%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>.</last-name></author>
<book-title>Kniha A5</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>.</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>6b0aaf2e-5b5b-4cf3-a8a8-6a716009f92f</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>advokát</publisher>
<year>1995</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><strong><emphasis><image xlink:href="#_0.jpg" /></emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p> <strong><emphasis>W.E.Johns</emphasis></strong></p>
<p> <strong><emphasis>Biggles </emphasis></strong><strong><emphasis>Návrat velbloudích stíhaček</emphasis></strong></p><empty-line /><p>W. E. Johns © GP Agentur Bratislava 1992</p>
<p>Illustrations © Eva Hochmanová-Burianová & Ostrov 1992</p>
<p> <strong>Předmluva</strong><strong>Hrdinové vzdušných bitev</strong></p>
<p>Kapitán letectva Jakub Bigglesworth je sice postava smyšlená, ale přesto by ho bylo možno najít za velkých dnů v letech 1917 a 1918, kdy vzdušné boje byly na denním pořádku a letecké souboje vzácným uměním, v kterémkoli oddílu anglického letectva. Tento Bigglesworth nebo Biggles, jak mu zkráceně říkali, je ztělesněním letců mnoha jmen, přece však představuje ducha anglického válečného letectva – smělého a nesmiřitelného v boji i bezstarostného v životě na letišti.</p>
<p>Čtenářům, kteří neznají poměry, jež byly pod modrou oblohou Francie v posledních dvou letech světové války běžné, snad bude připadat neuvěřitelné, že by tolik úžasných dobrodružství mohl zažít jediný člověk; v oněch letech tak bohatých na události však každý den, ba každá hodina přinesly nám vojákům u letectva nějaké dobrodružství. Když jsme usedli do kabin svých letadel a zahřívali motory pro nějakou „přehlídku“ za ranního kuropění, nikdo z nás nemohl vědět, co mu přinese večer a zda se ho vůbec ve zdraví dožije.</p>
<p>A zase se nám může zdát neuvěřitelné, že by se jediný muž mohl zaplést do tolika krkolomných dobrodružství a že by je přece jen šťastně přežil. Na těchto pochybnostech je trocha pravdy; vždyť většinu pilotů světové války dříve či později postihl neodvratný osud leteckého bojovníka. Sám se často divím, jak mohli mnozí z nás onu válku přežít, třebaže mezi námi byli letci, kteří, jak se zdálo, byli učiněnými kouzelníky. William Bishop, eso britských válečných letců, René Fonck, vynikající francouzský letec a král vzdušných bojů, německý letec Ernst Udet a mnozí jiní bojovali ve stovkách vzdušných bitev a přežili tisíce hodin smrtelného nebezpečí. Piloti, jejichž jména vůbec nejsou známa, prokázali neuvěřitelná hrdinství, a kdyby všichni měli být vyznamenáni za udatnost, nosily by vytoužený kříž královny Viktorie stovky anglických válečných letců.</p>
<p>Prapodivné rozmary paní Štěstěny nejsou nikde tak zjevné jako u letců. Lothar von Richthofen sestřelil čtyřicet Britů a zabil se při obyčejném přespolním letu nedlouho po válce. Francouzský vítěz v pětačtyřiceti leteckých soubojích Nungesser se utopil. McKeever, kanadský vítěz ve třiceti leteckých bitvách, se zabil v automobilu, když dostal smyk. Kapitán Jock McKay z mé letecké perutě prodělal ve zdraví tři léta válečné služby, načež byl zabit krátce před uzavřením příměří roku 1918 ranou z protiletadlového děla. Poručík A. E. Amey, který prodělal svůj první a zároveň poslední letecký boj po mém boku, nestačil ani obléci svůj letecký oděv! Já sám jsem se z výšky dvou tisíc metrů stočil ve vývrtce k zemi bez řízení, ale jsem dosud živ, takže mohu o této příhodě vyprávět.</p>
<p>A kdyby se snad nějaký pochybovač domníval, že i zde silně přeháním, řeknu mu, že při líčení leteckých soubojů přehánět téměř nelze. Strašlivá rychlost, s níž jsme prováděli „psí zápasy“ s jednotlivými letadly, která se překvapivě vynořovala odkudsi z neznáma a mohla v řídkém vzduchu zase zdánlivě zmizet, to všechno bylo tak úžasné, že se to prostě nedá popsat. Je nad mé síly vyjádřit pocity letce, který se vznášel mezi jinými desíti či dvanácti letadly, kroužil, letěl kolmo vzhůru nebo zas jako kámen padal dolů ve změti čar, které kreslily dráhy kulometných střel. Nedovedl bych přehánět tu strašnou hrůzu při pohledu na dvě letadla, která se čelně srazila ve vzdálenosti několika metrů od nás. Musela by se vytvořit nová slova, abych dovedl vyjádřit nervové vypětí, jež v nás vyvolal pohled na některého z našich letců, který se ve smršti plamenů řítil k zemi. Jen málokdo z diváků se tehdy pokusil takovou podívanou popsat. Lépe by bylo na to zapomenout.</p>
<p>Nijak ani nepřekvapuje, že tenkrát docházelo k mnohým podivným nehodám, které do raportů o vzdušných bojích nikdo nikdy nezapsal, ale o nichž si letci ustrašeně šuškali ve zšeřelém koutě hangáru, kde jsme čekali na rozkazy, abychom vzlétli, nebo na opozdilce, až se vrátí domů. Tak třeba vytáhlý jihoafrický pilot H. na letadle Sopwith vešel do hangáru bledý jako křída a řekl mi, že právě omylem sestřelil jednu anglickou stíhačku. Byla to vina pilota oné stíhačky, protože se ve své hravosti, snad z pouhého rozmaru či radosti ze života, kolmo vznesl nad Afričanovo letadlo. Letec H. mi řekl, že začal okamžitě střílet, jakmile jen spatřil stín letadla, a teprve pak se otočil a zahlédl anglické červené, bílé a modré kruhy. Ale to už bylo pozdě. To už sáhl na spoušť kulometu a vypálil dávku pěti střel. Předtím nastřílel stovky ran na nepřátelská letadla, aniž z nich některé zasáhl, teď však z anglické stíhačky okamžitě vyšlehly plameny. Afričan se mě ptal, zda to má ohlásit, a já jsem mu řekl, ať už jsem pravdu měl nebo ne, aby to nehlásil, protože naši nešťastnou stíhačku už nic na světě nemůže zachránit. Pilot H. potom brzo odešel na západ.</p>
<p>A jak to bylo s dalším pilotem, který dodnes slouží v anglickém letectvu? Byl napaden belgickou spojeneckou stíhačkou. Po celých deset minut se jí snažil uniknout, ale pak se rozhořčeně obrátil a Belgičana sestřelil. Za tento čin se málem dostal před válečný soud. Skoro každý z nás vyslechl příběh, který vyprávěl Němec Bolcke. Ten kdysi potkal britské letadlo s mrtvou posádkou na palubě, které uhánělo ve svém příšerném letu rovnou do mraků. Při jedné příležitosti sestřelil stíhačku, která se dostala do příšerné vývrtky, přičemž z ní pozorovatel vypadl za německými a pilot za britskými zákopy. A jak to bylo s letadlem R.E.8, které bez nehody přistálo za našimi zákopy a na jehož sedadlech byli pilot i pozorovatel nalezeni mrtví? Letoun R.E.8 byl stroj, s nímž bylo téměř nemožné dobře přistát!</p>
<p>René Fonck sestřelil jednou německé letadlo, z něhož vypadl pilot. Pilot i letadlo se propadli rovnou mezi řadou anglických letadel Spad, aniž se jediného z nich dotkli. Onen německý pilot se jmenoval Wissemann a předtím už sestřelil francouzského letce Guynemera, Fonckova přítele a slavného kolegu, jenže Fonck to tenkrát nevěděl. Taková shoda okolností opravdu stojí za pozornost. Jiný znamenitý letec, Madon, napadl kdysi německé dvoumístné letadlo rovnou zpředu, což byl jeho neobvyklý způsob boje. Kulka srazila Němci z nosu letecké brýle a strhla je do vzduchového proudu, kde začaly vířit. Madon je zachytil do drátů svého letadla a přinesl je domů. Když Angličan Warneford sestřelil Zeppelin, kdosi z posádky hořící vzducholodi vyskočil, letěl asi 60 metrů, načež prorazil střechu jednoho kláštera a dopadl na postel, z níž krátce předtím vstala jeptiška! Přežil to, a tak mohl svůj zázračný příběh vyprávět. Není pochyb o tom, že tato příhoda daleko překročila meze, za něž by se neodvážil ani nejsmělejší romanopisec. A přece mi to vyprávěli sami svědci té události nedlouho poté, co byli dopraveni do zajateckého tábora, v němž jsem byl i já. I oni sami uznávali, že je to historka, jíž se dá těžko věřit.</p>
<p>Jednou se stalo, že Pat Manley „ztratil vrtuli“. Aby čtenář, který se nevyzná v letecké hantýrce, pochopil, co znamená „ztratit vrtuli“, dodávám na vysvětlenou, že mu vrtule neupadla ani se nezlomila. Znamená to, že se vrtule přestala otáčet.</p>
<p>Pat Manley a Swayze byli kamarádi, kteří se dali zapsat k pěchotě a potom se dostali do Francie s kanadským plukem. Byli oba téhož dne raněni, dopraveni každý do jiné nemocnice, a tak spolu ztratili kontakt. O rok později se Pat ve svém bitevním letadle značky Bristol potloukal nad zákopy, když uviděl jiné letadlo Bristol letící při zemi a za ním mračno nepřátelských letounů. Pat přiškrtil motor a sklonil nos svého stroje do strmého letu k zemi, aby se k této společnosti připojil. Byl však příliš daleko, a tak jen viděl, jak se druhý bristol na poli pod ním roztříštil. Pat pochopil, že by si neposloužil, kdyby se dlouho ochomýtal kolem svých nepřátel, a tak se právě chystal k návratu do bezpečnějších nebeských výšin, když náhle ztratil vrtuli. Protože však byl příliš nízko, a nemohl ještě víc klesnout, aby vrtuli roztočil, nezbývalo mu než přistát nedaleko místa pádu, právě včas, když Swayze vylézal z trosek. Tak byli oba přátelé během jedné minuty zajati na témže letišti ve Francii.</p>
<p>Z další příhody vyplývá, co všechno se v těch dobách mohlo stát pilotovi. Přihodilo se to, tuším, Carterovi, který mi ten příběh vyprávěl. Byl tehdy pilotem anglické stíhačky typu Sopwith, jimž se v Anglii říkalo „velbloud“. Když jednoho dne uviděl pochodující oddíl nepřátel, k smrti se vylekal a vyděsil se tak, že se od nich nemohl odtrhnout.</p>
<p>Nějakou dobu se bavil tím, že na ně pouštěl své desetikilové Cooperovy bomby, a když se toho nabažil, spustil se níž a začal do nich pražit z kulometu. Byl tou kratochvílí natolik zaujat a tak se bavil šílenými posunky prchajících nepřátel, kteří se chtěli zachránit, že dočista přehlédl telegrafní tyče, jež vroubily cestu, jak už to bývá, v celém jejím klikatém běhu. Na začátku ,svíčky’ tady narazil na dráty a spolu s několika vyrvanými telegrafními tyčemi je vzal s sebou, jenže takový let neměl dlouhého trvání. Byla velká škoda, že tyče nemohl vzít až domů, aby své kolegy trochu pobavil. Jeho ,velbloud’ totiž na takovou práci nebyl stavěný, svého strašidelného nákladu se zbavil a natáhl se jak široký tak dlouhý.</p>
<p>Pak se situace poněkud změnila, neboť dřívější Carterovy oběti se nyní začaly bavit samy. Vojáci ho chtěli pažbami pušek rozmlátit na kaši, což bylo vlastně zbabělé počínání a čemuž zabránil až příchod vyššího důstojníka.</p>
<p>Carter byl dopraven do téže nemocnice jako vojáci, které zranil, a tam s ním po celou dobu zacházeli tak, že je lépe si to představit než popisovat.</p>
<p>Ve vyprávění takových příběhů bychom mohli pokračovat až donekonečna. Tyto příhody však snad stačí k důkazu, že aspoň ve vzduchu bývá skutečnost daleko podivnější než spisovatelova fantazie.</p>
<p>Mnohé příhody připisované Bigglesovi se skutečně udaly a ve své podstatě jsou pravdivé. Ti, kdož se zabývají dějinami letectví, si je mohou snadno ověřit.</p>
<p>Nakonec doufám, že četbou těchto stránek se mladší generace leteckých bojovníků může naučit lecčemu z uskoků této profese a zároveň se dozvědět, jaké pasti a léčky mohou neopatrného pilota zničit. Téměř se obávám, že mnohá naučení, jichž se nám tehdy ve tvrdé škole války dostalo, jsou dnes v mírových dobách zamlžena teorií. Jsem přesvědčen, že při leteckých bojích má jeden týden válečné zkušenosti stejnou váhu jako celý rok mírového výcviku. V míru se letec může dopustit omylu, a přece zůstane naživu. Dokonce se o svém omylu ani nedozví. Dopustí-li se však téhož omylu za války, zemře. A pokud má toho dne velké štěstí a přežije, zapamatuje si svou chybu tak dobře, že se jí už nikdy nedopustí.</p>
<p>Žádný letecký nováček nemůže říci, jak by si počínal, kdyby poprvé zaslechl mlaskavé zvuky kulek, které mu prorážejí letadlo. Za tohoto zvuku mladí chlapci zešedivěli a starým otrlým mazákům vysychalo v hrdle.</p>
<p>Na těchto stránkách se čtenář občas setká s některými výrazy souvisejícími s taktikou leteckých soubojů, které laikovi mohou připadat podřadné. Dočte se například, že se letec ,dostal do slunce’. Člověk, který nikdy nelétal, sotva může pochopit, co to znamená, nemůže vědět, jak nemožné je sledovat, co se děje ve směru proti slunci, zvláště když se slunce schyluje k obzoru a letec směřuje na západ. Letíme-li přímo proti zapadajícímu slunci, je to vždycky nepříjemné, jestliže však upíráme zrak do oslnivé sluneční záře při vědomí, že se odtamtud může v každém okamžiku vyrojit celá letka ďáblů věštících smrt, je to opravdové utrpení.</p>
<p>Letadlo je ve vzduchu velice malé a mnohdy je lze sotva spatřit. Jsme-li dole na zemi, bývá to především hukot letadla, který upoutává naši pozornost, a nebýt onoho nenapodobitelného zvuku, ani bychom si mnohého letadla nepovšimli. Ve vzduchu však řev našeho vlastního stroje přehluší každý jiný zvuk, a proto letec, chce-li zjistit přítomnost jiného letadla, je závislý jedině na svém zraku. Čteme-li o leteckých soubojích, musíme mít tuto skutečnost stále na paměti.</p>
<p>V dobrodružstvích, která následují, se zmiňuji také o proti-letadlových dělech. Těm se v Anglii přezdívalo archie, což je zkrácená podoba křestního jména Archibald. Vzniklo to tak, že protiletadloví dělostřelci ve Francii a v Anglii při střelbě na letadla s oblibou z legrace říkali:</p>
<p>„A že ne, Archibalde?“</p>
<p>Tak vyjadřovali své pochyby, že se strefí. Tato děla sice někdy cíl zasáhla, když se toho člověk nejméně nadál, ale celkem vzato víc štěkala než kousala. Za světové války se však používala na celé západní frontě od Severního moře až k hranicím Švýcarska. Na jejich střelbu si každý zvykl, každodenním úkolem letců však bylo se jim vyhýbat. Po čase je přestali vnímat i sami letci, ledaže šlo opravdu do tuhého.</p>
<p>W. E. J.</p><empty-line /><p> <strong>Kapitola první</strong><strong>Láhve místo bomb</strong></p>
<p>Algy vrazil do důstojnické jídelny 266. letky, jako když ho někdo honí.</p>
<p>„Bigglesi, slyšíš!“ křičel celý rozčilený, „viděl jsi už Duneville?“</p>
<p>„Neviděl. A co vyvádí? Běhá snad dokolečka nebo na sebe skládá odrhovačky?“ odpověděl Biggles lhostejně a zdvihl oči od jakéhosi pěkně ohmataného papíru.</p>
<p>„Myslím ty balóny,“ pokračoval udýchaný Algy.</p>
<p>„Uklidni se, chlapče! Jaképak balóny?“ zpozorněl náhle Biggles.</p>
<p>„Jsou tam tři – tři takové ty hnusné jitrnice, všechny pěkně vedle sebe,“ hlásil Algy, ,,a jedna z nich má vespod dva koše,“ dodal pomstychtivě.</p>
<p>„No dobře, a co s tím mám jako já společného?“ namítl Biggles chladně.</p>
<p>Algy na něj zůstal zírat v rozpacích.</p>
<p>„No já,“ zakoktal se, „já – já myslel, že ty by sis právě na té jitrnici pěkně smlsnul – ty a taky Wilkins od 287. letky.“</p>
<p>„A proto ses do nich nepustil sám?“ namítl Biggles s jistou jízlivostí.</p>
<p>„Jo, proto – a pak …“</p>
<p>„Jdi do háje, chlapče!“ skočil mu Biggles netrpělivě do řeči. „Nehraj to na mě! A co dál?“</p>
<p>„Nad těmi balóny kroužilo deset Fokkerových trojplošníků,“ dodal Algy neochotně a s poněkud rozpačitým úsměvem.</p>
<p>„Ale jdi! A ty ses nechtěl s takovou maličkostí jako jsou balóny zdržovat, že jo?“ poznamenal Biggles káravě a poněkud se zamračil.</p>
<p>„Tak si tam leť sám a práskni do nich – vždyť tam ještě jsou,“ nedal se odbýt Algy. „Jestli myslíš …“</p>
<p>Venku náhle zastavil automobil a z něho vystoupil plukovník Raymond od velitelství peruti. Vesele pokynul přítomným důstojníkům. „Kdepak je major Mullen?“ ptal se plukovník, vypadaje, že velice chvátá.</p>
<p>„Není na startovací dráze, pane plukovníku?“ odpověděl otázkou Biggles.</p>
<p>„Neviděl jsem ho tam,“ řekl plukovník. „Ale proč sem skutečně jedu – abych se vás zeptal, jestli jste už viděli – tu …“</p>
<p>„Tu podívanou u Duneville?“ zeptal se Biggles, jako by se nic nedělo.</p>
<p>„Takže jste to už viděli?“ zpozorněl plukovník.</p>
<p>Biggles rázně zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ne, já jsem to neviděl,“ zapíral, „a kromě toho si to ani nepřeju vidět. Nevidím v tom nic rozumného, spalovat benzín jen pro takovou podívanou.“</p>
<p>„Ach tak, tak tedy půjdu k 287. letce, ti jsou ochotnější,“ řekl plukovník zklamaně.</p>
<p>„Okamžik, pane plukovníku,“ rozmyslel se náhle Biggles, když už plukovník došel ke dveřím. „Jakápak je teď cena za sestřelení jedné takové jitrnice?“</p>
<p>„Třídenní dovolená do Paříže a volná jízdenka,“ řekl plukovník pohotově.</p>
<p>„Tak to řekněte Wilkinsovi, ten by ji potřeboval,“ zubil se Biggles. „Ten se daleko líp vyzná v tom, co se dá v Paříži dělat, než já.“</p>
<p>„Já si přece nenechám protrhnout ušní bubínky pro nějaké tři dny dovolené v Paříži,“ dodal Biggles, když se za plukovníkem zavřely dveře. „Do toho by se pustil leda tak nějaký šílenec. Nehledě na ty Huny na obloze, vsadím se, že země kolem těch balónových navijáků je tak hustě poseta děly, že byste nemohli udělat ani krok, abyste na nějaké nenarazili.</p>
<p>A kdyby se někdo pokusil dostat se až blízko k nim, bude to ve vzduchu tak bouchat šrapnely a všude bude samá ohnivá cibule, že by člověk musel letět podle kompasu, aby se z toho vůbec dostal. Kdepak! To není nic pro mě!“</p>
<p>Kdyby tam nebyly ty fokkery a ti dělostřelci, tak by to nebylo tak těžké, že ano?“ navázal poněkud nervózně Henry Watkins, jemuž říkali profesor.</p>
<p>„Myslím, že ti to leze na mozek!“ odsekl mu Biggles. „Copak bys nám radil podniknout? Abychom tam zalítli a požádali je, aby odtud laskavě malinko vypadli? No tak tam leť, kamaráde, já tě přece nebudu zdržovat!“</p>
<p>„Nějaký způsob se přece musí najít,“ trval na svém Henry.</p>
<p>„No dobrá, tak vytáhni svůj blok a vypracuj plán,“ vybídl ho Biggles.</p>
<p>„Počkej, já dostal nápad!“ vykřikl náhle vzrušeně Henry.</p>
<p>„Vsadil bych se, že jo,“ odpověděl posměšně Biggles.</p>
<p>„Poslechni, Bigglesi! Už jsi někdy foukal do prázdné láhve?“ vyptával se Henry a vzepřel se v židli.</p>
<p>„Jestli jsem foukal do prázdné láhve? Hergot, proč bych takovou pitomost dělal?“ vyrazil ze sebe Biggles udiveně.</p>
<p>„Já myslel dřív, ještě jako kluk, když jsi chodil do školy – jestli jsi foukal přes hrdlo láhve, ze které byla vytažena zátka?“ vysvětloval Watkins.</p>
<p>„Jo, ty myslíš, jako abych se přesvědčil, jestli v ní nic nezůstalo?“ napadlo Bigglese.</p>
<p>„Ale ne, ty osle, aby to prostě hvízdalo!“ odsekl znechuceně Henry.</p>
<p>„Ale krucinál, proč bych vlastně měl chtít, aby prázdná láhev hvízdala?“ nechápal stále ještě Biggles. „Snad proto, aby zahvízdala na další plnou láhev?“</p>
<p>„Ale ne, ty troubo!“ zařval netrpělivě Henry. „Jenom proto, aby hvízdala!“</p>
<p>„Ty jseš ale vrták – já to vždycky věděl!“ prohlásil znechuceně Biggles. „A teď mi laskavě řekni, co to má společného s tím balónem!“</p>
<p>„Poslechni, ty křene,“ začal Henry rozčileně vykládat, „když jsem byl v letecké škole …“</p>
<p>„Tys byl taky v letecké škole? A k čemu, prosím tě?“ odsekl Biggles s posměšným údivem.</p>
<p>„Přál bych si, abys mě nepřerušoval,“ zavrčel vztekle Henry. „Když jsem byl tedy v letecké škole v Thetfordu, přiletěl tam jakýsi blázen z Narborough takhle na Hod boží vánoční a shodil prázdnou láhev z výšky asi tří tisíc metrů.</p>
<p>My nevěděli, že je to láhev, mysleli jsme, že na nás padá celá obloha. Nejdřív ta láhev hvízdala, pak vřeštěla, pak zase …“</p>
<p>Henry s výrazem bezmocnosti vymrštil ruce nad hlavu.</p>
<p>„Ten kravál se prostě nedá popsat! Ta láhev totiž nadělala víc kraválu než dvacítka stopatnáctikilových bomb. Takže můj nápad je následující: když dovede jedna láhev nadělat tolik kraválu, pomyslete jen, kolik kraválu nadělají dvě nebo tři tucty lahví najednou!“</p>
<p>Biggles v tu chvíli začal docela vážně poslouchat.</p>
<p>„Dám na to krk, že dělostřelci zalezou jak krysy, až tahle hromádka začne šveholit. Němci se rozběhnou do děr jako králíci, které honí jezevčík.“</p>
<p>„Já jsem pro!“ ožil náhle Biggles. „Dáme se do toho, kamaráde!“</p>
<p>„Kolik letadel můžeme vzít nahoru?“ zeptal se věcně Henry.</p>
<p>„Devět,“ rozhodl Biggles.</p>
<p>„Osm,“ opravil ho MacLaren, „moje letadlo je v opravě, dávají mi novou pneumatiku.“</p>
<p>„Jdi někam!“ rozčílil se Biggles. „S tímhle nám nevyklouzneš, Macu. Budeš startovat třeba na holých obručích, když se jinak nemůžeš odlepit. Poletí jich devět a basta! Jdeme, Henry!“</p>
<p>„Dobrá, takže my všichni tam zalítneme v největší výšce nad zemí, a šest letadel pak poletí za fokkery,“ vysvětloval ještě Henry.</p>
<p>„Frontu přeletíme, řekněme, u Hamelu, takže nás Němci neuvidí. No, a teď počítejte, že každé z těch šesti letadel bude mít devět lahví. Počítejte, to je čtyřiapadesát lahví. Svážeme je za hrdla kouskem motouzu, ale tak, aby byly volné, ale zase aby se daly pohromadě zvednout a shodit s paluby společně. Můj plán je tedy následující:</p>
<p>Všichni jsme přeletěli frontu u Hamelu a blížíme se od německé strany k balónům. Prvních šest letadel letí vpředu, hodí svůj náklad lahví přes palubu, až poletí kolem balónů, a potom odletí střemhlav domů pod německými fokkery.</p>
<p>Ty fokkery sice můžou sletět taky dolů, ale my je můžeme zahnat na útěk. Jestliže se budou chtít pokusit, aby nás dostali, musí vyletět vzhůru. Jenže ty fokkery budou určitě pronásledovat našich šest letadel, takže se od svých balónů vzdálí a nám tím usnadní situaci.</p>
<p>Až ty láhve začnou zpívat svou píseň, každý dělostřelec dole na kilometry daleko si bude myslet, že se na něj řítí celá obloha, a zaleze do nejbližší díry.</p>
<p>Tím se úplně vyčistí cesta pro ostatní tři letadla, která budou vysoko ve vzduchu. Ta se pak vrhnou na ty jitrnice – jedna jitrnice na každé letadlo – a měla by je sundat dřív, než Hunové zpozorují, co se nahoře děje.</p>
<p>Němci nebudou pro hluk těch lahví naše tři letadla slyšet. Tak jak se vám to líbí?“ skončil Henry vítězoslavně svůj názorný výklad.</p>
<p>Biggles se na řečníka podíval pochvalně.</p>
<p>„Pojďme, mládenci!“ vyzval všechny, vyskočil a vyrazil ke dveřím. „Pojďme si naplnit kulometné pásy zápalnými střelami!“</p>
<p>Zápalnými střelami mínil Biggles druh zápalných nábojů, které se za světové války užívaly jen při útocích na balóny. Bylo zakázáno používat je pro jiné účely a pilot, který měl ve svých kulometných pásech zápalné náboje, musel u sebe mít písemný rozkaz svého velitele, kde bylo výslovně řečeno, že letí na balóny. Jen tak mohl být uchráněn před trestem, případně i před trestem smrti, pokud by byl s těmito nezákonnými střelami v letadle zajat.</p>
<p>„Počkej ještě chvilku! Kdo a co bude přesně dělat?“ volal za ním Mahoney. „Ujasněme si všechno před startem!“</p>
<p>„Algy, náš profesor a já budeme střílet, a zbývající letci povezou ty láhve,“ odpověděl Biggles na odchodu. „Algy by měl dokázat sestřelit balón, když nic jiného zasáhnout nemůže. Pojďme, vezměte si nejdřív láhve!“</p>
<p>Město Hamel celé rozstřílené od granátů se ocitlo pod nimi. Devět velbloudů letělo v letovém útvaru zvaném střecha ve skupinách šesti a tří letadel. Tři byla vespod, hřměla přes zákopy a neustále mířila ven na nepřátelská území. Za několik minut nato začala zahýbat širokou zatáčkou dokola tak, aby se dostala za Duneville a za německé balóny.</p>
<p>Biggles vedl a stále se rozhlížel přes mihotavé záblesky vrtulových křídel. Když pak jeho oči konečně v dálce zahlédly velkou formaci nepřátelských trojplošníků, spokojeně zavrčel.</p>
<p>Podíval se přes rameno, zamával křídly svého letounu a poněkud změnil kurs, aby se dostal přímo mezi slunce a nepřátelská letadla.</p>
<p>Jeho orlí oči bedlivě zkoumaly ovzduší pod fokkery. Ach, tamhle jsou ty balóny, a z téhle výšky vypadají jako tři obrovité rozrostlé hříbky na pozadí země.</p>
<p>Bigglesovy oči se zdvihly k fokkerům a spustily se z nich, až když vzdálenost mezi nimi a jeho letadlem činila necelé dva kilometry. Potom Biggles zdvihl paži nad hlavu, což bylo předem ujednané znamení pro zahájení útoku.</p>
<p>Šest horních letadel se ihned stočilo doprava a sletělo střemhlav směrem k nepřátelským balónům.</p>
<p>Algyho měl Biggles na jednom konci křídla, profesora na druhém. Otočil se poněkud doleva a potom zase nabral svůj původní kurs, aby se podíval, jak poletí láhve přes palubu. Brýle si posunul na čelo a s tichou radostí zamával křídly na oněch šest velbloudů, pronásledovaných německými fokkery. Chlapci ve velbloudech totiž začali zdvíhat svůj podivný náklad přes palubu.</p>
<p>„Krucipísek! To je největší psina, jakou jsem kdy v životě viděl!“ pochvaloval si Biggles a spokojeně se chechtal.</p>
<p>Šest letadel, za nimiž stále ještě letěly fokkery, se mezitím proměnilo v pouhé skvrnky na obloze, daleko a hluboko pod nimi. Biggles sklonil letadlo do strmého letu směrem k balónům, levici zdvihl nad hlavu a pak postrčil řídící páku úplně vpřed.</p>
<p>* * *</p>
<p>Velbloud se postavil na nos a s velkým rachotem uháněl střemhlav, až se mu rozdrnčely výztužné dráty. Těsně za ním letěl Algy a profesor. Zdálo se, že se jitrnice vznášejí směrem k nim, vypadalo to, jako by jim letěly naproti. Obloha byla přitom čistá, nehyzdila ji ani jediná rána z protiletadlového děla. Profesorův plán byl účinný.</p>
<p>Biggles si vzal na mušku prostřední jitrnici a uchopil držadlo svého kulometu.</p>
<p>Ve vzdálenosti jednoho sta metrů vyrazily z dvouhlavňových Vickersových kulometů v motorovém krytu Bigglesova letadla dva chvosty oranžových plamenů. Na nestvůrné balónové pytle se začalo sypat olovo.</p>
<p>„Dostal jsem ho!“ řekl si pro sebe Biggles spokojeně, když z boku jeho oběti vyrazil chuchvalec černého kouře.</p>
<p>Biggles ještě o zlomek vteřiny prodloužil svou palbu, pak se vytáhl do strmé svíčky a přitom se podíval dozadu. Z hrdla mu vyrazil vítězoslavný výkřik, ale vzápětí jako by se jeho radost zmrazila. Dvě ze tří jitrnic padaly v plamenech na zem, třetí však byla stále ještě bez úhony. To ale nebyl důvod k dlouhé rozmrzelosti.</p>
<p>Profesor zřejmě svůj balón netrefil a obrátil se nazpět, aby útok opakoval. A když pak Biggles viděl, jak plamen olízl také bok třetího balónu, radostně se zazubil.</p>
<p>Vzduch kolem něho zároveň trhaly plameny výstřelů a obláčky kouře. Biggles si to střemhlav namířil směrem k zákopům, díval se však starostlivě kupředu a rozhlížel se po německých fokkerech. Vtom se objevilo všech deset letadel, která se vracela z pronásledování, před ním.</p>
<p>„Tohle už nebude taková psina!“ řekl si a zaťal zuby, když viděl, jak deset nepřátelských trojplošníků rychlostí blesku uhání dolů z modrého blankytu směrem, v němž se s nimi musí střetnout dříve, než se jim podaří dosáhnout zákopové čáry a bezpečí.</p>
<p>Biggles pokynul Algymu, aby přiletěl blíž, a ukázal mu na nepřátelská letadla. Algy se poslušně přibatolil až těsně ke konci jeho křídla. Ale kde je Henry? Biggles se vztekle zamračil, když propátral oblohu ve všech směrech, ale nespatřil po Henrym jedinou stopu.</p>
<p>Pokud ho ty fokkery zastihly samotného, bude mít pramalou naději, že by se kdy ještě dostal domů.</p>
<p>Na další úvahy však nebyl čas, protože fokkery, zmalované všemi barvami, se na ně řítily jako lavina. Biggles zvedl nos svého letadla vzhůru a vzal na mušku jejich vůdce, letícího v modrém letadle.</p>
<p>Ve vzdálenosti sto padesát metrů se nepřátelský letový útvar rozprchl, jako když do vrabců střelí, a každé letadlo zahnulo jiným směrem, aby mohla útočit z různých stran. Biggles tomu příliš pozornosti nevěnoval, protože jeho oči, z nichž veškerá radost vyprchala, byly upřeny na dva kulomety u předku modrého letadla.</p>
<p>Mezi blýskajícími se kroužícími listy vlastní vrtule Biggles zahlédl, jak z nich šlehají dva chvosty zašpičatělých plamenů, a jeho ruka ještě pevněji sevřela držadlo kulometu a řídící páky. V tu chvíli cosi narazilo s ostrým kovovým břinknutím do kruhového hledí jeho kulometu.</p>
<p>Bigglesovo ochranné sklo zmizelo tak dokonale, jako by je někdo uťal sekerou; jakási neviditelná ruka ho chňapla za rukáv kabátu, on však necouvl. Sledoval jen své vlastní střely, jak se zavrtávají do motoru modrého letadla.</p>
<p>Teprve až když se srážka zdála nevyhnutelnou, když Němec ztrácel nervy a uhnul, zakroužil Biggles bleskurychlou zatáčkou doprava, jíž byl jeho velbloud tak pověstný, k ocasu německého letadla. Červené letadlo se žlutými koly se mihlo kolem, to se mu Algy přilepil na paty, dva další trojplošníky však byly těsně za ním.</p>
<p>Modré letadlo se s rachotem vzneslo v dokonalé svíčce vzhůru, ale právě když je Biggles vzal na mušku, zlověstné pleskání do jeho trupu ho varovalo, že ho chce jakýsi neviditelný nepřítel provrtat.</p>
<p>Koutkem oka zahlédl Biggles dva trojplošníky, které se srazily čely a v záplavě plamenů se rozlomily. Tento pohled ho nikterak nedojal, to už v minulosti několikrát viděl. Jiné letadlo vedle něho zahřmělo a s dlouhým chvostem kouře se řítilo do říše zapomnění. Byl to však okamžik, takže ani nerozeznal, zda je to přítel či nepřítel. Přes jeho hledí se míhala červená letadla a Bigglesovy kulomety nepřetržitě skřehotaly.</p>
<p>„Takhle to dál nepůjde,“ zabručel ustaraně a smýkl svým velbloudem do strmé zatáčky, aby mohl přehlédnout situaci. „Při takovéhle palbě budeme za dvě minuty bez střeliva,“ pomyslel si.</p>
<p>Algy byl stále ještě v patách červenému fokkeru, který také přešel do strmé zatáčky, protože se snažil o únik. Další letadla je následovala a za chvíli už všechna kroužila dokola v kruhu, který se stále zmenšoval.</p>
<p>Kdepak je asi Henry? Biggles si moc přál to vědět, jeho nepřítomnost ho velice trápila. Snad proklouznul domů dříve, než začal tenhle psí zápas, říkal si Biggles a vroucně si přál, aby to byla pravda.</p>
<p>Situace obou velbloudů se zatím stala zoufalou, a Biggles jen trpce vzpomínal na těch šest dalších, kteří, když se zbavili svého nákladu lahví, zřejmě letěli rovnou domů, aniž počkali, zda se jejich tři kamarádi, kteří podnikli útok na balóny, dostanou do bezpečí.</p>
<p>Tu jeho zrak zaujal daleko nahoře letový útvar devíti malinkých skvrnek seřazených do šipky, a Biggles se až hystericky zasmál, když v nich rozpoznal britská letadla S.E.5. „To je Wilks a jeho tlupa!“ řekl si s úlevou. „Poslal je sem Raymond, aby dostali ty jitrnice. Přiletěli sice pozdě, ale zato Právě včas, aby nám z té kaše pomohli.“</p>
<p>Letadla S.E. se snášela dolů stále sešikována, téměř svislým letem střemhlav, Hunové si jich však také všimli. Jeden po druhém vyrazili z kruhu a každý uháněl střemhlav domů. Biggles je nepronásledoval, protože mu zbývalo už jen málo střeliva a protože tušil, že je teď může klidně přenechat letounům S.E.</p>
<p>Wilks se ve svém letadle s modrým nosem přihnal s velkým rachotem rovnou k Bigglesovi a když jeho velblouda míjel, dal si po starém zvyku palec k nosu. Biggles se zazubil a opětoval jeho pozdrav stejným způsobem.</p>
<p>„Hrome, to je dneska den!“ rozchechtal se radostně, když uháněl směrem k zákopům do bezpečí. „Rád bych viděl, jak se chudák Wilks bude tvářit, až uvidí, že jsme všechny ty jitrnice srazili k zemi!“</p>
<p>Ještě jednou se rozhlédl po obloze. Nad městem Duneville byl vzduch černý od kouře protiletadlových šrapnelů, protože dělostřelci se ze svého lahvového šoku patrně už trochu probrali. A Wilks se svou tlupou, když zahnal fokkery, kličkoval nyní palebnou přehradou na své cestě domů.</p>
<p>Před Bigglesem přeletěl přes frontu Algyho velbloud. Po Henrym však nebylo nikde ani památky. Snad už je doma, snad letěl jinudy, utěšoval se stále Biggles. Ale ať už to bylo jakkoli, nemělo smyslu letět nazpět a hledat ho.</p>
<p>Biggles letěl střemhlav přes zákopy a za ním se vlekla řada šrapnelových obláčků. Šest letadel právě zajíždělo do hangárů, když dosáhl letiště. Jiné právě přistávalo.</p>
<p>„Viděl jsi Henryho?“ křikl Biggles na Algyho, který stál ve své budce, smál se a zajížděl do hangáru.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Algy, „neviděl jsem nikoho, jen ty fokkery, co se na nás vrhly na zpáteční cestě. Ten kluk se určitě zbláznil, když na tu jitrnici po první nezdařené ráně podnikl další útok. Proč Maca a Mahoneye nenapadlo, aby se vrátili za těmi trojplošníky, to teda nevím. Vždyť je mohlo napadnout, že se můžeme dostat do celého chumáče fokkerů. Já mám letadlo na hadry. Fakt, ten červený Hun se vyzná. Ten umí lítat!“</p>
<p>Vzrušení piloti se shromáždili v hloučku u velitelství letky a čekali, až budou moci napsat hlášení o svém boji. Kolem se rozléhalo brebentění a smích.</p>
<p>Přál bych si, aby se ten spratek už vrátil,“ poznamenal nevrle Biggles. „Rád bych věděl, kde může vězet.“</p>
<p>V úřadovně pronikavě zadrnčel telefon a Biggles pospíchal ke dveřím. Přitom zaslechl hlas Wata Tylera z kanceláře letky. Wat totiž zapisoval hlášení, a když je napsal, vždycky je ještě pro jistotu zopakoval.</p>
<p>„Ano,“ řekl. „Pozorovací stanoviště 19-117 brigáda královského polního dělostřelectva.“ Vzhlédl vzhůru k Bigglesovi, ale pak se zase věnoval své práci. „Ano,“ pokračoval, „tři nepřátelské balóny … viděl spadnout na zem … právě za … nepřátelskými zákopy. Ano, mám to všechno. Jednoho velblouda Sopwithe … jsem také viděl spadnout … v plamenech … konec hlášení. Sbohem!“</p>
<p>Ve skupině letců se rozhostilo mrtvé ticho. Biggles se na chvíli opřel o zárubeň dveří a upřeně hleděl do země. Křečovitě svíral svou leteckou čepici, až mu zbělely klouby.</p>
<p>Pak mu to zacukalo ve tváři, a když zase zvedl oči, měl je zamžené. Vší silou pokusil o cosi, co se podobalo úsměvu.</p>
<p>„Poslyšte, mládenci,“ řekl chraptivým hlasem, „pojďme létat!“</p>
<p> <strong>Kapitola druhá</strong><strong>Past</strong></p>
<p>Biggles křižoval ve výšce 5000 metrů nad osadou Le Cateau jako hlídka. Tiše si broukal jakýsi popěvek a levou rukou do rytmu bubnoval po straně kabiny svého velblouda.</p>
<p>Podíval se dopředu přes náběžnou hranu spodního křídla a zahlédl jakési letadlo R.E.8, asi tak tři tisíce metrů pod ním. Vznášelo se dokola v jednotvárném kruhu, jako by signalizovalo britským dělostřelcům na zemi výsledky střelby. Jeho bludnou pouť vyznačovala klikatá vlečka černého kouře od protiletadlových šrapnelů.</p>
<p>Pilotovy oči se ve velbloudu bezděčně zdvihly a pátraly po obloze nad letadlem po slídících nepřátelských výzvědných letounech, které mohly mít na toto dělostřelecké letadlo zálusk. Biggles bedlivě mžoural mezi prsty své dlaně směrem k slunci a potom, spokojen, že je všechno v pořádku, se v širokém kruhu stočil směrem k městu Duneville.</p>
<p>Jeho pátravé oči utkvěly na pohybující se skvrnce tisíc metrů pod ním, která směřovala k britským zákopům. Její dvojitá stabilizační plocha ukazovala, že je to německé letadlo typu Hannover. Biggles změnil kurs, aby je dohonil. Ale německý pozorovatel se asi měl na pozoru, protože nepřátelské letadlo s černými kříži na křídlech se okamžitě stočilo a s nosem skloněným k zemi uhánělo na německou stranu zákopů.</p>
<p>Biggles zamračeně sledoval jeho odlet, neboť dobře věděl, že po výhodě takové výšky je mohl snadno dostat. „Kdyby ti Němci ve svých letadlech vysílali muže, kteří neutíkají, ale bojují!“ říkal si trpce a vracel se do svého původního kursu.</p>
<p>Když se blížil k Dunevillu, pořád si ještě tiše prozpěvoval, vyklonil se daleko z kabiny a pečlivě pátral v ovzduší pod sebou. Tu zaujalo jeho zrak cosi hluboko pod ním. Okamžitě zapomněl na písničku a jeho dosud bubnující levice strnula.</p>
<p>Jestlipak to není zase nějaká nová obluda,“ zabručel. „Ti mládenci si zaslouží úspěchy. Zdá se, že celý život budu jen sestřelovat jitrnice nad Dunevillem!“</p>
<p>Biggles se zvolna šinul k nepřátelskému balónu – pozorovacímu balónu – a úzkostlivě sledoval prostor nad i za sebou.</p>
<p>„Copak oni opravdu nemají doprovod?“ uvažoval Biggles. „To je špatné!“ říkal si, pak přiškrtil motor, držel se stále ještě stranou od upoutaného balónu a v širokém kruhu začal klouzat dolů. To už docela dobře viděl v koši dva muže, kteří se vykláněli přes okraj a prohlíželi si zemí pod sebou.</p>
<p>Biggles klouzal po křídle blíž k předmětu své zvědavosti, choval se jako ryba, která se krade k vnadidlu a je připravena při první známce nebezpečí okamžitě upláchnout.</p>
<p>„Děla opravdu nestřílejí!“ divil se tiše Biggles. Bylo mu divné, že by tu nebylo protiletadlové dělostřelectvo nebo alespoň protiletadlové kulomety, které by na něj nepřátelé namířili. „To se mi nějak nezdá. Copak je to za balón?“ mudroval Biggles a soustředil se na pozorovatele v koši. „Vy tam v tom koši, dostanete strnutí šíje, jestli tam ještě nějakou dobu budete okounět!“ křikl v rozmaru.</p>
<p>Po několik minut sledoval jitrnici se značným zájmem a moc ho zajímalo, zda se může odvážit k útoku. V obličeji se mu pomalu rozhostil výraz zvědavosti. Pozorovatelé v koši byli stále ještě na témže místě. Od té doby, co je poprvé zahlédl, se skutečně ani o kousek nepohnuli.</p>
<p>Ve způsobu, jímž vytrvale upřeně zírali do prostoru, aniž se ohlédli po něm, bylo skutečně cosi nepřirozeného a podezřelého.</p>
<p>Biggles se na ně dlouze zadíval, pak zadržel dech, otevřel úplně škrtící klapku a uháněl směrem k zákopům.</p>
<p>Bez výstrahy kolem něho propukla zuřivá palba protiletadlových děl, ale Biggles se jen usmál a zkušeně se proplétal mezi pichlavými obláčky černého kouře a záblesky zahrocených oranžových plamenů.</p>
<p>Za několik minut nato přistál v Maranique, vypnul zapalování a úsečně prohodil směrem ke svému montérovi a mechanikovi: „Lítá to bezvadně.“ Pak zamířil dlouhým rychlým krokem k důstojnické jídelně. Když vstoupil, pět či šest pilotů se po něm ohlédlo.</p>
<p>Biggles je přejel pohledem a utkvěl na MacLarenovi, který s dalšími třemi důstojníky hrál bridž u stolu nedaleko protějšího okna.</p>
<p>„Kdopak je ve vzduchu?“ zeptal se Biggles.</p>
<p>„Mahoney má hlídku se dvěma novými piloty. Proč se ptáš?“ zajímal se Mac.</p>
<p>„Nevíš, kterým směrem letěli?“</p>
<p>„Nemám potuchy, ale každou chvíli musí být zpátky. Poslyš, tamhle už letí,“ dodal Mac a vyhlédl oknem na letiště, kde klouzali tři velbloudi nad střechami hangárů.</p>
<p>Biggles popošel ke krbu, zapálil si cigaretu a čekal, až ti tři vstoupí.</p>
<p>„Dávejte všichni pozor!“ řekl. „Máme tu nový upoutaný balón u Duneville. Nikdo se k němu nepřibližujte!“</p>
<p>MacLaren se na něj překvapeně podíval.</p>
<p>„A pročpak?“ nechápal. „Co ti na něm tak záleží? Ty sis ten balón koupil nebo co?“</p>
<p>„Ty tam taky něco koupíš, jestli poletíš k tomu balónu moc blízko,“ odpověděl Biggles nevrle.</p>
<p>„A co s ním je?“ dotíral MacLaren.</p>
<p>„Ještě to nevím. Ale ať je to cokoli, není to nic pěkného. Na to můžeš vzít jed. Vydržíš tam sotva minutu.“ Pak Biggles energicky vyšel do předsíně a chopil se telefonu.</p>
<p>„Prosím 287. letku – a hoďte sebou!“ hartusil na telefonistu. „Nazdar, Freddy!“ ožil za chvíli. „Je tam Wilks?“ Pak se po krátké odmlce zeptal: „To jsi ty, Wilksi? Fajn! Poslyš, hochu, u Duneville máme nový upoutaný balón. Vypadá jako ten obstarožní typ Parseval, takže Němci o ně mají asi nouzi. Ale tady jde o něco jiného.“</p>
<p>„A co to je? Ty všechno víš? Vsadím se, že to nevíš. Volám ti, abych ti řekl, aby ses tomu balónu vyhýbal. Cože? Ne, nekoupil jsem to a tady to kupovat nehodlám. To můžeš klidně udělat ty. Ale fakt, nedělám si legraci, s tímhle balónem není něco v pořádku … Co to je? To jsem se právě snažil zjistit. Jo? Kdo ti to říkal? Mladý Tom Ellis? O jej! Tak to se mu pokusím zarazit. Nazdar!“</p>
<p>Biggles praštil sluchátkem na stojánek telefonu, bez pohledu doprava či doleva proběhl předsíní a vyběhl na startovací dráhu, kde nechal svého velblouda.</p>
<p>Za dvě minuty nato už byl ve vzduchu a hnal se nazpět v kursu, jímž se před necelou čtvrthodinou vrátil. Zákopy přeletěl ve výši 1500 metrů a potom kličkoval sem a tam, aby se vyhnul palbě protiletadlových děl na frontě. Když se prodral frontou, uháněl plnou rychlostí k dunevillskému balónu.</p>
<p>Ve vzdálenosti tří kilometrů před sebou a patnácti set metrů pod sebou vypátral letadlo S.E.5, řízené mladým Tomem Ellisem, jemuž se nyní snažil nadběhnout, ale když si uvědomil, že je jen tak nedohoní, tiše zaklel. A tak byl ze vzdálenosti necelých patnácti set metrů svědkem tragédie od jejího počátku až do samého konce.</p>
<p>Biggles sledoval, jak sebou letadlo S.E. švihlo dokola, jak sklonilo nos k zemi, téměř kolmo k tomu líně se vznášejícímu plynovému pytli, a jak se potom vzneslo do výšky jako svíce přes balón na konci svého letu střemhlav. Když se pak vyrovnalo do jedné roviny s vrškem balónu, vyšlehl odkudsi oslepující plamen.</p>
<p>Ve vzduchu, kde byl balón, se objevil oblak kouře, a Biggles, třebaže byl od něho daleko, cítil, jak se letadlo celé zatřáslo, protože je ten vichr vzniklý výbuchem zasáhl.</p>
<p>Biggles strnul a celý zbledl, když sledoval, jak v té cloně kouře roztříštěné letadlo padá k zemi. Byl to jen bezkřídlý trup, kola, úlomky dřeva a kusy plátna z potahu.</p>
<p>Biggles už na víc nečekal a uháněl zpátky na letiště. Bez klepání rozrazil dveře a vztekle si změřil Wata Tylera.</p>
<p>„Kdepak je starý?“ houkl na něj.</p>
<p>„V jídelně. Proč?“ nechápal Tyler.</p>
<p>„Neptej se a podej mi telefon! Dejte mi 287. letku, ale hoďte sebou!“ opět hartusil na telefonistu. „Chtěl bych kapitána Wilkinsona.“ A za chvíli už hovořil: „Haló, jsi to ty, Wilksi? Už je po všem – dostali ho, roztrhali toho chudáka kluka na hadry, když se přiblížil k balónu. V tom koši je určitě nejmíň tuna amonalu a dva vycpaní panáci. Jo, nashledanou!“</p>
<p>Biggles nedbal Tylerových otázek, co se stalo, a pomalu kráčel po startovací dráze do jídelny. Když vkročil, upřely se k němu oči všech pilotů. Major Mullen se mu podíval do tváře, letmo se podíval na MacLarena a pak sklopil oči opět k novinám, které právě četl.</p>
<p>Biggles prošel kolem karetního stolu, sebral tam sklenici, chvíli upřeně hleděl před sebe a potom jí vší silou praštil do krbu. S třeskotem narazila na jeho římsu, načež se skleněné střepy rozprskly do všech stran. Nikdo se ani nepohnul. Nikdo nepromluvil. A major Mullen ani nevzhlédl od novin.</p>
<p>Biggles odkopl stůl a vzteklým rozmachem rukavic vymrštil do vzduchu balíček karet. Pak odešel ke krbu, posadil se, hlavu zabořil do dlaní a nepřítomně zíral do ohniště.</p>
<p>„Slyšel jsem, že 207. letka dostane letadla Snipes,“ prohodil major k MacLarenovi.</p>
<p>„To je prima! Třeba je už taky brzy dostaneme,“ odpověděl MacLaren. „Chceš se napít, Bigglesi?“ dodal a cinkl sklenkou.</p>
<p>„Ne, nechci,“ odpověděl Biggles mdlým hlasem a po krátké odmlce dodal: „Dostali mladého Torna Ellise. Byl jsem s tím hochem včera večer v Amiensu … No tak, proč nikdo nic neřekne!“ zařval náhle a rozhlédl se výhružně kolem sebe.</p>
<p>„Roztrhali ho na kousky náloží silné třaskaviny,“ pokračoval po chvíli tlumeně. „Jinak ho dostat nemohli, ti špinavci zákeřní …“ Hlas mu stoupl až do pronikavého crescenda, ale pak se zarazil, vstal a šel ke dveřím.</p>
<p>„Počkej, já jdu s tebou!“ volal za ním Algy.</p>
<p>„Jen zůstaň, kde jsi!“ odsekl Biggles a mrštil jím stranou, aby mu šel z cesty. Pak vyšel z místnosti a práskl za sebou dveřmi.</p>
<p>„Co chce dělat, pane majore?“ ptal se Algy bledý jako stěna a obrátil se k veliteli letky.</p>
<p>Major Mullen si této otázky nevšiml. „Kterým směrem odešel, Macu?“ zeptal se jen a pospíchal k oknu.</p>
<p>„Dolů k hangárům,“ odpověděl velitel letky.</p>
<p>„Co chce dělat, pane majore?“ opakoval Algy svou otázku a rty se mu chvěly.</p>
<p>„Já ti povím, co chce udělat,“ odpověděl konečně major velice vážně. Vrátil se ke svému křeslu a zdvihl noviny, které mu upadly na zem. „Poletí nad německé zákopy a bude střílet na všechno, co se pohybuje na nohou, na kolech nebo co má křídla. A až se vrátí – pokud se vůbec vrátí – bude jeho letadlo patrně jako cedník. Ale vsadím deset k jedné, že se nevrátí!“</p>
<p>„Neměli bychom ho tedy zadržet?“ naléhal Algy.</p>
<p>„Nemá smysl pokoušet se zdržet muže, který je v tomhle stavu. On je umíněný, paličatý a šíleně bojovný. Už jsem to takhle několikrát zažil. Pokud někoho zabije a sám z toho vyvázne, bude zase normální, až se vrátí.“</p>
<p>„Rozumím, pane majore,“ řekl Algy pomalu a tiše se šinul ke dveřím.</p>
<p>„Zůstaň, kde jsi! Nikdo neodletí, dokud se Biggles nevrátí,“ přikázal major stroze. „Nepřeju si skončit dnešek s pouhými dvěma letadly, která jsou v celé letce schopna služby. Já vím, co by se stalo, kdyby ses pokoušel odletět za ním!“ dodal major varovně.</p>
<p>Bigglesovi mechanici svého velitele po očku sledovali s tichými obavami, když lezl do kabiny svého velblouda. Byl bílý jako křída a oči mu planuly vnitřním žárem, který ho stravoval. Byl naprosto klidný. Letecké brýle si stáhl na oči, mávnul na mechaniky, aby odstranili brzdicí špalky, a pak už se po nikom neohlédl, rázem otevřel škrticí klapku a rozjel se po trávníku jako střela.</p>
<p>„No, tak to je dnes naposledy, co jsme ho viděli,“ podotkl zasmušile letecký rotmistr Smith. Byl ve Francii už tři roky a takové příznaky moc dobře znal – v důsledku neustálého ohrožení smrtí jsou nervy napjaté jako struny, až to dojde tak daleko, že stačí pouhý dotek, aby vypověděly službu, a člověk se nervově zhroutí.</p>
<p>„Ale kdepak,“ nesouhlasil Bigglesův mechanik, chlapec z londýnského předměstí. „Ten se zase vrátí v pořádku zpátky. Ještě se nenarodil Němec, který by …“</p>
<p>„Co ty o tom víš!“ okřikl ho letecký rotmistr. „Jdi si po své práci, a vy ostatní taky!“ zařval, ale v tom okamžiku si uvědomil, že ani jeho nervy nejsou už tím, čím bývaly.</p>
<p>Biggles zatím hleděl upřeně a s chladnou nenávistí do nepřátelských zákopů. Němci mu zabili Torna Ellise, chudáka Ellise, toho hodného hocha, s nímž strávil předešlý večer v Amiensu. Pohled na to neštěstí jím otřásl. Otřáslo to jeho nervy jako ještě nic předtím, a ačkoli si to neuvědomoval, nebyl daleko opravdového zhroucení. Němci mu zabili Torna Ellise!</p>
<p>Tak tedy musí dnes padnout ještě někdo! Nebylo jasné, zda to bude také on, a Biggles na to vůbec nemyslel.</p>
<p>K uším mu dolehl slabý skřehot kulometu, a zamračený Biggles se podíval dolů. To byla kulometná posádka na zemi, která vytáhla svou zbraň z úkrytu a chrlila na něj proud olova.</p>
<p>„No dobrá, když si přejete zábavu, máte ji mít!“ procedil vztekle. „Uvidíte, jak se vám to bude líbit.“ Biggles strhl velblouda nosem k zemi v bleskurychlém letu střemhlav, takže němečtí kulometčíci už ani nestačili vrátit se zpátky do úkrytu. Dvojitý chvost kulometných střel se na ně sypal v nepřetržitém proudu ze dvou ohnivých vodotrysků z čela onoho meteoru, který hřměl dolů s oblohy.</p>
<p>Němec, který pálil z druhého kulometu, skočil na nohy a pak sebou plácl do hluboké vody před sebou. Ležel bez hnutí. Další dva kulometčíci padli na něj a zbývající utekli do krytů. Jeden z nich se však příliš opozdil. Zatočil se jako káča a upadl mezi dveře do chumlu vojáků.</p>
<p>Biggles se vytáhl strmou vzestupnou zatáčkou nahoru, přičemž se cosi oddělilo od jeho bombového držáku. Za několik vteřin už celý německý kryt vyletěl do povětří ve změti hlíny, úlomků betonu a vlnitého plechu.</p>
<p>Biggles přes rameno chladně přehlédl výsledek svého díla. Cosi mu třískalo do motorového krytu a několik úderů, jako když švihne bičem, se ozvalo za ním.</p>
<p>Když změnil směr svého pozorování, zjistil, že v jednom zákopu je plno šedě oblečených postav, které na něj míří puškami, a tak na ten zákop sletěl v novém záchvatu zuřivosti.</p>
<p>Uháněl s pekelným rachotem podél zákopu a zanechával za sebou zkázu. Pak, aniž se ohlédl, hnal se nízko nad jakousi cestou, která vedla zpátky do rezervních německých zákopů.</p>
<p>Ra-ta-ta-ta! Ra-ta-ta-ta – zaskřehotaly jeho kulomety, když se nad nimi přehnal těsně nad zemí a střílel na všechno živé, co zahlédl. Před ním se objevila rozstřílená vesnice a za ní baterie nepřátelského polního dělostřelectva, jejíž obsluha si pěkně hověla na zemi před dírami od granátů. Bigglesův přílet způsobil hotové zděšení, které z jeho zorného úhlu vypadalo naprosto směšně.</p>
<p>Dělostřelci vyskočili a divoce se hnali do úkrytu, když Bigglesovy kulomety začaly rozrývat zemi kolem nich. Biggles opět zatáhl za lanko ke spoušti bomby, když se hnal nad těmi zákopy, ale ani nečekal na výsledek a stočil svého velblouda k automobilu vojenského velitelství, který se pomalu kodrcal po silnici zbrázděné od granátů.</p>
<p>Ani řidič, ani důstojník sedící vzadu se nedívali kolem sebe. Upozornil je až rachot Bigglesových kulometů, že tohle tak nízko letící letadlo nepatří k jejich letectvu. Pilot se svou palbou chvíli posečkal, až se kola jeho podvozku téměř dotýkala automobilu, a pak se jen ohlédl a zlostně se ušklíbl. Auto bylo koly vzhůru v příkopě u silnice.</p>
<p>Biggles začal pociťovat úlevu. Eskadrona hulánů, která napájela své koně, mu poskytla další cíl, ale Biggles se z ohledu na zvířata zdržel palby a spokojil se jen s tím, že nízko nad nimi vyletěl do svíčky. Poslední, co z těchto hulánů zahlédl, byli koně bez jezdců, divoce cválající do všech stran.</p>
<p>Tak tak, že se vyhnul telegrafním tyčím, které běžely podél jedné strany železniční trati. Pak se obrátil, a když se před ním objevil vlak, který za mocného dýmání ujížděl směrem k zákopům, spokojeně se usmál. Biggles ho svými kulomety dvakrát prostřílel od jednoho konce ke druhému a pak ještě uchopil spoušť bomb.</p>
<p>První dvě bomby spadly vedle, ale třetí vlak jaksepatří zasáhla, právě za lokomotivním tendrem. Poškozený vůz se vykolejil a zbytek vlaku se nakupil nahoře nad ním.</p>
<p>Biggles se pustil za lokomotivou, ale její posádka vyskákala na traťový násep, aby si zachránila život. Opuštěná lokomotiva uháněla s rostoucí rychlostí dále a najela do výhybky na malé stanici, kde se srazila se stojícím vlakem. Z vlaku okamžitě vyrazily plameny a rychle se rozšířily na skladiště zboží.</p>
<p>Toto děsivé dílo otřáslo i nesmírně rozzlobeným Bigglesem, a tak se poprvé, co přeletěl zákopy, vznesl jako svíce vzhůru a rozhlédl se kolem sebe, aby zjistil polohu.</p>
<p>Poprvé za celou tu dobu si také všiml, že jeho let je vyznačen dlouhou, nepřetržitou čarou žlutého a černého kouře, a zároveň si s hrůzou uvědomil, že všechna nepřátelská děla, která jsou na dostřel, jsou namířena na něj. Pak Biggles přejel zkoumavým pohledem svého velblouda a znovu se vyděsil.</p>
<p>Na dvou či na třech místech vlály za křídly jeho letounu cáry plátna. Jeden výztužný drát byl přetržen, houpal se a narážel do trupu rozdrásaného od šrapnelů.</p>
<p>„To jsem se určitě zbláznil,“ řekl si Biggles vztekle, ale náhle se vzpamatoval a hnal se zpátky k zákopům. Odkudsi se vynořil letoun Fokker D.VII a Biggles automaticky uchopil držadlo kulometu. Ra-ta-ta. Vyšlehly dva výstřely, a to bylo všechno. Biggles zuřivě bušil pěstí do spouště kulometu, aby uvolnil domněle vzpříčený náboj, a pak zase stiskl. Ale nestalo se nic, a Biggles si uvědomil, že veškerou munici už vystřílel.</p>
<p>Proto se začal kroutit a kličkovat jako sluka a uháněl k zákopům, ale fokker ho úporně sledoval.</p>
<p>„Teď už se musím s tou svou houpačkou dekovat a co nejrychleji zmizet,“ řekl si opět Biggles, když prška střel prolétla průhledem ve střední části křídel jeho letadla. „Jestli s tímhle letounem ještě vyváznu, nechám lítání a přihlásím se ke královské vojenské sanitě,“ sliboval si poněkud vyděšeně.</p>
<p>Britské zákopy byly v dohledu a Biggles se nad nimi přehnal tak nízko, že se mu kola podvozku dotýkala země. Zachránil se před zapletením do změti ostnatých drátů na frontě pouze rychlou zatáčkou. Biggles vesele zamával na anglické vojáky, kteří s napětím a zatajeným dechem sledovali jeho přílet, a pak zase vyletěl vysoko vzhůru jako svíčka …</p>
<p>„Dobré je to!“ řekl si unaveně Biggles a obrátil se směrem na letiště v Maranique.</p>
<p>* * *</p>
<p>Algy zatím přecházel sem a tam po startovací dráze před prozatímními hangáry. Občas se zastavil a upřeně a starostlivě hleděl na východní oblohu, která se kvapem stmívala.</p>
<p>Pak zaujala jeho zrak malinká skvrnka v dálce před ním, a když se na ni chvíli upřeně zahleděl, zrychlil krok a dal znamení půl tuctu leteckých mechaniků, kteří lelkovali kolem dveří do hangáru.</p>
<p>„Tamhle letí!“ řekl stručně.</p>
<p>„Já jsem vám říkal, rotmistře, že se vrátí!“ poznamenal Bigglesův mechanik na adresu leteckého rotmistra. „Jeho nemohli dostat. Rád bych věděl, kolik Hunů dneska sestřelil. Ale vsadil bych se, že nám to neřekne. Chtěl bych se taky vsadit, že v kulometu nezbyl ani jeden náboj.“</p>
<p>Osamělý velbloud přistál a spěšně zajel do hangáru. Algy k němu utíkal a vesele na něj mával, zatímco Biggles se posadil rozkročmo na hrbu za budkou.</p>
<p>„Kristepane!“ vyrazil ze sebe Algy, když se napřed podíval na letadlo a potom na pilota. „Ty jsi raněn, Bigglesi?“ ptal se chvatně, protože si všiml stružky v pilotově tváři.</p>
<p>„Raněn? Ne. Proč bych měl být raněn?“ odpověděl poněkud dotčeně Biggles.</p>
<p>„A co to máš na tváři?“ nechápal Algy.</p>
<p>„Pst! Mlč!“ špitl mu Biggles důvěrně. „To byl moskyt. Přistál mi na střední části a tohle vyvedl.“ Biggles ukázal na zející otvor v potahu křídla. „A pak mi skočil rovnou do obličeje. A protože jsem ho potom odrazil, vyletěl tady nahoru a napáchal tohle.“ Biggles při těch slovech ukázal na jednu vzpěru mezi křídly, která byla na tři čtvrtiny své délky roztříštěna. „Potom skočil na spodní křídlo a tohle udělal svou nožkou.“ Pilot ukázal na řadu pěkných děr. „Pak …“</p>
<p>„Hele, neblbni, Bigglesi!“ rozesmál se Algy. „Pojď se napít trochu čaje!“</p>
<p>Biggles svižně seskočil na zem.</p>
<p>„Připravte mi tohle letadlo na zítřek ráno ke svítání!“ dal pokyn čekajícím mechanikům.</p>
<p>„To znamená dělat celou noc, pane kapitáne,“ podotkl letecký rotmistr poněkud skepticky.</p>
<p>„No dobře, tak teda pracujte celou noc!“ odpověděl Biggles zvesela. „Je přece škoda spát, když máme tak prima vojnu, jako je tahle. Já budu taky pracovat celou noc.“</p>
<p>„Co to vykládáš? Že budeš celou noc pracovat?“ nechápal Algy, když už šli směrem do jídelny.</p>
<p>„Jen počkej, uvidíš,“ odpověděl Biggles zachmuřeně. „Hele, Algy, poslouchej. Jestli se dneska večer někdo bude ptát, kde jsem, řekni mu, že nevíš. Bude-li to něco nutného, najdeš mě tamhle na druhé straně ve vsi St. Olave v ženijním skladišti. Zítra ráno řekni Mácovi nebo Mahoneyovi, aby tě vzali k Dunevillu – řekni mu, že jsem to řekl já – a uvidíš něco, na co jen tak hned nezapomeneš!</p>
<p>Ti prašivci u balónového navijáku si myslí, že zbaštili všechnu chytrost. Ti se budou dneska v noci chechtat jako blázni, jak dostali Torna Ellise. Ale zítra touhle dobou se ocitnou někde, kde se už chechtat nebudou. To už budou mít po legraci.</p>
<p>Dostav se tam v šest třicet a čekej na mě, až přiletím. A zažeň každého Huna, který by se pokoušel plíst se mi do řemesla.“</p>
<p>Přesně podle Bigglesova přání Algy druhého dne vzlétl.</p>
<p>Ve výšce tři tisíce metrů nad Dunevillem se Algy otočil už po desáté, aby se pátravě zahleděl směrem k zákopům. Podíval se na hodinky. Bylo šest hodin dvacet pět. Ještě pět minut, a Biggles by tu měl být, uvažoval Algy a pomalu se šinul blíž k Mahoneyovi, který vedl.</p>
<p>„Aha, tamhle už letí!“ Mahoney zvedl pravici a ukázal dolů na blýskavou skvrnu, která se zdánlivě vznášela těsně nad zemí, ale pak si uvědomil, že velbloud je patrně ve výšce šesti nebo devíti set metrů.</p>
<p>„Kruci, proč sem vlastně letí?“ uvažoval Algy. „Snad se nezbláznil, vždyť v té malé výšce letí rovnou do palby protiletadlových dělostřelců.“</p>
<p>Algy si povšiml, jak se Mahoney na letadlo pod nimi upřeně dívá, a když jeho vůdce zamířil dolů za velbloudem, vůbec se nedivil.</p>
<p>Algyho rozpačitá rozmrzelost ustoupila krajní úzkosti, když sledoval, jak si šrapnely razí cestu ke spodnímu letadlu stále častěji a jak se jeho pilot všelijak kroutí a jak kličkuje jako poraněný, aby se jim vyhnul.</p>
<p>Velbloud právě prováděl akrobacii, udělal řadu zvratů, které ho stále více přibližovaly k navijáku balónu, kde bylo centrum německých protiletadlových baterií.</p>
<p>Velitel roje si odsunul brýle a sledoval podivné šprýmy Bigglesova velblouda s výrazem skutečného údivu. O tom, kdo letí v letounu pod nimi, totiž nebylo pochyb. Algy se zase otočil zpátky a sledoval ty jeho kousky se zoufalým pocitem bezmocnosti.</p>
<p>Viděl, jak pilot náhle udělal ošklivý přemet, pak vývrtku a jak zase v pomalém výkrutu vyrovnal.</p>
<p> „To je hrůza!“ vyjekl Algy stísněným hlasem a zíral na tragédii, která se pod ním začala odehrávat, jako zkamenělý.</p>
<p> Velbloud zůstal ve svém posledním výkrutu viset koly vzhůru a v této obrácené poloze pokračoval dál. Bezpečnostní popruhy zřejmě nebyly řádně upjaty, protože pilot visel ven z kabiny a potom se jaksi zoufale zachytil, jak se aspoň zdálo, za horní nosnou plochu, vypadl z kabiny a řítil se v pomalých kotrmelcích směrem k zemi.</p>
<p> Letadlo se vyrovnalo a s běžícím motorem letělo klikatou dráhou těsně nad zemí.</p>
<p>Když pilot narazil na zem, cítil Algy, že ztuhl, jako by ho byl polil studenou vodou. Ze všech stran se k němu začali sbíhat vojáci a také protiletadlová děla ztichla, protože němečtí dělostřelci se také běželi podívat na svého padlého nepřítele.</p>
<p>Algy se rychle podíval na Mahoneye. Zdálo se, že to velitel roje vycítil, protože se ohlédl přes rameno. Výraz jeho obličeje pak strašil Algyho po mnoho dní. Mahoney se znovu zadíval na děsivou tragédii dole na zemi. Kolem mrtvého se seběhl zástup dobrých čtyřiceti nebo padesáti mužů.</p>
<p>Co pak následovalo, udalo se s takovou rychlostí, že Algymu trvalo několik vteřin, než dokázal pochopit, co se vlastně se-mlelo. Směrem k obloze vyrazil sloup nádherně oranžového dýmu. Pak následoval hromový výbuch, tak silný, že jej Algy mohl slyšet i přes hřmot vlastního motoru, a pak mu silný proud vzduchu málem obrátil letadlo podvozkem vzhůru.</p>
<p>A tam, kde stál ten velký zástup, teď zela v zemi obrovitá díra, vroubená kruhem zčernalé trávy, v níž se hrůzně svíjelo několik postav. Dav vojáků zmizel. A také zmizela postava padlého pilota. Pryč byl i velbloud letící bez pilota.</p>
<p>Algy se znovu otočil po svém vůdci. Mahoney měl ve tváři prapodivný výraz, zamával rukou a v širokém kruhu se obrátil směrem k zákopům.</p>
<p>Když přistáli, Biggles už na ně čekal, a ostatní piloti se shlukli kolem něho.</p>
<p>„Co to, prosím tě, bylo?“ zeptal se Mahoney po chvíli mlčení.</p>
<p>„Sto kilogramů silné třaskaviny zabalené do pytle s hřebíky a navlečené do leteckého obleku, s leteckou čepicí, s brýlemi, holínkami a v rukavicích,“ vysvětloval Biggles klidně. „Slyšel jsi už někdy pořekadlo, že mrtvý nekouše?“ dodal pomalu.</p>
<p>Algy přikývl a nebyl schopen slova.</p>
<p>„Tak až ti to příště někdo řekne, můžeš mu klidně říct, že lže,“ pokračoval Biggles. „Aspoň ten jeden mrtvý kousal!“</p>
<p> <strong>Kapitola třetí</strong><strong>Harcourtův strach</strong></p>
<p>Biggles si přehodil svůj letecký kabát a rozhlédl se po obloze, když zamířil pomalým krokem k hangárům. Jakmile míjel velitelství letky, zavolal na něj major Mullen z kanceláře, a Biggles se zastavil, aby vyslechl, co mu jeho velitel chce říci.</p>
<p>„Právě přišli noví chlapci a čekají venku před jídelnou,“ začal major. „Zařadil jsem je do vašeho roje. Jejich jména jsou Harcourt, Howell a Silvestr. Zdají se to být chytří hoši, snad se k nám dobře hodí.“</p>
<p>„Výborně, pane majore,“ řekl Biggles. „A už lítali?“</p>
<p>„Mám obavy, že moc málo,“ odpověděl major Mullen vážně. „Teď ale musíme být vděčni za každého pilota. Každá letka po celé frontě volá po náhradnících. Běžte si s nimi promluvit, a co nejdříve jim ukažte zákopy!“</p>
<p>„Dobrá, pane majore.“</p>
<p>Biggles změnil směr své cesty k důstojnické jídelně, kde automobil právě vyložil tři mladíky ve zbrusu nové uniformě i jejich kufry. Biggles se přiblížil a důstojníci si ho zvědavě prohlíželi. Že by to byl slavný kapitán Bigglesworth, o němž už tolik slyšeli? Ten důstojník, který měl pověst nejobávanějšího leteckého bojovníka na celé západní frontě? Ten muž, který si to už rozdal s mnoha z nejlepších letců nepřítele?</p>
<p>Letečtí nováčci totiž před sebou viděli útlou chlapeckou postavu v kalhotách hlinité barvy a v blůze velice špinavé od různých olejových barev. Levé rameno blůzy měl černé od spáleného oleje. Biggles měl na nohou holínky z ovčí kožešiny, které mu sahaly až po stehna, ale pak byly ustřiženy na výšku pod kolena. Řemínek, který měl holínky stáhnout nad lýtkem, nebyl zapnut, takže se mu při chůzi plandal sem tam. Letecký kožený kabát, nedbale přehozený přes ramena, byl nesmírně umaštěný a z jeho kapsy visely ožehnuté letecké brýle.</p>
<p>Jeden z mladíků se začal usmívat, ale když zvedl oči k letcovu obličeji, úsměv mu ztuhl na rtech. Byla to vážná a přísná tvář s drobnými vráskami únavy u úst. Oči však měl jasné a bystré, jakoby zahleděné do dálek, jakoby stále něco hledající.</p>
<p>„Nazdar, mládenci, zůstaňte v pohovu,“ řekl Biggles klidně, když ho pozdravili. „U nás se to obejde bez obřadů. Já jsem Bigglesworth. Vy jste byli zařazeni do mého roje. Řekněte mi, jestli máte něco na srdci, co bych pro vás mohl udělat. Kdo z vás je Harcourt?“</p>
<p>„Já,“ hlásil se hbitě mladík se svěží pletí. ,,A já bych moc rád něco věděl! Řekněte mi, dají se tu sehnat mravenčí vajíčka?“</p>
<p>„Mravenčí vajíčka?“ vyrazil ze sebe Biggles. „Cos to říkal, mravenčí vajíčka!“</p>
<p>„Ano …“</p>
<p>„A nač chceš mravenčí vajíčka?“ vpadl mu Biggles udiveně do řeči. „Prokristapána, nač …“</p>
<p>„Abych jimi mohl krmit svou zlatou rybku.“</p>
<p>„Zlatou rybku?“ zachytil se Biggles automobilu, aby neupadl, protože se málem zapotácel. „Řekl jsi zlatou rybku?“ vykřikl nedůvěřivě.</p>
<p>„Ano, já jsem jednu vyhrál na trhu v Amiensu a přinesl jsem si ji sem. Je to takové milounké malé zvířátko. Dal jsem jí jméno Percy. Moc jsem k ní přilnul a nerad bych viděl, aby tu trpěla hlady. Živí se jen mravenčími vajíčky.“</p>
<p>Biggles tiše zaúpěl.</p>
<p>„Jakpak jí ta vajíčka podáváš?“ vyrazil ze sebe. „Smažená nebo sázená, natvrdo nebo snad v omeletě?“</p>
<p>„Ne, právě jen tak, syrová, víte?“ odpověděl Harcourt vesele.</p>
<p>„To se pleteš, kamaráde!“ zavrčel Biggles. „Tady je letiště, ne akvárium. A co sis přivezl ty?“ pokračoval chladně a obrátil se k Howellovi. „Klec s bílými myškami nebo co?“</p>
<p>Howell se zasmál a zavrtěl hlavou.</p>
<p>„A co je s tebou, Silvestře? Co sis přinesl ty – skříňku s morušovým bourcem nebo klec s kanárkem? Tak poslyšte, mládenci!“ pokračoval Biggles a velmi zvážněl. „Tady není zoologická zahrada, ačkoli tu najdete všude plno divné zvěře, která čeká, aby vám ukousla kousek ucha, jakmile jí k tomu poskytnete příležitost. Kolik hodin lítání ve velbloudech máš za sebou, Harcourte?“</p>
<p>„Jedenáct a půl, pane kapitáne.“</p>
<p>„Neříkej pane, jsi-li na startovací dráze! A kolik ty, Howelle?“</p>
<p>„Deset hodin.“</p>
<p>„A ty, Silvestře?“</p>
<p>„Čtrnáct.“</p>
<p>Než k nim Biggles zase promluvil, hleděl chvíli zasmušile do země.</p>
<p>„No, dobře,“ pokračoval chraptivým hlasem. „Tak, a teď si přeju, abyste vyslechli, co vám řeknu, a zapamatovali si, že je to pro vaše dobro. Uvědomíte si to, až se dostanete přes zákopy a budete muset bojovat s muži, kteří mají za sebou pět set hodin lítání. Nechci vám nijak nahánět strach, ale musíte vědět, čemu tady budete čelit.</p>
<p>Měl jsem už několik dobrých hochů ve svém roji od té doby, co jsem se dostal sem, ale jeden za druhým se odebral na věčnost, a na mě může brzy přijít řada. Ale to nerozhoduje! Dosáhl jsem tu dobrých výsledků a každý jich dříve či později dosáhne. U tohohle řemesla můžete vydržet věčně, ale je na vás, abyste tu vydrželi tak dlouho, jak jen dovedete. Budete-li schopni dostat aspoň jednoho nepřítele, než sami odejdete, budete to mít s nepřítelem vyrovnáno – udělali jste svůj díl a pak bude všecko v pořádku. Dokážete-li dostat dva Němce, budete mít vůči nepříteli o jeden bod navíc a pomůžete Anglii vyhrát válku.</p>
<p>První týden pro vás bude moc perný, protože pro vás bude všechno nové a cizí. Algy – za chvilenku se s ním setkáte – je tady už šest týdnů, a tak se už může pokládat za starého letce. Nechci se vás nijak dotknout, ale Algy je mi dnes prospěšnější než dvacet takových, jako jste vy.</p>
<p>Podívejte se,“ pokračoval Biggles ve svém úvodním výkladu, „letecké boje jsou hra – nebo umění, jestli chcete, tomu se prostě nemůžete naučit doma. Když poprvé zkoušíte jet na kole, jste pořád na zemi, a totéž platí i pro plavání. A totéž lze říct i o šplhání do mraků. To je případ, který přežijí jen nejzdatnější chlapi. Musíte si uvědomit, že vzduch za zákopy se hemží letci, kteří svoje řemeslo znají od a do zet.</p>
<p>Kdybych vás teď poslal za frontu samotné, bylo by to totéž, jako kdybych se na vás dopustil vraždy. Takže se pustíme do boje s Němci společně a já vám ukážu, jak se to dělá. Ale nejdřív tu budeme trochu lítat. Budeme tu lítat šest hodin po tři dny – dvě hodiny skupinových letů, dvě hodiny cvičení v leteckém boji a dvě hodiny střelby z kulometu.</p>
<p>Pokud umíte lítat, ale neumíte střílet z kulometu, není to k ničemu. Pak vás vezmu s sebou na frontu a uvidíme, co tam dokážeme … Ale, kdo je to tamhle?“ přerušil Biggles svůj výklad.</p>
<p>Bzukot, který se rychle proměnil ve hřmot, zaplnil vzduch a za chvilku nato se před nimi objevil letoun typu Velbloud.</p>
<p>„Ach, to je Algy,“ řekl Biggles, „jen se na něj podívejte! Když ho přidělili k mému roji, všemu jsem ho naučil, a teď chci totéž naučit taky vás. Jen se dívejte!“</p>
<p>Když velbloud přiletěl na odlehlý konec letiště, náhle se postavil na nos a z jeho kulometů vytryskla sprška kulí. Jakýsi malý předmět na zemi vyskočil do vzduchu a o několik metrů se odkutálel. Pilot zastavil svůj motor, otočil se, sklouzl po křídle a pěkně přistál na přistávací dráze.</p>
<p>„To na zemi, to je benzínová konev,“ vysvětloval Biggles, „a Algy ví, že ji musí zasáhnout dříve, nežli přistane, pokud mu ještě zbylo nějaké střelivo. Nejprve mu to trvalo půl hodiny, ale teď to obvykle dokáže napoprvé, jak jste právě viděli. Tak, teď se ztraťte a vraťte se za hodinu připraveni k letu! Až vyletíme vzhůru, dívejte se pořád po očku na mne. Není pravděpodobné, že na téhle straně potkáme nějakého Němce, ale člověk nikdy neví.</p>
<p>Jestliže začnu mávat křídly, znamená to nepřítele. Nikdo pak nesmí opustit letový útvar, a to z jakéhokoli důvodu, kromě toho, že by měl poruchu motoru. Přilepte se na mně a já už se postarám, abych vás zase dostal zpátky – jinak se všichni odebereme na věčnost. No, a teď se pojďme trochu najíst!“</p>
<p>Po čtyřech dnech Biggles nové členy svého roje znovu oslovil.</p>
<p>„Mládenci, dneska musíme už udělat nějakou opravdovou práci,“ řekl jim. „Poletíme za frontu. Snažte si vybavit všechno, čemu jsem vás učil. Hlavně se držte každý na svém místě, ledaže bychom se připletli do nějaké šarvátky, a nezapomínejte, že Algy je právě za vámi a že dává pozor na ocasy vašich letadel. Pojďme!“</p>
<p>Pět letadel vzlétlo pospolu a stoupalo stále vzhůru, aby nabylo výšky. Ve výši tří tisíc metrů se Biggles stočil dokola širokou zatáčkou směrem k zákopům. Téměř bezprostředně nato vyrostla před nimi na obloze velká černá skvrna, pak druhá a ještě další, ale naši letci si jich nevšímali.</p>
<p>Biggles mrkl přes rameno dozadu a tiše zaklel, když viděl, jak jeho druhové bezděčně zaváhali, když si uvědomili, že jsou v palbě děl – protiletadlových děl, jimž se všeobecně říkalo archie.</p>
<p>Biggles trochu přiškrtil plyn, aby ho mohli dohonit, a pak, když už byli zase těsně u něho, na ně povzbudivě zamával.</p>
<p>Deset minut letěl Biggles zmužile rovnou vpřed podél nepřátelských zákopů a záměrně provokoval dělostřeleckou palbu, protože věděl, že čím dříve se s ní letci seznámí, tím lip. Když pak viděl, že obstáli v této zkoušce, uspokojen se obrátil k nepřátelské obloze.</p>
<p>Jeho oči utkvěly na vzdáleném německém letounu značky Aviatik, a tak se Biggles zase obrátil, aby se s ním utkal, ale jakmile je nepřátelský pilot uviděl, sklonil nos letadla a uháněl domů. Biggles zahlédl ještě něco, a to ho přimělo, aby otevřel škrticí klapku naplno, zamával křídly a pak postrčil řídicí páku kupředu, aby dosáhl větší rychlosti.</p>
<p>Daleko za frontou bojoval osamělý letoun značky Bristol nerovný boj se čtyřmi nepřátelskými výzvědnými albatrosy. Když pilot v bristolu viděl, že k němu velbloudi letí, uháněl divoce klikatým směrem k nim, ale nepřátelská letadla zdvojnásobila své úsilí, aby ho sestřelila dříve, než mu přijde pomoc.</p>
<p>Biggles měl náskok tří set metrů výšky, když jeho roj doletěl k místu srážky. Vybral si modrého a žlutě pomalovaného albatrosa a letěl dolů do boje. V nejbližším okamžiku pak kroužilo pět velbloudů a čtyři albatrosi kolem sebe v těsných kruzích, přičemž se každé z těch letadel snažilo dostat se k ocasu protivníkova letounu.</p>
<p>Biggles vyrazil ze středu bojujících letadel vzhůru jako svíce, aby pozoroval jejich utkání a aby poskytl pomoc tam, kde by jí bylo nejvíce zapotřebí. Byl pln obav, ale přesto se usmál, když viděl, jak se bristol vrátil zpátky do boje a jak mu jeho kulometčík v zadní kabině na poděkování zamával.</p>
<p>Bigglesův úsměv však náhle strnul v údivu. To když se jeden z velbloudů prudce obrátil z místa boje a s nosem skloněným k zemi uháněl směrem k zákopům. Biggles poznal, že to je Harcourtův letoun.</p>
<p>Z jednoho německého letadla vyšlehly plameny a další velbloud se řítil ve vývrtce k zemi. Druhé německé letadlo se přilepilo k ocasu třetího velblouda a nedalo se setřást, třebaže se o to pilot ze všech sil snažil.</p>
<p>Biggles se vrhl dolů, aby mu přispěl na pomoc. Když si ho německý pilot všiml, začal se kroutit, aby se vyhnul dvojímu dešti střel, které vyrazily z kulometů britského letadla, ale bylo už pozdě.</p>
<p>Albatros jedním rozmachem vyletěl jako svíce vzhůru, což téměř najisto znamenalo, že pilot byl zasažen kulí. Z vrcholu svíčky sklouzl po křídle a potom sletěl do závratné vývrtky. Zbylí dva albatrosi pak uháněli k domovu.</p>
<p>„To by jim pro dnešek mohlo stačit,“ pomyslel si Biggles, když zamával na znamení k novému srazu. Algy se k němu připojil okamžitě. Také Howell byl hbitý. To byli všichni. Jeden z velbloudů odletěl domů hned na začátku boje, a Biggles rychle prohlížel zemi, zda tam někde není pilot, kterého viděl letět dolů ve vývrtce, ale nic nemohl nalézt. Letadla se vrátila k zákopům, přičemž vzadu uzavíral bristol, který jim zamával na rozloučenou a pak zamířil na své letiště.</p>
<p>* * *</p>
<p>Všichni tři přistáli, načež se Biggles starostlivě rozhlédl po letišti. Harcourtovo letadlo stálo na startovací ploše a kolem něho byl hlouček mechaniků. Biggles okamžitě pospíchal k letadlu, aby se podíval, co si to všichni prohlížejí. Řada pěkných kulatých děr provrtala plátno potahu právě za řidičskou kabinou.</p>
<p>„Je pan Harcourt raněn?“ zajímal se Biggles.</p>
<p>„Ne, pane kapitáne,“ odpověděl letecký rotmistr.</p>
<p>„A kde je?“ naléhal Biggles.</p>
<p>„Viděl jsem ho odejít do svého pokoje, pane kapitáne.“</p>
<p>„Ach tak.“</p>
<p>Biggles se otočil směrem k velitelství letky, ale Wat Tyler vyběhl z otevřených dveří dříve, nežli k nim Biggles stačil dojít.</p>
<p>„Němci dostali jednoho z našich mládenců,“ řekl Tyler chraptivě.</p>
<p>„Ano, Silvestra,“ přisvědčil Biggles.</p>
<p>„Mluvil jsem telefonicky s jedním předsunutým dělostřeleckým pozorovatelem,“ pokračoval Tyler. „Silvestr se zřítil na naší straně zákopů, je těžce raněn, ale vojenský lékař si myslí, že by se z toho měl dostat. Zavezli ho do nemocnice. Dejte mu sbalit věci, ano?“</p>
<p>„Tak mám dojem, že teď trávím polovinu času tím, že těm mladíkům balím věci,“ odpověděl Biggles unaveně. Pak se otočil a vstoupil do baráku letky C. Harcourt seděl na posteli s hlavou v dlaních. Když Biggles vešel, zdvihl hlavu a podíval se na něj zsinalou tváří.</p>
<p>„Pročpak jsi opustil bojiště?“ otázal se velitel roje chladně.</p>
<p>„Já … jsem … já …“</p>
<p>„Ano, vím to. Tak mluv dál, já čekám.“</p>
<p>Harcourtova tvář se zkřivila v bolestné křeči. Zdálo se, že Bigglesovi stárne přímo před očima.</p>
<p>„Můžu vám klidně říct pravdu,“ blekotal Harcourt, ,,já jsem vyřízen. Nemůžu to vydržet. Už nikdy nebudu lítat… nikdy! Nikdy!“</p>
<p>Jeho hlas se změnil v hysterický řev.</p>
<p>„Nech toho!“</p>
<p>Bigglesův hlas zazněl jako rána bičem. Pak pokračoval už mírněji.</p>
<p>„Nic si z toho nedělej, hochu!“ řekl laskavě. „Nejsi první ani poslední, kdo odletěl při první šarvátce nad zákopy domů. Neseď tady a netrap se s tím! Běž se projít, zítra se budeš cítit lip, uvidíš.“</p>
<p>Harcourt zavrtěl hlavou. Jeho výraz tváře vyjadřoval naprosté zoufalství.</p>
<p>„Ne, já nechci,“ řekl Harcourt a rty se mu zachvěly. „Já se znám lip, než mě můžete znát vy. Já jsem prostě hotov! Málem bych byl hrůzou omdlel, když ta děla začala střílet a když mi kule zasáhly letadlo. Já prostě nevěděl, co dělám.“</p>
<p>„Já moc dobře vím, jaký je to pocit!“ zasmál se Biggles. „Všichni jsme to při prvním letu pocítili. Ale nenaříkej. Později si o tom ještě pohovoříme.“</p>
<p>Biggles našel majora Mullena ve dveřích velitelství letky.</p>
<p>„Zatracená práce!“ řekl Biggles na omluvu. „Přišel jsem o Silvestra, a s Harcourtem nic není, má pryč nervy. A tak mi z těch nových letců zbývá jen Howell. Byl bych rád, kdybyste s Harcourtem promluvil. Těžce to snáší, a tak si myslím, že nemá význam držet ho tady, aby se zabil a rozlámal dobré letadlo.“</p>
<p>„Ale, copak je to?“ přerušil Biggles rozhovor, když se podíval nahoru. Ještě dříve, než to dořekl, skočil k pojízdnému kulometu, který stál opodál a měl hlaveň namířenou nahoru. „Podívejte se!“ zařval na mechaniky na startovací dráze a uchopil spoušť kulometu.</p>
<p>Rachot kulometu zanikl ve hřmotu motoru BMW, když se z mraků vynořil jako meteor neznámý letoun značky Fokker D.VII, pomalovaný světle červeně a žlutě. Nepřátelské letadlo vyrovnalo nad baráky a potom vyletělo jako svíce vzhůru. Na dně jeho letu střemhlav se od letounu cosi oddělilo a s rachotem spadlo na střechu jednoho baráku. Biggles vystřílel za prchajícím Němcem celý buben munice, ale když zjistil, že ho netrefil, rozhodil-mrzutě rukama. Pak uviděl Harcourta, jak se řítí z baráku, na nějž spadla ona bomba, a čímsi mává nad hlavou.</p>
<p>„Kruci, co to je!“ volal major.</p>
<p>„Boty!“ křikl Biggles. „Boty! Boty – to abychom se dali k pěchotě!“ V nejbližším okamžiku už utíkal směrem k hangárům a cestou volal na Algyho a Howella, aby se k němu připojili k odletu.</p>
<p>„Bigglesworthe! Stůj, ty blázne! Stůj, říkám ti!“ řval za ním velitel letky. „Tohle si právě Němci přejí, aby tě vyprovokovali nahoru! Nad zákopy určitě čeká celá tlupa Němců!“</p>
<p>* * *</p>
<p>Ale Biggles už neposlouchal. Vzteky celý zesinal, byl v něm hněv, který nedokázal ovládnout. Rychle si narazil čepici a brýle, skočil do svého velblouda, a aniž vyčkal a přesvědčil se, že ostatní piloti letí s ním, vyřítil se přes letiště v patách Němce, který jim vmetl do tváře takovou neslýchanou urážku. Teprve když byl ve výšce 1800 metrů a měl rozhled nad zákopy, jeho hněv poněkud opadl a teprve potom se rozhlédl kolem sebe, zda ostatní piloti letí za ním.</p>
<p>Algy byl na konci jeho pravého křídla a za ním bylo vidět Howellovo letadlo. Biggles se ohlédl doleva, posunul si brýle na čelo a znovu se podíval. Pak překvapením vydechl. Nemýlil se. Byl to Harcourt!</p>
<p>„Ten kluk bláznivá! Ten potřeštěnec!“ spílal Biggles. „Proč nezůstane, kde byl? Vždyť se s někým srazí při prvním utkání! Doufám aspoň, že to bude nějaký Hun a ne já! Nic víc si nepřeju!“</p>
<p>Biggles pak obrátil svou pozornost zase na situaci před sebou. Ten červeně a žlutě natřený fokker, který byl teď už jen jako skvrna na obloze, se točil v širokém kruhu, a Biggles začal bezděčně pátrat po obloze nad nimi. Jeho rty se zkřivily v trpkém úsměvu.</p>
<p>„Tak tady jste, holenkové!“ řekl si, když uviděl další. „Kolikpak vás tam je! Jeden – dva – tři – čtyři – sedm – osm, no, tak kolik? Osm a jeden je devět. Vypadá to, jakoby si dneska někdo říkal o výprask!“</p>
<p>Boj se dlouho neodkládal. Nepřátelské letouny, vědomy si své převahy, se obrátily směrem k velbloudům, a Bigglesovy rty se pevně sevřely. Vztek byl náhle ten tam a Biggles byl chladnokrevný jako kámen. Od svého kursu ani o palec neodbočil, nýbrž strhl svého velblouda k nejbližšímu německému letadlu a ve vzdálenosti dvou set metrů divoce zmáčkl spoušť kulometu.</p>
<p>Věděl, že to je šílenství, že se tak slepě řítí do boje, v němž byla pravděpodobnost vítězství jedné ku dvěma. I kdyby jeho velbloudi dostali dvě nebo tři nepřátelská letadla, mohli by mluvit o štěstí, kdyby se zase dostali zpátky za frontu. Howell a Harcourt měli v tomhle boji sotva nějakou cenu. Byl tu tedy proti tolika Němcům jen on a Algy! V hloubi jeho mysli mu utkvěla jediná touha – aby jich co nejvíce dostal, dříve než oni dostanou jeho.</p>
<p>Když se Biggles otočil, aby pronásledoval vůdčího fokkera, který stále jeho palbě uhýbal, zaslechl, jak kule trhají potah trupu za jeho zády, ale nevšímal si toho. Na taktiku vůbec nebylo kdy. Uvědomoval si jen jediné heslo: zabij, nebo budeš zabit sám!</p>
<p>Ta psí rvačka se změnila v delirium letadel, která kroužila, létala ve svíčkách, prováděla výkruty a zatáčky, pálila a stále pálila spletí křižujících se drah. V hledí Bigglesova kulometu, který bez ustání štěkal, se letadla jen míhala. Když Biggles zahlédl, jak se dva fokkery spolu srazily a padaly k zemi ve vývrtce jako změť roztříštěných výztuh, nosníků a vlajícího plátna, pocítil první uspokojení.</p>
<p>Pak kolem něho proletěl hořící velbloud a minul ho tak těsně, že se mu div srdce nezastavilo. Jiný fokker přišel o křídla, když se strašlivou rychlostí vytahoval do svislé svíčky,a trup pak jako kámen padal prostorem.</p>
<p>A pak zase červeně a žlutě natřený fokker, ten, který shodil na letiště boty. Přehnal se divoce kolem, obratně kličkoval, protože se mu lepil na paty jakýsi velbloud, a Biggles, třebaže byl ostřílený bojovník, zatajil při pohledu na ten zběsilý útok bezděky dech. Dokonce si dopřál přestávku ve střelbě, aby se na to pořádně podíval, protože měl dojem, že se ten velbloud snaží do svého protivníka vrazit s rozmyslem.</p>
<p>Nepřátelský letec byl zřejmě stejného mínění. Vůbec se mu nechtělo útok opakovat, strhl své letadlo zděšeně stranou, marně se snažil toho šíleného pilota, který si ho vybral, aby ho za každou cenu zničil, setřást.</p>
<p>Takový výjev Biggles za celou svou leteckou praxi neviděl. Na chvíli měl dojem, že pilot v útočícím letadle nemůže být nikdo jiný než Algy. Brzy se to však skončilo. Kulomety velblouda chrlily smrt zcela zblízka, takže se fokker rozletěl ve vzduchu na kusy.</p>
<p>Vítěz vyletěl jako svíce vysoko vzhůru, a Biggles zíral v úžasu a překvapení, protože právě rozeznal číslo Harcourtova letounu. Pak se kolem sebe rozhlédl po obloze. Pět fokkerů se vracelo zpátky přes německé zákopy. Zbyli jen dva velbloudi, Biggles a Harcourt na obloze osaměli. Ze čtyř letadel se dole pod nimi kouřilo.</p>
<p>Biggles se otočil k zákopům a viděl, jak druhý velbloud velmi nízko klouzá do bezpečí. Rozhlédl se zase po Harcourtovi a ztuhl úlekem, protože zjistil, že zcela nepředložené pronásleduje všech pět fokkerů.</p>
<p>„Ten kluk se zbláznil! Ten otřes ho připravil o rozum!“ zděsil se Biggles a vypravil se za jeho letadlem. Když je konečně dostihl, musel na pilota zuřivě mávat a málem do něho vrazit, aby ho donutil obrátit se zpátky. Harcourt odpověděl zuřivě zaťatou pěstí a s nechutí následoval Bigglese zpět na letiště.</p>
<p>Biggles si s pocitem úlevy oddechl, když zahlédl letadlo Algyho, stojící na nose mezi dírami od granátů nedaleko rezervních zákopů, i pilota, který se zdál být bez úhony.</p>
<p>„Myslím, že mu sestřelili letadlo,“ řekl si Biggles a klouzal domů směrem k letišti, které už bylo vidět. „Tak to byl chudák Howell, co jsem ho viděl padat k zemi.“</p>
<p>Když Biggles přistál, vylezl z kabiny, rukávem si otřel olej s obličeje, a pak se vážně podíval na Harcourta, který přistál nedaleko a přicházel pomalu k němu. Na Harcourtově tváři byla patrná naprostá sklíčenost.</p>
<p>„Co se to stalo?“ zeptal se Biggles s úsměvem.</p>
<p>„Co se mi stalo?“ odpověděl Harcourt otázkou. „Viděl jste mě, jak jsem to natřel tomu červeně a žlutě natřenému parchantovi?“</p>
<p>„To bych řekl, že viděl!“ odpověděl Biggles. „Myslel jsem si, že jsi přišel o rozum, když ses pořád pokoušel do něho vrazit!“</p>
<p>„Já taky byl dočista bez smyslů!“ přiznal Harcourt.</p>
<p>Biggles se zachvěl.</p>
<p>„Cože?“ zeptal se, jako by nechápal.</p>
<p>„Pořád jsem musel myslet jen na to, že ho musím nějak dostat,“ vysvětloval Harcourt. „Vystřílel jsem na něj skoro celou svou munici, aniž jsem ho zasáhl, a tak jsem si říkal, že by to byl jediný způsob, jak ho zdolat. Myslel jsem jen na to, že ho musím za každou cenu dostat, jakkoli. Nikdy v životě jsem ještě nebyl tak rozzloben, jako na tohohle chlapa.“</p>
<p>„Ale proč, proč ses vztekal právě na toho červeně a žlutě natřeného fokkera?“ nechápal Biggles.</p>
<p>Harcourt vzhlédl a v očích měl dosud vztek.</p>
<p>„Copak jste neviděl, co mi udělal?“ podivil se Harcourt Bigglesově otázce.</p>
<p>„No viděl, viděl jsem, jak shodil dolů ty boty,“ připouštěl Biggles.</p>
<p>„Copak boty!“ osopil se Harcourt. „Ty boty mě nijak moc nenaštvaly, mě rozčililo to, že je hodil právě na to místo. Ty boty proletěly střechou mého baráku a spadly na stůl vedle mé postele. Podívejte se!“</p>
<p>Harcourt sáhl do kapsy a když ruku vytáhl, ležel mu na dlani kousek čehosi zlatého, co se na slunci blýskalo.</p>
<p>„Co to je?“ ptal se Biggles poněkud rozpačitě, protože už tušil, oč jde.</p>
<p>Harcourt chtěl odpovědět, ale slova se mu nějak zadrhla v krku.</p>
<p>„Percy!“ vyrazil konečně zastřeným hlasem. „Moje ubohá, malá Percy!“</p>
<p>Biggles se opřel o trup svého letadla a mdle se usmál.</p>
<p>„Na tom není nic k smíchu!“ utrhl se na něj dotčeně Harcourt. „Percy si pěkně a způsobně plavala ve sklenici od marmelády na mém stole. Ty boty padly plnou vahou na ni a rozplácly ji jako nějakého obyčejného platýze. Ubohou malou Percy!</p>
<p>Říkám vám, Bigglesworthe, když jsem viděl, že je mrtvá, dostal jsem takový vztek, že jsem si umínil dostat jejího vraha za každou cenu, i kdyby mě to mělo stát život. Tohle mě vyléčilo ze strachu před Huny. Protože takový chlap, co něco takového dokáže udělat, je prostě zbabělec! Podlý zbabělec!</p>
<p>Nechte mě trochu víc lítat, já už ty bídáky odnaučím zabíjet zlaté rybky!“</p>
<p> <strong>Kapitola čtvrtá</strong><strong>Profesor se vrátí</strong></p>
<p>Algernon Montgomery vpadl do důstojnické jídelny 266. letky jako puma.</p>
<p>„Bigglesi!“ křikl. „Mládenci, poslouchejte! Profesor je živ a zdráv! Sletěl na zem na druhé straně zákopů!“ Sypal to ze sebe jak kulometnou palbu. „Fakt, je to pravda!“ pokračoval udýchaně. „Právě došla zpráva od velitelství peruti, že ho Němci ohlásili jako válečného zajatce. Co o tom víte?“</p>
<p>Při prvních vřískavých Algyho slovech Biggles vyskočil.</p>
<p>„Cože?“ vykřikl nedůvěřivě. „Řekni to ještě jednou!“</p>
<p>„Je to dost dobře možné. Jak by Němci jinak mohli znát jeho jméno?“ pokračoval Algy vzrušeně.</p>
<p>Biggles se usmál a poškrábal se na hlavě.</p>
<p>„To jistě, ale přesto mě to překvapilo!“ řekl Biggles. „Spousta lidí tu byla sestřelena v plamenech, a přece se z letadla dostali ven. Pokud letěl profesor dost nízko nad zemí, mohlo se mu podařit sklouznutí po křídle, takže na zem narazil koncem křídla. Určitě, kdo by to byl uvěřil!“</p>
<p>Potom přiběhl do místnosti major Mullen.</p>
<p>„Slyšel jste tu zprávu, Bigglesi?“ volal. „Henry Watkins se přece jen nezabil! Je dole na druhé straně!“</p>
<p>„Ano, pane majore,“ odpověděl Biggles. „Právě nám to řekl Algy. To mi něco připomíná. Divím se tomu, prostě se tomu divím, no!“ zabručel Biggles a bylo vidět, že o něčem usilovně přemýšlí.</p>
<p>„Čemu se divíš, Bigglesi?“ naléhal netrpělivě Algy. „Hergot, mluv, nenechávej nás v nejistotě!“</p>
<p>„Že profesor padl do zajetí, to mi jen cosi připomíná, a to je všechno. Poslechněte, vzpomínáte si, jak vždycky překypoval nápady. No, jednou mi zkrátka říkal, že se diví, proč ještě nebyla utvořena nějaká organizace, která by na nějakém předem sjednaném místě sbírala britské důstojníky, kteří uprchlí z německého zajetí.</p>
<p>Vzpomínáte si na tu přednášku, kterou tu měl ten chlapík – já už zapomněl, jak se jmenoval – ten, co objížděl všechny letky a vykládal, co máme podniknout, kdyby nás zajali? Vypravoval nám o dvojitých hranicích, o pohraničních hlídkách, o drátech nabitých elektřinou, o psích hlídkách, o tom, jak je nesnadné přeplavat Rýn, a tak. Já tenkrát seděl vedle Henryho, a ten se po přednášce toho plukovníka na všelicos vyptával.</p>
<p>Plukovník mu tenkrát řekl, že opravdu není nijak nesnadné dostat se z německého zajetí, že je spíš problém přejít zpátky přes zákopy nebo přes hranici. Tam že právě bylo dopadeno nejvíce uprchlíků. Henry se ho ptal, proč nemáme sjednáno určité místo, například některé pole, kam by mohla zalítnout naše letadla a vzít tam zajatce na palubu.</p>
<p>Plukovník mu řekl, že se o téhle myšlence uvažovalo, ale že nesnáz spočívá v tom, že je na naší straně tolik německých zvědů, že by se nepřítel dozvěděl, o která místa jde, že by to zkrátka věděl hned, jak by se o tom rozhodlo. Pak by první naše letadlo, které by tam přiletělo, narazilo na ozbrojenou hlídku, ta by tam na něj už čekala. Nebo by Němci mohli pole taky zadrátovat, takže by se letadlo při přistávání rozbilo.</p>
<p>Výsledek by pak byl ten, že místo abychom jednoho důstojníka dostali zpátky, přišli bychom ještě o druhého a taky o letadlo. Henry na to stejně pořád myslel a jednou večer mi říkal, že má nápad, abychom všichni v letce pracovali ve dvojicích a aby si každá dvojice ujednala za frontou místo schůzky. A skutečně mi tenkrát ukázal pole, které si stanovil a kam by se uchýlil, kdyby byl zajat a podařilo se mu uprchnout.</p>
<p>Henry mi řekl, že bychom poznali, zda tam je, podle toho, že by se v rohu pole snažil udržovat malý ohníček. Ale ve skutečnosti je na tom místě těsně u sebe řada polí, která by se k tomu hodila. Je to podél lesa Langaarte, na jeho východní straně. Takže když jsem se teď dozvěděl, že byl zajat, rád bych se přesvědčil, jestli se mu skutečně podařilo utéct a dostat se na to pole. Kruci, teď by tam mohl být! Snad by se mohl nějak dostat ze zajateckého tábora. Ten nevydrží v base ani pět minut, aby nevypracoval nějaký plán!“</p>
<p>Před jídelnou zastavilo auto plukovníka Raymonda z velitelství peruti a za chvíli už důstojník vstoupil do místnosti.</p>
<p>Vesele pokynul Bigglesovi a ostatním důstojníkům a zamířil k majoru Mullenovi, stojícímu u krbu. Major Mullen krátce nato kývl na Bigglese, MacLarena a Mahoneye, na velitele rojů.</p>
<p>„Plukovník si přeje vědět, proč jste nevypátrali novou německou letku, která nás v noci bombarduje,“ začal velitel letky vážně. „Ta věc začíná být povážlivá. Lítají k nám každou noc a nadělají vždycky v zázemí hroznou škodu!“</p>
<p>„To nevíme!“ odsekl Biggles. „Tento týden jsme měli poplach každou noc. Já tu z nedostatku spánku snad zešedivím. Ne, pane majore, jejich letiště se mi nepodařilo zjistit, to je pravda. Prohledal jsem každý coul země v okruhu šedesáti kilometrů. Můžu se jedině domnívat, že ti Němci nejspíš používají opuštěné hangáry, kde bývala Richthofenova tlupa, než odletěla dál, blíž k frontě.“</p>
<p>„To se mýlíte, tam nejsou,“ odpověděl plukovník a energicky zavrtěl hlavou.</p>
<p>„A jak to víte?“ zeptal se okamžitě Biggles se skeptickým výrazem ve tváři.</p>
<p>Plukovník Raymond však tento prohřešek proti vojenské kázni mlčky přešel.</p>
<p>„Víme to, a to stačí,“ odpověděl klidně. „Máme svůj vlastní způsob, jak takové věci vypátrat.“</p>
<p>„Rozumím,“ změnil Biggles tón. „Promiňte!“</p>
<p>„Ty bombardovací letouny jsou někde ve vašem úseku,“ prohlásil plukovník s naprostou jistotou, „a je na vás, mládenci, abyste je vypátrali. Přece ti Němci nebudou svá letadla skrývat někde ve stáji. Tak se do toho dejte, chlapci! Čekám na vaše zprávy! A sbohem!“</p>
<p>Biggles zamyšleně hleděl za odcházejícím plukovníkem. „Hm, tak ty budeš čekat na naše zprávy! To se teda načekáš, jestli se ještě v něčem vyznám!“ poznamenal nevrle. „Němci si pro ta svoje letadla vyhrabali podzemní kryt, kde je nemůže nikdo rušit. Ale řekl bych, že se po nich budeme muset podívat trochu jinak.</p>
<p>Ale co uděláme s profesorem? Kdo chce letět se mnou na druhou stranu, abychom se mrkli, jestli už Henry zapálil svůj obřadný ohníček? Je to už určitě šest týdnů, co je pryč. Jestli tam ještě není, budeme na to místo dávat pozor, abychom viděli, jestli se tam dostane. A což se tam podívat hned dneska odpoledne? Je to jen kousek přes zákopy, takže čím nás tam poletí víc, tím to bude veselejší!“</p>
<p>„Já jdu s tebou!“ okamžitě odpověděl MacLaren. „Vezmu taky svoje hochy.“</p>
<p>,,A já taky,“ přihlásil se Mahoney. „Půjdeme všichni, celá naše tlupa!“</p>
<p>„To je fajn!“ potěšil se Biggles a zavolal na svoje mužstvo: „Algy! Harcourte! Připravte se na hlídkový let ve čtyři třicet! Poletíme pro našeho profesora, abychom ho dostali domů!“</p>
<p>„Ty jsi stejný ztřeštěnec jako profesor!“ zavrčel Algy, ale oči se mu leskly nedočkavostí a prozrazovaly, že jen tak svou rozmrzelost předstírá.</p>
<p>„Máme půl hodiny času, jak si to představuješ?“ ptal se Mahoney.</p>
<p>„Myslím, že bude nejlepší, když prostě zaletíme na druhou stranu a zjistíme, jestli tam Henry vůbec je, dřív než podnikneme něco jiného,“ navrhoval Biggles.</p>
<p>„Dejme tomu, že tam je. Co potom?“ naléhal MacLaren.</p>
<p>„Pak se vrátíme domů a poradíme se, co podniknout. Nesmíme přece vzbuzovat moc pozornosti, ne? Já si vezmu Algyho a Harcourta a budu se držet ve výšce asi tak patnácti set metrů. Ty, Mácu, poletíš hned za mnou ve výšce dvou nebo dvou a půl tisíce metrů. A ty, Mahoney, zaletíš se svými lidmi do výše asi tří tisíc metrů. Poletíme rovnou přes zákopy a zpátky si taky nebudeme nikoho a ničeho všímat. Jasné? Tak pojďme!“</p>
<p>* * *</p>
<p>Za deset minut nato uhánělo devět velbloudů přímo k zákopům ve skupinách, které byly předtím dohodnuty. Biggles měl Algyho u konce pravého křídla a Harcourta u levého křídla a pohodlně se uvelebil v sedadle, protože ho tam na druhou stranu čekal hezký dlouhý let. Letadla se přehnala palbou protiletadlových děl přes zákopy a uháněla do nepřátelské země, piloti se však stále bedlivě rozhlíželi po nepřátelských zvědavých letounech.</p>
<p>Na obzoru se náhle objevil útvar půl tuctu nepřátelských trojplošných fokkerů a postavil se proti nim, ale když Němci zahlédli další anglické stíhačky vysoko nad sebou, rozmysleli si to a dali se chvatně na ústup.</p>
<p>Před nimi se nejasně rýsovala dlouhá rovná silnice, vroubená rozptýlenými topoly, a jako stříbrná stuha se ztrácela v modré dálavě, kde mizela v ohromném lese u Langaarte. Ten se na tamní krajině rozprostíral jako velká černá skvrna. Biggles poněkud změnil kurs, když se přiblížil k lesu, a potom začal opisovat širokou zatáčku, jíž by se dostal přes okraj lesa a nad pole, které si Henry vyvolil.</p>
<p>Biggles si odsunul brýle a hleděl upřeně dolů na pole, ačkoli byl ještě hodně daleko, než aby mohl sledovat podrobnosti. Občas se rozhlédl kolem, a nejistotou a vztekem se mu svraštilo obočí.</p>
<p>„To je zvláštní! Německá děla nestřílejí!“ uvažoval Biggles. „V tomhle úseku jich bývalo jako much. Určitě je přestěhovali blíž k frontě!“</p>
<p>Nedokázal odhadnout proč, ale toto ticho, ta naprostá nepřítomnost dělostřelecké palby v něm vzbudila podezření. Prostě to nebylo normální. To bylo všecko. A něco nenormálního ve vzduchu v té době ve Francii už samo o sobě stačilo k podezření. Biggles se znovu pozorně zahleděl dolů, pak zatajil dech a údivem hvízdl. V odlehlém rohu dlouhého obdélníkového pole hraničícího s lesem stoupal úzký proužek bledě modrého kouře. Byl v tichém večerním vzduchu téměř kolmý.</p>
<p>„Tamhle je!“ řekl si Biggles nedůvěřivě, neboť třebaže sem kvůli profesorovi letěl, ve skutečnosti ani ve skrytu duše nedoufal, že by Henry mohl dodržet své slovo. Otočil se na Algyho a prstem mu ukázal dolů. Algy zvedl palce, aby naznačil, že rozuměl.</p>
<p>Na chvilku se Bigglese zmocnilo pokušení přistání u lesa riskovat, ale slunce se už sklánělo k západu a vrhalo na zemi dlouhé šarlatové stíny. Jeho netrpělivý duch chtivý dobrodružství se už nemohl dočkat této záchrany, ale rozumný hlas opatrnosti ho varoval, aby se zbytečně neukvapoval.</p>
<p>„Když tam je teď, bude tam taky ještě zítra,“ uvažoval Biggles, pak se náhle rozhodl a zamířil zpátky k zákopům.</p>
<p>* * *</p>
<p>„Tak co o tom soudíte, mládenci?“ křikl Biggles na další velitele rojů půl hodiny poté, když vylézali ze svých pilotních kabin.</p>
<p>„Jde o to, co v téhle věci hodláme podniknout,“ podotkl Mahoney vážně. „Přistát tam, to znamená sakra nebezpečný podnik. Když vůbec pominu nebezpečí nějaké pasti, stačí malá krtčí hromádka, a letadlo se obrátí vzhůru podvozkem. Co potom?“</p>
<p>„To přenech mně!“ řekl Biggles, aby ho uklidnil.</p>
<p>„Tak jak to vypadá?“ zajímal se major Mullen, který přiběhl z velitelství letky.</p>
<p>„Je tam!“ hlásil Biggles. „Mám už nápad, pane majore. Zítra ráno za prvního rozbřesku tam zaletíme všichni, ve stejné sestavě jako dneska, až na to, že se budeme držet trochu výš. Kdyby se nad tím lesem začala motat celá naše tlupa, seběhne se tam celá německá armáda, aby se podívala, co se tam bude dít. Jakmile tedy dorazíme nad les, Mácu, ty odbočíš doleva a ty, Mahoneyi, doprava, ale budete mě mít pořád na očích.</p>
<p>Algy a Harcourt budou kroužit přesně nad tím polem a budou udržovat nežádoucí návštěvníky pěkně stranou. Pokud profesor na tom poli je, musí se k nám vrátit na mém křídle!“</p>
<p>„A což kdybychom požádali o dvouplošník, aby tam pro něj zaletěl?“ napadlo majora.</p>
<p>„To by nebylo vhodné, pane majore. Jakmile by se tam dostal, už by na něj Němci čekali. Ti vědí, co se děje na naší straně zákopů, stejně dobře jako by to bylo u nich. Čím méně lidí se o tom dozví, tím lip pro nás. Profesor se může docela pohodlně usadit na mém křídle. Už před nedávnem jsem tak dopravoval jednoho cestujícího. Jakmile ho vezmu na palubu a vzlétnu na zpáteční cestu, všichni se ke mně těsně připojte a vyrazíme směrem k zákopům. Co tomu říkáte?“</p>
<p>„Mně se to zamlouvá,“ souhlasil MacLaren lakonicky.</p>
<p>„Mně taky,“ přitakal Mahoney.</p>
<p>„Pak je všechno vyřízeno,“ řekl spokojeně Biggles a uzavřel debatu.</p>
<p>Pozdě večer Biggles odložil rozečtenou knihu, vstal a začal zívat. „Tak si tedy půjdu zdřímnout,“ prohlásil. „Nezapomeňte na ranní výlet! Odletíme za svítání a …“ Náhle se zarazil, znehybněl a naslouchal. Také všichni přítomní důstojníci zpozorněli.</p>
<p>Algy, který bušil v důstojnické jídelně do rozladěného klavíru, ztuhl uprostřed taktu s rukama ve vzduchu. Hluk a smích náhle ustal a po místnosti se rozhostilo takové ticho, že by bylo slyšet, i kdyby upadl špendlík.</p>
<p>Civilista, který by se poprvé ocitl na frontě, by jistě nechápal, co se děje, neboť by nic nepostřehl. Z velké dálky na frontě se ozývalo dunění děl, tu a tam daleko odtud zazněly i ostré výbuchy. Každý pilot v místnosti v té chvíli věděl, že je to protiletadlová dělostřelba, jejíž šrapnely prskají vysoko na obloze.</p>
<p>„Letí k nám!“ špitl Biggles.</p>
<p>„Doufejme, že k nám ne,“ namítl Mahoney.</p>
<p>Tu se dveře rozlítly dokořán a do místnosti vrazil Wat Tyler.</p>
<p>„Zhasněte, vy blbouni!“ houkl na ně. „Copak neslyšíte dělostřelbu? Letí k nám bombarďáky. Vás nenapadne nic chytřejšího, než se tady usadit při plném osvětlení, že to vypadá, jako by tu blikal maják! Zhasněte to, ale hezky rychle!“</p>
<p>Biggles se rozběhl ke dveřím.</p>
<p>„Byl bych rád, abys nebyl tak vyděšený, Wate,“ zavrčel Biggles. „Pojďme se na ten ohňostroj podívat!“</p>
<p>Když Biggles otevřel dveře, hluk zvenčí stonásobně zesílil. V dálce několika kilometrů bylo peklo rudých záblesků, pichlavých plamenů s tlumeným hukotem mohutných letadlových motorů.</p>
<p>„Pokud neletí přímo na nás, poletí určitě nad námi,“ konstatoval Algy. „Já si jdu najít nějakou díru!“</p>
<p>„To bude potřeba pořádně hluboká díra, aby tě zachránila před bombami, jaké vezou ti mládenci,“ chechtal se Biggles. „Počkej, půjdu s tebou.“</p>
<p>Kolem nich byla dokonalá tma. Ani nejmenší světélko neprozrazovalo, že je tady letiště. Připojil se k nim také poněkud udýchaný Harcourt, jehož oči neustále sledovaly jiskřivé záblesky, které se s neúprosnou jistotou přibližovaly. Po obloze pátral tucet světlometů, jejichž dlouhé bílé prsty šátraly křížem krážem a řezaly inkoustově černou tmu. Hluboký hukot motorů bombardovacích letadel, jemuž Francouzi říkali pour-vous, už v dálce působil zlověstně a nyní nabyl ještě hrozivějšího zvuku.</p>
<p>Šrapnely protiletadlových děl teď třaskaly téměř přímo nad nimi. Vznikl tak ohlušující kravál. Náhle se nad nimi rozsvítilo bílé zářivé světlo, vypadající téměř pohádkově, oslnivě ozářilo celé letiště a jakoby nehybně viselo ve vzduchu. Biggles rychle skočil do zákopu u nejbližšího baráku.</p>
<p>„Podívejte se,“ zařval. „To platí nám! Němci spouštějí padákové rakety!“</p>
<p>Jako hvízdání vzdálené lokomotivy se ozýval slabý nářek. Biggles zalezl hlouběji do zákopu.</p>
<p>„Tamhle letí!“ houkl, když se úpění proměnilo v jekot. Letci se bezděčně přikrčili, když se bomby blížily k zemi, protože to vypadalo, že jim padají rovnou na hlavu. Nedaleko vyšlehly do vzduchu ohnivé jazyky. Pak se ozval ohlušující výbuch a země se otřásla.</p>
<p>„To bylo sakra blízko, než aby se mi to mohlo líbit,“ zavrčel Biggles a odvážil se vykouknout přes násep, třeba že se ozývalo skučení dalších padajících bomb. „Podívejte, ti hajzli zasáhli hangár roje A!“ řval Biggles. „Už hoří! Od něho chytne náš hangár, protože vítr fouká k nám. Pojďte, mládenci!“ V nejbližším okamžiku už Biggles uháněl směrem k hangárům, které se v té strašidelné záři osvětlovacích raket leskly do běla jako příšery.</p>
<p>Major Mullen vyskočil ze dveří své kanceláře.</p>
<p>„Všichni ven!“ vykřikl. „Pokuste se zachránit letadla!“</p>
<p>Nastal všeobecný úprk k hořícím hangárům. Před Bigglesem vyrazilo do výšky necelých padesáti metrů mračno hlíny s rudým jádrem a prudce ho srazilo k zemi. V dusivých plynech výbušniny začal lapat po dechu, ale pak se vzchopil a hnal se dál k hangárům.</p>
<p>Jediným pohledem zjistil, že pokoušet se o záchranu hangáru či letadel letky A nemá smysl, protože plachta hangáru byla jediným prskajícím mořem plamenů, které toto dílo zkázy halily do oranžové záře. Také hangáry roje B byly v plamenech a ohnivý jazyk začínal olizovat i střechu hangáru, kde byla umístěna letadla roje C. Bylo to učiněné peklo rámusu a kouře, v němž se lidé pohybovali jako ďábli.</p>
<p>Bigglesovi po obličeji stékal pot, ale přece jen popadl svého velblouda za ostruhu a snažil se ho táhnout na volné prostranství. Algy, Harcourt, letecký rotmistr a několik mechaniků přišlo na pomoc, takže letadla roje C byla brzy vytažena na startovací dráhu. V noční tmě nad nimi začaly štěkat neviditelné kulomety, to když si němečtí kulometčíci vyprazdňovali své bubny střeliva na místo zkázy. Mechanik stojící nedaleko Bigglese vykřikl, pak chvíli vytřeštěně zíral na svého velitele a nakonec se sesul na zem, spadl jako kabát z věšáku.</p>
<p>„Dva muži sem, rychle!“ křikl Biggles velitelským hlasem. „Zaneste ho dolů k lékaři!“ dodal ještě a pak se otočil, aby se podíval, jak vypadají ostatní stroje. Když zjistil, že žádný z obou zbývajících rojů nemohl přes veškerou námahu zachránit ani jediné letadlo, doslova zaúpěl. Oheň příliš sálal, takže nebylo možné dostat se blíž než do vzdálenosti třiceti metrů. Německé bombardéry, které už skončily svou práci, se nyní vracely domů.</p>
<p>„Musím vám tedy říct,“ řekl Biggles a ukázal na řadu granátových děr na letišti, „že ti chlapi odvedli dobrou práci. Byly to samé friedrichshafeny, o nichž plukovník mluvil dnes odpoledne.“</p>
<p>Major Mullen mlčky přikývl.</p>
<p>„Jak říkáš, udělali tu pěknou práci,“ odpověděl. „Ale lip bys udělal, kdyby ses šel trochu prospat. Zdá se, že váš roj bude mít v několika nejbližších dnech plné ruce práce s tím, co nám na letišti zbylo,“ dodal major suše.</p>
<p>* * *</p>
<p>Právě se rozednívalo, když Biggles, Algy a za ním Harcourt vyjížděli z hangáru na letiště a chystali se odletět. Uvážíme-li, jak letiště po náletu vypadalo, nebylo to nic lehkého. Z hangárů se ještě kouřilo, či spíše z hromady zuhelnatělých trosek, které naznačovaly místo, kde před náletem stály.</p>
<p>Biggles otevřel škrticí klapku a zakabonil se. V té chvíli měl dojem, že počet letadel schopných létání může být brzy o jedno menší, neboť se i přes tuto pohromu rozhodl, že se profesora pokusí přivést. Pokud ovšem na něj bude na smluveném místě opravdu čekat. A až by tohle bylo v pořádku, pak by se vydali hledat brloh těch bombardovacích lotrů, kteří natropili tolik zla. Všechna tři letadla se zvedla a zamířila k lesu Langaarte.</p>
<p>Na frontu letěla velká skupina nepřátelských výzvědných letadel, ale Biggles se jim vyhnul do slunce a přeletěl kolem nich zcela nepozorovaně. Hned potom se na obzoru začal nejasně rýsovat jejich les, který byl ještě zpola zahalen v závoji časné ranní mlhy. Biggles upřel své nedočkavé oči na tamní velké pole.</p>
<p>Úkol, který měl před sebou, patřil k těm, které vyžadovaly rychlost a přesnost. Přistát by musel svižně a bezvadně, protože by bylo nebezpečné opustit velblouda na nepřátelském území déle než na minutu. Nedalo se totiž říci, čí oči budou jeho přistání pozorovat. Všechna tři letadla se teď ocitla bezprostředně nad polem a jejich vůdce zdvihl ruku na znamení výstrahy pro ostatní, že se totiž spustí na zem.</p>
<p>Zcela přiškrtil plyn, takže hřmot jeho motoru umlkl, a v nejbližším okamžiku sletěl v prudké vývrtce k zemi. Pak Biggles své letadlo vytáhl z vývrtky, rychle mrkl dolů, aby zjistil polohu, a pustil se do nové vývrtky.</p>
<p>Tak letěl asi do výšky sto padesáti metrů nad zemí, než se vyrovnal, a potom postrčil řídící páku prudce ke straně a klouzal skoro svisle dolů po křídle jako kámen. Pak opět vyrovnal a dosedl hladce na zem, necelých padesát kroků od kraje lesa.</p>
<p>„To nebylo tak špatné!“ řekl si s uspokojením a rozepjal si bezpečnostní popruhy. Pak vstal a upřeně hleděl k ohníčku v odlehlém koutě pole, který stále ještě dýmal. Všude bylo ticho, nikde živé duše. Biggles se zklamaně zamračil a pak se obrátil, aby si prohlédl okraj lesa.</p>
<p>To, co shledal, ho naprosto zmátlo. Bylo to tak nečekané, že to jeho mozek odmítl vnímat. Bigglesovi poklesly čelisti, čelo se mu svraštělo do vrásek, jak se namáhal, aby pochopil, co se tu děje.</p>
<p>Ve vzdálenosti padesáti metrů před ním čněla břicha tří obrovitých hangárů, které byly pěkně uhnízděné v lese a neuvěřitelně realisticky zamaskovány. Uvnitř se nezřetelně rýsovala letadla německé bombardovací letky. Mechanici, kteří kolem pobíhali, hleděli na Bigglese se zřejmým úžasem a vykulenýma očima.</p>
<p>Ale to nebylo to nejhorší. Směrem k Bigglesovi totiž běžela řada německých vojáků v šedých uniformách. Byli už v půli cesty mezi lesem a velbloudem. Velel jim důstojník, který už zjistil, že je Biggles zpozoroval, a tak vymrštil ruku vzhůru a začal střílet z pistole.</p>
<p>Kulka proletěla hrbem velblouda necelých pět centimetrů od místa, kde byl Biggles opřen rukou. To ho vyburcovalo k horečné činnosti. Schoulil se do řidičské kabiny, zhluboka vydechl, postrčil plynovou páčku a otevřel tak škrticí klapku naplno. Velbloud vyrazil ihned kupředu.</p>
<p>Přímo před ním byla řada stromů, které jak se zdálo, čněly až do oblak. Bylo zřejmě nemožné, aby se jim vyhnul. Biggles proto stočil velblouda dokola podél jeho svislé osy a zahnul po větru dozadu přes pole. Když se ozval hromový výstřel z německého útvaru, nad nímž právě uháněl, bezděky se v sedadle schoulil.</p>
<p>Ocas velblouda se zdvihl a křídla teď nesla celou jeho váhu, když vyskočil z okraje lesa jakýsi strašák a vletěl Bigglesovi rovnou do cesty, aby ho zastavil. Pilot instinktivně stočil letadlo na stranu, aby tomu zabránil. Tu se ozval příšerný skřípot a praskot, neboť se utrhla kola a celý podvozek se nahnul. Nos velblouda se zavrtal do země, zatímco ocas se překotil nahoru a pak dolů a udělal přemet. Všude kolem létaly třísky z vrtule.</p>
<p>Když se velbloud položil na řidičskou kabinu, měl Biggles dojem, že nastal konec světa. Chvilku tiše ležel mezi troskami letounu a snažil se obnovit svou ochromenou obratnost. Když si však celé své neštěstí uvědomil, vyvinul šílené úsilí, aby se z letadla vyprostil. Jakýsi výstužný drát ho švihl přes obličej a ošklivě ho škrábl do oka, ale Biggles bolest necítil. Klekl si na zem a lezl jako králík pod hořejškem trupu. Vyprostil se právě včas, mrštil sebou na bok a rukou si zakryl obličej, aby se chránil před benzínem, který z rozbité nádržky stékal na horký motor a po chvíli s tlumeným hukotem vybuchl. Bigglesem to trhlo, ale ještě se stačil rychle podívat přes rameno. Ke své hrůze zjistil, že jsou Němci vzdáleni již necelých dvě stě metrů a že se rozběhli v roj, aby mu zatarasili cestu.</p>
<p>„Pojď sem! Na co čumíš?“ zařval na něj hlas, který se zdál být docela blízko.</p>
<p>Biggles se otočil a vyjeveně zíral na postavu muže, který před ním stanul. Neměl čas prohlížet si podrobnosti, ale i přes rozedranou blůzu, rozcuchané vlasy a celkové sešlé vzezření nebylo pochyb, že to je profesor.</p>
<p>„Henry!“ vyhrkl docela hloupě, protože v tom rozčilení a překotném spádu událostí docela zapomněl, co tu vlastně pohledává.</p>
<p>„Pojď se mnou, ty troubo! Utíkej do lesa!“ zařval Henry zuřivě a sám mu razil cestu tím, že se rozběhl a skočil do křovin mezi trní a ostny.</p>
<p>Biggles ho slepě následoval, ale ještě si plně neuvědomoval, co vlastně dělá. Zjistil, že se ocitl na velké pasece, velké jako to pole, které právě opustil. Zděšeně rozhodil rukama, protože se vůbec nedalo uvažovat o nějakém pokusu se skrýt na tak velkém otevřeném prostranství.</p>
<p>„Zpátky do lesa!“ vykřikl Biggles chraptivě, ale když jeho zrak utkvěl na šedých uniformách mezi nimi a jediným místem úkrytu, vydralo se mu z úst jen zaúpění.</p>
<p>Biggles si uvědomil, že zaslechl jakýsi šramot, a tak se podíval vzhůru, co to vlastně je. Když zahlédl dva velbloudy kroužící nízko nad nimi, svitl mu paprsek naděje. Už na ně docela zapomněl a až teď si uvědomil, že ten tragický konec jeho velblouda museli sledovat.</p>
<p>„Mohli by tu přistát? Je ta paseka dost veliká?“ honilo se mu rychle hlavou. Bylo zřejmé, že oba piloti velbloudů mají v úmyslu pokusit se o přistání, protože právě nyní sem klouzali bok po boku a jejich vrtule cvakaly necelých šest metrů nad Bigglesovou hlavou. „Pojď sem!“ křikl Biggles na Henryho a hnal se k letadlům.</p>
<p>Oba piloti dosedli na zem asi o sto metrů dále, a aniž čekali, až k nim uprchlíci doběhnou, otočili se dokola oběma mužům vstříc.</p>
<p>Třesoucí se a prudce oddychující Biggles se celou délkou svého těla vymrštil na spodní levé křídlo Algyho letounu a pevně se chytil jeho náběžné hrany.</p>
<p>Byl příliš vyčerpán, aby mohl mluvit, a tak jen dal rukou znamení, že je připraven opustit zemi. Jako ve snách zaslechl pronikavý řev Bentleyova oběžného motoru. Bump – bump – bump – kola podvozku narážela na nerovnou půdu, a potom se letadlo zdvihlo do výšky.</p>
<p>Biggles by sotva mohl říci, jak dlouho ležel skrčen v ledovém vzdušném proudu vrtule nedaleko trupu, ale měl dojem, že je to celá věčnost. Byl příliš daleko vzadu na křídle, aby mohl přes jeho náběžnou hranu sledovat, co se děje dole pod ním. Díval se tedy skrze třpytivé bílé záblesky otáčející se vrtule upřeně dopředu a byl by rád věděl, kde jsou a zda se také Harcourtovi podařilo vzít na křídlo profesora.</p>
<p>Biggles pomalu otočil hlavu a troufl se podívat se na Algyho, ale ten na něj dělal hrozivé posunky, aby jen zůstal tiše ležet, a pak ukázal doleva. Biggles se podíval ve směru jeho nataženého prstu a ve vzdálenosti několika metrů zahlédl druhého velblouda, na jehož křídle se krčil profesor. Biggles se třásl zimou v tom vzdušném proudu v rychlosti sto šedesát kilometrů za hodinu, třebaže měl na sobě leteckou kombinézu. Napadlo ho, zda tak dlouho vydrží profesor na křídle ve svých rozedraných hadrech, než se dostanou na letiště. Byl tak zaujat starostmi o svého druha v neštěstí, že ho nečekaný štěkot kulometu docela blízko zcela překvapil.</p>
<p>„Matičko skákavá!“ zaúpěl. „Teď jsme v pěkný kaši!“</p>
<p>V tom se ozval nový výstřel, kdesi docela blízko letadla. Křídlo, na němž Biggles ležel, se náhle zachvělo, a nedaleko jeho konce se objevila řada kulatých děr v potahu. Biggles se zpola vztyčil a pátravě se zahleděl před sebe. Tři kilometry daleko byly klikaté čáry zákopů. Biggles otočil hlavu, aby uviděl Algyho, ale ten se také díval přes rameno na bok.</p>
<p>Biggles sledoval oči Algyho a dočista se mu zatajil dech, když uviděl Fokkerův trojplošník, který usiloval o takovou polohu, aby na ně mohl podniknout další útok. Nos velblouda se trochu sklonil k zákopům, ale nepřítele nesetřásl. A aby nezůstalo jen při tom, odkudsi zezadu přilétaly další dva fokkery.</p>
<p>Biggles si uvědomoval, že jejich situace je zoufalá. Tušil, jak je asi Algymu, na něhož může fokker střílet, ale on jeho útok nemůže opětovat, aby neshodil svého druha z křídla letounu. I nějaký rychlejší obrat, uvažoval Biggles, by ho mohl z toho chatrného bidýlka shodit na zem.</p>
<p>Teď už se blížily další dva fokkery, z nichž jeden se stočil, aby napadl Harcourtova velblouda. Biggles vzteky skřípal zuby, když se první fokker postavil na nos a letěl dolů k jejich ocasu, přičemž jeho kulomety chrlily dvojitý proud olova. Ale pak dostal Biggles nápad. Pomalu zdvihl hlavu, levicí uchopil vzpěru ve střední části křídel a pravou rukou sáhl do řidičské budky, do malého výklenku, kde většinou bývala ukryta signální pistole Véry.</p>
<p>Byla tam. Biggles sevřel rukou pažbu pistole a pak tuto krátkou, baňatou zbraň vytáhl ze schránky. Palcem pravice natáhl kohoutek a rychle zamířil na pilota ve fokkeru, který se díval před sebe hledím svého kulometu.</p>
<p>Beng! Německý pilot sebou prudce trhl, když mezi jeho křídly zableskla žhavá kulička rudého ohně, která za sebou nechávala pruh hustého kouře. Vykoukl z řidičské budky, aby se rozhlédl, odkud taková neobvyklá střela mohla přiletět. Algy se na důkaz svého souhlasu s touto taktikou zazubil a rychle podal Bigglesovi další náboj. Beng! Teď třeskla ohnivá zelená kulka na záď letounu.</p>
<p>Pilot fokkeru, který zřejmě tento nezvyklý způsob boje neschvaloval – a tomu se nebylo možno divit – už na další střely nečekal a otočil se ke druhému velbloudu. Biggles se div nezakuckal, když kulka oranžového ohně, pomalu se zbarvující do modra, zaplápolala jako svíce nad ocasem Harcourtova velblouda. Němec ji zahlédl a uhnul právě včas.</p>
<p>Biggles hned pochopil, co se stalo. Profesor totiž jeho první výstřel zahlédl, zalíbilo se mu to a sám pokračoval ve střelbě Harcourtovou pistolí. Tři němečtí piloti nyní zaváhali, jako by nevěděli, co si za takové neobvyklé situace počít. Pak se náhle otočili a odletěli střemhlav domů. Biggles nakukoval pod svým křídlem, aby zjistil příčinu této náhlé změny, a uviděl řadu britských letadel S.E.5, která se k nim kvapem blížila. Když ho jejich vůdce uviděl, přiletěl blíž a Biggles rozeznal modrou vrtulovou puklici Wilkinsonova letadla. Viděl, že to je Wilks od 287. letky.</p>
<p>Neobvyklá podívaná na dva velbloudy v jednom letovém útvaru, jejichž piloti, jak myslel, letěli každý na křídle, vůdce letounů S.E.5 poněkud vyvedla z míry, protože je sledoval až na letiště a přistál těsně za nimi. Wilkinsonova tvář byla k nepoznání, když vyskočil ze své kabiny a přiběhl k místu, kde si Biggles a profesor vzájemně napravovali záda.</p>
<p>„Co to vyvádíte, prosím vás?“ volal Wilkinson udiveně. „Jestli chcete lítat ve dvou, proč se nedáte k letce s dvoumístnými letadly, mohli byste lítat jako normální lidi? Copak tu nemáte dost letounů, abyste si mohli vyletět každý zvlášť?“</p>
<p>„Nemáme!“ odpověděli mu. „Minulou noc sem přiletěly ty friedrichshafeny a pěkně nám to tady vymlátily. Ale udělal bys lip, Wilksi, kdybys letěl domů, budou tě potřebovat jako doprovod!“</p>
<p>„Doprovod? A komu?“</p>
<p>„Vyslídili jsme, kde se ty německé bombarďáky schovávají. Jdu teď volat na hlavní velitelství, a pokud se ještě v něčem vyznám, pošle tam velitelství všechny bombarďáky denní služby v okruhu jednoho sta kilometrů, než uplyne hodina. A ty budou potřebovat doprovod. V poledne už z toho lesa nezbude ani tříska. Teď už vím, proč tam vůbec nestřílela protiletadlová děla!“ hlaholil Biggles, jemuž se právě rozsvítilo v hlavě a obrátil se k Algymu:</p>
<p>„Němci se nás pokoušeli napálit, abychom si mysleli, že tam není co hlídat!“</p>
<p>„Mimochodem, Henry,“ pokračoval Biggles, "jak se ti vůbec podařilo zapálit ten ohýnek, když je kolem dokola taková spousta Hunů?“</p>
<p>„Já že jsem zapálil ohýnek?“ velice se udivil profesor. „Co to vykládáš? Já jsem přece nic takového neudělal.“</p>
<p>„Ale vždyť my jsme viděli oheň!“ tvrdil Biggles.</p>
<p>„Ale to byl jen čadivý ohýnek pro bombardéry, který jim má ukazovat směr větru, ty chytráku! Já jsem na to místo přišel právě v té chvíli, když jsem tě uviděl, jak jsi udělal na zemi ten kotrmelec,“ vysvětloval klidně Henry.</p>
<p>„To mě tedy podrž!“ zděsil se dodatečně Biggles. „Když jsme se tam minulý večer zalítli podívat a viděli, že tam hoří oheň, byli jsme jisti, že jsi tam! Kdyby Hunové ten ohýnek neměli, tak jsme tam dneska pro tebe neletěli a ty bys tu nebyl. Sakra, to byla shoda okolností! Jak už jsem říkal, u našeho řemesla se někdy seběhnou neuvěřitelné věci!“</p>
<p> <strong>Kapitola pátá</strong><strong>Čtenář myšlenek</strong></p>
<p>Letní slunce zářilo z bezmračné, modré oblohy ve vší své nádheře. Biggles ležel na zádech s rukama pod hlavou ve vysoké, lahodně vonící trávě, v poklidném koutě letiště a unaveně sledoval skřivana, který nad ním vesele trylkoval.</p>
<p>Teplý vzduch, uspávající bzukot hmyzu i vůně vyprahlé země byly pro jeho unavené tělo učiněným balzámem, protože od oné pohromy, která připravila jeho letku o dvě třetiny velbloudů, létal na hlídku třikrát denně. Mezitím ovšem došly další, nové letouny typu Velbloud, a tak se Biggles na radu velitele několik dní oddával klidu a odpočíval.</p>
<p>Připadalo mu, že válka je nesmírně daleko. Také hukot děl na frontě jaksi ochabl a omezil se jen na příležitostné náladové salvy. Biggles usoudil, že Francie není tak špatným místem, podíval se na hodinky a pak se zase uvelebil do trávy s očima upřenýma do sytě modré oblohy.</p>
<p>Když uslyšel kroky blížící se k němu travou, pocítil nevoli, ale ani se nepohnul. Kroky se zastavily těsně za ním.</p>
<p>„Pozoruješ hvězdy, Bigglesi?“ řekl jakýsi hlas. Byl to Algy.</p>
<p>„Pozoroval bych, kdyby tam nějaké byly. Ve svém věku bys už mohl vědět, že hvězdy vycházejí jen v noci,“ odpověděl lhostejně Biggles.</p>
<p>„Vykoukáš si oči, jestli budeš pořád takhle zírat,“ varoval ho Algy. „Nebo myslíš, že tam něco uvidíš? Anebo snad hledíš do budoucnosti?“</p>
<p>„Jo, tos uhod,“ poznamenal Biggles.</p>
<p>„Co jako?“ ptal se Algy.</p>
<p>„Dívám se do budoucnosti. Můžu ti říct, co tu uvidíš přesně za tři a půl minuty.“</p>
<p>„Tak mi to pověz!“ poškleboval se Algy. „Uvidím pěkně modrou oblohu.“</p>
<p>„A ještě něco,“ dodal Biggles vážně. „Já jsem se nedávno ze záliby tak trochu zabýval astrologií, a tak se jí dostávám na kloub. Na základě dedukce ti můžu říct nejrůznější věci. Moje prostřední jméno by mělo být Sherlock, víš, podle toho slavného detektiva Sherlocka Holmese.“</p>
<p>„No dobře, tak pokračuj!“ pobízel ho Algy, jehož to začínalo zajímat. „A copak jsi teď právě zkoumal?“</p>
<p>Biggles zívl a řekl:</p>
<p>„Za minutu uvidíš německé letadlo značky Rumpler, které se tu bude vznášet ve výšce tří tisíc metrů jihozápadním směrem. Naši na ně budou střílet, ale nezasáhnou je. Až přeletí tuhle skupinu topolů na pravé straně, otočí se dokola a pak bude uhánět domů s nosem k zemi, v opačném směru.“</p>
<p>„Hm, koukám, že ti to slunce jde trochu na mozek,“ prohlásil Algy. „Co tě přivedlo na tuhle myšlenku?“</p>
<p>„Nic mě na ni nepřivedlo, prostě to vím!“ odpověděl klidně Biggles. „Dostal jsem takzvaný druhý zrak neboli zření. To je schopnost, která …“</p>
<p>„Ale jděte, Bigglesi!“ vpadl mu do řeči jiný hlas. „Mohl byste toho nechat!“</p>
<p>Biggles se opřel o loket a zjistil, že se na něj dívá plukovník Raymond z hlavního velitelství.</p>
<p>„Promiňte, pane plukovníku!“ vyrazil ze sebe Biggles a snažil se vyskočit. „Já myslel, že tu je jenom Algy.“</p>
<p>„To nevadí, jen ležte a nenechte se vyrušovat. Já jsem se jen tak zastavil na kus řeči. Poslyšte!“</p>
<p>Byl slyšet slabý bzukot vysoko nad nimi, a tak se tři páry očí obrátily k obloze na malinkou černou skvrnku, která se k nim blížila od jihovýchodu. Třebaže byla ještě velice malá, bylo v ní možno rozeznat německé letadlo značky Rumpler.</p>
<p>Vhúm! Vhúúm! Vhúúm!</p>
<p>Tři malé obláčky ve tvaru trychtýřku se objevily v jisté vzdálenosti za letadlem, protože britská protiletadlová děla na ně zahájila palbu.</p>
<p>Biggles po očku mrkl na oba důstojníky a výraz jejich tváře ho tak pobavil, že se sotva udržel smíchy. A když pak rumpler pokračoval v letu až skoro přesně nad skupinou topolů, o nichž předtím Biggles mluvil, už se doopravdy rozesmál. Rumpler pak velmi rozvážně opsal celý kruh a s nosem skloněným dolů uháněl k zákopům, a to v jiném kursu, než sem přiletěl.</p>
<p>„Že to je na amatéra docela slušná předpověď!“ podotkl Biggles docela klidně.</p>
<p>„Naprosto!“ souhlasil Algy neochotně. „Že bys náhodou taky věděl, proč ten rumpler odletěl právě tím směrem?“</p>
<p>„Samozřejmě že vím,“ odpověděl Biggles. „Je to věc pouhého úsudku. Tím směrem odletěl proto, protože kdyby sledoval nazpět svůj vlastní kurs, vletěl by rovnou do Mahoneyova roje, který odletěl na hlídku. Ten rumpler to všechno ví, a protože s nimi nechce pokusit štěstí, radši se jim obloukem vyhne. To je všechno.“</p>
<p>Nepřátelský rumpler byl nyní téměř z dohledu a hukot jeho motoru postupně zanikal v jiných zvucích, které se rychle přibližovaly. Blížily se k nim tři britské letouny značky Velbloud, sledující kurs, jímž odletěl rumpler přes zákopy.</p>
<p>„Já ti přece říkal, Algy, že bych se měl jmenovat Sherlock!“ rozchechtal se Biggles.</p>
<p>„To byla pěkná ukázka vašeho umění, Bigglesworthe!“ řekl uznale plukovník Raymond. „Musím uznat, že to bylo velice pěkné. Povězte nám, jak to všechno víte!“</p>
<p>„Ale, pane plukovníku!“ odpověděl Biggles káravým tónem. „Představte si nějakého kejklíře, kterého byste se ptal, jak provádí svoje kousky! Taky by vám nic neřekl.“</p>
<p>„Ale mě to opravdu zajímá!“ naléhal plukovník.</p>
<p>„Tak vám tedy povím pravdu, pane plukovníku,“ odpověděl Biggles. „Vy teď víte totéž, co vím já, ale já si to odvodím takhle. Průměrný německý letec nemá moc velkou obrazotvornost a pracuje podle jakéhosi časového rozvrhu neboli jízdního řádu jako hodiny. V tomhle čase se tu objevil už dvakrát v minulých dvou dnech, a při obou svých záletech na frontu se ten rumpler tady otočil a provedl přesně totéž, co dnes.</p>
<p>Takže nemusím ani moc uvažovat, abych dospěl k závěru, že to, co některý Hun udělal už dvakrát, udělá i potřetí, a že v tom svém počínání bude pokračovat, dokud mu to někdo nepřekáží. Možná že mu to překazím zrovna já.</p>
<p>Kdybyste se mě zeptal, proč sem k nám lítá, tak byste mě doběhl, protože já to nevím. Ale řekl bych, že sem lítá proto, aby si tu něco očíhl. Nelítá jistě jen tak na nějaké obyčejné zvědy. Poslali ho, aby se podíval na něco, co může ze svého stanoviště dobře vidět, totiž z toho místa nad topoly, kde se vždycky otočí.</p>
<p>A když to uvidí, šine se zase domů. Musel bych se mýlit, ale moje velká inteligence mi napovídá, že sem nelítá jen tak pro zábavu. Musím se přiznat, že mě to trochu zajímá. To, co vidí ti Hunové, musím přece vidět taky já!“</p>
<p>„Na to jsem právě myslel,“ souhlasil plukovník. „Zdá se, že Hunové vidí pěkný kousek tohoto našeho úseku, a taky předešlého. Před týdnem zaujala naše dělostřelecká brigáda postavení v úvozu u Erles. Byla dobře zamaskována a nikdo ji shora nemohl zahlédnout. A přece ji hned první noc rozstřílely německé granáty. To určitě nebyla žádná náhoda!“</p>
<p>Plukovník si odkašlal a pak pokračoval:</p>
<p>„Museli jsme si opatřit jiná děla, a to kdekoli, a proto jsme před dvěma dny přivezli těžké lodní dělo a zapustili je do dělového úkrytu za tímhle pásem lesa u silnice do Amiensu. Proti leteckému pozorování bylo dokonale zamaskováno, ale ve dvanáct hodin v poledne začalo německé dělostřelectvo ostřelovat právě ten úsek, a to naše dělo rozstřílelo na cucky! To taky nebyla žádná náhoda.“</p>
<p>Plukovník se na chvíli odmlčel a potom ve výkladu pokračoval:</p>
<p>„Potom parkovalo několik aut se střelivem za zdí rozstříleného selského statku u osady Bertaple, a přihodilo se totéž, co s tím dělem. Takže teď už víte, co myslím, když říkám, že se Němci na náš úsek dívají hezky zblízka.“</p>
<p>„Někdo se tu potlouká, to je naprosto jisté,“ souhlasil Biggles.</p>
<p>„Přál bych si, abyste se po tom poohlédl,“ řekl dále plukovník. „Nevím, po čem bych vám měl říct, abyste se poohlédl, protože kdybych to věděl, nemusel bych ten úkol ukládat vám. Budete muset vzít rozum do hrsti, ale vám nemusím nic radit, vy se vyznáte sám.“</p>
<p>„Pane plukovníku, nenuťte mě, abych se tadyhle před Algym musel červenat!“ odpověděl poněkud rozpačitě Biggles a rozesmál se. „Tak dobrá, já se tu budu nahoře potloukat a pokusím se vidět to, co ve svém rumpleru očihoval ten džentlmen.“</p>
<p>Za půl hodiny nato už byl Biggles ve vzduchu a letěl přesně v témže kursu jako před chvílí ono německé letadlo. Přitom soustavně a bedlivě sledoval zemi pod sebou. Když doletěl až na místo, kde se rumpler otočil, ještě více zpozorněl a prozkoumával krajinu centimetr po centimetru, cestu vedle cesty, pole za polem.</p>
<p>Povšiml si podivného klidu, nedostatku jakékoli činnosti. Tu a tam zahlédl malé tábory, v nichž odpočívaly britské oddíly, které se tam vrátily ze zákopů. Dále uviděl rozstřílený větrný mlýn bez křídel, převrácené nákladní auto a jezdce, spojku, uhánějící v mračnu prachu po silnici.</p>
<p>V dohledu měl jednu či dvě vesnice rozstřílené od granátů, a pak zahlédl sedláka sklízejícího své obilí. Skládal snopy do panáků a nic nedbal na blízkost palebné čáry.</p>
<p>Všude byly díry od granátů, čerstvé i staré, vypadalo to, jako by krajina byla poďobána od neštovic, Biggles však nemohl najít nic, co by nepříteli mohlo posloužit jako signál. Uviděl také místo, kde byla rozstřílena dělostřelecká brigáda a pak se otočil, protože pociťoval značnou sklíčenost.</p>
<p>Hodinu či ještě déle trvalo jeho vzdušné pátrání, ale neshledal nic zajímavého. Potom se v nevalné náladě zase vrátil na letiště.</p>
<p>„No tak, vy Sherlocku!“ volal vesele plukovník. „Copak je nového?“</p>
<p>„Nic se neděje, pane plukovníku,“ odpověděl Biggles stručně. „Já se ale přece ještě nevzdávám naděje. Doufám, že se zítra s tím rumplerem potkám!“</p>
<p>Následujícího rána vzlétl Biggles opět a pobyl ve vzduchu dostatečně dlouho, aby si počkal na německého letce. Biggles si opravdu ponechal dostatek času, aby mohl provést důkladný průzkum krajiny pod sebou, jež, jak se zdálo, byla předmětem pravidelných návštěv nepřátelského letounu. Zkoumavýma očima pečlivě prohlížel zemi pod letadlem a mrzutě zjišťoval, že je všechno naprosto stejné jako včera. Dokonce i sedlák byl na svém místě na poli a stavěl panáky.</p>
<p>Když Biggles sletěl níž, uviděl o kousek dál velký oddíl britských vojáků – celou brigádu, jak soudil – kteří leželi velmi dobře ukryti podél okraje lesa a nepochybně čekali, až na ně přijde řada, aby odešli do zákopů.</p>
<p>Bigglese napadlo, zda by je mohly zahlédnout slídivé oči pilota v rumpleru, ale pak usoudil, že je to nemožné. Jednak proto, že jeho letadlo létá mnohem výš, a pak bylo sotva pravděpodobné, že by se odvážilo tak daleko za britské zákopy.</p>
<p>Biggles se podíval na hodinky na své palubní desce a zjistil, že by měl na toho rumplera čekat ještě čtvrt hodiny, protože předpokládal, že pilot obvyklý čas dodrží.</p>
<p>„Tak to si můžu ještě vyletět pořádně vysoko,“ řekl si, vztyčil nos velblouda vzhůru a ještě naposledy se podíval na zemi, aby si ji ještě jednou prohlédl.</p>
<p>Jeho pohled utkvěl na tom sedlákovi, který stále ještě stavěl panáky. Biggles měl dojem, že ten člověk pracuje v naprosto zbytečném chvatu, a tak se bezděky rozhlédl po obloze, jestli se někde neobjevují nějaké příznaky blížící se bouře. Jinak se spěch toho sedláka nedal vysvětlit. Obloha však byla jako nepřetržitý baldachýn modři od jednoho obzoru až ke druhému.</p>
<p>Biggles se znovu podíval na toho muže na poli a vyklonil se přes okraj své kabiny, aby lépe viděl. Pozorně hleděl na pole a sledoval polohu postavených panáků.</p>
<p>Udivilo ho, že přes velký spěch toho sedláka je na poli stále stejně panáků jako minulého dne. Měl dojem, že ty panáky jen změnily svou polohu a že teď tvoří jakýsi podivný vzor, který se od normálního, běžného způsobu odlišuje.</p>
<p>„A podívejme se,“ takhle si uvědomil význam toho, co právě zjistil. Jeho oči sledovaly dlouhou řadu snopů, které ukazovaly směrem ke skryté britské pěchotě, a pak utkvěly na řadě osamocených panáků, jež patrně naznačovaly vzdálenost této pěchoty a prozrazovaly tak německým leteckým pozorovatelům její postavení.</p>
<p>Bigglesův mozek pracoval na plné obrátky. Co by měl teď podniknout? Bylo tu několik možností. Mohl postupovat podle svého původního plánu a toho rumplera sestřelit. Tím by aspoň zabránil, aby němečtí dělostřelci dostali žádanou zprávu.</p>
<p>Ale co kdyby podlehl? Co kdyby ho ten Němec sestřelil? Biggles sice takovou pohromu nepředpokládal a nepokládal ji za pravděpodobnou, ale přece jen ji musel brát v úvahu.</p>
<p>Taky by mohlo být přece jeho letadlo poškozeno, kdyby byl nucen nouzově přistát, a pak by rumplerovi nic nebránilo, aby se vrátil domů. Mohla by se mu také přihodit porucha motoru, a v takovém případě by rozhodně musel nouzově přistát. Biggles se až zachvěl, když domyslel důsledky, protože ani v nejmenším nepochyboval, že by pak byla britská pěchota rozstřílena granáty německého dělostřelectva.</p>
<p>Další možnost byla, aby se vrátil na letiště, zavolal plukovníku Raymondovi na hlavní velitelství a oznámil mu, co právě objevil. Plukovník by pak mohl poslat zprávu brigádě a dát jí výstrahu, aby změnila své postavení dříve, než začne bombardování.</p>
<p>„Ne, to by nešlo,“ zamítl v duchu Biggles tuto variantu. „To by trvalo moc dlouho. To letadlo by mělo dost času vrátit se domů. A němečtí dělostřelci by mohli zahájit svou smrtonosnou palbu dříve, než by plukovníkova zpráva mohla k brigádě dojít.“</p>
<p>Dospěl k názoru, že jediný jistý plán je ten, aby přistál a zničil ten zrádný signál dříve, než sem přiletí německý letoun. Kdyby to dokázal provést rychle, měl by ještě pořád dost času vzlétnout a dostat rumplera, až přiletí.</p>
<p>„Ano, tohle je nejjistější cesta,“ rozhodl se Biggles. Než se měl rumpler objevit, zbývalo ještě deset minut času.</p>
<p>Když Biggles učinil své definitivní rozhodnutí, sklouzl strmě po křídle směrem k poli nedaleko místa, kde měl za to, že sedlák pracuje. Znepokojovalo ho, že není ozbrojen. Ostatně tu nebyl důvod předpokládat, že vyzvědač dostane podezření, že byl odhalen. Jeho způsob sdělování zpráv nepříteli byl tak prostý a přirozený, že ho nemohlo odhalit nic kromě náhody nebo nějakého zatraceného okamžitého postřehu.</p>
<p>Bylo zcela nepravděpodobné, že by na tomhle poli, tak daleko za frontou, mohl kde přistát nějaký slídivý pilot výzvědného letadla, a ještě nepravděpodobnější bylo, že by ten zlověstný plán odhalil. Nepravděpodobné se však stalo skutečností a Biggles se jen nemohl vynadivit špiónově důmyslnosti, když letěl střemhlav na zem.</p>
<p>Na strništi obilného pole se neodvážil přistát, a tak dosedl lehce na zem docela nedaleko, na jakési pastvině. Když vylezl z kabiny, odhodil svůj těžký letecký kabát na spodní křídlo letounu a stejnoměrným poklusem vyrazil k obilnému poli. Když se k němu přiblížil, zpomalil svůj běh v chůzi, aby vyzvědače nepoplašil, a zamířil k brance vedoucí na pole.</p>
<p>Biggles uviděl domnělého sedláka v typických modrých šatech, v nichž chodili francouzští rolníci, jak stále ještě snáší snopy, a zlostně se ušklíbl jeho důkladnosti. Sedlák se ani nenamáhal podívat se nahoru, když zatím vzdálený, hluboký bzukot hlásil přílet jeho spolčence v rumpleru.</p>
<p>Sedlák si povšiml přicházejícího Bigglese a vesele na něj zamával.</p>
<p>„Bonjour, M’sieur le Capitain!“ volal sedlák s úsměvem, ale pilot byl od něho příliš daleko, aby si mohl povšimnout podivného záblesku v jeho očích.</p>
<p>„Bonjour, M’sieur,“ opakoval Biggles a stále se k sedlákovi přibližoval. Byl dosud ještě asi na dvacet metrů vzdálen, když zahlédl, jak sedlákova pravice sáhla do kapsy a opět se rychle vymrštila.</p>
<p>Než mohl vytušit úmysl toho druhého, třeskla mu do uší ohlušující rána, a on měl dojem, že se svět rozlétl v záplavě rudých a oranžových plamenů, které se pomalu měnily v purpur a potom černaly.</p>
<p>Když Biggles bezvládně padl na tvář, uvědomil si, že ten vyzvědač na něj vystřelil.</p>
<p>První skutečnost, již si Biggles uvědomil, když zase otevřel oči, byla ošklivá bolest hlavy. Snažil se zdvihnout k hlavě ruku, aby rozsah svého poranění ohmatal, měl však dojem, že má ruku přilepenou k boku. Kolem byla tma a všude to páchlo čerstvou slámou, že měl dojem, že se zadusí.</p>
<p>Biggles zahlédl v té tmě několik proužků denního světla a trvalo mu několik minut, než pochopil, že je zahrabán pod kupou snopů.</p>
<p>Vynaložil veškerou svou sílu, přičemž mu hlava div nepukla bolestí, odvalil snopy stranou, vykutálel se z nich na volné prostranství a mžoural jako sova do oslnivého slunečního světla.</p>
<p>Potom se s námahou postavil na nohy, zapotácel se jako omámený a rozhlédl se kolem. Byl patrně na témže místě, kde upadl. Všechno bylo stejné jako předtím, jen vyzvědač byl pryč.</p>
<p>Vypadalo to, že vyzvědač na tělo bezvládného pilota v bezvědomí jen naházel snopy, aby je tak zakryl před zraky náhodných kolemjdoucích, a pak rychle práskl do bot.</p>
<p>Biggles by rád věděl, jak dlouho tu ležel, sotva to však mohl zjistit, protože jeho hodinky byly na palubní desce velblouda. Z polohy slunce usoudil, že to nemohlo příliš dlouho trvat, že to však naprosto stačilo, aby pilot rumpleru své poselství přečetl a vrátil se domů. Jeho letadlo totiž Biggles nikde neviděl a také neslyšel žádný hukot. Pokoušel se přemýšlet, zvedl ruku ke své bolavé hlavě, načež s hrůzou zjistil, že má prsty od krve.</p>
<p>Náhle si však vzpomněl na britskou pěchotu a se zděšením si uvědomil, v jakém se ocitla postavení. Musí se za každou cenu spojit s brigádou, opakoval si stále, ale nebyl schopen jednat. Věděl, že Němci zatím ještě nezačali bombardovat, že má ještě dost času, aby tu brigádu mohl zachránit.</p>
<p>Z úvah ho náhle vytrhl hluk automobilového motoru. Biggles se otočil a zahlédl, jak ze dvora nedalekého selského statku, k němuž pole patřilo, vyjel zchátralý renault s vyzvědačem za volantem.</p>
<p>Současně si všiml, že ze statku vystupuje hustý sloup dýmu. Napadlo ho, že vyzvědač budovu zapálil, aby za sebou zametl stopu a aby zničil všechny usvědčující doklady, které by tam mohl při svém překotném odjezdu zanechat.</p>
<p>Biggles zaťal rty a oči přimhouřil ve štěrbinky.</p>
<p>„S tím se pryč nedostaneš, ty chlape!“ zavrčel a úprkem vyrazil k místu, kde nechal svého velblouda. Když viděl, že tam pořád ještě stojí, oddechl si.</p>
<p>V příkopu si ještě namočil kapesník, obvázal si zranění na hlavě, kde ho škrábla vyzvědačova kulka, a pak pokračoval.</p>
<p>„Dostat tak o něco přesnější ránu, než byla tahle, tak to byla moje poslední,“ uvědomil si nevesele a věděl, že téměř o vlásek unikl smrti. Vyzvědač se nejspíš domníval, že ho zabil, uvažoval Biggles, jinak by ho tu přece nenechal, aby o všem mohl vypravovat.</p>
<p>Biggles se vyšplhal do řidičské kabiny, a když chvíli kličkoval po zemi, podařilo se mu konečně letadlo odlepit a zamířit dolů nad silnici, po níž zmizel vyzvědač.</p>
<p>Jeho auto brzy zahlédl, ujíždělo v mraku prachu, který se za ním dlouze táhl. Stočil velblouda za ním, protože si byl vědom, že nemůže zbytečně ztrácet čas.</p>
<p>Biggles věděl, že by měl letět rovnou k brigádě pěchoty a vyslat výstražný signál, krev se v něm však vařila, a pomyšlení, že by ten vyzvědač unikl a někde jinde pokračoval ve svém zhoubném díle, mu nedalo.</p>
<p>Když uháněl nad silnicí v mračnu prachu, napadlo ho, že ten pilot v rumpleru se sotva mohl dostat domů. Biggles přece dopadl vyzvědače na útěku, což znamenalo, že v bezvědomí nemohl být déle než několik minut.</p>
<p>Biggles viděl, jak se uprchlík mrkl dozadu přes rameno po ďáblovi, který se mu hnal v patách, a musel se ušklíbnout. Vyzvědač přidal plyn, až auto poskočilo kupředu. Dělal co mohl, aby unikl.</p>
<p>Biggles se rozesmál. Jak mohlo toho bláhovce napadnout, že by nějaké auto mohlo ujet jeho velbloudu, který se hnal rychlostí 200 kilometrů za hodinu. To bylo opravdu komické! Když se však přihnal na dostřel, úsměv vystřídalo chladné soustředění bojujícího letce. Bigglesovy oči vyhledaly mušku kulometu.</p>
<p>Ra-ta-ta-ta-ta! Dvojitý Vickersův kulomet se rozštěkal. Konec se dostavil okamžitě. Biggles nevěděl přesně, zda řidiče zasáhl, zda mu praskla pneumatika, anebo zda to byl následek přílišné rychlosti v zatáčce, a ani se tím nijak nezabýval. Viděl jen, že se auto jakoby zarylo do silnice a že se nad ním zdvihl velký mrak prachu.</p>
<p>Rám automobilu se pomalu kutálel po zemi, byl to až děsný pohled, a jedno kolo zůstalo na silnici. Z motoru vyšlehl oheň, takže se všechno, co z vraku zbylo, ztratilo v mraku kouře.</p>
<p>Biggles se spokojeně zašklebil při pohledu na tu neveselou podívanou, ale ještě pro jistotu zakroužil dvakrát dokola, aby zjistil, zda řidič vozu nějakým zázrakem nezůstal naživu. V okolí vozu však bylo nápadné ticho, a proto vyrazil s letounem ve směru tečny, tam, kde byla utábořena britská pěchota.</p>
<p>Na přilehlém poli Biggles přistál špatně, což se dalo za těchto okolností omluvit, a pak rychle utíkal směrem ke skupině důstojníků, kteří ho sledovali.</p>
<p>„Musím ihned mluvit s velitelem brigády!“ volal Biggles, když k nim doběhl.</p>
<p>„To nevíte, že máte nejdřív pozdravit?“ osopil se na něj jeden z důstojníků, který měl na rukávu odznak majorské korunky.</p>
<p>Biggles zrudl, způsobně zdvihl ruku k pozdravu, ale uvnitř soptil vztekem, že ho tak zdržují.</p>
<p>„Musím ihned mluvit s velitelem brigády nebo s jeho zástupcem!“ opakoval naléhavě svou žádost.</p>
<p>Jakýsi major s červenými výložkami štábního důstojníka na límci přiběhl k Bigglesovi a ptal se ho:</p>
<p>„Vy jste ten důstojník, který právě letěl tak nízko nad …“</p>
<p>„Nechtěl byste to nechat na pozdější dobu, pane majore?“ odpověděl nevrle Biggles. „Přišel jsem vám říct, abyste neprodleně dal rozkaz k odchodu z tohoto místa. Já …“</p>
<p>„Ticho! Vy mi chcete dávat rozkazy?“ vykřikl major uraženě. „Udám vás pro neslušné chování vůči vyššímu důstojníkovi!“</p>
<p>Biggles si povzdychl, ale pak dostal nápad.</p>
<p>„Mohl bych si od vás zatelefonovat, pane majore? Je to velmi naléhavé!“</p>
<p>„Telefon najdete na velitelství brigády – touhle cestou!“</p>
<p>Na velitelství brigády popadl Biggles zimničně sluchátko telefonu. Zástupce velitele a jeden ordonanční důstojník ho se zájmem pozorovali. Za několik okamžiků již Biggles mluvil s plukovníkem Raymondem z hlavního velitelství.</p>
<p>* * *</p>
<p>„Tady je Bigglesworth, pane plukovníku!“ hlásil se pilot ochraptělým hlasem. „Už jsem našel, co jste hledali. Ten Němec sem lítal proto, aby si tu převzal zprávu od německého vyzvědače, který hlásil německým dělostřelcům postavení naší brigády. Od jejího velitelství nyní mluvím. Ano, pane plukovníku – správně – na okraji lesa, asi tři kilometry východně od osady Buellu.</p>
<p>Ano, já jsem se pokusil přemluvit zdejší důstojníky, ale oni mě nechtějí poslechnout. Zabil jsem toho vyzvědače, leží pod vrakem svého auta na silnici do Amiensu. Ano, pane plukovníku, řekl bych, že bombardování musí začít každým okamžikem!“</p>
<p>„Co to říkáte člověče, co to tady vykládáte?“ vykřikl jakýsi hlas za Bigglesem.</p>
<p>Biggles se přes rameno ohlédl a uviděl velitele brigády, který na něj upřeně hleděl.</p>
<p>„Okamžik, pane plukovníku,“ řekl do telefonu, a potom se obrátil na velitele brigády: „Chtěl byste si promluvit s plukovníkem Raymondem od velitelství 51. peruti, pane plukovníku?“</p>
<p>Velitel brigády se chopil sluchátka a přiložil si je k uchu. Biggles zpozoroval, že zbledl. Za okamžik nato plukovník praštil sluchátkem na stojánek a vychrlil celou řadu rozkazů. Ordonance se rozběhly do všech koutů tábora, ozvaly se polnice a rotmistři se dali do křiku.</p>
<p>Za deset minut nato, když zadní voj brigády zmizel za vyvýšeninou směrem do zápolí, přiletěl první německý granát. Potom následovala salva. Netrvalo dlouho a půda, kde předtím anglická brigáda tábořila, byla rvána plamennými výbuchy a řinčící ocelí.</p>
<p>Biggles běžel tímto peklem létající hlíny a šrapnelů tam, kde nechal stát svého velblouda. Bolest hlavy, na niž ve svém vzrušení docela zapomněl, se znovu ozvala s daleko větší prudkostí. Když utíkal k letadlu, přivřel oči a ze všech svých sil bojoval se závratí, která se o něj pokoušela. Bál se, že upadne.</p>
<p>„To mi fakt muselo přeskočit v hlavě, když jsem svůj koráb nechal tak blízko lesa,“ říkal si Biggles v duchu. „Nejspíš ho už rozstříleli na hadry.“</p>
<p>Obával se docela právem, protože nepřátelské granáty dopadaly až nepříjemně blízko místa, kde zanechal své letadlo.</p>
<p>Velbloud však byl ještě netknutý, když k němu Biggles doběhl, ačkoli půda kolem, již pokládal za vhodnou k odletu, ukazovala, jak těsně prolétly některé granáty kolem.</p>
<p>Biggles se vyšplhal do kabiny, roztočil motor a pak prudce kopl do nožní řídicí páky, aby se vyhnul okraji nedaleké granátové díry. Letadlo se nahnulo dopředu. Velbloud poskakoval a houpal se na rozryté půdě, ale zároveň nabíral rychlost.</p>
<p>„Pokud se odtud brzy nedostanu, tak se mi určitě ulomí podvozek,“ říkal si Biggles a povolil řídící páku směrem dozadu. Několik okamžiků kola podvozku ještě poskakovala po hrbolaté zemi, ale pak je jakýsi nezvykle velký hrbolek vymrštil nahoru.</p>
<p>Když Biggles přistál na letišti v Maranique, Wat Tyler mu podal jakési hlášení.</p>
<p>„Od velitele peruti,“ řekl mu. „Jak jsi až do teďka lítal?“</p>
<p> Biggles roztrhl obálku, přečetl text a musel se usmát: „Správně jste to provedl, Sherlocku!“ Iniciály podpisu patřily</p>
<p> <strong>Kapitola šestá</strong><strong>Veliká aféra</strong></p>
<p>Biggles seděl na brzdicím špalku a plnil si kulometný pás náboji. Každý náboj zvlášť pečlivě prohlížel a zkoumal, zda nemá sebemenší závadu, a odhazoval ty, které plně nevyhovovaly jeho požadavkům.</p>
<p>„Ještě nejsme hotovi, letoune!“ zeptal se leteckého rotmistra, který s partou mechaniků celých umazaných od oleje pracoval na motoru jeho velblouda.</p>
<p>„Ještě pět minut a jsme hotovi, pane kapitáne!“ hlásil mu rotmistr.</p>
<p>„No dobrá, ale hoďte sebou, nebo se setmí. Ještě bych to rád dneska večer vyzkoušel. Zítra časně ráno musím odletět.“</p>
<p>„Prosím, pane kapitáne,“ odpověděl rotmistr zdvořile.</p>
<p>Biggles se vrátil ke své práci. Jeho tvář vypadala unaveně a ochable, protože od té doby, co Němci zahájili velký útok a co na německou frontu přiletěly Fokkery D.VII, dosáhla činnost ve vzduchu svého vrcholu a britské letky to neměly vždycky nejlehčí.</p>
<p>Náhradní piloti přicházeli pomalu, protože nehody se překotně množily, až jich bylo tolik, že přesahovaly svým počtem nástup nových pilotů. V důsledku toho musel každý schopný pilot na frontě odsloužit více leteckých hodin, než bylo obvyklé. Společně s piloty své vlastní letky, ale i s kolegy od sousedních letek pociťoval Biggles přílišnou zátěž, a bývaly chvíle, kdy měl všeho po krk, kdy se mu hnusilo všechno, co souviselo s válkou, kdy válku z celého srdce nenáviděl.</p>
<p>Všechno, po čem toužil, byl odpočinek. Od prvního rozbřesku až do posledních paprsků slunce vedl Biggles své roje na útočné hlídky a přestávky dělal jen tehdy, pokud si chtěl odpočinout, než mu naplní nádrže benzínem.</p>
<p>Biggles toužil po dešti, aby tak měl věrohodnou výmluvu k troše odpočinku. Déšť sice přišel, ale odpočinek Bigglesovi stejně nepřinesl – o to se už postarali nadřízení. A nyní, když strávil ve vzduchu celý den, potřeboval jeho motor jako sůl důkladně prohlédnout, protože zítra ho čekala perná práce. Biggles netrpělivě čekal, až mechanici skončí svou práci, aby pak mohl stroj vyzkoušet a jít si lehnout.</p>
<p>„Už je to hotovo, pane kapitáne, pokud jste hotov vy!“ hlásil mu letecký rotmistr, zatímco mechanici tlačili velblouda ven z hangáru na startovací dráhu. Biggles vložil do kulometů pásy, které právě naplnil náboji, usadil se v kabině, a když pustil motor na plný plyn, aby se přesvědčil, že má své plné otáčky, rozjel se s letadlem po ztemnělém letišti a vylétl do vzduchu.</p>
<p>V širokých kruzích chvíli neustále stoupal vzhůru a upřeně sledoval ručičku otáčkoměru motoru i rychloměru. S výkonem motoru byl spokojen, uvelebil se tedy v kabině pohodlněji a rozhlédl se kolem. Uvědomil si, že ta osamělá obloha je jaksi podivným místem k odpočinku. Tou dobou už slunce zapadalo v kalně rudé záři za mohutnou výspou mraků, které se sem valily od západu. Pod ním byla země ztracena v nesmírné prohlubni sytě purpurových stínů, zatímco východ byl už zahalen v soumraku.</p>
<p>Také děla po celé délce fronty zmlkla, protože Biggles nezahlédl ani jediný z těch obvyklých světelných záblesků, které provázely praskající šrapnely. Bylo by se zdálo, že i děla jsou už válkou unavena a že by si ráda odpočala.</p>
<p>Kolem dokola, nahoře i dole, všude byl obraz míru a nevýslovné samoty. Bylo lze stěží uvěřit, že v dálce několika kilometrů byly ukryty tisíce mužů v zákopech, čekajících na příchod svítání, aby jeden druhému mohl skočit po krku. Byla válka! Biggles jí měl po krk, byl unaven létáním i neuvěřitelným šílenstvím bojujících mužů, které vůbec neznal.</p>
<p>Biggles si náhle povšiml malé skvrnky šplhající se směrem k němu z onoho zšeřelého světa pod letadlem a trhl sebou.</p>
<p>Byl to Fokker D.VII., modrý letoun se žlutým ocasem, označený pruhy velitele roje. Bigglese napadlo, že by rád věděl, kdo to je, co to tam v té malinké kabině nepřátelského letadla sedí za chlapíka.</p>
<p>Povzdechl si, protože cítil podivnou únavu a neměl nejmenší chuť bojovat. Přece jen si však zahřál kulomety několika rychlými výstřely a postavil se proti tomu letci s podivným úsměvem na rtech. Fokker provedl rychlý let střemhlav s následující svíčkou, jíž se dostal těsně k Bigglesovi. Pak pod střední částí křídel německého letounu vyšlehly světle oranžové plameny z kulometů.</p>
<p>Biggles palbu opětoval, zahnul rovnou za nepřátelské letadlo a v nejbližším okamžiku už uháněli oba letci na protilehlých stranách malé kružnice, každé letadlo ve svislé zatáčce, neboť se snažilo dostat se k ocasu svého protivníka.</p>
<p>Celých pět minut takhle létali, ale nikdo z nich nezískal převahu, třebaže se jim příležitostně podařilo vypálit několik ran z kulometu. Brzy bylo zřejmé, že Němec se v této hře velice vyzná. Biggles začal pociťovat závrať z té nesmírné námahy, a tak srazil řídicí páku dozadu a vletěl do bleskurychlé zatáčky, která mu poskytla prchavé možnosti dostat se k výstřelu.</p>
<p>Ale nevystřelil, jen bezmocně zaklel, protože se mu kulomet vzpříčil právě v kritickém okamžiku. Zuřivě začal bušit do spouště, aby ji uvolnil, ale všechno marné! Přes veškerou jeho pečlivost to vypadalo, jako by se mu do pásu se střelivem dostalo několik vyboulených patron.</p>
<p>Biggles mrkl přes úzký kruh své zatáčky na protivníka, který byl tak blízko, že mohl zřetelně rozeznat jeho tvář. S úžasem zjistil, že Němec nemá přilbu ani ochranné brýle. Byl ještě dost mladý a čistě oholen a usmíval se Angličanovu marnému úsilí opravit vzpříčený kulomet. Biggles si mohl prohlédnout každý detail nepřátelského fokkera, ba i stehy na plátně potahu a výrobní číslo.</p>
<p>A pak se přihodila podivná věc. Nepřátelský pilot na něj vesele zamával, vletěl do strmé zatáčky, a dříve než si Biggles uvědomil, co má v úmyslu, postavil se mu po bok.</p>
<p>Britský pilot mu nevěřil, tak trochu ho podezíral z nějakého uskoku, ale když ten druhý neučinil žádný útočný pohyb, letěli oba válečníci pod stmívající se oblohou svorně vedle sebe. Po několik minut tak letěli, přes mezeru mezi letadly se na sebe usmívali, a potom nepřátelský pilot podruhé zamával, což vypadalo jako pozdrav, pomalu se otočil a sklouzl směrem k německým zákopům. Tam ho pohltila černá noc. Biggles opětoval jeho signál a obrátil se také k domovu.</p>
<p>„Ty, s tím žlutonosým letounem, ty nejseš špatnej chlap!“ pomyslel si Biggles, přiškrtil plyn a vnořil se do mlhavé hlubiny. ,,To by každý Němec neudělal, aby na člověka přestal střílet, když se mu vzpříčí kulomet. Ty jsi opravdový sportovec a džentlmen!“</p>
<p>Pod sebou uviděl Biggles hangáry a přistávací dráhu svého letiště.</p>
<p>Velitel peruti plukovník Raymond, major Mullen, MacLaren a Mahoney stáli na startovací dráze, když Biggles přistál.</p>
<p>„Copak jste tam dělal?“ volal na něj major. „Mysleli jsme, že jste si jen vyletěl vyzkoušet letadlo, a vy jste byl zatím pryč přes půl hodiny. Právě jsme začali uvažovat, proč neletíte zpátky!“</p>
<p>„Zkoušel jsem jenom letadlo, pane majore,“ odpověděl neurčitě Biggles, protože mu stále ještě nešlo z hlavy přátelské chování německého letce v letounu se žlutým ocasem.</p>
<p>„Cože? Snad jste nezkoušel tohle?“ řekl major podmračeně a ukázal na řadu děr v kýlové ploše velblouda.</p>
<p>„Nikoli, pane majore. Měl jsem jen takový malý zástoj, nestojí to ani za řeč, s jakýmsi mladíkem ve fokkeru se žlutým ocasem!“ odpověděl Biggles. ^</p>
<p>„Ve fokkeru se žlutým ocasem, říkáte?“ ožil plukovník Raymond.</p>
<p>„Ano, pane plukovníku. Byl to modrý letoun značky Fokker D.VII se sírově žlutým ocasem.“</p>
<p>„Říká se, že v něm létá pilot von Döring,“ pokračoval plukovník Raymond.</p>
<p>„Vůbec bych se tomu nedivil, pane plukovníku,“ podotkl Biggles. „On jistě ví, jak se má létat, a v každém případě už má pěknou hromádku vítězství!“</p>
<p>„Ano, to má,“ skočil mu do řeči plukovník. „To je muž, kvůli kterému jsem dnes za vámi přišel. Pojďme do kanceláře velitelství!“</p>
<p>„Hodí se mi právě, že vám mohu říct, jak von Döring dovede hromadit svá vítězství,“ pokračoval plukovník, když se oba usadili v kanceláři letky.</p>
<p>„Kdybyste se mě na to zeptal, byl bych vám odpověděl, že je tomu tak proto, protože je to lepší pilot než velmi mnoho jiných,“ osmělil se podotknout Biggles.</p>
<p>„To může být pravda,“ pokračoval plukovník, „má to však jiný důvod. Ten von Döring dosáhl tak rychlých vítězství proto, že mužové, které sestřelil, se skoro bez výjimky nikdy předtím nedostali do boje!“</p>
<p>„Pak tedy má velké štěstí. Nebo snad dovede číst myšlenky,“ mínil Biggles. „Jakpak si je vybírá?“</p>
<p>„On si je nevybírá, druzí mu říkají, kde je najde,“ odpověděl plukovník. „Tak poslouchejte. Von Döring má cirkus, který se skládá asi ze třiceti letadel. Jak víte, je teď u našich nových letek zvykem, že jsou sešikovány doma v Anglii a pak odletí sem k nám do Francie jako úplné jednotky. Někdy se dokonce sletí dvě letky dohromady, ale v každém případě musí letět podél zákopů, aby se dostaly na letiště, kde mají mít své stanoviště.</p>
<p>Asi před pěti týdny odletěla do Francie letka velbloudů. Byla to 273. letka. Von Döring jim zaskočil cestu a rozsekal, je na kousky. Bylo to vyslovené vraždění. Naši chlapci byli sestřeleni, aniž poznali, co to vlastně je boj. Mysleli jsme, že to byla nějaká léčka, ale Döring opakoval svůj kousek o týden později.</p>
<p>Celkem to udělal už čtyřikrát. Vždycky se náhodou ocitne na místě, když sem přiletí nová letka, a to už přestává všechno! Vždycky ho sem pošle německá zpravodajská služba. O tom není pochyb.</p>
<p>Hodláme tedy panu von Döringovi tuhle zábavu zarazit. Ten lstivý pán se velice bojí o svůj život, ale nějak se to provést musí,“ prohlásil rozzlobeně plukovník. „Jak víte, ještě donedávna bylo zvykem letět přímo z domovských posádek v Anglii do Marquise na francouzské straně kanálu La Manche. Tam letadla stráví noc a další den pokračují na svá zdejší letiště. Je to určitě osada Marquise, odkud von Döring dostává svoje zprávy. Doba, kdy letka musí odletět, musí být uveřejněna v rozkaze, a i kdyby nebyla, dotyční důstojníci o tom určitě hovoří. Jakmile se to dozví vyzvědač, pošle o letu zprávu do Německa, což má za následek, že pan von Döring si pěkně vyletí, aby si na letce počíhal.</p>
<p>A jaký je můj nápad v tomto ohledu. Zítra odletí 266. letka na mořské pobřeží, aby oklikou přes kanál přistála v osadě Marquise, jako kdyby ti letci právě přiletěli z Anglie. Důstojníci budou varováni, aby se nezmiňovali o svých válečných zkušenostech, a piloti se budou muset chovat tak, jako by byli úplní zelenáči a jako by se teď poprvé dostali do Francie. Rozumíte mi?“</p>
<p>„Rozumím tomu tak, že von Döring podnikne útok na naši letku, protože se bude domnívat, že je to cháska bažantů,“ řekl Biggles. „Protože však máme pouze deset letadel a von Döring jich má třicet, vypadá to, že můžeme dostat sakra vřelé přivítání!“</p>
<p>„Ano, budete patrně nuceni dobře se na to připravit,“ přiznal plukovník. „Vy poletíte ve výši tří tisíc metrů, hned za zákopy, směrem k osadě St. Omer. A právě u té osady je nanejvýš pravděpodobné, že vás von Döring napadne. Řekl jsem vám to dost jasně?“</p>
<p>„Naprosto jasně,“ přisvědčil Biggles tónem, který nebyl zcela prost ironie. „A kdo má tu letku vést?“</p>
<p>„Já ji povedu sám,“ vmísil se major Mullen do hovoru. „Roje A a B pod vedením Mahoneyovým a MacLarenovým zaujmou postavení vlevo a vpravo ode mne. Vy, Bigglesworthe, povedete roj C, a to poněkud nade mnou a poněkud vzadu.“</p>
<p>„Výborně, pane majore,“ řekl Biggles suše k rozkazu, který, jak si zcela dobře uvědomil, by ho mohl přivést na nejnebezpečnější místo v celém letovém útvaru.</p>
<p>„Tak dobrá! Já tedy zase pojedu,“ skončil plukovník. „Sbohem a mnoho štěstí!“</p>
<p>Plukovník vzal majora Mullena pod paží, vedl ho ven a šeptal mu cosi, co ostatní důstojníci nemohli zaslechnout. Když se major vrátil, lehce se usmíval.</p>
<p>„Budeme si muset ráno pěkně přivstat,“ prohlásil major Mullen, „takže bychom udělali nejlíp, kdybychom se šli trochu prospat.“</p>
<p>Za dva dny nato v šest hodin ráno stálo deset velbloudů 266. letky s cvakajícími vrtulemi na startovací dráze letiště v Marquise a čekalo na znamení k odletu. Biggles vyhlédl z malé kabinky svého letadla a usmál se na Algyho po své levici. Zase už se ho zmocnila touha po dobrodružství, a pokud byl s to to posoudit, jejich plán klapal tak přesně, jak byl vypracován.</p>
<p>Všichni tito zkušení piloti, kteří předešlého dne přiletěli do Marquise, byli celí nedočkaví, že ,konečně uvidí frontu’, a ne-promarnili ani chvíli, aby všem obšírně nevypravovali, jak se strašně těší, že už jsou z Anglie pryč a že konečně uvidí skutečnou válku. Bylo zřejmé, že na tuto lest naletěli všichni důstojníci od velitele posádky až dolů k poddůstojníkům. Samozřejmě neměli jediný důvod, proč by to všechno neměli brát vážně.</p>
<p>Biggles zažil chvíli strachu, když se ho jeden z dopravních pilotů zeptal, kde dostal svůj vojenský kříž. Dopravní piloti měli totiž za úkol dopravovat stará letadla do Anglie k opravě a s novými a opravenými létat zpátky na frontu. Biggles tuto otázku se smíchem přešel, protože se domníval, že to bude omylem pokládáno za skromnost.</p>
<p>Biggles vůbec nepochyboval o vážnosti podniku, který měli před sebou. Von Döring a jeho lidé byli staří válečníci, a ačkoli jejich domněle nezkušené oběti neměly nejmenší chuť vydat se jejich kulometům všanc, jak nejspíš očekávali, přece jen se nedalo zapomínat, že budou mít výhodu obrovské přesily.</p>
<p>Biggles byl tak trochu zvědav, kolik z těch připravených velbloudů, sytících vzduch nezdravým zápachem ricinového oleje, se zase vrátí do Maranique. Řev motoru majora Mullena ho však z úvah vrátil do skutečnosti a on se se svým letadlem rozjel napříč letištěm v patách za svým vůdcem. Ve vzdušném proudu, který vytvářely vrtule letadel letících před ním, se lehce kolébal.</p>
<p>„Dobrá, tak už se řítíme do toho divadla připraveného na velkou truchlohru,“ uvažoval Biggles, když velitel letky, stále ještě stoupající, zamířil v předem sjednaném kursu. Ve výšce tří tisíc metrů se pak všech deset letadel vyrovnalo a uhánělo s velkým rachotem pod oblohou směrem k osadě St. Omer.</p>
<p>Na západní straně nad zákopy viselo několik tenkých vrstev mraků, ale ve všech ostatních směrech byla obloha naprosto jasná. Nyní už byli ve svém bitevním šiku a vpředu se v lehkém vánku třepotaly vlajky velitelova letadla. Hned za nimi a poněkud vpravo byl Mahoney s dalšími dvěma letadly svého roje, zatímco MacLaren se svými letouny zaujal podobné postavení po levé straně.</p>
<p>Biggles uzavíral zadní voj letadly Algyho a profesora, jejichž konce křídel se téměř dotýkaly jeho vlastních, takže on sám, jak si dobře uvědomoval, tvořil cíl, na který se měli vrhnout očekávaní útočníci.</p>
<p>„Plukovník se určitě zbláznil!“ říkal si naštvaně Biggles. Protože i když se vzal v úvahu nedostatek lidí i letadel na frontě, který umožnil vzít na tuto akci jen deset velbloudů, bylo příliš troufalé očekávat, že tito letci budou moci úspěšně čelit útoku velkého cirkusu pana von Döringa. Avšak v akci, jíž si troufal být vůdcem sám velitel letky, Bigglesovi nezbývalo než ho prostě následovat.</p>
<p>Pozdní letní slunce, které v tu chvíli bylo vysoko na obloze, zaplnilo vzduch třpytnými paprsky, které se odrážely na krytu motoru, na křídlech i na vzpěrách, a oslňovaly tak, že bylo téměř nemožné dívat se upřeně vpřed. A právě z toho oslňujícího slunečního jasu k nim měl přikvačit německý útok. Biggles o tom byl naprosto přesvědčen, protože von Döring byl až příliš dobrý vůdce, než aby přehlédl, že se mu nabízí taková výhoda, a kromě toho byl v takovém postavení, že mohl úhel svého útoku volit.</p>
<p>Piloti se teď blížili k nebezpečnému pásmu. Biggles se ve svém sedadle neklidně vrtěl, neboť – jako ostatně ve všech podobných případech – bylo čekání mnohem trýznivější než sama bitva. Občas zdvihl pravici vycpanou kožešinou a štěrbinami mezi prsty nakukoval do oslňujícího kotouče slunce, nic však nemohl spatřit. Náhle je minul letový útvar britských letadel De Havilland 4, směřující k zákopům, a jejich pozorovatelé, nedbale se opírající o své kulomety, jim přátelsky zamávali na pozdrav.</p>
<p>Kdepak je von Döring? Piloti už byli ve středu nebezpečného pásma, ale po letadlech s černými kříži dosud nebylo nikde ani potuchy. Že by se jim jejich plány zhatily? Že by německý vyzvědač nebyl schopen dopravit svou zprávu přes frontu, takže se z jejich letu na pobřeží a zpátky nakonec vyklube pouhý výlet? Už to tak začínalo vypadat, protože osada St. Omer už ležela před nimi necelých šestnáct kilometrů daleko.</p>
<p>Biggles znovu zdvihl ruku a pátravě prohlížel oblohu před sebou ve štěrbině mezi ukazováčkem a palcem. A tu se mu zatajil dech. Že by tam nahoře cosi zahlédl? Samozřejmě! Maličké chomáčky kouře – celý tucet! Byly to protiletadlové šrapnely – anglické šrapnely! Ten bílý kouř totiž naznačoval, že střílejí anglická protiletadlová děla, a to mohlo znamenat jen jedinou věc, že tam letí nepřátelské letouny. Biggles přimhouřil oči a snažil se proniknout mezi poskakující paprsky světla, které obklopovaly oslnivě bílý kotouč slunce.</p>
<p>„Tamhle jsou!“ usoudil, když zachytil letmý záblesk několika maličkých černých skvrnek, vznášejících se ve vzduchu jako komáři. Mrkl dolů na majorovo letadlo. Zdalipak o nich velitel letky už ví? Pokud tomu tak bylo, nedával nic najevo.</p>
<p>Biggles lehce zamával křídly, zdvihl ruku nad hlavu, podíval se rychle na Algyho a potom mrkl po profesorovi. Ti mu dávali znamení, že i oni o té nadcházející bouři už vědí.</p>
<p>Biggles se ohlédl na majora. Hergot, co ten člověk jen dělá? Mírně sklonil nos svého letounu a uháněl směrem k osadě St. Omeru, a všichni ostatní se řítili rovnou za ním. Kdyby teď von Döring sletěl dolů a napadl je zezadu, měli by všichni velkou šanci, že je porubají dříve, než budou schopni vypálit jedinou ránu!</p>
<p>Biggles zdvihl oči a zahlédl tucet letadel s rovnými křídly, která se na ně hnala jako supi. Cosi ho přimělo, aby se podíval ještě stranou, a jeho zrak utkvěl na dalších letadlech, která hřměla dolů k jejich levému boku. A nakonec zjistil, že sedm či osm dalších letadel přilétlo z opačné strany. Z oblohy pršeli Hunové! Biggles stiskl rty a schoulil se do své kabiny.</p>
<p>Když zvážil tu neveselou situaci, trpce se usmál a ruku na řídicí páce přemístil tak, že mu palec spočinul na hlavici kulometné spouště. V tomto malém okamžiku před srážkou myslel s výčitkami na vyšší velitelství, které ho sem poslalo, aby se dal porazit jako ovce.</p>
<p>Beng! Beng! Cosi praštilo do zadního konce křídla jeho letounu a s ostrým nárazem kovu se odrazilo. Mezi jeho křídly se jako blesk kmitl déšť kulometných střel. Proč se ten major neobrátil? A, teď se už na ně chystá! Zamával svými křídly a potom vyletěl strmou zatáčkou nahoru. Teď už byl každý muž útvaru odkázán sám na sebe.</p>
<p>Ra-ta-ta-ta-ta! Plesk – plesk – plesk! Biggles prudce odsunul brýle a začal kroužit dokola, přičemž zároveň hledal očima svého kulometu cíl. Když se otočil, pohledem zachytil dvě modře natřená kola spojená silnou osou, která se hnala do svíčky nad jeho horními křídly. Další fokker se postavil na nos a s velkým hřmotem sletěl k jeho boku. Biggles se hbitě stočil, aby se s ním utkal čelem, a zasypal ho deštěm střel ze svého kulometu.</p>
<p>Také fokker se prudce stočil, ale Biggles strhl svého velblouda k jeho ocasu, přičemž kulomety zlověstně skřehotaly staccatovými výstřely ra-ta-ta-ta, ra-ta-ta-ta! Letadlo s černým křížem sletělo do vývrtky. Zda byl jeho pilot raněn, anebo se jen chtěl vyhnout zničujícímu dešti olova, Biggles sotva mohl odhadnout.</p>
<p>Neměl totiž vůbec čas ho sledovat, protože se musel soustředit na další letadlo, které se na něj řítilo shůry a ze svého kulometu chrlilo střely. Okamžitě ho poznal. Byl to letoun se žlutým ocasem – byl to sám Döring!</p>
<p>Biggles se otočil, aby se s ním utkal. Jeho ochranné sklo vpředu se rozlétlo na kusy a cosi ho švihlo po tváři. Biggles však nezaváhal. V posledním okamžiku – právě když se už zdálo, že srážka je nevyhnutelná – stočil se letoun se žlutým ocasem stranou, a v nejbližším okamžiku se obě letadla ocitla v chumlu otáčejících se a potápějících se letadel, a snažila se jedno druhému dostat k ocasu.</p>
<p>Dlouhý chvost černého kouře v klubku kroužících letounů, která teď spolu bojovala, znamenal, že některé z nich bylo zasaženo. Byl to velbloud, který se začal řítit do vzdušné propasti, a kromě toho dva fokkery, které na sebe narazily, se ve vzduchu převracely kolem své osy a padaly k zemi, přičemž z nich padala spousta spletených drátů a roztříštěných výztuh. Bok jednoho z vraků už olizoval ohnivý jazyk a jeden z pilotů se vztyčil a vyskočil do prázdnoty.</p>
<p>Kdepak je von Döring? Ach, tamhle je, zase se vrací na Bigglese! Vyhnuli se vlastní srážce jen o několik centimetrů, pak se opět dostali do kruhu ke své staré bojové taktice. Biggles od Němce na chvilku odpoutal oči, aby se podíval, co je s majorovým letadlem. Fokkery i velbloudi, všechna letadla dohromady byla rozptýlena po obloze a utkávala se v jednotlivých střetech. Byla to ta nejzoufalejší situace, jakou kdy viděl, ale majorova velblouda nemohl nalézt. Proto se stočil zpátky k letounu se žlutým ocasem, který se teď snažil vyšplhat nad jeho letadlo.</p>
<p>Cosi se zavrtalo do motoru jeho letadla, až to zadrnčelo, a k nosu mu dolehl ošklivý zápach oleje. Otáčky motoru začaly klesat. Von Döring bez čepice a bez leteckých brýlí se kolem něho mihl, těsně kolem a rozvážně na něj zamával. Poznal Bigglesovo letadlo. Britský pilot na něj také zamával a strhl nos svého letounu nahoru, aby na něj vypálil několik ran z kulometu, až poletí přes jeho hledí.</p>
<p>Ach, copak to jen bylo? Daleko nahoře na obloze, v jedné linii s ústím jeho kulometů, které dštily oheň, objevil se velký chomáč skvrnek, které se rychle zvětšovaly. Dále pod nimi snášela se z modré oblohy jiná skupina skvrnek, a když je Biggles rozeznal, divoce zajásal. Byla to britská letadla S.E.5; osmnáct – dvacet ne, čtyřiadvacet jich bylo, a Biggles celému plánu bleskurychle porozuměl.</p>
<p>Tato britská letadla čekala nad osadou St. Omer, daleko nahoře v modři oblohy – čekala na velbloudy, kteří měli cirkus setníka von Döringa vylákat do zkázy.</p>
<p>„Matičko skákavá, to je pěkná past!“ říkal si Biggles se zaťatými zuby.</p>
<p>Britská letadla k nim letěla dolů v sevřeném šiku a hřměla zlověstně; čtyřiadvacet tupých nosů, z nichž každý byl obklopen blýskavým kruhem své vrtule. Byl to nezapomenutý pohled! Von Döring byl ztracen, protože už byl příliš daleko na nepřátelské straně zákopů, než aby mohl doufat, že se dostane zase zpátky – ledaže by se okamžitě obrátil k domovu. On však britské posily dosud nezahlédl! Jeden či dva z jeho letounů si jich už určitě všimly, protože horempádem uháněly směrem k německým zákopům.</p>
<p>Tento pohled způsobil, že se v Bigglesovi začal vzmáhat podivný záchvěv soucitu. Tato past samozřejmě znamenala, že tuto hru vyhrají, vyhrát však mohl přede dvěma večery von Döring, kdyby byl sestřelil bezbranného Bigglese se vzpříčeným kulometem. Vůbec se nedivil, co to vlastně dělá, když se podíval na letadlo se žlutým ocasem, které bylo od něho vzdáleno asi na sto metrů na protilehlé straně kruhu, zdvihl ruku a ukázal dozadu.</p>
<p>Letec von Döring se podíval dozadu přes rameno a spatřil smrt, kterou dštily kulometné hlavně rojů britských stíhaček, ale přesto se na okamžik zdržel, aby Bigglesovi děkovně pokynul, a pak se otočil a pustil se k zákopům. Britské stíhačky opustily svůj šik, protože si už každý pilot vybral svého nepřítele, třebaže německý cirkus byl už nyní sešikován do rojů.</p>
<p>V hledí Bigglesova kulometu se mihl jakýsi velbloud. Bylo to letadlo jeho velitele, z něhož major Mullen dával znamení, aby se sešikovali; Biggles se tedy připojil vzadu těsně za ním a dychtivě se rozhlédl kolem, aby spočítal, kolik velbloudů jim ještě zbývá.</p>
<p>Jeden – dva – tři – čtyři, další přilétal z nevelké vzdálenosti – pět – dvě další letadla k nim šplhala vzhůru – tak tedy sedm.</p>
<p>To jsou už všechna? Ano, všeho všudy jim zbylo sedm letadel. Tři byla pryč. Která to jsou? Biggles se podíval napravo, když se k němu přidružil Algy a ukázal prstem dolů.</p>
<p>„Tak tedy profesor je pryč!“ uvažoval Biggles. Třeba musel jen nouzově přistát, třeba měl pouze poškozené letadlo. Z pěti či čtyř letadel se na zemi kouřilo, ta ale byla tak daleko, že se nedalo rozeznat, zda jsou britská, anebo nepřátelská.</p>
<p>Jeden velbloud po druhém se řadil do letového útvaru. Biggles zahlédl Maca a Mahoneye, kteří se uvelebili dole každý z jedné strany letounu velitele letky. Ti tedy vyvázli se zdravou kůží. Po chvíli začalo Bigglese zajímat, kolik asi nepřátelských fokkerů se stačilo vrátit do bezpečí.</p>
<p>Vzhledem k tomu, že britská letadla měla výhodu větší výšky, bylo nemožné, aby německé letouny svým útočníkům unikly. Byly by si musely vybojovat každý kilometr cesty nazpět, přičemž Britové měli stále větší převahu.</p>
<p>Kolik z těch třiceti letadel slavného cirkusu letce von Döringa se asi dobelhá zpátky přes zákopy? Dvě, tři? Mnoho jich v takové štěstí nemohlo doufat. Téhle noci bude na německé straně spousta prázdných hangárů!</p>
<p>Biggles si hluboce oddechl s pocitem úlevy, protože věděl, že je po bitvě a že z toho vyvázl se zdravou kůží. Zůstali už sami, ostatní letouny zmizely v mlze směrem na východ. Biggles si na svém sedadle sedl pohodlněji a sledoval, jak major Mullen nařídil kurs na letiště Maranique.</p>
<p>„Já jsem určitě neměl všech pět pohromadě, že jsem tomu setníkovi von Döringovi dal to znamení!“ uvažoval o svém minulém počínání. „Rád bych věděl, co mě to jen napadlo? Ale to nevadí, jedna dobrá služba zasluhuje revanš, a teď jsme vyrovnáni. Však se možná ještě někdy shledáme!“</p>
<p> <strong>Kapitola sedmá</strong><strong>Letec v zákopech</strong></p>
<p>Kapitán Bigglesworth, zkráceným jménem Biggles, křižoval ve výši čtyř tisíc pěti set metrů nad řekou Sommou ve Francii a na chvíli ve svém nepřetržitém průzkumu oblohy ustal, aby se podíval také dolů. Jeho zrak upoutal kouř vystupující z jakéhosi selského statku. Poněkud se znepokojil a zamračil, když si povšiml, že ten kouř se valí po zemi směrem k německému zápolí v úhlu, který mohl znamenat jen to, že při zemi vane velmi ostrý vítr.</p>
<p>Biggles se se svým letadlem otočil kolem jeho svislé osy, ale vrásky na čele se ještě prohloubily, protože si teprve teď uvědomil, že je za frontou dále, než si představoval.</p>
<p>„Bude to trvat dobrou půlhodinu, než se dostanu proti tomu větru. Nejspíš jsem se zbláznil, že jsem zaletěl až tak daleko za frontu,“ uvažoval Biggles a postrčil řídicí páku vpřed, aby nabral větší rychlost.</p>
<p>Šrapnely protiletadlových děl, které ho dosud sledovaly za jeho letu do německého zápolí s nevalným úspěchem, začaly třaskat blíže, protože se nyní velbloud pohyboval s menší rychlostí a skýtal jim tak lepší cíl. Pilot byl tedy nucen měnit směr, aby se této jejich nevítané pozornosti úspěšně vyhýbal.</p>
<p>„Určitě jsem se zbláznil,“ opakoval si vztekle a hbitě se stočil, aby se vyhnul chuchvalci zlověstných černých bublin, které se jakoby kouzlem objevovaly zrovna před ním. „Měl jsem si všimnout, že se vítr zdvihl nahoru. Jak jsem ale mohl tušit, že z toho bude taková vichřice?“</p>
<p>Protože držel řídicí páku stále vpředu, poklesla jeho výška na tři tisíce metrů a v dohledu se objevily bílé jizvy zákopů rozervaných od granátů. Biggles však náhle ve svém sedadle ztuhl, protože mu k uším dolehl slabý, ale poněkud neobvyklý hluk. Z pravidelného hukotu Bentleyova motoru jeho letadla se ozývalo pravidelné tikání: tik-tak-tik-tak.</p>
<p>Ovládlo ho zlé podezření, a tak se Biggles podíval přes rameno dozadu. Ve směru jeho letu táhl se oblak bledě modrého kouře daleko za ním, jako kýlová voda za mořským parníkem. Biggles s jistotou poznal, že jeho motor má nějakou poruchu.</p>
<p>Rychle se tedy podíval na palubní desku s přístroji a jeho obavy se potvrdily. Ručička na otáčkoměru motoru klesla na polovinu normálních otáček. Biggles se podíval stranou, aby odhadl svou vzdálenost od zákopů, a nyní se skutečně vyděsil. Pak se poněkud uklidnil a řekl si, že by tam mohl přece jen doletět, ovšem jen za předpokladu, že se jeho porucha nezhorší.</p>
<p>V tomto ohledu však byl vzápětí zklamán. Sotva mu ona myšlenka proběhla hlavou, ozval se výbuch. Z oběžného motoru vyšlehl plamen a nos mu zahltil zápach spáleného oleje. Biggles okamžitě přiškrtil plyn, protože chtěl raději přistát těsně za německými zákopy, než aby riskoval, že bude ve vzduchu spálen na prach a popel.</p>
<p>Letadlo prudce ztrácelo rychlost a Biggles ve své smrtelné nejistotě upíral oči na zákopy. Bohudíky, na obloze nebyla vidět žádná nepřátelská letadla, což ho poněkud uklidnilo. Kdyby byl totiž napaden, dostal by se do zcela beznadějné situace.</p>
<p>Stále klouzal k zemi. Jazykem si olízl vyprahlé rty a snažil se trochu pootevřít škrticí klapku. Jakmile se však o to pokusil, plameny opět vyšlehly, a tak mu nezbývalo, než klouzat dál ve stejném úhlu jako dříve.</p>
<p>Zákopy nebyly dál než asi na dva kilometry, ale jeho letadlo bylo níž než tři sta metrů nad zemí, což bylo s ohledem na blízkost palby protiletadlových německých děl značně nebezpečné. Také zlověstný praskot mu připomínal, že i nepřátelští kulometčíci na zemi dovedou na jeho zápasící letadlo úspěšně střílet.</p>
<p>Aby však nezůstalo jen při tomto nebezpečí, zdálo se, že dole zuří bitva. Mračna kouře, pichlavé jazyky plamenů i tryskající gejzíry bahna výmluvně svědčily o soustředěné či bubnové palbě na obou stranách zákopů. Velbloud nejednou prudce zakolísal, když kolem něho prolétla velká střela z hřímající houfnice.</p>
<p>Biggles se schoulil do své kabiny, ponořil se, jak jen to bylo možné, a rychle mrkl doleva i doprava, protože doufal, že dokáže zjistit svou polohu. Byl však už příliš nízko, a tak kromě pekla klokotajícího kouře a bahna nic jiného neviděl. Objevil se před ním roztřískaný tank, jehož předek trčel vzhůru jako nos spící ještěrky, a Biggles zoufale kopl do nožní řídicí páky, aby se mu v posledním okamžiku vyhnul.</p>
<p>Všude viděl jen spletené a zkroucené ostnaté dráty. Všude jen bahno a voda a lidé v khaki a šedých uniformách, to bylo to jediné, co mohl rozeznat.</p>
<p>Bylo naprosto vyloučeno, že by tu mohl zvolit nějaké místo k přistání – všude to bylo stejné, takže vlastně neměl na vybranou. Potom se rozlehl ohlušující výbuch, velbloud se zkroutil do ošklivého skluzu po křídle, pak vyrval několik kůlů s ostnatými dráty a ozval se praskot tříštícího se dřeva.</p>
<p>* * *</p>
<p>První věc, kterou si Biggles uvědomil, bylo bláto, které horečně vyhrabával zpod svého letadla, aby se dostal ven. Jeho velbloud s,e totiž obrátil podvozkem vzhůru. Potom se hloupě zadíval na to peklo běsnící kolem. V kterém směru jsou asi britské zákopy? Biggles o tom neměl ani potuchy, avšak zlověstný štěkot kulometů z bezprostřední blízkosti a ostrý třesk kulí narážejících do jeho letadla ho zase jedním rázem přivedly k plnému vědomí. Rychle se probral z těch polovičních mrákot a řekl si, že by se měl co nejrychleji někde ukrýt.</p>
<p>Ve vzdálenosti asi dvaceti metrů se na něj přívětivě šklebila obrovská díra od granátů, a tak se k ní tygřím skokem vrhl. Když se prodíral bahnem, pleskla ho kulka do rukávu kabátu, a tak poslední vzdálenost překonal skutečným skokem. Zakopl však o nerovný okraj kráteru a po hlavě spadl do stojaté kalné vody na dně. Nakonec se vyškrábal, ale uklouzl zase a padl na cosi měkkého.</p>
<p>„No tak, koukej, kam lezeš! Copak máš tak naspěch?“ osopil se na něj jakýsi voják londýnským nářečím.</p>
<p>Pilot na něj zamžoural a sklesle se posadil do měkkého bahna na okraji kráteru. Na protilehlé straně seděl jakýsi Anglán špinavý od bahna od hlavy až k patě. Byl na něj smutný, žalostný pohled. Na koleně měl rudě zbarvený obvaz, který si nejspíš sám udělal před chvílí z odříznutého kusu kalhot.</p>
<p>„Copak jsem pospíchal?“ zeptal se Biggles mírně a zvědavě si prohlížel svůj protějšek. „No, asi jo,“ přiznal konečně. „Tady přece není místo, aby tu člověk lelkoval jako při večerní procházce. Ale aspoň mě nic netrefilo, že ano. Ale kde to jsme a co se to tady děje?“ vyptával se Biggles vojáka a bezděčně se sehnul, protože nedaleko jejich díry s tlumeným hukotem dopadl německý granát.</p>
<p>„Pročpak jsi toužil tady přistát? Copak ti nestačí ta patálie tam nahoře?“ osopil se na něj cizí voják. „To musí bejt pěkný peklo, když Němci na ten tvůj ajroplán začnou pálit!“</p>
<p>„Já jsem tady nepřistál proto, že bych tě toužil spatřit, to mi, doufám, věříš,“ rozesmál se Biggles. „Kdepak jsme, to bych teď rád věděl!“</p>
<p>„Asi tak uprostřed, řekl bych,“ zavrčel voják.</p>
<p>„Uprostřed čeho?“ ptal se dál trpělivě Biggles.</p>
<p>„No přece války!“ zněla odpověď.</p>
<p>„Jo, rozumím,“ připustil Biggles. „Ale kde jsou naši vojáci a kde je nepřítel, to bych rád věděl!“</p>
<p>Voják vystrčil palec nad rameno a potom jím několikrát bodl v opačném směru.</p>
<p>„Tamhle a tamhle, nebo tam aspoň byli, co jsem je naposledy viděl. Ale teď budou asi někde jinde. Víš, kamaráde, moje stará mi říká, Joe …“</p>
<p>„Ty se jmenuješ Joe?“ zeptal se Biggles, aby mu to dlouhé vyprávění včas zarazil, protože na něco takového neměl nejmenší pomyšlení.</p>
<p>„Jo, jmenuju se Joe, Joe Witty a jsem u setniny A třiadvacátej pluk londýnskejch mládenců,“ vysvětloval ochotně voják.</p>
<p>Hm, vtipný, to je prima jméno,“ řekl Biggles.</p>
<p>„No a co na tom?“ zavrčel Joe.</p>
<p>„Nic. Řekl jsem jenom, že je to fajn jméno, snadno si je člověk zapamatuje!“ vysvětloval Biggles.</p>
<p>„Já myslel, že si ze mě chceš kvůli tomu utahovat!“ namítl Joe podezíravě.</p>
<p>„Ale kdepak, to bych přece nikdy neudělal!“ ujišťoval ho Biggles a nutil se do žoviálního smíchu. „Ale co abychom se odtud dostali pryč?“</p>
<p>„No dyk já tě přece nedržím, nebo snad jo?“ namítl Joe. „Když nemáš takovou póvl společnost rád …“</p>
<p>„Ale jdi, prosím tě!“ skočil mu Biggles rychle do řeči a přátelsky se rozesmál. „Já bych s tebou rád poseděl a popovídal třeba celý den – ale ne tady!“</p>
<p>„No dobrá, jenže tady je to přece jen lepší, než pobíhat sem a tam jako cvok a nechat na sebe práskat od těch hajzlů. Nemám pravdu?“ ptal se Joe. „Jestli odtud chceš zdrhnout, tak tuhle zrovna za tebou je podkop, kterej vede do našich zákopů.“</p>
<p>„Podkop?“ zajímal se Biggles.</p>
<p>„No jasně, podkop, anebo zákop, jestli si přeješ. Nejradši bych s tebou taky šel, protože Prušáci se za chvilku zase vrátěj, řekl bych. My jsme je právě před chvilkou odtud vyhnali, a já přitom koupil tuhle jednu do kolena a pak jsem se poroučel. Je to zatracený, válka jedna všivá. Jak říká moje stará; Joe, říká vždycky …“</p>
<p>„Nech toho radši!“ okřikl ho Biggles. „Nech to, co říká tvoje stará, na jindy. Můžeš chodit?“</p>
<p>„S tímhle svinstvem?“ zeptal se ho ironicky Joe. „To teda ne! A taky nemyslím, že bych se v tomhle hnoji dokázal plazit. Copak jsem ňákej slimák?“</p>
<p>„To já nemůžu vědět, jestli nejsi slimák,“ odpověděl žertem Biggles a pohledem přejel devadesátikilovou postavu onoho muže. „A já zase nejsem Samson, abych tě mohl vzít na ramena, třebaže bych to udělal opravdu rád. Proklouznu do našich zákopů a řeknu tam mládencům, že jsi tady. A pak sem přijdeme a odneseme tě.“</p>
<p>„Ty že mě chceš odnýst?“ nedůvěřivě opakoval Joe.</p>
<p>„Samozřejmě!“ přisvědčil Biggles.</p>
<p>„A nehoupáš mě?“ ptal se raněný voják.</p>
<p>„Co to znamená?“ nechápal Biggles.</p>
<p>„Esli mě jako nelakuješ. Zkrátka, myslíš to doopravdy?“ vysvětloval Joe.</p>
<p>„Samozřejmě že to myslím doopravdy!“ ujišťoval ho Biggles.</p>
<p>„No tak dobře, to seš teda kabrňák! To je v suchu, já tady na tebe počkám!“</p>
<p>„V pořádku, jen mi neuteč!“ chechtal se Biggles. „Kdepak je ten podkop, co jsi o něm mluvil?“</p>
<p>„Běž rovnou nahoru, je to asi dvacet metrů doleva,“ odpověděl Joe a rukou naznačil ten směr.</p>
<p>Biggles opatrně vykoukl přes okraj díry. Ve všech směrech se rozprostírala poušť bahna a vody, v níž se válela změť ostnatých drátů, přileb, pušek a beden střeliva, všechno v zoufalém zmatku. Kulka pleskla do bahna nedaleko něho, ani ne dva centimetry od jeho obličeje, a Biggles se zase rychle schoval. Ale konec toho zákopu, roztřískaného od granátů, přece jen zahlédl.</p>
<p>Když se ohlédl dolů do jámy na Joea, který byl teď bledý jako křída, uvědomil si, že ten voják je vážně zraněn, třebaže to na sobě nedává znát. A bude-li se otálet s lékařskou pomocí, může zemřít vykrvácením.</p>
<p>„Vem si to na sebe, Joe, já se tam dlouho nezdržím!“ křikl na něj Biggles povzbudivě, svlékl si letecký kabát a podal ho zraněnému vojákovi. „Obleč si to na sebe, bude ti v něm teplo!“ A pak vyskočil ven, aby se dostal k ústí onoho zákopu.</p>
<p>Když se plazil těsně při zemi a s námahou se proplétal lepkavým bahnem, přivítala ho prška střel z pušek a štěkot kulometu. Ze zákopu mu kdosi nastrčil bodák, ale Biggles na něj zařval: „Kruci, koukej pořádně!“ Uskočil stranou a pak vletěl rovnou do zákopu.</p>
<p>V posledním okamžiku uviděl jakéhosi důstojníka od pěchoty, který mluvil s jiným důstojníkem na konci spojovacího zákopu. Biggles se jim snažil vyhnout, ale najednou mu uklouzla noha na mazlavém bahně předprsně, a tak vrazil plukovníkovi rovnou do zad. Všichni tři se pak natáhli do bahna na dně zákopu.</p>
<p>První vstal plukovník. Zasunul si monokl umazaný od bláta do levého oka a zuřivě si Bigglese změřil.</p>
<p>„Hrom do toho, kde jste se tady vzal?“ osopil se na něj.</p>
<p>„Můj velbloud přistál v téhle kaši,“ postěžoval si mu Biggles.</p>
<p>„Velbloud?“ vyjekl plukovník. „Cožpak už také vytvořili velbloudí oddíl?“</p>
<p>„Ano, pane. A proto má každý voják na zádech hrb!“ řekl Biggles poněkud jízlivě. „Velbloud v téhle válce však neznamená dromedára, ale válečné letadlo.“</p>
<p>Další vysvětlování bylo přerušeno krátkým a pronikavým zahvízdnutím a výkřikem: „Tamhle jdou!“</p>
<p>„Kdo tam jde?“ křikl Biggles dychtivě na mohutného rot-mistra, který právě vyskočil na palebné schůdky a začal rychle střílet z pušky.</p>
<p>„Panebože! Kdo by sem asi tak mohl jít? Hunové přece, pruská garda – to jsou oni!“ utrhl se na něj poddůstojník.</p>
<p>„Hunové! Dejte mi někdo pušku!“ žadonil Biggles.</p>
<p>Nedaleko nich vybuchla bomba a zaplnila zákop mrakem hustého, žlutého a štiplavého čmoudu. Biggles, který se v tom pachu začal dusit a lapal po dechu, popadl pušku, opřenou o zadní stěnu zákopu. Do uší mu zalehl kravál války – nepřetržitý štěkot pušek, zlověstný skřehot kulometů, duté hřímání těžkého dělostřelectva i pronikavé praskání ručních granátů. Nedaleko něho kdosi slabě sténal.</p>
<p>Nad vším tím hlomozem se ozval čísi hlas, který uděloval rozkazy odměřeným tónem důstojníka na vojenském cvičišti.</p>
<p>„Tamhle přicházejí, chlapci, chovejte se statečně a střílejte nízko, vyberte si každý svého muže!“</p>
<p>Bigglesovi třeštila hlava, vylézal po stěně zákopu nahoru, ale v ruce stále ještě držel od bláta umazanou pušku.</p>
<p>„Hej, ty, kam to lezeš? Jdeš hned dolů, ty blázne!“ zařval na něj čísi hlas.</p>
<p>Biggles zaváhal. Z předprsně zákopu mohl vidět dlouhou, rozptýlenou řadu mužů držících pušky s nasazenými bodáky, kteří se k jejich zákopu blížili poklusem. Pak ho čísi ruka popadla za kotník a strhla ho zpátky do zákopu. Biggles se otočil a zjistil, že hledí do rozzlobené tváře onoho plukovníka, jemuž v oku stále ještě blýskal monokl.</p>
<p>„Kdopak jste, že se mnou tady tak zacházíte?“ vyjel si na něj pilot z velblouda.</p>
<p>„Copak jste měl v úmyslu dělat?“ zavrčel štábní důstojník.</p>
<p>„Já jsem chtěl dojít pro Joea!“ štěkl na něj Biggles.</p>
<p>Plukovník sebou trhl.</p>
<p>„Pro Joea? Pro jakého Joea?“ ptal se.</p>
<p>„Je to Joe od dvacátého třetího pluku londýnských chlapců,“ vysvětloval Biggles. „Je to můj kamarád a je tady někde uprostřed docela sám.“</p>
<p>„Uprostřed?“ opakoval štábní důstojník.</p>
<p>„Ano, uprostřed války, jak on říká,“ odsekl Biggles, „a já mám dojem, že má skoro pravdu!“</p>
<p>„Vy jste se zbláznil!“ štěkl plukovník. „Já se nemůžu starat o jednotlivce – nařizuji vám, abyste zůstal, kde jste!“</p>
<p>„Vy mi můžete nařizovat!“ vybuchl Biggles. „A kdopak myslíte, že jsem? Já nejsem z vaší tlupy, já jsem letec …“</p>
<p>„Mne to ani trochu nezajímá, kdo jste!“ odpověděl plukovník. „Já si z vás zrovna tak málo dělám jako z bolení hlavy. A nemám kdy, abych se tu s vámi hádal! Ještě jedno slovo, a dám vás zavřít pro odmítnutí splnění rozkazu v poli, až zčernáte!“</p>
<p>Biggles se urazil, ale už ani necekl, protože v skrytu duše cítil, že ten starší důstojník je úplně v právu.</p>
<p>Jakási spojka se vpotácela do zákopu a podala plukovníkovi hlášení. Ten je rychle přečetl, pokývl hlavou a potom zahvízdl na píšťalku.</p>
<p>„Setnina A ustoupí! Setnina B drží své stanoviště!“ nařizoval odměřeně. A potom se otočil k rotmistrovi: „Prušáci jsou nám po obou bocích!“ říkal plukovník rychle. „Vezmi setninu A a ustupte co nejdále dozadu! Setnina B bude krýt její ústup. A vy byste udělal líp, kdybyste šel taky dozadu!“ utrhl se plukovník na Bigglese, který za chvíli nato přes své prudké námitky shledal, že klouže a že se v tom klikatém spojovacím zákopu potácí směrem dozadu.</p>
<p>„A co bude s tím chlapcem?“ přimlouval se Biggles u rotmistra, který šel před ním.</p>
<p>„Já mu nemůžu pomoct! Jsme tak jako tak v kaši až po krk!“ odsekl mu poddůstojník.</p>
<p>„Ta služba u pěchoty je hotové utrpení, jen co je pravda!“ říkal si Biggles. ,,Je to horší než lítat v mracích. Tady není místo ani do strany, ani nahoru, člověk se nemá kam pohnout. Tady se nedá dělat vůbec nic! Vy, lampasáci, tomu můžete říkat, jak chcete, ale pro mě jsou to šarvátky pitomých housenek! Jste jako hejno divokých králíků, pořád jen zalézáte z díry do díry!“</p>
<p>Bigglesovo nadávání však bylo stroze přerušeno výbuchem, který zaplnil vzduch kolem létajícím bahnem. Málem by ho byl zahrabal. Biggles se však vzchopil na nohy, a tu viděl, že jakási spojka, v obličeji celá bledá, spěšně rozmlouvá s rotmistrem , který několikrát chvatně ukázal na oba hroty střely kompasu.</p>
<p>„Jsme obklíčeni, víte to?“ řekl rotmistr.</p>
<p>„Kýmpak?“ zeptal se Biggles bez dechu.</p>
<p>Ale rotmistr si ho jen pohrdavě změřil.</p>
<p>„Blátem!“ řekl. „Blátem, krví a Huny! Vy jste měl pěkně zůstat nahoře, vy chytráku! Teď se už zatraceně hezky vezeme, o tom není pochyb. Hunové na nás jdou z obou stran!“</p>
<p>„Ale já musím odletět! V šest večer mám hlídku!“ odporoval Biggles zděšeně a naprosto nesmyslně.</p>
<p>„Tou dobou už budete hlídkovat někde na Mléčné dráze, kamaráde!“ podotkl rotmistr trpce.</p>
<p>Biggles se otočil ke spojce.</p>
<p>„Vy jste spojka?“ zeptal se ho.</p>
<p>„Já jsem běžec,“ odpověděl voják.</p>
<p>„Dobrá, tak nám teď předveďte, jak umíte běhat!“ odsekl Biggles odměřeně, popadl svůj zápisník a rychle cosi napsal na lístek. Pak dodal: „Běžte s tímhle lístkem,“ a podával ho vojákovi, „a hleďte se nějak dostat za ty Huny a nikde se nezastavujte! Zastavte prvního motocyklistu, kterého potkáte, a řekněte mu, že je to velmi naléhavé!“</p>
<p>„Copak to je zase za velkolepý nápad?“ zajímal se rotmistr, když běžec poklusem odkvapil.</p>
<p>„Ale to se jen loučím se všemi svými přáteli a příbuznými,“ zubil se Biggles. „A hele, tady je zase jeden starý skleník kolečky vzhůru!“</p>
<p>Plukovník s řadou mužů, celých rozcuchaných a umazaných blátem, klopýtal unaveně spojovacím zákopem.</p>
<p>„Obsaďte obě předprsně zákopu!“ zavelel plukovník. „Musíme jich dostat tolik, kolik budeme schopni, než oni dostanou nás. Chopte se někdo toho kulometu!“ vyrazil ze sebe plukovník a ukázal na Vickersův kulomet, který nečinně čněl k obloze, protože jeho obsluha vedle ležela mrtvá. „Máme tady nějakého kulometčíka?“</p>
<p>„To bych řekl!“ přihlásil se Biggles a viditelně ožil.</p>
<p>Pak vytáhl kulomet i s jeho těžkou trojnožkou z bláta a postavil ho nad předprseň. V nedalekém zákopu se k nim plížila řada šedě oděných mužů s ocelovými přilbami, které vypadaly jako kbelíky na uhlí. Bigglesovy rty se zkřivily v jeho pověstném bojovném úsměvu, ale pak už uchopil lopatkovitá držadla kulometu a palcem stiskl spoušť.</p>
<p>Ra-ta-ta-ta-ta! Ra-ta-ta-ta-ta! Řada šedivých mužů povadla a poklesla.</p>
<p>„Naplňte mi někdo ještě více pásů střelivem!“ křikl Biggles a shýbl se, protože mu koule proletěla vlajícím uchem letecké přilby.</p>
<p>„Tu máte, dejte si to na hlavu!“ křikl plukovník a podal mu ocelovou přilbu. „Můžete v tom vidět?“ pokračoval plukovník a připlazil se k Bigglesovi.</p>
<p>„Ale jo,“ odpověděl stručně. „Hunové jsou vpravo od nás, Hunové jsou vlevo od nás – a Hunové na nás pěkně čumí shora! Jen se podívejte na toho nosatého ptáka!“ zavrčel Biggles a palcem ukázal nahoru, kde se právě objevil německý albatros, jako by ho tam někdo vyčaroval. Jeho kulomety dštily olovo rovnou do jejich zákopu.</p>
<p>Biggles sebou mrštil na záda a vztyčil ústí svého kulometu směrem vzhůru. Věděl totiž, co vědělo jen málo pěšáků: do jaké vzdálenosti před rychle letící letadlo je třeba střílet, abychom je zasáhli. Nezacílil tedy přímo na letadlo, nýbrž pěkně před ně, ve směru jeho letu. Pak stiskl dvojitou spoušť kulometu oběma palci. K obloze se vznesl déšť olova.</p>
<p>Německý pilot však byl buď bezstarostný chlapík, anebo nováček. Vůbec se totiž nesnažil změnit svůj kurs, třebaže přímý let byl za těchto okolností téměř sebevraždou. Letěl rovnou do palebné čáry Bigglesova kulometu. Lidé v zákopech za okamžik sledovali, jak se letadlo s černým křížem stočilo na bok a potom sebou prásklo do moře bahna, přičemž jeho motor stále běžel na plné obrátky. Pak i přes kravál války mohli zaslechnout výbuch.</p>
<p>„Dostal jste toho lotra!“ zachechtal se spokojeně rotmistr. „Vy, panečku, střílíte dobře!“</p>
<p>„Doufám, že ten Němec nepřistál nad tím ubohým chlapcem!“ vyhrklo z Bigglese. „Dopadl asi náramně blízko něho. Docela dobře vidím jeho ocas, který se přilepil na mého velblouda. Jsem zvědav, jestli mi tenhle albatros bude započten jako vítězství?“ zeptal se Biggles plukovníka. „Ale řekl bych, že tomu nikdo neuvěří!“</p>
<p>„Já vám to potvrdím,“ řekl plukovník rázně. „Totiž, pokud se odtud živi a zdrávi dostaneme. Jsme v šeredné díře!“</p>
<p>„To bych řekl,“ odpověděl Biggles souhlasně, protože to bral doslova. „Ani trochu se mi to tady nelíbí. Přece nejsem krtek. Já rád bojuju, když přitom pohodlně sedím a mám přehled, co se kolem mě děje.“</p>
<p>„Já se obávám, že nemáme naději na únik,“ pokračoval plukovník odevzdaně. „Náš brigádník přece nevydá všanc celou brigádu, aby nás odsud za jasného dne tahal. Jsme v tom po krk, ledaže by se stal nějaký zázrak. Ale časy, kdy se děly zázraky, už jsou ty tam!“</p>
<p>„Neměl byste to tvrdit s takovou jistotou,“ namítl Biggles a pokropil skupinu Prušáků natažených na zemi kulometnou palbou. „A co říkáte tomuhle?“ dodal a ukázal palcem nahoru.</p>
<p>Plukovník upřel zrak na malý hlouček černých puntíků, které se objevily vysoko na obloze.</p>
<p>„Co ti nám můžou pomoci?“ zeptal se pochybovačně Bigglese.</p>
<p>„Co můžou pomoci? Jen se na ně dívejte a uvidíte!“ odpověděl Biggles. „Podejte mi signální pistoli, abych mohl vypálit světelný signál a ukázat jim, kde jsme.“</p>
<p>„Kdopak je to?“ zeptal se plukovník.</p>
<p>„Jsou to moji přátelé,“ vysvětlil Biggles. „Poslal jsem jim zprávu po rychlém poslu, že je naléhavě třeba jejich pomoci, a pokud se příliš nemýlím, hoši v našem zákopu uvidí pěknou zábavičku, která je trochu osvěží. Tam vpředu letí Mahoney – jeho letadlo poznáte na míle daleko. A tamhle nalevo je Mac!“</p>
<p>„Ale kdopak to všechno s nimi letí?“ ptal se Biggles sám sebe. „To je letka S.E.5 s Wilksem v čele. Major Mullen určitě zatelefonoval 287. letce, když dostal moje hlášení,“ uvažoval Biggles a usmíval se. A pak radostně, vítězoslavně vykřikl.</p>
<p>„Měli bychom však radši někam trochu zalézt, jinak něco slízneme,“ pokračoval Biggles. „Řekl bych, že tenhle úsek zákopů se v několika minutách promění v pěknou melu, až naši hoši začnou. Halo, teď se dívejte!“</p>
<p>To se právě řada velbloudů spustila střelhbitě s oblohy a drhla zem pod sebou dvojitým řadami blýskavých střel z kulometů. Velbloudi hřměli nad touto krajinou rozrytou válkou, jejich kulomety štěkaly a koule smrtonosně bubnovaly na zemi. Na konci svého letu střemhlav vznesli se piloti zase do výšky, aby umožnili přílet dalším letounům, a pak se opět po strmé zatáčce nosem letadla vzhůru obrátili k zemi a prostříleli celý tento úsek deštěm olova. Plukovník je pozoroval s úžasem i ohromením. Biggles sklouzl s předprsně dolů do zákopu a chytil rotmistra za rukáv.</p>
<p>„No tak, rotmistře,“ řekl stručně, já jsem vám pomohl z téhle díry, a teď vás žádám, abyste mi pomohl dostat z jiné díry zase někoho jiného.“</p>
<p>„To víte, že vám pomůžu!“ volal poddůstojník rozradostněn.</p>
<p>„Tak pojďte!“ křikl Biggles a skočil dolů do zákopu směrem ke staré frontové čáře, kde měli své původní postavení. Když se tam dostali, Biggles se nezastavil, ale sklouzl po mezilehlém bahnitém úseku ke kráteru nedaleko rozbitého velblouda.</p>
<p>Koule kolem nich syčely a vrněly, a Biggles jen koutkem oka zahlédl šedivou postavu, která před nimi povstala asi ve vzdálenosti třiceti kroků a zdvihla ruku, jako by chtěla něčím hodit. Biggles sebou okamžitě švihl do bláta a strhl sebou také rotmistra. Za chvilku nato zaburácelo cosi po jejich levici a zároveň vyšlehl plamen, který ukázal, kde vybuchl ten ruční granát, který po nich Němec hodil.</p>
<p>Téměř ještě, než se chuchvalce kouře po prvním výbuchu zase usadily, byl Biggles už zase na nohou a rotmistr běžel v patách za ním. Pak oba dva lezli po čtyřech, klouzali v tom blátě, ale přece jen postoupili o několik kroků kupředu. Potom ta šedivá postava vstala a její ruka se rozehnala k další ráně. Tentokrát však už granát nevyletěl. Odkudsi za oběma Angličany se ozval výstřel z pušky a německý vrhač granátů se sesul, právě když se chystal vyslat svůj další pozdrav.</p>
<p>Teď štěstí oběma Britům přálo a oni je také využili. Sehnuli se nízko k zemi a rychle přeběhli ke kráteru, kde na ně čekal Joe. K raněnému muži slezli dolů po čtyřech.</p>
<p>Joe seděl stejně, jak ho Biggles opustil, a klidně pokuřoval cigaretu.</p>
<p>„Tady jste!“ ožil. „Já už myslel, že jste odešli beze mě. Až to budu vykládat doma, řekne moje stará, Joe, hele …“</p>
<p>Biggles popadl raněného bez okolků v podpaží a zasípal:</p>
<p>„Vemte ho za nohy, rotmistře!“ Tak společně donesli raněného Londýňana z kráteru dozadu.</p>
<p>Plukovníka nalezli na témže místě, kde ho opustili.</p>
<p>„Kampak s ním máte namířeno?“ houkl na ně plukovník, když se Biggles s rotmistrem k němu přiblížili. „Čekal jsem tu na vás. Nemohl jsem pochopit, kam jste se poděli. Naše letadla nám uvolnila spojovací zákopy, takže teď jimi můžeme projít. Nejvyšší čas, abychom se vydali na cestu.“</p>
<p>O půl hodiny později smýval Biggles všechnu špínu války s obličeje v úkrytu hlavního velitelství za pomocnými zákopy. Lampasák s monoklem stále ještě na oku se s ním dal přátelsky do řeči.</p>
<p>„Byl to od vás skutečně výborný nápad, že jste sem přikouzlil ta letadla, aby zadržela postup Prušáků,“ poznamenal uznale plukovník.</p>
<p>„Postup Prušáků? Vždyť já jsem vůbec netušil, že postupují!“ odpověděl Biggles. „Měl jsem dojem, že to je ve všech směrech úplně stejné.“</p>
<p>„A proč jste to tedy, proboha, udělal?“ vykřikl udivený plukovník.</p>
<p>„Proto, abych mohl dojít pro Joea a odnést ho. Co jste myslel jiného? Já jsem mu zkrátka slíbil, že pro něj přijdu, a taky jsem svoje slovo dodržel,“ odpověděl Biggles a upřímně se rozesmál.</p>
<p> <strong>Kapitola osmá</strong><strong>V dračím doupěti</strong></p>
<p>Profesor, pod kterýmžto jménem byl znám jeden z nejzdatnějších mužů Bigglesovy letky, se pravou nohou lehce dotkl řídicí páky a odbočil od vůdčího letadla z letového útvaru, v němž letěl. Ten útvar začal náhle a nečekaně stoupat strmě nahoru.</p>
<p>Zároveň se profesor rychle a pátravě rozhlédl kolem po obloze, aby zjistil, proč jeho vůdce provedl tak náhlý obrat. To nebyl Bigglesův styl – neboť ten vedl šik tří letadel na útočnou hlídku – provádět pohyby, které by mohly snadno způsobit srážku, kdyby on, profesor, byl méně pohotový a ostražitý.</p>
<p>Naštěstí upíral zrak na vůdčí letadlo, takže mohl rychle reagovat a nebezpečí předejít. Protože profesor nebyl s to dopátrat se příčiny tohoto rychlého obratu a protože zároveň věděl, že Biggles by něco takového neudělal, kdyby k tomu neměl naléhavý důvod, zadíval se upřeně na Bigglesovu koženou čepici a čekal na znamení nebo signál.</p>
<p>Biggles jeho pronikavý pohled upřený na svém týle zřejmě pocítil, protože se poohlédl přes rameno dozadu a potom ukázal dolů. Profesor rychle mrkl na Algyho, který mu letěl po levici, aby se ujistil, že jsou oba v bezpečné vzdálenosti od sebe, a potom sledoval očima Bigglesův natažený prst.</p>
<p>Několik kilometrů na východ letělo k zemi ve vývrtce jakési letadlo, britská stíhačka značky Bristol, a zanechávalo za sebou vlečku kouře. Profesorovy oči se bezděčně obrátily vzhůru, aby zjistily původce té pohromy. Avšak kromě bílého závoje mračen nebylo na obloze od jednoho konce obzoru ke druhému ani mráčku.</p>
<p>„To je mi ale záhada,“ říkal si profesor, protože věděl, že na francouzské obloze se nic neděje jen tak bezdůvodně. Otočil se, aby se podíval na toho bristola, protože ještě doufal, že pilot podnikne nějaké kroky, aby se z té vývrtky vytáhl, ale nic takového se nestalo.</p>
<p>Profesor byl skutečně zděšen a udiven, ale sledoval letadlo, dokud nespadlo na zem asi ve vzdálenosti tří kilometrů za německými zákopy. Výbuch, který jeho pád způsobil, mohl málem slyšet i přes rachot vlastního motoru.</p>
<p>Vyrazil sloup kouře, vyšlehly plameny a profesor se smutně podíval po Bigglesovi, který stále ještě zkoumal oblohu. Brýle měl posunuté na čelo, aby lépe viděl, a v obličeji rozpačitý výraz.</p>
<p>Profesor viděl, jak se Biggles nahýbá přes okraj své kabiny, jak pátravým pohledem prozkoumává zemi pod sebou a jak se potom obrací směrem k zákopům.</p>
<p>* * *</p>
<p>„Tak co o tom soudíš?“ zajímal se Biggles, když zase přistáli na letišti a svlékali si letecké kabáty. „Já nemohl uvěřit svým očím, když ten bristol sletěl rovnou k zemi, kde se pro nic za nic zaryl. Vždyť nebyl na obloze ani jeden Hun, ani jeden protiletadlový šrapnel, vzal bych na to jed! Ten bristol sletěl do vývrtky, sotva jsem ho zahlédl, byl ve výšce asi dvou tisíc metrů, jak se dozvídám. A tady ve Francii nemůže být jediné německé letadlo, které by vyletělo tak vysoko a které bych nevypátral!“</p>
<p>„Třeba se mu zlámalo kormidlo,“ napadlo profesora.</p>
<p>„Kormidlo – ale to je přece blbost,“ protestoval rozhodně Biggles. „To by nezpůsobilo v letadle požár, nemyslíš?“</p>
<p>„Je mnohem pravděpodobnější, že kulometčík vypálil ze signální pistole do vlastní kabiny nebo do spádové benzínové nádržky a že tak v letadle vznikl požár,“ podotkl do diskuse</p>
<p>Algy.</p>
<p>„Tak nějak to asi bylo,“ připustil Biggles a zakabonil se, „třebaže se mi to nezdá moc pravděpodobné. Ale na tom už nezáleží, já bych se k tomu klonil, kdyby nebylo jedné věci – či přesněji tří věcí.</p>
<p>V okruhu dvou kilometrů, tedy skoro na tomtéž místě, se zřítila už tři letadla, a všechna shořela. Nemůžu bezpečně říct, zda to byla naše letadla, či německá, ale mám takové ošklivé tušení, že ta letadla byla naše!</p>
<p>Nevím, co mě na to přivedlo, ale tady to máš. Už tu máme čtyři letadla složená na hromádku v okruhu dvou kilometrů. Čím se to stalo? To bych právě rád věděl! Vždyť tady přece nemáme žádné německé loviště. Kdo to tedy udělal? Vypadá to na nějaký nový ďábelský kousek těch Hunů, a já si myslím, že se tomu místu budu na hony vyhýbat. A ty bys měl udělat totéž. Nějak to tady neprospívá našemu zdraví. Ale teď pojďme, uděláme nejlíp, podáme-li o tom zprávu velitelství. Jedno z našich letadel se nevrátilo, bude pak ve večerním rozkaze.“</p>
<p>Záhada zříceného bristolu nešla Bigglesovi celou noc z hlavy, a hned za rozbřesku ho bylo možno vidět, jak si to ve svém velbloudu namířil na místo zkázy. Takřka proti jeho vůli ho tam pudilo jakési tajemství. Biggles už byl takový, že chtěl přijít na kloub všemu, co souviselo s letectvem a čemu nerozuměl. A tahle záležitost nebyla žádnou výjimkou!</p>
<p>* * *</p>
<p>Byla to opravdu záhada, pro niž nemohl najít přijatelné vysvětlení, že ta stíhačka Bristol spadla z jasné oblohy v plamenech. Buď jak buď, byla to učiněná hádanka, kterou musel pro klid své duše rozluštit dříve, než se dal do jiné práce. Takový už byl jeho zvyk.</p>
<p>Biggles se nyní blížil k té podezřelé oblasti, a každá žilka v něm hrála rozčilením. Jeho oči nepřetržitě zkoumaly časnou ranní oblohu, v níž, jak se mu zdálo, číhalo nebezpečí či hrozba, což nebyl schopen odhalit. Obrátil zrak dolů a podrobně zkoumal zemi, a náhle se mu až zatajil dech, když spočítal všechny vraky letadel, které mohl zahlédnout. Bylo jich dokonce pět. Že by si toho byl nepovšiml, když je včera počítal? Že by to jedno snad přehlédl? To určitě ne, ty kruhy zčernalé spálené země pod ním byly příliš zřetelné, aby je mohl přehlédnout. Takže se odebralo do nenávratna další letadlo!</p>
<p>Biggles zdvihl oči vzhůru. Nad ním nebylo nic. A pak se podíval stranou na východ, směrem k rannímu slunci. Ani tam nebylo nic. A co na zemi? Jeho zbytečný pohled shledal zdánlivě dosti neškodnou francouzskou krajinu – několik roztroušených dědin a trosky kdysi velkolepého zámku Chateau Contrableu, který byl po příchodu Němců trestuhodně zpustošen vandaly. Nyní svou bělostí svítil v syté zeleni parku. Také jeho cesty byly opuštěné. Velmi daleko od něho se vlekl vláček po trati Lilie – Le Cateau, a to byla také jediná věc, která se v této spící krajině pohybovala.</p>
<p>Cosi – snad to byla intuice – přimělo Bigglese, aby se podíval nahoru a aby – jak nejrychleji dokázal – strhl velblouda v divoké zatáčce, která byla čímsi mezi polovičním výkrutem a strmou zatáčkou. Letmo totiž zahlédl asi tucet bílých hadovitých pruhů kouře, které minuly jeho křídlo o pouhý centimetr. Potom prováděl takové akrobatické obraty jako ještě nikdy předtím, ale přitom neustále směřoval k zákopům.</p>
<p>Chvíli nato ve své akrobacii ustal a znovu se podíval nahoru. Na čisté modři oblohy praskl maličký chundelatý obláček, příliš malý, aby mohl být od protiletadlového šrapnelu, a líně se šinul v lehkém ranním vánku směrem k německému zápolí. Biggles od něho prchal co nejdál, ale zároveň ho neustále pozoroval, protože v něm vzniklo zlé podezření.</p>
<p>Vzpomněl si, že předešlého dne zde byl na obloze stejný kouř, když padal dolů ten nešťastný bristol. Biggles ten obláček sledoval, dokud se v ranním vánku zcela nerozplynul. Potom se zamyšleně vracel domů.</p>
<p>„To nebyl obláček!“ říkal si, když přistál na letišti a zajížděl do hangáru. „Ale co to jen mohlo být!“ Biggles neznal protiletadlový šrapnel, z něhož by po vybuchnutí zůstal tak malý obláček. A co pak byly ty kouřové kruhy, které za sebou ve vzduchu zanechávaly stopu jako odnože rozprsklé padající rakety! Odkud se tam vzaly? Z čeho byly vypáleny?</p>
<p>Biggles byl ze svého dumání vytržen naléhavým hlasem leteckého rotmistra Smithe.</p>
<p>„Jak se vám to stalo, pane kapitáne?“ ptal se zvědavě Smith.</p>
<p>Biggles vyskočil z kabiny a pospíchal ke konci svého křídla, k místu, které prohlížel tak pozorně jeho rotmistr. Skrze celý konec křidla byla propálena díra velikosti dlaně, kolem dokola zřetelně ohořelá. Vypadalo to, jako by na to křídlo někdo položil horkou žehličku a nechal ji tam tak dlouho, až propálila díru a propadla na druhou stranu.</p>
<p>Letecký rotmistr se nad dírou sklonil a přičichl ke spálenině.</p>
<p>„Sirky!“ řekl konečně. „Přesně tak to zapáchá, jako sirky – ty s červenými hlavičkami!“</p>
<p>„Jo, to je ono!“ souhlasil živě Biggles. „Vy jste na to kápl! Jsou to sirky! Fosfor! Ti Prušáci vystřelují nějakou výbušnou nálož jako velké kusy fosforu, aby se ve vzduchu rozprskly. Nálož praskne a rozpráší celý ten krám po obloze, a kam to pak dopadne, tam všecko zapálí. Tenhle kousek fosforu,“ vysvětloval Biggles a ukázal na prohořelou díru, „určitě prolétl křídlem, aniž mohl zapálit plátno.</p>
<p>Snad to bylo tím, že konec křídla byl pořád ve fofru – já jsem jím jaksepatří pořád otáčel, takže právě tou rychlostí plamen zanikl dříve, než se mohl rozhořet. To bude teď pěkná legrace létat, jestli tu začne pršet fosfor.“</p>
<p>„Co proti tomu hodláte podniknout, pane kapitáne?“ zeptal se poddůstojník.</p>
<p>„Co proti tomu hodlám podniknout? Je pouze jedna věc, která se tu dá podniknout, jak se domnívám, a sice, najít ten krám, kterým to vystřelují, a pak na to spustit pokličku. Čím dřív se to udělá, tím lip pro nás. Lítat mezi kusy červeného hořícího fosforu, které mi padají na hřbet, to není nic pro mě! To tedy ne!“</p>
<p>Biggles našel v důstojnické jídelně u snídaně ostatní piloty ze svého roje, kteří už netrpělivě čekali na jeho návrat.</p>
<p>„No tak, našel jsi něco?“ vyzvídal nedočkavě Algy a ústa měl zacpána topinkou.</p>
<p>„Ještě ne,“ odpověděl Biggles. „Ale už vím, co to je, takže teď bude jen otázkou času, aby člověk tu bestii zahnal zase do díry.“</p>
<p>„Bestii?“</p>
<p>„Ano, je to drak, který dští oheň a síru!“</p>
<p>„Jaký drak?“</p>
<p>„Vždyť jsi slyšel, co říkám. Pojď se podívat na moje křídlo, jestli mi nevěříš!“ zval ho Biggles a rychle uchopil šálek s kávou.</p>
<p>„A co s tím chceš dělat?“ zeptal se ho profesor.</p>
<p>„To právě Smith chtěl taky vědět. Musíme najít doupě toho draka, a pak mu dáme trochu té jeho medicíny.“</p>
<p>„A kdo ho najde?“ zajímal se Algy.</p>
<p>„To jsem tedy čekal, že se mě na to zeptáš!“ odpověděl Biggles. „Ten hrdina, který na drakovi zkusí své štěstí, uvidí, že se mu přitom pěkně zahřeje sedací část. Nejlíp by bylo vyčkat, až bude pěkně pod mrakem – a hele, tamhle se právě objevují nějaké mraky,“ dodal Biggles a otočil se k oknu.</p>
<p>„Předpověď počasí říká, že povane zprvu slabý, vysoký vítr od jihovýchodu, ale potom se strhne vichřice. Místní bouřky,“ poznamenal pohotově profesor.</p>
<p>„Dobrá, kdybychom tedy mohli najít nějaký šikovný mrak, abychom za ním skryli svůj přílet, mohli bychom si možná rychle všechno omrknout. V takovém případě by asi bylo nejlepší letět každý pro sebe a točit doleva, abychom se do sebe nenabourali.“</p>
<p>Za několik minut byli už všichni tři letci ve vzduchu a mířili ke stanovišti draka. Biggles, třebaže s jejich plánem nebyl nijak zvlášť spokojen, vedl, nebyl ale schopen vymyslet si něco lepšího. Kdyby se chtěl někdo rovnou přiblížit k tomu úseku, kde viděli to nešťastné letadlo značky Bristol padat v plamenech dolů, byl by to sebevražedný kousek.</p>
<p>To místo se dalo prohlédnout jen s velkým nebezpečím. Jak ale provést bližší ohledání, aniž by museli k tomu vrhači fosforu docela blízko? V tom spočíval celý problém, který Bigglese tolik trápil, když už se přibližovali.</p>
<p>Biggles dal znamení, načež se všechna tři letadla rozletěla do různých směrů, aby každý z pilotů pracoval podle vlastní metody, aby se pokusil vypátrat ten stroj či dělo, jež s takovým úspěchem dštilo smrt, na svou vlastní pěst. Biggles nijak nepochyboval, že to bude jakýsi druh děla, ačkoli by muselo mít velkou ráži, aby mohlo vypálit takovou těžkou nálož, z níž vznikl vždycky tak velikánský oblak, když ve vzduchu praskal.</p>
<p>„Bude to nejspíš nějaký hmoždíř,“ uvažoval Biggles, „nějaký hmoždíř ve velikém provedení, jaké užívala pěchota v zákopech.“</p>
<p>Biggles se rozhlédl po obloze. Od jihovýchodu se valily spousty tmavých dešťových mračen směrem k místu, kde shořelé vraky letadel žalovaly svůj osud, a Biggles celé to panorama zádumčivě prohlížel, protože dosud nebyl rozhodnut, odkud své pátrání začít. Zahlédl obě druhá letadla, poněkud od sebe vzdálená, jak zmizela v nízkém pásmu valících se mraků, a potom se soustředil na pozorování země.</p>
<p>Kroužil asi deset minut v pravidelných kruzích a byl připraven reagovat okamžitě na sebemenší podnět, protože tenhle způsob pátrání po neznámém protivníkovi mu šel silně na nervy. Nikde nebylo vidět ani jediné znamení, žádné široké, vyježděné koleje dělové hlomozny, ani vůz se střelivem, které by Bigglese přivedly k dračí jeskyni. Tenhle drak totiž dštil mnohem zhoubnější oheň než drak známý z pohádek.</p>
<p>Pouze zámek, který byl vzdálen asi pět kilometrů a ve své zašlé slávě působil značně žalostným dojmem, byl jediným vyčnívajícím půdním znakem. Biggles se na něj vztekle zadíval. Nic nemohlo vypadat neškodnější než tahle zřícenina. A přece, nebylo v tom neškodném zjevu cosi podezřelého? Kde jsou vojáci, kteří by za těmito ochrannými zdmi mohli být docela dobře ubytováni? Kde jsou dopravní vozidla, jejichž koně by tu mohli mít v těch přilehlých roztroušených budovách pohodlné stáje?</p>
<p>Když se v Bigglesově mysli začalo vzmáhat toto nové podezření, začínalo ono místo nabývat mnohem zlověstnějšího vzhledu. Že by tady bylo doupě té příšery? Biggles to nevěděl, ba nedokázal vymyslet ani nějaký proveditelný plán, aby si své podezření mohl nějak ověřit. A myšlenka, že by se k tomu zámku přiblížil, ho nijak nenadchla.</p>
<p>„Dobrá,“ rozhodl se Biggles, „cokoli je třeba vykonat, nechť je vykonáno neprodleně!“ Neboť mraky houstly a klesaly níž k zemi, kde zřejmě co nevidět spustí svůj vlhký obsah v podobě deště.</p>
<p>Kdepak jsou ostatní letadla? Biggles vzhlédl nahoru a pátral v ovzduší trhlinou mezi mračny. A potom viděl, jak se z protilehlé mračné výspy znenadání cosi vynořilo. Byl to pohled tak neobvyklý, že Biggles zíral dobrou minutu s vykulenýma očima. Přímo z kolotající šedé mlžiny sem vznešeně plachtil volným prostorem letový útvar jedenácti německých výzvědných letounů značky Albatros, a to v takovém kursu, který je musel zavést bezprostředně nad zámek.</p>
<p>To však zdaleka nebylo všecko! Útvar nepřátelských letounů už dávno přestal Bigglese vzrušovat nebo lekat. S těmi nepřátelskými letouny označenými černým křížem totiž plachtil také jakýsi velbloud, a to necelé tři metry za posledním z nich. Tato podívaná na jediné britské letadlo letící v letovém útvaru německých výzvědných letounů byla tak neuvěřitelná a absurdní, že Biggles skutečně nevěděl, zda se má smát či rozčilovat.</p>
<p>Viděl či spíše cítil, že vůdce německých letadel ukazuje dolů na něj, což ostatně mohl stěží přehlédnout, a jak mění svůj kurs směrem k Bigglesovi. A potom byl svědkem výjevu, který mu utkvěl v paměti na dlouhou dobu.</p>
<p>Pilot v zadním německém letadle, když koutkem oka zahlédl, že vedle něho je ještě nějaké letadlo, bezděky otočil hlavu, aby se podíval, kdo to je. Biggles sledoval, jak jeho pohled spočinul na honosné červeno-bílo-modré kokardě na velbloudově ocase a jak sebou prudce trhl. Zdálo se, jako by si pilot velblouda teprve v té chvíli uvědomil svůj omyl, neboť v tom okamžiku vylétla z jeho kulometu prška střel, která přiměla půl tuctu Hunů k bleskurychlé zatáčce. Pak se velbloud vřítil do mraku – jako střevle, jíž je v patách celé hejno štik.</p>
<p>Biggles letmo sledoval ten beznadějný zmatek, v němž se ocitli němečtí piloti po tom objevu. Hemžili se jeden přes druhého a začali se divoce stáčet stranou, aby se vyhnuli vzájemné srážce. Biggles pak také se svým velbloudem zatočil k nejbližšímu mraku ve směru k zákopům a celý se do něho ponořil. Let v mračnech byl příliš nebezpečný, neboť neustále hrozilo, že se srazí se skupinou německých nebo britských letadel, a proto si s pocitem skutečné úlevy oddechl, když se zase objevil na jasné obloze a uháněl nad zákopy do bezpečí, kde mohl dále přemýšlet o celé té neobvyklé události.</p>
<p>Jiný velbloud vyrazil z mraku asi o dva kilometry jižněji; jeho pilot také uháněl do bezpečí. Konečně se objevil i třetí velbloud, jehož pilot směřoval na letiště v Maranique a spěchal tak, jako by se snažil dostat domů v co nejkratším možném Čase.</p>
<p>Biggles se připojil k nejbližšímu letadlu, v jehož kabině poznal Algyho, který se hystericky smál. Bok po boku pak sledovali velblouda, který měl namířeno domů na letiště.</p>
<p>Když oba přistáli, zajeli do hangáru a pak se vypravili za profesorem, který na ně čekal na startovací dráze. Byl celý bledý, buď ze strachu nebo rozrušením, a ani se to nijak nesnažil skrývat. Vypadal, že už se nemůže dočkat, aby jim vyprávěl svoje zážitky.</p>
<p>„To už tě omrzela moje společnost či co?“ začal jízlivě Biggles. „Co tě to prosím tě napadlo, připojit se k šiku německých letadel? My už ti snad nejsme dost dobří?“</p>
<p>„Ale jdi někam!“ ohradil se hlasitě profesor. „Jestli chvíli vydržíš mít zavřenou klapačku, povím vám, co se mi stalo. Lítal jsem v kruhu a snažil jsem se vypátrat toho draka. Držel jsem se toho zámku jako středu, protože jsem měl dojem, že ty jeho zdi nejsou tak nevinné, jak vypadají.“</p>
<p>„Já si říkal totéž,“ poznamenal Biggles. „Ale pokračuj!“</p>
<p>„Zkrátka, občas jsem vás vždycky zahlédl v různých bodech kompasu, ale potom jsem vás nějakou dobu neviděl. Pak jsem vás zase zahlédl, jak mizíte do mraků, aspoň jsem si to myslel.</p>
<p>Říkal jsem si, že nejlepší bude, abych se připojil těsně k vám, protože mračna rychle houstla a já se bál, že vás ztratím úplně.</p>
<p>Předpokládal jsem, že se na druhé straně mraku vynoříte oba společně. Tak jsme to aspoň vždycky dělávali. Jenže jste to vůbec nebyli vy! A nejpodivnější na tom všem bylo, že jsem si vůbec nevšiml, že se pletu. Uvědomoval jsem si jen, že jsme vyletěli z mraku a že je přede mnou několik letadel. Víc jsem nesledoval, protože jsem si opravdu hleděl víc země. Když jsem se pak podíval nahoru, úplně jsem strnul, protože jsem zjistil, že jsem uprostřed německého cirkusu.</p>
<p>Zprvu jsem tomu nechtěl věřit, říkal jsem si, že se mi to určitě jen zdá. Když jsem si ale uvědomil, že to je skutečná pravda, byl jsem tak zděšen, že jsem nevěděl, co mám dělat, fakt! Pak jsem si všiml, že jsem téměř nad samým zámkem, a tak mě“ napadlo, že bych mohl trošku přiškrtit plyn, aby si mě ti Hunové nevšimli, a že bych si ten zámek zkrátka mohl prohlédnout zblízka. Říkal jsem si, že se to dělo, nebo co to je, neodváží po mně střílet, když budu těsně u těch Hunů, protože by taky mohlo zasáhnout vlastní piloty.“</p>
<p>„No to je prima!“ naslouchal nadšeně Biggles a smál se na celé kolo. „Tak pokračuj!“</p>
<p>„Takže, ten zadní Hun mě uviděl, právě když jsme letěli nad tou budovou,“ pokračoval profesor, ,,a já nikdy, co budu živ, nezapomenu na výraz jeho očí. Tak silně mu vylezly z důlků, že mu div nespadly letecké brýle. A já, když jsem viděl, že už o mně ví, musel jsem samozřejmě okamžitě prásknout do bot.“</p>
<p>„To jsem viděl!“ chechtal se Biggles.</p>
<p>„Takže jsem práskl do bot,“ pokračoval profesor, „a nelituju toho všeho, protože jsem ho uviděl.“</p>
<p>„Koho nebo co jsi uviděl?“ zeptal se Biggles.</p>
<p>„Přece toho draka!“ zněla odpověď.</p>
<p>„Ty jsi ho viděl?“ překřikovali se Biggles a Algy jeden přes druhého.</p>
<p>„No, nemůžu přesně říct, že jsem viděl jeho,“ opravil se poněkud profesor, „ale viděl jsem všechno, co jsem vidět chtěl. Střední část toho zámku je dutá. Je vyhloubená do kužele jako jícen sopky, takže umožňuje krásný rozhled nahoru těm, kteří jsou uvnitř. Viděl jsem, že byla spousta lidí shromážděná kolem jakéhosi velikánského černého předmětu. Když mě ti lidi uviděli, začali natahovat přes vršek plachtu, ale nebyli dost rychlí.</p>
<p>Když jsem se pak po chvíli podíval znovu, byla už plachta na svém místě a vypadala přesně jako střecha – je to nejhezčí kousek maskování, jaký jsem kdy v životě viděl. Takže ten drak je tam! Teď jde jen o to, co s tím uděláme? Kdopak si troufá napodobit svatého Jiří?“</p>
<p>„Teď budeme muset jednat rychle, když Němci vědí, že jsme jim na to přišli, určitě s tím budou chtít odtáhnout,“ poznamenal Biggles. „Ale zase nemá význam pospíchat příliš, abychom si neukousli víc, než dokážeme spolknout. Ten, kdo poletí nad vrškem dračího doupěte nebo někde hodně blízko, má vyhlídku, že dostane dvě dračí vejce do oka. To už moc dobře známe. Počkejte chvilku, nechtě mě přemýšlet! Aha, už to mám!“ zajásal Biggles. „My tu bestii napřed oslepíme!“</p>
<p>„Oslepíme? A jak?“ nechápal Algy.</p>
<p>„Kouřem! Dáme mu porci jeho vlastní medicíny. Takže tohle je můj nápad, jestli dokáže někdo z vás vymyslet něco lepšího, ať se laskavě vyžvejkne! Dva z nás si vezmou náklad kouřových bomb, které používá pěchota – v nejbližším skladišti jich bude plno. Poletíme pěkně z návětrné strany a hezky hustě je tam naskládáme, ale musíme se držet dost nízko mimo oblouk dostřelu toho děla.</p>
<p>Vítr zanese kouř nad zámek, takže dělostřelci neuvidí ani stodolu. Třetí muž pak do toho šlápne a pustí kupu Cooperových bomb rovnou doprostřed toho brlohu. Pokud se mu zásah poštěstí, vyletí zámek do vzduchu jako skladiště střeliva se všemi těmi fosforovými bombami, kterými se uvnitř jistě důkladně zásobili. Tys tu bestii našel, profesore, tak tedy – chceš to taky bombardovat?“</p>
<p>„Jestli to chci bombardovat? To bych řekl!“ přitakal samozřejmě profesor.</p>
<p>„Pak je všechno v pořádku,“ podotkl Biggles. „Pojďme se postarat o svůj náklad.“</p>
<p>Asi o půl hodiny později vzlétli tři piloti ve velbloudech za zvědavého okukování leteckých mechaniků stojících na startovací dráze a zamířili k zámku Chateau Contrableu. Profesor převzal velení a měl pěknou řádku osmi Cooperových bomb na spodní straně svých dolních křídel.</p>
<p>Těsně za ním letěl Biggles a Algy. Na podlaze řidičských kabin jejich letadel, stranou od nožního kormidla, ležely indigově modré skříně, v nichž bylo střelivo pro pušky, nyní však z jejich dvířek vyčnívaly hadry a z nich vykukovaly nevzhledné kovové obaly kouřových bomb.</p>
<p>Počasí se velmi zhoršilo, takže letěli kolem zámku pod hustými mraky plnými vlhkosti. Zámek se rýsoval nejasně před nimi, profesor zahnul doprava a ostatním dal varovné znamení.</p>
<p>Další dvě letadla se otočila a držela se v jisté vzdálenosti od onoho zlověstného stavení na návětrné straně. Hřmot jejich motorů zesílil, když postrčili řídicí páky dopředu a začali uhánět dolů; vyrovnali, až když začali brousit o vršky stromů.</p>
<p>Biggles se ohlédl doleva, tam, kde ho pozorně sledoval Algy, zdvihl ruku, a tu začali oba letci shazovat své kouřové bomby. Řada bílých sloupů kouře prorazila jednotvárnou zelení na povrchu země nasáklé dešťovou vodou a ihned se proměnila v bílou neprůhlednou stěnu, která se v nárazech větru smýkala po zemi a zahalila ten proklatý zámek do mlhy.</p>
<p>Oba piloti se jedním rázem stočili ve strmé vzestupné zatáčce, a potom zase uháněli zpátky a shazovali další a další bomby. Byli stále ještě vedle sebe, křídlo vedle křídla, a hleděli směrem k zámku, k němuž se teď z protilehlé strany blížil opuštěný velbloud.</p>
<p>Biggles byl velice vzrušen, když sledoval, jak první Cooperova bomba opustila věšák pod křídlem a dopadla příliš krátce.</p>
<p>Druhá padla na přilehlou budovu a způsobila, že z ní vyletělo vysoko nahoru mračno trosek. Potom padalo šest bomb najednou a Bigglesovi se v tu chvíli rozčilením a napětím až pootevřela ústa.</p>
<p>V nejbližším okamžiku už prováděl Biggles neuvěřitelné kejkle s řídicí pákou, protože jeho velbloud vyletěl vysoko nahoru jako raketa. Vypadalo to, jako by ho vymrštila nějaká mohutná neviditelná ruka. Jeho první dojem byl, že se mu vzpříčilo kormidlo, druhý pak, že profesorovo letadlo muselo být rozmetáno na atomy, protože bylo výbuchu mnohem blíže.</p>
<p>Z míst, kde stál zámek, vytryskl obrovitý gejzír hustého žlutého dýmu, sahající až k oblakům. Dým se kroutil a svíjel jako obrovitý vodní vír účinkem síly, která ho vymrštila. Biggles tomu mohl jen bezmocně přihlížet. Viděl, jak se profesorovo letadlo objevilo na konci toho dýmu a jak se kroutí a otáčí jako list padající ze stromu v podzimním vichru. Potom se stočilo do vývrtky, vyrovnalo a znovu se stočilo do vývrtky. Pilot zřejmě vůbec neřídil! Šedesát metrů nad zemí zase z vývrtky vzlétlo, sklouzlo strmě po křídle, o decimetr se minulo s korunou stromu, a pak už běželo po blízkém poli, až se konečně zastavilo.</p>
<p>Biggles těsně sledován Algym uháněl k místu profesorova přistání a nebyl s to pochopit, co se mu vlastně stalo. Byl na vahách, zda má u spadlého letadla přistát, či ne. Už se téměř rozhodl, že tam přistane, když viděl, jak profesor v kabině svého letadla vstal a jak na něho zamával. Letadlo se nehýbalo, ale z jeho motoru vyrážely ostré výbuchy, jak se jeho chod střídavě zrychloval a zase zpomaloval. Když se však konečně dalo do pohybu, zatočilo se na konec pole, postavilo se do větru a chystalo se vzlétnout, Biggles si oddechl.</p>
<p>V šeru mlhy se vynořila řada šedě uniformovaných německých vojáků a hnala se směrem k poli. Jiná řada se zase valila po stezce, vedoucí k tomu místu. Biggles otočil nos svého letadla směrem k vojákům na stezce, a Algy se samozřejmě soustředil na ty druhé. Krátce nato vyrazily z předků obou britských letadel blýskavé chvosty a prořezávaly šedivým vzduchem bílé tenounké čáry, jež končily mezi prchajícími vojáky.</p>
<p>Profesorův velbloud uháněl po poli a potom se vznesl vysoko, ale poněkud nejistě do vzduchu. Biggles se stočil dokola, aby ho sledoval, a Algy útvar uzavíral. V tomto indiánském šiku se hnala všechna tři letadla přes zákopy.</p>
<p>* * *</p>
<p>„Nestalo se ti nic?“ vyjekl Biggles bez dechu, sotva letadla přistála na letišti.</p>
<p>Profesor na něj zamžoural očima podlitýma krví.</p>
<p>„Ale kdepak, nic mi není?“ řekl.</p>
<p>„Jaké kdepak? Proč jsi prosím tě chtěl, abych musel blbnout v tom poli mezi Němci?“ vyzvídal Biggles.</p>
<p>„Kdybych tam nepřistál, býval bych si roztřískal letadlo,“ vysvětlil profesor jednoduše. „Prostě jsem v té chvíli neviděl – ten kouř byl horší než jedovatý plyn. Dělal jsem, co jsem mohl, aby se z toho vytáhl včas, abych vůbec dokázal přistát. Když jsem toho draka zasáhl – nebo spíš ty jeho bomby – minul jsem hlavní proud výbuchu, přeletěl jsem nad ním, ale pak jsem se nemohl dostat z toho kouře ven. Příšerně mě pálily oči a pak se mi prostě zalepily, že jsem je vůbec nemohl otevřít!“</p>
<p>„Protože jsi tam měl asi plno dračí krve,“ usmál se Biggles. „Ale aspoň jsi ho nadobro uspal. Pojď, ty svatý Jiří, je načase, abychom něco slupli!“</p>
<p> <strong>Kapitola devátá</strong><strong>Biggles byl den pryč …</strong></p>
<p>Ve výši pěti tisíc pěti set metrů nad spletitým bludištěm zákopů, jímž se vyznačovalo nejvyšší bojiště, jaké svět kdy viděl, přiškrtil kapitán Bigglesworth od 266. letky plyn, aby mohl sklouznout do nižší polohy, protože časný ranní vzduch toho podzimku byl pěkně studený.</p>
<p>Zvolna se obrátil směrem na západ a přitom se pátravě rozhlížel v každém směru kompasu, kam až mohl dohlédnout, ale obloha byla prázdná. Biggles se znechuceně zamračil, protože nečinnost ho vždycky nudila a šla mu na nervy. Živelně přímo toužil po nějakém činu, aby to napětí v sobě uvolnil.</p>
<p>Celý týden se tak potloukal po obloze, někdy s celým rojem, někdy sám. V tom úseku však žádná letecká činnost nebyla, a Biggles věděl proč – jakýsi německý zajatec to prozradil britským vojenským úřadům. Některá německá letadla totiž byla poslána zpátky do Německa s úkolem, aby znepokojovala britská dálková bombardovací letadla, která byla přidělena k samostatnému oddílu britské armády a denně pořádala nálety na města v Porýní. Jiná nepřátelská letadla byla zase nasazena na jihu, na řece Sommě ve Francii, kde se již shromažďovaly mraky veliké německé ofenzívy.</p>
<p>Ovzduší bylo výjimečně jasné, byl to jeden z těch vzácných dnů, kdy mělo všechno ostré obrysy, jako bychom to viděli obráceným dalekohledem.</p>
<p>Ve středu vzdálenosti bylo francouzské pobřeží s kanálem La Manche, který se za ním rozprostíral do dáli až k jakémusi dlouhému, temně modrému pásu na dalekém obzoru, o němž Biggles věděl, že je to Anglie.</p>
<p>„Kent!“ vyslovily podvědomě jeho rty. Biggles se zamyslel, a najednou ho napadlo, že by rád věděl, co dělá jeho starý kmotr, onen výstřední Dr. Duvency, protože ho neviděl a nic o něm neslyšel od té doby, co se dal na vojnu.</p>
<p>„Jsem zvědav, jestli je ještě v Kentu, či zda se přestěhoval do zázemí?“ uvažoval Biggles, protože věděl, že doktorův dům není moc daleko od města Doveru, a německé nálety, jakož i přepady jihovýchodního pobřeží Anglie ponorkami nebyly nijak neobvyklé. „Některý den tam musím zaletět a podívat se na něj,“ řekl si.</p>
<p>„A proč bych to vlastně nemohl udělat hned dnes?“ napadlo ho. Ten nápad ho poněkud poděsil, protože věděl, že něco takového je v rozporu se zákonem a že kdyby v jeho nepřítomnosti k něčemu nepříjemnému došlo, byla by jeho neukázněnost zcela neodpustitelná. Ale konec konců – vždyť se může vrátit, než se setmí. Nikdo ho nebude postrádat a u jeho letky si budou myslet, že si zaskočil na oběd na jiné letiště.</p>
<p>* * *</p>
<p>Nos jeho velblouda se pomalu stáčel dokola, když Bigglesova noha jemně tlačila na řídicí nožní páku, až pak ukazoval přímo na šerý stín na čáře obzoru. Ve dvaceti minutách byl už Biggles nad francouzským pobřežím, které vyčnívá do moře, a před ním bělavě svítily křídové útesy pobřeží Kentu v jihovýchodní Anglii.</p>
<p>Daleko po jeho levici plula loď s vojáky na dovolenou z Calais do Doveru a zanechávala za sebou bílou klikatou vlečku, která jí vyznačovala kurs. Chovala se jako všechny lodi v těch vodách, kde číhaly nepřátelské ponorky, a proto se častou změnou kursu snažila zmařit skryté nebezpečí. Oceán, kam Biggles mohl dohlédnout, byl poset malými plavidly, z nichž některá patrně lovila miny. Lovci min pracovali po dvou či třech a tu a tam vytahovali z moře své sítě.</p>
<p>Daleko před ním dýmal po kanálu La Manche veliký průvod nákladních parníků, obklopený flotilou ochranných torpédoborců, které se ve vodě proháněly jako ohaři a ohledávaly každý podezřelý předmět.</p>
<p>Dva tisíce pět set metrů pod Bigglesovým letounem letělo veliké noční bombardovací letadlo anglické značky Handley-Page s tmavými křídly, které bylo vedeno ,převozním’ pilotem a směřovalo do Marquillies na francouzském pobřeží. Z té velké výšky, v níž Biggles letěl, se však tento obr jevil jako nestvůrný vodní pavouk, klouzající po mořské hladině.</p>
<p>Anglické pobřeží se rychle vyjasňovalo a Biggles mohl brzy rozeznat pole, lesy, křoviska a řeky, které mezi tím vším tekly. Krajina byla tu a tam poseta vesnicemi. Biggles sklonil nos svého letadla k zemi a zamířil k malé vesnici nedaleko Walmeru, kde stál mezi tmavými chmelnicemi a sušárnami chmele doktorův dům. Sklouzl strmě dolů a vletěl s velkým hřmotem do svíčky nad střechou jakéhosi panského sídla. Ve vrcholném bodě svíčky opsal poloviční výkrut a pak sebou zase smýkl dolů; po křídle hezky sklouzl na velkou a dlouhou louku, která obklopovala ovocnou zahradu.</p>
<p>Když velbloud dobíhal po hrbolatém povrchu louky, odsunul si Biggles brýle a přehodil nohy přes okraj řidičské kabiny. Vesele zamával na muže, který stříhal živý plot a který se udiveně zastavil s rozevřenými nůžkami v ruce. Vypadal v tom svém překvapení opravdu komicky.</p>
<p>Z domu přibíhala služebná, za ní zahradník, zahradnický pomocník a za nimi také smečka jezevčíků. V zahradě kdosi vykřikl a v nejbližším okamžiku vyrazil ze křoví starší muž v košili s kladívkem v jedné ruce a s dlátem v druhé a také se připojil k lidem, kteří se hnali směrem k letadlu.</p>
<p>„Haló, tady! Haló, tady!“ pokřikoval ten postarší chlapík a mával svými nástroji. „Haló, tady, mladý muži! Copak se vám stalo? No, copak je?“</p>
<p>„Nic se mi nestalo, pane doktore,“ odpověděl Biggles a smál se. „Já jsem si sem jenom sklouzl, abych se na vás podíval, nic víc.“</p>
<p>Když doktor zaslechl ten hlas, zarazil se a vyjeveně se na pilota zadíval.</p>
<p>„Hleďme, hleďme, že by to byl mladý Bigglesworth? Na mou věru, je to on! Copak tě sem přivádí, chlapče, no, pověz, copak tě sem přivádí?“</p>
<p>„Ale, jenom jsem si sem zaskočil, abych se na vás podíval, jak se vám v té válce daří!“ odpověděl Biggles. „Lítal jsem na hlídce nad Francouzským pobřežím, a najednou jsem se rozhodl, že sklouznu sem a navštívím vás.“</p>
<p>„Nemohl jsi přijít v lepší chvíli!“ hlaholil nadšeně ten starší pán. „Ty jsi právě muž, kterého jsem si přál spatřit. Ty jsi ten pravý muž! Právě včera jsem říkal Bilkinsovi, jen kdyby tu byl mladý Bigglesworth, to bychom s tou válkou brzy skoncovali, že Bilkinsi?“ dodal doktor a obrátil se na svého zahradníka, aby mu to dosvědčil.</p>
<p>„Ano, říkal jste to, pane doktore,“ odpověděl oddaně Bilkins.</p>
<p>„Skončit válku!“ zvolal Biggles a svezl se dolů na trávník. „Jak byste to chtěl udělat? Já jsem dělal celou tu dobu, co jsem mohl, ale jak tak vidím, myslím, že jsem na ni neudělal moc velký dojem!“ řekl a rozesmál se.</p>
<p>„Já ti to ukážu,“ řekl doktor rychle. „Jen pojď se mnou, já ti to ukážu!“</p>
<p>„Ještě se pořád zabýváte vynálezy?“ vyzvídal Biggles, když mířili k doktorovu domu.</p>
<p>„Jestli se zabývám vynálezy? To bych řekl, že ano!“ odpověděl doktor. „Vynálezem bomby!“ zašeptal spiklenecky. „Ale nikomu ani muk! Kdyby se Němci nějak domákli o té mé samočinně vybuchující a vodorovně působící bombě proti ponorkám, určitě by se to tady všude kolem hemžilo vyzvědači!“</p>
<p>„A co tomu říkají vojenské úřady?“ ptal se Biggles s vážnou tváří, ačkoli se sotva držel smíchy.</p>
<p>„Ale! Co ti vědí o bombách! Nic! Zhola nic! Sdělili mi, že vzali můj dopis na vědomí, a to je všechno, co od nich můžu dostat, jestli se vůbec ještě kdy ozvou. Co oni chtějí, to je, abych to předvedl, a já zase potřebuju někoho, kdo by to předvedl. Chystám se ale, že to předvedu sám.</p>
<p>Já tu bombu někde shodím – nejlíp na německou ponorku, kdyby to bylo možné – i kdyby to měla být poslední věc, kterou udělám. A věř mi, až ta bomba vybuchne, udělá to díru do Severního moře, že ryby nebudou vědět, jestli stojí, nebo utíkají. Pokud ta bomba spadne na sto metrů od německé ponorky, rozprskne se ta potvora od Helgolandu až po Harwich, jen si vzpomeň na moje slova!“</p>
<p>„Jak tu bombu ale hodláte shodit?“ zajímal se Biggles.</p>
<p>„Pojď se mnou a já ti to předvedu,“ odpověděl doktor ochotně. Oba muži došli na konec pole, kde byla postavena velká dřevěná kůlna se střechou z vlnitého plechu. Doktor vytáhl z kapsy klíč, odemkl mohutný visací zámek a pak otevřel dveře dokořán. „Co o tom soudíš?“ ptal se vítězoslavně.</p>
<p>Když Biggles spatřil staré letadlo značky Farman, stojící ve stínu toho hangáru, prudce sebou trhl.</p>
<p>„Propánakrále, snad si nemyslíte, že s tímhle krámem něco dokážete?“ začal Biggles opatrně.</p>
<p>„No, poletím v tom, samozřejmě!“ odsekl poněkud uraženě doktor.</p>
<p>„Kruci, kde jste to sebral?“ ptal se Biggles.</p>
<p>„Vida ho – prý sebral! Nic jsem nesebral, postavil jsem si ho sám!“ triumfoval doktor. „Postavil jsem si to z vraku, který jsem dostal pro své pokusy.“</p>
<p>„Vypadá to podle toho!“ poznamenal Biggles. „Nezlobte se na mě, že to říkám, ale já bych do toho tedy nesedl.“</p>
<p>„Nezáleží na tom, jak to vypadá, nebo co se tobě náhodou zdá. Rozhodující je výkon. Součinitele bezpečnosti jsem zvýšil o sto procent. Vidíš, já s tím hodlám letět sám!“</p>
<p>To bylo na Bigglese příliš.</p>
<p>„Vy s tím chcete letět?“ vyjekl. „A kde jste se naučil lítat?“</p>
<p>,“Já jsem se lítat neučil,“ přiznal doktor, „ale já jsem tu celou vědu dostatečně prostudoval, abych to mohl zkusit. Myslím, že se mi ve vzduchu nemůže nic stát!“</p>
<p>„Pokud zůstane jen při myšlence, bude to naprosto v pořádku,“ odpověděl Biggles. „Ale nesmíte nikdy spustit motor! Kdepak vlastně máte tu bombu?“</p>
<p>„Tadyhle pod řidičskou kabinou,“ vysvětloval doktor a tvářil se poněkud sklíčeně. „Všechno, co je potřeba udělat, je zatáhnout za tuhle páku,“ a doktor uchopil kovovou páku, která vyčnívala z trupu letadla nedaleko kabiny, „a bomba spadne rovnou dolů a při nejmenším kontaktu vybuchne. Má okamžité zapalování!“</p>
<p>Biggles instinktivně couvl.</p>
<p>„Hergot, běžte od toho pryč!“ řekl ostře. „Přidělal jste na to bezpečnostní pojistku?“</p>
<p>„Bezpečnostní pojistku? U všech všudy, nač tam chceš mít pojistky? Bomba je přece nástroj k ničení, ne k zajišťování, nemyslíš?“</p>
<p>„Ano, to vím. Ale s takovou příšerou přece nemůžete poletovat jen tak, jak jste to tam přivěsil. Vždyť by se ta bomba mohla v každém okamžiku uvolnit!“</p>
<p>„Zdá se, že se na polního pilota až nějak příliš staráš, aby něco nebylo nebezpečné!“ odsekl podrážděně doktor.</p>
<p>„Jo, já se takové potvory opravdu k smrti bojím,“ přiznal Biggles chladně. „Jestli jsem někdy viděl past smrti, tak je to právě takhle bomba. Kdybych já chtěl spáchat sebevraždu, tak to provedu pořádně a zanechám tu taky něco pro lidi, kteří mě budou chtít pohřbívat, ale nebudu rozhazovat kousky vlastního těla po celé krajině, aby to pak někdo musel sbírat do pytle!“</p>
<p>„No dobře, dobře, s tím letadlem přece nepoletíš ty, poletím s tím já!“vykřikl doktor rozzlobeně. „Já ve svůj vynález mám důvěru, když ji nemáš ty! A jdi od toho!“</p>
<p>„Co hodláte podniknout?“ zeptal se Biggles, když viděl, že doktor zvážněl.</p>
<p>„Poletím s tím, člověče! Poletím s tím sám, abych tě zahanbil!“</p>
<p>„Ať visím, jestli s tím poletíte!“ odsekl Biggles, jemuž už taky došla trpělivost. „Vždyť to nikdy neodlepíte ani od země. Tady naopak musíte vy od toho jít pryč a nechat mi to na starosti. Já za vás poletím – totiž jestli to tak dlouho vydrží pohromadě,“ dodal Biggles tiše. „A pro všechny svaté, nesahejte na tu spoušť! Kde si tedy přejete, abych tu bombu shodil?“</p>
<p>„Do moře blízko Doveru!“ zněla chladná odpověď. „Zatelefonuju veliteli přístavu a řeknu mu, aby se na ten výbuch díval.“</p>
<p>„Pokud to však spadne dřív, než se tam vůbec dostanu, velitel přístavu pozná, že se mu to chystám říct bez vás!“ podotkl Biggles. „Přál bych si, abych mohl vzít tu zatracenou bombu do svého velblouda, jenže jeho závěs není upraven tak, aby mohl nosit takovéhle příšernosti.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Oba muži vytáhli letadlo společně z kůlny a obrátili je nosem do slabého vánku. Biggles zajektal plynovou páčkou a potom se rozběhl k vrtuli letadla. K jeho náramnému překvapení se vrtule okamžitě rozběhla, ačkoli hukot malého motoru značky Anzani v Bigglesovi nijak nebudil důvěru.</p>
<p>Přece však vlezl do pilotní budky a pečlivě vyzkoušel všechna kormidla. K svému dalšímu překvapení shledal, že účinkují uspokojivě, jak se aspoň zdálo.</p>
<p>„Tak už odleť!“ křikl doktor netrpělivě. „Já zatelefonuju do Doveru a potom pojedu za tebou ve svém autě, abych se podíval, jak to bouchne.“</p>
<p>„Rozumím!“ odpověděl Biggles. „My patrně vyletíme oba, totiž já a ta bomba, hned jak otevřu škrticí klapku. Bude lip, když se postavíte hezky stranou, potom jim aspoň budete moci říct, až se budou ptát, co se stalo.“</p>
<p>Biggles otevřel pomalu škrticí klapku, popojel několik metrů dopředu a v duchu proklínal svou ztřeštěnost, která ho do téhle prekérní situace uvrtala. Neměl důvěru ani v motor ani v letadlo, a ještě méně v tu domácky na koleně zhotovenou bombu a její ovládání. Ale už bylo pozdě, aby z toho vycouval.</p>
<p>„Já jsem se určitě zbláznil,“ řekl si a měl na sebe obrovský vztek. „Já jsem učiněný pitomec, vyložený blbec, jen abych se zavděčil tomuhle připitomělému sklerotickému dědkovi, který má na mozku švába! No tak se do toho pusťme!“ pomyslil si celý vzteklý a postrčil plynovou páčku docela kupředu.</p>
<p>Když pak bzukot motoru nabubřel v jakési chraplavé klapání, v bučení a vytí, úplně zbledl. Letadlo se hřmotně rozjelo po krátké trávě.</p>
<p>„Tohle se rozsype na kousky dřív, než se to odpoutá od země,“ proletělo Bigglesovi hlavou v několika nejbližších strastiplných vteřinách, když povoloval řídící páku dozadu. Pak si oddechl z plných plic a s pocitem úlevy, když se podomácku vyrobené letadlo zdvihlo do vzduchu.</p>
<p>Biggles zakroužil dokola nad loukou a šplhal vzhůru. Když pak přímé nebezpečí pádu pominulo, zamával na doktora a na malý hlouček jeho služebnictva, které stálo na louce a dávalo mu sbohem. Potom se otočil směrem k moři, které už bylo docela blízko.</p>
<p>„Při tomhle obchodu přijdu o svou provizi,“ nadával Biggles. Ale v tom už přeletěl pobřeží a vyletěl nad moře – což bylo obezřetné opatření pro ten případ, že by bomba ze svého věšáku vypadla předčasně. Teď už bylo aspoň jisté, že spadne do moře, kde nenatropí škodu – ledaže by se jí tam náhodou připletla nějaká loď.</p>
<p>Jakýsi hydroplán se stočil od svého kursu, aby se zblízka podíval na tu starou rachotinu, a pilot toho letadla i jeho pozorovatel dělali na Bigglese různé posunky, když přiletěli blíž, aby mu tak dali najevo svůj despekt a co si o tom všem myslí. Hydroplán se obrátil, v posměšném pozdravu sklonil nos a pak pokračoval ve své hlídce. Biggles tuto urážku s nevolí spolkl, protože si uvědomil, že s touhle kocábkou ten hydroplán nepředhoní, aby mu vrátil pozdrav po svém.</p>
<p>Když se Biggles otočil na jih, přeletěly kolem něho tři hydroplány značky Fairey. Ani si ho nevšimly, a tato jejich soustředěnost na let k jakémusi cíli Bigglese přiměla, aby je bedlivě pozoroval. Letadla rychle stoupala. Biggles zdvihl oči, aby se podíval po případném účelu jejich letu. Když tam spatřil řadu bílých obláčků z protiletadlových šrapnelů, které se vlekly po obloze a na jejich vršku pluly malinké černé skvrnky, vztekle zaťal zuby.</p>
<p>„Německé bombardéry!“ zavrčel. „A já si tady poletuju v téhle nedomrlé mrše! To se člověku může stát, jen když se spolčí s blázny! Dobře mi tak! V budoucnu budu lítat jen na velbloudech, anebo nebudu lítat vůbec! Ale copak to tamhle letí?“</p>
<p>Zprvu mohl Biggles rozeznat jen dva účastníky této hry, kterou nemohl pochopit. Poněkud vlevo a poněkud pod ním se vznášela jedna z oněch podivných válečných vzducholodí, kterým Angličané říkali blimps. Zdálo se, že letí v bludné, klikaté dráze po jakési neviditelné skluzavce.</p>
<p>Skoro bezprostředně pod ní bylo vidět dlouhé, úhledné těleso válečného křižníku, jehož posádka se ponejvíce upřeně dívala nahoru na tu vzducholoď. Obě plavidla občas náhle změnila svůj směr, a pilotovi velblouda, který je pozoroval, bylo okamžitě jasné, že vzducholoď a křižník nějakým způsobem spolupracují.</p>
<p>Když se vzducholoď otočila, otočil se také křižník. Z obou plavidel však byl vůči náporům silného čelního větru rychlejší křižník. Vzducholoď v tom úporném větru, který náhle začal vát, vyváděla komické pohyby, způsobené zuřivým úsilím pilota, aby udržel krok s křižníkem.</p>
<p>„Takže tu zřejmě nejsem sám, kdo si tu dělá blázny ze Severního moře!“ usoudil Biggles, když chvíli sledoval tuto zdánlivě bezúčelnou hru. Myslím, že to má být takzvaná lodní spolupráce. Přál bych si mít tu svého velblouda – já bych jim předvedl, jak se taková spolupráce dělá!“</p>
<p>A potom docela náhodou zahlédl Biggles ještě něco, co ho přimělo syknout na důkaz porozumění. Asi dvě stě metrů před křižníkem totiž uháněl pod vodou jakýsi podlouhlý stín ve tvaru doutníku. Že jeho posádka zpozorovala, že má nad sebou své nejneúprosnější nepřátele, bylo patrno z toho, že začala zoufale manévrovat.</p>
<p>Protože však byla ponorka pod vodou, posádka křižníku ji neviděla. Když se pak ponorka otočila, unikla na chvilku pozornosti svého pronásledovatele, který ji předjel, a/tak musil být na její stopu znovu přiveden posádkou vzducholodi, která ten zrádný podlouhlý stín pod mořskou hladinou mohla po celou dobu dobře sledovat.</p>
<p>„Hele, německá ponorka! Kruci, to je báječná věc!“ zajásal Biggles a lehce se zachvěl vzrušením. „Zdá se, že mi tahle ponorka konečně poskytne cíl!“</p>
<p>Biggles se zvolna otočil, protože si do odvážné, strmé zatáčky s touhle rachotinou, v níž letěl, netroufal, a uháněl pak těsně za ostatními třemi účastníky této neveselé hry – kdo s koho.</p>
<p>* * *</p>
<p>Když Biggles zamířil do nárazového vzdušného proudu od vrtule vzducholodi, div mu neposkočilo srdce až do krku. Na okamžik myslel, že jeho kormidla vzala za své, ale brzy se jeho letadlo zase dostalo na rovný kýl a potom se strmě ponořilo pod plynem naplněný vak, směrem ke křižníku. Biggles nevěděl a ani se nestaral o to, co si o jeho krkolomném letu myslí posádka křižníku.</p>
<p>Bigglesovy oči vyhledaly stín podmořského vetřelce a už se z něho nespustily. Jeho letadlo se k němu řítilo rychlostí, v níž se mohla v každém okamžiku utrhnout křídla od trupu, ale pilot toho ve svém loveckém vzrušení vůbec nedbal. Pak uchopil primitivní spoušť bomby.</p>
<p>Když se Biggles přiblížil k ponorce, byl její stín méně zřetelný, protože letadlo bylo níž. Pilot si však její kurs dobře zapamatoval ještě dříve, než úplně zmizela pod vodou. Přehnal se docela nízko nad křižníkem a uháněl dolů, kde předpokládal svou kořist. Potom rychlým pohybem zatáhl za spoušť a strhl řídící páku nazpět, aby rychlou svíčkou unikl výbuchu bomby.</p>
<p>Co se pak stalo v následujících minutách, nemohl Biggles přesně popsat. Když se totiž znovu probral k vědomí, plaval v moři oleje, snažil se servat své letecké brýle popatlané olejem a zároveň dělal všechno, aby se udržel nad vodou. Biggles byl stále ještě napolo v mrákotách, když ho něčí pomocné ruce popadly za límec a vytáhly do člunu, kde se položil a lapal po dechu jako ryba vytažená na břeh.</p>
<p>„Copak jste to vezl v té rachotině z hůlek a drátů? Snad ne celou zbrojnici?“ ptal se chladně kapitán torpédoborce pilota, když byl vytažen na palubu.</p>
<p>„Co se to stalo?“ vyrazil jen ze sebe Biggles.</p>
<p>„Co se stalo? Málem jste nás vyhodil do povětří i s celou lodí, vy hromovládče – to se stalo!“ vysvětlil námořní důstojník a rozesmál se.</p>
<p>„Nejdřív mi řekněte, co se stalo s tím doktorovým drakem – to bych rád věděl,“ naléhal dychtivě Biggles. „A on si o něm kdovíco myslel,“ dodal zkormouceně.</p>
<p>„Tak si stoupněte a podívejte se přes palubu,“ vybízel ho kapitán.</p>
<p>Biggles nejistě vstal a připotácel se k lodnímu zábradlí. Moře bylo hustě pokryto olejem, v němž plavaly kusy plátna a dřeva, jež byly nejvýmluvnějším svědectvím toho, co se stalo.</p>
<p>„To je fakt všechno, co z toho zbylo?“ nemohl Biggles uvěřit svým očím.</p>
<p>„Já víc nevidím, vy snad ano?“ odpověděl kapitán poněkud ironicky.</p>
<p>„Taky ne!“ připustil Biggles. „Už opravdu nemůžu nic víc nalézt. Abych nezapomněl, co je s tou krabičkou sardinek – s tou německou ponorkou?“</p>
<p>„Vy jste jí dal co proto! Jen se podívejte na ten olej! Ta potvora, kterou jste na ni shodil, by bývala vyřídila celou eskadronu tanků. Takovou šupu jsem ještě v životě nezažil. Co to bylo, prosím vás?“</p>
<p>„Byla to patentní bomba, kterou zhotovil můj přítel!“ odpověděl Biggles. „Požádal mě, abych ji za něj vyzkoušel.“</p>
<p>„Zdá se, že jste ji vyzkoušel důkladně,“ řekl uznale kapitán a rozesmál se. „Je škoda, že se váš přítel na to nepřišel podívat. Ten váš drak se rozletěl na kousky jako vejce, kterým se praští o zem, a vy jste z toho vypadl jako kuře, které se právě vyklubalo z vajíčka. Měl jste štěstí, že jste nebyl příliš vysoko nad mořem a že jste si neublížil!“</p>
<p>„Kristepane, jak já se jen teď dostanu zpátky?“ zhrozil se náhle Biggles, protože si konečně uvědomil své zoufalé postavení. „Oni si myslí, že jsem odletěl na hlídku nad městem Bapaume ve Francii!“</p>
<p>„Budete muset říct svému starému, že jste místo toho zaletěl hlídkovat nad Severní moře,“ chechtal se kapitán.</p>
<p>„A kam máte namířeno vy?“ zajímal se Biggles.</p>
<p>„Do Rosythu,“ zněla odpověď. „To je ve Skotsku, víte?“</p>
<p>„Probůh, vždyť já se pro tu legrácku dostanu před vojenský soud!“ konstatoval Biggles trpce. „Asi nemám naději, že bych se z toho nějak dostal, co říkáte?“ zeptal se a náhle ukázal na vzducholoď, která se právě nad nimi vznášela s vypnutými motory.*“Pokud ten pilot vzducholodi má kousek srdce, mohl by mě dopravit někam na břeh!“</p>
<p>„Hm, dám mu znamení, aby se snesl dolů,“ slíbil námořní důstojník. „Tyhle potvory si mohou docela pěkně sednout na vodu, když je klidná jako dneska. Můžu ho přemluvit, aby vás vysadil na břeh u Yarmouthu – to je nejbližší místo, kam se může dostat.“</p>
<p>„No dobře, to bude lepší než Rosyth!“ souhlasil zamyšleně Biggles. ,,A tam bych snad někoho požádal, aby mě zavezl letadlem z letiště v Yarmouthu do Manstonu, a to už není daleko od místa, kde jsem nechal svého velblouda. To bych se možná mohl dostat zpátky ke své letce, ještě než se setmí.“</p>
<p>Ve čtyři hodiny odpoledne zastavil u doktora Duvencyho taxík a vysadil leteckého důstojníka, jehož pocuchaný zjev právě neodpovídal nejlepším tradicím britské armády. Jeho zmačkaná uniforma byla zřejmě ušita pro muže o několik čísel menšího.</p>
<p>Biggles zaplatil řidiči a pospíchal po stezce vedoucí kolem zadní části doktorova domu, směrem k poli, kde zanechal svého velblouda. Právě otevřel škrticí klapku a chystal se roztočit vrtuli, když ho vyrušil čísi pánovitý křik.</p>
<p>„Hej ty tam, copak to vyvádíš s tím letadlem?“</p>
<p>Biggles se ohlédl a viděl drobnou postavičku přicházející směrem k němu.</p>
<p>„No co je, doktore?“ ozval se. „To jsem přece já a chystám se odtud vypadnout. Musím sebou pořádně hodit, jinak se opozdím!“</p>
<p>Při prvních Bigglesových slovech se doktor zarazil, ale pak se k němu poklusem rozběhl.</p>
<p>„Ale, ty můj drahý hochu, vždyť mi tam řekli, že ses zabil!“ volal vzrušeně doktor. „Diváci na mořském pobřeží říkali, že docela zřetelně viděli, jak jsi po tom výbuchu spadl do moře!“</p>
<p>„To teda viděli dobře. Já tam taky spadl, a jak!“ chechtal se Biggles. „Jen se podívejte na mou zchátralou uniformu! Vypadám, jako bych mladšímu bráchovi ukrad sváteční šaty. Hodili mi uniformu na motor, aby tam uschla, a ona se ta potvora takhle srazila!“</p>
<p>„Díky Bohu, že sis neublížil! Vždyť já jsem se málem pomátl na rozumu, když jsem si pomyslel, že se to všechno stalo mou vinou. Takže jsem nemohl mít ani radost z telegramu z ministerstva letectví!“ hlaholil doktor.</p>
<p>„Z jakého telegramu?“ ptal se Biggles.</p>
<p>„Cože, ty o tom nevíš? No, pravda, ty to ještě nemůžeš vědět. Kapitán toho torpédoborce hlásil admiralitě, že německá ponorka byla takřka celá vyhozena do povětří jakýmsi letadlem, které mělo nový druh bomby. Admiralita se spojila s ministerstvem letectví, a já jsem byl požádán, abych jim zítra o tom podal zprávu a přinesl taky plány a vzorce. Chystal jsem se právě, že tu třaskavinu nazvu biggelit – k tvé poctě!“</p>
<p>„Jen se opovažte, a já vyhodím do povětří vás i s tou vaší továrnou a se všemi vašimi bombami!“ pohrozil Biggles. „Jak to tak vypadá, tak jsem o té vaší výbušnině neslyšel naposledy.</p>
<p>Kdyby však mé kamarády ve Francii bomby s biggelitem zklamaly, měl bych peklo na zemi. Nazvěte to finalit!“</p>
<p>„A proč finalit?“ nechápal doktor.</p>
<p>„Protože to dovede skoncovat se vším, málem ta bomba skoncovala taky se mnou, na mou duši!“ hlaholil Biggles rozjařeně na celé kolo.</p>
<p>„Výborně, nazvu to tedy finalit!“ rozhodl se doktor a spokojeně se zasmál.</p>
<p>„Fajn, pak je to tedy v pořádku!“ souhlasil Biggles. „A z toho, co na tom vyděláte, mi můžete koupit novou uniformu. Ale teď už musím pelášit, nebo se domů nedostanu před setměním,“ rozloučil se už definitivně.</p>
<p>* * *</p>
<p>Toho večera přistál na letišti v Maranique velice unavený pilot, už za posledních paprsků zapadajícího slunce. Malý hlouček pilotů sedících zarmouceně na startovací dráze se zvedl a o překot mu uháněl naproti. Když se přesvědčili, kdo to je, jejich úzkost se rychle proměnila v radost, ba v nadšení.</p>
<p>„Kdepak jsi byl celý den?“ zeptal se ho Algy vážně. ,,Tys nám teda nahnal strachu, člověče! Telefonovali jsme každé letce podél celé fronty, co o tobě vědí, ale zdálo se, že ses propadl do země …“ Když si Biggles odsunul letecké brýle a podíval se na Algyho svýma milýma černýma očima, Algy zmlkl.</p>
<p>„Kdybych vám řekl, že jsem vypadl z letadla do Severního moře a že jsem si přitom natloukl obličej o periskop německé ponorky, tak byste mi nevěřili, že ne?“ zeptal se Biggles a vylézal nemotorně z kabiny. „No, a ono je to přece jen pravda, právě teď chci o tom svém boji sepsat hlášení. Sestřelil jsem jednu německou ponorku, až ztratila řízení, a úplně jsem ji zničil. Bylo to úředně zjištěno z mořského pobřeží. To je víc, než čím se může pochlubit kdokoli z vás, vy peciválové!“</p>
<p> <strong> </strong><strong>Kapitola desátá</strong><strong>Ať žije Skotsko!</strong></p>
<p>Biggles netrpělivě sledoval hodinky na své palubní desce.</p>
<p>„Ještě pět minut!“ zabručel si pro sebe, když zjistil, že ručičky ukazují pět minut před osmou, což znamenalo konec jeho hlídky. Pak se podíval za sebe, aby se ujistil, že Algy a profesor jsou ještě na svých místech, a sklonil nos svého velblouda tak, až mířil rovnou k britským zákopům.</p>
<p>Když se oba letci objevili v dohledu, zaradoval se. V kapse blůzy už měl dovolenku – z Francie do Anglie – a třebaže nebyl nijak pověrčivý, přece jen po celý čas hlídky pociťoval jakousi nevolnost. Nedařilo se mu zapomenout na tu shodu okolností, že neštěstí skoro vždycky chodilo v patách těm, kdo odletěli na hlídku poté, co jim byla vydána ona vytoužená listina – dovolenka.</p>
<p>Biggles byl vlastně překvapen, že ji dostal, kolovaly totiž pověsti o velké německé ofenzívě, o níž všichni věděli, že jakmile k ní dojde, bude posledním mohutným úderem proti městu Calais a zároveň i poslední velkou bitvou této války. Německé plány byly vypracovány pečlivě. Tentokrát prý zcela určitě nezklamou!</p>
<p>Jako mohutný, všeporážející beran budou prý německé hordy vrženy proti tvrdě hájeným britským zákopům; s jakým výsledkem, nemohl nikdo předvídat. Byly pozastaveny všechny dovolené u pěchoty i u dělostřelectva, protože vojenské velení musilo odpovědět na dvě důležité otázky: Kdy a kde bude ten útok zahájen. To se bohužel nevědělo, a proto se vrchní velitelství nechtělo vydávat v nebezpečí.</p>
<p>„Na jednom či na dvou dnech rozhodně nezálež/, to je jisté,“ říkal si Biggles a schoulil se níž do své kabiny, protože březnový vítr byl rezavě studený a dovedl se prodrat chatrnějšími místy jeho leteckého, již značně obnošeného kabátu.</p>
<p>„Ano, tak to je!“ pokračoval Biggles spokojeně v úvahách, když přeletěl zákopy a začal táhle klouzat směrem na letiště v Maranique. Překvapilo ho, že tam dole bylo jaksi živo, ale příliš o to nedbal a upoutal svou pozornost na letiště, které už mohl z dálky zahlédnout.</p>
<p> Biggles sáhl po své signální pistoli Véry a vypálil signál, který měl znamenat, že hlídka skončila a že další dvě letadla, která s ním letěla, mohou nyní přistát odděleně. V odpověď na tento signál Algy i profesor okamžitě otevřeli škrticí klapky naplno a vletěli do široké zatáčky, aby umožnili svému veliteli přistát první, jak bylo obvyklé.</p>
<p>Biggles začal klouzat po křídle strmě k zemi, ke křoví, které tvořilo hranice jejich letiště. V posledním okamžiku letadlo vyrovnal, a velbloud sebou praštil na nerovnou půdu a doběhl téměř až k vratům hangáru, než se zastavil.</p>
<p>Pilot si oddechl s pocitem úlevy, odsunul si brýle a podíval se nahoru, zda další dvě letadla už také letí domů. Když je zahlédl, jak klouzají nad křovím, spokojeně se obrátil a pružně vyskočil z kabiny na zemi.</p>
<p>Jeho nohy se málem nedotkly trávy, když se zase vymrštil zpátky, aby se dostal do své kabiny. Bylo však už příliš pozdě. Za obě paže ho popadly dvě dvojice špinavých rukou a stáhly ho zpátky na zem!</p>
<p>Biggles se vyjeveně zahleděl do obličeje dvou zubících se blátem umazaných tváří německých vojáků a nemohl uvěřit svým očím, za těmi dvěma zahlédl celý hlouček Němců a potom zabloudil očima na místo v blízkosti vlastního žaludku, jehož se dotýkal hrot bodáku.</p>
<p>V podvědomí k němu dolehl hukot obou motorů dalších dvou velbloudů, to když Algy s profesorem rozpoznali v posledním okamžiku, co se děje, a divoce vylétli zpátky nahoru. Provázelo je prudké, avšak neúčinné krupobití z německých pušek.</p>
<p>Kdybychom řekli, že Biggles byl tímto rychlým a neuvěřitelným obratem událostí ohromen, byl by to příliš mírný výraz. Celou minutu – což byla pro člověka zvyklého myslet a jednat s rychlostí blesku – vrávoral jeho mozek pod tímto otřesem. Biggles se usilovně snažil pochopit, co se to vlastně tady stalo.</p>
<p>Pomalu se mu rozbřesklo a on pochopil tu zdrcující pravdu. Přítomnost německých vojáků na jejich letišti mohla znamenat pouze jedinou věc, že totiž velký německý útok byl zahájen právě v době, co byl ve vzduchu. Britské zákopy byly roztřískány na padrť a nepřítel se rychle hnal kupředu!</p>
<p>Jak rychlý byl tento postup, posoudil Biggles z toho, že letiště ještě vypadalo docela jako dřív. Byly tam hangáry, kancelář letky a důstojnická jídelna, vše bylo netknuté – nikoli zničeno, jak se to obvykle dělávalo, když velitel letiště dostával výstrahu o tom, co se stalo jinde.</p>
<p>Biggles ovšem ještě nevěděl, že se totéž přihodilo na několika britských letištích a že první známka, jak se mnozí lidé dozvěděli o velkém postupu Němců, byli šedě odění vojáci a huláni, kteří se hnali přes jejich letiště. Nikdy nebyl britský ústup rychlejší a drtivější ve svém důsledku, než tento velký ústup u Cambrai.</p>
<p>Biggles si okamžitě uvědomil, že se stalo cosi strašného a že postavení spojenců je kritické. Chápal, že tato událost je tragická, třebaže mu do jeho ochromeného mozku nepronikla ona tragika v plné šíři.</p>
<p>Němci, kteří byli v důsledku svého vítězství v dobré náladě, jak se zdálo, mu nijak fyzicky neublížili, což ho poněkud překvapilo. Ve skutečnosti bylo na první pohled zřejmé, že sami Němci sotva věděli, co podniknout; tak náhlý a nečekaný byl průlom britské fronty.</p>
<p>Na chvíli ponechali Bigglese s ozbrojenou hlídkou na místě, kde vystoupil z letadla. Třebaže byl velbloud tak blízko a současně tak daleko, a třebaže se na něj tak toužebně díval, neučinil k němu ani pohyb, protože věděl, že by takový pohyb znamenal sebevraždu. Němci totiž měli ve zvyku střílet zajatce za sebemenší vyzývavé chování – což se jim dalo sotva vyčítat – a při tak blízkém cíli by to byl učiněný zázrak, kdyby se Němec do Bigglese netrefil.</p>
<p>Biggles se rychle rozhodl. Uznal, že by nemělo žádný smysl, aby svůj život promarnil právě teď jen pro nějaký okamžitý nápad. Dříve či později se mu snad naskytne příhodnější chvíle k útěku, a až tato chvíle nadejde, samozřejmě nebude otálet a využije ji.</p>
<p>Za chvíli se objevila ordonance. Když promluvila několik slov v té hrdelní německé řeči, hnula se celá skupina směrem k budově, v níž byla ještě ráno kancelář 266. letky královského britského letectva.</p>
<p>Tam seděl v křesle velitele německý důstojník a chladně se na Bigglese podíval.</p>
<p>„Tak tedy dnes jste měl smůlu!“ řekl Němec docela dobrou angličtinou.</p>
<p>„To jste tedy vystihl,“ souhlasil Biggles.</p>
<p>„Vaše jméno?“ zeptal se Němec.</p>
<p>„Bigglesworth, ale většinou mi říkají Biggles, aby to bylo kratší,“ dodal pilot s úsměvem.</p>
<p>„Hodnost?“</p>
<p>„Kapitán.“</p>
<p>„Letka?“</p>
<p>Biggles zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Musím vás požádat, abyste si to zjistil sám,“ podotkl klidně Biggles.</p>
<p>Němec zrudl zlostí.</p>
<p>„Vyplatí se vám, budete-li ochotnější!“ řekl drsně.</p>
<p>Biggles se na něj chladně po očku podíval.</p>
<p>„Řekl jsem vám už své jméno a hodnost, a to je také všechno, co jsem vám podle válečných předpisů povinen říct, jak sám víte. Abych k vám mluvil upřímně a ušetřil vám plýtvání časem, chtěl bych vám také hned říct, že nemám vůbec v úmyslu říkat vám jakoukoli další informaci, ať už se děje cokoli. A abych byl upřímný také k sobě, doufám, že se mě už na nic nebudete ptát. Pomyslete si jen, co byste udělal vy, kdyby se naše úlohy vyměnily!“</p>
<p>Němec se podíval na Angličana se zvědavým výrazem ve tváři.</p>
<p>„Vaši přátelé měli štěstí!“ podotkl. „Ale kdyby se ti naši hlupáci venku neukázali příliš brzy, mohli jsme chytit tři Angličany místo jednoho! Ale on to není zase tak velký rozdíl. Pro vás právě válka skončila. Prolomili jsme vaše zákopy, a náš postup do Paříže a k vítězství už nemůže nic zadržet!“</p>
<p>„To může být pravda,“ připustil Biggles. Za těch okolností se mu Němcovo tvrzení nezdálo přehnané, ale ať už byla situace jakákoli, sotva mu stálo za to, aby se s tím Němcem přel.</p>
<p>„Takže vaši přátelé utekli …“</p>
<p>„Ale zase ne tak daleko,“ přerušil ho Biggles, jehož bystré uši zachytily vzdálený zvuk letadlového motoru. V téže chvíli jím však zalomcoval strach. Britské vojenské velitelství asi podnikne všechny kroky, aby zničilo válečný materiál, který padl Němcům do rukou, a jestliže se nyní britské letky vracejí, aby letiště bombardovaly, jak byl skálopevně přesvědčen, pak má velkou naději, že při tom náletu přijde o život!</p>
<p>Německý důstojník zbystřil sluch a naslouchal.</p>
<p>„Letí sem naši letci,“ řekl vítězoslavně.</p>
<p>„Ano, letí sem naši letci!“ souhlasil Biggles, který nebyl vůbec překvapen touto Němcovou nevědomostí, protože od pěšáka se dalo sotva očekávat, že by dokázal rozlišit lahodný bzukot britských motorů značky Bentley od hlubšího a jaksi zlostného hukotu německých motorů Benz nebo Mercedes.</p>
<p>Biggles poznal bez dívání, že letadla, která se k nim blíží, jsou britští velbloudi, nikoli německé fokkery nebo albatrosy. Náhle se hukot motoru přiblížil a zvenčí se ozvaly výstřely z pušek. Německý poddůstojník vrazil do místnosti celý bez sebe rozčilením.</p>
<p>Chystal se něco říci, ale rachot padající bomby jeho slova pohltil. Biggles, který se vydával nebezpečí, že ho zraní bodákem, mrštil sebou jak široký tak dlouhý na tvář a měl právě nejvyšší čas!</p>
<p>Venku se ozval ohlušující rachot a hned potom další. Pilotovi se zdálo, že střední část kanceláře letky vyletěla do povětří. Biggles tedy vyskočil na nohy a lapal po dechu, protože se začal dusit v modrém oblaku štiplavého kouře. Jedním pohledem přehlédl zkázu, již britská letecká bomba způsobila.</p>
<p>Německý důstojník ležel bez hnutí zpola pohřben pod hromadou trosek. Poddůstojník nadobro zmizel, kdežto jeho dva hlídači se snažili vstát. Jeden z nich sténal.</p>
<p>Místnost kanceláře byla zcela zničena. Mapy a obrazy spadly na zem, úřední spisy byly ze skříní rozmetány a pokryly trosky rozbitého nábytku.</p>
<p>Biggles si setřel potůček krve s obličeje, neboť ho do čela škrábl úlomek bomby, a silně nachýlenými dveřmi rychle vyběhl do haly. Na věšácích, jak očekával, ještě viselo pět nebo šest leteckých kabátů a čepic, jak je tam nechali letečtí důstojníci, když opouštěli letiště.</p>
<p>Biggles do jednoho kabátu vklouzl, nasadil si na hlavu leteckou přilbu a potom chvátal chodbou ven do zadní části budovy, kde rachot třeskajících bomb prozradil, že s ničivou akcí se ještě plnou parou pokračuje.</p>
<p>Proběhli kolem něho dva němečtí vojáci, ale měli příliš mnoho jiných starostí, aby si zachránili vlastní kůži, a proto si ho ani nevšimli. Snad ho ani nepoznali.</p>
<p>Když Biggles došel ke dveřím, zastavil se na chvíli, jsa na vahách, co teď podniknout nebo kterým směrem se dát. Přestože byl v nezáviděníhodné situaci, musel se bezděky usmát, když se podíval nahoru na britské stíhačky, které se nakláněly, otáčely, létaly ve svíčkách a zase se potápěly, aby se znovu snesly na zemi. Letiště bylo k zbláznění zpustošeno a hlomoz byl k nevydržení.</p>
<p>I když sem napadalo už mnoho bomb, některé objekty dosud zůstaly nepoškozeny. Pravda, Bigglesův velbloud ležel nedaleko jako hromádka spletených a zkroucených drátů a vzpěr a kusů roztrhaného plátna a roztříštěného dřeva, a také z obou koncových hangárů se mohutně kouřilo, ale skladiště střeliva a výzbroje byla netknuta, stejně jako nádrž s benzínem.</p>
<p>První, co Bigglese napadlo, když přehlédl celé dějiště zkázy, byla docela přirozená reakce – aby někde sehnal letadlo a mohl odtud utéci! Letadlo však pro něj mělo cenu jen tehdy, bylo-li okamžitě schopno letu. Biggles proto vykročil k nejbližšímu hangáru, aby se zorientoval.</p>
<p>Němečtí vojáci většinou hledali, kam by se ukryli, anebo stříleli na velbloudy ostřelující celé letiště deštěm kulí, a protože Biggles si svůj letecký kabát upjal až ke krku, nic neprozrazovalo, že snad není německým pilotem nebo spojovacím důstojníkem,</p>
<p>Biggles došel k hangáru, ale musel sebou mrsknout na zem, protože se jakýsi velbloud snesl plnou rychlostí dolů až k němu, takže se jeho kola téměř dotýkala země a kulomety nepřetržitě štěkaly. Když letadlo přeletělo, podíval se Biggles nahoru na jeho číslo a zjistil, že to byl Algy.</p>
<p>„Tak je to v pořádku, mládenci!“ pochvaloval si Biggles. Nebylo možné, aby byl na pilota zamával, protože se nad ním přehnal rychlostí sotva menší než dvě stě čtyřicet kilometrů za hodinu.</p>
<p>Když bezprostřední nebezpečí pominulo, vyskočil Biggles na nohy a pospíchal dál k hangárům. Byl však trpce zklamán, když našel hangár dočista prázdný, nepočítal-li asi půl tuctu německých vojáků, kteří se krčili v koutku. Když ho zahlédli, poděšeně vyskočili, protože si ho zřejmě spletli s německým důstojníkem. Biggles jim velkopansky pokynul, což v té situaci mohlo znamenat cokoli, pak se otočil a utíkal kolem hangárů nazpět, odkud přišel.</p>
<p>Kterou cestou by měl jít? Biggles tušil, ve kterém směru asi odešla britská vojska, neměl však vůbec ponětí, jak jsou od něho vzdálena. Jedno bylo jisté – aby se k nim dostal, musel by projít německými strážemi, které se v důsledku útoku posunuly dopředu.</p>
<p>Kromě toho se Biggles obával, že v tom směru zuří prudké boje, pokud se britská vojska snažila zastavit příval německé armády, která jistě zase chtěla využít své výhody. Podnikal by nemožnou věc, kdyby si chtěl proklestit cestu tou přehradou, jež se jistě mezitím vytvoří, protože by byl z té či oné strany určitě zasažen kulí. Tak byl Biggles poprvé ve svém životě uveden do naprostých rozpaků.</p>
<p>Jakmile však ti velbloudi odletí, Němci se okamžitě vzpamatují a začnou se po svém zajatci shánět.</p>
<p>Zdálo se, že mu zbývá jediná možnost, nalézt si totiž místo, kde by se schoval a kde by mohl tiše počkat, až se nad ním příval války přežene. Pak by mohl uvážit nějaký plán, jak se dostat k nejbližší hranici.</p>
<p>Bylo jisté, že letiště je ztraceno, ale Biggles se podíval na komín benzínových nádrží, který pozornosti letců unikl. Ohlédl se také po baráku skladiště střeliva, kde byly uskladněny letecké bomby a střelivo pro kulomety. Je to škoda, že skladiště nebylo zničeno, pomyslil si Biggles, protože Němci to střelivo budou moci okamžitě použít proti Britům! Takže se tam podívá, co by se s tím dalo udělat.</p>
<p>Velbloudi se nyní shromažďovali, protože se patrně chystali k odletu, takže Biggles nesměl ztrácet čas. Za ním se pořád ještě kouřilo z hangárů. Po jeho levici dosud stála jídelna s halou, byly však značně poškozeny. Němečtí vojáci byli všude, někteří leželi na zemi a stříleli z pušek na britská letadla, ostatní se shromažďovali na některých místech pod dohledem důstojníků a poddůstojníků. Nikdo z nich si ho nepovšiml.</p>
<p>Biggles se náhle rozhodl, popadl konev s benzínem do každé ruky a pospíchal ke skladišti střeliva. Za každou cenu chtěl zabránit tomu, aby se dostalo Němcům do rukou. Dveře skladiště byly zavřeny, jak ostatně předpokládal, on se však do nich opřel ramenem a vyrazil je.</p>
<p>Všechno bylo dílem okamžiku. Odšrouboval víčka obou konví, mrštil jimi dovnitř skladiště a do bublající kapaliny, která se z nich řinula, vhodil zapálenou sirku. Až dosud to vyšlo, říkal si a mazal co nejrychleji pryč.</p>
<p>Kterou cestou se dát? Vyrazil směrem k vesnici Maranique, která byla dříve pěkně daleko za britskými zákopy, avšak pohled na valící se houf německých vojáků a náhlý třeskot výstřelů z pušek ho přiměl k tomu, že svůj úmysl změnil. Chvatně zamířil k jedinému možnému místu, kde se mohl schovat – k troskám důstojnické jídelny.</p>
<p>Biggles se k ní dostal, aniž ho někdo zastavil, a podíval se dovnitř. Německý důstojník ležel stále ještě na místě, kde spadl, oči měl však otevřené, a jakmile spatřil svého bývalého zajatce, rychle reagoval.</p>
<p>Biggles hbitě uskočil stranou, a tak se kulka, již Němec vystřelil z pistole, zaryla do nedaleké zdi. Biggles se shýbl, popadl uraženou nohu židle a bez váhání praštil německého důstojníka do hlavy.</p>
<p>„Tu máš a teď lež pěkně zticha!“ dodal.</p>
<p>Náhlý hluk a pokřikování vojáků Bigglese přimělo, aby rychle uskočil k oknu. Po letišti se valily mraky černého kouře z hořícího skladiště střeliva, k němuž utíkal hlouček Němců pod velením poddůstojníka. Chtěli to zřejmě uhasit, pokud to půjde. Z jiného konce letiště se sbíhal další shluk vojáků a hnal se k důstojnické jídelně.</p>
<p>„Je se mnou amen!“ hrklo v Bigglesovi, a tak se zoufale rozhlédl kolem sebe. „Jestli sem přijdou, jsem vyřízenej!“ Jen jedno místo mu zbývalo ještě k úkrytu – velká, zející díra ve stropě, jíž sem vrazila bomba. Značnou část stropu sice zničila, ale také odhalila velkou dutinu mezi stropem místnosti a krovem sešikmené střechy.</p>
<p>Bez dalšího váhání Biggles skočil, chytil se okraje stropu, který se přitom moc ošklivě houpal, a pak se vytáhl do svého úkrytu.</p>
<p>Nebylo to ani o vlásek předčasné. Sotvaže se Biggles protáhl až ke koncové stěně domu a natáhl se v nejtmavějším místě pod střechou, vpadl dovnitř houf německých vojáků a zaujal postavení u oken.</p>
<p>V témže okamžiku se však ozval děsný třeskot výstřelů odkudsi zcela blízko. Bigglesovi chvilku trvalo, než si uvědomil, že to bouchají náboje v hořícím skladišti střeliva. Za chvilku se ozval obrovský rachot, to když celé skladiště střeliva vyletělo do povětří, až vzduch zčernal kouřem.</p>
<p>Biggles byl těmi výbuchy i křikem dole pod sebou téměř omráčen, ležel však zcela tiše a byl zvědav, co se bude dít dál. Nemusel čekat dlouho! Náhle se ozval dlouhý skučivý zvuk a hned za ním zlověstné huknutí, za chvíli se pak celý barák rozhoupal při rachotu jiného výbuchu. Pak se ozývaly další a další výbuchy, vzduch se naplnil rachotem šrapnelů a dalšími ranami.</p>
<p>„To střílejí britská děla!“ řekl si Biggles. „Střílejí teď sem na nás!“ Nemohl však podniknout nic, nezbývalo mu než zůstat ležet na místě a doufat v lepší.</p>
<p>„Tohle je ale prašivá válka!“ zanadával a bylo mu z toho randálu a úzkosti skoro nanic. ,,To je ale všivá válka!“</p>
<p>Křik pak dole ještě zesílil a rovněž i palba z pušek nabyla takové síly, že v Bigglesovi zasvitl záblesk naděje. Britové podnikají protiútok! Kdyby se zase zmocnili letiště, byl by zachráněn!</p>
<p>* * *</p>
<p>Povyk v místnosti pod Bigglesem se nedal popsat. A potom zaslechl cosi, při čemž se mu divoce rozbušilo srdce. Cítil, jak se střecha prohnula pod nějakou těžkou vahou, a za chvíli už viděl vojáka, který vylezl do jeho skrýše, položil se na podlahu půdy a díval se do místnosti pod sebou. Pak se objevil další, ale žádný z nich se ve směru k Bigglesovi nepodíval.</p>
<p>Oba Němci se přitiskli k podlaze a tahali cosi, co jim někdo podával zdola. Ale to už se objevilo ústí Maximova kulometu, a za chvíli vytáhli nahoru celou zbraň. První Němec rychle prorazil díru v měkké plstnaté střeše. Kulomet vystrčili tím otvorem a začali dštít zlověstný oheň.</p>
<p>Občas zavolal na oba vojáky obsluhující kulomet zespoda čísi velitelský hlas, Biggles však neměl ponětí, co ten Němec povídá. Jedna bedna se střelivem za druhou putovala na půdu a kulomet je hbitě zpracovával. Po chvíli začala palebná vřava slábnout.</p>
<p>Po několik minut se Biggles snažil pochopit, co se to venku děje, a potom se mu konečně rozbřesklo. Tím kulometem byl zdržen postup vracejících se britských vojáků!</p>
<p>„Tak je to tedy, tak je to!“ zajásal potichu. Vědomí, že ten kulomet patrně kosí desítky britských chlapců, však jeho radost zchladilo. Na útěk teď momentálně zapomněl, především je třeba za každou cenu umlčet ten kulomet! Biggles však moc dobře věděl, že se nemůže pustit do boje s celým tím houfem německých vojáků, kteří vtrhli do haly.</p>
<p>Mohl by ten kulomet aspoň na několik minut umlčet tím, že by ho poškodil nebo že by ho vlastnoručně shodil tou dírou dolů.</p>
<p>V nejbližším okamžiku se už plazil jako had k oběma kulometčíkům, kteří nic netušili a právě se chystali nabít nový pás. Cestou popadl Biggles kus trámku, který urazila bomba, a křečovitě ho stiskl.</p>
<p>K oběma kulometčíkům se dostal dříve, než si ho povšimli. Nebylo tu dost místa, aby se svým improvizovaným kyjem pořádně rozmáchl nad hlavou, ale klekl na kolena, rozmáchl se jím vodorovně a ze vší své síly praštil.</p>
<p>První kulometčík se instinktivně ohlédl právě v okamžiku, kdy dostal ránu. Ostrý úder do obličeje ho povalil a srazil dírou ve stropě dolů.</p>
<p>Úder byl tak prudký, že se dřevo v Bigglesových rukou roztříštilo, takže mu zbyl jen asi půl metru dlouhý kus zoubkovaného dřeva. Než se však druhý kulometčík vzpamatoval, co se stalo, použil Biggles své zbraně jako bodáku, bodl ho prudce do jamky nad žaludkem a ještě ho praštil do hlavy, až to zazvonilo.</p>
<p>Německý voják se bezvládně zhroutil nad kulometem a Biggles ho bez dalšího povyku srazil dírou dolů. Propadl na podlahu, kde málem zasáhl německého důstojníka, který se přiběhl podívat, co se to děje.</p>
<p>Biggles zprudka oddychoval a na chvíli ustal, ale pak se podíval rovnou dolů do zděšených tváří tuctu německých vojáků a uvědomil si, že to musí dokončit. Sotva popadal dechu, ale skočil ke kulometu, odtáhl ho a srazil ústím do místnosti.</p>
<p>Asi dvě vteřiny tápal v přípravě toho neobvyklého kulometu k palbě, zatímco náboje z pušek provrtávaly chatrnou dřevěnou konstrukci kolem, ale pak jeho palce nahmataly kohoutek kulometu a zuřivě ho stiskly.</p>
<p>Výjev zmatku, který to dole způsobilo, nelze popsat. Bigglese posedla bojovnost jako zimnice, takže prostřílel podlahu od jednoho konce ke druhému. Dole pod ním se ozýval pekelný řev a výkřiky lidí se mísily s třeskotem výstřelů a praskáním dřevěné podlahy.</p>
<p>Vtom se ozvaly zvuky, které Bigglesovi vehnaly krev do tváře. Bylo to divoké, jásavé volání britských vojáků.</p>
<p>Němci, kteří ještě zůstali naživu, do jednoho horempádem utekli, a když se do místnosti vhrnula řada vojáků v známých britských přilbách, khaki blůzách a v krátkých vojenských pláštích skotského pluku s rotmistrem v čele, Biggles klesl vyčerpáním bezvládně na kulomet.</p>
<p>„Hele, Angusi, mrskni tam do té díry ruční granát!“ zařval rotmistr. „Tam bude někdo z nich určitě ještě zalezlý.“</p>
<p>Biggles byl tak zmožen, že ani nebyl schopen se ozvat. Až když uviděl svalnatého Skota, jak vytahuje z kapsy černý vejčitý předmět a chystá se rozmáchnout, probral se z mrákot a zařval:</p>
<p>„Haló, počkejte!“</p>
<p>Účinek jeho výkřiku byl komický. Rotmistr údivem otevřel ústa a vykulil oči jako na zjevení.</p>
<p>„A hele, pozdrav tě pánbu!“ řekl čísi hlas.</p>
<p>„Tady nepomůže pozdravování!“ ozval se Biggles. „Pomozte mi dolů!“</p>
<p>Britský důstojník vrazil do dveří s pistolí v ruce, ale když uviděl, jak na něj špinavá Bigglesova tvář pokukuje shůry, zarazil se.</p>
<p>„Tak sem pojď z té díry!“ osopil se na Bigglese skotský důstojník. „Rád bych s tebou mluvil!“</p>
<p>Biggles sklouzl nohama přes okraj díry dolů a začal se houpat nad podlahou místnosti.</p>
<p>„Takhle to stačí?“ zeptal se podrážděně. „Chtěl bych ti jen připomenout, že ty jsi hostem v mé jídelně, ale já jsem přece rád, že tě vidím. Jen pojďte dál! A zdá se mi, že jídelna pro tuhle místnost není zrovna tím nejvhodnějším pojmenováním,“ dodal Biggles a rozhlížel se po díle zkázy. „Matičko skákavá, tady to ale vypadá!“</p>
<p>„Kdopak jste?“ zeptal se důstojník zvědavě a pokročil dopředu.</p>
<p>„Jmenuji se Bigglesworth, ale říkají mi zkráceně Biggles. Tady je moje letiště, či spíš trosky letiště. Němci mě zajali, ale já jsem jim upláchl.“</p>
<p>„To vy jste umlčel ten kulomet tady nahoře?“ zeptal se Skot.</p>
<p>„Ano, já!“ přisvědčil Biggles. „Musel jsem s tím něco udělat. Jak vidíte, jdu dnes na dovolenou a měl jsem strach, že bych mohl zmeškat vlak. Ať žije Skotsko!“</p>
<p> <strong>Kapitola jedenáctá</strong><strong>Profesor</strong></p>
<p>Slabý sněhový poprašek pokryl v noci letiště 266. letky královského britského letectva tenkým bílým pláštěm, a nízko visící baldachýn indigově tmavého mraku, který se táhl od jednoho konce obzoru ke druhému, sliboval, že toho sněhu napadne ještě víc.</p>
<p>Kapitán Bigglesworth se nudil a nejméně po padesáté přistoupil k oknu znovuzřízené důstojnické jídelny a netrpělivě sledoval tu zimní idylu. Pak se obrátil k hloučku důstojníků sedících u krbu a debatujících o odborných věcech jako jsou kulomety, střelivo a vůbec o střílení na letadla.</p>
<p>„Říkej si, co chceš, Macu,“ přerušil populárního velitele letového roje B MacLarena, „ale já jsem si zcela jist, že ani jeden pilot nestřílí dost dopředu, když míří. Podívej se na kterékoli letadlo po střetu zblízka a uvidíš, že skoro všechny průstřely jsou za kulometnými kruhy. Totéž se stává při ostřelování zákopů z letadel.</p>
<p>Když se podíváš z letadla stranou a sleduješ sto Němců, kteří na tebe míří vším možným, co kde vyšťárali – kulomety, puškami a pistolemi, kam lítají jejich koule? Bůhvíkam. Vsadím se s tebou nevím o co, že dopadají kilometry za letadlem. Rozhodně je nezasáhne ani jeden náboj z tisíce. A proč? Protože je k tomu třeba trošku fantazie. Člověk musí mířit sto padesát metrů před cíl. Jen tak může doufat, že něco zasáhne!</p>
<p>Na pěšákovi nemůžeš chtít, aby se posadil ke stolu a pomocí matematiky vypočítal, že letíš rychlostí asi šedesáti metrů za vteřinu a že tudíž v době, kdy jeho kulka dosáhne místa, kde bylo letadlo, když stiskl spoušť, bude letadlo už dávno někde jinde. A totéž je u protiletadlového dělostřelectva. Pozoruj letadlo na obloze, kdy je ostřelováno děly. Kde bouchají všechny ty šrapnely? V devíti případech z deseti je to asi půl kilometru za letadlem.</p>
<p>Tu a tam najdeš střelce, který zná svoje řemeslo, jenže takových moc není. Jen se podívej! Dejme tomu, že se letadlem šineš rychlostí dvou set padesáti kilometrů za hodinu ve výšce šesti tisíc metrů. Dvě stě padesát kilometrů za hodinu znamená šedesát devět metrů za vteřinu. Šrapnel potřebuje asi dvacet vteřin, než dosáhne šesti tisíc metrů, takže míří-li dělostřelec na letadlo bez předstřelu, uletí letadlo skoro čtrnáct set metrů, než šrapnel praskne,“ dodal letec s důrazem.</p>
<p>„To je vysloveně matematický úkol,“ řekl klidně čísi hlas nedaleko nich.</p>
<p>Biggles se po tom hlase ohlédl stejně jako oči všech přítomných. Patřil mladíkovi s kulatým obličejem, který se houpal v rákosové židli. Když si uvědomil, že se na něj všichni dívají, obřadně přikývl.</p>
<p>„Říkal jsi něco?“ zeptal se Biggles se zvídavým pohledem.</p>
<p>„Říkal jsem, že předstřely se dají vypočítat jako úkol z matematiky,“ odpověděl mladík a zamžoural očima jako sůva.</p>
<p>Následoval mohutný řehot, protože Henry Watkins, který to řekl, nastoupil službu u této letky ve Francii přímo z letecké školy. Přijel sem asi před hodinou a toto byla první slova, která od něho letci uslyšeli.</p>
<p>„A proč si to myslíš, mladíku?“ zeptal se Biggles a mrkl na MacLarena, když veselí poněkud opadlo.</p>
<p>„No, já jsem tohle desideratum rozebral čistě teoreticky, rozumíte?“ přiznal se Henry. „A už dávno jsem dospěl k závěru, že Euklidova přesnost u kulometu může být určena prostě matematickým nebo spíš algebraickým vzorcem.“</p>
<p>„Fakt? Takže ty se dáš ve vzduchu nejdřív do počítání, než začneš střílet, že ano?“ rozesmál se Biggles.</p>
<p>„Proč ne?“ odpověděl Henry klidně. „Aritmetika z hlavy je vždycky zábavná věc a logaritmy taky, kdykoli přemohou náhodu. Vyvodil jsem si malou teorii, svou vlastní, která patrně zrevolucionizuje veškeré umění leteckého boje, a nemůžu se dočkat, až ji při první vhodné příležitosti vyzkouším v praxi.“</p>
<p>„To je fajn. A na to nebudeš muset ani dlouho čekat!“ řekl Biggles vážně. „Budeš k tomu mít příležitost, jen jak se tohle svinstvo zdvihne!“ A Biggles se rozmáchl rukou a ukázal ven na mraky.</p>
<p>„Dobrá!“ odpověděl Henry klidně. „Zajímalo by vás, abych vám to vysvětlil? Takže dejme tomu, že nepřátelské letadlo nebo Hun, pokud tomuto běžně užívanému kolokvialismu dáváte přednost, letí podél dráhy, kterou názvem A – B, a že odbočí pod úhlem řekněme třicet stupňů – tak. Tyhle dva šálky na kávu nám budou naznačovat onu imaginární čáru,“ pokračoval mladík a postavil na karetní stolek před krbem dva porcelánové šálky.</p>
<p>„Tak poslouchejte, já se blížím ve svém velbloudu směrem, který názvem C – D; další dva šálky, prosím. Děkuji – a to pod úhlem sklonu šedesáti stupňů. Takže kombinací činitelů, které vám hned vysvětlím, vám ukážu, že prodloužené úsilí hlavně mého kulometu protne geometrickou čáru A – C v X vteřinách plus třetí odmocnina ze čtverce tětivy B – C – je to zkrátka velmi jednoduchá rovnice. Jestliže se tedy já rovnám Y …“</p>
<p>„Cože?“ přerušil ho Biggles udiveným hlasem.</p>
<p>„Ano, řekl jsem Y.“</p>
<p>„A pročpak?“ dotazoval se Biggles.</p>
<p>„No tak mě nazvěte třeba Z, jestli se vám to líbí. Na tom nezáleží.“</p>
<p>„Počkat, počkat, mladíku!“ zarazil ho Biggles. „Copak to má všechno znamenat? Co je to za bláboly, X – Y – Z? Já přece nejsem nějaký pitomý trojúhelník! Ty si ze sebe udělej třeba celou potrhlou abecedu, když tě to baví, pro mě a za mně, ale jestli si myslíš, že můžeš sestřelit Huna rýsováním nějakých imaginárních čar, tak jdi do háje!“</p>
<p>„Ano, je to tak, a to je všechno, co se tu dá říct,“ dodal Henry a pokrčil rezignovaně rameny. „Ta celá věc je čistě matematická záležitost.</p>
<p>„Matematická záležitost, jdi někam! Jestli mi tady začneš čarovat s nějakými čísly na mé vzdušné hlídce, ukážu ti novou dráhu letu třetí odmocninou vlastní nohy, jakmile se zase ocitneme na pevné zemi,“ vyhrožoval Biggles a mračil se jako deset čertů.</p>
<p>Dveře se otevřely a vstoupil major Mullen, velitel letky.</p>
<p>„Bojím se, že se tohle svinstvo asi hned tak nezdvihne,“ řekl a ukázal směrem k oknu. „Ale budeme nuceni pokusit se uspořádat nějakou přehlídku, jinak by velitelství peruti udělalo pěkný kravál. Což abychom shodili několik Cooperových bomb na letiště Jerry – letiště 32. Co vy na to, Bigglesworthe?“</p>
<p>„Dobrý nápad, pane majore. To se mi docela líbí,“ odpověděl Biggles. „Je to příspěvek ke spokojenému životu. Já bych se bránil, kdybych se tu měl pořád takhle potloukat a nahřívat si nohy u krbu.“</p>
<p>Henry vyskočil a hnal se ke dveřím.</p>
<p>„Hele, ty, kampak myslíš, že poletíš?“ křikl na něj Biggles.</p>
<p>„Já myslel, že poletíme bombardovat letiště 32. Copak já s vámi nepoletím?“ zeptal se Henry zklamaně.</p>
<p>„Ty? Zbláznil ses? Sedni si a seď tady pěkně!“ usadil ho Biggles. ,,Ty bys zmizel ze světa za pět minut, kdyby ses dostal do téhle omáčky. Jen si vem tužku a papír a hraj si s těmi svými čísly!“</p>
<p>„Že bych se ztratil? Ale to je nesmysl!“ odsekl Henry. „S dobrým kompasem se člověk nemůže ztratit. Lítat v mračnech je věcí ryze matematickou!“</p>
<p>Major Mullen se zasmál.</p>
<p>„Kdopak vám tohle řekl?“ zeptal se ho překvapeně.</p>
<p>„Prosím vás, pane majore, nezavádějte ho zase k těm jeho výkladům s písmenky A – B – C!“ zasáhl Biggles rychle. „On vám vypočítá, že půjde na Huny algebraicky.“ Biggles se obrátil k Henrymu. „Poslechni, hochu, já ti rozhodně nechci brát odvahu, ale ty si fakt myslíš, že bys mě neztratil s očí, kdybych tě vzal s sebou?“</p>
<p>„Jestli bych vás neztratil s očí?“ opakoval po něm Henry. „Samozřejmě že ne!“</p>
<p>„Nejspíše k tomu použiješ matematiku, jestli se nemýlím, že ano?“</p>
<p>„Zajisté!“</p>
<p>„Výborně, profesore. Ale svůj zápisník a tužku nech doma, a hlavně mě nespusť z očí! Kdybys mě v té mlze přece jen ztratil, nedřep tam nikde, aby ses zabýval matematikou a těmi svými X – Y – Z se pokoušel zjistit, kde jsem. Leť rychle domů, protože jinak bys mohl narazit na někoho, kdo kreslí čáry – ale ne pomyslně, nýbrž kulometem Spandau! Tak pojď! Algy, pojď taky! Tři docela postačí!“</p>
<p>* * *</p>
<p>Za deset minut nato vzlétli tito tři letci za sněhové chumelenice a rychle šplhali vzhůru. Brzy dosáhli zasmušilé výspy mračen. Ve výšce tisíce dvou set metrů vyrazil Biggles na vrcholu mračné vrstvy do báječného slunečního jasu, a to tak náhle, že ho to překvapilo, a rychle se rozhlédl kolem po dalších dvou velbloudech. Algy se vynořil z té neprůhledné páry asi padesát metrů od něho a ihned zaujal postavení těsně u konce pravého křídla Bigglesova letounu. Po Henrym však nebylo ani stopy!</p>
<p>Po několik minut kroužil Biggles a klel nad tím zdržováním a potom vyšpehoval pohřešovaného velblouda mezi vrcholky mraků ve vzdálenosti asi dvou kilometrů, jak letí v kursu pod úhlem asi pětačtyřiceti stupňů k jeho vlastnímu kursu. Biggles se k němu rozletěl, ale právě když ho dosáhl, zmizelo letadlo v chladné šedé mlze znovu. Biggles hlasitě zaklel a přitáhl k sobě řídicí páku, aby se vyhnul srážce. „Řekl bych, že nejspíš sestavuje ty svoje pitomé výpočty,“ zabručel.</p>
<p>Watkinsův velbloud se však hned zase objevil daleko na východě a směřoval stále ven do nepřátelského území. Biggles skřípal zuby, ale nechal ho letět dál. Ostatně ho ani nemohl zadržet. Udělal zoufalý posunek na Algyho v sousedním letadle, ale potom se oba obrátili a společně zamířili k německému letišti.</p>
<p>Několik minut dodržovali svůj kurs, avšak potom se objevila silná hlídka albatrosů, která si vznešeně plachtila pod modrou oblohou v ohromné výšce. Uháněla nad své zákopy. Biggles je však měl bedlivě na očích a byl připraven kdykoli se ponořit do mraků, aby se dostal do bezpečí, kdyby náhle zpozoroval, že si ho Němci povšimli.</p>
<p>Nepřátelská letadla s černými kříži však brzy začala klesat dolů a zmizela v mlze v nevelké vzdálenosti před nimi. Další čtvrthodinu kroužili Biggles a Algy nad vrcholy mraků a pozorně sledovali oblohu. Oba byli připraveni okamžitě zmizet, kdyby se ta německá letadla objevila znovu.</p>
<p>„Už bychom měli být tady nebo někde poblíž,“ usoudil Biggles nakonec a podíval se na hodinky a poté na kompas. Pak zamával výstražně na Algyho, přiškrtil plyn a klouzal mezi těmi šedými mlhovými parami stále dolů. Teprve když byl necelých sto padesát metrů nad zemí, vyletěl z mračen a důkladně zkoumal zasmušilou zemi pod sebou.</p>
<p>Po tom skvělém slunečním jasu tam nahoře bylo dole takové šero, že v prvních okamžicích vůbec nic neviděl. Pak ale zahlédl asi sto metrů od sebe Algyho, jak prudce mává křídly letadla, obrací se doprava a letí střemhlav dolů, přičemž chrlí z kulometu blýskavé čáry střel.</p>
<p>Biggles zahnul dokola podél své svislé osy a uháněl za Algym. Přitom se vyklonil z kabiny hodně doleva, aby se podíval, na co Algy vlastně střílí. Když to zjistil, projel jím záchvěv rozrušení a tiše zaklel. Obě letadla se vynořila z mraků skoro bezprostředně nad nepřátelským letištěm. To však nebyla ta pravá příčina, proč Biggles ztuhl, vypjal všechny nervy a schoulil se do kabiny.</p>
<p>Na letišti totiž bylo dvanáct albatrosů zajíždějících do hangárů. Byla to nepochybně ona hlídka, kterou zahlédli tak vysoko ve vzduchu a která právě přistála. Bylo mu hned jasné, že byli spatřeni, protože na letišti byl pekelný shon. Několik hloučků těch šedých vojáků uhánělo k čemusi, co Biggles správně odhadl jako pojízdné kulomety.</p>
<p>Několik pilotů vyskočilo ze starých letadel, když však trávník kolem nich začaly rozrývat koule z Vickersových kulometů, vrhli se na zem a rukama si chránili hlavu. Dva z albatrosů se pokoušely obrátit proti větru, aby vzlétly, ale srazily se s takovým třeskem, že to přehlušilo i hukot Bigglesova motoru.</p>
<p>Jiné letadlo s černým křížem vířilo slepující metelici sněhu nad skupinou leteckých mechaniků, když se vleklo po letišti, aby vzlétlo.</p>
<p>Biggles viděl, jak první Algyho bomba vybuchla na startovací dráze a druhá asi tři metry od modrého albatrosa, na něhož dopadla tříšť. Biggles se s úšklebkem obrátil, aby si vybral svůj vlastní cíl.</p>
<p>Letěl rovně podél řady hangárů a rytmicky tahal za spouště bomb, až nakonec opustilo závěry všech osm desetikilových Cooperových bomb. Na konci hangárů stočil Biggles velblouda dokola podél jeho svislé osy a zamířil jeho nosem dolů na letadla, která se stále snažila uniknout, a pokropil je deštěm olova. Hangáry vzplanuly a zuřivě dýmaly na dvou či třech místech.</p>
<p>Několik postav bylo nataženo na zemi a Algy se zabýval tím, že svými kulomety rozprášil další skupinu letců. Třetí albatros se zapletl do těch dvou, které se srazily, a Biggles začal ostřelovat všechna tři letadla dohromady. Dva z pilotů vyskočili ze starých kabin a snažili se z té ničivé smršti uniknout. Mračna kouře z požárů a vybuchlých bomb se táhla po tomto obraze zkázy a stoupala nahoru k mračné výspě, která zrcadlila oranžovou výheň toho pekla dole na zemi.</p>
<p>„Řekl bych, že by to už mohlo stačit,“ usoudil Biggles. „Určitě jsme jim pořádně zatopili. Škoda jen, že se ten osel Henry ztratil. Opravdu škoda! Byli bychom jim zatopili ještě mnohem lip.“ Biggles pokropil startovací dráhu poslední dávkou střel, zamával na Algyho a přitáhl letadlo do strmé svíčky směrem do neprůhledné mlhy.</p>
<p>Když zase vyrazili do slunečního jasu, stočil se Biggles prudce, aby se vyhnul srážce se zeleně pruhovaným albatrosem – zřejmě oním, jemuž se podařilo odstartovat po větru – a Biggles mu provrtal dřevěný trup pěknou řádkou průstřelů dřív, než se pilot dokázal vzpamatovat ze svého překvapení.</p>
<p>Algy se vynořil z mraků o několik metrů dál a pokropil ho z druhé strany. Letadlo s černým křížem se pomalu převrátilo na záda a ztratilo se v mlze.</p>
<p>Bok po boku uháněli oba velbloudi zpátky směrem k anglickým zákopům, a oba piloti na sebe jen tak z rozmaru a také z radosti každou chvíli mávali.</p>
<p>* * *</p>
<p>Henry však zatím neměl takový úspěch. Jeho pečlivě připravené plány se pro to či ono nevyvíjely tak, jak si pošetile představoval. Jeho potíže se dostavily brzy – vlastně již v tom okamžiku, kdy ztratil z dohledu své druhy v té slizké a neproniknutelné mlze.</p>
<p>Po prvním úleku, když letec shledal, že svého vůdce už sotva najde, upřel oči na palubní desku s přístroji a chtěl udržovat letadlo v jeho kursu, dokud se nevyšplhá nad sněhová mračna. Rychle však zjistil, že to není jen tak snadné, jak mu chtělo namluvit pečlivé studium jeho Letecké školní příručky.</p>
<p>Ať dělal, co dělal, střelka kompasu lítala sem tam a Henry své úsilí brzy vzdal a soustředil svou pozornost na výškoměr, aby letadlo udržel aspoň vyrovnané. To bylo opět mnohem obtížnější, nežli očekával, protože bublina neustále plula z jedné strany na druhou. Jednotvárný šustot mlhy, která vířila kolem jeho kabiny, v něm začal vzbuzovat pocit zmatenosti a Henry se usilovně modlil, aby se nesrazil s některým ze svých kolegů. Nikdy totiž nepřestal pochybovat, že letí souběžně, ačkoli je vůbec neviděl.</p>
<p>Henry řídil letadlo v nestálém kursu, ale nakonec se přece jen vyšvihl nad mlhu, jako velryba z moře, která lapá po vzduchu, a rozhlédl se dychtivě kolem sebe po obou letadlech. Ta však nikde v dohledu nebyla. Letcova čelist poklesla v přihlouplém výrazu, a on hleděl v komickém úžasu na všechny čtyři značky kompasu. Zmocnil se ho strašlivý pocit osamocenosti, když si pomalu uvědomoval, že je v těch mracích dočista sám!</p>
<p>Popadl mapu a s velkými potížemi zjistil kurs na německé letiště. Doufal, že tam další dvě letadla najde. Tak letěl s unavenou a zamračenou tváří dál a vyhlížel případného nepřítele nebo obě anglická letadla.</p>
<p>Henry právě uvažoval o tom, že se to nebezpečí válečného letectví ve vyprávění jiných pilotů příliš přehání, když k jeho uším dolehl podivný hluk, který nepřehlušil ani jeho oběžný motor značky Bentley.</p>
<p>Znělo to, jako když někde klepe kladívkem na kámen, ale jako když klepe neuvěřitelnou rychlostí! Henry by byl rád věděl, co by to mohlo být. Sledoval výškoměr, ale ten se náhle s hlučným třeskotem rozletěl na sto kousků v pršku roztříštěného skla a kovu.</p>
<p>Letec sebou tak prudce škubl, že sebou samočinně hodil dozadu v sedadle, a tak bezděky zatáhl za řídicí páku. Tento pohyb mu pravděpodobně zachránil život, protože když se v následujícím okamžiku podíval přes okraj své kabiny, zahlédl dvě čáry jisker směřujících na místo, kde ještě před zlomkem sekundy seděl. A potom uviděl něco, co ho tak vyděsilo, že mu srdce málem poskočilo do krku.</p>
<p>Ještě před chvílí byl ochoten odpřísáhnout, že tam na obloze vedle něho nikdo jiný není, a teď viděl necelých padesát metrů od sebe velký zelený letoun s černým křížem na boku. Byl to dvojplošník, a když se na něj Watkins s hrůzou a úžasem zadíval, střelec na zadním sedadle právě klidně odstraňoval prázdné vystřílené kotouče a vkládal místo nich jiné.</p>
<p>Henrymu cosi říkalo, že by měl něco podniknout, ale za živého boha si nedokázal vymyslet, co by to mělo být. Mozek mu dočista přestal fungovat! Matně si uvědomil, že v nejbližších třech vteřinách ta klidná, bezcitná zachumlaná postava na zadním sedadle nepřátelského letadla na něj namíří smrtonosnou dávku střel. Henry přesunul zrak na pilota a upřeně, jako uhranut, se podíval do Němcových očí, které na něj zíraly velkými kulatými skly brýlí nad vlajícím světlým knírem.</p>
<p>Henry déle nemeškal. Sotva by byl mohl později popsat, jaký obratný přemet provedl v tom záchvatu pudu sebezáchovy, ale upřímně připouštěl, že tahal, strkal a šlapal na všechno, co měl v dosahu. A právě když se v tom ztřeštěném přemetu řítil nahoru, napadlo ho, že má taky kulomet a že by mohl střelbu opětovat.</p>
<p>Letec se zachvěl rozčilením, vyrovnal letadlo, uchopil spoušť svých kulometů a zamířil na zelené letadlo. Ale to už bylo pryč. Letec si odsunul brýle, aby se ještě jednou podíval, a nechtěl věřit svým očím. Kde bylo ještě před chvílí ono zelené letadlo, rozprostírala se nyní nekonečná plocha bílé lesknoucí se mlhy a nad ní zářila bleděmodrá zimní obloha.</p>
<p>„Tohle není žádné létání, to je šaškárna,“ postěžoval si. „Ksakru, kam se to letadlo jenom podělo?“</p>
<p>Henry se vyklonil daleko přes okraj kabiny a pátral po svém útočníkovi v prostoru nahoře i dole. A právě když s úlevou usoudil, že jakýmsi nevypočitatelným způsobem zmizel, ohlušil ho pronikavý štěkot, hlasitější než předtím.</p>
<p>Henry až nadskočil a ohlédl se na druhou stranu. Zelené letadlo bylo skoro nad ním a zamířilo chvost oranžových plamenů šlehajících z pilotova kulometu v krytu motoru rovnou na něj.</p>
<p>Při tomto pohledu ho zachvátila nesmírná zuřivost.</p>
<p>„Co si vlastně myslíš, ty chlape – že jsem nějaký tajtrlík?“ zavrčel, strhl velblouda do oblouku kolem jeho svislé osy a současně nahmatal rukojeť své zbraně. Štěkavý jekot jeho vlastního kulometu ho div nevyděsil.</p>
<p>Henry si byl zcela jist, že se obě letadla srazí. Připadalo mu to naprosto nevyhnutelné. A vtom si vzpomněl na Bigglesovo poučení, aby se neodvracel od útoku čelem vpřed, a neuhnul se svého místa ani o centimetr. Letmo zahlédl dvě kola, která o pouhých patnáct centimetrů minula jeho vrchní nosnou plochu, když se nad ním druhé letadlo přehnalo. Henry se stočil dokola jako blesk, neboť momentální zuřivost potlačila všechny jeho ostatní pocity.</p>
<p>„Ty jeden pse prašivá, ty se tady chceš potulovat, abys lidem rozbíjel výškoměry?“ houkl Henry, když viděl, jak se německé letadlo strmě vzneslo směrem k mrakům.</p>
<p>Henry postrčil řídicí páku dopředu, aby to letadlo dohonil, ale dříve než se mu to podařilo, vnořil se protivník do mraků a zmizel mu z očí. Tam bylo zbytečné ho pronásledovat, to moc dobře věděl, a proto se znechuceně obrátil.</p>
<p>Když se rozhlédl kolem sebe, s leknutím si uvědomil, že vůbec neví, kde je, třebaže původně vyrazil směrem na německé letiště, který podle svého uvážení pokládal za správný. Bedlivě pozoroval oblohu a velice se poděsil, když uviděl tři letadla S.E.5, která vyrazila z mraků právě před ním. Piloti na něj vesele mávali, ale on byl zděšením málem bez sebe.</p>
<p>„Podle mých propočtů nemůže být to německé letiště moc daleko!“ uvažoval Henry, přiškrtil plyn a proletěl dolů nepřetržitým mořem mraků. Když se z nich dostal, podíval se pln naděje dolů. Byla už téměř tma, ale tam dole, tím si byl zcela jist, stála řada šedožlutých hangárů na okraji letiště.</p>
<p>„A Biggles se mi posmíval, že bych nedovedl najít správnou cestu!“ poškleboval se spokojeně a sklonil nos letounu do strmého letu střemhlav dolů. „Vždyť oni to sami ještě ani nenašli!“ říkal si, když sledoval tam dole na zemi ničím nerušený klid.</p>
<p>Henry se snášel sem a tam nad hangáry, rychle tahal za spoušť bomb, až všech svých osm bomb spustil. Pak se s opravdovým zájmem podíval dolů na cestě do mraků, ale byl nesmírně zklamán, protože mu dým z třeskajících bomb zastřel pohled. Mohl jen matně rozeznat skupinky lidí, kteří se dole hemžili jako mravenci, hrnuli se z hangárů a zuřivě na něj mávali pažemi.</p>
<p>„Ha, ha!“ usmál se Henry. „Sedlo to!“ pochvaloval si, ale pak si uvědomil, že nebylo moudré ještě jednou pokoušet štěstí a zdržovat se u toho letiště dlouho, a tak se vznesl vysoko do slunečního svitu a nad mraky zamířil domů.</p>
<p>Nebyl si dost jist směrem, ale věděl, že v jihozápadním kursu dříve či později dosáhne britských zákopů a tím i bezpečí. A od zákopů už to nemůže být daleko na jeho letiště v Maranique. Henry si tiše hvízdal a srdce mu pleskalo radostí nad dobře vykonaným dílem. Pak se znovu ponořil do té strašné mlhy, aby vyhledal svůj domov.</p>
<p>Biggles a Algy rovněž uháněli domů nad mraky s onou podivnou orientační schopností, jež je, jak se zdá, některým letcům dána. Když konečně proklouzli clonou mraků, která jim zahalovala rozhled, spatřili letiště, přistáli na něm a ujížděli směrem k čekajícím mechanikům.</p>
<p>„To jsme z nich udělali kaši!“ smál se Biggles, když vylezl ze svého letounu. „A hele, profesor se už vrátil – tamhle je jeho koráb.“ Když pák Biggles otevřel dveře do předsíně, otočil se k Algymu a s prstem na ústech mu dal znamení. Uvnitř kdosi mluvil. Byl to Henryho hlas.</p>
<p>„Ne, pane,“ říkal Henry. „Já jsem je už potom neviděl, od té doby, co jsme vletěli do mraků, a tak jsem pak sledoval svůj vlastní kurs. Našel jsem letiště těch Hunů a spustil jsem na ně svoje bomby, ale viditelnost byla tak špatná, že jsem nebyl s to udělat si spolehlivý odhad škod.“</p>
<p>Biggles otevřel dveře dokořán. Henry a major Mullen stáli uprostřed pokoje obklopeni hloučkem pilotů.</p>
<p>„Tak ty jsi to letiště fakt našel?“ ptal se Biggles a ze všech sil se snažil, aby nepohnul ani brvou.</p>
<p>„Samozřejmě! Vypátral jsem je matematicky, bylo naprosto nemožné, abych je nenašel,“ odpověděl Henry nenucené.</p>
<p>Biggles se raději otočil k oknu a sledoval, jak přistává jeden S.E.5 a jak roluje s ocasem nahoře směrem k jídelně. Za okamžik nato vešel velitel 287. letky major Sharp, zastavil se na prahu jídelny a nakoukl dovnitř. Ukázalo se, že mu to dalo hodně práce, než dokázal promluvit. Biggles, jehož mezitím už leccos napadlo, obrátil svůj zpytavý pohled na Henryho a zašklebil se.</p>
<p>„Kdo z vás byl takový blázen, že mi rozryl letiště!“ vyjel major.</p>
<p>Rozhostilo se ticho, které se dalo téměř nahmatat.</p>
<p>„Mám tam osm zatraceně velikých kráterů po celém letišti! Naštěstí nebyl nikdo zraněn. Mým lidem to zabere celý den, než je zasypou. Byl to velbloud – viděli jsme ho – žádné námitky! Jeho číslo bylo – é – é –“</p>
<p>„J-7743,“ zašeptal Biggles bezděčně.</p>
<p>„Jakpak to víte?“ vykřikl Henry nakvašeně. „To je přece číslo mého letadla.“</p>
<p>„Tak, matematicky – je to ryze matematická otázka!“ řekl Biggles mírně.</p>
<p>Zařinčel pronikavě telefon a major zvedl sluchátko.</p>
<p>„Haló!“ ozvalo se. „Ano, copak je? Dobrá přehlídka – okamžik, já se jich zeptám,“ Pak se otočil k oběma pilotům.</p>
<p>„Bigglesi, měli jste dneska co dělat se zeleným letadlem značky Hannover? Hovoří se mnou dělostřelci a hlásí, že se u nich asi před půl hodinou rozbilo při přistání zelené letadlo značky Hannover nedaleko osady Saint. Motor letounu byl rozstřílen na cucky a kulometčík mrtev.“</p>
<p>„Ne, já jsem takový dvouplošník neviděl,“ odpověděl Biggles udiveně.</p>
<p>„Ani já ne,“ připojil se Algy.</p>
<p>„Je to úplně v pořádku, já jsem ho dostal,“ přihlásil se Henry jakoby mimochodem.</p>
<p>„Cože? Ty ses dneska odpoledne utkal s tím zeleným hannoverákem?“ nemohl Biggles věřit svým uším.</p>
<p>„Ano,“ odpověděl Henry skromně, „a poslední, co jsem viděl, byly jeho kotrmelce dolů z mračen.“</p>
<p>„Panebože! Při obráceně se točící vrtuli mé nebožky tetičky! Vždyť tys je asi zasáhl! Jak jsi to, prosím tě, dokázal?“ divil se Biggles.</p>
<p>„Tak, matematicky – byla to ryze matematická úloha,“ odpověděl Henry a zubil se za všeobecného chechtotu ostatních přítomných letců.</p>
<p>„Matematická úloha – jdi do háje, prosím tě! Jak jsi to jenom dokázal?“ opakoval Biggles.</p>
<p>„No dobře, bylo to tak,“ odpověděl Henry nejistě. „Ten Prušák myslel, že je bůhvíjak mazaný. Nejspíš si myslel, že jeden hannoverák plus jeden velbloud rovná se jeden hannoverák, což je nesmysl, jak by řekl Euklides. Dostal jsem vztek a rozhodl jsem se mu dokázat, že je na omylu, a že naopak jeden velbloud plus jeden hannoverák rovná se jeden velbloud!“</p>
<p>„No dobře, to je mi jasné!“ poškleboval se Biggles. „Takže ty jsi umístil bod A nad bod B tak, že přímka A – B vypadla vedle přímky – ale, dejte mi s tím pokoj! Mě na to povídání o A – B – C nenachytáš! Na kterém místě zákopů ten Němec zhruba spadl? To by mě zajímalo!“</p>
<p>„To nevím, ale je to pravda!“ připustil Henry a rozesmál se. „Naše postavení do mých údajů nebylo zahrnuto. Abych vám pravdu řekl, já vůbec nevěděl, kde jsem – a tak jsem se o to moc nestaral. Jediná věc, která mě zajímala, bylo to, že ten Němec kolem sebe práskal tak rychle, že jsem na teorii ani moc času neměl.“</p>
<p>„Já myslel, že sis to nejdřív propočítal,“ dobíral si ho stále Biggles. ,,Ale jak jsi ho nakonec dostal?“</p>
<p>„No, jestli mám povědět pravdu,“ ušklíbl se Henry, „vyhodil jsem svůj zápisník do mraků a vrhl jsem se na toho Germána hlava nehlava. Rozehnal jsem se po něm svým kulometem, no a on spadl dolů. Tak to bylo! Já ani nevěděl, že jsem ho zasáhl. On jenom zabzučel do té šedivé omáčky, kde jsem ho už nemohl sledovat, a to bylo naposled, co jsem ho zahlédl. Potom jsem poletoval dokola, až jsem našel to letiště a složil jsem tam svoje bomby …“</p>
<p>„Řekl bych, že čím míň o tom budeš vykládat, tím líp pro tebe,“ radil mu Biggles přátelsky a po očku mrkl na majora.</p>
<p>„Hlavní je, že jsi dostal nepřítele. Pokud příště necháš svůj zápisník doma, budeš mě následovat a budeš při svých bojích užívat metody hlava nehlava, můžeš se mnou zítra zase letět. Platí?“</p>
<p>„Ano, platí!“ prohlásil Henry s důrazem.</p>
<p> <strong>Kapitola dvanáctá</strong><strong>Se srdcem divno hrát</strong></p>
<p>Biggles si vesele pobrukoval nějakou melodii, když křižoval nad frontou ve svém novém letadle, které si právě přivezl z leteckého skladu.</p>
<p>„Ještě pět minut a budu zase doma,“ pomyslel si, ale osud tomu chtěl jinak. Motor prskl, pak opět prskl a nakonec naposledy vybafl a zhasl, přičemž Bigglesovi ,chcípla vrtule’.</p>
<p>Letec potichu zaklel, postrčil řídicí páku dopředu a rozhlédl se rychle kolem dokola, kde by bylo nejvhodnější místo k nouzovému přistání. To se teď zdálo být nevyhnutelné.</p>
<p>Na pravé straně se rozprostíral Clarmeský les. „Tam to nepůjde,“ zabručel mrzutě a podíval se dolů levými křídly letounu. Ach, tamhle! Skoro na okraji lesa byla velká pastvina, kde nebyly žádné překážky. Pilot k ní začal klouzat po křídle s jistotou, která byla výsledkem jeho dlouhodobé zkušenosti, pak nad jakýmsi křovím vyrovnal a provedl dokonalé tříbodové přistání.</p>
<p>Zůstal ještě minutu dvě sedět v řidičské kabině a zkoumal své stanoviště. Potom zívl, odsunul brýle a chystal se prozkoumat nejbližší okolí. A když si prohlédl nádhernou lesní scenérii, přimhouřil oči.</p>
<p>Na jasné modré obloze, kde nebylo mráčku, zářilo slunce. Přímo před ním obklopovala nízká, lišejníkem obrostlá zídka ovocnou zahradu, v níž právě zahlédl tmavě červenou střechu jakéhosi domu, opatřenou okapy. Na pravé straně se prostíral chladivý a vábný les. Po levé straně se mezi dvěma řadami vrb vinula v mírných zákrutech bystřina.</p>
<p>„Kdopak by tady řekl, že se válčí!“ pomyslel si Biggles a zapálil si cigaretu. A pak si vylezl na hrb svého velblouda, aby ten okouzlující výjev mohl lépe pozorovat. „No dobrá, podívám se, jestli je někdo doma.“</p>
<p>Biggles pružně seskočil na zem, kožený kabát hodil na trup letadla a loudal se směrem k domu. Otevřel starou kovovou branku vedoucí do zahrady. Když vstoupil, na chvíli se zastavil, protože hledal pěšinu.</p>
<p>„Hledáte mě, Monsieur?“ řekl čísi hlas, který Bigglesovi připadal lahodný jako cinkot ledu ve sklenici koktejlu.</p>
<p>Biggles se otočil a spatřil světlovlasou krásku v modrém hedvábí, která se na něj usmívala. Na okamžik se zarazil, jako by byl vychován v klášteře a nikdy předtím neviděl děvče. Pak přivřel oči, zatřepal hlavou a zase je otevřel, ale zjevení nezmizelo, bylo stále na stejném místě a culilo se na něj.</p>
<p>„Hledáte snad mne?“ znovu se ptala dívka.</p>
<p>Biggles zasalutoval jako náměsíčný.</p>
<p>„Mademoiselle,“ oslovil ji vážně, „hledal jsem vás po celý svůj život. Nemyslel jsem, že bych vás kdy skutečně našel.“</p>
<p>„A pročpak jste tu přistál?“ zajímala se dívka.</p>
<p>„Přistál jsem tu proto, že můj mag vypověděl službu,“ vysvětloval Biggles dívce.</p>
<p>„A co by se bylo stalo, kdybyste nebyl přistál, když váš vak vypověděl službu?“ vyptávalo se zjevení zvědavě.</p>
<p>„Ne vak – ale mag! To je zkratka pro magnet, rozumíte?“ vysvětloval Biggles a zubil se. „Víte, že jsem ještě nikdy nemyslel usilovněji na nic jiného, než jak přistát, když mag vypoví službu? Kdybych to neudělal, zřítil bych se z výšky a narazil bych na něco tvrdého.“</p>
<p>„A co teď hodláte dělat?“</p>
<p>„Nevím, budu o tom muset přemýšlet. Bude asi nutno, abych tu nějaký čas zůstal. Buď jak buď, válka zatím ještě neskončí, než se vrátím. Ale promiňte, pokud to není ode mne příliš smělé, vy jste Angličanka? Ptám se vás proto, že tak dobře mluvíte anglicky.“</p>
<p>„Ne tak docela, pane. Moje matka byla Angličanka a já jsem chodila v Anglii do školy,“ vysvětlila dívka.</p>
<p>„Děkuji vám, slečno – “</p>
<p>„Jmenuji se Marie Janisová.“</p>
<p>„To je roztomilé jméno, mnohem roztomilejší než toto zákoutí,“ řekl Biggles nadšeně. „Máte tedy telefon, slečno Janisová. Není to sice příliš naléhavé, ale pokud nezatelefonuju ke své letce a neřeknu jim, kde jsem, sotva mě najdou,“ vysvětloval Biggles dívce.</p>
<p>Pomyšlení, že by Mahoney mohl jeho letadlo zahlédnout shora a že by tu mohl přistát, nenaplňovalo Bigglese za těchto okolností nijakým nadšením, jak by se mohlo očekávat.</p>
<p>„Prosím, pojďte dál a zatelefonujte si, pane kapitáne,“ řekla dívka a vedla ho dovnitř. „Mohla bych vám nabídnout sklenku likéru?“</p>
<p>„Zda byste mohla?“ odpověděl Biggles a velice ožil. „Řekl bych, že ano.“</p>
<p>Za pět hodin nato usedl Biggles zase do řidičské kabiny svého letadla, jehož poruchu zatím opravila četa leteckých mechaniků. Odlétal a zakroužil nízko nad ovocnou zahradou a vesele mával na modrou štíhlou postavu, která se dívala nahoru a rovněž mávala.</p>
<p>Růžové mráčky se valily přes obzor, když se Biggles vznesl na svou nedlouhou zpáteční cestu na letiště.</p>
<p>„To je dívka, o které jsem už někde četl,“ říkal si pro sebe. „To je onen strážný anděl letců a začíná se mi náramně líbit, pokud se v sobě trochu vyznám. Ať už je to jakkoli, určitě bych byl nevychovaný mamlas, kdybych se k ní ještě jednou nevrátil a nepoděkoval jí za její pohostinství.“</p>
<p>Za týden nato seděl Biggles na staré kamenné lavici v ovocné zahradě a spokojeně si hvízdal. Mihotavé záblesky vzdáleného světlometu, který olizoval oblohu zmučenou válkou, ho už nijak nevzrušovaly, zdálo se, že rachot děl na frontě je velice vzdálen. Letcova ruka byla položena na opěradle a čísi drobná hlava, jejíž vlasy se ve svitu měsíce leskly, byla opřena o jeho rukáv. Je třeba uznat, že za tu krátkou dobu, která uplynula od jeho nuceného přistání nedaleko zahrady, učinil Biggles pozoruhodný pokrok.</p>
<p>„Povězte mi, Marie,“ řekl letec, „slyšela jste už o svém otci?“</p>
<p>„Ne, pane kapitáne,“ odpověděla dívka smutně. „Říkala jsem vám, že byl na návštěvě na severu Francie, když byla vyhlášena válka. V tom divokém zmatku před příchodem Prušáků zůstal pak můj otec za územím, které je teď Prušáky obsazeno. Je zakázáno cestovat do této části Francie, ale já jsem od něho dostala dva dopisy, které mi doručili naši angličtí přátelé. Ještě jsem mu ani nemohla oznámit, že maminka – zemřela!“</p>
<p>V dívčiných očích se zaleskly slzy a Biggles na okamžik pocítil jakousi nevolnost.</p>
<p>„Je to pekelná válka,“ řekl soucitně.</p>
<p>„Kdybych mu jen mohla poslat dopis, abych mu sdělila, že maminka nežije a že já se starám o domácnost a čekám, až se zase vrátí. To bych byla šťastna. Chudák tatínek!“</p>
<p>„Myslím, že ani nevíte, kde váš otec je?“ řekl Biggles s výrazem účasti.</p>
<p>„Ach ne, to já vím,“ řekla dívka rychle. „Vím, kde se zdržuje. Je stále na zámku našich přátel, tam, kde byl v době, když přišli Prušáci.“</p>
<p>„A kde to je?“ zeptal se překvapený Biggles.</p>
<p>„Ve Vinardu, nedaleko města Lilie, na zámku Boreau,“ vysvětlila dívka, „ale mohl by být stejně dobře i v Berlíně,“ dodala smutně a pokrčila rameny.</p>
<p>„Kristepane!“ vyrazil ze sebe náhle Biggles.</p>
<p>„Co jste to řekl, pane?“</p>
<p>„Ale to nic, jen mě něco napadlo. To je všechno,“ řekl Biggles.“</p>
<p>„Jen mi to povězte!“</p>
<p>„Ale ne, to je šílenost. Nejlíp na to zapomenout.“</p>
<p>„Prosím vás, povězte mi to!“</p>
<p>Biggles zaváhal. „No dobrá,“ souhlasil konečně. „Řekněte, prosím, Bigglesi, a já vám to povím!“</p>
<p>„Prosím, Bigglesi!“</p>
<p>Letec se její výslovnosti usmál. „Tak když už to tedy musíte vědět,“ řekl, „napadlo mě, že bych vám mohl dělat posla.“</p>
<p>„Ach, Bigglesi! Ale jak, prosím vás?“</p>
<p>„Dostal jsem takový ztřeštěný nápad, že bych totiž dopis mohl shodit z letadla,“ vysvětloval Biggles.</p>
<p>„Mon Dieu!“ dívka vzrušeně vyskočila, ale Biggles ji zadržel za ruku a přitáhl ji k sobě.</p>
<p>„Bigglesi, prosím!“</p>
<p>„No dobrá, dobrá,“ zašeptal Biggles. Potom ji však lehce odstrčil stranou, protože mu srdce náhle začalo bít prudčeji, než je kdy dokázalo rozbušit protiletadlové dělostřelectvo. Letec povstal a podíval se na svítící ciferník svých hodinek.</p>
<p>„Je čas, abych se vrátil zase na letiště,“ řekl nejistě.</p>
<p>„Ale, Bigglesi, vždyť ještě není tak pozdě!“</p>
<p>Biggles se posadil, rukou si přejel přes obličej a pak se rozesmál. „Teď málem vypověděl službu můj vlastní mag!“ řekl.</p>
<p>Oba mladí lidé se usmáli a na chvíli se odmlčeli.</p>
<p>„Řekněte mi, Bigglesi, je možné shodit takový dopis pro mého tatínka?“ řekla dívka po chvíli.</p>
<p>„Nevím,“ odpověděl Biggles poněkud nejistě. „Já nevím, jaká jsou v těchto věcech ustanovení, to opravdu nevím. Snad to nebude velké provinění a nahoře se o tom asi vůbec nedozvědí. Dáte mi ten dopis a já uvidím, co se dá dělat.“</p>
<p>„Bigglesi –, vy …“</p>
<p>„Copak?“</p>
<p>„Nic už. Pojďte se mnou dovnitř a napíšeme ten dopis společně.“</p>
<p>Drželi se za ruce a šli směrem k domu. Dívka si vzala psací podložku a dala se do psaní. Pak se tiše otevřely dveře a v nich se objevil Mariin sluha Antoine.</p>
<p>„Zvonila jste, slečno?“ ptal se.</p>
<p>„Merci, Antoine.“</p>
<p>„Poslyšte, Marie,“ řekl Biggles, když muž zase odešel. „Pohled toho pitomce se mi ani trochu nelíbí. Nikdy v životě jsem neviděl stvoření, které by vypadalo nechutněji.“</p>
<p>„Ale co bych si bez něho a bez jeho ženy Lucilly počala? To jsou jediné dvě bytosti, které tu se mnou po celý ten čas zůstaly. Antoine je milý člověk a báječně se o mě stará!“ řekla vyčítavě dívka.</p>
<p>„Já vím,“ řekl Biggles. „Tak pokračujte v tom psaní.“</p>
<p>Dívka psala rychle.</p>
<p>„Podívejte se,“ řekla, když byl dopis napsán, a usmála se. „Přečtěte si to a pak mi povíte, jestli je to dost roztomilý dopis pro otce, kterého tak dlouho postrádám.“</p>
<p>Biggles přečetl několik prvních řádek, zbytek dopisu však přeskočil a začervenal se. „Já nechci číst vaše dopisy, broučku,“ řekl.</p>
<p>Marie dopis zapečetila, napsala adresu a přivázala k němu malou zátěž. ,,A kdepak bychom vzali nějakou vlajku?“ zeptala se.</p>
<p>„Myslíte praporek?“ usmál se Biggles.</p>
<p>„Ano, praporek. Podívejte, tohle by se hodilo.“ Dívka sňala červenobílou hedvábnou šerpu s opěradla křesla a přivázala ji k zátěži.</p>
<p>„Tady to máte, můj letče,“ řekla a smála se. „A dejte pozor, abyste tatínka neuhodil do hlavy, aby pak na mě nehuboval, že jsem ten dopis poslala.“</p>
<p>Biggles vsunul balíček do kapsy svého leteckého pláště a s milou dívkou se rozloučil.</p>
<p>Když se vrátil na letiště, odešel do svého pokoje, odhodil kabát na postel a pak se šel do jídelny něčeho napít. Když zavřel dveře a odešel, vstoupili do jeho pokoje dva muži – jeden v důstojnické uniformě a jeden v civilu. Muž v civilu ani na chvilku nezaváhal, vzal Bigglesův kabát a vytáhl z kapsy onen dopis.</p>
<p>„Víte, co máte dělat,“ řekl pak přísně.</p>
<p>„Vím. Jak dlouho se zdržíte?“</p>
<p>„Jednu hodinu, ne déle. Zdržte ho až do jedenácti třiceti stranou!“ řekl muž v civilu.</p>
<p>„Spolehněte se,“ odpověděl důstojník a šel pak za Bigglesem do jídelny.</p>
<p>* * *</p>
<p>Biggles si vesele broukal nějakou melodii a zamířil do svého pokoje. Jeho výlet, jak se ukázalo, se odbyl bez zvláštních příhod, a shození dopisu Marie Janisové bylo směšně jednoduché. Letec našel snadno onen zámek, a když se snesl nízko nad něj, sledoval, jak se červenobílá šerpa třepotá nad trávníkem. Když se pak dostal bezpečně zpátky přes zákopy, blahopřál si k výsledku svého poslání. Sousední 287. letka s letadly S.E.5 byla pod ním, a Bigglese napadlo, že by tam mohl přistát a zastavit se u svých kolegů.</p>
<p>Uvědomoval si, že ho bude pozorovat mnoho očí, takže sklouzl po křídle a potom to zase vyrovnal, aby přistál co nejbravurněji. Náhle však narazil na zem; letadlo se prudce stočilo a postavilo se na nos. Biggles divoce zaklel, vylezl z budky a zkoumal, do jaké míry se letoun poškodil.</p>
<p>„Kruci, proč sem na ten hluboký úvoz nedáte nějaký praporek, chlapi zatracení?“ křičel rozčileně na Wilkinsona a na ostatní piloty, kteří se sbíhali k místu nehody. Pak ukázal na příčinu svého nezdárného přistání.</p>
<p>„Jen se podívejte na tohle svinstvo!“</p>
<p>„No jo, tenhle úvoz zná spousta lidí,“ omlouval se Wilkinson. „Vědět, že sem přiletíš ty, dal bych to úplně zasypat. Ale to nic, zařvala jen jedna pneumatika a vrtule. Naši mládenci ti to do zítřka dají do pořádku. Pojď se u nás napít, já se postarám, abych tě nějak dopravil domů. Náš velitel je na dovolené, takže můžeš použít jeho auto.“</p>
<p>„Výborně, ale já u vás nezůstanu na večeři,“ zdůraznil Biggles, ,já mám dneska v noci službu,“ dodal, když pomyslel na měsícem ozářenou zahradu a starou kamennou lavici.</p>
<p>Bylo už skoro osm hodin, když Biggles opustil letiště a posadil se k volantu vypůjčeného automobilu. Zatelefonoval majorovi Mullenovi a oznámil mu, že se opozdí; teď se však chvěl nedočkavostí a uháněl k domu dívky, která se stala příčinou toho, že se mu zase život zdál hodným žití a válka hodnou bojování.</p>
<p>Noc byla tmavá, protože měsíc zastřely nízké mraky. Řada vzdálených výbuchů protiletadlových šrapnelů ho přiměla, že se podíval zamračeně nahoru. Nálet bombardérů, který přerušil průběh jeho úspěšné cesty, mu byl pramálo vhod. A když se nepřátelská letadla a provázející výbuchy protiletadlových šrapnelů blížily, ustaraně svraštil čelo.</p>
<p>„Ta letadla letí rovnou nad ten dům, parchanti jedni!“ řekl si Biggles, zhasl světla a uháněl dál k zahradě.</p>
<p>„A hrome, ti jsou nízko,“ zavrčel, když ujížděl dolů po cestě a byl ohlušen řevem motorů těžkých bombardovacích letadel. „Oni sledují stejnou cestu jako já.“</p>
<p>Biggles by byl rád věděl, kam ta letadla mají namířeno, a snažil se vzpomenout si, co by tu mohla mít za cíl. Že by se sám mohl ocitnout v nebezpečí, to ho ani nenapadlo.</p>
<p>Od domu byl vzdálen už jen asi osm kilometrů a zoufale se snažil; aby ta letadla dohonil.</p>
<p>„Ten ubohý brouček se vyděsí k smrti, když letadla přeletí tak nízko nad domem!“ říkal si ustaraně.</p>
<p>V Bigglesovi hrála každá žilka, když uháněl tou cestou. Ale náhle se v něm zatajil dech. Co to je? Ohlušil ho hvízdavý hluk a ledová ruka mu sevřela srdce. Tyhle zvuky až příliš dobře znal. Vhúúm! Vhúúm! Vhúúm! Tři prudké záblesky oranžového ohně vyšlehly k obloze. Vhúm! Vhúm! Vhúm! – následovaly další tři rány.</p>
<p>„Panebože, co to ti šílenci dělají? Vždyť tam je přece les, říkal si Biggles, když zahýbal do poslední zatáčky a byl celý ztuhlý hrůzou. Ozvalo se dalších šest hromových výbuchů, které se zdály být vzdáleny jen několik set metrů od něho, a které mu málem protrhly ušní bubínky. On však jel stále dál. Pokoušel se uvažovat, ale nebyl schopen, ztratil všechen smysl pro čas a veškerou rozvahu. Měl dojem, že takhle pojede navěky. Nepřetržitě klel. Světlomety prohledávaly oblohu ve všech koutech a Biggles podvědomě tušil, že hluk motorů už slábne v dálce.</p>
<p>„Už odletěli,“ řekl si a snažil se jasně uvažovat. „Bože, jestli tak zasáhli ten dům!“ hrozil se. Sešlápl brzdy, až to zaskřípalo, protože nějací dva muži mu skočili před auto, když zahýbal do brány, ale on se na ně nepodíval. Jedním pohledem zjistil, že ten dům je pouhou hromadou hořících a dýmajících sutin. Vyskočil z automobilu a hnal se směrem k hořícím troskám, ale čísi ruka mu sevřela rameno jako do svěráku. Biggles, celý bledý, se vztekle vytrhl. „Krucinál, je tam moje děvče!“</p>
<p>Řízný vojenský hlas se zabodl do jeho zmateného mozku.</p>
<p>„Ani krok, kapitáne Bigglesworthe!“ zmrazil ho ten hlas.</p>
<p>„Pusťte mě, krucinál!“ vybuchl Biggles a zápasil s tím mužem jako zuřivec.</p>
<p>„Ještě jedno slovo, kapitáne Bigglesworthe, a dám vás zatknout!“ řekl ten hlas drsně a neúprosně.</p>
<p>„Co že uděláte?“ nechápal Biggles slova, která slyšel. „Co uděláte?“ vykřikl nechápavě.</p>
<p>V tom zahlédl, jak se žár požáru odráží na napřažených bodácích čety anglických vojáků. Nedaleko něho stál plukovník Raymond z hlavního leteckého velitelství a ještě jeden muž. Biggles si přejel rukou přes oči a kroutil hlavou.</p>
<p>„Já sním,“ řekl, „ano, já skutečně sním. Bože, co tohle je za příšerný výjev? Kéž bych se probudil!“</p>
<p>„Napijte se, Bigglesworthe, a vzmužte se!“ řekl plukovník Raymond a podal mu polní láhev. Biggles ji vyprázdnil a vrátil plukovníkovi.</p>
<p>„Já teď odejdu,“ řekl plukovník, „uvidíme se zítra ráno. Tento důstojník vám poví všechno, co si přejete vědět,“ dodal plukovník Raymond a ukázal na muže v černém civilu, který stál nedaleko. „Dobrou noc, Bigglesworthe.“</p>
<p>„Dobrou noc, pane plukovníku. A vy – poslyšte, je ta dívka tam?“ zeptal se Biggles muže, na něhož ho plukovník odkázal.</p>
<p>Muž přikývl.</p>
<p>„Tak to je všechno, co jsem chtěl vědět,“ řekl Biggles a pomalu se otočil.</p>
<p>„Je mi líto, ale jsou tu ještě jiné věci, které se musíte dozvědět,“ podotkl ten muž.</p>
<p>„Tak? Řekněte mi aspoň, kdo jste.“</p>
<p>„Major Charles od britské Intelligence Service.“</p>
<p>„Intelligence Service!“ opakoval si Biggles a vysvitl mu první záblesk poznání.</p>
<p>„Pojďte sem na chvíli!“ Major Charles rozsvítil světla u letcova auta. „Včera vás požádala jakási dáma, abyste někam odevzdal její zprávu, že ano?“ ptal se major.</p>
<p>„No ano!“</p>
<p>„Přečetl jste si ji?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Byla to tahle zpráva?“ ptal se major Charles a podal pilotovi dopis.</p>
<p>Biggles si přečetl několik prvních řádek a byl ohromený.</p>
<p>„Ano, to je ten dopis,“ přisvědčil potom.</p>
<p>„Obraťte to!“</p>
<p>Biggles uposlechl. Až sebou trhl, když si povšiml směsice čar, které zřetelně prosvítaly papírem. V jejich středu byl kroužek.</p>
<p>„Poznáváte to?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Co je to?“</p>
<p>„Je to náčrtek letiště 266. letky,“ odpověděl Biggles jako dítě, které odříkává z katechismu.</p>
<p>„Vidíte ten kroužek?“</p>
<p> „Ano.“</p>
<p>„To je důstojnická jídelna. Snad jste teď pochopil. Dopis, který jste měl na žádost té ženy dopravit, byl předem zpracován chemickým roztokem, neviditelným inkoustem, a obsahoval takové údaje, že kdybyste jej byl doručil na místo určení, byla celá vaše letka dnes v noci smetena s povrchu zemského. A vy ovšem také! Ta dívka vás poslala na smrt, kapitáne Bigglesworthe!“</p>
<p>„To se mi nechce věřit,“ řekl Biggles zřetelně. „Ale vždyť já jsem ten dopis doručil!“ vzpamatoval se náhle.</p>
<p>„Ne však tenhle,“ řekl major a podivně se usmál.</p>
<p>„Vy jste odevzdal dopis, který jsme vám vyměnili za tenhle.“</p>
<p>„Vyměnili!“</p>
<p>„My jsme tu ženu sledovali už dlouhou dobu. Vy jste byl pod dohledem od toho dne, kdy jste tam nouzově přistál, ačkoli váš vojenský výkaz z vás snímá jakékoli podezření.“</p>
<p>„A na tom podvrženém plánu jste zaznamenal její dům, aby byl bombardován místo našeho letiště?“ poškleboval se Biggles. „Je to tak?“</p>
<p>Major Charles pokrčil rameny. „Ta žena měla dobré spojení. Kdybychom ji zatkli, vznikly by nám nečekané potíže, ale její činnost jsme museli zmařit! Ta žena měla mocné přátele na vysokých místech. No, už musím jít, nepochybuji, že se ráno dozvíte další od velitele peruti.“</p>
<p>Biggles vyšel kousek nahoru po zahradní pěšině. Stará kamenná lavička byla rozžhavena do temně rudé barvy. „Bože, jsem to ale pitomec!“ řekl si a otočil se zpět. „To je ale pekelná válka!“</p>
<p>Pak ujížděl pomalu zpátky na letiště. Na jeho stole ležel dopis. Když ho dychtivě otevřel, četl:</p>
<p>„Můj milý,</p>
<p>musím se tě zeptat na něco velmi důležitého – na něco, co pro mě musíš udělat. Dnes večer v sedm hodin přijdu pro tebe. Je to důležité. Setkáme se na cestě u letiště. Budu k tobě velice hodná, můj Bigglesi. Marie“</p>
<p>Biggles se posadil na postel, ruce se mu zachvěly, četl znova a znova ten dopis a snažil se vypátrat jeho smysl. „Nařídila nálet na osm hodin,“ říkal si, „když budou všichni důstojníci v jídelně! Věděla, že tam budu taky, a tak mi napsala ten dopis, aby mě dostala ven. Věděla, že bych ji nikdy nenechal na té cestě čekat – tak to bylo! Měla o mě starost, jinak by to nebyla udělala. Když jsem pak nepřišel, odešla, vrátila se domů. Vůbec nevěděla, že jsem její dopis nedostal – jak by to taky mohla vědět? Teď je mrtvá. Kdybych nebyl přistál na letišti 287. letky, byl bych teď u ní. No, už se to nikdy nedoví.“</p>
<p>Biggles unaveně vstal. V dálce zpívaly čísi hlasy, a pilot se musel trpce usmát, když zaslechl slova dobře známé písničky: „Kdo má strach, že v prach se změní, koho děsí hrobu chlad, kdo se bojí zapomnění všeho, co měl kdysi rád? Proto líp se držet moku, tento svět jen umí lhát – připijme mrtvému soku, tomu, kdo má umírat!“</p>
<p>Zaklepání na dveře ho probudilo ze zadumání. Vstoupila ordonance od letištní stráže.</p>
<p>„Nějaká dáma vám tu nechala dopis,“ řekl ten muž a podal dopis letci.</p>
<p>„Nějaká dáma? – A kdy?“ ptal se Biggles a s velkým úsilím se ovládl, aby vypadal klidně.</p>
<p>„Asi před deseti minutami, pane kapitáne. Těsně než jste se vrátil. Přišla kolem osmé hodiny a říkala, že s vámi musí mluvit, pane kapitáne, ale já jsem jí řekl, že tu nejste.“</p>
<p>„Kde je teď?“</p>
<p>„Už odjela, pane kapitáne, byla tady vozem. Říkala, abych ten dopis předal přímo vám, hned jak se vrátíte, pane kapitáne.“</p>
<p>„No dobrá – můžeš jít.“</p>
<p>Biggles vzal dopis, otevřel ho a četl:</p>
<p>„Sbohem, můj Bigglesi!</p>
<p>Nyní už to víš. Co bych ti ještě mohla říci? Snad jenom toto: Naše osudy nebývají vždycky v našich rukou – to si provždy zapamatuj a řiď se podle toho, můj Bigglesi! To je všechno, co bych snad měla říci. Přišla jsem za tebou dnes večer, abych tě odvedla anebo s tebou společně zemřela, ale nebyl jsi doma. A pamatuj si, že jedna věc v tomto světě války a lži je pravdivá: moje láska k tobě. Snad ti bude oporou, jako je mně. Dávej na sebe pozor! Budu se za tebe stále modlit. Pokud se ti něco stane, já se to dozvím, ale stane-li se něco mně, ty se to nedozvíš nikdy. Moje poslední myšlenka bude patřit tobě. My se zase setkáme, když ne na tomto, tedy určitě na onom světě. Proto nechci říkat sbohem, ale au revoir!</p>
<p>Marie.“</p>
<p>„A naši si myslí, že je mrtvá,“ řekl si Biggles potichu. „Riskovala život, aby mi to sdělila,“ Biggles ten dopis něžně políbil, pak ho podržel těsně nad svící a pozoroval, jak hoří.</p>
<p>Shořelé zbytky pak rozdrtil mezi prsty.</p>
<p>Vtom se otevřely dveře a vešel Mahoney. „Ahoj, chlapče, copak je to s tebou? Něco ti tu hoří?“ vyzvídal Mahoney.</p>
<p>„Jo,“ odpověděl Biggles a velmi pomalu vyslovoval, „je to moje ztřeštěnost, ještě jsem si přitom trochu popálil prsty.“</p>
<p> <strong> </strong><strong>Kapitola třináctá</strong><strong>Poslední přehlídka</strong></p>
<p>Ve dnech, které následovaly po této tragické příhodě, létal Biggles s takovou nedbalostí a s takovým nezájmem o možné následky, že jeho představený major Mullen usoudil, že kdyby to takhle pokračovalo, mohlo by být jen otázkou času, že se jednou zapomene vůbec vrátit. Velitel peruti se mu sice o příhodě s dívkou nezmínil, Biggles však věděl, že major o hlavních okolnostech toho případu asi ví, protože by se ho jinak vyptával, proč byl předvolán na hlavní velitelství.</p>
<p>Ačkoli tedy major věděl hodně, neřekl nic, chování svého velitele roje však sledoval s velkou úzkostlivostí. Zavolal si dokonce McLarena a Mahoneye do své kanceláře, aby s nimi o té věci pohovořil.</p>
<p>Mahoney starostlivě a chápavě pokyvoval hlavou, když naslouchal velitelovým obavám.</p>
<p>„Pokud Biggles nedostane dovolenou, bude brzy vyřízen,“ řekl pak. „Pije whisky i k snídani, a vy jistě víte, co to znamená. Velmi rychle schází. Včera ráno vypil půl láhve whisky ještě před rozedněním, ale do hangáru přišel střízlivý stejně jako já. Pořádný chlap se neopíjí, když je v takovém stavu jako Biggles. A vůbec nemá smysl mu domlouvat – vy to víte stejně dobře jako já. Dostal se do takového stavu, že to považuje za osobní urážku, když mu člověk dává rady ohledně lítání. Je to škoda, ale do těchhle konců se asi dostane leckdo z nás, obávám se. Newland od 287. letky mi nedávno říkal, naprosto důvěrně, že za ním všude lítá modrý holub. Kam se prý pohne, všude vidí modrého holuba. A myslel to naprosto vážně!“</p>
<p>„Dobrá, musím ho tedy poslat domů, ať se mu to bude líbit, nebo ne,“ pokračoval major, „ale kdybych k tomu nenašel vhodnou záminku, určitě by ho to dorazilo. No, podívejte, mládenci! Co kdybych poslal někoho domů, aby utvořil novou letku – například letku sluk – a přivezl je pak na frontu. Vy dva jste starší než Bigglesworth a oba jste na řadě k povýšení. Já odejdu za týden nebo za dva k peruti, jak se domnívám, takže jeden z vás bude muset převzít velení 266. letky. Máte něco proti tomu, kdybych poslal domů do Anglie pro novou letku Biggleswortha?“ navrhl velitel letky a podíval se omluvně na oba kapitány.</p>
<p>„Já ne, pane majore,“ řekl Mahoney obratem.</p>
<p>„Ani já ne, pane majore,“ dodal i McLaren.</p>
<p>„Děkuji vám. To jsem si přál vědět,“ řekl major. „Pošlu ho tedy do Anglie. Kdepak je teď?“</p>
<p>„Je ve vzduchu,“ odpověděl Mahoney. „On skoro nikdy není na zemi. Bůhví kde lítá, je to jistě na kilometry daleko. Na hlídce ho nikdy nevidím.“</p>
<p>Velitel letky přikývl. „Dobrá, takhle to nemůže jít dál. Musí pro něj někdo zaletět. Mimochodem, zítra letíme na velkou akci, dnes večer to bude v rozkaze. Udělali byste dobře, kdybyste si náležitě prohlédli stroje.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Biggles kroužil ve výšce pěti tisíc metrů a potom se obrátil k městu Lilie, aniž si to jasně uvědomil. Lhostejně si prohlížel prostor kolem, zda by tam zahlédl stopy po nějakém nepřátelském letadle, ale kromě šiku anglických stíhaček Bristol, které letěly domů hluboko pod ním, byla obloha dočista prázdná. Kdepak je teď? Kam odešla ta dívka v oné tragické noci rozčarování? Chytili ji snad?</p>
<p>To byly myšlenky, které Bigglesovi měnily dny a noci v peklo. Zjevovala se mu za chladných šedivých svítání s páskou na očích a s tváří obrácenou proti popravčí četě vojáků v nějaké pochmurné francouzské vesnici.</p>
<p>Kdesi houkla salva střel a cosi třísklo do nožní řídicí páky nedaleko letcovy nohy. To ho okamžitě vrátilo do drsné skutečnosti.</p>
<p>Biggles provedl poloviční výkrut a rozhlédl se. Zjistil, že se od něho rychle vzdalovalo německé letadlo značky Hannover. Biggles se zakabonil a znejistěl.</p>
<p>„Panebože! Byl bych do něj málem vrazil, a vůbec jsem o něm nevěděl. Když letěli kolem, pozorovatel do mě našil dávku z kulometu,“ říkal si. „Být to tak D.VII …“ Ale pak jen pokrčil rameny. „No, a co na tom? Copak ještě snad na něčem záleží?“</p>
<p>Biggles se podíval dolů, aby zjistil svou polohu. Krajina mu byla povědomá, protože ji během minulého týdne sledoval snad desetkrát. Na levé straně bylo město Lilie, nejhorší pařeniště protiletadlové činnosti v celé Francii. Po pravici vedla úzká zatáčející se cesta do vesnice Vinardu a do zámku Boreau – jeho jediného pojítka s Marií. Snad by tam dokonce mohla teď být – tato myšlenka ho napadla dnes poprvé. Ale jak by se tam byla dostala? Vyzvědači přece přecházejí přes hranice sem a tam, uvažoval Biggles, a přitom nikdo neví jak, kromě těch několika lidí, jejichž je to nebezpečné zaměstnání. Biggles se rozhlédl po obloze, ale nic neviděl; postrčil proto řídicí páku dopředu a začal se snášet ve velkých spirálách dolů.</p>
<p>Ve výšce patnácti set metrů Biggles zaváhal. Smí se odvážit, aby ztratil ještě víc výšky? Letec udělal přemet, poloviční výkrut a vyrovnal. Pak udělal další přemet a poloviční výkrut z jeho vrcholného konce. A potom sletěl do vývrtky. Letadlo vyrovnal ve výšce šesti set metrů a pozorně si prohlížel zámek Boreau. Nikdo nebyl v dohledu – ale ano – letcovy oči náhle postřehly jakýsi pohyb na konci zahrady. Sklouzl níže. Věděl, že je to od něho ztřeštěná odvaha, zvědavost však u něho zvítězila nad obezřetností.</p>
<p>Kdosi na něj mával – cože? Biggles sklonil nos svého letounu dolů k rychlému letu střemhlav a potom zase vyletěl vzhůru jako svíčka. Srdce mu prudce bušilo radostí. Klamal ho zrak, anebo skutečně zahlédl modře oblečenou postavu, která mávala modrobílou šerpou?</p>
<p>Biggles se ohlédl: modrobílá šerpa byla rozprostřena na trávníku! Obrátil své letadlo směrem k zákopům a uháněl k domovu. Hlava se mu točila.</p>
<p>„Teď jsem se určitě zbláznil,“ procedil Biggles sevřenými zuby. „Ta dívka je určitě vyzvědačka, jinak by tam nebyla!“ Tato myšlenka ho ohromila, jak si právě uvědomoval, protože vlastně stále ještě doufal, že se velitelství ve svém předpokladu mýlí, že ta dívka do vyzvědačství není zapletena.</p>
<p>Začaly ho přepadat pochybnosti. Viděl ji skutečně, anebo to byl jen přelud jeho obrazotvornosti? Snad to byl docela někdo jiný. Vždyť byl moc daleko, aby mohl rozeznat siluetu té postavy.“ Ona je určitě vyzvědačka, a já jsem vyložený blázen,“ říkal si Biggles, když kličkoval mezi palbou nedalekých protiletadlových děl.</p>
<p>Na poloviční cestě domů měl Biggles štěstí, že se setkal se šikem letounů S.E.5, k nimž se připojil. Když se dostal bezpečně nad anglické zákopy, zamával letadlům na rozloučenou a brzy se zase ocitl na letišti v Maranique. Zamířil do jídelny a připojil se k hloučku důstojníků, kteří se seskupili kolem návěstní tabule.</p>
<p>„Copak se stalo, hoši?“ zeptal se.</p>
<p>„Zítra je náramná přehlídka, Bigglesi,“ odpověděl Mahoney.</p>
<p>„Co je to?“</p>
<p>„Doprovod – dvojitá porce. Osmnáct devítek bude zítra ráno bombardovat letiště 27, a táž parta oddělá odpoledne jiný objekt nedaleko Lilie. My a 287. letka je doprovázíme. 287. letka bude nahoře na galerii a my se přilepíme na bombometnou formaci. Schůzku máme nad lesem Mossyface ve výšce tří tisíc metrů v deset hodin dopoledne.</p>
<p>„Panebože! To jste snad vypátrali německý generální štáb nebo co?“</p>
<p>„Nijak by mě to nepřekvapilo. Je to určitě něco moc důležitého, protože se pořádají dvě přehlídky. Přehlídka letiště 27 je v pořadí první – a ta druhá má přijít později. Nejspíš chtějí něco vymazat z mapy. Není to špatný nápad, ale kdyby aspoň ty bombardéry cíl zasáhly!“</p>
<p>Biggles zamyšleně pokyvoval hlavou, protože ho to nijak nezaujalo. Takový doprovod je pitomé zaměstnání, zejména při jeho současné náladě. Později odpoledne bylo na návěstní desce vyvěšeno jiné oznámení, které bylo vítáno hlasitými výkřiky a všeobecným veselím. Biggles se protlačil do přední řady a četl:</p>
<p>Povýšení.</p>
<p>Akt. kpt. J. Bigglesworth, velitel roje, se povyšuje na majora W. E. F. 10. 11. 18.</p>
<p>Č. j. 243/117/18</p>
<p>Jmenování.</p>
<p>Major J. Bigglesworth od 266. letky je jmenován velitelem 319. letky. H. E., W. E. F. 11. 11. 18. Č. j. 243/118/18.</p>
<p>Biggles se na to oznámení podíval nedůvěřivě. Obrátil se pak k majoru Mullenovi, který právě vešel do místnosti.</p>
<p>„Tak tedy odejdu domů, pane majore,“ řekl Biggles stísněně.</p>
<p>„Ano, Bigglesworthe, velitelství peruti si přeje, abyste sestavil 319. letku. Myslím že dostanete sluky – budete pak moci kroužit kolem velbloudů.“</p>
<p>„Velbloudi mi docela stačí,“ odporoval Biggles. „To je právě neštěstí téhle prašivé války, že lidi nejsou s ničím spokojeni. Nechte nám jen velbloudy a letouny S.E., a Němci ať mají svoje V. a VII. Čert aby ty neustálé změny vzal! Slyšel jsem o tom novém letounu, který se jmenuje Mlok a má prý brnění z pancéřových plátů. Nač to? Já vám to povím. Nějaký lampasák nejspíš dostal ránu do zadní části těla, a tohle je následek. Co s těmi pancéři nebo s kyslíkem, aby nám spálil pajšl? A co s elektricky vytápěnou kombinézou? Aby člověku spálila ledviny? Tak bude aspoň brzy po válce!“</p>
<p>„Vy budete mluvit jinak, až ty sluky dostanete,“ zasmál se major Mullen.</p>
<p>„V rozkaze stojí, že mám odejít zítra.“</p>
<p>„Ano, je to tak.“</p>
<p>„No dobře. Tak ode mě pozdravujte Němce na letišti 27 a – kterépak jsou ty další objekty, které se mají vyhodit do vzduchu?“</p>
<p>„Ale, to ani já sám nevím,“ odpověděl major Mullen. „Nějaké místo nedaleko Lilie, zámek Boreau nebo něco podobného. Tak nashledanou!“</p>
<p>Celou minutu stál Biggles na místě jako přikovaný. A majorova slova mu stále zněla v uších.</p>
<p>„Zámek Boreau nebo něco podobného …“</p>
<p>Tak tedy zámek Boreau! Oni vědí všechno, aby do toho hrom praštil! Jak to ti čmuchalové od výzvědné služby mohli vyslídit? Biggles byl na nejvyšší míru rozčilen.</p>
<p>Mahoney ho plácl po zádech. „Pojď se napít, Bigglesi!“ houkl na něj.</p>
<p>Biggles se otočil a zaklel.</p>
<p>„Ale houby,“ odsekl. „Byl jsem jen trochu naštván, že musím opustit letku. Je mi to líto, zkrátka mě to štve. Co vy všichni děláte?“ zahlaholil jaksi strojeně. „Dneska večer se se mnou napijete.“</p>
<p>Večeře byla náramně hlučná. Pronášely se obvyklé přípitky na rozloučenou a každý z přítomných byl hlučně šťasten. Biggles seděl v čele stolu bledý v tváři a oči mu nepřirozeně žhnuly.</p>
<p>„Takže zítra podniknu poslední přehlídku,“ prohlásil.</p>
<p>Velitel letky rychle zareagoval.</p>
<p>„Vždyť já myslel, že odjedete zítra ráno?“ volal překvapeně.</p>
<p>„Odpoledne, pokud proti tomu nic nemáte, pane majore,“ odpověděl Biggles. „musím ještě vykonat jednu přehlídku s 266. letkou.“</p>
<p>Major Mullen přikývl. „No dobrá,“ řekl, „ale nedělejte žádné hlouposti!“ varoval ho. „Měl bych vás vyhnat zítra hned ráno.“</p>
<p>Biggles strávil neklidnou a bezesnou noc. Sotva si dovedl vysvětlit, proč vlastně žádal majora, aby mu dovolit letět s ranní přehlídkou, ledaže tak chtěl odložit co možná nejdéle svůj odjezd. Namáhal svůj mozek, aby našel nějakou výmluvu pro ten odklad až na odpoledne, aby se tak dozvěděl výsledek bombardování zámku Boreau. Kdyby se mu nepodařilo zůstat, rozhodl se požádat Mahoneye nebo Maca, aby se mu pokusili poslat kopie fotografií vybuchujících bomb.</p>
<p>Když o tom všem déle přemýšlel, uvědomil si, že jeho první obavy, že totiž zámek bude bombardován proto, že se anglická výzvědná služba dozvěděla o Mariině přítomnosti, byly neopodstatněné. Mnohem pravděpodobnější se zdálo, že se lidé od výzvědné služby dozvěděli již před časem, že se v této budově skrývá několik členů německého hlavního štábu nebo výzvědné služby, a nedávná nepříjemnost je jen přiměla k urychlení jejich rozhodnutí, aby ten zámek bombardovali.</p>
<p>„Co bych mohl podniknout? Nic,“ usoudil s pocitem beznaděje, „zhola nic!“ Blesklo mu hlavou, že by tam mohl shodit varovnou zprávu, ale okamžitě tu myšlenku zavrhl, protože takový čin by z něho neodvolatelně udělal vlastizrádce. A přitom pomyšlení, že se vrátí do Anglie a ponechá dívku jejímu osudu, aniž hne prstem, aby jí pomohl, ho málem uvedlo do zoufalství. Ona se ho přece pokusila zachránit, když jejich postavení bylo obrácené!</p>
<p>Když ráno sluha přinesl Bigglesovi čaj, byl rád, a vstal unaven a s kruhy pod očima. V deset hodin byl už ve vzduchu a směřoval k zákopům a k prušáckému letišti v Lille. Za ním letěli Cowley a Algernon Montgomery. Po jejich levici letěla bombardovací letadla. Slunce se odráželo na jejich lakovaných křídlech a pozorovatelé se nonšalantně opírali a o své kulometné kruhy. Za nimi byl Mahoney s letkou A, někde vzadu McLaren s letkou B, zatímco ve výšce šesti set metrů nad sebou mohl Biggles sledovat letku S.E.5. To je ale podívaná, pomyslel si Biggles, když přehlédl všech šestatřicet letadel. „Hun, který by se do nás chtěl pustit, ten by musel mít nervy jako provazy,“ říkal si.</p>
<p>Pozorovatel v nejbližší devítce na Bigglese zamával, zkřížil prsty a na cosi ukázal. Biggles udaný směr na obloze sledoval a zahlédl půl tuctu fokkerů trojplošníků, které s nimi letěly rovnoběžně. Vzápětí se však obrátily a zmizely v dálce. Pozorovatel na něj zase zamával, usmál se a ukazoval palcem nahoru.</p>
<p>„Ano,“ souhlasil s ním Biggles, „vyčmuchali letadla S.E., která letí nad námi, a zřejmě předpokládali mnohem čistší vzduch. Ani se jim nedivím, že to vzdali.“</p>
<p>Bigglesovi bylo líto, že Němci odletěli, byl by se rád s někým porval. Celé tři čtvrti hodiny letěli letci do nepřátelského území, a potom vůdce bombardérů, jehož letoun bylo možno rozeznat podle vlajky, začal obracet.</p>
<p>„Otáčí se proti větru,“ řekl si Biggles, „určitě jsme už nad cílem.“</p>
<p>Podíval se dolů a uviděl letiště. Pak zase vzhlédl nahoru a to včas, aby ještě zahlédl, jak vůdce vypálil zelené světlo ze signální pistole. Hned nato zasvištělo vzduchem osmnáct bomb.</p>
<p>První zásilku bomb následovala po chvíli druhá dávka, dalších osmnáct. Biggles pozorně udržoval své místo v letovém šiku a občas mrkl dolů pod sebou. Jak nekonečně dlouhé mu to připadalo, než ty bomby doletěly na zem.</p>
<p>„Kruci, snad nejsou všechny slepé,“ nemohl se dočkat Biggles. „A, tamhle už to bouchá!“ Na letišti se objevila skupina kouřových oblaků a za chvíli nato druhá.</p>
<p>Druhá dávka bomb mířila lépe než první. Jedna bomba dopadla přímo na hangár, druhá vybuchla mezi letadly na startovací dráze a jiná zase zasáhla několik budov hned za ní. Zbylé bomby se roztrousily po celém letišti.</p>
<p>„Tam se budou muset pěkně ohánět, než se bude moci někdo pokusit o přistání v noci,“ pochechtával se Biggles, když si představil ty díry, které bomby natropily na prostranství letiště.</p>
<p>Slabý štěkot kulometů dolehl Bigglesovi k uším i přes hukot letadlových motorů. Ohlédl se přes rameno a v tom okamžiku se mu zatajil dech. Uviděl roj fokkerů D.VII promíchaných s trojplošníky, které mířily téměř svisle dolů na nejzapadlejší devítky. Kulometčíci na zadních sedadlech se krčili za svými kulomety. Když se nepřítel přiblížil na dostřel, vzduch se zaplnil blýskavými čarami střel, a pak fokkery zase zmizely mezi anglickými bombardéry.</p>
<p>Pak Biggles zahlédl McLarenovo letadlo, jak se rozkolébalo a potom se se zbytkem svého roje vrhlo rovnou dolů po stopě těch nepřátelských letadel.</p>
<p>„Kristepane, těch je tam určitě třicet, to bude pro ně pěkná fuška,“ pomyslel si Biggles, zahoupal křídly a odburácel dolů do vířící míchanice letadel.</p>
<p>Před hledím kulometu mu přeletěl červeně natřený letoun. Biggles stiskl spoušť, ale náhle musel otočit letadlo ve strmé zatáčce, aby se nesrazil s prvním letadlem S.E., které se hnalo shora.</p>
<p>Biggles se rychle rozhlédl. Prostor kolem byl zaplněn letadly, která se potápěla, vířila a vzlétala jako svíce vzhůru, ale bombardéry pokračovaly ve svém kursu a byly již kilometr daleko.</p>
<p>Biggles strhl svého velblouda v patách za modrobílým fokkerem, ale v témže okamžiku se ozval jakýsi třeskot a praskot, jako by se cosi tříštilo na jeho palubní desce. Palčivá bolest mu zachvátila nohu, ale on se snažil za každou cenu zahlédnout svého protivníka. Kolem dokola byli samí Hunové a do jeho letadla stříleli jako do terče. Biggles přitáhl řídicí páku zpátky až k sobě a divoce se vznesl nahoru. Před hledím kulometu se mu zableskl nějaký fokker, Biggles spustil palbu a pak už jen sledoval, jak se pilot nepřátelského letounu zhroutil dopředu a jak se nos letadla sklonil dolů, protože se letadlo pod náporem olova propadlo motorem dolů.</p>
<p>Cosi švihlo velblouda prudce jako důtkami, až se letadlo zachvělo a v nejbližším okamžiku letělo ve vývrtce dolů, třebaže se pilot zuřivě namáhal, aby stroj zase vyrovnal. A když si uvědomil, že jeho velbloud už neposlouchá kormidla, zachvátil ho ošklivý pocit bezmocnosti.</p>
<p>Bigglesovi se zdálo, že na konci jednoho křídla se cosi podivného třepotá, ale pak zjistil, že je to křidélko visící pouze na jednom drátě. Pilot srazil řídicí páku na protilehlou stranu a letadlo se vzneslo vzhůru.</p>
<p>„Panebože, kdybych to mohl udržet aspoň takhle,“ blesklo mu hlavou, ale to už druhý sled výstřelů, které vypálil neviditelný nepřítel, prorazil střední část jeho trupu. Pilot bezděčně kopl pravou nohou do řídicí páky, ale velbloud začal znovu kroužit ve vývrtce. Byl už nedaleko země a všechno úsilí dostat nos letadla opět vzhůru se zdálo marné. Biggles měl náhle dojem, že se mu cosi stalo s nohou. Nemohl jí pohybovat!</p>
<p>Bigglese napadlo, že nadešel jeho čas. Věděl, že se v dešti olova snáší dolů právě tak, jako vídal předtím tucty letadel a jak i on sám sestřeloval nepřátele. Věděl, že se dole roztříští, ale příliš ho to nevzrušovalo. Tisíce myšlenek mu za pouhou vteřinu proletělo hlavou. A ona vteřina mu připadala delší než minuta. Za ten okamžik promyslel tucty věcí, co v této situaci dělat.</p>
<p>Náhle se nos velblouda vznesl napolo vzhůru a letadlo se pomalu vybralo z vývrtky.</p>
<p>Velbloud nyní klouzal po křídle, strmě do pravé strany nosem dolů, na samém okraji další vývrtky, která by už určitě byla poslední. Řídicí páka byla zasunuta dozadu až k levému letcově stehnu. Biggles si nyní uvolnil popruhy a všelijak se v sedadle kroutil, aby dostal pravou nohu na levou řídicí páku, ale nijak se mu to nedařilo. Měl dojem, že řada topolů mu vyskočila naproti, proto bleskurychlým pohybem vypnul zapalování motoru, koleno nezraněné nohy zdvihl až k bradě, ruce sepjal na obličeji a očekával náraz.</p>
<p>Ozval se třeskot a praskání, jako když veliký strom v lese spadne na lesní podrost. Biggles se bál, že letadlo vybuchne, a proto se zuřivě snažil dostat se co nejrychleji z vraku, kutálel se a rychle lezl pryč. Měl dojem, jako by to všechno byl příšerný sen, z něhož se nemůže probudit. Nejasně si uvědomil vedro od nedalekého požáru; to hořel jeho velbloud a plameny šlehaly k obloze. Přibíhali k němu podivně vypadající vojáci. Pilot si strhl brýle potřísněné krví, upřeně se na ně zahleděl a snažil se pochopit, co se to vlastně děje.</p>
<p>„Jsem dole,“ pronesl k sobě hlasem, který se jeho hlasu vůbec nepodobal. „Jsem dole,“ opakoval si, jako by mu to mohlo pomoci pochopit, co se stalo.</p>
<p>Němečtí vojáci se shlukli kolem něho a Biggles si je zvědavě prohlížel. Jeden z nich postoupil k němu.</p>
<p>„Schweinehund Flieger!“ zavrčel a vztekle kopl letce do boku. Biggles až stiskl zuby, jak ho to zabolelo. Voják už znovu zdvihl svou těžkou botu, když náhle zazněl čísi povel a voják poslušně ustoupil dozadu. Biggles vzhlédl a uviděl důstojníka přibližně svého stáří, v přiléhavé světlešedé uniformě, který se na něj docela soucitně díval. Biggles si všiml, že má na krku vojenské vyznamenání Pour le Merite, a také železný kříž první třídy.</p>
<p>„To jste měl smůlu,“ řekl Němec anglicky se sotva znatelným cizím přízvukem.</p>
<p>„To ano,“ vypravil ze sebe Biggles s námahou. Přinutil se k úsměvu a snažil se povstat. „A je mi to líto, že se to přihodilo právě dnes ráno.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože jsem si moc přál podívat se dnes odpoledne na jeden nálet,“ odpověděl Biggles.</p>
<p>„Ale? Dnes odpoledne už žádný nálet nebude,“ odpověděl Němec s úsměvem.</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>Němec se opět usmál. „Protože bylo před půlhodinou podepsáno příměří. Vy jste to ovšem ještě nemohl vědět.“</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAJ0Ab4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDG8UapPDqdxcX91JeSRzss
VossiIec+ZIR97k4CgjpzXC3viLXr+8eW61e5ZyMH5yo4HAAGAB7Cuk8YjbrV2ZMORIwC47
5rjCXEux9zjOTngL/AJxQYIl1TU9VS6t1OoXIBgXOJW4Pr1qi2rawVYDUrrJP3hM2QPTrVj
XQEubUoMZgUgDnPWsVn/ediM9zmhbGlmXjq+r5XOp3Qx289uv51as9Z1YsU/tG6YgcZlP8y
ax0DbhkgA+pHNathalixUFcDk57f1H+FTJ2OinTcnojXjm1k3AeG8vBt7GY/wAgfcVWudY1
WOVlbULoNjH+sbnvnrW3psflqbpo0AUgOQcgE4+XH68HjNYHiS2SDVGeLiOQBx1x1rGFTml
ys7q+G9nSU0NGs6py41K53EkjEhGPxzmtC01fWRDHL9ruufub3fLY44xz/L61iWzM0Z2DJH
PKgn681r6bePbyxmOSVMtlwrYGQDg49s/hmtptpaHmwgpPU6W2m18RxNNPPBE/y4lkbLd/n
TO4n0HHT8a7HRotR+22S3004kc7zETlnAXdllHCrkjGePxrhLTU5YboXEaysI/mLoobzCRs
xu56kkE8/WvQNFMdxdvHbQF1mAMl1LJuJO8hYxxjA2+g7VzpNySNqkOWNzvZGv5QBNK0Zxu
O5sc/1/CnRm5XCNNIgB/vdfxx/nFYkV0YrkId5UcB2bhe3P8AjW0k8XyiIeayj7zHAPpxXp
K6SR5T1Hzz3oDskr/dwCx5/wD11Ek9+o/dyTNx8rAZ/E1YF2BGGkUb+m1uPqPpSi+tyuHiO
CMYDY/P2qot22IaVxi/bCh23LlscbSD+dXYbTUZQGa48rA6M3GaiF0gZfKRVGMDHeo5b9kB
ZAN+MkA8GiV3sNJGlLZajEDtvAxxn5WzkVVeIW+43O+TcPukisx9WuiwVYywboaz7i+lcks
kjZyMADJzSSlYrQ0b7UrCGMbYVRc8Feoz/SvPfFOuXcOk3Tm6lt41bYrK3Oc8YGQWz7Z4+l
T+I7/VI9OeTT7ZUfoJHG7B6kjJxn868e1ia9kuftV/dyXM8gKmaV97H/Z/2R9AK454b3ue5
1Qq6ctjXvfGOqFi1nPNb8fLLJId4x3A7Hv+NczPr+rTSln1O6LOSS/msST3zzVCRnLc5YL1
yxOeaRkUW+ZQUbJ43cAVaSWw7t7suJruqIQv9qXJ9T5zH+tWV1/WI5Y5lvJm2kPteRirjOS
Dzzxx+NZKBBArKSI2H3iDtYj/ACPzpfMLDBJOOuQOKYrHeW97f2UlvqtvqVy+jXrCDMsxd4
VdWWWJvmGWjyCG6EbT3qvoHivV/C/iGRLnUJ5I1ZoJkeQ8gEjoelYWjXcTQXOh385h0+/KH
zlJxbzrkRyEf3fmKt/snPYVDqtvfNqdwL2IpdxttnXljvAwxJ5znGc+4Peo1vqa8vMj6Ak1
S8lgWWGd5ElXKkMQWB5yKpxavfpKVN3Ipb+Fuuc9vwrgPAOvl4xoN7ICWINu7Hp6r9K9Bm0
/ygAWL4OcMMEe1etSqKUTyq1Jwkyy97e7Swu5twPZiOKLe8vCxD3Ug7DLH161E0JRBKgIzx
j39akSRIwpKhuctxyDWqasYWZMLm9DMDeSqMZ5bp/nmn/a7oqW+2SMwOM7jx9Kh+0Ro2Rjr
ndjp+NI9zxyo/L+tSXYnNxMfma9nLtyQGNM+03YkGy6kOCOSxFZrXTOANmB24x37Zq1FMZI
dxbYwG4AY57Vk5W0NErlhrq6bObqUsOPvnj0qBr6+GG+0zf99GoudzNwd3UH9frTHkBU5J6
dsYH+NZ77FrTRkv8AaN/5TEXU23qzbjkVCl5fxht93MQfm2Ak47cHuKrmUkbhJ8gXBHYj19
u+azTqckchQhnJbBUAgr9OPfpW1jPW9kdD9uu0C/6VKWDbSGc4/HnpUb394Fyl3KTznDHH4
frWZHcbQi5baCcq2OR/+umSXHyjYhDbfmbcOM0bblpNk0t9dq52Xc+S2RmQ5x6nn6VG2oaq
salbmTzF6B5uD6j61Ty0km7ZvPQHNK+0nJAiwMCRjuHXGB6E1omS4u5YXVtQZjHJcSRptxu
MwGGz0Pr9AasvqF2ZcG8lkUjs2Kx5wrXEhDB32bCDtG054JLDv+Y75FWIYXSHcqeRMo2s5+
Y5HBXAOPfPSmmjJxkWmv8AUBt/0+ZRwThjz+OakF7qAVgl1MME8lzge2aqkBmBaNXODgjtU
RMW7c5I9h65/wA80FWZea+1AEj7W4HQfvDz+FIb++2FftsuQecPn8vwxVNpNuBskDDqQp5p
7F5ODGSxAbC9Tn/9dDaHFMka+vwxH22bb6M5pTfXzKP9MlHbcznjnsKYYwgBKFTj7xPXimP
HJHtfyyoJ4IPU+w/OourF2ZM91eq3z3koJGMmQ7j/AJ9KR9R1ELsivZEU/wC2SaqlpHjG5R
n7uM56movMQOEL7QowNuB/nNVcfKWRqOoArtvpQxGMBiD1p0V5fTS7Zb642hck+Y3J/OqbB
lAGVBz9cA9/zqxZBt2BjBXP41lPVGsNGUvHNlsv5pEEY3TktgEd8153NGwAJ2jBP416/wCL
tKZnuw8keHdjznp6j3ryC9iNrKd7kgEgHnnpXnM3SYmvttvYcBSfs68Dnv2rCK4Ug49elbW
vM015EyLuHkICQOn+c1lCL5ZCGG7bj8e1RfQ6IrUihO2dGVcnI7f0rvtOslkWGUxkMx2hPc
Y5/wA4x7159GWVsnOQQRivaPBrW+oeHIwRGZtxLLu5POcn0A55rgxlR04qR7eWRi5NSEawj
itZLYN5jSbnBYZ2k98kCvONaJTUHtCu8xHoPX869Uu4Gie7M20MYzHGSMDOP55zXkLh0u54
5GZpBxn8etZ4KXM3K525orRjFdRtuSisVj3YH3TyB+FbFqFMUjXEropYNlcfMODwp5Y/U4H
esiBvnA8lWc9VcZwfp2NbViouJUUIu0EGV3IMa4JJLY5PGeMjOeoxXfN6XPCpQudDpdvPPP
HIqSK8kZW3w+CzZ4diMDAycbRhduevJ9I8LW9vYWqwwRzPBHMyAgECYgctx2LZ/AGuNsZjJ
HNcrLcyNOw8+eVfL8xQeEQYwqerAYHAGTXdadf3A8mAON0UZ2xkbcD8fQcVlSu2GIulYmuL
ON9YCxTn5By5bjOeB6A4I6VcVTFaESzM55HysOnrT3l8tAikt5jZEm8fMfYenWpZXVg8m8H
buDZ6dfX1/wAa9NSPFkmZ6zNLKGZyhJwu85AB7/WpzlRh8lgME/5+tU7gSeVII85OdhPy8f
41bQOsCswLsBnBH4Vo3YytfYsJKNmNuVHJyM8VBLOqxjKYyOcdqRHVVdvKx2HOD61Te7tZJ
TB56LLnJDEBiM9KFuLUfJPIVQDbgD7pyB9c1SZpGbKCRsHkDp+daG15JUCRr/tMKcsrsvkY
CZUbTjoKd0hpM5+8hLqPNJIX5jljn8q848RaT5e+WKOMKzH73zMv/wCv1r1W6EbopIPHHBG
V9OvSsbUbCS6SWExrhhgtkcH6nmk2noaRVnc8MlXyZ1Ez7cnB4z/ntW1aarplgi/ZNPR73+
K6vlW52H/ZiOEH1IY0niDSmtpsZBOeRHlsDPrx/wDrrEacGGKKV5CI2xwedvpj+tcjVjti7
6mlqGrXurXDHV9YnuyFCqcfLtByAFGAB3wB1pUtFurOe3s7C5ljjUTRz/ZyXJx8wbbkBD29
CASeTWWESQRqksUe455J/dj3bHPanSTgISL6WWVj8yrkR4PXqf6VJVmMAALKWBUjGM1vmeX
UtAjuDJuk01Vjn3HmSE/Kjn/d4Qn0Kelc3hmUqAWA5yR2xVvTbm5sbtbmFQ7KCrI4+WRCMM
h9iDg0NFLQmDNbzxz2p8uaErIrg8rxwfzr27w94ht/EehfbGytwMRTR7vusvT/ABrxmayt4
ZkihmkmhnUSW6qCXZT1UgfxKQVI9RnuK6XRGl8M6dZ6tNbSws93JZ3kUpKuU2o8Z2Ng8BmO
R/d+lOE+SVya1NTjoeuuMQ4IwVA+8eMfWqIYBicDPoe3vUzNE1ks8M26J04cEH6VWU7gXVs
Lj05NelHXVHkPTRkijAJcZyecDimHeqo3GGyAFP8AP0zUqI6x5J3AjrnpUZDvu2AYx/cNU2
NIB5xbBiAIwCV5IH1pJPNXfH5AZ85XHH4VIv2lwXVCD2AxxUj20s1urywkMD1HfmsJPubJE
GZJoiwTGTtYMpyrdxg96rshIKjB461nyXiWXiWWxZjLFexh1bGSsgG1u/P3e1aqxK0Jw4BK
/eA7dqUXYqSKNymYtyx5Kj5gWA+Xv9R7VA7RhRdJ8+QFVzknn3/Dp9K1FiSVCDMScbs9Mel
VYpF8pzI5QRnY29cAjP8ALvWifcza7EXlsMhtqBv3gUoATxz/AD61AxcMdu4ZHcjB4/8A11
Z+5H5MZbYTuy2Scn1NQbGJHzhNpwSeh9M5rRA0yo3Mo/unkLyAPY1a2sswWMEgjAyMj8c0h
DZIA+XOTg5wP8KkyULBWIIwMj09adyG31GRxyeYQ0u5CAP3Y24GT8pHfHrmsDVZruyvoolv
WkN9G1lbsASY3LDBPbO0t0H8IroInLggEggkEn/CnSGMkSOoYKd4yM7T0yPzpNXQ1J3MTRb
ma4vJDc3Eh+xIlk/mHAaYMdze5Khf++qo6K7FYru4kn4Dt5jahlTgkcx9h7dq6RhAGB2IN7
hwxUcOOjfXjr1qs+m6Yk3mrp8G9gcssK5Ocg+/OealplJoSfUrW32LLPt89H2FjwSF3Hn9a
wbCaO/tQmqatcWywWkDxgTGLgplpTz8x3ZHOQMe9dC9tb3VuYpbZJo48NslQED04IxTpIbK
42faIIJzG2U8yNX2+uM9P/rUpJt3HE53T9Q1qR7h5IjdMLOF2Ms3lBGIfBC4PLDB7VBbale
pZzXtxdy3NnHYW6zK3LRFosiUfj972Oe1dWFSSZ5Y4QruFDOFG4gdM+vekiECkxpFCsTKI2
GwDIAwAR3GO1Ryt9S+buce80qwi8mv5pBDDCD5Nztlhyi5/dtxJuJznqc46iuuk8kynCgYb
f8AdA7Y/OpWgs5Zo5ntIQ8KhY5PLXcg9uOnsKSbauR8rKB0JP41URtkDqMhyAQRz7/Wp7Il
Z2C7gu08H6iq58othpAV6+v1q1ZtuvGCAqNhPPU8iqk7oIp3NvxCRJdTgnqzL0784/nXk+q
24+2s5TcnXGOvv7969S1NXOpzrhQplPUnJ56jP+elcje2Sy3DFgMBTuwcg+gyK8uT0sdUYp
HBaojNesxIRSiYXGP4envWc4H2ZizHcQR6c1q6rG32xATjEScDoeKpJZ+cWjICkrwGqdkdM
LXMuCMMSh4B6t6Cuo0LW3sNSizIDCgCHPC46Hp2xzXPCGSKaWMuV2noO5qzbWF3cXkcUETN
JNjAHZe55/nWdSKlFqR3UJcklKO57ZqDpC6yygkgDCg8upHH515fqlm66k0ikAbcAEfdI6D
HavRtEg/thXtJJ3Eot/LhIThmUZIA/DkVzOt2Y8uU+UwuVZt6lMMDzkH0+leNhpezk4n1le
nGpTs90cEw23JK4VWOVI649cnua6LSIopIEZiZPLywQHCLjnPTGR+OMjvisU2QS8aCWEx7C
MoBgk112nLPFpLQknyHIBRMZwSCM5x3wevoK9eb0R8xBJSZsQSPc6f5r3EsiCTIRnGWUE8M
B0yc4HXA7122nretFIzsIwMqxC7snAPOf5//AF65vTre4u4GjuUCW/eVciV0C5524wODx6E
Cu6sdPhh0VhJCVk2jeQT8zDrj05FVQT5jhxjVtBliZ55FWRnVMEkkYyc889SavXYMsMkaqF
QHfgZAHOeM+p5qqNwZVichQvcE49RUoQBQVGV6/N3NehLRnjqzRUMsccyWnmASkBjHn5seu
K0kO+2Vtr4HBz3H1rhfEZEXia3uQ5BMXRSQeG9c4rr9JvF1S3K2N7BfbThhE+Sp9CD3/nTm
rJMUVfYpa1fXGm2pmSFZxwDkgEZ/rXBm7truZJoraSIuwLfvML17Z5H516D4nsbmHw9cyTR
mMovPO3Ix04ryqBSYyCvAOAS3Uj6/zrWm7rQdl1PWNMgiXSR8riUvtZzIcn2x2+tWTbQlgm
0iTGOTyB61m+FZZW0OQ3UZjiTBEpPyMc84PatG6DR5NuTIZFAVs8r3zWDbvYfKiK4htC5gU
LbzbQ0hJxnHb/ePpWZcwW4L7Bgngtw2B3P4+9K6fvWaWXexbcXOQTn196lKFmTC9RkYHJ+p
p7dQVjifEGjJd27KkGX5ZWc4UcfgOOPWvLdU06SO4cupDrzhRzj+9npXvt1YllKsQWztGQQ
PriuE8Q+HHZ3mghbzBnhBy3c8d+PWokjaErHlaRxHd94ydh2qRbZPmAOCMc+vtU93AlrPIF
che4Bzk9+Rx1oilV42WRicnn29ulYm92SQW0oBSJ9o3A4bqxH+TQ0BUhgzPxkEkUwTyAEhi
AOBnpipEulAZcg9wDnIoFubumeINZ0uym03StRk05bh9/nwAJIWwAVLj5tpxjAxg81Qm1K4
n8LXtpPJM9wuoQ3eZHLODsdHLMTnPC+tU7wm2uJYGwGQCNthyMgc89Dz3HHpVq0jTVVuJJd
StbGTbvuZbsuFO3hXBVWOTnB46j3qWktSo32Oz8AeJo3sX0HUXAdSBAT/ABA9h7jp9K9DSK
WGXywoBIwvOP061h/C/wAC+ELjTJ9V8QFr67RlnidllhhSPdhXVflZwT1LAfTHJ9xivtG06
6s7S3t03zBzuhhVRGijJdjjIGSBjuWHvWixPIrWOWdFTldHm9vpl9cSDybO9kznKxWzEH8e
BU6aRqaXAt00xvMJHySS7mGf9iMMf1rubnx3ocd3cQy36W0Nsu6aaUnHTOAO59vXFcO/j+4
uzHfx3kfh69uVBtYby5AnSMMTmSJsAKwAbnnB61z1sXUSvFG+HwsZy1YahZXOigSahIYPNk
8hWgtwQsnXaWaThsc4IFQ+XDe2c0Ua6pA8qFo5phGArAkbWXGc5APPUHINdRY+NoNTtLuw1
O1hsLtEMtwowsc6nGXyePTO7P1Irz3UvGHh6Fby00m9+1SRDDFAwigTuxk7D0A5J6V5lXE4
ibXsW/uPShh6ME1VjZ+py3iqzNv5c5uS0kDh1IOGwcBu/UEKw+hrrfD0kOqaSZJZFSVB8wP
PzDqPzrzw+IrPXLm4EabYlLQuJMAbORnp3HP4V0vh4NpsBPnZkkTD45VmQ43e2Rj9K9+nfk
V9zy6qV2dKsKZeTDEk/dXHtnnoahuX8xAUbuVBbnHpUisHlCA4R23Z6gN257+lV5WZXaFYs
qxBHUgEGt1K5y8hlBJdwcZVT1ANSsR5bg53ZzzUVxIwkckkg5O0HJqMSK+FV8fKDknJ/H9f
0rS5fIP3OnHOPb07fWo1O5sjgYOcDrT9wlCiJCSf4h09P8mmBfL4IUkdVBBBJouRyCxqATI
Is7sFgD0qXGAWBIK+vQd6ZwowP7uSc/mKtbQVBQBA2COmT3puRHI7kSQl5SgAyPlxwwx1zk
Upg252nPoCRzUgjOVEbbscqBxuP+c0jbW2eQAcnJGOnqCOuf8ACp51sNQkVXtpFYZj3LjqD
nA96Y0bBy2MD73XIzWjGYhGSCOOCoPIqKV45DnYu0kHA/i9qXNcpRaKvkuyZHAxn0z/AIVH
IjLGAwG3qxA6/jVuFD5jFlOATzjke+O9ROquXC5dmOd2eKaYNO5WZshtpCtgZPX8KgaRztU
FsgDHFWntyoMjKCF69qrSIBMrcAY646/SndItRI9zs2Np4556/wCTWjo6SLet9/Hlngn3FU
ZHCjaN7E85XnHFX9DuFe5kJJQhSDx7iplJFKLZr6oQb+cupyGIGDz9Pas0JE0i5jUsPmAfp
jp+I6VfvGDaldAqC0kjf8CwTUKRJNIrqBuHXB4UemK81s6IpHmHiiFYdYQHBUxj9KoWdwsN
1HKuD2xj144rrvHGm51KNo8guinOCBwcGuJdG8shDlomDHJpLVGyjZ3O/l8FpqEVvqem7JF
uEBMYBwCAAcnv3rqbbwlaW3zOqAoqru7sABnH61u+ALIx+CLBLgD94hcNkhuT2/Sti6sit3
hYwWKbgPTJ5/rXi1as2+W56tKUYs5bTrAaROskYCPbyRyqAM5ViFK/kf0FTfEDRlsNZl1SJ
QFnxvXsWIJP51WvNRt5bm9iDqJoI+QVACtkEEEdOhruvEkS31o6um5ZoQ2FbAHy569s8149
WpKnWjJ/M92EmnCR4tf6DDKtrc2ysrIVjJUAksWIU8j1Yc9sGtzR/DDxWz2s8A89CHEm4ky
vuG0YIwR2Y8H6Vs6Np1wt39jngcOibvmxtC4Iz+RYU/VfFWg6BM66pdj7Si/8e8SsznoRhf
TvzX0uHkpwTbPn8deFZwgaWnaJFYuskzF9q/Krk8MeuDn8PetuVI5LUKHC+VgcHqevT8q8v
g+MOmf2j9ll06extXYAzMQxUe6joPoT0FejQSJcwq8Uiyx4AQxkEEHnOen869KnY8StzfaK
LNicksoDDGWp7mPyPUNgZPWmzhRcKAcLj6dKbJJj0ZSc5OcDiuh6nIroyNV0kakIZVlZZIu
VEn3GyOcjFPk8N6bcRok5aO7jX5Lm3zG35jGfxq9yNrKckDJxxThIwyQUdCd3fHT3qnJ7E2
RzGraV4zt7KWOw1291G028w+cC5HptPX6AmuLtDIYiu4qQ3zAnp+nX2r2KC4YwI6sSo6buW
+vrXlmtCP8A4TDU4o8sBLuORwOA3I/HGauk/Ip3+0zoPDninVPDeBBfKLRzuktZzujc9Dx6
+/FehQ39jrOkLqMVqkTMmFWNs8g8+wFeU6NKkksoliVljZW5UZVSR6/h2r1Rm8sGOTYGwAo
2fKMdyOn04rKrFKV0tS4ttWZWkeCJSdi5BOFIFRM5RwQ+0EEhVHT/AAqSQq8SrlncZOAOcc
d/rVSUOQAF8xieOOn1NK4WQktwx3EuWBPccVmapDJf2bQq+0HIVDlQfwFdDY6PqupTsLOza
RcDcxwFz3OTx+VdTp3gS2jVX1ebz2ByYYshB9W6n9KiVSEdxqDex8m+L9NbTpdxVY4s/wAI
2qp9AMDP1rmVkIXBwRnPIr7K8dw+G9O8H3sc1nHAkS+ZutVWMjaOPmKnHpzXxrO9nJfTG1S
VLTefKjkbcwU9ASOCaxU1PVHTGLtZkuQVD5Cju2eabtMZKOUyMMdrZBzzUeQE2Ih45JI71K
be6MJuXgcQnB3kjnPT8DTsWtBxMbxkE9s+lRw3UlrcJKgRtmdyuAyuD1BB6j2qL5xjcoB65
4I/z7UgidzuVCx9c0hqx7/4P8Uxaro2o395qMNv5ltJIzRp5kymKSM/NGMDHIxyM5zwBVG9
+Jl7AZVgLzBkKD7XOuWGf7kQ4P8A207V5h4U1O60rU7q0trJL6TUbSW0SCViEBdeTjB5wOM
Y5xk4GKwftl46sv2uUK6/PtbaGHocVNr7k8qT0O8fxu7XsaXF+LCxBaSRLGHyjNxkJkfPgk
8sWqj4g8Z2F3pz6doth5Fu8qySNIigS7TkbhyWJIGST2rihEApd1+UHbuyM5+n4UqNslDJg
45XIzzWcqMZSUn0OqGIlCDhFL1tqXLrWdb1K3itLi/uJ4VyEiB4Az0wOo/l0rStL6ey0z+z
5W8qaBi8cb7VSM/xM4Ay0gIxzyo6VkwyuiMh2rkE9ME8dD7H8qdcXTTSLK7lpdnlszgHdxg
E5zzjGfcZrVJLYxu3qyfQ742GorIw3wyfLKucde/sRXocN7LagHG4Ebs4xge2O+M/5FZfgj
wVDe2ia9rEkiWbErbRLx54Hyl27hM5HHJOT0HO9f6WltAYiAsQIMZGTjn5ck9eh6+tbQulf
oZycW7dTY0++SXy43kDbh8obOCOo6fT61qTXUkjM0iK5I+UrggEdT1z+Fcx4dtreW1bLfNG
SpKgZAJyMfQ7hmulnym0lcA9gMDB7V0Kz2MJ6Mo3KpC2cn7pDYGCfWqsYYcNLwBls9//AK1
TPMPL8wD584+6Djn0qCAqUYDqxIFXYpbE8cpQFQxHzdcZwOn505R8vlkNng9eBxSLFhFbc2
4nJwuNh9ff/wCvUqqFjb92CBgk59/akS32GeWieY5bG79aspJtjDfK+3H3uaTblvlXIP3Tn
P4D8anS3xChMajGQSRzjt/+qkZ82pBO3zFArrtAKmPJxnsT0z/Sq0cqST+RPEU44c4IIxyC
R35+tabRyCCaZF8yXblVyOc9jnioblHig3urnKgGLjr2HTtUlKWpGjgI0CmNBtAJwQTj9PT
v26U5Vy4QszZ5z/UU4RugdmcOGIPltwV46e5+tJJbOE8wygDoR3H5U7gyM7EfcoLNnkAnj3
JoRIyu8lg4J4Pc1FuI4wSVIx15HrU8ec/OoBPcZB9vrSB6DWhBLKpYEnv2qjPBkhWBOSP+A
nNanyFMsW3AkEcA81BdDeC/G08YB6gfy7VPNqWtjFlhaJWYKVXnnj1q7oqD7XIRJuQoThcd
c054JU3lo8bueeuO1S6Xblb6ViCylTgj6iqvoF9Sa7nB1G7xLjbIx9wN3NaGn+ZPOxbKAgg
jpx/Wsi6uWXW7lDHubzWwu3G4ZrqNCfMozHknpjgCvNqOx0QWg+/0EahYJMTtcIUzjkV51e
+A9Qn1xYLElllwOeCXJwAB7cE17/p6RSW+HTCg5IrasrCzdo5zaopTJUgYI57GuT2so7Db1
OQuLWXQtAsbNfKkFtGsLMgIXI4JH41VurgzW73MgH7qMALETnHHf3/rXYeIYhNaGNYgR7e/
euPlRv7JuRtk3LjYFXJ4/wAK8xq07M9CnK6udFd6H4ehig06x8M21xcX0O6VZJDGoXGSXIP
Xg8+x59dHRIdL1W0ia6sbCSOSMrbS2k7SxyIBtYA55I5BrA8Oa4fFnh1L6KzWee1D6df2fm
YJjIIB9fmU5B+orpNB0UaXFY29lpo0rTLQSOtsZTLJLI4xuZj0AHavRdOMoptI4XUlFtczO
R+J/iDSPBOkLd6ZbxPrt7C8NlAMlcfxO655Vc8epP1r5pm0E2qLc316ZpZkEruAScEAjczd
+a9S+Nz4+JkJnA8tNOidB1xhpMjHuefwryqfSNRntReyyh7dl3Kpl3Nt7Z6gcY468VtCKgk
k7HZh5aObXMzCu4owd0bAYbHPQ+9fQHwkvrPVPB2maVPeraXkTSW8SNESJVVtww3A3Dd068
ZrwSSASzRx28Jkkkwqoo3MzE8KB3Oa+ovhr4DuPC2l20OpW8r3Ujpc3DmTdDCRkhFU42uAc
M3fGBXRJ2tbc460lKTuVtRtpI9SuIWkVzA5QkZG4Y75+tYWqarb2EW65uY7Ybc7ScH9etau
uambm5vvJVgskjksAORk457Dj0zXlGsacIoJZwC5cktnkk/WvRhH3bs8mctS1qPxIsrcmKx
V7hlJAkxnP8q5a98da7eZSOdbaI5GyP8Aoe1Z01kiSnemOeNq9D6fyqGRIyAAu6HjPTKn2r
KUmbwUeiPUvAviK4vdDV71o3NoywuytyFOdpce+CM9CcetdLqvh7SdSuzdGS5iu7rbmWCTc
gAx1U9AMY9MivIfCHiKTwv4st702xurcjyLm2dQyzwN99CD1I6j0IFfUlp4R0vWtKt9V0C7
kt4blQ6BZN8ZB5yueQME8dsn0rJVeR2kVOD+JHj2k+GLiG/mEd1HLAzf67LYY9sY78dM13k
7OYWkEKogQZJXhjwOOfauus/BUdsm+/1Euv8Azzt12knPcn61pPc+FfDlt588lvbmPhXZjJ
J9AeT+QoniE3oTGEjl9P8ADeo30SSSRm3Q4O6cEZHsvX9BXWad4b0yxDNMn2piMF5gML7Ba
4rWPjV4R09mignkeRTyuAh+uWOf0rgNW+O6tas1kCZWVgsccTsAe25mKc+uM1zylUl5G0YH
0Q95DbxhVeOGNeMHCgD6VzereMdKsVKLeo8uc7QCcj+p+mTXypf/ABQ8U6hO7JeSojrt2Bw
iqBzztAz+JrmbjXtUuY2V76RY3OWVCct65OeaSo92X6nffFP4i/8ACT2dppVk1wsakvdI4K
KGDEKoHGeMHnp0rypQMnB+bsKkeQO2cFjnOadwzFcfN7d81uopaIdx8MUjSNhzxwzDjrW5J
A1xpyW8OoRxiCJvMSQhHfPUDswxgYzn24rPtAgh+QAlRncDgn86WO8Qzgyx7lXnaemP8KBX
ZUlTY2QUB4BwOvvVxbUm0W9kdApcRhdrE549BjGM8ZGcHFJPJBl1iXKdQSACDUMd5LBLDMf
3pgOESUZXGc49epzQ7gmXtIney8TWUxkVUWdQ4YcFdw4YEZ5wOOtUJbWJtQvEjuYoo43lwX
YgFQTgDjqRjFdvpV54YtNVkmKwROrDddXEAv5DLxnb5jeWiDOAcMxOeQBW74jv/h3qWh3cd
39mTVYrdmS602yFvLJL1RSqN5bjON3oDngg1PN5FNM8lzayWkKoZI59zeYZGypGPlIwPl9O
/rxVZhtbCkHHPHOK3bXTbNby1+1iMpJEZdrXCxjGBjdkgp3Oc88cdRWTHI1tOpaFXliYMyy
JnkfX+R4pproPd3L+l+HtX1gPcWdjNNbry84UiIf8DPGT0AGST0FenaN8N9GsY4LvXVmvb1
fne0ZlFup7KSPmkA4zyv0rqdN1Jte0uz1W6vo9QlKb0WOPy4LQ4wfLjzww5G489cADrYlzA
5dMEHghRn+VdFOmmrs56lRp8qLwjE0MEJSKKOLAEcaLHhccAADAx6dKo6hpcC6cywyiThmQ
56ZOf0NairiyeWRRChXk88/5NQq6FAAuPlXIxgDHarJV0ecafb3FpqXltiJyCV3R7gOhzj0
/H1rqpovMjWUOGO3jB5P+RTtUtFSUSpESeHGB/PHsTSoFnhYSAIADgAE8DkZ9acbIqUm9UZ
YChX38DPXHLDHrTFEcXzuoYDGOMEHtVmTase4pk7shQP8APT0qk678uAgViCMdDWpKuW2uS
2wfLnod3/1jU0Uq7EwV5J+QYOagTYgZHjO7qMjv/nNORVU7VBfHIIHehpGUnYvIA6gZXOM4
HHJq4wUom07gp5UdG7fz/lVBR5YVTGAeCpJ6ev8ASrQZMZ5IzzjoKiwITfhXWXDByOAcHPb
6jNNlyQ7SxJIrHIRufxpWki3lDzxjdj27imR+Q/3SQm0cgHjPp+dFl1C4jKXQEAZPJBPTjn
FQhXLGORiM85HOB/kVYBiULgFieORyT6/400NEJAApIIPzAk4P0pXsWk9yrJGvlgkbASegP
TPOKIGWYmMJuY9M9h61ZmBldtgZmH8K8r+Xao2j8uMCTMYIB2gfdOOcGoTGTta4jdg6NIMH
aGHzA9ifr+tU5UDlsjdIOcHuP/rUvmqSfmG0DqBSyFRGGZsjHzBG6/560IoaYHd8opwVLb+
cD6+nHeptI4vH3NkbDjA9xTFddo8tAevBkwPTP6/rWpoMiyXEwferKuMgAZ6e1Q5WRSV2c1
M7vq1zuJY+a/OeevP9K3dDmdLpRltuQMjOWP59utcVfXDJr10AMP5z9+oyemK6bR7pl8v5F
JHUtxk1yzWhrE9j0kb4trY69u9dPaoBBjJH4Vwvhq8UworvkE9ui4rt4pN6qFIUfnXBND6i
XcCsuAWOOMCuevdNZWmA+dn4PPFdPjL4+UHoAe2KztRKwqASu48jJ6f5Fc04rVvobQk07I8
F8RafrPhrVZNd8Malc2V5ETHI0TD5167WByGGexFY8Xxy+JPmrDJLpzMvDs9mFLemcEAfhW
v4/u5TqJijnUxs4bkh/M+vtWT4d0K3vIpNQvYVcYJjDLkN65z6mumnNcnNNXNpwvL3SLx54
o1PxVJZ+IbOzint5lWzMEUbG4tJchhHIOd2ctsYDkEjggioNP8ABvi2+lj02XRblLXcouvK
Cj7MOM5BONwU9OpNavhWaPSviTLcRkxbrQpIkZIVh+nPuemPevdNL8s2c0kRQxzMjgjnPy4
/OqqVbWSREXKnfXQ5Xwvo/gDwtr8h0vwvOLixQbtVvXErLIVG1V5wrnJ4Cg8HtXRarr91da
UVjhW3WZcsjtlwvp6Vzd40k/ii4SX5bWCSOeJccM7jLMffI2j0A96ddSHcZJEDynjOcgc5w
K76VPmSk9TzqsrNoxZLZAm5+vGBnk+p9q5jxHGs0ZaSMMAu1vcV1c6MJcsgYP1GSQKyLy0a
SH5496EcLnqa9OOh58vI8k1GBYrh0ZUBQ7gwIBP0P+elZOAokGMb8gYPvzXe6p4blnZ5HkZ
McjGOD9PfNcjcWM9tI6kHAXI5xg9AM9Otc1WPU6KUuhnqYzqETTsVhwV3JyRxx+PevRovjB
qegaXa6V4RjNtDbwbGa7CnnJJKj3BHXnOa82ubSeKEszrgDdnOB7VoaknhmY2Vt4bj1RjGn
7+4vpEAnOPmYIP9Xg4AGTkcnmuZ2ejOuKZv33xd8f3VuFOtCGTOBcRRKJcf3d3pz6Z96427
1XU9SmaS/wBSu7mRhtLSysxb26+9TSWtvGgdkZh6lifoKtaVBrAvI5tDsLxrlM7Ggt2ZhkE
HBwR3P0oSS2RTut2Y6WNzJHuispSuQC5TjnOOfwNJ9nds5ZVJ6DcD/Ku0XwX4tvZzNf6JN5
jHcZtSuNuSTn7uc+vHv2rSg+HPiSWIme80+xVgPlhyxOB7D+taJN9CW0upwS6TcOzFFJCqS
52kBAM5J9BwaomBC3yvu969TtfhnEkJOr61Nk5/d2kIYH3LucevGDWnb/D/AMKQouYL26JY
fNPc4BA74QLjt3NPlYnNI8cMCKQwX6k5IP8AhTwmI924Be4zzXuyeGvCVvxD4ctCIzkNPvl
P0+Zj/KgWGnqzIml2NsSuN0cCDPHHUdaOR2Fznh9upCA8k/7IyB+NNljIDZgK5A3MU46+va
vb20qxZQWtkJ7IE4GPbgAY4rntd0F5bH9xD5YTJVWYfKPbGB3Pc0+UFJ9Dy5hIx5UHHBIzT
JIGG/cMgdRnJq7dRtBIYyfkXoepzVVXwrIU46n/AOse1Zss2Lrwb4psdOi1OXSybG5g81bm
OSOSJkZd3J3cHB6dR061z8YZiYzhVYbc56c1ZBPkkcMpP3SBkY7j9aheN/vKCM5zmkvML9h
9u01nNFqFqyxy28ysrgj5WHI4PuKguZnuria7cJF50jOREuACxycDsOaDGd2ZAT/tZ5xmuq
0S38PPptxY6y9u01/EXtZ1lYNYMudpcfdw56jkgAZAzQWnpoS+APEq6PqJ06/lI0+5bAJOP
LfP3voe9euSq8bokrfIw/h5HXP8q+bXPO5gQxGSexOe3tXsPgTX31bRv7KvizXtqoK7gctH
/C3P5fStacrOzMqkL+8ehLJ5sTR+ZyABzk8duKXBQlYyeMjHr6cVStpNuUIJOMdMH/OafdF
JZiq7soPmw3UVq10ISuT3JW4hVio+Uf8A1iTWYIlkGwEhiSoBGMkf/WzWjbgAEAEjqe4xmq
M6RxSgDOGIwSuTn29sUrBbsZF1HJG48yPYOCAVyc/4dKi/1S5ABK5z2yD6VtSwpMXBffg8g
jnP4emaxDCpkXLFSScDtj/9VaRdymtBEeTOxGUgDjrWhDExY5b5lGMY6jP+fyqEW5jxJzye
fb3rSiUsUCRZZjg44zTbMnHqQg7g8jqzIOcBeB/jT2j3FHGMMBwec/41pPbiKEyKQvJUZB5
PfH5VWjjdIim8qwJzx/EfXtWfOFiqkhO+S3SMMm1dz9GGeT+XHPWmoZYQUtoztBweckA8kc
+1WLlvIVwV2E9NxG0H0I6//rrPWd1TKvtSV84ICkkdVHHzE1Ldy4x1Ls5iFt8i7GRtoQEEY
7Hjp3qrEspLK0Z3ISMHkZz/AI1OuGijkky4CgZwQfbPfoa1rK0jkCyqUkhU+ZhXDHd/EPyw
azcuU0UeYpQNKOJmbzv4h0yO3PcZp23y1O9V8sg5zzn2Hp8xxV2e0gtJZAzsSvO/+6MZ/lU
LxWsUe0KFkALAEHbux1H1qea+wcvcx3iy8iQIMAY4/hA746/jVVnKxyL1wBk7uRz0rTndXd
vKhRUiOMHI447dunWoooo2hMhjfczbd3oR1PT6d6tPqJxKQDfeXG0ntjHtWpopjjupfPizJ
s/h4xzn1qe3siyCRYihJzj+97VYs7Yfa3VgWVVwuAQOvPFS5p6FKD6Hnmq28kevX64YkTPj
Gf73+FaOlidShG7g8DH9Pwrd1HTEOq3TFvmM7PyPc9/Wo4bCfY8kEw2hT06Z7D86mTRmuY7
fw7IHjV+hDenOf8K9Bgb92HwSP615P4Z1DlY3Y9djADofavVLRw0HLHJ5x71xzjZ2L1uaEZ
DFHZicdRWJrgMkJdiQ38QA5+lakcgScKefQVm67MjRtCWI3LlivUfSuOtblZvSvzI8N8VKZ
tQUqp8vG8SZwOg6Dt2GcVd0KSCLQ1gGwAgr8h++RnHAqa8tbhtYeF/LVJQQExynBI5x7Ef1
rny50yFbiDe0MjeWxkYYSQru2gg99snBwePcVhB80eTse1OjZqS6i6bMP+Euvo0XaTGFKDq
TkZPv/LmvbfDW9dKuJVERZFAYAAdv881816DqDDxXO6z+WryYBHbn+VfQng6UzW11ExcgwY
UEDt1zjIrWouWpH5HDUi3Bsz9UzDrjyY/18AyNufusf/iqqMgIDtkAjdjrnNaWugG50+dSW
bJjY5wMMvf8RWNcsIiRIzjHATHLe+Owr2cG7wSPGxEXzBKrkfIQO/qOvQVBNA2wYYE8H60s
MjtOInQDeN27oasyJ+7Vwi7CCAMcYx1z+dd7dtDi5Xuc9fW+VIMxB6j5f6V59r9uY43IBMg
5CjkfjivUbm3WRiwGR144H0rl9Zs/OL7Y9gAABA/Ookk1ZFxbTPLP7PWSPzJ5FMhGQg+6B+
H8quRWcFqoe4UZJyqxhQzH1yQQB+H0rSngW3JJG47uMY/I1mzyvcbjaxPcSD73lqX2jPoPy
/GseSx0KUn1II9Qltdah1NIYlmgk3hCCYxjpwDz+PfNe4+HPEaa9ZRSPOxSRM+WrEAdjx9R
XkZ8E+KbhUaTTvshQEk3DBWP4V6N4N8L3mhwI93LuZQQE9ScnK9++OfSmlrqEndaHUYRSpi
jA46YxuqVbiQvyxII4HTFRTlEdVeTeVGTtPA56ZqSO23F2xgjC9Mnd6fT3rXQz1KtyTPFLk
nIOdvJ+tUmAIKBjx09zWm0Z3tGEUA/X/OKrSofM3BGYoBwvPNILMqLhyecMccZ7YxUbxBZ9
zghT3Az+lXEhkXaQTuOSTjP6UjlukjBTnAyeaY1uQFIkVI0A3k5G7qOew9ao3cJeM7Fjwo2
4HH/AOrvWkkMnlkKFcsCy/Nx9apbFjkYsxDngZPOfSklqWea+IdPkkDtGu3kjAGB+OP88Vy
QtvmkJZQV67unpXr19Zxy2hQKzSMSeCMdT/OuB1KwaJt6/ICScDnJ9D6d6znHqjdM5jyeCC
+w9MYz3p0kBKY+bI+XaB0/xq80JaMGNuAucDk+w9vzpiRtv8t0YtkABeB9Mnv0NYlNGWZGS
Jos8kYODj8KdGQ24uozjd8oxj8P89alnt23uoQsVGGx2/Hnn60kcW1yFAYoM46gqOtAiq6N
hlmBBjz9D/nrWrBqE2heJLa9hEha3iiDpI5+YGNcrz256duKr3cOyNnjOAvyhjzuQ9DjHUd
Pp9KrarJ5urXTpJ5iB8BiPvAcDjt0qOpqldHv1vdx31tbX1u4aCRQUcnv/iKfGVDs3frhjk
/nXmnw61qVDNok+WR8yxexHUCvV0sRJEpd2iZhwqDOz2zXbCSauzllHldrjoWI6MeM7R6+n
FLeSJxIoxxjPIz/AJ6VY+zxx8eY27OME9cHp7Gonkw2zlm7ZOf8mk9RJFJiCpLsQNuMt1/C
syR1adTsLkZAAbntz61euDseRVdhkjGPX/JqlChNyzAblXgAAcj/AOvVqw36k+2SUxkABV4
Cn+E1dhn8qaPyyQxOOuB+vTr1qHy2fYRtLtgBccn61HdwTfb41RgXHylRxtJB61N0ybGmt7
9oeNCMDk/KcY9Bz1qS4VpZEJXcI/7w2nPb69vyrJLyxxxBZFLgcBufm6jI9Km+13ZSIFow4
AEm1TgnHOPb+lZ27FX7liWz847XmBU8urIePQ+4+lZUaxpPJi5WYfLsYLtCheOB9PX/ABre
tXa8lCvKltA2Rv6s3qAK0tQsNFCEQXaK21VJXPmux7DOAeSAKhySepST6HIQTNFNM8snmK/
TBJI/+v2wK3rfUtyJ5MTt5rYKAYA9/Uen1NYcVm8l0VSbJXBYHAB69fX+hrSsnNtMG4DEcg
Hlfb8T/kUTsyopo0DtmnaSbzUyNxCqSTnjHSoWsYprxZof3ylFAYnnaM5wOh6/pS/bN0xkR
k9ME9GJ4x+A/WrA2EKWGFduFIwDk549/wCdYaou1zEigP8Aa01gqXDCJi5Z0YRnOCu1+nXB
4988VfSxcoQpVpCNzEAbc857evetCOwumd2nmRl35Xjjb6ex6H0rXEACGRlAY8knvU81hvU
whGEVtz4Uj3x6nH59KWxdAzvnbnv2+lW5IlDMAu45B56UtjAqlvMibIyMg/40XbGjI1dM6h
O4+6ZmI259eSaihk8nSpw6EvyQTnOM/wCFZN5qxTUL1ZGYok0jByegzisnUtaZrQQxZIZTk
4wRkcVvKJkty74e1Ipqs6NKAXl+Vm56+le06HPJLalnIZxxnOARng14T4XsfNIlL4bPBI+7
z1617h4ceJbfy8HJUc44/OuatbQcUannst4OCVHX61h+KbyS3aGSNGZJyICynndzgflnn1r
Xud8TpMNy7T+B9OPqRVTVj5mnSKABIi7vm5BI55H5GvNrK6aOqg7TTOLS0MVybmR2Aibflj
uIXjjPryc4rzrXYEkSYQIEFxdCC4WUAjerbkkQjhccqT339Oa7mSaWG3mednDgDA3g7lI5x
g8DB6Y9K4PUtl1q09jvWKW7RUik2kkSqQyMMds5BHo2e1cmG0qH0FSMnT5tzmNIkMOqPOFO
0yNkqcdveve/hzqLSytFIFAaPA6DPUcgfhzXiE1rJb6PpursjRyXTNDMmMMzD5lbaBxlTj/
gNeifDS6kXWIYmVVWVTjDZzgj/HOa9CsuZc66HltNRcTuvEsckca4+V42DoFGQCD1wfxrnY
wHDO7SSZ+YsTliT35610vi5jhw2CzB0YcnAPORiuZsnjEUbMAAegHJP1r0cHL4onj4mL5Yy
JnBUwyMrHZjAJ7Z4/8A1U6Nv4MszchgejE0jvGxw7oBgBVBy2fy5+tLI+wK2xNn3cDOee/H
TrXfucmqKjMCgIweTgHtzVSWG0m3hldgCchTjj0zVuaNZFZIyMLznuKdDZA7FYjaTk54x6U
7E6lBNK0uRt0+l275OR5oLdB78VqxFbddkGIARlVt1CAf98gUSKiImRGwU5yeuc03yznaxL
EdR2P+FK19y1oPikCMMYaTnJHU+nNSgyOoL5K9NwOSfb2qpPbtdwvHbzG3zyrIMnj6Vdjj2
woiMEEQClGbJ6c9e9KyQ7kPl4YGNckHg+h7A+9SpIyBUG1D0yVJLGgFCTGBgdc8g9etDwwy
rwivKG3IEUkqe1DKRWcB52Kk7d2dw7nAyKtGQRW7RjHIyRng/pQbJ1lRvMKEDLxlPvdxz2x
+tPKxeUJC6DIOMnHXgfWk2hpEIZ2YhUVl5LgcEZqKeKRlRy2wQEyZAB3DoRz257dMVPF+5l
8uMgSMMlc8gf4deagvGQy3FpHyIxiRgewbpnijW+hdkRSs8QKW/K7Tz6/55/Os5gZArMmeP
bmpChxMqlvJPzAHPYU0IEQKfkPfHX2q0S11K5tUECxlSXUAHnv0rE1DS1ljaWOLy8DCgsMk
d/rXSjG8lOWUZx6dutV5oPPT90MDgnauM/ietDRSZ5heaeqzk7ShzjKtz+eKy204sWSPy1I
4O4kBen+fWvQ9XsTtaRYw+cE7jyR7f/XrlntBFOvmtshLnjOMDPqPbrUOA+fQqnTvDsWmGa
W9vtQvEAURRCOGKIZ5J3bmfr0AFY9lpySzyNcahbafBGwxcO2T97AKoPmf1OM4HP13ZoLVD
tgTzmf7pij2Z9iT1/Cmvp6W9opuLq2VnckwRuzSxDqGbCkAY7A55HpUOAKZm31pPY6hNa3W
DLA/zFHDq3dWU5+ZSGBz6Gqel+HJ9Y1WS2+1Q2MQO4y3BJzk4woHLH9PUitCCJHBRstjhSx
5wOB+GK0dNtJv7UgW0iEjxyZ+Veo4yDjt79KXJ1LU7aHoHh3wnonh6IvZxCS5B2G6n/1j8/
kvXt27muniBySGBVT/ABPwf8isUK7NvyQ/ByPcCrkBG3IXMmcH5gVAx/OteXTQzvrqWLst/
ENyLnoOnvVAvkhW6g/fx/njipd5lkQ88jAPrRJHcfMxUf3cHGD0/n1pW6FGY6GV9oQuzE8A
5JIGRn245rT03RCk0QBWTehdm4wDnp7+tNtbU3NwoRVXzDtKs3JA9vrXTQ2oUKAm1FwiZPz
YGOeKwqVHHQ1UFLYgt9Nht9hOSCTzjpUL6ZsBkiTA5JPQEdB/Wt3/AFkKoFVT1CkcCmXuEt
SWPGMkseh/wrijXblY1dKyOJvYo4kLodxJ9M4/pkcfnV+zKrC0drbw3Dtt3tKgbAzj5Qaku
dP+2Thrh2hhJw0ijnn0Hr/Stq10y0tZPJsxO0P9/wAsKO33jXZKehzKGpippzy3mBGEcZdl
HAOT29uOMVYns7m3tzGGJI6EdR7Z6dvpXTw2/lgMWYMfQcD8KxdUvLspsijCR8qGILc+vsK
yU23oXynGRweTfu+4jcwQEDBXnJ6deAM81o3Vwj2qyEosbpuy3brye+P/AK9VJIZ453WS3d
hlnDuuOgIBxnHf9ayze3Jk2IQ8MfSMKP5/TP5Vvy82oJ2NoXMMc7IxCM20lcD0689R9P6Ve
huQZgQm5QQC+eEHv+g49ajsrC11Im4tLmPzFxG7sDkYOenrgnHYgitYab5Ll4C/zjox3Z96
5pSWxdhftACERgkcdPTtSNeSkkBjnHfkf5P9KUwrHIyOCxxjhfSl+y7c8dQMkdQM1mrXHbQ
iNw4OXILscEnGRUlhMDcSnZyeoPJ61G0H7wSYAZeBng9elMtI3ikO2Q7cHnOO/wCtaqzVib
W1ZyPiTRkfWboRSsp81vlB6HPPB/zzXMSafKUwpQsAxz03DPTn8K9Q8RQLJfuyRrlmJIUfM
eTyfXvWKlovl4iUkEccjpn+ddKd0ZNnDaLdPb3CrcfIruQAvbH/AOuvd/DBiCqSQzO3yhuC
AB/9avHr3TBazs0a5Vjlsrw3v9Oa63wlrrTyCKZQ00aokYz97tn1zx+Nc1a/QqDueuXMDTx
NsOCOQBxWJeRBoTDIflYYOeAR3z/hWpZ6rAEME06blGGbkj/Co7tre6RjaushJAyAT1/+tX
nzXNE2g3FnmHiJWtriO2ifYsm1dwBJ/P6Y68cVyOuGQXVtqVpuhuUIkjeHKkOnp7nj6ZNej
eIILmALDmRHIBJU7ScHO3jsQMYrgdat7iaS9RW/eMnmIiHlG5wQRkADA9eTXnwXLLU+mw1b
njysseK7HSD4etIofMghvZP7WtROnmNDNINxtS/dW+Z1OTjoR3Or4HFvbaja3BIiVZSWlkY
AMMYb9cflXPalONX03wu/ytvlJZlVQBsjCgY4wdxx7gD0Fdh4dtoI9Utr+KJi4lCHBDAZJH
X6/wAq6ZTbp6nnNKLaZ1fim6sZpCba5gmQtk7X5A2nt6ZA/OuWt4yiv8hdlkIIUdOea9B8R
IhRDOVcROjfNg8/5NcQ0aw3zJtcebiXg9Se9deFq8tfl7nl1Y81G66FiFC0brz0I4AGeB1q
Ke3YRZLOCF3AkdR61YhYDKKB0DdM+2fxIqCVpEfDEgDg9ea9m7PNdiGNdnyBmUtg8rwfx/r
VkMIUEW4E5+9nqfaoJEyFBABzjnOMe1J+9Ujk8DP41W5GyHjOG8xAyk5GBz+FP8u3LSExYU
gHnPJ9PalSN5FzlyQchsDOKdEyJltwCjn8u/NJ6lK+wwSR2wZ3RYV9XIXP0p0mZGy2CByMe
nf69asT+GW1fTpJp7v7LZFTMkzOMD37jn3rnrbxR4Gs4LXR7bWrySe3QJLLc2z75G7nnHc8
cAYxWfPHoackjXKP2QIp5LZ4PXpU8Mwtw4jhO4jCsf6+1bWl6Da6tp8d7b39yIm4j8y0ZD9
fmI4rpNM8KWuns93c3byMq8uQEVPU85x9TUSqxsUoSucpp+kyvEH1GVrZMEqgyZDnnJ9Oc9
efpSXVtpOnRxtK0Zj2kIJACzsfQ/0xUev/ABB8E2V/9is9SW9ug4Ququ0MTA5yzqDkDjhQa
5eU2Wr3X246+uv3ikFljheBIgTxtRgMDj1z60oNyeuhcouKuaAkDQl4RlnOxA3JBB9fTBqp
N+9mAUB1TPzL8pY9zmtK3sQ0cU00/wBmkkXBjwWaM984701NM+1WEV3YTXGPO2bJICu8E43
EcnZ7+1b80UZWkzLC4Hlhlyw5wcgj/wCvSCJfNGXIweSeoIrZl0W4jQgKoYHH7scMKoSWM1
sThd8eCcqe/UjFWpISUioLUBi6EplcAg5/GoxG+4SHgMQcdPbmtiKGGZSFU71/hJ4Pvx/T0
qF7Vhc/M42A/MD0Az/nmi5Rly2QaLbs5I+8D0PX/OK5XVdKjt2L5DlzyR/nNeoJZQ3Ds6x+
WfVhlW9qtyWVnc2wjktYCM/c2KSfap57A0eAy/uTs2kgn5fmIP6c1PY6JfX0pjtLKTYp++4
2Ac/nXr154XtJZN8UUUVxnKNt2sD14b1qg1lNHcOLh32HB453fXFWmmTqjkdO8EWltJ5mp3
jXDgkCKA7U+hbr+WK6pLW2tbU29lbLCrcMqADPHAJ6mrKwRJ8oDEnjeTyPpSGOJF3tuA9Bx
n6UAQIsZO9yck5I7k1YjtC0ZfJ4+ZskAH/63So7eJZp94B9Bx1P09K1AhkkXerKi8lSe3+F
KTeyKSM2VMSKsQjiPC+Y7YX8/wCgqE4DmNz5cxBbbjJKnjOelWtRSO4MVmJYo5t2UD5I6EH
JHTIz+VJLbSJZhpbgFoRlto+U5HTHXvWd7mlrLUp2Mi7ijugkGdny8N/jW1JqgsYAyxA4xl
m4GcetcxKFecOisoGOew/+vWt/o+qWS2V/GXHAJ37cMB94Ec1z1qbaujopSjFrmNmHWoQsa
yODNMMBR1Jz1rbjUyIWkUZJGIz0x2z/AIVyttp6SXC21tNHJDEAC8p9+NuOMdTnsVFb63Ox
ckcKcEKcc9/rXBTpSW+5vVqRfwkq20cr/MfMVX4zycn1rTyBGsabQFxnBxWDbahFLJtYGPJ
J6deea0lkDtu2gc4yAeK6Wn1Oa6Zc8mNIHG1QpJLL6561SuoI0jwsiHCH5xgDHfrViJlkAi
+Zw/dTkgfWorm1VIJEkk4kxlDyPxB6g1nYpGWdP8+fLRkq38a4yOnQf56VzHiDSPsEX2tU2
Fm8k/L8pGCVOfwI/H2r0cQABIkw+FB+U42jsRWdrYa40+TTjJh5Ru+XjGMEA/U4p06jjJCm
k0eX2KiyvpNRidw4URsHbKcdCAOc9vT6V0+l64twwiuWRCWCq4OMk/XoT09PesV9ywKGhUs
VyQw598gc9e/tVdh5krKyAAjCBeSenXPTrXa4KRlzNHZzXETM/kylmXJYHJwOnX86YJJPM+
fBVucA9DXEmWaO5aZJn8xVxgngj0/oatzXd40fmfaJgzjClcKpPsKy9j2KVRHYeSJk3OnHO
V65BqLCQpuEe7cxyBWXbeIzBYCK4hV5RkEE4PqDk9uOeaXT9ZE95MrKYVVfl+UnPPNZckky
000JqcgfULiJjgrKQv4ZOBVCBk8zcSASO/VvrUmppnVrhduGyxypHqe1La20bQHfMTkH+IZ
HoMeldEpRhG7MIpzkUbyyM+ZRIfMX5ePr3NYTR3OlXCXVvnzAQwJOQpHVffrXYR6Y0kKlLp
sbv4sHH+cUv/CPvdBg90pY5cB1BAznNc31mD3Zt7Ka2GWHiSJ1/fbY2GTsAJIyR/jXSQXwW
RJt5Pz5QRyMFbjGT0yM1yjaELCdEa4CRSMSCi4HGASTzxn9KvXcQtlNvHIZI9oYP79fT1x+
dc05Qk+VM0jGSXM0a+vqs8LXYxkMrEsNwJHHHfoTXG6jDazfb9QNpIFt4RMc5GcH5evAHP0
qxe3k0/kwNkq3Eq7c/KQOQfTjFGuB5vCuo3sEDQqtnynmFsL6nnntx2zmsHTVrPdnbSquDT
RxunWsWn+JYr5ir6fqEX2qEKcCMEjzAcDA5XtycCvUtCs7udVAuIbWTzOCsaueoK5wcdK8S
8IX1zPb3GmmZmt4x5giBG7eVIGCRkDknGcZ5rpYPHuiaVo09zaudS1hGSOC1wyo7HlnJGMq
uOndmHbmqnSk3yrVhKopLmeh9Ja5pVvNp0iy3BRiBtcvsBYdDXll2J7ea2Wd8SDdESTnOCe
/UnpzXl58aeMtT0ttbm1e6lstPn2SQkgCJmHGV74PGT0r0aPX7fxD4VstetbR12TLFMjchJ
D94FhwcdfxFJqUKkJW69DNRShKN73Ni3hMjHGDwSV9cUiROxdyQQMgDaPTrVvTljkge4kkC
o6DBPGeP/1091jCvsbjqFI6j1r23PWx41urMuOKQPtZwoB+8VxjnOKn2mQqkZDZGS+KftEg
2rgIfXoetWYYVjcbMlgAPlHWq5xcjZAlhJHZ5LBSCRtPWoltCWXOBt654rYhZlTZINqE54A
49/rURnjcHegXuMHIPuTU8xdihHpas22d90RIO2NcYx0PoPypZfHngvw85ieGTUbpBjCSrO
49i33V+marSLcSXbE3UpjbnaCQAPw6+tQvY6bIE32VtJz1aFc/UcUcql8X4BzW2RqS/GNrt
Wi03wtLJMcbTNdKQD2yFB/nWHq1l4r8aWR/tzWD5QO46XZyiNQnrj7rN0wGPPqK0IrO3jXN
vAsQADBUQKM/UVaCPCFlQqsmMZHUDv8A56UKFNfCiueR5JH4ah1OKRvA0moajJb3CRyi7CQ
IqEEA4GD1BzyMD3r1SLTdO0W3eDT4UhLBclSW3NtxnLEnHWpYW+zI1raw29qkhyRDEIwT3Y
nufc80ySRmPmeZvXbxgDt61a3CUm1Ykt1F2775djZBBAwTxz9aqGHVbbVM2lwkthMcvJJIM
xgHkADk8dxSbi88e5tmCBuGOBit2HytqhACvTb2x2Az0FKZKlqWYZ4nKjd8pUYcHjH9RioL
ixhnUAMcHJPcVMFC26IsaLGuAB0Cj0GKem2McAKcDHsKxvbY0XmY8elpb3DvklkOVx065ok
iBZzymRg//qrWnO+VnQY3DFQkgcshIUduSfwq+Z7k9SrEpVwjEg4+oP8ASnmNS7blII6HrV
1bdW4L5x2qZ4jsyhG3HOckfjRz6hYzFt2ZShkJAwQMU5o45m2NGGJyPu4OassGiZS24g46c
ioyqvOwV8leQVp8wWKZtbYBz5Byg6nk1j3NnMbkKImZTyH5xiuqit7jG9YGc4/hHAqOaGeJ
VaVCN3OWHH51KqpO1x8vUyI4lhiXIVWBy3HLDvT93CiVsBjng5OOgyauyMp+bHHGSecUrxJ
IfM+64OMgYpuQIyF05r27jleI7oW2o5JG0f3jg/MD29KzNaiay1mAXBHl3YxsDZZ3zgDA9v
5dhXSvHIiN5TGHA6Y68cVg3eqXtnokN5Np93NdEhTFDF5jI2DgkDt06HvWbk+hrBXepElgd
+fJUFhkgdf89aujTFICRxtvx1PbPUVp2GXhgku4njeSJXaJ8B0J7MB0waueZsBHK+hWj2jC
xSj0ySGNVbYDtONvYHt6elWDAIo/KDllPXA9+vsaWRpGbaj/ACjp1p/mDYwLZIJDcdKz5mH
kVhaRxj5ck5JyOozWhp5Se28p5GAUZyFwefXjvVaB2bJd8DgAjj8KUyEgNFIVcdXXqPak3f
QErMsO0kMbYUCQD5QvHAPepILw3EjhlYSAZQHgk+n5GqaiaRsSyEjuB1x9angkS11JRJCri
XCZJxs79u3aoaLTNVvLSJXjVm3cADt7Vy+uXT2d1FNJGs0L8SxFP1B6itW51JraIG4OMkj/
APV7Vgaiy3i+e67hHkgZ5/8ArUqcbPUUm+hz9/Ik97PPArQwu5KqDjavb9Kpy5MRTayvknI
9Mcj6YwabaBfLlcxAoGBGMgKd2cD0zzVp9rSFlG4nGM5yPY137I57srGKPasuMDo3Pb+frT
gqzhgCBHtxxznHr71KjoCq43DqRtH+cdqeI/l2Iu1SG+bdg9e360riM9YX8x2kICDqMjJqa
0th9qJVmT5O+SOv+fzp0x3pFwMBQ3Axn05x19qfpw2zsGO8behp7jv2KfimeezbUbq1jEzw
Mx2nIOM8kY9Bn8qwtG8R3FzdWKz28ESyIVJiY/MzAYY8nnOOO1dDrjFtXvo1A2u7ZGevPIr
zQJLZlogxR4VJQkY4ySDmsq0W4mlCSuz1i31Wz0+we6vpTFDCgd2wdx7Yx68jHrVOx8VeJ7
2zm1jSvBTXmloxRpmDFsA8/MBycdcAgVxGs3s2paEl5GT5UzJIy5yFBBCgfRs/iK9B1STxZ
qqeFZ/A94y6LaWcUZjtrgRCCUYDmRTgkY+vfua4lSjGPM1e/wAjpbbny3sdNoutab4p0rzI
IWiaPIlgPzMhxjt1X0I649sVNP4eubi3XFyhKjH7xMcY4/EVxUV/HafFTU00tw1tMrF/K7y
4BYYHbcCfYk12Wl6/Hf6jBatjeWIADfMDg5z6dBXPVppS0KhKVroq2/hnVIpdxSNyBj5R8r
cHLZ69+ntU9l4ZSb7XFeu7CeNoMK+AVYYbI98njt2rrlOQVGdqjBIPWpWjypBGew9vpUuF3
cPbO3Kecaf8IND0yZ/7KvdStJZF2b2kSTAPU4ZCO9c5e/AFbRvP03xJdCZf9X5kK5HHYhh+
devxyzQXitK6qisDg5yR34H+eK6W3mgli5UADjB7cVanNNu5DeyPmq6+GPibS9Ne60S/meS
4hZL37WCWusnI3R/MCABjv6/Tq/hbp0y/DaTSr1w11BfLO9u4IMaklGVsnuFJz716prl1Ya
bpd1qt43l21qhkmcKW2qDycDk4riNX8W+GdL1Lw68kNpfWmqyPEmoeYDDBggFmPf5mGRx3o
lKU1y2HGVmbNj4dv9TtiLKRY41JUTSjI4OMH/61TP4G1aJi32qyn44LFxk46n8au/CzxFq/
iXwY99rq5vorqSJ2SDyUGMFVC+wP5YrtTlpATj06Vuqku5g0kzzhtOvllMaWyuq/KV8wA57
9e1C2WpKyh7B2JIGBIDt/xr0VrOA7unPrUa6fbtGdrbznkg1SqtaC5ep59NbX4KullOigkg
FQe/1qhKtzJCYzZzcHIzEwPHuOtemPpcbjYSCPoOKWHToUfcoUY44H61arC5bnnkOnX5Clt
PkfAGP3RyKk+yXdsNo0ybbnn92fmrc8ReN9P8PalHYvC93MykssTglPYjk5/Cp9A8V6d4ij
k+zLJFLH1jcgkj1GOv8AMd6pznbmtoJJXsch5IdVlmibLj7knXj2pI2DtgFSU+7xySP8/pW
r4puGN75RVm/ck8HnrxWDbgqCruo7Y963p3lHmM5vWw25YhwpG7byPl61TjHyElh17CpmSR
mOfnwM59B+PelVOSrON4G7AOc+9bLQzuVCiLFtjUu4Jwc9K0dPacSAMR8oIznvUCxnzhtAy
ewwdx9CfSta2s3DCXygIyc4B5HuPX6UTegluXkc8EoAOnAxVktGzqrrlSDwOOPX2pqnEqos
RTKkluqj2NWAYzy+FPUj05ribdzpSuQiDzM4HTpjvUbWOD9wo+P1rVjMedxZcDpUd/qNlZW
kt1PPHbQKBvkmcIg7fePApc76FcpnraEFdzHcOKH2xnA3NnqCeK5XWPjD4A0JHCX02v3gHy
w2C4jHsZGwPyzXndx8VPEvjS8mtdIi07wzZJjzrlpgpiQ55eZ+mfSNdxxxUqo+xaptnr+o6
vpmmEJqWpRWjFflhPzSkeuwZb9MVxd38RvDtpd/6NbXF45G07pVi3Adto3N+grh01z4b6ai
Wciat431necQxI0VvI59ADuf6nJPoK0J9A+LHi+wGn6f4MsPCOkSkAxqiWpdf9pm/eMPbHa
snWl10Xd6f8E29nFb6novh/VdT8QpbvDbBLXznhumtdQBSFdu5S6qdyyA/Lj0rVutMNhcxT
6fc6telywEaSmaNgvVGL5CZ6Z4x74xVH4afDmz+H8eoW93qA1jU77yDcNGCsMXzMFVc8k8s
STj6Vqazokmv+C9V0bQ9RbTbt7llglBOBIJC5D/AOySuD16965HVXPyqzT6mvL7vNqrEGnr
aat50GmX9pd3NsSlzaxTYlhYHBBU4Jwe44qYxGGULcoR6huo/wD1V4Fr16lt4na38Z6PeeD
fFCkP/a2lsfKmb/nq0eeQepaNgfbtXS2fxR8R+GZYLDxtbx65p06ZtdStiGNwnHzLJwGOOz
AMO9dirTvaa1/rbv8A1oYyoxteL/r9PmekXTLZi5vJ5ZEgQBEXOVI4w23sSTjOelNidTbi8
hWVwquDGOXz1wB3NO0mXQ/Emkvf6FeW9zaXH+vAXEsZK/ccdUbpz7VPawW1vDHaW7tI0TEK
ZZS7MRw2SOcgZGTWnPfYxUe+5JCwkhimeJoZXjBKuvzrkZ2n39qcgGG3PgZxnHIqysUbSHe
gK56A5xQQAylQAScn+lO4GBcX32G+jju22NPJiNXH+tPooHUjP5da1ZkdUJYYcHr1/lVraj
7flVyhJG9QcH29+vIqOVVzgx7gQQR7UrsGVLZ4iS4O4M2dyjIBzVhgFyAc4+YnHf1+lUBYX
a30kwmhkhYDZDIrI6t/vLww+oyPWrzKVJJUDjp2qkhMiaRsHadpB6AkVWudS8viWL5cdV5z
9aWSSNPK83EZfgH1PpVSS1eRy4Jwv3gvT/6/WrUVfUTbsUY3kuJBLvZ8HhDn5Rn0+gq7IyL
p7xXMqo0p2Dy+GI7/AOfes67tzbkz27FkcgSD+63+f1qJ7lHwcgs53AnqfrircbkKRZg0yG
3Y+XMWVhgCZQ3X3/DvTbjTgHX7PtwCR6/55oEssMgUFtp556Zqyt4kkilnwQPukYU/jT95C
0ZlSWrw7jIrcLkBRkg/WoWhkmuFSP5pZAFUA11KyxyLtOCTwEPJH/1qVVit33xKi7hgkDk/
lR7Qnl1OeubB4YEj5Lgbjk8ZHv6VUsUKzMQCMryemTn9K6uXLrhgpA4+nvimwW8RkZViXkZ
46VSn3HynGawQdcm5+bcVG3qSSTiue8SafHDbLqSBfu7ZABng5x/+uux1myf+2HkTAJdjgH
qM1WltVmtLqyuEYwSqEwF5wehH481pK0omcHyyueW6He25tLnTJRuiZCy7RkkdWGce2Qe1b
MNjNB58tnfmK2dQclyrKpI+Viv8xwcdulcpfaHrGj3ckKWs11bZyk0aEhh68dCP51ENY1y0
dfOtXbyxtHnxksBnkbuCfzrktODdjsk4TSZ7j4G0LSLSB7hmju9QkJ3Ouf3C8ZVB19y3U8d
BXYaHpWm6Zd3l3GpmluWyZCeQuAAPYZ54618+aH47l0O9luG8NyS3Lf6plnI8k92AKnJI46
9M9a0bz4vXi2hhtbd7aR+WlGNw56AHp9fSsJRm3djsumx77feJ9K0qVEuWbzTy6KMiNf7zH
sP19q2LO/stQ09L6znSaJ8kFcHkdj/nNfKel+NrWHUXvdVim1RmXCJOMohJ5OAeflyOc9a1
rL4iWem3sr2F3PZQTMG8iKMmNDnk88gY7VLpNBpY+llktr20gnALCZA659COR/SmGyZGF1F
Iyy5GMnh/973968k8M/EnTHiTS4tYhdYE37rpWiU5bkAt6FhjpxXaJ4jsdT02eA67DEWZVe
SOGRgjAq+MYzjBAz3zWNRxWkiowne8To4b4XcU1tcQlJYW2vHJg/ifUGvKvjNaqlp4W1eSE
RLHe+XLCu0DkKx+YDk/IRk8V6MfEvhMTuZ9ZsYHI2ESPtbHb6muF+MFxpGq/DiRNO1iyuri
3vIpFijnVn53ITjOeN36VNGS5rXCcJJ3tY6r4TWN5L4t8Xajd6rNdra3j2axOTwxxl8dOFR
UDAZbBJr1wRhuenpXDfDvQk0dtZvptQgnn1SSK4lSORSIX2fOmQxBwxPPeu0ZnF6hjDND5Z
3EcgHIx/WrvG7sRO99R7RZjIK/JjBHWo7SztrG0S3tLeK3t4xtWOJQqqPYU95VjALOEGf4m
xUCXMjzTxyW5h2NiMlwTKuAdwA5Azkc+lLmXcWtiwBgEgAZOT7mo3B4ZRjFNEpI+aMgj24p
WZdvPXH5U00I8psf7WbR/Fcvh2LHiNr4/vIwpn8gNg+XnPOQfz+lXLb7cPGegNdwxLrZs92
sCPbw20hS2P4iBzj0HtW/q3g/TdQu3v7e5nsLyQhmkgYgMe/AI64FUZG8OeBbeRI2N1f3Tb
xEXLTTtnLEk9BnGSfTvwK6nKLk5J6vSwk3yKFtne5iavOmpeJ7qWNPkhKwcf8ALTAyefqSP
wqkowXV1YlegptuGxMzMDK7szPt4LMSWI9ucVKnl7mYsXUc4xjdXZBNRSOSUtRoL/Z5WXLn
gKp6df8AP6Vm/aUs7l/tsi+ZN8sCAlm2D0zj9K2duItieucg59qpmAu2JlVkhYGMt83bqMj
g571a3JuXII40mLqpkz69a1LWQBMu20Z46jH1qjaqgICsCw6kelPukWa2ZFQMy/NG3zbQwO
QTggkA4yKzlroWtCa3ufOvmgeRNwXcYtw3Lg9cdf6Ve3QsfLeVVYg5Ldh9awl+1OPuhX2BG
YKAWHXGeuM9qCkqEqzOXHJDDH6moUH1ZbmnsaZlSKTes6ug/wBroPwqaTSrfXNNvLG7SOW0
uUaGQNyCGH/6ufaucup0RWVxlcDJ2g1z2v66PCfhy519UxKuI7cDOGlbhc+wwT+GKbg7XTC
M03Y+fdY0+/0HWp9Ku7KW0vbRvLlWUZO7sQMdCMEdc5zXdeC/g/rOuyRX/ihpdD0ljuUPEW
vLnviKM8gH+8wx6A11vgHwzb6clp4v8RwnWvE2qObu0huZMR2UYJLXdwx4GOSOuOMcni9rv
xQ1KXxH9h8N2pv45l3C8YlZb4HIBVhzDFxnszKCcjIry54qc240Ft16Hqxo2t7TTyO2spvC
XgCFNH0jTk065I3/AGa0i+2ag+f4pW52dupA9qsXeua2YDJbaPPK/ULqF2sZ5BxkB1HJ4wB
XmFxpHxR0Kwu7+wtLK7tp3MslpYIu6Re2VwGYgdwzHgVg6t8WLfWYrDT9b0rzpLG4SRb61m
eF42UjLLkZ55BUjHGa4PqzqvmvzfO50qcIaLT8D2e717XbK7Eb+DdbmVmSVbjSysihh22kt
jHTrisHV/F0NlGz3nh3xhpUIb55zYp5WeTl8EEdfUVseD/iDaa1q8TXWr2Yh8l9jswVriRp
WESei4VCcdSCCcZrM8N+PNHsfBdvJqPiqxs9R3OLvzxiSOQyHcDGuSSD3xg4zxUqhHROP4/
8Bl+0lG7T/P8AzNSzu/BnxE0m30O7mtdbtGydt5OUuoGx96FueevG7PHQ1474x8M6v8MWn0
x4P7c8Ham58vzeNpHOCR9yVeqsOv0yK9YEHgrxzDOtlrEep3RJAvNPQWtzbn+9jjeuSDyCO
e1b+l2T694V1fwJ42eLULmBAjXKDZ9pgbmKcf3XBBB9GX3rsouNNcjd15nLVbb51o+p8iaV
r+oeG9aXUtFvJYWjbCFgMuuc7ZB0YeoPFfRfhLxt4Z8T266jCbXS9duJFgubRpMO7EcGPP3
lOO3Pr6189eMPC174T8V3WhXz7mhIaOULgTRn7rj2I/UGvV/hH4JFrKdf1FPNkXAi7KG6n3
JHH4/SvQlbSSZzbp3PY4llz+8IyOSBzg+maf5Jcg4zjk89B+FPcn5iS2PvHvUsaPg+W/DDq
O1JsxXmRIgZcqSQB1H86bIpLhiowRwD14qUC6RyCUkQ9AQVP+FBG4r8uBjH0qVcbt0IyrY+
ZC3Jxz0pEhLYLYOB37VajiHlsu8AdeKHAUENwuM4B6GncLGDe2EjSZhkXZu+dHHI/wBoH2H
Y/mKnj05LdTiIIT12senrWhIg5UgYIw2T1B6ilkMaRqGwqldoqnN2sGhzmpae81rLGiLtKn
APc9R+tc4kkTW6q6FGz82eucHgg/j07CuzuDFM+MhgpGDuIG7n8+9VJNMhZkkeBHdDkOev+
eaqnUtoyJxOZCrJCRInVs5JxTfNGQUYmcDnawJH1HpW5/YcbSSMjlSsnCsA+0evXpyawtR8
O6jFOH06ZFMZOFkj3qwI6ZByOR6HvW6qJ7GfK1uXoJ5DIpVCpcYA6Y+n5VdWWR0TyiXcY4C
7cf5zWRLO6MFYYlRRgfdJB788+tOa6ljuCyttXjK7vvA9+KrluTzWNQh0JkaYGPH8Kkn8qd
DeSMd6xO6nPBGMfj3pkQSYNbumY3TDoynaPb/P4U7T7a1jnm8qSQBvvCRy+COnU8cVFzVFm
81GXT7+5WOOCRJGx+8jDlT3I9D71lXcsHlKgjlS4CkSMWyCOoCjHH51oatldXmkwcqTtBHD
cjistY3CsGUh+i7hn8a1hN8ij0OeUVzN9TKAlRWQMV3dQCQQvemj7TsCOAUUY2nBHXj/AD7
Vf8ttxYJjofc0xoyshz8yuM5Y9f8A6/SuiNmjmba6kSRM/JS2CjPDRKeO/aq+rvZ2OlyXA0
jS5ZYgSC1mjEfNwenatGCJ5GbaV45cgHC8ccevtVfX7UXVg8MSB1HzKNuS5APB7d6xrJNWs
bUJWlds8ov7nS5rC0uIx5l26kXiPGrBm3nBAxgLjHTHvVHQbnw9pWuXFv4j0SO+sJ9u1v4r
fI4IwRkc5OPQYzSy2kmmPJDcArbOw2yAHAzzj647fjVrRfDd1r093LIv2S2kURRyyocBAOC
B3HC9K5rLl0OxN8zuWZ9OtNG1O6m02eG5sr6A3Vt9nDFY0jul4DHrgL1JwM461fv9dGmXk8
TWzTXLOZCqsdq7gP4v4sevA6fWqd/HLoWl2ulSWJMtuzxtKrEkRM29vLPRkLKDk8g5H09a8
M+DtE1mxXxMywao167OQyZjjYNggA4zjGM45rzsRJRfNNHo0ZuMLJnjn/CUak8JI09xG/Ty
8lAQe2O9at/cX0loiX+gT6YLyNnW5uImQOg4JG4fNzxz3r6EstNtF182Uuk3MUlnElzFdMg
8h1LYIiOTjaQAeB7VP40sft0Imh0kavJHGUZEkRSqk5LZbj8OprFVItX5LP1D2sm7Xuj5ps
tLtteuLbStNu5LeSRiTMoLbMA5YgEcYHP4Y9+0/wCFd+K54cjx3qBCjB8wyKPcDD5rW/4Qy
y8N+P7HUYFEdu4lZolPQBeuPqTXYm5mmUlRIik87uBXpYdQqw5kr+p5+KrThNKLt6HmEfww
1mNmlfxCbhR93MkgbOOT1Pf/APXWg3w/1CaRLq41C4nudoCySXcucAnj733T6Zr0VHIdflA
c9Nvce/rUwkOzaQWUDv8A1ro9nFdEcyrzfU84j0XxHbssf9oPsOCQb6bDHrkjBqeLStcW9+
2Q326RvnMxv5gx9Tjaa7idUMr7QwOD8w64x0pim5hhZQAAcBmBy2cdKPZ0/wCVfcNVqm7kz
LM3ihoYLebXrwwxhUZINsIbA6lgAx/OnixTzvNSAjjDM2AZD2ZjySck9a1YF3sNzeYR0PY0
+4A3gIu2PrkHP1z69KcIxi/dRMqkpKzZSQIoZXOACMYGP85qzcSKkSJjpjHAz0yaijRUBkZ
SFweGPT8v881JdwDzkfdngcn6VstzJvQdbAyOm5ANhznFSMpO71x19qWBRES0nXBOaYXHmq
nJB6+vXpWbvctWWhKEQP8AKATkHA6D3qwvKttPPGARnP8AjS+STKM8AA5B9KAjFCxzsb5Rj
k46VDYEMrlflBI3HGFA4/zxUTyGOJ925lAIBY9+M1bMTGQMoIK5JHWqssLm3RXAbqeR/nmh
DMS7mdJIwgAHo5wB7j1rzP4tXsDL4W0+WdS4Mt3MMHAX5VXIH0YY9q9Iu4ZJZSCo6YHXr0F
eNwTDxl8a4bh2AsbNywYjcFht0LAkZ5G4Z981NeSjByfRG2GXNUNbXvEUiaY3g42rSPaQJc
a1tbCylFBis1xyI0yN395ga5K38L+MNThbxddf8S+zuf3p1CViqcnA4TLBR0HGAAO1O8J6d
d+KLp9OMrmfWL1ftN03Xy8lmOPUlvWvpqfTITHb6ctgh02CFUMUigxlR8oUg8HuTXj1a8cI
lTW/U9yFF1/fkzyfwl4XvpNftn8XeM7a+09oWESWmqzCfac4MQG0dSPvZ+lcv8Qfhy2i3y3
lnNEPtVwsEdqQAZWOcyKASVGACwIGM8V9C22l2sLB4NFsbVgPvQ2sa4A7A4GD/KuE8eaKtz
4i0rUb7WF0+0ZxHJcTdbcHgbFPDuzEAAdAMtxWNLGNzutF6GkqCtaV387/AOQ3wF8IvDTeF
HutetEv3u0Dx3SlkeMZP3cH5T9fbNeNeIfAHifTrqSUac9wJJXMSW+ZpDHnAcgDIB/2sEnP
FfY+l6W+ieGLfSUke4a3hAM0pBMp7k+56596xpPKgjgbzEiBbzYZ3jEjRN3PP5cciiGMnTd
5O9zF0o1G+VWPCvh/460YaRbeFjoraLfyuyxXlsjSLJJjBLBjuUnbyBjp2xXXw609h4x0fW
LsgGMGyvJoVzFNbSkCKYMCfuOEzn+91ram8AeG5bq6upPCllFPeIUa6tJCy8tu37CRsYkZ3
AZ6ivP4/CniPw9oWvwa2Fv9JOm3fkahHOCpyCw3KTuBJz7ZPWiU4VG5Qfyf6GsYuK5Zr7v1
PV/GPgPRvG1tapq4miurFyI7mBgJFjbqpyCCM9iK05LVLVILa2VIobVBGqoAMYAHOB1qp4K
1R9Z8EaHqN1KTNcacrysejOuAW+vWrsWpxSXcyz/JFuIDFc5AHWqwEp2lF68uhw4qMU1ra5
Eu4RnlQM9PWpY3cHnCrjjDdT/nFTgae8p2SoTx1OKcbdUJAkBUtn1x/wDWr027nHYDKqwsc
FpAM7PX6VSgvYru5khQDfEAX28hSegPvV1rNVAIm3k9O/T1qlJO8NwA80SZfAT+I4A/qRk+
9SV5E6qwiJiADcYJHNIXkGfMjOM5z6/407zgmGlQKcAsvarscgljLRMGXHQUXQIzVO5mRo8
Zz0ORSErEWWTgkD5OOB3qrdQXkDCRW3xZyCE3Mg9DnnHuKhW5Y90LHnKryPyq7BdFJre+uv
EbyQOlnpsKhJPNGftLnqyAHGBwMk8knitpFXapKsSPmAz39MelUt9pc27SNGGAILZAwccg8
elDPE7pcIC8u7d1ztPTp261nGOo3K5LPbQ3aTw5/dMfLfaOc9CD7/Ws22sngW8s72CAWOVE
DRyMWZcc7gRkHPXk1qLKLpGw5Qg4JAyccZ9vakIjLuVJxtC+w/D+f4U2ujEnZaFS9tYp4PJ
nhR8HK4HI6d6y4dNgt5C8SyMx+Uq2Dj6cZ/Gt9sHkkZxxxULxKTkkc9xTi+VWQmru7MeCOS
FyoUsG6c/dHtV+zsRJJIzYV/73XIzUjRrGFOcIo/XNXrAJl9xyMAZrS73Fc57UjOL2Y4xHu
4PuT196jtFLl3U52fdzzg9/8im6vh9Wy0i8tgLu96RFKITvBIDDdng10rVWOTZtlaQO7yHO
CG6DGR6/zqJrR2jZWLE4GSxyTxVmKTGG+UbOSQCakFwrD5j23cjgda6YuxzS1KcdvJEiRoD
tUndjHXH/ANekQ3A5aMknBGORj1rSX5s7eevbAI70yVIlZwMj5ePlwB+P0rW1xJvoZZt1nu
RIVKZ5OMYPzZz9eKj1BTbW6rCo8skgY52+9adukKI4DFt/O4ngdun+e9MuFDwbi4zzt+T/A
ArLkSZrzu25z+qx23/COSSXcAkECkvGwHKY5Iz0P14rh9H+K2teG/CK+GvDsUCtBI8v2+4G
58MSWVUPy9T1OfpXW/ECORfBl3IrEsjRy/KcFlDjIP8AeHPTHbNeEOxD/dIFctajGTvJHdR
qWjynsOneIfB0sCv461vVfEt3qCxzh4tTkiit8jDxSxqQFKEdRncp4Axg5R1nwdZ6NdQaDN
Np+r2js9nr8TzwvcALv8sxb+HLEJkjbtyeoxXnMkaKP9eJmSXbsjUgFMfeDHH0wR70Ty2bv
fiDTnVZXAtvMnLNbqGzgkAByRxkgeuKyVJLQ15mewaJ8UXvt1z4jL3c1pGiQzDYkjI8iq4c
AAORlWyMcA8V6rJJ5LtE/IXvn3618waRoT6vLdR2C3N3KtlJPbARhC86bCyYyeAGOOmeOma
+k7KVrmyimcYZokZiOfmIBI5981rSgoaLY5MS+Z3JRK24kscDgD1+lSoz4O5gRghQOMH3qI
xsyj5QuTnHXFWigMatkAluvQfiK2ZyoUOEUMG7Ywe/4imiR8nEgAYcc4NTCKByRlQO+OQPp
TdibGCx7s+opI020QoOGwqDKj7gOKrKjrKWd8B0wqbs4A74/GpVYpNgID3xjpSSRKw3BRu/
vHuKqwrjcAw7UfjvxnFJK7SuGEpK7sCNeMYPOadbpJLP5EMZYgcIgyWHv7VcXRtQjR90aKp
O4DeAwzyQeeeaTaW7Hyt7IgVzKVC5C8HGKs2rIsmW+ZuvTtmqM0qQXTWk8jxzFQQpGCR6j1
qVpoFUsHZieOOuKTjfYrbc2EaMyFUJx1+vNTbMpthUZxkbugrnob5kvoEDsikhMnOTmtx7m
OARo023zG8pA/BZsE4HvgE/hWE4tbmkbPYhufPiv7ZIrV2iPyyzAqFUE5OQSM9OwJqDVLgR
RSO4wmMdOvpVmScglfMDgP14PSsnUruNU+zg4zxgjHGaIxd9Qla2hxfjTW00rwhqN5C7Rzl
PKgYDdmR+ABnrwST6Yrx3wEpibxDfRy+XJZaJdMr56FgF/UHH411Hxg16E2th4ZhOZYXa8n
cAEEEbUUHrkfN7cjrXPWBgttN8YW1jGIVi0SGJzuyZXMsRcnPqWxjtgVhineHL3t+aO3CR5
fe/rYh8Ca43h7xLpt2m1vKRz5bDIYn0/Cvry1mhvLKG+LEi4RW6Y4x0xXxXoGm3Otara2Vv
II3ZuCSQDjrz2479q+yrGQxJYWsgVRFa+dKB0UgYAH4A15OZU/3ilFa2PWwzbpW8zXVotij
yggUcBv618Z/Ee/1S+8f6pd3089xbrdyxWskiMkexWxhAew4HFfRGpfFLwxY309pe3F2J1O
GSOElUxyEJHJPPXpzXKX/jH4ceINQ0+38Q3JktkuUkCSROFWQH7jkj5Qc8jvWWF56MnKUG0
/IdSmpxtzWaOf0LVPiD418H3GmeF7m4WO1b7Xc39zcsrMQihbeN+3IZtvHbJx19R+Huq6j4
l8Ei71pB9oWQxtMoUrLKuQzLjjkbcnpknFdJb63pN14im0ix1aylYLlbaKZd6EdSqr/+urM
pisoYLa2RUjbJ8tFG3k5PA6Ekn8zWVSSmnywtYI3i7t7lNYzEXRZZIkUA8njgd65b4jObf4
eap5JjZngMYDf3SQGx3zj8K72CH7TnzxmQFc8ccc5rw343a59mkbSogSrLsZwflHOW49eg/
Ooo0JurFI6XUjZ83RG38HNVh1P4d21qHIn0qWeCRR/cb51P5N/47XTXNw44XOPvbe3TrivM
vgJIf7P8UpsKIyW43E/x/P8A07V6RPDKVLkpvz0PHHrX0OGpcjn5v/I+dxUruPoLFLucOc/
n1NWFuZWwTMcD0bHFUo1YdXEi9cEcil3Mi/Mrbcfw/wA8+tdUkcqdi411NApxIX5xtA6isv
V5bNgs+oQs6Z3ZPQY75HI7VeEqtNnHBOcenvV6Nd7IGGS3ZehHTFZNM1TRkpfvM6EsymVQw
DL8px2/rU4vDEco5UDqynnirp0tVQsXZckZiQ5Cn2NA0sYZY7ZVCnI3kkn8T2qbotRJYten
ihDStIwzjEvPHsak8yxvYmkiKq3dWB3e4qvLpkeBJHAmeWIyTVXyZlVlMaoMgHYOM46/yrN
d0VYtG3VYR5ETYAyF3bcD+7inW1pG8isxKqOTmTnP41EjTCQ7tuc5YnjH4dvSkmkcJ6NnqB
nHtTu9hGolpDbySSRsPmODz1qG7lifKlQoXjIGCTWVPfyxDZCoyc/MeBn1xVNL2OJSs80Zc
8+x7kfWhRb1FojUSQ7wm5XC4yD1z71LJOF2rtyPY9K5pr4T3BeBH6jopxio9SvpkRkXfG7p
8smNxHP8I7tz0rTk7CudK7ldylsMpzyOtVbjUVtoQp4ZmB57jmsWx1CSGXZMxmiZVCvx8zD
rxycHvmrmrXka6WjALjzQMHkdG6U7W3BLUy4XfUdYu7m7uTApkbyQRyYwevHA5z+dbE1qbd
QqXKSQOm4FPmxnsfesG+hNj4ruIJbqOe5uZWaNQx2woei4J6nua6CG1ZbRgwDyY++4/lTp1
IpckV8zGpFt8zZlLwpYlhn05p6rwTIN3GTg9if51aigfgKOrdSKkFswyjLkknv/AI13KVjh
aKqECP7vLZAGewNOdlGNylsr1Ip0tvIdxAIH1H1zSSwyRRFlLEYAzxnPpWinoJoql8SDaT1
x/wDXq6kBCSZB8wgNz14qpDFmYbweDzjrV9C32gFN2Mcnp+FEn2Kj5mVr9hFqGjXVk7SRLc
RmFmVd21TzkcdR+tePX/gG6g1TJaR7MzbXkbbEfLAByMnljkYAFe73VuJIcHcDxhSw5Oc9f
wrNbR4TcCQR+c4PO/Bzz2zWdlLc2jNx2PnqSyFnd24MVtcsiKs0aSbkLAkEluxIweKfa6X9
s1ICdFijdyxEJJAXrx27Yz7Zr1bxp4Qe800XGmoPNjkExtFUBZiAeCBjnGR+PvWz4TSG+8M
+HhdbmGl2XlRxKCNksjsWGPUDCn0BNYSSUrI6lJ8l2UPBdtZabYNFYaDdQiT55rl8sT6HLH
9AK7W1nMiBSoQ5KlRwRg1LHAz/ADSfIgx8uB+J4p0qRr5ZjwCWLdPWrsuhyynzascCFxwDw
c4NWEBlUA4B6+gHNU1cmXDEnCcErxxVhZXkIU4w3APb8qCCwR82coVweRyaUICgAxjnpUCB
gpJOPXtVlDth+fnrkHvSTsPcrFypAbGzHU/59KS4uoYraa5kljjiiUu7u2AqgcnPoO9Ejqq
tIHJ2A4z0OO1eKfFnxBPLfWnhiCXCRIJ7xUb5WY8opx6DJx/tCnKemhcIcz1PYbX4i/DrTU
azXxPaSXBGWkZXCn0AYLjFdLpernWLMX0UUYtdwWOaCdJo5OOoZScfQ4NfEbzkM0g+YKepF
fQ3w+8Jat4N1+w1i6kN3Z3tm32mBZfJETsqsAynIlHUDGCD9K4nCXxXuzu9xK2x6zfQ2WqW
j2E+XAGBt6g9c59eBWXaaM1uoMsscihcBUUgLjjHNWtB8UWOu3l7pv2SWw1OzAeW0lIJaM8
LKhXhk6DjkdxXRxovy7UUYyeR+hrD6zOm7WG6UJLU5fTb63/4Sf8AsZokhufJWe2Z2B85ed
3HqNvPsareMLK7tdV0rX7Gwe7isPPVrdcnaZFUBuATjaGXcAdpYZ4yawviJYzx+M/DV5aGe
yuI3Z7XUoIxIYH/AIonj6MrgHBJwDwetWNc+JLaNNBpMMY1TV7kPCIB+5MbYG0vg8Bicjb1
56VbxDbWm5caGiaLHhbR/EjW+sai2nyrbajePdWYu2xLAHAyjJ2UMCcg556da8a8U+NvFnh
nxdfaTqlrbm5hJKtIOSjDKsdpweORXqngnUtS1iCKx1u8uNH1S3t3+zTC+RA2CXIeNehHP3
geBivmrxPrV54n8W6lrt9Kss93MXLIMLtHyqFHYYAxVUajlJodWnGPQralqt9r+qi71KUST
uVjBVQAFHQADtzW/Zxk+GPHN2u4oDbwhm4yDcA4/JP0rkA5VlA4wQd3cEV3VlbXn/CnvEer
Ty7zfalbx73OWcplnP1zIvX3p13ovVfmiqT3Xl+hpfCKW2XxVEt0igOCFAPLHH3SB2/wr3+
PUhqOu6xBbyERQv8AYiV/hKoN4/WvknR9SbTdRS6TIKfMOSOnuOc55r3XwB4xtpdT1B5nT7
TqEpuiFJCAtjeB6c4/OuHHRaTnY9HCVOaKity54rs/D1rdSG50Wx1C/wBq7ppEDGNT0BPtg
8dhWJD4v8N6c0qaz4fgn00rsMNnZQ4XPHzbgDkjHIrt9V0W31K789JIo45nJclQcjGMDsOB
1/xp2ofDPwprWmrZuk0RiJAlt3VGJPXIxhj9a4KeIhf32ztqqKpuyTbOQ03w98Pdat4NR8M
3V1oaNKXhkiLmW2kGT90My4B9QODwa7XQNb8R2ur2mgeKWtdW85N9nq1m4AmQ9PMXqD+H59
azdJ+H0Xg6dIbO5ivbGUks88ZEqHn04znAzx9K6hrCzZoZym0wKoAUYHynNXUxUNYPVa6vc
xjCLimvu6G0krIZXXaC3qOn+cV8sfFnUGvPG93AZkIixjHA4FfQ/iDWbfTfD095eSumeWkU
Z2jqTx+NfJevXD6l4mvZoj5rXM5EbdQcn5Rn8q6sE+ebm+hy13yxsup7Z8HLM2PhCS63sy6
gzzSA/LwhCKPccsfqPau1nkzMwPI5b3x7Umj6bDo+iadpCr5H2W2RGz/F8u45/FmP41BLHK
txhe/8JGf8ivVw7XLzd9TyMQ052XTT7i9aqGIDNgA8A+vv/wDXq1LAcNtjyoGMnjP0qCziw
Q5/iHQ9f1rTTaHCkbyBkqepFNvUy6GWIHa4WL7u8457DPWthLWO12IkbGQcknncfX61A6F7
2Qx7VyAF7YP+c1pSW7RGKVVL7sKx64/z61E3ccdBdzKwYoSpGQRwB1qYMCpZ4io64HJ/+tV
uK33RjggMMgHsKPJCq2UAIGeDXI3Y6UUZFUqWUgZPzHNUZF58xw2T3z1PatiSAMu5l44wBW
ddqoiV2+ZQcnB+7xz/AI1pHUmRmXIywV8MWwGXd/D61GCJFIOWK8EE5JpxdRKXcuhBIAB64
696nSJE5iVV3KAMfeOOcUa3EzKvFzuyNwxuCmsmRFDkxhgvG4ryMc10dxbqYiCxIPIJ/l+l
Z8karLvjO7joBwc1rBkM56S6KDa3mvgEYbnrnoM+lOF3FLE0M6nMagLIAR2zn/8AUa1Li2X
DYUDB7jocVkPEolU9mzluOB2rpjaRnJtMkBMhR4pIpIsfLsIGARn/AB+tUNVeWHTo15RWcH
Gcjoe3arRiZhsB3exHH86papGfskeBuG/6HPPb+tU46CjO7Oi1fT2TXdU1CJgk8pSMvwdiD
H3fQk4yTWuu425BKD0/nXD6yRc6jPpIvC081y0bqMrvc9O/QDGTXdw2rwWKWzIZnSNVaTGB
woH4Zry4zTmjplC0bkUSjAAA2g54b2qZ4iiFgFxjJ+b71RRFtvyKgzgnPFOLSNy0attwMfi
K9JHnNIrhsOEGMNjkHqR2/CoysRVrdV2gHc25s5yfWrTqNy7k29+ueDSnb54xyCOvp/kVom
Z2M+RE80oVCAA5I79+antgFAzJggcgnI/wq3FYhpv3r5QAnHfFMcK8g8sDA4BXHSqUkxWaG
ZWTBGc7epbj/Go2VI5F37+FwvHfH/66fE25jvB3D35NPb+MgZwc4P65o2NExJLVZo2Ccs4B
O7oPSm2WnxRTyzgHe7/O7cdscD8Kscs/lRgu3AAB70/Z5bEnBKdAGx+valYpvoOZdmAgzt6
lj/niq0kBmO6TL7uSOtTl28vJPzNyAPWp4WLRKOC4Xkd6TulcjS5miNwyBlJwCoGeg4x+P+
NXFVskupz09jU0ibUGFO4KTimgbiMnbxgH8M1NyrFqC3DxlicnoPbFIY2KsCMEj72c4oivI
YUZ2ZRCG2E+h4HNEtxM0zCCON0TAZ5SQPyHWuOtiIUVeo7HRTw86jtBFSW3X13KwbPqPw/G
vlPxG89z43115GMkovJgST1w5A/QD8q+n5NRP2gWt1c2kInGIEQnzCR/Fz1+mPxrjr/4f+F
G8QPMunlpbg73WSZyrOzfOSM+/SuWWZUdlf7jvo4GondngFpFEdXtUuLtI7czIss/3lVCRu
bGOcDPbtXsPjb4m+F9R0W90jS5r2681f3VwkOwQOrBkYbiDkYHI55rrNc+HnhrUfD2qW9no
lpZ3/2dja3EEW1klQbguehDbdvrg180JmRAT3GcV0YbERxCco9DOtR5JJSPVvg1qGv6r8WN
OvS9zfeVuF5M7ZEduyspz/wIg/XtX1egRpyARnrkds180fAKRLafxLcosoKQwcrjlQzEjJw
M8dzXrbfFzw1Nc7Wnkt0Y4UTqyZPudpA/OvLr1ZyrzglpG35XOuFK8VJdSD4qf2wnh+C70O
OV9RsJ4J41gG5yCXVuO4wa+d9Y13Ubrx3aa3KXsb2Iq7yBdhDL3wfyP419Mz6pDr2lXjw3E
QVU329yhWQBxna2QSMg9vevLNAttR1H4nyNqOk2F6I2ZbyeFC0aNt4HmuSCckZVQSBXRQlF
9NUW7wi0zzzxaRr8uoeK7GyFvEYx9pNvIrxo/C8lQMbvTHuTXnr/AHgeD717R8UdF1WLw/8
A2/fw2unXV0yQ3NjZo5CKu7aXcDbhjjg9wMHnFeNLh887QB6GvThe2pwycXblQQhSkhcF/l
5A6itOHxDf23hm+0CN1+y3sqSPnk4XsPTOFz9KzY5TFDIFZcyLtPHUU64tJbZIXuI2i+0Qi
eEkf6xCSAR+RH1FEkpaSGm47DSNoDjGCPTjP+cVf0jVbjTdRiuImU+W2Srd8dqzS3ygE4HS
nYIYnbgZxxnr/wDqqmk1ZijJxfNE9O034m38GtTzzzM9tK2Vt2IKRr0wD7c9ulejab8S/DE
8KWbyLEJF2szMFxzuHJ+79ea+a8cbtvA5zntU9lPZRzg3tkbqM5yqSlG6cYOD3welefVwFK
eqVvQ9CGOn8MtfU+i4fiv4YlvPsZll2yOI1ZzwVPG8nt713F5rFjb2skr3sJhRRIZF6FcZ7
8fjXxyJRFdC4t12lWDKp5xj+daN74j1bU4FS8vZpFUHBPIzgcegrnnlcbrkZrHHRafMtfI7
z4i/EGDxRcxafp5Een2gLyFmIEpHUA9eeg71y2mahH4m+IWjCa0trK2E8USwwLsRUU56Hv6
nviuUYgqVBHzcnnr9afZTNb38EqllZWByvUfT3rvWHjCHLHscbruUrva59nXNpGJzLv8AN3
jduUjCg9F+tZzxMZ+DuTGQAPu461i6V4ui1HTtD85S3223JScdHlRD5kbejDaxB74IPY10V
rIREMrvPJ69KnB1nVp+8rNaHHiqHsp6O6ZZbCeVGzKTgBe+R2qt5Ei37SW85jBwZDs3bgT9
1T0xxggjjORViKNnkkcD5lA2r6mpIonLSGQ7QgPJHUV1SjdWZipNElvKUu0CqHY5yP8ACt3
TnEsJjJHyZ+U8fp6VhRttSViQXIH3ujD0plvemC8jYyDIB5Y9QexqJRutAjKzOknMkKbwob
AOfpTogssJkGMdB7VXS8jntiUYElcjPU+tVLC8S4cxRbyVOWDDp9a5uS6N+bU0ShCtuxxnG
etVLuNJoPL3BQwxhexxWiqN5fQgnk5PIqjIBh2VlYcEHdgfjRHcbehwthc3FuZLO+fEsDBd
3TJyefcHr7dK1jIys8jtkg44IIIPQj8KqapbI5urlwN0aFQTzwecY+pqX5vLw3yoVGMjGAA
K3drnPd2CVwse13IXPrnFQl4yhjLBtpyNvam3ADxEFCx6Y98elVAw3MVb5e5U9evNaKK6E8
zuSk5f92SvPGO3tVf7JkHcxBzyR2PrSmSUMdqqecYIpy3TMQJDhyePU/8A1qeq2He5Elp5Z
wzK5Ge3f1rJ18mKwjZW3jzAAPTgmuhjiZxsyOR+pHWsnxPEo01D3Mw/9BNS5FxWpj3OhahY
eM216YKkpeaKNZG/duvRT6jPJxzz+ddXpV1b3tu8iAs8pIkV3LMrA4xjPH0rmfGV34gS9+y
6fDa37iYsVUKzkEkBWxjCnnv2rasbSUzQSy6ELYk/dhfcsJx94twO3QD881xRbcuZM6pRsr
M2bONUDN5RGT8xUYz7mrZjSRFLhWOTjtQuxYH7Y6c4qSP5EkCxjceSAeK7VNXsee4dSndRb
5FRhy3GAM59/SpII1jXCbQMbWxk59x/Kh0d5CTsIHYDGBUqMo2BiCeRn0Fb9LGLXUbsBl4B
GRg1EIyYmQjbzwRj8qkkhjnVoid4bgoeTj0+lWRH/CGBHPXrS5rFqPczJlkTaViwmevv7e2
aIYhOQzNsCHlf8a0RaStkBRz15pi2TlVCOoKjnHFVzC5RryIyAoiAHAAB796iRHkcAKN78D
pzj37f/Xq4bMqQxkOTzyc5NPSJIzGx4I4465pKVgaKLWpyVOFJGTjtU1pDEkq4XDqOcdauu
oH8WC3HBwcf570iQ4w0fyrjG0Hkn/Pehz0Fyq9xk0sYn3PESepAP6VHKsYXB2qkYyXLdOOu
akmhPks8jBY0yW3EAYryrxlrVz4kvovB2iXUv2dubyWMAbxkfKD12gZz68VjKpGKuzenTdR
2Rq23iqzvtfSKFFlsJbrZbOBxdS8KZCO8a4wD3bnotda16FSJiQ7lsAlhyxNZGhWlnbKH8u
FILKPybfgARADoCfz9+aw7fxNp2peIbKDTYGlgjmWP7TJIQh4PzIvfr1PoK+Wr3xVRytsfS
0YKlBRRW8R6zMfjfoOggILeKFBIMAZZw7E56jjFaHjLWU8NeLo4Jo2YPGruqn50jZsF8dsH
I68muS8U2yp+0hawhmlaQQcg55MJH5cfhmug8Y6Rcav8WrHS7YATTaGHl3tuO0SMSCe/pWn
JBSpxfw8txU5Nq/W9jutHvFvIonSYSJvVt6nIYHB/LtXyXrlmNL8UappqsHFrdywAjnIVyB
+lfQvw7lawddJlba1rNJFuY9FDZH8yM+1fOl/cS3us3l5O++WeeSR39SWJJrvy6HJUnFbaH
LjbWiz1/wCE+oXcHhS4tdKMa6g+sICzMEzF9lkblircBkJHHU+9enWEuvy6Sz32nCUKuPLB
gf8ALJ/w+leXfCS0YaHrF+pJZJwE4zljC65H/f0V7Rb74dKkCcrlRyOgJzRioR5rrcmhJ27
nHaudN0uyuL9rQ6Uk0yxXLG1+zYLAlWBORkFeqA4zkggU3QfEGlWXn6hrVw1xqdwWWNbZjd
M0GRjHlAJuOCS3A6elRfFTWn0/wdaWCRK76pdNGxYj5FRQcgfiPzrybQmm/tlbKXSJZ2ukE
UVv5RDTAngr6jvnnitaEHCnzbv8SqlqrtJ26eR6h4+8XWXiTwZqWk6QbixvJ8RLBcRRSC5B
+bZuUnYeOCSMHGetfOZjkTKSK0cmcYbgHnFev+KNL0tNMvdL08mzsmu0vZ2h/fJEVVlKJnA
fGSc8dDgY5ry7VL6O9uofIeWSCAbI5Jo0SVhnPzFRhsdvauyjNtHJOmobGZz0Y8DuO9dL4p
hWKy8MMHG+TRYWKg/d/eSfzH8qi8H6da6p4zsLbUo91ghkuLlegaKNS7A+xC4/Gunl8Ja34
60KDXPDtpHPDptmkZ06FsSrGZ5gCinqF4BGc/lSnUXtYrt+o4xapuXc84zlDkEquNxxwAeO
fSnbmV+MN+v419jfCv4PxeCtOa61yWO61O4ANxbI3mW69dmQwwzLuOCOOT14I8n8T/BLVJf
iXq8elJCujfaPOTDYKoyhymB0wSQKHiKavd2JhTlN2ieMi6VGLCCMsfm+Zc8/4V1fhLwPrv
jTVEaSBraxQ/vLiVSij2HqfpV/4d6RpOqeNbWw1O2imQblKsQMEcDnv06d6+m4NNXT7ORII
1VVXaoznj0HoPauDG410nyU1r3O+hh00pTfyPLv+FM+EtDtX1DWb2WaGI5kEzbFxjPGK8R8
W6rDqfiS6Fi4GnxNstlCBMIOnA/nXoPxH8YXc7XWmGZvLY7BwckDtn65rb+D9z8Ltb8PL4J
8T6PBLrE9wzxTXUXNwW4CxyLypUAcEjOc1WF9pGPtqzb/AEHi+WK9jTt5/wCR4LuCOCo5B5
NKCqS+aAvGPlPOa7P4p+EbfwV8Qr/RLNZfsW2Oe1Mp3N5bjOCe+CGGfauOYKyLII1HyhDxz
n1r1Lp6nmXZ6v8ACu9t7mw1HTriITyabt1S1ySNvOyXOOeA2eOea9M8M629/HPp+pWyWurW
cghkWMkpKCNySofRlBI+hrw/4ZzS6Z8RdLE2Y0vka2O7oyyIdp9OoU16Xq+tW3hbxZYWM1t
LcSmNUgFrgyywO+6GNs9Crb0Df3SPpXn2lCtJw8n/AJnU+WpBKp5r7j1q2tttqWHJGZFxwM
djUUUzb5EJTc65Rl5U5/8Ar1T8C+Jv+Er8EtrsWn/ZJhcvbSW/mbwjJ6HjsRWxDp0MmlmAR
CI7mlXA65P+NdbnrdnnculuplXMbwYDuNuMMnpzVS3tri8dhbAlRxuPGB9avPaR3F1E08u3
yxhgRknsBXSw6fFFAItpGD0zjB9a0c+VEKNzFtrC6SFPN8pQg4JHIHrVgWjm6aXyRkP95Tg
E9yK3CkDIV2bmA644P1qA4WTZkrnpgVz89zXlJ1eVoiy7cHpgVl3jtIFAVFLfew2O3X3qeV
ZYUcwgYbnaOM1m3S+arqykFh8pyQB60o2THJ6HOarZ3t7eFbYqICQ250DAt0w2eQARnvnPt
Wuygo525QAfeGcj1+lV5UeJiWiZgc/Kvt+FBkZiSUYBeo9Of/rVpyJO6Ic21ZlS4QJEzIue
cqAMnHGP61UaBj+85O45xjjNaMrQS7MNtCndu3cccVPsjZl2vwq9vWq52iLIwwkgYsQGXBH
4/lzUcm6OYMAACpJznJ9eK2Z0wrEYAIAHQ5qtPgRbGUkt/APTHX61SlcNtirETbOigM+eo3
ZA6fj0rP8AFlxFLo0DBWT98Oo4Pyt7VqwWSvtYbkB9PTvWZ4ltpk0aBsnHnY+ZcdjUySZdN
2Zja14enbxbf65e6hNai2kE0b252cEEY74OOPYZ9a7DRpbm8g+1G/gnsin7oQgnd6FmPOQK
2r6LfeNA8HnCQ5C7SwH1/KoLONIIJLe3hWNSSqKiYCehAryFVcW+ZbHdL3iOI+azLtIXIG7
AIBqwzpEhJA2qMF8dDWZqGorpVlPLJGblyQqoPlLnGBj/AAFZWoakbqwuLa4uW0tIhtaWIB
kEmA3JbqBnHHvzXTST5uacUcsldWTOoAZfmaPBPXI6iqU06S3Qg+0JGR8zLxvK9Bj0zWB4S
vpJdFihm1ZdSmkkLNdY2gA8457/AFqxex3za1FdQWwmiYrmDhD8uOSSeeO/0r0FJNaGHLyu
zN2KIRkqCcnJJK96sxZIyBk4Ax2GajjMblsyruC8ru/GngEYwCR97lvu+3/1600M0y0MqFT
I25POeakWZUj+bLYyeRxx7VRY5QvtUHPr/WsnUtb229wllLDLdRIHweyk7S3HXHP1xWUpxj
uzRJvobslxuPmOTkDdkrnFKu1pNp4BGcE4/X61y1lr0eqRqbCeOeMOIml3ZBb/ACO9WrZrq
K4JKpIjD5i3GT36fgKTmmvdJs76nQyKhIVRjnGPWpEG1TklSPu+p/zzUdtIilf3fJwvysST
XHeKfHNno8MltY/vrnZlTyVLEkAD1xg554pc/QtQb2IvHHjFdJMXh2xgW+1C/G14wciGInD
O3pnt+JrnNG0uPTGubhwbm9mPzOcjkqC36/1rG0exlvrHVdbvt09/OgcsOW4OOPYfL+Vdnp
9ykltZzsc+YVOT0Dcqcfn+lcFeak+VbHpUYunHmOS1OW71ttR0CKQ2SoGlHlsF85lGWDEH0
3H8KZr1quieKdJtkJjSaK0CFzn7u6Bug65Qc+9P1GT7P8XoEiK+SJMMQcbg0JU/jzV74kxi
bwtpWupu+0aZcNa3ATkgPynHpvQZ/wB6sbpNQjs0dF5fGzM+Krf8I98Z/D2sktt+y2s7E9t
jlXH5V6Dfzxr8bbq8TBFr4Y3ZHIGZScn6iuF+O8a6jo3hHxJAgdLm0KNIDxyFYD8y1L8Mdc
ufEvjq+MpXzJNDhtW3dX8sfoTXHOlzYWNVdItP70XCVqri+9/wLyeK7KTTvEt/AyWl1FpMr
xHcFDzBwCQDznDdOeK+fxg9+T3rpfE1o+n61qWnPgbCXQ8jI/zkVy6Y3bjjA5Ne3hKEKUW4
dbfkcmLqOcrPofRfwtsVg+FcU5QJLf6ixVh950DRrx/36avTbuJ4tNAUAMZO/IPHHSuK8E2
pTw/4b0g4SS2jR274IhMr/rcgfUV3WrDCRRK2Ag/LsP61wYhtzNKSskYOreGIdcttKndUkl
tpnkjgkTKyjK5UkcjOAM15lHp2l6t4qu1028u7OysxJPKkkp+UkiMRDHKhm+Uj0Fdf4r+KV
v4O8R/2ReWBvkis45FWB9jrI+W+YngqRj3Bryq38YPqvijxBrl/aNp+m6yotvNiBItHyGic
4+9hkDNj3xWtOnUs35aFe1S0Ne68TeBbE2GkLLeX0drqKSXRuIwYJAhKsCp5xhm4A7D0zXm
PiZNGj8U6lH4cmaTSPOJtWfOfLOCBzzwSRz6VX1C6nudQub6fa1xcyvJKU6FmJJ/DJqoSXX
JAH+elejTpez6nFUquo9Ub/guR18XxwhsPd211bJ7s8DqPzOK9X/Z0uWh8Q27hSVNreW0uW
9DDInH1Zv1968St5bvTNQttRtiiy286yRtu/iXDcjrjp7da9h+EzwQePLiK3lEdtrFvJe6c
7HIWQZV4mHqpbGO+1T3rmxOicvT+vxNad2rH0h4X8Sx61ea1o12qW+raRcm3uYVbI2kbo5V
77WUjr0IIrk/infap4ZNn4nsZWjtZWWwvQq5KZJKSD36rk+orj/GN3d+CvinonxRgDJpWpK
lhrMajOzjGSO/ABHvHjvXsXifSdO8U+HLvTp5BLYX1sUdozkFWAKyD3B2sK4+SLXvbP+vwK
hUcJXieaeDdF8E3niKXxppdv5N3Iu14twMW8gZYLjg+4POScc12d9qliJRDDKnnNwFQjP8A
n3r50s4vGPgXUH8M6jYSTJLciGO4gVnUk8LjA6sACARzn2r3bwj8PLqFk1bxW5e6Kgx6ejZ
WIZ/5aMOp/wBkcD3rmq4Wo205XXRnoKpRUVP8Dxvxh4X07VfE8FsfNgS6nG64ihaRLYMcFm
2jhR3zj14rzzxb4fufAHxBudCeVpZLMo0VypKFsqGWVcH5efftivt3VGaLRbu2s3+zboHVB
Co4wh6Dv9K+Vvjhb/b4fCviolTLdadHa3OCCVmRAxBx3G4g/SvQws3G1Ju6OGvJzftErGp4
ggg+NWh6fqmn3cFn4n0lPsl1FNJlJ4s8PkDIO7JGR/EQe1eYaj4N8ReHrqxiv7Xy7i6dxbw
rktIqHBkPHC+hODgE4A5q58N/EN1oHilzbrBLDcRHzIpn2KQOSd3X8B1969J+JXiJpdNhLO
EgjDo3lOdjt0KLk9x1PXHFdUW4S5Ohi1zLmR5FpPmWfi3SpkbzFguYm3jlcBhyM9sfpXqGv
6bd634r1xm0O/1Ce0s4rWxEf7qNHRMszucbhuOVVTy2PSvOfDes+H7bxPFe+J9CN1YuyZNt
cPG8ODnzAM4Y9Mrxx0xX2Pd6RHcwrNaMsqOqyJtJwykAjHtgg0PljUvLTQiTlyWirnJ+A9G
Xw/4HsdHjCrLGge4YfxzMAWJ9wTj/AICK62xZjG24DHTJPX06/wBKzrGJoUdQpzuOMjkVNA
xMm0PgkEZJ4rWdjlV9y/PYQSOJ0yZFAIJPWnCZshBGR8uTzyKmiI2NtJGBg+44/pTZFEpVl
OMHjaf51i2aW7CNnO7BUEcj0quCrp918Hnpmpx5hiYIwHzHqMY/xpskmV2R9McAfzqeZBZk
T+YM72YAHk+1Y19cNuJgwTgDdj9auXckqwEYLEjaSOMZ7j3rNuoTCABgAY5PX8q1iiJMUMA
p3SGQ46LyAKawWS2LIxJI6DotReW/+tWRgwYNsBC7vbPbp/StW0urieZ0uLNEWMqsboMZ9c
jtg1lOaixxi5IwniGFAwBjHTqKI4iYR8wDf3ugPvW5d2MF4siRD7PLEu4YHB9v061iM72zN
bzRjzVOW2dDnv8Azq41U9CJU2tSMwMzBWuMg8DnJPf6UhSYSKQN+/oN2c89jU+U42RcdPXH
tUEZYgIqhc9N/bFa3IZZjDNOy9FfnGOn41j+L8RaRAjq0gEwx2/hNbkGUY+WwZiME9M81ie
MInl0qJHCRgTg7hkZO01m9zSDOj1C+Wyu7m4kugtttVSqjkHptH94nnntWNJcrMYbi1uTNH
jaAw4cd/yx1qa7RUne3eYvhcZcde9T2nlpByFB24xjIHsM9q5fZq2p1c3YyPmv7kW81qJYe
Xk3qBsYdAMj9Rz71o3dpBqFjJp06b7d0KSBxngj9afHMqO0SY34JBI4UeppdwJxLJlmOMj5
c+1XTgoapmU3zaWOXn8F6RZeGLjTYnuI4N7SsY3JcBiPlz3rTs9TgMgtpJBG/wAsamQYGBg
AKPXtXQjbJblFTcD8mzHSuR1jQ9ObU49Qkv2DW7eZ5YQNhh6nHX0z0+tauXs48wlF1Hys0n
n0u01Iz/aisiKqOpYKuee3rzk/QVqxyC6tWnjdSrKSGI4HH61z93e6bcM9vqFtGFlXASQhi
zema6C1jgtrWK1jCwxKAEjzkjHbjtUU6nNLmuXOHLG1tStIxSMxGQbjjhRg+59q811uz1iz
1ae/is7OSQIURzvLGI8bSmdoI9fr3zXorwtFe3VxM5SEFVTnJGB19u9co+pXd5q8kFjuuYV
DxGKNQdyjnLMRkD/6wpVZKWsVqFGEr2b0M+w1610y8hgurwWVpIBcLbRqN0Z67AAOM57jvX
baZfWOqjdp1zFcLkowQlivGefTv1ryiGw0qbxC/wDaG6JHna3laWYsyuQSoBxyegx2rvNMt
NE8Iz6nfDVGRXiUPG4OVCdQoA5Pv3OBWV7aR3LlTT1Z1GseILHwvoU2pXswbyvljjH3pW7K
o/z614rZJN4g1MX95hdzExxDJCknO0f40az4i17xlqM2Ve20teYrZQBnB4aQ9Se/t+Fa3hN
Ym1poAp2K22IMM4BHf6fMPpWtSfJG7NaFFvY7LT7COz0mcfLhY3JKnJPHQenP61wVzNNf+J
NJ0KzX/W3G1YwxG0bgcH3xk16N4luDpWjyXAfGxNq8YGPp36da8o8FvezeMDrkCtJ9jYygn
GNoGWJ/AV59GftFOr0Wx6Hs+VRit2dr4kS20jx9cXiIhdollgDcliF6foax/iDdNF4Wlltn
Bt79IzMjDIIYKyt7MMKfqDV7xDrljc+Ib7w3qIDT2832iyuQQWQ5yCM9VKkZ56H2rmNeuJ9
U+G08lpEsr2TpBdR7tzoisQH2j0OBn0Oe9FGnJSg5eS/yKqNOnJX2N90l179l1rd2FxeaZK
JVyDuVA+cf98k1jfAeGT/hLmnUDDHYT/s7Tn/0IV1Pwx2XPwM1+OUkgTTLz91R5Y/xzWf8B
/Lt7p3lVVOxmDMME56/pisKk3GhXhbZ/mRCCc4TXY5r43wW1v8AEh7e2ZR5dlG0+OzMzEZ/
Aj86820uzTUdRs9PLiMXU6Qs5PChmAJ/AGui+IeuNrPxE1+9dQUlmEaYPRU4U8ew/Wuf0iZ
rfUhLDEkk5R44VPOJHQop+oLAj3Ar28NFww8U+x5tZ81Rn1P4LLXkzXqwgQvCbiPj7omlco
Pb92sddJq5mRkIwJBtAHfrTPCWmJp+mSmP7okFupyT8kMawr+qMfxqbxHL5PkgNhwSVGAc+
n8xXlTfNNnZFbHm7/Dy+8b+Ldd129e0srN7kwW090jSyTLEPLJRFK8ZU8nrjj1q38QfhlZR
/DS7l0y8vZbjTYvtDIZFSGTbneTEoABwTg5JHvXpOmXSTWkM43yfu1VSRk8DtXlvx6Mqafp
Qt9QzDG7PcWKTgMVYgLIU6sAQRntmtIVZVKkYrQUk4xaZ86G2uFWJ5LeQJKPlJ4D+4J/CoW
wsW0uG5yAvTnr/AJ9q9b8LeDbPXfhjrPiG6WMtZlxb4JD5Cggk9gOw715EwABwynBr1qVaN
SUor7Ohx1aXs0mnuWrqMvIHRCQsIkIA5A7/AF+tb3hPWm0z/SI0L3Ok3KalAo/ijHyXKfQo
VP8AwA1s/CqOC6+Kmj2F5GJbS/tp7CZHGQUkiYH+lcg0d54X8VzQJ882nXEsDDP31BZGH4r
n86maVROm+wJuLUkz7Lnh0jxV4Zn0i9Im0/VbcMjKQxZSoYOP9ro3+8privhN4tvNFGr/AA
88RvJNfeH1YxFFLfaLQEfdHcqGBHqrf7NcL8JvGsiWMnhOSUH7EDcabM5+YR5+ZSO+0Hdju
oYV0fxGt73QNd0T4oaHCge02G5jK4Z4gSkkbD0XcVPsw/u15dKMot0Z7/1+Z0TS+OOz/r8D
3JbayhuotfiZpopERA5clYlycNjoCCcZ9KvXlwLZJZZbiOONVB3PwF9SfbpXG+H9e0mLVNN
GlXcU/hjxFC09gnmBzBOBultyp+6pXJA6AqRxxUy6PqGu+KJLbVljHh/SZVmtoVzuvmYZRn
9FQHbjuR6dXZ20J0vqzZ02a6ltrvWLxDBCxJs4z97ylGBI3oXPOOwx3zXivi2z0C51YfDkw
Q22nTwR6tPdwvhmnAwexG5huYkc88DNerfEBtSuLGCw0xoozMfnaUkKw3LlTjkEjOG7Ee9c
1Pb6e2stD/ZPl4/do0wzHMByGTbkA5yCp54qoJRs2O7aPkueKzsPEyhoZ7WwMxZASfNEW4h
WyQDkjB6CvpfWxpep+E7P+zNOg8SXvkEWdx5abY843P5hG1Tj8Sa5rWfDnwyk8QNqev65M0
8++XyriURxAeZ2KDLEHjBPftxXUaPotn4fuf7H0vTYvnj+ad5QH4PHUc9c/hzXTOre0osjk
to0eCfEDwtB4Z1a0ktwVgvYt7RF93kzKcSLu7g5DD/ex2r6c+H+rS33w18LX1xJveazWByD
3TKD/wBBryX44WUUfhvQb5XR3a5ePMcu5ZF8sHdjpnIGSODxXonguK4tPgt4Ztrq3MN3BHu
ZG4kRTI23K9QCpH51nUnzUk2NR99pHZTDM8wlcNtPy7cjKt6+vIpqhd25xkjuOKsS7dnmfx
MhAB7dOlVo12yvuz0x171rSlzQRzVIpSJ5ZFW1yOzfpVm3ZC/3cHGdxFQSqsaKjkBsHqeue
ooaXyFBBBA4XJ6+1D1JSsXPKLE5YoCT8vXI+vakcFF2IAMj6Z9KoSXcrYYPyTgg8DFVhqLx
nEscnyj5eP8AGlHcb2JZQ0r/ACXG3DbWB559B6GpU0lGikF0TuYgnjj86qw3KySJMij5Xxy
epqtqWpu07RxHy1BzjPJPb6Cm6lkChcsXVn9i2vCzuWbHHWn2bfaQMlxnswHB+v8AnpUWn3
DTQP57EhsYOevr9KlAME0aQl5JHJOJGyRzkfhWFT3kmVBcrsWRCRKJWBDAlWJNZmoW0gjLx
YcR8qxHA9ie2eOavj7a8nlYbLEkkjAzUsYkSVYriL7x2j0P1rG5rbQ5to5BHvOQe4z0NEUb
F/3g3gnqD61qXkESPIijAzhcelQ20SvGkePmJ+Y/jWkMQ9mYzoroRwRRrEVzywHB9PrWHr8
AlsFDNj96ME89jXRbo0uJFYchsHPrWVrMRe2Bxu/ef0NdUZ3ZioWZQu5IG1CY3Nw+/gBtu0
Z7HGfccUk94ttaSknewXOcnGewH+Aqp4lV49VmlHyqy7F3DO3uTj1/OsxLvyNOe9lzK8Dfu
92SoYnGcDqxz+HFc8ptRcUjuUFe7KP9r6/cMklhpwVZZNkxkbDIfQZ6jGPzNb9uZ7e43Xyt
KhHDRtlV9Tn61nRNMGjMpLnJzt+U5xyAP61fvbiKG1gE8hWNyDEARh/qPSlSan6oKj5dLbl
rUdTaPTpGsJEB25JOfu5xx+dcVYJZ69rV3FcazviQ8rFlFPQA5PUk5P0HatDTLq0e/cSXJk
EymMJ5mVZ/THcDPrj8qybzwPLBaXsWjXLeZ5+5xvzkHoM8cjJOa3lLmdmyKfuanocNroz2K
NGYiNoVZIySBzkDPp3q1BbpbwZjlfymXbvZd2PcH39ao6BoUek2MNuJC4iiCZzlWPqB2+tS
Lcar/aIDbFtA+Ngb5j7E1HspN3uN1YrQ0Iy8TSyyFZAX+VHPzbcccHoeM9+vaucfUb8a4be
KyjtLdhvkyApxnGWPU9e3GBXV3Hm/ZGjhCeYQVUuMjJ9a5VNFv21GOO8WHYCuXiUhE57EnJ
Pv0FEouPuhCSepptpYGLgmDykPmu7gIqhed2MfrxXkvinXzrusPHpaGPTd4TzcH/SCP4sHo
vp+Z7V2HijWr3Ubj/hHLGUGwBxe3iZxMc/cXn7vHJ7n2rkdi3N5dWmmxqbWzJaRlQHfzgoC
O3+FVzRhtubU6Upe9I2dP0NvsVoIP9SM+acYDHjP6k1bOmvpWt280YdFk2qoUY4zwc11/h2
zgGhxQEcou7Ge2Kl1K2hNlIq5WVcNuK52jrn2rwZ4uTm0z3YRjG0bHnXxO1mYWtvp6AqZF3
ZBx/ke9bfw30Brfwjd3JBF1dW8gUEYK7hjn/PevP8Axfdre67anZkcKcZ6DGfw/wDr17J4K
Pn6S0KngAjC9Acnn9e1ddW9LDwguu5zuN5zk+mh4t4s0jUNf+I2sw6Vb+fJY4QIHVGKRgR/
KCeTwOBXLw3V5ZXF0sRlgnKkOkilSPVWB9sgj3rb8ezX2hfE7VL6ykMEq3LSowzxnBIOeoO
SMV0Wt3ul+I/D9jqGppa2Wq3CiSK5zhpMYGx+m4c/UcEccV66qcsYJq6aPKjBycmtGhPBWu
pYfBX4gQhxFIoi8lATkGX93x7Vweg+JtR0vUoZbeTy4IYnUp2YFCpz9Qaz5Jrq2iuNOF1st
roq0oXJDBCWXPrgnNQNGsMQiT5pJCF6Y3A8/jVxoQTm2vid/wADJVZK1uhVuGa4uZJTyXO4
lj0Ndh8MdHOq/ETTLQ2xnCkzkDn7g3D/AMeCj8a5OdPLkyy8MTt7177+zj4fLX2peIpYwEh
j8iNiATnIY/Tov5VpWko02yI3cj3hLZLQQ2kS5SFAuQcgt3P4nJ/GvPPi3fSab4UubmLarQ
wSSDB6nGxf/HnBr1FF3l3xyxwOM5rz3x3Da6nrENjdqJ7WNGWaFgVEg24IDDkZLk/8BHpXh
xkovnkd9ODk+VC+C78Xug280YVS8UcigNnG5AcZ+pI/CvJP2gtEu4fFemeJWBazvbZbUun/
ACzljz8ufdWyPXBrpvhTqdrG+o6DbTNLb6bdyQQlgCdjEshJHU5DrnvjNem+KvDdt4y8GX3
h+5URm5jzDORnyZV5jf8AA8H2JrWEvY1r9DOpFzj5ng/wj8V20E03hO5DFNQjkG18BJJCTj
H1XH4ivJNSt0tdVurdQQIpShVlwVIPIIp9za6lpWpzW10slpqVhN5brnDRyKf06cH6etWvE
M1xqF82uyHzWvsSysAAS/RiQCcEkHI9a9OnSVOq5r7X5mUpupSUeq/Iu+DL06f8RfDN458t
Ib6DLN0Cl8Hn0wTWx8Tkl8PfGbVLi3HlzrLHdICAclkBOR3BOc/WuCkuGRkeNyHjA2n+6Ry
D+dfQnxA8BXPjzwtpHj7SGiTUZrCLz4ZJNqzrjqCejgk8HqMVNWUadaMpbNWM4qUotLoeJ6
BLeWsj61pkTPeaK8d6qryPLDhWz7ZZQfZjX07NqOj6r4ciufLaXTNUtUmRdhk2SMCGjbgnD
gFc+qt6185+CrJYtf0W4uriP+ztZkn0qcK+Gi3psIYdj86MD0/KvWfg1O2o6bodrPMyy6Rf
XdgzA4JjkiMqqfUBlfGc4PSuTFfxFJen3/5Nfib0vgaf9f0jz7xJa694E8Y6ZrAsgtpbTC7
02/ECqL2LhhvdeHYL8p78H1zX1++v6Vb+Gl8SXV7FbaaLZbt5ZGxtjYZUjvznA9TxXzV8Q9
Wk07x9488F+Ib2WbRtRj+22O/5/sk6xh4Cg7A4MZAxwRVPSdL8ffEfwrpWm6i7x6Jo0IjjL
HYZF4256bsAYFbVWlFTm7GUIOcrI7TSdf1P4h+Otb17TbW//sNJkhtLiFlWZEVRlfKY4YHl
jyCC3fOK8y1X4jaiNYnm0ya7SK5lheeOQhD+7cEjaDgs20c8fTmvevCWg2HgzRV+wxPDazO
WlR2JcZx8/wBeAfpXzf8AFHRzovxG1JYlK2d4/wBrt+OArnLAeuH3D8q58JVp15y022Omup
0opL5nfeKdC8MeNb2+u/BupLp98bV7u4sW4juW27iVA+4xBOcAgkdB1rE1vxnqNnrmkzSW0
ltcBEeWzvIyPOikjzg+oOThl9j2IrzTT9UvdKuHuNPnaKaWF4dy/wB11Kt+hNdgPHDaxqGn
W3imMT6VbGIxpEiboAqhTtO08EZO3oTj0r0ZRezV0cadtUdxqtpp1/N8NtK06VJNPmubm/8
AIWYzLbhXUGME9AMHjoOa9ptmh1MW5a9hae4zJHZXamJ2DHcPLY9eCOhPPYV883UDWnjuGz
0XUTdW3hi2is0uhBky3Nw56IT3eUg56BD3wK9E1C58faIZbfxfoGneIdHjAVrmx+RkCjAbA
GRj1K8eo6151ene1jtpyv5ano08skF2lnLIyyKu5Y2HzBfXPcdqFkLLI2GGBkHoPxrN8Han
p2uad/adlqM95BaQNbRxXTBpYmJ3MhbJ3cAEe2O1aQBRmWKNSrHPLZ3Z68Y4x/Srw91Cz7n
JiUuceXL4GGJJGAck/nUk08UUQXeCQfxBpBEIVHzlhGMZz196gvRFJCEyFdeCfQ+9azbsrG
UEnuO86CSFpY3+6Opb2rPvLpQFSUFSuSq5Oc8Yqu9lKWkQ3O1GHzDGM89c9ewqN7F1Lo8pl
XA2AEll/wARkD9a5uaTOhU4kUuoGDdLG5TY3TOB7ZNQ20sE7SOgPT7vqc/40tzpMt5LHPCy
JECqMp4wuPmx+v6UtvYxWuozW6zgMqK47EDJ/wDr018V2VJLlsi7YXRiZ4SAWYggdxXU2ux
QJGjyzdCByK5dI0kYIiYbdjgD8q6W0k2xIR8xHqelbPyOa3cmuLmPyyQD6DHr2+lU5b4H7w
VkHJOeR6D881S1ab7JdgyMzQTLjP8AdPrVS9jaWDZFOPM7c5LL3/Lj9KylfY0SuXpJYZJkh
j3B2GV9iKZGo81tx2qACNvf3rM04zWloBcTeYz9XVSqqw9jz+fWtKJ45mKLwUVS6kH5cjI5
6H8KjlvqLZ2RLNbqbbzox+8ThvcVkTRNLGUKk4YcithXVbSUc5YcEd/aqQiKSkt8wI4JOP0
rppK5hPRmV4suLPThc6rcSvGbYEJtxklsADnjJ6Z7ZNeU6z4o+3FLf+zAWfgpK/DYBA6dOT
2xW38WtTlu9PgsrGPbHJOxlViAXCcAj05xx/LFefeHrW9mCTQOhuF4jR23MDk4wO/UcVtCn
Bx52tS5OSlyojdtSvbyKO2tp4hCFOyW4zuGeAN3XkEcdq9NtPFum3NiYtX06GW4hTiGRTgK
PQrwOnTPeuOW8s10FrbUoXvGgnZWQttMakZJxjJz6ggirtl4g197gWumR2cWmOD5atZqVcK
BycglmxjOc5xWcouS0W3yK23NGG00DxL4giMtvDYEwHJtJNm5jnaxUcKAM+vvXpGn6bBpmk
2+n2+dsaCNSxGXA5JJ7k561haVcGYy3Wp6bDPcBTDNJZSoDIF64UjsOcZ7dBUMM/iDW7xxo
FutjpEOwxzXOcTDH8I7jtngfpU06kk7LUbpcyu3Y1rzXY0kntdPmjnnQ4lkJzFb+gYjqx7I
D9cVesWkuIgJwwc53Kcb/rgd/aqY8K+Xc5MKRWzNuKRyH7x656dSTz+ddHBZxxJ5QZI0HJV
Bty3r69q2Uqlm0rMzlGmrLcatu0OXWVPlGSgxkn3rmfE3iaWwElnbS7Z4ADdzwr5jRk9I1U
8byOT2VfciqvjTxlDoLDR9FhWTXLhR5ePmFsp481/6A9celcw07RaVb6Bpe2TVL5ixklkyQ
x+/K7f3ifWuecnG19zpoUeZ36FeeA3Uq6RokmwhA11KvSNSOAOxOM8dq7fQ9Bs7S3SG3iAR
EMZIH3z6579f1rE8MaeNKurrSkYSjzCXmkHzMfX8f5V6HbJCAqqQxH3dpz7V4uLxFv3cXoe
zTpuPvMxrOY27C2DZ9j3XpzUGtXiR6c8wPBj7849/er+q2zxoJ4VAVCSTk5rhPEt3N9m+zA
MxYZyOvt/WuSjBVJpnXZNcx57CBda0zSEKFJxzzjNeq+ENS+zXMdm77Y5MohLDA6Yx+R9e9
cnZ6MHiF1EoeQndu6r9fr1Ga6az0uaexllGVuIiGjIH+rfqpA9OxH5dK9fETjU0M401CL5u
pzXxx0yzjWw1NYzHezN5TOuNkiheCR/e9/8ACvOLrW4774f2emyxqtxY3fDdCYtnGP8AayT
n8K2fiZ4om8Qahb2YP7mwBy4xiRz941wiRKtqjkndvJCnoRjrXq4ak/YwU90eFVm41JJejG
SsSBJv+YHgdePWp2cyFWO0SrymBhR7VXkOcqy56HI7fSlhD7sMSjEfK3t7V2HJ1LV8Yp5rS
K2GR5SqADklyec/iQPwr7K+GOht4f8Ah3bW02PtEp3SN/fPc/TJI/CvmzwL4QuL7WdN1WeI
PFLcv5MfYmLBZj/s7yqjrn5vSvr2whW3t4bcMNkSBc+p9f8APrXl4ud7QR1wh9plo7bezEx
YDaN3H6V82fEzxTqcFlqV3bWpFveTNp8N5g4wM+YR2yTn8D7V7/rty7otrBwD8vv0/wAM15
xJ4ftdV0jVfDV6oa3vFeNd3HlSAExuvoQ2CD1wfevPdWEKkYzV0ddKlJ05zi9TxL4RahJZe
MDao2BeQMiccGWP94g+pCsP+BV9WabdCeFTuGyRfzOOK+GtJvrvSNZs9RtW/wBLs5llT0LK
c4+hxj8a+tPC2t299DbzWko8i5UXEPPKowyPyOVI9Qa78bT15jkoO8bHM/Gj4cPq1u3i7Qr
d5NVhQLd28Y3G6iH8QHd1H5geoFfOtjLH5hilUmK4G0gfwnsfrX3ZIGkiWSOUc/xdK+R/i5
4cTw545a6tzi11INdKo/5ZybsSIPbOG/4HV4Os5fupfIipFR99HnksQRjlgWQkEkHGPWu+8
VWesaZ4d0vUYtWvRYnNoIWkYIMDcMDoQRniuCYyS3ZYscu27ivb9Qgl1zwEnh2GJcyOkhlV
d7bscbQPft9a1xM+SUL7XN8LRdSE+U8W05m/tuydTgm6iI2D7p3jA9q9t8OWfiS18V+Ok8M
QrDcjVt9rc3S4t4mEkgJwRljsdsAKa801/wAKa/4KvdNgkLtJfxLOYY1yCUlB2EjhmBVWwO
mQK+rIYPtES6rbW9x5t3GDJ5hKEj+6QeRjpiubGVUmna6a/JoijTavd2seZXvw4k8WeMLrX
/GWrreXj7UlW0iMER2KAFVeWPAweevavVrFEhtYbTT7EQwQII4Y41KRooAwAOT+fNFvpycT
3LhYh2ySfcCtG91ex0y1aab9zGgAIwMfQCvNlOdZ2n9x0tRp6QKFzpz3EQS7YQRbvmSPPze
3rj1FeQ/FXT9O1Wzk0hZLf+07GP7Vbno4iOBgnoemD7bT2NdFrnj29vHu4tFtzC8LbPPky6
jnnCrxkepbFeXaq2nmHyzqVleeIr6YwiR5kkjtoT96S5lyYy+B9xTgD3Artw9CcZJ7ClUjy
+9qeYW0M6sly1pK8IfLbSVyq8uPYYBye1W4XgvtSlmuN0FvvklTyRypCkqq54wCF6nOOmTX
oPxKg+Hmh6Hpel+BtUk1S9miCX135jSbo1O4AFgAmXySq9gM+/ntjYiaLYyuVIElyVP+rhy
B17biQM+4r2E7q556t8j1X4R6fNqfiKx+0PJJNLOdcvXk5LIm5YASeu6Rnf8AAV7br5+0af
cW6hiZgIjgcnewUfzrhfhtcWeg28raqSusa7LiKWKF1tVWNQsdtHKwAcqp/hyOOCe+/wCKt
VfSrS41A7TDpcD30xY9X5WFR6ksR/OvHxF5VErHfRtbmXQ5j4Y3cl5408aeTIW0iPUHlthx
gSbmUkYHdOPpXp4ZZWO0EHd0ziuF+DGlx2fwygml3Ce/le6lYrgkElV+owmR0612fhHwne+
OdCg8Q61rl3YafeM/kabpuIMxhyql5eXYsBnjb1rthypNvuebVvKRX1PxHo+juIdS1CGG4f
hbZSXlf6IuWP5Vhat4zudH0qHV77wtq8WjvMkH266RYCd2cbImO9uAeoHGamn+Knwz8DSz6
d4D8KtqOoq5jM0cWze4ODmVsyPz6A1xvirU/iZ8U4I4NSsrTStLhfzo4GHl/Ngjcc5djgn0
HtTbjvLRAk9kejRT213bxT6fciW3nQOsnQSZGc47U7Rodf8AGQ8zwysFlpKZibV7yMyCZgf
mEEQI3gH+MkLnOM1yV9HJJYaf4bicwLfT2umSSKNu2N2VG2n/AHQw/Gvc/F+marH8N9T0rw
ZGttfpaeRZJGQmwDA2qegO3IHviuWml8TNpu1kecX9j8NfDrG28V/Em/u7xOHhjvjFtOckC
O3AK89ia86v/EfhmT4oWNr4KubifRZrbZObiWZyZgWYuPMJPACj0OaxNB8KaFA39n+IbSVd
Y/5a2l0WhkQk9AhwW/3uc1opoWl6bftNY2EUMykqhG4nGffuR/nvXTKVvdf/AACYx63PRYL
napYEbs9Pw4Na+nXTqQGC+g5rjra4ItlyV3Y656GtGy1FAmSpBXluoGcZ71y31sVKPU7C9t
Yr3TGibAw2VcHvXMmK7gKblDsq4bH15x6DgflV631fOEIDeYcbfSrkEQe7Ea9wffj3ptpme
xmRXjsgWeHKMOgHHX0qSK8RZE8piVB4HpTNetzb7jGMAg8Lxz/SudjvG+0FHPOOW7exz6Zp
PQa1OxkID43ZDYJwM4zUMgOxJGxuGVwKxkllneII+1i2QSO/vW5DbP5P7/DY4wvTPNaQklq
RKN3Y+d9Z8yPxFfpPK1zD9pkRVlJLqN2Rx2/Cs6ISxSvj+FiYmQ4ZSB2/Mc16T4otbe5Zp1
ULcM0jo6uM/KeQ3r/k1y62en21v9svH8iMBtr+Wfn45wR3HHT1Ga7KdZShytaoJU2pXRz3h
2XUEmuZwCs8SMGMy7lXOclgep6AV1fhLVns7m5t3vI5NSkXyYIJlOxxzgEk5zk4+lcxOZby
M6hbWksdi0hRCvHI4yR+XPeu+8NG1ntyNOjj0iQxqHuZkH7xhwM55xnPOeT2rKo0l6mkV36
F6y0m01mEzajappF5buYnto2Luue/TBVsZFdhBL9kgJu9QmKIuUnJUbfbOAK5m3tJbu0a8u
9URJFk8trgABTk/dU5wfr09q2LawsY3jlUNNIB8rSAlQevGeM+wqIwFKpfRm/BM95Z7g4VV
XeZcDn6Z/OuY8Z+ONO8NaRNa2Debqk4xHgbsE/xsc8KO3YnpT/EF/pfh/S2ur95b2R8+Rat
KdjOTkZBPTp/IV4n4k1b7frDajNIJEnZRIw6Hj8wOwHtW+t7ERgmuY6C236Zpz6zceZfX8r
EyvKdzyP2JB7Y/AYre8I6e41dNZupTJI4w4wPlz7VzXhy+W71ZNQv1BtZR5HkngCI8gk/X+
ldjfaZc2cCz2uTCoLLhhkk9+OteTiJtN027N9f0PeoUlKKkdtqGn4l+126MDsG8jgPyQfxA
9ansLjMqlwXIBbGcHHt9a43Rtdu/tkFvdSAxvwqk8YyOc+1dXcyxxYaGVAAMEDv7fQV4dSE
oPlkdnK0rMvapdJDps08kZAXBwueSOfqea8ovmbVLkurblB+6eMfj7V1fiPWUe3NrbS5eT5
Dg7j0HP1rlLiwnsdLEyorCReuOv6cZxXZhY8qu92NRstTT07VLPTHVLmYsV+R8EYCdycenF
a1nrFtZRT3hjZraQZUIN2xe3Ge/f8A+tXhupaxO975VwxUAc/hnAqK28V6nYedaZBjc7W3Z
zt6Z/8A116csvcveT1OKWOp3cWtDS8dWWm2/iG9m02J47K/AntsjhiThwPYOG+mK5a0UJd7
8blhXJJPGRSyXd3dMsc87yRQMxhR2OI9xy2B7nmoSWXdibKP94rn5j6GvYpwcYKLZ4s5qU+
aOxEyPiOST5RLuYAD7vPWiOK5nmitreNpJpXWONQvLOxwB+ZFXYgtxdh40LFcIqqM5/Wuh8
Kpb6P4uk1sRmdNCiN4sTjh7nISFPbMjr+Cn0qpSsmRyX94+g/CWiQ2/imDT4AjW/hu1TTd6
rxLcY3zvn/ro2PqteoTOIImbgkAt0rgvhjp76d4eeGeVpbgP++mY5LynLOf++iT+NdlfN5a
/NgqPmPPbGa8WSO172M8Sl9ScjkxAA89Xbn9AB+dUNftkjukuE4W4XB24AV1H+GPyrgNA+J
sT+NbzSNThFvBLdOlvI3TGcKx/HPf0HavWWRbiwdNyOg+455JPc/zrz6lKXO1L5HUnyWa2P
g9pGt9SuHDeVJHK23/AGTu6V6r8L9c/wCJbe2JkPmafm4iX+LyXIEgX/dfDf8AAzXBePNKf
SfHepWe1FUSFl8sYBB7/wCP41F4Q1Yab4u0y5mh8y3WYRTxjrJC/wArrgdeCT9cV9LNKpSu
eYv3dSx9k6Dqa3+lA7134Kke4649u9eVfFjQI/GWopoOkXkDa9p6m+W1f5Q0LAK4Z+iHhGA
PUE+1al34mHgRJ9MtV/tXW7jbDptjEuTOTna7Dsvc/TFM0iDTvAFhLrHi3WbefxZqGZrkli
7kN1QIoJ2g4JbAHA7KK8mEZwfPDfp/XY65cr0ex8z3EF1p140FzA9vdWr7HRwQyH0P+e9fT
Hw5vdJ13wzFq1vEsclofLliUYCSbD19eDx/9avN/jToDDV7Xxfprx3Om6jDHG8kLbgHUYVu
OoIwPqtZfwk1nVbTxFN4fstMn1KDVsIbaB9reaoO0hj93gkMey89q660PrVGM1o1/TM6U3Q
k4N6M+hzd2RS2u7sW6x2mZo7ibaEhJ7gn7p5602XxrokFpJqEkV/daWsi+bqENo7W0RYhQT
IcAjJH3c1uxeGfCvgPw+PEvj+6tr24t8FA6Fre3cjiO3iP3m/2jljjOQOB4z8QfjDqvxD06
78PaRpUNhoO9dxmYea+whl3NnanQfKM/WsKeFgvi1/ImdZzdoI2dU+ME+q3baZ8OvDcmsSR
/LJe3X7m3iPqeQAP95lrz7xK3je8lRNe+I+hQzN8y2VrdOUUZ6FoUI/NjWbdeIEtNBs9EFw
b+ZYwkUUZ3oGJ6KoHJ5HbJxXYfDf4W63rvxFjg8W2jWllbW639xZlhuZGYiNHA+6XIOR12q
ema6qUIx1SsvxZVVRitXr2XQTwP8FvFHxGvP7b8U6i0OkGRiJx8wuPmOfIQ8bCf4iMc8A13
OreIPhB8J3/ALM8OeHbfxDrVv8AK80riRYW9GlYEA/7KDj2rofjZ48u9JtbLwD4YJj1fU1V
ZfI4MEJ4VFx90tgj2UH1FfNet+H7gaovh7QLaTVLxdome3TzCGPUKFz8v6+tapub8jlUbpt
vY53xJqY1fW7rU1iRWuJpLiRU+6hZs4B9BnFek/BnQ4NS+Jnh/SLmMSJj+1r1HAIchC0KEd
wq7Tj1c+lcvrPwn8U+HNAttY8R2h021up1t0jlkAkyQSWKDJAwD159q9e/Z509ZviXrGspb
vHbmzk+y+YSW8oSJEhJPPKxn9e1aTaUdCVsa37TEyG+8J2bzGNF86Ulf4BujGRj05rzP4pa
zPB4WtNLl3RX+vSi+mjY8xW0ZKwIfcnJP+7Xo/xqa31H41eGtMumCW9raLNM5PCJvd2Y+mA
ma+cvGviCfxL4y1LV5o2hDSeVFC/WKJflRD7gDn3JrCMOZxb6G0ZcsHbqe1+E/HlrN4I1K2
tiQdM09vLGM/dQhST9QAK+lPDWly6P8P8ASNIgUJNa6dHEoY8eZ5Y6/wDAq+N/hzYtc+Ebq
Mpl9U1W0sEwckqZUyPpgGvsTx9rs/hf4e63rtkE+02dsWh3jKhyQq5Hfkjis5QUPdj3IlLm
lc8Y8H/Avxdo889/e+JNO06adNsphgNyyDduJDNtUHI9DXK6H4guh4n17Qprs6pBp88ghv2
2q0ih9o3AYXnqMelZSR/EP4j2C3+seLJjYyuyiNmIQ7TyfLTCgfWnaVaeFfCn2myk8RQXF/
dYjO4grFgHGSuQvXufyrSUZOLT1FBrm3NDULiHW7a8slnmt5I5VRZEGfLlX50cH2wOeK6DR
fj14s0CJLPxl4f/ALUhh/dtfW/7uRsDqeCrHp/drmbOOcX0VlFYXN5LKCRFYxNM7KoG5sDO
VHHPuBWymi63dyC3TwvrzyMNuPsDoD65Ztq++c9zWUISXTQ6KnI3ueuaJ4p+HPxfspLA2iX
s9uoka0vYdk0I6b0Yeh4yrcV5R408PjwB46srFbia50rVIybN533PAynDRsf4hyME84ODnr
Xo/wALvh1L4X1G88S6xbQ2mp3cIt47WFg3kx5yxdhwXYgcDgAAZPJry/42+JbbxJ8UNH0PS
3WZNGyJpVOV80sGdf8AgIUA+5I7Va3cVsYLR6DVuAsZ3Ifu/L83BHrU1vIhtFA3CVvvDGQf
bH9ayLSdpJli2PtxuIU4wAef8+1XJMb2MWFJG0ZJPGccf57isGjosr6GtYzOqgSpgFsgn+l
dhptxJvDDau4Bhk8f5/wrk7VMRQTTjKnjPTke34VswTLEY8S+YV75xx6/XioW9yZ2NjxC0M
2n71IZiCqspBx7VxEDOmryWM9u6bE8wsyHGMgDnpzk/lXYzMksYKsQu3PPY44qleWRuIQUY
71/eZ3EZPStHqZRaSsynaNCkyzMxREA2D1J7+30rXXF7KJJbiYCNdqiNiqkE5yQO/HX0rl4
YTbSiDZshhGRtGNuD6V0FjMSDsIZCBg1UWlZJESWt7nDXy3MU97Z3TCWB3lZGKBXzvJPzDn
A9PT8MZRthDaMF8qSzlyGUoGw3P8AP0z61p+IdRSDWrmORWR0dwp25UjPT2rmtRuW1G2uls
LjbEUAkYfJhz0UDv0HNVHncb7WOtxjstbjo5LZ9MniLCWPADKAFAI6EcZ6nHr2qhZ+G21Fn
S2vBBJ0RZFMinkfLzjH6/SmaVFcR6H5bLcyTO4L+SRlX/vMO/X8q2YtH1O3vEuG1q4EEGJN
6nYoQMc4PPbHateZ20ZjKPKyrqN1PFFaWOuM1stnLuWdEYoxJ9BwT8vHIODXRaZMlzZHXbS
7guoY590sl1GysjLnL5z97/Gm2Ol3upWPmazciXSghl2XWGyO7sP73PX8K0oNIsdY0eO8uw
bbTYG8+KHcFQqFOC4HXsT+Aoir2RDSWrPM/Guv32taulxPKQoQ7UA+6Oxx+Jx3HeuUt/PSa
OOVQIboFcHkDtkelXr6ZrmVRIHctbp5mB36H8/5mtzToNOvFW4g00QE5BgVjsiIJBAJ65yO
ParlPljqdEKXPKyNBLeRTCUIUlAMKPlHuPf1rR0T4hvb3I0TWEWMxNtE5OCox0x61r+GtHt
b+xcTSFpSd5VGVsZOMjHp3/GszxX8NHvo3vNOk866VPkTG1iBjHJOG7+n415EpUaknTq/ee
vLmgr0/uOgRdPvCJ7dklkByHC5644x61pTS3MmmTW+7GELDa2efQfj61892Gt6lomoPCfNh
lhJR0fKlT7g9D1r0OLxo2paSr2oWK5HBjGSW9x/Kpq4GcWrO6NaONhVVtmVp9dls53t7hXc
BmDHOP8AI4zntzXpXhnWbHW9BksJNjTADKEYCjGMg9/8+leManqEN0iG8gMcmMbuc+n49Ku
eF57uyvYLmyule3D7cdGHY5FdFfCqVO60aM1WlKpybr8h/wAQtA+yl9XtVKeW4Vl/2TwG/M
ivPYwxmCsNzN1JGcn+teyfE3UohoKIjRTPMDFKYs7egPbuOD+FeOrHLJHG5Cqg5yT1H/167
cDOcqKcjy8dTiq3u/Mc6sFBc7ST69x/ShMOudq7x1Tsw9aiYF2ChvMHIBI5Az796jVSTuQH
PHQevT8a7zz7PoXbUyWzi6VQQmGZTnDL6cdK63wZ/pl0LF7cMXn/ALSuJQ3IWIERrjv+8fP
PtxXNQzo+nvapEBJIwDOycKfcntj9RXqfwg8LLc6zC8knmrc7JpdgOFiQltrejMwQ454x3r
nrSSi7nTSi7rsfQ3hewfS/DNrBMNszqZ5uOrvyR+GcfhXOePvFFvoHh++1CWEyxwhFCBtpk
ywGAex967DULmKCylkL7MKWLcjFfPXxX8R6nbaPpk9kkn2W7upVlmMf7twi7fKOeDnc5x6C
vMUeeSgdC61GdbqWi+FPGvhxPFdldQ/YpSzXEpKxG3fjJYkjaV/I5z3rpPCs/iq+tY4PDem
y6pbogjTU74m3tWxxvyRvkPui4PrXjngjxT4aurFfDNvoz6Xfalf2TSRxuZbacrOmcK2Sh2
54yRivpH40eINX8MfDK51DQ702N21xFAJUUFlViQduRwcd+1XDDqL5ZK+ulzOriJNWRymq/
s92XinVZdb8Wa4f7QmQKU0y3EUSY6Y3lif0rzfWfh/b/A3xZZ+KpIf+EgsmhmTTmKhPIvNu
YzIpyDjkgj3OOK6/4bW/iqy8S+EdVn8Yahq3/CQxyzXdjcSM6JCIy2/kno2wZ45OKi/aW12
K4OheELP9/emU3csaclcjZGv1JLH8K6oTb0vockk767nJeENCurS91TxHr+rS6trJsWVLs8
iAsrNJsbndhmxu6dccV60vh7R9D/Zwv9QstMhhv7zw/wCbc3RXdNO7QgsWc/MeT61y9tY/2
Z4AuySCYtKfMg4ziEjGK9F8Zwtafs7ajAThotDSM/hGoNcdCbqScn3OrEpRtFHyz4d1yCz8
H6roWrONS0u8tJrgWb8GzmjI2ujYPLgtx/eUeua91+AHgPTvDfhObxndoyT6ihaF7jG6G2H
Vj6FyCx/2Qor53i+w3mlaPoNtBfxape3RDSBg1tMrsE5BGQ42qOCRgDNfW/xSuB4Z+CGrQW
OYljtY9Pi2cbVYrH/6DmuuStouphKWiR4H4h8St8V/iG0+oz3EXh+yZo7CxgheWS4PsqAks
wG5j2XArpLP4M6zrRja20MaVZBsqdSKw4HXiGPLfmQfes/SrbXPBfw60Lxn4Vjt7i+t7eWW
6imiLGP7SVVJFGRuICKuPevqDRf7QOg6f/a7o2pfZ4zdbBtHmlRuwO3OanmS96IKcoKyPmb
Q7W08C/GG78F/Z7W7uniQx6jFbCOSNzHvZckkhMe+ePevZPhRb/aNC1bxLLzLrOoyyBz18m
I+VGPphCf+BV4pcS/bv2qtalfkQyTIMnptiCf417j8IJo5Phdp1sP9ZZy3FpMvo6TPn9CD+
NTKXvv0QNPkT8z5j1rxHDf+JPG/jW8nImcvaWCn5iN+UGPpGvXtmvf/AII+Jz4l8P3Utp4b
sdC0ez8q0tjB9+4cL85Y4AP8Pbqa8y1X9m/xXd6/c2lrq9hHocl0Z0mdmMgQngMm3kgH1wa
6m31nRtF+Jvgr4UeGpQ+naLO81/PkfvrgROcEjjIJLH0JA/hrRpNOzuKTTSSG/tPTKnh/w7
bA4d7maTHsqAfzat34R6Ylj4p16KOMItlpunWiLj7oKPI34knNedftEeJ9F1vXdEsNJ1OC+
awSYXHkNvWNmK4BYcE4U9Olbfhf4oaD4b+I3iA37zS6Tdw2yTahDGXWGaMMg3ADIVgSO/K+
hqXeyQ4xbTaOb+P3hjxZqXxNkudK0e/uoLmzijiltoXcMACHQlQcHrwexrmfDX7OfjfWYI5
NWih0O1z5jNdEeZjHQIuW/PFe6a1+0T4H09XXSYb7WJQP+Wcfkx/iz4P5A15Pqvxx8e+NdU
/sTw0YNKacMFhtMGRgAScyv049AK0jOSjbYhJvRGN8PdQttLsIYjaFLLRNZtNQubrcWzH5p
QsR2xkH6Cvr/XdF03xN4eutG1OI3Fhex7ZAjFSRkEEMOnIBBr5q+FnhpbKyuJ9QdLhdSgxL
bSRnagBIKNnqfmII46VZ1T4ba1PAbTR/GuoQ6Sj/ACWE0kjrCvop3gED0PalON3e5Cdjq77
wp8E/BFqLXX9dlu0jJZbC4v3n57/uY8fqK8l+J/jXwx4nstM0DwZobWFlZSvKCtukXnMyhR
hF5456+tdDp3wo8OwySfb7m8vZI5AjZbylJ4zwOe/rXX6Xo2iad+607Tre1RBnKIAze5bqa
nmS1buUchZ67rfw7v4de0rRbfVIRYLZPFKWDQDcGLDb/eIGT/sitU/tKa40QX/hDbUSDrm4
kI/LbWjqMHzK6/dCkMRwT6Vi3ChsOrlnXjcvJBxyCPpXOqvRq5qop6oy9Y+MfxO8R2EtpYW
MWjwyAq0lrEyyY7gO5yPqBn0rmdG0qHSD5zyCW4cbpH54B7DPv1710jI78iQMdjqxYZznI/
kf8msyXIRhI7jGR16Z6DitOe+iLUUgDBbwtHdSxoGAkVeVkAY/Lg9M56jnpV95y7RNA4PQj
jg8nNZiB2dSPmCZLDBIPsatCAyfNE5DtwMDge3HaodmxpmjdX9yYjAH+4DnHQ/55/I1peG7
pL1ZsSF2jbk4x/n/AOtWRaWMk7ssmQznG3GeMY/Hmur03SFtbYBJjHNI4ZmQdcHlcH1AxUt
pRsS99TcgVmh55Xp83T2q9GpALYUk8DnpVNJ41TDIVXtVtbq3IKEbWA5Hp/jRF3W5nI4zUb
iT7a6SEIwPY5P5fTNaWhC8eBpViZ1bsBj8ai1iziTdIpZt2cbufxrc0a5ENsINhyqjLY5qo
NXCW2h5j4gjSTxFfLEkokM8i4iPmbiW6bT0/CqFppN5aWmoWrXlnp8UnE3mj5myOF7kDH0r
Wvbq7HjoQWEbO13LIJCGydoJ4AXnsefpW/bwyxW93buiwTON28LvIP8At/oOvrWdWo4Kx3Q
SZ5daW9y5dYW2FGYJLyqtjjhvT0q3eavqtpD9n1KJXgSRPMK4bzF69R2OPSodWuNR0S5Ntb
zGae4B2opyEGepXsD2z25rW0+xfTNPmvroyXepSjJ6EH1AJ45/i9hXSndXezM5TV7EGqeJ3
1LTIY4wbKxkkCTOhyZcH7q9OBjPvwKv+K9fmu/D15HajybOzt/M8p2AZlyFBbtkk9Oe/er+
h6daX8VrayIjvby+cykAlXOSFB/4ESPaq3xXtdOtLbS5bW3tvtV2XimnC/O8aJwB2xuIrWM
W1dHNKpFPlseTJPISpUkO4VeeMY5/nXfeF9LtfEem/ZYLk2uq20jZ770IUAgdD8wOfwrzS6
nNlIFRwzgDB9K1dD8RTafqEV5BKI7iPOHB6j0p1qcpR9zc6MPXUXyyOj1bwv400W8+22EjS
+SQ6Swtsdfw+vbvV/SfjTqFlGbDxPoEV+0QKK8WIJs/7QOR+QFdlD8RLaeKJZdLF5vwGeKV
VcccjDde/pWP4k07wprp/wCPhLe5lGyOKZNkobP3cHv+Jrz4zU7LEQ+Z1ThJawl+qOMvfEX
hLxTdTvrVlc2GVJgljw7xknAyQPnA9CK5G4gvvDup21zBcxsSBNBPCwYMOwOO/qKfr/h678
PX/wBmuA2xvmQsu0keh9DzWp4f8N3Ov2i2Qg/124wXMahgr+j4+ZeeMEdwelejGMIRvF+6z
lc51JWkrSXU9Et4NP8AG/huG7msNjMxLSRgbon7j3GefpiuYv8ARZ/B7pcyy+bBIfkccBm9
CM8HANV/BXiO/wDBetyw3sck1iw2T275HTp16EHNWPFfi651u8ntYyBpFxMsghlVWZNo+TB
/mR1ya5I06sKjgvgPQliYSgqlveLWl6JL4oKXurF4rd8hEJJKg9Dj17598VLq/wAMrae2B0
2+nhuAPlDfPGxx9Nwz/kGtnwffRXGlyIqlWiIPBOEJAycnrkg8e3vXVxTiMglSVYkEgcc9s
1zzr1KcrR2XQ6Y0qdSN5K9z5v1HR9U0q9a2vbeWKRQW5GVZQfvA9CKS1nhwY5EPzcjKnn2G
K+hdX0XTNb097TULbzASQqkYdD2KntXkXibwRc6I8lyqtLYD5Y5iMFPZ/Q+h6H26V6FDFRq
+69GeVWws6L54aozoNNvLm6t5YYj5VypCFjtDhfvn2xjnvX1N8L9Ig0rQBdNG0ckqqoQjlF
HO36AnGfYV5P8AC+/udTtptP0jwpDe+IAM3Oq30v7m3hyAgAA3Z/2QQT9Bx1+sWWq+Friyv
2For3UmyC6sC6wyygFvIkicnaWAbawbBIwcZrKs5SfL2JhKNmu52fj3VGttF8i2wbi9mWGJ
cc5PXPtnFZulWHh/xj4BGk3Nq93YJM8BEilN7I2BKjfqGHqRXG+LPGVteRWuq2k8EskSbba
2ZgS87kLgjIOFBz+XOa6vTfGFhqJhawlSS2kQeSVIAUAcqRxtI4BXFefX5lFSjubq1uRnFJ
8Jf+ET+JPhfVNLupLvSZtTt4XS4K+bDIXBHIADKcduRjmvob4leDl8eeEBoz6oulolyly1w
0e8ALnI6jHXrmuGvpRd654NiVgwOuQlgOcFY3b+lV/2lriSHwLo9srEJNqBLruxuCxtwfXr
XZh6k6sYuT1PPrRUZWR2Xw28F+EvCNtLFoetLrV+YxHLctcJIyR7s7FVTiNdxzgdSckmsn4
lfCXRPEFveeJ9MR9P8SW4+1pcIxZZ3jG4B1Jx/CACMYrz34ceFrC08YeFZfDoaPVY0W61N4
pS6x2xhOVkHQF2Zdq9eCcYFeo/GHx1Z+EPBN1aRzq2sapE0FrAD8wBGGkI7BQTz3OBWycnJ
NGclyux41p/itdX+FWroY/IuHgkSOME7QrEBlH0Z+nZWX0r2X4yzCy+B2uoWILwxQLz6yIK
+V/Cd7os02j6FDNcy6hd6nEZVYAQwgSoq7Wz1K7g3b7npX0H+0T4h01Ph0NHg1C3lu7m+i3
QJKrOqLliSo5AyAPxpRpqEtOrNKk+eze9j5f03xHf2/iXw3NdxN9h0idWhyh2lRLvY5/Ovu
bxz4Zj8c+AdQ0KG6SE3iLJBORuVWBDoTjqOPyNfEFxcT+IL/SNLS8MOnwxQ2zSSNhVHGf13
cDmvbNH+Meo+AbuHwY1g/iO2Vxb6cZpfIuUBxtjYkEOvI2t6cdqqT1SSsxzg3rudhofg7Uv
BfhaLUPiHrVnLovh5ftEVtZ7m+0On+rMjNjO04CIBgtgnJArN+GXxY0hrLxf4o8Y6vBp8l3
qKvFbltziMRAIiKMlsBcZA659a5rxXL49+Jd7Ania1/4Rfw7byAm23gsx9cdXfsM4A7DNP8
RfDbw5HZaRczWzRMbk2tyYJQGjO393EcDHyquD3z7ms5VYJO+voKNKc2l3OI0y/XxV8ctT1
HS725srPULiebzliHmCEjO05yEJwBnnFeqWOqar8PtSlvPDVkuo6XesGu9KkmKuZRx5sTnP
zEAbgfvYz1q5DpGn6XC2naXpcNhbbUcNGMFxgcnu3OeuapapcR2MNw80yJ5SPcM7dI1HJz6
YH615M8VKdRTgvkejToL2fJNnL/ED9orXpLS50bS9Gl8N3G3bNJK++5QEdFGAEyD15Pp61x
fgnwrB4gtRHqKyQpFvmu5o2xIZXX93ECf7iHew7tIAelcNr9yPFnjTU9XsLZkhup0W3jc/M
7nCRqT0ydpYjsAa+iPCuhf8ItoTJdyKrqpAec4LMTlnbnqScn3I9K9LEVPZUlbSTOWhSjKT
fRHnHiPwx4f8GaDHbvG+o61dkpEZiVWMf3gg49uc8muP8T38WgeHIvCdlIHvLlhcajLH/wC
ORj27/T610viTXLa/1+88SXiCS300BIon6yM2die5OGJ9Bk9q8iurq5vtQlubpjLcTPucnj
JP9OmBW+HjKUU5sdaSp+7EVpHbCvM7gHnnI+lelfBmyafxpJdA+WkCqgBGeWcHH/fKGvOHY
MwQcYAJ217d8MbFdF8OJq1wiRblkvS5+8AFyo+gVc/jV4qXLTaXUyoxbl6HqmhI1jb38zxs
XW4miOOwDtkgde2fxrQ/tWUKi7Btx1Hb0z71yGn6wuoafDNaeYiFeSWBLZOST2zkn8aT7XN
HhHuQjuCFLAY9hjPGa5HVa0M1Su22dLc3eSQ52k8kZHJ96oXFxHCm0EBAuT/+v8KqNMqi2V
CHcYLq3LMvIzn6/wA6wtRvZTIVcqQxw0g6J6YHfn/PNZ8zluaKmlsbNxfBcuZBwMke+O9ZE
8lvIVZSGZUBCtwSf97rjgVi3msQ2kEf2nzNxYlSCGBHfr/nGa523lvYjNFdEhQxIKtuZsk/
kMYP5mmoMpHZ7o9gcDbv5CqvKk+3asm4KOWKklevTn3+tZt1rEtrZWUVvJGXuH2qJSVDjqf
XrgAfWrUdwpsjqKY2eR56LntjuenBIFVZoXoS2aSRSsqF8qEMbA8Ef571uWqJMhthGSwHAX
PPHpjtzzWBo9zEUkjkkkZ0dUWTcCWJHUHuM5res5mivU8wg4G4bVJYe/SlK415m/Z2HkDfC
w+bGS38A9auGZIVXbLuyQPXOfTNSJLHLbjcfkPPy/Tviuc1S9t0l4lYHgKoPI55FTZszvdn
SrJHJaltx8w46/4UyO68mRidgK926H6Vy9trUMp8jzST/dwcnjrWvHJvjDyxnYWztBwSBjp
6dODRZrQTWoxtQtdS1UgEpLZfeRsHKt0Ptn39RW9pZeQsQQvHI7deKzFgeUvIiBkmxvWRBw
Bxjgc/jmtjTFjj3xkKTgHdnrVR3E2eK+MFtNO11Wk1Yy3ZmkaYWci5tRu4Ut0L9cqOAOpzV
qLxDr17bQ29vfNDAIWIkmZU3EZxuY5yPxFY2uaNJJ4ruZdQCxhrh2Tf91sP/Ft5HUfWresW
FzbxJKlrF5bLgyREgdOAOw7cfpXXywaUZalJTV5Iowi9uJ4Ly5sVCjMsl7KWbzSrbCpYZx1
/LB7ir2suV8y4s7YOi4BYT4VegAC5OQfTGT3rE0q6u7W1linlaWLa7rbLGrDOOfvDg8dfwF
Zln/aF3Kb6V7eG7DKBGI0jVl6ZIUctk857YoVPW76ClKy8zsdJGsWl7JdW9rLJZxlLq5hRw
0yorcPFn7zc4wMcDvXT/E6GOfwXoWo6kFtr2Mufsu7JywGenb5Rkds+1c7oGp6lpt6ZZZUE
6HctrcjZHcLySqSYwGwcjnHToKzPGutXHiW7g8oGG3tIS6JJhWUnJYtjPJ+prWDWxHI272O
a0HSU1zV5JJ4S9svygA8+xNT+I/Cw0qOK6ijZEkLqCDkArjI/Ig/jVDR9cm0W/e5hBEcqjO
OCPp6GvWrGbSfFOkC2vd8ayHzI5AeYjjBz2wcD/GsK1SdGopP4TuoU6dWk4r4jxGO7uY18s
yMR/nArrNNuZNSs0jTWZLO6xsUzuMY7hW4xn6/jiumk+GqW6PctcJNBuwu0dff/AD6U6Hwn
d/8ACO3N/pOipJcQy48koJHZc88nnPQ4A6U5YilNLlZVOhOCcpbGR/Y/htAqa1rjalJbrtE
Ut0FjjXO7C8lic1HqPifRNNKHw/KbO4iAMU2nIVKEfd+boT68Vxes3F5DfSW95bm3YMeDGY
iR9CKqafp82oyiC0xNI2SFB5rdUV8U3p+Byyr62px1/E0Ly91PWHbVL2Zp5nJWSZmy8r9y5
7seBnHQCmfZp5gqRoHc4B9fzq+2hz6fa7rqNwN2GjYYaNvX2z2q/oEDGaLzUycbUA6sPU+m
APyBq3JJXRUKbbtLqdD4OsZdJkY3R8w3AGGGf3ZHOev6+1dLcarE80ccIzIq+p57njnj2rh
dY16NUexsJN4LEO4XAb346j0H4mtPRbG7uZRPMSbxkUFmwNi9gR3avPqU7/vJnq0qlrU6a2
PRLC5huYwdwEmMFQSAD14/M8H8K0MJJAEuoVYHgrIm4Y9CDwfx4rhJNUhstRjspVeYj5ZTC
AxQ9s+vXpXQWepCO3Z3keeBieV5YE4yOenbivOnSa1R3xmpaHR+EI9N8Fyaj9lsvL06+kWa
YplntmVdowO6f7PUZOPSt34j3mnx/CfWrmS7iWJo45beZBuImDqY2HPUMB05AzXMQXMWBJD
mQNjhDyAfUfzrE1Wytr+GfTdTi+125fzfKcZVjg4YDPBGccYPvV0qslNOZy1sHGf8PRnhN9
rtzfWEtk6RiGS4+05C/MPl2hc+mMnHqc1L4e1KWy1HMdwIsnJydqse27PT2PbvxXQ+J/Ai6
fHcX2iStLBAA89nISzxKR99W/jT17j35pvhP4ear4q8mTzBpunM5AvJly0mOoiQcvzxnhR3
Ne37SlKnzX0PElTqwq2mtT0z4c+Nbe+8R+GY9cvobZdNvnmlupiEQIYJAm5jwDk7fevXPGn
jD4J69b28fifW7PVUsnaSKG3eST5iMHiPrx61keG/BWhaRpkuj2OnK9rKEFybrEjXBQEAvn
Iz14Ax1xV+0+GHgCykluR4dtZApLfvy7qg69GOK4Kdam2+VWSCrB3u9zk7r44aDpGnHRPhR
4PO9ujm32ID/e8tMs592Ir588aa1rt/rtxPr+oNc61MQJy7BjCMcKSvyrjP3R09jXp3xQ+L
WmW9tc+EfAUFrBAyNDc31sioBnhkj28HI4LfgPWvJ/Bvg+88W6slnDmC0T/XXG3IXjIAH94
44rtg0ouctEY8jvyrVm78P/C9xqeg+JdduY1Wws9PlSIvn55wu8bccjaBye2R61Wlh0jTbA
6lqEMl6bmQrbwo+wBFILuxHJPO0D2YntXquneH5PD+ieO/B1tJcjTxPaQ28gy7IbtEQ46Z5
YHHpXbaV4Eh8HZtb+e31+QymZZZ7ONdo6fKuDt+mSM8jFcc8Ty805bXX3WOynCNlHqfPGl6
/olzqxvNVums47O0dbJI7fdH5n91tvIyowD2J5rRa1vteTR9RD2MdwGNtBa3bB49rkhISDn
APHPZmPI7e7+I/BHhvxhZ4u7KK1vefJvIYlSRGxxn+8vTINfLmsC50/VpNG8prS/sJyrbSc
LKp4I/EAiqoVIV9aejRcp2TjU6/me1+GtA+ImqXVrFfSW/h2wt8h7mK5e8nIx0iV3cIw7Nx
jrzXdaomnjRL3wVawiFPsZvNMO7JEkJBfcTyzEEOSeTubNS+Bddj8RaQt4jEyyKjPjGRuXJ
/Jgy/wDAa5nxv4g0Wx1q0u7TWbWbU7KVWNqkoclclJEyM4JRvXt0rki6kqjjy6LsEWrq716
HVDWodQ8K2moQLtKxgux4AXbkn8MfrXzX418f3etw3Gm2SeTYSODI+P3s5Hb2XP8AD3wK9+
tLfTI9HOgS3Cy20hNrFM3IkjPR/wAiD9a+WzZzaZ4jv4rtRI+lzOpT7wllV9qL75bB+gNPL
6cHKTfTYrFSaXLHS56X8J/Cq6j4ujkntybPw8vmXJJz5l646enyAY/4D713PxH1cxW6W0Tk
nO4KPZhwf0rV8NadB8PfhvDZXRV9QZTeag/dpn5Kk+2Av4E968b+IWv3EkrLLhb6YAOqHiP
gHj8ePfFNp18R5Iuj+5puozjfEWpifybCEOsFtukJYEGaZ+Wc+2Nqr7L71kwZVVkYbj/CD2
9/pUaqOBIpdQQTn+VaNktvJMXdmVB6n0zxivbtyqx5avOVwWBo9ieUWkZwcZPXPAx/nrXQ2
epXktvHpSX0jRTAhhziOMDleRzySO+cemKwpC0rLg/NwxJ4CjGAMDn3/KtTQr22n1ZZrx3j
t2cI4QZYr02r6E89fXrWU1pdm6utF1Poy00y1sPA9g7W0i+XDHGwiyTggY6c5yevvWZ5cb3
7JH5juqExwyqA8bDAJz3B5zXZabNJLoKTpbG2YQhBCV+4B0GPpiq8ugW8sipawR26Bc+aE+
4OpHJyASeg9q4Z03ZSRhTqpNxkc9BY3D2wSSIQlQVIRiwHOcDp2xzWDqFq8TuHVh0+UkjPA
989a7+ezk09EhluvKkUnG5vvAev0AzXF6rNGtx5ok8yOVSykehPGffA71jG6Z0KV9jDeFnZ
YXhjezZMZK5Kle2D1yT+h9aZDaEosdwd7gHep9ev6Y4/Gro3EEN9xcEZOck9j6c0GZGeRN/
ztwMnvwPyGaseqOC11p01+6T5VjgCRkI+JGLAkkDjaDk857Y5zW1Jqum6bostm8j38F0sb2
6I4+aIryAeMYYEdATkUeIVRViv7dgqNJ5U4jALncAARxyBtxj3zx35K8826v3MUO6OQKnmq
uwK3A+XtjHJHUc10JKViX3N/SdanOoyRzQQKv2oyeahwoYrwPoVG7I7j3xXXG4idYJoi2Dg
rtbtxx19cmvNtOty93azbhHdRbNwHHnAN054LZAHoTx3zXbadcJcwMok3BAhRDgYG3txzjj
rU1IpPQSudNDqsktmYDIQUJDkjB29j+Q+tYVxMskuxVPHTcDyeamiutsRX72ecY5NUfMiQx
B3XLnao6kkDOPr3xWaVguWYZ0gXLkb8EqB6f55rqbW68wqUKsDwE/i6e/X/wCtXGMzSA7l2
qOpHbnv+ArVsX/emITBVZjtVyf89zVOOhm2d3azxZMjHCEjdtBJA71eVo0u2Fu+Y2QMGb64
x+GKydLtbi5sZGtJE/d8lGY88cmn6ZJ5Qk3ZcnB+U+vWs1oTpuedLqF3p/iDVJbvTzdQNM4
3TE4VVc42tkdPQZ+lXba5bXdZt7aaBZbe5yQ5BxEcHlugYY6gjt+FZms3OqNrF7BcIksdpc
OPMQkFUDMQPcj6VYspbWS5hnMcplQLIPKw8n4gjBHfHpXVOTcbNHRCKTcrnMubTS7Z3EheZ
W2hDGCG9yenHOfesV7dN6CC4eF3YFPL5JP93613mp2enzQGa3VJ7S6uS0YhTaSxBzgfeX3W
uVvTawXY0iaxdJ42IlMciLHsA4Klf4skVNKpzeoVYbHVNeWFj4SmtLv7RNJDKrQpdFGLEru
DAr1AORjqOhzXnXiKeeJIYQzN9tjFyzdC6kkA+uCQ3XrVqS882COxgfzlt3LIMAknrnIGeW
/nVDxTdXV0+jzXcREi6dHCCRtyqM4Bx71vTj7yuKonGnoQacPtF5b2pI/0pPJQnoG7dadLd
aroF01k7vG0bdPbPP8AKs61ZsLMuRJBIJAR7HmvVvEWj6fqnhmLVHKeZLGCZQuMnHb149aK
1VQmlJaMdCHPBuLtJFTw54svZbNLVo2mt5phhskFPUEjsfT3rubTUIor9lK7PMB8xg20A49
e/I4+uK8f8P6hDpKsjxuxdjhO/wCZ6dK6ibxTbEmeTyxsAAj3YJOOBnrx3/CvPr4dub5Y6M
9OjiIumnN6neX7JfwpEZVvID82LmPdgnB4yOO3Ssx9MvIc/Y52gzhdsEnlgHp24/GuLk+Iz
LchNLti7g581hwuD/LrXR6brupXcIQ7ZZmcoAcAk4yDxyBgnk96wdGpSW2hrGtSqO0Sr4gs
hbCCJ9zpO2TI5D/MOTkkc8Dn6VyF4kst21vERFAqAO6tyfReP1+mK9E1rwx4g8QWqxaZpNv
dG0Akc/aBGUJPQA4DE4YY/GuZ/se4siLXUI5LOWIgSJMmwscHjnt79666UmqakZT5ZzcDK0
bRTLdGeEKI422KdvA46/7R9K6NtSW1Z9N0VTPNGu2S6JBEfrt9SPU8D3NOgsJNRh2RSSWmn
IxzKU2vOwHHHYdfftXRWOiNJuh0zT5LmTZgnaEVAOm4n5V+maznU5pa6+X+Z001GEey7nK2
9pHDbxW9vG0kw++QCQWPXJ/pRaR6obmJbBJC/GY4lLbh0PyjgDp1zXo1r4QsLK1Fx4hvY/K
UZdBL5UAbg8scM/bHb2qrc+ObCBP7N8I6a90kfys0MfkQgDOfmIyeoOfar6amDrpu1NFPTt
H1eKBZ9U8iwwch/Nww4PJGMDp9KZeS6Jp80f8AaWpkSScpIzAKBjORyMjJrPu7PWtdnLahd
paQbSn2e1JRdpznLd+c96bZeENJv7aMCN/MGVDljz8x5rncqSdzoXtWveY+0s9J1m5h/s69
SWfc0k4iulaVotrZRUBPDZ2nPTIOK9X8PaFBpttDcTwp9ueERyMmdsaD7sSDoqr6DGetcL8
KNCt7e613Wo0Z7drs2dnI4PMcZIZh16v+i16J4j1/SvDukNdaldx242/KpPLnIAAHXqeuOO
aivNuXJA4JT5ty809rBunuZY4oI/nZywArwP4sfFmbWJZvD3hW6MWk423N1Gx3XDY5UMOi+
uOtUfH/AIp1nW5JQHntdDfAjBHliQZ+8wHIBPrg/Sq3gvwXbeILG8meeK5ABRrSHCSoAPlI
z6nGDyOxrpo0Vh489c5pfvHaB55peiw32qovzm0C+Y4T7yr0x+dev/D28sbe8aOyVRK2dqg
/fUAnj347+9edy2t54W1uNZFOAVdTj7yZOc+hBBBHYgivUfh34Sh8T+NYLKzubizsJIXu7i
e0k2SiMHaqBv4dzk8+imunEQ9quVvQujOFKm5Nal5XSz+L+tQLcyzPqs+j3T2uSDA/2uNcE
eu0AjHQNivRviLoWoalqdjPpuuzaW8aSRkRIH83PHzAnoAT+dVbv4b/AA+1n4e6t4k8OW15
e34trj7Nf3F3M0vmw7gGyW7MnH4V5v4a+J97rRgj1qWNrqzgYvMwKiROArsRnLljjH1Oe1c
1am1S9x3aOejO9W50qeIta0SW18P6rb/2jqcjYgk0uEv5sIH3/LALAg/KR06c4rC1X4IeLv
HfjG714Wf9gWN0Q5/tF1WUkAD/AFce4jgd8GtC9+I7+DfG9zrtrojavF/ZqWUcyybYYpGk8
xgzBT22ccGug+GvxR8ceOPifaWmoRQWWitazzG3ggwsm0AA72yThmHQgVph4KnHnikm9yK8
3J2exesvhT4H+H3hlf8AhM/FtzLp5fmGS4NtbyOeSuxDvk7nBJ78V498UfEXhDxFq2jaV4D
0+PT7CzVoQy24gWSR2UBgPvEDHU816V+0xdGZ/CmjxDdM8k0wX67EX9Sa6nTvAPhbSfDzW1
jo9ss80HlyXLLvkYsuNwY5I59MVpKryrmerMYRuzwPx1rfiXwj/wAIxc2dxEq3WmkOssQbE
6DymJJ9gjD3APasj4SeHLrxP4/t7rUA09lpzjVb+SZs+dKc+UpP94k7vzr0T4n+G28QeDdP
hUN9vsA/kxoQRLIQPkz78/iB6074b2t/4P8AAupN4nD215fXK3X2eVcSBVj2jdjpnHA/xrD
20Y0OaPxbHe4ynVs9iT4iaysQbdIg3t5jgt94DnHH4V866rqDajrEt5jcGbCKe/Nd14/16a
51CWFcSsfmIfA+UcngdMnge1ef2qDynuGUMVPygDqxrowdLkhzPdlY2rqqUdkJMhijXcvJ+
Ynrz6Zq3Iq29rtDRsZFBcoTg57fypZ4RZ2y7nLPLySOn+e1LbwRiZfk3CLlxu4Zs8Edq7L9
TiV4uxTlAigbflnkOefSrvhudYPEMDtatcPv+VFIByTxip2FrJaSRzkfapJFUMF7ZyffpxV
7ws0VrrP23TkimmtgS0coILA8AgZ9cA+5FTJ+69CknzRaZ9S+G47xdBVdQ2/aTk4UfdVuQP
wBxW/azLGoUwk4XbgdMVyOiyXdj4UNxezvNKyh22Hp2wtbMGqRRwYDeVOwG15MELXMpKKVz
icW5OxQ8ZNMoidVz5YZyO7Db0/WuCvGVrcxTH5d8kjBTzt2gdfUHOB2ycV6PrVwLohnfETk
AEAcdAfrmvNL2KRlEbxjbEGJ6bchsZ/IA/ia55avQ66TsrFC3DIWTDyMiqd7/MWx0LfhVSW
bDwMQrRyHBYHpx2+mRVoki2jfzFLSZO0PkydT+Q4/QVVkZZbcMeDIQD9P8faqS1NbnP8AiO
aT+wbtIopPPR4htjJyo3A/jzj86opZbLfYVWRZWRotrfeIGW59WzkH1rqx81y0ryFncKGO4
Z4XaDj0wMfgK461na3uLWKbeg+dWU+wwD19f5mt7aaCXmWp4UtrmO5iJmiflDInUcZyD7H8
xWjp8ospmTLPG5UHaO/PftwTxULx+fblM7mjA2EDGTyV9/b/APVVSPCOrmRxuzgjqoK9Pfn
pz3pWuib2ZrXkxS7h8k5iX5zhsYYnaAR3HBz1xkVrqheRiApO0jB5PUZ5/H9K52VY/NWUqw
JKKQOg5OPbnNadtqBjjjiYKyEjhSSO3OcfX9amUXbQOZdS0QIwd6BnJ5IJ+fHT/P1pVx5e5
NzMOQvQjPXilS9sZGSIAtNKu8IR0Hp9avRRRSrFs3NJ0CgZJUYJPHfqOKlPoyWupY0/U7i1
uo7gOztG4+Xd98YwQfwNa2jXrySPglHZcgnn5RgfzrmYx5lyYo5QrncoZyByM8c/55Fa2ky
4J8uTDhcbmzgDP3cDpzSsrhqYOvxxy+L70Ot5NbRSNukkUZgYsSQTkAgD36YHWq5Zo4ltft
LeQiho0kADAE5B9T61Wv5rj/hINXJmniuI7ud0kQB02sxyu31LAdcjHaolu7Z9IESmcX4QK
zFtwkwSQfUcAYUd+a6nF2s9hJq90aFtrd3CsUM1nFKSuEMhYYbkFj6YHGfbmuZ8R3n2Rzay
xyC4KLJGDKrqobjJx0OOw784xUk2oSWsQuJW8xtuYxMCwwOg7cda4q4mbLkfxnj0FRSorm5
jarVtGxdtNUmtbyOeDCyRthNpwQfXPuaqTG4nbFzIS2SQzep/xpLVYVjaV13DHCnuaR5GYb
tx3A5bI6H0rsSSexxSm2rMYm6CXgEq3ysM9u/5V01hq9xPpttpUkpMEZ2qAevp+NYkcM0tl
JIIiUDZVyvGe9XNFhW5uPKwA2f8j+dTUSau+hdFtSsupuf2XsbzYyzt/dJzn6dq5a9jlW8k
QnJ3EADH+RXqEEaRwxvJZx3FugC7ZT90dcqQQR14+lQ/2J4c1ETXUD28bZ2iFrnBwemc/wD
1644YhL4jvrYfmsonm1vaywMl1z8uGAXpivSdAuoryZr1QYpy434Xcudy5Oepycn8aifRbW
3R0thDKgGQGcEH3BFR6W0qT7SnlAN8oQ4UY7Y/OlWqKpB2KoUpUpo7vV/GFx4UsIL/AE4RS
XNzII3ikG5XTGWB/Edfeq9l43t/Eu231GOKMu42Wk6AlT22Fjtb6Ag8cCuU8ZO12dJQLtZp
dmGI+XoPzr0fRPCHgPSvCdpr3jnxP/Z0WoRi4TT4JAkjIeU3EbpWJGD8u0DOKxw9KPslcvE
1fZ1W7FbTbrwzZatdHxdNHabR+4jJcxtyc8D5iRxxgDryelS6l4+u5v8AR/DGj7LaNdoub2
MxoefvJCOe3VvyrivGviDwlrviLRbPwBoDWNpp5ZpJnh+ecsy/O+SWIAB5c557VqQxib55r
iNEcdWk2r35zxgc9z2p1bQsoLcqgvb3nU2X3FGW0F7ML7XdQn1W5XhPNPypnHCqOB+laUTK
kflW0X7rGFBBA/CrOo6Ze6P4YXxO2kXDaL5qRvdn5Gbd0eOMjcyZ43NtzkYHeoreW2urdZ7
a6E8cmCrDo/PoRXNVhONnI9HD1KMm40+gizQB0W8ud0hTzPssKPNKF9fLQEgfXFcrqPiHXp
dZ0rQ/C10hbUSBFIq5+8dobnpjkn0wa938KXkXhv4KeKvFiIqyTvcyRSDgsqDyIufTcuR9a
8k+GWlJBar4jvgm+BnSzkLZKAja+R2yQcZ65NdDp06ceZrU814qpWk4R0R6po0d3bqvgbwN
pIum0SKOC4vb2TyraFmXduOMvIx5bAA+tUNePww8O6msfxF8RTeKNYtuDZRQ4htieceWmPX
+Niea6D4PTedrXjOYuGL3FqSR0/1Rx+OK8Y8RyaPP+0Trn9tFGtWvpIwjHCSNsChWPYdcn2
6itIpRTklrbpuzgkpSn7O57xY+GPhN8SvCJk0XSbA2h/dedaQCCe3fGcHABB6cHIPuK+VPF
Wmah4C8aX2jpfbLiwm8tLuMbXdCAUJ9iCOOxr6w+Emn28Oh6z4jgtIrC11u+a4tokXYiwIo
jRwOwbazfQivGIorL4ifHbXdWks4b/RYVaNtwBSZQnlIcf7RBYd+KtTUU+bVGcbqXuvU8vv
vEk3iCGOPWWWS+UkwXSgAyjPKvjqfevc/ACP4K+A3ifxjNhby7Rra1OccLmNNvsZHdq818X
fCS60O6fUPDtys2khlL2ty2ZImZwqqpP3xuIx3+te3+P8A4d+JtV+H/hXwJ4XigFpYBWvLm
eXYgKJgcckkszNwO1OMqbiuTZmtapKSSktUSfs83f2z4VS2Mp3rbX0sZB5yrBW5+u4183Xe
oN4H8T61pL6FDqXk3ckKB5XikiZGbYyshz6Eg9cDpX1H8IvBdr4Gi1PSh4pstWvJhHJNa2x
H+jlcjd94tznHIHSvAPj1opsfjDqPl4iS/WG7Vm4UFl2sfzVqqNnJroYJtNWOVOtyyeBpdN
+1y7ruf7VOW4aRuC5PtuHHtXsX7NkN7c+I9Xvr64kuDb2KxxtIc7RJJnA9B+7rwQ6dcWFjb
rqULxC6kOwyLlnVTyADyOSPT9a+nv2dbQLouu34RAZZYIB5QwFCx78ccdZKclGMXY6KjdtT
z39onXJYvixbtbkO+k2tvtU9NxcyEfiCtezeGdZtdV8HaZrMT7rW5iG5+m3JwCfTBIBr5h+
LOo/2r8VvENw2W/05oE+kY2Af+O16v+z9qMOq/DbVvD1yxcWN0VKE8+RMuf576xq07xTMIy
sdF42sY20HUQbL7T9nDSGJULFgAdy4BBPylu+fSvAJPF2jy6PPb2Gr69bNbgFLaS+8yCVRw
BGXXeCOoB5/KvpmBpJ9NaK/Tz7yzlayuuxdl6Sf8CQq3/AjXzvoXw00SDxRfL4jv7hbC2nM
dtawf6y7QH75YfcTGBjrnPPFc9Lkimp9DsjOd0oK55nfz/bbksJC4KgmRmzkAd/Yf0qTyEk
Ty4ZBJjaNqHhe2fc5/rX0Frfw/wDh1rNilrp+mDRZlIEVzbIecHlW55z7j0we1eTeMvBV54
UmiudLjaSzjj2yXST+YWb+IlcDYMEcc8HPrjtp4iFTSOnqRKEotuSOVf8A0W6dp5HmIX5H+
8M45PXt2q1EY5oRNAjJBDu3s/HHqe3Of51kNPJd3aGQLuYgAdhXs3hbw/4U0/SM+JJHlvNy
stoVZFXBJUsRw3ODjp61VaqqUbvVhRg6jdloedvoN4+lw6nFJNEPvhWTDEHkN+PatPwTo1x
Jqpk2hGba0YkBCPjJwcfQH0yBXcalqGj6pfrb2kU11PNKEUEbV3novbJJ/AYrodM8PR2RFx
dqDNgnah+VCP04OenrXBPGOMPfVmzteFhdOL/4c7PQRK/hxUv0V5RIUlGPlIzwB7YxUbaVc
uV+zuklsQSFclWA7exGar2WsQpZy6e7KJUHnAt3U+gHptNc4PH1zfPcR6fYrbRKu0SSSEse
3AAx09a1pJ1/g2/I8irGVGT59DamY+SypuKkkblbjIOMfU9iKwLh3E2J0b7x3OFwcHvj+fu
Kq3XiWVZLrfGIyiCV3XAJHAOAc8gYbHcZ6ZqA64t3KIJIVWUTOgl4CqMAgk9cnJ49qp0nF2
Kg7q5BLCpt41GWaNi6s3VuexPQH+tZN64WRl2bMIw+c8ZPf2PHXjrWu7o0aLBJHJn5sAjAI
7H8R0rKvZI4txuWijlwSqlwrO3QcHk/l3q4RbNXpuUpblS8hRCu043HqfUH39qxNUdJLwMy
bjH8xUHB28g/596RtSivLCaWPKOsZYrIMEDGQfTHocCqe5pAZVcOe/fPqR3/ALv51uo6GbZ
s6beKiTRBzIrRgoWGD9/g/X1qzcWYhvAiqTCwJRmPBAzgcdTggZrFUiA71HBHDA42HOQPet
AOvkxvvOAA3J5A9vxP8qjls7jbbJ1PmW4BZuArgMMDcvoKhtGdoBu+VlBGO5weuajWbZNDn
JONuOeOp/KpJWdbcQrtyBk4P549sg07WM5bbEySvHIR5p5YEggZ+VeMfievv7VftdTurW4j
u7CdoJ0PyPkcevB6j19qx2u4/NSToGO5v9kAdfr2q5JqSz6PDAsEccsMxPnLw0oYcqfXBGe
cYyalK5MtCe6vVmu7ieNWTzWMhDEfKTgnP45x+Fdn4OD6hPd3Hn7ZAArAAe3OP6+oNed7ZJ
JgsSEtI4QAEd2wMk/XrW9pMd9pmuXFlfQSwXkMe10kx0yCPXjk4PvV8nUjmexNrMunJrV8V
Sdbl7ifccJtB3nB9fzHHNZSWgZXlgJfLlfmXnp29MVc8RwpNr2oP5bD9+5C55+8eabBcGO3
aMDfgfN5iAkYGBgjp+dJNpaHZypvU4vVpmB8qTeGwAcn3q1aeBNS1rSIdQ0q8tLgup/0cyh
XUgAnOeO4645Nc/qs7Nduc7vmIB6k1dg8N+dpUl4zskqrkEYwx7j1xWrfKlZ2M0vaSaSuQ3
2lano0q2+qafLbELvj3D5ZPRsjginQ2a3s1vYsSrMcuepC8kkfhn862tL8b3thpUehalplt
qNna7kiJOyRMk5BbkMMFwMjIz14FOj/ALJlv7TU9HmMEUjCCWymIEsLsDgD++mF5Yd+oGRV
XfUzsuhV1TXLS102XQLTTYnJCBp3yWhCndtjGcf7xOevasSxle01NHyWj4J461uW0dnKl+J
9TWwPnMl6GIDzRg5UJwScjIIHcDNc0m6QARxt8jHYnU7SenuapJWsS5NPmPUtN1DzZI543U
kD5Q6hlJzz8uDjp1rWu00+7iM0kczuMDyhEFU8ZxwQAOgrI+H3h/WtcjMOnaLdahJE20LEN
kefWWVvlQD0GSeeO9XJL6GLUpNFuLWeyv7ecwy28+CVZWwwVhwR9QOOea82pQkneJ7NPEU5
pRluZ0dhLKki29uRErlTImeCffH4flWjp9sbAJcRqWUAOQ/AYeh78mut1vw5pq/AJPGoNw2
ui7AW6adv3Si4aPbGmdqjaB27VS0m2XW/D9nqDWh+0yxZke2bAPJXO3Jx349ajEWjFO+g8P
WU5NW2OU12za905pLcZa2kE4UPu6NjYp687gOea9b0f4B+D/tNvp2v+Ib+41yS0W6ltIXWM
RpkKcfKSVDHaMmsbwl4eOoePND0iWJmhW4N9Lu7wwAMAfrI0Y/Ct7RfFh1L9rS/hWbdbLbS
6Yg3cfu1DHH/AANXrSk2qenqcmNkpVbLoeY6voVj4N+K+seF7K3mMU0kccEh+eTYUDKP9rq
eetXJYJZrWbT3UYmUoRJxtBOMYOOeCa6H9oK1n0n4k6J4isHWGa5tl2yOoZVkjfGSD1GGGa
yG8YlkSHxboP2WVImUajag3FsXLhwWUfOikjnBONzetKrHmakjbCVnGDg1dHtupB/GX7O08
hw891owk6Z/exqCf/HkNfN3hq8lTw+t3HKzi0MjGPjIwMr+BJAr6R+DuoWmqfD+4s7d0ltL
a/uYI9j718p28xQD3GJMZ9q8H+HWhG5+Jkng14G8uDUvPuCeiw27klSP9pliH0zVpXTT6O5
yUqvspNrqmjuPivI3hH4GaF4NQnz7ryYXGM7tg8yT85Cv515voV5c6TZW8SOk8CDYVZCSp7
gr9c103xs1hdd+LdtpEb74dHiVCAQB5h/eP/7IPwrzqfx79m1t4LnS4tSthjdIG8ubPf58Y
bv94Z96mdOU4qKXmdWDqQpXnProfSPwOtrdLfxTc2wcQS6hEiCRixG2FSRk89XPWuS0j4O6
n4o+KeueIfE9u9loh1GZ0hk4kvV3nAH92MjGT3HA9a7/AOCqhvh3Lqvk+SuoahcXIRsZCgh
ADj2SuJ8C/tAWkupnR/HLxwNJIywalGuExu4Eg7f7w49QOtX7yvynBNqUm+5jfFH4q6nrd1
cfD/wVp9xaQRM1rMNgiluNvHlIpxtTjHq3QDB5534eeO/DnhqyXSprWayvg+bkyKVdm6Hcp
9OgHpXunxI+GvhrxvpT6011DpepQQ+bFqqsNhQDI809GT/a6jse1eD+F7/SPHLSaD4vsre+
v7aNjDrCNtkdFOAGbgknja2Oe/rWdaMJ0veukjWhLlla17nqdpqumeM/EvhfStKlM0BvPt9
yCvCx267gPxkaOuI8Zav4x+IvxW1vwnouvS2ulWbOgiWRkhCx4Vi23liWJ68VJ4O1zwv8H/
EniD+1r27vboW8S2lukWXw+XYZ4C9IwScZ965z4aX2uQ3uveIbKxW6Sbm4lKlzGxLPkY68k
8e1JL2dK8NewWVSry7HR/CPQ9Z8BfFq0ttZWKNNUils98TBkdseYmD158s9RUn7SF3o0/ib
QrjT9RtZ9VtUeK5t0YOyKGDIXHTruGD603xhdafqQsp9XuryxdoFKXEKspjkDEggcEcE9K5
7Tvhbot6rTr4ijvmL7kAYRgjHIYYOT0zzWcMSl71TRmssK21y7HT+GNM8NeIrFdX1DTrJ2u
282GB0ULAWBEgReAASPTtVO/u/if4PbUNL8GR239m39490stlCjSxblA2kNwgAUdvXmqjeB
7+50m3gtJUaK2Vkhy6gEBv4enbHPr9a5q70vW9KdbiWd1j8w5Mb5259QO2e9YU6nvNxkvRn
bPDxmtWeeeJ7XUdNv4zqcqPeXLNMxWdZH3bgSWxnBJJ/Wu7+AmutpnxNaxkbZDrNs8DKeAZ
F+dAP/H/zrzTW7bydZ3I6P5sYkB3c57/ypdJ1GTRNasNXs8tcWMqTjAPJU52/lkfjXscvNT
1PHmuSbifa2oR/ZNXW9Jwl6q205zwJFJ8p/wBShP8Atr6Vx2raekOqC2a0SSObLwswOR3ZM
4yDnnNdbNc2+saJa6lBmfTryFZmOMkxMBk+xCMG+qViahGtytxG7LNfaedzmF8h+vzgj1HP
HQ5HavJqQe6OqhUSepyF3ELVPMhcNHgZ3dfzA6fWuY1nVFexlMN88FyZUZNq748ptwcHoww
R7gkEc5rtvIjuojBJ8xjbAGcBu+feuT17QriK3juAmIIJfO+boQTk8n6VFF3lZLU9dxi4+8
zzrWrJ/C2tWOv6NYwNa6vb/a4Y5LfzPsjhtssQB6YbOD/dIqhd+IvEF/As0ykR/dPlIBnHr
g176bPS9a8N2skYtr2O2uMgW7rJ5bOASm7nBHXtUFholheanc6fo3hC61qawjTz3t0jCIXB
K8yOMkjPbtXRGvzSs4XkjgaUI+7OyucT8OPDd3NdDW9TiBWBmkjBGVZ8YUfRQc/WvSCkkk2
5d27gc85Pf+tP0+9tLz+0dLaB9MvdJfyp9Mk2l4uOCNuQR7g8GrTJfy6lDo2iaS+qX86mdk
85YESNCAzM7Dj5mUDg5OeK8qs6tas4W1OmNWEYc19DBv8ASY59QttUhZ4p4UwcdGGScE+lY
OnRW01t5oQRpuY5xjnPJ/SvVo/AHi2aMXGsazo2h26LyYka5dB/vOUQfkal074SeE7+0kax
8X6jffMd8lldQhFc8nhEwPoa9bAxlh7upL7jzMbVVdJR6HmOraVa3dmLyJgstunLykrhevU
8YFcXd6a1q0Yz5SGRFMgIC7cYBzk4446V6N4s0i98Ca7Douv3v9qaFrKtFbX5jCSxP0KSAf
Keo5Hr9a4nU9OuND0e8hmvLS9iiVvLiZCW3EfLuU/jk13Skm1Z7nLSbirM7LQPDnw3svCdh
rfj7xjJBcXsPnLpkFyIzHGSSqlYwZGJGCcnqTXI/EPxT8O7/RLfQvAXhoWMcdwJpr2SEI84
CkBcklzyc8kdOldv4i+C3hXwd8Lta1+4mudR1WK1DxvK/lxxyMyjIRcZxnjJNeMaakX2MSx
WgMmSn3QzE+uT0pJ82qdxpX3OfSwubR2t53Kwy8IzH5GONwUe/OMetamkafe3d2LS0t5ppy
m1IoomkckDH3QCcdv/ANVeueAfhVL42H9saq/2bQFfKSpxJdFT/wAsiR8ig5Bfvj5fWtTW/
jL4b8FrLofwz0GxCRnZJqEinZIw6lf4pP8AeY8+9aOdtFqyWjzHWPBvivQPDR1bxD4dnsLN
5BEGldASzElcKTuzhcnI7VmlI3t4pUYOqhQWXv2HA9yBjFXPFXxE8WeNoILbxBf+dBDIZIo
UgWNVcjGcDk8ep71c8CaRHqPj3w9osiF0a9hlBGfug72J+oU8f4Cp82WpaNMsX3hbxHpfh+
fXNQ8OX1nYRPhp7lBACWICgKx3HJPYVkRW0uqm1h05GnuLqRIokj4aaQlVCgZ+XJ55OBzzx
XvX7SWrfZfBWlaSG+a+vTK4PdY1J/8AQmWuF+C2h/bviNpbyIDHpNq144x/HjYn/j0hP/Aa
hSTXNYLuzuch4t8C+JvBWmW2oeILSK2jupPJREulkYsFJJwvHTPf0rn1/ebWDAo43B8YBB9
q9d/aX1Rp/Emg6Gj8QW7XDDP8TttB/JT+deTJCDE4JRtm3AU5B5NUptxuzPku7CPuUtPny5
I8sAAdykHsR06V0llfjUfED3uJf+PKGGR5iCWkREVj6YJHFc/In74n5i3Qg8lhnIzWl4fhK
X0jRNsJjwQDgjkdfSqi7ikrOx1HiSzms9T+2XMZW3uJXU5XADbjjB7ggZyO/HauYuJmQyPE
6g55I57dP8+taPiZpY9Tv4BKxjN07upfKs24446DAPX3rnmJAcF1LD5m5yT2rKkny2Z2104
nJxQwz6yFndURX4baeDn27V3s8Sx2AhtnV22kKwHDDGc/oa5bSrZo7oytHamNnz/pJ5Xv0z
XbIbN7cPDc280jkRJuwAgPU4PYdKmvLVHThKb5Jd2eWYOMO2MAklh378VraMIw82qSuRFaA
soI+YtjHHrgdfQketaFh4T1XxH4i1Gw0W1mvLSxdzJcJtChe2WJABPUck+1TT3Fpa6f5MMW
21gVl3fd809AqjrjPPPJOSa6nKy9Tzo0+aTV9jl2Aure5mYkSBzJtPv1FMs32PG6HawkA6d
QeOtTWoOGkJOGGD3I9M1XRRFd4x0kAA/GtEZOOzPvbwC9rafDfwrCGig86xhCISE8x/LyQB
3PBPrwTXhvx/8ADP8AZPi6y8VWsQFvqnyT7R0nQDJ/4EmPxU1p+P8AU7nSPgr8MNSspGju7
V4LiF89GWAnn27fSvQPGdtbfEr4FyalpqFpZLZdStVHVZEBLJ9cb1rhj7rT7lnnGqyFv2Qb
B2+VZL4EAjqDcuRXPeGISPD+mqkjZaJSu3jYTzkf4mtzxIUh/ZD8MLkkTXMTj8XlasLw1qM
dvpOnjyZfLgthJO4U4SNRktnGOlc+Ji5wSXc9DBO0pN9j1P4fwXVufF3ieKGa9msbcabZoq
7pJnjQyPj1JkdR/wABrlvAXw0+I1p4msfFGtXSaa6XKSzC6ud8kyZO6PauR82T1NX/ABJ4s
1j4afBPw2umvHb63rckl3LI6BzH5mZX+U8Z+dFz2xXiGu6j43vdZhn8SXmoSyMq3EUs8rMg
ONyAAfKp4HSuiKsrI43ecnJH0D+0bpQvPh/p+rKvz2F6FJ7hJFKn/wAeC15VoVwbrT7Wd1C
oQue5Jx0/MfrXvnjSWw8U/Au/vri6ghhvtMS6ikmcIol2h1GT33DGK+bvBN0LjTntG4+yv5
gDZPD+w9CD+lc9WN6XoduBnao49z6B+DohtL3xTpdsyGFJre4UIMLloyrY9OY6m0jQbfwZ4
t+I3j3VYPLgZ/MgYjG6IRiR8f7znb9Vryuw8dar4H1a61PR9C/tVLy0it5N0mAkiu7AkLkt
w+O3AFYmrePfif8AFO0vNFtraJdPUhbm3tohEgIO5Vd3OeozjPbpWlPWN76HNXg41GrHLXd
1JL4Y1rxvqs4W/wBWvWhtlIyXYnfMQOwAIGfavNVmP2jfKdwLAt24zXofxMgWw0/Q9FSTdD
psPlEEYBlJzI3vls8+3pXnBHyk7lwBnA+tdtHWPN3MKt01B9D6a8NfHTwzoXwrtPDFppmoy
30Fk8BlHlrGJWDZbO7ONzema+cL5yJlQPnaoB2nr71LaaZeXqfaEjWO2YlfMIOMgdABXc6L
4Z0RfDEur6mr2unQy+VJcKA811JtGIYQejckk9FGCcnFK8ab0KjRlNXehQtfEfjV9FbwJJq
U0OmbhK1lIwxjjoSRlP4toOCecV6AbD4aW/gy3k1CCOK4hRi1xcGRZnYjquwqX55VSOOnue
P+2MbaK20PTbfRLGXlY4x5k7KO7ynknPPYflVe5sVltJVCm5vnHEj/ADtn29OPbtXNUh7Rp
Xa9DeCUU9Lsj1TX9Bj0xY7Cz12/niQiG71S8jIhJ6FYwrAjvgmveG+JekeF77TdA1djpsdx
beYL6KIMlvIrlTvRf4WAIyOh5xXz14c8JeIvE18bWy0q8v2ikBCwxFiuDyC3Cr/wI17D4s+
C3xD8a65LrbWNjpsWwJFZzXql1GSeSqlc5J7+lFTDx5km9DN1LxPQJfHvhjVdRt9O0bXYry
e6DBYoo5JBkKW3bmAAAC5x34rybxz4p8OWnje8stQ0SXzikbS3VncGFyduOVwUOMegPrWT4
D0TWvDfxjttD8Q2r201nbzkI+Dg+UwVgehBB4IzmqPiXxM8HxF1myGm2epW29lUzQByrbc5
yeeD26Vh7BKryLVWvvY2hNKPMnY018WeGZZdkLX84AChZLt9vy5xxGo45z1qBvFWm+TbxwG
xgUvzssVk24/2nJJ9OR716t4z+GfhPwd8FtU1c2Jutaa2iX7VcHJSR2UHYq4Vep6DPvXz5Y
634bsLMRXnhSPVb6KUsZZJnVdpwcbVGMgetV9Xp2vBN/d+ppTxTk7SSt8w1/WLqbSZbXS5j
PaTttuUFtEWxnOflTK8qe9Y/hrw5qnifXbPSdJtZLq4nbaqRnGfXLdFAHU9hXa6j8TNMGmi
x8O2GpaGxiKEW94kUayZOCBGmWzx1x/Wve/2e/B0Hhz4fnxPfKq3mqKXEpH+rt1OR/30QWP
tt9K6ac3CGsbHJXtKV0Z+oeHvBHwt8I6Zb+PdWv8AxDcBPLttKhmZYQB12xBgCoJ+85OePp
XS6L4U+HPxB8GnVPDOjnw7dHfAs1qptrizmXswU4bGQcHIINfPGseKdR8Y/E3UPE8Vwolgc
NaI8fmeXECVjIXpx97P95s1798BZbu40zxLd3s7zzz38byyOclpDAhYnHfpUSb3uRyWjzHm
Gj67M2qXfhnXdkWuabM8D3H3Y7ja23J/utnv0OR3r0z4a+DfD3iS31XxRr2j2upTy6jJBam
6QSCGGICPCg8feVjmvJNbmX/hobxQWtI7q3E03mxNwhUKu4twfT86+g/CCDw78BLG5HyNDp
D3rH/bZGlJ/Nqz5FFtrrY0nUlKCiz520DWVf4leJ7yFPJ0WaeRmhgQBEHmFY2CDjAUHp2Ne
5/CgQy+IPGE0LpJGZLNVdeQQIM/1rwT4eRRpoN9dT4DTyhd5xxgdPcEsfyr3b4GWpg0nxHL
/AdRWBf+2cKA/qTWPKnWnLysbzVsPH1PMbrZ/wANLeKXVflCyA/98R5rcsx4lsvjD4euNJ1
RY7DWnjtJ41jUuIoQZGXJB+VskkjByfpXPaBKus/GPxtrMRBjE0qox95cD9Er0Hwhbfa/i5
pwGNul6bcXR+sjLEv6Bq5m39c07aisvq/zIv2lNSW38BaZpf8AFeX3mEeqxoSf1Za5T4KWc
OifEDT4rGeYHUtPnF5GxBVmQRupAHTBYj/9dJ+0Fd/2t8TPD3h1HysECs49DLJz/wCOpXWf
CPQ7l/GWqa1cxqsenQGzQL082VhI49iqCMEdi2O1d97Ll8rnOork5jK/aZnxo/huy3Dc9zN
L7jCAZ/8AHq870zWLTxpYabp62LRXT6hZQFZG3FsyBWYYxnhTnI71sftF63HqHj210iA7xp
VpiXA3Ydzvbp6KFJ/Gsz4O2kWqfFrRhAvmQ2zy3/m53B1WM7c+jBnAPrgGtIx91N9Ce7PaP
j/eiz+FE9vkA3t5DCBnqAS5/RK8D+H/AIRm8UeI9M0XLJb3QaW5kjblIF5kIPq2QgPqTXpX
7TmqYt/Dujq3Xzrph9AEX+bVH+zoYrnXNcvWw0yWMCKR02mR8kf98r0pwfLC4mrnZ/GnxGn
g74YrpGkqtpLqP+gQJHx5UAX58eny4X/gVfHbFWkkzsHl9jznp0/Tp619A/tMvdHxHoCjcL
cWUrR+hfeN344C18/mKQPsSNTJJjDZxk8VpSWlyWK9y3mwMCBxjIPbP+fyr234C6emqfEvz
zkpp9i0zt0LMy+WvTpw7/lXiM8JhlKMoATtn7x7H2+hr6q/Zv0gp4c1fW3UBriWK0Q+yLub
/wAekx+FVU0jcSOg+JPw2tPGmvabqGseKI9I0rT7cxrFtXezFsk7nOAMBR0PStf4eeH/AAV
pK6hd+FNVOsTsy293eNcCY5UbggIAUAbs4Ud6+X/iJqS+JPix4gunlLWyXDRREtkBI8IMdh
kgmvob4B2UNp8NrnyOkmpT5ycngKo/QVzyTUdy+p4d8ZLsah8cNUUtuW1WKAd8bYwT+rVyj
QurtsQ4VQzADj6Y69q3PE9yk3xm8T3UwCr9tmGfQBgo/kKjjjhayaWONJJbnKKGX7hwcHn3
+vem20kVGKZkRSgplVfDDHHtXTeHtPWaV7jDDdGMkLkA8cZ/z0rCNgkcMjYw4QkE4x94Y/H
5v0rpPCe6Rpo1jLttDle3IHPWpU9dAnBpamd4ikH9v3yEDYJ5FG499x5rnIi8tyVQD5j19K
s+M7yRvEeo+Xn5LmRRx0G8/wD16m0RBOPMkhfO0AFf1Jrpj7kLm9V+1qKKMe18GvI7T3upB
V3ZKRqWJPuSR0rpVsrXSdMlv4g7yQQvKu18FiFz+HepxGpjkCggBz8wbGPb3qbDmHbIFKYy
ecAg9QR9K4J1JSerPYp4aEE+RanTX7HRfhP4X0qwuVtf7X8lri4UZDu6eY7H1yT+QA6CuA8
ReHLUeGbrWbOS5txpd0ts8V1jEhZsEjA68hge4z6V1+manpk3hK28Ha+Z1gilWPTr+DG6PB
zGrejLkqCRhlwODXLeP9E1yzxJd6zbappuVURIPJngJ6ExE/Nxj5xkduK9KE4uOh4E6c4S5
ZaHGybJRuiURjIGT+f4VTurcpqEOcHJABxkHmr0dyiwokf7xdvPzdh0H1PXNRFBewvM2Q8b
bkXHA/M4oTaNZQTWh7t8Wx5Xwb+GsIbgW4OD/wBcE/xrq/2dtZlXw5deFr25hnkiVdQtQko
cCJzh0PoysMle2+vNvi14t8O614P8HaNoOpi9m0q0xclFYIjeUi4yQATlT0rhfh54l1nwr4
vstS0ae2+1So0AjvGIicvx82OgzjnPYVi43gYxV7nv3xx0q18O/BvQ9Bs2doINQCxBgM4CS
Nj8M1x8Mqw+GLK11K/EFlOttZztIgjjjjdowxJ6n5Axz7VxfivU/GniLXSnjfVnhkjXzEty
VCIpyMxop2jpjPWtKBNU8T20Wm6dprXdqECF5c7RgYBLdAeOormqO3L2R34ei+STelzd+LX
irQ/HfxF8PWWhXv2jTLQLAZNhRGdpAW256jaqjOKXxHot7eaBfFYd06q0iYIzwykD8h+ZqD
SfhTf2csM1xqtlbTZwVSMyMOOTub/PNdUNM1HSrBrgXJ1O3Tck0Yj2SADGSBnB4rjr14uUX
Td7HThqKhBxb3PL7nw9rOo22n2upatfxWNtmKO2ukYi2I+YogztB+bPrg5rpdI0LTtHjlFm
nz+X+9lZ9zuM/wAvYYobxvqdr4f/ALOvdLOuXdlPG0F7abY8xLgFmU8mUKCvGQ2ecd71vda
Hr2h3Gq+H3kV4UeSWzk4lix94OmSU9ux7VpUlOS8jWhCnB+9GzIbq9g0jTtR1C5VClpF5u0
ngt/CMZ7k4/Oun+GmiT6Z4Lt3vGzf6oWv59xOcvgj8ht/OvLPE8Fzqfh+CCISPHeXsMDGMF
ztAJIAXlz3wB6V71pel+NNXeP8AsXw/FoFikaxR3et/NKUAwNtuhz0H8bD6VUaT5PU5MVVS
ny9j5n+KqPB4qa1fcyxqTtz3znP9fbOO1cLboZ7hIoyDk5xnt7mvpH4raX4J0rwzereeKz4
l8ZOyJHl1At1LguVjiG1OAR8xJrw3Q9LB1aOeSAkSN+7jI4xnGfocGvUhJRgkjz1B1qp2uh
6HqOo2smk6bp93ei3Tb5dratM4Y85fGFQ9DgsOKeZ7bXpYIo4vsunaZCLa2tCwLIxGZJHPG
53fJJ9AB2r6W+GappnwXjv8bBOl3fv+LuQf++QK+W/Bdmb67uJj9whc5HqcnmuapJKMmlY3
pzlOai9i+bCVzFFbLtLgguOMcdvTr36113wm0TSfEfjsaPqzf2laQ2s00sAkO1nBQLvI5Iw
x4zj1FY17ceGv+EMudS1zWZY0ed7S3srJ9tzclduQvbZk8sePqa3v2aZLWb4ga5c2liLO3W
yYRwhy5QGROCx6njrgVnSlLlcmViOVe6j0D4u/EPUPhimlaJ4U0/TrSK4tpJSTDxEFIACIC
F9euaq/An4jeLfGmp6naeIZlvLaK3W4jn8tUMbb9u07QAQeSM8/Ka0/ix8KNb+IvivS7yzv
7Oz0+2tDDK8+5n3Fy3CgcjGO4rtfAfgHSvAPh2TTtLkaS6n+ee7kQAyuBhflHAUdl+vrWjc
OTzOLW58+fHrxDbQ/GHTpdNZGudHghSVt2MyFy+wn2Vhn6mvOrTwf4ivvHNrrd9HZz2moan
GGktb+GfaZJQFBCsT0Pp9a9X1/4dw+ANSuPFPjWNPFmkanKI57wR7ZrSV33eYYycMCeOCCO
netyDwL4c0rxX4O1Xw8rFL3VYHBRsxMgjeTIH/ARj0pc/K0kt+prFRcHd6nSftF3v2X4VC1
V8G8v4Y8eoXc5/8AQRXy6vgnTrnToNSvfFcEL3G2T7PDbNMyA+vzDkd/rX0F+09M6eGPDsA
zhruVz9Vj4/max7z4ffC610/S7PUZL3+0ZLZMWmnXkslxMSoJ/dIWPU+gFClKMVyihya86u
eKf8I14ZghDrql1eXMkZNsGjWFJH6D5fmJAJ5GR0r7E8eD/hF/gZq9vZt5f2PSxaRn0BVY/
wCtfP0fhf4bx6R4kk0fRtTs9f0B/NNvqFyZJVRHUuwVTt6BgRyRX0p490h/Gfwu1bTtKdZJ
b+0Etsc8ORh0H44A/Gm3qk2TNpv3VY/PyS7u7PVzPYTtDOimNXRiCARzzX3B8EoJ9P8AhHD
rWszDz9Rkl1G4lZQvy/dBIAAHyoDwK+YvCHwp8S+KvGaWJ0y6sIkcG6nuYGjFsoxk/MOW64
UdT6DmvevjV4utPCvgq1+HnhvB1C9hS1MUZy0FvgKB/vP90e2TWtSzskTfoeLaXeT6nqPjL
xYFLC6W4KHOCTJufr7DbX054gAX4B6ha2xXzIvD4AHsIB/SvB9M0RdH8MixnVPlDGdz33D5
/wDAfhXqHgL4geGZ/CUPgzxpfRadqkFt9hkW9by0u4du1XR+mCmMjOQc1z8/NsaShypM8z8
FSaQnwimudSXaLeWZ0ljHz7twxHgfe3EqAPUj617BDcH4V/AmS/1M7dVaJ7iRSeXvJySF98
FgPoprmtK8LfBj4f3I1ifxkuorbSfaLe1lvUnSNxwrLFGPncDgEg1w3jXxVqfxW1Vb9LOaz
8E6RIpBlO3z2JwWJ/vEdhnaM85NDtG7e39aDvKdook+F1sln4fae5Ja41Fzc7+vmKOAPr1P
416t8L7cXPifxXrflgCOSDS4+2BGm9//AB6T9K81sY10yRZLWIR26uZREDlIznkL6Kc5x06
+tXZNc+JHg3TpZvCFpZatpWoXct2zNatJcRSyHJVwGGQOACB0AzXn0+VVpzk9zrrR/dxUUb
uv/CLxl4i+Ld94sOqaZYWjSqtuZA08ixqgQHZgDdjJAJxnrmuy1/xD4Y+DfgOK1RvOuArG2
tnfM15MTlpHPuxyzfgOwrxe78c/H3UoZMxyabDtyWitYocDuQWyfyrjrjwveTeHr/xl4x1m
a7ljnSBE8wytclueZGPA56Aetd6nCTtzJ+hx8k7Xa0JvDCXmsa3f+LdYZpZrl5JFbpvdj87
D2H3f/wBVewfB/RbWL4geJNUtbaOKK3tILdggwvmyEyNgdB8qpnHc15A3jC3aWMJpjQ28aK
uxHAGwDGFGMD/Aisubxh4rtLi6Ph7WL7Sra8k82WCC4CgPtC5yOcbQo59K1UJtshyjayZ1X
xn1E658Zru1WfZHpcKWyMPm2sF3Hjv8789+Kzfh541/4QHxhHqVzahbG8iEV3BDk5jJDCSP
12tzj3I7iuEMeoTahLe3U8k9w2XkYylnfccszHqTx9aW+LGGIyB22ZIk67T6D1H+TVJfZNU
ly6n2Fr8fwv8Aij4ejhvPEVhPFEfMhuIbtYpoCRg8NyMjghhXnb+Ev2f/AAiQ+reKH1dgf+
PZbrzdx91gAz+Jr5te3yyspG0HPA659fela1kMh2MxQDGOmeM5/UU1BrRMx0Z1fjvU/Dmte
NLi58M6elhpBWOKC3EYiwiqAWKjoScn19a9M8H/ABt0LwX8Nrbw/Y6PeXWqATPJKWWOJZXY
kHOSSACvYdK8RtYSHTbFwW5JGcAj9OnWkntwDby7VCspCgHJI6Z/MHvnPtVuKa5WLY0dJuI
S95JcZlMibCQM7ieSc9jnvXqHg74zP4E8EzaNa6F9tu5Lp7iGaWbbCFZV4OOScg8cV5bGhV
zKA2GBPl5/hyf61dgEckLlZCqBuMjqT6Y9B/OplFWuVzc1ojZ9RvtX8RXuv3kISS9keeUou
1CzHOAM5xVzzz5apsLEBiAeSAV/+vSRNF5cqSA7gWJJ+YHHHb3HX0qKIO97IRGNu3hVPBwO
1Q3dGiSUkjT0+4glumtLhl810IUbflBbscHoT+X410+kidL6Qnzdnl7cIepzz/h+FcBJMY7
yWdm3MkvVzwFGAB+GRXe6BcmFna4zIgUxgo2TweOOnrz61nyJO4pTb0OD1+OWbxjqqQ75CL
qSPpxjef611umWkUVksX2lYmx/qcdT9fr2rmdYv00zx/qVyjrhb2bKkZyN5J4rcstRi1aeW
7htkiVSDtPAz7V1VV+7T/A1wslzu5MjiGRlKbpNxOwE8GtGCaMpKrOrbYy6rt3b/Yd/6VHp
mlXuqb5IsRo7A+a5Bx1GAB1Ndvp2maNoYinkVROF4eQ75GPqi9B9e3rXmOnfV6HsPEKCtuz
iYvBGqeMbxI7i1fTtJ8wF52jKzTqMHhD05z8xwOnWuJ8V6na6Z4hufD+kX13reiWc4ESST7
wgAyyI+Pm2nOG6e3WvWvFGvXUXhvUniT7NAUf5VY75ARwWbt16DAr52sE3SeWy5QDnPYfSu
2hJSWmyPJxCmpJy3Z166Tp+rWTzaLJ9ujX5niA8q5gyD1UfeA6ZAYVTsbC3jtXjSRpAM4Ru
HHr9R7j8QKg03SZNX1Ca4iD262SmV7iMlSOgUBhyuCVJ+o9alt9T1K4nkTWLOK+S3Uu91u8
qVQB1L4w3oNwzz1rZ66XIi2mmc1d200F69u24Ir8AnAIPI/Sr86w6YIriG6TUISPLMWGQoS
M4IIz+Xp1q/qklpdQxzWiSpCVABlG1ipXgsMn271o+C9H07UdRCXfzIF3bpDny+cnH19O9K
clGHNIiEHKfLHqZU+v6t4k8RWlxeLHJM/lQYUYAVcDGPxJ/HvX014f0qeDT4lkIjIOBHECF
Uew7Vx8GjeD/AAxs1KGxQz4LpcS/Pg46qvQEcc1oP8S9Hgy5Yvv5GWAz614eKqvEJKlF2R6
dKlKmvfe52MsMENu97qF3FBZ27eY8ssmyNACcEngcfXn0qnpHibw/rtxcWmlXm+aMl2hnja
J5EOPnRW5KEdCPbgVz3hHW/D3jX4vaVHc26X1vDZzGKCdvMiSdSHVwp43bQwzj+VJ8Xohov
x58M66o2JdwRB2BxkqzRkf98stOODi6XvX5rXOedeSqcq2OOv0u7DVtUhXH2uKQpbKy53s7
BIyQevLA9O1dF8W9CsPhtJomp6PqV/Lr93kXM08wKywxgEoyqACpYjg+ldjZaLb638WtC2h
WFsj6jc7eQVjIEQPuZGB/4Aa80+MOtx678bpLfd51npAS12g91+eTrx944P0r0KEm6afkZ1
5OdRRvsd38NNJhb4lafLA4WKCyuNS+zg5+zyS7I9v6vg9cfSsn4veJdb1P4qf8ILD4o/sPR
lhjErmTyo9xQuzSEEE8YAXOPzrd+AUdvd614k1OCNFCwwW5K92LyE5/ALXX+KNb+E/hDxHd
6xraWEniCYq0oWL7Rc8KAvy87OAPSqjo7Mwqu82z5S8eeHtF0OzsodCvby/E0hZr2SF4o3Q
KN2zIAb5iemeg55o0eIpcxPPBlQFO1DgKqjIX8ACT710fxe+I1p8QPENjJY2c1raWELRRxz
Mpd9zZLEDhegGMnpWLbShrKTy0XaLeV+D/ALHBHp1NbN6LQ2w6+J3PqsgaN+zjuHWDw7092
h/xavk/T/ENhoHhK/hjlB1CdyscSN8wGwDcRjgfzr7F8UaJeat8Hr7QNNjDXU+liGFM43ME
GFyfXGK+VdP+BPj7Wr/zG0WTTYmAVnvXEQXHB9SfwFRCMZq0n1OaM3B3ieY6Jo+q+ItWtNF
0y0lvbuc+XDHuOEGcsSeigdSTwK+tPg54Di8DeONU0sXxv5k0i3kuJduEEkkr/KnfaAgxnk
9eOleax6afgb8SbPT2uItQS/tI/tcqIUMYZzwpJJIG0E9M/gK92+Hd5Zah4n8W61HPGUdrS
0RmYAlUhDE4PvIadWo2+VLSwlHTmPGf2htb1N/iMmjWeo3SW8NlCDbxzMqF2LMSVBAJxjrX
XfAC51tPEGsaQdQu73RIbSKUi5JPkzsRgLnpldxx7A1u+MfAvw9vvHNz4w8S+OvsEkioot4
7uKPYFTbwcFumffmsXVvjN8P/AAJ4efR/h1ZLf3LEkSEMsO89ZJHf5pW/n6gUnZxskFyx+0
Z4o0+x8JWng+KbzL+6lS5kQHmOJCSCf95sY+hrm/Cmo3mjw+FW1i4MOmaBdWv2ncoC23mxy
ruYjoAXUHNcx4S8Kal4t8Rah4m8aTyT3aSK/kzg7pXZQ6Ow7RhfugenoK9k0nR4F0q6jNr8
l++2aPHm74wSBnPXrXBXrqm4qOtjopRTjJS3Ot8caV4B8QaLb/8ACaXVn9hgfz4ZZLvycEj
GQwIyCO1ecXPxd+FngGzey8C6Gl9csMbrSLyo3PbdKw3P+ANUrv4IeD7jUBMJb+3jyD5MUo
2e+3IJUewrotG8D+G/Dzb9L0aGOcdJ5R5sn1DMcj9Kr61BLRNmXs2ed/CnTtbu/Fmv+J9W0
eW3ttTikO6ZCqu0ku5lUNyVxkZrtU8SeK/hnpYs9P0mPxL4chJ+zxeaY7myQ8iPod6DscZA
4NdkwwAJPTqOcmszWHbT9Mur1YmlZY2ZIgcbjjj6VyVMTUU+dLTsawpxfus8t1n9qXULqxe
DQdCt7K5fO2eWYz7R6hcAZ+vHtXlPh3XXvvGVzqmsTy3t9zI7yNuZ8jDNk9xlcY7ZxXH3tn
q1zrV2y6XLDPNKZGgjhIC5PYenNdH8LYtOufiXp2ja7NJFY6gXtZ1V9m9iMopOMr86ryMHO
Oa91wioN+RzJuMj2mG4t7uJCzrJHIpX03Dtx/npVK5sdM1hG03U7JJmtW2JnAZRxg7hyB2N
dPN8M7GyYW8XiLVjbnB8vagJGc4LBcjjvgVZ1Pwppj6WLixuZbe/sVDedu80yx4wUYHjbn0
xg/U15bcYvc7VKMkcdp3gjwZZXKz3WmyTBDlo5ZmZc+hHf8atfFnUVg+GEun2ai3TMbrFGA
o2q6tgD0A7D0p8F6bjyoXiIMigso/hB7/Tjj6Vc+JelR6r8JtWCKXk08LfQbe23h+g6FGbI
9qyUm6sed9S5RUYXSOQ8F67b6ppKRuyu6kRhSctu7j8QD+Veg6DqTLbzWvzMCQv/wBevmTw
vqs1lfmPkyKwljYkqQVOSPy/9Br6H06bN1b3kL5imG5f54/OnjqCXoy8NPnhZm74hS6uNAu
re3ZPOK8knhe4rhfGmnSzfCi2nCEy6XOtxIoz8qMNjHj0yPwFergwXUTs+0iaMbjnp14rlr
yRd/8AYksKtaXkbW8wb+NWBDc9Dx09x7V5OGqOnNW6M2nH2lNxPnbzg7LkKTnOCe31pyNhS
oYKT83zd/r+NGtaTe+G9Tm0vUI3jEchEU7DC3Cfwup6EYwTjoapC4V1IYkIeB/j9a+2i1JX
Wp83azsy9FNsni3SKCrZ3hwc+3Hat+LStU1BmSysri8mQpIUtYJJsBvuhiikLuHTPOPavS9
U+Knw98WfCW38O+JIbq21lYlBksbJWEMycCVTlRgjkjPRiK5/UvixY2Hw8k8HfDzRr2wimB
+16ncMpnnyPnb5M4ZumSeBwMVzt3d7HVF8qseWXMMBuSIJH3A4KeWdyHoVJ6dc45pYpJIyZ
JEL84KAfepFQR24aGUbhgHAzx3OM9v5UCN2uNjsfNXja7Aenbr/AJNaqOhm2r6GjbTQRsRL
thYfI0n97nI/Xj86LqzklDGJFHV8DGQDnHI9/wCnWtLSPB3i3V+bDw5qdyjHP7u1cKCevzM
ABke9S+JfCnifwbptn/wkuntZw35ZUjFwhlIUhmyqk4H3fyxUuNnuXGV1ZoydOeIOft0fnQ
91Bw0gzyOOe/X2+tOmure31AOsm6GcYZvugHPI6c8c/rUEU6SzLGTEJgvbqo55BHABH1xWg
sMt1ZXF0ljJcWlupklkhiaRIx6swG0Dtye9Lk1uTzXWm5XEpbUPNiZF35C/KdzHr/8AWqbz
JocSRkB0UNhH5JIz27DvVG0tftckEVtFNLNJIqRKGPzOxCgLzgckV2evfDHxx4f8OTeI9b0
2ztrWzRQytco7AlwBtVc85Pr0pOK2GpO97GXcWH+gxag7L9lktXSHauPMcMAoJ/hJIz68Vs
aHIZdRmmKxJsQxDK7wACOAo/Mnt8vrWRJf2N/4Ws4IL0W1whBeFWHzMCMlcnI6k9ema0fD8
c/2+QwDYqRbAsTbgAWzwe+etY26s1i+xzeubT4p1UzQmdheTAnPQBzxnsCK67wvoDXEZvrk
GC1IGIM8bfVif/rYHXriub1FXg+IGp5hM8X2qeRoycZVWZj+grcttel1AEPKYYV27YEUBGH
XPHJ5z1rerfl0Kopc2p38eswWloLbT4Y2a3ON5HyD/dH8X1PHoKxxcyNI9zM2+ZyS5JyWwf
Xt/L0rPDbofMVWJHUoMkfh3qleapBaziF5DNcdDDHyfx9K8mXNN2PcjTpwVy5r0On6lpssF
/PKtqB5krI+zAXgAnnivLb2zhm1Ca10eEW1nuCLIVZmlA6nLHnt6CvSNTsLjVPCuowiEJct
CWijRudw5AOO5xWdp3hSW8WK5kEtzZXEKuk0DY2ErkMVP1IxzhlINdNCSjF6nJiY80krGPp
Ej6IswhaR45leOeJmysqnG4YPfA6+3pWVr0C2K3ViNzEoG3Y++rcp9eNp/H2rqtcbTvD8qW
d5JBc3AiZcWuDKMH+ME4Tr9evGK5HVLqS5tYr2UBW8tQyk85GM46cE5rojrLmMpJcrSOfvN
SlvILSIqE+z2yW7Y53hM4JH+6QPwrd8PW11f6pbxWSNMYEEkm04wo7k/liuZZFS4cySbRnh
VIyfr6Un26SMJ9nYxBe4JHfP4/jXTKN42R58HyyTZ9Kap4M1K7sIDquqWVjAFUFJjs2n+7u
4HT3NcPc/DDS57hpY/FumSxEHIiPmEc9SA36Vy2k+AfFviaOG/wBYlktrN1zDLqErFnBHBj
Q5OM4PQA+tej6J8KPBVpHDJetf6tKB184wxsw6gKgzgH/azXkpex09p9yPQ/eVtXDT7iTwj
oHh/wAH+OvDetaXrKXE32+K1mtwm3akgaMt19WH51237SdmyaZ4Y1cKT9mupIWIHTKhh+qG
ub1Hwb4Y0Lwtc+ItC08LPbmO7SVpS4ASZWIXPT7pH4V6d8dNKuPEHwxii0+AzXTajamBV7l
22D/0OuinK9ne5yVU4y2sUPh5eQWXhzxR8Sb2YSW2wxW74wGgtwSSM9mkZ8fhXypLf6jeXu
oak/lGa7LvI8rYw7NuYj+X419CfGq8tfBHwk0L4e2EgXzkXzyDyYouWY/70hz+BrzzTfhrb
6l8OLeeS5ns9auVa5bccqFJ3IhQ9eMHIIPPetIWiiU25OR6x+zJbBfAGq3jHdJPfBGbHULG
v/xRryP4keDPGGvfGHxFbadomoTPcXpkjeK3Yq8eBtO77uMY716J8FvFGl/D/R9R8NeMtRg
0uRpvtVvPISI5VxsZQcfeBToexre8V/tGeFtKilg8OwTa3cDhZGzDbg/U/M34D8aLyU20iG
jhvDn7OmqWenS6r4jv4NPENu8rwoBcSEgFgemxOAB/H07V5LpV5NPDcRNgKYHUsowSGVvwr
U8VfF3xl4ynFnqGqvb2M77BaWwMMA5/i53N+JNY2loYp7mIkPI3yYPGRz0/OtG5uPvG1BLn
12PorQ/2lPDLeGrQX2k6g2oxQpHIsOzy3YDBIYtkA47jNc/r3x38W6vqVvpGg6dForXrpFC
7AySsWOB8zAKvJ64/GvnTQ5IbbxHp8lwmUiuUZ1xkEBv/AK1ezfGAgeIbHV7WZfMhii2uBk
bkYtkZ6j5lPpXPO0Kqp23TCFPng5djYs/hrq194lTVvGXiA6hecSeWHMhbH8LO3YdcAdqp6
p4W0NNTSz1+GaxO4bby0KqXT3yMN+WRU+j/ABdfUNQ+06h4cdfKGbiaxfecEYB2kDHzEcZP
XFdH4k1fRPEnhX7dFZXgnhB8oSx7SOejYJ4rzqk60anv6HbSjHl5bXTPLviJ4T8N+H9Fs7n
w7JeXE1yN/nPIGBHHYAYr0Pwx8P0i8D6Zo9xYrZardxfaNQ1FUDTLlsiIM3Q4wCBxgH1rkv
CGoWfiXxTYaNcQCVbUs8e89Ng3Hn8O/rXtOg3D3Ecl3cRGOSZzKwDl1A6Ljd93KgEgd8069
WdOmoS37kunBSvDoVdV0TTDq9pfQ2j290kYgZ7aQx+ZEOiMo4ZeuMjjsRXUIZB5LIgXygdo
U4HI6VmyPCbp7liF+zgDPrms9dejkid0VXzK2xlIAZen6EEc+leY6jUddSvZ82x1L3YJVmG
3aOT0xVOTUbWESruXC8n6VyOr+JvscOWaNHIIJkOBnrg8Vxyarr+uPJHo2lzT784Z/kQDA5
JIx7/j3q6UKlTVIfsYr4mei6j4rtLMqvytIVyPT/69cRrnjXU9Vt57LTJEhEgKklcnpk7ee
tUbbS7Bb1bfU9Ul1TVRwdL0SE3LA+jFQQPqStJ4lu7/AMCR6Xean4CstM0y/l2GOa4Et46o
AScL8qEAjjJ5r0Y4WXUj2tGD01MTwp8NNT8Xa1d28MNvcT2qrJcXd9M6xxiTOxVROWOFzjI
GCPWt3xL8Lvh94R03UdT8T+L4JdcFu32Ww09EtwZQp8sBBufrjkkfWpx4K8V+KPH2v6P4T8
Uy6XojpbXl4xdkBaSP5FCpgsAqgYJGK5bRvCGjad8a9R8C6jZx67Gm9FvJyyMjLFvLbQdp5
4w2frXqczUd9kcM3zyKOgfGNdO0i10PxFbXF0bMBFuUctuTsG5zkdO/GOlek+G/Fen+IfBl
7qFkYIEkdoJTJIF2EDIBLYxkHgfzr5puY4brxveQxRBFe7eJIwgUAbto+UcCvsDxR8OPAPg
74VeIL+z8N20l1DYyBZ7nMzhyu0EFs4OT2xWVShTdnrdjjUcdN7HlR1gjWI7GwX7XcT4QPj
5VG4ndk4yB27fnXbaXfza1o91p2laNqHiBZ4JLV5baIRW6kqVbM74THP8ADu6V5f4d86y8B
S6ucSyL5/U/MdqkJk9T8wHHvX0w8SeBPge8CZH9k6MQD6yeX1/FzWPsab3V7M6KtW6SR8CX
PnWGrebIV3xvk7RwQOD9c817X4Q1cyeDZPOuFh/s8ljITuAixvB79hj6mvHtWsLiO2s76aM
/Zp98cb56smN3/oQr134N+Hn8R6zpOj+WDp08cd9fhQfmjgkYBT/vvsB9lNdtaEakVfoc9K
o6bbPY9B8IeOdQ0mymuvFmlaS97CLqLTm0/wA6WFTg4LM4LEBlBOOprg9Xl1LSfjVp3hTXb
631Bo3QJdww/ZwfMiJVSgJB+fHOe9dhofi7/hI/2qbyCBw1lp+nz6fBjplSrSN+Lgj/AICK
5f4yxHTfj/4e1TYGE0VrIQDjcVlZTz27VySpRaaaWwRqST3Og8T6NDaWTX2oXkE9urLmGSL
Ksfocg8DniuTm8I+GPFWpQ6X4Y8GW1zrJjWR2ErwWtpGRxJMUIzn+FPvH2FbfxIhvdSXQtJ
01gbqe7VLeJWwJJT8qhgD90DcxPYKema9VgtNF+EfwuvLw/v2tIjcXM7nEl7cHjJPqzEADs
MDtWGEg4wU29R1JJ6Hltz4W+EfwltoT4rA8R6+y+YlmIwVXP92LO1FzwC5JNc/rfx/kvdGv
NE8N+D7TS4LqB4BIHBeMMCpIVFC5wa8ul1K71zXrvxBrmbue6lMjlwSrN6Y/ugcAe1dZZ65
ZG18ua3t7m3TgN5YbZzwF7jjtx0rum5LVq5EYp6XM3S/BEbeB/wDhIZpZob1mzaQqABIS2y
MEYzlmI79K+qhpnh74ZfDiTUhpVqH0mxDSypEokuJAoHL4ySzHr71438O9Og8RfEHR7aBrw
WVozapc20srPEPK+WLAYnH7x+gOPk6V71428Jw+NfDLaDdX9xZWzypLK1uFLOFOQvIIAzg/
hUuUmkpMlxSeh4PL8efiFq8Jk0LwlZxoTtEgWSfB9MkqK4TxQPiJ46v7e58TSQK0ClIx8iC
FScnCpk56deeleueKvA3gPwT8PdUZdevp7q3tXFrbSamEJlbhcRx7SfmOe9eW+F/ELNoSrq
9+hdHMUbTDHmKAON2ME84/ClJtLmgHqZumeEZ7i4stGu7aNpbq8ht4WhUtje4DZfPy/LuOC
MH8K94+PWow6H8IzpFkqW6ahcR2qRxgKBGvzsMD2UD8aw/AFnHqvxJ094wjQ6bbyag+3HDs
PKjB/wC+pD+FY3x6nvvEXxB0Xwlpllcag1nb+dLBapvfdI36fKo5OOtVFuTV/UDkPhV4P1G
T4l+HVvIIzbknUWwcsI4xuG70+dox9a9Z/aN1c2Pw9s9JSQK+pXi7h3KRjcfwztroPAXhv/
hCtEv/ABL4tuIbG6ljVGEs4dbC2TJWIyfxMSSWI6nAGcV4j4w15vit8To5rKCSTQdMURxqx
2F492WY56Fz0B7CiUk5cz2Qo6I4y38G65/ZcVzBps8ssg3GEbN5B7rz8w5HHWpfD0d3YazK
l5BdWTNAfllhK7zuGTgkAnPcE165NdODEjabMbcckxSKxQjGPlBzj3Gat2N7pxumQzCJlTh
ZUKYGe25ayjim3toZNPdnkXiC3lm8X39zbTiO4gupGU4HZz/9esuRzGkh2qidSijAU/8AxN
aOuSpb+LL+YhsG5l3Y7jeaFNnfq0CuxaQ+gUhyDjknAGduc9hxjv6WnKa2dzIn8S3dtZnT7
X5bhzt8xG5CdgD/AFrofBunEWTapdMC05xCMZyM/fJ7k9vp7151duIb9llZZAPUZA9R9K27
PxTNAqxTXTKoAQSIMll9B2H9K5qtJuNodTro1lz3qPbY9Ue5i021nvZQDDar5jEH72M4Hsf
/AK1clpHjrxF4V8PWt2sVpdTanfTTJZ3SEiBW+YMm0ggbskg5B3DpzVrxPeRy/DuGe1mjZL
qVYY4Q2WZwcY46EHBOa4XX0tLPV/lkaRILWGFCq9CVDfUnnkHocjtXPh6Sabkb4updpIz7i
7mkvzPebppZZi8j/wDPRixPP1JJp2oXDzafwwxG5QnHLEjqfpVGSQspuAGDZ+X29SK0DYq+
htPuBZBuP+17j14Nd7srHJC7TRR0zTbrxDrv9n2ZSKWQNJmTO1Qq5OTgnngfUiqALxTAyRk
tG/zRt/eB5Bx711fhGSKw8UQ3EL7p5rScGPqCfLJA6dSV6VzusRxjXL4ou2N5TIg68NyPr1
qr30MnFx1Ppfw1qSat4Ohm+1x3kojwX2cNwMd8Z7cVoWIC6xdWSMYkuNlzGp/gfpg+mcH86
4T4dTSan4YluZpZJJXlcAs3KqAABjGAAOn0rstX1myi8PtqxVfM0/5n2nkA4VmHtyDn2r56
pFqo4o9+ErxTsbN9pkw8N6/ZZSWHUVkjgiA5XdGQeP8AeA/Go4f2g/B+leFdLt2t9Q1LU4b
SJJo1iESrKqAMCz+hzyAay38UPHBp13qMkkdqpUQX0GDG2TkLJn7rcdeAc+/F8aXYXlzDqi
2Nt9qmjkaS4aJA0qseASB1wDyMGtadXlVpI46uHc3zNnmepXWp/Fjx5da9qGnSWOmJbbYkY
MY1CghUDkAEliWOB61Jo3jSO1lj0HXJlsr+3ddk7vsWVeg+Y8K2OCDgZr1DSZ01PT9U05GS
OeNiqxjBVHxlAMjBBHf0PNeT63oeh6lq8I121ltLG4lYNLAQslv2LZIwcHJIPUA1tCqqj97
RC9i6cXGOrNPXtU0Oz0xvt9/b3cLRnbDI0bKcsfuhQSTn05rwa+uTc3zzqsaJuyiou0Dn0r
ufip4N0jwb4uttP0Vm+wTWUcqMz72ZuQSTjnOM1wiIGcB2GB/er0qMVy8yd7nnVpNu1rEry
bpDcwkBxIswx/DyM/XmuyhdmuYpt6Bp1Dkjnv8A41yEm2SAOigqrMmfQH7ufyrpLO6jewtZ
R8rICpJXjOKdRaFUX72plaNo91rniSDSbNlikuJWUSP0jUElmOPQAmvZfG9hHrEE0MUU1ut
rG0dvcsvDGKPPzc4KsFbkdCAfWvNLeBtNKalCYmkgk3IJEDjcScAqeCOBmukeUax4AOoQ20
Ni88biV44ykTlSQyjBOM9s9fxrgxCcqkZp6LQ7KEeVSi1qz0/wnoGlaXYaVLbWez7XYwu7D
gMSgLBieTkn9K3tQ0f7BZyX+moltHGp81IVxuHGDj2rJ8CX32/4b6Ddbfnhs/LfP+wSn8hW
nreppHDbWYuViM0ir977wOQVA78mvHquXO09Tai23Gx574dntF+Ouj+QEgivLW7V/l27iyE
cD6jj6V7DYzGO1me42RCIFnldtqhRnkk8AV5Vq+h2vh74p+GfEIu4RYIjxT/NzHIQ2zj0O4
DPtXpfgnw7D42gbxJ4iRZNDgmcWdgxzFcSIcPczD+MbgQinIAXPJNdnso4iMJJ6Jf0jKtPk
lJ232MxdattYga28P6ZqmvM33pNNti0I9jM5VPyJrC1OPV/BcWnXniDw1/ZWj3FwtqZn1BJ
ZldgzbiqjGMg5+bgVJ4l/aC1Ge/Oj/DvREljQ+XHczxFy/OAUiGAq+hY/gK47XbL4x/EKzi
XXQksELmWKCSSGAKxGM7V56HHPrW7pUILlnZX7vU541au8T0GPR5NT8U6VoelRWkd5dRzXM
l5eqblYY4wg+RAQDksOpx3rsR4A8JRajbWHi3xRca1qFydsVhc3S28chxnC28W3IwO+elcL
4g8Ea3dadpknh7xJLpF/Y6ctg0auUWVeCw3r8wyQPUcCsj4dfD+80T4w+HrjU9Vhv7wx3V1
Kse5tmxAoJduWyZB2HSlhqtNwUIy1Jq8zfMz1Px1r+n/AAf8HDUPD2hWge7uEt47ZR5US/I
TkhRyAF6e/WvCdTtfif8AF+a11HWIo7fTYiTbtIgghRWxkoOWfIA5Oc4HNdz+07fPJa+GNC
g3NLNJLP5ajJbhUXH1LGs+10D4pazEllc3EPh7TooUhij3gsFUAAbRk5wPatZOcYrktd9zO
EYv4nY9Q+G0AXxT44mTot3a2oI44jtl/wDiq8PiuvN/aQ8T6im0pDJeEu33UAXZuPtXuPwd
sP7P0DW91w1wTrE0ZnfrIIkSPJz7qa8Q+GVv/bvjbxteoSGmjl2MGKkeZMx6j1AxTqJ8kvQ
cGlNdjzHwZYprfxj021jEfl3Wpxk+Vyu0yBjjPbAP4V9a/H7U00/4O6ggk2m+uIbcZ75fcf
0U189fAzw9Kfj9FBLBJGNNaeVhIMsNqlRn8WFfRnxS+I3h7wMNNttU0H+272YNPbQkJsi2/
LvLNnB5wMDPWt5vWNjN7u55F4J0q98RaL4e0XTfD2pNaia3+33zw7YBGsglkwzYycjGBnOa
9X+Pmomw+EGoQqcNfzw2v4Ftx/RTXL/DT4weJ/iB8R49OezsrDRY7WaRooFLksu0AeYfQsO
ABUX7T15t8MeHrRH4lu5ZSvrtjwP/AEKotaSQ229zzbQvDmma54I07RtUjkaKXM+VG14GYn
94jeoyMqeCM+ua774a6TqHgT4Fav4j02GfVNY1PMGmi3iZ2aMMyRMq8kKWZ5MdgRXPQWl22
m2OhabMDd3/AJWm2+ONhdNrPx/dXcx+nvXTfEj4m694N8Q2Hw+8BQ28Rs7SKFmMQkbcV+VE
BOBhQCcg9faoptuL7N3N66SaS3sU/hB4F8X6L4l0bVr7wzdWSJJctfXV5NGrOske1AqZLdQ
Cc45JpP2loGttc8KaxESJAksYI9UdHH8zWb4U1v4oxfEbw9e+Ktcu5dNnvltZYWuV2kyAgA
ovGM4/ECut/aXsDN4I0fUF6W1+Y2I7CSM/1UVaalJPoYNNbmjoUaX3xV8LySJmNLG8vkDDD
CQiNOnYgO35mqv7St9cQeAtKsIciO7vx5mBw2xCwB/HB/Cm2+rLa+HfCHxGtoHnjsol+3pC
u5zbyRhJiB3KuqvgdlNegeJ/D3h74qeBo7aHUlltJWW4tL6zYP5bjow7HgkFT69jWcIezST
6C5ubU+VZPDWp2Nrb25RJ5EUjy0GJQepwjYJ5PUVgyxrbXQdIntrmMg+aoMciOPavprUPhz
rl3axw+IvEPh+G2g6XTaeWk6YJHmPsQkexrw74iWGh6X4p0nR/B+ty+KJFhEczXNwLhHlLb
UiGMAceh4yOa3p32bBtbo9g/Z7sS2ma9rkp3SSzR2aNsCkrGm9ugHJaQ5+leffHPxJqV/8A
Fg+HbfVprKztYobcoJzHHvf5mdhkAj5gMnsK6r4SfEbQfCum6j4b8Yq/hq8N015FHdRSBcO
AGQEgnhlOD0IPBODXU638V/gs1x9pvTaaxcYHzpphmbjoNzKP50ndTu0LofMFjpejTyAzXV
xPK4+7bgSNn/gAY/hwa7bw9rGkR2/9i2sTsICYikwxI+W5yrY79fTHQV3t/wDtH+H9OjMfh
fwewC8K07JbqP8AgKAn9a+e4tQaXWLm/uJiJZy8jSLyQznJP6k/hVOHtNGgvY+vvg9odrZ+
GbzXooUiGs3HmxYGMW8fyRn8cO//AAOr/gL4j6D43v8AVrayhW01C0mdTGxG64hVsJKD3Hq
P4c+4rz3Uvjn4Gs/AFxoPhhNSW5hsDZ2Ze18tFOzYCTnjHWvKvAdvJa6bHrGmXRs9YguDJb
XY5Ee35djjujZII7g+1ZSW8pD2PRf2hfC3iDz4/E8Oo3d5onypLaM5Mdk/QOF6bW9eob61g
eFZNHXQYm0t0jhY5kRmG/djBDE98/pjFe8+GPE+k+PvCF2NRtI4JI0NtqunzniElfmyT1Qj
lW9PcV8waRdwaB8Sr/SvClxNreiyTGNWjQktGOj89dvTd0YD3FROPPDl7Cbtqel7ZXRPlyr
9GbnntWnp8myRxl8AYChegrPjjsZE84WkUvmDBYr+H4VdsLeeK6c2iybNpHlq2B1HOCK85Q
fMJTTR4l4liJ8R3zgb0a5kyuf9tv60lrFHFC4VslhkE9vb+dX9Ys4pvEl8jS/Z5UndmicZ3
Hcc9DwP8arSI9oxheIgNycjkA4IOfSvpWnyqRPNrY5rVkW+KCY7ZIIysbKpywB4U9uK5kwT
oWUo7psLMoTdwOT9McnNdddASlgBlieCc/8A6xWt4J0/Tda8Q2+n6g3kSPkxXC5wTnBX0yR
0zgEjGRmlflVxP3nqee2d7MZILWV2NukyvluiYPWrmt30tz4j1Ca8LSkTnbhuoz1Htjpn1r
ovH3gm68E6k1kyPcWU0ClLpImEeS2ShzkbsDkZ71xcscgYu8bJvGVG3qO2KaSeoOTtYskpf
6lbQRZVXcIAOvX+ddzrdgllpfkq4liVNmVbnOATnucZxXB6dPHaX8V29usgQ5VZB8p7En+l
d+l9b6zp/lq8huQ+1iwGdp5x6EZPGa5q11JPoelhZJxkurOJsbl7bVdNkj+RfM2q2egPynP
vzUGsKn2pJz1dSjcEDcpxn6EYpNTjktJWhcZaGUkYHX0P8qn1jZJudJ96GbcNo4w6A5Htxi
ula6nDOT2Oz+GPicadJNpF2Ha3ny0Lo2fJcD5uO4Ix34xXYP41TW28V2NjHb/Zvs8otAUO6
RfKOWOeufmOMdxXhlpJMjH7PJhsE8dTwQf0rpNG1DUtJntdXEEUwVhEGZOVGfuk/pz2OK5K
uHi25Lc7KGIdknsj2vTru1s9G0h9T402cLb7udhBA2h/z4zx2ra0WaTT44bLUZ4fKtWEVtP
Ecq8RUnrnkgAZzXnXhTxZNNpl9on2kXENk5a0aRNsm0ZwCMkdDj/gIxV9viHZ3Gpi21LTja
SRwKzyq2VchcAoOwOOQeQR1rypUpptJbHqqrCSUm7JnWtrkGl+NIdOkYIt5EPLK9JFzwwJ9
9w+lZGtwNqWsTXYh8uUXBcoxJWUAFTnPGeMk4xXGQeJU8Sa7fxtZodLtY/tNuzA7o3XLDB6
ZON2G4+U+ua3b7XRqNpFqemzl45kmcyqpXc3kgK/PQA7j+GPeqjScGunccKsJXa1Zy/xKNx
e6dpl/IvmRiFHhkHAMbr938CM/wDAq8tHLH72B+n+NfRmoaXpfiTwHbW2nhHX+zImiIOfLI
XDJnqTkd6+eJ7eWyv3tJsK8bcnsfevSwtROLh2PIxifMp9ydIvMtLiP+IL5gBGMkc8e/Fam
lBpI7i2BP3lZBnjaeevXv8ApWZBL5KmQZbhgcEjOeCKvaBcFNRCSSllMWwBucY+6Ppya6Z3
szlpy95G7HmazuIWUBhkr74OevpW34Ut2vfBGp6fuVRBcv0H3ldR8ufxz9RWQ10bYTtGvI+
6AOPfj0rd8BPvudUhztjuLYFWbgs4zxj6c/Ra4a6fs2+1mehSneokvM7f4OXTt4AurSdgUs
rmVNuOVDANz+ZrgL7xXfeJ/iLZWEXmR2drOdiOeSQeT7dB3Nbvgad9L0TxkskhXy50JCe6k
E/yrG8OX/h/wbqdxqfia01A3t2zNBGiARhAflZjnknrjt3rnUUp1JpXb2FG6SvprqTfE6QX
F3YWtsUN3clUYZwzhSduT37/AJmvoH4K+NdFbwZY+C9SuI9M13S1ML2dwwQyqWLKyE8Nwwy
BzXyL4n8UPrviEarE86BSCiyMCE9APauoutf0DVtEW68TRu2pwxhRPA4R2x0zwQR+GRW6py
p04xa/zRFRxrSbTtY+oZ/g9b6ZqF3qPgvVF0n7W/myWV1bie2Lf7JBV0HsGI9qwdYm8WeDN
PSTXdDthpseFk1OwlaaKPJ4MiMA8Y56/MB6184eGfiB440O9hfQtU1WOHzAI43ZpI5TnhCj
ZU56YHNfcutNFJ4G1GXVYljjfTpGuI25VcxEsD9OaitQjL+Ir/mc8Kso6JnjV7p/ivWF862
nSOPhkaSTCtleCMduh/GtH4caHf6b8WLgajqAvriPR2md1TCxmWZQFz3/ANWea8T8GePta0
jRorEztLGg8uPflmI7KB174/CvaPhZ4kt31HxNr3iTUINO8uGztd15IISoCu+CGwQfnHHWu
ehQnSck1p3OuvVc4JX+RzXxRuE1L9pLwxpcr5hsFgZ+emWaU5/ALXpV34j0u2uNr3MTMcHB
cA9a+d/Ed3d+Nvjtq174XuYZlkmJhuXl8uMRJGEL7j29sZPpXR2/gK7ltjdap4wtIrlAxhi
tjvG7tucnOCeuBxV4hqLinO35nPThGSbabPaPA1z/AGf8DJtclJQyxX2pFj1+aSRwfyxXif
wNZIrDW7ydWJnlihyAT0Uk9P8Ae603U/ir4s/4QZvhvZ+EUgWGyXTpJ4TJMxUKFLLtAHOPf
rXc/B3w9eaX4FiW/wBNmtri4uJZXSePYwGQq8HkcLVYhN02odWZxajL3iX4S6DbWfxs8b39
nbtHbQ28MS5JOHk2s3JJznbn8a4z40vYeIfj/pvh7UrlorNIoLNyo6M+59v4llB+tc78XfE
Xibwp8U9YstL1a906yvYbacC2laITARBQcjrghhXmWn/254l1lhYK97q21riMFi8rsg3FlY
kEuoGQOc1106cuVN9iJTTbZ9O+H7/QvCfxV09L24stF0yPRJ0jDssUanzY+3Aydv44rifjz
458N+L7/RLXw7qK6hHZCXznRGCbmKgAEgbuFPSpp20f4meDNN1u7Vra9T9xOY+HglUjzF57
NkEAjuPSsGDwdoOnv508Etwsb4Z52yM8EcDjkEY9awVSMPi3RtGEqjuju/D3irwj4a8ci+8
S6kkA0zTw8ESxtI8k0vy8AA8rGmP+2lebaRrL6/8AFDVvFUqB2mneZQ/JjDNhePZRj8a29T
s9I1kzz3dgsr2pVVkBILdyvB5GDz78dqnks9N0vVHh0+xightfKSQou3cx4POOeT745rJVV
ycqXQ6nRaqc7Z6ZdeFdQ1Pw359hc21vfFre/tJJCSgkRw4D47cY49a888SaL8YPG180Hi7U
LbTtMikBAaVUtQexVEyXIGeW5+lel+HNYuJ9BhhQbWhYxAnn3H1HI4Hak1DRLnWPMjvJjGM
hQrruGMkgjnryRnr9KUavJFKETkcW5v2jsUPC66f4V+HzWEOoS6stg8g+0rEUj3M27A6jaC
eufWvKtQ8O61dbrz4f3N0krgteQWVyYUmY/wAS4YAE4PHQ17jp/hCyt7R49RYahvbeVO5UH
YDGeePXNQ67Yw6daJdWlgi2kQWIwwhYguWHzDA49Pxp3qL95LfsPnp604K9+p4F4d+Hfjjx
PrCReIdJ1aO23DzLi9m8sKoPzYLhtxx0AFe3aF8IfBfh+9t76Kzmu723cSRyXNwWCMOhCjA
OOvSuzDeVZPPDEWZEYpGg6kZwuPrXNaR4wlurn7HrFh9jnJKhckbWz91geRntXW6mzehwtt
nJeJBH4n36P4hiV5oX2YEaiVWyeVcfd4Prg+leIeI/C1nZXb22gazLrE6SFZIIk3eUAOQWH
3mBI4UH3xXt3xEli1zX9O8D6DCsOraqTPe3qkq1rCikbiR0JGffaMfxA0nh74Zr4Zs4jpsY
lukcF7qTKTXKhiQpXP7sYxwGIO0dMmohGUPeTub88dE9D5rnTUrNvsl3D5BHJEsQRh+Y3Vc
S1DoqrdsZcZOV5/8Ar16pqs+najNNaarZLLcRqd+9v3kbA9M44x6dOtcVq3hpLSzmnsbgMq
Kz+XM2wAYBOGJ6da2p109GrMJU5dDlboSwRbXBcytiJlcqcjk8dCcce2RXV6Fqs+mRwJHMH
AQKzAgEjnofbOM9eK5mNxLdxX80UiKEzDE6gccZOTxnnIPrj2qc3MaTFYmQbht6EgdfXjP+
BrWUU1YxuzrNfgMGmWR0a5uov7RdrO+lmupGNwcqyeaSeRgNxjAxxWv4Y0B9Iudc0DUPNGq
XVqWW5tJNqNEM7QhxlG3d+vX0yfO/KkkYY1WZIgwYZG4Ajoe3PP15r0rwpNDbrLM19cajqE
ikPNdOXYKP7o9OPr71y1E4x0ZV7o37a0h8R+GBY660qJcQQFmCmKQyIDukKj7hJH689aPh/
pGr6JokqTT7Ly6cyuHlLCIAkBABwD3OODn2qU6om4vJGegw2OevTkVr6HeRzTSq2SAuc8iu
aM2uhDvfQ53x54aln1y7u7K3WGYhZXEMbBnBZVVhk4Pfd7jNcZFJJJFbPePFaBIztBJ/fHO
NwB9fTsa9i8UwxXEAu4rxVuLVQknyM+YyQ2wkDIxwcAg4PpXEXmm6Lcx3EcMtvFJGTMJHhO
Nu3lkwBtw2Mg5z26V6UJ2SvsdE432PKrktHfzJGzt8xYoAcfjWjoevX3hrxBZanaxLPMGCG
GQlVlU4+Untk457EdKr3cPlX9w6hndXI8wYwf8APpS6Lp41rXohdyzwWcGJLy5ixvjiBA3D
d33FR+NbOzRjrc+q7WSDxZ4TkttT0ue1gvYNk9vKw5VhztZSfpnivK9W+AUL3qSaHrlxHZl
vmtplDtGOwRu4+v617Xp1nDp2j2Wn26gQQRKiehAHFWBuwSAcYzwaxTaWgr2PhrUdC1LSdX
ubHU7CaN4eJDEoYYAzu+mAee3NbnhvU2066a5tERhkKyyDIJHNfV+u+Hhq6/aNPu/7M1QLs
S8VA+VyDscH7y8CvlLxFFqHh7x3rFnrIP25bppGkUfLMCS29c4yDkUp3qJpo7aE4xkmiPx4
8Ev2S5t7IRSyrtnKt8ruvIOM8HBI965K5lVmSNGDrEFXdzg4GOAa7DxDdG78MXH2e1kmign
ikkmXPlwE7lAb1LZ49PxrhcHGRwO9XQTULCxbTqtrqWLWVLe5SUoCFb5h6juK7TULR7DwRd
Kk6ttvUlt5VXl4nUhkf6EA8964UEA7c4BOSOxNasN/c3OmvpYctHtwAWwAQcg/59TTqQbs0
RRqKKcX12O88FR2skVzq8ceJlgkLEDOJAPvAfh+tecCe81O5XzZvOnlGMscFj6D1PNdP4J1
SO1W6tZJhEzjIz3BGCKXwU1tDrLu5jUB3CO6bgoHA5984rBXhKcjrlapCnE6K6gk8O/Cz7P
bNmfUZ47afOfmEmWbB6dEC/QmuogtltPD08KkHyYGIOMfLzyPTvXGfEzXR/oeiWqKkUZjuZ
FB+ZHAYAfkf5UunfEC2i8MSxSsft6RKv7wZ8xs4IGPb3/CuJ06k4KSW7udsK1KnUlFvZWR3
vw8F5b6ZpaIAztESRIMbzk5X09f0rjPix4QGnahJqdupEYbEhC9iePy9PSvRvhPew638P3Y
FFv9MuC2wHG0glx+BBxW74802LXfC8Ui5ENxFkhyeje3qP6VzKq6NfmfcmTVaPIl0PkkNmI
j5s4xn/PvSR3MkTo0bEOhyD709Y3jlkG7LLkfXtULLIDkYGM496+iPBaNl9XLwhpI0Jboqq
c/n3rofCmm+NNQ12I+HdFn3OpRzPFsh2MMHczDGD69eOK4YGRmX58kgAZGCPp719reHdSud
V8HeHr+9EovJrKJ5/MUg7woBznkEkZrzcbiHh4e7G9zpopzerOEj8Lz6Gl1ZahKJvtKL50p
i+V3C849eR1/E14Rr0GuS642lC1kd5CUjhVSS2Tjj8a+ub4R3l/FmJnRew/veprkvF7wWiL
dizhNyv3XWPDAc8ZrycPjXGequ2epKHtYqGx8/wDh6ztLS11lNc0UNcPbq1m88bfIUfMmz+
HJUbT1Izxivp7QfgP4Rj0rTb/XdRu/t3kJLIkckUCRyMo3AYXOB0614DeJfz6DpFjPd3KWk
6zXfl7sKqtI6jH12n0rQuPhZ4nTT4byS7t51lUPGEd3+U85YnAXtXsutp70rHBOg00o6n0d
GPg54DuhqFzqmnDU487bi6ujeXK/7uSxX8AK8p+J/wAY7jxzaN4Q8EWF49lcf6+Xyz5t0B/
AEHKpnGSeT04HXA8LfDzw3JN5fiCS8M4IykMqqhPfouf1r2DQdP8ADPhaLy9Hs7e1V/vyAk
u/OOWPJrgqYynTfVsX1efVHmvhRPiVpmgWulaB4Jh0wRYaW8useZO5JJf5iMeg44FNuvg/4
p8T6lJrHiLVrS1vJyPNKJ5rEjjJAAGcAc57V7e2rWuSVbcvHQgkntUBu/N5Csq5xg9cVmsT
G/NHcbvazR5no/wM0ewuRcXet6hdOEIKIqRK344JArtrLwJ4Ss1UJpfnuQctcSvIT+uP0rT
Elxv2sWMeDx1zViNmYgsxGR09M0PEyb2M9bbj7aGzs4vLs7SO3VRjEShatfaFXazScHuetZ
77QzDJPHQd+afgmTBUMCKfPK+hFk9zivi34Jbx54UUaba79asMyWjn5fNU/fhyePm6jPcD1
NfLPhvUrrwh4507VZYJI59LvFaaCQFGXBw6sOoOCa+42mxjacN09ea5XXvA3hLxLqMV/rmg
213dg4ablGYDpuKkbh9c12xrxpwanqjPlbeh5Z4tsk8La14jtoLzyYdYuYtRtpQeJI2G4fX
Djr16da4LV/HOpzRLb2roJnbaJhkup4HHYH35Ir2P43eGWvvAf9s6eMS6QwfYFUBLfG1kAA
6DAOPY15F4G8N2F0I9XubwX0ylmgslQKA6YIJOeeCDgDGcZPBpw9nyc8tTpjOd1GOlz0LRt
PWy0y1icFHij810647sPc8fmait5Dcw6pkH97wwYjhtu4c/Qii1uZZdPvGd/LZpTbrI7cFR
8zsT2IUc8DnNGiTmXw3dXcfAu55ZUY87UxhSPXgfhXnyT1bPSi7no3gOUT2V8hYZEqOu3G4
fLz+tdnsETblAAb8cGuF8CXMFtd3WkGcG42x3DqRykXOM8d2PT0+tdXJfTQXLK4EuTkIBgE
c857Zx+ddMZxhTTZ5FaLlVaRpgsxznaM80MgnV45QDGylWDYII7iq8GpRzrG/lEK46g8qfT
FXwM+4H6V1Rkpq6OWScXZmZb250r5Y2Z4HbOXOWBPY/0NQ61o1prlkEcmObbiOdVyUP58j2
rVlJGd5ynuOtZlvqsEWuHRZ2CXDJ50IPWRe+Pp3p2SVmtATb1R5t4H8G6vpvxM8Yalq8gki
k8uCKdMr5ysob5Ac8YAU89RXqWxUUBSTtGPWrDYDBg2VJ4BFQqy+aV3EE9q022JbbZ5H8Tf
C0U13H4li86KR1EVxKACq8gB2yRnC5AUdT35ry4aDq+sRWUU0jLpcksfmSwsBlWxjqCRhcd
sgsM5r6luLe2uIWtrja8L/eDdD3/wDr1n2GjWdgAsKIBGvy4XOM9Tjt17Umnc0jU0szx+4+
Ce2zxpfiGYzhSqJfRB48em5ccjoMgj2ryTxZ4c1Hwv4qksNYttjcPBOjZjlUn7ynoe/HY19
lJFFHH5aoQq46VXvLOwu7RrW+s4Lu3xkxyxhwfwIxVxb6kubPiTzUUkDhj1Ck81rm6v8ATI
klu7aaGF2KpIwIG7oVz2b2POO1fUsHgPwfazrNbeG9NgkjO9Stup2+uM9M1djtNLW0/sNtO
to9OXmKAxAxNkkk4OQDk/jVOQufQ+WdO1fU9QvEs7CJ553IUIuZCD6kfh/nNetafp8NzfFW
+0aZcLEGktwvA3Y5GeowBgjjt1Br1uzs7TS4PJsLWC0QgAiCJYwQD32gVJLo+l6soXUrSG5
8vlGdeUB6gEYOPbpWM4p2toEZ6nM6lNLGbcIn+tX5QclThcEemSCevtXEa0dSiYyQBY4o0I
3SMoV4yCMD1IJA9cnpzXoF7bCW0to2jzG8YZuOUPr/APr6VyuvxQpp0qyQSZVG8shc8gEMv
3uc53AYxkZzUx6HaeM6lJKySlESN1fJyowfQH3wc9PSvafAXgW00vRLa8juTcNeW6NcLIoK
tkhtp74xx1PrWF4I8A2N/C2u6rbJMZWbyreZcxsh6P7k88V7DYWtvY20VraxLFbxjYkSgYQ
DoB7Vu2rWRjKWpdhBS3WML8qABcnnjtThhx1wCKTO4fLgjp1oDE5XcM560kzMRSPNwCfYGs
nW/Cnh7xDdWN1rOnxXclkGMW/tuKk59eVFayqc8P65GetNlmS1tZJZn2oiksRknFJOw0zyT
4n+Hb1/DOopoFzpmmWLxPJfQzRkNcDeGCpgEAlvbPbjNfLYbcS35e2a998c/EnWdJ+IU1sl
jbiKC2WKNHJfKPIrvk92ZVUEdge/WvBJpN08rqgVd5IVeijPT6VdK9tTWbG5HJHA9OaUPkB
TzjjrUnysDjv27Co9gxgkHJ6juK6DG4uctxjd3bd0qaO7nhgeKGQxiQ/Pjqcds9cUxT8ucY
74x2pqBhL0U7ec9qTt1KTfQmkZ3/eOd0rYO5jkt9a6DwT4L1Hxh4lj02CF1t4GV72bO3yIt
wBPP8R5AHU/hXPK5lh+aEnaQCR0PU8n19K+mvg/rVxfeBJ4r+2Rbq3ultpbjb88yiMGMuw6
kLlcn0Ga5cRVdKF7GsY8xWm+Go0vXWvvBGpf2IkkYhlt3UzRvgcPyc7vXPHXGK6PxUt9b+C
SkJt1e3UZY/u14GSeST17dOa6ZlKEYwQCDgc/nWPrsT6zptxaBmCRgsCOct2Hv/8AXr52dX
mac9T0qTaaSeh8dTb3vJmlULIzMzZ7c1peG7Ky1HxbpWn6kStnc3cUcxU/wlhkA9s9PxrW8
X6JcWGttNNaOIpTh1VfuHtn/Gun+Ffhu51bxjBdiJobawXBZ0IwxH88fjX0FStFUXNPocfs
WqjjLue26d4L8N2M4l0Hw5Y6fPGQEmS3Ejg5B4L557ZzXUrazpZ+W8ySTM+S7KQoGfTJx+e
KzdX8RaH4QsFbUbtIsj5UGWY/gK8a1/4oeI/EF+un+H7aW1Z0KLEhDs3HJb09a+bhRqVlpr
5s7bfJHret+LvDXh0f6deIzgjdGhDHPbPp3rxXxv48k8Qv5VlEyWpOAiEbse/4Z5rjNQ0vW
LnVFttTuUldQC4DbgDg8E9OtaMvhlp7O3soEZ7+4BC4AxGqhjljnp8pPNepRwdKk1KTu/wK
TlZ2VvXcraZqEsYtnYMnkp8uF3M65JIBz6E4HSvePBctj4n05Lk6zKJQNr2bxqpUdR3JOf6
V414R8Fav4vnmhtLuC0+zw+Yzy8NIegRR256nHHFc/DqWu+CfF80U8T2d3bs0eGBfaemV5H
X1zW9ehGtdReqMpVnFcrPqeXwrZR3S3O5mIyMnnA61bm0CCZCzBmCjcOSB+ArhvBHxLttas
YoNSkMEwGNzNncwHOffrz9a9TjuYGQeU7MSM5J6/SvD9m4zcKmjHKc0lJO5zQ0G5iYS2tzg
5/j4PAOePc1c8/VbQKsis+QM45/WtwFF3+gPc01h5nO0sv14Aq6dNTjdbmM6rvqjOTW1kIV
046ZA6fWrcV+kzuFOA2CB3NQSWFtI4/cKN3ykdOKqPpoiDyRAnC7SM9P85qH7SLBezkuxr5
LAjgZ4yDzSIXDMNrcdCehrKieW3VVf5nH3Qpq1EfNDLIrBSMYPAFbxrc25m6dti1LJuPDYG
SMk8irCcxkYO1h1auZ8ReK9I8J2Bvb+TIUELEmCW9q5Gz+MFnq7PF4f8P6jqVweUQKEjQ/7
chyFA9evtWyU5Jyirk8p6jNaR6jpdxYXaqYriJopFP8AdYbT9eDXyDYXGp/Dzxfd6DrcTxR
sdkpUkHGTtlU9wRn6gmvSfEXiT4m3YMtvr9hosQBP2azALr0AUscsT27fQV5h4l8PeKbrz9
b13V11GS3jAkluLgtJsBwFGRz16D1rvwsGo8lRqzJldPmiXPGnj+XUXu9N0QCOxwYTP/FMv
8WPQMR+IwPWvTL/AMUeGvDfhGzsn1GC5uobSIR20J3PcMRuyzdhn73TH1r5ydgflXpjH1rv
fhP4Ci8e+MWtLy48jTrOMXV35Zw8i5wEU9iT1PYV01MLBpLZIlV5Jts9g+Ft3cS2tzrUiD7
frF3t8wn7yqcDauOB97HOMD2r0+9sP7RZFt7/AMuTn51YHtggg9f0p8ejWmlGFICiMgEVsi
oFS3jGMhV+gHP9ScpaQSJqjxlmEjqz+WwGVBxz9D/jXBOLUuWSumW6ifvR0ZTsbS+gvYrK9
ned1Qv58bBRL1429jn+nY11COFVTJMM9OcZY4qtJEVNu6puKsVLdwCO35VZyHOznehzjFdF
Kmqd1E5alT2lmxXw529c9DntXITWV5efE2LVI1QWOn2bW+5XG6R3OSMeg459veukvbloBDb
QkLLcllRuu3AyT/n1ogtvIXjbx0xW3xOxmnyolkKqN0jLGBySxwB+dRlFx5ikbcAjHIPvWB
4n0ptRik81DcQYGEU/NGfUDv71zthf3/h5Iba0gN5bcBnQ4LeuV9qxnXcJ2a0CMLq6Z35jI
LMSATzg00Z3A/KB0PtXE3fxX8H6esz6jeSxzgjFqsfmSEYyDheB+JFcxd/HzQUbba6DqE4/
vPJHHn8Oa64u6uRyy7HrjYAzgYHTFMbDHKuGGe4rx1fj7pBkXzvDV6inqVmRiPwwK6LTfjJ
4K1FlSS8uNMc9PtcO1f8AvpcinYHGXY79vvFsjJOfoKZgOWR1Dg9dw4P4VHaXlrf263lpcx
3FvJjZLC+9XHrkcVJkh8Bs5HGBTaIG+WwkO2XKkAKhXIH49atWzACQYPUdB+dRKSAMDcw6A
in2a7vMOd3PrSsgQ/Q5YbeJYZ7aKVJUCksgJx6Vn674ekj1FZIJkaJsMBIgdeuQxH94etPB
8vTlcIWbAxjtU9l4hheKIak2FicMpK9QOozWafuWZ2aqd0QwoI0KjAAPAHAA9OlWAf3g65x
zg9Kpx32m6i1w+lXkF6kcxV2icNtbrgjscGrgVNoGwehxQk9iG9bkowCAM8elINytlhjnv2
pcYUrxjr2qJ5Q0oRQMDuKdkK9yYyLGx5zxwP61FNIJLZxuIOzG7pj3p7IxBI69jVC/u4rLS
b6WSZf9HgeRwSBtAUnn64pSHF6nyj8SL6G/8Qf2hCeZp7kMeCTsdUBOOvKnr2xXnzq+8ndk
9Oepz/Wug1+a5lt9JaYbY2tDJEA3OHkdiT9WyefasYK9ws2XAIbOwHk1tTsopGtTWTIEyke
9j8pODjv+FIWBAIxgnv8ApU5CNGyhdjn3BwKhETKD2xzxzn6GtbmVhRj5X2gknGKsG5/0YQ
oE2cE8HJPrVUSMqkEcjjrxihcEAKcZ/Gh2BF6K++Ro2RRH7Lk59c+tetfCn4iafo+rPo2sz
C10rUZBsl2/LbTDABJJyVYYBJ6YHvVX4P8Aw/0PxJZ6hrOu20l3BBIbaKAnbGxKZZyeu5dw
x2B55rnPEXww13w/rktsbK7vdJkLfZr6CIyqy/wh9v3W5AOeO44rz6s6NVyoyeqOqHPFJ9D
6qu7ezjl8ky8nv5Y6dcjnntQsdt8ohlwoGAPLAA/XNfP0Pji+0620fRry7P2m0tlglDHnK4
GCfoAPwr1rRr6S9sN6pgKu7/aPbt78187Vo1KerW56ajFq6exy/wAQ7yK0gMdlAst9MpWIb
N+046n8/wBK3fC2mXeg+CUSLct5MBPJNLiRzKwyzMDweatr4fhutShu7xANo3ADGPT/ABrp
ZVUQCDaGCjA56/41DqXpqmvmXOauup4lN4O1fxP4l83VJZJV+cGUnBxnoPTr0r0C18JaHoE
Ed1Hp8Yu1Q7JXQb8kYJz712NrbrBCdoGeMMTXN3YfxH4gh0qyd/siMftdzGwKrjnywf7x/Q
fhW0qlWtanF29CFON3J6I5X/hD2urbUNSszHFMUcxGRcg/T15Fanwkhgu9L1OO42HV7MeRO
pChoy4yxAAzg4AyfevTYtLjSFLaOPZGgAUeiiuD+Iel3vhi7i+IXhyFvNs0EOrWyHi7tf7x
H99CevXH0r1aVKcV7xx1MT7T3VoZnhjwofDHxAu4Z9UheKY5jLLsZlfJ246E5xXSePfhdp/
jLR5Ak6QaqqEQXLRjHfCt7Z79RXJfEu5m1LwpovjLw/MbmG1dSXByyg4xyPfINdL4G8fHVY
IbbUbiNrp13KpzuYAHOeOOADnpzilGajL2kl/wCZRnKKcWeB2Pge50+8vbSS+n0nVoJGit4
7ll8t3UKSrMOcnJIOMYx616H4Pj8Z29/F/aHmSwqDHjedgIOMc9O/HWvV/FHhe08RW6X9qo
W+iV1Xukysu1lYdDx0z3ArnNA1WeS1i+2rHEVKJJ+83uu7OwEHnIIKngdRxgVljJycL6NGt
CStotTqo/OVPNuCqhRkgciiLWNMRm/wBJRMnaN7YzmkvYpbqIwhjyM5HHNeb6n4F1a8vp0T
UTa28jB9wAcqRwBz+GfX8K4KC5Xo7IJJTWp6TN4i8PW0qi81e1hDKWBeQYwBk5+g5rP1H4l
eBNJhZ7rxFbucY8uAeYzfgK4C0+C2izKsmt6lfX07nMkisFLt655rTT9n/wEmJC+py4yebv
bn24XjFe1TgpL4vwOCbjHoPuPjL8PzH5tvdybiSNhiIP/wBauB1f4x6tqgktfDemzuSeDGp
bAzgZAHrivQp/g18PrdEnttJkMkJD7ZLqSQSjuGBP+Fb2keGNI0pJP7NtIrZXxlYwAOP1rl
qwp0nZRcn57fgb0qnMr7HjfhvwB4g8QeIk1Hx/BItiQZVs2l/1r8Y3AHheSSOM9K9tt7a1t
bdILe2gt4EXCRxIFUD6CrU1qIYFZWLEZ3ZOcVXkxGEkY43dh1PFckq1Wb5ZWXkatReoxYog
5CIiKTuyEA4qtf6Pba5p82m6mXexu49jJFiN0B7Z5yTVkoBz5ZHOcZyenpSbwF6emB1rWmn
9pmEnbY+XZvhh4hm8bXnhjSUhuZ4Q8kQmnSIyRg8HnqcEEge9fQHw+8GW/wAMfCB1G/tWm1
i9CDUXjfeIU3HCpxyFBywGSSCR0FYPim8/4Rz4qeH/ABF5kn2aUmO4wMKI2G1h+e09e1ew3
UEV5bNbXMW9HHPJ/A8d/evWp1ZVKaMaseWXkWYbi3u4Fu4HjmjYfLIvzAj/ACKbBbQQNJJE
nzS/NI5JLMf8k8Vz3h/QbjQtU1CSO5kltL6TzRCxysb9yvpkdfU/nXTlcrtK59q0jqtUc8t
NEyG5kIi+Vg2wFsdyRyMVTv7n7PaxTo6rmeMZPAILDPX2q7JEhcFgCc/XNc5qGh3V3avbxX
Gxln82MsAcAZwMfjXPXc4r3Fc1pKLfvOxd1CaP/hINJZXKgzSoFzgMSn68A/St09tvGBx6V
ztppEkl3Z3t3KRLbsW2bQC3GBkg9v171vyONpK8DGMirw6nZua1ZFblulEr3E0UMEss0iJH
EC7SMcBVAyST2A5r5l+IfxKfX76W08Pr9k06PK/aEyst175/hTjgdT39K7z44+IpdP8ADln
oVq5VtTZmnYd4kxlfxYj8Aa+d/vPgEH3rpaW1h04/aZ6r4TT4c6r4q0Dwl/wh0t5JdmO2ud
TfUpEMkpXLusa8YzkDmtK5tPCLa74s0HR/hza7dGjnB1Ke8nuWjCt5auIRnexZhhR+fFZXg
bw5NofxN+GmoO5kh1vZeJuGChy6sv04BB9Gr0jSQvh3UtQ8UaXp8d++qa5f2euXSzhJdNtg
7BCMsNgBw5bvge1ZPc6Vqcf8KvBFk/i7xZoviOWApFA2irIOVa4mJA2kjriMn2+tcF4X8Kv
c/Eu28OayRBFZ3b/2g78COKHLSsT2GFP5113ieOLwH4QsbfQb43Es+vtfR3ZkDG5FtGirLk
dmkdz1rofiX/ZlpoWpfEPSpIxJ43sILSCNT80W4brlvxVEX6k0Xd/ULHKeNr7V/h78YtcHh
66+x288wu44VGYXSRQ+CnQjJI9eOK9a8CeO9P8AGOnswjW11K3A+0Wu7PsHT1Un8uhryr4v
Z1PQvAnjERn/AImekpBM+eskeOv/AH0fyrhPCuuXHhzxTYatCxCxyBZVB+/ETh1P4fyFXB3
RlUgmfYWQyZ6fQ1Jb4VSAQAAKqBlYgpJkEcHH9Ks27Id48wbhjgntzVXSONLU5bxnrcvh7w
Lc6nblWulCxQK4yu9jgHHfHJ/CvKfDFnq97pd1431PXL2X7IZCLcyNiYqp6nOFGSMYHauw+
LkWpXfhfS9P06yubrfcmSQQRM+0KvGcD1b9KpR2lxp3wafTktZTdvGQ8axncGd8nj6VmmlF
eZ3W1bOF1/xV4lstC0PTrHUpbSfUPNuZ2twsbPmTy4wSoHGFJ981e0bXPGOifGKy8MyeKbv
UkjvI7edZZGaN1KguCGJ6ZPPqK5rUf7QsfE2gahqOkXlxbWsUEnlLGy71Rslc4ODnNdH4As
bvV/H+reMtX02QWcCXN25njIQyNnavzDkgE/lWu6uQ0kez6jqYtpbu4+0NdKh3JDHNLGyKA
ARgLtOME5J5pkkmy0smsNSu5Z2dftUwZ2VFIwzEEYHJGMDjHsazryysJYbK0tJY7mW6xHcl
UjdUBwCcBfl+Y5H0781Pd21lDe3dsxVUgVfL3zQxyFiuScFCWHIAx6Hqakg0g8k+vQ2dlqN
61g8RaZhIx+YE4Ac8jqM461R1HT5LvTvEdpZyzTX1wGg8i4dmUoEVASD688+9ZZt0TVwbo2
0jqRGBC8Pl7sfxKRuUZBye2T0rX021sLm4MFzAxkEYYhjCYwSccGM8c5wD2qNGWvdaZ8/eP
fBviSNtMmsrGS9tLbTo7dxawk/ZtpxsY5JZuc5x346Vz3hrwDrXim2vZ7SSGGC0k2SrM22T
dgELt7ZGefavsRrdI5JHAIkdMOT/ABY7fWufi0Cy0++vJIYkjjupNxY9QQCPm9/frWU6lSn
C0EdMXCcrzPkfXfD82gTi3llDSdeo4GcA/wAqzFMzxrzt3Hb174/lX0t4t+GVjrVyNQM7pK
q7CDggrnp+f5VhW3wa02PT2Ml2zyO29TwChxwP8fpSWNhGNp7lvDqTvDY8vPgO6NnI8N1HP
NIAYtowp7kH3NZ0fgnxQ8rwQ6LcOVUN8oBBBOMg5wenavo3RvChsLYW9wRKOPmf2OQQP610
FhYGLcGiRc9AOg7ZrieYTTaSudM8PS6aHIfCezu9F8IR6Ve25troTyzPGefvYwTj2A49vev
Rpmae12q/lqwwSBwKp/ZI4pyYkVQoyVA/HNWIwWiXuO7EnIFeRUm5ybfU00SXKeD+NPAz22
uLqcAHlvJ8xUcD2HHbGff2r2Twbb7NP0+YxhmVcE7cbh6/59ai1OzFwG3sMq4XDAk887vpx
it/SbXyNOhRDwoIHtz29q6PbSnyc3QKjjyO27Lc9uIbohCSg5U+x9KphGe4DKSqnrj29/wr
RuJVuIxAT+9UcEn9KxrvUbiGKKzgjaa/uH8qKP8AvEjqe2AMk/SliKXvp09U/wAzmpSbWvQ
gvnvNW1SPQbFv3bIWu5sHEKenH8R5A/PtXZWun2lnaw2trAkcUK/IgUAD3+tVtG0waXp4t/
Oa4mZjJNK/WRz1OO309BWoMYABHpXtYagqUfPqcdarzuy2Q1AwYjk55+tVbryLhZbe4TfDI
pjZGHDKQQQfarwHOAR+NV5YUdwXXnpnODW005LQzi0nqfP5ZPh74xvfC2qRTL4T1lSltI+W
EeTjPX+E8HuQQaq6JpV09pf3VqJJL/TyQotjhpEyQSu3k9AcZr2Pxf4OtfFWgy6bcBfPXLW
0/RoZMcMPbsfavHvCGq6h4V8XpYaxEbWWzk+y3G5jsJ52uM9QRgg/SuOpTavK3qepRrpxaW
532j+KNQWNFOA0e3d5ylTjHP44qrqkC6tatf6XZobmO4UXsUbFDcwg/eB6llznHGcd+K6HW
dJu4tbt76z02HUFuAFuC+AsQ9R/ve2elP0/wXptj4k/t21nmV9rCOEv+7j3Dkr+v51yxozc
rX0B1qaXMlZlzQp5L3TsuJBsAwZoyhI7detXLuwkmKvvUgHgYP51btbaSzMv7/zEdtyKQPk
GOn0z/OpGkV2IGckV1U8NHk5ZHFOreXNEpG2lESqwX3bPepQ08Ss9wVKYycZ657VOq5UjPf
vTLm3aYZ3YABOAcYOOK39nyq8TLmvoxoe3LMA8a46g9envVCS7s4JfLSSPb2Zen0yO9YF54
T/tCWRrrUZSjSeYUXjt/jWtY6TaafEttHEH2klWky3JHXGcflXJOVSa1VjZRhHrcmnnzbSe
UhIK/ez0FFtaF4EWcbWVemTwatYYOo9PUcCpFLHJJznjj61hGipVOeTHKpaPLEqLZsAUEgy
cY3JnHv8AlTbnTneCXyvmlVfkXs2Oef5VoOq5D5xgdKcCS6Bdw3EAEDke9bRja6M3LqeM/F
CW336DdW7I0d1Iot2A3HcWU9Dw30r2e3ie2soopfvxqFJz1xXhPxfRLJ4tGNmn+i366pZTw
kh0tyrG4Rj/AA7X5GPUccV7zaPHdada3EEnmQTQq6OTu3DHXPf6120Kait9SK03K3YeBldo
yfrTgGYt1/ClUDuck9BUipnOTgGuo5SIg7N2wnmkYIdo2AEdv6VKyHAHOPSmhOcZxjrxQhN
lZuRjGKaXbgA/UVZdFI3K2T3xUTplhjGc56dKom54J8drGSTXPDt1IywW8scluZpCSkZ3g5
OATjDZ4GeDSeGP2etd1i5trvU9X01NFlw5uNPn89pk/wBg7QBn1PT0r07x74VTxf4Sn0tZE
S8jYTWsj9EkHY+gIJB+vtXy0L3xH4eubnTY77UdKliYpNbRzvFhu+QpA/HvSkn0OqlJWsfR
fxAtrvw38UvBGtJ4evm8KeHIAnn2UJnK8EbSo5GMJyfc1wXhC68Ia/8AGPU7HVfCR1bTdev
pHtbq5hkSW3LEsAyg4254OeR1zitfwB8fb/TbSLSvHEU+oWZBSPUYv9eo6Yccb8eo+b616z
p2r2evW4m8IfFKIxn/AJZXUUNwy+xD7JB+JNc7vHRnTu9Djfih8GbrVtL0b/hCo1jTTVNrF
pbOEijjZtzOjHnOTkgk57dMHDj+EdnFYaRoPjz4hRLJYrJ9k0vTk3yR723P1BZue+zAr0ub
Qtb1e9j0vUvi0ytIpb7JpMEFtK6Dr8wLMB7j1rN8R6T8NfBHhsaNea5c+GzqT75Ly2nc314
F+9vlAZyvPPQelJSexTS3OW+IPgO3i+DFrY+H9a1DUbPTJg1jZy2QkkkdmIKgqgdT8zdeOO
e1fNz210ly1nJDJDch/KMUiFWVjxgg8g5r6F8a/FXSjpqW3hT4kanBBb26xQ21npxaWQquA
ZLiUg4OBkgZ+tcr8OfDeseLfEa+OPFNzPeQW7KY5bjLvdSLwp90X19QB2Na00+pjUkoq57j
ZwfZ7CC3kIZ440RnPqFANXLVAS5wufUelMZXTA4OD06k1JbnbvAPPH9a1ZwJ6kcn+qC7TgH
qPpWKkdml20luWEo+VlJ4Y/571dS+ZL+XTJ41+dVkilwc4PBBHtWdf2M1qRMJ1kiVg+5UI2
+vWuS2nMtTv+00a1sSjMnI3HPXpxUk1v8Aa7dreZyY2I4BxnDA/lxVaNwXLKykMMjPIq0k2
xkAQYY9hXRHYxluWVTKnIA9ac6oAjOqErzkjkU1H4APftUdy7iMkc9MDAzmmyUUbKGBhdtJ
FGPOYqSUHI6f0rnW1K6tPGGn6bbCLyJgyXMCIAWGMq/A7Y+nJrqp8w2A+TluD061zDBT4ri
l3KPLi2kDAyTkcnOTnnHHrzXJU91aHTTSerOvEoKAH5tvQk8r6UyQh8kHcSM4HPNZhlWJ4h
GoChcBSc47VV/tiOzmMc5GxyWBA9hx/n1rGVdrRouNG70NS5jX7OeAOM8gcVDGoeNSoyT6g
elVbfX9I1JCtpfQzOMfIGGeT3960RG2B5fDDg1zytU2NdYaSIzHhd33QPXHT1psMcjcZ5HA
J9asEoeB87A9O9QBJIyXTJ7Nis4wcZKSWw5SvFq46RNyt545BxuBw2P61EVmhXaMOpxyOo+
tWJJhlVcb42yAe4OP5/zpJEKgFPmXP3uhB/pXbUw9LEK/UwhUnT0exQuId293XBZCBk9q15
WFoipnAKjj1qnMPOQI6cuRkpwetM1+SW6a2sYLZ3a8k8l5lbabePB3OPfsK5IYRwjJfcauq
pNGP/aQuI77Uprj7FplkGEtzKucbfvYA9Petnwii6rZx+Jriznhe6Um0jnUCSODsWx3YAMf
riq95pGn63bHw2QU05EQ3KLHhWjDfcyeMsRz3xn1rsIz5cKIAqKgwoAwABwP0rpw2HhDUit
WbVloSgr2JB9TTdxUMcE+9Qo7MSQw+pqYAtnB49a9BHHcZJM8bJtYHNPcjIH3vrTSo4yQCO
1JknrjI6Z6UrDHMCRgLjFeU/FzwubrSB4msIT9qsFxcbRktF2bHcoefoT6V6o481Ww2B6jj
NNxG0OyRdysNrKQCCCOQaH2ZUZOLujl/Aeu23ijwRaXHP2iJfIuE7q4459qtw2tzp2ouJLu
a7gkwY1YDbH2wPyHFcN4W0pvAHxF1LS1LLpGpATWbc46nMZ7ZX+WK9Ku4he2zW/mmBmHyup
5Q9jn6/nXPyLbqjVuz8mWMIxXC54znrVcxkhiVwBz061ieH/Ea3ksuj6hi31mzLJNEeN+Mf
MvqpyCPrXQF5Octxk8VrG0lcyknF2ZCj8L8p69aeJF2EEY9+tQzu2Q64xjkZpwCsNwyxJ55
p2dybkDgqxQH15PTFNQ7UyEwoGAAaftBlIY7e3PFVJb61jYq8ygrwQ3HPrXJVnGm/eZvCLl
sXfvhGCg45ye1GzaMH/gNUo75HhOzDd89c46806XULRYRLNOqKxAB/vHOMY9c1gqsG7JlOE
l0L6qGjV5HCK+cZ61Q1i9vbO0jj05o2uWkUhpEyuzPzc54qrrWpQ3ujyrp0haXYDGxUkbs4
AOOetc/pF9qF9bt/aSMBGBsJU9edyAnsDjBx9OldE58vuxXzJjSbXM/uMy+0XTPGmqReK11
N3MUU1heWYIZFYrt24IyBgsc9+K7vwhax6d4Xs9HgJWPT1+zqGOTsB4z61gR2+nR6o+p28f
l3FwojuCOkrAZDEf3gAR6nFaWgami6ybSaSPMsTZWPkBwcj81J/KinU99diZxvF2OrZpC+d
3446U/DAjLHPbFIXRuen4dKbvHQEZxjFegchMD93J61G7Lu64B5/Co9zsuGPI4+tC43Hggj
0HWmkIVgAMqwz/ADqMlyp5BwefakJJ/hGe4/CmMysMZAJNNEiGInIDdcYyPeuS8X+ANB8XQ
f8AExgMN5GMR3sACyL7Hsw9j+GK6d3ZFkC43DnoTigP5i+aVBU5xzVAtNUfNWt/BfxXprNJ
pbQavbg8GJtkn4ox/kTXEXfh3XdPmK6hoV9EAQWEkDgEDtuA/Wvsob2kzzsxgLgfe9c/pio
jJIMhVP0B6ClZM1VVrc+fdD+J+seGNLbT/CHgLTNJklAD3CwTXE0h/wBosct9Dx7Vz1xoHx
H8cazJqeoabqF5dTcG4u18lFA7DdgBR6AV9QLI5bALJ+PNNmnYuYzGS2M5PTjtn+lSoxTuU
6zex5D4X+C9lbTR3nim7W+YfMLK3JEXr8zdWHsMD616+ixQxrFDEsccYVVjQYAA6AAcDFME
mMD8hkUzzlSQrI25TjkEdfSnexk25bl0khc5ByeTinQAAt8oB45796gBUorK2AakjY4bjHP
bmmyI7lHVbeJNZsJgvz/NGTnqNuf6U7UZWGjyW/VHZepPHPaiiuFfCehL4yjD+6uHhHKABg
Cfun2rRh+ZVJ7c9aKK2p/CRU3LC4yPlAwe1DfNJFkdSRiiitJGcSGUCbVI0f7kYyFB4zWLC
obxDelhk7EI5PGcg/yoormmtTeOxfuYUiT5Mjp361Vksbd4iWU5Vsqdx4NFFTFK5V2eJ+Kd
MTTfF8eoWV3cxTTOJm2uANx5JAx7mvcNLnlm0+GSR2ZmJUkk9ATRRWvKrp26GtVuxpRH5s4
6c9TUpfL8qPm6j8KKKIJWkcsuhlKF3PGVBRjgqe/f86uQNh2QjdhgMt1OaKK5Kf8AEXzN6n
wssBEDs2zkYA5NUIH/ANP1GYorSQfu0Y8kLgEj86KK65bGMdy74eSKHSyUiXdPI0kjMSxdi
epJPPAA+grUmkJRhtAyeevNFFVBaImW4wMUCqPQ/wAqlilbOAoAI3HHGTRRWiIYrStgeh4x
S+aeF2jBGe9FFMS2AO2SQcdBgHipDhtoI60UVI2cr4mQTabI7ZDW0gkjYHlSP84Nb2nytLp
8buoJx+dFFT9s0+wjifHNhBb65o3iK23Q6hGXhMi4w6bCQGB645APoTXVW87T2iySKNxkK8
Z7UUUl/E+RU/4cQuF822ZCSuedynBrlLm/u4Naa1indY7dVZQGPzZC5Deo/WiiufGaRujfC
pO9zport3tJlZEIwDyD1x9a4zX7ZGvoTudRLjcAxA60UV5lVt2udWG+IqQSTfY+J5BlMcNj
qKq+G7H7br8Ml1d3EsSu0ggLjywwUc4xn+I96KK3wUIuTujfEtqDsejWtpaxQiKKBI4xwFX
OBzVTUYYkuiEQKHbccHvgnNFFelWS5Dw4N3ZVe3jisHmTO/cCPbFY9/ALXWpNUgkkSWCRdq
Bvkbk8kdzxRRXnPodlP7R6CCCA+wZbr1oKqF4Hv1oor2UeYOZjj6U0kYI2jiiirQmV2+Zhx
jJI4NI52MuB1ODRRTEQO27euMD2zRG21AvXPGSTRRT6gOJ2LkDrjvUczkRhgOcZ6n2oooQm
MfgADIyRznmpJANh9SpOc0UVLAhKjyy5GWXgE0yRFBJ5OB60UVSQupEzMu3DNjpjJq5aO80
zws7BQA3ykg5oopdGNbo//9k=
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0