Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1441.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>X</last-name></author>
<book-title>Untitled</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>X</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>6673246e-07c5-41be-a357-0402448590f4</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2008</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>WILLIAM EARL JOHNS</strong></p>
<p> <strong>BIGGLES LETÍ KOLEM SVĚTA</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>RIOPRESS PRAHA 1994</p>
<p>ISBN 80 – 85611 – 38 – 4</p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PRVNÍ</strong><strong>Honba za zlatem</strong></p>
<p>Když tropické slunce zvolna klesalo pod západní obzor, začal se vinout z klidného, nehybného močálu kolem kořenovníků se sukovitými kmeny, které vyrůstaly z bahniska, tenký závoj mlhy prosáklé chorobnými zárodky. Na jednom místě, které se nápadně lišilo od pochmurné opuštěnosti okolí, vykvetla na štíhlých, převislých větvích tříšť orchidejí podobných plamenům a zrcadlila svou rudou krásu v ebenově černém povrchu vodní hladiny pod sebou. Nic se nepohnulo; krajina byla bez života, asi tak jako nějaká malba. I vzduch, zatěžkaný zápachem hniloby a rozkladu, byl tichý, spočíval takřka hmatatelně nad celým okolím, zahaluje jeho pravěkou opuštěnost závojem chmur.</p>
<p>V hlubokém stínu na okraji bažiny vznášel se na vodě nehybný letoun a jeho nos se skoro dotýkal bujně rozrostlých hub s nachovými skvrnkami. Na první pohled se zdálo, že je to letadlo, ale blátem obalená kola, která se nyní tyčila do výše pod spodními křídly větry ošlehaného trupu, prozrazovala, že je to druh obojživelného letounu.</p>
<p>Odkudsi zcela nablízku prorazila rána z pušky skrze sluncem prosáklé ticho a jakoby v odpověď povstala pomalu na pilotově sedadle jakási postava a upřeně se zadívala směrem, odkud se ozval výstřel. Zároveň se objevilo několik předmětů, které se vznášely na vodě tak, jako by byly spojeny mezi sebou neviditelnými pouty, a vypadaly jako nějaké čluny, které se rychle zmenšovaly a zanechávaly za sebou slabě zčeřené vlnky, jež vyznačovaly jejich cestu.</p>
<p>„Rád bych věděl, co to dnes má,“ řekl muž v řidičské budce letadla ke komusi v kabině. Jeho hlas se nesl podivnou ozvěnou nad vodou bažiny. Osoba, s kterou muž hovořil, se objevila v kabině a posadila se na kraj trupu nedaleko pilota.</p>
<p>„Já ti povídám, Algy,“ řekl ten člověk hlasem, v němž nebylo místa pro pochyby, „to bude zas nějaká ještěrka. Možná, že bude mít nyní pro změnu modré břicho, ale to na věci nic nemění, žluté, červené, zelené – to je všechno jedno. Za chvíli se objeví na kraji kalužiny Smyth: tamhle“ – letec ukázal na malou bahnitou výspu, vedle které bylo zakotveno letadlo – „a řekne nám: Je mi líto, pane, ale to je všecko, co jsem dnes mohl ulovit.“</p>
<p>„Nuže, bude to lepší než aligátor,“ odpověděl první letec. „Já už mám těch aligátorů až po krk. Nechci už do žádného ani kousnout.“</p>
<p>Major Jakub Bigglesworth, který před nedávnem sloužil u britského vojenského letectva, podíval se zlostně na svého společníka. „Jen si skoč někde do vody, a aligátoři to kousnutí provedou pro změnu za tebe,“ podotkl suše. „Tady se to těmi zvířaty jen hemží.“</p>
<p>Vtom se objevila celá zablácená postava třetího muže, který si pozorně klestil cestu mezi stromy k okraji bažiny. V pravé ruce držel pušku a v levé nesl velkou ještěrku, kterou držel za ocas.</p>
<p>Muž řekl: „Je mi líto, pane majore, ale to je všecko, co jsem dnes ulovil.“</p>
<p>„To není tak špatné. Copak jsi myslel, že ulovíš? Snad ne párek koroptví?“ ušklíbl se Bigglesworth, který býval svými přáteli nejraději nazýván Biggles. „Rozdělej oheň! Na nadávání bude dost času. až ještěrku budeme nuceni jíst syrovou. Mám totiž poslední dvě sirky.“</p>
<p>„Já syrové ještěrky nejím,“ zabručel s přesvědčivým posunkem Algy, jinak Algernon Montgomery Lacey, Bigglesův kamarád ze světové války.</p>
<p>„Jestli se ten člun zítra ráno neukáže, upláchnu odtud a naše petrolejářská společnost v Britské Guayaně mi může vlézt na záda a létat si sama.“ dodal zlostně Algy, uchopil ještěrku, kterou Smyth stáhl, za ocas a vhodil ji usmažit na pánvičku, která byla celá černá od sazí.</p>
<p>Biggles přikývl. „Souhlasím s tebou. Opozdili se už o celý měsíc, jistě se jim někde něco přihodilo. Zítra si zaletíme dolů do Georgetownu a podíváme se, co se stalo. Nerad bych nechal tuto prácičku na půl nedodělanou, ale naši lidé od nás přece nemohou žádat, abychom odletěli bez zásob benzínu. Zbylo nám ho právě tolik, abychom se dostali do Georgetownu, přece ho nemohu všechen spotřebovat a pak odtud jít pěšky nazpět. Vždyť se nám zde vypaří, zůstaneme-li tady ještě dřepět a tak bude lépe, odletíme-li raději na pobřeží. Bude-li ten agent vyvádět proto, že tu spotřebujeme drahocenný benzín společnosti, řeknu mu, aby mi ihned vystavil šek na můj plat a aby si létal sám.“</p>
<p>Opravdu, závazek těchto tří letců byl velmi vážný. Po několika měsících nezaměstnanosti, když rozpustili firmu „Biggles a spol.“, v kteréžto době se jejich dar či odbytné scvrkalo s náramnou rychlostí, chytil se Biggles jakéhosi inserátu v novinách a byl přijat jako pilot do služeb petrolejářské společnosti v Britské Guayaně a měl za úkol fotografovat z letadla území, v němž by mohl být petrolej, a to ve vnitrozemí severovýchodní části tropické Jižní Ameriky.</p>
<p>Petrolejářská společnost mu dovolila, aby si vybral vlastní posádku a zařízení, a Biggles si vyhledal Algyho Laceye, který sloužil za války v jeho letce, jako druhého pilota a pak Smytha, svého posledního leteckého mechanika a rotmistra, který měl i nadále zůstat v jeho službách.</p>
<p>Po rozličných proměnách občanského života se chopili naši tři letci příležitosti, která se jím takto naskytla, a tak se stalo, že asi za šest měsíců nato bylo je možno spatřit, jak provádějí svůj úkol v obojživelném letadle značky Vickers Vandal, s kterým mohli přistávat na řekách a v kořenovníkových bažinách nedaleko pobřeží.</p>
<p>Jejich nynější místo schůzky bylo vybudováno v jakousi základnu, kde měli být zásobováni vším potřebným benzínem a olejem, a to zvláštním člunem, který jezdil z města Georgetownu, a jehož kapitánovi měli odevzdávat svá hlášení a také fotografické desky, které exponovali.</p>
<p>Po šest měsíců šlo všechno dobře, a člun připlouval podle ujednání zcela pravidelně. Ale pak nastala dlouhá přestávka, kdy museli omezovat dávky jídla, že div nehladověli, konečně se člun zase objevil, ale s mnohem menšími zásobami než obvykle. Dále jim nebyly jako až doposud dodány k podepsání šeky na jejich plat, aby je pak mohl zástupce společnosti proplatit v bance v Georgetownu. To již trvalo déle než dva měsíce a naši letci byli nyní odsouzeni k jakémusi zoufalému způsobu života, neboť si museli shánět živobytí v zemi, kde – jak se zdálo – byli jen hadi a hmyz. Ale naši letci byli obrněni filosofií, které nabyli ve strastech světové války, a proto byli trpěliví a denně očekávali příjezd člunu. I když nemluvili o příčině toho, že člun zapomněl připlout se zásobami, kterých už velmi potřebovali, přece rostlo v Bigglesovi zlé podezření.</p>
<p>Biggles měl zvláštní smysl, který ho vždy předem varoval, a každé podezření bývalo skoro vždy správné.</p>
<p>Nijak ho tedy nepřekvapilo, když mu následujícího večera jeho podezření potvrdil zástupce petrolejářské společnosti.</p>
<p>„Ano, majore Bigglesworthe,“ řekl mu, „naše společnost se octla v likvidaci před více než třemi měsíci – a to je vše, co vám mohu říci,“ dodal ještě zástupce s rozhodným výrazem v obličeji.</p>
<p>„Opravdu?“ otázal se Biggles a podíval se zlostně po očku na zástupce, malého to mulata, podobaného od neštovic. „Kdopak vám řekl, že je to všechno? A co bude s platem?“</p>
<p>Avšak mulat učinil posunek, který byl výmluvnější než slova.</p>
<p>„Rozumím,“ řekl Biggles pomalu, „peníze se rozkutálely, že ano? Vy jste to věděl, že jsme uvázli na proklatém, zimnicí zamořeném pobřeží, a při tom jste neměl tolik slušnosti, abyste nám řekl slovo o tom, že k nám člun nepošlete.“</p>
<p>„Snad si nemyslíte, že budu výlohy hradit sám –“</p>
<p>„Nikoli. Když jsem vás teď poznal, nemyslil bych to,“ odpověděl Biggles a zhluboka vydechl. „Proplatil jste naše poslední šeky?“</p>
<p>„Ano, ale –“</p>
<p>„No, tak co?“</p>
<p>„Na neštěstí nebylo v bance dostatečného úvěru, aby mohly být uhrazeny. Byly mi proto vráceny a mám je tady.“</p>
<p>„A co vaše šeky, ty byly proplaceny?“</p>
<p>„No – ano, pochopíte přece, že když je člověk na místě –“</p>
<p>„Vy jste prostě zadržel naše šeky, až byly proplaceny vaše, že ano? Nuže, co s tím teď hodláte podniknout?“</p>
<p>„Co s tím hodlám podniknout?“</p>
<p>„Nedělejte mi tady pitomého papouška, už toho mám dost! Slyšel jste přece, co jsem vám řekl. Jakpak se teď dostaneme domů?“</p>
<p>„Řekl bych, že to je vaše věc,“ odpověděl zástupce příkře a obrátil několik papírů na svém stole, tak jako kdyby byl rozhovor u konce.</p>
<p>„To se tedy náramně mýlíte,“ osopil se na něho Biggles a začal si svlékati blůzu.</p>
<p>„Copak chcete dělat?“ vzkřikl zástupce celý ulekaný a žlutá kůže v obličeji znatelně pobledla.</p>
<p>„Na to jsem se právě ptal vás,“ řekl Biggles drsně.</p>
<p>„Co si tedy přejete, abych udělal?“ otázal se zástupce.</p>
<p>„Pokud do toho mohu vidět, je pouze jedna věc, kterou můžete udělat,“ procedil Biggles skrze zuby a postoupil o krok dopředu, „a to je, abyste mi ihned místo platu odevzdal letadlo, které je teď v přístavu.“</p>
<p>„To je pošetilé. Já k tomu nemám práva –“</p>
<p>„Čert aby vzal vaše <emphasis>právo, vy </emphasis>přece máte plnou moc své společnosti. Dělejte honem a datujte odevzdací listinu o den dříve, než společnost podala žádost o likvidaci, váš písař může být svědkem. Jestli to neuděláte,“ pokračoval Biggles a zaťal pěsti, „zjednám si zadostiučinění tím, že vám zakroutím krk a hodím vás psům.“</p>
<p>Mulat otevřel ústa, aby něco promluvil, ale když se podíval pilotovi do obličeje, změnil svůj úmysl, vzal arch papíru s firmou a začal rychle psát.</p>
<p>Za pět minut nato měl již Biggles smlouvu v kapse a odcházel do přístavu, kde Algy a Smyth byli horlivě zaměstnáni drhnutím zabláceného letadla.</p>
<p>„Petrolejářská společnost se položila, nemá peníze, ale dostali jsme letadlo,“ řekl jim Biggles stručně.</p>
<p>„U čerta, copak nám prospěje letadlo? Copak v něm hodláš podniknout let do Londýna bez zastávky?“ osopil se Algy jízlivě na Biglesse a utřel si obličej umaštěným hadrem.</p>
<p>Bigless zavrtěl hlavou. „Nezbývalo mi nic jiného,“ řekl potom a pokrčil rameny. „Mohli bychom s ním snad podnikat zábavné lety s cestujícími, a tak se dostat až na pobřeží u Nového Orleansu nebo až na Jamajku, kde bychom mohli letadlo prodat a vydělat tak dostatečnou částku peněz, abychom si zaplatili cestu do Anglie.“</p>
<p>„Letecká dopravní společnost Džungle s r. o., zábavné lety pro černochy, ohňostroje pro lidožrouty,“ zubil se Algy.</p>
<p>„Tak je to,“ souhlasil Biggles. „Můžeš vymyslit něco lepšího?“</p>
<p>„Nikoli, ledaže bychom si vypůjčili tady tohle.“ A Algy ukázal směrem na zbrusu novou bíle natřenou parní jachtu, která se kolébala na kotvách ve vzdálenosti asi jednoho sta metrů.</p>
<p>„Nemluv nesmysly!“ řekl mu Biggles netrpělivě. „Máme dost peněz, abychom za ně koupili trochu benzinu a reklamních letáčků. Zkrátka se do toho pustíme a zařídíme to všecko zítra ráno.“</p>
<p>„Promiňte pánové!“</p>
<p>Biggles se otočil na podpatku, aby se podíval na člověka, který je oslovil a potom si ho zvědavě prohlédl, neboť na první pohled bylo nesnadné uhodnout národnost toho muže, který se vmísil do jejich hovoru. Mluvil americkou angličtinou, ale s oním váhavým šepotem, který je příznačný u orientálců, jeho obličej byl široký a spíše plochý, a z něho zářily výrazné oči – jako korálky, jak je popisoval později Algy.</p>
<p>„Prosím, co pro vás mohu udělat?“ otázal se Biggles zdvořile.</p>
<p>„Vy jste pilotem tohoto letadla, že ano? Rád bych s vámi mluvil soukromě,“ zněla rychlá odpověď.</p>
<p>„Prosím, pojďme!“ odpověděl Biggles, „jsme piloti a máme plno času.“</p>
<p>„Ale ne zde,“ odpověděl cizinec a rozhlédl se dokola. „Pojďte se mnou!“ řekl pak, obrátil se a odešel spěšně do postranní ulice.</p>
<p>„Jaký je to podivný brach!“ zabručel Algy, „ale přece si můžeme poslechnout, co má na srdci.“</p>
<p>Cizinec, jejich nový známý, věřil patrně ve staré přísloví „Stěny mají uši,“ neboť se proti jejich očekávání nezastavil u některé z tamních malých jídelen, nýbrž zmizel za hloučkem stromovitých kapradin na okraji města, kde jej našli, jak je očekává. Bigglesovi bylo nápadné, že cizinec vypadá nervózně a nějak chorobně, neboť mu trvalo několik vteřin, než mohl najít potřebná slova, aby se dal do řeči.</p>
<p>„Vy jste Angličané, že ano?“ řekl cizinec.</p>
<p>„Ano jsme,“ odpověděl Biggles. „Co jste si přál od nás vědět?“</p>
<p>„Myslím, že se vám může věřit,“ zabručel cizinec, který přehlédl jemnou uštěpačnost Bigglesovu.“Poslyšte, mám jakési tajemství a vy byste mi mohli pomoci.“ Cizinec snížil hlas až k šepotu. Chtěli byste zlato – mnoho zlata?“</p>
<p>„Mnoho? Víc než kolik ho máte? Zlato je pěkná a hutná zátěž do letadla,“ zubil se Biggles, „Kdepak je máte?“</p>
<p>„I to vám řeknu – ale ne teď!“ zněla rychlá odpověď.</p>
<p>„Já jsem věděl, že je to chytačka,“ vzdychl Algy.</p>
<p>„Není to chytačka, mám mapu. Zlato je ve ztroskotané lodi, v jedné Drakeově lodi na pobřeží Jižní Ameriky u Karibského moře, řekl ten muž –“</p>
<p>„Kdopak vám to řekl?“ otázal se Biggles zvědavě.</p>
<p>„To nerozhoduje – já nevím,“ zabručel cizinec nervosně a Biglesse hned napadlo, že slova, <emphasis>„</emphasis><emphasis>řekl ten muž</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis>, </emphasis>uklouzla cizinci náhodou.</p>
<p>„Lodní vrak je na pobřeží. Mohl byste přistát se svým aeroplánem na břehu?“ vyzvídal cizinec a podíval se úzkostlivě na Bigglese, jehož zřejmě považoval za vůdce malé letecké společnosti.</p>
<p>„Mohl bych tam přistát,“ souhlasil pilot.</p>
<p>„Dobrá. Tedy se o ně rozdělíme, jeden díl já a druhý vy tři, ano?“</p>
<p>„To by bylo docela dobré,“ přikývl Biggles. „Kdepak je to zlato a kdy máme odletět? Nemá přece smyslu, abychom je tam nechali zrezivět.“</p>
<p>„Zítra ráno vám to ukáži – poletím s vámi.“</p>
<p>„Zítra ráno?“ opakoval po něm Biggles překvapeně. „Jak daleko je tento žlutý neřád?“</p>
<p>„Sto padesát kilometrů či snad ještě trochu dále.“</p>
<p>„To dnes nedokážeme,“ řekl Biggles smutně a zavrtěl hlavou. „Nemáme dosti benzinu a nemáme také peníze, abychom jej koupili.“</p>
<p>„Já mám peníze,“ odpověděl cizinec ihned, „já mám hodně peněz. Budete míti dosti benzinu, abyste mohli hned ráno za svítání odletět. Vezměte si však lopaty a potřebná nářadí pro kopání!“</p>
<p>„Počkejte chvilku, abych to mohl správně pochopit,“ zabručel Biggles. „Vy přece víte, že zlato je ukryto v nějakém starém vraku?“</p>
<p>„Ano – ano.“</p>
<p>„A dáte nám polovinu, jestliže ho najdeme?“</p>
<p>„Ovšem – tak jsem to řekl.“</p>
<p>„Dobrá, jestli to zlato najdeme, rozdělíme je na dvě půlky, vy zaplatíte výlohy a my jsme ochotní vyrazit ráno za svítání. Je to tak?“</p>
<p>„Zajisté, přesně tak, ale zachovejte mlčení, neboť na stopě tomu zlatu jsou ještě jiní lidé. Ale jak se říká, kdo dřív přijde, ten dřív mele, že ano?“</p>
<p>„Ovšemže. Totiž, předpokládáme samozřejmě, že ta práce je v mezích zákona,“ řekl Biggles vážně a podíval se cizinci přímo do očí. „Nechci mít nic společného ani s vyloupením banky ani s nějakým podloudnictvím lihovin.“</p>
<p>„Ne, ne, všecko je zcela v pořádku! Tady máte, vezměte si to a přichystejte se k odletu za svítání. Přineste si nářadí a potraviny. Zůstaneme venku jeden či dva dny.“ Cizinec vložil několik bankovek Bigglesovi do ruky a kvapně odešel směrem k městu.</p>
<p>„Pověz mi,“ zabručel Algy tiše, „ zdálo se mi něco, nebo opravdu zítra odletíme hledat nějaký poklad?“</p>
<p>„Ovšemže poletíme,“ zubil se Biggles, „a nikdy se nám nenaskytne lepší příležitost. Já nejsem nijak oslněn tím naším zákazníkem, vypadá trochu podivně, ale napadlo mi, že dobře ví, o čem mluví. Pojďme teď a podívejme se, zda bychom dostali benzin do letadla, za půl hodiny se setmí.“</p>
<p>„Už je to tady!“ Biggles se vyklonil z budky svého letadla na stranu a prohodil tato slova přes rameno směrem k Algymu, který upíral zrak do ranní mlhy na druhé straně letounu. Vtom přirazilo jakési kanoe, v kterém připádloval černoch k plováku letadla, a jejich známý z předešlého večera se vyškrábal na palubu. Pak shodil člunaři jakousi minci a obrátil se k Bigglesovi.</p>
<p>„Poletíme!“ řekl sykavě. „Neztrácejme času!“</p>
<p>Cizinec měl bledou tvář a prudce oddychoval, tak jako by sem byl běžel. Biggles se podíval významně na Laceye a usedl na své pilotní sedadlo.</p>
<p>„Smythe, roztoč vrtuli!“ řekl Biggles stroze ke svému mechanikovi. „Zapalování je vypjato.“</p>
<p>Mechanik zatáhl za vrtuli, několikráte jí otočil dokola a potom vlezl zase do kabinv a zvolal: „Kontakt!“ Pilot roztočil samočinný startér a už přehlušil ranní ticho mohutný rachot letadlového motoru. Biggles se naklonil dozadu, aby počkal, až se motor ohřeje, podíval se přes rameno na cizince a spatřil jak se starostlivě dívá z okna kabiny na břeh, kde se rychle tvořily skupiny domorodců.</p>
<p>„Udělal byste lépe, kdybyste si sedl vedle mne,“ zvolal naň Biggles, „budete mi muset ukazovat cestu.“</p>
<p>Cizinec poslušně přelezl malými dvířky kabiny na prázdné sedadlo vedle pilota, na kterém obyčejně sedával Algy.</p>
<p>„Budeš nucen zůstat v kabině se S mythem,“ řekl k Biggles svému druhému pilotovi. Pak se podíval na teploměr a na chvíli přidal plynu, až se motor rozběhl vysokými otáčkami, a potom se rychle rozjel směrem na širé moře k nedalekému výjezdu z přístavu. Když spatřil, že má před sebou volnou cestu, postrčil plynovou páčku dopředu, takže rozevřel škrticí klapku naplno a uháněl vzhůru mezi křičící racky směrem k tyrkysově modré obloze. Několik minut kroužil stále v širokých obloucích, aby nabyl výšky a potom dloubl loktem svého společníka, který vyhlížel z letadla s výrazem překvapení a zároveň obavy v obličeji. „Kterým směrem?“ zařval Biggles.</p>
<p>Místo odpovědi vstrčil cizinec Biglessovi do ruky náčrtek jakési mapy. Pilot vyrovnal letadlo a ponechal mu na vůli, aby letělo bez řízení, a zatím zkoumal podrobně mapu. S tamním pobřežím se již dostatečně obeznámil, takže mohl ihned rozeznat místo, o které šlo, bylo to deltovité ústí řeky Orinoko. V obrovských vodách tohoto mohutného ústí bylo jedno místo vyznačeno červeně. Biggles pohlédl na svého společníka, který ho starostlivě pozoroval, a svraštil tázavě obočí, při čemž ukázal prstem na místo na mapě. Cizinec přikývl. Biggles mu vrátil mapu, kterou už nepotřeboval a namířil kurs letadla na severozápad, aby mohl letět podél mořského pobřeží, které už teď dobře znal. Pak přiškrtil plyn na tři čtvrtiny a uvelebil se na svém sedadle, jsa připraven na dvouhodinový let.</p>
<p>Po pravici se rozprostírala hluboká zeleň Atlantického oceánu, která ubíhala daleko vpřed, až kdesi v nekonečně velké vzdálenosti splývala s obzorem. Dole pod ním naznačovala nepravidelná bílá čára dráhu mořského příboje, který vedl věčnou válku se širokým pásmem stříbřitého písku. Na levé straně se rozprostíral velký, temný les, kam dosud nevstoupila lidská noha, jako velikánská skvrna mezi mořem a oblohou, která nakonec přecházela do nachové mlhy zšeřelého pozadí. Nebylo valného nebezpečí, že by pilot mohl zbloudit s pravé cesty, a proto Biggles měl málo práce, ledaže občas přišlápl nožní řídící páku, aby udržoval nos letadla na neklamné bílé čáře mořského příboje. Čas pomalu ubíhal, ale nakonec se začal mořský příboj čeřit směrem k východu, a když se před letci objevilo mohutné ústí Orinoka, přiškrtil Biggles plyn a začal dlouze klouzat směrem k vodě, kde bylo místo jejich určení.</p>
<p>Když tam doletěl, zakroužil Biggles jednou dokola velmi nízko nad mořem, aby se přesvědčil, zda tam není nějaké překážky pro přistání a potom se zlehka snesl na tichou vodu a rozjel se ke stříbřitému písku do stínu hloučku kokosových palem. Pak vypjal zapalování, odsunul letecké brýle a přehodil nohy přes okraj pilotní budky. Nad nosem letadla přeletěl v mžiku kolibřík a potom se vrhl směrem k trsu exotických květin, které se prodraly z hustého podrostu nedaleko lesního okraje.</p>
<p>„To je hezké místo,“ podotkl Biggles uznale, když se rozhlédl kolem sebe. „Kdepak máme začít s kopáním?“</p>
<p>Tropická krása onoho místa zřejmě unikala cizincově pozornosti, neboť sotvaže se kola letadla dotkla břehu, již vyskočil křepce na zem, rozběhl se podél pruhu pobřeží a dychtivě se rozhlížel doprava i doleva. Pak se náhle zastavil a vítězoslavně kývl na naše tři letce.</p>
<p>„Tady je to!“ vzkřikl.</p>
<p>Letci se rozběhli k onomu místu a začali pochybovačně zjišťovat příčinu cizincova vzrušení. Byl to kus zuhelnatělého dřeva, který vyčníval z písku. Několik podobných kousků dřeva tvořilo přibližně jakýsi oblouk.</p>
<p>„To jsou pozůstatky lodi, o tom není vůbec pochyby. Vyhořela až k vodní čáře, jak to vypadá,“ podotkl Biggles. „Chopíme se rýčů!“</p>
<p>Za dvě hodiny nato ustal Biggles v práci, aby si setřel pot s obličeje a vyhrkl: „Fuj! Budeme muset zmírnit trochu tempo. Tady je víc písku, než by se zdálo.“</p>
<p>Algy si narovnával ztrnulá záda. „Odkudpak se ten všechen písek bere? Nikdy bych nevěřil, že na světě je tolik písku,“ podotkl zasmušile.</p>
<p>Jediný pohled na místo jejich lopoty prozradil pravdivost Biglesových slov. Kopali totiž dvě hodiny a odhazovali zuřivě a bez přestávek písek stranou sotvaže promluvili slovo, ale jediný viditelný výsledek jejich roboty byly čtyři velké díry, v kterých bylo vidět ještě mnohem více písku. Ona lodní žebra, kolem kterých kopali, se jen trochu vynořila z písku, a to také bylo všecko.</p>
<p>„Nechme toho na chvilku!“ navrhl Biggles. Tenhle krám tady leží už pět set let, takže nám nějaká minuta nebo dvě už neublíží.“</p>
<p>Letci se vrátili k svému aeroplánu, vybalili něco ze svých zásob potravin a s námahou přemluvili svého společníka, aby ustal v práci a dal se s nimi také do jejich střídmého jídla. Za několik minut nato se zase chopili všichni práce a kopali zimničně do vydatného, ale těžkého písku. Při západu slunce byly díry už značně prohloubeny, ale dosud nebylo ani potuchy po něčem jiném než po písku.</p>
<p>„Haló! Copak je to?“ Algy se dychtivě shýbl a uchopil malý, okrouhlý předmět, který ležel u jeho nohou. Druzí letci se ihned kolem něho shlukli a začali zkoumat s náramným zájmem jeho nález.</p>
<p>Algy otřel kotouček důkladně na sedací části svých kalhot a potom jej zase zdvihl k očím, aby si jej prohlédl. Byla to beze vší pochyby jakási mince a nápis na ní byl slabě čitelný.</p>
<p>„Filipo IV, jeden šest dva jeden,“ četl Algy pomalu a obrátil minci v ruce. Ve změti jakýchsi hieroglyfů bylo možno zřetelně rozeznat dva zámky. „U čerta, copak je to?“ otázal se letec.</p>
<p>„Je tam osmička, to je osm reálů – stříbrná mince, která byla ražena v Peru roku tisíc šest set dvacet jedna,“ vysvětloval cizinec ochotně.</p>
<p>„Zdá se, že vy o tom víte všechno,“ řekl Biggles chvatně. „Já už jsem je viděl dříve.“</p>
<p>„Dobrá, hledejme tedy dále, stříbro je přece lepší než nic,“ podotkl pilot a uchopil zase svůj rýč.</p>
<p>Ale vtom zapadlo slunce s tropickou rychlostí za obzor, a tak neměli naši zlatokopi jiné volby než se vrátit k letadlu a připravit se k přenocování. V tichém vzduchu se náhle ozval slabounký bzukot, který pomalu sílil.</p>
<p>„Tady přichází nepřítel!“ řekl Biggles suše.</p>
<p>„Nepřítel? Kdepak je?“ Cizinec skočil celý ulekaný na nohy a upřel zrak ven na širé moře.</p>
<p>„Myslíte snad, že přijde odtamtud?“ otázal se ho Biggles nakonec. „Já jsem mluvil o moskytech,“ dodal pak uštěpačně. „Bylo by lépe, kdybychom se raději namazali, jinak nás moskyti sežerou.“</p>
<p>Bigglesovi se zdálo ve spaní, že byl uchvácen aligátorem, a proto vyskočil a posadil se zpříma pod křídlem svého letadla, kde si rozdělal jakési lože a zadíval se nechápavě na řadu nepřátelských tváří, které si ho upřeně prohlížely. Pak zívl a otočil oči směrem k vycházejícímu slunci, které proměňovalo tuto chráněnou zátoku v jakousi nádržku karmínu a zlata, a usmál se zlostně, když jeho zrak spočinul na jakési jachtě, která kotvila těsně u břehu. Poznal v ní hned onu jachtu, kterou viděli předtím v přístavu Georgetownu, malý člun bvl vytažen na břeh.</p>
<p>„Tak už jste tady,“ usmál se Biggles.</p>
<p>„Přestaňte se zubit a už ať jste na nohou!“ osopil se naň muž v námořnické uniformě, jenž byl patrně vůdcem této čety na břehu.</p>
<p>Algy líně otevřel jedno oko a potom se rázem posadil, jako by ho uštkl štír. „Pane Bože!“ vyrazil ze sebe. „copak to vše znamená?“</p>
<p>„No tak, jen pojďte sem chlapečku!“ osopil se naň muž v uniformě a vytáhl opakovací pistoli.</p>
<p>„Vy si s tím opravdu někdy ublížíte,“ podotkl suše Biggles, vykutálel se zpod konce křídla a povstal, nemohl se ubránit zívání. „Jaký to hezký den!“</p>
<p>Co následovalo potom, přihodilo se tak rychle, že ani Algy, který byl připraven na nějaký náhlý zákrok Bigglesův, nemohl tomu skoro ani uvěřit. Bigglesova pravice vyrazila prudce dopředu, a plná hrst písku vlétla námořníkovi přímo do očí. Biggles uskočil stranou jako kočka, neboť vtom spustila námořníkova pistole, a potom vyrazil kupředu a jeho levice zasáhla protivníka prudce do jamky nad žaludkem. Když se námořník skrčil a začal stenat, otočil se Biggles prudce na podpatku, aby se s pistolí v ruce postavil na odpor zbytku tlupy mužů, kteří právě vyrazili kupředu. Muži se zastavili na místě, když spatřili, jak na ně míří ústí mohutné opakovací pistole.</p>
<p>„No, a teď mi řekněte, co to vše má znamenat?“ otázal se Biggles chladně. „Koupili jste si tento pozemek nebo –“</p>
<p>Ale další slova mu uvízla v hrdle, když se podíval stranou, a jeho oči spočinuly na jakémsi zjevení světlovlasé krásky, která stála po boku staršího muže v bílém kanafasovém obleku.</p>
<p>„Promiňte madame,“ pokračoval Biggles, když se vzpamatoval ze svého překvapení, „že se tu tak neslušně hašteříme, neměl jsem tušení –“ Biggles odhodil svou zbraň ledabyle do porostu a pak se obrátil k muži vedle dívky.</p>
<p>„Protože jste vyrušil mou společnost, pane, mohl bych vám navrhnout, abyste se nám představil a abyste zařídil své chování způsobem, který by méně upomínal na metody, jichž tady používali pánové, kteří kdysi navštěvovali toto pobřeží,“ dodal Biggles ledově.</p>
<p>„Jmenuji se Hollinger, Cyrus P. Hollinger, a jsem z Tonville ve státě Ilinoisu ve Spojených státech,“ odvětil muž v bílých šatech a vypadal jaksi zmateně.</p>
<p>„Jmenuji se Bigglesworth – Jakub C. Bigglesworth, a nejsem teď nikde domovem,“ odpověděl Biggles ledabyle. „Dále se setkáváte s mým mladým a lehkovážným přítelem, váženým pánem Algernonem Montgomerym Laceyem z Meroinethu v hrabství Merionetshire, nevěříte-li mi, můžete se ho na to sami otázat. Algy, dovol mi, abych tě představil panu Hollingerovi a – smím to předpokládat? – děkuji vám – také paní Hollingerové.</p>
<p>Mám obavy, že vám nebudu moci poskytnout valného pohostinství,“ pokračoval Biggles, „avšak máme aspoň trochu dobré kávy.“</p>
<p>„To je hezké,“ vpadl mu do řeči Hollinger, „ale kdepak je ten můj lotrovský steward?“</p>
<p>„To byl váš steward!“ řekl Biggles a kývl hlavou. „Abych vám řekl pravdu, nevěděl jsem, kdo to je. Odešel od nás, aby si někde lehl, ale já soudím, že vás jistě zahlédl, když jste přicházeli.“</p>
<p>Mr. Hollinger propustil svou lodní posádku a po skvělé snídani na mořském břehu, kterou dodala lodní kuchyně, se celý příběh se zlatem vysvětlil.</p>
<p>„Myslím, že mě jistě poslouchal, když jsem hovořil o tomto vraku se svou dcerou,“ zvolal Mr. Hollinger, „a když uzřel vaše letadlo, napadlo ho, aby si sem vyšlápl první – a byl by s tím zlatem patrně upláchl, kdyby tady opravdu nějaké bylo.“</p>
<p>„Ale což tady není zlato?“ otázal se Biggles chvatně.</p>
<p>„Mělo by tu být, ale mým koníčkem je, že se už celý můj život honím za těmito zlatými poklady a ještě jsem nikdy žádný nenašel.“</p>
<p>„Chcete tím říci, že jsme ten písek přehrabali zcela nadarmo?“ otázal se Algy zděšeně.</p>
<p>„Nebyl bych tím nijak překvapen,“ usmál se Američan. „Ostatně, copak vy, mládenci, děláte s aeroplánem v tomto ztraceném koutě světa?“</p>
<p>Biggles Hollingerovi stručně vysvětlil, co se jim přihodilo, a Američan udiveně naslouchal jeho příběhu a zasmál se nahlas, když se do řeči vložil Algy s jadrnými připomínkami o charakteru oné petrolejářské společností v Britské Guayaně,</p>
<p>„No tak vidíte, to byla pro nás rána, když jsme přišli o plat,“ dodal Biggles, „ale je mi to jakýmsi zadostučiněním, uvědomím-li si, že jsme společnost připravili o letadlo.“</p>
<p>Mr. Hollinger se při tomto vyprávění, jak se dostali letci k aeroplánu, trochu nevázaně smál, tak se aspoň zdálo Bigglesovi. „Nuže, nechme toho a podívejme se, zda by to stálo za to, abychom s tím vrakem něco podnikli,“ zvolal Američan nakonec a povstal.</p>
<p>Mnoho rukou si dovedlo brzy poradit s prací na vykopávce, a k večeru ležela už na břehu uvolněná a vychrtlá kostra kdysi pyšné lodi. Ale nebylo v ní nic, ani jedna mince nebo nějaká památka, která by stála za popis. Osmireálová mince Laceyova byla celou náhradou za jejich námahu.</p>
<p>„Hrom do toho, to jsem rád, že jste se tak náhle objevili,“ vykládal Algy udýchaně a horlivě Isabele Hollingerové, když se podíval na velikánskou jámu. vykopanou v písku. „ Kdybych to byl provedl sám a nakonec nic nenašel, byl bych se odtud vykradl a dal se sežrat aligátorům.“</p>
<p>„Ano, to by bylo mrzuté,“ připustil Mr. Hollinger, „zejména proto, že jsem pro cestu sem přišel o velký obchod. Měl jsem už být v Peru kolem dvacátého tohoto měsíce, a dnes už máme patnáctého. Nedá se však nic dělat.“</p>
<p>„Kam jste si přál odcestovat?“ otázal se Biggles náhle.</p>
<p>„Do Limy.“</p>
<p>„Do Limy. Dovedu-li to správně posoudit, je to pěkný kousek cesty odtud, ale dá se to dokázat,“ řekl Biggles.</p>
<p>„Vyloučeno. Má jachta urazí pouze dvacet uzlů za hodinu.“</p>
<p>„Co na tom?“ řekl Biggles a ukázal na své letadlo.</p>
<p>„Hleďme! Na to jsem ani nepomyslel,“ zabručel Mr. Hollinger. „Rád bych věděl, jak je to daleko.“</p>
<p>„Já bych si nedělal tuze z té vzdálenosti, jako spíše z potíží, jak dostat dost benzinu na cestu,“ řekl Biggles, když se oba mužové ubírali k malému člunu, aby si prohlédli mapy v kormidelní místnosti Hollingerovy jachty, která se jmenovala <emphasis>Mořský sen. </emphasis>„Mé letadlo má dolet asi tisíc jedno sto kilometrů, a mimoto bychom si mohli vzít ještě něco benzinu do zásoby. Můžeme letět podél trati letecké společnosti <emphasis>Pan American </emphasis>směrem na <emphasis>Port of Spain,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Maracaibo a Panamu, </emphasis>a potom odtud na jih, na druhou stranu pevniny přes <emphasis>Buonaventur</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis> –</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> </emphasis>myslím, že by to tak šlo. Je to asi pět tisíc šest set kilometrů podle hrubého odhadu, a nebudeme-li mít nějakou nehodu, mohli bychom to dokázat, odletíme-li zítra ráno za svítání.“</p>
<p>„Chci se toho odvážit, má jachta může plout za námi,“ zvolal Američan nadšeně. „Zaplatím vám všechny výlohy a tisíc dolarů k tomu, doletíte-li tam se mnou.“</p>
<p>„Dobrá!“ zvolal Biggles radostně. „Pojď, Algy, prohlédneme letadlo a hodíme sebou do Georgetownu pro plný náklad benzinu a oleje.“</p>
<p>Právě před polednem, čtyři dni nato, dotklo se letadlo Vandal svými koly zlehka letiště v Las Palmas v Barrancu nedaleko města Limy.</p>
<p>„Nuže, mládenci, jsem vám velmi zavázán,“ řekl Mr. Hollinger s úsměvem, vylezl z kabiny letadla a podal Bigglesovi obálku. „Tady jsou ty dolary, které jsem vám slíbil, a šeky na plat, které jste nedostali od petrolejářské společnosti.“</p>
<p>„Šeky na plat!“ zvolal Biggles překvapeně. „Copak to má s vámi co dělat?“</p>
<p>„Jsem vedoucím ředitelem oné společnosti,“ usmál se Hollinger a couval raději dál od letadla. „Měl jsem našeho zástupce v podezření, že je to podvodník, a proto jsem si pospíšil do Georgetownu, abych se o tom přesvědčil. To je pravý důvod, proč jsem tam byl. Na shledanou!“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DRUHÁ</strong><strong>Dívka a hory</strong></p>
<p>Biggles so pohodlně rozložil ve své lenošce v patiu hotelu Guibert v městě La Pazu a díval se se zájmem na řadu chrochtajících lam, které se lopotily po kostrbaté ulici náměstí. Opačným směrem se vlekl mezek, za nímž kráčel jakýsi <emphasis>arrieró</emphasis>[1]<emphasis> </emphasis>a chrlil ze sebe nadávky, které se zdály Bigglesovi povědomé, ačkoli jejich smysl byl zcela neznámý. Náklad mezkův se neustále posunoval na jeho zádech, a bylo jej třeba čas od času zastavovat a upravovat.</p>
<p>„To jsem rád, že tenhle chlapík není v mých službách,“ podotkl Biggles nakvašeně, když arriero zastavil své zvíře po třetí, než ušel deset metrů.</p>
<p>Tenhle výjev mu už zevšedněl, neboť uplynulo víc než měsíc od té doby, co přistáli na jihoamerické pevnině na samém pobřeží Tichého oceánu. Čtrnáct dní létali s Hollingerem rozličnými směry za obchody, až potom odjel, rozplývaje se díky, na svou jachtu <emphasis>Mořský sen</emphasis>, která kotvila v přístavu Pisco.</p>
<p>Biggles si vzpomněl, že Wilkinson, kdysi známý pod jménem Wilks za světové války u letky 287 britského vojenského letectva, je nyní pilotem-instruktorem u bolivijského vojenského letectva, a že nechce ani slyšet o tom, aby se Biggles vrátil do Evropy, aniž ho předtím nenavštívil; tak tedy po provedení potřebných záležitostí na tamním britském konzulátě odletěli naši letci se svým Vandalem přes hranice na letiště bolivijského vojenského letectva, v městě Alto de la Paz k velkému potěšení bývalého pilota letky S.E.5. Letci se ubytovali v hotelu Guibert, kde se každého večera shromažďovali, aby si pohovořili o minulých svých činech a o vyhlídkách do budoucnosti.</p>
<p>„Jak pokračuješ se svou španělštinou?“ otázal se Wilkinson a mrkl na Algy ho.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Muy bien, gracias. amigo</emphasis>[2]<emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zubil se Biggles, neboť se bavil tím. že se učil jazyku té země. „Dnes ráno jsem se docela dobře domluvil na trhu a koupil jsem si <emphasis>ponch</emphasis><emphasis>a</emphasis>[3]<emphasis> </emphasis>na památku. Abych nezapomněl, copak je s tím povídáním o jakémsi chlapíkovi který se jmenuje <emphasis>Esteban</emphasis>[4]<emphasis>.</emphasis><emphasis> </emphasis>Nemohl jsem dobře pochopit celou souvislost, ale když jsem se začal vyptávat lidí, zavřeli ústa jako ústřice skořápku.“</p>
<p>„Pane Bože, člověče, neříkej mi, že jsi neslyšel o tom, jak Martinez Esteban uloupil našemu prezidentovi dceru.“</p>
<p>„A co s ní zamýšlí?“ otázal sa Algy, který se vzpřímil na sedadle a začal jevit velký zájem o rozhovor.</p>
<p>„Consuela Guardia má pověst, že je nejhezčí dívkou v celé španělské Americe,“ odpověděl Wilkinson uctivě, „a opravdu je to okouzlující dívka,“ dodal ohnivě, neudávaje podrobnosti.</p>
<p>„Pane Bože! Pročpak ji nikdo nedopraví zpět? Pojďte, poletíme pro ni!“ zvolal Algy a povstal.</p>
<p>„Neblázni, člověče – a sedni si!“ řekl mu rychle Wilkinson, ztišil hlas a rozhlédl se kolem. „Budeš-li se tady takhle rozkřikovat, dostaneš odněkud nůž do zad!“</p>
<p>„Pověz mi o tom!“ žebronil Algy docela vážně. „Esteban je velký náčelník lupičů,“ zašeptal Wilkinson, „náramně obávaný. Vypadá jako nějaký slavný zpěvák komické opery, ale tady se končí zábavná stránka jeho osoby, není nic žertovného v postoji Estebanově, věřte mi to!“</p>
<p>„Kdepak se zdržuje?“ vyzvídal Biggles.</p>
<p>„To ti není nic platné,“ odpověděl Wilkinson a zavrtěl hlavou. „Lidé vědí docela dobře, kde má Esteban své sídlo. Podívej se, vidíš tamhlety hory?“ Wilkinson ukázal směrem k obrovskému bílému vrcholu hory ve velké dálce. „To je hora Illimani, značí to Velká Matka, a ta je uctívána všemi Indiány v celé Bolívii. Nuže, sídlo toho Estebana je někde za tou horou, ale nezapomeň, že tyhle hory se táhnou dozadu asi pět set kilometrů a že spadají příkře do řeky Amazonky. Esteban vládne v tomto okrsku jako nějaký kníže, vybírá poplatky a výkupné od cestujících, kteří musí projít apachetou do altiplanicie, to jest jeho průsmykem do vysokého pohoří za ním, kterému se říká sierra. Kromě toho je tam také několik dolů, ponejvíce na cín.“</p>
<p>„Pročpak nepošle president vojáky, aby ho odtud vykouřili?“ otázal se Biggles s rozpačitým údivem.</p>
<p>„To nejde,“ řekl Wilkinson a zavrtěl hlavou. „Celá britská armáda by se ztratila v těch horách a bylo bv třeba druhé armády, aby ji tam několik měsíců hledala, než by ji našla. Tyhle kopce nemůžeš překročit jinak než s doprovodem lam nebo mezků, a Esteban by se dozvěděl, že ses vypravil za ním, dříve než bys odešel z tohoto města. Tady v La Pazu se to jeho zvědy jen hemží. Ten chlapík byl už dříve několik let neštěstím celé země, ale ještě se nikdy nepokusil o něco tak velkorysého jako nyní. Ubohý starý Don Jaime, president republiky, takřka ztratil hlavu, vždyť svou dceru zbožňoval. Esteban jej žádá o výkupné dvou set a padesáti tisíc bolivianů, a Don Jaime říká, že je nemá. Já nemyslím, že by měl tolik peněz – vždyť ještě není dlouho presidentem. Proto nabídl lupiči za odměnu deset tisíc bolivianů za svou dceru a vláda zase vypsala cenu deseti tisíc bolivianů za Estebana ať živého či mrtvého. Jenže o ty peníze se nemusí strachovat, byla by mohla stejně dobře bez rozpaků nabídnout i milion bolivianů, protože naděje, kterou má na polapení toho lupiče, je rovna nule. Nikdo z Bolivianců by se nemohl přiblížit na vzdálenost patnácti kilometrů k lupičově <emphasis>estanci</emphasis><emphasis>i</emphasis>[5]<emphasis>. </emphasis>Povídá se, že pro něho bude uspořádána veřejná sbírka.“</p>
<p>„Ale vždyť snad má vláda tušení alespoň s přesností dvou či tří kilometrů, kde ten Esteban asi dřepí?“ odpověděl Biggles.</p>
<p>„Přijď za mnou zítra do mapovny na letišti a já ti tam ukáži jeho sídlo s přesností čtyř set padesáti čtverečních kilometrů, a nikdo ti to nebude moci udat přesněji,“ řekl mu Wilkinson, „ale nepokoušej se o nějaký bláznovský kousek,“ zabručel Wilkinson pochmurně. „Ani Indián z Aimarda by nedovedl překročit ty hory, takže nemá vůbec význam, aby ses o to pokoušel ty.“</p>
<p>Biggles žmoulal zamyšleně koneček zápalkového dřívka.</p>
<p>„Zdá se, že je to škoda,“ poznamenal potom pomalu. Následujícího rána prohlížel si Biggles s velkým zájmem mapu v pilotní místnosti na vojenském letišti. Tužková čára, kterou nakreslil Wilkinson na mapě, uzavírala podlouhlé území, které bylo přibližně třicet kilometrů dlouhé a patnáct kilometrů hluboké.</p>
<p>„Všeobecně se má za to, že Estebanova estancie je asi někde tady, ale nikdo to přirozeně neví zcela přesně,“ řekl Wilkinson.</p>
<p>„Rozumím,“ řekl Biggles jaksi nepřítomně. „Nuže, tahle krajina vypadá divoce, a já nemyslím, že bych si vůbec kdy vyšlápl do těch hor pro nějakou Consuelu. Pojď Algy, bude lépe, prohlédneme-li si letadlo, bude jistě potřebovat povšechné opravy než odtud odletíme.“</p>
<p>„Kdepak je Smyth?“ hovořil dále Biggles změněným hlasem, když se ocitli mimo doslech. „Čistí letadlo. Pročpak?“</p>
<p>„Dobrá. Je naše fotografická komora ještě na palubě?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p> „Máme v ní ještě dost neexponovaných desek, že ano?“</p>
<p>„Ano, dost.“</p>
<p>„To je dobré. Tedy provedeme malý výzvědný výlet.“</p>
<p>Za několik minut nato byl už letoun Vandal ve vzduchu a šplhal nahoru, jak dovedl nejrychleji, aby nabyl potřebné výšky. Ale stoupal jen pomalu, neboť letiště v La Paz je umístěno ve výši čtyř tisíc dvou set metrů nad mořem, což je značně výš než bývá obvyklý dostup civilních letadel. Z toho důvodu nechali Smytha na letišti, aby se tak letadlu co nejvíce ulehčilo, a Biggles si sedl k řízení, kdežto Algy měl obsluhovat fotografickou komoru.</p>
<p>Když vyletěli do výše tisíce pěti set metrů nad letiště, vyrazil Biggles rovnou ven z oblouku, aby zamířil směrem tětivy k zasněženému hřebenu hory Illimani. Když se k ní blížili, zahnul doprava k nižším horským vrcholkům, ale i tak si nemohl dopřát větší výsky než asi sta metrů nad nimi, a když klouzal nad vrcholky, zadíval se vpřed, co je před nimi. Cosi udeřilo do křídla letounu a bylo slyšet třaslavý zvuk, jako když šlehneme bičem, a hned potom se objevila malá, kulatá dírka na spodní nosné ploše. Biggles se ušklíbl a uvědomil si v duchu, že Wilkinson měl patrně pravdu, mluvil-li o Estebanově tělesné stráži složené z dovedných střelců.</p>
<p>Pojednou se nad hlavním horským hřebenem začalo horstvo svažovat dolů v řadu nižších hřebenů, které však jim přesto naháněly hrůzu, neboť pokud až mohly letcovy oči dohlédnout, jevila se mu celá krajina jako jediné pásmo zubatých skalních útesů, které byly pokrouceny a rozeklány nesčetným zemětřesením. Biggles si po prvé uvědomil nesnadnost svého úkolu. Cosi zaujalo jeho zrak, a pilot změnil pomalu kurs letadla směrem k oné věci. Bylo to jezero, takové příznačné jezero Andských hor, která bývají ve výši několika tisíc metrů nad mořskou hladinou. Bylo nedaleko okraje velké náhorní, sychravé a kamenité roviny, která byla tu a tam porostlá hloučky zakrslých křovisk tola.</p>
<p>„Bože! Jaká je to krajina,“ zabručel potichu Biggles, a vtom jakýsi pohyb dole na zemi upoutal jeho pozornost, a proto se tam pilot zkoumavě zadíval. Jsou to ovce? – Nikoli, lamy, pomyslil si a díval se upřeně na stádo zvířat, která se pásla na okraji náhorní roviny nedaleko vchodu do úzké úžlabiny. Biggles tam ukázal rukou a naznačil Algymu, aby začal dělat letecké snímky.</p>
<p>Celou půl hodinu létal Biggles nahoru a dolů ve stejné výši, až fotografická komora zachytila každý čtvereční centimetr té náhorní roviny, jezero a jeho okolí, a potom obrátil nos letadla nazpět směrem k letišti v Altu de la Paz.</p>
<p>Zbytek dne měli naši letci krušnou práci, Biggles a Smyth vyvolávali desky a dělali snímky, a Algy je upevňoval vedle sebe na veliké bílé lepence. Když to skončili, byl zhotoven jeden snímek celého tohoto obrazu, a tak dostali letci pohled s ptačí perspektivy na horskou krajinu, který teď ležel před nimi.</p>
<p>„Je-li ten Esteban v onom území, které nám označil Wilks, musí být zde!“ řekl Biggles a položil prst na snímek, když asi minutu prohlížel celou leteckou mapu. „Ani ještěrka by se tady nikde nemohla zachytit. Zde je ten průsmyk“ – Biggles nakreslil tenkou vlnitou čárku hrotem své tužky. „Z letadla se zdálo, že se v té náhorní rovině ztrácí, ale na leteckém snímku jej můžete přece ještě slabě zahlédnout. Tady probíhá rovnou přes tuhle horu. Nyní se podívej sem nahoru do toho rohu! Všimni si, jak se všechny malé stopy sbíhají do jednoho místa, tam právě byly lamy. Svislá fotografie nám ukazuje pouze skály a malé rozsedliny, ale já bych řekl, že skála je nad kaňonem převislá a že podle všeho Esteban a jaho přátelé dřepí pěkně v bezpečí. Myslíš, že by se dalo přistát s Vandalem na tom jezeře, Algy?“ dodal Biggles náhle.</p>
<p>Algy se podíval s úžasem na Bigglese.</p>
<p>„Ovšemže ano.“</p>
<p>Biggles kývl hlavou. „Ale přece jen mě trápí víc druhá otázka,“ řekl potom, „zda bys také mohl s jezera vzlétnout. Nezapomeň, že je velmi vysoko, zatraceně vysoko, a z té ploché hladiny, kde nezavane ani větříček, by se naše letadlo nemuselo vůbec odlepit.“</p>
<p>„Odpoutá se od hladiny docela dobře, vždyť je tam hodně místa, a potom můžeme z letadla odmontovat všecko, co nepotřebujeme nutně pro svou práci. Co máš na mysli?“</p>
<p>Biggles se naklonil dopředu a šeptal Algymu cosi do ucha po několik minut. Když skončil, Algy se na něho tázavě zadíval.</p>
<p>„Já o tom nemám valného mínění,“ řekl potom a náhle velmi zvážněl.</p>
<p>„Nuže, mně se to zdá náramně správná věc,“ odpověděl Biggles, „pojďme se podívat na Wilkinsona!“</p>
<p>Naši letci vyhledali Wilkinsona v jeho úřadovně, kde kontroloval a podepisoval palubní letecké knížky.</p>
<p>„Máš tady padák, Wilksi?“ otázal se ho Biggles klidně.</p>
<p>„Bůh uchovej, nemám. A nač?“</p>
<p>„Och, já jsem to chtěl vědět jen tak.“</p>
<p>„Počkej chvilku! Myslím, že tu máme vzorek padáku, který nám před nedávnem poslali od Irvina. Byl to zvláštní padák, značně veliký, jak myslím, pro létání ve velkých výškách, ale my jsme přesto žádný nekoupili.“</p>
<p>„Ukaž mi jej!“ žadonil Biggles.</p>
<p>Wilks se na něho zvědavě podíval. „Jaký ti to vlezl ztřeštěný nápad do hlavy?“ zeptal se ho Wilkinson.</p>
<p>„Nic zvláštního,“ odpověděl Biggles, „jen mi dej to paraple, a uslyší-li tvoji lidé dnes v noci nějaké letadlo, řekni jim, aby si nedělali starosti. Chceme se o něco pokusit, bude-li hezké počasí.“</p>
<p>Algy se posadil k řídící páce letadla Vandal, které zamířilo do noční tmy a razilo si v ní cestu ve výši tisíce metrů nad mohutnými Kordilerami, a potom zamířilo k náhorní rovině. Biggles se opíral o bok řidičské budky a mohl jasně zahlédnout jezero. V zápětí dal pilotovi znamení, aby se dal mezi jezero a ono místo, kde předtím viděl ty lamy, potom povstal a přelezl boční stěnu budky, takže mu nohy visely z letadla. Algy přiškrtil plyn, až se skoro propadal a pokynul Bigglesovi rukou, aby mu dal tiché sbohem. Biggles ještě chvilku váhal, ale potom zmizel v černé prázdnotě pod letadlem. Pilot se otočil ve velikém oblouku směrem k letišti.</p>
<p>Biggles padal dolů jako kámen, ale pak si oddechl s pocitem úlevy, když se mu padák otevřel, a jeho postroj vydržel náraz náhlého otevření. Po pravdě řečeno, pilot nevěděl dosud nic o padácích a vzal si jeden s sebou zcela nazdařbůh.</p>
<p>Biggles se rozhlédl zvědavě kolem sebe. Po jeho pravici leželo jezero, dole byla náhorní rovina zahalena v hlubokou temnoty a ztrácela se mezi horami, jejichž skalní útesy, ostré jako břitva, se ostře rýsovaly proti obloze. Všude vládlo příšerné ticho; pouze vzdálený bzukot letadla Vandal doléhal mu v sluch a Bigglese se začal pomalu zmocňovat strašlivý pocit, že už nepadá, nýbrž že je zavěšen v prostoru na jakémsi neviditelném laně. Náhle se mu zdálo, že černá země poskočila k němu, že mu letí v ústrety.</p>
<p>„Hrom do toho!“ vyrazil ze sebe Biggles, když dopadl na zem, ale potom zavrávoral a rychle stál zase na nohách. Nebylo tu však nebezpečí, že by ho padák někam zavlekl; vzduch byl zcela tichý a hedvábí padáku se tiše vlnilo na zemi kolem něho. Biggles si odepjal popruhy, sbalil padák narychlo do jakési koule a vhodil jej do křoviska tola, aby nebyl tak na očích. Potom si odepjal vak s ramen a vybalil z něj poncho, které si koupil na trhu v Alto de la Paz. To na sebe oblékl a dal si na hlavu kulatý klobouk, jaký nosí tamní domorodci; pak si přichystal pistoli, aby byla schopna okamžité činnosti, a vyrazil rychlým krokem směrem k místu svého cíle. Nenamáhal se tuze, aby se ukrýval, ale přesto se po několika minutách vždycky zastavil, aby naslouchal.</p>
<p>Tak kráčel asi dvacet minut, když pojednou uzřel před sebou jakési světlo a proto se blížil už opatrněji, až mohl rozeznat, že světlo vychází z otevřeného okna velké budovy, postavené z nepálených vepřovic, která stála u vchodu do úžlabiny, kterou si vyznačil na letecké mapě. V nevelké vzdálenosti za ní bylo ještě několik kalných světélek, a kromě toho bylo vidět skupinu nízkých stavení, o kterých Biggles usoudil, že to jsou ranchos neboli domky peonů či sedláků. Biggles kráčel dále po špičkách a všechny žilky v něm hrály; zamířil stranou k skalnímu útesu kaňonu, chvilku tam stál, upíraje zrak do temnoty a napínaje sluch, aby zaslechl i ten nejmenší hlásek či zvuk.</p>
<p>Z těch ranchů se ozývaly slabé hlasy a hluk zvířat, která potichu přežvykovala; potom kdesi nedaleko něho začal mluvit nějaký muž zcela nahlas. Biggles byl překvapen, že tam nejsou stráže, a dospěl k úsudku, že lupič se úplně spolehl na stráže, které měl v horách, aby tak zmařil přístup cizincům. Proto se Biggles pokradmu plížil k otevřenému oknu, jak nyní mohl dobře vidět, sahalo až k zemi a vedlo do nevyhnutelného patia onoho domu. Biggles vzal do ruky pistoli a nakoukl dovnitř. Uprostřed místnosti seděl u stolu, na němž se povalovaly zbytky večeře, jakýsi muž a žena. Muž byl k němu obrácen zády, zatím co dívka se dívala do okna, a při prvním pohledu neměl Biggles vůbec pochyby o tom, kdo ta dívka je. Měla na sobě černou hedvábnou mantillu, která jí zakrývala vlasy a splývala na ramena a zvyšovala tak hrdý postoj její kastilské hlavy.</p>
<p>Onen muž mluvil cosi o výkupném a o nepříjemných důsledcích, které by mělo v zápětí odmítnutí jejího otce. Bigglesovo chřípí se zlehka zachvělo, když to slyšel; potom se bezhlučně plížil a přešel celou místností až k muži, který nic netušil. Dívka se ani nepohnula; jistě ho spatřila, ale nedala to ani jediným pohybem najevo.</p>
<p>„Jedno slovo, seňore, a budete mrtev,“ řekl mu Biggles chladně. „Položte ruce na stůl!“</p>
<p>Bolivianec náhle otočil hlavu. Jeho oči se dívaly přímo do ústí samočinné pistole, kterou držel Biggles v rukou a zůstaly na ni upřeny tak, jako by jí byl ten muž očarován.</p>
<p>„Seňorito půjdeme,“ řekl Biggles klidně.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Donde, seňo</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>?</emphasis>[6]<emphasis>“</emphasis></p>
<p>„K vašemu otci.“ Dívka poslušně vstala od stolu. „A vy, pane, věru, jsem na vahách, zda vás mám zastřelit; bojím se, že ano – ledaže byste dal přednost tomu, abyste nás doprovodil?“</p>
<p>Esteban Martinez, který byl zvyklý, že prováděl hrozby, které pronášel, nerozumněl prosté Bigglesově lži. Zhluboka vydechl, otevřel ústa jako by chtěl promluvit, ale uzřel, že Bigglesův prst svírá těsně kohoutek pistole, a proto změnil svůj úmysl, pokrčil rameny, vstal od stolu a ubíral se pomalu k oknu. Biggles mu ulehčil, odebrav mu nože a pistole a vhodiv obě zbraně do křoviska.</p>
<p>„Jeden hlásek, seňor, a ihned střelím!“ zabručel znovu Biggles, když se Esteban zamyšleně podíval směrem k ranchu. „Pojďme k jezeru, vypadá dnes v měsíčním světle čarovně.“</p>
<p>Lupič se uklonil a vydal se na cestu žádaným směrem, kdežto Biggles a dívka byli těsně za ním.</p>
<p>Když ušli asi dva kilometry, vyšel měsíc a zaplavil celou náhorní rovinu svým stříbřitým jasem. Náhle se Esteban zasmál a tím jasně naznačil, že se nebojí žádného nebezpečí v tom směru, kterým kráčeli. Nebyl to nijak příjemný smích, a pilot doufal více než kdy jindy, že se mu jeho plán podaří. Došli k okraji jezera a Biggles se zadíval na světélkující ciferník svých náramkových hodinek. Byly teprve tři hodiny. To znamenalo víc než dvě hodiny na rozbřesk dne.</p>
<p>„Jak dlouho tu budeme stát?“ otázal se lupič za chvíli. „Já jsem už takovou podívanou viděl dávno, už mě to začíná nudit.“</p>
<p>„Já vám hnedle ukážu novou podívanou, jen mějte strpení – takovou, kterou jste dosud nikdy neviděl,“ sliboval mu Biggles s uštěpačnou zdvořilostí.</p>
<p>„Zítra mi to náležitě zaplatíte!“ odvětil lupič jedovatě.</p>
<p>„Vezměte si to na sebe. seňorito, začíná být chladno,“ řekl Biggles a podal dívce své poncho.</p>
<p>„Gracias, seňor,“ zašeptala dívka a podívala se překvapeně na polovojenský kabátec, který měl Biggles na sobě a který nyní poprvé odhalil.</p>
<p>Bledá záře falešných červánků zaplavila východní oblohu, ale byla brzy vytlačena prvními pruhy světla opravdového svítání. Jezero začalo pomalu měnit barvu z černé v ocelově modrou. Zasněžené vrcholky skal Andského pohoří, které se tyčilo nad nimi, zářilo růžovou barvou na pozadí bledě tyrkysové oblohy. Světla stále přibývalo a vrcholky hor dostaly trochu růžovější nádech v křišťálově čistém ovzduší.</p>
<p>Biggles se podíval směrem ke kaňonu a spatřil, jak se nedaleko vchodu pohybují jakési postavy. V téže chvíli zaslechl vzdálený bzukot motoru svého letadla, a jeho cvičené oko zahlédlo malinkou, rychle se pohybující skvrnku, která se blýskala na zadní straně horského hřebenu. Lupičovi se zatajil dech a náhle zasykl, když pochopil, co se děje, neboť k nim dolehl vzdálený rachot výstřelů.</p>
<p>„Odměna vypsaná za vaši osobu je stejná, ať za živého nebo mrtvého,“ řekl Biggles důrazně, když se lupič skrčil tak, jako by chtěl skočit, „volba je tedy na vaší straně.“ Koutkem oka spatřil Biggles, jak k nim směrem z kaňonu uhánějí jezdci na koních a poznal, že je už spatřili!</p>
<p>Ale Algy ve svém Vandalu je už také spatřil. Dosedl s letadlem na vodní hladinu tak blízko nich, že kýl obojživelného letadla zvířil dlouhou čáru smetanové pěny na hladině tiché vody. Aniž vyčkal, až letadlo dokončí svůj dojezd, stočil se Algy a zajel rychle k Bigglesovi.</p>
<p>„Vstupte dovnitř, seňorito!“ řekl Biggles stroze, neboť peonové už byli vzdálení necelého půl kilometru. Dívka přebrodila ledově studenou vodu, aniž na chvíli zaváhala, směrem k letadlu, kde čekal Algy u dveří kabiny, aby ji vtáhl dovnitř.</p>
<p>Estebanovy rty se rozestoupily, aby něco zavrčely, ale lupič zůstal na svém místě.</p>
<p>„Jak si přejete,“ řekl Biggles chladně a pozdvihl ústí pistole, zašilhav na její hlaveň.</p>
<p>„Počkejte, já půjdu! Já půjdu!“ zvolal Esteban a následoval děvče do kabiny letounu, kdežto Biggles šel těsně za ním. Letadlo se ihned rozjelo do hluboké vody, právě když peonové dostihli břehu a zdvihli své pušky. Ozvala se salva výstřelů, a jedna kulka se odrazila od motorového krytu s kovově břeskným cvaknutím.</p>
<p>Algy postrčil zuřivě plynovou páčku dopředu, a Vandal, který každé vteřiny nabýval větší rychlosti, zaburácel po jezeře v obláčku vodní spršky. Algy si maně uvědomil, že kdosi leze do sedadla vedle něho, ale nepodíval se tam, kdo to je; s odhodlanou tváří pozoroval, jak se protější břeh žene proti němu, ale letadlo se ještě pořád neodlepovalo! Algymu zbělely rty úzkostí a přitáhl si zuřivě řídící páku až k žaludku; Vandal se konečně pozdvihl s velkou námahou z vody a kymácel se, jako by nevěděl, zda má letět dále nebo zase padnout na vodu. V jednom šeredném okamžiku si Algy myslil, že se mu letadlo propadne, ale ono se pomalu vybralo a začalo půvabně stoupat nahoru. Pilot se pouze zachvěl; vždyť věděl, jak blízko měli k pohromě!</p>
<p>Když šplhali nahoru směrem k vrcholkům hor, které se teď třpytily jasem proti sytě modré obloze, odvážil se Algy pohledu na svého druha a trhl sebou, když se jeho oči setkaly s očima dívky, která se schoulila nízko do řidičské budky, aby byla chráněna před větrem. Oba mladí lidé se usmáli, když se jejich oči setkaly, a Algy se podíval směrem na horské hřebeny s oživeným zájmem.</p>
<p>Když přeletěli vrcholky hor, udeřilo do letadla několik kulí. Jedna prorazila palubní desku s přístroji a výškoměr se rozletěl na kusy v pršce kovových úlomků a rozbitého skla. Dívka ani neucouvla; Algy se obdivně usmál, přiškrtil plyn a začal dlouze klouzat směrem k letišti.</p>
<p>Když se kola podvozku dotkla půdy na letišti, Wilkinson a několik bolivijských důstojníků se jim rozeběhlo v ústrety, aby se však zastavili s úžasem a překvapením, když spatřili, kdo sedí vedle pilota na předním sedadle!</p>
<p>„Kávu pro čtyři osoby, ale honem!“ zvolal Algy, když vypjal zapalování, „seňorita je celá zkřehlá.“</p>
<p>„Stačí jen pro tři,“ opravil ho Biggles a vylezl z kabiny. Pročpak jen pro tři?“ otázal se ho Algy překvapeně. „Esteban nepotřebuje kávu,“ odpověděl Biggles klidně. „Dostal svůj díl v podobě olověného slimáka, právě když jsme letěli nad horskými hřebeny. Jdi zatelefonovat presidentu, Wilksi, bude mít jistě obavy o svou dceru.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA TŘETÍ</strong><strong>MODRÁ ORCHIDEA</strong></p>
<p>Biggles se podíval tázavě na svého společníka, když srkal kávu v patiu hotelu Guibert v La Paz.</p>
<p>„To je všechno velmi pěkné,“ řekl pomalu. „V této chvíli jsme hrdinové a Bolivie bude patřit nám, budeme-li si toho přát. President nás požádal, abychom vstoupili do bolivijského vojenského letectva s jakoukoliv hodností, kterou si zvolíme, ale co potom, jakmile vypukne další revoluce! Don Jaime přijde o svou práci a my rovněž; na mou věru, patrně bychom také přišli o život, kdybychom se ho pokoušeli hájit, protože jsme nebyli vychováni, abychom pochopili, že takový president je pouze přechodným úředníkem státu, a že je to pouze otázkou času, kdy ho národ vyhodí, ledaže bude hrabati všemi čtyřmi a pak toho nechá sám. A dále, Algy, můj synáčku, ty nemůžeš přece flirtovat s Consuelou, aniž se s ní oženíš. Ne, udělali bychom nejlépe, kdybychom odtud vyrazili, dokud ještě hrají zvesela, místo abychom odtud odešli vzhůru branou s kapelou, která bude vyhrávat smuteční pochod.“</p>
<p>„Ale kam máme jít?“ otázal se ho Algy bezútěšně. „Odletět nazpět do Anglie a zahájit v Hestonu nějakou dopravu taxíky nebo něco podobného? Ne, to není pro mne. Já nebudu létat v londýnských mlhách s nějakými žáky, kteří mají obě ruce levé, to ti mohu říci!“</p>
<p>Biggles se obrátil k číšníkovi, který vstoupil do patia a zastavil se v uctivé vzdálenosti od nich. „No, copak je?“ otázal se ho.</p>
<p>Muž přiběhl k němu a podal mu navštívenku. „Profesor J.T. Smilee F.R.H.S.7,[7]“ četl pilot. „Odkud přichází – ach!“</p>
<p>Biggles povstal, aby vyšel v ústrety staršímu muži, který měl krátkou šedivou bradku a který k němu vykročil ze stínu.</p>
<p>„Jak se daří?“ řekl mu Biggles s úsměvem. „Jmenuji se Bigglesworth – vy jste chtěl mluvit se mnou?“</p>
<p>„Mé jméno je Smitee,“ odpověděl návštěvník. „Rád bych si s vámi promluvil několik slov, dovolíte-li.“</p>
<p>„Ovšem, rozhodně ano!“ odpověděl Biggles. „Mluvíte anglicky? Jestli ano, tím lépe. Sedněte si a vezměte si trochu kávy – představuji vám pana Laceye, svého společníka.“</p>
<p>„Ano, právě jsem přijel z La Pazu a protože po celém městě kolují pověsti o vašem nedávném hrdinském činu, myslil jsem si, že sem k vám zajdu a promluvím s vámi o jednom zajímavém plánu, který by se snad dal a snad nedal uskutečnit.“</p>
<p>Biggles svraštil obočí. „Myslíte, že to má něco společného s létáním?“</p>
<p>„Zajisté. Podívejte se, je to takové. Přicházím z Pary, abych tu něco hledal, co jak myslím, se dá najít v džungli v dosti velké vzdálenosti odtud. Kdybych tam odjel na mezku a potom zas nazpět po proudu na <emphasis>bals</emphasis><emphasis>e</emphasis>[8], trvalo by mi to nejméně šest měsíců. Tedy za půl roku bych se dostal tam na to místo a zase zpátky. Napadlo mi, že by bylo možné, aby se letadlo dostalo tam a vrátilo opět sem za dva či tři dni.“</p>
<p>„Myslím, že by bylo lépe, kdybyste nám pověděl celý svůj příběh,“ navrhl Biggles, „a my pak budem mocí uvážit váš návrh.“</p>
<p> „Velmi dobře, ale upozorňuji vás, že se vám to bude zdát trošku fantastické. Budu tak stručný, jak to jen půjde; podrobnosti mohou býti projednány, bude-li potřeba, někdy později ve chvílích oddechu.“ Profesor vytáhl velkou dýmku ze šípkového dřeva, nacpal si ji, zapálil a rozdýmal ji ke své úplné spokojenosti, a pak začal hovořit.</p>
<p>„Jsem lovec orchidejí, nebo snad lépe – sběratel, protože pracuji pro své vlastní potěšení a ne pro výdělek; velmi mnoho mých nálezů putuje do botanické zahrady v <emphasis>Ke</emphasis><emphasis>u</emphasis>[9]<emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>začal profesor. „Můj příběh se začal před několika lety, když se v Paře začaly trousit různé zprávy domorodců o jakési modré orchideji, která byla spatřena kdesi uvnitř této země. Domorodci se učí rozeznávat cenu takových věcí. Myslím, že tento příběh se ve skutečnosti začal v Manáosu, což je jak víte několik tisíc kilometrů daleko proti proudu řeky Amazonky.“</p>
<p>Před šesti měsíci jakýsi míšenec, picator de goma – sběratel kaučuku – který pracoval u řeky Beni, našel balsu – což je místní plavidlo, kterého se používá pro dopravu na řece – jež byla hnána dolů po proudu. V ní bylo – nuže; pouze to, co zbylo z jakéhosi muže. Po bližším ohledání jeho svršků se objevilo, že to byl Mr. F. Hutson, velmi dobře známý lovec orchidejí z povolání, ale to nebylo všecko. V mužově deníku byla poznámka, že se dověděl od Indiánů Leco, kde roste podivuhodný květ modré orchidee. Zhotovil si přibližný náčrtek mapy a popsal tam, jak lze ono místo najít. To mělo být patrně pro jeho potřebu. Nuže, ten muž našel modré orchidee!“</p>
<p>„Jakpak to víte?“ otázal se ho Biggles chvatně.</p>
<p>„V tom člunu byla vedle muže jedna taková květina – totiž kdysi to byla květina. Mezitím se ovšem scvrkla a pozbyla své barvy, ale správce botanické zahrady y Kew. jemuž byla poslána, nemohl ji blíže popsat a nemohl ani zjistit, že by patřila k některému druhu orchidejí.“</p>
<p>„A proto ji tedy sháníte?“</p>
<p>„Zajisté,“</p>
<p>„Ale já nemohu přistát v pralese!“</p>
<p>„Uvědomil jsem si to velmi dobře,“ odpověděl profesor klidně, „ale dozvěděl jsem se, že vaše letadlo je takového druhu, že může přistát na vodě. Je tomu tak?“ Biggles přikývl.</p>
<p>„Velmi dobře. Tady je kopie náčrtku oné mapy, kterou zhotovil Hutson. Zde pak máte to místo. Zde je řeka Beni. Hutson se tudy vrátil – sem k tomu přítoku, který končí v hezky velkém jezeře. Orchidea roste podle jeho záznamů zcela blízko, na okraji jezera. Na neštěstí byly tyto záznamy ubohého Hutsona učiněny dříve než se v ona místa dostal, takže ve skutečnosti ani nevíme, zda tam nějaké modré orchideje rostou. Patrně jím už silně lomcovala zimnice, ale Hutson přesto pokračoval v cestě, až dospěl ke svému cíli, a potom se zhroutil a zemřel dřív, než měl vůbec možnost popsati svůj nález.“</p>
<p>„Hm. Já tedy pro svou osobu nemám rád místa, kde umírají lidé,“ podotkl Algy a zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Zajisté, rád připouštím, že je to podivná země a že patří k těm, které velmi málo známe,“ podotkl profesor. „Je ovšem zcela zamořena zimnicí, ale není pravděpodobné, že by nás zachvátila v tak krátkém čase, pokud se tam budeme zdržovat, rozhodneme-li se vůbec, že tam odletíme. Kdybyste mohl přistát se svým letadlem na jezeře, mohli bychom být zpátky za necelý týden.“</p>
<p>„Máte vhodnou mapu celé té krajiny kromě toho náčrtku?“ otázal se Biggles.</p>
<p>Profesor vyndal mapu za své aktovky a podal ji Bigglesovi, jenž začal cosi rychle počítat. „Zdá se, že jedna cesta není delší než pět tisíc kilometrů,“ řekl potom. „Můžeme si vzít dost benzinu, abychom ten let pohodlně vykonali, ale uvědomil jste si, co by pro nás znamenalo nouzové přistání?“</p>
<p>„To je nebezpečí, které jsem ochoten podstoupiti, jestliže ovšem vy s tím souhlasíte,“ podotkl profesor. „Předkládám vám to pouze jako ryze obchodní podnik. Jsem celkem zámožný člověk a jsem ochoten zaplatit vám každou částku za vaše služby. V případě, že byste přišli o své letadlo, jsem ochoten vám je nahradit v čase co nejkratším. Stálo by mě to jistě značně mnoho peněz, kdybych se chtěl na ono místo dostat nějakým pozemním či vodním vozidlem, a při tom nelze přehlédnout především úsporu na čase při cestování letadlem. Kromě toho nemyslím, že by nebezpečí nouzového přistání bylo horší než nebezpečí zimnice nebo nepřátelských domorodců, jakož i plazů v džunglí – neřku-li nepohodlí té cesty.“</p>
<p>„Dobrá, svoluji,“ řekl Biggles stroze. „A co je s tebou. Algy?“</p>
<p>Algy kývl hlavou. „Kdypak odletíme?“ otázal se. „Myslím, že Smyth poletí s námi?“</p>
<p>„Není pravděpodobné, že zůstane tady,“ řekl Biggles.</p>
<p>Když se čtyři dni nato snesl kýl letadla Vandal na hladinu neznámého jezera, první věc, která byla Bigglesovi nápadná, byl neobvykle veliký počet uschlých a usychajících stromů na břehu toho jezera. Hladina jeho proti Bigglesovu očekávání byla podivuhodně prosta vodních řas, a to zbavilo jeho mysl jedné starosti, neboť pilot si nebyl nijak jist, jak by se letadlo chovalo ve vodě zaneřáděné těmito rostlinami, a neměl nijakou chuť to vyzkoušet.</p>
<p>Algy zdvihl hlavu a začal čichat okolní vzduch. „Tady je ale podivný zápach!“ podotkl ledabyle, když pilot začal ujíždět směrem k břehu a co nejblíže k místu, které měl vyznačeno na mapě či na onom náčrtku. Letci minuli místo, kde se jezero vlévalo jakousi zátokou do řeky, a potom se stočili na stranu do jiné zátoky, která vypadala tak, jako by vedla do jiného přítoku jezera, ale ukázalo se. že je to pouze slepá zátoka. Pilot tedy zajel s letadlem rovnou k břehu, vypjal zapalování, odsunul si letecké brýle a zadíval se na prales, Koutkem oka mohl spatřit, jak si jej druzí mužové také pátravě prohlížejí.</p>
<p>Místo bylo zcela bez života. Ani jediná špetka zeleně nezaujala jejích zrak. Bezlisté stromy měly matně šedou barvu, a byly ztuhlé a vyzáblé, tak jako by je sežehl blesk.</p>
<p>„To je prales smrti,“ podotkl Algy vesele, ale zdálo se, že jeho žert zapadl.</p>
<p>Biggles si všiml něčeho jiného a rozhlédl se dokola s výrazem podivu a překvapení, tak jako by nemohl hned zjistit, co to je. Když Algy promluvil, poznal to. Bylo to ticho, mrtvé, nerušené, naprosté ticho! Nebyl tam snad nějaký menší hluk, který bývá někde na vzdáleném venkově civilisované krajiny, nýbrž ticho, které přímo bolelo, úplný nedostatek jakéhokoli zvuku, jenž trýznil ušní bubínky a zaháněl vetřelce. Nic se nepohnulo, ba ani moskyti tam nebyli! Biggles se podíval na břeh; země na něm byla porostlá černým, zahnívajícím rostlinstvem, a zápach této hniloby je obklopoval jako nějaký závoj.</p>
<p>„Nerad čichám tenhle zápach,“ řekl Algy, který náhle změnil náladu. „Smrdí to jako nevím co – nemohu si honem vzpomenout“ Jeho hlas se rozléhal podivnou ozvěnou a s úděsnou zřetelností mezi mlčícími stromy.</p>
<p>Voda kolem nich byla černá a odrážela obrácený obraz té pustiny na břehu s jakousi uměleckou důsledností. Asi tři minuty stáli čtyři mužové nehybně na místě a zírali upřeně na ten obraz.</p>
<p>„Fuj! Pojďme odtud!“ řekl Algy náhle, „tohle místo páchne jako – –“</p>
<p>„Jako co?“ řekl Smilee podivným tónem.</p>
<p>„Tako – jako – smrt,“ odpověděl Algy přiškrceným hlasem. Slova, která mu vyšla znenadání ze rtů, polekala ho, jak se zdálo, samého až se zachvěl. „Pojď, Bigglesi!“ řekl Algy znova, „pojďme pryč odtud; tady je cosi ve vzduchu, co nemám rád, cosi – nečistého.“</p>
<p>„Vzal to ďas, Algy, musíme se tomu dostat na kloub, když už jsme letěli tak daleko,“ zvolal Biggles popudlivě. „Ostatně, co je nám do tohoto místa?“</p>
<p>Smilee vyskočil na břeh a zachytil se větve stromu, aby se udržel na zemi. Ale ta se ulomila. Ani nepraskla, ani se nezlomila, ale jak se zdálo, rozdrtila se mu v ruce na kousky, jako kdyby byla zpuchřelá, takže ho poprášila bílým práškem. Tlumený náraz větve, když dopadla na zemi, přešel zase v ticho dříve, nežli mohl někdo promluvit.</p>
<p>„To je podivné!“ řekl profesor napolo k sobě, „to je podivné. Už jste někdy viděl něco takového, Bigglesworthe?“ dodal pak a obrátil se k pilotovi.</p>
<p>Biggles a Algy vyskočili také na břeh k profesorovi a ponechali hlídání letadla Smythovi.</p>
<p>Algy sebral tyčku suchého dřeva a rozdrtil ji v prstech na prach. „Tady se děje cosi divného,“ řekl zase.</p>
<p>„Co o tom soudíte?“ otázal se ho profesor tichým, stísněným hlasem, neboť případ toho stromu, jak se zdálo, utlumil jeho nadšení.</p>
<p>„Nevím,“ odpověděl Biggles, „zdá se, že tady bují nějaká nákaza. Je to shnilé, to si můžete přičichnout. Ale já zde cítím ještě cosi jiného – jakýsi divný zápach – už jsem se ho nalokal. Můj Bože! Cítíte to?“</p>
<p>Asi na vteřinu prošel vzduchem závan jakési vůně, která však náhle ztratila na síle. Bylo to, jako kdyby někdo otevřel dokořán dveře voňavkářského krámu a potom je zase zavřel. Ta vůně byla nádherně, podivuhodně líbezná, a tento poslední závan měl do sebe cosi těžkého, chorobného a takřka udolávajícího.</p>
<p>„Pojďte sem!“ zvolal profesor. „Hledejme, co to zde tak voní,“ a vyrazil směrem – k lesu. Vtom se zastavil a ukazoval na cosi na zemi. Byla tam kostra, vyšklebená lidská lebka velikosti asi nemluvněte. „Opice,“ řekl profesor stroze a šel dále.</p>
<p>Tak kráčeli tři mužové asi pět minut a občas k nim ještě zavanula tato vůně. Pojednou se Algy zastavil a začal si třít obličej kapesníkem.</p>
<p>Biggles se ohlédl zpět přes rameno. „Copak je ti?“ otázal se ho. „Vypadáš chorobně.“</p>
<p>„Je mi nějak na nic,“ odpověděl Algy stručně.</p>
<p>„To je podivné,“ řekl Biggles, „mně také. Myslím, že se mi tenhle zápach dostal až do žaludku, a mimoto se mi zdá, že se stále zesiluje.“</p>
<p>Profesor, který kráčel vpředu, ustal náhle ve svém stopování a zíral rovnou dopředu.</p>
<p>„Bigglesworthe!“ vzkřikl, „pospěšte si – pojďte se podívat!“</p>
<p>Biggles dohonil profesora, zastavil se a vykulil oči; i rty se mu údivem zavřely. Rovnou před nimi se zelenal pruh lesního porostu; nebylo na něm nic divného, ale byla to barva toho porostu, která je překvapila. Byla to nepochopitelně nádherná smaragdová zeleň, jakási jedovatá zeleň, tak živoucí, že se jim zdálo, že stačí jen natáhnout ruku a nahmatat ji. Bylo také možné, že ta bezbarvá jednotvárnost kolem dokola zesilovala ještě tu barvu, ale na chvilku zůstal Biggles přece jen jakoby očarován.</p>
<p>„Nuže, tady je to, ať už je to cokoli,“ zavrčel profesor a vyrazil dopředu; jeho náhlý, pronikavý a radostný výkřik přiměl Bigglese k tomu, že se k němu rozběhl, aby se pak rázem zastavil a údivem otevřel ústa.</p>
<p>Neboť uprostřed tohoto porostu byla spousta orchidejí! Bigggles nevěděl mnoho o těch květinách, kterým se učeně říká Orchidaceae, ale přesto mu bylo tolik známo, že něco podobného nebylo dosud nikde spatřeno. Tyto květiny vypadaly spíše jako Cypripedium, až na to, že nedaleko země měly mnoho falešných hlíz jako orchideje obyčejného druhu Ceologyne, ale zase to byla jejich barva, která ho překvapila.</p>
<p>Neboť orchideje byly modré! Spodní lístky okvětí byly sytě, zářivě modré, jako královská modř, jež byla na konečku lístků zředěna v nádhernou paví modř. Na dně kalichu byly dvě oranžové skvrnky jako nějaké oči, a dlouhá, nachově rudá jizva doplňovala tento ďábelsky krásný květ, nejkrásnější, který kdy vyrostl na zemi. Květy byly velikostí talířů – a na porostu jich napočítali celé stovky – ba tisíce! Orchideje se rozlezly po zemi široko daleko a nakupily se do velkých hromad. Natahovaly se v dlouhých výhoncích od kmenů stromů a visely v jakýchsi azurových kaskádách a jejich větví nad hlavami Angličanů. Snad to byla jakási představa, ale Bigglesovi se zdálo, jako by se všechny tyto květy vzpíraly směrem k němu, jako by se na něho takřka dívaly! Pilot se podíval na Smileeho.</p>
<p>Profesorova tvář byla bledá jako křída a rty se mu podivně škubaly. Pak natáhl ruku a utrhl jeden květ, ale vtom mu ze rtů vyrazil ulekaný výkřik a profesor se prudce zachvěl a zahodil ten květ, tak jako dítě zahodí hmyz, jenž se mu znenadání dostal do ruky.</p>
<p>„Ten květ se pohybuje!“ vyrazil ze sebe profesor. „Bigglesworthe, já vám přísahám, že se pohyboval – podívejte se na něj!“ Profesorův hlas přešel až v ječivé falsetto, a Biggles zíral vyjeveně, s hrůzou a ošklivostí na květ u svých nohou, neboť ten se kroutil a otáčel jako kus želatiny na vlhké podložce.</p>
<p>Náhle se vzduch zaplnil neodolatelnou záplavou vůně. a Biggles se s chraptivým výkřikem zapotácel a chopil se za hrdlo, neboť se ho zmocnilo zlé podezření.</p>
<p>„Pojďte sem, Smilee!“ zvolal. „To je jed – prchněme odtud!“</p>
<p>Pak spatřil, jak se profesor otočil a jak se dal do běhu, ale nohy se mu zapletly do velikánské změti hlíz, takže upadl jak široký tak dlouhý do květů orchidejí. Ale zase se vyklopýtal a vzchopil na nohy a vyrážel ze sebe podivné, přidušené výkřiky, mlátil divoce rukama do vzduchu a vrhl se slepě na cestičku, která vedla právě doprostřed záhonu orchidejí!</p>
<p>„Pojďte sem!“ Biggles se namáhal křičet, ale jeho slova se proměnila v jakýsi skuhravý šepot. Pilot cítil, jak ho opouští vědomí; květy orchidejí se začaly závratně otáčet před jeho očima v jakémsi vařivém pruhu modři. Biggles už nemohl zřetelně vidět, obrátil se a zapotácel, kymáceje se ze strany na stranu směrem k jezeru. Aby se uchránil pádu, zachytil se stromu, ale ten byl tak měkký, jako bavlna a zhroutil se se šustivým zvukem k zemi, při čemž ho zasypal obláčkem zpuchřelé drti! Biggles povstal, namáhaje se udržet na uzdě své vrávoravé smysly…vtom matně zaslechl čísi hlas, který na něho zavolal…</p>
<p>Biggles otevřel ospale očí, když se mu začalo pomalu vracet vědomí, a po několik minut ležel nehybně, dívaje se nechápavě na změť spletených větví, které se mu šinuly nad hlavou v jakémsi mlčivém procesí, ihned si uvědomil, že jeho rty jsou suché, že ho prudce bolí hlava, a že se o něho pokouší nějaká nemoc. Biggles se namáhavě vztyčil na loktech a podíval se bezmyšlenkovitě kolem sebe, aby zjistil, kde je.</p>
<p>Ležel na spodním křídle svého letadla, které bylo nyní hnáno vodním proudem dolů po široké řece. A náhle se mu vybavilo všechno, co se mu přihodilo předtím. Uvědomil si ještě, že vylezl s velkou námahou do řidičské budky. První, koho uzřel, byl Algy, s bledými rty a popelavou tváří, jakou mívají mrtvi; jeho přítel seděl na pilotním sedadle. Smyth měl tvář obrácenu dolů a ležel na Laceyovi. Biggles v první chvíli myslel, že oba muži jsou mrtvi, ale při bližším ohledání se ukázalo, že ještě slabě dýchají. Biggles si strhl blůzu s těla, ponořil ji na chvíli do vody a potom ji položil oběma mužům na hlavy. S velkou námahou odtáhl bezvědomého Smytha na trup pod střední část křídel a pokoušel se posadit druhého muže rovně na pilotní sedadlo.</p>
<p>Algy otevřel pomalu oči a zadíval se vyjeveně na Bigglese. „Vodu!“ vyhrkl, a Biggles začal ždímat svou blůzu, aby tak splynulo několik kapek vody do Laceyových úst. Algy se pohnul a uvelebil se do pohodlnější polohy a pořád se ještě díval na svého druha vyjevenýma očima. „Copak to bylo?“ zašeptal potom.</p>
<p>„Zůstaň sedět, hochu,“ řekl mu Biggles, „dovol, abych se podíval na Smytha.“</p>
<p>Za několik minut přivedl Biggles Smytha k vědomí, zajel s letadlem ku břehu a uvázal je u vyčnívajícího kořene stromu. Potom uvařil hrnec kávy a této vařící tekutině se podařilo vzkřísit všechny tři muže, ačkoli byli silně zesláblí. Až do této doby nikdo z nich se nezmínil o profesorovi.</p>
<p>„Kampak odešel?“ otázal se nakonec klidně Algy.</p>
<p>Biggles zavrtěl hlavou. „Bůh sám ví,“ řekl. „Ani nevím, jak jsem se dostal sem.“</p>
<p>„Ani já to nevím,“ řekl Algy. „Viděl jsem, jak se potácíš, jako bys byl opilý, a potom jak jsi upadl. Vzpomínám si, že jsem k tobě přiběhl a začal tě odtahovat pryč směrem k jezeru, a to je všechno, co vím.“</p>
<p>Smyth mu vpadl do řeči: „Já jsem vás viděl, jak jste táhl majora, ale potom jste také sám spadl na zem. Mně bylo sice také psovsky nanic, ale přece se mi podařilo přitáhnout vás oba k letadlu a potom vás vtáhnout dovnitř. Právě si vzpomínám, jak jsem uložil pana Laceye do řidičské budky a přeřízl kotevní lano, ale potom jsem se asi také zhroutil.“</p>
<p>„Děkuji ti, Smythe,“ řekl Biggles klidně. „Bylo by už po nás, kdybys to nebyl udělal. Pane Bože! Tak právě přišel o život ten sběratel orchidejí – jakpak se jmenoval – Hutson. Ale teď jde o to, kde to jsme? Budeme nuceni se vrátit a podívat se, kde je profesor.“</p>
<p>Natočili tedy letadlo a rozjeli se nahoru proti proudu řeky. „Potíž je v tom,“ řekl Biggles za chvíli, „že nevíme, jak dlouho jsme byli v bezvědomí, nebo kterým z těch mnoha přítoků jsme se dostali sem do řeky. Mohl by to býti kterýkoli z nich.“ A Biggles ukázal na přítoky na obou březích řeky, které se do ní vlévaly.</p>
<p>Byl už večer a našim letcům se dosud nepodařilo najít ono jezero, a tak se pilot začal strachovat o benzin, kterého už hodně spotřebovali.</p>
<p>„Nemůžeme takhle pokračovat,“ podotkl Biggles. „Kdybychom se dostali na dlouhý, rovný vodní úsek, pokusím se dostat s letadlem nahoru; ze vzduchu budeme moci rozpoznat, kde jsme, ale upřímně řečeno, nemyslím, že má velký význam pátrat po tom ubohém Smileeovi. Ale přece ho nemůžeme opustit!“</p>
<p>Když zajeli na nejbližší ohbí řeky, objevil se před nimi pěkný, rovný úsek vody, který končil ve vodopádu či vodních peřejích. Biggles se naň zlostně zadíval a řekl: „Nuže, teď už je to vyřízeno; přes ten vodopád nemůžeme. My jsme na řece Beni a byli jsme sem patrně zahnáni z některého jejího přítoku, který jsme minuli. Bůh sám ví, který z nich to byl. Už se stmívá, proto bychom udělali lépe, kdybychom letadlo někde uvázali, bude-li to možné, a jakmile se rozední, zase odtud odletěli.“</p>
<p>Následujícího rána zajel Biggles s letadlem až k vodopádu, aby se přesvědčil, že na vodní hladině nejsou překážky, a potom se rozjel hlomozně dolů po proudu se škrtící klapkou otevřenou naplno. Potom přivanula slabá bríza, která se jím hodila, a letadlo se bez námahy odlepilo od vody.</p>
<p>Naši letci spatřili skoro ihned to jezero, a Algy naň ukázal nataženým prstem. Bylo vzdáleno několik kilometrů směrem doleva. Všichni tři se zadívali vyjeveně a s opravdovým zděšením před sebe.</p>
<p>„Kouřil jsi, když jsi upadl na zem?“ vzkřikl Algy na Bigglese tak silně, že přehlušil řev motoru. Biggles přikývl.</p>
<p>„Tvá cigareta asi způsobila tenhle oheň – vždyť prales byl suchý jako troud.“</p>
<p>Pilot zase přikývl a díval se na vyjev dole pod sebou, kde na kilometry daleko zuřil požár v oblasti suchých stromů. Jiskry padaly v celých prškách do jezera. Velké začerněné oblasti, z kterých se ještě kouřilo, prozrazovaly, kde se oheň již vyzuřil či pohasl, když se dostal do styku se zeleným ještě lesem. Mohutný mrak kouře se zdvihal do vzduchu a tvořil chumáče kolem vršků stromů.</p>
<p>Biggles zachytil pohled Algyho a zavrtěl hlavou; pak smutně obrátil nos letadla směrem ke vzdálenému pohoří.</p>
<p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ČTVRTÁ</strong><strong>PĚKNÝ NÁKLAD</strong></p>
<p>„Haló! Copak to má znamenat?“ Biggles se podíval překvapeně na pořádnou hromadu dopisů, které ležely na stole, když vešel do pokoje v hotelu Guilbert v La Pazu. „Vypadá to, jako bychom se ocitli na cestě k bohatství a slávě,“ podotkl suše k Algymu, když otevřel namátkou jeden dopis. „Poslyš! Tady jeden chlapík si přeje, abychom s ním odletěli podívat se na zříceniny města Yucatanu.“</p>
<p>„Ne, pěkně děkuji; nabažil jsem se už pohledu na kořenovníkové bažiny v Britské Guayaně,“ odpověděl Algy rychle.</p>
<p>„A což tohle by se ti nelíbilo? Jakýsi majitel hotelu ve Valparaisu si přeje dovážet náklady živých mořských raků s ostrova Juan Fernandez.“</p>
<p>„Ani vidět,“ odpověděl Algy kousavě, „ještě by se mi rozutekli; já netoužím nijak po tom, abych byl těmito rozzuřenými korýši za živa roztrhán a ještě k tomu ve vzduchu.“</p>
<p>„A což tohle! Jak by se ti líbilo hlídat pytláky na guanových ostrovech ve službách chilské vlády?“</p>
<p>„To určitě ne; quano je mimoto tuze neromantické, smrdí.“</p>
<p>„A což, nechtěl bys jít hledat hnízdo královského kondora pro filmovou společnost; nabízí nám pět tisíc dolarů?“</p>
<p>„To už vypadá zajímavěji. Je tam ještě něco?“</p>
<p>„Ano. Pane Bože! Tady je dopis od Sandyho Wyndhama. Vzpomínáš si na Sandyho od letky 207 – spadl tenkráte, když dostal toho pekelného Fokkera s modrým nosem nad osadou Liamel, na tyč s větrným pytlem[10] a zlomil si obě nohy. Pak šel z vojny domů a od té doby jsem o něm neslyšel. Poslyš, co píše!“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Milý Bigglesi,</emphasis></p>
<p><emphasis>právě jsem četl o tvé příhodě v Bolivii; bylo to ve zdejších novinách.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>To byl pěkný kousek! Přeješ si vydělat sna</emphasis><emphasis>dno peníze? Zabývám se</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>obchodem s kokosovými ořechy a mám plantáž na Rarotayu, což</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je jeden z hlavních ostrovů v souostroví To</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ga. Nyní jsem doma na</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dovolené, ale vrátím se cestou přes Panamský průplav, kam přijedu</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dne 4</emphasis><emphasis>. </emphasis><emphasis>prosince t.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>r. Chtěl by ses tam se</emphasis><emphasis> mnou setkat? Jestli ano, tedy</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>bych vystoupil z parníku a odplul pak dalším. Odpověz mi jiskrovou</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>telegrafií, protože budu již na moři, než dostaneš můj dopis. Já</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pluji na lodi Antinous. Pozdravuj ode mne</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Algyho. Všecko nejlepší!</emphasis><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Tvůj </emphasis><emphasis>S</emphasis><emphasis>andy.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Co o tom soudíš?“ otázal se Biggles a podíval se nahoru na Algyho.</p>
<p>„Nemá význam, abychom tady dřepěli a dohadovali se o tom. Odleťme za ním pro každý případ. Sandy se přece dost nalétal, aby věděl, o čem mluví. Chceme-li tam odletět, nemůžeme ztráceti další čas.“</p>
<p>„Výborně, řekni Smythovi, aby nám připravil letadlo a odletíme zítra ráno.“</p>
<p>Biggles se opíral zamyšleně o poněkud zchátralé zábradlí v patiu své nízké noclehárny na letišti v Buonaventuře, která byla postavena uprostřed změti kaktusů a palem z nepálených vepřovic a přimykala se k nedalekému, sluncem vyprahlému letišti v Buonaventuře, kde musila posádka letadla Vandal přerušit svůj dlouhý let do Panamy.</p>
<p>Noční vzduch byl tichý, voněl líbeznou vůní kaktusů kvetoucích v noci, které zdvihaly své jakoby voskové lístky k tropickému měsíci, jakož i vůní buganvilie, která obepínala neúhledné, kamenné pilíře, jež podpíraly dlouhé převislé okapy prejzové střechy domu. Biggles zívl a obrátil se pomalu k místu, kde se nahýbal v dlouhém rákosovém křesle Algy k nedaleko mdle svítící petrolejové lampě, a v prstech se mu třepetaly noviny.</p>
<p>„Ještě se pořád soužíš pro Consuelu?“ dobíral si ho Biggles.</p>
<p>„Ještě pořád,“ odpověděl Algy chladně. „Právě jsem si myslil, jak to bylo dobré, že jsme tady nepřistáli před několika dny, jinak nám mohli zabavit naše letadlo pro vojenské účely. Zdá se, že republika Kolumbie se před nedávnem svíjela v křečích jedné ze svých obvyklých revolucí, ale nyní je už po všem. Buřiči byli zde zdeptáni či spíše rozdrceni, a vrchní velitel presidentova vojska, generalisimus Pedro de Aligante, se nyní oddává oblíbené kratochvíli, že zmenšuje počet pozůstalých buřičů docela prostým opatřením; dává je seřazovat naproti zdi a kosit palbou z kulometu.“</p>
<p>„To je krásný drvoštěp.“</p>
<p>„Roztomilý. Zdá se, že Aligante je dopálen proto, že mladý José Oliveira, náčelník vzbouřenců, vlastně už unikl jeho krvelačné pomstě.“</p>
<p>„Nemohu pochopit, proč se musí lidé prát v takové krajině, jako je tato,“ podotkl Biggles ledabyle a začal znovu pozorovat černé, ale něžné mřížoví, které tvořily na zemi stíny palem.</p>
<p>„Bah! Kdybys tady žil, zažil bys v téže době aspoň půl tuctu revolucí,“ odsekl Algy, „ale co abychom si našli nějaké místo, kde bychom si mohli zdřímnout, už se trochu připozdívá – haló –“</p>
<p>Algy vyskočil z křesla celý překvapen, když jakási dívka oblečená v tmavý přiléhavý šat a s nevyhnutelnou mantillou přehozenou přes ramena vyběhla rychle nahoru po schodech do stínu dveří a zastavila se celá udýchaná před nimi; její hruď se dmula a křečovitě vlnila, buďto rozčilením nebo námahou útěku. Její jižní krásu nijak nerušily slzy, které se jí zachytily na řasách jejích tmavých, výmluvných očí, které se obracely s jednoho letce na druhého s ustrašenou váhavostí. Potom se se svižným posunkem jihozemců obrátila k Bigglesovi a roztáhla ruce.</p>
<p>„Seňor!“ vzkřikla dívka a zajíkala se.</p>
<p>„Mírněte se lady, mírněte se,“ zabručel Biggles mrzutě, když se tělo dívčino začalo chvět křečovitým, neovladatelným vzlykotem a pak se obrátil k Algymu a řekl mu: „Pojď sem hochu, a ujmi se díla, tobě to lépe sluší.“</p>
<p>Algy nepotřeboval druhého vybídnutí, <emphasis>„</emphasis><emphasis>Qoe tiene, seňorita</emphasis>[11]<emphasis>?</emphasis><emphasis> </emphasis>otázal se jí svou nejlepší španělštinou.</p>
<p>„Zítra se mám vdávat,“ vzkřikla dívka ustrašeným hlasem.</p>
<p>„A proto pláčete?“ řekl Biggles a svraštil obočí.</p>
<p>„Můj otec mě zaslíbil tomu šerednému – “ a dívka se podívala bázlivě kolem sebe – „Donu Pedrovi de Aligante. Ale já ho nechci, já raději umru svou vlastní rukou,“ zašeptala dívka ohnivě.</p>
<p>„Och, to neuděláte!“ odpověděl Biggles neomaleně, „copak bychom mohli pro vás udělat?“</p>
<p>„Pomozte mi k útěku, seňor – vezměte mě s sebou –“</p>
<p>„Půjdete se mnou, seňorito,“ prohlásil Algy. „Já –“</p>
<p>„Ne tak rychle, hochu, ne tak rychle,“ vpadl mu do řeči Biggles a potom řekl dívce: „Pročpak byste neujela sama, já myslím na koni nebo vlakem nebo tak nějak?“</p>
<p>„Oni by mě chytili; pouze vy mě můžete zachránit –“</p>
<p>„Ale vy přece nevíte, kam poletíme.“</p>
<p>„To mi nevadí – kamkoli –“</p>
<p>„Ale co řekne Don Pedro, až se objeví, že jsem mu uletěl s jeho krásnou nevěstou?“ namítl Biggles. „My se přece nemůžeme zaplést do nějakých nepříjemností –“</p>
<p>„Houby!“ odsekl Algy. „Nech tu dívku jít s námi, přeje-li si to, vždyť se to nikdo nedoví.“ Pak se obrátil k dívce: „Odletíme do Panamy; přistaneme asi v Cristobalu.“</p>
<p>„Já mám v Cristobalu známé, kteří mě budou chránit!“ zvolala dívka dychtivě.</p>
<p>Biggles pokrčil rameny, „Výborně,“ řekl pak pomalu, „ale pro pána krále, nechte si to pro sebe! Nechci se zanic zaplést do vašich domácích zmatků –!“</p>
<p>„Domácí, nedomácí!“ <emphasis>vyjel </emphasis>si naň Algy. „Přece nemůžeš vhodit tu dívku do spárů toho krvežíznivého –“</p>
<p>„Měj se na pozoru!“ varoval ho Biggles a rozhlédl se dokola a potom se opět podíval na dívku. „Ale teď odtud utečte, seňorito! Podívejte se, tamhle je náš aeroplán,“ podotkl Biggles a ukázal jí na Vandala. „Tam se skryjte do kabiny, a my o tom nebudeme nic vědět, <emphasis>sabe</emphasis>[12]<emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis>Abych nezapomněl, já jsem nerozumněl, jak se jmenujete?“</p>
<p>„Juanita.“</p>
<p>„Výborně, Juanito, teď pěkně cupitejte tam, kam jsem vám řekl.“</p>
<p>Dívka přikývla a rty se jí otevřely touhou a vděčností. „Gracias, seňor, gracias, já chci všecko udělat –“</p>
<p>„Ano, já vím,“ přerušil ji Biggles chladné, „ale teď odejděte a oblečte si ještě nějaké šaty. my odletíme časně zrána a to bude ještě zima.“</p>
<p>Dívka uchopila Bigglesovu ruku, přitiskla ji na své rty a potom se obrátila a zmizela ve stínu, odkud přišla.</p>
<p>Obloha již začala blednout a halit se v mlčení, když stříbřitý svit měsíce pomalu šedivěl v pobledlé svítání. Bylo pět hodin ráno a slunce zabodávalo své první třpytné paprsky do oblohy, když Biggles s Laceyem po boku přešel letiště k Vandalu, který stál ve stínu hangáru letecké společnosti <emphasis>Pan American Ai</emphasis><emphasis>rw</emphasis><emphasis>ays</emphasis>[13]<emphasis> </emphasis>a kývl na Smytha, svého leteckého mechanika, který stál u motoru.</p>
<p>„Je všechno v pořádku?“ otázal se stručně.</p>
<p>„Všechno, pane majore,“ zněla hbitá odpověď.</p>
<p> „Přišel sem někdo?“</p>
<p>Smyth jenom poťouchle zamžikal, což byla důvěrnost odpustitelná při jeho dlouhé službě, a ukázal palcem ve směru kabiny. „Už je uvnitř, pane majore,“ zašeptal Smyth koutkem úst.</p>
<p>„Tedy to natoč!“ přikývl Biggles a vlezl do řidičské budky. „Pojď, hochu“ dodal potom k Algymu, který se obrátil ke kabině. „Sedni si na své místo! Co nevidíme, o tom nic nevíme, a čím dříve budeme pryč, tím lépe pro nás. Vypni zapalování!“</p>
<p>„Kontakt!“ ozvalo se Smythovo zvolání.</p>
<p>„Kontakt!“ Motor značky Lion rozrazil ranní ticho svým mohutným hukotem, který potom zmlkl na rytmický bzukot, když pilot přiškrtil plyn, aby se motor ohřál. Pět minut stáli naši letci na letišti. Bylo opuštěné až na dva americké mechaniky, kteří stáli u dveří svého hangáru a dívali se zvědavě na Bigglesovo letadlo. Potom se z velké dálky ozvala jakási směsice hlasů a křiku. Biggles obrátil ledabyle hlavu ve směru zvuku a ztuhl v postoji napjatého očekávání, když jeho zrak spočinul na oddílu jízdy, již vedl důstojník, a která k nim tryskem přijížděla.</p>
<p>„Tady mívá vojsko časně zrána přehlídku,“ podotkl Algy, kterého to zajímalo.</p>
<p>„Ano, ale spíš bych řekl, že je to ten náš přítel s krvavýma rukama, jenž hledá svého miláčka,“ odpověděl Biggles vážně. „Lépe bychom udělali, kdybychom se odtud hnuli, jinak bychom se ještě mohli seznámit s nějakou jeho popravčí četou.“ Biggles rozevřel škrtící klapku naplno několika postupnými postrky plynové páčky, až se letadlo natočilo kolem své osy a potom se vzneslo nad sluncem vyprahlé letiště, vlekouc za sebou zvířené kotouče prachu.</p>
<p>Ve výši tří set metrů letadlo zakroužilo a Biggles se podíval dolů. Vojáci zastavili své koně a upřeně se dívali vzhůru; důstojník třepal vytasenou šavlí.</p>
<p>„Podívej se, Algy, ten chlapík nám mává na rozloučenou,“ řekl Biggles s úšklebkem.</p>
<p>Za pět hodin přistálo již letadlo Vandal na kostrbatém letišti V Cristobalu. Pilot pomalu ujížděl kolem živého plotu z pichlavé divoké hrušky k úřadovnám americké letecké společnosti, odsunul si brýle a otevřel nízká dvířka, která vedla do kabinv.</p>
<p>„Takhle vypadá bludný rytíř, který vybírá výkupné,“ poškleboval se Algy.</p>
<p>„Jen nebuď hrubý!“ odvětil Biggles vyčítavě. „Haló, kdepak je ta slečna, Smythe?“</p>
<p>„Odešla, pane majore.“</p>
<p>„Odešla?“</p>
<p>„Ano, otevřela dvířka kabiny a vystoupila hned, jakmile jste zajel k hangáru, a odletěla odtud přímo někam dozadu.“</p>
<p>„No, to je dobré. To je ženská vděčnost.“ Biggles se ušklíbl, když spatřil, jak sklíčená Laceyova tvář nahlíží do dveří kabiny.</p>
<p>„Představ si, že odtud takhle odmázla. aniž řekla aspoň gracias,“ zabručel Algy trpce.</p>
<p>„A co jsi očekával?“ otázal se ho Biggles.</p>
<p>Algy se na něho chladně podíval, ale neřekl nic. „To nic nevadí!“ řekl Biggles s úsměvem, „pojď se trochu napít – něčeho méně jedovatého než jsou španělské seňority.“</p>
<p>Oba letci seděli ještě pořád v baru, když za hodinu přistálo velké třímotorové letadlo společnosti Pan American, značky Ford, které letělo na sever a zajíždělo k nástupišti, aby tam mohli cestující vystoupit. Když se dvířka otevřela, a první cestující vystoupil z kabiny, upustil Biggles svou sklenici, až to zařinčelo, uchopil mosaznou tyč zábradlí a jeho čelisti hloupě poklesly. Byla to Juanita!</p>
<p>V téže chvíli se oddělil od malého hloučku diváků jakýsi muž olivové pleti a pospíchal dívce v ústrety. Bez ohledu na vykulené oči a úsměšky diváků vletěli si oba mladí lidé do náruče; roztoužená slova lásky v krásné, plynulé španělštině zalétla až k uším letců v baru. Oba milenci se pomalu ubírali kolem baru k východu letiště a neměli oči pro nikoho jen pro sebe. Když se octli vedle obou okouzlených pilotů, odpoutala se od šatu dívčina rudá růže, kterou na něm měla připíchnutou a spadla na zem. Biggles se díval, jak milenci zmizeli za rohem stavení a teprve potom povstal a zdvihl ten rudý květ.</p>
<p>„Pověz mi, kdo to je?“ oslovil Biggles pilota třímotorového letadla, který právě vešel do baru.</p>
<p>„Ti dva? To je proslulá seňorita Juanita Oliviera a mladý Don José, její manžel, ačkoli vůbec nevím, jak se ten mladík sem dostal. Byl totiž zapleten do té poslední revoluce v Kolumbii, a tamní lidé ho hledají široko daleko po celém státě. To je správná žena, že ano?“</p>
<p>„Ano – to je!“ odpověděl Biggles jaksi nepřítomně a s podivným úsměvem si vstrčil růži do kapsy.</p>
<p> <strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA PÁTÁ</strong><strong>LOVCI PEREL A CHOBOTNICE</strong></p>
<p>„Ty si budeš patrně myslet, že jsem se zbláznil,“ řekl Sandy, když se letci pozdravili na verandě hotelu Baltimore v Panamě. Sotva jim byly předloženy ledem chlazené nápoje, přichystali se na to, že vyslechnou Sandyův příběh.</p>
<p>„Především bych udělal lépe, kdybych vám řekl, že když jsem opustil vojenskou službu, odplul jsem do Malajska, abych pěstoval kaučuk. Ale šlo to špatně a já se tam potuloval, až jsem nakonec dostal práci v jedné odbočce obchodní společnosti North Eguatorial Company. Tam jsem si nadělal trochu peněz v kopře a lasturách a před několika lety jsem začal hospodařit na svém. Mám nyní pěknou malou plantáž na Rarotayu.“</p>
<p>„Asi před osmnácti měsíci jsem se zmínil náhodou o perlách svému prvnímu sluhovi, který mimochodem řečeno je opravdový starý Polynésan. Sluha mi řekl dosti ledabyle, že ví o místě, kde je jich hodně, ale že je nemožno se k nim dostat. Můžeš si být jist, že jsem se ho dlouho nevyptával, kde ty perly jsou. Sluha mi řekl, že jsou v Kaisioře, což mé přimělo k smíchu, a řeknu vám hned, proč. Ta Kaisiora je velký kruhový skalní útes, asi šedesát kilometrů daleko od mé plantáže. Je to skoro úplný atol. Pokuste se představit si ostrov dlouhý asi pět kilometrů a široký asi půldruhého, který vyčnívá z moře na svém nejvyšším vrcholku sotva jeden až půldruhého metru. Ve skutečnosti však ten ostrov můžete spatřit, protože velké vlny mořského příboje se smýkají rovnou přes něj, či alespoň se nám to zdá. Všecko, co můžeš vidět i za klidných dnů, je velká bílá skvrna pěnícího se mořského příboje, který je skoro úplně skryt pod mráčkem vodní spršky; můžeš slyšet hučení mořských vln na míle daleko. Zkrátka a dobře, tento ostrůvek je takový, že by mohl nahnat strachu leckterému námořníku,<strong><emphasis> </emphasis></strong>a nemyslím, že by se některá loď odvážila blízko k němu. Tento ostrůvek je na mapě zakreslen jako britský majetek, ale jen Bůh ví proč, neboť je zcela jisto, že tam dosud nikdo nepřistál.“</p>
<p>„Nuže, tohle je ten příběh Tauriho – můj sluha se totiž jmenuje Tauri. Zacházel jsem s ním vždycky dobře a myslím, že mi řekl pravdu. Před mnoha lety, když byl Tauri mladý muž, vyplul z Tahiti jako člen posádky válečné kanoe. Staří Polynésané mívali ve zvyku plavit se na sta kilometrů daleko v těchto kanoích. Pak se dostali do tajfunu a byli zahnáni do Kaisioiy, a to doslovně dovnitř. Neboť tento ostrov není ostrovem v obvyklém slova smyslu. Tauri mi řekl, že je to velikánský, oválový korálový útes neboli atol, který má uprostřed naprosto klidnou lagunu. Jejich kanoe bylo patrně jakýmsi řízením osudu nabráno se vším všudy velkou mořskou vlnou a vhozeno přes vrcholek toho korálového útesu rovnou do laguny. Zuřilo totiž strašlivé vlnobití a já musím říci, že to nezní nijak nepravděpodobně. Uvnitř té laguny byli Polynésané chráněni proti větru, a tak se mohli vyhnout bouři. Když se vítr utišil, hleděli se ostrované dostat zase ven z laguny. Ale nebyl tam žádný průliv do moře. Byli uvnitř laguny zavřeni! Na všech stranách hlomozilo mořské vlnobití přes řadu rozeklaných korálových útesů. Polynésané tam zůstali celý měsíc a živili se korýši, které chytali na dně laguny, jež není hlubší než deset metrů, ale na jednom místě se svažuje do jakési hluboké díry. Zdá se, jako by ten ostrůvek byl kráterem vyhaslé sopky. Nyní se dostaneme na kloub celé věci.“ Sandy se dramaticky odmlčel, aby si zapálil novou cigaretu.</p>
<p>„Dno té laguny je pevné lože z lastur, netknuté lidskou rukou, takové, o němž sní lovci perel, ale které nikdy nenajdou. Perlorodky jsou vhazovány dovnitř laguny vlnami, ale nemohou se dostat pryč, a tak se to dělo už bůh sám ví kolik let. Jen si to představte! Nuže, perlorodky leží v laguně a čekají jen na to, aby byly vyloveny.“</p>
<p>„Nakonec se posádka válečné kanoe pokusila o to, dostat se pryč z laguny. Dvacet čtyři muži z dvaceti osmi se utopili v mořském příboji; druzí čtyři muži se dostali konečně pryč, neboť se drželi rozbitého, převráceného kanoe, kdežto pádla jim odplavala. Žraloci chytili dva další muže; jeden zešílel. Tauri byl vyloven jakýmsi škunerem, jehož kapitán ho uvázal ke stěžni a tloukl hlava nehlava, než ho pustil zase pryč. Tauri mi řekl, že měl u sebe pěknou hromádku skvělých perel, ale že je ztratil v tom zápase s mořským příbojem, když se chtěli dostat z laguny. Nuže, mám motorový člun, a když mi Tauri vychrlil tenhle dlouhatánský příběh, nemohl jsem se dosti rychle dostat do té Kaisiory. Byl jsem rozhodnut, že nic mě nebude moci zadržet, abych nevyzdvihl tento poklad perel, je-li tam jaký, jenž by se dal vylovit, ale byl jsem zklamán. V tomto korálovém útesu není nikde průlom a jenom šílenec by se pokusil proplout mořským příbojem. Já bych se byl málem zbláznil, když jsem se snažil vypátrat, jak bych se dostal do laguny, ale což je dosti podivné, nikdy jsem nepomyslil na letadlo, až jsem četl v novinách o tvém činu v Bolivii; pak mě to jakoby osvítilo, že by se tahle věc dala velmi prostě provést létacím člunem nebo takovým obojživelným letadlem, jaké máš ty.“</p>
<p>„Jak myslíš, že bychom měli tu věc provést?“ přerušil ho Biggles.</p>
<p>„Já navrhuji, abyste dopravili své letadlo nejbližší lodí do Raratongy, kam ostatně také já musím odjet. Odtud pak můžeme zaletět na mou plantáž. Použijete za leteckou základnu mou vlastní lagunu a vše, co pak bude třeba vykonat, jest zaletět na Kaisioru, přistát na tamní laguně, naložit do letadla perlorodky a potom se zase vrátit. Tauri obstará potápěčskou práci. Můžeme to provozovat tak dlouho, až posbíráme lastury z celého dna laguny. Můj motorový člun může hlídkovat mezi ostrovy a vylovit nás, nebo vzít letadlo do vleku, kdybychom byli nuceni nouzově přistát na moři,“ dodal Sandy nadšeně.</p>
<p>„To zní docela dobře,“ přiznal se Biggles. „Co tomu říkáš ty, Algy?“</p>
<p>„Napřed se musíme podívat, jak bychom odmontovali křídla svého letadla,“ zněla rychlá odpověď Laceyova, „to je především třeba udělat. Můžeme je pak dopravit na místo lodí jako palubní náklad, myslel bych.“</p>
<p>Letadlo Vandal stálo na klidné hladině laguny Sandyho; jeho motor lahodně pobroukával, a bylo připraveno k prvnímu letu na Kaisioru. Počasí bylo pro takovou výpravu krásné a časné ranní slunce lilo své světlo s modré bezoblačné oblohy dolů na malou skupinku lidí, stojící venku před bungalowem, pokrytým palmovými listy. Domek stál na mořském břehu nedaleko místa, kde bylo zakotveno letadlo. Pyramida červeně natřených plechovek s benzinem, které tam právě vyložil obchodní škuner, představovala živou barevnou skvrnu na šedém pozadí plantáže.</p>
<p>Tři bílí muži byli oděni pouze v krátké kalhoty, košili a kanafasové střevíce, neboť bylo teplé počasí. Tauri, který je doprovázel jako potápěč, byl natřen pouze hustou vrstvou kokosového oleje, pod níž se jeho hnědá kůže leskla jako satin. Mechanik Smyth byl pověřen úkolem hlídkovat s motorovým člunem na vodě mezi oběma lagunami.</p>
<p>Jedinou výstrojí letců byl velký kámen uvázaný k lanu, a pak košík, v kterém měly být zdvihány lastury na vodní hladinu. V poslední chvílí přinesl Sandy ještě malou sekyrku.</p>
<p>„Bude dobře, vezmeme-li ji s sebou pro případ, že by byl Tauri připoután ke dnu laguny nějakou velikánskou chobotnicí,“ podotkl Sandy. „Ta zvířata jsou nebezpečnější než žraloci pro potápěče,“ dodal ještě a vhodil sekyrku do kabiny, při čemž mu ani ve snu nenapadlo, že by tato malá zbraň mohla v nejbližších hodinách zachránit všem život.</p>
<p>Všichni čtyři muži zaujali svá místa v letadle a pilot se rozjel do postavení, z kterého by mohl vzlétnout. Motor zaburácel, když Biggles otevřel škrtící klapku, a za chvilku nato ležel již pod nimi celý ostrůvek i se svým pobřežím z korálového písku, zkadeřeným palmovými stromy. Letci kroužili několik minut ve vzduchu a šplhali do výše; potom zase zamířili na širé moře podle kompasového kurzu k místu svého určení, které bylo již brzy zcela dobře viditelné v křišťálově čistém ovzduší.</p>
<p>Pilot zakroužil dvakráte nízko nad zpěněnými korálovými útesy a pátral zblízka v laguně po skaliskách nebo jiných překážkách, které by mohly poškodit křehký trup jejich letadla. Ze vzduchu skýtal tento ostrůvek neobyčejně zajímavý pohled, a bylo ihned zřejmé, že Tauri mluví pravdu, alespoň tak dalece, pokud šlo o popis ostrůvku.</p>
<p>V moři nejsytější ultramarínové barvy byl jakoby zasazen skoro úplný oválový, sněhobílý mořský příboj, z kterého tu a tam vyčnívaly rozeklané korálové útesy. A uprostřed těchto útesů byla klidná, smaragdově zelená laguna, která se dole odstiňovala v hlubší zeleň. Je to jako smaragd zasazený mezi diamanty na velvetovém rouchu, pomyslel si pilot, přiškrtil plyn a sklouzl na toto dokonalé kotviště. Letadlo skončilo svůj dojezd, když pilot vypjal zapalování, a potom se vznášelo bez hnutí na zelené vodě laguny, kdežto letci byli u vytržení nad vybranou krásou celého výjevu kolem nich. Byli ve středu velkého, mistrovského díla přírody.</p>
<p>Byla tam zastoupena každá barva malířovy palety a každá z nich představovala nános skvělé živosti; ale celek byl oslnivě krásný, tak jako bychom jej pozorovali na matné desce zatemněné fotografické komory, a přecházel do odstínů nepředstavitelné jemnosti a do tvarů nesrovnatelného půvabu. Sytě fialové základy korálů vystrkovaly jakoby dlouhá, půvabná, zarůžovělá tykadla do vodní pršky. Ze souměrných, ametystově zbarvených, houbovitých korálových základů tyčily se kuželovité, bledě modré a slezově zbarvené útesy v podivných pravidelných skupinách pod smetanově a citrónově zažloutlým krajkovím neskonalého půvabu. Byly tam jakési vějíře ze starého zlata a slonoviny, některé rozevřené, a vedle nich zase hřebeny vykládané drahokamy, které byly krásnější starých madridských hřebenů.</p>
<p>Bylo nesnadno rozeznat, kde končí korálové skály a kde začíná dno laguny; její voda byla totiž průzračná a tak průhledná jako vzduch kolem nich, takže byla viditelná pouze tam, kde pleskala jemně do trupu letadla. Pod nimi se vznášely zdánlivě v prostoru ryby neuvěřitelných barev a neuvěřitelných tvarů, buď jednotlivě nebo v malých hejnech, bez cíle a s lehkou nenuceností.</p>
<p>„Pane Bože!“ Tato slova pronesl s jakýmsi ustrašeným šepotem Sandy, který s otevřenými ústy zíral vyjeveně dolů do hlubiny, jeho tvář byla bledá a ruce, které spočívaly zlehka na okraji řidičské budky, se mu chvěly. „Podívejte se!“ řekl Sandy nepřirozeně fistulovým hlasem a potom propukl v hlaholivý, hysterický smích. Biggles, který se dychtivě podíval dolů, mohl tam spatřit strašidelně svítící bílá místa, která se svítila na dně laguny. „Copak je to?“ otázal se Sandyho.</p>
<p>„Perlorodky – metráky perlorodek,“ odpověděl Sandy, který se s velkým úsilím vzchopil.</p>
<p>„Ty myslíš, že to jsou perlorodky – tamhle dole, ano?“ Ale Sandy neposlouchal. V okamžiku se chopil onoho zatíženého lana. Tauri měl na očích potápěčské brýle a zuby se mu blýskaly rozdychtěným širokým úsměvem. Uchopil lano jednou rukou a mezi dva prsty levé nohy a pohřížil se do hlubiny i s kamenem.</p>
<p>Letci, kteří ho pozorovali z letadla, mohli spatřit každý jeho pohyb zcela zřetelně; jak vytahuje lastury ze dna laguny a jak je hromadí do košíku. Potom Tauri vyletěl jako šipka na vodní hladinu, aby se nadýchal vzduchu; košík byl vyprázdněn do kabiny letadla a znovu spuštěn do hlubiny. Půl hodiny tak Tauri neúnavně pracoval a sbíral lastury; zatím již měli tak velký náklad perlorodek v kabině letadla, kolik si troufali uvézti.</p>
<p>„Zaletíme s tím domů a pak se zase vrátíme pro další lastury,“ prohlásil Biggles a roztočil samočinný startér motoru.</p>
<p>„Neber to příliš zhurta!“ řekl Sandy Bigglesovi a vyklonil se na jednu stranu trupu. „Rozjeď se po laguně pomalu ke druhému konci; mohli bychom se zároveň podívat, jak daleko se táhne lože těch perlorodek… Tauri měl pravdu, tady je voda hlubší,“ vzkřikl Sandy za nějakou chvíli.</p>
<p>Algy se vyklonil na druhou stranu a podíval se se zájmem na rychle se svažující dno laguny. Barva vody byla stále sytější, a pak už letec nemohl dohlédnouti dna. Náhle pocítil slabý záchvat závrati, když se tak upřeně díval do té bezedné hloubky. Zdálo se mu, jako by letadlo viselo či kolébalo se v prostoru na okraji nějaké propasti s bleděmodrým nekonečnem nad sebou a se sytě modrou prázdnotou pod sebou. Algy si povšiml několika ryb, které sebou rychle mrskly ve vodě a zmizely a již se chystal, že se obrátí, když jiný pohyb zaujal jeho zrak.</p>
<p>Zprvu se zdálo, jako by se dno laguny pomalu zdvihalo, aby se k nim přiblížilo – ale ne celé dno laguny, nýbrž jen velká kruhová jeho část. Zdálo se. jako by jim podávalo dvě obrovské, otevřené lastury, dvě skořápky, které se kalně rozhořely do opalisující bělosti.</p>
<p>Teprve když se od velikánského celku oddělilo jakési hadovité chapadlo, které se sunulo hmatavě z vody nahoru, uvědomil si Algy, že se dívá na chobotnici, na obludu a postrach vodních hlubin, která svými rozměry převyšovala všechno, co si až dosud Algy představoval. Chvíli se na ni vyjeveně díval, jako by byl očarován, ohromen tak, že mu zdřevěněl jazyk – a pak vykřikl.</p>
<p>Biggles, který seděl u řídící páky, po jediném pohledu na popelavou tvář svého druha otevřel prudce škrtící klapku naplno a kopl do nožní řídicí páky až ji stlačil úplně dolů, aby tak stočil letadlo dokola proti větru. Ale bylo již příliš pozdě. Letadlo se divoce zapotácelo a ani se nehnulo s místa; jeho nos se vzepjal vysoko do vzduchu, a ocas byl tažen dolů do vod. Biggles se podíval přes rameno a uzřel cosi jako tlusté lano, jež bylo ovinuto na jednom konci trupu, právě před stabilizační plochou. Jakási velká tíha stáhla již půl ocasních ploch pod vodu.</p>
<p>Ve strašidelném úděsu několika nejbližších vteřin se letcům zdálo, že události postupují s jakousi pomalou rozvahou, která byla příšerná, a s takovou pronikavou zřetelností, že jim neunikla ani jedna podrobnost. Zdálo se mu, že jakýkoli strach se z něho vytrácí v tomto úporném okamžiku, a Biggles se díval na zvíře s okouzlením pouhého diváka. Pohyby, které teď dělal, byly ryze pudové.</p>
<p>Biggles spatřil, jak Tauri vyskočil z kabiny se sekyrkou v ruce a jak svižně leze po trupu letadla směrem k ocasu. Sekyrka se zableskla v slunečním světle, smýkla sebou nahoru a dolů, prosekla mohutné chapadlo chobotnice a zabořila se s hlučným žuchnutím do dřevěného obalu trupu, kde uvízla a rozkmitala se. Ocas, který byl náhle zbaven příšerné své kotvy, okamžitě vyskočil nahoru a potom stranou. Tauri, který byl zbaven rovnováhy, učinil zoufalý skok k náběžné hraně stabilisační plochy, ale minul se jí, a zmizel letci s dohledu. Letadlo, které rozvířilo celé moře pěny, stočilo se dokola kolem své svislé osy a poskočilo dopředu pod plným náporem motoru. Tauri se zase objevil nad hladinou a ploval, jak jen dovedou ostrované jižních moří; jeho hnědé paže se blýskaly na slunci jako dvě tenké vrtule a jeho nohy šlapaly a zpracovávaly vodu jako dva písty; Tauri uháněl směrem ke korálovému útesu. Za ním se vynořila z vodní hladiny velká vlna; pod ním se objevil široký, černý stín.</p>
<p>Pilot přiškrtil trošku plyn a dotkl se zlehka nohou páky směrového kormidla, aby uvedl letadlo do jedné čáry s pronásledovaným člověkem a jeho stihatelem. Když se k nim přibližoval, stočil se v divoké zatáčce dokola kolem té velké vlny a zamířil k plovoucímu domorodci. Koutkem oka spatřil Biggles velké chapadlo, které prorazilo vodní hladinu a tápalo hrozivě po konci jednoho křídla, ale pilotovy oči byly upřeny na muže před letadlem, který byl nyní vzdálen asi třicet metrů od koráíového útesu. „Chytni ho!“ vzkřikl Biggles na Laceye.</p>
<p>Algy se vyklonil daleko nad bok trupu a natáhl paže směrem k Polynésanovi, aby ho uchopil. Deset metrů – pět metrů – vtom se ruce obou mužů setkaly.</p>
<p>Co se vlastně přihodilo, když Algy uchopil mužovo tělo a táhl jej do letadla, se nikdy nedověděl. Zda to byla rychlost letadla nebo tah vody nebo snad pouze váha toho domorodce, nemohl Algy říci, ale v nejbližším okamžiku byl již letec ve vodě a zuřivě si v ní razil cestu ke korálovému útesu.</p>
<p>Biggles hmátl zuřivě po jeho noze, když mu Algy zmizel z letadla, ale minul ho. Za ním ve vzdálenosti osmdesáti metrů kývala chobotnice svými chapadly. Před letcem byl útes, a už neměl dosti místa, aby se s letadlem otočil. Proto strčil do plynové páčky, až otevřel škrtící klapku naplno a škubl řadící pákou až k žaludku. Letadlo se nadzdvihlo z vody, chvilku se kymácelo při kritické rychlosti, kdy se mohlo propadnout, a potom div že neškráblo do vrcholku korálového útesu, ale vzchopilo se a vzneslo se do vzduchu. Stočilo se dokola v zoufalé, vzestupné zatáčce, a Biggles mohl teď celou situaci pochopit jedním pohledem.</p>
<p>Algy a Tauri dostihli útesu a škrábali se zuřivě nahoru na nejvyšší místo. Chobotnice, která vypadala jako veliký naduřený pavouk, ležela ve vzdálenosti asi patnáct metrů v mělké části laguny. Pilot pozoroval oba muže, jak se škrábou na korálový útes, na odlehlou jeho stranu, kde se skrčili pod dorážející prškou mořského vlnobití. Dvakráte sklouzl dolů směrem k laguně, tak jako by chtěl přistát, ale pokaždé se ta obrovská chobotnice pohnula směrem k němu, a Biggles věděl, že se na něho dívá. Bylo zcela zřejmé, že se nedá mluvit o přistání. Biggles náhle stočil letadlo dokola a zamířil pryč z laguny na širé moře k ostrůvku Rarotayd.</p>
<p>Ačkoli Algy věděl, že by je Biggles neopustil, ledaže by měl v hlavě jiný plán, pozoroval celý ulekán letadlo, které jim mizelo v modré dálce.</p>
<p>„My zajít dohromady, <emphasis>boss</emphasis>[14], že ano?“ podotkl Tahiťan zcela klidně.</p>
<p>„Nic zajít,“ opakoval stroze a s přesvědčením, které však sám nesdílel.</p>
<p>„Ten velký chlap nás oba <emphasis>kai </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> ka</emphasis><emphasis>i</emphasis>[15]<emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zabručel Tauri filosoficky. „Ten velký chlap neleze po skalách, že ne?“ otázal<emphasis> </emphasis>se Algy mrzutě.</p>
<p>„On lézt zatraceně rychle,“ odpověděl Tauri zlostně.</p>
<p>Algy neodpověděl, nýbrž lehl si na břicho a nakukoval skrze korálové krajkoví tím směrem, kde ležela ve vodě obluda jako velikánská tmavá skvrna; pahýl jejího useknutého chapadla se kýval pomalu nad vodou.</p>
<p>Algy by byl rád věděl, jak se Biggles myslí pustit v zápas s tou příšerou. Nedalo se dobře mluvit o tom, že by jim poslal člun na pomoc, neboť mezi nimi a širým mořem bylo padesát metrů zpěněné vody, kde mořské vlnobití bušilo do vodní hladiny silou, která postačila k rozbití člunu nebo lidské bytosti na kaši, a to za malý okamžik. Ale ať už se mělo udělat cokoli, musilo by se to vykonat před západem slunce, neboť kdyby musili strávit noc na onom skalisku mezi lezoucími příšerami, které, jak Algy věděl, vylezou z vody až se setmí, našli by za svítání místo nich pouze breptající šílence.</p>
<p>Pomalu uplynula hodina. Přiletělo několik mořských ptáků, kteří kroužili kolem nich a vyráželi plačtivé skřeky. Několik minut se Algy díval na ptáky bez zájmu a potom se vyšplhal ve strašné předtuše na vrcholek skaliska a podíval se přes něj dolů.</p>
<p>Jeden pohled stačil, aby se splnila jeho nejhorší obava. Chobotnice se blížila pomalým pobybem, který byl zpola plazení a zpola kutálení. Byla k tomu nepochybně zlákána počínáním mořských ptáků.</p>
<p>„My tu skončit společně,“ podotkl zase Tauri s vášnivým fatalismem.</p>
<p>Po několik vteřin byl Algy vylekán až k smrti a podíval se na pěnící se mořský příboj, jako by uvažoval, zda by se do něho neměl střemhlav vrhnout. Potom však upoutal jeho pozornost jakýsi slabý hluk v dáli, a Algy napjatě poslouchal.</p>
<p>„Druhý boss přicházet moc brzy,“ řekl Tauri nadějně a ukázal na vzdálenou, ale zato rychle se přibližující skvrnku na obloze.</p>
<p>Ale vodní příšera se snad přibližovala ještě rychleji. Oba muži vylezli tak blízko k mořskému vlnobití, jak se mohli odvážit, a začali si razit cestu podél vody. Jejich postup byl pomalý, neboť korálová skála byla kluzká a na některých místech ostrá jako břitva. Když se oba muži ohlédli dozadu, spatřili obludu, kterak leze vzhůru po útesu, kde byli ještě před několika vteřinami. Zatím letadlo již burácelo nad jejich hlavami; obluda se zastavila, patrně proto, aby se na ně podívala.</p>
<p>Algy úzkostlivě čekal, že mu letadlo dá nějaké znamení. Spatřil, že Sandy na ně kývá, když pilot letadlo naklonil; potom se letoun narovnal a uháněl rovněž podél útesu; letěl tak blízko, že se ho Algy mohl skoro dotknout. Když zaburácel nad chobotnicí, spadl dolů jakýsi baňatý předmět, a vtom se letadlo vzneslo kolmo vzhůru jako svíčka.</p>
<p>Algy nebyl vůbec připraven na to, co se stalo. Z útesu vyrazila vzhůru plamenná plachta; pak se ozval hromový výbuch, který otřásl celým útesem, a ve vzduchu létalo plno korálových úlomků. „Hrom do toho,“ vyrazil ze sebe letec, neboť byl sílou výbuchu sražen k zemi. Algy si přikryl hlavu rukama, až ustal padat déšť korálových úlomků, a potom povstal a podíval se směrem k místu, kde ležela předtím chobotnice. V korálovém útesu zela velká díra, ale chobotnice plovala usilovně směrem do hlubokého kouta laguny. Letadlo se zase stočilo nad vodu, a zase se vzneslo vzhůru jako svíčka. Z vody vyskočil sloup vodní pršky a hladina laguny se zčeřila.</p>
<p>Obojživelné letadlo sklouzlo na hladinu, a Biggles, aniž vyčkal, až skončí svůj dojezd, rozjel se rychle k oběma mužům.</p>
<p>„Pojďte sem!“ zařval pilot ze své budky.</p>
<p>Oba muže nebylo třeba po druhé pobízet, Žbluňkli do vody, dorazili k letadlu několika rozmachy a vytáhli se do kabiny. Motor zase zaburácel, když pilot otevřel škrtící klapku, a letadlo se vzneslo vzhůru do blankytu.</p>
<p>„To je hezká hromádka!“ podotkl Sandy po několika dnech, když seděli kolem stolu v jeho bungalovu. Předmět jejich obdivu ležel na malém kousku sukna; byly to perly. Sedm krásných perel; ostatní byly menší, tak zvané „perly na semeno“.</p>
<p>„Právě jsem přemýšlel o tom, jakou cenu má ta laguna,“ zabručel Sandy. „Jaká škoda, že jsem nemohl zasáhnout tu obludu, bohužel se tak nestalo, a tak se nedá nic dělat. Já jsem ji poranil, ale přece se jí podařilo dostat se zpět do hlubiny. Teď snad je už mrtva, nemám ani trošku chuti se toho odvážit znovu,“ dodal Biggles.</p>
<p>„A já bych tam už nechtěl po druhé přistát,“ podotkl Algy důrazně. „Bylo to náramné štěstí, že jsi měl těch několik dynamitových patron, neboť jinak nechci ani pomyslet na to, kde bych nyní byl,“ dodal Algy klidně.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA ŠESTÁ</strong><strong>KAPITÁNOVA SKŘÍŇKA</strong></p>
<p>Čtyři bílí mužové na pobřeží ostrůvku Rarotaya pozorovali úhledný, bíle natřený škuner, který si pečlivě razil cestu otvorem mezi útesy a potom spustil do vody kotvu, která vystříkla z modré, křišťálově čisté laguny nedaleko letadla Vandal, jež se tam mírně houpalo na kotevním laně.</p>
<p>„To je škuner <emphasis>Sea Eagl</emphasis><emphasis>e</emphasis>[16]<emphasis> </emphasis>a patří Sven Ericsonovi,“ prohlásil Sandy Bigglesovi. „To je tak asi jeho doba. Ericson je dobrý starý slídil, jeden z těch starodávných lidí, kteří ztrávili svůj život na jihomořských ostrovech. Má plno peněz, vždycky jezdí domů, ale odtud se nemůže utrhnout. Budeš ho mít rád. Nuže, tamhle přichází!“ dodal Sandy a ukázal na člun, který byl spuštěn se škuneru na moře, a v němž mocně veslovali dva statní domorodci směrem ku břehu. „Musíš tady zůstat a setkat se s ním, už proto, aby sis poslechl nejnovější zprávy ze světa.“</p>
<p>„My nemáme nijak naspěch,“ podotkl Biggles, „zítřek se nám hodí stejně dobře jako dnešek, ovšem jen tehdy, když se udrží hezké počasí.“</p>
<p>Uplynul už celý měsíc od oné příhody na Kaisioře, a posádka letadla Vandal byla připravena odletět do Austrálie, kde měli letci v úmyslu prodat své letadlo, nebo, kdyby se jim to podařilo, provést na něm povšechnou opravu a odletět pak nazpět do Anglie.</p>
<p>„Ahoj, Sandy!“ vzkřikl kapitán škuneru vesele, skočiv do mělké vody a brodě se ku břehu. „Pěkná společnost, že ano? Starodávní chlapíci jako já odjíždějí domů, když se na ostrově ukazují takové věci“ – řekl kapitán a ukázal palcem vyčítavě směrem k letadlu. „Bože! Copak by tomu řekli za starých dobrých časů?“</p>
<p>„A nechte na pokoji staré časy a pojďte se raději napít,“ řekl Sandy a usmál se. Pak vedl hosta do svého bungalowu.</p>
<p>„Tak. Vy tedy létáte v aeroplánu, že ano?“ otázal se Ericson a prohlédl si zvědavě Bigglese od shora až dolů. „Byl jsem zvědav, jak vypadají takoví aviatici. Pokud se mě týče, zůstávám raději na vodě, abych se mohl kouknout, co je pode mnou,“ dodal kapitán, uchopiv sklenici s nápojem.</p>
<p>Biggles se podíval na větry ošlehanou tvář obrovského, červenolícího Švéda a usmál se. „To mohu vidět lépe než vy, co je pod vodou,“ řekl mu.</p>
<p>„Ale? Jak jste to řekl? Že můžete vidět pod vodou lépe než já ze svého škuneru?“ zeptal se Ericson.</p>
<p>„Ze vzduchu mohu vidět rovnou skrz vodu až na dno moře – leda, není-li tuze hluboké,“ odpověděl Biggles.</p>
<p>Ericson se podíval na Bigglese nedůvěřivě.</p>
<p>„On má úplnou pravdu, kapitáne,“ přerušil ho Sandy, „což nevíte, že za světové války se používalo aeroplánu k vyhledávání ponorek na dně moře?“‘</p>
<p>Překvapený Švéd zhluboka vydechl, až to tiše hvízdlo. „Pročpak jsem to nevěděl dřív?“ zabručel napolo k sobě.</p>
<p>Ericson byl za oběda velmi tichý. Jednou nebo dvakrát spatřil Biggles, jak se Švéd podíval nahoru, tak jako by chtěl něco promluvit, ale pokaždé změnil zase svůj úmysl a zamračil se tak, jako by se potýkal s nějakým obtížným problémem. Ihned po obědě si vzal Ericson Sandyho stranou a mluvil s ním cosi polohlasitě.</p>
<p>„Optejte se ho sám!“ odpověděl Sandy nahlas a pokynul Bigglesovi, když se usadili do rákosových křesel na verandě bungalowu.</p>
<p>Ericson se podíval úzkostlivě na pilota. „Byl byste ochoten uvažovat o jakémsi obchodním návrhu?“ otázal se ho trošku ostýchavě.</p>
<p>„Zajisté,“ odpověděl Biggles. „My se pustíme do všeho, co je trochu rozumné; copak je to?“</p>
<p>„Bylo by lepší, kdybyste mu pověděl celý ten příběh, kapitáne,“ řekl Sandy a obrátil se k Ericsonovi, „a pak bude s to pochopit celou souvislost věcí.“</p>
<p>Švéd si uřezal svým zavírákem trochu tabáku z dlouhého svitku, potom jej mnul mezi rohovitými dlaněmi a pak si pomalu a rozvážně nacpal dýmku.</p>
<p>„Už jste někdy slyšel o Robertu McKaneovi?“ otázal se a vypustil obláček štiplavého modrého kouře do klidného vzduchu.</p>
<p>„Nikdy,“ odpověděl Biggles stručně.</p>
<p>„Ne? Já myslím, že jste o něm opravdu neslyšel,“ odpověděl Ericson, „ale byl byste se o něm doslechl, kdybyste byl žil v této končině před několika lety. My jsme mu říkali Velký Bob. Nuže, Bob se odplavil na jihomořské ostrovy právě tak jako já, a tomu bude již pomalu čtyřicet let. Tehdy bylo všechno jiné. Mc Kane nebylo ovšem jeho pravé jméno, ale to zde nic nevadí, my oslovujeme každého jménem, které si vyvolí. Někteří lidé říkali, že Bob byl důstojníkem v britském námořnictvu, a že pro nějakou věc byl odtamtud pěkně vyhozen; druzí zase říkali, že ho sužovala jeho žena a že ho vyštvala na moře. Ale ať je tomu jakkoli, Bob také používal svého pravého jména, a já je náhodou vím, protože –“ kapitán se na chvíli odmlčel a zamyslel – „ale co je vám do toho?“</p>
<p>„Bob a jeho škuner Jižní hvězda byli brzy známi od Singapuru až ke Čtvrtečnímu ostrovu,“ pokračoval kapitán. „Bob se chápal všeho, co se mu dostalo do ruky, a pokud jde o obchod s otroky, koprou a lasturami, jistě si nahromadil pěknou hromádku peněz. Míval je ve své kabině, alespoň jeho sluhové tak říkali, a vypravovali o jakési skříňce, kterou tam Bob má a kterou často staví hlomozně na stůl, aby se do ní podíval, ale nikdo z jeho lidí nikdy neviděl, co v ní je.</p>
<p>Bylo to někdy v listopadu roku 1910, když Bob rozbil dno svého škuneru na nějakém skalisku, které nebylo zakresleno do námořní mapy, nedaleko ostrova Gospel. Nikdy neplují kolem toho místa, aniž bych nemyslil na Boba. Bob se náhle objevil v přístavu Port Moresby, a to asi měsíc na to, co rozbil svou Jižní hvězdu, a už nikdy potom nebyl tím starým Bobem. Neboť ztratil svou skříňku. Kdekdo o ní věděl, a proto se Bobovi dostalo plno nabídek, že mu ji pomohou hledat, ale Bob je nechtěl přijmout, patrně proto, že se nechtěl dělit nebo rozloučit ani s částí svých nepoctivě nabytých peněz.</p>
<p>Trvalo to jeden či dva roky než si zase shromáždil něco peněz, aby si opatřil druhý člun s potápěčským zařízením; abych mluvil pravdu, koupil starou džunku, kterou přejmenoval na <emphasis>Lisbet</emphasis><emphasis>h</emphasis>[17]<emphasis>, </emphasis>od jakéhosi čínského obchodníka v Moresby a vyplul na širé moře, aby se podíval po své Jižní hvězdě. Ztrávil tak asi dva roky tím díváním a nakonec musel vyrazit na moře s poloviční posádkou. Neboť Bob byl svárlivý muž, takže nikdo se s ním nechtěl nalodit.</p>
<p>Bob ztratil svou novou loď za velké bouře na podzim roku 1913. Ale roku 1915 ještě pořád hledal svou Jižní hvězdu, a začaly se trousit pověsti o velikosti jeho pokladu. Předně prý tam je pytel perel o velikosti holubích očí, dále prý ve skříňce zůstala mapa ztracených zlatých dolů krále Šalamouna, a kromě toho je tam udáno místo, kde se nalézá stará pirátská džunka plná kořisti – bozi vědí, co nakonec všechno nebylo v té skříňce. Věta: „Už má Bob svou skříňku?“ stala se jakýmsi příslovím a slova „Až dostane Bob svou skříňku,“ znamenala: nikdy.</p>
<p>Světová válka neznačila žádnou změnu pro Boba; pořád ještě pokračoval ve svém pátrání, jeden z jeho námořníků ze Šalamounových ostrovů byl vyloven na ostrově Gospel asi za šest měsíců potom, a ten měl za to, že je jediným členem Bobovy posádky, který zůstal naživu. Když se roznesly zprávy, že Bob zemřel, nastal všeobecný shon na ostrov Gospel, a já jsem se ho také zúčastnil. Ztrávil jsem šest měsíců hledáním škuneru <emphasis>J</emphasis><emphasis>ižní</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hvězda</emphasis> a stejně tak se vedlo celé hromádce jiných lidí, ale nemělo to vůbec ceny. Potíž tkvěla v tom, že nikdo nedovedl říci ani s přesností dvou či tří kilometrů, kde se asi Bobův škuner potopil: tehdy byla tmavá noc a velikánské vlnobití a loď byla napřed hnána kus po moři, než si sedla na mořské dno. Voda tam není ve skutečnosti všude hluboká, na mnoha místech není hlubší nežli deset nebo dvanáct <emphasis>fa</emphasis><emphasis>th</emphasis><emphasis>omů</emphasis>[18]<emphasis> </emphasis>a to asi přimělo Boba k mínění, že musí svou loď najít. Ale nenašel ji, a nenašel ji ani nikdo jiný. Teď už pochopíte, proč jsem se tak zamyslel, když jste mí před chvílí řekli, že s letadla lze vidět až na mořské dno. Je-li tam někde <emphasis>Jižní hvězda</emphasis>, a my víme, že tam je, netrvalo by dlouho, než byste zjistil její polohu na dně moře, co?“</p>
<p>Biggles přikývl a řekl souhlasně: „Máte pravdu. Můžeme prohlédnout sto čtverečních kilometrů v téže době jako potápěč sto čtverečních metrů.“</p>
<p>„Dobrá, jestliže najdete ten vrak, dám vám skříňku vyzdvihnout,“ nabídl se Ericson. „Mám zde nejnovější potápěčskou výzbroj a dobrého potápěče, jestli se vám tento nápad zamlouvá, povím vám, co podniknu. Odpluji se svým škunerem na ostrov Gospel a vezmu si hojně zásob; tam je pěkná laguna, podobná zdejší, kde budete moci dobře přistát. Vy najdete vrak, já zase skříňku a o výdělek se podělíme. Jak se vám to zamlouvá?“</p>
<p>„To se mi líbí,“ odpověděl Biggles. „Jak dlouho vám to potrvá, než se dostanete na ostrov Gospel? Budeme nuceni odletět nejprve do Austrálie, abychom si tam provedli povšechnou opravu celého letadla, a vy byste mohl pro mne uschovat trochu benzinu na ostrovech, které leží na cestě; myslím totiž, že ostrov Gospel není zrovna na dosah ruky; ale to můžeme ujednat ještě později. Dejme tomu, že si ujednáme, že se sejdeme ode dneška za šest týdnů na ostrově Gospelu? Tak budeme míti oba hodně času k potřebným přípravám.“</p>
<p>„To se mi dobře hodí,“ souhlasil Švéd. „já opravdu dychtím zvědět, co je v té skříňce,“ prohlásil Algy.</p>
<p>Letci se opírali o lodní zábradlí na škuneru <emphasis>Mořský orel</emphasis> a dívali se s velkým zájmem na dovedné výkony lodního potápěče.</p>
<p>Jejich plány se docela dobře podařily. Když provedli již potřebnou opravu letadla, zaletěli s Vandalem na ostrov Gospel bez jakékoli nehody nebo zdržení, a dostali se na místo schůzky den před ujednáním. Potom objevili <emphasis>Jižní hvězdu</emphasis> na svém druhém letu. Ten neblahý škuner ležel na vzdálenosti několika kilometrů na jih od skaliska, které bylo příčinou jeho potopení, což patrně vysvětlovalo, proč ostatní pátrači neměli úspěch a neobjevili sami tento škuner. Letci si poznamenali místo tím, že shodili s letadla bóji a pak všechno, co zbývalo učinit, bylo už věcí Ericsona, který – měl nyní splnit svůj díl úmluvy. Jeho škuner byl rychle dopraven na místo, potápěč byl spuštěn do vody a celá posádka očekávala s velkým zájmem další vývoj věcí. Sotva nějaká vlnka zčeřila hladinu oceánu. Ve skutečnosti bylo tak tiché počasí, že Biggles přistál se svým letadlem na širém moři nedaleko Švédova škuneru, k němuž bylo pak letadlo připoutáno.</p>
<p>„Jsem rozechvěn až k smrti, abych už věděl, co je v té skříňce,“ zabručel Algy, když se dívali na řadu bublinek, které vystupovaly na vodní hladinu a naznačovaly tak místo, kde potápěč pracuje.</p>
<p>„Já také, po všech těch povídačkách, které tu po celá léta kolovaly,“ přiznal se Ericson. „Ať už je tam cokoli, jistě to mělo pro Boba velikou hodnotu, neboť ztrávil polovinu života hledáním svého škuneru. Haló, ano?“ zvolal Ericson náhle do telefonu, který držel v ruce, a obrátiv se, řekl svým společníkům: „Už ji našel.“ Ohlásil jim to hlasem, který se snažil co nejvíce ztišit.</p>
<p>Naši letci museli ovládnout svou netrpělivost skoro na půl hodiny, až se konečně potápěč vyhoupl nad vodní hladinu s malou, mušlemi vykládanou skříňkou, kterou svíral v ruce, a byl vytažen na palubu škuneru. Ericson uchopil skříňku s vítězoslavným výkřikem, který opětovala celá posádka, a utíkal do své kabiny, při čemž mu letci běželi v patách. Tam položil skříňku na stůl.</p>
<p>Kapitán zkoumal těžký visací zámek, pak odkvapil z místnosti a za chvilku se zase objevil s kladivem a dlátem. „Stoupněte si stranou!“ zvolal kapitán a letci si stoupli dozadu, aby se vyhnuli rozmachu kladiva. Tři údery postačily, aby zámek povolil. Švéd nadzdvihl víko skříňky a nahlédl dovnitř.</p>
<p>Pak vyndal kožený váček, v kterém cosi neklamně zacinkalo, a rozvázal provázek, kterým byl zavázán. Pak vysypal na stůl hromádku padesáti či šedesáti zlatých <emphasis>sovereignů</emphasis>[19]<emphasis>.</emphasis></p>
<p>„Pro tohle přece Bob neutratil všechny své peníze, aby to našel,“ zabručel Ericson.</p>
<p>Potom vytáhl jiný malý váček, a z toho se vykutálelo dvanáct nebo patnáct dosti velkých perel. „Ani pro tohle neutratil své peníze,“ zabručel znovu kapitán s výrazem překvapení v obličeji.</p>
<p>Nakonec vytáhl staré noviny.</p>
<p>„Ani pro tohle,“ podotkl suše Biggles s druhé strany stolu, kde stál.</p>
<p>Ericson se podíval znovu do skříňky a až ze dna vylovil složený arch papíru a upřeně se zadíval na cosi, co leželo pod ním. Letci spatřili, jak mžoural, jak se ohnul a znovu se upřeně zadíval do skříňky. Podivný výraz se potom rozhostil v jeho tváři, která nápadně zbledla. Čelistí kapitánovy hloupě poklesly a Švéd do sebe vtáhl vzduch s prudkým syknutím. Pak svraštil obočí a podíval se na ostatní muže. Jeho rty se složily tak, aby vyslovily slovo poklad, ale neozval se z nich ani hlásek.</p>
<p>„Copak –“ začal hovořit Biggles, ale vtom jeho řeč přerušil pronikavý poplašný výkřik, který se ozval na palubě. Do toho vpadla směsice různých hlasů, změť rozličných zvuků, z nichž bylo slyšet zřetelně pouze jediné slovo.</p>
<p>Ericson vyskočil, jako by ho někdo střelil, a vrhl se k tlakoměru. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Got</emphasis><emphasis>t!</emphasis>[20]<emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>vyrazil ze sebe. „Už se to na nás valí!“ vykřikl a skočil ke kajutnímu poklopu. Vyběhl na palubu a v patách za ním Algy, kde začal vykřikovat jeden rozkaz za druhým. Propukla naprostá panika.</p>
<p>Algy se zadíval nahoru k obloze a stočil se dokola, aby se podíval po Bigglesovi. „Pojď sem!“ zvolal naň pronikavě. Pak uslyšel, jak víko skříňky dole v kajutě bylo přibouchnuto a jak se Biggles rozběhl nahoru po schodech k němu. Na jeho tváři byl výraz, který tam nikdy předtím neviděl.</p>
<p>„Copak bylo v té –“</p>
<p>„Chcete-li, odejděte do svého letadla, ale udělali byste lépe, kdybyste je odřízli, nechali na pospas větrům a zůstali tady u mne,“ zařval na letce Ericson. „Vytáhl jsem své kotevní lano. Chytne nás to za pět minut.“</p>
<p>Biggles se rozhlédl kolem sebe. Slunce již nesvítilo, nýbrž žhlo na obloze jako ambrově zbarvená koule. Mlha zahalovala obzor, nad nímž uháněl z jihovýchodu širokánský, indigově zbarvený pás po obloze směrem k nim, a to s neuvěřitelnou rychlostí. Na vodní hladině spočívalo jakési zlověstné, olejnatě klidné ticho.</p>
<p>„Můj Bože!“ vyrazil ze sebe Biggles a vrhl se směrem k lodní zádi, kde bylo připoutáno letadlo. Smyth je již odrazil od lodi, ale uvízl v přídržném laně škuneru. „Natoč vrtuli!“ vzkřikl na něho úsečně Biggles a skočil do řidičské budky.</p>
<p>Algy skočil za Bigglesem a zařval na něj: „Copak bylo v té skříňce?“</p>
<p>Bigglesova odpověď se ztratila v řevu motoru, když jej Smyth probudil k životu. Biggles se už ani nepodíval na škuner, vstrčil do plynové páčky tak, že otevřel naplno škrtící klapku a vyšvihl se s lanem do mlhy, která stále houstla, pak se stočil do strmého, vzestupného letu. směrem k ostrůvku, který byl vzdálen osm či devět kilometrů. Letci byli sotva tři kilometry od laguny, a černý pás tajfunu byl skoro nad nimi, když Biggles zařval: „Připoutejte se!“.</p>
<p>Měli právě na čase. Pojednou se jim zdálo, že se cosi hustého vztyčuje před letadlem a že je zdvihá celé nahoru o nějakých tři sta či ještě víc metrů, a to rychlostí expresní zdviže. Potom se jim zdálo, že neviditelná síla byla náhle jaksi zlomena a letci se uvázali ke stěně řidičské budky, protože letadlo začalo padat jako kámen. Bulo zřejmé, že se octlo v obrovské vzdušné díře.</p>
<p>Biggles věděl, že je to první vlna stlačeného vzduchu, stlačeného takřka do stavu kapalného, který vznikl obrovským tlakem řítícího se tajfunu. Zatajil se mu dech, když zase narazili na pevný vzduch. Byli na dně vzdušné jámy, kam dopadli s takovou silou, že se celé letadlo roztřáslo od hlavy vrtule až k ocasní ostruze. Pilot postrčil oběma rukama prudce řídící páku dopředu a uháněl vpřed směrem k chráněné laguně na závětrné straně ostrova.</p>
<p>Algy se podíval dolů a spatřil, že se moře zbarvilo do šeda. Nebylo na něm vlnobití, ale zuřivý vítr čeřil jeho hladinu a rozprašoval ji v hustou vodní tříšť. Bylo to zrovna takové, jako kdyby se díval shora dolů na vrcholek mraku nimbus.</p>
<p>Po <emphasis>Mořském orlu</emphasis> nebylo ani potuchy! Pak se ohlédl nazad na ostrov, škubl sebou a zadíval se udiveně na Bigglese.</p>
<p>Pilot zlostně kývl hlavou, nebylo třeba slov. Letci byli dále od ostrova nežli před pěti minutami! Nyní letěli dozadu! Jinými slovy, rychlost větru převyšovala jejich vlastní rychlost letu, která činila sto šedesát kilometru za hodinu. Činila-li rychlost tajfunu sto šedesát osm kilometrů za hodinu, byli naši letci hnáni zpět na širé moře rychlostí osmi kilometrů za hodinu! Slunce bylo teď úplně zatemněno, a nad zemí i mořem se rozprostřel kalný šedivý soumrak. Prška ledových krup udeřila do letadla jako salva kulí z kulometu, a pilot dobře věděl, že tyhle ledové kroupy, které letěly téměř vodorovně proti nim, by v tom vichru rozbily vrtuli na kaši, asi tak, jako kdyby do ní praštil šrapnel. Kopl proto do levého pedálu směrového kormidla, mrštil zároveň řadící pákou na tutéž stranu a přitáhl ji potom nazpět až ke své pravé noze. Letadlo Vandal se otočilo kolem své svislé osy a potom uhánělo opačným směrem jako list, který před sebou žene vichr.</p>
<p>Ostrov jim ihned zmizel z dohledu, neboť nyní letěli po větru rychlostí více než tři sta dvacet kilometrů za hodinu. Ihned nato přelétli nad škunerem, který se zmítal s holými stěžni v zuřivém náporu vichřice. Hned potom se jim mihl pod letadlem jiný ostrov ve vířící změti bíle pruhované zeleni a hnědi; vysoko do vzduchu se vznesl mrak palmových listí, větví a všelijakých trosek a uháněly jako kouř na širé moře.</p>
<p>Pilotovi se zatajil dech. Ericson a jeho škuner byli ztraceni, protože zrovna v cestě jim byl jakýsi ostrůvek s rozeklanými útesy. Vypadalo to tak, jako by Bobova skříňka měla změnit pouze místo na dně mořském. Biggles se usilovně namáhal představit si v duchu mapu a snažil se vzpomenout si, jaká země je teď před nimi.</p>
<p>Na štěstí nádrže jejich letadla byly skoro plné, a tak při své nynější rychlosti mohli urazit tisíc šest set kilometrů a více, bude-li toho třeba.</p>
<p>Hodiny pomalu míjely. Občas se pod nimi mihly ostrůvky se skvrnami kroutících se palem a skalisek, ošlehávaných pěnou, a pilot zkoumal úzkostlivě každý takový ostrůvek, zda by se na něm dalo přistat, neboť věděl, že je tuze vzdálen od ostrova Gospel, aby se mohl vrátit, i kdyby ta bouře utichla. Velmi mnohé z těch ostrovů měly uprostřed lagunu, některé na závětrné straně, ale poletující a vzduchem unášené trosky znemožňovaly jakékoli přistání na ostrůvcích. Biggles byl připraven přistati kdekoli, kde by mu bylo možno trochu bezpečně zakotvit letadlo a kde by mohli vyčkat, až tajfun přeletí nebo až se vyzuří, a potom se podívat po nějakém obydleném ostrově, z něhož by se dověděli, kde vlastně jsou. Již se zdálo, že bouře utichá, nebo že změnila svůj směr.</p>
<p>„Copak bylo v té skříňce?“ zařval Algy do pilotova ucha, ale Biggles ho neslyšel.</p>
<p>Pilot ukázal nataženým prstem dopředu tam, kde se rozprostíralo dlouhé, temné pobřeží. Na jednom místě se pobřeží prohlubovalo v širokánskou zátoku, do které se vinula řeka jako stříbrná nit odkudsi zdaleka, z našedlé dálavy. Dlouhý bungalow s několika přístavky stál na okraji chráněné, stavené vody. Když Biggles přiškrtil plyn a spustil se níže, mohl spatřit jakýsi motorový člun s vlajkou Spojených států na přídi, který byl zakotven nedaleko.</p>
<p>„Kdepak to jsme?“ zařval Biggles, když přijížděl ku břehu, kde stál jakýsi muž v bílém kanafasovém obleku s několika domorodci v uniformě, kteří na ně čekali.</p>
<p>„Ve Fly Riveru, na Nové Guinei. Já se jmenuji Davidson a jsem důvěrníkem zdejšího guvernéra. Pojďte se trošku napít! Patříte snad také k těm pilotům, kteří lámou dálkové rekordy?“</p>
<p>„Postavili jsme právě rychlostní rekord z ostrova Gospelu až sem, který dá někomu pěknou práci, aby jej porazil.“ podotkl pilot klidně.</p>
<p>„Co je mi do rekordů, chci vědět, co bylo v té skříňce?“ přerušil ho Algy netrpělivě.</p>
<p>„V té skříňce? Ach, ano – byl tam obraz.“</p>
<p>„Obraz?“ vykoktal Algy nechápavě.</p>
<p>„Ano, malý olejový obrázek ve zlatém rámečku, obrázek děvčete – myslím, že Bobovy ženy. To byl jeho poklad!“ dodal klidně a přejel si rukou unaveně po obličeji.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA SEDMÁ</strong></p>
<p> <strong>DIVOŠI A KŘÍDLA</strong></p>
<p>Drobounké narůžovělé mráčkv časného rána začaly rychle blednout na tyrkysově modré obloze, když tropické slunce stoupalo chvatně na obzor. Jeho první vystřelující paprsky hladily již vrcholky palmových stromů a kopce za nimi svými bílými tepelnými prsty, když Biggles a Algy vyšli ze svého hotelu v Port Moresby na Nové Guinei, kam se dostali za svého letu, když byli tajfunem zahnáni daleko od svého kursu.</p>
<p>Oba muži se loudali bez spěchu na mořské pobřeží, aby tam provedli za denního světla prohlídku svého letadla, dříve než budou pokračovat v cestě do vládní budovy, aby se tam ohlásili a poklonili guvernérovi ostrova.</p>
<p>V mřížovitém stínu skupiny palmových stromů ležel jakýsi muž s bradou podepřenou o dlaň ruky a díval se na jejich letadlo, jak se houpá v mírném vlnobití nedaleko mořského břehu. Muž měl volnou bavlněnou košili rozhalenou u krku, vojenské kalhoty, které byly kdysi bílé, ale nyní byly umaštěny a ušpiněny dlouhým nošením. Na nohách měl volné navlečeny kanafasové střevíce.</p>
<p>Laceye napadlo, že muž vypadal kdysi dobře, dokud zhýralý život a zimnice nezanechaly své neklamné stopy na jeho utrápené tvaři.</p>
<p>„To je ten chlapík, který včera večer dřepěl na pohovce v hotelové předsíni, že ano?“ zašeptal Algy potichu k Bigglesovi, když se octli naproti tomu muži.</p>
<p>Pilot přikývl. „Ano,“ řekl klidně, „a víš-li pak, že se nemohu zbavit myšlenky, že jsem toho muže kdesi dříve spatřil, ale ať mě husa kopne, vzpomenu-li si kde.“</p>
<p>Oba letci se chystali, že přejdou kolem něho, když muž náhle povstal a zamířil rovnou k nim. „To je vaše letadlo?“ otázal se muž unaveným, ale dobře modulovaným hlasem.</p>
<p>„Ano, to je naše letadlo,“ přiznal se Biggles. „Proč se ptáte?“</p>
<p>„Och, není to nic závažného. Zajímal jsem se o to, to je vše; ještě nikdy jsem neviděl aeroplán tak zblízka. Býval jsem tak trošku strojníkem dříve, než jsem – no vy už pochopíte, jak to teď chodí na světě. Rád bych věděl, zda byste mi je někdy také ukázali?“</p>
<p>„Zajisté, s největší radostí,“ odpověděl Biggles ochotně. „Jdu teď do letadla, pojďte tedy se mnou a prohlédněte si je! Ostatně, Algy,“ pokračoval Biggles obrátiv se ke svému společníkovi, „nemáš-li nic proti tomu, abys navštívil toho starouška sám, mohl bych zatím prohlédnout celé letadlo, než vyjde slunce. Jsou tu dvě nebo tři malé prácičky, které bych rád udělal, a není tedy třeba, abychom oba odešli na ten kopeček.“</p>
<p>„Výborně,“ souhlasil Algy. „Vrátím se zase sem k tobě; nezdržím se déle než půl hodiny. Nazdar!“</p>
<p>Papuán s huňatými vlasy, jehož kůže se leskla pod čerstvým nánosem oleje, a jenž měl zastrčen rudý květ za uchem, pádloval ve člunu s Bigglesem a jeho novým známým k letadlu.</p>
<p>Cizinec se díval na letadlo s velkým zájmem. „K čemupak jsou všechny tyhle věci?“ otázal se a ukázal na řadu ciferníků na palubní desce s přístroji, a skoro půl hodiny naslouchal s napjatou pozorností, jak mu pilot vysvětloval s odborným zápalem funkci leteckých přístrojů, a pak mu ukázal, jak se zachází se samočinným startérem a řídící pákou.</p>
<p>„Pojďte se podívat do kabiny,“ vybídl Biggles cizince a ukázal na nízká dvířka za řidičskou budkou, která vedla do kabiny v trupu letadla. Cizinec se poslušně shýbl do dvířek a v kabině se postavil zpříma. Biggles se také shýbl, aby ho následoval. Když vstrčil hlavu dovnitř kabiny, vzpomněl si v návalu vzteku, kde už toho cizince předtím viděl.</p>
<p>„Co –“ začal Biggles, a právě když se mu při tomto slově rozprskla v hlavě záplava purpurových plamenů, které zvolna přecházely v čerň, poznat Biggles, že ho ten cizinec udeřil. Pilot spadl bezvládně dopředu na tvář a zůstal tiše ležet na podlaze.</p>
<p>Algy, který se zvolna ubíral cestou dolů s kopečku, kde stála vládní budova, spatřil, jak se letadlo pomalu zatočilo dokolečka, až se octlo nosem proti slabé mořské brise a jak lehce sklouzlo po modré vodní hladině a začalo stoupat jako racek k prosluněné obloze. Jistě s ním podniká zábavný let, ten velkodušný pitomec, promlouval k sobě Algy ledabyle, ale jeho obočí se svraštilo ve velkém údivu, když se letadlo stočilo dokola k pevnině a vyrazilo směrem k modrým horám ve velké dálce. Algy byl tím uveden do rozpaků a díval se, až z letadla zbyla pouhá skvrnka na obloze, a potom pohřížen v hluboké myšlenky se vrátil na pobřeží, kde sebou praštil do písku, aby vyčkal Bigglesova návratu.</p>
<p>Pomalu uplynula hodina. Smyth, jejich mechanik, přišel k Laceyovi, ale nemohl nijak přispět k rozluštěni této záhady. Uplynuly další dvě hodiny v pochybách a neurčitých dohadech, a potom se Algy vymrštil prudce na nohy.</p>
<p>„Už je po něm!“ řekl Algy stručně. „Vždyť neměl v nádržkách benzinu ani na čtyři hodiny; udělal bych lépe, kdybych odešel ke guvernérovi.“</p>
<p>První věc, kterou si Biggles uvědomil, když pomalu otevřel – oči, byla, že ho bolí nemilosrdně hlava; hned nato si povšiml, že leží na podlaze kabiny, ale teprve když se pokusil zdvihnout ruku k hlavě, aby nahmatal rozsah poranění, učinil bolestný a mrzutý objev, že jeho zápěstí a kotníky jsou pevně svázány! V téže chvíli umlkl náhle hukot letadla a podlaha se naklonila v úhlu, který mu prozradil, že letadlo klouže dolů. Biggles se pokusil pozdvihnout tak vysoko, aby mohl vyhlédnout z okna kabiny, ale nebylo to možné, a rty mu náhle vyschly při pomyšlení, že jeho únosce teď provede nouzové přistání při jeho nepříjemném postavení.</p>
<p>Biggles vydechl s pocitem úlevy a vykřikl překvapením, když se kola podvozku dotkla pevné půdy a pomalu rachotila, až se zastavila. Motor letadla byl vypjat; dvířka kabiny se otevřela a cizinec se octl vedle Bigglese.</p>
<p>„Copak máte v úmyslu, Dawne?“ otázal se ho Biggles chladně, „Tak vy se na mě pamatujete, že ano?“ odpověděl cizinec. „Vzpomněl jsem si na vás trošku pozdě,“ připustil Biggles.</p>
<p>„Byl jste v Calshotu v Anglii před kárným vojenským výborem, že ano?“</p>
<p>„Měl byste to vědět lépe, vždyť jste byl předsedou vojenského soudu, který mě vyhodil z vojny.“</p>
<p>Biggles otevřel úžasem oči. „Ach ano, už si vzpomínám,“ řekl zvolna. „Vy jste byl odsouzen vojenským soudem, protože jste platil padělanými šeky. Tomu už je dávno – já jsem na to zapomněl.“</p>
<p>„Já ne,“ odpověděl Dawne stroze. „Nuže, nechci vám pro to nijak ublížit, ale poslyšte, nepotřebuji vám říkat, že mám velmi dobrý důvod, proč jsem sem přiletěl. Cesta po souši by mi trvala tři měsíce a stála by trošku víc peněz, než já kdy seženu. Kromě toho si nepřeji mít někoho jiného kolem sebe, a to je další důvod, proč jsem si nepřivezl žádnou společnost. A nemohl jsem se sem dostat jinak, leda touhle cestou, jak asi nepochybně víte, místní smetánka má sklon k prohánění lidí. Skrývání se v těchto lesích není ani zábavná ani výnosná kratochvíle. Přirozeně, že jsem nikdy nepomyslel na to, že se mi naskytne příležitost zaletět až sem. Včera večer jsem si vymyslel celou tu dlouhatánskou povídačku, protože jsem měl opravdu naději, že se mnou vlezete do letadla a byl bych vás dorazil, kdybych byl věděl, že mě prohlédnete. Věděl jsem však, že mě nepoznáte.“</p>
<p>„Ještě děláte pořád podvodníka, že ano?“ podotkl Biggles.</p>
<p>„Ano a už jím patrně zůstanu,“ připustil Dawne. „Ale nebuďte osobním, neboť vám to nic nepomůže. Buďte hezky zticha a já vás nechám upláchnout. Až to tady budu mít hotové, potom vás propustím. Odletím zpátky, ale ne do Moresby. Budete-li mít trochu štěstí, můžete se dostal zpět do Moresby za měsíc nebo dva, a zatím já už budu pěkně za horama. Dám vám pistoli, dáte-li mi čestné slovo, že jí nepoužijete proti mně, dokud se neodlepím od země.“</p>
<p>„Vaše šlechetnost mě ohromuje,“ poškleboval se Biggles.</p>
<p>„Já vás ohromím ještě něčím jiným, budete-li se pokoušet dělat vtipy. Já nejsem vrah, a nevypravil jsem se sem pro nějakou pitomost; tohle je první dobrá příležitost, kterou mám od té doby, co jsem byl vyřazen.“</p>
<p>„Což abyste mi rozřezal tahle pouta?“ navrhl Biggles a ukázal na svá spoutaná zápěstí.</p>
<p>„Udělám to, dáte-li mi čestné slovo,“ nabídl se Dawne.</p>
<p>„To bych musel být blázen, abych to udělal,“ procedil Biggles skrz zuby –</p>
<p>„Jak si přejete,“ řekl Dawne a pokrčil rameny. „Já odtud nyní odejdu a vrátím se za dvě hodiny nebo tak nějak. Nazdar!“</p>
<p>Biggles neodpověděl. Chvíli ležel tiše a pokoušel se vymyslet nějaký plán, ale zdálo se mu, že toho je poskrovnu, co by mohl udělat. Jeho zápěstí byla pevně spoutána, a ať se namáhal jak chtěl, shledal, že je nemožné, aby je uvolnil. V celém trupu nebyl sebe menší výstupek, o nějž by byl mohl drhnout svými pouty, aby je rozedřel. Biggles neměl ani tušení, kde nyní je nebo jak je daleko od Port Moresby, ani nemohl zjistit, zda je letadlo na břehu nebo na nějaké pasece v lese, ačkoli pronikavé skřeky papoušků nasvědčovaly spíše tomu poslednímu. Vedro v kabině bylo už dusivé a hodiny pomalu míjely.</p>
<p>Pro Bigglese svitla jakási útěcha, když uslyšel kroky svého únosce. Dvířka kabiny se otevřela, a bývalý anglický důstojník vsunul dovnitř těžké břemeno. Pot se mu řinul po tváři, která byla rudá vedrem a rozčilením.</p>
<p>„Víte, co v tom je?“ otázal se Dawne Bigglese a ušklíbl se.</p>
<p>„Nevím, ale ani se o to nestarám,“ odpověděl Biggles chladně.</p>
<p>„Já vám to ukáži.“ Když to Dawne řekl,<strong> </strong>otevřel vršek pytle a vstrčil dovnitř ruku. Když ji vytáhl, propouštěl mezi prsty blýskavý písek. „Zlatý písek!“ zaskuhral Dawne vítězoslavně chraptivým hlasem.</p>
<p>Přes povážlivé postavení se na něho Biggles vyjeveně podíval.</p>
<p>„Ještě jeden takový pytel a budu hotov,“ pokračoval Dawne. „Nezdržím se dlouho.“ Dvířka kabiny se opět zavřela a Biggles uslyšel, jak se Dawne vzdaluje.</p>
<p>Asi hodinu bylo úplné ticho, ledaže se ozval příležitostný chraptivý skřek ptáků nabo žvatlání opic; pilot v kabině pohřížen v myšlenky snažil se rozřešit ten zoufalý problém. Jaksi v podvědomí zaslechl slabé žuchnutí zvenčí na stěnu trupu, jako by na něj spadla nějaká větev, ale nevěnoval tomu příliš pozornosti. Vyhlídka na to, že jej Dawne ponechá v pralese, aby se lopotil pěšky nazpět do Port Morsby, ho děsila. Biggles znal málo tamní krajinu, ale přece natolik, aby věděl, že je krajně nebezpečna cestovateli. Bez znalosti řeči domorodců, by se do ní jen tak neodvážil. Džungle byla zcela nepřístupná až na stezky, kterými chodili domorodci, a hemžilo se to v ní pijavkami, jedovatými hady a velkými stonožkami. Domorodci, lidožrouti a lovci lebek byli v té krajině nejzáludnější na celém světě. Jedinými silnicemi byly řeky a těch používali pouze domorodci pro plavbu v kanoích, nebo krokodili, až na několik ozbrojených obchodníků, nebo vládních úředníků, kteří tam konali řídké návštěvy.</p>
<p>Ano, vyhlídka do budoucnosti nebyla nijak uklidňující. Návrh Dawneův, že Bigglese propustí, byl o něco lepší než trest smrti, ač na druhé straně Biggles dovedl pochopit nechuť bývalého důstojníka k návratu do Port Moresby, kde by rameno spravedlnosti velmi rychle zmařilo jeho plány. V malých přestávkách slyšel Biggles ono slabé žuchání zvenku na stěnu trupu, které už slyšel před tím, a maně se tázal sám sebe, zda si snad nějaká zvědavá opice neprohlíží jeho letadlo. Náhlý tříštivý úder ho však rázem uvedl zpět do říše skutečnosti; Biggles zkamenělý úžasem se vyjeveně zadíval na cosi, co se náhle objevilo ve stěně kabiny zrovna nad jeho tváří. Byl to konec oštěpu, jehož dva decimetry blýskavé oceli se ještě chvělo! Druhé prudké žuchnutí do protější kabiny přimělo Bigglese, že se rychle otočil k tomu místu, kde projel tenkou dřevěnou konstrukcí trupu neklamný hrot šípu. Biggles si povšiml špinavě hnědé špičky šípu a vzpomněl si na pověstný zvyk Papuanců otravovat jedem válečné šípy. Pilot se zachvěl, ale pak mu bleskl v očích zásvit naděje. Bylo to dílem okamžiku pozdvihnout nohy nahoru a přeříznout provaz, kterým byly spoutány, na ostří hrotu toho oštěpu, který byl ostrý jako břitva. Potom se Biggles přiškrábal po kolenou až k němu a přeřízl si také provazy, kterými byla svázána jeho zápěstí a mnul si rychle prsty, aby v nich obnovil oběh krve.</p>
<p>Odvážil se obezřetného pohledu z okna kabiny. Letadlo stálo před velikým stromem na široké, zvlněné travnaté planině. Biggles se obrátil a vyhlédl také protilehlým oknem a spatřil, že je vzdálen asi padesát metrů od džungle. Nikde nebylo ani potuchy po domorodcích. Nad ním se líně houpali malí papoušci, tak zvaní parakíti, zavěšení buď za zobák nebo drápy na větvích stromů, s kterých splývala kaskáda buganvilií jako velká purpurová skvrna. Už nélétaly žádné šípy, nemohlo být pokojnější krajiny, ač Biggles dobře věděl, že ze stinné lesní stěny jsou na něho a jeho letadlo upřeny četné zvířecí oči, plné strachu a zášti. Pilot se obrátil směrem k otevřené planině na druhé straně, aby zjistil nejlepší směr pro odlet, a ihned poznal, proč šípy divochů přestaly najednou létat. Po planině uháněl ve vzdálenosti asi sto metrů od letadla Dawne s těžkým pytlem, jejž měl přehozen přes rameno.</p>
<p>Biggles se rychle pohnul. Shýbl se, skočil do řidičské budky, roztočil samočinný startér a jakmile se motor probudil k životu, sedl si na pilotní sedadlo.</p>
<p>„Mějte se na pozoru!“ zařval Biggles na Dawnea, který se k němu přibližoval a který rázem ustal v běhu, když se motor rozběhl. Rychle zahodil pytel a znovu se rozběhl směrem k letadlu. Skrčil se mrštně jako hráč kopané, když z křovisek zahvízdl celý roj šípů, skrčil se k zemi jako závodní běžec a prudce se rozběhl k letadlu, které teď k němu pomalu ujíždělo.</p>
<p>„Pojďte sem! Už máte vyhráno!“ zařval Biggles.</p>
<p>Dawne, který si teď byl vědom svého nebezpečí, vyprázdnil zásobník své pistole do lesního porostu a potom se shýbl pod křídlo letadla, aby skočil ke dveřím kabiny. Právě když k nim dorazil, klopýtl a upadl na tvář. Mezi lopatkami mu trčel oštěp až po rukojeť.</p>
<p>Biggles div nezkameněl úlekem při pohledu na Dawnea a jednal ryze pudově z podnětu okamžiku. Strhl zpět plynovou páčku, shýbl se a vletěl průlezem do kabiny, otevřel její dveře a vtáhl dovnitř muže, který spadl pod křídlo. Když přibouchl dveře za Dawneem, ozval se z lesa velkv řev a do letadla se zabodla celá prška šípů. Vtom se ozval druhý řev, když totiž domorodci viděli, že jejich kořist jim skoro uniká. Vyrazili ze svého úkrytu na letadlo.</p>
<p>Biggles se vrhl do řidičské budky, vrazil do plynové páčky, takže otevřel škrtící klapku naplno právě v okamžiku, když vůdce domorodců dorazil k ocasu letadla a rozpřáhl se k ráně svou sekerou, která kdyby stíhla svůj cíl, byla by ocasní plochy rozsekla ve dví; ale domorodec se zapotácel a zavrávoral se zvířecím, vyděšeným zavytím, neboť prudký vzdušný proud od vrtule ho porazil na zem.</p>
<p>Několik dalších vteřin, kdy letadlo se rozjíždělo po hrbolaté půdě se stále vzrůstající rychlostí, zdálo se pilotovi celou věčností. Konečně se letadlo zdvihlo a vzneslo se k obloze. Biggles zhluboka vydechl a utřel si čelo, jež se lesklo potem. Nervová reakce způsobila jakési ochabnutí u pilota.</p>
<p>Minutu či dvě se Biggles držel svého kursu a byl by rád věděl, kterým směrem se má dáti. Dawne ležel v kabině, patrně umíral, ale Biggles nemohl odejít od řízení, aby mu pomohl nebo se ho otázal, kde jsou. Na všech stranách se rozprostíral les, tmavý a zkázonosný les. Skoro bezprostředně pod ním se vinula dosti široká řeka, která vypadala jako nedbale pohozená stuha mezi stromy. Ve velké dálce po pilotově levici se tyčily zubaté vrcholky horského hřebenu, kdežto daleko po pravé straně se kroutila širší řeka a tvořila na sta zákrutů, které se stáčely do sebe, a vinula se směrem k moři. Ale kde vedla nejkratší cesta k moří? Biggles to nevěděl, ale měl stále na myslí nouzové přistání, jehož možnost se mohla kdykoli naskytnouti, a zamířil jaksi bezděčně k té řece: ale dřív nežli k ní doletěl přiměl ho náhle zápach benzinu, že se ohlédl dozadu a tvář mu zpopelavěla úzkostí. Benzin totiž tekl po podlaze řidičské budky a opeřený konec šípu, který vyčníval ze stěny hlavní nádrže, mu prozradil, co se stalo.</p>
<p>Motor vyprskl a pak zhasl, právě když Biggles dorazil nad řeku; pilot přepjal na spádovou nádržku, což mu umožnilo získat dalších dvacet minut času. Bylo nemožné říci, kterým směrem teče řeka. ale Biggles otočil nos letadla k jejímu širšímu konci, neboť měl naději, že tak doletí k moři, protože věděl, že čím bude blíže k moři, tím bude bezpečnější. A když se hned nato moře vyhouplo na obzoru, vydechl Biggles s pocitem úlevy, ač byl od něho ještě dosti vzdálen. Stejnoměrný hukot motoru se změnil v přerývavý praskot, aby nakonec ztichl úplně. Vrtule sebou ještě naposled škubla a pak se zastavila.</p>
<p>Pilot se vyklonil za své budky a zkoumal řeku, aby si vybral nejlepší místo, které bylo v dohledu, na němž by provedl nevyhnutelné nouzové přistání: teď už se ozýval jenom lahodný bzukot <emphasis>větru</emphasis><emphasis> </emphasis>ve výztužných drátech letadla. Pod ním bylo několik rovných říčních ramen, a Biggles si vyvolil to nejdelší, které bylo šťastnou náhodou také nejblíž k moři. Ve výši tří set metrů přeletěl pilot nad vesnicí domorodců, která byla postavena na jakýchsi chůdách v bahně řeky, a která, jak si pilot s uspokojením všiml, se zdála opuštěnou.</p>
<p>Koruny stromů se ani nepohnuly, a Biggles usoudil, že je jen docela slabý vítr a že jej nemusí brát v úvahu, a proto letadlo důvěřivě vyrovnal na střed řeky. Pak sklouzl nad velký peň stromu, který plul ve vodě, doufaje, že jich tam již více nebude. Letadlo se hrnulo pomalu bahnitou vodou až se zastavilo a začalo plout pomalu s proudem řeky. Pilot nemohl víc učinit, neměl ani možnosti, aby je dostal na břeh, takže když se rychle rozhlédl kolem sebe, odkvapil do kabiny.</p>
<p>Dawne ležel na podlaze na boku, tak jak jej Biggles před odletem opustil. Jeho tvář byla popelavá, ale oči měl otevřeny.</p>
<p>„Nevytahujte to,“ řekl Dawne klidně, když spatřil, jak se Bigglesovy oči kroutí směrem k oštěpu v jeho zádech. „Bylo by hned po všem, kdybyste to udělal. Ostatně, bude již beztak brzy po všem,“ dodal Dawne, „ale dříve, než se odeberu na onen svět, přál bych si omluvit se vám, Bigglesworthe –“</p>
<p>„Netrapte se tím, Dawne,“ řekl mu Biggles jemně, svlékl si blůzu a složil ji pod hlavou zraněného muže. „Je mi líto, že jsem nemohl doletět do Moresby, ale ti divoši mi prostřelili benzinovou nádržku.“</p>
<p>„Kde jsme nyní?“ otázal se Dawne.</p>
<p>„Na řece,“ odpověděl Biggles.</p>
<p>„Myslíte tu velikou řeku na východ od místa, kde jsem přistál!“ otázal se Dawne.</p>
<p>Biggles přikývl. V křovisku nedaleko nich začal bíti zběsile buben.</p>
<p>„Tak vám bude docela dobře, jste-li tak blízko moře,“ pokračoval Dawne. „Zdejší vesnice jsou většinou pokojné.“</p>
<p>Pak bylo několik minut ticho, a pilot, který si dřepl na podlahu, díval se soucitně na smrtelně zraněného muže.</p>
<p>„To je můj osud,“ zabručel trpce bývalý anglický pilot. „Chtěl jsem to dostat, když už jsem na tom měl ruce.“ Dawneyovy oči vyhledaly pytel se zlatým pískem, který ležel na podlaze. „Nikdy jsem neměl mnoho štěstí,“ dodal potom žalostně.</p>
<p>„Připouštím, je to kruté, zatraceně kruté,“ souhlasil Biggles, „ale vy jste nebezpečí přímo vyzýval, tím jak jste si počínal.“</p>
<p>„Nebylo jiné cesty,“ zabručel raněný muž. „Jakpak jste to poznal, že nebylo?“ otázal se ho Biggles zvědavě.</p>
<p>Dawneova tvář se zkřivila do strašidelného úšklebku.</p>
<p>„Poslyšte, povím vám to,“ řekl potom bývalý pilot. Vtom ho roztřásla křečovitá bolest, a z koutku úst mu vyhrkla krvavá bublinka.</p>
<p>„Nemluvte, jestli vám to škodí,“ řekl Biggles rychle.</p>
<p>„Povím vám to – chtěl bych raději, aby to dostal někdo jako vy – někdo z naší staré posádky – vy mi rozumíte, co míním. To mě dorazilo, když jsem byl vyhozen z vojny,“ pokračoval umírající muž vášnivě. „Nepadělal jsem ty šeky pro sebe. Byla v tom dívka – ale, co na tom záleží?“ Dawne se zamyslil a odmlčel a potom zase pokračoval. „Kelly našel první to zlato tam nahoře; řekl mi, že řečiště je plné zlatého písku. Prodal svůj nález britské společnosti na rýžování zlata a ta vyklopila sto tisíc liber za velké hlubidlo. Dostal jsem u ní práci jako zástupce ředitele, ne proto, že bych tu práci znal, nýbrž proto, že tam nebylo nablízku jiného bělocha. Ředitelem společnosti byl Angus McReady. Ten znal svou práci, ale byl pořád opilý, aby se o ni tuze zajímal. Ostatní osazenstvo tvořili sluhové – skoro všichni přišli rovnou z pralesa. S počátku se zlato objevovalo, ale potom se zas náhle ztratilo. Nemohl jsem to pochopit, ale nedalo se od toho odejít; nebylo dosti peněz na zaplacení výloh. Po nějakém čase společnost sbalila své švestky a bylo po všem.“</p>
<p>„Dva roky nato, když jsem byl dole v Darwinu, setkal jsem se s jedním z těch mládenců, kteří s námi tehdy pracovali; ten podepsal pracovní smlouvu s jakýmsi zdejším cukrovarem. Mluvili jsme o tom zlatém dole, a ten muž mi řekl, jak každého dne ráno a večer oškraboval plechy. Zprvu jsem nemohl pochopit, co tím myslí, ale po nějakém čase jsem tomu přišel na kloub, co se tam vlastně přihodilo.“</p>
<p>Umírající muž se odmlčel. „Dejte mi cigaretu!“ zašeptal. „Měli bychom vyjít z letadla, kouříme-li, že ano?“ usmál se Dawne slabě. „Děkuji.“ Dawne chvilku bafal cigaretu, než zase promluvil.</p>
<p>„Je vám známo, jak se těží zlatonosné bahno, které potom klouže po rýžovacích deskách, aby se na nich zachytil zlatý písek? Vy to neznáte? No, to nic nedělá. Ty desky jsou vystaveny účinku roztoku rtuti, která má zlato na ně přichytit. Nuže, ten ubohý nevědomec z džungle nevěděl, oč tady jde. Myslel si, že ten stroj je jakýsi bůh, a proto oškraboval zlatý povlak z desek, aby byly čisté. Takové věci jsou domorodci schopni. Není tedy divu, že jsme nedolovali žádné zlato! Pokaždé totiž ten muž oškraboval desky a smyl s nich také hromádku zlata dolů do bahna. Nuže, tak to bylo, a já jsem věděl, kdybych se mohl vrátit k tomu dolu, že bych tam našel pořádné hromádky zlatého písku v tom bahně, který by bylo docela snadné vyrýžovat. Hlubidlo a spousta rozličného nářadí byla zanechána na místě, protože nestálo za námahu, aby to bylo dopraveno nazpět.“</p>
<p>„Dorazil jsem do Moresby a tam jsem uvízl. Neodvažoval jsem se povědět někomu, co jsem objevil; od té společnosti bych nebyl dostal nic, protože by mi byli řekli, že jsem si toho měl zavčas všimnout, což bylo vlastně pravda. Ano, mým úkolem bylo, abych se zmocnil toho zlata sám, což by bylo dosti snadné, kdybych byl měl trochu peněz pro nosiče, ale já jsem je neměl. Potom jste se sem přibatolil vy, a to mi vnuklo nový plán. Znal jsem podrobně tamní planinu, na které jsem mohl přistát. Musel jsem použít první příležitosti, abych prozkoumal řízení letadla, které mi bylo nové, a proto jsem se potloukal kolem hotelu – abych vám poskytl příležitost, abyste se se mnou dal do řeči. Ale brzy jsem viděl, že mě nepoznáváte – a další už víte.“</p>
<p>Smrtelně raněný muž dýchal velmi ztěžka, a Bigglesovi bylo jasné, že nadchází konec. „Výborně, starouši, jen se nad tím netrapte; čert ať vezme to zlato!“ řekl Biggles soucitně a podíval se na šeredný oštěp v zádech Dawneyových.</p>
<p>„Kdybyste jej vytáhl – vykrvácím – za minutu – viděl jsem to už dřív,“ sípal umírající muž. „Ostatně, již to nebude dlouho trvat. Nuže – tak je to, to je celý můj příběh,“ pokračoval Dawne, „neměl jsem peníze – ani společníka – neměl jsem – nic. Ale dokázal jsem to. Bože!! Už se připozdívá – rychleji, než jsem si myslel – či –“</p>
<p>Biggles se podíval oknem kabiny ven na žhoucí polední slunce, ale neřekl nic. Několik minut bylo v kabině ticho. Zvenku se ozývalo pouze hluboké chrochtání krokodýla a vzdálené bubnování.</p>
<p>„Už se stmívá,“ řekl znovu umírající muž, „nemohl jsem jít sám – škoda – měl jsem jít – i s tím – zatracení divoši!“ řekl Dawne slabým hlasem, začal stenat a mást se na rozumu. „Vy jste ještě tady – Bigglesworthe – neopouštějte mě – v té temnotě!“</p>
<p>„Zajisté, hochu, jsem zde,“ řekl Biggles jaksi nemotorně.</p>
<p>„Nemohu vás vidět – postrašte ty divochy – jak se stmí-vá – jak se stmí-vá! Nemohu nic vidět… Nebudu moci letět dnes v noci – bylo by lépe, aby zapálili oheň – stoupám příliš rychle… Pavlíno –“</p>
<p>Poslední slova byla již pouhým šepotem, a hlava Dawneyova klesla bezvládně stranou.</p>
<p>Biggles povstal, přejel si rukou unaveně obličej a zadíval se nepřítomně oknem na řeku. Ihned si povšiml, že se letadlo zastavilo, neboť se zachytlo za převislé větve stromu blízko břehu. Biggles se vyšplhal na strop a právě se chystal, že se pokusí o vyproštění letadla, když mu do uší zalehl jakýsi vzdálený zvuk. Byl to neklamný hukot motorového člunu. Biggles chvíli pozorně naslouchal; člun se stále přibližoval.</p>
<p>Hned nato si začal pobroukávat v záhybu řeky, a Biggles zpozoroval, že k němu pluje Algy, guvernérův tajemník a dva domorodí policisté ve vládním člunu.</p>
<p>„To je štěstí, že jste se tady tak znenadání objevili,“ podotkl Biggles, když motorový člun přijel až k letadlu.</p>
<p>„Není to štěstí, ani náhoda,“ odvětil vládní úředník a usmál se. „Věděli jsme, kde jste, jakmile jste odletěl.“</p>
<p>Biggles se na úředníka vyjeveně podíval. „Jak to?“ odsekl nedůvěřivě.</p>
<p>„Poslyšte!“ řekl mu úředník a pozdvihl prst. Biggles naslouchal.</p>
<p>Tom-tom-tom-tom-tom-a-tom-tom-ozýval se pochmurný, neurvalý hlas bubnu z křoviska nedaleko nich, a potom se jako ozvěnou ve velké dálce ozvalo další bubnování, a pak zase další: tom-tom-tom-tom-tom-a-tom-tom-tom!</p>
<p>„To je divošský telegraf,“ řekl vládní úředník stručně. „Každý domorodec ve vzdálenosti jednoho sta kilometrů nyní ví, že jsme vás našli. Dawne je mrtev, že ano? Hm. Já jsem si to myslel. Nevěděli jsme, kdo z vás to byl raněn, když jsme dostali tuto bubnovanou zprávu.“</p>
<p>„To mi připomíná, že sám musím poslat jakousi zprávu,“ řekl Biggles ledabyle.</p>
<p>„Zprávu! Komupak?“ otázal se Algy překvapeně.</p>
<p>„Své bance,“ odpověděl Biggles rozšafně. „Náhodou jsem si povšiml ve starých novinách, že akcie britské společnosti pro rýžování zlata na Nové Guinei klesly z jedné libry na jeden šilink. Vyskočí hned na padesát, doví-li se tato společnost to, co vím já!“</p>
<p>„Byla by to dobrá věc, kdybychom jich několik koupili,“ navrhl Algy.</p>
<p>„Na to jsem právě myslel,“ zubil se Biggles.</p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA OSMÁ</strong><strong>ORIENTÁLSKÁ LSTIVOST</strong></p>
<p>Z pohodlné řidičské budky svého letadla vyhlížel Biggles klidně dolů na prosluněné vody Indického oceánu s výšky šesti set metrů, když uháněl na sever z Penanu do Rangunu, což je cesta dlouhá tisíc tři sta kilometrů.</p>
<p>Od jejich odletu z Nové Guineie uplynulo již čtrnáct dní. Letci si rozdělili svůj let na pohodlné úseky do Lomboku a do Surabaje, kterážto města proslula svými letišti, na kterých přistávali piloti, kteří létali rekordní lety do Austrálie a odtud do Batavie, konečné to stanice velké holandské společnosti, která podniká lety do holandské východní Indie. Odtud naši letci letěli dále do Singapuru, kde byli pohoštěni letkou britského královského námořního letectva, která je tam posádkou, kdežto letadlo bylo rychle opraveno vojenskými mechaniky. Potom letěli dále do Penanu. Po krátkém zdržení odletěli letci zrána do Rangunu, nejbližšího to letiště, kde se chtěli zastavit na cestě domů.</p>
<p>Na pravé straně, ve velké dálce se rozprostíralo mořské pobřeží zkadeřené palmovými stromy a omývané vlnobitím Malajského poloostrova, jehož temně zelené lesy se táhly daleko za ně. Po jejich levici byl oceán nekonečný rozlohou své modré vody, která sahala až k dalekému obzoru; ani vlnka nezčeřila jeho hladiny, aby letcům naznačila, že brzy nastane zběsilý var a kolotání vody. V nevelké vzdálenosti vpředu byly odlehlé přední hlídky, souostroví Mergui, ona dlouhá řada ostrovů které leží jako řetěz smaragdů zasazených do tyrkysové modři vody v délce přes šest set kilometrů podél západního pobřeží Malajského.</p>
<p>Celou hodinu se drželi letci pevně svého kursu, a na obzoru se stále vynořovaly nové svěží ostrovy, které jim letěly v ústrety, kdežto jiné klouzaly dozadu. Na jednom takovém trošku větším ostrově byla zakotvena džunka na malé, skoro úplně uzavřené laguně. S mořské hladiny byla jistě mimo dohled lodí plujících okolo, ale ze vzduchu se její hladká, sírově žlutá plachta, blýskala jako pruh zlata uprostřed modři, která džunku obklopovala kolem dokola.</p>
<p>Po těch několik minut, co letěli nad ostrovem, si ji pilot zvědavě prohlížel; mohl spatřit, že posádka džunky stojí na břehu, a že se na ně dívá, a napolo jí záviděl její prostý život daleko od zmatků a povyku civilisace. Hned nato mu ostrov sklouzl z očí, a letadlo burácelo dál křišťálově čistým vzduchem. Když letoun přeletěl džunku, zbyla z jejího zjevu jen prchavá vzpomínka.</p>
<p>Bylo to asi čtvrt hodiny nato, když si Algy, který se najednou probudil ze svého snění, povšiml, že se pilot vyklání na jednu stranu z letadla a dívá se upřeně vpřed na cosi, co bylo dole pod nimi. Algy sledoval jeho pohled a bez velkých obtíží zjistil předmět pozornosti svého druha na průzračné mořské hladině. Zprvu se na to díval Algy bez zájmu, ale když to chvíli pozoroval, rozhostil se v jeho obličeji rozpačitý výraz, a letec si zastínil oči před slunečním žárem a jal se předmět dlouze a zkoumavě prohlížet. Pak se podíval nahoru a jeho zrak se setkal sa zrakem pilotovým. Algy svraštil tázavě obočí a obrátil palec dolů a jaksi se ušklíbl. Ihned nato zmlkl hukot motoru, letadlo Vandal sa zakymácelo a začalo se snášet dlouhým klouzavým letem dolů, směrem k tomu předmětu, který se vznášel na vodní hladině. Zdálo se, že je nyní zcela nehybný, ačkoli Algy si byl skoro jist, že spatřil, jak se předmět pohnul právě v té chvíli, co pilot přiškrtil motor; a opravdu zdálo se skoro, jako by se ten předmět pozdvihl nad vodu a zamával na ně!</p>
<p>Letadlo se pomalu snášelo dolů, a ta věc se ještě pořád nepohybovala, ale ve výši šedesáti metrů nad mořem již nebylo pochyb o tom, co to je. Bylo to opravdu lidské tělo, které plovalo na vodě; sotva tomu mohli uvěřit. Biggles přeletěl velmi nízko nad tím tělem, aby si to opravdu zjistil. Potom se stočil dokola ve strmé zatáčce a vyrovnal letadlo; zlehka se snesl na vodu a přistál s letadlem ve vzdálenosti asi třiceti metrů od plovoucího těla.</p>
<p>Algy vběhl do zadní části kabiny a otevřel dokořán její dveře, když přijeli až k tomu tělu.</p>
<p>„Buď opatrný!“ napomínal Biggles Laceye, když dorazili k vratkému voru, na němž ležel jakýsi muž. „Mohl by se potopit, kdybychom ten vor převrhli. Bože! Ubohý brach, v jaké se octl bryndě!“ zabručel Biggles soucitně, když si povšiml kůže nahého muže, která byla samý puchýř vlivem slunečního žáru. „Počínej si opatrně – dobrá – vyndej ten koňak z mého kufříku, Smythe, a dělej rychle; ten člověk je skoro hotov.“</p>
<p>Letci uložili muže, který byl v bezvědomí, opatrně na podlahu kabiny.</p>
<p>Algy náhle vyhrkl: „To je Číňan!“</p>
<p>Biggles na chvilku ustal ve své práci s odšroubováním zátky s konve s olejem, aby se udiveně podíval na toho muže. „Máš pravdu, je to Číňan,“ řekl Biggles.</p>
<p>„Nuže, na tom se nedá nic měnit, to jsme mohli čekat; já mu naleju trochu oleje na ramena, a ty mu nalej do úst trochu koňaku – pomalu, nepřevracej tak tu láhev, jinak se zalkne – to postačí, už nabývá vědomí. Nyní – mu podej sklenici vody!“</p>
<p>Muž, který byl dosud v bezvědomí, sebou pohnul a podíval se bezlesklýma očima nahoru na tři tváře letců, kteří se nad ním skláněli.</p>
<p>„Napij se!“ vybídl Biggles Číňana, podal mu sklenici vody a nadzdvihl hlavu.</p>
<p>Číňan uchopil dychtivě sklenici a vlil její obsah do svého vyprahlého hrdla.</p>
<p>„To ti prozatím postačí!“ podotkl pilot a vzal mu sklenici z rukou.</p>
<p>„Děkuji!“ vyhrkl zachráněný muž.</p>
<p>Biggles svraštil obočí. „Mlufiš englicky?“ vyzvídal na něm. „Ne takhle!“ odpověděl mu vyčerpaný muž kultivovaným hlasem a s pitvorným, úsměvem.</p>
<p>Algy se podíval udiveně a vesele na svého druha, ale Číňan zachytil jeho pohled. „Byl jsem na universitě v Oxfordu,“ vysvětloval letcům.</p>
<p>„Povídali, že mu hráli,“ odpověděl Biggles příkře. „No, ale upokoj se na minutu, a potom se opět dáme do řeči.“</p>
<p>Brzy nato se zachráněný Číňan posadil tak, že se opřel zády o stěnu trupu, a byl oblečen do Laceyova županu. „Čí je to loď?“ otázal se Číňan zvědavě a rozhlédl se dokola.</p>
<p>„To není loď, to je aeroplán,“ odpověděl Biggles.</p>
<p>„Ach ovšem. Vzdával jsem se už veškeré naděje, že se dostanu se svým vorem do bezpečí, když vtom jsem uzřel, jak nade mnou letíte. Myslím, že jsem potom omdlel. Kampak letíte?“</p>
<p>„Do Rangunu.“</p>
<p>„A musím s vámi do Rangunu?“</p>
<p>„Mám obavy, že ano,“ řekl Biggles.</p>
<p>Číňan chvilku uvažoval a potom řekl: „Neletíte náhodou nějaký rekordní let?“</p>
<p>„Nikoli,“ odpověděl Biggles s úsměvem, „my se tady jenom tlučeme směrem k domovu, to je všechno.“</p>
<p>„Rozumím,“ řekl Číňan a zase se zamyslel. „Rád bych věděl –“ pokračoval pak váhavě, „zda by to bylo ode mne přílišné, kdybych vás požádal, abyste mě co nejrychleji vysadili někde na břeh. Kdybyste se uvolili dopravit mě do Penanu, tím lépe. Nemyslete si, prosím, že jsem smělý, ale jsem ochoten odměnit se vám za všechno nepohodlí nebo změnu vašeho plánu, jestli připadá v úvahu.“</p>
<p>Biggles zavrtěl hlavou. „My to nemůžeme dělat,“ řekl pak, „to je tuze daleká cesta a stálo by to jenom na palivu hodně peněz.“</p>
<p>„Já mám trochu peněz,“ podotkl zachráněný muž klidně. „Jde-li tady pouze o peníze –“</p>
<p>„A jak jste se dostal do této bryndy?“ přerušil ho Biggles. „Li Chi!“ odpověděl Číňan stručně, tak jako by to úplně postačilo pro vysvětlení jeho případu.</p>
<p>„Copak to má společného s vámi?“ zvolal Biggles překvapeně. „Myslil jsem, že Li Chi je jakýsi druh ovoce; něco podobného jsem jedl v Singapuru.“</p>
<p>„To je pravda,“ souhlasil Číňan, „ale jste patrně cizinec v těchto končinách, jinak byste věděl, že je to také výlupek nejhoršího charakteru, který se kdy plavil po zdejších mořích, námořní pirát, podloudník a zloděj. Potopil mou loď a vhodil mě do moře žralokům – jak myslel.“</p>
<p>„Je to tedy patrně gentleman, kterému je radno se vyhnout,“ podotkl Biggles. „On tedy neprohání svou džunku se žlutou plachtou jen tak nazdařbůh, že ne?“</p>
<p>Číňan se zarazil. „Vy jste spatřil takovou loď?“ otázal se dychtivě.</p>
<p>„Ano, přeletěli jsme ji asi před čtvrt hodinou; kotvila na laguně, na onom dlouhém ostrově, asi ve vzdálenosti čtyřiceti kilometrů odtud směrem na jih.“</p>
<p>„To je ostrov Raffa; to je on!“ procedil Číňan mezi zuby a zatínal střídavě pěsti. „Dovolte, abych vám to pověděl,“ pokračoval Číňan chvatné. „Já se jmenuji Hoi Sin, a můj otec je bohatý člověk; je obchodník v Šanghaji. Plavil jsem se do Indie s cenným nákladem zboží na jedné ze svých lodi, když jsem potkal nepřítele. Podnikl útok na mou loď a potopil ji, když jsme odešli pro čerstvou vodu na ostrov. Mnozí z mých lidí byli na břehu, ale já jsem byl zajat a vhozen do vody s pirátské lodi, která vyplula na širé moře. Měli mě napřed usmrtit,“ dodal Číňan s podivným smíchem.</p>
<p>„A co mi navrhujete, abych udělal?“ otázal se ho Biggles sympaticky.</p>
<p>„Vezmete-li mě do Rangunu, nemohu nic podniknout,“ pokračoval Číňan chvatně, „protože by se ten pirát zatím skryl mezi stovkami ostrovů, které jsou mezi námi a Filipínami, jak to vždycky dělává, a kde bychom ho nemohli najít. Kdybyste dovolil, najal bych si váš aeroplán na den nebo na dva a přelstil bych ho. Nezáleží na tom, co to bude stát, jen když dopadnu toho ničemu; tři tisíce – pět tisíc dolarů, to nerozhoduje.“</p>
<p>Biggles začal v duchu rychle počítat a projevil svůj souhlas. „To se mi úplně zamlouvá, ale nebudete mi zazlívat, řeknu-li vám, že v této chvíli nevypadáte zvlášť zámožně.“</p>
<p>Číňan se lehce začervenal. „To chápu,“ řekl ihned. „Já vím, že jistě vypadám jako nějaký žebrák, ale není tomu tak ve skutečnosti. Především musím dostat oblek a peníze. Vezměte mě tedy do Penanu, kde mě můj strýc poskytne vše, co budu potřebovat, a já vám zaplatím napřed. Potom vás již jen budu žádat, abyste dopravili mne a mé muže na druhý konec ostrova, kde kotví džunka toho piráta. Zbytek můžete přenechat mně. V mé zemi máme zvláštní způsob, jak zacházet s takovými lupiči.“</p>
<p>„Ano, rozumím,“ řekl Biggles suše. „Kolik mužů máte?“</p>
<p>„Myslím, že čtrnáct nebo patnáct.“</p>
<p>„Dopravili bychom je tam na třikrát,“ řekl Biggles a obrátil se k Algymu. „To by netrvalo dlouho; vzdálenost mezi oběma ostrovy není velká. Můžeme se také střídat v odpočinku, zatím jeden z nás poletí s nákladem.“</p>
<p>Za pět minut nato byli už letci vysoko ve vzduchu a letěli nazpět do Penanu.</p>
<p>„Jsem nucen vás požádat, abyste mému strýci doručili tuto zprávu,“ řekl Číňan omluvme, když po přistání zajížděli do přístavu. „Nemohu přece na břeh takhle, jak vypadám.“</p>
<p>„Nikoli, to nemůžete,“ souhlasil Biggles. „Naškrábněte tu zprávu a já ji vezmu vašemu strýci. Algy, ty se zatím postarej, aby byly naplněny nádržky, než se vrátím; bude lépe, vezmeme-li s sebou několik náhradních konví benzinu do letadla, bude-li to možné. Já se nezdržím dlouho.“</p>
<p>Biggles se vrátil za hodinu a přinesl nejen šaty a dva těžké kanafasové pytle, nýbrž přivedl i Hoi Sina, který trval na tom, že chce spatřit svého nešťastného synovce.</p>
<p>V rychlé čínštině vysvětlil Hoi Sin, co se mu přihodilo, a potom vysázel Bigglesovi částku peněz, která byla dohodnuta za nájem letadla.</p>
<p>„No tak tedy odletíme,“ řekl Biggles potom, „máme ještě trochu práce před sebou.“</p>
<p>Starý Číňan odběhl na břeh a naši letci se znovu vypravili na místo, kde se přihodilo Hoi Sinovi jeho neštěstí. Na své cestě přeletěli nad džunkou se žlutými plachtami a Číňan se na ni díval chladnokrevně nepřátelskýma očima. Pak je vedl k malému ostrůvku na obzoru, kde je požádal, aby přistáli v jakémsi chráněném zálivu, který jim poskytne možnost bezpečného přistání. Když vjeli do zátoky, nebylo ani potuchy po posádce Hoi Sinově, ale když se ozvalo zvláštní zahvízdnutí Číňana, který stál oděn v modrém hedvábném kimonu na nápadném místě v zadní budce letadla, bylo hned slyšet jakési hlasy, které se ozývaly z nedaleké džungle.</p>
<p>Hned nato se vyřítila ze svého úkrytu řada mužů. kteří ukazovali na letadlo, volali na sebe a potom se se zřejmou radostí rozběhli dolů na pobřeží. Biggles si je prohlížel po očku s jakousi nechutí, neboť ještě nikdy neviděl lidi, kteří by více páchli než tito Číňané. Ze čtrnácti lidí, kteří se brodili vodou k letadlu, byli skoro všichni Číňané, ale byli tam také dva malajští Dajaci, kteří byli ozbrojeni nevyhnutelnými <emphasis>kris</emphasis><emphasis>y</emphasis>[21]<emphasis>, </emphasis>a pak jeden černoch. Biggles se díval několik minut na tento výjev a nebyl s to porozumět jedinému slovu z toho rozhovoru, ale byl s to sledovat dramatické vysvětlení Hoi Sinovo podle jeho opakujících se posunků. Povšiml si očí Číňanů vykulených údivem, když jim Hoi Sin popisoval, jak byl zachráněn na moři, a pak pochybovačné váhavosti těch mužů, když jim bylo řečeno, že budou dopraveni na druhý ostrov letadlem, a konečně jejich prudkého oddychování, když Hoi Sin vysvětloval důvod zákroku.</p>
<p>Biggles upozornil Číňana na slunce, které již zapadlo za obzor, a tak bylo prvních šest cestujících rychle umístěno v kabině letadla. Biggles přenechal své letadlo Laceyovi a odešel se Smythem na břeh, aby tam vyčkal návratu svého letadla. Bylo třeba tří letů, ale k večeru byli Hoi Sin a jeho posádka bezpečně dopraveni na druhý ostrůvek, a Biggles přál šťastnou cestu svému prvnímu a jedinému orientálnímu zákazníkovi.</p>
<p>„Nebudu vám moci být dosti vděčen za to, co jste pro mě dnes udělal,“ řekl Hoi Sin zdvořile. „Mohl bych vás a vašeho přítele požádat, abyste přijali tohle –“ a Hoi Sin podal pilotovi malinký balíček, který byl zapečetěn. „Nikdy nepochopíte, jak velmi jsem vám zavázán díky,“ pokračoval Hoi Sin, „ale musím vás požádat, abyste tento dárek nerozbalovali až v Rangunu. Sbohem!“</p>
<p>Biggles vstrčil balíček do kapsy a tiše se díval za odcházející postavou Číňana. „To je podivná zátoka,“ podotkl potom. „Nuže, vysaďme teď letadlo přes noc na břeh,“ dodal Biggles změněným hlasem, „a odletíme do Rangunu zítra ráno.“</p>
<p>Právě před svítáním se Biggles probudil vzdáleným rachotem střelby.</p>
<p>„Copak má znamenat ten povyk?“ zabručel ospale Algy v noční temnotě.</p>
<p>„Vypadá to, jako by Li Chi byl vyrušen ze svého libého spánku,“ řekl Biggles ospale.</p>
<p>„To mu patří,“ zavrčel Algy filosoficky a znovu upadl v dřímoty.</p>
<p>Dva dni poté seděl Biggles na verandě hotelu Mandalay v Rangunu ve stínu palem a načrtl si plán dalšího úseku svého letu, kterým měla být Kalkuta. Vedle něho si pohodlně hověl Algy v nedlouhém křesle z cukrové třtiny a četl místní noviny. Biggles se náhodou podíval nahoru a povšiml si, že v Laceyově tváři se rozhostil tak podivný výraz, že se bezděčně k němu naklonil, aby se podíval, co ho tak znepokojilo.</p>
<p>Div nezkoprněl ve svém křesle, když jeho zrak padl na nadpis článku na první straně vysázený tučnými typy. Byla tam jen dvě slova: LI CHI a Biggles se s velkým zájmem dal do čtení:</p>
<p>„Bezdrátovou zprávou, kterou jsem právě dostali ze Singapuru, byla nám odhalena námořní záhada, která jistě patří k nejúžasnějším záhadám posledních let. Jak již bylo uveřejněno v těchto novinách před několika dny, byly nedávno úřady zpraveny o pobytu pověstného námořního piráta Li Chiho, o kterém bylo známo, že se plaví do Indie s nákladem opia. Tato zpráva byla dodána kapitánem Hoi Sinem, jehož džunka s nápadně žlutými plachtami bývá častou návštěvou v tomto přístavu.</p>
<p>Budiž připomenuto, že kapitán Hoi Sin byl kdysi společníkem piráta Li Chiho, ale že se rozešli pro nějaké neshody a že potom se mu dostalo od anglické vlády amnestie jako odměny za rozličné služby.</p>
<p>V důsledku této zprávy byl kapitán Starkey na vládní šalupě <emphasis>Cormorant</emphasis>[22]<emphasis> </emphasis>s to zastoupit pirátovi Li Chimu cestu, a po krátké bitvě se mu podařilo polapit Číňana i s džunkou. Kapitán Starkey podal hlášení, že mnoho mužů z posádky Li Chiho odplulo v posledním okamžiku v malém člunu, a že se jim podařilo doplout k ostrovu, kde se uschovali v husté džungli, takže nestálo za to, aby byli pronásledováni. Kapitán Starkey zabavil podloudně dopravované zboží a vzal pirátskou džunku do vleku, ale brzy potom se loď potopila v hluboké vodě v důsledku poškození, které utrpěla.</p>
<p>Téže noci, když byl Li Chi veden v doprovodu námořníků do kabiny kapitána Starkeye, aby tam byl vyslechnut, skočil pirát přes palubu do moře, patrně aby dal přednost smrti před nevyhnutelným vězením. Šalupa byla ihned zastavena a moře prozkoumáno, ale protože pirát nemohl být nalezen, myslilo se, že se utopil, nebo že se stal kořistí žraloků, kteří zamořují tamní vody.“</p>
<p>„Včera připlul kapitán anglického parníku <emphasis>Pacific</emphasis>[23]<emphasis> </emphasis>Dupree k ostrovu Rafa pro čerstvou vodu. Hlásil bezdrátovou telegrafií do Singapuru, že kapitán Hoi Sin a celá jeho posádka byli povražděni a že jejich mrtvoly leží na pobřeží ostrova. Pozdější zpráva, že džunka zavražděného kapitána Hoi Sina, kterou lze snadno poznat podle jejích žlutých plachet, byla spatřena, kterak pluje za příznivého větru na severozápad, tak jako by směřovala do některého indického přístavu.</p>
<p>Zdálo by se, že jakýmsi nevysvětlitelným způsobem se posádce piráta Li Chiho podařilo přeplout na ostrov Rafa, kde se jí podařilo přemoci kapitána Hoi Sina i s posádkou a ukořistit jeho loď. Úřady nejsou ochotny uvěřit této domněnce, neboť poukazují na to, že kdyby byla správná, musely by čluny, jimiž se posádka Li Chiho přepravila na ostrůvek, být ještě na ostrově, kdežto kapitán Dupree udává zcela určitě, že nenalezl ani jediného člunu. Dále se úřady nemohou smířit s tím, že džunka se dala směrem do Indie, tak jako by piráti byli pořád ještě vlastníky svého nezákonného nákladu, který, jak již bylo udáno, jim byl zabaven kapitánem Starkeyem. Je skoro nemožné, aby jim byla dodána nová zásilka opia.“</p>
<p>Biggles se podíval nahoru a zhluboka vydechl, když se jeho zrak setkal s Laceyovým. „To mi připomíná –“ řekl Biggles stísněným hlasem a navlhčil si rty. Pak si sáhl do kapsy a vytáhl odtud malinký zapečetěný balíček. Netrpělivě jej roztrhl. Dvě nádherné perly se mu skutálely na dlaň z proužku papírku. Na tom papírku bylo úhledným rukopisem napsáno: „Malá památka na mou vděčnost. Li Chi.“</p>
<p>„Copak myslíš, že bylo v té krabici, kterou jsme dopravovali z Penanu?“ otázal se Biggles Laceye.</p>
<p>„Já ti dám dvě hádanky,“ zubil se Algy.</p>
<p>„Já vím, že čím dříve budeme pryč z tohoto místa, tím budu šťastnější,“ podotkl Biggles zlostně.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DEVÁTÁ</strong></p>
<p> <strong>PŘISTÁNÍ V PRALESE</strong></p>
<p>Biggles se podíval uznale na modř oblohy, když se rozjel se svým letadlem do vhodného postavení k odletu venku za přístavem v Rangunu, aby provedl další „skok“ svého letu, který ho, jak doufal, dopraví až do Kalkuty, při čemž by mohl Akjab sloužit za přechodné či nouzové letiště, kdyby toho bylo třeba.</p>
<p>„Myslím, že bychom se měli odvážit toho krátkého příčného letu,“ řekl Biggles důvěrně Laceyovi, při čemž narážel na předchozí rozmluvu, zda by měli následovat pobřeží Zadní Indie nebo přeletět Burmu v té části, kde bludná řeka Irrawaddy se rozleje ve sto ústí a v bažiny zamořené pijavkami, a kde nejednoho britského letce na dálkovém letu potkala smrt. To byla nesporně zlá skutečnost, kterou nesměli letci přehlížet.</p>
<p>„Pokusíme se o štěstí,“ odpověděl Algy filosoficky, „ale já se docela rád přiznám, že nebudu spokojen dříve, dokud zas nepřeletíme na mořské pobřeží. Kdybychom v té krajině museli nouzově přistát, je po nás veta; tam právě se ten ubohý Hook –“</p>
<p>„Výborně – já znám dobře ten případ,“ odpověděl Biggles stručně. „Kdyby nebylo tak znamenité počasí, neodvážil bych se toho,“ dodal potom a otevřel škrtící klapku.</p>
<p>Rytmický bzukot motoru se změnil ve vyzývavý řev, a letoun se rozjel prudce po jiskřící vodě zálivu Martabanského v mračnu vodní pršky; potom pilot přitáhl řídící páku k sobě, a zčeřená vodní stopa za letadlem opadla vzad; letoun Vandal se vznesl půvabně k tropické obloze, stočil se na bok při sešlápnutí nožní řídící páky, až střelka kompasu ukazovala na severovýchod.</p>
<p>Biggles se vyklonil na stranu ze své řidičské budky a zkoumal zemi pod sebou, kde se vinul tucet vodních toků jako ledabyle pohozené předeno tenkých stříbrných stuh napříč přes nezbytná rýžová pole. Ale obdělaná pole ustoupila krajině, a hned nato se již letadlo Vandal vznášelo nad tmavě zelenou džunglí a rozlehlými oblastmi bambusových a kořenovníkovvch bažin.</p>
<p>Po nějakou dobu nikdo z letců v letadle nepromluvil protože upadli do jakéhosi stavu, který lze popsat jako „poloviční ztrnulost, ale úplnou bdělost,“ což je pocit ostražitého odpočinku, který je tak dobře znám pilotům dálkových letů.</p>
<p>Biggles, který se díval upřeně a zamyšleně vpřed, si náhle odsunul letecké brýle na čelo a vyklonil se daleko ze svého sedadla, aby měl vpřed jasnější výhled, v kterém mu zabraňovalo ochranné sklo; vrásky mu zbrázdily čelo. Algy sledoval Bigglesův pohled a stáhl koutky rtů s výrazem mrzutosti v obličeji.</p>
<p>Předmět jejich pozornosti by nebyl hned patrný chodci dole na zemi, a nikdo kromě snad námořníka nebo letce by si ho nebyl povšiml. Vrcholky horského hřebene zvaného Arakan Yoma, který se táhl ve směru jejich letu, nebyly teď již tak výrazně jasné jako ještě před několika vteřinami; to bylo všecko. Za pět minut nato jim ty hory zmizely zcela z dohledu, ačkoli se k nim letci znatelně blížili.</p>
<p>Pilot otevřel naplno škrtící klapku a začal stoupat, aby nabyl větší výšky a aby se tak dostal nad mlhu, do které, jak se jim zdálo, teď uháněli. Vroucně si přál, aby se z ní nevyvinula neprůhledná bílá mlha, které jsou tak zákeřné pro lety do vnitrozemí Indie. Biggles povstal se sedadla a ohlédl se dozadu nad ocas letadla, ale tím směrem nebylo možno uhnout, neboť tamní stav ovzduší byl ještě horší. Pilot pokrčil resignovaně rameny, když krajina pod nimi byla pomalu smazána s povrchu země vlnícími se mračny vodních par. Biggles tím nebyl nijak zvlášť znepokojen, protože už urazili přinejmenším půl cesty směrem k mořskému pobřeží na druhé straně poloostrova, kde se nad teplými vodami indického oceánu tyto mlhy zcela určitě ztratí. Prozatím byli letci nad mlhou a nepociťovali žádných potíží s udržováním původního kursu.</p>
<p>Neměli se konečně čeho bát, leda snad nepravděpodobné nehody, která by je mohla postihnout tím, že by jim vynechal motor.</p>
<p>Pět minut nato se motor náhle zastavil, aniž předtím na výstrahu aspoň vyprskl.</p>
<p>Pilot u řídící páky neprozradil ani nejmenším pohybem, že tohle vynechání motoru za tak nepříznivých povětrnostních podmínek může skončit hodně špatně. Nos letadla poklesl, když Biggles postrčil řídící páku vpřed do klouzavého letu směrem k neviditelné zemi pod nimi. A potom tak rychle, jak se motor zastavil, se zase probudil k životu!</p>
<p>Biggles se podíval na svého společníka, a rty se mu zformovaly do tichého slova magneto. Algy přikývl, neboť věděl náramně dobře, že při vadném magnetu je jejich další let úplně v rukou božích. Takové magneto může vydržet, až přiletí na pobřeží, ovšem také vydržet nemusí; vadné magneto může natropit podivné neplechy. A letci nebyli dlouho na pochybách. Dvakráte jim motor zase vynechal a po každé opět zabral. Pak nastala krátká přestávka, a motor zhasl po třetí a naposledy; vrtule se přestala točit! Pilot se ponořil tak strmě, jak jen mohl, a držel plynovou páčku stále vpředu, neboť měl chabou naději, že by se motor zase rozeběhl, ale nadarmo. V nejbližším okamžiku byli naši letci zase zavaleni rouškou husté mlhy!</p>
<p>Biggles přitáhl řídící páku nazad, takže klouzali při takovém úhlu, že se skoro mohli propadnout, měl oči upřeny na výškoměr a očekával nevyhnutelný náraz; dva tisíce jedno sto – tisíc osm set – tisíc dvě stě – šest set metrů, ručička výškoměru lezla neustále a neúprosně a pořád ještě je obklopovala hustá, šedivá, chladná mlha. Ticho příšerné.</p>
<p>„Řekni Smythovi, aby nevyskakoval!“ řekl pilot chladně a Lacey s odhodlanou tváří vstrčil hlavu do kabiny a sdělil tento příkaz dále mechanikovi, který si už s rozšafností zkušeného letce přitáhl kolena k bradě a složil ruce na obličej v předtuše nadcházejícího nárazu. Ve výši sto padesáti metrů podle výškoměru se pod tou mlhou začal náhle rýsovat jakýsi nejasný tmavý předmět; za vteřinu nato bylo již možno spatřit zemi. „Prales!“ řekl Biggles stručně.</p>
<p>„Ano – nikoli – voda!“ zvolal Algy a povstal napolo ze svého sedadla. Pilot se s letadlem rychle otočil, až Algy skoro vyletěl a umínil si, že za žádnou cenu nesmí ztratit s očí to malé jezero, které pro ně značí spásu.</p>
<p>Několik dalších vteřin kroužil pilot v sevřené zatáčce tvaru písmene S, mírně sklouzl po křídle a potom se klidně snesl na hladký povrch vodní plochy, a letadlo skončilo svůj dojezd ve vzdálenosti deseti metrů od tmavého pruhu kořenovníků.</p>
<p>Chvilku nikdo z letců vůbec nepromluvil. Pak si Biggles odsunul letecké brýle na čelo a přejel si unaveně rukou obličej. „Zdá se, že dnes máme šťastný den,“ podotkl stručně. Algy přikývl.</p>
<p>„Máš pravdu,“ připustil Algy mdle. „Nerad bych tenhle strach zažil ještě jednou. Bylo by zajímavé vědět, kde to vlastně jsme,“ dodal, jako by si na to dodatečně vzpomněl.</p>
<p>„To bych řekl,“ odpověděl Biggles, „ale domnívám se, že je nám tady dole lépe, než by nám bylo nahoře. Můžeme zde alespoň zůstat tak dlouho, dokud se mlhy nezdvihnou; je tady nadbytek místa, abychom zase mohli odletět, až to půjde. Haló! Unáší nás vodní proud. Pokus se někde zachytit, abychom se zastavili, dokud se Smythem neopravím to magneto.“</p>
<p>Za několik minut nato ustal Algy v práci, aby se podíval na místo, kam byli zahnáni vodním proudem – byl to druhý pruh stavené vody a na obou březích rostly kořenovníky a hloučky mipasových palem, které mají rády vodu a které se skoro nad jejich hlavami setkávaly. Nedalo se vůbec hovořit o tom, že by mohli vystoupit na břeh, i kdyby se na něj mohli dostat, protože půda na obou stranách byla zaplavena kam až mohli dohlédnout, a poseta kmeny zahnívajících stromů. Brčálově zelený mech přilnul ke kořenům a spousta šedivých lišejníků visela dolů se stromů.</p>
<p>„Nespadni tam!“ varoval Biggles Laceye, který se pokoušel zachytit převislou větev, „tam jsou jistě krokodili a podobné nestvůry,“ dodal Biggles a ukázal na velkého vodního hada, který se plazil podél jednoho stromu, jenž byl zpola ponořen do vody a ke kterému se blížili.</p>
<p>„Ještě nás to pořád unáší,“ podotkl Algy.</p>
<p>„To nic nevadí,“ odpověděl Biggles, „nedostaneme se nijak daleko při takové rychlosti a můžeme se zase vrátit, jakmile bude magneto v pořádku.“</p>
<p>Než byla vada na magnetu opravena, bylo však pozdě odpoledne. Motor se zase rozběhl naplno. Mlhy se odvalily tak náhle, jak se objevily, a naši letci se bez nejmenší obavy rozjeli nazpět ramenem jezera, kterým byli po několik hodin unášeni dolů po proudu. „Stát!“</p>
<p>Byl to Algy, jenž promluvil, povstav na svém sedadle a rozhlédnuv se po břehu se zvědavým výrazem v obličeji.</p>
<p>„Mýlíme se,“ pokračoval Algy podivně rozpačitým hlasem, „touhle cestou se nedostaneme nazpět.“</p>
<p>„Jsi si tím jist?“ zeptal se ho Biggles, jehož se zmocnil jakýsi bezútěšný pocit strachu.</p>
<p>„Ano! Přejeli jsme předtím kolem toho uschlého pně stromu, na němž rostla ta orchidea. Měli jsme se dát tamhle tím úzkým ohybem. Vraťme se!“</p>
<p>Letadlo bylo tedy otočeno a letci ujížděli pomalu nazpět správným směrem. Dorazili k rozvodí, o němž Algy mluvil, ale za několik minut dospěli k jinému trojitému rozvodí, a aby jejich zmatek byl zvýšen, bylo tam ještě na každé straně několik vodních ramen.</p>
<p>„Tohle nemám rád,“ zabručel Biggles mrzutě. „Měli jsme se dívat, kam to plujeme. Ale myslím, že tohle je to rameno.“</p>
<p>Letci se rozjeli do jiného vodního ramene a ujížděli ze strachu rychleji, ale rameno se zužovalo tak, že se křídla jejich letadla skoro dotýkala ztemnělých stromů na obou stranách vody, a poznali tudíž, že se opět mýlí. Letci beze slova obrátili letadlo a skoro hned nato se ocitli před nepřehlednou směsicí vodních ramen a přítoků. Zkrácený kmen stromu, který byl zpola ve vodě ponořen, jim pak nadobro zabránil v dalším postupu v tomto vodním ramenu, kterým se dali.</p>
<p>„Zabloudili jsme,“ podotkl Biggles chladně a vypjal motor, „my jsme nadobro zabloudili! A jak to vypadá, zůstaneme tady také přes noc,“ dodal ještě a ukázal na slunce, které už zapadalo za obzor v rudé záplavě světla a vrhalo nachovou záři na černé vody bažiny.</p>
<p>„Lépe bychom udělali, kdybychom tu rozbili stan,“ navrhl Algy, sáhl po převislé větvi stromu a přitáhl letadlo ku břehu, který na tom místě skýtal dobrou oporu pro jejich nohy, jak se jim zdálo. „Mohli bychom vyhledat lagunu tak, že bychom odtud prošli džunglí,“ navrhl Lacey.</p>
<p>„A tak, že bychom nenašli zpáteční cestu k svému letadlu. Ani mě to nenapadne,“ prohlásil Biggles zlostně. „Rozděláme oheň a budeme jej udržovat po celou noc, abychom měli nějakou ochranu proti moskytům; vezměte na břeh konev benzinu a také kufry, abychom měli na čem sedět.“</p>
<p>Tma nastala s tropickou náhlostí a zastihla naše letce, jak dřepí pospolu u táborového ohně na malé lesní mýtině ve vzdálenosti patnácti či šestnácti metrů od letadla. Půda byla měkká a prohýbala se při chůzi pod jejích nohama, ale bylo to nejlepší místo, které mohli najít. Bylo prosté jakéhokoli podrostu a trávy, a sukovité kmeny okolních kořenovníků, které se zdánlivě kroutily v plápolající záři ohně, nabývaly podoby jakýchsi podivných živoucích tvorů a vrhaly dlouhé, klikaté stíny na lesní mýtinu.</p>
<p>Tajuplné zvuky, mezi nimiž mohli letci pouze rozeznat přitlumené chrochtání aligátora, ozývaly se z inkoustově černé tmy venku za poloměrem ohňové záře; cosi těžkého se vleklo bahnem u okraje vody.</p>
<p>„Tohle místo mi nahání husí kůži,“ zabručel Algy potichu. „Nasbírejme ještě trochu dřeva a rozdělejme větší oheň.“ Algy povstal a sáhl po suché převislé větvi stromu. Ta se s praskotem ulomila a s ní se utrousila celá řada malých živoucích věciček na zem pod stromem kolem nich. Tito malí tvorečkové se štrachali pryč, při čemž tropili slabounký šustot mezi suchými listy stromu. Biggles a Smyth skočili na nohy.</p>
<p>„Ty blázne, podívej se, co to tropíš!“ vyjel si Biggles na Laceye podrážděným hlasem a sáhl po spadlé větvi, aby ji zatáhl do ohně, ale uskočil stranou a ulekaně vzkřikl:</p>
<p>„Podívej se na tohle!“ vyhrkl Biggles rozčileně a ukázal na nabubřelou stonožku, dlouhou aspoň třicet centimetrů, která se vybatolila z kůry stromu. Biggles se zasmál jakýmsi neveselým smíchem. „Nechme to tady na pokoji,“ řekl potom a sedl si opět k ohni.</p>
<p>Letci kouřili nějakou dobu mlčky cigarety. Velký netopýr, mlčenlivý jako stín zakroužil jednou dokola kolem mýtiny a potom zmizel ve tmě noci, odkud přiletěl.</p>
<p>„Copak je to?“ vyhrkl Algy náhle.</p>
<p>Biggles sledoval jeho vystrčený prst až na místo, kde žhnuly kalně červené zřítelnice jakéhosi zvířete venku za okruhem ohňové záře.</p>
<p>„Myslím, že je to hroch!“ odpověděl Biggles stručně. K první dvojici očí se hned nato přidružila druhá a pak další. Tu a tam se začaly objevovat menší dvojice nehybných světélek, která byla upřena do ohně. Zanedlouho se ocitli letci ve středu mlčenlivých pozorovatelů.</p>
<p>Algy skočil na nohy, uchopil doutnající oharek z ohně a mrštil jím s pronikavým výkřikem ve velikém oblouku do kruhu zvířat. Všechna světýlka ihned zhasla, tak jako by někdo vypjal ústřední vypínač elektrických žárovek. Algy se zasmál pronikavým falsetovým smíchem a zabručel: „Proklaté svinstvo!“ Potom si zase sedl k ohni. Světýlka hned nato znovu zasvitla! Byly to malé oči. velké oči, žluté, zelené, červené, mlčenlivé oči, které se ani nepohnuly ani nezamrkaly. Biggles náhle povstal. „Jdu si pro pistoli,“ řekl stroze, „uvidíme, co tady spraví jeden či dva výstřely.“</p>
<p>„Půjdu s tebou,“ řekl Algy rychle.</p>
<p>Smyth také povstal a bez jediného slova se ubírali všichni tři k místu, kde byl zakotven jejich letoun. Cosi těžkého lezlo po zemi v noční tmě a celé hejno krabů na tenkých chůdovitých nožkách se před nimi štrachalo do vody, když dorazili na břeh.</p>
<p>Biggles zdvihl nohu, aby stoupl na můstek letadla, ale uskočil stranou s pronikavým výkřikem úleku.</p>
<p>„Copak je to?“ zabručel hlasem, který chtěl být za každou cenu klidný.</p>
<p>Algy nakoukl dopředu. V šedé záři ohně mohl spatřit velký černý předmět, který dřepěl právě za pilotní budkou. Ten předmět se pohyboval velice, převelice pomalu, klikatým, klouzavým pohybem.</p>
<p>Algy rychle uhnul a sevřel Bigglesovo rámě. „Je to had!“ řekl chraptivým, tichým hlasem. „A jakých rozměrů!“</p>
<p>Letci zůstali chvíli na místě a dívali se vyjeveně a váhavě na hada. „Pojďme zase nazpět k ohni!“ vyhrkl Biggles.</p>
<p>„Náš zatracený oheň bude brzy ten tam, jestli s ním něco neuděláme,“ podotkl Algy. „Podívejme se, zdali by tyhle listy hořely – ach!“ Algy div nevykřikl, když ho velká noční můra udeřila do obličeje, kroužíc ve svém bludném letu po lesní mýtině.</p>
<p>„Proklaté místo!“ zvolal Algy podrážděně a začal shrnovat nohama napadané listí na hromadu. Potom ustal, shýbl se k zemi a otázal se stísněným hlasem: „Bigglesi, copak je to u sta hromů?“</p>
<p>Pilot škrtl sirkou a přidržel ji blízko u země. „To jsou pijavice!“ řekl nezřetelně, „miliony pijavic. Bože! Budeme nuceni odejít někam odtud.“</p>
<p>„Ale jak a kam?“ zvolal Algy zuřivě.</p>
<p>„To nevím,“ přiznal se Biggles, „jsme jistě vzdáleni stovky kilometrů od nejbližšího – poslyšte!“</p>
<p>Naši letci nehybně ztuhli. Vypadali jako sochy vytesané z kamene; ztrnuli v postoji napjatého očekávání. Biggles vymrštil paži, tak jako by chtěl odrazit nějakou ránu. „Já jsem se zbláznil, já jsem se zbláznil,“ zabručel pod vousy.</p>
<p>V tichu tropické noci ozvaly se náhle zřetelné zvuky klavíru, úsečné jako zvuky zvonu; byly to chvějící se vlny zvuku, které se ozvaly a opadávaly v majestátní kadanci Elgarovy písně <emphasis>Salut</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>mo</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>r</emphasis>[24]<emphasis>.</emphasis></p>
<p>Z Laceyových rtů vyrazil dlouhý, hysterický smích.</p>
<p>Hudba hlasu náhle uprostřed taktu umlkla. „Nech toho!“ zavrčel Biggles na Smytha a otočil se k mechanikovi, který cosi nesouvislého bručel. Rychle se shýbl, rozevřel svůj kufřík a vytáhl z něj svou košili. Ulomil suchou větev se stromu, přivázal košili na jeden konec, a potom ji polil benzínem z konve, která ležela na břehu. Pak vstrčil tuto improvizovanou pochodeň do ohně a hned ji zdvihl vysoko nahoru jako nějaké plápolající výstražné světlo.</p>
<p>„Pojďte sem!“ vzkřikl a zadíval se upřeně a nedůvěřivě na jakéhosi muže v bezvadném večerním obleku, který vkročil do světelného kruhu.</p>
<p>„U všech všudy, copak tady děláte, mládenci?“ otázal se jich klidný, pěstěný hlas.</p>
<p>Chvilku se letci na toho člověka jen vyjeveně dívali, nehýbajíce se s místa. „No – é – já dobře nevím,“ blábolil Biggles. „letěli jsme v aeroplánu a byli jsme nuceni nouzově přistát. Sletěli jsme sem na jezero nebo řeku a byli jsme unášeni vodním proudem. Pak jsme zabloudili.“</p>
<p>„Tamhle za těmi stromy je opravdu jezero – a tam je také můj bungalow. Plantáž je trošku dále. Byl jsem právě na plantáži, když jste přistáli; proto jsem vás neslyšel. Můj sluha mi cosi povídal o aeroplánu v mlze, ale já jsem mu to nevěřil. Mimochodem řečeno, kdepak máte své letadlo?“</p>
<p>„Právě tady,“ odpověděl Biggles unaveným hlasem, „ale máme v něm právě velmi šeredného cestujícího.“</p>
<p>„Koho tím míníte?“</p>
<p>„Hada obrovských rozměrů, který se nám usídlil pěkně za pilotní budkou.“</p>
<p>„Hada? Ukažte mi jej!“ řekl cizinec a uchopil pochodeň z ruky Bigglesovy.</p>
<p>Letci ho následovali až k letadlu. Cizinec držel pochodeň vzhůru a náhle se začal kuckat smíchem.</p>
<p>„Hleďme, vždyť je to naše Penelopa!“ řekl, a vykročiv vpřed začal se něžně mazlit s plochou hlavou hadovou. „Copak tu děláš, stařenko? To je můj had, můj mazlíček!“ vysvětlil letcům cizinec, „je krotký jako kotě. Obyčejně se uvelebí v mém bungalowu; právě před chvílí jsem ho pustil na noční procházku. Pojď sem, půjdeme domů a dostaneš napít – pojď, Penelopo!“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DESÁTÁ</strong><strong>TŘI TÝDNY</strong></p>
<p>Slunce zapadalo v plápolavé šarlatové a zlaté září nad Indickým oceánem, když si Biggles klestil pomalu cestu různorodou tlačenicí lidstva na ulici Delhi v Karachi. Šel směrem k hotelu Orient, kde zanechal Laceye, který se usadil nedaleko <emphasis>punky</emphasis>[25]<emphasis> </emphasis>a po ruce měl sklenici ledem chlazeného ležáku, neboť odmítl Bigglesovo pozvání, aby si s ním prohlédl město. Biggles se však nedal odstrašit a prošel docela sám jednu ulici po druhé, a nyní se chystal vrátit do hotelu Orient k večeři.</p>
<p>Na rohu náměstí Temple Square se Biggles díval spíše na pouličního prodavače koberců nežli na směr své cesty; a proto se prudce srazil s jakýmsi hubeným, bíle oděným Evropanem, který přicházel opačným směrem.</p>
<p>Omluva, která se mu samočinně drala na rty, zůstala však nevyslovena, když se Biggles octl s vykulenýma očima před čísi unavenou tváří, na níž se zableskl úsměv okamžitého poznání.</p>
<p>„To je dobré. U posvátného vousu svatého Patrika, že je to Tim O’Neilson. Haló, Time!“</p>
<p>„Haló Bigglesi! Copak tě zaneslo sem do té části světa? Slyšel jsem, že jsi odešel z vojny!“</p>
<p>Biggles přikývl a řekl: „Ano, odešel jsem. Už nelétám s letadlem ozdobeným červenomodrobílým terčíkem. V této chvíli si to šinu domů do Anglie a ke své krásce v trochu zchátralém obojživelném letadle.“</p>
<p>„Pane Bože! Pak jsi to byl ty, jenž jsi se zamíchal do té příhody s pirátem Li Chim v Rangunu; tam se vypravuje taková podivná povídačka po celém městě o jakémsi letadle, které mu pomohlo pryč, a já jsem slyšel vyslovovat jméno Bigglesworth, který prý byl pilotem toho letadla.“</p>
<p>„Já nevím, jak se to rozkřiklo, ale je to skutečná pravda,“ přiznal se Biggles. „Byl jsem to já a mladý Algy Lacey. Vzpomínáš si na Laceye od mého leteckého roje? Ten je teď se mnou. Copak tu děláš? Nevypadáš tuze dobře, mohu-li tak říci.“</p>
<p>Jakýsi stín se mihl v modrých, unavených očích Irových. Byly to tytéž oči, které kdysi prohledávaly oblohu ve Francii z pilotní budky letadla značky SE 5 u letky číslo 56. „Což abychom sebou mrskli zpět?“ navrhl Ir.</p>
<p>Biggles se usmál. „Šestapadesátníci byli vždycky pověstní svým pohostinstvím; veď mě tedy, Time! Copak tě trápí, Patriku?“ začal Biggles, když se usadili v klidném koutě baru Teddy. „Vypadáš utrápeně.“</p>
<p>Tim pokrčil rameny a připustil to. „Ano, je to pravda. Jsme tu všichni utrápeni.“</p>
<p>„Kdopak je to všichni?“</p>
<p>O‘Neilson ztišil hlas až do šepotu. „<emphasis>Intelligence Service</emphasis>[26]<emphasis>.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Biggles našpulil rty a svraštil obočí. „A tak je to!“ zabručel. „To si mohu myslet. Nebyl jsi přidělen k výzvědné službě hlavního štábu, když jsi byl sestřelen černožlutým Fokkerem nedaleko osady Estree?“</p>
<p>O‘Neilson přikývl a pak řekl potichu: „Zajisté, to byla má cesta k vyzvědačství, a jsem dosud vyzvědačem.“</p>
<p>„To je jistě choulostivá prácička zvláště dnes v Indii, na mou věru, kdy se tu rozmáhá gandismus a všecko, co s tím souvisí.“</p>
<p>„Máš pravdu, je tomu tak od té doby, co anglický buldok přišel o zuby nebo zapomněl kousat,“ zabručel O‘Neilson trpce. „Ale není to Gandi, jenž nás trápí, je to spíš bílý medvěd.“</p>
<p>„Rusko?“</p>
<p>O’Neilson blýskl kolem sebe rychlým nevlídným pohledem, jenž utkvěl na malém snědém mužíkovi s mohutnými kníry, který právě vešel do baru. Skoro nepozorovatelně pohnul Ir svým křeslem, až byl k svému příchozímu obrácen zády. „Řeč o vlku!“ vyrazil ze sebe Ir potichu.</p>
<p>„Co je to za chlapa?“ otázal se Biggles tiše.</p>
<p>„To je moucha v naší polévce, trn v našem mase; jinými slovy človíček, který představuje kladivo a srp v teto části světa. Říkáme mu Ivan Nikitov, protože myslíme, že je to jeho skutečné jméno, ale on má ještě mnoho jiných jmen.“</p>
<p>„Ale myslil jsem, že vy lidé od řemesla se dobře vyznáte v odstraňování trnů a třísek?“ namítl Biggles.</p>
<p>O‘Neilson se ušklíbl. „Kdysi jsme se vyznali. Teď to není tak snadné s těmito lidmi, kteří na zdejším kolbišti pozorují každý náš pohyb. Tenhle muž je vyzvědač, který patří k výstavním kouskům na dalekém východě, abych tak řekl. Drží v ruce nitky mezi Bagdadem a Bombayí a když zatáhne, začne to bzučet. Přišli jsme právě na kloub velkému cirkusu kolem toho perského podniku, a tenhle Rus by byl s to zatlouci naše děla – kdyby mohl. Jeho obvyklý hlavní stan bývá v Teheránu v Persii, a jeho přítomnost zde značí, že je právě v práci. Jestliže si přeješ znát pravou příčinu vrásek na mém čele, nuže, je to tenhle člověk.“</p>
<p>„Opravdu?“ zabručel Biggles zamyšleně. „A pročpak ho nevystrnadíte na bezpečné místo, až bude po všem?“</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>„Mne se neptej – to je tvá práce. Já bych ho vzal s sebou na dalekou cestu, jak to dělávají v Americe.“</p>
<p>O‘Neilson se unaveně usmál a řekl: „Je to tak nezáživné, jak si jen můžeš myslit. Dovedeš si snad představit, že by ten Rus vstoupil do některého britského vojenského letadla, nebo že by přijal pozvání, aby se zúčastnil plavby na některé z našich válečných lodí? A přece by to stálo za to, abychom se ho nějak zbavili.“</p>
<p>„Já bych rád věděl, zač by to stálo?“ řekl Biggles mírně.</p>
<p>O’Neilson sebou škubl, zachytil Bigglesův pohled a potom se rychle podíval stranou. Pak se podíval zamyšleně na hodinky. „Což abychom si dali něco na zub v mém klubu?“ navrhl. „Algy tě snad nebude postrádat.“</p>
<p>„To je dobrý nápad,“ souhlasil Biggles.</p>
<p>Následujícího rána byl Biggles neurvale probuzen náhlým příchodem druha Laceye, který vešel do jeho pokoje ještě ve spacím obleku. Držel v ruce hrnek s čajem a ve druhé ranní noviny.</p>
<p>„Copak má znamenat tenhle celý zatracený nesmysl?“ otázal se Algy a podal Bigglesovi podrážděně noviny.</p>
<p>„O čem to mluvíš?“ otázal se ho Biggles nevlídně.</p>
<p>„Kdopak je odpovědný za tenhle žvást?“</p>
<p>Biggles uchopil podávané mu noviny a upřel zrak na článek, jejž mu ukázal druh a četl:</p>
<p>„Letci kolem světa v Karachí. Major Jakub Bigglesworth, bývalý vojenský pilot – letec, který prodělal za světové války skvělou kariéru jako důstojník, přistál včera v Karachi. Bude zítra pokračovat dále ve svém letu, který už obepíná více než polovinu zeměkoule, do Anglie, a to po nové letecké lince na města Istarain, Teherán a pak přes přístavy Černého moře, Bigglesworth letí na Vickersově obojživelném šestisedadlovém letadle se svým pomocným pilotem a mechanikem. Letci se ubytovali v hotelu Orient.“</p>
<p>„To je dobré,“ podotkl Biggles s úsměvem, když přečetl potištěnou stránku novin, „copak o tom víš, Algy?“</p>
<p>„Nebyl jsi snad včera večer trochu podroušen?“ otázal se Algy.</p>
<p>Biggles se podíval uraženě na Laceye. „Já že jsem byl podroušen?“ ohradil se. „Nemluv nesmysly, Algy! Někdo asi viděl naše letadlo na letišti a začal trošku šňupat, to je vše; jen tak si to lze vysvětlit.“</p>
<p>„Nuže, teď musíme, pro pána krále, odprýsknout dříve, než nám sběratelé památek strhají všechen potah s letadla. Vždyť bychom byli za chvíli utaháni indickými fotografy, kdybychom tady zůstali, a kdyby můj táta spatřil mou makovičku v novinách, klepla by ho mrtvička; on nenávidí novinářskou reklamu.“</p>
<p>„Já také. Výborně, jsem ochoten odletět, máš-li chuť. Abychom zachytili mořskou brízu do Gwadiru – myslím, že bychom mohli letět na lince letecké společnosti Imperial Airways?“</p>
<p>„Zajisté. Dobrá, a teď se už, prosím tě, pohni!“ zavrčel Algy, když odcházel z Bigglesova pokoje.</p>
<p>Biggles stěží dokončil oblékání, když přispěchal hotelový sluha s půl tuctem navštívenek na podnose a se zprávou, že ti pánové, kteří mu je dali, čekají dole v hotelu. Biggles odběhl po chodbě k Laceyovu pokojí, otevřel dveře a řekl mu; „Vypadni, Algy, jinak se odtud nikdy nedostaneme. První lidé té útočné čety jsou už dole v hotelu.“</p>
<p>„Kdo je tam?“</p>
<p>Biggles se zadíval ledabyle na kousky tvrdých papírků na své ruce a četl: „H.F. Carruthers, 12. pluk Bengálských střelců. Vypadá to, jako by to byl nějaký mládenec, který by se chtěl dostat zadarmo domů. J.L. Browner, Bombay Argus, F.L. Winters, West Indian Photographic Agency, Sirdar Ali Shabar – já bych rád věděl, co mi chce?“</p>
<p>„Řekni jim všem, že se nedá nic dělat,“ řekl Algy drsně a uchopil svůj cestovní vak.</p>
<p>„Já jsem to už řekl,“ odpověděl Biggles prostě, „či jsem aspoň řekl tomu sluhovi, aby jim to pověděl.“</p>
<p>Vtom jim zalehla do uší směsice zvuků, které se blížily po chodbě k nim; v nejbližším okamžiku byly dveře rozevřeny dokořán a jakýsi zápasnicky vypadající mladý muž vstoupil do jejich pokoje přes námitky domorodého sluhy.</p>
<p>„Poslyšte, mládenci,“ začal mladý muž omluvně, „jsem Carruthers od 12. pluku Bengálských střelců. Poslal jsem vám svou navštívenku. Dostal jsem tříměsíční dovolenou, která dnes začíná, a mám plnou hlavu toho, abych se dostal co nejrychleji domů –“</p>
<p>„Pak byste udělal lépe, kdybyste odešel ke společnosti Imperial Airwais, my odletíme až za čtrnáct dní.“</p>
<p>Důstojníkova tvář se protáhla. „Och, hrome! Vždyť noviny psaly –“</p>
<p>„Ano, já vím, že tak psaly, ale noviny o tom čerta vědí. Je mi líto.“</p>
<p>„Mně také,“ přiznal se sklíčený důstojník. „Tedy nazdar, promiňte, že jsem k vám tak vpadl.“</p>
<p>„Nic nevadí,“ odpověděl Biggles a potom se obrátil k Laceyovi. „Pojď, hochu, vypadněme, jinak budeme těmi lidmi nadobro utrápeni.“</p>
<p>„Promiňte, pánové.“</p>
<p>Oba letci se rázem otočili, když k nim zalehla tato slova z otevřených dveří a octli se tváří v tvář malému muži snědé tváře s mohutnými kníry. Muž měl přes rameno přehozen kožich.</p>
<p>„Promiňte, pánové, že jsem k vám tak vnikl,“ pokračoval cizinec, „ale mohly by mě ospravedlnit krajně naléhavé okolnosti. Smím se představit? Jsem Sirdar Ali Shabar.“</p>
<p>„Je mi líto pane, ale jestliže od nás chcete, abychom vás vzali do letadla, mám obavu, že se tady nedá nic dělat,“ přerušil ho Biggles. „Odletíme za několik minut do Gwadiru a pak dále do Anglie.“</p>
<p>„Tak tomu také rozumím,“ přikývl jejich návštěvník klidně.</p>
<p>„Myslím však, že tam poletíte cestou přes Persii a přístavy Černého moře?“</p>
<p>„To je naším úmyslem.“</p>
<p>„Mohl bych se vás otázat, zda máte svolení perské vlády, abyste mohli přeletět její území?“</p>
<p>Biggles sebou škubl. „Nikoli, nemáme,“ přiznal se Biggles cizinci, „ale nepředpokládáme nějaké obtíže. Mnohé, ba přemnohé zahraniční aerokluby chovají se zdvořile k cizím pilotům.“</p>
<p>„To může být pravda, ale jsou také výjimky. A tak se náhodou stalo, že jsem dostal naléhavou zprávu, velmi naléhavou zprávu z Teheránu, která vyžaduje mé bezprostřední přítomnosti v tomto městě. Povšiml jsem si toho článku v dnešních ranních novinách a navštívil jsem vás, abych se dozvěděl, zda bychom se mohli nějak dohodnout, jsem ochoten zaplatit vám každou rozumnou částku za tento let a mimoto bych vám mohl opatřit doklady, které by vám zajistily příjemné přijetí v Persii – a také v Rusku – a to upřímnější než to bývá v jiných případech, Rád bych také uvedl, že nejsem nijakým nováčkem v letectví.“</p>
<p>Biggles váhal a potom řekl: „Nuže, nebereme obvykle cestujících a upřímně řečeno, nerad bych vytvářel nějaký <emphasis>precedent</emphasis>[27].<emphasis> </emphasis>Konec konců se přece přihodí rozličné nehody, ačkoli my s nějakou svízelí na cestě nepočítáme, ale přesto kdyby nás stihla nějaká pohroma, cítili bychom se mravně odpovědni za každou újmu na zdraví, kterou byste mohl utrpěti.“</p>
<p>Jakýsi stín přejel mohutný obličej jejich návštěvníka, a cizinec se díval chvilku zpytavě na oba piloty než zase promluvil. „Ovšemže, ovšemže. Ale vy jste přece oba zkušení piloti, a já jsem ochoten vzít na sebe tohle nebezpečí. Opravdu, dám vám prohlášení, které vás úplně očistí z každé viny v případě, že by se mi přihodilo něco osudného.“</p>
<p>Ale Biggles ještě pořád váhal, až nakonec řekl: „Výborně, jestliže můj společník svoluje a jestliže se dohodneme o peněžní stránce, vezmu vás s sebou. Ale musím vám znovu zcela zřetelně zdůraznit, že to děláte na vlastní nebezpečí a že já vám nemohu přesně zaručit, kdy dolétneme na místo.“</p>
<p> „To se rozumí samo sebou, ovšemže!“ souhlasil cizinec. „Kdypak odletíme?“</p>
<p>Biggles se podíval na hodinky a řekl: „Nyní je osm třicet. Dejme tomu, že si ujednáme, že odtud odletíme v devět hodin třicet minut – hodilo by se vám to?“</p>
<p>„Výtečně.“</p>
<p>„Máte nějaké zavazadlo?“</p>
<p>„Pouze příruční kufřík.“</p>
<p>„Nuže, pak je to v pořádku. Setkáme se v devět hodin dvacet minut na letišti a odletíme odtud v devět třicet. Naše první zastávka bude ve Gwadiru a potom v Lingehu.“</p>
<p>Slunce pražilo silou toho odpoledne, když si letadlo Vandal razilo cestu třpytící se mlhou, která visela nad Perským zálivem; byla to mlha, která dodávala jak obloze, tak moři barvy vyleštěné oceli. Obzor již existoval pouze v představě letců; postupně stmívání oblohy právě pod nosem jejich letadla ukazovalo matně, kde začíná moře a kde končí obloha.</p>
<p>Biggles si bedlivě prohlížel desku s přístroji s pilotního sedadla a občas se podíval před sebe, tak jako by očekával, že se v té šedivé mlze ukáže nějaká půdní značka. Biggles letěl podél mořského pobřeží v Persii až do města Jasku a potom to vzal krátce přes úžinu Ormuzskou, a nyní letěl nad oním výběžkem Arábie, kteiý se zove Oman; pak uháněl přímým letem do Linehu, který podle jeho mínění byl teď před nimi ve vzdálenosti asi osmdesáti kilometrů. Velká tmavá skvrna se začala nejasně rýsovat v mlze před letadlem malounko doprava; spočívala na vodní hladině jako nějaká obluda, která vyvstala z hlubin oceánu a sluní se na hladině. Biggles rýpl loktem do Laceye a potom mu ukázal ukazováčkem levé ruky na jakousi bezvýznamnou skvrnku na mapě, která měla jméno ostrov Tumb. V téže chvíli se nepřetržitý hukot motoru poněkud zeslabil, ale to postačilo, aby Smyth vstrčil hlavu do nízkých dvířek, která vedla z kabiny do budky.</p>
<p>Bigglesovy oči vyhledaly počítadlo otáček na palubní desce a spočinuly na kmitající ručičce tohoto přístroje. Otáčky motoru poklesly a ještě pořád klesaly! Zároveň se nos letadla tak naklonil, že ukazoval přímo k onomu ostrůvku. Hukot motoru náhle ustal, pak se znovu ozval, ale nakonec zase ztichl v pouhý bzukot. Nos letadla se vykývl dolů a po několika dalších minutách vyrýval již kýl letadla dlouhou bílou brázdu v hladké vodní hladině tohoto přirozeného přístavu, který otevíral svou zátoku v písčitém pobřeží ostrůvku přívětivě vstříc přístavnímu letadlu.</p>
<p>Když se letadlo po dojezdu zastavilo, podíval se Algy na Bigglese vykulenýma očima a tázal se ho: „Copak se stalo?“</p>
<p>„Nevím,“ odvětil Biggles stručně, a vtom již kýl letadla zaskřípěl na mírně svažitém mořském břehu. Biggles vylezl ze svého sedadla a vstoupil do mělké vody. Dvířka trupu se otevřela, a Smyth a jejich cestující také vystoupili.</p>
<p>„Já myslím, že to magneto zase vypovědělo službu,“ podotkl Smyth.</p>
<p>Biggles přikývl a řekl: „Také si myslím. Není to rozhodně nic vážného, ale myslil jsem si, že bude přece jen lepší pokusit se přistát a dát letadlo tady do pořádku, než abychom se vydávali v nebezpečí při dalším letu k pevnině, která je vzdálena ještě osmdesát kilometrů nebo tak nějak.“ Poslední adresa byla adresována jeho cestujícímu, který si zapálil doutník a prohlížel si nevrlým pohledem málo slibné pobřeží ostrůvku.</p>
<p>„To je zcela v pořádku,“ zněla rychlá odpověď, „bezpečnost je nade vše. Myslíte, že budeme moci brzy odletět, až dáte věc do pořádku?“</p>
<p>„Och zajisté, také myslím.“ odpověděl Biggles ledabyle. „Začneme na magnetu pracovat hned, jakmile se ochladí dostatečně motor, a potom se podíváme, jak velký je rozsah této vady.“</p>
<p>„Já myslím, že to není nic vážného,“ podotkl cizinec. „Ale kdyby se ta vada nedala opravit, museli bychom tu čekat hodně dlouho, než bychom byli zachráněni!“</p>
<p>„My s sebou máme vždycky dostatečnou zásobu potravin, takže nemyslím, že bychom se museli v tom ohledu něčeho strachovat.“</p>
<p>„Možná že ne, ale prosím, račte si vzpomenout, že mé poslání je velmi naléhavé, takže věřím, že nebudete ztrácet čas, abyste vykonali potřebnou opravu neprodleně.“</p>
<p>„Zajisté,“ odpověděl Biggles nejistě.</p>
<p>Ale slunce již zapadalo jako ohnivá velká koule na západním obzoru, než byl zdroj této poruchy nalezen a magneto dáno do pořádku.</p>
<p>„Za pět minut se setmí, a já mám obavu, že by se nám nevyplatilo vydávat se v nebezpečí nočního letu do Lingehu,“ řekl Biggles zklamaným hlasem. „Lingeh je pouze malá osada, a mohli bychom ji velmi snadno minout. Proto navrhuji, abychom se tu zařídili co nejpohodlněji na tuto noc a abychom vyrazili teprve zítra ráno. Vyndejte těch několik bedniček z letadla, Smythe; potřebujeme se trochu najíst pro každý případ. Myslím, že tamhle ta malá skupinka palem bude velmi dobrým místem k utáboření.“</p>
<p>Měsíc ztrácel tak pomalu svůj skvělý jas, že to bylo stěží pozorovatelné. Bledé, třepotající se prsty ranního stmívání ohmatávaly druhého dne pátravě východní oblohu a rozlévaly šedivý tajuplný přísvit na vodní hladinu a na pustý, písčitý ostrůvek se skupinou zakrnělých palem. Na obzoru se ukázal okraj slunečního kotouče; proud světla dopadl na mírně zkadeřené listy palem a také na postavu ležícího muže, který byl zahalen do svého kožichu a ležel na písku.</p>
<p>Když sluneční paprsky dopadly na jeho oči, muž se probudil, zívl a pak se posadil, aby se protáhl. Rozhlédl se kolem sebe. Slabounký hukot, který se chvílemi zesiloval a pak zase opadával v ranní bríze, a který přehlušoval hukot mořského vlnobití na pobřeží, přiměl toho muže, že jedním skokem povstal tak, jako by ho vymrštila nějaká neviditelná vzpružina. Rozhlédl se jedním pohledem po mořském pobřeží a potom se obrátil směrem zvuku, a jeho tvář se podivně zachmuřila, když jeho oči zpozorovaly malinkou, rychle se pohybující skvrnku daleko na moři, která mizela tím více, čím více se na ní díval. Dlouhou dobu se tak muž díval na moře, dlouho potom, co hukot letadlového motoru již zmlkl v naprostém tichu.</p>
<p>V mužových očích zaplápolal chladnokrevný vztek, když se obrátil směrem k těm bedničkám, které zůstaly na břehu tam, kde byly umístěny předešlého večera. Na největší bedně ležela jakási obálka zatěžkaná kamenem, a muž po ní sáhl pomalým pohybem ruky, který byl zoufale rozvážlivý. Mužovo chřípí se zachvělo, když přečetl adresu na obálce.</p>
<p><emphasis>Velectěný pán</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>p. Ivan Nikitov, ostrov Tumb, Persie</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Vážený pane Ivane!</emphasis></p>
<p><emphasis>Shledávám, že nemohu letěti dále vaším směrem po tom, co</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>se</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>st</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lo. Všecko, čeho si budete přáti pro příští tři týdny, vyjma naši</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>společnost, najdete v těchto třech bednách, které jsou na břehu.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>V případě, že by na vás tuze dolehla tíha času, najdete tam knihu</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>v bedně číslo jedna, která vám poskytne trochu útěchy.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Váš pospíchající Jakub Bigglesworth.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„To je mi divné, jak jsi se dozvěděl o zprávě, kterou dostal ten Rus, a která ho zvala do Teheránu,“ zabručel Algy, když se pozdě večer druhého dne letadlo Vandal zastavilo nedaleko Bundu v Basře. Tehdy Biggles podal Laceyovi některá požadovaná vysvětlení.</p>
<p>„Z toho jednoduchého důvodu, že jsem tu zprávu poslal sám,“ odpověděl Biggles ledabyle. „Byla totiž upravena mnou ve spolupráci s určitými lidmi, kteří zůstanou nejmenováni, a bylo to zařízeno tak, aby Rus tu zprávu dostal.“</p>
<p>„Ale u všech všudy, přece takový dopis byl jistě sestaven v tajném kódu[28] měl-li býti pravý?“</p>
<p>„To také byl – což myslíš, že naši lidé ten kód neznají?“</p>
<p>„Ale co se teď stane s Ivanem?“</p>
<p>„Já jsem celou tu věc projednal s Patrikem. Všecko, co jsme udělali, byl ten článek, který jsme vstrčili do novin, a pak jsme poslali Rusovi zprávu v jeho vlastním kódu a doufali jsme, že nyní na tu návnadu zabere. Nuže, on to také učinil! Stane se, že anglická šalupa pojede kolem toho ostrůvku asi ve třech týdnech, což je podivná shoda, neboť právě v té době bude také dokončena Patrikova záležitost.“</p>
<p>„Zdá se, že jste to velmi dobře promysleli,“ podotkl Algy, „ale mimochodem řečeno, jak se jmenovala kniha, kterou jsi mu tam nechal?“ otázal se Algy zvědavě.</p>
<p>Biggles se na chvíli odmlčel, neboť sundával právě leteckou přílbu s hlavy, a na jeho obličeji se pomalu rozhostil slabý úsměv.</p>
<p>„Ta kniha měla název Tři týdny,“ řekl potom. „Doufám, že náš muž pochopí ten vtip.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA JEDENÁCTÁ</strong><strong>ŠEJK A ŘEK</strong></p>
<p>Biggles srkal před obědem svůj aperitiv před restaurací na Avenue el Fontana v Alexandrii a byl hluboce zamyšlen.</p>
<p>„Mel bych vykonat jednu věc, než opustíme Alexandrii,“ řekl Biggles důvěrně Laceyovi, „a to zjistit, co bychom asi dostali za své perly. Zdá se mi, že Egypt je považován za dobrý trh na perly. Lépe bychom pochodili v Paříži, ale tam, nebo ještě dříve než se dostaneme do Francie, budeme patrně řádně prohledáni celníky. Také Italové v Benghazi budou nám asi do toho mluvit. Bylo by lepší, kdybychom je raději tady prodali hezky potichu pod rukou. Buď jak buď, ty perly nám dají hodně starostí, a proto čím dřív je proměníme na peníze, tím lépe.“</p>
<p>„Souhlasím,“ odpověděl Algy pohotově. „Tady přes ulici je klenotník – pročpak bychom tam nemohli zajít? Ale neukazuj mu všechny najednou, jinak se bude snažit srazit cenu. Ukaž mu napřed jen jednu!“</p>
<p>„To není špatný nápad,“ odpověděl Biggles a vyndal z náprsní kapsy malý váček z mycí kůže. Rozvázal tkaničku, vstrčil dovnitř ukazováček a palec a vyndal jednu ze dvou velkých růžových perel, které mu daroval Li Chi.</p>
<p>Biggles přikývl a řekl: „Ano –“ ale vtom se odmlčel a zlostně vykřikl: „Zatracená –“ neboť perla mu vyklouzla z prstů, narazila o jeho botu a odkutálela se po dláždění, až se zastavila u nohy blahobytného, bezvadně oděného muže, který seděl u stolu o něco níže než naši letci. Vlastník té nohy se hbitě shýbl, sebral perlu a když si ji uznale prohlédl, vrátil ji jejímu starostlivému majiteli se zdvořilou úklonou.</p>
<p>„Děkuji mnohokráte,“ řekl Biggles s pocitem úlevy.</p>
<p>„To je pěkná hračička,“ podotkl muž lichotivě; mluvil trošku cizím přízvukem a dodal ještě s významným úsměvem – „Zdá se, že ta perla věděla, kam má jít.“</p>
<p>Biggles chvíli váhal a pak se zvědavě otázal: „Jak to míníte?“ Cizinec zdvihl dlaně po známém židovském způsobu obvyklém na Blízkém východě. „Já kupuji takové klenoty,“ řekl muž potichu. „Kdyby ta perla, kterou jsem teď viděl, byla kdykoli na prodej, doufám, že se mi dostane té cti, abych ji získal.“</p>
<p>„Lituji, ale tahle perla není na prodej,“ odpověděl Biggles nedůvěřivě, „avšak jestli byste si laskavě sedl, – ukáži vám druhé perly –“</p>
<p>Biggles vyklopil perly, které získal na ostrově Kaisiora, do dlaně. „Jakpak se vám zamlouvají tyto?“</p>
<p>Cizinec pokrčil rameny a našpulil rty k pohrdlivému úsměvu. „To jsou pouze perly,“ řekl potichu, „ale já –“ Vtom se odmlčel, vykřikl jakési cizí slovo a zadíval se vyjeveně na druhou růžovou perlu, kterou Biggles položil vedle té, která už ležela na stole. A pak zhluboka vydechl, až to zasyklo. „Vy máte ještě jednu takovou perlu?“ zabručel chvatně, zdvihaje v údivu oči k Bigglesově tváři.</p>
<p>Pilot vpustil obě růžové perly do váčku, vstrčil jej zase do kapsy a pomalu řekl: „Ano, ty by se krásně vyjímaly v náušnicích nějaké princezny. Dejme tomu, že by byly na prodej, jakou by měly cenu?“ otázal se pilot ledabyle.</p>
<p>„Stály by mnohem větší částku než mám u sebe,“ přiznal se cizinec ochotně. „Nekoupil bych je pro sebe –“ cizinec ztišil hlas až do šepotu, “– jsem nakupovač vznešeného šejka Abd-el-Ahmuda, který vlastní nejvelkolepější sbírku perel v celé Arábii. Ten by je musel vidět, aby rozhodl o jejich ceně, a já vás ujišťuji, že ta cena by byla velmi hezká, mnohem lepší, než byste dostal od těch lupičů zde v Alexandrii nebo v Kahýře, kteří si říkají obchodníci perlami.“</p>
<p>„Kdepak je ten šejk?“ otázal se ho Biggles, který se o něho začal zajímat.</p>
<p>„Ve svém paláci v Hedžesu – na východním pobřeží Rudého moře,“ odpověděl cizinec.</p>
<p>„Hrom do toho! Tím je to vyřízeno, my se přece nemůžeme vléci takový kus cesty až na pobřeží Rudého moře,“ řekl Biggles rozhodně.</p>
<p>„Proč ne? Slibuji vám, že cenový rozdíl, který tak docílíte, vynahradí vám všechnu námahu, kterou podniknete. Mimoto je šejk pověstný svou pohostinností – vínem a krásnými ženami –“</p>
<p>„To nás nezajímá,“ přerušil ho Biggles chladně, „my mluvíme o perlách. Jak je daleko k tomu šejkovi?“</p>
<p>„Osm set kilometrů, snad o něco méně, ale mám rychlý člun.“</p>
<p>„Já mám aeroplán, přijde-li na to,“ podotkl Biggles a začal rychle přemýšlet.</p>
<p>Cizinec sebou škubl a náhle mu zableskly oči. „Vy máte aeroplán?“ opakoval pomalu.</p>
<p>Biggles přikývl a řekl: „Podívejte se, nechte nás chvilku přemýšlet. My vás neznáme a vy neznáte nás, ale mohu vás ujistit, že musím dostat skutečně dobrou cenu – takovou cenu, aby mě přiměla odcestovat s těmi perlami. My si to ještě rozmyslíme. Mimochodem řečeno, jak nám bude zaplaceno?“ otázal se Biggles zvědavě.</p>
<p>„No, ve zlatě, jak jinak?“ odpověděl cizinec rychle. „Takoví lidé, jako je můj pán, nepoužívají papírových peněz. Šejk je tak bohat, že evropané si nemohou ani dobře představit, jak veliké je jeho jmění,“ dodal cizinec.</p>
<p>„Výborně. Promyslete si celou věc, my to také učiníme, a setkáme se tady večer, abychom vám oznámili, na čem jsme se rozhodli,“ řekl Biggles a povstal.</p>
<p>Cizinec vyndal navštívenku ze zlatého pouzdra, podal ji s malou úklonou Bigglesovi a řekl: „Děkuji vám: bude mi velkým potěšením vás očekávat.“ Po těch slovech nazdvihl klobouk a chvatně odešel.</p>
<p>„Nuže, co si o tom muži myslíš?“ otázal se Biggles. když se cizinec vzdálil z doslechu.</p>
<p>„To je těžké říci,“ odpověděl Algy, „co myslíš, jaké je národnosti?“</p>
<p>„Bozi vědí. Já myslím, že je to Eurasiat; snad to bude Řek nebo arménský žid.“ Pak se podíval na navštívenku ve své ruce a četl nahlas: „Constantin Stampulos, nuže, to zní dosti řecky, ale já mám hluboce zakořeněné podezření proti lidem takového typu, ačkoli ten muž jistě vypadal zámožně. Může mít pravdu, že ten šejk zaplatí dobrou cenu za naše perly. Všichni tihle chlapíci kolem Rudého moře jsou nadšenými sběrateli perel, jak mi bylo řečeno. Nejlepší perly z Perského zálivu putují právě tam. nebo do Indie, nemluvě vůbec o perlách, které jsou vyloveny v Rudém moři. Pojďme se naobědvat a pohovoříme si o tom.“</p>
<p>Bylo ráno druhého dne poté, kdy se letci setkali se Stampulosem, který ochotně souhlasil, že s nimi podnikne cestu letadlem; ve skutečnosti předběhl sám Bigglese tím, že mu ji navrhl ihned, když se sešli toho večera, jak bylo ujednáno. Stampulos je ujistil, že bude možno přistát buď na vodě v přístavu nedaleko šejkova paláce nebo na otevřené <emphasis>sabce</emphasis>[29]<emphasis>, </emphasis>která se táhne na kilometry daleko kolem něho.</p>
<p>Letci se po krátké poradě rozhodli, že tuto výpravu podniknou, neboť důvěřovali své schopnosti uhájit své zájmy v této věci. Byly ujednány rychle všechny podrobnosti s tím výsledkem, že Řek si sedl se Smythem do kabiny, a nepochybně se teď kochal krásnou vyhlídkou na krajinu.</p>
<p>Biggles se opřel zády o sedadlo ve své pilotní budce a pozoroval v tichém nadšení s výšky tisíce pěti set metrů nádherné panorama pod sebou; pak zamířil na jih. do Tuary, ve které byl postaven šejkův palác. Pod letadlem se rozprostíralo deltovité ústí Nilu s nesčetnými vesnicemi, které s té výšky vypadaly jako nějaký krajkový vzorek a táhly se až k Středozemnímu moři, které teď bylo daleko za letci. Vpředu byly minarety, mešity a citadely Kahýry a dále hory Mokattamu, které se zřetelně rýsovaly v křišťálově průzračném vzduchu.</p>
<p>Po krátké přestávce v Heliopolis, kde naplnili nádržky, a kde si Algy vyměnil místo se Stampulosem, aby Řek mohl vést pilota na místo určení, octli se zase brzy vysoko ve vzduchu a zamířili východnějším kursem, kterým by se dostali na západní pobřeží Arábie. Brzy se pod nimi objevilo Rudé moře, a letadlo uhánělo rychle kupředu; Biggles se zadíval se smíšenými pocity na vyprahlou, nehostinnou poušť pod svým levým křídlem a byl by rád věděl, zda je moudré, že doprovázejí toho cizince na místo tak vzdálené od veškeré civilisace.</p>
<p>Trochu se mu ulevilo, když viděl čilý ruch dole na moři, kde malé černé torpedoborce vyrývaly občas dlouhé, bílé brázdy v modré vodě, neboť tam nepřetržitě hlídkovaly v onom tak životně důležitém a žádoucím úseku moře, který se končí nahoře Suezským průplavem.</p>
<p>Letci letěli déle než tři hodiny podél opuštěného mořského pobřeží nad hlubokými wadi a skalnatými pahorky. Za nimi se vlnila obávaná a nepřístupná poušť Rub al Chalí, až splývala s purpurovou mlžinou ve veliké dálce. Jednou či dvakrát zahlédli letci velbloudy na pradávných karavanních cestách, které se vinuly pomalu na sever k trhům v Egyptě po stezkách, kudy už Mojžíš vyváděl děti Israela ze země faraónů.</p>
<p>Stampulos náhle dloubl pilota loktem a ukázal mu nataženým prstem směrem k lesíku vysokých datlových palem, v jejichž středu stála budova podobná pevnosti, která byla korunována dvěma zavalitými věžemi. Byla vzdálena asi půldruhého kilometru od konce hlubokého zářezu do mořského pobřeží, a proto Biggles přiškrtil plyn a prohlédl si zkoumavým okem celé okolí. Povšiml si také jakési hnědě natřené jednostěžňové lodice, která kotvila nedaleko skalisk, ale teprve tehdy, až slétl asi na sto metrů nad moře; tak dokonale se její barva přizpůsobila pozadí. Biggles zakroužil jednou nad palmovým lesíkem, potom spustil kola podvozku a škobrtavě přistál na rovné štěrkové půdě v nevelké vzdálenosti od budovy.</p>
<p>„Nyní vás opustím, abyste si mohli zařídit, co je třeba na letadle, kdežto já půjdu k emirovi, abych ho zpravil o vašem příchodu,“ řekl Stampulos a odběhl směrem k paláci, který teď viděli uprostřed skupiny nízkých arabských stavení.</p>
<p>Letci zajeli s letadlem do stínu palmy a zanechali u něho na stráži Smytha. Pak se ubírali za Řekem. Dorazili ke špičatému maurskému podloubí, kolem něhož lelkovalo několik arabských <emphasis>Wahabitů</emphasis>[30]<emphasis>, </emphasis>kteří byli ozbrojeni puškami a hrozivě zakřivenými noži. Arabové si je pochmurně prohlíželi, když letci kráčeli kolem nich do malého nádvoří, na jehož protilehlé straně byl hlavní vchod do paláce. Palác byl dosti špinavý, alespoň po vnější stránce, a byl pramálo podoben tomu, co letci očekávali.</p>
<p>Šejk, který přerušil svůj zdánlivě velmi horlivý rozhovor se Stampulosem, když je spatřil, jak přicházejí, vyčkával jejich příchodu, aby je uvítal. Jeho chování, jakož i zjev byly dokonce ještě méně půvabné než jeho palác. Šejk byl oblečen ve špinavý bílý šat, přes který měl přehozen pruhovaný <emphasis>haik</emphasis>[31], utkaný ve vzorku střídavých černých a červených pruhů a obroubený po krajích podivnými kabalistickými postavami.</p>
<p>Biggles se octl před dvěma temnýma očima, které se naň dívaly z hnědého obličeje. Ihned vycítil jakési nepřátelské ovzduší, které vynucený úsměv nijak nezmírnil, ale v odpověď na šejkův pozdrav Alláh hadik se Biggles hluboce uklonil a pak se tázavě obrátil k Řekovi.</p>
<p>„Šejk se chystá nedočkavě na delší cestu,“ řekl Stampulos omluvně, „a tak prosí, abyste mu ty perly ihned ukázali.“</p>
<p>Biggles položil perly na nízký stůl mezi nimi; šejk je hrabivě zkoumal a zabručel cosi k Řekovi v jazyku, kterému pilot nerozumněl.</p>
<p>„Šejk říká, že vám zaplatí jeden tisíc anglických liber za ty perly,“ řekl Stampulos.</p>
<p>„Tisíc liber!“ zvolal Biggles nedůvěřivě. „Vždyť ty perly mají třikrát vyšší cenu na volném trhu!“</p>
<p>Řek to zase tlumočil šejkovi.</p>
<p>„Šejk říká, že nemají dobrou barvu a nechce dát více,“ překládal Řek.</p>
<p>„Vraťte mi ty perly!“ řekl Biggles přísně, „ztrácíme tu nadarmo čas.“</p>
<p>Stampulos přeložil tuto Bigglesovu žádost. Šejk uchopil váček, který Biggles položil na stůl, vložil obě perly zase do něho a podal je beze slova pilotova.</p>
<p>„Okamžik, než odejdete,“ řekl Stampulos rychle, když Biggles vložil váček do kapsy, ohmatav jej předtím potají, aby se přesvědčil, že perly v něm jsou. „Je mi líto, že s toho obchodu sešlo, ale –“</p>
<p>Řek pokrčil rameny – „emir není dnes dobře naložen. Má starosti, aby se už vydal na cestu, a táže se vás, zda byste ho nevzal do svého letadla.“</p>
<p>„Nikoli, nevezmu,“ odpověděl Biggles stručně.</p>
<p>Šejk, jak se zdálo, úzkostlivě očekával pilotovo rozhodnutí, porozumněl, jak Biggles usoudil, že odpověděl záporně a řekl cosi chvatně Řekovi.</p>
<p>„Šejk říká, že zaplatí dvě stě padesát liber, vezmete-li ho s sebou do Aziru,“ řekl Stampulos.</p>
<p>„Kdepak to je?“</p>
<p>„Je to malý přístav na protilehlém pobřeží.“</p>
<p>Biggles byl na okamžik zváben částkou a měl pokušení, že k tomu přivolí, neboť tato nabídka byla tak štědrá jako ta první byla skoupá, ale jeho podrážděnost nabyla přece převahy, „Nikoli.“ zavrčel skoro nevlídně, „pojďte, můžeme se dostat zpět ještě dříve než se setmí.“</p>
<p>„Nikoli, zůstanu už zde,“ odvětil Stampulos chladně.</p>
<p>„Mně se zdá, že jste se sem chtěl lacino dostat,“ vyjel si naň Biggles v náhlém podezření, které se v něm probudilo. Pak se obrátil na podpatku a řekl stručně: „Pojď, Algy!“ a odešel pyšným krokem z paláce, jsa si jist, že tak či onak byl tím Řekem napálen. Vlezl do pilotní budky a beze slova odletěl.</p>
<p>Letci byli už ve vzduchu asi dvacet minut, když Biggles přenechal řízení Laceyovi a vyndal cosi z kapsy. V nejbližším okamžiku vytrhl však řídící páku z rukou svého společníka a začal klouzat strmě po křídle nazpět, a to směrem k jednomu z mnoha malých ostrůvků, které se kupí kolem pobřeží. Sletěl na vodu na závětrné straně jednoho z nich.</p>
<p>„Pane Bože, copak se ti stalo?“ vzkřikl Algy ulekaně a upřel vyjeveně oči na Bigglesovu tvář, která zbledla jako křída, a ze které žhly očí jako dva řeřavé uhlíky.</p>
<p>„Co se mi stalo?“ zavrčel Biggles. „Ten podvodník, ten odporný lotr nás napálil!“</p>
<p>„Že nás napálil? A jak?“ zvolal Algy zděšeně.</p>
<p>Místo odpovědi natáhl Biggles ruku, a na dlani ležely dvě perly. Měly skoro týž rozměr jako dvě růžové perly, které Biggles dostal od Číňana, ale byly matné a bez lesku. Byly to tak zvané mrtvé perly, která se často najdou ve škeblích.</p>
<p>Oči Laceyovi se zúžily. „Bože! To byl prohnaný kousek!“ vyrazil ze sebe. „Copak si teď počneme?“</p>
<p>„Co si počneme? jdu nazpět k šejkovi,“ řekl Biggles drsně, „já mu to jen tak nedaruji.“</p>
<p>„Ale vždyť sami nemůžeme napadnout tuhle sebranku hrdlořezů. Haló – copak to všechno znamená –“ Algy se náhle odmlčel a zadíval se upřeně Bigglesovi přes rameno.</p>
<p>Šedožlutý torpedoborec uháněl plnou parou k letadlu a před jeho přídí ostrou jako nůž odskakovaly dvě vodní pršky v podobě pštrosích per. Když byl ještě sto metrů vzdálen, stočil se prudce dokola a potom zvířil spoustu pěny, když začal couvat. Skoro dříve než se zastavil, byl spuštěn s paluby torpedoborce lodním jeřábem malý člun a začal klouzat na vodní hladině směrem k nim pod rychlými údery půl tuctu vesel; na zádi člunu seděl důstojník.</p>
<p>„Kdopak jste?“ řekl stroze důstojník, když člun přijel až k letadlu.</p>
<p>Biggles se zamračil a řekl: „Hádejte! Kdopak jste vy?“</p>
<p>„Loď J.V.Scud. Kapitán Watkins si s vámi přeje mluvit. Přineste své papíry – a vstupte prosím do člunu!“ zněla rozhodná odpověď.</p>
<p>„Třesky, plesky, komupak tady poroučíte?“</p>
<p>„Vám,“ osopil se na něho lodní poručík. „A poskočte, nechcete-li býti vyloven z vody.“</p>
<p>Biggles s námahou polkl slinu. Třásl se vztekem, ale vstrčil palubní letadlovou knížku, skočil do člunu, a za chvilku nato už lezl po lodním žebříku, který byl spuštěn s torpedoborce, aby se dostal nahoru. Biggles se začervenal, když přiběhli dva námořníci, postavili se mu po bok a vedli ho bez okolků do kabiny, kde ho očekával kapitán.</p>
<p>„Vaše jméno?“ otázal se kapitán chladně a natáhl ruku pro letadlovou knížku.</p>
<p>„Bigglesworth,“ odpověděl Biggles ledově. „Major J. H. Bigglesworth.“</p>
<p>„Kapitán sebou škubl. Nejste náhodou nějak příbuzný s tím chlapíkem, který sloužil v letce 266 za světové války –“‘</p>
<p>Biggles přikývl. „Ano, to jsem. Byl jsem v letce 266,“ řekl udiveně.</p>
<p>„Pane Bože. Můj mladší bratr sloužil také ve vaší letce. Vyprávěl mi hodně o vás, než odešel –“</p>
<p>Biggles se podíval vyjeveně na kapitána, a pak zjihl, „Watkins – ovšemže. To byl hodný hoch,“ pokračoval Biggles. „Říkali jsme mu profesor. Lacey – který je teď se mnou – profesor a já, my jsme provedli mnoho pěkných bojů pospolu. Byli jsme s ním také nahoře, když odešel – na věčnost.“</p>
<p>Kapitán povstal a natáhl ruku. „Těší mě, že se s vámi setkávám,“ řekl s úsměvem, „ale copak tady děláte? Což jste nevěděl, že je to zakázané pásmo?“</p>
<p>Biggles vykulil oči. „Ať mě husa kopne, vím-li to,“ přiznal se kapitánovi a ihned stručně vypravoval, co se mu stalo od té chvíle, kdy se setkal v Alexandrii se Stampulosem.</p>
<p>Kapitán vyměnil rychlý pohled s poručíkem, který právě vešel do jeho kabiny. „To mi připadá jako velmi závažný případ,“ podotkl kapitán. „Povězte mi, jakpak vypadá ten Stampulos?“</p>
<p>Biggles ho popsal a kapitánovy oči vyhledaly svého podvelitele.</p>
<p>„A tenhle šejk – jakpak jste říkal, že se jmenuje, Abd-el-Ahmud</p>
<p>– jak vypadal?“</p>
<p>Pilot zase podal jeho přibližný popis a kapitán našpulil rty. „To je divné,“ řekl potichu, „to je divné!“ Pak otevřel nedobytnou pokladnu, vybral z ní jakýsi spis a z něho vyjmul fotografii. Přikryl na fotografii hořejší část hlavy jakož i tělo svým ukazováčkem a palcem, a kývl na pilota. „Nevypadal ten muž takhle?“ otázal se kapitán.</p>
<p>„To je ten muž,“ vyhrkl Biggles, ale odmlčel se, neboť se v něm zatajil dech překvapením, když kapitán nadzdvihl ruku a ukázal mu zbytek té fotografie. Byl to muž středního věku, oděný v bezvadný evropský šat.</p>
<p>„Kdopak je to?“ otázal se pilot.</p>
<p>„Ten muž má mnoho jmen,“ odpověděl Watkins, „ale jeho skutečné jméno je Lafoix, René Lafoix; naši lidé dostali tenhle snímek v Paříži. Lafoix přijel odtamtud asi před dvaceti lety jako agent tajné francouzské služby. Ještě dnes ovšem pracuje pro Francouze, ale zařídil si také výnosný obchůdek s perlami, s hašišem a s otroky. Stampulos je jeho zástupcem v Alexandrii, mimochodem řečeno. Měli jsme toho muže v rukou asi desetkráte, ale vždycky nám uklouzl pod rukama; úhoř je svitek smirkového papíru u srovnání s tímto mužem. Potíž je v tom, že Lafoix si tak dlouho hrál na Araba, až se jím konečně stal!“</p>
<p>„Když ho chytneme, mívá na palubě docela počestný náklad surových koží, když dopadneme jeho plachetnice s nákladem hašiše nebo otroků, nikdy na nich není. To nás však tak příliš nemrzí, jako spíše jeho pekelná odvaha, s kterou Lafoix napsal knihu o své činnosti, kde vypravuje, jak nás napaluje. Francouzi se mohli po četbě popukat smíchy. Naši lidé neřekli Francouzům nic, ale zato to pověděli důkladně nám to mi můžete věřit. Musíme ho polapit, a až se tak stane, uvidíme, kdo se bude smát naposledy. Zrovna teď na něho číháme,“ pokračoval kapitán rychle. „Víme, že je někde nedaleko pobřeží a že čeká na příležitost, aby uklouzl do Řecka pro náklad hašiše, který přichází vesměs odtamtud. Aby dovezl hašiš do Egypta, kde je po něm teď velká poptávka jako u nás po tabáku, nalodí jej ten Francouz do Sýrie; pak jej doveze po souši velbloudími karavanami až sem na pobřeží a pustí se s ním rovnou na svých plachetnicích přes tenhle vodní příkop. Zpět se plachetnice vracejí s nákladem otroků. Hašiš zmizel; rozdělen na malé balíčky, putuje do Kahýry tisíci rozličnými cestami. Vidíte, potíž je v tom, že i když ho chytíme, že se nám prostě vysměje, protože už má svůj lodní náklad pěkně v suchu. Zahlédneme-li ho však tentokrát, nespustíme s něho vůbec oči, a to ten Francouz dobře ví.“</p>
<p>„Teď tam má svoji plachetnici,“ přerušil ho Biggles, „ale přece si přál, abych s ním zaletěl do Aziru.“</p>
<p>„Hrom do chlapa! Začínám chápat účel toho všeho. Stampulos dostal vítr, že na něho dáváme pozor, a přiletěl sem, aby ho varoval. Vsadil bych se o jakoukoli částku, že ten Řek věděl všecko o vašem letadle už dříve, než se s vámi dal do řeči; perlový obchod, to byla pouze záminka, aby se s vámi dostal do styku. Řek dobře věděl, že by se nedostal sem dolů jinak než letadlem. Síť, kterou jsme rozestřeli kolem tohoto místa, je příliš hustá a pevná. Proto také pojal šejk úmysl, aby odletěl – což je dosti chytré. Ti muži mají všude své zvědy. Každý Arab na obou stranách vody je s nimi ve spojení. Copak chcete udělat s těmi perlami?“</p>
<p>„Právě jsem o tom přemítal,“ odpověděl Biggles pomalu. „Máte na palubě kulomet?“</p>
<p>„Ale vždyť nemůžeme ty lidi postřílet. To by mohlo vyvolat novou mezinárodní zápletku – –“</p>
<p>„Nemyslel jsem na nic tak ukrutného,“ přerušil ho Biggles, „ale chcete-li mi pomoci, abych zase dostal své perly, pak vám zase já na oplátku pomohu zmocnit se toho člověka. Poslyšte –“</p>
<p>Biggles přistál se svým letadlem nedaleko palmového lesíku, odevzdal řízení Laceyovi a skočil křepce na zem. Motor znovu zaburácel a letadlo se vzneslo vzhůru k modré obloze.</p>
<p>Biggles se ubíral rychle směrem ke stromům, nevšímaje si zevlujícího hloučku Arabů, kteří se loudali směrem ke vchodu paláce.</p>
<p>„Jste tady, Stampulosi?“ zvolal Biggles nahlas. Tucet Arabů se rozběhlo směrem k Bigglesovi, ale ihned se zastavili, když se podívali do ústí pilotovi pistole. Vstoupil Stampulos, který byl oděn v arabský šat.</p>
<p>„Copak si přejete?“ otázal se Bigglese a jeho oči záludně zablýskly.</p>
<p>„Za prvé chci své perly,“ odpověděl Biggles, přendávaje pistoli do druhé ruky a zapaluje si cigaretu.</p>
<p>„Je to všecko?“ vyjel si na něho Řek.</p>
<p>„Pro tuto chvíli všecko,“ odpověděl Biggles chladně. „Kdepak je šejk? Mám pro něho návrh – ach, tady je! Nuže poslyšte, Stampulosi,“ pokračoval Biggles, „přeložte mu to, co teď budu povídat. Nemám rád společnost, ve které jsem se právě octl, a čím dříve se z ní dostanu, tím bude pro mě lépe. Vy máte mé perly, dobrá! Byl jste náramně mazaný, i to připouštím! Ale poslyšte, vraťte mi – ne, počkejte ještě chvilku, ještě jsem neskončil – vraťte mi perly a sto liber ve zlatě, a já neprodleně zaletím s vámi i s vaším šejkem do toho Aziru,“</p>
<p>Řek se usmál krátkým protivným smíchem. „Myslíte, že jste v takovém postavení, abyste si mohl diktovat?“ utrhl se na Bigglese.</p>
<p>„To si myslím, neboť bych byl učiněný blázen, abych se vrátil sem do toho zlodějského doupěte.“</p>
<p>„Co mi zabrání, abych vás teď zabil?“ otázal se Řek s jízlivým úsměvem.</p>
<p>„Pojďte sem a já vám to ukáži,“ řekl Biggles neohroženě a poodešel k oknu. Oba mužové šli za ním. „Ukáži vám teď, co se stane, nebudu-li za půl hodiny ve svém letadle,“ dodal Biggles a zamával kapesníkem z okna.</p>
<p>Letadlo Vandal hned zakroužilo nad palácem, pak sebou smýklo dolů ve strmém letu střemhlav k nedalekému palmovému lesíku. V zápětí vyšlehl vzhůru oranžový plamen a ohlušující výbuch otřásl palácem až v základech. Letadlo pak provedlo odvážnou zatáčku, a bylo možno spatřit Smytha, jak se krčí nad Vickersovým kulometem v zadní budce letadla.</p>
<p>Ra-ta-ta-ta-Ra-ta-ta-ta-ta. Písek vyletěl nahoru v dlouhé čáře, když mechanik vystřílel půlku kulometného pásu právě v okamžiku, když letadlo zaburácelo nad palácem.</p>
<p>Biggles spatřil kterak Arabové prchají do úkrytu. „Moji přátelé mají trošku zkušenosti v této věci,“ podotkl Biggles ledabyle, „a kdyby se mi něco přihodilo, mohu vám slíbit, že ani tahle budova ani jediný muž na celé oase nezůstane bez úhony, jakmile moji přátelé skončí své dílo. I ta plachtnice na širém moři bude velmi vhodným terčem pro střelbu. A dále,“ pochlubil se Biggles, tak jako by si na to teprve vzpomněl, „já jsem jim řekl, kdyby potřebovali pomoc, aby si zavolali bezdrátovou telegrafií britská vojenské letadla buď z Adenu nebo z Chartumu. Každý dělový člun až do vzdálenosti osmi set kilometrů zachytí jejich volání a okamžitě přijede, aby se podíval, co se tu děje.“</p>
<p>„Kdepak jste vzal ten kulomet?“ vyhrkl Řek a škaredě se zamračil, „není to –“</p>
<p>„Třesky plesky!“ utrhl se Biggles. Myslíte, že ukazujeme cestujícím svou výbavu? Nuže, copak teď hodláte podniknout?“</p>
<p>„Zmínka o britských vojenských letadlech a o dělovém člunu polekala Řeka, jak se zdálo, neboť jeho tvář nabyla olivově zelené barvy. Stampulos hovořil rychle několik minut se šejkem.</p>
<p>„Tedy dobře,“ řekl Řek nakonec, „přijímáme vaše podmínky. Kdypak budete ochoten odletět?“</p>
<p>„Hned teď,“ odpověděl Biggles, „setmí se totiž dříve, než se tam dostaneme, nebudete-li si počínat zčerstva. Položte perly na tento stůl a vysázejte peníze a já vám dávám své slovo, že s vámi odletím hned do Aziru bez dalších podmínek a bez hašteření. Upravte se tak, abyste vypadali nezávadně, můžete-li – nechtěl bych mít nějaké opletačky s úřady, kdybychom se jim náhodou dostali do rukou.“</p>
<p>„Ani já ne,“ řekl Řek jaksi bezděčně.</p>
<p>„Také jsem si myslel, že ne,“ pravil Biggles. „Nuže, pojďte, ať se odtud hneme!“.</p>
<p>Dvě hodiny nato rozhlížel se pilot pátravě v záři zapadajícího slunce po pobřeží Egypta. Perly spočívaly v jeho náprsní kapse a vedle něho na sedadle ležel váček se sto sovereigny. Pak se obrátil s letadlem malounko na sever, když se objevilo pobřeží v dohledu, a nedlouho potom zočil už bílé báně, minarety a mešity v Aziru. Mimoto spatřil ještě něco, co ho přimělo, že se slabounce usmál koutky úst. Byl ro malý torpedoborec, který kotvil u zchátralé mořské hráze.</p>
<p>Biggles přiškrtil plyn, přistál na vodě, zajel směrem ke hrázi a vypjal zapalování motoru. Z kabiny se ozval šumot čilého rozhovoru. „Copak je?“ otázal se Biggles, když se shýbl do nízkých dvířek kabiny.</p>
<p>„Pročpak je tu ten britský torpedoborec?“ otázal se Řek jedovatě.</p>
<p>„To bude nejlépe vědět jeho kapitán,“ odpověděl Biggles ledabyle. „Máte snad něco proti tomu?“</p>
<p>„Nikoli, ale ten kapitán se může na všelicos vyptávat,“ namítl Stampulos znepokojeně.</p>
<p>„Nuže, tomu já nemohu nijak zabránit,“ odpověděl Biggles vážně. „Museli jsme přistát u břehu, protože mi právě došel benzin. Bude-li kapitán někomu klást nějaké otázky, bude to nám, ne vám, a naše papíry jsou zcela v pořádku,“ dodal Biggles. „Ale abychom si počínali opatrně, bylo by lépe, kdybychom řekli, že jste naši sluhové. To se bude zdát dosti pravdivým; copak o tom soudíte?“</p>
<p>„To je dobrý nápad,“ zvolal Řek rychle.</p>
<p>„No dobrá, tak tedy my vyjdeme první a vy půjdete za námi s našimi kufříky; tady jsou klíče.“</p>
<p>Slavnostně vypadající Egypťan čekal na ně u své úřadovny postavené z hlíny na konci přístavní zdi.</p>
<p>„Máte něco proclít, effendi?“ otázal se Egypťan s vábným úsměvem.</p>
<p>„Nic,“ odpověděl Biggles a šel dál.</p>
<p>Šejk a Řek se již chystali přejít se svými kufříky, když z úřadovny vykročil jakýsi důstojník oděný v bílé uniformě se dvěma námořníky.</p>
<p>„Máte něco v těch kufrech?“ tázal se důstojník ledabyle. „Nic, odpověděl Řek, vstrčil klíč do zámku a odhodil s posměšnou úklonou víko kufru. „Podívejte se!“ řekl potom a mávl divadelně rukou. Jeho úsměv měl v sobě cosi výsměšného, což se nedalo zatajit. Tento úsměv však odumřel Řekovi na rtech, kdyř sledoval pohled důstojníkův do svého kufříku. Řek sebou škubl a jeho čelisti hloupě poklesly.</p>
<p>Neboť kufřík byl napěchován jakousi tmavou hmotou, z které se linula slabá, ale zvláštní vůně.</p>
<p>„Říkal jste, že tam nic nemáte?“ zvolal Watkins nedůvěřivě. „Dvacet pět kilogramů hašiše, to už pro mně něco znamená – chopte se toho!“</p>
<p>Šejk, který se letmo podíval na obsah kufru, skočil s nožem po Bigglesovi jako tygr, ale jeden námořník mu nastavil nohu a šejk se natáhl, jak široký tak dlouhý na zem. Z úřadovny se vyřítilo půl tuctu námořníků a vrhli se na šejka.</p>
<p>Stampulos mohl jen stát na místě a dívat se vyjeveně na obsah dalšího kufru, z kterého se vyklubal druhý náklad hašiše. Zdálo se, že je zmaten, ale následoval námořníky bez odporu.</p>
<p>„Dostal jste své perly, Bigglesworthe?“ otázal se ho Watkins.</p>
<p>„Ano, a vy jste dostal své lidi,“ zubil se Biggles. „Vyprázdněte si svůj hašiš z našich kufrů; poletíme zas kousek. Na shledanou!“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA DVANÁCTÁ</strong><strong>ŽLUTÝ NÁKLAD</strong></p>
<p>Biggles se pomalu procházel s Algym po přistávací ploše vyprahlého letiště v Heliopolisu, a na prstu levé ruky se mu zlehka houpaly letecké brýle. Ubíral se k místu, kde stálo ve stínu hangáru jeho letadlo, u jehož vrtule stál Smyth a připravoval letadlo k odletu do Benghazi, nejbližšího to letiště na jejich cestě domů do Anglie.</p>
<p>Než dorazili letci k letadlu, byla jejich pozornost upoutána jakýmsi mechanikem, který k ním běžel.</p>
<p>„Ten muž nás hledá, jinak ať se nejmenuji Bigglesworth,“ podotkl Biggles zvědavě. „Rád bych věděl, co asi chce?“</p>
<p>„Jste major Bigglesworth, pane?“ otázal se mechanik, když k nim dorazil.</p>
<p>„Uhodl jste.“</p>
<p>„Prosím za prominutí, pane majore, ale nechtěl byste si promluvit s plukovníkem Grivinem? Čeká vás ve své úředovně.“</p>
<p>„V které úřadovně?“</p>
<p>„V úřadovně společnosti pro leteckou dopravu v severní Africe, pane majore.“</p>
<p>Biggles svraštil obočí. „Zaveďte nás tam, jdeme za vámi,“ řekl pilot.</p>
<p>Hubený, vysoký muž s prošedivělými vlasy a se sklíčenou tváří povstal a šel letcům v ústrety, když vstoupili do úřadovny známé letecké společnosti v Egyptě.</p>
<p>„Pojďte dále, Bigglesworthe, pojďte dále,“ řekl plukovník stísněně a vedl letce do své soukromé kanceláře. „To jsem rád, že vás poznávám,“ pokračoval plukovník rychle, když si sedli. „Slyšel jsem již o vás trošku ve Francii za světové války; byl jsem u hlavního leteckého velitelství, když vy jste sloužil u letky 266.“</p>
<p>Biggles kývl hlavou. „Ano. Vzpomínám si na vaše jméno, pane plukovníku. Čímpak bych mohl posloužit?“</p>
<p>Plukovník Grivin začal nervosně bubnovat prsty po stole a teprve za chvíli odpověděl: „Nevím,“ zabručel starostlivě. „Je to těžké – zatraceně těžké. Jsem totiž v bryndě, na mou věru, a už mi dochází rozum.“ Plukovník povstal, odešel náhle ke kredenci a vrátil se s lahví whisky a sodovkou. „Poslužte si!“ pobídl je plukovník.</p>
<p>„Já ne, pro mě je ještě tuze časně,“ odpověděl rychle Biggles, „ale vy si poslužte a nedbejte na nás.“</p>
<p>Plukovník si nalil skleničku silné whisky, vypil ji jedním douškem a <emphasis>potom </emphasis>se zase posadil do svého křesla. „To jsem potřeboval,“ řekl napolo omluvně. „Jsem v pekelné bryndě.“</p>
<p>„To jste už řekl předtím, pane plukovníku,“ připomněl mu Biggles trošku netrpělivě.</p>
<p>„Ovšemže, ovšemže,“ zabručel plukovník a stále bubnoval prsty na stůl. „Promiňte, já sotva vím, co dnes ráno dělám.“ Plukovník se náhle naklonil dopředu. „Bigglesworthe, vy jste se ve Francii velmi vyznamenal; vy jste si osvojil –é– zručnost, jak se vykroutit z různých věcí. Přál bych si, abyste tuhle věc promyslil. Až skončím své vypravování, můžete mi buď přispět nebo můžete odejít a já vám neřeknu ani slovo. Znal jste Trevora Dawlishe?“</p>
<p>„Slyšel jsem o něm, ale nevzpomínám si, že bych se s ním byl kdy setkal. Sloužil v letce 56, že ano?“</p>
<p>„Ano. Až do nedávné doby byl Dawlish můj nejlepší pilot. Odletěl odtud před měsícem se zvláštním nákladem do Benghazi s cílem Paříž. Už se však nevrátil. Vojenská letadla našla jeho vrak v horách před čtrnácti dny nedaleko El Faroši, asi 6 kilometrů na druhé straně od Karumy, což je první nouzové letiště na této cestě. Dawlish to byl – no byl to pekelný náraz a letadlo shořelo.“ Plukovník se na chvíli odmlčel, než začal hovořit dále.</p>
<p>„Před třemi dny odletěl můj druhý pilot Bert Makins směrem na východ se stejným určením a stejným nákladem. Zdá se, jako by se byl pokoušel dostat se do Karumy, ale minul se jí. Skončil tak, že ztroskotal ve skalách na severní straně tamního letiště a shořel dříve, než se mohl dostat z letadla.“</p>
<p>„To byla asi šeredná podívaná.“</p>
<p>Plukovníkovi čelisti zlostně poklesly. „A je to ještě horší, Bigglesworthe,“ řekl Grivin stísněným hlasem. „Ubohý Trevor a Bert byli zavražděni!“</p>
<p>Oba piloti se podívali na plukovníka zděšeně.</p>
<p>„Zavražděni? Co to povídáte?“ vykoktal Biggles.</p>
<p>Plukovník Grivin přecházel po pokoji dlouhými, rychlými a tichými kroky a pak rozevřel dveře. V chodbě se opíral o stěnu jakýsi domorodec s rudým fezem, v němž Biggles hned poznal benzinářského effendiho, který mu právě před chvílí pomáhal naplňovat nádržky letadla benzinem.</p>
<p>„Copak si přeješ?“ vybafl na něho plukovník. „Copak tu stále civíš?“</p>
<p>„Bakšiš,“ zabručel muž bázlivě.</p>
<p>„Kliď se odtud!“ zavrčel plukovník. Pak se zadíval na toho muže, až zmizel z dohledu, než se vrátil ke svým návštěvníkům, utíraje si obličej velkým kapesníkem.</p>
<p>„Copak jsem to říkal?“ zabručel plukovník roztržitě. „Vy jste říkal cosi o tom, že Dawlish a Makins byli zavražděni,“ upamatoval ho Biggles.</p>
<p>„Ano, byli zavražděni. Byli zavražděni pro ten náklad, který měli na palubě letadla.“</p>
<p>Biggles svraštil obočí. „Zlato,“ řekl plukovník podivně klidným hlasem. „Dopravujeme zlato do Paříže. Mám smlouvu, která může naši společnost postavit na nohy. Rychlé střídání cen zlatých prutů je příčinou toho, že každý sebemenší zlomek času, který představuje doprava zlata, je tu velmi důležitý. Tyhle zásilky jsou pro Brity, ale my je dopravujeme pouze do Paříže. První nebo dvě zásilky byly dopraveny bez potíží. S třetí však Dawlish ztroskotal. Musel jsem pozvat vojenská letadla, aby ho našla, ale jejich piloti nevěděli tak jako nikdo jiný kromě mne, jaký náklad Dawlish vezl. Když jsme se dostali k vraku, bylo zlato to tam. Pojal jsem hned podezření, že tu jde o něco nekalého a řekl jsem to Bertovi, který byl na řadě, aby odletěl s druhou zásilkou. Ale Bert se pouze usmál, přesto že věděl dost dobře, že to je pravda, že někdo číhal na první zásilku zlata. Nuže, také Berta chytili a sebrali zlato, které měl v letadle. Ale jak? Proč se Bert pokoušel přistát v Karumě, to bych si přál tak rád vědět! Jak ho ti lotři přinutili, aby tam přistál?</p>
<p>„Někdo se asi vloudil za tím účelem do letadla,“ podotkl Algy.</p>
<p>„To jsem si zpočátku taky myslel, ale jak by v tomto případě mohl ten člověk vědět, že to letadlo neztroskotá již při startu? Jak mohl ten chlap nařídit přesný čas na ztroskotání letounu na jediném nouzovém letišti, mezi zdejším letištěm a Matruhem, kde se mluví anglicky a kde je poslední benzinová stanice s anglicky mluvícím personálem, na cestě odtud do Tripolisu? Nuže, hodlám dopadnout tu svini, která zabila mé dva hochy, i kdybych na to měl obětovat zbytek svého života. Vzývám jedině Boha, abych mohl sám létat, ale nemohu! A teď jsem dostal další zásilku zlata, která má býti dopravena dnes do Paříže.“</p>
<p>„Ale vždyť máte několik letadel a pilotů?“</p>
<p>„Ano, ale kdo u všech všudy poletí na jistou smrt? Zbyli mi dva piloti. Jeden je Thomson, ale ten ulehl, protože má zimnici, jinak by snad letěl. Druhý pilot je Lorne, a ten se staví na zadní nohy. Říkal mi, že je ženatý a že je ochoten letět kamkoli a s čímkoli – vyjma se zlatem. Odmítl letět s tím letadlem, bude-li do něho naložena i jedna unce zlata. To mi všechno řekl a míní to doopravdy. A já ho proto nemohu kárat.“</p>
<p>„A co čekáte ode mne, že udělám?“ otázal se Biggles plukovníka.</p>
<p>„Já vás žádám, abyste vzal do svého letadla tuhle třetí zásilku zlata,“ řekl plukovník Grivin prostě. „Kdyby to nebylo možné, společnost ztroskotá, až se po ní zapráší; tak je to. Nehledě k tomu, existuje-li nějaký muž, kterého znám, a který by mohl přijít na kloub tomu, co se tu děje, jste vy.“</p>
<p>„Chcete tím říci, že si přejete, abychom to zlato vzali do svého letadla?“</p>
<p>„Do svého nebo do mého, to je mi lhostejné. Tady v hangárech máme tři letadla, z kterých si můžete vybrat. Jsou to vesměs uzavřená kabinová letadla. Nemohu vám nabídnout nic velkého v odměnu za tuto práci, protože nejsem tak bohat, ale odměním se vám za vaši námahu a ztrátu času. Jsem ochoten vám dát vše, co mám, jen abych udržel dobrou pověst své firmy, která je národním podnikem, a abych vypátral, kdo zabil ty dva hochy.“</p>
<p>„Tomu rozumím,“ řekl Biggles. „Máte něco proti tomu, pohovoříme-li si napřed se svými druhy? Dejte mi, řekněme, půl hodiny času a já vám pak sdělím své rozhodnutí. Mimochodem řečeno, bylo pro ten let vybráno nějaké zvláštní letadlo?“</p>
<p>„Ano, tamhle to letadlo; právě je vytlačují z hangáru,“ odpověděl plukovník a ukázal jim na kabinový jednoplošník s hvězdicovým motorem, který byl pomalu vytahován z jednoho hangáru letecké společnosti.</p>
<p>„Děkuji,“ odpověděl Biggles. Venku si pak sedl do stínu budovy a podepřel si bradu o dlaně.</p>
<p>„No, copak tu děláš –“ začal Algy.</p>
<p>„Nemluv na mně asi minutu; nech mě přemýšlet!“ řekl mu Biggles.</p>
<p>Uplynulo asi čtvrt hodiny v naprostém mlčení; potom Biggles povstal a odebral se pomalu k letadlu, které teď stálo na startovací dráze připraveno k odletu. Biggles se díval na letadlo dlouhou dobu a prohlížel si je důkladně z rozličných míst. Pak vlezl do pilotní budky, prohlédl řídící páku, přístroje a zařízení pro krátkovlnné vysílání. Potom zavřel dveře, nazdvihl malou rohožku a prohlížel si důkladně palubu letadla. Pak zase vylezl z letadla a byl pořád hluboce zamyšlen a také trochu bled.</p>
<p>„Já poletím s tímto letadlem,“ prohlásil Biggles stroze.</p>
<p>„Ty chceš říci poletíme, že ano?“ opravil ho Algy.</p>
<p>„Řekl jsem poletím,“ odpověděl Biggles pevně. „Ty zůstaneš tady s Vandalem, s plukovníkem a se Smythem. A nehádej se!“ dodal Biggles stroze a obrátil se zase k úřadovně letecké společnosti.</p>
<p>„Poletím s vaším letadlem,“ řekl Biggles plukovníkovi. „Kdepak je zlato?“</p>
<p>„V mé nedobytné pokladně.“</p>
<p>„Dobrá, nechte je tam! Připravte mi několik balíčků, aby vypadaly úplně stejně a vložte mi je do letadla, až budu připraven. Nejlepší bude, abyste tam dali něco odpadkového olova, aby to mělo řádnou váhu. Buďte připraven, abyste opravdové zlato naložil do letadla Vandal, jakmile vám k tomu dám znamení. Jak daleko je letiště v Karumu?“</p>
<p>„Asi hodinu letu; tedy právě stošedesát kilometrů.“</p>
<p>„Kdopak je ředitelem zdejšího britského vojenského letectva?“</p>
<p>„Bruton – skupinový kapitán.“</p>
<p>„Znáte ho?“</p>
<p>„Dosti dobře.“</p>
<p>„Dobrá, pojďme k němu; přeji si, abyste mě Brutonovi představil. Budu potřebovat trochu pomoci, jestliže se z toho vyklube to, co mám na mysli. A ty, Algy, sebou mrskni co nejrychleji do Kahýry v plukovníkově automobilu a tam pro mě něco koupíš.“</p>
<p>„Copak si přeješ?“</p>
<p>„Párek bílých myší v malé kleci.“</p>
<p>Algy se podíval nedůvěřivě na Bigglese a potom mu zvolna v očích vysvitlo světlo poznání. „Pane Bože!“ vyhrkl potichu, „tak je to tedy!“</p>
<p>„Tak si to představuji,“ odpověděl Biggles stroze. „Ještě je tu několik věcí, kterým zcela nerozumím – ale brzy jim už budu rozumět,“ dodal Biggles zlostně. „Pojďte, pane plukovníku, odejdeme k velitelství vojenského letiště.“</p>
<p>Modř Středozemního moře je příslovečná, ale vidíme-li ji z výšky tisíce pěti set metrů, při čemž hloubky vody kolísají od mělčiny při pobřeží až do nejhlubších vod dále od pevniny, je hýřivost barev nepopsatelná. Je tam zastoupen každý odstín zeleni, modři a nachu podle hloubky a povahy mořského dna.</p>
<p>Ale Biggles byl příliš zabrán do jiných věcí, než aby se kochal touto krásou přírody; jeho zrak se svezl s malé klícky zavěšené na jeho palubní desce s přístroji, aby prozkoumal okolní oblohu. Každý jeho nerv byl napjat, neboť Biggles čekal – čekal, že se cosi přihodí. Nevěděl sice jistě, co by to mohlo být, ale myslel si, že to ví. Byly-li jeho vývody správné, musila by se kabina, ve které seděl, pomalu zaplnit velmi jedovatým plynem, jenž patří k nejzhoubnějším plynům na světě; kysličníkem uhelnatým. Je to zákeřný jed, neviditelný, bezbarvý, ale velmi jedovatý; způsobuje neodolatelnou ospalost, z které by se mohla rychle vyvinout silná spavost, jež by mohla skončit pouze smrtí.</p>
<p>Biggles se podíval na hodinky na palubní desce a spatřil, že je ve vzduchu skoro čtyřicet minut; bylo-li jeho podezření správné, bylo už na čase, aby plyn projevil svou přítomnost patřičným účinkem. Biggles nemusel dlouho čekat. Za pět minut nato jedna z myší sklouzla pomalu se svého bidélka na podlahu klícky a zůstala ležet bez hnutí. Druhá se ještě minutu zoufale držela křehké tyčky a potom se zhroutila vedle své družky.</p>
<p>Teprve když Biggles sáhl do plátěné kapsy vedle sebe, pocítil, jak silně už i na něho jed účinkuje; jeho pohyby byly netečné a jeho síla skoro ochabla. Biggles zoufale zadržel dech, dokud nevytáhl z kapsy jakýsi objemný předmět, který si přetáhl rychle přes obličej. Byla to zcela obyčejná vojenská plynová maska. Bylo potřebí obou rukou, aby si ji mohl přitáhnout, a letadlo se slabě zakymácelo, když Biggles pustil na chvíli řídící páku. Tak je to vlastně lepší, uvažoval Biggles. Neobvyklé kymácení letadla dodá náležitého zabarvení úloze, kterou se chystal sehráti. Zalomcovala s ním vlna vzteku, neboť nyní věděl zcela určitě, jaká smrt stihla dva piloty letecké společnosti. Ubohý Makins ucítil příliš pozdě přítomnost neviditelné smrti a pokusil se přistát. Dostal se však s letadlem nad zem, narazil tam na skaliska a zahynul, neboť nebyl s to vylézt z hořícího letadla. A ještě něco – Biggles sebou škubl, když mu hlavou bleskla nová myšlenka. Snad Makins bezpečně přistál! Lidé, kteří byli tak bezcitní, aby otrávili pilota ve vzduchu, jistě neváhali zničit případné stopy na zemi. Ano, tak tomu bylo. Byli to titíž mužové, kteří vehnali letadlo mezi skaliska a potom je zapálili a ponechali bezmocného pilota v budce. Biggles se zatřásl chladným vztekem, který ho popadl, ale přemohl se a podíval se dolů a dopředu. Karuma ležela dole malounko k levé straně; jeho zrak se dychtivě smýkl po okolní krajině a pak utkvěl na dvou jezdcích v mělké proláklině nedaleko letiště, kteří seděli na hubených koních. Byly to jediné lidské bytosti v dohledu, a na Bigglesově obličeji se rozhostil výraz údivu, když si uvědomil, že to jsou buď Arabové nebo nějací jiní domorodci. Biggles začal pomalu pohybovat řídící pákou se strany na stranu, takže se letadlo zlehka rozhoupalo; pilotovy nohy se pohybovaly střídavě na pedálech nožní řídící páky, takže jeho let začal být nestálý, a divák na zemi se mohl domnívat, že pilot nechává letadlu naprostou vůli. Biggles přeletěl letiště a potom se začal vracet širokým obloukem, právě tak, jak si představoval, že si počínali ti dva mrtví piloti letecké společnosti. Potom vypjal zapalování a jal se klouzat k zemi. Jeho chřípí se znovu zachvělo, když spatřil, jak se ti dva jezdci začali pomalu rozjíždět směrem k opuštěnému letišti.</p>
<p>Bigglesův let byl stále strmější, a když se přiblížil k zemi, sklouzl dolů nahodilým skluzem po křídle. Potom vyrovnal letadlo a přistál tak špatně, jak jenom směl, aniž však poškodil letadlo. Bump-bump-bump, poskakovalo letadlo po kamenech a potom se zastavilo, když proběhlo nemotorný okruh. Biggles si rychle strhl plynovou masku a odhodil ji, aby ji nebylo vidět a potom se natáhl na podlaze pilotní budky v poloze člověka, který je v bezvědomí. Skoro hned uslyšel dusot koňských kopyt a pak tichý, jásavý smích. Rasami přivřených víček zpozoroval Biggles, jak se dveře kabiny rozletěly a jak se v nich objevila vousatá tvář, která byla korunována turbanem. „Aha, Arabové,“ pomyslil si Biggles, ale v nejbližším okamžiku poznal, že se mýlil.</p>
<p>„To je správný,“ řekl čísi hlas americkým nářečím, „už je na podlaze.“</p>
<p>„Nestarej se o něho a vyndej ten krám z budky!“ opakoval druhý muž. „Nemá význam, abychom tady dlouho dřepěli. Mohli by ještě čuchat čertovinu a poslat za ním druhé letadlo.“</p>
<p>Domněle drahocenný náklad byl tedy rychle vynesen z letadla a za neustálého klení naložen na poplašené koně, kteří patrně neměli rádi blízkost vrtule, jež se ještě otáčela.</p>
<p>„Tak ten náklad už máme,“ řekl zase první muž ze dveří kabiny. „Co teď?“</p>
<p>„Totéž jako posledně,“ zněla rychlé odpověď, „to bude správný zakončení. Kdyby to nechtělo chytit, tak to zapálíme; nikdo to nikdy nepozná podle toho, co z letadla zbude.“</p>
<p>„To je dobrý.“</p>
<p>Biggles zadržel dech, když se ten první muž odebral do pilotní budky, kde uchopil nad ním umístěnou plynovou páčku, kterou otevřel naplno škrtící klapku, a potom, nežli se letadlo jak se patří rozběhlo, odběhl dozadu a vyskočil dveřní kabiny na zem.</p>
<p>Biggles se v mžiku octl na svém sedadle, uchopil řídící páku a položil nohy na pedály nožní páky. Měl právě čas! Smýkl ruční řídící pákou a sešlápl pedál doprava, takže se letadlo rázem stočilo a uhnulo se o vlas skalním balvanům. Potom přiškrtil trošku plyn, nařídil letadlo v opačném směru a vzlétl nad hlavami koní, kteří zděšeně uskočili. Biggles zachytil letmým pohledem výraz úplného zděšení na tvářích dvou jezdců, když kolem nich přeletěl. Pak se ohlédl dozadu a spatřil, jak z jejich pistolí vyšlehly plamínky, ale nevěnoval tomu tuze pozornosti. Začal rychle stoupat a vrazil rukou v rukavici do postranního okna řidičské budky, aby vpustil co možná hodně čerstvého vzduchu, připjal si opět plynovou masku a potom nahmatal tlačítko bezdrátového vysílače. Hned nato začal vysílat do prostoru Morseovými značkami svou zprávu.</p>
<p>Trvalo to dvě hodiny, co Biggles pronásledoval jezdce, než spatřil podivný šik letadel, který uháněl směrem k němu. Skládal se z letadla Vandala, dvou vojenských letounů a z Vickersova dopravního letounu značky Viktorie. Muži na koních spatřili rovněž ona letadla a přitáhli koním uzdy, neboť měli velmi málo naděje, že by se dalo v této otevřené krajině uniknout. Biggles spatřil, jak jejich ruce vyletěly nahoru, když se jedno vojenské letadlo smýkl o k zemi, a když jeho kulomety zaštěkali na výstrahu, kterou nebylo radno přehlížet. Potom přistálo dopravní letadlo, z něhož hned vyskočilo dvanáct mužů s puškami v rukou. Biggles se díval dolů, jak se seřadili a obklíčili uprchlíky, potom kývl na pilota Vandalu, aby ho následoval a otočil se nazpět směrem k letišti v Heliapolisu.</p>
<p>„Nebylo to tuze nesnadné,“ řekl Biggles plukovníkovi, který přispěchal k němu, jakmile se kola podvozku dotkla půdy. „Jakmile jsem zpozoroval vadnou spojku výfukového potrubí, vytušil jsem hned, proč se ubohý Dawlish a Makins pokusili o nouzové přistání. Jen se na to podívejte!“ A Biggles ukázal na krátký kousek trubky za výfukovým potrubím. „Tohle vede zpět do pilotní budky. Má to pomalý, ale smrtící účinek. Bylo to ďábelsky dovedně uděláno, protože bylo skoro jisté, že pilot bude nucen zaletět na nejbližší nouzové letiště a přistáti tam, kde ovšem už číhali dva lotři. Bylo třeba, aby to přistání vypadalo jako nehoda. Mohl jste vsadit tisíc ku jedné, že si nikdo nevšimne tohoto malého kousku trubky v změti trosek letadla. Nyní však bude rozhodně lépe, abychom jej odstranili a zaletěli s letadlem nazpět do Kahýry. Má Algy to zlato v svém letadle?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Dobrá. Pak se tedy odtud hneme. Kdyby byly nějaké pochyby o činu těch dvou lotrů, podejte nám zprávu, a my sem zaletíme nazpět, abychom o tom vydali svědectví.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>KAPITOLA TŘINÁCTÁ</strong><strong>POSLEDNÍ PŘÍHODA</strong></p>
<p>Pod olověně zbarvenou oblohou klestil si stálým létáním zaneřáděný obojživelný letoun cestu ve vichru, který vanul rychlostí padesáti kilometrů za hodinu přes Lamanšský průliv směrem k pobřeží Anglie. Občas mu nízká uhánějící mračna smazala obzor s oblohy a obklopila aeroplán lepkavou mlhou, která se srážela v malinkých kapkách na jeho křídlech, které však byly hned nato smeteny vzduchem zvířeným proudem vrtule.</p>
<p>Biggles seděl u řídící páky a vrhl letmý pohled na Laceye, který seděl vedle něho a nutil se do jakéhosi úšklebku. „Vítej nám, domove!“ zařval Biggles, až přehlušil hukot motoru a potom se obrátil k řízení, aby věnoval pozornost udržování letadla ve správném kursu. Vtom zaujala jeho pozornost jakási šedivá pohybující se skvrnka v mlze, v nevelké vzdálenosti před letadlem, a pilot s ní už nespustil očí; poznal hned, že je to letoun značky Handley-Page, třídy 42, který byl lépe znám pod jménem Herakles a který zřejmě letěl z Paříže do Londýna. Biggles také poznal, že pilot tohoto vzdušného dopravního aeroplánu má asi přímé bezdrátové spojení s letištěm v <emphasis>Croydonu</emphasis>[32]<emphasis>, </emphasis>a změnil malounko svůj kurs, aby dopravní letadlo sledoval. Takovým bezdrátovým řízením směru letu dostane se totiž velké letadlo nad nepříznivé počasí, které je před ním. Velký letoun poletí jistě tak, aby se dostal z ruchu dopravních letadel, která létají z Croydonu.</p>
<p>Obě letadla letěla nyní tak nízko, asi ve výši tří set metrů, právě pod indigově modrou oblohou, a protože Vandal byl o malounko rychlejší než Herakles, octl se už za dopravním letadlem ve vzdálenosti sto metrů, když se začalo v šeru soumraku nejasně rýsovat anglické pobřeží. Biggles poznal vpředu před letadlem dlouhou, opuštěnou převlaku Dungeness a byl rád, když si uvědomil, že letí správně v patřičném kursu.</p>
<p>Potom se však přihodila divná věc, která se Bigglesovi ještě nikdy nepřihodila za celé jeho dlouholeté činnosti. Od dopravního letadla se totiž náhle oddělil jakýsi malý, plochý předmět a padal jako kámen prostorem. Bigglesovi se zatajil dech, když ten předmět sledoval, potom se podíval upřeně na velké letadlo a skoro čekal, že se teď ve vzduchu rozlomí. Ale druhým pohledem hned zjistil, že letadlo letí stále s rovným kýlem, takže patrně nebylo nijak dotčeno ztrátou této části své konstrukce. Pak se Biggles podíval zase dolů, a to právě včas, aby spatřil, jak ten padající předmět narazil do písku převlaky na samém kraji moře.</p>
<p>Biggles chvilku váhal. Nebyl si jist, co má podniknout. Byla to část dopravního letadla, která uletěla, a bylo zřejmě jeho povinností, aby pro ni zaletěl, aby si techničtí úředníci společnosti Imperial Airways mohli alespoň přesně uvědomit, co se stalo, ať už letadlo doletí na letiště bez úhony nebo ne. Biggles však nebyl nijak potěšen, že musí přerušit svůj let a opustit svého vodiče; ale nakonec zvítězila povinnost. Biggles přiškrtil plyn a sklouzl dolů směrem k opuštěnému úseku pobřeží, a spustil přitom kola svého podvozku. Letadlo narazilo na zem a jednou či dvakrát poskočilo, kola zaskřípěla na trošce oblázků a potom se zastavila ve vzdálenosti sto metrů od místa, kde onen předmět narazil na zem.</p>
<p>„Copak se stalo?“ vyzvídal Algy starostlivě.</p>
<p>„Nic,“ odpověděl Biggles stručně, „podrž mi řízení, já se vrátím za vteřinu.“</p>
<p>Když to dořekl, vyskočil Biggles z pilotní budky, přeběhl písek až k onomu předmětu, který bez potíží našel, a když jej sebral ze země, převracel jej zvědavě sem a tam. Byl to plochý balíček velký asi dvacet pět krát patnáct centimetrů, o síle asi dva a půl centimetru nebo tak nějak a byl zabalen do černého papíru, na němž byla uprostřed nalepena široká bílá páska. Biggles si ihned uvědomil, že právě tenhle podivný terčovitý vzhled balíku jej činil tak nápadným v bezlesklém písku. Nebyla na něm vůbec adresa, ačkoli balík byl pevně svázán motouzem, tak jako by měl být odeslán poštou. Náhle se ozval nad hlavou letců zvuk motoru jakéhosi letadla, který přiměl Bigglese, že se podíval rychle nahoru; bylo to malé letadlo značky Puss Moth, které kroužilo nad nimi, jako by chtělo přistát. Biggles zamával rukama nad hlavou, neboť měl zato, že pilot druhého letadla spatřil Vandala na zemi, a že se patrně docela oprávněně domnívá, že se mu něco stalo. Ale buďto jej pilot Puss Moth nespatřil, nebo neporozuměl jeho znamení, protože hned vypjal motor a začal klouzat k zemi. Biggles, který nechtěl, aby se letadlo nadarmo obtěžovalo zbytečným přistáním, skočil ke svému letadlu, vylezl na sedadlo, stočil se dokola do větru a odletěl.</p>
<p>Když byl nahoře, ukázal palcem ve směru letadla Puss Moth, které zaujalo postavení velmi blízko nich.</p>
<p>„Ten pilot si myslí, že jsme nouzově přistáli,“ vzkřikl Biggles Laceyovi do ucha.</p>
<p>Algy přikývl, že porozuměl a zamával pozdravný a děkovný signál na pilota druhého letadla. Přesto však zůstalo letadlo několik minut za nimi, když se zase dali směrem k Londýnu a potom, když se blížili Oxtedu, náhle sklonilo nos dolů, takže zůstali brzy daleko vzadu.</p>
<p>„Já to dám dovnitř,“ zařval Biggles a ukázal Laceyovi na balík, který měl ležet na kolenou. „Převezmi na chvilku řízení!“ Pak zmizel v kabině a vrátil se za několik minut, právě když se octl v dohledu Purley Way, za nímž už stojí stavení Croydonského letiště. Pozorovatel na kontrolní věži zablýskl svůj signál, kterým dal letcům svolení k přistání, a hned nato se letadlo dotklo koly zase po tak dlouhé době domácího letiště.</p>
<p>„Nuže, už jsme tady,“ podotkl Biggles a odsunul si letecké brýle. „Zdá se mi to už tak dlouho, co jsme opustili Jižní Ameriku. Už je na čase, aby si náš starý Vandal odpočinul; jistě vykonal kousek práce. Nuže, vyndejte kufry! Budeme nuceni proclít obsah, jak myslím. Smythe, zůstaň u letadla, než se vrátíme; pak si najdeme nějaké přístřeší pro své letadlo.“</p>
<p>„Abych nezapomněl, copak jsi to, u všech všudy, sebral na té převlace?“ otázal se Algy, který si náhle vzpomněl na jejich přestávku v letu.</p>
<p>„Tohle,“ odpověděl Biggles a podal mu balíček. „Buďto to vypadlo z letadla, nebo to bylo vyhozeno nějakým pitomou. Já to odevzdám řediteli letiště; ten o tom musí vědět. Pojď.“</p>
<p>Biggles držel v jedné ruce svůj kufr a v druhé balík a vykročil směrem k celní ohradě.</p>
<p>„Odkud jste přiletěli?“ otázal se jich celník.</p>
<p>„Z Paříže.“</p>
<p>„Máte něco proclít?“</p>
<p>„Nic.“</p>
<p>Biggles poslechl výzvy celníkovy a už měl otevřen kufr, když si uvědomil, že se k němu přiblížili zezadu dva muži. Biggles se prudce otočil a shledal, že se mu dívá do obličeje jakýsi přitloustlý, asi padesátiletý muž.</p>
<p>„Nu, copak je?“ otázal se ho Biggles.</p>
<p>Ten muž chvilku neodpovídal. Rychlým pohybem vytrhl Bigglesovi balík zpod ramene a zdvihl jej do výše. „Copak je to?“ otázal se stroze.</p>
<p>Nuže, bývají okamžiky, kdy každý člověk bez ohledu na svou hodnost jaksi instinktivně vytuší, že má co dělat s úřady, a takový okamžik nastal nyní pro Bigglese. Přesto však se zarazil při této příkré otázce. „Co to má, u ďábla, s vámi společného?“ vyjel si Biggles na toho muže.</p>
<p>„Jsem inspektor Myhew od Scotland Yardu,“ zněla stručná odpověď, a rychlým pohybem strhl detektiv proužek z obalu balíku, takže se pod ním objevila červená plátěná skříňka, a na ní silně vypouklý šlechtický erb. „Já vás zatýkám, protože jste zapleten do krádeže perel lady Nunheatonové,“ dodal detektiv. „Já –“</p>
<p>„Je mou povinností varovat vás,“ přerušil ho detektiv klidně, „že vše, co řeknete, může být použito proti vám. Lépe bude, půjdete-li rychle se mnou.“</p>
<p>A levé rámě Bigglesovo sevřela čísi ruka jako do svěráku.</p>
<p>Algy se díval vyjeveně a bezmocně na tento výjev.</p>
<p>„Ale vždyť já jsem ten balík našel na pobřeží –“</p>
<p>„Ano, zcela správně,“ souhlasil detektiv. „Půjdete po dobrém nebo –“ a klepl si významně na kapsu.</p>
<p>„To je skandál!“ namítl Biggles pohoršeně. „Já jsem právě chtěl tento balík odevzdat řediteli letiště.“</p>
<p>„Ovšemže, tomu rádi věříme!“ usmál se detektiv. „Teď pojďte se mnou, hajdy!“</p>
<p>Oba letci byli jako zmámeni. Byli vyvedeni zcela klidně hloučkem několika netečných diváků k hlavnímu východu a posazeni do velkého krytého automobilu, který stál u východu z letiště.</p>
<p>„Já –“ zakoktal Algy.</p>
<p>„Já bych nemluvil. Počkejte, až se dostanete na policii, tam můžete povědět všecko, co máte na srdci,“ navrhl jim detektiv stroze.</p>
<p>Byla už skoro tma, když se automobil proplétal rušnými ulicemi v Streathamu a Brixtonu. Pak začalo silně pršet a Laceyovi se zdálo, že ještě nikdy neviděl tak skličující obrázek.</p>
<p>Nad Westminsterským mostem uháněli dále k Whitehallu a potom poprvé ve svém životě se oba letci dívali na ponurný portál pověstného policejního ředitelství v Londýně; u dveří stál na stráži strážník.</p>
<p>„Běžte dovnitř!“ řekl detektiv stroze, a oba letci, kteří byli dosud jako zmámeni, vešli pěkně husím pochodem kolem vrátného do předsíně. Trvalo jim několik minut, než si uvědomili, že jsou úplně sami!</p>
<p>„Kdepak je ten chlap, ten detektiv?“ otázal se Biggles vrátného za několik minut.</p>
<p>„Říkal, že odjede pouze s automobilem, aby jej někde postavil,“ zněla odpověď.</p>
<p>Bude se to zdát divné, ale Bigglesovi trvalo několik vteřin, než si uvědomil, že tohle detektivovo jednání není nijak v souladu s tím, co slyšel o tom, jak se zachází u policie s podezřelými osobami. Obrátil se proto ke strážníkovi, který měl službu a řekl:</p>
<p>„Copak jste povídal, že řekl inspektor Myhew?“</p>
<p>„Který inspektor?“</p>
<p>„Myhew.“</p>
<p>Strážník se podíval překvapeně na Bigglese. „Já jsem to jméno nikdv neslvšel,“ řekl a zavrtěl hlavou. „Čekáte zde na něho?“</p>
<p>Biggles div nepukl zlostí. „Kriste Pane, člověče, vždyť my jsme byli právě zatčeni, že jsme ukradli perly lady Nunheatonové,“ vyrazil ze sebe Biggles a náhle si uvědomil, že tu není něco v pořádku. „Bylo by lépe, kdybyste nás hned zavedl k inspektorovi, který má službu; nesmíme ztráceti čas.“</p>
<p>Za dvě minuty vyprávěl již Biggles svou příhodu uniformovanému inspektorovi v prostě zařízené kanceláři. Když skončil, stiskl inspektor tlačítko zvonku, udělil několik rozkazů rychlým tichým hlasem mužům, kteří se na zavolání objevili, a potom se zase obrátil k oběma letcům.</p>
<p>„No, byli jste, jak se zdá, napáleni, a to jak se patří! To byli mazaní lotrasi, kteří vás sem přivezli. Francouzská policie zatáhla do své sítě celou Paříž minulého týdne, hned potom, co byly ty perly ukradeny; takovou síť, že by jí neproklouzl ani mravenec – jak říkali v Paříži. A my jsme dávali pozor celý týden. Ale přesto se těm zlodějům podařilo dostat své zbožíčko do letadla. Než by se vydávali nebezpečí, aby byli dopadeni v Croydonu, shodili svůj balík s perlami na místě napřed ujednaném a poslali tam jiné letadlo, které se zdržovalo nedaleko toho místa, Náhodou, která se vyskytne jednou v milionu případech, jste do toho vlítli a sebrali jim tu bedničku, což byla věc, kterou nemohli nijak předvídat. Ti chlapíci v letadle Puss Moth se dali jedinou cestou, která jim zbývala, a věc se jim podařila. Museli nějak vyspekulovat, že chcete přistát v Croydonu, ve skutečnosti to již jistě věděli, protože vás pozorovali až do Oxtedu. Pak pokračovali ve svém díle, předletěli vás, napovídali něco celníkovi, který nemůže být kárán, protože dobře věděl, že paseme po těch zlodějích – a potom si na vás pěkně počkali. Přes to všechno to byl chladnokrevný kousek vás zatknout, ale ti lidé museli něco podniknout. Když dostali své zbožíčko nazpět, museli se vás nějak zbavit; což nebylo nijak snadné. Kdyby byli udělali chybu, byli byste hned zpozorovali, že něco není v pořádku a začali byste jim klást hloupé otázky. Ostatně museli se také dostat do Londýna, a tak byli tak smělí, že vás vyklopili tady, což bylo nejlepší místo, jak se vás zbavit. Nuže, máte náramné štěstí; myslím, že víte, že pojišťovna nabídla 2000 liber tomu, kdo navrátí ten perlový náhrdelník,“ dodal inspektor.</p>
<p>Biggles sebou škubl. „Kolik?“ vyrazil ze sebe, „řekněte to ještě jednou!“</p>
<p>„Dva tisíce liber šterlinků.“</p>
<p>„A ještě to platí?“</p>
<p>„Zajisté.“</p>
<p>Biggles vstrčil ruku do kapsy svých kalhot a vytáhl odtud dlouhou, dvojitou šňůru perel, které se třpytila do běla v umělém elektrickém světle. „Ty jsou krásné!“ řekl potom. „Kdepak můžeme dostat tu odměnu?“</p>
<p>Inspektor zíral chvíli nedůvěřivě a vyjeveně na ten poklad, potom se obrátil s výrazem podezření v očích k pilotovi. „Co je to za nápad?“ řekl mu chladně. „Copak se mi teď pokusíte namluvit?“</p>
<p>„Řekl jsem vám jen ryzí a čirou pravdu a hned to dokáži, přejete-li si,“ odpověděl Biggles prostě. „Když byly tyhle klenoty ukradeny, byl jsem v Kahýře, a svou palubní leteckou knížkou a karnety mohu prokázat každou minutu své cesty, kde jsem byl, než jsem odletěl z letiště Le Bourgetu v Paříži. Můžete najít mnou vyjeté koleje v písku na převlace v Dungeness. Jediná věc, na kterou jsem zapoměl ve svém vyprávění je to, že když jsme letěli do Croydonu, že jsem vešel do kabiny letadla, abych se podíval, co jsem našel. Můj mechanik mi to může potvrdit; byl tam se mnou. Tušil jsem, že tu cosi není v pořádku, zejména když to letadlo Puss Moth nás stále pronásledovalo, a tak jsem ten balík zase zabalil a perly jsem vstrčil do kapsy. Ti lotři mě doběhli, to se přiznávám, ale náramně se mýlili. Když spatřili koženou krabici, ani je nenapadlo v té chvíli, že bych ji mohl za letu otevřít. Neboť věděli, že jsem ji neotevřel na zemi, ani na té převlace, ani v Croydonu, protože mě neustále po celou tu dobu pozorovali. Měli za zcela zaručené, že perly jsou ještě stále v krabici. Ale nebyly tam, a tak se ti lotři buďto umlátili k smrti, nebo na mne někde venku čekají, až odtud vyjdu.“</p>
<p>Inspektor sebou škubl. „Hrom do toho! Mohl byste mít pravdu!“ řekl a odešel ke dveřím.</p>
<p>„Udělali bychom nejlíp, kdybychom se postarali o to, kam uložit na noc naše letadlo,“ podotkl Biggles k Algymu. „Smyth již bude mít o nás starosti. A potom si musíme také my odpočinout; vždyť si toho, jak myslím, zasluhujeme.“</p><empty-line /><empty-line /><p>W.E. Johns: BIGGLES LETÍ KOLEM SVĚTA</p>
<p>Z anglického originálu Biggles flies EAST</p>
<p>Vydalo nakladatelství RIO PRESS, 109 00 – Praha 10 – Horní Měcholupy, Dýšinská ul. 279, jako svojí 69. publikaci</p>
<p>Náklad 10.000 kusů</p>
<p>Doporučená prodejní cena 53,– Kč</p>
<p>Zodpovědný redaktor Jaroslav Kalát</p><empty-line /><p>[1] poháněč mezků</p>
<p>[2] Velmi dobře, děkuji, pane</p>
<p>[3] Poncho je jakýsi oděv na způsob přikrývky, který má uprostřed vyříznutý otvor, jímž se prostrčí hlava, takže pak vypadá jako plášť. Nosí jej dělný lid v Bolivii.</p>
<p>[4] Štěpán</p>
<p>[5] statek neb obydlí Jihoameričanů</p>
<p>[6] Kam, pane?</p>
<p>[7] 7 F.R.H.S – člen učené botanické společnosti</p>
<p>[8] lehký vor ( balsa je strom rostoucí v jižní Americe, má lehké dřevo )</p>
<p>[9]</p>
<p>[10] Větrný pytel nebo rukáv ukazuje na letišti směr větru</p>
<p>[11] Copak je vám slečno?</p>
<p>[12] Rozumíte?</p>
<p>[13] Velká letecká společnost v USA, jež létá i do Jižní Ameriky</p>
<p>[14] Mistr, pán</p>
<p>[15] „Sníst“ v hantýrce „beche – de mer“</p>
<p>[16] Mořský orel</p>
<p>[17] Běta</p>
<p>[18] 1.829 m</p>
<p>[19] Zlatá mince anglická = 20 šilinkům – 140 K</p>
<p>[20] Bože!</p>
<p>[21] Malajská dýka</p>
<p>[22] Kormoran</p>
<p>[23] Tichý oceán</p>
<p>[24] Pozdrav lásky</p>
<p>[25] Ventilátor</p>
<p>[26] Anglická výzvědná služba</p>
<p>[27] Případ závazný pro vyřizování dalších podobných případu</p>
<p>[28] Soupis tajné abecedy</p>
<p>[29] Kamenitá rovina</p>
<p>[30] Sekta mohamedánská</p>
<p>[31] Spodní šat arabský</p>
<p>[32] u Londýna</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAEYAMkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6n+It14XtHRdD8VSaLeXM
OkxXlr4e0LSrG9uJYtOtAsrs9rJeLZsyhplup1+0yurK5WSRn+fbz4GeB/EMX2+bwd4Ttr2
/iluNUW8tLMajqlxcv57TXItLczAXJKy3csr+WQdolVq+h/G+n6dPOtxHprNc3FrokS3UrG
MxMbSzeOAQwBWZ9wWUbkQQoW6gljzOqWKWEWnarawNc3ryo4UXC/I0yKzLNCxlEcUjbQm4A
yliSQwFf0tDizCUKi9nCNT2dOd41YLklJ1IylOSi1HmcIQTnJc11NpXmrfyhX4OxOKoSlUk
6ftq1J+0w1StGceWlyxSc5TqWlKc37KMlBN8v2OY4HwL+xH8LPF+tDSrzwx4LhvjBcalIb/
Q44tO+w2vkwyxuYbO8n86WW5hjg+Zk8lWlJJGT6hf/wDBNT4YTCJ4/C/wutLY7Va2t/Dt1K
J/MdkXEr2VswSfcCvzNlS0srYUCvpn9nXzrrxMlrq9vBbX0mhatJ9mE32i5aFBZudkp4UAA
yFZsNIQUwwCkfoT/wAKq+0QxCbUoVDKG320c0b7SVeNdxXKiMKmOTyMDBJav478Z/HvxUyX
jWtlXBONyvAZPDLMvxDoVchyXG1FWr1sTCpUVbMcHiZOM1RtTjC1OKp2jBOV3/Svhf4IeGm
P4Up43ivB5hi8zq4/GU3UedZxgl7GlTwsqUHRweMox5ouo+ebSqT5ruTVor8ZrX/gmj8N40
aybTfhkJbtY4BGnhiR2RLTDSQFfIhIVwweNom+4rOCGXLWtP8A+CaPgKwkmeVvAEdnu2x20
HhNoVa43rJ5hdQzOqOGAR2j3FP3wOdp/ZF/hUxYv9vgdlLmJZTcPGpYgpuBjc5QADfhmYZJ
w3Natn8OIbdQ9xLaX10Af9IuY5XOWABAjK+WIx8wWILtUH5WB5r8fn9Ib6QlSaS4hw1OKjo
48NcIpKVop+7HKnpdPlV9Fq2/gP0in4F+B1OKbyKtVkrpRnxBxNJcvMrKTlmdno222mm7u1
tT8kx+wB8OYktfJ0b4fXEkVqGkuT4Z8ySSQsQ8SSuhVZGRmDq3yoj5LySIq1Nb/wDBPz4fR
R2aLo3gm28gg7rTwfDdMkxbcJo57pi0geEGKQSpgBVMTDnf+s8XgK4Rypn04QJKzwRxx3MY
jSVR5se3YdybhmJC7JGCRg8Ymi8BPAXEN5bpG3KxrGypGx++VVYgmHwuV2DBXIOWIrlqePX
0gqllLiaGnNZrh/hRK70uv+Epte7pezajdaJtHXT8GPBOlbk4dUUmmks64gk1pFNX/tBO19
Wr62W6St+Wth+wn8P9LaC6tNF8BpqBiIhurrwNaT7cjDiO3E6jMn7zfCYkj2lRtCpUsf7DP
g+e5a4Wz8AWl1F5hiltPBUCPF55Z9iM90yCV0Zg7yQugHEaQkFq/U2PwSYyf3tod23c4WdX
bB7qqhM4CDfjfweRurbi8M2S2kcLJCkscDpiK3heKa6M6SxahJcTRNqKzRRB7b7OtybR0dp
DGJApHPHxu8fqjlz8Vxp/u5O8uH+FZc73VJ2yiWjblZySitmtbG0vCXwbgoqPDiqRU0owWd
8QxjBNwvVV8zjaVox5mnzu1r6afk7N+wd4Eluba7udF8LTm1kYsW8JwySXcTxeT5civcooV
t29Vt/s4LFCzvtGOttv2QvBVkqJpnhzwLZiONlZm8GWst2SrkhoRPdBCsYUmUSM75KIACPm
/SaTwisoYNLbhmUq0irNuckHDMCOCGx8qtt28EE/MWx+D44uRJbsxCFsRtGNy8nhUIdG4Gx
gBxhg3WsX40eO9Rx9rxPJyi1yzWQ8Jxst7SUcpfM02/e5W7dbI6qXhf4P0Lulw/CPO1zJZx
xFJrSK0bzFySSilypqN76Xbt+X/iL4B+G/CelQ3txo3hvULaW9FrcunhXQYrqUTrKyyr5kU
rKlr5AhRPmwzBiw2szeI+Lvht8J7i0mkv8Awlod07qYla90zSisSiTziYoYLRk8+RokBwok
mUJvwM1+lX7SWmNo/gOC7eW2BfxHpLSuXCIquL5PKV5ljABBAEaqqtztUsM1+f8ALtuJ1LP
AMOZ0JQTbsE7TuUbVlAcKr5J5ZVHJNf1L4P8AG/Fuf8JVMZxNi6OY5rTznH4d4yeAy/C1VQ
p08FVhTUcvw+FoPldSblN0nN86TnK1l+G+IfBXDeX579VyOlVwOXTwGDqrDRxmOxVP2kp4i
nOcVj8TXrL2ipxi1z8nNFyjFNyb/PPXPCHgptfeHwz4H05LUul1HqSaLpzwRrFO8F9I1zHD
JCse5cRQbC0e9ZCkkKjf6lpWleCIPC2qQ2HhDRNR1TTwZWtrC00lJ0a5iPzw3txb2PklF8+
SWJ4jHGsnmxxPEhNfSWu+DrXVYiscRgWKNoYrlQttFbM67tnlRKYjEzM5wQHG4uGRxGR8z2
fgrxrDq3iO4XUtAsrhrIW0pWD7cCfOkjt9sdyGiBMA4nmhcqBIkbhXD1+kY/Nc1xNq2DlRp
TpV6cpQrXUXTfLSlK0VLmSi3o1pKXvJv3j86w3CeEwjlCq61WliKM1GcHFzUmlUUaaqe5Tc
XFKNpaR3bSUXF/YegmJr/XNP0Lw9b3VuZ7PSJtJ0/UbzUraO3Qhru9kSZIFnnRYV5mVZHkk
SBlEYrzybwZoeo65pOpSeHvDds+rb9OttLTQbPVNW1GG2b7NNctazwwz2VmHkzuvpLSKad9
8cUbuoX6Z8F/Ay5v4bA+KIJ5tQ1K9gktNUNpLexwozKkLpYXEfkKyb5GhwiwKEWQZOEH2H8
MP2Q7WLV4dRvLe0TVLbTpN18wlm1nULYFbgwwRiMm2gigWa6c3IWOx/elZiynd4GO4+rZH7
f6/mtGE3JKjQo0FJSvJUlyS5nKcJSjCyhTUlZKScZKR3UfDrD5ksPGOFqqmoc861XESVROP
LUcZpRgue0nFxbULXSbseHfB34T+Hn8yDxNYaBbXtxDp8cdhF4d0QQaXAm95Ptctvpqoksi
NBCFD3CSCFAkzuDIfpHxD8K/h7pOnWupjRbK6jGw+UdA0J502qzScCwChCh8vexIHGG5DD3
nUfgzNo2jxT6focPh7w7K0clrLpmjE3TTzQgx3WvTeYL2+jv2hkmsr39yqxBGtw5Cy1zfxE
tb/RfCI8OJ4Z1u0vNUlkhSfVLG8tI72KxkM968RuYLeVpyJCu2NpWUTQl0hQZr4b/iL2d4n
MsNLC1Yzy+rWqUMTUhh6bjQjHlhKpUbpJU+WVObacqilKPJCpLm539dDw+yvCYCpT9hV9rG
MakOerUnOTcrq0lNtXupQvytR05E0qcPyh+PGoaHp2uWlxoWnWunwrFLNbAaFo1ulwyzosa
edJZzLJOjABrVwB8zbVkMgNfMPijV9auNN0y31rTLSRbfUGuLXTW8OaVaPMlykih0hh0qOR
545RsVJGFtLHuChiwA/SrxX8FNY+Ib2+jW9rqniKzutQAtdE0bQ2e4M+lxJezQR6pGlzPNN
aQTQ3F4VFr9lglt5ZnjWQFvJfFH7Pvjm68RaJpq+E9Rt7S+1p/D8q3una1J4g01dJtIZJ7h
Lq5Um21PT3ngka3t1kYW91DKnmPdM0n6NhOPM1rxhGnjIOFHDylH2dGhCTdNN8rc6VOTfJC
cmouV3F8stIuXwObcAYeLrV408TbE16cJReIxDgueVBNuEasko8/s1rqlKPNCMW0fPekad4
E1PwvNqfivw1oaa1lbeSCfT7OO2FyscLRX8eleTEzXKkpueQzeUzLgsqk1g3Piy01m+vPC+
leHPDMv2eG1thctpenQ3txtM8Q2ERPHBsWOR5rgFZ1JdS+7aK9H8Z/B3xvonjG60LQvhz4n
8SLbTaYiW8llrVxf6nqXiWwtZtE1O2sljMZm1hWkv9NuneO2a3jn1CGNbSF9vjXg/4ZeJ/B
3i7Wbfx/p/inwZ4j0N42bwunh++PiVEv9zQ+daPam0nF/bzRzWt05ezuLKZbyzmkSWCU/a8
O8QZ/i8XS9riZSU69ONOlzUed0Woc85OkqnJBOUIc1+RSbSu9D8/zzhzLsLRqJYWVD2cKsK
mJjTxFOM6kLwtz1I04VKkrzkk06kowcnaM2i9pngr4J+FD4f1XVPDUcfxB0rxXp+t6B4ott
PsrpY/Eljqhntbi3isIIJ98cyi1jmmkuLSO0uAJYJEkdY/0w/tJf7kH5Qf4V8Q2GseH9D03
WdcufD+r6vqulagDeaddW1x9q0WeJY7eymnjluZnhMdosN29tNFdXEbNN5+xIVkX6Y/tVv7
kv8A3xH/APF16XjPlFNy4bxCpOhVrwzWNWqoU1VrunLLZRVSbg5VIU3WlKnzWkva1G0pTlf
1vAPNq86XE+DlXpYyjhZ5LOhh53dLCRrrMoSdOE+eFOpWeH5K0adtaEIybUY25XVvFOsG8t
bvVryS4tfI0i2gitZlSKab+z4Y11CIQRBliYMizQzKI51ABc7uOK0bxrp32u6l1CJykMZt7
KRBLNdTSCXb9meONn2iR0UhoUXy1ZAvJ4zNb1e1N1pFuvl2NsE0lbXZO7r5f2W0RBOrtjar
hwDuPlruLR8Db57qt8lnDaahocl1c3YuljhtrOCab969zJG08YZZERlAlA28eXH5kGSpC/G
UcLRjOrCsqic6cVyxbilGMk4pyinpJQSk9tZcyTdz7qriKksNQqUJRlCFSTvJRc3zQipSUJ
ODk480ZKyio2i00rn6Bfsm6rcah8XtOhusyiTw54lkihhldzGUEBW2eKQIGkt1xhX81lQKr
EMWUfsrH9xOCPkXggAj5RwQOAR0IHGenFfzt/sD/Fyz8R/tYaD4Rh+y3Dr4T+IcmoXzMnlN
f2ljF5NnbySTfvJt2RIVc7yAqB3Kqf6JV+6v+6P5DP4en9a/kfxl9h/r3VWHlCUY5Jl0Kjp
pWjVjisy5oNpJOUIuPNZys202pJxX9B+Hcq0+EqEq0JQc8yxk6an8Tpyw+BSnraXLJxfLzR
V4pSV4yjKS0HPY45/MelFFflx9qFFFFABRRRQAUUUUAfHP7dHimz8GfAm41+88PXfipYvF3
he0ttDtVtR9pvb2e8gtJjJOkjh4ZTlUjilYgnZHuJYfja37U09pqFpF4r+HniXQICwieOyu
NP1GW3gRFaGdLAwWMksYQoZTE7FhGUjRnBU/uB+1olkfg/e3Go3UVtbWPiHw7dq00YlQzQ3
NxsVI8bnuZfMMFtGhLyyyKiAMSa/Bn466BrmoeGr/AMWNqOkab4e8O2t1c6b4eDG3nu5dQh
Nja6t4r1aDEzNBfXdvFpvhW0kj06zDSalql3fzxwW1t/RPg/jq1LIa9CMoRpLPcX78oc0ue
phcu9yKab0UV8Djo/i53CL/AC7j3C05ZjSrp1HV/svDuUISUYqnTrYq0pXtFyk3KMeZv4b2
VOFSS+jNJ+LHhnxbYXN1o+oNe6SskMd5cPDPaCOYKWNpdpK8c9rfSZVXguPszrIhEbGL5zz
tp4Q1HWPE9z/ZWl39vp99eWBl1qbUbizltNmy5mNlBby3Ml2BLHbxpPJsjvd06E7QJW8D+H
3wxudU8Sa1Not7EfhofDlpod5rFh5lvN4y13TJUuVurCS7QnULZz5wudWVCJCTY208ipKy/
cvwPW4s5Yl1a4N9qVrqVwI5LuaHENuVeWzhhjWJFaGztGjRiVfe0RKuXOR+1TzCpRyypi40
0pVISUqVRya5OWM6dSKi4r3ZKSqQqJtXinGado/n6wiqYyFCblJUXzxqwcEpSUuSUbNTag4
OM6Uk4uzm1JPk5vqT4M/DyTTHvdV1qK6clo5IRLc3U/lqzAT31y9zJN5V3JblyqKYwFkV2G
4IK+9vC+nxprWn+Ibqe3jm82KR7WMLEbq0+zxwTQwIkp82KeyaS3zgGL7QDIcMufi3w/rem
PaCOXVF1LVY7lprmJFdYSTIjKXCiOJlCKqrbkAlyS7kDnuZ/HunaWbUo7nUvN3wgGWFbWNT
+7Ql5CFUDHmKpyFwFBxgfx9xgs/zDiWeMUqscPho8lK8J3g6d5yqSdSrCFNTnRhPncbzbhC
LkleX69lLwFHL40U4qU0nLlcbSk1aNpRV5b2cY/Drdan3hN4Y03xVYyJeQX5WO7kMFs1y0c
E+laZb3cPhy18iGP5F0q2v5rPzJSfPEUTq26FVHh3xU+HfgOC+m8QPpZ0i+/0/Ub3U9N0Gw
02z+0anOjPPqt4jGTUL6R2k2uqSzhyfPhVHZl4rQvif4j8Wyp5l3Lb28Ns7rDY+ZYncv+sn
fyJBJKrttZmllf8A56Kqb2Q1Jra88Y+MbOz8R3+oajosbwJfBtQlaCSBVSQOzR3ESNHEyox
jLrL1AbJIOLoZ9OjicTisydGlCEK2JoYaFRylSoXdOjRUZ0qKlJzqNXjyOrV5nzpprb2uEl
OlSoYWMqkpONOpXlGKu/ddSooqcraczjZTcbyTi2eeavr/AMNbzQb/AEHSYvEunaVqtpq0W
v6wos5b19SuLnwpIs+lxyXNvHqOnyT+GFiv7W6l0x7uwv0VGSa2zPQvvifpumJ4ct7LSWvb
Xw/NbRG41y00XVtbvdJtPDWj+HoZ7e+uYp5NK1W4OmTXM0tjMDHGbCBLu4+xrIeu+KXwXtd
BttQ1/Umj0vRLG5FvoUGnXLO+vXR/497kxLb+SI7qMs0ieaDBECWZ9oFfKXiK8WItM1pLbR
lFtoi6ELbCQ+VDLGAS7K7bXkkdCi4WQ87zX6H4W5tHPKkcPT+szo4aM6NsRH3fbVaMHWpxr
RqOEpwjKHtFFyVKcYwi4NKEfl+MqFTLaKkuSNSq6clyqzjTpVHKm5KylGLknJQaSkpO6alc
8P8Aij+2Do+jSavo0+geMU1LS9e8M6cfFuhah4YbUdG8A6X4a1XSJ/CuoaT4js73RvF1vDf
6rLqdhoWoRf2ZqHhm71jwnq8ttZ3tpcWXyz8S/i/f/Ejx1oFl8MfCGu6XBYeFvDfh66vX0r
TtHtp57eAW8fiXT/DWn6udM8Pm/hinNr4X8OXcul6NbQxNHOheZY3/ABu+Fet6rcXl14asZ
L3VtS1TT2vLeKVGhAaWNn1MW8iGO482ZYjdu2ZBFholYb4z9F/Aj4Ua/wCGNKE3iVobzV2l
nkjkSJRBbxzgfZo1XhEk3NLLKIsJLcTM0Zdi5P8AVPD+XYLA5tg6tH2kXUlTjJKScYL2i5m
1NuyfsY6czUbrkUYuXP8AzxntfOM1wWMwuIqKFGE5VHWVNRdRqNqcI1IcutqrfNHllJwfO5
+5y/JHiTUYPClhq+n3KCwisGE2o6p4g1GPStV1DVzbrdakIWjbVr3UmlfKy297tgkWdrYPD
sdF9r/tmz/58W/74j/+Kr6wu/g94T1rVm1W/wDBWkXWrCExS61/Z4N4tshRrhm1GPy22rJk
sA/LsMtl2V/KP7FH/PGL/vzF/hX33ivjsPj4cN08O3z4almPtfazhd+1hlXJZr2jacqVRvm
5ZPmvKKk5RXzXhBk2KyytxPPEOLpYqplf1eNGn7PkjRqZrzKSrcv2a1LljByjC3JGTjyW+R
/GmgLb3WmR29vDeSs+lBAJHgeJpYLaU+Yqs6ooDkqVkyzNIile3MHQrg6QGS0udPKrMl/e2
c9/BcvAJLh5XWS3uoQY4y0iyFhtXeXXzC+2vW7+6XVbuximtCizR6UstwbvyIQEsrRo7YhE
UtI2C5laQZPG4J8rU5oYRot5dQ3UMl4sksQjjkcLFbvOSpkAdshzuWQDdskjXeucAfnFSrU
dfktPncqd3ad3zSbv7msfe2TSile11t+j0aVKWAVZNOkuZxioR09nTjb4k3KTTSb5r2S1su
Z3v+Cf/gnwl4I/a00OLwf4W8P2X/CReFfF+o+I9Sk0rOtW8sGgXRs10a7eVksYNQlvxHrJt
Ujm1GRbdruEC3TZ/Rwowqj0AHXPQY69/rkk9STX4R/sVaXaRftBeGdQu4xFqiab4ptzMhH2
eeGfQNRllfcZFKvtjjbbIu1mI8vG0Gv3YjmidV8uSN/lBGx1bI9QFJOOD2HQ+lfyX44U4UO
Oqfww9rw7ltWTdoe0qPHZrCVRpvWUuSPNL7Wkt2fv/hpWqYrhW7dSp7PN8dTipSlVdOnHDY
B06d224xgpOMY7JXSdkiWimsyqdrHaxDMA3BIX7xAPXA5Ptz0p+1zg7HwcYO04OSQCCPUgg
e4x1wK/InOCV3OKXdyVt7b376ep97yTu1ySut1yu69VYSiobm5gs1je8mitUlYpE1xJHEsj
rgsqF2AZlyMqMkZ6VCuo6eylxfWm0bcs1xCoG8Epks44YKxB6EKSOATT5ovaS+9C5ZLeMl1
1TX6eZcopsLLcxtLbEXESllaWAiaNWQAupeMsoZQQWGcgEEjFP2ueiOSCAQFOVzjG4Y+XOR
1x1pOcFe84qzs7yWjeyeu4+Sei5ZXey5Xr100101EooweflbjOflJwRwc4BxjHPp+VO2PjO
xsYznHG3+9npjJAz2JwcUvaQ/nh/wCBL/Mfs5/yT3t8L37bbn5xf8FVQp/Y48XNJeS6fFH4
0+G8hvIbdriZJR4niEcVugdQJ5N2yOR8JC8iSn7uR/OH4K1TUdeudC8Kaqmq6/oWvXVhDde
H5p9WlTVLmGaCd5fssN4v7618qO6ijdmsJJ7RUuUMHyj+mP8A4KU+F9X8X/sn+L/D+iaZca
rqt74o+HRtNPtwFmmI8XWKmV3Y7ILOBGaa5uZA0cUSsWAAOfy3+Bv7Ouk/CjTrfVdU8nV/G
t9BMLzVPJZ7bSEk2F9I0BZX82C1hcgT3WxLu/kBllCQKsA/oLwdwmKr5XiKtCtOjhoZ3iHU
rRk1zzWFy6UqUEmozvFxUuZSgotuSknyy/NePKuFpYqgq9OMq/8AZ9Dki4x5+R4jFJS5nrH
llG+jvFpNJSPavAuhDSvDunWr27wvBp6Riz3JL9mZY0WNERUMKtaxlPkhXht5DOzhm7nwzo
11pl15OmO+66DxWsk0GZZZ4GM5mjmkdpQmNqi2+ZW4bCiNiJdEs5nYhPOTbEpKt8zqQgyWB
IO7BIXYAxOc8g57vQ7Se7aIh7kSJLE9rK6x70lLYby97oAHZlWRSFLRlyD0z+3Y9Slh8RTg
01yO0XztKbvJKzmlZappbO3kfnmHqKU4SacVpG6Wrg1Fauyd7K19L67u6Xo+h6MNLS3eayu
rS6ukgcyFZJg7JGJLmSYEbA5kLyBUZkUN8ncDqTpcWo3FvFO6ymfewjljlQKsbKqkoFKtKy
OSrMSoC/Kpz8ut4e1LxIJ7bTri2udTFnFIpPlFoLzKqsk0TZcxyhDGhETRxzKodwXBLfUnh
P4B+JtZh03WNZs7XQYbtDcGCe7kF66GQSW1rLZEA2811GytaRv5hdRnKnCn+feMMBiI0q1a
M6ar3g4QpzfNUatJwtJSnZcicnaVrrVJza/Qckrw9pCMqTlTipRfM7uKleMWkvdT6xh7zko
ttNrTl/hJ4GS/vzFcW0bafY2d2btQzCee1nVkW1Cl0JOQY1zhQobJLcn0i18F65ql1rGr2n
hK40eztk8uDTvKT7RaWcMZgtfMiUo8s4t0E08sasT5iMHI3EfSvgzwnbeG7CSCayMVxcbkl
We1a3uVg2gRmUszPOwBz5m9t252TGc1mDx9oFksl5PfRWGm2ple5vz5otooGYwwyTm5Fl5Q
eRiwieKSUojIFLYz+OZNxFj8Ri8TSxmX11eXsp0JxlGtQjGpN04/V5uMYzrtRvGcVUkoKMF
zKx9Xjcrw8bTp4lKEYqanFpU5SnBNtyim5ezTlCElJQjd3aT5j4t+IWg+KvEkEl7Iv9rRaD
ZFba1Uzu1np8HlRzpa2sUXkm4SPJmmUJIUWYvMQHB8M0j4X2/jBp21nSNahtbqza2tNTt5p
orS2vIZ3kiulgmiTyfKjBt2UmVLp9wljEbA1+gln8ZPCfiLVX0u0t59FsrHUprSTVPItrOz
1KYh4hK+Tn7BNcZ6/LKpEk4CNher8f2On634X0iCynitLw3v2e2uIobWGGaSSNYrxrhowoV
beFRMhibIlCRhirnP6LwvxZ/Yed4PL8TgHgY13KrCdKUYulTjTdpOnTpxdS7hH2kpOPs4tq
dKdlJ/OZzlP9oZfUqxqKty6WqLSdSc9XeTtGMlL3YxXvyScZJyZ+V8HwVfw/fiwZhe/wCkA
texLuZIXdtscpdiVkRQRHAEILsCm4OSPffAX7Pd7Jqlzqt1pV1eeHotKiuLWPUyLMCYshhn
twn725llkV1ikaHymbcC0ezn658LfCjRvDkcvii51iTWjYR3moNapbW0DXzWsTP5E0008/l
hnT/lmFfGFVsMVPkw+N0WtvexxfZ7K3n8i20jSNxs5bbyZXmWM3BliRZLVWSFQYlYpKxTGG
Yfv+C4vxWY+yllTTeIlTprETVSm25cjbSjGmqcoxblGc3BPSMeeTcT88xHD+CwaazRxi0pz
WHp8jvGEWk3KV0487ScIqc01JtpWPNNf+F+qaUbq9u9Njg0O1+zpGkbpIUM3mSJJIqBg3mz
RojkFZIyyFwOcfmZ9qb+5b/9+pP/AI7X6/654v1C5hsdLv8AbMUk3ajHeJv+zzKHEcOd0gv
bYQMJRdXOZlO4pkmIt+Rfl239+2/79vXsZnnGPxFLB/2irzp+1hB0J1IwkuXDKU5JxqSc6j
/eOd0pRnFRTULvhyrLcuo1sZ9RqSjCaoOcavseeMueulBXdNKFNS9nGCTcHCfM1zcq+TfEF
uj3FnbrNv8AOttFaKRJAqbktrQqV3MXZ0CuBJsXZHI0ih1ICWdP0S0TQroXCFrl3kSOYXGN
6u0pSJlfIY728x1UAbSHCjIIl8aaHJb6vZXd81zcWTQ6O9tBZtJPb2jSWdlEELxh9+G+dRv
xghUUBTjWttE1LT7c6hFZwyxIWl2kIJo7VvMVGKSjdHMpdy6sGbfyZFDFj9TiZQp4uUI11b
mcqdnFc7Ur2hJSina/K0oxinayurvwcFCU8upSeGm3/CqL3pckZQS5nHlkndpzjre0mmlZo
95/ZX0JNN+LfgO9nnt7qeWHX4fNicI0Ucnh+/Cxo3nMSySCMyF03TBV3cgIv7AwSIpVVEMS
l0MjCFHkUgZKCVW3qZHICsoxGGwzZYE/i14E8T3vhTVdN8SeHmhsNe0l7pIbm5tbS4t4Zbm
3a1uDJC0bQTR+ROzIOibwZNsqnPuy/tKfFO3+WbXtMdmTcfM8P6QAn7xVBQC23oysQdwypB
G5hkhv588TPD3iDjHiHC5rluIyulSo5XQwLjj69enX9pQxeOrvlhQwmKpezUMTHlk5p3Uo8
qtFv9h4H4nyrh3JquBxNHGTnUx1TFQeGpUpQ5KmHwlNKUq1ejPncqMm0ly2avJuUkv1Dkvn
t4VGYyXkB3zsquqls48slmVANyhVG4kguArFqJb1wVW0mtnDKvnvIs6DJIG2L5gIlyQwEMY
BPzKpKnH5d6h8dvixfuJW8WrZfumh/wCJbpWl2hUbldTIVtyZWCKqqFaMRR7wgO8tWJpvxp
+IQ1G0ubfxrqkt1FbmS5jlMN1ZussckTPJaTI0BVvnaElUIYIxO8K4+Kp+BPEs6XPUzbIoV
eSrONCnLH1adSo4RUIzqvBUnTTcYOUo0qji27Rb1f0lTxMyeNT3cHmLjeMZTlHCxlCKfvuN
P6xJPlXO1zTSlbSaukfq/FcIqusswaN3+YoilYpZFwCs2VdcgMvzMpyRHsXnFhlinjkjSMG
KSGWKZ5dspZCpHkmM5O5s7SuEcKwLAA7j/Mn8VP8AgoX+194k8Y3Gj/D34k+H/hT4e8JXF4
dfXWfA3hjU/FOpQWnm5Ky+I7OTSrK/eG1LWiPbG2ZCsomv94J+gJP25fj18LtM0fWviJ8Sr
DUdJ1jRLjxPZa0NE8GCbXbC2tLD7Fp82i2GmWP2vUtZvtRtbKyfQGt5ZXM7v5UFnLMvgY3w
d4pwNSVGdfJ61S8+WnRrY6TnOik6kF7XLqd5Rc4ppq0lJSk3Bc56+D48ybGUfa06ePhTSi5
Sqww0ZRjOUo05uMMVNJVeWcoWlzK2sYtxv++ttqqrAIkWB/LPlyNasUz5P7vBQyOBPFhseS
3Qbjxhqmju47qSTZCkIUxKPnMjTDBLuY8bUWOVfLkAabzFy4IxtH4H+C/+CuumXE99a/FDw
74s+H19aSRyz3ltoVtq9pHb3MayQJc6bLbWmuaW8kWy4jWS11mCSNyY7yMssbfYPw//AGxf
CPxS23Pw++Mnh3W3iQPNYLDYWWp2fnIrLHPp19Z2WoI5VWBj8kxliwYB9pr87zThbPcorTW
OynG0YU23PFUKEsVhbRsv4mFdaKTurXhG3VRV5H1GFzrL8dCCpYqlzyikqNeaw9dbaKFZ03
JrWLSclfRNpI/Rq6ZftgYKI5SBEk8TjaixszMAufLY7nG5hGzmMruyFAEk7BCn7yCNGfCMC
HxLIoYR5UbSCx3MNpVHyjxliM/n342+JnxU1e0T+wvHd54YlFrciPUNH03Spp5bmRBHayym
/wBGv7SWCMFmkiUREu0R81jGQ9vwP8S/HeiaWbDW/Fvinx7fyyRSPqWu6ZoUBhcQpBJDjTN
I0a0SGaZJLvzHEr+c7KkqIEjVYbJo4zD0atLMMvdWpKUFhJrFU8RHlcPefPhI0uRJtuftbL
kl1SuVMwdCrUhPBYtQSX71KlOk0+b3bwqyldcqaTjazi1Jq59JfHHwx4k8RfD/AFzTdF0uf
XNRM2l3sOnaei/a3+w38d3dtai4eOO4aOzikufIjYuVBS3jdyin8v1na4uTHElyJ7O4mgmj
MVzGsE8J2ypcoYGa3dQv703CKyMpRsMhz+jPgz48Q6frllNrl9d2qQXZuJ5LG3S/ulglV0d
F0+3vftJErboGjhVYo42eRo1G7HlPjvWdM1/xP4v8bf2fFanxRq9zdW9pGix+VayqILM3SR
qi/bJ44Y5bkhC7TtIF3liW/pXwfeNyTI8bl2Kp0cQqmZTxlHE0ZtQTxGHwuGlQqOpSSlOms
O6s3B2gpwU23NKH4/x5LD5hmeFxdBVabWFhRlSqwSlL2dWtVhKmozqNRl7blirK/LK9lFOX
zvoujXGsalDpltv+2yxNcO8gNvFClv8Af2kbQPMAAQom2Th8A5J+lvB/w7tbjTm1HWJIYoV
lFmkUjzyTXNwg3O1vBCRKHVI1XpMo3dnIA0fhF4GuLvULvUb23DW7mCMxOAsscDvsjYggSn
bGFdoVlT7QMRcM+R9WXPhnSNDuLf7NaFb6CIr9kjBlW2t5H/cgxruV7yYk/aFViIwAjbkXe
3neIHi7DIsfTyXBUp1azd6uIukoKFNVpU01zOU5pfE0oRjZ87U6cZrh/gyeY4apmFWo6VJc
sYU3HllJuThzK7SUaacVZq85OS+xJx4f4e+HLWw1/wANtFp8Q06PUIGv5L+8jgK2cbLvj8h
mleIOdsOZsSBSxcrliPq3XPGPkalqP2CG4vo9Ph1TVYptzlontlBs5ERxsMEYVVgS3jUbUR
pHdNwPNR+HNN8FaVJr+qRC9uvI/wCPdbVpJBdyYeGPzI96W8Ma7lluJNyKQSjAhBXn6+N9R
1R2uBqZt5rrdbTpHGgs47V2mVLeWPYHltVDFAVlaYMAzEkmvxDMeMuK+KqcauXUqeAw6xKe
IxLlJ1cXh4ptUqUayrOm5QqWc5QpTVSUZQhF043+7wWQ5VlFTkxNaeKqyhKUIJfuqNZqEU5
1IuN402uZxTlG32mpStn+Pvir4qj8PzXeiN4hurvSdAlvbfTtI+y33iHVtQsrRpEtbaJmgt
7qW+uQwtbVpIo5FxE8q8Mvxv8AFT4m/EK6+JdrZ6/f6RH8Lo/CcMt6jEf8JLr/AMT3urf7D
59qsojs9L0jSI7u4ZJJn83UNQht/nayDj2742/FH4VfBTwZdeJPH/iKXw3Ei6fp9jrKWt/c
xz3esBrexSSCwt728LS3mCzqqJBEC0rqpZ1+J/F+o+JNV1XUvDltoN7cxWtzBZ3cmq6VHFb
mQqZZbiC8vXQ6nFMh+0Le2aSF45ALdlYM4+r4GwlWVCpicThsPzurXpxxdR3vhqVSlHnp4q
o5RqVaHs3TlOFSpJOrVjKUanJOPDxDUpKtSpYerWklSo1KlJJXVWpRk+WpRp8rpxbrKtT5l
GK9nRnGLS5Z+wWfxHS1tkX+zXaCKbcC8tsY52ywKJbefHMYo4wRNKkR2SFSqN82fqPw/wDF
nw5q/hCLWYwbe7heJdE0We6e6hjjgjhtfMMhk8sfa5ULu8JuCvlgi3QOFP5LeKfEXiHTzca
Zp9zpUEVjq13b3t/qEl2JZNOQRRnbBbQrD5bNI3lxXF4uYxDIZFXfGvp3g74uz29zBHdaBp
mqxyfZpdMcPOu2004Ok7WKyb7cPboWuzJ5wjLeW5RXSOvtocJ5fm2Z5VjsRhadTF4GtUr0P
Y4icWnKlVw8lWpVJQpyjUp1qqak3KEZOUYR5vd+Zr57isHg8bQpVeWhiYwpVJVaUZyvGrTq
wlTahzwcHCMLpWleacmk7/rJpfifTpYJbLXbmN7/AFGLfrFzpg2TXLxJCPsqRTvKlrYLGgV
5okQHaHlKiUg+dxeBPD+peJdQvo9Ee3u453ktIZjE8UkRKhJJXiGz7SyzLKGRVAZjgsGwfB
IfiJYXGjQalHq8gm1ZbYPfBLKWS3WVI5ZU0uC3ja5ntrdVWSW7MkNreSJgTeYyxt9L/Dzxo
k8cV1pMlxdq0MaPNd2kB3zRiMGYqj7FJiiB81GkjAO1gDGQPqsPl2aZdi8Pi8HOosJSxUaM
sMm4QUqbV1ZRUVT95whGMWkozTle0F4NXFYDMYyw9bl9s4OarLkqTfPy8zespOVk3KT5VLn
UkpJyk+t8SfDfUNUs7Q2F5Baytua9e4ld5IrcQBIbeOFU3Oi+XsX5kO+Py2wgQn8bv7Lb/n
pJ+Q/xr9udV+J2kWmlG61aVLbyhIjO4jMbSmMlYwQxPmvwxGCzj5wrf8s/xM/4SCy/56W/5
H/4ivtPaZ5VpQVako0adSp7GXIkpSn7KVWKmrObglTVnpFSi0k22/LoRyPD167p4lRq1IUP
awlUd0oOoqclCSfJz3qXf2pX1fKrcR408L2Wg6bFYWeIFmkspwqwsfs88lnZvNNIWV2MsrM
xUKoVuTsya4CWLxKtnbSxNLAuIVR4Yxceem4qZHLBEiimHlsN6ExMGBUiQmvO5v2r5Z9W1D
wp4y0G08RNYSxx3dvpF9Y2l9Y25tY401DRBextc332PylF3p73rpsbMW2Ux19T+GYtA121s
houv6brmntZWNxLcafew3cVuuo2739nBN5Tu9jdCINHcaddiK8guY5LWZFkR6+sjWmswx+H
xVCVKvSr11KUpQqU6koVuWcqdWnKUeZykvdqeznaWkWnc+apywtTKsBVw9aNSjOnR5bc9Gp
CTopw54SUJ2ShJOUPaQVrczdr+P3qeK7WNX/4RmGaylsCJbmHUommXUJZWhMa2YVRJFNbSJ
Is7AxB0fEaIRmO11m9by520wiKP7PCgdnkluo2CFd8cpjZAxX/AFkqRqrgc5O0fQ0vh2K/j
lxKohUbNpV8BYmBEqDJUEFQzKT8wwfmA2tgto7vDKsCDClo5pryAYmlUrsnjgdmHlRqrlY5
SA7lJNpRVU+pSlR5HGdGFnb95ebcbuNuaPNK7klaTS6J2fu8mc/aSfPQr1VHZUrRsrO6V+W
DjyvZNxi91Z35vOF8UCdbiFNPMDjazxkS7p1AQBoxiOMSqG27C4O5eAFCg2buy1jT7WG8i2
i2nFssNpHbXV3qMkzXEe7ckZ3GKMzorI0TJFFmeUoImFekWmhPYhptiTTSLlbydFVxtK/wI
Ft0wzEhVjAYODubGTsxyS26oHUTQRTI/krFEzLK6FXkEhC/MQwIjkOFwThkOKipUppWw1OD
s7Sc53bTUdUnFODTTak4tyUrO2iLoYeu3N4qpKLSslFNJXUbJzi3z3T1ipJRkk9dWvjj9oD
4ifC74W+EtasfFvg7wz4/+I3ijTb228MeDtUt9OKmN4ksn1i71q6t3udL07TZbnzAbNJ72a
aBLaytmKvcR/DfhL/hFYtb0fxN451rTPir8XrPQNNtfDHg7QpbXRfhV8PdNsLBI7CwOp3k0
OkaTDollCby4Jn+1yX4luL25F/KzD9o9c8HfD7xhYXFr4x8L+HvEllvDeRr+iw3xlkhxJHs
eSJ5FlByN1vcwBI2JViARXimkfsafs8vcy3138JfDspW7N2n2mS/vbG2ldzOiJZ3WoPZrHD
u/cwPC8MYKjAXao8LHUniFBVKkY04NuqqqTniJ1FTcoSqRcHLD/uofuKcqcWlF1OeceZ+/l
9eOEU5+9OpLkjR9mrRw0I+0UZUYzlOnGu1Vl++nSqNJ8sFTi7H4/WfwO+N/wC0d4z1TxB4Z
vNJ1iz1SZLfWfiDPd6ncaBp1vBgLaLeOqzeL7u1tdsaTaYkkFxOpRbmO1WFxU/aW/4JrfGr
xj4q+Dnhr9nXWptDvbO3ktPGXxOuPGOteGp7O5uLpJb/AMQalp8dyWk/soqLnTrHR7W2la0
3WT3U7v5sf9Ftt4Yg0HSJ7TRtPtLCDRraFoNOsVjgBtnZYovIS32QxJGGQP5ZKhWRVBYmvI
tZl1G7uTbCEWs0omiS6ZDsSNmZQzXOPtEpdTsUxouSpUkKV3LDYfCudepSoUVOtelUqScpK
jf2UnOnHmbi/cUoqm1BQk6cUoe6tZY7EQWHTqVKioSjONJpxVaUYzjGnV95uVOPNZqpNylO
EKs3Kabfz1+zn8Cbr4DeBtJ8DfEb4l+MPjD420O91KHUfiPPrOt+HdS1uxnuEmtYH0601e4
tJEsD5sFveSsb+azZPtbvKpI+x7Twp4PvWivZPDNxLZxwx3Ja88Q+K7+aQxLvlkuFv9UuAd
27DMUWNAMKvUHntB8NeINXv7e0hvbjWLszRW9taCyZZcyGOOC3hCQmeV3Y+WglaVvMG2Rzu
Ffd3w1/Zy8a+JLf+19XbS/Bui2gns7pfEF2kmoX0qkxyCLRrdYFslWWJh/pc1sJAJZ4llt0
MteTnFXJMDKEq0MG8RN3jOfs6dRuHK7qVVKcuX7LV7OUbpLbswc8wxF+WVSMVeUoQtGhGT5
bpRi/ZRbbVlFJ3laMdWn8h+HxbSqtt4X0Ox0XTZHKtc2tqIzgSKxgV1aRk8xcEtJI0pwWCr
ucH2Sz1XwpcNpeknSr6bVNOuRPe3Uk4SK7njYrudkkDCBY2UpGIzOr7dqhgWr69P7K9tpFj
NfLq2kNHZWRvodT0l5l0G5NrIsTQXGnh5p9uzO64hEyqGSWVxsYjxxfBltpuoX2fsN1A8oc
TgW0rSyJ8ssiT26q0ESgr5JeRpXIDOI2BVfn8RnOWYrDKadWmoOTg05RUpVFFXU6TlGrFqV
4tys5KXLyyU7VHCY2nWmpOLbV7twk5Ri003GduVJu/Km7Llu9m+i+Fi6rLr0qTrDNFNOZIQ
YvlhCqYbeNpDuEuyR2AYHzIrgJI58vFfT1r4Uma4jvr2GeOVWE0Rkdj5xi3MsxKHzHwp+Yy
EyFsYUD7vzBrvxa8A/ATwZL8Q/HmrLp3h7StR07SrkLayXVzeXHiHVrbTNHTTbK0DXd1d3F
3dQkR23ziBLiTcFiLV9h+B/iF4d+LfhDTPiB4Vt9WTQdTg1OC1i1XS7jRr2I6bd3Fn9pFlf
iK9/s3VPs41TRNQniRdR0q6tL6MeVcKB/M/GvDFavm1XiOrRmsJXrKEKtSMVF1qdKMKNKEn
eEZcsK0lyQktk6nOopfqGR5vTo4H+zISftqVN39nzS5YTnGdVzsnZyvC6lZpXaXK7uDxT4j
1V5PCfh2FJLO21TVpJ/FnilVsprPRfCXh/T31zUxqEN8u3Z4mitD4Y+1RGOTTjfzanFIslo
q1y3ihdK0i71jWrPSrPVrSb7O2kxWVtClhbwFXMl/cQHyIJ1hiK70iSYSM6zqWAYnotc+G+
m/EDwnrXh3xlZQS6f4z0XULTUYw93JdWulWyQulzbwWEttc3FxbXa2siwxXduUMPmMzbmCt
vdNk1ebTbzRbl7OLxhfyWVlcXA+0W6EQw2d0JNFubbbFaTW9pdT21zcfZ3ju1aOPEUgLfOV
83yjLaccPlzp5vjcvxOJw+b5ZhMRh6NanFYfK8cpKpUm+bFSebZdg/q1SrhowjXwbV6eKc5
+7l2BxWZ1Ksqk1gaXsovD4uup16KqOWJg6VWNKPNRhGhg6+LXLTq1VGNapGLXs0vhX4sWQ1
mC607V31TT7fxNZw/Y7yDToNaN7Da3JudU0j+zNTgn02Cx1Cwjure6lID+VPLdQGOeCCRfj
v4heLYZNZ0zw/4Nm1az0u3guXms4pZbu2cQFbfyEuJ2e7WGGOedVjnmSGHyd0Unmr5bfsl8
S/DMmuara6JpN1p02n6fptvY6da2aCG+0E3FqyalJNHIkttFqeoRyJ5LLE6/ZlMcq7wof8A
NT4tfBiTw/4rjjTU1uNEvNNa3hkto3tntnS5aW5sYvmk/wBJlikF1Leria5MhACrExr6Xgj
izLc4zHEVIYmnh8uo4CthslyelPC4jDYh4bEzhic6cqVOdROrhpYCGEw6rQp0MMqs6tN18R
OnhfAz3JsdhoYespTrxxf1bE4rEypzpONTE01Wp4ebmlKShyVJTqSjFVK7ag5KmpVvyi+NX
jbxF4Fn8CL4f0yTV7nxR4rjl1Dw1YWY1u+m8IaPb3FxqEsNk92k2paeZ7izXW3jtZZrUTDZ
IWVIz7z4Q8K63i0HiCHTtMvJbrVIf7M8PX06WV4Ngje+t1ktbFw3lj7Qltco7abuw1xNKfN
bste+Fs8/i7wp4j03XrhLPw/qN/ZXFjcR2rRRxXkd/FfXGm74vtNtqzsLa0nMc8cc1ioiNr
5yrOfU5/DCNbx3mkxM1zpazq97DNFLeM1wgS4tLQXJMaJPgBwy7mdYwrxRI+f33hqvHG4rA
QoRV4p+1rbS55VsRGKk0opcidNKWraUYOaUZxPzTPqSoYPGVKilU56seSnzSnHkSw75oRd3
afJJ+9CMYyk2otuLfmOm3Wpp4mt7GePT9F8L6NGtvHFb3Vlb3ElyvkvBYtYF52e0luQ08jR
uiPIkamCaLdj9Gfhhpfh/UnsNetPFOvXFzp1hLIumnWnTT3uJmNvNJeaWqr5knmCQ2qXbxW
9nJJtMciovl/mf460mbSbB44dFWW+a7WeGV7KfUktY1K3L3Ey6f/qLjYWDzytGsLP5qu5U1
7t8MLu51q1vF1eGdLa4so9N0+dJFS5FjHd2l4L2dU+Qrc7JlPzRzK0rs4Dlgf2qjk0cbUw8
Vip4eKrRgpUqdOUHGUoKpJwcr1FKnGq5cs4XcrK6aZ+YvM5YKdZPDU8RKVOVT95OpFqokpQ
5Z+zl7NKUqcY3py5HytWkpSf2J8RxcahYPaWKzwajFP5YeJ7a5Y3l+1wkEMwhM9jN5NlZyR
PcmPyR9oJZUaN8fmF9kl/597P/AL4j/wDkav0M0+5sU03R9FiFxHeWEUyyOpa2t9sNleqjO
VcGRo5ZYHdWTa6yHcuFbP58eZff8/b/APfmL/4mvT4ioPLKWX4NygoQnjalOVWk4SnGcsLF
yiozk1Tk4c8ISlLkU+VSk+ZyOGqlHMK+Z4uTkpzhgISjGpzqDhHEyUXemo88YzUZ1Ek6jip
NKyR+Rfj7wFo0Hj3XL7S9e1mCe28WzmyEyi/isftVwPNisppWtZFtixDPAFnLwsMEhVLfV3
7EvjPXtD8feM/hrrFnY6to+qxXWu2OswJKL7zNL1R21Bmg3R/b99lcwInm2sjW4gkVJ2ZfP
PlnxO1C1m1jU5JdKijnuNSBF9AgMU8qzQCMzMX/AHYQBv3cqFxJIZCVUYHi3gyTXfDfxRsp
o9Z1ix0TWdau9HgPhq+Rdd0fVr+ZntJrbe6XbWE7yNDqunNcJb/ZZVliiuo0MdeBn9GVdZj
QpTqYeq6rrRrw0nSnQxUcQpJ00201CUZWjOXLOUmnqn2cO4inh6OXVakYV6VlSVGbUVUhWw
zw6ptuUUpXnGUE5KLkl7yaufvvFr8U939lS1jtrAPJEpeNXmumU/uyYUZRChUdQ5CjIYAja
XR2FvdFkmlDQySrIyLtQyFSRtBGSmAQQFwo9NuCPnL4R/EHV/Fmoax4Y1PQfLvtPjstT0PX
Z9QNw2pWovUtb2C4iaKL7OwkCzxhTgrI0coEgBP1hDaC9lG9BbsVQsgQxsFcMPMiQKwdVcL
ghshSFbcciqpVXOhGo6VTDzlTjKdKUo1HSlKlCryqd2qicaitNJNq3wyTjHt5oqs4UqscRS
VSpy1OWcVV9lNU3PlmrxtOFuR310UpRSm8G7sUl3Q+RcWwUbImkAZcbQI0j2lmyGb7rYBzn
aDWnDo0EUR3B3dBEk7soKPtU/O3yBvMjLEblx8pCjGMHTuNIa4l8lTveNmlYmUxsxC4DRLt
RpHLKMoqhV+YtxmqM89zCBC5MTk7GjcqoyAQHwE+ZWYAfeBcjcAAQKqMozlBQ5dEnJXd0r3
Ts2227dbeTSsVVrTjzKUnqvdtolsldbKz10v8mUbZIXuUiimjkmWcN5JVQnko2VZV2MjMMe
U5+RghKuSCK0by4fT7m2kiOYopI5Zrfy0cbWxjLFWEiEKqiNxlVb5QThq5+G+WO8jktbZY1
djmckR+ciMEbzJJFzGu4nB4IUEoCWwda6tRd3iI13LKI1g+aPKQ+aGJKybeWiKt8zsh55LZ
ZtulWhGUk5pSjyJqEt5XsnJKz1V7KzWi31s4hiakI2jda3515OLW1r9FdPrrrv0/2jQpoZG
89re6mjVZbl/MNkA22QRJHGD8sYCbi6ozvl2AfgW9Ks9BtohfTW7X99eTbrWEoI7WCC3kYR
vPPcxhR5ksbTxqpLyLtYRheu14c0catb32mrOQfKiIl2AxGXGVZ2CqIydpjZQhHzDkkbj2t
npFkti0d3cAatYo0FtYNEFgZEbYLiRcHe6BgYk3ZkYFuQCK+azWtTweExEoRnPkcm6alNuV
RwXslJKD5IN8qm3pG1tftetg51K1SlFz9m5qLUoqKUYp3motu97JqyTdm5X3ZPo9ncaTHHr
El5OmrahZusY01khTS7G4ZXOnwPCryvNMESSS7jljuZY5ZbcxoCQfUfCa6rq8EH224kmhju
o5ViUGKFViQQNDFEscUUSJCgh2bHYJkKxLZPWeBPBWnw+ExfeLL7TtPkl1GS3sdUuHKtcWK
ohEVjbyssMLh9xkuTE0kWclo0K49/0O7+G3hiwF5p8Vte38UYjjWWePUJSVUlpUkeMRJFJl
gZFUMcqeTjP8Y8QZvnOaZ7mGJzSjmVfBYNzwtqVCosBWnTUadSVG9T2dkk4Kcl7Wk/axcIq
Ubfs2WYbCUMDRw+DqUIV6/JU1qRniKab9rCM1ZSb1U5pycW7Svo1Pz+1tfGdxHPpPhnSYoY
Nsg+26hc3FtpmnwTSK9091bysqB2l+cHPlsiRAwvty3E3/AIW0TS9NkuY/FNnf6g8ksl3ZT
WUkcs14bhoZZtOS1jaP7LNtIjNyQvQzBQ4Kera541v9bmQSSq8DqfLsLQgW8O84RrjEqiQo
gBWSTdkswjVNuDw9x4kTTZ2lPlpetLLHHH9mti0asuCjyTJIwDOUZmzhihWMEZrswuaZ/Uo
0qHD+WSjTlUTrOkqFpJc3OpYnE885ydm06FGKpJ6KTqKR0PC5ZRlKebY6Lm4Wgpusqynyw9
ny0qPLGMIpJS9rJ+0lfVqnKMfL/E3hzwz4ptdEj8V6PaX0XhbxHpfjDQo72LzU0/xHowm/s
zUkgDIJZ7cXVwI4nzbky4KOShr234TyvDpuvaprmpG08L29zYW1puRQLy4gSVJLG3S2EjmG
D93ClqqkK4ywKrtX4j8U/td/s3/8J14y8H638avDGgeLPh/Loth4ut/EV3JY2w1zVboWsNp
pF3Nax22t3NldzRW2qabo82oy6S8tr/aBtkaQJ9NeI/FujeC7LSG8b6/bWobR7/XLLSLGSF
5BptrZz3cWryWiborSz1K5iSG1uZ4t17I8qIznLH2JZHxPj6MqnENelluBpwniKmGrTblhv
qrhXmlUnCMOSM41Z4io3CFOMlzxhOb5eN5llNKUMNklCtmGMxVenRoVaEJSeJqYqEaUfZUo
xlUqVqlNUqdCEIzlVaThJxpQUvptviTYXd15OiMun3ej3FnpX23URbPZpDeSRTzW9rFFIZj
fXfkx21uJQtvl5G+coK6TTtYimv763t0WLUmS3ms0KALHLIJ3tkgU7YpljgiuEYIzBGBEjm
Rmx+eHw/8AFd5YG8+IN8P7Wn1J01aCzt/P/syzeNr1bN76RIhFFbadbTyOsGz7RNcBXGxd+
frP4ealaatp/hjXbu/S30fxJY/aNGu76c22pxX0V3cXl35KT+VKI5bmZ/JKO/no0MUcMYJF
fy9nufZ9kfFGd8McL/2DmXFtDHZdnmbTeZzy7JcRLMsPleW47EVs0lgMRhcFWpYeccuyuTp
VK7xuU5BicwoTp41Rw/67TyLDy4bo55SwWMweDrKrhqFLE0JSxkq+HrVpxw9Smr1q0nQw1X
F1MPFOletjadCq44asqmdrHi2x+Hei/F74heLtOvp7vT9LutWaPRYjfalqOn6fbebNaaJCk
oN3rdxcsLe2tItjrNstY5CpBr4m+IV1qfjCC08Y6ZLqV94ZvLGyvPCWpf2bqFrY2Om3mlhy
l5ZPczWUt8+ofbri41RILGaeCS2sryFpbATSfYPivwZ4N+Nel3+la3rd4dCtte0mWGyTU00
5bm+0K6Gri21+3kVn1DT7y8gt4rqD93G6IJIZo7pIph4R43sPEmj6nqOhG71iz8J3UHhHRN
E0jUI4o9Dhi8PabeNeNoepLeXFzqgulurNL/Tb5ILu2u9M+0QrdW9wZk/TfCfL8LgMiy5Vs
wo53nrwmOm86c8FOWY4XG4vB4rF4+SyzC4bDxxmLxcsRWvSwuBwssNSUYYXD3eHo/McWVcd
XrVKNenVw2Hpzy+NTC+yqUnSxOEy+VCnC9a3s6EIShRVOMpWqe1qRk6coOX5/wDieZPDHnK
YZI7VvtHiK41Fdipcao0bRy5EZik85pWaWQSMZJkJVneMuR6P8K9Gt9c8JeI7vU7iSPWLe5
s7uyjgSMLf289tLcTwjeBDC7+bDO0QZSkCFoWd1cn2TUvDmgSC9+120ep2duoRLW6aOSC4u
Xi8ttsGGUrMzFJBgphGKgcZwPD2nWeiXusQGCws9Nu9Q+zWEdo7Q2MMa2dlbC1jt3GFnt8K
km0mN2lJjAy4r+t+A5y+t06c6EoVYqnNVJSjOLTspRcU27w55N2XLdJKzu3+J8S0qfspyjV
VSFpUuRQ5bNcseZTXLCUXyxUUrNLlctWcrceFor7Q/PCxG7ne/kmcvm5NskcVvDboh3pjCt
LGWSRTINhbaWameGLbGIVjKLEky52x8RwsqhZFCgogyw+RfLYlCNwA2+iSW76OkzSfaWM0F
9bWjsV8qIrd7AhMao0RVCwikw4fCxkLvBPKLM8d28aQRWnnMhdodsamNQWMUagsFjLOrsjb
ztWNCcLk/wBC5DFyxVJNLnhOCvyqS5pNSk3e1/5U7dEkktT8izpRp0JO8uR05RlFOzTUbxd
76yav56t3vo9n7VALS5KwNvjS6tgWBXy5LhGy4O7zC+FJjLFo2OcKcV+fnmT/APPRfzT/AO
Kr71vIplt1uQjMkgcCSOMSK/yMqh0JAj+UBnJwdwXBJOD8D+e3/PQ/9+4//jtfQca0qV8sa
UZSaxcZ3cZ2lF4RNWd+Vc0puySu23bc8LgydVvM1adr4OSSjNK0vrFn7sWndKOt3ZJLaKt+
a3xBuWXXrlLYMca2MAgwhofOAkEsbqgwSD5Y2ksQWYldork9Yu7LS2e78xbDURdzX1pdWsq
Q3lnfWU7vI6OSsqXUgRZYZ0Kx4VY0fIYDoPGN0LnUNbuGE3nQ+KZky8SqryRXhEcisAZChV
G3KSgDfK5dskeY+NJodZlm3jUrLVljvEmuLFIJ0uLWGeRYrkRSRMY5bdijPKUQykmJw6gK3
ymMpxWY4uNVe7Ur4qLk9Yxl7dL3nqne/aSfwtNS09HAStlOGdN8vs/YuyfM1H6vz82iXa94
6pWkrux9C/s7ftUeI/CHxyi8FfEJ9B1bwhrdnD/Z/ivT4prZNLt5r6z1NdTvJ7gn7ZBJGJr
K+8qOTyL2MEeXEZGj/dO4vrGx+y6xa3MC6WIAReXCM1vLBcDcjQSeZ8qPlG84LKuCWLKhJr
+WrU/A3j7xBZ6Svh6/8OXXiDRpp7q00SCJra8uFv0tg1/BeXY/s6aF0UtdaXDN5duzzebvM
nmLz+u/Fn9o22/srSvEWr+ItYstJRPDGm6NrGo3M1vYQw2rGbR9OtrR7WyBmhUiGeaG8uFi
SKKORhCAfJxNKcq0lUryUakYQakvb0YckYxgqfs5xk2ox5ZRc4pNJp8zlJ+7hasHQh7ChSX
s23f23sZznUbc3N1Y1EouTTWjalKSd4xgj+rCbUJL9Yr7Tri3a6lVnhlUiVJ7eYghEIbDIA
VZHCnOMjcpAHyh46+Lkf8Awl48Laf4lTTm0vWI7TxTdhbBIIEVAJbGKW+WaUT2k2yW4S3he
4miZ4rZopwu/wCAfhD8a/idqvwl+HUfgrxFqWix6Zc+JrPxFNcatNd6lZXa6qlro2hanJOY
5f7HsrOI/Y7a0cr5dxIJh+6WNOo8OaFLbapd+IvFFvb6te6vq8tzc6heKl7bxTXU/mSuFuV
m86d3UlHZAWWRgjhSEPnutKlQf72nGpz1KSjQUvaqMZVoe0ar0nGMX7OMqcf3snGTeml++n
H2uISVKXLCNGcp1pR9necac3CCo1uZ8qlKM5uUIc0bK7en23rPxO8P+DrSy1jxL4g8PL4QX
xX/AMI+/jC5ur20tNdlWSOKGbSLALdXEBgeaAzQ3qx7AkkjSxYAP1PZXelTWy3un3mn3guU
xm1uobtLlIAH/wBHeJ2Fw3lsJNsZ4XBZSCpP5heI/B+g+LVnsptM8PCBZxdwabcafvsFuFe
NHurVbQQPaXswVVa6QGZEYYVlznzHV/Edp4ThtIrldLtrWfxAmr3sWixl9aiRAsceraPrNs
NI+w3TeSjzTC+eaNkiBAVpFqKWJWJ5VOdeNWnztxo0VOLXvVKcWvaxcXyqMJzpuUZT+BwUl
BdtbDTo89SKoTpT5HzSnaSaVOnUsnB3XM3NQfJKMOtSScpfs1aa2+m6lDd26ObcoI5Y9jDa
jYHmKj5DsjfPzgkZxtO0jv7H4gpqfm2n9kfbIViGbmd2g3uQ0Sz+Xsd1jLYI8xklGGChSQT
+YnhH9uHTr7xTbaNrvhTSdL8ITyxWr+NrvUb24v7EJCu661XS7Szmg/0mRUR3tpSqTzxRid
lLy195+HI5v7JsfEkdzYX2jeLYftHhzU9NujeWVzaApK5Loq/ZbgNJiSCYZiMcsZYshFcWL
q0504RrYerSqSaVKNZSUask3KUVOD9lOcIRnKcVNyioKTiouLZQopNunWhNQurwlaSjePLP
kly1VCXMuSUqcYy2Tumj2HQ9dvIrox63eSXRQmKKKd2aHT4CSfJt0KMiHBClyVkZUCuXfJH
s9jqWnNp8eJicho0Eh2KgchpSrZ3Fj8igdAgAVRya+bWiuZXZlcGWUlv3YAbZkLy2QoUfeU
nAzu+YE8+hadZy2kV7qF+s40/S7FrzU51fzJIoFU+Tb2sQYZvr6ZVs7FIyXkmk3EeUkhX4H
N8ny/Ew9pV5UlLnlSj7tBS933VTSjB6NwinF3vZa2kvpsBjMXTnGFFOMuRxjOKvUd7O6k7t
ttJuSd1HmW10V/iV8fvAHwg06w8R+PvG2m+EdCvdbs/D1teapHcSnUNX1C4WKG1sbW2hmnu
3jYtNeSpE1rptpDPeX81vbQySr8aftu/tZ6x4J8Ia9onww1qOx1rUYn0WHxnYx2moPJql8i
qreH5TJLazQ6dbXK39zqVoswina0s7XLmWaH4d/a78DeOvj94v1D4teM/HCfC34e+FZLjwP
4R8Laj4f1LWII7GaO5S9Twho895Auqa1qF4sNlc388QTXXeaZZBb2+x3fDf4MxWHhHw7pPi
oXb6H4b8PWOgeD9KuZJbPU7TT1cXup6hqcUMoSHUdavpZZbqAKstrbyC0LoixpHvlmCy/BO
nXlSozpUqcIpxl7TnxKcXPD0LwpJxoycY1aqc7eyqyhJSq0onU8LiMQpxrzalKcpeylL3lS
lF+znWlCTkvaKLnClGUG/bU/dnTo1pVfnz4L/s1eAfiDqcs3iPxTr3i6+0S5bUtWub29uII
b572RL2aPUWt7ZYrlr+9S6OqxyzLqlx9pluHmKbUH2B8QPizoPhOXTLnV9LvrzVIbeLTvCt
pp1/Pa3TWVhNaxWWkzTyzbE092FsbPTiJbS3RIoBaJmu50HTNL8IQ6jc28Vpomj6dZ3N/qL
QooUzTuzyT3KQhpJp5Asnl5DTs3lxpk+WtcbpvhvTNJ8EeI/iRr3h+31rxtqg1LUrJL21gS
8tDqN0kWiabHDqwENgtmpsZblpcP8Au2kG6d1DEMRh6+YVKlShU+rupQw2FoQkqE61WtarP
2mIgoLljJRqYiblKcE6dNNqfOvcnTVPLox/dqdOm6k6saMZKmqfJGEKdG0vfajOFBu0fcqV
Eua1M/Wn9h/x9rnj34S6/qHjLTtLsdNS61Rbmxt72W51fR54Li4/tfw/4ltpLW38m53h7+0
Fuyn7HexLGZYyktev+KviTd+IZZ/DXgvRrUnQU0mDRla3a3iF5fO09sLuWZDFYTrDG2YlVj
sSJAiySFj8MfBDVfFNj4W8F/B74e6O0p8V6GNT+InjDxLrV4rWbvvvPEuv+E7a123Wr6r9i
lF5FYahc2emG201oIpYnMJld8OvEn7UnxI8K+NX+IHw98M6N4d8M62h8Mata+J38O/EnWNc
065uRoV1q2qSzR2QsodGMep3a6XHOtiLWC0MvnSq1fxjx94T8f8AHnEGOhkNDBcJ8LyxUqT
+sYyhRxuYYKOOxGHy/COusTis0wNB0IUcx9hDDqdKTXtfqlWNOjW/oTh3jTgvJMFh8bnuZ4
nOs2i6U69CGBxU6WHxUqOHr47MJQjSwWXYuEsQ62WQj9dw1TEuca1BVaftKtL3j4t/tB+DP
2aPhnqnxP8Ai/b3q6RFp95oHhrwmq2q+O/EWtatdi2Gm6Vo5EMSTm7Emo/br65Q2mnMZbv7
NJHHHX5qeNP2zP2tdJ+IOreI/H+kWGtfspzXFvqGk+HtJtdHXVtFa8tbFPDbXV9b3NxqMHi
k3flW99qYun0qJXvLpfMSW2SX1P4m/DT4p237O/gD4U+Op/Ev7RPiL4h/ETXW+LnxC1G1lv
8AU/hv4dm0KN/DOseEbkpBcaPpulX1mLzULy6g+zPJlJ7tZL2Iy/KPw91yy8S/Cfx74IsrS
S91XwkNP8NS2kFimoya9pGns9lpt3b20MLSTSO1rbPd+Yk9xFHbvcKSjRoP2zwn8J8k4Lye
hXoKlmeJnOnRxWZTqyrulgsTiY4XBqjUlCDo0nSw1T2TcJVadOrSpKVOhKlSpflHHnGmJ4t
zGuoKWX4SkoVcDg6FvYzxNKjCpiJTbnNYl0qmKgueE40HWozlThKUZVan6bfswftQfsx/Gf
xzP8PBfz2Xim7j0rVPD3/CT6nElvrtz5M8up6RoV7aJY2d7rWjzLNHNYSQrd3ca+dYxT+RN
t9E/aH8C6ns8eaR4P8AEJ0S5udKvl8H6vAtzv8AD3iK+vdMMNzNEgeaaTT7eWK3eS3Bklg3
xOokDO38x3iHw5rfg3xxqFraQanoev6FqEfiHwxq9vBe6etrLBc+ZLb2FvdRwS2vmTNFdaR
dzRRfZbmGSG8VrWWby/6Iv2fviF4n+NPwj8B61rN6L3xaLbQ7rX45Q1pe3M9pLbwT3l2sjh
TPeyWDrI6cSFIWIyS8n7TlGSVsi4rw2OlXlPBY2MaShNupQk4Sw9RTpOXMqSqzpwcoJcjjU
cVFJTivynMqsswyavhalFPEUJSjOcF7KS9opQcZKMoubh7yUk1UUoQmpSa5l1mnxajceHWh
u765vI9M0Ywy3V6WluLq8gSxhub2W4kCu13NcSG5eSRi7uRuBLE1meGtE1rVdatLe2srjUv
LntZbt4oGYRwSTxqDcEDbFvyQpfGQBgDBNd/Pevo1rZabq2gQWt1e2FzOqGeQtI81z5byTy
u2RJcT2fnSR7cQzjy4tqgA7Ol69d6WqzpbxWv2yaO4litbmVZJGRQoWXJAlVYwXyxA38EFW
Ir9yy6dShJ+ypwnKpJqk6l0rNRjGzTvNrV87lfmV2r3PzLMKNKslKq5RhBKVXk0fNHdSjNO
MIaqLXImkmrK9njPod5d2vk2q+VcS3moi4snMi3UcEM37tlt5Y0ZUniLCB0LO+yXACqCfzX
8iH/nmf8AvkV+g/xi+P3g74dWmlXWveILDw1eazcC00S2nj/tPWL29TcVjsBZwzXU7ySsIl
nniS2t2lFuZgG4/Nn/AISC6/54ah/3wv8A8dquJ4ZjOjldbG0HQo1XjvquutSMamG9q/aSp
uFWEVKnCLp3UWnGTlKzeHCs8teIzahg8Q69XDrL1iYQcX7Fyp1/Ze0pRqc9GpVUalSSqKPN
GUZxhFcyPzM8ceMdA8SeKfEEWgvex6hY65ENWYWsEun3TSXCIsyxyyq0c0LrIkiW7qmGVnB
OVHZXEHgjV/DWqaPpMGoWPjplj1yLVJ5YvP1WCC5uUv7TS4Yd6vZQ22+SbR3bz9jGWXLwlx
458RvCeo6V421OTwppMP2C88Qyq7RSzM8d/wCazSl4fLdIbWSRZLm4vZJxEj4iUCSSNW9ut
dPbQdDt9QuB9gvLDXv7Wsr+NvNhjlurqRZLEyKYwF2LIlys2y1mE8pVgBk9NSlWq5xj6WJo
0nNSxcoTpxaopOskr6PmU0/Z87jFqTclypNPxcPUpUcgwNTDVakoTeF5/aSg6sm6TvaXM7O
m05qN588YcknZ3Xz7PZ+M9I1GL+z5IytvOIRpssl40ttM6uYtS0tJk8ry7k+Qsi29xGI4TM
oJfOfaZfh7pvxN8Pa8nifxA/hOGEG/v20zRdR1K+guQGksrmA2kDTL50okieBpPLS1eQi5j
YoD6/4p8Ki70y4m0WCJ3ltUna2tZHnCTSjzXuIB5kilADho4svEp8yNAjjPM2Gl6yNGBuWE
NpbzxLJ/Z9yIJxdKCiNJIVivWuBK4aQEkI6CdGiaALXhV8LXw/NOjH2ynVs1OPwU04ycIqS
erh7sZSTlFpyk3q37eHxEKjcKzalCDlpPRzcY8s/dlGMlTqJ3jZp8yjaNz4u8MeLPHfgB9b
0prOHxCs2nxDw/r2hXFnfxW8NobhoE1nTdPuZpANrKy2cxt7+yl3LPDNI+yvW/D/xz8b6Pc
aTpuqaBJqsd7Y2mp3EQdLHU7Jsqu5rS9nmmuFZC0sZmW0DgIojiUcfL3xI8FePvCvjG91Oy
F9pxn1Nruwl07Wb3UZZmmm3zOby4uHluAkkzedcXEVmfMkXYWZXc+yL4b8S+NNOs/EFnpT+
JNShht7DXAVgS4jvLOOMte3YljvftFrcWKyRQ6gix3JmiltpBMwDV5uIwsJTlGrT5HGKjBp
q0naL5U/8ADzTXM5WjpzWSkd1LE1I8sqUuZT96UYJpxWl246rSTjCXInC+vKtVH7otvE1xK
Ir+CWOa2ZI2YXk7J5QmO8c2zRhsEBBtklRVOcnaKwfGUP8AbE1prWq21p5YMNqlus8c6G22
5eAeZJDLPtMgjYtGssRYiQvtDHzj4LfEVvEPh3UfDWvJpWh694UMVitrfO11bXVjHdfYYGE
b280lq0fMcrzl4wSBt3HA6TXWmjeGL+0LNreF1JQvC0YExy/kg70kjZdp81DuVWUkhiwHHC
ioza0hOmvZtqEoy5PduleUVJ8zinPo7prdHe6/NQhJTbU2ppc0UoycXd2TbS3912T3T1ueb
+JbGHR1SDT0j0+zmRx9ijBkcDBcuishWVCj7CZNyYb5SxHH60f8Ew31rx94L8YfDzVPFmk6
lp2jaqLvw94V1DXol8S6JawW99eXepaLohj/ALUh0K4hAa5urQzWiXyPHJbLulkf8q/EFha
X06SLfrpeVfcbqG4nUJBDuitwLeF5WaaQCKGVI/LBdfNZYyWrz/Sp/EfhTXNO8Q6Pdahpev
aTqNtq2iatp9xLa3NlfWV1FPbjzLeaKZ7aV4lgurVnCXULPBMDDK6Nvj8BPMMBPC06sMPib
Rlh69WjKrGjiIzi4O0XBXk4OlKpGTdOE23CWil04XFRo1KeIcfbumnCrTpz5Ks6UoqDi3G7
lyJqcIy0nKCS5bNr+oC60vxRbarJpHhTT4ddsokQnWCypb+Y0Yb7Oz7EjlMEh2Xc8JaJQMA
eYcRxt4SvfD9re6/401k3TwI19dwh2aOJgvl2unLhVVkGxIYI4UXMkxCje5ZvWvg78UdA+K
fwz8O+PtN1PR7i31PQbHU9VubMfZrW0mkjBu450fY9mUljnJgct5MkbQscrXAfFvW/FOseH
p7Kz8PxaZ4Na+jnj1O5k+zaz4ncvsF1DDK6u+mRbsWkEMTB1jF05aXcqfiFCrmed4yeExFH
6phcO3Sxb9ny1vax5U4yclb2snD3oxjGNO7clyuMH+jKGEy6nGpQTrYmaSoynJTgoy5VzxS
VlD3lGDV5VW4Ri27yXxlqGjP4m8Uz+NPGBivbi2Ett4K8Oxq1xY+E7AI6S3aNLvjk1+8R2+
2XQ/49YglrZyBRK83OXukpawyX1/JHNa2Uzrb2iuyCby2EhlEgLZWOMNklXKyKFBZioHrjl
Io0jiRkMceJY4wSV2uzZDFTiQglSPmdjuDKBtUeV+JLnVL3UmXQrOKMLK0rSSxC4jsrWM+Y
0TJKQpvptzNlNywzMpJRIHB+rng1JwXuRpwUY+xuqapwppJKKtemnFWur1Jzk5tTnKTOGhi
nFzT05nzSnZym27Jzs9Jyk5XtJpOEWk1GMYrClGveNLy0i1iy0XSvB+gxfaxCFWC6WKAtd2
UN5qM0cS38lrOr3b3l08sVsJHtoxGYt54/xpeeC/iF4ut/hY1/Y6pfeHxB4v1W1tLvUXtYI
oET7FHNdWKfZLu5uLm7tCLCSeaKBJori5hVHjkXw74l+KPiD8Zr7R/hJZ28Ph3Q7mW/1XVZ
9CsZ9Qv9e0rTtkdpFq1i80SRW8mpy7BFayywXE4DSWM2xEPCfsn+FPGPg3x148g1y3SLSlW
G30qNLcz3erahpOp30WmSTTM5uLWxa3kku00mETiSQeZqMkcttDA3nrD1L1MdCrCDoxcYKj
OSVFVW6MppwcZylOC96pzQgouCcpKnafqxxEqkaOGWGqRwt25TxC554irQpRrXlFvlg/bOE
Yw5ZylJTUIQ+Jfvh+x/4It5NU1fxjrZml0Twh4dOgtbWpRTJqniO1khNrDFIrW22z0qORHT
cCrXaEqcYU+Lvjjwjea9DeeHmgi8M6LJc2uyR5JLJ90lp5jFkG/9/drcQ3OxA7+SUXKLGa7
X4eaA3wk+Aeqazfa1fya74maXULnRbqNYxpb3dm1vpIMcSo7y3AniyzoHttrQlj5WB8T/AB
I8R6Nonh9ItUntbLTLZJr3U5p5Sqx21vEFDu8YY7meRcQOpJdlUyDg1+VYrIq/EnFPDeOo5
tm9LB8L5piMwll2U16WHwuYY6tltfLKFLOajo1a2IwtHDZjVxFHL4VcPGpjJYbGVuaphMIo
7Yyt7KhWp1o0Ie2o0V7SqrySp1fbTdK8krU6lKpCdVxly25E25VG9dPGF/4g8Wwa1darqmn
Q211rz6T/AGVdqtpfI+iX+nHTLu0CSQXtlrFtM0CW7Rq4f7NNZzQzJG7fm98M/h94s+Hfxg
1u9tLK+bwqmsTwW2sM0MMVwLi1nvbW5lDE/aIbaOZLPEKmZWkCLt+dR+k37O5Hii78F+LZ7
LPhhL2y1K2W5EKXcSz+f9ngu4VmljMqqwmSJXfeGj3YiV69PvPgroWu+MtX0y3+03GkXk2q
W8Frc3WxU/eS+RbwCB4QgjMbtDc4WUhwFI8tWr9IwGMhklDH4CnRo0cFPDUcN7GnRgqWHo4
aVSFKlQhHlhD6tF2jBctOMW0kkm1wulReIwk5uUq0PaOL05pPlpczqu0nL2mrtJpxs2m7ST
+JviJ8JtM8eabe3GtXOoSXosb5njtppYNPkGqmGQNsPm3QSyEJfyAQjOCxjO4Rm9+zrpPjL
4JanBo3ifUl1jRH+cW9sQVHhq5eOKKzeRGVYruB4Td2wjaTAnCzbAfl+t/GHwlvPAUFmx0/
ULbQVEWmR6nPcm7ZLpkldLZ73O+QzRKzJ5+VkMbrudsZ8k062sbzVY01SyjUWCTtZ3pvpYb
hvLc2x80GQqVMSIkoBkXmIKoGBXrZLmlavOnQqVZVcJKtCrTgowbo2nGKdGV4yh9vmjB3Up
RTb5InJm0KccPKpRjH2sVKHtLzjzJLnUakUuVy+FRlOLfKmk7O57J4m8RatrdxaPpmmxHTY
WA063KpPOLWSR3Dm7KB0hn27/LidUiX5Gc7GWt1fDXiGTw7qPi7UbVND8N6Jp9zqNxqepvL
aW1y6pujt7aSTbJMw2CNrk+XZ2IYyPNj5a3Phdbp4M1qHU7rWp/DOhxiSbVpL+z/ALTs7LR
vs7X1zey2k+VS0njAkcorxxQOLmKMkfP8PftS/G7xH+0/49T4Z6LrGqeFvhdpbQX+rWbyS2
tvLpGnzTz2F7rNukSxw6rrSeTcvaO80mi6QLaCKP7RPOD+vZDiMTjMdRwmFoUcNl9CNKeKx
8vaVaig5uLpUKMko1K1a/KqsqtSFGM1OpCbnQVT8vz2GGwWCniMRVrYjMsTKpDB4GM40qbq
KEZOviMQ03Tw9FfFBRpSqSg1Tmo06rh8/wCoQaz8dPiC3jqTT5LIaW403T9SEmnahpWgaJZ
+bqp1bZcgLqGrzyKDpCWkX2NW3Tzxyjy2FX7W3/P5qf52/wD8br6MsYJfCvw31AQ2izXdw8
+maPo9jDFBcNFdWwiuLy6kIk/cWVptEW7YtpaWscTSyu4J+ZPIs/8An6h/75ev0PxRxHtaX
D14KFCisyw2HjhVFw5aNPKOZpuDk6a5lTpu0YXhNpSmqlSfwPhRhPquI4ltKdbFYmWV4zF1
MS4Qn7SvWzZxi48rippQlKa/iWlHm5YOlSpfI3xsjaPxDrF9pcNxHa3HiKSIExSxpDPDcQi
RgQBCBcsrA7iVIyflY/OzTdUd9Eu7TV76TWXsr2SVbSWxiWzgt1Ms0FqzwlWu2Ij2tJKVkZ
QSqSFAW9C+JvxJ0GbUvEmmXNva3UUOs3NgobzGSUwXLQ70WOMKoWYgPwZSwcM7bRXjGleHd
Ik1fUNStPFZsNSe/uUKyo7WtlawyujR/Z3uGVknAMqSlRNBMUQRrGmx/wA3wnEU8BmGKwmY
YatN0q2Ip0MTB88q2FnWjOmpXTlUnRfPS1aTjCDuuWV/rJ5LSxuVYSvgsTSh7ZUJ1aMlGlC
liIUZQl7Nt8sY1bQqWi7Rc5pOS5b9NbfGLU5769t9I0Sztruylt4kiEc0n7tT5xEd0skLBG
4RRKjSLHjduXaa35fHt1ruk3E76Q0GsSxyW13Fbu7wytvIilZCvlqSrkhsk5wGbY+2vIYdJ
8TeFr+51HwxO2o25aaae3mSC4iujGJQ8l4rq7R/KSVmieJ4wRIY2XAq3pPjq3udUmj1MJpF
3cWOGs7i3YyJsVisyXI8y3lRmDBZYyivglhGcpXsUMdhse5ypzjHla5YycfszWj6PkTte6k
nHq7N8NTDV8Koe0cpKacZVIX5ZNpJyW9ud6W5bJp220wPiEs2v2dzbXujyKbC2nNtPHKkMz
XcasGj8xiQgDMMopd5MD59rV2f7Kem+Jrrw14q1R9Jd5dJ1VdPuftKRSfa7O2gmaSaUxusK
3NnOGUuFl3q6yIkbFjXG674stLKxkvm1MxSsJVieaKKczoVKOzwKsvKDgNHGcsSYgzE49l+
APjvQPC3gi4j1bW9MkuNc1yWR1e7kuXgI2RwqHubaNLOeYEGSKd2V5ZHkMke8g6YvA/WaUY
UcNGtUpu7ik5NU2ndyktVpFSj9m6aSduV3g8TSoVpyr4lYeFSDtUlOEf3kpR9moqXxNybi4
21S0lFq5yHjKOytr159K8P2WkXt9PMb7bFtMgWSM7ppiiqySsCUiLKqSRqyk78nF09bi6tD
JcpNLbxsqrI0RkihYb1CFgp3CMEMC3mmJY1Y9NtemeP7yz8Tebfxy3FwiykxI8qbbuG2dhE
FciOEyjdgqQUC4MZ34WmeFPDLarZppskOowC7Qra2dnNb3N3eyofPijj+zo1yzBWIaK1EhJ
kGTgsp4KmHjhZKVe6coppNOoo3cXUSktZSvblbXRSb79tOtOvdUVzS5lrbl520lCXut2ur3
jG3NflWjd+L1NtOMVvO8Ut3c28b+SLfFzHqjjKCG2tljJikVomZpMrGCUXMZ5qnYtpniSS0
tba5GnzTXdnHqFteM1vNYISZHiu4L3y7m3228UpSQZSX5TbmQMAfqrwJ+z6/j621RtD1PTd
Qm0JTPrvhm11SDUdc0iJDFE+oXFppkV9/Ysdurqso1h7S7KpIY9OljRnXV0/9nrwXeWOoxe
IrF9RgvYZILPWUnEFzAmntLEr6Xq0T/ZrxLWYMCkUlzaxXcRW4iLB408aeeZRSlVjHERxLw
tWlCvRpJVJLmalyybkoxtCL5mnJqU0o62jH3IZDncYUZzwk8LTxNOcqNaqp0qbcYx5Uk1z2
nzR5U1eUXGVrS5jv/2Zf2hbj9nnTPiB8PNS+Gl38R/AvjDyb/R73TtQ2ax4J1HLvqrLp5ub
eO+06aaCwvbeNri0nS6huZbWV/NeKT668TftefB74hXfhvT9H8Z2thDpOg2Gm6Ta+I7v+zt
RuvMkjtJxNBd6fYi0uP7RlXbEWmM9u4uXuJXE8qfj94k0n4p/CjVW8P6R4auPiL4duLdYot
asLhdE19rI27HydYiiF1ZXLRSMY2vJIbRmVMW2VlCV8tax8QV1ux1HxZaeD9T03T/DM+n6B
4u0uSe5N7o5Msy29/arNHEuyRneLULaaOBraaOLypPLnRhz4vKskzTGzzTDutl0sXOdat7C
pGrhKs6kKEp1lRkrwqtUnOpJOm52mqiUpNGeHznNctoU8urxjjHg2qVKVeEoVoxpSnT5XUi
+SVOPtOWDtNJJSUlFe9/RtZ7NQs3WN5ESYo1vPDPCXuA/7yRlnTcrRSgbjIpZTEx2NsbNcJ
4u1KTRbXUodJtRJJHpVzGwiWFljmuI1tLO3WJpElZpZrhZTKoXbGs0jN0z8g/sbftCa9400
G58A69AkEPhnR7e70LU3tpI7mfwujJbIt2Msy31gWgiilDI1zaSZZBLDul+zvCmnHxZJa3+
s2Ma22kNeXb3zOVa7LMr6ZHqEI/dl4bRozt2hoS6xsocvu+NqUKtCpUVVWjCpGMLwnGdXn5
alOooTipx5qa1Tu4cyUk9EfZYfERxNKFSm2lUhzttxk4csnTlCbg2rxmpJNScZTWitdryLw
T4EuNEtrfxJrwgi8Tvbx28Qtt0cqFgqNFG/mCNopmWMAK4RfKY7irV9U/DzwJoVnq1v8Sby
2jn/s55rXSbNmMf2q8J3Xl/LIWcNGbzMNhBHGbaER3F0RvlaQcB4k0K81C8srTSoZLexs7t
PNlit9rOSnmXAWYo0UAVNiozSZQCTn94WX0LXvEOmWHgay0iyke0uZ7nTNE0+G4KxyRtMV+
1XBwSzCKFJpZHyFO3cg2sa+dxuEqTpxw+Bc6cqrqUJ1VG8qdGTvUenLZxhzRhdq0vdfNFyh
L2oY+bqupXacpOm4Uk+VSlJRglKUubmUuZc0nFvkfPHllCM1o+MfE76/d6jreueIJtKW1vL
q5ubbzJo9O8rSdNku5IxCrNEEtLaLY0rW775nL/AH5BXxto3jGT4/a9PDZWGqaP4EjfT73U
PE95ZiKDV9FSVrttM0bTruFppLe48u0uL29MZjuLYyQ4IlUj3G7fTvFOpXspsUXQBpbWENl
PK6h11PY00t04KF7mXTlt4bhxKFU3UqyKz5K9Hoeg6Lb2DRkxaBpkcSQubK3kks7S3iZYLW
yhht49yxSxhbW2WLMaFh5gWJWZfQpUcFlWG9lh6PPi4QssQ6jlNVFyfvZpX9riOWKjGpPmf
PFTik3Hl4Jzq4nExlUm/ZXvGiqSjCUpyV03d8lGTcZ+xhbn5pQnJpTU/qTTE8KWPgXQ9G8N
m0jurOdL+8e0hjgs7t9RsUlt2gki/wBZHY2qR2YChDDIrLt24NcN4m8Zap4Nl086beJFrF2
XljvGjEptVQqiy+W4YTNIWeLa2AW3ngYAx/DvirSop5LCKO7i04R20NtMkSR2URibyiTHzK
IljfCzBVijc5+YjAy/FENlqmvJqBuW1CG3sore0itmaPypow7iG4WVGO1WdZGYDL7g2V3cf
neDlmDzadPFwrvCylOspVeV0lKrKpOUGouTjZ1FeLpw5bOylFRS9/F08P7BVKVRe1clFrXn
lGMKSU0+Xld+XdOV05NtvZPFfxS8Q+O/DV/o/iTU7y8hmuNMnmsLSOK2tHk00+ba3UbKizW
c5cs80kUi+dhEMbJwvhMXhzWrzxHpt+2uXQ02MQyyWEkiTxzfZjvFnc3EoZ1t5GZZZcJ5pa
MR+aAGLd7d2Utis8t3cR2NolvLeXc9xMIooIYFkd5JHchUWJVLMzMQI1/uqa/O/wAXftuNN
4kv9F8F6Ss3hqK3dLfWXOy91S5YyRRSxzK5l060v3JLSpa3F9FbLbi3aG6mkki/ReH6NOnm
OGlRhD2ftFBtx0p+0taMYqPwtO/Mopq0byvJX+SzfGeywkoVXKLcZVOSEfek0ot1Ju+rvBL
mbfNqlGSVl95+PvEg8UXlhbW2uytZ6FK02r6TpNxJ9jkvLKJLfRfDd1Od5uIrZg2p3tmspS
3VdOtpwmJ408G01bfUPGmt6JYtLZS3lpcahr2sWym4updTF7b+RpX2hybaaOyt45BeqjgDz
okiZwJd3I+LPic1h4Zli8Mw7dRv9Oj/ALJsNrW89jcyrCJtVdSXk+w2qSb4pbkiS6whBIJL
eZaR4m8TDW/D+iafqLrd304uNS1hRBPbTWwMElzBKFZAqwTJuSWWRWnW4SGOQtJgf0LkmW1
lOnKm1TtKk481nyKnUU+aS5I3fNJxUXFtyaesIRa/GOIM3pJSpzUq0qkWqzgm1U9pFxjTpS
lJOPNCHNUmpwUVG3L+8lB/XWtx6lJpke64t5rOO1+y3N1eLKYbhHih+1SwojK139rz9mQbo
3kWYxfNIyMPnrybf/nkP+/En+FfRekrPd6Ho90b2R2gBYRRkxpdszbo5Z1CQsuwb3hikVVi
eYSIG2x14F5z/wDTX/v9/wDY19F4jwcqPD9OpTpzdP8AtOzjFQVpf2Ytbq0pNRvJxtFJ8vK
rOUvO8MKkvrXElbD15041Y5NdTUqz93+02knBxlFR5+W1Tmm2udy95Qj+R/jrx5HJ8RfiFo
d7f3KTWnjnWVgt5UYGCxg1LylVWljWSSDKtcbd7lMliJFwU+Z/iP4i1yPxR4iTT9SleO71J
lto4pd0dpEGId1VHzFLL5jYzCxLys0JUANXvH7RekS6B8f/AIo6bBczXEEHja7vVgv5HZJ7
O71QzMLKaK3BMv2hpoXQ7QqBYlZzkD5a+JN1bv471J5fNgtk1O7jhmtZhHDaMJtzJIYz5il
SY9hZQNoOH4yPx3HSqzqTdZctanWxNJRhaLdsRKKa3920/fTs23FOyev3WDjTWBp+yt7FvD
OUH78XbCzmou8Y6pxXuqM3ZXV3aR9IfCzxC1zoDaRrGs6zEsEzWkZTxESksF0jSXLPAVDsg
QCFUkd0dslVH3ReT4l+G7nW9S8J+GPDCXI062MNrqN9IDJqNzbtMs9y5OGi3DclrbIFk/dM
+VyK+StN1ibS7zULnSBNq08xmS6uWLW4VGBjAwxYufL5W8idVjLRurNtAa94SuNNj1eDVkW
e3Fm8JkhvrtJEurmTjcJG8szNEWZ1CvEkSNvdt2wHOhiKtNU6MIJRg25OSiuaC1m04ppJX1
d2+aKTd5XelWnGcZVZ1eZuEUvZqV6clZLmTUJpP3lGLSi+Zu+iZ94+DrPQL+zgkuEi0hpSI
nsJ5Qk8Fy6u8kLxTNHMGLDzFkAmVkII3HoX+j6Z4bu4HtoJzY6iuoy6msDJK6RvGsViUtkA
tkkjnWSaScxzXSqQojTLM3z14q+IXiUNoT+HLF1VngSHWFsDqWnmSSTatuHaLesLKFil2b3
3scFAFc+qeGPGy+NdNiS6tV07WtM1u3czW8VzPpOqs0YFzpksd0qTQSWoUPd285dGRi63Kq
WQfTZRXqVMTBYeUoV8PGnVoTrKaw9VxSqOKnCMpP3E1J2UJU205pJI8XHU6bw81WhKdKspQ
rOPLOpGEnBc6hOSS95xs3Hmi2pRV2mvqPwD4ev4tCkGoazJchruRtMliEUwitJUCw2xjmif
bcCRtwZArPnZJGhfNeDeBdX+P3jL4jeIpfiF8S/hp8EP2UfBHjjX/AXh+28CeCW8V/Ff9pP
xdpEdzc3fh3wL4TuL3VfF3xL1rRvIvNN8Rrr1y3wY0LWLTVLF/A3ii40Waxj9r8Q/EHT/AA
B4M8RePdanstLtvCfh++8QahY2yLHbMmhaZNqSiJmeWBWvRGFwrh2Pl4D4Bb51/wCCbn7Lf
hX9uXVfEem/F7xzqWt63+zx4b+Hl14B8Gab4s1/wO/hnTfirYt8QvFfiqGPS5YrvVLGXWPE
d74eSS+vLtEXW5LuKIPHo7L8F43cRrJeH8JUxE3lyq/WJY2vRoTx+JhhpyoYKkqFBtYWpKr
jsdhKftsWpU6FCVb2NDEVXCi/1zwI4X/t7PMeqXssQsPHDwwjxM44Sg6sKVbF4iU8TJOvh5
08Lhaj9nh4qpiJzhz1KUE6h+n37OPx7/Yv+GsPxRl+Avib4HDxd4o0/wAJeHvij4m+M/xj1
Y+MNa06NrK007QPEulyeAbDwx4M0Dwfq+vXWleI/CXhnwh4EtNGiuNZuo7W9hiS7g+QP2o/
hB8b/hJ8D/EP7YP/AAT38TS6ha+DrCDx78S/g1D4zj+Nnw98UfDFNQj07xP4++FN/b3LzfF
HwH4b1K4tbTx/4b8a6JH8WvhvZ6hpHijwN4+vfDjX+nWnv+iaJ+xV4V/ax/bp/Z98Zfsr+M
vid4j8Z+Bv2efB+vXng39nu21XwVH4dt9R04+I/GMvjHTL201FNNtdautDvPEmv6Tp+n3mo
XFhfQ6Ra6hfeH7i2b1Txf8ADvw7/wAE6NZ+B3xK8K+O/Gnhn4daf8Z/AXwTvPhh4r8Q3PjX
w5p/hn4v+Ko/Cur6d4I8Ra3eXview8LaHp1/BbWPhSOTVdKtbKKDVbOw0y8sbia8/lPBcSY
Th7H4TGYSjnOZZrmeFwlfA4PPKuMnSzLC18LSq0qGHq0KtWhgsXKtVo4bDxp4elhI4VxjKb
hVWEpf1DjuEqmcYHMaXtcqp4HKHiXi62ChTdXDYii0q8pU8TClXxeEVCnWqYirOrUqwqrmV
Llp/WZ+Y3Z+K/xU/Z/8HeNb/wALWHwv+IvjfwFY6h4k8M2uqXXiG18Iy6zpy3cmnG58i31C
6t23QzrDMYtR0mG6WxvLm+u7CW4uPzCsD8dPh9qHiXRte8I2uvaBIvmeLHW7lluNX0i03Qx
i2vbySS8meCJzJa2s1vLO5RllDrhx+x15DMW16yt7uWIWer61bH+z5njjSO31G7tijx4lLm
MIyqUVElwxAUNz886h8M9U8Tu1zZ6tc2+oW080dtFrCmMx28Uu4+XJA7zeU7keXHF5e5gQ0
ODtX+xsrpOnhYUcRXdP6vJtVYU1GTb5eZVIy9rFxajGMVb3FpzaNP8AjDN4UcVjZVadGMZY
iD/dSnKpCnBTbjClJKlNKPNZt29ql70E1ZeZ/swfGJfCU0sFlYad42vpYEOn6BpzHT9W1vS
hciSHw9pniaZ9mlaoLi5jQ6dfRNbvHAbaTy3NrNX7M/DrWpNW0wa/Hpkmh6brkMWsQ+Grom
S+0kzxBJYNTgEk0o1KwdGgvoPMdVuFYptUKzfz/wDjz4DeP/Cmqat4v8Dz2lrf2kVzeeJNG
06WG7F4LLbMupaVp5iOpPclwP7SggiV9ojmiZovOiX7g/Z//bW1i78B+GNT12w8PeJItAsL
3S/EUVlp194c8Va1qH2+K4h/s7VrxZNF1/VrK3e7j/sqS2sLq/nt47K1vpZZYFOWdZbXzOr
Sq4WEKmKhBUny1lCniIUaUPY8lNvlVeMVToqNk5KShzTULyzyjHwyyNbC4qU/Yc7qU5qKmq
cqk5ua57qbpOV5NuVRRmpyai5yZ+s02vxCyk064h3QRTo95cQlyLi3A3QwAlcgLkPckFlA2
gt8rKeD8QeHNU8Uajo960DQWEcE9uEhuCZBcagUhM6xMpjSK2sA0AmnB2tO0luF2murtNU0
nxTp9hqmmalHc6Ve28csV3BEskTxSohaAx7A6XRJMT2zhZYJjJFcRxtETXbLBfTQQuk0cSR
JFbwxbV3bdpeElXIaLy1c5Dblwp3EDivzzMMZDK8JXxU1KMqVoexjdVXXnNQUIKWvPKram0
/tS5drpfb4el9YrQpw9m3Np+0lJezS5UueUrtWVPVON3ZbM5268OWFvAscMrGFZlFwqKGjZ
I0CnZwoEodcEZxgt/cRimryWVj4dtdLjkLNd3TPjeoKR2Ll5pX+b5ZGmkRUGWwu5kZyOdHU
Flt43lv7yNIrZDK0dvGXmlZVIaFR0llbPyMAWHlhi4UNj5u+JnxL8O+A9Pk8ReMNUh03ToA
LbS7AsBcXMhLyLaWkcrF3mbduuXAHl4Mj7Ywij5PA085zbERr4tSwlOEuehhYu85Jppyrcs
oJ+7Fytqorm5pOKPUqvA4Si4xkq85SSqYh2jTUouEv3Vk2tWrK6nL3bK7R7VZ30FjAXknPl
43Ig+RAWYZVdgDNucM5bccuMcMcmfUfGGmaLpE+q3t5bQ2MCXN5dX000VubSG1geWaQvMyn
ZboBJLvL/uyQWAVSPx+8X/tr+KLnWJdO8Hz2k9rcq9jHYW+mre/YYXdA99DPOsU9/qVsHDB
yyaYXUq1lMnA8l1O98U+KBerr+q+MtU/teJLa4gvdU1CSDUojIk6Q3sMTC1FpG0e9LGOGFC
wIAEZJP6BlfC+JxlKpWqzjh4RquUPaQqKpU0jzx1gnFK923GXK+lr3+dx2cqhOiqVOVb3Pd
5ZQdONnorRk3U0fvJON1ZKo2mo/SPxe/aRv/i+PEuj+GJL+3+GkKT6Fb6iLe4W78TavPNGk
1w06mDydJ062eXfpxIGpefbx3Tx/NCfONE0HSrq9tNJt9NsZ4NKtil3czQC3+yxvIJGtzcg
KI55YxJ9suI5lD+ZKHeOCNQbFl8P7S7t9NsreGS10yxVGS2SZzbQ3uzM9zHbuGSOKRtrvCz
NGWYFdxV2XttGtbRbv+y7PSjcl7iV7i6Coonu45CTFujPn3DStHG8kCTR2YRo9zpu2n7rJa
GGy6OHo4aMHUverOMUnyynT93WTd7wV9ZOTjKUnKS0+QziriMTQq+1nzRbUbzjKSnyr4G0p
JQTnOyUVBJ8iTi5HWnVvDXhXTbrT0sZbmXUtKg0+W5Mfn3On21yXhna3a5laPfG0UchVDJb
zQrbxwAglm3fhj4In0/VbTUJrTUdflukd7qWNDayWM1hI7aWbhbhXRba6dokTT49qi4BLbl
iIPHeJfh+62j3VtctLNeTW8ljpLI04tvtbMQ0snmkQR2y7nRn81IYXMruQqV6J4N1LVNM02
E3GsRJa2E9tHqlvO/l22t2WoEw3csV4bq2mjXT495guoZpbc3luNsqJLEj/AKplThKtS9m+
dzmpzcue8pRimuWNk22k4Q1UG0mpLlufleaQbi516dlSpzjRjTdNQilJSlHmndckbc07wdV
JySi5Tgcb4j+K/irw14k1LS7K8sIdCS6/cSm4/tGeCGG4jDvbK0s0kkVxjZNFKFkSNdsESe
VgUv8AhKbz/nm3/gJJ/jX0PdfszeH7jRxN4a1K6tr+HUzqBl1yKTXNN1KK6knMT6jDLMskq
wRXaxMGlkfdErW5jfLyfOn/AArzVv8An5tf/Ai7/wAK+043xWWYyhkim4QlRjjlNOmuZyl9
RvKXPOm25whGbkubmctWpcyPl+AMNm2V4viFSWInTryy2VJUsTNwhGLx7lCLjCVowdR04wc
Icqg5JyUlb4I/bDHh26+MPje5udEvE1bw74x1fRYdW837JFdSrrbTeVqPlzGG5nsjLG8TLJ
JI0UsbKsWNq/FnjK0SfxZ4la2s1WWDUpbm6lupFNvZyp5YkWNmVyRKv7wqGZdx8xnZWCr+8
H7X/wAKtAj8ceL7mwswLTVvFdxq2tSxvJdJLfXn2Zo4vsirLELxgNsIUwyzs0gcnbvH50eO
fhZaz3+swtvsmeZLpxbhoJVud8iqUkTMXnBeSrO4GGwcbDX4fhsLDMcSqtOUYqVKpNxlSjC
cnGpBRipxUnd2jGUmpy5Ulo0uX9bxFSrl+CqUanNJwxlKMWqknBfu6znKMW1dKTlyxjypT9
xtpNP4EjSO0vRqEVolxCjpHIn2hp7SVDvOI2j3TP5obfENo2PEEP7pmNdt4Q8MX3jTVDb6P
BN9quJ7K0gtLUAs/nzPD9ltwZo1hkmLNMBOxiO1lICgNXs9r8CfG+h39lqlnYTeIbW5aCK5
ZSYb27jmmLefLC4H2iSKJiz+U8/lqTvUKcj6wh/Zl8c3vg6TUbG+0fwBdeLbPWvCvhDxDfX
EsE9v4k8R6Drej6BcRabYW1zfyzXF/KJ7PbEJ3EE13Cr+Wjt4/EWc8NcIYBZtxXm+AyHB1c
RPD0VmFaFFY3GSoV61PCYFJ+1xWJqUqNR/VsLSr1bU6klBxTk/Y4ZybP8AirMIZbw9l2Nzj
ExjSlX+qUnWeFwirUKNTE4pN+zw9CnKrBuvXlSpydRQcqblyncfsk/CX9mH48G+8BeFv2vP
CuufHLw5pOoanL8OvAGkya9DoNnp95DZXNsdW1aOxtvGmpWd1JC2sy+DzqGkWMtynkarfNH
mb700X9mb4a/BjTbrw/4tvNH0nxd498BeOLzwrqXidodA8Ga/c+HV0zUvFej6n4rlRLfwlc
3OnX51yzvNSFraK9u2/UNlm9vJ/L98SPgt+0V/wTl+FPgf4feE/iJ4Q1/w3+2F4o8LS+I/i
T4I0XVtK8b+BtW8AXNlpo8I+G/FN/qZsbWx1LTvGEmrS3q2KXM7rdQT29qbOO5r+nP9uzx3
4B/aj/Zqv/hlpZ8XeFL6znsdA8PeOZvGHhPS9N8fNqv2Twdr0Oqapoja41rp+uQfbdduRq2
k6UjanY2N3cCxNopt/wAhx/i7iPZ8P1cnz3D5lkXElXEQy6vHLqtGhTr4PHUcLKhCtH2VZz
VeXso0KlKNXkw9SpOXLCVdf0FlvhNlEMXmuHzDIa2FzTJKMFj5/XFVqexnhpVZVK9CpN0XG
cfflWpVXSkq6hSiuanRf8/3/BVn42+H/gf4T8HfBPwVB4X8VaT+0D8LPDnxD1Dxbo3ibUdd
sfDOjXfizULXVtLgS98Jabb69b65HoNzDp2rafqFzb3Fq2qRNP5tvH53R/8ABKH4/wDwz+D
P7Rvxn8EeMNWuvAfxP+NvhT4E6D4V8WzyTaTBp/hS7+FtrrV5plkLiFBbaxcarN4Yn0UAC3
nc28kUYjt2jH5mf8FK/ghH8Pv2uPElhofxH8M/FHwxe+HNL8WWnjjw7r8niaLXdQun1CbV9
Kv9cs4bTTLvxHb6nBdxawnh6z0WwedhfRaRZtLKD8W6/wDDr4zi78VXcP8AwkWt6X8LbTwl
qWteM9Os9ZurPQYtZtdNh8IDUNYh89vDvmyTWmiaINTu7UJd2tvplhHFKIbavV4vybEce5F
DK84zeXt8VlFbDfXqNKlCpTqwxmAxeFqqnTn7CVKjiaUFWoucJ11Km1UUoKUduC8bl3AWbr
H5RlNL6tSzJYypg5VKko1YV8NVwuIV8TCq4TqYduNCXsnRo2mnQqQqShP+6L4KeEP21PC3i
/TPEmn+OvE0ngDXtRu9Sm8dan+0TaeOvE1lqWnNdaX4et/GXwk8S+EtX8M+O/DUthqV7dT3
fhe80O6sYLm381YGe2vLL5P/AOCyfxNt/H/i/wDYR/Z51jUtKtNVh+OXhv4ufFK30gz2uh+
HtLsFmkS6giu5JrmGx16/8LeJZ/D9tdXj3Qt7YhzMrNcSfiB+yd8Df26/H/wi1f40D9ozxZ
+z1+zt8GDp3jW2+JXxL8Z+NdH8KS6j4Za+ubvRvhl4Osru4k8e6nCsMzG2bS4dLe+2abJeM
8l3A/yN8bPE37TnwJ/aQ8IfFr486Z8TrD4tY8L/ABm0OT4u6U8V9448E655F94U1o2GoB9N
1Lwf478PC408W+li80I6fcy2MCKLK4hH4Zwj4f1pcY4jFPiTIM6fCVHF4bFYDJcJXwWKq5t
iYVfY08djqssThaGJhh6lP2+HhXxMsrxEMNKtgoxrRqV/2jjPjPDVMi9ph+H8wyGfFNTmwV
bHThUwuHy6nSoxqfV8J9Yji6+EimoQrVKFH+0KFfEcuL5ouFH+obwz+0LpcLyi7uZHmku5r
3UJBlov9KkaeUL5coeVnMpndZQYcKypvZAR9M+FfHHg7xtp4e0v4v7RTbaMwge3vowzF5PN
gIRVMYVWEoDIVwFZSMH8wbjV/h/qGl+F9f0i70a30n4h+FdB+I3hrSZrzTbDWpfC/inR7TW
LS9ttFjlW4ttKsr671HQJnWOS3sr7S7ixS7YKiDag8Taz4S1Gw1LRJr1Y7qSCO8clYlE7Ju
bz5o9wnXy/L+dlAIVTEfLLKP7by+GUcR5Ths2yydWlTxmGVeFKceStTnaMZUK9GXvRr0Z3o
1IpumpRbg5wlGb/AIAzF5xw3m+JyjNKMalTCV/q9Zxa9jKnJKdLEUKsY+/QrUn7SnKSjP8A
eJT5JxnTX6fxeDrDzjOk66lqEbnypWRIyykBXXa8sjSMgBVw7gCQspDKuG8PvvhBoP8AwmO
pQ6HYy6Lp2sRXsvjDwpBAq6PriX8MaXV3pcKNDFp15dSLDcTarZRfarS9toJbCa0dpFY+Hf
x00LXrezuFmSeMxyRyyWtwk1tJqMMYjupXdWb7NK/lpIVkLmYqI2CMQT6xrfi/Wp73Q9Ws4
IruwhtZ7S4bTbWJJhbS+VMtzfw28W6eWIKxa6jUyLCscEqSjDLwVMJjcO5VKSlCrGC5FKbj
rF80JQcVKPNpeLj8KkuVp3O2niMDilG6U0ppTjCHMldKLcuaVObT5k535oyWlRX0OR+Gd/4
6+BGtweJbTx/c6r8FLvVbfSPHdh8SL281l/hekktnb6Z4pursT211eW1vHK9pPfxxqRBNFJ
fQ3Ef76D9qND8CR6/YWus6Ne6/rvh7VrSDU9I1qIWUFrqWl3kKy2uow6ooltryyuYWWS3ub
dkhliaPy9wO4/h34/8AH2jW1vd6pPY2esIyWN9e+EdYto7rRtWtrDMuI7SZDBNqc9s0sFtN
IriOSSITCSBlMX7d/Cvxd8PvFHwu+HPiLwZ4cCeFtY8EeHL7w9bSzXelDT9JfT1SzsG0axW
2h00WKxfZ/skbNFG8ZCExuNn8x/SLzLO+H8uyLO8tzbH5a8yx+JwWPpwWGVGdalQpYihOni
ZZbmGPp19KvJGk4YaUIykpUJU4Rr/0v9HvJsg4lzHPspzLJsFmby3C4TF4Oc3i/aQp1asqF
eM8Msyy/Azpc3snao5V4zkrwrQknhuhX4S6WN6z2lqMnHm6v4t04EKuWJJTVI9hP3SqIFYM
YyvG2uP1z9nP4Q+I76LUvEvhb4Za1fi2W1Eut3J1hobaPMgjjhm+220KByrPsjVpGA3iRlX
b63HqligAj8MeH1DRqYnuZNWmYthRk79W2EFc4BTIbO0DoIzrm12C6H4XRAGyf7HWdskkkb
p7md8qcsMuFGcHcvB/jjE8a59iKjq1uKeIpSn8Xss4zfZyW8KbyyElKOjSSSS0tZKX9fYHg
vIcIlHDcL5BRjCzpzeS5S6ibW/PUqZhK6Vk2533V9bnl2l/s5fB7R5RNpPgn4JWblWzLbaF
pMTrtIIHnf2G0oDMFbAJUMMkjaRWtJ8DPAmpKpHhT4XanI+VWKL/AIRS1nUsGEpBkNhJvZX
ITByQ7Fuea74+I1QAHQPC0oxkCPSpYCxYYO5bfUIeQzZBAUg9NqnlFvdCu1zdeE4YWbDSS6
Pqup2EiAkbisN+2r2xRjlseUACMbVJrihxDjXOVWPEGbUW5XU3nOf0alkopJTpyzGV1qk+S
/Mm/h5D055PQlDkqZJl9aOyi8qyWvTUeqdOpWwSSdkmoNNpddzxDXv2ZfAgtrg33wyj0yzn
Qo95pIv7a3ZSMEC80y6lsFAYs6OxOznZ1zXkB/Y88HXkiT+FNau9LuVimih07XdupabKpVR
HB9ut0ivYEYKpeRYbh2ICuSgYH7f0u3tbecnwv4pudB1GYjba6xN/YxlwMLFFrVpM2kTucg
LFqKacsnQ8kg9BZ3UcuoHT/GWhf2Zq0EwVta0ywjsNRjLbcXF/psSxabrVrKAHF7arbXUsO
JY7q64RvsuG/EnjzJcdg8TlvGOfQoLEUaXs81x64kyqu+aLVCtXrxqrA1a0V7tGvgcPUjBy
nKtQjT9rH4riHw84EzzB4jDZjwfkk6zozm6+WYJ5FmtOFkpVoYWg6VXE0ac5e9VoYzFxqTc
aUKFWT5D8ftb+BnxR8E3mpXnjzTUskC31pp2v2dzb6rpt7bKZPsRjlhQWcLwW8hWKOSOxux
INs1uAolPgngq7TXdYvrBdF03xBpNjr0J1a31vT4ZAdPEUloLa00YXMsFq0N8Hubl7SdCzS
LOY/ORVT+ibXfD8a27Wd/DYanpWowPskZPtmk6tZuuyYBJIfnbnbdWs6JcW8uFljjkCmvz9
8efsuaH8J77U/Gnwz0hxoutTJLqlgJJLu48PS3My747aSZftc2hzzNujE805sZykLOIZIZK
/0D8I/G/CcSZlDh/ijBU8pz+tOlTwleg3HKsfOauqUFOpOphMTVjyywsfbYmjiZOLoV4Val
CjU/g3xd8C8Xw1lv8ArFwrjq2bcP4eFarjsPXtUzbAU04c1acowjTxmFhUjKOLqKlhq+GTa
xFGrSp160MjSrzTrZLuOCyltptWjtZ5/lu2tojbpFFbRBhJJBBLaokEdxDCIGlCeazONzD5
B/0v/n4T/v8AJ/8AEV9GaND4qv2v7v7HJFp0d21ppslvveaeMSAXMwKqGUS3O+NMqfkiHTe
Cfl37Lqv/ADzl/wC/af8Axdf09xTg6FT+z7VISssRdKpz8rSwcbO3wtKCg09uWybikz+ZuF
8VXU8wahUhFvDOClTULxc8VLmVlrzS5pu9n712rts91+OGm/bfGviu2vLO1S1tL/S2gmjaC
4S6vbrSdPuZ1d4VMcktrI4d1feTjG7cWA+c9W+DUN5ZeIPENqbKL+zdOnunjvCqfbrdboJc
wLLIkkFqqofMWRBHLIEEKTbnC19RfEOLzfEHia3SQyltW0+cTttMJlbStO3bmIOA4YodoPl
5jwwIIGBrXjz4T/CH4fa18RvjVput654G0izksj4M8MMyeKviP4iv/tMHhnwD4bRJIZDqHi
bXVtbSSbz4INNsor/WLye3sdOuZ0/FKeZLKqMcXUqNQpYSjiK7WrdCKw9SceWq4wX7qEkry
glq3OOsl+0vKnm0p4KlT5qtfH1KFDmUm1Xm69KnK1OM5yiptNKEJzkkk1Nqz+AvFsy2smjf
DHw5ci1+InxAtku7a706G41HU/CHw6iube11/wARRzXMcv2fxJdiWbTPB9vcHbeaxJe38cT
W3h28dfGvE/xjmtfDvhjxNN4e/wCEO+EXwS+I3wL+MPhr7DrV/f69YeC/g3+0H4Z+Enxru/
EMl7LdCHxFpR+J39t6rockhGh6Jb28zz3byrMmBcal4l0f4R6l8VClxp/7Sfx7+P3hL4daF
pGmXs81x4Y1XVNSez0Hw34UW9kluU0Dw34U1e9j0y4Z5RPbxXOp3Mss93PcL5V4u+Mfwl8T
ftJ6f+zbbeIm0Xw1d+P/ANqT4R+N/D2sWTabJJo3xl+GPxF0q8nkuJo5dO8TXmi/ErStG1M
avb3FtcTPJ4bvri0N5pEo03+NPEbial4ocRYzHU8DjMy4f4clmlHCUcJVxFWODwmW4ehiM7
x1HD0o+zq4/O5UYZHhMdUlWjQX13C0JQqKcX/YXB3BcfDThFYKvi8BgM+zWhl9bM5YulTo1
sdiK+JnSweBdWpJVY4bJ6VR5nUw8acZ1JSWIrU5UpuT+Uf22/Gng+48Ffs+fs96PqfiDUh4
e8UaX8TIIddd7rQ5o/ix4T8E2thq/hPUYnk+2aHqF7c6/rFjbKWksZVmtVD205kX95f29fD
/AMJ4v2QDpHxU+JmofD3wOml6Dr3hSKzn1C11L4h+LdNt/F2seCfAFhNp2natfpceIEsYL/
S7Cyg8y+vbHT7NZ4I7h50/m2+Lnjfwf+0z8Sf+CcXw2+Ddxb63q/hD4Dfs3/Ai+uBCkF54i
+JS+PNXtdS02e4mgBePRrjVNP03Tb3bPCmmwJDDJJBIpH9uPi3wt8J/Dv7Rv7OHwh+InhnR
PFetQeAta8T/AA2i8QW0V1pdp4m+HK2Xh6+vra01Hz9KfXYtO1eaXRLm9trl9Nj+2alaGB7
aaQdOJp/2DwxwXRxGGzLDYjDz4jzXMMPJwp491J4uVSeLm61KMMPLFVqv1n97Sbw1GtJOpV
qUniJdOW494/O+LKtOWCqe3o5LgMNU5PbYWdPC4eNGUY+yq2rfu6SSkpJ16sovkjz+zj/Bb
+154/8ABHxQ8QWc3gPQdS1G+8E3Vjpl94vvL/RoNK8a2ejRWyWWpS+HrHTbAaVrkk8V5Bd+
brGozmzvykqDUVv5rr+r3/gkv47+G3iX9i+b4b+I/CPwntdK/aP8d/ED4V+P/jvL4S8LX+s
6J8bk1q18YfskS/HWDUdPu7bxV4T137c3g3w7c+IreS10nx1ovhrw9fXL3HioXVj/ACtftS
aF4Xv9I8b+L9XttU8EftEaX+1j8evDn7QPwn1bRNK8M3PhuS41qXX/AIX6rp+g6PaWug2ll
Okfi/RNcl0ZZNPOr21h9ht7e0urDf8AbP7J/wAZNP8AgN8ebD4U3GjX9r+xT+2t8EvAnibx
n4TeG5g0/TdC8c+ENJa68Q+DvEJHnQeIPhV8WpPFenzyWSXN1osejaldRyf2zoVpbj9LzSW
GfDuGp4PC1Y08s/tGjjMFi6U3UxWXZfW9jmdKg3Je2hWpyhmeWU1B0cxwkKKjTpUq1J0/z1
VMS86liMViabq4yeFxtDG0Zy5KOKxEadXBVKySfJUoVYvCYyUpe0wuIdaaqTceep/TX8Mf+
CfPib43fslX37MP7S3wL8L/ALOHwu8GeKNT0YaB4b8WXfizVPiv8TJfF11rF7efDm8vtZvJ
/Cvws8S6xq89n4eOsXSa9YWusHT9N0i3i0eO4r+azxD+zVpfjPxl8e/2FfHXw/8AEPjTxP8
As6eB/ib41/Yc8U6v8RotA1Xwx8NLH4gXGveIPg5rOt317d2XjDSvDWr31/p9h4a1Vk1vw9
46sfGFlpBtk1Oeyg/oV+EH7e/xF022+Jf7M3xNsNV+J/7VHgHUfC3wr/Z2bwfea2ul+JvAP
xO8MaJpfif43/G2103zZ/hh4o+EulR6hqniK6mvXhtNO8faNYfDOHVF1jShZ/iD8eP+Ck2j
fDH9on4meFvGPw6+G3wr+On7OviH4m+EvC2o+Jvhpp3irQfHumSXobwprNj8XvD1he/ErwD
q+oXzXWu3GqWNpdeEfFvhXWra617WdIvTdyzfM8MYOpkmYZtlWTezqYvFKHEeIwv9pYiti4
VsY4Rw+Y1frdWvjYUMypUp4BydO1SlTlWxlWpiqdaVT6XP8y/tnCZbjs15qOHwMpZRg1HL4
ww0qdBTniqFKdCPsqk8JUf12yquNLFTdDB0aeFnTp0+v+BfwB8B3X/BPL4d/HrQtJ8Y6Z8c
/wBnT4geJP2Yvjv4U8eT2F/feD4NH8Q3l7BFovkRQw23hmHU/FeigNOk18kmszG5lYvJdXf
kA8S6Ze6za2OoRLoN41zevYX00+ya5KxqBdbCzQfZrna8S+b5ckxUqpUNGW/ST4T/ABk+Fe
s/sg/ta6vrPhrxZ4Uuv2hfi58a9Vk8YDSLDVPhLr3xIuNO8FaXpvhfQPFOjPqPg+51e8fwd
pDaYNNfT7HVrmR9SsDc3N+zW/5p340dNNmS70qK/v0FsI44pGW+a6UeZJavHKJoY7PairEr
u0OTkojrkf0b4Z55icyy3NcHVw31SeS5tVwqjWpL2VelLD4XFTpqpSm/bOOLq4qFKpz+39g
sNOtTi5qM/wCZPFfJqGCzzLMfDFzxEM6yulim1UbnTlSxeIw6lyTcWozoQw85JRVJ1/rMaU
pKHtI9T8O/CfiKDWbm50240Pw1A9811c22nW1zdXmp25meUS3i3lz9jhWTa5WdoZ7llZhGI
tgY/pb4Y8S2Ok+GftRvC93I8XmMG2Iok2xSPaxpGyr8mfvsRIdpkdVOB+PPhj4ieLvBsN42
ueHL2+tGu1lhikM39oaVAdzwnbHA5itQDJJFKXkgFwny7YztP1B4U+PGheJ9Mj0m01GCx1Y
/Y/8AQr+7jtirOP31oVnSOKSYykKUinZ3dPlHzKD+iUamBxalBRVGtNuXsa16Em5qz5VUcY
Nu9kqblzL4k5Nn5op1sG+dybp+6nUj+8Tikk7yUqkrp2b1VmrRtBJH6U6faWmtxSXetabDc
WoSNrdJ0V18yQMqQ4cSIAIF3yySOrohEaMpYlvoD4RfEvxx4d0HVfh/bXMWor4bt7SX4ewt
a2elwweH1it7SHwxqGqw2uoXNzf6RcPNcR3s1rK13pCLFuFzbsp/Njwn8Ums7ae11a/aOFb
hQJmLKiBfl2oxJRoDGSXG5QEYbmZiufTNI+NNl4D1GDxlHG+r2ulQ3cGoW016Y11DTdRlit
5ZdLUK5N1ZSBZrVJE8mX97C00aMHTyeIuCckz/AC6nhM/yjL82pYOv9ew1PHYKhiKdCrShy
ylT+sqpGnei6lKbUYScai2koNe/w/x5m+QY6piMizjMcqljcOsLiauAx1ehWrUZtThGcqEo
SnyVoxqwU2+RqVkuaV/ujWtb/ae1q4SOLxtpOhwKskok0C+jiimmcDyjPBf6LNeApgQpHA6
qGzI0mWEa0NJsv2n572KbUfjPcaXY28kReSwh0/WrmZFOLiCWxvdHtrNXwo/fPJLFlifIkN
d14A8feHPiLoMeu+H5ZngkC4t7yFYbqJRvHmvGGYyQPIuPOheSMMuxnVwVr0BUDJ820kAOC
GaNmU5ZiDuO8YAOQG5weMkD4+XAPB1Hmw8eD+FqMYJU5UqnD2VSlrZyi3UwkpXd9WnJNNWf
Kz6mPHnF9V0674s4nqyk41VVhxDnEUmmlGUfZY6KXLa6XLo7XXNt0Phnxf4m0u1W313UD4r
YT7mv7uw0rS7/AGZXblNItbS03HJALWm9sbd5UYr2fS9Ws9ctWltJnRgAtxbSqv2i1I6sxQ
sJIif+WifLuwH2E7R88RGLYqHzFMjMVG0nvnaACSwzuJUYC7VZcAmuq0a5l067guot/wC4n
R9iszLLATiaFXJxsmj8xHXaQoO4AECvxvxB+j5wPxJl2Kq5HlmH4bz32c6mCxGU0/YYDEVo
WlHD43LqUo4ZUK0oqCrYWnQxFGU1V5q1KE6FT9h4C8f+NeHcwwlLPcxr8S5HOrRp4ylmUlV
x2GpSlGM8Rg8wcfrEq1O/O6GLqV6FZJ0kqEputH2C4j+YRsm92xgqwbO0sBuB2sHGM4DEHg
bSMmvWPBmoNfRWPh/V55DYxyrFpep3cjSTeHbqXOEhkH7x9Enl2reae2UhVje2qx3COJfNJ
FQsHUZUhfs77ufLf5lkYA5wYtp5IOWOMAgV0Ghi4G0u+Y0l+QFdpVy2GIJHBK8kk4PY4HP+
d+BdfK82UJU5U6lKrLDYvDVb+ynGFVRrYXE04yi5x54PmUWp06lOnVpSp1qVKcf7+x/sMxy
qNSEoyhOEcRhcRTa54OcFKjiMPJJp3hKOnwVKUpU60J0qk4S98sJl067uvC2toEsbm58q8L
cy6LqMR8qHVbNgAoaNyFugmI7vT2cOWIhYTxaaI573SdUt4pfLaWwvLaVRPFNCwaOSEgKyP
FKjcEEqUZHHDCqWrxefZeHtdl8y4uNUsHtLyXIJmu9GuGsFkY5wRLYfY1lBOCyljguc9fKH
urbRNW8vDzWf9n3TsQRNc6S4gVzgH55LN7QtuySVJLZPP9I5Lh5RxXLCpNVMF9WxmDq80oV
44HFewrUqc5xtN1KM69CrGNO3sqksS03ePJ+IZlOE6F5wg4Y+OKweLotXo/X8KqlKtOEJJx
dOrHDV6VRzT9pClheZJ8/N8eeJPDFj4L8S3ehLbk2UbQ3OnAJ5gk0u9ZZLUksciSBN1u/Pz
yQbyxOTX50fZtN/uR/98D/4uv1y+P2mws/g/WHjKu63ulXDR/KsoheG9t43IPzbPMucE9cl
eQcD8ivtL/8APrF/3zX+imT4+rn3DeQZlWrVamKq4WpTxc7xnz16FSOHqVXzybTrOnKs1e6
51dJJJf525tlsMh4o4jyzD0KawtDF0Z4WLi1yYfERniKVKNlK6oxqqktd6eurZ7hrfhua9O
qXLDfJfzadcQSIu/KNpWmMWc8gAHgE8ndgFuMfnl4h8Ja9+0z8dNOuNGu4b34c/s9a5Jc6f
ZBHvbO58TWAR9Zhsokc217reuWoiF1rkuRpnhubT9F0uVZtY8QMOn/4KPftf2Xwc8N/Db4A
+DL1W+J/xhsPBeo+L/7NllXX/D3wr1SxjtfK0d41jEWt+LmsJ9OluN6zaB4env8AV41knmt
ri37n9n/xtY+B/DiXT6MdKtfDnh4X9z4j0uUXeifELRrS5vLn7TFZ20bNp2vaFbzzW01jK0
s4itxazKJIWY/wp9KLxGzrh7gSnguH1UqYvNvZZdVlF2j7CdCUKlJQclWxCbcIOlR96nOdO
pNPDUcZKh/YXgDwJTxedYvPsbh6FRZZOpXwNKpaUo11iE4YptyShzK8IStOrGMqknClTq0M
Q/mX9o26sf8Ahpr9m7UfAmgRSW/w58TQ/EnWLOztQxt9ZtrG58PaPbyD5mtdTuLS4msrW5I
Gz7LAA6s2T+DP/BTvxToGh/tBftG/CP4faoPFeiaz8VvDvxo8Japei2j1T4V658QNEu9f+J
ngrS9SfytW0K5i8UX9q+oWFnfQWEk9nefb9N+3ul8f1a/a7+P/AMUPht4T8SfthfCnRtB8a
+Fta8W6lomv6lBeWt63hHRLS5WG003VtLtnE1sHD2ry39sI57R703EBaaGQ1/N78cPjn4t/
aG+MniX4ral4b0rw9rHjy4S71GzsoFtxeyTCC1nvru7SK1ivNQuFiia6uFtYhfSpJczQpc3
clxJ8v9G3hfOorAZpio4epk+WZE8lqyWY0qmPpcTYHPY5tiaOY4bkhisJWwVTHZjQo2dL22
EruOIpuliIKf6f445tldGhhMswtao86qVo4vFOrQrTpTyzHZXHL3HD4p01hsTBPA4ZTkpzq
0sXTdm5UObD/qX/AMEBP2fj8X/+ChnwP8Q3/h+YeE/gJN4j+KuuX724uNJ/tfw3oT2/gHSY
5EC26XA8VX1nrlszmaRrfTo5ZIlbk/vn/wAFovjD8UPgf8Yf2cf2ivCup2tl8Hfg78afAGk
a/ZG2mj1rxPb6hbeKNP1nUrTUQxivtFiW48UaXeaTHHbyi7uNIupZp4Znht/C/wDg3N8LaH
4E+DX7VXxqujLaeG/DurW/hqPXb1RaXlxrEenW+p+JoZY5glvbS2tjpmh2i4I+zxPK8rrLN
K1e+ftmaF4w/bY/4JcfGOLVvD2neN7uaDUfjd+zL8SPh1oXiDTbrVdJ8OeIJNSg8P8AjLwP
rSnxF4e8S2EcGq+ENd1Sy/tHQtT1G1s9Zt2tLe/ikm+o8QeIlR47yD688H/YLzfAZNj/AK5
RlUpQwONoV6OIilZxpYl1q9erCbSlSll0ZKnOjSxNWj+fcL5RN5DmDwsajzWtltevho4evC
nVeJpYijXw9ejDnhLEUnSw+GozjFT/AHWPm3HnlTjL44/4LK/se/Db9pL4F6d/wU5+Ak0Se
K4dD8NWPx2sdHVZND+Jfw+uIbCx0nxxPFao8tn4u8L2smiS3erxeWNT0G3hu70LeaDbz3Pw
l+yR+w78Wf2qPgz+x54u0Hxbreo/Cj4e+IfE/gH4h+E9Z8fxWVt4f0bxD8SNUuvEmsfDDTt
amvtG0a/0Pw5qp1/xXod1FDca7rEOjahbWt/cXhdv0c/4I9/D34weJP2WPh1a+ONUu9U+F3
w/0PX/AIl+FPDExvL1/F3xY0vUvF9j4O0nxloq3VrJqXhP4S2gt00Lwa13ZReL/E+qWmoap
s0fwx4a+3dT/wAE7v2eLbUNS/aesvA/jnwx8NoPHPxdkvvCnwT8SxeA/iTp3huXwho2oSfE
DxT4b+Hmqa1Jf6TBcajNawaFN4og8ZXeleENCsdNm0y51XSl198cz4pzHJsozrI8NmtDE4v
gzOqNHC494WrmMMXgsxw2Y5VRySVDDcuLWLwmFxMsxji6HtKeFlhqmCryw8MGpPrw+TYHGY
3AY7FZU6eB4myjmlQrV/qU8DiKNfAZnLNqM6k3S9hXr0JYKdCryyxFKv8AXqVOtUxTifW/x
D+P37FH/BPTSfi94gtr+7+Lnxm8Q2nhtfiJN4T1LU/H3irUJfDehDRvBtn8avibaLfx6c+n
6XYwWXhrwE+rW19p9qBZ6V4Vwxlj/lq/4KoeILfxrrngH4u/E/wPr/w4/aR+M994e1Pw54A
8rR/C914I/Z/02x1W9so/Gfg60sNQ1WLXtckuNFtvDmm634hmvvD/AIZtNTbX7F9T1uz0rw
v/AFcaJ+yV8IvhP42sfip8Qb8fGL4o6Xd3D+BfEfiPQ9C0jw94Pv7hUa81n4cfC/Q7Gz8M6
P4ht/Nis28UXFrrOs6PHNAun6hpE05Lfzj/AAI8I6N+2n/wUV+MX7ZP7SM2pP8ABb9nrWvE
/ivxRpt0kk2kNH4E1e68P/DT4b2M6RGPW7vxFrFtHFc2YKJqyyar5jSvdwB58Oc7yChmGY5
vg1WxeKybKVi+Is8xeMq4qvjcRmMo4PKsmwClRoe0eJxFFWr1MO3SVChgMO3Sarvq4tybNP
q2FwGIxKeHzbHU8LkmXYXCUsNRoRwEaWKzDNMTSjPEyjSoUJSSoxnGrWlXni8RGNR1MM/vn
4seIfhD+yj+x3/wT4/ZR+IQvdNsPHXibwdr/wASdPfTla/uvE2t6VrXxI1KG80uwZJFtrXx
hN4K0WFo08u20ObRLm7Zi/lj895L2w01ZtMF8NP1GKWCKZbe6lkF28axt5h+0GGRfPQEvGJ
LiNoiDGpEsanyLxJ8XPE3/BQX/grJ4I0fxG1trnh3wJ4u1nWdd0X7VBBpEVl4Ux4k+IkejX
zKohttEi0+z8K2UMOBd6P4Ksp7fLXccb+n+NNKl0W5j0qeysrqdrjFg2n3JnfTUtXJtY5Z5
4Q1zHBGy+V54lMalGWdSNtf1Z4S4KtlOS5nWxDljM1xdbB5tm8ZWdKliM1qY2cVRpU+SrSq
1IQp0Jc9SVPlwtBxpxtXUf5Y8b8RTxuc5PHDw+rZfh6WNy7LqkG3Vq0sueCU3UdVqNWEJ1K
leny04zf1qopt3pqPY6np03iXTbiCPxRLHZxtDcN/Z1xcvcySO+14pXkDyS2kYZnFmWh8so
iFlBwOCXwf4asgF0zVL/VvE00Mj6bp0n2bd56SqUvrs5hSO1sQjMZG3TySSNgu6c5VqlxdT
XCPdWbS3AljR4p7mzSSMRncHuLJ0gaSMDdJ+4ikXPCSl+IZvD1msPnRw3l3qdxcTGWeLULq
wligKRo1utwAWdPLXcUETKXbcQCxK/qVSccZT9v/AGfS5oNwlUnUk5U4JRm3TpQVZxqpWVO
KjL41KXPF2l+HU6ssNP2axVRKrZpQjFqpKcVdTnNwfI5tuTc720UYNqR90+EL6y1zRrHS9U
/suXVXt7SGR9GnWe1N7aSolyArqk8nmwozSRjeYyxztRSa6mLSbuXUFikhuIrCNDYboZInW
K1kYgtZIwVIdxlkkDyyCMMwXlgFHw74Z03wILe9Z9Lv4dSheR4r+x1O+gvoms4i5gsbqJ5F
Nw5TfviMAlJKOAAyLJ8P/id4ygvntL3x9qOlabM1v5Gma9A3imCe3MxlFpNNJBJcWkyqDvm
aaAOGZCzoTt9yjnkKdLCUcTCEniYzpwnTxEJ8qouCftKuIjhoxlK9KUXOUZ88nCCbi2vPqZ
ZOpOrVw8v4Uo1pqVNxvKabcqahOvOSXvxajzRceaT5Yys/0C8OXXjb4UeLvCnjHwjF4l+IT
eD3s7O/8NacJYp9S0bUILqC9z9iN4khuZWtJZ0t7Z7dZ0iaSH5nki/aTwtq1r4j0DRfEMSS
wJqdjb3ws5zD9qs2njDyWF4sMkkaX1nI0ltdpG7qk8ToSGBFfkH8L/H7aT4s8P6zqOoWX9j
XdrbpazWKSXlqFuI0kglyqIsaxM372VJ3aAHG1iBs/Ta38Wa1qOk+B5/AEXgXUdLXXIj4zf
UdWi0nU7fwdetdR3V/piWe5tT1iz1iSAKLm3Z/sxkgmkEUZmt/n8/wkcHjvbYanU9hiaNCL
911IqrGMlCUZt1JyqTgqVPWeqjGSirXPreHsS8TgZ061am69GvNuPNCm1CcoXag4w5Y80p1
KjtKMZXStqn7UJLdwuI3OQWG4ESNv4CsjLvVuWEgKKf4eeANnQ7K71PVYNNiicreyxW6oNy
xnB5cZCBRGpkdnXhYd5YKFGcu2tCGgeOOSeaZ1WCNBKx3udqJ5ao7Sb8nyyilicKCc4r3Lw
xob6HDLcagkB1i4iaEwKwY6VbMf30bup2DUbrHlztH/wAetuGgLGaaYJ+Q+I/GuS+H/DuLz
bMa1N5hKlUpZNl3tUq+ZZg4RjQhTgn7X6vTm41MZiYe7Rw7le9SVOnP9Y8OeB85484gwuV4
GjVjgIVaVTNsxVNyo5bgIyUqtSpUa9n9YqRjOnhKF+evWd0nThVnT6GYRPJObUgQWu1I1kB
AKQIsaKCT9941UsoGSQc4zzpaE7SSgA4G75yTtbAI+ZcgFWXhQoOABgZ61htlQ20FvNf7wC
qCpOSFDEsMEY3DBHG7Jya2/Dlrd6jqdnpNnFLdXd7d21rAkZIZp5pVjjwU2gBSS0hU4VA7s
NoNf5YwqYnF5lTqT562KxmMnVk1FzqYjEYipzPlja8nOpO8Ur3lNpaNo/09qUqOEyuVKPJS
w2EwyhSs1GnRw9GnGCu9FGNOlHVvZK7eh79fhIvDnhOFWMbMNevUVtzBY5b6K2SQAtnLm0k
Yj+IqWGTkV0drJu8NaKWcBpNU1WRMJ1jW3sImfAbGWkHJ67htxkEDlPEk9tNqv9n2DCWy0K
xtdFtplKzCSOwjIuLkFiS32u8e6uQ2SXDpkkDNdRfxNZHQtJwFbS9Mhe7XA4vtSZtQnUnIy
0cctvE2QxzGy8E1/SmXS5Mbi5RaqRw+GwGAcoSi4VK1N4PDy5ZJbThgsTiKcr6wg3Hpy/he
YXlgsBBwcZ4jE5hmThP+JTo1li6/LJPZ06mNw1Kab+N66LXzT9oWVF8IeFlLOGbX2KgMV8x
RYsHJUcZ3yRYYjbjP8Q5/F/y5f+eY/Mf/AB2v1q/aH1drjVPBWhwKzrZQSarcyh8LHJfTJb
W8ZVV+XMNo7hsAr5gIJ7/mV5Kf882/75f/AON1/oj4eZdNcD5BOSfPXhjMS42jeNOripexb
T2U6cFOKW8ZXvqrf52eIuaJcd8Qql71OnUwdDmXtEnUo4eHtdYx1cZzdOV3ZODirWbPxA/a
61rwP8Qf+Ckur+HdT1vwzbeJvC/gP4I+GvCNz4tnk03RE8YaR8MvB99/YUmt28kl1pUxu7q
7sDqD2V3YRX08VrdtYiQXR+Wv2jfil40+Cfx4utF+Dvh/44fDPxZ4+l8jW/hNeahaeNfgH8
cfEd5cyv4gvfgx4x0jU5NU8KajrCPEbCVtPnQ+IJpI9RtrBJ1XUeo/amg+BOvftz/tM6D8W
bC80PUr3XPhbdeDvihofn6jB8N/ESeA/DUir4gsoGt7mI+K9UZVnngaWFftFrYu0VzPAsnq
nij9jb9p7xNc+BIf2a/EHwx8X3XjTVo9Bm+I+pEy+NvCF34j1eLTop/Dmn63pupW2m20Vhd
WV1/b+hvb+Iby2MVlfiOa2jdP474p/sSjnyhntaFPDYyNHL6WB4hjPD5Hiqn1H67Sq0ca54
jAVqSq8kJYKthJZxQxcZVcsq4R16OKl/bvC0s5fDmCeVe2nLAxrZjKrw/UjWzehU+ufVJ0s
Vg1To4yFWOFpurRxkcUsonh3GOPVd06+FnyXhfw18LPGtxP8DvAXxtkfwd+2D4Zk8XeO9Lu
LCDS/iX8K5vDUonvfhxrNjPZWXhybx6+sW93pN3evo+navBp1hfPd21/a6hpcz/IP7Qf/BM
f4hfAy41D4kfDkTfGb4TWqi91SfSdOubLx94E0uDyFl1K88OaU11c+I7HRFhe9e88Pp9peS
3X7Zp0Abzz/cN4S/4Jqf8ABH/9l7x3+z/8O/Gfwx+FFr+0h8Sbe50T4Wa58QfFvj+++I3xi
8eeGPDunr478ReGpNT8UXNt/wAJJevNJqs0cIsJYzqj2mkKzFoR5V8Nv2dPCngv/grBrP7L
mjxz638DtA+AFh+043hrxDq1/r15aWfinUdb8CxeHNT1O6Md41jZ+OLSGfTUmmuLy70mfTx
PfyvZXCPxvI+NuFsyoY3hLM8PmeV4ypglxBgM5w1DD4jHTrYihllPNamJwGEp1Y1MJl8Mrw
EcRQk3Gng1Xr4OvFYl1OrCcUcBcVZXi8Lxdg8Zl2dYDD4zE5JmGXfvadOGEozzKWV0YYnGS
pVZ4rGSzDFqjjacadRV/YU8ZRqfVlH83vBvxd+Fv/BOP9iD4Kfs2/GizvPBx8e+IvDPxe8Q
+NfE3hdp9L+NPgjxrq6nxPcX3g2C8TVbOa1ifQtG8S+GNbvo9esfDuox6vqen2ssx0eqPwh
/4J0fB3xL8YPhX8X/ANhX9pb4t+Df2d/7Qm8a3/wD8EfELX9esPCXjoRNFA3gbxDeanejwv
4P8Q2FvqGjeP8AwP4l0zWbTUNGU2tgnmSaWum/bv7Xn7AXwt/4Ka/8FIZf2VtT8KN4J/Zp/
Yk/Z38C6/4++IHgO+1Wz8bQfFj43+I7vxVonwm8KX+pXmreFbKPVvBemW2r6/FqHhjVLvS9
Jj+0WMtldz6Sq/Xnwm/ab/4IvfsGeJb79hn4Q/FX4X/DPxL8O28Qz+OdLtLT4ifEC803xFp
OntqHieT4i/FePQ/EdjP40srXTlt9Vt7rxEtxp9xZ2ugJb6ddQWulxaZlwDm1ZrMcFn2Py/
HYiE455g50sJmeR4zDZhSdanVhSqYZSp4zDVcTUeExeJpUK9CVXEwhSjTlUjiPlsPxnllOd
GlXyujjsNh4P+zqkHXwWY0qmGqfV508So4mUHRq0aFJ18Pha+IoSpwoSc1KS9h+Uv7Un7S3
w3+FH7QXjX9mzw5498ceDbzXPhQdR/aS8VfCTw1o3iuP4G3t3GNB+F99pWnajP8A2bH8RvE
H2yx0LUfCt2tpp0Phl9G1W+vLHWtOS2f4b/4J7fHCLwb8fPBw0Wz+KXx4h0Xx/wDtOa94H0
DSdct/iB408J33xVtvh3p+gWlzbX1zplxa6V4otfBPizxZ4zDz22haLd62NVMNh4fuLfU9U
/Qn/glX+z9+zl+2r+0n8fv2g/2f/wBnjU/hv+x54e+Omtau3i/4qa/4l8b+P/2m9a1vT9N1
fw8lrbeIpZb/AMLaJ4J+Iug3PxH0OLUNW8R3Xhs+J4tP+1t4hhvPI/Qf4m/8FLv+CEfwt+O
3iXT/ABz4s+CupfGz4LwX2l6r8RNC+B3ib4garous+H9P1GyuPDOl/GHQfCOp22reJIgb7w
1DDb+JJbKXVr0eH21ZSXjhzwPh59Xo5hl+AozdKOCq5ZUx2Jr+2xOIx9DD1supV61PB0JTj
RrqtVhRqRzWnWwOFo0cK8FPE1Mypz3xvHSrToVszpueInWhj6dCjQdCGHw1Z0MaoUvrE4Tn
y02p1o1MHKjinUdenUp0Vg65+ff7Y/7QPgH9kT4F/Ez4y6lLqfivx2/i/UPBafbbptb8Qaj
4w1uC58SeGfBmr6szjS/C3hTw7fpfaLJovhdNM0Cwh8N3epwwahNeWFzd/wA+v7Q/ivUv2I
v+Cd3wg+FUdqP+F2/tP6paftD+PLMXn2fVLLW/Eck2q/DuwkiRRNND4d0a60jxnc2l/K4Os
S20V3G6Es39JX7Jfw9+IH/BTH9p/Sfjv4//AGZrL4Wf8E/PGXjjxV8btK+CnxkOmeMdQ+OH
hfR/BNj4X+FHjXxJ4S1XR7m38Opd/EKE+Ko7K21RbDVNMuGisotU0+wj1nWfw/8A+DkW18H
/ABW/4KfeH/2evhP4P0LRLn4ZfCn4UfDmK08J6TaaW2v/ABW+KV8+tW+n6jJYxxxnUYNO17
wd4dsHv2iisLC1MAnt4IVjMcD+GtDAYrF1MficHKT4sr53niweMq42hiY5RTqYfJMooVLU6
dHDZfjsdisUsOp1lGjSwlJuNSkqGG7c947jN0oYTDYyLq8M08Dk9XEYejha2GrZv9Wr5xmO
J5pqp7erhcJHC05RpwXtuepBOjP2lX8mv+CZPiO7+E37WXgu/wBP0PT4vGPxSsYPhjoer+I
9Qt5U8KWvjjWrO08QeIlsmKwazqOpaDZatZWtnfzJCsF9by3HnIJI5ftee81GXV9WJ1C31J
INUvluJpYTp9y0LXMwS3vJ0jZpLoSgRhIo3yNwfyGO0f2n/FTQv+CSf/BLnwD+y/pP7SXwW
+Bvg7xhqGmaH4D+H3ifSf2aIvif498QeOvhd4R8Pp4k11L3wr4N8TeMH1O2uZLe+PiG+mlv
bq8voljvZrwkn8lv+CfXwX+Ef/BSf/goh+158Z/iL8NrO2/Zy8F/E7xPq/wP+Fc/gbUPhTb
6/wCDfD02geHPCd54t8HS2OiaxJp+tTX03ibVbTUbDT7m+vV+xakshn1CF/6S4Qx9PAf6y5
vUo4mksXg8rr1ZxlVtOeXVMXRpUoxVWVH2d8TCkn7Nxp1VLnlH61Oqv5z4/wAFPP8A/VvC0
alNfVcbmGEgqsKajyY/6liKk1VhTdaVan7CrWnRlNynS5HGXLQhRl+C8N9pc10IV0y2ae0k
Rmksbue4jjKhvOklnhiBMvmOiNG8EZRY2E3mMSK3jBdTXUUhs5xbJ88oS6meHycgSurCBgI
oy6u8hkUDkBQpwv7c/wDBZn9pb9lTxVr3gX9h39jbwH4UsviZ8MP2itP0f9pjxX4E+Bun+H
/D/wAPfDPh/wALaw83gSy+INp4fsrPUdSn1m/jtdYt7K8ltLbUNK+y3U1zNFIteEf8E8/2a
NF+Jv7YXwG8NNp/iTWtB0bxxH4r8YpPam+8PpongO1uPFJsPECy2dxYJp19PpttpyR3MiQ6
gLz7CsJeUCT9Cy/NpVckxmc4rDRwdClGtVnh5KlSqN04OcKaqOEfaVKiScI6S/eQi4NtqH5
dj+HadDOcDk+HxP12viHRgq0IVqipRqTpwlOpTUqqp0qfM5Obkk1Gb5oxUXL85bbwo95HNJ
pn2K0udu2e4ivzBa2iZDxzQeZsiMsjtukRmzIuYyMEbvI7/SbXwxd2er6d4js7WcNJNEBe2
0Eyyky+ZK5l8t0HzlY4TEZ5DKdqqdpP9SP/AAWc8G6r8cf2t/2OP2HfgXD4A+H81x4F+LH7
Svxc1Cx8L6FplnD4d0650/wj4Qh1eXR9J/tFIZb+21Z9Ns4oozc3l7BMsoEIZPvb9hn9ln4
MfsHfsc/FT4hfGtfBPjuz0+68efHD4heONV+H+kag+n+FPBfhuFGtNFstej1G7mNpY+H76e
yhWey/tLVNQCx21u8ys3w2P8R+HsTVwWTRhGXE9bCrMIZLRrVfrNDButSpUMeq9ChGhQjUl
OjThTnKnUrSqctJSjScj7fB+F2eUaWJzeba4bpVlgv7ZqUqSo1sZGjUnUwX1Spi1XrOmqVa
pUnS56dOEIyqVI1Kvs1/Ib4B+L3ivXbzRPCXh7wnqnjTWr+5sksrqWJrnU306CSAXMcGmaS
JZpZpJVnxdrblpkVBJFcYcL+2Xwj/AGP/ABn4u07Tde8U6aPhlZXSyPLpfie2il8TvaSyt9
ojfRLK62RJeMu6ManeW0qRlWkhSTEafSPwv/bm8O/tHft0/BT4p/An4PfGz4ZfsL+AP2Wvi
P8AEXx1qGp/sn23gjUPjl8WPEuoWdl8N9F8H21tod5rviyG10W/tda0O08MatGut3VvdAQX
FsGlf9Z/2w/2xP2f/wBhzwh8P/FXxa8L+KvEmp/Fbx3B8Nvhf4D+GXgGHxp408bePrnSL7W
4NGsdCjuLCSO3MNksN9fm4K2U13ao6M0y4+VzfxH40zP6/lPCub8OZVVw0KCq4+pCPEeLwF
N4KNecp0XWy/AZfWw0VXlKOM/tSnGnSVWThapSh9dk3hpwblcsFmPFWVcTZvHFzqVKOBpyW
QYXHSWJ+rxjzqhjsfjYVZRpWeEnl0nOq4qElKFSXyX8HtO+C37OWn3njX4p/FPQ/C3w/wDA
0EOseIfHvxi8W6Vp2mw/abm20zS9OTV9Ye1ttO0qXUZ7bFpA8r+YUgeacXSqfiiz/bI8Sft
o/wDBRH4qp+z18SNB1T9hP9mH4Z6B4KmvvAlj4T1Pwr8cPj542EuqajrVt4uh06XU7nR/B+
nefaWS6RqltZ3UuhWd06S2urbp/ur/AIJx3PxKP/BO+5+OX7e2iLr/AI28SXXx0+Ofjnw38
U/BfhtLrwf8OtF17xHq/hbwbf8Ahy40S2srKDQvDHhxbyyivLIXWNQhupZDIyMnwZ/wTQ8R
fEr4r/sneBPir8QbXTJPFvxu8W+P/iHo2l+HfBPhbwiLPwd4i8Yanb+AtBg0LwZomjWd5/Z
vh6xtVtr2e1udRuLWaAXF9OqQsn828dSznIvDnO62e47DcX5/xVnX9mf23XqTxDdKq44mjU
yrC1cNUh7OGGy+SwssLPBU8H9fpVcJhnWnKb/pPgWllGc+IGV0sjwWK4WyPhfJ45h/YtCEM
NCNaknhatPNcRSr05yrSxOK/wBpWIp4ypi1hJ0sVXjTppH3Z54ZQjYyEdirqY14AU7cqwyw
ORnklWznNex+HbOPwDpo1C5jEfjLxBZqNLsmjX7R4a0G+Ta+s3QYA22r6xC0kOlwybJbOwe
W7kRJJoazI7LSvhsn27WBY6949QmXT/DhaK+0bwnPzsv/ABBMjPBqOr2vyz23h+LfBbTlZt
Sc7EgrC8L6R4k8ca3qF/PfGY+bLqniXxLqruLTTbRhI895eyZA3yEFLS0jw8sm23tUCD5P5
zy7BSyzF0KNOHtuJMTKNLDYSnJSeTKaanicVUbUKeawpKTjTk1/ZEVUxmLlRxlGlHDfvmaY
qlmOBxNV1Vh+HcPFVMRipqS/teSlH2eHwsGuaeWSqOPtKsU/7UnKnhcJCvhatWVf1fwtpNv
BNe67qG1tI0mOG4eB2XF9eqNunaQsiEEzXFwoefaf3dkkskgKHJli1CW+uJ9QvSyySyTXV3
NM42lnZ5ZpCS3y28SglCMBFA5xWZrut6fd2tpYabFLa6BpZKWYYMLm/nmRVn1bUAgOby8wv
7tTttYFS3Q8Pu858d+IUs9FbwzpjBdS1u3dHZGP+jaaZAk0+AhbzLh8wQxbtxi+0y4KxjP7
7wVkdfiDPsm4aypRrOtXpfWcbTV6cVGNJ4nGtqCTwmX4aM1R0TqpVJQtLFKlH8a4vzmjw7w
/nHE+b81P2GGawuEqNQqyu2sLgrObtjcfiJQddR0g3Tp1JOOEdV8Fq2oXHjTxRca3IFl0y/
u1i04pv3wadbNHa6cuSBxcRKtwdquqmaQMxYHPyL/YD/8APpH+b/8AxFfXWjbo0tI1UGO3e
2XrnaEkjCBUYKUVBkliAC24bjyB8/7f+mq/nF/8cr/SKjTWX4bC4HBupQw2Ew9HC0KdNXca
NCFOnS53zwvLlUU5JLms5Nc12/8ANypiJ47GY3HYpqpisbiJ4rETaTUqtepOpNxTUuWLnKb
ULtRWitG0T+N79qbxtqPgb/gpZ+0CINIsNb0rxbregeCNd0vUlmuNOntvEnw98GQRXs0cmL
druHUINN1nT9+5LfVLCAwspbzB+rv/AATA+Bf7TXxF/wCClnwgl1X4gQD9nf4QaprfxQl8M
2niG3ik1qx8G+H5LXSdO1zRNLmi1Gd7PxbqWhizbWlbTN0KFYp08ov+U37fmt6dB+2b8UtH
tJNfgF98UvA2pXdrDDp8VjqOq6X4S+GumpqOquJ1ub3TdEh1PUI9DuESa7tdS1DUY57aNAt
+P2N/4Jnf8FJ/g/8As4+JPiRrHjL4V/Gf4rfEV9Os/hpoGjfCnQ9A13WBDB4gfVvElw3/AA
kniTw1aW8V5FbaJdKr3ZP2S1vCdrLHDL/JfFajSxOV5h9Sy6eGrYmFLNsXj6FOrHA0sPRm6
WNhLESUMLXjGMsN9cSbpRrR9r7tKNSn/aXDM518nzrK6eMzaONo5esVk2By+rWpTx069ejS
xWElRwvNWxlKLqUsb9WfNz/V6kqUE5zjP9iYNX8OftFf8HBF3oGr+H7/AMTaL+wT+xTbJ4T
16GWaTQ/AHxs+NOrWOua1qutWSRG1vtauPBGvW2j6HBdXdq1tc2s15HFcNAz2nf8A/BLP4L
fEuX9r/wD4KWftD/tHfFy3+L3x+h+NOj/skza1pXhtPBXg7wb8LvhlZWfj/wALaJ4V8NRXN
7Dp+mahonjLwfrE+L64NvdRXkF1Nd6j/aGoXfzV8Uv+C/fh7wRpr2/wl/4J4ftK6p8XvH7T
2XhWy+Jsfwg+GPhHxH4j0nSLi8tpPGnivw/438U+INUttL0y3luXtY7NtSOlQXFrYXlkkbz
Q/J3w+/4Ka/FD9mD9gb426D4g+BPxk+Ln7af7SN5+0z8ZvH/xN+Glv4Eg+FfhD4yfGdL2w8
LW9xc6j4usPEb6V4F8K2/hrS9Lt9D0TU3jHhy1sbV7gy2s0+qz/JatXC0v7fyqi8xqYSlhY
U8dgJqth8LQnh60KleDm3hljIyxKnKpSlVxsIUI1KkqUqNTxocLcTLB4vGQ4WzqtQy+hOGJ
xNfLc0i8NisTiqOLjXoUakKKVd4SUMLPmpV6dHBVpV5xpe2pVofrp/wSw+IWqftFfB79vn9
ovwDcW1l4v+Ov7cP7VMfgzXbp4CtzZfDbwz4Z+E/wUna7jDJBpeiab4c0lrQSoIUD3V0FdJ
3d/wAjP+CdH/BIz4Y/HH9i/wAYQftK+E/2iv2Zf2gvh3478feJfHfxyni0/wAJfEuT4h3J1
jUvHGveDvEcbLJrvw+0i30uDTtW8P8AittQsdVvYZtSngsLm9g1B/zZ/ZK/4KzfGH/gjx8T
n/Y+uvhbN8e/hZongb4df8LB+G+lXreHPHen/G7WtCs/EHjbW/h/4hbT9Vhvb+G/1ibwx4i
0XWdNk07XLrRPttpd6deWcV1efpl+1j/wcQ6r8Vf2fvjN8GfhZ+xP8efBPxH+KPwd8QeE9F
8c+Kfil8IrvQ/BK/ETwrPZQ6rf22hX15f3V/a+HdRnu7PQ0a01MG40+S4gt45VcmIVHOIZb
iMViVgcvrY+Ob0YLHUqFLG4GVPE4bBLFN1aUqmH+r4yhip4aSdJ1I/VqsK1GU4Swo4fHZRU
zChgMJVx+LhhaeWfWYYOtVqYXGReGxOLjh/3c6ccR7bDVcLGrJKcaaeJo+zmqc4/oj/wRI8
Fz3v/AASl8ct8IfFsWv6p8X/FP7T2q/DTxreaRaeEfEV5qOsabd+BPh9rXjPw5pmueIdM8L
eJDfaBY3s8Wmas1o1obLWUgtpLyZa/Ej/gm7/wQM+G37Rn7LXjH4h/tL/Gnx/8PLrRv7Q0D
UdJ8HeFtO07xp4A8ReD47/VfjJpXjpPHejyK+oaRqgi0YRPbOmoQadd6hNIYJtKlPhf/BKf
/gsdrX7HXhr4O/s1/Dz9nv4O+KYPiZcaJD491q31fXfAWqaVdWGuy+DvDWveOdR0ax8Q2F/
q58NWz3+s+JrzRlvLdb60/tI6zZQ2ENj9VftJf8HQmiftDfs//H34J/Ab9if446Z8VPin8L
/GXw3sfH+jeNfD3jrw94Mv/GemXfhW98TaraeE/DMesXMFto9xcnT7q6awuZ5Ta5W3jhJXr
wKx9SUaHK8up4PMZ4nE05/VYqWB9ti8JhJ88HalBVKKq0lSVOVRUpxdFUa8FHGs50Z4mulP
G4rG4anRoYq06ko4mVPDYnGxcJxqOU7VXQqzk5eyco1ac/aUpOP68f8ABup8Wo/jL+west7
N4sm074KfEvxh8AfCfifxCI5ZfEnwm8H3UHi/4f6iTbxGJ9d0Twr4y0/wrrsNky2sa+H9Jt
raBVgiC/jJ+x5+zHc/t2/8FI7T9qvx94J8aaJrHjD9tb4q/tERy6/Zarolvf8AwV+CevM3g
nwfrWjaxY2rzWt5rvhTw9Z2krwJNDJLLFazPGjRtifsNf8ABcHw7/wS8/ZG+BP7MmofsJfF
XXheXvjLWoPHGq/Gb4eeGdX8feMNf1uDVNZvr7wVB4Z13X/CyL/amiaB4etfEAS7v7DT7P7
JLeASPH9/fBz/AIKKftZ+Jv2sPj3+2x4r/ZV8bWVh4o/Z/wDgv8GfgH+yF4l/aF8F6Xd6Pq
Nr4uu9W+IXjnxXr02lT6H4a128i8meSO70e21GOxuBpEqTTwt5XBm2OwOAwsMRhs2yzJ8Bi
c6o4hVZ4ugqeLw313EYbGYKmqc5KMViMXzYivU/c4KWFX1uVOMZSj6GR4HGYvFY6jXyLM85
xjyTFYOhCjTqQq4HGzw1DEYXMKicE6tqGFmqOHg1VxPt7UVUk/Z1Prn9vj9qT4b3n7Tur/C
h/wDgmJ8Q/wBtf48/s5fCyz8ZeFPjRcx+CNF+HXwp1L42aZeT2Gk6drfj/VNDhuLgT2WkS+
LH0Vru88lEhVoJ7VmS1/wRp+HHj+fRtd+N3xktdQb45+KvDZ8O/F6+03UrqbwJbeJI73S74
eHtCsEmvtI/tLQYrS207VbrTdY1iCa4s5bg3KzTXCD4m/an/wCClH7bP7eXwk+IH7IvwZ/Z
Uv8A9l/xh4g8X+GvDnj74ryftZ+ENV8ReA/CHhjx1ot98R08OaJ4Y8NaJrF5d3Wn2iwDUNL
1TD6PcvcQrcxajbM32Kn7VP7V/wCzd4O8Ofs0/skfsk/DX4k3vhjwPruvWXxG+M37Rn/CK2
51zVPFuoNe+I9f8E2vhG61fV7a51TV7XU5Yh4osrjVj9qsIpCLW5uE+DznjfJsPxrkuTrjn
h/KcPUyrF4nH4bBV6zzDFUcv/syvSyriDN3mWJy9ZZjZ1cRnGBwNLA4OvfL8SouvFOc/pMq
4Wx9ThfMpYjhLPczzGGY4VZVDGU6csJhKmNhjKeJznJcreCo42OYUKVKhleJxUcVWg4V4Sr
csacacfCvgp4O+Gupftj/APBVfS73wT4N1q78Oft2XOow6vqXh/RdYvYp/FPwn8C+Ibuziv
LqznuEWy1/+15PJUqba4u7hWAKyA/s1+yt4ftba88TaxY2ltZ2OnWVno9rb6dYwWVolxqE/
nyoILSBIiFgs0VN3yqkuWZB1/In9hj9m3x/+zx8NPG2ofGnxpp3xG/aF+O/xY8X/Hf49eNN
IR/7FvviB41mjLaToj3EVvcXGjeHbCGOytLiS2s45Zpbw2tpb2ItkH2pr37RH7Q/wa8K6Xo
37OnwN+GHxh1TVtc1W88XTfEz4y6n8J7bSrI2llFo0mkvp3gvxg+rXE0iXMM9vItlHaxRI6
u5uCsf5ZPizK858Y8VmuKz+o+GsJjMTWymtmOLxCy7nwmXLD0KlCNeTpYSlVxVOpiqKapxl
P2cFarUgpfrEuGM1ybwkw+VYTI4viDE4HBUc0o4DC0Hj1GtjVWrxruilWxVWlhnHC10nUlB
OcmvZwnJfMGnfCj4veIv+Clv7eH7UPxM+GnjPwn4XjsvhP8As0fs+694o0K6sdN8U+A/B2j
trXiXxB4OvJ08u90XX/E8cE32uyPkXUhlJJZZUX9I/wBtrxxZ/Bj9lbRPBtz+yL40/ba0n4
ma14Q+B/iT4CeC9PhvLfXNL8V2tzNquseOrq707U9J0jwVZ3enpHrOo61Ha6as17Zrc39om
6QflX43u/2zv2pf2uv2Nvi5+0j8K/hL8Gvg3+yXrfj74hv4J+GXx68Q/ES/+IXxE8SaNaaV
4bfWIJvB3hGD+zdCFskkEc8d7Cii5nKs9ysI+lvEH7ZP/BWDXLvxfoXwz/ZP/Y2kfVG8R6T
4J1b/AIaL+L8/iaztLsXtr4d17WNJtvhJcaa2p28TWOo32kpdpZNfLLZx36QBZx+mZTxDwX
DjzPc8fGGVYrE5rluQ4XDRdWrChgpUYYnCywGDxGHm54mdN4LAYupCi6daDrRglKM41p/nG
aZDxlW4HyDJ6fCOZ4fDZTjs4r4qUVSdfHKrPD4mOMxVGuksJ7SOJxmGp1KsatNxi5xtJOnC
D9gi6/aH8dfFHx5N8dPgT4S/Zm8AeFfH9rD+zt8CfC154d1i6+H/AMFfBnhbTrHSdN8Ua54
U1TUdF1O+TXYoLW0NnZ6OLWC1aOOxaKSKVvC/26tXf4//APBX39ln4SW4F74X/Y4/Z68c/H
rWo9xktbf4tfGTVbTwT4IDodsY1Cz0W30rULQn94izSPCDuLV7b+x58E/2o/2Af2KfD3hS+
Hwd+I/7UdpoBudYtfjH8WPF9loviDxX4o8cX3ifxsz65oWg+KvFqWNlp+om30V30e0jup9L
tbZrfT7WeSSPzX9jrwv8cPAH7QX7Wf7Wv7Tfg34O3nxe/aT8e/D2TQ9M8CeI9Z8ZeH/hz8J
/h34YTSNM8IeHdY1/QPD90l3d6i7TyXU2lzTKun2sytFNIyx/PRzjIsi4b8QoY7OMqyjOuK
M0zahHCYHLq+GxcMvxdfC5Z9fw+Re1r4vC4fEZVHFY6lDFYhSlVx85us/3ko+/HKc7zviXg
mpl+VZnnGT8NZXllaWKxWY4bE0K2NwuGrZh9RrZxKFHCYnEYfMquHwdaVGk+SngVak70ov3
/wD4LX/ES++BX/BLH4o+A/Cl3Lb+OPjjH8Nf2UfBCxORd3Ov/F/XbDQNaazVMStJ/wAIva+
KZJAoDKsnJBK56n4a2Wg/A34UfD74MfCbT5dC0vwF4A8K/D+TxXdNB/wlOp2/hrQ9P0W8Nm
1uDB4f0+/uLSe4kt9MJvJhck3V4WaQV8NfHHwL+37/AMFAfj/+yn/wuD4Y/s5eAv2ff2Y/j
5r3xvuNN+FfxO8f+NvE3jy+0vQNT0r4fr4qs/Fvgnw/4f0n+xrt7a+vwdVW3ge/1KRJpPss
CTfqT4ab4T/DHWofEHxA8YWd6fDNhq3iLU7/AE1pJvCnhe20TTbrULu4v72KG6ufEd3HBDK
Y7TSbR4RKAfNuWVI25/EXN6OdUuDOHeFM4yzC5LRjOGJ4hdWnSo4bF4+vRy2ng8vxVZ0q0s
ThstwlN4mnl1qsaWIaxFajg54io9+Asrnkn+tmecT5ZmOJzms1VoZAo1KtbE4bB4apjqmLx
2HourSjhqmNxNZ0J5g/q7qUn7GjXxcKEF55ofg++1a2uNT1G4GjeFtOlB1XxFfB/s6M4Iaz
0yDb5utazNkLbWNo7uh+e5aGHe9aup+MNOurSLwz4d06TRvCdpcBoLeSVG1HVr5AI21nxDM
oVbvUJQv+jWgAs9PiIitk3bpK/I/9rf8A4KDaP+0hL8Cf2Pv+Cfn7V/xJ+Ifij9oL9pTxX8
VPjx8aNM8JeLfCFz8CP2evDs7eKz8MPB03i3wdoVroOgtpkcGhaVb2YvL67TRLu61K8F74p
aBfurVfi/8AD7wVqGi6N4g1m3tdW1pg2n6dNcJLdRW0cYMd/q8pZvsljGUVJb2fL3EjFoFd
mJX4fiPw1zLhvNcm4N4WqviLOeIsJPE45YXCVaWZ+whi61CnCvGU50cuympClOvKLrJtUp1
s0rujHCwofXZD4gZbn2U5xxdxPSWQZPkGLhhsDLGYuEsu9vUw9Kq6lFqFOtjs0hUrRoxcaL
h+9p0cvo+2lialX6KvNctdD07z2Tz5JkWO2tC5jaecAIQpJYJEuPMmkH3FYhSWKKfLkil1G
8udT1GUPd3EhkdgCVtlXdHDHEQTJCkSALEFbKpuMh+cbp9I1bRfFMEGrWWt2OtpfW4ayuNN
uba9tPLJKxeQIGkVVjYmN4x88TcS/vmbPRDQ7h3w0flSMQH35jiMQG2JlEiRgFmOAUH7wqw
dvmNf3T4V+H+E8PMvjPG1KOJ4ix2HpwzHFwS5MNQShJZdgnKMZqiqtOM8RVsp4mtCMmo0qd
GEf4o8VPETEeIOO9jgIVaHDuBxE5YDCya5sVWipQeY4yMHKCq1KUnGhS5pRw1Oc480qlWrO
WJBDA11ZsyKr291bBbncEKJI6jbIysoliLOQkcpKh2wo+avC/7Ej9V/Nv8A4mvrKy8GpbyQ
i6fas5hKL5SSM9yZleJijNkxkgMw++uUZOQceE/8Ipc/89//AB2X/wCLr9crZnhZyinWulF
NWU3Zyesbuydnroutnq7H49DL8QnK1NQu1dxdNOVrJNpST0T05tdGj+Nb/goNoWn3X7Xt7r
M11qccF5pXgq4DlrG40yHVriLQ7LUbDR20ye6ksLt2s7JtatPEZs9UsL1GEVvJbXsFxJy/7
MHxE+FHwl+I/wC0NJrutanZeIJvG2ii5h1jUrQaP4g0e61iXQrfQ9H8LssE8Xi/Sta1Gzub
jVJNc1S21LQdWuoY9GtF0iW8fuP2lPDHxF1v9uv4z3yeILy18JWcngPTXXRXW70eG38PeAf
DUOi6Dquk3tkdMupbXVZf7U1bVJYLjUdMtLlfs2sXF9dSC1+afgp42+BGm/tV/GeT446P4D
2aNqNzrnwz1n4kaT408X2Gl/E/TZ9Ol0+68J/DvwjpuuXXirxHrd4iSDTpLGRGnsLeN7kLJ
GY/5T4yjQx/DfEWCjh8bmdKlh8JOrgclhTnj3N4jDTjTpUp2UqntYuvWkva1UlLE0aNTERp
0p/2twrKrlWc8N5q6uGy2pKeNjRxmZut9Tq0KdKvD99UpTdRU3SlDB4eMY06TU40ZzVNSnH
+jbUPgN4x8T/D7XPE/iXwFpOj6T4Y0i3+IGi6XpHiSA+LrCbQYDq0dw1zB4QvfD+jajLp0V
/aNaW15q0ps7q6tp1InMEvy9a+MvCninxz8DPDV5Nf+HvDXi34y/DXTPEtl4pXTL9b3wyni
VvFtlDa6jok0um6tY+JH8LR6ZfOlnpt3pN3Leabq2mw291p91qXpHwu+LX/AAUR8QSRePdU
8S+OPGXgvzIpG8EaD+yrB4KtPEGjyGS4gtpb74gfE7wt4i066urDYkkmp+H1WAyxbYZ4pSD
+GP7UejftS+KtIGv/AAM+FHxK8J+B/D3x18aXc83hy6utU8SeDviF4WntdYKMI7+8u9Hj8P
Xl7bi1nsrdtHuGsp0t9RujahZP5u8PuDM8x2aywOeTyalToV6OMwWOweLzGnhMDXdOoq1B/
wBtUMHi6mIVahQqqFHC4nD1Jzco4unUpzWJ/eOIeOIYbIcxlQeOUsdQeClgVh6VSpjaNd8j
lL6rCrRopUq9S1f6xh68aVCNPE4fEKpTdL6S/bw+Evhiy/4Km/Gq/wDCV3eXs8mleG/Geow
Lcfa7Hw98QfFujIiaa89q4ntIYbCOO8NhKrzte3zxxCeFI0ba+HPhnxH+3Z468K/sf/sxRW
M/xR17R18YfE/4xt4gOm+FPgtoVnf38PxKn1o2FhLqet6hE8unQ29vpGpQ3V3qGqw+HLe1u
HnB038nPhb498d6jp3xq1jVvGHiHWfGvifQfEGoeJvEOs382oeINR1+5tryGXUpNYvJHvXn
a3sL+1W6nklS1mQrAsMDwwxf0Q/8ETvhR8GPCHxZ+FPgPQfDHxI1b4jfE3w/8G/jR4Z+PHg
bTrmWLwn4fvtAmk8c+EvFuo3Wq2Wn6foml+LLfxHoc1pHpl8NX0q5v2uVnmsbY1+2cR4OWR
YfBVcTF5pmORYfJsDw9gaaqxwuIx1GjhcNPF45OcOahQeN+s4bCKUqs4U683CvShVor8hwm
Z08ZlX1TAN4CGczzzMeI8zlTjWr08LXxc5UMNg1GNSrCdSGDhDFYpezTi6ajGM40nL9X/jh
/wAEfv2QP2Nf2Tfgx4J+AX7KPw2/aQ/bd+I3j74Z/A34ffED4yP4xbVPHuu+L9cvPEvxL8d
+PrDwx4t0HTdH8J+B/hfpXi7U9dutJhsf+Ef8NaTZpJfz3qpJeeyft5/Cr9kX9nDR/gT+xv
8As+fssfB74zftqftX69Z+FPhN4B8cXvjq88F6R4fsmD/EX49fF+3svF9nqz/D7wfpOn6nD
ogvrpNV1H7G+nWt7JaaLqkcn7O/8L/+FN9+03D+zPcJv+L+lfBCP9obTIru3shaw/DzWPHF
58MtSi0e+ZpNTstaF9BGNShhgitrjQdQtWe5nXz7ZPyf/YI+CL6D/wAFT/8Agol8UPj3qms
fFH9o+x8RJoXgjx54igsbbSvAn7NXie28OeI/hH4X+GmiwTOul2Wt+EtRutK1zULOKGOO88
H6to4ZZrnWZdQ+1x9TLsLLA4zNsPUx+LdTB5bhpVU6vtsRmNRSw+Jq8zjRw2GpqlGp7WPLW
qYmpQwtFylioU1+U4WvmtaOKwmXY6eFwsViMfiadPEOjGFHCqFKvh6bjNVMRWm6ji6aXLGh
CrVdvq7qR8i+Len/APBCb9mz48/BD9jT9qD4I/ATx1+034q8LeC/BeozeF/2eLu78BeAZPH
9/bW+h3Piz+z9QvrX4V2PjXxNfxXegyXd34j8baZpd7pWo6/rVvp81tfy9he/s+eF/Cn/AA
VQ8P8A7LHhbQLS18AD4S+D/wBoWCw1jWrm8uP+FeL4p1zwr418IWTXzTXeoT6H4w8NadEI5
b2WWXwr4mtw9xJd6TKL3g/2cf8Agmna+P8A9t79s/49/tJeGfE+ufFvV/25PEPijw9qF5by
WvhwfB/w1Y+GNf8Ag5rWj3k1t5WoaHf+HL2CwszaXM0EF7pU+jSwxXum3Ii+kPgpNb/H7/g
u1+2F8YdEvW1Lwp+x9+yV8Lf2VPOsbx303/havxJ8Xaj8QvHuk3fkyGG4uvDltY3VlPCwYW
2pK2QJ7c7fIr4HLeIZ5vlU8tcMBw5i8HhsHjK9SNRYrExxGDr5nGjTglyYXE0eel7GpUn7a
NSNerTaowc/awecZjw7Ty/HYPOJ1cbnmDxdbMsDGjKnDBRVCtRyt+1nUcquKwsqka0a0KNK
WGnCVCE3CrKK+JP+Cx/7QHgD9jn9rD9hP4WfB7wl8L/hb4p+MXinxn8Svi34utvDNrHrmoa
Hp8ek+Afh/pt1qMd5arZx67rtpf6dfXd9HewXGl6dBFLDKlsNv66y/E79m79l39jYftkftG
6Tp1h4bTwp4V1/xx4sXwgPEfjOaz8TeIrTSvCXhvT9KtlfUNa+z6rr1tDpWlWp3iK4nu1TK
y1/N7/wVv8A2Hvj5+23/wAFHvi7rXjfwv4p+Emixz/A34GfsW+PPFge38KeObbwolpqvxD1
/SrLSri/v9R8P6l4h8ValD/acenrd6LqV5p999iucTWz/wBJf7a9z+034L8E/s7fBj9mP9k
j4U/tXaX4l1238JfEx/j03mfB/wCGPhX4d+E9PuPC3jXxXaWQur+e+1PxTZWkekS6foOsyW
t5ay3McFtP5FwvJPhPg/E8Yw4gp4TB1MwyLIsVkuaYOWDpRhH61QyrPIYujy0ZxxMquGjVw
GH9nTq106U8LRjzzcJ9uI4g4pw3CWW5diK+Ni82zWWYZRmccfUqYmpg44nEZRPLq0pYmNWh
Ro46lTx84V50aNP27xE/3bUo/Jnwj+NXxU/bJ/b0021+FPwQ+LHwn/YZ+HPwT0nW/Emr/F/
9nHxF8Fdb+Ivxb17xVOwi0668caRpesSaNo/h6G1C2enebFqBDzyqbacPJ9IftkN4t0/9pv
8A4J7fDD4fWuleHPAXxv8AiR8evCfxiXS/B9hf3n9ieFPg1P438L60LiGKG50W10bX9MCXG
oLcw2btqUNrfCaOeKM2v+Cdet/tmeOtW+N3jn9r34lfDbxlqur/ABAvX+GXhD4L6je6l8MP
hd4QvYLW1tfA2mavf6To+p+I7vSdQstWSbVtcj1DUkglgSS+aR5o48r4f/8ABSfQfjR8UPA
Hws+H3gO31/xp4u/bY/ae/Zoh1mS1uZtC8LfCX9lbT7LX/i18VLrVtu9NW1nR9Q8LaFomg2
Nyltea94isbm+jl0vSLi3nWS5Fw1xJR4izChkOWYzKc2q1svqezhBYPEYbLcurYGlj8PN4P
AYqhOOJwuLxfPKLxkMXRlGjXcIYbk580z7ibh2vkeCq53meGzPLKdHGwVStVniKNbMMZRxk
8LiIfWcXhq0PY4nD4dwTeElhardWi+bEc/mH/BW34war+zD+zn8DvBP7P9v4d0v45/tEftK
/Bz9n74cavqHhbQfFN9HpupaodX+IWuPZaraTw3s9v4e05Y7q4lR1tv7VDI0RWJk9mv8A4p
+MltH0rRbvTvCulofs32Lwjp1tof2mNT5e64u7dW1G5km2KzM138pfAXGK+I/2z77wp8af+
CyP7Jvwm8TXWpy+Af2M/wBmz4lftLeKdP0OOCe6/wCFn/F7ULbwD8P7dxclbKzmi0m2ttUh
uZg01vCWmhUyOpH3pb/EbR9Hlhg+HHw90fS9SeSOC21zXGk8U6+088nlRPai7UWFrcb2VY9
kEiq5ynGM/kvjFUwWX5hkOTZbnGE4ap4XJKU8fRyjB155zjnjKzqYTCVIZfRoRlhcPgY4V0
MPmWaYOg54ms6UZSlK/wCs+FNLGY7Ls2zTMMoxnEc8VnFR4Cpmtel/Y+Ejg6NOniMU6mPrV
VHEV8W6rq18Bl2MxEY0aKm4LliemfFH4zfBT9jL9k7Xv2l/jDoOua74N8FaB4f8S+M5NB8L
QeLfHWt33ifXdK0CzsrGw1G4tJJZptZ1mw05Uu9QsrOwtS1zLKqI+/5n/wCCT+vfG34nfsw
+MPiT+1BZazZfFz4kfGb4reLLDwb408D6D4b1b4X/AA11bxDqcPwp8JLp9jpVgo8nw1aRao
zXsEl/tv4EvJ5sDHo/7bfhvXvFv/BMn9sbQviz5y61L+z38aNbeXVPsrXlld+GPD994t8J6
jN5R+y29xpuu6Lpl3ZhSrW/2a1YbWQbdv8A4J0+O5/iX8CfCnxEunCX/jf4bfCLx1PC8bRI
NR8R+CotSvN6EyBVF9PNwrv8uSHYnNfoeFr0MBhfDHL8PkGDw1DNv7Rp4qvmGBWGzbAVst4
ahXw+Hjh1UlDDzxrxGKnmCnLEVJyoxU5Tko1I/nuLoYrE1fEfH1s+xVevlc8uqUqOX4118q
xlHH8QTw9Su8Q4xlXpYX2GHWBnCGHjGFRtQhBzpy8G/wCCa/7RXinxL/wTkT9pf9pjxSmrW
3gvRfjPf+M9auNM8P6JZ3ejfCDxr48i1jWLmy0Ow0rSZL+50vRLPSoXW1VZfskUIJklkeTz
n/gm/wDHXx7b/wDBPr4x/wDBQP8Aaw1W+8R6Z8QdV+M37Svh3w9Jomg2y+BfgL4Qtr8eCPA
/he3ttPtIFbVrPR7ybTJL+WeS6fUtMee7aMvM3w//AMFg9Q079hT/AIJefs+f8E1/hfrlte
+P/wBpfxhdeC/EGqafI1jJqXge18Vz/Fb46eKfsM0z3sNl4p8YeIdN0G1jkeQjS9QvLJ/Me
FkH6w/HjRf2yvg3+wD8Evh5/wAE/vh34H1v476PpHwN8ER+H/FVr4Tm8E+DvAdroMH/AAnm
pX2i+Mtc0DT9Sh0+2t7fRorJdRbURLevfRQSSW8jL+kUuHsNh45XJ0MLVw2JzjOswp4nGOC
qYelKvWlRwOFqShUngsPGhmWMoRjR5I0sLSy+hTpSpTUV+fVs/wAVXnj1GviqOJp5flOFnh
sI6ns6s1QpQrYvEwhUpwxVepiMHh6rnVc5VMQ8fVqTjUjzS/A3xJ/wXtuPip+2l+zl8U/Dv
wD+Ongr9lrwT8K/GcHjD4FalB8LY/Fnxp+K3jcSxfD68tZormaxWz0ky6L/AGVDeapYNLLF
qE01lOtxAr/0Fft9ftu/CH/gnx8E/B3xw+I3wh1jxvfeOfH/AIO+HOgfC7wjF4LsvGVx4l8
U6Vfa1d2cOpa4sekxp4as9MuYtZMVw0DTtB9ll8qXzD/Lj+xt8Nvil+1p/wAFQPCPjb9oDx
l4P+KPiLxL8aD8QPHtx4L0u00j4f6LY/BTTI55tH8O6VZaprGnWWmJeeE9K02KGHUbqElom
W4kM5dvpH/g5Q+Ltx47/ah/ZI/Zj0O9bb8J/AXjP9pDxtFH5knla/441BPB/gyJ4LfJN6ul
+HdUuLTe0bhdZVoyfMIP19ThXLqWfYPA0MuoYeti8NTxGZfV+VVa693A4aVWrR5fauMqdK0
5zlVlSlTjVmlFqHxkOLMyq5JmePxGY1cVhsvr1qWWxr+2VGnGMHjcRGFOvGU6bqOrOEoxjG
mqsZvD00ptz99/4IoeJP2lf2kP2k/2n/2jPi1f6roXw31v4g+NPGdn8PtT/sq9tNE1Txjqz
xfDvwbpB0+zksNObw34Xt57zVZtLuknvvsGj/a4xBPCrfUP/BU/9o74g/sxftY/sYeJdIuo
tc+F/wAR/hZ+0T4V8YfDPWtVfR/CmseJvCV/4E8U+HvETSojfZfEOm6ff6jYafevHcwHT57
2zntZFuEePQ0n9mT9pv8AZ2/4I06/8Jf2Wvhpqvjz9r34x+AUl1uwsdY0rTNX0HxP8bPsWn
eKtfm1XxFqmj2cMvw3+HM50rT7Zb1LuHWrOGazhldJmHyd/wAHF/gzULf9nT/gn34iurEx+
JPBPxgk8Aau4dVlt7vxT8DJotSsWnuC8bRPrfg0LvlJE0tvGqOXmVm7MDmNLF8Y5bi4zeKw
SxFbK6GGdRwqzwGDpQbnUnSVOVNY2c6/s1GnGUILljHkjCB5mLy/E4PgnNaU/Z4PMqmCq5r
XxFOlzUKGY4tTmqdKhXlOLhgIxw6mp1J06tWMpzm5TqyJP2eP+CiniLxn8SdH0vxfe6HF4b
utWs9K0+x0S5SSxhXVb428UVzIN80VzaSeXDaXEhWGZVZGMe+MD9MP7Wtf+ghbf+BA/wAK/
ix+FnjG20fxTotxretXOlywrHZTx6RDBaW4jVwvlanLGTLdKwG6RGV2WbZnbliPqL/haWh/
9FEP/f5v/j9f1BU4By/i6jg8dhsRg8jq0cOqWKoUqMJwrSnUdSnUcI8ipzjGUoS5k5z0cpP
SMf5Kw3ifmXCUsTgswwmN4hp1sTKrhcViK0sPVpQhClCdK8o1VUhezi4zUY6pQjJty+QP+C
i/x28aab+1j4z+Cvh/U7aDwVD8U/AOs6nomm2OlxXOo+ItL8NeCvDvlazqUFlDrV5brdmX7
HoV1qF7p9xrM/8AaS2cMlisj/JXgjxfpnwM/bn8CfFO41ew06+0f47+JfCvxIvdeU3un6fo
Pia203Rbe7+yuXksY9PsNX1f7VdoBi5t1uYli8mZ26n/AIKD+H47v/gqH8YBFeWml3MPxx8
A6jY6rqE/k2en3V14U8FanO9xIIZvKRbiZph5sM65aFSi7fNr5J/bV0y1tfiX4g8SaXqUsG
neOzbeJdQme5iltbXxTo1/dab4kiSS3jhcPc3MK3UdhCZ5reS/SJ5owE3/AMY4nK8DiaE8m
VP2WDzrLcdQxLp0b1KksVQhSqOrJJpznTrVK8ZylJuUVe9kpf6LZdj8Th1SzeNdzx+U47La
tGnUq3pU6VOrKcfZRvCbip0cPTnFKHJGqnByTny/2XfC39o/RtRl1/wb4LudGuPDb3UmgX3
jbRtTXVVlukiu47uKe4tjDp15beGtWsta0ae6tZllt9Nmt76Z7jTLWae2/Ov9uTwrPP8ADf
4z+LvhH498aeGNc1f4YCO68H+A9U0//hGJ/Ffge8s9M8f2mtaLqWj3d866l4J0/Wr2LXvCl
7od2tt/ZMmoDUbBYkj/AAd+E3x3j8M+CvGWjfDX4j+KPAutal8OPBh0V7vXdQ022tfF0Xj6
2h8Vp9hfUnuLvUY9HvTqGkXto8Md/pc2rxXOlSyXEkY/SH9nn48/B7w38avDvwgvPiZ4h8V
3Wg/EPwfa6l8QV03VfFHhzxJ4U1vwFfy/GXxXrl3ZLqkVn4TuvFuoX114zu3tY7K10eXSp5
oY9N0aaSD+dpcDZvwXmVTM8BLF5jQyuo6lHL5ZbUqzxuBwMctxVaWMq1o1cJRpzxOJw9GPJ
zu1PG4iEKToOVP+hI8WZLxRlkcDmNTCZZVzWmpYrHUc0hCGFxtepmNCgsPGi4YuvUp0MHiK
sacprljicFhatStHFShW/Hf4JXH9n+KbLT4kS903xFY33hi9ha5hW8Zby3FzbpAH8oxiSaO
5hEiIoRrtZBCWdmf+iD/gnj+2pqX7JXi3U/iO/h7T/iLZ+APg18c/h94O8K3etzaRaS6r4Q
8I+F/iT8LNIluNNsb5odQutAj8WeErnUI7dr+Uwb5FnliCzfi5/wAFD/2fdE/Zn/a38V/D/
wCFkks3hjWNQ8O+PvAFvpd6t1eWNn4yjS+0HS4THK0kN1DqEsDWaI7lopo45HaBSa/oB/4J
7/8ABOuLwB+zZ44+J/7Zlh44+F3xK8Q63rtpq0HjD4keFtK+HngzwXbxw2sPjK103ToG0bS
fHeq6Jqmo6FLeajrOt6lbm3ik0yCzSe5so/qvE/jThbL+Gch4xr41yjmUMtx2TZbTo0J5ti
MRWVP2eIp4OrN1HHALE0Fi6lGlWVCusNTkpVKuGT/NeFMqxv13NeFcVRfsqNavgsxzKjzRw
9DDc1Kpye2goOpHGTw1StRhKpHnozqyjBJVab6n9nP/AIKparrf/BUf40/tgftFeMfgB8Et
atP2X/hR8N4fhXpfjfxL8TPD2n+C/s0usP4ZsvEGi6HHf6h4pbxTPp994m0PRra81a18Q3g
020tLlbSaWL334Gf8FXfjn+0F+214b+Nl94B8KfBPStN+Gs/wp+IM3wv8B/HDx5ffFfw9on
jJvFXw/kGlfE3wV4S0XS49LutU8Y6HB4k1XVtPu9K0HxnqUkkMk1nptsPyL/Yw+EXw+sv2l
PEeh/sn/FLRvBXibRte8RQ+CtZ8caL4Z8YeKfiOs6x2HiG58K+LfHk+m6V4T8U3+iRzPpni
LQNE1bUY2kkm07RvtP2y6f8Apg+GHwD8LeHprDW/HfwF1/4m+I9VVdRv/FvxI+Jw8f3mna9
Eij7PbeC7m48OfD23tbS4MPlXOl+Gra4s498qLK5aRvz7i7xAwmWZzjsqxGKzyv8A6z5dw9
jXhngaOCxWTYvL6OAp4TF4LLMVl1WWFdevgMurU68s6zJYbMKWHw0qFOvSq1Kvv4Lgyh9Sw
mOnhMoVTJ5ZjhaEaWbUKsMwhjMRjq1WeKr1MVSWM+r0cXisM4yy+nOvCLlSqqlyRjh+L/8A
gpP/AMFJv2ltX+Jfwa/Zd8KfspfCvw7oFzc6K37Vt/r/AMUvGXiK00jUpDbHU/hx8D7LRtY
1MeMNOWeWNb/ULzWPD0Gs2Nzd6Te3cEMV3D8X/Fb9pf45f8G+nwb+BXw2+CfwW+HPx8h/af
8AFfiXxP8AGP8AaZ+OWoePtJ1/xn+0XfataWv2bxrd6Lrws9DiuvDt8NZ0aLWL+UWGlwazd
Xt9c30Ou6hP+0Phv4m6DoNpL4et7S88E20kiNFoUXhC28L6VBewjEYg/suL+z5IgspzIkxa
RDlXZQFOf8ZZvgJ4w+GOreHP2krX4YeIfg14hurSz8VQfF1/DP8Awg9xcJKW01De+KpINPT
VI7hEk042ksOowyNJ9kIZ5sellnjVRzDHYKripTWBwM8bHF5NhJ0aGJr4yqpUsLVxWEjOdT
Ezw9GolQhOvhcLTqVcRVdKElBUPjcy4HWEo1YYfDVaeIrxoyp4rE1alaMaMHGdSGHrOMI0Y
VZpup7L21SahTg20m5fz865+3p8f/2jP29P2Sf2mfjr/wAM6f8ACZfs5eDPiJb/AAy/Z8+G
zfE6zgj8Va/9j1DxN4i+JNp4tv576GXwu1vFpN1f6Xfppd5c2Gkx6b9sWWWaX9Sfh/8Atr/
8FZP2mfh544/sHVP+Cfnw3stRh8Q+CZZ08JftEat4k0SLxH4daPT/ABFpWox+LH0w6hZ22q
fa7F3tmjXUrNHktntyIz/P5/wUK+JfwR+B/wC1j8TvjL+yb4Oi+Ltl8TfhZZPcXnhzQ/Geh
aB8IviN4et00TV007Xde0Kx0TxN8L/G2kxaX4juLTwTe3ZHiLS7iFdQt7K5WSv2K/4J3fGD
w3ZfCmbxB8QvEngj4UWfxK1fwzZ/DDwL4y8b+F4vG/iGz8H6FbeEfEXjTVIYbwx2lt4n8Zw
3+meG9KR7hoNP0RZLmdry9lji93iTPPErL8vocX5BhMVXyrNsJl8cBPFZDhK1aFenCeLeGw
2XKlVrU4YWhPGQqzq01Os8uxuKlL2dOm3+pcH+GeScWZXhcLV4P4mcsJVxc6uLy+lxFPAVq
GJWOpqvVzSFOOFxEsVUyPMK1P6tN0qUKVTDxk5YPEey+xP2fPC37Uv7Gf7Ff7Pf7L/7KHjD
9nLw541+GWmXcPxK+JPxT+HPj7xho/jrXtYl1jXPEfifR9N8O+JvDWpR65d+LtXkvIL7XZJ
YhpNtDZyWqyltuR+yD8Cvid+xv+zVJ4E8AeN/hp4i/aWF18V/FNl8b/H/AII1jxV4V0v4kf
GfxfH4i8aeIrXws2s6T4hbTdV02z0vRtVtI9Ws7jVRplk15I1rFHCnY+O/2t/2ZfhkdQg8X
/GjwJFqmlyS22p+HtG1hfFXiS2ulKI1mNC8N/2pqQlUuo3PBAqSYRnXDY+EfiB/wV2+FtkJ
7P4Q/Cfxp8Q5ohLv1vxNeaX4F8O2qpKYmlkaWTVtXuFDMjvALezmeI4ARwdvxWS0vHzjBYS
ll2WZ1Xo0s3hnVDF1ssweV4SpjazxM/a18wx9LCYbGYWMcfiEsJUq1KPsK7i6bg0n053lfh
PwjLHVczoyp1K+URwGIwuHhnGb4qjl0Y0uWpSweX08bicHOf8AZ0KtPFxhRblQnUhVUYza+
sfgZ8Afit4U+N/7RH7S37Q3xa8H/Fz45ftDR/DjStU1nwV4CvPh94U8M+EfhxoMmk6X4Y0P
w/qGv+I7i2s7icwXmY75t81qss7SXE8hH0X4s+MXgL4JLZ+M/iF4v8K+ELLQbi21ZpPEN7H
CJfscyXAKabEzalfIWRV8uytZyCV4O4V/Oz8Wf+ChP7UHjuHUJPD/AI98MfDPRIvsctxH8O
YNPac2l/uSHTP7c1u+m1+XUDKryT/YZbGP7HHJsRm5X4K+KepfFXVp5NX1bxf4118+IbXfq
j21rcald6hJeqFjtXu7y4lujFICS81ubiNlAwyswYfsmU/Rb4t4ozWrxR4i8VYTDYycsPiK
2G4bpUMZmE1hKdLD0qaxMo4XLcDLD06VKMXhcPj6KjG9NSnzc34vxF9JHJeC8ro8OcF8A51
HAt18DhMZxdhsxyjK/bYh1K9dKi6eJzHHynKdWVSjWxWBxMVL3+SNkvuj9uv/AIKX/tIftQ
eDPiH8CtQ/bf8ADl18APGUt4fGGmfDX9ma2+E3iXxT4EvNcmlsvAUPi/UvGOveJNasWtEtd
O1hotL0P+3FRJdQtLmyuriybP8AhP8A8FQP24fhB8Mtch+B3iTQPB2lWPh3wf4X8G2viL4Y
ad4x0DQPB3gOOLTtFstO0jUmjje4uNGE9tqupSFr28dLe7kmDQfN+a9n8HvjHo+nXfxPm8K
zweH7IRwNNqkVtdyLDvjhlSa2uoXaK7Vli3yIYrhPN3RopVwv2L8PPjZ4YuvC+l6R4Y04f8
JrqFhdW+o/bbmFl8ORSB4NUv7MfZ4DqeoXNiW8hXjkisYpTH++eORh/WWQcH5I1Qw2Y5Zh8
XVwFHEUsLi81wmErY+bqqnSr4qNdUKNLC4qpFU1XhgcLhKkkoc6nFRjD+RM843z51alfCZr
iMDSxk8NiKuByrFYilgYOlKVTDYavQdWrVxeHpNy9hLMcRioQvN05KTrTlyPjf4q/tc/tof
tBfDr9pr9qrx94b8YeKvhp4bsfCnw38N6D8NdP8F+GtP0mHxG3iSWG68LwXtxZ3qeIdQlnb
Wb9mS51K1e3tPNiitoIx+jfxD/AOCsX/BTPUV8W6Rd/tLfAT4b6f4m/tfS9F0iL9l2zvvFO
naLq8M2nOdN1t/GaOuo6VFLIYtVk06SOOSJboRK0PlN8qeGvEWhB7tJtLW7uwtuulS/aJLa
Cyu4Cqx3E9vGQt4NkYMlpLPFC0m12EqrtNTWtO0PxR4m03X9Us/7T17SLLybKW5WN9OVhLJ
NmGG4DQxzNKxxKsLSSrGqHcCa9atwzlNKnTw8sqoz+quPJVrRbkpKNGHNRcXNQjaMFyRUI8
9KmtIwjKPk0+LM7qVJYmlmk6dTExVOpCEafLKMZSmlVpSjCM53lUk5O8uWtN83NOcX0v7KH
jLx7+yP4O8O6J+zb49tLH4jQeBvE2hD4q3/AIH0LxJHNdeItTXVNW8RpoXid72wWS61EW+x
rm5eS8trcWRlmV5geb8QaV8SfFvxw8X/ALYH7R3xivPjN8avEC/D/TrTUbP4X+GNG0y1X4b
QRTeGvDFv4L0GafQ7uxEmm2ct7YvZ2un3S211PfR3El/O7/D3xm0298PeMhp2h3XiGw0iy8
u5ePSo9XvtOsLq5mTUppYvJlMHkQvJJ5dsAiWy27h2CCKu3+HnjKPUtc8D6RYeM9R1kWs+p
6mt5HFDaRWWsxrDNGqW6yCRY54VneYSu8UDlMSMd5GdLLcKswhUjhKVKth6VKkqs+RzxNJ0
4xjRqOVR1J0Ic8YSVSlUjTjGU4uMnGZ5eJz3NZ4DE0KmMrSoY7EVqtWEXJKjWWI9pLEUf3P
JRqTlCVaLozp88mozfs1NL1b9pX9oP9vH9sbxN4e1n9oT4zeOvEXgXwRf+Mn8M/D/AMD6fF
8Bo4YfFC2guDqs3w2u9A1bW57aGzsYLGXW1upkEDw27W63lyJL3x5/aI/a5/a08HeCvhh8U
/jlq198KvhhrPgbXfCPww1H4eeELTUNM1fwH4YufDWi3V/4/js7fxpqd9caTc3y6peapqF+
+pveG9vmvLn95X0smhWHiC1a9e4Ec93aXMUU91Bb6glpfGIJbXVvaWoiW6JuBFLsDRSM4Kn
GQ6/F3j34afHLwPr1lrvh2/uviTdQH7Pr9jp+lJaGCyVvNtoL3ThcTXl5AxmCJcqYby2kYp
+9iJYfR0siyHD4eFV5HRr06VaNeMKOHtLDSn7OnVjh6lKtTxFKjecpfVqE50qtrypKTTfym
L4p4vr4qdOPEuIp+0wksI3Vq0Z08XTXtKtJ4mhLC1MPVxMnFReNr06eJpRlyrEOF4Hnvhz4
a3EetmbXWliiX/SI4URnnuGhUK0vkxxNGgVgzqjmMlVzv+ZmHV/2L4X/AOfO8/793H/x+uq
0Hxxc3gi0j4leC9U8L6jOV06O4XTpoLQz3TR26Wcs5lV4Z3kdEUsEMoDp84rJ/wCFf6L6Tf
lN/wDE1++8H5bltbK4VcNQdZScVOE1WhUoyvzqMouM52l7RuLnGLfLo5e9b+duKs4zijmc6
derWptNuFSjKhJVYxVGknJqpQp3iqVrQlUWrb5b2l83f8FDfCOs6r+3v8XfiPb2sC+E9Y8f
/DrVbHxCk8E2jXMcnw/8BeTPNqETMtq8sK+YpOXi3ghCoJPO/wDBWzxPY6/4s+AXw1Twx4W
tJfh3+zv8JZI/EXhyN38Qam/i3w1Y+INR0/xbDb3A0yaS3v5bXVbW6tbeHUFW7uo7ye6aZz
GUV/m7kuJrYvE0Y1Ze7QpwlSUPc5W8POLV0+aUXFtSUnJS63P9Zq8I0nWhG7TUk7u79yvTS
2sr+6r6fdc/HOzsZ479IdQiaaEu8kzfZhIiwK1xiaTZcRysyTAi2idk8wzb0C5fy/3i/wCC
K/xu+FnwB+Mes638ZNEufCWgfGnwpqngL4c/F/WPAlvNoel+MfC+o6fqPiDw7F4sthJqWj2
HijTb7RtM19dOzpUOszaDFrkcFrcpdEorl8RcvoZpwlnGV4idanh8dluOhVnhqnsa0PquAx
mNpSpyUXC/tsHRVSNSnUp1aXPSqQlCbR7PDEnDOMrqqzksfhKa5kpR5auKoUJOzVuZU6suW
W8ZKMlqrv8AaL9pf9hj4UftfftEfs9/G7QnbxnHDcWHir4ga1HqmlaL4T1DwN4RI1PSNDuP
NS6u/O1/UrHTfDttBZmB7fTW1K9aRJpGWTwb/gpf4cvNH+HS/E39tL4uXfijxTqt5fS/CH9
nn4d6lZ6P8LfClqk7Hwj4csPDMGoLLr2pX5gD+K/E3iGa+Sx8OWWt3EMMl/8AY45iiv4D8J
s4zXiPxD4J4czTMMTVwGVV8ZgcDVjKCx+GweEhnGbvD4bGzhOtgo4upgsJg8XUwDwtarl2H
p4ONWnDmcv6T46w+D4cy3PcTl+BwcsQ8FRryq4nDwrKpWly5dCpWoJU8LXlRoOM6ft6FRe2
hGdRVE5xnyv7Pnwl/wCCav7TXwh8OtqqeOPhfJ8brXw34du/ijpEOjf8JZ+yv+138OtCEWr
WF5q8V9FdyfDr4p2Wt23jTwfCYLfw9qGmWV1pbyafqumtcaf+x37Mngn9pT4P6N4s+DHxG+
M938bPHvhjR4JvhqnijVfDEPhvxN4dtIFgsfEOmeNrGO21bWtE1N5YGv4dVhj13w/emTS7q
e8GmvdzlFfqXinL61muI4dxEYVsJlue4Gtl+LqQjPM8FGvmSwVXD4XHTUqmHw86eEwtScKS
hKdehGpOclOrGp8lwzTUsswmczfPic0ynGzxtGUaawlargKdLEUq0qEYRTrT+t16U6jk5Ro
zcaPsZXm/SLLSP+CgHxWs5bDTvGH7FPwHt55DEran4H8bfHbxbDDZyNHdG3XUPG/gDwal9N
5TpHE1vNHDuJjvpy4YeV6T+wrrtp450n4oftK/Gm9/aU+KfhPVpz4P8O+J7Hwr4d+CvgW71
WQ2EWseAPgvod/faBZ62kF1u0vxJ4iutf1zTrR5XtL3TrlZJpSivJ4xnTpeHeCznCYejgM2
hi4YB5lgva0sfUw+MwdSvUjPGyq1MUoc0XCVClVp4XE0p1KeOw+KU2ePgJTjxXiMulJ1cDU
iqywtZQqUKcqeJjSSp03Hl96M7801OpTlGMqE6VteD/as/Ygl+IGnfHT4r/EVfDmsacvwKv
PC/hjwtrKaKbDwZr/hy8j8X6X4ptL+01gSXGoza7potLWS2tbRo11l1lluoZTBcfklqXwl0
nxDfWE2g+NdQ17whF4J+HUdheavZaZFdeXP4T0zxFLZ2MSahcWz6Xa63qmpwae7xKL23Vbm
6hWe4eJiiv7G+irjsyzelnOV4/McRWwGS5Tk+FyzDezwcI4OnRr18HTlSqRwqrKqsPQip1H
UbrVJ1cRX9piKs6r+c8VvpP8AjZ4b8P5RheDeMI5PQzGkuGcXGnkfD9ac8kyvLqDyzB061f
K6lbD1Mtqe0xGAx+HqUsyweMxOOxuHxlPGZhjq+I4eX4T+HNK0fVEttb0+fXdS3wSpbx2dj
qEEnlPG8Cxvc+V5FoJJYomt1RJzMXkjKIkR81vfhNr9p4Yh025urKKKCV7ry7PVZrdtRupW
EqC/jMvkttlSKdnPnyGWNZhHtj8slFf2PUyfAU51afspT5ZuPPUqTlJqUY3T1UdeWL0itV2
bT/gCp4u8dY2VXFPMsJhfrM8VGWGwOVZbhMNBY7OaGf4twhTwqn7Svm+CwmOq1qlSpWnVw2
H5qjjQoxhT8LQ6Vo96lx4vt7S51ixgEUGnfbmMFp5eFSWK6gm0xJmndmaK3SQQREylGaXdI
fq3xfceJ9A8L2firwz4YtvEgsNPgu7q41fxDZWMdnGtujRajfx7BNOhKLLMkMiJECqNG0Q3
UUVjhMLSpVacKTnTUpyg2mpO3NFc3vqactW7tNPqmtDTiDjjibijA0aWfZi8xo4NKthqVSh
h6UaUvq1RSUJ4enRrKNTkTq/veatUcq1WU60nUfkWr+CPjh8dNEsNZ8Q6jeeG/AWrGz1my8
N6beW19ZSq6lILuMySQLatcWyzyqkbSs7SpJJtkkdK2PCPwh0DwFBLaNp9uL3zJWmuZp7T7
bKjklsXH2jzI4ZRH5ZghZIUAMbB8GiisctpRxclWre9VbhF1FZSSc6TfJpamnKbk401CDla
Tje7fjY+TwsnSo+7TU3eD97mtC6dScr1Krt7t6s5vl0TvqXda05rZZ3ijt1jQgxxpe2agKn
zGQ7XGVbeDtGcddoIAPDXUGtXslvdW2urGIGBlhaeycSxqJGAe488H+PCNb7ShV9wTeUoor
1q2HpwUUrtOpyvm5XdctO+8d3fVq17JPS6fgLFVb1Fde7SnUWjWqTsmk0mla6um076nUeF9
J1fW725t9Qs9PvdJmsp7WOO21GG1knu7iSNF+3jLvLEiCWMC3kTzDITJGCBu+qPCP7NV6tv
p9xpfgPw/p0mnTxG0iibQbZRbyszXDRTxXLzea8T3IKJCpmLKJniV3YFFfJZ+/qfsatJJyq
v3lO7jac4cyiouNk7K6T15Y3vZH1fDFKOYvEUsRKXLCnTd6fLCcnao05S5W5ONvdvpFN2Wp
6rp3wzvoN8UGreCLF4JvJtFfxFpl7O8vBlKi1lnjEhm3BrchijJKm3GCe40T4FeKNQMso/s
O/lu4CI9Rh8QWqWskyPIjN5cF1AZnCq8ck0kAAePy1DIWDFFe1QxlWlhqfLGErygveU9E4X
3jOL3fVu2ystDyVk+CxGMre0VROKqO8ZpJt1Ke8XFwT956xjF3s78yuO1H9jebVYv7O1O68
PmS63TWdkNQs5I57yTNzbtM0+oW7LKt2oKSBmIcRhUZlwfkL/AIZt+I//AEJWt/8AfqP/AO
Koor9X4WzjFuhXjL2UlGGFkrwknzTVVybcZx3stNlrypNtv8u4v4YyyjiqMqCr0XOeIjLln
CfMqfsFBP21KpblUpJNWdnZ3UYqP//Z
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell