Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1450.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>X</last-name></author>
<book-title>Untitled</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>X</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>4c2e7ad9-ac2a-4b9d-80f2-69adc340b967</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2008</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>William Earl Johns</strong></p>
<p><strong>BIGGLES V JIŽNÍCH MOŘÍCH</strong></p><empty-line /><p> RiopressPraha 1994</p>
<p>Tahiti je největším ostrovem ze souostroví Společenských ostrovů. Toto označení jim dal známý mořeplavec James Cook na počest Královské společnosti, v jejíchž službách podnikl nesčíslně mnoho průzkumných výprav do tehdy nepříliš probádané oblasti Jižních moří, dnes nazývané Tichý oceán.</p>
<p>Marquesy, skupina jedenácti nehostinných a civilizací nedotčených ostrovů, získala své jméno roku 1594, kdy ji objevil španělský mořeplavec Mendana. Tento dobrodruh, finančně podporovaný peruánským místokrálem Donem Garcíou Mendozou, jim vtisknul jméno Las Islas Marquesa de Mendoza – čili Ostrovy markýza Mendozy. Dnes se nazývají prostě Marquesy.</p>
<p>Mohutné nakupení korálových atolů, známých jako Paumotu, se rozkládá asi pět set mil jižně od Marques, a toto jsou vlastně pravé „Ostrovy Jižních moří“. Domorodé označení znamená doslova „mrak ostrovů“, což je jistě výstižný název. Díky své poloze byly po staletí hrozbou všech námořníků, plavících se v této oblasti, kteří jim říkali „Nebezpečné ostrovy“ nebo také „Nízké archipelagy“. Ostrovy Paumotu jsou totiž ploché a sahají mnohdy jen několik stop nad mořskou hladinu. Hurikány, jimiž je právě Tichý oceán smutně proslulý, se zde s ničím neomezenou silou valí vpřed a ničí vše živé.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>1. Biggles se setkává se starým známým</strong></p>
<p>Bylo nádherné svěží jitro jarního dne a major James Bigglesworth, svými přáteli nazývaný Biggles, spolu se svými dvěma společníky, ctihodným Algernonem Lacey, M.C. a „Gingerem“ Hebblethwaitem, právě zabočili na Piccadilly aby po ní pokračovali ve své cestě do Royal Aero Clubu, kde se rozhodli toho dne poobědvat. Pomalu kráčeli po chodníku přivráceném k parku, vychutnávali sluneční paprsky a až trochu neochotně nakonec překročili tuto živou londýnskou tepnu před vchodem Royal Aero Clubu.</p>
<p>Nevelký, štíhlý a hladce vyholený muž, jehož jasně rudé vlasy byly nakrátko sestříhané, měl ve své opálené tváři i odhodlaný výraz. Stál na vrcholu schodiště, pokuřoval dýmku a přemítavě hleděl přes zeleň na druhém konci schodiště. Biggles na něj sotva pohlédl a chystal se vejít dovnitř, když tu se náhle zarazil, otočil a pohlédl na cizince. „Velkej Skot!“ zvolal. „Tohle přece musí být ten největší Skot, co znám – Sandy Macaster. Jak se máš, ty kluku jeden?“</p>
<p>Rudovlasý mužík překvapeně vyňal dýmku z úst a doširoka otevřel oči. „Biggles! U všech rohatejch! To přece nejni nikdo jinej než Biggles vosobně! A s ním – dyť to je Algernon. Co to má znamenat – výroční setkání?“</p>
<p>„Začíná už to tak vypadat, jak se zdá,“ usmál se Biggles a představil Gingera. „Kapitán Macaster,“ řekl, „jinak zvaný Sandy. Sandy byl v naší letce ve Francii – dokud nenarazil do sloupu telegrafního vedení na nepřátelském území. Nikdy jsem neslyšel, jak se to vlastně doopravdy stalo, koneckonců, myslím, že jsme se od té doby neviděli. Jen si matně vzpomínám, že mi kdosi říkal, že vedeš pohodlný život aa vysoké noze kdesi na ostrově v Jižních mořích.“</p>
<p>„Ať už to byl kdokoli, byl to pěknej lhář,“ prohlásil rozhodně Sandy. „Poněváč tam, kde sem se potloukal, se žádnej život na vysoký noze vést nedá, o pohodlí ani nemluvě.“</p>
<p>„Na co tu vlastně čekáme?“ zeptal se Biggles. „Tohle je přece pořádný důvod k oslavě. Už jsi obědval, Sandy?“</p>
<p>„Ne. Zrovna sem si chtěl pro změnu zaskočit do Air Force Clubu.“</p>
<p>„Tak se připoj k nám. Když hned vejdeme, můžeme si sednout ke stolu u okna. Rád si poslechnu, jak tam pěstuješ banány – nebo jsou to kokosové ořechy?“</p>
<p>„Nepěstuju kokosy a nemůžu je už ani vidět. Kdybys jich musel sežvejkat tolik co já, taky bys je tak nenáviděl.“ reptal Sandy, když prošli létacími dveřmi a usedli ke stolu u okna, kde bylo prostřeno pro čtyři.</p>
<p>„Co děláš v Anglii?“ zeptal se Biggles, podávaje Sandymu jídelní lístek. „Jsi doma na dovolené?“</p>
<p>„Dovolená! Co je to dovolená? Já to slovo neznám,“ zavrčel Sandy a odsunul jídelní lístek. „Pokud nemáš něco proti, rád bych si zakousl ňákej správně propečenej stejk.“</p>
<p>Ostatní si objednali a Biggles se znovu obrátil na Sandyho. „Tak co tě tedy přivádí domů?“</p>
<p>„Pokaváď to vážně chceš vědět, tak sháním prachy.“</p>
<p>„Tak to jsi na špatném místě, hochu,“ zesmutněl Biggles. „Tady je nejméně devět miliónů lidí, kteří se snaží přesně o totéž – hledají peníze.“</p>
<p>„Ale ty vypadáš, že jsi ňáký našel,“ popíchnul Sandy.</p>
<p>„No, podařilo se mi tu a tam nějaké získat,“ připustil Biggles. „Jsi-li v nouzi, můžu ti trochou vypomoci.“</p>
<p>„Trocha mi nepomůže, kamaráde,“ smutně odvětil Sandy. „Potřebuju pořádnej balík – ne jen si vypučit. Mám v pácu takovou věcičku.“</p>
<p>„Co myslíš tím pořádným balíkem?“</p>
<p>„Bodlo by mi takovejch pět tisíc liber.“</p>
<p>Biggles tiše hvízdnul. „Ježkovy zraky!“ vykřikl. „To si chceš koupit celý ostrov nebo co?“</p>
<p>„Já nepotřebuju ostrov,“ odfrknul Sandy. „Těch bych tam mohl mít tisíce, kdybych měl zájem. Moře tam dole na jihu sou jima doslova přecpaný, stačí tam přijít a nabídnout si. Kdepak, ten můj nápad míří vo poznání vejš.“</p>
<p>„Tak povídej – možná bychom ti mohli pomoci.“</p>
<p>Sandyho tvář se rozzářila. „Fakt myslíš, že byste mi mohli poradit jak ty prachy schrastit?“</p>
<p>„To záleží na tom, co s nimi chceš provést, brachu. Pokud mi paměť slouží, mám takový dojem, že některé z tvých nápadů v minulosti hraničily spíš s bláznovstvím než se zdravým rozumem. Já jsem už teď opatrnější a nechci mít nic společného s nejistými akcemi, končícími zpravidla katastrofou.“</p>
<p>Sandy odložil příbor s předstíranou nenuceností. Naklonil se kupředu a pohlédl Bigglesovi zpříma do tváře. „Chceš mi snad tvrdit, že plnej klobouk perel je nejistá akce?“ zasyčel Sandy.</p>
<p>Biggles se usmál. „Ale no tak, Sandy. <emphasis>Klobouk </emphasis>snad ne.“</p>
<p>„Řekl sem klobouk a myslím tím pořádnej klobouk“ neochvějně prohlásil Sandy. „A žádný ty vaše neduživý perličky. Já mám na mysli vopravdový <emphasis>perly, </emphasis>perly velký jako můj nehet – a možná i větší.“</p>
<p>„To zní sice nádherně,“ připustil Biggles. Smutně potřásl hlavou. „Ale bojím se, že se řádně zapotíš, až se budeš snažit přesvědčit i ty zabedněnce v City, že ty perly opravdu existují. Máš nějakou s sebou?“</p>
<p>„Kdybych měl, nebyl bych tady,“ zasupěl Sandy. „Ale já je <emphasis>viděl</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Tím ovšem nemyslíš, že je viděl někdo <emphasis>jiný </emphasis>a jen ti o nich řekl, že?“</p>
<p>Sandy odložil sklenici na stůl tak prudce, až její obsah vystříkl na ubrus. Jeho mírný skotský přízvuk získal rozčilením na intenzitě. „Dyk ti, sakra, povídám, že sem je viděl na svý voči. Je to jasný, krucinál?“</p>
<p>Biggles přikývl. „Promiň mi moji zdrženlivost, starý brachu, ale pokud jsi je viděl, tak proč sis jich aspoň pár nenastrkal do kapes?“</p>
<p>„Páč sem na to měl zatraceně dobrej důvod. Vobjednej mi slzu whisky a já ti tu story povykládám, pak ti to snad bude jasný.“</p>
<p>Biggles kývl na číšníka a poručil whisky. Pak na stole rozevřel pouzdro na cigarety, vybral si jednu a zapálil. „Tak povídej, Sandy,“ pobídl ho. „Už dlouho jsem neslyšel zajímavý příběh.“</p>
<p>„Pokaváď mi ale nechceš věřit, tak to tady plejtvám drahocennej čas,“ mručel Sandy.</p>
<p>„Pak mi ale slib, že mi povíš čistou pravdu, žádné pohádky.“</p>
<p>„Každý slovo, co ti povím, je ta nejčistější holá pravda, na to vem jed,“ důrazně prohlásil Sandy. „To vám bylo takhle. Ten člověk, co ti řek, že sem dole v Jižních mořích, se v tomhle nemejlil. Ňák jsem tehdy nevycházel dobře s civilizací – anebo možná civilizace se mnou. Každopádně sem nemoh sehnat ten správnej džob, co sem potřeboval. Voni ty lidi, co nabízej tyto džoby, neměli ani čas na nějakýho chlapíka, kerýho jediný vzdělání bylo lítání a vzdušný souboje. Neměl sem to, panečku, snadný. Nakonec sem prodal i to málo, co mi zbylo, a za ty prachy sem si koupil třetí třídu na Papeete, na Tahiti. To je takový centrum pro všechny, kdo mají co společnýho s Ostrovy. Poctivý lidi i ta nejhorší mořská sebranka, džentlmeni i přístavní dělníci, obchodníci i chudáci, kteří jen sbírali na břehu, co vyplavilo moře. Černí, bílí, žlutí, prostě to, co tvoří tu nejspodnější spodinu každýho přístavu na světě, ti všichni se potkali na Tahiti. V podstatě to nejsou špatný lidi, i když řácky drsní. Co bys taky čekal jinýho. Ale sou mezi nima i pěkný křiváci.“ Sandy zamyšleně upil ze sklenky a pokračoval.</p>
<p>„Nejni to špatný místo, Tahiti – koneckonců, pokud to nevíte, je jedním ze Společenských ostrovů. Ty teď patří Francii a jak už to maj Francouzi ve zvyku, nikdo si tam nedělá z ničeho hlavu – to vostatně platí po celejch Jižních mořích. Je tam hodně Číňanů: usadili se teďkon už po celých ostrovech, ale jsou to vcelku slušní a neškodní lidi. Přístav sám je báječný místo, obrovskej mumraj všech lodí, hlavně škunerů pro obchod na ostrovech, starej a sluncem vybělenej, a taky tvrdej, stejně jak lidi s ním spojený. Hlavním obchodním artiklem je tady kopra, což je vlastně sušenej kokosovej ořech. Kromě toho se tam ale hodně kšeftuje s perlama. Všechny vylovený perly v okolí ostrovů putují do Papeete, kde je kupují zástupci pařížskejch klenotnictví. Ale zpátky k mýmu vyprávění.</p>
<p>Tak sem se vám potloukal od ostrova k ostrovu, někdy jako lodní dělník na obchodním škuneru, jindy jako pomocnej prodavač v některým obchůdku a někdy sem nedělal vůbec nic. Tam totiž pokud nic dělat nechcete, tak ani nemusíte; vždycky vám nějakej kámoš pomůže z bryndy. A pokud ne – no, dycky se dá nějak protlouct. Ale já jsem si sliboval od života něco víc. Každopádně sem nechtěl zkejsnout v tom srabu po zbytek života. Bejvaly doby, kdy bych vyměnil všechny ty bohem zapomenutý ostrovy, perly i nesčetný laguny za jedinej pohled na svý starý dobrý Skotsko s jeho věčnejma mlhama. Chtěl sem co nejsnáz vydělat obrovský prachy, abych si moh občas zaskočit domů, když mě to popadne. Jenže štěstí se mi vyhýbalo obloukem. Mockrát sem si myslel, že už ho držím v hrsti, ale dycky mi nějak vyklouzlo.“</p>
<p>„Jak?“ nevydržel to Ginger.</p>
<p>„Ptáš se jak? Moh bych tu sedět celej den, kdybych vám začal vyprávět o svý smůle. Ale aspoň jeden příklad. Jedenkrát sem vymákl starej potápěčskej oblek v obchůdku někde na Paumotu. Obchodník byl ochotnej mi ho půjčit, když sem slíbil, že pokud najdu nějaký perly, je třetina jeho. To znělo fér. Zašel sem za jedním chlápkem, který měl starou rybářskou loď a dohodnul sem se s ním podobně. Takže sem měl loď, potápěčský vybavení a třetinu perel čistýho zisku. Docela se mi dařilo. Dřel sem skoro rok jako kůň, většinou sem se potápěl sám a měl sem už nasbíraný pěkný sáček perel. S třetinou tohoto množství sem moh vyžít až do konce svejch dnů. Tak sem vytáh kotvu a zamířil do Papeete. Hned druhej den přišel cyklón. Moře mě vyplavilo na Mareitě na kusu lodního trámu. Slunce mi sežehlo kůži na zádech na škvarek a pěkně dlouho sem si poležel v nemocnici. Perly byly i s lodí zase zpátky na dně moře. Jindy sem makal na škuneru a v bezvětří sme zakotvili vedle dvou domorodců v kánoi, kteří se potápěli pro perly. Měli už nalovený takový tři tucty velkejch škeblí, který ležely neotevřený na dně jejich loďky. My sme mohli tak akorát pískáním přivolávat vítr, tak sem jim nabídl dvě starý fajfky a pytlík tabáku za ty škeble. Jasně, že na to skočili. Vždyť můžeš otevřít tisíce škeblí a nenajdeš ani perličku. Koneckonců ti chlapíci vydělávali na škeblích a ne na perlách. Pokud to nevíte, z těch škeblí se získává perleť a ta se podle kvality cení na jednu až čtyři sta liber za tunu. Tak já sem si kleknul na palubu a začal otvírat ty škeble, jestli se na mě neusměje štěstí. Taková lastura, to už je pořádný kousek a váží pár liber. V první nebylo nic. Stejně jako v tý druhý. Nakonec sem měl pětatřicet otevřenejch škeblí na palubě, ale perlu ani jednu. Zbejvala už jenom jedna škeble a já v ni už moc nevěřil. Navíc to byla ta nejmenší – bral sem ty velký napřed, jak by to asi udělal každej. Tak sem zapáčil nožem, pootevřel ji a hmátl do tý břečky uvnitř. Něco tam bylo, ale na perlu to bylo moc velký. Byla to perla, ale taková jakou si v životě neviděl. Ležela tam na palubě a leskla se tak neuvěřitelnejma odstínama, jak to dovede jen mokrá perla, když ji moře vydá. V Paříži by stála takovejch pět tisíc liber. Byla to ta nejkrásnější věc, jakou sem kdy viděl, měla takovej zvláštní narůžovělej nádech. Nemoh sem se na ni vynadívat, pořád sem tam seděl a zíral na ni. A právě v tý chvíli z moře nečekaně přišel poryv větru a opřel se do plachet škuneru. Ten se naklonil a já přepad. Perla se začala kutálet k okraji paluby. Vykřikl sem a skočil po ní. Hmát sem, ale do prázdna, chyběl snad zlomek vteřiny. Ležel sem na palubě a koukal, jak klesá do modrý hloubky jako malá bílá tečka. Přiznám se, měl sem chuť skučet jako pes. Byla nenávratně pryč. Uvědomil sem si, že snad je něco pravdy na starý pověře, že perly nosej smůlu a dřív nebo později se vracej, odkud přišly. Já jen měl smůlu, že se mý perly dycky vrátily dřív, než sem je stih prodat. Ale zpátky k tomu, co sem vám chtěl vyprávět.</p>
<p>Asi před osmnácti měsíci sem byl úplně švorc. Tak sem vzal džob na lodi chlapíka ménem Castanelli. Tenhle malej špinavej Korsičan měl moc špatnou pověst. Takový věci se na Ostrovech neutají, ale já neměl na vybranou, byl sem totálně na dně s prachama. Nic jinýho se nedalo sehnat. Jeho škuner <emphasis>Avarata </emphasis>byla špinavá kocábka prolezlá šváby a všelijakou havětí, která na vás pošilhávala k každé škvíry v prohnilý palubě. Jednou vám budu vyprávět o těchhle tropickejch švábech – sežerou vám i podrážky z bot, pokud si je nehlídáte. Vypluli sme z přístavu Papeete a zamířili na cestu šest až devět měsíců dlouhou.</p>
<p>Castanelli byl ještě horší, než sem čekal. Je to sprostej mizera, grázl a podrazák a jeho posádka, osm domorodců, který naverboval někde na Solomonech, si s ním v ničem nezadali. Možná proto si je taky vybral. Domorodci jsou obvykle dobráci, přinejmenším ti z Tahiti, Marques a Paumotu. Ale ti Castenelliho byli pěkní lotři. Pozděj sem o nich slyšel, že seděli i za lidožroutství, a nepřekvapuje mě to. Věděl sem, že ten výlet nebude procházka, ale kdybych tušil, co mě čeká, zůstal bych radši na Tahiti. Sotva sme vypluli na moře, zjistil sem, že Castanelli naložil samej chlast. Bylo jasný, že to sám nevypije. To byl jeho pravej „obchodní“ artikl. Prodávat alkohol domorodcům je zákonem zakázaný, a je to dobře. Jenže tihle mizerní obchodníci si dycky najdou cestičku, jak obejít zákon. Třeba dávaj brandy do lahví od parfémů. Pak to prodá jako voňavku nebo třeba vodu na vlasy, přitom domorodci dobře vědí, vo co de. Dyž sem o tom mluvil s Castanellim, klidně to přiznal. Už se ani nenamáhal nic skrejvat a prodával to pití, jak bylo. Řek sem mu, že s tímhle kšeftem nesouhlasím. Trochu sme se pohádali a já, blbec, mu nakonec pohrozil, že ho prásknu francouzskejm úřadům. Byla to blbost, já vím, protože každej, kdo jen trochu znal Castanelliho, si moh spočítat, že se postará, abych nepromluvil.</p>
<p>Tak sme pluli dál, já si hleděl svýho a Castanelli chlastal přes celej den spolu se svým gangem hrdlořezů ze Solomonskejch ostrovů. Asi tě napadne, jak sme takhle mohli vůbec někam doplout. Ti Castanelliho maníci byli dobří námořníci, ať střízliví či opilí. Takoví už sou ti ostrované. Sou zvyklí vyrazit na moře jen v kanoi a bez kompasu přistát na místě dvě stě mil vzdáleným – fakt. Nejdřív sme se plavili podle Paumotu, což je dlouhej řetěz nízkejch korálovejch atolů, taky se jim říká Nízký archipelagy. Staří mořeplavci jim říkali Nebezpečný ostrovy. To bylo dobrý méno, poněvadž moře je tam zrádný jak snad nikde na světě. Pokračovali sme k Marquesám, který maj úplně jinej ráz, sou to bejvalý sopky pokrytý džunglí. Někteří tvrděj, že sou to vrcholky pohoří potopenýho světadílu, a přesně taky tak vypadaj. Hory tam sahaj do řácký vejšky. Ale v tom mým příběhu.</p>
<p>Tyhle dvě skupiny ostrovů sice na mapě vypadaj blízko sebe, ale ve skutečnosti sou přes pět set mil vzdálený. V Jižních mořích je to vlastně kousek, vzdálenosti se tam berou jinak. V Pacifiku, nezapomínejte, se můžete plavit po větru šest set mil a nezmerčíte ani kousek skaliska. Dostali sme se kapku na východ od Marques, abychom chytili správnej vítr a cestou sme natrefili na ostrov, kterej neznal ani Castanelli – a ten zná každej atol od Galapág po Ladrony. Nějak zvlášť sme se tím nezabejvali. V Pacifiku sou ostrovy všude a kdyby ste se u každýho zastavovali, nedojeli byste nikam. Navíc na tomhle ostrově nebyla ani noha a tady právě začíná vlastní příběh, můj život tam totiž skoro skončil.</p>
<p>Castanelli už byl v lihu několik dní, tak sem polohu lodi určoval já. Sem si jistej, že dyž sme minuli ten ostrov, Castanelli neměl ani páru o tom, kde se nacházíme. To je důležitej fakt, jak uslyšíš pozdějc. Moře bylo úplně klidný, aspoň se zdálo. V Pacifiku sou ale často vlny tak obrovský, že si jich ani nevšimneš. Obrovský masy vody se neznatelně zvedají a zase propadají. Bylo poledne a nesnesitelný vedro. Atol, kterej sme minuli, se pomalu zmenšoval za zádí. Změřil sem naši pozici a odložil sextant ke kormidlu, pro případ, že by se Castanelli probral a chtěl zkontrolovat mý údaje. Zapamatoval sem si šířku i délku, abych je pozdějc moh zapsat do deníku. Bylo bezvětří, tak sem se natáh na podlahu a hleděl do moře. Jak sem vám tak ležel a čučel do tý modrý vody, přemejšlel sem o Castanellim i o sobě, jenže v tom sem zahlíd něco, co mě úplně šokovalo. Tam, kde byla jen hluboká voda, najednou vystoupilo mořský dno. Rázem bylo jen pět nebo šest stop od našeho kýlu, chvilku tam zůstalo a pak se pomalu propadlo zpátky do hlubiny. Je vám snad jasný, že sem nemoh uvěřit vlastním očím. Lek sem se, mám ze slunce vidiny. Zůstal sem ležet a hleděl, jestli se to stane zas. A stalo. Moře bylo úplně klidný, necítil sem žádnej pohyb. Až pak jsem si uvědomil co to bylo. Jasně, že se nezvedalo dno moře. To ten škuner. <emphasis>Avarata, </emphasis>se úplně neznatelně zvedal a propadal na obrovský vlně vysoký čtyřicet či padesát stop. Když šel nahoru, dno zmizelo. A když se propadal, korálový dno se přiblížilo. Bylo jasný, že sme na mělčině. A pokud by se vlna jen trochu snížila, spadli bysme na korál a rozbili se napadrť. Zařval sem. Nedalo se ani zjistit, jak daleko ta mělčina sahá. Možná sme jen přeplouvali nad potopenou horou. A nevím to doteď. Ale bylo jasný, že tam nemůžeme zůstat. Bylo třeba pomocí člunu okamžitě odtáhnout <emphasis>Avaratu </emphasis>do bezpečí.</p>
<p>Můj výkřik zburcoval Castanelliho i posádku. Nebyli tak pod parou, jak jsem si myslel. Vykřikl jsem: „Spusťte člun.1“ Castanelliho zajímalo, co se děje, tak sem ho zavolal, ať se podívá sám. Stáli sme tam všichni a hleděli, až mořský dno vystoupilo. Byl to báječnej pocit, ty korály byly modrý, červený, zelený i nachový, prostě něco nepopsatelnýho. Ale bylo tam i něco navíc. Škeble! Tisíce škeblí, velkejch jako talíře, ležely široce pootevřený – protože tak si opatřujou potravu. Zahlédli sme stříbřitej lesk perleti uvnitř. Celý mořský dno bylo pokrytý třpytícíma se lasturama, který ležely volně v písku nebo tvořily jakýsi hnízda mezi korály. Udělalo se mi až slabo, když sem si uvědomil, že jen v těch lasturách tady leží celý jmění. Bylo to jako ve snu. Vtom sem pohlédl na Castanelliho a to bylo mý štěstí. Zrovna včas. Měl ve svý tváři takovej výraz, jakej už, doufám, na žádný lidský tváři nespatřím, a jeho ruka byla v kapse, kde nosíval revolver. „Zdá se mi, že tady toho není pro nás oba dost,“ řekl s nepěkným úšklebkem. Uskočil sem stranou, když vystřelil. Minul mě.</p>
<p>Tak teď si představ. Já uprostřed Pacifiku, voda se hemží žraloky. Castanelli měl zbraň a chystal se mě zabít. Já byl neozbrojenej. Jeho osm chlapů na mě vytáhlo nože. Nebylo kam utýct, ani kam se schovat. Na lodi nebyl úkryt, kde by mě Castanelli neprovrtal jako řešeto. Myslel sem, že mý dny sou sečtený. Ale měl sem v rukávu jeden trumf. Pokud sem nemoh dostat perly sám, moh sem se postarat, aby je nedostal ani Castanelli – ten totiž nevěděl, kde přesně sme. Jak sem řek, zapamatoval sem si naši pozici, ale nezapsal ji do deníku. Sextant byl pořád u kormidla, kam sem ho dal. Kdybych ho stih vzít a hodit přes palubu dřív než mě odkrouhnou, ten mizera by neměl šanci zjistit, kde vlastně sme. Vyrazil sem jako zajíc. Castanelli vypálil, ale zase mě minul. Skoro sem si výsknul radostí, dyž se mi podařilo ten přístroj sebrat a mohutným obloukem ho poslat přes zábradlí do vln. Castanelli zas střelil, ale, díky Bohu, ta kocábka se zhoupla poryvem větru. Upad sem. Castanelli taky. Šel po mě ten jeho gang s kudlama v rukách. Rozhod sem se, ža se radši utopím, než aby mě tihle naporcovali na plátky, tak sem skočil do vody a plaval, co mi síly stačily. Castanelli doběh k zábradlí a pálil jako pominutej. Naštěstí sem stih uplavat dost daleko. Pár kulek sice vedle mne pláclo do vody, ale netrefil mě.</p>
<p>Ale Castanelli se nevzdával šance zabránit mi v útěku. Najednou vidím, jak lodníci rozvinují plachty, a hned šli po mě. Vítr byl tehdy dost silnej, takovejch dvacet mil za hodinu. V Pacifiku to často pěkně fouká. Dvakrát se ke mě přiblížili proklatě blízko. Musel sem se v pravou chvíli nadechnout a potopit. Škuner se valil jako hora a Castanelli střílel z paluby. Naštěstí vedle. Brzo to musel zopakovat a obrátit se po větru, jinak by se škuner převrátil. Říkal sem si, jak se vzdalovali, že se teď tedy můžu v klidu utopit. Moh sem doufat leda tak v nějakej zázrak. Jen si představte. Já plavu uprostřed Pacifiku, žádná země v dohledu, žraloci kolem a vítr pořád sílil. Nic záviděníhodného, že?“</p>
<p>„Žádná legrace,“ připustil Biggles.</p>
<p>„Přesně tak, na smích ani pomyšlení,“ souhlasil Sandy a upil ze sklenky. „Neměl sem ani čeho se chytit ve vodě, jak to bejvá po ztroskotání lodi.“ pokračoval. „Ale aspoň jedna věc byla příznivá, totiž ta voda byla celkem teplá. Tam dole na jihu se ve vodě neprochladíš, a pokud se udržíš na hladině a žraloci tě nechaj na pokoji, vydržíš ve vodě celý hodiny a proud tě nese. Přestal sem plavat a zbavil se šatů. Klidně sem splýval na hladině a rozhlížel se po tmavejch trojúhelníkovejch ploutvích. Jednu nebo dvě sem zahlíd, ale zřejmě to nebyli lidojedi – jak víš, mnozí nejsou zabijáci. Škuner zmizel na obzoru a mě bylo jasný, že sem v tom až po uši. Byla to situace, jakou bych už nikdy nechtěl zažít. Padla noc. Vichr se uklidnil. Byl odliv a já pořád plaval na hladině. Říkal sem si, že to přece nemá cenu, jenom si tím prodlužuju trápení. Ale je to zvláštní, jak člověk lpí na tom svým živůtku, i když jde všecko na levačku. Nemoh sem doufat, že mě někdo zachrání. V těch vodách připadá, řekněme, jedna loď na sto tisíc čtverečních mil moře, takže spolíhat na to, že zrovna ke mně se nějaká přinatrefí, by bylo pěkně pošetilý. Moh bych v tý vodě čekat roky. Ale můj strážnej anděl mě neopustil. Proud mě moh zanýst na severní pól nebo třeba k Jižní Americe, ale ten můj mě hnal směrem k ostrovu, kerej sme předtím minuli. Za úsvitu sem ho už uviděl úplně blízko. Byl tak nízkej a já ležel ve vodě, takže byly vidět jen vršky palem, který vypadaly, jako by rostly rovnou z vody. Ale já věděl, že je tam země a hned sem tam vyrazil. Je to legrační, když už sem ztratil veškerou naději, tak sem se nebál, ale teď, když mi svitla naděje, znova sem se vyděsil. Strašně sem se bál, že to nedokážu, ty palmy minu a proud mě ponese bůhvíkam.</p>
<p>Tak, tak, ale podařilo se, i když příboj mě skoro dorazil. Na těch posledních deset minut nikdy nezapomenu. Skoro okolo každýho atolu bejvá řetěz útesů, uvnitř je laguna. Někdy se do ní nedá přes ty skály vůbec dostat. Měli byste vidět, jak se obrovský vlny tříští o útesy v Jižních mořích. Je to prostě střetnutí obrovský neporazitelný síly s naprosto nehybnou a pevnou maskou. Vlna se sto tisíci tunami vody se valí a řve, majestátní a neporazitelná. Zdálo by se, že ji nic nedokáže zastavit. Pak se ale do ní zakousne zespodu korál a strhne jí základy. Hora vody na chvíli jakoby strne ve vzduchu a pak se zřítí s hromovým rachotem. Promění se v moře vařící se pěny, a pak se jako bílá krajka stáhne zpět a útes čeká na další vlnu. Tak to jde roky a staletí. Tu a tam se moře jakoby zblázní a udeří plnou zuřivou silou na korál. To se valí hurikán. Asi ste ještě žádnej nezažili. Člověka nebo loď, lapený ve vlnách, to roztříští napadrť. Tak já plaval, dokud sem nenašel skulinu mezi útesy. Moře mě zvedlo a vrhlo vpřed, právě včas, protože jeden za žraloků o mě jevil už pár minut silnej zájem. Nakonec sem skončil na pláži jako kus mokrýho hadru.“</p>
<p>„Byl tam někdo?“ rychle se otázal Ginger, který celý příběh se zájmem sledoval.</p>
<p>„Ani noha,“ na to Sandy. „Robinsonův ostrov byl průmyslovým centrem oproti tomuhle. Ten tam našel aspoň lidský stopy v písku, ale já jen škeble a kokosový ořechy. Nejvíc sem se bál, že tam nebude žádná pitná voda. Naštěstí byla – na takových ostrovech bejvá poměrně často, i když nemám páru, odkud se v tom moři soli bere. Žíznivě sem se napil, otevřel si kokosovej ořech a vydal sem se podívat, kam sem se to vlastně dostal. Byl to docela pěknej ostrůvek a laguna byla krásná, až to bralo dech; ale mě byla všechna ta krása upřímně putna. Řeknu vám, ta pohádka o Robinsonovi Crusoe se možná pěkně čte, ale když se v jeho kůži doopravdy ocitnete, nemáte z toho zrovna moc dobrej pocit. Čím víc sem si uvědomoval, že tady můžu klidně ztrávit zbytek svýho života, tím míň se mi ta představa líbila. Víte, tím, že sem věděl o těch perlách, tím dostal zase po mnoha letech můj život ňákej smysl, něco, čeho bych mohl dosáhnout. Měl sem oči na stopkách, jestli se nevrací Castanelliho škuner, ale neukázal se. To potvrdilo moji domněnku, že nevěděl, kde se nalézáme, když se mě pokoušel zabít. Jinak by se určitě rychle vrátil pro perly.“</p>
<p>„Jak dlouho jsi tam zůstal?“ zeptal se Ginger.</p>
<p>„Jenom tři měsíce. Měl jsem sakra štěstí. Zachránili mě dva Marquesané v kanoi, ten chlapec se menoval <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis><emphasis> </emphasis>a dívka <emphasis>Úplněk</emphasis><emphasis> </emphasis>– tak nějak bych to přeložil do angličtiny. Pamatuje se to líp, než ty nevyslovitelný domorodý názvy. Původně lovili tuňáky, ale překvapil je prudkej vítr a zahnal je dál do moře. To jim ale nedělalo žádnou starost, podobné věci se jim stávají často. Jsou doma víc na moři, než na souši. Plavat dovedou jako chodit, od malička vyrůstají s mořem, a proto se ho nebojí. Když uviděli můj ostrov, rozhodli se tam přistát a nasbírat si pár čerstvých kokosů. A místo nich našli mne. Nemohli vůbec pochopit, jak strašně sem rád, že je vidím; mysleli si, že je to ňákej fór. Pak mě vzali s sebou do Rutuona.</p>
<p>Trvalo to dva měsíce, než sem se na kanoích postupně od ostrova k ostrovu propracoval až na největší ze skupiny, Nukahiva. Tam sem zůstal další tři měsíce, než mě Pierre Loubert na svým škuneru odvezl na Tahiti. Zjistil jsem, že Castanelli se vrátil a pak zas rychle vyrazil na moře, mě prohlásil za ztraceného. Prý jsem spadl přes palubu v bouři. Poněvadž vyrazil na moře tak rychle, bylo mi jasný, že jel hledat to místo s perlama. Aby ne, když tam čeká takový bohatství na někoho, kdo by si ho vyzved. Ale když nezná přesnou polohu, je to jak hledat zrnko písku na poušti. Já věděl kde to je, to se ví, a byl bych mu to řekl, kdyby se mě ten hlupák nepokoušel zabít. Byla tam sice možnost, kdyby se moc dobře koukal, ža by našel ten ostrov, ale i pak by to neměl jistý.</p>
<p>A to už je vlastně konec mýho příběhu. Zkoušel sem na ostrově najít někoho, kdo by do toho se mnou šel. Nabízel sem jim až padesát procent. Ale všechno bylo marný. Víte, on skoro každej flákač a povaleč v celejch Jižních mořích vypráví ňákou pohádku o báječným ložisku perel. Vykládají to každýmu na potkání a nikdo jim, samozřejmě, nevěří ani slovo. Všichni se mi jen vysmáli. A když mám bejt upřímnej, dybych ty perly neviděl na vlastní oči, taky bych se vysmál chlápkovi, kerej by se mi snažil něco takovýho nakukat. Před lety takový ložiska existovaly, ale dnes sou už všechny vybraný – nebo si to aspoň lidi myslej. Během doby, co sem byl na Rutoně se mi podařilo najít jednu či dvě malý perly a když sem odjížděl, domorodci mi je dali na památku. Stržil sem za ně něco peněz, ale ne dost na to, abych sám vypravil expedici vybavenou potápěčskou výstrojí. Ta je nezbytná, poněvadž na tom místě se bez přístrojů potápět nedá, hloubka se tam mění každým okamžikem. Ostrované by se asi o to pokusili i bez vybavení, koneckonců správnej Paumotuan se potopí jen tak tisíc stop a ani nemrkne, ale bylo by to nebezpečný a já nechci riskovat lidský životy. Jediná moje šance byla dostat se do Austrálie a zkusit tam schrastit ňáký prachy. Bál sem se, že se Castanelli vrátí na Tahiti, a kdybychom se setkali tváří v tvář, pravděpodobně by jeden z nás skončil mrtvej a ten druhej by šel do chládku za vraždu.</p>
<p>Ale v Austrálii to bylo to samý. Jeden, dva lidi se o to trochu zajímali, ale chtěli vědět příliš. Nesložili by peníze, dokud jim neřeknu, kde je to naleziště, a to já rozhodně neměl v úmyslu. Za poslední peníze sem se vrátil do Anglie. Myslel sem, že tu lidi nebudou tak skeptičtí, jenže…“</p>
<p>„Neuspěl’s?“ zamumlal Biggles.</p>
<p>„Ani trochu.“</p>
<p>„Upřímně řečeno, myslím, že ani neuspěješ. Pro většinu lidí je tvá nabídka jen něco jako sázka do loterie.“</p>
<p>„Sázka do loterie!“ vykřikl rozhořčeně Sandy. „To není žádná sázka, já můžu jet přímo na to místo.“</p>
<p>Biggles vzal tužku a zápisník. „Jak je to daleko z Tahiti na ten tvůj ostrov – mimochodem, jak se vlastně jmenuje?“</p>
<p>„Pokud vím, tak nemá žádný méno.“</p>
<p>„All right. My jej budeme zvát třeba Sandyho ostrov. Jak daleko leží od Tahiti?“</p>
<p>„Řek bych takovejch osm set mil.“</p>
<p>„A co laguna? Dá se tam bezpečně kotvit?“</p>
<p>„Tak bezpečně jako nikde v Jižních mořích.“</p>
<p>„A šlo by tam přistát s hydroplánem?“</p>
<p>„To jako, že bys tam chtěl <emphasis>letě</emphasis><emphasis>t?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis>A proč ne?“</p>
<p>Sandy se zamyšleně poškrábal. „Snad máš pravdu, vidíš, o tomhle sem nikdy nepřemýšlel. Asi by to bylo dražší, než se tam dostat na škuneru.“</p>
<p>„Bylo by to rychlejší.“</p>
<p>„To určitě.“</p>
<p>„Můžeme se potápět z hydroplánu?“</p>
<p>„Jasně, teda pokud bude klidný moře.“</p>
<p>„Už jsi se potápěl?“</p>
<p>„Mockrát.“</p>
<p>„Takže víš, jaké vybavení je k tomu zapotřebí?“</p>
<p>„No jasně.“</p>
<p>„Pak, pokud zajistíme hydroplán a taky uhradíme veškeré výdaje, budeš ochotný se s námi podělit o zisk?“</p>
<p>„Esli budu ochotnej? Na to vem jed!“ křičel nadšeně Sandy. „Vy zajistíte vybavení výpravy, já zajistím perly, a rozdělíme se všichni čtyři rovným dílem. Co vy na to?“</p>
<p>„Dobře, souhlasíme,“ přikývl Biggles bez váhání, když si vyměnil letmé pohledy s Algym a Gingerem.</p>
<p>„Kdy budete připraveni vyrazit?“ zeptal se Sandy.</p>
<p>„Jakmile shromáždíme všechno vybavení. Vypíšu ti šek. Sežeň potápěčský oblek s vybavením a vše, co bychom mohli potřebovat, ale snaž se snížit váhu co nejvíce. Já se postarám o letoun.“</p>
<p>Sandy jediným douškem dopil svůj drink. „Už běžím,“ prohlásil. „Ty perly máme v kapse.“</p>
<p>„Nezapomeň si vzít buřinku, aby si je měl čím nabírat,“ smál se Biggles. „Na začátku jsi mluvil o plném klobouku a my tě bereme za slovo.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>2. Střetnutí s Castanellim</strong></p>
<p>Ačkoli nepromarnili jediný den, trvalo to téměř dva měsíce, než expedice dorazila na svoji dočasnou základnu v Jižním Pacifiku. Ani sám Biggles netušil, jak obtížné bude dopravit letoun na Ostrovy. Ze všeho nejdříve bylo nutno opatřit si potřebné dokumenty, ale to byla ještě relativně snadná záležitost oproti složitostem, které vznikly v souvislosti s dopravou letadla na dané místo. A navíc zde byla, samozřejmě, otázka výběru vhodného typu letounu.</p>
<p>Existují dva způsoby, jak dopravit letadlo na dané místo určení; můžete jej tam dopravit lodí nebo se letoun přepraví vlastním pohonem. Navzdory všeobecnému přesvědčení, na velkou vzdálenost je levnější použít k přepravě stroje loď, než s tím letět. Proto se také nová letadla vyrobená ve Velké Británii či Spojených Státech dopravují do Austrálie po moři, pokud se ovšem nejedná o zvláštní lety, které jsou vedeny po pravidelných leteckých linkách.</p>
<p>Stroj, který byl nakonec vybrán pro tuto náročnou úlohu, byl dvojmotorový létající člun typu „Scud“, hornokřídlý jednoplošník vybavený přídatnými nádržemi pro dlouhé lety. Původně byl postaven na objednávku jedné firmy pro službu na pobřeží Velké Británie, avšak firma nedávno ohlásila bankrot a letoun byl dán do prodeje. Bigglesovi bylo hned jasné, že tento letoun je jakoby na míru šitý pro daný záměr a podařilo se mu jej výhodně zakoupit.</p>
<p>Nyní bylo třeba rozhodnout, jakým způsobem dopravit stroj do Jižních moří a naši přátelé podrobně zvažovali všechna pro a proti. Sandy zakoupil vybavení, které považoval za nezbytné, a navrhl, že by odcestoval napřed. Na Ostrovech by mohl zařídit několik důležitých věcí. Zdůraznil, že velký stroj vzhledu létající lodi by na Tahiti dozajista vyvolal senzaci, čemuž by bylo lépe se vyhnout. Navrhl proto, že by kabeloval obchodnímu agentovi do Austrálie a zařídil, aby byla zásoba paliva doručena na britský ostrov Raratonga, který leží na jedné z hlavních lodních cest do Austrálie. On sám by jel přímo na Raratongu, kde by zanechal zásobu benzínu a oleje pro letoun při příjezdu, a zbytek by nechal po moři dopravit do Vaitie, což je jeden z nejmenších Cookových ostrovů. Vaitie má velkou, téměř zcela uzavřenou lagunu, která by se hodila jako dokonalý přístav pro letoun, a kde by bylo možno dotankovat benzín po přeletu z Raratongy. Tam by také Sandy po doplnění paliva přistoupil na palubu a všichni by pak mohli letět přímo na Sandyho ostrov. Tímto by se zabránilo zbytečně dlouhým letům nad mořem, které s sebou vždy přináší určitá rizika.</p>
<p>Tento plán, i když nebyl úplně ideální, byl přijat, protože byl nejlepší ze všech navrhovaných. Podle Bigglese nebyl dokonce ideální, ale přijal jej nakonec jako v dané chvíli nejlepší variantu. „Scud“ byl proto naložen na palubu parníku mířícího do Austrálie, který zastavoval na ostrově Raratonga, a Biggles, Algy a Ginger jej doprovázeli.</p>
<p>Sandy podle plánu odjel okamžitě na Raratongu, spolu se zásobami a vybavením, takže když tam ostatní dorazili s téměř měsíčním zpožděním, zjistili, že v souladu s programem už odjel do Vaitie na malé pronajeté lodi. Předtím, samozřejmě, zanechal na ostově Raratonga zásobu paliva a oleje, která více než dostačovala pro přelet stroje na Vaitie.</p>
<p>Po týdnu tvrdé dřiny se podařilo dát letoun do letuschopného stavu, takže při příletu na Vaitie byli všichni tři přátelé pořádně unaveni. Netušili však, že je tam čeká jedno nepříjemné překvapení. Nehoda, která potkala Sandyho, vážně ohrozila jejich plány. Sandy je zde sice čekal spolu s palivem a zásobami, ale paži měl zavěšenou v obvazu. Omlouval se a vyprávěl toto. Na Vaitie, který byl neobydlen, přijel s velkým předstihem, a když zjistil, že domorodý lodník, který jej přivezl, Polynésan jménem Namu, pokračuje na Tahiti za obchodem a cestou zpět se zastaví na Vaitie pro pitnou vodu, napadlo jej, že by se mohl k němu připojit – na ostrově beztak už neměl žádnou další práci – a pokusit se zjistit co je nového, zvláště v souvislosti s Castanellim. I ostatní museli souhlasit, že už uplynula určitá doba, během níž mohl Castanelli objevit naleziště. Kdyby tomu tak bylo, určitě by o tom věděli na Tahiti. Sandy tedy odjel. A jeden z prvních lidí, které spatřil, sotva vystoupil na Tahiti, nebyl nikdo jiný než sám Castanelli. Než se stačil vrátit zpět na loď, Castanelliho hoši ze Solomonských ostrovů úmyslně vyvolali konflikt a, i když se snažil střetu vyhnout, v bitce byl bodnut do paže. Přirozeně se chtěl obrátit na guvernéra ostrova, ale protože si uvědomoval nebezpečí, které mu hrozilo, rychle se vrátil na loď přiměl Namua k návratu na Vaitie. Na Vaitie dorazil v pořádku, ale paže byla zle poraněna. Právě přijel, Namu zde ještě kotvil se svou lodí. To byl ve stručnosti Sandyho příběh.</p>
<p>Biggles si prohlédl ránu a bylo mu na první pohled jasné, že Sandy nemůže pokračovat v cestě a po příštích deset dnů jí nebude schopen. Dlouhá řezná rána ošklivě zela a byla zanícená, Sandy se potil v horečce. Za těchto okolností nebylo možné pokračovat, protože rány se v tropech hojí pomalu a kdyby se ukázalo nezbytným vyhledat lékaře, museli by se vzdát výpravy na jejím samém začátku. Biggles se rozhodl neriskovat a odložit závěrečný přesun na Sandyho ostrov, až bude jisté, že se rána uspokojivě hojí.</p>
<p>Museli tedy nečinně čekat a Biggles navrhl, vzhledem k tomu, že loď ještě stále kotvila u Vaitie, aby se dva z nich vypravili na Tahiti, a zjistili nové informace, týkající se expedice – ovšem za předpokladu, že by Polynésan byl za patřičnou odměnu ochoten cestu podniknout. Nebylo by moudré použít letounu, který by na Tahiti vyvolal nežádoucí publicitu. Slabina Sandyho plánu spočívala v tom, že Castanelli jej osobně znal, to už teď ale bylo nepodstatné. Tak se tedy stalo, že hned následující noc po příletu na Vaitie se Biggles s Gingerem ocitli na palubě lodi směřující do přístavu Papeete na Tahiti. Algy zůstal na ostrově, aby se staral o Sandyho, a v případě, že by se Sandyho stav zhoršil, měl jej okamžitě letecky dopravit na Tahiti.</p>
<p>Tři dny na širém moři, navíc na palubě nevelkého plavidla, to byl pro Gingera zcela nový zážitek; zprvu byl trochu nervózní, obzvlášť když se po obou bocích lodi objevovaly žraločí ploutve. Ale počasí jim přálo, vál příznivý vítr a tak bez problémů vpluli do známého ostrovního přístavu Papeete navečer třetího dne. Gingera zcela uchvátila tropická krása pobřežní scenerie, když připlouvali, a měl sto chutí ji prozkoumat blíže, jen co vystoupili. Ale Biggles zdůraznil, že nejeli na ostrov za zábavou a že se musí vrátit na Vaitie co nejdříve. Ginger se tedy utěšoval aspoň tím, že na průzkumy bude mít dost času, až se dostanou na Sandyho ostrov.</p>
<p>Biggles neztrácel čas a podle Sandyho rady zamířil do podniku, na jehož průčelí byl nápis Restaurant du Port, aby zde získal potřebné informace. Sál byl skoro naplněn a Ginger si se zájmem prohlížel tu zvláštní směsici návštěvníků. Bylo zde několik vybraně oblečených turistů, většinou Američanů, hnědí lodníci z ostrovní, zarostlí běloši nejrůznějších národností, žijící ze dne na den, míšenci všech odstínů mezi černou a žlutou, čínští obchodníci a krásné Polynésanky, mnohé měly ve vlasech květy ibišku či jiné tropické rostliny. Ginger zde zaslechl útržky hovoru v angličtině, francouzštině, němčině a mnoha jiných jazycích, když s Bigglesem procházeli místností.</p>
<p>Biggles našel dvě místa v rohu a objednal jídlo. „Nebude lehké začít,“ pronesl do šumu v místnosti. „Namu říkal, že se tu zastaví, pokud mu to vyjde, má prý ještě nějakou práci. Doufám, že přijde, mohl by nám pomoci.“</p>
<p>„Neříkal jsi mu o Castanellim?“</p>
<p>„Ne, ale ví, že se o něj zajímáme. Byl přece se Sandym, když jej pobodali na paži a, i když mu Sandy neřekl žádné podrobnosti, určitě si na věc udělal vlastní názor. Přinejmenším určitě zaslechl leccos z našich hovorů na Vaitie, aby věděl odkud vítr vane.“</p>
<p>Gingerovi byl sympatický ten velký, atletický Polynésan s upřímnou tváří. „Myslím, že jsme jej měli raději zasvětit,“ bručel. „Věděl by lépe než my, co v této situaci. Určitě zaslechne všechny klípky na Ostrovech. A hele, tamhle přichází.“</p>
<p>Ginger viděl Polynésana procházet středem místnosti přímo ke stolu, u kterého s Bigglesem seděli a všiml si, že mladíka sleduje několikero zvědavých pohledů. Přisunul si židli a usedl. „Vy hledat kapitán Castanelli, <emphasis>peu</emphasis><emphasis>t-é</emphasis><emphasis>tre?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>vyslovil směsicí angličtiny a francouzštiny.</p>
<p>Biggles neodpověděl a chvíli si jej zamyšleně prohlížel. Pak přikývl. „Ano, zajímáme se o Castanelliho,“ řekl.</p>
<p>„Zlý muž.“</p>
<p>„To si myslím.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Trés mauvais. </emphasis>Dávat si pozor.“</p>
<p>„Proč? Znáš jediný důvod, proč by měl mít něco proti nám? Vždyť nás ani nezná.“</p>
<p>„Ten problémy s každým. On dělat problémy včera. On vyplout ráno.“</p>
<p>„Myslíš – je teď v Papeete?“</p>
<p>„Ano. Jeho škuner <emphasis>Avarata </emphasis>dole v přístavu. On zpátky z Rutuona. Vyplout za úsvitu. Na palubě teď velký náklad.“</p>
<p>„Co se stalo?“</p>
<p>„On ukrást chlapce z Rutuona. Včera chlapec dostat na pevninu a utéct. Castanelli chytit ho a moc zbít. Říct, že podepsal jako lodník na cestu a pak utíkat. Zavléct ho zpět.“</p>
<p>„Říkáš, že vyplouvá ráno?“</p>
<p>„Ano. Guvernér mu říct, aby odjel.“</p>
<p>„Kam míří?“</p>
<p>„On ne říct. Neví nikdo kromě Castanelliho a jeho mužů. Oni jen se šklebit, když někdo ptát.“</p>
<p>„Jak jsi se to vše dozvěděl?“</p>
<p>„Mí hoši mluvit v přístavu – tam moc řečí.“</p>
<p>„Ale co se stalo s tím chlapcem, kterého Castanelli unesl z Rutuony? Pořád ho ještě má?“</p>
<p>Polynésan potřásl hlavou. „Já bát se, on muset s Castanellim. Každý se bát Castanelliho.“</p>
<p>„I guvernér?“</p>
<p>„Možná. Castanelli dělat moc problémů.“</p>
<p>„Ale to je skandál,“ rozhořčeně vykřikl Ginger.</p>
<p>„Proto i ten chlapec <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> utíkat z paluby.“</p>
<p>Ginger okamžitě strnul. Biggles se zamračil a pozorně se zadíval do Namuovy tváře. „Jaké bylo to jméno?“ zeptal se napjatě.</p>
<p>„<emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>.“</p>
<p>„To je ten chlapec, kterého Castanelli unesl z Rutuony?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Bigglesovi to bylo okamžitě jasné. Castanelli byl na Rutuoně. Nějakým způsobem se dověděl, že <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> přivezl Sandyho a tudíž musí vědět přibližnou polohu ostrova. A teď, s posádkou a zásobami na palubě, vyráží ten ostrov hledat.</p>
<p>„Myslím, že bylo dobré, že jsme sem přišli,“ řekl Biggles Gingerovi zachmuřeně. „Teď toho už víme dost. Raději se hned vrátíme na Vaitie.“ Ohlédl se přitom přes rameno, protože ode dveří místnosti zaslechl nějaký ruch. Náhle nastalo úplně ticho. Oči všech byly upřeny na podsaditého muže, který kráčel zvolna místností a jehož vzhled nazapřel italský původ. Jeho hladká snědá tvář měla brunátný nádech, a s přivřenýma očima si zálibně uhlazoval svůj tenký černý knírek. Zjevně byl se svým vzhledem navýsost spokojen.</p>
<p>Namu chtěl povstat, ale rychle zas usedl a uchopil Bigglese za paži. „Castanelli,“ vzrušeně zašeptal.</p>
<p>„A co má být?“ zeptal se Biggles. „Ty přece nemáš důvod se jej bát.“</p>
<p>„Vy asi nerozumět. Jestli Castanelli po mně, já nemoct nic dělat.“</p>
<p>„Ale proč?“</p>
<p>„Castaneli běloch. Jestli já udeřit Castanelli, já mít moc velké potíže.“</p>
<p>„A tak, rozumím,“ přikývl Biggles a poklidně přepočítával drobné, aby zaplatil účet. Jakmile koutkem očí zahlédl, že se Korsičan zastavil u jejich stolu, rychle vzhlédl. Castanelli hleděl na Namua s výrazem nenávistné zuřivosti.</p>
<p>„Co’s pohledával u mýho škuneru – ta černej mizero,“ procedil mezi zuby.</p>
<p>„Já ne blízko vašeho škuneru, kapitáne Castanelli,“ rychle odpověděl Namu.</p>
<p>Castanelliho ústa se stáhla v zlověstném úšklebku. Napřáhl ruku se zaťatou pěstí. „Lžeš, ty –“ Vtom se zarazil a upřel nepřátelský pohled na Bigglese, který svižně povstal.</p>
<p>„Tak počkat,“ obořil se Biggles. „Nevzpomínám si, že bychom vás pozvali k našemu stolu.“</p>
<p>V místnosti zavládlo hrobové ticho.</p>
<p>Castanelli probodl Bigglese pohledem. „Ty si sedni,“ zlostně zachrčel.</p>
<p>„Uvědom si s kým mluvíš – já nejsem žádný tvůj lodník,“ stroze pronesl Biggles.</p>
<p>„Kliď se mi z cesty.“</p>
<p>„Co si myslíš, že teď uděláš?“</p>
<p>„Dám tomuhle negrovi do zubů.“</p>
<p>Biggles zavrtěl hlavou. „Tak to jsi na omylu,“ řekl klidně. „Jestli tady dá někdo někomu do zubů, tak to budu já.“</p>
<p>Castanelli široce otevřel oči. „Víš ty vůbec, kdo já jsem?“ zavrčel hrozivým hlasem.</p>
<p>„Ano, já vím přesně kdo jsi i co jsi zač,“ odpověděl Biggles s ledovým klidem. „Jmenuješ se Castanelli a jseš podlý mizera, který si myslí, že mu patří celé Ostrovy. A teď zmiz od mého stolu.“</p>
<p>Castanelli byl rychlý jako blesk. Jeho ruka v mžiku zajela do kapsy a když se vynořila, místností zablesklo ostří nože.</p>
<p>Biggles popadl na stole sklenku ledové vody a vystříkal mu její obsah do tváře. Udělal krok vpřed a levačkou udeřil Castanelliho na solar plexus. Korsičan se lehce předklonil silou úderu a v tu chvíli jej Bigglesův pravý hák zasáhl na čelist. Ozval se zvuk, jako když zlomíte suchou větev.</p>
<p>Castanelli zachroptěl, zapotácel se a spadl dozadu. Strhl s sebou stůl, u kterého seděl mladý americký turista. Američan na poslední chvíli uskočil. „Oh, proklatě,“ zajíkal se. „To je přece nádhera!“</p>
<p>V místnosti se nikdo ani nepohnul. Majitel nešťastně lomil rukama, ale neodvážil se zasáhnout. Biggles zůstal na místě a pozorně sledoval Castanelliho, jak se sbírá.</p>
<p>Korsičan nejistě povstal na nohy a otřásl se. Jeho malá očka, plná nenávisti, klouzala po místnosti a hledala svědky jeho ponížení. Nakonec se zastavila u Bigglese. Chvilku váhal, a ztěžka oddychoval. „Ještě se uvidíme, tohle ti neprojde,“ syčel mezi zuby.</p>
<p>„Počkáš si ve tmě v záloze, jak je tvým zvykem, že?“ posměšně pronesl Biggles. „Jseš prašivá svině! Jen si dál kšeftuj s chlastem po ostrovech.“</p>
<p>Castanelli se znovu rozhlédl po místnosti. Několik přítomných se smálo, ale smích z jejich tváří rychle mizel pod Korsičanovým pohledem. Castanelli pomalu schoval nůž, odkráčel ke dveřím a zmizel ve tmě.</p>
<p>Zábava v místnosti se zase rozběhla.</p>
<p>„Bylo už načase, aby mu dal někdo na pamětnou,“ tvrdil zpustlý vandrák ve špinavém saku bez límce.</p>
<p>„Tak proč jsi to neudělal ty?“ zeptal se chladně Biggles. „Jak vidím, měl jsi na to spoustu volného času.“ Otočil se k ostatním. „Dopijte a půjdeme,“ řekl. „Je načase vyrazit.“</p>
<p>Zatímco čekal na své přátele, k Bigglesovi přistoupil vysoký světlovlasý muž, zjevně Skandinávec, v obnošené lodní uniformě a podal mu ruku. „Jsem Sven Orlaffsen,“ řekl. „Dobrá práce, hochu. Patří mi loď <emphasis>Caramayo. </emphasis>Kdybych ti mohl nějak pomoci, dej mi vědět.“</p>
<p>„Díky, Orlafsene,“ odvětil Biggles. „Budu si to pamatovat.“ Otočil se a vyrazil ke dveřím, sledován všemi pohledy v místnosti. „Už sis vše vybavil?“ zeptal se Namua, když se ocitli venku.</p>
<p>„Ano, pane. Všechno.“</p>
<p>„Můžeme vyplout?“</p>
<p>„Kdykoli vy říct.“</p>
<p>„Dobře. Vyhledám teď guvernéra a požádám ho, aby vyšetřil tu záležitost s <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis>.“ prohlásil Biggles. „Musíme toho mládence dostat z Castanelliho rukou.“</p>
<p>Namu hleděl přes přístav prozářený měsíčním svitem. „Je pozdě,“ řekl.</p>
<p>„Proč – co tím myslíš?“</p>
<p>„Castanelli vyplouvat. Tam jeho škuner,“ ukázel Namu.</p>
<p>Biggles pohlédl, kam Namu ukazoval, a uviděl škuner, jak se pomalu vzdaluje směrem k ústí přístavu. Voda ještě odkapávala z právě vytažené kotvy. „Nemarnil zbytečně čas,“ řekl hořce. „Obávám se, že teď s tím nic nenaděláme. Ale mám takový dojem, že se s tímto pánem ještě potkáme. Musíme rychle zpět na Vaitie.“</p>
<p>Vykročili k místu, kde byla zakotvena jejich loď.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>3. Ginger má strach</strong></p>
<p>Když přijeli na Vaitie, zjistili, že Sandyho paže je mnohem lepší. Sandy byl však velice polekaný, když se dozvěděl, že Castanelli má <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>.</p>
<p>„Je mi jasný, co se tam stalo,“ bouřil. „Castanelli se potloukal po moři, aby našel ty perly a stavil se na Rutuoně pro pitnou vodu. Bylo jasný, že se tam musí zastavit, protože je to jeden z největších ostrovů ze skupiny a zároveň je to nejblíž místu, kde sem zdrhl z paluby. Domorodci mu určitě řekli, že sem tam byl, oni to ale nemysleli zle. Na Ostrovech se toho moc neděje a můj pobyt tam byl zaručeně velká událost. Jasně, že Castanelli se ptal dál a zjistil si jména kluka a holky, co mě zachránili. Byl dost chytrej na to, aby něco udělal tomu děvčeti; bělochy tam už zabili i za menší věci – a nejni to zas tak dávno; ale zmocnil se <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> a unesl ho. Asi se mu už tenčily zásoby, a tak zajel na Tahiti, aby je doplnil, než vyrazí za perlama. Na to vem jed.“</p>
<p>Namu, který pozorně naslouchal, přikývl. „Ano. On mít moc zásob a taky nové vybavení na potápění,“ řekl.</p>
<p>„Jak víš o tom potápěčském vybavení?“ ostře se zeptal Sandy.</p>
<p>„Já prodávat kopru obchodníkovi Sing Hoo. Sing Hoo mít potápěcí oblek. Když já teď přijít, tam žádný potápěčský oblek. Já říkat, kde ten oblek, Sing Hoo říkat, Castanelli koupit.“</p>
<p>„Hm, to zní pravděpodobně,“ přitakal Biggles. „Beze všech pochyb. Vypadá to, že sebou budeme muset pěkně rychle hodit; pořád ještě se tam můžeme dostat před Castanellim.“</p>
<p>„Nemá to cenu, on má přece s sebou toho chlapce,“ mračil se Sandy.</p>
<p>„Otázkou je, kolik mu ten chlapec řekl,“ odvětil Biggles. „Co myslíš, řekl by všechno?“</p>
<p>„Tím si nejsem zase tak jistej. Marquesaní jsou nevyzpytatelní. Nezapomeň, že jejich otcové byli kanibaly; koneckonců, i lidé tvrdí že se zde kanibalismus ještě tu a tam praktikuje. Pokud si ti domorodci našince zamilují, jsou ochotni za něj i umřít; pokud ale ne, nepromluví, ani kdyby je krájeli na kousky. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> jim mohl říct pravdu, ale taky možná vodí Castanelliho pěkně za nos.“</p>
<p>„Zastaví se Castanelli na Rutuoně na cestě k tvému ostrovu, když si bude myslet, že mu chlapec vyzradil, kde leží?“ zeptal se Biggles.</p>
<p>„Bude muset. Na ostrov je to kus cesty. Bude muset doplnit zásoby pitný vody a čerstvejch ořechů pro ty jeho hrdlořezy.“</p>
<p>„Tak co kdybychom zaletěli na Rutuonu a počkali si tam na něj? S pomocí domorodců bychom jej mohli přinutit, aby vydal <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>,“ navrhl Ginger. „My se tam přece můžeme dostat ještě před ním.“</p>
<p>„Na tom něco je,“ zamyslel se Sandy. „Touto dobou si Castanelli myslí, ža má pořádný náskok. Ani ve snu ho nenapadne, že máme letadlo, kterým se dostaneme na Rutuonu první.“</p>
<p>„Každopádně, musíme to zkusit,“ rozhodl Biggles. „Nejprve se dopravíme na Rutuonu a tam zjistíme, jak se věci mají. Na místě se rozhodneme, co podniknout.“</p>
<p>„Scud“ se klidně pohupoval na hladině laguny, připraven kdykoli vzlétnout. Zatímco byli pryč, Algy pečlivě ukryl tu část paliva a zásob, kterou právě potřebovali, takže v tuto dopolední hodinu už nic nebránilo okamžitému odletu. Poděkovali Namuovi za pomoc a rozloučili se s ním i s jeho posádkou, kterou tvořili tři usměvaví mládenci. Pak všichni čtyři nasedli do útrob stroje. Motory naskočily a za pár minut už kýl letounu vykrojil zpěněnou stopu na modravé hladině laguny. U řízení seděl Biggles a na okraji přístrojové desky měl připevněnou mapu a letový kurs.</p>
<p>Hodiny letěli střední rychlostí nad mořem táhnoucím se od obzoru k obzoru, několikrát přitom zahlédli ostrov, který z výšky připomínal smaragdový klenot v modrém sametu. Jednou přelétávali nad něčím, co vypadalo z výšky jako malá černá tříska. Sandy tvrdil, že je to kánoe domorodců. Později odpoledne ukázal na malý bod na obzoru. „Škuner!“ vykřikl. „To musí být Castanelli.“</p>
<p>Nedlouho poté se vpředu objevila nejasná skvrna. Sandy už chvíli předtím prohlašoval, že se blíží k Rutuoně, na což usuzoval, jak sám tvrdil, podle barvy oblohy v daném směru; namísto obvyklé tmavě modré měla tam obloha slaboučký nádech zelené. Měl pravdu, což se ukázalo, když se vzdálená šmouha změnila v pás rozeklaných horských vrcholků.</p>
<p>„Takhle jsem si tedy ostrov v Jižních mořích nepředstavoval.“ prohlásil Ginger, když se přiblížili.</p>
<p>„Marquesy nejsou typický jihomořský ostrovy,“ řekl mu Sandy. „Většina ostrovů má korálovej původ a jsou nízký, jako třeba Paumotu. Marquesy vypadaj až trochu děsivě, aspoň zpočátku; tyčí se přímo z moře tisíce stop do výšky. Na pobřeží jsou krásný pláže, ale dál už jsou jen skaliska a džungle.“</p>
<p>„Jsou tu hadi?“ zeptal se Ginger. „Nemám je zrovna v lásce.“</p>
<p>„Nejsou, ale dávej si pozor na velký stonožky. Ty potvory jsou víc než deset palců dlouhý a je lepší je nechat na pokoji. A podobné havěti je tu víc než dost. Na ostrově vám ukážu, na co je potřeba dávat pozor.“</p>
<p>Touto dobou už ale stroj klesal, na přistání a Sandy šel dopředu k Bigglesovi, aby mu ukázal, kde přistát. „Támhle je vesnice,“ řekl a ukázal na několik chatrčí pokrytých palmovými listy, které ležely na okraji zátoky. „Další vesnice je na opačným konci ostrova, ale je mnohem menší; takže tohle je střed všeho dění na ostrově. Přistát můžeš kdekoliv v zátoce, nejsou zde žádné skály, ale dávej pozor na kánoe.“</p>
<p>Biggles pomalu kroužil nad vesnicí a až dostatečně snížil výšku, bezpečně nasměroval letoun na modrou hladinu zátoky, jež byla po jedné straně lemována dlouhým, zvlněným zlatavým pásem písčité pláže.</p>
<p>Ginger sledoval celý výjev bočním okénkem a byl zcela okouzlen. „To je ráj!“ uklouzlo mu.</p>
<p>„Ano, ale buď si jistej, že to tu není ráji o nic blíž, než kdekoli jinde na zemi.“ souhlasil Sandy. „A ovšem, jako v každým správným ráji, jsou tu hadi.“</p>
<p>„Hadi?“ zděsil se Ginger. „Ale vždyť si říkal –“</p>
<p>„Ale ne, hadi tu fakt nejsou,“ uklidnil ho Sandy. „Myslel jsem to trochu jinak,“ pokračoval. „Příroda je tady ohromně marnotratná, ale zároveň zrádná. Plody chlebovníku a banány zde rostou hned vedle prudce jedovatejch rostlin. Vedle nádhernejch orchidejí v korunách stromů zde najdeš písečný mouchy, který koušou jak zjednaný a zůstávají po nich krvavý rány, který se zle hojí. Kromě perel se zde moře hemží žraloky a jinou havětí. Když pod hladinou vidíš korál, vypadá jako ta nejkrásnější mozaika, ale běda se jí dotknout – je jedovatý. A navíc jsou tu nemoci, to by ses teda divil. Před sto lety na tomto ostrově žilo víc jak deset tisíc lidí; dneska sotva dvě stovky. Ostatní vymřeli na nemoci, které sem zavlekli bílí, jako třeba na souchotiny nebo lepru zavlečenou z Číny. Ještě pár let a nebude zde jedinej domorodec; tragédie pro celý tenhle národ dětí přírody. Nejstrašnější na tom je fakt, že oni vědí, že vymírají, ale prostě je to nezajímá. Nanejvýš si nasbírají plody chlebovníku či kokosové ořechy. Je to smutný. Radši obraťme list.“</p>
<p>Touto dobou „Scud“ hladce klouzal po hladině směrem k vesnici, kde už je nadšeně vítal hlouček domorodců.</p>
<p>„Myslím, že je to prvně, co zde přistálo letadlo,“ poznamenal Sandy a vyklonil se. z okénka. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Kaoha,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zakřičel.</p>
<p>Nadšení na pláži ještě vzrostlo, bylo jasné, že Sandyho poznali, což určitě nebylo těžké, vzhledem k jeho křiklavě ryšavé hlavě. Domorodci spustili několik kánoí a dříve, než se „Scud“ přiblížil k pláži, obklopil jej houf domorodců. Nadšeně zdravili Sandyho, kterému zde říkali Andie. Ten jim srdečně odpovídal a vzduchem se ze všech stran nesl pozdrav <emphasis>„</emphasis><emphasis>Kaoha</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis>. </emphasis>Naši přátelé zakotvili „Scud“ na klidné vodě, nastoupili do kánoí a za chvíli už všichni byli na pláži lemované palmami.</p>
<p>Sandy přivedl k Bigglesovi starého, po celém těle potetovaného domorodce. „Rád bych ti představil náčelníka <emphasis>Řvoucí vlna</emphasis>,“ řekl a rozesmál se překvapenému výrazu Bigglesovy tváře, když ho náčelník nejprve pečlivě očichal a pak si s ním obřadně třel nosem o nos. „Náčelník moc neovládá angličtinu, ale umí trochu francouzsky. Nejraději mluví jazykem svého národa,“ pokračoval Sandy. „Já tu jejich hatmatilku trochu umím, takže se dobře domluvíme.“</p>
<p>Biggles si všiml, že několik mladých mužů se zamračeně drží zpátky a upozornil na to Sandyho. „Tihle vypadají, že by nás nejraději uvítali se zbraněmi,“ podotkl.</p>
<p>Sandy promluvil s náčelníkem, který odpověděl s živou gestikulací. Obrátil se ke svým přátelům. „<emphasis>Řvoucí vlna</emphasis> říká, že se bojí, aby nebyli uneseni,“ řekl. „V tom má prsty Castanelli, když odvlekl <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>.“</p>
<p>„Pověz mu, že se pokusíme <emphasis>Otvírače</emphasis> vysvobodit,“ odpověděl Biggles.</p>
<p>Sandy opět promluvil k náčelníkovi a pak tlumočil ostatním. „Prohlásil, že vše na ostrově je naše,“ oznámil. „Sem si jistej, že to myslí vážně, tito lidé poskytnou cokoli. Řekl, že už pro nás připravil obydlí a dnes večer pořádá slavnost.“</p>
<p>„Obydlí rádi přijmeme, ale s tou slavností –“ váhal Biggles. „Pokud to, co jsme viděli, byl Castanellův škuner, mohl by sem přijet krátce po setmění. Buďme raději ve střehu.“</p>
<p>Sandy opět dlouho mluvil s náčelníkem. „Náčelník to pochopil,“ otočil se na Bigglese. „Pošle několik svých bojovníků, aby hlídkovali na skalách. Dají nám vědět, až se <emphasis>Avarata </emphasis>objeví. A hele, ahoj! Tohle děvčátko je <emphasis>Úplněk</emphasis><emphasis>, </emphasis>přítelkyně <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>. Oni dva mě zachránili na ostrově, vzpomínáš?“</p>
<p>Krásná, asi patnáctiletá dívka ve světle modrém <emphasis>pareu, </emphasis>což je jednoduchý volný oděv domorodců, přiběhla k Sandymu. Rozesmátá jej bez ostychu uchopila za ruce a volala: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Kaoha</emphasis><emphasis>, Kaoh</emphasis><emphasis>a,</emphasis><emphasis> </emphasis>Andie.“</p>
<p>Sandy jí jemně cuchal vlasy. „Zachráníme ti tvého <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>,“ řekl.</p>
<p>Při zmínce o ztraceném příteli dívka zesmutněla. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Aue</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>vzlykla. „Já pro něj plakat.“</p>
<p>„Pospěšte, musíme dopravit jídlo na břeh,“ vmísil se Biggles. „A vezmeme i pár dárků pro náčelníka. Po setmění si odpočineme.“</p>
<p>S pomocí mnoha pracovitých rukou to šlo rychle a zenedlouho se všichni sešli v obydlí, které jim náčelník vyčlenil.</p>
<p>„Jak daleko jsme teď od tvého ostrova?“ zeptal se Biggles Sandyho.</p>
<p>„Nanejvejš tak dvacet, třicet mil.“</p>
<p>„Nebylo by lepší použít jako základnu tohle místo?“</p>
<p>„Bojím se, že by nás to stálo příliš paliva. Každý den se musíme dopravit na místo a zpět. Doprava odtud by rychle vyčerpala naše plánované zásoby. Pokud přeletíme na můj ostrov, nebudeme pak muset ani vzlétnout; po vodě pohodlně přejedeme k nalezišti – aspoň pokud bude hezky. A mimoto, bylo by neopatrné, kdyby tolik lidí vědělo, co tu děláme. Přeci jen, kdykoli se zde může zastavit škuner a tito lidé by mohli chtě nechtě leccos vyzradit.“</p>
<p>„Myslím, že máš pravdu,“ přikývl Biggles. „Poletíme na tvůj ostrov, jen co tu vyřídíme tu záležitost s Castanellim.“</p>
<p>Lehce pojedli a Ginger, který už nemohl potlačit svoji zvědavost, vyrazil na procházku podél opuštěné pláže za vesnicí. Jeho kroky směřovaly ke vzdálené skupince chýší, ukrytých v lesíku kokosových palem. Moře bylo úplně klidné. Slunce zapadlo a obloha byla nyní světle modrá. Vrcholky palem, které se ještě před chvílí kolébaly v podvečerním vánku, nyní tiše ustrnuly. Ticho bylo až neskutečné. Před ním se táhla pláž, bez jediného živáčka s výjimkou nesčetných mořských ráčků a krabů, kteří se před jeho kroky ukrývali do svých ulit a zavrtávali se do písku mezi kameny. Na konci byla cesta zatarasena nakupenými balvany, odlomenými z útesu nad nimi. Zde se Ginger zastavil, protože pamatoval na Sandyho varování, aby nechodil daleko, a rozhlédl se po úchvatné scenérii. Vtom ze sebou zaslechl kroky. Otočil se a za ním stála <emphasis>Úplněk</emphasis>, v ruce držela jednoduchou udici.</p>
<p>„Zde mnoho <emphasis>tupa,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>usmála se a ukázala na ráčky. „Taky mnoho ryb. Ty dívat.“ Vzala Gingera za ruku a zamířila na skály. Šplhali po kamenech dokud nenašla vhodné místo. Tam zručně navlékla na háček návnadu a za chvíli sebou na skále házelo několik malých rybek. <emphasis>Úplněk</emphasis> každou pojmenovala domorodým názvem a Ginger po ní slova opakoval.</p>
<p>Ginger s úžasem pozoroval ten zvláštní svět hluboko pod sebou v křišťálově čisté vodě. Byla vidět každá skulina ve skále, nad kterou se vznášela hejna ostře zbarvených ryb. Zahlédl i velkého úhoře, dobrých patnáct stop dlouhého, jak hladce vyklouzl z tmavé štěrbiny a zmizel pod převisem. Díval se ještě na to místo, jestli se znovu nevynoří, když si uvědomil, že <emphasis>Úplněk</emphasis> náhle zmlkla. Ohlédl se a uviděl ji, jak upřeně hledí na tmavé ústí skalní jeskyně kolem něhož před několika minutami prošli na cestě sem a kudy budou nuceni opět projít cestou zpět na pláž. Zadíval se pozorně na jeskyni a přeběhl mu mráz po zádech, protože měl dojem, že se v jeskyni něco pohnulo.</p>
<p>Ticho prořízl divoký křik Úplňku. Přiložila ruce k ústům a hlasitě volala směrem k vesnici, <emphasis>„</emphasis><emphasis>Feke </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> feke </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> fek</emphasis><emphasis>e!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Čtyři nebo pět mužů se vynořilo z obydlí a okamžitě se rozběhli ke skalám. V rukou drželi dlouhá štíhlá kopí. Vzrušeně pokřikovali na <emphasis>Úplněk</emphasis>, ale ta jen ukazovala k jeskyni. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Feke</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>opakovala.</p>
<p>Muži utvořili před jeskyní půlkruh, kdežto Ginger ustoupil dozadu až ke svislé stěně velkého útesu a přál si být celé události co nejdál. Na čele mu vyrazil studený pot, nebyl schopen dechu a srdce mu tepalo až ve spáncích. Jako fascinovaný sledoval jeskyni, odkud náhle proti domorodcům vystřelila dlouhá chapadla. <emphasis>Úplněk</emphasis> přikročila k němu. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Ta </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> ta </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> ta </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> ta,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>drmolila. „My ne bát se zlé bestie. Dívej, tam je můj bratr.“ Ukázala na jednoho domorodce. „On zabil mnoho <emphasis>feke. Pahek</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>. </emphasis>Tohoto my také zabít.“</p>
<p>„Co to je?“ ptal se Ginger, i když mu to už začínalo být víc než jasné.</p>
<p>„Chobotnice. Moc velká chobotnice.“</p>
<p>Ginger se instinktivně přimáčkl ke stěně útesu, jak se obrovská chobotnice vyvalila z jeskyně aby zaútočila na bojovníky, kteří ji vydráždili. Byla to ta nejhrůznější věc, kterou v životě viděl. Tmavě fialová hora masa byla pokryta rosolovitými výrůstky. Na ohromné hlavě vztekle žhnul pár šedých, démonicky se lesknoucích očí. Všech osm chapadel se svíjelo a tápalo na délku čtrnácti, patnácti stop. Ginger byl jen několik yardů z dosahu strašného sevření.</p>
<p>Domorodci s neuvěřitelnou odvahou sekali a zuřivě bodali do těla chobotnice, ta však stále postupovala. Jednou se slizké rameno dotklo Gíngerovy nohy. Jeho dotyk byl ledově studený a Ginger se neubránil výkřiku. Jeden z bojovníků chapadlo usekl mačetou, ale odseknutý kus stále lepkavě ovíjel Gingerovo lýtko, dokud jej s pocitem nepřekonatelného hnusu neodtrhl.</p>
<p>Domorodci nyní zuřivě zaútočili a řezali a sekali svými dlouhými noži do vlnící se masy. Několik vinoucích se chapadel bylo odseknuto či ochromeno a k Gingerově nepopsatelné hrůze bestie začala kvílet a sténat přesně jako člověk. Ale boj už byl téměř u konce. Bojovníci znovu a znovu bodali do zachvívajícího se těla, dokud se nepřestalo pohybovat.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> tančila radostí. „My ji sníst,“ volala a smála se na Gingera.</p>
<p>„Vy možná – ale já ne,“ prohlásil. Gingerovi se jen při té představě zvedal žaludek. „Fuj, to je ale potvora! Raději se vrátím k ostatním.“</p>
<p>Zanechal <emphasis>Úplněk</emphasis>, aby pomáhala naporcovat úlovek, a vrátil se večerním soumrakem do chýše. Ale dříve, než stačil přátelům popsat své dobrodružství, vběhl dovnitř potetovaný bojovník a udýchaně volal: „Atanelli, on přicházet!“</p>
<p>„Myslí Castanelliho,“ prohlásil Sandy. „Je načase vyrazit a zjistit, co se děje.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>4. Záchranná výprava</strong></p>
<p>Nemuseli jít daleko. Většina vesnice byla na pláži a bojovníci vzrušeně gestikulovali. Sandy chvíli naslouchal hovoru. „To je čára přes rozpočet,“ otočil se k ostatním. „Castanelli opravdu přijel, ale zakotvil v zátoce na druhý straně ostrova. Měl jsem to předpokládat. Pravděpodobně si netroufá přijet sem, bojí se, že by skončil s kopím v těle. A řek bych, že oprávněně, pár mládenců už o tom hovořilo. Zkoušel sem jim to vymluvit, nechcem tady vraždu, aspoň pokud jsme na ostrově.“</p>
<p>„No dobrá, ale my musíme jednat,“ rozhodl Biggles. „Jak daleko je to po pobřeží do té zátoky?“</p>
<p>„Po břehu se tam nedostaneme – jedině, samozřejmě, v kánoi. Odhaduju to tak na patnáct až dvacet mil.“</p>
<p>Biggles hvízdl. „Tolik? A jak daleko je to skrz ostrov?“</p>
<p>„Sedm či osm mil, ale žádná procházka. Já to celý neprošel, ale kousek mi bohatě stačil. Je to po čertech divoká cesta, musí se překonat hlavní hřeben a ty prokletý hory se tam tyčí přes tisíce stop do vejšky. Každopádně nebezpečný, stačí jednou šlápnout vedle a letíš vzduchem tisíce stop než spadneš do džungle a navíc je tam plno divokejch bestií.“</p>
<p>„Co myslíš těmi bestiemi?“ zeptal se Ginger.</p>
<p>„Divocí buvoli a psi. Psi jsou horší. Vím to jen z doslechu, ale lidi často vyprávějí o smečkách divokejch bílejch psů, který se tam nahoře potulujou. Jsou úplně zdivočelý, před lety je tu asi nechal nějakej obchodník nebo velrybáři. Na mnoha jinejch ostrovech takhle zdivočely zase kočky.“</p>
<p>„Nemyslím, že představují reálné nebezpečí,“ odpověděl Biggles. „Ale zvaž to sám. Je možné podniknout tu cestu? Nechceme přece, aby Castanelli zmizel i s tím chlapcem na palubě, tomu musíme zabránit.“</p>
<p>„Zeptám se Řvoucí vlny,“ odvětil Sandy a přešel k náčelníkovi. Zanedlouho se vrátil. „Ano, říká, že to půjde,“ oznámil, „ale bude to těžký. Dá nám na cestu několik mužů, kteří znají cestu a povedou nás.“</p>
<p>„Tedy pospěšme, čím dříve vyrazíme, tím lépe,“ prohlásil Biggles. „Co zbraně – nevezmeme raději pušky?“</p>
<p>„Nemůžeme si dovolit brát zbytečnou zátěž, jen to nezbytný,“ na to Sandy. „A nechcem přece vyvolat přestřelku. Všichni máme revolvery, to by mělo stačit.“</p>
<p>„All right. Pověz tedy náčelníkovi, že jsme připraveni vyrazit.“</p>
<p>Už za pár minut byli na cestě, doprovázeni půltuctem bojovníků s pochodněmi a zanedlouho se ocitli na úzké stezce, která strmě stoupala po horském úbočí. Z obou stran ji lemovala neproniknutelná džungle, která v mlhavém svitu pochodní vypadala zvlášť nepřátelsky.</p>
<p>Když přecházeli potok, Ginger ucítil, jak jej někdo uchopil za ruku. Ohlédl se a ke svému údivu uviděl <emphasis>Úplněk</emphasis>. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Kaoha,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla<emphasis> </emphasis>a usmála se, až její bílé zuby zasvítily do tmy. „Já jít.“</p>
<p>Ginger se s hrůzou podíval na její bosé nohy. „Rozbiješ si je na cucky,“ řekl.</p>
<p>„Ne rozbít,“ tvrdila <emphasis>Úplněk</emphasis>. „Já moc běhat po korálech, zvyklá.“</p>
<p>Biggles zaslechl rozhovor a otočil se. „A podívejme, co ty tu děláš?“ upřel oči na <emphasis>Úplněk</emphasis>.</p>
<p>„Jen ji nech,“ vložil se do hovoru Sandy. „O tu si nemusíš dělat starosti. Vlastně nám může být užitečná. Nezapomeň, že <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> je její přítel.“</p>
<p>„Dobrá, když to říkáš,“ odvětil krátce Biggles a pokračoval v pochodu. Stezka nyní sledovala potok a divoké květiny, včetně mnoha druhů orchidejí, zde hojně rostly mezi letitými stromy a v girlandách visely z jejich větvoví. V houštinách s úprkem mizely houfy morčátek.</p>
<p>Stezka se stávala stále prudší a šplhala výš a výš nad hlubokými roklinami a po okraji strašlivých srázů. Chlebovníky a kokosové palmy zůstaly kdesi dole pod nimi. Stezka zmizela mezi obrovskými balvany a často bylo nutno přeskakovat ze skály na skálu.</p>
<p>Když přecházeli přes otevřený úsek, Ginger uviděl, že se nacházejí na zubatém hřebeni něčeho, co kdysi bylo dozajista kráterem vulkánu. Daleko pod nimi ležel jejich přístav i „Scud“, jehož bílá křídla se leskla v měsíčním svitu, takže vypadal jako jakýsi titěrný okřídlený hmyz v ohybu zátoky. A dál, otevřené moře se blýskalo jako rozlitá rtuť a sahalo, jak se zdá, až do nekonečna, mimo dosah smyslů smrtelných bytostí…</p>
<p>Cesta vedla pořád výš. Ginger zlezl hodně hor, ale toto bylo něco jiného. Vypadalo to, jako by sama země explodovala a nechala své skalnaté srdce rozstříknout a ztuhnout v těch nejfantastičtějších a nejbizarnějších tvarech. Nyní v řadě za sebou, muži s pochodněmi procházeli po samém okraji tak hluboké rozsedliny, že se Ginger neodvažoval tím směrem ani pohledět. Pamatoval si ji ještě dlouho a nejednou jej děsila i ve snu. Ale zaťal zuby a dál postupoval po rozeklaném hřebeni, chytaje se rukama i za ty nejmenší štěrbiny a výstupky. <emphasis>Úplněk</emphasis> lehce přeskakovala ze skály na skálu a smála se Gingerově nejistotě.</p>
<p>Přišel vrcholek hřebenu, vlastně spíš jen jeho hrot, a odtud počínaje, začala stezka rychle klesat do hluboké, nálevkovité prolákiny bez stromů, o níž Ginger předpokládal, že je to kráter vyhaslé sopky. Když došli do jejího středu, bojovníci uhasili své už skoro dohořelé pochodně a usedli k odpočinku. Ginger si nepřál nic jiného a unaveně se svalil k ostatním. Sotva to však učinil, k smrti jej vyděsilo táhlé zavytí, při kterém tuhla krev v žilách. Zdálo se, že se na ně ze všech stran řítí rozdivočelá vlčí smečka. Bojovníci polekaně vyskočili a hledali útočiště u bělochů. „Psi – to psi!“ křičel jeden.</p>
<p>„K sakru! Mají pravdu. Támhle běží!“ zvolal Biggles, vyskočil na nohy a vytasil z pouzdra svoji automatickou pistoli. Smečka bílých psů, kteří v měsíčním svitu vypadali jako duchové, se valila po úbočí přímo na naši skupinu.</p>
<p>Ginger uchopil <emphasis>Úplněk</emphasis> a ukryl ji za sebe, zároveň zamířil svou zbraň. Zaburácely výstřely. Velké bílá bestie se na něj vrhla. Vystřelil bez míření a uskočil stranou. Strhl s sebou <emphasis>Úplněk</emphasis>, co nejdál od skučícího zvířete, jež bylo okamžitě rozsápáno ostatními.</p>
<p>Kráterem se nesla suchá práskání výstřelů a vytí raněných zvířat. Bojovníci opět zažehli pochodně a rukama na ně vršili suchou trávu. Roznítili tím plameny, před kterými psi ucouvli a usadili se v kruhu. Seděli tam s vyplazenými jazyky, podobni strašidelným duchům. Někteří se se zuřivým štěkotem rvali o zbytky svých raněných druhů.</p>
<p>„Well, co uděláme teď?“ zeptal se Biggles Sandyho. který vzrušeně hovořil s bojovníky.</p>
<p>„Chlapci říkají, že budou muset přidělat nové pochodně, psi se ohně bojí,“ odvětil Sandy.</p>
<p>„To rád slyším,“ vážně pronesl Biggles. „Jinak bychom tu asi museli ztvrdnout do rána.“</p>
<p>Domorodci už sbírali trsy suché trávy, které přivazovali na konce násad, zatímco ostatní drželi stráž. Avšak psi znovu nezaútočili a když nové pochodně zalily okolí rudou září, někteří ustoupili. Nakonec se psi dali houfně na útěk, sotva po nich domorodci začali vrhat žhavé větve a kamení.</p>
<p>Přešli kráter a jak začala stezka rychleji klesat, naši přátelé se zanedlouho znovu ocitli obklopeni džunglí. Půda pod jejich nohama byla nasáklá vodou. Psi se už neukázali. Ginger se natáhl pro neobyčejně krásný, jakoby načechraný květ, aby jej dal Úplňku, ale dívka jej uchopila za paži a strhla ji. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Puke,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla rychle. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Puke.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Sandy se ohlédl. „Hej, nešahej na to!“ vykřikl. „To je <emphasis>puke.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Co to vůbec je, to <emphasis>puk</emphasis><emphasis>e?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>ptal se Ginger.</p>
<p>„Jednou se toho dotkneš a budeš si to do smrti pamatovat,“ opáčil Sandy. „Žahá jak živá. Kopřiva je oproti tomuhle svinstvu balzám.“</p>
<p>Ginger dál šlapal zamyšleně, trochu rozmrzelý nad tím, že ostrovy neodpovídají představě, kterou si o nich utvořil.</p>
<p>Po další hodině ostrého pochodu, okořeněném pořádnou sprškou, se naše výprava znovu ponořila do pásu kokosových palem. Domorodci se zastavili a uhasili pochodně. Jeden z nich rychle hovořil se Sandym.</p>
<p>„Říkají, že zátoka je hned tady za tím palmovým hájkem,“ přeložil.</p>
<p>„Půjdu napřed a prozkoumám to,“ řekl pevně Biggles a zmizel mezi kmeny palem. Brzy se vrátil. „Je to přesně tak,“ prohlásil. „Škuner je v zátoce, kotví asi sto yardů od pláže. Na palubě se svítí, ale nic jsem neslyšel, takže nevím, jestli je posádka na palubě či nikoli. Kousek odtud je malá vesnička, mohli by být tam.“</p>
<p>„Odhaduju to, že Castanelli bude na palubě a lodníci ve vesnici,“ řekl Sandy. „Pokud jim to Castanelli dovolil, zaručeně jsou u domorodců a popíjejí pálenku.“</p>
<p>„Pálenku?“</p>
<p>„Domácí pálenku – tu zde vyrábějí z kokosovejch květů.“</p>
<p>„A tak. Well, nevadí. Ten gauner Castanelli mě neopije rohlíkem. Nemá teď význam podat si jeho kumpány. Chtěl válku a bude ji mít. Na pláži je teď pár kánoí, navrhuji, abychom si jednu vzali a vyrazili na palubu škuneru pro <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>. Stačí nám vlastně jen jedna kánoe. Ginger a já zmáčkneme Castanelliho. Ty nám, Algy, kryj záda, kdyby se ukázali jeho mládenci. A ty, Sandy, se postarej o kánoi. Řekni našim průvodcům, aby zde na nás počkali, dokud se nevrátíme.“ Když Biggles dohovořil, vyrazili směrem k moři, jehož hladina začala záhy probleskovat mezi palmami.</p>
<p>Když se konečně vynořili z neproniknutelného stínu chlebovníků na kraji pláže, zdálo se, že tu není ani živáčka. Jen slabý sloupec dýmu od vesnice a škuner zakotvený v zátoce připomínaly, že jsou tu nablízku lidé. Tiše se plížili podél pláže až k místu, kde na písku ležely tři značně opotřebované kánoe domorodců. Spustili na vodu tu, která se zdála nejzachovalejší. Několik chvil se jen tiše pohupovala na drobných, měsícem postříbřených vlnkách, a pak Sandy zabral do vody pádlem a kánoe vyrazila jako šipka, zanechávaje za sebou třpytící se zčeřenou stopu. Když kánoe tiše přirazila k boku škuneru, nikdo nepromluvil a ticho rušila jen voda měkce odkapávající Sandýmu z pádla.</p>
<p>Biggles natáhl ruce k zábradlí a vyhoupl se na palubu. Ginger a Algy jej následovali. Sandy zůstal v kánoi. „Čekej tady a měj zbraň připravenou; jestli ji budeš muset použít, dávej pozor, abys nezasáhl někoho z nás,“ zašeptal Biggles Algymu a tiše vyrazil za svým společníkem</p>
<p>„Kdo je tam?“ ozvalo se, když sestoupili po schůdkách.</p>
<p>Biggles otevřel dveře kajuty, odkud zazněl ten hlas a do tváře jej udeřila směsice tabákového kouře a výparů laciné pálenky.</p>
<p>Žluté světlo petrolejky se rozplývalo v chuchvalcích dýmu. Střed kajuty zaujímal masivní stůl, pokrytý námořními mapami, nad kterými se skláněl Castanelli. Ten pomalu povstal a nevěřícně hleděl na Bigglese a Gingera, stojící ve dveřích. Z hrdla se mu vydrala kletba a odmrštil stůl na stranu. „Co tu, hergot, pohledáváte?“ zachroptěl.</p>
<p>„Přišel jsem si pro chlapce z Rutuony, kterého máš na palubě,“ odvětil Biggles s mrazivým klidem.</p>
<p>„Cože, ty… toho kluka…“ supěl vzteky Castanelli.</p>
<p>„Přesně tak,“ souhlasil Biggles. „Vydáš nám ho dobrovolně nebo ne?“</p>
<p>„Já ti ukážu, ty…“ začal Castanelli.</p>
<p>Biggles jej řízně přerušil. „All right – to stačí,“ řekl. „Vezmeme si ho sami. Najdi jej, Gingere.“</p>
<p>Ginger se otočil a vyšel do úzké chodby. Zavolal chlapcovo jméno a téměř okamžitě mu odvětil slabý hlas od zádi. Našel správné dveře a zalomcoval jimi. Bylo zamčeno. „Jsi tam, <emphasis>Otvírači škeblí</emphasis>?“ zavolal.</p>
<p>„Ano, já tady,“ ozvalo se zevnitř.</p>
<p>Ginger se jednou nohou opřel o dveře blízko zámku, zády se zapřel o protější stěnu chodby a vykopl vpřed veškerou silou. Dveře se rozletěly. Do nosu mu vnikl nepříjemný zápach, ale neviděl nic, místnost byla ponořena ve tmě. Když rozžehl zápalku, uviděl před sebou mladého domorodce, který vypadal zuboženě a hladově. „Ty jsi <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>?“ zeptal se Ginger.</p>
<p>„Ano, já <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>.“</p>
<p>„Výborně!“ pravil Ginger. „Přišli jsme tě zachránit. Pojď za mnou.“ Vedl chlapce chodbou zpět.</p>
<p>„Je to v pořádku, tady je, živý a zdravý,“ řekl Bigglesovi, který pořád stál ve dveřích Castanelliho kabiny, nyní však držel v ruce automatickou pistoli.</p>
<p>Castanelli řval jako smyslů zbavený a kletby byly vystřídány hrozbami, při kterých tuhla krev v žilách.</p>
<p>„Jestli mi ještě jednou zkřížíš cestu, ty zmetku, zavřu ti tu tvoji hubu navždycky,“ chladně pronesl Biggles. „Ani se nehni. Jestli vystrčíš hlavu na palubu, ustřelím ti ji.“ Obrátil se na Gingera. „Vezmi chlapce do kánoe,“ nařídil.</p>
<p>Vyšli na palubu a uviděli jak Sandy zamračeně hledí na pláž, kde právě několik tmavých postav spouštělo kánoe na vodu. „Zdá se, že se Castanelliho posádka vrací,“ poznamenal Sandy. „Co teď? Vypadá to na pořádnej malér.“</p>
<p>„Ne malér,“ ozval se hlásek z vody, hned vedle kánoe:</p>
<p>Ginger pohlédl dolů a uviděl rozesmátou tvář <emphasis>Úplňku</emphasis>. „Copak tu děláš, ty jedna čiperko?“ zeptal se.</p>
<p>„Já ti ukázat,“ řekla dívka a mrštně zmizela pod hladinou.</p>
<p>„Všichni do kánoe, rychle,“ nařídil Biggles. „Musíme honem na pláž.“</p>
<p>Ve chvíli, kdy odrazili, druhá kánoe se už bleskově přibližovala ke škuneru. Castanelli se objevil u zábradlí paluby a křičel něco na blížící se kánoi.</p>
<p>„Co volal, Sandy?“ zeptal se Biggles, protože Castanelliho jazyku nerozuměl.</p>
<p>„Nařídil svým chlapům, aby nás potopili.“</p>
<p>„Jenom to? Well, jen ať to zkusí.“</p>
<p>Bitva se už zdála nevyhnutelná, ale vtom se stalo něco nečekaného. Kánoe s posádkou škuneru podle Castanelliho příkazu prudce změnila směr, aby dostihla vetřelce, a když už ke střetu zbývalo jen několik yardů, stalo se něco, co pronásledovaná posádka zpočátku nemohla vůbec pochopit. Nejdříve se u pronásledující kánoe zčeřila voda, ozval se třesk lámaného dřeva a pak se kánoe s celou posádkou převrhla do vln. Do hrdelních výkřiků mužů se Solomonských ostrovů zazněl nad hladinou zvonivý dívčí smích.</p>
<p>„<emphasis>Ta </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> ta </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> ta </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> ta. </emphasis><emphasis>Úplněk</emphasis> potopit kanoe,“ usmíval se <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> a vklouzl do vody.</p>
<p>Ginger se pozorně díval, kde se vynoří, ale už jej nezahlédl. „Zpropadeně, Sandy, ty’s měl pravdu, když jsi tvrdil, že tito lidé jsou jako ryby,“ podotkl.</p>
<p>Castanelliho posádka plavala ke škuneru, zatímco naši přátelé pokračovali směrem k pláži. Když přistáli, <emphasis>Úplněk</emphasis> a <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> už na ně čekali.</p>
<p>„Výborně!“ řekl Biggles. „Myslím, že tady jsme už hotovi, je načase vyrazit na cestu zpět.“</p>
<p>Několik domorodců přišlo z blízké vesnice, ale byli přátelsky naladěni a po krátkém rozhovoru s <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis> se vrátili do svých chýší.</p>
<p>Biggles své přátele zavedl zpět na místo, kde je očekávali jejich domorodí průvodci. Přítomnost <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> mezi nimi vyvolala radostné nadšení.</p>
<p>Než vyrazili na cestu zpět, Sandy všechny podělil suchary a čokoládou, které měl jako železnou zásobu. „Atanelli se tě hodně vyptával, že?“ zeptal se <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>.</p>
<p>„Ano, on říkat, aby já jemu ukázat ostrov, kde ty být dlouho.“</p>
<p>„Řekl jsi mu, kde to bylo?“</p>
<p>„Ne, já říct ostrov moc daleko, ale on mě zvát lhář. On říkat, že já uvidět.“</p>
<p>„V pořádku, teď už tě nutit nebude,“ řekl Sandy a poklepal chlapci na ramena. „Vrátíš se s námi do vesnice.“</p>
<p>Když stoupali po horském úbočí, zdálky k nim ještě zaléhalo Castanelliho proklínání.</p>
<p>Za úsvitu dorazili k ústřednímu kráteru, po divokých psech tu naštěstí nebyla ani stopa. Za denního světla se jim kráčelo mnohem lépe než v noci. Přesto však naši přátelé sotva stáli na nohou, když konečně sešli kokosovým lesíkem k vesnici, kde byl <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> přivítán s nadšením neznajícím mezí.</p>
<p>Zcela vyčerpáni se odebrali do své chýše. Předtím ještě požádali Řvoucí vlnu, aby postavil hlídky, které by včas varovaly před Castanelliho škunerem, kdyby se tu náhodou objevil. Po zbytek dne znaveně usnuli a odlet na Sandyho ostrov odložili na následující ráno.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>5. Sandyho ostrov</strong></p>
<p>Gingera probudil divoký křik. Vylekaný a napůl ještě spící vyskočil na nohy v očekávání nepříjemných komplikací. Vyběhl ze vchodu a rozhlédl se bedlivě po zátoce. Uvědomil si, že je jen krátce po úsvitu, protože se nachový stín ještě vpíjel do jasně azurové oblohy; vrcholky palem se zvolna pohupovaiy a ranní vánek čeřil klidnou vodní hladinu. Nejprve se podíval na místo, kde kotvil „Scud“; ten se ale klidně kolébal na vlnkách. Pak zahlédl pohyb. Po pláži přibíhala bronzová postavička. Byla to <emphasis>Úplněk</emphasis>. „Atanelli, on přicházet!“ křičela.</p>
<p>„Co se děje?“ ozval se z chýše Biggles. Vstal a chvatně se oblékal.</p>
<p>„To je <emphasis>Úplněk</emphasis>. Říká, že se blíží Castanelli,“ odpověděl Ginger.</p>
<p>Biggles rychle přistoupil ke vchodu. „Kde je?“ zeptal se.</p>
<p>„Nevidím ho,“ odvětil Ginger. „Ale ano – podívej!“ Ukázal k rozeklanému skalisku, které tvořilo malý ostrůvek v ústí zátoky. Zpoza něj se nyní vynořil škuner se všemi plachtami napnutými a lehký vánek jej tiše hnal do zátoky. Trochu se naklonil, jak vítr zesílil a mířil přímo k pláži, jakoby chtěl Castanelli vjet rovnou na břeh.</p>
<p>„Co to proboha dělá? Proč nezkasá plachty?“ ptal se Sandy, když také přistoupil ke. vchodu.</p>
<p>Odpověď dal sám škuner. Náhle změnil směr a zamířil přídí přímo na zakotvený „Scud“.</p>
<p>„Pozor! Vždyť do něj narazí!“ vykřikl Biggles.</p>
<p>Na chvíli zavládla panika, každý se snažil jednat. Ginger vběhl do vody a začal plavat k letadlu, protože kánoe byly příliš daleko. <emphasis>Úplněk</emphasis> se k němu připojila. Klouzala hladce vodou bez nejmenší námahy jako ryba a její modré <emphasis>pareu </emphasis>těsně obemykalo její pružné tělo. „Co ty dělat?“ naivně se zeptala Gingera.</p>
<p>„Musím přeříznout lano,“ lapal po vzduchu Ginger. „Atanelli chce narazit do letounu.“</p>
<p>„Já říznu,“ řekla <emphasis>Úplněk</emphasis>, usmála se a vyrazila vpřed tak rychle, že Ginger zůstal daleko pozadu.</p>
<p>Ke „Scudu“ to bylo jen asi sto yardů, ale Gingerovi nyní ta vzdálenost připadala nekonečná. Zdálky uviděl, jak se <emphasis>Úplněk</emphasis> mrštně vyšplhala po kotevním lanu a usedla obkročmo na předek letadla. Její nůž se zaleskl na slunci. Ale v tuto chvíli byl už škuner vzdálen sotva na délku lana a sílící vánek jej hnal rychle kupředu.</p>
<p>Naštěstí vítr vanul od moře, takže sotva byl „Scud“ osvobozen ze sevření kotevních lan, vánek mu pomohl ke břehu. <emphasis>Avarata</emphasis><emphasis> </emphasis>okamžitě změnila směr za odplouvajícím letadlem, čímž definitivně potvrdila Castanelliho záměr. Tím, že se „Scud“ hnán větrem přibližoval ke břehu, zmenšovala se i jeho vzdálenost od Gingera. Blížil se k plavci svým ohromným bokem a hrozil, že jej srazí pod hladinu, ale Ginger se pevně zachytil plováku křídla a pověsil se na něj plnou vahou. Tím způsobil, že se křídlo nachýlilo do vody a začal po něm šplhat nahoru. Voda mu z šatů crčela proudem a těžce lapal po dechu. Rychlé plavání mu dalo zabrat. <emphasis>Úplněk</emphasis> ještě seděla na přídi letadla a bezmocně hleděla na blížící se škuner. Zavolal na ni, aby se pevně držela a přeběhl po křídle letadla až doprostřed, pak pokračoval až na špičku opačného křídla, které nyní bylo blíže škuneru. Věděl, že pokud <emphasis>Avarata </emphasis>narazí do létajícího člunu svojí ostrou přídí, rozdrtí jej tak, že už nebude možno jej opravit. Zdálo se, že srážku už nic neodvrátí. Nebylo síly, s jejíž pomocí by Ginger mohl odstranit „Scud“ z dráhy škuneru. Nebyl už ani čas nastartovat motory. Castanelli to dobře věděl a jeho snědá tvář se stáhla v posměšném úšklebku, když stál u kormidla obklopen svými kumpány.</p>
<p>Ale Ginger věděl něco, o čem Castanelli neměl potuchy; totiž že létající člun má jen velmi malý ponor a spočívá na hladině lehce jako peříčko. Dokonce i dítě, kdyby stálo na pevné ploše, by jím mohlo lehce pohnout. Ginger sice neměl pod nohama pevnou plochu, protože stál na vlastním stroji a tudíž jím pohnout nemohl. Avšak věděl, že pokud se mu podaří zachytit příď škuneru dříve než narazí do stroje, bude moci hydroplán odrazit. Nyní bylo jasné, že zasáhne křídlo na straně od moře, takže stál na místě s napřaženýma rukama. Málem spadl do vody, když se stroj nečekaně nachýlil. Někdo další se vyšplhal na křídlo, ale nebyl čas, aby se ohlédl, kdo to je.</p>
<p>Příď škuneru se na něj hrozivě valila jako ostří ohromné gilotiny. V těchto vypjatých chvílích si člověk kupodivu často všímá zcela bezvýznamných drobností a Ginger viděl, že z kotvy ještě odkapává voda a bahno. Pod chodidly přes potah křídla ucítil hlavní vzpěru a pevně se na ní rozkročil. Vyklonil se dopředu a oběma rukama uchopil příď škuneru. Náhle se křídlo pod jeho chodidly pohnulo a začalo ujíždět stranou, jak svým tělem přenášel tíhu škuneru. Vteřinu tak zůstal, napjatý jak struna; pak se „Scud“ začal otáčet a Ginger věděl, že musí spadnout. Ještě se naposledy silně odrazil. Křídlo pod ním doslova ustřelilo a on přepadl po hlavě do moře. Ohlušil jej řev kypící vody. Obrovská černá masa se kolem něj přehnala a odmrštila jej do temně modré hloubky. Cítil, že mu každou chvíli explodují plíce. Právě teď, ta bolest… Tak takové je umírání… Cítil, že jeho tělo pozvolna stoupá, ale nedokázal pohnout končetinami. Před očima mu tančila bílá světélka, stále jasnější a jasnější; náhle jakoby do něčeho narazil a – jeho hlava se vynořila nad hladinu. Mohutně zalapal po vzduchu.</p>
<p>Několik chvil jen bezvládně máchal rukama, aby se udržel nad hladinou; pak, když se mu vrátilo něco síly, se rozhlédl. Rozmazaným zrakem zahlédl <emphasis>Úplněk</emphasis> jen několik yardů od sebe, jak se k němu blíží. Kousek od pláže se pohupoval nepoškozený „Scud“. Biggles stál na křídle a díval se k nim. Škuner byl nyní dál a jeho plachtoví se třepetalo ve větru, jak se otáčel.</p>
<p>Ginger by bez pomoci nikdy nedoplaval k pláži či letadlu, byl naprosto vyčerpán, skutečně napůl utopený. <emphasis>Úplněk</emphasis> mu přišla na pomoc a přinutila jej, aby se jí chytil za ramena. Když Biggles uviděl, že se blíží, zmizel v kabině stroje a za chvíli, k Gingerově překvapení, naskočily motory. Dorazili ke „Scudu“ a Sandy jej vytáhl na palubu; za ním vystoupila nahoru i <emphasis>Úplněk</emphasis>. Teď teprve uviděl hrozící nebezpečí. <emphasis>Avarata </emphasis>už dokončila otáčku a nyní se na ně valila v novém útoku.</p>
<p>„Dobrá práce, hochu,“ řekl Sandy. „A to platí i pro <emphasis>Úplněk</emphasis>.“</p>
<p>„Proč někdo neodstřelil toho skunka?“ bolestně zasténal Ginger, když uviděl Castanelliho stojícího u kormidla škuneru.</p>
<p>„Protože nechceme rozpoutat bitvu,“ odvětil Algy a dál poklízel rozkramařené věci.</p>
<p>Ginger uviděl, že <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> je také na palubě a tázavě se podíval na Sandyho.</p>
<p>„Když ho tam necháme, Castanelli se ho může zas zmocnit,“ vysvětloval Sandy. Motory se rozeřvaly a stroj se dal do pohybu.</p>
<p>„Safra! My starujeme!“ zvolal Ginger.</p>
<p>„Nemá cenu tady sedět a čekat, než nás Castanelli potopí,“ křičel Andy. „Ten to myslí vážně. Biggles říká, že bude moudřejší zmizet hned a ušetřit si fůru komplikací.“</p>
<p>Ginger přikývl a posadil se, avšak nečekaný náraz s ním smýknul. Celý stroj se prudce zhoupl. „Co se děje?“ zeptal se znepokojen.</p>
<p>Algy upřeně hleděl Bigglesovi přes rameno s vylekanou tváří.</p>
<p>„Co je?“ zvedl se nyní už zcela vyplašen.</p>
<p>Stačil jediný pohled a nebylo třeba otázek. „Scud“ se řítil po hladině přímo na otevřené moře, které hrozilo, že je pohltí. Zachránit je mohl jen zázrak či vskutku artistické umění pilota. Bylo mu jasné, co se sběhlo. Biggles byl nucen, vzhledem ke směru větru, startovat směrem k otevřenému moři, netušil však, jak rozvlněná je dnes jeho hladina. A protože stroj byl těžce naložen, bylo zapotřebí mimořádně dlouhé vzletové dráhy. Teprve nyní byla vidět skutečná velikost vln, zastavit se však už bylo pozdě. Pokus o otočení stroje při této rychlosti by docela určitě způsobil katastrofu. Biggles neriskoval změnu směru, ani neubral plyn, protože stroj se nyní řítil přímo do náruče zpěněných vln, které se hrozivě valily k ústí zátoky. Jedinou šancí bylo vytrvat a doufat, že se letoun podaří dostat do vzduchu dříve než jej srazí poryv rozbrázděných vln.</p>
<p>Ginger zadržel dech a sledoval, jak se stroj stále vyšší a vyšší rychlostí řítí vstříc téměř jisté záhubě. Sandy s Algym ani nehlesli. V Bigglesově tváři se nepohnul ani sval. Dvakrát prudce trhnul řídící pákou vzad, aby se pokusil letoun „odlepit“ od hladiny, ale zlou ironií osudu tomu zabránila naopak naprosto klidná hladina zátoky. Plně naložený stroj potřebuje určitý „impuls“ malé vlny, která mu pomůže zvednout se z vodní hladiny.</p>
<p>Stroje nyní řvaly na plný výkon nad hladinou, která se náhle změnila v rozbouřené peklo. Ohromná zelenomodře zbarvená vlna s bílou čepicí pěny na vrcholu náhle před nimi vyvstala z běsnícího moře a jako masivní stěna se valila před letounem, aby se nakonec hrozivě naklonila jako ztělesnění blížící se katastrofy. Biggles učinil poslední pokus uniknout hrozivé vodní lavině a veškerou silou přitáhl řídící páku k břichu. Stroj se líně nadzvedl. Vlna se s hromovým rachotem zřítila a pohroužila vše v mračno bílé vodní tříště. Stroj se otřásl a zakolísal. Pak jej jakási síla zvedla a odrazila do výše. Chvíli takto kolísající letěl vzduchem, ne nepodoben raněnému ptáku, zatímco se listy vrtulí zuřivě protáčely naprázdno. A právě ve chvíli, kdy se stroj už už řítil zpět do vln, motory zabraly a jejich tah zvedl letoun do vzduchu. Nebezpečí bylo zažehnáno.</p>
<p>Ginger vyčerpaně klesl k zemi na bednu se zásobami. I ostatním spadl kámen ze srdce, s výjimkou obou Polynésanů, kteří si vůbec neuvědomovali, jakému nebezpečí právě unikli.</p>
<p>„Hej, kámo, tomu teda říkám start,“ vrčel Sandy.</p>
<p>„Dávám přednost úplně jiným,“ suše podotkl Andy.</p>
<p>Nyní, když už byl stroj stabilizován, Ginger povstal a začal ždímat slanou vodu ze svého promočeného oděvu. Když vyhlédl z okna, uviděl ostrovy uplývat dozadu, škuner z té výše na vodě vypadal jako dětská hračka. „Jsem rád, že jsme z toho venku,“ podotkl. „Trochu vzruchu neškodí, ale nesmí být těch šoků moc naráz. A navíc jsem se nestačil ani nasnídat.“ dodal vyčítavě.</p>
<p>„Buď bez obav, na ostrově budem tak za patnáct, dvacet minut,“ uklidnil jej Sandy.</p>
<p>„Ví Biggles, kde leží?“</p>
<p>„Dal jsem mu včera souřadnice.“</p>
<p>„Pokud odpovídají, tak to určitě najde,“ prohlásil Ginger.</p>
<p>Za deset minut už byl ostrov vidět a po zhruba stejné době „Scud“ hladce klesal k chráněné laguně, jejíž krásou byl Ginger doslova okouzlen. Pohlédl na <emphasis>Úplněk</emphasis> a <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> a usmál se. Povšiml si, že oba ostrované se při svém zaručeně prvním letu chovají s takovým klidem, jako by to byla pro ně ta nejběžnější událost. Svěřil se s tím Sandymu. „Vše, co dělají bílí lidé je, podle nich, skvělé,“ vysvětloval Sandy. „Nemůže pro ně být nic báječnějšího než krabička zápalek či gramofon. Viděli v životě už tolik zázraků, že už nad nimi nežasnou, berou je prostě jako fakt.“</p>
<p>Stroj hladce dosedl na klidnou hladinu laguny, Biggles se otočil k ostatním a usmál se: „Well, tak jsme tady,“ řekl radostně. „Co říkáte mému startu?“</p>
<p>„Nic,“ prohlásil Sandy. „Strachy sem nemohl ani křičet.“</p>
<p>„Já sám jsem nebyl o nic míň vystrašený,“ opáčil Biggles. „Když se před námi zvedla ta velké vlna a zaplavila nás, myslel jsem, že naše dny jsou sečteny. Ale nechme to být. Doufám, že tady si konečně trochu odpočineme v klidu. Kde bude nejlepší zakotvit letoun? Čím blíže k našemu táboru, tím lépe.“</p>
<p>„Nejlíp bude ho nechat támhle, u tý skupinky palem,“ odvětil Sandy. „Voda je tam pěkně hluboká až ke břehu, takže budeme moct přímo z letadla vystupovat na více méně suchou zem. Támhle sem bydlel – vidíte?“ Ukázal na nízký přístřešek mezi stromy, krytými palmovými listy.</p>
<p>„A tady jsi bydlel tři měsíce?“ udiveně se zeptal Ginger.</p>
<p>„Přesně tak,“ souhlasil Sandy, zatímco Biggles pomalu zajížděl s létajícím člunem ke kotvišti.</p>
<p>Za chvíli se už motory volně protočily, nakonec zcela umlkly a stroj se jen lehce pohupoval na hladině křišťálově průzračné vody. Biggles vystoupil na korálový břeh. „Tady přivážeme lano,“ řekl. „Pak vyložíme na břeh všechno, co budeme potřebovat a zítra se dáme do práce.“</p>
<p>Bezpečně ukotvili letoun smyčkami zachycenými o výstupky v korálu. Bylo to bezpečné místo ke kotvení, hladina zde byla zcela klidná. Z útrob hydroplánu vyložili potraviny a zásobní palivo a odnesli vše do Sandyho obydlí, které, jak se zdálo, jim prozatím poskytne dostatečný úkryt. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> i <emphasis>Úplněk</emphasis> také přiložili ruku k dílu a jejich rozpustilé škádlení rozveselilo celou společnost. Vybavení pro potápění zanechali na palubě, protože jej budou zítra potřebovat.</p>
<p>„Kterým směrem leží to naleziště perel?“ ptal se Biggles.</p>
<p>„Tudy,“ ukázal Sandy. „Zítra touhle dobou už budeme sbírat škeble.“</p>
<p>„A hrome! Teď jsem si to uvědomil,“ zvolal Algy. „Jak proboha všechny ty škeble otevřeme?“</p>
<p>Sandy se rozesmál. „Otvírat je? To jde, pokud jich máš jen pár, ale při množství, které musíme zpracovat my, se na to musí jinak. Necháme je, jednoduše řečeno, vyhnít. Prostě je rozložíme na pláži. Když živočich vevnitř uhyne, škeble se otevře. Pak prstem zkusíš, jestli je něco uvnitř. Pokud ne, vydloubneš její obsah do kbelíku a promícháš. Kdybys náhodou přehlédl perlu, klesne na dno kbelíku. Pamatuj, že nikdy nesmíš otevírat škeble a házet jejich zbytky do moře, dokud se ostatní potápí. Mohl bys přilákat nežádoucí návštěvníky – hlavně žraloky.“</p>
<p>„Ty hnijící škeble ale musí strašně páchnout,“ poznamenal Algy.</p>
<p>„Smrdí jako nic na světě, ale pokud je budeme skladovat na závětrné straně ostrova, nemusí nás to znepokojovat.“</p>
<p>Během této rozmluvy připravovali jídlo, ke kterému nyní všichni s chutí usedli. Ginger chtěl, aby se vypravili k nalezišti hned, ale Biggles návrh zamítl. Řekl, že musí ještě zkontrolovat letadlo a připravit vše v táboře. Sandy ohlásil, že mu každopádně zabere trochu času, než připraví soupravu na potápění.</p>
<p>Ginger tedy zatím vyrazil na průzkum ostrova, společně s <emphasis>Úplňkem</emphasis> a <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis>. Připadal si jako v pohádce. Nejvíce na něj zapůsobil nádherný kontrast mezi sluncem prozářeným vzduchem, neuvěřitelně modrou oblohou, smaragdovou zelení palem a krystalicky průzračnou, tyrkysovou vodou, v níž se proháněly stovky ryb, různě velkých a zbarvených do těch nejneuvěřitelnějších barev a odstínů. Tu a tam, blízko skaliska napůl skrytého pod clonou prozářené vodní tříště, z moře vyčnívaly velké kusy sněhobílého korálu; z místa, kde stáli, připomínaly malé ledové kry. Na dně laguny ležel celý báječně tajemný svět, obsahující korály těch nejroztodivnějších odstínů a tvarů, červené, modré, zelené, žluté, prostě všech barev, jaké by ten nejlepší malíř kdy namíchal. V nepředstavitelné kráse a něžnosti se zde tenké růžové stonky proplétaly s azurovými a vypadaly jako křehké květiny; některé ve tvaru vějíře, jiné kužele a další připomínaly obrovské houby. Byl to téměř neuvěřitelně báječný svět v magické harmonii. Jednou Ginger zahlédl velkého mořského plže dobré dvě stopy dlouhého, jak se plazí na dně a mimoděk se otřásl při vzpomínce na Sandyho slova o kráse a hrůze, které zde často kráčejí ruku v ruce. <emphasis>Úplněk</emphasis> si jeho reakce všimla, ponořila se do vody a bez námahy se potopila na dno. Vzala plže ze dna, vynesla jej na hladinu a rozpustile se smála Gingerovi, který nemohl potlačit výraz odporu ve tváři. Pak živočicha hodila zpět a vyšplhala z vody, kterou ze sebe střásala jako mokrý pes.</p>
<p>Ginger délku ostrova odhadoval tak na tři čtyři míle, avšak jeho šířka nikde nepřesahovala tři sta yardů. Na vnitřní straně, kde ležela laguna, byla hladina klidnější než na jezeře, ale na opačné straně příboj burácivě dorážel a rozstřikoval se v miliony třpytících se vodních kapek a tisíce lastur všech tvarů, velikostí a barev pokrývaly koralový útes. Tu a tam svítily vybělené kostry ryb a mořských živočichů. A dorážející vlny přinášely další a další…</p>
<p>Vegetaci na ostrově tvořily převážně palmy, které často dosahovaly až k vodní hladině. Hustá tráva a kvetoucí keře pokrývaly nejvyšší části atolu, které však nedosahovaly více než pětadvacet stop nad mořskou hladinu. Ginger si při tom vzpomněl na Sandyho poznámku o hurikánech, které spláchnou vše živé z povrchu takových atolů. Jinak na ostrově nebylo živáčka, kromě tisíců mořských ráčků a krabů, kteří se skrývali do svých ulit se zvukem, připomínajícím krupobití, a několika mořských ptáků. Jak se blížil večer a nastal odliv, ticho bylo přímo hmatatelné a celý svět jakoby ustrnul. Ginger, zesmutnělý naprostou opuštěností tohoto místa, se pomalu vrátil ke svým přátelům. I <emphasis>Úplněk</emphasis> s <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis> byli nějak zamlklí. U tábořiště vesele plápolal oheň a panovala dobrá nálada.</p>
<p>Biggles na něj zavolal. „Máš první hlídku. Nemůžeme riskovat, že by nás mohl ze tmy překvapit Castanelli.“</p>
<p>„Jasná věc, šéfe,“ souhlasil Ginger a přidřepl si do písku k ostatním. „Tady opravdu dávají lišky dobrou noc,“ prohlásil zamyšleně. „Nejsem si vůbec jistý, jestli bych tu chtěl také ztroskotat.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>6. Dokud lano nepraskne</strong></p>
<p>Druhého dne za úsvitu, po noci značně neklidné díky krabům, kteří se vytrvale pokoušeli dostat dovnitř chýše, naši přátelé nasedli do létajícího člunu a vyrazili za nalezištěm perel. Sandymu, <emphasis>Úplňku</emphasis> ani <emphasis>Otvírači škeblí</emphasis> sice krabi v nejmenším nevadili, ale ostatní jim svými pokusy zbavit se nezvaných návštěvníků také nedopřáli příliš spánku, takže ráno byli unaveni všichni. Toto ráno se však ideálně hodilo k jejich záměru, dokonce i otevřené moře bylo dnes naprosto klidné, ani útesy chránící lagunu nezdobil obvyklý bělavý prstenec vodní pěny.</p>
<p>Podle Sandyho pokynů Biggles opatrně vedl letoun po hladině k ústí laguny, protože i když dnes nehrozily nebezpečné vlny, voda se zde prodírala úzkým úsekem se značnou silou. Sandy prohlásil, že toto je jediný otvor v bariéře útesů, a jak se střídá příliv s odlivem, vodní proud zde připomíná obrovský mlýnský náhon. Avšak Biggles bez obtíží provedl příď vodním proudem, díky tahu obou motorů a díky zanedbatelnému ponoru se hydroplán v proudu choval obratněji, než kdyby se tam ocitla klasická loď.</p>
<p>Jakmile vyjeli na otevřené moře, Sandy ukázal prstem. „Tímhle směrem,“ řekl. „Řek’ bych, ža ani nemá cenu vzlítnout. Snazší bude zůstat na vodě, ale musíme dávat bacha na útesy, v těchhle korálovejch mořích nikdy nevíš, kde na tebe ňákej vybafne.“</p>
<p>Ginger seděl obkročmo vpředu na kapotě a tato báječná jízda po modré hladině, přesně jako v závodním motorovém člunu, jej naplňovala takovou radostí, že si nahlas výskal a prozpěvoval, když se rozhlížel kolem, aby včas varoval před možnou překážkou. Čtvrt hodiny tak hladce jeli po moři, které vypadalo pořád stejně, když Sandy řekl Bigglesovi aby zpomalil, protože to místo je už blízko. Přirozeně, že místo se nijak nelišilo od okolí a jeho polohu mohl jen odhadovat s přesností na několik set yardů. Na moři i orientace s přístroji je vždy jen přibližná. Proto Biggles stáhl plyn a co nejvíce zpomalil, aby Sandy stihl změřit hloubku. Ale Sandy na dno nenarazil. „Musí to bejt někde tady blízko,“ prohlásil. „Trochu to tady projeď, co nejpomaleji.“</p>
<p>Biggles dle Sandyho přání manévroval s letounem, zatímco ostatní zaujali co nejvýhodnější pozorovací pozice a upřeně hleděli do modrozelené hlubiny, kde se mělo vynořit mořské dno.</p>
<p>„To stačí, Bigglesi, zastav motory!“ zvolal Sandy. „Nechme letadlo, ať ho volně nese proud. Nebudeme zbytečně pálit benzín.“ Pečlivě se zadíval na vzdálený ostrov a porovnal s ním jejich pozici. „Je to někde tady,“ opakoval. „Potíž je v tom, že moře je tak klidný; to obrovský vlnění bylo mnohem větší, když sem tu byl posledně. Díky tomu se bude líp potápět, ale bude těžší najít to správný místo.“</p>
<p>Biggles stáhl plyn a nechal motory jen volně běžet, takže „Scud“ zůstal zdánlivě bez pohybu ležet na čiré hladině. V naprostém tichu přešlo několik minut a všichni pozorně hleděli do hloubky pod nimi.</p>
<p>„Kdyby se na nás někdo díval, myslel by si zřejmě, že jsme se všichni zbláznili,“ nakonec se usmál Biggles. „Celá posádka létajícího člunu zarputile vyhlíží mořské dno. To musí vypadat pěkně legračně.“</p>
<p>„Snad nepochybuješ, že je to vopravdu tady?“ zamračil se Sandy.</p>
<p>„Dobrotivé nebe, to ne,“ rychle odpověděl Biggles. „Jen mi to připadalo legrační, nic víc.“</p>
<p>„Hej, co to bylo? Mám dojem, že jsem něco zahlédl,“ vykřikl Ginger. <emphasis>Úplněk</emphasis> na něj pohlédla a usmála se. „Já vidět,“ řekla, a neslyšně vklouzla do moře.</p>
<p>Ginger okouzleně sledoval, jak se dívka položila na hladinu a s tváří pod vodou bedlivě zkoumala hlubinu. Pak se náhle ponořila, vláčnými záběry paží a téměř neznatelnými pohyby nohou začala plavat dolů. Ginger ji jasně viděl, protože moře bylo tak čiré, že se zdálo, ža to není ani vzduch ani voda; ale zdálo se mu to téměř neuvěřitelné, když viděl <emphasis>Úplněk</emphasis>, jak se pod vodou chová tak přirozeně, jako by nikdy jinam nepatřila. Potopila se tak hluboko, že nyní už z ní byla jen matná silueta, kolem níž se tu a tam přehnal houf ryb. Na chvíli zcela zmizela z dohledu a Ginger si ulehčeně vydechl, když ji spatřil hladce stoupat k hladině. Její ruka se vynořila první a v ní svírala velkou škebli. Vynořila hlavu a nadechla se zhluboka s dlouhým hvízdavým zvukem, který měl Ginger v budoucnu tak dobře poznat.</p>
<p>Sandy vydal vítězný pokřik, když zahlédl škebli. „Tak tady jsi!“ volal. „Dno není víc než dvacet sáhů pod námi. Už vím, proč není vidět. Slunce je ještě nízko na obloze. Když sem to místo uviděl prvně, slunce bylo v nadhlavníku.“</p>
<p>„Ano, to zní pravděpodobně,“ souhlasil Biggles.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> hodila škebli na podlahu letounu a sama se též vyšplhala na palubu. Vzrušeně hovořila se Sandym v domorodém jazyce a živě gestikulovala.</p>
<p>„Říká, že dno pod námi stoupá jako úbočí hory,“ překládal Sandy. Pohlédl směrem, kam předtím ukazovala dívka. „Tam je to prý mělčí. Bude to, jak sem si myslel. Místo, který sem uviděl, je vrchol hory, ukrytej pod mořskou hladinou. Popojeď tam s mašinou, Bigglesi.“</p>
<p>Biggles tedy zvýšil tah motorů a vezl „Scud“ na určené místo. „Zastav tady – to stačí!“ vykřikl Sandy. „Už vidím dno. Tady je. Řek’ bych, že ne hloub jak šest, sedum sáhů.“</p>
<p>Ostatní už teď také uviděli, že má pravdu. Mořské dno bylo vidět zřetelně, přesně jak jej Sandy popsal a bylo poseto velkými polootevřenými škeblemi.</p>
<p>Sandy okamžitě přiskočil ke svému potápěčskému obleku a začal se do něj soukat. Tvářil se velmi vážně. „Potápění je velmi nebezpečná činnost,“ řekl důrazně. „Nikdy na to nezapomínejte. Na světě neexistuje pojišťovna, která by pojistila potápěče. Není třeba mluvit o tom, co by se všechno <emphasis>mohlo </emphasis>stát – tam dole je pěkná řádka věcí, na který je lepší vůbec nemyslet. Ale je jedna věc, o kerý vám teď musím říct. Jedním z největších nebezpečí, co vás tam můžou potkat, sou obrovský živý lastury, Ty potvory sou velký jak vana a váží přes půl tuny. Potíž je v tom, že se občas doširoka rozevřou kvůli potravě. Pokud do ní šlápne potápěč – je s ním amen, pokud mu nikdo jinej nepřijde na pomoc a neodřízne mu nohu. Proto sem fakt rád, že tu máme <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> a <emphasis>Úplněk</emphasis>. Jestli se něco takovýho stane, budou vědět, co dělat.“ Dal každému z nich malou potápěčskou sekyrku a chvíli s nimi hovořil v marquézštině. Oba souhlasně přikývli. Jejich tváře byly teď také vážné.</p>
<p>Algy s Gingerem už měli natrénováno, jak si pomoci s oblékáním potápěčského obleku. „Nezapomeňte na signalizaci,“ řekl Sandy když zdvihl těžkou přilbu. „Jeden signál, doufám, nikdy nebudu muset použít, a to je trhnutí čtyřikrát za sebou. To znamená táhnout, dokud se lano nepřetrhne. Znamená to bezvýchodnou situaci. Je sice šance tak jedna z miliónu, že tento signál kdy použiju, ale pokud jej zachytíte, budete vědět, že sem uvízl na dně a pak táhněte za lano, dokud se nepřetrhne. Ale nikdy netahejte, pokud vám nedám signál. Bigglesi, slyšíš to?“</p>
<p>„Ano, slyším a rozumím, Sandy,“ tiše odpověděl Biggles.</p>
<p>„Bezva. Tak jdeme na věc, zašroubujte mě,“ pokračoval Sandy a nasadil si přilbu, která po obvodu těsně dolehla na skafandr.</p>
<p>Ginger a Algy zašroubovali matice a Sandy ztěžka položil nohu obutou do potápěčských bot s olověnou podrážkou na příčku žebříku, který byl spuštěn vedle trupu letounu. Na chvíli se zastavil, když měl ještě hlavu nad vodou a usmál se přes sklo. Pak se ponořil. Algy už točil pákou vzdušné pumpy, která byla součástí výzbroje. Ginger popouštěl bezpečnostní lano.</p>
<p>Za chvíli mu náhlé povolení šňůry napovědělo, že Sandy je na dně. Kývl na <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>, který rychle spustil velký drátěný koš na škeble. <emphasis>Úplněk</emphasis> se sekyrkou v ruce ležela a upřeně hleděla do hlubiny.</p>
<p>Přešlo několik minut, pak Ginger ucítil jedno škubnutí za lano. „Vytáhni koš,“ řekl <emphasis>Otvírači škeblí</emphasis> a zanedlouho už všichni spatřili koš, obsahující tak dvacet až třicet velkých perlorodek. Podle Bigglesových pokynů je <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> vyklopil na podlahu kabiny a znovu spustil koš.</p>
<p>To se několikrát opakovalo, takže asi po hodině už byla v kabině letadla slušná hromada škeblí, umístěných tak, aby byla váha rovnoměrně rozložena. Sandy už vybral vše v nejmělčím místě a nyní se posunul o kousek dál, do hlubší vody, ale zas ne tak hluboké, aby to působilo obtíže. Chvílemi jej mohli zahlédnout, právě jak přicházel přes osvětlený korál či písek. Ginger stěží rozeznával obrysy postavy. Sandy se proti tmavému pozadí ztrácel. Dá se říci, ža to byla vlastně pořád ještě mělká voda, která měla jednu výhodu: Sandyho bylo možno vytáhnout rychle, bez nebezpečí vzniku ochromujících křečí, které vznikají při vynořování z hluboké vody. Pro potápěče to znamená velké zdržení, protože se musí vynořovat s přestávkami, aby si jeho tělo uvyklo na změnu tlaku.</p>
<p>Gingerovi se ulevilo, když obdržel signál, ža Sandy jde nahoru. Po několika minutách se už vynořila jeho hlava nad hladinu a začal ztěžka šplhat do létajícího člunu. Odšroubovali mu přilbu a sňali ji. „Nevedem si špatně, co?“ prohlásil a usmál se. „Přišel sem si kapičku oddechnout.“</p>
<p>„Jaké je to tam dole?“ ptal se Ginger.</p>
<p>„Docela fajn,“ vesele odvětil Sandy. „Je tam sice pár pěknejch srázů, kterým je lepší se vyhnout – prostě je to jako každá jiná hora. Korálový útesy se mi moc nelíbí. Některý sou moc rozeklaný a ostrý. Musím dávat bacha na pojistný lano a přívod vzduchu, aby se někde nezadrhly. Proud je strhává víc, než sem čekal. Hlídejte, aby byly pořád napnutý, jinak se strašně lehko zamotají mezi útesy.“</p>
<p>Sandy zůstal v těžkém potápěčském obleku a jak předtím řekl, chystal se znovu pod hladinu. „Ještě jedna taková várka a nebudeme už moct vzít na palubu další škeble,“ poznamenal. „Hlídej počasí, <emphasis>Otvírači škeblí</emphasis>. Poznáš, kdy se začíná zhoršovat. Nemůžeme riskovat, že nás překvapí bouřka.“</p>
<p>Obloha však zatím ani v nejmenším nenapovídala, že by se mělo počasí měnit. Moře bylo zcela klidné a po krátkém odpočinku Sandy vstal a pustil se opět do práce.</p>
<p>Uplynulo tři čtvrtě hodiny a těm v letounu se zdálo, že je to celá věčnost. Biggles poznamenal, že Sandymu to určitě připadá ještě delší. Ale pod vahou utěšeně přibývajících škeblí se „Scud“ nořil o poznání hlouběji do moře.</p>
<p>„Už toho stačí, jsme plní,“ řekl nakonec Biggles, když pohlédl na úctyhodnou hromadu škeblí. „Mám spíš dojem, že je nákladu až moc.“</p>
<p>„Jsme moc těžcí?“ znepokojeně se zeptal Ginger.</p>
<p>„Kdyby se rozfoukalo, byli bychom v pěkné šlamastyce. S tímhle nákladem nedostanu letoun do vzduchu, takže mám dojem, že si trochu zahráváme. Naštěstí počasí vypadá docela stabilně,“ dodal, když se rozhlédl po obloze.</p>
<p>„Sandy se vynoří každou chvíli,“ ohlásil Ginger a držel zlehka v ruce pojistné lano, aby cítil očekávaný signál.</p>
<p>Uplynulo několik minut, ale žádný signál nepřišel.</p>
<p>„Už je to dlouho, co naposledy poslal nahoru koš,“ nakonec poznamenal Ginger.</p>
<p>Nikdo mu neodpověděl. Minuty pomalu ubíhaly. Biggles pohlédl na hodiny na palubní desce. „Už je dole přes hodinu,“ řekl po chvíli.</p>
<p>„Zdá se, že se pohybuje. Cítím lehký tah za lano,“ ohlásil Ginger. „Vypadá to, že neuvízl v té velké lastuře, to by se nemohl pohybovat.“</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> ležela a upřeně hleděla přes bok do vody. Už pěknou chvíli mlčela. Náhle vytasila z pod <emphasis>pareu </emphasis>dlouhý nůž, stiskla ho mezi zuby a vklouzla po hlavě do moře. Začala rychlými tempy zabírat.</p>
<p>Ginger tázavě pohlédl na Bigglese.</p>
<p>Biggles pokrčil rameny. „Doufám, že dobře ví, co dělá,“ řekl. „Zpropadeně! Vrací se a má pěkně naspěch,“ vzrušeně prohlásil Ginger. <emphasis>Úplněk</emphasis> doslova vyskočila z vody na palubu létajícího člunu. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Fek</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>hlasitě křičela. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Velký feke</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Fek</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>. </emphasis>Proboha! To znamená chobotnice!“ zděšeně volal Ginger. Zbledl hrůzou. „Co teď? Zkusíme ho vytáhnout?“</p>
<p>„Říkal netáhnout, dokud nedám signál,“ prohlásil Biggles pevným hlasem.</p>
<p>„Andie bojovat s <emphasis>fek</emphasis><emphasis>e,</emphasis><emphasis>“ </emphasis>řekla <emphasis>Úplněk</emphasis> krátce. „Já ne bojovat – zachytila se do lana.“</p>
<p>„Nepřestávej pumpovat vzduch, Algy,“ řekl Ginger a chopil se lana. Ale lanem nehnul ani o píď, bylo napjaté jak struna a lehce se chvělo.</p>
<p>„To je strašná situace. Nemůžeme něco dělat?“ těžce oddychoval Algy, který vytrvale pumpoval.</p>
<p>„Nechme mu ještě chvíli. Možná to zvládne sám,“ řekl s pobledlou tváří Biggles. „Kdyby chtěl, abychom jej vytáhli, vyslal by signál.“</p>
<p>„Možná nemůže, třeba nemá ruce volné,“ upozornil Ginger. „Počkat!“ nařídil Biggles.</p>
<p>Na minutu zavládlo hrobové ticho. Ginger stál jako socha a v ruce držel lano.</p>
<p>„<emphasis>Otvírači škeblí</emphasis>, skoč do vody a podívej se, co se tam děje.“ požádal Biggles.</p>
<p><emphasis>Otv</emphasis><emphasis>íra</emphasis><emphasis>č škeblí</emphasis> bezeslova pustil šňůru od drátěného koše a vytasil nůž. Chystal se skočit do vody, když tu jej zastavil Gingerův výkřik. „Tahá za lano!“ volal. „Jedna-dva-tři … <emphasis>č</emphasis><emphasis>tyři</emphasis><emphasis>. </emphasis>To znamená táhnout dokud se nepřetrhne lano.“ Ohnul se a vší silou zatáhl, bezvýsledně. Jakoby na laně visela celá korálová hora. „Bigglesi! <emphasis>Otvírači škeblí</emphasis> – pomozte mi!“ křičel.</p>
<p>Přiběhli mu na pomoc, ale ani všichni tři nepovytáhli lano o jediný palec.</p>
<p>„Bože! Vždyť přetrhneme vzduchovou hadici, jestli zabereme ještě víc,“ chraptivě křičel Biggles. „Pumpuj dál, Algy. A my všichni naráz – <emphasis>teď</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Zavěsil se plnou vahou na lano, až pod jejich tahem z lana začala odkapávat voda. Ale nepovolilo ani o píď.</p>
<p>„Nemá to význam. Drží ho to dole,“ drtil Biggles mezi zuby. „Zkusíme to ještě jednou. <emphasis>Úplňku</emphasis>, pojď nám pomoci táhnout!“</p>
<p>Všichni čtyři teď viseli na laně a táhli, až z nich stékaly stružky potu a stroj se výrazně naklonil na stranu. Ale lano jako by bylo připoutáno k samému mořskému dnu. Nepohnulo se.</p>
<p>Biggles se narovnal a olízl si oschlé rty. „Signalizoval nám, že máme táhnout, dokud lano nepraskne,“ řekl změněným hlasem. „Dobrá, tak já ho buď vytáhnu, nebo to lano opravdu přetrhnu. Je to jeho jediná šance.“ Uchopil pojistné lano a obtočil ho kolem dvou ocelových středových vzpěr. „Drž lano tam, kde jsi, Gingere,“ řekl úsečně. „Zakryj si tvář pro případ, že by se přetrhlo a volný konec tě zasáhl. Dávej pozor, ať nepřepadneš přes bok. Jdeme na věc. Teď anebo nikdy.“ Rychle usedl na místo pilota. Oběma rukama uchopil páku plynu. Pravidelné pokašlávání motorů se změnilo v hrozivý řev. Stroj se zhoupnul vpřed a pojistné lano se napjalo jako tětiva gigantického luku. Létající člun se hrozivě naklonil pod obrovskou tíhou, až se konec křídla ponořil pod hladinu, a pak začal na vodě pomalu opisovat oblouk.’</p>
<p>„Jaký dáváš záběr?“ křičel Ginger.</p>
<p>„Poloviční tah.“</p>
<p>„Lano se nehýbe. Přidej.“</p>
<p>„Potopíme člun.“</p>
<p>„Ne – <emphasis>přidej!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Řev motorů přešel v hromové burácení.</p>
<p>„Hýbe se – opravdu jde nahoru!“ vykřikl Ginger.</p>
<p>Biggles na chvíli zvýšil na plný tah. Motory ohlušivě řvaly a letoun poskočil jako mladý kůň, když poprvé pocítí pobídnutí ostruhou. Moře se změnilo v obrovský vír zčeřené vodní pěny.</p>
<p>„Jde nahoru!“ znovu vykřikl Ginger a doslova visel na laně. Táhl za lano veškerou silou, až mu vystoupily žíly na propoceném čele.</p>
<p>Biggles stáhl plyn a přiskočil mu na pomoc. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> se také chopil lana. „Teď zabereme všichni naráz!“ zvolal Biggles. „Hééj…“</p>
<p>Kousek po kousku začalo lano, z něhož crčela voda, vystupovat z moře. „Tam na konci není jen Sandy,“ prohlásil pevně Biggles. „Díky bohu, že je to úplně nové lano. <emphasis>Otvírači škeblí</emphasis>, připrav se s mačetou.“</p>
<p>Neuvěřitelně pomalu, stopu za stopou, se vynořovalo lano z hlubin. Hydroplán ležel, díky jednostrannému zatížení, téměř na boku.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> klečela a hleděla do vody. Náhle vyskočila na nohy. „Andy, on už tu,“ vykřikla. „On tu s <emphasis>fek</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Sevřela nůž pevně v ruce a divoce vycenila zuby, jako zvíře, které se chystá k boji s nepřítelem, kterého až příliš dobře zná.</p>
<p>Dlouhé chapadlo se vynořilo nad hladinu a hrozivě se kývalo a svíjelo. Ginger sebou trhnul, když mu zasvištělo vzduchem těsně nad hlavou.</p>
<p>„Nevšímej si toho; nepovoluj tah!“ křičel Biggles.</p>
<p>„Stahuje nás to do vody,“ zvolal Ginger.</p>
<p>„Táhni dál!“ znovu zakřičel Biggles. „Už je tady. Ta bestie ho drží. Drž to lano.“ Biggles pustil lano, popadl domorodcovu mačetu a začal divoce sekat do čehosi těsně nad hladinou.</p>
<p>„Pozor, ať nepřetneš lano!“ volal Ginger.</p>
<p>Biggles neodpověděl. Několik chapadel vyplulo nad hladinu, stále se křečovitě svíjela a rozvíjela jako klubko hadů. Další se vynořilo a ovinulo okolo trupu, stroj se povážlivě nahnul a téměř převrátil. Biggles chapadlo přeťal jedním mocným úderem a ostří mačety se zaseklo hluboko do překližky vyztužující trup letadla. S námahou vytrhl mačetu ven a sekal dál. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> i <emphasis>Úplněk</emphasis> zuřivě sekali svými noži skoro už ponořeni ve vodě, což bylo obzvlášť nebezpečné. Ginger visel celou vahou na laně. Když se nahnul dopředu, aby viděl, jak se situace vyvíjí, zahlédl hrozivě se blýskající oči, velké jako talíře. Spatřil Bigglese, jak vytasil svoji automatickou pistoli a začal pálit mezi ty oči, výstřel za výstřelem, dokud nevyprázdnil zásobník.</p>
<p>Ginger náhle přepadl naznak, jak sebou člun prudce trhnul, když se lano odlehčilo. Uviděl hromadu šedavě zbarveného masa, jak odplouvá po hladině spolu s kusy useknutých chapadel. Na chvíli se zděsil, že Sandy je také pryč. Pak ale zahlédl, jak se potápěčská helma objevila nad vodou, když Biggles spolu s <emphasis>Úplňkem</emphasis> v předklonu táhli Sandyho nahoru. Ten padl bezvládně na okraj.</p>
<p>„Sundejte mu přilbu!“ křikl Biggles a odběhl do pilotní kabiny. Motory zařvaly a „Scud“ se pomalu rozjel po hladině.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Mako </emphasis>dodělat <emphasis>fek</emphasis><emphasis>e,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Úplněk</emphasis> ukazovala do moře, kde se náhle objevilo několik žraloků, kteří se rvali o zbytky chobotnice. Ale Ginger tomu nevěnoval pozornost. Třesoucími se prsty sundával přilbu z bezvládného těla. Objevila se Sandyho popelavá tvář, po které stékaly strůčky krve. „Je mrtvý!“ vykřikl.</p>
<p>Algy odběhl do kabiny a vrátil se s polní lahví brandy. Nalil trochu nápoje mezi Sandyho zsinalé rty.</p>
<p>V tuto chvíli se už „Scud“ řítil k vjezdu do laguny rychlostí nepříliš vzdálenou letové. Několikrát se také skutečně od hladiny na několik palců odlepil. Biggles nepovolil rychlost ani když projeli otvorem v útesech na klidnou hladinu laguny a zastavil stroj až v přístavišti. Pak vypnul motory a pomohl ostatním přenést Sandyho na břeh.</p>
<p>Když jej položili na svažující se pláž z korálového písku a drobných lasturek, otevřel oči a podíval se na modrou oblohu pohledem, na který Ginger nikdy nezapomněl. „Zachránili ste škeble v pořádku, doufám…“ slabě zašeptal.</p>
<p>„Kruci, ty starej mamonáři! To víš, že ano,“ trochu se Bigglesovi zadrhl hlas. „Máme tebe a to je jediná podstatná věc. All right, chlapci; pojďme z něj sundat ten potápěčskej mundůr. Cítíš se dost dobře na to, abychom ti jej sundali?“</p>
<p>„Jasně. Sem jen kapičku vodřenej, to je vše.“</p>
<p>Jak ostatní pak uviděli, Sandy nebyl odřený „kapičku“, ale doslova od hlavy až k patě. Živě krvavé pruhy byly všude tam, kde se o něj příšera ovinula svými chapadly. Avšak nebyl vážněji zraněn a brzy se už mohl posadit a usrkávat whisky aby ho, jak říkal, dala trochu dohromady.</p>
<p>„Well, předpokládám, že tohle je konec našeho výletu,“ řekl Biggles.</p>
<p>„Pročpak?“ opáčil Sandy. „Nic takovýho. Tohle je prostě součást každodenní potápěčský rutiny.“</p>
<p>Ginger se na něj nedůvěřivě zadíval. „Tím chceš říct, – že bys tam dolů šel zas?“ nevěřícně se zeptal.</p>
<p>„Zaručeně. Budu se tam cítit bezpečnějc než dřív.“</p>
<p>„Jak jsi na to, k čertu, přišel?“ zeptal se Algy.</p>
<p>„Protože tam dole už nebude žádnej další takovej chlapík jako tenhle. Určitě to byl pán dost velkýho území. Jestli jste ho zabili, což jste museli udělat, bude to tam dole tak bezpečný, jako zrovna tady. Tyhle obří chobotnice, to sou opravdoví králové oceánu; ostatní vodní tvorové to vědí a drží se stranou.“</p>
<p>„Žraloci se postarali o zbytek,“ oznámil mu Ginger.</p>
<p>„To se ví,“ ušklíbl se Sandy a ztěžka se postavil na nohy. „Vlastně to byla moje chyba. V útesu bylo něco jako hluboká puklina. Moc se mi to tam nelíbilo, obzvlášť protože kolem nebyly žádný malý ryby nebo chobotničky. Těchhle malejch potvůrek potkáš všude spousty, nejsou nebezpečný, jen se prohánějí po kamenech jako velcí pavouci. Zdálo se mi divný, že všechny zmizely. Ale v tý díře bylo několik velkejch škeblí, tak sem to zkusil. Vlastně jsem měl z pekla štěstí, protože první chapadlo se mi ovinulo kolem přilby. Došlo mi, vo co de, a protože sem nebyl v takový situaci poprvé, zvedl sem ruce, aby mi je chapadla nepřivinuly pevně k tělu. Udělal sem proklatě dobře, protože hned další chapadlo mířilo kolem mýho pasu. Kdybych neměl volný ruce, bylo by se mnou amen, ale takhle sem mohl bojovat. Potyčka trvala aspoň dvacet minut. Mně to připadalo jako hodiny. Viděl sem, jak se na mne ta věc z jeskyně dívá. Používal na mne jenom čtyři ramena, takže sem myslel, že se ostatníma drží na skále. Nemělo cenu signalizovat, abyste mě vytáhli, dokud se držel čtyřma. To by s ním asi pohnul tak akorát křižník. Ale vodhad sem, že pokud se mi podaří uříznout jedno až dvě chapadla, bude muset zapojit další do boje a tím se oslabí jeho ukotvení. Nejvíc sem se bál, že se do chapadel zaplete vzduchová hadice – to by byl konec. Naštěstí ste ji drželi pořád napnutou, jak sem říkal. Tam dole na dně zuřil neobvyklej zápas – já a ta potvora. Podařilo se mi useknout konce dvěma chapadlům a viděl sem, jak na mne vzal další dvě. V tu chvíli sem měl chuť už už vyslat signál, abyste mě vytáhli, ale chtěl sem si bejt jistej. Slábnul sem a on to věděl. Pořád si mě zkoušel přitáhnout. Viděl sem ty jeho voči. Nedovedete si představit, jaký pokušení to bylo, přijít blíž a vrazit nůž mezi ně; byl sem tou myšlenkou úplně posedlej, ale byla by to jistá smrt. Každou chvíli ta bestie vystříkla mračno inkoustový tekutiny, takže sem pak neviděl ani chapadla, ani nic jinýho. Nakonec mě začal tlouct těma ramenama, byly to strašný rány. Moje ruce byly jako z olova, jak sem je pořád držel nahoře. Pak zachytil moji levou ruku a přitáhl mi ji k tělu. Věděl jsem<emphasis>, </emphasis>že je jen otázka času, než polapí i tu druhou. Mezitím se mu podařilo si mě přitáhnout jen na pár yardů. Tak jsem čtyřikrát trhnul za lano. A to je všecko, co si pamatuji.“</p>
<p>Biggles se zhluboka nadechl. „Bylo to o vlásek,“ řekl. „Nelíbí se mi představa, že bys tam dolů šel zas.“</p>
<p>„Stačí mi den odpočinku a budu zase jako rybička,“ prohlásil Sandy. „Proč se plašit, tam dole na dně leží jmění a to přece stojí za trochu riskování.“</p>
<p>„Well, pro dnešek to zabalíme a uvidíme, jak ti bude zítra,“ rozhodl Biggles. „Co uděláme s těmi všemi škeblemi?“</p>
<p>„Odnoste je na západní stranu ostrova a rozložte je na pláži nad čárou přílivu. Za den za dva se budeme moct jít podívat, jaký sme našli štěstí. Nic na světě není tak vzrušující jako otevírání škeblí, když víte, že v každé se může skrývat malé bohatství.“</p>
<p>„Jasná věc,“ souhlasil Biggles. „Nejdřív něco zakousneme k obědu a pak, zatímco ty si odpočineš, postaráme se o škeble.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>7. Úžasný objev</strong></p>
<p>Sandy byl poraněn více, než zpočátku připouštěl a trvalo to dva dny, než se cítil schopen opět se potápět. Ostatní byli tak vyděšeni tou příhodou, že byli napůl rozhodnuti se vším skončit, ale Sandy o tom nechtěl ani slyšet. Trval na tom, že teď, když už tam není ta obrovská chobotnice, není se čeho bát. Ostatní nakonec ustoupili, takže třetí den přijeli po moři na to místo. Sandy se několikrát potopil, ale před obědem už pocítil známky vyčerpání. Biggles rozhodl odložit další potápění na následující den, nebylo třeba zbytečně spěchat. Sandy připustil, že už téměř vyčistil mělkou oblast a v budoucnosti bude nezbytné, aby postupně pracoval v stále větší hloubce, jak se bude pohybovat dolů po svazích podmořské hory. Ne že by zamýšlel potápět se skutečně hluboko. Upřímně všem přiznal, že práce v hloubkách jsou nad jeho síly a schopnosti, navíc do nich neměl nejmenší chuť. Zároveň zdůraznil, že to nebude ani třeba, protože kdyby už nasbírané škeble vydaly alespoň tolik, kolik jsou ty nejstřízlivější odhady, bylo by snazší i bezpečnější vložit část výtěžku na vybavení škuneru se zkušenou posádkou a najmout japonské potápěče. Tito experti pocházejí ze Čtvrtečních ostrovů blízko australského pobřeží, což je skutečné centrum těch nejlepších potápěčů na světě. Oni sami by mohli jen dozírat na postup operací a používat hydroplán člun zároveň k udržování spojení s Tahiti. Jejich činnost by pak sice nebyla tajemstvím, ale to by už tak nevadilo. To nejlepší by už z naleziště sklidili a nebyl by žádný důvod dále se vystavovat nebezpečí. S tímto rozumným plánem ostatní nemohli než souhlasit.</p>
<p>Když se tak po hladině blížili k ostrovu s tím, že práce je pro dnešek u konce, Sandy náhle zvedl hlavu a usmál se: „Vážení, víte co vám řeknu?“ vykřikl. „Pojďme tohle odpoledne prozkoumat, co jsme ulovili první den. Ústřice už budou mrtvé, takže kromě smradu, kerej nebude vůbec příjemnej, to půjde snadno.“</p>
<p>Ginger nadšeně přitakal. „To zní jako dobrý nápad.“ řekl.</p>
<p>„Prázdný škeble navršíme na hromadu na pláži, až je vyčistíme. Škuner je pozdějc vyzvedne,“ pokračoval Sandy. „Mají docela slušnou cenu, tak proč se jich zbavovat. Koneckonců, pokud to s perlama moc nevyjde, budeme vděčný i za škeble.“</p>
<p>Všichni souhlasili a tak po rychlém obědě všichni vyrazili na západní stranu ostrova, což nebylo příliš daleko. Tam byly vylovené škeble rozházené, aby shnily.</p>
<p>Sandy i oba Polynésané se nahlas rozesmáli, když uviděli výraz odporu ve tvářích ostatních, jak se blížili k mrtvým škeblím. „Je dobře, že vítr odnáší zápach nad moře; kdyby se tu hromadil nebo vítr foukal na opačnou stranu, poznali byste, co je to pořádně odporný smrad,“ řekl s úsměvem Sandy. Pak se mu ale náhle úsměv vytratil z tváře a starostlivě se zamračil.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal se Biggles, který jej sledoval.</p>
<p>„Jen mě tak napadlo,“ opáčil Sandy, a nerozhodně potřásl hlavou. „Víš nejsem si jistej, jestli bylo moudrý nechat ty škeble takhle shnít. Ten zápach je cítit na moře dvacet mil a ten, kdo ho už cítil, nikdy nezapomene, co to je.“</p>
<p>„Ty myslíš, že – Castanelli by to mohl ucítit?“</p>
<p>Sandy přikývl. „Ano.“</p>
<p>„A v tom případě by mu stačilo jen jej sledovat, aby našel místo, odkud vychází.“</p>
<p>„Na to vem jed.“</p>
<p>„Hm, jo je škoda, ale teď s tím už nic nenaděláme. Už se to nesmí opakovat. Příště otevřeme škeble a zakopeme zbytky hned, jak skončíme.“</p>
<p>„Přesně, to bude nejlepší.“</p>
<p>Sandy nesl kbelík s prázdnou plechovkou od sucharů. Když došel ke škeblím, naplnil kbelík mořskou vodou a pečlivě pozorován ostatními začal s prací. Jednu za druhou zvedal škeble, každou podržel nad kbelíkem, prstem prohmatal vnitřek a vyškrábnul zbytky mrtvé ústřice do kbelíku. Prázdné házel na jednu stranu a <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> je tam rovnal do úhledné hromádky. Takto otevřel skoro čtyřicet škeblí, každou z nich odhazoval se zklamaným zavrčením, až nakonec vydal divoké výsknutí a vítězně v ruce držel malý bílý předmět, který jako by plápolal skrytým plamenem. Byl velký asi jako drobný oblázek. „Tak tady je číslo jedna,“ prohlásil a malá perla šla z ruky do ruky. „Teď sme protrhli smůlu a povedem si líp.“</p>
<p>„Jakou má tahle cenu?“ zeptal se Ginger.</p>
<p>„Zakroutil bych kupci nosem, kdyby mi za ni nabízel míň než pět set liber.“ dušoval se Sandy.</p>
<p>„Tímhle tempem to tedy potrvá, než naplníš ten slibovaný klobouk,“ vmísil se s úsměvem Biggles.</p>
<p>„Jen tak nepospíchej,“ vážně odvětil Sandy. „V tyhle hře nikdy nevíš, co tě čeká v následující chvíli. Můžeš otevřít tisíc škeblí a nenajít ani tu nejmenší perličku a pak klidně najdeš šest za sebou. Moc bych se divil, kdybychom v téhle várce nenašli jednu nebo dvě opravdu velké perly.“</p>
<p>Jakoby na potvrzení jeho slov hned následující škeble vydala pět malých perel – ne moc hodnotných dle Sandyho, ale byl to alespoň určitý výsledek. A tak práce pokračovala.</p>
<p>Vzrušení dostoupilo vrcholu, když Sandy náhle zvedl hodně velkou perlu ve tvaru srdce. On sám byl snad nejvíce u vytržení. „To je přece zážitek,“ nadšeně volal. „Jednoho dne bude zdobit korunu nějaké královny nebo princezninu čelenku, a když ji v novinách uvidíte na fotografii, uvědomíte si, že právě vy ste jí pomohli z mořského dna. Ta perla má cenu pět tisíc liber, na to dám krk.“</p>
<p>„Je krásná,“ vydechl Ginger.</p>
<p>„Už nikdy nebude vypadat tak krásně jako v tuto chvíli,“ smutně podotkl Sandy.</p>
<p>Jak práce pokračovala, hromádka perel v kbelíku stále narůstala a prázdné škeble tvořily nablízku velkou mohylu. Když prohlédl a odhodil poslední škebli, celkový výsledek snažení byl pět velkých perel značné hodnoty, devatenáct střední velikosti, jedna dvojitá, čili dvě perly „srostlé“ dohromady, a dvě plné hrsti drobných perliček nevelké hodnoty.</p>
<p>„Myslím, že je to dobrý výsledek, nemůžeme si stěžovat,“ uspokojivě konstatoval Sandy. „Jestli tahle troška nevydá za dvacet tisíc liber, tak sním vlastní klobouk.“</p>
<p>„Co jsou zač ty pěstované perly, o kterých se teď tolik píše?“ zeptal se Ginger. „Slyšel jsem, že je Japonci pěstují na takových zvláštních farmách. Vkládají do škeblí zrnka písku nebo něco podobného, co způsobí, že škeble začne vylučovat perleť a vytvoří perlu.“</p>
<p>„Pchá!“ Sandy se znechuceně ušklíbl. „Neříkej mi o pěstovaných perlách. Ty se s opravdovými vůbec nedají srovnat. Brzy si jich budeš moct koupit v každém obchoďáku deset kusů za penny.“</p>
<p>„A co je na nich špatného?“</p>
<p>„Nic moc, když je poprvé vytáhneš ze škeble. Ale sou rostlý příliš rychle a jako většina věcí dělaných ve spěchu, nemají velkou životnost. Postrádají ten neopakovatelný vnitřní oheň pravých a často se olupují. Perla se skládá z mnoha slupek, jako cibule, víš.“ Zatímco Sandy mluvil, jeho prsty prohledávaly břečku na dně kbelíku a hledaly ty perly, které mohly uniknout pozornosti.</p>
<p>„U všech všudy! Teď jsem si na něco vzpoměl,“ vykřikl Ginger.</p>
<p>„Na copak?“ zeptal se Biggles. „Na tu škebli, kterou <emphasis>Úplněk</emphasis> vylovila, když se poprvé potopila. Nechal jsem si ji na památku. Položil jsem ji tam u toho stromu a dočista na ni zapomněl. Skočím pro ni.“ Rozběhl se k palmě, na kterou ukázal, a vrátil se v ruce s pootevřenou škeblí. „Moc nevěřím, že tam něco bude,“ nedůvěřivě si měřil škebli, která byla oproti ostatním dost malá a místy jakoby porostlá bradavicemi. Zvenčí byla poseta drobnými lasturkami a zjevně byla dosti stará. Usedl na písek a ponořil prsty do kaše, která ještě před několika dny byla živá ústřice. Náhle ztuhnul a rozhlédl se po ostatních. Doširoka otevřel oči. Zbledl ve tváři a zrychlil se mu dech.</p>
<p>„Vidíš – tohle to s tebou udělá, když narazíš na první,“ řekl Sandy.</p>
<p>Ginger pomalu vytáhl prsty a v nich držel mimořádně velkou okrouhlou perlu, velikosti duhové kuličky na hraní. Nebyla bílá, ale růžová a jak tak ležela v jeho chvějící se dlani, blýskala se tajuplným svitem, jako by byl do ní vdechnut život.</p>
<p>Zavládlo ticho, které přerušil až Sandy. „Ježkovy oči!“ vydechl a pobledlý fascinovaně zíral na perlu, která jakoby jej přitahovala magickou silou. „Už sem v životě pár perel viděl a byly mezi nima krásný kousky, ale takovouhle sem ještě nikdy neviděl. Tenhle drobeček vyvolá pěknej poprask, až se dostane do Paříže.“</p>
<p>Ginger odhodil škebli stranou a chystal se něco říci, když tu <emphasis>Úplněk</emphasis> tiše vykřikla. Hleděla přitom na škebli, která se pádem ještě více pootevřela. Ostatní na ni také pohlédli a uviděli, jak se něco růžově třpytí mezi rozevřenými polovinami škeble. V tichu, přerušovaném jen šelestěním palmových listů, ji Ginger zdvihl a pomalu vytáhl druhou narůžovělou perlu. Položil ji na dlaň levé ruky vedle té první. Obě tvořily dokonalý pár.</p>
<p>Sandy nebyl schopen slova. „Jen se na ně podívejte!“ řekl se sevřeným hrdlem. Pak znovu, „Jen se podívejte a, říkám vám, dívejte se dobře, protože teď se díváte na něco, co už nikdy v životě neuvidíte – ani kdybyste žili milión let. Buďte si jistí, že muži v této oblasti lovili perly celé roky, někteří přes půl století, a nikdy přitom nespatřili něco takového. Není na světě mnoho lidí, kteří kdy viděli perlu této třídy, a což teprve dvě. Mám z toho takový zvláštní pocit…“</p>
<p>„Teď může mít každý z nás jednu.“</p>
<p>„Každý jednu?“</p>
<p>„Jednu my a druhou <emphasis>Úplněk</emphasis>.“</p>
<p>„Cože!“ Sandy se téměř zalknul. „Rozdělit takovýhle pár? To nemůžeš. To by byl zločin. Tyto dvě perly se společně zrodily a musí navždy zůstat spolu. Copak si neuvědomuješ, co to znamená mít pár – no, možná si to fakt neuvědomuješ. Každá z těchto perel samotná má cenu deset tisíc liber, ale pokud jsou v páru, můžeš žádat, kolik chceš. Králové by dali do zástavy svá království.“</p>
<p>„Ano, myslím, že by měli zůstat pohromadě,“ souhlasil Biggles.</p>
<p>„A co <emphasis>Úplněk</emphasis>?“</p>
<p>Děvče sešpulilo rty. „Já nechtít,“ řekla prostě. „Vy mi třeba koupit červené korále u Lo Singa.“</p>
<p>„To se ví, že koupíme,“ souhlasil Sandy.</p>
<p>„Ty jí chceš dát lacinou šňůru barevných korálků za <emphasis>takovouhle </emphasis>perlu?“ rozhořčeně křičel Ginger.</p>
<p>„Ona jim dá přednost. Sama to řekla a myslí to <emphasis>vážně.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„No ale to mi připadá jako pořádná lumpárna,“ bručel Ginger.</p>
<p>„Já spokojená,“ vesele volala <emphasis>Úplněk</emphasis>. „Já moc ráda korále.“</p>
<p>„Dobrá, když to říkáš ty,“ neochotně se vzdával Ginger. „Prostě si vybereš vše, co budeš chtít z celého Lo Singova obchodu, až se vrátíme zpátky na Rutuonu a tihle vydřiduši to pěkně zaplatí.“</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> nadšením zatleskala. „Moc parfémů a moc pudřenek,“ volala.</p>
<p>Ginger se díval zděšeně, ale Sandy se jen ušklíbl. „Jen počkej a uvidíš, jak vyjde z toho krámu,“ pochechtával se. „Bude příšerně nalíčená a napudrovaná a bude vonět jako celá parfumerie a pár dní si bude hrát na velkou nóbl dámu. Pak si půjde zaplavat a na všecko zapomene.“ Povstal. „Bude načase vyrazit na cestu zpět,“ řekl. „Celkem by mi bodl šálek čaje, abych spláchl tenhle zápach z krku. Je taky potřeba najít bezpečné místo pro tyhle perly. Není prozíravé nechávat je na palubě „Scudu“ dokud budeme pracovat, tam by se mohlo leccos přihodit.“</p>
<p>Kráčeli zpátky podél laguny cestou do tábora, kde ze všeho nejdřív Sandy zahrabal plechovku s perlami do sypkého písku pod výrazné, sluncem vybělené korálové skalisko. „Tam by měly být v bezpečí,“ řekl, když se vrátil k ostatním, kteří mezitím připravili čaj.</p>
<p>Po jídle se Biggles pohodlně opřel, zapálil si cigaretu a Sandy začal pokuřovat ze své dýmky. „Tomuhle teda fakt říkám úspěšnej den,“ řekl. „Ještě jeden či dva takový úlovky a máme o pohodlnej život postaráno. Jen si přeju, ať to počasí vydrží.“</p>
<p>„A taky zásoby potravin,“ vložil se Biggles. „Tenčí se příliš rychle. Nepočítal jsem se šesti žaludky, když jsem sepisoval potraviny.“</p>
<p>„Mohli bychom vylepšit jejich stav lovením ryb,“ odvětil Sandy. „Moře se jimi jen hemží. Támhle je vlasec a pár háčků, proto sem je přines. <emphasis>Úplněk</emphasis> a <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> znají druhy, které jsou k jídlu.“ Obrátil se k oběma Polynésanům. „Mládeži, skočte nalovit trochu ryb,“ požádal.</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> s <emphasis>Úplňkem</emphasis> vyskočili na nohy a chopili se rybářského náčiní.</p>
<p>„Počkejte. Půjdu s vámi,“ zvolal Ginger a přidal se k nim na pláži z jemného bílého korálového písku.</p>
<p>Ušli kus cesty a po bedlivém prozkoumání několika míst, <emphasis>Úplněk</emphasis> se nakonec zastavila u mělké zátoky, kde se korálový útes prudce svažoval do nádherné vodní nádrže. Hladinu nezčeřila ani vlnka a hejna ryb se líně míjela ve vodě průzračné jak křišťál. Mezi okrajem útesu a hladinou přírodního bazénu byl výškový rozdíl podle místa dvě až dvacet stop, ale k vodě vedlo mnoho přírodou vytvořených stupňů a schodů. Malebný obraz dokreslovala skupinka palem, z nichž jedna přesahovala daleko nad bazén, až se její dlouhé listy dotýkaly jejího věrného odrazu na hladině.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> nabodla na háček jako návnadu kousek ústřice, které zde v hojném počtu lnuly ke korálovému skalisku. Zanedlouho už vytahovala ryby z vody tak rychle, jak jen stačila nahazovat udici. Pak se rybaření chopil Ginger a hromada ryb všech tvarů, velikostí a barev, které sebou plácaly na břehu, utěšeně narůstala. „To nám už stačí,“ řekl nakonec. „Nemá význam jich více zabíjet jen pro potěšení z lovu, navíc je to spíš dřina než odpočinek. Nevím, jestli vůbec zvládnem sníst ty, co už máme.“</p>
<p>„Já plavat.“ <emphasis>Úplněk</emphasis> odhodila prut stranou a vklouzla do vody jako vydra. Ginger ji chvíli pozoroval, jak se lehce pohybuje pod vodou, jakoby spíš byla mořským živočichem než člověkem. Pak si svlékl košili. „Tohle si musím také zkusit,“ řekl <emphasis>Otvírači škeblí</emphasis>, který sbíral spadlé kokosové ořechy. Odkopl plátěné boty a vstoupil do vody. Rozhlédl se po dívce. Vlny, které vyvolal, jemně šplouchaly o korálový břeh; dno bylo zcela jasně vidět, ale po <emphasis>Úplňku</emphasis> ani stopa. Čekal tam a pocit neurčité nejistoty rychle přerostl v úzkost, protože dívka se stále neobjevovala. „Hej! <emphasis>Otvírači škeblí</emphasis>!“ zavolal stísněným hlasem. „Něco se přihodilo <emphasis>Úplňku</emphasis>.“</p>
<p>Chlapec okamžitě upustil náruč kokosových ořechů a rozběhl se k okraji bazénu a očima začal rychle prohledávat každé místo ve vodě. Tvářil se zmateně. Pak se na chvíli zadíval směrem k otevřené laguně a rozběhl se po okraji zátoky. Pečlivě přitom pozoroval hrubé korálové stěny. Známky neklidu v jeho tváři nezmírnily Gingerovu úzkost, která už pomalu přecházela v paniku.</p>
<p>Náhle se <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> zastavil a obloukem skočil do vody. Ginger doběhl na to místo jen o chvíli později. Nejdříve viděl jen zčeřená kola vln, jak se tělo <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> ponořilo; pak, jak se vlnky rozplynuly a narazily na břeh, dychtivě se zadíval po Polynésanovi. Ale ten zmizel beze stopy. Ginger tam bez pohnutí hleděl a nemohl věřit vlastním očím. Uplynula minuta… Dvě minuty… Po <emphasis>Otvírači škeblí</emphasis> stále ani stopa. Ginger už věděl, že ani Polynésané nemohou vydržet pod vodou o mnoho déle a zmocnil se jej mrazivý strach. Nikdy v životě se necítil tak bezmocně. Poběhl kus podél korálového břehu, aby lépe viděl na místo, kde domorodec zmizel, ale jediné, co spatřil, byla tmavá skvrna, jakoby tam voda byla hlubší.</p>
<p>Teď to už bylo více než pět minut od doby, co se <emphasis>Úplněk</emphasis> potopila do bazénu a on věděl, že žádná lidská bytost nemůže tak dlouho vydržet pod vodou. „Dostala ji chobotnice,“ myslel si a otřásl se hrůzou. Najednou cítil odpor k tomu překrásnému místu, kde zákeřně číhala smrt.</p>
<p>Právě se chystal rozběhnout se k ostatním, aby jim sdělil, co se stalo, když se náhle zčeřila hladina a vynořila se lidská hlava. Byla to <emphasis>Úplněk</emphasis>. Rozpustile se rozesmála.</p>
<p>„Hele, poslyš, co to má znamenat? Vyděsila jsi mne skoro k smrti,“ rozzlobeně křičel Ginger, ale přitom se mu zhluboka ulevilo.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> odpověděla dalším perlivým smíchem. „Já plavat,“ volala a rozpustile pod vodou vypouštěla bubliny.</p>
<p>„Ty nejsi holka, ale ryba,“ šklebil se Ginger.</p>
<p>Vynořil se <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>. Oba pak společně plavali ke korálovému břehu, na kterém stál Ginger. <emphasis>Úplněk</emphasis> k němu natáhla svoji hnědou ruku. „Pojď,“ řekla.</p>
<p>„Kam?“ nevěřícně se zeptal Ginger.</p>
<p>„Já ukázat.“</p>
<p>„Co mi chceš ukázat?“</p>
<p>„Dno moře. Překrásné dno moře.“</p>
<p>„Všechno vidím odtud, kde stojím,“ prohlásil Ginger.</p>
<p>„Pojď,“ řekla zase <emphasis>Úplněk</emphasis>. „Já ukážu.“</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> se připojil. „Ano, my ukážeme,“ řekl. Vytáhl se na útes a vybídl Gingera, aby se potopil. „Ty moc se nadechnout a pak jít se mnou.“</p>
<p>„Žádný strach.“</p>
<p>„Bílý muž a strach – cha.“</p>
<p>Ginger zrudl. „Nejsem žádný třasořitka,“ odfrkl. „Ukážu vám, že se nebojím.“ Zhluboka se nadechl a skočil do vody. Už se chystal zamířit zase nahoru, když si uvědomil, že <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> a <emphasis>Úplněk</emphasis> jsou mu po boku a pohybují se s takovou samozřejmostí, jako by byli někde na zemi a ne pořádný kus pod hladinou. Následoval je a viděl, že směřují k temné jeskyni asi dvacet stop pod vodou. Na nic už nečekal a vystřelil k hladině. Vytáhl se na útes a nohama pokopával ve vodě.</p>
<p>Oba domorodci se vynořili. <emphasis>Úplněk</emphasis> se bolestně zamračila. „Ty se bát,“ řekla s výtkou v hlase. „Ty pojď – moc vzduchu.“</p>
<p>„Vzduchu?“</p>
<p>„Moc vzduchu v jeskyni.“</p>
<p>„A co <emphasis>fek</emphasis><emphasis>e.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis>Žádný <emphasis>feke.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Dobrá! Tak já jdu.“ Ginger se znovu zhluboka nadechl a ponořil. Viděl, že oba jsou mu po boku a lehce plavou do jeskyně, tentokrát je následoval. Říci, že byl vystrašen, když vplouval do tmavého otvoru, je příliš slabé slovo na to, co pociťoval, ale pevně stiskl zuby a vytrvale plaval za těmi postavami, které před ním hladce klouzaly vodou. Byl už téměř na konci s dechem. Cítil, že se musí nadechnout nebo zemře, ale věděl, že teď je už příliš daleko, než aby se mohl vrátit. Jediné, co mu zbývalo bylo plavat dál a věřit, že <emphasis>Úplněk</emphasis> nelhala, když slibovala „moc vzduchu“. Strašně se vyděsil, když mu něco sevřelo paží a pokoušel se tu věc strhnout, ale byla to <emphasis>Úplněk</emphasis>, která se mu snažila pomoci. Zamířila přímo nahoru. Následoval ji a za chvíli se jeho hlava vynořila nad hladinu. Několik minut jen těžce popadal dech. Pak se rozhlédl a spatřil <emphasis>Úplněk</emphasis> a <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>, jak sedí na korálovém převisu v prostoře, jíž byla určitě jeskyně, ale jeskyně jakou by si nepředstavil ani v těch nejfantastičtějších snech. Připlaval k nim a vyšplhal se nahoru a až teprve tady si úplně uvědomil tu neskutečnou krásu okolo.</p>
<p>Jeskyně byla vlastně jen krátká chodba, která vedla do větší prostory v korálu, jejíž strop byl nad úrovní mořské hladiny. Její krása mu vyrazila dech. Byla to nádherná, pohádková sluj, celá ponořená do tak syté modři, hluboké a neskutečné, jakou dosud nikdy nespatřil. Ultramarínová hladina odrážela světlo jako modrý planoucí oheň. Kapky z jeho nohou dopadaly a rozstřikovaly se jako modré jiskry. Zprvu nemohl určit, odkud světlo přichází, pak postřehnul, že přichází podvodním tunelem a odráží se po prostupu vodou. Výsledek byl nepopsatelný. Vypadalo to, jako by bylo toto místo nasvětleno skrytými modrými reflektory. Ponořil ruku do vody; náhle se zatřpytila stříbřitou modří, jakoby nevložil ruku do vody, ale do chladného modrého plamene. Celá sluj byla tak nasycena nadpřirozeným světlem, že by jej tu nepřekvapila ani mořská víla. A skutečně, oba Polynésané vypadali spíše jako pohádkové bytosti než lidé.</p>
<p>Nějakou dobu seděl zcela nepohnutě, uchvácen pohledem, a hleděl do safírově průzračné vody, v níž se pomalu míhaly drobné rybky nad bílým pískem a nad ním se klenula duhová klenba. Přepadl jej divný pocit, že už není mezi živými na zemi a že se vznáší na modrém oblaku.</p>
<p>„Tohle je určitě to nejbáječnější místo, jaké jsem kdy spatřil,“ řekl nakonec k ostatním. Věděl, samozřejmě, že korál je tvořen skořápkami milionů drobných mořských živočichů, a že během dlouhých věků takto vznikly celé ostrovy. Připlavené věci, třeba chaluhy, jsou na ně vyvrhány vlnami, časem shnijí a vznikne první humus. Na ten je dříve či později vyplaveno semínko nebo je přinesou ptáci; rostlina vyroste, zahyne a shnije, čímž se vytvoří základ půdy pro větší rostliny. Takhle nějak tušil, že vznikl i Sandyho ostrov. Co možná nevěděl, bylo to, že po čase živočichové, tvořící korál, zahynou. Jejich obydlí ztrácejí svoji odolnost a nevyhnutelně se rozpadají. Korálové formace nemusejí být vždy pevné; zůstávají v nich dutiny, a když korál zcela vymře, postupně se zvětšují činností vody. Tyto dutiny či otvory mohou být malé, ale také mohou dosahovat velkých rozměrů. Ta, ve které se ocitl Ginger, byla mimořádně velká, mezi třiceti a čtyřiceti stopami dlouhá a asi poloviční šířky. Strop byl od vodní hladiny vzdálen asi dvacet stop a Ginger usuzoval, že celá sluj se vlastně nachází pod ostrovem; klenba opravdu nemohla dosahovat více než několik stop pod místo, kde ještě před několika minutami stál vysoko na břehu. Za těchto okolností mu bylo jasné, že by se dalo prokopat do prostory zvenčí a fakt, že vzduch, který zde dole dýchal, byl čerstvý, jej v tomto názoru utvrzoval. Ačkoli je neviděl, věděl, že v korálu musejí být trhliny, kterými sem prosakuje vzduch.</p>
<p>Nakonec se zvedl. „Mohl bych tu sedět celé hodiny,“ řekl. „Ale musíme se vrátit, nebo se budou ostatní strachovat, co se s námi stalo.“</p>
<p>Teď, když věděl celé tajemství, už se nebál. Potopil se do vody a prudce vyrazil ke vchodu, ostatní za ním, a společně se vynořili na hladinu uprostřed přírodního bazénu. „Proklatě! Musíme sem přivést ostatní,“ prohlásil Ginger, když ze sebe setřásal vodu. „Ale zatím jim o tom nepovíme; budeme to tajit, abychom je pak překvapili.“</p>
<p>Pomohl ostatním pobrat ryby a společně se vrátili do tábora. „Dali jste si na čas,“ řekl Biggles.</p>
<p>„Byli jsme si trochu zaplavat,“ lhostejně připustil Ginger.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>8. Příšery z hlubin</strong></p>
<p>Oba následující dny naši přátelé už za úsvitu vstávali a rychle přijížděli k nalezišti, aby co nejlépe využili přízně počasí, která, dle <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>, asi nebude trvat dlouho, protože se blíží období častých bouřek. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> i <emphasis>Úplněk</emphasis> souhlasili se Sandym, že v oblasti nebude už žádný další <emphasis>feke </emphasis>a často jej doprovázeli na mořské dno, aby mu dělali společnost nebo i vynesli nějaké škeble nahoru. Chovali se jako dvě děti na prázdninách. Tolik si dobírali Gingera kvůli jeho respektu k vodě, že jednou či dvakrát, když Sandy nahoře odpočíval, se odhodlal spolu s nimi potopit a zkoušel zároveň s nimi plavat do hloubky; brzy ale přišel na to, že je to mnohem těžší, než se mu zpočátku zdálo. <emphasis>Úplněk</emphasis> mu říkala, aby se nikdy nedíval nahoru, když je hluboko pod hladinou, protože vzdálenost k povrchu se vždycky zdá větší, než je ve skutečnosti a to člověka vyděsí. Tvrdila, že je lepší si představovat, že je jen těsně pod hladinou. Ale to jen přimělo Gingera, aby si to ověřil a, i když byl jen sotva třicet stop hluboko, ten pohled jej natolik vyděsil, že v hrůze chvatně vyrazil k hladině. Pod odborným vedením jeho dvou domorodých učitelů se však jeho schopnosti potápět se a vydržet pod vodou se zadrženým dechem rychle rozvíjely a tak na konci druhého dne už s nimi mohl vesele dovádět pod hladinou.</p>
<p>Ještě se naposledy potopil, pevně odhodlán překonat vlastní rekord a dostat se na hloubku čtyřiceti stop. S maximálním vypětím se ponořil a bylo mu jasné, že uspěl. Právě se obracel, aby začal zase stoupat nahoru, když koutkem oka zahlédl podivný stín, který pomalu přejel nad nakupenými bílými korály těsně pod ním. Nijak zvlášť jej to nevzrušilo, protože předpokládal, že to byl buď <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> nebo <emphasis>Úplněk</emphasis>, kteří se často k němu ve vodě nepozorovaně přibližovali a tropili si legraci. Proto se rozhlédl, aby viděl, který z nich to byl. V tu chvíli by se v něm však krve nedořezal, protože zahlédl žraloka, jak krouží sotva dvacet stop nad ním. Díval se přímo na Gingera. Nebyl to obyčejný žralok, ale mimořádně velký kus, přes dvacet stop dlouhý, se špinavě bílým zabarvením.</p>
<p>Bylo mu jasné, že je ztracen. Neměl žádný nůž na obranu a patrně by jej nebyl schopen úspěšně použít, ani kdyby nějaký měl. Nejstrašnější bylo vědomí, že bude muset stoupat nahoru vstříc té kreatuře. Dole už zůstat nemohl, protože byl u konce s dechem a dobře věděl z předcházejících pokusů, kdy žádné nebezpečí nehrozilo, že, dříve než dorazí k hladině, jeho plíce budou pálit tak nesnesitelně, jako by se měly každým okamžikem rozskočit. Zoufale se snažil být obrovskému tvoru co nejdál a začal stoupat nahoru. S příšernou jistotou k němu žralok pomalu zamířil.</p>
<p>V tu chvíli zahlédl <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> s <emphasis>Úplňkem</emphasis> jak rychle plavou dolů. Celá scéna byla tak přehledná, jako by se odehrávala na souši. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> neuvěřitelnou rychlostí plaval přímo k žralokovi. Ginger stále stoupal, ale síly jej rychle opouštěly. Jako ve zlém snu nemohl přitom odpoutat pohled od strašlivé podívané. Zřetelně viděl, jak se obrovská bestie přetáčí na záda, aby jej mohla uchvátit, jak žraloci vždy činí než se zakousnou do své oběti; viděl <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> jak se rychle přiblížil k žraločí hlavě, viděl jej zaútočit nožem a viděl i tmavou skvrnu, která vytryskla z rány. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> znovu udeřil. Žralok se mrštně otočil s mohutnými čelistmi otevřenými. Ale v tom okamžiku už byla pod ním <emphasis>Úplněk</emphasis> a vrazila svůj nůž vzhůru, přímo do žraločího břicha.</p>
<p>Ginger se z posledních sil snažil dostat nahoru a voda kolem něj už nebyla čirá, ale plná hnědavých chuchvalců, o kterých věděl, že je to krev. Dál už neviděl nic, obraz se mu rozplynul před očima a při vědomí jej držela jen strašná představa žraločích čelistí, které mu každou chvíli sevřou nohy. Na hladinu vyplul zcela bez dechu a Algy se Sandym jej vytáhli na palubu.</p>
<p>Několik vteřin jen bezvládně ležel na podlaze kabiny a snažil se lapavými dechy polapit alespoň trochu vzduchu. Chtělo se mu zvracet, byl v šoku. „Jsou už nahoře?“ vydal nakonec ze sebe s obtížemi a myslel tím <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> a <emphasis>Úplněk</emphasis>.</p>
<p>„Ještě ne,“ řekl Sandy.</p>
<p>„Ale – tam dole – je žralok.“</p>
<p>„Vím, viděli jsme ho. Oba šli hned po něm,“ odvětil Sandy.</p>
<p>„Ale on je zabije.“</p>
<p>„Toho se neboj,“ prohlásil pevně Sandy. „Jsou na takové věci odmalička připravováni. Marquésan je pro žraloka více než vyrovnaný soupeř. Výjimečně jej žralok poraní, to když ta bestie zaútočí nečekaně, ze zálohy. Když ji ale uvidí včas, vždy bych si vsadil na Marquésana. Lov žraloků je pro ně druhem sportu.“</p>
<p>„Mně to tedy jako sport nepřipadá,“ reptal Ginger a vrávoravě se postavil, aby viděl, co se odehrává ve vodě.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> se vynořila na hladinu a vyšplhala se na palubu. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Aué.</emphasis><emphasis> </emphasis>Ten <emphasis>mako </emphasis>byl zlý,“ mumlala.</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> ji po chvíli následoval a Ginger se všiml, že krvácí na rameni. „Nebesa! Kousl ho!“ volal.</p>
<p>„Ne, je jen odřený,“ rychle odvětil Sandy. „Žraločí kůže je drsná jako skelný papír – musel se o něj otřít.“</p>
<p>Oba Polynésané seděli na palubě létajícího člunu a ztěžka oddychovali. Rychle hovořili svým jazykem.</p>
<p>„Co říkají?“ zeptal se Biggles.</p>
<p>Sandy přeložil. „Ještě ho nezabili. Do boje se vložil mečoun a zaútočil na žraloka, ten začal prchat a mečoun šel po něm. Říkají, že ho přivábila krev ve vodě. Mimochodem, přísahají, že ten mečoun byl ještě větší než žralok.“</p>
<p>„Ale ti nejsou tak nebezpeční, že?“ ptal se Ginger.</p>
<p>„To bych neřekl,“ odvětil Sandy. „Neútočí sice na lidi tak často jako žraloci, ale když zaútočí – tak, to sbohem. Ten meč nenosí jen tak pro parádu. Slyšel sem nejeden příběh, jak mečoun prorazil mečem trup lodí.“</p>
<p>Ginger se tvářil nedůvěřivě.</p>
<p>„Tak ty tomu nevěříš? No dobrá, jen někdy běž a podívej se do oficiálních námořních záznamů. Mečoun jednou zaútočil na loď původem z Plymouthu, menovala se <emphasis>Fortune </emphasis>a prorazil svým mečem měděné kování, třípalcové týkové prkno a dalších dvanáct palců dubového dřeva – a <emphasis>ještě </emphasis>prorazil sud s olejem umístěný uvnitř. Jednomu britskýmu námořnímu veliteli – méno si už nepamatuju – udělal mečoun takovou díru do lodi, že musel okamžitě do přístavu a všechny pumpy nestačily čerpat vodu z lodi. Nedělej si, chlapče, o mečounech falešné představy.“</p>
<p>„V tom případě bude moudřejší zmizet,“ vložil se do hovoru Biggles. „Nelíbí se mi představa, co by nám mohla taková potvora nadělat za škodu, když uvážíme, že nás od vody dělí jen zlomek palce kovu.“ Rychle se otočil, protože se od vody ozvalo hlasité šplouchnutí. „Haló! Co se děje?“ vykřikl.</p>
<p>Všichni stáli a zírali ve směru nečekaného hluku. Nebylo tam nic, co by jeho původ objasnilo, ale rozplývající se pěna na hladině prozrazovala, že je sluch nemýlil.</p>
<p>„Podívejte!“ pronikavě zvolal Ginger.</p>
<p>Varování nebylo zapotřebí, protože to viděli všichni v letounu. Obrovský šedý žralok, možná ten, který zaútočil na Gingera, ale také možná dočista jiný, vyskočil vysoko z vody, tak vysoko, že vypadal, jako by se ve vzduchu zastavil a pak se s mohutným cáknutím ponořil zpátky do vln. Ale nebyl sám, protože jen o zlomek chvilky později se na stejném místě vynořil obrovský mečoun. Měl dobrých pětadvacet stop na délku.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Apa</emphasis><emphasis>u!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>vykřikl <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> se stopou strachu v hlase. „Jet! Rychle jet!“</p>
<p>„Radši popojedeme, Bigglesi; on si myslí, že je to nebezpečný,“ řekl Sandy. „A pokud si on myslí, že je to nebezpečný, pak na to můžeš vsadit krk.“</p>
<p>Biggles odběhl do pilotní kabiny, zatímco ostatní začali horečně uklízet nářadí a předměty, které se všude povalovaly. Sandy byl ještě v potápěčském obleku – bez přilby, protože jen odpočíval mezi potápěním, ale rychle jej sundal. Když vzhlédl, spatřil mečouna, jak se znovu vynořil, nyní jen sotva sto yardů od letounu. Mířil přímo k létajícímu člunu. „Podívejte se, všichni, on to myslí vážně,“ zvolal. „Bojím se, že už nás objevil.“</p>
<p>První motor naskočil. Po něm druhý. Ale „Scud“ sa sotva začal rozjíždět, když pocítil strašlivý úder, který jej napůl vyhodil z vody. Všichni uvnitř popadali. Horší bylo, že Biggles byl vržen přes kabinu a stroj bez řízení divoce změnil směr, než se Biggles opět dostal na své místo.</p>
<p>V tu chvíli obrovská ryba prorazila hladinu asi třicet stop od letadla. Biggles vší sílou přidal plyn a roztočil jen jeden z motorů na plný tah, aby stroj stočil směrem od nebezpečí; ale dříve než letoun stačil nabrat rychlost, přišel další zuřivý úder. Něco narazilo do trupu a pět stop meče vniklo do kabiny. Sandyho minul jen o pár palců. Meč hned zase hladce zmizel a zbyla po něm zející díra, kterou se začala dovnitř hrnout voda. Algy na ni hodil ručník a marně se pokoušel zastavit proud vody. „Řekni Bigglesovi, ať vzlétne!“ křičel. „Takhle se za pár minut potopíme.“</p>
<p>Ginger se rozběhl do pilotní kabiny. „Zvedni to rychle do vzduchu!“ volal. „V trupu je díra.“</p>
<p>„Pokouším se o to,“ odseknul Biggles.</p>
<p>Ginger viděl mečouna na hladině, jak se otočil sotva padesát stop od nich. „Jde na nás znova!“ vykřikl a tasil svoji automatickou pistoli, pálil výstřel za výstřelem do té mocné bestie. Nevěděl, zda ji zasáhl, ale to už nebylo tak podstatné, protože ,Scud’ teď uháněl rychleji, než aby mu mohla ryba stačit. Odběhl zpět do kabiny, kde panoval naprostý chaos. Přes veškeré úsilí jej zastavit proud vody stále pronikal otvorem. Podlaha už byla prakticky celá zatopená. „Řekni Bigglesovi, ať nezpomaluje,“ křikl Algy. „Pokud se nám podaří odstartovat, voda vyteče.“</p>
<p>Ginger vběhl zpátky do pilotní kabiny a popsal Bigglesovi, co se děje.</p>
<p>„Nemůžu to dostat do vzduchu,“ řekl stručně Biggles. „Zkoušel jsem to. Ale s těmi škeblemi a vodou, nejde to.“</p>
<p>„Co uděláme?“</p>
<p>„Hoďte všechno přes palubu. Nejdřív zahoďte potápěčský oblek – ten je nejtěžší.“</p>
<p>Když vběhl zpět do kabiny, pohlédl Ginger ven bočním okénkem a uviděl, že jsou ještě dobré dvě míle od ostrova. „Scud“ se řítil po hladině ohromnou rychlostí, ta ale nestačila, aby vzlétlí. „Všechno přes palubu,“ zvolal. „Vyhoďte potápěčský oblek. Je to naše jediná šance.“</p>
<p>Sandy ani chvilku nezaváhal. Odtáhl potápěčský oblek s jeho čtyřicetilibrovými olověnými botami ke kraji. Přehoupl jej a oblek zmizel ve vlnách. Hned za ním šla přilba. Pumpa, hadice, lana, všechno volné putovalo přes bok letounu do mořských hlubin. Ginger začal co nejrychleji vyhazovat ven škeble, ale <emphasis>Úplněk</emphasis> jej zarazila. „Ne!“ vykřikla. „Já jít,“ a bez sebemenšího varování jako šipka skočila do moře. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> hned za ní. „Stát – počkejte!“ vykřikl Ginger.</p>
<p>„Nemusíš se o ně strachovat,“ přerušil jej Sandy. „K ostrovu je to asi jedna míle, a to je pro ně jako nic.“</p>
<p>„Scud“, nyní odlehčený, se pomalu vznesl do vzduchu a stoupal stále lehčeji, jak z něj postupně vytékala voda a padala zpět do moře. Dříve než přeletěli nízko nad útesy, veškerá voda byla pryč.</p>
<p>Biggles zakroužil nad lagunou. Pokynul Gingerovi. „Pověz ostatním, že se potopíme, pokud přistanu na hluboké vodě.“ řekl. „Zkusím přistát blízko támhletoho písčitého jazyka a najedu co nejvíce na břeh. Vyskočte co nejrychleji, jakmile se dotknu hladiny. Čím lehčí bude stroj, tím výš jej dostanu na pláž. Pak vyhážeme ven škeble a vytáhneme jej co nejvýš.“ Ginger se vrátil k ostatním a předal jim Bigglesovy instrukce. „Všichni vyskáčeme jakmile se rychlost sníží natolik, aby to nebylo nebezpečné,“ řekl. „Dávejte pozor. Jde na přistání.“</p>
<p>Biggles vedl letoun na přistání tou nejnižší rychlostí, jakou si mohl dovolit. Ale jakmile se kýlem dotkl hladiny, voda se začala otvorem hrnout dovnitř. „Scud“ se řítil přímo proti pláži a stále více a více se nořil do moře, čímž se jeho rychlost znatelně snižovala.</p>
<p>Asi padesát yardů od pláže, kdy se stroj stále ještě pohyboval rychlostí dobrých dvacet mil za hodinu, Ginger vyskočil přes bok a při dopadu na vodní hladinu zvedl gejzír vodní tříště. Algy se Sandym jej následovali a brzy zahlédl, jak se jejich hlavy nedaleko pohupují na vlnách. „Scud“ stále držel směr a začal hladce klouzat po mělčině tvořené jemným korálovýn pískem.</p>
<p>Když dorazili k letounu, Biggles už stál po pás ve vodě ve dveřích kabiny a chvatně vyhazoval škeble. Jakmile mu ostatní přišli na pomoc, vběhl zpět k palubní desce a sérií mohutných přerušovaných záběrů motorů postupně posunoval stroj vždy o několik palců výš po písku. Když bylo z letadla vyloženo vše, co šlo, vypnul motory a šel se podívat na škodu. „Well, musíme to brát tak, že tyhle věci se v této části světa prostě tu a tam stávají…“ zafilozofoval. „Očekával jsem, že se tady mašina pěkně otluče o korálové útesy, takže jsem vzal s sebou nějaké plechy do zásoby, ale, přiznám se, že jsem nepočítal s rybou, která se bude mermomocí snažit dostat na palubu.“</p>
<p>„Meč vnikl přímo do kabiny a Sandyho minul jen o palec,“ oznámil mu Ginger.</p>
<p>„Je jasné, že v této části světa potřebuješ pancéřování,“ smál se Biggles. „Nevadí. Oprava nám zabere den práce, ale, jak doufám, nebude to nic vážného. Můžeme to opravit natolik, že se v pořádku dostaneme domů. Koneckonců teď, když je konec s lovem perel, nemáme kam spěchat.“</p>
<p>„Konec se vším! Jasně, že teď musíme domů. když jsme přišli o potápěčský vybavení,“ zklamaně bručel Ginger.</p>
<p>„Taky mi to tak připadá,“ připustil Sandy. „Doufám, že ti mladí jsou v pořádku.“</p>
<p>„Ano, už jsou tady,“ řekl mu Ginger. „Sledoval jsem je dost dlouho, když vyskočili. Kdyby se něco dělo, přiměl bych Bigglese k návratu, díra nedíra.“</p>
<p>Oba domorodci nejevili nejmenší známky únavy. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Kaoha,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>volali z vody a smáli se, jako by to vše byla jen legrace.</p>
<p>„Pro ně je to prostě běžná nepříjemnost, se kterou se člověk musí holt smířit,“ bručel si pro sebe Sandy. „Musíme se teď postarat o škeble, vyzvednout je z vody a usušit. Zítra je všechny pootvírám, zatímco vy budete opravovat letoun. Mládež mi pomůže.“</p>
<p>Biggles souhlasně přikývl. „Dobrý nápad,“ řekl. „Jestli se z těch škeblí vyklube tolik, co z poslední várky, myslím, že můžeme být s výsledkem naší výpravy spokojeni. Předpokládám, že si koupíš škuner, Sandy, a vrátíš se sem pro zbytek.“</p>
<p>Sandy se zamyšleně poškrábal na bradě. „Tím si zas nejsem tak jistej,“ pronesl. „Ne, že bych nechtěl, ale, víš, v minulosti sem měl s perlama jen samou smůlu. Vždycky přišlo něco, co mi udělalo čáru přes rozpočet. Řek’ bych, že nejdřív musíme dopravit to, co máme, domů a pak si můžem malovat další plány.“</p>
<p>„All right, ty starej sýčku,“ souhlasil Biggles. „Do zítřejšího večera už budeme zpátky na Rutuoně. Tak pojďme na věc. Vyložíme škeble na břeh, ať se můžeme zítra brzy ráno pustit do práce.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>9. Štěstěna se obrací</strong></p>
<p>Úsvit následujícího dne je všechny zastihl pilně zaměstnané prací: Biggles, Ginger a Algy pracovali na stroji – řezali kus plechu a připravovali nýty, aby zalátali díru v létajícím člunu, a Sandy spolu s <emphasis>Úplňkem</emphasis> a <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis> pilně svými noži otevírali nalovené ústřice. Oba domorodci pracovali kousek dál po pláži, kde byl složen úlovek předcházejícího dne. Každou chvíli se ozval vítězoslavný výkřik jednoho z nich nebo Sandyho, oznamující nález další perly. Tak příjemně plynul celý den. Dříve než se začala vytrácet modř oblohy, byl „Scud“ k Bigglesově spokojenosti opraven a zbývalo už jen několik neotevřených škeblí. Výtěžek perel už nebyl tak bohatý jako první den, což bylo způsobeno tím, že ačkoli to byl úlovek za dva poslední dny, nebylo to už tolik škeblí; Sandy totiž musel pracovat ve větší hloubce a lov se tím zpomalil. Navíc musel častěji na hladinu za odpočinkem. Nicméně tvrdil, že i dnes je to velmi slušný výdělek a ačkoli se už nezmiňoval o svém slibu naplnit perlami svůj klobouk, určitě jich bylo dost, přidáme-li i drobné perličky, aby z poloviny ten klobouk naplnily. Byl připraven pokračovat v operacích v novém potápěčském obleku, budou-li ostatní s tímto záměrem souhlasit. Biggles slíbil, že o tom bude vážně uvažovat, protože, jak zdůraznil Ginger, nebyl tady žádný důvod, proč by neměli po obnovení vybavení a zásob pokračovat.</p>
<p>„Co kdybyste skočili nalovit ještě pár ryb na večeři?“ navrhl Sandy, když ukrýval perly k ostatním.</p>
<p>„Jedna ryba skoro ulovila mne,“ smál se Ginger a spiklenecky mrkl na <emphasis>Úplněk</emphasis> s <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis>, kterým už poděkoval za odvážnou záchranu. Vzal vlasec a spolu s nimi zamířil k přírodní nádrži, kde byli minule tak úspěšní.</p>
<p>Obloha planula všemi fantastickými barvami západu slunce nad Pacifikem, když Biggles vyrazil na závěrečnou prohlídku „Scudu“. Jen náhodou letmo pohlédl na přístrojovou desku, na chvíli se zarazil a upřeně na ni hleděl. Pak se chvatně rozběhl k místu, kde seděli Sandy s Algym.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal se Sandy, když mu pohlédl do tváře.</p>
<p>„Nelíbí se mi barometr,“ zachmuřeně odpověděl Biggles.</p>
<p>Sandy se rozhlédl po obloze. „Nevypadá to na změnu,“ řekl.</p>
<p>„V tomhle se nevyznám; mluvím o tlakoměru. Klesl na třicet.“</p>
<p>Sandy polekaně ztuhl. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Cože?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis>Říkám, že ukazuje třicet a klesá dál.“</p>
<p>Sandy rychle povstal. „Radši se sbalíme,“ řekl. „Když barometr takhle klesne, znamená to, že se něco žene. Lepší bude co nejdříve spustit stroj na hladinu, abychom mohli bleskově vzlítnout. Celkem bych ti radil, abychom odstartovali rovnou.“</p>
<p>„Nemůžeme.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Obávám se, že se strojem nehneme, dokud jej nenadzvedne příliv.“</p>
<p>„Dobrá, pojďme to aspoň zkusit,“ důrazně odvětil Sandy. „Myslím, že na Rutuoně budeme v bezpečí, i kdyby se venku čerti ženili, ale kdyby nás to zastihlo tady, stroj by byl v pěti minutách napadrť. Vlny se hrnou přes všechny útesy, když to silně fouká. Říkám, neber to na lehkou váhu.“</p>
<p>Zatím foukal jen lehký vánek, ale vlny už dorážely na korálovou hradbu kolem ostrova s rachotem, připomínajícím vzdálené hřmění. Gejzíry vody stříkaly vysoko do výše.</p>
<p>„Někde už se to mele,“ vrčel Sandy. „Už sem slyšel vlny takhle mluvit.“</p>
<p>„All right,“ souhlasil Biggles. „Pojďme k mašině a zkusme, jestli s ní nepohneme. Kde jsou ti mladí? Už měli být zpátky. Algy, skoč se po nich raději podívat. Řekni jim, ať se už nezdržují lovem. Odjíždíme, tak ty ryby stejně nebudeme potřebovat.“</p>
<p>Algy se rozběhl směrem, kudy odcházel Ginger, zatímco ostatní pospíchali ke stroji. Biggles se plnou vahou opřel o příď letounu a vší silou zatlačil. „Scud“ se však nepohnul. „Pořád vázne na písku,“ řekl. „Počítám, že tak za deset minut vystoupí voda natolik, aby jej nadzvedla. A hrome! Koukněte se na naši mezeru v útesech.“</p>
<p>Sandy se podíval tím směrem. Vjezd do laguny se změnil ve vířící oblak pěny. „Řek’ bych, že se to sem právě hrne,“ řekl.</p>
<p>„Nevyrazíme-li během pěti minut, bude stejně tma dříve než dorazíme na Rutuonu,“ znepokojeně pravil Biggles. „Nelíbí se mi představa, že bychom měli letět v noci nad otevřeným mořem nebo se pokoušet přistát zcela bez přistávacích světel. Navíc ta zátoka je pro nás příliš otevřená, nechránila by nás. Budeme muset najít jiné místo u ostrova, někde v závětří.“</p>
<p>Sandy mlčel. Díval se na vzdálený konec pláže.</p>
<p>Biggles se otočil a spatřil přicházet Algyho. Byl sám.</p>
<p>„Kde ti mladí, u všech čertů, vězí?“ zlobil se Sandy. „Čekáme na ně se startem.“</p>
<p>„Nemůžu je najít,“ řekl Algy.</p>
<p>„Co tím myslíš – že je nemůžeš najít? Přece musejí být někde na ostrově.“</p>
<p>„Prohledal jsem to tu od konce ke konci, ale nejsou tady,“ odvětil Algy. „Našel jsem jen Gingerovy boty a pár ryb, které zřejmě chytili, ale po nich ani stopa.“</p>
<p>„Kde jsi ty boty našel?“</p>
<p>„Kousek odtud, na útesu vedle zátoky.“</p>
<p>Biggles pohlédl na Sandyho. „Zatraceně, kam se jen poděli?“ vrčel. „Kde jen vězí?“</p>
<p>Sandy bezradně zavrtěl hlavou. „Nemám vůbec šajn. Snad se něco nestalo Gingerovi. Ale vždyť jsou s ním <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> a <emphasis>Úplněk</emphasis>, ti nedopustí, aby se něco zlého přihodilo. Spolu se neztratí.“</p>
<p>„Pevně doufám,“ odvětil Biggles. „Well, bez nich odjet nemůžeme. Stroj je už na vodě, tak vše naložíme, abychom mohli vyrazit, jakmile přijdou.“</p>
<p>Uplynulo patnáct minut. Mlžný závoj rozleptal krvavý západ slunce a nad obzorem zůstal jen žhoucí pás, jako předzvěst blížícího se nebezpečí. Nakonec se i ten ponořil do oceánu a vše se ocitlo ve tmě.</p>
<p>„Takže dnes večer už odletět nemůžeme,“ tiše pronesl Biggles. „Co se s nimi stalo? Mám už o ně opravdu starost.“</p>
<p>„Jestli něco neuděláme, stroj bude na cucky,“ skočil do řeči Algy. „Podívejte se na ty vlny.“</p>
<p>Poprvé za tu dobu, co tu strávili, se vlny volně valily přes bariéru korálových útesů do laguny. Po její jindy klidné hladině se teď zuřivě hnaly vlny a stroj, který byl nyní na vodě, se neklidně pohupoval.</p>
<p>„Raději jej zajistíme dalšími kotvami,“ vážně řekl Biggles, když uviděl, jak se „Scud“ neklidně otřásá.</p>
<p>„Jestli fakt přijde bouře, neudrží jej ani půl tuctu kotev,“ namítl Sandy. „Ve chvilce se roztříští na kusy.“</p>
<p>„Nemůžeme dělat nic jiného,“ odpověděl Biggles. „Přineste korálové balvany, ty nejtěžší, co unesete, a ukotvíme jimi příď a záď. Lana máme dost.“</p>
<p>„Jak říkáš, je to fakt jediná věc, kterou můžem udělat,“ souhlasil Sandy.</p>
<p>„Myslím, že by ses měl raději jít ještě jednou po těch mladých podívat, Algy,“ pokračoval Biggles. „Sandy a já se postaráme o stroj.“</p>
<p>Algy přikývl a odběhl.</p>
<p>Vrátil se až po půlhodině, kdy se už „Scud“ neklidně zmítal na šesti kotvách, každá z nich by jej bezpečně udržela na normálním moři. „Nikde jsem po nich nenašel ani stopu,“ řekl. „Gingerovy boty jsou pořád na útesu. Určitě si je sundal, když se šel koupat. Je to strašné pomyšlení, ale bojím se, že se jim stalo něco vážného.“</p>
<p>Biggles chvíli mlčel. „Ano,“ řekl pomalu. „Něco se jim stalo, jinak by už tu dávno byli. Přihodilo se to asi ve vodě. Nechce se mi uvěřit, že by se všichni utopili. Na druhé straně ostrova, na otevřeném moři, tam je mohl odnést proud, ale v laguně…“</p>
<p>„Myslíš, že snad žralok?“ uvažoval nahlas Sandy.</p>
<p>„Všechny by je přece nedostal. Alespoň jeden z nich by se stačil vrátit na břeh, obzvlášť Ginger by se nepouštěl daleko po své poslední zkušenosti. Jediná věc, která mne napadá, je, že plavali až k pásu útesů, kde je. buď strhla vlna nebo plavali dál a neměli už dost sil na návrat. Nemůžeme jim teď každopádně nijak pomoci. Kdyby byl den, mohli bychom kroužit kolem a hledat je, ale v této tmě neuvidíme nic, pokud nebudeme přímo na vodě. A to je teď zcela vyloučeno. Nedostal bych stroj ani přes tu vodní vřavu do laguny – i když by to bylo stejně zbytečné. Na tak rozbouřeném moři by se stroj neudržel ani minutu. To mi věřte.“</p>
<p>Neustálý hluboký hřmot mohutných vln jako by hrozil zkázou všemu živému. Člověka se zmocňoval strašidelný pocit, jak se vlny valily k útesům a tříštily. Celý ostrov se otřásal. Palmy se divoce klátily v poryvech větru.</p>
<p>„Nemá význam tady postávat,“ konečně řekl Biggles.</p>
<p>„Mám dojem, že ale taky nemá moc význam dělat něco jinýho,“ bručel Sandy.</p>
<p>„Půjdeme se po nich znovu podívat,“ rozhodl Biggles. „Je to lepší než nic. Algy, vezmi si na starost východní výběžek ostrova. Sandy, ty prohledej střední část. Já půjdu na západní konec.“ Rozdělili se a každý vyrazil určeným směrem. Volali přitom jména těch, které hledali.</p>
<p>Biggles byl pryč asi hodinu. Když se vracel, viděl, že Sandy a Algy jsou už také zpět. Ani se jich neptal, jak dopadli. Z jejich tváří jasně vyčetl, že byli, stejně jako on, neúspěšní. „Well, to je všechno, co jsme mohli udělat,“ řekl hořce. „Budeme čekat do rána. Kdyby bezprostředně hrozilo poškození stroje, pokusíme se odstartovat a zamíříme na Rutuonu. Můžu kroužit kolem, dokud se nerozední natolik, abych mohl přistát. Myslím, že benzínu máme dost. Jinak, podle toho, co jsi nám řekl, Sandy, pokud se letoun rozbije, budeme nuceni tu zůstat možná do konce života.“</p>
<p>Noc ubíhala pomalu, ale po nekonečném čekání začala východní obloha blednout. S úsvitem však také bouře značně nabyla na síle. Voda se teď už bez omezení valila přes útesy a jako mohutný příval se hrnula do laguny. Vlny nyní divoce bičovaly ještě před několika hodinami zcela klidnou korálovou pláž. „Scud“ se zmítal na svém kotvišti a házel sebou jako vyděšené zvíře.</p>
<p>„Dlouho ten nápor nevydrží,“ řekl Biggles ponuře. „Počkejte tady, skočím se podívat na barometr.“ S obtížemi se přebrodil vodou, sahající mu do půl pasu, až k pilotní kabině. Zběžně se podíval na přístrojovou desku a vrátil se, či lépe řečeno, moře jej vyvrhlo na břeh.</p>
<p>„Tak co, kolik ukazuje?“ zeptal se Sandy.</p>
<p>„Devětadvacet.“</p>
<p>„U sta hromů, pak se to k nám blíží,“ prohlásil Sandy.</p>
<p>„Pokud neodletíme hned, jsme ztraceni,“ opáčil Biggles. „Podívej se na lagunu. Nevěřil bych, že se moře může takhle rozbouřit za tak krátkou chvíli. A pořád se to zhoršuje. Nejsem si ani trochu jistý, jestli dostanu mašinu do vzduchu, a to právě teď. Takže je to teď anebo nikdy. Well, co uděláme? Chci slyšet tvůj názor.“</p>
<p>„Radši odletíme. Vždycky se budeme moct vrátit a podívat se po těch, co zmizeli,“ radil Sandy. „Nemá žádnou cenu tady stát a koukat se, jak se nám před očima rozmlátí naše letadlo. Každou chvíli buď povolí tyhle kotvy nebo se letoun rozlomí na kusy. Moře je stále neklidnější a, pokud vím, bude to moc moc zlý, než se to začne zlepšovat. Už sem tady na ostrově strávil dost času a nemám chuť tady znova uvíznout, což nás všechny ale potká, když ztratíme letadlo.“</p>
<p>„Dobrá,“ řekl Biggles. „Všichni nastoupit. Dejte pozor, moře má po čertech pořádnou sílu. Proud mne skoro strhl.“</p>
<p>Těžce se prodírali vodou kupředu. Nakonec se jim podařilo dostat se ke stroji a vytáhnout se na palubu. Biggles nahodil motory. „Přeřízněte lana na přídi a na zádi,“ křikl do hukotu, protože díky zvuku motorů, burácení vln a šumění bičovaných palem nemělo význam mluvit normálním hlasem. „Ty, Algy, běž na příď. Tvoje lano bude poslední. Nepřetni je, dokud ti nedám pokyn. Počkám, až se letoun stočí směrem k moři. Řež, Sandy.“</p>
<p>Sandyho nůž přeťal poslední kotevní lano, které drželo stroj na zádi. „Scud“ se náhle stočil kolem osy a visel na jediném laně, které jej drželo za příď. Trhl sebou přitom tak prudce, že se Algy musel držet vší silou, aby nespadl.</p>
<p>„Teď!“ zakřičel Biggles a přidal plyn.</p>
<p>Algyho nůž přejel po laně. To se rozdvojilo se zvukem připomínajícím brnknutí na strunu, který bylo i v bouři zřetelně slyšet. Algy přelezl zpátky a po hlavě vpadl do kabiny,– jak „Scud“ poskočil na další vlně. Zůstal ležet, kam dopadl, protože nebylo možné stát.</p>
<p>„Scud“ se rychle řítil neproniknutelným mračnem vodních kapek a Biggles byl nucen vést letoun vlnami téměř poslepu. Dvakrát si už myslel, že je vše ztraceno, když se stroj propadl do hluboké brázdy mezi vlnami, ale vždy zázračně vyplul na další vlnu. Pak moře narazilo do letounu z boku a ten se po straně svezl přímo do hlubokého údolí mezi vlnami. Nebylo možné změnit směr. V tu chvíli byl stroj zcela neovladatelný. Ale chvilka dočasného klidu byla jedinou Bigglesovou šancí. Rozhodl se jí využít. Rozjel „Scud“ co nejvyšší rychlostí přímo středem brázdy a jak se na něj valila další vlna, prudce přitáhl řídící páku k sobě. Věděl, že pokud se stroj nezvedne, pak je jejich osud zpečetěn. Stroj se těžce na poslední chvíli odlepil. Zakolísal těsně nad vodou a vlna zachytila jeho kýl, jak se řítila dolů. V následujícím okamžiku se už stroj dral vzhůru mračnem vodní tříště, které skrývalo nebezpečný útes.</p>
<p>Biggles se pohodlně opřel v pilotní sedačce a přitáhnul si bezpečnostní pás. Nabral směr, který však nevedl přímo na Rutuonu. Protože vanul boční vítr, musel natočit letoun bokem k otevřenému moři a klouzat po křídle, aby dosáhl ostrova. Všiml si, že barometr už klesl na 28.50.</p>
<p>Když spatřil Rutuonu, připomínala mu oázu vířících korun stromů uprostřed oceánu pokrytého bělavými tečkami. Se znepokojením hledal místo k přistání. Kam až dohlédl, našel pouze jedno vhodné místo, úzký pruh vody, který zabíhal hluboko mezi dva rozeklané útesy, určitá obdoba norského fjordu. Nařídil tím směrem špičku letounu a s ulehčením konstatoval, že voda v úžině byla relativně klidná, ačkoli vzduchem poletovala spousta úlomků, palmových listů a podobně. Vodní hladina byla poseta podobnou drtí. Bylo těžké rozhodnout, které z plovoucích trosek se poddají jejich kýlu a které ne. Ale už nešlo o to zachránit stroj. Jejich životy byly v nebezpečí a za těchto okolností byl připraven obětovat letoun, jen aby se v pořádku dostali na břeh. Pečlivě očima zkoumal místo a rozhodl se vést letoun až na konec zátoky, kde kamenná suť dosahovala až k vodní hladině.</p>
<p>Směřoval letoun dolů pod plným tahem motorů, přesto však byla přistávací rychlost zanedbatelná. Kýl dosedl na hladinu a trup se stočil stranou, jak se plovák křídla zachytil do změti plovoucích keřů a nakonec se zarazily v ještě větší houštině zachycené vyčnívajícím skaliskem. Voda sem přinášela stále další trosky a „Scud“ byl jimi za chvíli obklopen. Kamenná suť přecházela do vody jen asi dvacet yardů od létajícího člunu.</p>
<p>Biggles vypnul motory a otočil se k ostatním. „Well, tak jsme tady,“ řekl klidně. „A asi tady chvilku zůstaneme,“ dodal. „Nic bych nenamítal, nebýt těch mladých. Ale konec řečí. Víc jsme dělat nemohli. Jakmile se vítr trochu utiší, vrátíme se a podíváme se po nich.“</p>
<p>„Bude to nějakou dobu trvat, než se odtud dostaneme,“ prohlásil Sandy. „Pár dní potrvá, než prosekáme volnou cestu mezi těmito křovisky, pokud se nedostaneme k Řvoucí vlně a nepřesvědčíme jej, aby nám půjčil pomocníky. Neměly by s tím být žádné potíže. Tipuju, že jsme tak asi šest mil od vesnice.“</p>
<p>Biggles přikývl. „Asi tolik,“ řekl. „Myslím, že bude nejlepší vyrazit a uvidíme, co řekne Řvoucí vlna.“</p>
<p>„Pokud nic nenamítáš, zůstaneme tady, dokud se vítr neztiší,“ zabručel Sandy. „Padající kokosové ořechy nám roztlučou hlavy na prvních sto yardech. Věřte mi, že kokosový háj není to nejlepší místo na procházení ve vichřici.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ souhlasil Biggles. „Zapomněl jsem na to. Jak říkáš, budeme tu muset počkat, dokud se vítr neztiší. Doufám, že na nás nic nespadne; půl ostrovní zeleně, jak se zdá, nám tady letí nad hlavami. Mimochodem, kam jsi dal perly?“</p>
<p>Sandy rychle zamrkal. „Pe – perly?“ zakoktal. „Tys je nevzal?“</p>
<p>„Ne, spoléhal jsem, že je vezmeš ty.“</p>
<p>Sandy strnul. Pak smutně potřásl hlavou. „Vždycky mě provázelo neštěstí, když byly nějaký perly nablízku,“ pronesl zničeně. „Musejí být pořád pod tou skálou, kde jsme je nechali.“</p>
<p>Biggles se zadíval na vířící palmový list na vodě. „To je skvělé,“ bylo vše, co řekl, ale v jeho hlase byl zřetelně cítit sarkasmus.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>10. Co se stalo s Gingerem</strong></p>
<p>Kdyby Ginger pověděl ostatním o existenci pohádkové jeskyně, určitě by hned uhádli, kde je. V tomto případě by však pokus najít ho skončil tragédií. Takže ačkoli tomu v tu chvíli bylo těžko uvěřit, bylo moc dobře, že si Ginger tu informaci nechal jen pro sebe.</p>
<p>Neměl ani v úmyslu navštívit opět jeskyni, když jej, spolu s <emphasis>Úplňkem</emphasis> a <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis> Sandy požádal, aby nalovili trochu ryb. Přirozeně, že vyrazili do stejné zátoky, kde se jim minule tak dařilo a brzy sebou na útesu plácala slušná dávka ryb. Když se jim tak rychle podařilo opatřit dostatečné množství ryb, všichni nadšeně souhlasili s <emphasis>Úplňkem</emphasis>, aby si zaplavali v přírodním bazénu. Zanedlouho se už všichni cákali v křišťálové vodě. Za těchto okolností už byla návštěva jeskyně téměř samozřejmá. <emphasis>Úplněk</emphasis> vykřikla, že tam jde a po hlavě se vrhla pod hladinu. Ostatní ji následovali dříve než se uklidnila zčeřená hladina a společně propluli krátkou jeskyní do pohádkové sluje. Bezstarostně se smáli, vyšplhali na skalní převis, kde seděli minule a spuštěnými nohami vykopávali gejzíry vodní tříště do vzduchu, která zářila jako myriády modrých jisker. Avšak i ta nejlepší zábava musela skončit a nějakou chvíli seděli a tiše si povídali o tomto mimořádném místě.</p>
<p>Nakonec Ginger povstal. „Je načase se vrátit,“ řekl. „Ve skutečnosti jsme tady až příliš dlouho. Mám dojem, že Sandy čekal na ryby, aby je mohl usmažit na večeři. Slunce už asi zapadá. Voda má tmavě fialový odstín. Navíc, myslím, že se venku zhoršuje počasí, podívejte se na ty vlnky.“</p>
<p>Několik chvil všichni stáli a pozorovali tu barevnou změnu, která se před jejich očima odehrávala. Pak se Ginger postavil na okraj převisu se spojenýma rukama, připraven ke skoku do vody. Ohlížel se přitom přes rameno na <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>, který by jej mohl, jak už mnohokrát dříve, shodit do vody. Neviděl proto to, co uviděla <emphasis>Úplněk</emphasis>. Její divoký výkřik se rozlehl jeskyní.</p>
<p>Ginger se klidně otočil. „Co se děje?“ zvolal.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> ukázala do vody. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Mak</emphasis><emphasis>o!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>řekla.</p>
<p>Ginger se obrátil zpět a uviděl vyčnívat z vody ohromnou trojhrannou ploutev, právě ve vchodu do jeskyně. Pomalu se sunula vpřed.</p>
<p>Půl minuty Ginger zíral neschopen slova. Bylo to poprvé, co uviděl žraloka v laguně a naskočila mu husí kůže při pomyšlení, že jen před několika minutami by plaval v bezprostřední blízkosti obludy. „Co budeme dělat?“ zděšeně křičel.</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> se ušklíbl. „Já zůstat,“ řekl.</p>
<p>„Ale <emphasis>mako </emphasis>tady může zůstat týden.“</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> pokrčil rameny. „Já zůstat,“ důrazně opakoval.</p>
<p>Ginger se ohlédl zpátky na žraloka. Jeho hřbet vyčníval nad hladinu ani ne deset stop od místa, kde stál. Příšera byla tak velká, až se zdálo, že vyplňuje téměř celou vodní nádrž v jeskyni. V omezeném prostoru vypadala větší než vorvaň. Na místě, kde stáli, byli v bezpečí, protože převis byl dvě až tři stopy nad hladinou. Avšak ponoření ruky nebo nohy do vody se rovnalo obzvlášť nepříjemnému druhu sebevraždy. „Jsme v pasti,“ uvažoval nahlas Ginger. „Jsme tu polapeni, jako by se jeskyně uzavřela.“ Což byla vlastně pravda. „Proč sem ta obluda přišla?“ zeptal se <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>.</p>
<p>„Velká bouře na moři, možná hurikán,“ odvětil <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>. „Když se hnát velká bouře, ryby plavat do laguny a skrýt se.“</p>
<p>„Co se s tím dá dělat? Víš o těchhle věcech víc než já.“</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> jen udělal další zoufalé gesto. „Já zůstat,“ řekl znovu.</p>
<p>„Nemůžeme to zabít nebo aspoň nějak vyhnat?“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Au</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>. </emphasis>Ne zabít. Venku moc vody, já zabít. V jeskyni ne zabít. <emphasis>Mako </emphasis>mne moc <emphasis>kai </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> kai.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Ginger se opět zadíval na žralokovu obrovskou hřbetní ploutev, která čněla z vody jako vodní plachta. „U všech ďasů, co si budou ostatní myslet, když se nevrátíme?“ bručel.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> si dřepla na korálový útes. Sebrala kousek korálu, mrštila jím po žralokovi a křičela zřejmě nějakou nadávku ve svém jazyce.</p>
<p>Bestie se jen pomalu pohnula ve vodě a na chvíli zahlédli její špinavě šedé břicho.</p>
<p>„Ty snad se modlit k bohu bílého muže,“ zamyšleně navrhl <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>.</p>
<p>Ginger neodpověděl. Zamyslel se. Viděl, že se nafialovělý odstín vody stává stále tmavším a tmavším. Věděl, že venku se blíží západ slunce. Představoval si své přátele, jak po nich pátrají, prohledávají celý ostrov a jejich starost se stupňuje. Zprvu litoval, že neřekl Bigglesovi o podvodní sluji, ale pak si uvědomil, jak dobře je, že tak neučinil. Biggles by je zde určitě hledal, protože by nevěděl o příčině jejich zdržení a jistě by se střetl se žralokem.</p>
<p>Ginger se ocitl v mnoha obtížných a nebezpečných situacích, ale ta ve které se nacházel nyní, patřila určitě k těm nejfantastičtějším. Byl už vícekrát uzavřen v pasti, ale dosud nikdy nedržel hlídku tak děsivý strážce. Neustále se mu vkrádalo do mysli strašné pomyšlení, že zde žralok zůstane dny, týdny a snad i déle. V tom případě by jim hrozila strašná smrt vyhladověním, protože na možnost úniku vodou, dokud byl žralok v jeskyni, nebylo možno ani pomyslet. V rychle pohasínajícím světle zahlédl určitý pohyb hladiny v nádrži, která byla dříve zcela klidná. Voda se převalovala sem tam v pravidelných intervalech, z čehož bylo jasné, že venku na moři se ženou velké vlny. „Myslím, že jsi měl s tou bouří pravdu,“ řekl <emphasis>Otvírači škeblí</emphasis>.</p>
<p>„Bouře přejít, <emphasis>mako </emphasis>jít,“ odpověděl stručně <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>.</p>
<p>„Jak dlouho, myslíš, ta bouře potrvá?“</p>
<p>„Dva dny – tři dny – možná.“ <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> ukázal všechny prsty na rukou. Zdál se s jejich situací vyrovnán.</p>
<p>Ginger se zády opřel o stěnu jeskyně a díval se na <emphasis>Úplněk</emphasis>, která vztekle házela po žralokovi kousky korálu. Velká ryba si však toho v nejmenším nevšímala. Rychle se setmělo. Samozřejmě, že neměli s sebou žádný zdroj osvětlení, takže bylo jasné, že budou muset v jeskyni strávit každopádně celou noc. protože i kdyby žralok zmizel, nemohli se o tom do rozednění nijak dozvědět. Tma byla neproniknutelná, takřka hmatatelná. Jediný zvuk, který bylo slyšet, bylo hrůzoplně monotónní šplouchání hladiny, která se zvedala a zase klesala. Nakonec Ginger usedl a sevřel hlavu v dlaních, připraven strávit zřejmě tu nejdelší noc svého života.</p>
<p>V tom se skutečně nemýlil. Noc se táhla věčnost. Skutečně, první odraz ranního světla se stále nedostavoval a Ginger se začal vážně zaobírat myšlenkou, že se ústí chodby zřítilo. Je to možné, uvažoval, protože pohyby vodní hladiny se zesílily a bylo zřejmé, že venku zuří silná bouře. Oči nezamhouřil ani na chvíli, ačkoli po tom neskutečně toužil. Několikrát se přistihl, že poklimbává navzdory své nepohodlné poloze. Kdykoli se to stalo, prudce udeřil oběma rukama o útes, aby se udržel v bdělém stavu. Měl totiž děsivou hrůzu z toho, že by usnul a přepadl z převisu do vody. Nakonec se jeho obava změnila ve strašný sen a často nemohl odlišit zda usnul nebo ještě bdí. Ale po nekonečném čekání se nesměle protáhl tunelem první záblesk světla a Ginger si zhluboka ulehčeně oddechl, protože věděl, že východ je dosud otevřen. Ale světlo už nebylo modré; mělo kalně šedou, depresivní barvu.</p>
<p>Rozhlédl se po převisu a uviděl, jak <emphasis>Úplněk</emphasis> s <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis> klidně oddychují ve spánku, jako kdyby tu nebyla ani stopa po nějakém nebezpečí.</p>
<p>V tu chvíli jim záviděl jejich dětsky bezstarostnou povahu. Probudil je a pokynul jim, aby se podívali do vody. Usedli všichni vedle sebe a sledovali, jak se zelené světlo postupně rozlévá po celé jeskyni, dokud nebylo možno přehlédnout celou vodní hladinu uvnitř sluje. Tím se rozplynuly poslední pochybnosti. Žralok byl pryč. Ginger se už už chystal s ulehčením nadšeně zvolat, ale jako studená sprcha jeho optimismus zchladilo, když <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> suše podotkl, že mako může být pořád v přístupové jeskyni. Ginger si uvědomil, že tato možnost bude vždy trvat, protože do jeskyně není vidět, dokud nevstoupíte do vody. Chvíli čekali, ale když se žralok znovu neukázal, <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> povstal. „Já jít,“ oznámil lhostejně.</p>
<p>„Ale co když potkáš <emphasis>mako </emphasis>v jeskyni?“ ptal se Ginger.</p>
<p>„Já bojovat, Možná zabít <emphasis>mako. </emphasis>Možná <emphasis>mako </emphasis>zabít mne.“</p>
<p>Ginger v hrůze nerozhodně zavrtěl hlavou. Uvědomil si, že nebude mít žádnou možnost zjistit, co se v jeskyni událo, dokud se tam sám neponoří.</p>
<p>„Já jít,“ opakoval <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>. „Vy zůstat. Jestli <emphasis>mako </emphasis>pryč, já se vrátit.“</p>
<p>Gingerovi se pomyšlení, že by měl <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> podstoupit tak velké riziko, vůbec nelíbilo. Jeho strach ze žraloka byl však natolik silný, že nedokázal nic namítnout. Utěšoval se myšlenkou, že i kdyby tam domorodce doprovázel a střetli by se se žralokem, určitě by se spíše pletl do cesty, než že by mu byl něco platný. <emphasis>Úplněk</emphasis> neřekla nic, ale jakmile se <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> ponořil do vody, posunula si nůž na svém <emphasis>pareu </emphasis>tak, aby na něj kdykoli lehce dosáhla a skočila za ním.</p>
<p>Ginger se chvěl znepokojením, jaké nelze popsat, když dva stíny zmizely v ústí jeskyně. Napadaly jej ty nejhroznější myšlenky. Zdálo se mu, že se hladina ve velké jeskyni rozvířila, jako by se dole odehrával boj. Představoval si, že vidí míhat se několik tmavých stínů přímo ve vchodu do jeskyně. Mučivě pomalu uplynuly dvě minuty. Pak se náhle pod hladinou zhmotnil jeden stín a zamířil k převisu. O chvíli později se vynořil <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>. „Pojď – pojď moc rychle!“ křičel.</p>
<p>„Je už <emphasis>mako </emphasis>pryč?“ volal Ginger s tváří ztuhlou strachy.</p>
<p>„Pojď rychle, držet se blízko, moc velké vlny,“ jen odpověděl <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>, mohutným záběrem nohou se odrazil od korálového útesu a zamířil k jeskyni.</p>
<p>Ginger musel sebrat veškerou odvahu. Dosud nikdy v životě nestál před úkolem, který by tak nenáviděl jako tento. Ale <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> vyrazil a čekal, že jej bude Ginger následovat. Proto třesoucí se strašnou předtuchou skočil do vody a vyrazil za nejasným obrysem, který viděl plavat kus před sebou. Každým okamžikem čekal, že proti němu vyrazí žralok v celé své velikosti, ale záhy i na tuto hrozbu napůl zapomněl, díky ještě naléhavějšímu nebezpečí.</p>
<p>Neviditelné vodní proudy jej stále strhávaly zpět. Dvakrát jej mohutný proud zanesl do sluje a pak nasál a vrhl směrem k otevřené laguně ohromnou silou, jakoby byl jen volným kouskem mořské řasy. Veškerou silou bojoval, aby se udržel mimo drsný povrch korálových stěn, které hrozily, že sedřou kůži i maso z jakéhokoli tvora, který na ně narazí. Nakonec jej nečekaný zpětný poryv doslova vystřelil do volné vody a Ginger zuřivě zamířil k hladině. Byl skoro u konce se silami a pevně sevřel ramena <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>, který na něj čekal. Domorodec chvatně zamířil ke korálovému břehu, na který narážely, vlny v bezmocné zuřivosti.</p>
<p>Ginger nevěděl, jak se dostal na břeh. Pamatoval si jen, jak jej <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> zvedal z vody a <emphasis>Úplněk</emphasis> táhla nahoru za vlasy. Nakonec je všechny uchopila obrovská vlna a mrštila jimi vysoko na útes, kde zůstali ležet, krvácející z nesčetných ranek. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> byl, navzdory své obratnosti ve vodě, poraněn nejvíce. Vrávoravě se postavil na nohy a ukázal na střed zátoky, kde z pohupujících se vln vyčnívala tmavá ploutev. Ginger téměř omdlel hrůzou, když si uvědomil, ža tam žralok musel být po celou dobu a že mu byl vzdálen více než dvacet yardů.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Mako </emphasis>odejít z jeskyně – strašně moc divoké moře,“ prohlásil Otvíráš škeblí.</p>
<p>Ginger se rozhlédl kolem a teprve nyní si poprvé plně uvědomil celou sílu bouře. Vítr, který nyní dosáhl síly vichřice, jej strhával a vrcholky palem se pod jeho nápory tak ohýbaly, až se dotýkaly země. Útesy okolo ostrova byly ukryty pod rozbouřenými přívaly, které se tam tříštily s hromovým rachotem a gejzíry vody tryskaly do výše sta stop. Bičovaná hladina laguny byla pokryta pěnou. Nebe nad hlavou mělo špinavě šedou barvu.</p>
<p>Gingerovi zatrnulo u srdce a výkřik zoufalství se mu vydral ze rtů. Věděl, že „Scud“ takový vichr nemohl vydržet. Velké zpěněné vlny se tříštily o pláž s takovou silou, že věděl i bez toho, aby se tam podíval. Pokud je hydroplán dosud na místě, tak z něj musí být beztvará změť tkaniny, drátů a překližky. Co je asi s ostatními? Křikl na <emphasis>Úplněk</emphasis> a <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>, že se tam musí podívat a v silném předklonu se ztěžka rozběhl k táboru. Brzy doběhl tam, odkud mohl dohlédnout, kde předtím stával tábor. Nebylo tam nic. Jen hromada poražených palem a několik rozházených beden ležely na opuštěném místě. Po Bigglesovi, Algym anebo Sandym nikde ani stopa. Ginger zklamaně vykřikl. „Jsou pryč!“ volal.</p>
<p>Nedbal na varovné výkřiky <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> a <emphasis>Úplňku</emphasis> a ztěžka se dral po pláži těsně nad hranicí, po kterou dosahovaly vlny, a hledal to, čeho se děsil – pozůstatky zničeného létajícího člunu; nekonečně se mu ulevilo, když zde po něm nebylo ani stopy. „Určitě odstartovali, když ta bouře začala,“ říkal si s nadějí a aby se s jistotou přesvědčil, že se neskryli jinde, začal se drápat vzhůru do kopce ke středu ostrova, přitom obratně uskakoval a uhýbal padajícím kokosovým ořechům a palmovým listům.</p>
<p>A když dosáhl vrcholku hřebenu, uvědomil si strašnou zuřivost hurikánu, který přicházel z této strany ostrova. Moře se změnilo ve vřavu ohromných zpěněných vln, jejichž vrcholky se tříštily v jemnou mlhu, kterou nebylo možno vidět dál než na několik set yardů. Vlny se vzdouvaly vysoko do vzduchu a vrhaly se k místu, kde stál. Celá strana ostrova už byla pod vodou a vlny se tříštily vysoko nad místem, kde byly narovnány prázdné škeble z jejich prvního úspěšného lovu. Nyní byly všechny škeble smeteny. Co však bylo hroznější, celý ostrov se otřásal pod údery mohutných vln a na mnoha místech tryskaly ohromné sloupce vody vysoko do vzduchu z korálových masívů, které byly dosud nad vodou. Nejprve si to Ginger nedokázal vysvětlit, pak si však uvědomil, že moře zatéká pod ostrov, do jeskyň podobných té, kterou právě opustili, a pod ohromným tlakem vyráží vzhůru skrz trhliny v korálu. Tu a tam se vznesl do vzduchu úlomek korálu, jako hnán výbuchem. Ginger se už nedokázal udržet na nohou a klesl na ruce a kolena a pevně se chytil nízkého křoviska, aby nebyl smeten.</p>
<p>Až když se mohutná vlna roztříštila a zalila místo, kde klečel a pěna se převalila přes hřeben, uvědomil si, v jakém se nalézá nebezpečí. Nezřetelně se mu vybavilo, že je Sandy varoval před rozbouřeným mořem, které se valí přes celý ostrov. Otočil hlavu, aby uviděl, co dělají ostatní a zahlédl <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>, který se k němu prodíral. Jakmile zjistil, že se Ginger na něj dívá, Marquésan začal energicky gestikulovat a ukazovat na palmy. Ginger věděl, že mu chce něco důležitého a začal se k němu propracovávat, cestou se chytal všeho, co se naskytlo, aby se jistil proti poryvům. <emphasis>Úplněk</emphasis> nebyla vidět. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> se snažil něco říct, ale Ginger viděl jen pohyby úst a viděl, že něco křičí. Neslyšel však nic, jeho slova vítr hned odnášel od úst. Domorodec si uvědomil marnost všech pokusů dorozumět se řečí a jen ukazoval k mase korálu, pod kterou se krčil. Tam se k němu Ginger připojil.</p>
<p>Marquésan přiložil ruce k ústům a zakřičel Gingerovi do ucha. „Když vítr ustat, velké moře přijít.“</p>
<p>„Ginger se zarazil. „Větší než teď?“</p>
<p>„Ano, vlny jít přímo přes ostrov.“ A jakoby na dotvrzení domorodcových slov se obrovská vlna převalila přes hřbet ostrova a dosáhla laguny na opačné straně.</p>
<p>„Pojď!“ křikl <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>.</p>
<p>Ginger jej následoval k palmám. Ořechy už nepoletovaly, protože byly všechny popadané. Uviděl <emphasis>Úplněk</emphasis>, jak se drží na jednom z nejsilnějších palmových kmenů. Musela se pěkně činit, protože v hladkém kmeni byla vyryta řada zářezů, táhnoucí se téměř až do pohupující se koruny. Stále držela nůž pevně v ruce. Okolo pasu měla omotán kus lana, který zřejmě našla na místě bývalého tábořiště. Teď na něm ukazovala dvojitou smyčku.</p>
<p>Když uviděla, že se Ginger s <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis> blíží, uvázala smyčky kolem svého pasu a kmene palmy a pokynula Gingerovi, aby vylezl za ní.</p>
<p>Gingerovi nebylo sice ještě příliš jasné, co má udělat, ale připojil se k dívce na palmě. Nemluvila. Navlékla jej do smyčky, začala šplhat nahoru a vybídla jej, aby ji následoval. Takže ovázáni jedním lanem okolo pasu a s kmenem uprostřed, začali šplhat stále výš.</p>
<p>Ginger si připadal jako ve zlém snu. Prudké výkyvy palmy, silné poryvy větru, ohlušující hluk a poletující úlomky byly strašnější, než by si kdy dokázal přestavit. Jak šplhali stále blíže k šlehajícím palmovým listům, neustálá hrozba pádu do hlubiny ještě stupňovala Gingerovu hrůzu.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> pohlédla vzhůru a zřejmě se rozhodla, že už jsou natolik blízko obrovským listům, aby jejich další postup učinila dvakrát tak nebezpečným. Začala totiž přivazovat lano, čímž je oba pevně připoutala ke kmeni. Ginger mohl jen obdivovat, s jakou rychlostí a jak snadno se zhostila úkolu, který by dal zabrat i zkušenému námořníkovi. Nakonec uchopila nůž a začala zuřivě řezat do kmene nad nimi, až třísky odletovaly ve větru. Když byla asi v polovině, sillný závan větru odtrhl celou korunu a zelená masa zmizela v ženoucích se mračnech vodní tříště. Palma zbavená přítěže se okamžitě narovnala do svislé polohy a zůstala více méně nehybná.</p>
<p>Za minutu si Ginger uvědomil moudrost jejího počínání, že odřízla vrchol palmy, když se jiná palma, nedaleko od nich, přelomila kousek nad kořeny a zmizela v kypící laguně. A za ní další. Když pohlédl dolů, uviděl, že celý ostrov je nyní pohřben pod běsnícím mořem vody a těžké vlny se valily přes něj bez omezení. Jakmile s obtížemi otočil hlavu, mohl spíše jen tušit, že <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> je blízko. Připoutal se k jiné palmě svým <emphasis>pare</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis> </emphasis>a odřezával korunu, jak dříve <emphasis>Úplněk</emphasis>. Náhle ji vítr odmrštil a on zůstal připoután k pahýlu: vypadal jako medvěd, který leze na strom. Na tváři se mu objevil úsměv, když zahlédl, jak se na něj Ginger dívá a Ginger se usmál zase na něj, ačkoli jeho myšlenky příliš veselé nebyly. „Zpropadeně! Ti mají ale kuráž,“ uvažoval s obdivem.</p>
<p>Nemohli nic dělat, než se pevně držet kmene stromu, aby je lano tak nedřelo. Uplynula hodina, dvě hodiny a pak, kupodivu, vše náhle utichlo. Vítr náhle ustal. Přímo pod nimi na obloze vykoukl kousek modré oblohy.</p>
<p>Ginger ulehčeně vykřikl, ale <emphasis>Úplněk</emphasis> zavrtěla zamítavě hlavou. „Moc větru hned,“ řekla. „Střed bouře. Brzy přijít, pak moc větru.“</p>
<p>Ginger zhruba rozumněl, co tím myslela a brzy zjistil, že měla naprostou pravdu, protože klid, který odpovídal centru hurikánu, netrval dlouho. Modrá obloha zmizela a vítr se vrátil s neztenčenou silou.</p>
<p>Zuřil hodiny a hodiny a jeho síla jen velmi zvolna slábla, jak se střed hurikánu vzdaloval nad otevřené moře. Ginger odhadoval, že mohou být asi tak čtyři hodiny odpoledne, když se vichr ztišil na úroveň ostrého větru, prokládaného silnými poryvy. Křečovité sevření jej vyčerpávalo, byl proto rád, že uragán pominul. Kromě neskutečné únavy se přihlásily i hlad a žízeň, vždyť také už mnoho hodin nejedl ani nespal. Žízeň byla o to palčivější, protože ve vzduchu bylo ještě stále cítit nepříjemnou příměs mořské soli. Na možnost slézt dolů se však nedalo ani pomyslet, protože o co se snížila síla větru, o to mohutnější vlny Pacifiku se valily. Celý ostrov se pod jejich vahou otřásal, když se přelévaly přes hřbet ostrova strhávajíce vše s sebou. Písek a drť lastur, tvořící pevný podklad i rostliny, které na něm rostly, byly spláchnuty a zely holé základy korálového podloží. Nakupeniny písku, kamení a řas byly přemístěny do míst, kde předtím nebyly. Voda probublávala korálem, jak se pod něj dral mořský proud. Jen několik palem zůstalo stát.</p>
<p>Až večer se mraky rozestoupily a daleko na západě se objevil karmínový sluneční kotouč. Vlny se zvolna utišovaly. Těsně než padla tma, jen ojedinělé příbojové vlny dosahovaly až k hřebeni a jejich síla už nebyla nebezpečná. Proto Ginger se souhlasem <emphasis>Úplňku</emphasis> mohl polámaně sestoupit na zem. Sůl na něm vytvořila škraloup a vlasy i obočí měl tuhé vysráženou solí. Bolel jej každý kousek těla.</p>
<p>Ostatní se také spustili dolů, ale neviděli celou věc tak tragicky. Bouře přešla a oni jsou naživu, co se jich týče, není už třeba si z toho dělat těžkou hlavu. A když Ginger varoval, že teď bude určitě veškerá pitná voda na ostrově samá sůl, odpověděli mu veselým smíchem.</p>
<p>Pomalu se prodírali nakupenými troskami k bývalému tábořišti. Nebylo vůbec snadné to místo najít, protože celá tvář ostrova se změnila. Obrovské kusy korálu zcela zmizely, zatímco písek byl stržen z mnoha míst a naplaven zase jinam. Palmy a jejich postrhávané listy zde ležely v divoké změti. Záplavy mořských chaluh a lastur všech tvarů a velikostí vše pokrývaly. Mezi nimi se hemžili nesčetní krabi, vodní plži a další mořští živočichové, kteří se snažili rychle dostat zpět do oceánu, z něhož byli vyvrženi.</p>
<p>Když na jednom místě odtáhl stranou změť plazivých chaluh, objevil Ginger přibližné místo tábora a podařilo se mu tam nalézt několik maličkostí. Bedna s nakládaným hovězím byla zaklíněna mezi dva korálové výstupky několik konzerv kondenzovaného mléka, sucharů a podobné předměty ležely napůl zahrabané v písku. Vypůjčil si od <emphasis>Úplňku</emphasis> nůž a otevřel si konzervu hovězího a druhou se suchary, ale jíst nemohl, protože měl zcela vyprahlá ústa. Zašel proto k prameni, odkud brali pitnou vodu. Ten tam však nebyl. Celé místo bylo pohřbeno pod tunami písku.</p>
<p>Ginger se polekaně podíval na <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>. „Když nebudeme mít vodu, zemřeme brzy žízní,“ řekl.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> se jen zasmála. „Ne umřít,“ řekla. „Moc pití,“ pokračovala a zvedla ze země jeden z mnoha kolem rozesetých kokosových ořechů. Jedním seknutím odborně odřízla jeho vršek a podalal jej Gingerovi. Ten byl příliš žíznivý na to, aby se zastyděl nad touto ukázkou vlastní nevědomosti. Žíznivě vypil obsah a sáhl pro další. Měl pocit, že nikdy v životě nepil nic lahodnějšího než tohle kokosové mléko. Jeho oba společníci také pili a Gingera naplnilo nádherné vědomí, že nezemřou hlady ani žízní, dokud budou mít dost kokosových ořechů.</p>
<p>Dlouho mlčky seděli a zakusovali prapodivné jídlo sestávající z nakládaného hovězího, sucharů a kokosových ořechů. Potom se Ginger na chvíli zamyšleně zadíval na měsícem ozářené moře a uvažoval, co sé asi stalo s Bigglesem a o nešťastném zakončení jejich výpravy. Po chvilce se podíval na své společníky a uviděl, že oba spokojeně leží a spí. „Přidám se k nim,“ řekl si v duchu a natáhl se na vlhký písek.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>11. Drsné probuzení</strong></p>
<p>Ginger se ráno probudil jako první. Otevřel oči a zůstal nehybně ležet. Několik minut jen tak hleděl vzhůru na modrou oblohu. Něco jej však znepokojovalo. Pak si náhle na všechno vzpomněl. Vůbec se nepohnul. Neměl k tomu ani žádný důvod. Vzduch byl voňavě čistý a lehký vánek mu províval vlasy. Sluneční paprsky příjemně prohřívaly jeho unavené tělo. Proto dál zůstal ležet na zádech s rukama pod hlavou a pokoušel si trochu utřídit nedávné události. Celkem správně usuzoval, co se přihodilo s ostatními. Když se on se dvěma domorodci stále nevraceli, Biggles brzy zahájil pátrání. Za normálních okolností by jejich vynucená nepřítomnost neznamenala nic tak zlého, ale příchod hurikánu vše změnil. Aby zachránil stroj, Biggles byl nucen je zde opustit a přeletět se „Scudem“ na bezpečnější místo. V tom případě by se tu měl brzy zase ukázat. Vlastně tady může být každou chvíli. Nevěřil, že by se zkušený Biggles nechal zaskočit hurikánem a že by byl „Scud“ zničen. Avšak bylo prozatím jisté, že on i oba marquésané se nacházejí v roli nedobrovolných robinsonů a nemůžou dělat nic jiného, než čekat na záchrannou výpravu. Bezpochyby se tu dříve či později objeví.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> otevřela oči a usmála se na něj. Líně se protáhla a posadila. Očima přejela lagunu. Najednou jako by ztuhla a strnule hleděla na jedno místo. V očích se jí zableskl stín strachu. „Atanelli, on jít,“ sykla.</p>
<p>Ginger se posadil jako vystřelený pružinou a zadíval se ve směru jejiho pohledu. Škuner, zjevně zle poškozen, ne-li dokonce v krajní tísni, právě pomalu proplouval vjezdem do laguny, hnán jen několika potrhanými cáry plachet. Nebylo pochybností, že je to <emphasis>Avarata. </emphasis>Několik vteřin Ginger jen němě zíral a nemohl uvěřit vlastním očím, neschopen jakékoli akce. Nejprve vzbudil <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> tím, že je udeřil do nohy, což byla jediná část jeho těla, která byla na dosah. „<emphasis>Otvírači škeblí</emphasis>, vzbuď se!“ řekl stručně. „Atanelli je tady.“</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> se prudce posadili bez nejmenší stopy ospalosti. Zadíval se přes lagunu. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Aué. </emphasis>Moc zlé!“ řekl.</p>
<p>„Nehýbej se, snad nás neviděli,“ řekl Ginger. „Nech mě přemýšlet. Co bude nejlepší udělat? Když nebude vědět, že tu jsme, možná brzy odjede.“</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> zavrtěl zamítavě hlavou. „Ne jít,“ řekl. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Avarata</emphasis><emphasis> </emphasis>byla v bouři. Moc poškodit. On nemůže dlouho zůstat.“</p>
<p>„A v tom případě přijdou na ostrov pro vodu a ořechy,“ uvažoval Ginger. Horečně uvažoval a rozhlížel se po vhodném úkrytu. „Musíme se dostat na druhou stranu hřebene,“ řekl nakonec zoufale a začal se proplétat mezi změtí směrem k pláži na opačné straně ostrova. Očekával každým okamžikem, že uslyší křik znamenající, že byli objeveni. Ale i přesto, že mohli být snadno spatřeni, neobjevil se ani náznak poplachu a dál se plazili až za hřeben, kde je už nemohli z laguny uvidět. Jakmile se dostali z dohledu škuneru, Ginger se napřímil a běžel k nejvzdálenějšímu konci ostrova, kde se ukryl mezi korálovými masívy a sledoval odtud škuner. Ten právě spouštěl kotvu v laguně. Rozcupované plachty se povalovaly po palubě. Po nich netečně přecházeli mladíci ze Solomonských ostrovů a vypadali vyčerpaně. Castanelli se ztěžka opíral o kormidlo.</p>
<p>Gingerovi nezbývalo, než nehybně ležet a pozorovat škuner. Dychtivě sledoval, co bude Castanelli dělat. Byla zde jistá naděje, uvažoval, že Korsičan po krátkém zastavení odjede, protože moře za lagunou se rychle uklidňovalo. Ale tyto naděje byly marné. Když byla paluba jakž takž uklizena, Castanelli nařídil spustit člun – jeho hlas se zřetelně nesl nad hladinou – a záhy jej dva členové posádky vezli na ostrov.</p>
<p>Ginger se kousl do rtu. „Obávám se, že to nevypadá nejlépe,“ řekl. „Castanelli ví, že toto je hledaný ostrov blízko naleziště perel. I kdyby jej nepoznal, určitě dobře ví, že se tady někde nachází. Možná jej sem přivábil zápach dějících ústřic, mohl jej ucítit před hurikánem nebo po něm…“</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> ani <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> na to nic neřekli a všichni dál sledovali Castanelliho, který vystoupil na břeh a zahájil systematické prohledávání strany ostrova přivrácené k laguně. Brzy našel zbytky tábora, kde se zastavil a pokuřoval cigaretu. Jeho pomocníci zatím odtahovali trosky stranou, aby odkryli zbytky zásob. Najednou se zastavil a zvedl ze země něco, co se zablýsklo na slunci. Ginger věděl, co to bylo. Škeble, které skladovali na té straně ostrova byly doširoka rozházeny; pamatoval si, že jich několik zahlédl mezi chaluhami. Castanelli jednu našel a Gingerovi bylo jasné, že to rozptýlí Korsičanovy poslední pochyby o předchozích obyvatelích ostrova. S tlukoucím srdcem, ale bez nejmenší možnosti tomu zabránit, sledoval Ginger, jak Castanelli ukazuje škebli svým mužům a pak ji zahazuje. Naštěstí Gingerovi vůbec nepřišlo na mysl, že by perly mohly dosud být v <emphasis>úkrytu. </emphasis>To by jeho obavy byly zcela nesnesitelné, protože Korsičan stál sotva yard od místa, kde byly pohřbeny.</p>
<p>Castanelli se na ostrově zdržel asi hodinu. Pak nasedl zase do člunu a nechal se zavézt ke škuneru, který kotvil asi sto yardů od břehu. Ginger si znovu vroucně přál, aby odjel, protože nyní, když byl ostrov tak zpustošen, neměl žádný důvod tady déle zůstávat, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se Castanelli k něčemu takovému chystal.</p>
<p>Škuner zůstal zakotven celý den. Jeho kapitán se občas ukázal na palubě, kde dohlížel na opravu ráhnoví a plachet, aby pak zase zmizel v podpalubí. Jak den zvolna ubíhal, Gingerovy obavy stále narůstaly. Pořád však byl skálopevně přesvědčen, že Biggles s ostatními stihli odletět dříve, než se rozpoutal hurikán, a že se určitě vrátí. Věděl, že si budou dělat o něj starost. Bůhví proč jej vůbec nenapadlo, že by jej mohli považovat za ztraceného. Co jej však nejvíce děsilo, bylo pomyšlení, že by se Biggles mohl vrátit každým okamžikem. Mimo to, že zde kotvil škuner, hladina laguny byla poseta různými překážkami, kmeny palem a podobně, které Biggles nemusel včas zahlédnout a kdyby do některé z nich při přistávání narazil, letoun by byl zničen.</p>
<p>Ale když se slunce začalo nořit do oceánu na západě a po „Scudu“ nebylo pořád ani stopy, Ginger věděl, že není pravděpodobné, že by ještě dnes přiletěl. Tehdy se mu poprvé vkradly do mysli vážné pochybnosti, zda létající člun přečkal v pořádku hurikán. Na druhou stranu však mohli bez problémů přistát na Rutuoně a Biggles jen možná vyčkává, aby se ujistil, že počasí se už definitivně umoudřilo a chystá se přiletět. V tom případě by se měl pokusit jej zastavit. Obrátil se k <emphasis>Otvírači škeblí</emphasis>. „Kolik času nám zabere, abychom se odtud dostali na Rutuonu v malé loďce?“ zeptal se.</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> se chvíli zamyslel. „Jeden den – dva dny, možná. Záleží na moři a větru.“</p>
<p>Ginger ukázal na člun, který se nyní pohupoval za zádí škuneru. „Jak dlouho v téhle lodi?“ zeptal se.</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> částečně slovy a částečně gesty naznačil, že pokud by vyrazili hned zvečera, mohli by snad dosáhnout Rutuony ráno následujícího dne. Na další Gingerovu otázku odpověděl, že by spolehlivě dokázal najít správnou cestu po moři.</p>
<p>„Pak jestli Atanelli do večera nevypluje, ukradneme loď,“ oznámil Ginger.</p>
<p>Ostatní souhlasili s tímto plánem a hned začali podnikat přípravy. Ginger požádal <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>, aby nasbíral kokosové ořechy a připravil je, aby je mohli naložit, podaří-li se jim získat člun. Říkal si, že je to vlastně jednoduché, když přejížděl zrakem lagunu se škunerem. Castanelli sotva postaví hlídky na takovém místě. Nebude třeba plavat daleko a pod pláštěm tmy by odvezení člunu nemělo být ani obtížné, ani nebezpečné. Jediná věc, které se Ginger skutečně obával, se kterou se však ostatním nesvěřil, bylo riziko, že žralok je ještě pořád v laguně. Představa, že by měl plavat ve vodě skrývající něco tak hrůzného jej děsila, ale byl připraven toto riziko podstoupit.</p>
<p>Po krátkém soumraku padla tma a jen jediné světlo ukazovalo, kde kotví škuner. Ginger se hned nepohnul; měl sice sto chutí uskutečnit plán co nejdříve, protože čím dříve vyrazí, tím se dříve dostanou na Rutuonu, ale rozhodl se, že bude lépe nechat osazenstvu škuneru nějaký čas, aby se připravili ke spánku. Slábnoucí zvuk příboje narážejícího na útesy napovídal, že moře se ještě více zklidňuje a děkoval za to v duchu nebesům. Měl sice vodu rád, ale ne zase natolik, aby se bláznivě těšil na výlet v malé otevřené lodi napříč oceánem v období hurikánů.</p>
<p>Nakonec povstal. Měsíc sice ještě nevyšel, ale hvězdy, připomínající lucerničky zavěšené na modré nebeské kupoli, poskytovaly dostatek světla pro odvážný plán. Skutečně, více světla by už bylo nebezpečné. V poslední chvíli se otočil k <emphasis>Úplňku</emphasis>. „Není potřeba, abychom šli všichni,“ řekl tiše. „Vezmi, kolik ořechů uneseš a odnes je na místo, kde se útesy spojují s ostrovem.“ Ukázal tam. „Jakmile získáme loď, přijedeme tam a vyzvedneme tě.“</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> souhlasil, že je to dobrý nápad a tak vyrazili. <emphasis>Úplněk</emphasis> zanechali na místě, aby se pak setkali na smluveném místě. Dostali se k okraji laguny a tiše se ponořili do hluboké vody. Hned začali plavat pravidelnými záběry paží, které vyvolávaly nejméně hluku. Za několik minut už mohli vidět tmavou siluetu škuneru a bylo nyní jasné, že osamělé světlo vychází z bočního okénka v podpalubí – možná je to Castanelliho kajuta, uvažoval Ginger. Jak se přibližovali, zabírali stále pomalejšími tempy a dávali bedlivý pozor. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> našel kus plovoucího dřeva, položil na něj obě ruce a tlačil jej vpřed jen záběry nohou. Ginger se snažil najít podobný kus, ale neuspěl a musel dál pokračovat bez krytu. Zamrazilo jej až do morku kostí, když na hladině spatřil před sebou dlouhý černý předmět, ale nepopsatelně se mu ulevilo, když zjistil, že je to jen plovoucí kmen palmy.</p>
<p>Nyní byli už jen několik yardů od boku škuneru a také od člunu. Všude panoval klid. Nikde ani živáčka. Ginger tiše plaval k lodi, na chvíli položil ruce na záď a poslouchal. Potom, když nic neslyšel, se přitáhl nahoru. Člun se pod jeho váhou nahnul a aby udržel rovnováhu, přepadl dopředu na všechny čtyři. Dopadl na něco měkkého, co se začalo prudce zmítat, jakmile se toho dotknul. Když zjistil, co to je, bylo už pozdě. Celou dobu ležel na dně člunu muž. Asi spal. Vzbudil se s divokým křikem. Ginger se zoufale pokusil vrátit zpět do vody, ale dvě pracky jako svěrák uchopily jeho hrdlo a stlačily jej pod horké, páchnoucí tělo. Co se stalo dál, to už nevěděl, protože nebyl daleko udušení. Jen jakoby z dáli k němu doléhaly výkřiky a zmatený lomoz, pak jej něco udeřilo do čelisti a svět se mu před očima rozplynul v oslepující záplavě jisker.</p>
<p>Nebyl v bezvědomí dlouho, řádově minuty, protože když přišel k sobě, ležel na palubě škuneru. Ostré světlo lampy mimo něj osvětlovalo i tváře přihlížejících. Mhouřil oči a pokusil se vzepřít na pravé ruce. Když pohlédl nahoru, uviděl Castanelliho, který se na něj zlomyslně šklebil. Okolo stáli zarostlí domorodci tvořící jeho posádku.</p>
<p>„Vstaň,“ poručil Castanelli, vědom si své převahy.</p>
<p>Ginger uposlechl jako stroj. Byl dosud otřesen a svět mu pořád tančil před očima. Jeho hlavní myšlenka byla: Co se stalo s <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis>? Nikde jej neviděl a z toho usuzoval, že asi unikl. Doufal, že jej v tom případě nezahlédli, jinak by bylo jen otázkou času, než by jej za denního světla snadno polapili.</p>
<p>„Tak jsme se zase potkali – co?“ posměšně protahoval Castanelli.</p>
<p>Ginger neodpověděl.</p>
<p>„Kde máš ty svoje kumpány?“ zeptal se Castanelli ledově.</p>
<p>„To bych taky rád věděl,“ hořce odvětil Ginger. „Tak ty mi budeš lhát, že?“</p>
<p>Ginger zavrtěl hlavou. „Ne,“ řekl unaveně. „Zmizeli při hurikánu. To je vše, co vím. Nemohl jsem se dostat z jeskyně na druhém konci ostrova, protože tam byl žralok a tak nevím, co se stalo. Na poslední chvíli jsem se stačil vyškrábat na palmu a moře všechno smetlo.“</p>
<p>Castanelli se chvíli odmlčel. Gingerova slova zněla upřímně a způsob, jak je pronesl na Korsičana zjevně zapůsobil. „Máte hodně perel?“ zeptal se slizce.</p>
<p>„Něco máme,“ připustil Ginger, který neviděl důvod, aby lhal. „Mohlo jich být víc, ale mečoun prorazil naše plavidlo a my jsme museli shodit potápěčský vybavení přes palubu, abychom se nepotopili.“</p>
<p>„Kde jsou ty perly teď?“</p>
<p>„Na našem člunu, ať už je kdekoli.“</p>
<p>„Ty víš, kde je to naleziště, co?“ podíval se na něj úkosem Castanelli.</p>
<p>„Zhruba ano,“ připustil Ginger.</p>
<p>„K ránu mi ho ukážeš, vid?“</p>
<p>„Popřemýšlím o tom,“ slíbil Ginger, který nutně potřeboval získat čas všechno uvážit, protože mozek mu stále odpíral poslušnost a všechno se s ním točilo. Musel přitom zvažovat tolik věcí.</p>
<p>Castanelli vytáhl nůž a významně přejel po ostří špičkou prstu. „Dobře si to rozmyslí,“ řekl laskavým hlasem. „A když budeš uvažovat, pamatuj si tohle. Moji hoši jsou ze Solomonských ostrovů. A víš, co tam na ostrovech jedí? Jedí tam lidské maso – přesně tak. A moji hoši mají teď moc, ale moc velkou chuť na pečínku. Moc dobře si to rozmysli…“ Řekl pak něco posádce jazykem, jemuž Ginger nerozuměl. Pár rukou se jej drsně chopil a smýkl jím k svému pomocníkovi. Pod schody ho svázali a vedli chodbou. Pak otevřeli dveře a postrčili jej do stejné špinavé místnůstky, odkud předtím zachránil <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>. Byla tam tma jako v pytli. Dveře se zabouchly a zvenčí klapla západka. Chvíli zůstal stát a naslouchal pleskání vzdalujících se bosých nohou. Pak usedl na podlahu z vlhkých prken a začal přemítat. ‘<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>12. Katastrofa</strong></p>
<p>Gingerovi se nakonec přeci jen podařilo v této vlhké špeluňce usnout. Nevěděl, jestli ho hlava bolí víc z úporného přemýšlení nebo ze silné rány, kterou dostal. Přirozeně si zoufal nad celou výpravou, která tak krásně začala a potom takto končí. Členové jsou roztroušeni neznámo kde. Ostrov se proměnil v hromadu trosek. Škeble jsou ztraceny. <emphasis>Úplněk</emphasis> je pravděpodobně dosud na ostrově, kde je v bezpečí jen tak dlouho, dokud ji Castanelli nenajde. A co se týče <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>, tomu se mohlo přihodit cokoli. Možná, že jej také zajali. Na druhou stranu, možná, že je ještě ve vodě blízko škuneru, ačkoli se zdálo pravděpodobnější, že přeplaval zpět na ostrov za <emphasis>Úplňkem</emphasis>. Také se na něj mohl vrhnout žralok, který je asi ještě pořád v laguně. Zkrátka dobře, věci se nakupily tak nepříznivě, že se výprava, o jejímž úspěchu nikdo nepochyboval, během několika málo hodin změnila v katastrofu. Ginger nebyl zvyklý vidět věci černě, ale nebylo dozajista divu, že když se položil na špinavá hnilobně zapáchající palubní prkna, nebyly jeho myšlenky ani trochu veselé. Cítil, že teď nemůže vůbec nic dělat. Nebyl ani ozbrojen, jeho automatickou pistoli mu odebrali hned na začátku. Byl ale tak unaven, že mu ani jeho chmurné myšlenky a hemžící se nespočetní švábi nezabránili v tom, aby se vyčerpaně neponořil do hlubokého spánku.</p>
<p>Probudil jej nezvyklý hluk na palubě přímo nad ním. Slyšel překotné brebentění mužů ze Solomonských ostrovů a Castanelliho jadrné kletby. Neměl však nejmenší tušení, co tento vzruch vyvolalo. Povstal a s uspokojením konstatoval, že do jeho stísněného vězení proniká alespoň trochu světla. Tlustý skleněný ovál byl zapuštěn do paluby a podle jeho šedého zbarvení bylo možno usuzovat, že je nedlouho před úsvitem. Sotva si však tohle všechno uvědomil, na chodbě venku zazněl dusot bosých nohou a dveře se prudce otevřely. Dovnitř vrazili dva domorodí lodníci, chopili se ho a rychle jej vyvlekli na palubu, kde už postával sám Castanelli. Byl bledý vzteky a prskal jako podrážděná kočka. Zpod přimhouřených Korsičanových víček čišela zloba. Pomalu přistoupil ke Gingerovi. Prsty rukou se mu bezděčně svíraly a rozevíraly jako klepeta. „Kdo další byl s tebou na ostrově?“ procedil mezi zuby.</p>
<p>Ginger neodpověděl.</p>
<p>Castanelli se rozzuřil. Přestal se úplně ovládat. „Kdo vzal ten člun?“ křičel.</p>
<p>Ginger si zhluboka oddychl. Tak takhle to bylo. Člun zmizel. To znamená, že <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> a <emphasis>Úplněk</emphasis>, či alespoň jeden z nich se vrátil ke škuneru poté, co jej polapili a úspěšně získal člun. Toto vědomí mu dalo novou naději a po tváři mu krátce přeběhl spokojený úsměv. To byla však za daných okolností chyba. Castanelli se jeho úsměvu povšiml. Skokem se ocitl u něj a s nelidským výkřikem udeřil Gingera do tváře. Ten se svalil k hromadě smotaných lan.</p>
<p>Ginger se pomalu zvedl a stíral si krev ze rtů.</p>
<p>Castanelli jej nehybně sledoval a těžce supěl potlačovaným vztekem. „Kdo tady byl s tebou včera večer?“ zavrčel a vykročil hrozivě znovu ke Gingerovi.</p>
<p>Ginger si uvědomoval, že je marné pokoušet se tajit pravdu. Díky tomu, že člun zmizel, bylo nad slunce jasné, že Ginger tady nebyl sám. „<emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>,“ řekl tiše a pevně doufal, že touto dobou je už dost daleko odtud.</p>
<p>Castanelli hleděl na Gingera tak nenávistným způsobem, že myslel, že jej na místě zavraždí. „Ten mizerný špinavý Kanaka,“ supěl Castanelli. „Kam má namířeno?“ vykřikl tak zuřivě, že Ginger uskočil o krok dozadu.</p>
<p>„Na Rutuonu, myslím,“ odpověděl. „Jestli vyrazil časně, měl už by tam skoro být.“</p>
<p>Castanelli se zhluboka nadechl a bedlivě se rozhlédl po obloze. Ginger mohl lehce uhádnout, co mu běží hlavou. Snažil se odhadnout, zda by dokázal dohonit člun dříve než dorazí na velký ostrov. A Ginger už také věděl odpověď. Nedokázal by to, protože bylo úplné bezvětří; otevřené moře i laguna byly klidné jako zrcadlo. Hladinu nečeřila jediná bílá vlnka, na obloze ani mráček a nic nenasvědčovalo, že by se měl zvednout sebemenší vánek.</p>
<p>Castanelli si to samozřejmě uvědomoval také a rozhodně mu to nepřidalo na náladě. Popadnul ho další nával vzteku. Chytil Gingera pod krkem, přitlačil jej k hlavnímu stožáru a vytasil nůž. „Předvedu ti jeden ze svých triků,“ procedil mezi zuby.</p>
<p>Ginger si uvědomoval, že jeho život visí na vlásku, ale neztrácel hlavu. Věděl, že v současném rozpoložení je Korsičan schopen čehokoli. „Zabij mě a nikdy nenajdeš to naleziště perel,“ řekl.</p>
<p>Castanelli zaváhal a pomalu přikývl, jak si jeho šílenou zuřivostí zatemnělý mozek uvědomil, že má Ginger pravdu. Spustil napřaženou paži. „Ano,“ vydechl. „Ty perly – jasně. Myslím, že si tě raději nechám ještě chvíli naživu.“ Náhle Gingera pustil, a vyrazil ze sebe příkaz lodníkům, kteří stáli v houfu okolo a sledovali celý výstup s pobaveným zájmem. Okamžitě se vrhli do plnění příkazů svého kapitána a bylo jasné, že z něj mají velký strach.</p>
<p>Rozeběhli se k záchrannému člunu a v několika minutách jej spustili po boku škuneru. Šest z nich naskákalo dovnitř a chopilo se vesel. „Ty půjdeš se mnou,“ řekl Castanelli Gingerovi a nasedli do člunu, který rychle zamířil ke břehu.</p>
<p>Gingera zajímalo, co ten muž hodlá udělat a nezůstal dlouho na pochybách, protože jakmile dorazili ke břehu, lodníci začali sbírat škeble, které roztroušeně ležely na pláži nad hranicí přílivu. Teď, když byl odliv, viděl Ginger, že jich poměrně hodně leží na suchu a ještě více v nedaleké mělké vodě. Ty, které ležely původně na opačné straně ostrova, sem byly vrženy přes hřeben, když se vlny valily přes ostrov. To si Ginger uvědomoval jen mimochodem, protože jej to nijak zvlášť nezajímalo. Pozoroval čtyři domorodce, jak házejí škeble na jednu hromadu; další je odnášel do záchranného člunu a šestý sbíral kokosové ořechy.</p>
<p>Castanelli, který měl Gingera stále při sobě, začal zevrubně prohlížet místo bývalého tábořiště a sbíral na hromadu vše, co mělo sebemenší hodnotu; zbytky zásob či několik kusů lana. Občas se něco zeptal, ale málokdy se dočkal od Gingera odpovědi. Podle rychlosti, s jakou Korsičan pracoval, usuzoval, že chce být co nejdřív hotov. Dalo se tedy předpokládat, že se nehodlá v laguně zdržet dlouho. Možná myslel na <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> a pospíchal, aby rychle zmizel pro případ, že by se sem domorodec vrátil i s pomocí. Toto se hnalo Gingerovi hlavou, když pozoroval Castanelliho, jak se probírá chaluhami a vším tím, co moře naplavilo.</p>
<p>Slunce vystoupilo vysoko na azurovou oblohu a jak den plynul, ostrov se tetelil horkem. Ginger dál nezaujatě sledoval Castanelliho činnost a přemýšlel nad možností útěku. Nevypadalo to příliš nadějně. Jistěže zvažoval skrytou jeskyni jako místo, kam by se mohl uchýlit, kdyby se mu podařilo uniknout, ale šance byla mizivá. Nejdříve zde byl Castanelli, který jej bedlivě sledoval a pažba těžkého revolveru, která mu vyčnívala z kapsy kalhot, Gingera odrazovala od myšlenky náhle se rozeběhnout pryč. Každopádně, muži pracovali na pláži mezi ním a zátokou a zcela zjevně nebylo možné tam doběhnout, aniž by jej polapili.</p>
<p>Jeho zájem se zvýšil, když se Castanelli přiblížil k místu, kde byly dříve ukryty perly; bylo napůl zahrabané v hromadě chaluh, které se zachytily na korálovém výběžku. Castanelli jich několik rukama odtáhl stranou a zbytek odkopal. Chystal se už odvrátit, když něco upoutalo jeho pozornost. Vrátil se a sehnul se k něčemu.</p>
<p>Náhle se Gingerovi hrůzou zastavilo srdce a pak se prudce rozbušilo. Navzdory vedru, které panovalo, přeběhl mu mráz po zádech. Z písku vyčnívala polovina plechovky. Byla od sucharů a okamžitě ji poznal. Byla to přesně taková plechovka, do které Sandy ukládal perly. Těžko by byly dvě takové naprosto stejné plechovky na tomtéž místě. Vlny odplavily většinu písku a částečně ji tím obnažily. Krátkou chvíli doufal, že si jí Castanelli nevšimne, a když se ukázalo, že ji uviděl, vroucně se modlil, aby mu nestála za to, aby si ji blíže prohlédl. Ale Korsičan nenechal ležet nic, co by mohlo mít nějakou hodnotu. Bez nejmenšího tušení o jejím skutečném obsahu odkopl písek stranou a vytáhl plechovku ven. Ani se nepodíval na Gingera – jehož tvář hrozila, že prozradí tajemství, protože byla bledá jako smrt – a odhodil plechovku mezi ostatní. Ginger se už už chystal vydechnout úlevou, jak letěla vzduchem, protože dokud Castanelli nevěděl, co obsahuje, byla zde stále naděje, že ji může znova získat. Ale ta naděje netrvala dlouho. Víčko bylo buď špatně zašroubované nebo narazilo na jinou plechovku, protože jak se valila na hromadě, její vršek odletěl a obsah se vyřinul třpytícím se proudem na písek.</p>
<p>Castanelli se už napůl odvrátil, ale očima sledoval plechovku právě tak dlouho, aby viděl, jak se rozletěla. Na vteřinu ztuhnul jako zkamenělý a jen poulil svá malá očka. Pak vydal chraptivý výkřik, volal něco v jazyce, jemuž Ginger nerozuměl a vrhl se na kolena. Třesoucími se prsty sbíral perly a dával je zpět do plechovky. Najednou se zarazil a otočil se na Gingera s rozjásanou tváří. Vzrušením sotva popadal dech. Jeho posádka se seběhla kolem a nadšeně povykovali.</p>
<p>Ginger otřesen do hloubi duše mohl jen bezmocně přihlížet. Nález plechovky byl pro něj stejně velkým šokem jako pohled na perly pro kapitána škuneru. Proč nebo jak k tomu došlo, že je tu zapomněli, to si vůbec nedovedl představit. Bylo to něco neuvěřitelného, absurdního, že mu z toho bylo do pláče. Všechno už beztak vypadalo dost černě, ale nyní se jej zmocnila neuvěřitelně hluboká deprese, pocit marnosti a beznaděje. Z deprese však vyrostla šílená nenávist k tomu člověku, který se právě spokojeně pochechtával, a pozvolna došel k poznání, proč právě kvůli těmto mořským klenotům bylo spácháno tolik zločinů.</p>
<p>Ve chvíli, kdy Castanelli učinil svůj překvapující objev, záchranný člun zrovna vyrazil ke škuneru s prvním nákladem škeblí. Dva lodníci, kteří s ním vyjeli, zpozorovali rozruch na břehu a teď křičeli, aby se dozvěděli jeho příčinu. Jejich společníci na břehu je radostně informovali. Po chvatném vyložení nákladu se člun rychle rozletěl zpět ke stříbřité pláži.</p>
<p>Pořád tam ještě zbývala velká hromada škeblí a když muži začali nanovo nakládat, podivil se Ginger povaze toho člověka, který, s opravdovým bohatstvím v rukou, se sveřepě snaží nahrabat i jen pár set liber navíc. Avšak Castanelli zjevně neviděl žádný důvod, proč by kromě perel neměl získat i škeble, protože zůstal na ostrově a dohlížel na práci, dokud nesesbírali poslední lasturu. Občas pohlédl na Gingera a pásl se na jeho sklíčené tváři; už nevypadal mstivě, ale spokojeně se usmíval jistý si svojí převahou. „Proč jsi mi neřekl, že perly jsou ještě tady?“ zeptal se najednou.</p>
<p>„Sám jsem to nevěděl,“ opáčil Ginger s takovou hořkostí v hlase, až se Korsičan nahlas rozesmál.</p>
<p>„Tvoji přátelé mi ušetřili veškerou práci,“ mumlal. „Na perly mám dobrý čich,“ dodal samolibě a pohodil Gingerovi kokosový ořech. Sám si už jeden otevřel, vypil mléko a chroupal křehkou dužinu.</p>
<p>Ginger neměl chuť k jídlu, ale mléko žíznivě vypil, protože měl v ústech vyprahlo.</p>
<p>Slunce se už dotýkalo obzoru, když se poslední škeble a zbytky zásob ocitly v záchranném člunu. Lodníci usedli k veslům. Chvíli Ginger doufal, že Castanelli odjede a zanechá jej na ostrově, protože si byl jistý, že se Biggles dříve či později vrátí, aby jej hledal. Doufal však marně. Castanelli se na něj zamyšleně zadíval a na tváři se mu objevil podivný výraz. Pak jej vybídl, aby usedl do člunu. Ginger uposlechl a Korsičan nastoupil za ním. Rozhlédl se, jestli něco na břehu nezapomněli, bylo zcela jasné, že už nemá v úmyslu se sem vrátit. Odstrčili loď a po hladině se začala rozlévat rozšiřující se vodní brázda, jak směřovali ke škuneru. Ginger ji pozoroval s tichým zoufalstvím. Celý den doufal, že zaslechne známý zvuk motorů „Scudu“, ale marně. Teď, když se blížila noc, bylo jasné, že do rána nepřiletí a bůhví jestli vůbec… Do rána se může ještě všelicos semlít.</p>
<p>Jak šplhali na palubu škuneru, závan bočního větru přehnal po hladině laguny řady zčeřených vlnek a škuner se lehce zhoupnul. Castanelli vítězoslavně vykřikl a Gingerova tvář se zkřivila v hořkém úsměvu, protože si uvědomil, že snad i sama příroda hraje Korsičanovi do karet. Nejprve hurikán, který přinutil „Scud“ k odletu a odkryl perly a teď vítr ve chvíli, kdy jej Castanelli nejvíce potřeboval. Bude-li vítr příznivý, škuner může být do druhého dne sto mil daleko, takže i kdyby se Biggles vrátil, nebylo by to nic platné.</p>
<p>Castanelli v podpaží s plechovkou perel sešel dolů, ale záhy se znovu objevil na palubě, tentokrát už bez ní. Ginger neurčitě postřehl, že vítr okamžitě ovlivnil Korsičanovy plány, které se jej bezprostředně dotýkaly. Ten totiž něco nejprve tiše mluvil k posádce a pak se obrátil ke svému vězni s takovým výrazem ve tváři, že Gingera sevřela smrtelná úzkost.</p>
<p>„Ty nemáš rád moji loď? Myslím, že nejlíp bude, když tu zůstaneš,“ vrčel Castanelli.</p>
<p>Ginger si zhluboka oddechl. Nic jiného by si ani nemohl přát, neřekl však nic.</p>
<p>„Ale ty bys mohl moc mluvit,“ pokračoval dál klidným hlasem Castanelli. „Je mi to moc líto, ale ty už nepromluvíš.“ Pak kývl na posádku, otočil se a odkráčel ke kormidlu. Čtyři muži přiskočili k navijáku a za řinčení řetězu začali vytahovat kotvu. Plachta se vypjala proti rychle se stmívající obloze.</p>
<p>Dva obzvlášť nesympatičtí domorodci ze Solomonských ostrovů zůstali stát u Gingera, který byl natolik zaujat škunerem, který se rozjel a zamířil k vjezdu do laguny, že je sotva postřehl. Ale když ucítil jak jej uchopili, rychle se otočil, aby viděl, co dělají. Až teď mu strašlivé tušení projelo do morku kostí. Jeden z nich mu ovázal kus lana kolem pasu a druhý právě k volnému konci přivazoval zrezivělou, těžkou železnou rouru. Na chvíli Ginger strnul v němé hrůze a odmítal věřit vlastním očím. Pak, když jej domorodci začali vléci k boku lodi, nebylo nejmenší pochyby o jejich záměru. Věděl, že jej hodí přes palubu. Kus železa jej měl stáhnout ke dnu.</p>
<p>Jakmile si to uvědomil, začal sebou zběsile mlátit a pokoušel se vyvléci z lana. Domorodci jej však pevně sevřeli a v jejich silných tlapách byl bezmocný. Jeden mu zkroutil ruce za zády a druhý jej uchopil za nohy tak, že nemohl ani kopat. Tak bezmocného, jako králíka v rukách pytláka, jej nesli k zábradlí. Jeden z domorodců vydal temný zvuk a s houpnutím jej vrhli do vzduchu. Naposledy zuřivě zalapal po zábradlí, ale jeho prsty je minuly o stopu. V příštím okamžiku se nad ním zavřela voda. Dříve než se stačil propracovat k hladině a nadechnout se, ucítil jak jej váha železa stahuje dolů. V záchvatu zoufalého boje blízkého k šílenství uchopil lano, ale železo bylo hluboko pod ním a nemohl dělat nic, aby zadržel své klesání. Cítil strašnou tíhu vody, která jej postupně rozmačkávala. Pak se náhle pohyb dolů zastavil a Ginger věděl, že železo právě kleslo na dno. Začal zuřivě tahat za lano. Kolem něj panovala temnota.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>13. Co se stalo na Rutuoně</strong></p>
<p>Biggles byl ještě stále na Rutuoně spolu s Algym a Sandym. Nepotýkal se sice s takovými obtížemi jako Ginger, ačkoli o něj pociťoval značné obavy, ale i tak měli starostí až nad hlavu. Jen pro začátek, jeho obavy byly bohužel zcela na místě, když doufal, že na ně nespadne žádný kus odlomeného dřeva. Kmen palmy se zřítil na konec levého křídla a i když se sice křídlo neodlomilo, náběžná hrana byla rozdrcena, takže nemohli vzlétnout, pokud ji neopraví. Úlomky všeho možného, především olámaných větví, se nahromadily okolo, takže než se hurikán přehnal, „Scud“ byl téměř pod větvemi.</p>
<p>Pro ty na palubě nebylo vůbec snadné dostat se na břeh, protože nepevná změť neunesla jejich váhu a zároveň znemožňovala plavání. Nakonec nakupili větve a drobné mlází vysoko na sebe a udusali je tak, až vznikl jakýsi most, dostatečně pevný, aby je unesl. Do té doby se však setmělo a tak strávili noc v ještě větším nepohodlí než Ginger, který byl, samozřejmě, v jeskyni, která jej přinejmenším chránila od hromadných útoků myriád moskytů, kteří se neúnavně vrhali na Bigglese, Algyho i Sandyho, když odpočívali v bažině na břehu zátoky, v níž stroj přistál.</p>
<p>Sotva se rozednilo, vydali se na cestu k vesnici. Počítali, že jim cesta nezabere více než hodinu či dvě, protože podle jejich odhadu to nebylo dál než šest mil. Ale nastaly neočekávané obtíže. Biggles už viděl mnoho různých džunglí, ale žádná nebyla tak neprostupná jako porost, který lemoval zátoku. Nebylo možné postoupit žádným směrem, aniž by si nemuseli svými noži prosekávat každou píď cesty, což byla, vzhledem k horku, které panovalo, velice vyčerpávající činnost. Navíc se jejích tváře záhy pokryly krvácejícími rankami od zběsilého kousání písečných mušek. Pak, když už si mysleli, že mají nejhorší za sebou a že nejsou více než čtvrt míle od pláže, která se, jak věděli, táhla podél pobřeží až do vesnice, postavila se jim do cesty jiná překážka. Ani pohotový Biggles nedokázal najít způsob, jak ji překonat. Bylo to ústí řeky, které však bylo spíš bažinou než řekou, jezero stojaté zapáchající vody, které se utvořilo v nížině u úpatí kopců. Kdyby v něm byla jen voda, bylo by snadné je přeplavat, protože šířka nepřesahovala sto yardů. Úskalí spočívalo v něčem jiném. Vodní hladina byla hustě posetá mohutnou záplavou leknínů, jejichž velké narůžovělé květy by za jiných okolností sváděly k okouzlenému obdivu. Avšak skutečnost, že jejich obrovské, ploché dužnaté listy skýtaly úkryt ohyzdným stonožkám téměř stopu dlouhým, nasvědčovala, že plavání zde rozhodně nebylo příjemnou záležitostí. Avšak plavat se tady beztak nedalo, protože spleť silných leknínových stvolů tvořila pod hladinou téměř pevnou a neprostupnou masu. Lekníny byly natolik poddajné, že neunesly žádnou váhu a jedinou možností zůstalo obejít toto místo.</p>
<p>Takže zkrvavělí a unavení si museli naši přátelé začít prosekávat novou stezku podél okraje bažiny. Úkol to byl tím složitější, protože nevěděli, jak daleko se bažina táhne, ačkoli Sandy se domníval, že by to nemělo být daleko. Poukazoval přitom na nedaleké kopce, které se příkře zvedaly do výše. Nemýlil se. Po několika stech yardech se začala bažina zužovat, až konečně přišli na místo, kde bylo možné přejít na druhou stranu po padlém kmeni chlebovníku. Tou dobou se však už chýlilo k večeru. Původní představa, že dojdou do vesnice za několik hodin, tedy vzala za své a po celém dni stráveném v džungli ušli jen necelou míli.</p>
<p>Přešli po kmeni na druhý břeh bažiny, když slunce právě zapadalo. Zjistili však, že i zde je džungle tak hustá a nepropustná, že na další postup nebylo do rozbřesku ani pomyšlení. Přesto Biggles naléhal, aby šli dál, Sandy to však prohlásil za šílenství. I kdyby je cestou nepohltila bažina či stejně smrtonosný tekutý písek, což bylo velmi pravděpodobné, zcela jistě by ve tmě ztratili orientaci a pokročili by jenom o tak málo, že by to byla zbytečná. námaha. Po pečlivém uvážení se i ostatní museli, ač neradi, přiklonit k tomuto názoru. Tak znovu v zajetí nesčetných moskytů a obklopeni strašidelně světélkujícími houbami, utábořili se u spadlého stromu, připraveni přečkat další nepříjemnou noc.</p>
<p>„Začínám chápat, proč jsou perly tak drahé,“ poznamenal s vážnou tváří Biggles, když se rukou oháněl po hmyzu, který mu sedal na tvář.</p>
<p>Jak plynula noc, obtěžování se stalo natolik nesnesitelným, že rozdělal oheň a seděl v jeho kouři, ačkoli pronikavý zápach páleného dřeva byl jen o málo snesitelnější než bodání moskytů.</p>
<p>„Míň by mi to vadilo, kdybych věděl, že ti mladí jsou v pořádku,“ zabručel. „Nedovedu si představit, co se s nimi mohlo stát.“</p>
<p>Sandy ani Algy neodpověděli. Možná se to oba zdráhali vyslovit.</p>
<p>Noc pomalu plynula a hladina bažiny lehce světélkovala, jak se v ní pohybovali podivní živočichové. Z korun stromů se ozývaly zvláštní zvuky; ani Sandy nedokázal určit, co je vydává. Velké můry tiše poletovaly nad žhoucími uhlíky ohně a jednou je všechny vyděsil obrovský netopýr, když narazil do stromu. Tma byla neuvěřitelně hustá, ležela na nich jako závaží. V tichu se pohybovali a šelestili neviditelní tvorové. Jednou Algy na chvíli vyčerpaně usnul. Z krátkého spánku jej probudil pocit, že mu něco šplhá po noze. V odlesku pohasínajícího ohně uviděl, jak mu na nechráněném kotníku visí červenohnědá stonožka, dobrých deset palců dlouhá. Divoce se otřásl hrůzou a rychlým škubnutím tu věc odtrhl a odhodil pryč. Na místě, kde byla stonožka se vytvořila dvojitá stopa červených teček; kotník začal otékat a bolel ještě po mnoho dní. Sandy neustále potahoval z dýmky a Biggles vykouřil všechny své cigarety.</p>
<p>„Díky Bohu, zdá se, že se konečně rozednívá,“ prolomil dlouhé mlčení Algy. „Ještě jedna taková noc a budu zralý pro blázinec. Jihomořské ostrovy oplývají opravdu netušenými krásami…“</p>
<p>Biggles se strnule narovnal. „Well, je načase vyrazit,“ řekl a ačkoli bylo ještě šero, začal prosekávat cestu podél opačného okraje bažiny směrem k pláži.</p>
<p>Ostatní jej následovali. Únava z posledních dvou dnů i nocí na nich začínala být znát a všichni byli na pokraji naprostého vyčerpání, když se vypotáceli z podrostu na volný písek. Několik minut strávili hledáním vody, ale nebyla zde žádná kromě té v bažině, jíž se však ani nedotkli.</p>
<p>„Nevadí, pojďme dál. Mohli bychom během několika hodin dorazit do vesnice,“ mumlal Biggles a vyrazili po písku, ztěžka vlekouce nohy za sebou. Zastavili se u první kokosové palmy, ke které došli, a podařilo se jim nalézt několik ořechů shozených hurikánem. Žíznivě vypili mléko a posíleni jeho sladkou svěžestí, kvapně se vydali na zbytek své cesty.</p>
<p>Byli už skoro u vesnice, když se Algy náhle zastavil a hleděl na něco před sebou. Ostatní, když se zadívali stejným směrem, jen stačili postřehnout domorodce, který jako stín zmizel v neproniknutelné džungli. Nebyl to ale obyčejný domorodec, s jakými se předtím setkali ve vesnici. Byl od hlavy k patě pomalován bílou hlinkou nebo jílem podivnými fantaskními vzory a ornamenty.</p>
<p>„Něco se tu děje,“ řekl ustaraně Sandy.</p>
<p>„Co myslíš? Co se tu mohlo stát?“ ptal se Biggles.</p>
<p>„Viděl’s toho chlápka? Měl na sobě válečné malování – a v ruce držel válečný kyj. Už roky sem nic takovýho neviděl. Myslí to smrtelně vážně, jinak by takhle nevypadal. Oni tyhle věci berou velice vážně. Navíc je to nezákonné. Dnes je tu zakázáno všechno spojené s válčením, protože jak jednou začnou, vůbec se nekontrolují. Tady je to! Poslouchejte ty bubny!“ Hluboké dunění se hrůzyplně rozléhalo džunglí. „Když budete dobře poslouchat, uslyšíte, jak jim jiní odpovídají,“ prohlásil Sandy. „Svolávají bojovníky. Něco se tu muselo přihodit od naší poslední návštěvy. Doufám jen, že tu nějaká horká hlava nevyvolala nepokoje. To bychom se zanedlouho mohli ocitnout v pěkné bryndě. Když se jich zmocní válečná horečka, nerozlišují moc, koho zabijí.“</p>
<p>„Ale nejsou to kanibalové, určitě?“ vložil se nedůvěřivě Biggles.</p>
<p>Sandy naklonil hlavu a zadíval se na Bigglese. „Kdyby ses zeptal, žádný z nich by to nepřipustil a já osobně pochybuju, že by se někdo z těch mladých zapletl do té špinavosti,“ tvrdil. „Ale těm starým bych ani za mák nevěřil. Dám ruku do ohně, že hodně ze starejch mužů radostně vzpomíná na ty časy, kdy se podával nepřítel k večeři. Úřady učinily všechno proto, aby kanibalismus potlačily a obecně vzato měly úspěch. Ale tu a tam se začne povídat, že se to zase vrátilo v horách. Víš, tihle lidi se nikdy nestali kanibaly z nouze, mají všechno jídlo, co potřebujou. Byl to jen takovej zvyk pojídat části těla obzvlášť nenáviděnýho nepřítele.“</p>
<p>„Well, ztrácíme tady čas,“ prohlásil Biggles. „Půjdeme raději dál a zjistíme, co se vlastně děje.“</p>
<p>Najednou se přímo před nimi objevili další dva domorodci. Oba na sobě měli válečné barvy a nesli zbraně. Zmizeli jako když do nich střelí, když spatřili přicházet bělochy, kteří už zanedlouho došli k vesnici a bez okolků do ní vešli. Spatřili tam dvě nebo tři ženy. Ustalo dunění bubnů.</p>
<p>Sandy přikročil ke staré ženě a promluvil k ní několik slov v jejím jazyce, ona se však jen přihlouple usmívala. Otočil se k Bigglesovi. „Všichni se skrývají v křoviscích,“ řekl. „Vsadím se, že sou všichni na doslech, ale neukážou se, abychom je neprozradili.“ Přiložil si ruce k ústům a zavolal na Řvoucí vlnu.</p>
<p>Za několik chvil se křoví rozhrnulo a odtud vystoupila štíhlá postava. Přes čelo se mu táhl bílý pás a hrudník měl pomalovaný podivnými magickými znaky. Algy sevřel Bigglesovo rameno: „To je přece <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>!“</p>
<p>„<emphasis>Otvírači škeblí</emphasis>, pojď blíž,“ nařídil přísně Sandy.</p>
<p>Chlapec nejistě přikročil.</p>
<p>„Proč válčíte?“ zeptal se Sandy ostře.</p>
<p>„Válka s Atanellim,“ zachmuřeně prohlásil <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>.</p>
<p>„Zeptej se ho, kde jsou ostatní,“ řekl Biggles Sandymu.</p>
<p>Sandy promluvil na chlapce v jeho rodném jazyce, načež se <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> pustil do velice živého vysvětlování. Rozmachoval se rukama, aby dodal na důrazu svému vyprávění. Nakonec se vyčerpaně odmlčel.</p>
<p>Sandy se zhluboka nadechl a obrátil se k ostatním. V jeho tváři se zračil úžas i obavy. „Ginger je zajatcem na Castanelliho škuneru,“ řekl.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Cože</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zvolali Biggles i Algy současně.</p>
<p>„Vyprávění <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> zní docela pravdivě,“ pokračoval Sandy. „A nezdá se, že by měl nějaký důvod, aby nám lhal. Říká, že se stalo toto. Když skončili s rybolovem, šli si zaplavat do zátoky, kde objevili velkou jeskyni. Vchod do ní byl skrytej pod hladinou a tak proplavali dovnitř a sedli si v jeskyni na skálu. Zatímco tam byli, ve vchodu se objevil žralok a nemohli se dostat ven. Nakonec byli nuceni tam strávit celou noc. Ráno žralok zmizel a tak vyplavali, nás už ale na ostrově nenašli. Pak přišel hurikán a značně poničil ostrov. Sotva se hurikán přehnal, Castanelli vplul do laguny. Počkali do setmění a pak se pokusili štípnout Korsičanův člun. Gingera při tom chytili a vzali jej na palubu. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> se ukryl mezi útesy, ale později se vrátil a zmocnil se člunu. Sám s ním dovesloval na Rutuonu. <emphasis>Úplněk</emphasis> zůstala na ostrově jako hlídka. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> sem dorazil teprve před hodinou a jeho vyprávění vyvolalo válečnou náladu. Řvoucí vlna přísahal, že se sám napije Castanelliho krve. Jejich velká válečná kánoe je už připravena. Zřejmě se zrovna chystali vyrazit, když jsme se ukázali.“</p>
<p>Biggles bezeslova naslouchal. Na jeho tváři byla vidět únava, když slyšel, že je Ginger dosud naživu. Ta postupně přerostla ve výraz úžasu. „Jestli je Ginger na Castanelliho škuneru, musíme ho odtamtud dostat,“ řekl pomalu. „Jsem rád, že se nestalo nic vážnějšího.“</p>
<p>Algy byl na pochybách. „Bude těžší zachránit Gingera než by se zdálo,“ bručel. „Castanelliho posádka jsou ostří hoši a my jsme jen tři. Stroj nemůžeme použít. Každopádně, pokud je Ginger na palubě, nemohli bychom škuner rozstřílet.“</p>
<p>„Neřekl bych, že „Scud“ nemůžeme použít,“ rychle opáčil Biggles.</p>
<p>„Ale nemůžeš přece letět s poškozeným křídlem.“</p>
<p>„Neříkal jsem nic o létání, není přece důvod, proč bychom jej nemohli převézt k ostrovu po hladině, pokud se nám ho podaří vyprostit.“</p>
<p>„Musím ale namítnout, že Castanelli uslyší naše motory,“ zdůraznil Algy. „Všichni ti jeho rabiáti jsou ozbrojeni a můžou „Scud“ potopit dříve než přirazíme a dostaneme se na palubu. Dívejme se na věci střízlivě. Nemůžeme očekávat, že bychom dokázali přijet po vodě až ke škuneru bez toho, aby nás nezasáhli. Musíme Gingera odtamtud dostat, to je jisté. Pokud však necháme „Scud“ potopit, nic tím nezískáme.“</p>
<p>Biggles přikývl hlavou. „Souhlasím,“ zabručel. „K útoku na škuner by bylo zapotřebí tucet mužů, nepodaří-li se nám využít momentu překvapení. Když na to přijde, nemáme žádnou záruku, že škuner je pořád tam. Měli bychom se pokusit nějak využít pomoci těchto Marquésanů.“ Biggles se na chvíli zamyslel. „Nelíbí se mi představa, že by tam jeli bez nás. V případě hromadného útoku bude Ginger v největším nebezpečí.“</p>
<p>„To je pravda,“ poznamenal Sandy. „Jak se jednou strhne mela, jsou jako šílení. A co tak přijet tam se strojem a vzít domorodce sebou? Deset nebo dvanáct se jich určitě do kabiny vejde, když se trochu zmáčknou.“</p>
<p>„A co tak vzít, sakumprásk celou válečnou kánoi do vleku?“ navrhl Algy.</p>
<p>„Zpropadeně! To je ale nápad!“ vykřikl Sandy.</p>
<p>„Můžeme udělat obojí zároveň,“ poznamenal Biggles. „Pár jich posadíme do stroje a zároveň potáhneme kánoi. Kolik lidí se vejde do té kánoe, Sandy?“</p>
<p>„Nevím, tuhle sem neviděl. Ale soudě podle těch, co sem viděl, bude tak pro třicet, čtyřicet bojovníků. Budeme však muset být ve střehu. Když tydle mládence jednou pustíme na Castanelliho, nic už je nezadrží. A pokud ho zabijou, bude to naše vina.“</p>
<p>„To mě netrápí,“ prohlásil Biggles. „Máme zde svědka, že je Ginger na palubě jako zajatec, máme proto právo pokusit se jej osvobodit. Starosti mi ale nejvíce dělá čas. Jak dlouho může Castanelli zůstat v laguně, předpokládáme-li, že je dosud tam. Nezapomínejte, že nám zabere nějaký čas, než vyprostíme stroj. Teď už je po poledni. Každopádně bude tma, než se dostaneme na ostrov.“</p>
<p>„Sakra, to je pravda,“ připustil Sandy. „Souhlasím s tebou. Myslím, že by bylo nebezpečný nechat tydle Marquésany jednat na vlastní pěst. Řek bych, že nejlepší bude vysvětlit náš plán Řvoucí vlně, bude-li souhlasit, mohl by nám půjčit několik svých lidí, aby nám pomohli dostat „Scud“ ze zátoky. Pak už nám to na ostrov nebude dlouho trvat. Kánoi můžeme táhnout většinu cesty. Až se dostaneme do blízkosti ostrova, může nás vzít do vleku kánoe. V tom případě nenaděláme žádný hluk a mohli bysme se nepozorovaně přiblížit ke škuneru.“</p>
<p>Biggles přikývl. „To je ono,“ řekl. „Potáhneme-li Marquésany až skoro k ostrovu, budou svěží, až tam dorazíme. Pokud zjistíme, že škuner mezitím odjel, bude nám zbývat jediná věc – opravit co nejrychleji křídlo a kroužit nad oblastí, dokud nám nedojde benzín.“</p>
<p>„To zní jako rozumný plán,“ souhlasil Sandy. „Půjdu si promluvit se Řvoucí vlnou nebo požádám <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>, aby mi jej přivedl.“ Obrátil se na <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>, který stál poblíž a chvíli s ním hovořil.</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> odběhl mezi stromy a za chvíli slyšeli, jak hlasitě promlouvá k ostatním. Na závěr jeho řeči se rozpoutala divoká změť výkřiků a o chvíli později z křoví vyrazilo na šedesát bojovníků, někteří z nich nesli palice a kopí.</p>
<p>„Vypadají dost hrozivě, zvláště když uvážím, že je musíme zvládnout,“ poznamenal Biggles, když si s obavami prohlížel pomalované bojovníky.</p>
<p>„Nech to na mě,“ řekl s jistotou Sandy a šel jim vstříc. Bůhvíjak se mu pdařilo najít náčelníka Řvoucí vlnu a krátce s ním hovořil. Nakonec náčelník vydal hlasitý hrdelní zvuk a znovu zmizel v křoviscích následovám svými bojovníky. „Je to v pořádku,“ řekl Sandy, když se otočil k ostatním. „Ve skutečnosti věřím, že náčelník je přímo nadšen tím, že do toho jdeme taky. Jistá je jedna věc. Nemůžou Castanelliho ani cítit a když se do něčeho pustí, nic na světě je už nedokáže zastavit.“</p>
<p>„Kam teď šli?“ ptal se Algy.</p>
<p>„Pro kánoi,“ odpověděl Sandy. „Tady přicházejí.“</p>
<p>Biggles s Algym užasle zírali, jak se mezi stromy vynořuje pestrými barvami zdobená příď ohromné kánoe. Bylo to nádherné dílo, vyzdobené v celé délce vyřezávanými ornamenty a lesknoucí se na slunci, jak bylo pečlivě napuštěno olejem. Kánoe byla dobrých čtyřicet stop dlouhá a nesly ji asi tři tucty mužů. V naprostém tichu ji bojovníci snesli k vodě a spustili na hladinu zálivu.</p>
<p>„Nasedat,“ řekl Sandy.</p>
<p>„Kam pojedeme?“ zeptal se Biggles.</p>
<p>„Samozřejmě že zpátky ke „Scudu“. Nemá cenu jít pěšky. Kánoe nás tam dopraví dvakrát rychleji.“</p>
<p>„To zní dobře,“ souhlasil Biggles.</p>
<p>Za několik minut už tři běloši seděli v zadní části kánoe a prohlíželi si široká pomalovaná ramena třiceti domorodců. Seděli ve dvou řadách, patnáct na každé straně a každý z nich třímal v ruce nádherně vyřezávané pádlo. Zbraně jim ležely u nohou. Řvoucí vlna stál na přídi a hleděl dopředu. Pozvedl svůj oštěp do výše. V tu chvíli se třicet pádel ponořilo do vody a kánoe vyrazila kupředu jako šíp. Řvoucí vlna sklonil oštěp a lesknoucí se pádla opět zabrala. A tak pořád dál, pádla dokonale udržovala rytmus s pohyby oštěpu.</p>
<p>„Panečku! Tomu říkám cestování,“ obdivně vyrážel Algy.</p>
<p>„No to se vsaď,“ odpověděl Sandy. „Jen si představ, jak musel tendle záliv vypadat před lety, kdy takhle vyplouvalo řekněme padesát kánoí v útvaru na moře, aby přepadly sousední ostrov. To musel bejt teprve pohled.“</p>
<p>Za méně než hodinu se přiblížili k zátoce, kde Sandy ukázal na „Scud“ a vysvětlil náčelníkovi, co je potřeba udělat. Pak už jen stačilo sedět v kánoi a pozorovat domorodce, kteří osekávali nakupené mlází a další tříšť svými těžkými ostrými noži. Nejprve pracovali z kánoe, ale jak se propracovali blíže ke „Scudu“, mnoho z nich skočilo do vody a odtahovalo naplaveniny rukama. Jakmile vznikl dostatečně široký průjezd, Biggles spolu s ostatními vystoupili na palubu. Vešel rovnou do pilotní kabiny a připravil motory ke startu. Věděl, že jejich zvuk domorodce nevyděsí, protože už viděli stroj na vodě blízko vesnice.</p>
<p>Byla to zdlouhavá a namáhavá práce, zcela vyprostit letoun. Už se pomalu šeřilo, než skončili. Nakonec hodili do kánoe lano, domorodci usedli k pádlům a odtáhli letadlo na volnou hladinu doprostřed zálivu. Pak byla kánoe uvázána a odlehčena na bocích, načež se Sandy vyškrábal na střední část trupu letadla a podrobně všem vysvětlil jejich plán. Potom naskočily motory. Deset domorodců přestoupilo na palubu „Scudu“, aby usnadnili vlečení kánoe. Letoun se za řevu motorů pomalu rozjel na otevřené moře. Starý bojový zpěv Marquésanů se rozezněl nad klidným mořem.</p>
<p>Biggles pohlédl na Sandyho a usmál se, což by určitě neučinil, kdyby byl věděl, že právě v tuto chvíli je Ginger nezadržitelně stahován na dno laguny.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>14. Z hlubin</strong></p>
<p>Když Ginger nezadržitelně klesal vstříc hlubinám až na dno laguny, věděl, že teď jej už může zachránit jedině zázrak. Ačkoli se ještě zoufale pokoušel vysvobodit, tušil, že je to marné. Od okamžiku, kdy pochopil Castanelliho záměr, si říkal, že je vše ztraceno. Není zcela určitě divu, že ztratil i poslední naději. Avšak jedno staré přísloví říká, že dokud je život, naděje trvá a ještě snad nikdy se jeho pravdivost nepotvrdila tak ukázkově, jako v tomto případě. Jeho vědomí jej rychle opouštělo, když jeho tápající ruce narazily do něčeho měkkého. Myslíte si možná, že strach, který jej na pokraji smrti zachvacoval, už nemohl být větší, ale po dotyku toho neviditelného těla se jej zmocnila neuvěřitelně intenzívní hrůza z něčeho, co nemůžeme vidět. Nebylo se mu možné divit, protože až příliš dobře věděl, jaké obludy skrývají hlubiny toho safírového moře. A znovu přišel ten hrozný dotyk, bojoval vší silou, ale přesto se něco dlouhého a měkkého začalo ovíjet okolo jeho nohou, které nakonec stáhlo v pevném sevření. Neměl už nejmenších pochyb, že je to chobotnice. Strašná hrůza jej ochromovala a tušil, že se blíží konec. Více už jeho vědomí nedokázalo unést…</p>
<p>Je těžké popsat to, co vnímal potom. Bylo to snad ještě podivnější než cokoli dříve. Byl s jistotou přesvědčen, že je mrtev, jinak tomu ani nemohlo být, ale smrt na sebe brala vskutku překvapující podobu. Za prvé, uvědomoval si opět své tělo, protože jeho břicho bolelo jako by mu jej rozemílali mezi obrovskými kameny. A pořád dokázal uvažovat, ačkoli jeho myšlenky byly zmatené a rozkouskované. Kde to vlastně je? Co se to děje? Žasnul. Bylo to všechno nějak zmatené. Ale shledával, že dokáže už jasněji uvažovat a uvědomil si, že má otevřené oči. Spíše si to jenom myslel, jistý si už totiž nebyl ničím. Rozhodně však měl najednou dojem, že leží hlavou dolů na nějakém korálovém útesu. To bylo zatraceně záhadné. Bezmocně těkal pohledem sem tam. Proč má ale, u všech všudy, hlavu venku z vody? Cítil, že leží několik placů nad hladinou. Světélkující vlnky pleskaly o skálu zrovna kousek před jeho očima. Nejen, že je viděl, ale také i slyšel. Voda stékala praménkem po útesu a odkapávala mezi ty vlnky. S překvapením si uvědomil, že ta voda vychází z jeho úst a nosu, ale když o tom dál přemýšlel, dospěl nakonec k přesvědčení, že to není nic zvláštního, protože musel, konec konců, spolykat velké množství vody.</p>
<p>Teď už viděl vlnky ostřeji a uvědomil si, že jeho okolí nabývá zřetelných tvarů a zároveň se bolest v jeho břiše stupňuje. Došlo mu, že je to způsobeno něčím velice těžkým, co leželo na jeho zádech. To závaží bylo vždycky chvíli těžší a chvíli jeho tlak povolil. Ležel na břiše a pokaždé, když se zvýšil tlak závaží, bolest v břiše se stala téměř nesnesitelnou. Nakonec slabě zasténal. Věděl, že zasténal, protože zřetelně ten zvuk zaslechl a velice jej to udivilo. Náhle se znovu a razantněji snesla váha na jeho záda a zároveň něco uchopilo jeho ruce a táhlo je nahoru. Výsledkem byla nová záplava vody řinoucí se z jeho úst. Jeho ruce poklesly a záhy byly zase vyzdviženy nahoru, jako by s nimi někdo pumpoval a po celou dobu trval ten strašný tlak na jeho zádech, drtící mu břicho o tvrdý korálový podklad. Znovu bolestně zasténal.</p>
<p>Nakonec to už nemohl snést. Taková muka by ani mrtvý nevydržel. Rychlým pohybem vykroutil ruce ze sevření, které mu svíralo zápěstí a s vypětím všech sil shodil tu zátěž ze zad. Zachytil se korálového výčnělku a odtáhl se od vody a zároveň se přetočil do vodorovné polohy. Vzhlédl nahoru. Zprvu neviděl nic, kromě hvězdami poseté oblohy a černé siluety skály proti ní. Pak se na dosah ruky pohnula postava tmavá jako stín. „Ty už o moc lepší,“ řekl tenký hlas.</p>
<p>Bylo by opět obtížné pokusit se popsat Gingerovy pocity, když zaslechl jemu dobře známý hlas. Chvíli jen bezmocně zvracel vodu v náhlém záchvatu nevolnosti, ale když křečovité stahy břicha povolily, cítil se mnohem lépe a znovu pohlédl na tmavou siluetu. „<emphasis>Úplněk</emphasis>!“ bylo jediné, co ze sebe vydal překvapeným hlasem.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> si k němu přiklekla. „Tobě už bude lépe,“ zašeptala. „Jednou si já už myslela, že ty moc mrtvý…“</p>
<p>„Ale kde jsi se tu vzala?“ zeptal se Ginger, posadil se a opatrně si ohmatával břicho. Uviděl, že bolest působil tlačící ostrý výčnělek korálu.</p>
<p>„Já na škuneru celou dobu,“ odpověděla <emphasis>Úplněk</emphasis>.</p>
<p>Ginger chvíli mlčky seděl a snažil se svým rozbolavělým mozkem pochopit tuto informaci. „Na škuneru?“ vydal ze sebe nakonec. „Chceš říct, že jsi byla na škuneru, když mě hodili do vody?“</p>
<p>„Ano, já zůstat na škuneru celý den, schovat pod plachty.“</p>
<p>Ginger nevěřícně potřásl hlavou. Bylo to celé příliš neuvěřitelné. „Kde je <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>?“ zeptal se náhle.</p>
<p>„On vzít člun a jet moc rychle na Rutuonu,“ odvětila <emphasis>Úplněk</emphasis>.</p>
<p>„Ale jak si se dostala na škuner?“</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> vysvětlovala. „Když tě Atanelli udeřit do hlavy, <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> rychle plavat pod vodou. On mi říct. My jít zpátky. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> vzít člun. Já zůstat a sledovat, co Atanelli. Já schovat v plachtách, viděla vše. Viděla jak muži ze Solomonů tě hodit do vody. Já plavat dolů, ale ty kopat moc. Já přeříznout lano, ale vidět, že ty rychle umírat tak já tě táhnout na útesy.“</p>
<p>Ginger se náhle nemohl ubránit dojmu, že to celé byl jen strašlivý sen, ale viděl, že má ještě stále kolem pasu omotané lano, jehož odříznutý konec volně visel ve vzduchu. Věděl, že vše se skutečně odehrálo. Na chvíli byl dojat prostou oddaností obou Marquésanů, že nebyl schopen slova. „<emphasis>Úplňku</emphasis>, jednou ti to snad oplatím,“ řekl nakonec chraptivým hlasem. „Jsi prostě báječná.“</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> se zasmála. „Proč báječná?“ zeptala se naivně. „Já ne utíkat, když moc trable. Já ráda, že ty spadnout ze škuneru, já nemuset tě jinak dostat odtamtud.“</p>
<p>„Well, můžu říct, že jsi pašák,“ prohlásil Ginger.</p>
<p>„Co je pašák?“ zeptala se zvědavě <emphasis>Úplněk</emphasis>.</p>
<p>Gingera nenapadla vhodná odpověď. „Nevadí,“ řekl a pokusil se zesláble postavit.</p>
<p>„My zůstat tady,“ řekla <emphasis>Úplněk</emphasis>. „<emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> se brzo vrátit s velkou kanoí.“</p>
<p>Ginger se rozhlédl. „Říkáš, že jsme na útesech?“</p>
<p>„Ano, na útesech.“</p>
<p>„Atanelli odjel?“</p>
<p>„Ano, on vytáhnout plachty.“</p>
<p>„Jednou si dopřeju to potěšení a zastřelím toho padoucha,“ prohlásil Ginger.</p>
<p>„Ano, já zabít taky,“ přitakala <emphasis>Úplněk</emphasis>.</p>
<p>Ginger musel pokleknout, protože se jej zmocnil další záchvat nevolnosti. Pořád se mu dělalo neuvěřitelně špatně, protože spolykal příliš mnoho slané vody, ale po nějaké době vstal a oznámil, že bude schopen přeplavat na ostrov. Právě vyšel měsíc a Ginger si prohlížel pás korálových útesů, protože až dosud neměl příležitost si je tak zblízka prohlédnout. Při pomyšlení, že bude muset do vody se jej zmocňovala hrůza, ale při pečlivé prohlídce útesů si uvědomil, že by se na ostrov mohli dostat, aniž by museli plavat. Když to navrhl Úplňku, souhlasila, že to tak bude nejlepší.</p>
<p>„Jsou na těch skalách <emphasis>feke?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>obezřetně se zeptal Ginger.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> v otázce nevycítila nic mimořádného. „Možná,“ řekla a zkušeným pohledem prozkoumávala řadu útesů. Pak zavrtěla hlavou. „Žádný <emphasis>feke,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>rozhodla. „Moc krabů. Krabi nejsou, když <emphasis>feke </emphasis>tady.“</p>
<p>„Dobrá, to máme opravdu štěstí,“ zabručel Ginger, pro něhož byla chobotnice ještě o stupeň horší než žralok.</p>
<p>„My jít hned,“ navrhla <emphasis>Úplněk</emphasis>. „Ty vypít moc kokosové vody, ty hned cítit lépe.“</p>
<p>„Ano, docela bych se napil,“ souhlasil Ginger, kterému v ústech přetrvávala suchá pachuť vypité slané vody.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> mu odřízla zbytky lana od pasu. Pak, ruku v ruce pomalu vystoupili po měsícem ozářeném korálovém útesu na jeho vrchol, kde se náhle zarazili a srdce se jim prudce rozbušila. Nemohli uvěřit vlastním očím. Namísto moře táhnoucího se od obzoru k obzoru spatřili škuner, který stál přímo ve vjezdu do laguny. Nebyl od nich dál než sto yardů.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> se vzpamatovala nejdříve. „Atanelli, on se vracet,“ sykla a skrčila se za velký korálový výstupek.</p>
<p>Ginger úžasem nebyl schopen slova. To byla ta poslední věc, kterou by očekával. Po vzoru <emphasis>Úplňku</emphasis> rychle skočil za jiný velký kus korálu, ale už bylo pozdě. Křik ze škuneru mu prozradil, že byli spatřeni.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> vyskočila na nohy. „My běžet moc rychle,“ řekla krátce a rozběhla se po útesech směrem k ostrovu. Přeskakovala přitom ze skály na skálu jako kamzík.</p>
<p>Ginger běžel za ní co mu síly stačily, ale jeho nedávné hrůzné zážitky na něm byly přeci jen znát a nohy se pod ním přímo podlamovaly. Když to spatřila <emphasis>Úplněk</emphasis>, zastavila se a pomohla mu přes nejobtížnější úseky. K místu, kde se pás korálových útesů přimyká k ostrovu, zbýval ještě slušný kus cesty, když se vzduchem rozlehlo štěknutí výstřelu z pušky a střela odštípla kus korálu nepříjemně blízko nich. Když se ohlédl, Ginger uviděl, že škuner projíždí vjezdem do laguny a ačkoli se pomalu pohyboval vpřed, už spouštěli přes bok lodi záchranný člun. Zasvištěl další výstřel a zaryl se do útesu. Rozběhl se dál. Dobře věděl, jak je obtížné trefit se za slabého měsíčního svitu, ale neriskoval. V tuto chvíli se mnohem více bál o <emphasis>Úplněk</emphasis> než o sebe.</p>
<p>Přeskakovali ze skály na skálu a snažili se využít každého dostupného úkrytu. Tváří v tvář nové hrozbě Ginger co nejvíce potlačil vyčerpání a slabost. Castanelli – protože Ginger ani chvíli nepochyboval, kdo je oním střelcem – neustával ve střelbě, ale ačkoli několik střel dopadlo blízko, nezpůsobily žádné zranění. Avšak dříve, než oba pronásledovaní doběhli k ostrovu, záchranný člun letěl po hladině laguny. Castanelli zuřivě pobízel své veslaře, kteří zabírali ze všech sil.</p>
<p>Ginger s <emphasis>Úplňkem</emphasis> se ani na chvíli nezastavili. Pruh útesů se spojoval s ostrovem na jeho nejužším konci a bylo jasné, že pokud Castanelli s posádkou dorazí na ostrov včas, aby jim odřízl přístup na širší konec, jejich polapení bude otázkou několika minut. Opačný konec ostrova nebyl jen širší, ale také členitější a poskytoval tak více míst k úkrytu.</p>
<p>Ginger nyní jako první běžel po odvrácené straně útesů, kde nemohl být viděn z laguny a byl tak chráněn před Castanelliho palbou. Postup nebyl snadný, protože změť rozmetaná hurikánem ležela nyní všude – palmové listy, hromady chaluh, odlámané kusy korálu – a tak se museli často vyhýbat překážkám. Avšak podařilo se jim doběhnout na širší konec ostrova, kde se Ginger odvážil nahlédnout přes hřeben. Viděl, jak vytahují záchranný člun na pláž. Castanelli už stál na bílém písku s puškou připravenou k výstřelu.</p>
<p>„Ať ho vezme ďas, co tu, zatraceně, ten mizera ještě pohledává?“ rozzlobeně vrčel Ginger. „Strašně si teď přeji, abych tu měl pušku.“</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> na to nic neřekla. Možná věděla, jak pošetilé je toto přání.</p>
<p>Ginger rychle uvažoval. Bylo jasné, že se na ostrově nebudou moci skrývat dlouho. Mohli by se vyšplhat na některou ze zbývajících palem nebo se skrýt mezi roztroušenými korálovými skalami, kde by mohli chvíli zůstat nepozorováni. Ale s rozedněním by bylo jen otázkou času, než by byli objeveni. Kdyby Castanelli nevěděl, že jsou na ostrově, nebylo by tak těžké se tu skrýt. V tom případě by určitě ostrov pečlivě neprohledával. Teď však dobře věděl, ža tady jsou a bylo jisté, že zde za každou cenu prohledá každý kout, dokud je nenajde. Korsičan už dostatečně ukázal, že je schopen chladnokrevné vraždy a v případě, že se mu podaří Gingera polapit, bylo nad slunce jasnější, jaký jej čeká osud. Castanelli pro příště už neponechá nic náhodě. Na ostrově existovalo jen jediné místo, kde by se mohli bezpečně schovat a tím byla skrytá jeskyně. Ani kdyby muži ze Solomonských ostrovů hledali týdny, neobjevili by toto místo. Byla to jejich jediná neděje a tiše to <emphasis>Úplňku</emphasis> sdělil. Ta už si to také uvědomila a vyrazila směrem ke známé zátoce. Cestou sbírala kokosové ořechy. Ginger pochopil, jak moudré je to opatření a pustil se také do sbírání. Věděl, že budou možná nuceni v jeskyni zůstat několik dnů.</p>
<p>Nepředpokládal žádné obtíže po cestě k zátoce, jedinou jeho obavou bylo, že se tam dosud zdržuje žralok; o této možnosti se rozhodl raději neuvažovat. Ale čekalo jej další zklamáni, protože jakmile dorazili k zátoce, spatřili střapatou hlavu plavce, který obeplouval korálový útes, aby se nakonec zastavil na stejném místě, kde Ginger tolikrát předtím vystupoval z vody. Byl to jeden z mužů Castanelliho posádky. Proč se zrovna rozhodl plavat podél břehu a zrovna na tomto místě nevěděl, mohl jen předpokládat, že ten chlap tušil, co hodlají udělat a tím, že je přelstí, se chtěl zavděčit svému pánovi.</p>
<p>Ginger s <emphasis>Úplňkem</emphasis> se zrovna skrčili v malém polokruhovitém úkrytu, když se domorodec vyšvihl na břeh. Mohli se jenom co nejvíc přikrčit v korálové proláklině a doufat, že nebudou spatřeni. Minutu domorodec postával na místě, kde vystoupil z vody a z jeho černého těla odkapávala voda. Pak se mu z hrdla vydal křik, až sebou Ginger poplašeně trhnul. Nejprve si myslel, že je domorodec uviděl, ale když se ten ani nepohnul jejich směrem a na křik mu někdo nedaleko stejným způsobem odpověděl, uvědomil si, že jsou zatím neobjeveni. Muž asi jen dával ostatním na vědomí, kde právě je.</p>
<p>Ginger se v duchu modlil, aby odešel. Kdyby zmizel třeba jen na minutu či dvě, bylo by to dost času, aby se stihli dostat do svého útočiště ve sluji. A muž skutečně udělal několik kroků směrem k okraji zátoky, ale jen aby vystoupil na nejvyšší místo útesu, odkud mohl dobře přehlédnout celou zátoku a ještě dál. A tam zcela zjevně hodlal zůstat, zatímco ostatní, roztroušení po celém ostrově, hnali kořist proti němu. Nebo si to alespoň myslel. Ginger slyšel jejich výkřiky, jak se přiblížili. Ucítil, že <emphasis>Úplněk</emphasis> sáhla pro nůž, ale zadržel její ruku, protože věděl, že je absolutně nemožné dostat se jakýmkoli způsobem do blízkosti muže, aniž by byli spatřeni. A jakmile je někdo uvidí, bude to jejich konec. Proto zůstali na místě a Ginger jen doufal, že každou chvíli zanechají hledání, alespoň na nějaký čas.</p>
<p>Přešla minuta, snad pět minut a pak zaslechli blížící se kroky. Objevil se druhý domorodec a hned za ním Castanelli, jehož špinavý oblek z hrubého bílého plátna nápadně svítil ve tmě. Pod paží nesl pušku. „Neviděl’s je?“ řekl k čekajícímu muži.</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>Castanelli se usadil na kus korálu. „Nebudou daleko,“ řekl sebejistě. „Počkáme do úsvitu.“</p>
<p>Gingerovi se zastavilo srdce. Zdálo se, že je štěstí zcela opustilo, ale nemohli v této situaci nic jiného dělat. Úplně ztratil pojem o čase, částečně proto, že neměl nejmenší představu, jak dlouho byl v bezvědomí. Měsíc přešel na obloze svým zenitem a začal klesat. Oni se stále krčili ve svém stísněném úkrytu. Začala se jej zmocňovat smrtelná únava. Věděl, že někteří z domorodců hledají dál, protože často zaslechl, jak na sebe pokřikují. Tato chvíle se změnila v jeden strašlivý sen, ze kterého se nemůžete probudit a který se hrůzyplně pořád znovu a znovu opakuje. Celou dobu Castanelli seděl na balvanu a kouřil cigaretu za cigaretou. Ginger ještě nikdy necítil k někomu tak hlubokou nenávist, jak nenáviděl tohoto Korsičana s medovým hlasem. Jeho nenávist sahala tak daleko, že kdyby měl v tuto chvíli u sebe zbraň, zastřelil by jej bez ohledu na jakékoli následky.</p>
<p>Po předlouhém čekání začalo měsíční světlo blednout. Světle nachový pruh, který se objevil na východní obloze, se zlehka změnil v růžový a Ginger věděl, že teď je jejich objevení jen otázkou minut. Znovu pohlédl na Castanelliho, který dosud seděl na svém místě, a bylo zřejmé, že ani v nejmenším nemá v úmyslu odejít. Avšak díval se na druhou stranu, pravděpodobně sledoval své muže, kteří dál pokračovali v hledání. Vedle něj stál jen jeden domorodec, který se díval stejným směrem.</p>
<p>Ginger přiblížil ústa k uchu <emphasis>Úplňku</emphasis>. „Nemůžeme tady zůstat,“ řekl. „Jestli se Atanelli otočí, hned nás uvidí. Poběžíme k jeskyni.“</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> přikývla na znamení, že rozuměla.</p>
<p>Pomalu, protože celé jeho tělo bylo křečovitě ztuhlé čekáním v přikrčené pozici, se narovnal, připraven vyběhnout. <emphasis>Úplněk</emphasis> se k němu připojila a v následujícím okamžiku se už oba tiše plížili k vodě. Byli už v půli cesty a zatím se žádný z obou mužů na skále neotočil. Byli opravdu jen několik yardů od cíle a Ginger už už začínal doufat, že se na ně konečně štěstěna usmála, a že se jim podaří dosáhnout vody nepozorovaně, když tu se ostrovan otočil. Nebyl žádný důvod k tomu, aby tak učinil. Bylo to, jakoby jej jeho vrozený instinkt varoval, že se něco pohnulo. Dotknul se Castanelliho paže a rychle mu něco sděloval, pak ukázal k prchajícím.</p>
<p>Koutkem oka Ginger zahlédl, jak Castanelli sahá po svojí pušce. Na nic dalšího nečekal. Začal pádit k vodě a postřehl, že <emphasis>Úplněk</emphasis> se kolem něho mihla jako hnědý stín. Téměř bok po boku skočili po hlavě do vody. Když se otočil za <emphasis>Úplňkem</emphasis>, aby ji následoval do jeskyně, Ginger zřetelně ucítil ostré plesknutí kulky o hladinu. V následující chvíli už byli hluboko pod vodou a plavali potemnělým šerem, protože slunce dosud nevyšlo. Ginger plaval naslepo tak, jak nikdy předtím. Kdyby už dříve nebyl v jeskyni, nikdy by ji nenašel. Ale věděl přesně, kde se její vchod nachází a tak se rukama přitáhl do otvoru a mohutnými záběry vyrazil do černočerné tmy. Vynořil se uvnitř sluje a lapal po dechu. <emphasis>Úplněk</emphasis> jej tam již čekala. Vyšplhali ven a usadili se na jejich obvyklém převisu, kde <emphasis>Úplněk</emphasis> vytáhla z podpaží kokosový ořech a Ginger se znovu musel podivit její prozíravosti a důvtipu.</p>
<p>Světlo uvnitř jeskyně stačilo sotva na to, aby viděli jeden druhého. <emphasis>Úplněk</emphasis> se usmála a Ginger se usmál na oplátku na ni, ale v duchu měl k smíchu daleko. Věděl, že svým útěkem si nadlouho nepomohli. Byla to jen otázka času, než Castanelliho muži objeví jeskyni a neměl nejmenší tušení, co se stane potom. Věděl jedině, že Korsičan za žádných okolností neodejde, dokud je nedostane.</p>
<p>„Já počítat, my tady dlouho zůstat,“ poznamenala zamyšleně <emphasis>Úplněk</emphasis> a tloukla jedním koncem ořechu o korálovou skálu.</p>
<p>Ginger přikývl. Neodpověděl, protože jej v tuto chvíli nic kloudného nenapadlo. Přemýšlel, jaké darebáctví zase Castanelli na ně chystá a sledoval přitom, jak se voda postupně mění z šedé na světle fialovou, a dál pak do modra. <emphasis>Úplněk</emphasis> mu podala kus kokosového ořechu a on jej začal mechanicky žvýkat, protože byl příliš unaven na to, aby měl hlad.</p>
<p>Dívka vytasila nůž a položila ho na skálu vedle sebe. „Já podříznout Atanellimu krk,“ prohlásila jakoby nic. „Možná ho já sníst,“ dodala potom zcela vážně.</p>
<p>Když si Ginger, jehož nervy se po všech těch útrapách chvěly vyčerpáním, představil <emphasis>Úplněk</emphasis> pojídající tlustého Korsičana, rozesmál se neovladatelným smíchem. Stěny sluje v mnohonásobné ozvěně jeho smích odrážely.</p>
<p>„Ty se tak nesmát,“ ostře jej plísnila <emphasis>Úplněk</emphasis>. „Ty se tak smát jako ty bez rozumu.“</p>
<p>„Ani bych se tomu nedivil,“ opáčil Ginger a chvíli mlčeli.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>15. V pasti!</strong></p>
<p>Asi hodinu – nebo to tak alespoň jako hodina Gingerovi připadalo – seděli v jeskyni na převise a čekali. Vlastně ani nevěděli na co čekají. Ale nic než čekat dělat nemohli. Žádný zvuk neprozrazoval, že jsou jejich nepřátelé pořád venku, ale Ginger si nedělal plané naděje. Věděl, že Castanelli neopustí ostrov, dokud jsou on a <emphasis>Úplněk</emphasis> naživu a obrnil se největší trpělivostí, aby vyčkal na příští Korsičanův krok. Byl si jistý, že se každou chvíli něco stane, ale netroufal si domyslet, co to bude. Pohlédl na <emphasis>Úplněk</emphasis>. Seděla a kývala nohama jen palec či dva nad vodou, zjevně docela spokojená a její prostá duše nemyslela na nebezpečí. Ginger se ji už už chystal upozornit, aby se usadila výš na převisu. Bál se, aby ji nějaký žralok nebo chobotnice nechytili za nohu, protože po svých nedávných zkušenostech nemohl tato nebezpečí vypudit z mysli. Tu se skoro bez nejmenšího zčeření voda rozestoupila a vynořila se hnědá ruka. Pevně uchopila dívčin kotník. Zároveň se nad hladinu vynořila střapatá hlava jednoho z Castanelliho ostrovanů.</p>
<p>Prvním škubnutím se mu téměř podařilo stáhnout <emphasis>Úplněk</emphasis> do vody, protože útok ji zastihl zcela nepřipravenou. Pak se ale mrštně otočila a podařilo se jí křečovitě sevřít korálový výčnělek a tím se udržet na převisu. Její hlasitý křik se rozléhal po celé jeskyni.</p>
<p>Po prvním šoku z překvapení začal Ginger rychle jednat. Uchopil pevně dívčin nůž a bez nejmenšího zaváhání jej veškerou silou své paže zabodl do hnědého ramena. Ruka okamžitě pustila kotník <emphasis>Úplňku</emphasis> ze sevření a domorodec se prudce odstrčil od převisu, až se zbarvená voda zavířila. Na chvíli nebyla jeho pravá paže vidět, pak se objevila znovu a svírala nůž. Zároveň se vrhl k převisu. Ginger viděl, že pokud se tam domorodec dostane, jejich situace se stane zcela zoufalou a vyběhl vpřed s napřaženým nožem, aby čelil útoku.</p>
<p>Ale útok se neuskutečnil. Kolem něj se mihlo pružné hnědé tělo. Byla to <emphasis>Úplněk</emphasis> s rukama napřaženýma nad hlavou. V nich držela kus korálu o něco větší než kokosový ořech. Domorodec uviděl nebezpečí, které mu hrozilo a obrátil se, aby se ponořil. Avšak dříve, než mohl splnit svůj záměr, na jeho hlavu dopadl korálový kámen s tupým úderem, při kterém se Ginger otřásl. Tělo ostrovana ochablo a pak se pomalu ponořilo do modré vody.</p>
<p>„Já vyřídit ho pěkně rychle,“ oznámila <emphasis>Úplněk</emphasis> s výrazem nejvyšší spokojenosti ve tváři.</p>
<p>Ginger zůstal na ni zírat, protože nedbalá samozřejmost, se kterou brala život i smrt, jej nikdy nepřestávala udivovat. V hloubi duše věděl, že on sám by se zdráhal udělat to, co ona – úmyslně zabít člověka. I když bodal nožem, vybral si za cíl rameno onoho muže, přestože jej mohl zasáhnout do hlavy nebo do krku. Ale <emphasis>Úplněk</emphasis> zjevně neměla takové zábrany. S úsměvem na tváři stála a dívala se na tělo, které nyní bezvládně leželo na bílém písku dna přírodního bazénu. Ginger cítil podivnou bolest při pomyšlení, že je něčeho takového schopna, ačkoli si uvědomoval, že má pramálo důvodů si stěžovat. Bylo to, jak předpokládal, všechno dáno prostředím, kde vyrůstala. Po všechny roky života ji provázelo nebezpečí, skutečné a všudypřítomné, a bylo proto málo pravděpodobné, že by neunesla pohled na smrt. Sandy mu jednou vyprávěl, že tady na Ostrovech se smrt bere úplně jinak. Lidé si zde s pýchou chystají vlastní rakve a hroby, pečují o ně a nesmírně si jich cení ještě dříve, než jich použijí pro vlastní potřebu…</p>
<p>Ginger dál stál na převisu opřen zády o korálovou stěnu a upřeně hleděl na černou postavu ležící s rozhozenýma rukama na dně. Cítil, že by se měl potopit a vyzvednout tělo, ale pustil tu myšlenku z hlavy. Konec konců, uvažoval, ten muž sem připlaval je zabít a to, co se stalo, byla jen spravedlivá odplata. Nejvíce jej ale znepokojovala skutečnost, že ostrovan objevil jejich útočiště. Věděli ti venku, kam jde, přemýšlel, nebo ten muž jen objevil ústí jeskyně a plaval ji prozkoumat?</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> mu vzala nůž z ruky. Podíval se, k čemu jej potřebovala a spatřil, jak páčí další velký kus korálu, pravděpodobně jako zbraň pro případ dalšího útoku. Prozpěvovala si přitom v podivné mollové tónině a čas od času přes rameno pohlédla na vodní hladinu. Při jednom takovém pohledu se najednou zarazila a tiše vykřikla.</p>
<p>Ginger se zadíval tím směrem a chvíli se zděsil, že ostrovan opět ožil. Ale mrtvý pořád ležel na stejném místě jako dřív a Ginger si uvědomil, že to byla jiná postava, která rychle plula pod hladinou. Připlula k mrtvému, který ležel roztažený na písku a na chvíli se zastavila, jakoby prohlížela mrtvé tělo. <emphasis>Úplněk</emphasis> vykročila kupředu a odlomený kus korálu zvedla nad hlavu. Ginger se také připravil. Ale ostrovan se nevynořil. Patrně se dozvěděl vše, co potřeboval, protože krátce pohlédl na převis, jako úhoř se otočil a vyrazil zpět do ústí jeskyně. Ginger by se mu v tom pokusil zabránit, kdyby to bylo jen trochu možné, protože věděl, že ostrovan přesně popíše Castanellimu, kde nalezli útočiště, ale tak nemohl nic dělat.</p>
<p>„Teď vědí, kde jsme,“ řekl Úplňku.</p>
<p>„Možná Atanelli přijít,“ doufala dívka a nedočkavě pohupovala kusem korálu v dlaních.</p>
<p>„Ten ne,“ prohlásil Ginger. „On nepřijde, Má pěkně nahnáno – pošle domorodce.“</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> přikývla. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Aue,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zamumlala. „My zabít domorodce taky, že?“</p>
<p>Ginger se neubránil úsměvu. „Ty jsi mi ale krvežíznivec,“ napomenul ji.</p>
<p>„Já ne žízeň na krev – jenom zabít, to je vše,“ protestovala <emphasis>Úplněk</emphasis>.</p>
<p>Minuty plynuly, ale žádný domorodec se neukázal. Ginger by dal všechno za to, kdyby věděl, co se odehrává nahoře. Cokoli by bylo lepší než toto čekání. A čas plynul a nic se nedělo. Přírodní bazén nyní zářil modrým světlem a on věděl, že venku se už zcela rozednilo. Jak už tomu v takových situacích bývá, nečinnost mu drásala nervy, ale nemohl nic dělat. Chvíli se zabýval pomyšlením, co celou tu dobu dělá Biggles, ale k ničemu rozumnému nedošel. Když <emphasis>Úplněk</emphasis> viděla, jak často pohlíží ke vchodu do jeskyně, nabídla se, že propluje ven a zjistí, co se děje v zátoce. Ginger o tom ale nechtěl ani slyšet.</p>
<p>„Co Atanelli dělat, co ty myslet?“ ptala se vesele.</p>
<p>„Nevím, ale můžeš si být jistá, že na nás něco chystá,“ odpověděl Ginger a přemýšlel, zda se teď, když Castanelli ví, kde je hledat, sem pokusí zvenčí prokopat. „Přál bych si, aby se už konečně něco stalo,“ dodal. „Je to strašné tady jen tak nečinně stát.“</p>
<p>Jeho přání se až příliš brzy vyplnilo. Sotva ta slova dořekl, když jím mrštila vzad prudká exploze, která otřásla celou slují. Vzduch byl plný štiplavého kouře a korálového prachu, zatímco voda se hrnula přes převis s takovou silou, že je oba téměř smetla. Ze stropu začaly do vody padat kusy korálu a bylo jasné, že se to tu všechno může každou chvíli zřítit.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> vykřikla strachy a sevřela Gingerovu paži. „Co Atanelli dělat?“ vydechla.</p>
<p>„Obávám se, že to tu celé chce vyhodit do vzduchu dynamitem,“ odpověděl Ginger mezi záchvaty kašle, způsobeného štiplavým kouřem. „Předpokládám, že se pro něj musel vrátit na škuner; proto ta přestávka,“ vysvětloval.</p>
<p>„Co my dělat? Ty říct?“ ptala se se žalostným hlasem <emphasis>Úplněk</emphasis>,</p>
<p>Ginger nevěděl, co má podniknout. Pokusí-li se proplout jeskyní, znamenalo by to pravděpodobně kulku do hlavy od Castanelliho, který dozajista čeká venku, až se vynoří. Pokud zůstanou tam, kde jsou, Korsičan odpálí další nálož dynamitu a pohřbí je navěky v sutinách sluje. Stěny už byly rozpraskané. Ještě jedna nálož a celé místo se určitě zřítí. Byli ztraceni každopádně, ale ze dvou smrtí si Ginger vybral tu v jeskyni, přinejmenším aby Castanelliho připravil o potěšení jej zastřelit. „Zůstaneme tady,“ řekl Úplňku a instinktivně se přikrčil ke stěně. „Jestli půjdem ven, Atanelli bude okamžitě střílet.“</p>
<p>„Já zůstat,“ oznámila <emphasis>Úplněk</emphasis> po chvíli.</p>
<p>Čekali několik nervy drásajících okamžiků, ale Ginger si teď už mohl zcela konkrétně představit, co se nahoře odehrává. Castanelli počká pár minut, jestli se nevynoří. Když se neukážou, zapálí doutnák dalšího váčku dynamitu a hodí jej do díry vytvořené předcházející náloží, což je někde nad jejich hlavami. To bude konec.</p>
<p>Ginger pevně uchopil <emphasis>Úplněk</emphasis> za ruku, opřel se o stěnu a čekal na konec. Nemusel čekat dlouho. Přišel další silný výbuch. Jeho záblesk projel jeskyní až do vody a okamžitě potom se snesla záplava padajícího kamení. Velké kusy stěn se zřítily. Pak, provázena hlasitým prasknutím, se většina stropu jeskyně odlomila a propadla dovnitř. Vniklo sem denní světlo a modravé přítmí nadobro zmizelo.</p>
<p>Dosud žádné velké kameny nespadly na úzký převis, na němž se krčili Ginger a <emphasis>Úplněk</emphasis>. Ginger se rozkašlal a podíval se nahoru, kde se v oblacích kouře a korálového prachu objevila díra o velikosti jídelního stolu, kde býval strop jeskyně. Nad ní prosvítala modrá obloha. Několik okamžiků se nahoře nic nedělo, pak Castanelliho hlava vykoukla přes okraj. Na tváři se mu rozhostil široký úsměv, když uviděl dvě skrčené postavy na převise. „Vyjděte ven,“ nařídil.</p>
<p>„Zůstaneme tady,“ odpověděl Ginger a zvažoval, zda by dokázal hodit dívčin nůž natolik přesně, aby zasáhl tohoto muže, kterého nade vše nenáviděl.</p>
<p>Korsičan jen pokrčil rameny. Úplně klidně, jakoby to byla cigareta, vyndal z kapsy další váleček dynamitu s krátkým doutnákem a krabičku zápalek. Zapálil doutnák a zvedl dynamit nad hlavu. „Vyjděte ven,“ rozkázal znovu.</p>
<p>„Ne,“ křikl Ginger.</p>
<p>Z dálky zazněl křik. Castanelli jej určitě zaslechl, protože se přes rameno zadívali dozadu. Když se obrátil zpět, jeho úsměv z tváře vymizel. Vycenil zuby v záchvatu zvířecího hněvu a mrštil válečkem dynamitu přímo na Gingera. Letěl vzduchem a zanechával za sebou stopu bledě šedého kouře.</p>
<p>Gimger na něj hleděl jako fascinován. Věděl, že i když jej znovu netrefí, padne na převis. Nejprve se chystal skočit do vody, protože nebylo kam utéci. Pak uviděl, že dynamit zasáhne <emphasis>Úplněk</emphasis> a jednal bez rozmýšlení. Jako když se hráč kriketu snaží chytit míček, skočil vpřed a nechal spadnout váleček do svých dlaní. Okamžitě jej odhodil zpátky do otvoru, odkud přiletěl. Nebyl čas se rozmýšlet, protože jak se dynamit na chvíli v letu jakoby zastavil proti modré obloze, ozval se ohlušující výbuch. V příštím okamžiku Ginger klečel a chránil si hlavu před padajícími troskami. Strhl <emphasis>Úplněk</emphasis> k sobě a snažil se ji co nejvíce chránit vlastním tělem. Vzduch byl plný kouře a rachotu padající skály. Protřel si zaprášené oči a rozhlédl se kolem. Nebylo lehké pochopit, co se děje, protože celý tvar jeskyně se změnil. Kusy stěn a stropu dosud padaly, a jak se řítily do vody a kupily v přírodní nádrži uprostřed jeskyně, zvednutá voda zalila jejich převis. Ginger však tyto věci téměř nevnímal, protože v tuto hrůznou chvíli se zdálo, jako by se kolem nich celý svět rozpadal na kousky. Zvenčí stále doléhaly výkřiky, ale nikoho neviděl a neměl nejmenší představu, co se nahoře odehrává. Zanedlouho se dým poněkud rozptýlil a mohl nyní zřetelněji vidět, co se stalo s jeskyní. Většina stropu zmizela, takže se on a <emphasis>Úplněk</emphasis> nalézali na dně jakéhosi bazénu, jehož korálové stěny byly na mnoha místech rozpraskané a stačil by jen dotyk, aby se zřítily. Ve skutečnosti celé místo vypadalo, že se co nevidět zřítí. Po Castanellim nikde ani stopa.</p>
<p>Ginger uchopil <emphasis>Úplněk</emphasis> za ruku. „Pokusme se dostat ven,“ řekl pevně. „Jestli se tyto korálové stěny zřítí, pohřbí nás pod sebou.“</p>
<p>Ale <emphasis>Úplněk</emphasis> stála jako zkamenělá a naslouchala s pootevřenými rty a planoucíma očima. Pak náhle vydala nelidský křik, při němž tuhla krev v žilách, vrazila nůž do záhybu <emphasis>pareu </emphasis>a začala šplhat po stěně nahoru.</p>
<p>„Dávej pozor. Shodíš to celé na nás,“ volal Ginger, který se nepřestával zabývat nyšlenkou, co se stalo s Castanellim.</p>
<p>Ale <emphasis>Úplněk</emphasis> najednou nedbala Gingerova zuřivého volání. Bez ohledu na padající kameny šplhala stále výš a čas od času vydala pronikavý křik, ne podobný těm, které sem občas z dálky zaznívaly. Celkem měl Ginger dojem, že náhle přišla o rozum a nic nenasvědčovalo, že tomu tak skutečně není. Bylo docela dobře možné, že to způsobil šok z výbuchu, uvažoval. Hnaný obavou, co může Castanelli udělat, když se dívka vyškrábe až nahoru, znovu na ni zavolal, aby se zastavila. Avšak ona mu jen jako odpověď křikla něco v jejím rodném jazyce a dál se drala vzhůru. Za těchto okolností nemohl Ginger dělat nic jiného, než ji následovat.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>16. Karta se obrací</strong></p>
<p>Bylo jisté, že se venku něco děje, ale s výjimkou představy, že byl Castanelli zabit či zmrzačen výbuchem nálože dynamitu, kterou hodil zpět, si Ginger nedovedl představit, o co jde. <emphasis>Úplněk</emphasis> už byla více než v polovině korálové stěny, napínal proto všechnysíly, aby ji předhonil nebo tam přinejmenším dorazil zároveň s ní. To se mu podařilo, protože si vybral relativně snazší výstup, zatímco <emphasis>Úplněk</emphasis> překotně šplhala po stěně, aniž by se zdržovala hledáním nejsnadnější cesty. Přesto často korál pod jeho vahou povolil a několikrát si už myslel, že musí spadnout. Ale nějak se vždy udržel, nedbal odřenin a polámaných nehtů a nakonec se přehoupl přes okraj. <emphasis>Úplněk</emphasis> byla v tu chvíli šest stop pod ním a marně se snažila najít cestu nahoru. Ginger si lehl na zem a podal jí ruku. To jí stačilo k tomu, aby se během několika vteřin ocitla vedle něj. Lapala po dechu a stírala si korálový prach z očí cípem svého <emphasis>pareu.</emphasis></p>
<p>Napětí poslední minuty umožnilo Gingerovi, aby dočasně zapomenul na Castanelliho a jeho ostrovany, ale nyní, když si na ně vzpomněl, se bedlivě rozhlédl okolo. Uviděl spoušť. Hned vedle něj leželi dva výbuchem zle zmrzačení muži ze Solomonských ostrovů. Ale něco jiného upoutalo jeho pozornost natolik, že zůstal s otevřenými ústy civět. Všude po ostrově pobíhali příšerně pomalovaní bojovníci, kteří křičeli jako pominutí a pronásledovali rozptýlené členy Castanelliho posádky. A to nebylo vše. „Scud“, jehož konec levého křídla byl zlomený a volně visel dolů a vykrajoval stopu na vodní hladině, se hrozivě nahnutý hnal po hladině laguny. Další pomalovaní válečníci ještě pořád vyskakovali ze dveří kajuty přímo do vody. Ostatní plavali neuvěřitelnou rychlostí k překrásně vyřezávané dlouhé kánoi, která se hnaná pádly řítila za třemi plavci, pokoušejícími se doplavat ke škuneru. Ginger okamžitě poznal podle střapatých hlav, že dva z prchajících jsou členové Castanelliho posádky; ten další, který plaval mnohem pomaleji, byl Castanelli osobně.</p>
<p>Ginger zcela bezradně pobíhal po břehu sem a tam. Byl úplně zmaten. Nedokázal pochopit, co se to tu děje. Jediná věc, nad kterou uvažoval, byla, že se „Scud“ vrátil a byl okamžitě napaden tlupou domorodých válečníků, kteří sem zároveň připluli ve své válečné kánoi. Musíme přiznat, že tato úvaha dávala smysl. Pochopil také, že pokud se nemýlil v hodnocení situace, pak záhy s největší pravděpodobností přijde řada na něj a na <emphasis>Úplněk</emphasis>. Jeho pozornost však i za těchto okolností zaujal strašný hluk, který sem doléhal od laguny. Vše tam vypadalo zhruba tak, jako když vystoupil ven, s tím rozdílem, že se oběma ostrovanům už podařilo dostat se na škuner, aniž by je kánoe dohonila. Ta zatočila, aby odřízla Castanellimu cestu. Ale křik vyvolalo něco jiného. Kánoe už nebyla hnána záběry pádel a jen dojížděla setrvačností. Všichni válečníci v ní vstávali, aby lépe viděli na cosi, co se odehrávalo ve vodě, a přitom hlasitě jeden přes druhého křičeli.</p>
<p>Ginger se díval pozorně, ale neviděl nic, co by mohlo vyvolat takové vzrušení. Divil se, proč domorodci přestali pádlovat a nebrání Castanellimu v tom, aby dosáhl škuneru. Ale když se na vodě blízko plavajícího náhle vynořila hrůzná trojhranná ploutev, kterou tak dobře znal, vše pochopil. Domorodci se už nemuseli namáhat. Žralok za ně dodělá práci, kterou měli v úmyslu a zároveň je zbaví zodpovědnosti za Korsičanovu smrt. Se sevřeným srdcem Ginger nespouštěl oči z té strašlivé ploutve a rozběhl se k pláži. Ploutev zmizela a plavec s hlasitým výkřikem začal svýma nohama rozstřikovat vodu. Zřejmě se mu podařilo tímto způsobem dravce zastrašit, protože se obrovská ryba znovu vynořila a její ploutev za sebou vykrajovala zčeřenou stopu. Castanelli opět vyrazil ke škuneru. Kánoe byla jen nedaleko a bylo jasné, že by ti, kteří v ní seděli, mohli nešťastného plavce zachránit, kdyby chtěli. Rovněž jasné bylo i to, že nemají v nejmenším úmyslu tak učinit, protože se jen volně opřeli o pádla a posměšně pokřikovali na ubožáka ve vodě.</p>
<p>Ginger doběhl ke kraji laguny, kde se zastavil. Měl pocit, že už už padne vyčerpáním, přesto však nedokázal odtrhnout zrak od hrozného dramatu, které se před ním odehrávalo.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Mako, </emphasis>on moc <emphasis>kai </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> kai </emphasis>Atanelliho.“ ozval se hlas po jeho boku.</p>
<p>Ohlédl se a uviděl, že je to <emphasis>Úplněk</emphasis>. Oči jí planuly nadšením a neskrývaným uspokojením z vývoje situace.</p>
<p>„Tito <emphasis>Kanakové </emphasis>nás nedávno taky moc <emphasis>kai </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> kai</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>odpověděl úsečně a <emphasis>Úplněk</emphasis> se jen rozesmála.</p>
<p>Ginger se obrátil zpět k laguně právě včas, aby viděl konec celé tragédie. Castanelli byl teď už velice blízko škuneru, plaval rychle a co nejvíce cákal nohama. Vypadalo to, že se mu nakonec podaří uprchnout. Bojovníci v kánoi si to zřejmě také pomysleli, protože rychle zasedli a začali zuřivě pádlovat k lodi. Ale zdálo se, že i žralok si uvědomil, že se mu jeho kořist snaží uniknout. Ploutev se ponořila, až se za ní zavířila voda. Castanelli se zachytil vlečného lana a začal šplhat nahoru. Byl ale vyčerpaný a zůstal jen bezmocně viset a pokoušel se zvednout nohy nad vodní hladinu. Pak se něco tmavého mihlo okolo boku škuneru, do morku kostí pronikající výkřik zazněl a náhle umlkl. Castanelli zmizel.</p>
<p>Ginger si olízl rozpraskané rty. Třásl se po celém těle a udělalo se mu nevolno. Navzdory tomu všemu se jej zmocňoval stále sílící pocit, že nic z toho se ve skutečnosti nestalo, že je to všechno jen sen. Možná také, že už byl vlastně dříve zabit výbuchem v jeskyni. Byl nyní ochoten věřit čemukoli sebefantastičtějšímu. Viděl, jak kánoe přirazila ke škuneru a bojovníci se začali drát přes bok na palubu; zazněl výstřel a jeden z bojovníků spadl naznak do vody s hlasitým cáknutím. Ostatní pokračovali. Vzduch prořízly divoké výkřiky.</p>
<p>Ginger se obrátil k <emphasis>Úplňku</emphasis>, která celou scénu pozorovala zcela lhostejně. „Kde se tu ti muži vzali?“ zeptal se a v jeho duši klíčilo podezření.</p>
<p>„<emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>, on přijít,“ stručně odpověděla <emphasis>Úplněk</emphasis>.</p>
<p>Ginger se rychle otočil, protože za sebou uslyšel zvuk běžících kroků. Řítil se k nim válečník a mával v ruce kyjem. Kdyby jej <emphasis>Úplněk</emphasis> neupozornila, kdo to je, myslel by si, že tohle je opravdový konec, ale jak se válečník přiblížil, poznal, že dívka nelhala. Pod rozšklebenou maskou z bílé hlinky rozeznal rysy <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis>. Smál se. „Moc vyřídit na pořád,“ křičel radostně, když přibíhal.</p>
<p>„Kde je Andy?“ zvolal Ginger.</p>
<p><emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> ukázal rukou. Ginger se obrátil a podíval se tím směrem, který mířil ke „Scudu“. Byl natolik zaujat sledováním Castanelliho děsivého konce, že úplně zapomněl na létající člun. Když ho uviděl naposled, byl – jak si alespoň myslel – v rukou válečníků. Bůhvíproč jej vůbec nenapadlo, že by tam mohl být i Biggles a ostatní, ale teď ke svému nepopsatelnému údivu spatřil Bigglese, Algyho i Sandyho stát na střední části křídel letounu. Začali na něj mávat, když uviděli, že se dívá jejich směrem. Ginger neměl ani tušení, že už na něj pokřikují nejméně posledních deset minut, protože díky křiku bojovníků a dramatu ve vodě, je vůbec neslyšel.</p>
<p>Jakmile mu došlo, že jsou to opravdu oni, Ginger začal pádit směrem až k místu, kde byl nejblíže hydroplánu. Docela nic na světě by jej nepřimělo tam doplavat, protože to bylo skoro dvě stě yardů, a tak mohl jen stát na břehu laguny a zuřivě jim kynout. V tu chvíli si vzpomněl na perly a lekl se, co mohou válečníci udělat. Teď si teprve uvědomil, že Biggles a válečná kánoe přijeli spolu a že ti válečníci jsou Marquésané z Rutuony.</p>
<p>Biggles něco volal a ukazoval nejdříve ke škuneru a pak na pláž, jako by se nemohl rozhodnout, kterým směrem se dát. Ginger nerozumněl, co volá a znovu začal zuřivě gestikulovat. S úlevou si utřel pot ze zakrváceného čela, když uslyšel nastartovat motory „Scudu“ a stroj se začal k němu pomalu blížit po hladině. Biggles vypnul motory až asi dvacet yardů od pláže, takže nyní mohli konečně Gingera slyšet. Ten v tu chvíli ale už věděl, že je pozdě, protože z oken a poklopů škuneru se začal valit kouř a několik domorodců skočilo z paluby rovnou do vody. Kánoe je vyzvedla a za pomoci pádel začala couvat od hořící lodi.</p>
<p>Biggles něco říkal, ale Ginger jej neposlouchal. „Perly! Perly!“ volal. „Perly jsou na škuneru. Castanelli je našel.“</p>
<p>Muži na palubě létajícího člunu mu porozuměli příliš pozdě. Ginger vběhl do vody a vyškrábal se na palubu. „Castanelli našel perly!“ zalykal se. „Vzal si je na palubu. Musejí být v jeho kajutě.“</p>
<p>Biggles neřekl ani slovo. Skokem se vrhl na své sedadlo a motory se znovu rozeřvaly. „Scud“ se prudce obrátil a čeřil mléčně bílou pěnu na mořské hladině. Rychle vyrazil k plavidlu, jehož osud už byl zpečetěn. Dlouho předtím, než se k němu dostali, bylo všem na palubě létajícího člunu jasné, že je jejich úsilí marné. Škuner byl v jednom plameni od přídě po záď. Pokusit se dostat na palubu se rovnalo sebevraždě.</p>
<p>Biggles stáhl plyn a motory náhle zmlkly, takže se „Scud“ bez pohybu pohupoval na vodě. Nedaleko odtud zazněl divoký popěvek z úst válečníků, kteří byli namačkáni ve válečné kánoi. Ti sledovali konec <emphasis>Avaraty </emphasis>se stejnou radostí, s jakou přivítali smrt jejího majitele.</p>
<p>„No dobrá, tak a je to,“ rezignovaně odtušil Sandy. „Nikdy sem neměl štěstí s perlama,“ dodal s hořkostí v hlase.</p>
<p>„Škoda, že jste se sem nedostali jen o málo dřív,“ povzdychl Ginger.</p>
<p>„Byli bychom tu o několik hodin dříve, kdyby se proti nám nepostavil čelní vítr,“ vložil se tiše Biggles.</p>
<p>Ginger se bolestně usmál. „O tom větru vím svoje,“ řekl, když si uvědomil, že to musel být tentýž vánek který přiměl Castanelliho, aby změnil svoje plány a hodil jej přes palubu. Pak zamýšlel příznivého větru využít k útěku. „Byla to skoro moje smrt,“ dodal.</p>
<p>„Byla to skoro i naše smrt, s přetíženým strojem a tou zatracenou kánoí ve vleku,“ poznamenal Algy.</p>
<p>„No, dělal jsem co jsem mohl,“ prohlásil Ginger.</p>
<p>„Vypadáš na to,“ podotkl Biggles a se zájmem si jej prohlížel. „Vypadáš, jakoby tě táhli přes všechny útesy uvázaného na laně.“</p>
<p>„Bylo to ještě horší,“ řekl mu Ginger. „Nechali mě táhnout až na dno laguny uvázaného na laně. Později vám o tom budu vyprávět.“</p>
<p>„Doufám, že nejsi vážněji zraněn, že?“</p>
<p>Ginger zavrtěl hlavou. „Jen podřený – a po šoku,“ odvětil. „Nevím, co se přihodilo vám, ale až vám povím, co <emphasis>nás </emphasis>tady potkalo, budete si myslet, že vám předčítám dobrodružnou knížku.“</p>
<p>„Myslíš – tebe a <emphasis>Úplněk</emphasis>?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Kde je?“</p>
<p>„Někde na ostrově. Nechal jsem ji tam s <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis>.“</p>
<p>„Hej všichni, támhle se potápí Avarata,“ řekl stísněně Algy, jak se se syčením ještě hořící zbytky škuneru pomalu nořily pod hladinu. K obloze vystoupil oblak páry a několik kusů dřeva zůstalo plavat na hladině. Mimo nich už na tom místě nic nenasvědčovalo, že by ten škuner kdykoli existoval.</p>
<p>„A s ní se potápí i naše perly,“ poznamenal hořce Sandy.</p>
<p>„Nemohli bychom se je pokusit vylovit?“ zeptal se Algy.</p>
<p>Sandy se trpce zasmál. „Potom, co prošly tím ohněm? Teď je už z nich jen troška bílého prášku, nic víc.“</p>
<p>Na několik minut zavládlo ticho. Všichni stáli a zasmušile hleděli na místo, kde zmizela <emphasis>Avarata </emphasis>a mysleli na ta všechna nebezpečí a námahu, která nyní přišla vniveč.</p>
<p>„Well, myslím, že nemá význam tady trčet a civět do vody,“ řekl konečně Biggles. „Měli bychom si něco málo zakousnout pokud jsme ještě tady a pak musíme vyrazit zpátky na Rutuonu.“</p>
<p>„Bylo by dobré taky zjistit, co se stalo s Castanelliho muži,“ bručel Sandy. „Celou událost budeme muset samozřejmě hlásit úřadům. Co se týče Castanelliho – ten dostal, co už si dávno zasloužil a nemyslím, že tu bude někdo pro něj prolejvat slzy. Nevím, co ta jeho posádka, byli to pěkní lumpové, ale guvernér na Tahiti bude chtít vědět, co se s nima stalo. I když já osobně i o tom dost pochybuju.“</p>
<p>Nikdo neodpověděl. Ještě jednou naskočily motory a „Scud“ se pomalu – téměř jakoby neochotně – rozjel k pláži.</p>
<p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>17. Překvapení</strong></p>
<p>Seděli ve skromném stínu jejich pobořeného tábořiště a pomalovaní domorodci dřepěli nedaleko. Biggles vysvětlil Gingerovi, proč byli nuceni přeletět s létajícím člunem na Rutuonu a vyprávěl mu, co zažili potom, až se dostal k tomu, jak táhli válečnou kánoi proti úpornému větru. Když skončil, vyprávěl Ginger svůj příběh od chvíle, kdy jej, <emphasis>Úplněk</emphasis> i <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> uvěznil žralok, což jim znemožnilo vrátit se k létajícímu člunu. Pro ostatní se tím vysvětlila odpověď na otázku, kterou si nedokázali sami rozumně zodpovědět. <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> jim sice už něco prozradil, ale jeho vyprávění znělo natolik fantasticky, že se mu zdráhali uvěřit. Ginger také popsal, jak Castanelli přijel a jak se mu podařilo najít perly, protože hurikánem přes ostrov hnané vlny odhalily plechovku od sucharů. Ale když se dostali k epizodě, kdy jej hodili přes palubu s kusem železa přivázaným k pasu, Sandy jej přerušil.</p>
<p>„Hele, počkej kapku, mládenče. Seš si jistej, že se ti tohle všecko nezdálo?“ ptal se nevěřícně.</p>
<p>„Zeptej se Úplňku, ta mě odřízla a vytáhla mě ven,“ odvětil prostě Ginger.</p>
<p>„Ksakru! Řek’ bych, že se ti už nikdy nepodaří vyváznout tak blízký smrti,“ prohlásil Sandy.</p>
<p>„Máš pravdu,“ souhlasil Ginger. „Myslel jsem, že je po mě. A když jsem uviděl Castanelliho, jak se vrací, tak to už bylo příliš. Přirozeně, že jsme se pádili schovat do té jeskyně. Castanelli se nás pokoušel vyhodit do vzduchu dynamitem, když jste přijeli. Stačilo jen pár minut a už byste z nás našli jen cucky.“</p>
<p>„Zaslechli jsme výbuchy a spěchali jsme na pomoc,“ prohlásil Biggles.</p>
<p>„No a to je vše,“ uzavřel Ginger. „Zbytek jste už viděli.“</p>
<p>„Ano, to je vše,“ řekl tiše Biggles. „Po tom všem, co jsi prožil, bych řekl, že už musíš mít Jižních moří až po krk. Bude pomalu načase vyrazit na cestu domů. Oprava stroje nepotrvá dlouho. Myslím, že bude lepší jej převést po vodě na Rutuonu a tam se pustit do opravy. Samozřejmě, pokud se někdo cítí na to, začít se vším nanovo od začátku a znovu se vypravit k nalezišti perel, můžete se mnou počítat. Ale všecko to hlavně <emphasis>záleží </emphasis>tady na Sandym, on dělá tu nejnebezpečnější práci.“</p>
<p>„Depa, čéče, je to na tobě,“ opáčil Sandy. „Ty to všecko platíš, tak dej rozhodný slovo.“</p>
<p>„Kdyby se nám podařilo zachránit ty perly, mohli jsme teď uvažovat úplně jinak,“ řekl lítostivě Algy.</p>
<p>„To je pravda, ale nemá cenu se tím zaobírat,“ odpověděl Biggles. „Co se perel týče, jsme tam, kde jsme začali, ale nikomu z nás se nic nestalo a uvážím-li, kolikrát jsme unikli jen o vlásek, opravdu nemáme důvod si stěžovat. Doufám jen, že nám úřady nebudou dělat potíže. To mi připomíná, že si budu muset promluvit s Řvoucí vlnou o ztrátách, aby se ta naše verze shodovala s jeho vyprávěním. Řekl bych, že ani jeden z těch solomonských ostrovanů neunikl. Pokud to přece jen některý přežil, tak se někde dobře schovává a co se mě týče, může si tam klidně zůstat. Ale myslím si, že je bojovníci Řvoucí vlny pobili všechny. Při nejbližší příležitosti musíme koupit nějaké pěkné dárky pro <emphasis>Otvírače škeblí</emphasis> a <emphasis>Úplněk</emphasis>. Zaslouží si parádní odměnu. Dáme jim absolutní volnost výběru, ať si v obchodě Lo Singa vyberou, co chtějí.“</p>
<p>„Nebýt <emphasis>Úplňku</emphasis>, už bych tu mezi vámi neseděl,“ prohlásil Ginger a pohlédl přes všechny ostatní tam, kde <emphasis>Úplněk</emphasis> a <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> obšírně vyprávěli svá dobrodružství v kroužku pokřikujících bojovníků.</p>
<p>Biggles počkal, až skončili a pak je přivolal k sobě. V krátké řeči ocenil jejich odvahu a nakonec jim sdělil, že si mohou v obchodě na Rutuoně vybrat, cokoli se jim bude líbit. „Ztratili jsme sice perly,“ řekl nakonec, „ale to nebyla vaše vina.“</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> se zamračila, jakoby mu nerozumněla.</p>
<p>„Ne ztratit perly,“ řekla.</p>
<p>Sandy rychle vzhlédl. „Co to říkáš?“ dožadoval se. „Atanelli vzal perly na škuner.“ Otočil se na Gingera.</p>
<p>„Jseš si tím úplně jistej, že jo?“ rychle pokračoval s novou nadějí v hlase.</p>
<p>„Absolutně,“ odpověděl Ginger. „Seděl jsem v záchranném člunu hned vedle něj, když jsme se vraceli na škuner a on držel tu plechovku pod paží. Vím, že tam ty perly byly, protože jsem je slyšel chrastit. Jakmile jsme vystoupili na palubu, odnesl si plechovku do kajuty – přinejmenším, když zase vyšel na palubu, už ji neměl, takže ji logicky musel nechat dole.“</p>
<p>„A okamžitě potom, co tě hodili přes palubu, odpluli – říkal jsi to tak?“ ujišťoval se rychle Biggles.</p>
<p>„Přesně tak.“</p>
<p>„A pak se Castanelli vrátil?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Proč se tedy vracel?“</p>
<p>Ginger se tvářil rozpačitě. Dříve se nad tím hodně zamýšlel, ale v řetězu rychle na sebe navazujících událostí tu věc pustil z hlavy.</p>
<p>„Nevím,“ řekl.</p>
<p>„Atanelli se vracet pro perly, já počítat,“ vložila se do hovoru <emphasis>Úplněk</emphasis>.</p>
<p>Sandy rychle vyskočil na nohy. „Co víš o těch perlách?“ zeptal se skoro příkře.</p>
<p><emphasis>Úplněk</emphasis> se mu zadívala udiveně do tváře. „Já vzít perly,“ vysvětlila.</p>
<p>„Ty jsi vzala perly – ale jak?“</p>
<p>„Já na škuneru,“ vysvětlovala <emphasis>Úplněk</emphasis>. „Já ležet v plachtě. Brzo slyšet moc křik na ostrově; oni říkat Atanelli najít perly. Pak Atanelli přijít na loď a nést perly v krabici. Já dívat oknem v palubě; vidět Atanelli dát perly do pokoje. Když on jít nahoru, já jít oknem a vzít perly.“</p>
<p>„Kam jsi dala tu plechovku?“ téměř křičel Sandy, který byl bez sebe vzrušením. «</p>
<p>„Já hodit do laguny.“</p>
<p>Sandy nadšeně vykřikl. „Slyšeli ste to?“ volal. „Hodila je přes palubu. <emphasis>Proto </emphasis>se<emphasis> </emphasis>Castanelli obrátil a vrátil zpátky. Šel dolů a zjistil, že sou perly fuč. Není divu, že se vrátil. Dyť sou celou tu dobu v laguně.“</p>
<p>Ostatní teď už také stáli a vypadali vzrušeně. <emphasis>Úplněk</emphasis> užaslým pohledem přejížděla z jednoho na druhého. Bylo zřejmé, že jí nešlo do hlavy, proč dělají takový povyk kvůli pár perlám. Pák to ale pochopila. „Atanelli, on se vracet pro perly, já počítat,“ řekla znovu.</p>
<p>„Ale proč jsi mi to neřekla?“ ptal se Ginger.</p>
<p>„Ne čas,“ vysvětlovala mu <emphasis>Úplněk</emphasis>. „Ty moc mrtvý, já myslet.“</p>
<p>„Tím myslí, že když tě Castanelli nechal hodit přes palubu, na ty perly úplně zapomněla,“ řekl Biggles.</p>
<p>„Jasně. Taky mám ten dojem,“ souhlasil Sandy. „Brzy se to dovíme najisto.“ Obrátil se k <emphasis>Úplňku</emphasis>.</p>
<p>„Na kterém místě jsi zahodila tu plechovku?“ vyzvídal.</p>
<p>„Já ukázat,“ odvětila bez zaváhání <emphasis>Úplněk</emphasis>.</p>
<p>Všichni začali horečně jednat. Sandy zavolal na Řvoucí vlnu, aby nechal spustit kánoi na vodu a brzy už v ní všichni seděli. Kánoe vyrazila <emphasis>Úplňkem</emphasis> označeným směrem. Když dorazili na místo, kde kotvil škuner, zatímco Ginger byl v zajetí na jeho palubě, zvedla ruku a kánoe se zastavila. Skočila přes bok lodi do vody, ponořila se po hlavě pod vodu a zkoumala dno laguny ve všech směrech. Pak se vynořila, aby se mohla nadechnout, odplavala kousek dál a pokračovala v hledání. „A co ten žralok?“ vykřikl zděšeně Ginger.</p>
<p>„Jen se rozhlédni,“ odvětil mu Sandy. „Nemusíš mít strach. Jestli se tady <emphasis>mako </emphasis>ukáže, bude po něm dříve než se stihne vzpamatovat.“</p>
<p>Ginger se rozhlédl a uviděl, že podél okraje kánoe napjatě stojí tucet mužů, ruce položeny na jílcích svých nožů. Byli připraveni se vrhnout do vody jakmile by hrozilo nebezpečí.</p>
<p>Konečně <emphasis>Úplněk</emphasis> připlavala zpátky ke kánoi a setřásla vodu z vlasů. „Já vidět,“ řekla tiše. Pár minut se držela boku kánoe a zhluboka dýchala, přitom každý následující vdech byl hlubší než ten předchozí. Při výdechu se vždy hluboce předklonila, aby dostala veškerý vzduch z plic. Nakonec se obzvlášť hluboce nadechla a po hlavě vystřelila jako šipka do hlubiny.</p>
<p>Ginger potom ještě dlouho vzpomínal na chvíli, která následovala, protože byla tou nejdramatičtější, jakou kdy zažil. Klidná laguna, dlouhá černá kánoe s groteskně vyřezávanou přídí a řada vážných, pomalovaných tváří s očima upřenýma do hlubiny. Všichni vyhlíželi nebezpečí, které tak dobře znali. Každý z mužů byl napjatý jak struna, svaly se jim zřetelně rýsovaly pod lesknoucí se hnědou kůží.</p>
<p>Najednou napětí povolilo. Zahlédli <emphasis>Úplněk</emphasis>, jak plave k hladině a modré <emphasis>pareu </emphasis>volně vlálo na jejím pružném těle. Jednu ruku držela zvednutou. Svírala v ní tu plechovku. Všichni muži v kánoi začali nadšeně povykovat, když se vynořila nad hladinu. Chvíli se jen držela rukama boku lodi a zhluboka dýchala. Každý její vdech byl provázen zvláštním pískavým zvukem, který tak dobře znal. Pak hodila plechovku na dno kánoe a vytáhla se z vody.</p>
<p>Sandy se bleskurychle zmocnil plechovky a nedočkavě otevřel víko. „Sou tady!“ vykřikl chraptivě.</p>
<p>Biggles se usmál. „Tak po tomhle už budu ochoten uvěřit úplně všemu,“ prohlásil.</p>
<p>Za několik minut se ocitli zpátky na pláži ve zcela jiné náladě než před hodinou. <emphasis>Úplněk</emphasis> byla hrdinkou dne – a opravdu zaslouženě. Sandy celou dobu držel plechovku pevně v podpaží a tvrdil, že z ní nespustí oči, dokud nebudou všechny perly prodány.</p>
<p>„Pro začátek bychom se měli co nejdříve vrátit na Rutuonu,“ navrhl Biggles. „Když hned vyrazíme, můžeme tam být do setmění. Stroj by už další hurikán v žádném případě nesnesl.“</p>
<p>Tak zaujali svá místa ve „Scudu“. <emphasis>Úplněk</emphasis> a <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis> cestovali s nimi. <emphasis>Úplněk</emphasis> byla nadšená, když směla sedět vedle Bigglese v pilotní kabině a ovládat páku plynu. Válečnou kánoi zapřáhli do vleku a pod azurovou oblohou „Scud“ za řevu motorů naposledy proplul vjezdem do laguny.</p>
<p>Za čtvrt hodiny po tom se Ginger zvedl a ohlédl se zpět. Bylo už vidět jen několik pročesaných vrcholků palem, jak se pohupují ve větru. Sledoval, jak se ponořili za horizont a přestože neměl na to místo zrovna nejlepší vzpomínky, zmocňoval se jej smutek při pomyšlení, že už tento ostrov nikdy v životě nespatří. „Jednou se sem vrátím,“ řekl Sandymu pevně.</p>
<p>Sandy se spokojeně usmál. „To se přece tady říká,“ zašklebil se. „Ostrovy si tě prostě získaj.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>18. Konec dobrodružství</strong></p>
<p>Návrat válečníků na Rutuonu s <emphasis>Úplňkem</emphasis> a vyprávění jak zahynul Castanelli, vyvolalo obrovské nadšení a Řvoucí vlna prohlásil, že taková příležitost zasluhuje slavnostní hostinu. Okamžitě začaly přípravy na večer. Běloši byli čestnými hosty a za plápolajícího svitu mnoha pochodní začalo hodování. Ginger seděl na rohoži mezi <emphasis>Úplňkem</emphasis> a <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis> a díval se hladově, protože už dlouho nic pořádného nesnědl. Pokrmy byly servírovány na velkých listech a Ginger si bohatě dopřál vepřového s <emphasis>popoe</emphasis>[1]<emphasis>, </emphasis>batátů, žraločích brzlíků a mnoha dalších místních specialit, nemluvě o množství mnoha druhů ovoce. Pokaždé, když na chvíli přestal jíst, <emphasis>Úplněk</emphasis> s <emphasis>Otvíračem škeblí</emphasis> volali <emphasis>„</emphasis><emphasis>Kai! Kai</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>a přisunuli mu další záplavu jídla. Mimo to se ale moc nemluvilo, protože v Polynésii je jídlo závažnou činností.</p>
<p>Když se všichni do sytosti najedli, hosté se pohodlně opřeli na matracích a děti vyběhli dojíst to, co zbylo, jak tam bylo zvykem. Pak v mihotavém oranžovém světle pochodní začali bojovníci podrobně vypravovat ostatním, jak skončila <emphasis>Avarata. </emphasis>Ginger už ale konec neslyšel. Unaveně se vzdálil od ostatních a jakmile se natáhl na podlahu jejich chýše, okamžitě usnul.</p>
<p>Když se probudil, venku už svítilo slunce. Zjistil, že ostatní už několik hodin pracují na stroji a zlomené křídlo už bylo téměř opraveno. Před polednem pak byli připraveni k odletu. Když scházeli se svými věcmi dolů po pláži, uviděli, že se tu shromáždili všichni obyvatelé ostrova – muži, ženy i děti tu seděli v písku. Když se k nim běloši přiblížili, začali zpívat dojemnou píseň na rozloučenou.</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Loučím se s tebou,</emphasis></p>
<p><emphasis>odjíždíš do předaleké země, kde budeš žít se vzpomínkou na</emphasis></p>
<p><emphasis>mě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Já zde navždy zůstanu a mé slzy budou jako déšť.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Je tu čas loučení</emphasis><emphasis>…“</emphasis></p>
<p>Mnoho zpívajících vzlykalo. <emphasis>Úplněk</emphasis> a <emphasis>Otvírač škeblí</emphasis>, upravení a ozdobení řadou cetek po nákupu, na který je Biggles pozval do obchodu Lo Singa, seděli opodál a usedavě plakali. Cípy svých <emphasis>pare</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis> </emphasis>stírali slzy z očí. Jejich zármutek Gingera dojímal tak, že sám stěží potlačoval slzy. Přiběhl k nim a chytil je za ruce.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Kaoha, </emphasis>přátelé,“ zašeptal a hlas mu selhával. „Nezapomenu na vás. Jednou se vrátím.“</p>
<p>Pevně jej sevřeli a prosili jej, ať zůstane. Ale ostatní už volali a nakonec se jim musel Ginger vytrhnout. S očima zamlženýma slzami seběhl po pláži, a mělkou vodou doběhl ke stroji. Motory se rozeřvaly a „Scud“ naposledy vykrojil na hladině zátoky zpěněnou stopu. Když se zvedli do vzduchu, Ginger seděl mlčky u bočního okénka a s těžkým srdcem se naposledy díval na Rutuonu.</p>
<p>Sandy mu poklepal na rameno. „Neměj strach,“ řekl. „Ty se vrátíš. Když jsi už jednou poznal ostrovy, nikdy na ně nezapomeneš a jednoho dne si tě zavolají zpátky.“</p>
<p> *</p>
<p>Co říci více. První mezipřistání „Scudu“ bylo na Tahiti, kde Sandy, který dobře znal guvernéra, podal podrobnou zprávu o osudu <emphasis>Avaratya </emphasis>jak zahynul její kapitán. Ostatní jeho prohlášení potvrdili a guvernér neměl další otázky. Jen mimochodem poznamenal, že podle jeho názoru si Castanelli něco podobného už dávno zasloužil. Jeho nezákonná činnost, včetně prodávání pálenky domorodcům, mu byla dobře známa, ale bylo obtížné získat důkazy, které by jej usvědčily. V Papeete bylo několik předních pařížských klenotníků a těm Sandy prodal většinu perel. Nechal jen ty největší, o kterých si myslel, že je Biggles lépe prodá v Paříži. Přesto jim peníze za perly prodané na ostrově nejen zaplatily celou výpravu, ale zbyla i slušná suma, kterou si mezi sebe spravedlivě rozdělili.</p>
<p>Sandy zůstal na Tahiti. Oznámil, že si tu chce koupit škuner a stát se obchodníkem; ale ostatní tušili, že se opět nechá zlákat třpytem perel a bylo proto mnohem pravděpodobnější, že svůj škuner vybaví vším potřebným a vyrazí na další výpravu k nalezišti.</p>
<p>Než doletěli do Austrálie, ukázalo se, že jejich stroj už velice nutně potřebuje generální opravu, aby se vůbec dalo uvažovat o letu domů. Biggles jej tudíž prodal za odpovídající sumu a bez okolků koupil tři lístky na letadlo do Anglie.</p>
<p>„Byla to příjemná změna, jenom si tak sedět a nechat řídit někoho jiného,“ poznamenal s úsměvem, když nastupovali do letounu.</p>
<p> KONEC</p><empty-line /><p>OBSAH:</p>
<p>Biggles se setkává se starým známým</p>
<p>Střetnutí s Castanellim</p>
<p>Ginger má strach</p>
<p>Záchranná výprava</p>
<p>Sandyho ostrov</p>
<p>Dokud lano nepraskne</p>
<p>Úžasný objev</p>
<p>Příšery z hlubin</p>
<p>Štěstěna se obrací</p>
<p>Co se stalo s Gingerem</p>
<p>Drsné probuzení</p>
<p>Katastrofa</p>
<p>Co se stalo na Rutuoně</p>
<p>Z hlubin</p>
<p>V pasti!</p>
<p>Karta se obrací</p>
<p>Překvapení</p>
<p>Konec dobrodružství</p><empty-line /><p>W.E. Johns: BIGGLES V JIŽNÍCH MOŘÍCH</p>
<p>Z anglického originálu Biggles in the South Seas přeložil Pavel</p>
<p>Jansa</p>
<p>Vydalo nakladatelství RIOPRESS, 109 00 – Praha 10 – Horní</p>
<p>Měcholupy, Dýšinská ul. 279, jako svojí 75. publikaci</p>
<p>Zodpovědný redaktor Jaroslav Kalát</p>
<p>Náklad 10.000 kusů</p>
<p>Doporučená prodejní cena Kč 53, –</p>
<p>ISBN 80 – 85611 – 44 – 9</p><empty-line /><p>[1] <emphasis>popoe </emphasis>je běžnou součástí jídelníčku Marquésanů. Je to hutná žlutá kaše vyráběná z plodů chlebovníku.</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAMNAi4DASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAAcBAQAAAAAAAAAAAAAAAQIDBAUGBwAI/8QATRAA
AgEDAgQEBAMGAwMJBwQDAQIDAAQRBSEGEjFBEyJRYRQycYEHkaEVI0JSscEz0eFDYnIWJDQ
2U4KSsvA1Y3R1orPxFyVEZHNUJv/EABoBAAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAECAAMEBQb/xAAxEQ
ACAgEDBAIBAgYBBQEAAAAAAQIRAxIhMQQTQVEiYTIUcQUjQoGRocEzUtHw8bH/2gAMAwEAA
hEDEQA/AMZrq6uqEOo0f+Iv1FFoY/8AEX6ioQdkleYdAaLmhkUfX0ooGem1GxgR0ouDtkZo
xzihI33P0qECMnMelF5SM4FKMDg/3ohJA3xUsh2CEznf0onYetHB3rj5c4qEC42IrsEHp0r
iT3rhtRIDgk0cYUYxvRO+1DnYeuaBAc5GK4ncbctCB7VxKscYFSyAFsjGBt3oUz60GN6HlO
MioQOPKNmxXB84yM4omD1oQMnegQVWYq2RRzcM22MCkwM7jfFdzN2FCiWHMuADgZx0pDJ70
bDO42rnUA4GfvRWxLCfNvscUIUk5NCNjQr0NQgGSu1ACSw2z7Y613KCd6WtsJPG77KDneoR
AXCMjKXXDMN6RaMopOehxTm9MssrysuAR5fYU3kbmxt5cVExpchMbc2a5XIz6+povXbpQoQ
Oq83pRFFAzGLk59iflqagBSx5Vx5SGqKtIxLcRodgOufWpUK5dolG5UDA6UkizHtuSCEA82
Nzg9KMHO5z07elEiDRxgHcgYo+MZOxPrmqzSuDhzcu+MdRtQczE5wNutcxBOcn713Mc7fYm
oQE74OOvtRCA6kH6bDFBJPDF1kUexNNpNTt418rcxHQCpTA2kFm8S2bmlLNGvyyKPMv1Hej
/F86ZLIQeko3X7+lMX1SaVshOUDsG6/nSSGR5CyNGhPUfzfUCmoq1b7EoNR5cRzLyP228rf
SlzcqYy3zAfNgdPrUPI/hhVnhcDpyncH6GjNItu4MUxK425hhl+o7ipSDrZKpdo3lcgc26k
/K30oZZlQbkZHTAqJ5xKMLy+Y5KE+Vvcehost03hiN3YqD5SfmX2NSia9hWTU5GLKOudtuo
oFv5MYwAaY55myXzj260rbsiTpzkBc5J7ijSK9TY7W+mVuUjAPfpSZ1FlYDIZc77ZoZFkWD
xSpKSBiMdhnrQ29vFNb+K2FZOrdeX0yPSpsNvfJ2peLEscqNzRyDZwMZ9jTUTStbmUcoVSF
K+vvTxy0sDwKQFzkrnZD7exqN5HjcpuObYqfWogTvkUgl/eqG+XmzS9mVlkdn2jI3HqewFM
Sd6WdTDIgIzlQcU1CJ+ySkghjj51VixOBg/Mf8qjG2bmJ5d9iadPJM0TN8vOwAXvQRW6oge
bxeTqeSMf1NKth2rCQO8bKXTmj5g7LjANO5FjS5hu4cNg87Dt1ptJIqtzWsjug6q43pxZOs
k3OoxzBsr6UPsKfgkZJFLfE2xDE/4i9e1Qc0uZ5kRQFds47Cn6CS0vVKZMcnT/Km93CC7yq
AvinA9jUXI07EkX92HR8MuxB7H0+lEZ/3omAIHN5l9DTmW3aRllUcrMCroP5h1H3FNWOTjm
+Yb+/+tErYKzyKAASGDfoac/FukfNzqVzjJpmMtjcdM/lSgi8SMp0JOR7GiC34AuL+U7c2D
6U2+JkLbt1pzNp0sa8zDr0z1oEs2DAshx77U2xPkwIueKSOQeYk5GfWhmVFkLF25ifNgdTT
3lXC/u1JHQV3wkhJKwrk+9LZEmV+urq6mKjqNH/iL9RRaNH/AIi/UVCDkjegA2oze1FIIHt
UGAG9DjJxQUIzUIBk5waDpRs713YmoQJ0yPWuAOemBQnrmgOQaJAeXP2rsADrvQA0JUYz+l
AgAXJowBxmgwQDQgsQAQcUSAZPSuHcYodh1PWgXfcVLIcAQelDz/8ArNATjagwM1CByD1ow
Xy5G/rt0pPPvSokVR5c83vQIACBnBI9q7m5gfPjHY96AcrMM4G+5pzPZopQwSiQMM1LClY3
5WxkDb1ou/TNHlikhPK6leYZxRAT33FQDQIP3OaOBsTjeiDGfrSqg75NQgmR0zt9aXDBxFg
YC7MfWk3A5QO+acjw/wBnrGATKWJGKDGirCNG07MObAz26U2l8Mtyr8oHX3pxM6JCkceQ+P
Mc0lHCGAbB2G9REY2OWOTXKcb4o3ISWx0WjRKGcBunejYo709T8VH3J3+lS1ipBkdu52NMt
NQmZpOgCnG1SsKiOIZHYEn1quTNGOOwfG4yu/8AWhwzbf2pPmYthdu+/ekma4D4HMc+9KWt
0Osfw9R2IpvPE8nzMwXOAEP9TSMks0XmZX5c9t8U5t5Fmi5upHUVAWnsM1tEJBSME927fma
WWxTHPK2QOwFPeXm37UA9cEkdfahbDpRHNJaRk+aEn15N6Ta6LHMc4QDpyQk1IycisMnBPt
vSLYYHEkh23CrRQrRGOs9wOVpbiRfTkwKRe1kxg8+23nIqUeEtv4U7/VsU2eOQn91aZI7u2
aZMqcRmLc+HkLy79VfOftRxl/KqjI/ibdqLLgnlmfwmG3KE/vRI3JHIXkCZ35BuRTbsTYF8
9Gc7euBQBB80hxn+ILsad26xKjNAlw2PRVyPzpKe5vFYxSFzGf4Xx0qDVSti0UzRWxTIeKT
yqR/D6j6U3ju2tJm8PBU5BBGQR6GkwfBkPKG5GXBDD1ooUc24GKFA1PwOWni51khcLzZwrd
V9VPqKSd4JizklWA6Hv7fWiCFkwyjIxnBHaizKqNkdfp0o0Bt+TpFUcpAz3BH8Q/zoGcNOD
1AwBT5IPi9NeSPLSx/OmB+YpjboZSIiwUbtnvnFTkjVC5bx5UjGyrkk5o8gjAwyHze/QUyE
hU9MHGD704lk8WRQMEKoGT9KlBTsHw403U5+hxSliRHdALnEnlGfWgtUDyBSdtyR6YFJTD/
DI2yM9etQnG5N3EQ5OaBld4T50U5z64pjKwdWTI837yM+/cUPiskUTxLyTRABs9T7H2NIST
rKGDLyKxz/AP42/wAqVIscgLm5Pih4mOJArN7N60acxT3bmNQuUDYHZu9NFypZXxlcEeh3p
aFuXnkLKGk2Ax0pqK7vYWtomjhefMIXOBzjJP0FCyPKyHJLE99tvpRmleSBbdCCuMEKOtLC
zaFOpLnqaH7j1tsOo+WWMHfn2Gcf+sUY2wz58Dfov+ddYROWKE42zk7U65SN8ZI6Y7UsnRb
GmhJI1VTyqAT6Cm80dxznCwdeu+9PANvMTg0DK7YCkZHXNKmNpKNXV1dV5zzqGP8AxF+ooK
FPnX61CDokk0Xm3rsn1riPSoMcTXA7bUGN+lcDg7VCAA79KMWydulFzXFduuKhAVbfBrhuc
VM2XCesXkaSQ2LFXUMCxAyDUta/hvxJc7/BiMYz5sn+go0yUVIrjbH39aA9Kukn4X8RxoXF
urj2BB/pVa1LR77S5Cl5bPERtkjao1RKI/JzRyxI6fei7b5oygnAAJz0xQIFJz70IzjOPyp
3Dpd7M37uxnf6RmhvLG7sGRLu3eAsuQGHWpuShpygjO5oh6UoRhciuCq3tUsgnsT1o3Lypz
HOPXFOILC6uXC29vJM3oik1L2vB3EL+eOwYDuHIx+VGm+CEApODgZFObSdUkWOQ4QnBP8AK
D1qyScK8QFADp0cHKPmTG9V+4sLrJBt5CFOPkxj1pXfkdKuDp3NxdGTqpPl+gpv4TMniEYB
OAcdaVt7jwVkUoCWUqCe1OblVit7ePOwj5tvU0OCc7keygAED60si8ynb70vbaXeXn/RrWS
b3VSR+dS1nwZrtxgi15R/vtvTKMmKQPhjm3OBilbSdbcSSlQTy4UGp2/4K1iwtnuJIkMaLl
gCcn9KrZA5hseWg01yS6Z2MKxYbt0owlCR+X6j612C3UdentQrZ3Mu0dvI+f5UJqckGoJAP
Q560pEh+bGBiilOR+V8qRsQR0NO44tlA6A5JqNkSsk9PjPhiP5T0OfXvUkBjbt0OO9Rdo0j
SpzEYzj6VMhGJ8qlvoM1VLk2Y+BGRcqwUb4zTN45Y052Hfcl8CnskOpSALaWE7f7zrgUI4S
1q7xJNEZHPRS+FH5U0YS8ISc0V64uJ+f/ABiw9Adh7U50czPI+Mco2Oan4/w41y4clo0ToQ
EViB+lDNw3daC8puXDhzg4UjkPoc08oSUeCuDuQ3xle23c0HmPoBil44XldY0HOx6BRUzYc
IapfL5IiR7DNUxhKXCNTcY8sr5QhSCuc749KBlckFcDtirn/wDp1qrLnlbPqQP86Y3nAGsQ
L/hOQNzygjP3pu1L0J3IPyVVoZG3luSq+gGKbSfDLgGVnP8AxE0+u9NltpWhlhXnXfDuTSS
w3IAEYgT2FLdbMjViAiLxlYrRVU7FpOv600fTraM84mxIP4VO1Pp471gwknRVOxAWmf7PiU
/vGd/TlxRTElH6E2gjG5SYH1Q5zSE8M0i5XxFUd5XFSRto1h8SS4dYxthfX0+tM7kAuEitu
T/elOSftRT3FkthhyY8plZvZRtXE8pz+QPelX8nlZz9MgUCQySeZY3dF68qHb705XQ6RDcq
Xi6RIq79zmi2qia6eGVF5mbZW9fSi20ixv4kD+ZBko38QpOeXEokXIfqfXrSjWq3HfMIJAs
ZII8qE7H/AIW/saj7iAxSc2cEnIP9fvS73qXCEyj96Opx/iD39/eiPcI5VZuYr/OOv1+tFK
gNpoayZ79980cLi38Qn+PGPtR2CMjcvmUHc4/UUkXyiqBnG5FMJwOIAzgEt4aqpJYdSKdNC
k1qk74/d+Vh9qZeKRD4ajdlA/WpGLC2wt2GFlU8r/zGlbLIpDY+JLDHcJnxl/dyg9G9P8qR
L75x7EHuP8xTlpfDtkcjClTFIo6+x+oNEmRJYoZQ2DMcOB2YdxUTA1tsNmHTmHy96A7H9Pp
SsURaflKu2+SFG+1dPykkLGV/4jvRFryOdObDhyPoakbctKM9SCRTJY+TwlX5jg4P0qQt4z
bjdssxyaVl0A/J+8BfYilwQBuAR2FJZLNknrnNCA5GOUn6UjLVsG2IHr3oC4A9COuaRkmER
wwII9qazT5x+8AHs2T96KRHL0Vaurq6rjnnUKfOPrQUKfOv1qEHIGSa7cda7GO9d2IqDACg
wetDQ9jUIEx6080iybUdUt7Vc/vHAPsO9NMbe9aB+EehnUtde5dCY4vLnG3qf/XvTwSb3Az
cND06PT9JtoRGvOsYycb/AEpGfifTreZ4SZGdDg8q53p/fT/C2E03TkQkfXG1Ynxfqt7Zxw
W9jI4u7mTIKbtj2+5p4RUrlICNpsNTtdSjLW75I6qRgio3ifh2w1jTJxPAhcITzY3OO1Q34
cadqUOmi51J2aZkwWbqTnOPtU7xLqSWenvCrZmmHKAOoHc0HGp6Ygtnm7iPRG0TUDEDzQyD
mib29D9KecEaeb/iOABOYR+c/XoP1p/+IN1HLfW1shBeJSz47Z6CrR+DeiCSd791yCcjbsv
+v9KKiozfpDNmpW/D2mwQJz2ys6jzM3c1lP4hpZz6fdTiJEEcv7jA6b4x9xWu6zdC00meXO
Dy8q/U1g/Ht2ZJbXT4yWPzso6knYf3qJ/BtkTZTYlaaRY442dmOFVRkk1o/CP4WTali51Ec
qZ+TPlH1Pc/Spn8Ofw+SJV1C/TMmN89v90f3Nadc3NrpVnzuVjjQYVQOvsKXSo7csjkMdM4
X0nS4FSK1QlR1I2/KnFxq+l2A5XmiBH8KDJ/SqVxLxt4Vuzzy/DW+cBEPmes4vvxBuGJ+As
1RAcc8vmP5CrNCX/Uf9gbs2PVeJ7S4sJoLZH8SQcoZlwAO9YbxRayW2vzi3kbkkAkZVY4Un
rSZ401wnPxKfQRiiR30t/dFpSTJL5jyjd29PpVeVw01AeBHwWEt3MkNvmWaRsBADn6mtV4V
/C03UcN1qz+JygABh5QPQDv9TUr+H3BkcEYv7uFedh5h6n0HsKvt/f2+l2pmmIAGyqOpPoK
iWnZLcEn6Gdpw/pGlQA+DGAn8UmMD+1I3PE2mWh5IE8Yj/s1AH51ReK+MhEPFvHJz/hWyH/
1+dUG5411O5kPhlLWPsEGT9zVjUY/m7YtNmq8Q6+NSgBMPhRQgswLZzWF3DLJdSyxoFR3JV
R2Gafz61qk8bRyX8rowwVDdRUeqFmCqMknH3qqcoypRGSovH4ZcOtqmpG4kTKg8ikjp6n+1
bDe6PpOm6ZNMLRcxocE9Se1Rf4c6INK0JGYecqF+/U/r/SnnGN34dpFaKd5G5m+g/1q3fUo
IW2YdxxpcFpqUd3CQDc5Lx46Ed/vUVZN4t1jkzgZ++KX4o1AahrEzq/NHG3hp6YH+tE0+Lw
ZImI+ffB7Cs+Rq3RbDke2tqQ+ASQj8xA+lanwDoMd1AJ7iMNHjmYEYyT0FULS4ornUUt+bL
SNnA64FbnodkLDS4oyMOw5n+po41ScizM9K0o6Sy0qwiMslvBGg6sy02PEGjQKRG6kDtHHT
DjC6ZjDZqrY+dsd/Ss71hOJWugmlxIkIXd2xkn71ojBadUrMyTNLl4xtFX91BK598CqFr93
JOjkjmluXwAd6gVn1iBfDvbh/HB82CMfbFK2UzzalAJ5mflbA5j3qp5IO4RW7NUMLXzbL5w
bwnAIBdXKAjPT+c/5CrdfX1rpFoHkAVeiIg3P0omhywy6Rb+CRhV5WHoe9M+J9IuNStle2b
97EDhT3zR21U+EZW3J2yPfjR8+WyGPd96N/wAssxMDaFWKnBD5waxjV7XVbG/Zb+4mWVm2b
mIGPak4dc1GzHlupWJHlWQ81N3MV04j6GTPFmow299EHUySupL+wJ2zURFeCROYBCM9M702
kvHvGlknYNNMdyR0ApI+HJIkUEYBz83rWWdSk2kXxk4qrJWRDOOVG5DnYrj+9Nn0+bmOLtw
3bKA07j5IozzyqGPuKEzRtj94pHrzCqLa4NOlPkhdQjvbWFlWUSIxBblXBGO9MEu3mPJO7t
kYUIQp+/rVofwz5Bgjr9qbtp9tJu0K5+lWKe25VLFvsyEgWBZQi28yv35pAuT9aG4N3GOdP
EjUdf3vNT+6tLVRkxZx05djTQ2MsikRwNEv80khAoqSK2mhg/O4EgBLg5JFA7GRzJt5juDR
mgRW/wAUyH0j7feisAuMhlA9xmnKQwgLjnUY3AzjAzXPHhcupLbnAHX705s3W48O3yAzyZL
dsCiSrJBcReKvkx19Rmhe41KgdLCTOYZSy8w/dtnYH0ppNHJa3Dxt5WGVI7YqVuI0hVSEyH
XJA6OOxHoRTS7hMoExbnGOvt2P+dRPcZrahtOghl5IzlRgq1P47hPhEt7jdGGUcDeNveow7
IPNntTtuaECCUB/KCjeoPai0hYsTYyGdopDuTn2J9aGLEksQUNyIMt7UVt/4jld0b29KAYC
4BJGd6gL3HizCGOSQq3NIcbNjaj2djNNGXZQBmkbGBpbpAwyM5xVlRF+VAMKMYquUq4L8cN
e7Gi2OZllwMgU4MLEkHfNKPG+TJEeU/ynof8AKmcuoSxsY2tmBOxIOxpNTZfpjEXPhhuUg/
VaOATGTHIAoO5YYpoNRdU8tlIcfxKQaZXl5PIp5beVfVnwMUNMm9xXOKWw9u7+3gPgoUzjL
SYz+XrUVdXNuwCwWy7HJdxu1NcEvzEE460YyBBvD17kVaoJGeWRyImurq6rTMdQp86/WgoU
/wARfqKhByTk70GaM4w1JjrnaoMKctFHRie1GUnOSaAkYODUICkbSHlXr2+teiPwy0RdJ0F
Ty4YjBPqTu36/0rEuEtP/AGhrVuhQlA/O326frXpjTLUWenQwAYKqM/XvVi2hfsVhr60jv7
R7aV2VX6lTvUTDwdpiTrNKGmZehbHSq9xTrBW/uJTMyQWy4yrY6daieEuOnv8AURBAZ8KRz
JKcggnFWrHJRqwbmpiMRw+HCFQAYUY2FZnxq2qaPFc3TobqYLlG7Eev29K07Oar/GPhHSkV
wC5k8o+29JjbTpeSHmp/ir688WQtJNO/U9ya9H8BaQmk8OwqFwSoH2H+uaxrhrQnu+N5beM
c0NtMSPTOdh/69K9DW8S21tHENljUD8qHEN/IWVzjO8CpDbBsDeR/p2rLuFNLfivjCbUHXM
KScsWem3T8hvU7x/rJNte3CNhpT4UW/bp/TNS34RWKQaOspA5zHzZ92P8ApVv4qvW5PBoUE
MVnarFGOWONazjjLihIxJdP5oojyQR5+c1eOIbhrbRZ2Q4ZgFyO2awTjW5mudWjs0BKxICF
G5JNJB6U5eSJWaRwxw5DrunifW/CaQjHKANid+UZ7Dapd/ww4ZcENaDf0UCongjSby/s7Oa
+jaNY1BfPcjoK0boKmZ1LZgtlB1L8NeFtPsJbn4QEqNgQNz2ql8P8HZ4vwkZFuh5oB2BP+W
9aHxhqIaZLJW8sfmk+vb9Kafh/KuoyS32BygER/TOAf0poxShqfIbZdIYorS1WJMJHGuPtW
aca8UpCZLtjzKp5LeP+Y1feIZWi0S4Zc5IC7e5rAeNL2S41lbVc8tuowPVjSRlpjq8kRfeH
OA7PX7IX2rFXuGwXdvU74Az0Gan4vwr4fQ83hIT/AP4x/eovgbTNQ1GztmvwUEagyYPX0H1
x1rSEZXQFCCvYiplai9gWylavwno2i6f4tvCqyOwVRyLv69qyzT+HmPGptgmYo38UD2z5R+
davxjfK14kHN5IEJb6n/Sq3+G8B1bWbnVZF8skpK/8K7D9adR2Tf7jXsahY24tLGG3H8CgH
61mX4ha4YVvblGGV/cxfXpn+taXqNx8Lp0846pGSPrWCcfXTuba0zs2ZHP6Cki6jKbBEpca
mWZUGWLHepiYiG4C4yV5VAHWmWmIUuDKq87r8o6j6mlLmVzKzjJcnzPjGc9ABWZ7svj8Y2a
N+G+imfUPipVGHbOOuFXfc+5rY9gPQVUfw90xbLRFcrg8qoPsMn9TU3xDdG00eZlPmfyL96
0SjuoLwUSep2KS6zpSNiS7hJG3rTG94k0xLaUQSCSQqQoCd6zTWdcj0jAZVZiM7moKPja8m
n5UsY+TOMkkkflT1iTpsbQ0PeLdTitWgjXBuDlthvj/APNVFpr2e4WVmZGDAqOm9SNzJPc6
uLq7hKyysFKEHyjsVp5d6HqFtL8TJbM6gEqI/N9KzTeqbkkaEvjTZbuFuLn5VMUoScbSRN8
rn2rRdM4itdQxGxEMx/gY7H6GsDWAxi0iKsj8xkY7jFWXhy/1DUbt7YxNKinEcwGN+w96vj
kjm2kt/ZVPFp3RqXEHDNjr9syTRqshGz4/rWH8R6Jc6Lq8yTxkoowh/tXoSzSWKzhSZuaRU
AY+prO/xJto7ueRVIDRqjE+/wD+Kqcbv6Fxt3RkfhsAVUZxsxx09qeWNkw/fNCHUHY5G/vU
kbJWZYwFWLOW9WNOCpUcgGNsYxWV5NtjdHDTtjPw+XJFih9NxSMscrKf+YqhPQtg09liZCX
MoVMZximsic8gZ3aUkbcqH+9ImO4kZcW9yo5lSMduZG5cU1NzexHmE/Ny7HfIqZ+EVs8sCq
P5pDkj7VH3cbNzpHtEP8SUjHN7CroyTKJwaVobR6vcRoT4iuR2dOv3of2hHchvjObp5QB5R
9u9NZbeQosqpiN25UHdj60l4bISeuDjNPUfBRrkh3GGuAUtIOYDcljj9KOtm6KHmVx6hXVa
bRIjRP4i4KqWDZIJ9qESssKFoI2Uk4bl81Sg2uQ0r2jgfDh4nHXmfOaF7s3MJMp/eLgAjuP
WlbdVuxyQwc5A3HkU0SeweNgVh8MHYfvQ29QlMJDfFU8GYFoz6dVPqKHxSYX2YqTuMf8A1D
+9IN5kKsrB0O+wp1pfhSStbzbM48jk4waj2QFbdDLIIUou6jz/AE9af+NbyRBCfKp5RnqUP
9waZTRPa3LxOeUg8rY9K6dVjmKpumcqfapyC6Fp4pLeYxPjK9+x9DSvw6om0iswHRd662YX
N5zysvIij5u+NhS/jRtcMAVCj+ILgD3qfQ6Se4/0uEBTKxCsT5skDl9BUoRJyZHIF65Peom
1hFwiswZIVbyxgfP7mpF3SXyBTgbZI2FZ5Pc2Q4Ad7gPyBVckZPKa5ORUIkRkJyckZpT4SJ
AWLYPrnr70SaWC2yTeAH0Y5pbsf7YxmsYmZuV5JHbsrYApCWxniIDcjs23h53alp9atozzQ
xBpMbse59ajBf3TsxViC3zMOpq2KkZZyh4DTsLZmjmg5XHyqrggfWmbSSSsCGZiB3NGeFyS
WOGO+++fvS0elz3EKyxgOOmA24qzZFDUpbEJXV1dVhSdQx/4i/UUFGj3kUe4qEHMm7fUUBT
yqcjLdvSjyYDADr3ohPRvSghmcehG21AVwa4jcnvQjBfc9TRIat+EuhmWYXUibMc5I/hX/W
tkm5xE/hAF8HlB6Zrz3wbxxPorraSTmONvKkmPkHofatGt+PJ2AAu7Sb7j+1aNDmlpYj5Et
X4M1bVbWW1f92JT53VgcjOTUnwjwBbcPESvhpAc7nJJ9z/airxvcY/wrdj6hqa3XGN8ynNx
Dbr3K4B/M1Y4ZGQu17qFrp8RkuJQvoO5+grPOKuJUaKS+uDywwj92mep7fc1X9X40sLdi0t
y95OeyHP69KoWs69d61NzTkLGmeSNei/5mk+ONc2wpGtfhNpTMkmqzr+8nYyk+5zgflV74i
vxZaTJg4kl8i/fqaybg/j/AOH04WzXUdpLGAGD4CvjuM1MalxMmoRG4uL6GRIVJ8rjFN27k
neyAUXjq/8AGvYrRGHLbjmYf7x/0rSfwk1WKfSFt+jhOXB9VrD727a+v57pjvK5b/KpXhni
e64bvlkTJiYgsoO49xVSmpNp+QvjY9OXNvFd2zwTLzI4wRUGvB2jQXPxko5io6vjYfWq9p/
4mQ3VuGSS2kOP4m5W+4qK13jqB1Pxd+hX+GCE5/Qf3p445R5ewFfBbrnWlvbqLStMXkhLBW
ddsjvj2qyzSpbWzSMfLGmfyFYpwtxyZ9TYeGkEyk+DncMPT61aL7im6mieK6vYkRxuuQuaZ
4tVaeCEFxlrBh065uXb97ctyL9/9Kmvwf1GGXS/hwQGVSuM9wf8jWfcbata3ccFpbypNytz
yFDnl+9MOH+IJeGtVFwgdIJcNyA7gdj9aWU05uPjgZx2PS80EdzC8Mq8yOMEVXH4B0V70Xk
iFpF6FgMgfWozTvxES8tFkiSKfI+YPg/cdqjNe47AhYXN5HBH/wBlGcs3t60FimvNCpssmp
6vBbRDStKAGfIzr0HsD61Y7dFs7JI+ixRjP2G9YNYcdFtcT92sNqD5WbdgexPtVyv+LJ3Qi
61SONGG68wXNO8amlpexKGPEt948N7O8vhmclQ3pnap78LooYNK5FbLCMDpjO5zWb8Va5bT
xwW1pcLMOYtJyHI+9JcKcY3Wi6nyXNwyRP8AI56J/pSydzcV6HdaD0NNEk8LwyrzI4wQe4q
u3PAWi3cgeaMvjpzgNgelQ68bXskYaOa2ZT/EMb/rSM3Gd4SVa/gi+hUVFhmvIisskHBWg2
oPJagDG+Nv6Vm/GFnpslpcXPhBFt35oSOo32HvTm84+tkBWfWmcHqEJOfyqta5rllq1vHFB
MywK/PMzLjI7Co6hFuTseKbdGzcG3UNxoMYjIJU7/fcGpi7tYL23aCdOdG7VhfDXF72JMbS
yxxhsRzA77nYEelWkcdMSV/bK5zjAPel0a3qTA4tMt0vAujTSiSWNnYdCwBI++KOOEdFtEL
+GwVRk7gbfaqU3Fvjrzftd2GSNmPWm44ht7lmT4uSUgAkZJ602mt3IZRk+B3LBaTXqSPGCq
P5GIyVGav9pNpF5bJDE8EiquArYz+VZZd33iNGYObCtzE9M+1LR6tDnzKyHOAcZFK8uKb06
qotl0+Sk6NKl4Z0iVuY2gH/AAnanVnpNhYEG2tkjI2zjJrPIddlh/wtRdf++acHiq9VOU6l
j7jNR4/UkVduZeNU1a30uAtI3NIR5Iwdyay/iDUXumdpX/eTvlt+go11qpkcsGaaRursah5
FeRy7Nkt1Y1nzZoY4uEN2zVg6d2pS4EGXLYxgDvjahC5bffPQ4pbw/J3zjIzROTKAEbZyQT
XPs6FCWGV/b0opDFAWpwQAu4O5643orLjdlJGPyqWChlKviLy58o6npmo2a2N1J4RXw7eLd
2X/AMo9qmJYDKeXHbr0waa6nbyJZrawLgvnmYfwr3qyMiqcdmyAdjPK1wiHAPhW6gd/WgaE
KQqb+GCc+vbP3Y/pT+3gLzokYxyfu4cDbP8AEx+gpaKzBukVAQrPzY64ROn5mrtVGXQ2RFy
jxxMoB5SREMd8df1pvcx+AFiJzLgc+O3+7Upec0EkMHIJJcFuX/fJ2oqWot4ZJ2/eurcqf7
8n9wKZS2ElDlEN/tBnKY7jtSkSwn/GJRTsHAyQfel7q2EbFR5nQec9Rnv+tMyuBjfI2p+Sn
jYUkURuWjkMnKfK4BwfzoS/ikSoQrgjOOx9aS8yjlySv8udq5Vfd0HbBBPSjRExxqdwbq5W
Y4BKAHHqOtNMnGD26UO7Akn/AEoKKWwG7Y4SV408NeXzfxVJWcUQiVyytvzEZxUUvmXzbBf
WnCvz4jt4+Zz3xvSyWxZB0Ta6nCh/fZTA+UHr96by6+4Hh269dgAM0hHorm65LqYDyFiEOc
Edqd6fY+HeqIYg4QczHuKpehGi8j24G72+qXSNLIDFGB1c4/Skm01BpzXUkrtJzhFXoCc1O
39wVKxTIyrnnct0IHQVDyX4kt4reOPnIkMjZG2T2oRcmLOMVyEWOCGUv4YKx5YAnOewFJRD
yMwXoMsa7wpZX5eRiU+cqMhaeeFLcOlpb2z4Ucx5hgt6E+1WN0VpCEULPeW8bHdyCV/lFSe
m2bm4uoFleNY5P4Dim1xaMt3BbwPz3RJMh9D/AKVNWWki2g5ZHLuxJY+pqqclRdjhuZzXV1
dWowHUKf4i/UUFCn+Iv1FQg5l+bY7UUnygUJHmIPWgIwimghgCd9z2oVHMQPeuODuPSjwYE
o9BuaJDn2fHoK4HAOB1/ShJyxNApyaBBdHIXIdvzoHcvIC7Ej3NAH8o2G1FbONwMA9qg2wq
jKszM4BAU4B9abtso996EvzdT9aMiGaQKoGffoKgL8BXjAiVwCSTg+gouPKQe9P5milthBA
SViB5VUbyN3Y+1MFAByfyqJ2GSphR5SMHcGjN5txt9KE49KKMZxvRFAP50IODnH5UYKMA5O
aDBJqEFIJfCmD7/nijQp49wglkOD1Zj0HekCQTSgyNgMHvQYVzuLFlLzhFEcbH6nHYUi7ls
Z6jqSetC/JzYUnpvnuaSLZPSogtiscjorFWI9cHFAcsMnc+vrXR48NgTy/UUK74FS2AMH2Y
+oxXYLj5um+9GjjDTgMPKOtAxXmPKuATsCe1QNCnijnU8gAC4NHnmieHkjw22RzDdaQcgoD
REI5iTsB3oUS2FDkbcxH3pe2eNHUzlvDPzY6kV0kShOcjAI2NN13GO1HlA4HiG3d5Z5Rlek
ca9/r7UvFG12WmmBSNRhVRcA/So9AuCScKPSnEclwB+5d+UdqVodS9h0uHgH7scvNj33HpS
0SzxDm5iZG6KOoPrTeGR4JY5miD46K3Q0/OpW8iZeN0kz8y9AKV/sNGvLFYb9raOONeiKcA
b9anNMWJYQ8YctIeZmYVB27Wt1cqisq82OYnarVFBHHEAjDlVcDHes+VpI3dPFt3Zy7jCnP
36/eg8ME7s3od80rgBThc59KKUCb+JjJHQZrNZr0iewOex2HtRsHrjOevtSvKCpBTJPr6Vx
VvlG++x9alhoJyMB1DD1NFZSVwW37HNLYOyjO3XIoMcpJPm9DjpUsFBMbgdcD0rmQBR0BPr
Sct9bxOUaRFYbeY4oJL6EKOQGZD3iw+/vRVsVuNBmyRjGMdx0oCnMg2wSN/pUNLq92s78s1
uVzlUnQxN9MmkZOIrqNSs9iVHTxInzj6GrVjl4KXmh5J4QxopVTsBjrTOWVhIEVYx35mkA2
9MVBftyRjzQ306n+SZA4P3FMRdWbMVuLLJP8AFFIQfyNPHE/JTLOvBOq87u7JGOYjw0CKx5
R3Ow70m17PatJP4WAiiNRykjb/ANfpUJP8EmPhbm5jJGeSRMfqDQQX08UTIfDkVtv3qZI+9
WqBT3hWTVJpJ5JIxGXbYeQkrtjaj/tWeMwh4EKwDAGCN8dabzDxyJQYYdsBS+CMfakhzsMM
65A5sh+tWUilzfsV+LV0YeHgsR0PYf60bwRJbBxFLzYJyEyCe1NHRl2IJbG2Dml4ZkRcqHU
jqe36EUa9C6r5EAyDIYMMjuKMZFZeo5h0Ydx6GglIbcShgOg3yPzpDH59c0wti9tyeKVk+V
1IPsexpEAdT+VdgmhVcnABJ9AKJAwYFsvnl9BUnY6lBbOBDZGSQ7KM/wDrNN7bT5P8W5trn
wB18NNz96lxqMFhblrTRpIvSWZTt96qnJPZbl0ItbvYbDVpIbo/8zKsFwRKDsfyp1baw1qx
LCGZpckrExyp7DB7UzTWbqRpC12kLzNlsp/eknEl/OI1kW6mJwpAABpNPtFmtrhkmsbania
4n8dmILQQjdR6H0p0umG8PgmNILcHooHMw+tQM2nXelkNKkiv/DLG1PtM4kuYG5Lgm4XoCQ
Ay/wCdLJSr4MMZK6mTjaPY20XiRwsoTcBWOX9sd6R8JooXeeQQtLuxz5j7CpG2kXUoueC7x
HjcIMMD7+lLW9jBG7BVUn+Zt2NZtbXJp0J8ELp+nTy33xjRmGJRiNT1P27VPboNjv6jvSyx
4YnoM7DFd4WNhyqPcVXPJqHjFJGOV1dXV1zinUKfOv1FBQp86/WoQdP1GR2ohJ5APQ0Z9xn
NF28IDvzVEMFo6gheYH2ouCTgUYrjbfaiyA/XpXHpzDtQ+YqR60HVSO9KQFDzEmjoDLLyjO
9JxghhuAPejlyPlOPfpUChM9aPDIiSAygsncA4zXeGDGW5vtRZ4mhKgkHbOxyB7fWoDdbkn
NyAcyLzlseI6HCgfyLUa48x7e1KQXZWIxuPEAH7sE7IT1OO9Jk7Y2oJUPKVhRjND70B+ld1
/wDzTCAkHuaMQMZonajYJYAb5qEDcvKiuO5NABgbnrR3jPKuNzzcuPeiZUKVIIcH7UA0cYw
I+YMOuMd6JjPSjNkgGjwgFxnvtUByEBOMbUdMqwOOlJgZbFKBSMnrUCKI5CsR8zbCgY5OSR
t6d6KCVJI+n0p7babJcYUHzOoKDPqcb+lBtIZJvgZkl15mO3ak+fClc7HqPWpLVdOuNMhgi
mxhuZsKcgVGqpklWNQOZjgVItNWiSi06Z3O2OUE8p3xQEEHFOZBEpKRuHA/ixjJptjLEmjY
rR2DzEEd+tTdwRcSRxWsKxCOMc/Kdj6lj2qGUM7YVSfpU9aT2rxCBmjhTIOJN8t9B1+9JN+
S3FvsxnHbjlZwPIu7S9M+wzSX7t5AzKVj7IN2PtVhk0Ka/EfLIyKdzJJ3HsvagtdMjyYLEM
cf4t267/RKq7qL3glZBrFHLcqic8Zb+BQWK/5mlLe8vrPmME7hV+ZSdhv3FSqpbWAv7q3Xl
VAIIiTks/8AEaZaZZ+PK3ivywR/vZSe+Ogo6k+QaGmkuSQsuKEOI7yEqRjzp/lU3BdWtyiv
DMrDOSB1+4qo3V0lzcCR4sRJkqoGC1daWup4EtjBM4XBBCevoareBS4W5ZHqZRdPcuxHmAZ
up2ow5sluXcHC/SkLSW6Nuj6hatbnYebGM05bkjUPI4RepJO1ZJxlB1I3xnGSuLEi+QxY4x
1xSM9wIIj+9i5sYAdwo+maJJfwOCIYpLnAwSibfmdqrWoLbLIJbqFY85C5Jx9MKMfrVmPG5
clOXLp4JObWvDHLyWRx1zcA/wBqZPqlrO/ns7DOccwlIP6Co1kleIzW1vDFAv8AtJIwuT7Z
JzSDeJygPehiw+SJf07CtSxxMcs02Ww8PahKvksZCjjJEd0HH5MKhLvSLuDUVsI7SRLqQZR
AAMj1yDj9K0n8L9YeBY9PvfI7DlVZCOYr/CcdvSr5c6LpsepNq9wFXlXcMBgH1rUscFTRml
kk9mjAZOEOIvBaWfTEZVGeYEK35jvUG0d5C2JYcL0CzgVtnFHFAlBJysC58OMdXPqayrURb
Xl7NeSRmZ2bIhjPkT6t3+1HLFQS9kinIgH8UjkaTmHoDkCuAmWPk5mVG6rnrUpJDNyh5E8K
I/KqLy5+lHWwBh8W5Kwpjyp3Puap1oOhsjIg+cFVkJ/nJNH+ECrmRwDnoozipCOzHhNLiV1
H8ManOPc9hTbwJZkUiNuTOBgZFSwaaG7R2+V5DIR/ESAPyFCYVIJQFVPTO9SdppMkj5kXkR
fmbGcU45rKyYSuCWHyRldwP5iPX0FBzr7GUL52IaSwlQFmQqoAyWGOtStnwTrN/EssFuOVx
lcncj6UfTpf21rtvDJyxW/PzBGPzd8e5NbfpuvaVpdhFBGkjMFyxCgb1oxY5SjbRVKk6Rj0
P4Y67JjKqp9kY4/SncPB0vDTyXd+xkdVyEEZyBnrjvWtycZQAZjtJG+rAVUOI9RGordXNyy
wo6cnXZRjAp5Yk4O1QcbakqKXd6+YyU8SO2XO/OeZv/COn3qIvNchmYRxtJNk5Ms/QfRRRZ
rvSLKNhaKbm47TSrsv0Hc0y+KilQyTrJI4bJAAAP3rnxxrmjVPI75O1G5F0wkjDzHHK0jR4
HsAO1M+ZUUFVdJB1bO1SHx15OAkNxJGB8sUa/5U3klmLkXCSTkd5CdqujdFEt3YeLWr2CMx
eN4sZG6uOYH7Gm0k3jkME5G/3RQS8wwfIAeykfrSYI+h9aKivArk+Gx7aX9xaTLLHIyOO/r
9R3q8aLrMWqRkMSlwBvH6+pHtWeBmTr5lPrvS9peyW86PCSjqcjB3qrLiU0W4sug1POBvsO
u29C++GBx9RnNR+iarHqtvyviOZNnjxj7/AEqWWIuo5lYe471zHFp0dKLTVoxCurq6u2cM6
hTZ1+tBQr8w+tQg5O6nYUT+EfWjggiit8g96iGOUE5I7VxPMMk70K7DHeuOAahAAaM22GHe
g5fQ0Yptj1qECjpR1bbYbiiFShGdxRgdz70CIUKExqMed2+gpS6huDbpJOCiKcRqRgY9h1N
Gln5riHwwF5VGNs7+uKPch3bxBI8mSUDy/M3rgdhSllKiPyFORRicjIGPWikYOM5xQr8u9W
FRwzQZo+cDHrXIQhLY3Gw+tAIHbfrRg7LjBxg5FE7juTS81s9u0ayjDMOblzuKFko6cFYYi
M5JJz70McJlgLyOFC5x6mnywqWtMgsAHbl9cCiBLaLTviJjzyycwjTsPek1FqiR/I6xhuU8
rHYnvXIxjkVxvg5xUkNLleBsuXkTlREz0YjJx9B1qMyA3rj9aKdiOLQZ8M7uowpajq37rGe
vWumeEyN4KkI24B7H0oAOaFiB0okHdk3hkM6BhglFPTPvVgtkit5keUqiosXiMTsNixNRml
WQvLKSbmVVtlJk5v4gRtj8qbXt2b65kEfMLcsCFx8xAwKpktbo1RfbimPrq7PEWpCHxBDbo
D4fMPmPr9TSfCmhR63xAunzFsEEEocb5x1ptLFNayrZRlfGyGYjqrEdM+1Xv8MNPjfiGCeO
LlCwrzMd+Y9SauxJJpeCnI3JNvkudt+F2gaXaPL4IlljjJDMM7496x/irRY9N1BZUX/m8+6
AH5T3Fejdal8HR7p8/wCzI/OsI42lQ39rbSNyp4TMcDJznYfpVz3xtspi7KnCeWcLEG8x2C
nJNbBwb+Hdpc6R42oxq0ku5JQEk+m/TFU/8OuFJdW1ZLieE+DG3lyO/c/b+tbbqd7Boel4j
ADBeSJfehGNL7YZS8IzXiywt+HB4enkSJCRzxnbOeo+tRdjqdvfWRkXyBV86jYgd9qa8Xaw
zt8FDIHd3DXD5yV7gVExIsdg0qgQ3Cy58QHsd8EVk6zHDVsbumyzS3HclhdavOAkLWllEOW
NWGGY+uKTudPllljsbcZhjGG5d8n/AH26faprR9ZW9zDMqpMgwfU+hFSRVY4ycHHYAYzWGW
WUHTRrjijNWmUSHSprrUxa/MxcAhd+Ud81v3D2h2lrpMHiWsZcrnzLnA7D8qoXDdk15rKQ+
HyrkD3xnP8AStVmkW2tnk6LEhP5Cuphk3jT9nK6hKM6Rn3F6WtzeXMDRqsCJysFGOgyT9ay
m117UbiWLT4+Rw0gRXdOZiM/5VfOJZ2k0q9l5sNKDk/XrVY4I0L4ziSDbHhYOCO56fpvV+W
MJTjBrgEXKMbTNh0nhayk0+GW7QvI6g4zgAdqrXGdhYGaa3hSOJYE5gzDIR8dd60gBIIcDZ
Y1/QCsv1N0vZZ2lTnWZiWUjOR6VNSUZSfAuNSnJJFN0HTk1bUYgYJNQRT57mbPIPZV+taTD
+GNikvjkW6yY68hOPpUBol5NbXQl+GSCJXBhibGSR646ewqzHi/UBk8kO/Ty1V09Sxpxouz
xnGVC0H4f20M7XCTIkrbF1j8xH1qTbhkTKFudRuZgOgJ2qDbinVHGzxr9EqyaI+pzQGfUGU
B/kQLg/U1olrjG7Rmd+Rs3B2msMFpT9SD/aqVxNpNtaXM0VikbPAPI0oGA3etB1fWrfS4vN
h5j8sYO/39qzrU5JbvxDzNzysWbl6n2qub/lSlk4LMOpzSRVVtJPiwgxeXpGeeU4jh+1aTw
9wbpt7Zpd6hAs0gOAeUDOOp/OqnZaRyzI8pzykMsa/KG7E+v3rWrOJLHToY2IVY0AJPrWbp
vw1+y/qtnpGsfDmkQoVWyTGOhzWT8Q2EVsHktoyhLlAiLkDfsBW2VmWqQD9oSxMo5VmOR96
0ae5CXszYn8iR4E4dt20kvexeJvtzDG53P9qqfH+l2Fy00qvHbJbyYR26BehHvWnWpGkcMe
KRysI+fHuelY9x1fotnHaPlpJm58dsD1p/6Jf4InbsZcH2Frc8QxxWhafwxkysmMk7DHetu
j4a0q3i5pIjIVGWLtWbfg9o7fEPeSR4UnmUnuBt/U1qHEF0bbRp2HzOOQfehG0lFMEnbM41
MLzm4ihd2Rj4aI2Nj61B3Vkb91OoyO8YPltodx/3j3qduJUQYYnptgZqQ0HRZtTnHWOMHmc
lccv+tZOoUsvUOMPHLN+PTDDqn5K5Z8NS37rFbaNAigbF0DE++B/erPY/hbbMqteiJSdyiI
P7Vd44bPRbFmVRHGgyx7sapmtcXzFS7XHwcGfKAdzWjFhSW3+WZZZZZHsTlvwXoNkoURgbY
6harvFOmaQh+BtYV5XQiUg569Kgpdft/DaeR5jGOsj7D9ahr/jKxksLgWBkaflIUsvKPrmr
4vGt9VlemS5KXcW6LeyW6FBySeGoQfNvjNbhw3+H2hXWlw3N1ZIXIxsg3xWO8NafJqmuW45
QURw7ZO5x/XevTNjB8LYQwfyIAfrVKdRtCy5KVxTwxodjpyW8NmimYkHbtisJ1Cy+D1SezR
vF8OQqCO9bpxtqAF7MwPMLaLAA9euP6Vk/Dei3mpcUQi4iYN4niOG656j+tWSSqKfLIuLNR
4D4JszpEM97GWkUYDd899/SprXrLS9Jt4gkGZHb+JiTgCrLZWy2dlFbr0RQPqe9Ujim8+K1
h0U5WEcg+vejjWqf0C2zzrXV1dWch1Cnzj60FDH/AIi/UVCDhvlGKL/KO2aUKgkkdqBQeQu
fWhY1AyDcHG9FB2INGbfFEzg596hAQ2AaOqFz5QT9KTb5vrTzTH5btem/YjrUfAUrYgYzgg
0TkYbEEA96czlvEbGF33Ao0NxIsEluEWRXGdxkrjuKW3Q2lcCENw9vciWMjmQbE0IldfOzZ
cggHrtRrRYhMZZl5o0GcdmPYUQyhpGkIGSScdqPkC2E5QCxKjAHagyMUZmyuAOpoZ7eSBlW
QYLKGHuDRvwB+xPNKHlIyNgMAD1NJgZOKOsbOcKM4GT7VGAVtsiUSBObk3G/eiF3knDOxLE
5JNHBKR8mcZ3IpIbsT0wKA3GxZbHTpZrGK5ABCuVAzvg/03pCLTIotPmubo58NsEZ6DPQet
SnDWtaeNLa1vJvBkBwCRsR9aPY2S8R6kZApTTLVsAf9q1Y5TlFvVskbowjKK07tkJH8S9u5
YMouZSsC46c3zN/4RioueHl5ZAMI2QNvSrjrsaHXokVOWOODm22AJIH9KgdQlt5NMsLeACS
cK3PgfKCdh9atx5NST9lWTHVr0QpJ2+vWlOdkUpgYbrXTW7QqwIPkkKk4o080jiFGGDEnKp
Axkdavsy1QpFdTR2zwRyFY5cc49cdqMqeEWSVjGVXnCjqT2+lOdMEUVuL64TxkjcosQ/nIy
M+3+VECSXDyXUq80atmV+2T/rS2i2tkH0xZZtQV2BeRgzZ6lvKa1X8Hke4je4dMBchR6AAD
/Os30+zewjN23NtbPIm3flH+dbJ+FNgLPhpHKkMyrnPqdz/AFp8TT1NAypxikT3FcvJorrn
Bd1FYjqmnz8QcZm0h5ikKqrsP4R/mc1sPGk2I7WLPUliKb8G8LwWRk1OSPEk8hkHN3Pr/lW
lJLEmylbErw/pFvw9o45wIyEBc/ygdqoXGvFIjjlvWxkeS3iJ6/8ArrVg4y4khijkhEvJbQ
byv/MfSsR1PUp9e1QMzEIzcscY/hH+dBvQtT5YYrcZvJNNctcEnLDnYsfm9/zqY+IFxpzDO
CVHbOcf/mmDxqNQk8JswwjmQsOoXoD96GGRhIzMo8OYnlHbPesMvluaYbDq3WQzc8TkTIuF
PqPSrHwnqb3UcunXj5uID5Sf4h6fUVBw/uJpHPUIOvvSOlLcTYvbLlSeGTnkdz/icxACD7b
1VOCyJovxzeOSZtfBlkFuXlC4Ea7fU/6VMcV3Xw+jNGDvMwT7d67hW3MWjrKww0rc235VFc
Z3HNdQQA55FLEfWujigoyUfCMGSWvI2Z1xHfRq62xJfbPhqMlj2FWf8KdKYmfUpkw0jFhn8
h/eoA2EzzPcTBI5JiURV3fH1+lalwnYCx0SIAY5xn3x0FZ8c1OU5/2L80XCCTF+Irn4bRp2
zhnHIPvWeHmL4XG3XNWjjS+XxIrXm8samRx7/wD4qi8OXr6jp0k7581y4XvgZ2pOtbj01e2
P0SXc3JARc7k483rSsUEkhCqhIJxtvv6Yp1Y6ddXsqxxR8x742A+tXLSdDg0pPGlKtNjJc7
BPpWPB0rl8snHr2bOo6qOP4x3Y10Ph2O2AuLuMeJ1WM9F9z70vrfEMVgrQW5D3GPsn196jt
b4oLBrbTyfRpvX6f51Wc825yxaurOWPDFSyf2RzceKeaR000k0hlmZndjlmJ3pIEhiRufej
8ucBhvjcDtQpGBvy5DHAzXE6jqp9RLfjwjtYsEMSJLh+1+L1O3UjKg85B7AVYOLL/wAC2it
VPmkPM30H+tI8I2mFmuyPSNPoOtQ3EV2bvWZSPlj8g+1d7BjUdMPCRw8s9eRsvlu/i20UnX
mQH9Kpl1ZfE8VvbgZV5sn6dTVp0V+fRrVv/dikLax5dfu7xhgcqqp9yN6kJaGyojuL7oR2s
FmvVzzEew6Vkc1hJxJxDNNIMWNq3h82PnI6gfer9xFefG6tMVOVU+Gv0FRtlAlvyQxoAuMK
gFZ+pyOKjhjyzZ02JSTnLhFy4MsFtNOaRUCg4RQBjAH+tN+MrrMkFqvQDnYfoKsVhbizsYo
enIgz9e9UHWrw3mpzzAkjm5V37DYVohSbl4RmVzl+43t7Z7m5RIxzMxwB7mtF0+xj0+zS3j
3wMs38x7mqlwnbq2qBmOTGhcfXpVxupvh7SaY/7NC36Vnxp6U/Mt2W9TK56fCKhxZqxuLr4
OJj4cPzY7tVGmt9Wv5zIIILPAwjv+8kx7DoKnJGeaVnbdmJYk+tRWsfGyJHBbt4RkONhkj3
26VR1udxksMeFyaumwrRrZVtT01r28Fok8t3ct87u2Qg/oKa6hp2l2ckdsubqRBlxFk5bsM
1axpUGk2MkszNM3Lk5OATVcF+kDmZ5REckpHCoLM39BVGOblxwh8kFHnktv4bcPRNrMdx8I
0BRRzBs5PfO/2FbFNIIYXlboiljVO/DbTXt9Ha8uObxpzk8xyQev8AlVn1DVrTTFX4lyC/y
qBkmuik9onMm7lsZprul6pr0Ey2kUgkmk5i2CMDP0qQ/D7gW80TUHvNRBd23DMPyFWWTjK0
UfubaVvrgCpnTb039jHdGPk8TOFzmrsmr8mgXtQa+uFs7Ka4bpGpI+tYvxTrjaZHHLnMs8h
JHt3rTuMbwxWMVspwZmyfoKwvjC6W71hozLyx24CAdd+pqJ6MerySKspldXV1UAOoU+dfrQ
UKf4i/UVCDpdznNGaQY2A6YomeU0OBjNKPYJGUHTOKI2DmuGzUIUkVABT0BwaNHIUYN6Vwy
RRaYnA6XleU5+bsp70MvJGCyOy5Xt6+lDJIZrGORkIkjblDgfMvofcV2o2xtjGObIkUMKr8
0WtbWJQwsYmmyDHGRzDPUnoKG55EVUC4Y7ucbA+g+lJlvIozgAdBRVbykHrT0VtgZOcjfFH
nuJLmUyStknb6D0pMZ37V33qAtgjI+X0pSNyiHl79c0CDlGcZ2xRo1BPmbA+majYUgjk4Pv
RQMk04niaOONnULz5IHfHrSSIwTn6AHGfegiPkc2cnwdyRPB4sOwljJ+YVKx6w+kaiG0lyt
tIObwXbKmoPOOUvJ8+S2OtDynIlm3ViQVzv+VLKClyWRm1wTGtcQtq1wJoV8ImEI4J6EHOx
qU0jSYFsFQDnkupIULY3GRzMPyxVYmtHiijfs0Yf86lLPWHt4oktC0UvM2UbdUJXl5ge2Bm
qpQ+NQLYT+dzHet2DSx3sviqYReBIguxkc4B6+lVhg3MUk+dTy9emKsF9qNtHpYiij5ppR4
cSNuYo+7f8THfNQUsLLK5dDFy9V32psVpUxc1OWxIaJatdPMGbEEK+I4J6Dpn6/wCdSsEPw
2lwwMufi2DmMn+EHYH61CQSeEEEcnKsycsgHfB6VbLPTJVMclwpeRV52J7HbC/YGq8z08ss
wq1SHeq24j4ft7RQDLJItqMdQM7/AKCti4ZtFtNBto17rzVj2v3dtp+uaWlwSkKs8zHc+Y7
CtItOMPBt443shyqoAKtjbFX9HBywWvLK+rvuV6JS80s6nrwknU/DW6AAfzt1xSHEmvLYwt
Z2zBZSvmIO0a03ueMlaBhBbskhGFZiCB71lHHHEMih7CNpPFkwZpPY9s1srSrn44RmSbIbi
ziIapcm1tnzaxHc/wDaN6/SoNGZJCVOHUgqRSaQyF8cjFsZxjoKciFhAzYGVl5Ttv0/0rNO
Wp2yyKZN31jFb8PLdc58S6fmG+fLjGM/rTa1hjuLcQFf3nIPCJ/mO+fpjFKWkst1pc1kx5j
GOWMYz8xFSNmtvpV8JLkCdUfw1Kj0Hmb6DYVmjzpbNT3+SLFZ8B3t9wv48QIuOXDN746Y9B
UdwxwNqzapbxXXKIreQusaZOW9WrTeGuLtLns4rVpEiZFG4O339DVjF7ZBDILiEAjJIYVuc
VGW0TG5y4YpbxJaWkcK/LEgH5Vnmo3RvtSmnJzzOcfQdKnte4nhNu9tZOG5hh5egA9qraoE
BZs/QVVnydnDKUuXwXdLic8i9CljYi4vUwPPKQg74rR1VbeAAbJGuPoAKzjTNSls7s3S2nK
sfQyt83bp2qUvuK7m9tHt1gSISDBYEnak6PE3hikP1jby8bFS451cm0vLgsc3D+GmDg4P+l
OeAtKJ02yt3XHxDF+u4XqaiNdga9vrW0aFmBbY9vc/b1q26fdyaPIj2qI/LHyAMM8v0p8k4
ZM6g3x/wSMJxxuSNAt7aG1iEUEaoo6ACo/VtKu9TPIt74MI/wBmF6/WoD/lfqP/AGUP/hP+
dG/5X353EUI+xrQsc07Rk0yQ4TgxwSTegemErrjhNLe3eZr/AAI1JOY9qQ/5Y3o//jw/rTa
/4mu7+ze3Mccav1K5yR6UZY5Tdyp/4HUprgiMBvmP09qXVQ2+MkbDHrSMak+b0pxbzi1uIp
mHiCOQMy+tch48Uuu0w4X/AAddTmumblyXSILonDwJ2MceT7saoYzJMXY7nJ37mpvXeIk1O
2S3gjdE5uZ+bv6CoeJc4I79dq6GfL2YJvmT/wBHP6XFrk39F54cfn0O2PoCP1pxq14LLTJ5
s4ZVwv1PSqvpnEv7MsBbfDGQqT5ubFNdV4guNViWJ40jjDZwver+03K/BlcXZDsfmJI+p9a
f8JxrqutmRDzRW7bnqCR2/OqVxXrotEFrbP8Avn2OP4R61YPw74mgsdEEdvAsjrhZQzYIPX
P3rHji8ueWX/Btyz0Y1iX9zS9dvPgtJmlz5mHKv1NZ8qc253x2qT1nXJdXSJPC8JUJJUHOT
UckYj3ZjhuwqdbPs9Pp8yJ0WPXkt+Cc4WmSDVPDYcviJygk9TnNW+5gFzbSQnpIpU1nKs8Z
DKcFd1I6girRZcWRBAl/GyN0513BpOlyrLjSXKJ1mGUcjkuGVe4tJ7G4eKZCrLtv0PvRHiZ
2zAMP6hc1eW1/RpB57iNv+Jf9KQfiXR4DiPJ90jp8vSRzZNck7Fx9XOENKRl+t6BqV9IEuL
toYc5EfIcketI2nD9jb38DcpV1GEDHmZ/fHQVbNZ1H9qai06KypgKqnrim1gttbajFNcq80
iHMhAzgDtQyYoY8mOEdr8FsJSnCUpK2aHpdqLTTYIcYKoC31PWqRxjqaftCd5JQkVsvIGPQ
ev61PycZ2Yibw4JebG2QOtUDV1GoSrFIDMzv4jR9Fb3Y9hn861NvFGWSWxjxwc5UR+n6nfa
tq8Pgt4Fkc8oZfPNj+grbbWEQWkUQGAiAD8qyrSrFLG4W5uCXkyvMQPlXPQD0q/PxdpqDKC
Z/YLiqsUpZcafI3UQ0T0kHxdceLq/hg7QoB9zvWa3en2E17M8zJHEGILjcs/p9h19zVt1q5
uL1rqe2H76Ukxg9s9PyqBi4Y8BR8S63LEbGU8iL649STVXWzUNML8F/TY203RlVdXV1WmE6
hT51+tBQptIv1FQg5/i3oeb91y4GC2c0Vsk5rjsAR1O1BDHEZFBupFGJ2opPv9qJA2fKAB0
omaNjH3ouN6iIPrRw1jNCxPmYMuOxpG5uWnjhRh/gpyA+u9GsY5ZZjFChZ2GQo9v9KQYczO
SwGP1pdrHbekKxOwriRigwPWuJ7U4gOaOowebv6UVOu+KOxAOxDZHp0pSHcxBxtj1paBnHi
SJGr8i5JbovvSCrlsYz7etOL8xpdiOIApGFU46MQN/1oDL2N3leVuZ3LH3NKyXjT20MDKAI
eYgjuSaSkYvIZDy5ffCjYVI2ejSPIWuRiNYmlIB3IC5xn8qjaXJIqT4I4HDDB6Y396sB0Nm
sIpEAaWaTPOTu3t7VD3EZhijQgZxnPud60/h+2trnRrGXwlYogPMT371m6jN24qRq6bCpyc
WU+GwSTSLwYY8lrHKudypDHYUzuoGnFvc24SORwYyqbZK9SfrmtFttJg06N5hlyIShVsYIy
WH9ao8tmlvc3sTNhoWXwse58230P6VTiz626L8uDQlYfRtU0+ygme5s0aeIE4cAsjDYFc9u
m3akr7SriDhVr+4QGa6nVhvkhTk/1qGvD8TqUjseTxHOfQVKajxHdy6atjMgSRQEHKuByAd
fvVzg1JOP9yhZFpakRVsoglt5mIPLMNsbYHWtehsYTEh5SwC/nnfNY8IHaVbYEcy5Jyehxk
itT4V1FdQ4egkJJeJfDkJ7Y/0rP1ylpTRf0LSbiypcUf8A7jxrBZg5CGOPb3OTVt166ls7K
KSBsHmx0B8o61T+H86xx61yW2WR5M/TYVdNftjJbSLsD4JA9MsQKWeR4pwinVIfHHXCcmuW
UhOLdYdVDNHySZQNyYIPrTviq0nL20vLlGtE8Vjvghhhv1/WofUIvhL9YQMJDOS2f+PFaVF
ZQanZtHcDndY2hz0ypHX+lX9R1Ek4ze5ThxKSlEze+R7Bre4kHI8sjhgDnyggH9aX1KO2a1
vpFnXnMqOiDoV3BI9etI64GuomcgF7ZvCcqdiRnJ+4AqH8ec2SpnmhSTKgj5Wx/erYx1JOy
iUtLaRJ8OvJ+2VgV+QzgorE4AONjU/eIs10ltaoZQoEMajuBuzE+5qqWt2OePlHhypICsg7
D/StMutNi0zTuSAEz3SeGZSflTGWP06/nVHUS0yX2XYFqi0UG/huba6lu4JGHhNgshIwP8s
mpe34ru3S2iibmMUOZiwy0jk+UCmOpAJDb2/MQLhfFfG/Kpbb9AKHg+yWe8urtv8ADtY2kV
T3bBx+VaI5ZQhqvgq0pzpIJf6lqN1Yk3dyzHPyjZQc7D/6T+daRpdyNQ0m1ukw3PGCSO571
mF6B+yrQ9PGZn+ygKP71d+BJ/8A9le2YsvgyEDmHY71m6tSyQ1ctM0dNJQnRM3zRLZ8jxBj
IQFX1PvQWem+Fiac5YfKudlH0p+Y8DzFX9dqERtjI3AFctZJQVJnR0qTtkVZWjyX01/cq4Z
vJDG38Kf2zUkyooLg9TkD1oxBznl2x1xQmMDdQN+tRS1TTkGtMdhMNERu3vQocgnmH5VZeG
ltZLWS1khjeSF85ZBkqehpWThm1k1F7lnxA2/grtv/AJV2X0MP6Zs5a66SdSiipiVTkZX7n
rXFQDuNlHlqS4hvrJmNnYW0O2zyqo/IUxtwWiUMoyOmetZuswfp4qUZPc09PmeVu4ieAMRq
Pm6gdqARb5ODv37UvHG0kyxI455GCKOw96sy6NoVsgEzRO2N2eWh03RvJHuOVC9R1UcT0VZ
UGjjAG6jG5oeYLjA5h3wegq1SzcN2asVS3dwNgo5jVSjZpJncLgMSeUdK09R0b7TnKTdexO
n6rVNRUasGQKSCAd9zvUDxHr9vpFuwQ80rbAdaNxJxFb6REVR83DDYAbis0vL2bUJjLISSx
2HWq+meecVqk9Iepnji/ilYWSaa9uWlYtJLI3bcn6VofCXDb6Zbm9uMmeZRhM/KPem3BvCp
twuo38fnPyIRuvvirsAFA2xnpvVXVdU09ONjdL0+2ufLERCpxgg/3pQpkbHGP60fcjGBj1H
aikHbzbk9hWCWSeT8nZvjCMeEJtGx3boa4oSDjfPr2pUjzbLmgyObAGAPQ0ilKLtDcqmJrb
x5wSf86Ewxr1H3zSvl8PK4O3WuUZTfBJ3rR+s6ivzZT2cX/ahDwQSSBhe3L1P3oViEcfIkf
LzdqXVfIAxycb0Ygljhsn6VTLLKTuTsdRjFUkMZoCYzysqtsMgZ/wDRro4lVEXJxnHqT9ac
SKeXC7nO2dt6DkZcEAMRscVY82SaqUrIoQW6QiYsk479qB4AE2fcnA26UsVcLnt13rlA6cw
bmBOKbH1WbEqhKkJLFCbuSsZSyeGeSCJppv5QcD7nsKZS6C2otz6nOZGHyxqeVF+g/uam1Q
qAMYo+B1Veb6npQl1GSbtvf2RYoRVJbHnuurq6vQnmzqFPnH1oKFPnX61CDqQjPlPai/wj6
0pDGjuTI2EQcxINDDGjODMWSIHcgZPShYwj1NAPehz1x07UAxzb0QA7/bqKDJ5q5m5zmgNQ
I8066axvorkH5Cf1FNCcknrk9aDmOKFfKMZ3qebJbqjse9AAScfnRvvvQqu5OR7VLIGC5xv
iuGFpSKFpXK5AIU9T2oT4DvEgcxYX947DIz7ClGCcxhmDBcFTnlauiia5nCmRELnJeRuUD3
Jo8d0EaNmgjcoSx5hnnPbPtQWssSzF5gN+h5chc9TjvU3Ig0kCJdNDHKsqqcCROjfT2q56P
bQXFpdWasWd7XlQnsM5J+9VnQrRbq/YD5EUvuewqYsluLb4SWLZ5oXGPbOD+m/2rNm3VXua
sHx3rkgL0vcag2EOWJKqB26/0rRuBXaXhqIZHMrMB+dVzU9Lay4lKxpzJcWZMZxgL5ME5+3
61Yvw+QHhsrsW8Vvt0rN1U1LDt9GjpY6cz/uWUosicsgDBtjVfudCxrEFzzIRLOcgjJI5Dt
7VZlTyLtk9CBRJbeKXw2fKeGeZfY4I/vXLx5HB7HSyRUvBi+oWb217MAOZIpDv9+lFu0kju
8sys4w5K7jJAPL9q0vVeG9NOmSGQyIIkZzy7ljnO5PXf+tUbUNJ+FmhtHHhTpG0s5fv3XB9
+n2rtYeoWQ42XA4EIruLvnckMXPNVg0zU5uHYL63cuI7iE+F/wAR6H+tQM6vHMrOQW8rNjs
fT61ZOL44vgbS5AJaUAKSNsbk/wBRV2Sm1F+SvHaTkuUPfwzt0a4vZ2GWVVUH0zvV+uYVeH
BXO4++/Sqp+GkKjRLqYMpkkn6fy4FXMBimGXYDJx61xuslednU6ZVhRTIdBju+MrhZ41lV2
VwjLkeYkY/OtJuuFIrOymntp5OdI8hTjBxUVoelF+KzchiUZFYg9uXP9zV8dA6FG6MMGu7h
V4YakcnNJxytRPOOsRrp8V7CVctIrMi9xkgc5+wP5iq/Y5InsCobx1HJtvzbEYrQeNNNFrF
dxRqonnk8NsDLMB6nsoAz71RcePr8Y01pX3RFcjJJ5cE/1pI/k4hl4Y207TbrUNQS0tE55S
ev8IHcmtpbhDVBw4sU8wCxwFS7N5uU/wDrFOeAuCLfTDJeyIGDvzISPm9PsKs3FlyLfRzGD
5pmC/brWjtRm1GStlSySg3pZh/EumtZWyxo/iy3DgZxjCqNlFKcH2EyapNbxxO0ZUJMpGck
jcfWrLd6Z8XKbmQZWNfDiUjqxOSf0xV44M4bg0yxW6eP99KS4JHc9W+pqpQhOUo/0plspOC
UvJH6R+HmnwQQy38SDwUwi91Gc7nt1qfs9P4emzBbR28rKNwDk1FcWa2RI9lE/LFGMykdz6
VT+Gddnm1yKQAIhw8ajry5xvWtRSSTdN8Iz/KW5dtc4fS1gN3YgqI93jJyMeoqFV/FjBRl2
6qa0C4jWa2kjPR0I/Ss3t/Lc8o7ZFc/q+njkwyn5ibOkzyjNR8DsvjJI2Azg1JWfDt9cosr
ypAjAMAdzUekZmkWIYLO6p+dXzaOP0VV/QVR0WCHa1yVtst6zPOM9MWQ8HC9tG3M9xOzEYP
K3Ln8qWfhyxZcB7hfcSmqlcatqF5dvy3UgBY8oDYAGasHDF9dzSTWtzIZRGoZWO+PbNdWVx
+Orf0c9qTWtkbqfD8mlRm5hbxoV+bIwy0wjl8Q+UnOO1W/iO4S30WfmxmQcig9yapNm2FcE
+Xbv3rndfgU8XefK/2buizS1aHwOfhJb2aG2gA8RyeU9APWnd3wvLZ2Et1PdJmNc8qgnP3p
7wzD4t/LO2/gxhQcY3O9OeMLnwtNSANgyvuPYb1u6TVDHDGjN1E9WVlQgjWU4OcioXiXiS0
0SIwQHnuiOxyE+tMuJOKxpMT2Voc3T/O38g/zppwfwJdcR3SXmoKxRzzhG7j+Zj6e1UZMeT
LmkpP4ei7vRhjWlfIrVvper8S3TSwxPIGO8j7L+ff7Vf8Ahr8KL2CVLu6USuN1D+VQfX1Na
hY6TpnD1hzBI1Ea7yFR+QqFv+LrmVytkgiTszDLH/KtMMaaqK2MmuTdrkcxcJ3BUc92iY7I
mcVCanD+zdQNsJ/F5cFjy4waI2q6pO2fi5iR6Nim3hzTXGZeZmY5JPU0sseCMJa6qvo0Y3n
clyOduc5GxXPX9cVJ2HD95fWsVyJ4olfcAqSQKjZIyE5VBJbyD2zV+toRBaxQqMBEA/Sud0
WKHa1Sinb8mjrc8oySiykaxYvpM0aNcCYyDLeXGBSChGdsEdM5A7UrxBcfGa3KM+VCEH0FF
MTFViUZaVgiY96bq+nhLJjhFU3z+w3TZprHKUmPNI0KfULcyxypBBzELlck+9Ja1YDSGiQX
TTSSbsCABirpaWyWdpHboAFjUCqHrt0dQ1mUocqreGv0Fb4YsVvZUYVmyTlyCgBAbptnpQk
7tjtttXYIAA6gYOOlHCKq4DdO56ivKSq9jvp7bibI/RsfL29aAKCGwSexxSgUBs5yf60CnY
gYAB2oEbClcgEtv3oOTfmUY/vS3sR964oAwGCT65qWSxAL0Hf3oVB5fp1FHKnIDEHPpQDCD
lGQR13qIFnnaurq6vVHmjqPAniXEafzOB+tEpW0GbyAf+8Xp9ahCRisvIXmblUHdBuxqQuo
X1C2WOJArIC0hwBgAZ/oBTW4PJM2TSE147wcmwXvjqRVdN7lnA2uXRpAqJyhBy/XHekaMBz
cxP2o6eEChcMUDZcDrgVYKJY26daD26U5b/nt08hKxJux9FX0HrQvaSRq5kGCoBweoz0z71
LINgMCjDf6UB6ZNDgctQh22c0ZOVmALcg/m64om5NSNjDbJcwC6HNbXPlLd17Z+xoN0gpWx
Ke2xyylhJERgPGMfXb1qVOiafLbwSWtyS8sgRUdSCRjc0F1ZScO33w1/H8RZuQyOo+YexPT
3FSngWUUllcWVw6xeMrsjKSqn1x1FZpT2TTNChu00Qc+ktBk/wAGSFLHHNikbvTWtbTx5SA
XIVR6981aryI3dijREScjc2y7jfJNQvF0kX7US1iORCg5znYsd/6VMeRyaQcmOMU2Bw/p8z
wz3Ks0caIR4q9FOO9KfGyx3WnPjl+HIQR9Mgnc/fNW7hmzW24PmaVQVZGOCOu1Vq5sXTU9M
gIDH5kU9167+5qmOVTnJMtlj0QiWjVVDaYYVfMhJhhB7Btz+Qpfgfl/YsirtyzMBt9KTmje
W0huCWPhK0SgDfJ2z9hmnXCC8um3DKhHNcMDt0xtWCb/AJLX2bIf9VMnBlN8ZJ9DsBRuUkg
Kf0pTcbYxRlUlM8w+o6VhNbkNLyFZIuWU4iRg8n/CN6zzVLqS4WaVsLNfyeKzOf8ADhX5B7
A9av8ArNvLcWPw4OFlYLK52Cx9WJ+wx96z3V7L9pQ3+p27uLLnWKAHbxnyAAP90V0OjrlmL
qW/BUs88w5zlC+S3rv1qa4g1H4vQNFh5wTHG4Iz0wcD9Kj7l1hE0CoP3bopI/3dv65pCYPP
fGNk5CW5QgHy5PQV2Ktp+jl3ScfZbfw0v/B1aaybpOnMAe7D/StPCksB+lZFOn7B45gdMrH
HMo9OwB/rWtSnlhZ/m2x7ZPSuV1OLuZo6f6jodPPTjafgnOF4uZ7q65cKWEafQdasCsrZCs
CQcHHamWnxLpmjxiQY8OPmf69TUTwrqBurm9Vzu7+KPvXd02nXCOTJuTbKx+IdlKl3cTRtH
GpjLlm9xynHqdzgeuKafh1wHHGTqF1CU5znDblV7KPfHWrzrugDWdQtGkC+DHnnJ7Y3GPek
dd1mHTLT9n2OBLy8p5f9mP8AOpCHytcv/QznaSLBC0TJiEqVQ8vl6DHaqlxhdCS+ithuIly
fqasWhxeDo9su+SnMc+p3qm61ILrX58bjxAn5bU8KjJyfCBFW6Os7Brm6s7bcI7Et/f8ASr
1cSpZ2ckmMJEhIH0FV3QYAdab/ANzDt9Sak+J5THoc2D85C/rWfp4/CKfL3f8Act6iWrJXo
zbW5nuBhuf98zNI47AAneo7gi3MuppIRk8iKPbzCpy4dYNNnuGYIIxlmPoKJ+HtjJJqSTuc
8zBiPQAZ3/MUO5r6pr1/4LXFRx/uapKQsTsegUms3tRz3Rx3zV91i4FtpNxKTvyED6naqNp
8RLGTOMbUc8tPSzb87FfTRvIiX0W3E+sQ7bRAyHb7CrDrU3w2j3MgODyED77VG8Kwkm5uSO
pEa/brSvE93DFBb282SksoLgfyjrTYMelQh6Fzz15Wyo6ekklyI4ojLI+ygf3q72FpDo1k8
txIvO3mlkOw+goJ1g0nS3udOtI2wobA7j1zVPuL6/1iUmeTyA7KNlWrZdtt5HsvLAnOaUEK
a3q76tdAICIUOET19zRIoOSEIy5JO5PSjRWqwgAYZ+7HsPalZFLgRrnmchQPc1yeo6pdTOO
DH+NnRw4lhg5y5LJw1b+FpnikYM7l/t0FV7jC+D6lyE+S3Tf69TVziRLSzVOiQpj7AVj3Gu
qNHpl9dFjz3BKp/wB4/wCVdjFVuXo5Sduyo6Bpj8W8VTTyKXhEnMVH8Rz5Vr0NpGmR6XYpC
gHPjzsB1NZ7+EOkLBYRSugDBTKcjfLHA/StH1K6+D06efuiHH17Usv+32R+ircUambq7+Ci
Y+FEfNj+Jv8ASmFvb8kYymX77dKQtI2lmaVm6HJJ9TUlyNy4Zts9q5f8S6hxawwfHJ1OjxJ
R1sRkQhgV2I+2K7l824OB3BpQgttk9OtCFxsOv6VxFZv1CmkWouNWgQjmWPMrf2q2XtwtpZ
TXDH5FJ+/aonhi3/dT3Z/2jcqH/dH+tSWoy2Ah8K/kjCNvyu3WvUYoaIRh6OBmnryNmf2xV
p2kmYZOTv3Jqe4etRdaqZwMx265BK9WNPRqXDdoeaGONm/3I8/1qctZIp7dJol5UkUMNsVZ
OCeTu07qg96Xb0Lgb6teCx02acncLhfqelUOxiMk5kz8u59zVg4yu8JDZqevnb+1RFkhjtQ
cYLHJPtVHVz7XTOuZbFnSw1Tv0LBCo65HpiiMAo5ubGOo64pQ/MOpHck9KHCHIx8xrzR2bC
JGRI2+B6YoxIRdgNqPgg8uAT6+ldlsEDc+tAGoSVQT5m6joD0oRlScHb3FGKlgOZF9du1c2
Dsc+bocVAhMY3Izg0BTA+XNHdQMEbDuD0o2+AOQkfXGKlAbPNldXV1erPOnUpbHFzEf98f1
pOjwnEyH0Yf1qEJa4wwyd3703aMspGTuMAAUdmLEsoJJ6kCuCyNG7RoxVN3b0oDCBjIUnsN
qJyHHN/CKVVudeU5wO1JN83THtRILWCt8UvhoHlG6Z6A+p+lHkdzFKTKznm3Prk7mln1GNd
OSzgtxE5P72Q7l/b6UW5lgi05bKMZmZw8z9vZf1qUHwMJDlRR48bDG3p70k3UUdV5iAoLE9
AKlADJGZCSBgDrSyxFrcjrg5G/SixgiDqAHOPyro3dSFz7UHuQvcPg8S8LafYOreOLhYmkG
5zyscj7AVA6frd/w3qD2Mixy+A5Qh+4B6A9qDhnU3s9UVDJyRKxk+hCkf3pDVjJKqGbYyu0
xYduY96zrElca2Ltb/K9y3x3MGo6W+oW8gVYkcyrzY5BknDenXaqDCX1DVVLZLzS/nvXQX8
ltbXESsQ8yeHIOzr1/tT7hayTUOIbO3b5S4Lb42HXepHEsSbQHkc2rNUSzS30JLaRCcgBk7
n2qrwQrc8cwKzFzCrF89AemAPTtV41i3Z5raK0lVGIO5/hA7/YVUeHbWWfjC7nTeIkIGG/l
Hf74rm44SSlL9zbPLGTSJHia9GkwrEmeeZiUUDOT2p7wkgGgR+Qq3O2Rnqc1Fa94N25u7iN
v8Tliw2CqL3+5BNWXQLYxaRbEqA0kYZvcnf8AvVOSNYarctjO8lpjr5CPLgnqRR1G2SPalD
HgjK59zQ8oKhSMCsTNGpMgtcim1W4j0eA8kRAe8cHGI+yj3NMeJ7G2t9PtGBjg0+xYysvNj
JC+QD1yatBRQ7PgcxxzMNsjtVI4vdZ4HUAzM78kZcEDcgERr6+rnYdq1YG3NJcIoyNKLM4u
reZY5JJV8MggkE9SRn89+lOtCt3uuILPxzzGSYOxPoNz/SnV5bG4nukjSL4a3fmlkiJKc2M
BAT13796ecFosvGdqMZWNHJ+y12pz/lt/Rz4x+aFeMrfl57mb/GkYSKemCxJ/8oFaTwdcLx
Ba6U5Gwj8SX3K7f1qk8ZadLclXx58qzE9i7YA+wAq/cGz6Xw9pwhkdlkChB5M7D/Wj0cFPG
p8tBzNxk0vJP8V3vw+l+Ap8855cew61BcOE2uoW8zHyzMYyPr0/Wkta1EaxqqeBzeEByJkf
madNbqYFhUsvLjBXsR0NW9R1Uem0Ql/Vz+wuLDriyW1/iFbFWtbVg1yRhiOif61TI+a5eZu
YlkxzE9yaew6dI1wzXPyKcsxPzUvb2xaOEcuGurkNgdh2/SnXV41lWLE7flkjgcYuUi7wL4
FlGp/gjGfsKz22Jn1MyHfLs1aBqL+Fp1yw25Ymx+VULSUJnZv5V6etTNLT02SX0JgVzRYeG
05dSuvNzExqc084rRn0Ryv8LqT9KjLK4On6nFPIMRSL4TkdB6E1aZYo7iFonAZHXBHqKXBk
Txwn9L/QMyccjsyye0OpxR6cQxiaTnn7AqO2fc1a+CNL+Ggmu2jC+IxCADH1x+g+1OYuEYo
5yTduYSd0xgkehNPdU1W30a0CR8vicuIoh/X6U6xpZJSjvqDPJqiooiuL9QDeHp8Zzgh5Mf
oKjbdBb2pDkbAsfak7WKS7uHvJzzMxyM9zTi6jBVIyAokcKWPYHrk1i6nIsuaHTR4TtmvBD
t43Nlm0C3Nvo8APzOC7feqvxXc+NrJjByIkC/frVzWeCOHySoVRdgGHQVnUkjXuptK+cySc
xrpwlp1TfgwwWplw4buxPYNZXG8sIwVJzlD0qv6laNo2qFAP3Em6Htj/AEpYTyaddxXyqx5
DyyD1U13EOvW2pwLBBASFORI+xH0qnC11OO62lz9MsknhybAE9tsHv60vosS3esIM8ywZdz
79BVI4k4yXRtNW1t+U37jlUnfwx/MaunA89hpuiL8ReobiTBdnO7d8/ck1g6To5Y8kpS8bI
09R1ClDSvJO8SXfwmjS4OGk8g+/X9Kzm40RdYu7bxwDbW7F2RujtjarPxTqcV7PDDbSCSOM
ZLKdsmkra3Mdqo6N1NautzPD09LmRV0uNSlb8EnwuEh1C6hAVSUUqB0wKltet3utHnjjBLY
5gB3xVZzLaXEd7BvJEdx/MPSrJZa9YXqLidY5D1Rzginw5VlxxnHcqzwcJlR0xl8OQEgMD1
NODKiL53Ub569qsVxo+jXMhldYwx3JWTGaQFlw5ZtljAT/AL781Z83RwzZXkbe/wBF8Oq0x
0pEDHdxSS+HG2fT3pSbywsynJOyjrknamV5Il3qrvbAJG0mECjGBUlE1tHqNqtw4SBMuSeh
I6CqpdDDH1EFHjn/AAXfqJSxtstdhbCzsYYAMcigH696pGsTHUtcl5WHKDyJn0FWe+4isI7
OUwXKyS8p5AudzVV0qJpXeYjOOhPrXQnkeHHLK+fBhxQ1zpibacUKAvku4UAD1NaHEgihSN
RgIoAql88KarZiR+VBLzMxOwxVnm1zTYY2b4yMkDYKck0mGeTNijKe7Y2eKUtMeCocQzG71
6VQchSEH2p0FwoxsBtvUZZk3WpeI4JLMXP1qZCA4G/0rB/Fp/KOP0jZ0qqLYkArKWIOT0rg
u4wANvpSjID8vfYmgQYQrknHQmuKbLA5BjGN+2KBkPQ+UZowViObAyBsaFFIAOMnrn0qC2E
5MNlcAdc0KruVxud80oUY9cfSuKco3OfTHaow6hMrvsAc9cmi4Zgc4G/SjkDKgjqdsDpQsA
PKOfPflqEs8y11dXV6s4J1GjOJFPuKLStnEZ72CEdZJFX8zioQficQJLEDzCQDBHY028ZxG
ycxCsRlc7HHSpN1jtvh2niUtFI0ckZx5hTYRhZ5QYfDw2VBOcUBmIRsygkbH1qTubAxaYl2
xEZXlMWBu575qMmPLKwDc2cfnTi28Zyp888UHneInHKPUUxEIXCTQSAztiVxzkHqM+tFmga
KCN2GPEyV9cUe8uheX0lwVwHbIU9h2FFuJ/GWIfyLg/nUIIqF8def5QRn6U8hHJeNNFEBH/
CpbcBthTa3Cm6j5yAuRnPSjSgJO+CChY7p3qEFfCZX5CwA2Yb9jRp4mtrrkwSVIOfWmwJPc
dKUa4lZeZpCTjGD6UCDtwnhx+CGBDkMe5JqYli+I0e6uXG4YBf+FdqrsVySyhmOAc49TUx+
1kXSPgwOZsY36E9dz7VBkyL1O3EJiYE+deZcjcj1qR4QlRdUJPzFCF+tQsrtKRlieUYGTSl
uHhRbhSQvNglTup9aKryBPc0i5u7qO2laKZwzryDB7UTQr24tIp2t5CoJCE464prZ3yz6WZ
GUeIg5SvvildJTlsAWOS5LHahoi/BbqbdhrzUZ5nWJlUoFAxjt6f0q2wcQuYEjWGNORQu9U
ZeZ78BlOebf6df8ql1ZRtk1W+nhJcDwlpdss661PzA4TH9aXTWVc/vItvUHeqn4jDdWwRTi
C7lXdsEDviqZdJjfg0rImXGB4blMxt7YaqrxaJZJP2Vp8HNcXZCSykZLZ3Cg+mNz6D609td
SkRQ2Ewu4xUp+3YzEXlhUlQTlawfppY56kh5O1SM64utIOH9JtdFtG5mz4s7Hq7nv9KL+Hy
p+3rLk/wAUiaSQ+i4AA/rUbrN5NruqySiM+LPJhF9icKKecO2YtuKp7cOwmhgKcsa48dthh
e4GOp9jWp42sLi+TJq+argleOL6K8mMEO8IYPIwO7MNgB7DerVouktNotrNcySCR05jzDfH
bP2qr39nHc6jBZOyzSs48cx/KrHYL7gL/WtMWPwkVF2VQAPYVjl1GTpscY43TLklOTbI620
oQTCUMxKnbPf3p0VGcA705GFGCc0nkg8xXbsa52XNkzS1TdsuilHZBBF4gIwQB69TTe+tpZ
EV4HKPH8nKcfrT5RnbGT3o3KEBGOnTNDDmnhyKceUSVNUyAe31Z1KPLIysN1Mmc060y0lgj
dnQByRjPpUkV3OBhj+oooBAO52Fbc/8Sy58fbkkl9FcMUIu0IzxeKhXfAOT77U3s7/WLfxI
LeUOsWPLJv1HQU/6rgYB9TTa0tXt1YO/iM38R61X03WZMFpcemHJjjPkLNquvyrjIj9SgAp
nHp0s03i3kjOzHffOfvUsFDKR1GepGM1xBJyCMD2rVk/imaUaikv2FjgxxYiE5AFUAY6Yri
mVPPupGCMbUpykZdgMd9t64fmDXNUmnqvcvvaiKl0smVvBk5V9DmhtdOMMwleQMBkYAqTbl
Kg5wTQMhOcjIHet8v4h1E4ODezK1ignaQV0DJyk4B2Ix1qo8Uazp/DNm3KRNeSf4SNvy+5q
V4o4it+HrBp5MGaRcRJnqfWsS1TUrnVLt7q5cvI539qu6KOVrZ1H/wDSvPkivG4jeXUt9dP
cTsZJHOWY96vXAN1qd8o08Q+JbRbmdif3Y9Peqpw/oVxrmqx2cKnB3d8bIvc1uWkaTa6Np8
dlarhEHXuT6mtfUdX2NoclGHFr+TG0elmOVW5+dQfSpNAO2cj1o/hNkgd+tCBg4wOuAc1yM
/U5M7TmzdGMYKkFEQ5Qcb02m06C48+OVu5WpFVYnHr7UPhsp5mX8qXFkyY3qg6BKnsyFOjM
SCs2x9Vrho/rL+S1Mk59TnoK7kAwT9K0v+JdTxq/0VdnH6I6DTYoJFcOXPTcbUtcW6zIyS4
YHpgbg05x1xsAO3rQsoAAOxO9ZZ9TlnPW5bliUUqrYif2KnMF8VztvtTuG2jtouQOwAOc+t
OwhB33PrRcc2Qenv602Xqs2ZVOVokYxjukMrywFzFyqQGXcE9PpTEaHck5LIB+dTiJykgHJ
O2/SleQAcp+9XYf4jmww0RewkscJO2RFnpjWsxaSRWOMACn5VhgHG9LKhzkAfWgZOX0A7Hr
WbLmnnnqnyNGoqkIFS2QpGPegC5VRvn69aceEB5s0mUG2Qdtxiq6Y6lYUL0HKRvnrXGNQSG
Ox7GjDmI8oO3tRvOc+ajpbJe4TChQvXOxJovlyOwHrSgTAPMdh1JoTGDgY261KXkliGx6uC
T60ZxncjmJ7AdKOEQMcDJ96MIwfkJFR14DZ5crq6ur1RxTqPAzpcRuhw6uCpHY5olKW2Pio
sjI5xt671CErOJJ3Mk7CRn3L0WRHhj+vykHqKem2LQTXDsEKNyhMdT6Cmoj8RkQN5mbB9hS
ocazQulwqKSWbB3G+TSlxgxjCyR3a8wnycAj1pe6LNqiYxzcyAZ6bAUKxi4vJJLhyysTJM/
QlB0H3NOgEfNA0SxlhgyLzAeg7UEvVBjHlAqQvVxdTyOpZmhBwBshPT8hTG6/6QwG+NvyFQ
gW3jWS4AY8qjcmlpIJLaVU5kclgRggimidSDmlkWFo2BYq/wDCcbGgQkjpnjSGUIfDk5ipB
2DAZI/OuubFWsoyI/DuY1y4PRwehFMIFl8J5IZWVoznlUnJHrSx1e6cQ85RzCcqSu/0PtRD
4GrFQAoBHqCOhodyMqMAnHtQTTGeYyEYZvmJ7n1p/ZWDT2U88hPgwoxUqRsw9aABgSF5lx7
Zp5NaC0ti6ygswAZDuGBpCytXvLuONADk5Oe1TWoaaFjEaDzLGztgbbdKBEMtJuSD4DsV5S
A3uv8ApV6iXkgRVwQBtiqBdAxpFdQAAhRzEfkRV00a4t77S42gYnkXlZSd1NWR3HToUtoi8
0tyR1OF/wA6dKh6mjxQBEC4OwpcwLgcuaPA6djcICPmxXc5UFQTilREeXfYe9GWJc7DeoG6
E1cjfcYppq2otb6TKivyvJ5FP160/wDDOcH71UuKroG7jtYzjwxlvqaSaVBU2kBwwjSa0Z3
3S28wGerdBU5ochn4i1PUrhSWeTw1bPUDqM/lTDhu1aHSJLlVy8rEqPXGwqTs4fhLZIgdxu
x9WO5P50jxpoaDSpMd6dbRpxEjmVpI1m8RmIxgjc9PflH2rQI7yNupBB9N6zuzu5PiZJACV
XyAY79TUolxJgEKw9d6x5un1GmEYvgu4aKQ4SQA0obcsBykH71T4buYYbnYVJjUxyjzAHHY
1gydJXgZwa4ZPeA6guxXHc0D28xO65xv1qLt9UldsCUN7Zp5HqTlhzqM+opP02N7cFbWRbi
r86H5MH1om+D5TvTyK/icYYjJ9a4yjcDlb71Yuhj4Yncl5QwJBYZTzAYzQchYg9PoOtPskk
MYgT9KEORsYh9TQ/R/Ye6/Q1BOMAYx0wKFgvKOnXenisCdkAP0owUH5lXeg+j+wd5+iNPzN
hdz3z1rlj8x7D2qUKR4xgUmyRKDy4JquXTNeQ95eiNK5fC42HTeo3X9YtdBsTcXZGSPJHnd
zUvf31tp9lLd3DrHHEpJJNYFxPxNc8Ram88r/uQSI0/lX0q3p+kU3u9gSztIba9rN1rd891
cuSGPkTso7Ypvpem3Op3qWtrE0sshwFHc0jbwy3lykUQ5pJDgd623gThWDhyw+Jul576cb/
8Aux6D+9dSco4o0jMk5u2O+FuE4uHNNWBFVp5BzTSfzH0+lTPgSg7Y96dh4vv6E0bmQgkbV
yZYoTk3J7mpTaVJDUQMW3JIPajrA3cYpwrx5o3iwnrk4oaMaJrkN+Xl9ce1AQVGxYinAnjJ
PKmR9K4zgfLGDTOUETVL0N/BOxx9RRxF5cdKMZCW6bUVpN8A/SqXKHgNyYkYH5dt8b5rhE5
PmFH8TB2Hah8ZycHb6UrnHyG5BDA/TtQi3xuRsa4SyZ8zAe3ejK5PqaRzh6JcjhFynYn8qN
zYXqPuKDcDqd+maKrK3Nj+E4ORS9xeEDnkPzLRAyZrgCQNhRxHuMdO+1TuuiBdsZFFbrkil
DHgdelAyt6ZFJ3GwpiPIuSRnHXY0OeXoMn2pQIOYgHp2HauOQDuPpQ1DWEK9QentQEZABHS
jAMT1riNuo261EyWEGMDuM9xQlcrt096OF5tyftSZVs8se2OtGyWeWK6urq9cco6lrN/DvY
HI5uWRTj13pGnWlgNq1mp6GdAf/EKhCxW9tLPIQ+Ukck4PSNT1P1NIR+E9+/w6AQxkAEfxY
xvUprM8dhHKEcma43PsOmKhIJOVPCQ8in5mx1232+1DgsCyOIdVUy4PJL5vtQahcMYyQPPd
v4jgdl/hX+9Nm5JLw7jl5icn0o93GqwC5U5Z5sJnsoHpTIUG48e3zDI2WkCPKSdx6LTKR8u
T6kmpK4R/wBjG4kA555QzO3zOfQewqLbcE1ABo0Y5IGw6mndukSSh5iCO6kZ/On3DcMcl0y
SjaUFVNPtV0aC15fhZTHI3VXbYD1z2oDpeSDlfwZ2aEmNJRgou23+VNMczYUYycAVKPLC9u
IGg8S7duXxGfZR2xT230FpdMnncgsPNEVGOnWoDkr4ifx/CYcrZxvtvR3544iuQCfKw6MPr
R5irTM6glSASO/uKSmcyy5Lc2Bjm9RRASnDmoWenXTvd5GVwrBc4NTcF3bXlyxSZGUpj8zV
Yt7QShfNyyHosg2b2z60rPps1tMsfhyxysMhP7g96hCT1CxW3LwP/hkh1x/KRv8ArimOiag
+lXLDlYOjYdc7MvcY9fSm41O6jwsreOijlAk3wPTNIvciW7E5XzH5h+mai2IadbXYnQMv9K
cGbGRVO0S/khufCcF4+XferWCCOYYNFuy2O4ZpXK8tF8Vumd6Ehidhmi+Cx6A0bofT6CT3D
RRPIzYVQTmqHI8l9eNIwLPM2F+/SrHxRdNZwLagjmlGTv0FR/BlhJqWsFyMrbqWOTtk7Cqp
TSV+AaW5KJZbSIWtpFAh8qKF2pZkdk8oPMdhUyNNZe35UrFp7yuqRoOY7b1U+ph4ZsjgS5Z
H2WlIkSoH39ScVMw6K8qAi4iC43JbenMPD0wOZZY1X61NW1lawxhQFc47mqZZJN7BlOEV8S
Ig4cZkwJ1f70Y8MSA4L4P1qZZQI+VCF+lNXWU7HJ+hqiWSUX5K1OT8idtocdtuzJzDqc5px
8JCgGZBmm7cwyGDbmuXLHcHIrO5tu3Eam/6hyUtO45j33owngRsBRt2puq83RTn6Uolu7fO
vLgd6RykSl5Yub2I4HJvjqKL8WMHCfeiC1Yg7YFAbcrjJ+uKRymCoBjdH039KKbxiNx0ofh
lz82aWW0TJY5VQO/ep3GB6ENjcyHpn8s0Vp3jjd5JCqqpYs5wAKe+BHjyuMe1ZH+IfGZupp
NF0uTMC7TyL/Gf5fpT4sc8kqA5xiuCM4+4zm1yc2VtJiyRtsDBk9z7egqlDPQb1z83Pljkm
rn+HvB51++N7dDlsbVgXz/tG6hf867Pxw4/2Me82Wb8OOEmsrZdXvYVEky5hVxuoPetBAyv
MdwOme1HSW1iHKGQhdsUqRCRgEDPXBxXFyqWSTkzZFqKpIRWMMBg49TQvCroFYsCCDkHB2p
QKhxynb60Y5UeXoD6VmcZR8DarCAY3xgmuVcZIOM96OQzbnftXbDH/rNAlgptGTQAFW5lOe
bsTsKAOAeUA8ucdKOu45huKUUKV6Z8tBylcHGcncelLQxmU4yMDuaMYIjlUccxOfmzVixTa
tIGtJ0NujdB7UGCehz65px8PIoGBSbJyk8y4NVyjJcqhlNMIqn+I7Zoxj5c4wPcUHJyDqff
vR+xGO3aqmSxMjm9hmuPf2o2OUjlJOB3oAGPzbk0Ah8gjNdkbA0CdT5cEUcAYGSA3YUAM5i
SCF6juaAty9W613QDmOSB0HeuVw3UbDpQAFxj1P0rgAR3IXrRuU85y23pQqFGevSjdBsKMZ
9sdqIwO4wQSdjRycHIGMfrQMTy5YZ9gKIAMBRj1oCPEHlOCDRwo6dDj1rvl2pluSzyhXV1d
XsDnHUvYFhqNsVIDeMmCegORSFOdMUPqtoh6NOg/wDqFB8BXJM3MT3WoMj5LDLMxBGVHTb0
qSt9IuJbdh8MeSAYlYDdSRtSb8sk89x/FzlFPYY6D/10qYnu5dIkjWJlka5uBOyfw5AwB7j
NUubRdo8lGnjMM/J2yDQEzXcwXIJHTJwKPfMTfTEnoxztS2lZt7+GeVAY89xnNXeCqrYGoR
SBIXlZ3LrszbDA7KOwpgcEYHrU9xXMk2qjkBCpGMAjB+47VCxKGkXO4z09aid7hkqdE3pFp
dLFDfWttHKY2OU8Tdvt2qxR2j3crJft+zSR4jC4XfHqvZj6U1Sw04zwRKothDD4tzPG5Hh+
g9z/AJ1G319qN+piuLyV4LZuaOO4PmUdiT2NUynKW0dixKluKvo+lz3zrYXs2BGzh3j2yBs
M+9WLQPg7+EaZJOLe8QcgRh5GGOxqq6LfWvwtwk8vhy8rFOYfNkev9qL4ryTPqKHlZCqLg4
yalSW1jKuUPNc4fk0aR2nTKsmeZTkHB5T+R5aq4iJdFUDLkAb1aeJdZXUNOgh8VmmDENv2O
Mk/WqnzEMCDgjuKsxuVfIrmknsXTUdKW3tMlFZAUAX3Ckf1xTS2u4DK2nahmSCM8kc7HeNv
TP1zvVi0WbT9c4Z8e6kkSe2BMqjBDMoyPz2qO03QUe7hR5I/3jxB+cZBLIzH7UFmjbXodwe
zXkg7vRnFx4DEcviBFuPQEbAjv9aifAKXBimXB3AJ74q86dYw2mrXFpcXUEdsLzwYnLk8jh
cjr/CabcRcKy210GlaNojMQjRnPMDvkY+9TuwurF7b8FXLS2brJASmBkEd/wD1irboOtRz2
ge/zHCDy/ERjKqfRx1H16VCahZJa3LWcxPIGHmU9j/rRLRZ9Hu47mFw6mPnkjPRlzvt9KOr
bYiTT3NJht7VkEi3IZSMhgdjXPc2duC6xl+UZLMdh71B2EFupW7sXaO3mHMYQcpv3A7U04o
1D4TTfBQkSXB5R7DuaocHJ/JmjVStFY17V31bUpbk4VSeWMeiirdwbCmn6MZCcS3J5j646C
qRY2nx2oxW6/Lnzew71oSIixKibBRgAdhVkoJrSivG6lqZKfG5GOY/TNKJf8vRsY71DlSG2
bIpVRhskil7Cfg0LPRMftVy/KZCfTNHGrSjZZD9qiMjPY0ZWUb1P0yGWdeiaXUp1bmEx/Op
a21yEoFmI52G3oKqXiLjrRfF/wC9SrpvsM8sJLgtjcRwhyDGrDoDSqcQ2xjLBVVxtVN8XHQ
YrvGLHBG1H9KvZU5Q9FtfiVkYBEQgjrRH4lcHKRJntk5qq+MAds5oPHcnr0o/pY3uHXDxEs
z8SXJYMwTAPy4xUjFxLaMnLMeUkbkDpVKEzdW/ShDl18pxio+lg0K5RfguJ162S3ZYG82fn
71Hz66WTlL83uW71XinU84qN1rVItLsmmZlMh2jX1NRdJjXIHNLgW4s40NjYtZWsn/OZQQz
A/Kv+ZrLzISSc5LfMfWjT3D3MzyzOWdiSTmiRRvOwjiUs56KOpq2EIw4RmlJyY60vTp9W1K
K1hwC53Y9EHcmtksTb6RpUOm2I/dxDc93buT9aqPDWijTLYyyjE8oBPqo9P8AOp4PjcGjLG
pbstxpRQ/NzKTnOPpSkd3KMBpCV9zTBpAVyDQByT1NR4YvwW6yYhvWL/u5Dkb4zUzaauvh4
nODjqB1qpxS+GeYdfWnC3oUYcZ96z5OlTWxHJMscurkkeHFkH+akZNWlz0wPY1Ci+OQF3Hv
Qvd8xyeUD3qpdJ9DJxJL9p3GcAmlotYkRgGAKjqO9QYvC8oVBkegpaJyDzupGPWjLpo1uhl
JMnZNTMigW55F7g0Ed+Io8Io5j8zH1qI8QB9jgGhlfrjAz6VUunjJc7BbUdqJA30rSBhJhh
6GpTT9SMzCO5GQdhkVVwMb5/Kncd3jCsSPejLFS2J8ZqqLVNbcrZU5UnakAd+m4rrbUYZY0
Qtg4xv3pdolYFhnHXaublweYFCbjtIQJJ2A8tB0wM4owGF6delcg85BOSB6VhossKOcMRjI
P6VxjHy7mlGG+AP1rhkHrvQp8AsKq4BzjIrnIVebOPajbHYDfFAQdgw+9MoS9EAXzDOaHkx
kjO/vQg7nB+poVxk8o/8AzQolhMZ2GNqMcDbv60PKTv2oCuxwe9RIlgEE7AjJ9aIwfGQMnO
9GwAxGSf6V2MbAdKsRDyfXV1dXrjnnU40+TwdStZf5Jkb8iKb0vYqHv7dT0Mqj9RUYVyWiJ
hKzpErHmMjBc9BUja4n1QO3nNsmWY+p/wAhRXhaDVJDCuDzFc46ZA3p1a2os9Nu5z85UnOP
rWd0a4plEuHM95I/eSQn8zT6a3EMkcZkIcvgtn5QDjamVoC97AAMkyD+tPr0qLwl4z5ZDke
pz0q5+jOvLGeoS+LfTMGLAHAJOdhtScC81zGhblBcAn03pJ2LSsT3Jpzplr8bqEVuxx4hxm
m4QOWXeWwEAkLrzRJiVv8A3z/wr9BUPe28886wRpztJIDNIBsZDvy/QD+lT6m4ksY18Elok
A5W6s2KfWlutvCq8g5sZY+p71kUqNmi9jPJ7GSGWWE9EJBY9CQd8V1kZLhlhZh4cQLDmOB9
T6mr9qFnBc2cokCqCp5nxuBVImlgiuhcpCfDhYLGrAcp9iP1qyE9RTPHoZHXbIk5WNWVMY8
xyT702GRv2NL3BeafuWY5+ppPDMoIBPIN6uWxQyycITFkvrXP+JFkD36VaLKExo0jE8zBeX
2wvLVL4Sbl1yMHoyMP0q+5UgYrPldSNuDeJTOIYDBdFWJfJR3Y9zgj+1TXDerPdWgtpcmWF
QQx/iXtQa9pnxFvNcCTBCg4I7DP+dQNpcyWr2skbsgWJy4A6hScUVUoiO4TsntesPGhludu
cqAD6b1EX4zbWMwHWJo3xVmhddQsVflISZMkemabT6UhtVjUZKZOcddv/wAUsW1yNOKluiO
4a1FYV+CfPqmfXuKiNf1E32oPID+7j8if3NPdWsYbLTobyF+SWQAcoJ+b1FQtlbteXcUCjI
71et9yiVr4ll4UsBFbvdSDzyDC+wqxRgkbCiW1qsMKIAAFGBTsBQMD8qai2MREjzfSjD1pw
CAhUqMHvik2Vex69BViYHBoT3FDlsbUJG29d7URaCEsaEkjYUOCa4+mMUSBdz1oy7Amu3DU
BbOPT2pQg+9dvXc223Sgzt13qBDGg3XpQZPU0V3VF5ncKBuSahGEurqGyt3nnk5I1G5rPdZ
1Z9Uu2kO0anEa+gpzxLrL6jc+DGx8CI7D1Pqag8ehpWyiTDbfWrjwtovgxi/n6uP3a47etQ
Wg6S+pXijpGpBc+1aGqBVCqMKBgD0FFKxoIOpGe9GznYUmMgbUfOAB3py4VVDjzHFKrFH1L
b+wpFDzHvn3pVQOnU1AU0G27Gh5Cf4aBHCbda7BbODS8BBCgN5mx9KHmjA+UsfeieDITRvA
YZ5mxQtEph4pTG2UUAkYp8hBTz5JO5qLDKnfNOviQwADEHHeklTGVocMF6AURhvknAoiyYz
k5pNicjzVU0hk2LZOfKcijBm6hdvrTXnIOM/ehDsDlT+VVvZ7FiV8j2K8ZBgHIB6GrBYasE
VA7ZU7c2f61VFZt89/WlFwQBkgUXgU6fkWTXDLyZYGAcSqAem+1dzq4PIwOB1FUjmkixySH
HpTq21cWzZJIPdexrLl6F1a3K417LNPOLeJpCcgD86iV1i5L8xkUAHoBTC/1ZboghSqrsBn
rUVJdSE4U4H6mpg6RwhbW7LoqNblhbV7nxCwkCg+lO04g8qCWPJA3Iqm+K5OSTt709hmEoA
OcjrV/YiNpg/BcYNUtblhGDvTp0PLlW+9U2FzHIGU4Iqx6TdNKhRzzY71k6jCnyVyx6VaHw
G+zAbdDXLgKdv9aFvKN8b9KIW3Cncn0rkSjpdMTkHcnOCRj70AbHbNFmnECc8jBVFJR6jaz
MVEmMeu1WQxuYaZ5Wrq6ur1RzzqeaMM63YD/wDsx/8AmFM6eaN/7bsP/iY//MKgVyalJGnM
3lGW6mmGrkR6JdebAEZFSMhyT6VC8SuE0Ofr5iB+tUvEbnLZlP0SN5NVi8MZZAWH1Ap5qC4
SSQZxAeRfUseppfhCNRdXVy2MQw53pzdWSyaVcSSZ/cxmQkd2JqxrczJfEqg60pbzPBcJKh
wyMGGKTUebanemwC4u0jOPMcUxWjSrab4i1jnG4kUMKM7+GCWPKF6mk9KA/ZVt0/wwNqcvC
rnNUvG0blwQ96bjU18NFZLVTlt+Uy+3sKrWuQR2rJDlWkO7BeiDsB/nV3l5I43k3AUE71nW
q3PxN5JIDux2qRjuVZNg2m2wuJZJDsD5A38vq32H9abAGK7aKFc+JlVDHt6mpmzXkVYIUZ/
DTzlenMdySf8A10qHu0eO6EKNHIxAGU7/AHqxclLVIV0OR4dZtiuCefl6/atDVfU1ndmVt9
ZgfmDKJVyQMDrvj2rSMKGO9V5fBdg4YhcxC4tZIc48RSM+lUy3tZZWCYY8z+Ap6AnOWxV4O
AeuKiNTU258SJVGxSBB/wBo3U/lSxTQ80nuG0q9X4q6s4iqwBv3Sg9h1/WpQDqWNVTTIEg1
shTzCFljyD1Yg5/vUlxHqnwVkYIziacYGOoHc0XAEZ0tyv67qPx96xU/uYvKg/v96e8IwKL
lpZdmYZXPtUDGpnlSFQSWPT1q+W2npbQW8aLgw9/r1p6pUiqO71EqCGTNceYbikQcbZpQEZ
xTpl1oOruOhruZuYE9aLzcvQD6V2difWnQG7Bdize1BzHG1ADvXFsmiKwwOTQnAPWic5HSi
5JPrRFDE59MUBahHTpiiE+lREsHmoM0XpRsEjNQlg525elVjinVhFGbKJgWz5yDUprOqx6b
bMBIPHYeVQdx71QZpjKzyMSzMe9JJ+BJPwI5LEn1pa1t3up0giXLMdqSUb4q7cMaQttbi8l
X9648uf4RUEirZK6PpkemWSwjBdt3b1NSIUCk1Jz0zS6ttv8A0puDQl6EypoQMUZiMbUQMT
tRsIYMc0plsAjO/rSQOD1pTPfG1K2FIUARcZ83sKNJMCMKOUCkC1F3NVt2OkKmYnHtRSxY9
d6TYhF5mPTtTN9WhhOAeY+g3oLcEpKJJpCTuTtRypU5wAB61CSa5K/QgL7Uj+1JJOrZ9qZQ
+yp5fSLKrZ6YP3oTzZ6VXY7+QOp5uTfapu0u1uVKsAsgG47UklQ+OdvcUK+agyV3pTGKN1H
vSbGh3QEVxgEMMilVkVumPpTZ0+tAAasUmitq+R45yMhBTWSTzcuBtQ87cuCT+dEHLnOfsa
sU0JooISxxnYdqL3wT0oZMHB6UXIH1pJNNjK0g2MjYUZMrvRV6b5+1GzSjJjpZxnfrT61vJ
bdg8L4zsc9KiOT+IGlYpimBmlnBSVFidlxi1q2lQJL5W7+n50pcXdvBkmdeYqSKqfxKKRkB
iO1ISXbyHJBrDPpVLaQvbV7Dia7nnkJllZj+goPFCr5gTvTcMDuTvQNKo2JzWiUMemqHipe
DDK6urq2HIOp5o3/tuw/+Jj/8wpnTzRv/AG5Yf/Ex/wDmFQK5NRdsMQar/FkmNJVP5pBVhk
ALnJ71V+MSfAtl/wB40WaX+LE+ErbxrS9UNy+IAgbGcVJ6zCtpw9e83VwAD69MUHB0QTRjI
QMvITvSPG05j0uKEf7STOx9KjBGlCykCpLQ0Zr0SAbR7k+gqPDMVUHoOlT/AA3EGivvMNo1
3+9ApirdFx0lOXS4F7hafHC+tR+lYSyUHbc09LjpUdm6LVbkVxJdeBpThThpPKB61SrC1+M
1SOBlZ1HmYL6CpXie/wDH1JolbyQDl69+9JaCkiQTThTmVuQHu3cgUpmk9UhTVLgAfBwcqx
J5nEfy/n3qMisFnuk8SQhSpkkc7BVHYe9S89iHlW3Gwf8AeSsBgBaVjs4rqZ1Tyxqo8X/h6
kfpQQGtyrygm6yBy8xBAH8I7D8q02IARL3PKOtZ/dQlW8QjDSuzkegGMCr5buGgjb1UUJKx
sbpsPt1x+lN2tWe4aZuUsi4hB6KfX6075sriib43o0PJorEUSWt9Dh9vHd3P83KuCfzJqv6
pfNf38k7E8ucJ7CpXiW6MWoPFHhQsfLt77moGKJ55UjQZZiABRRRJ+Cw8I6f49215IPJFsu
e7VcMbe1NdMsUsLCO3XYqMsfU96dnYAVCyKpHYGM9/ShGPvQDB75ovQ83emGbFlUEE0DbUH
idMUVjnqaagWjvE64WjDYeaiHAGxoA2D1ogDg+1dkjtQAjO7UOV6hqhDsnvQYz0of1rht0B
qEC4z3prqN/Hpto0rnLY8q+prtS1ODTLZpJcc5HlTuxqi3mo3OpTmW5bK52QdBQbFboQvLu
a8maaZ+ZmOabddqPJgny0506xe8uFXB5P4iKQr5ZK8NaF8bJ8TMMxIdh6mrwsB6KMACmFje
QWlvHbJCUjQY5h61IC9tmGfGWpdcF8IoME5fc1xBG4FALu3J3lX70dpokTm51IPoaNsd6V5
EyrNvvQhOoY03l1MI2EXmxTWTV3GxVQT3NC5C64olQEXFDlAeo/Oq+9/OcHxQc/ymi/EuWy
0pPvmhp+yd1eixZy2APzpG4uo7cEkg49Kg/i3GQsj5+tJeKZNnbJ+tSiPI3xsLXl7JcMQow
n1poFx2o560XB9KYpA+9CsZLbEAV2CegrgG65AqEFgDGOzb5NPILooVfPKc7EdqjudhtnNH
DkDptUIWSLUDygSrzf7y09jlSVOZHBH9KqMd06DCsQfzFPLbUzGwY5VvUdDSSgvBdHM1syx
tgDcbUUsMeUACkYr6KYBXwrHtnrTlQNwMYpUmi1yT4EDv3yK7I6kGliu/SiMuD0NAdbchcb
dBROQZye9KFT6UTodxUIwcYHWgzQ5yvSjBSBjFSwVQXORihxv0oQhzvsK4oew2ojWF3+1ce
ejgZHvXH360pLCczAY9aICc9P1o5PeiM2NwKZRQjk2YtXV1dVpzjqf6CofiHTUJwGu4hn/v
imFPtD21/Tj/8A2ov/ADCoyI2WTT4wxHij8qpfHFsIpLaPmyCrHNWyWQB998mqZxnKGvoIw
ekZP61TGbbqy6SaXJPcK2cbcOwEyqpOdj9arPHzLHqNvbJJziOPmJ9yatnDeBw7agAHy77+
9UPiy48fiC5IORGQg+1WKVuhW/iRC7jFXHhfSpH0W4uvEQCdxEi5364qoIBketaPwraD/k/
alsL5zJg99zii3SFjyScOkzwpy+LDnJOM0E8E1vE8khi5Y1LEhvSnQlUb9qjeJb2GDQbkHm
BlXkUD1NJ3GXVJGcT3PjtLM+7SMWP3NW/QNIu202CUxg+IpZQxwAPT7/0qnQW7XN3Bap5jI
4XatXdPCtkgh8oVQufQCo3SFjbZXruB7ZG5/CDOf3jg/n9h0pTQbeeZZ5xEg8Qg4OOmNhTH
Uh8Vci3twCpbl+tWHR43S3Z8Z5zsfYbCgpeRkrK3rdlJBduTCHMUAbAHUl8/51O2Czz2UMg
VRzIDuKHXoeaxkbkw7jlLY3xTvS0k/ZkIQbLGuTj2o60SnYm0F0BgKv2pnfSzWVpJcyjlVB
np1NTmWxk9Ko3HWrF5o9Oic4j88gHr2FSM9TpAapFUup3urqSZ2LM7ZzVg4W0pnkN465C7J
nuaitC019U1OO3APL8zkdlrVII4bS3SGG1ARFwABRctLoRJvciyZs9B+VCBcNvgY+lSvMG/
/jfpRlUbD4fA9hRUkNuQ7RXPX+1AYbgD5qn1WIjeBvzpaOBG/wD43/1VNQGVoQ3PZs+1KeB
cnqP0qyLHHG2fhvNSgeIfNH+VTWyUVXwbn+XahWKbuDt7VagikZVfzNG8Nc7qM+xqa2GmVQ
xTY+X9KLy3HQID9qtrxxjYxORSZtoxn939jip3CUysKtyGA8PFM9T1c6PD4s5HM2ypgZapb
iPW7LQLcGSMPcP/AIUQYb+59BWW6hqU+p3rXV0/M56AdFHoKKk2LbR1/qE+p3j3Fw2Cew6K
KbGQ9AcbUDEnc0/0fR7nVrtIoYy2T9M1HtuLyDo2i3Or3IjhGwGWar7bcLG1gCoNsbnFTej
aFb6VAI/EQSEeblNS4gjI/wAQn86TWmMk0VVNBdn5eblH+9tS/wDycj5gPi0X1wRVmW0Qnq
PyNKrZxg4GCf8AhqOYbKt/yWhfb9pIv2oH4TyRyX3P28q7CrbJE6rtIEx/u01Kr4gLSZ/7p
FLqZLK+OD3Ay2oKvtymkJeEWOwuVf35cVaz4eMZx9VO/wCtItzDHIsJH+8aa2S2Vb/kg3/b
qPbBorcJTp/Ep+9Wlmm2xHbj6NQGS7/9zj6ijbIVT/krdHfnUCijhWXmy85H0FWz/nDg83g
jbqGpEpKw/wAWMn+XPWhq+gblZPDDZ/xz9zQ/8nDGDmbJ+tWFonTLMgxSZCNsUQ/ajrRNyD
GgZXeUk+2KSfRnBwsi/lVhEcGP8NB6nehEcAYBVT75zR1xRKkVr9iSnfxUzQtocwGfFXFWV
reF+w+21E+EiHXOPrRtE3KydIAH+MpNFGnEEbqfvVkezibcBvrQLbBD8isPQinTTBbIBbGR
HDK6g/8AFT2GW9tx/iKyDsxzUoYl6eAv2pMwgHaImm+PoGpobHUZh/ApNEOpXIb5Ex9KXMM
uThN/pRkinK/Iv0OxpdMfQ/cn7Gvx9025Tb6UDX1z2jX8qdmGfH+GPzoGjlx/g5qVEGuXsa
DULkf7FTRxqNwdzBSwR8bxkfauZNseG23+7U0x9B7kvYAu3I3QA1zX0iplYx+dEKtnZCPtR
Sv1/KjpgTuT9gHUJQc8gz70X46cnZAR9aFkU4OM/aikHsMfSpSJrl7B+LnI/wAJfzrmuJjj
EY+5oAp9aMEYdWqVEGt+zIK6urqQrOp9oX/WDTv/AIqL/wA4pjT/AEAZ4i00et3F/wCcUHw
FcmvyohfO23tWe8Vtz67Mo35IlFaVLDlyDsPasx4m24ivP4uXlH6VmxVqLp8Fq0BHHDtvJn
ChCT9qzu8lM9zJLjd3J69d60OKYWfAJlGzC3ONu52rNmG9WY1u2JLwCgLHGd+la9pFuLXTr
aE7+HGAQPpWZaDai61i1iIyGkBI9hvWqkEDCqRRyPgEaQoxjzsp+61R+PNQV7uCwi6RDxHw
MbnoKuEjSIhct5VGTk9qyzUrtr/ULm8Zj538o9u1CK3GlJtEvwVZG71/xuUlbdC336Cr1qM
Nw1syx5BI2z3NQXAthNb6U90qHNw+x9ht/nVoZbgjPLmhJ7hi6RAJpsllBNcSHmYgKnblBq
ZijMcapykADHWjywPMgEkYcA5wexpUCU4HU+9L/cdNrga3kXi2cqspIKGlLeFo4FjUEADvT
jDgbhd6Bge9SvsZSfoZapdjS9Omu5WUiNdhnqewrIrq5kvbqW5lYmSRixzVx/EDUsCDTY2G
f8STH6Cqnpdg+o6hBaJ1kcAn0HerIRpWyvJLU6L9wFo0dvphvpmxLcnYHbCiraLeMDZwB9a
bW9qkEKRIAFRQBijmNl6E0rtvksiqVbiptlI2kX7mkzaHpzD86Va1lgtzcXLpbQjrJMeUfr
1qLh1o3rvBodlJfyJjmlZcIPf2+/5UG6V2TzSZIx2UrHCZbPoaeQW0RARXlkm3wsbDBI6gH
1qkcRarLZwsNR1yFrkfLZ2jFyD6EjyrVh/DNdQ1GCe8vNMjto42BtZmQqz52b69t8UNXxsD
9EqIp+crJHPBt5TIAQ33BoVHKOUsdqHia5nsNNh1M2T3XI/JcSQ5LRLv51X1G29U+z4t1FY
829zbcQ2yjLIVMV0g+nU/rSxmpEki2PGDk+IwpJTCrFSzA+9Rul8T6RrLCO2n8C4bb4ec4b
PoD0NSkoRc+JhSvXm2xVlNBi17FA9vjH96qvE/Gdlpoa3sQstxjdgchT6VE8X8XkKdP09gA
fnddifp6CqEzlyckknrTqJVKW+wteX09/cvc3Ehkkc5JJ6ewpLBJrgnl3H3qQ0vSJ9Tu44o
lIDEczEbAU+yK0mwNL0i41W6SGCNm5j1Hatd4e0ey0KDkjJ8UjDuR+gpLRtKstIthHEAZCP
M42+w9qllkBHzjH0zVblZZp08izXMOc84H0FcZ4WTeZ/ypJhGdy4H0UUXkU7eKx+1K2kMq9
jj4qIADmZvvSL3MbHaM5HcvR08NU3XmPrQNJD/ANlUtEpWFScAk+IPo+TShu484YROD6A0m
WGPJBGc9c0BbbLW8Zz6VNSJpT4DC4bJCxw8vYGiySM5wsUS4/lwaI7cwOLYGiLGpA5rYg+z
UupeyylW5x8UdQo+wrvPjdwPyo3hxg48DJ92oHUEbW6/nT2LpQRvFJ2YfbFd+97yKMeuKKQ
Ac/DD/wAVGVh/2Aor9wOIUtzD/F60AUZ+Y/alSitv8OPtRBEo6wkY7Ub+waNwOVc9T9hQYT
OCx+mKOEiz8pH3rmEYBAyfpQ1DKAUhANifuK4sB7/aiGRenIcfWh8SLGPDP/iqa17H7T9B/
FTG6V3jQ90NJF0K+VDn1Joud+m3tQ1h7Qv4sB3KGjCWD/sxt6mm4ZT1UgfWhDR9wTR1ivH9
CpkgDZxg+1JtcRt/CxoyordFyPrXFFUDCip3EJp9hBNAcjlP3oGkjI8qf/VSmIj1U/ag8OH
1NTWDZegqyJy7Q5I781HWdQflkH/ezQcsQPQ0PJCN+Zh9qik/Qkkmc1yM4xJRGQ9SrH3xRy
IgueYmicy52YgelOm2LSEzFnfzD6rRvh0PRhn3WlME/wARxXcgz13o6iaX4EjbMPlkiP1FF
+Hn9IjTgLg0LHPehqJpZgldXV1MIdT/AEE8vEOmt6XcR/8ArFMKf6D/ANYdN/8Ai4v/ADio
Q2WW6k5jgD8qy/W5viNfvX65kwftWmyqxbAUjPtWV3B8bVbtwMBpHP61VFK9iJt8lm1e5SL
gOCIAgyFU6ds5qhk5Y+lW7i2YJpumWm/MI/EYZ2G2BVQXrvVkVROS0cCQJNrolcbQxlgffo
K0hiuNn6+oql/h7bN4d5c8uxKoD+tXMxEdqEotiuVEDxhqQsNEdIyPGuf3Y9QO5rNo42lmj
hQed2CgfWrBxjffGa74Ct5LYcv36mg4O0/47WxOy5itvOT79hRihr2s0jT4ILPT7e1jIHgo
F69TjenAkC5HMCDTXIG3Q0POPQk1W8bYVkHQkA2LLj3oV5Cc5B+9My2TjFCoIyS1I4NDKY6
Z4h1yfpSVxPbwQPM2RHGpYn2FJDbvmq1xxqZtNJFrG2JLk4IH8o60NFhWR+yiaxfvqWpz3b
beIxKg9h2q0/h7poeeXUZQfL5IyRt71S41M0ixgksxAA9TWwaLYjTNKgtlwSq7n1PerpKlQ
t07JQKDuHqt8T8Sapw9NF8DbQP4ynknk83IR18vSp7mIaqvx3PBJpsNm8Bmup5MW6qcEHpn
39KrjGmP3XLYpF/r2oaperdaheS3jg787HAHoPT7VftD0DiHXbKNr+9bQtKYfura1UrJKPX
HU/U0pw9wlo/DNi2pa6YpL6LDsHPMlsD0GP4n9qV1LjBr9lGn215PCf8AHMIPMdtlZh0+g/
Oq55b2gi6GPzJk5aaDwnw4oeOxgaVdzNcN4smfXHapGXizTY5Elmvoogyr4YlBQcoPbaqMv
HGjR6RLAIJdOuNxG6RBmB+h/vVo4f4ms9Sayt5BbzgjDzMBjZckkHoc1m0ZOZNlq0JbCrcX
6daFYYNasssxYK+T17dMUz1PgbSuJWN/pEqWGpAeItxbMBGze6jcfUUpFr2lSWE7atLp8bL
cOjpOowmGwBy4z0oLOw0jU0+I4c1Nba4RsrNaDCZHZkPUfSmhFx33oE6lttZmHEourW6a01
mwNpqcA/x4xtOPU+v/ABCjafxbcTWDaRqt1N8NJgLcKcyQ/wCa+orW9f0CPj3hdo7lY4dZs
SULJ0Djt/wttWIWujTDVpbK8jaFrct46kYK8vWtkJRqjK1JsZ3SmG6kTxRNysQJB0YetdGi
jd9/alJyss8jqAAT5R7dqluH+HZ9YuAcckKnzyHoPYepq58CCOkaHeavcqkKYTux+VRWmaX
pVtpVusMcXMQPM56mnFjYW+n26QW0YVVH3P1pw5yp283YmkaGjkivAC+H3UilFeNNgcA+1J
AEDJX9a4EsMhSaSmM8kWOWmTlz5W+1B4w5flQUhlubeIk/Su3zkx0NLZFkS8DgyA9lonOAf
lXP1oilgOlGBJ6qD9qGhk7v0HWflGyD7GjeOzdcD70RU26flR+XlOSKOkOv6RwaTOefP3ND
zS5x+oNAZQNsfkKIZXycDJ7UjivKLFqfhCwldTtmhM8mOgP2pDx5CuCpNB4kn8h/WpwHS/S
/yKrzSNkrj1xR2SI5BbcehpKJ5dwiY+9CsMicxWEDO536mmSsLTFECKRhyaUDE9GP0zSPMw
3dcf8AeFKeIygEI5B+hqUI0wTnI6n16UIUE4GQfqKTLEkkxtn6Unz4OfC/MUWhhb4MNvsT3
ya4Wnh9Ywf1rluI02AUH3NCoMm6qpJ9HqUT5HCFf+x/SiSRLGCWhx9BThfFQjAP2eiMWdjz
oT23fahRI8jUmEnJjB+1cViJ8qY+tL+EoP8AhZ+jUIjx0gYf94UKY7oauioucYzSR5cd8VI
mMnomPrikvhnbdo8flQ3ApR9DZYiwHKPzIrvBlB+VR9xTtbZsf4QorW6k45N++9GpAuI28K
U426elcY7jGAuaWNsV6ZA+tFEbKuzGgnInxEwk2PNH+QoPCPXlI+1LhJSwIPNRiG2BDfnTJ
SFelDfwkAyevpQCME5ApUQjxM8r/nSuIhnCtn0zTaJA7n0IrGpwOTOaFoNvl/WjmMMuRGx+
9ImMA7xyfZqOloGpswGurq6rTMdT/QduIdNP/wDbi/8AOKYU/wBB/wCsOm//ABcX/nFQjNj
uZMxyDHUHpWUWSZmbJJySN/rWpalKsNlcSY+SNj+lZfYMEBlPYc1JSXAIu0DxJcLPqTqrZW
JViX7Df9aiE+bApSdzIxdurEk/U0NrF49zHEBu7hf1qxBNR4QtFsdAgDfPLmRvv0/SpS/v4
7HT57k9IkLbmjW0At7aOEDaNQo+wqu8e3fw+giEbGeQL9hvRaKluzO5p3nuHmkOXkJYk9ya
07guyWz4eil5cSXBMjHv7fpWZ2Ns97eQ2sYPNK4UfetlhthbwRwR7LGoUD2FRRY8n4FCqsd
8UZIsjI3oqry74pVWwMcooOLFTQAjxt0+goDGDvjGaM0hI9KIMge9V6X6GtHeCvqfyrLONL
/4vX5o1bKQfu1/v+taTqV78Bp9xdM2BEhP1PasZml8eVnkOXYklqKuwol+EtPF/rsIYfu4z
zN/atYMI6A7VUPw8sPh7SS9dSTKfKCOwq6eMOyD86DbvgLoT8EA9fyFUuS4J/EN5pACbTlj
i5vlXbJY+mNz9qucs6xxNK6lVRSx+grKI7ie6h1rWObzNhASf5zjb35Rikmri0x8W0rJTiT
XTeM8OnGSaOVyIgFyZP5pD6sTsPQUpoVzxhBaGGwtkSM7EnlVk99zt96k+BdNEt6l66Hw7O
AJFt1c9TVtGl2k07XFxp6SSyjDM2c49MVkyZYQ/l1wdHHglL5tlQ4r4Onu7dNRF6s86xc0r
tygLgbqSux+td+H3AtvqkbXOpo0kJX/AA1Yry56Hardr1ikmhTQ/u7aNRkD5U+h9Ke/h8lh
FojXVvqIuTKeWTmOApXY8o9KEMspQaXAJ44Q38mYcR8A6pDqdxJZRG4haXlhHNzOw981IcN
8WC1txoV3pwsmhJzNDtykdS4PvWlzzxlJJYWEiM3mMZz9waZyWcM6yFvCdZV5ZOeIK5X0LD
rS9+46ZBjg31RIrRdbW31xbppg9vfKsMsitsW/gbHbO4NR34tWMXwNvqkMSJK0vhTyIMM22
wOOtMNc4eTh7hy9ls7qR425GSF1GYyHBGG71a9Rt4eI+HYElbCsYbjOOu29SG04yXuhMqtO
0Zpwlwe+uXPi3JaK0jxz+rH0FavZ6RYwW6W9tFHEiDABNMreIW0IhtsJGvQCl/PjBlOa6Eq
fk52pEgNKt8bzxA+xNF/Z1qB57hf8qYFXz85P1ojBsHLUtL2TUP2tLVThZo2Hvmk3tbbtKp
+maZ8pH1oQMYGN/rUpE1CrJArhAzAmji1t2XJnx7b03Ix8oFcCeboNqOxNQutlbs4HxJCn+
LFHNlar0vf/AKDTcOB0FCZcjZTTW/QNSB8GNTnxWPpinEYjZcvJy46bZzTbxiABjp7V3jnP
+lS/ompCuVG57H0pdI0cZEygnsaYPM/Odxg9sUC3DKKFE1D540XGJ1Yg9ADSy2wdc/FRf94
4pgk5JFG8UnblzU2DY8S28XmKTR5Bxu2M1z2bx4Znjx0+cUzMpxgih5zjOMGm2JY9GnNLnl
libH+9RfhLmPaOSMgf74pr4jYxzYpMzEHAINB0xrY98K+YeUKfXcGi+DdEleReYe4pqLhgf
Wim4welCvsFsVQl5uYorHpg0dm5HIMaD6Gm63W9H+IUjsc+1HT9h1NjtRclchYyMZHmFECy
H540B9ecU38UdhQh07gVFH7CpNB2d07Fce9GHjzAN4Bb3AomIWPmb9KMRGD5ZsfQ0VH2wuc
gknOhw0XKfeujNw2ORM/ajGNWO7lvctvRkbwieSR0+lHQiLJIEpfLgtAT9KIZLhRvbt+VKr
MxO9y4zRJNx/0iT9aiS9gc36GxnnJKiMH1BFE8W4zjkVftR2XlbIlcn/hNGyxHzvn/AIasU
SvW1wzoriUbFN/c0oJmc7oPsaJEzMcSDA9SKV8Ek5yhHamS+gOTfkKJiCR4WfoaAvKSCIQv
1NLiF85CJ9t65luFHygj/do0gamJeFckZMYxRDHN6UZ0mY5KSqfY4rgrY/w5CanxJqZ54rq
6uqkc6n2hkjX9OI6/FRY/8QpjT7Q//b+nf/FRf+YVCGncSzOnD96/yt4eN/c4rPR5bAlW3K
7jHvV74tLDh+6ydjgdfes9eT91yhtj196RbgiNnGDjNTPCVp8XxHbKVyqZkP2qH5c9wPrVw
/D+2cz3N4dlVRGp9zuasQWXwrINw1Z1x7fm41eO05srbJuP947/AOVX64n8C3eaRgEjUsx9
hWPXtzJfXs9y+S0zlqjZXFb2WDgO08bXfiCvMtuhbf1OwrSvGwc8ufvVO4AsXi06e8/7Z+U
fRf8AWrYSR1o20SXIq06H+GieKucZIovLzb7UR0wcZo6gCwlXO+W+lO0SApkuc+mKj1XlPz
UqH8vWkkmxk0Vn8SL2K30mCzikDPcPzNgdFH+tZqiGRwo6scdKmuMNS/aWvzFHzFB+6T026
/rSPDFn8ZrdvFgt5s4Az0oJUOjTdCtBY6RbwnYhBtUkCoPSiBSoGYyNtsig671NAre5B8Z3
3wXDlwUfDzERrvvv1/SqHaqRwjfOG8puolIz7Gp38Q76N5LTTlB5l/euceuw/vUJcGMaDfx
wDw447uLC56+UjNJNcfuXY9k2XD8NtbQTy2EhyJXwNt1HatOVYo2HImStY3+G+nvNrCXvO2
IzjGNjmtMvtVltNOnnjiMzGQ4QHBYDsK5vUpLJsdPEpSxohPxNsL3VtLtrbT45GYSF5FUgK
Vx3/tVM4M0PX7/nito5LW1kZoZrttiin5lHvVkbivWtQblj0B1AH8RK/fJ9Kew8VarZadHa
3XDMolD8ytbEGMj1yM71ZCU4QcVRXKEW1LcdcJ8OXXD19eWXxMk2nrvC0mAWz1GP61YXtQN
wM7dKR0fiHTdejZLacR3OPPbyDEinvsafpiGfBJORvk1mnqcvkWQlSpFK/EKSKLh6SCYYYg
EYPfO1F/D/AFB73gh1lILWkngj15eoqB/Fe88S+jhDdsgA7U5/DdGi4aucggz3AK57gCtnT
QSxpv2Z+pk3Kl6LWAQRg7UJJB2OaA5T13rsnO29ajnUcS5OCTQrgCh3IPrXDoMGnj+wKAA7
Z3riSD1+tGK570ARgfWnr6AFOVO4NdsaVIPpRfDyNqKX0CmF5lOwNGBU7c1d4Y9K4RjOabf
0QHy+oopIxswzXeEd8AURoWz2qc+CA5z3BoCMnHSg8CTsBXeDL3xTaV5QAQm+QTRwxHRulE
MUnQ4oPDZRkjP0oOK9B3F+ZiOuaHzeppBXdTjkoRLLzbLikpehg7Y3BO1BsOm1cWfm5ioop
Zhk4x7VKXlEtiiJzn0HrR/hMZPOD96RDAdSRXBt980vwXgO4qbQYyG3rhZEjqaKJMd6MJDk
HmJoXH0EM1syLnc/agEchQ7H8qN45AxzEj0zQeM4Hlf86lw9B3CGOTIwN/ejiGQnfb1oplk
ODyqT9KOJnXfwx+dHRF7omqhRWkQgeGhx3xSmGYbxIAO9IfEODsgH3owuTkZjB+9WaFXIup
BuaROnhjFG+Jnx/jptSJuc9IlxR/iUXGbdKTSnww2czSMciYD3ApNviDsLj9KVW9X/ALNQP
pRvjIztyKKsimvIrp+BuRPyf9IB+1ATcKM/ELTj4uIj5B+dAb2ADeEH71am/ZW1Eare3WSA
33xRhf3i7k9e9OBfW3/+vsaA3ttj/o4FHcFL2FGpXJXJGfeivqEr+o/4aOL2ADaMfTFd8ZB
n/BT7bUNS8h0o8711dXVlLzqfaH/7f07P/wDtRf8AmFMafaEM6/pw9bqL/wA4qEZoHHcoi0
TkXOZJVH96z0P8y4xtVw/EKZg9pbdvM5/pVPQcsbZX3pUq5BF7BNj1NafwjZfBcP24Kcry5
kb3z0/Ss502ye/v4LVBkyOAcdh3/SteVRFEsYJCqoAHoBToWT8Fa461H4bS0skbD3J82D/C
OtZ4is7gKMsTgD1NSvE2pHUtamlD80UZ5I/oKU4UsBfa/ApB5Yj4jbenT9agVsjSdHsjpul
W1oFx4aDmPuetPDkb0TmkB3Y/lRi8mMZ+9Ok34K20B26VJ2mkqIfiL08o68p2wPeqbxbxFP
ollHHakC7uSQr/APZqOpHvVDHEmtyXfiHVLtnLf9qetJK/BbCK5ZvK2djPHmBEZD3XvUZqm
kzGJ0sXUO4IXmPy571GcL6nrFtaXUHESSfuUVomjiyWU+46/TrVjsXsb63S5s5RLBJ0I9e4
Poazym48GiMIy5KbD+HeiWFs1zqAuLkqOaTLY+pwKsy8KaXa8PzHRLSOGeSFhFMm7nI9fWp
i4tBPaSxcu7KQAT126VT+HdSn4e0Sbx5pUtIHblhmTJiOT5ebuM9KHdj5H7b8D3T11O/1mA
w20q28FuYp4ZdhnblYHueu1VrjfWNb4Y1SNWgt/BuELRhhuMdehp63F13eXC6lfpFbaZcYV
VaUgtg74x3ql/iBqkGocRBbS+a8s7eNVhYnIXO5AP1NPCU9XJXkjGiDvdTudVvxc3j875A2
GAozT3wv/wDn9TkI+S8j67n+KoZmZzkVOWkcL8F6gRKPGW5jZkJx5QMD69TTTdJP7QkFyix
fhzrEVo8kD/NynlP5nFXPTH+L0gXLjnHLzYB3zWJW91JayB42II9Dir7wrxUrRNbzMFCgkL
nt3FYuqwN3JHQ6bMnUGSl0L68mKx5Zm/hz0qPtdc4qsNVFndxzNZA4xNEAo++KtGj6xYXZ8
a0ZMv1B2NTkmoIkbBljeNlwxLbVkjkcLTRtyrW00Qj2A1W3W4aCHx4gvg3EPlcb+o6ip6OV
jEjS/OqYcn1pvA8YB8MjkG3l6D22qI4l1230jSbh2kXx38qR53NJFym6K5UtzOvxAvmueIy
MABEAH3q88K2oseGbBQfM8ZkOe2TmswvpLe4NuMytds+Z2foMnYCtktniS0hj5cckarj7V2
McKjFejlZZbyd8igmPcD8q4zYHyijB4CK4iDGz4q3SvRmt+wnxOOiDauE6hslBQ+FE2cSik
2jxgBlNFRQG2K/EJ/KK74gAfL+tIYK9higDL/EtN20DUxf4nPauFxjcg0gSvYEUIK/zbe9H
QiamORcAg7dKIZvSkfLn5uveu3x/lTJAsV8U560XxTjrSfMQdxQEipQLFvEcDZ6DxJsdQaQ
JFAcH1qbksWEsuckrmhzK3Qjam6ggDLE471xJ6hzQdhTQv4sgIGxFCrSN6fSkUCkjnYjPel
liQglZjS6mNR24+YmjqFI2JpI8yuPPnNGEj9jUJsLhB15t/Q13JvnfrvSQeTG4zSgnUJuuT
QpBBdOZsgYFcYznakzcDOQgG/rRzPgbfeg4ksEJgda7wwADzA0USgdQMUdZt91BFDSSwpDe
woQDtsKVEiHdxijK8TddqP8AYIhysD0Ga5VbO6jalWKBtvXqBRXYDdTn2pkl6I2duR8o/Ku
OD1jFJ8x7Z+xo6Ek9iKs3XgXYMCv/AGW1cfBI/wAE/nQ9OoJ+hopL7eT9al34J/cKUTYLGc
e9A0S9kNH/AHn8v612X+lMnXgVpPycE5D5VzQPCZNwn51x517mgaWQAYBp1k2poGlAmFgCP
DApMwTD/Zg/alRJNjocUHxDCprBpR58rq6urIXnU/0H/rDpv/xcX/nFMKUt2ZLmJkYq6uCp
HY5op07IT/E962oa/cv1SI8idxgf61FnCxch3JGTijTkhgmQCu7Z65rrSBrm5WBT5pGC/nU
/Jk4RcOBNIKK+qyLu4KQg+nc1KcW6ydM0sxxtie4BRfYdzUmr2+m6eoYiOKCPGfQCsy1/V5
NY1FpztGPLGvota8ijjhp8maNzlZGco2OQc9R6VofAGmCKymvnUhpjyLn+Ud/zqgW8TTTxx
IPNIwUfU1sWnwLYWENrGnliQL9fWlwQUnbLMsqVIeFQVoj8qDJzQr4jfw7VxDrtIMA7knsK
ty58WP4ylTEx4ss94xsy3jW4luOJZY2yVhRUjHXbGf71E6UkY1i1Wd1jj8ZS7MdlGc5NaLr
PCVjf6h+0JZpueXAKoQBsMDFHvOAtJl0udILfwbkRExuGJPMBkZ9c9K4v63HZ0/0mRRtjPi
zjW0aFE0fUH+LifIkjU8jDuDmpX8IJr26XUnuFZraRg/O3Qy98D6VkWCrYOxBwRWsfhpfS6
fwrLPFbvM63DEIpxz7DpVueWiN+yrEtUqNOEYKZHvWWcVWer27al4a89hNhiOb5SR6dt6tP
/KjUSp8fSrqEHo/LzAfkajuJJF1HT0aKd1nCZ5Q/JzjPfPp19axuW5sjFpWUa3tdQPDqWd1
bTJYM4fxWiJCMe+eoH0FVK8jSO+mSNlZFchWXofpW4adw81zolrHeXU1wiRsWjOVSTm3BPf
b3rGdcsf2brN1aCSOQRyEBojkEVuh+W5jyPYZwLzSgcwTG+TSeXCsoJwdyPWuJwTjenb26r
pEF0ikO0roxztsAR/WrW6K1wNCebHrQq7RnIODRepow5Tueme1QCFoNRu7Y5imdPoafTavq
E1hh9UJHN/hbg/Wo9DAvzBnx2Gwqd4e4MvuIFeWIeFEOjEbVTkeOK1SLoKctohNG4vvdHtp
YVLS+Ic+ZicVGalqV1qd2bm5k537b7CrZrXCdlwppMk9xMk942FjV+n1Aqj5ycmhheOb1wQ
+bXBKMmdzHn5idwc1rPD2uwX+gweOpaVXELSjqpPy8w9D61kwwRucYqz8EagkOtpaThTDef
uyp2Ab+E/nTZbrVHlFeOt4y4Zo5yhIIwQcEUGdsgU1t7q4N/LbXaq3MS0EiDGcHdT7ingx3
BrVjyRmrRkyQcHTAztmuzk9KN5OhDVx8PtzCrSsLvQ796D86HHTFSgBt8DvXYz2oMHNcd6l
Im4GDzbjauzjauxQYx0NGiHZPrQ5Pr1oOU0JB9KD/AGCCM+u9D0FFAJowBx0pSBlAPah5FP
Qb0XBB6UYc2Ou/pUCgcY6rtXBkHbFAOY9RmlAAB0paGsDAbfB6bUTDnvSob1oKiSA2FXm/m
OfegIbpzYo3MfTauJGN6ILA8LBxmh5VAorEY60Xc4GaFEsU5QNwcmhOVHak9htmitjOx3qc
BQrzgmhVgNiRSH50IGB1NSwjlSCetGLqD5mOKaDPTnNDvg+ahZB5sy+Urn60KYbckbdcUyO
cbN0oct2brR1sI8JB+Xf1xQYbOEJzTQlwPT6UP7wr1zU1EF2dw27GiLM8jkcp29aSxJ/MR9
KAGTlOGORQvcm45y5PTNHVnOwRqZssnzHP50KifGzNR1KwbjppHXqpFJmfB+X9KR8WYHlMh
29aP8RIoxn9KLkr5JbMFrq6urOXHUeFuSZGxnlYHHrvRKFfnH1qEHGWdubqepqa4UjNzxFA
TghAWP5VB5x96n+HEa1sb/VOYKIY/DQk/wARp4bOwS4JLjTWxK66XbyBlU5mZT37Cqe2ObK
9K5pGklLtuSc71wDEgDvUlJydsEVSosXBdkLrWlmKgrAObf1rRLm6js4DNLgKNsDqSegHvV
e4T0o6fpnjSqEebzsTthe1K2Jl1XVGv5STa22VgVhtzdOb3p5510+K3ySGF5slLgs9ldRzQ
hk23w/fDelRXFuoGx4bkuI1HM0qxjO/1pe9vbHSbSKIJ+8fOI06k9z7Cobioi84EabIDw3K
nlU5wDtXnYp5MqnPyztyrHj0x8EtqNytpoen3qgMZwqoufmbGcU90fUI9QiDK591J3BHUVA
3gaTgPSJ87/FQgHOcZBBp5Z6dJo+tPEh5o5mVvv3pajpd82xouUjM+I7SOx4iv7aP5I52xj
0zmrjwW0t7okVrHctALdpssoBznlI2ql68wk4gv2Dc4Nw+GznO9Xv8O4eXh65kwBzXHKD9l
2rrz/6Kv6OZBfzKRbksZxaxlbzLHrzJsf1qvcS3D6bcwJcKsiyqHPhvyHIPvnarVMPBt4xn
Yk1S+I9AudV16acsxjECcihsE4G+M7VhxqMZXwb5anGuRduJtfvIFuLaVhHkEiHC8ozjfua
pOvq15qF5c3KskqOQZhHhJG7dNgasuiQXFuJYIIJWJYR+I5ACDG4HbPqaiuKdIuWtrjUFnT
wbSYRNCHycEbN6HfatUJtzpmbLBKFpFPxVhvNMuLbQIrNQZpBILh1jUkoGTOD9MVX8j0q9a
Hqb2nGazo+EcQOVxkOhCqRj6E/lWmd2qMsEqYt+Hn4cvxJzXupW7rpx8qvzFGJ9V9fSozXO
ANR0/iS70+CB2tom5kl65QjIrfrPVbFNUfQ4o/AeKIPEmAFdPVfoaguOJrjSIk1WNFaE4iu
MjPKD0b+33rPkyTitUCzFGEpVIyPgfQLDVtRKzoWZFyFztWn3GNG0zNugQRjGw6Ux4U0rh+
C7n1axJUSD/DYjCHvipXVLuzu4pLaIhsruBXO6mWt3/o6WFaKjRjmt6+t/xDBNeo00FvIC8
Y/iAO4q56/onCfFXBt3rnDVmLe7tAHkRBynH8QK/TvTf/8ATptUmvHms7m1IiZraUjCyuBn
lPeqjwrxLNw1qBZ0DxODFPER8yE7iunjpwSjs0c/PfcduyvrsGQ4370vbq1s8dyHw8bhlHf
1B/StDuvw406+gbUdMunjhZDKInIxjGQoPaqRc6Y9vyW+GllyAxjGQGP8I/pVqmpbFWlov3
EeoyW9vp9/p6873hDGNhzDmA6465OcfanfDl3canpzz3Dc7CZ1DheXmAPp2o2j8N6jdabpd
1JLJZtbxMnKYv3gzscZ6bDrT600z9lWq2kJHJFnHOwycnOTVnSxqxOqlewqYD1z9q7wsbnF
HWN2/wBog+rUBXG3ODjrityiYbCmP03ofDoSPQ12FG5Y9KLiTUEKEd964ADelAEyP3n6UVw
vNs+30paJYXGetcV9KEIOviChK74Dg1A2F5cHeh5e4oOldmpQLDcu2a7HpXc/0onMe9CiWH
5R61xBG9Jk13NjcjNQgoCe2BXZJ2LUVZEP+z/Wjc8f8n60KDYoE3zmu5D2BpMSgHOD+dOVu
1C/Jv8AnQaGtCPIegBopRvQ08NwDuExn/doonX+ID28tLTCtI2WJjtiu8CT2p4txHnoPyNH
8SLGeUD7GhQaRHGGXrSZWTm3BqTaWH0UZ7kUizA9OT86DQUMwjHoDQ8jEdDTxOvL5B33NE+
JTHkxmpSINeRh0J/KhCEnqc/Sl/HdmwGH5UcPLjysh/7tCgjXkbPynp6UPIBglSfbpTr95n
dx9hRgXznmB/7tNpQBBRH3jehWRAcCM496cKSP4h+VCSvVmA+1GkShvzoRkrjHauDJ18Mil
yiN/FvRfDUkBXb86FhoSBRzgwkClOWJV3B39ulc6EHAY/Wi7gfMcUykhaAcQEbE/lQDwV7/
AJiuaVD8z0QyRDbOfpUbb4QdjBK6urqylx1cvzD611KW8TT3MUKDLSOFA9ycVCBsHlz2p/L
ecmlpYRuCjHxHAzu1LTaBewMBJEQG2zmmrWNwJWjSBiVB3Cnf3oKSfkbS0NQM1ZeFOH/2nc
ePMyrbxbnmOOY/y1F22iXtyvliJJ2wRipOzt7vSzzSTy8qj9zCCcM3uPap3IpkUJPgtl/qA
n1A6PbqD5f3sq9EHZfrilwosNNKW8fMI15jnuaj9LtGTTzckZnLiRj3PrVgS5tS3gsRzyxk
qvfpXO6jL3Zts6OHH2oKiDsLH9rST3xcvPJC0JUnZWxkY9ulBp0P7V4K12E5Lxx+Ioz0xv8
A50rwsJbX4mU55RKHx642pfh+a3s+NrzTeZBbapE3hY9W3wfocikm+a8UwyTXPkhNG1QXPA
sVi7fvLbUYeUH0LZqU1ziCXSeI+WROeONg4X1GMbVSLq2uNF16fS2Ygx3Khh64ORV1/EPSw
dKs9ZiXbCBz9e1NOEFli3xK/wDdC4ptY5e0ZnK3iXDuf4nJ/WtU4GAi4Tt4/wCKa5Ln6ZwP
6VlbKC7HG3X6VrXBcPJZWMOMciKxHvy8x/8AMK25vwoyYfzLPfoCkS7nNR+r6ho4tLq3ub9
YfBjCsS2GVsZ2HepS+P7xHJ222rPJ+FLririC/u4oZpoxcspOQqKBt8x/tWGEVK7NsnJJUQ
0+sm44SZIZGysjCXkbDKSQVY+2ARVUMshQx+I/IxyVycE+9XXjvhGfh5LWaMxG3YeHiFSMH
ruT1qlcjBicYx61vxaWrRhyuV0zkiZjhRk9ABU5pV2DPZ3R/wD4ZEcw7+ETs32z/SomIhhI
B15SRtR7SU2N3HJLGTGw86n+ND1/SrJbiJ1RtPF1rfva2ev6W5a90lvEXk/2sJ3I96tcV1p
/GnC0c0f7yC7iIkT023B9waqHAutfEaQbKZueSy8hyd3iI8rfQj+lN7e6PAfGKwRkjRtXbm
TPywyn+x/ofaskG98bLZRSqSIm34Z4j0LUv2Zbxm7tpZPJIvUKehI/qe1adw/wzDo0fjXJE
94w8znovsP86d2txDdFriKJUvIfLJGfmA64Hse1F1HVEgaOONXea4bkjjHUn39h3oJKPyfJ
Y8k5LQuBvxDJKttHdxKzmzmSRlTcsM4IA7nesE410ZtP4kuHjgcW90PHj26Bux9MGt7vJY9
GsILWQtcXE0gJz1ck5NZ5qmj6lc6dqsdy/MJpi+d2dY855AKkG4zsGnVHYi+Abu41CxfTY5
XDIpwXc8o/4arHE2g6tpd0893DyKpBxG/N4eTtkj1qf4Js+I9EvHmj09hbSnlImHL9x3FXC
+0mC7tbsACW5vIiJXZ88xxsPQdu3amlNQlaIk5Rphfwo4im1Xh+4sr2UzzWTgK7nLchG2/t
U5rNkq3QdFADD171nn4Pnk1rVbYnBNt09w1aPdP8VpJkI5miOTv6Vrx5NGZXwzNPHqxP6Io
oF2KiloltRGwliLvnYhgKarcR940P1ajNLE/SNB9GrruqOchd5LFelu4/79B49iNjalv+/T
cXUabNZo4HoaK99EWIjtUXb03oJIO4s0tq3y2wA7eaiM0GD/zc/Y0mt0xOyDP/AA0sk8x6R
E5/3KlRJbGzSQL/ALOQfU0BmjJGEwPXmzToy4bzphvQqK4pBLu8b57FVxSuKJY1DFnXkiZ8
dQDnNKA8rkvC/L2UdqcR26xuGg8dXHcDenA+JUZL3A+ozSuhhqGtf/8AXnHvmhWWzV+YxOf
YmjzXF2RyiWQr7rTcJG7Eu7A/8JqRivJLYsGspH2t5T7A04Pw+P3elt9TmkIW8AHwbl489c
LQ+JKjK4uHkIOcMDg0rgrDewcvFEAX01QCd85osvwMuDHaOmOvK1PDf3sq7hMf/wCLNFkvr
jlw1uZPQxqUxS7f+sIwdbcDCWz57ZY0mkEwAxbsw7bGpGPWZo2wbQtj+ftRJuIL0kiMIgPT
vijUnwv9gEOW5VMvC8a+u9F5JZCSjnHoFJo37YvmXEju4Ppim/x80bs0cssZbrynGaZJkFv
DnAx4m/upFcIrknAlT7miJqtxgBmnY9/NR28KTzPFMT1+ehpIC0c69ZI/zovhzsuR4TfQii
B7csF8CQj3YUpzW0f/APEJ+rVHEm5xjn5cGNCKBIJncKkUbE9s4oTPb8pzZMT2w+MU2kkU8
vh28iEZ5iX60NBLDGQoxDW+4ODg0IuAekL/AJ0HPDg/upAfXmowaLlJUSk+malVwEEyyFvL
Hge7UBeUdlH/AHq5TGR5vGT8jXOsYB5ZXJ9wNqloByyzBein6Gu8Wct8lJ8z4wCCfXHWimR
wQCAD+VTYgubiZcYTGPai/E3DNuP/AKaSaVwNu1Jm8Tn5DdRI+MjmYDNRtR+gpN8DsTy94y
R64oSrXMixrlQcdB3pkZ5lIYToQdtnGK7VtTbR+Gr29kk5JpEMNv7sfT7UJyio2GKbdDFuJ
tItzLCIZryeNipMWWUEf1ppNxVcIy40iRQwyPIBn8zUBp8bwWCRjmGRzMQO5qQ0ton1i5lu
lEhiiSIAtnHc7fYVj1WzQo0jOK6urqUJ1O9Ibk1mybOMXEZz/wB4U0o0LMkyOhwysCD6Gg+
CGl6lqMS8ru6++Timlprul2byPPJzy8uM8uw+lUua4lncmaVnzud80ZBFIcYfpgb5JqlYUu
S7WXL/AJS2s8oSESS8oJ8i9hQaeh1O7F1OoUk4SMdEFQ2laXJLMAF8OMbPvufrVo09PhL+P
IHIQFG2PvVGWUY7I14Mcpbsnfh1trF9gDy5GaguGpfjOLXdpP3cEJOD3NTPE13HaaQ0gbHM
uxqE4KsnNtNqBzkHmHbOSBj9axwaeOU3+xqlyojwu9hqirjEEjFlcdGUncfUVXbyb4Hji1u
dh5lYb9DnFN7/AF+4hv77TQxZFmbwmB+Ug0z1XUbe8NtehDFeR4EuDs+D1+ta8WJxe/oz5c
0ZR28Fk4900Rcb2tyNvilV3z0yO9Tn4g3MdrwHp1qWGZpUz9AM1F/iJqFubvQ7l2JDWnjbd
842qucUcRnXNJ06IjBhByv6f0qnFjnJY2/H/Ak5R0yorWOebHNsxxkVs3AsYnthMo5kw5DE
b45uUfotYzEuTv0zXoXhLShpvD1sACC0aj7Yz/et3UfgZ8PLYpqhWNEkA3BpxpxiFtGsYCR
42RNhk7k/nTLjBjbaNJOvlaNSQR7DNM+EL9b7SIZgclowxyfzrAk6s1ppoqX4q3F9FqsEDX
HNZhAyxqRgP7+9QnEvDkVnwtZauP8AFuMc5DZHTv707/FTR7iy4k/ahybe+UcrjorAYKn+t
dp+ux6xwnd6HLFmWFOeFCdyAN8frV6tQhKPjkpjTcososLfvDjupG1WbVLNLz8PdJ1RADLa
SvaykdeXPMufpv8AnVXjGXwDgnbJq5cLBdS4H1/ShlpYwt1Gnrjrj8q15XpWozRV7MhdG1y
/0O+tb5AcBeU+kkeeh+lard2trxZwqU5z+9XxLeRT3/tj0+tYnFL4ciMQSqHPKemO9aXwjq
X7OjvtJ8R5IY0W9s2A8wQ7nAPpnp9ap6iNfJcluGV/Efafx4+lW+nLq0Ui6hZzC1lkRhyTR
dMuM5yBuDWm2Ol2/wC05NXDeI06DwyTkJ68v1rJuMeH7C/u7aKe4aDVrmFntmVMRTAdEPoe
uKe6Z+JMlhwHa6faqZ9ZQNb8jDHhY6MfXAp9nHU+RGnelFp1zV7C64geHw3llsWCkqM8jYz
9tj1qAtOIoLzUjpdtMyXspdYzOcgFdxv1waLwdw8ZbC+l10ub+/LE3Ac8249RWU3a3ei65L
G0jC5tZCvPk5271TiUckmrL5t44pVuaLb8Qa9Y8Rvaa4HSFlcDmAKFsZHK3en2icSPfX/wd
ssSNBKwkiKbyJj5gw6Yqj6bxkwtFs9Xg+OgE/ihZN/4Tt+Zp1oHwUt1PqunTCyNqDM9u8pJ
ChTkA998be9WyxlamWz8NLGKO3u9QiQG7u5pFDFgp5Aeg+9XKSOS2tZY/D3cHyyeXes44Sv
tatdFCWekx3/KvPIvPh1VzkY+uKstjxBFdA6fM9xaSuP+h3XmwRv5T1zVElJZLXJcqcK8Cv
x6Lt8ONuuaIdQcP+7VUHpjNJP43MTyY39KGOCWQcwQmvSbHCdinxcr9SMHqOUb0izlmzsDR
2tplOWQgewrltnZvlNHYAUTyLusjD6GlG1C7K4Nw/513wcnTy/nRGjEJBcAgbkZ60Ng7hhd
TNjfmOOuMmnSDVCmUhkI7ELTtOMOHYZ1jlgFm/KObxU7/WrJZ6zpl1GjQ3UQ5ugbasU88lx
E1LFGt2U2VNXDZKTA9wFpu1zqIHKZJPoRWjl9wVwwPcUUwwuctFG2e+Kq/VtcxC8K8Mz2GS
8Y+a58PPTmNPF+KC+e4UH1OKuMulWEy+e1jP6VHXHC2mupIEkf0ORTrqoS5F7LIJHuSQDcw
t9wKFmuQc8679gc0recL29tH4q3y8o/mFRUtg8S+Il1Gyjur9KtU4S4YHjmvBIme9CgeIqj
3FAl5NEQxuUJ9OWo2az1BPnLn6mm5FxGclW2p1BMrdrwWA6tcFNxGfQ8ophNNdzMQpUZ64j
AqON1KCMt+lc107dXNNGCXAG2OQl3EuFlZR1xmh8S8TcTHPvg008Qn+LOa53YbdR7U9LyLb
HaXl9bk/vQQd/MAaE6xqBOAw/8ApiJANyMmhWQnZUpaXog4fUbsHmaQA/8Io37XucAFo2+q
0hIEyO5xvt0NAq535PyFSvaJQsdUum2HIM/7lFN7csfNyn6KKMlldPultK3vymlU0jUCf8A
o0v9KGqK9B0sKNSmGwWP/wAFcdQu2PzBR7KKXGh6kw2tGx9d6FeH9VfpbMv1YClc8ftBUZe
hs11PMvLIxI9AMUm/MRgDFK3FnfWefGgYAd8ZFIi5IIDbD6UynatbgarkK5ZVBJO1Gt4Jbt
uRGUOfl5+hoXeNhjmyKbXMQng8MSsBnI5TjFTU2tkRJXuWyz4PsrtAl7evIxG8cQ5V/M71M
R8J6VBbiKGMxkfx7MSffOxrNoNR4h0jBguPjoQP8OU4YfQ1N6Z+IM0zrC9rcJKeqBPEx+Vc
2cJJ/M2qSf4k5fcKpyEtpdhfr3/d+DIfuNqynix7dtYXRrGGSGG0PiyRyS84V+4H6Vrjarr
mpW7rY2sdl5SBNc5zn2Uf3rP7f8MXd3uNa1FIWdy7mPcn/vHYUsasa21uVgXPw4AmJRid+Y
4xUhpWoD9nFV0+SeR53kZoofNjouWPbHapaa34M0GQt4j31wp2RW5yT7mmUus6tcyFrDTxb
Q58okbBq5RaFbsy2urq6lAdQoMuo9SKCjRf4qf8QqEHog5Rlu9O9NtJZ7tRGvbc+lDZWkt9
dJbRjzHqT0A+tWy30sWMZWBf3sw5FB7e9Z8mVR28mrFic9yQ4fsfEheEgE9S3qambnSy0AK
Lh19qDRrP9nso3CsoIz+tTcrgRkruD1964mbI3O0deKcEkUDjFmmtLeBW2Jwd6tnCkCR6OI
FUbAZ96qHEB+I1AQDcB84q1cL3PIvgP1Iq+aawpCNXKTM48XTotfvrPVrTmSadh46nDxHJ3
B9KJr3D50+ESwSm5gbdX5cMvs3+dSX4k6QLDWFvoyvJcnPL3Df5VF61qK3VrZT28z+eIrLH
nbIOK6ONuSjKPk50lFalLkYahqU+qiyEw2s7dYASeoBJ/vTWUF8gDITAGKTBKS82AcjIp1a
FI2ZnB5eUlc/zYrTVcGZKxbQLJtS1i1s1QsZJQD+e9emkt1jihgA2jQDasP8Awn0xrviRbp
8eHB/Wt4TBdj2rPneqSRZHZWVnixUa2igc7MckY2I9KpHCOoWdnxBfaTaN/wA3jbxI1znGf
mGe+DU9xvPqFzNKmmhWeGFmA7k+1Y9w9qMmm8QQXUrlR4nLLnrgnB/9e1Z8MNerc0TloUVR
veuaJbcSaDPp8+BzjMb90cdDWAXVpdaHq0lvcoUubV8EZxn6exrf9MvOYBGYZGxwaiOOeDL
fiWzEqMIb2EHw5QNnH8p9qmLJ23T4FyY290Yhdxx5+ItyfCY4weoNTPAOqLpPE8VzNzG35G
WUIMkrj0+tQpWS2mntJhykZV1I6MKf8J5Ouxgn5lIJrbOtDKIb5EPOJdS4du9aW90rTpEiZ
m8eGTyhie4HaltEvZEk0S7/AIUlexYDqUO4/wDN+lIcY6I1rr8ps0MkMwDjkGQCRuKneANG
sNe0+aB1YtZ3KTqrtgE8uDnHbaqXKHZTQ+iSyNMkONr1OKLPSYNGSWa/06RkmkCFVTGP4js
dxU1wlwlDpdt8XqSxz6hOS0hIyFyf1NT3wiDlWBFAXoqjABqUgtoYIg8xDP1Oe1Y55XkWlc
GlQUPl5GDRO1v4NspAz1Ixis3/ABG4fSV21OAH4mMYuEH8Q7NV/wBZ4otrUtFbDxZAM8o2B
+9UDUfiNUuyjSh9RvW8FIlfZY+pdh/Co7ZpunhKMk4gySUo1IoEHLGS8qMUKnHl2J7b/WnF
rFI8LeA/LJcssJTlzkHrv26CrBx7ZaPotxBpej3r3jKgN1IcEcwGABjbHfFRui2jXF/b28M
ojeXMSSNnCufmP2HSuk5bWYkldI1ngq2EOiSXQ3jmcLGcYyiDlH9CfvUNxdK0OraZLAvNct
eKqg915dx+tW+GKHTNKt7OM4jtoQCfXA61S5pPj/xA0qAnxPho2unGcYLdP0xWGErzavRsa
+FeyRn1OdGZPhsMDjc96Jb6jdbtzAt/2eMU81RZfj5VXkZQ21NRzDrCvvvXoY21ZxZVwOP2
nM648Eg/Wg/aEw2MZP2okcrIc+GtKPenGVj3PY03AlBHneTdhQA8xPMp9jQG8nbOI0H1oYr
uY7PGo+lMpEaE5rOC6QpJCJFPUMuaj20NYQPg7me1A6KrZX8jUubo/wAv5UQ3ZG3hZ+tBxT
5QVKS4Gtvfa7puDDcCYL0GeU/kdqkbfj28gbF7b+GR1LjAP36U3+MI6WwNA114gIa2XFUyx
JlqyyLHZcdWNzjmwM/xKwIqdt9UtbsAxTxv7Zway+TTrSWTxFtBG/8ANGeU/pSRt9Qtmzaz
5I/hf/MVmn08fRdHKa+3I48yD6imkunWMxy0KZ9eUZrN4uLNU0sA3LSpH/Pgsv51NWPHnxA
HP4Mq+q9azvA1wXLIWc6HysXtr6eI9Mc3MPyNFXTbsKVmNvc+7QhSfyplb8U2MuAzNGT9xU
tbajDcY8KdJPbO9LpyR4GemXog/wBhskshureQxudjEAwT7daQl0LT33jvoozn5ZgUP61b/
iAoyVz64oGWC4QiaNJFPZ1BFMs2WLKpY4vwU5uEbpk54Cko9Y3BqPuNDvbZ+V1Kn3FXZtK0
qMcyxLbHsYmKf0qF1WCzRVb9tykI3NyTPzIfY9NvvV8eql5RV2YvyVeWGaM4dT7EUa3huJ5
kiiQ857elSx460WORrd9OjvpAMD4JC2T9xt+dR0/EdzA0k1toF3amRgQy4c8o7EHpVz6nbZ
blfZHU/wCyNIZReTy3NwBmSKPdQfSpXReLuFb1Xjto/Cki80iGE5Wso1W5teJLhzHdy2d10
MD5CMf7GpfRdGudM0O+ggvYhd3cSqoH8BB339xgVnbUnbLKpUjSL/jjTNPYJHayzE9CoAB/
OoK9/E66jR2tdIjIQEnxJ1Bx9KonEOkXN8lgYrtBLFCI5Qz8vm9R60NhwAZY0kudUXnO/Ik
DSfnUqHhEp+S26jx3xRCoYrptojoHVsmTKnoe1MNL4z1bU9TjtZdcikL7ckMGP1qYl4Dtda
gtfGglkMESxBz5CwX19qe2n4cWNiUlt4oLaRTnndixFBOAziVOw4l4gfiubTZbi5lVWZCrq
rJt6gDpVrmh02ZEkeZbWYj95GvmUH2NTC6RZRRMtxdvK7nLNCoUn70mV0OyGF06LA7ynJNN
HWncdgNRfJBG10gY59SOewWEmndvp2nTf4FvfXR9fD5Afzpe44ltbZv3FtAuOnkFRNzxjfS
HlRjGrbbDAp9WV+RVCPonl0rSoPPfWsMK43WebmP5USTiPR9NjMdlCjD0ijCg1R7q+kmcsz
s/rk1HT6rbW6kvMiAdQu5pKt/LcfctWrceXEUHNlbaNjyrgczn6VV1kueIP+c3V3JMjNgRc
+FH1qn6prb394spPkjOEU9AKJBdPNKPh2dXBzhOtS6JRpWlaJJdyclrbxrg4L7Af61a7XhS
0VP+czFnPZdgKy3SrPiJP3tvdyW4ByPEbr9qsNvqvFFvkeJDL785FFxnJbBWSMdmZFXV1dS
AOpS3UvcxIMZZwBk+9J0502NZtTtYm+V5kU/QsKD2QUrZfdF0tLLTZL0ycrf9oR1Hcj+1TW
kRPezm8lHK2OWND/Cv0pnbt8dfw2apzWkbeY9mIqyi3azvPGwOWTpj+GuLny09+WdvHjSVD
+a05oEZfKQKYXF2IrdlZcYH51NxSKYuoqu8QSIjNGhBYnf2rBj3lRfF3sVn4Vrm8a4QgEGp
qwglPmjJR03zTSxKwPzSMAD3IqWhvbdJy8RzHjfFbJyfAzSS2KT+I2srqM1raKuJIAWk9ie
1U5uZIY985z5fSrTxla2S373VrzNHcjOTvh+4quQHkMr4yEXG4711unpYlRxMy/mOxqSWx6
jvTq0t5byVbePd3YKF9yabtEyHByTyg/SrFwQirrhv5ceHYQtPv0LdEH3Yir5Oo2UxVs078
OtHXS4Zwnm5XK8/qRtn9KvNxN4NqRnBbvUTwxaG20iMucu3mY+pPX9acajLhSGIUHAyT61z
JyaVs16U2l4Ie8tJElju8HJ/i/pWNccwQ2/F154K8iSESYxjBYb/AK5r0D4K3Fq8JI8wyvt
6Vif4nWEtpxBHcNjEkQX7iq+ibjl/cfqHrx/aJ7gjiBrmzWGV+aW2IR2z8y/wt/atJt50ur
UMDzbV544b1X9latHMTmJ/3cq/7p/y61tOk3406CZryUJDChd3J2x61fnx1LbyLilqjv4M2
/E/SzZ68l7HGQlwuHYDbnH+YxUDwzNDFrUQlcIJDgMeg+tavpSTcRG71fVIv/2+6Hh29tIM
gKOj49T6+9ZXxXoraBr89osbLFz88LHup6b+1W4pqS7L5oqlFwayI12x0qCBBNNGH5jhSRn
bG9KcPcO6ToUk01lEfEkb5mbOF/l+lV/gvW7jXtEjsYkeS9sgFI7OOzE9vf6VPT6S1vmTUN
bdHIx4ds3IF+/U1halBuLZs1rItXlkrrHEWjcPWxm1C7RXx5YU3dvYLVJ1XiniTVLNptNso
dJsG+We9kVXf6A0lqDaBpsrzW8MbXByxuJ38STPqM9KirLRtY40uGa0zb2Kt57qXof+HuTW
rEo8pFE4Orb/ALEBPLruqajFp0M4uZpAABavkN7kirvHoltwbo8oZllu5V/5xOf/ACr7f1q
06RommcNWfw+nQgSMMS3D7ySHvv2HtWe/iPrCNcfs6Ek43k36H0ovI8sljgCMFjTnIpeqXp
1DUHuQipzYAC9Nu9W/g+xZ+IA0WT8EgjjI3w38TfnmqjpkAuL+MMP3cZ5322wN/wBen3rY+
CtFXT9Je9uAEubljI+3yg9BV+aWmFIqwLVLUyQ1SRvCiszIFaXJkbPyou7GsibiaVeKbrVL
cD99JypnsnQD8gKtfFvEAXTby6VyjXmba2UdfDHzN9/71nNpGXvrePAPM6jAPqaXp8ezb8j
Zsj1JI2xOeeETPy8/KCy82CKLzoPr9alG0UOsbxBiGQZHocVHT6XcxsQ0Dgeo3rqQzweyfB
zp4pXbQUSoV+WgPIdsbfSkGtjnGSD6Hag8A43kx9au1legUcRgbjJoAiHuBSKxSEHEqfnXL
b3LbgqfoamomkXAjQ+bcexorSQA5WM/nRGtLnoWAPuRSZsbrHUEexqayaRwLlB/Bj70PjwH
OVGT7038Hl+ZelcEUnZM01sSkLZQ/JtRWLc/L0z3oPCKAbDH1rmQjfrj3osgW2t55muOVuZ
YevuPWo274esLolhEYJf+0gPIf02NSGgaytrxodPnHKl1GOQn+MEbj86d38DWd7JCcABjj6
VnXybiy57bop1xo+v2Hns7xbxB/BKMNj60W04ouLGTkv7ae1cfxAErVlu38K2VsMWmfkRR1
b1xTzT+F9Y1O3UraxwwyDPNc9SPZf8AOqp6Y+SyOpoa6fxnI8YMF6JFAyQHyR9Qal4uLruU
+HCTcSN0jhjLsP7U60z8LNGtLj4y/b4ib+RRyJ+Qq32ttaWCCOztooUA2CKBVDmpcIe68lZ
ttH1zU0V7qP4ZSc/vnyw+wp6vAWkzS+LqPiXjdkZyEH0UVPNOqglnAA7ZpGS/tVwTKB7ZoK
LYuoNb6RpllCIraxghUDACoKZahw/b3uSqLsNgRj9aGbXUj2jXm96ay63cP0YgeoFPHEyam
QGo/hhFf3PisY0Xl2GSCG+tK2/4caNbcvxuoXEh7qspH2pTU+JI7FAbu55fQFtz9qgpONHl
ci0tmk9CaPbiuWFSky422h8NadvaaPEXA+dl5j+Zp01/FbryxxwQgd9tqzW44k1y4lEEL4c
7cke5FS+n8KavqIEt7MY1O5DMSan8tcIKU3yT93xNaxE+JqHNj+GOoefjCEOFjiY5OzyNgV
PWnBFgsf77MhPU5pWbgDh6e3MTWgBP8YJ5vzqdxrhE0R8spN9xU52N4q77CIf3pj+0IrzBW
6yTv83Wr3LwUbMqdN+FkRcfubiEb/cU3uNN0ggx6xwu1sD0nthzr+Y3FJ3Ww0jPrjVre2Zl
HiO+eqrnNSerXTx6Pdzz8iWsUUTW7YHzHfA9+tTN3+H+lamjNomsLExGOR98fnuKp2tfh1x
haW620sj3VhG3MBG3MB9qKyb77BSVOtyo3WvT3BIXmb3ZtvyFMUS9v38OMPIc/Ko2q26dwf
ZmHxJ7lvG5sG3ZeVgPU1PwWthpqhI0VP61bDG5K/BTKai6KnpvBM02JL6Tw1/kXqatmn6NY
6bHi2gUHuxGSaVOo2aHeZRRf2tZRn/GUj61qhDHEolOTHqrtjtQ+GM9RTP9taeRlpgD6DJo
f2nbHoJmHtGau1L2VU/Rj9dXV1co3nU60tBJq1mjHCtOgJ9PMKa050z/ANq2f/8AnT/zCll
wxofkjV4bY6UoSNQ+PlI6VKWmrfG4tZIwC23NUPBxJbWjiyvtuYeRsVIQpbPMs8MinByOU1
5/JGXMkegjKL2RNJMIEZXwABnJqu3oa+v2dFyB6d6c6zLJ8MJE2xsQKhdO1+CO+HieUA+bI
/tQxY5U5R5C5KL3IvX9QmshjkIB7+lQS6/dWcgeBuZWGfN3rR+INLs9VsmMajllGeYdqyK5
t3trqW3fPNExX8q6fSOGWNNbo5/VvJGSlF7MWub6e7nLNIeRm5whOwPrTdtt1Y9ckHuaFwq
jdsk9MUQMMYbt0PpW9Ktkc9tt2x/YAXE55yoPVs+lT/C0XMwCx8sd1cF3wNvDj3A+7EflVY
jt5BbNcDyhcAHOM5q7fhvaNfXfKxbkBWNQegGeZqrybJsvhykzZdPjMemwq2x5BkVWuLbS6
1Sz+FtJjG6OJMg7nFWe+nW2tTjYYxWU67rssPGMDafqcdtc26hWSfaNwTnBPrWKUXKVRLYu
vkyz8La1fWymx1aMsI91n7OPSo/8WLCPUdAXULcBmt2BOOoU9atLLaTWq3beHh1DNykFQfY
1Gano41GweO0lDxSKQwzkCsiyyjJNrhl7hGS2fJh+kac+p6ra2UbhGuJVjyf4c960dYn17W
oLBFcaHYMYldnybrkwN/bINVbSNE1PTeJIjFbmQWr+KzAfwjIOT226VpunWcKyI0IDRYHJg
bAHf+9dDqMypadyjBi3eok7tJ30idLWSOCTkxE0i5RMd8VnnEsqXGlS2euXcd1cwIs9rewp
gspOMMv16Y61pNxCs9nJbZ/xUKY6HcdqzXWeSLV7G1bTJdRuIFCywIo8OdEGPqGAAyKy9Pu
9/wD3+5Zl2J3gzQ7YcHFrKS7s5L7BeckByB6DsKcHg20yVFxc3UzfxTOW/TpR7fjHSUjjin
SezkyES0aIhvQAdqt7qIbfmhBwSQWI3BpMjySbk9kNFxjSXJUoeDrCzlL3MMd0+c8pGy/X1
qbLBI0RcKijAVRgCjysWQog+5NM5rhEkW3Vw83XA3wPU0jyOqstUbe4lql6ljZS3Mh2Rc+l
YTqN7Jf30125HNI5OPQVr3E87PoOovOxI8FsZ+m1ZRoVmt1f80gBigQyuD/Fjov3JArb0KS
UpMydW3tBFs4D0QT6iIXiLBFEly3YE7qh+nUj1x6Vd+Kr42tnDplo3727IjUr/Cvc0loOnn
QtHM0kaG4dPEuGJx5juaqmra83Jea6wCkg21mv16mo5PLN0Ol247lW4ovlv9VEEDZt7RfCQ
Dpt1P3NBwtarNrME7AckUybMNjk4qFGSw33J71fvw6sY7u21BpIuYKQynHQjzZFbJPRAxx+
c7NgskeSyjwuCowRnvS5tuYHKj3prp0wS1jydmHNTqWQFSVfArlZpOLuPBoiNJrSJmIeEH7
VEXemrlvBX6qwP6VK/EcsnKWJB6EUuZWUAnDD861YuonDdMSeOMtmikT6bcxlnjhdkAyQBn
ApCNiwwMj71ent45ctH5G9jVZ1jRxFmaAYPVkz1+lbsXVqUtM9jPPp9riyPW1mJyGZvTz5p
VLadRuD+dRglnVzyxkf96lBfSqcMkhH+7vW9NWZKZJCKV/lAb6MKJ4U4OPDIqP+PQH/AA5c
+wpOS+dTnLgZ2GKOsihZLfD3LLzcv60Qh4/mXGPWo4akw/hO/tRl1B32YEemRUUwuAhr9m8
tvDqNqQt1YuJUOcZAOSM1NPPba/rkcE87QQPbJKVhjJMnMMkl+gH67VFu9lfXI0+9kUWzKD
L6n0qYv9d4ZsNMfRYo51iaMIxUEsF9BgVmy87FkNhThS1sdT1qXUZGVLC2UxWMLNuVB3f7m
rtJqtmiEm4UAbYzWGcO6tDayXVl4zJbqzGF3zkL6VY7bU7S5tQ/M8w5whOSQWJwKqUIvkZt
mg3HFelQDBfnPoO9R83F0lxkWlrKV7YH9zVOubxra01SWKBEfTXVGUblmPpSrSYlmNze5jW
0R0RDuZW6j7U60oFMsDatzDNywQ/yl+Y0lPrNnEvMZGbthVzVWgZbaOETL8TIvMxdvcbDFK
fFSsAEQLn1G9NqQaJG74luiCmn6exb+eY4FQOo6nrptZJr3Uo7SMA4SEbk9hmj3ly9rH4k9
zygbhQNzVN1vWZL9+XmIRflU/1NByITenWkc6C7vLo3BbfHN/U1YbNYiAeXEY2HJsKy2O4n
iVkSVlVvmAJANObfV7+2AEdzIAOgzVdJhs3nQLnQbPB5EST+Y1a4L61mAMM8b7djXmyLi69
UASojkfxdDUtp/HZjkAlDRj+ZTnFTSiKTPQvi+h2rvF9M/asl0/8AEaHKqL9fo52NWix41j
uBnMUq/wAyNippY2pF18VqMJObtUBBxHauRnmU/mKkIdTtph5J0JPbOKTT7RNvArdaXp18P
39shP8AMBgj7imNxw6ZIfCg1C4WMn5GckVIrKD03o4kGPehpRNyCfQILhRFqtpFMo2WVF5W
H3qEvvw0tZmMmm3xRj/BLv8ArV8WQd6KVicAlfuKFUS35Mb1PhrWtJYrc2ZZAdnQBlqPWBh
kmENjrt/mK2G+0JLyeK4W5fxoM+HzHKj6jp96i7uwnldk1XQoriMn/HtW8wHuDTxm1yRxT4
M8tY+dwREU9eaMYqQ5SOlWluHdJuQFs79oH/7OfY/rSEnCl+nyxiUZ2KHNa8eeCVNUZp4pN
7M8711dXVlLzqe6Ini69p8Z25rqIfmwplTjT0lk1K1SD/FaZAn/ABZGP1oS4Y0eUanrPCC6
hGR4gDL8rdx7VTRcarw3qvw0/iAKdubowqWTibirhxvDvrYXEXT94M4/7wpC641ttYdkvdM
EdvynPI+SDjY1z8UMqVOpRN+TLGT3+LJQaxLqkStafvNvNGO1QF40JviJo3gkBwWA6fao60
u5dD1WO4tZueI9DggOp7EVpR02y1+wS8kjR0Zf8RMAr9akqwNbbMtjJ5lTdNDLSrxLPTZFn
m50A2J6Vnl2ZLq+nnkyiMxPNy9R2q1zW0qauNNDj4ZMNzKQecHpVnjsbZIhEYlIIwcjOfrS
RmsL1Vdjyx95VxRkUjxFxyjyjoSd6Uih+IYhQuB29aves8E2V2TNaEQS9cL8rfbtVKu9Pvt
KuOSWJomBPLncMPb1rbjzwyL48mDJgnjdtWgVVoJRbuxKHcDt9D962P8ADjShBbC4aNV5EC
+UdSeprPOGdMsdTja5vLyG3jtyDM0reZj2RR3rQNK179jqlqEzb4zh42jcr6gHqPpVeSW9D
41sTvE94YoEiVvNK/Lj2qkcXfhxNq90upaPJEJJUXxY5GwHOPmB/tUzxLqdrNfQPOzC1OEy
pxu+39M1MafeW8SraQeWOLyqueg7Vic543riXOCcdLMWtdV1vha7lsZfFRR5ZbaT5SPb0+o
qU0TXNc0zU47qxmlktrknwkbzLIc/IfQ1pnE3DmncR2nJdIFlA8s6gBl+/cUx4b4fg4dsvA
ileeZ25jzDZT6gdtquXUwlFya3EjhknV7Et4fMoYRrEW8zqB/EeoPr6VFadOdG1GSwuto8c
0LHoUJ2/InB+1Tywsp5m9Nh6VVON9Z07TFhs7iF7m+kHNGkZAMYO2/sfSsuNOUqRonJJciv
F3EkVhZRxfCi5knfHhMcbDvmqBq2qcQQ31tqC2psI7U88AU5Uev1rQtMk0fUNCP7edS9vhY
5W2LJ/D9xjH1FUviERalqtssEEsFgGCRow80h77GtOGoSqiqa1R5ZYdcnm11OD3kjWOa6lE
sijtjf61oVlIvhsJjiNhgj0rLNS1UxcU6FKYuaC2J8NEO4XGMEHv7VdZOI9PKIvisfGGAnK
Qz+yg7k0JRdR0rbcVVbTGqz6rrN9LDaypYWcQGZcc8sgPoOi/U09gtbXS0aOBGLNgvK5y8h
9SacXQ8LULOcJ4cd0nhOAfkYds/SkNRZNPjfxTkqNix7Vky3q0o0Qp7lX47nMPC92wwTI6R
tjsCf9Kq3AdiJr3LREqGDN7/yj+/5UjxRrK67qiWlvLzWVuOZ3UnDkbk/boKvHCFkNN4ZS/
mhCzXBMo2+UHp+mK3JPDgp8szqsme/R3GdzILFdPtpMSzuA+P5azLiLUBdXSWkR/cWg8Nd+
p7mrDxLq83jy3Bf98FKRgfzHqfsP1NUiMAvlug61f0uPTHUyvqp/LSg5QDlC9SMkmtP4BhG
naEblzyiVWdi3TB2H6Vm6Rg4kdSQzbD2qy2urXd5bw6YsirG2AeXqEGNvrVmZOUaQmGk22b
LYGN9OF14gWFdskY6Urp1xb3jzxgEHGQD3FQUjPBZwwElYUUEJnvipLSZI7ZHvnjPhxrggD
cmuY0tRd42CTqYJ25PkP6UaK8lRQPmjHb0qYngttR07xrdRlxsfQ+lV+OF0mCM2zdx0zTqv
BVZIxTpN5o9j3zXTwiZTkZz1FGjgSKLy753zRwf4l2x1xSKSlsXNNKylavp7Wd1vkRSbhh6
1Gm1Zd/HkHrvWg3tlDf2rJKmR1x7+1U2WERXU1s8ioyNgB+pHrXZ6XM5x0z5Rz80NL1Lgjo
1Jc4vcDtlqO9skpy16mfVWFLnSI5HDc8Z/wCFsf1oy6RCx5Rz59sGtqTrgpbXsjLm0ljyY7
oPt0zvUczXKPh3YCpyXQblWbwYS4HXIxSa6DdhGaW2dV+uaqlzsWR4K5qcEUyfEmWXxIl2l
i2+xqJfWtbth4Rvp0VhjJbqDVmurFmuEgjHPFH++mB28o6D7nak9Q4el1FUjMTAr8jqP0qp
3Y1IidHmsbdGMzl5WO5Zc1ZoZ43gCwiEhXEigtjcbj+lVC74Y1W2ZmFuZFHTwjzEfbrUU8V
3Fuyyr7EEUoDTHLShpJOQGRueQKfmPqfWkXnt4slpUXPqQKzc3FyF5fEkG/QMaVTT9RuF50
tLiRfXkJH50SFxueIbC3O9wrkdl3qJuOMXyfhoPYM5/tVea3kjbEmEIHQnpRCoAznP0qA5H
N5q15fNzTSbDoB2prnm60AGRsKMIz0qEBA8pHX+1HOAgAP19qVW0k+Ha45G8JSAWIwM+lPd
M0OXUR4juI09cEn8qhKIdsZp1babeXYHw9u8gJ/hFXSx4f0e1QSNBLcSL1aXyj8hTmfifS9
PXwY0Xy9EhwasUPboVyoot5pF9pyhrq2ZFb+LqKmdA0ex1CHyXrx3BHmjJwR9PWp2TWnvEM
csNpZwMN2vH5sj/hFU7UVt7a9JsLwTx9edEKBT6D2qNRi/YFbXotL2l3pe1hrc7SDYQKDIT
+WaWuOIOKNHSOXU7VRC/wArSAKx/Kq7b8Wa0kC2dvdC3TpmJQrH6mmvwd3qV4UlupJ2z8xJ
kP50G99hkvZfNM/FRUIE6Sw49G5hVlsfxJspsYuomJ7MOU1n9nwfZR+G9zK8pAyybAGnp0O
xDEqkfLjAU74+9Htyauga0uDVLXi62uADtjuVINSsGqWc64SVfpmsQOlJCc2xuICe8Mn9jT
q2/b1uP3Wpgj+WdM/qKTtsbWbhHIp+RgfelBKwyCMisci4l4m08Dms/HUH5reXP6Gpay/FN
Ij4eoRyQsNv30RXH3oODQ2pPlGkTQW1yvLLEjA/zCmM2ihcfDXM0APZDtUTZcc6TehSsyb9
1YEVNwaxYzplLpMfWq3FjWvDPJ1dXV1MIdTzRpvh9csJ8A+Hcxv5umzA70zo0WTMgXrzDFB
q1QVszW5eIbbUI5PibeLY/wCzbJP2NVDXLXS5Ea6tDyTHrD/EQfYUw043cc6/uDIOnmBNTh
nttORrr9nBZj/M42+lYlBY5fE6OrXD5CenaPbyacY9UnW3RkLRNOCvK319Kaafrl3osM9jD
ORHJ5WXqKY6lxHd6nzRkRxRY+UjJ/OkI41MCSrG/Op/eEmrlB18/JQ5pv4eB3bagba6Mx5v
M2R3rRLS4+ItY5j5eZQR7VTtHsopH8d0D77HsakrjVfAl+FgUkkbEb4Pb7VmzLuOkbcPwVy
fJZ4JQ4wCC3pmgutPttQiaG5jV1+nT3BqKs5ZUi5pNmAySBtT621EXCB1ZZF6bdRWNxado2
WmqY24X4Rs9I4pF9duJ7ZUJiLrkpITsSPp3q68VWcN5wzcSs6h7VfiLeVj8rD39CMioKKcN
8rAjoaSvme6sZdOlkYWsy4KBiMj+1WLO5VrMs+mX9Bl+oa094ggV3TklLK3Nty4xj+tPNC4
ivrZXQXDSCMeUO2dvr/aj61wY1ojT6fI0yKOZom+YD1HrTrhDgy51iaKa6Y29r8wx/iSD29
B710XPE8d+DA4ZY5N+TQeHtWl1qCGZIisKDEjN/E/8o9u9WWy07BMki+Zjk+tF0XTbaxjSC
CJYoUzyoKDirimw4U0o3VyweZxiGEHzOf8vesEYKbtF88mlUR/FXEem8LWRlumEkzD9zAD5
nP+VYvZ+NxXxfCbu45ZbufLsT8oG+B9hgUlqmq6txbq7XNwxkkPyqNljXPQVdl0LT9A4Wt7
0k+PHdQu04Xf5t/titdRwqvLM6UsnyfCAu7SR9cvbWyQSSRSHwIiRjmwDnHfGSaYXGi8Yaf
KuqXWnRXfhZyrHnwDtkgHNaHZ2GnRaXqOuS2yNcJcSfv1Tz8gIwPyo+ma5ZX/ADrBcglBuj
bMB64rNLJOG1F6qa5Mma8tDYL+07N5nabmZifffBHTA6VpHDHDOj6dKL6xjaSUr5JZHMhAP
pnpWf8A4iafHZa+t1anFtdDxOQfKG74+tWr8MdbN3bTWrbtbADvjl7VdNN4tcRVL56WTeq3
MsFzNZbkSkSQ+0i9cfUf0qE/EI3E3CrTREnHKJSOvLU5xXA6G3vISco4II7Ef6Zqk8U8VtZ
i/wBFe0cySRhEZj5Srb5x+VZscZTlFrwXzajjf2VfhfSX1W+t7NRvdyhWP8sa7uf6CtW4lv
YbW0+FhOOVcDHQAbVXvw100R2d7qzry+GotoTjv1cj71G8Z6wEimQEc8uEUZ7d60Zn3Mqgi
vAljxubKbqN4b+7cn5AxC4G9IQoryRxqcb+bak0VivN2U/rTm0VUSSZnUOvyqTvW/ZKjD+U
rY5nCu4SJ8hdl2xgetPdEuom1ZTJnl5wvKvVvp9ahRzqjSBScqQPpTjRLidNTgWCNJGLbKR
SNLSWKXyRttyqzRxSyfu+ZB5c9Kl7M213pZsVJDkZXPQmq46tFY2pkk8RhnmPYZ3xUppE8a
XkJYDlz27Vy5q5Mv8ABK6HMfh54ipAjbek7oo7HkUAg5qZ8e3CMVGB1O3Woee2M85khPXqK
kYu7Fu7At5GI5T/APilWRgpdOwokEDK253z3pyRhGRlOTtSTi07Lovahv4h5eb1FQHENhJd
WfxFrGviocttuwHarEkTYIGMDpSZi5lITAPUirMeSUZKaElBO4lCs5viEHMpDdDSs4jQDDM
p9e9Sms2MUGLmBOXnbzhRtn1qGmLSpzIeYL82/SvQ48inDUjmZMbhOmHjuDGSwuGb6k0o0z
yp/jN6YDVHrhsg7bbe9KRzmGZWQ7d80UChnbPNPqF1CigJzgyyFgByr0H571M2q6g4LWkU8
g/mB5UH1Y7VU1nvOHtcF3y+NBO/NuuQDnrv3FSmp6tqOsEtc61/zZyB4MeVAH/CBVDbRYhx
qU7c3NqWv2VsyZxHbL4sv0z0qBn1PSBLlLW71KRejXT7Z/4RTv8AZWlRs+ZWlKjy8iE8x+9
JaXp19PeEugijHRRC2/3xQbfklEB4OozXJuI7SOLfygoMKKU1C61u9HJfalI6gYCLJhQPoK
tD8OhRK97erCCQcu3UegWko7fQbUE4muGxjsooaWS0UmOwmkfEcbHPtTy24bvLlOfZEGxY1
Y7i/wBPiISGFEY9OZ+Y/kKSivL+QEJYyGPsXbw0BqV7YP2I234ZSMB7iQkDOQop1DY2RlX4
e385IWIOc8zfSj3OsXZPhz6nbQDusKcxx9ahjq/7PuZZbaZ7iUqVSVxjkBG5HvUaRLY+4k1
G0+KttKt8tZ2W0jL1mk/ib89hTQ8SywRmKzt44ge7bmoQuSSx6mhihmuX5IkZ2xnCjJxUui
cjm41W8ugRNcSMD25tvypGO4MYwijmJ+buKd2Oiy3cwR3CDO/qBU3DpemWzkfCzTY/jcgj8
qnJEqK9DYXd455I3k33bqPzqWtuHhHytfT8i9eRdyasMdxagBVjdEUbKNqVh+BnfHJv3LOR
TqN+QNkNFp+jRvlld9+jc2PyFS1tDbZUW7BO6gqcD7VIpb6dEQeVPzJp2JolAxG2BsMJWiO
L20VSn6QzSO4OA00Yx/7vrRnVgdpFI9kp2LqFmwcr9Uoww/yHIPpVuheyrU/KGSxyDDAuTn
/s6eREk4dP0xSvLgCu8GRvlwfpTaNIrlYV407DFJSRRsMMocejDNKNHcg4EJNFxcg/9Ffb2
qOcfIyjLwMZ+HtJuPMbXwmPeM8uKaPw7PD/ANA1m6iU9Vc5qazc9rWT/wANGAuCPNauPqKq
bwsf+YYtXV1dWA0nU80dY21qxWb/AAzcxh/pzDNM6Ut2KXMTjqrgj86DVoMeUa/NplqkgFs
ByLg4XuKjtc4TttRZrm1uHgdtyrrlc/2omkzeHBzmU4cZwT8v0p/HqccEbCSVQgBJJNcb+Z
CXxZ3ZRjOPyK1Y8IRW0ge+k8cY+WNf7mnN9pSIEjiTk9Qf5frU/DqtndoTF5lHfFR+uvIUg
ki5uYZziMnb+1WLLklL5CdvHGO3BCc0kfPbWu2Bylj/AAj/ADpzoumDmM0gPNnPMx6D1peK
1DoGbGGGWbPen0Fu1woGyWoGAO7/AOlPLJtSGhi3TYEzLdeHFCT4C/M383+lEAMJ/cJge21
S1tpclzypBFyxqcGRtlH+dO5X0nREBnb4m5OwQDmOf+EdKqim19DznFbcsjrCK/nIbwcIBu
5PKP8AWnV1Lb2y891dghdsKelIXN9f6ovKQLWLPbdivp7UhFp1t4hVlDltyx3OaktCJFTfO
x0E2mapdrb28xaV2yDhs4HXG2BV70uwSytVYqvin5iBj6D6Cqnwxpsf/Ki7uoIwIbSFYvbn
bc/pipTi7jC14csQNprpxhIlbB+p9qk1clGBlnOrskNa4oseG7Vri5IeT/ZxL8zH0rFtd1T
Utc1KTVr3MiSNyqmcrGv8vtUlqcl3rEUutcr3Ee3iYB5EHoDTvRdV0I6QbG7X4cuMCVd1ce
46itGNPFG0rfkolFTe+wy0FY4bFzbgNIWywPUD61Yr7WYzwhfrIgZxFgK24ySAD9RVaktzo
1+bi2l8W1YHlYHIZfTPrXaxIlxo09xaPzwuV517oc9xUlBSmmXppYnHyjTOCdchu+Crh5g/
iNKzsrqehAGx79KLqOm2uq2PLFiN2XAmj2Zc+4qr6HqKD8No4mlZeVnj5lbBBJJwPfFFseJ
l+NjgtL34m1jQtIQCDnGFGD0xjJqrJCU5tpcFePTGKXsjtT4I4mmhkVpheQxqTGhkwQR6Dv
UTwFfPpnF0EcjlFmJhkHuemfvUo3HWs2zsknIEZsBg265O2KqFw9xbaw8nMWnSbn5vU5zmt
mJTcXGZnyaU1KJ6L1C0+K0XkTJIXmXbv1rL+PtFuLi5tdUs4+d0jVHiC5Jwdtu+K0fhnWI9
X4bgvA3kcYf/AHTUNxXarbabNNyS4g8x8IkMF7nbfbrWRaseRNF9qcXGQytJP2PwdZWcirH
cLEedB15ickn3rK9fvDeagzeUqGwPt1qXveJLW8tl5by+aQNgpNIDt6ggb/eq1HJH8QXlJA
32xmtWHE1JzfJXlyJwUIji2gRmIZvJGuTv3pMEy5HLnmbY46D1pRraKaFpkfAx5Rn+tdZzy
zyiJY1wRy59BV/2VVukLJdC2ZzyBwYyMZwPSlNKlT9pRxIpjIGUkU7g4qXsOHXlikkuYwIP
kQEeZ8d/pR9L0AW+oCYrncgJjtVEssFas0rDkdPwaBDAycKswYNKmGdmOcnvTGCUSPHMjlX
jGPKeop7EoTh29jjPYHkJ6VGabbyrcYl8ioMYHfNZcm6tehUnGW5ZtP1d4zyTOWQjrjJFSS
TxtvFLn1HpVajb4W4WRdwP4T0NO5Lzz+LC5Hop7Vh7ssez3NGhT4J0ucjFKqfEUg7MO9Q1h
dS3WRI+Ap7dal0UDo2cdK3qakihxaYdDyHeueMM/Omw70LYcZHXvRC+G5Dk8wrPUlLSx7TV
jSVFA8ygo3UVUdZsVsLhWhYmOTJA/lq7+HG6lCMelROrab46jmUZHQnvWvp8ssT+XBXkisk
aXJSm3HuKSZ5Qdo8/Q1K3Gkwum4zg9M9Ki7ixNuMrO4z6V14SU46o8HPknF6ZcgtOzw+FLF
lTtykUrBKI0CRacGCjA8vSo4ibKgXDcoPcUoMqcrdSL64FPqYHEUnvXtrnxWg5Jhvnkrptd
uJXWT94GUdfSu8knzTy57EtRGtwwwbpvzob+AbeRF9RQeYR87nqXFRWuyS3toCn7sxnJCbZ
zUu1vLyFRLHID/NTYabMnm54yfQmklq4CqK1Za5eWo5fHBXoCyAlaNfatdXAIbmf/eZiR9h
0p9c8Pb8yKEJznlwc0lFw8wYFmdlHUE9aTcJB5eWXbmOeoUb1IQcPX0/KxiZI2OzNttVntb
WGNCi2zR9+ZMU6MMgVeW6kx79qZQbBdERZcMWtuqyXBa4kwcpsFBqct2jsrYJY2UFs5GHfA
YmkxBOGDfFllB3AFOWkCgZVRnuyf5VYsVgciLksJZpWd5jljnyqBRfgGjOzSY9mqa8CVh5V
i6dqK0M6jy2ysPUNR7VA1kPgw7c0pPviii6ZD3P1FTiRSuN7OMj3NFlsVkG9mF/4WFTtPwT
uLyRKXbNsELDO/anceoSouAxVR2FOBp8Gw8CRSf4hR30pkY+GxwPvTLHkXAHOD5Gv7UOfNL
IDXftQgjlmlG+DsKXOkuw35D9Rg0ZdLiCfvDuPuKKjkA5Y2dHfs65F0T9UpZNRKHzTFh6Bc
UgLW1U4EiAj2orW8B/26/TFNc0DTBj9NXUnCyOKdR6jLJnEr4H+9UGlrBnHjJ+ZpRbVD0nj
+maFt8oVxj4ZNG6n2/esfvQGaZusjfnUM6CHYTD7ZonjP2kYfc02uK2oHbb4ZmFdXV1c81H
Urarz3cKj+KRR+tJU500Z1S0A7zJ/5hQfAY7tFglF1axO7M3MB5QTmoiW+urs8kjnAGy1eJ
bO3mRlldo8jY4yKj4eFEicTeIWzuMjYiskc0FydHJgm9ovYV4elieKPkbDKo5kO2SKuD8QL
oVm10YRMsgCFBsap9paLZXOIoivqx3p3r5L6XHtuJF61nlvlTRpin2mmS8WsaZrTlhBHGxO
ysORj9ad2N3o1tE8l+7mYN+7iVSwYe2OtVaygSZDzLkg5z6U7jkD6g8KYK20YB9mb/Sg9Kk
9hoxk4JWS99rN9qCmOL/mMBO3Kf3mPTPQfamdvBDCcxoeY9WPU/ejxoOpyT2zSnKq5yPtVU
puRfDFGHALN2I+oFR+vC5/ZExtObxQuwTripBCu5HQDeujkgSdBOT15hg4pYupJjTScWiT0
No+GeEoo5XPiiMz3DE7liM/6Vk2oXdxxLxE0g5i9xJyxqew7CrpxxeXsmmFbaCSSOTZ3jGQ
o98VT+GtPvrnUuexkEVzEOaMOMZP3rfhpKWV8nHzRepQNe0Dh2TRtItIkCmXwQtwhGUc+4+
9V3iD8OEuWe50bFrO27W7H9230/l/pRLLi/UNHmWHWoZbQnpJy5jb71dNN4hsdRjVhdQurd
CDismrJjlq9/4L5QjJUYnK93pEz2N9bywtnDwuNvqDSXxAiVhak8so8ysf0963q+0Sx1e2M
dzBDcxN/MAcfQ9qzniH8M5LJ/iNLjknt2bzW4OWX3BrTj6mDdTVMocJeGVu6lC8JW1vGh5m
vGkdPTy4FMLCK5adSiHkYkMVG+O9T1iq6JcgarEXtkYbuhJx7irZDNwxqioNJt4oZGbEjIr
Lkd9j19Kd5aXFoPaTat7lJsYoJYpPEVXVjlubcCoW6zb3Zw2UK7E7krWyLw9w9DEoht7UKN
sHBz+dVL8Q7LRIrMTwiGG9XHKIj846YxS489zquSZMdQskPwd1PMupaHOch18aNT37MB+hq
6TW/j2txY3P7wx5jcnq6EeVvy2+1YfwtrZ0XiWw1DmIWOQLJ/wHY1veoFSY7uDz5XDY/iQ7
/p1puoj/AFFWKVmbcP8ADem6JdyTXdn8VNznwufdEXsfc1L32n6Lqsoln02JZVHlZFH6joa
ldRtvCuFZG/dSDO3QGoq6Qgc0YPTt0rG8km7Z0oYoONJGb6/w9Jp80s1tKJocc7YGCoz6Dt
T7hOzis1/aN0YMjeNJHBz9RVjERuNUiDqjcg8wI+ZehU+u1RUvADC/lWKX9z4mUGf4T0/St
Xfi4aZOjOunlDJqSse3vE8l9OsUMsZZzjCL2/tVhsLFYbSOWRf30igufQmovQuCFsLoXE7c
6jfl6mrX8P4jeYEAEbdK5+aeNfGBshqq5EbMJolV4150byuvqKdRRxzQsqEBwc9eppZ41jb
lI8uRv2qFuLh7W7kEEvkz/wDmqYtyVAyRT3JAEM/I6j0zRJYnjPlyfr2pgmoeb96NvUVJoU
ZA0UuxHc5oNtfmitRrgV02VIhIsjcsrDC+lTFrOVQBmAJ6fSq4xaM8xGcHapCJluUEqPjl+
YZxWzDKNbGbImnZYVcMQc74pOeTwmUkeVulNrdGliBEvIKe+EHQK5Bx3q6UVPkrTpiLLKpy
PMvY+lEScE4bt60szvHsPMDSLmJzhgFbsaXS4+Q3Yx1HTo25riEYPVhVeuLdebBww/pViuh
eRhSoDxt5SebbFcdNtp7cqoCORkNnYmtHS53iyfXkrz4+5HnfwVZrKEgFVOO4ojWEWOgGas
J0N/CI+ICy9sjK1C32m6nb/wCNB4iDcNGMiux38L4Od28q5GbWELDBYfnRf2fEu4ZT96TLb
48PH1zQkKerKKbUvRNMvYDWoA6KfpRTbDumPpQkD+dPtmlo4g4+bm/4TRVS2QrbiuRuLRDj
LYH1pxDY2mcu7GkpXtYHCTXEcbHoGcCllgDKHU5U9CDmmUV5Qrm/DFhZWpPKoOaMNNgJ5dl
z35qIsbe+1KRoxyA2PrT6Yia5CLaMpOVm29jSZ0rfAnOfenwVl6yj86MImDbNn6GhoQe5IY
/smTGRcZPpg0eGz8J8s7MB6bU7Ilz0P1oTEQOv50VFJgc20FIG2+KHlTB84OPai4Vti+KF0
QfKxz9KssrOKnsD+VDyOP4T9aPGzyggAuT1Jo3wzruynHtRWpgbQTw2YZ2orRMNsUowAOwo
3LzAEE1Y4sljZoObrED9qROnqx2Ur9DUgIh25vzo4gz2qt42wqbRFnTG3w1FOltzbtUt4Bz
0/WuEY9B+dDsjd1keumrjcZx7CgbT0O4UgVLBAB2oMcm3MPsKPaQO4/Zg1dXV1cc6B1ONOY
Jqdq56LMhP/iFN6GM4kU+4oNWqCnTs0+GaOdSXUPGelElhhUc0eSR0ABAFQui6nG8QjY+Zd
qm/iUGCDkDtmuXODhKkdyE1ONhbe3wfE5mLH3o+oxfF2M0QGGK7Y7Ed6lLa5huSFZVJxk8y
9PvSslminKMjewOapc2nbLUk1RV9FuSbEzygKIkJbO3SnnCtsmoadNdpe27XM8rPJCWwy74
GftTLVouaE6bEwXxHLPj0zml47HTbiJLd7eMlNgV8p/MVpbi02/JnqdpJ8E+bS4tpFZo2YD
BAG9JK7u2HIIO/0ppCmpWnKLPUpJEX5Ybnzjbpg9RTeHVb20nMOsxxoGBEUn8LEnOC3Y+ma
p0J/iy3uSj+aJNomHMUIUAZNNboxQ/v55jGCoZucZCjt9KlrbwJ5lTxBkKZCrDDcoxnP51S
uN7145DAchp/ORj+HtRx43KWliZM6jFtFhin8SDntLuORSOqODtUBqXENxpGvWs4CSeB5mj
2AbO2/wBqpayMhyjFf+E4rndpG5nYsx7scmt8OmUXd2c/J1cpxqtzbeHuIrXiO2uMaczQIf
3kTqHVaRveBdGvc3ejXb2ch6pE+UB+nas04c4g1DQJVkslyJmwyvnlfHb61otzc6Hq9iL+4
Z9MuVGZWikMeTjue/5ZrHmxyxT+PD9f+CzHPXH7GVvZ8XaVIUtruN16DDYyPoasdhrWtxW2
L+x3JA518w/SqDNxYbW38O0vr+8YnlWSblVRv1AwSfvV4k/ESy0PUIdN1GJ4YvCWQTRLzb7
5Uj096LxZJVF0M8sEroRuWszeTxXduHWVssJoiwxTODQ9LtpBNY3Ma5bIRXyBnrj2qeg4us
dcurmKw8YpFF4mZFCgjpj1rP21u/SWTxOHkYZIV44iMj7bVUsUraLlmT3onbvS4Q4CXqMx3
5UOTVW1/S57uJUSJjKD5CdgcddzTyPiS/nPhQ6VPHg4xHGVJ/IUKWmp6tG4bTjDGwPPNMCN
vvvVuOMsbtknKOSLRRHQxO8Mg5XRsNv0rbOBdc/bXCsULvzXVmfCbHUj+E/0/Ksd1XThpd4
1p46zlRksqsuD6YOKsP4d67+ytbaOcEW00eJWxnlI3B/tW/ItUNjmQ2lRqlyRIAAp8GZTy/
8Au3HVf8qhra4huYA8ciyRMSAw/pTttftbouNNikPO/MWk2APciotbdbYyG2aKKWVi5B+Rm
PrXKkk9jrYtUVfgVuLLlkWeHHMpyNtj7GpO2kS5cSxDlZRhx3BqNt7iVlKXFu9vJ3ifcH/h
PcUE0jQDxYGKMOtUTT4NKaatFihkSMB8F3zRXPiuxbOTuRUXpetW15ObaQgSgHIH9akZP3b
cy5x6mszi06YuxFa9cG3jEhflHpioVLS4u3Nwkr4b/Z46Cp7VbH42AZPToKW0O0kiZ5SgMS
qFLdga14Kfx8iZXULIRdOu3Hlgcj2oyR3FlJ4c8bop7kdKuEMXhEbswJ742FIalBFdMsUpx
joQcfpWl4fRj79vdFV1C8e3KgkMGOPcUWz1E55TNyqx3X1qe1XRY7605Ux4qLhWx831qjTi
RT4RVlKnBHcUjw6eNiRnq3LvBqNxBNHzjEbDHKen1zT+HXLaWURqHBOdyMCqCmq30UYTJnT
HLhhuB7VJWWr2r3ERkR4z3yds1Yo5Eq5K3KLfoukt94eDvg+lNZ75LoheTBHUmmrqH8+JAT
3BzTZ2niUsiiVTuexqyrVMqct9iZtLghzHI2UYbZpeQCNgARuNjUBbz3JjE3hMY+u9SFtOs
yiRWz237VVO0iyO7HwVmG4++aPFDcO/7vfNNjI+C2SAOg9adWLzySKwxGCd1b0pcc25L0GU
NrG+oaL8Sv76II+NnX+9Qy8OSmQhnRQOjcuQfpV3yX2yDSUltG645MN6jpXSWXLFfFmR4ot
7ook+i3MG7RIV/nHSoy/tpwirFIFXP7zw2AYj69q0drQxxZkZRnqtRsmg2c7f9GPm32o/rM
l0xX08eUY7rJulumht7YCNgPMoyWH1ouhaje6ZIEZCYCcMjEjHuNutarc8JW75KqyHtUa3D
FvATJJG74PSrV1EVL8hHjdboiU1SzkYKGmUnoGjO9Hu9RtLNR4kjuzdEjHMx/yo15d6XZyA
SWzhgMk8u2PrRdPh03VeaRbMrG3ze/1rYst7IzaFyQ54ptWmkSXxIADhQAGP3PQVJaHrEWp
CSLxMMjYQtsXHripVuF9KZARCig/y7U5tNHsbTPgxgH1zmjFT1b8AlorYbNzpuGz7iihmPf
JqUe1t+4x9KT+FUDIgJU96utFdEcwJO4H2oCT06VIfDDl2t2+oNNpLdi3l29iadb8AYMMjE
hY3EZ6Y6Ut+9H+2z966O2gCAvFcOe5TBFCBDCxKw3K+u4o9ymTSA0TcpLAfaicoVeYjbOOt
Oo7xlUFEmwfXB/tXSX7FCrQyYB64H+VRZbfANA0Dt0WJj74oPiAMhhgjsaU+JVzhnmXHQDF
HVbRgTJIeY+qmmU/YHEQ+IUds0bmJAYKBn1p2n7PDDmAI+pFFuzFIyiApyKMDmap3FdA00N
ed2fAIB9BS3h3K5/dMe2cUQRyxsHjCHG/UHeu+OuCx8SV/saLn6IoryYVXV1dXEOmdQp/iL
9RQUeH/ABk/4h/WoQdRSPDOGUnf+lWK1uWkQEA+Xc4qBkgcrsOhODU3wxbXcmohWidonU5O
M4PaqMtabZrwNqVFw0yMGBXYZY4NSQCKgO2e5FJw6bPyKrFIRjud6XWyGADMW7Hy1x57s7M
XsVTWkEWvW+ThZu9PHslZudMoTucdKd67pET8t3zuVgPy+nvS0UDGJf4verddxVCxi9TsJA
nh4Zdj1rryBbhXgmAkSVcsMetOBEwUnH+lNp7iO0tZrmQ4EKl8+p7Ckju9hpvbcacHaNPDr
N1Ozv8As6EPFGHbJPSqXxhcSXPEl3K/y82EU9lGwxWp8PWNxBwmnOCZ51aZ/q2/9KyLiFnf
WrgSHdW5R9K6GB6srs5GdVjRHKjMwUKSzfKB3qb0bh5rq6RLlH5nOEiXqx96Q0OArci5YFv
C3Uepq327N4LzxDFxOPBRh1T+dvy2+9XZcjWyBhxJrUyP+Es9PkeGzjF1PGctK+8UbeiL3+
tGa3542a7zK/L5Qw2X7VKLYokZWEDYY+9ROo6ra6XIwaQ3NxjHKDsD71mUnN0i+UFBWyv2y
5v2hnfKhxjG+DmluKr46jxFcyK3Oiv4Uf0G39ajzfyeK0saiNmOSQfeiW0c93eRxRAvNI45
fqTW7TT1MwOV/FF5/DszQXOq+ODyC2AJbbG5NVZeIdRgklSHUZUjZyQBv3qx6bZanfQXq2E
kt08cwS5WNuUOAD/F6DpSq8E6fJgNpuqxOPmCsGB/SsuvHGbcmaVDJKK0FaPFutK2Y9SnHf
Y4zQR6/r0sr/D316XlGHCMTn7VoFpw+baGO30vhMhw3mnuyGZh99hQXGgcbzTYt9NjiQnBA
mRVP5VO9jb2SI8UkvlIpdnwnresTCW4xAXGz3LYLfbqaYL8Xw5rEkTFGaJuWQIcqy+laOOB
NXjs5LjWeIGtRGhZktdz69dqyy5JnvJ3EskuWJ8Rz5mHqferMc+42m9iuaUEtJcbHXbq+ZV
0bSZZWHzvIfIp+oqy2djNAfiNRuVmucYAiGI4x7etU/gXUZIb2azMh5WHMFB2z3/tV6zzBv
oCKz5koy0pGvFKUo6mx7J+9VdgfXPek9Ts1GmtdwYBjGZIyO3qKTt+bwskbZ2Oak7UCYhSc
qdiPUHasjVPc1Jtq1sVzTLm2jC3SLyNM/h5bqGHbNWWORJIlKqWyd/aqz+zX0sy2t6qiKad
vB5ju2O4qZ0q5WGcRS+aOTbm7j3qvNBS3iRO1uSc0BniwowBsRUVqkjaZpToJcCVgOUdSe1
WPkSNSnXAyDmq3qQ+L1XwM/4alsHtsapw/mhb1RaFdC19L238CVlSeMf+MetQnENzEtzHPb
3JlkckMqv8uP6VW7abkOSxU9sGlW5ixnluEfOxHf712Gm/Bztk7LzoWuRajbrb8yi5jGGVj
uy+o9aG74fjuHkcuQWbmyB1+tUiMxJLHcxSBCp2ZThvtV207X4r678GFuYYxknGam00L8oO
0VnU7BNPkMUzOjsw8N+XYj1z/aoafxo7h8sWI7jrWpXmnW2ow+DdJzLnII2IqGu+Eo+dp7f
LyE5IZtmHpRitKI3qZVV1TUY4Y+S95oxj5WG3sRUza8TB4uW4t2L9Dg0wOjAanJFdxizVF5
iScjB9Km9L0fSpcoZVuXHfOB9qWSvhDRpfkOLTVLeY4jk8M/yvtSoURXXiIwAkHmXO31FBc
cOwqD4LyQt23yKi4otW06Y80buq9CRlSKoquS3SmviTzXgjTeKQjocLSttcJOCY2cFexGCK
b6ZetqFrmXljfmKgAb07ezvFlXl8Llxjm/iFVyxutgqVOmLxagUIB836U/W/RACWNMhE6rt
yqw7kdaK9uJeUM5wBnI9as1Tgrsb4SY8uL+KdAObI96CG98oHOAq9N6QS0tgMGRiT1JFLJa
W4I5ZlH1FCOZ6rskscaodJMsi+YAg0jJbhjmJizelINCUY8kufpSbPOjhgWBFXSlDJyUKMo
sa33DljdHxLixV2HfHSjW+m2dsnJFbrH/w96fWt3cyZLrhR36inbwx3KHzKGx1HalWOD2Ut
yNy8og7jTv4oWVgT8uMEUl8LKQVkTCgeUr2+tTi6bzHa4P5UcaYSfJKpI9a0QllxcMpeKEi
BUlUCYjde570+iigFqrCVc91xmnEmjktkoG3/AIaAaCx3EYH/AHsVWupyydNML6dLhoRZLa
MFfGMkh+VVTGfbNNmRAvLNYyKTvnkzUmNEljGUYj6PQfs+4hBYyzAegcmtEeo0rdMreBvho
iGt7WONpFuJlH/ZFcYotuJrhSUlijj9SMmn7WcjE4eTmPUkZoINNOfOXyO5XGaddfB/lYj6
TIuKGMlpNEoJvF36bGlBb3exDq23epNtOfA8wx9OlJtYFEKry83Y5OKePVLz/wDgP00/BFy
eItsVktYj5ubnVsGix2c8iB0tmUEZBL1Iy2tzyAIsbf8AEaS5LwkI64A28sm1Xx6iFcr/AC
VSwTTqmMZrZ57cIijxFO55higttLdTyyW6S5PXfNSAsTueXf2c0ZUuITsje2GO1NLqscY7S
AsE74O+A8hCWOJMbHfAppKtxBtLpqnPfw+tLjmjfm8OYE9SGNDz87Ekv/3s1nXVq9+B+xKj
zdXV1dQLDqPD/jx/8Q/rRKPAC1xGB1Lj+tB8BXJctI+EsXt7jUoWnicF0jjbBI9/8qvLQ28
Pgvp4WKymQMoA3z7ms6trlDFGGRiIgwO2dj/rVmg4ghj4ZMMsi+MhDW49u4+1c/LFtHSwtJ
2yzJPDEnM0mcYzjvSH7WgDmNIndgei5NNOG4o9Zj8aXLpnAjXb9auUcCW6CO3t0i27CubNq
Lpm7uKtiIUQXNu0dxbtGJBjzDANNEbRFs43S7+GkSbwnhnblYE/XqPerS1uGR1kAdX6jrVG
vLWJr6eC4iRwrYIkGdqOKUXaYE3P8XTJO5tngh5iyuhOzqcg1Xr+yl1WaLSoj5rhgz+yA70
8t3/ZfLH4jtpkxETxMS3gE/Ky+gz1pTSrtrXjuG2kaN+SzZWI6sM8351ohHS7QuWTcWnyXh
II4bQjGyJj7AVi3G9hbjWiLZczzMHYD0wMVtC3UR0+S4c8qshbesV1Gf8AaPFV5NDhgDyIT
2AGDV3TvfUY5rUqC6baCCzZOcKx2ZqmNEh8eRmVnbbK83X60nb2YGA6bD+EfxH0pVdZttHv
mN6/KxTHKi5yOwwOmKaTcrS5NKjoSvgl2m0uyM66hdiFIIw7hRlmJ6KPes+1O5l1zUks9Ns
eRHf91BGvM7E9ye5/pSOqX8mpanLcFTmVhyp6+lbV+HnClnw/povJFWXUp0BeTGfDH8q/3q
2EY4VqfJiy5HldLgomv/h5DoXCVrPcMw1DHiTkdAD/AA/amNhpljw3pX/KJrxbl54CtrEUw
Uc7En6Ctg4o039r6PLCdsg4rA9WjeXUYNHt2Mngt4SDqOYmlxZJZG4t/wDwDjGMVJL/AOmg
fh050rhI37EI95eE7j51XbH51oFtrVrduyRoeZFy5C7CqbbaZ4KW2jwH91p1uOZm3DMTv96
ndHtJI4Lg7MZXAAB22rHnncmzTCEdCvksNjcySxK00QRz2G4xSnO/O7c2QW2B/hpKKJkXlO
2BvXcrZAB/Sq45WVOKbI/Wrb421e3PSQEE+tYNxNpH/J7XHs1k8RPmDYx17V6GlTnXA69va
sp/FiEyParFZ8zJkvMo6e1X9LklHNXhkypSxfaKVpN2tnq0E6HkB8h371pdrdpPGCG+xrI2
iubR45HRkIOVJ9q2vT+HdG1HR7bUrC5uVjnjBcJKMc2PN223zW3qI8SK+nyVcWNo5Qsng9D
/AAH1FSFtdm2YFhnG2RTlNI0yS0NosbF0HMjhiWUj3qEjkk8UKR0OSa58uTdB6iK/EzUJop
NLnyVMTEp6MD1pXSdWj1G1jKbScvNg0947079rcGPKgBe1cSqx7DowrOuGNTayvVjkYgK3Q
nsdjWmEFkw7cozLJ281eGbJplw9zFgnLRr0pvLZ/D6ubrc8y756U1066W2uQVbytuB61M3g
NxAUUZ8u3vXMknGVo23TMy1VY7TX7iwCggN4iehU7iieHE3qp7g0lxBq1mmrW08Tq8sKNFc
IOo32+4pFrya6iEkOEDDOSM4/Ou5BNwTOTJpSaFpIeUZU0/0vVPgW5WjDKT82NxUH8TMkkY
5zKrvy8uAd/tUukK8oB2PqelF49SpiqdcF3sOJbaWIeNMGI7jqPrUsL2CVUZZsA+m4qkpwj
fXEPi28sYJGQC2OYfWnVmb7TGVb23ljCnG+6t9DVUlLGvZZFRm/st7RRTqTJGsin1GaRTTr
RZA8MKxsDnKjGaUtZYZoVeMnBH3FL8oCAcwI9utL4sL22YJU9CRikCkhfA2X0zShmaNuXAY
Y7iha6G3kUGsk8srpotjH0FWAgc5QeU5FOIZFZsE5z+lJrd7boCPrSTANJzop+1VLLLiQ+k
kGj32INITRPgFRn2pOPmwV8w+tHEkgGCRj606nqjpkK4tO0FjtZGPmHLnpmllt+QZLiitIx
OxzSXxK55S3m96qWHGh9UmP1lKjrn60U3Ox2FR8s8i45dyaG3l8RsSnlPb3q5SakkgNWrHg
uG9QM+goRIuc5/SkJUwAV8woixsxPMrAHtV978FTRIJdqDjJrnnfOVI+5pmsPL0JFG5BjHO
TTdyXBNKHnxDcnYHHY0VdQ5DyvvTRlAXds/WiiJDuT+tHuT8A0RfJMQ3Ucowu/wBTihEoLF
BjI671EpCXk5FJHvT2GMxLyo+/riroZZS5RXKCQ+XAGRIRQFmIPK+c+opnKbj+FQffNN+W5
L+fZe+DTudeBVElC+MBsfWk5AhO5X700EaKPMOYn+Y0QrH05xQeR1wFRXscGO15uq569acJ
B0wI8H0FR4jhbHMxOKdJNyxgL0GwoQkvMUGX0x0I8H51+wriFHV/0pss85YZTmX1HagnkKk
FiAPrTua5SEUW3uxZhGTuAfsKRe3gfGUXP5UmJkYdT9cUIeAdXY/aqnkT5ot00eUa6urq2G
M6nGnLzalarjmzMgx67im9KW55biI+jg/rQfAY8otfh3Gn3JjtlySSD0O3XFSdnwRean/zr
x0iDnJ22UVFSXIe5iWPYDbm9fSrpwrfXt7A8SQmTlBCAdMVz8zlCOpM6eJQm2mT+g2dloGn
rbC4ViDl3buT7U9fiDTo9/GG221VPVeGdbuA0kbeEd/KXA2qMj4KvHBF3q8cMpIxmTO1Ye1
GXylI0Ok6SNDi1y0uDhXycfnVd4wiPhpeW6Es2z8vpUbBwyliRJ/yhjGOuT/rTzU9YghtzF
8Xbyxlcc3NvQWNRknHcaFc8DC0u5UtytyvN2yOjL71VrzXvgdfhvrRVLW8hJ3zzZ6gmn17q
Fw1mRCYkj5CG5lwQfWqczczEk533NdHFj3bZm6nLski8av+Ik0+mfCabE8IfZnkwSB6D/Oo
XQXSECRgS8h3LdqgApzhe/vU3avCxBhJRNsqd+U1a4RjGkU4ptztk/f6ithpj3IAMpwqD3P
eqSzXF5clyWllc5Pcmp/X+b9kwEfKX3/KnfB2iJfaRq2oHImtkAhIPQ96SDjjhqZbnbyZFE
Q4V4R1LUrpb9okEFuwciX/AGntitB0e5veHpzHJI0tnKxKBjkrnsT7VD8La/bafm1v7hYAV
YBn2HMDkZ/M1ardtP1ayaI3MEmCQGVxsfasueeTVfgGNQSaZLahexto88ySBh4Z5cfSsf4B
0wT69e6tdec2JJVSPmkYnFWK8u5dJkmsLm5BidSuM5G/epjhqyt9NtIoIlX9+xndinzem9C
ORwhKXsZ4VaHUenX8UNvqBliiuHUi5hdchsnIwR3HrVjtIlVYlADAbnI6+9NLlw5RAd+tJj
Wo42dFPy4AxWNybW4zg3wTTuqtvgbU0m1GCNT5+mxqA1HXzFFjufX1qGjTVtUJWGMRITkvJ
n+lNG3uRYq/Inr/AInig5hGuT6+9VDVYrvXZQ8zM6ZH7tRgEe9Wyw4chiIMzGaTrlumfpUy
mn26xgBQjDGCoq6Oq9g6scTPjwel3o8yRaerEqeUdDntiqVa6pxJwNM9pLC8UUh3hmBKE+o
9633PhMCECr7Vk34znn1GxdF8hRsnHU1q6efy0t3Zmzy1fJKqB4e/EcXE1wmohbYNH5WXcf
SnXxL3koe3bkgLbv8AzfQ96yyCTwZVcoGwc4YZB+orZHtG/Z8E5kRxJErhlQIq5GcADoKfq
IRg04rkfpcrlsx9ZXEV1bS6fNyhJkMZB6YIxWJ3EEumapLbzIVeCQqynbIz/lWpxyNz5X5h
UJxhw9PrLrqFkga5WPEqAbyY6Eep9qTppqMtL8jdVhbWteCX0OZptPt2f/EiyhOeuPf6VNa
wuqTaMf2bKI5W8pOMkLjt6GoHhR3MbQyxtlWAZT1BKj+lXC3t3a3eFBllGTk9aplSyMsk7x
Ixe74W1aC5ZZoSzZyWG+aPDo2rl1iSJuUnGc5rUZdDu7reJeYE7inEPDypGvjo8coI3U5Fa
/1SrcwLFuZuNI1GTEcMWXh8wG2aUgu9Qt5VjuLR3DHGUHT61pMnD7LHzQPllG4Jxn866x0u
6VW8eDoccxwT+dPj6iMuRZ4muCC0TXJbN4obiGRoZD5cDLIfb29qtxura4i2ljmB6qcZH1B
pvNo1tcBRJACVbmXPY02u+GY7w86M0bnsBkfertUaK0n4HZtIboc8QMEnZo9qXihuo9pHSc
djjlak+H9CuNOR1muC4bcKe30qWaBkOR+dY3lwuVJl611vuREyzvMQsR9etN5GmUkPGy426
VN4KntRSI2PmXrWbJhm3qTsvhlS2aIdJ0VfO1PbKYEFo5QT/KOtLy6ZbTx5RMH2prHbfCvm
EFc9QawOW9NGj4yWw/WaJ15ZM56ZpGWBWOYpT9DRU5JDzkb96WaKBxlZSG9KZxafAl0NFjl
jkBzmlzCrL50VgPWg8GXOzNj3pC51S00mMSapdQ28fq74J+grVCF7CSlW4Z7RubyNgHsTnF
I/BzKxZXA9N9qfy3unRaedQkmVbUJz+NzeXl9c0003X9I1a5ktbKRmlRA/JIjKWU/xDPUe9
WdmQO6uA8csytyyDIx1BpRZlA8r7/WmGocR6fpsk4mhm8K2ZEmuEjzHGzdAT608+AilHiLu
GGc5zkUuVTxpNgi4ybVgm63I5xR1n9CDUbd3Vjp93HbGK4mnkTmEVvC0jcvTJA6Cm91rY02
zlvJ9K1SK2iGWkktioUfc0MayzSklsCUsa2smGlDnGceua5Vych6Rt7lL22juYRzxSqGRh3
BpzHA4TJ7nIFBSblVDVS2HUUDJ5y+N+9KdOrflUZqmpfszT5Ly4SR448eVBliSQAB9zSVjr
kNxqEumT21xa3sUYkME6gEqe4wTmtkfxtLYpb3psmjPgfN2pM3mduaoC71wuLh7KONre1OJ
7u4l8KCNv5eb+I+wFJPrElillPqCWxs79uW3vrSUvEW7BsgEVH3KtR2ApQumywNMp6nNEYI
TsTUXeXs8F3BZ2tnLeXU6syRxFRhVxkkk4A3FRdhxeNQhAt7C4kujdG1W2UqSzjckN0xgZz
SLU46kmO5RTqyzqQv8RpWKQBtnB+tQOha/Hr11eWS2skFzZPyTI+CAenUbdqJdcRra2FxqI
0y8extpTHLcqq8gIblJG+SM1UnlUqUXsFvG1dlpE5xs4/KgaUlagH1eeS7+E0+ye8m+HFw+
HCJGh6FmPrRNF4jt9Z0M6sSLaKMsJQ75CFeu/cU7yz0amthUoXVlgRgNye/rRmkQdxVftdZ
vdQgFxpui3dzbH5Z5GWFGHtzkEj3roeIgmrNpmpWpsZxCJlzOkgZc46qaRvKo6nHYGqF1Z5
1rq6ursGM6lbUBryEHoZFz+dJUpb/9Ji/4x/Wg+ArknOQxpzO3KAxx6mpHTeJNbtQLXSpnH
OORVRQW/KmMFlPfW9zcQrzR245pMtuBmn/CN6thr8bM6qGHLnlyR7Vnklp4s1x3lXsnLThT
WNSZZtY1SaAtvgOWcn064FWKz4M0dpEjkmvLhxv+9mPm+1Ss4SYExDJxzKwG4NPbSNLhY5l
k8NkYO3t6iudLLJs3rFGEbI2TgjR2ba0XfsTtVe1/hSxsLab9mLi7IH7rqpH0PSr9Jd5gEm
QMHOfbOKjHiF1dzAgcyk8h/mGN6CySQIRt2yn6Fw/Zalw451GLknuHOGDEFANgPzFQVx+H0
0ch8K+QxjJyy/5VM6heXmhXcjwRNcWbnLxjqu/UUw1PjVBa5t7CaN5FJVpRygjPX3rVBze6
8lU441tIqd9p4stRW1jlEu/zEY3pfSzzXjQkgCRDsf5qjWZ5Zi+Tzs2cjtThC8U8c2RswPX
qM71qa2MkWlK0S+pBpNGZWAzEwP61L/hzeuqalYAgrJFzHPbt+uaYXi89lcRqhBYAqKd8OX
UOj2dxbygLLO4KsQcsBvjPas81eNxNj/6ikJalos11rFvEmFjnlEbOP4Sf8/WrdpXCltFFH
v8Av4ducDc/Wq9qF3JGbK6t25olnjdyAOmelaChWKUMvR9xWTLOemKsbZTdFT4k0+E28huI
gk8akqcnfap3hqVJ9A0mfAy1soON9xtSOpRJrstxFJMECRkcx/hyKh+GtRTSbGz0iaRHngL
86q2cb7Ui+WJx8oaX5oukpUyEcw5gudqhktokuCwLFiSWwaPFdF7mdeYEtE3KPenGlWvOVa
RTzruwPes0k4pFsVpsWsbCHxRIbYM4OQWOamIogN+ULnsKTkuYLRAZHVBUFqnFscLGCyQzT
HoF3qQc5bIzyuTLOoVB5sD1NRl9xJpVieV7lXfpyR+Y5qCttF4k1xxJf3RtLbY8o+Yj6DpU
/pfB2k6Vh1i8eQHJklOTmtcYOrbKpaY8jFL7U9ZXksbUw27dZZtv0rOvxUt7i1nsoZiZeVD
mUg9a2gzQoeQMMgbAVQvxW04X/DIvURc2x5mbm3x06VZiqGWLFnJyg4pbGKZORk5x0Bq16B
rl9fXUOnKRv8rSOSsaiqnzHNaVwfwsllp0Ws3BDzzRkxLnyqpHX3NdHqJRUNzP0yk57E0Ij
bpHGpyoGSSNye+aUjHhsGBII7+hoS2VU7HPX2NN7qUxFDnPN1Nclcna8BdFiIvZ5W3kkmLE
em9XHTJFWe4bl8ohPX1zVLsLgxajKpTI5+YfQ1eLSI20Locc0mM/TrVm+uzJOlCgyMuCFbH
qBXYJ3ojRkEsAKKAx7H3qvSUWK83oxH3rg0nUNnNAqZODRyAuwOKRhQosyhQsiZ9xQh48+X
OPpSYbbBQEeoouCuSu1ND1YHQ9W5VQAP6UZJi5yU29aY+Lg9aFbgg/NQlgi+GTUyQPI2xWi
fCxv0OPahtzHJH5pfNShgZTscj1qla4OkyWmNjayRHMbUfwDMh5lwwpygOMg5+tKlc9t6fJ
ryx3Qq+HBFS2TeHiNgrfSm0QmjfkljOf5u1TTw8wOabm2bm7mpjjKK3LdaaGgWTHy1VtahR
9X1kSxI7HQJGj5lB5SGO4z061eltmGATmq1e2El7xVqdlFymabQmjjycAFnI3rf0s7yUZsz
WgrXCup2d1w7pvxTc+m6RGkl3ttLMTiOIDvv5j9qe8RagLL8V7mWOPxJ002OKCIdZJGPlUf
n+QqBu4ovi9M4Y0llOl6TeQC9uBt8TcswB3743/ACqwcW8nD/FF/wATv4dzqVyqWuj26EMQ
3LgyEe2+K6WlU0Y9T5I7ULI6vrtrwfDIZrexf4vWJ16TTnqPt0FXkkW8JJAjjjX7KAKqGl3
NpwLYSx3tvc3l+0Yu9Tni5SIyxwASTv8AQVY+JJIrjQLcRzGOHUZoYWkby8sbkZJ9NtvvWT
LCU5L0asbjFP2Mo7DWr3hK/wBV0uSODU9ZcCGSWXwzFbjZcH1IyfvVQg4cgvNbbQNc1LUpL
xYRK/JeiWI+x22q1cc8J3et67ZTJdWZ0m1t/DFs134JB+uPp+VQvDcOn6Pxi+iWllA008HO
9zb3RmVAN8Ekbfar53GFRKIVKe5dLeKK1t44IlCxxqFVR2AFHabuBtVe07iqDUNVt7IWciR
3byJbTl1IkKHBOBuB6ZpC70AajFxJbR8516ORZbJTOVPhkDHKM4O4asEMM5Sp7GyWWMY2ty
R1mQ3T6dp6gk3d/CuPZW5j+i1AazfXN3+JOsyWLYm5YtNgcfwu5AJH0AY/apBb+50G3t9b4
gt/Cv7eDwdP08uGlmnYYaQgdB2Htmk9M0dtBi0bVNUOZ31P4nUJM7IzqQpPsCRWqH8qCjPl
mebWSTlHwF1q3t7/AIzsOE4VH7J0OETTR9pJMZy3r1/U0y4nCxfhTp9vGgVr/U2kgQDopdi
Mem2PzqW1HhnWoeMtavoUiWx1SNcag0qhbdduYkdc4zimokt+KeIraW1BHD3D0fJbsRtPIB
uw9hirJS0XKXCES1UlyTmlx3LXmsXdsoknstPW1h5mCgyMOY7nYfw1F8DcP3OhW8l9qEtkz
6ZbTSckFwJW8R9yzY2GwxUPrOt213wPa6XZ3ccmoa7qHiTxxvlkQtsD6bBRTxH0fhfhfi3T
4p4baaTljiiL+d8xjp3O5NGCSSgLLduQbgNv2fwdd6xNkyXTyXDn1xnFWREtLbhnTOELxf8
AnOs2cp+jlec5+5/SoDS/Afg/hzTGlWOO+aMOWYKORTzvv9Bj7001u/fU+P7viGCbNlw48M
aFDlSC3n/Qn8qqwytym/ZZkraKFrKa70D8KNT1a9yuoX2LWPIwQq/u1H/mNdcaONN/Da1tB
AZjC0U91EnzOvMGce+1PfxL1Cz1jUeHdDs7mGZZrsSSiJgwAHTOPqac3WpSHiGbSbK606D4
aJWdr2Qpzs3QL64HU0udScowj+4Memm5MZa9pFpx1eW+s6VqEmpadHAEk023n8KSLHcKf6b
UTQuDuHoppL2y+JkJUxPHcMcxnOSCDuDtTiy0Kz0viK34jvtS0bTUtuZpfg7gk3GR0YbDH2
pXhvUG4h4g1vW7ZGTT7iRI4CRjxOQYLU3UNrHqexMVa6PP9dXV1aRDqUthm6hHq6/1pOpfh
BVfjTQ0dQytqNuCCMgjxFqMiLJoTJDHeQjLLPADIOw3wcfnVet2e1uh5sFWKnB39K3L8R7H
T7HQ1uLaxhimknWIyRxhTgg7be9YlfZF2zg8vPvj0PeqNNNo0qScUzYLV3ht4pYvMQgyB3p
GS4nTWGgUtEssXOjDf/iBHpVK0zim4t+HpLIyqXK+HG52KA+9TGmajFN8Fc3MnhkAwNzNnB
6j+hrnywtWzp48sZbFmsZXd5LaeNVIjJUr0cZ7f5UszG3u4ZEz4ZAB5j0pnGhLPHLJE7W7c
0TKcNy031a+HwAEsqQNzAJJ2z/lVNN1RdXIOuWfgymaAsObzqR/BvvVc/EZk1DTrC9CKs1u
vJJyjYg9DU8b3nsUnuByyIvLIoOR16+9M77T11jRJ1AUYkkVPoD0q7HJxdsrnBSjT5MrjOG
6Z9vf1pwAXg2ADI27ex/1pvJGba4eKVMMrYOaWglULJGxwrqR9D2rpcnJSrZk1ZXBe3icsS
wPK2TnpS+q/vIIpl3Gx6elMdDnidp0ccu3MMU/nuUSx8PG5OPpVDXy2NsZJwHEJa64fT/+t
KRj2ByP0q66lqq2/DYvkBcpCCAvqBVG4ffxYLy3YqokUEDO+Rsc06tTNJwjJbSMS6zvGObo
B2+1ZpwTdPwyK2k16O4Tv7rUPjr65yRKeh6Ypnw5Zi94ivLkSLyRsVAPUemKbT8RNoumto1
rYw9MGfn5i/r9KhdKlvbO7ju443RHyQcYD/51esUnqa2vgq7sU4x9G2adp0Qi8aRgcdSTUd
ecR2djc+AdSij5mx5TkiqmmmcXcVQRvHJ8DYufIZH5ecDqQB1pv/8Ap5yMWmuridsnm5Iiu
D9TWJYMcX/MnuX92c38UXq3m0nUpAZtR8TI/hO351K2E2haefDtUQuxAJAyT96oFrwqtgrG
S/WwhXo08mcn2XOTU1Z/suzib4e4nvpEAJbk5ebJB2xTxxRT2ewJybVPksmtcYW2iqFYAOx
woJ3OO/0pnouqahxJK0/KUtQ/KMA5c98e3vULb6VqV/qPxx0PxrlvlnuzkIPYHYflVx07Tt
Wt7SJrq4hjxzeSJdgO1WxUHL6KK0x35HT2EUPjSC4Bc4VF/kx1qD4s0pp+DNWIcsUt2bGfT
epm10mCF+eWR53O5Lt3qTdYWt3hkVTE45WQ9GB6ikcdU9T2oVzaWlbnlQIhZeZyAeuB0rS+
B9X59ObQ7pXjliXxLcv/ABxnrj1x29qrvHnB0vDWrSS28UjabM2YZcbLn+En1qW4ek/avCt
pcL/0nQLjzkfMYG/sDmt+VxnjvwU4W4zLDIWRgoI9aSeRJSV6sFzkVWb7iZ7USpE8czEkrk
dM1KcN+LNpiXFw3NLcMWJ9q58sTjHUzqRyqT0okZQEmUquyovMfrVt0ydrmxjbBynlJqqI3
iTzjG2N/wC39KsXDz81pKOY4VwcdtxVfigZVcbJpFUAZOT7mjC1EjeSQKeuxpIqTjauSNlb
I60qtbpmWhVoOU5U5NFMZA3FKRBySfMB7b0BDE7kn603L3JsJAH+EVxVgelOViyo8wye3pQ
GFge21T4sg2YZGeXeihSe1PjaOyAgDPpQCAquGzTwVit0NkEWcNnmpQTzxk+HIT7GjMgP8J
29qL8O2CVDD61JY73ImvIUXMitlyR7jfNOIbsucGQfQ00kWRd2G3tRVGf4aXW4oZJMlDKTv
QrIeuaZwKyAjc5pyoP8WKeMtfAWqFhMPUVE61w7pWvyxTX8UhliHKskMrRtj0JB3FSDAKMj
c56ChZCFyQVyO9NGWmX2I4pohTwfoK6K+jpZslpJJ4hCueYP/Nzdc010ngLQNH1GO/t4J3n
izyNPMXwT3x61YufkGS6fTNcJkPTB96sU2uAaIvwV3VeCND1bU3v76GaSV+XnCzMqtjpkVK
XkMd7YvYzWayWzryGNhtiuvNYsbVgsrqW+tNP+VOkeOInuOQkbEjb86GrJdIOmHkgj+HHD0
j8zWs7Z/had8D2qW0nh7SOHZGlsLCOCSReVnGSxHpvUjLKb2JX067Q/TBBokVzOrGK6hOfU
Cleeb2ZFjguCL0rh/hzStV/aNnZGO4HNhuckLnrgHpTzWtN0fiAR/HW8hki+SaNyjp7Bh2p
69pGTnlKk0HwSk7s1TvPlk7WxHaLwzoOj3Bu7aJp7noJ7mQyOo9ielTcr2tzC8U0SPGwIZS
NiPcU0FjGAd2HuKEWAZlUO31NF5lJ00FY9KKve8H8PO/KReGMHPgi5fw/py56VYLG0WGzSC
1tRDCgwqAYUD6VKxaTFGQ/hqSO7daXYFEwEzjsKSWNz/NuhYyS/ErtvwtpNvd/GRaZax3Ab
mEgTcH1FGveF9L1K7S6vdOguJk2V2G+Pf1p5Ndzq+BGyqD/EKUivwRiSI59VFV1Fy/J2NvX
AzvuH7DUrBbG8sopLdfkTpyf8OOlFsuHdN03Tp9OtbKNLWfPiR9efIxvmpcMrAHJUf7woea
Hl+dfzouCqtWxLt8Fb0zgTh3R72K9tLJluIiSrNIWwfpTvWeFdE4hdH1GzEsiDCyAlWA9Mi
pXxI+b5xR8qRkU8crb5A4JKiqRfhnwpDIrmxaTlOcSSsR+VWaC2it4Ugt1SOJBhUQYCj2o+
R0NAzJ0oyk587gUUuDyxXV1dXVMR1TPBv/XfQf8A5lb/AP3FqGqZ4N/676D/APMrf/7i1CH
pHjLRpNd4cu7KIDx9pIc/zqcgf2rzrrELw3TRPF4bq7BlbqPb6ivVDLms3/E/ga3v9Pm12y
jEd5bqWmVR/jL3J9x60rXkaMq2MasoBMHY5/djmI9QOtTF3b/Dym2tZGBuIVkRT8p7jFQ9l
etZ3cc6KGKnceo9Kk9X1Jblra4thyiIcvL/AC96pknZsxuOjcmNbu2ttEtzc86TyJypyHGC
PeozTZLviXUILOZ2MEYBcZ7CnXEMq3uh2VwAMIwPX1qZ4ctrPS9Ma7XmJC+I5PU47VRtGHG
5rknLJV7UH0x/2hfXzh3a2D+EiHp5difqad6VK8WoXUAy0SzAqpPcjfHpVc4Z162ju7i3mY
RxyTGRCT1yelWLhvUbPVOJ7yxUheZMowPVh3H6VVOElexZDJHSm2QXHnDZgkOoQoeUjmIHX
l/zFUkboQh3963vWbZb/SHTlDOmY3261hd7amy1Ce2ztG5GfbtV3TZHJU/Bj6iPE0JWtw9p
MsqDI7+9PpNSWRABFlmOQBmoeRzn+lO7HTNVv5Fezs7iU52dEOPz6VrcVyzJGcl8UWjQOCu
IdRvIbosbC3kGfFJySp9h1q7XnD/waPZw5cSjynO+fU1IcKWt/ZcNWlnf4aeDOeVs4BOQM1
KSxTSXAkbsMY9q4efPOU/pHRwpQRi97wTfWs1xLeSeHEgLg9S1KSyJpkcVtM/xS20RSNowf
lbffPTrVt40u4YVeHnyxGCFNRmmtZT6n4ksQlhJBMbDIYY6GtuPNOcNUhHigpfHkeWfGt9r
SW9jpVhCnwyBVMj/ACgDHSpI6BxDreF1DUDbwn+GDy05bRo5j4ttp5gx08uMD2qRsodTSHl
ZunYmseTKruOxdHHUd2Dp/wCH3D9ryTTRvcyDq0rk71YYrSysgfAgjjz15QBUBjVY3xnnGc
4p58dM/mktCmAMjOaHcclbZVLG0+STe5UNlB1HWlBOzwBR9qj01KAoAy8tOYb1ObMbKcUYz
fsrljfoVUnHc70K/PzFenvQFhISc4z1xRQQBkg+1WbJ3ZXTDXMMF5bNbXUMc0UgwyOMg/nU
bpfC+jaXBcwWdilstztJy7849N+1Pg3nG2TTgszcpyNuoHpUlkfJNJhF7w3baXxlLp17I/h
ByYeU45weg/tVsSFoZT4ShYFTCqvQHoBRPxYtdMu0j1C31O2S+tVx4KyAu4z7dxVAv+KNQu
9Nhs/FKhR+8dTgyfWt3blmjFiwzLFaL/o7/GxXdzCeaHn8NXB2PLVj4YlSaa8tI1AEIQu2e
5ztWV6PxjNpmhx6XZWYkuS7YdtwS3TA9a1fgfRbjRNF8S8Ie8uj4synqu2w+tZ8uLRbfHgu
7+uKSLAtu2cFsjtR/CGenSjQy+I/Kw5TTnCY3HQVl0XwI5CCkKOUJt7GuaVhjlGfrQyhhuj
KfYigHONygP0NK4sK9gNKvzNHk+1Gjl2+X8xRT4ePNlftXEodhLVbTDsOku0xylQTRJLyEH
GQD6GmjxsQOXoe4pFg6ncH8qfHNwfsDgmPvHLDKRZHrQPNIq+byim0Us6YCnb0xTmRjcRFJ
kyvtWj9W/Qrx0NJLyBTgvknsN6ZvfSM+ILbPudqlvCskgMW6c3fG9EfSbN15lc/UGhqnl4j
sRNR5GcMmomVQ8Soh/OnTGcKxAPlBOAM5rv2RIcFZ2RR0JNO7ex8NQPHZ27npWrFjdVX+RJ
zXspNxrHEzsGjs/hk5ti4/rUfrOualasiyN4jkZ8Q7rnvgVpUlrzJhvMPfeoi/wBHtZv8W2
Vl9htQyR0vU1aDGSkqsoem8VTx3ifGyL8OD5uSME1oUNzFLEDGCUYZGB1FRkXC+nRuJE09M
g5BIqTRliypUAj2pHljL+mh1BryQGt8P3WsahEIkRbf+IA4+pPvQ3X4bW0nL8LPJEAN8nmz
U+LnDYG49qkLeZZFyAfzqyGSMnSdAnFr7KzpPBd1pCP4V4Wdj16YqSOnakvmkbxD6k71NF8
DG9EJP81GWJS3sVS+hhb21zKjc/lI2BbsahL7TOIRKSl2jR9eZdqtBL52P1oHBK+bpTQhGP
2wNtlEOq6taT+E8wcg7qVzmpm31vxLUF7VxIf5TU3HZ26TtMkah3GCaXEKqchV+uKdqDd6R
Va8lcHEBjXka3uGPpil4+LLKPy3FtMnqWSpo86sQPzxRH3Xzoh+opGoLwNTfkYDiDRpxtdx
r7Nt/WuXVtMLBUvIM+nMKGa3tZhiS0if35RTCbQdNlzzWyjm7rtis8nB8liTXA/keKePnRh
Ivcqc0kiq7HBzigs7K20+0FvbqQucknck+9KLHHGzOqBSx8xHesjhFyuyy3Qosar260bPai
cw9aLz9qs2XAKYYnGaBWzuaLz5pM9djge9N4AeY66urq7RzzqmeDf+u+g//Mrf/wC4tQ1TP
Bv/AF30H/5lb/8A3FqEPWDCm16ivZTo4DK0bBgfTBpy3pTPVJDFpN5J/JA5/wDpNBgPLE4R
JpOUgjO2KTWYojKANyO29DJHncdTvSXIcDbvilLkxz8dcNbi2aXMIOeU9qeHXLgQtbIxSJh
hgveozk5eu/aloyEXmKA56Z70rSHUpewnhHflBO/pWlaD+HcsWi2981xNZasX8RW6hF7KR3
yKrHB9zPY8RW7NbCeCSRVlikUEYJ2OPUHcVuTkc5LDlb0rL1GVx2RZjj5Ia3sb630aeK5nj
mmYFi6ryisR4l8f9s3DSqPYjuPWt/lJlHgLnlYYYjsKonEfB/xMrNjYA4PtWfDlUG3I1OLy
QcfJkKxtIGcDYdTW78G27zcP2Nu6CIRwgMF6GsxtOFJTrUOmvcB1ZuZ1UdEz1NaVqPESaBY
x2Gnxc8+OXYbL/rVnVzWTTCJVhxyxpvyWW8utN0aENPIkaoPlB3P2rN+KvxHnmvPg9JYJnA
yv+dGbQ9U1y5efVfGFuE5ubmGXPYe1R0XDYin544MLHlgqjJpIQxR/Pct7c2tiC1A3c0Qur
pC2eu5z9aKGufAle2hkMcOHdhnCemTV94Y0G34jtpZ2Vv3CMFjO3mOwyKfcH6ddWsl5plzb
BFJIZWAOf/Qq95KjVCNLU6ZX+GfxLaOJLfUyH83KH9BWi2F7bXyeNC6kNvjNZ1xn+F81kra
lpaYgHmmjXcoPUDuKi9HXXtPjils7tZwRiRTs0f59apy4cc6nHZ+hYNu4tWbKygtzbZ6URs
jK9j196g9BuNSuLUC5U83cmpGbULezkC3DANmscH8miyUGhSW0iYcxXBpD9ncrc0WdskD1p
ve8Y6HYQ+LcXaj/AHRuah738XeHbSMi2We5cdFC8oP3rQum17op7zjyWKMSxgDcntjtSxnS
FPEnYIB3JrOn/Fu+ulK2ugtzO2FIJP8AbrTJNN4t4qkc3s/wMOR5T1pf08ofnKkMpa/xRYN
a48uXv00zhu3F7O5856gD+1KHT+JtUt+XVboRIRg21s3KCP8AebqadcOcNWnDccqwM8rzY8
SV/mJqdL5XAGcVHmjxD/Ie21yUU/hxZAs7xxIuP4pGO9UPi3QJNC1UxiBo7ZwDE+5VvXBNb
mGzgEbd896ieLtLi1Xh2WMwrJJb+aP/AHfWtGLPKL1SdoryQUlSRlHBek3N5r1rdCAm3t5A
7Ow8u3Qe5zW220ryMATuetQuiTW97olq6QrEnhgcqDAUjY7fWpWG5EI5UXJ7UmfK5yquAQh
pRMxYTbPTvS+CR1qEa4lbBYEAmkbnXY9OdY5pXywzgDOBVUFKTpIujinkdRW5YCPLjFEJAx
kgZ9TTKK4luYFkhJZHGQTXMk8hHMBSvkr0tbEgsTMpPNkH70m8G+GQE47UivjJHgZFIQzzy
T9T1wc1NiUxaceAoCuyg9MGm4nlDBmYsBvUw1vHIoD4Jpt+z15/K/l9Ad6jjRLG5vIjHzBd
valrGf4p8AEKPXvQ3FjyErG8CrjfxHxXRLfwR88XwzIO4Ix+dL22RvbYVvEdlwsfNTSO7uL
UFPA8ue9P7PUUdWF09tGR38QYNPXey8HnkljEZ/iZhg/enjgmt4sRya2aIePV0LhJInJP8u
9PkZJV51DgfSga50iNS63VuCB2YZqFa8uAx5JW5c7b9qt72XHtIDhfiidSYA4LEj0Ios9zC
gySag/Gun8xkb1FKm5MkeJFBbpkVZDq1JVLYTttOx/HfK4PKeh6MKbT3IlJJTOO4prACkjH
cqR0xS6cib8uCfaqp9S94tWiyMEt0xaJV5eblwaWTmGcHAosILrmNgCOtLBz3kxj7UsFqqX
BY34AZmI6mil2B6mlBJ/vZ+tc0y77rVz/AHE/sIGZs75oWuCR5ifrRzcJjAGftSXxKkfJ+d
UyyxhzIZL6A8ck4FKLOcdaQDAtnp9qUUM26gnHtVS6lPgZxQsJSR6UPMGzk9absJBuyt+VA
HwO9Xd32DT6FXX2pMrk4o3jDGN812cAEDc0kpRfDChPkwcc2KIwydjvSw3+ajeF5c5z9Kqs
ZDdwqgYGSaRkZ1wTgei0MkhjlO1CIzIebPSjpvyCw2Mp6GiMowDmlDynbm3HpXCE4zmrAI8
vV1dXV3DnHVM8G/8AXfQf/mVv/wDcWoapjg7bjbQv/mVv/wDcWoQ9U3FwY3wi8x75qG4o1e
C14V1SSYhHFs6gHuSMDH3NSV/cW1lBLdXUyxQxgs8jnAUVh3HfG/8AynuvgrDMNjDurPsZW
9fp6CscZzlPbgtUVRTHHlyOgOCaT3ByGAo2SFKtnJPWgMfkJAwBWkgAyCGJyCd80o8zO4cc
uF6DFJL03G3elB4WMZPP2PagwpjuDVp4pPFViHGMMNiPoa17hDji14i00xXahNQt0zIM4Eg
/mH96QteEdH1Hg6DTfDSJ+RXMyDzLIRuff6VXJOELvhaJ7pZYrh0VlUxAgsD6isU548irhm
mEXe5pUF/by/4Yz96Ya5dOE5Yly5GBVW4I1Ce/DC4zG6HzL61eH09QPFY8/MOYfSscsbTaN
CcItMrOi8OrbzvfXDc08owSew9KkF0eG41NZHUELT4nY749KNzizg8V/nb5R6mqk3OdjOXo
ba7eQ2FuE6KBv9qhdLvFv7c3UUfhqXKqD1IHrUfxFNLcTl2csccpPQfQe1PNAhY6YHHQO2R
WuWJQx2+TNLLfxQ2e8l4Z1CXWtOQmCQ8t/bjuP51HqKc8ValPbGw4h0tw8DkeIyHY/UVL+B
E2eZQ+RjDelVm5H/Jy4ayliZtGvdl7iB/8qkcjaS8oWHO5c9A4ui1SARzKnOR5lznao3XtB
SxuDqumIORmBkQ9E7ZHtjtVf0qxnmhkksxzzxtuqH5l9RU5HrF5HC6yFvKMMpTOKk8l7M0d
nS7gP9Ku1uIwnMoYoHUKdiP9KS1XQDqK8/OUYHOc0xtCLq7a/sHjKDlWWPoI29QfT2q3RQi
WFS+dxvg1VDC5PYGSel2U6w4L0dJmmlg8dzsS7E1YrHQNCTkxpFmHJ+bwhnangso43JBbB2
2o4jjjBbDHHvWvGpQ3kZpyUkGks4HgaFbaNEHTCgAU0ih5QVdQDmm99rktm/Ilq0zEdAKTt
57++PiSQrbex3qrLLHN2uRoQnFb8Di5RfA5mABXpSfw7sA8YyuBtS5gDKFdub7U6i5VXl3G
9Zo425N+BnOo0R4tWYjIYHG+1JXNuyJNEw3aM7etTAPK/mO1M9WgkksnuLcFpbUeII1OC47
r9xVihqVC6qdlV4BiikS+tynOkU2euwJ9u1T3EMsWl6a00EaiViFj26H1qr/h9fWtvr2vwx
zOLaSUTwh13IOx98jpU5xWs2qLbJYwyTRplmKr0Nb44461qLuk05M8VPZEVoejXmutJMbtk
SNgGJJJJ6031SaWbXJbeJyVEgiUAem1W/hy1fTeHjzxlZm5nKd89hVb0LS7yTX4Z7q1lRFc
yMzrgZ//ADWhNOTl6Ozj6mLy5Ztqo8BNfv7lL74GGZ0jhAUhTjmbFMLk3lje+CLt2kQjcMe
p7U5v7PUV1maY2cjt4xceXIO9OtO0TUdU1kXN1btDH4niSM4wPoKkVGMfHBpjPFixptqq3+
2WC6Sa6uLSxeRlBi8WbkOC3QYz9aM2iWKKWNvsBuedv86SFy0WuXcvw9xKsarEDEvMB3P9a
UutQuLqBraC0mjMoKmSUABAeprFJbrwcJ9xUlsv/I1tpJrqGwsXlkWNo2llIY8xXPlGaeXs
FjpWny3dtDy3CriNskkE7USyAh1GZyuFSJIYvcDr+tdqwnuIYRDA0iiVWcKRnA+tS7mlFkl
JPKop7f8ArDWK6HKUheylkmxl5riI7nvkmjaq9rDc2cLQu+norM0cC5BbsCB2pEPcO4//AG
+cZ2JLrt+tKys8MxSPT5JlHRvEAB+xpanqv/kW3rv/AJDftHQkXLaW8adCzWuAPcnFde8ke
sB59PlubNIQIFij5lB7nH5UhcxXuoR/Dm1+FhfAd2lDbegA70d3v4w0cdrzKNlJmxtRkmv/
AKRJLjn9/wDk6a90uZ4opdPe3Vm5QzwBRntvUmp02EeYqze1V6ayvr9kWcrAiMGyrcxJHSn
FrpixZ555ZWz1c1iytc+f8iZYpUk/92Pry5hdCsKhfeo4tgnzU+WzUDIJojW6ds1nSZWhjJ
qENqP3kpWgi1mzmbCXqZPQc2KPd6Xa3qGO4jLg9+4qvXvBciNz2VwCP5JP8604o42qk2hZa
lwW23uQyjkmD+pBzTkXZCgMQcVn8dxrWglkezDRZ3IXIP3FOouNIP8AbWkg335WBppdNNu4
u0Lrrk0S1mikiwcFu4pZvBx0H5Vn8PHNnHlhbzZB2G1OoePraSRQ0TQqXAJbGAPWtENcV8o
8AtN7MtzxwHIVBk0kYVJx8v3pmuouQHR1dW3BG4o4v+YeeNWPfFI308uV/oapjn91bjmlZT
9TSZ1i0iblNwi+3MKSmW0vojE/PFzD5gap/EWhSQ+H+zrRZzuZCSWPsKMXGNKNJEqy/wBvf
w3K5guY5P8AhYGlC3MSGVWrG7TTtbjux4VpPC+dmXyY+9Xuxu77ToebVb7xI1UbqhLZ9/Wr
55Ix2e4qiyym1iY5XmU+24oBYu3SZfYEVDwcb6CilfEnkPqYzT+PiDT7wYhL5x3Ujb70rx4
HvJUDXMPNbTRfMMj1BzRElbl5cZA6Uzk1W0hkEU12iY3wzgHFPbLVNNmH7llJxsxYEH8qzR
xRlLbZDOVLcZzK27FSftSRnlJAxge1LXHEtrbH/nM0MQPRWajWupaXq2fh5oy47oRTvEmvi
ya62aEk8TPt3pZWI+YbUaWPw35W2Pai8wAAzVDtOmhrPMFdXV1d4wnVL8I/9c9E/wDmNv8A
/cWoipHh2Z7fibS50+eO8hdc+ocGg+CHoTj3SbrXtG/Z8MvhjnDkEfOR0yayq44A1OMO/Mo
jiXz53b7VuFleDWNJFzNCEcbHlNRk6qXePl2rNJSj+Jog1w0Y/qHBhttMW7hleQlOYhhjt0
+tVLw5nlWPkcltht1r0IlpC6NAyBkXpmor9i6et6SLZPbYbVnj1MofkrNDxQnxsZjoOkRXl
uVmtiswY7tmpaHgGCeVSZ5UBJJUY/Sr2um2gYOIgCfSllgiWQsF3qiXU5JO4ujQoYtKVWR2
k2U2kL4QmkkQnOXbNS7uJYsOM/WjMiiMN19qGJVMfMRWObknuG01sV94PhLwS2yeHlt8DrV
utbtzCiuMgCoeaBOcnfGQcZ71Ih+WIqB8o2OauxzcfkhcqUkkFuf3UwdRzR52x2qH1i+v7q
fk0+EyeF5cr/D/AKmlTfy80yjogP3o8EnwcQSMdfMSe5NWY3HVrSKZ3GOllbOj6vcuXuIHA
HYkVYtEhS000R3CGJg58pIoklxJJ1YjPoaS5cnJJP1q2edzVNGdQolvHskBBbb2GTTW8bTb
60ktZ0LRyDBBpo0Csg3IzRhCo33qlz9Ieit6beT8Ma9HHK5eAnlWQfxIfX3FXqewZL346Gb
ltnXLx4yG96qXEFnFc6bI7DDRgup9DVq/D7U5dW4c5LpQxgJjDfzAetascVljfkaWRpWPtO
g01oHW0iiMbnzhBsTT3Pw68kY5QNgD6U2NtHZ3oEOVVsnlGwqRMSPHuOtaYR225KJve7Elf
nUHbNHyhXBGCetFliVEyM7e9N1YkBt/zpnKhUrOnjAlJ5R+VJqO5pWZyVHsaT5uU7DrWWcU
mWRboKRuG70cMR1xj0pEtnC749KVLA8rY74qtJaqQz4F1hZgGyqg9M96idY1g2LvGQq2pj5
Zpf4kJ2z70Xiq+mtLJZ4TysjAD71HWty13Dz3AEhLFGz0Ye9WSag9MVuSMHJanwMNG4atdH
v4Lv4g3LRs/JJtgo/rjrVqN9uYYY28vptUMIY7WMQwLyRq2y9cD0p1DK3gxzDZyMH3xtVE5
PkdoNKbn5lDLnsTRYBdO4jWQqT6ml47suQHQH71JxwwsVYR8reoNTHBy3vYVySRES6ffq55
GMgxs4andkb+PCTxOw/m61J+EvLkFh96IUIOOc1fHHodpiuVhLO0a08XlJPjSF3LHuaUe3g
kbzAB/UbUIJydzvRCBz53z9aslplyhW5N22IvaIp27d6SbkX+PBp2WznI2pNreHrybn3pGv
8AtCmNWkIGVYkU1e8C7k4PuacTKE6dPSoybDMcjpWSU5JliSJAahgZzvSgviRgjNRSkY70q
hz60Fka5DpQ++IQ4G43pVHUk4NMgAR36V3N4bYGevrQ2luDdEi7EUkSD7UlHIQfUHsaNIwj
kIxn71JRCgTgEDqK4letEMnlBxXAhhkiqtIQZFVlwwBBqA1PhO0vh4kDmBx6AEGrBzAtjHS
iA9qeEpQdxYaT5KRJwTeIcpcRH3IIpF+ENTZSPIxHbNX3IYHIrlbJx2q/9Xk8iduJH6daS2
unQQN86KAfannJyDJP2pXlGB70O2MkZ7Vmu3bHGTyMp/yoyXBLZxg0rKiFvl6VywJnbIqUS
xGSTJO5zSE8lw0LCBV8ULhC3TPvUikSfWjmKM58nSmSBZCW/wAbyL4qW7OPmMe36V17LerC
TBB4r4+XNTQtosluXcDtQeDGCPLTJAsoV+1/dFBc6CZFTphjSNpqb6YzmHRpYg58wycf0rR
WtouXPL1ppJEq9M9au7iqnEFX5M31S9n1J2kfT+VjsjgNzAenvTbTZr2w1GOeBJFdSAQQcE
Hsa094UwNqY3ViQWnjnZSF+QqGU1bHqFWnSI4W7ssVrJDLpqS3Eh2G4PVfaiLbwTZMNwAB2
Jxis51rVr9w0a3BjVMEhNsmo2217UYNxcO2R0Y5qxQ1wTpCttM//9k=
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell