Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1461.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>X</last-name></author>
<book-title>Untitled</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>X</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>9b022e26-61e0-4ce7-8eff-67e186adff6a</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2008</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>
<p> WILLIAM EARL JOHNS</p>
<p><strong>BIGGLES NA BORNEU</strong></p>
<p> <emphasis>PŘÍBĚH BIGGLESOVY PERUTI</emphasis><emphasis>ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY</emphasis></p><empty-line /><p>1993</p>
<p>RIOSPORT-PRESS PRAHA</p><empty-line /><p>OBSAH</p>
<p>Pozvání k sebevraždě</p>
<p>Kukle a pikle</p>
<p>Ranní hlídka</p>
<p>Válečné bubny</p>
<p>Válka v džungli</p>
<p>Nevítaný cestující</p>
<p>Biggles slyší novinky</p>
<p>Události v Cotabatu</p>
<p>Návštěvníci v Lucky Strike</p>
<p>Fee Wong se vrací</p>
<p>Monsun</p>
<p>Hektická noc</p>
<p>Dobrodružství na řece</p>
<p>Další překvapení</p>
<p>Neštěstí v Lucky Strike</p>
<p>Gingerův návrat</p>
<p>Konec Yashnowady</p><empty-line /><p>W. E. Johns: BIGGLES NA BORNEU</p>
<p>Vydalo nakladatelství RIOPRESS ve spolupráci s nakladatelstvím Toužimský + Moravec jako svoji 53. publikaci</p>
<p>Odpovědný redaktor Jaroslav Kalát</p>
<p>Náklad 10.000 kusů</p>
<p>Vytiskly Brněnské papírny, Český Těšín</p>
<p>ISBN 80-85611-24-4</p>
<p><strong><emphasis>Kapitola první</emphasis></strong><strong>POZVÁNÍ K SEBEVRAŽDĚ</strong></p>
<p>„Dobrý den, Bigglesworthe. Jen pojďte dál!“</p>
<p>Bigglesův starý šéf, generál letectva Raymond z letecké výzvědné služby, vstal s úsměvem od svého stolu, napřahuje ruku, aby pozdravil velitele peruti, kapitána Jamese Biggleswortha, lépe známého v britském královském letectvu jako Biggles z Bigglesovy squadrony.</p>
<p>„Seznámím vás s kapitánem Rexem Larrymorem,“ pokračoval, představuje malého, bystrého, opáleného muže, na němž nejvýraznější byly krátce ostříhané rudé vlasy a pronikavé, téměř zářivě modré oči. Barva očí byla snad ještě víc zdůrazňována barvou vlasů, avšak Biggles si pomyslil, že tak výrazně modrých očí ještě nikdy nespatřil.</p>
<p>„Larrymore,“ pokračoval generál, „tohle je velitel letecké peruti Bigglesworth, důstojník, o kterém jsem vám vyprávěl. Dovede-li v letectvu nějaký muž odhadnout výhody a nevýhody vašeho návrhu, pak je to jedině on. A prozradím vám, že konečné rozhodnutí Letecké rady o tom, bude-li ten podnik uskutečněn nebo ne, závisí úplně na jeho úsudku. Posaďte se, Bigglesworthe, řeknu vám, oč jde. Zapálíte si cigaretu?“</p>
<p>„Děkuji.“ Biggles si zapálil cigaretu a přitáhl židli.</p>
<p>„Historie, zhruba, je taková,“ začal generál. „Kapitán Larrymore přišel k nám s jakýmsi nápadem. Nápad to není špatný, je však otázkou, zdali je uskutečnitelný – nuže, chci se vás zeptat na vaše mínění. Měl bych vám ovšem hned říci. že Larrymore byl v poslední válce pilotem: má dosud pilotní licenci a ještě do nedávna byl majitelem lehkého letadla, takže z technického hlediska se dokonale vyzná ve věci. o které hovoří. Před několika lety si zřejmě řekl. že jediný zajímavý způsob výdělku a žití je dělat něco neobvyklého. Stal se prospektorem a specialisoval se na zlato a démanty. Brzy ovšem zjistil, že všechny známé oblasti v dosahu civilisace jsou již důkladně pročesané a tu se rozhodl, že půjde dobývat nových zemí. Takový způsob práce bývá ovšem obvykle hodně zdlouhavý a protože kapitán byl pilotem, je přirozené, že obrátil svou pozornost k letadlům. Krátce řečeno, aby dosáhl míst, o nichž se dosud soudilo, že jsou nepřístupná bělochům, rozhodl se užít lehkého letadla. Za svůj cíl si vybral velký a divoký ostrov Borneo. Poprosím nyní Larrymora, aby pokračoval ve vyprávění.“ Generál se obrátil k rudovlasému návštěvníku: „Prosím, pokračujte.“</p>
<p>Kapitán Larrymore, udusil svou cigaretu. „Zprvu jsem neměl mnoho štěstí,“ pravil. „Nesnadné bylo. jak jistě uznáte, najít vhodnou přistávací plochu. Nakonec jsem přece objevil takovou, jež dokonale vyhovovala mým plánům. Byla v horském kraji blízko Mount Mulu, který se zvedá do výše dvou tisíc šesti set metrů. Mé letiště je poněkud níže, asi tisíc tři sta metrů vysoko. Řeknu vám, že tohle místo by si každý nevybral. Je obklíčeno stokilometrovým pásmem hustého pralesa, opravdu nezkrocenou džunglí. Kromě toho vine se úpatím hor padesátikilometrový pás bambusového močálu, kterým Ještě nikdy nepronikl žádný běloch. Ostatně, pokud je mně známo, ani se o to žádný nepokusil. Pochybuji, že by to bylo možné. Zrovna tak. jako se ještě nikomu nepodařilo vniknout dovnitř, tak se nikomu nepodařilo vyjít ven, takže hlavní mou starostí na tom místě byla okolnost, že kdybych havaroval, například při špatném přistání na letišti, zůstal bych tam nadobro a navždy.</p>
<p>Letiště – budeme tomu tak říkat – je podivné místo. Je vysoko položeno a nalézá se proto až na okraji mechového pralesa. Jak je vám snad známo, vyšplháte-li se na Borneu ven z hlavní džungle, dostanete se k zajímavým mechovým pralesům – mech, jak se domnívám, má původ ve vlhkosti a těžkých deštích. Objevil jsem své letiště docela náhodou a řeknu vám, jak se to stalo. Jednoho dne se mně porouchal motor. Již jsem myslel, že jsem ztracen. Jediné místo, na němž pád nemusel skončit absolutním zničením stroje a jež jsem si proto také vyhlédl, jsem považoval za jezero. K mému údivu to vůbec nebylo jezero. Kdysi jím asi bylo, jak myslím, ale voda zmizela, zanechávajíc krátký modravý mech, jenž shora vypadá přesně jako voda.“</p>
<p>„To je divné,“ vložil se do toho Biggles. „Proč neroste jiná vegetace na tom zvláštním místě?“</p>
<p>„Protože tam prakticky není žádná půda. Byla patrně spláchnuta vodou. Jste přímo na skalnatém dnu. Můžete spatřit štěrbiny, jimiž voda kdysi v minulosti odtekla – následkem nějaké vulkanické poruchy, jak se domnívám.“</p>
<p>Biggles přikývl. „Patrně. Pokračujte.“</p>
<p>„Nuže, dal jsem motor do pořádku a pak jsem se rozhlédl kolem. Brzy jsem objevil, že jsem vlastně měl báječné štěstí. Štěrbiny byly místy plny náplavu, jenž, jak jsem záhy zjistil, byl démantonosným štěrkem. Odletěl jsem dolů do Brunei v Saravaku a naložil jsem do letadla zásoby na celý měsíc. Pak jsem se vrátil k svému vyschlému jezeru a pustil se do práce.“</p>
<p>„Na vlastní pěst?“ vyzvídal Biggles.</p>
<p>„Ano, naprosto sám. Dávám přednost samostatné práci.“</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>Kapitán Larrymore pokračoval:</p>
<p>„Mou první prací bylo upravit si opravdu bezpečnou rozjezdovou dráhu. Jak byste očekával, bylo tam dosti balvanů a kolem se povalovalo mnoho starých kmenů stromů. Nevím, proč jsem nepomyslil na domorodce. Při svém prvním přistání jsem po nich nespatřil ani stopy. Druhého dne jsem ovšem zvedl oči a zjistil jsem, že jsem pozorován nejdivočejší tlupou Punanů – tak se nazývá onen kmen – jakou byste si jen uměl představit. Byl jsem kousek dál od svého stroje a už jsem si pomyslel, že je po všem. V takovém případě může člověk udělat jenom jednu věc. Bojovat s nimi jsem nemohl, proto jsem klidně šel k těm divochům a zasalutoval. Byl to ošklivý okamžik.“</p>
<p>Biggles se zašklebil. „Vsadím se, že byl.“</p>
<p>Kapitán Larrymore přikývl.</p>
<p>„Když se to stalo, měl jsem pekelné štěstí. Postřehl jsem, že jeden z nich, velký chlapík, kterého jsem považoval za náčelníka, má ruku ovázanou několika špinavými listy. Za smrtelného ticha jsem mu obvaz rozvázal a podíval se na ránu. Pane Bože! Něco takového jste ještě nespatřil. Kdosi mu vrazil do ruky oštěp a rána byla teď plna hnisavé kaše. Neříkaje ani slova, vytáhl jsem svou lékařskou skříňku, kterou vždycky nosívám s sebou a ošetřil jsem náčelníkovi ránu. Nuže, a to bylo to pravé. Moje hlava neputovala do kmenové sbírky. Ti lidé nejsou lidojedy, jsou však lovci lebek ve velkém. U nich je lov lebek národním sportem – je to na Borneu téměř něco podobného jako u nás fotbal. Jejích oblíbenou zbraní je <emphasis>sumpit </emphasis>– to je malajské slovo pro foukačku. Nosívají hezkou šňůru otrávených šípů. Vyléčil jsem náčelníkovi ruku a stali jsme se dobrými přáteli. Suba dokonce – tak se náčelník jmenuje – nařídil svým hochům, aby mně pomohli, když jsem potřeboval pomocníky. To bylo před dvěma lety. A nyní přejdu k věci.</p>
<p>V následujících dvou letech zařídil jsem tam malé, dobře skryté letiště. Vystavěl jsem dům a hangár z mipasových palem a celkem jsem je pohodlně zařídil. Byl jsem s Punany jedna ruka – takhle.“ Kapitán Larrymore zkřížil prsty. „Znal jsem jich většinu podle jmen. Je jich asi pět set a můžete si učinit dobrou představu o tom, jak jsou divocí, když vám povím, že jsem byl prvním – skutečně prvním bělochem, kterého kdy spatřili.“</p>
<p>„A byl jste při tom stále ještě na vlastní noze?“ přerušil ho Biggles.</p>
<p>„Vsaďte svůj život, že jsem byl,“ prohlásil Larrymore. „Prospektoři se nedělí o své tajemství s nikým. Našel jsem pár hezkých démantů – chápejte, žádné velké, ale přece dost cenné: a měl jsem naději, že jednoho dne učiním opravdový objev. Musím vám však říci ještě něco jiného. Kdykoliv jsem zaletěl do Brunei pro zásoby, přivezl jsem si zpět v plechovkách více benzinu a oleje nežli jsem potřeboval a tímto způsobem jsem se zajistil proti nepředvídaným náhodám. Takový byl stav věcí, když na Dálném východě začala válka. Nedověděl jsem se ovšem o japonském přistání na Borneu dříve, dokud jsem nepodnikl jeden ze svých pravidelných letů do Brunei. Málem že mne Japonci nechytili. Opravdu by se to bylo stalo, kdyby po mně nebyli předčasně vystřelili, neboť jsem již přistával. Potom jsem si uvědomil, co se stalo. A tu jsem se vrátil na své soukromé letiště. Pověděl jsem o tom Subovi, ten však tím nebyl nijak vzrušen. Nebylo příčiny, proč by měl být – vždy si říkal, že je naprosto bezpečný před zásahem z vnějška. Nebyl jsem si tím tak jist, proto jsem se zásobil až do únosnosti benzinem a se svým pytlíkem démantů v kapse jsem odletěl do Surabaje na Jávě. Postačil jsem se však ještě zásobit znovu benzinem – také tam Japonci zrovna přistávali – a pak jsem letěl do Austrálie. Tamodtud jsem se vrátil do Anglie. Přiletěl jsem minulý týden.“</p>
<p>„Prožil jste vzrušující časy,“ zamumlal Biggles.</p>
<p>„Až přespříliš vzrušující,“ ujišťoval kapitán Larrymore. „Ale musím skončit své vyprávění. Cestou domů jsem trošku přemýšlel. Přirozeně jsem přemýšlel o tom, co se stalo, a tak se zrodil můj nápad. Je to tohle. Uprostřed Bornea leží dobře upravené letiště, o kterém Japonci vůbec nevědí. Britská letadla, která by z něho operovala, mohla by Japoncům důkladně zatopit. Nemyslím zrovna na sestřelování jejich letadel, jako spíše na ostřelování japonských základen, přístavů a dopravních cest. Nevěděli by vůbec, odkud letadla přilétají a přitom hrstka schopných pilotů by mohla zasáhnout – z blízkého letiště – všechna místa, která Japonci považují za naprosto bezpečná. Chápete to?“</p>
<p>Biggles přikývl. „Pokračujte. Je to zajímavé.“</p>
<p>„To je asi vše. Podnik by samozřejmě vyžadoval trošku organisace; kdyby se však peruť letadel, řízená piloty schopnými využít příležitosti, mohla usadit v Lucky Strike – tak nazývám své letiště – pak by se jistě stala trnem v boku nepřítele. To je vše. Přišel jsem se do ministerstva pro letectví zeptat, co říkají tomuhle nápadu. Poslali mne ke generálu Raymondovi a ten řekl, že se vás zeptá na vaše mínění.“</p>
<p>Generál Raymond posunul krabici s cigaretami k Bigglesovi. A na jeho tváři se objevil slabý úsměv, když se otázal:</p>
<p>„Nuže co si myslíte, Bigglesworthe?“</p>
<p>„Ve skutečnosti míníte svou otázku tak, zda-li bych nezaletěl s perutí na ono místo, že ano?“ odvětil pomalu Biggles.</p>
<p>„Hm. Proč myslíte?“</p>
<p>„Inu, kdybyste se již nebyl pro ten podnik rozhodl, nebyl byste pro mne poslal,“ odvětil suše Biggles.</p>
<p>Generál se usmíval. „Jste velmi chytrý, Bigglesworthe. Nuže připouštím, že jste uhodl. Co tomu říkáte?“</p>
<p>Biggles se obrátil ke kapitánu Larrymorovi. „Neznám ty vaše Punany, neovládám jejich řeč a neznám ani oblast, kde vaše letiště leží. Kdybych tam šel, byl byste ochoten jít s sebou a zařídit potřebné seznámení?“</p>
<p>„Vsaďte se, že ano,“ odpověděl obratem Larrymore. „To byl můj nápad. Kdybyste tam šel na vlastní pěst, mohl byste dostat nějaký otrávený šíp do krku nebo oštěp do zad. Já jsem měl štěstí, ale za normálních okolností můj přítel Suba návštěvníky nikterak nepovzbuzuje.“</p>
<p>„Nebude mít proti nám námitky?“</p>
<p>„Nikoliv, budu-li s vámi já. Učiní vše, co řeknu. Ze Suby a jeho bojovníků se mohou stát všelijak užiteční spojenci. Tihle domorodci jsou tam doma. Znají každý strom v pralese, každé údolí, každou horu a každou lesní stezku. V džungli je to ohromná výhoda. Japonci by tam neušli ani míli, i kdyby se o to pokusili, aniž by je zpozorovali. Punanové jsou pravým lidem džungle. Dovedou se pohybovat džunglí obdivuhodně tiše. Jsou tišší nežli zvířata. Jsou imunní proti horečce. V zemi, o které mluvím, má sto takových mužů větší cenu nežli pravidelný oddíl tisíce vojáků.“</p>
<p>„Nemyslíte, že by nás Japonci zahlédli, kdyby nás přelétávali?“</p>
<p>„Vyloučeno – jestliže bychom nenechali letadla na otevřeném prostranství, což by bylo hloupé. Punanové jsou experti – nechci říci v kamufláži, protože to je čistě odborný termín, ale v ochranném barvení, což je u nich instinktivní jako u některých zvířat: jejich vesnici byste nepoznal ani z výšky dvaceti metrů. Postaví pro nás hangáry a chaty tak šikovně, že je nebudete moci rozpoznat, i když budete vědět, že tam jsou.“</p>
<p>„Dobrá. To je jistě nanejvýš cenné. Vždyť všecko bude záviset na tom, zda nebudeme zpozorováni. Jakou řečí hovoří ten lid?“</p>
<p>„Mají svůj vlastní dialekt, ale je to většinou malajština.</p>
<p>Tím si nemusíte lámat hlavu. Budu vám dělat tlumočníka.“</p>
<p>Biggles se otočil ke generálovi. „Rád bych o tom přemýšlel s mapou před sebou, sir. Pomohlo by mně, kdybych věděl, do jaké míry jste ochoten tento podnik podepřít.“</p>
<p>„Poskytnu vám vše, co si budete přát.“</p>
<p>„Mám tohle prohlášení chápat doslovně?“</p>
<p>„Nuže – hm – ano.“</p>
<p>„Nechtěl bych mít o tom, sir, žádných pochybností. Upřímně řečeno, takový plán seskoku doprostřed nepřátelských armád a letišť vypadá jako pozvání k sebevraždě, třebaže bychom mohli natropit pěkný kus zkázy, dříve než bychom byli objeveni a vybombardováni. Je zřejmé, že úspěch bude záviset z velké části na síle letadel, kterých by se použilo. Protože si asi myslíte – a nikoliv bezdůvodně – že ta letadla už nikdy nespatříte, říkám otevřeně, že se nedám odbýt několika opotřebovanými stroji.“</p>
<p>Generál si zadumaně hladil bradu.</p>
<p>„To je samozřejmé.“</p>
<p>„Při organisaci výzbroje chci mít jistotu, že budu mít k disposici bez jakéhokoliv handrkování nejenom letadla a zařízení, jež budu považovat pro tuto práci za nejlepší, nýbrž že budu moci počítat také s největší podporou. Je to operace zcela neorthodoxní. Může mít úspěch jen při použití neobvyklých method a nechtěl bych, aby mně ministerstvo letectví řeklo, tohle udělat nesmíte! nebo, tohle nemůžeme udělat! Budu-li tuto hru řídit, pak ji chci řídit svým způsobem tak, abych se mohl rozhodnout pro taktiku jindy neobvyklou. Stručně řečeno, sir, má-li se tento podnik uskutečnit, pak musí být vykonán správně, jinak by to bylo zbytečné plýtvání časem, lidmi a stroji.“</p>
<p>„S tím úplně souhlasím. To je fair. Ujmete-li se toho, Bigglesworthi, dávám vám své slovo, že ve věci výzbroje a vnější spolupráce budete mít naprosto volnou ruku.“ Biggles přikývl.</p>
<p>„Výborně, sir. Budu o tom přemýšlet.“ Pak se obrátil ke kapitánu Larrymorovi. „Kde bydlíte?“</p>
<p>„V hotelu Savoy.“</p>
<p>„Musíte se tam teď vrátit?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Nechtěl byste tedy zajet ke mně na letiště? Pohovořili bychom si spolu o celé věci. Při vypracovávání plánu budu potřebovat všechny místní údaje, které mně povíte. Chtěl bych vás také seznámit s mými hochy – chlapíky, kteří se zúčastní podniku.“</p>
<p>„To mně dokonale vyhovuje,“ prohlásil kapitán Larrymore.</p>
<p>Generál se podíval na Bigglese. „Povíte o tom svým druhům?“</p>
<p>Biggles na okamžik přemýšlel.</p>
<p>„Zatím ne. Budu je muset ovšem před startem do všeho zasvětit, jednak proto, že se domnívám, že je to v podstatě hra pro dobrovolníky, jednak proto, že se budou muset zvlášť připravit pro tropické podnebí. Povím to ovšem ihned Laceyovi – jak víte, je to můj nejstarší důstojník – protože má v těchto věcech zrovna tolik zkušeností jako já a protože si jeho úsudku vážím.“</p>
<p>„A kdy mohu očekávat vaši zprávu a rozhodnutí?“</p>
<p>„Myslím, že to budu moci zařídit zítra – nebo ještě dnes večer, budete-li moci k nám přijet. Bylo by dobře, kdybyste přišel a zúčastnil se diskuse. Ušetřilo by nám to mnoho zbytečných procedur. Mohl byste nám aspoň přímo říci. zda-li budeme nebo nebudeme moci udělat to či ono, nebo získat takovou výzbroj, jakou uznám za potřebnou.“</p>
<p>„Myslím, že je to znamenitý nápad,“ řekl generál, vrhnuv pohled do svého kalendária. „Jedete odtud přímo na letiště?“</p>
<p>„Ano. sir.“</p>
<p>„Dobrá, pojedu s vámi.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola druhá</emphasis></strong><strong>KUKLE A PIKLE</strong></p>
<p>Po celou cestu na letiště Biggles mlčel a když potom po obědě odvedl generála, kapitána Larrymora a velitele letky nadporučíka Algy Laceye do své kanceláře, měl plán již zhruba promyšlený. Seznámiv Algyho s návrhem, pokračoval:</p>
<p>„Je to, jak se zdá, práce pro malou, dobře sehranou a těžce vybojovanou jednotku s velkým dopravním strojem, jímž by byl udržován styk s vnějším světem a jenž by přinášel zásoby. Všechna letadla by musela být rychlá, schopná velkého doletu a střemhlavého letu.“</p>
<p>„K tomu by se hodily Beaufightery,“ zamumlal Algy.</p>
<p>„To je opravdu stroj, který jsem mínil,“ odvětil Biggles. „Myslím, že tři stroje by postačily. K nim by bylo třeba šesti důstojníků. Vedle nich bychom museli vzít ještě nějaké záložníky.“</p>
<p>„Odpusťte, že vám skáči do řeči, ale já se již v tom dobře nevyznám!“ přerušil ho kapitán Larrymore. „Jakého typu je letadlo Beaufighter?“</p>
<p>Biggles odpověděl:</p>
<p>„Beaufighter je dvoumotorový, dvousedadlový stihač, pravděpodobně nejlépe vyzbrojený stihač světa. Má čtyři děla pod nosem a šest Browningových kulometů v křídlech. Další kulomety jsou v zadní věži, která je otáčivá a umístěna za pilotem. Beaufighter byl navržen tak, aby měl velkou údernou sílu, velkou střemhlavou rychlost a aby unesl těžký náklad. Čtyři nádrže na benzin pojmou dva tisíce pět set litrů, což dává stroji dolet dva tisíce tři sta kilometrů. Má rychlost přes 530 km v hodině. Dostup asi devět tisíc šest set metrů. Vstupuje se otvorem v podlaze. V letadle je také zvláštní otvor pro seskok padákem. Je to klidné letadlo a přistává lehce – má ovšem vzdušné brzdy. Je dokonale vyzbrojeno pro práci, k níž bychom je užili. Pilot je spojen interkomunikací se střelcem. Zadní kolo je zatažitelné, právě tak jako podvozek.“</p>
<p>„To zní báječně,“ zamumlal Larrymore.</p>
<p>„Řekl bych, že je to ideální letadlo pro tenhle podnik,“ ujišťoval generál Raymond. „Dolet je důležitý. Mohli byste udeřit nepřítele v Thai, Indočíně, v Malajsku, na Filipínách, Sumatře a Jávě – takže, operujíce z nějaké centrální báse, ovládli byste prakticky celou Holandskou Východní Indii.“</p>
<p>„A jaké dopravní letadlo?“</p>
<p>„Myslím, že by nám nejlépe vyhovoval <emphasis>Consolidated</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Liberator,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>odpověděl Biggles. „Také tento stroj má vysokou rychlost, daleký dolet a značnou únosnost. Při doletu čtyř tisíc osmi set kilometrů udrželi bychom dotyk s Indií, Ceylonem nebo Austrálií – Port Darwin v Austrálii by nám pravděpodobně nejlépe vyhovoval.“</p>
<p>„Liberator je velké čtyřmotorové letadlo,“ poznamenal generál. „Pamatujte si, že budete přistávat a odlétat s improvisovaného letiště.“</p>
<p>„Má trojkolový podvozek, což mu umožňuje lehké přistávání a silné Fowlerovy vzdušné brzdy je rychle zastavují,“ vysvětloval Biggles.</p>
<p>Generál přikývl. „To je pravda. Dobrá, řekněme tedy tři Beaufightery a jednoho Liberátora.“</p>
<p>„Liberator stráví většinu svého času na cestách mezi letištěm Lucky Strike a Austrálií,“ pokračoval Biggles. „Bude nás muset zásobovat vším možným, benzinem, olejem a potravinami a vedle toho nám bude sloužit jako těžký bombardér.“ Biggles se obrátil ke kapitánu Larrymorovi. „Jak mnoho benzinu máte uskladněno na letišti?“</p>
<p>„Domnívám se, že tam je asi čtyři tisíce čtyři sta litrů.“</p>
<p>„Obávám se, že takové množství nám nevystačí na dlouho. Avšak Liberátor bude moci vždycky doplňovat svůj náklad nějakými sudy benzinu. Unese tuším asi dva tisíce kilogramů.“</p>
<p>„Kdybyste měli málo paliv, pak bych vám možná mohl nějaká dodat,“ poznamenal generál. „Vy ovšem nebudete užívat radia?“</p>
<p>„Ne, nesmíme se odvážit takového risika – aspoň ne s letiště. Jinak bude muset zprostředkovávat zprávy Liberátor. Nic nám však, myslím, nezabrání, abychom neužívali radia ve vzduchu.“</p>
<p>Generál se tvářil nejistě. „Liberátor bude pro vás životně důležitý. Kdyby se mu jednoho dne nepodařilo proletět, octli byste se v pěkné kaši.“</p>
<p>„Budeme se muset takového risika odvážit, můžeme je však snížit na minimum tím, že budeme létat pokud možno jen v noci.“ Biggles si zapálil cigaretu. „Nuže, sir, navrhuji toto: jednotku s třemi Beaufightry, doplněnou Liberátorem. Bylo by dobře, kdybychom měli v Darwinu jednoho Beaufightra v záloze pro případ ztráty.“</p>
<p>Generál Raymond si udělal poznámku do svého zápisníku. „Tohle se dá snadno zařídit. A nyní personál?“</p>
<p>„Budu potřebovat všechny své důstojníky. Šest pro Beaufightry a dva pro Liberátora. Dva zbudou v záloze. Nebude-li jich na ostrově zvlášť třeba, budou moci obsluhovat děla Liberátoru. Šest skutečně schopných mechaniků vedených Smythem, mým starým seržantem, postačí pro pozemní obsluhu. Nevím, jak bychom se měli zajistit před nemocemi – jistě jich bývá dost.“ Biggles se obrátil ke kapitánu Larrymorovi. „Jak je tam rozšířena malarie?“</p>
<p>„Není to tak zlé,“ odpovídal Larrymore. „Jsme, jak víte, v dosti vysoké poloze, málo moskytů se dostane nad tisíc metrů. Přes to ovšem pravidelné užívání chininu neuškodí.“</p>
<p>„Ano. Je dobře, když na to myslíme napřed. Všechny tyto podrobnosti budeme muset vyřídit ještě před startem.“</p>
<p>Generál se opřel v křesle. „Tím bychom měli všechno vyřízeno. Kdy byste mohli odletět, Bigglesworthe?“</p>
<p>„Byl bych rád, sir, kdybyste mně poskytl týden času.“</p>
<p>„Kterou cestou poletíte?“</p>
<p>„Všechna čtyři letadla mohou letět společně. Liberator je stejně rychlý – vlastně ještě o něco rychlejší než Beaufightery. Mohli bychom překlenout cestu třemi skoky: Střední východ, Indie nebo Cejlon a pak Borneo. Abychom se vyhnuli nepříjemnostem nad Evropou, mohli bychom tuto část cesty vykonat v noci.“</p>
<p>Generál vstal. „Dobrá. Budu jednat rychle v předpokladu, že opustíte Anglii, řekněme ode dneška za týden, a to po setmění?“</p>
<p>„Ano, sir.“</p>
<p>A tak se stalo, že se za čtrnáct dní nato, zrovna po úsvitu, snášely přímo do srdce Bornea, okupovaného Japonci, čtyři letouny. Let se podařil.</p>
<p>Všechna letadla byla zeleně natřena, poznávací značky Beaufightrů se vinuly v podobě jedné, dvou a tří červených pásek kolem jejich trupů. Posádky byly rozděleny takto: Ve vedoucím stroji byl kapitán Biggles s podporučíkem Angusem Mackailem u řídící páky, vybraným pilotem a střelcem. Ve stroji s dvěma rudými páskami letěl nadporučík Algy Lacey a s ním podporučík Tug Carrington. Třetí Beaufighter označený třemi páskami byl řízen nadporučíkem lordem Bertie Lissiem a v jeho střelecké věži seděl podporučík Tex O'Hara. Trochu níže, pod ochrannou clonou Beaufighterů, letěl Liberator s nadporučíkem Angusem Mackailem u řídící páky, vybraným pro své znamenité navigátorské zkušenosti. V sedadle za ním seděl kapitán Rex Larrymore, aby vedl stroj po dostihnutí Bornea, zatím co místa u děl zaujímali zbývající příslušníci Bigglesovy peruti, kteří se tolik osvědčili za bitvy o Britanii – podporučíci Taffy Hughes, Ferocity Ferrys a Henry Harcourt, vesměs osvědčení a spolehliví druhové. Vedle těchto vybraných cestujících nesl Liberátor také letce, které si Biggles a seržant Smyth vyvolili pro složité práce na letišti. Letadlo bylo naloženo do únosnosti potravinami, nástroji, léčivy a jinými potřebami.</p>
<p>Najednou, podle předem dohodnutého plánu, se Liberátor rozehnal vpřed, a veden kapitánem Larrymorem razil si cestu mezi horami, pokrytými džunglí, k něčemu, co vypadalo jako jezero, co však ve skutečnosti bylo tajným letištěm kapitána Larrymora.</p>
<p>Letadla přistávala jedno za druhým a dobíhala k užšímu konci přistávací dráhy. Zde se motory zastavily, posádky vystoupily a začaly protahovat své údy po dlouhém letu z Indie. Ginger, stoje na koberci krátkého, modře zbarveného mechu, pozoroval scénu. Nikde nebylo vidět ani živé duše. Všechno bylo podivně tiché.</p>
<p>„Vaši přátelé, jak se zdá, odešli, Rexi,“ pravil Biggles kapitánu Larrymorovi.</p>
<p>„Nevěřte tomu,“ zněla usměvavá odpověď. „Ručím za to, že nás z těchto nevinně vypadajících palem pozoruje tisíc očí. Dávejte pozor.“ Přiloživ ruce k ústům, vyrazil Rex pokřik, jenž zněl jako „Ay-eesh, ay-eesh.“</p>
<p>Džungle okamžitě oživla. Zazněl divoký jekot a najednou se z ní hrnulo několik set hnědých mužů tak divokého vzhledu, že se Bertie začal stahovat k svému stroji.</p>
<p>„Poslyšte, staříku, mně se nelíbí pohledy vašich hochů,“ poznamenal nervosně. „Nevypadají nijak civilisovaně – rozumíte-li, co tím míním?“</p>
<p>„Jejich pohledy jsou tak divoké, jako oni sami,“ odpověděl Rex se smíchem. „Ale nemusíte se jich bát.“ Vykročil vpřed a v další minutě svíral paže nejvelkolepjejšího divocha, jakého Ginger kdy spatřil. Tyčil se do výše 190 cm a měl úměrně velké ruce; svaly vynikaly pod pokožkou mohutného hnědého trupu – pokud je bylo vidět, neboť trup byl pokryt zajímavou sbírkou rozličných předmětů, počínaje zuby a drápy a konče prázdnými krabicemi od nábojů a plechovými víčky. S jednoho ucha visel divochovi báječný sloní špičák na způsob náušnice. Hlava byla korunována vysokým kloboukem, ne nepodobným obrácené pánvi, zdobeným nádherně zbarvenými péry, obratně do něj vetknutými. Jeho lokte a zápěstí obepínaly kruhy měděného a mosazného drátu. Jeho jedinou zbraní byl krátký malajský <emphasis>sarong.</emphasis></p>
<p>Rex ho přivedl k letcům.</p>
<p>„Představuji vám Sugu, mocného lovce,“ křičel.</p>
<p>Nastalo představování, při němž se Suba ukláněl s divošskou důstojností.</p>
<p>„Měl byste mu raději říci, proč jsme sem přišli, Rexi,“ navrhoval Biggles.</p>
<p>Rex promlouval k náčelníkovi několik minut jeho vlastní řečí. Když skončil, zvedl náčelník pravou ruku a pronesl jediné slovo: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Tabek.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„To znamená, že všechno je <emphasis>okay,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>vysvětloval Rex. „Tabek je pozdrav, jehož se užívá jen mezi přáteli.“</p>
<p>„To je dobré,“ pravil Biggles. „Teď však bychom si měli pospíšit pro případ, že by se nad námi objevilo nějaké japonské letadlo.“</p>
<p>Po zbytek dne bylo pak letiště Lucky Strike dějištěm téměř zuřivé činnosti. Rex rozdal nějaké dárky, což způsobilo, že se divoši vrhli s plnou vervou do práce. Pět set párů rukou budovalo rychle čtyři hangáry přímo na okraji mechového pralesa Byly konstruovány z mohutných, dvanáctimetrových vršků midasových palem, uspořádaných tak, že případný déšť jimi vůbec nemohl proniknout. Pro důstojníky a letce byly vystavěny obytné baráky a vedle nich vyrůstala skladiště, jež pohlcovala zásoby stejně rychle, jak byly vykládány z letadel. Biggles vybíral místa, na nichž měly být vztyčené budovy, zatím co Rex trávil většinu dne rozhovorem s náčelníkem a jeho staršími bojovníky, popisuje jim, jak nejlépe mohl, co se dělo ve světě za druhé světové války, jak velký byl postup japonských útočníků a jak britští generálové se svými letci doufají zarazit jejich postup – s čímž vším Suba plně souhlasil. Měl dostatek inteligence, aby poznal, že i do jeho odlehlého ústraní by Japonci mohli jednoho dne vpadnout, kdyby jejich dobyvačnosti nebyla učiněna přítrž.</p>
<p>Při západu slunce vykonal Biggles malou inspekční cestu. Měl plné právo býti spokojen, neboť všechno bylo již pohodlně uloženo na svém místě a nic neprozrazovalo, že se nějaká peruť letadel usadila přímo v srdci země, okupované nepřítelem. Na konec svolal všechno mužstvo a důstojníky do dlouhého bungalowu, jenž měl sloužit za jídelnu a byl nyní osvětlen velkou lampou, aby svým lidem podal výklad o situaci.</p>
<p>„Nuže,“ začal, „jsme na místě. Všichni víte, proč jsme sem přišli. Ne proto, abychom se tu posadili a chránili sami sebe, nýbrž abychom způsobili nepříteli co možno nejvíce nepříjemností a škod. Nespoléhejte mnoho na skutečnost, že jsme obklíčeni zdánlivě neprostupným pásem džungle; pamatujte si vždycky, že kdyby se věci obrátily ke zlému, může se tatáž džungle státi hrozbou, hradbou, která nás zde může zadržet navždy, snad do konce našich životů. Přesné plnění rozkazů zmenší risiko, jemuž se vydáváme. Důstojníci smějí využívat příležitostí k boji jen s výjimkou, že je okolnosti ospravedlní. Vzdušným soubojům se budou spíše vyhýbat, nežli je vyhledávat, neboť úspěch této operace nebude souzen podle počtu nepřátelských letadel, která sestřelíme, nýbrž podle škod, jež způsobíme, aniž budeme mít vlastní ztráty. Nepřítel je v takovém postavení, že může snadněji nahrazovat ztráty nežli my. Doufám, že nebudeme mít ztrát. Udeřit a utéci – to musí být našim heslem. Čím tvrději udeříme a čím rychleji potom utečeme, tím pravděpodobněji jej budeme moci zasáhnout jiného dne. Útokem na základny, v nichž se nepřítel cítí naprosto bezpečným, budeme moci vyvolat u něho zmatek. Jak dlouho zde zůstaneme, bude záviset do značné míry na pozemním mužstvu. To musí neustále pracovat, neboť v tak vlhkém ovzduší, jako je toto, látky rychle trouchnivějí a kovové součásti rezavějí. Netropte si žerty z domorodců. Budou-li vám některé jejich zvyky k smíchu, pamatujte si, že vaše zvyky jsou jim stejně směšné. Nemůžeme zde potřebovat třenic. Nepotloukejte se pralesem – je plný plíživých a šplhajících se věcí, které koušou a zapáchají. Přední povinností každého je držet se v pořádku a dbát o své zdraví. Nemáme s sebou lékaře, takže ten, kdo onemocní, bude muset být dopraven do Austrálie. Proti malarii se bude denně rozdávat chinin, který by měl užívat každý z nás.</p>
<p>V kapse mám seznam míst, po jejichž prozkoumání touží vrchní velitelství; budeme je muset fotografovat, což nebude asi příliš vzrušující práce, ale tím nasbíráme důkladné informace o rozložení nepřátelských sil, což může mít větší cenu, nežli si mnohý z nás představuje. Jsme obklopeni tisíci ostrovů, velkými i malými, ležícími v tropickém moři. Mezi těmi ostrovy se pohybují nepřátelské transporty, nosiči letadel, ponorky, vyloďovací bárky atd. Pokusíme se je vypátrat. Pokusíme se je také zničit. Do práce se pustíme již zítra. Mr. Mackail odletí s Liberátorem do Austrálie. Jeho úkolem bude zásobovat nás potravinami, palivem, střelivem, bombami a jinými zásobami. Toť vše. Radím každému, aby se dobře vyspal. Má někdo nějaké dotazy?“</p>
<p>„Je dovoleno užívat miloučkého, stařičkého radia?“ tázal se Bertie.</p>
<p>„To je otázka, na níž závisí naše bezpečnost,“ odpověděl Biggles. „Rozhodně nesmíme vysílat z tohoto místa, nebo odněkud zblízka; protože však nemůžeme létat aniž bychom nebyli spatřeni, nepřítel brzy pozná, že se tady potloukáme, takže není opravdu žádných příčin, abychom neužívali radia, když nebude nebezpečí, že tím prozradíme svou základnu. Jistě se dostaví chvíle, kdy naši letci budou chtít hovořit s posádkami jiných strojů – nebo možná některý z vás se bude chtít dorozumět se mnou. Z toho vyplývá: Nepoužívat nikdy radia, kdybyste mohli tím prozradit tuto naši posici.“</p>
<p>„Co bude naším prvým úkolem?“ vyzvídal Ginger. „Dříve nežli si lehnu, rád bych si prohlédl mapy, abych si vštípil do hlavy hrubý obraz celé okolní oblasti.“</p>
<p>„Myslím, že se napřed trošku rozhlédneme po okolí, abychom poznali, jak to tady vypadá,“ odvětil Biggles. „Vezmu s sebou kameru. Zamíříme napřed na severovýchod. Až dosáhneme pobřeží britského severního Bornea, pustíme se podél pobřeží Saravaku k hlavnímu městu Kučingu. Možná, že tam něco objevíme. Pak se vrátíme domů. Pro všechny piloty platí: nevracet se nikdy přímo domů, zvláště kdybyste byli pronásledováni. Toť vše. Všechna letadla opustí letiště hodinu před svítáním.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola třetí</emphasis></strong><strong>RANNÍ HLÍDKA</strong></p>
<p>Obloha byla ještě poseta zářivými hvězdami, když zrána<emphasis> </emphasis>druhého dne Liberator vyrazil na svou dlouhou cestu do Darwinu v Austrálii, nesa s sebou jako střelce Ferocity Ferrise a Henry Harcourta. Tři Beaufightři vzlétli do vzduchu brzy po něm, avšak zahnuli jinam, zanechávajíce Taffy Hughesa a kapitána Larrymora na letišti.</p>
<p>Zatím co Biggles stoupal, hleděl Ginger se zvídavým zájmem dolů na jednu z posledních zbylých tvrzí opravdu panenské džungle. Táhla se na všechny strany a v dáli se ztrácela v záhadných stínech. Mlha naplňovala údolí. Z ní vyrůstal černý, srázný massiv Mount Lulu a jiných vysokých vrcholů, bezejmenných neznámých, nevyznačených na mapách. Letcům, pohybujícím se vzduchem v nejrychlejším a nejdůmyslnějším dopravním prostředku, jaký lidský důvtip dovedl sestrojit, nebylo snadné uvěřit, že několik tisíc metrů níže, skrčeni ve svých doupatech, žijí někteří z nejdivočejších a nejpodivnějších tvorů, zbylých na světě z dob před Adamem: že prales, na který nyní hledí, je domovem velkého opa nazývaného orangutan, slonů, trpasličích rhinocerosů, leopardů, buvolů, ohromných pythonů, létajících veverek, kouzelných, šupinatých monster zvaných pangolin, jedovatých stonožek a milionů krvežíznivého hmyzu. V pralese kvetla také nejpodivnější ze všech květin, rafflesia, s květy téměř tři metry širokými, páchnoucími smrtí a hnilobou. Ginger se otřásl při myšlence na nouzové přistání.</p>
<p>Stroje, letící ve volné formaci, hřměly osamělou oblohou, stále stoupajíce, až asi po dvaceti minutách letu bylo vidět daleko vpředu moře, zářící k hvězdám.</p>
<p>Dosáhnuv pobřeží, pustil se Biggles podél něho, zatím co Ginger pozoroval moře a zemi, pátraje po stopách nepřátelské okupace.</p>
<p>Po dlouhou dobu, zatím co tropické svítání propuklo plamenem barvy nepochopitelné těm, kdož ji nikdy nespatřili, neviděli nic – totiž žádných známek života nebo pohybu. Pak se objevilo zvláštní, malé drama – třebaže zprvu to jako drama nevypadalo. Moře bylo docela klidné. Na něm, jako jizvy, táhly se dvě dlouhé čáry – stopy malých plavidel. Obě vedly týmž směrem, jedna těsně za druhou. První plavidlo zdálo se být malým, domorodým, snad rybářským člunem, poněkud větším než plachetní džunka. Druhý člun, rychle jej dohánějící, byl rovněž malý, neměl však plachty. Pěnivá brázda, kterou za sebou zanechával, nasvědčovala, že loď je opatřena silným motorem.</p>
<p>Zprvu Ginger pozoroval obě plavidla bez zvláštního zájmu, ale pak uviděl něco, co vyvolalo jeho údiv. Ze zadního plavidla vyšlehl plamen, za nímž následoval obláček kouře. Za minutu či dvě nato vytryskl do vzduchu za plachetnicí sloup vody.</p>
<p>Ginger oslovil intercomem Bigglese:</p>
<p>„Podívej se dolů. Zdá se, že tam něco začíná.“</p>
<p>„Co se děje?“ tázal se Biggles.</p>
<p>„Motorka střílí na plachetku – podívej se, teď zas. Co tomu říkáš?“</p>
<p>„Spustíme se dolů a prohlédneme si je blíže. Řeknu ostatním strojům, aby chvíli kroužily.“</p>
<p>Nos Beaufightra zamířil střemhlav dolů.</p>
<p>Ginger pozoruje obě plavidla spatřil, jak se motorka náhle otočila a hnala se k pobřeží.</p>
<p>„Aha!“ řekl. „Nerad nás vidí. Zdá se, že jsme přistihli jednoho Japončíka při špinavé práci.“</p>
<p>Biggles neodpověděl. Snesl se několik set metrů nad plachetku a pak nad ní začal<emphasis> </emphasis>kroužit. Bílé tváře hleděly vzhůru. Paže mávaly a zdravily.</p>
<p>Bigglesův hlas, když promluvil ke Gingerovi, zněl vzrušeně.</p>
<p>„Proboha. Jsou to běloši!“</p>
<p>Otočil stroj a hnal jej za motorkou, mířící nyní ke břehu. Nebylo třeba ani japonské vlajky ve špici, aby poznali národnost. Kulometná palba promluvila pak ještě jasnější řečí.</p>
<p>„Zdá se, že se s námi chtějí přít,“ zamumlal Biggles do telefonu. „To se mně hodí.“ A při těchto slovech spustil plnou palbu ze svých zbraní.</p>
<p>Motorka zdála se mizet pod sprškou palby. Biggles udržoval palbu až byl od člunu jen sto metrů, a pak začal nabírat výšku.</p>
<p>„To by mělo stačit,“ poznamenal. „Nesmíme plýtvat municí.“</p>
<p>Nemýlil se v svém úsudku. Ve chvíli, kdy se Beaufighter otočil, byla již motorka naplněna vodou a rychle se potápěla. V další minutě zmizela pod hladinou klidného moře, zanechávajíc na povrchu půl tuctu postaviček šplouchajících se v moři.</p>
<p>„Myslím, že zbytek práce musíme ponechat žralokům,“ pravil Biggles chmurně. „Nemůžeme bohužel provádět žádné záchranné práce.“</p>
<p>„A co s lidmi v plachetní džunce?“ tázal se Ginger.</p>
<p>„Nic. Nemůžeme přistát na vodě. Jsou to asi uprchlíci z Filipín. Nd těchto ostrovech jich bude patrně víc.“</p>
<p>„Pomyšlení, že je opustíme, je hrozné!“</p>
<p>„Vedlo by se jim hůř, kdybychom se nebyli objevili,“ odvětil Biggles. „Možná, že mají nějaký plán. Potopením motorky, která je pronásledovala, poskytli jsme jim novou možnost.“</p>
<p>Biggles se vrátil k malé plachetce a dvakrát ji obletěl.</p>
<p>Byli v ní tři lidé, poněvadž však, jak řekl, nemohl jim jinak pomoci, vyšplhal se nahoru, kde kroužily oba Beaufightry a pokračoval v letu.</p>
<p>Slunce již vystoupilo na obzor a země a moře se odhalovaly zrakům v celé své primitivní osamělosti. Biggles sledoval dále pobřeží, ubýhající nyní jihozápadním směrem. V přístavě v Brunei bylo několik člunů, jež si Ginger pečlivě prohlédl. Tři Beaufightři hřměli dál pod pronikavě modrou oblohou, a uplynulo celých dvacet minut, nežli měl Ginger příležitost znovu promluvit.</p>
<p>„Holahej!“ křičel. „Letadlo vpravo před námi, asi tisíc šest set metrů níže. Vypadá jako Mitsubishi, ale nejsem si tím docela jist.“</p>
<p>„Je to námořní Mitsubishi B-96, jednosedadlový stihač,“ mumlal Biggles. „Je to vodní letadlo, což znamená, že tady kdesi nablízku musí být nějaký nosič letadel. Dívej se po něm. Možná, že je v přístave v Kučingu. Zrovna se mu blížíme. Ach! Japončík nás zpozoroval.“</p>
<p>Mitsubishi přiletěl trošku blíž, aby si je lépe prohlédl, pak se náhle otočil a rychle se hnal pryč.</p>
<p>„Nerad nás vidí,“ zamumlal Ginger zklamaným hlasem.</p>
<p>„Nemůžeš mu to vyčítat,“ odvětil Biggles. „Ano, míří do Kučingu. Zřejmě spěchá, aby pověděl svým lidem, že se tady potulujeme. Rád bych jim o tom přinesl zprávu sám.“</p>
<p>Při těch slovech Biggles nasadil Beaufightra k šikménu letu, nepříliš strmému, přece to však stačilo uvést ukazatele rychlosti v kmitání. Kučing se objevil na vzdálené straně široké zátoky.</p>
<p>„Tamhle je nosič letounů!“ vzkřikl náhle Ginger. „Kotví. U sta hromů! Vidíš to, co já? Seřadil všechny stroje na palubě k přehlídce – aspoň to tak vypadá.“</p>
<p>„Pokusíme se překazit tu jejich slavnost,“ řekl Biggles. Potom promluvil radiem k ostatním. „Algy, napadni letiště a per do něj ze všech sil. Bertie, drž se nablízku a dávej pozor. Spočítej válečné lodi v přístavě a všecko co za něco stojí. Pustíme se do toho!“</p>
<p>Biggles zamířil střemhlav dolů a Beaufighter se řítil k japonskému nosiči letadel jako hrom.</p>
<p>Ginger už prodělal tolik leteckých bojů, že ho málokterá událost vzrušila, ale pohled na nepřátelský nosič letounů se čtyřiceti či padesáti letadly, parkujícími na jeho palubě, naplnil ho divokým jásotem. Byl to druh terče, jaký touží najít každý letec, jež však zřídka kdy nalézá. Že Japonci, cítící se zde v bezpečí, jsou útokem úplně překvapeni, dokazovala skutečnost, že třebaže Beaufighter byl nyní již jen tisíc šest set metrů vysoko, nezazněla dosud protiletecká palba; a když pak střelba začala, byla zmatená a divoká.</p>
<p>Proplétaje se a obraceje jako sluka, vrhal se Biggles na velkou loď, ležící jako odpočívající velryba na průzračné hladině přístavu. Řítil se dolů – dolů – dolů, a země a moře zdály se mu plout jakýmsi magickým způsobem vstříc. Až když ho dělila od hladiny jen vzdálenost několika set metrů, začal letadlo vyrovnávat do přímé linie délky nosiče, a když se jeho nos ocitl v úrovni paluby, vyšlehla jeho děla. Beaufighter se chvěl pod odrazy svých čtyř děl a šesti kulometů, umístěných v křídlech. Pruhy střel se táhly jako jiskry bílého ohně, a plamenné míče, značící vypálené dělové náboje, následovaly za nimi k cíli. Plný úder dotkl se těsně nakupených letadel na jednom konci lodi a výsledek byl, jako by náhle zavál hurikán. Zvednuv o zlomek výš nos letadla, vyryl Biggles létajícími úlomky brázdu po celé délce lodi, a pak, převraceje se, naklonil se tak příkře, že Ginger ve střelecké věži mohl spustit své kulomety.</p>
<p>To byl okamžik, na který Ginger čekal a srdce mu triumfálně bušilo, když jeho střely dokončovaly zkázu. V několika místech vyšlehly plameny a kouř. Viděl, jak se oheň rozlézá po palubě letadlové lodi a věděl, že zapálil nejméně jeden tank benzinu. Muži pobíhali a skákali mezi plameny.</p>
<p>„Konec!“ zvolal Biggles a hnal se pryč clonou protiletadlové palby, jež nyní špinila oblohu ošklivými, černými chomáči.</p>
<p>„Pusť se do nich ještě jednou,“ žebronil Ginger.</p>
<p>„Ne, není třeba. Polovina letadel je již v plamenech a s ostatními nikdy již nehnou.“ A Biggles se hnal z dosahu děl, volaje na Algyho a Berta, aby ho následovali.</p>
<p>Pohlédnuv zpět, spatřil Ginger, jak s nosiče letounů stoupá k nebi velký sloup černého dýmu. A nebylo to jediné místo, s něhož se zvedal kouř. Kolem široké plochy na břehu, vypadající jako letiště, hořela řada budov.</p>
<p>Bertie se připojil k Bigglesovi shora a Algy, s cárem plátna, třepetajícím se na konci jeho křídla, se k nim přihnal zdola.</p>
<p>„Tohle musím ofotografovat,“ řekl Biggles Gingerovi a vyšplhav se do výše tří tisíc metrů, pořídil řadu snímků.</p>
<p>V té chvíli se objevilo ve vzduchu několik nepřátelských letadel, a Biggles, usoudiv, že bude výhodnější zachovat diskrétnost, zamířil na jih, unikaje snadno japonským strojům, pokoušejícím se jen nesměle o pronásledování.</p>
<p>„Myslím, že na naši návštěvu tak brzy nezapomenou,“ pravil Biggles Gingerovi.</p>
<p>„I kdybychom již nic jiného nesvedli, myslím, že se naše malá výprava vyplatila,“ poznamenal Ginger. „Zničili jsme nebo poškodili nejméně dvacet či třicet strojů na nosiči. Budou se zatraceně divit, odkud jsme přišli.“</p>
<p>„Chci, aby se divili a budu se snažit je v údivu udržovat,“ odvětil Biggles a zamířil přes džungli do vnitrozemí.</p>
<p>„Jedeme domů?“ vyzvídal Ginger.</p>
<p>„Ano. Vykonali jsme užitečný kus práce a nemá smysl to přepínat. Algy má pochroumané křídlo. Bude líp, vrátíme-li se.“</p>
<p>Zpáteční cestou změnil Biggles několikrát kurs, aby zmátl pozemní pozorovatele, neboť letět přímo znamenalo zanechat za sebou pevnou stopu. Mlha, jak Ginger zpozoroval, zmizela v údolí a vrchol Mount Lulu. užitečný ukazatel směru, tyčil se na obzoru jako modrý zub.</p>
<p>O dvacet minut později, když spatřil letiště Lucky Strike, dal Biggles rozkaz přistát jednotlivě, a Beaufightři jeden za druhým klouzali ke svým hnízdům.</p>
<p>Algyho stroj, jak se ukázalo, nebyl nijak vážně pochroumán a pozemní posádka se hned horlivě pustila do jeho opravy.</p>
<p>„Jak jste se měli?“ tázal se Taffy.</p>
<p>„Pojď do jídelny, povím ti to,“ odvětil Biggles, podávaje svou kameru seržantu Smythovi. „Sepište všichni své zprávy, dokud máte ještě všecko čerstvě v paměti. Pak nám, myslím, neuškodí pořádná snídaně.“</p>
<p>Celkový přehled raportů pak ukázal, že přepad byl mnohem úspěšnější, než se Ginger domníval. Algy zapálil několik letadel, stojících na letišti, a také hangáry. Ostřeloval i cvičiště, na němž byl shromážděn větší počet japonských vojáků. Bertie sestřelil jeden letoun, který měl tu smůlu, že se objevil na scéně zrovna když byl útok v proudu. Jak o tom vyprávěl: „Ten miloučký, stařičký pilot byl úplně vedle. Vypadalo to, jako by si ani nemohl uvědomit, co se děje – víte, co myslím? Pošetilec se dlouho nedivil. Vpálil jsem to do něj a on spadl na nábřeží jako kámen.“</p>
<p>„Počítal někdo válečné lodi?“ tázal se Biggles.</p>
<p>„Zahlédl jsem dva torpedoborce, jeden dělový člun a dvě dopravní lodi,“ pravil Bertie.</p>
<p>„To jsem si myslel,“ odvětil Biggles. „Snímky nám to ostatně potvrdí. Nuže, vzhledem k tomu, že jsme se chtěli jenom rozhlédnout po okolí, abychom se tu vyznali, udělali jsme dobrý začátek. Dali jsme rozhodně Japoncům vědět, že jsme tady. Nehledě ke zkáze, kterou jsme natropili, zmaří možná náš náhlý příchod na místo tak vzdálené od britských základen všechny nepřátelské výpočty. Japonský vrchní velitel musí být hodně ustaraný z přemýšlení, zda-li a kdy se bude táž věc opakovat.“</p>
<p>Rex Larrymore se zašklebil. „Kdy se to bude opakovat?“</p>
<p>„Doufám, že zítra,“ odvětil Biggles. „Je mně líto, že jsme nemohli nic udělat pro ty chlapíky v plachetce.“</p>
<p>„To mně připomíná,“ přerušil ho Ginger, „myšlenku, která mě napadla, když jsme letěli domů.“</p>
<p>„Pověz ji.“</p>
<p>„Napadlo mne, že je škoda, že jsme jim nemohli něco shodit dolů – myslím zejména potraviny. Nemyslíš, že by bylo dobře, kdybychom měli v každém letadle bedničku s železnou zásobou, léčivy a podobnými věcmi? Kdyby pak jeden z nás musel nouzově přistát, mohli by mu ostatní shodit své bedničky, aby vydržel naživu, dokud by nebyl zachráněn. Stejným způsobem bychom mohli pomoci nějakým cizincům, kdybychom je někde zahlédli; musí tu být dost bělochů, kteří uprchli nebo se pokoušejí Japoncům uprchnout.“</p>
<p>Biggles přikývl. „To je dobrý nápad,“ souhlasil. „Zařiď to.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola čtvrtá</emphasis></strong><strong>VÁLEČNÉ BUBNY</strong></p>
<p>Následujícího dne rozdělil Biggles svou formaci a přidělil jednotlivým letadlům různé úkoly, aby opatřil rychlé zprávy pro vrchní velitelství. Sám fotografoval Singapore. Algy přehlížel zkázu v Kučingu, zatím co Bertie podnikl průzkumný let nad Surabaju na Jávě. Všechny tři stroje se bezpečně vrátily, aniž se kdekoli zapletly do boje, což Bigglese přimělo k poznámce, že většina nepřátelských bojových letadel, je na mnohem živějších úsecích fronty – v Číně, Burmě a na Timoru. Jestliže přítomnost britské peruti způsobí odvolání těchto strojů zpět, pak bude dobře. Přiznal také, že chce počkat na Liberátora, dříve než budou podniknuty další operace, především proto, že nechtěl příliš vyčerpat zásoby benzinu, a za druhé, poněvadž myslel, že Liberátor přinese asi nějaké speciální instrukce.</p>
<p>„Teď, když vrchní velitelství ví, že jsme zde, můžeš si být jist, že nás začnou pověřovat všelijakými úkoly,“ poznamenal.</p>
<p>„Máš pravdu, starý válečníku, máš pravdu,“ zabručel Bertie chmurně.</p>
<p>„Ostatně kvůli tomu jsme sem přišli,“ řekl Biggles.</p>
<p>Později za dne Ginger, slyše smích, zašel do domorodé vesnice, aby tam našel Tuga Carringtona a Rexe Larrymora, vystupujícího v roli tlumočníka, jak dávají několika válečníkům lekce v boxu, jenž jim byl něčím docela neznámým. Téměř celá vesnice přihlížela. Diváci vyráželi radostné pokřiky, kdykoliv některý z domorodců chtěl zasáhnout – nikterak jemně – Tuga, ale žádný nikdy nezasáhl nic pevnějšího nežli vzduch; Tug totiž, poskakuje lehce na špičkách, nejen že se s profesionální lehkostí vyhnul každé neohrabané ráně, nýbrž umístil hned řadu úderů, dříve než se zmatený soupeř mohl vzpamatovat – a přispíval tak nemálo k potěšení a zábavě obecenstva.</p>
<p>Znuděn tímto sportem zatoulal se Ginger malou stezkou do pralesa, který dosud ještě podrobněji neprozkoumal. Předčil všechny jeho představy. Všude, na zemi i na stromech, byly velké chomáče a rohože mechu, z něhož pučely zvláštní kalichovité rostliny a orchideje. Vypadalo to, jako by to bylo uměle stvořeno; prales s mechovitou střechou, podpíranou sloupy, vypadal spíše jako velká jeskyně nežli jako džungle. Při nejbližší prohlídce poznal Ginger, že mech je domovem nesčetného drobného hmyzu a plazů. Dal si pozor, aby je nerušil.</p>
<p>Slunce zapadlo a soumrak se rychle snášel, když se vracel do tábora. Po cestě uslyšel kdesi v dáli tlučení bubnu – neozývalo se však pravidelně, bylo zvláštním způsobem přerušováno. Najednou se přidaly další bubny, zesilující zvláštní divokost té hudby. Ginger poskočil, když těsně po jeho boku se přidružil k divošské hudbě jiný buben – toma-toma-tom-tom, toma-tomtoma-tom.</p>
<p>Ubíraje se potom za tím zvukem, dostal se Ginger na scénu, jež vypadala nepředstavitelně barbarsky. S velké větve stromu viselo něco, co vypadalo jako kus dutého kmene stromu, po straně rozpáraného. Jeden Punan, mající na sobě strašidelnou masku a ozdobený jako vánoční stromek, bušil do kmene pěstmi a chvílemi se zastavoval, aby naslouchal. V těch přestávkách bylo slyšet odpověď vzdálených bubnů. Bojovníci kmene utvořili kolem bubeníka mlčenlivý kruh. Byl tam také náčelník Suba, s Rexem po boku. Také oni pozorně naslouchali.</p>
<p>Ginger přikročil k Rexovi.</p>
<p>„Co se děje?“ tázal se s údivem.</p>
<p>„Telegraf,“ odpověděl Rex lakonicky.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Telegraf džungle. Tihle hoši nepotřebují rádio. Domluví se na obrovské vzdálenosti pomocí těchto bubnů.“</p>
<p>„O tom jsem slyšel,“ odvětil Ginger. „O čem si teď povídají?“</p>
<p>„Nevím, ale je to něco neobvyklého. Nerozumím téhle řeči bubnů a pochybuji, že se jí kdy nějaký běloch naučil. Celá věc je záhadná. Vím jen, že mně Suba pověděl o mnohých událostech za několik minut poté, kdy se staly sta mil daleko, a vždycky měl pravdu. Však nám hned poví, oč jde.“</p>
<p>Bubnování náhle skončilo a z prsou válečníků se vydral zvuk, podobný výdechu úlevy. V tom okamžiku se objevil mezi stromy Biggles s několika důstojníky. Zřejmě i oni byli zvědavi, co znamenalo bubnování.</p>
<p>Suba, vykládal něco rychle Rexovi a mával při tom rukama primitivní němohru. Rex se obrátil k britským důstojníkům.</p>
<p>„Říká, že v džungli jsou tři běloši. Cestují po řece v člunu. Žlutí muži je pronásledují.“</p>
<p>Biggles ustrnul. „To zní chmurně.“</p>
<p>„Říkají-li to bubny, můžete vsadit život, že je to pravda.“</p>
<p>„Nepochybuji o tom,“ odvětil rychle Biggles. „Mám jakési zkušenosti s touhle věcí. Zeptejte se Suby, může-li nám dát podrobnější informace.“</p>
<p>Po krátké konversaci se Rex obrátil znovu k Bigglesovi.</p>
<p>„Říká, že dva z bělochů jsou nemocni. Žlutí muži je chytí.“</p>
<p>„To jsou jistě ti tři chlapíci, které jsme viděli včera ráno ve člunu,“ křičel Ginger. „To jsou oni! Japonci je pronásledují. Zamířili do džungle s nadějí, že se jim podaří uniknout.“</p>
<p>Biggles vypadal zachmuřeně. „Ubožáci. Nikdy neprojdou.“ Pohlédl na Rexe. „Zeptejte se Suby, ví-li, jak jsou od nás daleko.“</p>
<p>Rex oslovil znovu náčelníka, který pak zvedl dva prsty.</p>
<p>„To znamená dva dny pochodu,“ pravil Rex. „Tihle braši odhadují vzdálenost jinak, než my. Dva dny znamenají domorodcům, navyklým pralesu, asi šedesát čtyři kilometry.“</p>
<p>„Poslyšte, měli bychom něco podniknout,“ vložil se do řeči Bertie. „Nemůžeme přece připustit, aby ti zatracení Japončíci polapili tři naše druhy. U čerta, to ne!“</p>
<p>Biggles vypadal ustaraně. „Co můžeme dělat?“ tázal se bezmocně. „Přišli jsme sem za velkými úkoly, ne abychom zachraňovali opuštěné lidi v džungli. Ovšem, kdybychom se tam mohli snést, přistát s letadlem a naložit je, udělal bych to rychle jako střela; ale i kdybychom je našli, nemohli bychom v džungli přistát.“</p>
<p>„Nemohli bychom požádat Subu, aby k nim vyslal záchrannou výpravu?“ navrhoval Algy.</p>
<p>„Jestliže jsou nemocni, potřebují lékařskou pomoc,“ vložil se do řeči Ginger.</p>
<p>„Vím to,“ zabručel Biggles. „Cítím stejně jako vy, že bychom měli něco podniknout, jenže není lehké vymyslet, jak to udělat. Neodvažuji se odtud odejít ani na chvíli, neboť je možné, že se Liberátor vrátí s naléhavými příkazy.“ Pohlédl na Rexe. „Zeptejte se Suby, může-li nám říci, ve kterém směru jsou ti běloši.“</p>
<p>Rex oslovil náčelníka, jenž bez váhání ukázal na severovýchod.</p>
<p>„To jsou oni,“ prohlásil Ginger. „To je tam, kde jsme včera viděli člun.“</p>
<p>„Náčelník říká, že je ochoten k nim vyslat nějaké bojovníky, jestliže jsou našimi přáteli,“ pravil Rex. „Budete-li chtít, vezmu skříňku s léčivy a půjdu s nimi. Ostatně – vždyť nejsem armádním pilotem a teď, když jsem vás seznámil se Subou, mne ani nepotřebujete. Mohl bych vysílat kouřové signály, abyste ze vzduchu poznali, kde jsme. Budou teď asi v bambusovém pásmu.“</p>
<p>„To vypadá docela rozumně,“ odvětil Biggles. „Doufám, že Punanové budou moci proniknout džunglí?“</p>
<p>„Dovedou to, když chtějí – vždyť je to přece jejich domov. Ovšem, když toho není třeba, neodvažují se daleko od svých sídel.“</p>
<p>„Dobrá,“ souhlasil Biggles. „Učiňte, co považujete za nejlepší. Pomůžeme vám, pokud to bude v naší moci. Kdy vyrazíte?“</p>
<p>„Protože ta věc je zřejmě velmi spěšná, myslím, že bychom měli vyrazit hned,“ prohlásil Rex po rozhovoru se Subou.</p>
<p>„Mohu jít s nimi?“ tázal se Ginger.</p>
<p>„Ne,“ odvětil Biggles úsečně. „Nechci, abys dostal malarii. Kromě toho budu tě možná ráno potřebovat. Obhlédneme to ze vzduchu hned po svítání.“</p>
<p>Ginger, uznávaje moudrost tohoto rozhodnutí, neměl námitek. Místo toho počkal s ostatními, až záchranná výprava – četa pomalovaných bojovníků, vyzbrojených ostrými, širokými, válečnými krisy a foukačkami, zapadla do džungle. Suba vedl výpravu, a Rex, s puškou v ruce, kráčel po jeho boku.</p>
<p>Nemajíce nic na práci, vrátili se důstojníci do jídelny, odkud se brzy rozešli ke spánku do svých obydlí.</p>
<p>Ginger byl probuzen hřměním leteckých motorů. Vyběhnuv v pyžamu ven, byl překvapen, když zjistil, že již svítá. Na perleťově šedé obloze kroužil Liberátor – klesal. Letadlo přistálo dříve nežli se oblékl a dobíhalo pod palmovou střechu. Angus, Ferocity Ferris a Henry Harcourt vylézali ven. Biggles byl již u nich.</p>
<p>„Tak jste se vrátili v pořádku?“ volal na Anguse. „A kdo vám prostřelil trup?“</p>
<p>„Měli jsme maličké nedorozumění s hloučkem stihačů <emphasis>Mitsubishi </emphasis>sotva jsme opustili Darwin,“ vysvětloval Angus. „Jeden z nich to provedl,“ pravil a ukázal na trup. „Ale myslím, že si již na tomto světě nezastřílí. Ferocity ho rozstřílel na cucky. Přivezl jsem ti kupu zboží, Bigglesi a depeši od commodora z Darwinu. Vím, co v ní je, protože mně to pověděl. Zdá se, že Mindanao padl – je to největší z filipínských ostrovů. U štábu se domnívají, že americkému generálu Bartonovi se snad podařilo uprchnout, a chtěli by, abychom po něm pátrali.“</p>
<p>„To je pořádně velký rozkaz,“ odvětil Biggles. „V těchto vodách je asi deset tisíc ostrovů. Co chtějí, abychom učinili – máme snad prohlédnout jeden za druhým?“</p>
<p>„To není rozkaz,“ odvětil Angus. „Kommodor se o tom jen zmínil pro případ, že bychom někoho uviděli, kdo by vypadal jako generál. Bože, jsem hrozně utahán. Půjdu si trochu schrupnout, nemáte-li nic proti tomu.“</p>
<p>„Jen jdi,“ odvětil Biggles a obrátiv se k seržantovi, stojícímu opodál, přikázal mu, aby dohlédl na vyložení zásob z velkého letadla. Pak si přečetl depeši, když však zjistil, že neobsahuje nic víc, nežli co mu Angus pověděl, zastrčil ji do kapsy a obrátil se ke Gingerovi.</p>
<p>„Vzlétneme a pokusíme se najít ty chlapíky v pralese,“ prohlásil. „Ostatní zůstanou zde, dokud se nevrátíme. Vrátíme se brzy.“</p>
<p>Za několik minut, vznášel se již Beaufighter ve vzduchu a letěl nad vrcholky stromů severovýchodním směrem. Ginger pozoroval bedlivě zemi, nemohl však zahlédnout žádnou stopu Rexe nebo Punanu. Očekával to ostatně. Nebylo vidět nic, než vlnovitě se zvedající a klesající špičky stromů, snižujících se k vzdálenému moři. Sem tam bylo možno zahlédnout širokou, záhadnou řeku, místy klidnou, místy zpěněnou, když se prodírala korytem mezi horami. Patrně po této řece se dostali na ostrov bílí muži, zoufale se snažící uniknout Japoncům.</p>
<p>Ginger stále ještě hleděl dolů, když se v telefonu ozval Bigglesův hlas:</p>
<p>„Halo! Myslím, že jsme něco objevili.“</p>
<p>A po těchto slovech začal Beaufighter nabírat výšku.</p>
<p>Pohlédnuv vpřed, spatřil Ginger, ne bez údivu, námořní letadlo. Byl to typ letadla, jaký dosud nespatřil, poněvadž však nebylo ani britské ani německé, usoudil, že je japonské.</p>
<p>Biggles to brzy potvrdil. „Vypadá jako staré Kavanishi,“ pravil. „Má dvoučlennou posádku. Ještě nás nezpozorovali, a zdá se, že se strašně zajímají o něco na zemi.“</p>
<p>Japonské letadlo skutečně vytrvale kroužilo v nízkém letu nad jedním místem pralesa. Zadní střelec byl skloněn nad svým kulometem, namířeným dolů způsobem, nasvědčujícím tomu, že ostřeluje nějaký pozemní cíl, nebo, že se k tomu zrovna chystá.</p>
<p>„Raději se ho napřed zbavíme, než si prohlédneme předmět jeho pozornosti,“ prohlásil Biggles tvrdým hlasem. „Dovedu si dobře představit, po čem pase.“</p>
<p>Boj s japonským letadlem nebyl ani hoden toho jména. Bylo zřejmé, že ani pilot ani střelec nepomyslili vůbec na nějaké nebezpečí, protože kroužili dál, soustřeďujíce veškerou svou pozornost k zemi. Biggles zamanévroval Beaufighterem toliko mezi ně a slunce a pak, přiblíživ se docela těsně, rozstřílel letadlo na kusy. Odehrálo se to v tak nízkém letu, že posádka nebyla by byla mohla užít padáku, ani kdyby nebyla bývala zasažena kulemi, a celý vrak spadl mezi stromy, kde jej džungle ihned pohltila. Po rychlém průzkumu oblohy po nějakém jiném možném letadle, spustil se Biggles nad špičky stromů a po dvouminutovém křižování sem a tam objevil něco, na co nebyl připraven. Napolo potopen v mělké vodě blízko břehu řeky, ležel dole člun. Byl u břehu, kam proud nanesl pás písku v podobě půlměsíce.</p>
<p>Když Ginger spatřil člun po prvé, zdálo se mu, že plavidlo je opuštěno. Nebylo v něm žádných známek života. Ale když se Beaufighter nesl přímo nad ním, vyběhl z okraje džungle blízko člunu nějaký běloch. Hleděl vzhůru k letadlu a prudce mával rukama. Biggles sletěl ještě níž: ve skutečnosti hnal se přímo nad řekou, téměř se dotýkaje podvozkem hladiny, a z této posice pak spatřili další dva muže. Jeden se právě zvedal, aby si sedl, druhý ležel ve stínu palmy.</p>
<p>Ginger oslovil ostře Bigglese.</p>
<p>„Jářku, tihle hoši jsou v proklatě špatném stavu.“</p>
<p>„Obávám se, že máš pravdu,“ odvětil Biggles vytahuje Reaufightra do výšky, aby se mohl obrátit zpět. „Rex je jistě ještě alespoň den cesty daleko.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Nemusí je vůbec najít.“</p>
<p>„Můžeme mu to místo ukázat ve vzduchu,“ ozval se Biggles.</p>
<p>„Což kdybych k nim seskočil se zásobami a pomohl jim do Rexova příchodu?“ navrhoval Ginger. „Chtěl bys opravdu seskočit padákem?“</p>
<p>„Ovšem.“</p>
<p>„Je to nebezpečné. Vsadím deset proti jedné, že spadneš do řeky, nebo zůstaneš viset ve stromech.“</p>
<p>„Řeka blízko člunu je mělká, jinak by jej nebylo vidět,“ protestoval Ginger. „Myslím, že bychom se toho měli odvážit a pomoci jim. Několik hodin hraje velkou úlohu v životě a osudu těch mužů, nemluvě o tom, že by je velmi povzbudilo, kdyby uslyšeli, že se blíží pomoc.“</p>
<p>Biggles váhal. Pak prohlásil:</p>
<p>„Dobrá, chceš-li se toho odvážit, udělej to!“</p>
<p>„Risknu to,“ prohlásil Ginger. „Leť nad řekou jak nejpomaleji můžeš.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Okay!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Biggles obrátil Beaufightera a vyrovnav jej se směrem řeky, snížil rychlost na nejmenší míru.</p>
<p>Ginger se zásobní skříňkou a přenosným lékařským kufříkem pod levou paží zamířil k nouzovému východu letadla. „Na shledanou,“ zvolal a skočil.</p>
<p>Jeho seskok byl dobře vypočten, přece však spadl, jak Biggles dobře prorokoval, mezi stromy. Když padající Ginger uviděl, co má pod sebou, skrčil se, vytáhl kolena až k bradě a chránil si volnou rukou tvář. Na štěstí se nedotkl žádné velké větve; řítil se mezi malými větvemi, vyvolávaje zděšení v houfu opic, které se s vřískotem daly na útěk. Padákové hedvábí se zachytilo mezi větvemi: roztrhalo se na cáry, avšak zmírnilo jeho pád, takže Ginger přistál konečně na hromadě bahnité půdy s roztrhaným padákem, zásobní skříňkou a lékařským kufříkem po boku. Když se zvedal, uslyšel chrastění v křoví a pak se před ním objevil neznámý běloch, vyhublý a bledý, snad z malarie, snad z vyčerpání, nebo z obou těch příčin.</p>
<p>„U Joviše,“ zvolal cizinec, „to byl odvážný výkon! Nejste zraněn?“</p>
<p>„Děkuji za optání, ne,“ odpovídal Ginger, hladě si žebra. „Jsem rád, že vás vidím. Jmenuji se Hebblethwaite, stručně mi říkají Ginger. Seskočil jsem, abych se podíval, nepotřebujete-li pomoc.“</p>
<p>„Sotva ji kdo víc potřebuje než my,“ zněla odpověď. „Jsme v zlé situaci. Jsem Jackson, správce britského konsulátu v Manile. Se mnou je všechno v pořádku, ale oba moji druhové – dva Američané – jsou na tom špatně. Kromě toho máme Japonce v patách.“</p>
<p>Ginger přikývl. „Je to tak, jak jsme usoudili, a proto jsme se rozhodli vám pomoci.“</p>
<p>Zvednuvše výstroj zamířili oba mužové k řece, kde se Ginger seznámil s dvěma Američany, Grayem a Flannaganem. Z jednoho se vyklubal pilot a z druhého střelec námořního letectva Spojených států. Jak Jackson pravil, byli oba v zlém stavu – nikoliv však z horečky nebo střelných ran, jak se Ginger domníval, nýbrž z japonského týrání. Říci, že to Gingera rozhořčilo, bylo by mírným výrazem. Ošetřil oba poraněné, při čemž ho tři muži seznámili se svými osudy.</p>
<p>Angličan Jackson byl v Manile v době, když tohoto města dobyli Japonci. Pokusil se uniknout v člunu lovců perel, byl však zajat a dopraven s jinými zajatci na ostrov Mindanao. Tam se setkal s dvěma americkými letci, sestřelenými za průzkumného letu. Pokusili se o útěk a přitom srazili jednoho japonského vojáka k zemi. Za to byli po dopadení brutálně ztýráni – z čehož málem nezešíleli. Týrání v nich ovšem podnítilo ještě víc rozhodnutí uprchnout znovu. S Jacksonovou pomocí se jim to konečně podařilo. Opatřili si plachetní člun a chtěli plout třebas do Austrálie. Byli pronásledováni a málem chyceni japonským motorovým člunem, kdyby se nebylo zčista jasna objevilo britské letadlo, které Japonce potopilo.</p>
<p>Ginger se usmál. „To jsme byli my,“ poznamenal vesele.</p>
<p>Všechno ostatní se odehrálo tak, jak tušil. Tři uprchlíci se dostali na Borneo. Bez potravin a bez vody byli přinucení přistát u břehu s nadějí, že obnoví své zásoby. Byli však znovu objeveni a proto zamířili do džungle. Japonští vojáci, vedeni námořním letadlem, je tvrdě pronásledovali. Námořní letadlo je několikrát ostřelovalo a potopilo jejich člun. Teď byli trosečníky, vyčerpanými uprchlíky bez jídla, s Japonci v zádech, s neznámou džunglí a možná i s lovci lebek před sebou.</p>
<p>Když jim Ginger pověděl, že přímo ze srdce Bornea operuje britská jednotka a že jim vstříc pochoduje záchranná výprava, aby se jich ujala, projevili všichni tři nesmírnou radost. Už ta stála Gingerovi za risiko, kterému se vystavil.</p>
<p>„Musíme se Japoncům až do příchodu záchranné výpravy vyhnout,“ prohlásil. „Máte nějaké zbraně, hoši?“</p>
<p>„Ani jedinou,“ odpověděl Jackson. „Jaký plán bychom si měli vymyslet? Obávám se, že nesneseme žádný pochod.“</p>
<p>„Myslím, že bude líp, zůstaneme-li, kde jsme,“ odvětil Ginger, když situaci promyslel. „Džunglí bychom nepronikli a kdybychom se o to pokusili, je možné, že bychom se ztratili. Nejlépe bude zůstat u řeky, kde nás lze vidět z letadla. Biggles – to je můj velitel – ví, kde jsme a přivede k nám záchrannou výpravu. Zdá se, že všecko bude záviset na tom, kdo k nám dorazí první – zda záchranná výprava nebo Japonci.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola pátá</emphasis></strong><strong>VÁLKA V DŽUNGLI</strong></p>
<p>Stalo se, že Japonci dorazili na místo první. Ginger je uslyšel ještě dříve, nežli je spatřil. Strávil bídnou, neklidnou noc, neboť ho mučily myriády písečných much a moskytů, proti nimž nebylo ochrany. Po větší díl noci se poškrabával, drbal a naslouchal podivným zvukům, ozývajícím se z džungle.</p>
<p>Zrovna když se začalo rozednívat a džungle ožívala, uslyšel z dáli jakýsi zvuk, podobný lidskému hlasu. Nebyl si docela jist, neboť zvuk mohla docela dobře vyloudit i některá z opic, jimiž se stromy jen hemžily. Avšak potom se tentýž zvuk ozval znovu, tentokrát blíže u řeky. Tři muži spali ještě hlubokým spánkem po velkém vyčerpání, nevnímajíce štípání moskytů ani čehokoliv jiného, k čemuž jistě přispělo z velké míry to, že se po prvé po čtnácti dnech poněkud slušně najedli. Ginger je nechtěl budit, a proto se vydal sám na obhlídku podél řeky, pokud to dovoloval písečný břeh. Pak se vyšplhal na strom, s něhož mohl vidět na daleký kus řeky. Jeden pohled stačil, aby se jeho obavy potvrdily. Po řece se blížilo pět kanoí. Veslaři byli domorodci, avšak vedle nich seděli v člunech japonští vojáci. Japonci si pečlivě prohlíželi břehy řeky. Zřejmě pátrali po stopách uprchlíků, kteří, jak si byli jisti, museli být kdesi před nimi, protože dosud nikde neminuli jejich člun. Ginger si uvědomil, že až se dostanou k napolo potopenému člunu, ihned poznají, že tři běloši nejsou daleko. Na neštěstí nebylo možno člun žádným jiným způsobem odstranit nebo zničit.</p>
<p>Aniž byl příliš vylekán, vrátil se Ginger k spícím mužům, při čemž by málem byl šlápl na dřímající kobru, jež ležela svinuta v písku. Se syčením se vztyčila. Ginger uskočil a dal se do běhu o život. Opravdu, v té chvíli myslel víc na blížící se Japonce, než na bestie džungle.</p>
<p>Nejprve probudil Jacksona, protože ten byl v nejlepším tělesném stavu.</p>
<p>„Japonci se blíží po řece v kanoích,“ oznámil mu.</p>
<p>Jackson se vyškrábal na nohy. „Obával jsem se toho,“ pravil. Ukázal na člun. „I kdybychom se skryli, Japonci uvidí člun, přistanou a půjdou za námi.“</p>
<p>„Vím to, avšak proti tomu jsme bezmocní,“ odpověděl Ginger. „Zbývá jediná možnost, musí se nám podařit najít v džungli nějaký úkryt.“</p>
<p>„Tam se na vás vrhnou pijavky,“ varoval Jackson.</p>
<p>„To je stále lepší než japonské kulky,“ namítl chmurně Ginger.</p>
<p>Ale stalo se, že byli zachránění před tak zoufalým činem, neboť mezitím co budili oba Američany, zazněl na obloze zvuk, v nějž Ginger tajně doufal. Bylo to hřmění letadla. Za minutu nato se objevili – ne jeden, nýbrž tři Beaufightři. To již Ginger nakupil hromadu suchých větví, kterou zapálil, takže k nebesům stoupal sloup dýmu. Udělal to, aby Biggles poznal, že jsou dosud na starém místě. Protože neměl možnost signalisovat, nemohl letouny upozornit na Japonce, mohl však doufat, že je Biggles spatří a byl si velice jist tím, že se tak opravdu stane.</p>
<p>A potom se události vyvíjely rychle a s pěknou dávkou hřmotu. Ginger nespatřil zkázu kanoí, avšak sledoval, jak se Beaufightři sklonili k střemhlavému letu a pak uslyšel rachot jejich kulometů. Džungle propukla v pravé pandemonium. Papoušci vřískali a opice vyly.</p>
<p>Později se Ginger dověděl, že tři z kanoí se potopila uprostřed řeky; dvě zbývající se snažila dosáhnout břehu, kde se pak posádky ukryly pod stromy. Bígglesův Beaufighter, rozeznatelný podle svého jediného rudého pruhu kolem trupu, se pojednou hnal nízko nad hladinou řeky. Když míjel písečnou výspu, vypadl z něj malý předmět. Ukázalo se, že je to cigaretové pouzdro. V něm byl ústřižek papíru, na němž bylo tužkou psané poselství: „Držte se. Rex je již blízko. Taffy.“ Ginger z toho poznal, že Taffy zaujal jeho místo ve střelecké věži Bigglesova stroje.</p>
<p>Svrhnuv poselství, obrátil se Bigglesův stroj a přidal se k oběma druhým ostřelujícím nyní kulomety okraj pralesa.</p>
<p>„Záchranná výprava je nablízku,“ sdělil Ginger svým společníkům.</p>
<p>„Tak jako Japončíci,“ odvětil chmurně Jackson. „Pohleďte!“ ukázal.</p>
<p>Pohlédnuv za ukazujícím prstem spatřil Ginger japonské vojáky, vynořující se z džungle na okraji řeky. Nepohybovali se volně, plazili se při zemi a blížili se občasnými, krátkými přískoky.</p>
<p>„Ti o nás nemají zájem,“ soudil Ginger. „Myslím, že ani nevědí, že jsme zde. Beaufightři je ostřelují a oni se pokoušejí uniknout. Dostanou-li se však sem a zpozorují-li nás, octneme se v pěkné kaší.“</p>
<p>„Měli bychom se raději stáhnout do pralesa,“ prohlásil Jackson.</p>
<p>„Ještě okamžik,“ řekl Ginger.</p>
<p>Zpozoroval podivnou věc. Vedoucí japonský voják klopýtl a pak padl přímo na tvář. Zůstal ležet na místě kde padl a svíjel se. Jiný udělal totéž.</p>
<p>„Co se to u čerta děje?“ říkal si Ginger.</p>
<p>Zbylí Japonci utíkali od pralesa. Někteří z nich začali střílet do stromů. Ale padali k zemi, třebaže se neozývala odvetná palba. Vypadalo to tak strašidelně, že Gingerova tvář zbledla.</p>
<p>„Mám to!“ křičel Jackson. „Foukačky! Vaši přátelé Punanové po nich střílí z džungle otrávenými šípy. Japonci je při tom ani nevidí.“</p>
<p>„Strašné,“ odvětil Ginger – a myslel to doopravdy. Po prvé si uvědomil nemožnost boje s muži džungle, kteří mohli zabíjet tiše, neviděni. Japonci byli při všech svých moderních zbraních bezmocní. Mikadovy vojáky zachvátila panika. Někteří z nich, odhodivše svou výzbroj, skočili do řeky a pokoušeli se ji přeplavat.</p>
<p>„Maso pro krokodily,“ zamumlal Jackson. „Tyhle řeky jsou plny těchto netvorů.“</p>
<p>Ginger se otřásl. Byl šťasten, že nepadl do řeky, když přistál s padákem. Zapomněl na to, že existují takové věci jako krokodilové. Ještě když zíral na tu neveselou scénu, vyběhl z podrostu Rex Larrymore. Jeho šaty byly rozervané a byl zablácen až po pás.</p>
<p>„Tak tady jste,“ poznamenal vesele. „Dalo mně práci, než jsem vás našel.“</p>
<p>„Jak jste věděl, že jsem zde?“ tázal se Ginger.</p>
<p>„Biggles mně shodil vzkaz.“</p>
<p>„Aha!“</p>
<p>„Suba a jeho hoši se činí,“ poznamenal Rex. „Pozoruji,“ odvětil Ginger.</p>
<p>„Nemusíte už mít žádných obav,“ pokračoval Rex. „Jak říkají oficielní bulletiny, naše oddíly mají situaci pevně v rukou.“</p>
<p>Když Ginger představoval Rexe svým společníkům, přehnali se Beaufightři nízko nad jejich hlavami a zmizeli ve směru základny. Najednou se objevil Suba, následován několika svými bojovníky. Téměř všichni nesli náklady, jež Gingera znovu vyděsily. Byly to japonské hlavy.</p>
<p>„Musejí dělat tohle svinstvo?“ vyrazil ze sebe Ginger, pociťuje nevolnost.</p>
<p>„Nevšímejte si toho,“ pravil Rex tiše. „Ty hlavy jsou pro ně jen upomínkami. Naši hoši sbírají německé přilbice a věřte mi, není v tom opravdu velkého rozdílu. Zklamal byste Subu, kdybyste protestoval proti jejich národnímu zvyku.“</p>
<p>Ginger polkl a neřekl již ani slova. Rex měl malou poradu s náčelníkem, po které byla sestrojena dvě hrubá nosítka pro dopravu zraněných Američanů, kteří nebyli schopni dlouhého pochodu do tábora.</p>
<p>Pak nastala zpáteční cesta džunglí. Nevyznamenala se žádnou příhodou, při každé zastávce rozdělali toliko kouřový oheň, aby ukázali Bigglesovi kde jsou, načež jim Beaufightry svrhly balíky potravin a plechovky s vodou.</p>
<p>O dva dny později, znavená a špinavá, pokryta malými bílými puchýři, způsobenými moskyty, dorazila výprava do tábora Lucky Strike, kde byly již učiněny všechny přípravy pro jejich přivítání a ubytování. Když se Američané vykoupali a měli pečlivě ošetřena svá záda, vypověděli mnohem podrobněji svůj příběh.</p>
<p>O svých vlastních dobrodružstvích mohli uprchlíci málo co říci. Byli příliš naplněni tím vším, co se dělo v Cotabatu na ostrově Mindanau, kde Japonci soustředili bílé zajatce mnoha národů. Mezi nimi byly i ženy. Poměry tam byly zlé, avšak snesitelné, dokud nepřijel z Japonska brutální velitel jménem Yashnowada. Američané se chvěli nezadržitelnou zlostí, když hovořili o něm a o jeho barbarském jednání s bezmocnými zajatci. Byl to tento muž, jež nařídil jejich týrání. Několik bílých vojáků – Britů, Američanů a Holanďanů – zemřelo po takovém nelidském týrání.</p>
<p>„Nejhroznější na tom bylo, že jsme se nemohli bránit,“ vzdechl Bill Gray, skrývaje svou tvář do rukou, jako by se snažil zahnat z mysli hrůzy, jež spatřil. „Bůh vám pomoz, padnete-li kdy do rukou toho žlutého ďábla!“</p>
<p>„Kdo je ten muž?“ tázal se Biggles tvrdým hlasem.</p>
<p>„Nevím toho o něm mnoho,“ odvětil Pat Flammagan, hovořící irskoamerickým přízvukem. „Zdá se, že je velitelem okupovaných zemí. Napodobuje německé brutální methody a pokouší se zastrašovat všechny, domorodce jako bělochy, strašným terorem. Cotabato, kde má svůj hlavní stan, je živé peklo. Zmocňuje se mne šílenství již při pouhém pomyšlení, že jsou na takovém místě bílé ženy.“</p>
<p>Bigglesova tvář byla bledá. „Je v tom Cotabatu mnoho vojska?“</p>
<p>Jackson odpověděl: „Nemnoho. Yashnowada je pověstný policista – toho druhu jako nacističtí gestapáci. Většina bojových oddílů byla dopravena blíž k bojištím – do Burmy na severu a na australské ostrovy na jihu. Tytéž věci se patrně dějí na jiných místech. Je hrozné, že nemůžeme proti tomu nic podniknout. Mimochodem, jak jste se sem dostali?“</p>
<p>Biggles vyložil úkoly své peruti a popsal, jak se s pomocí Rexe Larrymora dostal na Borneo. „Kolik bílých zajatců je asi v Cotabatu?“ vyzvídal.</p>
<p>„Při našem odchodu jich bylo asi třicet nebo padesát. Někteří z nich jsou civilisté, většinou britští, australští nebo holandští obchodníci. Ostatní jsou téměř vesměs sestřelení, američtí letci. Je tam Barton a také několik britských příslušníků, Indů a jiných.“</p>
<p>Biggles byl překvapen. „Míníte amerického generála Bartona?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Slyšel jsem však, že uprchl.“</p>
<p>„Uprchl, ale Japonci ho znovu dopadli na jednom malém ostrově. To prase Yashnowada ho tloukl, aby ho přiměl k prozrazení strategických plánů.“</p>
<p>Mezi shromážděnými důstojníky se projevilo pohnutí, avšak žádný z nich nepromluvil.</p>
<p>„To všechno je velmi znepokojující,“ pravil Biggles sklíčeným hlasem. „Nebudu moci v noci spát. Vím, co je válka proti Němcům a mám jakési zkušenosti ze sporů s prostými divochy, od nichž člověk neočekává nic jiného než vraždy; ale tihle polocivilisovaní Japonci zdají se být nejhoršími z celé té čeládky. Nuže, Jacksone, a vy, Grayi a Flannagane, myslím, že bude líp, odeberete-li se do Austrálie. Dám vás tam hned dopravit. Letadlo je připraveno k odletu.“</p>
<p>„Nechci do Austrálie,“ zavrčel Gray.</p>
<p>Biggles byl udiven. „Cože? Vy nechcete?“</p>
<p>„Ne. Mám nyní jen jedinou touhu, totiž pobít co možno nejvíce těch žlutých ďáblů.“</p>
<p>„To zní sice velmi hezky, ale mějte, prosím vás, rozum! Nemůžete přece válku vybojovat holýma rukama. Jak si to vlastně představujete?“ tázal se Biggles.</p>
<p>„Můžete mne zde nechat, ne?“</p>
<p>„Proč? Co byste zde dělal?“</p>
<p>„Pomáhal bych vám. Jsem pilot. Znám zdejší moře a břehy jako dlaně svých rukou. Sloužil jsem dlouho v Manile a na nosiči letadel, křižujícím mezi těmito ostrovy. Flannagan byl po celou tu dobu mým společníkem, takže se zde vyzná zrovna tak jako já.“</p>
<p>„To je pravda,“ souhlasil Flannagan.</p>
<p>„A já se zde také trošku vyznám,“ vložil se do řeči Jackson. „Sloužil jsem deset let v diplomatické službě v Holandské Východní Indii.“</p>
<p>„Pak snad něco víte o Mindanau?“ pravil Biggles přemítavě.</p>
<p>Jackson se usmíval. „Byl jsem v Cotabatu britským zástupcem po dvě sezony. Znám je jako své boty a také jeho okolí.“</p>
<p>„Pak tedy musíte znát i tamnější lidi.“</p>
<p>„Všechny, které je třeba znát. Víte přece, jak to bývá na těchto výspách. Byl jsem tam sice naposled před osmnácti měsíci jako svobodný muž, ale pochybuji, že se město příliš změnilo, kromě toho ovšem, že běloši odešli. Ale proč se ptáte? Snad se tam nechcete podívat?“</p>
<p>Biggles na okamžik zaváhal, nežli odpověděl. „S nynější naší výzbrojí bych to nemohl udělat.“</p>
<p>„Je tam letiště – či spíše přistávací dráha.“</p>
<p>„Snad nemyslíte, že bych na něm mohl přistát s letadlem?“</p>
<p>„Nuže – ne.“</p>
<p>„Obávám se, že letiště nemá pro nás cenu. Na neštěstí nemáme tu námořní letadlo, schopné přistát na vodě blízko břehu. Rád bych věděl…“</p>
<p>Biggles pokročil ke dveřím a zíral k opuštěnému letišti. Chvíli bylo ticho; pak se vrátil do pokoje.</p>
<p>„Povím vám něco,“ řekl již rozhodnut. „Jacksone, vy poletíte s Angusem Mackailem Liberátorem do Darwinu a podáte zprávu veliteli letectva. Ten se nepochybně poradí s americkým velícím důstojníkem. Angusi, vy jistě uvidíte velitele letectva. Povězte mu, že jsme ochotni pokusit se o únos těch zajatců, avšak potřebovali bychom k tomu amfibického letadla, které by mohlo přistát nejprve tady a později na moři. Je jisté, že bychom nemohli odtud odvést čtyřicet či padesát lidí najednou, ale kdybychom je vysvobodili a dostali z tábora, pak by se to dalo udělat tak, že bychom je sem dopravili postupně. Kdyby byl v Cotabatu nějaký důležitý vojenský cíl, který bychom mohli zároveň napadnout, pak myslím, že by vrchní velitelství dalo svůj souhlas mnohem ochotněji.“</p>
<p>„Je tam,“ vpadl mu Jackson rychle do řeči. „Cotabato je jednou z hlavních muničních a výzbrojních zásobáren pro zamýšlený japonský útok na Austrálii.“</p>
<p>„Proč u čerta jste to neřekl hned?“ zahřměl Biggles.</p>
<p>„Hovořili jste přece o zajatcích,“ vysvětloval Jackson, jako by se omlouval.</p>
<p>„Nemyslel jsem tolik na skladiště jako na lidi, kteří tam zůstali. Je to pomyšlení na ženy, jež mne uvádí do zuřivosti.“</p>
<p>„Kdo jsou ty ženy?“</p>
<p>„Jedna z nich je Mary Stocktonová. Je dcerou jednoho člena konsulárního sboru. Její otec má o ni jistě velké starosti – byl zrovna v Londýně, kde podával hlášení zahraničnímu ministerstvu, když došlo k pádu ostrova.“</p>
<p>Jackson se při těchto slovech lehce začervenal a Biggles porozuměl mnohem lépe, proč je tak nešťasten.</p>
<p>„Je vaší přítelkyní?“ vyzvídal.</p>
<p>„Po pravdě řečeno, je mně mnohem blíž,“ připouštěl Jackson. „Dohodli jsme se, že se vezmeme.“</p>
<p>„Proč jste ji nevzal s sebou, když jste prchal?“</p>
<p>„Chtěl jsem to udělat, avšak nepodařilo se to. Byli jsme zpozorováni a stíháni dřív, nežli jsme se dostali k ženským ubikacím. Nemělo smyslu, abych se vzdával, proto jsem zůstal s Grayem a Flannaganem.“</p>
<p>„Chápu. Kdo je ta druhá žena?“</p>
<p>„Doktorka Hardingová. Je to Američanka, specialistka v tropických chorobách.“</p>
<p>„Soudím, že byste byl ochoten vrátit se do Cotabatu, kdybyste věděl, že je naděje na záchranu té vaší dívky?“</p>
<p>„Vsaďte život, že bych chtěl,“ odvětil Jackson vřele.</p>
<p>Biggles přikývl. „Rozumím. Ale objasněme si to. Každý z vás jistě pochopí, že jsem podřízeným velitelem a že tedy nemohu učinit všecko, co se mně zlíbí. Míním tím, že jsme přikázanou jednotkou a že můžeme být každým okamžikem povoláni k určitému speciálnímu úkolu. Zachovali bychom se nepěkně k lidem doma, kdybychom byli na nějakém vlastním výletu zrovna ve chvíli, kdy by nás bylo k něčemu důležitému naléhavě třeba. Jinými slovy, musím dostat povolení, dříve než se pustím do podniku, který není ryze vojenské povahy. Jediné, co mohu učinit, je, poslat Liberátora ihned do Austrálie, abych poznal, co o tom soudí velící důstojník letectva.</p>
<p>Angusi, vy s tím poletíte. Jackson půjde s vámi. Harcourt a Ferris poletí jako střelci. Jestliže vyšší velitelství bude s plánem souhlasit, pokuste se z nich dostat obojživelné letadlo.“</p>
<p>„Jste si jist, že tam mají takové stroje?“ tázal se Angus.</p>
<p>„Ano, Austrálie si vždycky potrpěla na obojživelná letadla. Mají několik dobrých typů. Mám připraveno několik depeší, proto čím dříve odletíte, tím líp. My ostatní tu zůstaneme a budeme pokračovat jako dosud. Toť vše.“</p>
<p>Angus přikývl. „Připravím se k startu.“</p>
<p>„Měl bych se tedy rychle přichystat,“ vložil se do řeči Jackson.</p>
<p>„Vraťte se co možno nejrychleji,“ pokračoval Biggles. „Ještě zítra v noci, dokážete-li to.“</p>
<p>„Pokusím se,“ sliboval Angus. „Za tichého počasí trvá cesta asi sedm hodin.“</p>
<p>Za dvacet minut nato letadlo zaburácelo a vzneslo se na jihovýchod.</p>
<p>Biggles vzhlédl od svého skládacího stolku, na kterém si psal poznámky.</p>
<p>„Myslím, že by bylo dobře, kdybychom za čekání na návrat toho Liberátora získali nějaké fotografie Cotabata. Gray a Flannagan by nám na nich mohli ukázat nejdu – ležitější body, takže bychom měli již jakousi představu o celé věci pro případ, že by vyšší velitelství akci schválilo. Není třeba okamžitého spěchu – postačí, když to uděláme zítra. Já zde budu muset ovšem zůstat, což kdyby Austrálie chtěla se mnou navázat styk. Avšak obě druhá letadla mohou letět. Bertie, ty si vezmeš kameru. Algy bude dávat pozor, zatím co ty budeš fotografovat.“</p>
<p>„Proč bych nemohl letět s fotografem?“ tázal se Bill Gray. „Mohl bych mu ukázat nejdůležitější místa.“</p>
<p>„To je nápad,“ souhlasil Biggles. „Jste však v pořádku?“</p>
<p>„Natolik dobře, abych mohl sedět a hovořit – nebo obsloužit kulomety.“</p>
<p>„Dobrá. To už záleží na vás. Vaše spolupráce by mě těšila. Bertie, to znamená, že Bill půjde s tebou místo Rexe.“</p>
<p>Algy promluvil. „Vezmu s sebou Gingera, nemáš-li námitky.“</p>
<p>Biggles zvedl obočí. „Proč Gingera? Co je s Tugem, tvým střelcem?“</p>
<p>„Zeptej se ho raději sám,“ zamumlal Algy.</p>
<p>Bigglesův pohled spočinul na Tugovi. „Co se stalo?“</p>
<p>Tug rozpačitě zvedl ovázanou ruku. „Měl jsem pár kol se Subou a dostali jsem se do clinche. Málem mně zlomil ruku.“</p>
<p>Biggles se na okamžik tvářil mrzutě. „Jsem jistě posledním, kdo zakazuje svým důstojníkům rekreaci, ale nemá smyslu se zmrzačovat. Nepřítel to nepochybně udělá brzy sám. Potřebuji každého muže, kterého mám. Musíš-li již bláznit, pak buď opatrnější.“</p>
<p>„Ano, pane,“ odpovídal Tug poslušně.</p>
<p>Biggles se otočil k Aglymu. „All right. Ginger letí s tebou. A to je asi vše.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola šestá</emphasis></strong><strong>NEVÍTANÝ CESTUJÍCÍ</strong></p>
<p>Následujícího dne, dvě hodiny před rozedněním, vzneslo se Bertiovo letadlo do vzduchu a zamířilo na severovýchod. Bill Gray seděl ve střelecké věži. Hned poté startoval i Algy, s Gingerem na zadním sedadle, a ve vzduchu pak zaujal ochrannou posici nad Bertiem.</p>
<p>Obloha, třebaže ještě tmavá, byla křišťálově jasná a Ginger ji obzíral s methodickou důkladností, jaké lze nabýti jen dlouhými zkušenostmi. Lucky Strike bylo vzdáleno od Cotabata, jak zjistil na mapě, asi tisíc jedno sto kilometrů. Cesta tam byla by normálním způsobem trvala mnoho dní, snad dokonce týdnů. Ale Ginger počítal s tím, že Beaufighter ji i svou normální rychlostí, jakou právě letěli, urazí za necelé tři hodiny. Vypočítali si čas tak, aby byli na místě hned po rozednění, kdy denní světlo již dovolí fotografovat.</p>
<p>Když opustili pobřeží, poskytlo moře Gingerovi bohatou příležitost k přemítání. Kamkoliv se rozhlédl, viděl ostrovy, některé velké, jiné docela malinké. Bylo jich sta a tu začal uvažovat o tom, zda na nich žijí nějací lidé a čím se asi živí. Nebylo by špatné, říkal si, udělat po válce okružní plavbu mezi těmito zbytky země a podívat se, kdo a co na nich je.</p>
<p>Když se letadla vyšplhala do výše šesti tisíc metrů, vyrovnala se a hřměla přímo nad osamělou oblohou.</p>
<p>Letěli hodinu, dvě a stále ještě byly ostrovy v moři jedinými věcmi, které míjeli a za sebou zanechávali. Voda byla klidná – nespatřili jediné lodi. Ginger, přemítaje o této zvláštní osamělosti, říkal si, že se zde patrně i v mírových dobách objevovalo málo lodí; a těch několik plavidel, jež kdysi občas brázdívala tyto zrádné vody, leželo teď někde na dně moře, nebo se uchýlilo do vzdálených přístavů.</p>
<p>Jitro se ohlašovalo neobyčejnou záplavou růžové a zlatisté barvy, když se v telefonu ozval hlas Algyho: „Tamhle na obzoru je velký kus špíny. To musí být Mindanao.“</p>
<p>„Ano, mělo by to být Mindanao,“ souhlasil Ginger a obhlížel oblohu se zvýšenou ostražitostí. Věděl, že japonská letadla se mohou objevit každé chvíle a nechtěl se dát překvapit. Zatím co bude hlídat, budou se moci Bertie a Bill úplně soustředit na fotografování.</p>
<p>Oba Beaufightry letěly vstříc zemi, jež nyní již docela naplňovala obzor. Teď již neměli pochyb, že je to jejich cíl. Podrobnosti se stávaly zřetelnějšími a Bertieův stroj, pilotovaný, jak se Ginger domníval, Billem, nabral kurs k jakémusi většímu městu. Ukázalo se, že je to Cotabato, jejich cíl. V jasném ranním světle vynikal každý detail, takže mohli počítat se znamenitými snímky.</p>
<p>Bertie se zabýval svým úkolem, zatím co Algy hlídal oblohu. Nenarazili skutečně na žádnou obranu. Zdálo se, že Japoncům trvalo hezkou chvíli, nežli si uvědomili, že mají nad hlavami nepřátelské letadlo, protože uplynulo několik minut, než dalekonosná děla zahájila palbu. Střelba byla tak nepravidelná, tak špatně mířená. Ke konci zahlédl Ginger několik letadel opouštějících zemi, byla však příliš nízko, než aby znamenala nějaké nebezpečí. Dříve než se vyšplhají do výše britských strojů, budou Beaufightry již dávno na zpáteční cestě domů. Celý podnik vypadal nezajímavě a Ginger byl proto rád, když skončil.</p>
<p>Bertie promluvil radiem s Algym a Algy dodal informaci dále Gingerovi.</p>
<p>„Hotovo,“ řekl. „Bertie si myslí, že to pořídil dobře. Poletíme domů.“</p>
<p>Beaufightry nastoupily zpáteční cestu bok po boku, přibližně řečeno volným krokem. Nemělo smyslu přehřívat motory, když neměli zvláštních příčin k spěchu. Ginger sledoval pozorně nepřátelská letadla, dokud se nevzdala marného pronásledování a neobrátila zpět k svým základnám, tvořícím nyní již jen skvrnu na obzoru. Uspokojen. že je vše v nejlepším pořádku, oddechl si a chystal se zabořit do svého sedadla.</p>
<p>A když to udělal, vzbudil jakýsi pohyb na podlaze jeho pozornost. Na okamžik si myslel, že se uvolnil kterýsi kabel. Ale potom, k své nevyslovitelné hrůze, viděl, že pohybující se věc není kabel, nýbrž had. Nebyl to nijak velký had. Byla to taková tenká, malá věcička, asi šedesát centimetrů dlouhá. Ale to neukolébalo Gingera v pocit falešné bezpečnosti. Věděl, co to je, protože již jednou, kdysi v Indii, takového hada spatřil. Byla to kobra, snad nejnebezpečnější plaz na světě. Její kousnutí znamená smrt v několika minutách.</p>
<p>Ginger hleděl chvíli na hada jako zmámený, zatím co mu z tváře vyprchala všechna barva. Vědomí, že plaz byl s ním ve věži už přes tři hodiny, otřáslo jím tak silně, že nebyl schopen řádného myšlení. Neměl zdání, jak se tam had dostal – ale na tom nezáleželo. Prostě tam byl. Dostal se zřejmě do letadla, zatím co stálo na zemi. Nemohl pochopit, proč jím nebyl ještě kousnut. Had byl však možná zalezlý v nějaké kapse a teď vylezl, vyplašen nebo ochromen hřměním motorů. Jedna věc byla však jista: teď již nebyl ochromen. Teď se vztyčoval s vystrčeným jazýčkem a s takovou zlomyslností v očích, že Gingerovi vyschlo strachem v ústech.</p>
<p>Ginger nevěděl, co dělat. Jeho prvním popudem bylo vyskočit z letadla, bez ohledu na to, co bylo pod nimi. Ale pak spatřil oceán a rozmyslel si to. Hlavou mu letěly zbabělé myšlenky. Vypadalo to fantasticky. Ačkoliv byl vyzbrojen kulomety, schopnými potopit pořádnou loď, nemohly mu pomoci proti hadu. Jiných zbraní neměl. Přemítal o tom, co by se mohlo stát, kdyby byli napadeni nepřátelskými letadly, protože teď, kdy had byl před útokem, neodvážil by se sáhnout na své kulomety. Beaufighter se lehce kolébal. Had zasyčel. Ginger si vzpomněl na telefon. „Algy. proboha, leť rovně,“ řekl chraplavým hlasem.</p>
<p>Algy odpověděl nezúčastněně: „Proč? Něco se stalo?“</p>
<p>Ginger se téměř dusil. „Tady ve věži je had.“</p>
<p>„Vyhoď ho ven,“ doporučoval mu Algy.</p>
<p>„Nebuď blázen,“ zasípal Ginger. „Je to kobra.“</p>
<p>Algyho hlas nabyl jiného tónu, když si uvědomil nebezpečí. „Kde je?“</p>
<p>„Na podlaze. Pár kroků ode mě. Nakloníš-li se, shodíš mně ji na nohy.“</p>
<p>Algy na okamžik ztichl. „Co mám udělat?“</p>
<p>Gingera zachvátila skoro panika. „Nevím,“ přiznával.</p>
<p>„Nemáš nějaký nápad?“</p>
<p>„Žádný. Nemohu si nic vymyslet – ledaže seskočím.“</p>
<p>„To přece neuděláš!“</p>
<p>„Ale vždyť nemohu doufat, že tu vydržím dvě hodiny, aniž bych byl kousnut.“</p>
<p>Po konstatování této prosté skutečnosti následovala delší pomlčka.</p>
<p>„Což kdybys jej vystrčil otvorem pro seskok?“ navrhoval Algy.</p>
<p>„Cože? Rukama?“ prskal Ginger, stále zíraje na hada, jenž, jak se zdálo, začínal být podrážděn.</p>
<p>„Pak tedy zbývá jediná věc,“ prohlásil Algy úlisně.</p>
<p>„Sletím níž, nad nějaký ostrov a ty seskočíš dolů. Pokusíme se tě později vyzvednout. Pokud vidím, je to tvá jediná naděje.“</p>
<p>„Uvědomuješ si, že had tu zůstane i kdybych zmizel a že se může proplazit až do tvé kopule?“</p>
<p>„Pane Bože!“ vydechl Algy. Tohle mu zřejmě ještě nenapadlo.</p>
<p>„Chceš zůstat v letadle?“ tázal se Ginger.</p>
<p>„Dvě hodiny? S touhle plíživou věcí pohromadě? Za nic na světě,“ prohlašoval Algy. „Přistanu, i kdyby to znamenalo havárii. Nenajdu-li na nejbližším ostrově kousek rovné půdy, seskočíme společně. Počkej chvilku, nežli udám Bertovi posici.“</p>
<p>„Dobrá, ale neotálej s tím dlouho. Pospěš si!“</p>
<p>Hřmění motorů zesláblo, když se Beaufighter pustil dolů klouzavým letem. Ginger seděl a zíral na hada, jako by jím byl fascinován. Věděl, že ztrácejí výšku, neodvažoval se však vyhlédnout ven, aby se podíval, kde jsou. Najednou se ozval Algy.</p>
<p>„Pověděl jsem Bertovi, v jaké jsme tísni. Říká, že nemůžeme udělat nic jiného, nežli vyskočit – nemůžeme-li přistát. Doprovodí nás dolů, aby viděl, jak to dopadne.“</p>
<p>„Tak dělej,“ naléhal Ginger, jehož nervy začínaly povolovat pod velkým napětím. „Mám zůstat v letadle nebo seskočit?“</p>
<p>„Zůstaň. Počkej, dokud si neprohlédnu nejbližší ostrov. Zrovna je jeden větší před námi. Myslím, že vidím jeho břehy.“</p>
<p>Následujících deset minut, než Algy znovu promluvil, zdálo se Gingerovi věčností.</p>
<p>„Tady je pěkně široký břeh,“ řekl Algy. „Pokusím se o přistání.“</p>
<p>„Had jistě zaútočí, až stroj poskočí.“</p>
<p>„Dobrá. Až ucítíš, že vyrovnávám stroj, budeš vědět, že jsem skoro na koberci. Otevři výpusť a připrav se pro seskok. Nic jiného ti nezbývá.“</p>
<p>Beaufighter pokračoval v sestupu. Ginger neviděl nic nežli hada, cítil však, že Bertův stroj mají těsně nad hlavou. Jednou či dvakrát dopadl na ně jeho stín. Najednou se zdálo, že jej had zahlédl a jeho reakce byla okamžitá. Ginger mohl jenom hádat, že kobra považovala letadlo za nějakého dravého ptáka; rychle prchla do trupu letadla, kde nemohla být viděna. Stroj se vyrovnal. Algy vzkřikl: „Skoč!“</p>
<p>Ale protože had již zmizel z nebezpečné blízkosti, neměl Ginger chuť riskovat zlomení vazu. Ztrnule zůstal sedět na svém místě. Pocítil dosednutí kol a doufal, že sklon letadla oddálí hada od něho ještě více. Co pak následovalo, si ani neuvědomoval. Letadlo se najednou zakymácelo. Pak se ozývalo trhání a praskání, jako by se bylo prudce s něčím srazilo.</p>
<p>Ginger si nepamatoval, jak se dostal z letadla. Najednou viděl, že stojí na písčitém břehu a hledí vyděšeně na zmrzačené pozůstatky Beaufightra. Algy se divoce škrabal z vraku a klopýtal k němu.</p>
<p>„Nekousl tě ten had?“ tázal se Ginger velmi vážně. Byl dosud lehce zmaten.</p>
<p>„Nevím,“ vrčel Algy. „Aspoň to necítím. Podívej se na stroj.“</p>
<p>„Dívám se,“ odvětil Ginger klidně. V tomto okamžiku si byl vědom jen jediné věci, a tou byla radost, že konečně unikl hadu. Byl připraven zemřít ve válce – ale ne kousnutím hada.</p>
<p>„Jsme v kaši,“ prohlásil Algy.</p>
<p>„Již jsem si to uvědomil,“ odvětil Ginger, zvedaje zrak k druhému letadlu, jež zrovna kroužilo nad jejich hlavami, naklánějíc se téměř vertikálně. Ginger zamával. „Ještě dobře, že Bertie bude moci povědět Bigglesovi, co se stalo,“ poznamenal.</p>
<p>Algy stál s rukama v kapsách a hleděl na vrak. Vypadal dosud jako by tomu nemohl uvěřit. Hleděl stále ještě na trosky, když Bertie vyrovnal stroj a spěl pryč, směrem k základně.</p>
<p>„To je nejlepší, co může udělat,“ zabručel Algy. „Tady již nemá nic na práci.“</p>
<p>„Máš zdání, kde jsme?“ tázal se Ginger.</p>
<p>„Ani nejmenší – vyjma skutečnosti, že jsme kdesi mezi Borneem a Mindanaem,“ odvětil Algy. „Možná, že tenhle ostrov je zakreslen na mé mapě. Je v kupoli. Měl jsem příliš naspěch, než abych se o ni staral. Nechtěl bys ji vytáhnout?“</p>
<p>„Zkus to raději sám,“ doporučoval Ginger.</p>
<p>„Není to příliš nebezpečné?“</p>
<p>„Ne – jen had by mohl být nebezpečný. Pokud vím, je tam dosud, a dokud tam je, tak zůstanu venku. Jak to, že ses naboural?“</p>
<p>„Rozhlédni se a vysvětlíš si to sám,“ zabručel Algy. Otřes a ztráta letadla ho zřejmě přivedly do citlivé nálady.</p>
<p>Ginger přijal radu. Rozhlédnuv se kolem poznal, že jsou na dosti rozsáhlém ostrově; jak velkém se nedalo zjistit, protože nebylo možno zahlédnout jeho břehy. Stopy kol pověděly historii havárie. Algy se pokusil o přistání na úzkém pásu břehu, příliš úzkém pro takovou věc. Udělal, co mohl, avšak jedno kolo se dostalo do mělké díry, což způsobilo, že letadlo bylo mrštěno na stranu. Jeho pravé křídlo udeřilo do stromu a utrhlo se. Letadlo pak narazilo na několik balvanů a ty dokončily zkázu toho, co ještě před několika minutami bylo bezvadným strojem, schopným nádherného letu.</p>
<p>„Had támhle utíká!“ vzkřikl náhle Algy a popadnuv kus větve palmy, hnal se za plazem, jenž uniknuv z vraku, spěl plnou rychlostí k okraji kopce, pokrytého džunglí. Pak zmizel v křoví.</p>
<p>„A teď si pomysli, že tak malá bestie může natropit tak velkou zkázu,“ poznamenal znechuceně Ginger. „Ne že bych na to chtěl žehrat,“ dodal. „To každý nedokáže, strávit v kupoli tři hodiny s kobrou a přec se z toho dostat. Jsem na pevné zemi, aniž jsem byl kousnut, a to je víc, nežli v co jsem ještě před dvaceti minutami doufal. Nuže, kam odtud půjdeme?“</p>
<p>„Nikam,“ zavrčel Algy. „Zůstaneme tady.“</p>
<p>„Doufám, že mně nedáváš vinu?“ protestoval Ginger uraženým hlasem.</p>
<p>„Proč jsi neprohlédl věž dříve než jsi do ní vlezl?“</p>
<p>„Tohle se mně líbí,“ prohlásil Ginger dopáleně. „Copak si někdo pomyslí, že hadi mají ve zvyku lézt do letadel? Znal jsem jednoho, který našel v křídle myší hnízdo –“</p>
<p>„Nemusíš mi nic vykládat,“ smiřoval se Algy. „Myslím, že můžeme oba být rádi, že jsme naživu. Stroje je sice škoda, ale hlavně že se nám nic nestalo. Dostane-li Boggles obojživelníka, pak se zde brzy objeví a odveze nás.“</p>
<p>„A když jej nedostane?“</p>
<p>„Pak si do smrti zahrajeme na Robinsony. Bednička s železnou zásobou nás zachrání před okamžitým vyhladověním.“</p>
<p>Bednička s potravinami byla otevřena a trosečníci si dopřáli důkladnou snídani. Studovali mapu, ale nic jim neprozradila, protože neměli ani zdání, na kterém ostrově jsou. Když všecko uvážili, shodli se na tom, že jsou asi na ostrově Talut, jednom ze skupiny Sulu.</p>
<p>„Nuže vzhledem k tomu, že naše ubohá, stará kráska je již odepsaná, uděláme dobře, když ji zapálíme,“ navrhoval Algy. „Jistě nikdy nebude létat. Nic s ní nesvedeme a nemá smyslu ji tu nechávat, aby si ji Japonci prohlédli. Možná, že by si ještě, vybrali nějaké součástky. Přiložíme k ní zápalku a pak vylezeme na kopec, abychom se tu trošku vyznali.“</p>
<p>Ginger souhlasil a za několik minut již divoce plála pohřební hranice nešťastného Beaufightra.</p>
<p>„A teď vzhůru do kopce,“ prohlásil Algy – ale v tom se <emphasis>zarazil, </emphasis>zíraje upřeně na něco za Gingerovými zády. Ginger, udiven tím pohledem se otočil a při pohledu, který se mu naskytl, měl pocit, že mu žaludek padá do bot. Ze vzdálenosti necelých sto metrů běželo k nim asi dvacet mužů. Byli to japonští vojáci. Jeden z nich, důstojník, zpozorovav, že se otočili, začal na ně něco křičet. Co, Ginger nevěděl. Nikdy se to nedověděl. Nestaral se o to. Věděl jenom, že jsou zajati, protože útěk byl zřejmě nemožný. Každý Japonec měl pušku. Někteří dokonce již na ně mířili.</p>
<p>Algy zvedl ruce. „Nemá to smysl,“ řekl tiše Gingerovi. „Čapli nás.“</p>
<p>Ginger také pomalu zvedl ruce.</p>
<p>Za okamžik nato byli obklíčeni. Japonský důstojník, drobný mužík, je spěšně prohledával, hledaje patrně zbraně. Občas něco prohodil. Ale Algy a Ginger, neumějíce japonsky, mohli jen krčit rameny. Důstojník pokynul a odcházel po břehu. Zajatci následovali, obklíčeni početnou stráží.</p>
<p>„Odkud se zde tahle cháska vzala?“ mumlal Ginger divoce.</p>
<p>„Neptej se mě,“ odvětil Algy malomyslně.</p>
<p>„Nezahlédl jsi je před přistáváním?“</p>
<p>„Myslíš, že bych býval takový blázen a přistál, kdybych je byl viděl?“ odvětil sarkasticky Algy. „Nezpozoroval jsem na ostrově ani duši. Zasloužíme si svůj osud za to, že jsme se chovali, jako by nám tenhle zatracený ostrov patřil.“</p>
<p>„Teď je trošku pozdě na to, abychom se tím trápili,“ poznamenal filosoficky Ginger.</p>
<p>Krátký pochod jim vysvětlil záhadu náhlého objevení se nepřátelského oddílu. Přišli k malé, téměř uzavřené zátoce. V zátoce kotvila ponorka, nabírající pohonné látky z plechovek, přinášených z tajného úkrytu mezi skalami.</p>
<p>„Ach, tak je to tedy,“ zamumlal Algy. „Chlapíci, kteří nás chytili, jsou zřejmě pracovní četou, hlídající skladiště.“</p>
<p>„Zrovna mě napadla hrozná myšlenka,“ řekl Ginger úzkostlivým hlasem.</p>
<p>„Co tě trápí?“</p>
<p>„Jestliže tu Biggles přistane, aby se po nás rozhlédl, což jistě udělá, bude chycen také.“ Algy zasténal.</p>
<p>Ale Japonci přerušili jeho nářky. Důstojník, který je chytil, měl krátký rozhovor s oběma námořními důstojníky, stojícími u ponorky a dohlížejícími na doplňování paliv. Teď přicházeli k zajatcům.</p>
<p>„Doufám, že nás nechtějí vstrčit do téhle plechové pasti smrti,“ mumlal vyděšeně Ginger.</p>
<p>Brzy však bylo jasno, že právě toto je úmyslem Japonců. Hadice benzinových pump byly vtaženy dovnitř, oba zajatci vehnáni do malého člunu a dopraveni k ponorce. Nemělo smyslu protestovat. Ginger ucítil pach horkého oleje, když poprvé v životě sestupoval věží do ponorky. Uvnitř byli dovedeni k železné lavici a museli se na ni posadit. Hlídala je stráž s revolverem v ruce. A tam bez řeči seděli asi hodinu, jsouce předmětem pozornosti malých žlutých mužů, tvořících posádku. Pak zazněly stroje a ponorka se začala pohybovat. Uši zajatců zachytily zlomky hovoru. Ginger zachytil jedno slovo, jemuž porozuměl. Bylo to – Cotabato.</p>
<p>„To vypadá, jako bychom se měli seznámit s Jacksonovým přítelem Yashnowadou,“ řekl.</p>
<p>Algy zachmuřeně přikývl. „Vypadá to, jako bychom byli unikli jednomu hadu, abychom byli kousnuti druhým. Z těch dvou byla kobra možná méně jedovatá.“</p>
<p>Ponorka se ploužila osamělým mořem. Zdálo se, že cesta trvá věčnost. Trvala vskutku celý onen den a pokračovala ještě v noci následujícího dne. Občas se ponorka ponořila, ale většinu cesty plula po povrchu; avšak ani tehdy neuviděli nic jiného, nežli ocelové stěny.</p>
<p>Blížila se již, jak mohli odhadnout, půlnoc druhého dne, když ruch a silnější zvonění signalisačních zařízení naznačovaly, že se ponorka blíží svému určení.</p>
<p>„Tak si myslím, že brzy zažijeme to nejhorší,“ poznamenal Algy, když byli vyvedeni na nábřeží a potom pochodovali v doprovodu čtyř ozbrojených mužů ulicemi města k budově, která v mírových dobách byla asi hotelem.</p>
<p>„Řekl bych, že tady je hlavní stan našeho milého Yashnowady,“ zamumlal Ginger.</p>
<p>Brzy se ukázalo, že měl pravdu. Krátký pochod chodbou v přízemí – a pak se eskorta zastavila přede dveřmi. Zaklepání, a dveře se otevřely. Zajatci byli vtlačeni dovnitř.</p>
<p>Byla to velká místnost, dobře osvětlená elektrickým světlem. Na stropě se otáčela vrtule větrníku a rozháněla dusný vzduch. Hlavním kusem nábytku byl vyřezávaný psací stůl. Zajatci byli přivedeni až k němu. Za stolem seděl jakýsi muž pozorující letce zadumaně a se zřejmým uspokojením.</p>
<p>Byl malý, měl sklon k tloušťce a širokou tvář, z níž nápadně vynikaly lícní kosti. Malý černý knír objímal koutky tenkých rtů. Muž oslovil zajatce angličtinou, která se vyznačovala silným americkým přízvukem.</p>
<p>„Vaše jména?“</p>
<p>Dozvěděl se je, jak to připouštělo mezinárodní právo.</p>
<p>„Odkud jste přišli?“</p>
<p>Algy odpověděl: „Nemáme již co říci.“</p>
<p>Japonec spustil zhurta: „Odkud jste přišli?“</p>
<p>Žádný z nich neodpověděl.</p>
<p>„Budete mluvit, nebo ne?“</p>
<p>„Řekli jsme vám vše. co smíme říci. Nemáme k tomu co dodat,“ odvětil Algy. „Patříte k nějaké tajné peruti. Kde je její letiště?“ Algy neodpověděl.</p>
<p>„Neodpovíte-li, kde je základna té peruti, kdo jí velí a jaké má úkoly, pak vám prohlašuji, že poskytnu každému jejímu příslušníku, který mně padne do rukou, dvacet čtyři hodiny, aby se připravil na smrt. Nuže, promluvíte?“</p>
<p>Algy i Ginger mlčeli.</p>
<p>Japonec pomalým hlasem prohlásil:</p>
<p>„Jsem znám jako člověk, který umí přimět k řeči i němé. Do rána si to můžete rozmyslet. Odveďte je.“</p>
<p>Algy a Ginger byli odvedeni.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola sedmá</emphasis></strong><strong>BIGGLES SLYŠÍ NOVINKY</strong></p>
<p>Mezitím Bertie, když se přesvědčil, že Algy a Ginger vyvázli z havárie bez zřejmého zranění, odletěl domů do Lucky Stricke a hlásil nehodu Bigglesovi. Bill Gray potvrdil jeho zprávu.</p>
<p>Bigglesovou první poznámkou bylo:</p>
<p>„Je to má vina. Měl jsem dát příkaz, aby každý stroj byl vždy před startem důkladně prohlédnut. Půjdu si ostrov prohlédnout. Bertie, je mně líto, že budeš muset letět se mnou a ukázat, kde to je; jinak bych se mohl toulat celý týden, aniž najdu ten pravý.“</p>
<p>„Určitě staroušku, určitě,“ souhlasil Bertie. „To zpropadené moře je plničké ostrovů – řekl bych, že jich tu je trošku mnoho, u čerta, to je. Jsme pro, Bille, co říkáš?“</p>
<p>Bill Gray se usmíval. „To je má řeč, hošíčku.“</p>
<p>Biggles pohlédl na Billa. „Vy máte pro dnešek dost. Postačíme na to s Bertiem sami.“</p>
<p>Tak se stalo, že se Bertie vracel zpět, tentokrát v zadní věži Bigglesova letadla. Asi za hodinu kroužili nad místem nouzového přistání. Biggles s údivem hleděl na vypálené zbytky Beaufightra. Pak promluvil stručně do telefonu:</p>
<p>„Bertie, tys přec říkal, že se letadlo rozbilo až na zemi?“</p>
<p>„To je pravda – čirá pravda. Viděl jsem to na vlastní oči.“</p>
<p>„Nuže, co tomu říkáš?“</p>
<p>„Je to spálené, u Joviše! To mě udivuje, stařičký veteráne. Když jsem se hnal pryč, nebylo tu žádného ohně.“</p>
<p>„Po Algym nebo Gingerovi nevidím stopy,“ bručel Biggles.</p>
<p>„Ani já. Měli by zde být, toť vše, co mohu říci.“</p>
<p>„Bohužel tu nejsou,“ odvětil Biggles. „Kdyby tu byli, jistě by se ukázali. Přece by nás zaslechli. Tohle se mně nelíbí.“</p>
<p>A potom spatřil Biggles něco jiného. Byl to dlouhý pruh oleje na klidné hladině oceánu. Začínal u jedné, téměř uzavřené zátoky a pokračoval až kam oko dohlédlo. Takovou stezku mohlo zanechat jen motorisované plavidlo. Se vzrůstajícím podezřením sledoval Biggles stezku na kus cesty. Daleko vpředu se objevila na hladině jakási skvrna, avšak zmizela pod povrchem právě, když na ni upřel zrak.</p>
<p>„Ach, tak je to,“ zamumlal Biggles. „Ponorka.“</p>
<p>Chvíli nato kroužil Biggles nad místem, kde se ponorka ponořila, ale nemohl dělat nic. Hlídka ho asi zaslechla nebo zpozorovala a ponorka se octla pod vodou, kde chtěla zřejmě zůstat. Nemělo smyslu se zbytečně zdržovat. Proto se Biggles obrátil a letěl zpět podél pruhu oleje, až se dostal k laguně.</p>
<p>Dorazil tam právě včas, aby zahlédl několik postav, prchajících z dohledu do džungle, jež pokrývala ostrov. Povšiml si, že postavy byly oblečeny, což mu prozradilo, že to nejsou domorodci. Kdyby to byli jenom dva lidé, byl by si pomyslel, že to jsou oba trosečníci; avšak těch lidí bylo více. Podezření se stalo jistotou. Promluvil k Bertiemu.</p>
<p>„Na ostrově jsou lidé,“ řekl. „Nevím jací, a z letadla to nemůžeme zjistit, ale protože ponorka byla tady v zátoce, můžeme usuzovat, že tihle lidé mají s ní jakýsi styk.“ Pak Biggles náhle zakličkoval, když z džungle vyletěla série výstřelů. Uplynula minuta, nežli znovu promluvil:</p>
<p>„Tohle nám říká, co chceme vědět. Domorodci nemají moderní kulomety. Tohle musí být japonská základna.</p>
<p>Teď s tím nic nesvedeme, a proto poletíme raději domů.“</p>
<p>A Biggles zamířil k Lucky Strike.</p>
<p>„Myslíš, že ti puchýři zajali Algyho a Gingera?“</p>
<p>„O tom nemusíme mnoho pochybovat. Jistě si nemysleli, že je ostrov okupován. Ani já bych na to nepomyslil, kdybych byl na jejich místě. Ale myslím, že by naši hoši byli zajati, i kdyby to byli věděli. Obávám se, že je s nimi zle.“</p>
<p>Biggles potom již nepromluvil, dokud nepřistáli. Ostatní se zachmuřili, když jim pověděl, co viděl a jaké má podezření.</p>
<p>„Je otázkou, zdali ponorka opustila ostrov před jejich nouzovým přistáním. Jestliže ano, pak ještě máme naději, že tam Ginger a Algy dosud jako zajatci jsou. Odplula-li až po jejich příchodu, pak mohou být na ní.“</p>
<p>„Co můžeme dělat?“ tázal se Bertie a zuřivě si čistil monokl.</p>
<p>„Musím chvíli přemýšlet, než budu moci zodpovědět tvou otázku,“ odvětil Biggles. „Pokus, posadit se s Beaufightrem na ostrov, byl by jistě riskantní. Co by svedli dva lidé proti nezjištěnému počtu Japonců, kteří tam, jak nyní víme, jsou. Spatřil jsem jich pět či šest, což znamená, že jich tam je patrně více. A mají nejméně jeden kulomet.“</p>
<p>„Námořní letadlo by mohlo přistát na moři,“ poznamenal Rex.</p>
<p>„Na neštěstí nemáme námořní letadla,“ odvětil Biggles. „Požádali jsme o obojživelníka. Kdybychom jej dostali, pak by vše bylo jiné. Potom bychom s jistým risikem mohli zkusit přistát a snad i vypátrat, co se stalo. Zatím budeme muset počkat, až se Liberator vrátí, a to ještě chvíli potrvá.“</p>
<p>Oběd se konal za chmurného ticha. Biggles zašel s Billem do své „kanceláře“, aby studoval fotografie, které pořídil Bertie a jež již byly vyvolány. Tam ho pojednou vyhledal Rex Larrymore.</p>
<p>„Doufám, že nepřekážím,“ začal Rex. „Ale trošku jsem o celé té věci přemýšlel. Dejme tomu, že byste dostal obojživelníka nebo námořní letadlo. Co byste pak udělal?“</p>
<p>„Inu, tu bych se ovšem pokusil dostat se na ostrov. Nevzdal bych se žádného svého důstojníka, dokud bych nepodnikl všecko pro jeho záchranu; ale oba pohřešovaní jsou nadto moji nejlepší kamarádi, a proto je celý případ z mého hlediska tím tragičtější. Odvážím se každého risika, abych je přivedl zpět.“</p>
<p>„Ovšem, to chápu. Ale já se v téhle části světa vyznám mnohem lépe než vy, a proto k vám přicházím s návrhem.“</p>
<p>„Jsem vždy ochoten přijmout radu od kohokoliv, kdo něčemu rozumí víc než já.“</p>
<p>„Dobrá. Znám zdejší ostrovy. Jsou pro bělochy tvrdým oříškem.“</p>
<p>„Co tím, Rexi, naznačujete? Myslíte, že bych věci jen zhoršil, kdybych se dal-do prohledávání džungle?“</p>
<p>„Rozhodně myslím, že mnoho nedokážete, pustíte-li se do věci sám. V téhle pekelné džungli nezáleží vždy všechno na odvaze; je to věc zkušeností. To je výhoda domorodců.“</p>
<p>„Co tedy chcete navrhnout?“</p>
<p>„Navrhuji vám pro případ, že dostanete větší letadlo a rozhodnete se přistát na ostrově a hledat Algyho a Gingera, abyste vzal s sebou Subu.“</p>
<p>Biggles vytřeštil oči. „Myslíte to vážně?“</p>
<p>„Ovšem.“</p>
<p>„Lovci lebek a letadla jsou mně poněkud divnou kombinací. Ovšem nepřál bych si nic více, než mít s sebou nějakého zkušeného stopaře jako je Suba, ale myslíte, že by se odvážil vlézt do letadla?“</p>
<p>„Ale ovšem, určitě by šel s vámi, zvláště kdyby měl naději, že tam uloví pár lebek. Tihle divoši jsou divní ptáčci. Jejich mozek nepracuje jako náš. Všecko, co má běloch, je pro ně báječné, a tím to končí. Pro Subu je krabička zápalek nebo pěkný šátek stejně zajímavým předmětem obdivu jako letadlo. Pamatujte si, že letadlo mu není žádnou novinkou. Když jsem zde po prvé přistál, měl z mého letadla trošku strach, ale jakmile si byl jist, že nekouše, přestal o ně mít zájem. Můj revolver ho vzrušil mnohem více, protože mohl zabíjet na dálku, a všecko, co zabíjí, je pro Punany zázrak.“</p>
<p>„Dobrá,“ souhlasil s úsměvem Biggles. „Počkáme a uvidíme, zda-li dostaneme obojživelníka. Když jej dostaneme, budete se moci Suby zeptat, zdali je ochoten doprovodit bělochy na loveckou výpravu.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Okay. </emphasis>Soudíte, že Algy a Ginger na ostrově již nejsou?“</p>
<p>„Nejideálnější by bylo, kdybychom dostali nějakého zajatce a přiměli ho k řeči. Každý obyvatel ostrova musí vědět o přistání našich chlapců. A každý z nich ví, jsou-li tam dosud, nebo kam odešli.“</p>
<p>Rex vypadal pochybovačně. „Obávám se, že Suba nebude pro zajímání Japů; on raději řeže hlavy. Ale pokusím se mu to vysvětlit.“</p>
<p>„Umíte japonsky?“</p>
<p>„Trošku. Člověk se naučí trošku japonsky a čínsky, stráví-li nějaký čas na Dálném východě. Jackson hovoří možná plynně. Proč?“</p>
<p>„Myslel jsem totiž, že by nám nic neprospělo, kdybychom zajali nějakého Japonce a nemohli se s ním pak dorozumět jeho řečí. Potřebujeme přece informace.“</p>
<p>Rex přikývl. „Máte pravdu. Kdy očekáváte návrat Liberátora?“</p>
<p>„Ne před půlnocí. Může přiletět krátce poté, ale zdrží-li se v Darwinu, pak se neobjeví před zítřkem.“</p>
<p>„Soudím, že byste se vypravil na ostrov až po setmění?“</p>
<p>„Bylo by šílenstvím pokoušet se o to za bílého dne.“</p>
<p>„To jsem si myslel. Chtěl jsem jen znát vaše mínění, abych je mohl vyložit Subovi.“</p>
<p>Bigglesovy výpočty o návratu Liberátora nebyly chybné. Byla asi jedna hodina po půlnoci, když dunění motorů ohlásilo jeho přílet. Letiště hned ožilo. Velký bombardér přistál a běžel rychle na konec přistávací dráhy. Příčina toho se vysvětlila, když se za ním snášel jiný velký stroj. Vypadal jako létající člun na kolech.</p>
<p>„U čerta, dostali je!“ křičel Biggles.</p>
<p>Z druhého letadla se vyklubal dvoumotorový <emphasis>Cayman,</emphasis><emphasis> </emphasis>původně dvanáctimístné cestovní letadlo. Pilotoval je Ferocity, přistávaje za Angusem, jenž v Liberátoru přivážel zpět Jacksona a Henry Harcourta.</p>
<p>Jakmile pozemní mužstvo začalo vykládat věci plně naloženého Liberátoru, svolal Biggles schůzku všech důstojníků, k níž přizval Rexe, Jacksona a oba Američany. Nejprve se otázal Anguse na to, co říkaly britské a americké úřady v Austrálii.</p>
<p>„Neměl jsem žádných obtíží,“ prohlásil Angus. „Bože! Jankejčíci byli nadšeni, když uslyšeli, že jsme zachránili pár jejich chlapců a možná osvobodíme ještě další. Byli by mně dali celou flotilu, kdybych si byl o ni řekl. Také britské velitelství bylo <emphasis>okay. </emphasis>Spolupracuje v rukavičkách s komodorem Raymondem z ministerstva letectva. Nemají pro nás zvláštních příkazů. Máte učinit co považujete za nejlepší. Chtěli by však být pravidelně informováni o vývoji událostí.“</p>
<p>„To je hezké,“ prohlásil Biggles. „A teď můžeme pokračovat.“</p>
<p>Vysvětlil potom novým příchozím, co se stalo a co zamýšlí podniknout.</p>
<p>„Nejprve chci vypátrat, co se stalo s Algym a Gingerem. <emphasis>Cayman </emphasis>nám to umožní.“ Obrátil se k Rexovi. „Hovořil jste o podniku se Subou?“</p>
<p>„Ano. Je k smrti potěšen – pomaloval se svými speciálními válečnými barvami. Chtěl by vzít s sebou svého osobního stopaře.“</p>
<p>„Dobrá. Protože jste jediný, kdo hovoří jeho řečí, obávám se, že budete muset s námi – ovšem chcete-li?“</p>
<p>„To se mně náramně hodí,“ zašklebil se Rex.</p>
<p>Biggles se obrátil k Jacksonovi. „Byl bych rád, kdybyste šel také s námi. Budeme potřebovat tlumočníka, podaří-li se nám zajmout nějakého Japa.“</p>
<p>„Počítejte se mnou,“ řekl Jackson.</p>
<p>Biggles chvíli přemýšlel. „To jsou čtyři – se mnou pět. Potřeboval bych jednoho náhradního pilota pro případ nouze. Bertie, chtěl by ses připojit k společnosti?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Tak – to by nás bylo dost,“ pravil Biggles. „Angusi, ujmeš se za mé nepřítomnosti velení. Musíme vypravit Liberátora do Austrálie, abychom se tady neoctli bez pohonných látek. Taffy, bylo by dobře, kdybys tentokrát letěl ty. Leť co možná nejdříve – před rozedněním. Rex a Tug poletí jako střelci – totiž je-li Tugovo zápěstí již v pořádku.“</p>
<p>„Je,“ prohlásil Tug.</p>
<p>„Dobrá. Ostatní si budou moci odpočinout. <emphasis>A</emphasis><emphasis>ll</emphasis><emphasis> right.</emphasis><emphasis> </emphasis>Caymanovy nádrže by měly být doplněny. Nesmíme otálet, chceme-li podnik skončit do rozednění. Všichni účastníci podniku se sejdou za pět minut u letadla. Rexi, vy přivedete Subu. Vyzvedněte si ve skladišti revolver. Možná, že budeme potřebovat zbraně.“</p>
<p>Za pět minut nato zasedl Biggles u palubní desky <emphasis>Caymana. </emphasis>Bertie si sedl vedle něho. Rex Larrymore a Jackson seděli v kabině s oběma domorodci, kteří, vyzbrojeni krisy a foukačkami, se vyjímali na tomto místě velmi podivně. Motory burácely; letadlo se rozjelo po rozjezdové dráze a pak, nabírajíc rychlost, vzneslo se k hvězdnaté obloze. Viditelnost za úplňku byla dobrá.</p>
<p>Když potom Borneo již vypadalo jako velká, černá, nehybná hmota, zatáhl<emphasis> </emphasis>Biggles kola, kterých už nepotřebovali, a stoupaje výše zamířil k vzdálenému cíli.</p>
<p>Cesta míjela v tichosti. Nebylo o čem hovořit. Bertie dřímal, ale v tomto stavu zřejmě udržoval krok se situací, protože asi za hodinu se posadil a zažíval.</p>
<p>„Jsme již hodně blízko – že ano?“</p>
<p>„Ještě pět minut,“ odvětil Biggles a přiškrtiv motory, sklonil se ke klouzavému letu.</p>
<p>Prvním a snad největším problémem bylo přistát na ostrově nepozorovaně. Biggles se nebál, že bude spatřen, měl však strach, že by mohl být zaslechnut, což bylo příčinou toho, že se vyšplhal nahoru a přiškrtil pak motory, když byli několik mil od cíle. Ale i klouzající letadlo vyvolává určitý hluk. Na štěstí byl však ostrov dosti velký, měl asi čtyři míle délky a dvě míle šířky, a kromě toho chtěl Biggles přistát na hladině moře až u konce ostrova, nejvzdálenějšího od zátoky, kde spatřil známky okupace.</p>
<p>Nastávající přistání na vodě bylo choulostivou záležitostí, neboť hrozilo nebezpečí, že se letadlo dotkne nějakého skrytého úskalí. Na štěstí se přistání podařilo bez nehody a <emphasis>Cayman </emphasis>skončil svůj běh na klidné hladině, asi padesát metrů od písčitého břehu. Biggles zůstal chvíli sedět a prohlížel si břeh, pak vyhodil kotvu a chystal se k cestě na pobřeží.</p>
<p>„Budeš zde muset zůstat a dávat pozor na stroj,“ řekl Bertiemu. „Nesmíme jej nechat bez dozoru.“</p>
<p>„Je slabý příliv, že?“ zamumlal Bertie.</p>
<p>„Jen měj oči otevřeny,“ varoval ho Biggles. „Nechceme se vrátit a najít trup okousaný krokodily.“</p>
<p>Skutečné přistání bylo pak provedeno v gumovém člunu, který patří k standardní výzbroji všech velkých námořních letadel. Člun byl pak vytažen na břeh a Biggles se obrátil k svým podivně smíšeným kamarádům:</p>
<p>„Chci vás zavést k zátoce, kde jsem ráno viděl lidi,“ pravil. „Je to asi tři míle odtud. Chci se ovšem zastavit kus před tímto místem, protože tam jistě budou hlídky. Chci je, Rexi, s vaší pomocí ukázat Subovi, který nás pak povede. Ať se přihodí cokoliv, před rozedněním musíme být pryč.“</p>
<p>„Rozumím,“ odvětil Rex a skupina se pak vydala na cestu s oběma zvědy v čele.</p>
<p>Trvalo asi hodinu, nežli přišli na místo, z něhož bylo vidět zátoku. Až dosud nikoho nespatřili ani neslyšeli.</p>
<p>Biggles se otočil k Rexovi:</p>
<p>„Tady je to. Povězte Subovi, že naši nepřátelé jsou v zátoce nebo jejím okolí. Jsou to asi žlutí muži, ale nevíme, kolik jich je. Oba běloši, které zná, mohou tam být zajati. Právě to chceme zjistit. Bude-li třeba, musíme získat nějakého zajatce a vyzpovídat ho. Zeptejte se Suby, co navrhuje.“</p>
<p>Rex měl krátkou rozmluvu s náčelníkem, který něco horlivě zdůrazňoval, a pak se otočil k Bigglesovi.</p>
<p>„Říká, že nemá smyslu, aby s ním bílí muži šli dále. Dělají prý mnoho hluku. Chce jít s Kalutem – to je jeho přítel – sám. Až všecko prozkoumají, vrátí se sem.“</p>
<p>Biggles přikývl. „Dobrá. Řekněte jim, ať jdou. Počkáme zde na ně.“</p>
<p>Oba domorodci zmizeli jako stíny v podrostu, vroubícím břeh. Ostatní se zbraněmi připravenými pro případ potřeby, popošli do stínu džungle a posadili se.</p>
<p>Čas pomalu míjel. Moskyti byli zuřiví. Z džungle, kde příroda lovila a byla lovena, vycházely podivné zvuky.</p>
<p>Bigglese se zrovna začínal zmocňovat neklid, že se přihodilo něco zlého, když se Suba a Kalut tiše vynořili ze tmy. Nesli spolu nějaký velký předmět.</p>
<p>„Již jsou tady,“ zašeptal Rex. „Hrome! Mají zajatce.“</p>
<p>Měl pravdu. Zajatec byl japonský voják. Byl při vědomí, ale strachem pozbyl řeči – a měl pro to dobrý důvod, neboť byl unesen ze své hlídky skoro neviditelnýma rukama. Suba významně zkoušel ostří svého krisu, když se na zajatce díval.</p>
<p>„Poslyšme, co vypátral Suba.“ navrhl Biggles.</p>
<p>Rex překládal. „Říká, že tam spí mnoho mužů ve velké bambusové chatě. Je tam chýše s mnoha bednami a sudy, podobnými těm, jaké máme v Lucky Strike. Z jeho popisu bych usoudil, že to jsou sudy s benzinem. Zdá se, že to místo je překladištěm pohonných látek pro ponorky.“</p>
<p>„Ano, to je naprosto zřejmé. A co běloši?“</p>
<p>„Suba říká, že tam nejsou. Stojí tam jen dvě chýše a podíval se po obou, když napřed zneškodnil stráž. A protože jste chtěl zajatce, museli se hodně přemáhat, aby mu neuřízli hlavu.“</p>
<p>„Řekněte Subovi, že to provedl dobře,“ pravil Biggles. „Jacksone, vy umíte japonsky. Zeptejte se zajatce, co se stalo s oběma bělochy, kteří zde ráno přistáli. Povězte mu, aby mluvil pravdu, nebo že mu dám uříznout hlavu.“</p>
<p>Rex oslovil Japonce, který horlivě odpovídal. Pak se obrátil k Bigglesovi. „Obávám se, že je to špatná novina.“</p>
<p>„Nuže?“</p>
<p>„Byli zajati. Byla tady ponorka. Její velitel to oznámil radiem své základně a dostal rozkaz, aby je přivezl do Cotabata na Mindanau. Bůh jim buď milostiv, jestliže tam ještě je Yashnowada. Byl jsem tam sám v zajetí, proto vím, o čem hovořím.“</p>
<p>Biggles na okamžik zmlkl. „To jsme sem přišli zjistit. Obával jsem se toho. Pro dnešní noc jsme hotovi. Brzy začne svítat. Bude líp, vrátíme-li se zpět.“</p>
<p>„Co uděláme se zajatcem?“</p>
<p>„Budeme ho muset vzít s sebou. Nemůžeme ho pustit, neboť teď již o nás mnoho ví. Možná, že se ho budeme chtít ještě na něco zeptat. Potom ho dáme dopravit Liberátorem do Austrálie.“</p>
<p>Tak nastoupili zpáteční cestu k letadlu. Bylo dosud na místě, na kterém je opustili. Bertie čekal. Svítání začalo dláždit oblohu na východě zlatem, když se <emphasis>Cayman</emphasis><emphasis> </emphasis>vznesl a letěl zpět k své tajné základně.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola osmá</emphasis></strong><strong>UDÁLOSTI V COTABATU</strong></p>
<p>Pokud šlo o Algyho a Gingera, zbyl jim jen jediný paprsek světla v jejich chmurných vyhlídkách. Nebyli od sebe odloučeni. Byli odvedeni, jak to očekávali, do pověstného zajateckého tábora, který byl méně vojenským zajateckým táborem, který obvykle zřizují civilisované národy, ale spíše koncentračním táborem, do něhož byli bezohledně zahnáni civilisté, vojáci, námořníci a letci mnoha národů. Mezi britskými poddanými v tomto táboře byl jeden indický policista, několik indických obchodníků, Burmanci a Malajci. Bylo tam také několik Číňanů, kuliú i starších obchodníků, kteří působili na ostrovech. Také několik Filipínců zde trávilo své smutné dny. Tito různí lidé se ovšem rozdělili ve skupiny, pokud to omezený prostor tábora dovoloval.</p>
<p>Obydlí určené k spánku bylo původně civilním vězením a rozhodně nebylo postaveno pro takové množství zajatců. Byla to osamělá budova. Kolem ní byl zřízen tábor, zabírající plochu asi půl hektaru a obehnaný ostnatým drátem. Vězňové byli střeženi zvenčí strážemi, vyzbrojenými puškami se vztyčenými bodáky. Zajatci se mohli podle libosti pohybovat táborem a přes pozdní hodinu dávala většina z nich přednost neporovnatelně čistšímu vzduchu mimo budovu před dusným vzduchem uvnitř. Algy a Ginger byli zahnáni mezi ostatní zajatce.</p>
<p>Byli hned uvítáni bílými zajatci, kteří se dychtivě začali vyptávat na události ve světě, neboť jediné informace, jež dostávali, byly od Japonců a těm se jistě nedalo věřit. Ginger byl překvapen vzhledem většiny těchto mužů.</p>
<p>Měli dlouhé vlasy, byli neoholeni, a jejich šaty, původně bílé nebo barvy khaki, byly ušpiněné, rozervané, zmuchlané. Vypadali, jako by se nebyli po týdny myli – a skutečně tomu tak bylo – neboť věznitelé jim k mytí neposkytli vůbec možnosti.</p>
<p>Algy je stručně informoval o průběhu války. O sobě a Gingerovi řekl, že jsou britští letci, kteří byli sestřeleni a nezmínil se ani slovem o jejich zvláštní situaci. Mlčel také o tom, že se Jacksonovi a oběma Američanům, kteří bývali kdysi v tomto táboře, podařilo dostat se do bezpečí.</p>
<p>Když se potom rozčilení, vyvolané příchodem obou nových zajatců, utišilo, vyhledali oba kamarádi místo blízko plotu, kde si mohli nerušeně pohovořit.</p>
<p>„S námi je určitě konec,“ zabručel Algy.</p>
<p>„Nemusíš mně nic vykládat,“ odvětil Ginger hořce.</p>
<p>„Co si počneme?“</p>
<p>„Nezdá se, že bychom vůbec mohli něco podniknout.“</p>
<p>„Jacksonovi a oběma Američanům se však útěk podařil.“</p>
<p>„Máš pravdu – podařil. Bohové vědí, jak to udělali. Ale Japové se jistě postarali, aby jim už nikdo podobným způsobem neutekl. U plotu jsou jediná vrata a ta střeží dva vojáci. Přes ostnatý drát se nedostaneme, ledaže bychom jej přestřihli, a k tomu je třeba nůžek, kterých nemáme – a které neseženeme. Mimochodem, tady by měl být generál Barton. Měli bychom ho vyhledat a promluvit s ním.“</p>
<p>„To můžeme udělat,“ souhlasil Ginger.</p>
<p>Poptávajíce se, vypátrali vskutku generála, který nevypadal příliš jako generál. Spal na zemi v tichém koutku tábora. Probudili ho a představili se mu. Generál je srdečně pozdravil, načež mu Algy tiše vyprávěl, že se Jacksonovi, Bill Grayovi a Pat Flannaganovi podařilo dosáhnout britské základny. Generál měl radost.</p>
<p>„Šťastlivci,“ poznamenal.</p>
<p>„Přemýšleli jsme o tom, není-li nějaká možnost dostat se z této díry,“ pravil Algy. „Jste zde již delší čas, a proto musíte znát zdejší poměry.“</p>
<p>Generál potřásl hlavou. „To je vyloučeno,“ odvětil smutně. „Několika lidem se sice podařilo uprchnout, ale Japonci zavedli potom přísnější opatření. Jak jste se sem, hoši, dostali?“</p>
<p>Algy mu to pověděl.</p>
<p>Generál se tvářil velmi vážně. „Bojím se, že vás čekají zlé časy. Nikdo neví, jak ony pověsti vznikají, ale ostrov je plný řeči o tajné britské peruti, operující z Bornea. Yashnowada – zdejší velitel – vyslal zvědy, aby pátrali po této tajné základně. Je to ďábel. Bude přesvědčen, že patříte k této tajné peruti, a když vás nyní má v rukou, vyzkouší na vás všechny ďábelské methody, které zná – a zná jich většinu – aby vás přiměl k řeči.“</p>
<p>„Jsme na to připraveni,“ zamumlal Algy.</p>
<p>„Mimochodem, sir,“ vmísil se do řeči Ginger, „je to pravda, že je tady kdesi muniční skladiště? Bylo nám tak řečeno. Táži se proto, že v případě, že zde je, bude pravděpodobně bombardováno.“</p>
<p>„Japonci tady mají hlavní skladiště,“ prohlásil generál. „Po měsíce zde shromažďovali zásoby zboží, benzinu a munice. Je zrovna vedle nás, pár set kroků odtud, blízko pobřeží.“</p>
<p>„Kdybychom se dostali ven, mohli bychom je vyhodit do vzduchu.“</p>
<p>„Synu, nejprve byste se museli dostat odtud, a najdete-li nějakou cestu, pak jste chytřejší nežli já. Skrz plot se bez nůžek nedostanete.“</p>
<p>Pak se ozval Algy: „Mimochodem řečeno, sir, kde jsou uvězněny obě dámy, o kterých jsme slyšeli?“</p>
<p>„V domě na úbočí hory. Neznám to místo.“</p>
<p>„Jak se zdá, jste dobře zpraven o tom, co se děje venku.“</p>
<p>„Ano, je to tím, že Filipínci mají venku hodně přátel. Vědí všechno, co se děje. Neptejte se mě, jak se to dovídají, ale dovídají se to. Možná, že řečí bubnů. Často slyšíme znění bubnů z hor, kde se skrývá mnoho domorodců. Japonci se ovšem pokoušeli je odříznout, ale zdá se, jako by hledali jehlu v kupě sena. Ještě před chvílí bylo slyšet bubnování. Myslím, že se něco děje. Podívejte se tam na ty hnědé brachy.“ Generál ukazoval. „To jsou šikovní hoši,“ dodal. „Ty jsme nemuseli učit bojovat. Dali jsme jim jen moderní zbraně, a jak jste mohli slyšet, vykonali pěknou práci nežli ostrovy padly.“</p>
<p>Ginger se díval. Zprvu neviděl nic neobvyklého, pak teprve pochopil, co generál mínil. Jednotlivě, po dvou a po třech se domorodci scházeli, až stáli v malých hloučcích. Jejich hnutí bylo tak nenápadné, že by je byl Ginger vůbec nezpozoroval, kdyby ho generál nebyl upozornil. Jeden z domorodců zamířil ke generálovi.</p>
<p>„Aha. Teď uslyšíme novinky,“ zamumlal generál Barton.</p>
<p>Filipínec se blížil obloukem.</p>
<p>„Bílí mužové přicházejí,“ pravil tiše.</p>
<p>Generál pohlédl na Algyho. „Tak vidíte! Co jsem vám říkal?“</p>
<p>„Jste si jist, že se nemýlí?“ tázal se Ginger.</p>
<p>„Tihle hoši se nikdy nemýlí.“</p>
<p>Filipinec promluvil znovu. „Dávejte pozor na poselství s nebes.“</p>
<p>„To musí znamenat letadla,“ pravil Ginger vzrušeně.</p>
<p>Domorodec promluvil znovu. „Každý buď pohotově. Všichni zajatci nechť zajdou na tuto stranu. Skladiště vyletí brzy do vzduchu.“ Potom se Filipinec hnal k vzdálenému konci tábora a Ginger zpozoroval, že nastal všeobecný odsun tím směrem.</p>
<p>„Bože! To je neuvěřitelné,“ mumlal Ginger. „Co o tom soudíte, sir?“</p>
<p>„Řekl bych, že se něco stane. Bude lépe, učiníme-li, co nám radil. Když jsem před lety přišel po prvé na tyto ostrovy, smál jsem se takovým řečem domorodců – ale dnes jsem chytřejší.“</p>
<p>Ginger si uvědomoval zvláštní napětí, visící ve vzduchu, třebaže nebylo vidět nic určitého, z čeho mohlo vzniknout. Nikdo nedělal nic neobvyklého. Několik mužů, kteří byli uvnitř vězení, vyšlo ven. To bylo vše, přesto však tkvělo v měsíčním tichu něco podivného. Bylo to jako ticho před bouří.</p>
<p>„Bude lépe, odejdeme-li,“ pravil generál a ubíral se na druhou stranu tábora, kde se zastavil až blízko drátů. Algy a Ginger šli s ním.</p>
<p>Ginger řekl Algymu: „Myslíš, že za tím vězí Biggles?“</p>
<p>„Nevím, jak by mohl,“ odvětil Algy. „Nemůže to být kvůli nám, protože si nedovedu představit, jak by mohl vědět, že jsme zde.“</p>
<p>„Je přece hotový kouzelník ve vyzvídání,“ odvětil Ginger. Pak uchopil Algyho za rameno. „Poslouchej!“</p>
<p>Odněkud z neproniknutelné tmy nad jejich hlavami zaznělo slabé prasknutí.</p>
<p>„Nebylo-li tohle škytnutí motoru, pak sním své boty,“ prohlásil Ginger.</p>
<p>„Znělo to podobně,“ souhlasil Algy.</p>
<p>A v témž okamžiku vyprskla hvězdicovitá raketa.</p>
<p>Nevyprskla přímo nad nimi – ačkoliv prsknutí nemusí být správným výrazem. Neboť nezazněl žádný zvuk. Na obloze vzplálo světlo, bílý žhavý míč pronikavého světla, z něhož unikal lehký pruh dýmu. Světlo před bombardováním! Všecko na zemi bylo osvětleno tak jasně, jako by slunce bylo náhle zaujalo místo měsíce. Všichni lidé v táboře se zastavili a hleděli k nebi.</p>
<p>„Co teď?“ bručel Algy.</p>
<p>Ještě když mluvil, bylo ticho, následující po vzplanutí rakety, přerušeno hřměním leteckých motorů. A pak se odehrálo tolik věcí a tak rychle, že Ginger byl po několik okamžiků úplně zmaten.</p>
<p>Japonské hlídky křičely. Píšťaly pískaly. Zvon, užívaný zřejmě při leteckém poplachu, zvonil. A pak přehlušil všechny tyto zvuky zvuk jiný, jenž jednou zaslechnut, nemůže být už nikdy zapomenut. Byl to pronikavý pískot padajících bomb.</p>
<p>„Držte si čepici, generále! Padají blízko!“ křičel Algy.</p>
<p>„U sta hromů, jsou opravdu blízko,“ sípal Ginger, když se vrhal k zemi.</p>
<p>Bomby vybuchovaly rychle za sebou. Půda se trhala. Plameny vyšlehávaly. Střepiny se rozletávaly. Když odumřelo hřmění výbuchů, bylo slyšet pískot dalších bomb; a s jejich zvukem přicházel jiný, jenž Gingera nemálo udivil. Bylo to vrčení rychle a nízce letících letadel. Nemohl to pochopit. Bombardování bylo provedeno s nevelké výše, to bylo jasné, ale ne s tak nízké, v jaké byla blížící se letadla, jež se ostatně přibližovala také z opačného směru.</p>
<p>„Beaufightry,“ křičel Algy. „Znám dobře píseň, kterou pějí!“</p>
<p>Potom vybuchly další bomby. Jiné padaly s pronikavým pištěním. Hřmění nízce letících letadel strašlivě zesílilo. Tmavý stín, jako stín samé smrti se snesl nízko a přehnal se nad táborem se strašlivým hřmotem. Pak něco prudce udeřilo o zem. Ginger se skrčil a tisknuv zuby, čekal výbuch. Bylo přirozené, že si myslel, že je to bomba.</p>
<p>Potom někdo začal křičet. Viděl, jak Algy vyskočil a utíkal doprostřed tábora, viděl, že se zastavil a otvíral něco, co vypadalo jako pytel. Většina bělochů se začala k němu sbíhat. Ve chvíli, kdy Ginger doběhl na místo, vyprazdňoval již Algy pytel. Objevovaly se revolvery, sekery a dva páry nůžek na přestříhávání drátu. Z pytle vypadla také velká, žlutá obálka. Algy ji roztrhl a vytáhl list papíru. Pak přečetl nahlas poselství. Nebylo dlouhé: „Prostřihněte plot a prchejte po silnici k hoře. B.“</p>
<p>„Kdo zná cestu k hoře?“ zvolal Algy silným hlasem.</p>
<p>Musel křičet, aby ho bylo slyšet, neboť v této chvíli řev bomb překonával všechny představy. Ve vzduchu bylo zřejmě několik letadel. Letadlová děla bouchala, dělové výstřely duněly a pruhy kulometných střel pršely všemi směry. Protiletadlová děla pálila, zatím co všude kolem hořely ohně.</p>
<p>Několik hlasů odpovídalo Algymu, ale dříve nežli mohl povyk zvládnout – protože v této chvíli byl každý jednotlivec nesmírně rozčilený – rozlehl se výbuch, který srazil všechny k zemi.</p>
<p>„To je skladiště!“ křičel generál. „Zasáhli skladiště!“</p>
<p>Algy vyskočil. „Všichni běloši se chopí zbraní a půjdou za mnou!“ křičel. „Vzpamatujte se a držte se pohromadě!“</p>
<p>S párem nůžek v jedné ruce a s revolverem v druhé, utíkal Algy k ostnatému drátu. Přiběhla japonská hlídka. Bylo po ní vystřeleno několik ran a padla k zemi. Zdálo se, že je jediná. Ginger si řekl, že ostatní vojáci se asi skryli nebo odešli k ohňům. Nebyl udiven tím, že se nikdo nestaral o zajatce, neboť celé město bylo ve stavu dokonalého zmatku.</p>
<p>„Gingere, zůstaň u mne,“ křičel Algy, když se jeho nůžky zakously do drátu. „A vy, generále, také,“ dodal.</p>
<p>Za tři minuty byl v drátu prostřižen dostatečný průchod.</p>
<p>Ginger se otočil k zástupu za sebou. „Zachovejte klid!“ křičel. „Držte se pohromadě. Veďte nás k hoře.“</p>
<p>Ve skutečnosti ovšem nebyla tato slova vyslovena tak hladce, protože skladiště bylo v plamenech a země se otřásala občasnými výbuchy. Munice pro malé zbraně praskala jako tisíce kastanět.</p>
<p>Štíhlý Australan se protlačil do čela zástupu. „Znám tu horu. Povedu vás,“ nabídl se.</p>
<p>„Veďte,“ pravil Algy. „A nezastavujte se před ničím.“</p>
<p>V této chvíli si zřejmě někdo uvědomil, že zajatci se dostali z tábora. Objevilo se několik japonských vojáků, ale v jejich počínání nebylo nic cílevědomého. Po pravdě řečeno, nikdo se o nic nestaral. Všude bylo vidět muže běžící k požárům a jiné, kteří od nich utíkali.</p>
<p>Ginger, Algy a generál Barton šli za Australanem v čele rozptýleného zástupu vězňů. Ginger neměl ani zdání, kam se ubírají, kromě zřejmé skutečnosti, že vystupují do kopce. Celá věc nabývala podoby neskutečného snu. Střílelo se. Viděl padat Japonce. Jiní utíkali s křikem, patrně pro posilu.</p>
<p>Z počátku, když se zajatci začali šplhat do kopce, byly po obou stranách silnice domy, avšak ty nyní ustoupily otevřené krajině a džungli. Bombardování ustalo a také hřmění leteckých motorů se ztratilo, avšak skladiště dosud prskalo, vybuchujíc chvílemi prudkými explosemi. Ohně dosud plápolaly a obloha byla rudá žárem.</p>
<p>Najednou uviděl Ginger jakéhosi muže, sedícího na velkém balvanu vedle cesty. Byl to běloch. Kouřil cigaretu. Ponuré světlo se odráželo od monoklu. Muž vstal a promluvil:</p>
<p>„Jářku, jsi to ty, Gingere, starý brachu?“</p>
<p>„Bertie!“ zvolal radostně Ginger. „Co tady děláš?“</p>
<p>„Pozoruji ohňostroj. Ohromná podívaná – že ano?“ odpovídal Berie. „Jářku,“ pokračoval „to je ale pěkně vyjevená čeládka, kterou jste dali dohromady – chápeš-li, co míním. Úplně dokonalá společnost – náramná společnost. Mimochodem, neviděli jste někde Jacksona, nebo Rexe, nebo našeho kanibalského přítele Subu?“</p>
<p>V té chvíli postoupil Algy do čela a vztyčiv ruce zastavil průvod.</p>
<p>„Ne, neviděli jsme nikoho,“ pravil. „Kde má být Jackson?“</p>
<p>„Šel pro svou dívku – aspoň mně to ten šílený bloud řekl. Řekl bych, že je to strašný nápad – či ne?“</p>
<p>„Kde je Biggles?“</p>
<p>„Řídí roztomilé, stařičké operace. Přikázal mně, abych tu na vás počkal a pak vás odvedl k člunu.“</p>
<p>„Proč tedy, u ďasa, tady stojíme a žvaníme?“</p>
<p>„Žádný spěch, stařečku, žádný spěch – nehoníme žádnou lišku.“</p>
<p>„Co mám vlastně udělat se všemi těmi lidmi?“</p>
<p>Bertie si je začal prohlížet monoklem. „Ať jsem zatracen, vím-li to, chlapečku. Hezky velká hrstka – nemyslíš? Snad si Biggles bude vědět s nimi rady. Už aby zde byl. Řekl, že se brzy vrátí. Také Rex by měl být již zpátky. Odešel na toulku lesem se Subou a s jedním bubnem. Tohle bubnování se mně líbí. Přál bych si to umět. Ale koho to vidím přicházet: Nikoho jiného, nežli samotného velkého bílého náčelníka!“</p>
<p>Ginger se otočil, a pohlédnuv na silnici, spatřil Bigglese, ženoucího se do vrchu. Těsně za ním byl Jackson a dvě bílé ženy. Všichni běželi.</p>
<p>Biggles dorazil na místo první. Tvář měl pokrytu prachem a potem.</p>
<p>„Jsem rád, že se vám to podařilo,“ vydechl. „Nemáme čas na řeči. Japonci se pomalu probouzejí z dřímot. Viděl jsem, jak se někteří soustřeďují. Přišel již Rex?“</p>
<p>„Zrovna přichází se Subou,“ pravil Ginger, který viděl, že se ti dva vynořili z džungle a spěchají ke společnosti.</p>
<p>„Dobrá. Držte se všichni za mnou a snažte se udržet trošku pořádku.“</p>
<p>Potom pochodovali všichni po silnici.</p>
<p>Gingerova hlava byla ještě plna zmatku. Pokoušel se rozluštit, co Biggles zamýšlí udělat s takovým množstvím uprchlíků, ale vzdal se toho. Biggles se pak pustil po stezce, klesajíc k úzkému a nedalekému mořskému výběžku. Za deset minut dorazili k něčemu, co se ukázalo být ústím malé říčky, vroubené ponurými mangrovníky. Zde dal Biggles rozkaz k zastávce.</p>
<p>„Nyní,“ pravil, „se pokusíme věci poněkud uspořádat. Divné věci se dějí ve válce, ale tentokrát jsme jistě dali dohromady velmi zvláštní společnost. Algy, kolik je vás vlastně?“</p>
<p>„Nepočítal jsem to, ale myslím, že asi čtyřicet.“</p>
<p>„Jackson se tedy ve svém odhadu nepřepočetl. Budeme je muset nějakým způsobem odtud dostat. Nemohl jsem přece zachránit jen tebe a Gingera a ostatní zde nechat. Máme sice málo času na představování, ale přece bych rád poznal aspoň generála Bartona.“</p>
<p>Generál přistoupil blíž.</p>
<p>„Rád se s vámi setkávám, sir.“ prohlásil Biggles. „Zajisté chápete, že nesmíme mařit čas rozprávkou, protože Japonci se jistě již vydali po naší stopě.“</p>
<p>Generál souhlasil. „Jen jděte vpřed – na mě se neohlížejte.“</p>
<p>„Jacksone, ponechávám vám péči o dámy.“</p>
<p>„Starám se o ně,“ odvětil Jackson.</p>
<p>Biggles pak oslovil zástup. „Poslouchejte mě všichni!“ volal. „Nerozumí-li někdo z vás anglicky, ať si to dá od ostatních přeložit. Pokouším se vás zachránit, a proto bych si přál abyste si počínali přesně tak, jak vám řeknu. V mangrovníkovém močále vpředu, který můžete všichni vidět, mám vodní letadlo. Nemůže vás všechny pojmout, a proto zamýšlím učinit toto. Podařilo se mně získat malou bárku, patřící jednomu místnímu příteli Mr. Jacksona. Ti, kdož si přejí opustit Mindanao, vstoupí v pořádku do bárky a posadí se. Vezmu ji do vleku za letadlem, k ostrovu, který jsem vyvolil a k němuž dorazíme před rozedněním. Více nemohu prozatím učinit, neboť jakmile bude světlo, objeví se na obloze nepřátelská letadla, aby po nás pátrala. Až vás vylodím na ostrově, budete se muset skrývat do setmění, kdy, jak doufám, se vrátím a dopravím vás všechny na bezpečnější místo. A teď si pospěšte, avšak postupujte v pořádku. Není příčin k panice.“</p>
<p>Biggles se otočil<emphasis> </emphasis>a šel po úzké stezce, vedoucí podle břehu. Končila v mangrovníkovém močále, kde museli přelézat přes větve stromů k obojživelnému letadlu, namířenému nosem k moři. Angus Mackail stál při něm. Vedle letadla se kolébala bárka, o které hovořil Biggles.</p>
<p>Ginger oslovil Bigglese. „Není to nebezpečné vzít do vleku takový náklad?“</p>
<p>„Nemyslím,“ odvětil Biggles. „Nevím proč by nemohl létající člun vléci povrchové plavidlo. Nejobtížnější bude dostat se do pohybu; potom to již bude snadné. Nemohl bych to ovšem udělat, kdyby moře bylo neklidné, ale na štěstí je úplně tiché.“</p>
<p>Biggles stál a třídil uprchlíky, jak přicházeli, posílaje jedny do bárky a jiné do obojživelníka. Nejprve byly v letadle umístěny obě bílé ženy, za nimi generál Barton, Rex, Jackson a Suba. Potom následovali Algy, Ginger a dva zranění muži, z nichž jeden byl starší Číňan.</p>
<p>„Všichni ostatní do člunu!“ volal Biggles.</p>
<p>V několika minutách byli všichni naloděni. Biggles se pak vyšplhal do <emphasis>Caymana </emphasis>a chopil se řízení. Motory byly spuštěny a letadlo zamířilo k otevřenému moři. Vlečné lano se napjalo a obojživelník sebou poněkud škubl, když začal táhnout. Malé pohrávání s plynovou páčkou věc napravilo a když bárka nabrala rychlost, neměli již žádných nesnází. Obě plavidla se rozjela po klidné hladině moře.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola devátá</emphasis></strong><strong>NÁVŠTĚVNÍCI V LUCKY STRIKE</strong></p>
<p><emphasis>Cayman </emphasis>a vlečný člun pluly téměř dvě hodiny, až svítání ohrozilo bezpečnost jejich další cesty. Více než jednou musela se obě plavidla uchýlit do stínů ostrovu, když dunění leteckých motorů je varovalo, že se honba za nimi rozvinula.</p>
<p>Při prvních slabých známkách jitra zamířil Biggles k jednomu z menších ostrovů a v úzké zátoce vysvětlil uprchlíkům situaci. Poukázal na nebezpečí, jemuž by se vystavili, kdyby pokračovali takto dále v cestě a slíbil, že se pro ně vrátí jak nejrychleji bude moci. Pověřiv velkého Australana vedením celé společnosti, kterou musel pro pokročilý čas opustit, poradil mu, aby bárku potopili a aby se opatrně skrývali. Australan mu to slíbil.</p>
<p><emphasis>Cayman </emphasis>pak pokračoval ve své cestě – nyní ovšem vzduchem. Biggles u palubní desky byl poněkud více ustarán, nežli byl ochoten přiznat, neboť věděl, že kdyby byl spatřen nepřátelským letadlem, byl by jeho osud velmi nejistý. <emphasis>Cayman, </emphasis>jsa neozbrojen, mohl hledat bezpečí jen ve své rychlosti, a z této příčiny se držel nízko nad vodou, vyhýbaje se ostrovům, jež mohly být okupovány nepřítelem a mohly mít radiový styk s Cotabatem.</p>
<p>Za letu pozoroval Biggles oblohu před sebou, vyhlížeje nejen nepřátelská letadla, nýbrž i oba Beaufightry, kterým přikázal, aby ho vyhledaly a poskytly mu doprovod. A stalo se, že Beaufightry se objevily zároveň s jedním nepřátelským stihačem. Biggles byl rozhodnut přenechat jim vyřízení celé záležitosti a Ginger brzy ohlásil, že japonské letadlo bylo sestřeleno. Krátce nato se k němu přidružily oba Beaufightry a všechna tři letadla dosáhla bez dalších překážek své základny.</p>
<p>Biggles byl znaven. Všichni byli znaveni. Měli sice všechny příčiny radovat se, protože operace se podařila, avšak Biggles cítil, že se mu vedení vymyká z ruky. Nebylo nikdy jeho úmyslem provádět záchranné práce ve velkém, stal se však obětí náhodných okolností. Jeho největším zájmem bylo, zbavit se co nejrychleji svých hostů. Jediný způsob, jímž to bylo možno vykonat, bylo, poslat je Liberátorem do Austrálie. Zatím ovšem čekalo ještě na ostrově přes třicet lidí, jež byl Biggles povinen odtamtud odvést.</p>
<p>„Nejsme již bojovou jednotkou,“ řekl hořce svým důstojníkům. „Jsme kvetoucí dopravní společností. Takhle nemůžeme pokračovat – ale co jiného jsem mohl dělat? Nemohl jsem přece po záchraně Algyho a Gingera nechat ostatní ty lidi na pospas ukrutnému Yashnowadovi. Mám starosti s benzinem, nemluvě o otázce potravin, jež začíná být špatná, protože máme tolik jedlíků. Dojde-li nám šťáva, a to se jistě stane, budeme-li takhle pokračovat, octneme se v pěkných nesnázích. <emphasis>Cayman </emphasis>bude muset podniknout tři lety na ostrov, aby zachránil všechny lidi a Beaufightry jej budou muset doprovázet. Pak bude muset Liberator dvakrát zaletět do Austrálie, aby je tam dopravil. Upřímně řečeno, nemám žádnou radost z tolika lidí, ani z tolika letů. Při takové pravidelné dopravě pasažérů objeví nás Japonci velmi brzy.“</p>
<p>Algy a Ginger byli ovšem zvědavi, jak Biggles zjistil, kde se octli a jak byla organisována záchranná operace. Biggles jim pověděl o své cestě na ostrov, kde byl zajat japonský voják. Od zajatce se dověděli, že Algy a Ginger byli dopraveni do Cotabata. Ostatní bylo již prosté. Liberator, Cayman a oba Beaufightry měly práci. Nejprve přistál Cayman v Osamělé zátoce blízko Cotabata a vylodil na břeh Bigglese, Jacksona, Berta a Subu, kteří všichni měli zvláštní úkoly. Jackson dostal ovšem za úkol zachránit obě bílé ženy. Suba bubnovou řečí vyslal poselství zajateckému táboru. Liberátor, doprovázený oběma Beaufightry, provedl bombardovací útok, aby zničil skladiště a vyvolal zmatek, za kterého měli být zajatci osvobozeni. Celá organisace si vyžádala pečlivého propočtu, avšak skončila přesně podle stanoveného plánu.</p>
<p>„Ale to už je skončeno a podepsáno,“ dovozoval Biggles. „Zbývá nám jen všechno uklidit a dostat se co nejrychleji do normálního stavu.“</p>
<p>Ve skutečnosti se věci vyvinuly mnohem lépe, nežli Biggles očekával. <emphasis>Cayman </emphasis>vykonal bez nehody další let na ostrov a Liberátor odletěl do Austrálie se svým prvním nákladem. Vrátil se pak zpátky s dvěma dalšími Liberátory, řízenými příslušníky Královského australského letectva. Všechna tato letadla byla až po samu mez únosnosti naložena olejem a benzinem, což ve značné míře rozptýlilo Bigglesovy obavy. V této době byl již zachráněn zbytek osvobozených zajatců z ostrova a oba další Liberátory je mohly dopravit do Austrálie. Jackson, Bill Gray a Flannagan zůstali podle svého přání v Lucky Strike. Algy odletěl jako cestující v jednom z australských Liberátoru a přiletěl zpět s novým Beaufightrem, aby nahradili sroj, jejž pozbyli. Takto ve třech dnech jednotka nabyla své původní síly a co ještě zbývalo, bylo trochu odpočinku přepracovaným pilotům před zahájením nových akcí. Aspoň tak to měl Biggles v úmyslu.</p>
<p>„Nuže, tohle všecko je velmi uspokojivé,“ pravil Algymu. „Připomeň mně, až budu sestavovat zprávu o operaci, abych upozornil na vynikající účast Subovu. Měl by dostat řád za zásluhy.“</p>
<p>„Možná, že by dal přednost krabičce sardinek,“ odvětil Rex suše.</p>
<p>„Pak mu tedy odevzdejte pár krabiček sardinek s poručením britské vlády,“ přikazoval Biggles. „Začínám mít Subu rád. V zemi, jako je tato, má pro nás větší cenu, nežli celá tanková brigáda.“</p>
<p>Tak se tedy všechno uklidnilo a Biggles již plánoval svou novou akci, když se přihodila neočekávaná událost. Liberator odletěl do Austrálie, <emphasis>Cayman </emphasis>a tři Beaufightry byly pohodlně usazeny ve svých kapradinových krytech; zrádné jitro se slabě rýsovalo na východě a Lucky Strike odpočívalo tiše pod blednoucím měsícem.</p>
<p>Biggles se probudil a v příštím okamžiku byl již zcela bdělý a naslouchal. V dalším okamžiku se rychle vykulil ze své hamaky, natahoval vysoké boty a volal na Algyho a Gingera, obývající sousední chatu.</p>
<p>„Dostali jsme návštěvu,“ ohlásil jim a běžel k příbytku seržanta Smytha. „Ať se teď nikdo neukazuje,“ nařizoval a běžel k Rexovi.</p>
<p>„Rexi, nad námi se potuluje jakési letadlo. Najděte Subu a řekněte mu, aby držel své hochy pod stromy. Jediná známka pohybu by stačila, abychom byli prozrazeni.“</p>
<p>„Nemohl by to být vracející se Liberator?“ tázal se Rex.</p>
<p>„Ne,“ prohlásil Biggles rozhodně a zamířil k okraji palmového lesíka.</p>
<p>Když pohlédl vzhůru, uviděl letadlo hned. Byl to hydroavion, kroužící ve výši asi 3000 metrů. Mezitím co jej pozoroval, přidružovali se k němu ostatní letci v rozličných stupních obléknutí – nebo snad nahoty.</p>
<p>„Co tomu říkáš?“ tázal se Algy. „Řekl bych, že je to Japonec.“</p>
<p>„Vypadá jako námořní Mitsubishi H-96… průzkumný bombardér…třímotorový letoun s posádkou šesti mužů.“</p>
<p>„Co soudíš o jeho úmyslech?“</p>
<p>„Zřejmě něco hledá, a protože si nemohu vzpomenout na nic, co by v této části země mohl hledat, řekl bych, že hledá nás. Pověst, že operujeme ze středního Bornea, se asi již důkladně rozšířila a Yashnowada zřejmě podniká všechno, aby nás vypátral. Podle kroužení tohoto chlapíka bych řekl, že si zpropadeně dobře prohlíží naši přistávací plochu, nepochybně proto, že je to široko daleko jediné otevřené místo.“</p>
<p>„Aha,“ zamumlal Algy, když dunění motorů létajícího člunu ztichlo. „Spouští se dolů k důkladnější prohlídce.“</p>
<p>„Držte se všichni v krytu!“ křičel Biggles.</p>
<p>„Myslím, že si nemusíme dělat velké starosti,“ poznamenal Ginger. „Nezapomeň, že s výšky vypadá tohle místo jako voda – jako nějaké jezero. Yahnowada musí vědět, že létáme s Beaufightry – velitel ponorky mu to jistě pověděl, protože viděl, jak se jeden rozbil. Beaufightry na vodě nepřistávají, a proč tedy by si ten chlapík nad námi měl myslet, že jsme tady?“</p>
<p>„Musí vědět, že máme také námořní letadlo,“ odvětil Biggles. „Nebyli bychom přece mohli jinak přistat v Cotabatu. Nepřihlížeje k tomu, chce si zřejmě prohlédnout všecko, na čem může přistát jakékoliv letadlo.“</p>
<p>Létající člun sletěl níž a byl předmětem napjatého zájmu pozorovatelů na zemi, kteří nyní viděli znaky vycházejícího slunce na jeho křídlech. Letadlo kroužilo níž a níž velkými kruhy, až již nebylo žádných pochyb o jeho úmyslech. Pilot a posádka studovali přistávací plochu.</p>
<p>„Což kdybychom vzlétli a dali mu klystýr?“ navrhl neklidně Ginger.</p>
<p>„Kdybych si byl jist, že ho dostaneme dolů, tak bych s tím souhlasil,“ pravil Biggles. „Ale obávám se, že by se dal na útěk, sotva bychom se o to pokusili a že by nám utekl dřív, nežli bychom ho mohli srazit. Bylo by hloupé, kdyby se pak dostal domů, aby mohl vyprávět. Nechť si to vypadá sebesvůdněji, je pro nás nejlepší zůstat v úkrytu.“</p>
<p>Na konec se velké letadlo otočilo, jako by bylo uspokojilo svou zvědavost a chtělo odletět. Biggles si oddechl a chystal se odejít do své ubikace, když tu se létající člun znovu obrátil a s přiškrcenými motory začal klouzat dolů.</p>
<p>Biggles se na okamžik překvapením ani nehnul. Pak, když si uvědomil skutečnost, vyrazil ze sebe výkřik překvapení.</p>
<p>„Hleďte,“ křičel. „Chce přistát!“</p>
<p>Ginger se divil, proč mu nenapadla již dříve tato možnost, neboť šedivý povrch letiště vypadal jako voda, a proto se mohlo počítat s tím, že se letadlo pokusí o důkladné vyšetření domnělého jezera.</p>
<p>Mezitím létající člun klouzal stále dolů s vypnutými motory. Nikdo nepromluvil. Všichni byli napjati, nepochybujíce ani maličko o tom, co se stane, neboť přistávání velkého létajícího člunu s plováky na pevné zemi je velmi řídká podívaná.</p>
<p>„Vrhněte se na zem, změní-li kurs nebo pokusí-li se znovu vzlétnout,“ upozorňoval Biggles. „Narazí-li těchto deset tun kovu na koberec, spatříme pořádnou sprchu nýtů a šroubů.“</p>
<p>Ve skutečnosti se havárie neodehrála tak, jak pozorovatelé očekávali. Byl to pronikavý, otřásající úder, když kýl letadla vryl velkou rýhu do mechem pokryté skály. Nos se vzepjal vzhůru, načež ocasní plocha automaticky udeřila do země s ještě větší prudkostí. Pilot si zřejmě v tomto okamžiku uvědomil svůj omyl a rozhodl, že se pokusí odpoutat od země, neboť motory hřímavě ožily. Třem otáčejícím se vrtulím se podařilo náhlou silou pozvednout nos letounu, avšak – a to ovšem byl jen dohad – poškozením ocasní plochy bylo ochromeno i řízení nebo zlomeno výškové kormidlo. Deset vteřin se letadlo zmítalo jako smrtelně zraněný pták, vlekouc za sebou svůj rozbitý ocas – tento pohled vyvolal v přihlížejících letcích pocit hrůzy, neboť bylo zřejmé, že žádná síla na světě nemůže již stroj zachránit před neštěstím. Pilot učinil jedinou věc, která mu zbývala. Zastavil motory. Následek byl okamžitý. Létající člun se zřítil, dopadnuv na zem několik set metrů od místa, na němž stáli oněmělí britští letci.</p>
<p>Ještě dříve nežli se letadlo dotklo země, běžel již Biggles k němu, ježto jeho prvním popudem jako pilota byla myšlenka zachránit pokud možno posádku. Ale na to se nedalo ani pomyslet. Zároveň s dopadem vyrazil z letadla ohnivý plamen, jenž rostl a šířil se a plazil s hromovým hřměním. Mohutný sloup černého dýmu stoupal vysoko k nebi.</p>
<p>Biggles se vracel zpět a pustil se do běhu, když začala vybuchovat kulometná munice, při čemž létaly náboje na všecky strany. Byl bezmocný. Věděl nad jakoukoliv pochybnost, že nepřátelským letcům už není pomoci. Bledý jako stěna se vrátil k ostatním. Hořící letadlo, i když je nepřátelské, neskýtá nikdy pěkný pohled.</p>
<p>Ale to zřejmě nebylo míněním domorodců, kteří s barbarskými výkřiky radosti vyrazili nyní ze svých úkrytů a běželi k vraku.</p>
<p>Biggles zahřímal:</p>
<p>„Rexi, pro Krista Pána, zavolejte ty blázny zpět pod stromy!“</p>
<p>Rex pokrčil rameny. „Když se octnou v takovémhle stavu, pak na mě nedbají.“</p>
<p>„Tak tedy najděte Subu!“</p>
<p>„Ten je s nimi.“</p>
<p>„Starý blázen. Řekněte mu, že v troskách mohou být bomby. Vybuchnou-li, vyletí celý kmen do vzduchu.“</p>
<p>„Učiním, co je v mých silách.“</p>
<p>Rex se rozběhl k vraku, jenž v této chvíli byl již obklíčen velkým kruhem pokřikujících divochů. Biggles šel za ním.</p>
<p>Byli již téměř u letadla, když se k praskání ohně a křiku divochů přidružil další zvuk. Pohlédnuv ve směru zvuku, spatřil Biggles jakési letadlo, snášející se střemhlavým letem k přistávací ploše. V mžiku se přiblížilo a zase vzdálilo. Když potom prudce nabralo výšku, otočilo se ostře a hnalo se pryč na severovýchod.</p>
<p>Biggles lomcoval rukama v bezmocné zlosti. „Jak jsem se já jen namáhal udržet tohle místo v tajnosti!“ řekl hořce.</p>
<p>„Proč? Co to bylo?“ tázal se poněkud udiveně Rex.</p>
<p>„Stíhačka Nakajima.“</p>
<p>„Pilot musel zahlédnout kouř.“</p>
<p>„Ovšem, že jej zahlédl,“ pravil Biggles. „Dost zle, že spatřil vrak, ale horší je, že jistě uviděl také nás. A teď letí domů jako střela, aby rozšířil svou novinku. Nebývám obvykle pesimistický, ale tentokrát se obávám, že nás očekávají nepříjemnosti. Protože jsme však proti tomu bezmocni, postarejme se aspoň o nejrychlejší úklid letiště.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola desátá</emphasis></strong><strong>FEE WONG SE VRACÍ</strong></p>
<p>Za hodinu po zmizení Nakajimy objevilo se nad Lucky Strike třetí letadlo. Tentokráte to byl britský stroj, obojživelník dobře známého typu Saro Cloud.</p>
<p>„Pro Kristovy rány,“ naříkal Biggles. „Tohle místo mělo zůstat smrtelným tajemstvím. Místo toho se zde začíná rozvíjet větší provoz, než na nějakém zkomírajícím letišti.“ S rozkročenýma nohama a založenýma rukama pozoroval, jak obojživelník přistával a potom dobíhal na vzdálený konec rozjezdové dráhy.</p>
<p>Z letadla vystoupili tři muži. První byl důstojník Královského britského letectva, jehož hodnostní odznaky ukazovaly, že je majorem. Biggles ho neznal. Druhý byl jakýsi Číňan v ošumělé modré róbě a s černou kulatou čepičkou na hlavě. Třetí byl nadporučík Královského australského letectva, zřejmě pilot letadla.</p>
<p>„Bývaly časy,“ pravil Biggles chmurně Algymu, „kdys mohl docela dobře uhodnout, kdo vyleze z nějakého letadla, ale ať jsem zatracen, je-li to možné ještě dnes.“</p>
<p>„Jsem zvědav, co zde tito lidé chtějí,“ pravil Algy zvědavě.</p>
<p>„Neztrácejte čas přemýšlením, stejně to neuhodneš,“ odvětil Biggles sarkasticky. „Většina Číňanů je si podobna,“ dodal, „ale mám dojem, že jsem toho chlapíka v modré košili již kdysi viděl. Tak se mně zdá, že je jedním z lidí, které jsme zachránili z Cotabata.“</p>
<p>Tři návštěvníci zamířili k Bigglesovi v čele s důstojníkem Britského královského letectva. Podával Bigglesovi ruku.</p>
<p>„Rád vás poznávám, Bigglesi,“ pravil. „Jsem Grane – zpravodajská spojka v Austrálii.“ Ukázal palcem na trosky, jež odklízela skupina letců a divochů. „Vidím, že jste měli havárku?“</p>
<p>„My ne, zaplať Pánbůh,“ odvětil Biggles. „Přišel k nám na návštěvu jeden Japončík, ale jak vidíte, klopýtl o práh. Myslím, že zde brzy budeme mít víc havárek, začne-li se tohle místo pozměňovat ve veřejné letiště.“</p>
<p>Major se začal přívětivě usmívat. „Odpusťte, ale musel jsem přiletět za vámi.“</p>
<p>„Pojďte dovnitř na malý doušek,“ pozval ho Biggles. „Pročpak nám přivážíte zpátky pana Číňana? Myslel bych, že má Bornea po krk.“</p>
<p>„Právě proto jsem za vámi přiletěl,“ odvětil major.</p>
<p>Když se pak ubírali ke „kanceláři“ zavolal Biggles Algyho a představil ho. „Je mým zástupcem,“ vysvětloval. „Chtěl bych, aby byl při našem rozhovoru.“</p>
<p>„Ale ano. Ostatně, já vás dlouho nezdržím,“ sliboval major. „Příběh je docela krátký. Když ten hlouček zajatců, které jsme osvobodili, dorazil do Darwinu, pokusili jsme se dostat z nich všechno, co věděli. A dověděli jsme se několik zajímavých skutečností. Avšak zde Fee Wong měl pro nás obzvlášť vzrušující novinky. Hovoří, mimochodem řečeno, anglicky. Dokud jsme neztratili Malajsko, byl významným obchodníkem v Singapuru. Pracoval v dřevařství – víte přece, že většina dřeva přichází z horního konce malajského poloostrova? Fee Wong má bratra a ten byl jeho společníkem a staral se o dřevařské koncese a pily; Fee Wong řídil celý obchod v Singapuru. Avšak když se tam Japonci vylodili, byli oba zrovna v Telapuru – to je název stanice nahoře na řece, kde se poráží dřevo. Odpusťte, že vás obtěžuji těmito podrobnostmi, ale musíte je znát, abyste mohl porozumět tomu, co vám chci dále říci.“</p>
<p>„Jen pokračujte,“ pravil Biggles klidně.</p>
<p>„Jak je vám snad známo, ukořistili Japonci obrovské množství gumy, když jsme ustoupili z Penangu. Věděli jsme, že se jí Japonci zmocní a že ji budou chtít dopravit do Japonska, avšak nevěděli jsme, jakým způsobem to hodlají učinit. Teď to, díky Fee Wongovi, víme. Tisíce tun gumy a značné množství cínu bylo naloženo na více nežli sto bárek, připravených odplout do Japonska; avšak místo aby všechny tyto lodi obepluly po moři jižní cíp poloostrova, budou dopraveny kratší cestou na východní stranu. Tím se ušetří cesta několika set mil a prakticky také vyloučí možnost našeho bombardování za plavby. Bárky použijí řeky Limpuru. Pokud je nám známo, kotví všecky stále ještě na západní straně, čekajíce na deště, jež učiní řeku pro tato plavidla splavnou.“</p>
<p>„A vy si přejete, abychom je bombardovali?“</p>
<p>„Nikoliv. Obávám se, že bychom je tímto způsobem nezničili. Víte, lodi kotví pod širokými korunami stromů, takže je lze ztěžka ze vzduchu spatřit. Sto bombardérů by snad mohlo – kdyby měly štěstí – potopit část těch bárek. Ale to by nestačilo. Zbývá jediná možnost – sabotáž.“</p>
<p>„Bárky již možná vypluly,“ namítl Biggles. „Fee Wong je přece již dosti dlouho odtamtud.“</p>
<p>„Byl tam ještě před měsícem, avšak je si jist, že bárky ještě neodpluly – nebo že se aspoň ještě nedostaly daleko, protože dokud nezačnou deště – a s těmi lze počítat až v příštích čtrnácti dnech – je řeka na mnohých místech příliš mělká, než aby lodi po ní mohly proplout. Jsou tam také peřeje.“</p>
<p>Biggles si zapálil cigaretu. Tušil, co mělo následovat.</p>
<p>„Fee Wong utekl Japoncům,“ pokračoval major. „Jeho bratr nemohl prchat s ním, protože v té době měl záchvat malarie. Fee Wong a dva Malajci uprchli v jedné <emphasis>prau </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis>to je domorodý název canoe – chtějíce plout od ostrova k ostrovu, až by se dostali do styku s britskými silami. Při plavbě přes Torreské moře byli však zajati japonským torpedoborcem a dopraveni do Cotabata, odkud se Malajcům podařilo uprchnout do džungle. Pak jste Fee Wonga zachránili a nyní ho máme zde. Nápad na sabotáž není jeho, když jsme se mu však o tom zmínili, řekl, že by se dal snadno uskutečniti. Zná každou píď země. Při započetí dešťů mohla by se přeřezat lana, držící bárky u břehů. Hnaly by se pak jako zachváceny <emphasis>amokem </emphasis>a rozbily by se v peřejích.“</p>
<p>Biggles byl zdrženlivý. „Snad nechcete tvrdit, že by jeden muž mohl přeřezat lana jednoho sta bárek?“</p>
<p>„Jeden snad ne, jistě však by to mohlo udělat několik mužů. Výhodou je, že Fee Wongův bratr, Ah Wong, je dosud v Telapuru; ale i kdyby tam nebyl, jsou tam ještě domorodí Malajci a čínští kuliové, a Fee Wong je všecky zná. Říká, že jim byl dobrým pánem a je ochoten přísahat na jejich loyalitu k sobě a k britské říši. Představme si řadu kuliů, číhajících v pralese, vroubícím řeku a působících všechny možné škody japonskému transportu. Na nás je, dopravit Fee Wonga na místo. Musí se tak stát vzduchem. Jiné cesty není.“</p>
<p>„Kde má letadlo přistát?“</p>
<p>„Zřejmě na řece. Prales se bez přerušení táhne po obou jejich stranách. Není tam ani žádné pole.“</p>
<p>„Nezpozorují přistání Japonci?“</p>
<p>„Mohli by, avšak Fee Wong to pokládá za nepodobné pravdě. Nemohou střežit celou řeku. Ostatně Fee Wong je ochoten to riskovat.“</p>
<p>„A co pilot, který by ho tam dopravil?“</p>
<p>„Obávám se, že by se musil odvážit téhož risika. Přiznávám ochotně, že celá věc je hazardní, avšak její výsledek, kdyby se vše zdařilo, byl by pro nás ohromný. Ztroskotáme-li, pak ztratíme jen jedno letadlo; vyhrajeme-li, zničíme celý japonský konvoj a všechnu gumu, kterou Japonci tolik potřebují.“</p>
<p>Biggles se chmurně usmíval. „Díváte-li se na to takto, pak všecko ovšem zní pěkně a snadně, ale chlapíkovi, který by se ujal téhle práce, by nebylo do smíchu. Domnívám se, že si přejete, abych tam někoho poslal?“</p>
<p>„Proto jsem sem přiletěl. Zde je nejvhodnější základna, z níž by mohla být operace podniknuta.“</p>
<p>„Ještě okamžik,“ vložil se do řeči Biggles. „Nejsem si jist, že ono místo je v doletu mého <emphasis>Caymana </emphasis>– stroje, jehož bych použil.“</p>
<p>„Ano, je. Propočítali jsme to již. Ovšem, dál by to nešlo, ale mohlo by se to dokázat.“</p>
<p>„Věřím vám,“ prohlásil Biggles. Pak se podíval na Číňana, zachmuřeného staršího muže, jehož tvář neprozrazovala, co si myslí.</p>
<p>„Co tomu všemu pane Fee Wongu, říkáte?“</p>
<p>„Myslím, že to moc dobro,“ odvětil Číňan prostě.</p>
<p>Major se podíval úzkostlivě na Bigglese. „Mohu počítat s tím, že přijmete toto poslání?“</p>
<p>„Ano, ujmu se toho,“ odvětil Biggles. „Nebudu vám předstírat, že tím jsem nějak nadšen, protože do toho mám daleko. Musím říci, že pilot má velmi malou naději na návrat, i kdyby doletěl; ale poněvadž někdo se toho musí ujmout, mohu to být docela dobře já.“</p>
<p>„Chcete tím říci, že poletíte sám?“</p>
<p>„Snad si nemyslíte, že bych pověřil nějakého mladšího důstojníka, aby se ujal tak nebezpečného podniku? Já poletím.“</p>
<p>Major pokrčil rameny. „Dobrá, pojímáte-li to takto.“</p>
<p>Biggles se usmál. „Dohodneme se o tom mezi sebou. Jestliže je Fee Wong ochoten odvážit se cesty do Telapuru, pak bychom byli bídnou cháskou, kdybychom ho tam opustili.“</p>
<p>„Dobrá. Vydejte se na cestu jak nejrychleji budete moci. Jak jsem vám již řekl, lze deště očekávat až v příštích čtrnácti dnech; příchod monsunu bývá dosti pravidelný, ale jak jistě víte, může se dostavit o den či dva dřív nebo později. Dejte mně zprávu, jak jste pochodili. Musím se vrátit do Austrálie.“</p>
<p>Za deset minut později se major vyšplhal se svým pilotem do letadla a obojživelné letadlo se vydalo jihovýchodním směrem na svou dlouhou cestu domů.</p>
<p>Biggles pozoroval jeho odlet se slabým úsměvem v tváři.</p>
<p>„Jak to jenom tihle hoši dokáží, že se mají tak znamenitě?“ tázal se Algyho. „Taky jsem si vždycky přál práci, při které bych mohl jenom poletovat v pohodlném letadle sem a tam a přikazovat lidem špinavou práci.“</p>
<p>Algy se šklebil. „A kdybys ji dostal, měl bys jí za týden až po krk. K vyhrání války je třeba dvou druhů lidí: takových, kteří si vymýšlejí, co se má udělat, a těch, kteří jejich nápady proměňují ve skutečnost. Ty jsi z té druhé skupiny.“</p>
<p>Biggles přikývl. „Možná, že máš pravdu. Budu o tom přemýšlet. Jdi a řekni těm chlapíkům, kteří dávají letiště do pořádku, aby si pospíšili. Chci si trošku promluvit s Fee Wongem.“</p>
<p>Když Algy vykonal rozkaz, vyhledal Gingera. Našel ho sedícího na kládě a rozprávějícího s Bertiem o nedávné havárii.</p>
<p>„Co se děje?“ tázal se Ginger podezíravě. „Ručím za to, že tenhle štábní valach nepřiletěl sem až z Austrálie jen proto, aby nám popřál dobré jitro.“</p>
<p>„Nebo aby nám přinesl pár přídavkových lístků – chápeš-li, co míním,“ chechtal se Bertie.</p>
<p>„Není to žádné tajemství,“ prohlásil Algy a pak pokračoval ve vyprávění podrobností.</p>
<p>Ginger a Bertie ho vyslechli mlčky.</p>
<p>„Proč jen se Biggles ujímá vždycky sám takových ohavných úkolů,“ zabručel Ginger, když skončil.</p>
<p>„Protože, i když by to nechtěl přiznat, ví dobře, jak jsou nebezpečné, a protože nikdy nechce nikoho požádat, aby se ujal úkolu, který by ho mohl stát život. Raději se ujme takové práce sám.“</p>
<p>„Zdá se, že je nejvyšší čas, abychom proti tomu důrazně protestovali,“ prohlásil Ginger. „Stane se jednou, že se nevrátí – a co potom? Peruť by již nikdy nebyla úplná. Vedle jiných věcí je to jeho osobnost, která ji drží pohromadě a nutí každého, aby táhl pevně za jeden provaz.“</p>
<p>„Jdi a pověz mu to,“ smál se Algy.</p>
<p>„Myslím to vážně,“ ujišťoval Ginger. „Pojď se mnou a já mu to vmetu do tváře.“</p>
<p>„Já raději zůstanu venku – jděte sami,“ zamumlal Bertie, když Algy a Ginger zamířili k chatrné budově kanceláře.</p>
<p>Biggles byl skloněn nad jakousi mapou, když oba vstoupili. Podíval se na ně.</p>
<p>„Přihodilo se něco zlého?“ tázal se ostře.</p>
<p>„Ano, pane – aspoň si tak myslíme,“ odvětil Ginger.</p>
<p>„Pokračuj – poslouchám.“</p>
<p>„My – hm – my se domníváme, že není správné, odvažujete-li se sám největších risik, zatím co je zde dost jiných důstojníků pro takovou práci – hm – při nejmenším aspoň jeden.“</p>
<p>Biggles se vzpřímil. „Aha, takové je to? Spiknutí, eh?“</p>
<p>„Ne, sir. Pravím jen to, co si jiní myslí,“ vzdoroval Ginger odvážně.</p>
<p>„Snad bys chtěl sám velet peruti, což?“ pravil Biggles chladně.</p>
<p>„Chtěl bych, sir – ale nedovedl bych to tak, jako vy –“ pravil Ginger. „Domníváme se, že kdyby se vám něco stalo, že by se peruť octla na holičkách.“</p>
<p>Bigglesův pohled sklouzl na Algyho. „Tohle se silně podobá neposlušnosti,“ zahřměl.</p>
<p>Algy potřásl hlavou. „Ginger má pravdu. Abych řekl pravdu – tohle není obyčejná jednotka. Ani ty ani nikdo jiný by nemohl řídit takové mimořádné akce, kdyby se u nás udržovala disciplina jako u nějaké cvičné peruti. Musíš disciplinu uvolnit, abys poskytl možnost iniciativě a spolupráci. Úspěch je závislý na souhře. Ztratíme-li tebe, ztratí celá jednotka hlavu.“ Biggles se slabě usmál.</p>
<p>„To je od vás velmi milé a lichotivé, avšak proč ten náhlý výbuch citů?“</p>
<p>„Inu, zdá se nám, že zamýšlíš provést celý ten podnik sám.“</p>
<p>„A proč ne? Zrovna sleduji terén. Nic na tom není.“</p>
<p>„Tím spíše tedy bys měl zůstat zde a poslat někoho jiného,“ tvrdil Algy. Biggles potřásl hlavou.</p>
<p>„Ne. Na zdaru tohoto podniku velmi záleží. Já za něj zodpovídám, a proto bych jej nerad kladl na bedra někomu jinému.“</p>
<p>„Chápu,“ přiznával Algy. „Avšak proč bys měl letět sám? Můžeš se dostat do protiletecké palby, nebo tě může zachvátit malarie; můžeš –“</p>
<p>„Podívej se, Algy,“ přerušil ho Biggles přísně. „Začneš-li vypočítávat všecky věci, které se mohou přihodit, budeš k tomu možná potřebovat celého dne. Jediným skutečným risikem při tomto podniku je možnost setkání s nepřátelskými letadly za bílého dne. Ostatní bude lehké.“</p>
<p>„Může být,“ odvětil Algy. „Proč bys nás tedy nemohl vzít s sebou, třebas jen proto, abys měl společnost? Kdybys pak potřeboval pomoci – budeme aspoň po ruce.“</p>
<p>Biggles pozvedl obočí. „Myslíš celou peruť?“</p>
<p>„Ne, jen nás dva.“</p>
<p>„Rozumím. Rádi byste se zúčastnili výletu, že ano?“</p>
<p>„Nuže, hm, více méně ano.“</p>
<p>„Dobrá,“ souhlasil Biggles. „Nejsem pes, abych si nechal kost pro sebe. Poletíte se mnou. Doufám, že se pobavíte. Já sám bych řekl, že to bude důkladně nudný případ.“</p>
<p>„Kdy odstartujeme?“ tázal se Algy.</p>
<p>„Půl hodiny před západem slunce. Chtěl bych provést pokud možno všecko za tmy, neboť pravděpodobnost, že nás někdo zahlédne na zemi nebo zpozoruje naše přistání se tím podstatně zmenší. Musíme dopravit Fee Wonga do Telapuru, vyložit ho na břeh a pak se dostat zpět, aniž nepřítel něco zpozoruje.“</p>
<p>„Co s výzbrojí?“ vyzvídal Ginger.</p>
<p>„Myslím, že nebudeme potřebovat nic zvláštního. Bude dobře, vezmeme-li si revolvery a železné zásoby pro případ nouzového přistání. Nenastane-li nějaká neočekávaná příhoda, zůstanou všichni ostatní zde, až do doby našeho návratu. A teď byste mně mohli popřát trochu klidu, abych si ještě mohl něco propočítat.“</p>
<p>Slunce se již sklánělo k obzoru, když byl <emphasis>Cayman</emphasis><emphasis> </emphasis>vytlačen na rozjezdovou dráhu pro svůj dálkový let. Biggles několikrát pohlédl k slunci, když kráčel se svými druhy ke stroji.</p>
<p>„Co se ti nelíbí?“ otázal se Algy, který to zpozoroval.</p>
<p>„Nic to není – aspoň doufám,“ odpověděl Biggles.</p>
<p>„Nelíbí se mně jen ta mlha, tvořící se kolem slunce. Mám jakýsi pocit, že to znamená změnu počasí. Ale proti tomu jsme bezmocní. Budeš se starat o věci uvnitř kabiny. Ginger se může posadit vedle mne. Již abychom byli pryč.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola jedenáctá</emphasis></strong><strong>MONSUN</strong></p>
<p><emphasis>Cayman </emphasis>se vznesl a burácel pryč kursem, jenž směřoval slabě na severozápad. Šplhaje se stále ještě vzhůru, byl již nad Saravakem, zemí Bílého radži, když se slunce vnořilo do Indického oceánu. Pak se objevilo jižní Čínské moře, z něhož vystupovaly droboučké ostrůvky, osaměle roztroušené po jeho povrchu. Kdesi v šeré dáli leželo Malajsko, jejich cíl.</p>
<p><emphasis>Cayman </emphasis>hřměl nebeským dómem pod baldachýnem hvězd, zářících jako mrazivé světlo elektrických lamp. Po určitou dobu zůstávaly pevné, pak začaly ty menší pomalu ale jistě blednout, náhle se ztratily i ty větší, zatím co se kolem měsíce tvořil bledý, průsvitný závoj mlhy,</p>
<p>Biggles pohlédl na Gingera, který seděl v sedadle vedle něho a zašklebil se. Mohl ho vidět ve světle palubní desky.</p>
<p>„To se mně nelíbí,“ bručel. „Obávám se, že je na cestě změna počasí. Možná, že se jí budeme moci ještě vyhnout – ale možná také že ne. Chytí-li nás venku, pak, chlapče, začneš litovat, žes nezůstal doma. Nezapomeneš na tuhle cestu dlouho.“</p>
<p>Nikdy se žádné proroctví dokonaleji nesplnilo.</p>
<p>Uplynuly čtyři hodiny. Obloha byla nyní zle zatažena zlověstnými mraky, avšak stále ještě bylo možno vidět moře, či spíše občas nějaký ten ostrov, inkoustově černý, plující zdánlivě ve velkém, bezedném rybníku.</p>
<p>„Zaměř si některý z těchto ostrovů a pokus se změřit sílu větru,“ přikazoval Biggles po dlouhém mlčení.</p>
<p>Ginger ustrnul. Málem že neusnul, ukolébán nepřetržitým hřměním motorů ve falešný pocit bezpečí. Po pěti minutách odpověděl.</p>
<p>„Vlétáme do čelného větru o síle asi šedesáti kilometrů za hodinu.“</p>
<p>Bigglesova tvář ztvrdla. „To jsem si myslel. Zavolej Algyho.“</p>
<p>Algy se objevil, skláněje se nad Bigglesem, který vysvětloval situaci.</p>
<p>„Když jsme startovali, neměli jsme, myslím, reservu benzinu větší než na půl hodiny letu. Vlétáme do čelného větru o síle šedesáti km v hodině. Nemusím ti vykládat, co to znamená.“</p>
<p>„Co chceš dělat? Poletíš dál, nebo se vrátíš a počkáš na lepší počasí?“</p>
<p>„Je-li monsun na cestě, pak bychom mohli čekat tři měsíce na lepší počasí,“ odvětil stručně Biggles.</p>
<p>„Poletíme-li dál, můžeme se dostat do Telapuru – ale nebudeme mít dost šťávy, abychom se dostali zpět.“</p>
<p>Promluvil Ginger:</p>
<p>„Navrhuji, abychom napřed dopravili Fee Wonga do Telapuru a teprve pak přemýšleli o tom, jak se dostat domů. Můžeme-li ho tam vylodit a bude-li moci konvoj rozbít, pak vše ostatní bude poměrně bezvýznamné.“</p>
<p>Biggles pohlédl na Algyho. Oba se usmáli.</p>
<p>„All right,“ řekl pak Biggles klidně. „Leťme do Telapuru.“</p>
<p>Krátce poté se pod nimi vynořila černá pevnina Malajska. Biggles nezamířil ovšem k zemi, nýbrž letěl ještě několik mil nad mořem a pak se obrátil na sever. Počasí se nezhoršilo a ačkoliv byla tma, přece doufal, že se mu podaří vypátrat ústí řeky.</p>
<p>Ze vzduchu lze ovšem hned po prvé zřídka kdy něco snadno najít; tak tomu bylo i v tomto případě, a Biggles byl několikrát spleten zátokami, říčkami či kanály příliš malými, než aby byly zaznamenány na mapách. Fee Wong byl jim málo prospěšný, protože nikdy nad touto zemí neletěl, a ačkoliv ji jinak znal velmi dobře, přiznal otevřeně, že ze vzduchu vypadá jedno místo jako druhé. Když ovšem potom Biggles našel řeku Limpur, mohl podle směru jejího toku potvrdit, že je to ona. V té době Biggles přiškrtil své motory a klouzavým letem ztratil již hodně výšky.</p>
<p>Najít skutečné telapurské pily bylo však nemožné. Vše, co viděl, byla šedivá páska vinoucí se řeky, vroubená po obou stranách solidní hmotou panenského pralesa. Fee Wong ujišťoval, že bude moci místo rozpoznati až uvidí dlouhý, přímý pruh řeky přímo nad Telapurem. Avšak nyní, kdy nastal kritický okamžik, ukázalo se, že tam bylo více takových míst. Biggles byl ovšem na to připraven. Byl by býval naopak udiven, kdyby ho byl Fee Wong mohl dovést přímo k onomu místu. Věděl, že se Číňan namáhá seč může, a proto s ním měl trpělivost.</p>
<p>„Jak daleko je Telapur vzdálen od západního pobřeží?“ tázal se.</p>
<p>Avšak Fee Wong nemyslel v kilometrech. Mohl jen říci, že je asi uprostřed cesty přes poloostrov.</p>
<p>To Bigglesovi dosti pomohlo. Věděl z mapy, že šířka poloostrova činí asi dvě stě třicet km a mohl tedy zhruba odhadnout, kdy bude v polovině té cesty. Slétl níže a jak při tom obvykle bývá, zdálo se mu, že se náhle stmívá.</p>
<p>Obrátil se ke Gingerovi.</p>
<p>„Zbývá nám jediná věc,“ řekl. „Protože již nemáme dost benzinu k návratu do Lucky Strike, nezáleží už na tom, spotřebujeme-li ho o trochu více či méně. Od Telapuru nemůžeme být daleko, a proto se spustím dolů, abych zjistil, kde vlastně jsme. Vylodíme-li Fee Wanga kdekoliv na tomto břehu, bude moci dojít pěšky k bungalowu svého bratra. Zjistíme-li, že jsme místo přeletěli, vrátíme se po řece zpět, a je-li ještě vpředu, pak popojedeme. Vyměň si místo s Fee Wongem.“</p>
<p>Fee Wong přišel kupředu a posadil se vedle Bigglese. Hleděl dlouho a vytrvale na řeku, avšak protože to bylo po prvé, co se na ni díval shora, nebyl si svou posicí jist. Byl dosti čestný, aby to přiznal.</p>
<p>„Pak se tedy musím spustit dolů a přistat,“ pravil Biggles.</p>
<p>„Výborně,“ odvětil Fee Wong neochvějně.</p>
<p>Vlastní přistání bylo nebezpečnou věcí. Nejprve musel Biggles najít pruh řeky tekoucí od severozápadu na jihovýchod, aby mohl přistat proti větru. To ovšem nebylo naprosto nutné, vzhledem k tomu, že vysoké stromy po obou stranách řeky jistě lámaly sílu větru, avšak velela tak opatrnost. Nebylo tam žádného úseku, kde by řeka tekla absolutně přímým směrem, a proto si vybral nejvhodnější místo a pak klouzal dolů, aby přistál na vodě, jež v těchto místech byla asi sto až dvě stě metrů široká.</p>
<p>Letadlo těžce dosedlo, poskočilo mrakem vodní tříště, na okamžik se zastavilo a pak začalo plouti s proudem.</p>
<p>„Podívejte se ven, zda-li poznáte, kde jsme,“ pravil Biggles Fee Wongovi.</p>
<p>Číňan vstal, rozhlédl se po obou březích a pak sdělil Bigglesovi, že ví přesně, kde jsou. Když se ho Biggles zeptal, zda-li jsou nad, nebo pod Telapurem, ukázal dolů po řece. Nemohl odhadnout přesnou vzdálenost, avšak Biggles usoudil, že pily nejsou daleko.</p>
<p>„V tomto případě bude nejlépe, když se klidně posadíme a dáme se nést proudem,“ odvětil Biggles. „V celku jsme to udělali dost dobře.“</p>
<p><emphasis>Cayman </emphasis>urazil za čtvrt hodiny asi jednu míli a potom narazil nosem na skrytou písčinu. Ocas se ztočil a pomalu se obrátivší letadlo začalo zvolna plout k jižnímu břehu. Říci, že bylo zahnáno na břeh, bylo by mylné. Ve skutečnosti bylo totiž letadlo vehnáno do zapletených větví, visících daleko nad řeku, avšak od skutečného břehu bylo dosud vzdáleno několik metrů.</p>
<p>„Můžeme klidně přistát,“ pravil Biggles. „Zde máme největší naději, že nás nespatří nikdo, kdo popluje po proudu nebo proti němu.“</p>
<p>To se snadno podařilo. Chopivše se větví, mohli letadlo přitáhnout až ku břehu. Když se pak přiblížili nosem až těsně k němu, vystoupili na břeh, aby protáhli své zdřevěnělé údy.</p>
<p>„Nuže, zde je to,“ prohlásil Biggles. „Zde je to, kde řekneme sbohem Fee Wongovi.“</p>
<p>Obrátil se k Číňanovi. „Chtěl byste, abychom počkali, dokud se neujistíte, že váš bratr je v Telapuru – nebo že je všecko v pořádku?“</p>
<p>„Vy nemáte dost benzinu k návratu na Borneo?“ vyzvídal Fee Wong.</p>
<p>„Tím si nelamte hlavu,“ odvětil Biggles.</p>
<p>„Co chcete dělat?“</p>
<p>„Poletíme tak daleko, jak budeme moci a snad se dostaneme na pobřeží Bornea nebo na nějaký blízký ostrov.“ Biggles skutečně neměl dosud žádný pevný plán.</p>
<p>„Možná, že můj bratr má benzin,“ prohlásil najednou Fee Wong docela klidně.</p>
<p>Biggles ustrnul. „Řekněte to ještě jednou!“</p>
<p>„Říkám, že můj bratr má možná benzin.“</p>
<p>To bylo něco, nač Biggles nebyl připraven. „Proč by měl mít benzin?“</p>
<p>„Užívá benzinu k pohonu motoru v pile.“</p>
<p>„Tím se všecko mění,“ prohlásil Biggles. „Není ovšem jisté, zda jeho benzin bude benzinem pro letadlo. Ale to je třeba zjistit, zajdete tam a zjistíte, jaký má. Není třeba, abychom tam šli všichni.“</p>
<p>„Mám tam s ním zaskočit?“ nabízel se Ginger.</p>
<p>„Myslím, že bude líp, budeme-li se v téhle zemi držet pohromadě,“ rozhodl Biggles. „Kdybychom se odloučili, nemuseli bychom se již sejít.“</p>
<p>„Jdu,“ přerušil je Fee Wong. „Vrátím se velmi brzy.“ Vyškrábal se na břeh a zmizel ve tmě.</p>
<p>„Doufám, že se opravdu hodně brzy vrátí,“ pravil Bigles, plácnuv se důkladně po tváři, když se mu na ní usadil moskyt. „Moskyti nás roztrhají na cucky, zůstaneme-li zde dlouho. Myslím, že nejlepším místem je pro nás kabina; tam budeme aspoň poněkud chráněni proti těm drobným bestiím.“</p>
<p>Vlezli zpět do stroje a posadili se k odpočinku. Biggles si zapálil cigaretu. Ginger a Algy se pokoušeli usnout, avšak moskyti rozhodli jinak a oba se pokusu znechuceně vzdali. Pak se ozval zvuk, který přivedl Bigglese do střehu. Bylo to ostré bušení deště do střechy kabiny.</p>
<p>„Déšť,“ zaúpěl Biggles. „Je-li to začátek opravdových dešťů, pak tu uvázneme na pěkně dlouhou dobu.“</p>
<p>„Co tím myslíš – opravdové deště?“ tázal se Ginger.</p>
<p>„Monsun má začít za čtrnáct dní a dostavuje se obvykle velmi přesně; avšak občas mu předchází jakási předběžná sprška, jen abys mohl ochutnat, co tě čeká. Někdy se však stává, že se monsun dostaví o trošku dřív a je-li to ono, co se teď stalo, pak se octneme v nejnekřesťanštější mizérii, v jaké jsme kdy byli. Nemluvil jsem o tom, když jsme přistáli, ale zdálo se mně hned, že řeka nějak rychle teče, jako by zde, nebo někde u jejích pramenů bylo již pršelo. Možná, že poznáme pravdu, až se Fee Wong vrátí.“</p>
<p>Zrovna když Biggles hovořil, nabylo šumění padající vody takové síly, že Ginger nemohl uvěřit, že by to působil déšť. Otevřel postranní okno a vykoukl ven. Nemohl nic spatřit. Všecko bylo vymazáno clonou vody. Déšť nepoletoval střídavě, nezesiloval se ani nezeslaboval: padal prostě dolů vytrvalým proudem, jako byste byli otevřeli miliony píp. Ginger zavřel okno.</p>
<p>„Je to přece jen déšť,“ řekl druhům. „Jak dlouho to může trvat?“</p>
<p>„Týden, možná měsíc, možná v jednom kuse tři měsíce,“ odpověděl Biggles.</p>
<p>„Tři měsíce?“ Ginger se zděsil. „To by zatopilo celý svět.“</p>
<p>Biggles se znaveně usmál. „Také zatopí – aspoň tuhle část světa. Doma míváme dvacet až dvacet pět centimetrů deště ročně. Zde může napršet za pouhý jeden den víc než u nás za celý rok. Tady se neměří dešť na centimetry, nýbrž na metry. Nemá smyslu se klamat. Obávám se, že monsun začal. Je zlé, že jsme sem přišli zrovna při jeho začátku, ale nemůžeme jej zastavit. Nedá se nic dělat. Mnohem více mě zajímá, do jaké míry se tohle dotkne Fee Wongových plánů. Bárky mohou totiž odplout dříve, nežli se mu podaří dát dohromady skupinu sabotážníků. Mezitím bude řeka stoupat tak rychle, že si budete myslet, že jsme ve zdviži.“</p>
<p>„Hrome, my tu přece nemůžeme jen tak nečinně sedět,“ prohlásil Ginger,</p>
<p>„To je jedna z oněch chvil, kdy nemůžeme dělat nic jiného,“ odvětil vyrovnaně Biggles. „Tady je nám líp než venku na řece, třebaže budeme možná vyplaveni, bude-li déšť pokračovat. Nebudeme-li odplaveni, pak můžeme být vyneseni do stromů. To pak již nepoznáme ani kde teče řeka, protože celý kraj bude zaplaven. Pro tu chvíli jsem rád, že jsme v suchu – však budeme brzy dost mokří. Neuškodí, otevřeme-li plechovku s hovězím a zakousneme-li se do sucharu.“</p>
<p>Uplynuly dvě hodiny. Dešť vydával své pravidelné šumění a Ginger se začal ptát, jak dlouho potrvá, nežli se z toho rámusu zblázní. Jedna věc byla jista: dokud lilo, byli upoutáni k řece i kdyby dostali benzin, protože by bylo beznadějné pokoušet se vzlétnout v tom oslepujícím dešti.</p>
<p>Konečně prolomil jejich těžké bdění jakýsi výkřik. Padajícím deštěm pronikl záblesk svítilny. Byl to Feeb Wong, s řízou přilepenou blátem a deštěm k tělu. Za ním stála jiná postava, jakýsi Číňan přibližně téhož stáří. Ginger hádal, že je to Ah Wong, bratr Fee Wonga, což se také potvrdilo. Biggles na ně zavolal, aby vstoupili do kabiny. Poslechli, protože by bylo nemožné rozprávět venku. Oba Číňané vlezli dovnitř, a voda, jež z nich padala, tvořila kaluže na podlaze.</p>
<p>„Monsun začal,“ pravil Fee Wong bez jakéhokoliv vzrušení.</p>
<p>„Zpozoroval jsem to,“ odvětil Biggles poněkud sarkasticky. „Jaké máte novinky?“</p>
<p>S orientálním klidem začal Fee Wong vyprávět příběh o tak neočekávané kalamitě, že letci seděli nehnutě, oněmělí údivem. Bylo to horší, nežli mohl kdokoliv z nich předvídat. Ginger se snažil zapamatovat si hlavní fakta. Byla tato:</p>
<p>Monsun propukl. V posledních čtyřech dnech došlo k několika sprškám, a to způsobilo, že japonské bárky opustily svá kotviště na západní straně poloostrova a nastoupily cestu na východ. Kotvily již v Telapuru přímo za pilami, a byly by odpluly ještě dále, kdyby zde nebyl přerušil jejich cestu japonský vojenský pontonový most. Po mostě již přejelo několik japonských jednotek s děly a lehkými tanky. Avšak hlavní útvar měl po něm přejet na druhou stranu v nejbližších dvacetičtyřech hodinách. Oddíly, které přešly na druhou stranu, se utábořily na pile. Po přechodu vojsk měl být most odstraněn, aby bárky mohly pokračovat v plavbě. Tolik se Fee Wong dověděl od svého bratra, který byl dosud na pile. Místo, na kterém <emphasis>Cayman </emphasis>nyní nejistě lnul ku břehu, bylo vzdáleno necelých šest kilometrů od pily a méně než osm kilometrů od mostu.</p>
<p>„Co je s benzinem?“ otázal se Biggles, když Fee Wong konečně zmlkl.</p>
<p>Ještě dříve než Číňan odpověděl, Ginger jaksi v podvědomí tušil, jaká bude odpověď. Nepříjemnosti totiž zřídka přicházejí osamocené.</p>
<p>„Žádný benzin,“ odpověděl Fee Wong. „Japonci vzali.“</p>
<p>Biggles si zapálil cigaretu a chvíli tiše kouřil. „Vypadá to, jako bychom tu měli chvíli zůstat,“ poznamenal náhle.</p>
<p>„Nezůstat,“ prohlásil Fee Wong. „Řeka stoupá. Rozlomí letadlo na kusy.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Okay. </emphasis>Tak tedy nezůstaneme,“ zamumlal Biggles. „To znamená, že odjedeme.“</p>
<p>„Nejít,“ pravil Fee Wong. „Řeka vás všechny rozdrtit.“</p>
<p>Biggles se podíval na Algyho a pak na Gingera.</p>
<p>„Slyšeli jste? Nemůžeme zůstat ani odejít. To je pěkné. Uvidíme, co nám ještě řekne, a pak se rozhodneme.“</p>
<p>Při dalších dotazech se ukázalo, že benzin, asi dva hektolitry obyčejného automobilového benzinu, je dosud na pile, třebaže byl s jinými věcmi, jež si Japonci vybrali, připraven k odvezení. Ah Wong a kuliové, kteří pracovali na pile, nebyli internováni, protože nebylo kde je internovat. Japonci jim prostě přikázali, aby zůstali kde jsou. Bárky kotvily těsně vedle sebe a u každé stála hlídka, kromě toho bylo několik oddílů utábořeno na břehu. Ah Wong soudil, že jedno či dvě lana by se podařilo s úspěchem přeříznout, sabotéři byli by však potom určitě objeveni.</p>
<p>„To nemá žádnou cenu,“ zabručel Biggles. „Musíme vyřídit všecko nebo nic. Kdybychom mohli rozbít onen most, pak bychom nejenom roztříštili vojsko, nýbrž určitě bychom také odvedli pozornost od bárek. Musíme ovšem zápasit s časem. Zítra zřejmě přejde na druhou stranu zbytek Japonců a bárky budou pak pokračovat v plavbě. Jakmile se jednou octnou z dosahu kuliů Ah Wonga, pak již nebude mít smysl je honit.“</p>
<p>Zatím co Ginger hovořil, vyhlédl Ginger postranním oknem, především aby zjistil, jak vysoko stoupla voda. Stoupla, jak odhadoval, asi o půl metru, a chtěl se právě odvrátit zpět, když jakýsi pohyb na břehu upoutal jeho zrak. Na okamžik zíral na jakýsi nezměrně černý předmět, a když se ten předmět znovu pohnul, zmrazil ho strach – strach z neznáma. Jeho tvář byla o stupeň bledší, když se obrátil zpět do kabiny.</p>
<p>„Jářku! Okamžíček,“‘ řekl vylekaně. „Něco je na břehu – jakási ohromná nestvůra. Nemohu rozeznat, co je to.“</p>
<p>Fee Wong se přinutil k slabému úsměvu. „Slon,“ pravil. „Slon patří mému bratru.“</p>
<p>Ginger se rozpačitě zašklebil; neulehčilo se mu.</p>
<p>„Nevěděl jsem, že máte krotkého slona,“ pravil.</p>
<p>„Máme sto slonů,“ pravil Ah Wong klidně.</p>
<p>Ginger zamrkal. „Sto slonů? Pane Bože! Co s nimi děláte?“</p>
<p>Biggles v té chvíli zbystřil pozornost. Neměl ani zdání, k čemu by mohlo sloužit sto slonů, ale nepominul žádnou věc bez prozkoumání.</p>
<p>„Ano,“ pravil rychle, vzpomínaje si zhruba, že všude na Východě se užívá slonů k vytrhávání stromů, „co vlastně děláte s těmi slony, pane Fee Wongu?“</p>
<p>Fee Wong vykládal, že stromy po skácení jsou ještě příliš těžké, aby se mohly plavit po řece. Proto jsou po okleštění ponechány asi šest měsíců na březích, kdy bývají již tak vyschlé, že se ani neponoří. Potom se po řece plaví k pile. Slonů se užívalo k svrhávání kmenů do vody. Právě nad místem, kde letadlo kotvilo, měli nashromážděno velké množství kmenů, připravených pro dopravu po řece. Práce byla ovšem příchodem japonských vetřelců přerušena.</p>
<p>„Opravdu?“ pravil Biggles. který přemýšlel velmi rychle. Obrátil se k Algymu. „Kmen stromu je pěkný, masivní kus dřeva. Kdybychom spustili nějaké kmeny na vodu, pluly by po řece jako palice a rozbily by pontonový most. Zmatek, který bychom tím vyvolali, poskytl by nám příležitost dostat se k bárkám.“</p>
<p>Obrátil se zpět k Fee Wongovi. „Jsou sloni teď u dřeva?“</p>
<p>Ah Wong se vložil do rozhovoru a řekl, že jsou. Byli skryti v pralese pod dohledem jednoho indického mahuta.</p>
<p>„Mohou sloni pracovat v noci?“ vyzvídal Biggles.</p>
<p>Ah Wong se usmál nad nevědomostí bílého muže. „To jsou cvičení sloni. Dělají, co se jim přikáže.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Okay,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>pravil Biggles. „Dejme se do práce. Rozbijeme most a pak se pustíme do bárek. Ukažte nám cestu, Ah Wongu.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola dvanáctá</emphasis></strong><strong>HEKTICKÁ NOC</strong></p>
<p>Ginger byl naskrz promoklý ještě dříve, nežli se vyhrabal po blátivém břehu na hrubou cestu, která, jak se ukázalo, vedla podél řeky. Svět se stal přízrakem vody, záplavou, která se snášela nekonečným proudem shora a dávala zemi vzhled napité houby. Všecko kapalo. Hřmot byl neuvěřitelný.</p>
<p>Slon byl velmi učenlivým zvířetem, jakými bývá většina cvičených slonů. Byl to Ah Wongův jezdecký slon. Ginger byl pozván k jízdě, avšak dal přednost chůzi, třebaže byl brzy šťasten, mohl-li se aspoň pověsit na slonův ocas.</p>
<p>„Zbláznili jsme se,“ řekl Bigglesovi, který se plahočil vedle něho. „Všichni se zbláznili. Celý svět se zbláznil.“</p>
<p>„Nezapomeň, že ses sám pozval na tento výlet,“ odvětil Biggles.</p>
<p>Prodírali se světem vody, bláta a vody asi dvacet minut; pak je Ah Wong zastavil.</p>
<p>Co se přihodilo potom, to si Ginger nikdy nemohl uvědomit. Jakási věc – nikdy nepoznal, co to bylo – ho udeřila do hlavy a způsobila mu pořádnou bolest. V pralese se ozývaly výkřiky a kvílivé troubení slonů. Velké černé stíny se daly do pohybu. Kmeny padaly, kutálely se a plácaly do vody. Tři běloši stáli pohromadě. Nebylo pro ně práce. Fee Wong se čas od času objevoval a promluvil s nimi pár slov. Klidně a rozvážně, jako by byl na nějaké zahradní společnosti. Občas povzbudil některého těžce oddychujícího kuliho. Gingerovi všechno připadalo jako zmatený sen, plný bolesti a deště, deště a ještě více deště. Chvílemi se přistihl, že přemýšlí, zdali to, co vidí je skutečnost. Nikdy si s větším ulehčením nepovšiml prvého slabého zásvitu jitra. Řeka byla vzduta záplavou.</p>
<p>Ah Wong se objevil a oslovil svého bratra. Byl s ním vysoký malajský předák. Ginger zahlédl mužova záda a otřásl se. Byla čerstvě rozbičována na cáry. Muž se rozhlédl a zahlédl Gingerův ztrnulý pohled. Na okamžik se jejich oči setkaly a Ginger cítil, jak mu tuhne krev z výrazu chmurné nenávisti v očích domorodcových. Pochopil, kdo ho zbičoval, a Ah Wong to potvrdil.</p>
<p>„Kayan žádat Japonce, aby nespálit jeho dům,“ pravil zvolna.</p>
<p>„Zbičovali ho mnoho. On nemilovat Japonce.“</p>
<p>„Dovedu to pochopit,“ odvětil zachmuřeně Biggles.</p>
<p>Fe Wong pravil, že se domnívá, že kmeny musely již v té chvíli protrhnout hráz pouhou svou váhou, avšak soudil, že by bylo dobře se o tom přesvědčit.</p>
<p>„Dobrá, přesvědčme se,“ souhlasil Biggles. Musel křičet, aby jeho hlas přehlušil hluk padající vody.</p>
<p>Všichni se vydali na cestu podél břehu. <emphasis>Cayman </emphasis>byl dosud na svém kotvišti, avšak byl vyzdvižen do větví stromů a skýtal zneklidňující a melancholický pohled. Plátno bylo potrháno na několika místech. Ginger zpozoroval vodního hada, svinutého na ocase letadla.</p>
<p>Bigles se na okamžik zastavil, aby si prohlédl letadlo. Pak pokrčil rameny. „Nemůžeme proti tomu nic dělat,“ poznamenal.</p>
<p>To byla tak zřejmá pravda, že mu nikdo neodporoval. V této chvíli se zdálo nepodobné pravdě, že toto letadlo bude ještě někdy létat.</p>
<p>Pokračovali v cestě. Avšak ne daleko. U nejbližšího ostrého záhybu se najednou zastavili nad obrazem, který se naskytl jejich zraku. Celou minutu nikdo nepromluvil.</p>
<p>Pak řekl Biggles hořkým hlasem. „Věřili byste tomu?“</p>
<p>Stalo se toto: Kmeny neodpluly po řece, jak předpokládali. Zdálo se, že v noci padl přes řeku jeden obrovský strom. Kmeny se o něj zachytily, vytvořivše jakousi hráz, za níž se nakupila voda, větvoví a ještě více kmenů. Řeka za ní byla čistá.</p>
<p>Ginger by byl plakal zklamáním. „Po celé té práci – tohle!“ vzdychl smutně.</p>
<p>Oba Číňané na to hleděli, hluboce rozrušeni.</p>
<p>V té chvíli se objevil jeden kuli, přibíhající po cestě. Štěbetal jako opice.</p>
<p>„O čem mluví?“ vyzvídal Biggles.</p>
<p>Fee Wong se otočil. „Říká, že Japonci teď jedou přes řeku,“ pravil.</p>
<p>V očích Bigglesových se objevil podivný výraz. „U sta hromů!“ křičel. „Kdyby tahle hráz byla rozbita, uvolnilo by se milion tun vody a sta tun dřeva. Most by byl spláchnut jako cár tenkého papíru – tak jako bárky.“</p>
<p>Je nepodobné pravdě, že Malajec Kayan porozuměl těmto slovům, slyšel však co kuli hlásil a nebyl jen tak nadarmo předákem dřevařů. Možná, že si uvědomil mnohem lépe nežli Biggles, co se stane, bude-li hráz rozbita. Jeho tvář se rozšířila v strašlivý úsměv, odhalující jeho zuby, hrozně rozežrané, betelovými ořechy. Potom, dříve nežli ostatní mohli poznat jeho úmysly, a určitě dříve nežli ho mohli zadržet, pádil dolů k řece. V ruce svíral těžký hák, kterého v noci užíval k tahání klád. Užívaje ho jako tyčky k udržení rovnováhy, pustil se po hrázi, přeskakuje s klády na kládu s hbitostí, nabytou dlouhou zkušeností. Bylo jasné, co zamýšlí.</p>
<p>Biggles křičel, ale domorodec toho nedbal, i když snad volání slyšel, což však bylo nepravděpodobné.</p>
<p>„Praskne-li hráz, bude rozdrcen na kaši!“ křičel Algy úzkostným hlasem.</p>
<p>„On to ví,“ pravil klidně Fee Wong. „Japonci zabili jeho ženu a děti, proto on nemít víc lásku k životu. Dává přednost k pomstě. Kayan je Malajec.“</p>
<p>Když se Kayan ocitl uprostřed <emphasis>hráze, </emphasis>vybral si jedno místo, kde zasekl železný hák a začal tahat. Ostatní na břehu ho mohli jen bezmocně sledovat. Nikdo nepromluvil. Nikdo se ani nehnul. Byl to jeden z oněch okamžiků, kdy se zdá, že se čas zastavil. Ginger uviděl, jak se kláda, na které Kayan stál, začala hýbat. Malajec vložil do tyče všechnu svou sílu. Kláda povyskočila. Pak, s hřmotem, jaký působí vysoce výbušná bomba při výbuchu na pevné silnici, se hráz propadla a v dalším okamžiku se řítilo tisíc tun klád, poháněných mohutnou vlnou nadržené vody, dolů po řece. Kayan se udržoval na krátký okamžik v rovnováze na jedné kládě. Odhodil hák a stál s roztaženýma rukama jako bronzová socha v triumfálním postoji. Pak zmizel mezi otáčejícími se kmeny a v záplavě žluté, zpěněné vody.</p>
<p>Ginger nabral zhluboka dech a navlhčil své rty. „Budu to vidět, co budu živ,“ řekl pevným, ale tichým hlasem.</p>
<p>„Rychle!“ křičel Fee Wong, najednou vyrvaný ze svého orientálního klidu a začal ubíhat do kopce, jenž se v tomto místě tyčil vedle řeky.</p>
<p>Ostatní ho následovali. Nedbaje deště, bláta a trnů, jež rvaly jeho maso, prodíral se Ginger promoklou džunglí. Neměl zdání kam nebo proč jde, a ani se nenamáhal na to myslet. Šel prostě jako zvíře vpřed, protože šli ostatní.</p>
<p>Za pět minut dosáhli vrcholku kopce. Pak pochopil. Řeka obtékala kopec širokým obloukem a ze svého nového postavení mohli vidět za její záhyb. Dorazili na místo právě včas, aby spatřili, jak vířivá vlna zasáhla most, který, jak to Biggles prorokoval, byl spláchnut jako cár tenkého papíru. A s ním letěli do vody japonští vojáci, nákladní auta a děla, nadouvající se změť, jež se hnala vpřed rozšiřujícím se proudem. A proud se přehrnul přes břehy a rval pryč velké stromy, jako by to byly jen slabě zakořeněné rostlinky.</p>
<p>Fee Wong ukazoval. „Bárky!“ bylo vše, co řekl.</p>
<p>Ginger si jich dosud nepovšiml, protože byly hluboce ponořeny a kotvily těsně u břehu. Nyní je po prvé spatřil – posádky vyskakovaly na břeh v zoufalé snaze spasit se před řítící se záplavou, jež se hnala kolem nich. Co se přihodilo poté, nebylo jasné, protože bárky byly pohlceny vzdutým proudem a letícími kládami. Jeden kus dřeva, vypadající z dálky dosti nevinně, avšak jistě vážící mnoho tun, udeřil do jedné z bárek jako torpédo. Jiné byly vrženy na vršek potápějícího se plavidla a najednou vše co mohli vidět byla sprška vody, v níž klády a bárky byly beznadějně smíchány.</p>
<p>Biggles byl první schopen slova.</p>
<p>„Kayan udělal pěknou práci,“ pravil. „Vzal nám to z rukou. Nám tu už nic na práci nezbývá. Bude třeba celé armády, aby se tahle míchanice napravila, jestli to je ovšem vůbec možné, o čemž pochybuji. Oddíly, které zůstaly na severní straně řeky, budou tam muset zůstat, dokud neskončí monsun. Co budete dělat, Fee Wongu?“</p>
<p>Číňan oslovil svého bratra svou rodnou řečí. Obrátiv se pak k Bigglesovi, řekl:</p>
<p>„Můj bratr zůstat zde. Já zůstat také. Možná, že se jednou dostaneme do Číny. Co vy udělat?“</p>
<p>Biggles se zašklebil. „Abych řekl pravdu, Fee Wongu, nevím. Budu se moci lépe rozhodnout, až uvidím naše letadlo.“</p>
<p>Provlhlou a hnijící vegetací nastoupili svou cestu dolů k břehu řeky, nyní bahnisku, z něhož vyčnívaly převrácené stromy a kořeny stromů, z nichž byla půda spláchnuta; každý skýtal útočiště stonožkám, škorpionům a hadům. Vzduch byl těžký pachem hnijícího dříví a listí.</p>
<p><emphasis>Cayman </emphasis>byl dosud na svém kotvišti, avšak skýtal tísnivý obraz. Vodou, jež se navršila za hrází<emphasis>, </emphasis>byl vyzvednut až do větví stromů, visících nízko nad řekou. Když voda po prasknutí hráze náhle opadla, zachytilo se kotevní lano na jedné větvi tak, že nos letadla zůstal viset ve vzduchu. Plátno na křídlech bylo na několika místech potrháno, avšak trup, pokud se dalo rozpoznat blátem a věncovým listím, byl, jak se zdálo, nepoškozen. Had již neseděl na ocase, jak Ginger zpozoroval.</p>
<p>Biggles udělal rychlou prohlídku. „Nevypadá zrovna pěkně, ale myslím, že není vážně poškozeno,“ oznámil. „Přeřízneme-li kotevní lano, dřepne pěkně na vodu. Řeka ovšem zase stoupá, takže letadlo bude brzy odneseno, a kdyby stoupla hodně, pak jistě bude zničeno úplně.“</p>
<p>„Myslíš, že bychom se dostali do vzduchu?“</p>
<p>„To zjistíme jen pokusem,“ odvětil Biggles. „Mám dojem, že to půjde docela dobře, třebaže ovšem nemáme dost benzinu, abychom se dostali zpět na Borneo.“</p>
<p>„Kolik nám chybí benzinu?“ vyzvídal Ginger.</p>
<p>„Nelze zjistit mnoho-li ho zbývá v nádržích, dokud je stroj v této papouščí pozici,“ odvětil Biggles. „Kdybychom získali ony dva hektolitry šťávy, kterou má Ah Wong na pile, a která, doufejme, tam ještě je, pomohlo by nám to, třebaže by nám to nezaručovalo návrat domů. Musím přiznat, že je to malý problém. Vypadá to šíleně, vznést se s vědomím, že dříve či později budeme muset nouzově přistat; na druhé straně však je setrvání zde stejně beznadějné.“</p>
<p>Biggles pohlédl na Fee Wonga. „Myslíte, že máme nějakou naději dostat sem benzin z pily?“</p>
<p>Fee Wong oslovil svého bratra, který se v té chvíli tvářil velmi nejistě.</p>
<p>Jaká by byla bývala jeho odpověď, musí zůstat pouhou domněnkou, neboť dříve než mohl promluvit, byla konference přerušena pustošivým způsobem. Nejprve se ozvalo z nevelké vzdálenosti v džungli praskání. Praskání bylo provázeno jakýmsi zvláštním, zvonivým zvukem, jako by byly vlečeny řetězy. Každý pohlédl směrem, odkud se zvuk ozýval a jenž přicházel odkudsi nad řekou. Zvonění a praskání se blížilo; mohl to být vlak, ženoucí se podrostem. Pak pronikavé zatroubení poskytlo klíč k rozřešení záhady. Ah Wong vykřikl jediné slovo, avšak dříve nežli mohlo být přeloženo, vynořil se z džungle nejohromnější slon, jakého kdy Ginger viděl. Přibližoval se rychlým během, maje svinutý chobot. Dva velké růžence špinavého potu mu tekly s tváře. Přervaná pouta visela s jeho nohou.</p>
<p>„To je Sultán!“ křičel Fee Wong. „Je šílený!“</p>
<p>Ginger si matně vzpomněl, že slyšel o sloních samcích, kteří byli v zajetí zachváceni občasnými výbuchy šílenství, avšak tento případ byl prvý, který spatřil. Nezůstal stát, aby ho pozoroval. Neudělali to ani ostatní, protože velké zvíře je v tom okamžiku spatřilo a s pronikavým zlostným zatroubením se dalo, do dunivého trysku. Pokusit se spasit na břehu bylo zřejmě beznadějné. Zbývala jediná možnost, jak se vyhnout té šílené, zvířecí zuřivosti, a tou možností byla voda, což si, jak se zdálo, každý uvědomil. S jedinou výjimkou nastal všeobecný hon k letadlu. Jen Ah Wong se vyšplhal na strom. Na neštěstí to nebyl nijak velký strom a tato skutečnost poskytla ostatním příležitost k úniku.</p>
<p>Biggles se vrhl skokem do kopule a z ní do kabiny. Pak se vynořil se sekerou v ruce. Jedním úderem přeťal kotevní lano. Letadlo dopadlo na vodu jako loď, spuštěná náhle s klouzavých kolejí. Ostatní v té chvíli buď již naskákali nebo se vytáhli na palubu, Ginger na trup, Algy na křídlo a Fee Wong na ocasní plochu. Biggles volal zuřivě o pomoc. Opíral se o silnou větev a pokoušel se uvolnit letadlo. Křičel také na Ah Wonga, aby skočil k nim.</p>
<p>Ah Wong byl dosud na stromě, a byl to on, k němuž byly upřeny krví podlité oči slona. Slon objal kmen a pokoušel se jej vytrhnout z půdy. Strom se strašlivě kymácel. Když poznal, že jej nemůže vytrhnout, opřel se slon o strom a tlačil. Strom se skláněl před těžkou váhou. Ah Wong sklouzl po jedné větvi a pověsil se na ni.</p>
<p>„Hleďte!“ křičel Biggles. „Strom padá.“</p>
<p>Zároveň vytáhl revolver a zahájil palbu na slona. Věděl dobře, že ho tak malou zbraní nemůže usmrtit, chtěl však upoutat jeho pozornost. V tom měl úspěch, ne však dříve, nežli se strom převrátil. Padl do špinavé vody, strhávaje Ah Wonga s sebou. Ginger se hnal kupředu a zachytil větev. Slon sklouzl s břehu do vody, a vlna, kterou jeho mocné tělo vytlačilo, dodala proudu onen zbytek síly, kterého bylo třeba k vyproštění <emphasis>Caymana.</emphasis><emphasis> </emphasis>Letadlo vyklouzlo do rychle se ženoucího proudu. Ah Wongovi, vyhrabavšímu se z větví stromu, se podařilo dosáhnotu Gingerovy ruky. Oddechujícího vyčerpáním a rozčilením vytáhl ho Ginger na palubu.</p>
<p>„Zaveď ho do kabiny a pomoz mně při odklizování tohohle svinstva!“ křičel Biggles, který v té chvíli odtrhával a odhazoval přes palubu větve, jimiž bylo letadlo polepeno.</p>
<p>Bezmocné těleso <emphasis>Caymana </emphasis>bylo unášeno rychle ubíhajícím proudem. Ginger se dal do bláznivého smíchu. Ještě nikdy neviděl letadlo v takovém stavu, a nikdy si nic podobného ani nepředstavoval. Bylo pokryto až ke špičkám křídel bahnem. Rostliny visely s jeho trupu i ze zákrytů motorů.</p>
<p>„Čemu se, u sta hromů, směješ?“ hřímal Biggles. „Pomoz, ať se zbavíme aspoň toho nejhoršího svinstva! Copak nechápeš, že nevzneseme-li se v pěti minutách do vzduchu, dostaneme se k pile a vběhneme Japoncům do rukou?“</p>
<p>Ginger se rázem přestal smát. Nebyl ve skutečnosti nijak rozveselen. Nedostatek spánku, rozčilení a vyčerpání spolu s parným vedrem monsunu začínaly působit na jeho silně napjaté nervy. Ve snaze vzchopit se, začal trhat překážející smetí s trupu a házet je do řeky.</p>
<p>Myslel si, že všecko rozčilení mají již za sebou; v tom se však mýlil. Je pravda, slon, ač šílený, přece jen nebyl takový blázen, aby pronásledoval letadlo na řece. Stál na bahnitém břehu, nerozhodný, avšak bdělý a mával chobotem se zvířeckou zuřivostí.</p>
<p>Zato se přihodilo něco nového. Znenadání se ozval výkřik. Třeskl výstřel z pušky a kulka utrhla kus plátna z křídla, necelého půl metru od Gingerovy tváře. Málem že nespadl do řeky. Zachytiv se krytu motoru, pohlédl k místu, odkud třeskl výstřel a s ustrnutím uviděl řadu japonských vojáků, pobíhajících po břehu. Byli zrovna o kousek dál od slona, který obrátil svou masivní hlavu, aby vypátral nový předmět pro svou nenávist. Ginger ovšem nevěděl, co zde Japonci chtěli, soudil však, že byli vysláni proti proudu, aby zjistili, kdo byl zodpověděn za svržení kmenů do vody – nebo snad hledali Ah Wonga? A teď ovšem spatřili britské letadlo a ihned k němu obrátili svou pozornost. Věru, osud letců mohl být velmi zlý, kdyby se jich nebyl ujal jejich poslední nepřítel, slon.</p>
<p>Japonci slona nezahlédli. Dívali se na letadlo. Byli by bývali sotva zpozorovali zvíře, pokryté bahnem a stojící pod úrovní cesty, i kdyby nebylo letadlo upoutalo jejich plnou pozornost. Japonci vroubili břeh a rychle zaujímali obvyklé postavení k palbě. V téže chvíli se slon vyšplhal nahoru, aby vypátral nepřítele, kterého sice slyšel, ale kterého ještě neviděl. Když dosáhl cesty, měl je před sebou a zdálo se, že je hned na první pohled nenávidí. Se zuřivým zatroubením zaútočil.</p>
<p>Japonci náhle pozbyli všeho zájmu o letadlo, třebaže je ztěží bylo možno za to vinit. Jedni se pokoušeli o útěk, jiní, odvážnější nebo snad rozumnější proto, že pochopili nesmyslnost útěku, zamířili své zbraně na zvíře. Ale k zastavení útočícího slona je třeba dobře mířené rány a k té již nezbyl čas. Zvíře bylo rázem mezi nimi. Všichni muži na letadle, včetně Bigglese, se dívali, co se bude dít.</p>
<p>V té chvíli začalo znovu silně pršet a dešť vymazal scénu z jejich dohledu. Ginger lapal dech. Nikdy si takový dešť nedovedl představit. Z nebes se lilo, jako by svět měl být spláchnut ze skutečnosti. Déšť padal tak prudce k zemi, že netvořil kapky, nýbrž zaléval zemi vytrvalým proudem. S jednoho konce letadla nebylo vidět na druhý.</p>
<p>Biggles pokynul Algymu a chytil Gingera za paži. „V tomhle počasí nemá smyslu se s něčím namáhat!“ křičel, aby přehlušil hřmot padající vody. „Udrží-li se déšť, proklouzneme podél pily, aniž budeme spatřeni.“</p>
<p>Ginger přikývl. Uvědomil si, že jestliže Biggles řekl, že nemá smysl se s něčím namáhat, že je to doslovná pravda. Bylo nemožné vidět na vzdálenost pěti metrů a proto pokus o vzlétnutí, i kdyby se jen podařilo uvést motory do chodu by byl sebevražedný. Letadlo se za plavby pomalu otáčelo, takže nemohli rozeznat břehy, ani odhadnout stav dole na řece. Se svou vylekanou posádkou, zírající do tmy spělo letadlo vpřed – bezvládná skořápka na žlutém toku.</p>
<p>„Kdyby se jen chtěl zastavit ten pekelný déšť, pak bychom se aspoň mohli vznést,“ naříkal Algy.</p>
<p>„Kdyby se tenhle pekelný déšť zastavil, pak bychom se možná octli v palbě nepřátelských oddílů s obou stran řeky.“ zabručel Biggles.</p>
<p>„Jinými slovy,“ vložil se jim do řeči Ginger, „jsme mezi ďáblem a hlubokým mořem.“<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola třináctá</emphasis></strong><strong>DOBRODRUŽSTVÍ NA ŘECE</strong></p>
<p>O několik minut později vrazil <emphasis>Cayman </emphasis>nosem velmi opatrně a docela lehce do bahnitého, křovinatého břehu. Z křoví se zvedal bleskem roztříštěný strom. Ginger si ovšem myslel, že narazil na jeden z břehů řeky. Ostatní si snad mysleli totéž, ale nevyslovili to. Oba Číňané vyměnili mezi sebou několik slov, načež Fee Wong oznámil, že najeli na ostrůvek. Poznali to podle rozčísnutého stromu. Byli již asi dvě míle za pilou.</p>
<p>„Co uděláme teď?“ vyzvídal Ginger. „Zůstaneme zde a počkáme, až nás odplaví stoupající voda?“</p>
<p>Biggles hned neodpověděl. Stál na nose stroje a zíral do deště po pravé straně. Pak skočil na břeh, přebrodil se několika metry bahna, znovu se rozhlédl a opět se vrátil k letadlu.</p>
<p>„Kousek dál odtud je jedna bárka,“ oznámil. „Je z poloviny na břehu – musela tam být vržena vlnami, když praskla hráz.“</p>
<p>„Je někdo na ní?“ dotazoval se Algy.</p>
<p>„Nikoho jsem neviděl. Bude však dobře, přesvědčíme-li se o tom, jinak se nám může stát, že po nás někdo najednou začne pálit,“ skončil svá slova Biggles a vytáhnuv revolver, zmizel v dešti.</p>
<p>Uplynulo asi pět minut. Letadlo se lehce pohnulo. Uplynulo dalších pět minut a stroj se hnul znovu.</p>
<p>„Co tam tak dlouho dělá?“ bručel Algy neklidně. „Voda stále stoupá. Můžeme být každým okamžikem odneseni a pak tu Biggles zůstane sám a opuštěn.“</p>
<p>„Mám za ním zajít a popohnat ho?“ navrhoval Ginger.</p>
<p>„Ano, myslím, že uděláš dobře,“ rozhodl Algy. „Až se dostaneš na břeh, hodím ti lano a můžeš nás pro jistotu uvázat.“</p>
<p>„Okay,“ odvětil Ginger a skočil na břeh.</p>
<p>Učiniv tak, zapomněl na dvě věci. A stejně i Algy. První bylo, že Biggles, snaživší se za slonova útoku vyprostit letadlo, přesekl lano, takže na kruhu upevněném v čele letadla zbylo jen pár metrů – naprosto málo, aby to stačilo pro účel jemuž lano bylo určeno. Ginger stál na břehu a čekal, až mu Algy hodí provaz. Algy pak shledal, že lano je krátké a začal o tom něco povídat. Jeho hlas však skončil vylekaným výkřikem, neboť letadlo se konečně dalo do pohybu. Ginger si pozdě uvědomil, že se to stalo tím, že zbavil nos letadla své tíhy. Spěšně se snažil napravit svůj omyl. Jeho velký spěch byl však jeho neštěstím, protože uklouzl na slizkém bahně a upadl. Ještě při pádu se pokoušel zadržet nos letadla, ale tím vývoj věcí jen zhoršil. Jeho rukám se nepodařilo zachytit se, naopak, udělal to nejposlednější, co si přál – strčil do nosu. To stačilo k odražení letadla. Stroj se začal pohybovat. S pokřikem běžel Ginger okrajem bahna, doufaje, že se letadlo znovu přiblíží; avšak proud je držel nyní již ve své moci, takže letoun stoupající rychlostí se přidal k troskám, unášeným po řece. V dalším okamžiku zmizel z dohledu.</p>
<p>Ginger hleděl několik minut vylekaně do šedivé clony, v níž letadlo zmizelo. Pak se otočil a utíkal – či spíše se mrskal blátem k bárce, jejíž tmavý trup nyní viděl. Napadlo mu, že na plavidle mohou být nepřátelští vojáci, avšak nezastavil se; poháněn vědomím nehody klopýtal kupředu, staraje se jen o nalezení Bigglese, aby mu pověděl, co se přihodilo.</p>
<p>Bárka odpočívala v blátě, lehce položena na bok. Byla obklopena vodou, mělkou v místě, kde byla vyhnána na břeh, hlubokou však na zádi. Ginger se vyškrabal na palubu. Bárka byla něčím naložena; nezastavil se však, aby prozkoumal náklad, který byl zakryt dehtovým plátnem. Nebylo vidět ani duše, proto běžel na záď, kde kolmá plechová roura prozrazovala – jak se domníval – kamna.</p>
<p>Dosáhnuv schůdků, vedoucích do podpalubí, vzkřikl: „Holahej, Bigglesi!“</p>
<p>Z hlubin se mu ozval hlas, a proto seběhl po krátkých schodech dolů do malé čtvercové místnosti, jež byla kombinací kabiny a strojovny. Povšiml si několika kusů japonských uniforem, zřejmě odhozených lodníky za jejich spěšného útěku. Biggles tam byl. Zrovna se nad něčím skláněl. Když se Ginger přiblížil, ohlédl se se spokojeným úsměvem.</p>
<p>„Tomuhle se říká štěstí,“ pravil radostně. „Neuvědomil jsem si dosud, třebaže to je tak jasné, že tyto bárky jsou poháněny motory. Motor je na benzinový pohon – vypadá jako automobilový motor. Nádrž je z poloviny plná.“</p>
<p>Biggles hovořil tak rychle, že se Ginger nemohl dostat k řeči. Ironie situace se ho dotkla tak ostře, že hlasitě zaúpěl.</p>
<p>„Co se ti stalo?“ tázal se Biggles.</p>
<p>„Divil jsem se, co si teď počneš s tak velkým množstvím benzinu,“ odvětil Ginger zachmuřeně. „Přelejeme jej ovšem do stroje.“</p>
<p>„Jakého stroje?“</p>
<p>Biggles se zamračil. „Děláš si vtipy, nebo ses zbláznil? Myslím na naše letadlo. To je samozřejmé.“</p>
<p>„Musíš si je ovšem napřed najít,“ ohlašoval Ginger. „Když jsem je naposledy viděl, odplouvalo po řece.“</p>
<p>Biggles křepce vyskočil. „Proč jsi je neupevnil, nepřivázal, he?“ vyrazil ze sebe.</p>
<p>„Protože nebylo čím. Pamatuješ-li si, přesekl jsi lano těsně u kruhu.“</p>
<p>Biggles přikývl. „Máš pravdu. Udělal jsem to.“</p>
<p>„Šel jsem pro tebe a stoupající voda odnesla letadlo.“</p>
<p>Biggles si utřel zmazané ruce a tvář něčím, co bývalo kdysi kapesníkem. „To pěkně pokračuje.“ vzdychal. „Nejprve jsme měli letadlo, avšak málo benzinu. Teď máme benzin, a žádný stroj. Zbývá nám jediná naděje. Že se totiž podaří Algymu uvést do chodu motory a že se pak obrátí a zachrání nás. Co se děje venku?“</p>
<p>„Déšť, myslím, není již tak silný,“ odvětil Ginger. „Ale řeka rychle stoupá.“</p>
<p>„Když tomu tak, pak je jen otázkou času, kdy se tahle bárka dostane do pohybu. Až popluje, budeme následovat za Algym. Přemýšlím-li o tom, není to tak špatný nápad. Dostali bychom se aspoň dále od pily a od japonských oddílů. Pojď a pomoz mně.“</p>
<p>Aniž věděl, co bude dělat, následoval Ginger Bigglese na palubu a pozoroval ho, jak strhává dehtovinu, pokrývající náklad. Výsledek nebyl neočekávaný. Náklad se skládal z balíků surové gumy.</p>
<p>„Tohle zboží vyházíme přes palubu, rozumíš,“ prohlásil Biggles. „Čím menší bude zatížení, tím dříve se bárka dostane do pohybu.“</p>
<p>Potom začali shazovat balíky přes palubu a v deseti minutách se bárka již pozoruhodně nadnášela. Pokračovali v práci a najednou s uspokojením ucítili, že se plavidlo pohybuje. Biggles zvedl dlouhou tyč, patřící k zařízení bárky a ponořiv jeden její konec do bahna, vzepřel se o ni plnou silou. Záď se začala otáčet.</p>
<p>„Plujeme!“ křičel a v další minutě zůstal ostrůvek za nimi. Ginger zpozoroval ještě dvě další bárky, jednu vysoko na břehu a nepoškozenou, druhou překocenou.</p>
<p>„Co budeme dělat? Dáme se unášet proudem, nebo spustíme motor a pokusíme se ji řídit?“ tázal se.</p>
<p>„Raději se necháme unášet.“ prohlásil Biggles. „Nezdá se mně, že bychom měli ze spuštění motoru nějaký prospěch. Proti proudu bychom stejně nic nesvedli, musíme dolů i kdybychom nechtěli; a při téhle naprosté neviditelnosti poplujeme možná dost rychle i bez motoru. Ostatně, přesvědčme se o tom.“</p>
<p>Biggles se postavil do špice, táhna tyč vodou, aby působila jako kormidlo. Ginger se postavil vedle něho a hleděl do deštivého prostoru, doufaje, že něco zahlédne. Stále ještě pršelo, třebaže liják již nebyl tak silný jako před tím a viditelnost se zvětšila asi na padesát metrů. Ale břehů stále ještě nebylo vidět, za tohoto stavu nesla se bárka po proudu dosti velkou rychlostí.</p>
<p>Ginger věděl, že cestují rychle, avšak pokud nepostřehl v jednom záhybu řeky pobřeží, kterému se dosti přiblížili, neuvědomoval si plně, jak rychle plují. Neuvědomoval si to ostatně ani Biggles, který nyní vyrazil udivený výkřik.</p>
<p>„Možná, že předstihneme <emphasis>Caymana,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>poznamenal Ginger.</p>
<p>„Jedině kdyby naběhl na břeh,“ namítl Biggles. „Pluje-li, pak ujíždí toutéž rychlostí jako my a jako všecko, co je na řece.“</p>
<p>Chvíli pak mlčeli. Potom poznamenal Ginger. „Déšť se, jak se zdá, vyčerpává. Již není tak prudký.“</p>
<p>Byla to pravda. Déšť nebyl již řinoucí se kaskádou; proměnil se ve vytrvalé mžení i viditelnost se očividně zlepšovala. Bylo možno vidět mlhavé břehy jako skrz šedivý závoj. Biggles se po několik minut snažil tyčí udržovat bárku uprostřed proudu. To si žádalo velké námahy a pot mu stékal velkými potůčky po zachmuřené tváři.</p>
<p>„Hrome! To je důkladně tvrdá práce,“ poznamenal. „Pokusím se uvést do chodu motor. Teď, když již vidíme na cestu, budeme moci aspoň udržovat směr. Chop se tyče a snaž se udržet bárku uprostřed, dokud se nevrátím.“</p>
<p>Ginger se chopil tyče a Biggles zmizel v kabině. Za několik minut nato ožil motor a bárka se chvěla pod jeho obrátkami. Biggles se vrátil.</p>
<p>„Je to lepší,“ prohlásil, chápaje se rukojeti kormidla. „Teď již můžeš tyč odložit.“</p>
<p>Poháněna siloví svého motoru spěla bárka po řece rychlostí vpravdě poplašnou pro tak těžké plavidlo. Břehy rychle ubíhaly. Na několika místech byly úplně spláchnuty, zanechávajíce prales stát ve vzduté záplavě. Ginger zpozoroval na pobřeží několik bárek. Jedna z nich byla převrácena.</p>
<p>„Rozbili jsme konvoj důkladně,“ poznamenal.</p>
<p>Biggles neodpověděl, a Ginger, obrátiv se, aby zjistil proč, shledal, že se upřeně dívá přímo před sebe.</p>
<p>„Podívej se!“ pravil Biggles úsečně. „To je <emphasis>Cayman. </emphasis>A co je to vedle něho?“</p>
<p>Pohlédnuv na řeku, spatřil Ginger letadlo, v němž poznal ihned obojživelníka. Vedle něho bylo jiné plavidlo, malý námořní člun. V něm stál muž a mával rukama, jako by dával nějaké příkazy. Obě plavidla plula pomalu vedle sebe.</p>
<p>„To je motorový člun,“ pravil Biggles prudce. „Může být jenom japonský. Připlul si, aby převzal bárky, nebo aby zjistil, co způsobilo, že nepřipluly – a při tom potkal <emphasis>Caymana.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Podívej se, bere <emphasis>Caymana </emphasis>do vleku,“ křičel Ginger, když spatřil, jak se pojednou mezi oběma plavidly napjalo lano.</p>
<p>„U sta hromů! Ty máš pravdu!“ odvětil Biggles. „Pokouší se zatáhnout letadlo ke břehu. Ten chlap ve špici dává Algymu rozkazy. Nikdo si nás dosud nepovšiml. Myslím, že budeme muset zasáhnout.“</p>
<p>Bárka byla vzdálena asi dvě stě metrů od motorky, jež nyní plula napříč proudem proto, aby se dostala z hlavního toku řeky. Za ní, skřípaje pod napětím vlečného lana, byl <emphasis>Cayman. </emphasis>Bárka, mnohem větší nežli motorka, hnala se na scénu asi tak, jako těžké nákladní auto proti bicyklu. Ginger, pohlédnuv na Bigglese, viděl, že se usmívá.</p>
<p>„Dávej pozor, jak budou létat třísky,“ pravil Biggles, opíraje se o kormidlo.</p>
<p>V této chvíli bylo již zřejmé, že si posádka člunu povšimla bárky. Několik mužů v ní stálo a zuřivě signalisovalo, snad v naději, že bárka pozmění svůj kurs. Neměli ovšem žádných příčin k takové domněnce, jak Biggles klidně poznamenal, protože bárka byla obsazena dvěma členy Britského královského letectva. S uniformami a tvářemi znečištěnými blátem, mohli Biggles a Ginger patřit ke kterékoliv zbrani kterékoliv armády.</p>
<p>V posledním okamžiku, aby získal větší rychlost, uvolnil muž na zádi člunu lano, jež drželo <emphasis>Caymana </emphasis>ve vleku; v té době bylo však již pozdě. Bárka spěla proti plavidlu jako malý říční křižník, s nemilosrdnou silou nějaké laviny, řítící se na alpskou chatu. Udeřila přímo doprostřed boku člunu. Zarazila se na okamžik ve svém šíleném postupu a pak spěla dále, zanechávajíc za sebou několik úlomků dřeva a jednoho či dva muže, zápasící s vodou. Motorový člun s proraženým bokem se potopil jako kámen.</p>
<p>Biggles mu už nevěnoval další pozornost. Nebyl by se mohl zastavit i kdyby byl chtěl. Ale nechtěl. Obával se, že vrazí do <emphasis>Cajmana. </emphasis>Opravdu jej také jen docela těsně minul a postačil ještě zvolat na Algyho.</p>
<p>„Drž se! Vrátíme se!“</p>
<p>Biggles se nyní usilovně snažil zastavit rychlost bárky, aby dosáhl styku s letadlem, avšak zdálo se, že je to nemožné, třebaže <emphasis>Cayman </emphasis>byl dosud hnán volně po řece.</p>
<p>„Chyť se!“ křičel Biggles na Gingera. „Chci ji otočit. Kdybych ji dostal nosem proti proudu, zmírnil bych náš let.“</p>
<p>Dořeknuv to, vrhl se Biggles plnou váhou na rukojeť kormidla. Bárka, jež přes sílu svého motoru byla dosud v moci proudu, začala<emphasis> </emphasis>se zatáčet širokým obloukem; avšak řeka nebyla dosti široká na takový manévr a brzy bylo jasné, že plavidlo nikdy nedokončí polokruh, jejž muselo učinit, aby dosáhlo svého cíle. Dokonce ani bokem se neoctla proti proudu, nýbrž letěla přímo k břehu řeky – či spíše tam, kde v době sucha břeh býval. Prales byl nyní zaplaven a jediný rozdíl mezi záplavou za břehem a řekou byl ten, že řeka se hnala kupředu, kdežto zaplavený prales byl klidný. Mohl být docela dobře jezerem.</p>
<p>„Nedokážeme to!“ zaječel Biggles a rval kormidlo, aby se vrátil k původnímu kursu. Avšak bárka byla již příliš blízko břehu, a dříve nežli se mohla stočit zpět do hlavního proudu, vrazila mezi stromy.</p>
<p>Ginger se hnal do kabiny, aby nebyl smeten nízkými větvemi a Biggles utíkal za ním. Po několik vteřin letěla bárka bokem mezi stromy, urážejíc je jako větve, pak se konečně tiše zastavila, vznášejíc se v džungli.</p>
<p>„To bylo ode mne velmi chytré,“ vrčel Biggles, když se škrábal zpět na palubu. Ginger vylezl také ven, právě včas, aby spatřil <emphasis>Caymana, </emphasis>jak pluje mimo hlavním proudem.</p>
<p>Algy něco ječel, avšak ani Biggles ani Ginger mu neporozuměli.</p>
<p>Biggles si setřel pot a špínu s tváře. „Neumím řídit bárku,“ poznamenal znechuceně a posadil se. Za okamžik nato však již zase stál, když zaznělo hřmění leteckého motoru.</p>
<p>Ginger přímo tančil vzrušením. „To je Algy!“ křičel radostně.</p>
<p>„Spustil motory. Vrací se.“</p>
<p>Byla to pravda. <emphasis>Cayman </emphasis>se brzy objevil, přicházeje proti proudu diagonálním kursem k trhlině mezi stromy, způsobené bárkou.</p>
<p>„Zbývá jenom, aby se ještě srazil s nějakou kládou plující po řece a naše dnešní smůla bude dovršena,“ poznamenal stísněně Biggles.</p>
<p>Ale to se nestalo. <emphasis>Cayman </emphasis>vplul do trhliny. Jakmile se dostal z dosahu proudu, jeho motory se zastavily. Letadlo pak narazilo čelem jemně do boku bárky. Algy vstal. Šklebil se.</p>
<p>„Kdyby tě tak byla mohla vidět celá peruť, jak ses pokoušel s touhle bárkou o vertikální zatáčku.“</p>
<p>„Ach, mlč,“ zahučel Biggles. „Pojď raději na palubu a dopřejeme si nějakou snídani. Máš ještě své cestující?“</p>
<p>„Ano, jsou zde,“ odvětil Algy.</p>
<p>„Přiveď je sem,“ nařizoval Biggles. „Číňané si vždycky myslí, že jsme rasa bláznů. Po dnešní exhibici jsou o tom oba bratři Wongové jistě úplně přesvědčeni.“</p>
<p>Fee Wongova hlava se vynořila z letadla. I on se usmíval.</p>
<p>„Výborně to dopadlo,“ prohlásil.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola čtrnáctá</emphasis></strong><strong>DALŠÍ PŘEKVAPENÍ</strong></p>
<p>Počasí se později za dne značně<emphasis> </emphasis>zlepšilo, třebaže Ah Wong byl přesvědčen, že brzy začne znovu pršet. Najedli se, umyli a odpočinuli si, načež se všichni cítili lépe, zvláště když podrobnější prohlídka benzinových nádrží v bárce jim slibovala dost pohonné látky, aby se dostali s <emphasis>Caymanem </emphasis>na svou základnu – ovšem stále za předpokladu, že motory budou pracovat s obyčejným obchodním benzinem stejně dobře, jako s leteckým benzinem, jemuž byly zvyklé.</p>
<p>Ale tohle neměli nikdy možnost vyzkoušet, neboť právě když se letci chystali k přečerpání paliva, přimělo je dunění nízce letícího letadla, aby se skryli. Za několik minut poté uviděli japonské námořní letadlo, jež Biggles identifikoval jako průzkumný biplan Kawinishi, jež se hnalo nad řekou ve výšce necelých třiceti metrů.</p>
<p>Ginger, vyhlédnuv zpod dehtoviny, pod kterou se ukryl, mohl docela zřetelně vidět pozorovatele na zadním sedadle. Díval se nejprve na jednu a pak na druhou stranu.</p>
<p>„Ručím za to, že pátrá po bárkách,“ prohlásil Biggles. „Držte se z dohledu.“</p>
<p>Na chvíli se zdálo, jako by bárka a k ní přilétající letadlo měly uniknout spatření, protože byly mimo hlavní proud a stromy jim skýtaly jakousi ochranu; avšak když se námořní letadlo naklonilo, obrátilo se a vracelo se kursem, jenž je musel dovést přímo na obě plavidla, věděl Biggles, že byli zpozorováni.</p>
<p>„Nikdo se nehýbej!“ nařídil přísně. „Máme stále ještě naději, že si budou o nás myslet, že jsme pouhým vrakem. Než pošlou člun, aby si nás prohlédli důkladněji, budeme již dávno pryč – jak doufám.“</p>
<p>V této věci se však Biggles mýlil, jak mu Algy rychle dokazoval.</p>
<p>„Nemůže být ani řeči o člunu, staroušku! Tihle puchýři chtějí přistat a podívat se na nás,“ tvrdil.</p>
<p>„Přes to nevěřím, že budou riskovat přistání, provádějí-li pouhý průzkum řeky,“ odvětil Biggles.</p>
<p>„Nám by se však krásně hodilo, kdyby chtěli přistat,“ vložil se jim Ginger rychle do řeči. „Benzin z jejich nádrží by se nám hodil mnohem lépe, nežli nízkooktanová směs z bárky.“</p>
<p>„Máš pravdu,“ zamručel Biggles. „Na tohle jsem nepomyslel. Bolí mě tak pekelně hlava, že nemohu dobře myslet.“</p>
<p>„Soudím, že bych je dokázal přilákat dolů,“ prohlašoval Ginger. „Jak?“</p>
<p>„Mám to zkusit?“</p>
<p>„Zkus – ale ne tak, aby nás postříleli.“</p>
<p>Ginger se ponořil do kabiny. Za minutu byl zpátky, maje na sobě japonskou tuniku a čepici, vybranou z odhozených šatů. Pak utíkal po palubě a mával na kroužící letadlo. Letadlo se naklonilo a potom, letíc ještě kousek po řece se vrátilo s přiškrcenými motory, zamýšlejíc zřejmě přistát.</p>
<p>„Přicházejí,“ pravil Biggles. „Jen ať se přiblíží. Nehýbejte se.“</p>
<p>Letadlo šťastně dosedlo a bez zastavení zajíždělo do průplavu proraženého splašenou bárkou. Se škytajícím motorem spělo zvolna kupředu, až se jeden jeho plovák dotkl bárky. Dolní křídlo přečnívalo přes její okraj.</p>
<p>Pilot odstrčil zákryt své kupole a vzpřímil se. Pozorovatel udělal ještě víc. Vstal a volal něco na Gingera – ovšem japonsky. Ginger z pochopitelné příčiny neodpovídal. Vše, co se odvážil učinit, bylo, že mu rukama začal dávat znamení a ukazovat na kabinu, do které nakonec vlezl, protože měl strach, že Japonec si povšimne jeho bílé tváře.</p>
<p>Zdálo-li se nepřátelským letcům jeho počínání podivným, nedávali to najevo. Pozorovatel slezl na křídlo, přešel po něm a lehce se přehoupl na bárku, necelé dva metry daleko od místa, kde se Biggles krčil pod dehtovinou.</p>
<p>Biggles se vztyčil a shodil ho prostě do řeky – což nebylo těžké, protože Japonec nebyl připraven na tak rychlé napadení. „Starejte se o něho!“ houkl Biggles, vyskočiv na letadlo, hnal se ke kupoli. Pilot byl tak překvapen, že se ani nehnul. Až v posledním okamžiku klesl do svého sedadla a pokoušel se zatáhnout poklop. Biggles mu položil k hlavě revolver. Japonec se na něho vylekaně podíval a pak zvedl ruce. Algy zatím vytahoval pozorovatele zpět na bárku. Celá věc skončila za necelou minutu.</p>
<p>Biggles naznačil pilotovi, aby přelezl na bárku. Muž neprotestoval. Nepochybně si uvědomil, že odpor proti třem bělochům a dvěma Číňanům by byl nesmyslný. Biggles pak doprovodil oba zajatce do kabiny, kde je zavřel. Ginger se usmíval. Zneškodnění nepřátelských letců bylo tak směšně lehké, že se zdálo spíše komedií nežli tragedií.</p>
<p>„To je krásné,“ prohlásil Biggles. „Teď si naplníme nádrže a poletíme domů.“</p>
<p>„Myslíš hned?“ vyzvídal Ginger.</p>
<p>Biggles chvíli přemýšlel, svíraje si rukama hlavu. Ginger si povšiml, že má zrudlé tváře a nepřirozeně lesklé oči, avšak mlčel.</p>
<p>„Nemyslím, že bychom měli odletět z Malajska za bílého dne,“ rozhodl Biggles. „Tady se může potulovat dost nepřátelských letadel, a bylo by hloupé, kdybychom se s nimi měli srazit. Bude lepší, počkáme-li do tmy a teprve pak vylétneme, abychom dorazili do Lucky Strike kolem svítání.“</p>
<p>„Co uděláme se zajatci?“</p>
<p>„Nemám v úmyslu zatížit jimi <emphasis>Caymana, </emphasis>máš-li toto na mysli,“ odvětil Biggles. „Bárku zapálíme, protože je v ní stále ještě dost gumy. Zajatce můžeme zanechat v jejich letadle. Jistě je později objeví nějaký hlídkový člun.“</p>
<p>Práce spojená s přečerpáním benzinu z japonského letadla do <emphasis>Caymana </emphasis>trvala dlouho a vlekla se. Protože neměli hadici, kterou by benzin přečerpávali z jedné nádrže do druhé, museli jej přenášet v konvích. Následkem toho byla již téměř tma, když dílo skončili.</p>
<p>Potom jim nezbývalo nic jiného nežli čekat, třebaže sledovali pozorně oblohu, zda nezačne opět pršet. V takovém případě byl Biggles rozhodnut ihned vzlétnout, protože vzlet s řeky za monsunového lijáku byl by býval prakticky nemožný.</p>
<p>„Blíží se půlnoc,“ pravil konečně Biggles. „Myslím, že se vydáme na cestu.“ Měl krátký rozhovor s Fee Wongem, z něhož zjistil, že oba bratři si přáli opustit Malajsko, protože po tom všem, co se přihodilo, neměli ani příčiny ani odvahy zůstat.</p>
<p>Prostřednictvím Ah Wonga, vystupujícího jako tlumočník, byli oba zajatci převedeni do svého stroje a donuceni odpádlovat do určité vzdálenosti. Bárka pak byla zapálena. Nato Biggles a ostatní se spěšně nalodili do <emphasis>Caymana; </emphasis>motory byly spuštěny a v ponuré záři hořící bárky rozběhlo se letadlo po proudu divokým letem.</p>
<p>Vzhledem k tomu, že byl jen lehce naložen, odlepil se letoun brzy od vody, avšak málem že se nedotkl špiček stromů, když se šplhal vzhůru a zatočil se způsobem, u Bigglese poněkud neobvyklým. Ginger, který seděl vedle něho, se na něho podíval a hned viděl, že se děje něco zlého. Biggles klesal kupředu, jako by usínal. Ginger ho chytil za rameno. „Hej! Co je ti?“ otázal se ostře.</p>
<p>Biggles se s velkým úsilím vzchopil. „Nemohu vidět,“ zamumlal slabým hlasem.</p>
<p>Ginger se chopil řídící páky a zavolal na Algyho. Algy se objevil.</p>
<p>„Bigglesovi je špatně. Odnes ho do kabiny!“ křičel vylekaně Ginger, protože přes všechnu snahu udržet letadlo v rovnováze, začalo se nebezpečně kymácet.</p>
<p>Algymu se po jisté námaze konečně podařilo dostat Bigglese z pilotního sedadla a Ginger vklouzl na jeho místo. Po několik minut, mezitím co byl sám, snažil se udržet stroj v jeho kursu. Pak se vrátil Algy.</p>
<p>„Připadá mně, jako by měl prudký záchvat malarie,“ oznamoval. „Pozoroval jsem to na něm v posledních dvaceti čtyřech hodinách.“</p>
<p>„Také jsem si toho povšiml,“ odpověděl Ginger.</p>
<p>„Možná, že to nebude trvat dlouho, ale zatím není schopen pilotování,“ pokračoval Algy. „Uložili jsme ho co nejpohodlněji na podlaze. Čím dříve se octne na zemi v pokrývkách, tím lépe.“</p>
<p>„Měl by ses raději ujmout řízení.“</p>
<p>Algy se posadil na pilotovo místo a Ginger zůstal sedět vedle něho. Jen občas zašel do kabiny, aby se podíval, jak se vede Bigglesovi. Byl při vědomí, měl však zřejmě vysokou teplotu.</p>
<p>„Proč jsi neřekl, že jsi nemocen,“ vyčítal mu Ginger. „Málem žes nás nezabil.“</p>
<p>Biggles se slabě usmíval. „Neuvědomil jsem si, jak je mně špatně, až když jsme byli ve vzduchu; pak to přišlo docela náhle.“</p>
<p>„Inu dobrá, nedělej si starosti. Všecko je v pořádku. Letíme domů a měli bychom tam dorazit kolem východu slunce. Pokus se spát.“</p>
<p>Po těchto slovech se Ginger vrátil k Algymu.</p>
<p>„Není to tak zlé,“ pravil. „Myslím, že záchvat brzy překoná – víš jak tomu bývá s malarií.“</p>
<p>„Trápí mě, co si s ním počneme, až ho dostaneme do Lucky Strike,“ bručel Algy. „Měl by odejít na léčení do Austrálie, ale on nebude ovšem chtít – aspoň dokud se neskončí naše práce.“</p>
<p>„Nechme to na pozdější dobu,“ navrhl Ginger prakticky. „Kde jsme teď?“</p>
<p>„Zrovna jsme opustili pobřeží. Udrží-li se tohle počasí, nebudeme mít nesnáze.“</p>
<p>Ginger vzhlédl k obloze a ulehčilo se mu, když poznal, že v mračnech, jimiž byla pokryta, objevují se mezery, jimiž pronikavě svítily hvězdy. Nikde nebylo známek po nepřátelských letadlech a <emphasis>Cayman </emphasis>burácel vpřed nocí. Ginger chvílemi dřímal, protože byl strašlivě znaven a občas převzal od Algyho řízení, aby mu dopřál odpočinku. Takový způsobem ubíhaly hodiny a letadlo rylo svou neviditelnou brázdu na tropickém nebi.</p>
<p>Po dlouhém mlčení promluvil Ginger. „Šest hodin.“ poznamenal. „Každou minutu musí začít svítat. Stařičký <emphasis>Cayman </emphasis>se držel pěkně pohromadě, pomyslíme-li na drsnou obsluhu, jakou měl.“</p>
<p>Algy přikývl. „Před námi je Borneo,“ poznamenal, a za několik minut nato, když se na východní obloze objevily první slabé známky svítání, přeletělo letadlo vysoko nad nevlídným pobřežím a nastoupilo poslední úsek své cesty. Svět pomalu otvíral své ospalé oči na jiný den. Ginger, napůl dřímající, hleděl dopředu a neviděl nic zvláštního. Myslel na dlouhý, nepřetržitý spánek, který ho čeká až dosáhnou cíle. Najednou se vzchopil, zamrkal a vytřeštil oči, pak je zase zavřel a znovu se zahleděl vpřed.</p>
<p>„Jářku! Co se to děje?“ křičel.</p>
<p>Algy, který letěl mechanicky, se podíval kupředu.</p>
<p>Ginger první zahlédl kouř. S místa, na němž se prostíralo Lucky Strike, se kouřilo jako ze soptící sopky. Pozoroval vlastně kouř již po určitou dobu, avšak z jakéhosi nepochopitelného důvodu považoval jej zprvu jen za mrak, vznášející se nad obzorem. Nyní však nebylo možno déle pochybovat. Byl to kouř.</p>
<p>„Prales hoří,“ vyrazil ze sebe.</p>
<p>„Nevěř tomu,“ odpověděl mu Algy zachmuřeně. „Prales je promoklý. Nedovedu si představit, že by mohl hořet.“ Pak ze sebe vyrazil:</p>
<p>„Pohleď! Je to bombardování.“</p>
<p>Zvednuv zrak, spatřil Ginger teprve nyní několik teček, kroužících nad přistávací plochou. Napočítal jich dvanáct.</p>
<p>„Co tomu říkáš?“ tázal se Algy úsečně.</p>
<p>„Nevím – jsou příliš daleko,“ odvětil Ginger. „Jsou to ovšem Japonci. Patrně objevili letiště a teď je dláždí.“</p>
<p>„Aha! Myslím, že za to se můžeme poděkovat oné stíhačce, která si nás prohlédla a potom uletěla domů.“</p>
<p>„Mám to povědět Bigglesovi?“</p>
<p>„Ne,“ rozhodl Algy. „Nemá smyslu ho rozčilovat. Musíme si to rozřešiti sami. Jedna věc je jistá. Nemá smyslu tam letět, dokud trvá nálet. Nesmíme se odvážit risika spatření.“</p>
<p>Algy otočil letadlo a ještě nežli dokončil tuto větu, zamířil dolů po nose k okraji mračna, jež se hrnulo s jihu. A nepromluvil dříve, nežli se v něm skryl.</p>
<p>„Ještě dobře, že máme dost benzinu,“ pravil chmurně.</p>
<p>„Kolik ti ho zbylo?“</p>
<p>„Asi na půl hodiny letu. Do té doby budou Japonci pryč.“</p>
<p>„Zdá se, že si tam počínají podle své chuti. Divím se, proč Beaufightry proti nim nevzlétly?“</p>
<p>Algy pokrčil rameny. „Však to brzy poznáme. Tohle se mně nic nelíbí.“</p>
<p>Bigglesova tvář se objevila u dveří v přepážce, jež dělila kupoli od kabiny.</p>
<p>„Jakou hru se mnou, mládenci, vlastně hrajete?“ zvolal. „Mohu být nemocný, avšak ne tolik, abych nepoznal, že letadlo letí jiným kursem.“</p>
<p>„Japonci bombardují Lucky Strike,“ odpověděl Algy klidně. „Motám se kolem, dokud nezmizí.“</p>
<p>„Kolik letadel jste zahlédli?“</p>
<p>„Napočítel jsem jich tucet.“</p>
<p>Biggles zasténal. „Člověk se nemůže na nic spolehnout, sotva se otočí ke světu zády.“</p>
<p>„Uděláš lépe, půjdeš-li si lehnout,“ doporučoval mu Algy. „Nemůžeš přece nic dělat.“</p>
<p>Po dvacet minut křižoval Algy kolem mračna, jsa připraven v něm zmizet, kdyby se nepřátelská letadla objevila. Pak opatrně zamířil podél okraje mraku k letišti. Rychlý průzkum oblohy ukázal, že nepřátelská letadla odletěla. Jakmile si tím byl jist, zamířil Algy nosem k přistávací ploše, z níž dosud stoupal líný sloup kouře.</p>
<p>Když se letadlo přiblížilo zemi, vyrazil Ginger náhlý výkřik. „Podívej se na zem!“ upozorňoval.</p>
<p>Vysvětlování bylo zbytečné. Přistávací plocha byla rozryta krátery, z nichž každý stačil rozbít letadlo, jež by se pokoušelo mezi nimi přistat.</p>
<p>„Vypadá to, jako bychom byly ztraceni,“ pokračoval Ginger. „Co chceš udělat? Nemáme dost šťávy, abychom se dostali jinam, i kdybychom chtěli. Zbývá buď letiště nebo prales.“</p>
<p>„Pověz to raději Bigglesovi.“</p>
<p>Ginger odešel do kabiny a pověděl Bigglesovi, jaký je stav věcí.</p>
<p>„Je někdo na letišti?“ tázal se Biggles.</p>
<p>„Ani duše. Museli se skrýt, když to začalo padat. Určitě nemáme dost benzinu, abychom tu mohli poletovat, dokud nezarovnají krátery.“</p>
<p>„Pak nemá smyslu se o tom přít,“ prohlásil Biggles. „To znamená přistát za každou cenu. Pověz Algymu, aby se do toho pustil. Ujal bych se toho sám, ale nemá smyslu něco předstírat: nejsem schopen rozeznávat vzdálenosti a možná, že bych vrazil do stromů. Jen jdi. Algy ví, co dělat.“</p>
<p>Ginger se vrátil do kupole. „Biggles říká, abys přistál jak nejlíp můžeš,“ sdělil Algymu stručně.</p>
<p>Algy neodpovídal. S očima upřenýma na přistávací plochu, posetou krátery, začal klouzat dolů, drže levou ruku na vypínači, aby mohl v okamžiku před dosednutím vypnout zapalování a zmenšit tak nebezpečí ohně. Na okraji letiště mohli nyní vidět několik stojících postav. Byly tam také tři vypálené vraky; jedním z nich byl ovšem onen nešťastný japonský létající člun, jenž se pokusil přistát, avšak zda-li oba druhé stroje byly britské nebo japonské, nedalo se poznat.</p>
<p>Algy klouzal pomalu dolů nad špičkami stromů. Mezi krátery byla ovšem ještě volná plocha, ne však dosti velká, aby umožnila bezpečné přistání. Velký stroj stále klesal. Algy vypojil motory a spustil kola, doufaje, že zmírní otřes nárazu, dříve nežli se utrhnou, jak se určitě musilo stát. Ginger se přivázal. Kola se dotkla půdy a běžela hladce snad asi čtyřicet metrů k prvnímu kráteru. Stroj se pak posadil, ubíhajíc dále velkou rychlostí. Algy přitiskl levou nohu na kormidlo. Letadlo se hrozně zakolísalo, když se otáčelo, avšak vyhnulo se kráteru a hnalo se k dalšímu. Algy opakoval svůj výkon, avšak následující kráter byl příliš blízký a potřebná zatáčka příliš akutní. Podvozek povolil pod napětím. Kýl udeřil do země s praskotem; letadlo, kymácejíc se, klouzalo k nejbližšímu kráteru; pak vylétlo na povrch štěrku, obklopujícího šklebící se jámu a konečně s dalším praskotem se zastavilo. Algy a Ginger byli vymrštěni kupředu, avšak ne takovou silou, aby se zranili.</p>
<p>V okamžiku, kdy se letadlo zastavilo, škrabali se oba do kabiny. Dveře byly již otevřeny a Biggles pobízel oba Číňany, aby vylezli. Nikdo se nepohybuje rychleji nežli letec, opouštějící vrak letadla, protože nikdy nepustí z mysli strach z požáru. V několika vteřinách byla celá společnost venku a v bezpečné vzdálenosti od vraku.</p>
<p>„Dobrá práce, Algy,“ řekl Biggles. „Neudělal jsi ani tak velkou škodu, jakou jsem očekával.“</p>
<p>Lidé přibíhali z obsazeného konce letiště.</p>
<p>„Tohle bys mohl nazvat efektním návratem domů,“ řekl Biggles mdlým hlasem.</p>
<p>„Inu, alespoň jsme doma,“ poznamenal Ginger filosoficky.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola patnáctá</emphasis></strong><strong>NEŠTĚSTÍ V LUCKY STRIKE</strong></p>
<p>Biggles, třesoucí se, ačkoliv měl na sobě kupu pokrývek, ležel na lůžku a poslouchal příběh o pohromě, který vyprávěla parta, jež zůstala na základně. Ostatní stáli kolem. Příběh byl stručně takový:</p>
<p>První známky nepříjemností se dostavily za hodinu po odletu <emphasis>Caymana </emphasis>do Malajska, když Subovi kouzelníci zachytili bubnové poselství, vysílané ostrovem. To oznamovalo, že do Brunei na pobřeží Britského severního Bornea přibyly japonské transporty. Po něm následovalo další poselství, oznamující, že na letišti přistává mnoho letadel. Krátce před svítáním sdělovala další zpráva, že japonské oddíly postupují bambusovým pásem do středu ostrova. Velel jim generál nazývaný Yashnowada. Po přijetí této rozčilující zprávy, muži v Lucky Strike, uvědomivše si, že cílem těchto oddílů je určitě letiště, začali upravovat tábor do stavu obrany. Bylo rozhodnuto, že jakmile se rozední, vznese se jeden Beaufighter, aby vypátral Japonce a bude-li možno zarazil jejich postup. Avšak dříve nežli se letadlo mohlo vznést, došlo k prvému ze tří náletů, který nezvratně dokázal, že nepříteli byla poloha letiště známa.</p>
<p>První nálet začal, když se bez výstrahy objevilo nad letištěm neméně nežli osmnáct japonských bombardérů. V té chvíli se prováděly na jednom Beaufightru opravy, takže nebyl schopen letu. Obě druhá letadla se vznesla do vzduchu a pilotována Bertiem a Tugem, sestřelila tři z útočníků. Dva spadli do pralesa, třetí na letiště. Rex odvedl Subu a domorodce s letiště, jakmile se objevila nepřátelská letadla, takže nebylo zraněných; avšak vesnice i některá skladiště byly poškozeny. Na neštěstí dostal Beaufighter, zůstavši na zemi, přímý zásah a byl roztrhán na kusy. Když útočníci odtáhli, pokusily se oba Beaufightry bez ohledu na krátery, způsobené bombami, o přistání. Jeden byl v boji mírně poškozen a byl opravován zrovna když nastal druhý nálet, tentokráte prováděný dvanácti letadly. Bertie se vznesl se zbylou, letu schopnou stíhačkou, když však sestřelil dva z útočníků, z nichž jeden se zřítil na přistávací plochu, bylo jeho letadlo zapáleno. Seskočil s padákem a bez nehody přistál nedaleko letiště. Jeho letadlo se úplně roztříštilo. Tak jim zbylo jediné letadlo, opravované od druhého náletu. Všichni přiložili ruce k dílu, aby zasypali krátery, avšak byl to velký úkol a práce ještě neskončila, když došlo k třetímu náletu. To byl onen útok, jejž Algy a Ginger zpozorovali z letadla. Při něm byl zapálen a zničen i poslední Beaufighter.</p>
<p>„A kde byl po celý ten čas Liberator?“ zeptal se Biggles na konci příběhu.</p>
<p>Bertie doplnil chmurné novinky sdělením, že se Liberator nevrátil z poslední cesty do Austrálie. Očekávali jej každou minutu, avšak nepřiletěl – což bylo ostatně jen dobře, ujišťoval Bertie, neboť by byl určitě také zničen. Nevěděli o něm nic.</p>
<p>„Což znamená,“ pravil Biggles chmurně, „že zde nemáme ani jediný stroj?“</p>
<p>„Obávám se, stařičký válečníku, že to souhlasí,“ potvrzoval Bertie smutně.</p>
<p>„Nemohu pochopit, že mezi vámi ani mezi domorodci není zraněných.“</p>
<p>Rex vyložil, že vesnice domorodců je pěkně zřízená, že však Suba se tím netrápí, protože nové domy se dají snadno postavit. Že nikdo nebyl zraněn vysvětlil tím, že domorodci utekli do jeskyní v hoře, jejichž existence nebyla bělochům do náletu známa<emphasis>.</emphasis></p>
<p>„A to je myslím všecko,“ uzavíral Bertie.</p>
<p>„Však je toho dost, ostatně ještě něco zažijeme,“ odvětil Biggles sarkasticky. „A já musím zrovna v takové chvíli dostat záchvat malarie,“ dodal trpce.</p>
<p>„Pomyslím-li na Japonce, blížící se džunglí, a na nálety, zdá se mně jako by měl nastat konec Lucky Strike,“ vložil se do řeči Rex.</p>
<p>„To se vám může zdát,“ odvětil Biggles chladně. „Věci se nevyvíjejí pěkně, to musím připustit, avšak domnívá-li se to malé, žluté prase Yashnowada, že nás vybije – a to je zřejmě jeho úmyslem – pak ho z toho vyvedeme. Musíme se pustit do práce. Rexi, vy to zařídíte s domorodci; přimějete je k zasypání jam pro případ, že se Liberátor vrátí. Nedopusťte, aby pracovali ledabyle; snažte se udělat bezvadnou rozjezdovou dráhu – můžeme ji vyznačit kouřovými ohni až Liberátor přiletí. S ním, nebo bez něj, musíme navázat styk s Austrálií, abychom dostali nějakou náhradu. Myslím, že s několika stíhačkami bychom mohli pevně uhájit tohle místo; bez nich – inu, jakmile Japonci poznají, že zde není žádného odporu, spustí se dolů a smažou tohle místo se zemského povrchu. Můžeme určitě očekávat, že se brzy vrátí. Někteří z vás jděte a prohlédněte <emphasis>Caymana, </emphasis>aby se zjistilo, dostaneme-li jej ještě do vzduchu. Rexi, požádejte Subu, aby zachycoval bubnová poselství, z nichž bychom poznali posici nepřátelských oddílů. Povězte domorodcům, aby se uchýlili do jeskyní, kdyby došlo k dalšímu náletu; naši hoši by tam raději měli přestěhovat všechny zásoby. Pusťte se do toho.“</p>
<p>Ginger vyšel s Algym ven. „Ach, mít tak hlouček Spitfierů!“ bědoval. „To bychom z těch bombarďáků, přilétajících bez doprovodu, vyrazili duši.“</p>
<p>Algy přikývl. „Dobrá myšlenka, ale nemáme tu stihaček a nevypadá to na to, že bychom nějaké dostali,“ řekl klidně. „Nemá smyslu se utěšovat; věci jsou velmi vážné. Nevrátí-li se Liberator a ukáže-li se, že <emphasis>Cayman </emphasis>je dokonale rozbit, pak se můžeme jít klouzat. Pojď se na něj podívat.“</p>
<p>Zamířili ke <emphasis>Caymanovi </emphasis>a našli tam již seržanta Smytha.</p>
<p>„Co o tom soudíte, seržante?“ tázal se Algy.</p>
<p>„Nechci říci, že již nikdy nebude létat, pane, ale při nesnázích, v jakých jsme, nedal bych za tu šanci mnoho. Největším problémem je podvozek a zkřivená vrtule. V trupu je díra, avšak to by nevadilo, dokud by letadlo nepřistálo na vodě.“</p>
<p>Algy horlivě přikyvoval. „Inu, bude dobře, když se ihned podíváte, co s tím budete moci udělat. Pomůžeme vám. Nejprve ovšem bychom se měli pokusit dostat je pod stromy, protože Japonci, objeví-li se zde znovu, pokropí letiště bombami.“</p>
<p>Pozemní mužstvo a většina důstojníků pracovala na letadle až do poledne, kdy domorodci pod dozorem Rexe naplnili krátery a obnovili bezpečnou rozjezdovou dráhu. Byla nařezána zásoba polen, aby se jich mohlo užít jako válců, na kterých by dopravili letadlo ke stromům.</p>
<p>Ginger měl právě ústa plná jídla, když ho vzdálené dunění leteckého motoru vylákalo ven, kde mu radostný pokřik mechaniků pomohl uhodnout pravdu. Liberator přilétal a muži utíkali, aby zapálili malé ohně pro označení přistávací dráhy. Věda, jak mnoho na tom závisí, zatajoval Ginger dech, když letadlo přistávalo, a oddechl si s úlevou, když dosedlo bez nehody. Šel mu vstříc, když běželo kupředu. Angy hleděl na něho s očima rozšířenýma údivem, neboť si ovšem povšiml kráterů po bombách.</p>
<p>„Pospěš si!“ křičel Ginger. „Cos přinesl?“</p>
<p>„Benzin a olej,“ odvětil Angus. „Co se zde stalo?“</p>
<p>„Slez a já ti to povím,“ odvětil Ginger.</p>
<p>Liberátor se stal v několika minutách středem zuřivé činnosti, když byly vykládány sudy benzinu a oleje.</p>
<p>Biggles se objevil s tváří dosud rozpálenou horečkou.</p>
<p>„Gingere, dej naplnit nádrže stroje jak rychle jen můžeš,“ nařizoval přísně. „Pak se doprav pod stromy, pryč z dohledu, dokud nerozhodnu, kdo poletí do Austrálie.“</p>
<p>Ginger počkal jen do té chvíle, dokud nevyslechl příčinu zdržení návratu Liberátora. Nebylo na tom nic zvláštního. Letadlo bylo poškozeno nepřátelskými stíhačkami, s kterými se setkalo blízko australského pobřeží, a Angus se rozhodl provést opravy v Darwinu. Trvalo to dva dny.</p>
<p>Ginger se vrátil k Liberátoru. Počkal, až se skončilo doplňování nádržek a pak se vyšplhal do kupole, aby zajel se strojem pod jeho částečně zničené přístřeší. Spustiv motory, chystal se rozjet vpřed, když zpozoroval, že mechanikové, stojící dosud u letadla, hledí k nebi. Dozvěděl se, co se blíží, hned když otevřel postranní okno a zvolal:</p>
<p>„Co je?“</p>
<p>„Nepřátelské bombardéry, pane,“ křičel rotmistr. „Je jich dvanáct – spouštějí se dolů.“</p>
<p>Lidský mozek bývá ve chvílích velkého nebezpečí schopen svého nejlepšího výkonu. Pod tlakem sebeobrany spolupracuje s nervy a svaly v podivuhodné souhře. Takové to bylo v tomto okamžiku u Gingera. Akce byla prakticky souběžná s myšlením a jeho pohyby byly rychlé. Uvědomil si, že jestliže bombardéry jsou v dohledu letců na zemi, že letiště musí být i v dohledu nepřátelských pilotů, a následkem toho museli již Liberátora zahlédnout. Jistě nemělo již smysl pokusit se dostat jej pod stromy. I kdyby nebylo spatřeno, pak bylo vyloučeno, že by letadlo mohlo uniknout výbuchu bomb, jež měly brzy padat – a Liberátor byl poslední jejich možnou spojkou s Austrálií. Kdyby byl zničen, pak nechť by se Biggles sebevíc namáhal, pozbyla by peruť při nejmenším svého účelu. Bylo jasné, že se poslední jejich stroj musí dostat z náletové oblasti.</p>
<p>Ještě ve chvíli, kdy mu tyto myšlenky vířily hlavou, zatáčel se Ginger na rozjezdovou dráhu. Letmo ještě zpozoroval postranním oknem, jak letci se běželi skrýt a jak Bertie zuřivě mu ukazuje k obloze; pak, se stisknutými zuby, se hnal po rozjezdové dráze. Nemohl vidět nepřátelské stroje a ani se o to nesnažil; byl příliš zaměstnán tím, co dělal.</p>
<p>První bomby spadly ještě dříve, nežli se odlepil od země. Neslyšel jejich pád, za to uslyšel dunění výbuchů a ucítil náraz vzdušného tlaku do letadla. S velikou námahou je udržel na rozjezdové dráze. V okamžiku, kdy se kola odtrhla od země, zvedl se prudce vzhůru a minuv špičky stromů jen o pár metrů, hnal se pryč nad pralesem. Ne dříve, nežli letadlo vyrovnal, pokoušel se najít nepřátelské bombardéry, avšak byly za ním, takže nemohl žádný spatřit. Otočiv se lehce, viděl, jak bomby padají na letiště a proto letěl vpřed, nestaraje se příliš o směr, snaže se toliko uniknout z pásma nebezpečí.</p>
<p>Nic se nestalo. Jestliže ho nepřátelská bombardovací letadla pronásledovala, což nebylo pravděpodobné, nebyl si toho vědom. Najednou začal mnohem lépe myslet. První věc, která mu napadla, byla, že nebude mít smysl vracet se zpět na letiště. Nebyl ochoten kroužit celé hodiny nad letištěm, zatím co se budou zasypávat nepříjemné krátery. Měl-li však zůstat ve vzduchu několik hodin, pak se mohl docela dobře pokusit o něco užitečného. Bylo to v této chvíli, kdy ho po prvé napadla myšlenka letět do Austrálie. Kdyby se dostal do Darwinu, uvolnily by úřady několik náhradních pilotů, kteří by dopravili do Lucky Strike nové Beaufightry nebo nějaké jiné stíhačky. Samozřejmě, že to musí udělat, rozhodl se.</p>
<p>Kdyby se mu podařilo přivést několik letadel do Lucky Strike, pak by se celá situace změnila. Mohli by letiště bránit a kdyby se bombardovací letadla ještě vrátila, pak by je peruť stihačů mohla pěkně pocuchat a působit dále jako trn v boku nepřátelských komunikací, tak asi jako Malta ve Středozemním moři.</p>
<p>Tato vyhlídka ho nadchla a Ginger horlivě sáhl po Angusových mapách, dosud odpočívajících ve svých schránkách.</p>
<p>Měl jen jedinou obavu: Japonci zpozorovali jeho útěk. Budou vědět, že letí do Austrálie, protože poblíž nebylo žádného britského letiště. Jakmile Yashnowada dostane jejich zprávu, dá radiem rozkaz všem perutím na Jávě a jiných ostrovech, aby ho odřízly. V noci by nedalo mnoho práce jim uniknout, avšak za jasného denního světla to nebude snadné. A do příchodu tmy uplyne ještě hodně hodin! Bude-li napaden, pak sám, bez střelců ve svých věžích, bude potřebovat něco více než jen zkušenost a dovednost, aby jim unikl. Proto s mapou na kolenou začal prudce nabírat výšku, aby se pojistil. Zároveň začal pozorně obhlížet oblohu až tam, kam mu to dovoloval jeho omezený výhled.</p>
<p>Uplynulo půl hodiny, a pokud mohl zjistit, byl stále ještě sám na nebi a letěl přímým kursem do Darwinu ve výšce sedmi tisíc metrů. Měl před sebou ještě dlouhý let a nechtěl použít kyslíkového přístroje, dokud toho nebylo nevyhnutelně třeba. Jednou si ze zvědavosti nasadil radiofonní sluchátka a zachytil několik hlášení; byla však, jak soudil, vysílána japonsky. Protože nezaslechl nic anglického, zavěsil sluchátka zpět na skobu.</p>
<p>Pojednou mu napadlo, že každé letadlo, pátrající po Liberátoru, bude hlídkovat na přímém kursu mezi Borneem a Darwinem, a proto se zatočil trošku na západ, doufaje, že se jim takto vyhne, třebaže ho nový kurs musel zavést na Jávu.</p>
<p>O jedné hodině se octl nad Javanským mořem, s dlouhým modrým stínem ostrova, naplňujícím obzor na západě. Věděl, že bude muset přeletět buď přes něj, nebo přes nějaký jiný z četných, Japonci okupovaných ostrovů, táhnoucích se nyní na tisíce mil daleko od severního cípu Sumatry až k Nové Guinei. Mezery mezi nimi byly nepatrné a nestály za námahu, proto se rozhodl letět přímo. Pozorně nyní obhlížel oblohu před sebou, neboť zřejmě opustil oblast postiženou monsunem a obloha vpředu byla světle tyrkysové barvy. Jednou zahlédl v dálce formaci letadel, byla však hluboko pod ním. Nespouštěje letadla z dohledu, hnal se pryč; formace dodržovala svůj kurs a konečně zmizela na západě.</p>
<p>Ve dvě hodiny mizelo za jeho zády severní pobřeží Jávy a ve tři byl daleko nad Indickým oceánem. Nebylo tam již žádných ostrovů. Oceán, osamělý, nekonečný prostor klidné modři se prostíral před ním. Byl v bezpečí. Instinktivně usoudil, že možnost objevení se nepřátelských letadel nyní zmizela.</p>
<p>Sotva však proletěla tato myšlenka jeho hlavou, zahlédl daleko vpředu, ve směru svého letu jakýsi záblesk. Zmizel v okamžiku, avšak věděl, že zajiskření světla mohlo být způsobeno jenom jedinou věcí – letadlem. Kdo mohl letět s letadlem na takovém místě a proč, nedovedl si představit. Pozoruje velmi pozorně ono místo, na němž dosud nezachytil žádné obrysy letadla, zatočil slabě na východ, aby se mu vyhnul. Po pět minut zíral upřeně na ono místo, když se však ani potom letadlo neobjevilo, oddechl si s ulehčením a obrátil zrak kupředu. A celé jeho tělo ztuhlo, když o dvě míle dále spatřil letoun, který byl ve stejné výšce jako on. Vzhledem k tomu, že se stále zvětšoval, poznal, že letí přímo k němu, což znamenalo, že ho pilot zahlédl. Protože se díval na letadlo zepředu, nemohl rozeznat jeho typ, nechť však bylo jakékoliv, neměl touhy se s ním setkat, a proto se rozhodl, že se pokusí mu stoupáním uniknout.</p>
<p>Myslel tak usilovně na to, aby se vyhnul nepřátelským letadlům, že mu ani nenapadlo, že by tento stroj mohl být přátelský; proto, když poznal, že je to Farey Fulmar, se mu ulehčilo tak silně, že se dal do hlasitého smíchu. Potom se objevil druhý Fulmar, letící mu přímo do cesty. Pozoroval je s nemalou zvědavostí. Pak začal najednou přemýšlet, jak se obě letadla mohla tak neočekávaně objevit. Fulmar byla dvousedadlová lodní stíhačka, což mohlo znamenat jen to, že někde nablízku je nějaká letadlová loď, neboť Fulmary byly příliš vzdáleny od země, než aby mohly patřit k nějaké pozemní jednotce. Jedno z letadel se k němu přiblížilo tak silně, že mohl zpozorovat pilota, který si ho prohlížel. Nedovedl si vysvětlit jeho zájem. Dalo se čekat, že obě letadla budou pokračovat ve své cestě, jakmile Liberátora identifikují; avšak brzy bylo zřejmé, že nemají nic podobného v úmyslu. Naopak, jeden ze střelců mu vypálil sérii ran přímo před nos. Pilot zvedl ruku na znamení, jemuž nemohlo být neporozuměno. Byl to rozkaz, aby ho následoval. Ginger zpozoroval, že pilot má na uších sluchátka, proto si spěšně nasadil svá. Za minutu nato mu někdo mluvil do uší: „Leťte s námi, Liberátore, chceme si vás prohlédnout… Slyšíte mě, Liberátore?“</p>
<p>Ginger zvedl ruku, aby ukázal, že porozuměl a pak se poslušně otočil, aby následoval. Byl rozmrzelý, že ho přerušili, protože spěchal, aby se dostal do Austrálie, avšak nemohl se přít s jedním Fulmarem, o dvou ani nemluvě. Obě stíhačky zaujaly posice po jeho bocích a vedly ho jako dobře vycvičení ovčáčtí psi.</p>
<p>Za deset minut letu se objevila na jižním obzoru letadlová loď a za další čtvrthodiny kroužil již Ginger přímo nad ní. Nebyl nijak potěšen vyhlídkou, že bude muset dosednout se svým těžkým strojem na ocelovou palubu, avšak nemohl proti tomu nic namítat, a proto k ní zamířil a poměrně dobře přistál. Brzdy ho brzy zastavily. Letci v modrých uniformách přibíhali. Mezi nimi byl chlapík, kterého pokládal za dozorčího důstojníka.</p>
<p>Ginger slezl dolů. „Oč jde?“ tázal se hlasem, který nezněl nijak přívětivě. Dosud litoval ztráty času.</p>
<p>Důstojník se šklebil. „Chtěli jsme si vás jen prohlédnout.“</p>
<p>„Což jste ještě nikdy neviděli Liberátora?“</p>
<p>„Mnohé, jenže jejich piloti nebyli vždy bílí.“</p>
<p>Ginger se zamračil. Začínal rozumět. „Míníte tím, že také Japonci létají s Liberátory?“</p>
<p>Důstojník přikývl. „Ano. Ukořistili jich několik na Filipínách.“ V důstojníkově tváři se při tom jevil udivený výraz. „Nejste sám v tomhle stroji, že ne?“</p>
<p>„Jsem.“</p>
<p>Důstojník se ještě více zamračil. „To je poněkud neobvyklé, nemyslíte?“</p>
<p>„Ano, připouštím, že je, avšak celá moje peruť je neobvyklá a okolnosti jsou v této chvíli ještě neobvyklejší.“</p>
<p>Důstojník vypadal ještě udiveněji. Bylo zřejmé, že mu byl Liberator operující nad Indickým oceánem bez posádky, podezřelý.</p>
<p>„Myslím, že bude lépe, půjdete-li se mnou a promluvíte-li si trochu s naším starým,“ navrhl.</p>
<p>„Smím se zeptat jaká je tohle loď?“ vyzvídal Ginger.</p>
<p>„Adelaida! Královské australské námořnictvo.“</p>
<p>Ginger se odebral s důstojníkem na velitelský můstek, kde se setkal se starším, srdečně vypadajícím, širokoramenným mužem v kapitánské uniformě.</p>
<p>Ginger zasalutoval. „Podporučík letectva Hebblethweite, sir, z Královského válečného letectva,“ hlásil.</p>
<p>„Jsem kapitán Garnet. Je mně líto, že jsme vás, pane Hebblethweite, museli zastavit, avšak nemůžeme si dovolit žádnou nepozornost. Tohle je divné místo a jistě uznáte, že jste musel vzbudit naše podezření. Jaký to podivný nápad, letět sám?“</p>
<p>„Myslím, sir, že bude dobře, vysvětlím-li vám vše,“ pravil Ginger.</p>
<p>„Ano, soudím, že máte pravdu,“ odvětil kapitán Garnet.</p>
<p>A Ginger pověděl svůj příběh.<strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola šestnáctá</emphasis></strong><strong>GINGERŮV NÁVRAT</strong></p>
<p>Biggles byl tentokrát opravdu ustarán. Pozoroval šílený vzlet Liberátora se smíšenými pocity, neboť ačkoliv chápal příčinu Gingerova činu, pochyboval, že bude moci zaletět sám do Austrálie – jestliže to měl v úmyslu. Mimo to doufal, že bude moci poslat Liberátorem podrobné zprávy do Austrálie, v nichž by vysvětlil své postavení a vyžádal si příkazy. Letadlo bylo jeho jedinou styčnou spojkou. Nyní zmizelo.</p>
<p>Nezbývalo mu v daném okamžiku času na přemýšlení o tomto chmurném vývoji. Nepřátelská bombardovací letadla zaměstnávala plně jeho pozornost. Po prvé letěla nad nimi docela nízko a nebylo možno je zastavit. Za těchto poměrů jedinou věcí, kterou Biggles mohl udělat, bylo, skrýt se s ostatními v jeskyních a uchránit se zranění. Většina zásob a paliva, přivezených Liberátorem, byla tam již odstěhována, za což, jak Algy poznamenal, museli být vděčni osudu. Proto letci, jakož i domorodci, seděli pod horou, zatím co se země otřásala pod ranami vysoce výbušných bomb. Sedět v krytu a zůstat v nečinnosti, bylo trpkou zkušeností pro většinu členů Bigglesovy peruti a všichni se tvářili zasmušile, když bombardování pokračovalo bez přestání.</p>
<p>„Dobře, že Ginger uletěl,“ poznamenal Algy. „Jinak by teď z Liberátora nezbylo nic nežli úlomky.“</p>
<p>Biggles přikývl. „Ano. Zamrzelo mě trošku, když jsem viděl, že odlétá, avšak uvážím-li všecko, pak myslím, že udělal dobře.“</p>
<p>„Co dělá horečka?“</p>
<p>„Děkuji, je mně líp – snad proto, že za těchto událostí nemám kdy myslet na nemoc.“</p>
<p>„Ginger se snad vrátí, až skončí nálet.“</p>
<p>Biggles se zatvářil pochybovačně. „Myslím, že ne. Jistě si uvědomí, že potrvá několik hodin, nežli zarovnáme jámu.“</p>
<p>„Myslíš, že se zde budeme moci udržet?“</p>
<p>„S několika stíhačkami bychom mohli velmi brzy zarazit tohle bombardování – nebo jim je aspoň důkladně osladit.“</p>
<p>„Japončíci se zřejmě hrozně snaží nás vyhladit,“ poznamenal Algy.</p>
<p>„To chápu. Soustřeďují se v Brunei. Dalším cílem na cestě do Austrálie je Surabaja na Jávě. Sedíme přímo uprostřed jejich dopravní tepny.“</p>
<p>„Co podnikneme proti těm oddílům, o kterých bubny říkají, že se k nám prodírají pralesem?“</p>
<p>Biggles zavolal Rexe a položil mu otázku.</p>
<p>„Nemyslím, že to dokáží,“ pravil Rex. „Aspoň by to nedalo mnoho práce je zadržet. Znám tyhle džungle. Ostatně vzhledem k vedru, malarii a jedovatým hadům, nedostatku potravin a všemu ostatnímu, co se může v takovémhle kraji přihodit nějaké výpravě, bych se chtěl vsadit, že polovina z nich je již vyřízena. Za pomoci Suby a jeho chlapců, střílejících na ně otrávenými šípy, bychom s nimi byli brzy hotovi. Kdybychom je mohli bombardovat nebo současně napadnout ze vzduchu, nedostali by se nikam. Jsou odtud dosud vzdáleni několik denních pochodů.“</p>
<p>„Myslíte, že by se Suba pokusil je zadržet, kdybychom ho o to požádali?“</p>
<p>„Jsem si tím jist. Tihle hoši jsou stvořeni pro boj. Nyní, kdy byla jejich země přepadena, určitě by se ostatní kmeny k němu přidaly.“</p>
<p>„Mohl by Suba s nimi navázat styk?“</p>
<p>„Ovšem – prostřednictvím bubnů. Kdyby nabídl svým starým nepřátelům příměří, spojili by se všichni proti útočníkům – každý kmen na ostrově by se přidal – zvlášť kdyby měli naději na ukořistění nějakých hlav.“</p>
<p>„Mohl byste mu to navrhnout.“</p>
<p>„Učiním to,“ sliboval Rex.</p>
<p>Biggles se odebral k východu z jeskyně a naslouchal. „Zdá se, že je konec náletu,“ pravil. „Pojďme se podívat.“</p>
<p>Japonci provedli svou práci dobře, třebaže způsobili málo věcné škody z té prosté příčiny, že kromě prázdných chat neměli co poškodit. Na letišti bylo méně jam, nežli Biggles očekával, vyjma okolo <emphasis>Caymana, </emphasis>který byl nyní dokonalým vrakem. Zdálo<emphasis> </emphasis>se, že se nepřátelská bombardovací letadla soustředila na stromy roubící přistávací plochu, domnívajíce se nepochybně, že tam jsou skryta skladiště a snad i letadla. Okraj pralesa, posetý vyvrácenými stromy, vypadal jako by se jím bylo prohnalo tornádo, ačkoliv s ryze vojenského hlediska byl celý ten výsledek jen plýtvání silnými výbušninami.</p>
<p><emphasis>„A</emphasis><emphasis>ll right, </emphasis>pusťme se všichni do práce,“ přikazoval Biggles. „Ukážeme jim, že dovedeme zarovnávat jámy rychleji, nežli je mohou udělat. Liberátor se za čas vrátí – doufám v to pevně. Seržante, zařiďte odklizení zbytků <emphasis>Caymana </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis>ne, ještě okamžik. Dopravte trosky na horní konec letiště. Nikdy toho místa neužíváme. Ze vzduchu bude vrak vypadat jako letu schopné letadlo, takže Japončíci budou mít po čem mířit. Možná, že se soustředí jen na tento konec. Rexi, zjistěte, kolik lidí je Suba ochoten vyzbrojit pro napadení Japonců v pralese. Prostřednictvím běžců mohli bychom s nimi udržovat spojení, a to by mělo cenu.“ Biggles si vzal dávku chininu. „Díky Bohu, horečka mě opouští.“ Usmíval se. „Možná, že jsme dosáhli nového rekordu.“</p>
<p>Algy vypadal udiveně. „V čem?“</p>
<p>„Že jsme jedinou perutí v Královském válečném letectvu bez jediného stroje.“</p>
<p>Toho dne nebylo však již žádných náletů. Při setmění byly zarovnány všechny krátery a zbývající kamení odneseno takže letiště bylo znovu v pořádku. Rozervaná křídla a trup letadla byly odvlečeny na neobsazený konec přistávací plochy a postaveny tak, aby vypadaly jako nepoškozený stroj, což, jak věřili, přiláká pozornost bombardovacích střelců, kdyby došlo k novému náletu. Subovy bubny hřměly. Z dálky bylo slyšet odpovědi jiných bubnů.</p>
<p>„Ginger se nevrátil, jistě odletěl do Austrálie,“ poznamenal Biggles, když se posadil k večeři, skládající se z hověziny, rýže a sucharů. „Nyní záleží všechno na tom, podaří-li se mu prorazit. Nejdříve ho můžeme očekávat zpět zítra večer. Radím každému, aby si šel brzy lehnout, protože nás možná čeká další rušný den, bombardování a zarovnávání kráterů.“</p>
<p>Přišel Rex. „Suba je celý divý po utkání s Japonci,“ oznamoval. „Vybírá dvě stě svých nejlepších válečníků. Půjdu s ním. Chceme vyrazit těsně před rozedněním. Říká, že celý ostrov duní řečí bubnů. Z toho mohu usuzovat, že kmeny projevily nový zájem, zvlášť když nyní vědí, že bílí muži jsou zde, aby jim pomohli porazit nepřítele.“</p>
<p>„To je hezké,“ pravil Biggles. „Až vypátráte nepřítele, pošlete mně vzkaz a zapalte kouřové signály, abychom poznali, kde je. V případě, že dostaneme posilu, bude nám to užitečné.“</p>
<p>Rex slíbil, že tak učiní a brzy poté, když neměli nic více na práci, se celá peruť a její podivná směs hostů uložila ke spánku v improvisovaných chatrčích, jež Subův lid pro ně postavil.</p>
<p>Následujícího rána, vypadaje mnohem lépe než včera, byl Biggles na nohou ještě když hvězdy prosvítaly mezerami mezi mraky, ohlašujícími období dešťů. Viděl Rexův odchod se Subou a jeho válečníky, strašidelně pomalovanými válečnými barvami, a když obloha zšedivěla, byl již na cestě k ubikaci letců, aby vyhledal seržanta Smytha. Cestou tam jeho uši zachytily vzdálené bručení leteckých motorů. Na okamžik doufal, že je to snad Liberátor; avšak potom, když rozpoznal hřmění mnoha motorů, věděl, že nepřátelské bombardéry jsou na cestě, aby dokončily dílo zkázy. Rychlé zapískání seržantovy píšťalky varovalo spící tábor před nastávajícím náletem a v několika vteřinách hemžil se osídlený konec letiště činností.</p>
<p>„Utíkejte všichni do jeskyní!“ křičel Biggles. „Nemá smyslu se vystavovat nebezpečí, když jsme proti němu bezmocni. Jacksone, jděte se přesvědčit, zda-li se domorodci ukrývají.“</p>
<p>Nastal všeobecný úprk k jeskyni. Biggles šel s posledními, avšak když se přibližoval k úkrytu, zastavil se ještě, aby spočítal nepřátelská letadla. Algy, Bertie a někteří z důstojníků na něho počkali.</p>
<p>„Osmnáct puchýřů,“ mumlal Bertie, prohlížeje si oblohu na západě svým monoklem.</p>
<p>„Řekl bych, že letí ve výšce asi šestnácti set metrů,“ zabručel Algy.</p>
<p>„Dal bych hromadu peněz – kdybych nějaké měl – za jediného, malého spitfirka, malinkého spitfirečka,“ vzdychal Bertie.</p>
<p>Bigglesova tvář nabyla podivného výrazu, když se rozhlédl do všech světových směrů. „Dělají strašlivý rámus,“ poznamenal. „Hřmí to na všech stranách kolem nás, jako by tu bylo několik formací.“</p>
<p>„Také je!“ vzkřikl najednou Algy. „Přivedli si doprovod. Pohleďte!“</p>
<p>Ukázal k jihu, kde skupina skvrn, poměrně výše nežli bombardovací letadla, letěla roztažena ve formaci V.</p>
<p>„V této skupině je dalších dvanáct strojů,“ dodal Algy, tváře se udiveně.</p>
<p>„U doprovodu je obvyklé, že přichází z téhož směru jako letadla, která doprovází,“ poznamenal Biggles. „Tohle není žádný doprovod. Podle způsobu, jakým se řítí dolů, řekl bych – kdybych nevěděl, že je to nemožné – že se těchto dvanáct strojů chystá napadnout bombardéry… Okamžik!“ Bigglesův hlas zpronikavěl. „Jsou to Fareyové! Jen oni mají takovou linii. Ano, ale to je báječné, jsou to Fulmary!“ Bigglesův hlas končil výkřikem radosti.</p>
<p>„Neměli bychom utíkat do miloučkých, stařičkých jeskyní?“ navrhoval Bertie. „Zpropadené bombardéry se blíží – jsou mitoučce blízko – ano, u Joviše!“</p>
<p>„Já tu zůstanu,“ odvětil Biggles. „Na tohle se budu dívat – a věř mně, bude to stát za to!“</p>
<p>Ti, kdož odešli do jeskyní, vyběhli nyní ven, aby přihlíželi něčemu, co slibovalo stát se nezapomenutelnou leteckou bitvou. Nebezpečí bombardování bylo malé, protože v té chvíli zahlédli piloti bombardovacích letadel stíhačky, řítící se dolů, aby je napadaly, a to, co bylo ještě před okamžikem bezvadnou japonskou formací, bylo zachváceno něčím, co se hodně podobalo panice. Jeden či dva z bombardérů se otočili a prchali k domovu; ostatní se spěšně zbavovali svých nyní nepohodlných nákladů – těžké bomby vybuchovaly neškodně v pralese.</p>
<p>První úraz se přihodil, když se dvě bombardovací letadla srazila; stalo se to ještě dříve, nežli byla vypálena jediná rána. Jeden bombardér ztratil křídlo a padal dolů mezi stromy; druhý, ne tak vážně poškozený, spouštěl se klouzavým letem a čtyřčlenná posádka vyskočila s padáky –</p>
<p>„Nestál bych o to, být v jejich botách,“ poznamenal Algy. „Suba a jeho hoši musí být zrovna v oněch místech, kde přistanou.“</p>
<p>Biggles se nijak zvlášť nezajímal o osud posádky bombardéra. „Co mě udivuje, je, odkud sem tihle Fulmarové přišli,“ bručel. „Mám jakýsi pocit, že v tom má Ginger prsty, avšak nedovedu si představit, jak je sem mohl přilákat. Liberátor přec mezi nimi není.“</p>
<p>Nic víc nebylo pak řečeno, protože bitva nyní vrcholila. O jejím výsledku nebylo pochybností a byly okamžiky, kdy mumlané poznámky prozrazovaly, že britští letci téměř litovali Japonce, neboť většina z nich se chovala tak, jako by se nebyli nikdy dříve zúčastnili nějakých bojů.</p>
<p>„Ubožáci poznávají, že je snadné shazovat bomby na lidi, kteří jim to nemohou oplatit, ale že docela jinou věcí je takový výlet, když je ve vzduchu ještě někdo jiný, kdo má proti tomu námitky,“ šklebil se Tug Carrington, jehož rodiče byli usmrceni za jednoho náletu na Londýn.</p>
<p>Popsat podrobně bitvu vyžádalo by si únavného opakování. Udála se při ní jedna mimořádná příhoda, jež vyvolala u diváků výkřik zděšení. Jeden z Fulmarů, spustiv se napřed střemhlav dolů, vytáhl se vertikálně přímo pod jeden bombardér. Na okamžik, na vrcholu svého oblouku, vypadal, jako by byl vytahován neviditelným drátem. Jeho kulomety chrlily střely. Pak něco od bombardéra odpadlo – několik věcí. Byly to bomby. Pozorovatelům bylo jasné, že střelec buď náhodou nebo úmyslně uvolnil celý náklad bomb. Padaly jako déšť k Fulmarovi, jenž zvolniv v tom okamžiku svou rychlost, ztratil na pohyblivosti. Zdálo se být jisté, že britské letadlo bude zasaženo; a přece jako zázrakem nebylo, třebaže celý náklad bomb minul letadlo jen o pár metrů. Nebezpečí minulo, Fulmar sklouzl po jednom křídle, zatím co bombardér s motorem v plamenech se řítil srázným obloukem do pralesa. Sloup kouře označil jeho dopad.</p>
<p>„Fuj!“ zapískl Biggles. „Nechtěl bych být v tom Fulmaru v oné chvíli ani za všechen čaj z Číny. Byl bych rád viděl pilotovu tvář, když zahlédl, co na něho padá. Jestli mu nezbělely vlasy, pak musí mít lepší nervy nežli já.“</p>
<p>Stihačky kroužily nad bombardovacími letadly. Sedm japonských strojů následovalo za těmi dvěma, jež se srazily. V jednom okamžiku padala s nebe najednou čtyři bombardovací letadla. Bitva se změnila v porážku, když se bombardovací letadla rozprášila a prchala domů. Poražení zmizeli z dohledu i s Fulmary, stále ještě je napadajícími. Hřmot motorů a rachot kulometů zvolna odumíral. Nastalo ticho. „Zdá se, že je konec,“ poznamenal Biggles. „A my dosud nemáme záhadu příchodu Fulmarů rozřešenu.“</p>
<p>„Myslím, že se to brzy dovíme,“ odvětil Algy ukazuje na jednoho Fulmara, jenž se nyní blížil nízko nad špičkami stromů.</p>
<p>Muži na zemi pozorovali letadlo, když obletělo přistávací dráhu, zřejmě aby se přesvědčilo, že může bezpečně přistat; pak začalo klouzat dolů.</p>
<p>Stihačka přistála a zamířila pak přímo k obsazenému konci letiště. Na konec se obratně otočila a zastavila. Vrtule se přestal otáčet. Potom se otevřel zákryt předního sedadla. Ginger vstal. Jeho tvář byla svraštěna úsměvem.</p>
<p>„Dobré jitro všem,“ zvolal vesele. „Nezbylo vám jedno volné lůžko? Když ano, pak znám jednoho hocha, který by je potřeboval.“</p>
<p>Biggles udělal krok kupředu. „Ne tak rychle, hošíčku. Dřív než zavřeš svá malá, modrá očka, rád bych poznal, jak ses octl v peruti Fulmarů?“</p>
<p>Ginger se zatvářil zmučeně. „Že jsem se v ní octl? Nevěř tomu! Já ji vedl.“ Gingerova tvář se rozšířila k úsměvu. „To jsem vám poskytl podívanou, což?“</p>
<p>Ozval se radostný smích.</p>
<p>„Slez se svého vysokého koně dřív, nežli spadneš dolů,“ navrhoval Biggles. „Všichni jsme dychtiví uslyšet, jak se ti to podařilo.“</p>
<p>Ginger slezl. Na okamžik se zakolísal a rukou si těžce přejel po tváři. „Ty má dobroto! Já jsem bez sebe únavou,“ bručel. „Ale nebojte se, nepůjdu ještě spát. Přinesl jsem balík dobrých zpráv, jež se budou dobře poslouchat – jak říkají v BBC.[1]“</p>
<p> <strong><emphasis></emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis>Kapitola sedmnáctá</emphasis></strong><strong>KONEC YASHNOWADY</strong></p>
<p>S šálkem kouřící kávy, která ubrala několik vrásek z jeho znavené tváře, pokračoval Ginger ve svých radostných zprávách. Popsal, jak přistál na nosiči letadel a nadšeně líčil přijetí, jehož se mu dostalo, když se dověděli, že patří k peruti, která se, tak říkajíc, vylodila v srdci nepřátelského teritoria. Zdálo se, že australští letci vědí o ní všecko, což snad byl výsledek předchozích návštěv Liberátora v Darwinu.</p>
<p>„Předháněli se v úsluhách,“ prohlásil Ginger. „Přes to velitel lodi, kapitán Garnet, vypadal poněkud zaraženě, když jsem mu naznačil, že by nám mohl půjčit peruť Fulmarů.“</p>
<p>Místností zaburácela salva smíchu.</p>
<p>„Míníš tím, žes měl odvahu mu něco takového naznačit?“ zvolal nedůvěřivě Biggles.</p>
<p>„Proč ne?“ odvětil Ginger klidně. „Nepožádáš-li, nedostaneš – to je aspoň má zkušenost. Potom se kapitán spojil s Austrálií, kde mají zřejmě radost z naší peruti, usazené přímo na trati japonské dopravy. Odpověď zněla, že máme vytrvat, ba že nám má být poskytnuta všemožná podpora, dokud nepřijde posila a náhrada. Ostatně,“ pokračoval Ginger, „mohl jsem jim dodat množství zajímavých informací. Vrchní velitelství chtělo slyšet na příklad o soustřeďování Japonců v Brunei. Jistě byli k smrti uchechtáni ze zprávy o rozbití konvoje s gumou v Malajsku.“</p>
<p>„Ty se mně líbíš,“ vložil se mu do řeči Biggles. „Tak se mi zdá, že jsi sklidil všechnu slávu a já nevím co ještě…“</p>
<p>„Ach ne,“ bránil se Ginger. „Nezapomněl jsem na vás.“</p>
<p>„Na tom ostatně nezáleží – pokračuj!“</p>
<p>„Nuže, výsledek celé věci je tento. Náhrada za stroje, které jsme ztratili, je na cestě. Zdá se mně také, že se zde objeví pár pohlavárů, aby uslyšeli přímo od tebe, jaká je situace v Lucky Strike.“</p>
<p>„Jaké stroje posílají?“ tázal se Biggles.</p>
<p>„Nevím – neřekli mi to. Kapitánu Garnetovi jsem přirozeně zdůraznil, že tu sedíte pod neustálým deštěm bomb, aniž se můžete bránit. Zdálo se být jisté, že kolem úsvitu dojde k dalšímu náletu, a proto jsem mu řekl, že kdyby nám mohl na hodinu či na dvě půjčit své Fulmary, než přiletí naše nové stroje, že by to Japoncům zarazilo dech. Že by to byla jistě pro nás úleva. Kapitán Garnet souhlasil, ale háček byl v tom, že jeho hoši by nemohli Lucky Strike najít, protože je nikdy nespatřili. Navrhl jsem mu, že jim ukáži cestu, načež mně pro mou osobní potřebu zapůjčil jednoho Fulmara. To bylo od něho hezké – že ne?“</p>
<p>„Jistě,“ souhlasil Biggles.</p>
<p>„Nuže, viděli jste, co se stalo,“ končil Ginger. „Odletěli jsme tak, abychom sem dorazili kolem úsvitu. A jak každý doufal, našli jsme zde již Japonce.“</p>
<p>„Co se stalo s Fulmary?“</p>
<p>„Vrátili se – s výjimkou mého stroje. Starý pán byl v této věci neoblomný. Konec konců musí se starat o svůj nosič letounů a nesmí si dovolit potulovat se Indickým oceánem bez poloviny svých stíhaček. Řekl, že Fulmary sem mají zaletět, vykonat svou práci a pak se hned vrátit. Odletěly. Japonci to ovšem nevědí; budou si myslet, že stíhačky jsou dosud zde, a proto si to jistě dvakrát rozmyslí, než se pokusí o nový nálet. Do té doby budou naše nové stroje již zde.“</p>
<p>„Co se stalo s Liberátorem?“</p>
<p>„Řekl jsem kapitánu Garnetovi, že jsme neměli dost benzinu a oleje, a proto poslal Liberátora s jedním pilotem do Darwinu. V žádném případě si nepřál zaneřádit svou loď tak velkým drakem. Domnívám se, že pilot s ním přiletí sem, a uděláte dobře, když ho budete vyhlížet. Řekl jsem mu, že zapálíme kouřový signál, aby místo našel. Říkal jsem si, že teď, když Japonci vědí, kde jsme, na tom již nezáleží. To je vše a teď, když dovolíte, šel bych si asi na tři týdny zdřímnout.“</p>
<p>„Nechceš se něčeho najíst?“</p>
<p>Ginger se zašklebil.</p>
<p>„No, <emphasis>sir. </emphasis>Měl jsem na letadlové lodi tolik jídla, že mně to na dlouho postačí. Muži na nosičích letadel se mají – aspoň na australských – znamenitě. Myslel jsem na vás, když jsem se dal do šunky s vejci –“</p>
<p>Rozhořčené výkřiky přerušily Gingerovo vyprávění.</p>
<p><emphasis>„A</emphasis><emphasis>ll right, </emphasis>udělal‘s dobrou práci, Gingere, a uděláš dobře, když si teď půjdeš trochu odpočinout.“</p>
<p>Ginger se odklopýtal k jednomu skládacímu lůžku a v okamžiku usnul</p>
<p>Spal v jednom kuse asi šest hodin a potom byl probuzen tak mohutným hřmotem letadel, že strachem vyskočil s lůžka ještě dříve, nežli plně procitl. Vyběhnuv ven, našel všecky na letišti v divokém nadšení. Příčina se dala snadno najít. Nad letištěm, označeným kouřovým ohněm, kroužila jako výzva nepříteli formace sedmi letadel – jeden Liberátor a šest Beaufightrů. Liberátor přistál první a doběhl ke stromům, kde z něho vystoupilo tolik vysokých důstojníků, že se Bigglese zmocnila hrůza.</p>
<p>„Pro pána krále!“ vydechl. „To vypadá, jako by sem chtěli přestěhovat hlavní stan východního velitelství.“</p>
<p>Mezi důstojníky poznal Ginger majora letectva Cranea, který organisoval malajskou operaci, a amerického generála Bartona. Ti nebyli tak neočekáváni, určitě však nepočítal s tím, že spatří generála letectva Raymonda z ministerstva letectví, který mával a přátelsky zdravil. Beaufightry přistávaly jeden po druhém a z nich vystoupil tucet usmívajících se důstojníků Královského australského válečného letectva.</p>
<p>„A tohle mělo být tajným letištěm,“ vzdychl Biggles, když pokročil kupředu, aby uvítal důstojníky. Zastavil se a naklonil havu na stranu, když se ze západu ozvalo dlouhé dunění jako vzdálené hřmění.</p>
<p>„To je v pořádku,“ pravil generál Raymond řízně. „Byl jste tak laskav a sdělil nám, co se děje v Brunei a teď tam na ně shazují tři perutě Liberátorů několik pěkně velkých bomb. Kde můžeme konferovat?“</p>
<p>Biggles ukázal na palmovou chýši, která přežila bombardovací nálet. „To je to nejlepší, čím vám mohu posloužit, sir.“</p>
<p>„Nevadí, brzy budete mít něco lepšího,“ pravil generál, když vyšší důstojníci, Biggles mezi nimi, zamířili k chatě, ponechávajíce nižším důstojníkům příležitost k přemýšlení o cílech mise.</p>
<p>Uplynula hodina, nežli se štábní důstojníci zase vynořili. Zamířili přímo k Liberátorovi a rozloučili se, odvážejíce s sebou australské piloty. Po odletu velkého letadla svolal Biggles příslušníky své peruti a promluvil k nim.</p>
<p>„Domnívám se, že se divíte, co se to tady děje?“ začal. „Hned vám to povím. Vyšší velitelství je tak uspokojeno způsobem, jakým jsme se zde uplatnili, že se rozhodlo zde vybudovat pravidelné letiště, bez ohledu na to, že není pro Japy už tajemstvím. Pověděl jsem jim, že při záruce dostatečných zásob strojů a zboží není příčin, proč by zde stanice neměla trvale zůstat. Ale nemá to být jako dosud. Vedoucí chlapíci rozhodli, že má-li to zde mít cenu, tedy se to musí důkladně vybudovat. Přijdou sem inženýři, aby si prohlédli letiště a také australské oddíly, aby je hájily proti pozemnímu útoku. Dvě australské peruti stíhaček a jedna peruť bombardérů se sem přistěhují. Jinými slovy, nastupuje sem Austrálie, což znamená, že máme být odvoláni. Nejprve máme odletět do Darwinu na dovolenou – dokud si pro nás nevymyslí něco nového. Dokud nepřiletí nová posádka, což se jak soudím, brzy stane, máme zde pokračovat v práci. Jak jste si povšimli, máme teď něco, s čím můžeme pokračovat.“ Biggles ukázal na šest Beaufightrů. „Jestliže se Japonci pokusí o nějaké další nálety, poznají, že zde něco na ně čeká. Po ranní příhodě s Fulmary si však osobně myslím, že to neučiní. V této chvíli je zde jedna naléhavá práce, a to, poskytnout leteckou podporu Rexovi a ztrpčit trochu život nepřátelským oddílům, jež se pokoušejí proniknout k nám po zemi. Pochybuji, že se sem dostanou, protože monsun dále na severu již začal a co nevidět začne pršet i zde. Déšť promění prales v močál. Rex slíbil, že mně dá vědět a že zapálí pár kouřových ohňů, až naváže styk s nepřítelem; myslím však, že je na to ještě trošku brzy a tak zatím nechme věcem volný průběh.“</p>
<p>Až pozdě večer přiběhl první domorodý běžec od Rexe. Přinesl psané poselství. Z toho se dozvěděli, že nepřítel učinil jakýsi pokrok a že se soustředil v jednom údolí, jehož položení bylo naznačeno na nakreslené mapce, kterou Rex připojil k svému vzkazu, Subovi bojovníci toužili zaútočit, avšak zatím byli zdrženi a sledovali nepřítele z blízkého vrchu. Místo bylo asi třicet mil daleko od Lucky Strike.</p>
<p>„To je, jak se zdá, okamžik, na který čekáme,“ prohlásil Biggles. „Jestliže je nepřítel soustředěn, bude pro nás snadným cílem. Vzlétneme půl hodiny před západem slunce – to je zrovna vhodný čas.“</p>
<p>Beaufightry urazili třicet mil k nepřátelskému táboru přesně za šest minut. Nalezly jej snadno, protože oddíly neočekávající útok ze vzduchu, vyklidily kus bambusového porostu a zapálily kuchyňské ohně, čímž na sebe upozornily. Šest Beaufightrů se na ně spustilo s rachotícími kulomety.</p>
<p>Nikdy nebyl žádný náhlý útok zhoubnější svými okamžitými účinky. Japonským oddílům nezbyla chvíle oddechu, neboť jakmile ustalo v palbě šest Browningových kulometů, umístěných v křídlech každého letadla, spustily palbu kulomety v zadních otáčivých věžích; a střílely, dokud nezačaly znovu přední kulomety. Po pět minut zasypávala letadla japonský tábor lijákem střel, a to jak Biggles rozhodl, bylo dost. Věděl, že Suba a jeho bojovníci jsou poblíž a že se na ně lze spolehnout, že se ujmou japonských uprchlíků, kteří vnikli do lesa, aby se tam skryli. Uspokojen tím, zamířil k domovu, jehož dosáhli právě když se snášela tma.</p>
<p>Byl to poslední útočný let, provedený členy Bigglesovy peruti na Borneu, neboť příštího rána začínala přistávat nová letadla z Austrálie a Biggles předal velení velícímu důstojníku, kapitánu Královského australského válečného letectva. Odpoledne přiletěla bombardovací letadla a s nimi i dopravní letadlo, které mělo dopravit příslušníky odcházející peruti a hosty, které nasbírali, do Darwinu. Biggles se rozhodl počkat na Rexe, který se dosud nevrátil ze své výpravy do džungle. Domníval se, že bude chtít ostrov opustit s nimi. V tom se však mýlil.</p>
<p>Odpoledne ohlásil vítězný válečný zpěv návrat Suby a jeho bojovníků. Rex, zablácený od hlavy k patám, se vrátil s nimi, a Biggles ho hned vyhledal, aby se ho na to zeptal.</p>
<p>„Děkuji vám, myslím však, že zde zůstanu,“ rozhodl Rex. „Znám domorodce a jejich řeč, takže mohu této zemi nejlépe posloužit tím, že zde zůstanu a budu pomáhat nové peruti stejným způsobem, jako jsem pomáhal vám. Kromě toho,“ dodal, „udělal mě Suba svým pokrevním bratrem a jsem na něho docela pyšný – třebaže musím doznat, že nesouhlasím s některými jeho zvyky. Pohleďte na něho!“</p>
<p>Rex ukázal k místu, kde Suba, Kalut a jiní bojovníci tančili kolem jakési věci, napíchnuté na hrot oštěpu.</p>
<p>„Proboha, co je to?“ tázal se chvatně Ginger a potom zkřivil tvář hrůzou. „Je to hlava,“ vydechl.</p>
<p>„Ano, a myslím, že jsem tuhle tvář již kdysi viděl,“ přerušil ho Algy.</p>
<p>„Máte pravdu. Je to Yashnowada,“ vykládal Rex. „Suba si ho vyhlédl, když jsme zaútočili na tábor po vašem odletu. Nemusíme ho litovat. Pozval se sem sám a ostatně zemřel rychle, což nelze říci o mnohých jeho obětech.“</p>
<p>„Myslím, že máte pravdu,“ pravil Biggles. „Souhlasím s vámi, i když zcela neobdivuji váš vkus ve výběru přátel; ostatně vy jste zde byl dlouho, takže jste si snad již zvykl na tyhle věci.“ Biggles mu podával ruku. „Nuže, na shledanou, Rexi, přeji vám hodně štěstí.“ Pak se obrátil k dopravnímu letadlu, jehož motory byly již spuštěny. „Nastupte všichni!“ nařizoval. „Odleťme, ať se podíváme, jak vypadá Austrálie.“</p>
<p>„Po Borneu by se měla líbit každému,“ řekl Jackson, když vstupoval do letadla.</p>
<p>„Určitě, to není špatný nápad,“ potvrzoval Bill Gray.</p>
<p>„Já říkám, že je to <emphasis>okay,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekl Pat Flannagan.</p>
<p>Fee Wong pomáhal svému bratru do stroje. „Výbolně,“ pravil.</p>
<p>„Jsme dokonalá společnost,“ poznamenal Biggles s úsměvem, když zavřel dveře.</p><empty-line /><p>[1] B.B.C. (čte se bíbísi) zkratka British Broadcasting Corporation (Britská rozhlasová společnost). Zpravodajství B.B.C. mělo za války velký význam pro všechny národy a těšilo se velké popularitě.</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMJAjUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDzPeccYyMc460pyBuZRz2A
60x1YMMEDgUEEjJYn0r7o8MZIxJOQqr34FAUj+6R9KcV4OSOTSBQATnFNsVwHHBIGe+KVGw
OAMjuRSewPH0pwHz0vUu4ofJzgAjqcU3dkE4Uj6U4jbyRwe9ISu7AGOKAuJnHAQBT7CkaQl
jnH5U8nBBAyDSfKOTnHpmgLjC43HCjnnoKTexOFUDHtQfnI4Gf50mMELgg9OaAuKGVfl49z
jvTg+GycADjpTdrbzkdulKQD1z7YpbhcazbnBAU5PcU0vznC8dsU9gBnioyMHI6mmFwBznp
k+1Oxknp054oRWPGOvvTgqjIyQf50Bcbz1JBx7UoO0YUDpjpTSF3lSTxx9acoHIwSB6UBcZ
klfmAX0HWgkjHA445FLnKkDIxTGIwSTQUB/vADd9KA75yQBn2pF253YoZcnqSfftQA7zX27
VbjOcY70pncYGBj3UVEFO4Yp2Gxg0mr7jTtsLuy2crn6Um8hskgnrwKYVIPAxSYOMEcZ6+t
MRJ5pkYsAAec8UbmwOnHHSm7Mc9ARQFwSRzQA7zGVicg/SpFl3Y678Y7VAc7sYA470IxQ53
bfpSHckLO24nAPTpSq4JGAue/FQgln9CTwTTjtHQZNMm48spHGAfXFSG5kB3ALwMdKZgFRu
BHGabuUoMnHej1GmKXJ+ZiFJ/2aa0hIAJAAGBxQzrtPBJ+tRkAgEZz6UFXEaQgZBH4ChSCA
QQMdBikI6gDrSKMkZGAKCSUlioGVx/Knh8DIAP4VFt64HFOC7R1x7VSYnsXEl+XHA/AVJvO
MgA/hVQMOOee/vUinglfxquZGHs2SF2AyMA9OlRhzu6DP0oIY9eBQCBjnPanuNKyJwxxngf
hTt59B+VRbxgD0pTxyBTMRd5ycAc+1LuPfb+ApppwPbA5rRO4mg2nOMj8qaB83QenSnkcnb
wRQASPUg0NXFcXB/hA/KkyVI4H5U4A/Q0g77qzAeuc44w3UYpzL5ZAVw2eelRg9+uKGbpVI
h7iKeSygenSl2leuD+FNBBOKcX+UDNWDYmB0GPypRuDAMMr9KQEEcU7PHT8KVtbiTsG2Rc7
xwOhApDuRuCuCeTTmf5MHkUzg8g9aLa3GmLkkkdB9KNx3dBz7U7fhNuBTODRbW5Q4Ng9vyo
HTkg+mBTVXDbsZHpmnGNkUs2CDS5gEDt14z9KN7AcgY+lIRzweO4oKMSSRx60cwDd2CCcfl
UhZSMADP0qMjGOetGcjFJajsOlOQOnU/0oppGY1+pop2EWpCuxc4PA7VAD/cAolySAcEYHN
M2c8jbWC0OjmFO08mkbLADGcdxTthwAaApBxjA9qY7roMIywY9qcwBK4Hy08Bc9frTWBxwK
gYm0H0x0pj53Afzp5VtoyBx2pwVSoDYz6EUWKbsV/mztxx607afxNTlExn7pNNbjGBnjrQh
XIWQnB44/SlIIH3uDUmB1zk9SKa2C3GAPaqYhoJ3ev8AtZyaRnbdjcPripEXLZHSkeLupHW
kO5EGG/LDPtmgZZvY/pTxH82WXBpcYbk49MUWEQ7SBgE4FKDgk84xStGwJ25IoCHbjIyeaN
h3GfLnOeaEOXOWCZ45pREdvmZGM4xnmgLkHjpSHfqNO0HAy2fXigoBSnJQjA9j6Uq5yAcfU
Ugvci70Zw9SqMn5yMUAKQMDmmMZgDPp3pTjPBzTiAcA9DRtGBjimibjcc5wCaQjPJGT7U9i
xQjr6cUzaQME1QXHYyAevqKaeAD0z0pc8Hj8c03nbk4qWFxpGWJODQV+XbjrxTh6jk+lSMr
MdxOT1pILkRAAyMZWhjtGVJwefxpzqQSSaWEjzVVo1IyM5GTn/CorVY0o8zR14bDyxE+SLS
9SEu2Djk07y5mA2ws34V00+jyx2gmjKqQu7aBXG3Fw7XGwXLhn64ya8mWaJ/DE9ueS+xt7S
a17F42cqqWfagHYmljtt8JkjcEKcEVMNEvoLeKZVa6jmHGO1W7bSdb/ALPElvY+e7kfu3l2
gL35rmlmVXpZHZTymjtJMyghRssdue1SwwJKMeaEZei45NbreFNRYh+EXbwDziojoF/Zvl1
yM89ga7Z4+n7K8Je8cNHKqrr2nB8n3HMteGNpUNpM/lnBJ459qklGoMm+CyCp/ec96tau1w
LpYXjAHXjvWpYxyyeHJ5VXgt35PvivMli68l7zPQjgqEZOKWxj2lpqFy215I4j6gYxU0elX
8TNJLOshU4xmtzQLGLUIGNyyQbhtBdwp9qunQrC1d7Rr0TPJ8zEPnaax9vO9nJ2OqODhyXj
FI5VAeTkke9IevOa6O68PvGWdLlG9FyM1kS27RsVbGRX1NCrCpH3WfF4qjVp1H7RFdMbfSn
7h3FATHP86kCY54x711JHntoi57cU4HvTwp7il2joBTE2AOQCakU4cHvUYGOB0FP28Agk1U
TGQSfezUZ4anke/NMZTwaJDiJv5xRnOSfpRtBwc8jtTsNtyQB25qS7DOQenNB6/jSgYAOeR
xTmwWwDx7Voncl6Dchck0gkBOMU8gHAwMCmkN+FMSF3UhOTTG6kEdBSDrmgaJCxJ5NAI6dq
YB+dKDmk3YdiXI/Knb8pjd+dRAk5GaTB45BqeYhxJAwAwBzTt2YyCcD2qLHHvSkHbzSTHYY
xHUUZ44oKZ5pyock9MmnzFbDWchRx3NFOdAFHzdz2opBcuNHG3RuOKhZcdc9asuCx47gcU1
gMYx71kqkJbG0qco7lcsKeGBXrjNPKqeSoI/WmrGR0AIFDaS1FFPdCAAjAxycUOCAFUA/0p
zIV4BHrTQhJzk5J6U009ipc0dyNi4AGaQ5POevepipb5gOnWmhdx5OBTVibvqQNn3AHWl+c
8Dp71O0BXDBwQKaF2nJNFhXsyIqSc4yaeoJGOgHQUoK55JAqQYBxtOKQ73ISBuA6ZFO6kZI
OPSpMKQNoJ561GxZXPyHOPwNA+YMbuMEDNRSAbxtPSpWY5UFeRzwaYBht2cd6B3Gh9vOKRh
n0Ge9BAJIB69qcQ23kAj1oBEWzBwOaf5eV5ODSgjr37ClO9R0BzSYXImUIOnPpSbRwCPy71
JKMHB/xpoXcRwDUjGqpyRjpTtpHAGPWnY2Me/0pcqGO5evpQJMi2b2+U9+M0qoGPK5GacSo
4K09ofNhIWXYAMnFY1JygrpHZRpRm7SZH5SddwQDsTjNAih27zOgXOBgE1ZsdHt5irSXCuG
OBnqae+moisYPncuUG5sYx6V5bx1WT5I6Huxy2jCPPO7XkQm0J/1LLKMA56fWofJLcAcDua
f9muYwfMikRunQ4pNpyVJ+XvivRpOs46tNnkYhYd1PcTivMGtXRQSoORuG054pMDjrQryws
WViu3gUm8sSCDk9c1cJz5rVDKtSp8vNSvYayjOT0qC4coihF54zjqastjaAemOahPlsNykH
HbNFfllHkk7XHhXOEvaxjdI6B/FMcXh/7CbIh2TYZG6/WuJ8qOO6WR1O3dnIGfwrcIMlqkT
xpNuBPJ5FRJFGIUZ8l1J4NeDTwrdR0z6fE4391GtPV6aHeweIdNt/D8McELvKVHyhCPxpdK
1iWC32Gyyv9+Qhc81w3mzFcGWTaOgBoHmknLFs9MseK3eUX3kZriRp3UD0K58UW1uVDvDk8
AD5tp98Vi6j4otppFYDztoIwEwCa5PawPC7h6ntQMBgCMmumGU0V8TbOOpxBiZ/DZF2ee11
Cbfc2uyZiFyDximXEkVsz6f9pYxoMlU45qIPtO4DkHIqS4uI7pmmuYN0uOCnGT71GIy7Vex
WheGzhyv7dq/oNt0sPI8u6kbDDOAvX8ajX7JDOXiWUAdBng1Bjkg9eKcEYcnHPpW9LLqcVe
a1OGrm1aUvcat6EzSmVt2WVs5+91qRS+MZzUCjJ+lTDNejTpQpq0UeTWr1KrvNgFYnIBIzy
KeY2J3bSUz+VC/lin7jtwD+Fbo4yI5AyCcGlO7cByVNKOe3NKGZRgcA1ICAEnrS4IPtSA9h
1oOc5NN6ALyc/wB7tTeT7H3p4dgwI5I9aVvmfJPJqk7ibIVLAHjBH604MWXNPAAI4BxTnwe
QBgUcom9bEG7sRyabketPx8uaAPUU0rFCZNKDzyaYwzzn8qQjI46CmJinBJOe1O2Arz3qMg
jqMVKvpSY1tYApOSacyjPTj+dP6nB6Uwqc4DYqCb6ifLjGAAaeE+XoAvrQOADtyfel3YIHX
JosURumAOcGmjrhjkU9uvrQT27VSQk9RoyODUmAVwD+dMLDOTShhRyikJJ9xR7n+lFK2Noz
nqaKlhdlnJU89QBSFnLEE9+1TOVJ6dQOlJ8hOT27etTYak2RrsA/GlVgUyB36U7KsCVQYBp
oIC4xz3p6A5NbBglweq+1LxjgAE9vSnBDglfw56UmO7YYnrRsTzPqNU7e3B60vyke2abg/d
AC9+ablwMcc1LXY2Ul9oewyv09DTSgLDkdOlKr46Z6dKbkucdO+cUJS6spyg/hGNFjPGPSg
RkqSRg1IcBcmn/KMD8aoz5iAblGBQB1qVV+8SCOaVkAx+vtQFyBgA2e3rS+U7r8vJqUAZxj
inkKM84749aVhplUxOpwV69KFBA6c+9T4VsNu4pvlKc5z9aTRVyDjd90HHcdqYCTnDEj3qf
ySwwvOBn3qMKUJyMHpSsHMRn1P50fdHYCpSoxtJPNNx69BSsFxuCBgDJxxQwA4I70vJzzgm
kwfzosFxD93lskUocBGAyeKaI+oIzT1QcZz+FJwvuVGbi73Io5li2sythDuGKvReIYVimjS
1Lbjuyw6VTlQN2/M0RGRTsEaAHjJ7V4+KwLnLmifR4LMowhyzZ2HhvXbe7VoLqNE2jPmMav
X0XhnY0k2G5x+7XP8q4eZ3ieONZj8wzwKazsBtJJIPOTWFHANu8Z2OzEZtCK5alO5b1w2dt
c+VBCWiYBkqvBAksjM0nlp2yaryYdRuyT7npTv4e4A7V3U8A4y5nM8ypmsJ0/ZqnoS6jDFb
wlUnLbl+8MfpWUHka5QeWCAuc/hWtMsLRop3sFHOQOPpVcooUbQDVTwTqVFOUtiIZjCnSdO
EdyMgkhgOQPyoCnjPOetWvJURK5kTJOCB1FROm18LkqDwcV6CilseRKbfUZgtw3AHcGnAEE
Yp4QZDEcDmnkLk8Z9KqxNyAqQ2M980YwwyevtUjkBhnr6UhIDe9NIL9BoVugGcUpQ5IIH+F
OWTdweMj8qbz1yCaB3GGPgZ6+tSBR3o6vipVXa24Ec8UzNysR4Xop59aUAdc1I0WzG1ge9N
2jdlc470E8whHFIwpdrL1xg9KM8jNOzENORz6UDduxzinHA5PajORyaRVwHHIpT60Er2JI9
6BzVJdxMKOc0jgg4FJzt96pKwh2TRyaADj1oHTIpNhYbnjjvRnpS5yM4/Cm/KQADg+1F9R6
DiwPGOKRh8vBxmoy2OnNJ5hwMiqCwpySTSh8E/pQSSDtHNIuQeOlA/Im3/N14pd61EOXx0F
KduCKCHEfnLYB60g4owDgg9OtJkDjH40rBYX5i3amkDdyxoL4bg0xnOQcUmwUbC5wx9KBz0
7UzcSMhacAcUJl2JsjyxhsYJoqPdiMcdz/AEoqrisy4zYYY44HX6UwPk4AqSQFHO88YHb2o
Az8w61DXY51KwRpv3fNgDtUmzac9qEAUnjNTqFZQSKm1inJdSEcADPPfFLtz2p7qOGHT2pC
xBHYCiwrieWCckHikMaKRwcelSb0yOSSfSlyG5J5PH0qkh30K4jXAwD9KUQhSCxwuO1PIO3
jOAeuaZjAy+QOv1p2QlLoNZBt4BOfWl+UgDoRTuSQAwxmgKBnHfvStqO4zDhQeuRg8U04Bw
c1ZIUAA5K+mKjIyRjJzSaHzdiEk7dyjOKAwOBgD605kJcheBnigx5OORmkHMxpKqoBAJ9qM
tkbAB9aQKDklup5FHRsc4PSgpMAQOvJFHBJOAAOtIucnjr60nluTnf+BFA7iHkAd800gEEj
pUwjOOOaTyQMdQT2qbApEATnJzmlC4UqQTnvUuxssSKbg8kdD+lOyG2MA4JyDigqOGzinBG
JKsSfTik+dQUxkUxXQ0AFmyOaYVLA4GMdcVNwAue/505VAyCeDSauUnYb5oCIBCgKcbjzmm
EMTlh8xPWpCu1TkdTgHNAyEySWHrUqEY7IqVWU/idyIqM7cZ+tMOO3QVKc7iMde1ATB44zV
k3GKuCeMntSEBRkA5qbdg561GTg89utAXEBIAz07UgAUkjOPSg5z60mTxwfcUBcXJyPSjdn
kYGKMEHPYUgAPOOKCrgxBI96ZySfbvTwox8oNKFAPJwD1oC4wbccmgBuck+1SqAOFPFA28n
Oc9qdguMAPJx+NPByooUAHkU4ADnjHvQiGriE4GB1xS544pCcHjNNzjihu4krCsxx16UzPA
z1pTn8DSdsgYFXdFIUNxgrxTwu75fWkUEjOc08Lg8nmhq4m0Mxjg/mKNuTx0qTacZxQOuBx
mixLkRtx703cfTrUpBx71EeucHApjT7hvboBQDz6UuDgZPWhV5pWuN2H8DpxioyD94496fx
kls8elGAzZ7UcpLZCSADtFAwy5bripCqg4xQVBHb6CmaJkILc54xS5xmlYjaRRtymQeB6UD
uLywBLDHfmlAOMZJpoBYYzx9KUBmOD09KBMUjAODmk5VRTtvyj5eT3pSMDBGTQK5CxPXGTR
hhywOKnwCBjj1qNiQuG55qGguMbcy4HFOG/Z0OaRsc4UgelSKSy96GrC5rmdfXgt2RXA5yR
RWH4puHjntlX+639KK4KldqTR1wheKZ6FOVklXHYD+VQlXDDC8in/KRnPUDmkCtuBxn2Nek
keQRrIecc81aiztBOBUSwqX5wB6Cm315aabZtdXk3lwLhS20nBJ4rObS1ZSvJ2RYOc5zwem
aYcdcZ9xSSzRpbG7eUeSE8wv2C4zn8qr6dqNjqtp9q0+486JW2k4I5/GlzK9kx2la5YZfQA
8cetC8KM96rW+pWdzqtxYwylprYfvFC8LntmjU9TtNHsmvb9ykAIXIXJyenFCqR5XK+g+WV
+W2pb5JAHHtTJEHHOc1zf8Awn/hvORczNxwBCea2tL1ay1ixNzZySGINty6beRUxrUpu0Xd
lunOKvJWLABBGcdeacRxk9D3qR9pIcHn0prAHg8DqOa22M27DABuwSD6c0/ahYseT7jGKpQ
alZS6vc6Yhb7TbqHYEcEHpg1nap4s0rTL37HiW7u+higXcV+tZyqwjHmk9DRU5SdkjaYndg
H2pSfnIHPFYOm+K9K1K7NoPMtrnPEVwu0t9KvXGq2ttrVrpjq3n3SllKjjj1qFWhJXT0K9n
NPlaLW35xj6ZpwHPJ4FPkIit2mcZUAkjuMVif8ACS2P9gDXfJlNsG2bNvzZziic4x+JiipS
+FGwFAJPNOG3ksOMY+tRWWo2+o2Ud7aODFIMrxyPaqltrFvdazqGnLG6y2eGdmwFIPcUueK
s77glLWy2L5O3hV4NOAIYH06Zrln8ZxS3bQ6XpV1qCo2GmjHyD/GtLRtfstdEq24eG4hOJI
JBhl96iOIpylyp6mkqU4rmaNcqTk9B0qLoCAM9qkAKocHmo8tsI5AJx0roMEwZTtDYx6U0j
jJYHBo7kZOBSrtPy+p70WG2N4wOnqTTSD1A4qRsEcDGD0pAhYAHrTa7CTImbsOaQE7QB39K
nEIAGOR2pCgUY7/SlYd0RbSvJGKdtPr/APXpzKQwyCc+/SjuNuKdh3GgEDNMY9CPXNSgE8D
H40hGeAQTRbUfMNRQck9KbtyxJNP288cetKynAx+VFtQ5iLPyhentR8xyoI/A1IU+Y8YzSA
FFIGBn07U7IpMFU45JGO1NIAU5XGfU9KcenB+akOTweM0Jag2RhQDuGOPepDEf9YMYPJpBx
8tKSPX8KdhXYxh04560uxjhgMqacDzx1p6s20jPFTYXMQlT1U5FJgkDIOfWpwu/kdB2o2Lj
A7UJBzEWzpnpShQOgzUojAPrTguKEg5xoVdmcGl2nqRTzkYAHHtS7hyehx1PSrM+Yru3Heo
mk5wBUrEnkjgd6j2ksDig2jZocHzjPWlwDwRQBgVIFAGTRYi9iPZznP0FLs2nJBqVQMHI6U
EEkAYwRzVWFzNkBPB5AIoBBHPJo8vGQOSPWkUY6fjTY7kbtJgEAYNGWGeR+VS7Fx6getNZP
l6frUDuQ5XOR/KnZB4OeKazEEg9D0I7U8he4/EUFphkYBBwPpTtwB+WlHyrj2pNpwAM8dTQ
Jsk5Oc4waQ/Ku0c96QnMePfmkbOCAAB7etBPMBALbVzkihkG0DOeeKdt+UMD9aNpBFAm2xj
DjIByKeinyiQQPbvScg80h6HnGB1qZAmcb4rVTPbdejf0op/ihcz25HIw39KK8qrH32enT+
BHoLxlD84ycDmkLKVGTyDwae8m5sHoQP5UwEDpXsanhtocNwcDqD3qprVmb/Qbu0AyXjOOO
45FWs/OD7VYUk4zzWVSHPFxfUuEuRqS6HAXWqNL8L1QTb7mQiywP72cfyqfwpbjQdZ1PRJ5
SY1iW6Rm4yAPmrFt9LvE+IbaIxb7DFdG8CdumQf6Vp/EGG8tXs9VsAwkKPayFRnKt6/rXiR
cre2a+HQ9Zxjf2N9Jal/wPHJPaahrEoLG/uGYH2B4p/j5HPhNmIyBMh/WtTThFoXhK382Ni
ltbh3VBlicZP8AOsvxhdLqHgEXtvE22R45FRl+YDd6V2yio4Zw62uccZOWIU+l7FSPxl4eS
KMLp1ycKAQLUeldVpdxbahpsV7awtHDJnarrtI/CsCLx5oCW8SG3uwQoBxbnriryeKbGTQZ
NWhtrl4YpAmzy8Mc98elFCaT1mn8grQk9oNerNsRkk8AAUBVHPBz1pyXAljRwuFIB/OuNvd
futA8V3bap9ol0u5QNAVTcqEdq7alWNNJy2OelTnNuK3IbdzB448TTp96O0Vx9QKd4EsIl0
H+02UPd3cjM8h69elL4dxrXiLWdVNtLDZXUSwp5i4Lds1DpNxd+DpZdJ1Ozmm0/eXguYV3Y
B7H/CvNp2Uo1JfD7356M9Cd3FwW+n5Fjx7p0f8AYB1QAR3dpIrRyj72M9M1n6zqM8Ou+GdW
W0e6mkty3lR9WJHb86m1i/vPGPl6TpNnLDZFw09zMu0YHYVd1K0lg8Y+HGgicwwK0e4LlV4
x+FRUXPOUqe2n33LpyUIqNTfX8iOfxNqslvKreE75QUIJJ4HFYyFf+FQt85x5p+72+fpXok
4ke3lAO7Kt/KvP0s74fCue1NpKLjzyRHtO7G8dquvSkm+Z82jM6NWMkrK2qLdhv8IatBaPI
TpGoBTGzHPlSEdCfSp7S2+0eM/EkBZoxPbquQemR1rdu9Ki1bw8tleKRviTBPVGA4Nch4a0
vWYtU1q21MzpI8Hki5JPOOFIPepcHTlCFrxeq8tNi41FJSlez/4O5JYzeJvCNl/Z8mii9tI
2JWeA88mtDQ9S0LU9fmvLe2ltdXK4lSTjcO/HQmq1l4g1Xw/aDTdb0m8uXj+7cQ/P5g7c0m
k2eo6t4u/4SK509tPgjTYiNw78dTU05WlGMHfXZrb5jmtJSkreae522QWwSDihiMHnofSnC
JQp46c5pOqkivZseXcgIJOV4FOKMSTxUgBfoOKUAAkYB+hp2sNyGBWA5AAPc0wRdWJxzxUr
AFfSlAYAYPamTsR79q4x0FLvUYyKUjerK+7PbAqIq4wcYWgGSld5JyD6Cm+X2GM0DoctwO1
OY4A+UZPegq5EBjCnr70udv17U5x0wOaYVIYDFAXEPQdB7UoGDnNPKndk+lGMjoAPpSsO4g
G4Z700ruIGM+9SHgDA60dscHntTDmI/LAbkU1lBOAcY9albO/JPFNbAHFAcxFt96CjHgdhk
VLtyQQPxoPynjmgdyLC5welGNvT8ql2kHOOCc0duefpQK4ABR0x70qoPvUY4yeaQHH3Tz9K
CWxSO4Iz0+lG0ZAz1FI5JIJ4XpxRuKcdeO9AhxH+1tpvB6c0uWbGMUBT/D8tFhXGbRz6Gm7
MHjpU20g5J5NNHWnYpMbtA7Z9qUYYHk4FPf7rA5BphwpKr+RqrWHcASvQ8ntihT60oKMD/e
pG3YGCPmH5UBcb8vqee4pnA9xntS9tpBJP6UR5B5osCYm3PAbp1BppxjGCD6npUp5YkYx70
3liQDkCk0NSIQnBOentSqMLnBP49KkZRkDHJFMYFRk9qVirijOzkde9PAUhsg8/lUQ/vMCF
NSD50BzyetFh3FKD+EEcdRQUDKPm2mlwAMZI9h3oH3tvPrnHSixLdhpUhcAjHTHrSYZgATj
FS7Sck80rKMZB59KLCuQkFgO1Lt+UnBz0P0pSeAfSlXIVuSRSktBpnK+I0DTW/wApGA3b3F
FX9XjLSxfORwaK4pQTdzojNpWOq2HPTnAp4VVGOMe9WWQgDoABUckabflO6vQZ5ZAQgB29f
U1JGpAPtQFXucGgBmbg4pMpPuO8pBIW2DPdsc0rBW42b164xQFbdtZuvrT1G0dcZHWpUV2C
7G7CW5wQRyMUeTGExtGD1BFOwTgZ+lLtBA55FOwrkbQjb91QMd1FMEJ8snAwOwFWCShPcYo
aRwNoK8+lHKuw0yrjCjsD2pGiDrtcBh12nmpNrdulGWDEjI7YpWVrDcmR+XsIwMAdMdqRpB
yv9KcxJUgmoTGc5LU7D5h4xtxwAOwpcdPrmogr55zT+QOeaGkxNiggD3zzimhWJJNODbcDg
+tOBGe340uWwrsaAE5xkjpmmbQeC2fY052DDAGDTOi5zz2ot1Li+45lYHCngnPNMyR3NSkj
A9cUAgt83Q9qVh3GgfLhuQe9IQZF4+76U5QDkjoKBtPy4Oe1MnmEAVRg8ewoGFTIwOaCMqc
npSM6r8pzj2oDmDau0fL1PGaQA7QT19KVWXrjnpS4B5zg00FxDu3AqCfamt06fgacNq+x9a
Q4xuyMUrDTGAEk557cUrhlXg5A7VIu0ke/vT1VR97oKdhc5Xz8uByBzSAHcCDmrGyMDAPvi
o+NwAGaLD5hoBAwOpoHzKPQU9Su7JHahtgwFINAuYjwckk4pBnOOD9KeTjjGaCA3BA+tJlX
IyCT15FIB7ZxTl5OGUjFOwCM54z1NOw7keQeCOaOQ2M59s1KUznjGBUe3j/WD6YosHMBIA3
ZAGcUgYbSP50hAPf5R+lJjMf3ufWkMkypXcSAab1fIIwaNpHBAJpyqCRgVSExMAZ+YflSqv
U98cipsLkcH1pgO7kd+1OxNxm3b1BH0p4GO+DTSSW+6fanAnOWHGKCWxrenXHemE85NSkKw
9KNq4NNDTI8BgMcU3aS3epWXGSM9aABj7x69KodyIR4cjGalVQOeg7A0pAJ54980m4KPu4H
rRYLkfl5Jb8s0zaUGCRjrUhIILdSOgxSEgrwAc0DuRDJOeQB3ow33u5qUkkYoc7QOg+lKw7
kQUgA04DgZHOO9KhyRuGOaecNx6GhofNYj2HjnP8AsilGAeTnsRT87WyOR35pMjPI69MUrC
5rjGyhyehp24ngD8SaGAYBQOevNJyDjH50lYOYUAg/MOKbu24yBmkBJOaaSS3I9uKBg2Oq8
+uacuCDzjFM7jAp6hjGeCaljRiawcSxYIPBop2rBhLHx2PeiuZ7m6eh2zbS2QMcD+VRMR97
H4CrUqKsgPsP5VAVU4OCK69zgvoRkAnOOPWkCnPBpxUEkdjThwBxx60hXEA6ljyOlLkjtnH
OKMk9RmgEAgkcCmkK4LtcksoxQcKe/Pt2p6sueBgGkYMWPNArgWIG4flTXDcnqKcynaCUAx
+ZpRkDOaqw09CE9MMM0zJIzjHNSv8ANTTnOcDFKzC5GdpzxyKTaMCnsMtxxQFHbtTSHcYFG
OvPpTCv+cVMQOaFXJ5pNBch6nLYz7U7aNpAHvzUhTPXGe1LjBzj2qWg5kRBPlDHjPrSGI7c
rg4qQkjO/jHTihWUjOKY+YYEBHPGBSBFBB4zUpAG7cecdqbkY57HtSsHMNZVznbg96TGDx3
6e1PIzz+lN45XO3PenYm4wjoQD9DTSoY5I71KRhuuRTgQcADGRzTsNPuV2iXHAoEYHAIGat
HngDj+VG1eSq4+tFhtkHl8AdaCg27Rk/SpTgDDGmAgcjOM85osFxqqABnGKfJt9ccdqduDH
AGCKawDHmkTcQ/d4HTvTSFBxk8inY54ph3FsZytBVxcYO3HJ9qbgYKBcD1p2CzY6CnMF+Xn
IHFO2gXICGDfd4/OhRnOVz/Sptg5I4x+tIDzzwTxSsO5HjqSM0gHHyjH1qUdwetNySNwHT9
aAuDEA5xxTMlvlIG2pVAIPb3ppU5+X88cU7DuMRc5wKTaQdxxk+tSNgLgN09elRlvmDZ4PH
NKw+YVhn5upoXjkdaRgCceg6UoG3hRkVSRN2ObP0FMUtuJ27VPSpWyThu3amlX24J4HemK4
wcZJyGHY0vUkjpSlOetPUZzkVNhXGEAYHNN5JIxwexqTgnHU5xikB5yc+gAFUUOABwqjHHN
BwnAwM+tDZ28D86j3EqAAB9e1AXEYnOM5wOKj5HXJ9qmC4bOMgmnHgHaMZ9aBXIMccA5Pag
R4HpmpTtyCKAAOWbAH50FXGsu1F9aRgvBHJ9PWnkFx/KleNvlKjoKATIWjbHApGG0dSalxz
ninOc5PX0oYX1uVSrMOAP6ilRTuzkHtzVkYwckD600hSCFoHcaVUkjdyOntSFQSOcjHfvTi
ABwOv6U0rznJz+lLQTYm0bge57U04yRt9vSnjZ3PHrQ+G47e1FgTGeWygFl49zQM4YbcA04
kY5HQfjTgRggAgdTkVLRVzB1VDvj+Yjr/SiptTCM0Rye/wDSiuR7m6eh2Mh3Px6D+VRnJ4A
p7A5/AfypmHHNdtjz7kan5jnpUgxjHamE9sZzT1x3pWBiFec9c008Ae5qUFcZOfajC8YHNN
CGDA4xyKeBtPPP4007ju6D8KTBABzz7UDuObk5Jx6U0lSevTvRtJ6nmk2kGncQhAJwDwOlJ
nkYp20k8cUgQqT3pANJG44U0ZPIxingcHaOScUEc8/nTC4wD3zTTkfMOnSpOB0OfWkXaU5H
ehjuNAP97FLtLD1xTyF28CoiWGaT2GtxCCckuVGeDQAT0zg9jQu453U45yRmpC4w9Np7Uqg
Kfu0mCB607I4qkguL04pWAHP501jjPf3phbJ+7xTFsOJAbgZoPAyeBQcdfWjcp5647UBcTB
656+lKfRcY9abySO1KykEUFNiNggHOT6YpQGzzjB9aUFQCDnFJgkjgnHQ0CuKsbDJ4phXng
ipNzDrTckduaBXEAGBkZpqrnvjHen5PPGKMnGMYFA7ifKxyDnHtTFUq2STintwABSg/L6+h
oDmIx8xIJwPWm4+Y/Mf8afnIGRS8nJBGPepsNSI8EUNnPy5IxzilK5PBzS7WHt7UbahfUar
dNwwAcfWnErkk9KaeAM0hOOg+tUO4p69CM9KjZVL85z2p+egwfrml2qT8xx70mgTIjzyOtO
UZbOcH0qQgBcgD8KRQAfxpicg2le9LuI4ABHvTiCzDGPxOKQ/KuB2oJbEOM+maTJHSnBQel
GBQAEDbkdaAOgPHvS47daTBwN3enYu4m3CEbqAPlyAKdgkEA03BGRnimthXE2kgNxilCnqD
kGlVTk5HHpTjwnyj6UguRbcgk0wk+Z3xUpwoVmH60NgqewpDuRgrkHP1p2Vx1NOAG7JAwO9
J5ZxlQSewApN23Gr3Gk7hkdaDkqMjFSCKQ4/dkHrgjFOdTjLgLkcZIFS6kFvJGkac5bRZAs
eVHHXrQFOCR171aZEjMYeRF8z7pJ609Y7Yrue8jQ+gBJrnnjKEN5o6IYLEz+GDKp+VeuSaj
cAEintNZx8tOSp6HbTTPaMeBIynvgDisZZjhl9o7aeTY6p8NNkZCg4xwaMhRjAPYHNOM0Pn
FRC7oAerYzUTXIy22AL6fN0rJ5rh1szrjw5j3vCw9lXadvJNAP3huJx1zUBuHU/KgUnt61L
FvcEkckZIrooYuFe/L0OHG5dVwVlWtd9DJ1RVZoseh/pRRqxRZI93v0/Ciqa1OJPQ7B/vdQ
cAfypMnjNOfBPA5wOfwpuQBtPPuK7Dz0xuQpK4zzjNOAOOKaGyduMGl3c4FFxtikqAASTS7
eCd2eaZjkkcYp42h85I9vWgSYwgg8d6VckYx17mlPXIJyKOByaEMXBz06UYI6jNJvznPTFI
WB5z/wDXoBilc5PbtSMSDgHFPDDbzTflOc96CRmSDmm5IznqelObKnaBx9KjyfQ0DuKSQ3T
ijPFJuLLjBFKFB70DuIWOMjqKHbsR1oAA4zmkxlgT0oGG7HQcY609RnmoioHPWpA3XB/DFA
Ma59AcCkz/AHevrTyyhRu6GkyC2R1oJbGndgnPHfNIRkc+maeeevNLux1oHcjAK9Tz15p+0
Y4AoYHOSCc0ADOcY4oC44qnGabghqUkHHakz82MmgLgwHTFKQdvHFKzDOQeB2oPK5PU9qBJ
kJ3bzTiAF4pSRnFNBOPWgGxRxTSO4PenKM5OOlG4DnbTsK4z5uvXNLzjinDnkUFSM0WKuMI
yOTjFGV7HNP6A56moxkt0pBcCc9Bik65zyafnIJ4zTe/ANBSEwcgYGKUg8+tHAIyfwpMnnp
+NAXDnaSfTtSKpP8PGOuadlguDijOQMLjHpQIZ7AZFBBxkinZwcgU7aT1poTY0AEDmlxk4P
TvTtoIBx0pdoO4YosSM8sZyDx60ox3oPRRS4HpTSG2BBwQpxmk2ZwCcgdcUue2KTBBAzTHc
uiCBdNlvJ5igQ7IkXlnb/CqqS2xjJaGQv6hgBUEwuJmVR5SqgwOuaT7PMGG6ZcH0FfO4iOY
zm/ZaLofdYGWQUqEViW5T66P7iybiBEyYSGPbJqlPfbELKEBHUbM1N5OHyz5NIsSLIGPzYO
ee/tWEcLmTV5T/ABOqeYcPRdoU/wDyUyzrjpK8JgDttyvyVMdalhhyIFZ8AYKVfVIhqLXC2
kPzLjaQcdfrTxbJdXSwmOKIv0GSBkVEsHi96k7L1MVmOWXtRpXfoZ0Wr6hPn9ykeT0K8U9R
rl/KP7PinmaIZ/dj36Y6VsWWizT6hFZCFt7sPcAetevyeHo9P8IjTrLbBczAR+cRyPVq83G
xeHir1Lt/kd+Br0sS3yUuVL8zxg+DvFN4We4uVhH3grN8wHfgVyzwNFcOsk7uqOQF3dMV60
Nds7C/n0kvvlt4SiyE53t35rye5uW+2TCSNgGcke3NcdCUm7yOqu4pe4XJt11bwzHgQ8HnG
T2pkcT3Mjj5j5fAYHjpTLKO4u0mhjjcfLkZHPFXbK3mit8MfnY7mI4zXpYah9YnyrbqeZic
d9Vgqj1fRDY7fYR8rSen1qUea5OY9hBx1qyQc8en50mCTnGCRXtLKaH2rv5nmPirGJWpxiv
kVsXIYjCc9yelJi7GFCxe5PNWwB12804RO+Sqnj0FaRyrCw15TnnxLmcvt2+RTWA7/Mnk3u
vZRgVOhaJiUcqeuR1pzR4yDkEdRSKMqcqTXoQowpRtTVkeJXxNXE1PaVpXZh6sVVohjsaKZ
rakSQ8kcGiuObfMxLY7VhnIB7D+VN2/Sl+7gew/lSk4r0zzE7DACDkilxzTiTn+VNJyaCuY
D155pSSW9qB905oCnsKA5hBknBx1pCh4J79KcFOfu0MMUDuQsrHocUi8H6VI3QUpwvGKBjM
55pVIA560u3POaYFJ70xMl5zzUecUBtvU5zQRmkCEyMnnr2oUru54FKI1AOaCFx/SgYgAIP
GM0oA5yMk0Akgen8qe46YNADdgI5pQgweOlNLEHjvTgSCRntQK7GMo4AP40nsMcd6eTnHGK
T8OtOwuYQAZwaQbcnIzTgCMkim7fb86Eg5gyTjJpC+SR0p5jBHoabsOOlOwcwbaTC5yMmnb
T3BpQoxkMKGg5iLbgZzyPSlHCcGkPU0KuT9KkoQE89KVR3NOKHqelKFwue1MV9Buc52/pSY
ycUuO44pyrxnuaoL6XGAgDpQW9CKeyA0wgg9KTYrjseoppPGQMUAZXGQKYA2RweuaktCBC3
IGMVJg7lGKepG3AGKcMsPlHPanYlysyNhgAEcnvUZHUg9KkI3HJz+NJsA5p2BO5Dg8+lP2k
hQTTsAYxzmlAyMihIG7DBjOPSlBOelK/LfL+lIBgYNOwNjlOBzS5GDxTOhyTmjdijYlu4uA
QD/kUHrgGhSuc7fwzQqcZOOvrQJu40hvrTsZI9acRjkVHn5uPWgaJVAzzximsueFGR3qzZP
bxyyS3WG2odikZDNjgGsQTamGLfvGZv8AaGBXDXxU6UuWFNyPawOX08TFzqVowt3L4Ude30
o2tkDaefUVU8/WXB2EJu4wxBphOsMT5k5Ppz92sFjK7WlFnW8qwqeuKj+JdCMZQoU/lTLkS
RTW0pRlw/3iOBUlppctxE9xd62LN84AOTz+Haq+oaXJFp0kkniNbwgfLHFEVwfqTXl4vNXJ
SoyhZntYHJI06sMRCrzJa6Lc6/wL4mtNLn+x6hGJUwzCU9jurt73x7okkxPmo4Hy/KeFX1z
XlHhXwsmuaQz3Wr/Yflwu4DcR3IzVnVtD8KaRAF/t6W6aOM/uo0ADt2yexr5OSUpcp9VLk3
i7HP68+mtrOo30VwZfNyY1DbcMT1rA2iQIS5UjGSTktSWtk11MQquQrY3Hp9K6Q6bZRWqB4
jPOCPmbgD2x3r18PhK1Ve5G54OLxuHoy96VhugzRWs05uI8I8ZUs3J+tOj1Cy8x1jLyAcE9
M1enW1+wrcQ26iaL/XRk/K69sVThgtpv38cKosvUDtXbhaWIhVlRg+VnLiquAlSjiKsXJdB
y6jbHBS2yV/vMeTUc2pyFSIoIkK9SRVkQqPuoOKb5KZyUBB9a9RYLFP4qp5v9q5dBe5hvvM
9NQvlGftQA64RABTze3Mo2iWV89cAir6qgyoVR7imgjdtBqlld3edRsb4ihGLjRoRRHH5hD
GUsS36VKmOQuelJjjAp0eRkAYr1uRQjZHy8qjnJyfUwNaI82HPof6UUusoWli57GiuGfxM6
ofCjrZDtP4D+VIPQNnNPdFPGOcD+VIIiAcDFegeWMx70c5walVCOT0pGUZoAQEYwaNwHTpT
CcHkcUDBOR0FAD9/oaC2RTCMnjik6HpTRViYABc9zUbAn5RSg859aUf3s/hVEjSGI6dBSbT
j0zUueoB60xjnP0oFcTA4yM0KmZAM5A60xieOCcelPBKjb/ePI9KiTtojSKZFDIZkaUnjzG
UD0AOMVIQMgVV02QNpzRZz+9kIz2O45q0WYLjoRWFBt01zbm2JSVV2GjJHTinBQy5J/CkB+
XGMfQUZ4x3roRzMPLGc44pSoJBHGKZnPGMU/cPTIxTQ07C4Gck00k7uvFDMOg5pu3I96bYh
2MnFOPHaoh96pOWzigBvHY5pQcEinAEZxTSMUABOabtbrSs4xmjOR0oAa4zjA/GlGSpHSnd
CSRyKZn5s0WAXAHTpQTjimjf609sDkCgBrMMZwMetG4FcA9aQjdwRwaCBnHWgBC5yQDTg4P
Sl2mkIwcdaAAquMAbjSeuO1KAfoBQQw79aAEwepGCaQkqKGOBmgKD96gBQ2PmHUUwjfkVKV
XAwKbtAbJoKuRcDnofSng4H0prHHNAIzwMDvSuJu4ueeOlB3KQCvJpEyrNyadn5vXvTEAUH
qMUmADgCn5yc00nJoATntQqjrSg47UAe9AC5zximmMnrT14OaduHQ96aQEW0jjHFKVwQBUp
2nnrmmFd3K8EU7CuNHDcmnHHXrSBSc5PIpAMk9qYxrxxSfejz6nNSaf9ktL+GaS2SeNGBeO
Qbgw9OaaAORQQByKxnQpzupRWp0U8XWpW5ZvTzOl8YWuky21te6bOgWVRshi42jvn0rn59A
+3+EZp7G2Wa6glHm45Koe9MAGBlc1c07ULrTZ2ltZNpddrKRw49CO9ePLJ4Ki4Unr0b/ACP
bp5/UdeM6y93qv1MDT4JYoirfKScY7itAxjnDEE1IeZGc4yxJ47U0gnrn8K9LCYf2FJQe/U
8jG4v6xWlOOi6E2nwWTX6JqIZ7aQFHOeVz0P4VSFgdLup7NZxNHncpznjtUvTnB4NRgYYkD
g1NTBwlWjWWjX4mlLH1I4aWHaun+A5SQcdqGA5NLnge1BUZ967LHAn1GA5PSgDnP8qds5yD
TuR3pCI+PSpF2leevpSEZGKco646AelDVy0zn9awJIeOx/pRRra5lhyM4B/pRXmVPiZ1xkk
jrjkHp2A/Sn5K8A0x2yxPsP5UzzMknFeoede5IzHIOOlMPIz700Ek47VIBxilYsZtLH2p3k
5XNKA24DgjvTshT70WE2IkYGeOaVgMYIFJk5znFBOTn0oFcjZSOcZFNPGMgirAI29qaw3ck
8Uw3IT3/SkJIHXrT9npShQTzSGNUchiMhaaQ3mBj1JqeRdgCD7o5OO5pFUMcnPFZu+5akr2
MrRkA09RuyfMk5/4Ga03y4DkYbo/1rO0dS2msV+bbNIMj/eNaSOFcgnIIwa58O70YtHRil+
/kiHBDYqM7uSOlWHXDfKdw9aYIxjPNdJykPJHHWg5BwTUu0ce9OyDkN0oAYmMdKVkLd+KBg
E+lPXr0zVICNomBBx2pwGBinORnJprNjk9KYrifeOTxTT0xSA5JJNITk5pMYnPanqCDjO7v
kUAsVAJH4UqnBpgO6qQe9NbHGB0p2RQDkYxzmmTexGDk4Ip3HYUhXDcdKM++KGFx4C7eRih
AMkAUzn1oUnPWkCHkA8Y5prDaRRnBySc0AhhkkUB1Gk4pCQTkU7bu6fpSBOuPWmO40Y7gGl
yd/06UpUYpMnbgCkK9w3ewpG5BPvS46Uu0ZPNVuURYzwBml8vHXj2qTC5x0pOnfHvU2sAzA
z0oyAelBJNLtJwAMk0AJgE5zTiuegpqkewp+TxQJsbtwfcU1tm3A5OafQoIJwBigVxvp7U7
jPIpQueelLsyPamgYL3AFKVyRijoOKcDheuasQwJjI75oCkde3NOJ5ySfpQrDdwM+xp2JuR
nKjpzik6KOKl6dRTGUHkUguNBJOCSKTLd6AOeQRUiqSMUFEeWboaFBJxkipPKKqTTVQDqCf
oaAuNKkcNyKRQATxxUmwKCKbjjHrQUhCOQMj8qbg5yTmn4HXHIozlemaQxMce9JgjqeKQ/q
PWnEDHXP0pWAT2oGDmjIJ4HNKoGTn0NJ6FRMbVVDPFz6/0opuq8NF+P9KK8+fxM3Wx1bKCA
R6D+VMMZAyKmYBSB7D+VJ16GvQOG5EBzyMU6jvijBHUikUMLHHXHpTdxJ96mIBxgUjrwNtM
RENxOKeQR1pyLz8xpTjv1pAR5yMZozwKdsHXFNwaroLqNJIPtT4yVIc49qXZuwO9DDnCkYF
Q+xVxpOW7irH3IFUnBY7jj07VCiF5AvYcsfQU13Z5mc9GP6VEnrboVBWMzw5KsmivGOguJc
HHfcavgnJwetYXhNnXS5SVx/pUuP8Avs1vOPnDK2AecCuLBfwUd2NVq8v66ClsqFA5FIche
nFIoJznjmnFOBzXccNxoOcE9qftHrmgqo+lGR0zVk3GlcHNKG7HgUhYZwaQYJANAAwzjPSk
bkUpAHUE0u3IzjigRHt+tOCqB707B9KeAvemVzDAoNJtx1qRvu8UhznGOKRNyNh3FOXHGeP
elIAHvSdKaE5XFAA5pGHOcD2pQygYPNKxzjnmnYSZAQMc0YxytPIFIAcc0ikxmc8UAcgHpU
gQFsCggDNFgBDhcg5NLkEnApoBVTikB5yaYDtvymmlcAGlJNIxJAHakMDwKU8DPSgqcYpGA
PVse1NMBBjrgUvHIpCTjjpQMHr1pgHGeODTDuB64qRuuR3pdpIpWBMiwKUDGDmpCnTvSGMg
0WBsTZ83XjFCg4PIp+3+8KTAHSiwgBwBkZz6U4DtTcc9RUi4zycGnYVxvl5U80hXaAD36VI
WAJ5pu4Hr+dUhbkecNgim5y3HWnnBz6VERzx1oYIUMe55p43fSouQelPG7HU4pFWA56Y4FO
U4xzzTSxGc0hwMEjNNCbJzyCMAZpMDIHT6GowcnuKcD8pAGAetMQjlck5J/Coz35PPrUvQc
9KbxknrSaKTGL09ad36UpAwcDFRndt9KQxTtzyOaacZoGTzSkH6UD2E6jgEUvqaTv1pVAOf
SoZRjaqu54uvf+lFP1M4eMex/pRXBOVpNHQtjqXALc56D+VNG0dDmnODkY9B/KmgcZNd5w2
G4wxJ6UoXjnmnYG4E0U0guJ8oxnp7UvXtQRz06e9IcZG0YNGwDeN2KbkHjvTsDdyM04j2xS
QBnjimEjNP2nqarTXVrb7RPLsLEjG1j/IUpzUVeT0KhCU3aKuT55+tJgCqX9raeP8AlrLgd
/s8n+FPXVbFlUmWTb6+Q/8A8TWKxNFauSNvqtZ/ZZoACO2Jz87n9KrHHNQXWuaX57KLnCgY
GYnHA/CqkevaTLcfZ475PMxnYwKnH4isfrNJK7kjaOGrXXuv7iv4dVV0mUjgm7m/9CrZVQy
MMfN1BrC8PXVv/YssnnL5cc8pZm7DeeavpruikqU1GJsH0b/CuTB16SopOSOrGUakq8pKJd
yBjg0/cuw8df0qk2q6QZsR6nCd3QZPH6Uj6tpCAq2pwZyB96u1Yik/tI4Hh6vSL+4uHPTtQ
Ax6AVTGt6NvCDU7ct2AbrWgu1kDhsg1vCpCfwu5nOnOHxKxEYyTk4zRtww4qVg2c+3FN6mt
EZAcEe9NYkN7U7GPxpD7ZoAMjHegnAyelM9TtxQzHfjqKLgOBPp1pQRnrUe8UuQD1pAPwS3
TNREZOcYqVnA4HNA5HSmBEE3d8U4jjHSn8ckdqXZkZJpoCPZ/+ukAVc4Y81KcrwDk+tR455
HNMAGM5BOaMbjSqB1p4xTAbggetIcnrn8af1PXFG7HekBDtI4NCqd2KlO1upOaRemfwosO4
FRnrximsoxhT+NSDrSEBuposFyHB25BzikGScmptu3OOlJtGzOKYrkYxnmpO2aTjpTQcHmg
B4xnkZpT83IFMyc8jinDPODzQAEOR8wA+opmDT2B6E0UgGAEHNL7Hqe9SAAjNNZAevSmBGT
2I/GkG/b04NS+WAQTQ0QJJxn3qrBcjHGKTBByATUm0ZxSnpjtRYCMDPajGKdjB6cUM3YDI9
aLAIcbQKCB2pKcBgZNACHpzxSHaeRSsflJpC3zcmmAUBc9OMUDGM05SMknoaQDQOTk9acYw
QeKXCE5HSnH0BpMCPZximlR0qTIzTH4IpDTI9vHv6Uq4APGT/KgnmlA6n2qWWjH1JcvHkev
9KKNSA3xkn1orilFN3OpbHVNyB64H8qbg7QOeO1BbaV+g/lTwxJB7V1xRwyYgUnim7eM5qU
EZbHaoycHHatCbkbgsMhqdtAAJ/IU7AYUbPlJHWosO43+LPU0q43YxSgDHzcUuFHIOaYmyG
WVItvmSqgZto3HGT6Uxp4PK3meMKGALbgefSkvbKC+iRJ0JCncpzjBrMk0bybe7NoSZJG3q
hGRmuHESrpvlinE9bC08JOK55tSv20+83d3uRikJYLjcRn0NQRF3t42kQxuVG5T2PcVNtOK
648s4J2PNqJ06jjfZgE3KWDZYHn/ABrnPE+iR3ipqkEzRXMQEcioPvjoD9a6RfvcDNU729s
LC6s47p2YSybljUZLBeT+VeRmtKDw0nJbbHo5ZVnHERSe+5wfhdL9hJYpNLCyXD7964PXv6
mvQVVY1VR1AwW7k+tc1Y6ppk13e3Zjk3NqcphdRxhuOfWujJwcFTmvPyOnGSlN7o9LOak4u
MVov1HgLj7i+/HWm+VFjHlqAf8AZpUfCn5Rk/pT1OTz0r6Tki3sfOc8u7EkjiG1VjT5RjOB
QSQMDgU1jlsjimlucc1UYKK0QnJy3Y8NxilIGcelRhucY/GnZ4yOvetUSxjHPHpShsds0Fd
xzjGKbt9OanYBxx1PQ0hUHpzTfmPQEYpwAAwaAGjgcdaUpzTuCOKQHsfzppDEZV3AY470pI
xQFIPqKGB7UxXBSuKeW2jg81Ftce1OLMDgjIpgIzHPApScikwCwPNPZcUCuMwcUHAJ28Y60
5tygYqMk/nSGPBJANAOetMVyBxnBpQcnNAxeh5pc4xgcUYyTk0jA7eBTELu54pu8jjHU0mC
OnNHJGDxigB3J60Y468U0jj1NKNwxQMVduc0YyelAPPIGKUEDpQS2NC5bk0BcsckDHrS5IP
B596ccAZNArjcnAopCcUDPem0FxQcfSndTntTADg5PNHocUxtkmcjpxTAxPy0fMQOMUhGCf
X1pgmLk9vzpCw3UgDetHB+tAxpyelLtJXIODRg5x6UAkcH1osFwCnAzQ2QpzzTwR1xxSUE3
GliVPOaaee1SgZ4xS7eORRsO5AVPSlHA6dKlKE470zkEilYYm7PFKC2cDFJgZ6U4cNzRYBO
QfU0jHIBp4w3QdaGXjpSaGmRA+tKApDcdqMHGQMilQE5NSykzH1JCGj4z16fhRS6jExdMNj
r/SiuNrU6o7HTOCGAIB6dPpQPlPNDHLDr0H8qG3EA11o4GxMn1570nU09RikI564qhDckDI
p69smk2kn1pCCpwaSAkBU5qI9evFLjjIH40mDzxTAd6Etx+dUXvbyKXY2lybeRvWQEEevtV
/ZjlulKSMYFZVISmvdlY3o1IU2+eCl63KNnffamkV7aSFo8YD96s+YTkdPwpzlRk9PU0jcn
OaVNSjHlk7jrzhUlz048q7CBuM9KwdZvJf7bgs/KjNvHbmaRwuXBJwB7dK3GXODmuFuvFOi
2njG/TULS5vCWW2AgU/u1Uck/8CJrxM7ny4dR7s9PKKblWcuyLvhbV9LstA8Q2c2lCa8uJ2
+yzOeLfBz0966mGZJ7aK4QfLIgf8xXMeEbrw/b65qM2u6dPLbvM8tvb5Kg5+6W74FbGh3cd
1pskadbad4SMfdGcr+hryckrctVw7nq5xScqKmuhoHrTh9w5Xk8A0uPagkhRX2LSZ8kwAJ6
9aUx7zwMU3eQM09WYAE+tadSW2RmM464pQMKBT2YkE9qiLfKKdguO3YzgUAjPSm9eaO+OQa
W4DixHYU3jvR+OaDycgUwEKjPBIpG2gYH1pTnHSkUHqaAuKPlHJ60DkGg0DnGKYDxyKQ43H
k5pMkY9aad3Xv6UAL1HFG7AIPOKaCfvEdKUgYyePagBwxnnpSlASO9CcjNPBK5O0CkPVETJ
g4AowMHGKV2IBxTd2floC7Fxwc0KTTDyMdqUE5AoEOAxnilpoYZ5pSwPtVaBcD0pME4PFIO
Pel3DtSC4MDnOMCmEnAIp27JxSZycYoEHJApeSMU3gd6Qj3oKsOJAAzzSA8DPekKE4xTwnA
B5xTWomBweBwetIuRTipA4NNZgAM1QiQEBflHPvR296YCNvFIc4ppAKvBIJpCR1UUHDDPNG
DjHGaYAORnpSYLHqBmjk/LSjOM4PSmFxdu0YzSUockcjin0hXE3Y6Cgk5yaYSA3rQz7uMci
jQYpDZ60gUYznJoLcgYA7U1SNx71Ix2F7/lQcdWIpCR2FNPTmgLj1I+gFIzBunFMypOCdoP
fHSm9qT1KSJgwAxnNM3YzwRTQM5pyqBkDpjvUjMy+ZcoWz1P9KKddj7n40VySTudEZaHQtt
BGTngfypN3tQQc88cD+VLhfSuvY4NxN3tSHnNDheCB0oBxTY0xQTjA60pGTkkUmfQUYJGen
tSG2PBA6Cjco7c1HuCjBNODKCDmqaFcUnIqN/vCl3gj0zTdvAB7VIhRtKjJ+tLnH3TUfXmg
nGTil5lJ6WFaRUBZuAvJNcjHPNp2gJcQwxGa5LTtMy/McsTXSahIItJu5WcIFiIz7ngfqaw
vHFlcWdlp8UZBj+yCPKD7x7/AI18jntZOcaZ9XkkPclLuzo/hdbzeLfEDafNeW4nkj35dR8
2Owrv5/gtq2kaxqV7YTRSQ6htJiyFCyDv+Irj/wBnhLK08XyyagCjxR/u34AU+h/A12Xjzw
p8SX128uvDnime10u5uDNGiTYdOOnPQV8tTqypVFKLs0fSTowqwcJLRmbJ8P8AxZE5H9kuw
HcEVzE0MlvO8UyFJEJDKeoNdPpll8brvV2sl8SG2W0QNMjSIwb6tg9R6VharFPHqlxHdEef
uy5BzknrX2eVZlPFTlCdtF0PkMzy+nhYRlTb1fUz8c0tDcde1ITlc19EjwAyDxmmlMjGaUN
gYxRtB61YCdj7Uc9SOacVyAB2pCMAc0gGkgDJpR98UhGabyAM8DNMTZKRknPam8djR1H1pm
Gzg80AmPPAoPAphHQGlAyM5oGLuGfenluelRY5wOacf9YfpSAU4zx1PWmMcZ9OlOIzTSB1B
OelK40KnscU8nPeo84OacDkn86fmNgQT0z1xQUA5p6kEYA6Uh4yuDU3QtUNIB570nU56UpO
D/WjGW9hVXQgC5bPH0oZQDSgAnnk0jNntilcYw8DNBOADjrS88Y60nbJHNUIaW4ztpoOTTy
MZ96QDPBoGhPwz9aWlXAb5hxSlQSWUcVF9S7Cx9M09ioxhs5H5UwY2jNPOCMEVqtjNEZOKY
TlgMU/GTjP5UFCMY9aYAoA4z1pxUDk0gAIz3ozxgiqQnoJj5sn0xS4wtOXnilIwcUybkZGa
CSuO/1p27jpRtDHOe1A0N5OMd6X5u9GMAAcZpGyuOhzSBibR2602lBAPPelXvRYaDlucdKb
Umeq4PIpNoIJzSsUiPPOCtIevFPwoOO9KRgdaLARjPQ0FenNB60hzjgZpWGhQcHIpynJqIb
t39KeGO8iodrDWpQvFyV59aKbekbl59aK5W9ToilY6JmycccgfypA3GO1Nk4IwOw/lTfwrr
0PP1H0pII6c5qNW7HinqQBxzQ0UKBxmpCQF5PWoi+CRg80bsnnrQkA7K/3N2e9RVIGP1pOT
VCbGnJAA7UZOMGn4I60lKwXGdxSgEjJ4pRjccjNGT6cVLQ0ZetHda2lqMZuLpOD6L835ZAq
7oelXnijXIIL64ScBtoQAbU9QPXNUdUt5b6WK3sAJrq3y7ADJQN/LIr0b4aeB7gXb3IvNk6
MJcnqp/u4r84zqsnWnK+x+g5VS5cPFfMjn+GzeGNI1ae1ti8io08Dx5+U+lUfCUfjLX/DNz
qlzLPDewjZHuyS8XdcdMn1r33RtP1eDT5YtcvIL2Z5WYGKPYqp2XB7+9acNhBGAYolQHrtG
K+PeOa0ep7nsux4ZZWviZ727nt7qW3kngO2EjBDADk06y8B32qacl9czeZdPJtmK9B6mvd/
scI3OEQPjGSvNY9/KukafPP9mPlDB2xjrzW9HNatKXNR0bMquEp1o8tRXR8/eJtEGhar9iE
nmrsDgnrWACGyOldx8S8/8JPHJnh4Qw9q4fAHPGK/XctrTrYSnUm7trU/NcdTVKvOEdkxB1
px60hIHbNLlcelekmcQeoz2pnekBJJHalHTFMT1Akd6cvQ5AqMhj6UhB9TSGSe45oxjnNME
hxgigkjPB9qYh2Pl+lIc4zSZcjnj60hbIxSLQob16UueMqKjUHb070rsIkMsjCOMdWY4FTO
cYq8mXGEpO0VdjssaNxPYVl6xrEelWC3JjMzO21ADjccZrlrTx7dXT6zamyEUkFs8sRBzsY
eteHic4oUtIe8/I9nD5PXqaz91HokdpLJE02MRoMsepA+lcfqPim6t47maw00zQwMFM0jDB
J9s1xfg/4p6loupzT63JLqNvLGV2nqG7Guh0f4b6v4w8J6jr2g6s66fOzP9jYZYsOinmvnM
TnOIk9+VH0GHyihT3XM/MfqnjbX9OW2s7q1t7Mzxib5SAzKT61lwePr2Sd5EuCArY8vG4da
5PxPp2t6BcW+l6+DJdpADGrHcIkP8PuayrOcfYp7dbZTIzA+du27QO34156r1X73O7+rPRW
HpLTlX3H2J4LsvDXjjw5FqMJ8q6jGLm3jPIPfFa9x8MYpX36ffHyWAKgkE18jaZ4t1vw7p1
5Da372kl4FdHgk5AGQRx6ivaPhv8Wru1s9UbWdStm8i1XyPPOQWHTgdzUfXMbS1p1X89TOe
Cw1R+/TR6LP8K9cRA1tKk+f4QMmsW98C+J7M4l018djnrUmg/tNiy0u2fXPDUjwyBgJbdwp
OGIGFbqK7WD9oTwNe2NtLdW17Z+Y+2RJ48eV756H8K76ed4+CtK0vwOKpk+Dn8Ka+Z5ZNpG
q2p/f6dcJjqfLOKpvHKjfPGyf7wxX0O3j/wCG9zaC5TX7PCrwrNgnI44NaC6dod7pK3bx2b
2zrlXZwQRj1rshxNVi7VaP3M4p8P038FX70fMpBOMninIORXvUPhfwfrT/AGW1tInmT5m2D
Bx65FVr/wCFWkhMojxe6MTXdT4mw0vjjKPyOWWQYj7Ekzw8IWPb15pJlO/PHPTB4Ar1KX4W
xuube/ZOeAwzkVmTfC7UPNKQXgyB0dMZ+mK6oZ9gZ7VLHLLJ8XBP3LnnqjDVITjpXYTfDjx
FEAwRJF2ls8jpVD/hB/ErRtLFp5kQdSrDn6V6VLMcLNe7UX3nHPLsVD4qb+455TkCnYGema
uz6BrNpJtn064jJ9UNU5kmtwRJE6kf3lIruVWnJXjJP5nJOlUi7OLXyIkCq7hSTk59cU4gk
etRRNtZskE55qYnrWkNVoRU3GA45z1pclupzzTAecHn3pc4B759+9XczsPUDPWm55JpqkkH
NP28Zpg9BCc898UwgqMmpScDgVGTyQQaAT0GnPYcUe3elBxSduFzQA8HnJ9KAfzphHanDJ+
lA7jiQTnFMbP5U4kd6MrQFyI8mnDpRtAYkUmMHORSaKTHMoIGaRQvOODilHCksaYT09KzaK
juZmojDpznr/SijUA25Pqf6UVxyWp0p6HQnBbJ9B/KjaKVguR9B/Kj8c12HCHBOCKTgClyB
TTzVCQhPem5YjjmngAjmlCgdKSC4z5s9CKePu9acOp4zRxjGCDTJEZtoGSaTcCMilKnuaTA
oH1DheT3pRz0qNgM8VJboHuEV+BnJPtWFWoqcXKXQ1pwdSSjHqanhGza1OqX93tAuZncH0C
javP4VU0j4lWfhDxXqNy8ct6kqAAQZc5+n9a2b/SEjsJrT+0Et451KQR9SGPJYjv1rc+GXw
Z1KxmbV9fuYJ1lyqqV+Yp26V+T4ipCbk5a3P1ChTaSXYfpfx0vNU8J6trdt4VuW+yOESIAl
nq+/wAUPFEejeHJG0IJf6tKDIApKoo6jHY4716tY+GNK023ltrW0hjjmYySKF+8x71M2iWL
TW8hhQmD/VnH3fpXhNU76UzvS8zzRfixPcab4lmg0oPcaO4RIZHK+b65OOO9XIfiCuqPpNm
LIf8AE0tw553eUx5xjHTrzXYyeD9ClhuoZdPhkiujumBH3z7mol8I6TYpb/Y7RYfIQRRKOd
q+lTywT0g/6Q/meO/FFdviOEE5Ih/rXB/w17L468D61qN0l5aQtcFBtIz2ryW9tbiwu5LO6
iMU0R2spr9ayPEUp4SFOMveS1R+b5th6kMROclo2UyD1zTcc8k1IduaQ47V7yZ4zIyD608H
HSkIzRgAHrVXJFoHP50Dt604EDtSbGhrAZ6Ud8Up5IA5NZmpeIdC0hdt/qEazf8APGM73/I
VjVxFOkrzlY2pUKlV2hG5pEetVby+sdOiEl7cpCT91WPLfQVmS6jrVzpc2r2drDpllEDtl1
Fgpk9MDPFeY6l4tltL1J/Pg1i9HImdcpF7KO9fO4jPIq8aCv5n0WHyOT1ru3kd5qXiXUmgv
J7DSpIbW0Xc9xLjLf7oNea3nji8uNViu1jYRpgtG7k+YR69hVTVPEOueItsmpXF3dRx/wAK
ABVHpgdqxQ8cWVaJ1Yjq/wDhivnquJrV/wCK7n0lDDUqEbU1Y0JfE2pzzObid5oncv5bN09
AD2xVL7bMLhp2DjzT8wDEB17g+1TxXVkbdhMB5hACgRj5ce9SrfB7fyGia4wdsDlOQT1HoS
a57HSasnjX7RpkulzaHYCzbHliOMK8WB2bqfxrqNE+Ll7oHh+20fQbSW1WGYSnDjD85IPrn
0rH0DwnqniHVorEad/ZcYBaS4uxsQfia6q4sfhj4KuobqfWn8RahA3zWtuo8vcPU9MVlLk2
tcaOI8V+INb8Van5mrzxuybpFbaFCq3auU+d2yoLKOPrXR+I/E8Wu65PqNvpws7aQgCJWBA
A6Z4rLLXjwNKtnmFRvLY6D1rSKsrE+hPaaTZzktf6mLZ8BtioXJ/Kn3U2j2d1bNYWlxIsLb
ne5OBL7bR0FZxv5MgGIZHSrEtzfiNBJGoVlDKGHUH0oauBt+JvE93q1pZQXMCh4huRlULtB
6AAf1rm59TvriNYpp5Cqjhc0puZ5IpI5WViSOvWqbMdxJOSeKaikBZM9yWWTexAGAcnAFdR
p3jjxXY2aadDrFybYEOI2bdz7Z6Cur+EOjWnieHU9Kmto3lSPIkP3sHsK871aCbSdavNNnD
mW3laM574NQpJycewW0uel+GPiz4v0XWf7Sh1kWzhCj74hKGXHGV+tekt+1Trohhjk0y1wg
zJcLkPJj0XoK+X3ugSTsKtkdOhGKls7c38ohWYICcAsuck9BxTlFCsfU+lftXr5kkes6DHP
Bn93JE21wPfsau2X7SvheTWYzqNhNFZsxXdD88i/X2r5J1GxuNLvZLKdQJYjtYYxVRC67QU
HXsOal0oSVmh6rqfedx+0h8O5bm3tbW+mWEuBJcPAwCD6dTXVWvxj8CXerWNjY65BcRT8G4
cbY1J6DJ6V+dqPIhEksKYcYAY/e96mjvZFidRHwPlC596lUKe9g5p9z9GvFPjDwPokRudV1
O0ndk3JAjB2b6Vzy+J/h94qhkSK6t7RLchiZpAm84zgDvXwO2pXs8geWV5COFDMWwMYx1rQ
gbXoIUkjtJY0fBU7DgnpmqUIx+HT5ku71Z9UzXPhm58VCyDoIGdWLbQF2Hjk16HcfDTw2bT
zPPiUbNyhJcZGM8c18UQ3usWcbXH2mdZpUI3BSNoHY1qL401uNYbkavNPIi7MbieCOQPaum
GIrx+Go18zlqYalP4op/I+o4fhraX0XnWsp8sHaWEynH4Go7v4WmFlEd3JyCc7A4/MV89aX
4/1y2YLbajJGHP73A4+tbVj8Q/EMU9vI19MyqS2GJwT3rrhmWLj/y8OSWX4Z6On9zPTZPA1
6JjHHdw4JwhYEbj6VGPAuvm5MCpEccZL4rGtfi/qkSmZ5o5H44VQoX6VoW3xr1OSN1ltIJI
5AeZEBOfX3rrjnmLXZ/I5XlGFetmvmTXHgfxNbsQ1hux3U5yKzG8P6yuC2mzgnj7tbT/ABh
vGjREt9kyggKo+U1a/wCF1oI0W505WY8b14OR/WuiGfYj7UU/vMJZNQb9yTX3HFz2lzbHbP
byRHp86kVASe1d7B8TdF1JmOr6cslvLwq+UDj6muf8SHw+1yk2hGTynJ3gghPbaDzXsYDNl
iZeznGz/D/M83GZW8PFzhK6MDJDnPalDkDFKcE55FJgV7x4vQcTuxikOPQ0AYzilAoEGcj6
0hHY00k5wRRuOaAA5ycn8KByMHjinEqx4GBTO9S0UnqZ9/gmPn1/pRSXw+ZB2GaK4pbnUtj
dZiGA9h/KjcOg4psgyR9B/Km/MCK2bsTGMbDsmpQcDBFRVIMAVSZjUSTF4PanEDIOeKYMdT
Tt3GK0MB3y+9B55Hao881KGGOKdwDqOaaenApWamFgTmkAhBJ4FVptTishJtZTcD5QT0T3r
TtREwnd8kxx7l9M1554t8YWWioYbeOK6vH6R9lH+1XzGb41x/cQ+Z9PlGCjJe3l8jvIhLu+
1XF2JbvHmB5WwBkVg3nxx+Kui3tvp8Itkt2+WErHnzMHGRXjCa9qVzqa6rqdw8isxCx5yv0
A9K9G8CxTeJPE1rqmrWkyxxHyoVYYRU6ggetfFVFFq7R9jFNWuekWHif4467AJvtsNuA4Jd
htzn0x2re+3fFyMxebr8cgA+bqPm/wr2LQfDMEGlwiQkOwDGtOfw5ZzbS4Jwa8GeYQUuWx1
Km+54b/AMJJ8VdNvotkn2uJvmLFvlz6EVNL8Q/iPp8FwZDI28gq5VXMfsBjp9a9nk8M2hB2
llX25rH1HwRBdmIpJhUPINEMdSbtYHTlY870X9oK7mvf7Kv9AmmmjU+ZIg2EkdeDwK5fxLq
Q1rX7jU0VovPw2xsHHHStTxnoNt4e1EQ2xBMx3yHHJPrmuUOWGOtfo2RYSMYLFp7o+JzvGO
beGS2Yyikbai5aVEGM8sK87m+J6W988VxokiQo5GfM+YjsfSvfq46hRajOWv3nj0MBXrpuE
fv0PRex9ahury0slQ3NxHE0hCqrHlj7Dqa5DT/it4ZW7je+srwQq43qMHcK808TeK7jW/EF
9d2MQsobmYsqRn5gOgG7rjHbpXmYrOYw0oanp4XJKknev7qPf45IZS/kzRymM4YRtu2n3xW
frGsWui2hubqOVwCPkiXcfx9BXgelXXiCByNMmuI85ZjHnsOSa96+CPgka2k3iPxR5t1Z3B
a32zEkHHbB9a8rEcQVIUm7K56dPIaanzN3j2OEvvGWoeIJLmLSpxYWEEZd3H33A689R1rjr
XV7LTLVn8pb27kdZAZEI24Pcnk12nxR+Ht5o/j2+Twrp15Jo8p3IyRny0OMlQfSuf8ADnw+
8XeM3kj0fS98UA2NIy7FDeme5rxJ4l1v3lSW57dKhGkuSnGxzus61fazL5tzetJHjakIJCp
7AVi4Gfw610HiDwh4k8K3r2+s6Vc2ZR9u90IUn2NVx4fv/wDhHjrZhlFojhGdkIGT6GmmrX
Ro1YzrWe6t5A9tM6P/ALBOTW7ZeEvFWvlrmHTJ3TGTNL8iAfU8VU0jX5NER3s7K3kvM/LcT
JvKD0APH41Nf+M/E+p2xtLvWJzbkY8lDsT8hQ+boI2fC2jeFLa5uLjxzdzwW8J2pFbruMp+
tb9x4+h03S3sfBXhOGG2SZjFqFzH58h468jANeeafHcyoVFq08e4Abidin3FfTPws8EsLWF
dRj3x3EIkMKkEI/TIzXPVcYe9LUu19D56u18Za8Df3st3cCYkgsxAP4Vj3Gi6nbRrJPayLv
OOnNfYXiP4WWzW0jHWNUAHzDGwA45AOFry271uC+1Kw8Ny6TKuoJMBJOowoUH1I5yOtKnXU
1eGwODW54WdOuo42Z1MYU4IbINSlHQC2Bx5gAwrdSen4V7T8ULKOXRrmW3tYYsbWyoGeuO3
tXicLRKVlWLcU+8mTzXQpX1IE+wTfaDE67XA3YPO72GK6Eadda01q906WltbRLb72wrNg9g
etYsusTvGYhHHEg6BVwR+PWqTXLuF3HBXndk5J9aerHdFu5tYraW7heJpDE2wSg/KDnrWcY
yOcjB966PQrXU/EDTaHY7C8w84hs87a5+aCS3uJLeZcSRsUIBzyDg0LsB7H+zrMifEl7aRw
ongI92IPQVnfHjQDo/xSvHjiCRXKCXgYGe9cx8OL270zx7pN9Z8ss6rz0wTzzXu/wAeLTSP
FVpbXmk3cMuqW/3lB5bPVa5HeOITWzRWlj5ot9MvrxWaGFpFRN7MvIVfU1peGrKaXxLpywQ
+bKJkZY8H5ua9R8BWcPhvRtSj1Gxhubq6Gw7myoX0qTT0TT9Rjv8AT4YLR4kKJ5S9Ofeuhu
T2RnzxNr4v+BzFpFtrK2EIvbhwZWiyWAx7duK84tvB9hcaVbzPc+XPcAlwqlvKPYY9667Ud
Ule7+039+5muP3eXkPz+wHSi1j3oWaQENyCh4/CphGSWrBzXRHCr4HZ5ZEkuQQpAiIH55rX
sfCNgsybk84IdzA8D3z611KKFJbbgE4Az0p6xoGOw43c4zWqI5jLGiaabp7o2UBkx8gC4AX
t+NLJGyvGgIWOMcDPArRdcP8AuwMA8DNVzGWeUPtXHYsaVh3KEsEUts0RTJkO3161mat4Wg
XT/tkMbI0I+6ufzrrLW0a4uEVIxhCWbntWnJC4MMMYG5pBwT94Zqltci7OH+HHg+28S+MLf
T7yfyLBl3yzkkBQD0P1rrvjINNs/GMOi+HbaNbXTreP5ojnezZzk/TFUtWuJ/Dc+rW1vHAY
b2MFkHWJvVfpXAQsk8gzM5aXk5YncfUmkld3Y+bsWoYHIAdi4fklWPyc8iteyUkBMfKFONx
PFVdLsry8uhLD+8gB2lg/AIrsrXRIYlDSMZHb5ielddDCVq7/AHcWclbF0qK/eSsY6QXMgU
x85OB83Sr6aLPJ5XnMsYHLbD1rcigjhHyAL+FWQvqa+gw2Qt61pfceDiM6S0or5spW2nwQE
hcsM8bu1XtiAAA9qZgUbmzgV9LQwVGgv3cbHz9fFVq79+Q4gDFMI6nvT8tg0u3K8Cuu1jmu
IDj60p54zg0zPNPyuc0XQiMrj60m046U4kE9800Z6mhjQuOOKQDr7UueaMgH8Kl7FrczL7c
DH75opNQJ3Rj60V58k29Dqi9Ddb9cD+VJ39qVuvTsP5UAbvauu1znU2gGB15p2cUzGG5oI5
5pEtt7js8ZpetNyPSjcBVoi44deaRjzxRnJxSlcjNWxDdxoBJOMYo2mjBHNQwHLh7a5tnke
NZ0Kl0+8v0ryTUvhffi6N0LlzayzECd+c89PrXrII4pur6hYWWkRDUL6K1hGXG8/eYdBXym
dYaKiq632PqslxUk3Qtpucjo/g3S9HkRzH9pZQPmkGcE+gru9IvbFdcFruRHyu1QwGcH0ry
a58XarruqHSPDkGyGRtpumGRj+8D2FdJ4O8H3Om+KUvtS1T7dL93aD16dzXyNS1nY+tjfqf
cVkg/s2HPO5Ac/hT2GMbSeOvvUFi5FhbqPlAjX5fTjpUryxoCZHC+5PAr4eXxOx6S2FB+bO
eKa2ckggCqVxqum20TzXN/bwxINzO0gAA9a+YPjz8adRsNSs9N8D+JokjjGbhrXlw+ehPTb
jFaUMLUrz5UrEykkjq/ivdx2OoT6lfsYraAhXcDOCeleQnxx4OvLeWG51OeKJ1KOYxtkGeM
qe1cSfih4n8RxPY6/Zpr6OuNrZVsjoTjg1yVnaQadqMM3iDS5pLKXnyUfY5HqK/QMPi69HD
rD30Wh4FXL6NSq60lqdRr2keD/ALDNNoPjSUtGpK21wSS/sD61U8P+FLO60KbVtf8AEK6RZ
P8AJH/Ezn129cV3/wAJfhh4S8cayk8t7dRRW0pMtpOn+tX+EK386wfjfHoI+JU2l+HUCW9n
CluwLYVHHZR9OK8/2qlU9mtz0lGyuc7Z6f4WXWhoNlfSaq146RJdiPYseWGSAevFeu+IPgB
p9jqGl3nhud9UsW3G9X7QgMWBwAc+teD6ToN1daxZ2YdoZZ3GyQNjAzjIr6J8JfDW407TDF
qQ+03HmEgMxYtk/KPr3JrOs3FpqRUVpsanhLSYPBlu1/cfDsf2tHC8jiacyKYPVTyDx14r0
fV/jJ4E8K6RpMt+FX7ciyRQW0YIRe7dgAKbpN1DYW82iX0rS3llE01urfMZ4sfOo9QOa+WP
iHpKSeP7T7MJriG7kVre3kG1WhPIAP1yMV5yowrz9815uVaHcfE/4/yeIYzoPhKyFhaO+Jb
mVQTMM8Y9Aa+i/hlqiQfCyy1XXvsViypmSRQsaYHfNfO3jqPwvoHwuk01o7O11CdVFsoGZE
HBI9fxNeN3Hj/xHc6FbaJPfPPZWf8AqUc8KfXHf8a3lhI1aajDREqbTufRnxC+IHgvxP41u
NFvPE1tDaWuCrNab0ZgP7xOM/ga+YNW1m+ubi701NXll00SsY1LYRgDwcVr3Gk6r431qC40
TTbmeSZESZmXjzMYzkDgV2MPwJ8Rx+A9Y1jWNOnsb6z+e3QYIlUDnj+VdkFToRSbM3eTuec
aR4Zu9YhMsV7aQrnH72UAn8K0m8AX6vhdRsJT/sy1yLb1Oxsgjt6UoeQEYkYe+cV1+hnqdz
Z+Fdb063mnk1CGC3A2vsbeT24HY+9fQHwyGqz3uktbX7WWnpEYnkuTlpju6gnpnpXzboL3k
2nXsVpfFJ5QFYOMjb9T0r6P+EXhLxLdaXF5+q2ctky/Mu4l09CD0BrhxTSg3JmsLtnu+vQW
UWmyNeX32eJFy0hOMYr588T6/wDDabU5L1L4HVLV8Ws5J2yfTHUV6L491C80jRrPwxpUUmq
6pOyhPPjaVSn8RdsYArxn4gaP9v06y07Up7HR7i3JdobNfNB9Pm4xXDhKdtW9y6rM7x3Ibz
w5fzwSqR5aHhh1PpXj0mk67octvqF1ps0Kv80Urx5VvfNeo2nh6xsmVby5uL2WTlkY4UAdx
W9qPiiTULWPTJXiFnBiCOPAY5xwDXq8zWhgjxq08Ma/r9zczw2o4+cu37tX/wB2tFfhzrXm
pHcTW8ZYjdhs7RXoEN9IqTLEDLHGFVecbT3pyIF8zZuERGVBbODnNXd3C5T8DaXp/g3W7m8
uC16ZIzChxtGD1qtfaBozX8t1b2McMbMSgLEke351rs4wuG284WmuEUguerd6XKr3IcmULT
SbewXNtAsTYzwOp9a0olMjhmzxjketMYvLKFXAA5JzkD61fQZAC4LPxkU7CZXndIYJN0kcY
QbmY/zqtaXlrfohtbhJByPkOalvLbzopLQ7CJFO7PPWsLRtKv8ASLy6+0XKmyIxDDEMZ9zV
KyFual7osWtMkV0u+KNsjtkj37Cqkt22lXMdvGFFmoCnafu47LWVrup3H/CQ2uhK7W0RAln
cE5CkZx/n1rrrf+x7i0tkiWALGpZiz5KkdCc1m9CloiCyuF1K6b7OjAAfdfoDVkPyWdvmbI
+lV4GtIRLPuSRGXfGiHDNz+gqU5eTzEwA4BXd1qkIecRjKvuxySTTYi7Rg8EYzuI61DCjrI
wZyQTgZNWSpRwjDhhjOegrQnYu6YHjBldmCyHGPXFbKw2/lS3BYb1YbG/Cq9ra70hYShYgw
3KTyB61cvnSFUjKDC5KEdHpJoLGBLoUzyzPdgyPOMox5yfSqNxoNpAZILfSJrj/R2Mqr/EM
YDA/0rtboTXXk27FRHGokXBwx9hXS6NaOLoSLjaynbFjHHp9KiUuw4ux4vo3iqFrnTPD50v
bebdkjI2EVV7geuBzXX7ecYrmp7K1g+J8xhtY1JeTaMfNHgcn866njjnr6V97klSU6D5ns7
L7j4rO4Qp1lyLdXf3ke0DPenBhjGeaXavNIwx0P6V754O4lKeTkUzIJPeng4oAeo59adyBn
BxSZGMCk2ntyBTuIRsEfLzTBkHoalwApYnJ9BURPeldbFWGAfP70MSzfNxj0p6qTltvHTpT
ivGMe9TcpEWPlpOtSbSQcD2ppRlwpBBxSbKRlahncmBnr1/Cin3ykFD65orinFt3Rutjbcg
Ec9h/Km7h2NKRhM+w/lTPlOCRjmt+bQUaVw3NuyTUgGc+tRinDjoc0JinTtsLgg44pdue9N
LbSDSbs9a1RzMkC4PJpc84qIE59qdyR1xTbEO3Y4zRuHNRnO2gHoKlsqxIFXA5qh4l8OaRr
Nhp8l4pZoiXwT1/+tVzIyR6VV1a7Rb7T4kgubhvICukCbiBk4P8A9evnc7l+4Xqe9kkb4hv
yM6O1gs9sVnCkUZXAVAB3rc0sRtfq3nRr5IVm3nA6+tZL2oluvKu5CV4YRI3p6t/QVg+Kl0
m18JXk0rsrkpsVZMF/m6e4r42XvRaR9ovi1PpfU/jd8PPDljCbzxFHcyr8jJajzWDAdDjpX
hHxy+Ndj4p0mz07wfrM628o3XKKpQn0BPavGY77wvOEk1Cy8sRnmGBSN/HGWzXM3X2Vrhms
1dIWPyo5yV9vevOo5fSpy5t2dLqyZ0dvYanqOjmd/EqKpbHkTTtuJApNN8PwSRyXF7dNLDG
QXMXIX6k1y4ZhnYxGeCB3rSivL9RHbXFzNFBEpAVhwoI5wD3r0FGxne5tyeIY7FDaeHbMW6
f89JOXY+vsawZ7q6url3uZzI7fMWc5JNamnwi5khgsHSNmO83EvUY/kPaqVxapaayY57gSx
eZgzIMKwzyVzSFoe8fs6NNe+MkImMQt4W+RekmfWvOPHun2Mvxg12GO/wDs6C7ch2UsxbuA
PrXuPwin8DW3jO1h8HXFy4u4X+1PdHhHA4VOOcnJ/CvH/GunzTfHDWtOsJGeW4uSq/LzuIr
hh/vEn5G7+E7D4baCIfEdvI07XZ4KGZRjOePy619LwR20k8t7KV8myj2Ak4Dt/E1fK9t4V1
jQhBea14iaBbZwohhfAGe7H6/WsrxF8ZNY+wS6NpxeOaGZgbndwVHAwv8AU1Neg67XKyYz5
T6C106lqaHWtJFvDeWRae1RpADMFH3COvIrwXRfFGt+J/H+iNrOliW3s9RL7ViJKBmxtyB0
BrjvAOoanqnxR0qa5v5pZpp/md5Dznr9K+ibD4YfE5fEdx/YV5p+gaTuYxyqfNZweSR3yT6
0pKFBOMmtilefQ634vfCHwx4u0T+0be7stF1aHaxuZmwpX0b8K8O8Rn4c+FruMaLaHxBqk9
r9mlSBS0LSAYLDj19K+hdN+C8V/p8kXjnWLrXZpQu8iRo1BHoAenNdzpPgPwlodvBFp+iWk
X2clomMYLIT1wa82GMjRjyuTkauFz5R+FvhP4p+JfEdjqM3n6HpNoVZVeIxK6j+EDv06mvb
/jX4Y8T654bNxpHib+y9PtLWRrqFVIacgZHzDt7V6dqPiDQtIhaS+1GCEIQpUMCwJPAwOa8
Y+JPxAj8Q6JqPhvRLaQR3cbRi7LbD0/hHofWiFStia8ZqNkhPkjFnw25JYjOcHAxUltbT3c
6W8CGSRzgAd69NtPhpaxX0EVzqkczbQ7xKQGP09q7+Dw94e0DS5btbeOEwqrtKUyRuJXOfr
X0blY5Dzzw58P8AUbrTxIoWJ7gMjF2+6B3A96968B69N4S8LQ6H5Ec9wq8ycgeteZrqeuG8
W0sLULJ5WY7hh8rEt0/Kt+40vUdWXzb7U3tUBTylgXDZU/MCe+a55wVTSSuiuZrY3dQ8day
9rdXt9evFau/liNOcN2/OvO9Rubm8urhRaTR+Y2VmcdSOoz6V1+rWmnpbyMQAZXXcB3I6Go
I4p3crBmVId3JHYnJq4xUdErCbuY76DctIZbqT51mBUo3G0r/9asiLRorW+ZUVUZ3JyW7+t
dtrbzKy+QmwS7XDdxgdK566kzO11Lbl1T72Md6tbEN9CGY+U5IdQ5QZHXioUAwdrbcMRmof
NDNhx8yrjIGSPTNRmV4l3LGXfBIT1NUQ30Lh2mP5WJYHuO1N8gySMQwZs5JJxxTbZ5vKjEo
Hm9XwOB7VcKkxM4AAXuT2quULlMRosrOZPlz+B96tlkKkw5475qFVLO29VIA2gY4FOZlwsQ
B/AU7KwNjRsbcYshUBOT3rmB4jD6vtssytEcyM2Mcdsf1roNWkS20W4kYg+XEx8vs3Hf2rz
7wJc2Npr0V3q+z+zFJE2PvDP61LSGtrlnxbJcReNVvpdsYuYUY/NkbSORVHR5NTutQJMrxw
jLg4ypUHjPtmtzxlrWj61q9ze2ka/ZYsRxnbux6DFO0HWLUadBbpHEMIfNVl5cj2qdeXYs2
beC7v9QhRZwVIHnyqOCfT6Vrq62rMizG4nJ54wF7Yqpc+I9K00XFi96ittDNsXJx2/H2qDS
r6x1HE1jcM0aff3Lgn60LzJNSJeELSYJJOT2qeFHa7XH70EBcY6e9V1VNvKDaDnGeKupP9j
0mW+kiIDcKxHStWrIg6LTk2wCJnHy8ncP4au3FjEgW4nYS2sI3R5PKrjkH3NearrF3Kry+f
s3/LtXsK39OsJF8OtNNNIVnYkgkkEY4IrOSQ0ze8ManZ6lrE7HBc58ok/piu7QC31BIQ+GU
AYB5xXhVvK+lapFNChhkTnZjk165pt6uqJDfxJ++wGcjsamSVtCLu9it4w0qxtNYhu4Y1Fz
OhLsPTNYMahiV79q6Txaq/aLVS+XWPkenNYdugdsLnA74r9CyWEYYKLXXVnwubSlUxck+mh
GsLMGfAwgG4ntSPATyuSeuAOorREA3OILdvmOCD29cUgs5pMMh3bflA7n1r1faruedGi7aI
yzBIBtKkZpfKdfvCttLNCzBzubOOuRj3pVtZbgMkcGVUZyvBPNZ/WEX7FmPFA0iqRjrg1Ms
JaIumcE9gcCtqPT5TtJjOz1A61sRaN59tIYIyqxH7oOCwrkqY6EGbwwspI5WHTnkBQqoL8A
98+lMfS54nK45A5B7V1sOliE/audyjKqep7dKml0uYsXmCqOMbQTkGuWWYLm0eh0LCXjqjj
obN1aORF3gjkcjdTpNOVwZUTygD8y9Tn2rtotLdSiTwhVc/Kq8nNSHRZX8wvGpxggjjn0Hp
WEsySlqzVYK6PPWsnSQpKCuRkZFTG0QAHlhtLMxHU+ld1NpKywqPKG/IypJJOPeoRpc6W3l
pFEq7iQG5pvNI21YLAyvojy7UYGSRFeMjGcDH0orudd0q3jmiLjcWB5AJ9KKw/tSD6F/UJd
zlDuVQMdQP5UwAnIFW5ojlQMnCjr9KquCHKkEEV7MaiZyxVhAcKAVA6/WlHSm4bcF5GKk5C
4xzmtoyVznqO+gEEryRSAVKImI3AH600h842Hk1opLozlcWNoC7jwCSKeBhWRlAYHr6UgkW
IhjIq56FiBSnJRV3sOMW3ZaiAZOOaVVIILAjB71z2oeMdItoiYZGuZmyFVF2jPuTjAriLrx
14ohX/WQRiZwEkkiG1D3WvJxGa4el7t7vyPXw+UYirdtcvqetROqPu8kSEcgHkVn6hdSx6g
i264dUAkAbHBzxXjeoeO/G20wy35hSUZDxRhPMX1Bx0rqPBF5fXugymUxyMJSN7D529cnvX
gY3HxxMeWMbH0GBy6WFbnKVzqZJCGEzHAXI+9/nvXMeKbW01DR3+1K++IF42BwAQPWugbeV
eN0XIPI7Vh+MYxN4alRBh4F8w4Gdy8V5D2PYS1ORtdL8DXkE27UL6y8iJSZJFBEjnqAo7fW
q03gm9l0281PS7m1vLO2wxMcoLEfTqKyTc2sdgUgZmEm0yxvj5yD0GOgpsk9qHaRYJIUYYa
GNyoJ9ayRqRaRBbzatDHdyiGEMC0h6KPfFel6rr+g+JtHn0ePT4VFlHvS5hUgtj3PNeVQAt
IIVZYy5ALNwAK6NQNB0G7/0hJ5rz92hUHCjuc02r7gbHgKJfs99MIVZFOEdhyvHr71ymszS
XOoytLGVwSBzkY9K7DwNHv0K+j+YK77SO2MdeK5LVmtRfGGJpCE4c7dnzA9cd/rVErc9z/Z
11axg1htPl0ZBdG2lkS7ZizcD+AdBx1NeNeINc1OXxzqOrPfzC4+0ybZx8rLyQMfhXtH7Ok
+mw6jeRsd88kEnLdUXHT2zXiXim8gm8R66IkVEku2ZFUYGAxrlgv30vRG7fuogvtf1K+SJL
3UJ7mEkPtZyQD9PWugsPh34i8T3Fp/wjdo2oPcIGdIyP3eTjn0FcVbRGRlyBt3AEnoK+rPh
DqWieHNKvNV02KRrlY1jk8w7l9ePSqrSdON4K7Iik3ZmTH+zRquh+FZ9fu78rqdrCZktbTL
MXA4G76+gr3r4d+JLfTPhppcOtzSR30EI81Jj+8yT3FeXal8a726gm0+bUIo7hwQqQjBPJ4
9elcjqXirWbyQTaZp0zXILRl5DgNgZzXBLD1K8bV/wNfaJfAfRmp/Em2jdV02ATIpPmM+Rg
ZwCK8x8a/E68ltABcHYWyqW7EElT2xXNW9vqGqaVpbtqBim2M88agfvMnoa0NL8KaXap5ht
vMnV2YPL82BnoAelXSwlGntH7zN1JPdnHp4hlvtScW0DT+ZNGZ3bCk5GTknrVi5sNdv7yAC
OK0EU/l5B3eZGUPPsa3LPSrSDV5ooYh88u8n0rolFrFOpL8LKMAD72BXb0MubseRaZ8O3td
Qtr++1aS4uIGG3OflXsK9Gm0tLnSri0Me5JFJPqTnNVb6+ihMs424YgqvdfmqOfxZBHbrA8
kZl3EMFPUY61o02kS5a6kMFilrBbgZzHIcn046VflRGb5XIJkJAPQcVwupeNrR1lEMrPhsi
JBjd9Ky/+Et1aV3ntIEisyAo80/PuA5p2Gei3MttMJ4X+YKAxb0I61Q/tm2ttIMUsyQQAFW
lbAPNecP/AMJBeq8s2o585i+EOOPwpf7Ia5i2zMz7zht7cU1FCudVqvirT0uUhWVpIzGNro
NwIxjj39q5tNc8yaYC3mZFGFZgcH61etdIhiIWSFSFAAGOhqxJC4Xy1QJGeQtKwmzJX+0bm
AokbW05bLFBkFfWpZNNmn2Frp49r7iUPLYrTV5VQnZ8wGAR3piKQ5L4DHp3AqkmSyKS0ia6
iuHd1MfyhQxw3uRVwzKAYypx3IHeofMfBOwbhwAP50gMjwB8quG5Gf6VVgHIrKHZmOSOBSb
nL5ViCT3HSlDSlxuA9BxxUockEuuDn06ChhcrXdrHdQGGYnyyPmB4yPSuHm+H05nkNpfpHb
vk4kByv1x1ruG3PJtz3wMdKczOOANzYIqLFKVjh9U8PR6Zoj6fYxPezmPz5ZycBcdgP8a4l
LvY8ciqQyY5BIzjsa9veJPs4xEAWOWB7mse58N6Q9+Lt7VVZeQsfC59SKVyudHDxaXq/iHU
mv8Ay/soxuDkYGPYd69E062t7PTks7VCqjl3IGZG7sf8KtwwRnEiRgdsjoacqjewUAE9eOv
0ppc2rCTTVkLHCzACLLM7Yx610erWbp4dTT5EeTbFlZBjv94VFoFvJLq6HyQyRr0HrXW31t
9ojS2XG8HLKR1HpSk9TM8dt7Uz6hHAsD7ScbQenvXsttYxvpsKo6rb2seEY/xvjkfSuOvtP
tdFlk1W1ie5y3zKeNntSaFca94g8Q29yziG1gBxCg+QA9vc+9Jq+oLQvXfhy41gPdD/AFgG
1doGeO1dL4a0ufTYVtmkxvYbgOoH1q7pVtdWl5MJArpM+44PQ11Vrp8FjIbm4kjM3Xbn5QK
ycvsovTdnKeKonS+hiiCuGUqfXr3rFt7GVhhYsuh+bH867PXZEv3jW3gJdOGcDBXNVLSFjm
ERuPmG5yeOP/r19jgMRKjhIxa1R8djKMamJlJPQzrPTy1yYoXd5SM7zkAccip30uZZVjIxJ
jcevPtmt6zykbQyQsCzfMRnLe+avxKiQrHknB7HJNTUzCcZlww0HE5mDT498iMjRSbsbgc4
PvWzDo0ypFtfKdXLHJP0FaqqjksEWMkg5PU1aVlZmAXBXHTrmuCtjZS2N4YeKObaylhZFRJ
FydpPbGa0Fhng2+WrlGGCpOTWqEzKWGQfrxT1QZ6jNcNTGN6M6adFbozEhlfc7wtGSdu4nO
fp6VI4ZPljgLHgZ3Vdb5icnANOG05GOK5HX102N401bUpojiQt5hJJzz29qc4cKQuCamAVi
U6ehprj5h049K55V3ctQViF06fL2pjRgJkgHjuasb8MQAfWkf5z04rP2zGoanOapEHeM4HG
ev4UVb1ONWaP2z/Sin7U29mji1t1wjFSykADd2OKzbm1lk1EtswrdDXYyWCom5VbY4GFz04
7VUWCJJ2jZSFXJAJ619QsxitTxlhGzlJLZzOfmCuRyvqakNm7HaqqCTgMe9dNFZQNqQfyt7
KpOOxq2mm7rsPs2Rxnlc5ArrhmC5bs4Z4R81jnzagWRhkXBBGT71BJa+UQgUtlSV9MetdZP
BbxRtPOEVD825zgAeuawLm6ivJlW0zOsoLI0OSPpnvVUcZzXS2FUwzsZxt4/NRJGVCFLN8v
f3ryfXpdQjvzbC9guJTuCXMjAMoz/DnoBmuu8cf2/Y2JFjpl/M/BMiqSFHccd68aubjWZbr
dq9pdqB8pPlsuO47V4+MxrrvR6I+ky/A+wi292bYWwEJWa1kv5HOyMuTsJ6Zx1zntUXibRr
W1vJJLsppk6rGYrIKW3ccs2fumrfgpNYvb97r7PJObb/VeYDhOc4HuTWlr/hgzKdS8Yao9v
qd4fliUZKKOihep46ntXlOWp6qVjzqYx3BiVr7z5yCu2Q7VVR/nivSfBloyaUtu9rFC7Mci
J92/jqeeteUX8Edtqc8IkLKrEK2Oo7V6V4A3DRGdv3oVyw2nlcVpHQmSujr3UKZJcExY5xy
QR0ri/H17Na6bEsHAulMcrHsPQV1tzOHjuBHgEKCTnpk1q2S+Chol1feOIt2nwxDYuMmRye
g96Unyx5gW582AgHIJDDoRUjuZZC8rHOOT1Nen6j4v+GatLb6d4KkktmBVXeQKwHYivN57m
3N1PLawtGruWRWIO1fQ+9KLv0KN/wAMWGnyXEd3qCxNCGC7GPLE55x6V2Vvoll4x1CHTrCC
NhBASzJhVib35xXnulR6rJfRTWsBk3PxhRjp6fStk+J7rw7azaXp1ksFyz/vZ3GSw/u+9Jp
vYZtaVbx+HNb1PRRfLOiHCyKfkc45xg1w2sPbPqMklsGGSQxPc+opH1S5nvheuylsfMqDaK
z5GMspZckE8D0qltqTY9c+CF1bxeKpVUSfaXt5ApBwCMfzrgNYs7dpL6d5JBe/a3XYQMFcn
J+tdH8L9asvDfiYahqbqsAicA56HHeuT1/UotW1y+v408pJpmdBnOFz/Wos+dspmbFJsdY3
bEZYFsD0r6C8A6JeXfgST7BdNDDcNvk+TJkUdQPSvn63tpriVI4kLs7ABR3r628D2s2geCd
PgvSIxFFlyT09qirKyVgSM+38BaFA0E8FuklzFjDsPmPPOa6K10pGOxmDMAwwRjiqUuq6d9
kkms5t10zkiI8jG4c1latqd5FrKNa3TiBR0A+9nk80J3dkSzYa2ttPuxslZljBBUduTTbvV
7WztzNNc7opv3cW05YHqSfyrjb+SaWSS6zJkndtVjgt7juPauaumnabK/eDZ5zxWnIybo6l
/EMD3TyoztKynYyjG04wc+tZp8T6pPDNaQMFkhkV1dh1FZinG1Y1AkbqT05605baNJGBxub
361Sj3E32ILr+1ru7uXNxEiMGwcEkn+lZr6WWgiinEkhDktIpIYg9B9K1Qpd2XBbZ/DnGPc
+1TNKkiqNrFl4wnQnsaEJGcunwbhHGypIFwvsPrWhb6bAsao7CTjOWqQBGJlKfvZDkE9Mjr
+FJvdGdSCScFadtRlvy0RFEWP8AdHt1FMCYiZWbcM4HGMCoxnceu5vSnFgUwAeOo9arlRIp
DLIdjjJXqRimtJh9xGQOeKaz9yeStN2hzs5HvT2AXOXaRDlT2Pb8KiDuSM5OSRnFR7WF0Y0
G3AyW9alEDI3yruP1oAlO9ASduG6YGKRcNE553LxgDikkXeflbcO64oDHOzC4J6dKCbAS3A
VSD3OKdgtFgD5SfmPtQHzu6e/Xiozuf5hwB0B71LGL9xWQPkMeuKAWWUEgnj8hUYG0Bg4Iw
T070oyVJZu3JxzSGTyMXZeeB93I6UgQE7Sc+ue9V5FO8gEnOQcngCp4opYlRlKtuzuzR1uB
IjnIVQfLzwMdKkC7RuzyDnJqJUYScHBPTnpVmzh82YQH59zAEn0qkxHY+GLRls8sCDIQeOD
V/U4LyJjcwyZkb5CAOtamj2629ukTDpwDUmp2KfOFmYDgnB6Vi5e9YpbGHHbSva+VJGrLMM
uhGfrn1rX0owWsEf2e0RYtpUbR19qpXMlxp9zEz3KzR7cSdtoPpWjpoW6vIxYMqLEOR/cz/
WlJXQJlqV5XiEKBUDkZIHNagtt8SIrfKeHTrkj1NW0sSlu6ISHYffPXPersNmzQIgONuGyD
XRSlCnFSW55lecqj5VsZiWht9oWfcCTknoPpV+C1iZRHtRQeW28ZPrVnyYzKyu3XkeoFORV
DEAYPrTqYptanPTpJMSGBUG1zjPQk5zU3kg/MVGOtOTDHkrwOO9PHIA9DXA69+p0ciGFBjB
AOBnAFNBKnG4HPXipQu5jlT1+lJInOMnArJ1fMpRQ0fN83YU3B69M9PelcNu4Xt2NSqh2k4
yMVm5+ZdiDB3gH8qcUwSQcAVJs+YE9OwzRgbtpqHUY0hgXIyAKeqcHcAcVIFAXggioS+1SD
971rJ1He7HZjXiYnJAw3pTWXa5VTTncrGGB4H60zJZTjgdhS9pcrlMbVNqvGGHOT/Sik1Qp
vjDcnn+lFNX7lDpbdXSMgAfKDg9DxWbNYM7TXCsuY9uUJwTn09a2ZY9pViuMKMDPtVadA82
dvTBGf5V2xqtIXKjAJeJwclQcZ45FaH25o42YDIYZIPaie0LT89D6VDc2TEBCAoHeuinW0S
MZUot3PnH4reNdT1HX5tFgvCunwcFIyRlu+49x7V6J8GtRli8IW0c2XRJCI/MPTnt7V4Z4w
tJLPxjq0U6lR57EKe4zXrnw6dl8EwyxK+QzZDDp9Paupe89TvUIxgkke6Q3FrNcN5j5G7BB
6YrREelyeYGtraWMjA3KOTXmIurqJfMKZA6YNIdTvSwfBA7LUSw/PsylOyPTLa00u3/1FpA
jKd20KBk1JeaV4ZlA1i+0iyuLlI2TzWQFwvoK8i8R+OYvDWiNdahI29+ERfvMfQV5xqnxou
o9JjTRmZp5mLyCcZVOMAD3rjqYX+8aQq+R5b4pnhuvFOpzW9ukETXUm1FHAG7ivQvBlpLb+
EY32gmcsR+deUyyzXd3LcSfM8rl2wOpJya9j8IoF8KadbodsjuWAJ5rsjpZClqSyyNIkyBQ
zvGMrjBODWX45Nw/gmKBCqxQmMuhXLd+c1tqg/tFGhUsVTDA/rWD4sv8AybOSV4XltnQpzw
A2OCabehKPKMHOMc1raVp0U8iy3JPkhirBR7ZrPmuDJIGWJI8YwEHQjvV3Ro7q91WKBN0jk
khOfmOOnFItHb+B7uOeW7Ig2rbxqibexJ6ms3xS8el688bW43PHuVskkZ/xrT8A+Gdala6u
IpYbWFsxv52R8w7YrrNV8A6VqUCXE+pzC/BGWUblAA5Az+NRKQutzxextJ9T1NbSC2MlxMQ
EjXjJrtJfAsPhoLL4w1UWCOP3cNv88jZHTpXS6b4Pg0PxCbmzkkkmiRkEjPk5I4cfnXI6j4
P1+91hjdXr3RZ9vmysWJp69BXOd1ibQsiHRrW4jC8M80m7d+HasyAgSK/lmRlPKEcGu+tPh
vM7l76+RPnK7EGTiuzsPCmkWVpLFb2qblbmRmyWFUDkjnvhst9d6/FLcxQRwQruRDD2744r
1+71J760YyRqlq28KgbqAepFcrpMa2t8rWy7Qhw2O/r+HNdC+krEBIX81iShRSejHNQ43d5
CuYs8TWnkyrEJA6ll2DirEoa8tbe68poiRtdWPStO5shBbLFHE7LAQ6gfxL3H0FM0q5idDb
SJnzpGyWHQ+grS/UlpdSlaWhIkaRSSjcLjqKqXFiqM+IwC33cV1sdvJFvt5EBKHC8847Gs2
/8ALWJJZFA7HHrmqi02S1Y5CS2YRHoBnJI44oEJEJcx88Y+nrW48IMYd1G1Twp96zUBS6fn
IUetW0SpFGWNFdGC/O/DM1G1m3Ki/e49KtTGByFLqGJ+XJwTUMcsTXT2vmgSIASAaloLleb
cLfMjncTtx3FQl0FuqkFnJ+9nk/WmtqNnIt3NCctDneM5xis6DVWfy3iglbzW2gkcCkWa0T
ERbghMnXg09Z9zMXAJPXOetUfNv/7SVSFa0x8znio7SPUVmu2mlQo/+qUfw88UE6mgzhmZu
AEHpSJI2ARH8rdxVdIZltWt7qTzXZCGbOMVJbhLO1EMYaQjgc8igZMsY3bynJGOvFPJbkg8
59KYDKW+6FZBliKtRwmZyMfxcYPXNAiJ/wCECMH+tRugX94FbBH5ValCumxVYIp2sc9DUxt
N0aFS4H17+tAGcFUb28sgemcZ96bGrldoUkf3gavJbM2MZAHRm706CynlAZE3Bm2gevuaWw
7lB4wGViuTjjtj3pjhV+Y42jng9avyQSjeiREhSQaqvaERrhiGHBHemgIkXccuuFJyBng1Z
Vzs6dDj60mHjIRjtCjkDtTg4dh8x2qevrSsJD4vu5kwrNwOK3vD2nzzXQkQ4Ceo6/WsGLc0
nHOGyMelej6Ai22nK7JlpCMmk9FcDoolDRJGgxzyfYVHdLlwVwwxknNWQwnt9sYOScZ9u9M
aQW+5tqgAbFX+tcyepoUYLW1vZhBLF5uOv1P+FdTpWjW2mQGK15GSzYHLVQ8PwiS7eYAbM+
nU10rIV3leMnBHtWc6lmYVduUaGADDZjGMZp6MQhXGc9xTxGpG48+2aesYCYC9f0rH2i6HN
YgCF/l3DI7mnqjAAnn60qQH7+c570BGRgCScnNRKbYuVDwCVyBxSYZHOBk9asoG5yBjsAKM
Mc4GPWsnIdiMNlN3GKaSWxhetWfIUjcxGD/DUWwFtq9qzciiFUMuVwy+4qwkboW3YAHTnk0
8ZUZyQTxjFSLuxz1qHJlxiROPmCkgn27CmFDuPFT7AccdaHBXGV6nk1k5vuaJEOdw5xkdaY
0IyD1qYAoWPY9DihtxBPYdDS5gcSq0ZAzgegNNY8bQQMDk0rPu6gnHpUXOx2J4x6UcwWMfV
SWaMjaevT8KKZfA4jO04JPp7UVunoK7NZodyqRhiVHXtxVKSFRcHeA3sTwa1mj2wqyndhRk
+vFUfs588sVBGOQKHOzsFuxR8p2uCwIGe1WZLQSKO56ipljVZTU4TcSAvArVTsjOSZ5J4o+
Ei+IvFEV+1t+5PMziQA+wx3rprfwuNOSOxs7Ux2yLsVR2ruo0KrnHPSn7XY7gFypznnpW0c
VOLujVT92zONXwtcSYDRSHHYA1m6hpLWgAKSRnHQjmvTlu5kfIfGRisfxM4NibhxuaPnOMk
DvWscdUvqi04vQ+QfjSt1H4ot4Jt3krFujB6HPU15cEmKcAleo9q9++L+lXni3Xo9StAq21
rCIYmOSZjjnA7V59p3ga5ndZJY/s0asF23D4Lnv0rug3JXe5toupx1pa3E1tIFZUUsoO4dS
fftXtfga0a98LWgluwvlSZjKp8x7Yz6Vck0TTrbS/sMltE9ox3yKyD5m7YPtWxpVtFFbyrB
bjcCCseMDbjsKbi2LmXQq3tglhrELIGeN0JJRd2DjvTYdBhvrK7h1DbLFOp2ADgZHX8q6rz
ImuI1FpwV3Ag8Ed6z1i8rUDtULETyM8HnFHLoFzza0+HOn273VlLCZyQGErHB+grqPCmiad
pF+y2lipkxhWYZIxW5fQpESZWCyIfLKocjHrVK0X7PeSCIlngJIx6d/51cUnuTd7G1JDEty
1oLZI1K72wOp+lYVqxgvhbzKTlyvpx/k1vySM88FwCPMHy9MnkcisfWLSFdVhuVLKXZWAzx
kVKWoyq9tK100okbMRwP8Aa5xz61PFp0TTOwjBKuCCD2x2qZITJd3WwlkJJA+vNWbV44t8j
QFAwUE57g4qiWZ2oae6XUoTLqy7hkelHkkXUcQjG+QBuOhrR1q5sYrqCa6uY4eDEAzYzkdK
51vENnp5ia5DFoVbBUHPfFMSJIAU1ee2CMSfkHGAOOK3rETNPIs7gSKu0Ad8d64yz1m6W6W
e00uW88zmRjxtB71p6je6lDexTWVspjkXEhZuQPpRvoU2drHPGbYF4y2WKEk4wDXE3twltd
SPGxWKKTOQ351VlsvEF680k2oTJCw+WJMAADuDSQ+CBLCtvNNPcRygykM5+Yg1PKkTe50X/
CW2xaAqWDsio/c57GmareT3cNxFbWDiWJlaNj9189TTNE8NQjBlhOEfG0mu0dYbazuCIwdj
DC4/CldLYdzzL7N4gvZUmgiCIh2S84Bx6Uo8J6teJcPJfNFbSsMBeoPpn0rtbSSOO0vreQb
SGEgH1q/JHGlsHjO0MPmUc+4qnIlHn0fhNpLi3jvmdPKbEbk8HHvT7nw5Bp2qrdvGPtU/yt
jkZHSu1u/Le1GFKtGd3PcetQXEcVzCkw+c7t2T1pXKVjk1sLWzsIytoqlnIdQucn1NRyQFL
MjyUjUHaFHb3/GuyXSRNbTxR2u6SX58E9D/AE5rCitv9Kkspco5XJ3HPI60KQ7HLi2kWd1K
4VeNp6fWrDQNuAI+Zx1rXu7KOKztbqMs7yApKp52sOn6VWMKPDtPGcDIPNUtdiWZkcW9/IE
WXIwc9vxrQ0rQ9S1C48m3tWPZjjpW5pOhxX9xAHDCIuI9qnkmvpLwb4Ss9K09RJaKk55Zjz
muWpX9nZWuaQhzHyreaWbOVFeTzncZ2oePrQsUizeWkJTPKk8cfWvd/E3w0vb/AMST3WmaX
brCg3xBpNock8jGOPWqv/CtLyQ21rqghimKl5JkyyQjPAHTJqvrEGrop0mmebaf4D1qXTze
T2chhlYMrgZVR3JPatiTw28E32WFEmnVRuTqQPX6V7b4XuNNsPO8PyzidnLOXZAqN224+ld
JZaJoFqs0dtZwbZTmX+LJ9yf5Vl7dg6afU8F0f4fanrelXU4tEjtgSI5pW2ncOu0envT4/A
F3pdos7Wz3VwzYEUA3HPTOPT3r6Je1t5DEQuBFkBVOB+XejyIxLuWMBsfeA5rJ1ZN+RryRs
fONx4FubGybz7fbLtaSbvsHpn1rlW0RLRlllwXOCMjhgelfWV3YR3NncQ7VzLGUyR6ivPtY
8C+RZRTBkkZECFQMCtI1raMzlTufO2taSYmLrjawLcHqaw44UGMZJUfhXu118N7jUbQySfu
lV/3YUfeNc/qfgEWFn9kaynSTeV87aRkgA/ka0jXg21e7I9m7Hm+nWzy3CKse0lsc969NtL
ZhDDCEAGOrDjpWBZaIba/UyMcKcAHsa7axsN8cYb7n8NXUqRsZRi7jYLeS3gZ3wSO47VfTT
FlgjkYAuRwv1q0I4mCWzMQMb3IHX2rTtbJZbwOgIMXIGe3vXBUqaHSkoq7IrCxNpFHGOw+Y
e9XmUN8qoR3J65qytrIXJ29e/pT0tgCxyeenoa5nM4HdtlHy1wWz844AFTJHLGOQCD1x2qX
7Nh8EcZqUQbW24HPWp5hcpT6JtA/HHSpYk3YU8n1p5gAyBwM1PFCHxz9MVDn2GojVTaTuGQ
KChGQoyT/KrWwc/KRzg0pjXaBjJHT2rGU3crlKkcMpG0DgHvSGEibOzn2q8m3CnZyOCAeDU
zqhIBHOO1ZOTGoGWQDJt9PSp0jG0kRg56mpXiUNu2kZ6kDikQyK/AG7HFRz9CuUAgUqoGe9
DqGwNo9qdxvQKcE9MU1yVkGFOc9qi5aWhEYVCsSvHXFVJEJbCplSentV2TLNwMr6VDJGqKM
7s+lUmJooMmUKiPHtTJFJ+6vSrZjGzjn2JqDaBn0x607sVjA1UYkTYRjJ6/hRTdTQM6kN/E
39KK6FewzejSTyYS5GGUcD6UNEVdtwzxV4xo0MeOQAOg9qjmJEjKQAuPxFRKWpXJYx3OLwI
qkj1q8YJQqle/UjtSRQK9wy/eBOQa0UX+CPnbwauMtNzOUddCp5BKDIBqVkdAoIGD6danKk
8bdpHB96d5QYgbAWz1qvaInlKLW8rSAc4PPvST2qyxNHImcggg9xWr5AEmQDx70SQpjnJyM
mnz31DlPENa0YafdSWpGYwdyZHQVyetaNcWzPJAAwcBuTnaSfSva/FWnSvEbhIwyxjIz3Fe
fX8KXVoZJDsBAyF7817tCrzxTNLWOXSznns7jziGcJhQOePpV230423lopZ5DHtwT6irK2l
sI5JG+6ylcZx0rQmEMccF5bM0iKmCoH3jjFdDZRSgtrnyLM7WBUnJHIIx0psaNLqDyZ/dgM
NmPbrVqW8uY7WQRK2RGBwOn096xwl6lrC0TMvmMcljk7ec5p9Bi6ltiuAssoy6A4HfPFRWh
i81nYjc6BiT+vNOvtGM8cIM5c7CPNJ/SobSxhitJUlcttITDHII9aatYm+pp2s9tuEayRsp
BcHPJxVVZo9VR3RDvhlyGPT3FXobDTLd1khhBZlx9KmhS1SJ44otmOoHrSdg3OWkh1l5b2O
0tzhpMK3TAB7VZ03w1dgFtQv5JGzvVQcAfWutje1AIE4BAAwTzmiOJWdyHBxlTz1PWk3pqC
OZuPCenX9splhe6lRjskJ5BHenv4csIdLjWaPzGWQDOMkg10tpOlsXgOSdx/AGq2pSs4d/l
URlAgHWlYRn6Na2unvJEV3YXqB1pjwwu8IKAfMeD3GauwACQSbmbcOB6etY/irSJr7SIWtL
97diwJ28VaQN6miY/KvHRvuLkgHtU29JEU27DMT5yhzwR04qC00mUaGtpc3rSTFQvmD7x4x
k1X8O+Fm0U3BS6kmDN0c456ipa7shG1p2n7TNlyqlgynPY1Nq0flxSKuDuUqStdDo2kSatJ
FFbFBLjoxwOtd7D8OQwzc3ERDNn5FOR+fWsHNReptGDkeC6pFc21ut5bWrzMkRDIvVqoaRq
niu61C3in0RLSwKgu0p+bFfSkfw80uO6Fw0ksw7o+CB9Kx9Q8NSwXUka2nyIuQ23KkelZ/W
U3ZIbpNI8nvrfDRSrGXjYbX77cdDWZYpqUovbe4s/JtoX/AHMu7lx9PSvRrrQTbW8jvF+4l
GVqilvB5KJIcfJs6/lW8aqaJtY5Y3r28aFVIYqVye/Fc7cNNBYWt3dSfaJxKV3gAYz/AA/h
XVX9mJERV3Axsfu1kPbR3he3KEAnfGPQ/wD660ST1E2Y1zJhTbAj5zuBHQVnZkGGbjtkHjN
dFe2I+R5MhsbSo/z61niz+dYjHhs5IPQVQbm34Zuyl7EZSrLEQygjjIr6b0HV7bVNJglWSP
zig3orZwf8K+Y7W1RpVQSmFWHcdSK9C8LXUGluZZGVpJE2glvugZwRXNWhFouD5T20suGYM
uF4H1rltdubeWGF4zNJNlwBDnGQCfm9uK5GDXbluUuGZZJCwyfSmxandNr5tRc7YWlVsgYB
B7ZrjjSba5noVUr22ON1DVbm3183fnYY4bjjjHQit7TvFV2LhzAxCyqC5Y5zitnxB4Ejubh
7yxcl5CT5RHAJ7/SuZi8O3dtP9naN0Qk7WHIA7/rXTNRjocqcm73Oz0fxqzzu3m+ZI+FEZP
Ar0jTrs3VsJWjKNgZBHevGtK0RtOVHa1ee4lkCxoOgPYn0FeraTBqEU00l667WwsaqeMAcm
sZxslY6acm9zbypNMcK2QQCPekxnrwaUqAvqayNyExp5gTbyeRxxWRrmjSaisRtjslBCFy3
CoTknHc8VtLkA+lOwD0FJKzuhpnm8/w/kLoolSZnJMkmNu054wPSpG8MXNkivJHwhwqKc59
69BkdY43dgSEGTgZNFtsuYUkIyGGeRiuec5N8qHZHE23hoNH5i4yx5z3qxb6XKsjFgcnqQO
BXcJaxhVVQAB6UnlREY24Aqo0p/aZE0pKyORitbmzdPtCiZJHCghcY9WNT3Fg2WMUeAckAY
rpHhjxwelMeJDGVXg464q3TctDJwRxjxmNikq5+tPMABGwD0q7cw7ZwjoxXbndjjNVpUEY+
Xk5riqQlAw5dSo0LKzAjaB+tPhVc7SMfh1qQBi+3GQTnJqUrgMwG7+7XM5+ZXKIiIyD5gCM
8U0IcEfw560uzG1t/X1HQ1Mq5G0NyOvpWUpW6j5SGOI5bbwKVl/ehuQPUVYAUg4OcdcUixl
yHJ47HFQ5lKJWkjIwVYgE9BSMqiTnPTHSr/ljHAB9T61BIoLALwTxzx+VSpDsV1gxIF3Dg8
HNDwkMMtjJqRjscrt+agM5LKcHHOafNqHkV3RIwSM5UZNMP7zIYgZ5xViQIdpb171Wfylmw
rcYzxVKV9CWiF4VC8Nt5yCfSojCoXnnjn3p7SBjjd1OMGq8s6CN2Vsnpx1q7sW5ganEVZBk
D5m/pRS6o5fymJ25z/SitbsVjrtwWKMKNgKjj8KqyIJnkUqeanMZEKgEnCAgH6VXKuzx/vD
FuOCcZxWV9dDZ3GQRGKQDGAOKuhl3dOKgjAEqq3I7MOhqxuAJTbhTwBVKRDViVdu8jaBnoK
cUPmL5YIwc4x1oAw+RxsHPvVhJC5XHVTytLnEoiMTGS5CkH17UH2Rd2M89AKJE8wrHnn731
NMZSOsnHQ07lGLrMY+xO7IJFYFduema8zurMpZ3sZBzg4x1r1PUkR9LkK5XaMjIryfVJpPO
nXftDKRyepr2cBJyTQnYzrOOI25jlyXZdy+w708qIre5tWAUCQlcdQOKqQssZg2OWLRsTnm
p9Q1WOGQO8I5br35Ar1d2SyS4YbWSPduK56dqyZ5x9hjMgZSQ67s9OakSUyXD3EVwQjkjbn
PWqtxDLJBmU5COVB7kZq7E3LF1ePHLHbW43Io+bj27VQzO9tc7ITuYgqGODU00hgmhlJ28k
Y9eKW3YyRuVZSc4JP1qlsK5kaba+Kry9kkumWC32rjaM84rrnsJxEkQk3bSGkJH3h3qzZQT
S2rfvs4xxjHStBYw8IKScn73as5Ssykcc3g2FH8+W8mYZ3hVJB59a07HTxbh4Ikdzu3MzN1
4rpGTKr5km0EYFVokWKR0kbJPRqlVLoHEzbOBX8zerKqHB46VDcxeexijUsxcAEn0q677WZ
IWLF+vpSbrhCJBA3B4bFaN9WKwv2BWmjGSoA59zUep2f+jY6oBkZNTyi48kMiMrNgAEcmr7
xSPZLE0Lv8vOF6VHPruJozobd5LDzEySvYfyqFZJDdIsikqSC2TWnDFexEKkBWNxke9Ph0+
6u7wBWCsWGB0FHOluHKdl4WsbFL23njuPkjcPtdfvcdvxr12B1ZQ2Oo715z4d8I3n+j3d1c
GMI3zRFeor0BEZCig4Cjp6157m5SutUdcVZFokduM1BcW8dxE0My7kYYIzjNAdicHtUm4k+
9JLW5Vzm9c8PSX+1LTyo49gU7iRj3Feeaj4WvLOUpbsshJPGf5V7KHJJUce9V/7PtPMLCEZ
JJ/E96TnUj8OwnFM+ep9K1CMNshL7T86jtVOLRbgXpHkkLwwc19IDTrFA221jUsOTjrWXde
GtPuI8RqFJrb601okZ+yR4RcaHcTQH5Nys+3dSW+il51tinLNs5Hf617n/wAIvYiNIgmI1O
cdyai/4RWCKdpIjEpPIymcGqWJk+gnSXc8LvtL/snUntrvETrgbSe//wBerEUaNBF5AYPnY
Ac/WvYx4ItLm0vhf3DzXF0nliRvmMYDZUjPfp+VMt/A+m2cJnlZ767jV/LZ/kUZHTA4rX2y
asyfZa7nn2jWcgOx8SYOBuHQmuq0/R7jzYnkiCFDyx/TFZlj4V16W8KpOsKCVcu/93OSQO5
7V6NLANqoH4XjB61jZTd0xNWWpSY+XECTlhxn1rLlZT8+AADgEjqK1JkZSwJxwQKy7toxHw
pY4/AV6EYxau1c4JuxDa6vbDUTaCIh0wc/3h6itW61h40j2MFCmvMNa1ma1W9EKkKp25HFc
pJ4q1IwRwpOSSu0YrKdpdCadSVtT2+18dW0mqvYrZzyhBjzYwCM4JIx+FdLPq9pA6RySBXd
Q4VuMA14H4PW+m1iEm6NtCFeSacDJGOg9q6XWbp57pYpNWja3VFCyN8xQk4/EdDXM4o7FW9
3zPXhc7lBTDAge9PMmFPUVxmiajYada2+kzXvm3AXJdjndz611SXcTqcMOPWsnCz0OqE00W
o5DvxnnvVjceMAAVmrcL5qgEHPpV5XHy89aFDyLv2LG8gHFJu3AjgVC0ijnOKrvOVAdRnnH
0q1BvYhyS3LZwBzyaYHAU8d8VSSeQSAOQQf0qN76KJjukCr71p7NszdVGiVjZdhXcMdcVkz
6bG12SoODT4r8TunVM8gdKmN2iNktgZweaznR5tJCVRNXM+TTt0xMbBR6Go5IJoW5iz6NWq
JEkJZZAB7U8CNgVJLA968mrhWmaq0tjCLZT7nzD0pIyoDsVIYdTWu1hbNGCpOf72arGxkVS
YZg56HNebOlJD5SpCB5b4J568U8OXjUEk8Y96r/wCkRSkOuBnkjpUm/HzIR9Ca5ZO240i0T
tiwVYAetMR4wcMnI6Zpu99wViDn8qRpCr5DZIHSsVK7G0JICZA5zjd+FV3ztJRckN+Qp7l3
6MTu6g1XILxrhsYODzVqVhEMsgw5zznvWdN5hYgMFGcjA7VpSJ5R3M/XpxVKYHG8MDk4/Ct
oTVyJK25VLEHOScdCKiKfI7FOvbNPkj3gESY9B2NRNuJYCTg9q3UjMxdURpPKIyMFh/Kina
sC0iBJiACeg+lFaqQ7HdKPkUqwwyjjHtVFiDOfk5689q8Vb4y6vNYpbmG1iuiB8y5wOPSqN
l8SfFRdYZb21nkkfG54sDHYYz+tdCy2utXY1daD2PdbYMSzFlJxgDtV1cNkSKFK9CDXj+if
Eea7jze+RL5ZfzDbnaRjp8pron+JfhtF/e3wjYL93GSD6GoeBqx3Rn7SL2Z6ONgMeCWZuD7
Uvl4OARuJ7ccV5WfjF4eiuo4IormZZM7pQnypjuadH8a/C5tRdyfaUw2zYISX69cDtWbwVb
+VgpxfU9XAOGAB455pDAZGRk+UAZ9s1wlv8WvBd3PHbJqwjkk4AljZBn0yR1q/H8RPDE959
hi1mATp98HIC8dz0rKWHrL7LHzROgvIXl06SMY3EEFq8W1xpbXVJo2iLrHncCMgH1r2BtZ0
59Oa9W7Q24+beHG0D1+lcNc2tp4k+1XGk38GolxhzCwb8OK9HL6jpNqeiDl5tjhdKnSSJ5F
+9E5T7vXJqLU4fMv4wYyYiuenvjH1reh8NanbzRWrWrxzTOGzjg4Nadt4W1IJ9omhBIOMsf
evdVWCfNcTg2cZBaBJwFTZGTtGPXsaL5mNusZjIG9iWHbFdle6BH5gtpfEFhaSyyAxq7ruO
Oo69ad/wjMttpxaW4juQ8pVNvOe3NT9ahexLpM88vBLcZQQZ2NlWHHpWrZpsuI7RrZTH955
B64re1HSYrUm1gXzboKNyk7QufU12GneGNL+yq0twCW+c7Ryx/wqpVopEqBwsUN5km0spSH
OAwHX3qzBo+r3MiRrbGJC2A7cAmvUIo9E8iOAXMUPlnhVYAkjtV1W0S0llmvLyN03BsSEBV
PUAVzOtO+xr7OPc8wl0S7heSOSRD9mxvUnuat2Hh+91BOIuh27j0ruNW8ZeHYINnkxzyygk
rtHBHTdVs+JtIsLCGa5uIYQUDbUI54onOoo6EpQT3MfS/AunlQk0vmzKw3bf4a61fDumoiJ
9lQhOmR0ri/+Fn6DHfeWk8EfmHJywDEDvirmn/EzStSN20cFx5du20OVwJf93nmuWdOpJa3
NlUj0OluNB06WSFjCm5OmRTodCsUjdFiAPeuMufiZbefiGxdEXHzM4Jb8B0qo/wAQ7uSaP7
H5MUMhw5dST+B6VXsZwaXQh16fc6aXwnJO7qXijTaQhXsT3q3p3hHT7S1VL2QXUgIO7G0Z7
DArmh49llLWyiFgUwZFkwQfUe1QzeN4GCWyG4kYYYuEIUj03HqaqSmtIrcFUg9T1BZ0GNrj
HQYpzToCDu5rzvT/ABHYQWnLiEZLlGbJyTk0/wD4TCzursxW8m5RkE5GM1tCmkrXMnXvqjv
zcqDyfoakWdCBucFiM8Vwb6/Eg3PcIoA5G7NUG8caVb3PkveruHBGa2dJJXuZ/WD0vzVD5B
PvT947da8/i8a6cSgWdFyO7DmqWvfEO103TWvLSeK4YNsCBhwfU+1czve0dzo9rG12elrMr
5wwODg49aQugPLAd6+a1+L3iOG6WUXGnpbHJkiSIjcx6nJNQal8X9fuoroWk8cRkUKgCBvL
9Tz1zWnspXVyHiaaPpVrlACd4xVY6jGuQZAOM/WvlRfFHiXVyFvfEV35GeVRhGo9sLzUltb
XLaiDG9/cwLktK1wU2/iWJxn0FdEaMVuZuvzbH0/PrUcaK0ZySOcmo49ct5ZTGdwYAHmvMI
fFFq8cUb7ldjiNSeWHrWguqLCWnlKRRY5JNE4U4rRmMcRNt6HeNfoGJDY3dM0x9Vtg4Dyqp
yACeMn0rzyfxOo/eBsofugGs3UtYtLkBJJ8zABgA+0A9iD60uVK1g9tfc9QmuOGO4Zxmsm4
lBQguMnoK81i8TalPF9mtZfMI4MjN29q0IbrULa3ie/uwzIMYzyw9/euqk9bM5Kk76mnrWi
rqFg0qsqlGww9c9P/AK9clLo1pYW6tKcsz+WpUbiD6iukn8RQW9kAv3pRnbJkVzDX/mkulw
SdxYAfwt60nCLu5MzdSSSSOz0/Tkt7XNqpgR48Msg5ckdaw28PzC83zf6uIbiFJJz6U7TNZ
uXknWS5iMaDq553f4Vak8WaXZM0VxOSXXcCoyvvzW0adOUQU5N3SE0jTDcztcXCyCNn4Ltg
4rubWeKIeXGfl6AZ6VwVr4x0m+uPsdv5jIq5LFCFH1NWL7XjAn7lvK6kMelc0qcIvc1jOS0
Z6Vp8qeedsgOBye+K1hfR4ODlR+leHyeJb42weJxEhbqG6jNTf8JjqGVKvmNUxtbqW9c/0r
NRja50LE8qse0SXO5OH2++aoz3vkNsGGVhuyT0ritG1e7uU8+4RIgzHOJd24YGDjt9Kqav4
oa1lSGFBIcYIz0rohS0uZ1MSrHS3Him3V5Y9zK0bbQpGNxx29aw7rxI1xJHF5Eu5wH5/hri
JNQhOotdMzFmOQhJwoFQNr7TzMFkKZztx0+lJu2hz87m/I9OtdWnSAzTsoOMqxPb3rnL3Xp
Y55ZlaR/OfdtMhI9OPQVxD+ILuCNvNZ5FUYwPT0rPbxBb3O2MB4yF4PIK1OslsHM9j2HSdd
upZYiWXy+hBPeu0TVBtAOPwr5pOq3aMs0F3Mkq4+eNsZA7YrWj+Jd/F8k1rvwMbga55wZ0Q
q8uzPoVb5XjVQwHNEV6ioQHXeema+epPijez3HkPi1gK7QQDvB9c9Knt/GF68KqNeNwQ2A7
KA2Metcs8OnqdMa73Z3uqeI/G+lztJqNhpU2nrL/AMfNvKwYoT0Kno36VVm+IWlJ5jzrLEV
GSoG6uBbU55LedLieaWKd97gksCR3rIuru1XYwGUIKspHJFYTwlKdk1+gniJdD1BPix4eyw
ZZyoHUJ+lbNp8QvCl6USLVVWVukbKwPTJ614Ob2GHcsVtEuOQzLn8aZ9vOV2MgDdcDGPpUP
KaLfutkLFvqj6Cj8X6FPaC7gnd49xHCkEn6GsS98fpaXKiLRbi5ibOZVYDB+hrySG+Ywkvd
snOAu0kj3pYNb3oY1BiYZxJJ84ODxwD3q4ZPSTu3cX1uV9j1aL4h2c4SObTbiDzE3nOGCn+
79ans/FFhqaOI4ZrfywDmZNoOfQ9zXmtvq1vL8gaVz2+WkuJoRGwVLhSCfu96v+yaf2UxPF
XPTJ/E2nQKheVWx1xyRVRPE+myMyO5Qt3K15b5iBckz59KsRvGFUb23H7u4nirWU00tWyPr
TO01DWbHKF5Qck/dGfSivPr1ijKBdDqc4B9qK0/s6l3F7eRzckFwwjaSSHkDoAKjFpKGGMH
nqKmSxF0wQKwIA5zV1NKe1xJ9owc5xnpXp3Ic0mZEWiSSMWjDRs33sHFRLoqRO2+4DsDyor
Ztr7bO6KN0mT8p7+9XHm+UZtlJ6ggAg0ak3dzHhea2RUVEVF6EqDmm+bATiZACRwyACn3Nv
JuLIkpzngHGDVcC+hbBh38Y5GahasNC5av5MyyWi7pBwTIgfP4U65na6kEbtHGzcNtiCj6c
UyAzlxi1+YdwMU908tBJMkcZc4BLd6dkg5neyNiDTFghk3agxhlADRBtqsAOMir+g6nrnhu
Zm0m8sYoXwPLeHJxnrnNckbxjkoruFPOBkH6VWm1cu2zEyED0ocYNbChOaldM9Xk+IXi+Vn
WT+ylXko6K25T2z/9ajWvFOq6/pX2O6kRImIyI3KnP1rybzZWGVlmcYycmkMt4YwoZtpGea
hUaad7Gs8RVkrcx0raPE1y8rMokJ3ZLZOfXNbVlPe2bK0N6w2qVVfMOB+Feexm7Y/uyc+5q
6Le7Mahrnb6kHpWzUGrNHNzTTvznbf2jqL2jQSag0iht2443H2JAqvNd6nd27QS388kT4Bw
5GBnPBFcukos49kl00pJ6DgmpF1Qjd5SSYHTJxg0ctPsDqVH9o2ryA3hbzr11wNuQxVh64N
NeKVrYQzai7wpgjfIWxjp1rDkurqd/ktgW6/M1MFzfwzsGggI4+UHOaVoiTqdzWkkgjxLJc
uxzjO7rQbxZHLGaV2K7QGBIxWTNr14jbVs4Acfe29KtxazJKpEl4kKBck+Xj8qu0WP3u5be
W1Y+X5Lr8uM7DmlS++y2zxWkki4HK4PSs19aWRwIZppyRgbV21TnklaVVuFmjJPBYk5pNK1
gSkzeGoSOCEDkg9OtNGpTrCVmJjwflDHtVSy0+/Vd0Sqquc5Y9q0G0WSUHfJGHI4yetUoc2
yIcoplB9YEZJjkLNjscCqs2tanOwxdlFH3FGeK1Y/D7PA3l+WszHOW6bfb3qkNG1BL0xz2c
ghVc+cq/KfbNTKlyvVFKSa0ZQ+3avK7bbxtx6nHWrcGq6tAV/eZOeSfappNP2r5blgRzkDF
J5KxgsynjnPWpUEWqlth9/r2t3irHDKluVP30bO4VmMt1LIZJJmYk8nPeppLtYCpa3dYwQC
QuKguNUtnfFujc8Hd396OVdB+0ch0puTt/fldowOaicTSLsMwwemelVZ5G67yvsKtA6e1nG
Z5C02PugnvSUQbsQ/YpZGVPMTB+9zT47bBb51z6ilW3hwMZPpkmmvbFVKxIVY8+tVbSwuZG
lZapPYxNFB5eccuqBjVqK/llnBvbyRgT8q5wCe2fauaNgWZWxJGQP4c5zU/wBlmbepZ23dn
FZumWp6HS6hql4t2dsgeTABkXp+FQza9qEsKwySSNzjaT1HrWGLe4TgFlAx061rwxm2tgyx
l5pO9UoRE5j/AO0JYAgmkk3OpwByFqvNeYVn3EyZ7noKpXMTecxmm+6PuqeTUXlGcCIxZz/
D2NXZbk2VzYsNRlWZb37QJWhwwjU8Nz3ro38YTNKJLm33KB9xR37Vxa2f2aLdGirz0BwFq3
JdSxRqjpAyj7oAyfzpezUndlOdtImvda5eX/BYIGzwo5AqOOSWGErG+zj7xOKo+fbKqOYHD
n7xDdParTXNltA+zSAN1J4FbxpxtYwd2ydb2FI3Ox55CcZPCn60+G8uHRpJzCEPA3xhgD2x
mq0amdSBZOwJ+QlsAfhUVzZyyL5l7KRj5UjSlKGjaHGdmaVrqhe28kyykRLtUgjk+9PGpIY
gt2zmRDypOQRXOX0MFvbokYdZD055H1qlHeFF2SNuAHO6uPkVzbmb1OpbWYpZPLaCSBG+6R
ypq0uohFwG3qSMp7d8Vyqamw8tEVCvXBbgCtWK6jeJ5YkDcZKjr+FUoIh1LM7Kx1V4d8Vs5
KyEMCDyMdqsaheW7XAuUmIdgC4bqPpXArfwTBWhuPKbvzgg1cimJttrsXAzyTk1a57WTJfK
9XubVxexozMsqlgckDp9Kx5ri3jvGxcvEZPnxtyAfSqi7t5f7QUA55XrVJb9XuSLiMujHG4
dalR01LvbY0JNc1AMxSJZE7EJziqX9oSzTKstuAzHGCuOK0YIbXysyIwGep44qvcT2CxkeY
vmKcLiq5UkSp9LEy3Vvny5j5JGMUpt7aaZS0ytjsTzVKLULVfkmhkIAzwcmiW9s9pmET7gO
D/jUOS2DlZqLYDzH8tRMp4IPOKV7CGI5SJQ5/ums+y8R28Fw5WB/nG3lsYrSj1mG4ieNYCM
DJwwzXPLc2REZIbXAN00XseRVO9u7R2IMgct/Evao5pTc5QQtgdjVZreUKZERRzjBNJ2KQr
RLJGNsxYN0JqM2qr8scwVh/CelW1tZXUIzKfxxirEdlGXwsQ80cE5JFbKJnzWIEQ+SoE2W7
ke1SlIdgeRtpbphcVpjS32gzbUJHAHcVmbEeZ2R0lQHABbkGujltqZXvoJHKiAbbogDg5GK
sfapI2H+lMVPPFZVybkOu63UAenNRyXb7lXYoO3jnpVKaXUOQ3YLndJGRdBFLfNn0rSEkRI
RLzKDodtcmswVQ2FyT93PWtu0urVQvmRBscH5uRQ9Qs0QXxyyhbguAT8wHXpRSX91ZF1KRO
o5/pRVJxC0u5mgSxzLiQxgqMYqneGdEEtzelIgccAn862yLV44/LUbwOrH2rE1KxuZguGCq
eq54rJ2NVuZ3mxGbME8kjDqR8uakS+liALTMgXAAbmpLOwYtkkbl6AVZuLGYxbAFD+ppg2k
zWtdYWeFg8kXmdACOSKnj0+SbJhuRnGfv1ycul3cK+ZvXLdxTFN5FuZJyCBj7xxUryHo2bG
oJfWFlLeSyOYU4YoC3HrgVUiuIZbNXe4LDrtValsJtT8wLLIHjbqD3FbctpFcxRqunBZDwQ
W4z6jFFmO8TFi1F44SCqhV/ixjFQ+dcXEipHA8u7oTzk10UMWmWACT2FomB85klzznsvc1T
n8TXBKxWlrE6xtwyrtBHtRuHKPNtewQiVdLdCq8sRj/wDXVe50zWpI2le1+VRnjvRNqmrak
q28lwbaHP3Ym5IroLDU4bXTxZ3ivNyB5hJzitYRT+LQznaK01ZwkiXscuxrWSM528jBzTyb
tY+YmIxjBr0dJI7iNjDFvAPGRk1WMKo7gwAPg4U96cqcktDNVo3s0eZySSs5XazvjJ2ipYJ
JnGFVwB14Nd2sYWdZFgRXUbQyqBU1tbtPcKnllieCFHNZRu9GU6kbaHJm0vLZCZI2bI+8pz
iq0TGWbCTqjHqGOGrrLqddMiLzIZGkfYiDsB1NVfL0+4cPLGqPnILDBFD03Jv5GQtimAZLp
ueOAa0otOtcR/uJJmb+8DitGJgg/gfnj0q00s00SqjKjA84ParVmhcxVis0iChbcJ7KvT8a
lTT1M3mS7VA6Bjnmp0cmQBpxkdiOtP8AtEKswyXI9MACtFGLRCbvoPTep9FI+83Gce1SrNG
zYyDxyKyJZvOmZlkdh7dBUDTw2w3m5hx1KDliaJe6Llv0OgRowcqcDHBFPZImQsZsBR3Peu
Z/ttzjy1RIzx87UsmpW5G+e7Vs9l6UnK63FytbIualEGjje3lUgEhlOfm+lYzMqo4nsyUQ5
G1ulNutYiRCLZTvxtDHsKxILm6RXHnMxY4JJqb6m8UmrG68FpdQjZPhWGSrNk/lVCGzgkkK
CCQMDgfLjNU9uU5B3923VKL66hw5un+QY25BpXLUNDZltYIFTzlcdRwueabb2Nrctud2wOu
VwayBrmoM2I/3jZyN9W4PEV4gCzRRs2Oad+5HI0joLfTrXZviDyop4zxmtBNPM0wEKIvy5O
ecfWuV/ti6lKiLMOOcoetWLOW0tZPMeaV5HPIDlmJ+ldEKkUrJGE6XNq2dQulyMXEYWRk+Z
igOSPpSSWUkUa7hGGzkqFzj8aow6tdxSb0DRAfxH7x9sVNa6je3KvM0LBh94HrWnt0tHEwd
KVtGTtYLL5eDHliCWx0FJdWULxsoUF1Ukbe4olvY45PLlWRUK5LY4+lZNz4kjS7WO3AYL1H
Ws5Vou10aQpSd2V7nTbeKAPKjFG75pLdLKKQlGYxquABwKJ7+DUMGYrGPQCq4so+WjvIzG3
8LNWel9DdJ294S4u4GdlkwYxxsXkmqH2i0dgojkj7Zzmr8ekqT5iOoGeqknFXF02DAPnNIR
yRtAFPlfUL2M6BLRHy7yEjuTxWut7p822Mu3y8YVf61nzQ2yyBhGjBeuSc1chureSPCW0bk
dQq8U07CexowG1ViIg7k9T1xUs88LR+Z5f3RgZXJ+vtUNq/nPuWEKAOm7HP0pt1ICQpUJnq
q/wA62lJKm2c/K3JdjI1CZZ4AsR/fE8DpxXOyp8xEhKyj+E11MkELLkgK46NWTd2rTruih/
eLyWDda89u7OqLS0MTI3BQuXJxgdqtQ3Ulow8qQlvQ0G0vE2n7Pktz7kVGlpIjkyWzJg/eP
f3pI2siW5nWeNStuqSMclxRBNOqkCVgf7pbihRCjDegCluoNXbeO0c5dlYHsDzTVhEsE9zg
O0QG0FcnoakS8jVQ5iBwMEA9PepBDNGAscgkj9H5oeyiaTcYCrE4JVutVYlWJPtsU0Byzbc
YpkUummMIVBkx1erUMb2+Y3ZXB/vVFdJbBkAREx1wM07Et2JQlo0B+TJPb0+lNFjYuR87If
Q96c8tqioYwVUcEinw6hYrERMSTzznNJpdQ1KksGnRyN8vzY4HTmqS3bW0gZItuT161PNfW
TTfuIJJZGGMnkVCHIVHWFipPSuWasbxYPeOZCWlYFiOKkjmjMTeYx6560u7zcZiGd3AxV6N
IFAFwUDHnhahK42yWzkt2coYmI7EGtS2niEhhjxGQeO5rMhmgUAI+ATnkVbSeFYwYyxOecD
r9a6opHK13NZ9/wAyltwAIIxXB3sjpqLlo/LIY8V2g1CTaoERZh95icYrI1azkuybmG2Z2P
y1rJqS0FT926ZkWepGJ9sgLxnkgnpVzyIrpi9sgCP6nmssW8ocN9lfOSORV+C4kiRQA3zHA
Uipiu5rJdgexNqVkdCC2RwcgVF8pUCPcvPPvXQowuYQcNz2OAKqyac/m4VQWHGD2FaRsiYy
b0ZiT8Bdz560Voz2hjRFZT3xj8KK0tEdzNWR9isdrNwMbsURzStKo8oCNT8xJzWfmE4LptU
qOnWjyGLLtbAOM5PWsGjdJGiqTvJ8kiR8nlm6/hT5bKZ/nlvkx/s1gG3dbne5bIJAAPBq2l
uZv9UrNzxg01otSXFX0NtbjT4k2SXZUqP4Ruqo2raWhcQwSyg9GcYBqtFaTct5Cj/gOTSXE
M8WQ8YCDgnb3rP3WFtNi5/bkQCiGyRTjgnniqzajeyvuEvl+hTrUEfzgcqT7DgVehSzjUma
4HI+6vXNNpMnYyvsPys20sWbO5zk5qZNMmypbci8nngVpLdWKYMa49CeTTTcW0mZGlJOOgJ
pJWY22zS0vT7KKzEjMGcjOSeT9KztRiuo7wnzHVJPmUE9B70kd/5O37PECFx1H3qtXgvJ4F
vr3CRAYG0ZNXJprQhprUl0a6Nu8irMRkYzWgbmK7ugzyEFAFXacnOeprkEuI0kzglfr1qYa
lMqkQEQrjHy+lEZuKsS43dzrH+ywbvNnO/rz/FUltqMGSImxNg8g/pXCrdzF2djuPuetXdO
vlhuNzIpPbHQUoy1IcbHaXdjBqFvGZIx5uwAZOSmeaxpPDt15DlroCbOE9CPQ+9WYNViXZu
YO3fBrRt72SZyyBWz+NF+Z6ivKOxwctrrVhK6BXGMkYGeKz59U1COQZd3DYDbcjFemSNvX5
wE28nA6Vg6pZx3MPk2luYgDlpMdRSaNoTX2jlIdRnclA83HoDz+NWzcXTYwG4HGTzUgtDbj
Ek+4E/KBwatW1uJpApjXK9Czc/WpLbRWVriS18qOBxjklXxVV7aZm3Nhe+WPWtmTSrtM+U8
aKfY81QfTb9ZQJANp6FTmi5KaW5V24DBpolVfU9fpVyDTjNB5n2uNUxxnGfyoS2g81kYIxX
+EkDNOLuqHZp6qo44GaoGyAW0RZo/MaTB68AVZj0+OZQltDPK5wCIkLf0qzpbve3scDpFFF
1YlOcDk49+K9U8IeCNW8awSXKXaaXo8T+WgQZJPoB3+prz8RjPZSUKceaTPfyvKFjac69ao
qdOO7637JHlbeHr2GEyz25jQerjIH0FY0liklyHihlnAPylQcMa9q8f/DmDwdpttfW+pyXa
TyGJlkjAIOM5BFed6XLdW1uRNPG0OMjb1FPBYyVeUoVI2a7Guc5VRwNGliMLUc4zutVbY5w
Q3g3f8S6dQvHCc5pDp+qM6ulg43DOWrsDdTyWxihnV2zuUnqB6GqWfEs8phtrIzDHVRnFd7
cVqfOxvLRbmJFouoAhpYQWHIy2B+lWdNh1c3JEFpEiqxAZjjPv61tQwa6jRvdWxjCcNgAj9
DVlBBCodkIkGSNw6VpBxlrFhVhUg+WorPzHw2bFHkuJV+injNLPcJbwkW+9nzjCLgH8abFf
fa5ltbSJSTku7nasYHUn2rpfDfhfWvE87JoUSrbxHEl/OMDP+yO30HNcmKxsKL5FG8n0R6u
W5NWxydS6hCO8nt/wWcTeW17cAyT+aF67S3BrNOmAR+YZQkx6AkV7/L8G9UNuQvigNcnnay
NtJ9Ov9K8b8VeFtS8Pa1LBf2ypeJzuUfLKvYiuKGPvJRrQ5b9bnrVeH06cqmCrKo4q7Vmnb
ur7nOJG4baAhPTrViImI8hB65FV0ttpd4yAc5+U9TU3lAPgo7DHJzmvVTsfIyetiaS5uwCk
cgK465IxTrNb64VxHcRIV4Jc9qzbkL9oBEoUAY54J/CokljjuhCZJEfOSuP601LULXWh0ps
rW2s1lutQLSAktGq4H4GoLZy6KoO2I5zjqfrWbNqCo2wA7W681nyX7RNI+d4z8qjsKpzT0s
Tyya0OwfUIrWMiFEO4fdyCayILs3F2xlm8lewHOa5uG/ku794UkwzKcEnA+lXP7Ou1AY3UI
XACgnpUybkrFKmo77nVPNEibVMbZ7msi9N2VK20Y/BuTVFrKQkbrtD7A1Wktrq1BcSl0zkY
bpWdgUVcvS6jdQJGpkZCegIwBTLjWbie0aPMLALgt3zUV291PYRRuygPkMGHJ9qrxQx+WI7
axKhRzjuKaRtJJO/USJp/LG51KHnIp3knz3aIu27jgdqTzV4XyiuOoxirpW7iw6qQCBjbyK
ETKTuNW1uv9cryhccKTTjNdxHAnUYGcE5NRK085ZDvLjkjvipVtIZ5kRYZvMI2kZwM0K7F6
sk+2ztGG3g8c7uapyXsjghGO49wMVaS1trIlJIJ93+0c4NI93ahcrbAgdzT17iujMV5mfa0
7lvQtVyGKXYu5QA2eQM0r3sePktYz36VctbqBEXzHUY6Be1Q3dDuyGCFBOrC4AVSCVB5NaQ
+yhy0E5YHgJ1wack2mTOGYAjOORVtLezABt1UHdksDnNZNDTfUzmdmxuEgOScqO9SQQi8JA
iZyq4DevfFX47Ypv3T7g+VUf3Qas2hmsyS8SldoA2HsKz6jv2K9tYziWONrbYDyMnNdHHb2
sEah9oP+0KpvqUTRiRlJxxtU4qBr9DnzANo6KBXWnFI5pczkaP2iBdzMgk285HTH0qtDqH2
nebdFUHp6iqc14DEREmX7A9KheeeSe3S1tlEbjEzBsMh9R6ij2g1HubAE5fCFNoAJUgc+tZ
GqtdiN0hs4yjdGUfMtXlgmhjwsoZR1JPNRTyXSwZiIP8AvGnzsNmY8d/cJCEZkBCbsHg49P
rV601uKSAZyCvXNZlxfYH+lWyBgcdOKIzp5QSS4jcn7qdRSuaWRq3FzbTRxukobrxuxjpRW
RPLpVsqqLtiWJJ+TPpRRzPsHs0Qm0tfKRBI5yAMbakXw9fXEbSRzLFGvQM2DVyaaBLYM7KW
Cg4rBvdTaaRgrmBDgNtyS1Dd2apNrU1pdEjigUHUMnGcYxUEmlp9+K6YYwSCeBWfaziN+GM
gA2/vTmrVzdySx5YJtVdpIGMCjmfYGuw1o3gkJhvGLDkFTnmp2s9SuQjzTMoxn5hnNZCTxR
M0gUn0APWpX1nUgY1hCCAcMHUkn6Gk3cFc0odGuBLGZJN0ffPFTx6AA5Pmgr78Vlx67c+cd
kSSAfwlsVqxajHLgSDbxztyaL2RDUlqiwmmWcSkSyLx1HemSDRLcGNSNwHrTJYYpQ3yMuej
envWDeyWdlcKiQ/aC38W/OPrSEldlq51OMOUt4hs9ahe/urpDE0mUHAQdBVHzGljLxwRRsO
mRmhX1NJFZTHJuJBCLjAq1Yvl6mjDYyMjFWUlVyRVKWMI/wDrA3HOKsxW147uZ7gKG/hHpU
qQ2lsf30mWx3Of0ptKxn1M9AdvPT1o27gQmfqoq280R+W3hLH+8RwPwpnkXDIN/wAg/KpSG
yzbQxwoC8gRfTOTV5NWSEhFc8YwRisN0Aby4nMhA5cdCfap0tWxvZ16dKXUTj3NtdWyzAtk
MeQTSPeSSDbEpKk8nPArHWIBssS30xTy7sNiAqh5wDim5N6EKCuWJpY45Syt5kuOp7D2qgV
fzCyyuGPPHeriWm47iQB7mrPlLbAlMdOnepL2KS3N44IFw5wOhPSomErHDzyP3wWyKmVVyx
WF89KtJatIvyQsDnFAIxmh5OHyR19qnVnSMgTsinjGa1v7MkZS7whQfU8mpY9H3s0oRAOmG
amhc6INFjdNVjPmF12tyDx9019QfBpQPh+x9bqTr+FfNVjaxW+phEj2uquGwcc7TX0v8G/+
SeKSP+XmT+YrwcRriv8At39T7nLn/wAIlT/GjL+OLlfC2noMc3JP5Ka+aEH+jokRknduDk8
LX0h8c939h6Vz8vnvx/wGvArHS9yxbLSVXfGGD4BNaZd/vFW/kRnKayrC2/mkVrPRL+a5Ep
vUhiiXLuVOAP8AH0Fep+EPBOt+L7fbDMdO0aP5GmYfNOe/1P6Cs3w34bl1/wASW/hu1dhaQ
t5l3KDnkdTn9BXvPiDxJoHw98OQRPHtCJst7aPgtj+Q9TXNiK6rtyn/AA1su56uCwryulCE
I82JqK+1+ReS7+pxGqfA+2i055dF1Wdr1F3IkoGHI7ZHTNeH6lJe2N/5V1ARcRybJElGNpH
UGvo7wN8To/F+py6dcWS2cwQvFtk3CQA8j615t8ctJWz8Sx6lGoVbyHe2B1ZTg/pisoTjSl
GrS0i9Gjprwr42NTA5irzUXKL0umlfdbpo4vw7YnVLiKxtQY5NUuRD67VBGf8APtX1fY2Wl
+GPDqW0Spb2VnEWY9Og5Y18ufDy+itvFWgzSqFjhuypyem4cH8zX014qs5dR8H6rZQMfMlt
nC47nGcVrNvnqy6/8A85pfU8JRWkJK79XJp/NI8/0/43aTe+IDYzae8NmZPLW53Akc4BI9K
vfGLRIdR8Gf2ouDNYsHDD+JG6j+Rr55tlKLdQbCG27gT2IOf8a7nxF8WNQ1vwzH4csbFVTy
ViuJCdxfAH4L0+tcvNOcPZ6ybSa06/8A9dYanQxCxFO1NU5uMrvS3R6/zJ7HlQvZUuHBhRO
SuRznFK9xKF5I2k44FW5tLmitnuJ0y4JY4HSrFrYafLEHnnzn+6Rwa+ppqSglLex+W4yVP2
03T+HmdvS+hiFmbaw25B6mifzUhjkWJQHJ+Y+1atzaWUKGSGR8J94tjAqm0lnLFtaYEKcAE
52/StUtTGL00KnzYBKKzN3qPax3f6LuOcZAzV5jEgIt1Lk/xt/hSG4lAAXPvxSejJuyCCye
TAjtvLz1LALVhtDnMe4YcY6K1NzlN3zEnrUqs42lSQQPWqTXUTb2MyWzkjADIynPcVLHYXb
Ajy2K/TtVyS8nVQMkn3XNEV3eIgG6N1A4BFSaahdxstojbDlSO3IqBb2Qbcxo3rlcE1treT
XVqECQqEXA45/Gst2mEpJkB4Py4FVFxY5JuzK0OqLNf+Rc6ZtjbOJc5/CtET2Mb4i3xDH3O
1QFG+Xccd8YFRtHls7c+9D0IepolrOVlkSRQ44yODirMLBTkFT365rE8oE88HqMU8xLyy5J
x0BoTXUnldrG6bq3Unz2Q45INVd+jy/J+6Kk5wBVS30uedDKsLkYzuNTReHp3bjahpu3QSj
bqLNaaIXyOBj+HiqJt9MBYpNJn0Iq//AGI8UvlvcRq/U7qsroc7uY1uEY4yBt6/jWTizReT
OUljeRiBIET1B5NWrWee1YhHDIeufWtOewltiVuEgCjo3rVV4ECBktyyucAo1ZNs1TctCX7
aAu5tyHutaEGoQfZ+bsIrAgjuayf7G1GbmBSwB55yaZdWj2CCO4gbzD1LUcqe4che+3QxoW
EgYdQMc1D/AGj5iljEQR0GaymKPgRqFX+tWo3GdxBI9hWluwrWRYmubu4ceTGyjHRauWtzq
EexJImKgY7ilsp5ZgdjLFjgHvVxLSdlxLdu2fTvVWRDt1RMk7rMv7rgjn5qgnnMPmSPcxQo
eOT0p8WjGRv3ry7McZbGatQaFp8bEywiY7gcScilcj3TIvLy1TTBbiSOdiOScZJzWMkqgkl
AV6H3rrLvRNJumDz2SId+4lPlJpi6LpqS7415z0Jo5kzRNdGcVqKySOhjAxzwOo6daK6K+8
P2CONquMk5+f6UU/aI0su5muZZ0QSuoBH3c4qb7BDGitI5J9Auf1qmfMWOMpECAo6HNX7Z7
5uluSPUimjNlV1VJnU/KmcAkVHLJn5ECyKRjGatXK3OwvMgCk9KoizcsHZcK3cdatMRAxmi
bBlWPnPTNNy00qoz53HANa8MSxRNsj3N/tnNQ3c9jFMBMiByNwC+vpRYfMwtrBAGd1Ut2BO
BTZ7uaMmNfKVO2Dms9r6B5Q00T+WOgyQoqxb3kDYSO2VFYE568Uhq6CW+uvL+87YwDgYqok
DOwmFrMST96rE8z9IpSBnjbUTpIP8AWys3HXdS2BGrDaqsKpt8sk87sVUmlmSRogwOzhagV
YdgySehBJJzU8M4jfbHCMduM5pk26EaxXc8iq0hweCV4FaI0+JcNKcjp6VaGmXjxh5pI7Zj
yELfN+IHSqc1rKjlZyxA5yDkVhDEUpvljJNnbVy7F0qarVKbUe9i4hs7WM4VR681QmuRNKc
c/Wro0eZrcSbRsIzgnmnQaXmZd0R2/wC0a15k9Dz7IzS33Qp/AdqUIdwHzZPtXRHT1jRXW3
iX/gXNVGu7hJSEgVdp9KWg7szDGy7t0ZIHPvSvd20KgnO5ugqS6uLqYMA3U4IC4xThYYK+b
EZSBwFHSgV+46OZTF8vD44PWr0VuX+YuWduear/AGR44UeRfLToeOtbVrCkigRMDx/CKasi
XfoV47cgDAUetWre2mnlEURLMTwEwamh0dpJmOXxn5iz4CjuT6Ct7w14Z1DxHeSaZ4fjaKz
B/wBIvJMjg/54ArgxWMVH3Yq8nsj2sryWpmDc5S5Kcfik9l6d2YhsbKBmiuJ3uLg8bIRvIP
oT0/Ki2eyNwVWKRSg5DAV9IeG/A2g+E7HzYLdbm7VSXuplBY8dv7or5yEguNd1G7KZEkhOF
7ZYmuKhia/t4wqS3T0R7+My/LFgK1TDQd4ctpN73dttiv8AZGlvmuSiqURzkD/ZNe+/Bwk/
D9Tnj7TJXiyBQJgVPMT4HYfKa9v+Dcaj4dx+9xJ/Opr3WK1/l/UWWSvkdT/r4v8A0lGJ8c+
PDmmHv9ob/wBBryq122mifbXwdkSiMdtx4B/Dk/hXq3x1CL4f0qMn5zOxH0215fbWwvv7D0
hc/wClzpvx6cD/ABridRw9so7uy+897D4eOIp4GFTWKlOT9I6nsfwr0GLw/wCC5NYvV23F8
DO7N1WMDIH9fxrwnxj4km8VeLbm/nc+QrYRD/Cg+6v9TX0R8Sb4aJ8NbuG3BQyItqmOwPB/
QV82WOliGBNYnZWgB3GNuCzfwgevbPtVxUFU9/4aav8AMxqVq1enOtS/iV5ckfKPW3yseg/
C+zln+JNkUABtLVnmwO5HQ/nVv9oC4T7RpturAusEjEfVgBXX/Crw8dE0C58R6wPLur4eZl
+CkQ5yfTPWvIvFGpr4y8cXd67H7Inyx+yj7v8AU1mouXJB/FJ8z+866tSnQrTrJ3hQhyX7u
zX5v8Di9Jkkh8xASj8Opz0YV9e+Etah8Q+ELDUVILPGFlHo44YV8yjQLSNi8Ussci9AWBGf
pXo3wi1ttL8QT+GLuTEN5+8g9nHUfiP5V24j3K97aS0+aPn8uf1vLp0E/fpe8vR/F9z1OQ+
IXh9dC8eXESR/6HeEyxdhhuo/A5rBi0dN4WImGPumMA17z8YvDg1PwiuqQrm405/MJHdDw3
5da8WgubU2cczvtJGDn1rbATUJSw79V6f8OYZ5H6xh6WOX+GXqtm/VE5sUSDbKrEY596xJv
D9spMlqoRiCdvYmtxdYiSLyneOVOmGPIqvJqNkSVRgVUcV6iVVPU+Pco2OMFu0e+31OIjB+
XaTtx7VJFp2lXGRG7xEnABHU10oe3mymwyZ55HSq0tm+CYBGp7bx0963cL7Ec8VsZP8AZqb
JGhy6ocNz0q7Domy3E87B1zjYvX8am2TxR4VEkQv85A61C+qypNgBgFPHOa05Iwd5Ixc3JP
lZeisbS3hk8vyyrYLAjJH0pktpaSbHZAwU9AME1VXUYizZPX73HSplvY2U7SpwKftVskZqM
t2yBtGjLb87AzY25wBUo0uGS2EJQh42wXAwWFS/bSqr8h4OcdaZ/aWybftYMOuRWba7Gl3s
VY9PktrtxApYMcY7/hVW40+681yYwoHOGNaA1VGfDAkCrYuorhCCQVHUtSUY9BucrJWOcFu
WwskiIT057VdGkuYl2yKQ3pWjst88LGT6gZqWOTHyhTgf3aLIPaNmV/YkrShFcJ6uRwKuW9
jaae5LzLczDp2FQ3dy0WVKkZ55Oaymui7bicE9cUXS6F6y6m++oT7eURec7VakF8wLPuxuH
rXPtNlSACaou7EAHIoUh8l2dUZYnkWSaPzF4BTPUVLc3VmFRrQTq2ORuxj8a44XLRnaGcEd
cHpSieVsHe4A681EkaxTSNptTRmMc5kXYeARmtC1kspWKLkfLlQeprlQVaTdJuOe4q5ZRtL
OojnFuuQMvz9ajQdrG/JdxIzW9tvE5Iyz8KtZ93p97egq0qSkHOQTW01khEaqyTJ/z0Xr+d
TRwRwxsQwznFRLVhe3Q486LfoduwAjoRzmn2+kXLziOUFFJ5rrjcxqcKu9+nBqOVl5b7O2f
aqTD2jsVbbQbWLG24Pv9a04o4IxlcDHGfesc3q28p3ZJzwKmW8RxjcUyec96tIyd+psIyMp
BcZqtLIqHLOAR2NUfPjXJEh47iqN5ebgH2NN2zjpRYSaNaaaN8hz9PaqZ2EEIx4wMGsZbiN
5RPcGVYx0UH71Nm1Myy/u08tB0Udqdla5aiXr+OUsmx84zn9KKyLvUZEdQWbnngUUrR7GvL
ILFpVRXliLjaOFFXH150xDb2zccE7elTNcW8cSMsgX5QcAVg6pqW4eTaqyt94SKcUydJMtS
3FxdzZnOxAfu1L5ZLKqyxkfmRWNbCaVjIxL9yTU/wBqniYhCFHfNaRVxNGq0RWEI1ygPYEd
ay5tJllmEiMJQOcL1qBpLuVNzSLtVuOKsW8k2Pln2/TvT5X1ErrYh+yoGKyBlb3qGOzgRGB
DHJ6k81sS2upzPCjoHLkBMjkmkSzvJiUW2MjISCVX0ot1K5n1KHk2a4GGwvYc1L5lmuVEZw
f0qW4t7i2jUzwFCxIGV64qFYpCV/d5z7UpCGgIgBWLjPRjW3o8J8+a6aNQYVGwAfxHofwGT
WURFGzbm3beuBk1r6JeCQXMQj4GyQFupwcf1rzswlJYaTie9kFKnVzGjGorq59MeE/hn4dt
fD9vNq1kl/e3EYkkaXJCZGcAdvrXkHxR8K2nhrxE8FkCtpOgmiVjnZzgrnvX0l4c1G11bwz
Y39u6GOSFckHhSBgg+mDXg3xf1i11rxdDZ2LCaO0QQs6chmzlvyxXi1FGMqfs97n2OGxWIq
1cR9YbcOWXMnsrbf8AAOOiNuLNGWIOzZBYtxT8Qtg+QufYmookk3ACAInXkiraxO0g2kcc4
FfS3sflDZGsKk58tM4oNoWiE0uyGPrvcY/L1/CtCaePTbeIyW8cs8gzHGeSfRj7e3eux8K/
DDUtdddX8Vyy29s2DHbDh3Hv/dHt1ryK2NlzunQV336I+vy7h+M6KxeYT5Kb2S+KXp/meZS
Pp4kPlRyXBA5ONg/LrU9pAbmHfBAwGdnrzX0peaHomieENRj0/SraGNLZ84QEn5e5PJr510
ae5XT5IoGEZDk7u/IFThq9ZYjlqyumrndmeEy6eWyq4SlyOMoq7d2097kknh9pghuiEVskB
m4GPaoTZT6apitk8xGPRO/4VclaeSTdJMzA9cnFL9pWyspbstvZPliBPVz/AIcmvQxFaNOn
z9j5HA4Sriq8MPDVydiTR9Hv9f1WLw9YqRJKQ91J1Ea9x9B+pr6P0DQdP8OaNFplhHtijGW
c/edu7H3rkPhd4bOi+GV1C6jxfah+9ct1VP4R/X8an+IvjdPCujGG3YNqN0pEQz9wd3P9K8
RSUIutV+J/1Y/Qa8PaThleC+COnq+smUviF8SbHw/aXGk2GLnUXQo5/hhB9fU+1fO9jqxtV
lZonDSPyGGCAK1bS1muZ/tt3vnuJTvAbk5Pc+9TajpdpMqi8lit5AOGMgDD8BXZQoqH+0Yi
STey7I8jMK6qweXZdBzin70km+Zr06L8Szb6laXkciIQrmJyB3+6a9t+DshHw9QZ6XEg/Wv
nfS9Oa31FnNykyJG/I5/hPevoT4MHPgAk8gXUn9Kyq2+sJp3939TfA05QyirCas1UX5GL8d
mb+xtJ9PNk5/4DXF+E4Um+IXhmDGFRVf8AHk12/wAd9v8Awj+lgdfOf/0GvPPAt5/xXnhu5
KsmSIyGIPqPyrges5P+9H9T6TAy/wBnpLryVf0PbPilod9r3gp7fTYGnuIZVlESnlgOuPzr
iPBHwx1G6uLbUfFiNHa2oHkWT4y3+9joP517VJIkcbSyMFVRkknAArxP4jfF2GKGTSPDd18
zZSW5TqfVU/xrWrCnGfO1eXRdzzctxWKlQeFo2jFaub+ynvr/AEx3xV8eqYn8LaFIHL4juZ
I//RY/rXnmmQpZxohAYnmTjhjWBam9hdb6W03Sy5Kb2BAHrjrz61vWS3MzNJePHFGg3syjh
V/xr08JQVNSr1n7z3128j5/OMX7R08vwUXyLW9tZt6X9Oxcdow7NHkqR09Krzzy20ttqtmd
txYyCQY64zxz9atQ2HiXW9Pn1DRtKlbSrQ84HzSe/wDtH6dKtaL4W1/xHIunWmlXFrbyODc
3d2CAqjsOlctfFU8RScIxd+mn4nsZdk2Jy3F08RUqR5Vfn1Wie8Wu78j6JR4tb8OR+aoMd9
bAsvbDLz/OvlKbTWsNd1DR51+aCVlHPof8MV9aWdrHp+n29nEcpBGsa59AMV8t+Mb6Cf4ma
pcW5HlGZxkc9AAT+dCb+s0u70+RlHlqYHGU38KXMvJp6HO3Fgyu3DMCf4R0qCOwOP3krRgd
ytbonicAiQZ6YqTbA0eZAhPbNfSpOx+dOKvoZsEltBHxLljwRiqtzfyyqyQZHPG3qabqE0s
tx9nt0WEL/FjrVRbB2XEl0CfXNS5qOjJLCalPDH5ZjDnoQ5xUv9oRSD/SLIAAdQapPpRRQ5
O8HoQ3WolEaEmQum3PUUvaS2toZ21uiw/9nyv+5lKNn7pFVZYQMlJAX7jGKiaW0Z/ldcdcn
rUvlq42Ry4A685qOZPoaJtbshEjg7hKynpx0qVbm4jyWkz256GiS2nC5T7uOgOQay76KS2c
YuCSeq+lXCHPszRST3Nc3hDqWiRsnuKQOzOfkCjPbpWCLubaBuBx70/7VcYO3AP1rf6vIFo
dLG0m0FmEY/nTjdQwqd075HUBq5pdRvEJQyDGehqWCe+1C4+zxxq8mTjAHGPWq9ixWZqXN/
DLHtOT2qgCoJ2sdp7VDJLJCzCZ48jjaPWq5vMjARQB1z1NL2TfUq1uhoo4D8NgH0qZks5AV
acg/wC7WdBchygKDjnjqavG3WaPIRlJORmspU+Ua1KxsII7jzDqDPH/AHCOKaIV807JCyHo
c9afNaTqUKqWz0AqW00K6nuA6yFSwxtHQfWsGa+bI0hZZD84K464zQVd+EQuM9RW4fC2oRo
WYZHUkH+lMh0vUFm8qYFEPClWHHPeo6jvfYq2l9e2ke3a6x/7S8Veh1V5H2SAFSewrTiswL
EpK6GSOXyyScgAnrV5tLsLS5dHnj2xKGzkHJ9hVEtXMAzIkyyFpYgR83PBNXoT5ysFmYFee
e9Q3lzYXcUslvMIwr7FQ8k4HJqpBq0Sfu2jZiOMk4pytcVmXXgw2WIZs9xRJErAkgZ9qWPV
rNfmKuDj1pRqdhNC8iSs5zymORQnYVu5UlKEbFVs/Sqr3sYYwjcxXhlrSkkgeMSQypL7Zww
qg0yI7FY23kf3apXtcGkt7mNdXjyuqmMKqnAxT7eRJJcysF5796tTpYsyyFZEbuAKqGCa4b
zVKIo6buDQaR1Kt7cmF1EkYGckbOQaKiuoXVwEKn170U7IZfmuLi4iXFssY2gelZ62rlwXu
VXsAMGljLtbxnb8pAHX2qS3tZLiWNEBaTqAPaqKsAkaJ3hG5+xPFT29hcXjO0EZKRDLFh3P
QVs6P4dS91i0tb1HYSt84iO0omCfzPSu/s9H0qzjJ02NrdgQXiJJXPqCc4rSL0JlZK5xSfD
7WBEgupYfNc/PGrcw+gPqT7dKujw3pulbbS4me5ulkDhYcNk/3Se2PSu01Nbq81i00nSv+P
u/IG7P3B0P9a9g8KeANF8M2yMYUu9Qxl7mQZwf9kHpXi1sbVnJwoOyW7/yPq8FluFpUI4vH
Jvm+GC0uu7fRHj0HhLxbrOJLDw2YIzgh7kgc9zzj+VaK/C3xzAheCKwXP8AArgY/Sve5p4b
aFp55EijTlndsAD61z7+PvB8cpjfX7Xd7NmuCTs7zqu/qepSxF1y4bCxt/h5vvZ4tqvhbxd
ZQp/a/hVLmOPpLboGK+uCM4riobO2SZ5LVd0y8lZUyWHf5R6e1fXWnavpmrQGbTL+G7j7mJ
wcfX0rhfHfw4s9Zgl1LR4ltNWj+cbPlExHY+h962VetRXMnzx7Pf5GE6WCxc/ZV6SpT6NXS
/7eT6eh873+j+ZOFiQiOU9Y1wCfXnnFMg0oWsytG21ypRu4eung1NJpvIvYQl1GChLdyOpx
605ZdPUTylN4jG7aOCSP/r16X1qlVoOb+Gx81UwGLw2NWGirTurW/Br1M1H1m2geysr2dIX
5aJJCoP4CorXT5I5DLOSWAOT02+w967TQPAniPxfYxaiLmLTrCQkLx94A44A5I+tQeOvhwf
COkwagupm8SSTy3DJtIbGcj16V8/GrGi/a06Vl3b6eh+h1cLWxiWCxmMSk94xju/7z6mFcQ
QwWv2jzW28ZUrzSj7Lb2S3sjM64+VSMbm7A/wAzT4ZLG7sY7eeJsvGAWLYrU8IeGjr3jG20
Vp5bnT9P/eTPJ1YZyR+J4+gr08ViJRiqdPeX9XPi8lyujWxEp1/gp6y+Wy+Z2vw08Cm42eK
/EEAklkO62icdB/eI/lXd+LPF2k+FLQTXz753GYrZD8z/AOA962tQvrXR9FuL2UCO3s4ixA
44A4Ar498WeJrrxF4kmu7uR8ynJXPCL2Qegrz+WSccPR3e7/U+hnWji+fHY3SnDRJde0V28
2dt4o+Lmra5ZzafAkOn2koKusfzOy+hNc1o80C2QXcRKzFmH9K45UcSGMBtueNtb9lpt5EQ
zJKikZ+YYOfxr0aOFhRlzzldvueBj81lj6P1bDUVCCd7LVv1Z07W0M8SkMDz3PSpdN0c6p4
s0fQEYtE8gkl57Hk/+OiuVu7u+tJtpXByACOlenfCqFr74j3F5KAxtbdmGR3OFFYY5Nyp03
1f5HTwwlCVfFPenB29Xoe7N5Fpau7YSGJMk9AqgV8u65fTeMfGF3qcpIto2+QE8KgPyr/Wv
c/ijqp0vwDdiNgst2Rbrzg8nn9M18zXFtqMNrDd28zhZTu2oPujpyO9LDwVbEpPaGvzOqdV
4PLaldfHUfJH0+0/0OpS2urrVLDQ9OlMU18wV5e/JxgY6AYzXomtfCjw/ovgnUbxpJ7rUYI
TIJnbAyP9n0rkPhraXF78QtFjuhvkt4zM56YwCR/MV7j47wvgHWiev2Zq5asVU9rVlrvb0R
61OvUwVPCYag+W6i5W6tvq92fLOlXES3M0EkihmUkKev3D0r6E+Da7fh7kdDcyf0r5kt93/
CSqEIHyY/8AHTX038G8/wDCu4ge88mfzq6XxU1/c/UeO/h4xf8AT1fkYHx4YDRdJU9fMkP/
AI7Xjvha9jsr3SbwMf8ARrpWb2HB6/nXrfx8b/QNKQZzmU/oK8F0qSX/AFDAhHUYz2I6GiN
JzVZx3TT+4xp4qGG+oyqO0Zc6fo7I+ufHyT3Hw51g2rHcYN/y9SuQT+lfMml6Fa3Eb6jfTN
HEhJZyBwB/CPr6V9EfDzxTZ+KfCS6ZdFWvLWIQXELHmRMYDfQisP8A4UtpH9tCf+05jp27c
LXbz9N3pR77l7WhZtq3oZ+yoQpzwGOk4KMubT7SWlvyscHaeDrrUfBN942e9+xmBi1vE4yr
Rrxj+grmYDf6vZTxQ2zDcePLBw5Xk16h8WPEdlbadbeCNF8tN2xZUjOFRR91P6mud0zWdJ0
XTl0yH53gADSHje55OPxrbAYX205wV+S1vV9x5vmXsaFLEtJVOa8FZXjBdPmdt8L/ABxpcu
kW/hvUNlhfWg8tA3yrKP8A4r1r1TIyCCMYznPFfLfiX7HqUiXcCiC5x8zg9/cd6xtQk8S2l
jb/AGbVZLmGRPuiZgB7YzW0sJi6T5FHmS87HnSxmV41uv7R029Wmm1fyse4fEP4l6fothc6
XpNyk2okFHkU5WAY5Oe59K+erK9zcPPLuUy55Iycdf1rKllcSb7yOcyDsV+UV1nhfTrzVbm
ztNNtFuNRuyWQzdIlHfH4daI0nhH9ZxGstkkZyrLMF/ZmW6Q3nOWl7fou3cILXUJ4TP5cKQ
9A8rBQfzqvNaWzxsJ9SgjbpiJWf9elex6d8FzcMk/iPXJJpOpjgH6ZP9BXbad8N/BumquzR
Yp3H8dxlyfzpPG4yWsbRX3lRyrJsOrVZyqv+7ovxPkyXRYt5aLWmZh03xMB/M1TuIdas1Mi
XAuI1/jiIb8x1Ffar+GPDkkYifRLEp0x5K1w/iz4RaRfwSXXh1Rp96gJWIf6qTjpjtWixeK
hrJqa7WsX9SyXEe5FSpN9W018z5bs9ShW9hm1KaWeNDu8tOMfWusXxVZzwQ2senRkN8geUj
OfUmud1zQ5re9kjMCwTRuUlRhgqRWxoNrpEcLT+YkrwHBJXocc4z1Jr38PWpYimqlNf8A+U
x2BqYCvKhWWq69GujXqZ2sXHmOx+wRjy8bmiTg56fSsMXMxJaK32r35rujBb6lGJwJo05bd
LgZ7VhT+FNRdRcCxmWLJwWKjI+hNbOpTpr3ml6nPChOq7U4t+mpz630yy5Gdy8daZLOZWLS
DJ9W7VoXGnXNljzrV4lY8Ex5HHvWbLEPNIWRST144FaRcZK8TKcPZvlmrMjaSJfnJCirKQS
SKZIonlQDllUkL9a6jwt4dW/8AsqRWS6hqV65EELj5FA7kdzx9Biva7P4OeILjTy15rkFnM
B+7t4U/dj64wP0rxq+a2m6dCHM1u72R9RheH4zoxr4usqalqlu2u9keCWnh24mtVu7uWKyi
f/VmXJaT3CgZx7moZbS50stEkkRSbjzo8jcPT1FfVXhr4T6Zp0bXfiLZrF8/UvkxoOwA714
r8TdCsfD/AI6Om2Cj7M80TpF12buo/CuNZpiY1U6qXK+nb59Tvlk2W1aE6WFnJ1ILm5ujtu
kuhxo8Iy+Ukt7qVvZM4DCNsu+D0yAOPxo/4RvTUjZW1hnk7YgIH55r3/4QaBo2sWOqarqen
xXdwt0URphu2jGeK2vizomlwfD+Sa20+3gkimQq6RhSBnHauWeY42dJ1uZJb2t+p3QynKaW
JjgakJSndJyvbVroj5bstLaW7SC2VpXY4UKc5NdVa6baQXHkTSXF/dngQ2nzAH0zjn8BWjo
OjXN09rpOlRpNql8PnlH/ACxjPbI6ep9uK+ivB/gbSfCWnIkEST3zDMtyy/Mx9vQU54ytiJ
WoytFbvu/I5aWUYTL4e0x8eabvywvbS+7Pmu40+0Sb7PJbXdjegZEVyvX3BwP5VLa2wggea
RcBBn0B/GvcvjHo9veeCf7VEai7sJVZZO+0nBGfxFfOl9rLXEP2fdmMKA/OCT3rqwddqU6d
V3as0zyM4wOHdGnjMLDkUm1KN72aV9PKxZl8QW8989pYo08r/KBkkknsAKVtKSJWOr6oISe
tvbDzGHsTnA/Orek6PIt9b6No1szareYEsn8UQPO0HtgdTX0L4W+G3h7w/axtc20eo32MvN
Mu4A+ig9BXJUxlavJxoOyXW35Hp4XJcHg6EK+YXcpaqC007tnzJdWOnyQMtpe3UUn8JnUbT
7cdKwbp9QiZ7e4Zh2znOfcH0r7a1Pw3oGrWL2l3pVtJGwxwgBU+oI6GvlHxdoP9j+J7vRZp
HIt5fLjbuUPI/Q0qVerSnGFSXMn18wxWAwOLw862Cg4TgrtXumur+Rx2n6Lqdym+ytJ5Is/
fVCQTViXRtbj3ST2U42DlvKOB+NeweB/CEHjXUb+C8v7i2s9OCxxRwYAx0x6DpUfxL8FWXg
u2sZdM1C6mW6Z1dJG9BntR/aVbk9ryLl/E6I8N4T2iw0q79q1e3Lptfc8Xb7UhG4gA+2amU
ywD97hs8nbwa6if7JPbQxxGODdjOMZJNdr4T8L6h4qu7+10y5tNPtrDCZe3DluvfqehNd9f
GKk4xjHmb+R87gcqeM9pJzUIw3bv3seOfbLfcxZWUHoQ2au2ckEqF0vCCOxOK7/4jeEr7wn
YRJfXFnex3KOVMVuEZSvvivF2DnKrIDg5PaunCYlYjmXLytGWZ5W8CqclUU4zTaa8nY6x48
n7hIJ5bOahbbKMeS7AcYPWuYE19AwaOZl7fezVqLWdQRAN5Pua6nG55CuastuQq7FccnIHG
KKyLnWNVfZsmAAz260UuRhqdRpemS3ojbGxDgdOBxXQWGm2dnM3nIZHU4DjirVrP9ngGQuC
oOBUttMslwT1yeB61HOirS6E9owtr/zYgBIT94HFXnuPIRwzHdIMMAM5H1rImuWFyzAj8B0
qaNmuWyZCMenWrjKyMpRTep0ng2WOf4laFJkspUgE/Rq9+bULGPVI9NkvIheSqXSDPzFR3x
Xy/wDaLzRNR0/VdPbEtuxKnqN2ehH411Pw6nv7z4qwXWpTPNdSRPIzOcnlc/5FfJOcoVnC2
8nqfqUcHDGYClXU0uSnt10f5eZ638RYY5vhzq4kUsFi3Y9wRivmaCGGWAybWZwxGM4r6f8A
Hi7vh5reenkE/rXzNp4d42UDChyc100acJ4pqav7v6nlVcVWw2U81Cbi/aLb/Cy7o+p6h4d
votW0q4ZGQjzI84Dezeor6d8P61b6/oVpq1uCqzrkqf4W6EfnXzEllKyzSPKuNrZA7jGa9n
+DMkkngaZGb5Y7twmewwCf1ocFSrulHZq5qsRLMcrWKr61ISUW+6fc85+Jmkx6T8RXYIBBe
bZwBxgtw361z09ukVjdmNcbsFv++hXefG0g+ItJQHDeQTn0+auIuFlWxu0LDaU6556isIK+
GrxWyZ0VZOWOy6s92kn52dkfQnw7/wCSc6MAM4h/9mNc98Zto8F2zOgkC3a/KTjPymt/4bN
n4caRk/8ALMj/AMeNYXxlK/8ACCxg9TdJg/ganEr/AGdvyRWH/wCRwv8AG/zZ43ZrhIpCBs
ji83B7YGcV698HNL+zeF7nV5V/fX8xO49dq8fzzXig82PS5ZTIWQwKgX0JI/wr6T8CWos/A
GjwkYP2cOfqef61tN82I9EvxOKhD2OW1ZdalRr5R/4Jyvxo1V7PwnBp8blftsuH/wBxRk/r
ivm+PRbqXdc5DmQ7sDsDXsnxsuzP4l0/T93ywwZIz3Zv8BXns5urO3SVYBLGDhtnVRW+Aip
1alR97HJndX2GX4bDreXNN/kvwLOg+H7u81q00DTWSG7uF3PO30yefTFdl4w+GcfhrwkNYX
U5bq7SRVl3DC4PGR361U+HU4m+J+myBThojx6fu+9esfFcA/Da/wBq5w8Z/wDHq8ucVUpTq
z+LU+rpYiWEqYTC0Eowkot2S1b3uz5ut9atJoo7e+jG8SbM/Q4Br2D4Lxo2va9MByFVQf8A
gRr52kkUao0ZOMSdc+/Wvof4KNjV9dTP8KH9TXr4lNzoSfVP8j5/BRVKGYwj0a+7mZN8d7o
Jpuk2YySzSSFR34A/rXmlhMkhhtrgRxFFGCz/ADYAyeB7V6F8draZptJuVz5e10B9GyDXmF
rb3F35dlbxrPqF6wQBBkgemfU9/YVzUMVHDqt/M3ZL5aHVVyyrj6eDpRX7v3nJ9F713f5Hr
Pwa09rnUNX8RzKcO3kxk+5yf6V3XxCkx8Pdabofs5p/hfT9P8L6NYeGxcxfbTGZWj3fNI38
TAemaofEpynw71ckZzGF/NhWUoqGGcV2f3k1q/1rNIzivd5kl6LRfkfKNuQfEY6E9Bj/AHa
+lfg3KT4CYHjbcuAPyNfMEV35GttK2PLDkMD6YxXfeHvind+GPDcml6Ytu3mSGTznBZlJ9F
/CtqkJU3SmotrlS0R0JxxccbSU0pe1vq0tFp1O5+PM4CaShbkJKxA69q8ES7V7lVdpIlwMl
+P5V00viaLXruTVPE9/cXJQ8QEYaUdcDsorfkTwVOsjrb7pBEHa3Rs4HB6ivVy7DVYqdSrG
3MfMZ/iMPOnQw1CopOmndra7a27mXp73mmmDVNC1Py7pMsRG/OP659DXR33xb8cNYm2YiJi
uGkht8SH3HYVy9zceGba3M2nRR/aFbAhDHP154xWXJ4j1DEbxxxnZwDnNVUyilKV4Nx8r6C
pcS140owrU41HHaTWq/wA/ma+kwzXtxLe3Cyy3f3m3jO3PfPcmtB42Eg3x7MdvSuafxRfyJ
iS0hII6qO9XLy6lGmhhNKJsBjGExtzXpUcLGjBQp6I8DF4yrjqrrV3d/l5JGlqk9i1nEk8f
zLnJH+Nc/OLOZAPNnj28KN5wPzqBLu7kiaSYfKDhVI6+9Vrq5njQNMiqrcj/ABFbPm3ucNt
LImC7WITUAHB3Ayfyr0b4a6vY6V40tL3WL6OKJbR181jhc+leSm8/eEFFUdc4q7prG5v4Y/
MYxgklM4HrXk5jCpVpJx05Xc+i4fxdLD4mUKydqi5dN9Wj7V0fW9M16xN7pV0t1CHKF1yOR
2ry/wCK3xJ1rwrqv9m6TsjWOJZJJNoZiSegzwK1/gqmPAspPVrpz+gry7477f8AhMbhS2N0
EQBJ6V8+26kKab+JpOx9jSwtLDYzEQtzKnGTXNrqlpcz9L+OniyK9jNxdrKjH7ksalT7cci
vonwX4vs/GOkNdwIYLmEhZ4Sc7DjqPUV8Nm38mTl1fuGBJxX0T8ErieHxdcWhBCTWQZx2BG
CP5mvQxWFjg6sFTb5ZaWep5+DrrM8NWdSEVOmk04q11ezTRL8btBjs9VtdZtVC/bUKSgDgu
vQ/iD+leB/aJ/LcLcKqtjITjJr6l+OO0eELJ8Z2XQwf+AnNfNWgRRTXn2iUAx2485lx97n5
R+JIqsBXWHlWcvhVmZZrh5Y3C4JQ1qNyh6q6t91zc0TS7xJra1giNzq1yR5cf3hED04/vd/
avbdI+Cti9p53iLU7m4u3GSIWwE9snJNSfCDwwIbGXxVfxhrm7JWAsOQmeW/E/pWv49+JNr
4OkWwtoEu9QddxRmwsY7Zx/KvMqT9pevitW9l2PeTnhWstyrePxSVrtrd36JHHeJ/g9Jp2m
TXnh69lu1UEyWswBLL3x6n2NeE3OnRR3BUIyK55A6r7V9b+A/GkfjHSJJ5IFtru3YLLGpyP
Yj2rxj4iaNHo3xGuVjhAgvMTIp6Dd1/WtsPX+ryjUpO0ZaWOXG0qmPo1cNjI/vqack+umrT
tvpsP+E0CJ480iNQ22O1YjP0NfS0ssdvayXEhOyJC7Y5OAM188fDtDF8UrNf+nU8f8Br37U
wf7Dvh/wBO8n/oJpUZO1R9bv8AM5sxjzLDR/6dxPm3xV8VvFmp63K2h3Mlpaof3cSOEwvbJ
xyTXDStrmueI7e/1OQvJ5qsS77mJz1J+lX7IqDP8gbkdRWzZNGJowEBINbYbD03h1iJJuVm
zlzbMq2Hxs8vopRpppaJXtpu99T174IjHhTUCB/y+H/0EVq/GAlfhxPg8tPGMfjWZ8EePCG
oc9b0/wDoIrtfFPh6HxPo66dcS+XGs6TE4zuCnJX8elYQg6mFUV1R6eLrRo5y6s9oyT/A4b
4caJY+EPBs3ivWcRT3Ee/L9Y4uwHuf8K0/AvxAuPGXiHU7b7EtvZwIHhOcscnHNcR8bvEzR
m18Lae6osSq0i5wGY8Iv4DmrPwOhMOq64HO5o0RCfU5NYQm1WjTh8K09X1O6vShiMNWxuI1
qtJpdot2X9dju/im+z4Z6n/tbF/8eFfMOn6UfPOqyRgwW5MjDghmz8oP1P8AKvpf4tOo+Gt
4AcbpYx/49Xzpp9vcy6bHatuU3t0FQH0HT9WrapUdOdVr+VL72c2CwscVh6FKe3tG36KNz2
r4OeFzHpU/ii8Xdc3rFYmbqEzyfxOfyqT4w+PpfCekDTNNbGoXS8up5jU8DHuf5V6bp1pDo
+hWtkhxFawqpJ9hya+RvFV7ceMviHPdTSYt43Lk9kjXpj8B+ZqnTUYwoLbd+i/zOedaWKr1
cZJXtpFebdor0W9j1L4K6vqsmpXem6heSXKyWqXOHYtsc+meehrjfjaPL+IjNCPmb7PnA5J
6GvSPg1pL/ZdT8RTw+WLxxFCDx8i+nt2/CvIPH2sw6x8VmlBzH9qwg9VT5R+uawgrxprzb+
Wp6FV8tfEN62pqMn3k7L8z1v4JQH7Pr8+MBrlVH5E1U+PZCaXpCnqWlI/75FbHwTjY+E9Qn
OR5l4evsorn/wBoFvk0lM8eVL/Slb/ZIr0/MpSvncn2v+ETwTT0jk1W1hOTmVQeM9wa+kfg
pbsdH1i8I/1t0Fz7Af8A16+d9Csozq6XH7xvJRpcnOBgHFfUvwksjZ/Dm0dwQ9zI8xzxwTg
H9K7q7UsTGK6L8z5vA3hldeb+3OK+5XOC/aEGLbSlYgLsl/mtfOstqvmE8+nH+FfRfx8BuL
zRrRBlmjcj3+YV4nc6RfwD57NwSM8c5rpwLalUt3/Q4s5dqGFT/lf/AKUzmmtolYBiynP1q
ZLTLKMpt689605rO7hiUPatknkY5qJoVMADWzgZOCw616nO7HzSSKs9lKm3ECsD0w1FRXP8
IR2Uc8UVOvcu6O/uri1jZBvcNsHANQR6lawSsc7m7c4rnLq8S5uc+YF4GKrMyg7hIGPoKqN
N9SPaq1kdDc34llDR5UmrtrLdbA8eGz2PFcfuV5UCM6N3JPArpdLeYyKnmkgdSWrT2bXUy5
rnUwyvs+YDJ7A5rq/ABLfFazP/AE7N/wCgVy0EChd5ORium8B/L8V7Trxbtj/vivEzC3PT9
f0PreGnrif+vb/NHsnjjJ+H2tpj/l2avnzQ9OludKEkIUlnbOOvFfQPjJifAWtZ/wCfV68E
8OXElnp6yx7iXkYbQMg1hR/3p/4f1OjFe9k8v+vkfyY2+iax065llyp2+WB0yx4/lmva/hd
pzad8PrLzFKyXJacg+jHj9BXk6283jbxfYaLaRn7HC2+4degH8R/TFe76pqFj4a8NzXsxWG
3s48Ivr2VRWSqKVWdZvRaL0O5YaWEy+lgv+XlR8zXbokeFfE28k1j4mfZLfa4tFWLk8ZHzN
WJeQyxW91HKpT92TtPHpVa0uJLzULvVrjDzTSFst6k5P+FdRq91a6hoMpHF1HCWIA7dxmuq
jSlDL5ze8rs58biIf2xh8NB6UnGN/O+p6p8MHDfDfS+Ogcf+PGsv4yjPgNDj7t0n8jWh8Le
fhzpw6gFx/wCPGqXxiwfh+2OouYz/ADrgxH+7P0R6lHTOl/j/AFPCpG/4pyNc8syL+hr6n0
KPyvDunRtj5beMcf7or5TOP+EfjGSdrg/nmvqzQpRL4d02UHO62jP/AI6K2Wlea8o/kc2Ji
lltO389T8z5/wDiSfP+Klwsil1Xy1x6gLXOJNAsssUV2HjbPyscMv1zWz8TOPibfefM0QLo
VZeo+TiuPgsbKS/V/twnkLfMyvg4HJyPpWuXuMaM5t9WePxFGVXEYajH/n3FL5tr/I9Q+F9
kbj4lyzp8y2ls3PvgL/jXo3xTJX4cagM9WjH/AI9XN/BfTGFpqmuyJt+0v5UZ9QOT+pFb3x
bcr8ObkYyHmjU+3NcLVsLJvrd/ez6es1/a1GlHaHJH7j5Lnsp3u5phH8hkJBzjvXtvwd1IQ
eNGt3wPttrgDPVhz/jXkCQxS3MjMm4bj1kwM59K6TTZrzS3tdTscJPZvvXaTjH+c/nXr4qn
J0KdSKvy2+5rU8DLcRB5nisLUdlV5kr7XvdH1dq+j6Zr2nPYapbLcQPzg8EH1B7GsjRvBnh
fwzO13p1iEmwczSsXZR3wT0rlNP8AjN4cmsVbUYbm2uQvzIke8E+xFcP40+K99rllJp2h2k
trayfI7k/vJO2DjhR615zr05a01zSPUpZfmFNOlVbp0+rb0t+p0eiavF4l+PMl7bPut7aJ4
4iO4Axn8STXX/FV/L+HWo4/iKJ/48K84+C9qR4yvpev2e2KkjpksBXYfGq9EHg23tgebi4X
8lBNc6bWEbl1v+LPTxVKCzehQp7RUPw1/wCCfL72cFxPKUuE8wucq4xzmlS18tyuVBXsDxU
Cz4cyFVfk4B+tWkv3UBWtoST6rjdX2tCPLTin2X5H5NmE3PFVZd5P82V5Ed3OMHknBHFTaf
8AbbWcyQqyMVKkhfvA9RU4k835hYoB/ssRVm3sRcAtOXhVeRsJOK6XO2hwq6JtD0GC7mmuL
1z5cY4AyOTV+509PLVIXF2FzkB8bR25xTIrS1it8LcSYJ9+frV0SImxVnYDHQDqajmuWn3O
fuYtPs2SSe3uVkRgSjDhh6A0mteIYtTwbW2NqyDALEEkfWuoeKGJWF35k8hG5bZBlgPVv7v
86oqbFluZ/wCzoX2FFjDruAZu/vwK82eaYem5RTu12PpcPw9mFeEKnJyxm0tfPy3scvawat
fMPskTFBjc6naq+5J4pdRsbm1j8y6uI5ycKCjh9tfQGifB64voobvxDqxEbqHFvbDoCOmeg
/AV57448P6bY+Op9E02BltoiihGJbnbkkmuOOa13WgpQSjJ28z2JcPYBUKqVZzqQi5aL3dO
murPKDKyk8ZHrWxokwbUok8oDOTuH0Ndwfh7DPaDaqxXH93Pyn8ao2/hH7Bvuyz74FcnZyn
A6V6+LmnQn6M+Ty+N8VSX95fme9/B6Pb8P15+9cSH+VeTfHB8eO5N67h5UXB+hr174RLt+H
Vs2essh/WvKvi9am/+Jwg2b02xM4HdQCTXyFN8io36NP8AA/SaqcsZjVHdxmvv0PNdK0+O6
f7Zdp5VlEckkY8w/wB1fX69q+ivhB4cu7S1uvEl9F5Ul98sKkYIjznOPf8ApWF8MfBFh4jt
z4h1h2njgmMUNpjCDGOvt7e1ekeOfGNr4K0aNkt/MuZ8pbxAYXgdz2ArorYqVdrEVdIrZev
U5YYOGBUsswnv1Zv336dF5Lqzz3456t5w0/w9bEPM2ZZFHqeAP5mvLLPQ0gis9PtoGjub+Z
UOTngHA/Uk/hW3BbXup6s+v6zP5l3OS6rnIAPf8uB6Vs+Grf7X8WNGtn5WAB+voC39a5pXV
C0t6kl93Y2wVSm8fGlT1jh4Sd+8u/yb0PoGztYNI0WG1QBYbOAL+CivkDxZqWq694pvNXgD
MDKzkqM4HRR+Qr6r8aXpsfA+sXIOGFuwGfUjH9a+Z9Dib7JK6DkvjnjoK6acVUxUYvZK558
qkqOV18SnrOSjf11Z3fwWuJU8XXlq+cXFoJCDxyMH+pq58dbfyrvSLxBh/Ldc/Qg1X+GCsf
ijdnpstSP/AEEVofHcj7Po6HqfN5/AVwzVqDt0l+p79P3sypX3lTV/nBnM/DCaWb4k6ZNMC
rtaNwf9019D6qudFvG3f8sH/wDQTXzv8MoTbfEfSombeRann1+U19Eak3/EjvAeP9Hf/wBB
NdWH+Gp6s8jMVaWGt/JE+RLBA0kyg4JI49RWnaxNHcxc/wAVcpHqMNlqzpcyOI3UA47deRW
xbXEst3E1lqCzxFgCj8OBXp4WD+pRt2Pnc8d86qL+8v0PePgpgeC7xuubxv5CvSbq5itLKa
7l+WOFDIx9ABmvNfgp/wAiRcj/AKfG/kK1fipqh0v4e3gRysl2RApHv1/QV59OfJhVLsj6H
H0frGaypfzSt+R83a1fP4h8VXGp3EjFpJw4XHHJ4/IV7N8EE3S+IJieS6D+deO6XcaddQW0
AvY4XeTe3qTnpXsvwO50/W5um6dB+hrKNJ050ovszWOKWKpY6qtrxivROy/I3/jEQPh44zj
dcxj+deM+BrYXnibwvbPKsw88yYHIUBicH/vmvYPjM/8AxQAU97qM5/OvIvhpEkfjrw1hyF
Yu3Ixz83FZ1v4rXnH8zvyx2wkJdbVX/wCSr/gn0f4runtvCGsTxZ3JayEflXz34C8GXfidz
GkD22nyOGvLxv8AloB0jT2r6P1KeztdKurnUSv2OOMtNvGRtxzx3ryjWPjPoGmWQsPC2nNP
NjEamPYie+0cmrxCh7ROb+S66nn5XWrRw8oUad22nzPaOnnpc6Px34jsPA3gsadpzJDcyRe
RbRqeUGMFz9P518zW9nc/21b300ZdWJkBccqACR/jXWPY6/4m1L+3vEWZVc/JFI4UtjsBno
PQVFJ8lxMERtmx8e3ymtKcXJVKk97Oy7I4cRioU6lLB0Xzc0k5S6Sd9l3S/M9p+DB/4oAtn
lrqQn9K5P46bJdb0O3lYiNoyG+hcZrrfg2pX4eIf71zKf5Vxnxqff4v0RG+YiHO3/gdZ70K
a/wnrTny5piJdlUf/krOT1KHS4dDmk0+J0uJnS3VSMA55P8AIfnX0j4e07+zfDWnWGMGC3R
G5745/WvB/DGjNrXjvTNJKhoNN/0q7Pbdwcf+gj86+i0dC7IjLleqg9K6Kb9pVnVWzdl8jy
q8HhsDRwsvi1nL56L8Dwr4zzrD400RmQSLHFkp6jfWHZ3Oj3ypHIDBcFiAM5GO1avxpR5fG
mnKuDstgx5A43muH3iEKyNluuQOldWXyUfaf4jys/doYVL+T/25ly7sUuklksZwt2hI29d4
9q4LVYNVtiS8TXCDJCjhq7L5hEJY2y271qOcCXLSMxf1Jr1WlJ3R8yp90cZaWbXFik0sRhY
kgpIvIxiiulljZAu1uCT1/CiiyDmOImMizATRgYA6CkDRKrNn5ugXvW7daXPOC7jaxAP6Vl
SWjo5WWJlPbit4y6ilFRdkzPaSYsQMBTWlpssizKqMRUa20W4glh+FWraERyb0kDAdQeKTm
hJHdaXJLsUtk8etdn4D+f4sWbHvA3/oFcBpc4YKobJxnFd14CfHxY070aE/+gGvIzFL9213
/Q+s4bXvYhf9O3+h7P4zjb/hBNbwePsr/wAq+Z7SWePRGjhJUzziJW9M9fpX074u+bwVrQ/
6dZP5V8x2zmPRY5xy0F0JMfhxXjV2+eX+FfmfUZRCEqUFNf8ALxb9+WVj6R8F+EbDwpoyxW
/726nUPNOw5Y46D0Arj/jHp+v3ljaPYQvNpcCs9wI+SrdiR3GK39D+JnhbVvJtmvTZ3DALs
uF2gt6A9K7cKksRRgHVhgjqCK6JwhVp8kHp5HnLEYrBY361iItyvfX+vuPk+yubd7aKOIgF
Fwy+/rVwqTbTqj43RNx+FbHxK8LJ4S8Qx3+nR4srvLIg6I38S/TuK5e11DzowybdsiNlc9M
g12U6zrYWpGekopp/ceVjsHDDY+hiqLvTqSUlfdO+qfoe7/CZ93w5tM9RLIP/AB6qnxhY/w
DCBuuCD9oj/rU/wfJf4eRAkHbcSD9RUnxfiDfD24bPSaP+deZV/wB1+R9Cvdzu39/9T5ytb
szWL2ki7WCFlPY4NfT3w+vRqHw/0mQNkpF5TH0KnGK+d7Czhaxj3IAzA8j3r1j4MaqDpWoa
HKxElrL5qqT/AAng4/EV11vdrRl/NFfejipN1sDiKS3p1G/k9DjPjFENP8eG/fPlyQJJ0zn
GQcVxtmf7RijhsrUNPeOIoht+YjPOPqf5GvoL4jeB5fFunQ3FgyrqFrkIG4EinqpPasjwJ8
O5fD102v8AiGWJruJT5aKdywjHLE9M4rlXtIwlQto3e/kdsHhJOjmFSV50o8vJ1cvsv0O78
L6OmgeGbHSUwTCnzsO7nlv1rkvjJIV8CrGD/rLlBj161q+EfFx8Uanq6wxqtlZyqkLjq45y
T+Vcz8bp9vhrTrfHMlyT+SmitJSw75dnZGeCp1VmsFX+K93+Z4YlmiRRv5TsW54xxWsmYYs
RgnPrRBGp0yNWgVnCggiprdY45NzDcqgsQe+Bmvp6cvZ0by6I/Pq0XXxklDeUvzZBHa28i5
awBLc/dJ/QU64vJoQpcLbrEMRWyKAWPTc2O3tXReFfB/ibxjbyXcWoLY2G4oZCcAkdQFFel
+HfhJoej3KXt/M+qXKHIEgxGD647/jXhSxVSvG1KCin10vY+8jluHwFVPMMS6sofYV7XXdt
i/Cjw3No/hh7+7iKXl+28huCEH3R/WuD+OurBtXs9MVwBbQmR/RWbgfpXump6la6PpM+oXT
iO3tkLN9B2FfHni3WJfEniC7vp5AvnSb2BPQfwr+VZey9pOGFj3u/RG1HFy56+bVvsrT/AB
PRI50wSWsii3vElPAwENW47W8mOd4wDnlcYpv2a1WMKHcznkYORilS3JbasspYnoM/yr7Cy
R+XSbk7s0baxuQxklnTA6DPX8KSVmR2/c7uesTGpBoMUbD7bdOJTyIYhucfXsPpQmn2/mb7
Z2XHO1hhq4Pr2HlU9nGWp6ryPMIYf61Kk1Df5d7bkKi4Cs+yVlPAQk1vaRptxc3VtbwWBfU
7pgtvGzbvLU/xkdvb86bb2kTK0swkEcY3v8x59q9p+EfhtlspPFeoRg3V58sGR9yMccfXFc
ePxDk1hoPfV+n/AAT1chwMIxlmOIV4w0ins5f5I1tM8D6b4T8GalI6rdajJayNPcuMnO05A
z0FfPNhDK0C7v8AVz3aIv1A5/nX0Z8UPEsOgeD54D811qCmCJfQH7x/AV4dodiZtR8N6cyE
NLd72Gfcf0FfPVox5mobRSXzbPvcsxFScfa13eU5Nr0jGV/km0j6ngRUs4k7KiqPyr5q8RX
YX4vanOfmxMy4/wCA4r6Y4GB2r5Q16XzPiFq8gbGbiXn6HFds5f7RS9TwMD/uuMn/AHH+LO
rl1UIAf9UzDjPP41k6nqMs2nTxK5VfLbhVxnjvWezRzosZudsiDK7jxmoZZWFnco7ZPlNg1
7eKxHNh56dGfGZZTf16j/iX5nuPwoXHw5shjq0h/wDHq8z+IrN/wticA4/cKP8Axw16p8Kv
l+HGm5AJy5/8eNeU/EJwfi3cnoPLT/0GvnlHmVKL6tfkfoM58uKxtRdIzf3M0vhp8R9D8O6
MNF1PzkPnM/nIoZQDjqOteyXNpofi/Qgs6Q39jOu5HHOPcHsa+eJ9Jt3RVuIExIN+QuCM96
734L31xF/bGiO5eG2kEkef4ckg/wAq6ZUZ4aUaUnzRa0+Rw/W6WZQq46gnCpBpvW97vddjh
vFGnXHgTX5tLcm4sHXzbdn67f8A63Q1q/C+eK/+J6Xe0KDasyA/7oFdD8drZG0rSb4r+8WV
4yfYjNcH8MNQhj+IekTLhI5VMBAPcqR/SuK7i1Te0ZL5XR7lLlrU3iVpOpSmn5uLWv3Htvx
Sbb8NtTI77Af++hXg+hKDp0a7wWaQ8Z5619BfEK0e8+HerxRDLLD5gH+6c18o2CXSaw1x84
t4AZN/IGf4R+ddUJxp4mU5O3unhTw9TF5VGjSV37VX+aPavhFCbnxjruo4OxF8oH6t0/IVR
+Ot4p1jTbVTzFAz49y2P6V2/wAJtEfSvBC3kyFbi/czNnrt6L/jXj3xa123b4jzyS5eC3ZI
Nq852jJ/U1y8knCnS6yf63PalWgswr1l8NKDX3LlX4s0fhzObj4maVNjbut2GPopFfROon/
iTXgJ/wCXd/8A0E181/CueOfx/pMycI0Um0fg1fSOog/2Fetn/lg//oJrppe77T1Z5GOd/q
j/ALkT4mvrVpZmnVxxgEGqlhvXVrUSKR+9UDH1pmryyJf5iY/dGQKi0+6MV9BNKxCLIC2Rn
ivZwUX9Tj6Hzud/8jqo3/Mv0PrH4Kt/xRFxgZ/0x/5CsH4/al5ek6bZdAfMmIHsMD+dc78P
/il4e8JeGp7DUPMklacyoYmUhgQPU8dK434l/EK08calD9hiaFY4/LVS27AzksSOPwrwot1
aUKEU76X0Ps68Hh8wq4ypZQSk07rtpbvc5zRItAmubYm6kimVgdrDqR6V9CfA9T/wjuquVx
m6A/8AHa+Z7HTL25vQbXBkT5s8gCu/0HXfGnhuB7fSJ/KWdsuFIKlh35HFetjqU1WjUguZJ
NHyuS4mg8JXw1Wag5OLTe2l7rQ9e+N0+3wbaR/37ofoprynS7pdF1/QNVOBFbSJ5hHp3/Qm
odWuPFXiNo21vVkkVfuhiW2+uAABTprSOa1NuMhcYznJGO9cEcLUnzymuVu1vkehPN8NgvY
Uqc+dRcua19pK2l1ufTuq2kGueHbuwaXMN5AUDjngjg189LoOu+GruSyvvCs9/LkiKeAHbI
PcqOR+VT+Fvidq3hCNNK1qBr7Tl4jfOGQegPf6Gu3f46eExEWjt7xjjp8ox+tc9WUG053jL
yv/AMMehhqNSFKVKEFWpTs9/ufk+6Zzd18P9UvvC2o+JfEMxsLuCHfaWiYCwovOD6ZrhrS6
kurGSVtu8xuC3c4BFaXi74ka141BsLKM2elludvRvdj3PsOKwYEWCFYkJZVBXLVthsPzKco
qyat5vzOTNswhBUaNZpyjNStHaEVpa/n+Fj6C+EOD8OLYDA/fSg/nXI/FvS9Yfxfo+oafZP
cnyvLjKR7wHDHg+nUVH8JfG2madpUugapcJalJWkilkbCnPVSexzXeat8S/CGk2zStq0V0y
8+Vb/Ox/HtXPz0pUFCpKzVvU9Kf1ihmk69OnzqV2uzT8yl4Y0e2+Hngy61bXJl+3TDzrl88
s38MY9T/AFrH+E+r3WueIPEuq3bsXnKEAnIUZOB+Ary/xb451bx/eLHGDZ6TC3yKOfx9zjv
0Fdz8HbmystZ12AzRwRbY9gdwOhI707SjOEmuWOtr+nUJSp1KGJ5nzVmk3bVRV9l59yl8Z1
z440xgOtsp/wDHjXFbSOGUkdq6z4x6jYXninTZLO9hnMUOxzGwIU7uAT61xLNPwVYfz/SvQ
y+UWptdz5TiGLUcMmrPk/8AbmTKdvKjAHY0SOgGHT6YNZ0894nIReP/AB6sZ7rVZLnABQk8
BhXtQSaPknodJMwZEMUZ25P9KKw5Z9WSNAqRtyTyfpRUc3mPmN6aEgYfC5Azn6VWNvHL/Hu
xx64qe6lmcRedCXOwAsp60lq275Agb2Awa2Wq0IluZc2jcs8WVLNnA5Bqt/ZVzw6kOVPzDH
QV0TKNvmRllYcEHnNRQzqHwZASeBxjNTJLYuMmhum2hgdJYyQSOQa7jwKxb4qaYx4PknOP9
w1y9vcKBslHI6NXUeBin/C09OOTjyWx/wB8mvMzHSNP1/Q+v4alepX/AOvcj3DxSQfBmsD/
AKdJP5V8yaU26xZSMgueD9K+mvEalvCOrf8AXrJ/6Ca+ZNIYC0dWxnefwrnwn++f9u/qdeI
dsoqNbqcfyZZuLGG4jOxAkh6EcCvZPhH4kudT0S50e+kZ7rTmCgsckxnp+RGK8oXBH3sj19
K7D4SsyePdZjQZjaDJx/vD/GqxlKNGvCUVbmvcvKcXVxmAr0K75vZpSi3q1rZr5nb/ABY09
L34f3U5A32jrKp9BnB/Q181WkHl3sPlNuG/5os4/wCBCvp/4l3At/hzqx7sgQfUsK+WbaUn
UQgTzVEoyDxt6d+1c9D/AHipFbOJpiLvKqc5bxqq3zR9H/ByQt4GmjB+5dv0+gq/8VgX+G1
9k8q8ZP8A30Kw/gxK3/CL36Z+7dt/6CK3vierP8NtU5HAQ/8AjwrmavhPkehXfLnd/wC+j5
0s9Xs0gS2aZfMXgqTzWxoniKbw74uh1yFWaItsnQfxqev+P1rzO8MaX8gU/PuJLMOKYl3LE
4cSOfbdwfwr3quF+sYaHK7NJW+4+Xw+Y/2fmlZzV4ScoyXdNv8AFdD7XsfGPhm/00X0Gs2o
iAy2+QKV+oPNeV/EL4nW+pW50Dw47Ok52S3PTcO4X2968FXV5WQqqRqTxlgataQtxcai13J
KzpCpZm6AHGAAPrXj1cLiPZyda0UvPc+joV8rhXgsG5VKkmkk1ZLXr3sfRHwPtiNE1SY/xT
qv5L/9es7463Pl/wBlW24fKkkp9ugrrfhDYmy8BRTspBupnlGe46D+VeSfHDV47zxZc20R3
C2iW3BB6seTXPy/uaVNdWj0fbL+1a+JeqgpP7lb8zz221WWHhpCRjgLWzYXlxdhmIKp5bZz
34rjrOCWaYRrn39hXbaU1rZo0EjEBwcsecf/AFq+srwcqUoLsflWFqeyxUKkukk/xPf/AIQ
An4eQdP8AXyfzrrdY13SNDs2uNTv4rdVH3S3zN7AdTXzBp974ptbJtP0rVJIrXJPlRz7QfU
1y2uXl0rGR9TW6lBxINxZ1P1NfO0aOKlFQjTt5vY/Q8e8s9vUxNTEpqTvyxV36dkegeP8A4
i3XiyU6dpw+z6dEdwWVsGQ+rf4V5bJZSLKS6PIzHPynJY1saKIbyEyfY0llZxFGhBALHqSO
/UV69pnwh8UXVurX2o2mmqQP3ca5I/LFdNOrDBzlCEXOfV7fI5quFlmeHp1KlSNGhryxd23
3k+7PBJLB0ZTIrIcZIYEGuh8O6bcSzQm0Qy3d03lWyjOfdv6D8al8UaNd2XiY6DJP5zwTNG
0vOMAZzz7V698HfDa3d/P4kljC29p/o9oh7HHJ/AfqadfHvE0Y04Kzlv6L/MeEyWnluKqYm
rLnhTSa0+KUl7unlud34L8A6d4Z0xZLiCO61OUZmncZwf7q56D+deSfGTT7bRfFsV9ZW6xC
eDzXjQYDMDg9Oma+kia+evjtKD4ktYySAtpzjryxrz6yUFBQVtUd2WYmricVUlWlfmjK/pY
89sJbrV4IbRE8t724WNVB4AH/ANc/pX1vptlHp2lWtjCu2O3iWMfgMV85/DewTUfHmiQfMY
7dDcHcOeMn/Cvf/FuqDRvB+p6iDteKA7M/3jwP1NXz3lVrvv8Akc1aly4XCYKnu1zfOTPAv
HuvP4h+IbtDIJLPTj5aKejYPJ/Fv5Vo+ArRtQ+JtidgK2UTTP6Bj/8ArFeb6PqEcuszW8yl
gzbmkHPAGTn9a9t+C+mvIureIZkx9ok8mM+w5P8ASs1FqNOm92+Z/oeg5KFTE1l8FGKpR9X
v+tz18thckDivj/Ur8QeKdSuGRpA08pO3/eNfXdw4WGRjxtUn9K+LdSkuW1K4lgtzMpZixx
nGWrVRvi6S9TyaEuTK8XLuor72bkGr6dM4LkK7Lgq4xinsYHsrlkYEiM4wa4tr5jMVuLfGO
AuMVvWMKx6e8hjMMjRsShOcjI5r28ZGKw83Hsz5XJ7yzCgn/NH8z6Z+Fwx8ONLx1Ksf/HjX
lPjURf8AC4L4zylEVBnAyThBxXrfwyTb8OdIHcxk/wDjxrw/4nrM/wATtRMNwsGGXc7ZOBt
GcY718+pxpujKTsk1+R937KdevjadJXk1Ky+ZtS6rbtatxi2gAd3Y4PHQfnwK674N6dMNP1
PX7iMob+bEee6jkn8zXDeFfB2q+L3t42WW20KFt0lxIMNOe+Pf9BXvoGn+H9Dwu21sLKLuc
BVA/nXRUqvE1PavSMb2/Vnnwwscswbwjd61S3NboltH1Z5D8ddQDyaXpUfzOFaUjPTPyivG
tKlutA1WAsyCW3kWaMK4OcHJqXx34vn1zxVcagXYeY+UBH+rjH3R9a4l7ud7jz1Yb88HGKv
C4V4ijUm9OZ3Xy2HjcwWW4vDUVr7JPm/7e+JfcfeenX9n4h8OwXsW2W2vIeV7cjkfzrzi1+
C9hDrxurjU3m00PvW124J9AT6V5Z8Pvipe+GIxZXMf2ixZstAWwVPcof6V6pP8b/DKWrPFa
3jykcRsoUA+5zXJUlTWldWkjuoUsZS5pZZLmpz6q349mjuPFXiKw8JeGJLtiqOqeXbwjjc2
MAAegr4s1y9vNV1eW6J80b2Jc87nJyxr1W7n1/4iat/aWpSNb6evEeAQoX0Udz6mt2LTNP0
+yEc9nC8S/KCic13YKlOdT6zNWt8K/U8XNcTTwWFeBpS5pz1m1srbR/zPKfC2s6tpN5azaX
bTm+tVJVkjDKBz1z9a7O813x74ksyt3rZhgkHMecDH0XH5Zro5xZWBSWws1EjLyQOFFXIbr
SbkKk8aCQj5iBjn612PLqU5uclq/PQ8xcR4uFGFKPKnFWTtd2PKrnwVcqWnivBdTN97eNn5
dqk0rw4txMYbuwlXHdiAo9816BqVvFHMHtWHlMNwGazC5JKkn6Zrtprl91bLofOVqkqs3Uq
O7e7MyT4a2FxOnlW4jOPvoQR+NTxfD6OwysdwLtz1Axu+ldBb6i6afcRmQBiAFHQ1DYai1r
IgkfJY/M4GDWi35UNzTXvGI9vHYBklhKMo/Ktey1jRHtUhuIg0gPLLxUGo3tu99OwIaJm+9
2NYMtvbE+ZCyZzkc9K1Uf5jJya+E6O/jtYYxd2zCS2bgEdQfeufm1q2EiIiZBPzMD0qMjUL
exmgin3pIQdrnI/CsGWKdZgzW5Q/9Mzx9cVk1FuwuZ7nSPLbXCkB0bPG1hxUC6dAD5i29uc
+qCsxb5QwUqQ3Q7hzUo1BFBRs57DNJxjYI1JRVot/ezUaIk4ACgdAOlVXjd2K+noaiimLY2
yHHoe1OMyxtklW3de2KlQW6YKXcWXSLaeQMZngcgZKtjJ/lULeHrVJgZJJbgAZ+c5A/AcVI
Z3H3Yw47fNThfPGQCjAHqd3Fczw6UublTZ6MczxcafsVVly9rsmaARoFSXCgf3f0rJu7BZJ
jIlxNFnqI+h96syanLcS+WqHGcDims97EhZlGF9q2VBTXvq5jh8XWw8uehNxfk7FIabHAyS
hGlYcqZXJwfXFWjJMuTlcnk88VC13es+1owqjocUhu5UwsrE8/wB3rWnslFWirEVq9WvLmq
ycn5u4+4ac48twD6A9az2gmlfMrgE9WB6VYBluJP3auyk9zUqW8h2hVWNQfvMOap6I5zPms
RtQ/bBt5xuJz2orSlV40QBkkOTknj0orC0u5Vl2L4uWKodpAAHB5HSrMM6Fwx+TA44xmoF0
y/JDJCkvygBVP8xUeL2JirQYA6jFVTrRfw9BSi76ou3LblOydNv8I71zs92LVyHUOuex5rQ
n3eU2FYNjgiuTvTPu3Fi46ZAraOruOPmbSa/AvyKkuQO/Nej/AAynW88f6NcKuN8Ldf8AdN
eIAssp2HPFey/Cd2XxtoRYbco3H4NXnZrblp/4j6/hpfvK/wD17l+h9Ea6pbwxqq462sn/A
KCa+UbVtsDIVbhslkPI/CvrTWjnw7qPOf8ARpP/AEE18kQXdvDG8cp+fdkfTFcWEf8Atq/w
s6cTrlFX/HH9S8l9KZUihUNGWGWzyR3OK9X+C9hJLJrWtOCFldYUPr/Ef6V5TFGtyYorCBz
d3ZESIO4PfHqfX0r6f8KaHH4c8MWelLjei7pG/vOepqsTUVbE6bQX4svL6MsDlbnUVpVmrL
+6tb/NnDfGnUVtvCttpofEl3MGK/7K8/zxXiVvDZrFBvlCSlhkg4Oc9DXS/FvxGNc8WS29k
+YbMfZ42zwWzlm/P+VebC2nkuVkYAtuBJU4Jp5dBTdSs9nojLPqv1bC4fBv4vjl89j6H+Cb
f8SjWYycBboEfitdX8Scf8K21YE/wD8fmFeD+GfGWs+Ery6fTY1ljuD88UikqSOhGOhp+r+
NfE/jOT+zbu4EMGc+QqeWntnua8tOcqXsYwbex9TisNTWPWNnViqd099dLdDzu/05Jd0sRY
yuxyCOM5qvZ6TcTXIjuN0UaZZmAzwPSvRJtG1iCys0Sya5SIkOIyGVwT19a1dc8PQaf4de9
hYZKqGXGNmTyK+kq1J0MI3s0j4KjTp47NlDeE5/g2cXp/hmS+G6x0S7ulzjK7mBPoSBXo3h
b4V63qc8I1e1Gk6Wh3FOA7+wHr7mvXvAMEFp8P8ASFtwMNAHYjux5Naura3pmi2bXeq3sVr
GB/G3J9gOprw5QlNKWIqN/kfYyx1PDVpU8uw8YSu0mleXbQj1G9sPC/heW42LFa2UPyID6D
AH1r5mt9Fm8X6pcaneS7UaUu2e7Hk/l0rpfG3j0+LZPsVskltoUEgMsm0lpD2yB+gqsut2J
0PZpMv2dUUBcjsOv412YKi69VYhr3Y7f5njZliFgMLLCyf72p8XlHez82T2ngSzgXIvPmb+
7GBirEng+wdBF9qKY7kA1kW/iG7EiS/aDIB95SOtR399LdXslxC7IrcBQ3SvfUbrc+Hul0K
2o+EtVsLk/Yrk3MAG4PkDFYV14Q1W7X7RDEkn97aw4rqo9QvU01rWOcqzH5Wb5sD8agW5vo
1P7qGQsNrGIbN3uR604x5dBySmYei6fPYappdlcQGKVrpSQw5++Bn9K+v84wK+WLVpZ/GGg
pMDu82Pg9vnr6lLdPWvlIu9Wq/7x+i4xKOAwUf7l/vZ8seL0kuviPrCwjdNLctEnryQMD8q
98jSDwH8MyqkJJaWxcn+9KR/ia8z8K6T/a/xq1S8ljJgsp5JmyON+cL+uTW18a9c8jR7LRI
pMPcv5sgB52r0H5/yrzaT9nQlV6vRH0eMisViMPl8FpaLl9y/JHVfDHWNT1vwUL3Vbprmcz
uN7DnGeleQ/HK4J8YsuchLWMfma9U+EaY+HNrzy0shJ/4FXjnxkDXPj+9gVuQsSA4zjgGuu
d2qK80cFOMYY7FuCslGf5WOp+C8Cv4svbkjIhs1QH0Jx/hXYfGa/Nv4C8gN/wAfFwiH3Ayf
6VzPwSAGr63Cf9YI0H4Amtb43xyf8Ixp5HQXJH/jprKT/wBlb7/5l8t82oQeyULfKKZ4Jos
m7TZilsVnncQoeucnJx+g/GvqzQF0zwd4W0TRr2dIJ7jEag/8tJW5NeKfC3w1/a3ie1kETN
p2lqJHYjh5OoH58/gK6jx7rB1H4r6DpEL5Sxmj3Y/vswJ/TFXKqot1Ut7JeiB4JyUcvlulK
pP1eyPX9TbytJu5eu2Fz/46a+StMIa4uC3fqfzr6q8SyND4U1aXpttZDn/gJr49S+is7h1e
QKeG7n+VdtBXxsPJM+fqvkybEPvKC/Nmzq8IMYuY0jkMRyVdfvj1z61RhktZ1mu5FaO6MR2
oTkbcjkVnXmtRbMRhJSxwAc9Kq6bc+ddT/u1XMZ28njkcV6eP/wB2qR8j5rI3/wAKNB/3l+
Z9e/Dz5Ph7oyg4/cZ/U1HeeAPDOo+J5tev4HuZ5SpMTt+7yBjOO9cTonxO8NaB4M02zdp7m
5ggCvHEnCn3J4rl9c+Pt2Q6aVaQW3UBm/euPy4FeDGrTmlGMeZ+Wp91VwmNp16tWL9mm3q3
y6X+898vtR0zRNOM93NDZWsQwCcKAPQCvm74pfFeXXm/snRwyWGeATgzEfxN6D2rkbrxVc+
JZJLzX9VncoMrGxyx9h2WudnWTUbkyW9vtA4SGP5tg9z616dLB1K1pYj3Y9ur9Tw6uY4TL0
/q0vaVf5vsx81fd+ZmNlyzyKWLcs/qakTyhkmMFfQ1fGh3rjLqYl9XIUfrS2Wj7rxIJLyGT
J5VTuNe84RSSWh8VOpKpJzm7t6szgqLLuaLfH1KE4ratdVhjVVg0iEsvQ4yfzrobfw5pcKh
5Y2lbOcseK2ltrK2jX7PDEnHOBisJcqauio1KkU+STXoyTQ9W1aayjeQG3B6ITkY7cVsPe5
ARw6jOSUfisaOcF/3ZGc8g1LNKARnr1qW5J6GW6saE921yhjEhVM8KKZBFtYMGI5rKW6hEm
FcbvQHJrWtHJAbzBx0zxRK9haFmRGMQDkMF6FeDVMQAN357k1PNv2Ehsk9xVVWZSSGJHpRT
i7alNIW8s3cgxzGM8cqapXEN/bIoRzN6njBrWjuEKgOnI7jvTbgwPEXjUq2cYY1nzOMh8qO
XNwGkIli2EfeOCKrBwWPlSbBnlVPX8q1rgJLIUe2J7lhzVT7FZj5UbaTzhuK7HL3dDLldyo
0843b3B+p5ponnY7QhIAweea0pNIaQIxuQikcBhkN+PaoZtMvEYBZ43J6CNuK4I1k5NF8kk
r2M5hA2RMjofYc/nUctnasG3yMn91jzV+S3uVU+ZGGI65rKubSc7pY95PZdwxXVGUbak6lY
W5jYiK/27eCN3Wmx3UyzMBcCQg9xml8lxauJY385z/CM8fWokVEQiS15xwzLXRGyJuXWv51
RQTH1IPHWp4rhJ0wLdfOxltp7VU22BTlzFx2apY5YYYisNwBnjJpOSvYtWNWOTTrdUneRUk
xnhs4P0FXIdRt7mX7PH5jkck4wBXOJsIYfu5HJ/WumtbZrW36BnIycAdfStac+bTl0JcbO5
SvblYp2jMTPxyc8CqFwfnUtCmNufvFs06+uPMkZ45ljHQkiqglVWO1nmGMbguBWdRroVclS
a5eQR2ieX2ZwvH4VZitplci5k8/3zUKQBz5s0ojReo3nmtKOONcNEqlSM8GuTmctAsmQSIu
0YUDk9PwoqeRE2jK45PX8KKZdy/K4L74rxiSAcNyenrVy3Rpo2cbgehBH60gltQAAdpwMb1
x2oLQzY/f/Nj+BsGo5YvYfNIjuNM8zkvkHsOorDudDgkZkV3jbHfvW+EuFUiO7BB7OKi33C
SkvAHz/EvenTdmG5xt34cvIm8y2CyfTmvQPhhBNb+NvD0c6FZBuyPwaqCOS2EJTP8ACwrov
CJMfxH0F+AM8/rXJmmsINfzI+r4aklXqp/8+5foe/asqv4c1Ehhj7PIP/HTXyJa6NJqGprH
BbSXcz4EcEaklj6n2r7McQzwPDIgaOQEMpHUVn6VoWiaGrDStNhtt3UqvJ/HrXlSp1PaqcJ
W0sephcZh6WHnRr0+e7TWtldX3OD+Hvw6GhONa1xEk1Rh+7jHKwD/AB/lWx8RvFsXhjwzII
pB/aF0DHAv931b6CtDxb4z0jwpYtNdSCa7I/dWqH5nPv6D3r5k1zxZPr3iOTVNakZ1BwqqP
lQdlHsP1pcvNbD0N+r7d/mdDqubeY492gtltd9IxXbuUHtZtv2p5DvYZ6cj3PuaptrMqL5b
W0crqeDjAx/SotW8y4m8yzvd8UhyAvB/KsmVZ4CTtPo2a+nwsIUaapx6H5/jsXVxuIniau8
n/SOij110j/eQrH36ZBqwviWNSuIuR0wOtczDeoCodF64ORmrJv7Rst9njVh0ZQQBXQ9ehw
anZWXxANnmOSJmX0zgj863LvxdpPiDw1dWWXgnKjaHA6g56ivPTcWRCFoIZGI5cA8fhUm+B
MGAw59BEcn86xq0Y1YuElozpw+Jq4epGtTesXdHWaf4p8ZWWmRaZY6yba1jGFUMuVB7Zxmq
09q9/MbnV9UnvJWGSSTgH6t/SsCO5adki+0PuPUKAuK1I7GDO6WN2z3Zya8+GW0IfFFv1Z9
FV4ox9RP2fLBvdqKT+/ctmaC3txaxsqxdcA55p9vFGFISJVVxyWHBojtYo4yYlT8qtouVAK
8ivSb5Y2R803KcnKTu2QvEqJwdwHHAwKiUksFA+lXGO05HTvTJNpxtAyaULJB6jULA9efcV
PwygtyapM8UcgDSopb1arH2m0ZCDMhcdw1E3poNb2JdLTzPiJoaE5HnRf8AoRNfT5r5k8Ob
Zfifoe05Hmxn9DX06cV8nRd5VH/eZ+j5nphsJH/p2jl/C/hj+wJdVuJHR5r+6edmXsuflHP
414D8QtVbxB461CeFt0FtmJOeNq8Ej8a+iPF+rDRfB+paiDh44iEP+0eB/Ovla1kja1v2eT
Nwwxz/ABcgmuTEQ5v3UdFFNnr5LXcJPGVdZSlGC+e/4I+jvhVD5fw307/a3t/48a8W+IkYv
/inqkIbA80LnOMEKK91+GqbPhzpCnjMZP8A48a8E8Syh/ihqrtyBcydPbiulp89BLv+hy83
v5hU/uy/FnU/CCZrHx3eWUzAyT2vUHqQQa9c8Y+GYfF2gHTJbg27BxJHKFztI9q+eoNUm8N
+JtP8QWgLeW2JFz94d1/KvorTfFfh/VNJXU4NUt0gK7m8yQKUPcEdqcFCPPQqdG/u3MMVOr
Ujh8xoXd4pXWtpR0MyO30n4ceAp5IV3LbpvZj96eQ9M/U14J4XvZdV+I2l6jcNvkudQ3Me+
c81f+LPxEi128XTdNnIsICdp6ea3dj7DtXlttr82mypJZuBLC/mI0bbdp9RRHCzxK9tTV1G
1l37s66OYU8ul7PFytUqqTk39lW0T829fQ+xfiBqlnYeB9UjuLuKKWWBkjUsNzE9gK+PbqC
Oa7ebzlC524PsKpar4q1rU7lri9uZJHbqzOWY/if6Vo6dHLd2XlXNtF5gG5d77Dj/AOvXr4
TB1lVdeqrO1rHymY4/DRwbwWGk53kpOWy0VrLqZDtCXILqc+gNIhePEkTFD0yp5rYFnpQk2
zSGPnDbWyBWpDpegXA8mG480A92xur1ZR5lytHysakoSUouzRzdvatdbzcXrP6h5MA/hS+R
bRbQjxpjtvBH5Cuom8Laa+NqNHt54NYmpWWl6apFvCbibvubIX6mphCMFaKsVVr1Kz5qk3J
+buZ11PGEENsytGvG8rgmr1jJFDGAt1PvPBWHj9ayiZJVDEIg7Ki4xWxpx1D7P9ktIEXPLS
Mu5j/hVbO5gyVDp7tvnDsP4lkJck+vXFacM2mWqqYDHCTg8jkUttpllkR3c6PL3CEA1LJ4Y
ilf/R5W/wCBYNXKel2Sk7k0evWSttdpbhemFXH5UlzqVxJDiK12DPylyBkVUg8NPK0itdOh
VipqCfwuwcqt+xPfisEk53LVxxu7tWDG+hgOf4TuIqdprWRw017LcSDoAdufwrNPhu4Vfkn
RznALEmo30LVVX9y8RA7DIraTi/ISv2OjjR1iY28sVuT3c5atGxv44IjDe3kcmTncMCuI/s
jXuvlMUHZWFRS3MkA8me28xxxhnJwahKE+tw2PRJda0yIqjXiA57nrU6TQzIGSTIPcV5Yup
RRNvFpASv8AC2cmpYvEmo+eZU2IgIwgHGK1dK0fdYXvueqsYFUFCSc4AxVZ7r5sMuMnpiuE
TxXqDblWFVycjOWxUyeIb2cEXjswB4wnIrHkcXdlOSZ2CyOZCPJbHTIp0qwxIJSm4np8uax
rTxHasojlZ8qM7iMVrG7gvIgqZC8EMvUUczJs0QsbaTgW0iN1yq4NSWyHeFkRlj3ZyxwRUk
TvHlXj844zvU8n86kM8GzMiuFOMZXisW47bFLmtoTC1t5yQz5+nNUrvTIVXK2okj7jPNSta
2gfcknlEfNlGPAqJ/tET/uL9ZB1xIM5rG2t7l+91RnnRbGV9ytLE2M7SxFRXGi3MURaKQn0
BbNXrhpLldtwnPQNE+D+VNjgvY4lNvqBx02yrkj0q3fdMSWpzr2OoIcNlWzx8oINMZL+NGL
RRtxgFo8Gt6ePV5CD+5OwnPq1VC2u2oLPbpKnTAPSp5pF8pn2C/Z5hPcaarrgsCOuf6Vbm1
u9kiZU01UUHj5qnPiS6hlKSaUAAOSOTVKbxO0uUGnooJzlhwKuMp/D0E4xiYjXN6zkTeUhz
0NW44ryWMtLdxbc8YHT61cg0+C+mM1yRFu+bcVIUin3J8NxREDzHcdozxmqbQWuVC9wgwtz
A4HGByTVxF8lPMa/YSn5sKKxFvzbzstrHshJ/jAJqvPdyyMShxng1lKL6M0S8joZNZSONFm
2s+Tzn6UVxN3NMGX95k85+XpRReRfIjtRrUMcqB7ySZeDtC7R0q6usaa+GKNvx96sGKy0+4
YJHdNH07VYfwy8vzQ3xx712TUHuccXIvNqaBv3bgj3q1DqRd+FCr9elYTeG72BDcPeQ7V7E
mqZu7mB9qBcD+IDis1GL+FlXf2kd0J0EYfJZnPGT0q9pmrppPiTT9Rlxi2YMVLAHFeWTanL
NKS0zmQccdqFurh/nEjs59Tk1NXD+0SUtjtwuLlhZucN2mvkz6gvvjJpunBUOmXUsjjcoyo
GPUkE1w+r/G3xHfb4rCGHTIzkAr874+p6V5LHdapIAmHIAxlauW4uvLAmt5Oe+M1g8JDaWp
p/aNRNOCSf3/mWdU1K51JnnluXlkblmd8lj7msSIzi5iEpAUsAeexrdGnKUDY69Q1VL22t7
cJKE2uDkeuadKnGmuWCsY4nF1cVP2leV3+XoOuoI4FMkc25fpWNIDI5eSbjsCetXtsk7EvI
CX96qzaZKg3HG0c4z1rrhJJnCUJlCEFWyPUVJanLlp2zGoyIycFz6USxKFAHBFMSFz8wBI9
q7E00UbcV5bN5UUVkYum93G4k+1I0N7NP+6hd8HrnNWvDlgbq7MkpCrAM7cZzmumFnbpEGS
Pp0CHAqW7Mlq5U07T47eMM4LTPy2exrT+YcFcikgZWcAqEwOuKtFMdMVm52YKJBGpYjbx61
dKHrgikQMOiqoPr3qQOqIdx5PbrXPObb0NEinMW3Hk1Gr8/MMVI+wtluue1McMRkjIrdWsQ
VrrT7e6bcUO8j7wP8xWHcaFKjHyWU4/Ct9HeJmzKG9AaPOZ0O6LFZypqRUZNF/wBbunxD0K
KU5dHUn/vk19P5468182eAxu+K2mgdsnB/wByvpH5f4ufavlsMtJ+rP0jN9IYZf8ATuJ5N8
a9bEOkWWhRt+8uJPNkA9F6D8z+leUzafFBozSDCyrEB75yM1a+IfiAaj4/vLvBlht5BDGO2
1P/AK9YDat/aP2mQF48oBsJ46ippwc6Nav0d18ka1ZrD4vAYBbpqb9ZbfgfUfgOMx/D7RFP
X7Mpz9a+XPGN/PD4v1K5t2Cs91LzjqM13S/FrVYvDdn4e0a2itpIIRC05O5jx1A6CuAuooB
HJJdzpJcHLeu0+575rTDRlWrU5xXux6/IzzFwwFDFRryXPV0UU7ve+vbQxj4h1Bo/JuUSSM
j05+tVJNWuNhjjjCuTjPP506TT7u5XekLMe/ljg1VNneRndJbTADjlTxXu1MPhq8lKpG7Pj
MFnGMwUJU8PU5UyrMzmV/NmLSnqTnmquxd27IbPcVox6dd3lz5aKQT2PWt/TdNjsJkOpWBI
kICyEfdNdClFe7E86pVnUbnUd29zlRDLAySSwF4ic4cYz+NTPql3IAjSERjouAQB6V6Xc6X
a6jb+TOvyA5UqOlZM/gyz8n93JIh/v9cfhVe05dCE9Dg444txldm5P3B1q5FJ5XzIhznqa2
rnwtfxMdm2ZR3HFVf7Ju0JQxurdsrwapVbiNDT9bnChbhg0fCle/1zXSfYrOe3QNboq/eAA
rBh06cNEsVsxVBlnIA3n/CumjZ0CoyqT7U20yGiqukWR+XygATkkcZqlrMN9PZGw0u2+zW8
YJeVeC/sO5rcSWBZf3rbRj0zVS41SOAH7PIspJ6HKnFcs/i0KWxzeieF7wSJNcB0TIJZ+S3
tXdKiRxgKSOOwrCj8Vy25Ae2LAHBUHIxRN4vt5bd86TIsxPDqMACpn7V6NaeQLlv5mw0yRq
coCx7isrULR7iINDK0TDnI71kL4md32rYO592xVkanfSg7LAJnpvcYrojSt1FzFN49Ui4Mr
SL/AHlpE1G5Q/LK2OhzWujTSQgeWu8ddpzWc0lyXMZjdW7/ALrNZSS/mNotvoR/2lcHfG7F
0PHHBrPuxE0LhIXjkI+Q4zk1ZaCYuxXLN6lcVEq3MY2tGXPqBUuF9Sb3MAWWCGuCxlz94VJ
HCA2xNu7tv71uhjgNNb5Pbims8B+aW3jAHTJ5q22tGFkUo7iW2YCWJWA9B0rQTUHJUBomVu
oAwaomUuzKtn8g6MW61UuVQOHWMRt9ciqSb6mbcUbU0MlxcbMhUIzk4Aqa2tNYiiMlo6yBe
OGzWFFeTqoKsQAOcGl/tO7wqB+p6g4zS5J3umac8bWaOi/tbULGQLeQqp6lgc1dXxTEqZmV
XP8ACAOnvXGy3Uuz94rt75zUkM9rwXjkOR0xRyy3auT7t9NDvrLW7S/lZYxtwuSWHAq7Hqt
gFKi4i25yGZO9cUzfYbV2WMhZhg5GOP8AGjTLGXUblZSzJbq3LdfwFPklskW9Op30q2ksKT
bY2ycg4xmq5gs3XdlOf7p5rmdavg85htneMoMZzwKwUN6gO2ZxgHBApSg1oiVG+53s1ukeJ
EmkjHQbTx+NZ97NEIik8okA9PlYVx73d95WxrmYDPIzVaS6uNoDTyvz6g81nyPqGi2N2SaC
Iq0LNKB1SRc/rUEt4HKhNLQ474NZpv70/uy7nsORxUZub/cV8xsdsmtFDTclySZoN9ukwjb
9v9zPAFMbT5WQ7dsfOMVTFze5A2MT04NOMlwQQ0LZzjis5Q8x+0l0H/2fJuAMsWOOpqRLWF
R+8uFLDoIxmoVdN+18x8dlyatxLbrtfzxz2K0moormqdivcx2Z27FORnJPeirdzbSOEMcsQ
Xn+ICil7o17TuZTieOX51xgD7taEF68aAM74PG3NdZdaJbO3y/ewOB9KxrzQ+qxnDdsmutq
5kmiul5IVODvXrhqrXqSXcDReUoZv40I4pPs1xAGjkSRCeMjoaWNyo2KxHbJ5rncFe5re5m
ix8vCGDLAct3P1pyQneELmE9jjiteOWULlXVmH97rSGe4PBVSe/Gabb7iKSXF3anaCWToTn
kVai1HMij7UzL3D8VCHuyTuVMD0FQiOV5d+FTv0p28xeiLb6jeK7LGileobcTiq8z3l3KZ7
iSNmJxg9KsxrNtZGZMOMHFRXCPBGGwGx2AzSEOVlQJutQxx1VqsoqXithZVIX7q/wD16yxd
zLgKNvPAwMGpxdkI5ZyrHsKcSkht5aW0ClFmkMvUgDge1ZyK4TYhOM5+XrVp76B4iskMiSg
4Dg5U1ms2HJJK1vCUthO2xeOo3sVuLeKTYoHzFRhm+tb+iaw0dokd27sQeG7ge9cqHaTG48
DoR1qIPcK4KzMQDjGOtaXfUOU9gswt2R5H70kc7asrbFnwBgjrk15jZeI9T0+NFhnaMZ4DD
mtGLxzqLJsniimXpyME1lKEm7lcp37RlF2Fldh6Vn3iTrCZFn8oqck7c5ri5/Fl/MxeBFiX
OAQeaYbvWJIDLKspRuCGUkNVKmkibO+pt22uhJzG8iz88nGMVtvrmmlU3IQehxzXCLp17KG
lEH2bcD1JXH1rMkmmhn2ws7t1J7Vi6d3djt2Ot1ktcyboZcx9cr2rH8+/twRBfMw9Cc1mR3
t4D8jHnqD3qytwWj8ySIRMf4l6/lVe8tjJwae56x8LTJN8SNOlmxvMLE49dle3+LPFWk+HN
IuJLu6X7UUIigVsuzY449K+UbLXb6ylS7smmtrlQE81MrgYxVecatrTyPJeq7scv853Ee5P
NfNUcNiJOVOMbXb1fmfpmOxmWyVGtUq83LCK5Y73S77Ipajei4vXkMmSCehz8x61SS4kUlV
kYfyNazeENTFsLiIo6E4AHWqQ0u7t5dsts/B5KjNe7QpU6NNU462Phcxx08bip4qWjb08rb
fcdFo+lz3FsJpLpEV+QI1H61n6po1zHekw+ZNC47HkGtLSrK4tIGvFuQrPwbdxkAdvoa2Ip
VLK7YA74rdLm1TPNbbd3uY2l22tadKfljaFgARu6VuTkOc7Mk9c1ZIjkBkTAHY5qm0pjkKE
bl9aKesh2J7O3ttvm+UBLng4qSdgVwcEA555xTLR0fJXgj1NSSYG4MyY9T3rNrlndjHWzxc
q5PPQ0txPGrCJWz06DGaqSXlnHGczopH+1Wc2pWkcwZrnO4g8UcnM7hc2pA0Q+6xHfC5zVG
S9gif54nHvsqOXXbBcf6QWHpzWXd6/ZM5KCRlPGDxRGMk7MTa7modZtRHjc2fTaarSavb5I
RJCevArMXxBbEhfIbH4ZoGtWwOVsnz2roSSRF76Jlt9UkXLxpMWx93aCDVEeINXV+LUYxxh
cmqd1e6pdygW8LxRj+5yRT4blYgGukupnHGMAD9KnlTY02iY+I7hiBPZIxXg5wP5VGdeDkh
tPjHH97iia60uV2I0qUlhyemKyrmK0O7yYpo2J43HpVtcugeZdOo3lw5MCIvYbSBimrbalO
+SnXnLPxWRsmgcFA4YdfSr1vqGrrjZOI0XsealMfvdDfshqdspzdW0YUZG4hia1rfUENsXv
LiNXz/Bzn8K4+a7a4IM7CRj1woGPyqEAtnEbsM9AaTinuFpdzrDqrXF1stzGg/vv6VpW11a
MrJvjyg+Y9ia85kF3DISEYLnvQLqYEbrcsPRSRVxsiXTctz0qUW06GFZIQWHqOK5PV7CO1O
XCkH+6agtzbiDzXsHJXqTJ0pJLuBsyPbb9397tUzjfYcHYzFlmCsyTZUfwsuMCo5m83IlAP
odtapniJylioHsKvW1rbXMBV0MbnttqVFFub2OYMAyCjMARyO1QO23hsqB3rsk8P2xH7uVz
gdKgn0OBYW/ds7Y61qpJaE3RyomYIFMx/Grllf2kUqPeRb485Kr1aoXs9zDIII46dKb9jky
AIwQOlN2vcbimad7rZvZDJ5KIo+4CNxUVaXxNNbadFaWKCNwPnkcZJPsKw2t3QgvC2R14pV
kiDENAPrUc7Wtx26E811cTfNNKWYnOelRi6fP+sOPrSoY3Hzj8acsVpnDthu3Gayug33Iiz
u2d4cemamSVDxjaR1zU0NvYF1+YYPJz1qyFjiLAIMdsDP51MmgsNt1ZwdjRH61oxptUFoUk
bOMKQTWcHt8EOVyR/CvNOQ2vnKyNKSTyBUhyJ7mi4Mcm42xH1FWI7lkiYxqiMRglkzxVb7b
CQYmZ4VY/wAWTipY5oo8bL2OQYwAVPFQ79SuWxMLaCUb3nG7GOFAqKS0tYmRsNk84Pel8tJ
MK9/DHnqWGQPwovY0jiEdrqENwSOoTBB9qzLjqVLmzgJG3zVGTwB9KKxrq7njYI9y5Kkjhq
KrlZd2d5JNNOT5UiEgDp6YquplcHzHGBweKnS0MIwgG7AyR9KChVmJG7jriu6z7HB7q6kPl
RyKCr5Pqaz59IDAtCGVi2cL0NbUCO2VCK2O2MYoeIFdyKUYD7v9azemjLi30OXn0y62Bom8
xkHzDHNZ3+kxcgOh9662OcbCQ2457jtUX2h1Y7od+eQStYNPoaqT6nNreXQZWKh8EHG2rwZ
7l2xFDGHPJJxWrmBzykY9gvNRqsKOcWoyORxmlcdyqLAlSEMZ9wTTTp0nyq7sB1yDV+Pz3l
xHDgnkAjFP82ZZVMiKR0IIouIwLnT2imUq7Nn1pE0ySbhD82M49a3DDHMmGALqSRz1rOlnE
JBj+UjkGqUnfQr1MaWyeGQo5aJunIyDVO5sbu3OSN8bDIdOmPetqS+uZh5cjI6Z53DBqO2I
Xj7RFt7qxOCPSuhOSJ6nOKGHygNSBZCceZgdsnpXQS2tvcSMoMaA9Nh4qk+jbBkS7m9Mitl
K5XMMtbieFlYoG2EEsfmz+dWDdpLebo5GtoycHbHz17dqqixu4jxjnnkZzS/Z9RdwdpCA8Y
6A/Sq5khqVtzXVPOulu5GSdImDHAEW7sOD/Sun02aOaVdtwksi8rBnPl1wLadfPcKjSDJ5+
Zhz7VtWzQ6XZNvtpvt8ilGlBwFB9KXOg3DXfEE1zdtbrF5ccZI4PJ9TWEbmVnCkgBzkY7D0
rSg0ya4nVFSEFj96VuPzp7aW0FwRdxLGo4+Vqzcl0AjtIwYwFdN3Y9KcUurfcXTzVb05qwd
BlaMyWzK8fds8in/2drUDHaGZVA5XpgVnO73RHzOi0meC/skG0CWMbWQjkD1q41nbPKJPJU
Ov8Q4NcxZjWUdZ4oFLDJXsWrcsNZS4b7PeqkE+cEE8GhNMmzNKMSbGBkOF+7ULsSck8+4q2
TAvRs5prGJhwfzqLWd0IrlAV4BHvTDGowN+PapCdrEZ+nNVXuIoyMyovuTV3JZaWZlUbXHH
G3FUry9e3HmyIpTuelOW5QsQPm9wKrahcQC3ZG2MzDAGaUW1qNMsWer2TSqY5Vz1K5wRWlJ
f6FHGSZ2kkPOMZrgw0wTCwrn1C4qzbDVFUrG+1CeQQDWc487uXqbU+owl98Np8hzncgANZs
13LcZWLT1VicAgZqza6ZI0wa8kkJPIx3PaugWOPywhXDDnAPHH863hSnLToYznGJxEmm6k0
ZPkMFPY8VSbRdTeN5ljbcvG3qScdK9GvJVkdXRflCYx0281ThxHOs32XeN4Yhjxn1xW6w6i
rqRisTrZnHWvh65lwZWMTlclW4wfrVq60W9soTMtzHGqjBIctz+Fda7GS4eWRIzu7beKlSZ
fKaNXCq3BVSKTpxi97lRqt6tHDyfb0jUec538HqOfrTjaamUJMLjaOu7pXYx2kEEodJZWI4
UNKSB9AasXM0kxDvHDv9Sg5PqamMIyfY0lVitkcEVvNpDwtwOcsaYchSWhHHTGa69LKQlvm
zk5NWmslSLGBnHXrVVaaTSUrmccRf7JwTFieowfUnimsEySzLx3zXcGyi+ZpYom7qCuBUZg
sjlHihIbnpWbj0uae162OPW3mliWSIBk7kDvSSRzxDkSDnqBxXcR21mkWBEm0c/LSCG0Bzs
GCehrO7G6nY4lWnc/Kssn4GgpMg+ZGT1OK7f7PGx+XCdsA1ILO3lJBh3DHNVqL2iZww3GMj
Y2G4Gan/s6XbuaReegzk11Ji06K5Mb2yAj86k32EY3pAob1qrjc79DAstMu4v33lhs8DceB
WwkGCN7gEjkCnSXsJVtoyT2quLycyjZb4P94ikRZvUn3pEDiQ1E9zHKcD9KVGuJJi7CMgHk
etPK/vMoAATjpwKm5SRnXGnQXALmLEn95TisyfTZVcGNWdMc465rpgDvKtKOe2OKkeNlUsE
V16ZHWpl2KUmccDJGpYKwKjJDDIqMzRMQXgDDPJHFdYIoTIdsZUHqpHWs640ixknJRzHnkY
5ArKWm5tFpmMTYyAFcrjsRT/sluEWRJozv5zk8e1aEmgwhflux+VJFpbxkbZI2Gf4jU8w7l
BYXxkbGBPHNSZZkKtF0HVTW2FEe0OYz9F6UrC1aPoM/SlcVzlZLVol3eU4B9e1OjYxOGjBD
eorpJ4RIrRIwc7d3HGfaqRsyRtZQqmq5l1GYsl0+RuD5PqadFdnOyOPJI61stp9plAqhh6t
Tlt7eOR/OjUqBwEbBzQ5JjMBmYjLRsGpiM7bQ3y8c5Nbc32fqMZJyACTUctvA+HEA3epJFC
kuo1Yw7jyIgu5sk5PT6UU+9sdzKZNjEk4+ail7vc1PU2hjN2i20OflUtk8HjnmtCPRzdXZe
2kCoONjDOBjrWBDJKZkltmIwowCeOlTtdzxXO4TMj45YHrXp+2ilaGh5fsXf3jov7L2kzSS
K20gFVOMexqpeabLtKi5Qxk4RW64+tY7am6IPMuCxcnqePxp51EOUjMu9ew3HisZSUlZlJW
baQz7F5eflyemKqXGI9yfcJ46dBWlFcq7BATn8cVWukMspZmRWx3Fcb3N077opWclsg5YBg
e4q/M/mxq4mTaKzGhhVzlgxHHHSoxbhyVQO+OuDxS3BrqWpbpAW2kEkYyOtUPmaUEMxXrzV
i4tUNoUjQrKOnzc1lfY7xBkzHJ9KdtSlrqW1Qvl5Z1jA7YrKugm9ghDn3NX4tHvLhwpduex
4yK3bXQLOOISujNMucgngD/GtYR1HKSSOFJkjt/ONvIVJxvA4qO3ilupG2RhQBklzgfnXo7
W9lmNXtVOzJBI9eDiprfT9KsnLWdiNh5KSsZAT68/yra3LoZ+1R5pa2Ml9OsNoBLO3ART/X
pxWjaeH5WMou5XtvLYqQec49Mdea9CllxZmJYY0UNlQAFC/lTJXEjI0kO7AwCR1rNS7jlON
vdOFXw9JIAFkZwO/pWnaaEyMpkDKBgHDfe96663uLBSd9oSfQNSGewZmUJ5eenOaNG7GfNc
oDws8sAuWgJjfgEsOPekuPCxiiBuF+VeBkitKfUrdrYQgsHUBQc8H8Kha9R7eKNm3zKxJLH
17UnEpyW1zKXRtNKqrRgMTgc9avP4YjETB7AyBupHzYpmY1OV4PXBqydUvYzn7S+5sEgHiq
S0JT8ypFp4tVxDBJGD/s4p7jIbBKy42liMjFW7rURcosjPmQDBx0qoHGSx54rRTkiWkytHa
24OCSQvTtimyWtqSGEKNIDnJFW/MXjO057ZqOQ5PC4+lYmqdhu3K4GMio5Y43QAhkIHO1jz
UxhnUBvXketK5mYYkGSPaoupPQdmZ7WULgeYWJH+0aj/ALKtiSylh9Gq8dwwSB+VALbSowM
+1WSVP7MtFt2LRSzTE/LmQhQPpVcaaxfHlxJ9BWntcrjlsCtBdH1Qw/af7PuPJC537DjHrm
pSUXzX3LtKStFGOdMDMrqiqSeRuxmr0FvarCyEtHgjB4b65rqL/wAE3th4dj1ie4hEbhW8s
E7uen1rKOg6sYw6aVcsp5BWM1qqy6WIlQntIpvOqSF1YyLt2AMKrP8AM/mcg9APSrENpe3F
x9mgtZZJlzmNVJYEVPfaNrdraNcy6ZMkaclmTp9a155PdmKpp9LlBi/bBPvUTXCqCsgY/QV
Zh0nX7mMXEOkzPCRkPjAP50+DRdbuFWWOzbym+68jBAfzNSnGO7G6cntExb29KD902MDkMK
yP7ThMmZEKsv8AEo4Nb0ui65qC3L2lqhWBvLZ3lVE3DsCTg1gXXh/xLHLBA9rBLLcPsSO3m
SQk+4B4HuaHKK2ZoqUraoZFrd0zfLsIB6mtO11fczLKwyPWqw8HXyrtluNPhdfvbb1OPwzW
FLGyH5JxJg460RldhKj0Z273m5lCHCnk7TVhbgNuClce5ri7fWbi3AjIV19G5rSg1W0c/wC
kReUSeCrVTauZOk1sbksszY2GNwO1U5pLhwCYEGOgBpIZrXP7u4XJ6A1a2ySwjyAHHQnPSh
w7MIysrNEEM10Fz5PA9KnluFG0KoOOu7tTY5UjBPnIhXtuFQT6jAq7I/3z+w/maagk/eJd+
hY+0oq7nUhh3XvUQvlQFlkcHpwKxrrULiR0jVAEOec9KhiafJcK7BW5bPArGTSehsoXWu5o
efLcXUiLCzbTkyMavRzRxMFeATSHsnao4okiIJbeXGSENaEMOyMlQVBwcVcXdENNPURHLHM
0aop/hA6U8S7HXylBUDoRU8dsrOI1O9m55PC1pWmmTSTp5gURjO4gdq1VHq9iPaNO0TJaMl
fO2RrH6qeM0strtt45QuVkOQU5x9a29TtvscA82MyIJMr5eBuHrika/trcxyW8WY15KH36j
FaqFOK5nqZuUpOxkppw2oULMzHpjgipp7NIAGcNHvXK9xWw2v2zyjyrTam35lIzn8ar/wBr
oYnAjAOSFwR+Oa5pWa2Ntnucw8DmYshKg9vT1qN7EZO5849K3ZGSUnMYDYA+XH51Tvo1WFf
LPzelcT0djeMk9jJjhcyFInKr781bfT4Wi8xp3LjnP9KpkSrLujk5qdb27iDKYxKMelKxWt
w+wwFQzOwyeSx/pUNyYUY7IgoIxxT915cbuFQDsD1rJkvtsjJJExKnpnNK1h6suGZY8AD5y
OwqG6Ek0pdYSC34CoP7SVZDKkLA9ORUU+o3k3Ow4P400ih2yQEb8so9TUclvEWLG4KrjkVW
M1/JxECaZsdj+/lB/wBlecUOI07D3eJDtgUYx1Jyc1KkM0yjfOdv90DpUf26ytj/AKve3TJ
qnc6m9yDl3SPsqjFUkraj3LdwtjEqK7hzk9T06UViyShwCqStj+6M0UuSPcq7OyGpzwWmy2
lITaADndVP7ffyxb0mz6qRnrWFB/x6v9DS6b/rv+Aj+dVsy7J7l57y/eDDRsNrAfdqzFqF5
DLtHyrjlsdahf8A1M3/AF0FQH73/AhVR1RlJWdja/tDUJEw0oCewxT0e8lIyXlHpzmss9/o
K3dK/wCP6H/PY0+VEMs2wu5cp9mcBe5FaUWl3ckQk3iMHjDA/nUa/wCsetFf+PdPoapxSV0
ZR+IpSabKw2lVkweTgjNV5I5lxGU2hTkBVNX26P8AhVO5+8v1qdGkLmabK0Us4uPLMcwUjk
qmfpg9qsu9yqD5JBkjPbNTWH/HzN/uiqF5/rvxH86OhV7q5fSCWV1dztTuetbqfYEG77YMg
c7Yyfwrnbf7n40J/H9TVRm9jK+p0kV1odwwjW3ecq2GJUgA1n63fTWtybSa2Eca8xhFPA7V
l2P/AB9N/vLU/jH/AJC0P/XMVbikl5mmrTKLXbs+IyeQc8VVkkklJAjMcnoRWfa/6+4/36l
m/wCPx/rWTWokiw0Mhi+7ID14J61RleWJVYu7Y545IrQH+qb6isEf8fMn41T+G4luXLfV5G
XCuG/2WyCKuLeXOB8rFemOuPpXEt/x9j6n+ddHbf6mm9i7Elxd3DO5gkaNuvzLVN9f1OICG
bPHcLTZf+PkVS1HofpUPoVFLYvnxD53EgZX6B14NX4PEjLGsTx7x/fJ5rhx9xavr/qF/wB7
+lXYbVtjtX124KKYoiQByRzTYvEAdiJ1KHoDn+dYGm/6qSqNx/rW+tNJLYGztzqcabPMQ89
x0qYaha5DM7KD3xxXH3H/AB4xfSmr/wAgxf8AeqrGbR6z4KtYdY8WWVtgToGMjr6heea9C8
Y69ew+JtL8KWURC3mBMAnIUnGPYYBryv4Of8jun/XCT+ldrrn/ACXLTP8AcT+Rrhq/xkuyP
QoXVBtdWj0LV1afV9F0kRFkLtcOjL/Cg4/UiteNr1tSmiMLLbRxrglerHOefYVzF1/yULS/
+vGX/wBCWuin/wCPKX/dNeY37sWevFe8/I8b13VCmn6xqdoHge+1EwK6ZBZUHOCPeovCckt
zBfyOJZFkVLUbixBZ3AxzxnGa53U/+RC03/sI3H9K6Tw3/wAinp3/AGGY/wCVeukvZs8WP8
VMqa1eX974tlsoYJDCLhYI1BIAUELx+tY3jm+ivNUvoLXQr9rmIiJZ95MYC8cKB0q43/I7a
f8A9fx/9CrsG66n/wBtP61UtJx9C18MjzSw10P4etdK1bwnqF6tszMjwFkVtxzkjHJrZ2x6
KdN1fTfD93HNdRSpNYSlmYRn5Q+QMrnnFeheHP8AkB2f/XJaSD/kpWpf9g6H+ZrKUrSt+pq
oaJ3PNrey0+5ivGuvB8+l28Vu8pvGlfCED5R8wwSTgV5tJfR7c+Qm4jgkcivfvip/yT65/w
Cuifzr5puun4VtSbdzmxEUmkXvMgkkMjLk9TTlu4iSBgkDjIrH7t/u02PqPwrdQuYPRG6NU
aN/lTkf3VoXWrvacPJGp67Qeazk/i+lNT7pquREl19RuZMfJkDtjrTku7ljg/KPToKpJ98f
SnSdR9BWTt0B6GzHIHCiQyPt/hUYrQsp7yeMWaR4TqExjOPU96xrb77fQVsaX/yFU/3TUtJ
saldXOm0yxnYqoiZpX4AUYNdRp3hy4knL3iSJEBhQnOTWLpv/ACFbP/eb+Vdtp/3B/vn+db
R91WRjy87uyP8AsXT1mVQrAofu7Tj8ar3d0bW/CojyyHgIB8pHb6VYuP8AW3H41z9z/wAhE
f8AXI1d2ldk+hFfX8txcMZWbaW4XHArNnLbMKXU9eBVKb7z/hSzfcP1H9Kxu3uK2oj367JF
kRwwHpyarQ6iz4jlOyP121Rv/wDX/wDAf61lp99aTRtGKaOz+22gUZuZCQOQq4zUb6tC65S
FwQeWPeuaXqPp/SlP/Hv+Fcti7JI6VT5+CXKccYFMkjgXiV3Iz6Vmx/dT6CnXv+qNJ6GXUv
tLaxqTCAD+lVD9kOWdVVvbkmsib/j2aoof9Z+IqrXRdrM1/Kg2ECNmyfTFNuJoYlYQ2xxjo
e9J2as+X/X/APAaFsVa5HK07QhnjfHZVGB+lUZob2ZQoiaBD/s9a2h/x7R0kn+r/GktdTTY
wXS0tUCiNpJiOMjIzVBjJJcsGyox2HFSz/8AH23+8agT/WmtUrleZ1lrpMcenwuJXIkJOcY
5wKKs23/IJtPof6UVk1Z7miZ//9k=
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell