Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1493.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>W.</first-name><middle-name>E.</middle-name><last-name>Johns</last-name></author>
<book-title>Biggles v Mexiku</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>W.</first-name><middle-name>E.</middle-name><last-name>Johns</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>a1abd0cf-958a-4001-b869-8e8bf0270ae7</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2002</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><strong>W. E. Johns </strong><strong>Biggles v Mexiku</strong></p>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /><strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>PŘEDMLUVA</emphasis></strong></p>
<p>Bigglesův pobyt v Mexiku souvisel s jedním z nejneobvyklejších případů, jehož vyšetřováním byl pověřen. Případ byl zvláštní hned v několika směrech. Především vůbec nepatřil do oboru Bigglesovy působnosti. Za druhé se odehrál v zemi, která nepatřila mezi jeho „revíry“, znal Mexiko jen z vyprávění a z toho co dokázal vyčíst z mapy. Před příjezdem do země neměl s oblastí, v níž měl působit, žádné osobní zkušenosti.</p>
<p>Nalézal se v cizí zemi, což znamenalo, že neměl žádnou pravomoc a nemohl se ani spoléhat na podporu místních úřadů. Neměl letadlo, a když ho zklamal vypůjčený vůz, byl bez dopravního prostředku. Navíc po větší část doby postrádal spojení se svými pomocníky, s Algym a s Bertiem, a byl odkázaný jen na málo spolehlivé služby místní pošty.</p>
<p>Ačkoli musel čelit lidem, kteří byli určitě ozbrojeni, neměl on ani Ginger, který byl s ním, žádnou zbraň, protože držení zbraně bylo zakázané. Mohl si obstarat pro nošení zbraně úřední povolení, jenže to by znamenalo uvést důvody. To Biggles nechtěl z obavy, že by ohrozil průběh vyšetřování. Zprvu nepovažoval za pravděpodobné, že bude zbraň potřebovat, neboť jeho úkol původně vypadal jen jako prosté pátrání, které si vyžádá jen pár dnů v zahraničí. Vzhledem k nepředvídaným událostem, za něž nenesl odpovědnost, se však celá věc vyvinula zcela jinak.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>KAPITOLA PRVNÍ</emphasis></strong><strong><emphasis>SLUNCE A PÍSEK</emphasis></strong></p>
<p>Slunce zářilo. Zaplavovalo žíznivou pustinu nelítostnými vlnami vedra a proměňovalo vyprahlý severozápadní kout Mexika ve žhoucí pec. Vzduch se v sálajících paprscích tetelil a chvěl.</p>
<p>Nade vším se vznášel zlověstný klid. Vládlo tu hrozivé, hluboké a dusivé ticho, jako kdyby veškerý život zamkl. Nehýbalo se nic, než vrstvy tetelícího se vzduchu. Zdálo se, že hory v dálce tančí a obzor se vlní jako moře neznající klid.</p>
<p>Krajina postrádala barvy. Ve stravujícím bílém světle všechno vybledlo a sama obloha měla nevýraznou barvu, která připomínala leštěnou ocel. Sluneční žár vnikl všude, vždyť i stíny obrovitých kaktusů <emphasis>saguaros </emphasis>tyčících se na mnoha místech jako sloupy dávno zaniklé civilizace, byly slabé a jejich hranice nevýrazné. Některé ty gigantické rostliny byly bez dužiny. Vyklovali ji ptáci zoufalí žízní při přeletu pouště, až z kaktusů zbyly pouhé kostry.</p>
<p>Ohnivý vládce oblohy dýchal na všechno bez rozdílu svým žhavým dechem, který jako by vycházel z pece. Dýchal na všudypřítomný alkalický písek, na šedivý <emphasis>chaparral, </emphasis>pouštní porost z ostnatých keřů agáve, kaktusů, juky a pelyňku. Rozehříval vybělené kosti dávno uhynulých zvířat a sálal na pískem omletá skaliska, na suť, kameny a balvany, na smysl postrádající zbytky <emphasis>arroyos, </emphasis>strouhy a vyschlá říční koryta, jež vypadala jako jazyky raněných netvorů, drhnoucí zemi při hledání poslední stopy vlhka.</p>
<p>Sálal i na silnici, která se křivolace vinula pustinou — pokud se ovšem dvě vyjeté koleje, klikatící se pískem, vůbec daly nazvat silnicí. Sálal také na vrak auta, který se rychle měnil v hromadu zpuchřelého dřeva a zrezivělého plechu, zpola pohřbenou pod novými a novými nánosy písku. Slunce rozžhavovalo také otevřený cestovní vůz, šedivý od prachu, který se plazil cestou ke vraku.</p>
<p>V autě seděli dva muži. Jejich tváře byly rovněž šedé prachem a zbrázděné stružkami potu. I nejbližší přátelé by měli co dělat, aby v nich poznali Biggleswortha od letecké policie a jeho druha, policejního pilota Gingera Hebblethwaita.</p>
<p>Jeli mlčky, s pevně sevřenými rty, aby jim v ústech nevyschly sliny, když však uviděli zbytky opuštěného automobilu, Biggles promluvil.</p>
<p>„Mohl by to být vrak vozu Lišáka Adamsona,“ řekl. „Je to fordka s kalifornským číslem. Někde by tu měla ležet tabulka.“</p>
<p>„Pokud si Lišák historku nevymyslel.“</p>
<p>„Správně, pokud nelhal. Myslím si však, že mluvil pravdu. Tahle utěšená krajina přesně odpovídá tomu, co říkal.“</p>
<p>„Jo,“ zamumlal Ginger. „A to teplíčko taky.“</p>
<p>Biggles zastavil. Vystoupili z auta a kráčeli ke vraku. Když nahlédli do okna, v němž chybělo sklo, vylétla z vraku s polekaným zavřeštěním malá sova. Biggles sebou trhl.</p>
<p>„Vida, tak docela mrtvo tu není,“ řekl a rozhlédl se. „Ale jak se dalo čekat, ti živí vybrali z vozu všechno, co mělo nějakou cenu. Sova ulétla a jinak uvnitř není nic. Pojedeme dál.“</p>
<p>Vrátili se k autu, nasedli a vůz se rozjel. „Jestli budeme mít nějakou poruchu, skončíme stejně jako ti z vraku,“ řekl Ginger. „Byli jsme asi blázni, když jsme se vydali na cestu s touhle starou herkou.“</p>
<p>„Chceš říct, že já byl blázen,“ zasmál se Biggles. „Byl to můj nápad. Nepředstavoval jsem si, že to takhle dopadne. Asi jsem s tím měl počítat. Je ale snadné předvídat nesnáze, když k nim už došlo. Čekal jsem, že pojedeme dvě nebo tři hodiny, v nejhorším případě čtyři. A snad trochu bláhově jsem se domníval, že cestou narazíme na nějaký servis. Samozřejmě jsem si všiml, že na mapě je vyznačena poušť, jenomže cesta, po které jedeme, je označena jako běžná silnice a tou taky byla, než jsme dojeli na hranice.“</p>
<p>„Správně,“ přikývl zrzek. „Ale tím to skončilo a teď to vypadá, že se nám za chvíli ztratí v písku. Jestli k tomu dojde, budeme v pěkné bryndě. S těmi čtyřmi láhvemi minerálky, se kterými jsme vyjeli, jsem měl zacházet opatrněji.“</p>
<p>„Jsme bryndě blíž, než si myslíš,“ řekl Biggles pochmurně.</p>
<p>„Vidím, že chladič vaří.“</p>
<p>„To mě tak netrápí, ačkoli podle toho, jak se situace vyvíjí, budeme tu kapalinu potřebovat spíše na pití.“</p>
<p>Ginger pohlédl na Bigglese. „Co se děje?“</p>
<p>„Spojka prokluzuje. Zpozoroval jsem to, už když jsme vyjížděli ten první táhlý kopec a od té doby je to s ní stále horší. Asi ji obrušuje ostrý písek. Takové podmínky <emphasis>žádný </emphasis>vůz dlouho nevydrží.“</p>
<p>„Co když dojedeme k jinému kopci?“</p>
<p>„Tak na něj nevyjedeme. Spojka by se spálila. Po celou jízdu nedělám nic jiného, než ji zoufale udržuji v chodu. Neodvažuji se jet rychleji. Opravdu by to nešlo. Jestli takhle pojedeme ještě pár mil, bude po autě. Rozsype se.“</p>
<p>„Mám dojem, že jsme na posledním rozcestí jeli špatně. Vzpomeň si, že tam nebyl žádný ukazatel. Neměl bys to raději otočit?“</p>
<p>„To nemá smysl.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Přes další kopec by tenhle krám nevyjel. Jediná možnost je pokračovat dál a nepřijet ke kopci. Nevím jak to zařídit.“</p>
<p>„Jak je asi daleko do Eltory, pokud ovšem jedeme správně? Co si myslíš?“</p>
<p>„Nejméně třicet mil.“</p>
<p>„Ještě tolik? Jak jsme na tom s benzínem?“</p>
<p>„Mnohem líp než se spojkou,“ ušklíbl se Biggles. „Měl by nám stačit. Ale i v tom jsem udělal chybu. Podle mého původního odhadu by měl stačit ještě na poctivých sto mil, ale za těchhle okolností s ním dojedeme sotva padesát.“</p>
<p>„Víš, že je v tom kus ironie?“ vzdychl Ginger po krátké odmlce. „Lišákovu historku o tom, jak se ztratil v poušti, jsme brali se značnými pochybnostmi. Teď se mi však stále víc zdá, že mluvil pravdu. Jak jinak by mohl znát pravý stav poměrů v poušti?“</p>
<p>„Máš pravdu,“ řekl Biggles. „Tohle z mapy nikdo nevyčte.“</p>
<p>„Měli jsme si vzít letadlo.“</p>
<p>„Ale no tak,“ zavrčel Biggles. „Ještě než jsme vyjeli, jsem ti přece jasně vysvětlil, jaké by to mělo nevýhody. K tomu co jsme měli před sebou, mi připadal automobil vhodnější. Nemá smysl to znovu rozebírat. Chyba je, že jsem koupil zrovna tuhle hanebnou kraksnu.“</p>
<p>„Neměl bys raději zastavit, aby se motor trochu ochladil?“</p>
<p>„To bychom tu museli stát do půlnoci. Jak by se mohla kapalina ochladit v takovém žáru? A mohlo by se stát, že když zastavíme, už se nerozjedeme.“</p>
<p>Vůz sebou náhle trhl, spojka zakvílela a motor zhasl.</p>
<p>„Je po tvém,“ řekl Biggles, otevřel dvířka a vystoupil. Obešel vůz, podíval se na kola a vrátil se.</p>
<p>„Vězíme v nejjemnějším písku ze všech písků na světě,“ oznámil zasmušile. „Kolo na levé straně do něj zapadlo až po osu. Je to moje další chyba. Bavil jsem se s tebou a nedával pozor na cestu. Ty koleje ukazují jedinou trasu, kde je písek pevný.“</p>
<p>Zrzek vystoupil.</p>
<p>„Co s tím uděláme?“</p>
<p>„Samozřejmě se pokusíme vyprostit vůz. Jdi dozadu a až přidám plyn, pořádně zatlač.“</p>
<p>Ginger poslechl a zezadu se opřel se o vůz ramenem. „Tak dobrá, čekám,“ zavolal.</p>
<p>Biggles se vrátil za volant a nastartoval motor. Třikrát zvýšil otáčky. Od protáčejících se kol odletoval písek, spojka žalostně ječela, ale vůz se nehnul vpřed ani o píď.</p>
<p>„Nejde to,“ zavrčel Biggles a vystoupil. „Jenom zahrabávám kola čím dál hlouběji.“ Obešel vůz, klekl si a odhrabával rukama jemný písek.</p>
<p>Zrzek k němu přiklekl, a také se dal do díla. Potom chvíli běhal kolem, sbíral kameny a sypal je do prohlubní u pneumatik.</p>
<p>„Zkusíme to znovu,“ řekl Biggles.</p>
<p>Zaujali místa. Motor naskočil a spojka se opět rozječela. Velmi brzy se z ní začalo kouřit. Od kol vyletovalo kamení, ale vozidlo se ani nepohnulo.</p>
<p>„Sežeň nějaké klestí,“ nařídil Biggles.</p>
<p>Ginger s tváří zbrocenou potem právě došel k chomáči povadlého pelyňku, když ho ostré zachřestění přimělo pohotově uskočit.</p>
<p>„Co tam máš?“ křikl Biggles.</p>
<p>„Chřestýše.“</p>
<p>„Jdi mu z cesty! Kdyby tě kousl, tak při té bídě, ve které jsme, bys neměl naději.“</p>
<p>„Dobrá rada nad zlato,“ řekl couvající zrzek. „Zrovna jsem si s ním chtěl popovídat.“</p>
<p>Sledoval očima, jak se smrtelně nebezpečný had plazí pryč a pak nasbíral náruč suchého chrastí a vrátil se k vozu. Pomohl příteli vecpat ho pod kola. Biggles přinesl z kufru nepromokavý plášť a vmáčkl ho pod kolo, které bylo nejvíce zabořené. „Už ho asi nebudu potřebovat,“ dodal.</p>
<p>Ginger se opět postavil za vůz.</p>
<p>„Teď,“ vykřikl Biggles.</p>
<p>Klacky vylétly ven. Plášť byl na cáry. Objevil se modrý kouř a vzduch začpěl zápachem spáleného oleje. Automobil se otřásal, ale z místa se nepohnul. Biggles vypnul zapalování.</p>
<p>„Nemá to smysl,“ řekl, když zase stál v písku. „Takhle budeme brzy i bez pneumatik. Ten písek se zařezává do horké gumy jako nůž do másla.“ Posadil se na stupačku a zapálil si cigaretu.</p>
<p>Ginger si setřel pot s tváře a přisedl si k němu. „Kdyby nás teď viděli někteří naši známí, zasmáli by se,“ prohodil s úsměvem.</p>
<p>„Zažil jsem veselejší příhody,“ smutně se usmál Biggles. „Vypadá to, že máme před sebou třicetimílovou procházku. Nejsem sice proti výletům, ale v tomhle horku…“ zarazil se a zahleděl se na cestu před vozem. „Někdo přijíždí,“ dodal. „Jestli je to zdejší člověk, mohl by nám poradit.“</p>
<p>Unavený kůň zanedlouho doklusal až k nim a ukázalo se, že jezdcem je mexický indián. Na hlavě měl sombrero posunuté dozadu. Cípy jeho červeného šátku, uvázaného kolem krku, volně splývaly na kostkovanou košili. Ze rtů mu visel tenký doutník. Držel dlouhý pletený bič a u sedla měl zavěšené laso. Zastavil, podíval se na automobil, pohrdavě se usmál a španělsky pozdravil.</p>
<p>Následovala rozmluva, probíhající s menšími jazykovými potížemi. Biggles indiánovi vyložil, v jaké situaci se nalézají, třebaže vysvětlování bylo vlastně zbytečné. Co se s vozidlem stalo, bylo přece zcela zřejmé. Sám se dozvěděl, že cesta je dovede do Eltory, vzdálené jenom asi dvacet mil.</p>
<p>„Dvacet mil,“ zasténal Ginger, který se již viděl, jak pochoduje pěšky.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Seco, seco,</emphasis>“ řekl Mexičan a mávl rukou k jihu.</p>
<p>„Taky vidíme, že je sucho, kamaráde,“ zabručel Ginger.</p>
<p>Muž sesedl z koně a beze slov si prohlédl vůz. Pak vzal do ruky laso, jeden konec nechal připevněný k sedlu a druhý uvázal na předek vozu. Skočil do sedla a popojel s koněm vpřed, až se laso napjalo. Vzápětí silně švihl zvíře bičem, kůň napnul všechny síly a vůz se skřípěním vyjel přes kameny a větve na cestu.</p>
<p>„Hurá,“ chraptivě vykřikl Ginger.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Gracias. Muchas gracias, seňor,</emphasis>“děkoval Biggles.</p>
<p>Mexičan se zasmál, až se jeho bílé zuby zaleskly. Odvázal laso od vozu, svinul je, vrátil na jeho místo u sedla a nasedl. Zvedl sombrero, zamumlal, <emphasis>„</emphasis><emphasis>Buenos días, seňores,</emphasis><emphasis>“</emphasis> a odjel.</p>
<p>„To už je lepší,“ řekl Biggles, když si sedl za volant.</p>
<p>„Měli jsme kus štěstí, že jel kolem.“</p>
<p>„Řekl bych, že to bylo víc než kus štěstí,“ odpověděl Biggles. „Byla ho pěkná hromádka. Jedeme dál, jak daleko to půjde. Každá míle je dobrá.“</p>
<p>Nastartoval, opatrně uvolnil spojku a auto se pohnulo. Teď už si dával pozor, aby nevyjel z kolejí a dařilo se mu jet s vozem tak, aby co nejméně ubližoval ubohé spojce.</p>
<p>„Asi bys mi mohl vytknout, že jsem koupil ojeté auto,“ řekl po chvíli, když se vůz plazil vpřed a zanechával za sebou líně se vlekoucí mrak světlemodrého dýmu. „Jak víš, udělal jsem to, abych ušetřil dolary. Připadalo mi, že nemá smysl utrácet peníze za nový automobil, když ho budeme potřebovat jen krátce. Vybral jsem tohle a zdálo se mi, že je v pořádku. Po asfaltové silnici se ovšem jede zcela jinak než tady. Nenapadlo mi, že pojedu tak strašidelnou cestou. No, už se stalo a povídání, co a jak jsem měl udělat, nám nepomůže.“</p>
<p>„Zatím se ti daří,“ prohlásil zrzek. „Od chvíle, co jsme zůstali viset, jsi s tím krámem ujel skoro deset mil.“</p>
<p>Pak dlouho nikdo nepromluvil. Slunce nepolevovalo v divoké snaze usmažit všechno, co mělo v dosahu, a obloha začala nabývat měděné barvy. Ráz krajiny se neměnil, jen zrzkovi se zdálo, že před nimi se terén zvedá. Pozoroval to s rostoucí obavou, ale automobil se spojkou, která se ozývala stále častěji, dosud ukusoval míli za mílí.</p>
<p>„Jestli chlápek co nám pomohl, věděl o čem mluví, měli bychom být brzy v Eltoře,“ prohodil Ginger vesele.</p>
<p>„Od té doby jsme ujeli dvacet mil, ale jak sám vidíš, v dohledu nemáme nic jiného než poušť. Snad to myslel dobře, ale mám takové podezření, že jeho představa o vzdálenosti se značně výrazně liší od skutečnosti. Zdá se mi to, nebo se cesta před námi skutečně zvedá? Špatně vidím, jak mi slunce svítí do očí.“</p>
<p>Zrzek se zahleděl dopředu. „To není sen, ale kopec. Nepřipadá mi ale, že by byl moc příkrý.“</p>
<p>„Pro tuhle herku může být příkrý až dost. Ta stará rachotina už moc nevydrží. Jen si ji poslechni! Až se dostaneme do Eltory, bude potřebovat vyměnit půlku motoru, pokud tam vůbec najdeme nějakou autodílnu. A i když tam bude, není pravděpodobné, že tam pro nás najdou náhradní díly.“</p>
<p>Přijeli na začátek dlouhého mírného svahu. Ginger se šklebil při hluku, jaký vůz vydával. Ohlédl se dozadu.</p>
<p>„Čoudíme jako plynárenský komín,“ oznámil Bigglesovi. „Jestliže pojedeš dál, začne hořet.“</p>
<p>Biggles neodpověděl. Dělal co uměl, ale příliš to nepomáhalo. Uprostřed svahu, v místě kde byl příkřejší, kvílející spojka náhle vypověděla službu a vůz se zastavil. Biggles vypnul motor, zatáhl ruční brzdu a otřel si zpocenou tvář. „A je to,“ řekl stručně.</p>
<p>Chvíli bylo ticho.</p>
<p>„Co si teď počneme?“ zeptal se Ginger.</p>
<p>„Na to je snadná odpověď,“ řekl Biggles. „Můžeme tu zůstat sedět nebo vylezeme a jdeme pěšky.“</p>
<p>„Pěšky? V tomhle horku? A s nákladem?“</p>
<p>„Jestli chceš jít pěšky, tak na zavazadla rovnou zapomeň. Eltora není ani na dohled.“</p>
<p>„Tak co chceš dělat?“</p>
<p>„Zůstat tady. Brzy bude tma.“</p>
<p>„To znamená, že se ochladí.“</p>
<p>„Taky to znamená, že jestli sejdeme z cesty, může se stát, že ji už nikdy nenajdeme. A nepochybuj o tom, že pak budeme knokaut. V poušti nevydržíme pochodovat ani den.“</p>
<p>„Myslíš, že do rána dojdeme do Eltory?“</p>
<p>„Snad,“ ušklíbl se Biggles. „Třeba tudy také někdo pojede.“</p>
<p>„Už jsme spolu podnikli pár procházek, ale na tuhle určitě nikdy nezapomenu,“ zamumlal Ginger.</p>
<p>Biggles si zapálil cigaretu.</p>
<p>Seděli na stupačce auta a pozorovali slunce, které zapadalo za vzdálené hory a halilo svět do neskutečného karmínového šerosvitu. Potom to zkazil měsíc, který se vyhoupl na oblohu jako obrovská žlutá koule.</p>
<p>„Teď mě zrovna něco napadlo,“ ozval se Ginger.</p>
<p>„Copak?“</p>
<p>„Jestli ten chlapík neodhadl správně, jak je Eltora daleko, mohl se zmýlit i v cestě,“ řekl zlověstně. „Třeba nikam nevede.“</p>
<p>„To ne,“ řekl Biggles, vstal a zašlápl ohavného černého pavouka, který se pokoušel vlézt do auta. „Každá cesta někam vede. Je ovšem pravda, že některá končí v pekle.“</p>
<p>Tiše se zasmál.</p>
<p>„A tomu se směješ?“ vyhrkl zrzek.</p>
<p>„Jestli si vzpomínáš, když pro mě velitel poslal, aby si se mnou pohovořil o téhle záležitosti, básnil jsi o Divokém západě.“</p>
<p>„No a co?“</p>
<p>„Chtěl jsem jen říci, že když jsi konečně na místě, doufám, že si Divokého západu pěkně užíváš.“<strong><emphasis>KAPITOLA DRUHÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>SKUTEČNOST NEBO VÝMYSL?</emphasis></strong></p>
<p>Biggles s Gingerem obvykle cestovali letadlem. Je tedy nutno podrobněji osvětlit, proč do cípu světa, který byl pro ně velikou neznámou, přijeli ve vysloužilém, ojetém automobilu.</p>
<p>Událost začala na velitelství letecké policie v Londýně a došlo k tomu přesně dva týdny před okamžikem, kdy spojka jejich starého vozu definitivně odmítla poslušnost.</p>
<p>Biggles se svými přáteli tehdy prožíval nudné období. Potom se do kanceláře vrátil Ginger, který si z nedostatku jiné činnosti prohlížel v policejní zbrojnici ruční palné zbraně. V pouzdře u pasu mu vězel revolver Webley pětačtyřicet. Zrzek zbraň vytáhl, co nejrychleji namířil na masařku, bzučící na okenní tabuli, a stiskl spoušť. Pak vrátil zbraň do pouzdra a zkusil to znovu.</p>
<p>„Co to je za divnou zábavu?“ vzhlédl od stolu Biggles. „Vracíš se do dětských let?“</p>
<p>Ginger se zašklebil. „Zkouším jenom, jak rychle dokážu vytasit zbraň.“</p>
<p>„Jako na Divokém západě, co?“</p>
<p>„Ovšem.“</p>
<p>„Pusť to z hlavy. Přesnost je důležitější než rychlost.“</p>
<p>„Často jsem přemýšlel, jak ta kouzla dělají.“</p>
<p>„Jaké kouzla?“</p>
<p>„Jak třeba někdo dokáže šesti ranami prostřelit na srdcové šestce všechna srdce, a tak podobně.“</p>
<p>„Jestli někdo něco takového dokázal, o čemž pochybuji, byl to jen jeden z milionů žonglérů se zbraní,“ řekl posměšně Biggles. „Rád bych takový kousek viděl.“</p>
<p>„Myslíš, že to jsou jen žvásty?“</p>
<p>„Spíše bych řekl výmysly. Všechny tyhle zázračné střelce, ať už to jsou kovbojové, šerifové, zloději dobytka nebo hazardní hráči, můžeš vidět střílet jen ve filmu. Jediné místo, kde tohle svedou, je kino nebo televizor.“</p>
<p>„To chceš vážně tvrdit, že se to ve skutečnosti nedá provést?“ zeptal se Ginger, zklamaný, že ho přítel připravuje o iluzi.</p>
<p>„Snad jedním z tisíce pokusů,“ pokrčil rameny Biggles, „ale ani tomu moc nevěřím. Jenomže bez dokonalé střelby se neobejde žádná správná kovbojka. Autoři si vymýšlejí, protože je pěkné číst o tak skvělém umění a je vzrušující to sledovat. Nedá se přece popřít, že střelba od boku a spouštění úderníku palcem místo tisknutí kohoutku, aby střelec získal zlomek vteřiny, přispívá ke zvýšení napětí. Většina z těch kousků patří ke smyšlenkám, které nemají se skutečností nic společného.“</p>
<p>„Zdá se, že jsi o tom skálopevně přesvědčen.“</p>
<p>„To také jsem.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože jsem to kdysi zkoušel a měl jsem spoustu příležitostí trénovat. Kromě toho jsem prošel dvěma válkami a viděl celou řadu chlapců, kteří se o to pokoušeli. Většina z nich nic netrefila. Střílení z revolveru mě lákalo už před léty, když jsem ještě nosil uniformu. Prošel jsem tehdy třítýdenním kurzem ve střelbě. Byla to tvrdá vojenská škola a klidně mi věř, že zasáhnout cíl o velikosti člověka na vzdálenost dvaceti yardů nebylo zdaleka tak snadné, jak to vypadá ve filmu. A to můžeš mířit klidně a s rozvahou. Střílení od boku je ještě mnohem obtížnější. Vypálil jsem stovky ran, než se moje výsledky trochu zlepšily. Uvědom si také, že náboje mě nic nestály. Takový kovboj si je musel kupovat. Než mi řekneš, že jsem asi cvičil málo, dovol, abych ti připomněl, že plat kovboje byl asi tak deset našich liber měsíčně. Jeden náboj stál u obchodníka asi tři šilinky. Spočítej si to a řekni mi, zda si takový honák mohl kupovat stovky nábojů na výcvik a ještě mít dost peněz, aby si ve městě mohl v sobotu vyhodit z kopýtka.“</p>
<p>„V poslední době máš zvyk, všechno kritizovat,“ posteskl si zrzek.</p>
<p>„To bude tím, že začínám stárnout,“ usmál se Biggles. „Stářím člověk nabývá zkušeností. Tak si říkám, že je na čase, aby někdo ty nesmysly, kterými se krmí důvěřiví lidé, uvedl na pravou míru. Bylo zajímavé, jak nedávno jeden americký novinář ukázal celé to slavné střílení v pravém světle. Vyhledal vyhlášeného pistolníka, který pamatoval staré časy a zeptal se ho, jak to dělal. Ukázal to všem. Myslíš, že střílel od boku? Ani ho nenapadlo. Držel pistoli oběma rukama před sebou, zamířil a stiskl kohoutek. Vysvětlil jim, že takhle se to dělalo doopravdy. Mladí a nezkušení chlapci, kteří zkoušeli všelijaké parádičky, dlouho na světě nepobyli.“</p>
<p>„Tak teď se podrž, starouši, a poslechni si, co ti řeknu já,“ ozval se Bertie Lissie. „Já jsem to viděl. Hrome, docela určitě! A taky na pohyblivé cíle.“</p>
<p>„To cos viděl, byl podfuk.“</p>
<p>„Podfuk? Copak se dá nevěřit vlastním kukadlům?“</p>
<p>„Ne.“ Biggles se tiše zasmál výrazu, kterého Bertie použil. „Kde jsi viděl ten brilantní střelecký výkon? Někde ve varieté?“</p>
<p>„V cirkuse. Nějaký chlápek, vyparáděný jako Buffalo Bill, házel žárovky jednu po druhé do vzduchu a všechny rozstřílel revolverem. Nikdy se neminul.“</p>
<p>„Jistěže ne. Tak jako on bych to dokázal taky.“</p>
<p>„Chceš mi namluvit, že to byl podvod?“</p>
<p>„To víš, že ano. To si myslíš, že střílel jednotlivými kulkami.“</p>
<p>Bertie zamrkal. „A ne snad?“</p>
<p>„Přemýšlej trochu, k čemu máš mozek? Kdyby střílel kulkami, udělal by z plachty cirkusu řešeto. Když jsem se kdysi díval na jednoho z těch zázračných střelců, zaplatil jsem mu po skončení představení pár drinků a zeptal se ho, jak to dělá. Užíval brokové náboje se špetkou velmi malých broků. Těch asi padesát kuliček se rozletí do vějíře širokého přibližně půl yardu. Něco jako střelba na tetřívky, ve které se přece vyznáš, lorde. To už bys musel mít opravdu smůlu, aby ani jedna nezasáhla. Je to prosté.“</p>
<p>„Jemináčku, absolutně prosté,“ zabručel Bertie znechuceně. „Když pomyslím, jak jsem se dal napálit, je to hnus. To už není na světě ani troška poctivosti?“</p>
<p>„Není jí tolik co dříve,“ řekl Biggles. „Netrap se tím. Nebyl jsi jediný, kdo mu naletěl. Ale abychom se vrátili k tomu, co nás přivedlo k tématu. Každý by měl brát ty zázračné střelecké kousky s velkou rezervou. Nedokáže to ani jeden člověk z milionu a to je pro lidstvo dobře. Rychlost střelby v ničem nepomůže, když neumíš střílet přesně. V leteckých soubojích jsem se nikdy nebál střelce, který plýtval municí na příliš velkou vzdálenost. Srdce mi začalo tlouct před takovým soupeřem, který s palbou vyčkával. Ale nedej si tím kazit radost. Jak jsem říkal, tahle blesková ostrostřelba patří do každé povídky, kde se střílí.“</p>
<p>Rozhovor ukončilo zazvonění domácího telefonu. Bertie, který byl nejblíž, zvedl sluchátko.</p>
<p>„Ano, pane,“ řekl do něj, a když ho odložil, pohlédl na Bigglese. „To byl velitel. Chce, abys za ním přišel do kanceláře.“</p>
<p>„Kdy?“</p>
<p>„To neříkal, starouši,“ ušklíbl se Bertie. „Jak ho ale znám, asi by ses měl zvednout hned.“</p>
<p>„Držte si klobouky, pánové,“ zabručel Biggles. „Zdá se, že nás čeká práce.“</p>
<p>Prošel chodbou k Raymondově kanceláři, zaklepal a vstoupil.</p>
<p>„Pojďte dál, Bigglesworthe,“ pobídl ho generál letectva a se zvláštním výrazem ve tváři pokračoval: „Posaďte se a připravte se na ten nejnepravděpodobnější příběh, jaký jste kdy slyšel. Vezměte si cigaretu, budete ji potřebovat.“</p>
<p>„Pokud je ten příběh tak nepravděpodobný, proč byste se namáhal s vyprávěním?“ zeptal se Biggles.</p>
<p>„Protože mám pocit,“ odpověděl Raymond, „že se v něm může tajit zrnko pravdy.“</p>
<p>Biggles si zapálil cigaretu. „Pokračujte, pane. Poslouchám.“</p>
<p>„Pamatujete se na tu velkou loupež diamantů skoro před rokem v Londýně?“ začal Raymond otázkou. „Stalo se to v neděli někdy před svítáním. Lupiči tehdy zastřelili vrátného a uprchli s hromádkou diamantů v ceně mezi sto padesáti až dvěmi sty tisíce liber. Řadě kupců by stály za víc. Ty darebáky nikdo nechytil, podařilo se jim zmizet ze středu Londýna a patrně vyvezli kořist ze země.“</p>
<p>„Na případ si vzpomínám, ale nás se netýkal, takže vím jenom to, co jsem se dočetl v novinách.“</p>
<p>„Ano. Ale některé podrobnosti nebyly pro tisk uvolněny. Ačkoli jsme znali jména lidí, kteří měli v loupeži prsty, nechtěli jsme, aby věděli, že o nich víme. Doufali jsme, že tím vytvoříme lepší podmínky k jejich dopadení.“</p>
<p>„Jak to myslíte?“</p>
<p>„Pokud si mysleli, že neznáme jejich totožnost, mohli by zůstat v Anglii. Ale i když už byli za hranicemi, nemuseli by se obávat dopadení a mohli by se klidně vrátit.“</p>
<p>„Říkáte, že byli za hranicemi?“</p>
<p>„Ano. Věděli jsme, že zmizeli ze země.“</p>
<p>„A nevrátili se?“</p>
<p>„Ne. Nezabralo to. Zdá se, že zamýšlejí zůstat tam, kde jsou.“</p>
<p>„A kde to je?“</p>
<p>„V Mexiku.“</p>
<p>„V Mexiku?“ vyvalil oči Biggles. „Co tam k čertu dělají? Proč si ze všech zatracených zemí vybrali právě zatracené Mexiko?“</p>
<p>„Tohle před Mexičany nikdy neříkejte, jsou to vznětliví lidé,“ ušklíbl se Raymond. „Pokud nám ale zpravodaj sdělil pravdu, jsou diamanty právě tam. Už jsem uvedl, že to všechno zní neuvěřitelně. Protože však pojedete do Mexika, byl bych vám velmi vděčen, když věrohodnost našich zpráv posoudíte sám.“</p>
<p>„Tím chcete říci, že zloději mají diamanty dosud u sebe?“</p>
<p>„Opakuji se. Pokud jsme se dověděli pravdu, můžeme se oprávněně domnívat, že jejich podstatnou část ještě drží zloději. Vláda by za návrat kamenů zaplatila víc, než kolik skutečně stojí. Je v tom politika. Nešlo totiž o kameny do náhrdelníků. Byly to technické diamanty, nepostradatelné pro špičkové práce v průmyslu. A to je důvod, jak patrně chápete, proč je jejich vývoz do nepřátelských zemí přísně zakázán. Kdyby se tyhle kameny dostaly dejme tomu do Ruska nebo do Číny, Američané by se pořádně naštvali. Některé skupiny v americkém tisku by mohly i naznačit, že jsme to všechno šikovně navlékli jen proto, abychom obešli vývozní pravidla. Je v našem zájmu, aby k tomu nedošlo.“</p>
<p>„Chápu. Ale když víme, kam ti darebáci zalezli, proč je nedáme sebrat na základě žádosti o jejich vydání?“</p>
<p>Raymond smutně zavrtěl hlavou. „Vydání zločince, jenž uprchl ze země, kde byl spáchal zločin, je v rámci zákona dost složité. Ve skutečnosti nemáme žádný zákon o vydávání zločinců. Proto nemůžeme o vydání zločince <emphasis>žádat. </emphasis>Jde vždy pouze o dohodu s každým státem, kterého se to týká, a tyhle dohody se téměř u každého státu značně odlišují. Velká Británie má smlouvy o vydávání zločinců s většinou civilizovaných zemí, jejich podmínky jsou však rozdílné. Určité nejvážnější zločiny se v nich jmenovitě uvádějí, ale vlády každé země posuzují i ty různým způsobem.“</p>
<p>„Vím, že přečiny politické povahy jsou jen zřídka zahrnuty do seznamu i tam, kde platí dohody o vydávání zločinců,“ smutně kývl Biggles.</p>
<p>„Správně. A tam kde chybí dohoda o vydání, nemůžeme dělat vůbec nic. V podstatě to závisí jen na téhle skutečnosti. Když některý stát odmítne člověka vydat, nic ho nepřiměje, aby to udělal. Proto se tolik případů, týkajících se vydání zločinců, vleče celé měsíce nebo i roky. Když pak dostanete svého člověka, můžete ho soudit pouze za provinění, uvedená v zatykači. Některé země nevydají své občany za žádných okolností. Jiné zas odmítnou ponechat člověka v zemi, ve které byl zločin spáchán. Žádají jeho vrácení pod svojí pravomoc. Takhle to chodí a je to obvykle nesmírně složité. Snad si již umíte představit, jak je to všechno obtížné.“</p>
<p>„Ale loupež diamantů byl promyšlený zločin. Byl o to horší, že při něm zavraždili člověka. Co je na tom politického?“</p>
<p>„Nic a všechno. Když nám někdo nebude chtít ty darebáky vydat, prostě prohlásí, že zločin měl politické pozadí. Stačí, když se vyjádří v tom smyslu, že obchod s technickými diamanty se řídí mezinárodní dohodou.“</p>
<p>„Brr. Je to tak choulostivá záležitost, až se k tomu bojím něco dodat,“ zavrčel Biggles.</p>
<p>„Já skoro taky,“ usmál se Raymond. „Diamanty chce každý a žádný stát se o ně nechce dělit. Dají se použít jako úplatek, který už stojí za to. Pokud ukradli diamanty pro nějaký komunistický stát, nemělo by význam žádat přátele komunistů, aby vydali zloděje, nebo jejich kořist. Ti lidé se chvějí obavami, aby nepohněvali milované Rusko. Alespoň vidíte, jak máme svázané ruce. A dále, jak jednou podniknete v žádosti o vydání pachatelů nějaké kroky, je tu vždy možnost, že zločince bude brzy někdo varovat. Pak těm lotrům stačí přejít přes nejbližší hranice a u sousedů můžete začít s pátráním znovu.“</p>
<p>„Co byste získal raději, darebáky nebo diamanty?“ zeptal se s nevinnou tváří Biggles.</p>
<p>„Přirozeně obojí. Ti lidé jsou chladnokrevní vrazi. Kdyby se nám však podařilo předejít tomu, aby diamanty padly do rukou nepravých lidí, znamenalo by to naše vítězství.“</p>
<p>„Kolik lotrů bylo u přepadení?“</p>
<p>„Tři, možná čtyři. Mohl být do toho zapletený i náš informátor, přestože přísahá, že s loupeží nemá nic společného. To ovšem málo znamená. Nemůžete věřit člověku, o kterém víte, že je lhář.“</p>
<p>„Byli ti lidé Britové?“</p>
<p>„Jeden určitě. O dalších dvou to nevíme. Určitě si obstarali pasy, buď pravé nebo falešné. Jako profesionální zločinci dobře vědí, jak se k nim dostat. Když loupež provedli, byli již v naší zemi nějakou dobu. Vůdcem a mozkem bandy je člověk, kterého známe pod jménem Nicolas Brabinsky. Může to být jeho pravé jméno, ale ruku do ohně bych za to nedal. Rozhodně to však je jméno, pod nímž vstoupil do naší země jako uprchlík z Polska. Stojí o stupínek výš nad ostatními a je to typ, který se rád předvádí. Brzy mu začali říkat Ritzy. Asi víte, jak tihle lidé milují přezdívky.“</p>
<p>„Nikdy jste na něho nic neměli?“</p>
<p>„Ne. Byl dost mazaný. Vždycky všechno zorganizoval, ale práci nechal na druhých. Měl dva spolehlivé pomocníky. Jedním byl snědý míšenec jménem Carlos Cornelli, v podsvětí známý jako Corny. Do Anglie přišel z Jižní Ameriky s taneční kapelou jako kytarista, a když ostatní muzikanti odjeli domů, zůstal v Londýně. Potloukal se po podezřelých nočních klubech. Domníváme se, že když ho Ritzy objevil, dělal překupníka drog.“</p>
<p>„Jestli přišel z Jižní Ameriky, umí španělsky, což by se mu v Mexiku báječně hodilo.“</p>
<p>„Ovšem. Třetí člen party byl a zřejmě ještě je houževnatý malý Londýňan jménem Samuel Brimshawe, známější v určitých kruzích jako Nifty. Jeho policejní záznam začíná polepšovnou. V době, kdy došlo k loupeži, jsme hledali Cornelliho, abychom ho od nás vyhostili jako nežádoucího cizince. Ještě bych snad měl dodat, že banda byla podezřelá z účasti na krádežích poštovních pytlů. Na Ritzyho jsme nic neměli, ačkoli od doby co zmizel, jsme zjistili, že se kdysi zabýval ve Středozemním moři pašováním. Měl dokonce vlastní člun. To jsou naše poslední informace.“</p>
<p>„Jak jste se to všechno dozvěděli?“ zeptal se Biggles.</p>
<p>„Hned se k tomu dostanu. Scotland Yard začal na loupeži diamantů pracovat okamžitě. První podrobnosti jsme získali od podezřelého informátora, kterým je malý londýnský zlodějíček David Adamson. V podsvětí mu říkají Lišák a on se podle toho chová. Přiznal se, že jednou měl s tou bandou něco společného, ale rozešel se s ní ještě předtím, než došlo k loupeži a vraždě. Dalo se čekat, že něco takového řekne.“</p>
<p>„Takže mu nevěříte?“</p>
<p>„Ne. Spolupracoval s nimi, dokud se nepohodli. Tak to alespoň tvrdí. Kdy mluví pravdu a kdy lže, musíte posoudit sám. Člověku dá dost práce, aby tomu jeho povídání aspoň trochu věřil, ale něco na tom může být. Patrně to je směsice pravdy a lži.“</p>
<p>„Proč je udal?“</p>
<p>„Mluvil o několika důvodech, ale já myslím, že skutečnost je asi tato. Když jsme ho usvědčili, že spojení s Niftym Brimshawem, byl z toho kvůli té vraždě k smrti vyděšený. Měl strach, že ho obviníme z hrdelního zločinu. Trest smrti je pro většinu kriminálníků přece jen velkou hrozbou. Mluvil i o tom, že měl málo peněz.“</p>
<p>„Dalo by se říci, že ztratil nervy?“</p>
<p>„Výstižně řečeno.“</p>
<p>„A opravdu přišel na policii sám?“</p>
<p>„Více méně, i když za neobvyklých okolností. Povím vám, jak to líčí on. Nebudete se stačit divit.“<strong><emphasis>KAPITOLA TŘETÍ</emphasis></strong><strong><emphasis>POHÁDKA O LIŠÁKOVI</emphasis></strong></p>
<p>„Lišák tehdy odjel do Kanady,“ pokračoval Raymond. „Tvrdil, že to udělal ze strachu před trestem za vraždu, spáchanou při loupeži diamantů.“</p>
<p>„Jak se dostal z Anglie?“</p>
<p>„Docela jednoduše. Dal se najmout na nákladní loď jako pomocný lodník. Vystoupil na břeh v kanadském přístavu a zmizel. Tím, že utekl z lodi, přišel samozřejmě o plat a zůstal tak bez peněz. Musel se starat, aby nějaké získal. Nedozvěděli jsme se, jak se s tím vypořádal, ale umíme si to představit. S policií v patách přeběhl na poslední chvíli hranice do Spojených států a zamířil do San Franciska. Tam ho ovšem potíže neopustily a zase musel prchat, tentokrát do Mexika. Otevřeně se nám přiznal, že tamější policie měla dost důvodů, aby ho hledala.“</p>
<p>Biggles se na Raymonda zadíval. „Věříte tomu všemu?“</p>
<p>„Všemu ne. Něco pravdy na tom ale je, protože Lišák skutečně přijel do Mexika. A není pravděpodobné, že by tam jel bez vážného důvodu. Nezáleží na tom, jak se tam dostal. Nám pro tento okamžik stačí, že tam byl. Ten jeho kousek je tak nepravděpodobný, že je opravdu těžké dopátrat se pravdy. Při cestování také ukradl auto, což je přesně v jeho stylu.“</p>
<p>„Tomu věřím i já,“ usmál se Biggles.</p>
<p>„Ano. Dá se také přijmout jeho tvrzení, že když přejel mexickou hranici, došel mu benzín, ačkoli je pravděpodobnější, že když šla policie po jeho stopě, myslel si, že bude bezpečnější opustit vůz. Držel se stranou významnějších cest a pokračoval pěšky. Zabloudil na poušti mezi kaktusy a málem zemřel žízní. Jak asi víte, hranice mezi Kalifornií a Mexikem vede jednou z nejhorších a nejžhavějších pouští na světě. Při Lišákovi však stálo štěstí. Našla ho skupina indiánských pašeráků, kteří ho vzali s sebou. Nějakou dobu zůstal s nimi a pak se plahočil dál, do <emphasis>puebla </emphasis>s plochými střechami, do malé vesnice Eltora na řece Magdalena. Tak zní příběh, který nám ten malý londýnský darebák předložil k věření, aby vysvětlil, jak se dostal do nejdivočejšího a nejzapadlejšího koutu Mexika.“</p>
<p>„Když nic jiného, Lišák má mimořádnou obrazotvornost,“ usmál se Biggles. „Je vůbec v Mexiku obec se jménem Eltora?“</p>
<p>„Samozřejmě. Ověřili jsme si to. Leží přímo na jih od hranic, a protože to je pouze malá vesnice, dá se těžko pochopit, jak by se Lišák o Eltoře doslechl, kdyby tam nebyl. Ještě nesnadnější je porozumět tomu, jak je možné, že o osadě ví spoustu věcí. Všechno má v malíku. Co tam lidé dělají, co jedí a pijí a tak dále. To by si nedokázal vymyslet a při chabém školním vzdělání, jakého se mu dostalo, byl zeměpis sotva jeho silnou stránkou. Ocitl se tedy v nejdivočejší části Mexika, odříznuté od světa. Štěstí ho však ani tam neopustilo. Podržte se, protože tohle je vrchol všeho. Uhodl byste, s kým se setkal v Eltoře? Ze sta tisíc možných a nemožných míst na světě právě tam?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Se svými starými kumpány. Byli tam Ritzy, Corny a Nifty.“</p>
<p>Biggles sebou trhl. „Okamžik počkejte, pane!“ zavrčel. „Já sice jsem důvěřivý člověk a vím, že náhoda dokáže vyvést pěkně zmatené kousky, ale tady to zachází příliš daleko.“</p>
<p>„Varoval jsem vás, abyste se držel,“ tiše se zasmál Raymond. „Je přece jasné, že tohle nebyla <emphasis>žádná </emphasis>náhoda.“</p>
<p>„Takže… on věděl, koho tam najde!“</p>
<p>„Samozřejmě. Musel to vědět. Doba zázraků minula už dávno.“</p>
<p>„V pořádku. Jen mi nejde do hlavy, jak si mohl Lišák myslet, že mu spolknete tak šílenou historku.“</p>
<p>„Vysvětlil nám to po svém. Popsal, jak ho zatkl místní strážník, když ve vesnici žebral o jídlo. Protože byl cizinec, neznal jazyk a neměl ani pas, vsadil ho do vězení, které mělo jedinou místnost. Prý od Lišáka chtěl, aby si vymyslel lepší báchorku, než že je oloupený Angličan, který zabloudil. Jak mu to Lišák vysvětloval nevíme, protože neuměl španělsky ani slovo a místní polda prý znal jen o tři anglická slova víc. Jmenoval se prý Juan nebo tak nějak. Stejně ale Lišákovi nevěřil a poslal si pro chlapíka, který uměl anglicky, aby posloužil jako tlumočník. Kdo přišel? No přece Corny Cornelli a za ním se objevili Ritzy a Nifty! Zaplatili za Lišáka kauci — nebo spíš nějak zařídili s policistou, aby ho pustil — a vzali ho s sebou domů. Snad se báli, aby nemluvil. Měli pronajatou pěknou vilku a žili si v báječném pohodlí. Pěkný nábytek, dobrá jídla a měli i služebnou…“</p>
<p>„Jenže tím jen dal šílenosti příběhu korunu,“ zavrčel Biggles a zapálil si další cigaretu. „Opravdu tomu věříte?“</p>
<p>„Věříme tomu oba asi tak stejně.“</p>
<p>„Tak co si o tom skutečně myslíte?“</p>
<p>„Jsem přesvědčen, že Lišák o nich od začátku věděl, nebo je tam nějak objevil a vydal se za nimi.“</p>
<p>„Jaký měl k tomu důvod?“</p>
<p>„Rozhodně to nebylo ze zvědavosti nebo z přehnané náklonnosti k těm vrahům. Asi to udělal z jediného důvodu, obvyklého u lidí jeho druhu. Šlo mu o peníze. Kde jinde je měl hledat? Ke všemu se bál, že mu v Londýně hrozí provaz za vraždu.“</p>
<p>„Dali mu něco?“</p>
<p>„Ani penci.“</p>
<p>„Ale co pro všechno na světě dělali ti lotři v Mexiku?“</p>
<p>„Důvod k tomu zaručeně mají. Hned k tomu dojdu. Lišák tvrdí, že s nimi zůstal asi měsíc. Pak se prý pohádali a on od nich odešel. Domnívám se, že buď ho už měli plné zuby a vyhodili ho, nebo Lišák vyžadoval svůj peněžní podíl příliš důrazně. Patrně nátlak přehnal a pak mu nezbylo než utéci, protože hrozilo, že se ho zbaví. Řekl bych, že druhá verze je pravděpodobnější. Nějak se dostal až do Mexiko City. Dorazil do města vyčerpaný a opět bez peněz. Ohlásil se britskému zastupitelství a měl ještě tu drzost, že s nimi chtěl obchodovat. Prohlásil, že ví všechno o londýnské loupeži diamantů a že to také vyklopí. Ovšem pouze tehdy, když mu zajistí volný odjezd domů a slíbí mu, že ho nebudou soudně stíhat.</p>
<p>Britští úředníci se zločinci nevyjednávají. Spojili se s námi. Měli jsme zájem o diamanty, takže jsme je požádali, aby mu koupili jízdenku domů. Počkali jsme si pak v přístavu na jeho loď. Ačkoli jsme proti němu nic neměli, odvezli jsme si ho do Yardu, kde nám vyprávěl svůj příběh. Potom jsme ho pustili. Je stále v Londýně a nespouštíme ho z očí.“</p>
<p>„Co všechno věděl o diamantech?“</p>
<p>„Ví toho víc než dost, jestli ovšem to co říká je skutečnost a ne jen výmysl.“</p>
<p>„Jak vůbec vysvětlil, že ví o diamantech?“</p>
<p>„Tvrdil, že všechny podrobnosti má od svého londýnského kamaráda Niftyho, který, a na to by prý mohl přísahat, už má celé věci po krk a umírá touhou po londýnském domově, kde voní ryby, hranolky a dobré pivo, a ne věčné <emphasis>tortillas</emphasis> a <emphasis>frijoles, </emphasis>kterými ho stále krmí v Eltoře.“</p>
<p>„Takže Nifty také promluvil?“</p>
<p>„Ano. Zmínil jsem se vám, že Ritzy získal zkušenosti s plavbou na člunu po Středozemním moři. Poněvadž věděl, že dostat diamanty z Anglie by jen tak lehce neprošlo, připravil si vlastní plán. Byl docela chytrý. Z peněz, které uloupili z poštovního vozu, koupil kajutovou jachtu. Připravil ji k okamžitému odplutí na kotvišti v přístavu v Chichesteru. Zamýšlel s ní odjet do Tangeru. Patrně víte, že tam se dá koupit nebo prodat cokoli a nikdo se vás na nic neptá. Tam měl domluvenou schůzku s agentem, se kterým v době, kdy se zabýval pašováním, obchodoval se zbraněmi. Když si všechno připravil, uloupil diamanty a téže noci vyplula jachta do Tangeru. Všechno podle plánu. Rozumějte, to všechno vyprávěl Nifty Lišákovi jednoho tichého večera v Eltoře, když měli v sobě několik panáků a Ritzy byl ve vesnické krčmě.“</p>
<p>„To zní rozumně,“ přikývl Biggles.</p>
<p>„Vše probíhalo hladce, dokud nepřipluli do Biskajského zálivu,“ pokračoval Raymond. „Tam je nečekaně zastihla divoká bouře a navíc jim motor vypověděl službu. Nebýt šťastné náhody, znamenalo by to jejich konec a nikdo by se již nikdy nedozvěděl, co se s nimi a s uloupenými diamanty stalo. S jachtou to přece jen moc neuměli. Bez motoru neudrželi loď proti větru, nabírali vodu a loď se potápěla. Měli náramné štěstí, že je našla francouzská loď mířící z Bordeaux do New Orleansu. Zachránila je.“ Raymond se usmál. „Mohli bychom se zamyslet nad tím, co by se stalo, kdyby kapitán francouzské lodi věděl, co si veze Ritzy v promáčeném batohu. Bylo to celé jmění. On to ovšem netušil a loď přistála v určený čas v New Orleansu. Tak se Brabinsky dostal se svými kumpány do Spojených států.“</p>
<p>„Začíná to být docela napínavé,“ zabručel Biggles. „Vyprávějte dál, pane.“</p>
<p>„Brabinsky tam prodal nějaký ten diamant a za získané peníze odjela celá parta do San Franciska. Ritzy se správně rozhodl, že se na čas usadí co nejdál od Anglie, než se mu opět podaří navázat styk s agentem. Ke schůzce v Tangeru pochopitelně nedošlo a musel si sjednat novou. Pořád měli ještě diamanty u sebe a Ritzy se bál, že americké orgány je dříve či později dopadnou a začnou jim klást nepříjemné otázky. Kdyby byli řádnými lidmi, stačilo by samozřejmě zajít za nejbližším britským konzulem, jenomže to nepřicházelo v úvahu. Ritzyho obavy byly oprávněné. Pokusil se prodat další drahý kámen, obchodník však byl čestný člověk a policie zachytila stopu. Ritzy sice vyprávěl o ztroskotání jachty, ale policie už pojala podezření. Bohužel nestrčili nikoho za mříže, a zatímco prověřovali výpověď, proklouzl Ritzy a další lotři přes hranice do Mexika. Je snad jasné, že přešli hranici tajně a ani v Mexiku se neodvážili putovat daleko. Usadili se blízko hranic.“</p>
<p>„Podivná cesta do Eltory. Proč tam zůstali?“</p>
<p>„Už jsem řekl, že netoužili po civilizovanějších místech, a také se nechtěli moc vzdalovat od San Franciska. Ritzy poslal leteckou poštou dopis agentovi do Tangeru, v němž vysvětlil, proč se nemohl dostavit na schůzku. Dostal odpověď, ve které bylo stanoveno nové místo schůzky, tentokrát ve Frisku, s nějakým Hugo Schultzem. Ten měl převzít diamanty a také je zaplatit. Je málo pravděpodobné, že by soukromá osoba disponovala takovou částkou. Proto soudím, že pan Schultz je patrně Němec z Východního Německa, který zastupuje zemi, kam diamanty směrují.“</p>
<p>„Docela snadno uhodnu, která to je.“</p>
<p>„Ovšem. Ale k setkání zase nedošlo. Ritzymu šlo na nervy, už to, že s sebou tahá spoustu diamantů a potlouká se s nimi po hotelech. Když potom o něj projevila zájem americká policie, raději vyklidil pozice a uchýlil se do Mexika, dokud byla cesta volná.“</p>
<p>„Nechal Schultzovi vzkaz, kam odjíždí?“</p>
<p>„O tom nic nevíme. Lišák se na to zapomněl zeptat. Můžeme však předpokládat, že to Ritzy udělal a potom by se měl Schultz už brzy objevit v Eltoře. Do doby než Lišák opustil vesnici, se neobjevil. Není těžké uhádnout, že i on měl potíže. Pro Schultze určitě není snadné dopravit možná celý milion dolarů přes hranice do Mexika, aniž by se vyhnul dotěrným <emphasis>otázkám. </emphasis>Potřeboval hodně času, aby se na to připravil. Na druhé straně si Ritzy a jeho kumpáni dvakrát rozmyslí návrat do Států. Přestože měli britské pasy, nezapomeňme, že měli namířeno do Tangeru, takže je málo pravděpodobné, že by si opatřili víza do Spojených států. V Orleansu jim dovolili vyjít na břeh jako ztroskotaným námořníkům, ale když už jednou byli v San Francisku a Mexiku, nemohli se na ztroskotání vymlouvat.“</p>
<p>„Nifty byl z toho asi otrávený.“</p>
<p>„Prý ano, a pořádně. Připouštěl, že všude kde byli, měli všechno pohodlí a místní policisté, které podmazali, jim šli na ruku, ale prostředí si ho nezískalo. Ostatně ani Ritzy nezamýšlel zůstat v Mexiku nastálo. Také třetí z nich, Corny, byl neklidný. Ten chtěl zpátky domů do Jižní Ameriky. Nifty, který nenašel k Mexiku vůbec žádný vztah, myslel jen na to, jak se vrátit do Londýna. Požádali oba Ritzyho, aby rozdělil diamanty na tři části a nechal každého, aby s nimi naložil, jak se mu zachce. Ritzy na to ale nepřistoupil a můžete si představit, že se vztahy mezi nimi horšily. Lišák si našel svoji cestičku, jak se z toho vysmeknout. Peníze mu sice nikdo nedal, ale aspoň se dostal domů.“</p>
<p>„V době, kdy byl Lišák v Eltoře, měl Ritzy stále ještě diamanty u sebe?“</p>
<p>„To je jisté. Z opatrnosti je schoval už dříve. Jen on sám věděl, kde jsou, takže ostatní nemohli nic dělat, pokud se nechtěli vzdát svého podílu. Ritzy tak měl jistotu, že když společníci nevědí, kde jsou diamanty, nehrozí mu od nich žádné nebezpečí.“</p>
<p>„Myslíte si, že by našel na kameny kupce přímo v Mexiku?“</p>
<p>„Nesmysl. Vylučuji to. Dokázal prodat za hotové jediný kousek. Lišák tvrdí, že má plné kapsy peněz. Kdyby se chtěl zbavit celého balíku nebo i jen větší části kamenů, přivedlo by ho to do velkých potíží. Brzy by se zjistilo, kdo diamanty prodal a cesta by vedla přímo k němu. Mexická policie by jistě byla zvědavá. Tak nějak se věci mají dnes, pokud se ovšem nic nepřihodilo od doby, kdy Lišák odjel do Londýna.“</p>
<p>„Jak je to dlouho?“</p>
<p>„Bude to sedm týdnů.“</p>
<p>„Takže se mohla přihodit spousta věcí.“</p>
<p>„Jsme si toho dobře vědomi. Proto věc spěchá. Jsou ti tři vůbec ještě v Eltoře? Přijel si Schultz pro diamanty? Nepřestěhovala se banda po hádce s Lišákem jinam, z obavy že je zradí? Kam? Tuší, že je opravdu zradil? Jeďte do Mexika a zjistěte to! Pokud jsou ještě v obci, pošlete mi telegram, ale ne z Eltory. Lidé z pošty obvykle rádi a často žvaní a Ritzy s nimi bude ve spojení, aby věděl co je nového.“</p>
<p>„To je všechno?“</p>
<p>„Pro tuto chvíli ano.“</p>
<p>„Nemohla by vám tohle zjistit mexická policie?“ smutně vzdychl Biggles.</p>
<p>„Nepochybně by mohla, a to docela snadno, ale jak bychom mohli od nich chtít, aby brali věc vážně, kdybychom jim neřekli, oč tu běží? A navíc byste mohl vědět, že ve hnízdě jakým je Eltora, stačí návštěva jediného zvědavého strážníka, rázem to všichni vědí a celá banda sbalí kufry. Ne, to musí proběhnout nenápadně. Již jsem hovořil o překážkách při žádostech o vydání zločinců. Mexiko se zajímá o diamanty jako <emphasis>každý </emphasis>jiný stát. Kdyby se vám podařilo zmocnit se diamantů, nic proti tomu, ale v žádném případě nesmíte v Mexiku někoho zatýkat. Kdyby se vám však povedlo vylákat Ritzyho do Spojených států, bylo by to skvělé. Na spolupráci s americkou policií můžeme spoléhat. Nechtěli by, aby se diamanty dostaly do nepravých rukou.“</p>
<p>„Hlavně to udělat nenápadně,“ zavrčel Biggles. „Nenápadně získat diamanty a ještě nenápadněji unést vraha přes hranice. Já nejsem duch, pane. Proč jste na tu práci vybral mne? Proč nejede nějaký policista z Yardu?“</p>
<p>„Vím, že nejste duch,“ zabručel Raymond. „A nechci od vás žádná kouzla. Policistu nechci, protože by to bylo příliš riskantní. Nezapomeňte, že máme co dělat s profesionálními zločinci. S vrahy. Mohou znát řadu lidí z Yardu od vidění. To patří k jejich řemeslu. Rozhodně ucítí poldu na míli daleko. Když přijedete jako náhodný turista, tak si vás ani nevšimnou.“</p>
<p>„V Eltoře asi mnoho náhodných turistů nebývá. A vy se domníváte, že nejsem cítit jako polda?“ zasmál se Biggles.</p>
<p>„Ne. Dokonce tak ani nevypadáte. Ale na tom nezáleží. Řekněte mi svůj názor na to, co jste právě slyšel.“</p>
<p>„Myslím, že se dohadujete správně. Ritzy je dosud v Mexiku.“</p>
<p>„Co vás k tomu přivádí?“</p>
<p>„Pokud Lišák není úplný trouba, musí především počítat s tím, že si jeho řeči ověříte. Kdyby se ukázalo, že je lhář, nijak by si tím nepomohl. Na druhé straně mám pocit, že kdyby jeho příběh byl jenom snůškou lží, slátal by dohromady ještě jeden, aby se mu spíš věřilo.</p>
<p>Uváděl také podrobnosti, které nemusel. Například proč si vymýšlet jméno pro člověka, se kterým se měl Ritzy údajně setkat v San Francisku? Hugo Schultz. To nebylo nutné. Nikdy bych nečekal, že uvede i křestní jméno.“</p>
<p>„Myslíte, že Schultz skutečně existuje?“</p>
<p>„Myslím, že ano. Jak jste řekl, mohl by to být agent, sídlící ve Východním Německu, nejspíš v Berlíně. Zajímalo by mě, jestli o něm něco ví von Stalhein? Ostatně, kde je teď?“</p>
<p>„Stalhein? Je v Londýně.“</p>
<p>„Co dělá?“</p>
<p>„Žije si klidně v bytě v Kensingtonu a čeká, až utichne rozruch po jeho útěku ze Sachalinu.“</p>
<p>„Jak si vydělává?“</p>
<p>„Naposledy jsem slyšel, že pracuje na překladech z ruštiny a z němčiny do angličtiny, většinou pro vládní úřady.“</p>
<p>„Vědí o něm, kdo je?“</p>
<p>„Někdo to může vědět, ačkoli si změnil jméno na Lothar Boelke. On sám tvrdí, že jen dočasně.“</p>
<p>„Máte jeho adresu?“</p>
<p>„Ovšem.“</p>
<p>Biggles odklepl popel. „Zařekl jsem se, že se budu držet od něho zpátky, ale tohle by stálo za návštěvu. Rád bych se přesvědčil, zda něco neví o muži jménem Hugo Schultz.“</p>
<p>„Je jen slabá naděje, že ho bude znát nebo o něm vědět, protože Schultz je v Německu běžné jméno. Samozřejmě může být i falešné.“</p>
<p>„Stejně to zkusím,“ řekl Biggles. „Abych nezapomněl, jistě máte popis Ritzyho a jeho milých přátel.“</p>
<p>„Ano, protože už seděli. Dole najdete fotografie a otisky prstů Brimshawa a Cornelliho.“</p>
<p>„S výletem do Mexika budu mít potíže,“ řekl Biggles po chvilce zamyšlení. „Umím slušně španělsky, abych se domluvil jako turista, ale zase ne tolik, abych jednal úředně, kdyby to bylo nutné. Už jsem také delší čas španělsky nemluvil.“</p>
<p>„Zdokonalte svou španělštinu cestou. Když pojedete jako turista, což vám doporučuji, nebudete časově nijak vázaný. V každém případě Eltora není daleko od hranic a možná zjistíte, že spousta lidí, se kterými přijdete do styku, mluví americkou angličtinou. A potom, kdo by u turisty čekal dokonalou španělštinu?“</p>
<p>„Kde přesně leží Eltora?“</p>
<p>„Je to malé hnízdo, zastrčené v severozápadním cípu země, asi sto mil od hranic s Kalifornií. Najde se na podrobnějších mapách. Silnice vede na jih přes Sonoitu. Nejlépe bude, když si jako běžný turista opatříte ve Státech vůz a pojedete na jih. Nemá smysl brát si letadlo. Nebudete ho potřebovat a není pravděpodobné, že byste poblíž Eltory našel místo k přistání. Je tam značně nerovný terén. Mimochodem, raději si s sebou neberte revolver. Obejdete se klidně bez něj a dovoz zbraní do Mexika je zakázán. Máte vlastně jediný úkol. Zjistěte, zda Ritzy a jeho společníci jsou ještě v Eltoře.“</p>
<p>„Ovšem, pane. Nestojím o to, abych měl plné kapsy nepotřebných, těžkých krámů.“</p>
<p>„Dobrá. Promyslete si to, ale ať to netrvá dlouho. Času nemáme nazbyt. Zdržení by mohlo znamenat, že by se diamanty nakonec úplně ztratily, jestli nejsou pryč už teď. Měl byste letět běžnou linkou do San Franciska a odtud autem dál.“</p>
<p>Biggles zdusil cigaretu a vstal. „Pochopil jsem, pane. Za chvíli budu zpátky.“</p>
<p>Vyšel z místnosti a vrátil se do své kanceláře.</p>
<p>„Tak jaké to jsou zprávy?“ zeptal se zrzek.</p>
<p>„Seďte a buďte zticha, kůzlátka,“ zasmál se Biggles. „Povím vám podivuhodnou pohádku, jakou jste ještě v životě neslyšeli.“<strong><emphasis>KAPITOLA ČTVRTÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>VON STALHEINOVY ZKUŠENOSTI</emphasis></strong></p>
<p>Následujícího rána taxík vyklopil Bigglese před domem, ve kterém se ubytoval von Stalhein po svém dramatickém útěku ze sovětského tábora politických vězňů v Onoru, na ostrově Sachalinu. Adresu mu opatřil Raymond. Biggles vyšel do nejvyššího poschodí a podle pokynů, které dostal, zaklepal na dveře hned proti schodům.</p>
<p>Uvnitř se ozval známý hlas: „Kdo je to?“</p>
<p>„Bigglesworth.“</p>
<p>Klíč se otočil v zámku, zachrastilo to. Dveře se otevřely, zprvu pomalu, a pak se zjevila tvář von Stalheina a současně automatická pistole v jeho ruce. Když hostitel poznal návštěvníka, slabě se usmál a zastrčil zbraň do kapsy.</p>
<p>„Pojďte dál, Bigglesworthe,“ řekl. „Rád vás vidím. Promiňte mi to dramatické uvítání, ale já u hostů nic neriskuji.“</p>
<p>„Chápu,“ kývl Biggles a vstoupil.</p>
<p>Von Stalhein zavřel dveře, zamkl a ukázal na jednu ze dvou židlí v místnosti. Druhá stála za stolem, u kterého soudě podle kupy rozložených papírů, na něčem pracoval.</p>
<p>Biggles si sedl a zamyšleně pohlédl na svého starého nepřítele. Jejich vzájemný vztah se změnil, avšak von Stalhein ne, i když mu vlasy trochu prokvétaly šedinami a ve tváři byly dosud vepsány stopy útrap, kterými prošel během věznění na obávaném ostrově. Jeho oděv byl však bez poskvrnky jako vždycky, a Biggles se slabě usmál, když jeho pohled padl na cigaretu v dlouhém náustku, která dýmala na okraji popelníku.</p>
<p>„Jak se daří Fritzovi?“ zeptal se.</p>
<p>„Když jsem o něm posledně slyšel, byl v pořádku. Píše zřídka. Dopisování je pro nás oba stále nebezpečné. Jak patrně víte, žije teď se svou matkou v Západním Berlíně.“</p>
<p>„Vím,“ přikývl Biggles. „Slyšel jsem o tom.“</p>
<p>„Doufám, že nepřicházíte kvůli němu?“ trhl sebou Stalhein.</p>
<p>„To ne,“ řekl Biggles. „Přišel jsem se vás zeptat na něco zcela jiného. Nezapomněl jsem na svůj slib, že až přesídlíte do Londýna, nevzniknou vám tím žádné závazky s ohledem na mojí pomoc při vašem útěku, alespoň co se týká mé osoby. Tehdy jsem měl na mysli hlavně politickou stránku věci. Teď mi sice jde o něco jiného, ale pokud nebudete chtít odpovídat, nemusíte.“</p>
<p>„Oč se jedná?“</p>
<p>„Zajímá mě člověk jménem Hugo Schultz. Je patrně agentem některé země za Železnou oponou. Znáte ho?“</p>
<p>„Znám tři lidi toho jména. Když mi povíte, v jaké souvislosti se o něj zajímáte, mohu vám poradit a určit Schultze, kterého máte na mysli.“</p>
<p>„Domnívám se, že jde o odborníka na drahé kameny, či o člověka, který se o ně trvale zajímá.“</p>
<p>„Například o diamanty?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Podívejme,“ pousmál se Stalhein. „Jeden Hugo Schultz, ačkoli to asi nebude jeho pravé jméno, skutečně pracuje jako úřední odhadce diamantů. Když jsem ho znal, žil v Moskvě, ovšem jeho činnost ho přiváděla na nejrůznější místa světa.“</p>
<p>„Zdá se, že to je můj člověk. Povíte mi něco bližšího?“</p>
<p>„Nerad mluvím o lidech, s nimiž jsem pracoval při svém posledním zaměstnání,“ zamračil se von Stalhein.</p>
<p>„Nedomnívám se, že byste si měl připouštět výčitky svědomí po tom, co vám vaši šéfové provedli,“ řekl Biggles vážně. „Ať už nám něco povídáte nebo ne, vaši bývalí zaměstnavatelé si budou stejně jistí, že jste prozradil všechno, co jste věděl.“</p>
<p>„Máte pravdu,“ připustil von Stalhein. „Jenomže podle mých vlastních měřítek jde o otázku cti.“</p>
<p>„Pro mě je novinka, že tihle lidé mají na čest nějaká měřítka,“ prohlásil kousavě Biggles. „Nepřišel jsem, abych vám dělal nějaké poklony, ale oni vám vždy nedůvěřovali, protože vy jste měřítka cti měl. Právě proto byl váš konec nevyhnutelný!“</p>
<p>„To teď nehodlám pitvat, ale myslím, že bude poctivé, když mi předem povíte, proč se na Huga Schultze vyptáváte,“ odpověděl von Stalhein.</p>
<p>„Dobrá. To nezabere tolik času. Můj případ se týká velké loupeže diamantů, k níž došlo před nějakou dobou v Anglii. Lupiči přitom zabili vrátného. Uprchli a teď jsou na druhé straně Atlantiku. Jejich vůdce zamýšlel prodat drahokamy nějakému člověku v Tangeru. Jeho jméno neznáme. Mohl to být Schultz nebo jeho společník. Jenže k setkání v Tangeru nedošlo. Další tajná schůzka byla sjednána do San Franciska s mužem jménem Hugo Schultz. Já proti Schultzovi nic nemám. Hledám lupiče a vrahy, ale mohl bych narazit i na Schultze. To je všechno. Protože je dobré znát své protivníky, napadlo mě, že byste mi o Hugo Schultzovi mohl něco povědět. Jak vypadá, co je to za člověka, jakým způsobem pracuje a tak podobně.“</p>
<p>„Rozumím,“ přikývl von Stalhein. „Takže je to spíše kriminální případ. Řeknu vám, co vím, ale nedozvíte se mnoho, protože diamanty nebyly můj obor. To přece víte. Myslím, že vašeho člověka znám a musím vás upozornit, že to je velmi nepříjemný chlapík. Spojila mě s ním jeho chabá znalost angličtiny. Jednou jsem s ním proto musel odjet do Spojených států jako tlumočník a také, jak se domnívám, jako doprovod. Vládla totiž obava, že by mohl zmizet i s diamanty, které měl koupit. Později se v angličtině zlepšil a teď již patrně hovoří anglicky velmi dobře.“</p>
<p>„Vaši lidé mu tedy moc nedůvěřovali,“ ušklíbl se Biggles.</p>
<p>„Ti nedůvěřují nikomu. Nemohou si to dovolit.“</p>
<p>„Byl obchod s diamanty v mezích zákona?“</p>
<p>„To nevím. Schultz dostal diamanty a já se s ním k jeho velkému smutku vrátil do Moskvy.“</p>
<p>„Proč byl smutný?“</p>
<p>„Navrhl mi, abychom se o drahé kameny rozdělili a řekli, že nám je zabavili celníci.“</p>
<p>„Takže on je v jádru podvodník,“ znovu se ušklíbl Biggles. „To jsou mi věci. Předpokládám, že jste na hru nepřistoupil.“</p>
<p>„Ne. Už jsem řekl, že jsme se vrátili.“</p>
<p>„Ohlásil jste to po příjezdu do Moskvy?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Schultz měl na vysokých místech dobré přátele. Nastavoval bych zbytečně krk.“</p>
<p>Biggles zavrtěl hlavou. „Divím se, jak jste tam mohl tak dlouho vydržet. Dost by mě zajímalo, jak se dostal Schultz s diamanty přes celnici?“</p>
<p>„Je zkušený pašerák. To je hlavní důvod, proč ho pro tuhle práci vybrali. Zabýval se tím celý život. Jednou před mnoha lety se ale dopustil ošklivé chyby. V Marseille tehdy zastřelil francouzského celníka. Chytili ho a dostal doživotí. Když Němci za druhé války obsadili Francii, gestapo ho propustilo a používalo k pašeráckým akcím. Po válce utekl do Ruska, kde se bez potíží dostal ke své práci, ve které byl vzhledem k dlouholetým zkušenostem vysloveným mistrem. Odborníkem, jenž se vyzná ve všemožných tricích. Vymetl podezřelé kouty skoro všech světových velkoměst, jako nikdo jiný. Patrně se stále těší dobrému zdraví. Dejte si na něho pozor. Je to nesmírně nebezpečný člověk.“</p>
<p>„V jakém smyslu?“</p>
<p>„Nosí u sebe revolver a je vždycky připravený ho použít.“</p>
<p>„Jak vypadá?“</p>
<p>„Může mu být asi šedesát. Je vysoký a statný, vždycky pečlivě oholený a bude mít výraznou čelní pleš. Už dříve byl krátkozraký, takže musel nosit brýle. Ty a zároveň jeho velký oválný obličej a mírný výraz mu dávaly vzhled laskavého pana profesora. Opravdu se také často vydával za univerzitního profesora z Heidelbergu. Aby to prokázal, nosil s sebou samozřejmě falešné doklady. Poznáte ho však snadno, protože má jedno zvláštní znamení. Jako mladík měl nehodu v autě. Po ní má jednu nohu trochu kratší a při chůzi ji tahá za sebou.“</p>
<p>„Děkuji vám,“ řekl uznale Biggles. „Tyhle informace mi velice pomohou. Vzpomenete si ještě na něco?“</p>
<p>„Ne, myslím, že to je všechno. Ale počkejte, přece ještě jedna maličkost. Jedné zemi se vyhýbá jako čert kříži. Jde o Francii. Bojí se, že kdyby ho poznali, zatkli by ho a musel by nastoupit starý doživotní trest.“</p>
<p>Biggles se zvedl. „Jsem vám velmi zavázán, von Stalheine. Ten chlapík, o kterém jste mi pověděl, může být můj člověk a nemusí, ale svými vlastnostmi přesně zapadá do toho, co o něm vím.“</p>
<p>„Budete ho hledat?“</p>
<p>„Ne. Jestli již diamanty vyzvedl, budou dávno v Rusku.“</p>
<p>„Pokud se jedná o dostatečně velké jmění, mohl je vyzvednout a nechat si je.“</p>
<p>„Hodnota ukradených diamantů se odhaduje zhruba na sto padesát tisíc liber.“</p>
<p>„Pěkná suma,“ sešpulil ústa Stalhein. „To by asi stačilo. Může to být příležitost, na kterou čekal celý život.“</p>
<p>„Jaká příležitost?“</p>
<p>„Shrábnout hromadu peněz a vypadnout.“</p>
<p>„Myslíte, že podleze Železnou oponu?“</p>
<p>„Tak nějak,“ usmál se Stalhein.</p>
<p>„To se mu tam nelíbí?“</p>
<p>„Ne víc, než se tam líbilo mně, ale hodilo se mu tam zůstat, jako jsem tam zůstával i já. Pamatujte si. Ruští agenti nepobíhají volně s velkými částkami peněz v kapse. Vždycky je někdo hlídá. Jak jsem vám už řekl, při jedné podobné akci jsem hlídal Schultze osobně, ačkoli formálně jsem ho doprovázel jen kvůli jeho hanebné angličtině.“</p>
<p>„Budu na to pamatovat,“ řekl zamyšleně Biggles. „A také již musím jít, připravil jsem vás o spoustu času. Mohu pro vás něco udělat?“</p>
<p>„Ne, děkuji. Daří se mi dobře. Po mých <emphasis>zážitcích </emphasis>tu nacházím velmi příjemné počasí a dobrou kuchyni.“</p>
<p>„Naše počasí a kuchyni lidé z kontinentu málokdy chválí,“ usmál se Biggles.</p>
<p>„Ano, jenže já k vám přijel až ze Sachalinu,“ projevil Stalhein nečekaný smysl pro humor. „Začínám mít Anglii rád. A mám tu práci. Právě jsem dostal k překladu jednu tlustou knihu, která mě zabaví na delší čas.“</p>
<p>„Od koho?“</p>
<p>„Od generála Raymonda.“</p>
<p>„Dává si práci, aby vás uchránil od nebezpečných myšlenek,“ řekl Biggles. „Je to od něj hezké, ne?“</p>
<p>Von Stalheinovou tváří přelétl nucený úsměv. „Ať si s tím nedělá starosti. <emphasis>Žádný </emphasis>člověk, který poznal, jak to vypadá za zdí ruského vězení, nebude riskovat, že by se tam vrátil. Jakpak se daří vašim třem zdatným pomocníkům?“</p>
<p>„Díky, nijak si nestěžují. Jen mám dojem, že vás postrádají. Od doby, kdy jste přešel na anglickou stravu, chybí jim občas trochu toho vzrušení.“</p>
<p>„Až se vyplní mezera způsobená mým odchodem, budou mít práce až dost,“ prohlásil vážně von Stalhein.</p>
<p>Biggles došel ke dveřím. „Zatím sbohem. Vyrazím si na výlet, ale až se vrátím, přijdu se na vás podívat.“</p>
<p>„Rád si poslechnu, zda jste se sešel se Schultzem,“ prohodil von Stalhein, když otvíral dveře.</p>
<p>Se zamyšleným úsměvem sešel Biggles na ulici, zavolal si taxi a vrátil se do kanceláře.</p>
<p>Přátelé očekávali jeho návrat se zvědavostí, jež byla za daných okolností zcela pochopitelná.</p>
<p>„Byl doma?“ zajímalo zrzka.</p>
<p>„Ovšem,“ odpověděl Biggles, pověsil klobouk a šel ke své židli za stolem.</p>
<p>„Je pořád tak odměřený?“</p>
<p>„Ani ne. Dokonce pochválil naše počasí a kuchyni.“</p>
<p>„Víš, starouši, nezačínáš si nějak zvykat dávat všechny kamarády dohromady s roztomilým Erichem?“ zašpičkoval si Bertie a dal se do čištění monoklu. „Pověděl ti vůbec něco o tom Schultzovi?“ dodal.</p>
<p>„Víc než jsem čekal. Nebude takový šprýmař jako Stalhein.“</p>
<p>„Co tedy bude na programu?“ zeptal se Algy.</p>
<p>„Hned jak dostanu letenky, poletím s Gingerem do Mexika.“</p>
<p>„Proč jenom s ním?“</p>
<p>„Nemyslím, že by se tam našla práce pro všechny čtyři. Vypadali bychom jako okupační výsadek.“</p>
<p>„Jemináčku, rád bych se nechal vysadit,“ vyjekl Bertie. „Přece by sis nenechal <emphasis>zábavu </emphasis>jenom pro sebe. Pojedeme s tebou do Friska. Slyšel jsem o něm tolik, že bych se tam rád podíval. Ostatně nikdy nevíš, jak ti můžu být užitečný.“</p>
<p>„To platí i o mně,“ dodal Algy.</p>
<p>„Když to tak vidíte oba, dobrá,“ ustoupil Biggles. „Je možné, že se Ritzy vrátí do Friska, aby se tam setkal se Schultzem. Neuškodí tedy, když se po nich poohlédnete, zatímco já pojedu s Gingerem do Eltory. Neměli bychom se tam zdržet dlouho. Bylo by dobré, kdyby někdo z vás byl stále u telefonu, kdybychom potřebovali pomoc. Jak říkáš, člověk nikdy neví.“</p>
<p>„Jak chceš postupovat?“ zeptal se Algy.</p>
<p>„Chtěl bych sledovat stopy Lišáka Adamsona. To znamená, že v San Francisku nebo v Los Angeles koupím vůz, nejspíš ojetý, protože ho budeme potřebovat jen krátce. V něm s Gingerem přejedeme hranice a zamíříme do Eltory. Tam budu předstírat poruchu, abych měl záminku trochu se zdržet, a pokusím se zjistit, kde se skrývá banda. Eltora není veliká, takže to bude trvat krátce. To vše za předpokladu, že Ritzy ze vsi neodjel. Kdyby ano, museli bychom za ním.“</p>
<p>„Jak zjistíš, zda má ještě diamanty?“ zeptal se Algy.</p>
<p>„Když bude v Eltoře, dá se z toho usoudit, že je stále má. Kdyby je totiž prodal, neměl by důvod zůstávat v takové bohem zapomenuté díře. Jestli tam nebude, pokusíme se vypátrat, kam odjel. Nejspíš se vrátí do San Franciska na schůzku se Schultzem. Tebe a Bertieho budu samozřejmě průběžně informovat kam jedu. Vy budete ve Frisku hledat Schultze, případně zjistíte, zda tam byl a odjel. Ale o tom si promluvíme, až přijde čas.“</p>
<p>Biggles se odmlčel a přešel k mapě, která ležela rozložená na stole.</p>
<p>„Jak Lišák vyprávěl,“ řekl po chvíli, „překročil hranice Mexika v Sonoitě a brzy nato musel na vedlejší silnici opustit vůz. Měl fordku s kalifornským číslem. Po té silnici se chci dostat stejně jako on až do Eltory, doufám jen, že náš vůz bude v lepším stavu. To pro dnešek stačí. Začneme s přípravami.“<strong><emphasis>KAPITOLA PÁTÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>VESNICE JMÉNEM ELTORA</emphasis></strong></p>
<p>Tak došlo k tomu, že se Biggles s Gingerem ocitli v místech tolik vzdálených jejich obvyklé operační oblasti.</p>
<p>Let do San Franciska pravidelnou leteckou linkou proběhl bez zvláštních událostí. Algy s Bertiem zůstali ve městě, aby čekali na další pokyny, zatímco jejich dva přátelé pokračovali do Los Angeles, kde Biggles koupil ojetý studebaker, který se zdál být v pořádku. Podle plánu pak odjel s Gingerem do pohraničního města Sonoity, kde Lišák Adamson, pokud bylo jeho vyprávění pravdivé, vjel se svou fordkou do Mexika.</p>
<p>Při hraniční prohlídce Ginger žasl, jak Lišák dokázal přejet hranice, když ho sledovala policie. Úředníci na obou stranách hranice byli totiž nesmírně zvědaví. Položili jim řadu dotěrných otázek a nejenže jim zkontrolovali pasy, ale pečlivé prohlídce neušla ani zavazadla. Podobné prohlídce podrobovali každého, o to byl Lišákův průjezd divnější. Když se mexický úředník ptal na účel jejich návštěvy, Biggles mu vysvětlil, že hledá vhodné dějiště pro filmové záběry. Chlapík vysvětlení chápavě přijal snad také proto, že Hollywood neležel daleko odsud. A pak studebaker vyjel na cestu, která se stále horšila, a jak víme, ještě víc se horšil stav spojky vozu.</p>
<p>Biggles se zrzkem tedy zůstali trčet v mírném stoupání, aniž by věděli, zda jsou na správné silnici. Přečkali tak noc ve značné nejistotě a nepohodlí. Zrzka ještě ke všemu kousla do ruky jakási velká létající potvora. Dost ho to bolelo, takže probděl větší část noci.</p>
<p>Za úsvitu se probrali celí ztuhlí a prochlazení, protože řídký pouštní vzduch byl krutě studený. Ginger se postavil na nohy a otráveně si mnul ruku.</p>
<p>„Podívej na ten otok,“ vyzval přítele.</p>
<p>„Chtěl jsi poznat Západ, tak si nestěžuj,“ ušklíbl se Biggles, ale ani on nejevil nad svěžím jitrem viditelné nadšení. „Vyjdeme na vršek a koukneme se, co leží na druhé straně. Na nějaké ranní mytí tady není ani pomyšlení.“</p>
<p>„Přijdeme tam jako párek pobudů,“ znechuceně zavrčel zrzek.</p>
<p>„Na tom jak budeme vypadat, mi příliš nezáleží,“ řekl Biggles. „Hlavně abychom se dostali do vesnice. Až se najíme a napijeme, bude nám líp.“</p>
<p>Stalo se ale, že se do kopce vůbec nemuseli namáhat. Právě když chtěli vyrazit, objevila se nahoře velká skupina indiánů. Všichni muži, ženy i děti byli oblečeni do pestrobarevných šatů.</p>
<p>„Štěstí se na nás usmálo,“ řekl Biggles. „Jistě byli v Eltoře nakupovat, takže ves nemůže být daleko.“</p>
<p>Tlupa indiánů spěchala k automobilu, který byl pro ně zajímavým a zábavným objektem. Oblehli vůz, aby si ho prohlédli. Biggles se jich optal, jak je daleko do Eltory a úlevně vydechl po sdělení, že Eltora leží v údolí hned za kopcem. Vůbec ho nenapadlo, že by jim ten pestrý a veselý zástup lidiček mohl nějak pomoci, nejvýše doufal, že někdo z nich zaběhne do vsi a upozorní tamní autodílnu, pokud tam nějaká je, na jejich nepříjemnou situaci. Indiáni však pochopili celou věc jako žert a vyřešili to po svém. Obklopili vůz a začali ho tlačit. Když Biggles viděl, co dělají, skočil za volant a nastartoval motor, aby jim co možná nejvíce pomohl. Stačilo to. Když Ginger viděl, že se vůz pohnul, posadil se vedle Bigglese a tak se za velkého jásotu a křiku dostali až na vrchol stoupání. Jedno z děvčat věnovalo zrzkovi rajče. Vděčně ho přijal, protože měl vyprahlá ústa.</p>
<p>Biggles těm dobrým lidem poděkoval a za výkřiků <emphasis>adiós </emphasis>a <emphasis>gr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>cias </emphasis>nechal vůz sjíždět po dlouhém svahu k cíli cesty, k obci choulící se mezi sady, palmami a obdělanými poli v údolí, kterým protékala řeka.</p>
<p>„Díky bohu, že zase vidím domy,“ prohodil Ginger s ulehčením. „Už jsem si dělal starosti. Co podnikneme teď?“</p>
<p>„Nejlépe bude, když se napřed sami někde usadíme, vykoupeme se, jestli to bude možné, a něco sníme. Pak se poohlédneme po servisu, co se dá udělat s vozem. V tomhle stavu nám není k ničemu.“</p>
<p>„Podle toho co Lišák vyprávěl, tak když sem přišel, byl podobně zubožený jako my.“</p>
<p>„Hodlal jsem předstírat poruchu, abychom měli záminku proč se tu trochu déle zdržet, ale nakonec nemusíme nic předstírat,“ řekl s úšklebkem Biggles. „Asi se tu zdržíme déle, než nám bude milé.“</p>
<p>Vůz sjel kopec, a když se terén srovnal, vplížil se do Eltory.</p>
<p>Ukázalo se, že vesnici tvoří pouze dvě řady vápnem obílených domků z vepřovic s plochou střechou, stojících při prašné cestě. Auto zastavilo před špinavým psiskem, které sedělo uprostřed cesty a drbalo se. Několik hubených slepic důvěřivě hledalo ve vyprahlém prachu zapomenuté zrnko. Opodál vyrůstal topol, nabízející vítaný kousek stínu, který částečně dopadal i na domek s malým obchodem. Ten nabízel všemožné zboží včetně železářského, o čemž svědčila řada hrnců a pánví, rozložených přede dveřmi. Vedle zboží seděl na rozvrzané židli vyzáblý stařec, s tváří podobnou vydělané kůži. Měl dlouhý, zahnutý nos, takže připomínal dravého ptáka, jemuž již k létání došly síly.</p>
<p>Přestože vesnice vypadala špinavá a zchátralá, po pustině na druhé straně kopce v ní objevili řádku míst, která vypadala jako malé kousky ráje. Nad několika bílými zdmi stály v zelené zahradě pěkné vilky. Na mřížoví z látek visela vinná réva, která stínila <emphasis>patia </emphasis>a verandy. Na jiných místech, chráněných ploty ze zelených kaktusů, zářila rudá rajčata jako malé ohnivé koule. Žluté tykve se rozvalovaly v hýřivých houštinách květin, mezi nimiž byly známé jiřiny a řeřichy, hlavně však mnoho jiných květů, jež zrzek viděl prvně v životě. Ze zahrad vyhlížely koruny pomerančovníků a byla vidět i políčka kukuřice prorostlá plevelem. Vysoko na uschlém eukalyptu, ze kterého se v dlouhých nepravidelných pruzích loupala kůra, sedělo několik luňáků a krčilo se v rychle sílícím horku.</p>
<p>Vedle pumpy, opřený o zábradlí, k němuž uvázal šlachovitého koně, si hověl hezký snědý mladík, s obrovským stříbrně lemovaným sombrerem na hlavě. Na sobě měl pestře vyšívanou košili, u krku rozhalenou, a kožené kalhoty. Na podpatcích jeho bot byly dlouhé, blyštivé ostruhy. Boky mu obepínal opasek s náboji a z pouzdra vyčnívala perleťová rukojeť revolveru. Přes rameno měl přehozen červený šál <emphasis>sarape. </emphasis>Mezi rty mu doutnala tmavá cigareta. Upíral černé oči na příchozí a netvářil se zrovna přívětivě, třebaže ne přímo nepřátelsky.</p>
<p>„Zdá se, že tu máš všechno jako na podnosu,“ dloubl do Gingera Biggles. „Tady stojí tvůj vytoužený střelec. Zeptej se ho, jestli dokáže šesti ranami prostřelit na srdcové šestce všechna srdce.“</p>
<p>„Ani mě nenapadne,“ odsekl zrzek. „Nezdá se mi, že by pochopil žert. Podle toho jak se tváří, tak kdyby si myslel, že si z něj utahuji, asi by mi nadělal šest děr do košile.“</p>
<p>Biggles otevřel dveře vozu a vystoupil. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Buenos días, seňor,“</emphasis><emphasis> </emphasis>pozdravil. „Můžete mi povědět, kde tu je nejlepší hotel?“</p>
<p>Chlapík odpověděl stejně zdvořilým tónem, ale výraz znechucení z jeho tváře nezmizel.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Buenos días, seňores.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Ukázal na dům stojící o kousek dál, jehož střecha trochu vyčnívala nad ostatní. Přešel do angličtiny se silným americkým přízvukem. „Tady dostanete nocleh jedině v <emphasis>Casa Grande. </emphasis>To je zdejší <emphasis>posada.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Biggles mu poděkoval, a když kráčeli k označenému domu, Ginger poznamenal: „Zdá se, že ho něco naštvalo.“</p>
<p>„Pokud máš pravdu, já to určitě nebyl,“ usmál se Biggles.</p>
<p>Zastavili u hostince, nad jehož dveřmi visel vývěsní štít se jménem <emphasis>Casa Grande</emphasis> — velký dům.</p>
<p>V <emphasis>patiu, </emphasis>pod zástěnou z pleteného rákosí seděli v proutěných křeslech dva muži, zabraní do vážného rozhovoru. Mezi nimi stál malý stolek a na něm láhev se dvěma sklenicemi.</p>
<p>Jeden z mužů byl velmi snědý tělnatý člověk, s prasečíma očkama a se splývajícím černým knírem. Ginger si pomyslel, že to může být <emphasis>mestizo, </emphasis>zpola Španěl, zpola indián. Byl bez klobouku a pouze v košili, kolem pasu měl karmínovou šerpu. Druhý muž byl mladší, tak kolem třicítky, štíhlý, hladce oholený, s delšími, jako havran černými, dozadu sčesanými vlasy. Byl rovněž snědý, ačkoli ne tolik jako jeho společník, a nebýt dobře ušitého obleku, který měl na sobě, mohl být také považován za místního rodáka. Zrzek usoudil, že může jít o Američana.</p>
<p>Bigglese to zřejmě také napadlo, protože se zastavil a oslovil ho anglicky. „Promiňte, je tohle hotel?“</p>
<p>Nemýlil se, protože mužova odpověď zazněla ve stejném jazyce, překvapivě bez amerického přízvuku. „To je zdejší <emphasis>posada, </emphasis>jestli mluvíte o tomhle,“ řekl chlapík a máchl paží kolem sebe.</p>
<p>„Můžeme tu dostat něco k jídlu?“</p>
<p>„V <emphasis>posadě </emphasis>určitě. Bude takové, jaké zde vaří.“</p>
<p>„A lůžko?“</p>
<p>„Vy tu chcete zůstat?“ užasl chlapík.</p>
<p>„Nic jiného nám nezbývá,“ řekl mu Biggles. „Měli jsme poruchu. Zůstali jsme vězet na poušti a ještě bychom tam byli, kdyby nám nepomohli nějací dobří indiáni a nevytlačili nás na kopec.“</p>
<p>„Co se vám porouchalo?“</p>
<p>„Spojka stávkuje. Je tu nějaký servis nebo opravna?“</p>
<p>„Není. Můžete dostat trochu benzínu. Starý Lorenzo naproti mívá v krámku pár kanystrů.“ Ukázal na starého Mexičana se zahnutým nosem, který stále seděl před krámkem.</p>
<p>„Nemá nějaké náhradní díly?“</p>
<p>„Nejvýš pár šroubů a matic. Po náhradních dílech tu není velká poptávka.“</p>
<p>„Jste Američan?“ zeptal se Biggles poněkud neomaleně.</p>
<p>„Více méně,“ pousmál se muž.</p>
<p>Druhý muž náhle vstal a nasadil si na hlavu odřenou čepici, jež nesporně patřila ke stejnokroji. S pánovitým výrazem přistoupil k návštěvníkům.</p>
<p>„Odkud jste přijeli?“ zeptal se důležitě.</p>
<p>„Přijeli jsme právě ze Spojených států,“ řekl Biggles.</p>
<p>„Američani, co?“</p>
<p>„Ne, jsme Angličané.“</p>
<p>„Ale, ale. Co tu pohledáváte?“</p>
<p>Biggles se vžil do role, kterou se rozhodl hrát. Právě totiž pochopil, že nikdo nepřichází do Eltory bez zřejmé příčiny.</p>
<p>„Hledáme nějaký místní kolorit pro filmování pod širým nebem.“</p>
<p>„Opravdu? A já jsem zase od policie. Vaše pasy prosím.“</p>
<p>Biggles a Ginger vytáhli malé modré knížky vyzdobené znakem Spojeného království.</p>
<p>Policista je podrobně prohlížel. Zrzkovi se zdálo, že nejvíc ho zajímají fotografie na třetí straně, které studoval mnohem déle, než bylo nutné. Pak úsečně prohlásil: „Vaše pasy nejsou v pořádku. Musíte jít se mnou na policejní stanici.“</p>
<p>„Jsou v naprostém pořádku,“ zavrčel Biggles. „Přece vidíte, že je orazítkovali vaši lidé v Sonoitě.“</p>
<p>„Vy jste přejížděli hranici v Sonoitě?“ vmísil se do hovoru druhý muž.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Neviděli jste tam náhodou modrý cadillac, nebo nepotkali jste ho cestou?“</p>
<p>„Ne. Jediné vozidlo, které jsme viděli cestou, vlastně nebylo auto, ale vrak fordky, trčící z písku.“</p>
<p>Muž se usmál. Byl to zvláštní vědoucí úsměv a zrzka napadlo, co asi o tom chlapík může vědět.</p>
<p>Biggles se obrátil k policistovi a snažil se hovořit klidně, protože věděl, že nepohodnout se s úředníky v cizí zemi je čirý nerozum. „Co budeme dělat na policejní stanici?“</p>
<p>„Počkáte tam, dokud nepošlu do Hermosilla pro povolenky.“</p>
<p>„Jaké povolenky?“</p>
<p>„Povolení, že můžete zůstat v zemi.“</p>
<p>„To už přece máme.“</p>
<p>„V pasech musí být razítko z velitelství policie v Hermosillu.“</p>
<p>„Proč v Hermosillu?“</p>
<p>„Je to hlavní město našeho státu Sonora.“</p>
<p>„Jak dlouho to bude trvat?“</p>
<p>„Kdož ví?“ pokrčil rameny policista.</p>
<p>Biggles pohlédl na druhého muže. „Takhle se to v Mexiku dělá vždycky?“</p>
<p>„Když to Juan říká,“ zněla odpověď provázená širokým úsměvem. „Nemůžete se přít s mužem zákona.“ Chlapík se zřejmě dobře bavil, jako kdyby se těšil z žertu, jehož pointu zná jen on sám.</p>
<p>Gingerovi však nebylo do smíchu. Jméno Juan mu zaznělo v hlavě jako zvuk zvonu. Podle Lišáka to bylo jméno policisty v Eltoře. Nikdy by ho nemohl znát, kdyby tu nebyl. Měli tedy další důkaz o pravdivosti Lišákova vyprávění.</p>
<p>„Kolik peněz máte s sebou?“ vybafl policista.</p>
<p>„Jen kolik budu potřebovat,“ řekl vyhýbavě Biggles.</p>
<p>„Okamžik,“ přerušil hovor druhý muž a hleděl na Bigglese stále s pobavenou shovívavostí. „Vy jste v Mexiku prvně, co?“</p>
<p>„Ještě jsem tu nikdy nebyl,“ odpověděl Biggles.</p>
<p>„Pak dovolte, abych vás informoval. Ještě jste totiž nepochopil, čemu slouží tohle divadlo. Nebo to víte?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Juan čeká na spropitné. Není na tom nic neobvyklého. Policisté v dírách, jako je tahle, jsou uboze placení. Strčte mu dvacet dolarů a bude po potížích.“</p>
<p>Tak přesně tohle se přihodilo také Lišákovi, pomyslel si zrzek. Protože byl bez peněz, přišel mu na pomoc Ritzy.</p>
<p>Třebaže to Bigglesovi bylo proti mysli, pochopil moudrost rady, kterou dostal. Pohádat se s policií bylo to poslední, co by chtěl. Sáhl do peněženky, vylovil pár bankovek a podal je strážníkovi.</p>
<p>Účinek se dostavil okamžitě. Policista se rozzářil. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Gracias, s</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ňor,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>děkoval. „Hodně velký děkuji,“ pokusil se dokonce o díky anglicky.</p>
<p>„Tak jak to bude s ubytováním?“ zeptal se Biggles.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Que desea, seňor?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Jaké mám přání? Potřebuji se vykoupat, najíst a vyspat,“ řekl Biggles.</p>
<p>„Pepéé!“ zařval policista.</p>
<p>Zatímco čekali, než se ukáže hospodský, došlo k příhodě, která možná nic neznamenala, ale neušla zrzkově pozornosti. Hezký, snědý Mexičan, jehož předtím viděli okounět na ulici, nasedl na koně a jel pomalu kolem hotelu. Když k nim dojel, přitáhl uzdu a zvíře zpomalilo. Muž, který poradil Bigglesovi jak na policistu, se zarazil, vstal a zatápal rukou v kapse. Jezdec se ušklíbl a pobídl koně kupředu. Ginger si všiml uštěpačného výrazu jeho tváře. Také policista jako by znejistěl a rychle ustoupil stranou.</p>
<p>Tím vše skončilo, protože vzápětí se vynořil hostinský, kulatý umaštěný mužík s tenkým černým knírem, který mu visel po stranách až ke bradě. Měl na sobě šedou košili, špinavé bavlněné kalhoty a na nohou sešmajdané sandály.</p>
<p>„Postarej se o ně!“ nařídil mu policista a povýšeně pokynul rukou.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Si, seňor.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Hostinský došel k vozu pro kufry, pohlédl na návštěvníky a kývl hlavou. „Pojďte, <emphasis>seň</emphasis><emphasis>ores,</emphasis>“ řekl.</p>
<p>Ginger si všiml, že dlouho nespouští oči z mizejícího Mexičana na koni.</p>
<p>Společně s Bigglesem pak následoval hostinského do hotelu a tak jako on překročil nekonečný zástup červených mravenců, kteří pochodovali mezi dveřmi.</p>
<p>Muž je nejprve zavedl do koupelny, snad proto že byla v přízemí nebo proto, že Pepe byl hrdý na tuto mimořádnou vymoženost svého hotelu. Ve skutečnosti šlo o primitivní zařízení venku za zadními dveřmi, totiž o cínovou vanu, kolem které byl zatažený potrhaný závěs. Voda tam přitékala pomocí pumpy z nádrže na dešťovou vodu. Dostalo se jim poučení, aby vodou šetřili. Bylo jí málo, protože deště se hodně opozdily. „K řece je pro vodu daleko a také v ní je málo vody,“ řekl dobrý hospodář Pepe. „Jestli déšť nepřijde již brzy, nastanou pro obec krušné chvíle.“</p>
<p>V hotelu nikdo jiný nebyl a tak si mohli vybrat ze tří ložnic pro hosty. Byly to dva dvoulůžkové pokoje a jeden jednolůžkový. Biggles se rozhodl pro dvoulůžkový pokoj s okny na ulici. Zařízení již nemohlo být jednodušší. Sestávalo ze dvou železných postelí s pokrývkami, které by mohly být mnohem čistší, z šatníku obloženého rákosem, z jedné rozpadající se židle a malého dřevěného stolku s umyvadlem.</p>
<p>Když si vybrali pokoj, Pepe do něj přinesl zavazadla a odešel.</p>
<p>„Říká se, že historie se neopakuje,“ řekl Biggles a pohlédl vážně na zrzka. „Poznal jsi toho chlapíka v <emphasis>patiu</emphasis>?“</p>
<p>„Ne,“ pozvedl obočí Ginger. „Ty ano?“</p>
<p>„Zpočátku taky ne, ačkoli mi jeho tvář připadala povědomá. Pak se mi to vybavilo a vzpomněl jsem si. Oholil si knír a nechal si narůst kotlety. Je hubenější než býval a od slunce více opálený. Jsem si ale jistý, že se nemýlím.“</p>
<p>„Nenapínej mě. Kdo je to?“</p>
<p>„Corny Cornelli, jeden z Ritzyho společníků.“</p>
<p>„To znamená, že tu je i Ritzy?“</p>
<p>„Zdá se, že ano.“</p>
<p>„Co to bylo za řeči o modrém cadillacu?“</p>
<p>„Myslím, že Corny čeká na jeho příjezd. Proto seděl dole. Modrý vůz buď patří bandě, nebo by v něm mohl přijet Schultz ze Států. Zatím nevím, co je pravda, ale brzy se to ukáže. Musíme rozehrát partii opatrně. Stačí, aby na nás padl stín podezření, a všechno se může nečekaně zvrtnout. Corny a ten policista jsou zaručeně spolu jedna ruka.“</p>
<p>„Něco ti povím,“ řekl zrzek, svlékající si před koupelí šaty. „Corny je možná policistův kamarád, ale s tím fešáckým kovbojem si nepadli do oka.“</p>
<p>„Taky jsem si všiml. Až přijde čas, určitě poznáme, co za tím vězí.“</p>
<p>„Pošleš Raymondovi telegram, že je Corny tady?“</p>
<p>„Ne. Rozhodně ne odsud. Bylo by to příliš riskantní. Jestliže si Ritzy ochočil policistu, můžeš se vsadit, že s pošťákem si poradil stejně.“</p>
<p>„Mohl bys zprávu zakódovat.“</p>
<p>„Kódovaná zpráva z Eltory? To by bylo samo o sobě podezřelé. Mohli by nás zavřít jako špiony nebo něco na ten způsob. Ale o tom si pohovoříme později, teď ze sebe smyjeme špínu a půjdeme se dolů najíst.“</p>
<p>Tak proběhl příchod Bigglese a Gingera do Eltory.<strong><emphasis>KAPITOLA ŠESTÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>RITZY VYPRÁVÍ</emphasis></strong></p>
<p>Následující hodinu Ginger vychutnával s požitkem. Z šatů a obuvi vyklepal písek, který mu odíral kůži. Vykoupal se ve vlažné vodě, která nebyla příliš čistá, ale neměl náladu na to, aby se zabýval drobnostmi. Najedl se dosyta, přestože mu jídlo moc nechutnalo. Maso bylo tuhé a studené, rýže nedovařená a k tomu <emphasis>tortillas, </emphasis>což je mexický chléb, připravovaný z obilí, které se přes noc namočí a pak se rozmělní na těsto. Z toho se uhnětou velmi tenké placky, jež se pečou se na pánvi bez tuku. Jsou syté, ale zpočátku poněkud těžko stravitelné. Ginger konečně pochopil Niftyho, kterému se již <emphasis>tortillas </emphasis>zajídaly a který tak toužil po anglickém chlebu, po rybě a smažených hranolcích. Káva byla slabá břečka bez chuti. Jediným pokrmem, proti němuž nic nenamítal, bylo lahodné ovoce, kterým zde končilo každé jídlo.</p>
<p>„Necpi se tak těmi švestkami,“ varoval ho Biggles, když se zrzek na ovoce přímo vrhl. „Dej si ode mě poradit. Místo něčeho takového si vybírej jenom ovoce, které má slupku, jako pomeranče a banány. Když ji sloupneš, máš jistotu, že to co je pod ní, je čisté. To u švestek nebo hroznů nikdy nevíš. Mohl na nich sedět hmyz, o němž nevíš, odkud přiletěl. Jako třeba obří komár, který večer okusoval tvojí špinavou ruku. Stejně tak nevíš, jestli člověk, který ovoce trhal, měl umyté ruce. Snadno chytíš úplavici, a jestli se ti to povede, tak na ni budeš vzpomínat celé roky.“</p>
<p>Ginger věděl, že Biggles mluví z vlastní zkušenosti a uposlechl jeho rady.</p>
<p>Více než švestkám se ovšem věnovali rozboru situace. Biggles měl největší starost o vůz, protože pokud jim ho někdo neopraví v Eltoře, a podle toho co se dověděli, naděje byla žalostně malá, budou odkázání jen na své nohy. Peněz měli s sebou dost, ale na nákup nového auta to nestačilo, i kdyby objevili nějaké na prodej. Biggles uvažoval o tom, že požádají o pomoc Algyho a Bertieho. Domníval se, že by se to dalo udělat, aniž by vzbudili podezření, jenže se nechtěl pouštět do akce tak brzy. Napadlo ho, že pošle do Friska telegram s domluvenými výrazy, jimž by rozuměli pouze oni, sdělí jim, že hledaní zločinci jsou stále v Eltoře a požádá je, aby předali zprávu Raymondovi. Dopis by byl bezpečnější, ale ani on ani Ginger nevěděli, jak dlouho by trvalo, než by došel do San Franciska. Na poště se zatím nechtěl ptát.</p>
<p>V dané chvíli bylo nejdůležitější zvolit pro spojení bezpečnou cestu a také doufat, že se o Ritzym něco dovědí, aniž by se museli sami přímo vyptávat. Corny věděl, že přijeli dva Angličané a dalo se čekat, že Ritzy o nich brzy uslyší. Přijede asi do hotelu, aby zjistil, co jsou zač a co hledají v tak zapadlém koutě.</p>
<p>Biggles měl svoji historku připravenou a předem poučil Gingera, v jakém znění ji asi přednese. Doufal také, že zprávu o tom, proč se tři lotři dosud zdržují v Eltoře, dříve či později některý z nich vyzradí sám. Až dosud si celkem snadno ověřili, že Lišákovo vyprávění o pobytu v Eltoře je v podstatě pravdivé, bez ohledu na to, jak dalece překroutil některé skutečnosti ve svůj prospěch. Když potom vyšli z patia, ponechali událostem volný průběh. Jak se Biggles vyjádřil, bylo by hloupé <emphasis>přelézat </emphasis>ploty, dokud k nim ani nedošli.</p>
<p>Když kráčeli přes ušpiněnou, mravenci zamořenou halu, uslyšeli Pepeho, majitele <emphasis>posady, </emphasis>jak mluví s nějakou ženou, asi se svou manželkou. Zastavili se. Pepe něco dost rozhodně prohlašoval, ale mluvil tak rychle, že zrzek smysl řeči nepochopil. Několikrát však padla tři jména a o jednom z nich nemohlo být žádných pochyb. Bylo to Cornelliho jméno. Druhá dvě byla José a Margarita. Když hlasy umlkly, Biggles zase vykročil.</p>
<p>„Je divné, že tu je Cornelli pod svým jménem,“ špitl Ginger.</p>
<p>„Nemůže užívat falešné jméno, to by musel mít falešný pas,“ řekl tiše Biggles. „Prověřovali by ho na hranicích. Jen si vzpomeň, co dělali úředníci s námi. Jeho minulost tady nikdo nezná, nemá tedy žádný důvod, proč by neužíval svoje vlastní jméno a totéž platí i pro jeho milé přátele.“</p>
<p>„Pochopil jsi, o čem se Pepe vybavoval?“</p>
<p>„Částečně. S námi to nemá nic společného. Jedná se o jakousi dívku. Týká se to Cornelliho a ještě nějakého Josého. Pepe tvrdí, že brzy dojde k veliké nepříjemnosti. Jestli si Cornelli zahrává s některou zdejší dívkou a její otec nebo přítel mají proti tomu námitky, může tu dojít k pěkné rvačce.“</p>
<p>„Dočetl jsem se, že lidé v těchto krajích umějí dobře zacházet s nožem.“</p>
<p>„Dokud ho nevrazí do nás, a já se vynasnažím, abych jim k tomu nedal příležitost, nemusíme si s tím lámat hlavu,“ řekl Biggles bezstarostně, když se zastavili v <emphasis>pati</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>, </emphasis>aby si prohlédli prašnou, sluncem zalitou ulici. Nikde nebylo živé duše.</p>
<p>„Zdá se, že venku je zas pěkně teplo,“ poznamenal Ginger.</p>
<p>„Proto jsou lidé zalezlí doma,“ odpověděl Biggles. „My dva se ale trochu projdeme, abychom se vyznali v Eltoře.“</p>
<p>„Nezdá se ti to nebezpečné? Kdybychom náhodou narazili na někoho z bandy, mohl by tě poznat.“</p>
<p>„Ne, neznají mě. Proto mě sem poslali. Cornelli mě viděl zblízka a nepoznal. Stejné to bude s ostatními. S řemeslnými zločinci jsme celkem vzato neměli mnoho co dělat.“</p>
<p>Prošli celou ulici a viděli jen dvě starší ženy, které klábosily u otevřeného okna krámku, kde něco nakoupily. Když šli kolem nich, Ginger zachytil úryvek hovoru. Padlo v něm jméno, které již jednou slyšel. Jméno José.</p>
<p>„Ten chlapík José, ať už je to kdo chce, je pořád na přetřesu,“ zabručel.</p>
<p>Autodílnu nenašli, ale Biggles si promluvil se starým Lorenzem, o kterém se Corny zmiňoval, že má benzín. Dověděli se od něho, že trochu benzínu skutečně má a muž o sobě dokonce tvrdil, že je <emphasis>m</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>cánico, </emphasis>neboli mechanik. Neměl však žádné náhradní díly, takže se spojkou jejich vozu, s <emphasis>embrague, </emphasis>nemohl nic dělat. Pomohl jim odtlačit vozidlo, stojící dosud na cestě kde ho nechali, do stínu několika blízkých stromů.</p>
<p>Nic jiného nemohli dělat a tak se po kratičké procházce vrátili do <emphasis>patia</emphasis>, aby unikli žhnoucímu slunci. Tam si udělali na křeslech pohodlí, pokud jim to dovolila hejna dotěrných much a vrátili se k problému, jak se vypořádat s dopravním kolapsem, který hrozil stát se vážnou překážkou v Bigglesových plánech.</p>
<p>„Dostali bychom se do pěkné kaše, kdyby se ukázalo, že musíme odsud rychle zmizet,“ řekl Biggles zamračeně. „Jedna věc je jistá, vůbec nepřichází v úvahu, že bychom do Států šlapali tou vyprahlou pouští pěšky. Musí tu být nějaké pravidelné spojení po jiné trase. To si zjistíme. Nastala ale jiná situace, než kdybychom měli svůj vůz a byli nezávislí na dopravě.“</p>
<p>„Vidím, že přijíždí auto,“ poznamenal Ginger a narovnal se, aby lépe viděl. „Jestli jedou do Států, mohli by tam s sebou dovézt náš vzkaz.“</p>
<p>Automobil, prostorný overland s poznávací značkou Spojených států, zastavil v mračnu prachu před hotelem. Vystoupili z něj dva chlapíci v bílých tropických oblecích. Jeden byl jako ze škatulky, druhý již méně elegantní a upravený, a oba pomalu kráčeli k <emphasis>patiu. </emphasis>Elegantního muže poznal zrzek okamžitě. Byl to Ritzy Brabinsky. O druhém si domyslel, že to je Nifty Brimshaw, přestože ho nemohl poznat. Vypadal totiž jinak než na fotografii. Byl snědý, jako všichni ve vesnici, a nechal si narůst knír slámové barvy. Ani ten však nezakryl, že jde o svérázného Londýňana z předměstí. Měl vyzáblou tvář, ostré rysy, rychlé ostražité pohyby a oči, které si nikdy nedopřály klidu. Gingerovi připomínal kunu, číhající před kurníkem.</p>
<p>Ritzy kývl na pozdrav a sklesl na volné křeslo. „Přeji vám dobré jitro,“ řekl přívětivě. „Nemáme tu často návštěvníky, ale jeden můj přítel mi sdělil, že dva přijeli, tak jsem se zastavil, jestli vám nemůžeme nějak pomoct. Slyšel jsem, že máte malý problém.“</p>
<p>„Ano, děkuji,“ kývl Biggles. „Je to trochu víc než malý problém. Auto nám vypovědělo službu a zdá se, že s tím nemůžeme nic dělat. Sedím s přítelem a přemýšlíme, jak zpátky do Států.“</p>
<p>„Spěchá to?“</p>
<p>„Nějaký den nás nezabije. Času máme dost, ale nechce se nám tu sedět a smažit se déle než je nutné.“</p>
<p>„Myslím, že jste Angličan.“</p>
<p>„Ano, správně.“</p>
<p>„Co vás přivedlo do téhle zapadlé díry?“</p>
<p>„Obchodní záležitost.“</p>
<p>„Slyšel jsem něco o filmu.“</p>
<p>„Chtěli jsme vidět, jak vypadá skutečné Mexiko a navrhli nám výlet do Eltory. Je to prý místo, kde je najdeme.“</p>
<p>„Ten kdo vám to řekl, měl pravdu.“</p>
<p>„No, teď jsme tady a stojíme před otázkou, jak se dostat zpátky do Států. Je jedno kudy pojedeme, když na to přijde. Můžete nám něco navrhnout?“</p>
<p>„Jakou závadu má váš vůz?“</p>
<p>„Spojka nefunguje. Trochu prokluzovala, už když jsme vyjeli, ale dorazil jsem ji v jemném písku při jízdě tou odpornou cestou přes poušť. Už tam jsem pochyboval, jestli nápad s Mexikem patřil mezi ty lepší.“</p>
<p>„Spojka? To nevypadá dobře,“ svraštil čelo Ritzy. „Dát si sem poslat od výrobce novou by trvalo dlouho, a i kdybyste ji dostal, pochybuji, že by ji někdo zdejší dokázal namontovat. Tady nemůžete chtít, aby se něco udělalo rychle. Čas tu pro lidi nic neznamená. Pro vás by bylo nejlepší požádat někoho, kdo tudy pojede, aby vás svezl do Hermosilla na vlak. Mezi Hermosillem a hranicí je mnohem lepší silnice, ale do města jezdí odsud málokdo.“</p>
<p>„Taky by to znamenalo, nechat vůz tady.“</p>
<p>„Mohl byste se pro něj později vrátit.“</p>
<p>„Vy sám asi do Hermosilla nepojedete?“</p>
<p>„Ne. Docela rád bych vás tam zavezl, ale náhodou právě čekám na přítele, který přijede ze Spojených států a je důležité, abych se s ním setkal. Už by tu měl každou chvíli být. Vlastně již teď má zpoždění.“</p>
<p>„Až s vámi ukončí jednání, vrátí se do Států?“</p>
<p>„Asi ano, ačkoli je možné, že zamíří do Mexico City.“</p>
<p>„Mohl by nás svézt.“</p>
<p>„Mohu se ho na to zeptat.“</p>
<p>„Díky. To je od vás velmi laskavé. A co vy? Usadili jste se tady na trvalo?“</p>
<p>„To se teprve uvidí. Bydlím se dvěma přáteli ve vilce na kraji vesnice. Přijďte někdy na skleničku. Náš dům najdete snadno, je asi čtvrt míle odsud, na pravé straně silnice. Na vratech má název Los Palmeras.“</p>
<p>„Co tu, proboha, děláte?“</p>
<p>„Správná otázka,“ zasmál se chlapík. „Co když vám povím, že mám důvody k domněnce, že nedaleko odsud se pod pískem skrývá vydatné naftové ložisko? Věřil byste? Ovšem najít je a pak dostat koncesi k těžbě jsou dvě obtížné věci.“</p>
<p>„To jste mě zaskočil, ale můžete mít pravdu,“ vyhrkl Biggles. „Jednou jsem byl v Iráku a ta poušť…“ Odmlčel se. „Mohl bych vám objednat pití?“ zeptal se pak nevinně.</p>
<p>„Pivo je teplé a káva, kterou dělá Pepe, je nepoživatelná. Jedině pomerančovou šťávu. Rád se s vámi napiju. V tomhle horku by člověk stále jen pil.“</p>
<p>Biggles kývl na Pepeho a objednal pomerančovou šťávu.</p>
<p>„To byl asi váš přítel, který mluvil se zdejším policistou, když jsme se sem dokodrcali?“ zeptal se, zatímco čekali.</p>
<p>„Ano, správně.“</p>
<p>„Vyšel nám vstříc. Tajně mi poradil, jak se postavit na správnou stranu zákona.“</p>
<p>„Říkal mi o tom,“ usmál se Ritzy. Pak se rozhlédl a zašeptal: „Máte u sebe hodně peněz?“</p>
<p>„Ani ne. Proč?“</p>
<p>„Hlídejte si je. Peníze se tady občas záhadně ztratí.“</p>
<p>„Budu na to pamatovat,“ odpověděl Biggles, když Pepe postavil nápoje na stůl a odšoural se zpět do domu.</p>
<p>„Tak na zdraví!“ řekl Ritzy a zvedl sklenici. „Pane… ehm, myslím, že jsem ještě neslyšel vaše jméno.“</p>
<p>„Bigglesworth. Tady můj přítel je Hebblethwaite.“</p>
<p>„Bigglesworth. Poněkud zvláštní jméno,“ zamumlal Ritzy. „Ale už jsem ho někde slyšel. Myslím, že nějaký člověk toho jména je ve Scotland Yardu a má něco společného s létáním. Je to snad nějaký váš příbuzný?“</p>
<p>Bigglesův výraz se nezměnil. Zavrtěl hlavou. „Co já vím, žádný z mých příbuzných již nežije,“ řekl lhostejně. „Když ale o tom mluvíme, myslím, že jste mi také neřekl, jak se jmenujete.“</p>
<p>„Brabinsky. Nicolas Brabinsky. Jsem naturalizovaný britský občan. Můj přítel se jmenuje Sam Brimshawe a druhý, kterého jste potkali ráno, je Charlie Cornelli.“</p>
<p>„Díky,“ usmál se Biggles. „Teď se všichni známe.“</p>
<p>„No, musíme jít,“ řekl Ritzy. „V téhle malé díře se určitě zase brzy uvidíme.“ Vstal a oba muži se rozloučili. Vrátili se stejnou cestou, kudy přijeli.</p>
<p>Po jejich odjezdu zrzek pohlédl s vážným výrazem na Bigglese. „Hrůza,“ vydechl. „Vždyť on tě zná.“</p>
<p>„Nesmysl. Jenom o mně ví. Patří přece k podsvětí a tam od někoho slyšel moje jméno. Netrap se tím. Kdyby mě poznal, vypadal by náš rozhovor docela jinak.“</p>
<p>„Nezdá se být tak docela špatný.“</p>
<p>„Nedej se oklamat slušným chováním,“ řekl Biggles. „Přijel sem za jediným účelem a nafta to není. Teď si nás chtěl prohlédnout a odhadnout, co může čekat. Zločinec musí mít stále otevřené oči. Dozvěděli jsme se o něm víc než on o nás. Víme, že je pořád tady, což je důležité. Znamená to, že dosud neprodal diamanty. Někde tu stále jsou a Ritzy čeká na Schultze nebo na jiného agenta, který přijede v modrém autě a převezme je. Pokud uvažuji správně, objeví se modrý cadillac už brzy. Vyplývá z toho, že jsou se Schultzem ve spojení, jinak by neznali značku a barvu jeho auta.“</p>
<p>„Kdybychom ho hlídali, mohl by nás dovést k diamantům.“</p>
<p>„Co tě napadá. Ten se k nim ani nepřiblíží. Vzpomeň si, co říkal Lišák. Zatím měl ve všem pravdu, takže i zbytek jeho výpovědi bude pravdivý. Podle něj Ritzy diamanty ukryl a druzí dva nemají tušení kam. Nevzdají se ale podílu na lupu, pokud doufají, že ho získají. Jsou na tom dost bídně, protože nemají peníze. Ritzy drží ruku na pokladně.“</p>
<p>„Vystupuje pod svým vlastním jménem.“</p>
<p>„Už jsem přece říkal, že to jinak nejde. Kdyby užil jiné jméno, než které má v pase, dostal by se do křížku s úřady. Nikdy by ho nepustili přes hranice.“</p>
<p>„Co uděláš, když přijede chlápek v modrém cadillacu a nabídne se, že nás sveze do Států?“</p>
<p>„To by se mi náhodou hodilo,“ usmál se Biggles. „Nenechal bych si to ujít, protože když proběhne obchod s Ritzym, budou diamanty v autě. Pohlídali bychom je, aby je nesebral někdo jiný. Ale taky bych si rád v klidu pohovořil s Niftym. Lišák tvrdil, že Nifty má Mexika plné zuby a já tomu docela věřím. Možná že by se s ním dalo jednat.“</p>
<p>„Pokud neví, kde jsou diamanty, pochybuji, že by nám řekl něco, co ještě nevíme.“</p>
<p>„Může vědět o tom, co právě hodlá dělat Ritzy. Patrně bude také vědět, kdo přijede v cadillacu. My se nebudeme vzrušovat a počkáme na jejich příští tah. Když se během jednoho nebo dvou příštích dnů nic nepřihodí, přijmeme Ritzyho pozvání a zastavíme se v jeho vile na skleničku a na kus řeči.“</p>
<p>„Něco mi připadá zvláštní,“ svraštil čelo Ginger. „Nedovedu si představit, že by se Ritzy rozloučil s diamanty, aniž by za ně dostal zaplaceno. Myslím tím peníze v hotovosti. Pravděpodobně by nepřijal úhradu šekem od člověka, kterého již třeba nikdy neuvidí. Výplata šeku se dá v bance pozastavit. Ritzy nebude překupníkovi Schultzovi, nebo kdo vlastně přijede, natolik důvěřovat. Jistě si uvědomuje, že jakmile se jednou s diamanty rozloučí, už je nikdy neuvidí.“</p>
<p>„A co s tím?“</p>
<p>„Dovedeš si představit Schultze, že cestuje v zemi, jako je tahle, se čtvrt milionem dolarů v kapse? Koneckonců i když Schultz ví, že jedná se zlodějem, jak zabrání Ritzymu, aby vzal peníze a zmizel s nimi? Když bude chytrý, odjede s dolary i diamanty.“</p>
<p>„Také mě to napadlo,“ odpověděl Biggles. „Mohu se proto jenom domnívat, že Schultz ví, co dělá. Rozhodně ale nemá smysl pokoušet se najít na to správnou odpověď. Dozvíme se ji, až přijde čas. A je tu ještě další záhada. Proč se Schultz tak strašně opozdil? Má snad něco za lubem? Tyhle věci se však nepochybně vyřeší samy. Teď mám dojem, že jsme za těch pár hodin od příjezdu udělali spoustu práce.“<strong><emphasis>KAPITOLA SEDMÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>SMRT PŘI MĚSÍČKU</emphasis></strong></p>
<p>Zbytek dne proběhl klidně. Bylo strašné horko, které odrazovalo každého, aby vyrazil dál, než nutně musel. Mouchy zcela ovládly vzdušný prostor, byly uvnitř i venku a naplňovaly vzduch protivným bzučením, které dráždilo všechny.</p>
<p>Biggles se překonal a došel na poštovní úřad. Vrátil se však se špatnou zprávou. Z pošty nebylo možné telegrafovat, neboť vynález užívající morseovku do Eltory dosud nedospěl. Tím odpadla možnost vyslat do San Franciska telegram a Biggles po návratu do hotelu napsal Algymu stručný dopis. Pečlivě vybíral slova, aby mu sdělil, jak dojeli, a že jsou kvůli poruše vozu odkázáni jen na své nohy. Psaní ukončil poznámkou, že v Eltoře našli, co hledali.</p>
<p>„Algy pochopí, že se jedná o Ritzyho a jeho společníky,“ sdělil Gingerovi, když mu podával dopis, aby ho donesl na poštu.</p>
<p>„Jak dlouho potrvá, než tam dojde?“ zeptal se zrzek.</p>
<p>„Zeptej se znovu u přepážky,“ pokrčil rameny Biggles. „Už jsem se té staré dámy na poště ptal, ale nemá ani potuchy.“</p>
<p>Pozdě odpoledne, když seděli v <emphasis>patiu </emphasis>a stále rozebírali situaci, kdo se neobjevil, jako Nifty.</p>
<p>„Zajímalo by mě, co tady chce,“ řekl Biggles tiše. „Můžeš vzít jed na to, že se na nás nepřišel podívat jen ze zdvořilosti.“</p>
<p>Nifty si k nim přisedl a přijal Bigglesovo pozvání na sklenici vína. Biggles čekal, zda něco nevyklopí sám a Gingerovi se zdálo, že chce něco říci, ale neví, jak by začal. Napadlo ho, že se asi bojí, aby se nevyjádřil nesprávně.</p>
<p>Biggles se pokusil trochu ho pobídnout. „Už jste tady dlouho?“ zeptal se.</p>
<p>„Až moc dlouho,“ zavrčel Nifty. Vrčel odměřeně, se zřetelným londýnským přízvukem.</p>
<p>„Proč tu zůstáváte, když se vám v Eltoře nelíbí?“</p>
<p>„Musím tu něco dokončit. Mimochodem, než se objeví náš kamarád ze Států, nemám právě moc peněz v hotovosti. Vy jste na tom určitě líp. Udivilo mě, jak rychle jste se tu zařídili.“</p>
<p>„Lituji,“ řekl chápavý Biggles. „Peníze nám vystačí stěží na tenhle výlet, zvláště když musíme počítat s opravou vozu.“</p>
<p>„Bál jsem se, že to řeknete,“ vzdychl Nifty.</p>
<p>„Jestli chcete odjet do Anglie, potřebujete slušnou hromádku peněz.“</p>
<p>„To právě vím. Až se kamarád objeví, budu na tom hned s prachama dobře, ale teď je to bída. Vůbec nevím, co ho zdrželo. Ani bych se nedivil, kdyby cestou zabloudil. Tohle je zatraceně zapadlá díra, čert aby ji vzal. Jestli sjel z cesty, může skončit v pekle.“</p>
<p>„Co uděláte, když nedojede?“</p>
<p>„Z toho mám právě hrůzu,“ zabručel Nifty. „Nevím. Něco mu do toho muselo přijít, jinak už by byl tady.“</p>
<p>„Co dělá váš přítel ve vile — jak že se jmenuje?“</p>
<p>„Brabinsky.“</p>
<p>„Je na stejné lodi jako vy?“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>„Má přece vůz. Proč nezajede do Států a nezjistí, co se stalo s člověkem, na něhož čekáte?“</p>
<p>„To není tak jednoduchý. Já třeba nechci <emphasis>zpátky </emphasis>do Států a Ritzy zrovna tak.“</p>
<p>„O kom to mluvíte?“</p>
<p>„Přece o Ritzym. To je jeho přezdívka. Fakt je,“ sypal ze sebe v náhlém záchvatu upřímnosti, „že když jsme tam byli, měli jsme kapičku problémů, však víte, jak to chodí.“</p>
<p>Nifty se náhle zarazil, patrně si uvědomil, že moc povídá.</p>
<p>Slunce zapadlo do velkého ohnivého kotle mezi kopci a zaplavilo obzor barvami plamenů. Ohňostroj však netrval dlouho a noc začala zatahovat nad krajem temnou záclonu. V oknech a ve dveřích domku zazářila první světla, neboť uliční osvětlení bylo dosud v Eltoře hudbou daleké budoucnosti. Nifty dopil víno a zvedl se, zdálo se, že se chystá odejít. Místo toho však jen o krok ustoupil, až téměř zmizel v hlubším stínu verandy. Z nového stanoviště tiše pozoroval postavu, která se pohybovala ve stínech na opačné straně ulice.</p>
<p>Ginger sledoval jeho pohled a poznal Cornelliho. Na rameni měl zavěšenou kytaru.</p>
<p>„To je váš druhý přítel, že?“ zeptal se Niftyho.</p>
<p>„Jo. Zatracenej blázen. Koleduje si o malér. Řekl bych, že ho omrzel život.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Já vím kam má namířeno. To je nápad, začít si něco s holkou jinýho chlápka v takovýhle vesnici. Ritzy mu už párkrát řek, aby s tím koukal přestat, poněvadž nestojíme o takovýhle maléry. Když se ti dva porvou, budou potíže s policií a Ritzy ví dobře, že když si něco takovýho začne v Mexiku, nikdo neví, jak to skončí. Koukám, že ten cvok v tom jede dál.“</p>
<p>„Kdo je ten druhý?“</p>
<p>„Nějakej José Fonderi. Opravdovej <emphasis>caballero. Hidalgo, </emphasis>jak tady říkají. Má haciendu nahoře na řece. Slyšel jsem o něm, že se topí v penězích. Podle všech zdejších je to pěkně divokej kovboj, co u sebe pořád nosí revolver. Táta tý holky Cornymu moc nepřeje, vždyť José je skoro snoubenec. Starej, to je grand. Prachy moc nemá, ale je v něm španělská krev. José by byl pro Margaritu dobrá partie.“</p>
<p>„Co starý pán dělá?“</p>
<p>„Je profesor něčeho, nevím čeho. Říkají, že píše knihu o kytkách na poušti. Měl bych Ritzymu o tom říct. Pořádně se vyleká, jestli si Corny něco začne.“</p>
<p>„Je José ten člověk, kterého jsem dnes ráno viděl? Hezký chlap s červenou <emphasis>sarape?'</emphasis></p>
<p>„To je on. Corny ho tady ráno taky viděl. Mluvil o něm s Ritzym a Corny slíbil, že mu uhne. A teď jde za slečinkou! Blázen! Musím zpátky!“ Nifty mávl na pozdrav a spěšně vyrazil ven.</p>
<p>„Mám dojem, že Nifty je skoro zralý na to, aby povídal,“ řekl zamyšleně Biggles, „ale bojí se, vyklopit nám toho moc najednou. Zkoušel to po svém. Když dostane čas, poví nám víc. Vesnice je mu naprosto cizí a má jí po krk. Jestliže sem brzy nedorazí cadillac, na který čekají, a on nedostane svůj podíl z kořisti, nedivil bych se, že vyvede něco zoufalého. Nemá peníze na cestu domů. Když to sečteme, a přidáme k tomu Cornyho, který si proti příkazu Ritzyho zahrává s děvčetem, musí být ovzduší v jejich vile pěkně napjaté.“</p>
<p>Biggles se na vteřinu odmlčel a pak navrhl, aby se před spaním trochu prošli. Lákal ho večerní chládek. Zrzek souhlasil. Zvedli se tedy a vydali se prašnou cestou na kopec, ze kterého je do vsi dovezl jejich zubožený studebaker. Všude byl klid. Mrazivý chlad noci se teprve chystal k sestupu na zemský povrch a vzduch byl po palčivém odpoledním vedru osvěžující.</p>
<p>Za chvilku dolehlo k jejich uším tlumené brnkání na kytaru a zpívající mužský hlas. Zjistili, že ty romantické zvuky vycházejí z hájku pomerančovníků, vedle něhož stála dvoupatrová vila. Její bílé stěny svítily v jasném měsíčním světle, které ozařovalo také krátkou příjezdovou cestu vedoucí ke vstupním dveřím. Na okamžik se zastavili, ale nespatřili tam ani pohyb. V jednom z otevřených horních oken se svítilo.</p>
<p>„Někdo zpívá svému děvčeti,“ poznamenal Biggles, když vyrazili dál.</p>
<p>„To bude Corny.“</p>
<p>„Samozřejmě. Nesl kytaru a víme, že je muzikant. Navíc pochází z Jižní Ameriky, takže patrně mluví španělsky, jako by se narodil v Barceloně.“</p>
<p>Minuli poslední domy a stoupali do kopce. Když dosáhli vrcholu, našli si místo na vyčnívající skále a posadili se, aby se trochu rozhlédli. Vesnice pod nimi vyhlížela ve světle měsíce mnohem lépe než za dne. Malá blikavá světla v oknech a temné stíny jí dodávaly plastičnost a půvab, uprášená, šedivá místa zakryla tma. Biggles vylovil cigaretu a zapálil si, zrzkovy oči okouzleně těkaly po rozlehlém údolí. Všude bylo ticho, jen jednou se z veliké dálky ozvalo slabé, chvějivé zavytí kojota.</p>
<p>Pak zrzek vzhlédl, aby se oddal zázraku noční oblohy, na které zářilo asi tisíckrát víc hvězd než v osvětleném Londýně. Byly také mnohem jasnější a vypadaly jako bodové svítilny zavěšené v temné modři nebeské klenby. Zdály se být tak blízko, že vysoko letící letadlo by se mohlo s některou srazit. Jasně zářící stříbrný měsíc byl již vysoko nad vzdálenými kopci a zaléval krajinu přízračným světlem. Pak se zrzek podíval do kraje, kde obrovité <emphasis>saguaros </emphasis>vrhaly do písku fantastické stíny.</p>
<p>Náhle se nedaleko nich ozval tlumený dusot a zacinkání postroje. Ginger tím směrem pohlédl a zjistil, že z pouště míří do vesnice jezdec. Dotkl se Bigglesova ramena a ukázal na muže, jehož kůň se pomalu prodíral <emphasis>chaparralem. </emphasis>Jezdec na koni byl součástí krajiny, ale z nějakého důvodu, který Ginger nedokázal pojmenovat, bylo v osamělé postavě, tiše se blížící z pustiny, něco zlověstného. Pak je jezdec minul a o kousek dál vjel na cestu. Neviděl je, protože se nikdy nepřiblížil víc než na padesát yardů a sedící muže zčásti zakrýval stín rozvětveného kaktusu.</p>
<p>„Myslím, že to byl José,“ vydechl Ginger, když kůň s jezdcem zmizeli ve svahu spadajícím k vesnici. „Poznal jsem to obrovské sombrero.“</p>
<p>„Máš pravdu,“ souhlasil Biggles. „Jestliže jede navštívit svou dívku a najde pod oknem Cornyho, jak jí zpěvem vyznává lásku, neskončí to dobře. Nebudeme se do toho plést a ještě chvíli tu posedíme.“</p>
<p>Uběhlo několik minut a náhle ticho skončilo. Přerušil je třesk výstřelu, po kterém následoval zoufalý výkřik. Poznali ženský hlas.</p>
<p>„A je to tady!“ vyhrkl Biggles a vyskočil.</p>
<p>„Myslíš, že jeden z nich zastřelil druhého?“</p>
<p>„Nenamlouvej si, že teď někdo loví králíky,“ zavrčel Biggles a znovu si sedl. „Nevstávej, nás se to netýká.“</p>
<p>Jak tak bez hnutí čekali, za chvíli uslyšeli dusot kopyt koně uhánějícího do vrchu a po chvíli projel kolem nich jezdec v oblaku prachu. Tentokrát jel po cestě a nemohl je přehlédnout. Ginger spatřil v měsíčním světle jeho bledou tvář, obrácenou směrem k nim. Viděl také, jak mu ruka sjela k boku, ale byl to zřejmě jen instinktivní pohyb, nebo jezdec v okamžiku změnil své rozhodnutí, protože kůň uháněl dál a brzy zmizel v nekonečné pustině.</p>
<p>„Tak to opravdu byl José,“ zamumlal Ginger.</p>
<p>„Ovšem.“</p>
<p>„Viděl nás.“</p>
<p>„Nemohli jsme mu ujít.“</p>
<p>„Jestli Cornyho zastřelil, ví, že můžeme proti němu svědčit.“</p>
<p>„Ano. Hromská smůla. Nechceme se do toho zaplést, takže uděláme nejlíp, když si dáme na ústa zámek. Jak jsem řekl, s námi to nemá co dělat.“</p>
<p>„Lidé z vesnice stejně vědí, kdo střílel. Všichni věděli, k čemu se schyluje. O ničem jiném nemluvili.“</p>
<p>„Co se týká nás, můžeme být rádi. Ze tří darebáků zbyli jen dva. Pojď, vrátíme se do hotelu. Nezapomeň, kdyby se někdo vyptával, že jsme nic neviděli.“</p>
<p>Sešli do vesnice a zamířili k hotelu.</p>
<p>Bigglesovy naděje, že se dostanou do postelí nepozorováni, se nesplnily. Před domem, odkud slyšeli kytaru, ležel tváří v prachu mrtvý muž a nad ním stáli tři muži. Jedním z nich byl policista Juan, druhé dva Ginger neznal. Vzápětí ho napadlo, že nejvyšší z nich, starý muž důstojného vzezření, bude dívčin otec. Policista je uviděl a zavolal na ně. Když přišli blíž, zrzek poznal, že muž na zemi je skutečně Cornelli.</p>
<p>„Kdo to udělal?“ vyštěkl Juan.</p>
<p>„Jak to mám vědět,“ odpověděl Biggles. „Co se stalo?“</p>
<p>„Nevidíte? Zastřelili ho.“</p>
<p>„Je mrtvý?“</p>
<p>„Ano, mrtvý. Odkud jste přišli?“</p>
<p>„Byli jsme na kopci.“</p>
<p>„Co jste tam dělali?“</p>
<p>„Byli jsme se projít, než půjdeme spát. Seděli jsme na skalisku a pozorovali mexickou noc. Já si tam vykouřil cigaretu. Uslyšeli jsme výstřel. Teď jdeme domů. Nevíte, kdo střílel?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Odpověď Gingera zaskočila. Přestože byl v Eltoře jenom krátkou dobu, slyšel toho dost a dost, aby z toho vyvodil jasné závěry. Co potom vesničané, které případ vzrušoval celé týdny?</p>
<p>„Jak je to dlouho, co jste šli kolem tohoto domu na kopec?“</p>
<p>„Asi půl hodiny.“</p>
<p>„Viděl vás tu někdo?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Biggles podle pravdy. „Slyšeli jsme nějakého muže hrát na kytaru a zpívat, ale neviděli jsme ho. Když jsme před odchodem byli v <emphasis>posadě, </emphasis>viděli jsme seňora Cornelliho jít kolem s kytarou. Teď právě přijel člověk, který to potvrdí. Byl v té době s námi.“</p>
<p>Z auta, které právě zastavilo vedle skupiny, vystoupili Ritzy a Nifty. Museli slyšet Bigglesovu výpověď.</p>
<p>Policista se obrátil k Niftymu. „Byl jste dnes večer v posadě a mluvil tam s těmito pány, když šel kolem seňor Cornelli?“</p>
<p>„Ne,“ ohradil se Nifty. „Nemluvil!“ opakoval, jako by mu jedna lež nestačila.</p>
<p>Zrzek na něj užasle pohlédl, protože ho tak drzá lež překvapila. Pak mu ale svitlo a pochopil. Nifty nechtěl, aby jeho šéf věděl, že s cizinci mluvil.</p>
<p>„Tak kdo tady lže?“ vyštěkl Juan.</p>
<p>„Nikdo,“ řekl Nifty. „Tihle pánové se jen špatně vyjádřili. Je pravda, že jsme se spolu viděli v posadě. Šel jsem si tam jen pro cigarety.“</p>
<p>Tohle tedy Nifty řekl Ritzymu, aby vysvětlil svoji nepřítomnost, pomyslel si Ginger.</p>
<p>Ritzy na partnera ostře pohlédl, ale neřekl nic.</p>
<p>„Vrátím se ke své dceři, je velmi rozrušená,“ ozval se starý muž a potvrdil tak zrzkovu domněnku. Obrátil se a odcházel k domu.</p>
<p>„Také půjdeme domů,“ řekl Biggles policistovi. „Kdybyste se nás chtěl ještě na něco zeptat, najdete nás v posadě.“</p>
<p>Juan nic nenamítal a tak vykročili.</p>
<p>„Nikdo nemůže pochybovat o tom, že střílel José,“ vyjádřil svůj názor zrzek, když byli z doslechu.</p>
<p>„Pokud to mohu posoudit, máš pravdu,“ přikývl Biggles. „Ale beze svědků to bude těžké dokázat.“</p>
<p>„Proč tedy ten vyděračský policista jednoznačně prohlásil, že neví, kdo střílel?“</p>
<p>„Zaručeně pro to měl důvod. Zná zvyky zdejších lidí lépe než my. Třeba ho napadlo, že Cornelliho zastřelil starý pán.“</p>
<p>„Tomu nevěřím.“</p>
<p>„Nifty nám přece řekl, že se otci nelíbí, jak Corny nadbíhá jeho dceři,“ pokrčil rameny Biggles. „Nezapomeň, že ve Španělsku chápou čest rodiny nesmírně vážně. Když se děvčeti domluví sňatek, má přísný zákaz stýkat se s jinými muži. Třeba tančit s někým cizím, smí pouze v přítomnosti své matky. Myslím ale, že my dva máme ve věci jasno, tak co záleží na tom, jak střelbu vyšetří Juan? Corny byl patrně mužem, který zastřelil vrátného v Londýně při loupeži diamantů. Nosil revolver. Pokud to je pravda, dostal jen to, co mu patřilo už dávno.“ Biggles se usmál. „Nemyslím si ani, že došlo ke vraždě. Náš milý José byl jen trochu hbitější při tažení zbraně.“</p>
<p>„Všiml sis, jak se Nifty kroutil, když jsi před Ritzym řekl, že s námi mluvil v hotelu?“</p>
<p>„Jistě. Rozmyslně lhal. Kdybych měl soudit podle toho, jak se na něj Ritzy díval, zaručeně mu nevěří.“</p>
<p>V té věci dostali důkaz dříve, než se nadali. Ke dveřím hotelu měli už jen pár kroků, když vedle nich zastavilo auto, ze kterého vyskočil Ritzy. Rychle přistoupil k Bigglesovi a zeptal se: „Byl můj přítel Brimshawe dnes večer v hotelu s vámi?“</p>
<p>„Myslím, že jsem to trochu popletl,“ odpověděl Biggles klidně. „Právě o tom mluvíme. Utkvělo mi v paměti, že jsem ho dnes viděl, ale to bylo tehdy, když tu byl s vámi.“ Biggles to pronesl dosti hlasitě, aby to slyšel i Nifty sedící ve voze.</p>
<p>„Díky,“ kývl hlavou Ritzy. „To jsem chtěl vědět. Jen tak ze zvědavosti.“ Přátelsky kývl, usedl za volant a odjel.</p>
<p>„To byl tak trochu tanec mezi vejci, ale nerad bych se s Niftym rozkmotřil, alespoň zatím ještě ne,“ řekl Biggles, když vstoupili do hotelu. „Kdybych přiznal, že tu Nifty s námi rozmlouval, sotva by se odvážil znovu s námi promluvit. Neodpustil by nám, že jsme ho neochránili před Ritzym.“<strong><emphasis>KAPITOLA OSMÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>MODRÝ CADILLAC</emphasis></strong></p>
<p>Sotva se následujícího rána vynořilo na východě slunce, dalo každému jasně najevo, že nastává další žhavý den.</p>
<p>„Nejprve se musíme postarat o auto, nebo si sehnat jiný dopravní prostředek,“ řekl Biggles, když se oblékali. „Nemůžeme tu jen tak sedět a nic s tím nedělat. Ritzy není hlupák a jistě už mu vrtá hlavou, proč jsme sem přijeli. Musíme alespoň budit <emphasis>zdání, </emphasis>že máme velké starosti, jak se odsud dostat. Eltora nejsou zrovna světové lázně, které by člověka sváděly k delšímu pobytu. Porucha vozu se nám nakonec docela hodila, ale značně mě zneklidňuje, že v případě nutnosti, nemůžeme vyklidit bojiště. Jakmile se nasnídáme, musíme přijít na to, jak se odtud v případě nouze dostat.“</p>
<p>Sešli do <emphasis>patia </emphasis>a Pepe jim přinesl snídani. Nedokázal promluvit o ničem jiném než o smrti Cornelliho a nijak se netajil tím, že ví, kdo to udělal. Dalo jim dost práce, než se ho zbavili.</p>
<p>Když dojedli své frijoles, objevil se policista Juan. Přisedl si k nim a přijal nabídnutý šálek kávy. Také muž zákona byl přirozeně plný dojmů z té hrozné události a ujišťoval je, že zná muže, který se za to musí zodpovídat. Přitom na ně zamrkal. Bylo jasné, že co se týká jeho, je výsledek <emphasis>pátrání </emphasis>předem hotovou věcí. Sdělil jim důvěrně, že José byl vždycky divoch a s pistolí zacházel až příliš obratně.</p>
<p>„Jste si jistý, že to udělal?“ zeptal se Biggles.</p>
<p>„Samozřejmě že to udělal,“ prohlásil policista, užasle vykulil oči a dodal to, co považoval za zcela dostatečný důvod k vraždě: „Cornelli přece dolézal za jeho děvčetem.“</p>
<p>„Už jste Josého zatkl?“ zeptal se Biggles zvědavě.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„A uděláte to?“</p>
<p>„Hmm…“ Policista Juan znepokojeně zvažoval otázku. „Pošlu pro něho,“ řekl konečně.</p>
<p>„Proč jste ho ještě nevyslechl?“ ptal se dál Biggles.</p>
<p>„V tom vedru?“ pozvedl obočí Juan. „Jeho hacienda leží sedm mil od obce. A kromě toho,“ dodal významně, „nosí revolver!“</p>
<p>Biggles musel utajit úsměv, neboť ještě nikdy od nikoho neslyšel tak prostoduché doznání zbabělosti.</p>
<p>Juan hodil na stůl drobný předmět. „Tohle je kulka, která zabila seňora Cornelliho,“ prohlásil dramaticky. „Lékař ji vyndal z jeho mozku.“</p>
<p>„Proč ji nosíte s sebou?“ zeptal se Biggles. „Co s ní hodláte dělat?“</p>
<p>„Nechám si ji na památku,“ řekl nenuceně Juan. „Mám ve sbírce už několik kulek a o všech bych mohl vyprávět. Mohli byste slyšet, jak zemřel každý ze zabitých.“</p>
<p>Ginger se při tom hloupém a děsivém vychloubání zamračil. Navíc mu bylo jasné, že Juan vlastně vyšetřování skončil, aniž by s ním pořádně začal. Buď proto, že se znamenitého pistolníka bál, nebo proto, že vražda v této části Mexika nebyla nic neobvyklého.</p>
<p>„Tak co uděláte?“ zeptal se.</p>
<p>Juan neodpověděl, zastrčil kulku do kapsy a vstal.</p>
<p>„Jo, ženy,“ vzdychl pak. „Ty jsou příčinou všeho neštěstí na tom našem světě, <emphasis>seňores.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Ukázka moudrosti vesničanů z Eltory ještě nedozněla a Juan již pochodoval ulicí ke svému úřadu.</p>
<p>Biggles se za ním díval s výrazem nelibosti i pobavení. Potom se otočil ke Gingerovi. „Takže José nakonec Cornelliho nezabil,“ řekl. „Nějak se to zauzluje.“</p>
<p>„Jak to myslíš?“ užasl zrzek.</p>
<p>„Nechci tvrdit, že to vím určitě, ale v životě jsem už viděl dost kulek, abych o nich něco věděl. Když jsme po příjezdu viděli Josého a zastavili se, abychom se ho zeptali na cestu k hotelu, měl v pouzdře starý kolt pětačtyřicítku, s perleťovou rukojetí. Neušlo ti to?“</p>
<p>„Ne. Všiml jsem si toho.“</p>
<p>„Jako u všech starších revolverů se do něj nabíjejí olověné, měkké kulky. Pokud José chtěl někoho zastřelit, sáhl by snad po svém revolveru, ne? Proč nám tedy zdejší Sherlock právě ukázal kulku z osmatřicítky s tvrdou špičkou, takovou, kterou se střílí z moderních automatických pistolí? Samozřejmě nemohu vědět, zda José nemá ještě druhou, moderní zbraň, ale připadá mi to více než nepravděpodobné.“</p>
<p>„Když ale nestřílel José, kdo to udělal?“ vyhrkl zrzek. „Viděli jsme ho jet na místo střelby, nebo aspoň kolem něj. A celá vesnice ví, že měl k zabití motiv.“</p>
<p>„To je na věci nejhorší. Protože motiv činu byl zřejmý, všichni dospěli ke stejnému závěru. Juan si je tak jistý, že Cornelliho zabil José, že se o tom ani nenamáhá přemýšlet. Měl pohromadě své závěry dřív, než doběhl k mrtvému. Otázky, které kladl, byly jen formální. Nevím, kdo Cornelliho zastřelil, ale teď bych vsadil na to, že José to nebyl, bez ohledu na to jak silný měl motiv. Kdo jiný mohl mít důvod zabíjet? Dívčin otec? Víme, že se mu nelíbilo, jak se Cornelli dvořil jeho dceři, a jestli chceš namítat, že to není důvod k zastřelení člověka, nezapomeň kde jsme. Nejsme přece v Anglii, tohle je Mexiko.“</p>
<p>„Nevypadá na vraha,“ namítl váhavě zrzek.</p>
<p>„A José ano? Ale třeba ani neměl v úmyslu Cornelliho zabít. Mohl vystřelit jenom proto, aby umlčel serenádu, jako když někdo hodí kamenem po kočce, co vříská na zahradě. Třeba zasáhl zamilovaného kytaristu čirou náhodou. Starý pán nemohl být v té době daleko.“</p>
<p>„Stejně se mi to nezdá,“ zavrtěl hlavou Ginger. „Když jsem viděl ujíždět Josého, štval koně jako člověk, který nemá čisté svědomí. Viděl jsi ho také.“</p>
<p>„Mohl se domnívat, že výstřel patřil jemu.“</p>
<p>„Tím spíš by neujel,“ přel se Ginger. „Není zbabělec.“</p>
<p>„Mohl si myslet, že vystřelil dívčin otec. V tom případě by ránu neoplácel z obavy, aby neublížil nastávajícímu tchánovi. Vzpomeň si, že třeskla jen jedna rána. Ale proč…“</p>
<p>Biggles se zarazil a zahleděl se na ulici „Rány boží!“ vydechl. „Podívej, kdo sem jede!“</p>
<p>Ginger otočil hlavu a trhl sebou.</p>
<p>Jezdcem, který se blížil ulicí, byl totiž José. Před <emphasis>posadou </emphasis>zastavil koně, seskočil z něj, přehodil otěže přes zábradlí a šel přímo k užaslé dvojici.</p>
<p>„Dobrý den, pánové,“ pozdravil s mírnou úklonou. „Mohu se vás na něco zeptat?“</p>
<p>„Odpovíme vám, jak nejlépe umíme,“ odvětil Biggles zdvořile „Neposadíte se? Mohu vám něco nabídnout?“</p>
<p>„Ne, děkuji. Včera večer jste seděli na kopci nad osadou,“ řekl José a bylo to spíš oznámení než otázka.</p>
<p>„To souhlasí,“ kývl Biggles.</p>
<p>„A viděli jste mě?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Řekli jste to někomu?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ale?“ zvedl obočí José. „Pročpak ne?“</p>
<p>„Protože jsem se naučil hledět si jen svého.“</p>
<p>„Víte, že tu večer zabili člověka?“</p>
<p>„Ovšem.“</p>
<p>„Víte, co si všichni myslí? Že Cornelliho jsem zabil já?“</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>„Věříte tomu?“</p>
<p>„Než odpovím na otázku, <emphasis>seňore, </emphasis>dovolte, abych se vás taky já na něco zeptal. Máte ještě jiný revolver než ten, který nosíte v pouzdře?“</p>
<p>„Ne, nemám. Tenhle mi stačí. K čemu bych se tahal ještě s druhým revolverem?“</p>
<p>„V tom případě nevěřím, že jste střílel,“ usmál se Biggles.</p>
<p>„Pak jste jediný člověk ve městě, který si to myslí,“ řekl José hořce. „Máte k tomu nějaký důvod?“</p>
<p>„Jistě. Dnes ráno tu byl Juan a <emphasis>ukázal </emphasis>nám střelu, která zabila Cornelliho. Ta kulka nevyšla z vašeho revolveru!“</p>
<p>„Upozornil jste na to Juana?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Už jsem řekl, <emphasis>seňore, </emphasis>že nezasahuji do věcí, jež se mě netýkají, a už vůbec nehodlám poučovat policisty.“</p>
<p>„V Mexiku to je rozumná zásada, <emphasis>seňore,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>pousmál se mladík. „Ale vy mi možná dobře nerozumíte. Já jsem skutečně chtěl zbavit Eltoru toho <emphasis>gringa </emphasis>Cornelliho. Měl jsem k tomu dobrý důvod, a proto jsem také včera večer přijel do vesnice. Jenomže někdo udělal práci za mne. Jednal jsem bohužel bezhlavě a odjel jako blázen. Kdybych měl to potěšení Cornelliho zastřelit, zůstal bych na místě. Nebylo by na tom nic zahanbujícího. Věci se ale vyvinuly jinak a já nehodlám trpět, aby mě vinili z něčeho, co udělal někdo jiný. Lidé by si mysleli, že jsem zbabělec, který utekl z místa činu.“</p>
<p>„Vy jste ale skutečně utekl.“</p>
<p>„Ne z toho důvodu, jaký máte na mysli.“</p>
<p>„Ve chvíli, kdy byl Cornelli zastřelen, musel jste být blízko něj. Viděl jste člověka, který střílel?“</p>
<p>„Ano. Víte přece, jak jasně svítil měsíc. Vystřelil a zmizel.“</p>
<p>„Do domu?“</p>
<p>„Jak to myslíte?“ zamračil se José.</p>
<p>„Napadlo mě, že by to mohl být otec seňority Margarity.“</p>
<p>„Ne, <emphasis>seňore. </emphasis>Cornelliho nesnášel, ale nezastřelil by ho. Ten by nezabil ani mouchu. Nevím, proč Cornelli se svými přáteli přijel do Eltory, ale už se tu potloukají příliš dlouho.“</p>
<p>„Víte o nějakém důvodu, proč by se chtěl Cornelliho zbavit někdo jiný?“ zeptal se Biggles.</p>
<p>„Ne, <emphasis>seňore. </emphasis>Nevím. Teď musím za Juanem. Napřed jsem však chtěl mluvit s vámi, abych zjistil, co o věci víte. <emphasis>Adiós, seňores, </emphasis>a tisíceré díky. Kdybyste někdy potřebovali pomoc, postačí, když mi dáte vědět. Ve vesnici bývám často.“</p>
<p>José se lehce uklonil a mávl sombrerem. Mrštně vyběhl na ulici, skočil do sedla a pobídl koně.</p>
<p>„Ví, kdo zastřelil Cornelliho,“ řekl Biggles s očima upřenýma na jezdce.</p>
<p>„Myslíš, že to jde oznámit Juanovi?“</p>
<p>„Nevím. Kdybychom ho včera večer neviděli, nebyl by tu důkaz, že byl ve vesnici. Lidé by nadále nepochybovali o tom, že Cornelliho zastřelil, ale chyběl by důkaz. Proto za námi přišel. Chtěl hlavně vědět, zda jsme řekli Juanovi, že jsme ho viděli.“</p>
<p>„Věříš tomu, co říkal?“</p>
<p>„Každému slovu. Je to čestný člověk, hrdý jak Španělé bývají a to už u nich něco znamená. Všimni si, jak přiznal, že se chystal Cornelliho zastřelit. Nenechá si však hodit na krk něco, co nikdy neudělal. V tom je rozdíl. Jsem si jist, že jede za Juanem. My teď ale na vraždu zapomeneme, projdeme se po vsi a poptáme se, jestli Eltora vůbec má nějaké spojení se světem.“</p>
<p>Vyrazili ulicí a za necelou hodinu se ujistili o tom, čeho se Biggles obával. Eltora neměla pravidelné spojení s ostatními kraji Mexika s jedinou výjimkou. Jednou měsíčně sem přijížděl autobus z Hermosilla, který přivážel zboží a vracel se s výrobky zdejších obyvatel. Ve vesnici objevili dva prastaré soukromé automobily a jeden džíp, nebo spíše rachotinu, která z něj zbyla. Ve vesnici ovšem bylo dost koní, mul a oslů, ale o takovém způsobu dopravy Biggles odmítl uvažovat. Značně sklíčení se vrátili do hostince a sklesli do svých křesel v <emphasis>patiu. </emphasis>Seděli tam asi dvacet minut, když je hluk přijíždějícího auta přiměl, aby zvedli hlavy. Uviděli, jak se k hotelu blíží uprášený cadillac modré barvy.</p>
<p>„Zdá se, že Schultz konečně dorazil,“ zavrčel Biggles. „Doufal jsem, že k tomu tak brzy nedojde. Pro nás to znamená, že budeme mít napilno. Trčíme tu bez vozidla, a jakmile Schultz naloží své diamanty do auta, můžeme se s nimi rozloučit. Jednání s Ritzym mu může zabrat pár hodin, ale možná jen několik minut. Bude potom k popukání sledovat, jak se vrací do Států a my mu jen zamáváme a popřejeme šťastnou cestu.“</p>
<p>Automobil zastavil. Seděli v něm tři muži, z nichž jeden stáhl okénko a zavolal: „Je tohle hotel?“</p>
<p>„Tady tomu tak říkají,“ odpověděl Biggles.</p>
<p>Muži vystoupili. Jeden nesl objemný kufřík. Všichni kráčeli k <emphasis>patiu </emphasis>a ten, který promluvil, je vedl. Byl to vysoký člověk s brýlemi se silnými čočkami a při chůzi kulhal. Přesně odpovídal popisu, který Biggles dostal od von Stalheina. Zbývající dva muži kráčeli v těsném závěsu za ním a rozhlíželi se kolem jako číhající psi.</p>
<p>„Doprovod,“ zašeptal Biggles. „Schultz přijel a vypadá to, že má s sebou peníze.“</p>
<p>Schultz hlasitě zavolal hospodského a pak pohlédl na Bigglese. „Dostaneme tady něco k pití?“ Mluvil anglicky s výrazným cizím přízvukem.</p>
<p>„Úspěšně si můžete vsadit jen na pomerančovou šťávu,“ poučil ho Biggles.</p>
<p>Objevil se Pepe, ukláněl se a mnul si ruce, jako by si je nad stolem omýval.</p>
<p>Schultz objednal nápoje a poručil si hodně vody. Vypadal uhřátý a unavený. Znovu se podíval na Bigglese. Ukázal na odcházejícího Pepeho a zeptal se: „Mluví tenhle chlapík jinak než mexickou španělštinou?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Biggles. „Mohu vám pomoci? Co potřebujete?“</p>
<p>„Chci tři pokoje nejméně na jednu noc. Nemíním jet tou ohavnou pouští dvakrát v jednom dni.“</p>
<p>„Máte smůlu,“ řekl Biggles. „Tady mají jen tři pokoje a v jednom jsme se usadili my. Ale jeden ze zbývajících je dvoulůžkový.“</p>
<p>Schultz mu věnoval pronikavý pohled. „Zůstanete tu dlouho?“</p>
<p>„Nerad bych, ale porouchal se mi vůz.“</p>
<p>„Takže máte taky smůlu,“ ušklíbl se Schultz a neomaleně se k Bigglesovi otočil zády.</p>
<p>Přišel Pepe s nápoji. Z toho jak je všichni tři do sebe nalili, bylo jasné, že je jeden žíznivější než druhý a Ginger to dokázal pochopit. Potom vstali a následovali Pepeho, aby zjistili, jak luxusní pokoje dostanou.</p>
<p>Biggles pohlédl s nevyzpytatelným úsměvem na Gingera. „Dostali jsme společnost.“</p>
<p>„Vidím. Víš určitě, že to je Schultz?“</p>
<p>„To by v tom musel být čert, kdyby to byl někdo jiný.“</p>
<p>„Co si teď počneme?“ vzdychl zrzek.</p>
<p>„Upřímně řečeno, nevím. Věděli jsme, že Schultz přijede, ale nepočítali jsme s tím, že si přiveze dva ochránce. Pokud zůstanou přes noc, jak řekl, máme několik hodin, abychom si vše promysleli. Budeme je pozorovat. Podle toho co Schultz udělá, poznáme jestli už převzal diamanty.“</p>
<p>Tři nově příchozí byli ještě uvnitř a podle šplouchání vody ze sebe smývali prach. Vtom se na ulici objevil Nifty. Pospíchal, chvílemi dokonce běžel.</p>
<p>„Zprávy se tu šíří rychle,“ prohodil Ginger. „To je nápad, běžet v takovém vedru.“</p>
<p>„Opravdu uhání jako vítr,“ zabručel Biggles. „Mám tušení, že se něco semlelo. Jestli se Ritzy dověděl, že cadillac konečně přijel, proč nepřišel sám? A proč nepřijeli vozem?“</p>
<p>Nifty doběhl. Ve tváři byl bledý a celý se třásl. „Jak dlouho je tady,“ vyhekl a ukázal na modrý automobil.</p>
<p>„Přijel před pár minutami,“ usmál se Biggles.</p>
<p>Niftyho tvář se stáhla do neveselého úsměvu. „Zrovna dneska,“ zasténal a klesl do křesla.</p>
<p>„Proč, stalo se něco?“ zeptal se Biggles. „Copak to není auto, na které jste čekali?“</p>
<p>„To jo, ale…“</p>
<p>„Jaké ale?“</p>
<p>„Přijel pozdě.“</p>
<p>„Jak to myslíte?“ zeptal se Biggles a snažil se neprojevovat velký zájem.</p>
<p>„Copak jste to neslyšeli?“</p>
<p>„Nic jsme neslyšeli. Co se stalo? Vzpamatujte se, člověče.“</p>
<p>Ať již Biggles očekával jakoukoli odpověď, určitě ne tu, kterou dostal.</p>
<p>„Ritzy!“ vyhrkl Nifty.</p>
<p>„Co je s ním?“</p>
<p>„Zatkli ho.“</p>
<p>„Zatkli?“ vykřikl nevěřícně Biggles. „Proč by ho zatýkali?“</p>
<p>„Pro vraždu.“</p>
<p>Biggles vytřeštil oči. „A koho měl zavraždit?“</p>
<p>„Cornelliho.“</p>
<p>V Bigglesových očích svitlo porozumění. „Kdo přivedl policii na ten nápad?“</p>
<p>„José. Viděl ho střílet.“</p>
<p>„Ach!“ vydechl Biggles. „Kde je teď Ritzy?“</p>
<p>„Odvedli ho na policejní stanici.“</p>
<p>Nifty si bezradně otřel upocenou tvář.</p>
<p>„Vzchopte se a povězte nám, co se stalo,“ požádal ho Biggles.<strong><emphasis>KAPITOLA DEVÁTÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>BIGGLES UZAVÍRÁ DOHODU</emphasis></strong></p>
<p>Zatímco se Nifty usilovně snažil znovu nabýt duševní rovnováhu, Biggles se otočil k zrzkovi. Z tváře mu dosud nezmizel nechápavý výraz.</p>
<p>„Takže to místo Josého byl nakonec Ritzy,“ vydechl polohlasem. „Tahle možnost mě vůbec nenapadla.“</p>
<p>„Hledali jsme přece někoho, kdo má motiv,“ řekl Ginger.</p>
<p>„Ano, ale když o tom teď přemýšlím, tak Ritzy měl dokonce dva motivy, třebaže by málokdo uvěřil, že ho dovedou až ke vraždě. Cornyho milostný románek, mohl všechny dostat do potíží. To Ritzy nemohl potřebovat. Druhý možný motiv byl ovšem mnohem šerednější. Když totiž vyřadil Cornyho ze hry, ubyl při dělení peněz jeden z podílníků. Ritzy byl navíc přesvědčen, že mu vražda projde. Věděl, co si všichni vesničané myslí, a skálopevně počítal s tím, že z útoku obviní Josého.“</p>
<p>„Takže jsme zapomněli, s kým máme tu čest,“ zamumlal zrzek.</p>
<p>„Vy věříte, že Ritzy zastřelil Cornelliho?“ obrátil se Biggles na Nifttyho.</p>
<p>„O tom nemá cenu pochybovat,“ odpověděl zachmuřeně Nifty. „Řekl jsem vám, že José viděl Ritzyho střílet a poldové i lidi ze vsi uvěří spíš jemu než Ritzymu. Kromě toho mají i další důkaz. Dneska ráno přijel do vesnice policejní velitel z Hermosilla na měsíční kontrolu. Přivezl si s sebou dva poldy a nejdřív se zastavili u Juana. Právě prý jim vyprávěl o vraždě, když tam vešel José a práskl jim, co viděl v noci. My jsme se o tom dověděli pozdě. Až když policejní velitel, Juan a oba další poldové přišli do naší vily. Tvářili se nevinně a docela kamarádsky. Velitel chtěl vidět Ritzyho pistolku. Řekl, že si chce jen ověřit číslo na zbrojním pasu. Ritzy nic netušil a zbraň mu dal. Choval se jako jehňátko. No a vtom měl na rukou klepeta. Krucinál! To jste měli vidět, jak se tvářil.“</p>
<p>„Jakou měl pistoli?“</p>
<p>„Nevím jakou měla značku, ale byla to automatická osmatřicítka. Prý z ní vystřelil jen jednu ránu. Juan měl u sebe kulku ráže osmatřicet a tvrdil, že to je ta, která uvízla Cornymu v hlavě. Byla stejná, jako náboje v Ritzyho pistoli.“</p>
<p>„To nevypadá pro Ritzyho dobře.“</p>
<p>„Kdybyste se mě zeptali, rovnou řeknu, že nemá nejmenší šanci a já jsem v pěkný bryndě.“</p>
<p>„Proč si děláte starosti?“</p>
<p>„Proč? Co si teď počnu? Nemám ani cent. Nedostanu se domů a tady taky nemůžu žít ze vzduchu.“</p>
<p>„Jak je to s autem, se kterým jezdil Ritzy? Komu patří?“</p>
<p>„To patří nám všem. Složili jsme se na něj.“</p>
<p>„Tak přece můžete zajet na nejbližší britský konzulát a ohlásit jim, že jste v nouzi. Jestli ovšem nemáte nějaký důvod, abyste si nepřál s nimi hovořit. Něco takového jste naznačil.“</p>
<p>„Jo,“ řekl Nifty a zadumal se. „Možná by se nějakej důvod našel, ale já bych to stejně zkusil. Jenže k tomu bych potřeboval peníze na benzín a taky musím jíst, až budu na cestě.“</p>
<p>„Ritzy by vám nepomohl?“</p>
<p>„Ten? Sotva. Možná už odjel.“</p>
<p>„Kam by jel?“</p>
<p>„Říkali, že ho odvezou do Hermosilla k soudu. Tady žádnej soud není. Hrom do toho! To jsem se namočil do pěkný břečky.“</p>
<p>„A co vaši přátelé, kteří právě přijeli? Říkal jste, že na ně čekáte. Ti vám nepomohou?“</p>
<p>„Pochybuju. Ani když jim řeknu pravdu.“</p>
<p>„Co tím myslíte?“</p>
<p>„Přijeli až ze San Franciska, aby tu něco převzali, a já nevím, kde to je. To ví jen Ritzy. Budu smět mluvit o štěstí, jestli na to sám někdy kápnu. I když Ritzyho nepověsej, posedí si asi v díře dlouhý roky. Říkal jsem mu desetkrát, aby se tý bouchačky zbavil. Ten to teda pohnojil — a to si o sobě myslel, jak je chytrej.“</p>
<p>„Co teď povíte přátelům? Každou chvíli sejdou dolů.“</p>
<p>„Řeknu jim, co se stalo,“ rozhodil Nifty rukama. „Co asi jinýho můžu dělat?“</p>
<p>„Budou se zlobit.“</p>
<p>„Slabý slovo. Budou zuřit. Byla to taky moje chyba.“</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>„Vzpomínáte si, jak šel včera večer kolem Corny s kytarou?“</p>
<p>„Ovšem.“</p>
<p>„Běžel jsem za Ritzym a řekl mu to. Měl jsem držet zobák.“</p>
<p>„Asi ho to rozčílilo,“ napovídal Biggles.</p>
<p>„Skákal až do stropu a řval, že Cornymu zatrhne, aby běhal po vesnici jako šašek. Pak vyletěl ven.“</p>
<p>„Mohl mít ještě jiný důvod, aby Cornyho oddělal,“ řekl Biggles klidným hlasem.</p>
<p>„Jak… jak to myslíte?“ vyhrkl Nifty.</p>
<p>„Kdybyste zbyli jen dva, rozdělili byste si peníze jenom na dvě hromádky, místo na tři.“</p>
<p>„Jaký peníze?“ Nifty se zatvářil jako mazaný lišák a nespouštěl z Bigglese oči.</p>
<p>„Jak to mám vědět?“ pokrčil rameny Biggles. „To vy jste mi řekl, že Ritzy má u sebe hromadu peněz.“</p>
<p>„Jo, to jsem říkal,“ splaskl Nifty. „Jo.“</p>
<p>Dalšímu rozhovoru o penězích zabránil příchod Schultze a jeho společníků.</p>
<p>„Může mi někdo z pánů ukázat cestu k vile Los Palmeras?“ zeptal se.</p>
<p>Nifty vrhl na Bigglese pohled plný odevzdání tvrdým ranám osudu. „Já vám cestu ukážu,“ řekl teskně. „Jestli tam ale chcete najít Brabinskyho, nemá cenu, abyste tam chodil,“ dodal.</p>
<p>„Proč ne?“ vyštěkl Schultz.</p>
<p>„Není tam.“</p>
<p>„Kde ho tedy najdu?“</p>
<p>„To je právě ten malér,“ zaskučel Nifty. „Vím kde je, ale silně pochybuju, že vás k němu pustí.“</p>
<p>„Kde tedy je, k čertu?“</p>
<p>„Za katrem.“</p>
<p>„Cože?“ vyjekl Schultz. „Ve vězení? Proč?“</p>
<p>„Pro vraždu.“</p>
<p>„Jakou vraždu?“</p>
<p>„Včera večer zastřelil jednoho člověka.“</p>
<p>Schultz vytřeštil oči a zrzek si pomyslel, že k tomu má opravdu vážný důvod.</p>
<p>„Copak se <emphasis>zbláznil?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Buď jo, nebo k tomu nemá daleko.“</p>
<p>„Vy jste jeden z jeho přátel?“ přimhouřil oči Schultz.</p>
<p>„Jo. Můžete tomu tak říkat, jestli chcete.“</p>
<p>„Má tu být ještě jeden. Kde je?“</p>
<p>„Toho právě Brabinsky zastřelil.“</p>
<p>„Půjdeme do té vily a přesně mi řeknete, co se stalo,“ přikázal Schultz stroze. „Pojedeme mým vozem.“</p>
<p>„Jak si přejete,“ kývl Nifty a unaveně se zvedl.</p>
<p>Všichni čtyři odjeli. Ginger si všiml, že jeden z průvodců opět odnáší kufřík.</p>
<p>„Tohle jim udělalo pořádnou čáru přes rozpočet,“ tiše zamumlal Biggles. „Zbývá otázka, co udělá Schultz, až se dozví, že Ritzy diamanty ukryl a nikdo neví, kde jsou? Vyplývá z toho, že Schultz se tu asi zdrží déle, než počítal. Alespoň si myslím, že se jen neotočí a nevrátí se do Států bez diamantů, pro které si přijel. Kdyby vyklidil pozice, nezbyde nám než odjet taky domů.“</p>
<p>„Domů?“ vyhrkl zrzek.</p>
<p>„Povíš mi snad, co bychom tu dělali? Já nevidím důvod k dalšímu pobytu. Ritzy, jediný člověk, který ví, kde diamanty leží, je ve vězení a pokud ho neodsoudí k smrti, zaručeně tam nějakou dobu zůstane. Corny bude mít pohřeb. Nifty, který nemá peníze, nemůže udělat nic jiného, než se pokusit dostat nějak domů? Jak se zdá, pro tentokrát se případ vyřešil sám. Diamanty ovšem mohou zůstat celé roky tam, kam je schoval Ritzy. Kdyby ho pověsili, stěží je někdo někdy najde. On ale spíš dostane pěknou řádku let vězení, a po propuštění ho vyhostí z Mexika.“</p>
<p>„Když se Schultzovi podaří promluvit s Ritzym, může se dovědět, kam diamanty ukryl.“</p>
<p>„Proč by mu to Ritzy říkal? Dokud je ve vězení, nemůže převzít peníze.“</p>
<p>„Ritzy by to mohl povědět Niftymu.“</p>
<p>„To neudělá. Ví, že ten by s diamanty upláchl, nebo by je prodal Schultzovi a peníze si nechal. Ani za nic. Mezi zloději se nejedná čestně. Nevěří jeden druhému, ani co by za nehet vešlo.“</p>
<p>„Dobrá. Teď mi ale řekni, jak se dostaneme domů my dva!“</p>
<p>„Hmm…“ zavrčel Biggles. „Nifty zoufale potřebuje peníze, takže by nám…“</p>
<p>„Schultz mu možná nějaké dá,“ přerušil ho Ginger.</p>
<p>„Co tě napadá. Proč by mu dával peníze? Mám nápad. Kdybych mohl promluvit s Niftym o samotě, navrhnu mu, že od něj koupíme Ritzyho auto za peníze v hotovosti. Tím vyřešíme problém s dopravou.“</p>
<p>„Asi ti řekne, že vůz potřebuje, aby se odsud dostal.“</p>
<p>„Nemá ani na benzín, přece to říkal. Vůz mu je k ničemu. Kdyby chtěl, abychom ho vzali s sebou, až odtud nadobro odjedeme, tak ho klidně svezeme. Ať již s námi zůstane, nebo nás opustí, jak jednou přistane v Anglii, zatkne ho policie. Pojďme se podívat k vile, ať zjistíme, co se tam děje.“</p>
<p>Najít Los Palmeras jim nedělalo potíže, protože vila ležela snad jen čtvrt míle od hotelu. Směr znali a potom uviděli název vily na jednom z bílých sloupů u vrat. Samotná vrata z rezavého železa se už vylomila ze závěsů a někdo je lajdácky pohodil na místo, které kdysi bylo zahradou. Dnes to byla jenom zpustlá spleť zeleně, keřů a zakrslých stromů. Když pak kráčeli krátkou příjezdovou cestou, v jejímž porostu vyjezdil koleje Ritzyho vůz, zaslechli podrážděné a zvýšené hlasy. Nifty a Schultz se hádali.</p>
<p>Vilu Los Palmeras kdysi postavili z bíle natřených nepálených cihel <emphasis>adobe </emphasis>zhruba dvacet yardů od cesty. Dveře domu byly dokořán, stejně jako všechna okna. Nifty patrně snil o tom, že slabý vánek pronikne do pokojů a osvěží vzduch. Cadillac stál na veřejné cestě a overland parkoval pár kroků od vchodu do domu.</p>
<p>Biggles kráčel pomalu a rozhlížel se kolem jako člověk, který bez dovolení vnikl na cizí pozemek, což také byla pravda. Jakmile se dostal dost blízko, aby slyšel, co se uvnitř říká, stanul.</p>
<p>„Nemá smysl, abyste dávali vinu mně,“ slyšel hlas odporujícího Niftyho. „Povídám přece jasně, že nevím, kam tu věc dal. Měli jste přijet včas. Zdrželi jste se a co já s tím teď mám dělat?“</p>
<p>„Už jsem vám, k čertu, vysvětlil, jaké jsme měli potíže. Proč jste si, hrome, vybrali zrovna tohle nesmyslné místo?“ proklínal Schultz. „Hledali jsme vás po celém tom pekelném Mexiku!“</p>
<p>„Ritzy se snažil být po ruce. Blízko hranic.“</p>
<p>„A to si myslíte, že jsme se smažili na slunci a polykali prach jen pro nic a za nic?“</p>
<p>„Vy jste se smažili? A co já?“ stěžoval si Nifty hořce. „Vy jste v pořádku a můžete se vrátit zpátky do Států, kde maj spoustu piva a ledniček. Co si tu ale počnu já?“</p>
<p>„Nezajímá mě, co budete dělat vy,“ vyštěkl hrubě Schultz. „Běžte za Brabinskym, ať vám řekne, kde leží balíček.“</p>
<p>„Nic mi neřekne,“ zasténal Nifty. „Proč za ním nezajedete sám? Vám to třeba poví.“</p>
<p>V té chvíli zrzek zahlédl po svojí pravici pohyb. Za keřem, ani ne deset kroků od nich, stál jeden ze Schultzových průvodců. Když viděl, že ho Ginger zpozoroval, postoupil pomalu dopředu, s jednou rukou v kapse. Jeho tvář byla sice bez výrazu, ale z očí mu sálalo podezření.</p>
<p>„Co tu děláte?“ sykl.</p>
<p>„Přišli jsme navštívit pana Brimshawa,“ řekl Biggles lhostejně. „Jenže slyšíme, že tam někoho má, tak čekáme, až návštěva odejde.“</p>
<p>„O čem s ním chcete mluvit?“</p>
<p>„Napadlo nás, že nám třeba prodá svoje auto nebo nám ho alespoň půjčí. Víte, zůstali jsme vězet v téhle zaprášené díře kvůli vážné poruše našeho vozu.“</p>
<p>„Čekali byste dlouho,“ prohlásil úsečně chlapík, ale pak trochu mírnějším tónem dodal: „Jednání mu bude nějaký čas trvat.“</p>
<p>„Byl byste tak laskav a předal mu vzkaz?“</p>
<p>„Jaký?“</p>
<p>„Řekněte mu, že bych s ním moc rád mluvil, až bude volný. Najde mě v hotelu.“</p>
<p>„Řeknu mu to,“ kývl muž bez úsměvu.</p>
<p>„Děkuji vám.“ Biggles se obrátil a následován Gingerem se vracel po příjezdové cestě na silnici. Zamířili k hotelu.</p>
<p>„Podezřívavý patron,“ poznamenal Ginger.</p>
<p>„Samozřejmě. Takoví jsou vždycky podezřívaví. Zřejmě to patří k jejich zaměstnání. Ale důvod, kterým jsem vysvětlil náš příchod, byl naprosto přirozený. Jak jsem očekával, debatují o celé věci a jeden obviňuje druhého. Schultz se ještě nerozhodl, co udělá.“</p>
<p>„Domnívám se, že moc toho dělat nemůže.“</p>
<p>„To u něho nemůžeš nikdy říct. Ten se snadno nevzdá. Nezapomeň také, že má u sebe hromadu peněz, aspoň si to myslím, a s penězi můžeš dokázat spoustu věcí.“</p>
<p>Došli k hotelu a sesuli se do křesílek v <emphasis>pa</emphasis><emphasis>tiu</emphasis>. Vedro bylo úmorné. Den plynul pomalu a blížil se večer. Nifty se neobjevoval.</p>
<p>„Nechtějí, aby s někým mluvil,“ prohodil Biggles. „Oni se bojí, že při tom jak je naštvaný, by mohl ledacos prozradit.“</p>
<p>„Nebaví mě tu sedět a civět do prázdna,“ zabručel Ginger. „Není větší otrava než tohle.“</p>
<p>„Tak poraď, co jiného můžeme dělat,“ odpověděl Biggles. „Stejně musíme nechat Schultze, aby udělal další tah. Nemá smysl pokoušet se uhodnout, co to bude. Něco zařizuje, jinak by tu už dávno byl. Nemůže celou tu dobu prožvanit s Niftym. Buď rád, že nemusíš běhat někde na slunci.“</p>
<p>Přiblížila se noc a seděli po večeři v <emphasis>patiu, </emphasis>když se objevil Nifty. Vkradl se k nim potají jako lupič.</p>
<p>„Můžeme mluvit?“ zašeptal.</p>
<p>„Nikdo tu není, máte-li tohle na mysli,“ ujistil ho Biggles.</p>
<p>„Hledali jste mě?“</p>
<p>„Ano. Dostal jste můj vzkaz?“</p>
<p>„Ne, žádný vzkaz jsem nedostal, ale viděl jsem oknem, že jste na zahradě. Napadlo mě, že jste mi chtěli něco říct.“</p>
<p>„Kde jsou vaši přátelé? Jsou to vůbec přátelé? Zdá se, že z nich máte strach.“</p>
<p>„Taky byste měl strach, kdybyste o nich věděl to co já,“ řekl Nifty s překvapující otevřeností. „Dávejte si na ně pozor. Mít je kolem sebe, to je jako stoupnout do klubka chřestýšů.“</p>
<p>„Kde jsou teď?“</p>
<p>„Jeli do Hermosilla. Chtějí zkusit, jestli je pustí k Ritzymu.“</p>
<p>„Za jakým účelem?“</p>
<p>„To nevím. Proč jste se mnou chtěli mluvit?“</p>
<p>„Máte auto. Komu vlastně patří?“</p>
<p>„Už jsem vám to povídal. Patřilo nám všem. Aspoň do doby, než to Corny schytal. Všichni jsme dali nějaký peníze. Proč se ptáte?“</p>
<p>„Nechtěl byste nám ho prodat? Víte, jak jsme na tom.“</p>
<p>„Ale potřebuju ho přece sám. Jak se dostanu z týhle smrdutý díry bez vozu?“</p>
<p>„Svezli bychom vás. Máme dost peněz na benzín i nějaké to jídlo. K čemu vám bude auto, když jste na tom s penězi tak bledě?“</p>
<p>Nifty se zarazil a zvažoval nabídku. „Něco na tom je,“ připustil pak. „Mimochodem, něco vám povím, než to zapomenu. Ten chlápek, co vás zmerčil na zahradě, přišel hned po vašem odchodu nahoru a řekl Schultzovi…“</p>
<p>„Kdo je Schultz?“ přerušil ho Biggles, jako by to jméno slyšel prvně.</p>
<p>„Přece šéf bandy, která právě přifrčela. Ptal se mě, jestli vás znám. Řek jsem, že jsem vás tu potkal. Ptal se, jak se jmenujete. Když jsem řek Bigglesworth, tak ztuhl a zatvářil se, jako by kolem něj přešlo strašidlo.“</p>
<p>„To je dost možné,“ netečně se usmál Biggles. „Patrně slyšel o mém jmenovci ze Scotland Yardu, stejně jako Ricky.“</p>
<p>„Jo, to bude ono.“</p>
<p>„Tak jak to bude s tím vozem?“ pobídl ho Biggles.</p>
<p>„No, já se teď nemůžu odsud hnout.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Juan mě vyzval, abych tu raději zůstal, kdyby mě chtěli zavolat jako svědka v tý věci s Ritzym. Rozhodně raději počkám, abych se dověděl, jestli Schultz pro Ritzyho něco udělá.“</p>
<p>„Co on může dělat?“</p>
<p>„Mluvil o tom, že sežene nejlepšího právníka v Mexiku, aby ho hájil. Schultz má spoustu prachů.“</p>
<p>„Proč se tak snaží Ritzymu pomoct?“</p>
<p>„Mezi námi, Ritzy má něco, co on chce. Ale já se radši vrátím do vily, pro případ…“</p>
<p>„Okamžik,“ zarazil ho Biggles. „Říkal jste, že nemáte peníze. Ať už to dopadne s Ritzym jak chce, bude to trvat dlouho a vy tady zatím umřete hlady. Řeknu vám, co udělám. Když si netroufáte auto prodat, zaplatím vám dvě stě dolarů a vy mi ho na dva nebo tři dny půjčíte. Je to pro vás dobrý návrh.“</p>
<p>„A k čemu vám to bude?“</p>
<p>„Můj přítel zajede do Los Angeles a koupí tam náhradní vložku nebo celou novou spojku do studebakeru. Vrátí se brzy a do doby, než budete vůz potřebovat, bude zase zpátky. Ritzy o tom nemusí vůbec vědět.“</p>
<p>Niityho obchod zřejmě lákal, ale stále se ještě zdráhal. „Jestli na to přijde, udělá binec. Nemá rád, když s vozem jezdí někdo jinej než on.“</p>
<p>„Nerozumíme si. Sotva se vrátí dřív, než bude váš vůz zpátky. A vy budete mít v kapse dvě stě dolarů na výdaje,“ naléhal Biggles. „Tady nemůžete žít bez peněz.“</p>
<p>„To mi povídejte.“</p>
<p>„A nezapomeňte, že když jste tu žil s Ritzym, je vždycky možné, že vás policie zmáčkne jako jeho spoluviníka. Jestli se vám nelíbí v Eltoře, v mexickém vězení se vám bude líbit ještě míň. Na to dám krk!“</p>
<p>To zabralo.</p>
<p>„Tak jo,“ rozhodl se Nifty. „Kdy chce váš přítel vyjet?“</p>
<p>„Čím dříve vyjede, tím dřív bude zpátky. Může vyrazit hned.“</p>
<p>„Přijde si pro auto, nebo mám přijet sem?“</p>
<p>„Běžte a přivezte ho sem. Než se vrátíte, skočím přes ulici k Lorenzovi a koupím benzín a olej.“</p>
<p>„A co těch dvě stě babek?“</p>
<p>„Nebojte se, všechny peníze neutratím,“ usmál se Biggles. „Své dvě stovky dostanete, až přivezete auto. Ať to netrvá dlouho.“</p>
<p>„Fajn!“ Nifty zmizel ve tmě.</p>
<p>„Nelíbila se mi poznámka, že Schultz možná tuší kdo jsi,“ řekl Ginger znepokojeně.</p>
<p>„Na tom nezáleží,“ odpověděl Biggles. „Jestli Schultz získá od Ritzyho zprávu o kamenech, nebo ho dostane ven na kauci nebo nějak podobně, půjde do tuhého. Jakmile se diamanty dostanou Schultzovi do rukou, zmizí, jen se po něm zapráší. Namíří si to do Států a my budeme mít jen jedinou možnost, dostat se tam před ním. Už proto musíme mít pojízdné auto.“</p>
<p>„Co chceš přesně, abych udělal?“</p>
<p>„To je jednoduché. Jakmile se dostaneš přes hranice, vyhledáš první telefon a zavoláš Algymu do hotelu v San Francisku. Řekneš mu, co se tu semlelo a požádáš ho, ať všechno oznámí Raymondovi. Ten si už jistě dělá starosti. Koupíš novou spojku a přijedeš s ní sem. Možná pro ni budeš muset jet až do Los Angeles. V tom případě by Algy a Bertie mohli sednout do letadla a zaletět za tebou. Ale moc dlouho se nezdržujte. Vrať se sem co nejrychleji. Je ti to všechno jasné?“</p>
<p>„Půjde to jako po másle,“ prohlásil sebejistě Ginger.</p>
<p>„Už přijel Nifty s autem,“ podotkl Biggles, když šli na druhou stranu ulice do krámku pro benzín. Zamával na Niftyho, aby ho upozornil, kde jsou. Vůz zastavil před domem.</p>
<p>Během deseti minut naplnili z kanystrů nádrž a vůz byl připraven na cestu. Ginger si sedl za volant, mávl na pozdrav a zmizel na prašné cestě v noční tmě.</p>
<p>Biggles odpočítal Niftymu slíbené peníze.</p>
<p>„Ještě se nevrátili, ale já jdu pro všechny případy domů,“ řekl Nifty. „Díky.“ Zastrčil bankovky do náprsní kapsy a odešel.</p>
<p>Vzdálené zablesknutí přimělo Bigglese zvednout oči k obloze.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Amenaza tormenta,</emphasis><emphasis>“</emphasis> zabručel starý Lorenzo, když sbíral prázdné kanystry. „Asi přijde konečně déšť.“</p>
<p>Biggles si toho moc nevšímal. Měl plnou hlavu myšlenek o dalším pravděpodobném vývoji událostí. Vrátil se do <emphasis>patia, </emphasis>posadil se do křesla a zapálil si cigaretu.<strong><emphasis>KAPITOLA DESÁTÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>GINGER MÁ SMŮLU</emphasis></strong></p>
<p>Ginger, v blažené neznalosti toho, co na něj osud chystá v blízké budoucnosti, byl plný odvahy. Řídil vypůjčený vůz známou cestou stoupající do kopce, odkud pojede pouští k hranicím Mexika. Nečinnost ve vesnici mu šla už dlouho na nervy a tak byl rád, že konečně dělá něco užitečného. Jízda za chladivé noci byla navíc docela příjemná. Když však vyjel na vrchol stoupání a viděl, jak po celém obzoru křižují oblohu blesky, nebyl si již příjemností cesty tak jistý. V životě ovšem projel či dokonce proletěl mnoha bouřemi a nečekal proto vážné potíže.</p>
<p>Oslňující blesky mu daly brzy na vědomí, že se bouři nevyhne. Nad severním obzorem vyrostly černé hrozivé mraky, které se, nízko nad zemí, hnaly vstříc jeho autu. Na přední sklo dopadlo několik prvních velkých kapek deště. Výhoda je, pomyslel si, že teď nebude nouze o vodu.</p>
<p>„Můj první mexický deštík,“ zamumlal sám pro sebe.</p>
<p>Sotva to vypustil z úst, déšť ustal. Jel dál a reflektory auta dostatečně osvětlovaly rozježděnou cestu. Přihnal se další mrak a opět spadlo pár kapek.</p>
<p>„Jestli se vesničané už týdny modlí za těchhle pár cákanců, moc radosti mít nebudou,“ zamumlal dál.</p>
<p>Na starosti vesničanů však rázem zapomněl, když zjistil, že ho vůz neposlouchá. Znenadání se začal stáčet doprava, až hrozilo, že sjede z cesty. Připomněl si jemný písek, do kterého Biggles málem zahrabal jejich studebakera při cestě do Eltory a raději zastavil. Vystoupil, aby zjistil, co se s autem děje. Sklonil se k pravému přednímu kolu a sevřel rty. Pneumatika byla prázdná. Píchnul! Kdyby měl zrzek ve zvyku nadávat, klel by teď jako pohan. Tohle ho značně zdrží. Doufal, že bouřce ujede, ale nová překážka jeho naději zmařila. Musel se změnit v mechanika. Již před odjezdem si totiž výbavu auta prohlédl a všiml si, že je v ní také náhradní kolo.</p>
<p>Přesto úzkostně pohlédl k obzoru, nad nímž se zatahovala další hrozivě černá opona. Vítr stále sílil a zvedal prach, který vířil vzduchem. Suché keříky laskavců, uvolněné z kořenů, poskakovaly přes cestu jako obrovští ježci. Vítr přinášel rachot hromu a potom celé okolí zahalila naprostá tma, osvětlovaná jen svitem občasných blesků.</p>
<p>Než začal pracovat, podíval do přihrádky s nářadím, zda nenajde baterku. Protože ve tmě nic neviděl, prohrabal nářadí rukou, ale baterka tam nebyla. Nebyl to důvod k veselí, ale ztížené podmínky nemohly zrzka odradit.</p>
<p>Vyměnit kolo běžným způsobem je za denního světla vcelku prostý úkon, který Ginger prováděl mnohokrát. Když byl po ruce pomocník, byla práce ještě snazší. Teď zrzek pochopil, že když má měnit kolo sám, vládne tma jako v pytli a jde o zcela neznámý typ auta, jde práce mnohem pomaleji a hůř.</p>
<p>Chvíli mu trvalo, než ve tmě našel nářadí, ale jakmile se mu to povedlo, využil každého zablesknutí, aby pracoval co nejrychleji. Podložil zvedák, aby se nezabořil do písku, a pak vyměňoval kolo navyklým postupem. Dbal přitom s krajní pečlivostí na to, aby každou součástku i nářadí odložil vždycky na místo, kde je zase rukou snadno nahmatá. Bylo to nezbytné, protože pracoval na okraji cesty, kde byl písečný povrch pokryt trnitým houštím.</p>
<p>Výměna mu trvala asi půl hodiny. Uhřátý, ušpiněný a rozcuchaný sebral nářadí a uložil je zpátky do skříňky. Byl šťasten, že déšť nespustil, dokud nebyl s prací hotov. Ve svitu každého blesku se vždycky rychle rozhlédl, zda nenechal něco ležet v písku, usedl do vozu, zabouchl dvířka a vyjel. Když se pak po několika minutách spustil déšť, říkal si, jaké měl štěstí, že zvládl výměnu kola se suchými šaty. Nyní už déšť neustával, vesničané budou spokojeni. Ginger už méně, protože viděl hůře na cestu, obzvláště když déšť zesílil a změnil se v lijavec. Nic proto za volantem neriskoval, jel pomalu a opatrně.</p>
<p>Potom se bouře s oslepujícími blesky rozběsnila přímo nad ním. Hromy rachotily, jako by současně pálily všechny houfnice a děla soustředěných armád světa. Nepřetržitý rachot a zášlehy blesků z různých stran vyvolaly u Gingera pocit, že se země pohupuje pod koly jeho vozu. Křečovitě zamrkal, aby se zbavil toho protivného klamu, pevněji stiskl volant a jel dál. Toužil dorazit ke hranicím co nejdřív.</p>
<p>Potom však přišla potopa. Bylo to jako kdyby se všechny mraky roztrhly naráz a vylily svůj obsah na žíznivou zemi, aby za pár minut nahradily to, co tolik měsíců zameškávaly. Voda se řítila dolů v proudech, zcela znemožňovala rozhled a Ginger si uvědomil, že tak divokou průtrž ještě nezažil. Pokračovat za těchto podmínek v jízdě, prostě nešlo. Zastavil vozidlo a zůstal sedět schoulený na sedadle, vyděšený ze stálého dunění hromů, zášlehů namodralých blesků a přívalu vody. Ačkoli se to zdálo nemožné, bouře neustále sílila. Ginger měl pocit, že svět není nic jiného než oheň a voda, valící se z oblak. Prudké nápory bočního lijáku vehnaly vodu i do automobilu.</p>
<p>Nezbývalo mu, než sedět jako hromádka neštěstí, bezmocný, plný netrpělivosti a vzteku, že nemůže pokračovat v jízdě. Nevěděl, jak dlouho už bouřka trvá, burácela snad celou hodinu. Ztratil pojem o čase až do chvíle, kdy bouře přece jen skončila a zůstalo po ní neustávající mrholení, které znesnadňovalo výhled z vozu.</p>
<p>Pak si všiml, že namísto cesty má nyní před sebou pás jakési hlinité kaše, vroubené po stranách vodní hladinou. Déšť prostě spadl tak rychle, že vodu nestačila vstřebat ani vyprahlá pouštní půda.</p>
<p>Rozhodl se, že nemá smysl dál čekat. Mohlo trvat dlouhé hodiny, než se voda vsákne a on již promarnil dost času. Nastartoval, ale když pak uvolnil spojku a rozjížděl se, vůz začal po řídkém blátě nepěkně tančit. Místo udusané země, se nyní pohyboval po blátě, po odporně mazlavé, přilnavé hmotě, ulpívající na kolech a bránící pneumatikám, aby se pevně zachytily. Přesto se ale auto pohnulo vpřed. Ginger jel opatrně a pomalu a bylo mu jasné, že přijede k cíli o mnoho hodin později, než doufal při výjezdu. Nemohl s tím nic dělat, měl prostě smůlu. Utěšoval se myšlenkou, že když už se bouřka přehnala, podmínky se budou lepšit. Horší skutečně být nemohly.</p>
<p>Po několika minutách jízdy sebou zděšeně trhl a šlápl na brzdu. Užasle hleděl na prudký proud, který před ním přetínal cestu, či spíše to, co z ní zbývalo. Nějakým zázrakem poznal, kde je. Dojel k místu, kde při jízdě do Eltory uvízli v sypkém písku. Tehdy to bylo vyprahlé říční koryto, které se teď změnilo v široký, prudký potok, jehož hloubku neznal. Měl dojem, že si tu zadováděl zlý černokněžník, aby ho přivedl do úzkých. Neodvážil se projet, aniž by předem zjistil, jak je potok hluboký. Nechal světla svítit a vystoupil do bláta, aby si překážku prohlédl zblízka.</p>
<p>K veliké úlevě brzy poznal, že mu voda nikde nesahá výše než ke kolenům. Dno však bylo tak měkké a lepkavé, že u něj nevzbudilo ani trošku důvěry. Pomyslel si, že je skoro jedno, zda se pokusí projet a uvázne, nebo zda stráví zbytek noci koukáním na tekoucí vodu. Pak ho napadlo, že voda může ještě stoupnout. To rozhodlo.</p>
<p>Přesto nasedl do vozu se strachem, že neprojede. Couvl zhruba o deset yardů, aby vůz nabral větší rychlost, a šlápl na plyn. Když kola vnikla do potoka, vystříkly do stran vysoké vějíře kalné vody, ale auto nezastavovalo a Gingerovi se zdálo, že má nejhorší za sebou. Jenomže pak vůz ztrácel rychlost, a když se ocitl uprostřed potoka, zastavil se. Kola se protáčela na místě. Několik vteřin to vypadalo, že jízda pro dnešek skončila, ale potom kola přece jen zabrala a vozidlo, zmítající se do stran, se pomalu pohnulo vpřed a prodralo se až na druhý břeh.</p>
<p>Ginger úlevně vydechl. Chtěl si blahopřát k úspěšné akci, ale nedostal se k tomu, protože náhle zhasly oba reflektory. Místo tichého díkuvzdání si zrzek uvědomil, jak strašná vládne tma. Ani se nedivil tomu, co se stalo. Voda si našla v zapalovacím systému slabé místo a způsobila zkrat. Pokoušet se o opravu samozřejmě nepřicházelo v úvahu.</p>
<p>Sklíčilo ho to, ale odmítl se vzdát. Rozhodl se, že pokud to bude jen trochu možné, pojede dál. Představil si v duchu cestu, jak si ji pamatoval při příjezdu. Vybavilo se mu, že v tomto místě vedla pouští rovně jako podle pravítka. Byla to nesporně pravda, ale i tak tušil, že nebude v jeho silách udržet přímý směr, když kola stále prokluzovala a vůz byl chvílemi neovladatelný. Napadlo ho, že počká, až se ukáže měsíc. Obloha však byla stále zatažená a Ginger pochopitelně neměl zdání, jak ještě dlouho potrvá, než se mračna rozplynou. Mohlo to trvat celé hodiny. Přesto se rozhodl vyjet a přesně to neměl dělat. Brzy se totiž přesvědčil, že šlo o nejhorší možné rozhodnutí.</p>
<p>Poprvé si uvědomil, že sjel z cesty, když narazil na jakousi pevnou překážku. Hlavou téměř narazil na čelní sklo a následoval třesk, který ho opravdu vylekal. Na okamžik se domníval, že do vozu uhodil blesk. Když se vzpamatoval, zjistil, že nárazník vozu vrazil do jednoho z velikých <emphasis>saguaros. </emphasis>Obrysy větví viděl proti obloze, chyběla však mezi nimi ta, která se při srážce odlomila a zřítila na střechu auta. Ginger vystoupil a pokusil se ji stáhnout na zem. Sotva se větve dotkl, uškubl a zasyčel bolestí, neboť se mu do dlaně a prstů zaryly ostré trny.</p>
<p>Vztekle se jich zbavoval a upínal zrak do tmy. Zjistil, že měl nakonec štěstí. Ostnatý <emphasis>saguaro </emphasis>do něhož narazil, byl z této strany první a za ním vyrůstala řada dalších a ještě mohutnějších. Kdyby kolem prvního auto nějak proklouzlo, zapletlo by se mezi ně a jen velmi obtížně by vyjelo zpátky. Tady Ginger našel dost místa, aby z pasti vycouval. Vrátil se do vozu a zařadil zpátečku. Sotva se auto pohnulo, uslyšel hlučné škrábání a skřípání na střeše, jako by něco strhávalo z vozu karosérii.</p>
<p>Byl to další Gingerův omyl. Šlo jen o odlomenou větev, kterou vůz při couvání táhl po střeše tak dlouho, než z ní spadla. Pak bylo auto volné. Vyděšený řidič zastavil a chvíli tiše seděl na místě. Bylo mu z toho nanic. Cítil se vyčerpaný.</p>
<p>Na které straně leží silnice? Odkud k ostnaté rostlině přijel? Vůbec si tím nebyl jistý, ale pak v něm převládl dojem, že sjel z cesty doleva. Měl by ji tedy hledat na pravé straně.</p>
<p>Nastartoval, zatočil vpravo… a cesta nikde!</p>
<p>Nějakou dobu popojížděl ve tmě sem a tam a zuřil nad takovým ponížením. Každou chvíli totiž narazil na nějakou překážku. Již se nepokoušel sám sebe klamat. Uznal, že jeho orientační cit selhal, a začal spoléhat jenom na štěstí.</p>
<p>Nakonec se rozhodl, že než by svou situaci dále zhoršoval, bude mnohem rozumnější setrvat na místě a počkat na rozednění. Jenomže právě ve chvíli kdy k tomu dospěl, se automobil samovolně pohnul a začal s ním kamsi sklouzávat. Zrzek dupl na brzdu, až zablokoval kola, ale pranic to nepomohlo. Vůz se sunul dál a zrychloval, jako kdyby se pohyboval po hladkém ledě. V zrzkovi zatrnulo. Rozpomněl se, jak si cestou do Eltory všiml mnoha hlubokých <emphasis>arroyos, </emphasis>strží, které vymlely lijavce, a bylo mu jasné, že auto sklouzává do jedné z nich. Pootevřel dvířka a připravil se vyskočit, kdyby se vůz začal převracet. Obával se, že kdyby kola vozu narazila na větší nerovnost, mohlo by k tomu snadno dojít.</p>
<p>Vůz sice doklouzal k úpatí svahu, aniž by se převrátil, avšak úleva, kterou Ginger pocítil, se vzápětí rozplynula, protože do auta se pootevřenými dveřmi a podlahou nahrnula voda. Vůz se však nezastavil ani teď a Ginger několik vteřin nechápal, co se děje. Pak s úžasem shledal, že jeho auto pluje. Byl na poušti a plavil se po vodní hladině. Bylo to tak absurdní, že kdyby nebyl tak vyděšený, určitě by se rozesmál.</p>
<p>Nemohl dělat nic jiného, než zvednout nohy do výšky, aby si je nenamočil.</p>
<p>Voda neodnesla automobil daleko. Ginger cítil, že vůz klesá a po několika zaskřípáních a nárazech dosedl na dno. Podlážka zmizela pod kalnou hladinou bouřkové záplavy. Potom mezerou mezi mračny zazářil měsíc, Ginger měl pocit, že se mu vysmívá. Konečně viděl, kde se nalézá a hořce zalitoval, že pokud byl v naprosté temnotě, nezůstal tiše sedět a nepočkal si na světlo. Bylo mu ovšem jasné, že pozdní lítost mu nepomůže, usadil se pohodlněji a rozhodl se, že setrvá v autě, dokud voda neopadne.</p>
<p>Když se dlouho nic nedělo, ztratil trpělivost. Vystoupil z auta do vody a při dalším zazáření měsíce se rozhlédl. Byla to hrůza. Pochopil, že i kdyby čekal celé týdny, může se rozloučit s tím, že by dojel ke hranicím. Vpředu, vzadu i po stranách se zvedaly hlinité svahy. Auto vězelo hluboko pod úrovní pouště na dně jedné ze strží, v hluboké rýze ve tváři pouště, kterou v průběhu staletí vyhlodaly bouře a záplavy.</p>
<p>„Proč to muselo potkat zrovna mě?“ zasténal tiše.</p>
<p>Vzápětí si uvědomil, že mohl dopadnout ještě hůře, neboť stěny <emphasis>arroya </emphasis>byly na některých místech tak příkré, že kdyby vůz sklouzl dolů v takovém místě, zřítil by se z výšky deset i dvacet stop a on by se sotva vyhnul vážnému zranění. Navíc se mohl vůz při pádu překlopit a uvěznit ho, takže by se v něm mohl utopit.</p>
<p>Stačil to rozeznat, než se mraky zase uzavřely a černá tma opět zahalila okolí.</p>
<p>Seděl pak s nohama nataženýma na sousedním sedadle, čekal na rozednění a přemítal. Už se definitivně rozloučil s představou, že by dokázal dojet s vozem k hranici. Vodní hladina sice klesala, ale s ní klesal i automobil. Ginger cítil, jak se kola usazují v bahnitém písku.</p>
<p>Zvažoval možnost, že by se pokusil přejít tu strašnou poušť k hranicím pěšky, ale bylo mu jasné, že bez jídla a vody by to bylo naprosté šílenství. Usoudil, že mu nezbývá, než najít cestu zpátky a vrátit se do Eltory, což byla pouť dlouhá asi deset až patnáct mil. Bigglese jeho návrat nepotěší, ale zaručeně Gingerovi uvěří, že udělal všechno, co bylo v jeho silách. Ani Nifty nebude skákat radostí, až se dozví, že auto zůstalo opuštěné v poušti. Gingerovi ovšem nijak zvlášť nezáleželo na tom, co řekne Nifty.</p>
<p>Šedivý, chladný úsvit potvrdil jeho obavy. Voda až na pár louží zmizela a automobil zůstal zabořen v písku až po stupačky. Úlomky dřeva, různé smetí a zbytky rostlin, naplavené vodou, ozdobily vůz od čelní masky až po zadní nárazník. Vypadalo, jako by stálo v té nevábné díře již dlouhá léta.</p>
<p>Ginger udělal váhavý pokus uvolnit kola, přestože od prvé chvíle věděl, že tím jenom maří čas. Vlhký alkalický písek se choval jako řídká kašička. Když vyhloubil rukama díru, naplnil ji písek stejně rychle, jako když ji vyhrabával. Nohy se mu do písku bořily až po kotníky, a jak se v něm čvachtal, byl řídkou hmotou celý olepený. Raději toho nechal.</p>
<p>Potom se rozhodl vyšplhat na okraj <emphasis>arroya, </emphasis>což nebyl lehký úkol. Chtěl se rozhlédnout, zda neuvidí nějaký známý orientační bod. Nic takového pochopitelně nenašel. Do všech stran se rozkládala poušť, všude se tyčily <emphasis>saguaros, </emphasis>vztahující své nesčetné paže k nebesům. Pod šedivou oblohou vypadaly ještě beznadějněji než za planoucího slunečního žáru.</p>
<p>Ještě tam stál a neodvažoval se hnout od vozu, z obavy že by ho již nenašel, když se mraky zvedly a na východě se objevilo slunce. Během minuty Ginger pocítil sálavé horko, a v jeho duši se usadil nový strach. Co když se mu nepodaří najít cestu do Eltory? Vozová cesta nebyla nijak zřetelná už před bouří, jak bude vyhlížet teď? Proudy valící se vody ji mohly úplně spláchnout. Řekl si však, že ji musí najít, děj se co děj. Zůstávat na místě nemělo nejmenší smysl.</p>
<p>Označil si jeden nápadný <emphasis>saguaro, </emphasis>aby mu posloužil k orientaci a vyrazil. Chodil kolem <emphasis>arroya </emphasis>v kruzích, které neustále rozšiřoval. Při takovém způsobu hledání mohl dosáhnout úspěchu jen náhodou, ale na lepší nepřišel. Hledal stopy pneumatik, ale byl zoufale neúspěšný. Od chvíle kdy sjel z cesty, voda všechno smyla. Počítal s tím, ale byl přesvědčen, že cesta nemůže být daleko a že nějaká ta stopa přece jen zbude. Když však čas pokročil a on nenarazil na nic, dospěl k závěru, že se od cesty odchýlil mnohem víc, než předpokládal.</p>
<p>Dost ho to znepokojilo a rozhodl se, že se vrátí k vozu a začne znovu. Stále viděl své znamení, obrovitý <emphasis>saguaro, </emphasis>či spíše věřil, že ho vidí. Když k němu konečně došel, zjistil, že to není on. Jím označený <emphasis>saguaro </emphasis>měl tři prsty ukazující k nebi. Ten, ke kterému přišel, měl čtyři. Přišel na to pozdě, až když se k němu přiblížil a uviděl tu nestvůrnou rostlinu z jiného úhlu.</p>
<p>Ucítil žízeň, a ačkoli to bylo neuvěřitelné, nikde nenašel ani kapku vody. Země, která v noci jako by odmítala pít, pohltila teď vodu rychleji, než by člověk považoval za možné. Suché zachřestění těsně před Gingerem způsobilo, že ucítil srdce až v krku. Prudce uskočil, aby nešlápl na hada, který ležel jen čtyři kroky před ním. Byl to už třetí chřestýš, se kterým se tu potkal a jeho zjev mu rozhodně nezvedl náladu. Chápal, že kdyby na plaza šlápl, následky by byly osudné.</p>
<p>Věděl, že si za každou cenu musí zachovat chladnou hlavu. Vylezl na velký balvan, aby se rozhlédl po okolí, jestli neuvidí v dálce nějaký pohyb. Toužil zahlédnout auto, jezdce, potulného indiána, prostě něco živého kromě chřestýšů. Viděl však jen skály, kamení a písek, kaktusy, trnitá houští a pelyněk, ležící v tetelícím se vzduchu na všech stranách. Nic jiného neviděl, ať pohlédl k jihu či k severu, na západ nebo východ. Jedinou živou bytostí, kterou spatřil, bylo káně kroužící vysoko nad Gingerem na ocelově modré obloze.</p>
<p>Sešplhal ochable dolů a posadil se na skálu s bradou ve dlaních, aby si vše promyslel. Nedokázal však jasně myslet, rozbolela ho hlava. Prudký sluneční jas ho nutil přivřít oči. Pokud byl schopen něco cítit, byl to jen vztek, že se dostal do takové přitroublé a nebezpečné situace. Nemuselo k ní dojít.</p>
<p>Jak tam tak seděl, přepadl ho hrozný pocit osamění a vzpomněl si, co mu kdysi vyprávěl jeden Arab. Ve vašich rušných městech, řekl, může smrt udeřit jako prudká rána ocelové sekyry. Avšak v tichu pusté pouště se k vám umírání plíží pomalu jako zloděj, kradoucí se nocí, a naplní vám hlavu divokými sny, které jsou předzvěstí blížícího se konce.<strong><emphasis>KAPITOLA JEDENÁCTÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>PRIMA MÍSTA K VRAŽDĚNÍ</emphasis></strong></p>
<p>Biggles slyšel v noci bouřku. Tak konečně přišel dlouho čekaný déšť, řekl si, a ačkoli ho současně napadlo, že to asi Gingerovi znepříjemní jízdu, nijak ho to nevzrušilo. Ani ho nenapadlo, že by bouře mohla Gingerovi znemožnit jízdu ke hranicím. Připouštěl si jenom to, že ho déšť může zdržet a opozdit jeho návrat. Považoval bouřku za předvoj delšího období dešťů, přestože od chvíle, kdy slunce vyhlédlo nad obzor, bylo zřejmé, že nastává další žhavý den a jiná bouřka se nechystá.</p>
<p>Biggles vyhlédl oknem na ulici a trochu ho překvapilo, když uviděl na protějším chodníku Schultze a dva muže jeho doprovodu, jak hovoří s Lorenzem. Schultz rozhazoval rukama, zdálo se, že ho něco rozčílilo. Stál tam také Nifty a občas se vmísil do debaty. Cadillac neparkoval na obvyklém místě před hotelem, ale stál při druhé straně ulice, asi dvacet yardů opodál.</p>
<p>Když se Biggles oblékal, došel k hloučku policista Juan. Schultz mu běžel vstříc a něco mu vzrušeně vykládal. Pak se všichni vydali k hotelu. Bigglese se zmocnil pocit, že se něco přihodilo. Rychle dopnul poslední knoflík a sešel dolů. Všech pět mužů už stálo v <emphasis>patiu </emphasis>a podle toho jak ho vyhlíželi, poznal, že čekají na něho. Vzápětí se to potvrdilo.</p>
<p>Schultz s nasupeným výrazem neztrácel čas dlouhými úvody a již jeho první slova vysvětlila, oč běží.</p>
<p>„Kam odjel váš přítel ve voze, který mu nepatří?“ ostře vyštěkl na Bigglese.</p>
<p>„O čem to mluvíte?“ zeptal se Biggles, aby získal čas.</p>
<p>„Mluvím o tom, že včera v noci někdo ukradl Brabinskyho auto,“ prohlásil Schultze ještě vztekleji.</p>
<p>„Opravdu? Kdo tvrdí, že ho ukradli?“</p>
<p>„Pan Brimshawe. Včera večer nechal vůz stát před domem. Ráno byl pryč.“</p>
<p>„A co má být? Chcete naznačit, že jsem ho ukradl já?“</p>
<p>„Ano. Vím, že jste ho chtěl koupit.“</p>
<p>„To je vážné obvinění,“ řekl varovně Biggles. „Jak jste přišel na myšlenku, že kradu auta?“</p>
<p>„Váš přítel v něm odjel.“</p>
<p>„Kdo vám to řekl?“</p>
<p>„Lorenzo. Doplňoval nádrž benzínem i olej. Vy jste u toho byl také. Platil jste. To nemůžete popřít.“</p>
<p>„Nemám v úmyslu to popírat, protože to je náhodou pravda,“ řekl klidně Biggles. „Ale to že jsem platil za benzín ještě neznamená, že jsem ukradl auto.“</p>
<p>Pohlédl na Niftyho, který však upíral zrak někam docela jinam. Tak vida, pomyslel si, náš malý zrádný Londýňan, si chce zachovat tvář a tvrdí, že mu vůz někdo ukradl. Obrátil se na Schultze. „Ale co s tím máte společného vy?“ řekl. „Vůz vám přece nepatří.“</p>
<p>Jeho protivník neodpověděl a obrátil se k Juanovi, jenž zmateně těkal pohledem z jednoho na druhého, jako by nechápal, o čem je řeč.</p>
<p>„Zatkněte toho člověka!“ vyzval Schultz policistu. „Ukradl vůz mému příteli.“</p>
<p>„Jak můžete být tak drzý, že dáváte příkazy policii?“ procedil Biggles mezi zuby. „Než přijdete s dalšími přitroublými závěry a uděláte ze sebe úplného hlupáka, poslechněte si raději, co vám o tom povím já.“</p>
<p>Biggles skutečně neměl jinou možnost, než oznámit přesně to, k čemu došlo. Nemělo smysl lhát a chránit očima uhýbajícího Niftyho. Mnohem horší situace by nastala, kdyby se Ginger vrátil a policie by ho zatkla pro <emphasis>krádež </emphasis>auta. Otočil se proto k Juanovi a řekl: „Ten vůz nikdo neukradl. Seňor Brimshawe nám ho půjčil.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Aby můj přítel mohl odjet do Spojených států a koupit náhradní díl, který potřebujeme na opravu našeho auta. Vrátí se, nebude pryč dlouho.“</p>
<p>„A tomu máme věřit?“ výsměšně se ušklíbl Schultz.</p>
<p>„Je mi jedno, čemu věříte!“ zavrčel Biggles.</p>
<p>„Proč by vám měl Brimshawe půjčovat vůz?“</p>
<p>„Protože tady zůstal bez peněz. Zaplatil jsem mu za půjčení auta dvě stě dolarů. Teď to víte. A jestli o tom pochybujete, tak se podívejte, jak se pan Brimshawe tváří. Požádejte ho, aby otevřel peněženku!“</p>
<p>Schultz ostře pohlédl na Niftyho, ale k jeho zřejmému ulehčení nevzal Bigglesovu pobídku vážně. Obrátil se na Bigglese a mnohem mírnějším tónem se zeptal: „Kam odjel váš přítel?“</p>
<p>„Už jsem to jednou řekl. Do Států.“</p>
<p>„Já myslím, kterou cestou?“</p>
<p>„Stejnou, jakou jsme sem přijeli. Přejede hranice v Sonoitě. Teď už by tam mohl být,“</p>
<p>„Pochybuju, že by v noci za bouřky někam dojel,“ zasáhl do toho Juan.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Bouřka byla hodně prudká a voda se nestačila vsáknout. Každá díra, výmol, <emphasis>arroyo </emphasis>a kaňon byly plné vody.“</p>
<p>„Jak dlouho to tak zůstane?“</p>
<p>„Možná několik hodin.“</p>
<p>Schultz již nepromluvil. Kývl na průvodce, aby ho následovali, a všichni odešli ke cadillacu. Nasedli, motor naskočil a vůz rychle odjel.</p>
<p>Juan pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. „Vy <emphasis>gringové </emphasis>jste všichni blázni,“ prohlásil a rozhodil pažemi. „Takhle velicí blázni!“ Asi mu to stačilo k vyjádření názoru na všechny muže ze severu, otočil se na patě a odešel.</p>
<p>Biggles, který s úžasem hleděl za mizejícím autem, se obrátil k Niftymu. „Co se chystají udělat?“ zeptal se. „Proč mají tak naspěch?“</p>
<p>„Copak já vím?“ odpověděl Nifty, který stále nebyl ve své kůži. „Asi jsem neměl říct, že jste nám šlohli auťák. Něco jsem jim ale říct musel.“</p>
<p>„Proč jste musel něco říkat?“</p>
<p>„Protože jsem byl úplně v rejži.“</p>
<p>„Co to plácáte?“ vyhrkl Biggles. „Co se vlastně stalo? Tak ven s tím, člověče!“</p>
<p>„Ti chlapi se vrátili asi před hodinou z Hermosilla.“</p>
<p>„A co dál?“</p>
<p>„Přivezli s sebou Ritzyho.“</p>
<p>„Cože?“ Biggles vytřeštil oči. „Ritzyho? Jak ho dokázali dostat z vězení?“</p>
<p>„To fakticky nevím,“ řekl sklesle Nifty. „Neřekli mi to. Hádám, že ho dostali ven na kauci. A jak mě Ritzy uviděl, hned se ptal, kde je auťák? Co jsem mu asi měl říct? Už jsem vám přece povídal, jak špatně snášel, když jsem s tím zatraceným vozem jel já nebo nebožtík Corny. Byl tak zdivočelej, že jsem se mu neodvážil říct pravdu. Řek jsem, že ho asi někdo šlohnul. Měl byste vidět, jak vyváděl. Choval se jako šílenec. Vyklouzl jsem ven a běžel za Lorenzem, aby držel hubu o tom, co se semlelo včera večer. Jenže jsem přišel pozdě. Schultz tam přijel v cadillacu dřív a Lorenzo už všechno vyžvanil.“</p>
<p>„Kde je teď Ritzy?“</p>
<p>„Už jsem ho neviděl. Bude asi ještě ve vile.“</p>
<p>Bigglese napadla znepokojující myšlenka. „Neviděl jste, že by on a Schultz o něčem jednali?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Nedával Schultz Ritzymu peníze?“</p>
<p>„Když jsem tam byl, nedal mu nic. Bavili se pořád o tom mizerným auťáku.“</p>
<p>„Napadá vás, proč odtud Schultz tak rychle zmizel?“</p>
<p>„Možná se polekal a rozhod se, že rychle vycouvá.“</p>
<p>„Čeho se polekal?“</p>
<p>„Vás.“</p>
<p>„Proč by se mě měl bát?“</p>
<p>„Prej jste ten Bigglesworth ze Scotland Yardu.“</p>
<p>„Kdo mu to řekl?“</p>
<p>„Jeden z Schultzových chlápků vás jednou někde viděl. Je pravda, že jste polda?“</p>
<p>„Nevím, jestli mě viděl, ale pravda to je.“</p>
<p>„Poslyšte, šéfe,“ spustil Nifty úzkostlivě, „Já v tom střílení v Londýně nejedu. Můžu to odpřísáhnout.“</p>
<p>„Kdo střílel?“</p>
<p>„Corny.“ Bylo jasné, že Nifty ztrácí nervy, když koktavě dodal: „Po… počítám, že teda víte, proč jsme tady my a Schultz.“</p>
<p>„Něco o tom vím,“ kývl Biggles, který uznal, že když už to došlo tak daleko, dalším tajením by nic nezískal. „Takže teď když víte odkud vítr fouká, uděláte dobře, když se rozhodnete, na čí straně stojíte. Nic vám neslibuji, ale jestli budete svědčit proti svým spoluviníkům, pomůže vám to, až budete stát před soudem. Jestli se někdy vrátíte do Anglie, soudu se totiž nevyhnete. Pokud ovšem nechcete strávit zbytek života tady…“</p>
<p>„Já? Nikdy! To si radši sednu za katr. Vsadil bych hlavu na to, že nás práskla ta krysa, Lišák Adamson. Říkal jsem Ritzymu, že bude zpívat, hned jak se dostane domů.“</p>
<p>„Domů ho odvezli naši lidé.“</p>
<p>„A asi vám řekl, že Ritzy má pořád ty třpytivý kamínky, co?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Jenže nevěděl, kde jsou schovaný. Nikdo z nás to nevěděl. Ritzy si to nechal pro sebe.“</p>
<p>„Pořád to ještě nevíte?“</p>
<p>„Kdybych to věděl, tak bych tu nebyl,“ přiznal Nifty otevřeně.</p>
<p>„Pokud je vám známo, Ritzy diamanty ještě má?“</p>
<p>„Pokud je mi známo.“</p>
<p>„Tak proč Schultz odjel?“</p>
<p>„Co vím, měl by se vrátit.“</p>
<p>Biggles byl na rozpacích. Situace se ale vyjasňovala. Objevovaly se nové skutečnosti, jiné však ještě chyběly. Bylo téměř jisté, že se Ritzy se Schultzem na něčem dohodli. Ritzy chtěl vůz, aby mohl odjet. Proto se tak strašně rozzuřil, když zjistil, že je pryč. Biggles věděl, že nemá času nazbyt a napadl ho jen jeden způsob, jak se dostat k údajům, které potřeboval.</p>
<p>„Půjdu do vily a navštívím Ritzyho,“ řekl.</p>
<p>„Dejte si pozor na to, co děláte,“ varoval Nifty. „Ritzy má zase bouchačku.“</p>
<p>„Uvidíme,“ odpověděl Biggles a vyšel na ulici. Nifty se táhl za ním jako zpráskaný pes.</p>
<p>Když dorazili k vile, Biggles vešel rovnou dovnitř. Nikde nikoho neviděl. „Ritzy!“ zavolal.</p>
<p>Nikdo neodpověděl.</p>
<p>„Tak vylezte, Ritzy, už jste dohrál,“ vykřikl Biggles. „Chci si s vámi promluvit.“</p>
<p>Nikdo se neozval, ale z jedné zadní místnosti se vynořila snědá Mexičanka. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Seňor </emphasis>Brabinsky není,“ řekla zpěvavě.</p>
<p>„Kde je?“</p>
<p>„Pryč, <emphasis>seňor</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Kam jel?“</p>
<p>„Nevím, <emphasis>seňor.</emphasis> Jel autem.“</p>
<p>„Jakým autem?“</p>
<p>„Velké modré auto, <emphasis>seňor</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Slyšíte to?“ otočil se Biggles k Niftymu. „Říká, že Ritzy odjel v cadillacu. Věděl jste to?“</p>
<p>„Ne, šéfe. Ať se propadnu!“ prohlásil Nifty. Biggles se pousmál, protože ho napadlo, že Nifty patří k lidem, kteří vždy potřebují nějakého velitele.</p>
<p>„Viděl jste ho ve voze?“ zeptal se.</p>
<p>„Ne, ale jestli si lehl na podlahu, mohl tam být. Je možný, že proto Schultz nezastavil před Lorenzovým krámem, ale o řádnej kus dál. Neviděl jsem dovnitř.“</p>
<p>„Já taky ne.“</p>
<p>„Vsadím se, že to tak bylo,“ zamumlal Nifty. „Ten sprostej lotr. Zdejchnul se a nechal mě v tom. To je mu podobný.“</p>
<p>V Bigglesových očích svitlo poznání. Schultzův nenadálý odjezd se vysvětlil. Odjel a odvezl s sebou Ritzyho. Když odjeli všichni spolu, znamenalo to, že s nimi zmizely i diamanty. Byla to svůdná teorie, ale něco jí chybělo. Ritzy, propuštěný na kauci z vězení, neměl pochopitelně zájem, aby ho někdo viděl. Ale proč se Schultz, který tak spěchal do Států, obtěžoval sháněním cizího auta? Proč zašel tak daleko, že vyslýchal Lorenza?</p>
<p>„Co uděláte teď?“ zeptal se Nifty.</p>
<p>„Nevím,“ řekl Biggles a na čele mu naskočily vrásky. Cítil, jak mu diamanty vykluzují z prstů. Bez vozidla, kterým by se mohl vydat za darebáky, nemohl nic dělat. Již dlouho si nepřipadal tak bezmocný jako právě teď.</p>
<p>Vyšel z domu doprovázen Niftym. Na ulici potkali Juana, kterého doprovázel další policista. Blížili se pomalu a obezřetně a měli ruce připraveny nad pažbami svých revolverů.</p>
<p>„Jestli hledáte Brabinskyho, není doma,“ oslovil je Biggles.</p>
<p>„Po tom co se stalo, si ani nemyslím, že bychom ho tady našli,“ odpověděl Juan a ruka mu klesla.</p>
<p>„Co se stalo?“</p>
<p>„Když prchal z Hermosilla, zastřelil strážného.“</p>
<p>„Takže on uprchl?“ vydechl Biggles.</p>
<p>„Jak se dostal k pistoli, zatím nevíme,“ vysvětloval Juan. „Ale včera přijel do Hermosilla velký modrý vůz a gringo, jemuž patří, dostal povolení navštívit Brabinskyho ve vězení. On asi propašoval revolver do cely a dal ho vrahovi.“</p>
<p>„Jak jste se to dozvěděl?“</p>
<p>Juan ukázal na svého společníka. „Od kolegy z Hermosilla. Přijel na motocyklu a hledá Brabinskyho a modrý vůz.“</p>
<p>„Vůz odjel po cestě k hranici,“ řekl hluše Biggles, který se již zabýval jinými otázkami.</p>
<p>Takže žádná kauce, Ritzy utekl, vířilo mu hlavou. Když cadillac zastavil u Lorenzova krámu, schovával se na podlaze auta. Zbývalo najít odpověď na dvě otázky. Proč Schultz, který se přece snažil odjet z Mexika co nejdřív, měl najednou takovou starost o Ritzyho vůz? A proč po něm tak toužil Ritzy, který má v Mexiku na svědomí už dvě vraždy a mohl by odsud ihned odjet cadillacem? Mohlo by to být proto, že když měl v kapse diamanty nebo peníze, neměl prostě chuť cestovat s muži, kteří by ho mohli zastřelit při jízdě pouští a zmocnit se peněz i diamantů? Ritzy by se určitě cítil bezpečněji ve vlastním autě, ať s Niftym nebo bez něho. O Niftyho by se ale určitě tolik nestaral…</p>
<p>Mohla to být odpověď?</p>
<p>Snad. Jenže také Schultz se choval, jako by Ritzyho auto bylo pro něj životně důležité. Proč se o ně tak zajímal také on? Dělal by to, kdyby už měl v rukou diamanty?</p>
<p>V úsilí rozmotat nepochopitelnou záhadu, Biggles zachytil volný konec nitky. A když jej našel, uzly se náhle rozvázaly a řešení bylo na světě. Nemohl si to ještě potvrdit, ale byl si téměř jist, že ořech rozlouskl. Biggles už chápal, proč se Ritzy tak vztekal, když se vrátil do vily a zjistil, že jeho auto zmizelo. Bylo již jasné, proč nechtěl nikomu dovolit, aby s ním jezdil.</p>
<p>Pohlédl na Niftyho.</p>
<p>„Nezmínil se vám Ritzy nikdy ani sebemenším náznakem, kam svoje diamanty ukryl?“ zeptal se.</p>
<p>„Ne,“ řekl Nifty a zamyslel se. „Jednou jsem se ho ale zeptal, co se stane, jestli budeme muset rychle vypadnout,“ pokračoval pak, „a on mi řek, abych se nestaral. Že kdybysme odjeli, diamanty pojedou s náma.“</p>
<p>„Tohle jsem chtěl slyšet,“ řekl Biggles suše. „Nenapadlo vás, zauvažovat nad tím, jak to myslel?“</p>
<p>„Ne, proč bych to dělal?“</p>
<p>„Právě,“ usmál se Biggles, „Proč si s tím lámat hlavu? Mně to taky myslelo pomalu.“</p>
<p>„Chcete říct, že víte, kam to schoval?“</p>
<p>„Myslím, že ano.“</p>
<p>„Kam?“</p>
<p>„Ukryl je někde v autě.“</p>
<p>Nifty otevřel ústa. „Krucinál! Vy jste na to kápnul!“ vyjekl. „Kdybysme museli ve spěchu odjet, tak…“</p>
<p>„Nemusel by vykopávat diamanty na zahradě nebo se štrachat někde na půdě. Byly už v autě. Ležely tam od začátku, po celou dobu.“</p>
<p>„Jo. Tak je taky musel dostat přes celnici, když jsme přejížděli hranice do Mexika. Mně i Cornymu to tehdá vrtalo hlavou. Myslíte, že Schultz o tom ví?“</p>
<p>„Samozřejmě že to ví. Proč by si jinak dělal starosti s vozem, který mu nepatří? To byl taky důvod, proč se za ním hned rozjel. Uvědomujete si, co to znamená?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Vám to dnes ráno moc nemyslí, co? Zapomněl jste, že ve voze je můj přítel, který je mimochodem také detektiv? Zdržela ho noční bouřka, ale to nic nemění na tom, že po něm jdou Ritzy, Schultz a jeho dva pistolníci. Jestli ho dohoní, a je jedno na které straně hranice, umíte si představit, k čemu dojde.“</p>
<p>„Odprásknou ho.“</p>
<p>„O tom není nejmenší pochyby,“ řekl Biggles ponuře. „Spáchat o jednu vraždu víc, pro ně nic neznamená.“</p>
<p>„Jasně,“ vyjádřil se Nifty s přehledem odborníka. „Na vraždění jsou tady prima místa.“<strong><emphasis>KAPITOLA DVANÁCTÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>PŘIJÍŽDÍ SPOJENEC</emphasis></strong></p>
<p>Biggles hleděl na zaprášenou ulici a zoufale se snažil vymyslet způsob, jak pomoci zrzkovi. Bylo mu jasné, že bez vozidla neudělá nic a navíc potřeboval rychlý vůz, který by byl schopen dohonit cadillac. Nepochyboval, že řidič modrého vozu jede co nejrychleji, aby dostihl Gingera v Ritzyho automobilu.</p>
<p>Oba policisté postávali opodál. Poslouchali rozhovor a asi se divili o čem je řeč, protože angličtina, kterou znali, pokud se u nich dalo o znalosti hovořit, byla měkká, líně protahovaná mluva Američanů z jižních států USA. Niftymu asi nerozuměli vůbec, neboť mluvil žargonem londýnských <emphasis>cockney </emphasis>a usekával koncovky slov. Vtom Bigglese napadlo, že by mohl navrhnout policistovi z Hermosilla, aby vyrazil za modrým autem na motorce, ale hned zas nápad zavrhl. Kdyby je policista dostihl, stál by sám proti čtyřem bezohledným lotrům, kteří by ho neváhali odstřelit. Ještě ho napadlo, že by mohl muže v uniformě požádat, aby mu zapůjčil motorku, ale to také zavrhl. Musel by mu totiž vysvětlit celou situaci.</p>
<p>Když Biggles bezradně hleděl na sluncem zalitou cestu, spatřil jak před místním obchodem zastavuje dodávka, které se v Anglii říká <emphasis>shooting brake, </emphasis>neboli stejšn. Vystoupil z něj jakýsi štíhlý muž, podle obleku Mexičan a vešel do krámku. Bigglesovi se zdálo, že poznává Josého.</p>
<p>„Komu patří ten vůz?“ zeptal se Juana.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Seňoru </emphasis>Josému Fonderimu,“ zněla odpověď.</p>
<p>Biggles se rozběhl po ulici. Když dorazil k dodávce, José právě vycházel z obchodu. V ruce nesl košík s nákupem.</p>
<p>„Mohu si s vámi promluvit, <emphasis>seňore?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zeptal se Biggles.</p>
<p>„S radostí, <emphasis>seňore,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl José a položil košík s nákupem dozadu do vozu.</p>
<p>„Mohu si půjčit váš vůz? Pro mého přítele to je otázka života a smrti, jde o mladého muže, kterého jste viděl se mnou.“</p>
<p>Jak se dalo očekávat, Josého žádost udivila a docela přirozeně odpověděl otázkou: „Na co chcete můj vůz?“</p>
<p>„Je pro mě nesmírně důležité, abych dohnal modrý cadillac, který jste tu viděl, teď právě jede do Sonoity a předpokládám, že v něm jede Brabinsky.“</p>
<p>„To sotva,“ usmál se José. „Sedí přece ve vězení!“</p>
<p>„Byl tam, jenomže v noci uprchl a lidé s cadillacem ho přivezli sem. Při útěku zastřelil jednoho policistu. Teď pronásleduje mého přítele. Jestli ho dožene, zastřelí ho pravděpodobně taky.“</p>
<p>José si ho přeměřil zkoumavým pohledem.</p>
<p>„Nevím sice, oč tu jde, nebo co tu děláte,“ řekl, „ale dobré skutky se mají oplácet. Nasedněte, povezu vás sám.“</p>
<p>„To je od vás velmi laskavé a nerad bych vás do toho zatahoval,“ řekl Biggles, „ale protože můj vůz není v pořádku a…“</p>
<p>„Nechte toho, jedeme. Budu řídit. Znám lépe nejen vůz, ale také se lépe vyznám na cestách v poušti.“</p>
<p>Nastoupili a dodávka se pohnula. „Jak dlouho jsou s cadillacem na cestě?“ zeptal se José.</p>
<p>„Asi hodinu.“</p>
<p>„To bychom je měli chytit. Žiju tu od malička a znám do Sonoity různé zkratky. Protože mám ranč, často jezdím pouští i k hranicím. Když jsem byl ještě kluk, indiáni mi ukazovali, kde je písek tvrdý a kde se mu nedá věřit.“</p>
<p>„Dobrá,“ řekl Biggles. „Jestli ti lidé v cadillacu dojedou na hranice před námi, asi je ztratíme, ledaže bych požádal policii Spojených států o pomoc. Tomu bych se ale zatím raději vyhnul. Říkal jste, že nevíte oč tu jde, tak vám to raději povím. Teprve potom pochopíte, v jaké jsem situaci.“</p>
<p>Když pak dodávka uháněla nehostinnou krajinou a často sjížděla z cesty na otevřenou <emphasis>mesu, </emphasis>kde trnité houští a kaktusy rostly řidčeji, Biggles vyprávěl rančerovi, jakou dělá práci a vysvětlil i to, proč přijel do Mexika. Vyprávěl mu o všem, co se stalo od jeho příjezdu, což samozřejmě znamenalo, že prozradil, jací lidé přijeli v modrém autě. Udělal to hlavně proto, že při setkání s nimi hrozilo smrtelné nebezpečí každému, tedy i Josému.</p>
<p>Po noční bouřce zbyla jen ojedinělá místa, kde se písek ještě lepil, ale jak slunce stoupalo po obloze, bylo jich stále méně.</p>
<p>„Mně byli ti lidé podezřelí od začátku,“ prohlásil José. „Tušil jsem, že v nich není nic dobrého. Před časem jsem řekl Juanovi, že by to mohli být zločinci, kteří uprchli ze Spojených států. Možná víte, že mnozí z těch, kteří mají policii v patách, zamíří ze Států k nám. Já si ale nepřeju, aby se moje vlast stala útočištěm zločinců. Oni si myslí, že si tu mohou dělat co chtějí, ale to se mýlí.“</p>
<p>Zatímco José řídil, Biggles se stále pozorně rozhlížel, jestli neuvidí cadillac. Jen zřídka však jeli po cestě a po modrém voze nebylo nikde ani stopy. Nezahlédl ho ani tehdy, když se před nimi objevil červeně, bíle a zeleně natřený hraniční sloup, označující mexickou stranu hranice. Hvězdy a pruhy Spojených států byly dobře viditelné o malý kus dál, ale v dohledu neparkovalo jiné auto, než dva označené vozy strážců hranice.</p>
<p>„Nevzdávejte se naděje,“ řekl vesele José. „Je docela možné, že jsme je předjeli. Volil jsem nejkratší cestu, takže jsme mnohokrát jeli místy, kde jsme mohli cadillac předjet a vrátit se na silnici před ním, aniž bychom ho viděli. Jdu se zeptat.“</p>
<p>Zabrzdil s dodávkou u budovy pohraničníků, kde postávalo několik mužů v mexických uniformách. Do obou stran od stanoviště se táhl plot z ostnatého drátu. José vyskočil z vozu, doklusal k vojákům a dal se do hovoru s důstojníkem. Když se po pár minutách vrátil, vypadal značně zmateně.</p>
<p>„Je to divné,“ řekl Bigglesovi. „Říkal jste, že váš přítel jel v overlandu?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Tak tady se <emphasis>žádný </emphasis>overland neobjevil. Velitel dokonce tvrdí, že z Mexika do Států nepřejelo ani jedno auto už několik dnů.“</p>
<p>Biggles svraštil čelo.</p>
<p>„Před pár minutami sem ale přijel modrý cadillac,“ pokračoval José. „Řídil ho Schultz, ale ani ten overland neviděl, protože se po něm ptal. Když mu řekli, že sem nepřijel, otočil auto a jel zpátky.“</p>
<p>„Jel zpátky?“ překvapeně vyhrkl Biggles.</p>
<p>„Tak mi to řekli,“ pokrčil rameny José. „Asi jsem udělal chybu, když jsem nejel po silnici, a snažil se tu být co nejrychleji. Při jízdě po silnici, bychom museli overland vidět. Protože jsem jel zkratkami přes poušť, minuli jsme se.“</p>
<p>„Jak ho ale mohl minout Schultz? Jestli mělo Gingerovo auto na silnici nějakou poruchu, nemohl by ho přece propást.“</p>
<p>„To může znamenat jedině to, že váš přítel na silnici nebyl,“ uvažoval nahlas José, „a podle toho co o těch lotrech víte, měl nakonec štěstí. Schultz se vrací, aby ho hledal. Přesněji řečeno hledá overland a to, co do něj Brabinsky ukryl.“</p>
<p>„Jestli Ginger sjel z cesty na <emphasis>mesu, </emphasis>což se patrně stalo, jakou má Schultz naději, že ho najde?“</p>
<p>„Odhaduji, že velmi malou, ale to platí i pro nás. Záleží ovšem na tom, jak daleko se vzdálil od cesty. Mohlo se mu stát ledacos. Třeba mohl spadnout i s autem do některého <emphasis>arroya.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Dejte pokoj,“ zavrčel Biggles. „To znamená, že Ginger může ležet zraněný v nějaké pouštní díře?“</p>
<p>„Je mi líto, ale možné to je,“ kývl José. „Jestli se nezranil, mohl opustit auto a vydat se pěšky do Eltory, pokud ovšem našel cestu.“</p>
<p>„V té bouřce asi sjel z cesty,“ zabručel Biggles.</p>
<p>„Bylo by divné, kdyby za bouře udržel směr,“ ušklíbl se José. „Za lijáku a za tmy by to byl zázrak.“</p>
<p>„Jaká je naděje, že ho najdeme?“</p>
<p>„Už jsem řekl, že malá,“ pokrčil rameny José. „Sám jste viděl, jak poušť vypadá a zažil jste jaká je, když praží slunce. Kdybych byl na ranči, svolal bych všechny <emphasis>vaqueros, </emphasis>aby ho hledali. Znají poušť dokonale.“</p>
<p>„Než bychom tam dojeli, bylo by pozdě?“</p>
<p>„Obávám se, že ano. Jenom indián, který zná skryté jámy s vodou, dokáže přežít na poušti delší dobu bez zásob. Slunce je zabiják. Jenže včera v noci byla každá prohlubeň plná vody, pevná země se změnila v řídké bláto a do každého <emphasis>arroya </emphasis>se hrnuly divoké potoky. Ale jak jste sám viděl, když jsme tudy projížděli, vodu jsme již nikde neviděli.“</p>
<p>Biggles si olízl rty. „Jestliže Schultz auto najde, zastřelí Gingera. Chce diamanty a překáží mu každý svědek.“</p>
<p>„Snad to nebude tak zlé. Třeba je ten váš Ginger dávno zpátky v Eltoře.“</p>
<p>„Jestli tam není, zemře pravděpodobně na poušti. Nemyslíte, že bychom se měli raději pokusit ho najít?“</p>
<p>José zaváhal. „Mezi tímhle místem a řekou Magdalenou leží tisíce čtverečních mil jedné z nejhorších oblastí světa. Prohledat celou poušť by byl těžký úkol i pro jednotku mužů na koních. To se nedá zvládnout pěšky, ani v mém autě, přestože je uzpůsobené pro jízdu ve špatném terénu.“</p>
<p>„Vím jak na to,“ řekl Biggles. „Potřebuji letadlo.“</p>
<p>„Nejste právě skromný,“ usmál se farmář. „Jenže kde ho vzít? V okolí o žádném nevím.“</p>
<p>Biggles pohlédl ke strážcům hranice. „Mají tady telefon?“</p>
<p>„Naši ne, ale mají ho Američané. Mám ovšem obavu, že má sloužit jen pro úřední potřebu.“</p>
<p>„Myslíte, že mi ho dovolí použít?“</p>
<p>„Snad. Co zamýšlíte udělat?“</p>
<p>„Moji společníci v San Francisku jsou piloti. Kdybych se s nimi mohl spojit, požádám je, aby si půjčili letadlo, přiletěli sem a prohledali poušť několik mil po obou stranách silnice. Mohli by tu být za jednu nebo dvě hodiny. My se zatím rychle vrátíme do Eltory a zjistíme, zda se Ginger nevrátil. Když tam nebude, pojedeme zase sem a budeme pozorovat letadlo. Pokud Gingera najde, ukáže nám kde ho hledat.“</p>
<p>„Letadlo by to určitě vyřešilo.“</p>
<p>„Tak jdeme na to. Nezeptal byste se svých mexických přátel, zda jim nebude vadit, kdybych přešel na americkou stranu? Pokud tu zůstanete s autem, budou vědět, že nechystám žádný trik.“</p>
<p>„S tím si nelamte hlavu, znají mě velmi dobře. Počkejte chvilku u auta.“</p>
<p>S obstaráním povolení k přechodu hranic neměl José ani nejmenší potíž, takže Biggles mohl překročit hraniční čáru. Spěchal, aby americkým strážcům vysvětlil, že se jeho přítel ztratil v poušti. Našel u nich plné pochopení. Dokonce mu sami vyšli vstříc tím, že mu obstarali spojení jako velmi naléhavý hovor. Bohužel i tak to trvalo dvacet minut, než uslyšel Algyho hlas v telefonu. Dalších deset minut potřeboval, aby mu vysvětlil, co se stalo a co od něho chce. Algy potvrdil, že rozumí. Sežene letadlo, poletí na Sonoitu a Eltoru a jestli zahlédne Gingera nebo opuštěný automobil, začne nad místem kroužit. Biggles se rázem cítil lépe. Byl spokojen, že udělal všechno, co se dalo, a spěchal zpátky k Josému.</p>
<p>„Klaplo to,“ sděloval. „Přiletí sem, jak nejrychleji to půjde, bude to ovšem chvíli trvat. Než bychom tady čekali, měli bychom odjet do Eltory a podívat se, jestli tam Ginger není. Nemělo by smysl, aby letadlo prohledávalo poušť, kdyby tam už nebyl. Jeďte prosím do Eltory nejkratší cestou, jakou znáte.“</p>
<p>„Zkratkami?“</p>
<p>„Ano. Záleží jen na rychlosti.“</p>
<p>„Co uděláme, když zahlédneme cadillac? Je to možné, protože na několika místech pojedeme po silnici nebo blízko ní.“</p>
<p>„Pak se zařídíme podle toho, jak se zachovají oni. Kdybychom potkali jejich auto, jak se vrací ke hranici, zastavíme je, neboť by to znamenalo, že Schultz našel overland, dostal co chtěl a míří s kořistí do Států. Budu od něj chtít slyšet, kde je pohřešovaný vůz a co udělal s Gingerem. Kdyby došlo k hádce, držte se raději stranou. Ti lidé mají pistole.“</p>
<p>„Asi jste zapomněl, že i já mám revolver,“ prohodil José.</p>
<p>Dodávka se rozjela zpátky k Eltoře.<strong><emphasis>KAPITOLA TŘINÁCTÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>ZTRACENÝ A NALEZENÝ</emphasis></strong></p>
<p>Ginger, ztracený ve vyprahlé pustině <emphasis>mesy, </emphasis>měl nakonec přece jen kus štěstí. Přesnější by ovšem bylo uvést, že jeho rozhodnutí se nevzdat, bylo po zásluze odměněno.</p>
<p>Když pominul první otřes z toho, co se mu přihodilo, pochopil, že nemá-li zahynout, musí se spolehnout výlučně na vlastní síly. Nemělo smysl dřepět na místě a čekat na pomoc. Sedět a nic nedělat si mohl dovolit Biggles. Určitě čeká v hotelovém <emphasis>patiu </emphasis>na Gingerův návrat od hranic, a protože netuší, co se za bouřky stalo, může trvat do zítřka, než si uvědomí, že něco nehraje.</p>
<p>Zrzek vstal a postavil se na vrcholek vyčnívajícího, sluncem vyběleného skaliska a rozhlédl se po okolní krajině. Balvan byl vysoký sotva deset stop, ale to stačilo, aby Ginger získal rozhled nad nekonečnými pásy trnitých houštin. Spatřil to, co očekával, stále stejný, jednotvárný obraz skal, písku, trnitých houštin a kaktusů, prostírajících se do všech stran, až k obzoru, chvějícímu se v horkém vzduchu. Všude kam dohlédl, neviděl jedinou bytost, ať už člověka nebo zvíře. Dokonce i káně zmizelo z oblohy.</p>
<p>A pak si všiml <emphasis>butte, </emphasis>jednoho z osamocených skalnatých pahorků, vyskytujících se v západních částech Ameriky a vznikajících erozí okolní půdy. Byl vysoký jako dům a nebyl daleko. Kdyby vylezl na vršek skály, měl by mnohem lepší rozhled. Rozhodl se, že to zkusí. Bylo to lepší než se trmácet dole s nadějí, že snad náhodou narazí na <emphasis>arroyo, </emphasis>ve kterém uvázlo auto. Právě to chtěl najít, protože v jeho chladiči byla voda. Teplá a špinavá, ale nebyl v situaci, aby si mohl vybírat.</p>
<p>Dával si pozor na chřestýše a opatrně si razil cestu bizarním pouštním porostem k novému cíli. Když k němu došel, viděl, že to je skutečná skála a ne drobivá pórovitá hmota, tvořící většinu volně ležících balvanů. Zjistil také, že vylézt na vrchol nebude snadné. Kromě toho byla skála již rozžhavená všude tam, kde do ní pražilo slunce. Přešel ke stinné straně, slunce totiž ještě nedosáhlo zenitu. Zjistil tam, že skalisko je od vrcholu až téměř k základně rozštěpeno trhlinou. Končila hrbolatou prohlubeninou ve tvaru nepravidelného koryta. Naplňovala ho voda, která za bouře napršela na skálu a stekla dolů. Voda nebyla na místě tak dlouho, aby zteplala, byla chladná. Ginger do ní ponořil tvář, pil a cítil se jako v ráji.</p>
<p>Když se dosyta napil, cítil se báječně osvěžený a rozmýšlel se, co podnikne dál. Na vodu neměl žádnou nádobu a odejít z místa se mu nechtělo z obavy, že by je znovu nenašel. <emphasis>Butte </emphasis>byl nápadný orientační bod, ale nebyl zdaleka jediný v dohledu. Ginger viděl další, ležící ve větší vzdálenosti, ale již dostal za vyučenou a nedůvěřoval si, že by tuhle pohostinnou skálu znovu našel, kdyby ji opustil. Rozhodl se, že ji nějak označí.</p>
<p>Rozhlížel se, až našel klacek. Byl to kořen z jakéhosi dávno uschlého stromu, za řadu let tak vybělený počasím, až se podobal kosti. Na jeden konec klacku uvázal kapesník a s tím nouzovým označením podnikl dosti nebezpečný výstup na vrcholek skály. Našel tam rozsedlinu, do které zastrčil klacek a zajistil ho několika kusy uvolněné skály, aby stál rovně a nespadl. Když dokončil dílo, narovnal se a s pýchou v oku se rozhlédl.</p>
<p>Jak očekával, měl teď skvělý rozhled po celé krajině, která však kromě nejbližšího okolí byla zastřena lehkou mlhou a chvějícími se vlnami horka. Zdálo se mu, že jedna mihotavá linie by mohla být <emphasis>arroyo </emphasis>s autem, ale pak zachytil koutkem oka jakýsi pohyb a pustil to z hlavy. Necelé půl míle od něho směřoval k severu automobil. Zrzek okamžitě a beze všech pochybností poznal modrý cadillac. Jel velmi rychle.</p>
<p>Ginger na něj vteřinu upřeně hleděl. Silnici nerozeznal, avšak uvědomoval si, že cadillac musí jet po ní. Nemařil čas úvahou, kde se tam vůz vzal, nebo kam jede. Prostě viděl automobil, který pro něj znamenal záchranu a v zoufalém spěchu sešplhal dolů. Poslední stopy překonal skokem, a když byl na zemi, vyrazil jako sprinter. Mířil před vozidlo s nadějí, že ho stačí předhonit.</p>
<p>Nepovedlo se mu to. Chybělo ještě dobrých dvě stě yardů, když ho rychle jedoucí vozidlo minulo. Křičel a mával pažemi, ale bez úspěchu. Lidé ve voze ho neviděli, nebo pokud ho zahlédli, nechali ho v poušti. Zklamaně stál a díval se za autem, jak se ztrácí v lehkém oparu. Potom kráčel dál a za několik minut došel k silnici. Utěšoval se myšlenkou, že když zmeškal jedno auto, našel alespoň cestu a to byl přece úspěch. Silnice byla málo používaná, ale když po ní půjde, bylo pravděpodobné, že pojede jiné auto, nebo nějaký osamělý <emphasis>v</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>quero </emphasis>či tlupa indiánů.</p>
<p>Teď měl dost času na přemýšlení. Modré auto zřejmě uhánělo ke hranici, protože jinam cesta nevedla. Ale proč? Co hledala posádka v Sonoitě? Nebylo těžké najít odpověď. Schultz už má své vytoužené diamanty, a veze je svým pánům.</p>
<p>Gingerovi zatrnulo u srdce, když si vzpomněl na Bigglese, jehož plán zřejmě neuspěl. Jiné možné vysvětlení ho nenapadalo. Co to jen Biggles dělal? Jak mohl dopustit, aby Schultz odjel? Co si teď počne, když je Schultz pryč? Bez vozidla asi nic dělat nemůže. V duchu viděl bezmocného a zklamaného Bigglese, jak čeká v hotelu. Čím dříve se tam dostanu, tím lépe, pomyslel si sklíčeně.</p>
<p>Vydal se silnicí směrem k Eltoře. Cesta vypadala všude stejně, takže nevěděl jak dlouhá pouť ho čeká, ale odhadoval, že má před sebou nejméně deset mil. V tom parném horku víc než dost.</p>
<p>Na cestě potkal jediného poutníka, starého otrhaného vousáče, jenž vedl osla. Zvíře mělo na hřbetě náklad zakrytý plachtovinou, zpod které vykukovaly násady krumpáče a lopaty. Ginger se s mužem dal do řeči. Ukázalo se, že to je Američan, který jezdí po světě a hledá zlato. Byl na cestě do Států a Mexika měl, jak prohlásil, plné zuby.</p>
<p>„Ty povídačky, co sem slyšel o zlatě v horách, byly jen blbý kecy,“ zavrčel na závěr.</p>
<p>Dal však Gingerovi napít z polní láhve. Víc mu pomoci nemohl, protože každý mířil opačným směrem. Ginger poděkoval a pokračoval v cestě. Netušil, že setkání se starým zlatokopem značně ovlivní jeho další osud.</p>
<p>Odpoledne už hodně pokročilo, když zrzek, žíznivý a s bolavýma nohama, doklopýtal posledním svahem dolů do Eltory. Šel rovnou do hotelu a očekával, že najde Bigglese v <emphasis>patiu. </emphasis>Našel však pouze dvě prázdná křesla. Zavolal Pepeho, aby mu přinesl pomerančovou šťávu. Ochotný Pepe přinesl nápoj, ale o Bigglesovi nic nevěděl. Nebyl si ani moc jistý, kdy ho spatřil naposled, ale měl dojem, že ho od časného rána neviděl.</p>
<p>Ginger samozřejmě neměl nejmenší tušení, co se v Eltoře za jeho nepřítomnosti udalo. Když si trochu odpočinul, chtěl to zjistit, a vydal se za Juanem. Našel ho na lehátku ve stínu vinné révy. Muž zákona a pořádku sladce spal a vůbec se mu nelíbilo, že ho Ginger budí. Ospale zamžoural a nevrle prohlásil, že Biggles někam odjel s Josém v jeho dodávce.</p>
<p>Následoval poněkud zmatený rozhovor. Pro zrzka, jehož znalosti španělštiny byly chabé, nemělo policistovo vyprávění dlouho hlavu ani patu. Ginger měl chvíli dojem, že Juan ani pořádně neví, co se stalo, nakonec si však z jeho zmatených řečí vybral. Pochopil, že Ritzy uprchl z vězení, že Schultz se svými mlčenlivými společníky odjel do Států, a konečně i to, že Biggles za nimi vyrazil vozem, který patřil Josému.</p>
<p>„To modré auto jsem viděl,“ ozval se pochybovačně. „Chtěl jsem ho zastavit, ale projelo kolem, než jsem k němu doběhl. Jiný vůz jsem nepotkal. Kdyby Biggles a José jeli za nimi, musel bych auto vidět, protože jsem šel pořád po silnici.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Seňor </emphasis>José nejel do Sonoity jen po silnici,“ vysvětloval Juan, který se již prozíval k poměrně bdělému stavu. „Zná v poušti každý keř a kámen a k hranicím jezdí zkratkami.“</p>
<p>„Rozumím,“ zabručel Ginger. „Jestli <emphasis>seňor José </emphasis>nejel po silnici, mohli jsme se minout.“</p>
<p>„Tak se to muselo stát,“ kývl Juan a odvrátil od hosta oči, aby mu naznačil, že hodlá pokračovat v siestě.</p>
<p>Ginger se vrátil do hostince, posadil se v <emphasis>patiu</emphasis> a pokoušel se přijít na to, co se vlastně stalo. Neměl to snadné. Připadalo mu, že všechno je nějak podivně zamotané. Nejhorší ze všeho bylo to, že Biggles se určitě domnívá, že on, Ginger, bloudí někde v poušti před ním. Pochopil, že se s tím nedá nic dělat. Naprosto nic. Bude proto nejmoudřejší posadit se a čekat na Bigglesův návrat. Kdy k němu dojde, bylo ovšem ve hvězdách. Protože již dlouho nic nejedl, požádal Pepeho, aby mu připravil omeletu. Jako obvykle v ní bylo víc papriček <emphasis>chilli </emphasis>než vajíček a měl ústa jako v ohni.</p>
<p>Zmocnila se ho dřímota a probral ho až hluk přijíždějícího auta. Otevřel oči a uviděl dobře známý modrý cadillac. Užasl. Automobil vykroužil před hotelem ostrou zatáčku do protisměru a zastavil se v mračnu prachu. Zrzek žasl, kde se tu vzal druhý modrý cadillac, když z vozu vyskočil Schultz a jeden z jeho průvodců. Druhý zůstal u volantu a nechal motor v chodu.</p>
<p>Gingerovi se z toho trochu zamotala hlava. Nechápal, proč se ti lidé vracejí, ale brzy dostal vysvětlení. Schultz šel přímo k jeho křeslu.</p>
<p>„Co jste udělal s vozem Brabinskyho?“ zachraptěl.</p>
<p>„Proč si myslíte, že jsem s ním něco udělal?“ zeptal se Ginger, užasle sledující mužovu tvář staženou vztekem.</p>
<p>„Víme, že jste v něm včera večer odjel. Právě jste se vrátil bez auta!“</p>
<p>„Kdo vám to řekl?“</p>
<p>„Dědek, kterého jsme potkali na silnici. Ten s oslem. Viděl vás, jak sem jdete.“</p>
<p>Tak takhle to je, pomyslel si Ginger. Starý zlatokop jim řekl, že ho viděl. Samozřejmě. Když se ptali, co jim měl říci?</p>
<p>„Nevím, kde je Brabinskyho auto,“ řekl. „Je pravda, že jsem s ním včera večer odjel, ale v lijáku jsem sjel ze silnice a uvázl v bahně. S autem se nedalo odjet, tak jsem ho tam nechal a vrátil se pěšky.“</p>
<p>„Nastupte do mého vozu,“ nařídil Schultz a Ginger si uvědomil, že hledí do ústí automatické pistole.</p>
<p>„Co to má znamenat?“ vyhrkl.</p>
<p>„Uvidíte. Udělejte, co jsem vám řekl. Nastupte, Angličane, nebo vás v tom křesle odstřelím! Vím, proč jste tady.“</p>
<p>„Jestli chcete Brabinskyho auto, já už nevím…“</p>
<p>„Držte hubu a do vozu!“</p>
<p>Zrzek pokrčil rameny. Rozhlédl se po ulici, ale nikde neviděl ani živáčka. Věděl, že Pepe a jeho žena touto dobou spí, ale ti by mu stejně nedokázali pomoci. Protože mu bylo jasné, že Schultz nemá na nějaké dohady náladu, vstal a šel k automobilu. V hlavě měl zmatek. Neuměl si představit, co vede Schultze k tomu, aby se tak zoufale snažil najít Brabinskyho vůz. Nenapadlo ho to, co již Biggles pochopil, takže neměl ani tušení, že ve voze, který v noci řídil, jsou diamanty. Pro zrzka to byla záhada všech záhad. Když ale Schultz Brabinskyho vůz chce, uvažoval, ať si ho klidně vezme, jestli ho ovšem v poušti najde.</p>
<p>Nacpali ho do cadillacu. Dvířka bouchla a vzápětí vůz vyrazil z vesnice jako modrý šíp. Nedojel však daleko. Jen se přehoupl přes vrchol kopce, který zakryl vesnici, zastavil se. Z křoví vylezl Ritzy, jenž se asi neodvážil ukázat v Eltoře. Nastoupil do auta a následoval další ostrý start po silnici do pouště.</p>
<p>„Kde je můj vůz?“ vyštěkl Ritzy a zašklebil se na Gingera přímo ďábelsky.</p>
<p>„Už jsem vykládal vašim kamarádům, že nevím, kde by mohl být,“ vzdychl žalostně zrzek. „V noci jsem s ním za bouřky a lijáku sjel z cesty. Světla vypověděla službu a já jezdil sem a tam, až jsem skončil ve třech stopách vody na dně nějaké rokle.“</p>
<p>„Vymyslete si něco lepšího!“ zuřivě zavrčel Ritzy.</p>
<p>„Co vůbec znamená všechen ten povyk?“ zeptal se Ginger. „Proč máte takový strach o jedno pitomé auto? Vypůjčili jsme si ho s dobrým úmyslem. Až se můj přítel vrátí, zaplatí vám za něj. My přece nejsme žádní zloději.“</p>
<p>„Kam jel?“</p>
<p>„Jak to můžu vědět? Strávil jsem celou noc a půl dne na poušti! Zabloudil jsem. Ztratil jsem vůz. Cestu na silnici jsem našel jen díky tomu, že jsem zahlédl vaše auto. Pak jsem musel šlapat pěšky až do Eltory. Potkal jsem jen dědu s oslem. Když jsem dorazil do hotelu, byl můj přítel pryč. To je všechno, co vím. Věřte si tomu nebo nevěřte, to je čistě na vás!“</p>
<p>Muži v autě si vyměnili pohledy, naznačující, že jsou ochotni Gingerovi věřit. Mluvil tak sebejistě, jako by každé slovo myslel smrtelně vážně a ani se nemusel namáhat, protože mluvil jen čistou a nefalšovanou pravdu.</p>
<p>„Mám k tomu autu zvláštní vztah,“ řekl Ritzy už mnohem vlídněji. „Nedivte se, že bych ho nerad ztratil.“</p>
<p>„V tom případě se vynasnažím vám pomoct, abyste ho našel,“ kývl Ginger. „Nepopírám, že to je váš vůz. Ale i když ho najdeme, bojím se, že bude ve strašně špatném stavu. Ve tmě jsem párkrát narazil a jak jsem vám povídal, nakonec jsem s ním skončil ve vodě. Jestli se voda mezitím vsákla do země, bude až po nápravy v písku.“</p>
<p>„Kde myslíte, že jste sjel z cesty?“</p>
<p>„Pokud to dokážu posoudit, bylo to asi o tři nebo čtyři míle dál. Cestu tam přetíná něco jako vyschlé řečiště. Cestou do Eltory jsme tam uvázli v písku.“</p>
<p>Jeli dál a nikdo nemluvil.</p>
<p>„Nevím určitě, ale myslím, že to musí být jen kousek odsud,“ řekl Ginger, když dojeli k místu, o němž mluvil.</p>
<p>„Vystoupíme a rozhlédneme se,“ rozhodl Schultz. „Odjeď s vozem ze silnice, pro případ že by tudy někdo projížděl,“ přikázal muži za volantem. „Bude lepší, když ho nikdo neuvidí.“</p>
<p>Řidič zajel nedaleko silnice za trnitou houštinu, která vozidlo zakryla. Zrzek se rozhlédl po silnici v bláhové naději, že uvidí vracejícího se Bigglese. Byl si jist, že až se jeho přítel dozví, že overland nepřejel hranice, rozhodne se k návratu. Dobře věděl, že služba na hranici si vede záznamy o projíždějících vozech a Biggles se jistě bude vyptávat. Ginger se jen obával, že José s dodávkou pojede zkratkami a znovu se prožene někde kolem a neuvidí ho. To se také skutečně stalo. Zrzek o tom nevěděl a pro klid jeho duše to bylo lepší. Utěšoval se úvahou, že Biggles teď již musí vědět, že když Ginger nedojel do Sonoity, vězí někde mezi Eltorou a hranicemi Mexika.</p>
<p>Všichni vystoupili z vozu. Slunce se již chýlilo k západu, ale vedro bylo možná horší než přes den, protože každý předmět, který byl v poledních hodinách vystaven slunečnímu žáru, nyní vyzařoval teplo.</p>
<p>„Tak kudy?“ zeptal se Ritzy. „Hněte sebou! Když tu budeme stát delší dobu, vypaříme se.“</p>
<p>„Vím docela určitě, že jsem sjel z cesty na levou stranu,“ řekl Ginger, jenž neznal skutečné záměry Ritzyho a Schultze, a docela vážně se snažil ztracený vůz objevit a ukončit tak celou únavnou záležitost.</p>
<p>„Jdeme!“ zavelel Ritzy a celá společnost nechala stát cadillac za houštím a postupovala pomalu <emphasis>chaparralem </emphasis>od silnice. Ginger se však brzy dostal do úzkých. Urazili sotva dvě stě yardů a on musel přiznat, že nemá nejmenší tušení, kde se nalézá, a kudy by měli pokračovat dál. Zastavil se.</p>
<p>„Tak co je?“ zavrčel Schultz. „Chcete nás podvést?“</p>
<p>„Nesmysl,“ odporoval zrzek. „Proč bych to dělal? Snažím se najít auto stejně jako vy. Doufal jsem, že snad uvidíme v písku stopy po pneumatikách, ale déšť je spláchl. Lilo jako z konve.“</p>
<p>„To nemá smysl,“ zabručel po chvíli Schultz, který se strašlivě potil. „Takhle bychom tady mohli chodit celé hodiny, nic nenajdeme a budou z nás vyprahlé mumie. Tenhle mladý hlupák nic neví. Raději se ho zbavíme a odjedeme do Eltory. Tady ho nikdo nenajde. Vrátíme se sem brzy ráno, kdy není takové vedro.“</p>
<p>Zrzek mu rozuměl a až nyní si uvědomil, do jakého nebezpečí se dostal. Schultz nemluvil do větru. Nechtěl jen strašit. Hovořil sice lhostejným hlasem, ale jistě myslel každé své slovo smrtelně vážně.</p>
<p>Jeho vražedný návrh však narazil na Ritzyho nesouhlas, ačkoli bylo jasné, že mu nejde o Gingera, ale že myslí na sebe. „Přece víte, že se nemůžu vrátit do Eltory,“ namítl. „Vy si dělejte, co chcete. Zastřelte si toho čmuchala, když myslíte, ale já nehodlám strávit zbytek života v mexickém vězení.“</p>
<p>Slovo čmuchal Gingera vyděsilo. Proč je Ritzy vyslovil? Má je chápat doslova? Znamená to, že Ritzy už ví, kdo je Ginger. Věděl snad od začátku, co on a Biggles v Eltoře hledají? Ne, řekl si. To není možné.</p>
<p>Naproti tomu dobře chápal, proč se Ritzy zdráhá vrátit se do místa, kde jsou policisté. Měl přece na svědomí vraždu Cornelliho, útěk z vězení a smrt mexického policisty. Zrzek dokonce rozuměl i Schultzově nechuti trmácet se <emphasis>mesou </emphasis>v dusném horku a přitom mít mizivou naději, že narazí na hledaný vůz. Jenomže proč by si měl, kvůli Schutzově pohodlí, nechat prostřelit hlavu?</p>
<p>Rozhlédl se a všiml si vzdálené skály. Nezbývala mu vlastně jiná možnost, než začít hrát o čas. Zdržovací taktika obvykle nevydrží dlouho, ale teď aby byl vděčný za každou minutu odkladu.</p>
<p>„Vidíte tamhle tu vysokou skálu?“ vyjekl a mávl k ní rukou.</p>
<p>„Co je s ní?“</p>
<p>„Nahoře je klacek s kouskem bílé látky.“</p>
<p>„Co to znamená?“</p>
<p>„To je můj kapesník. Dal jsem ho tam dneska ráno, abych si to zvláštní místo označil, protože dole v něm je trochu dešťové vody. V tu chvíli jsem zoufale potřeboval vodu. Auto nemůže být od toho <emphasis>butte </emphasis>daleko. Z jeho vrcholku jsem viděl <emphasis>arroyo, </emphasis>kde stojí auto. Nemůžu ovšem přísahat, že to je přesně to místo.“</p>
<p>„Vy jste se k vozu nevrátil?“</p>
<p>„Ani mě nenapadlo. Zahlédl jsem váš cadillac a utíkal jsem, co jsem mohl, abych ho zastavil. Jeli jste ale moc rychle.“</p>
<p>„Myslíte, že má smysl jít k tomu <emphasis>arroyu</emphasis>?“</p>
<p>„Myslím, že ano.“</p>
<p>„Tak jdeme,“ řekl Schultz. „Jestli dokážeme všechno skončit do večera, bylo by to skvělé.“</p>
<p>„Napřed musíme dojít k tomu <emphasis>bu</emphasis><emphasis>tt</emphasis><emphasis>e, </emphasis>abychom si určili správný směr,“ prohlásil Ginger. „V tom houští člověk snadno zabloudí, jak jsem se dneska ráno sám přesvědčil. Když se ale budeme řídit mojí vlajkou, tak se nám nic takového nestane.“</p>
<p>Vyrazili směrem ke skále.<strong><emphasis>KAPITOLA ČTRNÁCTÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>KONEC RITZYHO</emphasis></strong></p>
<p>Jak si razili cestu porůznu rostoucími shluky pouštní vegetace, Ginger zaslechl v dálce zvuk letícího stroje. Zanedlouho ho uviděl jako malou tečku nad severním obzorem, Pozoroval ho, pokud to šlo, čistě jen jako předmět náhodného zájmu a trochu se divil, kde se tu vzalo. Všiml si, že letoun křižuje tam a zpátky, jako by dělal fotografický průzkum, ale nakonec došel k závěru, že je na obvyklé obhlídce hranice, možná kontroluje hraniční oplocení. Myšlenka, že by se to nějak mohlo týkat jeho osobně, mu nepřišla ani na okamžik na mysl.</p>
<p>Došli ke skále. Ginger ukázal, kde je voda a všichni se s chutí napili, přestože byla teplá. Ritzy se zahleděl k obzoru a řekl: „Co tam dělá to letadlo?“</p>
<p>„Záleží snad na tom?“ odpověděl Schultz. „Nás se netýká. Pojďme dál, nebo tu budeme ještě po západu slunce.“</p>
<p>Ritzy vylezl na vrchol skály sám. Buď Gingerovi nedůvěřoval nebo z horlivosti. „Tamhle je to,“ křikl a ukázal rukou.</p>
<p>„Vidíte vůz?“ zavolal Schultz.</p>
<p>„Ne, ale vidím něco jako <emphasis>arroyo. </emphasis>V dohledu je jen jedno. To musí být ono.“ Namáhavě sešplhal dolů. „Je to sotva deset minut chůze odsud,“ prohlásil udýchaně.</p>
<p>Vydali se tam.</p>
<p>Co se týkalo vzdálenosti, nebyl Ritzy daleko od pravdy, dorazili však k rokli v místě, kde stěny spadaly téměř kolmo dolů.</p>
<p>„Tady to nemohlo být. Vůz by spadl a zůstal bych pod ním,“ řekl vcelku zbytečně Ginger.</p>
<p>Obešli rokli k místu, kde se sráz zmírňoval, až se před nimi objevil pozoruhodně rovný svah, plynule se táhnoucí ke dnu. Tam, zapadlý do písku, stál hledaný vůz.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Mein </emphasis><emphasis>G</emphasis><emphasis>ott</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>procítěně vydechl Schultz.</p>
<p>Zrychlili krok, a když došli nad automobil, sklouzávali jeden za druhým po sypkém písku na dno.</p>
<p>Zrzek si znovu uvědomil, jak úžasné měl štěstí, když se vozidlo, klouzající dolů, nepřevrhlo. Kdyby k tomu došlo, skoro jistě by se ve vodním přívalu utopil. Vzápětí však Schultz vybafl na Ritzyho, a jeho slova vyhnala zrzkovi z hlavy vše ostatní. Náhle mu svitlo a pochopil zoufalou snahu zločinců najít vůz.</p>
<p>„Tak kde jsou diamanty?“ vyštěkl Schultz. „Ven s nimi! Ztrácíme zbytečně čas!“</p>
<p>Ginger by si nejraději dal pár facek. Tak takhle to je, pomyslel si trpce. Ritzy ukryl diamanty do auta, kde pak ležely po celou tu dobu. A on ochotně lotrům pomáhal, aby je našli. Jaký byl hlupák! Mohl se dovtípit.</p>
<p>„Jenom ne tak zhurta,“ ohradil se Ritzy a jeho slova i důraz, se kterým je vyslovil, naznačovala, že drama teprve začne. „Co takhle zaplatit?“</p>
<p>Vyplývalo z toho, že k uzavření obchodu dosud nedošlo a Schultz má peníze u sebe.</p>
<p>„Zaplatím, až uvidím kameny,“ prohlásil Schultz.</p>
<p>Zní to celkem logicky, pomyslel si Ginger.</p>
<p>„Jakou mám záruku, že zaplatíte slušnou cenu?“</p>
<p>„Vezmete si to, co vám nabídnu, ale možná taky nedostanete nic,“ řekl ostře Schultz. „Napřed ukažte diamanty!“</p>
<p>Ritzy zaváhal. Zrzkovi bylo jasné, že nemá vůbec žádnou radost z postavení, do kterého se dostal. Stál sám proti třem ozbrojeným mužům a nacházel se hluboko v poušti. Kdyby se Schultz rozhodl získat diamanty i peníze vraždou, sotva by našel vhodnější místo k zahlazení stop.</p>
<p>Ginger cítil, že se zde schyluje k hroznému závěru. Jak poznal Schultze, šlo o člověka, který by pokládal za samozřejmé nechat si diamanty i peníze. Dokonce měl pocit, že se k tomu rozhodl již dávno a od uskutečnění úmyslu ho nic neodradí. Totéž si musel uvědomovat i Ritzy.</p>
<p>V dálce stále kroužilo letadlo, postupně se blížilo k rokli, ale nikdo si ho nevšímal. Ginger po něm co chvíli mrkl a rozeznal, že to je americký stroj typu Piper Cub.</p>
<p>„Čemu říkáte slušná cena?“ zeptal se Ritzy. „Víte vy vůbec za kolik se dají prodat? Ty kameny přece ohodnotili na…“</p>
<p>„Vím, jakou mají pro pojišťovnu hodnotu,“ přerušil ho netrpělivě Schultz. „Nezapomeňte, že musím podstoupit riziko, že vše ztratím, až je budu provážet přes celnici.“</p>
<p>„Napadlo mě, že s tímhle přijdete, abyste srazil cenu. A jak se přesvědčím, že máte peníze?“</p>
<p>„Mám peníze,“ odpověděl Schultz nebezpečně tichým hlasem, jako člověk, který se přemáhá, aby nevybuchl.</p>
<p>„Tak mi ty papírky ukažte,“ trval na svém Ritzy a zrzka napadlo, že tím klade hlavu na špalek. Musel přece také chápat, kam situace spěje, ale choval se ke Schultzemu, jako kdyby měl situaci pevně v rukou.</p>
<p>Schultz se zhluboka nadechl, ale ovládl se. „Chce vidět peníze, Karle. Ukaž mu je,“ vyzval jednoho z mužů.</p>
<p>Chlapík se ušklíbl, otevřel kufřík a ukázal bankovky. Byly to americké dolary a zdálo se, že kufřík je jich plný.</p>
<p>Ritzy přesto váhal.</p>
<p>Schultz se na něj zadíval přivřenýma očima. „Proč bych měl vůbec platit?“ zeptal se tiše.</p>
<p>„Co tím chcete říct?“</p>
<p>„Já držím trumfy v rukou, Brabinsky, a je na čase, abyste si to uvědomil!“ řekl a pokynul svým průvodcům.</p>
<p>V jejich rukou se zaleskly pistole.</p>
<p>„Podívejte,“ řekl Schultz. „Trumfy jsou venku.“</p>
<p>Ritzy zbledl. Muselo mu být jasné, jak se věci mají a snad právě nyní zalitoval, že se v Eltoře zbavil svých dvou společníků. Kdyby stáli tři proti třem, šlo by o vyrovnanou partii, teď tu stál sám. Jakmile prozradí, kam diamanty ukryl, prohraje všechno, patrně i život.</p>
<p>„Víte co,“ řekl. „Vy mi nedůvěřujete a já nedůvěřuju vám. Dejte mi sto tisíc dolarů. Pak mě nechte vylézt nahoru na břeh a já vám zavolám, kde jsou kameny.“</p>
<p>„Ne!“ odmítl Schultz. „Nejsem hlupák!“</p>
<p>Gingera to nepřekvapilo, protože bylo jasné, že jakmile by se Ritzy dostal z dostřelu pistolí, nic by mu nezabránilo upláchnout do <emphasis>chaparralu, </emphasis>kde by ho sotva někdo našel. Svoje tajemství by si vzal ovšem s sebou.</p>
<p>„Snad si nemyslíte, že bez vás kameny nenajdeme,“ poškleboval se Schultz.</p>
<p>„Možná je najdete, ale dá vám to zabrat,“ odsekl Ritzy.</p>
<p>„Když to bude nutné, rozeberu vůz na kousky.“</p>
<p>„Tak jo. Když máte chuť, dejte se do toho. Raději začněte hned. Než skončíte, bude tma.“ Ritzy se posadil na hromadu písku, vytáhl cigaretu a zapálil si.</p>
<p>Stále ještě chránil svůj diamantový trumf a Ginger byl zvědavý, jak dlouho mu to vydrží.</p>
<p>Schultz splnil pohrůžku a pokynul svým mužům, aby se dali do hledání. Sám se ho nezúčastnil, ale stál blízko Ritzyho a mířil na něj pistolí. Oba jeho pomocníci začali ničit automobil. Vůbec se jim nedařilo, což zrzka nepřekvapilo, protože kdyby se kameny daly najít lehce, Ritzy by nebyl tak sebejistý.</p>
<p>Muži pečlivě prohledali zavazadlový prostor. Podívali se pod kryt motoru a pak se vrhli na sedadla. Rozřezali polštáře noži a vytrhali vycpávku. Vyházeli nářadí a vyrvali podlahu.</p>
<p>„Jen dál,“ posmíval se Brabinsky. „Jdete na to chytře.“</p>
<p>Ve dvaceti minutách byl z auta nepojízdný vrak, a protože ti dva už nevěděli jak dál, nechali ničivé práce a tázavě pohlédli na velitele.</p>
<p>Otřesený Ginger s chmurným zaujetím sledoval drama, které se před ním rozvíjelo. Nikdy by nevěřil, že bude svědkem tak odporné scény. Myslel přitom na to, k jakému šílenství dožene některé lidi chamtivost. Bylo tu dost peněz pro oba, ale ani jeden z nich se nechtěl spokojit polovinou. Každý chtěl všechno. Zrzek si byl už jistý, že Schultz se nevzdá ani jediného dolaru z Karlova kufříku. Až objeví diamanty, patrně je předá lidem, kteří věc financovali, a řekne jim, že za ně zaplatil. Peníze si však nechá a uloží je na bezpečném místě. Zrzek si vzpomněl na Bigglesovo vyprávění o tom, jak Schultz kdysi udělal podobnou nabídku von Stalheinovi…</p>
<p>Ginger se samozřejmě stále zabýval myšlenkou na útěk, ale stály proti tomu dva důvody. První? Přestože se zdálo, že si ho Schultz nevšímá, věděl, že ho střeží. Kdyby se pokusil vyběhnout v sypkém písku nahoru na břeh, nesvedl by to dostatečně rychle a stal by se snadným cílem pro střelce. Za druhé se domníval, že by měl vyčkat, jak to všechno skončí, aby se dověděl, kdo diamanty dostane. Až se to rozhodne, přijde čas útěku. Zvedl hlavu. Letoun již přelétával nad silnicí mnohem blíže.</p>
<p>Pak Schultzovi došla trpělivost. Nekřičel při tom, ale promluvil zcela klidně, což působilo ještě hrozivěji. Zamračil se, stáhl rty a ze vzdálenosti dvou yardů namířil pistoli na Ritzyho hlavu.</p>
<p>„Už jsme ztratili dost času,“ pronesl tiše. „Na vydání diamantů máte přesně minutu. Jestliže to neuděláte, zastřelím vás. Obětuji na to čas a dám rozsekat váš vůz na kousky. Je mi jedno, jestli to bude trvat celý měsíc, ale ty diamanty najdu!“</p>
<p>Ritzy pochopil, že nadešla rozhodná chvíle, a že Schultz mluví smrtelně vážné. Ginger to věděl také a věděli to i oba Schultzovi střelci.</p>
<p>„Dobrá,“ zamumlal Ritzy. „Jsou v pneumatice.“</p>
<p>„Ve které?“</p>
<p>„V pravé přední.“</p>
<p>Oba muži se dali do práce. Než se dostali k pneumatice, museli kolem ní odhrabat písek. Neužili žádné nářadí, jen své ruce, a když si popíchali prsty o zapadlé kaktusové ostny, padlo dost nadávek. Nakonec kolo uvolnili a odmontovali. Potom se značnými potížemi rozřízli noži pneumatiku. Když nic nenašli, rozřezali na kusy také duši. A zase nic!</p>
<p>Schultz zrudl, jako by se o něj pokoušela mrtvice.</p>
<p>Ritzy žasl. Ginger si myslel, že buď je jeho údiv opravdový, nebo ho pozoruhodně dobře hraje.</p>
<p>„Nechápu,“ řekl Ritzy a vstal, aby se podíval. „Přísahal bych, že jsem diamanty dal do pravé přední pneumatiky, ale musel jsem se asi zmýlit. Musí být v té druhé.“</p>
<p>„Jak jste je tam uložil?“ zasyčel Schultz.</p>
<p>„Sundal jsem pneumatiku z kola a upevnil balíčky lepicí páskou k její vnitřní straně. Tak jsem je dostal na hranicích přes celnici. Nemohly se pohnout. Nafouknutá duše je držela na místě, i kdyby se páska odlepila.“</p>
<p>Oba muži se vrhli na druhou pneumatiku. Jako předtím odhrabali písek, sejmuli kolo a rozřízli pneumatiku. Nic v ní nebylo.</p>
<p>„Víte určitě, že jste je nepřilepil do některého zadního kola?“ zeptal se jedovatě Schultz.</p>
<p>„Tak bych se přece nespletl,“ řekl rozpačitě Ritzy. „Je to ovšem už dost dlouho, co jsem je tam dával, ale přísahal bych, že šlo o pravé přední kolo.“</p>
<p>„Víte určitě, že tam diamanty vůbec jsou?“ zasípal Schultz téměř nehlasně a rty mu zbělely potlačovaným vztekem.</p>
<p>„Myslete trochu,“ zavrčel Ritzy. „Copak bych byl takový blázen, abych hledal auto, kdyby v něm diamanty nebyly? Nezapomínejte, že mám pádnější důvod než vy, abych z téhle hnusné země vypadl co nejrychleji.“</p>
<p>Zní to naprosto logicky, řekl si Ginger a Schultz zřejmě došel ke stejnému názoru, protože dal příkaz k odmontování posledních dvou pneumatik. Ritzy při tom pomáhal, což alespoň dodávalo jeho tvrzení důvěryhodnosti. Sotva by se tak snažil, kdyby věděl, že se dře zbytečně, uvažoval Ginger.</p>
<p>Znovu se podíval nahoru. Letadlo neustále přelétalo nad silnicí, jako by ji prošívalo dlouhým neviditelným stehem. Blížilo se a jeho hukot zněl stále silněji.</p>
<p>„Co tam to letadlo pořád dělá?“ zavrčel nervózně Ritzy.</p>
<p>„Čert ho vem,“ řekl Schultz úsečně. „O nás se nezajímá. Copak by to bylo možné? Pokračujte v práci.“</p>
<p>„Jen mě napadlo, že hledají právě mě,“ zamumlal Ritzy. „Jestli si pilot všimne modrého auta u silnice, může se divit, co tam vůz dělá.“</p>
<p>„Ať se klidně diví. Tady poblíž stejně nemůže přistát, aby to vyšetřil.“</p>
<p>Práce pokračovala v planoucí oranžové záři slunce, které se již téměř dotýkalo obzoru.</p>
<p>Ritzy se náhle vztyčil, jako by ho něco napadlo.</p>
<p>„Jestli kameny nebudou v těchhle pneumatikách, mohou ještě být v náhradním kole,“ vyhrkl.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Der Teufel! To </emphasis>byste snad věděl, kdybyste je dal do rezervy, ne?“</p>
<p>„Ano, ale nezapomeňte, že s vozem jezdili i moji přátelé,“ sykl Ritzy a vytahoval si trn z krvácejícího prstu. „Některý z nich mohl píchnout, vyměnit kolo a já se o tom ani nedozvěděl.“</p>
<p>Pří slově píchnout zazvonil v Gingerově hlavě poplašný zvon. Jak se události hrnuly jedna za druhou, docela zapomněl, že ještě než propukla bouře, měnil za svitu blesků kolo. Praskla pneumatika u pravého předního kola a on použil náhradní! Až teď si uvědomil, co to znamená. Ritzy tedy mluvil pravdu a diamanty jsou v náhradním kole! On a jedině on ze všech lidí, kteří tu byli, znal tajemství ztracených drahokamů. Pochopil, jak je znalost téhle rozhodující informace nebezpečná.</p>
<p>Podíval se, zda je na autě náhradní kolo. Tam kde by mělo být, nebylo. Neviděl ho. Co se s ním stalo? Zapomněl ho po výměně kola upevnit? Upadlo, nebo ho srazil, při některém nárazu na <emphasis>saguaros, </emphasis>když sjel ve tmě z cesty? Pokusil se vzpomenout a promítal si v duchu to, co při výměně kola dělal. Upamatoval se, že zvedl vůz a sejmul poškozené kolo. Potom přinesl rezervu. Na to si vzpomněl zcela jasně, protože kolo bylo upevněno příchytkou, kterou neznal, a ve tmě mu dalo hodně práce, než ji uvolnil. Uvědomoval si, jak kolo nasadil a odsunul zvedák. Ale ať se sebevíce namáhal, nesvedl si vybavit, zda připevnil poškozené kolo na nosič a jestli na nové kolo nasadil disk. V duchu jako by viděl, jak disk sjíždí po svahu dolů. Ale na to, co pak dělal docela automaticky, si nevzpomínal. Jistě věděl jen jednu věc. Kolo, ve kterém byly diamanty, buď nyní leželo vedle cesty, kde je zanechal, nebo bylo někde na <emphasis>mese </emphasis>mezi silnicí a místem, kde právě teď stáli.</p>
<p>Znepokojovalo ho, že co nevidět někdo z nich zjistí, že náhradní kolo chybí. Kdyby nebyli tak zabraní do toho co dělali, a neměli v hlavě jen diamanty, museli si chybějícího kola už dávno všimnout. K čemu dojde, až na to přijdou? Co jim řekne? Má předstírat, že o ničem neví, nebo jim má říct pravdu?</p>
<p>Čekal.</p>
<p>Všechna čtyři kola ležela na zemi, s pneumatikami rozřezanými na kusy. Ritzy na to bezmocně hleděl. Schultz a jeho pomocníci stáli v hloučku a hrozivě si ho měřili očima. Ginger cítil napětí, jako by očekával výbuch padající bomby. Nikdo ani v nejmenším nebral na vědomí letadlo, které náhle zahřmělo nízko nad jejich hlavami.</p>
<p>Potom bomba vybuchla.</p>
<p>Ritzy si všiml, že chybí náhradní kolo. „Okamžik,“ vyjekl ostrým hlasem. „Kde je náhradní kolo?“</p>
<p>„Víte určitě, že ve voze bylo?“ zeptal se chladně Schultz.</p>
<p>„Jestli to vím určitě? Samozřejmě! Považujete mě snad za idiota, který by jezdil v zemi s tak strašlivými silnicemi bez rezervy? Když jsem tenhle vůz viděl naposled, měl docela určitě náhradní kolo!“</p>
<p>„Tak to by stačilo, ten chlap nám lže,“ řekl skřípavě Schultz a pokynul svým pomocníkům. „Nasypte to do něj!“</p>
<p>Oba muži zvedli pistole.</p>
<p>„Počkejte,“ slyšel se Ginger promluvit. „Jestli hledáte náhradní kolo, můžu to vysvětlit.“</p>
<p>Ginger věděl, že jedná bláhově, když se pokouší zachránit lotra, který má na svědomí několik vražd a na Ritzyho životě mu ostatně ani nezáleželo. Něco v něm však couvlo před tím, aby nehnutě stál a civěl, jak s rozvahou zabíjejí člověka pro něco, co neudělal. Nehodlal prostě připustit, aby došlo k takové zvrácenosti, bez ohledu na následky, které padnou na jeho vlastní hlavu. Neuvažoval však o tom. Slova, která řekl, mu přišla na rty zcela bezděčně. Byl si jist, že Ritzy mluvil pravdu, když řekl, že diamanty jsou v pneumatice a to Gingerovi stačilo. Měly tam být a Ritzy nemohl za to, že jsou pryč.</p>
<p>Oči všech se na něj upřely.</p>
<p>„Co o tom víte?“ zeptal se Schultz. Musel mluvit hlasitě, aby ho v hluku letadla bylo slyšet.</p>
<p>„Při jízdě mi praskla pneumatika a musel jsem měnit kolo,“ řekl Ginger. „Netušil jsem, že je vycpaná diamanty, ale tomu vy stejně nebudete věřit.“</p>
<p>„Co jste udělal s kolem, které jste sundal?“ vyhrkl Schultz.</p>
<p>„Normálně bych řekl, že jsem ho připevnil na nosič, odkud jsem sebral rezervu.“</p>
<p>„Proč tam tedy není?“</p>
<p>„Musela se přihodit jedna ze dvou věcí. Buď jsem ho nechal ležet u silnice a zapomněl vrátit na místo, nebo se utrhlo, když jsem bloudil ve tmě, potom co jsem sjel ze silnice. Několikrát jsem do něčeho narazil, než auto skončilo ve vodě hluboké na tři stopy. Voda mohla taky kolo odplavit. Vidíte tedy, že Brabinsky mluvil pravdu.“</p>
<p>„Jak by ho mohla odplavit voda?“nechápal Schultz.</p>
<p>„Snadno,“ ušklíbl se zrzek. „Nemáte představu, jaké se tu hnaly proudy. Když jsem vyměnil kolo, byla tma a je možné, že jsem ho dobře neupevnil. Už sejmutí rezervy mi dalo dost práce. Úchytky, které ji držely na autě, jsem viděl prvně v životě.“</p>
<p>Všichni užasle sledovali Gingerovo vysvětlení, které jim patrně neznělo příliš přesvědčivé. Dívali se na něj, jako na vyprávěče podivných pohádek.</p>
<p>Vzápětí však pohádka skončila.</p>
<p>Ginger mohl jen hádat, proč Ritzy porušil kouzlo jeho vyprávění. Patrně cítil, že nad jeho hlavou visí Damoklův meč, a chopil se příležitosti, zachránit si holý život. Ve snaze uniknout se patrně chtěl dostat ke cadillacu jako první a snad také cestou objevit rezervu s diamanty. Měl by opět své kameny a navíc by získal lepší pozici při vyjednávání se Schultzem. Hlavním důvodem jeho pokusu o útěk byla však určitě záchrana života.</p>
<p>Ginger měl podezření, že něco takového zamýšlí, protože už když vysvětloval zmizení kola a všichni ho sledovali, všiml si, jak se Ritzy odtahuje stranou a občas stočí zrak ke svahu, který skýtal jedinou únikovou cestu.</p>
<p>Ať už to bylo jakkoli, Ritzy se znenadání otočil a pádil vzhůru. Pádil však nebylo to správné slovo, přestože se muž velice snažil. Zradil ho sypký písek, který mu ujížděl pod nohama tak, že musel šplhat do svahu po všech čtyřech. Šlo mu to pomalu.</p>
<p>Konec snahy byl nevyhnutelný. Ritzy se dostal sotva do poloviny stoupání, když třeskly výstřely. Vzpřímil se, zakolísal a zhroutil se. Potom se pomalu převrátil a sesunul se zpátky na dno <emphasis>arroya, </emphasis>kde zůstal tiše ležet. Vypadalo to, že tam leží chumáč zmačkaných šatů.</p>
<p>Zrzek při pohledu na chladnokrevnou vraždu vytřeštil oči. Ústa mu vyschla. „Za tohle zaplatíte,“ řekl Schultzovi slabým, hluše znějícím hlasem.</p>
<p>„Opravdu?“ ušklíbl se Schultz. „Kdopak mě donutí platit?“</p>
<p>„Třeba to nebudu já, ale vy zaplatíte!“</p>
<p>Schultz mávl pistolí. „Když nenajdete rezervu, budete další na řadě,“ zavrčel na Gingera.<strong><emphasis>KAPITOLA PATNÁCTÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>GINGER HLEDÁ DIAMANTY</emphasis></strong></p>
<p>Ginger hleděl do hrozivých tváří před sebou a uvědomoval si, že ať se diamanty najdou či nenajdou, nemůže očekávat slitování. Bylo jasné, že by mohl mluvit o štěstí, kdyby odsud vyvázl se zdravou kůží. Zdravý rozum mu napovídal, že po tom, čeho byl svědkem, mu tahle banda, která nezná soucit, sotva dovolí, aby odešel a udal je. Věděl příliš mnoho. Navíc neměl zbraň a nemohl se bránit. Byl sám a proti němu stáli tři ozbrojení muži.</p>
<p>Mohl doufat jen v jedno. Bylo možné, že když se Schultz zmocní diamantů, vyrazí co nejrychleji z Mexika a zanechá zrzka v poušti. Moc tomu však nevěřil, byl spíše překvapen, že ho už neodstřelili. Domníval se, že je na živu pouze proto, že od něj čekají pomoc při hledání místa, kde měnil kolo, a v tom se nemýlil.</p>
<p>„Co dál?“ zeptal se, jako by čekal radu od Schultze.</p>
<p>Slunce již mizelo za obzorem. Za pár minut přijde tma a hledat kolo za tmy, nebo až vyjde měsíc, by bylo plýtvání časem. Pak si Ginger uvědomil, že letadlo odletělo. V rozčílení mu to ušlo.</p>
<p>„Vrátíme se na silnici,“ řekl Schultz. „Ukážete nám, kde jste měnil pneumatiku. Když nenajdeme kolo u silnice, počkáme na východ měsíce a pokusíme se najít kaktus, do kterého jste vrazil. Jestli jste nelhal, budou na něm stopy.“</p>
<p>„Kdyby nechal kolo ležet u silnice, museli bychom ho dnes ráno vidět při cestě k hranicím, nebo když jsme se vraceli do Eltory,“ zavrčel Karl.</p>
<p>„Nesmysl,“ odporoval Schultz. „Jeli jsme rychle.“</p>
<p>Vykročili.</p>
<p>Ginger si mezitím několikrát vzpomněl na Bigglese. Vrtalo mu hlavou, co dělá. Kde by jen mohl být? Pak ho napadlo, že určitě hledá jeho stopy.</p>
<p>„Podle Juana přece Biggles odjel s Josém v dodávce a jeho cesta nemohla mít jiný smysl, než mě najít,“ zamumlal sám pro sebe. „Ale i kdyby se vrátil do hotelu a nenašel by mě tam, pátral by po mě dál. Nedřepěl by v křesle, když ví, že tu něco nehraje.“</p>
<p>„Co si to šeptáte?“ strčil do něj Schultz.</p>
<p>„Modlím se,“ řekl Ginger.</p>
<p>„Tak toho nechte a hněte se!“</p>
<p>V začínajícím přítmí si opatrně razili cestu k silnici pouštní vegetací, kterou déšť probudil k životu. Ginger si říkal, že se blíží čas, kdy musí utéci. Ještě ale chvilku počká, až se trochu víc setmí. Ve tmě budou lepší vyhlídky na úspěch. Nejnebezpečnější budou první vteřiny, kdy se rozběhne. Měl by mu stačit náskok asi třiceti kroků, aby ho v trnité džungli nenašli.</p>
<p>Nyní už neměl v úmyslu pomáhat Schultzovi. Považoval za velice nepravděpodobné, že by našel místo, kde měnil kolo, avšak i kdyby ho našel, neukáže mu ho. Již se rozhodl. Kdyby to totiž udělal, bylo by to totéž, jako by strčil Schultzovi diamanty do kapsy. Byl by hlupák a brzy by z něj byl mrtvý hlupák. Schultz by ztratil poslední důvod, nechat ho naživu. O tom si Ginger nedělal iluze. Věděl, že jediným důvodem proč ho ještě nezabil, bylo Schultzovo přesvědčení, že jim může být užitečný při hledání. Mohl jim přece ušetřit spoustu času. Schultz sice tvrdil Ritzymu, že mu na čase nezáleží, ale to určitě lhal. Nechtěl zůstat v Mexiku ani o hodinu déle než bylo nutné, a kdyby se dostal k diamantům, mohl by vyjet do Států ještě této noci.</p>
<p>Zrzek jasně pochopil, že se dostal do stejné situace, v jaké byl před kratičkou dobou Ritzy, který jediný věděl, kam ukryl kameny. Jakmile tajemství prozradil, zastřelili ho. Schultz si teď myslí, že Ginger ví, kde leží drahocenné kolo. Netuší, že to chudák zrzek nedokáže určit ani s přesností jedné míle. Ginger mu to samozřejmě nehodlal sdělit. Čím delší čas bude Schultz na omylu, tím lepší budou zrzkovy vyhlídky na záchranu života.</p>
<p>Tak Ginger uvažoval, když se vlekl temnou pouští a hledal vhodné místo, kde vyrazí, aby zmizel ve tmě.</p>
<p>„Už víte, kde jste?“ drsně ho vyrušil Schultz.</p>
<p>Ginger to nevěděl, pokud pominul zcela zřejmou skutečnost, že kráčí po silnici. Nadále se ale držel taktiky odkladů a nezamýšlel se přiznat.</p>
<p>„Myslím, že jsem vyměňoval kola kousek odsud na druhé straně,“ řekl hlasem znalce. „Není to už daleko.“</p>
<p>Měl pocit, že musí pokračovat v řeči a mezitím objevit úkryt, k němuž by vyrazil.</p>
<p>„Podíváme se tamhle,“ ukázal a přešel na druhou stranu silnice. Schultz s pistolí v ruce ho následoval v těsném závěsu a druzí muži šli pár kroků za ním.</p>
<p>Ginger pochopil, že na silnici neuspěje. Byla příliš otevřená a strážci byli těsně u něj. Ať by před nimi utíkal na kteroukoli stranu, měli spoustu času po něm vystřelit a těžko mohl doufat, že ho nezasáhne ani jeden z nich. Začal předstírat, že hledá kolo při kraji silnice.</p>
<p>V hrozivém tichu pokračoval v chůzi, když zasáhla náhoda. Zrzek měl asi tak jednu možnost k milionu, že kolo najde, a náhle uviděl zřetelnou stopu. Ve svahu pod silnicí se poslední červený záblesk západního obzoru odrazil od kovového disku. Přestože disk nevězel na kole, bylo jasné, že vytoužené kolo nemůže být daleko a Ginger mohl klidně vyloučit, že by u opuštěné silnice ležely dva disky. Našel místo, kde před bouří nasazoval rezervu!</p>
<p>Bylo to zvláštní, ale buď následkem nervového napětí, které pociťoval, nebo protože se na místo přímo díval, měl náhle před očima všechno, co se událo za noci. Zřetelně si vzpomínal na každý svůj pohyb. Viděl se, jak zvedá vůz a snímá z něj kolo. Vzpomněl si, jak ho ve spěchu odhodil a jak se skutálelo po mírném svahu do křoví, v němž patrně dosud leží. Zapamatoval si dokonce, kam disk a kolo spadly, protože je chtěl vrátit na auto, až nasadí rezervu. Zda to udělal, se však nemohl upamatovat. Vzápětí mu bylo jasné, že ve tmě, za hrozící bouřky a ve spěchu, který ho poháněl, na kolo prostě zapomněl.</p>
<p>To všechno mu prolétlo hlavou jako blesk. Zadržel dech, udělal krok stranou, tiše došlápl na disk a točivým pohybem chodidla ho zatlačil hlouběji do písku. Vykročil, jako by stále hledal kolo. Nikdo nepromluvil.</p>
<p>Ginger úlevně vydechl. Tři strážci si jeho pozastavení nevšimli. Bylo to divné, neboť koutkem oka viděl, že věnují více pozornosti tomu co dělá, než samotné silnici. Blahopřál si. Disk neviděli a najít ho bylo nyní těžší než dříve.</p>
<p>Chtěl udržet jejich pozornost na sobě, a snad aby vysvětlil svůj dosavadní neúspěch při hledání, poznamenal: „Uvědomujete si, že jestli kolo zůstalo ležet na dohled ze silnice, mohl si ho člověk, který jel kolem všimnout a odnést?“</p>
<p>„Viděli bychom ho dřív,“ řekl Schultz stroze.</p>
<p>„Nevšimli jste si ho,“ namítl zrzek. „V té chvíli pro vás nějaké kolo nic neznamenalo. Zaručeně tudy jel někdo před vámi.“</p>
<p>„Nikdo tudy nejel. Dnes jsme strávili skoro celý den na silnici a neviděli jediné auto.“</p>
<p>„Možná. A co ten starý zlatokop?“</p>
<p>„K čemu by mu bylo kolo?“</p>
<p>„Mohl ho vzít s sebou a prodat za nějaký dolar třeba celníkům. Určitě mělo cenu pro člověka, který ho ztratil.“</p>
<p>„To jste byl přece vy, chlape,“ zavrčel Schultz. „Kdyby měl kolo dědek, všimli bychom si ho.“</p>
<p>„Jestli ho měl pod plachtou, nemohli jste nic vidět. Jeho <emphasis>burro </emphasis>nesl těžký náklad.“</p>
<p>Ačkoli Ginger hovořil hlavně proto, aby své hlídače zdržoval a rozptyloval jejich pozornost, jeho důvody se zdály být rozumné. Na Schultze to však nedělalo žádný dojem.</p>
<p>„S tím krumpáčem, lopatou a páčidly měl osel dost nákladu i bez těžkého kola, které by vlekl zbytečně,“ zavrčel.</p>
<p>„Jen mě to tak napadlo,“ pokrčil rameny Ginger. „Myslel jsem, že jste ho potkali dřív, než došel na hranici.“</p>
<p>Ta chytrá narážka — alespoň Ginger se domníval, že je chytrá a poslouží mu k získání času — zůstala bez odezvy.</p>
<p>Zase kousek popošli. Ginger kráčel s očima upřenýma k okraji cesty a cítil, jak ho ostatní sledují. Sílil v něm pocit, že tak to už nemůže trvat dlouho.</p>
<p>Měl pravdu, jeden ze Schultzových mužů se náhle zastavil.</p>
<p>„Mám už toho plný zuby,“ vyštěkl. „Ve tmě stejně nic nenajdeme. Skončeme to s ním a vraťme se do vesnice. Vidíte přece, že si nepamatuje, kde kola vyměnil. Jen to protahuje. Dojedeme sem hned zítra ráno, až bude vidět. Mám hlad a žízeň.“</p>
<p>„Co řekneš Bigglesworthovi,“ namítl druhý. „Je v Eltoře a bude se vyptávat.“</p>
<p>„Poradíme si s ním. Bude líp, když nebude překážet. A taky je v Mexiku jediný, koho by mohl zajímat osud tohohle chlápka.“</p>
<p>„Myslím, že máš pravdu,“ souhlasil Schultz. „Vrátíme se raději k vozu. Stojí někde za silnicí a v úplné tmě bychom ho dost těžko hledali.“</p>
<p>Všichni se obrátili a Schulz vyzval Gingera, aby se držel před nimi. Vraceli se k modrému autu.</p>
<p>Tak tohle je konec, pomyslel si Ginger. Odstřelí také Bigglese. Dělal jsem, co se dalo. Snažil jsem se získat čas, ale nemohl jsem čekat, že tu frašku protáhnu do nekonečna…</p>
<p>Kráčel dál a přidal do kroku.</p>
<p>Jeho zdržovací taktika sice nějaký čas sloužila, ale dál to už nepůjde. Dovedou ho k automobilu a tam ho zastřelí. Podobně se zbavili Ritzyho. Skončí někde pod kaktusem, protože mrtvolu určitě nepovezou do Eltory.</p>
<p>Rozhlédl se a jeho paměť jako by dostala signál. Byl už blízko místa, kde objevil hledané kolo. Kousek před ním se zastavil, a aby získal čas, otřásl se a hlučně kýchl.</p>
<p>„Co je?“ sykl Schultz.</p>
<p>Ginger se otřásl a kýchl podruhé. Divoce pátral zrakem v šeru.</p>
<p>„Že by chtěl někoho přivolat?“ zavrčel Karl.</p>
<p>„Nesmysl,“ řekl Schultz. „Koho?“</p>
<p>Zrzek konečně poznal, kde je. Nedaleko od něj se tyčil mohutný <emphasis>saguaro, </emphasis>na který se pamatoval. Obrys velikého kaktusu se rýsoval proti světlejšímu západnímu obzoru kousek vzadu na opačné straně cesty. Dokonce rozeznal i zlomenou větev, která visela dolů, až se dotýkala země.</p>
<p>„Tak co je?“ vyštěkl Schultz. „Hněte se!“</p>
<p>„Ten kaktus!“ vyhrkl Ginger. „Ten se zlomenou větví. Vzpomínám si na něj. To je <emphasis>saguaro, </emphasis>do kterého jsem ve tmě narazil. Když jsem do něj najel, urazil jsem větev. Padla na střechu automobilu a strašně mě vyděsila.“</p>
<p>Byla to ryzí pravda. Protože už věděl, kde kolo skutečně leží, neváhal upozornit lotry na zlomenou větev.</p>
<p>„A co my s tím?“ zabručel Schultz.</p>
<p>„Co? Napadlo mě, že náhradní kolo mohlo spadnout z auta právě tady.“</p>
<p>Ginger už nekýchal. Čekal na rozsudek. Kdyby sešli ze silnice, aby se rozhlédli kolem kaktusu, získal by možnost, jak vybřednout z bryndy. Vzpomněl si na úzkou uličku mezi <emphasis>saguary, </emphasis>o které jeho strážci nevěděli. Vzpomněl si, jak se mu ulevilo, že do ní nezajel autem. Právě v ní se může ukrýt.</p>
<p>„Neublíží nám, když se na <emphasis>saguaro </emphasis>podíváme,“ rozhodl se Schultz. „Kdybychom našli kolo, uspoříme si spoustu času. Počítal jsem, že touhle dobou už budeme ve Státech.“</p>
<p>Sešli ze silnice a prodírali se nízkým porostem tam, kde obří rostlina vzpínala větve k nebesům. Schultz ovšem nehodlal vězně ztratit. Hnal Gingera před sebou a sám šel o krok pozadu. Pistoli držel snad jen stopu od jeho zad. Došli na malou plošinu, po které Ginger vycouval s vozem. Znovu si uvědomil, jak nemožné mu tehdy připadalo, kdyby měl couvat o kus dál.</p>
<p>„Má pravdu,“ ozval se náhle Karl. „Tady jsou stopy po kolech. Vidím, kde vůz do kaktusu narazil. Opravdu odtrhl větev. Rána je dokonce ještě vlhká. Teče z ní míza.“</p>
<p>Tlak na Gingerova záda povolil, Schultz pokročil dopředu, aby se o tom přesvědčil. Všichni se sklonili ke stopám kol na zemi.</p>
<p>Nadešel Gingerův čas. Měl poslední možnost, teď anebo nikdy.</p>
<p>„Pozor!“ vyjekl pronikavě. „Je tu had!“</p>
<p>Byla to lest, Ginger hada neviděl. Avšak jeho výstražný výkřik mu posloužil skvěle. Následovala chvíle plná zmatku, kdy se každý muž z trojice rozčileně rozhlížel po hadovi. Ginger prudce uskočil za kaktus, jako kdyby před plazem prchal sám. Nezastavil se však, sehnul se a vrhl se mezi dva nejbližší <emphasis>saguary. </emphasis>Uháněl uličkou asi patnáct kroků, když zachytil nohou o jakousi překážku a upadl. Jen tak tak, že stačil dát ruce před sebe.</p>
<p>Pád mu patrně zachránil život. Jeho strážci rychle pochopili, že je Ginger obelstil a nad jeho ležícím tělem hvízdly tři kulky. Všechny prolétly vysoko nad cílem. V okamžiku, kdy střelba ustala, Ginger vyskočil, aby prchal dál. Urazil však sotva dvacet kroků, když znovu klopýtl a zase ležel na zemi. Tentokrát to bylo horší, ucítil ostrou bolest v kotníku. Pevně stiskl zuby, aby potlačil výkřik. Bylo mu jasné, k čemu došlo. S poraněnou nohou nedoběhne daleko.</p>
<p>Jestli si nezlomil kotník, tak si ho ošklivě vymknul. Pokusil se odplížit o kus dál a dařilo se mu to. Suché kaktusové trny, jimiž byla země posetá, se mu zapichovaly do dlaní. Potom však porost před ním zhoustl natolik, že mu zabránil v dalším plazení. Bolest stále sílila, takže se raději přitiskl k zemi a tiše ležel.</p>
<p>Protože se nedostal od pronásledovatelů příliš daleko, neodvážil se ani pohnout. V hlubokém tichu, jež náhle zavládlo, znělo každé prasknutí větvičky jako výstřel. Muži za ním stáli a naslouchali. Pak jeden z nich udělal tři kroky, zastavil se a znovu nastražil uši. Byli blízko.</p>
<p>„Myslím, že jsme ho dostali,“ dolehlo k zrzkovi. „Slyšel jsem, jak upadl a pak už nevstal.“</p>
<p>„Raději se přesvědčíme,“ slyšel Schultzův hluboký hrdelní hlas. „Střílejte po všem, co se pohne.“</p>
<p>Ke Gingerovi se blížily pomalé a opatrné kroky. Chvílemi praskla suchá větvička a jemu nezbývalo, než tiše ležet přitištěný k zemi a tajit dech.<strong><emphasis>KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>CO DĚLAL BIGGLES</emphasis></strong></p>
<p>José volil cestu zkratkami, aby dovezl Bigglese co nejrychleji zpět do Eltory. Po dobu jízdy se Biggles rozhlížel, zda neuvidí Gingera. Věděl ovšem, jak mizivou má naději najít ho v rozlehlé poušti, a tak ani nežádal Josého, aby někam odbočoval. Porost byl většinou řídký, ale místy byl tak vysoký a hustý, že by se v něm ukryl dospělý člověk. Nespatřili Gingera ani cadillac.</p>
<p>Potom dojeli do Eltory. Ve vsi Biggles nedočkavě hledal zrakem Gingera nebo modré auto, ale neviděl je ani tady. Dalo se z toho usoudit, že cadillac zastavil někde mezi Sonoitou a Eltorou. Bylo pochopitelné, že jej neviděli. Protože využívali zkratek, mohli vůz snadno minout. V hotelu Biggles vyhledal Pepeho, aby zjistil, k čemu tady došlo. Když si vyslechl zprávu hostinského, pocítil úlevu, ale zároveň ho jeho líčení ohromilo. Ginger se tedy do vsi vrátil. Přišel prý unavený, žíznivý a hladový a Pepe mu připravil tu nejlepší mexickou omeletu. Naposled viděl Gingera, jak odpočívá v <emphasis>patiu</emphasis>.</p>
<p>„Co dělal dál?“ vyhrkl zmatený Biggles.</p>
<p>„Co bylo dál, <emphasis>seňor?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zeptal se Pepe otázkou a bezradně rozhodil paže. „Asi odešel, <emphasis>seňor. </emphasis>Nevím kam, <emphasis>seňor.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Biggles tomu vůbec nerozuměl. Co asi Gingera napadlo? Jediné místo, na které mohl jít, byla vila. Požádal proto Josého, aby ho zavezl do Los Palmeras. Jenomže Gingera tam nenašli. Nebyl tam vůbec nikdo. Ani Nifty, ani mexické děvče a Biggles nevěděl, co si má počít.</p>
<p>Pak José řekl, že mu dochází benzín a zajeli do Lorenzova krámu. Až tam rozluštili tajemství Gingerova zmizení.</p>
<p>Starý Lorenzo vypověděl, že viděl Gingera v <emphasis>patiu.</emphasis> Zdálo se mu, že spí. Pak přijel cadillac a lidé, kteří v něm přijeli, si došli pro Gingera a vzbudili ho. Potom s nimi nastoupil do automobilu, a hned nato vůz odjel směrem ke hranici. Lorenzo poznamenal, že na tom jak se to přihodilo, bylo něco divného. Ginger se prý choval, jako by nechtěl do vozu nastoupit, ale oni ho tam strčili. Starý muž ale neviděl, že by při tom použili zbraně.</p>
<p>„Viděl jste Brabinskyho?“ otázal se Biggles.</p>
<p>„Ne, <emphasis>seňor,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Lorenzo. „Ve voze nebyl.“</p>
<p>Biggles svraštil čelo, neboť jeho obavy rostly.</p>
<p>„Vím už, co se stalo,“ řekl Josému. „Nepotkali Gingera v poušti a tak se vrátili sem. Našli ho v <emphasis>patiu. </emphasis>Nepochybně se ho zeptali, kde nechal Brabinskyho auto. Asi jim to odmítl povědět, takže ho přinutili, aby odjel s nimi a ukázal jim, kde auto stojí. Protože Ginger neví, že ve voze jsou diamanty, je možné, že je k němu sám dovede. Kdyby nechtěl, donutí ho k tomu.“</p>
<p>„Nejlépe uděláme, když se hned vrátíme do pouště a zkusíme je najít,“ řekl José, jehož případ tak zaujal, že ho již považoval za svůj. „Stejně se tam musíme vrátit a vyhlížet letadlo.“</p>
<p>„Připravuji vás o spoustu času,“ omlouval se Biggles.</p>
<p>„Čas tu nehraje úlohu,“ usmál se José. „Je to pro dobrou věc.“</p>
<p>„Věc, kterou se můj přítel zabývá, je určitě dobrá,“ prohlásil Biggles. „Jenže při ní jde o život. Jestli Schultz získá diamanty, patrně Gingera zastřelí a my ho nikdy nenajdeme. Taky je mi divné, co se, u čerta, stalo s Brabinskym?“</p>
<p>„Buď ho zastřelili, nebo ho opustili někde v poušti,“ zauvažoval José.</p>
<p>Nastoupili do dodávky.</p>
<p>„Tentokrát zůstaneme na silnici,“ řekl José, když se vůz pohnul. „Jestli jel cadillac po ní, uvidíme ho.“</p>
<p>Jenže Bigglesovo znepokojení se zvyšovalo s každou ujetou mílí. Cadillac nespatřili, protože stál stranou a ze silnice ho nemohli vidět. Biggles to ovšem nevěděl a tak v něm narůstal strach, že Gingera již zastřelili a modrý vůz teď odváží diamanty k hranici. Osud drahokamů ho zajímal, ale větší starost mu dělal Gingerův život.</p>
<p>José několikrát zastavil, aby Bigglesovi umožnil rozhlédnout se po krajině. Všechno bylo marné.</p>
<p>„Měli bychom se dostat blíže k hranicím,“ řekl po jednom takovém průzkumu. „Uvidíme přilétat letadlo. Mělo by tu být každou chvíli. Počkáme na něj. To je zatím všechno, co můžeme dělat.“</p>
<p>„Ano,“ souhlasil <emphasis>haciendado. </emphasis>Vůz se rozjel.</p>
<p>Pokračovali v jízdě ke hranicím a stále se rozhlíželi. Cíl cesty již nebyl daleko, když se před nimi objevil muž s oslem. Plahočili se prachem a pod žhavým sluncem k vytouženým Spojeným státům.</p>
<p>„To bude americký zlatokop, který se vrací domů,“ hádal Mexičan. „Chodí jich sem hodně. Hledají u nás v Mexiku zlatá ložiska, ale málokdy něco najdou.“</p>
<p>„Mohl by něco vědět o Gingerovi.“</p>
<p>„Zastavím.“</p>
<p>Starý zlatokop jim pověděl všechno co věděl, ale mnoho jim tím nepomohl a Bigglesovy starosti se nezmenšily. Vyprávěl jim, jak po ránu potkal muže s červenými vlasy, který pospíchal po silnici do Eltory. Dal mu napít. Později uhánělo stejným směrem veliké modré auto, které vezlo čtyři muže. Řidič se ho zeptal, zda na silnici někoho neviděl a on odpověděl, že viděl nějakého chlápka, který mířil do Eltory.</p>
<p>„To je všecko,“ dodal. „Velkej provoz tu teda není.“</p>
<p>Zlatokop a jeho <emphasis>burro </emphasis>pokračovali ve své pomalé pouti do Států a nechali Bigglese stát vedle dodávky. Nyní již bylo jasné, co se během dopoledne na silnici odehrálo. Ginger někde havaroval, nějak přečkal noc a pak nechal overland v poušti a vrátil se do vesnice pěšky.</p>
<p>„Co chcete, abych teď udělal?“ zeptal se José.</p>
<p>„Pokud vás nenapadne něco lepšího, musíme tu počkat na přílet letadla,“ řekl Biggles. „Ať bychom se vydali autem na kteroukoli stranu, máme pramalou naději na úspěch. Naší potíž vyřeší jedině letadlo. Pokud se v té žhavé poušti něco pohne, moji přátelé si toho všimnou.“</p>
<p>Sotva domluvil, zaslechl vzdálené bzučení leteckého motoru. Letadlo se k nim blížilo od amerických hranic. Když se letoun zjevil nad obzorem, Biggles brzy poznal, že jde o piper. Sledoval silnici směrem k nim, a protože okolní krajina byla dost přehledná, pilot letěl rovně. Brzy si všiml stojící dodávky a slétl nízko nad ni. Někdo v letadle zamával. Biggles odpověděl stejně a máváním paží naznačoval, že Gingera dosud nenašli.</p>
<p>Lehký letoun teprve začínal s průzkumem okolí silnice. Až tady mělo smysl hledat a pilot se snažil. Chvíli kroužil nad jedním místem, pak přelétl dobrou míli vpřed a kroužil v širších kruzích. Měnil přitom výšku od pěti set až k tisíci stop. Biggles v dodávce nemohl dělat nic jiného, než pozorovat letadlo. Občas vystoupil a šel vedle auta, neboť José občas popojel, aby zůstal v dohledu letadla. Tak to nějakou dobu pokračovalo a jak den pomalu uplýval, ubývalo naděje. Pátrání nemohlo trvat neomezenou dobu. Pokud totiž letadlo startovalo z místa v USA vzdáleného od hranice, začne mu brzy docházet palivo. Pilot musel počítat s tím, aby v jeho nádrži zbylo dost benzínu na zpáteční let.</p>
<p><emphasis>Haciendadova </emphasis>dodávka již ujela dobrých třicet mil zpáteční cesty, když piper znenadání sklouzl níže a začal kroužit.</p>
<p>„Uviděli ho,“ vyjekl Biggles.</p>
<p>O minutu později se malý stroj otočil a s hukotem přilétal k autu. Když se přiblížil, motor se ztišil a letoun malou rychlostí přelétl nad dodávkou. Z letadla vypadl malý bílý předmět, který skončil v prachu cesty. Biggles pro něj doběhl a zvedl ho. Byl to kus papíru, přesně řečeno obálka adresovaná Bertiemu, zatížená dvěma anglickými pencemi. Na papír Bertie naškrábal vzkaz. Aby mu José rozuměl, Biggles ho přečetl nahlas: „Skupina pěti mužů je v rokli a je tam také auto. Půl míle od silnice. Znovu ukážeme, pak domů. Málo benzínu.“</p>
<p>Biggles zamával na otáčející se letadlo na znamení, že zprávě porozuměl.</p>
<p>Stroj znovu zamířil směrem k Eltoře, dvakrát zakroužil a pak se stočil k severu, <emphasis>zpátky </emphasis>k hranicím.</p>
<p>„Znám to <emphasis>arroyo</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl José. „Mají na mysli to, které se u cesty srovnává s okolní <emphasis>mesou. </emphasis>Jinak je dost hluboké a leží sotva míli odsud. Nejlépe bude dojet až k místu, kde přetíná cestu, vystoupit z auta a jít podle něho. Tak je nemůžeme minout.“</p>
<p>„Vy víte nejlíp, co udělat,“ odpověděl Biggles. „Je jich pět. To znamená, že Brabinsky je opět s nimi. Pojedeme?“</p>
<p>José se usmál Bigglesově netrpělivosti a vůz se rozjel. Tam, kde <emphasis>arroyo </emphasis>v podobě vyschlého řečiště přetínalo silnicí, přibrzdil. Stočil volant a pak zajel co nejdále do <emphasis>chaparralu, </emphasis>aby na silnici nepřekážel. Když zastavil, oba vyskočili z vozu a rychlým krokem se vydali po písčitém dně průrvy. Čím dál postupovali od silnice, tím byla brázda hlubší, a brzy neviděli přes okraj. Šli opatrně a tiše, protože nevěděli, zda pět mužů není dosud v <emphasis>arroyu.</emphasis></p>
<p>Brodili se sypkým pískem a Bigglesovi se zdálo, že vedro v rokli je ještě děsivější než na pláních. José, jenž byl na horko zvyklý, to překonával snáze než Biggles. Ten dnes strávil téměř celý den na slunci, které z něj vysálo hodně sil. Jejich kroky nepůsobily v měkkém písku hluk, takže když náhle zazněly výstřely, slyšeli je zcela jasně.</p>
<p>„Zastřelili ho,“ procedil mezi zuby Biggles, a ačkoli ho zmáhala veliká únava, dal se do klusu.</p>
<p>Asi po třech minutách běhu zahlédli za záhybem rokle vrak auta. Nikdo u něj nestál. Když však běželi dál, spatřili ležet tváří v písku zhroucené tělo. Biggles k němu doběhl a zastavil se.</p>
<p>„Brabinsky,“ vydechl s úlevou.</p>
<p>Rychle mrtvého prohlédl. „Zasáhli ho do zad,“ řekl pak. „Patrně ho zastřelili, když prchal. Nemá u sebe diamanty ani peníze, ale má tohle,“ dodal a vytáhl z Ritzyho kapsy německou automatickou pistoli. „Je to divné. Ani se nepokusil o obranu. Vezmu si zbraň, mohu ji potřebovat.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Caramba! </emphasis>Koukněte, co provedli s vozem!“ vykřikl José. „Dokonce rozřezali i pneumatiky na kusy.“</p>
<p> “Je jasné, co se tu odehrálo,“ prohlásil Biggles. „Diamanty byly v autě a pouze Brabinsky věděl, kde je hledat. Neprozradil jim to. Proto rozpárali na autě všechno co se dalo, a pak ho zastřelili. Nemusí mu nic platit a Schultz získá diamanty i peníze. Teď určitě míří na silnici.“</p>
<p>To byl logický závěr, i když ne zcela správný.</p>
<p>„Nejsnadnější cesta k silnici vede tudy,“ ukázal José. „Nahoru a pak po břehu <emphasis>arroya. </emphasis>Proč nešli tudy?“</p>
<p>„Asi se vydali rovnou ke svému vozu. Nemůže stát daleko. Pojďme se po nich podívat.“</p>
<p>Biggles namáhavě vystoupil na okraj rokle a rozhlédl se. „Není po nich ani památky,“ zamumlal. „Kde jen mohou být? Před krátkou chvílí tu přece ještě byli.“</p>
<p>„Jen těžko je zahlédnete, když jdou houštím,“ řekl José, který se k němu připojil. „Museli bychom se dostat nad ně. Počkejte chvilku.“ Vyběhl ke skalnímu útesu, který včera posloužil zrzkovi, a vyšplhal se nahoru.</p>
<p>„Vidím je,“ zavolal a ukázal rukou. „Jsou čtyři. Jak jste říkal, jdou k silnici.“ Seskočil dolů.</p>
<p>„Jak jsou daleko?“ zeptal se Biggles.</p>
<p>„Už tam skoro jsou.“</p>
<p>„Za nimi!“ sykl Biggles.</p>
<p>„Jestli tam mají cadillac, přijdeme pozdě,“ podotkl José. „Mají velký náskok.“</p>
<p>Biggles mlčel. Velmi dobře si uvědomoval, že José má pravdu, ale chtěl se o dostižení mužů alespoň pokusit.</p>
<p>Znovu vyrazili. Prodírali se <emphasis>chaparralem </emphasis>a kličkovali trnitým porostem tak rychle, že i mladému Mexičanovi stékal pot po tváři. Jejich úkol ztěžovala skutečnost, že se stmívalo. Biggles každou vteřinou čekal, že uslyší zvuk startujícího motoru a přestože ho neslyšel, cítil, že zazní co nevidět.</p>
<p>Když se dostali na dohled k silnici, zvuk startéru se dosud neozval. Zdravý rozum jim radil, aby byli opatrní. Biggles nedbal na ostny a vylezl na pahýl padlého <emphasis>saguara. </emphasis>Kousek od silnice, uviděl modrou střechu auta a pocítil úlevu.</p>
<p>V houstnoucím šeru se k vozu opatrně přiblížili se zbraněmi v rukou. Naslouchali, zda neuslyší hlasy. Neozývalo se však nic, a když došli k autu, nebyl u něj nikdo.</p>
<p>„Nerozumím tomu,“ zašeptal Biggles. „Jsou stále na silnici. Co tam, k čertu, dělají?“</p>
<p>„Třeba nemůžou svůj vůz najít. Možná narazili na silnici až kus odsud. Dříve či později se však k autu vrátí. Myslím, že uděláme nejlíp, když tady na ně počkáme, protože ve tmě bychom je mohli minout. Už ani nevidím silnici.“</p>
<p>Biggles souhlasil, přestože byl plný obav a nebyl si jistý, že to je správné rozhodnutí.</p>
<p>Stáli v dusném tichu a napjatě naslouchali, když náhle ticho prořízl výkřik a vzápětí třesklo několik výstřelů z pistole. Hluk se ozýval poměrně blízko.</p>
<p>Biggles beze slova vyběhl na silnici. Rozhlédl se do obou stran. Nikoho neviděl a tak vyrazil za zvukem výstřelů.</p>
<p>„Hej, Gingere!“ vykřikl. „Kde jsi?“</p>
<p>Zrzek ho slyšel, ale neodvážil se odpovědět. Věděl, že nepřátelé stojí blízko u něho. Věděl, že kdyby se ozval, přilákal by na sebe další střelbu. Slyšel, jak se kdosi prodírá houštinou, snad jen deset kroků od něho. Nervy měl napnuté k prasknutí. Pak znenadání zadupaly dva či tři kroky a padl výstřel. Nějaké tělo se zhroutilo na zem, zadunělo to. Vzápětí v porostu opět zaharašily utajované kroky. Někdo jiný běžel po silnici, dusot nohou tlumil prach. Pak se kroky zastavily. Znovu, a tentokrát velmi blízko, zrzek uslyšel Bigglesův hlas.</p>
<p>„Gingere! Kde jsi?“</p>
<p>Z obavy, že by ho Biggles přešel, se Ginger zmužil a zavolal: „Tady jsem. Dej pozor, Schultz…“</p>
<p>Zbytek věty se ztratil ve výkřiku hrůzy, při kterém Gingerovi navzdory dusnu ztuhla krev v žilách. Neuměl si představit, k čemu v houštině došlo.</p>
<p>„Kde jsi?“ zazněl znovu Bigglesův hlas a zrzek zatajil radostí dech. Nebylo to od něj dál než několik yardů.</p>
<p>„Tady, na zemi,“ odpověděl. „Vymknul jsem si kotník.“</p>
<p>Pokusil se vstát a nejistě se při tom zapotácel.</p>
<p>„Díky nebesům, že jsi v pořádku,“ řekl Biggles vřele, když ho našel. „Víš, co znamenala ta střelba?“</p>
<p>„První kulky patřily mně,“ vysvětloval Ginger. „Poslední střela na mne nemířila. Nevím, komu patřila.“</p>
<p>„Kde je Schultz?“</p>
<p>„To také nevím, ale musí být blízko. Před chvílí mě tu hledali všichni tři, tak bud opatrný.“</p>
<p>„Dojdeme na silnici a zjistíme, co se děje.“</p>
<p>Biggles objal jednou paží Gingera kolem ramen a pomáhal mu vpřed při tápání<emphasis> chaparralem, </emphasis>když od silnice zazněly téměř současně dva výstřely. Rozeznali suché prásknutí automatické pistole a silnější ránu z revolveru.</p>
<p>„To je José,“ sykl Biggles. „Přidej! Snaž se!“</p>
<p>„Poslední výstřel přišel asi odtud,“ řekl Ginger. „Na co se to díváš?“</p>
<p>Biggles se zastavil a zahleděl se dolů před sebe.</p>
<p>„Okamžik,“ zamumlal. „Tady někdo leží.“</p>
<p>Stále upřeně hleděl na zem a pak postoupil o krok vpřed. „Hrome, vždyť to je Schultz!“ vyjekl. „Zdá se, že je po něm. To tys ho zastřelil?“</p>
<p>„Jak bych po něm střílel bez pistole?“ zavrčel Ginger.</p>
<p>„Jasně. Zapomněl jsem. Potom musel Schultze nešťastnou náhodou zastřelit některý z jeho kumpánů. Nebo… Byla to vůbec nešťastná náhoda? Zůstaň stát!“</p>
<p>Biggles poklekl u mrtvého těla.</p>
<p>„Diamanty u sebe nemá,“ zamumlal pak.</p>
<p>„Nikdy je neměl. Nemohl je najít.“</p>
<p>„A kde jsou peníze?“</p>
<p>„Jeden z jeho lidí s sebou tahal kufřík. Peníze byly v něm.“</p>
<p>„Jdeme na silnici,“ řekl Biggles a vstal.</p>
<p>Když k ní došli, našli na ní dva lidi. Stojícím mužem byl José. Druhý člověk ležel na zemi a vedle něho kufřík.</p>
<p>„Co se stalo?“ vyhrkl Biggles.</p>
<p>José ukázal na postavu ležící tváří k zemi. „Tenhle chlap vyběhl z porostu. Hned jak mě uviděl, sáhl po pistoli. Oba jsme vypálili, a já byl rychlejší.“</p>
<p>„Musí tu ještě být třetí. Viděl jste ho?“</p>
<p>„Ne. Ale slyšel jsem výkřik. Je ještě v houštině.“</p>
<p>„Bude se chtít dostat k autu,“ řekl Biggles. „Pojďme raději k němu, aby nám…“</p>
<p>„Poslouchejte!“ přerušil ho José.</p>
<p>Z blízké křoviny zazněl sten.</p>
<p>„Vypadá to, že je tam další postřelený,“ hádal Biggles.</p>
<p>„Neřekl bych,“ odpověděl José. „Nejsem odborník na sténání, ale tyhle steny jsem již několikrát slyšel.“</p>
<p>Biggles vykročil. „Raději půjdu a podívám se…“</p>
<p>„Ne!“ sykl Mexičan a chytil ho za ruku.</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Může to být léčka, ale spíše si myslím, že toho člověka uštkl chřestýš. Může tam ještě být.“</p>
<p>„Chcete říci, že na hada šlápl?“</p>
<p>„To se může stát každému. Je jich tu plno.“</p>
<p>Tiše naslouchali a vyčerpaný zrzek se posadil. Sténání ustalo. Místo toho bylo slyšet, jak se někdo prodírá podrostem. Objevil se klopýtající člověk. Po několika nejistých krocích se zhroutil na zem a skomíravým hlasem vydechl: „Pomozte mi. Uštkl mě had.“</p>
<p>„Kam vás kousl?“ přikročil k němu José.</p>
<p>„Sem. Do nohy.“</p>
<p>José vytáhl nůž. Noha již silně otekla, takže musel rozříznout kalhoty. Udělal co se dalo. Rozřízl místo, kam se zakously jedové zuby, ale neobjevila se ani kapka krve. José pohlédl na Bigglese, ušklíbl se a beze slova pokrčil rameny.</p>
<p>„Mají v Eltoře sérum?“ zeptal se Biggles.</p>
<p>„Ne. Není tam lékař. Tento muž ale stejně zemře dřív, než bychom ho tam dovezli.“</p>
<p>„Nemůžeme udělat nic?“</p>
<p>„Už nic. Je na tom moc špatně, potřeboval by pohyb, aby se krev udržela v oběhu.“</p>
<p>José se znovu sklonil k uštknutému, ale bylo to marné. Po krátké chvíli muž namáhavě zachrčel a pak jeho tělo ochablo.</p>
<p>„Je mrtev,“ řekl José.</p>
<p>„To už budou asi všichni,“ prohlásil Biggles. „Klasický příklad toho, co se stane, když se pohádají darebáci.“ Pohlédl na Gingera, který dosud seděl na silnici. „Vstávat!“ vyzval ho. „Jedeme do Eltory a podíváme se ti na kotník. Rád si poslechnu, co jsi dělal od chvíle, kdy jsi odjel v Ritzyho autě. Rozuměl jsem ti dobře, když jsi říkal, že Schultz diamanty nenašel?“</p>
<p>„Jo. A peníze za ně jsou pořád v kufříku. Viděl jsem je.“</p>
<p>„Jak se stalo, že Ritzyho zastřelili?“</p>
<p>„Nemohl najít diamanty a pak se pokusil utéct.“</p>
<p>„V autě nebyly?“</p>
<p>„Myslel, že tam jsou, ale nebyly tam.“</p>
<p>„Chceš říci, že je někdo přemístil?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Víš, kdo to byl?“</p>
<p>„Byl jsem to já, ale ještě v poledne jsem to nevěděl.“</p>
<p>Biggles nehnutě hleděl na Gingera. „Naznačuješ tím, že víš, kde jsou teď?“</p>
<p>„Myslím, že ano. Ritzy je přilepil lepicí páskou na vnitřní stranu jedné pneumatiky. Včera v noci, právě před tou zatracenou bouřkou, jsem píchnul pneumatiku. Přirozeně jsem nasadil rezervu, ale ve spěchu jsem odmontované kolo nechal ležet u cesty. Diamanty byly právě v něm. Proto ho Brabinsky nemohl najít. Nevěděl o tom, že jsem vyměnil kolo a byl z toho na mrtvici.“</p>
<p>„Vzpomínáš si, kde jsi kolo nechal?“</p>
<p>„Ano. Začali jsme ho hledat, když ses objevil. Já ho vlastně už viděl, ale mlčel jsem o tom.“</p>
<p>„Cos tedy dělal v <emphasis>chaparralu?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Vodil jsem Schultze za nos a hledal příležitost k útěku. Pak jsem to zkusil. Proto začali střílet. Asi bych jim zmizel, kdybych o něco nezakopl a nevymkl si kotník.“</p>
<p>„Kde je to kolo?“</p>
<p>„Kousek dál po silnici, v křoví na druhé straně.“</p>
<p>„Tak takhle to bylo,“ zamručel Biggles. „Myslím, že už vím, co se tu odehrálo,“ pokračoval. „Když jsem na tebe zavolal, tak se chlápek s kufříkem domníval, že spadla klec a rozhodl se s dolary upláchnout. Výstřelem z pistole se zbavil Schultze a pak namířil ke cadillacu. Vzal to po silnici, kde ke své velké smůle narazil na Josého. Ten druhý patrně běžel za ním a šlápl na chřestýše. Ale teď se raději podíváme po tom kole.“</p>
<p>„Skočím pro dodávku,“ nabídl se José. „Kolo najdeme snáze ve světle reflektorů. Potom se vrátíme do Eltory. Musíme o přestřelce uvědomit policii a tak bude dobře, když necháme mrtvé ležet tam, kde jsou. Ať je vidí sami.“</p>
<p>„Doufám, že nebudete považovat za nutné mluvit o diamantech.“ řekl Biggles.</p>
<p>„Je mi to jasné,“ usmál se José.</p>
<p>Odešel a za chvilku se vrátil s dodávkou. Zatím co byl pryč, Biggles zvedl kufřík a prohodil: „Tohle vezmeme s sebou také.“</p>
<p>Pomohli Gingerovi do vozu a za několik minut jim ukázal místo, kde zahlédl disk. Biggles vystoupil a za malou chvilku se vrátil s chybějícím kolem. „Tady si s tím nebudeme hrát,“ řekl a hodil kolo dozadu.</p>
<p>„Nejde mi na rozum, jak se vám povedlo mě najít,“ vzdychl zrzek, když se auto rozjelo.</p>
<p>„Objevili tě z letadla,“ usmál se Biggles. „Musel jsi ho přece vidět.“</p>
<p>„To ano, ale nenapadlo mě, že hledá mě.“</p>
<p>„Byli v něm Algy a Bertie,“ vysvětloval Biggles. „Povím ti o tom později.“<strong><emphasis>KAPITOLA SEDMNÁCTÁ</emphasis></strong><strong><emphasis>DOBRÝ KONEC VŠE NAPRAVÍ</emphasis></strong></p>
<p>Tím skončilo Bigglesovo poslání v Mexiku.</p>
<p>Když tři muži a jedno rezervní kolo přijeli do Eltory, José vysadil cestující v <emphasis>posadě </emphasis>a vyrazil domů. Biggles přiložil na Gingerův kotník, který nepěkně otekl, obvaz namočený ve studené vodě s přísadou octa. Protože byli oba doslova uštvaní, šli si okamžitě lehnout. Bylo už jisté, že Ginger stráví na lůžku hned několik dnů.</p>
<p>Ráno Biggles vytáhl z vnitřní strany pneumatiky čtyři malé sáčky z jelenice, v nichž byly diamanty. Dalo mu to hodně práce. Uložil je na bezpečné místo spolu s penězi, které našel v kufříku, a oba pak museli čekat, až se zahojí Gingerův kotník. K žádné zlomenině sice nedošlo, ale výron to byl šeredný.</p>
<p>José se přišel podívat, jak se jim daří. Navštěvoval je potom pravidelně a při jedné příležitosti představil Bigglese Margaritě, která se stala bezděčnou příčinou Cornelliho smrti, jež sehrála v celé události tak významnou úlohu. Na návštěvu samozřejmě přišel i policista Juan spolu s dvěma muži z Hermosilla. Výpověď Bigglese a Gingera muže zákona uspokojila.</p>
<p>Za tři dny přijeli autem z Kalifornie Algy a Bertie, nedočkaví seznámit se s podrobnostmi příběhu.</p>
<p>Biggles se nakonec zabýval problémem, co si počít s diamanty. Nechtělo se mu hlásit je k proclení, protože by to nevyhnutelně znamenalo nepříjemné vysvětlování a ovšem i zdržení. Neměl ovšem v úmyslu pokoušet se propašovat je přes hranice tajně.</p>
<p>Potíže vyřešil Algyho automobil.</p>
<p>Jakmile byl Ginger schopen cesty, rozloučili se s Josém a vydali se špatnou silnicí do Mexico City, hlavního města země. Biggles se tam s radostí zbavil diamantů i dolarových bankovek. To vše předal britským úřadům, aby zařídily přepravu pokladu do Anglie. Zbavil se tak odpovědnosti a všichni se mohli vrátit pravidelnou leteckou linkou do Londýna.</p>
<p>Co se stalo s Nifty Brimshawem zůstalo záhadou. V Eltoře se již nikdy neobjevil, a když Biggles se svými druhy odjížděl, policie ho ještě hledala. Se dvěmi sty dolarů, které dostal od Bigglese, se mohl dostat do Spojených států nebo odjet lodí do některého jihoamerického přístavu. V Anglii na něho policie ustavičně čeká a britští policisté dovedou být velmi trpěliví.</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAIzAY4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwCLTdw8L6Ojqv8AqB/CKkd9
keQF4P8AdFJbnOhaSCNoEAqGUHawHNfdYV/uYn4NmiX12r/iHxyFnztX/vkVZLEDO1f++RV
aBcJ71Oc7ea7U9Dx5pXF8w+i/98igOf7q/wDfIplKKLk2Q/ef7q/98ijef7q/98im0qjNFx
WQ4SEfwr/3yKDIc9F/75FNIPpSYPpSuFkO3n+6v/fIo8wg5Crn/dFNpUHzZNVLYLIk392C/
wDfIqxa2t1dxl4IQwU/3RUdrbG6m2/wivVPCej29pZgSuuH5Ga8zFYt0YNnu5RlU8fVUehg
eE/D73k8kl7bqCBgZUV11n4YgtdSEq2aDn+6K6G0gWN2MaBV7Ed6vu2WBzXzNfH1Zyutmfq
WX5DhsNSjBxu03qJGphXCxRDj+4Kckkh/gj/74FAAYg85p4IHQVwN31PokrJK1rEm99uSkf
8A3wKcJGx9yP8A74FQ+buUgUBu3esjUlEzBvux/wDfAqR5mK/cj/74FVJCV68U7fleDmgRI
0jEAbI+f9gU0bkP3I/++BSEnA4p4OR83BoEPDMB92Pn/YFLvb+7H/3wKYN3cYozQMfubH3I
/wDvgUws39yP/vgUZPaoy/G7tSGTLKw42R/98CpASf4I/wDvgVWBPHqadvde1IB0pbyj8kf
/AHwKhErLGPkj/wC+BUhYmI5qM4KYB5pgYOpJFJqSSybBhf7gp+i3CHUZUTYcD+4KzPF325
VQ2cXmP0IFV/Cc832/ZNhZCMEe9eDiFKGNjLud9PWmd2zt/cj/AO+BUZkfcCFjB/3BTmzkj
FVrh2jgkdeGVSRmveOA848bNJqPiO2sLaRVJOGwoo0u0i06e6u3kSSWFdjZUcCsRtRW58cQ
ytKoOfm9j6VraS0rajqlte27Rxzkqsh6EetfK5lV5qzXY6qcbanV6Ddwy3qXMCRkSDBOwVj
6os0PiCclkUFsgbRVzQrNNKkECzCRSflrN8V3cVjq6G5O0yDIrWjphJpdGaT+NHoNrcM9lb
MfLbC/3BVrzzn7kf8A3wK5XQtc0y506CNLpDIBgrmt5ZATw2c17tCqpU4pM5qiaepbaY4+7
H/3wKrSSueAsY/4AKa77eCcVC5c+1bmLRzvjCWdVtZPLRgp7IKpeG5BDfeadgMj5xsFaHii
fyNKWV03hTWZovkSXFtMeA5z+NeLjdMRFnZBXizuZrhnJ2rGcf7ArmfFmv3Oi2sMscMfznn
5BUuu+KtM0OdYLiVY5H6Ka5rxhq1hqHheK5WQOQe1elKqo6dbGChc67Q9cTWdPWcRxeaowf
kFaNw29IsqowvZQO5ry7wdqMNpcxxJKSJu2elelzMSkWP7v9TWWFqupG3VFSjy2Pm2A7tC0
z/riKjcYSn2gP8AYOm5/wCeIpspAQmv0vD/AMOJ/PWZf77U9WS2ygrk1KwwcVBbsduRU3Ld
OtdcWeXPcTFKBTfmpQSOtWQO20Z203NHJ6UgHZoHSkApcjFXZJCGmnJ8wI9KQjPSlRSCcdT
UsZs6Kix3AL/dbrXoemXUc0qRwsGC8Yrzy2nt47FlkYib+HFGkavcadeeYhLLnnNebiaDqx
aPpcszKGCnG70e57rb3alRFtwRUrMG6GuC0rxZbXFwDJJtJ45rT1DxDa2DqJJvv8jFfL1MJ
Ui7NM/VKWbYWdL20Zqy8zqllKEd6Wa4wM52+tYmn6lDe2/mrMAp6E1zWq3mpGaVrW63xA4r
OGG5nZ6GuIzKFGn7SK5r66Hbx6laJIIw+XPar2fMKsvFeYaRb601+ss4LAciu9tJbo4Vkxj
rRWpRpuyYsBjamKi5yi1qaEobzBk5p6gAUFMqrHO40xd4J+U4XriuRnrj8sT9KazOW4qVWV
o8oD75pq4UFnIAFSx3E8yQrj0qMu4NTjBXcOhqOQZJUYyBmgdinf6hHYadNdzybAgyM964W
Hx5fXNs9xHBmCI/nUfxW1e1tdBt7Dz9lxI2NorE0GOC20uKK6YiJwM4HXNeHmmJnT5Y0zso
RT3R6noOu22uaeLlQVlPb0rY5UHccg1x3hi4trfUTYQRKE25BrqxMzP8iFhnB46V6GDqutD
mkZV4qE9CZiNoqMDmnkE5x27UgIHB/Ku0wMHxWZYbGOS3OGJwTXN+HknTW45GkDbjzzXQeM
Eml8POIGAbdxk81x3hezlttTglubwGQHOzPNeHmSUa0JI7cP8AAz1U7txNRGMysyN0YYqTz
Plz60AP8rccnIr2lKyVzklueC3Wly2PxMkin+WNT5uPWtKfxHqF487x2ZNpuMcbj1rQ8Vuq
fEcdC8kJU59adoSRJ4au4ZWUrFMXOP4TXyuZqMardt2dVNu1i74afUWYf2lCUTI2tUPxHhi
3wSO3O3Ck1o6LcXTr5TMGiJGwmk+JNlHP4dhuXf54iAMVeAg5U6qXYupujgdEtXS9j8qUjJ
zxXtFnH5dlFGH3MRnNeR+HVxKrBS3FevQtFFYRyzsIsJkljitMrbVSSb6DxOsVYmZTgZO40
ea5BBHbpVQajaXFlNLYXCzSRjJwa4b/AIWNLCLnzbZRHFkFz1r3JVoJXuc0YOWhveLmX+xw
WUlM81jeGyv2y1i3fITkZ7VzV/40k8SaYVsmHlA81Z8N3gku7XMhDxvg/SvFxlVOaa6M0hD
luzE+L1tc/wDCX2UoJMbHFR+FYJtdkutEu22BIyy10/xit2Gj22ohP9UQd1cv4dmZGstXtj
y+FkPtW+MahiI1H1QRs0zBh1GXQ9VaBn5jbGfTmvofSJ/7W0KxuYG3ZiGT+Jr578W6ch8SX
G7KpcfMhHpXqfgbXo9G8OW9rNLyqYHfuaxhiI4evdPcpO61R5Vaf8gDTP8AriKil5jNSWTb
tA0zj/liKZJ9w1+vYf8AhRP5yzH/AH2p6ktqv7upwuDUVuwEfSptwPauqKaPJk3zMYetIac
RmkK1oA2nL3pNtOUYoAXFIRzTvwoNAhAKcAQc0AinbgVAxQhMNx6U9SVPJ4NMAweacNh6g0
O5IoXa25HIPtT2mlkmX7XK7BeBUXIPy0u0tIATk1nKipaGsKs0uVu8extHxvpOm3tpoC+Ys
z4YNXQal478JeHte03QbwNJeX2GY9hmvGvG9uYLzS9ZgA3xTKsmOuKuWGjnxdb674pZDJPp
0YNuTyRg187jKKinZ2f5n6VkeLdTk0vGS+6z2PonxF4j0vwTpNve3MZf7WwWIAcnNa2qa3b
aJ4dPiC7Qi2WMSEY55Ga8Yn1I/EDxB4H05CXit1H2hTzgj1r1D4txInwq1SE/KUTaq+gArw
ZQs7N6n36lam5xWxkw/FzTbqziu7fQdSnglG9WSPIrqfD/AIli1uxkvUs7i1XP3JVwa88+H
vibxNY/DjSobTwwbuJIjh9uc813Vt4gt/7KW41uH+zblzxARg1lKyV3sdMXzJM6QB7lFKYU
N2rn7vxjpEXjO18IPGftc6kitbTtX0q6KeReItwxAERPJryPWGP/AA1noSLGM/ZnLCiFp6r
YmrKULKx3/inxvpPhaePT2il1DUmH7u1gG449SKxNP+KNkL+K18R6NdaS8rYSWRMR49zWJ8
Mgmr/GbxbeamgmurWYxwluqJ7V3vxJ0uz1f4b6zHeIjLBF5kcpHKt9avl95xEptw9ojxP4w
avYweL7WacedA5Xy9vIIz1r0O2FpLo1tL5G2LyN+Me1fN/ia+vbvw3o9zMPNuIpFjXPcA8V
6lY+JPFjxCL+w5RCtttU446V83mtBuomdeHr81/S5r+E/Etre3t/q0Dv9l0/Kyj3HavR/BX
jvRfHNpNJoU+Gt2KzRHrXgvwzuTH4Q8bRzoIpzKxIPQGm+DdM1Hwb4Yg+JGgbntxdbL+3T+
MZ5Irty+nyynTvtY56uIbUJSW6Z9GN4l0+PxN/wjqq/wBucZAYdKyvEXjrTtB1RdItrebUN
V7xRDO2uTs9Zs9a+Oen6vYuJI7m3VuP4SRyPrV3WPC+r6b8Rbvxl4UvLe7uR8stpJ8zCvWs
jJTb1RDqPjyx1iE6DqdvJpuqs26PzBtDVXsbJ4tXhud37wAKxzWF4p8S6bqusWyeOfDtxpe
rocW10owjmrK6nqlykUVtAI1VgPMbuK8PNI8soyO7CTTjJI9qDf6NGp6letSK0Y8tSc4rNt
GkbTbbzHDSBRkirKEKATzJ2FenSlzQi/IifxM8i+LazWurR6nbIVCrgsKzPhzdLe2l7bXBL
NJ8+DXW/Fq5VtBS1WHM0nIb0rgNB+06LeacyKEa4+Vs968jNVGS8zei2z1S3kt4nt4UXac4
p3j/AMl/CTQGXDnBFVU3XiW9yoEflvhge9L42SMWtsJOUZOtcWX1LKbW1jerF3Rg+CdOlmt
fMkb5B3ru/EFguo+DrmETFGjThh1rjvD+oSafYG1EXmBjwV7V3Uim58PTADDNHnFVlHvVZ+
gYhWijzL4fvHY2l/aXM7eaQwUsetYGv29qvh2eR2IuBu3Y71Fa3ct14hMSjykicq2OKseKL
XOnziCVWjUcn1pupJNwl3NIpOLkjhfCsktpAXb7khO0Gu28GzvJrjvOdqo/ArntDgSawWUp
lYG5Ud6dpOoSf2xqBQ7QFyi980StJt9jlvaKR7f49s1vvAF6HUMAmVNeHeGtS+z6C0Tn5om
OK9b0bWTq/g+awvnBaSMhSe2BXgc7SW91fWsIPyMeK7MTJV6UXHcmyTO68Q+ZdaTZ6oEyCN
pNTaLeW/2JBK5Ugf1NNjvln+GltGw/eq2MHrWTHYXU0MbQyCP5efzNeTV5ZSNUmQ2A/wCKf
03/AK4ikkHy1JZKF0PTV/6YCmMQykHIxX7lh0vYQZ/N+YaYyp6k0AGwVLgYqKEYTA5qYKNu
WbAroTueW/iGUU7aD0OaQlVHPX2ouJauwmKUYoycZxTiMAFjjNNtLcN9EHFNPWlwenVuwFJ
tfPKkfWlcSi7XEpwpgJzyKcrLkA5BpphYkNPADDFMUhiVJwRUm08Y/HFDdlch72DbsrW0nT
YtRvI7cy7JGrMigmnlCQxPJk44FeteE/CEFvbx31whMwHevNxmJjSjvqfQZJldTH1rct4rc
wvEnw1tr74f39rYgzaiUJi/3q0fhR4Jl8O/DFtN1i2H225DCXPuDXpNuiwoDD8pqRk3yfPz
XyM8RUqPU/acPl+Gw2lKFjw34SfDnXvCXirxJq2pRmZNzPZIT09MV2XiGDxF4p+F+rQ32ne
XfTMRDHnkivRDj5Q3IHSo5V3YLNnb90elZuV5NnUqS5eU8X8LeJPiP4Z8KWGjjwJLcfZFKg
iTG6uU1nxd4r1bXUl1HwnJDcCTmIvnaK+jkmcS5Z8sDkGvLfGsA0zxhBqiJgzcOD0NcWLT9
jJouEEmtTndd8N+IE8QaH4w0GN5XtAGks1bG8+la3hfQvEmufFofEPxHp/9lrbRmNICckiu
y03UoriOFrZgpPbPSuj3SMwYvkkc+lcuX1HKk49TSpSXOm2ea+IfDeueHfH7eP8AwXB9oS5
Xbc2PTzD61W1q98d+PbD+wBoD6Jp8xH2h2bJPrXrMbGMli/PYUvmZ+bdhvUV6XM9+pkqajd
XPmH4r+EI9Ll0fTdJjMhtShbaeuDzXqttML3REVB5coiVQoPtWF8SovI8U288eSJByKm8L3
9vPpYmmQpLA+Cf71fN5rKXOrs9DDwhy3+RyPh3wzqml6b4pivrQ+ZqE5Nuc9c9K9H+F3hy7
0v4dT6B4hgB8+VmKHkAGpdUV5raN7did8oP0rtLHK6fGLiQAYw2f4qrK60pVJv0Iq0IwgvI
8Z8GfDzX/AAf8bJrwI114f5eKUnhM9q3Nb0nxX4P+IE/ivw/G+q2N7kzW5bG36V6ml5bPCY
YZ0dV7A5Irl/GFzPC1nsdhAeoHc19DKreLa6Hnun7GO5wWtaZ4n+KWs6dLqmh/2RY6e4mBk
OS2Kbq9qW1BrSO6EMUZyWBxxXp2hTy3ekTec2514BHpXluoeXc6ndwTWxkfcQGBxivGx1b2
mGU2ehhoqMlbqeoeFFjk0CJ0l8/bxvrZaI7gQBn1rmvAMZt/DDQklQjHA9a6wrhFKda78M1
KjG3YzqaTPHPifJcQ69bmY/6KU4HvXO3UbPp+iXqvu23OOOwrqPG8vmeMRDfRCWLyTsiPY1
yLXXk+DVxFgpdkAn+EV5OYtutbyOignqeo3nkxWcEluw2nBfFY3xGupV0CweBSykdajsA8+
jeR5xaTarfWrvjUA+D7WQL8qEKRXm5dpzx/us6qmyOb0X+03t4DHH8hxmvZrOJfs0CuuN0e
GH4V5Pps0kItlinwhxxivW7Jy1lEZfvEYzXZk1lWl6EYr4UeC6lDFZfEq7063GFkJJqbWtJ
mg0KbyyWU85qXxkEg+LgMCHO0ZI71tXkrSeGLyOVNrOp2juKrGRUa7Q6P8M810ENa2cu07g
W5rJ0xZF1y9vgMqcgD3qz4PmL3l1YzS7mZyq5qfTkNtdarFIo3QsSBUyXK3ExWrR0XhLXEb
VFsJI8RsSAfc1j6nawWHjy/tpIwVl5X8axItQXJuLOXZMjbsDtiq1/4gm1jX4rxhsdcBj64
pLm9m4otpX1NCG8uF1dtKKkQnlfQV0emqYoNkz8j/E1z9lC82sfapH+TH3q6YojojJ0x19e
TXDNpWSDmRXsdIu18KaTcxxGQGAVHNo2qCz+0NblIgck46V6n4MFofAmkwOUbEI61p6xbwy
+H7i3VBgrxtr9VpZlUjyQa0Py7F8L0qtSpiIzu3rbzPEYlKrjrV6DTbm5GUhLe1FtYXckko
Fuy+X0J7irdp4sFkGhe2aQxNghBzXtYjF+zgpRPh8tyipjK8oOLsupCNE1N5xGLNlHririe
HrhJ9ki7RjkmtaH4weHo2NveWEkbJxkiobvx74Z1vCfavsir82719q8xZvNuz0PsKnBipQ5
opyfb/gkOo+Gvsmnfa4G3DvXNptY8oxPpjrXpmnX3hbV9KFousxg+561uWukaBDaosKwXDK
fvgiiGaxV1J3Zz4jhGpUqJ0/cich4O8KSXCyajfW5CfwBhTNX8D3zzyXUDDy+uB2r1ZVj+y
bYSFRB90HiswjzUfLlQ3G2uBZjVVRzex7s+G8IsMsO9WuvmeEXEUsE7QMvzL1qPLAjKfNXp
V/4Akurl7m3nKbjzurItPAmpnWBGxDwxn746GvoI46Eo80X0Pz2vw/jaVTk5Pdb3K+g+Gft
tjJdzqVYDgV0Pg3wrFMbk3sJI3Hbkdq7mx02G2iS3EWFxhjWvBDHbowgQfhXg18ynJNRP0L
A8NYei6dSWrW67mNpmgWNjKxjtk/EV0MSBRtAAWoudmcYNSqrCIZ4ryZ1Zzd2z6zD0aeHjy
04pEi7EzxQ2MZFP2jygMimEADApG3mQPnaTTd/y4NWQi7CPWqoQmXHai4WIHRiSRXm/xTt7
uS3tbqMHbH1r1bZggKK5fxraeb4ZuNy5C/NWU1zQlF9QW55v4S1GEwQxzswcN2r1i2uA8a7
Bxjqa8i8Lrp63yFzjPHNe1WUMBs45ETKkdRXjZY/3ko9jesuaKaI1IzljupS6BunFWTCFVg
i8GmC2LL8wr3N9jn3PJ/iernVrCVI8ocjNYvhR18m7jlTAEgrrviSkaHTk3AMGJ5rj9ABuo
NRFuf3iOCa+azb4/kd2HVonbaiESy/cTAPuBC+lcD8SPEOr2CWNrYXpV3UFgDXYvbsPIulB
ZtvzZ6V5d42CXWvm6D/6tAMHoK5svlySk+6NK+sNDp/hvqN3Dcm5u53lDHkMa9F8WyRSfY5
ZWAhYZAridCsrezs7S581QkyZIHrW1r9+Rptn5qh4yDg1tgq7Upxk9zmxUEqN+p0vhGWKeK
ZYzkCuPitSfFN6JANhc810vw+kEtrcME2nNcZeXkr+K7m1ifZukILHtW81zYH0Zph9XE9G8
LTWzWU0MWG2t2rfCs0oYHCiuM8EpbWE9xapKZXbkk+tdqy/NtAIz3rvwMr0L9iay948g8fI
U+I+mzy8Qsm01yXiKNF0i5tYOFFxv/Wu0+LAZNX0mJBiRsHNcTcKL/SNSEjbZIOf1rz8xT9
sn5I1o6aHYaIwtwCTuYwpxV/x5P5fhO3tUTPmsDXL+GL57nWZFZSwihQADpXbeMIg/h2CfY
AkZHWvOwllVaXVP8jpqfCcvo9v5v2dWOCuK9mtVC2UILDAWvIbJUYwzQk89cV6vp4MlhCyc
gAda6cod6s7djPFK8E0eN+LlP8AwsqScsE2rwTV6zs2mmhe6uQ8M/ygA0vxFhhl8WwooxJI
MNim2lhc272CKdyK461rjp2xF/QVF/u2eT+JtPk8H/EGRdjLAx8xG7VeivYNSluJIEImmTD
e9el/HDT7C78JxXnyJdxEBSOprx3wTdSHVxHMgIZNoYDgGuzGUYwiqsexlTavqVNU0LUNHW
3v8H7PITuIrOjMcMztuHzcivofRPDsPibwpfaHfIGkTLRuK8K8TeEdd0K9ZLqycWsT4VwO1
KnT56SqLqTKVpFvw9NNfCe3UEsgzmuqgvytvHGy8quP1Ncx4Ije31O8dmHlyRHGauRytuZS
TkE8j6mvIq02ptGkNdze0vUr230TTktpiqrCOM16VoOpm40tRc/Mx45rzWx0yeTQ7SSBS2I
RgCvRvDFqx8Ojfa/v1/hPG6v1HFRpxw0JR3PyvKZ4tZpVjJvl6diS1shP4hOF2wkcjHBp1z
8PNMu7+S5tZRBK3bHFYNz441vQbuSO98PD7ODgOPSnQfGXSoUBl02U5/urk140pVpbH3OHw
8MPGUW17zv2Oc8VfCm/gMl9byRyoOTxXBT6bdW7+TNYptIwGA719Daf400XxJZm3lhlgifr
vGKoS+E/Dk1xmO+wrfjiuujKjJf7QmmceNqZhQmngWmn3Z86ww28F4YLtZos9ChIrRlg1GN
DJpGs3EYXqpc8169eaZ4Rt782qZvHj5c7anfwbo1zDFrGiFZYx/rLZjjNRiKdOGsLtHVl2L
r1lbFJJ/4rnj+keLvH1rNLDDqLSBf73NdRp/xc8UWuI76zS6C9XUYrbvIPDx1oQ29uLG5YY
aI9CfrXNax4KuH865huhagHPlg9feueKgz2KiV9Io7O2+OmmhRHf6Y8XqRzXR6T8V/Cd5yt
yY938OOlcL4f8E6ZcaEbmcrcTL1BFXrDwPZwal9qislltW++AOlZ3ipWTOZRTV5Kx6tZ+Lf
Dt4uyPVYsHsSAa3Yr7TnVVivocEcHeK8Mk8DaJa639tdnFs56biAtR+ING046paf2TqUkVu
OJMOaOW7tcI8ltGfQKyRZwtxE49mFSBd8f38/SvnW00jWkvw+ma3NcR5xsyTitaK7+I+n3M
kD3MkiKflbb2p+z8yeZPY92YKiAEGmsa868La14zvdRWDU7fNuOr4r0cLk9M1k9HYYgbApq
gbt1PZeMVEQw4oAnQgkk9hWP4hj87w9exsOqEitZO49RUU0AmikhmG5GUjFNbh1PAdDtEZn
3ZLRucY7V7b4dmc6IkYO7HFeSW1xa2Pi2504Dy1ZzkV6T4ZkKXc0Bl3R9VX0r5nDydPFSR0
r3oWOnIKvilL4+WnKoK7upPWo3BByK+nvY5rHmHxgV4dPsLwIMI3zGvJ9N8SR6XPd+WGIuM
DivZfi3btceCnYqWKc5ryDQdOs303T5psEs/wA+e9eDmkYcyk+x1UXpY9J0q/8AtljaIpyv
l/NXnHjGyFv4gkUg+VKtenaZFp8DXflKFx05rk/GkSMY5Xj4dcK1eNhZe813Nqq9wxtDvN+
nLbO7fJkLmurF6t34cgtpUzLG2Bn0rnfCcVpPG8cihpFPyn0rYvYp7O9cY/d44q6UuWpY56
t5UTtvAcm25nhBAHesC5itR4ymSOLczyHJpvga7l/t5kBID9aualPa6R4omknj3g84HWvTv
fByS7kYeWzOl0hILbWRGkIDsOTXVOuDueQKnf2rz3QtSguNXik2urSsQpI6U7x5rWoWxGmW
r+UhQtJMDW2BnyUZX6G1VXkjmfifqKXXivTLeA+Z5QBBHeuTvZrabTdVkjJifaAwHrmmanN
N/amiypL5ski4yec1XRWk0zxAzrmWLJK1x4uq6lS/oaU1aSR0/hu1W1ZLmIkmSJcn8K67xJ
dxz+AZG3biGArjfCWsLP4djDoBNsx+AFaN3qES+Brp2O5TKPl/u1yZfFvFa9Lm1V+6M8KOb
j92xwFHGa9g0tmSxjjNeLaC4mtxJatsfOOK9h0oyDTIGd/nFb5RpiGjKs70zzb4iKqeMoGQ
5cDNQ6XfXMhgeQZCOOKs+PHiHjmxLxffBBPrUWmOn2poxgYfIq8y0rBh/hsUPjJYfatDtbt
HYAuMoO9ef+ELKBNVhtmGxWO4se1ep/E9A+gwXBfaqDIX3rzbS7G5u7E3KSFbk8oR6V1YuT
5Ip9USo9T2rwZH9muL1Y33R9mFRfE2H7X4EvDhWkX+LHNYXwv1K4luruzuQVaIYOe5rr/F0
HmeFL2E/PvUnFdWBn+6t2Mam580adZyW9mksUx3spzWnG8aRIGTLY5/M0trYyLAIzw65/Kp
AgKqDEGIHrjua82pJcz5i43toexeBdMiTw3p1xKgcNCOv0rp3SMcRJ5aKecVleDTnwRpX/X
EVsucQmvqHNyVnsedTpRgnZblWTTYNTt2jmAkT3FUx4I0OICSO1j3+mK2rfi1O3g1YVGKLz
zUqUoq0WVKlCW6OSv/AAbNLEfsTJGOwHFc7L4d1+x3ERFx0yvevVVRscmglwOvFbxxMo2Vr
nDUy2hPW1vQ8QS01Owup5jZsvmjDMwqO2juLGBQuoNGWJOAa9xMVtONk0SMD6iqtz4a0O5A
Elmpz3UdK6vrrkuWS0PP/sOlGXNGTPAdXsZNT/ftMpli5Doea5m9v9ZiYpcysyKOGPcelfR
V18NPD0wJhlmhZuoU4rnL/wCDUcwItdQITrtl5NYp05s9yk6tKKitUeUWPjM2McUUKkSMQG
X1r0F4fF89h9v0SMmCZMsg6iue1X4D+Imm+16bqMRkj5C1lSat8UvBWpWulXUqiKUbQ+OMV
yVIxTujvhKU72PTfDKR3ultFrzATBsbHrroNJ8NG2K/YIeO9eMweOdO0+72avBI9wDueQfd
/Ct1/ifpoiEllo93Oh/ug81nKN9Uc16kHaS0PUbaw0fSyr2UCIW5q7JqemWcM1zfTRqmMhD
jJryX/hO/EGpbItB8MXDO3A81eBWjpnwn1zXtRXWfF2rywkfMLeJsL9MUoxad0zVpWueieH
dTTV989pGUgHQ4610aKKz9I0q30q3FvbkrEowPetHBq3uYRvqBXmmMoJp/fmgmhFjfLI5pQ
jF9x6EYpA5DDnikLkswBOD2pN2aEeDeLbeSw8fXU0Ee48H6V2HhB7htQE00oXcOlZnxDWK0
18yx8yTKAad4U1OeW/t7aWBV98V85jY+zxV0dFN+6etjcqjcQc+lNPNOIXaFU9BVcxuDnca
+kWyMDkviUxHgW9IXOBXjeheWmg2cksfPmD+de3+OE/4oq+ZwCu3vXznaNeN5CLKREJgAM8
DmvIzOPNFG9Hc9V0Sxe71K+ckrHngVm+PYmk0KIxLzC2Ca2LNmt7kxQuTIwGcd+KpeJXuJf
AupN5X7yMk5xXg4P3qqj3Omr/Duef8AgubfLOjNtkBzXomruH0dSih5AuSa8s8HsU1GEufv
D5q9SthtBjf5gyEAGprSVOsRTXNT5TO8D3ay6/AgGGJrovEUMMvikqxHmAcZ6Vxnh4SWvim
Py/kZJcMK6Tx6slt4qt7mNsq6AsBXqxf7movmclBcqs+hr2RCanaDahWM5Yr2rh/HHiC1ud
b1K0huN2F9eldL4Wvke6lil5L8DNeUeILBbD4l6lb3B+SeNmGajAtypVDtq7o0L7ZDB4YvL
VvMIwGq3avEsviOWXA3xE7a56/vYIrTQLaCT7sgBx9a6+WOKbWb63WJcSWufqcVy4iWq/rq
EXaSZynhsX8FrbTrkjzD8vsa9G1/T1t/BNzceXtid1JrlNCja206zgK7mMzDJr0bxDGJfh5
cRy56jirwDvibrsx1Ze6cX4beOFA8bfKTXsGkzPPpiSdGBxivF9HH2WGERjdkZr2LRt32CF
8gAjpTy33cQ/QmqrUjkfiBcW66zpzSAB84zWBF+41VJRLgE8CrvxNkaHWNOMkeVLdayrOGK
71COUlwISCB611ZlH95fyDDvQ6vxtbx3ugwwv8A6zytwHrXFaFeQWWnRu0W6RG2kelejeJj
CNGhuwuGEWADXmWkTQXNpdxRQsWLEk+lRir2jr0Gvh+Z0/g+WH/hL5LiNwFuOqiu91mQvpl
0F+YKhryjwtC1r4yt/LDc/wB48V6zeqH0+7ToTGa7cv1puJz1XZpHz3d3wS6dz8owQKpxTM
Y1YydRnrjuamubT/iaSK3zDng1lX4ljkVUUgAdvqa4qkU5u5SlY+i/BJz4H0v/AK4itiQ/J
WJ4LZh4H0rP/PIVttGGjLZ719IcadiWy5jIrUVQAtZ1hkZwMitFFDAhuKCrkmBjio8ZOKdG
pRuORUxj3nnilYCDbGOoxQjYP7tuO9LMrnjtUIVVdQoPPWhq4r2LybXAZuKk8w4/dpuHqah
JEaZZtoqNLqBnIEw8v1z3qbJavQtcz2Lg2gZRirmszWNC0jXYki1i280r0kXqKuoFkRnSUM
BTrfLgFhx709OgvU42/wDhZ4T1GNFnsz5UfcHlq6az8PaNYWEVta6ZAkcYwuUBOK1mUbflp
QOOaq4EMUMSSKbe2ii291XFWSGaTcynb7mmYp5PHWgQ0jD/ADAFe1FMOc5pjbiaBk3Wmlac
gYL1xSH5Y2yck0CMjXdbtPD2m/b7w/uydv41LpGs2etWS3dkQwxzWP460T+2/Ck0KA74xvH
1rzj4ba0+nztpbsQ27awJ6Vz1p8lm+oLV2Nz4pWxaWyvo1wQcGsnRBdpd290BhQRmuy+Idv
53hSS4Qf6rDA1wnhs3F+wC3GF215GaL3oyNqW+p7XBKssKSL3HNT5BHSsjQ3ZdMSNpN5Xgm
tTzfLUsOhr1sPU56MZEzVpNHJ/EUiPwNdbmwG4r5yWdYgFR+FmU19FfEF438JTxHlTivnG4
gSKWdh90SKa5Mf0j6l0u56tbXkYuYJ4eWyA1dJPpsup+GdVRACGQnFctostpNb24VeSoJNd
94Ynja1uUA3KMg14eBX7+B0zd6dj5p064NpdypnDxS7cenNelnUSixupG5ADXm3ji1+weOp
xarsS4ck/nXR2lvdXmkxvbSbnZdp9q2x9CMK1zGhK5pnU4LfxVbX7kLG7hpMV0PiTUrHWNd
gntZN0RAUc96821eCbSIIElbeSuM1b8O3qmQJIp9ie1EXam3HW6M27TcbHpek6WyXnnocbS
K4H4wW32Xxja3o48yLacd+K9M0meL+zNwbLZFecfGOQXGsaSrPtYJWmV2XtL9TpqO9mcF9m
xHYyOT8rgjNdxLe+T4gQb9u+3xn8K5bZJqdjsjiLC1XJIrpYYI7xoZnH3bcCuSu1f0/4cI6
k9oVtdLsrx5+s7fzr0LUpDcfDq4mjYSBsdO1eeWtiJtDtnlz5EcrV1GnzbtB1SyD7YWTK5+
lLA1IrEJd9BzWhlaCqbI2n6bK9V0ZY20tG3njpXj2lBpbdIYX3eWpFet+H9w0WEN16Gry/T
FP5odZ3pHLfE87n0uTy9yhueK5mDUZW1OMW8KrEmM54zXZeP2eL7FgA4z1rzrSsXd8EuRsA
kGDnGea7sy1n8jPDnoPjC4uDoVtIFARkxivOPD7qXu4Z7lbdjnFeqeLIIj4ctVCZC4ANeSW
0FrL4iljaNgmOSKnEL3YvyGnp8za0+01C28SWcsNysqFvvZr1qcM9pOc4/dHP5V4zp8JbxJ
Y28crrCsmc17JqJKaTd7EO/ySP0rsyzW6OeutVI+f5pj/bdwmeQxArJ1GdxMAOCP8TWtYNa
NqUonU+bzVK5gQzEjv8A4muKq/3kioPS5794JO/wRpWeP3QrdeM+UcHvWD4JXHgjSv8AriK
3HkIjK+9fSHKWdPIXINaAXIPOKzrLlq0ZDgUDJNwT5Ry1HmBhtB+b0qqEdpPMDVK729rbNc
XLiPbzk0m0iuVvYm2OoLMc47Vz2s+JbbS4yWUBuwratdQs723MlrcKx7gmsvWNJtdQ06Vmi
RpV6E1nNtxfJua0klNORz8XjuyvLV47giNscZrHg1YXsZgt5tqmTrnrXD61DLZ3c0UkQDD7
uKb4daUXERL4O/7ua8OdSo5Wkz2PZw5bo+gtGKR6aocNkDJJ71oxXMNwD5DA46gdq5tr5F0
MrLMIyUxnNZPg+8H2ieFbndz1J616sKiikjy5wb1PQVbGCTTt4OT2rn9Y1mKxgXa370dvWo
NK1cXbtMznbjlfetZVYxlysyVP3bnUbuM9qTPB56darpdRGESsdqjoDWLd67GFeOM4ZjVzq
RguaWxKhJq6OiyuAc0FgOcVl6RcPLb/AL4Z9K0S2aqM1Nc0diWmtwabsw4pUZHBKngCmDr0
zRgC2lGMMQcVRLPN9d8d3Wiaw0N1bM1qzbSccV5L4p1OOw8QDUNFmBNydxVD92uv8VtcDU5
ortd24kKGrzPWbCWwvEkmUru6EVxV/elyvYSlfQ+htDuZvEPwymjuMSOYjk/QV5x4JuJLaa
XzcDY7KQe3NdP8I9VhfTpdKeTO5Tx9RXHFBY+NtU00MVHm7h+deZiX7XCtveLN09bnrnhvU
Gmv5bXYVQ9Ce9dSwIieM9RXDaK/lXlu6PuVsZruJZAGPuK6ctkpU3E0raI5bxzGg8FXJc/d
wd1fOt5cBoZlCEhmGGr6K8bLv8GXyvyuOlfOcyPNbhIxhQwp416RfqRS00Ot0ia5WO3igjb
AT7wr0L4eC8NlqX2g9zjNcfoEqwtBAy/eXrXYeDbl11O+tn4TkivEwsnGvFrudMvgPGviOk
ses2k7YOZipI7c1u+HQ1qk8KEkBRj8aZ48tWv7K7RY8SQyFg341R8MamrQQK5zIy/MfpXXm
Kcm/UwwzVrjvEjRtYK0g3uj4qlosZk8xlwDjgVb1uF57SR04XfuqpoNyN7COPdIBxWFNfum
l0FW/icx6dodvILMMSdqrk15H461ZtW8YwBVMkVu2047CvWdPvnEAjmUxK64PvXhviu4Fn4
pnWIFYS2GI71eCjJSkbz0SZ1fhC/gWbWLQBTG8ZCt61tobbTp4IwCzSw4I9K5jRrfTvsO/T
CwmPLbq6n+ybw6l9qmIKrbA57CuKurSdzWOyZLG6Wvg2SZmDRiUnHpzWmk1ong26u+7rhcV
gSXKXHh5bZY8R+bhz681t6zYM3hvy7FMwqoJUduKypRUKsZIts5jw1c/Z5wFBy+eDXtnhXz
J9CLSKQyvx9K+d7J7m91uO2s9yOq4bFe4eA5bxEks53LBBkk16OGXs8UvP8AUwnLmgyD4lz
G3s7SRUyeleeaaY726AkJhMfzZ9TXbfFGUSxxxxyf6vk4rh4tOnns4rmzYsSPmruzH42jPD
vS563cxRX3hGESOeI8/WvKreZbfU5o/LDN+or1W0Pl+EbUyrkqnzV5PO5/4Sy8mihPklOvv
WE/eowv2KWraOh07ypZ7QGJI5BJnJr0fV5ZIdEuZ1TJ8kggduK8k0vUZTfoZ7c/Kw216pq0
8TaJOJ7pIWkhOFJx2rqyz3XK/kYYh2SPn/SYhLrFzcSDdlTj25p9yIEKl2Az/iaTRoZodUu
tzqYwrYPrUN4VeVSQOnf6muKo71ZMIu0Ue9+CNv8Awg+lZ/54itmZPkJHrWN4MGPA+lH/AK
ZCtaR/kI96+nOdO5bsBg5NaDKWbIHFZdqGJG01qAkR470DK8waECTPyivJPiB4tunmFlGxS
FDkkd69WvW3QeXvAzXB6j4UsLrU99/IrpJwBnvXLiE+Wy6ndhZwUry6Hlw8VahZQI9nO6IT
ya7XU/H06eErYwXOLsjkf3qxtd8P2NpNNbRMoVelcfJBILdlaTeU4QV5seeD3PS5YTd0iXU
NbudTmW5vJdrHjFbfhY2sd559/P5adjXF/ZXn4kJUqelaEAkNs67iCnSsZLqb8vNoj0HUdc
kuLwwrNuth0Oe1W9CxJqiPFcGBFPY/erzy3hnuLUSK7ZB5rsNDnNrPbwiMO7kYJNUpvmRzV
KfLFo9A8RRXVzAkqR4CD75OM1haV4qt9NuGhu12sP1re8SWWsahoUZjULEi5bYea4X7LYzw
q8sbK6fKSa0xM3F85ywScbM73VfE1vLpcd0kuwdlFO0e1/tWWG4JwnUk1xmh2Mst06ztutV
5UGvSdM0q6naOSJ/LgA6CuenOVeS8gmowjodNDFFBGVQgqOMinA+tQW1stsGUylgxxzVabW
7C2u/sTODJnFfQK1OKvojzn7z0NMcr1x71DvBYFX3LTbvP9nuyNjIyDWNo0pmBBkztNEppN
eYJaMx/HukW91osl/5W2eH5hivI5fJ8QaGzyECeLhQa+hNRt1vtLurbbu3oQK+coUOnX95p
83yESkD6VjiFopI5pNppmv4Au7bTNchfeP3jbG9jWn8QLaHTfiHa3iLtjuEy7e9cLc2smi+
KIJo5swuQ4r0T4kxjW/Bej6/ZHLQlVkIrihFOE6ff8zpVmXdP1JIbOOWNiVVhuPpXpFvMtx
bRTg7g68GvLdLggbQFAkGJcNXcHVI9E8KLdj94Y14FcWXT5azg+qNprmSHeMcHwhfbuNq81
87W9z50EsManIJOcV7PaeMLfxd4Y1O0li8ufYcL9BXkOhOhW7hCDcm4ZNdWKqRnSUl0I5eV
qx0+j3S7rTI+ZI8k+1dl4Vk+0eJLiNcAyR5HvXAaa8UUccjnBaIiu/8ADFlHD4jtLhHOJIh
mvHpvlqxaOlaxOV8RJIbm/s3XDfNmvNfDd4ts11byL88L7Qfqa9j8aQonimQAYV+teN6hYx
2HiaYh8RSfP9cV7OJgnKcV11POw0muZPodW0pnjaBRkFf1rnrO7n029ZIYd0jHC/Wuz8OwR
31it1Am5scisOW3RNfULglZCWHpXmUbwpyTO6p7zi+52Ol639u0JF1C38qeM815Z46to5td
FxbEFO4NetaXbWvkz+b6ZFeSeNLaSHWFWRisEj8GnhG4y0Nqm1je8J6RJJot3cBwxC5UCtG
C51i5sPLGfKceUzZ+7WRoWoz6e/2SBGeJxgkV06SItu1qFKtnfiubER5psSloiKx0iZ9Glh
ifzFtjvfiuptZRN4VuZ1BXEZGD34rH0i/mt38iKHckx2ucVtX8kFvZXNvIu0GM7VFc0VLmT
fQ1aujyPwteLa+IJ7mXIbJr3bwA8d1ZXF0HG52xgnmvCdKstuvlh/q3zWmviHWPCviyK2gV
jaSEE+nWvZjb23McSejR6J45nit9deGZQySqAvPU1F4aFtAoaRtsTA5HpVPxlLpl9rllezM
dxjDYzxmk0mSOeWZF4QdBU5g25qXc0w6S0Z6RNJE/h2VbYB0CHFeQX8VzaOwV/mmPAxXoth
eJLpFzErfc4Irz+9muZ7pQQMI3Fay/gQ8tCYTTm0iN7yWK+tYt6iTK8Y61yPxU8Q31z4m8i
0uniWFAHRT7V001o9zq1s4bB3j+dcD8RLTy/HdxbI255Av8q6cHblk35E1VexueFZFvrSMu
53LH8x9TUGpblnC4yO35mrPhzTbvTYFVkIDR1LfWpldMEdP6mvMlrJ2F0PdPB7bfBGlZ/wC
eQ/lWtJwo4zk1ieEWA8EaUnX90Ks6tqY060LkZA719VN2OanqbVk7Ftq8YrSVyUPqK5rQtW
s720M0blm71Yn1UJeR20IJ3nk1DqKxootu1jQvLPz0GXIJ9K4nxHYXsUyC3Ezt2216AWQ4X
PUda56TVRDeyW87hR/CxpVHGULNhC8ZXSPHNZivYpy92kiN/t965q5v4xtyhjYHA967LxZq
sV3rDRyTh1Q9qzoPDdvrkDSwyqCvKgmvGqSUZWTue9STaTasjLs5NMhO/UWyZB8u2nSxjyn
ntl3Q55+lWLvTI59LksZbRop4ekvrXKHVbvTW+wDJhf5WJqEnJ2NW+XWJ1NnewRwGPgZHU0
lpcXKXZuNzfL9zHQVjwRJPDtRsr1zXbeFNR0u6iGnX8G1o+N2OtTbWxyzk9zu/BviBotJuR
qt5G+8cK5rI1vU9PnDQ2sS56/LWF4l01ZLRn07ckSjqK41Lu5s5EUyE5WivUkly9BUqF/eZ
3trdy20MM02VgZsYHWu2tPE94I4ktVUIRwD1NeRWup3GoWyWgPKNmvS/DsbXAgllgKmMfnX
LSU+ZKDsTViorU7fQ9VutQ3x3UAjAPWuL1aEHxjlWb5TmuwS8jjmGQI1zXG6rew/8JVtQg7
u9exXusO03qeXGTdTRHpTYk0UDrlK5fw5kXMqbskseK3YJjHpqkHPyH+Vcbpt3NaXc06jJJ
PFVVknTpvsXFayR30DGJjuGcmvB/iFYJa+NyxwizrkH3r1RvEnl6Nc3Lj96ikgV4n4z8U2u
v29vcn5LmJ9p9a7ZSjKDRzVotRTM++X7XZs/zM8PANdn4Smk1j4a6npP3pI1LLmuY0qMT22
0MMSof5VZ+HGojTvE76bPJ+7uNyHNeZGfI1LsxQfu+ZreEjNN4caNwd1sxD5+tdHrNx5vgS
4+ysS0Q3MD6Vl2CPpXiHVdK42SsXX6VPb3NusOpae7ZLRHivPs6WJbX9I7YO8UjC8GSgapE
GwvnxkH8q5JFe38Talax8cOeK2NCfGr27K21UkKk1S1jbpnxFuk6rJGT+ddEXaLh0HPQ1NL
MEml2m5SWVdp+ua73w5cOmt2QkGEPyLXC20qW2m2bqmd7c100t2sYsbiF9rLLjArzHeM1Lo
iqburE3xBm8zxFKsXBVa868XaMW8IQazCpLwnbIfXNd741ZW1SKQHLPGCaghiTUPhxqdo6B
ivIr3rp17vqebHSTXc818OeKLjSbXCMuzHIqzb3ENxdT34lJaU5Arz64NxZvJD1xnirllq1
xbpHlOB3rGthm72OyM9F5Hs9td7rbdCCylQD7GuP8f2xuLe2uZFKxqR+NdB4InFza3Ek7AR
SDv61U8dW7DSIVL5RG49xXBRXLUsdM2nYh8No8OltctGrY+YeuK6K5PmTeesO0tEG5rnLHf
GltGj4jePmuuvVxD5sR8xBAAQO1ZYh2loCsW/D4W402V4YwZIyCar6lObjxFJaRx7kEJ3E9
AcUeF7+C0tLtsECXC4NTaqEs9Uk+y/O8keWPpxXGl7zNfsnnlkHh1f94RtV8cVP8Q90ZtZY
2XBAxjrVW1uAmreVNHljJmqvxMk2taOhKdBtr16KvV16o4ujNDX5Lt9I0ebYxaQBd1dNobR
xyxxncHx8+a5/UI5pPBXh+7abaC+K247acTm5jbKhQc+vFTilflRrS0Om8PMjXuo2mGPVvb
Fcxc28kWoyMX/AHZY4rf8GvJJJqF2wzhSK5mS8kke4M/GJTj6VV28OvJmS0k2iC1Mq61Au8
Ebxx+Nc54qtYpfi6rSnj5TzWpbX0TeNrCGNsqzc1k+MllPxTkMZztUGumirQmvIp6tXOsmv
lk1Q2tuBsWPFYs8Vw7fKDx/iaqaPc3T6pNI8JIC/erqorcvbxsQPmGf1NeXJ8rshnoPgyQP
4D0lyfl8kHdTTq9hqGoPpdxCNpJAkJ4NUfDlxHZfDTSppFIDwjn0rzvUtQdtUINx5as3yuD
0r6TE1GtELA0HUXMzqdJ1b+xNV1C0IzGSQjdhVaXxTdwrLtnUuW+V8dKzlsrm4jb7C4unxl
iOay/7OuWlBliZXHVa82dST2eh7Sowild6noFv4xlj0MyS3okn9MVzd/4uiuof9LO1uxzXP
TWl6mT5LeWOtW9CtNB1PUDBqpA3DCAnHNTzvZmahBXsjlr+SZppZ7dWcN/F1qKy1jUYIgI5
2h2nqK9K8QabY6Fai2gtFkiYfeHNeXXbKlzIIE/dt94GtY2lozojFtanonh+41XxPcxxEBb
WIZeXH3qzPGq6RdagLKwgWIxja0g/iNZuheLLzSLGSyiUJHIMFqxL+4kuJ2kiclidxaoTt8
O5zyUr67GpZQyaTB5bjzQ/RquWmqPpl353lqQ3PIrll1e5YrBLzt70+7kuLmIMGwq0ezu7s
aR6UnjM3dh5MdsseTgk9Ky5IIbiTzvLGWOM5ritNumlb7GG2t61rwTG3XypLkk7vWsJ02pD
S7HWWGjyWcrXLAFCMjmvSdBvH/sRJAVMhOMeleIS+IL0z/YhIfL9a3bPxDOlm9vbA+YvvSj
aElIwnBy0O31e71L7e8ayfL1yD0rnjcudUWeR8svH1rKXxHLNblJV/f7sE5qle3UiyiRX7Z
qqs3My9m7Wse7WepRroRllkCnZwM1zOkavZ3F9LFJIEIJwD3rhrPXLm7iWB5CqqORmqE16D
dPJaEh4zyRXXOaqQSfQmnheXmb3PRLi6jl1xLNSHDdUz1FeV/EDQZtO1h5I7byoWO7ANdAL
ia7lt7mFytyOM1tPF/acE9vrJDy7PlJqKdf3rPYuthFKndHBaFdTeUkaKW8sdc1Et1DY6/F
OqEzJKG6+9aWgQQ2/iJrKX5Iw2M+tM8UaZbW3iFXibCPzmnUim2u54kNHqdhqF4tx4mtrmG
ULJcw52jnbWNdyvY3U11ITucFCP61j6VeJZair3Evmy5+TnoK0NXke7WVnGA3Irmqe9O7Oy
LSdzCtLmSOwZ4n+czZz6c0/VLg3XitJ5RkmLr+FGnxxpBJC33jyKy55JJtUh29cEULW5c3f
U6/RHlurWMyAeWs2FFdBBCj6pbwSH5PPz9K5XRjLHYqA/wByYZrsLAeZeM3BZDuriqaqxEd
JWNDxrDB9uhZWACqBSeG41l8O6gpOFYHNUdef7TL5rtwi1d8P3do2hXcCuFYxn8a7vaWrJ9
Dlik5nhHiTT1i1eTYDsJOGzWUttLM0UaAmMMA5HYV1WuxPdo/lcmNiPrWVoE0kOrC1eES7+
qHvXdKpozSilLc9Zh0qHTvDFvqdmd1psAcDsfWsDxPcrN4Wy8v3mGwmuo8J6pFLDN4fvrRo
bebhSBkA1gfEXw3daXpixcvbg5WQdBXk0XzVLs7KqslYq2UHm2NrbhizNDnzAOldXBYXFpo
qLBdCWWYbSD6VzfhKe5uLERiIELHtDYrutM0iK0vYJ767O0Lu2Vz4l2k9SqaMXTIpJYp4WA
jZWA6d62tXjFtdRDZukePk/hTYjby2F9eWn8Mox+dXdVmjN7bTTAYMOP0rkU3f1NnseJtdT
Q+MwwXegfBHpTvibOWNq5AI4NOu42HjExRDIkfINJ49U/ZbaBlzIDXu0/4sTgDUr6S98H6B
pkcuzY+4sK7jS7ljp/lk4UJgk15JZ6s1neW9jeRcKRtz716aJEiIMZ+RwFx9azxS1SXmdFM
6rwZdWsWn6lGJgRtLFv6VxurLIC9yvMbZIArRiurfSdPubF12STD7wrF1K9EtvHZQTAgJ1q
YP3FB9zJrVnKWErReKLS4OcF+PaovFl3dxeOri5U7iU/pTfIuLa4t5nbKrJ1pdVmS91p5zz
8mK7Iu17bMndM6Tw/PdS2EbnGZF+biu6sY/Ms4yJAmFxyM9zXFeHyY44V2/IY8V1lqc267T
lQMfqa8qpZyNY6pXJrXUJE8GaPpYOY3iAOe1WdZ8E2UXhdr23cyS7d2D61yWbs2Wm+U2cRC
u0ur7UH8HPFlcheTmvbqzXtmpHVBSVODhocNpWo3nhVzOjB2lGNh5AqS48aukG+S3j3u34i
qcNqLiFJpZfNcE8VyOusftzIFPyHpWEIJt6m04pu7PULTxVayWTpcRx7mXiuGnu4H1MtDxI
G3DHauQur65tQvlktu9O1aWmo0rea77ZCM1fsEtWzSnJx2Oll1rUGyLicyIBwGqoDb3jCV8
Ki/exVFPOEjrNkrUrW8q2jGBD81Hs1ayZq5+R0Vzo8F7oQmtAohU4Zv4q5jU/MtYlt4ICqA
feI5NWLHUbqyuIbSeY/Zi4LDNbvijWNN1JEFnAFaNQnA61nFOLt0BvmVjhBcwQ5V1cyY61Z
lvVewCBto9RVyC40+1WVb6EF2Xg4rDne3IKr90niupWZmlZ6jhNKXX7ODubjK9a145YoYo1
uSS+e/Wq9kgthHKiZ+tRyyC5vWkkXABzWco8xrytanVW11YeSXeIFscGrLRzWGnrfcDzetc
5HewfKuzjpW2zS3tjDbSPiL1rmlGzsymlYow3DSyu+4DcetWXYMm6SXBXtVC9sxaT7IZfl6
9arFZGYKZODWjjtY503c1ft6x4kjY7umBWnpV/CYZt8YDP1Jrmo4dkn3uRV22R8DDj5jUON
gnHS51UV4I2jQfKOzDrmnX0t4ZRM1yd5GAB6VTtLKV7hQ54AyK2bGGxcSNO5aVOgNYv4rs1
T5bX2OdzNDqSuVZmBGWNXfG0LpZ2l0h6jkmrN6Lp3kdo1C/wYFVtbnbUPDggcfNGK6lLmsz
5upZVJJnNWTglbksH2nHNdzKY7i0hZgANvavONNQlXt1Y4HJzXZabcNLbi3PzFFrPEQs7xH
DVDoNOBSK6R8PvKup9KwNRQWfiVIV5C9D65rQu7ueOykCZVy3ArO1HdPLZ3AOZCME1lFM18
jpNP2jSpzEQW84E5rpNHsJZ2km+07ZXXAXPFcHoM5zeW0rHO7dXRLJNEiy285DAdAa5K0bP
lD4dWaup2WpHzFOGAGDiuPur+eyRkjkMZHBFehLq1g+nKRODMwwwPrXP6naaYkTSXFm0rSD
hlPANTTnr7yMnC2qZw9m5kuEXfuLtyKqamP7K8Qm5QZGMN/s/Staxigh1y3Upxvq5qFlBqH
iS5tinDJxXcql5arQiF0a/hzxCsNvEtwokgc580dVr0G6lsdV0CWG4Z7y0fHzDkrXiOlvFp
989jeS/Z0DYUv92vQ/D/iCXRLjaYVubJ+Dt+6fwrkqQlTlzQPQpyTVjp9K0jQ9OtUa2lKrn
lX61s3l7pNxNEsduD8u0mqU134avVjZiY5JP4QabfXFhp1o6Rx87coT3rikpOV2a+7FaGbm
2j029t4v3a7wRjvzUV063u6EsR5Kck/Sqdve215olzIflnDjj8artqMRuryNxsIj/Piq5Wr
MhzujkY0H/CYQqwDHGciqHxACO8aISJNwxmtDwxHJd6xc6gTu8hiBXP8AxA1Ez+ILYRp0Iy
BXtUda22xyLqc/dDzPFNkl3hUwuTXqUHkzNcb+Io3Qqw9K8t16PyvEVg9yrIr7ea9ShtGki
nS25jkClPyoxST5ZI1pvQlVYtR8SyS3GPsiLgGqmqwaZbW8ksKDzXO1K1/Jezsfs4gDMwzm
uKRptW8Sw6VyBG24+1c8FdtkSfYfqOn/AGfwi0twNsyncMVwkt/tRpUAZsYNel+MJTZeFb2
2n++MBDXjsDZilGc8V34eHNT5mQeyeGZ7a70SIHiQRcY9a6LR5XtbUKyB85+99TXB+EboW2
nwl15ZMCu3SZ1hj+TGV7/U149VqMmbwM1tJvZdH0u5gcgPAM4PtXKalqWpadLJbG7dweNue
ldHp+s3L6fY2sROyOMKfbiptU8LW8VgdZluVkVj8wz0r2KqXtJNnfSly04pnHadfXtpAZ0B
KZzzUF480kpuDBkS9W9KvAxW5YmZfIIyFqHT1u9TllgikUKOUU96lJbo2sYC+SkjRuu7PY1
o6PHJLfxoE3qW6elSzaPqMs8jNp0ihP8AloF4pmkzT21+AflwcA1cnzx0J2eh32reEX/s5L
6NxHGRyKppHa2Hh65jklVpj90+lWbPVr++0qfT5skDla5LUneCcJJlx6VlF3ZSu9DGvVEag
7j8xzk1o28cUWkxybwZXfBJ9KsXEcV1p6uLY/L3xVN1TdGiqQMdPetfi0LSsUNds3jnR2uF
ZWH3azozET5co+Zelb1vpMuraiYVYtIv3VqjqOjX2n3TLfW7REdyK0jbYy5veLpJltI44lx
jvUdhY3l7K0aQZXO3dVa2muSpReIx3rqk1K2h0+KOFtnHzOPWs5ycVobSm76Fa/8ADVzpEC
SXoAjbkEVmXOqSpbrBHlVHStbUdZa8tEtLi43qPulqwryVZGAjjzxjiklonJGHtZc9h7zJP
b7vMJkxVWIXIcSl/kFT2UMmJN8DYYcHFSRWE8KsJshG6Zq7x2ZCneQ4TxEGQPlumKaZrhbp
UTO3rVK5hEB2q/JPFaMMbraiQtl8VEoo6rxtqdDpclxMjzSXWxkHAz1rX0i6RLwT3sYMTHB
GetcCjzwv5wm4zyua63wpd6Qs7Ta3K7YOUSuecLq6MpyXKdP4gdEgSW2yoPQelc7bTbt8U6
53A12Guapo2oaKJLYKhGAq965N8LcRHbhcc1Ufdgj5+vf2l3szlNjWmqtzhXrc8P3Mh1VVB
G1jtP0rO1uIJqIKHjGabpN4lldl3P3fmreorw5luVFcrsdJqUZ33FsVAmj+YH2NcTLPcter
AJPlVsV6JqLR3zRajb/8vKbOPavPpLWW1vpGlHO7IrmovTUppqSZ0mhQB7q5Tbhgmc10L2R
je08jLNLgGsrw4R9vleX7r25IrqNNeNDbMeWQ5Ga4qstbmz13M3xFpYghtGdtruTu28Vy8c
+oy21ynnMyxfdz2Fdrram6urfe/G4nFc1CFSXUIY+eDWtNJ7nHUObgkY3cUzuQ4atsXS2ni
RLjkkpk+9c8iMbhfMO3DVuSeXF4jsQ43RuuGreUbNiizSgtNO1aG5lu4gSckE9jXJTR32hW
wuEneSNyQATkCutCRRtcxq+1TkqKxplN54XnkJyIHxzUU91fZm17aoraVr7xTJcXchlccqM
9K29O1/UdX1cy3lx+4B2xr6Vxf2cMYjGNp25zVixupFiMUZKyCTqK3qUYW903heSuev21pa
h5Cp5JBbnio/EdgsM7SQEEyqOn0q94Y09Zlm+0rvVo15J71LrIjjtZrRYNtwg+Q9a8bmvPl
NuWyucvo9nHoWnTzO2HmOStcEUbWfFchZN8aHI9q6q61CGx0t5b+ffLg4XPSsfwKyzTX0rr
/rCSG9BXr0rwhKozCWuiMzx7K1xfadFbIssqYX5R0rt9Hnu7SzgkvE6JgdqksdA0RbpruW8
SWbOQpOcVBqc/mXogL4hToRWNSoppRQkrFu6vLpbOa6MgIA+QZrP8I6bO+oDUJ0xLM+Sfaq
NtaT6lrCRRXDNaRn5q9GhSO0MCQoNvQH1rCUnFcpSjzHF/Fm2QeHjJGPlU8141psHmOUVT8
w5r3X4jJEfBtwkx+ZjxmvJPDsUfmThRvZV4r0sLP/ZiXY7PS7CX+yrVowCUOBXaSfakigzG
pOzn8zWF4Wbz9GlSX5WX7orfniPkW+6QA7Ocn3NePNpydzaKPPtOupdF1yxe4ZZbORBuHau
28WaWsujw6tplzusnPzwqeBXHyaBef2Ha3rwu9vLGCp64qfStWni0+40dmZo2XCq3Y179df
vXI1p6xRV+wWUUlvLcws9nKQDIOi1L4i8NyeH5YNW0idpLZgGDDtXY+ErCLXvDFz4euCisc
7GPUGk022Sy0+/8H68+SuTBK1YQ/me2xs22+UfJ4nt734dKsZEV2Fw2B96uO0HwrqF9Guse
XvRXzt7GremtpEcV3pl8+xhnyz611/g3UGttFnswdyBjt96hS0UVtcJc0VdbjNd0lLOxi1G
OaO3kKcxA9a4fS7KbVdWBkVTGGy9bHjO7W4lSMs4m6AZ4qPwxo1zHG9xdzmMHoQacuVKyKh
eMfe3NPV0s7O2NmsKQq4+VjXFjTppbnKN8q9Ca2/GGpWkix28b+bJBxkVV0C5l1B/JnURrj
AfpVP3dSoT01E8LyRaH4ie+ujvb+ENVnxTqDazPNeXAGP4VqLUbGyikcrdebInIFcXPqd5d
3UiEFETgChRk3dDjo7sV1ka2dhlB/dHepLf5LVQx+XutRwXJOfOHPYVFNIyRnPG41tZtWZr
ez5ie/aC58tEUKR6VHvktQADuNVHR1ZZAars91LNyeBVKFzCc7y5jpYdauFhWIwKA3BbHSr
ep6ik2npCm0svcVyqvIx8tnwO9T220zbEYt9aiVPW5HNqPuY4J4RJvZZEqrDescr5rYWrF7
EVUhMZPas+P5VKbRuNaJXRbdy/FKswYKCTitzR2IBkuYtxUcBqxNMv4LO6hSaLPzjPHauk1
SRtQuVk01NkY4OKyqKxlOdlYhhubmSVnkTbGG4Wuhd5LiBSgxxTNP0C8LR+cMpKOKsKjwO8
GOUNZxjdHj4l3aZU1jTZf7LhuQMkHDN7Vy8yASbxznjFei20xudEurWYA4+YVwtysQmVF65
p05XTiM3dOu5P+EfWBFIeBtyn0rF1yaW5mUxR4KjJrptMaCBo4JQN1wMVk3o26tJCq8EECs
ILlmzRS1Rd8NubqYMTjbbkEV21iLZbJ5nTOxMD2NcR4eiex1FEbnzBjFdyl3Hb6dPEYck8V
x1I3mblTVwsQjuCPlUA1yNuwfXbl1OEkQkCrepatLd2MsZGP4RWZaypBdLuPO3Fbxj7pxVD
PmVRcxhxznmr93g6lZypzsHT1rN1gmO7hK/xVqSW8iXdiw53itX09BIq3FzJJdPgFTk1T8y
RdMu4Qx2k5K1NO8g1R4yMcmmC1keG62dcU4uyTLtfQy4pxIEXPIGK0dK015dsh4XzOtUIIo
oIt0n3hXY6NaPP4bWcNtAkODWlV2t5nRDVadDutEuJUtLhVfhQoBqDUZ5J9ZkYyZAjwceuK
n0K3i/4R1maTMkjAZFU9QtDZahdvksFUN+leYopyZvU+E891bwf4murkOtqWhk5BbpVvS9K
n8JzGS5kE0jrzEvKiuom1a58QaXhdZFo9uuBGOprgrqd4BInnyXFx1JNdjnKp7ltDBKzNPU
9Zto4ibK0QTP1PpVKG+8+OGwZzJdTOM4/hFQWFvELJ7uWQb+4btSeGIlm8bJIpDJ1puK5H5
FM9Ii0hdNkjhtCoLx7nro7WKW4SOEKuVXg1k3W211Bp3fKvF+VbFmuI45oJeDGDXBJX97yN
EcD8VLOa28PRvJKWBbkV5j4ZdobmaZF+UrXp3xclk/4RiBSSSzHrXnvhi2e4tNsIGStelhn
bDIwnuj0HRGWTwz5wXY/m9R1xXY21tazWkJmG47ep+pridDdrfTltJu8tehDyY7aFSoA2+n
ua8mbvI6IOyKmi3f2fwbpIlKNGYhkMM44rjvEOhQz3RvNOuVZnOSicVuaVrOjr4QsLS8ly3
kgYHUVz0ywWcpvrK7LbWyEY19DXl7+o8NH3Cp4X1uTQtZRbhSiBvmzXY+NbWDxBp66lp74Z
VyXXrXmWt3j3t+Z2QIpHOPWuq+HfiSytEutH1px5EwOxmPSuZe78OzOtxu7nAs/74CRsvGc
ZPWvQfB7SSwXEykhVT8K5HxFb2MevynT3DwsSQVPFb2las1t4NuRZJmZT8/riqnuirc/ujj
ZtqursXlA2NncasajqdvZH7Haz+axXD4PQ1SgivJfDpvovkVupzzXJo6R3DtIWLHnNRGF7l
Se3kX4bQrcNd3LAqTnk1DHqMw1JltiEgHcVPaSWepskE0rIqnmn69a6RZWwj0+VmlPWrWr5
SVIff6hFPCscA3zD+6OtYl8GRC8sBSRuvFaPhzV9PsLtV1GANn+LrT/FU73eoefp6E2rdMD
pVwXK+UG7nOwySLGzbRx61DcPLPFz+FI00g8xGQHAplkz3EoU/KB6109CUEJnaPY+cCpVWY
fNGMrU9wCjbVHHrTYJnPyquFqWPl5hu2ObhjtanJMltG8a4LnvRIEVgwUn1xUssMDqjRKd5
qWDhYqiKZoTKX2t2JrOZVE5y53nvVq6F82YFUlT6VpaDppkvl+27BGPU1UZcicjGfuljw/Z
C6jZPsrSsOSxHQV1NvHbS30duG+yqo7967bSrLTZ9Iks7DyopCv+sXv7VyviPTltfKt3dDK
OrKea8+Xv3ZkqnQ6u31uCy0F1KrcPF91h2rlFvTfTTXJGwt/DUYsbeLwzLctfiJk5CZ5as3
SbvzUMgXK9OaqLmo+RyYiNzdso3W58uMnEkZJrktTjkgvHkI+62K6qGV7S4gkznzGx9BXM6
47y6lPF0G7OaIO7JhH3C9JcYsLSdzwrDn0q1qJimvYrmI/Ky9axLObfps0Fx0jGVz3rWDQz
eGYpkYb14I70/tMyJrKVoby1bqBKOTXRaxfzxh5I1yC1YtvGj6NbTggESjmpbm5eSB1JBG6
uKXxnTze4RSqv9nu5AyeTWNNNzEQOa1fme0lXkjFYMj7TCcdHFbwON7l/xBaGK3s2f70oGO
K1IlWzutPSRiW25G6k8USSummuY12ooNM8RXfnSWEkSKpCAAip5vdj6FKO/qYVxIW8QXAY8
lqUXclrcTBvuMMVnzM8evFpDy1Ty75blwemOldShflXkXHSTIbmINZ7O7mvQ9GhNr4BjTqS
1cRZWTvmWTJCjpXoGnjf4LMuMKjHArmxE7qMfM0g73Rr+GWWHwfLLccZlABP1q34g1G2tIp
I4lEhkQZJ69KzNKuYrrwXcwHCGNtwzWZ5R1fUY9shG2I/Q4rj05tTe9lYxBd2elXX2+xkRp
GX542Gay9U8S6TLco1taA3cnBI6ZqhrEUFlr9rFcfKsjYZgeMVDfQ6KL5BaSHdHIDu7GvRj
SjfmMoHR6X4Xv75ppLxdgZdwUVDpOlldcRID5bQg57Zr0zT5IltkuEbf+6UYrFvNOjt/Enm
gbTLGW+XtXNGs3fsbOnZXGXsrI6eYpYmHGe1dDpsgktLXHGBWBO7+WgcBlWI/WtTQ3EtlHK
DwOAK5X0ZcVaxzXxjkjl8NWgGAVY9K838JSs1vcLESCFPSu8+KMQm8KrP5g3I5+XPIrhfCG
2OwuXHDlDXq0lfDI56vxHfeGIlubSPz2+dXyK9FgcCBcqGwMc/U15F4avZIjAGyd0uOK9ch
Q+SpYYyP6mvNqPlqNG0VdHiZv7FtJt1Vts6xjJ/Cska9bq3lyu3uay7q3uTAgVSg2DDetZr
GQ7EkjBX+JsV9FVoqU2b0pXjE7eW5tNUswlo3zgVjrjc0M4+dfSp9M0RxGNQsZt8YHzAdql
tkt7u7aOWUQyMcB26VyW5dEdMU7EVjb3V5ciK3UKi9Sa7tJ9GsPClxaxYa+YfP9K4a6tr7R
L5g7lRIMoQeGFVhcT/AGjczYLDn3pcik7sfMdvp+taefDp02Vyjda4p4pJr2aZZMRKe/erd
np1/qSS3MUfyRdT04qCJob93tBMIfL4Y+tVT0ukZvVlKS8IQpZjD55NacFpc3lsHlRy4HUV
myGG3m+yoRwfv+tdHFqLS6cLaylQSKOvrV1G7jUTn5bW7SdXNqSEPQjrWxJqH2mAW5H2ZiM
EYpzTapNbFXCCWP8AWozrtvcQwWuo2ASRODIowTUuWgRST1Me4shaSbNxk3d6qszQvtSLrX
S6gNPmjX7ETGR/E/NZcxAgLqVkK8EjvV3E7NOxVF4GXyZI6bFv5GeKdAjTZeQbfSmpGyyYL
UyI+6iba4UkniliYgZDZqUxhlCgls9hzVeQNAmREwUdyKi1zRStuP8AtRMoiHyk/wAXpWaG
mW+ZWmyD3zVgQNcnKvzViCxt3hPmybXWmnZcoqi5kbOgXWo2FyoiuNyE9Cabrmo3LawWZgX
I9aw2EySqbWctt64NWWiaWRLiVWL1Ps7O5nJFaa51C5mEc+Qqcit3wzerJO9qw5Heq2m2p1
LURbpku/AFdZL4bt9BiyGH2t+dvepq1ItWOKqm1oX4Iw0piYb2Ayp9K53xNp80UglzzIMV0
2lwMUVw4aUnBHpWd4h0m6nbdPOIwp+UE9a5IySdjGi73TONtZyY5Vm+8oxUNpfTROYWz5bn
FSXtm9pK67t2RnPrVGeUlIBGvRvmPpXfFXVwlpodusrp4ZKr/DKCKdbP5+lzM33gc1DbsZt
JECDcdwOKWwDtJcwhfurkj0riktWSi3b3Hl2o3jqDWC80bxsAOd+a6GQK1rGuzBxiuXcCO4
eMjvSp+RFjp/EDo+m6ewOSYsGsbVLgNFaRRj5sAA1a1BCdHtpS+QBgU7X7BYPDNjdxkeczD
8KIbR+YROd1GKaHXY/OPVQasLMrao+1udtGsQSHV7aSaTho1/GolRPtzbBgno1dm9vQJHW+
H7fzjIJOSV4rp/OjtvCbWaL+83nNZHhK3kmuxIF3Iq4JqXWLsW1xcKvQcYryZPmqW7HVCP7
tmomnNB4EN3uxJKTxWXoHnzWM1wp2CEFW966mdUl8MRojfLHHuYemRXF2V4YtKlhVwnmvtx
61K2ZVtUzlPHBgnvbZYucJhiK47Jhk+eTCqRxXa+MNPNhJAGzl1zmuOt/s7SzfbBhcfK3rX
vUGvZamUviPdvD10s2gQyQ5IKqM07V7gweIUdn+UxEY/Cs/wbqFv/whyxouCDgGo9Rm8/WV
434XGa8NW5pWOyKvEuy7zFFKq7sxEVoaXE0WjwSw/MfNO72qlAW/c8/Ii4b2rd0kR/2KyxE
YaU4NJyskxNWaOL8fWFxL4dke2i853OSK4LQbCaPS5bgnDMpytel+MWu7LR4lt5QsjtgqfS
uUt7JoLS7uJXCIqdM9zXXSm1Rt5mNWN3cteD4o4NKW7uMMxn2qK9Mvb14khGQuU/qa8t8Lx
3DaWshQtEJ930rd1y+uJZ4xHKSoXt9TXLUjeo2ioyscPLo+tQQQ3f2fzLUoOBz2rB1ONomV
3haMN/CV613FpeeJYrS3SCxaa3WMHBHam6tqyaxZol7o08DRnHyRdTXrV60o1We7TwcZU48
jNDwTPpr6UlsihpG4K1zvi3Q5INf+yxIYmk+ZB0rRiNt4S1KHUYYpXgdQ2CvQ1D4m8WHVte
sr2SGMCMZyh5A96iheTkzknGUHZnLG+uxusdTBM8Q2qWqK3nmhuQ8i71A6Vb1S+ttTvpLlY
yrk8YFQQrmUksSoHetm7R2M07svjxBMLSa1gBh3jHHFcuIpI2LqWLZ5IrWeJprxdq4Udaue
THucKAAKuPLFaCtqYiRfMJZAxJrZtVtlVSrGORjiqh81rkIANgNdZpcfh+5sZYtRBW4Vcxs
B3qZt2KV1qM0hbaO+ZZ2aV8Z69ag182shUxwiN/SsxNUbTJH8q3Mjq3DH0qSa/j1GY3EjKo
I5XPSsYrW5T0M0SMrMpbPtVceZhk35Un8qfJHm6Z42ylaFpp0VxFJNcSCJUGcA/erdyS0Zg
52ZDaSqSEi3XBHUAdK1oNFvbybzhH5cPcjkj8K5O68fQ6LHJb6bpsYmB27m+8a9M8B6V4p8
SaIL24A0mzk63D8OfoKmrB01zN2KpyVR2W4/QLnQdE1KK1lQXdxOwReM7T9K9G8R6Holtob
XVxZKC68sFxg1FpHhzwf4fufMWF9R1BRvNwVyfritDUvE+m3EJgubK5ubdvvK0eMVy/WLO6
R3LDuSs0fP0+k2X2iU2OqBpCchOgFZjrd2U/l3IyjfxrzXq3iH4b6dqsMuseDrofa1Qu2nS
nb5n0r5yj8W6no3iWey1G1by0crJDIOV57V304e0jzxRxVJqk9TuWaKGVWhyxPVq0Yr5jMh
MRKYwKoRX2mSvb3IieO1mG4jHIq/LewxygQKDB1U96zlqJSVy1DdyadcNLANk3VTXQQz/b9
Oa+vrndcL0BNczY3cV/q0Zkj3IOD7Vv6zoiIqS2MjIpGSD0rkqR2uKcoq6ii7aapHDahwCj
Z5PrUuuo2oaclxBcHKjJ5rNsYRLYP5xDKg5Nb1ppu+xCQsGE67V571nJLm2PJVlJnENGs8I
kdydvGaz5YUwqRsMk5rduraWztJ7Z48MrHmuft7f7RqccYZs+1dEJKzsVI6DT5hDJGhY5zg
1raCIpfF09ozf61KxIVCXIj28o4HNaWmyPbfEK0Yrw47VjU6+hMTba2MNrLvHKOwFef3Rl+
1tLnjOK9bv4I2tLl2KjBY4ryWeRhLMjDgk4IpYcKvuz0OjNz53h5Ukj4j71HrLPceGLSRJM
qjjIq3aSQr4OkBTc/rWZKhbwosuWKo2SBUpbeoGbrVyXa1lHRVAp+n4mcsxwFGaq6i0f8AY
8LseW6U/SGDW0jeo4rratC5k9j0zwPdRCK4xkKOcmtF9KstdlWGGQCYyZf6VzunztbeG0WO
PZJLxn1rY0628i7sBDKUuJD83vXj3tJyPSgvcsxdduv7OkudPjlyojC8GuWCxSHTVSTBD5c
evNaPiSxuYNVPmkvI7Hj1rJsPLt/EESX6FUXgD3rphFJcyMZOzsTfFW5i32SQfMxQDgVyGm
+G7i9jl3xnaiB9x6CvQ9YsoLnV7VryAGAMMGtl7e1t01BICFjaEbQK2jiOWkkkOa993Kuia
SdK0OGO7dTBJjGPeoryzitvEoityWjwD1rSupoZ9L8kAqsCKfxrnBdzw6pLNcuQQvy5rkiu
abfcuMjeMsKyNHsIHQ1csUlOkBrdyFSYmsDQZX1CO6kuHwA+Aa6TQ1ePSZwf9WJDkmonGy5
Rzl7yMTx0j3fhlJ4W/extXCWpu7zw7qInc+amOK7vxM8f9iPaW77py44+prmTbTadJfWU8R
VrhAyk9OldtNWijKpLUs+G/NufCUcET7ZfNxxUesNqWj3CwoRKxGScdOTVvwxZS2fh15FbL
NNx7U/X4JLSeIyzlmddxOM+tc6fvN97lLXc7HTJJodB06VBktEM8e1P1nzRpy3lvt3RHcVx
1qTTEb/hGdPIkXmEYBPtTvIkFjILhlEZ6kmqxMn7WWp9dg5WhF26HB31w4u/Nuo/tFncLgr
jhDXAaxpsmnXzyBMQzHKmva9Kl0i5s57O4MewkgGqt14e0SS1W2kJuWTPlgHtUUq8oN3KxF
OFZK2jPE1R1XKrnNKZ/KAVskngYr19tG0e2sJI30yQuRw2K5mx8PWhv3d0BB6KR92uuOKpt
eZyPLqnLzX0OMhS/R90dszKfatKLRtXuSGjgKh+vFenQ2trFH5CRIzAdq1NLhR32Ooz2A7V
jVxUoq6RtSy+nJXlI4HTPADlPPvJWTNap8CW7pm0uWMue/SvSViEsW0BAB1yax9a13RtItz
Ck8ZufRe1cixFWTN/qtFe6jjJfB1/b2bxtbwykjgjrXl9/YT6bq0lvd2jx8/exxXtVpr7XM
DO2+bHOEBrl/Ft+ms20UUNoYPLzl3Xk/jXoYWrK9pI5MXh4QjzI85tiouih5SnyzSRzEgHy
hUkKrHM+EzjjNNvp47fRbuSQZ2jOB1Nei5Lms0eNypxTNXwP4R0ee9n8Z+KYlawhyY4z3Ir
sP8AhOJ/E0mdIvrKwtbTKxWshwZPTivLdNu9V1WxsvD6F0t3bLLnqDXsuh/CzRdKmt5LcB3
XDnzBnmuGrOMP4utz2KNGy9xerOLn+MOu6b4ogttQ0MwzRjy18peJa6LW/i9eeFZ0nvdBnb
7XGCFkT5VzXT+JdEgufFejyvDbLOjrjcAM13mvaTomphY721t7yRU2snBxRGdLSy0JqU5fD
zXucN4d8S6XrmjW+uxPbx6oDuVIT0HcGub+Jnwy07xfNZ+OtJSOF4SGu4gPvY61tXHwv0pF
ml8PTyafcOcqSfkX1GKm8I3M8V7r3hy/l8wpEcejcc0o15KXuPQVbDRcPf3PENRurWfUi1t
H5dtGNipjioI45NQcQ2aEEcZq3JZR3Oq3cEKkPE5CjsOaveFobsm5Uw5MbcsO1d1WooRv1P
Hk7bbGj4f0uaC8jtJYisjn75FegDQ4pRdW97qKqUjJUZ9qo3ZlXQftdtEJJ4hwyiuCvNYv5
Ln7RcytG4GGGeteauas7oIcvxNm9plzb28DWsh3AuUJrX0q6ezunV1JtUPymuV8Oyx3V4Fl
XMbHdmuzguIjLJZNBujJyDVTXY82r8TZieLrtlYoiBVkGQawvDF1Fb69CbiPepNdB4uh3af
FK6crxkelcdok/katFNMN8SsDitYRvSfKHQ6u9t1uPE8vlDZE0gIFOu2jt/GloYuSgAJqpc
aqlzrkktuhSMuMD0qK+LJqyXAOW4qZU/PoZRbi9T0vWI4Ft5EjBy6bjXj94SkzqF7mvVLi9
kYxtJH8rwgD8q8z1H57mU4xyeKWHViq3xXNLTLn/im7iLGRnFM0+7ZPDl7aOm7cOPaqumhx
olwq/wB7NWNFRpRNA44Zarl1fqJabnPXEEs2no38MZq1pqErsXitDyf9CuoiMBTUWnIv2mE
FThmA4rZv3GRvod09tLFo1gzLlwRwO9bUQL67Y3DxlRHg4pFuLVby2t5SC0aghafb6pFJf3
Nw+AIxhY+9eK1e56kdShrV1JqPju2CR4hQ8+9YOrGG78btGmAFIIAro7qQN4mtnRMAruYVy
F1LD/wmcs0Kn5uAPeuujrB27HNPcva5rkV3qlppNrzMJApIrpLGwunl1CG4QlY4gS1ea6Ha
zyfEqMSqVdZg2D6V7BFfEWutsxCkfLj1FOtFRUUvIbfPuc/fyIZmtbZtrMi/jiuY1p7mSAy
Yw+ME13XiC1srWbRruEbZLhPmX8K5/wAT2zWmlxyrhxMD0HSlBLmVgVzI8KXgm0o2GcTedk
n1r0HT4pDok0EhKfvODXm/heFAkcq8P5wDGvRNN1WW8vbiyMYWKI9fWorq1R+RcWnuebeNG
l0zxJGsd0ShKkjPvWvq+oSapqNurqEQw/e/CuS+JIuIfH6wbC6ja3HcV1Wrtb3+hxXtqDbi
3i2MD1Y4rvlDljG/VGDvzO4zT5rlreGyVtsQmByO9XNXgkvroNvJCDb+pqHTo3i0SycRNkn
dvPerkesQ2hIktzKT3A6cmvO/Q3izpdK8Ol/DmnS/2i2PJH8qj1HQZ7m1ESak7Rngp0zWNa
eN77RvD9rbzacssSRBUZOSeK5vXfGvihbMTR2YtoZT8rdxXU4TlXmmj6SPP7KL5uh2+n+FN
Km0820TyRXIPUmpIPB95p05vZNSYrH0XGa4208dzadp0BuyolbGX71rt8RreHy3W8SaSTrG
T2rkqRruTSRtGasrs6yO9lRTsC3O3qpWqkn9nXkpM1r9llbjIrjdW+KulWMoS3gTzT1NUtV
8Xyy2MN9EFO/nCHJFYqhVTV0dMa0WnZ7Hplj4Otre8+1yXTMjjIGasroyQTSG1mKlgcZrit
F+KUL6aIZk3SoMDNaGmfEG0N2w1ERhWOE2nkVtUjNK9iITS1uMvvCOu3U++HWniRm5ANWoP
h5pdlOt9e3T3T4+bPNdmk9lrmnf8SubDjk461RtjdxSGO4U5HAJHFQnVcOaKuS60HJRkygu
veH9HxZw2e0yfLuZMCnz2tle2zRCKKRHGQQKu6la219bfZrq2jJPR1HNZkFqNAtDFeMwjbm
In0ojCpKzincb9ir87PM7vwfKb+4Yo0cCEkEDNea+OJhYaLsiBLyy+Xj2zX0dqPiK107TPt
cgQWjDDSdga+bPiVrmmap4jt4tOdHiBDnYcgmvWwkqsp8k0eZiaNGNNyhLcvaVri6D4q0e4
lQMoRAy/WvrnTmtLi1huYCuJUDHPbivjSFIbzxZpH2nCROVBz7V9USAyaI9hYXBhRYwBKvU
cVy4uPJOLv6nZhVOrdXtseefFXwp4r1vxZY32hX6xCJgFxJjBrr9A8Cazp+o2ms3urvdSlQ
J0DZGa46cWOlb31LWbu4WLLNIoJIrovDmq3M9mNU8PatPfW2fmgmGMionVvG72Rq8LKErLf
c9FeEO7spwsY3Y9a8GTxPn49pZwHZHMhSTFe6pem40p7kL5JEZMintxXy94JU6/wDHfULhD
hLdm5/GtaCTpTmznr1HaMX1Z6brvw5uLO9mvtJlEskx37QK5W1ttVspZbXyfLmPLjHWvZoL
lBaylb0s68ZPUH0rJ1Gxi1GZHslY3oHzZHWuL627vm2NZYKnu9jlvCt+rXLWTgPHJ8sin+G
sHxv4XlttSN5Cu60b0qlc/wBp6P4sykRT5/3qjoa9PW60zWNFWKWfDgcoe9dUW6c+ZdTwat
J020loeR6TcWsd7FbWp5Jw3tXa3cUltGJIuTjJqK68BeRK2uaa3EZ3NGO9Na9MlizOcE8Ee
lbOSm9DzaytJGXrWoNLZz2s4yNoKmuCSSSIqw+4DzXe21qL1x9r+WPn5vWuK1ONba8kiz8u
7gV0UEtkStVcvWDH7PJdHoG61ryTJchJAcnFZ1oi3HhK6lj+V0fBUU3Tt32RWY8e9DjdNoz
qJndjWY5NHtzIMOoK1wt7PnUtx+4c10ZtmuPDwuEGCmeK5W4jMaIZTkk8VnQSZT1V2aeiz7
7e6jI4FT6fLIbkRwD524FHhe3FzPdwEhWKEinaeXtNYCMo3IxxSd+aSRm+5BPK9us8M33ie
ateH4PtOq2gUZXeKz9Ty2oTu7Z3c4q74aMqXsLwNlg2cVVTSlcIr3z0qfT7dPFaTOPlVOlU
JrKN9fumX5ItuR71PHPJc3k907fMnBFS200dzrKWsybRIn3h2rxdUm2erFpWOdv9ZhsPEST
SnKbNlcxKzDWPtUJ3fPvU11PivT7VBeN5W8QDhq5i31CwubCzggIWZDhie9enRj7jcexx1N
LlvT5Z7vxnbahEu2QuFIrrbiZ2i1p+V2dR6nNYGm2xg8eaZbxOpSTDtz0ror+RLmPXjAqqq
vsOO5zWdXWX3FRTJLi8OqXmiYj3GOPp+FaOoRrqnhe5CQ/vLRWyKzNFsbyHxZY7wPIjg3cf
StTTpLh31dkTMLqwNZXtJNeX6lx12PHdE1a5Gq2dtGmInuQH/OvW7A2v/CXTQRZ8pl5I9a8
Xi85dZlW2B/dTEjaPevW/C1pdENdSn94wyPWurGQSv3ZEWjh/G9q9z8VxGCSqoOfauvk0n7
T4ThEScSyBTXFapJcS+LNQur2Vo5FO1Nor0zTXkTwxDFN8i26GQMerHrRXcrxXkRdOTMHxL
HewvbaVYKFt7aLc7jtTvDYN9p+94VYjPzevJrO13V2i8MTXPmnzrp88/wB30qfwtcWtnosI
ubzyWddwH4muZLS6NLroc3f3T2bWspuQm6MZj7DisHxDaanrdoraXqck8n/PMHgV6YmmeHx
o+ny6hGXkaEZyM9q4jXJWsrmSLwtbmFCMs7DpXdUn++kobn1UYf7PG+1jzyfR/EdkoXVyzA
dAT0rPdZYZwdwD9iDyK27251m4iZ7+78xgfWqMUQc5cbjXqQk+T3krnhVIJTtBuxR+zvcM5
mBZj0NTI19CyKlyyRjqCeorVW0P3/0FNuYyUXEeeeaUpq60KVJxTaZEklxcSBbVxEe5PetP
TtJ1G8utkkhWNfmecHhRWQ0bxMNqlS3StSDULvTvD2oPHIWLfIwPTmiSvbRC5nFXuem6L8X
PCnhS2TSrZZrq7Y7GmHIzXruia/Y+JdKju4wbcE7dsnBJr4m0UW9n4n0+S+Q/ZjKHd9vAGa
9n8T/EC0v9e0uy8JTLHCjKp2jAJolSjG7p9NznhVTalUPoSTT5Fs7mRV/eRqSh9a5FvENld
eFpF8Sxsk8T7YyvVhXf6bGZdKtHlkPmGIbwT14rxH4oaJq0morHbXKQwyTK0a+nNckarcbx
aPTVKE7ufqM+IvirQIvhHe2SRwQs3yrG33yfWvkW3byYPPj3NJx17DNes/FqwlsdPiuNSVj
dsQm4fcxXk9i8cc0yzP8AumSvVw0WqXvHj42V6ySeh2viKX7JZaFqEF0GcYZgp6V6/wDDn4
s2FxayWWpybdy4ya+YXe5AQeYzxgnYGPFEU91C4ntyVI4IFYVcDGrT5ZG9LMp0Kt0r7H3fo
l54R1C2kbdBOrnDK56itCwfwxY6h9i0iaGGR+fKU8V8KWmpeIocyRTTxQD5m2tjIro9HvPG
uo6vDc+Hre7MoGfNfJAFeRPK+SNvaHrxzb2kubkbfkfVHxI8e6V4Y0aaya5UX842qimvLPg
vq+lJ4x1S78sGSQFvrXg/iS/1W/8AEMn9tXbT3MRw/wA2cGtLwN4km8O+Ko7uNwsRIV93fN
dUsDyYaSi7s5JZgqmJjBq0Uz7ftG05LOXVTbMys27yx1rNXx1p9pqsVw2nyQxE7Dleay9F1
ZZdVsGuJwlhNF5gx0NW9T8WeGbvWGs4oYXMR4OOM183yS1TR783zOy2JPEWhnWNdg1GBFit
bgAgnqagvfBZe5VNMu8bk6g96SS/1Ca7hvLq7jW1IKxRr2qno/jaLTdae2vELWsQJDd605p
NpMfsb03zbBZ6Z4h0ZJYprr7QGBBXOcVzJjWO/aGc/wCsOcDsan07x1NfeKtUS2bMExOwPz
ik1E29lKpVvMnlG457Gu2Kak0z5jHUaUKalHdkdzvttPMWMuzYXHpXCa9BJb37GXkyD5a7N
73YsLn5iD0PaqHjbTgmnWupKQwI+bHY100HaVjykm9jmdKumisZ7YHgnLD1rbFgZfDyXsD4
WNvmFcfZPMZWK8A9a6vRLlrjSb6zZuFXco966KqtqthrzNSyuJZNAmto25AzXP3Ls1upk5K
1d0dyl0YmJ2uuGqtPsXzEXkZOM1hHR2QnrGxo+GIfN1NXEpRmGDT7jEWvyoGyQ3WotEDxal
ahFILMAal1y2lt/EkmVIUncDR/y8YaOKKV8jm9fPORW/4LjSbUooyP4uawroy/aSwYHiun8
FgW9882ASBxRXdqQo/GjsYYIoLnVkQ5H8NV7ElNXge5GzKYBp4ISxub6U/M8u0Y7ino327x
lZWsQG1YQSDXjttX8juvY4/xPfzltUiifdBjk15xpzhdStByUeUDj616dqAibXtYguYx9nA
OQK8x02FrjxFDb2oyGnBQenNe1Ql7kovojnnq9T1C2tltviRbyqGcR2+7H4VqafcW7+F9cu
wmJZrgrg9ua6jT/BGow6mdckvoDmDZsPXpWbHpNzpPg/VEubXzpp5sptHQZ61wzkpNSj5FX
96xbk1BNM13TLOJVczW67mP0q1pMLw3epwBspMp2JWXqBtrrXtJW3G6aCFTKB1HFdiJ1is7
PVPsmJWO0gDrWVT3X9xpT1PniW2udF8Q3qunlyO5K7q7XwRqd087pcOWzmq/xKm83xSgfT2
ildcq3Y1oeEtOW1jRpplWac4x6V2V5KUFI572lqVxov2nxbdSzKJEYgge9b3iSQ21jBY8CV
yNyjstWdOhsdLvNRvryU5iGRuPBPauQbxBbX2oy3twSQSd27sPauRuVR8xuopO5yXj68kN1
babEuyMgMuPSub1a+nPkJFMVCIF4NS+J9Yi1DxD50RzDENq1g3AgncM/mDjsa9mlTXJHnMZ
aPQ990bxRpv9mWthd2RaRYQFfZkdKytYtdabStQvFt40tDGSG24OK3DfWGn+ENOtdNtRd3s
sQy6LkrXJeKLrWbrw3PC95JF5S5KEYz7V51X/AHh27n2lH/d032PIY3knZ0eXIzV+0jjjck
nNY9vlbiTOcjkg1vW9vEsHmNJzJ09q9qTUYnhQ5pzuXreJCdwbPtUVyvmHbjaBUkUcNmvmN
LkntWjawnUJY0hiMjSnaPaueUuX3mzqeq5X1NfwX4Al8QIb2+cpADhSa7iDwP4btLm40uSM
XRkXcwz0rW02FfDPh2GC6vArMRiL0rLnllj+KNttb93dWjsPTpXhTxFao5a2S1+49KGHp04
3auy3a+DfCl3oF1p8FhHJIyEK2ASpr5wtIP7H+IcdlMPLFtcYHHXmve/B7apY6vJchi0DyE
Mp9c14f4wEs/xQuXU4Y3PGO3NduAcmp05SumrnDmcIx5KkYn05BqepahChgmZI1QYwOtZXi
LULWS6sYtYJGwghu5rpdCV7fRbbOBiJc8V578RtI1bVtUhu7dzFbQDIYDrU06UVPV2sdjjz
wUVHczPi7qPh7xR4JOnWlmVuoWAWRh1r5XudMu4HFqoDS7sEV9R6nAl94Yjs757a2umH7p3
bBJ9TXzvLutvEk0dw4mlhl2s6nIPPavcw2JqTg0+h85mGGp05xsX9Y8OXElnpVrDZP58uF+
QdzW94m+C/izwtpemXbWjzG7AYqoyVFe0fBy/sLnxJIurWCXixRB4Nw+4QM177rl3D4g8Hv
relqkxtQQYsAlQOoxSjiparsFTDw9qr7M+O/h78K5vFV80d7eiOG3P7yLv9K9V8c63pfw98
IHS9I09IG2eWZgvzYrpvBOoeELdL3V7dRbXsjEzRZ5DemK0dd8B/8JvHDqVzbr9hB3MG4O2
vD9pOrXtVvbse/TpU6EZJaaaPzPm+4+FPhfxR8Nbvxd4c11rnWoAZbi2I5OeTXkNnp8N0nk
B9kynkehFeya7NcfCf4nyw6WC2lXOFMf8ADID1FdX4x8DeBl8JweLtHH2eaUeZJEnTceTXv
06rp+5NaPY+adB1NU7SW5F4O1OS7+FMwmw95ZSeVHzzisC0uEmnCmJluGf5iK674F6RoviC
LULaa7IkLlhCe9bNz4KOleM/PQD7Nv5U9CK8+VqcJN73PVhVnNe7stzKsbS7S4t5jLJNaRH
LZ6LVzWNPiupS9rjZMpAxW1qS6lol60CWX2jTrgZYKM4FXLqxtLrw9FqGgRkTQnLRN29a8l
tqSbPYp1lOHKtmeHWc8ml61LHGpEsT7SO+K9HnsftXh+LXoyXYHaw9K4rxvYXenaxb6r5LQ
m5GWwK9B8FXIvvAl5pYTfOQZAT2rtrNOMakep8zi4pS5Gc9tEgXadztyR6VZ1CBrzQLiKST
dtG5V+lZ1pKLWQtMcShirCtu3MSqUkQFbgbQ3pmi/LK55Sdjy2GcCYhfxroNCb/SZI4/vSL
zWbq+jyaVqk6ggpu4PtUulzSafqcV0F3J3Fd02pQLN60RROW7gkGq08WJHPfNXbl4zeGW1T
ZHJg4HY1Vu/luvKBzu5rmVr3M9TU05jELebI3hhWj4mikfVY3l4Dxg5rCQhUTD/dOaua3eS
zrBLK5bChfqKyUW6nqOL0sQalZ+SIZEbIYVu6Bui0qa5AyQMVlyz20+k2s2SdpIINdGkKW3
hqDYwiWfuOtKrrBJsqK1ua0AFzbabaStgzSBiKfp86wfFJI1OFX93VbVPJtZNFeGQiSOMEn
3qpYsx+INo0pILtvL1wSV4u3VfqbOVpJdip4jBs9R8QNMuA/Q1wvgiSC0117t18wxn5a6vx
5qF/qGs3+maZp092znbvRM1l+GPCXiDTZJpL/RriNSmdzIRivXpU39Xk7asUpa6HqS6tKnh
86g0sjPJOFVQelbEGvT/wDCP3MwRZni+8p5wK46/v10jw3pdu2JHklDup61N4RuIrjWNYsp
nIhuEJUt0B9K8d0moa3RtzpnQeHm0DVdUuZ3nW1vSgJDHGa6DUdWtm0kQ6PIlxsOGPXaa8N
8R6XqmlamZYZ/NmYkLsPO2tD4bz3g8RzaVqAkhW4UupfoWrSdB8nOnsZqolod7rdlbato6H
UGHnK2GlxyoqpbeF7nTltr43YubQHKkdlqZbxo7q4tdQh3KMqVP8Q9ay9H1W70/UbrRbyU/
ZrtT5G7ooqYuUrITUXqzE1fU9Lk1+5iu3d7M9dprzvxVrlgblrfRz8nQ4q74iuv7D1G606Q
CSRmJDdeDXCSqituiOGY/NXr0KKWrFe2wwFxKORtPJpXnfcApApBb5kEaAyO3QCt6DwlqMk
CO1q+WGeldilBbsajJ7I+jfDNjb23hvTprWELK8I5NZPjLTppdEmuEhV5U5IA+9S2ninR7H
wjpztcZkihHyjvWXqnjaCfw69xENzucBa8Kspe2lI+4wsb0YxfY8l1XSYrqbzrePyX2jzF9
KrpFDbbI5PmUdTW5ql3bw6Z5siNHdTnkH0rm5BLLH5Z+6x+U969OlJzp3Z5teMac/dJY4Dq
F8fLBMa16j4L09Uj8+KENIv3MjvXH6HpkoWO0gG4uw3N3r0q4uP+EVFvJFGGZ1Ax71y4qab
9nuXhaTlepIzHt5vEd5fR3ExW8tAXEefSsXxFrclhpOgeJi2Ps5aCY/jiuqsljtfEtxezNs
luos49c1x09t/wkGieLtBdAZIj5saf3fpXLzQlNX2/z0OrEQrRgvM0L7xFcWnhf+29M+a2M
gyR6143BePf+NYrmc7mmn3/AK1674AtFl+AGrwXy7jCzAFu2K8c0cJFr9sQdxL4H5134KMI
qouqbR5eOnKfs4y0PsfSyJvD0TD+4Frzz4leMrjTol8K6bp0lxqMuCjqMgCvSNDgMfhSAsM
HYDTdM0DTW1OXWZoxdXLfdDclawTineXU7Ly5fd6HxX491nU729t4L3fBPbjDKOOaw7C3Rl
aRyS7c89a9s8a+Hrfxv8V7qwtrRbWWPPA715Ff2kuj+Ibuxl4e2fYw9R617tKrBfu1ulqfO
4qjLn9tJ3Vz0n4U+MI9L8URS3Cgx8RNn0PFfRdvqh8B+I/tL4m8O6zhnPVYmPavlHWNIXSt
I0jxHpZ3JdnDgdARXunw/wDE9t498Hy+D9UGLiFNysTySOmK8qt7k/ax2Z2U17SPsp9D1O1
+HHhibxGviW3bEE7BzCPuk+tddd3UVw/9nWoWO1QbZCnQLXjWh+Oz4VurXw3rZZWZ/IjZum
D3r0/XptM8J+D5Jbu6DC/b5SD8zZ9K2hLnvK2r6kVG+dRk79keJfFLwjYeIPtCW9vK8liC8
M6jgmqXwztU1fwFN4c1vTZfNDFVlcV11z420eyu4tI3BGuV/dmTsfeufuPG+qeHkuzqtpC9
qGzDLbrgY98Vi5TlFW6O6OuUYqad9epyy6RJ8PPjPpEFg221uwFbHTmvX/iFHN5H2mz/AIh
jI9a4qO7tPFXj3QtSupI5B5PmKBxtr1DWBbXGi3aGZGVRlQOSKzrVVKTUlugVKUYydPqcd4
a8QXUccFtqMKyunDbxng11ItLZL2R4FWJZB9xenNeeWWoNayos8WULcEjlq6zS9dtBPJJMD
HHj+PmvKrSdrLYMBPlvCe4eIPDsGt+G54buFWmgBMZx2rynwnfSaLrslseA4MYFe8xQR39q
ZEuB5UowMGvDrzTltPGs1rIcEPlTV4Zt03FmWaJJqaMbX7W4tLy8lK53nctM0rUze6H9lmb
ZcIflPeus8VaXKuiyXzAtJtxtHOBXmcO5FW4VsMeCPSvVpLnieFKLvoX7yGa6tJWuZMtHxm
sSGVwgRX3DOK1oLi4RnjmxJFLwTVa90oafdI8b5jkAP0reDSVmNXOimjNrbwuOVdf1rP37Y
zM5y5/lWtdskuh26S/63ACheppZfD+qx6H/AGjNp0i28YyzkYwPWsYJylyxVzJuyvLQx/tU
axoxbhjXQa99nfRLGa3OGB5rkGKXDQtA6vC7DpXp/iXQra18OaW8cZZZgoYjtRUjyVknuVF
rk5kcNFIbqzit7VXmYPlwoNeqXHh7WtXtNHt9M0mYxRqC7FeK9e0vQvCnhDwNHrB0qFwlus
jsVBJOM15hf/tB3tyq2vhPw/5WWKK7gFc11rCwceepsYuaTt1MD4ji48O6podrdW3lvOAtd
X4S8HS+IPFAvJG8uKCMHPrXmPiq78W+JfE1hqXiq4hUwkFIkHSvbfh/4qsbHVv7Nv5VhEsY
2ueMmsJww8akIR7Dp875pN9Sx4w8beFPhgyWkWli61KQZGFyTSaB8afDGueHri98QxDTUT5
Ssw+8Patrxp8L9C8b6hb6tLLsvYPuOrZVh71xGr/CXUIZ/Omt4NQs4l4hVOo969Oq3BL2a0
M4qbbTPLvEXiPw54k+JFpF4ckeezBxx0psM1w3iO40+0l2JC5aQjriq+oQ2em+Lo4dC0pbG
7iOXQjAp/hi4gXVNfu71c3DqcmvMxM1U95xtbodNGLhHV3Lvhrz7z+19bvGZ1tSVh39DTUv
9dQJrk1qnlRv+7KDk1r3MMenfD6ys4ARLezFie5Gal17zPsWkaWrCFflJHrXm890n6lNdTp
k1rT9ctopbywmt7yRNowMZ965DXo7tII1S3YzwSfK/fbWhc6hKPFOm6daushQjOK2Nds5j4
pjmZsfLygPFYR5osrW1zhdQ8K6fqWowancyl5Wj+ZT64rznX9ETTmFyn+rkJxXseo6Ff8A7
/W0kCRx8KmeK5LVNHh1XTRaz3aLODkKO1d9Gq76maequY3w1tdHmuZr/UiGaM4QH1r2BEeW
JHS3QIRkfL2ya8s8KaPZ6C11Hfyhjuygr1FNZspLK2CFk2pj5T7msaslKTPaoVacY2ucYPD
lnrPh6yeO8WF/KHyHjtWXHpV3osLQzQiePPyMegrpR4ZivPDNvdxXphnMYwFPtXPzprNnCL
a5ZrmLpuPaivP95KzPqKGsIPskN8WR2l34Xgn+zAXaddo7VylrAViilELM7YVFIr0eCzjl0
5bh3DQqPuVQ0mxefxAjSY8s8IuO1VRruFNqXTU5p0FUqlnwdaCy1sR3qcyDIPYUeN5JL3xh
pui2kuXEgYgeldvNoqW6RzR9U5riNL8uX4tLeyKHKrtGe1edCv7Scq3Y9GVNQppQMj4geLG
0HxJaafJakyqoBdR0FU/Buv6bcePb2SOUf6daOXDHABAqb4wyz6B46tdWm08XVjdYR9w6Vw
3jS10/SLm21fQm8kyx8oD0yK9alRp1Kah1Z4lfEVHzSvpE1bLx7Bb+FNa8LxrtLuxyPrXL+
AtLfUfGmmWzZYGQGsjT4FmmQY3vOdzmvYfgnoX2n4leY6fJaLuFd84wo05W6niyqyrTUpdD
6UezW30t7VRgRxcflXEeB9Zku9V1fT7jKGF9see9eiauyQaVcXk3CjIAr50j8dw2/wAYbe3
twI4wdsvbOa8upBuKSW2p7NOa9m5N9TlPiHba58NfimfFSM88NycjPSvO/Gl5b614mi8QWy
7Uuk/fAdN3evszxl4U0/x94Xl0u4UCUrvhfHfFfGmr6NqXhPW5vDOt2+yEMTFIR96vSw8oV
LTW+zPNxEJKLpy2Z1nhfT7rxl8NtS8L6awN5p5M0ZJ5/CsvwTe6p4e1FprhTDqFu4TAPLDv
Unwxhv5tf1Cz0W7a1ujGfm9Ris7w/ZapffEG4stVnZJ5HZVlbjcc1nUipKpR6IdO8I06m/Q
9u+Js9pF4S0vxHfWaytcYAdDlkb1rV0DSPEfiyLSdX8TTudPsgDawsfvjtkVsaV8PgNKs7T
Xblr1YcPHE/Ir0E20Fpp6GZlht4l4Xpj6V53tXKCpw+871TjGp7SZ8/fHXw3OIY/EuiQNlB
tmVB9z3rxfTfFPiBtKaB78XEKn5opOfwr6W8a+J49SUabZGMQSHy2Xqzg8dK+fPHnhrTPDG
u21jplxvMuJJFB6E816+DvKPs5rY8/F0lGftYPRnc/D+4bxP4wsYkga38mPYdpr2C9V/Dni
qzsJLvzba6fYVauN+BOiLGt9r8gwFHlqK6DX7uO/+J+mWkhRha4mPNebWalOXkejQUowudL
rPhfzLWW+sIAPL5C+tcGsVxdXbw2z7JF/1kR5NevxaxBPbPyFRTg+lctq3hO/1HUYdd8JRY
vCcSKwwrCuOh+9Tilc4sbTlSftXoYtpq0NhYfZ7mR7fYetcz4tsRbX1rrkFx58U2PnB6V6y
/wAMdX1azD36RW85HzBT1rzrxX4d1Pwcv2XVofMsJOI9vKj8a6aeBr03zW0OKWPlOk6dTYx
rLVbq7vJbPBuYpE5JHArD074deKPEeqTw6LaHyN3LHgV0XgizvtT8YWul2IUxOcyH0WvffG
niLTvhV8PZdQtrZC8Y2qv95zXoYSjOc27WPLnWUY3b0PMtC/Z41FrcHVtYER67AucVi+PPg
9f+G9Kn1i2uDfQW6ZK45rC034q/EXULyPWLrUzFbs28W3ovpXWa9+0LJf6bPothoK3MskWy
WSX7oz3r0F7HmtYynNuPMmec+D3hu/EukiUBlZxlTzj2r6d+KdvbxfCbUUiiSNfJA+VccYr
5j+HOj6jb+LrG7mhDwSzlzg5C5PSvqD4tOq/CbUmzgeUP5UYdQVRqHRmdSTdO8ux8W6fAsO
jxC3BATJ5+tepW3iB9W8KW1sQZDAVBAGcc151phVtHhZUYk55x7103gZj9vuYftPlZIJRv4
ua87GP965Pe51UIr2SSPrSXSBr3w4i0dpvK+02yrvI+7xXneifBzwb4WhRtV1uKaOJi5DSB
Tmu18VXl5ZfCS4vLKRormO2Gxl69K+SNOsvEPicxyag2oXcrOfk+bB5r1XpSuzldnNNrU6D
xjLYXnxotbHwtctcWR+/zuC12OpaQk9pOI45pJxhA0an5cVz2kaInhfxxYWV7Ym1lu13B36
17X4H8X+G4bi80e8njiuEmP7yQABh9a8yrD21WKkuVJfeXRfLF2d7v7jhrLUL2306OPRtfe
1Fqo83zW3Nn0xXffDjxX4k1iaa11gC5UH5JgMAijVPCvw6l1CfUn1a1tTPzKFlGGrD1v4ve
A/A2lvp3hxBeXYG1BEMgn1JrqpUJwkrS0KlUT9Tzr47SWVh8TrL+yiEu5Yv3oT1rP099Gg0
lLR7Jpby6f95Pnp7VykkmqeIfENx4p1oEySvuSMclRXR2cy3OqWsESk5OTx0Nc2YVIOSSY8
PzKLcjf1y5065v9OtLG43ix2lowOtLdw3+r+JVuVs3FpEmVyMAVXsLC20pbmSdPN1N5P3Q6
4ya9DtdQuYrdNOuIlMoiPnYHTIrwZzs7R6I7lBSR5poFtLeeN5pVUo0YOG9KuaRqhuNQ1SD
VLlnulkKxkc4FbNyLXw7ot9q6qFeUFVrzLw7fzQXd9qFzwJgdufWuhJ1L1OjMJvkXKdlq+p
RqLaxa8YQA5f0NcreX1pK815EhDJwCOlMv73faW6TplCxJNcfcat5EF3Y2RLeYeT6V00qXu
3ME+ZnXaYtteXCvqE/+tOFxXaPpNhawRIsjH5e3Pc149pD3STQB3banOfQ16JBqFwYE/0oj
5ev4msa8FGfum0HHqUrO+1jTZ7ESwvJZsARnoRXT3mpxXoeKGMLu/hxVqa/th4c0pfLVhHC
Nzke1ctJqcR1CSWFVBA+QDuaWJpuVWVlY+/puMKKu9bG0jwQ2gh2EO3AT1NdBo+hfZoPtMo
zOeVH90Vi+HYJtZJvJo+Yun1rvrC4jYBJV2tjBrycTWs+RG1NOEecpXF15NhMZjghTjNeZa
XBN/wkL3+1lbd8h9a73xQVjiMKn5m6Vz9hdWNhCFvpVV85GanDtwpysr3O+MVyqb2M74xah
bXHw48jUAEv8gx46186zX11d2Vol4rSeUuBivd/ijcaNqeixS/aVkdRwAa8QtgjpJBnBb7p
r6nLlahFtanxuZrlrWTsmJpAlhnVkGN5wpPavp74HaHPpkd3qV5800o4PtXz1pOlzC+tVl4
hDg5r67+H8Bh8OGdRksdo+lPFu7jDuc+FpPllKXQ6DxDuvrEW6fdHJUd6+XvjPpdvo2s6bq
enRG3u5DukPTOK+irrxBptjri2F5cbJm+6T0rzP9oHw3LeeGYNctR5ph+8V9K4qMm8Rbtoe
hUSjQdO3mja+GHjQa5okK3Eym4gUIeeRWd8c/CSeI/DC39vbbtQi5jKDlq8R+FWr3dr4sWG
Nytq43SH0r6Nsp5vFerpqQZl0zT+FA6SMKc1LC1nbbcmlKNekr77M+bPhjdx6T42jttUVrS
aT5HZ+MH0NfS8/hPwobu21G9gjjnjIdHQdfevIvit4Vg1HWF13w+ypKrgTRD5Spz1r07QGv
rLwpp327TJdQvSmC2cr7VGJvOSrRdm90aULw/2eWy2Z1GreLrPTrLzbOza+uMbIzGOF+teK
+NNb8TatcrbrfO17MMR2lqen1r0ddO8U+JNQOlWNvFphcZJK9q6/wAPfDbw94IhfUNf1GKW
9k63EhwR9M114SnOUE4qx5+Nq0Kekm7njnhzwT/whXhmXxD4puGvNRkUtHG/PlV8/wCo3Mv
iDxxdXZ3F3fCKa/QrSovBPiGOa3sZ4dSHSRXO418/eMfhx4f8L/HTSlgULZ6nmTy/7jA130
6coRc5O7OKeKp1HTopWVzsvhp4eurLw7ZaTChSa8i8yQt2rh/jd4Ul8C+IfD/iGxvnae7nE
Mik9RXtfhjU4ZviD/ZcfCW8GAR/KuD/AGm1Et14TiPI+19KWCw8HB31vcyx+KqQqcsXZJo3
vCMFr4kvre2gD+WqB5yOhNaHxZ+JcHwx0e107R7aN9RujsiTHT3q98IrSO3gu2VQuVUcV4h
8d7eXVPjro9oAXEC7tvangcPClTk0tVcyzLFVKleKb0vY6DR/iD4+0m4i1/WbsXmnOd0sKc
lR6CqvxC+Mq+OdBuvD2j+Hpx54wk0q8ofUV6Ro/g7TbvSbOTVdRt4oZ1Ci3BAJNYHxm8KaT
4Q+Gs+qaFH5F5GcK/rTwzrPW25jjfZKNk9jC+Adnd2etBb3a84QKZPStb9qJnOhaRb7j5Lz
Asvqc1xvwF1p7XxZatql2Ge/QYBPANez/G3wJdeNvBarp4Ml/aOJY1X+IV00Lxm1LucEkp0
dDzLwF4I8La1prat4h1I2KwkKsZbaDxXqWteBfCWn/DnVZdKsIZGe3LJcEZJ9CDXi+n/Dnx
Nq0dvDqFvcooI3xIcYIr37xALfRfhHc2l5ILYRWnlhXbnpWNFJyat1NbP2Z4J8JJ7SLQYUn
uxLerdFQncDNe9fFDTrvV/hheWFhbvPcyIu2NOp4r5i+HF1o2nQx6tdsyItyxLe2a9n1T9o
/wAJ2Ttb6VaT6lLGuPkGADVUlGnVk4kxkpU7SPM/DXwU8a6hp8EFygsFHJ8zjFcrrVjLoHj
r+wCR59swLSoeG5rrtX/aG8b6vLJFodlFp0Y/ikXJryye51LUNXuNX1e9E13P/EnGDRP2er
nux2noqfQ+wrv4j/D7SvC1rZ6zrtrMfIUPBuyxOORivP7v4+eD9OcQeEvDjXEw+66pgV872
2mWF1O93cx/aJV6bua1rGWGzJlESwbegArKWIjGFkVyzb2OxvvF+ueOfGkWt6rbR2kVkmEj
xgio9St914btV3+d820Gn6aRF4WudUnjyZ32ITVDWJ2js7eEOVuCoPBxgV5dTETrT12NadL
kTS6i3mn6JpmgNc6lfvc30uSlqGJ2/WuYsrizEB8u1RJJP4j/AA1X1FraJgHd7i9YdhuxWb
bLM12igFixwqg9664Qaje5raC33PV/D9la2dkWkla5mkTPzchat6NbSWFhe6xdQiDcxWAt/
E3tVvwx4C8VwaY2sXVm32VYt4B7iq9trL+PdWgs7O3NvZaa2JVP3dw715ssPVUXKWq7gqsE
+XqdDo+jmw0648S67LtnZN0MbfpT7LU5P+Edm1SWUNe3r4CHqFr0bwZo1h4g0o3WpAXKRsU
RT04rxFoDJ8dtegWVksYRtjgB+WP8K1hl96PtGyalZ05qK6mJ8Q9W1BPsmlknyCQxI6GsG6
1SC5gtbOOPygpGW9a3fG0F1faxbw2ls86wJ85UdK46W6SJ1hMX7xT09K3pwXs0kKd29S5rW
qFY5rSMBgFABFUrNLPT9HN1MyNPIOh6isu7mmmkmJG3NS6bZ29zEftE2R2FbOFo2uQo2dyz
ot5NcXBjWLflug9K7cXdrFEiSqEYDkH6muf04W2lxnyEDTHpW3a2ttfwie4b94ev5muSraU
rlKLex0eqTx6j4d0zTNPt/LZYQZnJxgYrhb+W2s9Xt7e1n8xFxlh613XiR4NO8FWDW/E0tu
AWHXpXl2iaTdy6hFcSP5iFvmBreaiueUj7KmnJU4rsj2fSkvtP09LnT8SwuNzY6101rdpJZ
fanTbJjJBryy9PjDwsw1GCB59Nxny1GcCrui/E/S9YgaB4TBeYIEbjGa+arYSrUjzpXXdM9
p1qal7OejOmmuIdZ1MI0oUjhRmvL/ifpmqaMRf5byM4JHapteu7uy1K3vYPMgZmyMdDW/wC
K9WOofDt47pBc3co2qvU16FGnLD1Kb3T3M8TP20JUou1keCfbLy+T5pWkjPIBNNaQEK0eAy
8DHU06a0vNMslN5byW27pkU/SbEX0qvHIEZOck9a+nT91W2Pg5qpKSUnqdbplzLNLp9jcL5
YcjB7mvr7QIRp/hS3hYbD5ec/hXzH8PtIXXvGFvBNGXMBHzEcV9KeJL1NLsLa1fPktiM7a8
ivOPtVK+x71GDSUO5w1vf6Z4s8U3ej3NtGJYD8k4fmuj1vSLi68MXOjbxPG6EBSckcV5V4q
+FHiS21RvFngzU3Dt87RZ61z+j+JfiHfeJIbQmRL6BtsykcEVwulzS9vTkdUK1p8jWxT8B+
GbnTvGOoaXeWbxxMrASMMAc19E6Fp6aVpkdvBhY1HTsT61Ul01r7SvKn2R37LlpFHOazota
v4NPuNJEG7Uol2xI38fvWVWs6/vvodFOjClFqHV3OO8U2RbxNaR3wYieTLxxfxDPHSvTfD+
raTezDR7RmjeBfmiccivDPEA8ZWt5ZX97cLbX3nALb9eM16X4JP2jxpqFxPMjXiKm5R9K3q
RtZs5JOXM7Hp+iNs8YRAIQREQB61xfx28M+IPEep6DHpEEs9uswM8cbEZHvXYaPLO/j+I71
EPkkYFUPiz8U5Ph2bSG10+O6ubs7UMhxg17uBi1SXmfL4+3trlfwP8PT4P1O78RSJJbxCHI
tg27JxXkGuajq3iv4mXPi/V4GsLLScw2kT8GUnocV1/wy+NHifxb8QF0XUrCEQTZBKHIWrH
7S8NnpHhSDXrV1t7yB8CNeBJXVGDcXBGKrQjWjWq7IT4Saol78RZbeQ+ZcNCZJW/un0qH9p
Mg6p4VGeRc8Vxv7Lt1LqXjrUNUlYu08JJ9q6b9p2Sa31bwrPEgYrcg4q8ND2ej6XMMbU9vN
Sj1kjpvgt4hWTXdV0W5fE6qCinuKy/jr4E8QXHiKx8a+G4jNJbqUnQdcV4XceNtR8J/EpNd
tX+aNVLQj+Kvf8ATP2mPC81mn9r2E8UpXLKEzk1jTla67m9em3Nvs7nmngvw/4w8TfEDTLm
e3vEtrSQPIJCVUAe1ev/ALR00cPwoljMqRszBQrHk1g6l+0XaXVrIvg7RDNcAYzMu0CvDvE
/iHXPGt+LzxdqZeOJsrYofkFVGcabvfYxqJ1VZLfqZtpdXml2OnX1sWhnhUMrAV7n4Y/aKu
4tMSDWNIMzRgL5qnlq8fvvEdhceHF0yK0VJBwGx0FY9gLqRokto/lU/eI4Nc3tr80zT2Pso
qC1PojUf2hrt3Wx0Lwq8l9MPkLcCvM9cl8f+PdX8rxRfm0tgcm0RsDFRfar/T5be4mYeYBh
cLWmv26+uRI8hEso4JrnqYyaXu6GLpt6SZWlstCttL/s+KZYzCMBRzk1zcKpE37u3RQx+Zw
mMj61orpWoSSOwtDIInO5q3r9Ek0qDSbSw8y6k5+Uc1xyqcslFXdzp9heHY4G/gign8y2mI
Vuq1SY5iKkBe+a67VvBevaXo8mu6vafZbGLgBuCawPDun2+va1ZWoYxwXEmCfau2NOdlJoh
VEtEVrG6UW7RKF3L1ahIWvLjyowXd/lT3NfRni74UeF/DXwu1G+tLbderEGEp9a8H8GQyJr
GjmddzNOOT9a2lh7QdRmMq3v8iPRtY8LeI9O+E9vcT2AigtcSSnPIFc3o2gXnj7xVpYsQxt
GjAlI/u19J/FC3ubn4ZXVnZQeZPNGERAPUVR+Evg2Pwb4JhuNQULevFvlJ/gHXFarDQUbrq
Spz5+Xocr418OeAfhd4MuNQj02OTU5o9kZkO4s2K+Y9DtH/teG/nB8+6uA5jB4QZruPiv4x
PjrxzMIpWOl2LFFA6FhVDRNJkL2+qMQkYlUBTWmInGlT5F1M4R55ubeiPsRSR8OCcYxZnj8
K+YPB2oCw8K6xFZwgXVzeOpx1xX09KxT4bSOe1mT+lfHvg+6mhvNQuCMxJcs3tU1v92kW/4
0T6r+FFubXwFFExJfcWOeua+dtQvpYvjn4ligUt5hz9DX0f8ADKR5/A6XMgwzsxH0r5ol1G
ytfjn4hu7uQoivjPY06cf9ma8iK7bqRsdbrmvWXhrwPhI4zql2OSeSK8Y02FLm7uL27mXdy
3J71r6/JFrOqz3MlxJ9mRsIazoNL0i61BYoJ7hyRyIxmuGnFQirnoS95anNXDm4vJMybY92
M+1bXhmGCXW/s8gJhAyp9a2n8CXM94kForbG/wCegwa3tI8C3ejytLIfnXmpq1IuDSNKdFy
OQ1Nb6PWn+zWshjXoQvFLJea9aqvl6bKcj+7XtmjpBNZbGtlebPXbW5dNaRxQo1kpYJg/KP
U1jBrlV1cv2Mk97Hkvjq/Fp4a0qKVCzGIEEdOlZnhFE1WB7KGYRXjDMZJ4zUHj5rptJ0ySb
iBLcbfriuFtbHxTpFqniaDf5CHK7fSumvTUo8sdz3qNWcGny6cqPUrnxL8TPBkc1pqmnQ6n
YuMIwGcCvO9S1uy8QzmKOxOnapncrxDAz6V1vhz4kX2v2wtZf3snQrIM4qpqGneHtO1weId
Vvo0kiO4W6DGTXJRj7K6lG0vI0rUvaLmhP3Hvfp6HX+BdZsde0Z9E8VQpFeWQ+V3GCwFRaQ
1heeMZokkD28YwiN0zXnt34rXxBq73tnAIET5cqMZFb/hywY6musRXGyBBucE9TUTw3LCUr
6s6aGJvKNNapdfI9S1LRtI1uE21/ZxMqjAwOa8q8S/C260svqWjSFoQdxjHp6V31v4mi1DU
NtrGdq8Fq37bVYZmMJIcfxCvLhiK+HemqPYxGFpYiKurGX8NdKudZ8LyXel2wsL6A7WMgwW
NQ+JfH50yzW31ZN93ayYZT3x3rt9N1EaWC9oqxxsckCvFfiR4T1TV9an8RQy70fjyRXbh6t
GtKSqaM8mvRxGHg3Fc1j1Xwn8SNJ1e0WTzfs+RgK3Supt7axnvP7Rs7WITSfelC9a8M+G3w
21PU5I9QvWa3tIznYeM19FXGoaH4U8OtqF+yRQQJ8qE8visXh4uty0XocyxNqfPUjqZut39
j4W0KfVtQljRUUuoc8sfavBPDXiXWdZ1W88aTSN5AlKQD0HasjxT4m1n4v8AixLaLfbaKkm
wIOARXpnh7wvY6ZrFp4NYbrN1EmR3NdtWnGkvZpXb3Io1Jzl7SfwnG69reqX+tRanqWk3Mp
g+YSqvykVb0NLvUvE63GkaitneXgzIrnBAHavXpdTsNNml0i/09UsYRsEjLnivnDxLrEHhz
4nNqGh3IltRIG47DvWNL97eNrNI3qVnBXktD6q8KaZLpviuzjeSS4kMGZGbkA1L8T/hLB8R
73T5ri9a3S1fcdp5rMtNb1G98MW/iTw6Fku3gzhuQDivn3x74/8Aiy/iODSNR1X7C14QqeT
lepr08vrR9jaTs0fL46lOVRzUW0z6M0LRfhh8JbWedtUtxcIMtJMwL59q+Wvjj8Wl+JniBd
O0qMjRrMkBu7+9dd4g8C6NoPhtNT8RXt1qeotFvbfJlckeleCQW73dzM1tb+VEWJCgdq76O
KpyV47mdXLq0FBztZ62PQ/hl44vfAsV7eaKsZlMRQeZ0qnqPjHxB418aaZP4rvxIscgZI4z
wK56BQLT7JbREc7nNMfRnj8R6ffLchVDDK596lTcb27M3eESUZJdUekav4ZtpviKt7qVzDD
aqisiMeWqt42s7GO8jn01lxgYx0re8f8Ah6a807TNbtixLxhc/SuL07w3qmrSDzBNJtPAXJ
rzaV5NTlLc7qi5XKLh8zOF5eKvlWjvHu+9t6E10GmeD7m8hW6u7oKTztB5NdZp/wAOtfTTb
nU5tMMdpaxl2Zh1xWbYaml7aCaJtqbvLOO3OKJymlzwjp3Jw9Gm/wB3KWtrmVd+HkGqLFED
5KgZYd66OxiikeLS7OycjpvC85r3nQvhf4X0zRItc1idpF8oSuxPygEZrEufjJ8KNCmaHSd
OS9nQlf3aDJNbww1WouaT0OCriKMYOMdzy/xRpmo6bDYrdwtACQEZ+N/0rvPBXhpfFMkUhm
W0lt+Gik4ZvcV5/wDEz4m23xDvNNgg0yWxtbOQPycGut0XWkmltNQ0S8H2q2ADqPT3rnxEK
dFxctUzlpuVTQ1fHfhbVPBer217ZOZdFuTifjJQ+9db8MPDEUl7P4gnRZrdv9QWGa7PSNW0
7xlo72GoW6vIFHnRN/OovFmr2fgH4e3Fzp9sSkSlIY0HRj3r0VTp1JRqRRk70002eFfH3xS
+u+JrfwhaTlbK35uFXufSuG8GS2i+O9JsoYx5ccoCjHP416H4V+Gf9rWU3i3xTdeZPqBM/X
7o9KLLw/4dsviJYNpsZU7h8x7muavjYyl7LsyoYdxiqsnqz1/4skJ8JdTJO0CIdK+WvBiOd
U0syn5PPXH519R/F5QfhHqiE4/drzXzJ4GRLnV9JQNykq8HvzXdW/gJeZzf8vvkfUnxF1i5
0DwKNVtYxI0G1iD6Yq74W16x8aeCobtflFxDslTuuRWB8ZpWg+Fd1j7u0BvpivHvAnxFsPC
F9pcCyGSxu4lSQdlNW5csEy0/3jj5HIeOvB0/gvx4+mTRf8S29kMkMoHGSe9WWiK+TGsgEE
Lqzivon4laT4X8XeC2W+1G2gmMfm20u8ZU4zXzL4TvLG+vbnRNQvOLTcGmP/LTHSubFUvaR
9ot0Yxl7N+zex9eaJNZ+IPAkUFrKJI5YPKbB+6cV4zpvwN8Q6dqdzbJd27adPMZc98Z6V5t
YeNfE3hu9l/4Ra92wB9qxS8hq2PEPxT+McNtHbvNaxeeuR5ceGA+tEakJwVOT3NtG1JI958
VeKdA+GXgV7eSdBKkJRIlPJYjFfFjXU+oajcalO7NPeSFiPx4qS5vdY1++83WJrjU7vd93k
qprv8ASY7KPSwt/wCF7g3jkASqMKKKuIjTp8sdTpoYd1al5aJHO2Xg7xVqNuBbxMluxzlul
dZZ+BPF+kaW19aQ2zEDGUHzV1Nnb+MNG06S4htGlsmTKgn7tWfCmp6prEE1/qd19ntICVaF
Tya8aWJlLVrQ9z6jTcbxepx+k3mrWE/9pa07FYjyhr0Cw8QaR4gtGe32+cw/1feopIPB2ox
zyywXDQk881nxfDaymnXWPCWpmAejnisOem5e6zRUJU4rmLsVxBYM5UiOQfwN1plxqzSCNi
vO3+prhvFGmeKtIn87UP3qE48xOlc8+r3W1QbtuB2PvW3LN7GcnTXxIj+IjzXvh7TraOQR+
XGAR+FReDvF1teaYfDeuW4htNvlpKehNYHxHnnNjYTW8hTaoDD14qp4XtrfxHp9zpzt5UwT
dG/Q5r08RSUoO/Q6qE3TrqEXrZfPQ9e0PwLoVqZDZTIBJ92Ve1cb4h+EmtXuqvLJqPn2bNn
GKseE/EcGi6NLp2pXDM9u20MT1xWwvxVhuNTi0ywiMjnueleJF4qlNuD5l3PZqRwtWEY1tH
2KEfgCw0nRdkCfvv4pDVBrKdYk02ycorfecdDXp6Wz+JNNeCV0tNw5bOKzF8LnTU8mO6juh
/eU5NOliKk4ty1Z0+wpQlyLQz9Oso9LtEtIAJJ3HzP6VctdOvHuDDp6l5SfnY9PzroU0nT9
N05J9QulAf8AgzzVd9Ymkjaz0uIQQdDJj5mqWpfFU0Rv7ZaQpK7JGEWkxLHq17vdh9xOcGs
waot5rVrpy2TJHK23zCe1TW9rArBWJnl6kvU3hS7g1jxdcC4txDb2C7t5GBkVzrl5nyrfqT
W5qVO85as9Il+w6Do2biRYYI1z1xurwPxfqOrfFPxB/ZOnS/ZbK1B8td338Vn+NPGGtePfi
Jb+G9BlIs7eXbJg8EA12utfC3VYli1DwxdtaahFH8wHRjivQhD2DSb95o+ejKFRO+yOB8Oe
bo1zLo1xD9mu0b5WIxurpo/E11N8VdDgMvktGApP981wGsazrNvdPp/iqyktL1OBdqvX3zU
Gl6qLnxbpsrT72t+RL/e4reeHdT33vY6J16fsvYpdT6PvfFGm3d9d2WqRouSVA67q8m8d2P
w8fw7d/wBj/LqinO0muGl1PxHfeJ5p/Lk8uORsNjgitB9LXUbO4vkjaS7X+Ed6ilRdOSqOW
5lKo60XTjHY9i+APiSLUfCk2iTSfvYcgA/3avfELRtOjntNYvrZWe2fKOxwAPrXh/w58SDw
z4rju1BSPf5U8ftX1Jr/AIXHjPwXfTXrLDpssBkibOCBitVhZ8zgtmefTxcaKftD5q+KXjI
6hYpAsihWAXCNuBFcJp8M0FkstpcJIiqd5J5FetfDjQ/Cmo6LqFjd6QLwW0rRid+Tx6VjeO
PhtaW5M/hyVoUYZaIGt6VWnRk6DVjScKtemsXFdNDN8G+Ddd8WoX0PTTKAcPKeBXe3H7Omu
Wmi3Gv396UltB5otxzuA7V63+zrbix+G00ckeHjm+bjk16ToeuWXim01BYyGSKRrd4z+Veh
GKer2PAniKi91Ox80XGrwaz8LbZrTDGJjEV7ow4Nev8Awi8O2ek+B01G/jjd5vmDOo4rxnT
tAk0r4i654GJxEZ/tEKn/AGjXsXxL1eLwP8LrOyikCTPJHEg6Zz1rClQ5a/IlZI3xWK58PC
d9Wdl41aJvhnrjxbVjNm+Cox2r4s+Hlpc3Oiv5ELSxC45JHvX2BrpdvgbfEnLHTiT+VeLfB
iOzb4VXAECibzj82PeqxjthX6nLgp8uL0/lZ7tqen3mpfDA6fZoGuJrUIqn6V4H4Y/Zx1tW
83VbqK1dnLFsA4Ga9+1fVpfD3w3l1ZVDyW1vuUH6V4FofjDxt8QrJruTxC2l2zOUCxHnGau
pUjToe/sY0qDr1OWC1MLxd8OI9N+Jdh4a066S+FzDvkKnBBrvvDHw5tvCd4bx70BcfPGecV
NoPg7S/DmuJrN9rEuoau67I2lPLA11U1tNq+rw6bGp3SHMpPYV4OLr/WKsaVFOy/q57OGw8
aEHOq7m34J0uK1kvvEcvyCcEdcAKO9btpqPh3xlpdzbW0sV5CCY5U4O01wvxd8TN4W8JWnh
vR1H9o6liCJV6qOhNYXgzwtN4H0i2ns9QZr2b95dxsepPJr2JVI4WEUzzoU3iJS7GZ4qi1b
4f3M+nyGSfR7jJgkHIiHpWZod0lz400RuqyMMEd61PiH8X7Vra40G78MySxyJtWZ04U+teX
+FbnVYXe8vJxFFHzbSKfmQ1jiKVLl9tHdu7OapWqXjTmtFsfSHxovbaH4VahC9xErttG0uM
15v4d0rw1H4M03WtNkja/tgJHQMMnHWuIXw++ua1LceJfEdze2zjIhcnFR3GiX2joWsWeGz
DbQAeq0VMXTqwUYPYmMJc7lKJveOfi5qnxBspfBWj+HWi8xgpuGbivOtX0K88OJDYX0WJkj
Ge4/Ouzi0ZroG40y5EUsXPy9SawvEsWq+TjVpzPIoyrHrQsU52igjTanzNnNWmlPq8sdxqG
p3UyIcLAJSAB6V0t7plvEkX2Cx+zJGQpfPLZrP02EWmk/af485ANdTrEU58J2mpufLON23+
9iuWpUm5LXcqFNNtxRSlm02FI7eWxBnj5EucV0unJPrIs7+ZA8Mb7MHq3tXGzKl9DY6jcZj
V2Ct9K7nSr+20/XldTjTIIt6Dsz1w1I2Wm53YejOctFod/pPg7QtP0mee2skjuZssZHH3c1
5/rvinWfDd0NNnEFzaSNhHCjK1vaZ4u1/xa97Zf2Y1tbjIjlAxmuM1bwL4kuRNJfktHu+Vz
2ooyUk1NntOlyLQ7a11i4fR/sckrSrMuQV5xXET+H9Q01J9R026kEe4l4G6E0+DTfEvhyzW
5tJDfQoOR1xWTf+MNUvJPLcbARzGPWhQm21F6HVSnTjBKejNHSfGN3ZyGHUrBGt34JA6Vqa
j8QLCGIafa2xhiAzuQ4rg/7SWRJBKRG/901iwyLPeBWcEE1qsJF2YpYuFmr3O2uvFVxqNo1
s9yZYD2YZxXN3OlsCrRqGRhkHOPWr8mkyyxLHZlQG+8a37bTkgs4Y5pMkL6+5rdU+XRHnyq
czueRePJri7nt7eSMJEEBG3qeO9clpt7caTeRyW7nDNtG2u08X2r3GoRp5hVjDgH8KxLyws
NJ0G3tQ3mX7sHJPavYnZqxE4yc/aX1SR2zeGX1jQd9uAJ5RuJPc1W03wNqGnR/aLhgkychh
XS+Cr+C90iKMsS8YwdtdHc2U9zPsiZipHQmvFliZ05uD2Pqo4GjXUaxHZXznwpcRF/3wQ/N
WN4cluFge4N6xUZ3knpXRxWL29obY2/DDaTXFzJc6Hp+oQNGWM7kRqO9clKUZKUY9Tsq01F
qclex1dlN9viNxcsZlDYUsa2IoQq5LYAH5VhaRf6Rb6Ta2d/by2MgAYs3IJrYW6sLi6WKG9
WQHp2rCrFy26G9LEU0tFYm3LHCWB4HfvUF/fFPCd7DokGbyVSGI6mrsunsInIPyAZNeWan8
TLXRNbl0yO0aWJRkuhwc+lOhQqVHeC2M8XiKMY3qOyKnw88O+JrbX5r6GNINQ3EhJP4q9r0
7xxqmkv5PifT5bcg484D5D9K+ddX+I93PrdtqWhCS0Mf3wzda948E+NbTxb4YS3MsN5qiL+
9gmXP5V1Y2ElarVjt1R89Rr0nJ0qWt9bnZTXPgXxZbtDfNbXBkH/LQfNXmGs/Bu10++fUtD
uA9rncq55B9B7VdvW8OWd2TqumSWFxnH7t+DXf6evhV9PjRdZMTGMOEkeop1Zr3KV3ddTSc
adOX7xmb8PNNtdSvZNA8QaTFEQoMUqLgt9ah+LWi2/w51DSPE2kWCHS1byrtCOOT1o1bX4/
DetWbxXO9iww6jPFer+J9KtPiF8Krm1kUMLiAyJ/vgcV6uCaqQ5ZxVzwczdSjU9pTk7f1+Z
8e3Itte+K9p/ZlisNteTLtCjgg19SfFnU/+ES+CU9pE4jmkgFvH9a8N+DmgXN/49gsbiIed
pLkOCORg11X7QurjV/iB4d8GmfFssgmnUH+derTpqMr9jyMTONVpw+1+pV8DaC2h/D3Tg7B
Zbo+bIe5zVy80+Vb+KUqWj/i9MVtX0tndadBY6e2yKBQofsMVTivLgFoZY96YwGFfJYup7S
rKSZ+j4FeyoRpSWyPVfhrDaxaFcragBDJyB9K8t+EOu3Ft8XvFejzyf6NJct5Y/2s16d8MA
v/AAj92Fznza8F8GM8HxH8W3sRzPb3TMuPrX01Oap4bnl0SPzypSdTFuC8z1vxF4FuLv45a
L4ntVKwAYuSO+OleV/tB61/wkHxQ8P+Do5dsNtIJJdp5zmvpeDW7IeGhq09zGipBvcswGCB
mviC01J/FXxg1TxJM++IT4jcn+EHtXVGr+7dV9EefUptyVGO9z6/8RxY+Ct/FCcgaeQD+Ff
L/wANPEF5Y+DHtIQDunwfzr0rxf8AGvSx4Rn8JaZps9xdT2/kCQfdBNcP4E0yDS/Aslhq1q
YNQlcyIT1Fefi6sJ4ZJ7tpnpYGnKOIc7aJNH1FLZafqfgSKx1eZUtZ4F8xiwHauGtr34P+B
dO+ywXtpKYyTsB3NmvEpIdb1TVfJ1TWrprJBgRRSEDFb3h/w74ci1KQizEwPUzjcTU1MbSU
bWuVQwdWVS17eZqav4y07xf8RtIm0CwuIrO1+/KRhW5rovEZ8STapI/hHUYIWmGHkkPK/So
7yXSdH0oRwWscW7geWMYrnG8WLpkZhsYCznks3NeVUxledRSpx2PZjgKNKk1KV2bugfD2e0
1ZPE3i/WptSuoRlBI2VU+1X9b1aN2IsMkZ++etcFqvxJMBS2nkLqw5GelUf+EuttRCx2rbQ
Dlj7VSjUqrnrbnBUlGlC1PQk8ZSXWp6aYJpRvH3cdWrn9GtXFsmn3b7ZW6L6Vs395Fewia1
XzTEeo701rW0W8ttSjnDXEgwUz92pbbhyJHn1Z8zvI6qx0/TZbSS2bBkVR83fin3omvrFLV
QAgIHNc3aayn26aLiOQcbieDWtb3sj2zefIqAdGFYwUo7mcprZDdL01dL1CSWItJK77dnao
vFMOlxWhW+Ym7duFqtb6jbafcveS6mj4fIXNVfEWreGrgnVrm8826x8kXvXRTk+a0UOCcmr
o5XUbaaKCN3YRx9hU+q+Ljqfh638Pwwb5YiAjL/AFrA82fWddhiupmW1lbAA/hFez6T8OfD
8Qg8lzLKwBDg96qvVjTs3utj1cBhPaNvZFfR/CEF14KH9syCJgMptq43hnRIhYi41H5FwfL
B6muvh0dbGAWk+50HrzTLrSdOd45niBZfu15Uqs3LU96nShD4BpsprPa+mSFYscKOlWre71
SYbbuESRY5SsyCbV59X8k4htUHHHatGa0vwWlttRRQRwDURfvGs4rl2Gf26tisq/2OBEeCN
vFcfqfg/wAM65BLqCXwsbgkttBxg10b30VnaGPVJ1lLH+GuX1C68POXihhkJPJOa61OUZe6
zNUIVFqrHk/iHQrvSLvzGkS7t843J1rLtWtTdBsEAelemmOO63RR7BCvUPzxXOaxpFpdSoN
HtfLbPPPWvQhiVJWaPNxGAnC8oMxotYuLa5ZoSdo7N3rfXWY7qGKSRHVtvQfU1hT6JqjTGO
KyZnQZYrzWdcxalBtUq446YPHWtrQezPPdSa0lEseLNV01bqxsprHa5hG2TPfFcjrV1aq0q
3EQkkMOEb0rrta0C41PVbW8mhddPhQDzccdK43VYbe51W4EHzwou0GvQSjzbnoTjU5W9LO3
5D/h34kOlag9lL80cnQk9K9ftdZd7hUjb943QivnrTo44LmTywxYHg17b8PJWvrB/tdsVlj
PyOw7Vw46lCMXM9HKsTK/1d9D02zeaaBEnUOTzmuR8T2p/tq3Q4VGb5M+tdXAk5yUkC4HGK
ztc0X+0tPWd2czWzb1xXzVF8lS59PJ3g0ULOC6E7RXMaSYHVhmpb7QrW7i+02cX2e/X7sgO
B+VWbIyS2kfmqyOOCTU9/cC2sJ2d9qCM7X9DWzm+e6FNR5Nexm+GNR1m50PXX1OPelkrIrH
jJr5Z1J5b3X7ucg7xITjPWvsGLSblvhHO8LH7RcoZDjq1fKGn6ZNN4wNjLGySCTc+RXv5fJ
KMn1PjMxjKryQ6M1fDPgi/wBcnL3TmzhIyGNeh6DpS+HZmj02Q+exw04/irb0/DIlgEA8sA
cd61dQsGstDmvoYUSKIfePWsK2Jc5eztud9DARoxTT23PNtea7tvGlp9suJJIXIYliSKzNd
1G91bxa8mlTMiwKqhQ2A3NZclx4o8UXN5eWsDS2lplS6jOK0PC+iXy2c2ualHLAchYtwxvO
a6pRhGDvueK6jq1G4p2b3PQvG3im60q00SO0AmmaICZQu4rxXuXwG8by63osuk36MrwH5Cw
xurmNM+GumX1la6hNdYuJ4lZ1PO3iuu0vwoNGljvtNuyklsctGg++K5qGIpwaSOjHUHVTkp
6Lob3hvwE/h/4pax4nVVjtr5STg96+OfiX4vvLj466nq0beaLKQxjnqo7V9SeM/jPHbWNzo
mjaFqE+qTRFA3lHarEYzmvjrWfDGueHNXGreJYCDqTklW7E17calOV7vU+ahQm5LkWkT2bw
Vea34xtDeidbPTkPzxjq1emW/kiEWkByqjAJFeG/CnUv7N1a506a4/dT8xLngV7UssMMqs7
lQ3QivlMRHlm1ax99hpucFUve+hp2/wAQo/AWhXEb6fLdzs+/CDrXmPwxfU38U67rd/YmCH
VZWkjDfw5r1WykgklVbqCOdW4G4Zry6DxdFD8R7/w9fMsESk+SBxXV9aqVqEqSjsefHLqdD
F+1nLc7vW/BV14hhW3OtS22nDl4VJG/1rzDxLoGjeGL6ytdHiMdumQ5z1Ney6Xfvc2zQjDb
RgGuO8aaBLc6HIVjBnVsjHWvOw+KqXVKcnZm9bA04qc1Fc3Q4+e902KzhdxEGVgVOBnNVhq
8t9qgJfJUcH2qXw14fim1yBPEELrBH2Permo6fp58WTtZRmK0jXj3r0Ixj3PAU3y2I45ml1
RYIWdg/B2jNdPbzNDqa6LbjdKRuZ8cisHwv4hXS729kFgJI0zh2HSt7TrOW/tbvxBFPtvZG
woHYVMm76lwmo6sxPFWq3dgpiuWCxp93nlq84ufE9y0rSISU6Fcda9ZbwbBdXa3evXz3Bbk
RDpWsfAvhlLCTUnt1jVASFYdaI1qVJcskegoVKsOaL0PnG5u7hi0s5LM5yu7tTNO8QPp10w
YhlYYYV7DZ/Du08aXDtEzWsULHjGMiuwsPg94WtLN0nthcTY4Y+tdksbRa2OKWCqz6o8h8O
+JoILhFjkCq3BVq6uPT7O7a41JropIo3BR0NdNpXw40AXtxb3Vj5UzcxmtWD4e3lsJFiWKW
LpsY9RXDPFU27xTJ/sqTfNOR5zqli8Onw3os5LsMf8Aln1q1pr3V1atHb6fPHkY2uDxXrcU
y+H7GOCTRt6Dr5a7gKnXWNLmT7RCkcY6MmACK45YyXKzrp5VTveWpwXh/wAC6JHYXF5rEUl
1cZyqE4xTdV8KeEtQntRBZtDdg8jqMV6FeCCe0BtXG9ucLXOypMl/GssTIx4DgVh9ZrdJHq
U8Fh0tvvMi18PaDYXgtJ9HZ5j92XsK7u1js9KtoSITuH3T1qpcW90rxfMZfcjpTo2vQzpLh
h/DmolVnL4tTVUIRXLBWR09zqKSW6OEBZuvFULxYXSPeoB6jnFc/NPqn2tUC/IPSku5rh4Q
85ZXB4xV8za1M40OV+6as8/lptKgZ43Vi31wkW6EucY4YGsS51W6w0MwYR54aqM9xNcKY7W
Tf5fUmnDc3tpYramu4mRJWbZzg1hNqCqSrLkt14rZnluJ7UpbxiSQdQK59/3c+25QRsfWuu
IrEC3UccxGXCnsKjuFRZBPHMyehFa0UCoxfajgjiqEtjdf6642iDPSmmUn0JdN1i40R3vYZ
/PdxjDDNLceKBdMsk2nx7yMkgY7moJWtnjVEi2g8Z9agktVULwBx/U000YzoRlujt9a2N4W
0SCNFNr9nHnhe5xXh09vp/8AwkF5BaEx24yfm716u+m61c2KXtrOLCygg3SPNyrDHavI5te
0fV9VuI7qA2yKSi3Kfdc19DGTtK55kYQpSgnK+hgraRR+I2jQlEPIJ6E17N4O1xNV0Gexlh
itpLM9U4LivML7QmnsRLZ3Al8o7g4PJFW9K07XvEEBg8OhoZgNsj5xmufEwhKOr0Koc9Gte
KvfU9ssdQutUCx6VGuF+Usa6PTdB1NAzXl2r7v4F7VleAdLt/CPh1INXvU+2vyxZq6NfFnh
yK6MB1CIznsGFfLVZNyahsj6F1pySbjY4+/vdX0+8ktoYIZNpzhhzisrXdSgvdFLlfJIkUT
Ieg+lbPj2KRrWLWtHBaQH5tp4Irzjxx4hhs/CA+1IsdzKM4B6mu+jD2trBOcY03NvTqfQei
PbzeFreGHHkeTnd2AxXy5byQz/ABK1e5WNXEchjUqOKqQ/HjVbfwOPD1nbFZiPLEnfFO+H9
9DGHNzGXuJmLuzDnNetTw86MZOW54dCrTr1YKL0O58+00a+g1S8uNiE8rnrWNPdap8RfHA0
PRbt4tNkIDhTgEd64XxNfX2v+LW0mFm8qM/dFew/CzwNcWumT6paXRjuAcr6j2qKkVRj7WW
7QV68sTWdCnpBPc9gtfh5o3hv4fXHh/SYl86ZP3koHLNXz7JFqmpeO9P8JGQm10+TzZMdCP
Q19H6b4lRrF7LU28q+RSOeM+9eaeBvDUreINa1udS73EzIrnqBXDGvem5MpUJ04eyt1OysL
e7e6iljkJt1+Qgegrs7QOo3jINZGkWH2GR4RLujHzYNbM17DDEZMgKPevMUlfmZ0Vqjm1BI
dsjMrSGBd5/i2jNeSfHPSIr7wWCsYlulbKEjla7S88WI0hhtVLSnhcDPNZU3h3WNfbzdQfE
X9011UqvLNNajhhlb947Jny34QgvdG8V6dca7FJFp0jBZJf7tfWFpouhIFlhvzeQ3CgxgsD
tqLUfhvpOueG7jSL9AqBC25eCCOlfIF54i1/wb4zu7Cx1aeSCyl2rG7E4ANeooVMT76WqPO
c6WClyxleP6n1mzfYNWWJpP3SNxk814t+0BpL6L4n07xfZZSOQBTs7mu58M3V14i0CHxBdS
EsQMirPi3SU8ZeDLnRbgBrmIGSEmuGjUVCvaWz0Z6uLpfWMOp0+mo/4e+JU1fRLS9jI80AC
RRXVeLdUtrbS3c3McUzDAVuua8P8AgpbXmnahd6PqG9Z42woIwDiur+IN1JbeILSK9gJjdg
Qe1TLDL27UdkZTxX+zKrLfYZY3l/qVy9jJN+/RSysfSrMOqldCutFktRJfykhZsciuZ8QvP
pN0viGK6XaQEWNOOKifxbbNaw39ttWZfvg969BU5XVj5id76haHVYLOSFgWjif52/vV6DPr
mnf8Iva21q4gnxh9przSHWZbjTrnMojEp3IPU1Jb6fBNYo4vv9Km4K5+7Sq0m5XlshRPQx4
hSPRDCF8ydGwsh61eTXr59MEEluJg46MK4exmZIxYLF5nkdZP71dl4ejfUmZ2lWNY+ME15t
dRp6s97BwlKFlsX9O1xNDCW8wAab+729q6O5OoXMMVzYTlF+8QfSuT1nTYzcx3EA3spqU+K
NTsERPse9FHauK9z2PZW2OnaEF01R5ZpJlH3BT21G+1BBHsa0Unl+hrlLDx4s8zi6tjEO3a
tPT9ejnu3MjExHopHWplFw3I9mpakmp6xf6Sy/Y7j7ZEPvqeazbPxfoN7qAjm0xoSeHfbwK
1Ir+wS5cQWhcOcNuHFXXsLPYCtrD5MnLALzmhKDWouTXQisb7Q0lmW0uyyk8En7tU/Fvjjw
r4ctIJZ74XF4eFhjOWNec/FLxZpXg+1+x6OinUZxgoP4a+erHxDdW3iSHXb9vttxC+8RScg
V7eAyx4hXqL3T53NM1WHkoUNWe0+JvjJ47u1MWi+HZbeB+EdkO41wl54k+LN2n2qRL2OJeW
dOABXqnwO8fat418faoms2VpJZw2ztHEIxhMCk8E6j4k8bDxStx5a6bZSug2pgBcmvpKWGo
00ko7Hy9bG4mpK7nY8o0XX/iLr11PFpmr3MhtYzK+Tk7RVmy+LnjCBhFM4uDE23a/UmvU/g
cmheHNd1bWL6PfY3E508F+nNcL4h8CS6b8fjo7Q50+e4+1RlRxszkVv7Ok3JSivuOaGJxEV
GUamr8z0G0+I1ovk6R4ssmsLmdA6OwwDmuihWNgJ9MkjuIXH30Oc1x/7R+nWN/ovhzxJp8I
SAD7MxX1XivL/A/jbUPDV7HayTNJYzMBhj92vJr5VSlFzpLU9/CZ7UjU9jifvPcYrO/tbi6
ucFMglAvepHW31nTVWSFReJx05JrZt9Tint4ZY8S20q53dcU7GkRs7WxxdYyBXzblKL5Jbo
+ya5kpLZnKyadPZwkzgq2OBWWwmmAjknBjB5rppnvrtiLpBnOBVI6RulMQjIB5zmr57C5TE
uIIreQMsnmBuFHYGgWrqitI2Swz+prsLbQdN+yiG5bDHv6Vlaxpz2kkccQZ4wvykDOeTRfm
6he243xncX8/gOPSbEHc0ADKOO1eDaHpE8d7FY3EPmRhiZP9mveNcFzc2c1rCxhZIgA/c8V
ytto1jo3hmbWrm+jedRyoPLH0r2YVnD2kXu2Y1MNT5acn2PPL65TQtQnSLd5T8AE8V0Pw11
ye319YTPHBby5JZztArlddvoNRi+1OojGeAayLSGO61SztLwyW9tLIo9Ca6akE6LjPseXUr
zhik6e3Q9y8RxeHta1Jox4knmmzykAJA/EVHZeFPDcJLpYXt5OB8zNkV2ug+GNC8NW8L6Xb
rI0qgmRuT0rudOMiqTcJH5J+6Qo5NeCqyT5I3R7cqM+VVajV2eKa54m1HT9Ia0g0aWCyQY3
PmvKvHGh+IdR0Ky1eOylnt5cldoJxX1V4ktY9dL6XIkflFc8CvNF8Xt4bd/D2oadNcWsGfK
8qPcMe9dmGrqDvSV2ZYmi6lJqo9D5YfR9T04xy6jZyQJKfl3DFeh+Dru4lul8xQHi46fw1Q
+I/jSPxRrSQ2SGOCA4Clcc1D4XuZ7fxBD5vyrOoUk9K92bc4XkrM+ewyjSrJRd1c6jw09pY
fGuCW7G6KTIwfevYNP13WdA8V3ek6LZG5t53349BXmEdlBF4wj1yWIvDb46CvWfDurwSeM7
K7XasN7Gdh9xXgYxWne19D26FO3On3Og8QNfalpn2sWP2a7iHGOM1q+Cbie60hZpSoZTtcD
pmresSwyWa2M0gjaRsBjxmuP8ADmsW+jajd+GjOHmaQuBnkCvHbc6TXY9Jpyioo7vUp7mK3
zA43FqopY3GogLcTssR64qGOZ7zy0GQFbBJ6Vute2mm23z7ZCB0HeuZtuSsE70o8sFqS6Zo
en6aMwRhy3VmGcVfuNT06wQrPeoCP4VPP5VyTXXiXX5fJ0q3azt84MjDHHtWvZ+EdH0rF7q
9yLq59WavRpqVt7HlVrJ++9ewj6vdajvXTbV2jIILsMV8M/Eb7RB8StXtmtSJHfOa+/8A+0
IVCiCALH0BAr5D/aD0lbLx/Dd2y7TdrktjrXrYB8tW0nds4Md79FaWsM+GPjzUfIg8Ixw7g
5yx64Fe6Jby28qRL0PJNeXfAfStEm0zULx1DavCflB6lfavVmmfd85wWHJPavNx3J7VqGx7
+Uyk6NplN4ID4otJlREZTwUGNx965j4y6jDbGyjljAkPfvW663Iu0eJl3xHIY15n8QbW/v8
AX4pr+RpwB8qLzWuCinXi2+hz5jHlou3U5zxFqEdxo8McE3mJjLAnoa5FFuXiAjVgmecV2A
8BavcWh1Jo2itx/C1dp4K8L29wuy/g2RD+IjrXqfWIUYs+cWFnNnnKywpaRMu9nHUCu68O6
VbaxEj+e0Eg9eK9Ls/C/ha3m2JYifB5OKt31r4Y0rEkcAHqida86rj+de6d+Gy93985nT/C
c1nI882pIkZPGf4hV5NCtWk8211UxknkA9anu9S0qVA8tq/l4/dgdayBND5xliyoxkKO1cE
pzme/So8miN/L6emJt8y+uKozakN2YLbr/eNQr4gumj8t1BA4G6oPtJfLvGvPTFc/KdkYyH
XLwtH81qGf2FdXoepWklnHDNZCNl74rlLdykyMT1Peuxs/KwrvtI9qUiZxNNrdrhC8DpGn+
7UbRiCwmuJbnKxKW49qfOtwYwLYDY3pVDU4Cmk3NvFKn2mSJsRseoxUxhdpHLJtJtHx7451
SfVvF9/dljtEhVD1rJ8O6e+reMdO0wIZGuJNvFd54b+Gtz488R6jp9jqtvY30Mp/dXL7d3P
avo34Rfs3/wDCG68viHxHPHd30PMSIcqDX6LRnGnSSXY/LZxnOs5SOC+EHhtPC3xR8WaWqH
ZDZlmJ4xkc1vWOt2ej6Npb6HMh0SQypqkSj5ncnjmktr3UfCHxW8Xav4p0S7e31CNooWgjy
COgrJ+COpRTeL7zwvrPhWWbTLmVpIJpUPyZPenKSauQleSizI+LE9n4f8G2FtouIVubgXaR
r1ruvEWu6BdfB+2+I8lwi6tHaCzRT13gV0vxi+BbeMEsbvw9Mbee3IjEX8KrXO6V8DtE0rR
49J8ZeJTcKj+Z/Z8LbufXFU5x3Rn7Kaco9DkIpP8AhNP2TppsCW606ZpWOcnmvncsTDsAJI
7193WPw28KxeCNU0vw011aW7xkvFt++cV8g654L1fQZZ2u7C4t7fzG2SzptyM1VOaaszHE0
pKSfkeo/CzVvt/hHy3BP2R9pzXY3UkE0ZMThXJzwK534R+GLhPB11J90XD5BPeunj0OdLlh
cL5ap3Pevj8whH6w2j9LyqUlhKal2KLS3AVQ67lHfNOuLpVUG0cscVXvEkaVooZCAvcd6S1
WXGDFivOlHqehzE1ld3LTIJ1+XPJNdI8N4RGylGQr8uR7msmK2t5lYFiG9qjlnvYlSIMxVR
gfmai7lsJyXUydW1a2uLe/+zTJ51rFyCeTxXg+v38vy28szIJB5u0HvVr4iaT4t8L+MpriS
GeCwusEPzhlxXCa/rUs96kigOojCZFfYUcMoVHJdTwMVj+ejGLW2h0kVm97ocF3Jkpvx+Va
/ihYv7E0vULVQWhHOOxrasbS3ufhxbJZ4eUDc4HUVwbXksukX1kJSfIbgGqivaT8x4mHsrS
js1c+nPAOsW2peDrS7muVZ0TEik9K0rXW7yZptj4ijfKj2r5U8NeI9Xt7VtNsJGzK3zAHpX
r3hbxZOL6PTL2AswTHB614OJwMqfvJ9T38FjI14pSWx7KbpNqXxIQj759qzJRYxamdQhRJr
edCjZGeTXmOsfE+OeeXQbO1P2qVvLVAfTrWpBfXU+nvbqjIliVZueprmeHqUrXZ2RqU6r5Y
6o8E8d6S+lfEC5ikiEEUrl4+MVDarOES7eUL5LZx7V7p8S/B8XjbwbD4hsISL+2TBUdSBXz
a1xMtvJbSlhMnyunTGK+ow1VV6dnuj47HYf6pWutme6acz3OnoQ6+VPHyfwq7p8klpp1jfR
Pn+z7gKcehNeZ+GvFIXRxYyBh5Ywpr0n4fWPiXXWnto9LLaUzbvPboa4sZTSi23Y9LDYuNV
xXyOp8S395rfxN0qUakttpMUQlkJOBkCsbSfFHho/FK/mvJug2pMv8AEKn+JHhbxHcaZHba
Bb72HyyOoxtWuM0Tw/Y+Hool19C84bczAZOK4aVKlUpJ73Wy/U7Ksq1KqoxXurr0PXtX+KW
nxwfYPDui3V1Kh5kC8Gm6H408RXRDXvh7knjI6Ve0TxLaarZ/ZfCvh1NiKFNwy4ya6TT/AA
bqF5ibWtTWPPPlxcV5zhShLktYtTlGHNJ3uWz4q1C204y3u22+X5I1HU1j+HodU1jV21HU2
mkgzlYx0rt7bw7o9nGpKNcEdPNO6tWF4oSFgtlTjooxXRGdNWgcbmleVNashV7mQ+WlrHHC
OMMOa8e/aD+Hd/4i0iz1zQ182WyQ7o1r2hmYsAwO408EJHsXlG++rcg120qqhW55HnVaXNT
UD44+Evnl7owGS11i0JMsTcbox1rvdV8d2xvLfT7bEl1ctsIH8Ne3weDvDMWq3Gp21gkNxc
oY5HUY4NfPMeg6V4S+Lt7p2sqVW7Je0mk6DPpSahWlUdtVsdWGq1KCVNO19z0OQJHFb+fgO
68gU8aXp8tu15cbDKv3Aa55de0y48cWugw3aTvFkytnhR9atzyQ6hqv+hT77aF8EqeK8t0Z
QV2e86tOqrX2C+u9We2Ma26m3XjbjrWVHqGqx7R5AjiU/dFdpqlk9+IbaxfyxtG45rKv9Bm
sbUfvxK3ucUo8ttdyEo31MV/EWqC7P2eIRqwxxWlZR4b7TdHe7c4asp5LeFwX/wBYPercd2
lyAHPA7CqnG690F7zsbl5LZtDGTAB9BWSbe1adyjBSRV6MJNZfNwi9CalsdKt57rzd+Yscm
uW7W50RlYyXSB12LHnHGahe2kIVIQeTXVz2lhADHbESMarafbGGcvKnyH9KdzSNUx30uZFB
eTkVKk08ShBLwPerOpRs955cUpOfas97GaKURsW3N90Y60cpPOu51Oj3t0N298gDgGrF/ap
qgjmaNkdTjevWuOVtQiuCY8iNeCa3bHVLv7N5W8KSPvEdqh860TMXZng/xW8Ga94T8QjxNp
jSrBKcmeI8r+VYOnfGb4g6XNbSx+Jrm6igIO13zuHpX04l1a32nT6dfxjUraTgqRnbXinjX
4Kl55L7wn+9VhuNuP4TX0+AzOHKqdbofF5lk9WE3Wo7Poe1+E/2hfA3jjSrfTPFTf2ffkBS
7fdJr0GxsNdBN14Su9FuIDzFJgFse9fnbqmga1osvlappc1vID97YTitHQPFOtadfwwv4gv
7bTwf3gSQrxXu8kJK9N7nz7qTj7s1Y+/L3SfiTq8gtbvxBYWgPDLbHDYqS98E+F/Dfhm4Or
a2Yby5G0ahdP8AOrf7NeCaB+0H4I8GWGNOsdQ1W/ZMGeeUsM15j45+LHiT4l6huvGkSzQ/u
beNSAD60vZuOrehLqq2kbs+ntV8Z6Z4Y8MQ6b4Z8ZWd2FBM89w2XP0rwLUdf8UePfEH9kNd
tqdkj/Mw5AFcpongLxLrRSS7jNnZMRukcdRX0B4K8O6L4Ut/s9gQXYfNI3c15+JxtKhHlhq
z1MDltbEyU6keWAltaX+gafbWdtOREgGVHap7jVb+/X/SisaoMD3rZeNWuC83KZzn1qPUDY
tbDfCFQ8bhXzbk5ycpH2rUElGKskYiPZPbFZ/3Z/vDvT2gk+y+db/Mo7ipY9ItVnR58yW8n
AOelaMemXWkedEmJ7RxkODnFRy3epjU92xgRyJDCXMmGY81K7SBIyJDyvb6mkm0i7kPnLCT
ET1z0rXOm4t4QI/4O/1NbqnF7I5pSl1Zg+LPHPhrU7tdA8V2ataxQhTLjkcV474s+E+iR6F
/wkHh7UA1lM+ERqu/EG3jn8UTSBwDgHYemMVEujeLL3wn5kULyaRGclU52+9e7aUZ3UrHCp
Rfuyjcz/BtvP4bvIrW/VZI7gYALZFcl4/tG0jxNM0EaRRz/NhTXq3gjwIfH9q1st7Jb3Vmw
PHpWN8cvAU/h+xtrpEaeOEBZJ265ropaVObuFevH6q6fWO3oeQaRfwaZq0F2zZhZvnr0XQf
EGl/8LGjnjP+iXEWwEno2K8ed0dfnXbGOgpPts0ap5bFDGcqVrpq0FNannYTHyw9orZO57l
4G0jSz471PUdSmVkhd3jYmrunfEHSrS9121vkOx2PksP4sV4jp1/qUjmKK8dPMPznNelfDf
wfa+J/GtrZXl4FiiYOQT9/FeXiaMI3nUeiPVo5nLmSw8bav8T6D+HOuaTrvhtFjfy7hsq0D
jGRXzd8WfDVtovxCuBDtWKY7ioPevsOHwzoGnXqXVrZRQSRLtG3gGvBfjZ4VnvNbh1eKzZo
wfmKjPFeXgKsYV3rueljIVMRh31keXeDfBWr+KZ5bfR4Qqxjkk19d/DnQNR8OeEYtIvsM6D
tXm3wG0UWaajq8sht7Pb/AMtOK6Xxb8Qr6/uDpPguFmfkNcY4H41OKnPFVHT6LqcuCwypwT
ivee51HinWtO0TSJ/Pu4ln2nEYIzXj+h67psuqi51C3SWKRud/OBWbp3hjVbzV5pvEN49xc
zttjVmOCTXT6H8MVuNXvdE1aSW3naLdFtHGa0pUKMItOXzR6Up1IxSf3Hp+n6JZyxJd6DcR
RQuMlIiP6Vsvpd04UrcMMV85w23xA+F3iVLNhLdWDudrtkgCvb/DHji41xBFLYSRtjliOK8
3EYZ0Zc0tU+pnTxE60dFsdOLe9iiXEu8igXd5E2ZY/wAqka9tICPtUyw+7HFZt7428J6cW+
1alE5XspzWsKXOvd0ZjOpyazRrR3yyEFlIappLiGGB7y6cRW6DLOxrzK++M+hCR49M0W+vG
HClYsqTWKbHx78QZlm1F/7H0jORChwWHvV+znSdqr0MoyhVV6Z3v/Cw9KuWkh0aCXUHU4DB
cLn615X8TtB8X/EKP7Q+lC0ksl3RSJwxAr2TSNL0/RNNjsdPtUVVGHcjlj61eExMwVug4xj
giqo1uSd4IipRi175+fFrPrCeJhpqPLFqLSeXI3OSBX0lpFqum6JBbRBo5gA0jsfvGtTxx4
a8OaP4kGuRabHFcXRwJAOh9ayZrmHylE11vb0FdeJqKslyo2wGF9gpNu9zes9UuLSdLzBkO
MbfWrWqXJ1kpNcSfZkHUA4rGiJjjjnjl8xD/COtOvbdLuAvJcNGx+6vSuDkSZ6Tn3RDqllp
wCmylMjdxVO2ieOQMSRntVZY77S5S5QSBvumr0cjSIHuGVZD0ArWSdtAhJXLxlaFNoJOeor
Q0/VRDGYmUgGs6Fmz8wBJ6Zp8zSgbfJG71FcsqdzRltdSRbhpIznJrZ0++lVw88e5Ccgetc
tuhWMBiFbrVyPVQm1STtXoaJU2TI723aynuxM9qkZ96k1ie1MO9UiGwdsZrh01CS5OfOwfa
oLj7aZ0UlmVj61mk1uJUvM0lu0W88pEBV+TTAt7fSPbQxhFz972rHvpJbF1if8A1zdMV0Fj
qFtbaYJrib5u4XrRyPoU3bRGrYWUVnD5KYaYjnFJ5F9ZuswIQM3SuXh1x7bUpZ0ZmRvu5q2
utXV3IPNO5c5A9Kfs7rUwk57o6Odba9G3VNLgukI5JQE1zl18PPAOseb5mjCFvpgV0Da/bw
2CxLEvmnuantp4tQsyoOZe+O1awdSmvdkzGVKjU+OCueZR/CzwNpt40v2FZFBztzW9YaZ4V
twz2WkRRiPoCoOTW7caFGimeS4+q5rHvdPXHnWUxVlH3OxNa+0rSXxihDDwfuwRBfy6g8P2
mGApbJ/yzUcYrPjvb6Y+ZGpSNulaMOtX1vaeReW5APGccVYdLcLbyiRfJ74qI6xae51Smk+
xesyGt0M8pJ781avpLGfSmTJG3vWc8IjimKOMMPkzWDe6yYbX7PIgJAxkVrTp3scVSWprpc
W8kAhEpIA9a3bK9tLPR1XzTKCedxrzux1ERhmIAz61Eb2We4Y+aVi7KtbKi+a5zVK6atc9Y
g1bSp7fyI/lOOeaZeC6uVi+xqCirjP4mvJ7eXUVlYqxCHvW7H4k1awgjhhwwC9/qa6lB9Di
5oN+8dRq/wAMdH1TT1vmJaSdAQ/pxWVpmj6t4LCxtdJPokh2zRv6V6PZpcmys1+1ROhjX92
GHy8VU1/QINRgjhvJdsLN0U/eqas5c9uh20VCUU29RfDGhaJpM1xqOhBSl2Nzbf4c181fHr
xBrK67caHLOJLBzu2+9fTHhrwzfaNdXJjuALFkwqMc4r5p+L3hqe88VyXkt1siyRkrkV6GF
uoJy7nkYqS5ppdT53k+csuMAVBHJGrnjOK9AXwPaGRpH1+Ibv4dtInw/wBMZ8J4jhMhP3dt
eo6iPFUXc5nSXtkL+YnLdK7/AMH+LrfwprVtrH9ntLFGdrPjgVW/4QWC0LK2rxFiOPlr6A+
H/gXwdqnw0GlapPbyTyH5pcgGvKx2IhFbXTPVwdOfNpod3pPi/QPEOl2+pW8q75AMx56VF4
o8vUNIa2t4w7SfL06V5xqvw/Xw/d2qaBrcUVpG4LLvHIr2PRbbT5dJjlfULdmCjOWHWvmZU
Gpp05bn1tOcaULyOctPDC2/g1NGaQx+byzLwead/ZOkeD9AWC1VWkm++zdTXXGSyV8tqFuy
gcDeOK5PxHZ6ZqDefda3BGBwqhxSjCcpOLD2y6GHImkauIYorlYLuA70bPetC68QXl9pf2u
3VF1nTjtwOsqjvXNXOjadbOs9tqUcmepVxTp9PuLSSK8bWLe2ncfIdwO5fQ16FOhy+7F6M5
6lWM5JyPRtM8RaZ420FbLW7ZIZ2G05HIYVWs4n0C8FoyI0BPDj0rD8OQaHqLtDLq0UF+nzZ
DABq6a10lLq5UTa5bmEHozjNZz9tVXJJXGlQpNuLsixrGgW2tW6yTysIwM/KarWHgzwtbKr
y6VHdP6yjNdhEmiW9sIW1a2wOMeYKEXR2P8AyGLYD03ivQoYOUUpXszya2O5k4JXRVi07Rb
a32W+m2tqD3CjAqPz7cnyQFI/2BS6jaaHOpRtdhwewkFMtYtEtU2x6rbk+rSClioznaMkLD
uEVdSIxbs8+zpHVj7GrNsX71TifSgdx1W2/wC+xUqPpe/eNatlOM/fFctPDtbI2q4hX1eh5
N8Wo2GiQqYwXRuDXm1vFH5aC4hILL1r2bx3a6V4oihsodYt4HgJJcuPmrzn7Po8d6LS51y3
Oz5eo5rolDljaJ1YavpaRa0SCBHUBgY8ZOe1XpWs5btlZFYL0Ipk9t4eEXlWuuQrkckMKyI
4tOt7gouvQkHqSwrg9jKWp2fWIx0LF+ISolaUBScBPSq720awCdIifer7aVocsfnnXoGI5x
uFWJLjRxYeQdWtwOmdwp+zmilWh1MATPM6rH8pFSTy3vCo49Km8nR1kG3XbcED+8Oagkl0t
2wdYiXb/FuHNaRpsiVZPYnXSYHtfPlvBu6kZpjRxS23lWzbn6VAU0URkLrcbg9fmFT2iaPb
/vItbhz6ZFV7Nke2Q6HTdRh2YGOa6l7e4/s9TuQSAVzjapZ+aS+tRY+tQm/0+eTDeIo1T03
VnKg+xpHERXUk1iC9kmSSMrI2OcVDAk8aESpz6VZhk0iIgprsTk9y1P8AN0kXm+XXYChHK5
FKNJroVLExZSuJUAAZdtIka+QZBcmOrczeHblwE1mAke4rY08+DvLMF/rMHT5eR1quRke2V
jDS3lktS63W8j3qW01HUtPkQodsf8Vbc2meGoF8638QQeWedu4VUuR4cMOxdch59xTVO5k8
TFGffX13dThxdYB7ZqZr1oIlHmBj61TX/hGhNh9bjGPeq88/hwSeX/b0SjOeauNJp7GVWtT
cdHqad5qv2u0Fq+Oe9YsFy9vceQ5zCh4NWDe+Fgw3a3Eaq3M3hl/mXXI8dq61Q5lax5jxVn
qzoH1ZZ2WBFGMVzmpRo8hCSc5p0N/4cjkDDWEIAxTHvvDMpYrq8at6mlGk4q1glioye5m3N
m5iBE2MVDbeZHMGEmUHWtA3/htCRLrEbD61XOpeElJ8vWoyo61soeRnKpFa3NNtVVIwIgCR
SS3M8qI3ljkenuaojVvByqrjWI+TyKnOu+DlCj+34+nT05NXyS7GTqxfVGXpWr6n/wAJH5f
26baEHG8+leiaff3stgxkupX2txljxRRXHW+JmmG2RqQ6jfmQA3cuNvTca43x3+80GZ5CWb
PUmiiu+h/DRzYz4p+h896m7rdsFYgVSEjh42DEHPWiiuxHzM27G5DNK6ylpGJ2dzWI2sapb
WarBfzRjJ4VsUUVyySco38zppylyy17DV1zV5LPL6jO31c1M2v61HHtTU7hRt6BzRRXfGEf
c0NJzlyblZfEOuHrqlx0/vms/UNc1h7Rd2oznnu5oorlnFcz0LU5cq1JrfWdVNqgN/N/31U
A1vV5ZcSajO4VuMuTiiiuiMV2OVSlzPUsTaxqkN0Hiv5kbHUNUs3iPXUK7dVuR9HNFFefVS
Uo27HQpS5ZajR4j14xknVrk8/3zSr4j10H/kK3P/fZoorqWyOSLd9yCXxFrpkGdVuf++zQP
EWuD/mK3P8A38NFFOxXM+4reI9e2/8AIWuf++zT4vEWuF1J1W5/7+GiisJaS0CbbRlS67rD
XwJ1O46n+M1DHqN+07O13KW9Sxoor0KCXKdHS/kP/tTUQz4vZuv941XbUr8yZ+2TZ/3zRRU
JLUcW2NfVtTDEC+mx/vmpBqeomJQb2Y/8DNFFUkjRvQh/tG/8/P2yXr/fNW01G+IYG7l6f3
jRRW0EiJt2ES/vRGw+1S9f7xqa31C+BH+ly9f7xooqrIyk3Zk81/e7z/pUn/fVVje3eH/0m
T/vo0UVk0jKLdh0eoXwxi7l/wC+qfLqF8X5u5en940UVaSKu7kFvf3omJF1KP8AgVPn1G+8
wH7XL/31RRQ0rFNvmsPfVNRMIBvZsf75qxFqF9sT/Spf++jRRSsjGexLHe3Zl5uJDz/eqC4
u7o3gzO/T1oopNKxlFvmJUuZzjMzn8ane5n8tR5zfnRRRLYxk3cRbifb/AK5vzqmLm43t++
fr60UVNPdlw6laW4n3f61/zpqzS+W37xvzooqp7nUtgaWTyh85/OqM08yrkSMDn1oorKT0N
aa1P//Z
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell