTwMf1/+tXOwQxyPbyNak7gGVpHyAx5Bf26YzW9Gtqu6WZtr7RgNkD1I64PIJr5Jxi
YtWLcUMZkd1EkZPAU9ume+Bn16CpY5lYybY2Zt5VlYBc4wO/XrWOuqLczq1uR8vLTM+dyjH
Tn9KgnvGkhkdrlE3Zx5XyNgHjPfr/OmosizZvK8kkr77gZAyOu5SfQVi6pII7pkiQsz7eW6
kdfm9Ov5VLDq23MazbmOG+blVX2rG1K7mN2jLFyOPKAJ5Jxk+v0rSMHcai7lq1Lahuw4aNc
Zxxwc8e/NbR1zT1khjEwxA2zcBgKwyMe3f9a462vEsrp5ZJSGm3KIVPzZHT9OtMvNY327td
ReXDGPnUN0OM9PWuxU9iJw5nqZnjnxddfa59N03MFqyjzG4BYE54I6D+deaNhnK8BxnAJzn
8a2b37XrV+GEfzyH5V67F7cegrQl0KzM1taq2YoWxKcYkfPOfpnNe1TcKEVF7nPOm5aLY46
RjuwqDGM7jxWLqEhe5xjOOma7PxZa21rqax2cSQokSgrEvAJ5z7nHeuKkCszn0PJ6k16eHk
pJTOGrBxfKTwqpiUBWBK8vu/lUoBx907R3J5NNgk/0RVXqOOPrQD8qkDB757Vo9zOwiqWXn
HuO/tUbvj5fTpU3/LPzDgEc5PFU5JffPtVLUlj0IBOD0HJpG8yQBiMe1MjJJ3N93t6fWpUj
fBZhnPqetVsSNYspGF/wpU+c+v0p7f6zdjHbrQueflxSuFh4RNg6YNRtHjBbPXAHXNTRYx8
xyc4ye1O2jYTgkelTew7EYhBTaMDvmpFiZRjnripE2rgfw/nUoO0nuMd6lspLuUGyZMY/D0
qcNtTLZAHbvQwDS7s5NJjLAqMKBxn+dUSxysyqAR1+9ntTGYAEcdO9NdW+8pwB1p8DRNewJ
KhdS6hgB1BPSgGzUtPL0/TXd2U3Nyo6DLRp1AHbceDz0GKiv8AUhftELt7iUxjC/d47fn/A
IVt3mjarrBimt9IAflWMS7QxBPb1rKk8P3dsZJbuMQJCMPmQbt306+9YxcXq3qU01oIkVva
wpcRAuH4YSEZHtgVXup44EN4zFYcbY1bt7VcdbdIvLMTvjBJ3Dp9e1cZql+95clcbYoyQgH
9a0pQ52TOXKitdXUl1MZJOB2UdBVfNFNr0krHG2LSUV98fAf4X/DfXP2evD2v654H0zVNSl
S4aWeWANJLtnkAySR/CAPwpknwPRXo3xx0nSdC+OfinSdDsobHTbe4QQQQDCIpiQ8e2ST+N
ec0APXk1cgkC4qiOtTI3NTJXKRfVnYkgD2xW1ZzJe2QtJSI5bVXkib+8OpT9CR+Nc5HId2C
2Md61bGf7LfwXQjDhG+ZW5DDoQfqK55x0NYs0Um2qXPDnp3q0kpZQwbBzk4OR711Pivw5pt
p4R0jWdHCeXgRzuMgybuhIz1GMGuMR8Nu+Ur02g9q49JK6OpM0ItyAL52Bk4C9MVZhuhDGC
F2nzM7h1xWaZNyhVwMnkjsKmDE9AGPoelZuN9zeFRwd0bg8ROsgZtjhTgrIoO/HannXrrUo
xCvk2cQOMQwhcnp94c1zUuNpZec57cinbm35Dcueo/wrP2EFsjqWNqP4mdJHfxwxmzmkYY6
FTnn8aoyTxpDKqymYdVAGdvrWLcu5jLKxBJ4Henq85U4YnoV2ntTVFbk/WE3qjp9Jvn+xss
zuXjIw2clQeh9eKl15be+0qdTAT5WGWXGckDP4dK5m3F2xj8uVkywUBTgk13GraXLY+GG3s
w3qIwpGAGb+fFclRRp1E76tmri5K6W55+joWhSJcBmLMSOvoP8+tW2ZnuVZ2LADqeoBzT1t
PJnZljLKfl44PHf8qtrbrhQeQR/COSexrqlNdDopRkr37mc1mBOY5FZt2CrdlHcfyrqvD3g
iS9kS41PdDBwy23Rpe+SewP5/SodGu7eHWoftkCyLHJ8wboBjrj64r0WK7tbieZrZgFKbmk
Viy+hxjgYGK8/E4mpBcsfvKlTgvhX9dipaabpdnDKi6cLYIpGIhgOfr1OMd+Oa0Y0s4kjKy
cuAQMksB/e5/D/AAqYlRsXHEg+8x6/h+fFVd6eb5EiiMIoCueqn0zj0ryHJy1YrkyvFHKiR
KzTHdt2ITjnrz29M1ZhmlZ9vKKqkPuGMk9cf561nTPa2zrN50okwE2hhyOeSB2FOgupLpUm
SNGXPzYOScenp/OmoiC+061utXs9SvpszWmTHx8pJ+7x+uauC9khWO5W3QlRgISSTk87R39
QTUEas0jMm6LeQM4ypz7enWrEkghXzEt1LEqAZJOS+cHjsMU29kw3PP8AW7dtE1i5mi2FJy
zQYO7yuecjswzVmw8LXeo2cFxdXXlJNGAIxwygnKnJ4B/xrptV0tL+4S3uGS3kjfdwPvR5I
IB9TxWmZdsy26NiL5VXBGM+n+fSul4h8qtuLocT4i+yw6koS1QQ26iAKRkqvr785rMhvI7A
vLt3OVKbAoBUH0z3FbHiiK4WW6mZFwCgaKNiWkPTP8q54aVfNbm9lUuJ92wD5mVsY5HXmt6
dnD3mbKT0sZLSeTK8hV0ckjcrc4PUfQjg0trGbxo2iIZhkkHIwOwq5Fp3mmQtLsaHauwjqf
QH8q0Yl0221G2Zv9VKASqHgHkENg+tdbqJaLc3VLmkkjJvipjCW8ahU+8V5DN/MD0o07cyO
jQ7Wb5gCe/+e1bGuaSLHzbjT94spVwyn+A9dp9R7+1c9Ezqyuu4KSPqR0og1OHuh71Or7+x
O9mhmL58jn5ucY9/f8KdJp0vmvhiwyednWrcSrMx84eqlsVM73auypG+0HAwx6fnUubOtUU
1aKOu/ti4W24uGQACM99zADgfhk1d/tKLyoJ5vMcLkxxoxBJ7u3qPb/CuNvJE07UAtyzypy
Aq/ebA659CaeuvM29fsquo5xLkkE+noAOMf415f1a6TijihRqVdYo7mO42wzuqbAVLYVlJG
M/5+mKzpI5Ft5LmO4VWdvmBHzheOn4e2fzrjLrxFfPvJuI7ZSMfugAAPf8AStDTpoLhIZYr
++vbluuYhHCob72STkn8O1WsK4rmYqlP2duZnUQSvBFFtVmQZ+djnC/Tv/Oo7+8mYI0Tse/
3arQTT4UQtled3PAwM8ZqC6ZftGGkGPvLt6D2zXOo6k2Eg3XV2Zt7oyp8u49fUgdu9Z+sLd
XlzFY2wM07DexU4AUcck9xmrqzMyyR26s2MDJ4xn0qeNWt1RJYwr5JbZyp963UnF8wENrps
NpbiBVYSFB8wGSwByefTmmCG3h1KN2OPNUc+jVqoxYKwLEuPm384+lVdVaNLC4Z13B8BCSA
Rx19f0qVKUpa9SGuxwvixYrjWJlhjjVU+XEbcE9znuc/yri5beX7QqKpYu2FVRnJ9PrXe2W
gs0SS3UzR2zsPLLLltpH3iPfsDWqPDtjZ3azRsbliCI2PAQH0x1NezDEwpLl3sefUoylK5x
l94fm0/Q47x5FMu7bIuRwT2HrjvXPuWWQKOOP0rrvFD77mPSrNjJghisXJJ6KPr1/MVpaf4
OsxarHfRvPJwz7OMA9ge3vWscSqdNTq9TKVLmlyx6HnmTjHOSKTasgwo9Ovauo1jwldWTmW
zRrq1JJyBh0HTBHoPWub8hhkoOD3PauynVhNXiznlTlH4kM2nYFBP1OMCpWIBY7weeOe9T3
VnPYRwfaF2tKu9UP3ivbPpmmLF1UqWc84IyKrmT1J5bEGNwDAKU5CnHNLgA7VB4/iq4kXX1
xjA4/CmEKsm3HHUYGaXMPkdrkagZG5OOuCP1qeLAXbjOewPJqtLtjQFvmxx+NWYgrRnPcfj
ih7EoRVcscY496ecAN0Jzin+WrEq7ZJPQcUybaqHcO+A3WpvcLEDlsL2BPQmpmGMYpCuT0J
HrnimyFg2MZyKomw05dScfKPXvUcaSSzqkX3y3Bz056+1WGBEQ+Tb9a2NJ8iz05bqO3SW9l
LbXlG5UUcZVfXIPJzSc+VXNHTJXe8aCHzJ1uJRmSQAtwA34YJHpVuysh5r3jeXIvIIk5fPp
z/ADqOG3u76eRppVad1yGkJw/oM9s10mjpIuntbswSSMkncoOO/B6/ga45TsXY898QymzsX
RDtZsR524P5/hXEmuy8eTMNRgs1diiqZMN2J4/pXGmvWw6/dp9zhrO8hppKU0ldRzhX6P8A
7OrabF+zp4KuL+RFeFLxo96jAH2iQPyfY4+hPvX5wV+k37NsRk/Zv8HecIpLbNwHR4tx5uJ
R1+uPwFAHxd+0SAP2jPGQAwBdIAP+2SV5VXqv7RX/ACcd4z/6+0/9FJXlVABT1PNMpR1oAm
VtrhqvxscDapJHOazc8VoxqpAL5XIHQVlI0R6Po+o2t/8AC3W9Nll8mS12ToJG3ZO4fd9Mn
j8a45G7beT0zTdPdpbO4s4GCSuA2M4MwByV/kQParui2UV3I8160yWUSEs6D7zdAoJriaUb
nTFiRsq56nn5cmpo5P3YbeGPfNacGn6NdKjG3vrYZ5YSK4+vIFakfgbUpo1ksp7W5jkbZGv
mbGOenB/LAJrCVSC3Zsk2cvlmXdHgn/69TGF2RcYJzyTXV2fgK+RjDc30cDhiGUqcx47Guh
sPh3BNvSa8OY8DKgDf0JA5yOtck8ZSj1OiNJvc8wMJQfNgyD15x+NaWm6bc30otbWIyMTjC
qcAe5rsbTwzp1tcyp/Z8tztY/MzZZTgn7vp/Ouls7eTyfIQ29skpC7EGMgd+MYPWuWrj1a0
EdUaEVqzK0fwpYWey4v5c+UNw2/d+uPr60ni6/hnt7aztQHxmQgfL16ZH610bz2NpDLfSH/
Ug7ojwB6fUeg9a8zvr1b+4mnJ3PI+SB1T0Arho89Wp7SWtjrjpq+hQbcZmVsna2B24FSloV
QDrj5vm7H2qWNBPLGg/fMp27VH3ie3Fa/ibRfs1lb2ttHuaJd52cnHfPpzk16DmlJRfUqNl
73c50rt3sspGVPIHDe9WLe8uYFWSO48sqOShK/gfWqAmaSMI7YBxgY6cU7cqRmRlbBPRumK
3cb6MftOWTSOx03xXKERtScuuR+8U5I7Zx/hXQyXsc1p9qjnEtsRkN1UnpjaK8yk3bkQglc
Zz7VueHri4skaZVM0Eg3yBMEoR0IB4zXDWw8bc0RSjF6xOtaKFwW+z4ZB8kxX5h6BQeTnmr
dpII7di3mqhUEB+BHxxnn86yYbxL+1LRXPnFVy4Qe/Tp168damuJvPgTcfLTyzlcgk8Y/nx
6VxuL2Zia1nLHcM8yuWXpuQYDY/iHp+tQzSLAHlPmyGQhwz8quOw7g+3NV9ORbKBEZ+CzNu
zgA9OcdBj9anuHV5BKXUIi5wp3bv8/rUNagjPF7NISY8vhvlEjZOa1ma4e12IC0gXcGYfM5
z0AP86z5LOe8kLQ2qIBjLeZjDdsd/f0xW/FkRQSXsccctq2GccAEcdT0z7VMpLSxbOZW1Oq
GVdQJSO4JP7pgrIO2M9+B9elaP9ktGPKtZZHhgRd5bO7OOo9ee1VdP/fagWeHy1lLupZsj2
PtW80zQfZ3kZgwO3C8Ln0J7jB6e1VNvZAm09DntQ8JrYs2rWMbMq4M8RBPA6uv6g+3NYl5p
Vu1qup20Kxp/rGTB5XswzXo0Mn7iSONmiCthwrZ3dSfcLmsW/gtY8R28BU42RhFyAv3jj8e
o9xVxrSW7OqjX5Xsc/DqX2jTvs3yt8uSz/LvHpmsfU7GyfTY5rKIHYSzlf4lPU9c4/wDr9s
VpX+n3ekrBdRw4SRvvEfKjDsR6c109nBb3FvDI8fmxTFvMh2/IT02g4znpxWjqKnacdj0qn
JUp7HnUAdEVSoyRyB6Y60EzKSoknAHH3a6rWNDGn7r2zj32uf3kKneYhn+LvjtntVIJoeBm
O7B9PMziulVYtcy1MHqkrmXeQJfyRJCwieMFskk49Accfl60y30e28pjHNJOCdo2L379e9b
MLRrE7RW5D5GTKRknrk+n6YqtEZIWknkjMhZv3e0kgAd8Drznp1/GslUklaJwKrJJJMItAs
47zzrhLZlUgtG25y3QYweB35qxIsdrIsagheMw7doGTnt7VehMjCJ48zN3kkfJK9uB3yT+V
SagZmAWGNi4bcJV2hdvcgHrjmsXUk37zJfczI5Q24clA3GWwCPpQ+ZRuZjGQM7AAR9KdJH+
/MSxM0oxvLfUZzjpUk1qS5wPMwe3BYk4yf8APajQCCEpsA80qRnLdlq0l0kMA2JuydoVhk5
Pp/nvVaC3cpKWZQYvu7ScbvX6/wCNTWlpIw81RiRflj28BT2/Gh2EXIkkZlt3IVCOmSKyrn
fd33lsqx2cZ3GV/k3Y6DnnH/162oGJNu29WbBIYNtDU2Xlc3CiUHOCOufb/GojKzGRowkth
D5YyflORnPofYf4VXntjZw70w9u4ysZyMNz830JqeFUkk3zH+HHDcAf403Up5ktjF8kjMck
DoB0HNCbvYlrQztO063szPdTTFrmdtzyoPunP3R7D9cVPFJFE5Z7hnA+VnbqT24pF85CXWJ
PKIwRj9frT0DNchhEjHPY5JHvWjbbvIhK2xPGSZ5JHzhujFtuM8/jWTeaTpk13FeGxXerGQ
hW2g+hK9/85rVl2rvYyL5hHPOAoqpG65X92XDN8uRtx7+tOEpR1iTJJ6M4nXtLu5NTnvrsp
8zfwnIHoP8A61YaoIydoPXvXpqs00s0dxtaMjGwqCpGenPWua1fRLS2tjf21yQvmbPKPPJ/
umvUoYm9oSOWtSXxRMAbUiAwFJFU5T8+N3B4OP5Val3Ljt3xnrURhwRI2cdsnqa74nPNO1i
u0GRvxzwMH0qzGGVR5bYY9QehpGhVkBViTjoT/SnAyRncEU7h1xxiqbuYWAq0h3ZY4HapI7
RZF3bAZT09h/SohMWOS3y/lV+FVWIufnz3z0qG2ikrlV4VVAq8nn8D71HktJgqPrWmyKU28
Ec7jt6VTmhCRhugXOQfQ0KVzSNPW5Um3TSiKFuX4UeueK3riPyobZFjAhgUQ5QEbiOSefc/
Sq+iacZrhrsoxSNTj3P+ea6on7Zot558a/u5yIdq4CoRkY/KsalSzUV0Kkr7nN2ciTTxLIN
sanazqNuOepxXfWG0QFEVGdshnzuDe49RXBwyfZJN8NvGw4J3Ln/P1rttMumaITTHn7pX1+
me9Z1FfVGfQ8o8dRyR+K5o5jnEa49hXJMuK7b4hqo8YSMsgffEjcdR14NcY9ezQf7uJ59T4
mQGkpzU2uowCv0i/Zsa3X4AeCopLpFmuY7tUgkfl1W4kJ2L65K5Nfm7X6Pfs13FrJ8BPB9i
1wiz7bjaFIZt3nzNtOPu8DPPUCgD42/aK/5OO8Z/9faf+ikryqvVf2iv+TjvGf8A19p/6KS
vKqACiiloAeORWjEjOibj2FZyelbcSBUQbTyBjjOTWNR2NYIu6fHGt/bSSQh40ceYoGMjvz
64rqrcqwFqCYreMhY4y52r6ZHPJHf3rBS2ls5Fll3wup+YkYG36+vtWva20dxbfaIk8gn5i
uTt6Hof8a82q76nZBWNNkna+lR4mRk+bBOck+3FTRTTNLAuHVAc5U4K47/56VQsroBHDF2I
Uksev59quWypcPBGrYEsijOcZzXJJdza9zvIZ5AyyNPhDH91h85bGevetvTjHgsiqjytuBJ
wVBA5z+dctCZGuTsZcLna5bcT7fy/KtKzJSCNDGJQrkOW5+UH0B+n414dWJ2x2KkazW+qzn
G9CxEihvuD0+p6k1PaGU3EsmA4bC+Ux+v4Z9qfcyMsscyxFxIBvOOScc5/+vWHrMxjsPLjV
d5myh6HJ7g9+PTpUxjzNI6E+bQzvFmrWy3P9m2u1UjYeawbJ3Y6cdh/OuVku4dgViC2cgDk
4x/Oh4IdxkyG3DPJyevWlaOOD522AjqQOQc17dOnGEVFGUm2dB4biu57hrmOCONY+hdScMR
gHjuBmuuty0V4Z7ySMzOAgUZIOen4VhaIVg0iDy1INxzn7xOSR+ePwq/HezW84EWwREsrFy
AMqBz6DrjP1ryq95TZtukVdc8PQvIt1ZSKl2VLv8uFkxkk/wCyf0NcbN527yzEQQdpB6jjm
vUYJobi2laQ4yDuV8ck9s55FULjSbfUJBcTRLFOjDDdh7Nzz6fhV0cS4e7Meuxy/wBkWe3W
S3yoRfLDZA24x09Peix8y2vViuXkRcMFO3Knj09/yrok01vsxmhhRRuw6O2dzf7I64pZdM3
qpmheSUEDahA2Y/vHt9Kr2y2Z0NGTp2jX3203kVwtusp3NGpJLAeorpJ4llm2KqrMVUhhjO
M+ntjPeoLaHU5UdZUK26txctwUYHGOOvarFrbyAQp5Mm+HdsZVK49ufY9+MisKlTmd2zKV+
o9rZFbY915qIpB9s/jj8fwqKBUhISPbLGSMrLxuI6Zx0P6GnssbfJAysnALqeSTzx+XPaiW
zjNzC0l0NrDCiQZZvQYGMd6y9SQTWJgVjihEaD5QNhyox2NDf2hcxgBiGZiURj17nr3xWpC
uxlZHY7FKYA2856471HCtuFVGZH3/AMK4ALA52jvkn+lTdLZC5tNA0jS5ba7V7gjy2UgAtk
jPFbF8YlNu0ahEV/mB6dOvHpVGBLlJy9vcR+XGudi/8s/r1qS+kjWAvg3OP3jjGBjj/EcVD
bbI3ZMbj7Q8MaAoJHwxRchzj179x+tXLQ/6VGsEoK5JaONMkA5z9Me2K5xrxnvoUVGZhsOP
uDd3z6cdK2bG1mdnDXISR2DksCzL9ccYqZKyLtYvXNpY3FlLDeRlYZRklxkge/pz0HWuYhn
vPC+omxvoRNZy/N5g4BHYj+ortFVofLjLyPGoz5j8lzjjH+eKrahb2eq25t7hkKn/AFeNpM
ZI4OfbH41nTnbR7G0Krj7stjFuvKn2XUEwMTfKcHHUH5SR7Z4Pv6VEdA8JykyGxjXf82BK3
GayNHLaXqkmnXy+bsyscJOwbu/19RmureS0MjFbSXGePlI/THFaPmg7RZ01IuNk/wADz6/8
qMpIlusmWVPLAJBGBng9eKs3MoyXVU8uI8IwycEdeO4rJMshuWkhVkiB6DLDPueuParTzQW
UYaWZ3Gzf5YBO4Zx/9au3l2OO9y1ZxvJczXwdIymSqxfMAPf6e1TalcbY4n3Kkm7gSctx/d
A/zzWTFeBpUto90jJ8u3qQ3Genb39jW5H5f2j/AFUhdmB3d3IHKqMcAZ+lRJNO7GmTW9q7w
ibCOixABBkMCehOOwz+dFzHbTSxyWxbzLbCuEUDI9MH/IzTSREUkjaLcy5YbeSe3GeOtPsz
Z+ZIZFR5Fk/fNMu7DDkfh06Vn5je5k3snl26wGImWVQcqcYyT1+npU1vFJb2QhuZYxtYBXQ
fMx5OWx04BFPv2hJLTE/LkiWPBLHucHAwKyYlupLyPa7b0bhN3BA6Z9//AK9aJXiBqxPbtO
ojjKSL8+3gY64H8jmrSWbbSz7yoUnrwB3/AF/+tVS3jtTYLJd7fMkYdGJIHrnr1/Q1ZmvI4
7N7aOYxsAF29+R/n86nrZCZDBbu5djcZjblfXHXrTb6MRowUCRcBm9/QHr6VVi1yHy4Y44B
5kRIPPy8Z4H86ma5iuFCwl5JEA+QjnBPTA4+uearlkndk3uUY5JMW/mN94Mu0Hr+NPilyAb
SHy2P31Zxgj1pyxTXDeY0a2ivyqABmcc8+wpzQupflemVyAAR6n0Fa6bEFO4uPJRlG0xgng
Hlj6ZqxZTyOnmSREx8urcdR/MVYtbdbZ2luIw21RuZiG6jJGDTobG/uLSW3hsSkTHakkr7Q
q/3iO/pRdWsSUYbOeSWKZkWRnDyOOoOec+ncVgeKLvzbqC2tyiwKWkUEfgOPz/Ou9l0xLWz
CKxQfLyD1yQOBnng159qUaDVbsvG+yCQpGZV+fA4yfTpXRhnzT5uxlUfQxI7dptrPwACeRj
cPrWpYaDc6laS3Fr5ZeNtpjf+NsdOmAef1qNQ0AA3K6Rt+83jgA9OtdBbRmHS7TTLdgftGZ
f3bbBK2OAxz26fWu2rUlFe6ZpKW5yd5ZPZXCwXEbCVTg47HuMj3qOOGNbfzGViOcj1967yC
AXMr266SZYj8qll2kYU8gnoM8/gKLnwjakTSw3ElvhQ8ccjbiRgZz7VmsWtpaCdDrFnBRwR
GQhocoOh28YqycKojCs3Tjn8OK059Kl0qZbeW3KOU3dMq/09PpVeQLEQuzlmwoB4Ga6edS1
RlyNbjTbnzEYOQEOMYz196o3g2M27jADYzw3atWRWhiVHQgNkknv9PwrMCrcalbQzRsVZ8M
4PVT3FTF9Tp5VFKJ1WmWvkaXErLIs0nz4OBu49+1Wo7k2OpMs0aS2rECXqdyjpx9KsWlnbt
pyMVWUOvVs5JHaq19HJNEYlLsp53pwR9PXnrXApXk7ikYOq2d1Hew3UUiGC4yQ8J+Xg8qR/
CQMcV0ejmeaVoJfL2qpXexzjHTP4VzHmLE62YD7YpmlY4I5IGc5+ldJoV3Cl3NI8BZZPkEu
OSewx0ru6K5xtHKfFfTRDfadqCYImQxsR6rz/AFrzJs19DeK9Dm13wlPbpCWnj/exDHRhyM
fUZH418+upBPy4I4INenhanNC3Y4asbMrNTKmYVGRXejmY2v0Y/Z3gl/4Z68GTWS7Jka4lk
jQIDdKJ5VGSeTtJHPUZr856/Rv9nhriP9nLwbLvjghQyBZTuZyzXkilQg6jleTwCc44piPl
X4w+EfEfjb9qrxjonhbS5NT1EziXyI2VTtWKPJyxA4zXO3/7P/xh0zTLrUr7wPdwWlpE880
pmhIRFBZm4fPABr6E8JvHD/wUG8ZXE0gihhtp3kkYhVRRDFkkngD3NfRPjXUE1D4ceO2tr6
GZLPSLq3ktlT5oJhAzMGbPPBXjHryc8AH5R04UdTn1pwFIY+FPMmRPU11cCQx25lcsWU5Qd
s+prH0ezeecybCQMgH+ZrbjsWKMzyIkYyW3yAFce3pXJVkm7HTTWhYgu764iaGONpVQfOqj
Ofc10FiIzo9zHDh1QiRlOcgDIOD+P5VzQkEk6rbHaFHJAwT/APWrqtCxLpV5C24ME8wMpxg
Dg/z6VwVdEdETOKeaJJISEWQgMvPI9vat3Q7e3mE88rFZ7fGYjxtU8Aj8eD9aypsSGSOMAq
pzt24/Ct/Q5o5YZ2aYRszIuzruxnOCfwrmqv3TaK1N63a1kuI4I9m5/nbPAAxwxOOtaUkc/
m+XaSxgAfMyj5VORzz+PX61UiljEJVcN15PHTj+daNvNIo86WMYYcbFwwHuD+FeRPc61sVr
2OC3t3LSSPK6bVkJAVuDx+v8q4HxFcO17HbLI37lCSScsCe2D2x6YrutUmijgcXDNtT94CO
pIwQR64ryy4neeea6eQPI5JLHgj8K6MJC8nJlOTS0KvmA7oJJER8YVutSY/0giRg5C7cDkj
61DtZJTcLhmJ2ktjge1W1Vpii5Ls+FzjHWvVehlF3OwtrdhodvKVG2NAwXJwBnOCPxHIq+i
+VGRDal1deB5vJGclQCO/pQPLbyrOOHMbqFYgEYA46/hTpD5UCxRI0ZRyI5Fw5A7n9cV4Un
dnaWrVIpFjjaFpGbPmYz0OcDnqB69qtRSRWk0cYhkZiu5lGCy8jgk/piqlvJMbNjK/MQJzk
DPvn34qn/AKQobOA8i/MN2TjOfz9MelYNXbNUrm/Bc28sxEcZLTFn2BCCnPfPQ+o9asYaNS
IbPaTluBz1wTnvjqc88fjVLQ5gZ5SybyR8rE4GepOT1NT6puaCKC0m8rY/3MgKuDxnPXI6D
3rnfxcpfUuyXEqxws20pK6pgt0zx07nJ7elR2tukFpJhQJFB+c8BmHJzx9P5U2SWS4iKCZR
lU4HKo2c5z1z+PaprjKww3GQxyVwFJaTPGOenT8Kkko3xktpJE3BGcDdtOSw6DkdvpzWba3
L/b2HmBApCq5XGeegz7VpXFv9oYLIrtbsScB97BlGPvDr7D2qGzsfscwmkeNogQGB+Ytn2P
Ixxz710K1tTG6Whr/u4TtZli3EqshX5iP7oNZ1yLeO4Zm8wSAlY1jbCqNvJ/P+dXi5u7h3Y
hTF90cY57+vSnW5iR4/MuDIW6KDt/Hb6fWpuRexHZrFaxLCturFjtIXAJ6ckk+46VryLEsQ
jVvmdcv6FehJPfHQ4qjDDA8qGFUIjHyFc4yeMD/Iq/JCqWahSkO4FY0k4IyMe/8A9esZvUq
OupV03TrG3klWUJKwcFG3bSF/+v8A0qd3hs7ljs86Nm8w7ScxjAxnn1zWdbafdNqaRHZ97H
zn/PFXb6OKQLvgMKqvmtIVyuRwQCOO/TpUt67ltJs0RNc3ETM8PkBj8pHzKR1DEj19O2arR
rPNK0jFYLYZVYs4Zm7HI7e31qdnxAI1JVVUZXORu/x9qYsqRRhgu95MLuQbwQOvI/KpI5ux
natpcV+VutkxvQoVZOAEAPQ+o/UVE+q3yyMsmk3RcHDFUbBPfHFaqSyq8MqQhQ0vl4D9AO5
5PetBjlyVurnGeMBsVXN0lqbRq2Vmrni321UikfekMezzco3U8Hgf/Xq1HqDvZmaQRuQu5m
wMdOSTWW//AB8FJoU+bG1VUplQuOh5HPOaLKR7Xyrd3jeJecrwwOQeRXsOKaMYs17e68nyz
BJHgSBVTGEHfrxn+lXYmkuIvMaTdsLCMr8uc9yPp+lZ0M1qYGRo3il2kS55IzycEeuRU0RW
S5ikkk8li5Lxo3JHbPXJwOtYtGhpRx2l38zSBGAKsyHco5zjrnHXrUkgi0+2Z0nkxhmXJzu
+vfr+tZEtxks8EPPP04I5A9O1ZF1P87zQn97OCCv90f3cdh/WlGm5aXByNdb7ylliuJHQeW
vRDk5BIPtmpIbttzqrkmQjbI2AuO+7P4cCuTgupSrGWRm24UKTwQOlXvOh+yiR1YvEvzoSM
DnnA9/0rd0bC57nT/bY9zec4Uqd2xDuZx6/7PXpWDPNMZkQRqg5+Uc4qSdXkWA29t5Zz8wl
YZYn065Pv/hUVw6Rh1mVvODbWXpznuT/AEqYxSegmye3VYQZGIYoQMdS3B6Ves2tlZ5pcpk
hmPVlHTPsM1mW7xyW5ZZQoQkHacFvetPSpOA5aPa6krlfu5PTd0x+PrRPqSmaUZWQNJF5Ua
pgZYFVAHT8ajt4kVi7YLOWyw6HuSTxxjt7VCt5b3UWy3jZMEl+AWBHfnGOp9qsyXvnOtvB+
7ZsZdG+XPBOM8AgYOT61k07C3ZnTR38lz5VnGIIx3OGZyG6ejdQfwGa6YPJCzu7Khbghm9O
PwPfFZUbWYhEEbGQQYO5xnaOox65z19+as3Fz5DmOSJiX2thyMKcYOfX149BUy10GR31z9n
/AHjyebieMn+Ftu7Py9uorzzWr7/icXohYys0pcM42jHXn0PNdTqSXkl9b2+7LBxIRnDAAA
59u1U9c8OtdSI/yrPs5VQfmH9PrXVh5Rg1zdTKabWhy+nrNd3scEs2yKWRR84yACfX2ya9F
1FY57pEt4UIQNGzAcovUqfyHuM1n6LoNvohjvNWjjd3U+XGCHwueT7n+VbWo3Lx39ssduZb
cOzttGSZNpIJwfQniniKqnNcvQVOLSHlVh0pbeaMeaAXKA/KzdBk+/U45OKkj837RFFd7JJ
goRSmWLZ4ZQew7c1XsZXvLSKzm8qUpvkIYgucMcAL7j16YpJLiN4bgSzOJVfcfK+UREDgE4
4HauOzubbFTUJri/tIooGLSFn3RyhSUC/KMjGM9vWuX1bQpLKf7ZDMzRbizLI3Ktjso9Pet
l5LdWhjtJyn2uVUIQAFSR94Z6/1NampW/8AaENxbK0sMkpjxvPy9PUd/wBc1005um1bYmye
552jYc4Zmj7Pzgn+7Vy3s/MtZrw+a6qyxK6rwpz2PQcfzqtqNm1pdMZkddi8c43dsj16V0M
KeRo1tbx2bRoyMZJZpMbeQxIA9OOD6V3VJ2imuom7s1YUW3s0t4Fld4VJJbhW3H73v1HA7k
1BdqVxHGwii+8SrEhxyTj3q3qEkk1pE8KkSRkPGNoChehPvkZx70XlmJFELALgYWRRwOOOv
Q1xJ9WZNHIXEi/bl2RtEHGJTIN3yn+LPf6VoWDCJ/JMq3EKNxuyEGOnod1QalbzXN4satvB
QiPy+OQOmOo9fwrOa4iiuoFlVJRs8p0YYI2twSfXH9K7o+8jB2TPVNPuE+zxA/MADnYP8e1
eR/Evwa2l3Ta/p6H7DcvmVB1hc9/of0NdvY6lIrNa2xVpoZNiuWAD5AKjJ9QSOO9dBbXtnr
FnLDcRKPMQiWGYdR0II/StaNR0pXOapDmPl0qM00rxivSvFPw1vNN8y90RXurMAu0R5kiHt
/eH6151tBc17cKkZq8ThlFrcrFcGu00T4sfErw3otvouheNNU07TrbIhtoJtqR5YscD3JJ/
GuTZAR7etQ7cE1smRY2ZvF3imfxHd+JJNfvv7YvAVuLwTFZJQQAQxHUYAGPartx8RfiBd2s
trdeN9dngmQxyRSahKyupGCpBbkEcYrmdtLii4rDQKvafp82oTlYkYonLlRnA/wAataVoc+
onzHbybdeC7D7x9F/x6V08Ys9Ot/s1vmALIPM5+cnqB9ff3rnqVbaLc1hC+rHrHLa2gjtgG
jRMeUMZU++awrueQ5TaoEhByvfHar11qMMhPlw5XO0AEhs+g7//AKqobbdG+e2YSd0Y8D15
rCCtqzZ9iXTZWWfcTzj5feu78KMq3m9GBjbKurDhcjHr0rgUi2oGjTOfu+xzXXaPfCxVLh2
YxAgNbquDIQOTuHocc/WsK6utDSnpub11pAa3kuI4k2x48wK/IIOCfcd+K07C0t4bRJFhLq
uWB3DJzwc+3FZ01481ska2bW+EAZUOSBjr29qmN1dNAtvBIxWT5HVSMovbP6/nXlTbas2dk
V1Ni1maeyZkCQuGYcckL0Bx2z2qWNrqH7IvkrF95H3nO3Az175xzUCqtlcxTG4WOLJ3ADcx
44z/AJNW3g84r5cXmcKF3P8AOScktg+3WuNm6MLxAZlgm+dI5BGgB3k4Utk8f1+lcFJOYz5
rBdpypx2OeK7zWbG7knuyzwySP8oUdTyDjmuT1O1WxVYUthEqpgq68lh1GT/n0rvw0klykt
XM1ZW3NIi71A4JAADHj61o6X8t008bF0h5bjksemP89qnmtv7P8PK2FluFkD525VM9QPftV
nR4FitvtEyoVZ/m+bnH9a2qTTg2vQUFY3S1xshHmNtUDf8A3WzyQfTmrjf6wRrkk/e2ty3H
XJ+vaqUJnVTuUSENynXj09M4xWjHb+bbCaJQokXcxVt20g9c/hivKlodS1Ltrbx2iLI8sLC
RC0gyTuxxgdcAZ5qC6tMPGqQAojBWdW3EnqBjjkD0qEal/o6rGPLWPKksuDIPqOcZq/FeG4
eF0VEiyEAJyB1xn/GuWUZJ8zN4yS2HWdraokf2y+mjmlbK+X8wjznGeOTzU9xBPFP5MMO2N
1G6WUhguPvE57nHUdM02dY5tRtNlwqP5bMrhiR97BUZ+g/pTWEE2pzJGpDBW8wxE5A/ulj0
59Kxu9zQuQudkIjiDpsDhSeB3G4dxnvSX0CJ87SRxYUO5DkDOec5zkDt9altZrWFH3R+SpO
8nO4k4qhLdGS5VYWeRCm7MowzBv8AD29qUU+YzkyS3u5JtSjhijMe1d7FRgBCOo9/cetVpp
y2pNF9rAZztJRQ2AB6+lTMqh1t2jfGzaEkGAVB9vSmRQ2ctzErQKkirudEBxkdB+XattDEs
2+ftUNysLAY6MwDDjA//VTo2jlu5FMhjZmZVd+p/vH2H+FNEnMjFPl2ncX7HPfHNOjkVLnz
gqiJiRlmGWIB6e/alYhs1bVreTcuVjmYMm/dtA4/XjvV4yDzPLVz+6UNhx1THr2FYqTB7oQ
x2yOzqMjHIXuORge9Jqj3C3srPMVEmzaAMgjAGD29KxnC8hx1LMs728yu/wA0ih1XynJx2K
59u3fmrwnFwyvIDIFVSocYZj0P+SKoRXE3nKsEQVwgUDqCTjJ9u39a1F8m2SdpLgxhDuMm3
JOehz6+30rOxUnYgnuJo7SMzTGGJG5DKdw9OM/SpbXErCNrVoEzljuKMzc4PHrWQ98Lu9jh
SUyMVb/WLtDD1PbPWtu0ERhEkcmFMZzKy7Wb8T9M/Sm9BdC2Nixs3lxRqPmkVQTk+nvUEkN
+0rsEuCCxPysmPwzWVFdWM+6dNoeInd5ZwVB6k5xkk9/ep2a13nNw6nP3Wl5H1+WlbuOz6H
it9dQSz79wIdyP3WVJHfn2qCOdpLtpILYOEHVssCey4zjjrVVmtzG7LITg7lKMPl5GM05p0
V1hwyxRtmVgeW9fb1/CvplCysjLmNW3la4dI5rpoUKlsO/Vs8cZ/DPvSiZLKSWTcdrcK3GH
x/EAO46ZNUIHJllmYbyvO1eQoIGOfXHFLDIZjKu5ciP5NvrnHTj1/Ws3D7h8xsXEoYqF4ba
OQCynnof8+tVXvoobNLS3UjzEyZEGd/PA+vv/AIVnS3Im228aCJF+Z1H8GBzj8M1o2cUNzb
qVAJIxGCCqxj88k8/pU8qiryHe+xn+ZDCwjkRtj85zjcO3PqKvgLehGhVEjkUfdGdvqAOvH
r+VRT/ZITEqLJcyKwHl7cKi5xnPr25pbWT7OHCNuuAcBSCAo6445OOBzxVPVXQkbkFiYrRZ
IpAXzt2M3Df/AF8VVu1k+2GK4hjiTBLAfOB6d/aobe6W6eAv8lwuQQTgqf4ioHtU6zMbyRB
GFU8ZcAnHUk9/esbNPUp6jZDHAv7qNh1XzOM5PHHPX0/GnafqkqW6KY49sZaMBjkNjpn1FE
hhaNUll2AncvPAYEAsy9x1H41A0SWcTSbVSFG37uSCp6/gKLJqzJTsaCyedbAXqqgUZeQE4
f0BI7dsYrWhmjk04PHGULY3KsJYlVAC544zgY+n1rA051vbjMnMaEMkYypYZ4PqTyT07Cr5
8qBYJ4Z5CDIzNGZDtwDgkj2HPP0rKa6FJ9Q1C7m/fpau4kUA/MxKqMYPPfsf/rVRkun80R3
CSzMCqjPB6DjA6Zq0sUlxcOJY3jG7CSMMkEj+pPf+VZV1HOyiOGbypGwdwfJPTkeoq4JbA2
dLZXsl5HdMpW5ZVLIR1fp8pB555xUlneM072F3bfZ3ZdysrEfJt5XngEc8Vj6QzLvXzD5cY
CxnHI4xyO/UU+WO7kt5TZu5uIZf3extoXGehOd3cVm4JtoL2VzamEixRNA/lkFgkPLZ7HBP
qMe1Y95cwmyeKICMJIskTYyrkkZBz0IwR7AU65aa5t4JvN4kiRDuOTg469h/TiszWrpnsIz
BueIS7ArDbwCc/KRwCfzqqcLtEt2Nm41K1t3a2muV+1CUKJVIVsADgcdM8de9XBc+eIgi4U
DailuG/wB716HrXIrCrWkK72dGUTM20Yzz3Pp0/OtK2E0h2i9YqyAtGpG1fQBunqPfFEqaW
w07l29kglu4PsNqWaAebJg5C8ZAPb0PFQO02pXSCN5ApO4yAEbyMndjrjsPf61JH9oSGUww
Pl3JL9N5OBk/ToPamBpIzBJN5cPnOA8cTgSNz6dx7ChaFMnOnTTb5bqX7TGjiQQnB2Z6ZJ9
P6U5ri1ac2siyuwYJu/iDnOPT9PSq1nebZpEMmJnk+Yg5zk+ntVC4uLiaac+cvmBcb2YrnH
RePxOfU0KLbsw6HSRLCrpGGZIoOFXcex6t7jnipvNt4pT5MhmAYkl/m/Lpk1xsSrJcssdxc
SSrsRWPzBmPBJ9sev8A9at+eW0sVa4vLySRWACAYYgjJ4789KbhZmLM29uLeG5t71bgbnm3
HdgtkjG38B/Oue1dZ2Mska7QW3DA556g1evmubtlv95it2cCJWYZXk8/ie/vTJI3bma4kEY
AZmdQC/r0Pb9a7afu2ZhJXMVb6e3MLMT5gUZ+UYIHGK6m08TQ4S4uJS0xIGSfT1x1H+c1zm
pWKqztE21s5VR0bjqM1lRbo3CTsIyON/VT9a7OWM1c57uLsz2uz1i3ukBjZZnA+YZ+bp6Vm
ax4R8NeIZUuJrcwyk48yEiJ2+uRg1xMGpNEn2i3u0STeflGSDn+IE9B7Vvw+Jrh40+1RiQf
eAlUMHx1OexrNc0XoS43MjUPhK2wnS9Y3N/cuYiP1X/Cuck+GPiVS3FoyqfvCXr+leoQ+JB
cWBjx5bJ90bwdvoeRx+tV21/daCYvJkn5lGGB9wR/Lg1tHEVEZumjzm1+GmrSTFbq+tYFH9
1i7H6Vr6f4O0K3fDRy6hOGO0SKccdeOAR+NdBdakDBvEzSZwx4wYj/AErlL3V/OkkWW4aY5
+8WKH36dQar2tWp1GqcUbd1a30ztaR3zw8A5S3UqFGPkXkDd6fjXMasdCtL6RY45Ll2Yllk
cqYz744JpZNbgaNbX7J8qciWR9wB7YXp/Wsa4iinRp45SX/iyOHbv9P8K0pxa+ImXkTnU42
EkdnaR2wfhnHzP9AT0/CqzNvYbiM9CxPaoFjaHIkABBxjNKzFmBI9cLiujlS2M7mhAUkgwq
lto/M+n51oxtbExrvZSvzMjMPlA+9g9/pWbbOhQxsxCnHOOhqUxjYCF3Fum5eGA96xktTRG
zNfX6SOJLsbONpjPBBGQa3NDvlvZNk+Wk3biw43/lz6A1yl6vmXKi3xJGY1HynIU4xgVZs4
5IZFaFlAT+ENgkfX1rjqU4yj5nXCTTPRissl7G4jikjzgBuWI9z27Vbt7qEKH+1NGsWCSU2
ljkcfT+lZ0dxA7wTSIpITdFn+NT1445FaEdwpj3STecFDB2HIyMfLgDB4PUV47XQ6jP1Mfa
Jkmmll2KxZREcZOf8APNU9UsJL63hEzqJvMysinA255zzgVd2i4uZYziXy8bt7bVUkdR71A
1hDZF3eY3LuTsYN8qjr0xnJP8qqL5bWGtihNb/aLx4nYwovK7WzyOMHIx1pIraaFWaFI44F
X5SGBPoc/wCeOaWW+uJo3i2IIGbzWl/jdiOVGTxz/hVWzmvD8sk37sv/AMe444PGfQitPes
NWZ0Ec0N3dfuriWUtjcHOAOBjHA4/+tV1GRGj+zs62zh2dghBQ98cY5xVdUjtZZILiyeCK0
kBRpmJBdugODjHB6+oq/bakL69e3V3WRMja2eVHT8+a4p36I6I6DnsI7iJfLD9Cz78Bge+M
0xNGLXB8i5CyFt5KgsNikdMdDwaszLJ9qUkjEeOHjJUg8Lj19+9RbrqQNHZzqrRAFmVcKDn
OT0PUHgZ6deax5pdzRRQ+TzI0AhkYFXEis43BQAP4T3GOnvUZljDxyK000wBVEXCk92LA8d
wPqOKmhkdZpw1wJZedjAA+aSOR61UnkkMn2m22NKTueJ/m7Y65x3/AM4qUuhRpeYuW3hY9g
+WTGd3p+XSq95E0dxG0sbs20up+9g/zFVv7WLXtv5kgeHdsOxeHcdevQceuKfOr3blpssjA
yHg4jxwADnvzzzmnFNPUiSuLkQqY1mwnG0/NySasWKsokjJOYz0ZQvv+NVo55lvvPkLSfuQ
sat90sRjn8ME1Grybm+0XAyxwqpg5OevPOO3tV2uZMuqsfnIpwij5jheW4/WiGYopnVo0gP
yjbgc5xke2aa0rLcJIQwaX5UV3OAOp59PakghuHkkYCJCXyqrjOM9c9COtNGTL1vNMqGZZI
lQ4YFR0bPp36c1YW68421zdozuoGzK7fnHcn8cY/wrIsdvmDdcQodxxHg8keuatXFw7MLL7
IJLonZEYm3HGeeOg7dqiUdRLsaNxe3x0+GaG1dGRzuDDAz6kdx1qrFDqV5p8aS3QdC/yxbT
uHX+VKZGjh2wyTB+pRsblA4JPtx1prwTSXNtefNAihQuG+V1PbHUZzwai2g72JrOK0nuYpr
eAIiYLQMuWJHH545Ga2TPbm7TzId0bRgbWXGf6f8A16ybWzltrmc2TnBHzfxFT247/h0/Gl
vWmjshJNcHznUqRK67WPGfl654qbXKvcvR2luksM6SSFgDuVlVCo68/wCeaWSZTK5FhwSeq
Ln+dcw2vSWtk0MTZl3Bd74LFfU+vHrVh9Yu97YuUAz2TP8A7LSdNoqzPGovJgdlMMjucOMc
Kqj2z/OhXxLNI2YQSMqoPLZ6fWomzJm6YZTaAwC5wPTNDSIu1gMcYCLzzjqc19Ta5zIuxqS
8rN5ixluhbsOxNK0imMtbopDLgBlyEXH8J6k5rMeQAwIyyvEF5LEAMPXNTyXICjfG0pC8Ef
Jzjp7DA46d6lwY+YtxqkgLyS/JGVUcZV/XI/i5/Ou30Xwd4i1yCzu7OeAW92XCljsJIJyDx
gc9B/s1xFrM32ESSbsBNqFfuquea9f8D6jYweBYFSOVpZFl8vYxEafM2CD3bjH415eYValK
nzU972/A9HA0I15uL7XOa1DwBr95axRwx27eYTsBlO+Tt0x/nrUFr8PfFcfnmaGCO6gjETR
tOVeQ8kBeMZ7dck16Dd+Krfwz9km1OSWEyXGFfa52lQOWXqF5z6mstPHXhs3/AJkGrP5srs
j+c7xHdk7T0wPp6nrXlwxWNcPdjdejPU+o4Xm5XKz9UcJceHtc0uxmjvNP3KVPn3EXzlPZy
OVweMYrOt5VklFwoSF3VlEZO9i3bnHt+te5WN4qxu9/qGyKaMM2weYXOcBOR1+nHPJrxTxJ
Zf2Z4turSOF7SAhpow7bQqtyOg9ciu3B4qVeUoTVmjkx2A+rpTi9Dq9F8F+INR0ux1K3+xT
wXBJUmXbjB+YkYOOT3q0Phv4p1XUTF5Vj5MYWXZ57BWH93gep5+ld74Jvrex+HelsuJYZI/
IC87g7NkY6Bhk59+maLnxBp/h0LfarqxS51J2dUaIuwCNg528A/p6ZrypY7E+1lGC2bS0f9
bHVHA0fZ889Njhf+FZeNNkMiadY53bVkD7QR2Yj0wPWq3iPwb4o0LT2m1f7ELTzFildD5jH
epZsDA44/Su8u/iloF8/lR6w8lvIScJbsp2Y5XOODxn6VgeO/HHh7XvC0Vhp8wluGuAyjY6
rGnOTkj5sfL198VrRxGNlUiqkNPRnNVoUI03KLV/UqaP4H8Sa3pdte2IsjaX23y2kmIG3ac
9jjpyPaob74Q+NJlS4tfsIR1y7/aucDkk8ccflXoXgb7PB4C0dfOkkknIUwyqfLYISSQByo
6/N/sn0p+peOtH0fUrf+2LiaKS7RpWh8onYoGOCvX8cVzPH4r20oUknZvp2E8JT5eZuyPPb
f4Y+NrPR5ryJ7BpcCRUW6Xdt45wR0Gc/jXJXw1jSrRY7m0kU7wzTxrmOY+gI4XnP1r1LSvF
mh69LJZtrsXltwbVLcxySjPUDHXHXJ7dK6KK1iv8ASJbGO5U2soMT26RtuC5xhmxjPBKscY
Na/wBoVqUrV4/g0aPBU3BunK/5HzWkt9IrYkKrId+FOBgnrn0zXaD4a+LtTW1u3uLcwyD70
suMDaG7Dk4PX2rjtSt30/WJ9OjMkkNkzBY2U4IBI5Ofxr6V8PXkmneHtLAkZYPssclw8YDK
CyjBPUjgcdq9PMMXUw8YypW18jgwtCFXmVToeF614avfDmqRaPdtFHcPCshCyb8o5O0fXgk
9K58O0V6qXbrHGgyR2Yr8pAA6Z/8A1V6J8VL6Sb4gNMqsHNnCZFZMSMPmIzk8ZGO+K85niY
30N0rmOGVTIUPViOD9O36V1YWcqlKM57tGNWKjKyPUNP8Ah14g1fSI7qxmtY4XjSZc3LZRG
xwF25zgj865jxHpOqeHLxLG6kjiuGVpkKZkZF3EdSPlOP517zo81ungvTEadpnNpGgVNyMs
pUbSCOenAPqMV4/8TJNUt/F0FoIWmMUJSQztkxrvPOevTnBz1rx8Hi6tWu6crW1PRr4aEKT
mjJ0v4f6/4isINWtZbSGOQsm6W52ONpwTjHAHStqL4S+KI7iC3tlsiQ37xTd8bv7zDaf8mu
7+Hk1jF8N7W7uEb7W07sw3EiZd2fw4A4rtY9b0+Mx28PmTbmyrRwkpGMHqepOTwfxrmxGZ4
iFSUIpWTa2/4JUcHBxTSd7HzFcF7PVHhV+YvlxGdoiIJJzgEcnjHc1NpPhXWvEmo3MFpewu
1myHe+UHzNwq4zznFS+OlFh4o1O3hdjPNcBx5YK7dwDbhnnvivQfg9ZW15FrPmRHK28LM0n
GCHOSf7vA+vNe1Wryp4b28d7L9DzVCPteSWxzer/D3xBpehy6tqwgeKIjcUk2uXJ2ktx2Hp
XGtBDsVljVcEblXPAByq+wJAFe9/ENHtPAeptPO8kLNGY5MFo0G7JB9Pb+teLaFYR6vrltp
tvzcTNgBW3KBjc231xg/l71GCxMqtJ1J9Ca1JRlyxMaOxuNWQeXZ79kRZ5VydhP8P4Y+tSP
4XvbYw+dLFEGPmAFiAgxkk8V7XNp9jpmlxi201IYI12SqxAJyduc/wATd/U153q/ibTbW+a
FY5r4qGEmxQoPICjHdgBzxxWtLG1KrtSWhLoRirzOJvNGmhuQXtyWdS4aN8qw9SMcHpWf5s
1kWjechVbhEbBB6/N2z9K9S0e703VIN0duSxHliNkOYQBymffqOecEVh+KPDqpHJc4DSxRe
ZiJMHyyepz9R+orup4y8uSojmnh+sWcBPLNcRCZFUEZxljzVVbm6t4hyRvXa2eQRXUaLYWt
xpbTeSrorOuVcnacDAPepde0jyNLtZlRRtfaSq5BJ749yK7FiI8/s2c7oy5eY5Oa+naHyt7
Fe1Zcz/OqsWGeu41vzJcQwNK9vE0YOBlSp+uKypp7Xy2DRBG/2vWu2DXRHNJMpMpYYDK3GT
t5IFW7ee3t7ZreZWbkEgDgP2Oc+nFVYbh4Jcm3yOpLD07U6K1892ELqQoMmHfG0Dk1q/MnQ
dKPPlYbB1+XZ2pVtZQVDDavT5zzVmxie4uo1i2c8kt0A9eK3b3TjFN5ixCGF8DjkKemPxrK
VXlfKaRpXXMc2k01jdFkRNrIVKyKGGDwevetCxdvs7W7SbFmOdxGdhGcEU7ULU+VAyuiyLl
So7j37VBGrbQxkJGPl+XABqXJSRXI4svRqixEn17Hr+VSfKCFVF+Ztu0nlsg/lVS385WZuW
k9D/XtVlVuZbxH8kOQPlwRkkn/AArFmy1OxjZpbSxhZUWUx4wqj7qjJwfTiuvs/BOvXlil1
potCkyK6E3WxlDAcvkHnGfWuatFa3iMUMpY4BLKrKwPt9fb1r3jQBJ/wjGnGSaKGCTT1YsV
yVYMCcemQSM+9fMY/EyoRUoHp0Kam7SPEdU0e+0IrFq3kRSSEvGIZN+R75A54z6YrKm1B08
pFVVEh3Hjkj04rtviy8dxrGlOIo3hitdwRAVaLD847c4+lefRWqapq0Vnas32i5kVcqdoYk
424+tdWFn7SjGpPqZ1Ycs3CJu6T4V1TX9PfWNNNtDbxTGECdiplfg/IME9SBn3rQ1vwJrPh
XQpNXv4IJJZXEcGG3lpO4UY6cZycGvdfDen6PommwaO1nJH9hXIBDMzYA+fcM4dmU8ZGOa8
d8ceLG1TxTHYWzj+zdM/0dGWTzA0w5k5PvgA/wCya8ujja2IruMF7q/L/gnbOjCnDzI9D8K
atrnhx9QshEjecUfzZsMWUBeBjkHiujtfhT4usXgaSCzmllZlXZc8wfKeM469SfSuw+Gsen
x+Bf7U8wSXP2+RY451DuSSMBMHC/XHUiug1rxPp/h+KCTxBI1vaeU9ojHMsjMoO4/L69ycZ
xivNrY/EKtKlTV9X0/4JoqcHFSXzPMp/h34na18q1gsbifar7Y7rcSudoOMYIOexFZd/wCG
PE+j2z3V3ZTwWqtsDp++XcBzukGcAE9a9Ot/iF4c1rVIYtJ1JIfNVESFozExboMcY5z1yPS
u6mR7qyuoLq42xeUBNApAQDjI6ZP8iCfWsHmGIpSUa0PwdxygrJpny5DNJMfNZoEdjmM4zj
B6j9ffNdDp3wz8Ua3oiXmmwwfZrwOkcks23YA5yAuDjBGPxrP17SxpOv6npDBFslkeeCQcF
02hxjngAH8eMV618M5Zpfh9olhbSxwzSCV5HkG52VpHwN38JOevtXpYvEyo0VVpdWvyMlBt
nEw/C3xlNA0LLp1wFHl7orrCwnb944HBx0qK4+GPikzofLsZZduFYXRU8H5m5X8K9Y1DxZo
/hN7WXX9T2RTtKY5I4i2dpwPujtnk/TtXI6j8WvA/n711u7YTt8vkwnMRyOmRkDqfeuKlic
ZUXNGF/RMXLHm5WzltV8Da9pOnJNepYRRzyxW3mLPuXfKwVRnAxyfyqi/w88V2s8jXNtYoD
lFeS4AMX8IUHbgZxn8q2/G3xB0HXvDUtnoN9JcXIu4riNXt3XG1ss24jr3/AKV6dZahD4j0
O3my0ayBZHEagsrMCAcdzjPrj6VrPFYmjTjKcbXb6PysTGEW31R87X/n2V/daXdsBNaTeTJ
uO5T2wCf546Cnh8D5nKsh3A+vcYz2rU+I9s2l+N7yyt2GLpBIqvgjJAVjuPuprmYDGI2to7
cgbQ3XBHP9704/KvapP2lOM+6OSSs2jb03T7rWNVt9L0xomvJiFQSEqCfvHLY4GBn36V2lt
8L/ABrZ3Uk0L6e5YgZE+PLXqe2c+v09apfCK3SPx5JfzEslnZsGcN913YKpH69ea9f8beIZ
tB8OX+p7YlKQuuc5aXjaP5jr0rzcXi506qo0utvxCEHI+dbjU9PHnzOqLPHjM4+8QDxweoO
OlUp9auLyMy+c4HmEKu3gN04IrOWaG40qOSYhVjYsJNob5fTPOPTmoLW3ka3DN5hUfcwwAY
57+nHevZ9kiYtLc67S9kzJJ50jQbtrfO3LY55rTEqS+cVVVO4FsKGKkcZz6+9clJfX21bew
VEiAAkCoOMjk/72KW0vGuLObdcM00SFVO84Y46juT/hWfsROXUgvts12Gh3NvkKhiuQfTtT
5NI1BZXVr1iwJBxOBViy1ArpcLeYkbMh8xmXhsdcn+lE/wBpkuZZB5+GcsNs6gcnsMcUWkt
Ea86Z5TOwjZlWNlhcFQibiF6HnPX+lQO6Mioj7MjJ39s9fz470k91PKMSboYV5CE4Jb1x+d
RHH2iNSvBXc+e2PSvoFHTU57j12lCjsWTrtyBnB/zjFOmmWQCN1cKWG7PKjH61Jsdw0aw+Q
gGXfHLc8Z9PoKhVsIE25WJcvt9e5J/KjcH2LTzH/VjL5jA3oQAPXP8AL8K9c8C30reAoLdb
dt8TzPDiM4IBy2G6Z4Ix9a8ZAeMgGNmDHkngk17F4ImubfwhaSWVwouEaZTFExwoLEKzdjk
k8+gryM0ivYL1/RnsZTL98/T9UYHjqRxBZSlmkJMi7C+4soAwfbrivPLi5CgwQopUqc7hnB
PUV6J8Q7ae3XTICCX812EgVhkbR6/4eledxQDzBmPLbum7r155/wA8V05fy+wi/wCtzDMv9
4lby/JHuPhHVGe101hCA5t8rIGOQ20cqPU4xXF/EKRo9eto7yAwzC0AC7NpTaxGD6k8c9ya
9O8HW6Q+EtPupjDbhEjUlDu3nbnBHPPt15rzT4pwwt4itJiuy5ELNNCFwE/et0xkZxjp05r
w8FKMsc0l3Pbx874R/I7rwjcJN4V0VbqQBFs920rnks35frVH4tXGnSnQ49L2szpLG+yVW2
g7OpHXvwKt6O1lN4J0KP7XGbiOHEaLkKy5OQT26Hn1rk/iMkN4+kTxWiQs6zKy7eIyGAA+p
61lhoJ41S21l+ptjUngFLyX6HGk8Roq7J1JcO3fHUD0HH1oiuDGCIpZD5nzMWG3qcDIPHPP
5VSnmuLOPyp4sgnccgblOe3/ANarkYGFZZctwdw5BHXGPXmvpnGy1PkL3PpLwW0tv4C0e4j
8qFPs4LyGRUWQEnAyc5zk8cd/WvOPi40UXijTnljZVMLHDEFTyCCD9D+QFd94O+0P8PdFtf
khia3OS2G3rubHHQDrk/hXkXxYZZNa06GO9ndHgdnXBZFJIwozjHbJ9+1fJZdC+YS9Zfqe5
ibrC39P0Ob8Ox3cer6Xf280YlS5Tarr/FvGAT05619JRQCW3Vpb5o4/MF1MyOMFg3ERA68j
OPevmfTjM19p0MErysLlUbPAXnnkcV9BLrUmmajL/ZzGS3MKzSsyruDY27QDjtg59M12ZzC
UpxtvqLLOb2crHivjNzD4312NlXzpLgt88wcBSd3XoeuPrX0P4bsXHha2u7pjdT/ZkKozEl
iQCeOgG3GPofWvlvxPdSXHi3VrhYtqtO7DZz78E8nmvoHT9SuL7wbbi3tvKkgtYRJIkvznC
gsOSeoC9Pw6Us0pS+r0V/WyMsIuarUiu/6s4H4qXMsvjL7b9lRR9kQM65/eEFgePQ9fwrzm
S6mwhMXzR/eLZYAHofw4rrviNfT3PjdvtD7kt7ePDMcb8bvmI/E1xlxNFcRvtjmd1XargEM
OM5OPoK9nAwth4JrojgxWlWS7H1VpUFlZeEtH1O7G+4t7CNjFjkYQFFGB1zznjkV4z8Urt7
jxrb3VxEQj2i+ZFyxI3E7m9ev9K9H8MSXOr+F7OS6vWFqLFEXIAOABkAc5xzjPUmvJviRIb
TxrbRQxny3iBGV2B/mYA47L7HrXz2WwtjGnvqfQ46HLhW27vQ9V+Gd7/aXhHSP3cO2CSUMi
R5LsxYrkeigADp1PpXVXGpbPFtzp8cz2byW1tNDmMc5d1/LAHPFef/DHVLePwlp7CCfNpM+
yNTgMSx9uTgdzjGau6hrz/wDC79NuBbPEJ9PMAt1J3ygszHOB/snp6CuOvRc8TVVtuZ/c7h
Z+ypvyX4nJ/Ee2hbxFY6h5U13Jc2WCZNxZSjYYH3OR+lbXwSu4pbzW9M3KJHt432FvlkbLc
Z7cYOfUVH8Ypp9Shh1C3ZY4rOYQxJKuwOjqSxPfJZVOO1YPwra5s7zWplVUERhLRKm4svzZ
PH+zmvW/iZY9dV/mjy3Tf1xLa/8Akeq/ETyZPhTq89jLFPDNLEkatIApUSY2benHUe1eX/C
/S4b/AMSwyOBGkFvJuVH2mM5Ucc89fxBruvHerWOo/De/msZYYdzxAvIFR2JdTgfTv254zz
XJfB8Rv46uPKkiAW0kGyMZ5yoH681hhOaOBqdNX+SJxC5a8UzuvFU93JLcQxrv+zW7OhGeX
Cs249hwDzXzypkNoY3tyHTGG3bnGTkkeuetfQ0yyy23iC6ZJJrSC0kiSEN8jSeWVY59hj6Z
r5ztcxX3mMgeJF/cMeCPfP14rtyn4Z/Iyx65XCKO28APHN4me1FxJsW2Z5HOZGdlYbeOOvP
512WpyfbNJvri4VZUntikUaLgOORtK5zkHPzdOBXF/Du+iTxY8jicL9il2AKTsyBy2Dk5HH
rz2r0pQr6dfDT7hUZLVo/nPmYXZ6+nUegCmscbJwr/AHF4enzUmzx3wTH9pvL21XELiM3CR
ryG2k5HAz36V3PiLSJX8KSzLAQIo1lAxgggjIP0BPeuJ8AXyaf40solvT5Eo+z+a42qpcHD
dOmdvt09K9f1O3kvdHudHtxOTMrRzPKdnknbgZx6+/tXTjajpYlPpozlpQdSlZdDwOWHzFa
OYMZOuHPB/wAmqVnpH27UhboUdWDOXc7gMDpn61oraOwIkufu4bYF+bByDyfSul8BaDHd6p
e3LoXht1WNQMkLls5IA6fLzXsVK3sqblc4IU/aSUTz3VfCmpWbmSO3kRMbtrfdx7YqlHbmO
AwTN80hHyDr+J9K948RYs/Dd5csFjjZTGrNwG3kYHXngE9PSvK5LA3ZNxMyxmNfupz14Bz3
/wDr1WGxrrQvImrhvZysipouhNqDCZZHjSI7QqnBPv06V1L+aPEkWnyBNv2Z2w/8QznPp0H
U10HhzRprLRrCAxOrzRtckn7pLcqc/THFcx5jH4lxQ3QIkMqQy+X05G3gj3rmlWdacl0SZ6
EaSpwjfrYk1/RfL8Nidl+aFxJJtwwOeD07Yx0rj0jWSPyx82QQ3OAPrXt+paQZ/D99ZurLK
0bxqWwCc8KT6cgcfSvEMOsLI3LIDl+mcdcVeBre0g12ZGLp8kkxVWaFXABfP8A4IHerViyx
3qTvGJMscgcbQRjn3qtEucGNF3BQAG64qQvKsqMgLuzfMW6D2JrueuhxJ2Ovhmea58gwtEs
cY/ehu/Hpx07V7z4NS5/4RnRSQ80c9uFkfzDtDAE49R2AA9q+e9DuVuQrS3BZmZkI6lsjjH
p15r6NsY9Ot/APha5upnET2yFfLLMucHjHYjAx3zXyecq0Ix8z2MD70rdzy74trHb63pdva
sqfabFpCkiHAYvzlvp6Vd+EfhX7VqR8QSFhbWp8u1eTgGRl+ds88AHp79qrfF7TZLnxLpK2
dp5sl3aoFhQEE7mOFOec565r0jS7Oa08LWfh7T7eOGPy182S4ON7Fctkd8nJ46gVhUxHs8B
CnF6y/Lr/AJG8afPXlJ9CPxx4kk0fQLnXYLpV1O6X7DbMGyjsc8hc9Bhjn0Ir5ysJAsc6jM
k4IjjVmyQzHsQOfrXU/ErxJ9u8QDTLe58+00aVreNlwweUnMjD/ZyMfhXNW0t5aPFdRlQWK
8ddgOcY/CvTy7DOhh9VrLX/ACOPE1FOpZbI+iPhSjN8P1t1t/8ASra6l+a5XJY4+bHb+I85
9KofFyJrfTNLvJJJpZXmZGiKfKFEfII9T2NP+H94954HsbxJBarFczBw5y7Asu7p+GODWT8
WtZW8022t5bfy5Wuvu7iyhvLPC8A/05r5yEW8xfqz02pew5ltY81jvknmZi7J5JBUqpVZBj
GM84xj8a+rIof7StopJUhu7eSKGQt80ZOfmOBzkADr3Jr5C1OBY9NM8JMs8jqQhA49cdh06
V9PaTqlnbafLHp/mwRNboQZVYgsFCnZjkkjHHHrXRnVP3aco+f6GWF5mpcvSx5V8WJLEfEn
UVCtE80ER/fRgc7Tjjt938eK7f4eLPF8M7aaAqb50fciqGLIHfP48gDPpXjPxR1S5vfH9zd
zRiNWt4vnL5Thcbh+eefWvRfBOrRWPwr0pYY3ubmVnCRxJ1KuTn1K47kdsVpiqD+o0vO35M
eHv7aUOxlfGSQ3Om6BN5dxkrK7lZN524XGfT+nHWvIbe2vPtonm25YfIA4Vlz9e9ek/E1pj
baRLdTOZ/3+In2jywAgz15HpmuBWVoFT7Oqq2f9Yykggn1+tevly5cLGK8/zZy4vSs0a8M0
a24hhMbyMg3jkhR3wew/+vXuPw81a71LwLp80FrAI7V2T7TPJyXRiMqB2xgY75r58OTAyfZ
Ucvkr5aFVbPAJPcjnA/GvW/g3qIh0rWI7qaRoYcSmNVyNjDbyucZ+X9a5M1pc2HcrbNf5E4
aVp27mj8W44TeaNcWlibYzwNGy4yVXIcE5HBO48eteXQ3EQ8uB7pI4ghDSD5ense/09K9L+
J8TN4OgurqMyC31LKXauSI1IwAB0x8y+3FeKQtJeyi4CqI42McbL8rKc8cHrVZYubDK/S6M
8SuSo0fQ/wAF9PsLHS9e1u5QN58kVuxc5WRBycD0G4VofFyeyh+Gcmn2xt0knu0AfdkEZLE
deh2jpms/4atDZ+EdPivYZWF7I0wWMZLBmxyOv8A/A1h/Gy5j+2aJYQxFFiR59jfwjIRc9g
MA8V48L1cy17/l/wAMaSjyUr9zy+8ESxwvGSkzYTylPDHqenAB57cVYt5N4kLyPGEmKneuU
x2qqlv5V7ua5DM2GVZY8Ee2O1Tyxz/a1lecx7cxhEIIGed31GOa+qOAtTRLK6RxyeUikLkr
8rcdOOfxrOhk8u/LxtGqLnbuzgntgHk96mut32Yxq0tyxHmB35Y98Z7ev6ViObi5uEjgTzH
QFgeBt5xnPeiK5g2R0ltultjaSsScszeWPlzkkfN2x1phtLtTtNzcMRxu2xHNZi3n2K3mtb
qbyxGhwMjDMeoxV7+25H+cxwZbnnOf50mmthXPMWLq3myIJC3O49+OMU+J42klEjCJtn7tx
wAR6n/PNF4phn8hV+Zdpchg3zYxgGoVidRh8Acc9wa9rRq4r6kv2mQ2piVdhBwxB656fjVM
SM2ULHGcsan2yvmQL5jjAGzip7W2jLyJNGA2SCHIAX0x3NO8YpsNWy1ukSERxrtXcGCyMMO
vr+New/D8y2XgbzYVLLIZd7eXlchvzOB2zzmvImmk2ptgQ4UAbsEYzkHP+ele3fDnUFtfh1
b7o9s7ebjEYfJDnJweBnseuQK+ezdv6utL6r9T2csdqz66fqit418M6tq+m6e2mWs9xPvMk
7yMq4UqNuFY57GvNf8AhC/EU83lzQx2UQchnmdQRjqwxyR64717mdZ0qw1K0vNQvDBb3YaG
Oa43FwR8xywz8uCOMce+a5fUvF/hkxRR2/iG3M8i+S2Sxjhjyc87eSex7fhXmYPF4qEVThC
672fn+R6NbDUKlVyqys/VI0NHSM2dtbQbXix5e6HAClBnop5zgZJ79K81+Jvm3HjD7E14ZS
sSR7nOArH5iOPr0962b7xn4b0eS4isduqztCqQzRh41GTyW3YP3QMAZz7ZrzjUNUnneeW7K
tcOxk6gkZ7YHQ/4Yr0MBhKka3tmrLpfz6mGZYunKl7Gm7nq3hiOM+FdDhjeRJPI/eu5ykZ3
kLjHI6D8zXReNfCVxqGl6dJb3SWZs4zv835zK7kcDHU8H649KxfAaXUPg+yuLT/WFQdwHzr
975Vz8uDnnPtWj4g8RpoNxYx3r3UiXcRu4RbsOCG+8UyAvfHr1rzKntPrX7p6pv8A4P4HvS
jTnhoRrO0bK/4HCXnw01B5IrxdQtPLfITaGbJB7+/t7Vm654S1Pw3p9peXl8ggvSyqNuAmB
k/Tk/XIrsb74jaXBapHcQ37ksXjUqoVRjAxzn+mPrXL+MvHFj4ottOj8kxtZbyUaEKZWPqA
ccccdsV62HqY6c4qovd66HhYunl8aUnRa5vVndeG9Z1JvCWhxNdS21vFGIkCptz1wCep+vq
ayvF3hDXdduLa7hs7i7KK/wBoZ3VWB6856j6eua674e20v/CD6ZfXKMIkVwQE3kAAln57dv
8A9VTXnizS9OvYdHvJxp1uyu2ZnbLJnJAxnAJx9cCvGVapTxMvYRu03+p314wqYdQlorLyP
NfDfhbUdLv4Lq+kt/sULeZJGzCbIAzxjggZBPPb3rqbvVobCCfWNYv2SSNFgS3SMGSTjhQC
cdgCff8AGtuHUvDerGKVdWjn8uRm8u3feyZb5MJ2JyM/THauX8VfDa6u577WLW7kklRzL50
kuEl6ZADHK9cYBro9vGtV/wBpfL8vwOaKVGi1h1d+b/q/oeOPcSX80jSIgkZywc9AMkkZ/G
voDRLy80+DTnsxHCv2eIOETcCBtwGJ75PB9DXgZjUpt8t4ip2r1IZsnjHtx+VfQlvZDUtDs
dRhvljngtI3lWTDfdjAG45xzz2+tejm7jywT21PPyt+9Pm62PM/ijd2194uiit42a3+yxlp
EVcg5bIyPQ/nXISzXrWU0scQihiT5WL7WC5/nXU+PrxIfFK226aMNZRiTcwb5/mxjHbBFcX
cNJIkNpO3ytyGHp2/ma9DBRtQgraWPPxelafqfSPh8m08H6RbQ6gGaeCKSUrklflU4UY7DH
IPHavMvi07N4xt/LykbW42gDG/5mI9+5B98+ld/pt5cL4d0oL5cSRWsWyTYG2jCjp2IBz3z
mvN/iXeR3njCB1kZLaK2TYWTaAuTjjsSSfzNfPZdCX1xy9T6fMV/sf3foei/DbyrjwZDaqj
y3gE28/wgl8JkZBIHzZ9qxvF2oro3xQ0XUp38820MQxv3ZUOQ+OmMcjr0FXfhr5K+DLWdlA
aLzmGPvzBnxkHt2GeuCa434nKX8Q2EhbbstN/l54iO9zgj9fWihTUsfOL2fMYYj3MHGS/un
pXxI09tT0e8s2kLSRwC9MJOCcHd15zxu6cCuH+Fe6W61pHvRYMsSMgR8biSw+ZsH0rt7S2t
tf0eO8u3kiN/ahpJfMLgfIOg9SD9306c1wPws0aee58QRGSR1iESy+WyoGG5gACfcVNBqOD
q0pP4bfnr+RVWH+0UZrZpr8P+Cdf8QNPjtfB2qpE2+NXtcNMdzqc4YAEDIBWuB+Ft6YvGNy
rySwl4HUlF5RQyZYNnJPHb+tdr8Qo9SbwFc3Wp3E73O6JPnI2SfMNojwcEgZ6/WuD+GdnPd
eJrmyt3xJ9jlKEtjBBB2A9/wBB3rqwuuAqXf8AVkcNeyxtNSf9anuWo6lZxeErmdVa2tGtb
hooYF3+ZiIruz0XkgknmvmCzecwJJcLKzopWRWHyspHQHucV9Fag1veeEtQtptS8mPyZAvm
qS2xYW+VcD7oPXPXAPGa+dELLGEhuQqBS0TbuQOxI6Vpk6ShNea/UwzSPLOLXmdz8KbyST4
imW3tclbWUII+cAgDn1PI/GvY7y1mksbi51ErsS1d1jiCld4U/JnuMnkDr+BrxD4Trbt4xV
ppxHD9lkWXawXauVJb8COn0r3C6WZfDl1p8d0lusUMkiyKvzvHtwAmcbSw6jtk1xZtpilbs
v1NcAn7C58z296sN5Y3i25ggEikOG8xBtI7Hr3r6i0pZrjWll+xm1tY97cR7RIdow5+vYV8
qSTDNvbyKFjMQ2lDkg5B6nvX0N4JvHvtCttQhLybbdDIpdsyyBlUk54PsfUAV251D3Iz9UY
ZaufnieVeI/L03xbq9qMIILiUqByDk5GPXg13XwtsMaHfXkkzSvdzGP5QB5nGPx6k4rnfil
Yta/EG5uwiwRXVukihjk5xtbOfp+teg+D7dtP+HekWtikc8iq7lXPIZyWDcZxjI+nFZ4yvf
Bwcd5W/L/MnD0Je3krbHMfFHamkWFpGoX7RIZi+zaWVFxyO3XHpxXmVirX17b26mVprqQRp
GOignAz/AErtPiZdQf8ACSQWDSIbe1sUiZ1cqMt8xHPvgVj/AA8tpb/xxoqjBMLG5dEALBU
QnPPviu3CP2WD532bOevHmxHKvQ+gNS0nbpdtb2sIkWCLaqEHLFVH4AEA/jj1r5UlvJm1ib
UWIWX7SbgnJ5G7IH4V9V+I9Si0vwdfzSXZCJbMIy7b8sRtzn618u3XlNG1tLvMI2jyx1TP8
Q9T+lcmSyclOUtdv+Ca4xWjGKPoGPTY9agS48sLj5opQTux1BXHX1r598UWcem6tqlgZEUx
SuFJHJXPBx64PSvb9Ivpl8EWbQhrmRrRJCS2WXadh5/h+7x715D8QorqTxW99dKkRvoUnRR
zsxlOT3ztrXK3KNeUG9P8jqzGnzUFUW3+ZzSQwGwRI1IcH7xbsOrYqQTMDIRG0mBlcc5J9c
1F5iNAy7t4GQdseGJ/pTkZNissmPlAIB4B9cenWvon5nz3oXdJaRZSzEKXVlD7uST0UHseK
+pvCsEV54N0e3lNxPHJHHKiSALkhANqjqFBPP5ivknesYW6hUsEbKjpz9O9fVXg24tLrwLp
UYlUkWkZmiRd2VK4wc9ep6exr5nP4v2cJeZ7GWXblbpYvat4WvNV8YR61eQxS/YLEw2/luA
Cxc4IxnkKTye5rM8YalL4X8C/2hIWF9Orw2yzA7ckYzgccAZGMfdFSSeJY9P8d6d4TRohYz
WTNBGqk7JEY7uevKnt6cVV8fafJ4k0WTR41FxcrF5lsiLzHIDlRj1OcZ9OD1r52mpe0pqt8
On3f1e56mrjKMN9fyPnGKEym4l8zzETHJPzbm7Ht25+tTSEqW+UMjfLtBI2EdDj3qjcRzR3
bmWXbIpEZQAgpJ3U57itq1hsV023k+WWcsyyzOMkAjrjsO1ffSfKrnzaTbPafhRb6fJ4Rt3
mbd5NxI52swKNuADD0zkg54qp48XUtau00zTI/tdwL4XDSTOFJHlkcZAG37o44/Oq/gKC7/
4Q+6NrDbxyXMkg3lSqsvoCPTqfoMVrXeqW2heHYprm6s2EsmwTFs5cHIRSRnaFyfzr46pzR
xcpw1d3ZH01KEZUEpPSyOA0n4YeL9Q1RJL6GGG3CNdMstwGMwXBKqg4zj+dew2Oqpa6fFqG
rBbe1tVV4pWQooQfKWXjJPVcd8cdKrQ+MdG16/t49PltLrUHDKoS5xsHG5h3wen6VmeI/Cd
vrk4tbjV7ldVSNY18yZjDExOQoXngLu6duvWs69aeJmo4r3UvLb+v6Q6UY0ab9mr38/60+4
8V8RajNr3iHVLxTtW4mIZ3G07ewwO2ABXsXw7j8n4daZcIsZun80u0hyI8SEbgPYZAHsa8I
vI3gu3tLyEm8gmKMn8O7PX/AHePxr2v4cyu/wAP4IWkFsshm5RA4mYZKrn+Hrjn9K9nNYcu
FjGOya/JnBgZOeIlJ7/8Et+MvB8niGygaForQWxlkkZkYPKDjGMf7qj8frXMTfCC+a1Wb+2
bbLuCygOMqQNpJ6enHqa6TUPF9v4ZjsX1T7TdC9Y+U0QDKVXBcHJwT8wwfeopPjF4fktU22
moIBIxdUCrIf8AYByevOfpXl0J4+FNKirxO7ERwrqP2jV/U47xJ4Xv/B1jZXFzcrdrdSFI1
iQkA7Qep/LFXfhXrfkeL7pZs29pdWrJICm4Ngg7eOhODz9aoeNfHOj+KlsLe0juVjt2LMkg
GzGOmc/4VgeFbiPS/GOnXUcQWPzkRllb5ZFPysrHpjkcdK9hU6lXByVde80/+AeRJ04V17N
6aHvnjSWz1L4e6hEl1POViAjQYWOdFbeAoA6jHfnA4718/Wsyy2/2oyOq4kMavHwF7kn3zx
+NfRsWmxXljKFt5YJJYtsM5I2hW+XBwDgDLcdQK+ftH0u6k8UWnh2dQgW+W2cMuU+V8EdeR
1Oe1eflNSMadSL6a/19xvjYe8uU+odO0+30/Q9OkaUMIbGOBWTGUGwbunUknivEfiNq1xff
EO6a0t9sNhBHZxjccowXLcY9T/8Arr2UsqPHZZXzAGkZpH3Bfm5Y+o7frXzHqeuS6h4h1G5
R99vd3bs0hI3IC36dsVyZRTlOtOo+35sWLtGCiaMK33mPJL+8JBLNM+RzxxgccdCKQXscnz
QrIVQ+WIdvzE88kdx71QvC8doYwXDqMpLG2VHYbj19fpVeO8fylkmnLKr7JWAw2eoxnnH6V
9Mo31PMehriHZEqyYcp2d/lPqARyMD3pGaCyMtxFF5kiv8AOSMkg+mfrWQt+91dIjZgU5OT
JhVXtj/GrL3X2mFpo2ZTGNkhIwAOmeuT6U+Rrckzby6S4kMoYM2SxOzaSP61U3/7QHsScir
k1r5VvJKGyI+MKdu9cdveoPLuW+bymOec+aOf0roVktCGc80bRAMM4XBDbuc9efepGUr+8Z
FdWXKkHODVi6d44m2KCkmMI+CT65/KmWLLLMYZG2pn5CCAF9ua6+ZuPMXYltysrszFVCgYI
/iA52knqf8APaiBUmNxJcruMhy0jYJUdgPenNMv2OGL523s6sw2gkdscVBbi2e+YTebGo+6
QpJGfXHP4VHdj62LSRRmX55G8oNyFxu/T8vzr3b4eaNZReF7GLULxtkwd/LRskqsvI3E4C8
kn2rw0Sxx28rMyyLjG/OQoB4A9+pP1Fe0+BHZvBNhLNGpEHnsjngH5jjIPBOef6cV4ebczo
rXr+jPWy2/tXbsY3xk0+CPTNDmheWMs8pLNyFXIITGew9euRXkvmRxwSH5WzjBc5Jb2wfQf
rXqnxk+1XV1ppl1Hz5ZELyLFyqfIpAz3ODk/jXktxChjt0Xy2G0uoyAevIJrqytf7LBSff8
znxzftm35fkOWSzjjEgBPmEkpg5//V6VBPDCixThxG0n3oxkmM+v+TR5skiJalhHGvzZIxk
/5NQsgebaCJBnkKcA8fzr10rdTz2z3jwPpzSeB7RnjmMjxIojVS3mhmIGAOuQCSR0xWN8UN
MvdP1DSXcIsjrIAsX3QMr93I4wML6HHrXefDzTWj8EaPeyI8+20eQyRsS0Z5UKygYK9OM5z
XPfGSOGObQCLRoLby7hNzlmXgqO4yeOlfG0KzeYcq7y/U+mxWIlLCqF9LL9P8jxi9t7iS6M
lxIWEuFCl9xT3JqJrQSXLoWQFFyBGMde/ua0oZI3jlZiWhk3uSIgBuC8ewx+hqCRyoZSreZ
LICCi4zx0B69uv419UpPY+caPavB5vpvBelRQ3EqwQxkTQxz4Eoz/AKsL7/Kc9OfrWZ8c4V
tNU0RrqdmmNuwcRhVMakj5T1yB/Xiuq8D2lxN4D0loU+zi0hlnmuvNCxtntgH1Az7D3xXC/
GLD67pMjG5kZ7di6zSK7ffBIDY6f56V8rhWpZh6OX6nu4m7wy8kv0OH8ITSWfjnRLtVVmtr
5VMQfBOTj5j6Ed/avpm7htbia0uZR5zXcscKo64WNcliwXII6Dn0r5e8MxM/i3Scy/66/TK
hgoGWHUmvpVrx9V1JEj2QMsaQ26hTIP7r5Y+g9Pb3rXO4/vYSXYzyxNwlbv8AofOPi8R/8J
X4iS2aNYoL6bBXnjJ5HbGT/KvWrKWFNFsWso1EZgQuQCrzAquMjphSD9eTXjPiaKWHxZr0K
MTCt1IHZRwQP4gPfrivoa0sbK28NaSzy7oFtY03JCPNdnRdynPHspPTHvXVmLjGjS6/8Mgw
ElCtUX9bs8V+ISW9v4tiePy54mso5AFjKqw57Hvnk1xl1CIWYKp3hssynnkdK9G+J1msfjK
JAxubOO3jCSyDaWUMwyAMDbnPpn864OaC3AdmYZAyEOfnI9T/AEr1sFP9zD0PMxfvVpvzPc
dMijfwro9vIrx3RhX5gD02rgHjpjOMdTXnHxLtNnie2RbgMgs1ORliOW+U+/OT9a9p8N/aH
8MaLDJbmJVt4mEi7Q3zD+EHk8gdPcV5d8WoZP8AhK7BzZx2pFoBt8th5nzvk9emeleBl9X/
AGtx9T6TM5p4Xk9DtPhfI918PLBVYqIDKq7AoeQBs454PfHoM1x3xmFuvinTJI5yyGzR9r4
4DM2B1/zzXXfD22gk+GtpLdRMbdfNYuCSFYPycjGOowBn3rg/i5bhvEdpPHJ9ojewVlJwM4
YjOBxg+1PCJPMpPzkcuK/3KPov0Os8BXE194fsEeYgK7W4MmWXCsWBAHUjIqDQTb6R4+8Y2
Cl47S5aOTyUOfMQksB7A5z27VR+EOr+VZ6hp7BJZDICm2MsY96bCeOoyFzW/Z6F9j8XSSSS
RzG9sk3heNxWRgAWz6bTkfSprpU61aEtE/8ANM9Cg/b0qNR/Z/RNf5Fj4iRahJ4B1CedI4L
YfZ1EZbc2Mrk46ge59a88+Fkrw+LbvySrRzWjR4mXK8svBH9Otd58Q2mj8D6jHcTicWzxxm
VAApbzBhB3BA3dc9q8/wDhksn/AAmTugTYlq26KQ8EZX068+ncVthF/wAJ9T5/kjzcUr46n
6f5nrd1fWUmkax5zSqIrSaOO3lGNu5W3bRjJzxkZxxXzRbTM0KIG/dcjOM4x04r6c1TTLe6
8Lavf2cEwb7PN5sE0ed4VTgDqVOCDn25r5khKiy3vt81ML1ztwOPzrpyXlcanL3Rx5rZzjb
z/Q7/AOFatB4vluLVEBitHaSL765yowx6hehNe3atcrZ2F9ax3EMjRWzyNJ5oQwbkB39P49
zYHU+leF/CqKZ/GihVDQLbSm5QLncpKgqMd+4+le06qLS88PXun28KJO1q00wbLE7FO7bu/
wBgZz15HvXBmqTxav2RvgFeh82fLM0sZkURxklAEUKx/XP51718Hr3UL74f3drY2cd1dWF0
Cqu2GJLBgevPTpxXgpVWjO35Y0UZ3HgE+tes/BOUW/iW/sUUyNcwI4BbCqQwDE8Zzg4A969
vNoKWEl5WZ5uXVHCuvP8A4f8AQ2fi5pMk/wDwj9xDcebO/mW0ijCt55YHaT9SfpXqNlDJpa
f2bpsUQdPLtQVYMm5Yt55GDyVAI6Vz3iPQrTVP7OjFvcXLQajFdzSiLaWiUtuQAnnAAB9PW
uj1FdPXw9Jq15B9ki0+GWQoJdrxlRuAGDk7umPTFfH1K3PRp0l0v+L0PfjT5KkpvrY+ZfFe
qyav401iX5Uj88xyKoJ4TC/L9dtdj8HtNjuNW1W9laWWQQpFGiYDMrv8xz0+6B145ryi4lM
l9I8jHDfO2ehJ56/ifwr3b4VmzsfBEr3yRn7dLvjeRWx/cyApzjCn8K+qzFexwfJHrZHkYB
OtinO17Xf9fedtrui2viHSLzQVu1W1UhSysSUQPwu1h6hSeAPrXnqfC3RJNU3Jd6o1iAQ1w
SiruA9ccL0zjPBrX8YeKm8E6jYXFvJb3d7ftK8kSEpHFyMMOpY8nBb2rmdT+Lt/NLHM3h+J
RJCY2K3J3MB77eOvt2rxcLRxqheg/dfmv66HrVKmCU+Wtq/RnX6Xotpo1nYWEkb3cHnyBmc
5Kx5LDGOuCCcY7iuI+L+jyQ2mn6tyVLSQx5b5lQ/OBn8/zx2rtfh544g8UC/sZtHt7O6t40
lgWEly4JIIJIGT069cnNZfxUjkXQdSsbl7Vvs/l3kLlGTzBkAhM+xI9OK0wsqtLGqFT4r6/
P8A4cqsoYjDT9l8Nnb5HhTzZtn2qMhhlh1HHHSkQZuNuCNignK54HP4Hmq+4OjRQgGMsGYr
1LY5xUtjcKtzJucCNsKWx25/GvtGrJnxhaSF3kdQ6qwBJw+So9B6V9AeGLi40/wVo8lpCqJ
HaKZmWPHnMByTx2VuvevBVE0dvO0BwhXO4qNwyeSP89q9+8MXl1H4Q0uKK7ijjW0VoVdsDf
twd3A3HOWyCQMYr57N9acfX9D6HJo/vJaX0OZ+IerNF458PalbxxpNZ2yukbksfMDZ2sDz0
/SvYLSbTr2O3vNIjd454kupZU2hlRlyQ+cchgV6189/Ef7emv6bd3FvALi4tCyNFJkSqZDh
hzgd67P4N60uoeH9W0GGJXuIG81RKRvniJ+eLHIOGGeOu7FeZi8JfBQqx+z+TZrGoo4udK+
j/wCAYXxV8Ova+LYbyALLb6qDddNixP0ZT6En5vxrj7b/AEMRGN4gUYhlY5+YA5JXt6fhX0
14z0P/AISj4ZX1vbWsDT2sK31rIHZZTMoy42kHYCueO/pXysHUxxT5xhQJMAbmHf8ADOfxr
uyyv7fDqLesdP8AI8/Ew5Kjfc998AW8bfD9Xu7eWWW4mnTzUwu5CyHIxnaRkAfjxWF8Z9Ot
bLwnYR26zxmG+8otcZ+fMOevYDpx6VvfCfUXb4fwLazRxvJdS740ba8TFlG9i3G3oMD6dTW
F8a7cyaXZXkqKLI3ZSONc/Oyxtls5/wDr9PWvJoOSzK0tPeZ6FRv6pby/yPHbONLWS3vjIs
ckMwbKnCjkdB/nOa+o7OzVENy2bKeZo5Ik2l9ilRwvOQGx39q+WIfOvJhLGsYZNoG4jpmvr
S3uLvyrT7LpqyCbCSSLIzKSrYZmJz0/hzyOldmeXXJ31/Q5MBJpSXofOnxLkZviNqe0pFJM
I2YAdAUByFPc5r03wXJJ/wAKz0nRYwd85laF4WUZVmYFGY9yRn1x0ryr4oQxx/EfVZFRCzt
GQYlwARGufY8+nevV/h8kCfDTR7y8eZY2LgyRtztEhGSR93GSMe9aY2ywNF+n38prhGvrU9
O/5nE/E4tG2jKdqbmn8zy8gIMLgj0XGMY5Neew28f2YzzSeWqY4Ckbm9T+vNeh/Ga9kvV0K
WKwaCLMyx7sbW+4CcDjIxjJ/pXmMUkhkRVU+WMZ+XOeeefWvUy5N4WD9fzZy493xEr+X5Dr
uYM7CFHYKdq7gc7f8Ks2zoSGlYsxyx4JI5xnHbt61TC+Y8hklZckruYbQuO3t9KSO6aAxIs
YlbsxXjPb616DjdWRwJ2dz7K0bUotR8Nabd6fDD/piI0jxqzArxz67gTk9DxXj66Z9n+Ol2
kzSKkU0lwUVt0iBkyOfcsDnnHauq+GV1eal4Ts0W5SCO2jlhmZB5ewA5AO31BHua07Xw7N/
wALBv8AxJDIbqO4sY4WaRihhclgy8ZIwqpyfavz6DWEqVoN9GvxPo5RU4wn6MZr81npfgXU
9XjhL3Zs5EE7uCVb5lwQecZIxjvivn1dls0kSqrg4jQsnO3t/k17F8Uru3g8ERafHMjRT3E
bSOoLPkLuKhzwT8uD0xxXjbCL7MZPIP2hh5i/vCSOOP0A4r3Mphai5Pqzz8bK9SxfaaJVEb
HfK67mZRnocHjvUTsspkMsSZ+Vl3DkDHOPxqkJp57h3ZGJeEIcjBQ59cdfeprbUoLaCW8Xz
GEihI4wQAAMg59R/WvY5Gtjz73Kj3UUjTRxRmLd83PVQPf8OlJHfME+z7m2kgsgIIHOf8Kz
mZWbzCrLG/8AEx5x6mmySRbI3DfNg5AGMc8HNdPIjO51C3UdxZLJGnmISPOU9z2/WpN6Z4t
lx7wtn+dY2lfIobzyFdgygcEN159R1xV038asV3E44yep/SueUNbIdzm74OrxrcqY1b52Ut
kjtzirFnYz/u2+zlU3EtI3EaoeMk96ofaXn1BTMoJTGcjdgAVoya04juESIhZNuxmOWIB74
4rtkppKKQ01uye9tZLNMmPcp5LbckDP6E0y4SSOFZIT8km0rsOSw5/zim2+sC7m2X3nMrk7
mabkZzgA/TjFSSz2tnGVt7ciMkEFvvK/Tgjnpz6VlaS92S1LvfVDVt/KhLXAw7crEGw4c+o
xX0l8K9Dtrn4Q2l7dTecZJjAYEYhmIlOEzjvk8nsfavmiaZIbgsjSRkjKs/zHaO30r3fwF8
TfDGm+B7iLVNfbTtQtwYo0W2DvGrMTlOMfUnkcV5GbUqlSilBN6rY7MLLlk9bf8OjD+K2n2
UVlpH2NyWXdvRG4RwoDc8q35/gK8YcpGwETFceqcj0x+Fe4fFHxNoPibQNBsPDFxFdW1u5e
Xh1YMVA3HIAOSB09K8jn2xyMCEOG5KsWKnPT9K3ytyjh0pp3139ScZLnqORnShXeBP3pUDa
sRGWHOMf0q1bwQLeJhGVUJZPMAyQPXj65qFWEk2VVQWyBubHfqT2rQ02K5ksmSSABGZY1JA
J6nJGevU16U3aJyR1PqPwrJHpvgTwhLEVWDhpgig4B3jDDOSTxj6Vi/FbwX4i8V3unXeixw
XBs4nWRpJxFHFkgjapPscnHaqPgvxT4Hg8K6QNa1pPt9pGFa0MDlMliAMhcZxjGPfmtxPif
4JkWMW+vlpNxeSBomjCqBgK2E5JOBxwBXwXJiaOIdWlBtpvo7a3PZapzgo8x4rN8OfFfmKs
cNnLG3ZLpTGvQevPUetYeseGtX0CGbVNQVNiz+SZjKGbce4XIOOnOK93svH3w9W4njuPFUV
3dyzIIVitZEjtxgZwm3tz+IBrz/wCKXiDwxf6JdaHol8t6ou47iGQrJvAAO4EsMHHyivew2
Lxc6qp1Kdl10e3zMalLDqEnGV2ttT0D4fXFvbfDTTEmZovt0ZfeR1C8k5H0HB49a8v+MV0Z
tW0seYspaGUZVQozuHpxWtoXjDw5Z+GtF03UtWIks7Xy5onViFbcxKDC8dRzk1xnxK13S9Z
utNbTb5b0QwuJD5bKVyRjr14xWWCws4451JRdm5dNOtjtxE6awbakr6foYfhTcfG2iRs4B+
2xDy9gz98djx+dfU2g6aL6S1SOxHlWV3iK4wB5kh+7GMnngtuxx8uea+QdNuvL1qyuvLZ9k
6SEKeSAQSB+Ar6OtPiR4LtYbWVvEsjOs8bRwrCwS2VeqnK8kAYyOTnmujOcPUqSjyJvTp/w
DgwFWMack5W1PGPiDNA3xE1uSC3aOH7bKMMNvO44yK9x+HniuDUfBWkwTbEaELGweVvn8ru
xOefbjjGOleH+KdSg17xbrc2mQ5tr64e6ja4XDKjcg9OvNP0DxM3h68kt7VUltJfLkuotxA
LgYBXPAI59euPSt8ThPrGFhTt7yS/IxoVo060ub4WekfEzwnrur6xJf2FoZ5rXZZC0hkDOY
QCUKqD8wBPPcZrhbf4b+NdWK2g0M2lskmJry6HlJBnHyk55PfH+NemaX488Iw2ayWOr77h8
o6zwtGY1Iw3cgnOPmB6VrX3ivRZtDhXU/GWn+TAvnLYRDL3B54YL3I9/SvLpYrF4eKpKG21
07/celPD4eq1U59GXNKhns7KGO1QhYfIjDsSoKcg8Dt93J69K8O+JWs/294/uvsswS2gVbW
NAMDIyWHH+0SOPSup8QfFayiNxZ+F0V/NUILp1KhOCCybucnJ4PAz3ryMzxx3TSMxYDpkkl
jjrn867sswVSE3XqqztoY5li6dR8lN3/rY+nPhfBG/wu02G5VoojNIuEG75t7Ht7/09a81+
NFt5Pjq3jdkZvssa71jCqw3PwMcEe9a/gT4laBovgay0S5n+zXQkkbOHwCWJw2B0ORwO1cr
8Ttd0nX/Edve6XeLPaRWwiDFmYbtzFh8wBGMnH1rkwmHrQzCc5RaTcugq1SP1ZJSXTS6I/h
dcNbeOZI+THcWzKUVtrDBDcHsTg+nGa9bvI5p3ax0yyZ0Lr5U6RsWCjoCW+4B2PH5V8+eGd
Tk0/wARWFzLObaFJQrThTwhO1jgckbS1e02Pjbwba6ZLdW/iYPcr83kSLKI3AyEBwuScZOB
gEmtszw9T2yqQi3otk3r5m+XYqnGi4ylZ3OW8ZQ3tr4EvFjuWNrMsUzxSqQEYsAeOmee1cd
8Oteh0XxlBLIC1vcRNauFYgkNjn16gdOe1eg/EDx54b1r4eDR9Ovd10fKDQOjb02tkkkjGD
1614YxZUVkkZXAz0HB+o6V6OApSrYadOtHlu3+S1OTHYhPERqx1t5+bPqWe5nlvLm2a+SRp
oSIXL7A2RjlDznGQO/fHr4fqXgPWbPV30u2059SRpT5Uln8+B6Feox+XB5q1ofjSGSGODWJ
HW6R8/a1BcEADDFRzuGOvIrs4vFHh57K7lsdfiSYriJ2k2My5wUYEc/XPPPqa4aVKvgZNQV
7+Wnk9P68j1akcLjYL37NeiZX+GOj/wBh2+qarrVybS7kj8iFVZSUXO5vl6ljgdOgHNdB4r
1yGw8F6peR3JD3gWGKFHRXZyACeBn7mCcdR19KwYviJ4T0KOaW1Q3N0FKqShc8gDI6Lg856
HpXmGueIbjXZldrf7Nb2+BBAh5A65J/iPv6cVUMHUxOIdarGyuvw6Jf1/nz1q1DC0XSou7+
/wDr+tCtgz25kWRcu7FWwMEjoDXV/DzVTo/j3TbqQBjNuiZh825nQhQVPXkD8K4xJGTJRs7
id5YjBU9/qas2V9JZ3um3EJ+WzlSaNhxkBs9fXrXt1qXtKcqfdNHg0ZqFSMn0Z9ZafHDJf3
MNrdQTyybxC7H5n7sme2SSSvf8K5v4q39rp3w7vY7e7ti0xW3ki3AyKXOdx4BJx1PocVn3P
xO8M3NtNEup2iNIGZporeSPy3HCkELkkrjng5rhfiN4wsda8OW1jpmpLfL5olmkKEE7QQp6
cj5s55PHPevjMJga0sRB1ItJP8vkfU4mtTVKU4zW2116Hl0s4Z5AqsQ6bdw9fX86+rfDqN4
X8O6Rby2ZcQWiYVSF+YLmTGRnPU7u54yc4r5e0+SC41+w+34itxcRmX5SAFBGePXA/WvfX8
e+Eft9w3/CQBrdFcW0c0cmDwNqgKOgPPboK9rOYTqKFOMW1q3v8jz8oVNKcqkkumv9eh5j8
WpppvHcizqpMNumQGzt3/vOB2yGHHauFy0bHyZH2t8o3tkkEc8Vu+JtVj1TxPq94ssMivP+
5CJtDKAACQOnTNYUSfaAArbHBJbvg57f417GFh7OhCL6JHk4uXtK85Lv/wAA7v4U6qdL8Zv
GZRG11ayRKWYqUIwytkf7p6c16Z4uFp4jzJcM8YnVrVTJKHCHYSMenOPzrwjRZ10vxPp9/e
BjbwzhnYg5KdCfyJ/Kvb734geDbi2solvY2VpPNkfy3D71G0ZOPmXBGOcjBFeNmFCSxMa1O
Lba3R9BlFakqLjUaTu93bRo+ewn/LOI8fdk4zt9RVi2KtI25RtDAiOMAjI/+t2q7rEmnx67
fJpkyT2/2h2juAu3zEPfnnPNZqeYzBYYj5hJBQHHvx+VfRJ80bnyko8snFdC28LbHZmJfaO
hHT0NfQfhppF8JaGTcxu6WAaFGgZmj4DA8cBc/n1r5wk8xFGRsDjcAOVc9M165oXjPRNP0L
R7WbUhDLbQgtGu5snb0GeNxyeOmM15GZ0Z1KceRX1/Q97JpU1UnzyS062/UyvilcXU/iK0B
2KiwuqIuMAbyDtI/wBrd9a4nS9SutF1G0v4ZGWG3l+Zo8rnPX/PsK3PiHrWm63rEDaPqL3k
SKxkPl7Qjs24hc8461xC3M0cxMZJ29FDen867cHRf1aMJK2mxxZhVjHGSnSezVreiPtzTtf
t7XTbWCF2tlMS7n3LNhmj5Bz07AHnrivnz4leFB4b8USTrs/s7V4vPjO/CLL/AMtEB6feH6
1N8NviXa6Vp8NjrWpvZRK5D71MiuMHBYYO4DhcflitPx14y8KeJvC6Qwa3v1GzHmwKyNtdz
97IIwBjI/KvmcNhMRgsZyqLcXo3Z/J/f+B62JVCtRUoSV2r76+h3nwhsUPweiaKQg3GoS42
RqxZF4OO/oc+wrlPjhb+X4c0oyNIsjXrBt/VV2Yzjk8gZPPt2ql4C+InhrQ/AZ0jVNUFpJ5
7zIkcLbw2eCMdAemM9s1h/ELxppHiTTLBrG+S6uY7p5JI5Fbcw2n5jkAYz0p0cLXWYuq4u3
M9bGEpQWEa51e233HE2dxbeQqpG0Y7opyT/wDW619eSanp1vdhJ7pkt3hAYiMKd4z03HknJ
6Dk59K+Mobm4glSSIsBnluQX6fLntX0NZ/FrwjItrf3ZjjuhB5QilaV/wB6Tu3kkEcdMfXt
XTnOFqVHBwi3vt8jjwLh73M7fcvzPM/itdW//Cz9VjWF0ixGWHBJzGpOccV6Z8P9S06T4f6
Lbw2JuLiOOVBEWVVyXPysTyQBk9sc9q8U8b3VlqHi251DTbhby0kSNjJ8yndjBB3AHtXa+D
/Evh3T/B+mWuoassNxEXV45ImOwF2I+6PmwDk5ODn2rXFYZywVOCTurd+z6GuEdOOJm5S01
/M3/iZ4Z1bWrDTG0wJcvZ+a01qWCGAfKBx1xwTnp3rgP+Fc+MJYWeKztnttwCytdLtLYBI+
uOT6V6bc+PPCagRWnihmmUurzCCQblbkhgR7cfX8azLT4g+FV82FdbZbPDFQ8LFgSO3GP6V
y4atjKVJQhT27xfc75YfCVpOcqmr80eca/wCDtd0LRo7zVorZbfhA0UwkY54B445INYFq6+
Q7QkI4ZcZ74PevSvGnjLRNZ8CLounagWuWmRhGUIREDZ3LkAgnn8K8s3KsJMCs0iEsxIzjp
ivdwk6tSl++Vnf8DxcZTp0qlqTurd7n0T+z9q2LHWLXz4/tiujRgqdjo+VIOD1GOCfU16nb
kC0mtVs/tMa74vs6kh2IPMjMeqkAkDnHvXy18OfE0XhvxO17c3YsbWW3aOdmDHOMELxkgnH
XBAzXq1n8T/CkcNtDHrJI80zKPKcMFOcKzBT6446V8nmmX1ZYmU6cW07PZnpYWUXRTlJX82
c98YdaFxd6PolqWkW2R7jltygOQoCnH3dq9SOpIryqbKrsg3SuD2G0n6+4zXQeMNetda8S3
mpWYa2tVAigVJCVKgc4zyBkk1yob5VlEe6Q9APYd6+kwNH2VCMGrf5vU8vESUqsnEt/bbtb
NYXR0h4HJxu7HvilwJYF2GMSxYyyD5iex6cAelVy90sLqEZsgNtxuUD2P5daiVpS4Rg4WQD
zNqcL6Zrt5TC466MqxjzVIJyMkZ4zn8KSKNJnUTyCNWGI1B+b1yfWnXMMjJthJZYR9/PX6/
0NFsqxJG+AwKnJK8g+lV9klrUvTTfYVVPs8bwovQk5xWY+rTM7MFYAnON3/wBamzyN5867l
dW+bB5yPb0qBpbjcdqsBngZqowXUluxTc7xux8zck+tTRlVjHmxnyyMfL1+tNAXyW/d/MRg
kt+PFNR1LDjiul6jtqWPsbiESJkh/ugjk1LJLIYvKXDKw+c7j0B4zUUNzNAv7ts57Y6c9fr
WhHLJJAzQKsSS/MeBkgcHr0rGTa3LSXQeHhVQJI0XcMsrMRjHQD2qBBLcT4cCNemCMYyOOt
WY/LEPlzIhUDAKnnj1H41UkJEzCFvMRsKQc/N3ArKPUpkjT/IjCHyYmY9GI3EcZH0o2RPIE
XCNsVkKnJXPXJ659qjWWIWkcD3DRZPIZcqp68Ht2p0CTW0haGRNyqV3Rtu3ZqrWFciUIL5r
d5nWNm2u7DjjpwelbMxZ47ePzHd1OI3wFwMZ+uABWPEjNumZG+ZssxH3B1zirF07NaQ+Xuk
AY7gV24boB+tTNXaFGRq+TmL7Vghoyw8scKvpk9j15rLW1kuLtpPNVVWMlj0UAcYBH4etOn
uro6ebVRkOQGkycDjpj1+namRx+dBBvkwrg/dxjg4BqIpxV7jcrsrQ+aqhm2NHvVywHzdOA
G64q2N0jxRhMKU+ZYzjfjrn068k1JaW5eKdJFyqHf5WcNk98egFM2xiB2BBj273BHzHOOPe
rck2TZpFSU25BjVcyDDgq2SeO59agjt5pshoJJCOOOR9D/hSrD5lx+5whzwV5+lXo4ZTPHa
rcbF3B5thJLEZO7P4fyrW/KjPcqW0b28hkX5JAerfL0ByPrWkJo7iaFvKEcW08AcBj1Pp+d
LMOWkihUQxDcCQA2c8cnrnvVWMNZwybpFaORfmLDK5OCOPWs2+fXqWlYllKNqHls0iAR9Qw
JKkfdJHTrU81vBFexxQqqjyieAGyR6jPPaqG2LYwhjVmi4Em3AfHOc+vSiO4ml1BZ22rJgJ
8h4HbP5Ucr6AmWjaujeZITGysFC7doIyOn9TVe8kSRI44ZGcDhgFK/L9e9S31018XtVkIYY
y5blyvAArNklnWJImb5gvB9RThFuze5En0RY8tYv3DbY8ktvIyAMZx9TxS/YfmSMzFhJ0PI
GccnHtUaM0h8uRtoHOAec44/Wr8VxauhlkkIlbcWTbjpyRTk5LYEk9ypcaf5YhQfvDnL4HT
jirMVrBGUiO2QgbuD0PfJ9fWrc19FNbhorjc2CRsXy89AFz196xTcTJIVsgRgZLgZOe/NTF
zmrMpqMTRO0JLFNB827G4clieB1/ziqttHDb2+6RgF3MuCN3Pb6/0qPNy5aaScrK5IJZsHJ
46/jUotpY4m81lUjAVV+YEHqPeqtZWuSVpfOmaGMDCHrk53ED0+hqN7dooI1+ZGK+YR19u3
5Vft7JppY4mQCTcVy3Hb+WKbqlp9nuBhwHcZ3ZwoAOcfyq1NX5Qt1Mp0kWE+Yrgdu341GYC
yk+bsT06H24q8Jd6M1wEOASGxyfas9s7wzqeRkYreLbE0gdYQcLI7FeD6t9KdCu5XKyEcZ5
OKjYqpOQc4xg0qtnhULkg8Nzj3q+grFgPKmcfKXXBPUGnbn8gxxfNg8gc/kP1qE7iURkIUr
wPSkwAudmAQSGAOSf6VFiiQysc7gSpH3Qc81JHFLLGN8mUXGE3dz2FMC7lG4gbhzg9qmR4v
tUZbCKo6AYHXoKl+Q0u5F5cnmlcsFJJYk5I/z/AFqyscXmIZrho3EhwvdR2OfypspgaYSZ2
LknHc/X/CmqvmO6R7g79c/KT7CpvdDskTyQwtC+NyMueh5Y+uaWxaaZX3YUxjGRxkk8U1Ug
imZSzDpkAZbI5P4VEWlWWTyS6I5AB7H0HNRurD2dyzHJbxu7zJ8nUqTwSO3+e9R3U8d1bQx
W8mXWQ8AbVGe9IbXd5ZYsyDIA3cj6CmSbYbYxNEHk8zPmKeAMdv1ppK9+oNsW4kjDp5Zjzg
Y3Dhcdaj8z/S1eTO7OBz+PWpIbf7TsCRh3LcAtzgg9BVeRVjlaNlbaF27W4IPXmrVtjNjp2
86ZzHuGON3ck+1RbWUdCkgxhc88D1qZY43Sd/MLjICnAHOKjZWjB2q3BBDdsdapdiSDG245
cYPLZAIp27z5sbQCF4yORT1haScxhc5OS3Ug1Na48zzGclsDac4Oc1TdhqLegogb92ZIV4X
cRuHC9On+TVl40kUgqGQccdfb60LudWQkhFfq3JPrnuae0k24IGAG3CqTgdc5z+Fc7bZukk
ivb28ck6Krx736Pzxx3/Sla1dGJMQkKjDI2c5x1/keauZg8v8AdsVZWXapUHd6nNKyyiR0e
EuWGAxfDFf4ee1Tzu4+RFCOYujRTSPhTvAPTOcdKSQYywIZ2UnIP3fr71P9laS9VFhYgcHH
XJ6c/WrBto1ijM8LlCwDKn8Xt9c1TlFC5Lmc23avzMe/LcNVuWa3Kp5QQt328EccE5oaGGS
RljUo3G5QRz7CopIYI8NFwV7ZBx+NF0w5WimZJArZXaX43dKEVmQtnJ6be5qxIy3IMkzkNt
3Ngd+wpsjK0KOi7XA+8RitbmVhGYNGPlZdq8EcYx3NIGZbRV3FhJ2XORz0NEUyCM55G4Dce
xp0JVt0cuVXGWI7emaWwD/OcxxQM3yhj8u3I9jUsWIC8iOH6A7egz6+1Q+YPJKNlm6bzwTj
oMelOabzMPIchVwMDj6ECoaHctLcZDLJtZFzwrDpnt60oZXjVoSfnHznbz9CfT361n/MoEy
xoQfmK47dDUkLibEPmGOMZYqSccfzpOHVDTJkM7RrHuBiDZbPQHPA96mE8jSNFGpUtyQvt6
VDNOFQxphogC25FFVHLEiRmYHOMZwRQo33BuxqyTswMUgdc7SyD7owOn/66hY7d0ykyIuFU
MAMHjJx3xUccgZQrMcgcZGc81W2Qru8wuzDkKOnuKSiDY9rp5n3kDIB4JwMf1HtSFWyf9MI
9s9KgQPIwVQcds81ObWPPz3ADdxt6GtHaJC13IFTbyF6AdOgpXXDD7oHtnj3q08eIpWcgoE
DKo4JJ7mmbnYxyyq5JQbS390e9PmuXboPgjBlIRWdjxtxg84xTLgTLMrfOgA2gZ3Ac8Ae1S
idxiXbhCTwD7dOafbxPLLF5UgIYEqGbBOP88Vne2rL0asOM8RWGNow8SqFO44I96btUoGXy
l2BnJ5OecYqsyhZpF80shbgnpxUi4y20g+YuPfB9vWi1thJ3IN3mTNLKv7tTnHp7UsaySPu
TJHXJ4qRoS3z52pjdh/TOKtQLGls6NGWYcKwJxgc5yP84qnKyItdlRjM9yIwXPzfOhPGO2T
WpdXdvJp8kKy8g549j+tZyXG24DnHy8nb1c1fEPk2xkkZ/nPzAgHjPIH4d/wrOfS4LqSqGu
khgNzuXIJ29D65/lUaSRQN5cYzJvxg9FXnjPb/AOvTBHiVjHcmNVxlDwSvqvqf1zVCBnhLT
Ro4QZVWzgZPepUL3HzWNJxF5ZbfmR8qrLwQV/hHfr37496glWHy0t1Z2Z9oJPX1yP61mLcS
G4811LMuDx3+tXILlnH3QQgyr9o+c8D9KtwcRcykWIbhobpZDGDErk7MjB69Se3aoYMo6tz
kgO4C55J4Bx2qzFbhZhc3AR4dwHljnqOp/HnHtTZ7cx26M8qpdTHoDyR6EduOc1F1sMha6u
ZIkt5GJEJwoJyGPpVsSiWNoblkCnOY9oU/nVYzmR41ij2x7fmJBcZ/vD61HHG6yO7Rtti6g
jP0yPrim0vQLlizWOYbjhWQbFXbwX9cdDTLyMq80kbEgANjbjHHU/lxVy3vILYMksgV1bcS
AcZ/r3FU5Z/Me4aQBSWO1Hz6cZ+n86lX5r9B6WKYkOzcGx/GOO/T86fLLCtv5aSeY+7l9uP
wpN0CW5zGGd4vlYkkhs9QO3HrTpPtRT94iR5TaAABt9/r/jW5lcbE02wfKxwBtYjn259KZI
s8js674lJLbWGSQ3etBreaOxFxKUUAbRubt2HvVWONkZo5LgHeNrENkcf5xUqSeqG13IZ2j
YL5aqAgCkgH5gB3qxp/QD5gS2PlPBPoPwplwyxIpjYhSxG5hx7nH6VFC+DGQqnB+RXPHI6/
Xiq3iTomWiskV1JHNIrtCcszcjcfX/63Wpo4Wi8y4EhwABtTqO+BVeFvLYb2DyE53BuM/Xv
irMUiKpVGdGMmVYLgn1Y+voBWcrlIfE3mRqsLSHaQwUNzntk96XUJvtl5DvhHQAxs2ck9/Q
Z4qOzjeKTaGIjd9wDdT6fr/KpHtla8Ci8WSUrv8uNcncCODxzxz7VnopGi1Rm3Fg8d68O2R
kUfe25JJ+lRfZiluWGCFbA+bqf/ANdakaMkJWPFtKm9pDuwx4OBge2aelqpsJJTCBHIuFCD
LZA/Wtfa23DlMKSLagIfdkZYkcjnp9aIT5OWCOWbIUMOo71bmS2/cgO2CAXx0RjSSQKqqyn
OCN79QPbPU9P1rbmurMVupRO9jzuBYcBu471KD+8dYywAFLsXaRIMsGJyeg9BSNFtBLDeg4
ypGc4zVXQWY4HcwCRsAcnBGfx/Sk3tu25GOSD3zSBjwrEheRtGec0xV2jdMGJxgEH8c/Siw
D8MQP3Rbux7qaVl8uNZJPMz/D0xn3qYNDJbbBw20sN3GDn/ADzUDMWI3HPUEjp/+qpKY4Hd
Aj+Zh92NpB4z3zTW+SWNGmyCecHIHNPMcoJeQFWVQRgcn61E5Ik3mPAY5UEelNEs0BIywuA
4I24wq569we3SmNGcNJldoH3CcDHqOPWqVu7ByhdUjVuARwTV9XZAPtEhBbhcc8A96zceUp
NSJEneMvCIvLQddp5A9/xpY7hYoJPP2nawOcZ3E0Srb/Z45MN9oQgMv1qMxRqNoTMir3bdk
9c+gHSs9GMbDcmMOkKfMwy3QAYPbHtSNMokaUyfL907W6A8cetEa7Ski5cMcBTxgnoc9vrS
+XEqSZQllXCp12n1q9LgN2okIAyCW28nOf8ADtUL7VD5XaxJAJ4AHPSlkfCiOMlixyR1B9K
iI8xl3KRk9R0FaJdxN9ie2kAffuJIxtJ5x35oZv3uY+Awzg85GentSFBHDHuVN5P3gc8duK
PKZXUbTIclsKP60tNx67E9vsklAK7WXnJHI9alkuCv7tG3r90n9c/WoI3KgvuDMV2Y9KZG+
0MGVSTz8vUEGocbu5VzQe5ghCTx7wz/AHXBHy7Tj/JqU+bLE9w7sSy/vUxnv0+veqLblyN3
mK3A5GSe5GO2adHctHEFjkw+QCSSMehPuORWXJpoaJj9jeZDHhBnHAPQdeT2pslu00flwFw
ijdKZMc+nTpUQd2T5hu35AAOeff8Az3qvDc3UTzR+Zgv8rNnJIrRRfQhtbMJUHmjc2N/DcZ
/yKSORVByqkDjaDxj1zTDucLK7NvHUs2RTUVVY9D32qMjitbaGDCRV84Rr8qjAJB/HmpPM2
jbGPMJ6sTkkU3Ma4EjbdwzjGajkLSKiKAo6qFp7k7Eh+YEOocE/Lnr/APWqPcwTzSvfGe9J
G0qEMxHPHJ4qTzGVcsV+ToF6U7WEPNxG8W50+YdwcE0I7eW3zjaW3HI5zULeV5SqFbzGwzE
dPoKWORFY84xyd3f2otoVfuSSFfICqOepXsO1Qt8pGe3rzT5Hy2doB7AEY9ai3M8hPOScYx
19KaQmWreTbcLjoDgrnGRT2y0zFWUHpgimR2sy4eR0QHPX1piElHV5CGcHjGcDNRpe6Hr1J
F3x5eLI24ICHIpz3RMjEQrgk9cE1DCzIfk49fTHvQ00W4/MevZRS5bsVyaJTNN5bSFUf5Tx
knHbFTtAzSMrbwB1dh9xe350yNtql1ILMM/MOB7U5mXy3hGdoA6kZU/T8ah3voaKw9YbaRp
BBMVjXkEjOQPf9KSTMELIW/fFgCegI9c0kiraltsu8r0Ofb1quZt4DKoMgJww7k/Wklf0Bu
2gkknzfKwYg9hwfepIS/nBQowOG+TOB0z+VRKSbkHapbGOK0LeQRSqrTKemX7e3P8AnpVSd
kSt7smitvtHk7I1EZJCtIR8w/p/jVm8SSGFZSVCZC4STIz36DpiqbiSCdI/vu2MNu+779cU
XNy8jXEcKb4yNpeQ98dsd657NtdjXm0KY2MVZeQDkA9CM4q2rJco0iKIyuAgxn8xUSwiFBk
k7GGQ54PbH6ip7Ngkg8nCyuCSpHA9/f6VpJrdGXkNKlZovMbayoS8o5H0qpcsx81lkxAMBN
o+Xntjt3rQkaRY2RY9gDKNwHLd84qrN5zMsbKoydy5yccdx/SiL1EzK54SMEsfTqfatFbWe
KMFhtbOPlA7d/pmnWtugu/3zFBCOdy8Fql85jBb+SpTGcseVz6Ad81pKd9ETFA0kr7kb58f
KMHG1tvX3pDDLGqQeao53knqe3Pf2xUZAfdJI2CnzKSQGx3/AF/Kp0mTzvmVwCAxbbngjAH
uOOves9tix+JEfzPNEjouzbk4A9jTEkknt0jncySOwcuMHgdMj8BmrMckLsbdg+WddwPV8d
/bPNCiOOS7YyLsRmKgHIGeTWd/IbMkJbxyExsXZCfmbOGPpUXls27cwRScE4ySeckfyqYxx
xwfNKWcEtsUY21EZpI5VkwpfJ2quMDNdKv0MSSWaFJMoowEXbnu2enuO1J5kzEMky/vMhwp
b5c8YP5U5YYUAkuQeDlvTB7DuTUUc0sbvc258lSSgGM7geO/fmhW6AaZ8yazihkZHDZZ2K5
C454+uPxqpJLE6gRwMgDA4I4x6D8f5UsF/wCREg8nDIwxIvUAelQRtzu+9j596n7pz/8AXq
FGw27iO7zQCIIQ33yWySeO34VHD5jTBUwG5JyOgFWknCvlHDqq4zt5OR0pTDCrExz7mHz7v
LPJPSrvbQVr6iR4txukZYyNvygH6n+dW7WaJpMyqnmD+IHgHjGT34zVO4lkXegkdsqrMW5B
bHOfzNMtSc+WEDADcME8+x9alxurspO2xdZvnW2UiRhISo3dec/ifep0gYKZhCcFQHfgNjP
Qe3T65qK32+TlYVycHIGNoBxjPvSxTqwIjbbwzbi2QCP06cCsXfoWh8E0a3QMix+WRhcqe3
Gc+5pj3DSQ4tZTEihslsLk9hjPtj8qiWZlKxyyhgv4nB6kfQ1Ap3XBWJgqxD73TvjP60+XW
5dyQSMkRhOMybWYMOd3+e9V2fETRDHzyZJ/vVZWNfKZt+0KwXeV9s4/GoJo3RIGDgN2IHQe
taRtcb2IleNIG8xsmQ/MQPugH+dQqy+cW+ZQMkEDk+1aE8DLFFtRg3QFVyDx1qOHT5pAHjR
pACNyqMjH+cVanG12xWexHbqqoWbC7fkHPGf/AK9NuIWjk8pHyEUbif4SecfSrL2bJbEmMg
t82zpux3/nTbV2ihkZ181s/MH9ueKXN9pB5FeNGn4ZflHXPcf45p4hOwtnjHAIOG9Pr9K0/
scT6SkzzCFl5dRyy+59j6VHDCJEBSQJ8gI3DGR61HtB2M4ySIwVCuMg55GfqKimWVm8xsM3
Q7elaDRjIVZCJOGUIMbQfXNN+ztJcbfPJGCx+XdtHcn3q1NIncrxqpUrbs2F+cHHJOf0FXJ
xD5iBJG2L8rEjk9+P896sw2qxkyQ2pfL7D82B7YzT1tlZpJ1B3lztww+6O+KydRXLSsjPMp
JVlQxhTx3+fjn8qQrujkbLLuOVJOPqc1OdPxCWjJ+Zjlmxx25qOSCRZhnJUcYIxzVKUejCw
+ICO3KSFU2nDbv6e9RLuAEec4YnGOc/T06VJJE25ptvmA/MqK2AOOtEYlQMWj2sRt3YByT1
GaQDlSNkUJh3cAEkbSvoee3+FVQi/OpO9udrBsADqeafIhQhSpcFSd23Ax2pI4mEibY1aQq
ST1x/ntVLTqOw3iR1jYL2AIPJHvUrRhY1kJcvgkbR/nigK3kDdblGPHzLtAb6+lQtHNMnly
LsZMAEkjPvT3HsLhWyAjAN3DAfjUcjR7fmTO4YyOg9896WMyKhUyZQH5TjG3PpULOChHI7k
HtirS1JbLcKLDlppwvULg80/wDcSRhlkwvO4pyR65H9azZZNr9VOVGQOAvtUEbkDLc/LxT9
m3rcn2ltC7PMWfCsDsznb3/xqsAUHmbSCBn9aA0YjCFB0J3A8/jQPlPON35/hmtEraEOV9S
VEWVWkaTaB1JPGaIy3kt5X3gvJHWkj8zymQ7UU/eBHJx0q1cqIo4/lVi68/LyKhvWwLXUqT
rtPRkBHrz0pqrJ8u3Me0bge+anc7Ik+8JP4mbk8/WoxubETMGUgsu5RgfT0qk9BNCtGxHz8
E8DAzn3pZINg2/xY4b1/D6U4gqpVH8xF/unmmorShX3sc8YzSuIhChnwfXoOKd5X1C56lak
kG6YumOckKGz+GaN0skZzEWBXr2AHrTuFiBF+cgDcAetWI49rgdMDPPRaYijd94evIxn8am
uFZo4yqgqBjCdzSb1sCVtRwlLqIvMG09+MHH65pm5nU7ONvAHGSfTp0quWZV2hfvc5PWn4Z
WWQBmX7pGKOWw+a43zHDRrJlVBxhfSpmlj3HEcGM+9Qzt8+PLKlR3/AEJqHaxOarlTFexqX
C7YojuOSm4n1OaW3GZpPRFLAdiR60UVh9kb3K7MZMbsEelQAkLwepNFFaoiRct9qoD5asXQ
5yPepJMq8qA5VQvB5zyP8aKKx+0zX7I68G94C3UkqT6jNXLmONYLgIgQQr8m3jGKKKyf2Q6
lO52qsu2NRtjiOMdSwyTVi0XbFLIrsCgynPCkjqKKKp/CT1GpK6zO2cllU89v85NJf7o2id
GIYx5znvjr+lFFC+JDexS819uWO8sAx3c85xmpLq5m8mOPd8qgtj1IoorW3vEdCefa0EuVH
7vaF/GqrSv5S8/ffn6en60UVENiizABcXaRsNgV2QFODjB7/hT41CSJHjKuTkH0BHH0oopM
kq3Hy+cY/k24I21HIBEGYfMUAALc4+XNFFaL4UT1LTSNMty8nzGEfJntkikh+XTw3U5dRnn
A254ooqOg+pEG3OIdoCruOR1PBOP0pZJW/stNuFGTwveiiq6oEWJdou1CoF3IqnHcbc02OF
WeFizfvNobnt1oorNbFkbTNNeS2rYEW7ovHeordNs3lqxAyeQeaKKtbCe5N95IIz9x87l7H
A4qeKSSKwu7xXPnD90GwOFziiil0/ruAsDebYtO2A/IyPwqpGfNeVW/hVmB9Pb6UUUl1L7F
to9j+UrOFALcMeoGM1HefuZUkjGH3su7vgYxRRUrdDew6GaTzPMdi7KwILHPUVo2TB9JkmZ
AWKE9Tj+dFFZVtEbQMqBmu0g81iDzypx3psG0b28tck55GecE0UVu+pmuhtEBNDln2h2XGA
wyOnpWbZytI7F8ECPpgAHNFFYR+GRb6ErKkd08CoNpROvJ5HPWoQRZz+XEqncNpZhk4IH+N
FFUthfaNC6wzeSy5G/72Tnp6/hWbazSLeW9urYSWXa3HOOO9FFKnrFkz3NW+zbXBtoTsjYJ
n16nvUMYElxPu5EROwZOBxRRWa+H+vIsWFEmuN0i7iOAf0pi/PeiL7oLqp29cdKKKfUpFiO
1heAsQQ24LkGqEJEssu5QrRybVZeDjJoooi3qPqJcXUrQ/Zc4iO0EDvio74KqvtUL5cgUYJ
5HXmiitY6NEmSLyZsFipLcH5aj3bo2ZgCUbg/nRRXda2xyDJePM7iM4UHpR1VT35ooqhC9E
U4GSSKkaNdqnntRRSL6EiqFtxIOpK8dhnNI6hUyvGaKKjqA25JE2CS3yg/NzjgUbjmNeMbj
29aKKa2Q+5oSQRmOV9uCjDGOO+KpSzSE8fKd7DK8HjFFFZU9dxz0QTNs8ll4+XOKuNIy2ss
YxtUcA/WiiiWyBEF2iwxJIg+Zl3E/0+lQmZ43BjwhAH3RRRVx1WpARYeT51Dcd6fHMwfdsT
JO3p2oopS6lrYVUW4vmVxgNn7vHSqzSsGI460UVSEf/9k=
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0