%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<book-title>Untitled</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>3d31a1ec-e0be-4b5a-92b9-19a10381306b</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>Hewlett-Packard</publisher>
<year>2011</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><strong><image xlink:href="#_0.jpg" /></strong></p>
<p><strong>Přeložila:</strong></p>
<p>JANA PACNEROVÁ</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>
<p>J. R. Ward: Milenka pout zbavená</p>
<p>Vydání první</p>
<p>Copyright © Jessica Bird, 2011</p>
<p>This edition published by arrangement with <strong>NAL Signet,</strong></p>
<p>a member of Penguin Group (USA) lnc.</p>
<p>All rights reserved including the right of reproduction</p>
<p>in whole or in part in any form</p>
<p>Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31. Praha 4, www.baronet.cz</p>
<p>v roce 2011 jako svou 1650. publikaci</p>
<p>Přeloženo z anglického originálu Lover Unleashed</p>
<p>vydaného nakladatelstvím New American Library,</p>
<p>a division of Penguin Group Inc.. New York v roce 2011</p>
<p>Český překlad © 2011 Jana Pacnerová</p>
<p>Přebal a vazba © 2011 Ricardo a Baronet</p>
<p>Ilustrace na přebalu © 2011 Martina Kysucká</p>
<p>Odpovědná redaktorka Marie Hoškova</p>
<p>Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2</p>
<p>Tisk a vazba: <strong>FINIDR</strong>, s. r. o., Český Těšín</p>
<p>Veškerá práva vyhrazena.</p>
<p>Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení.</p>
<p>Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134.</p>
<p>ISBN 978-80-7384-474-5</p>
<p>BARONET</p>
<p>Praha 2011</p>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Slovníček pojmů a vlastních jmen</strong></p>
<p><strong><emphasis>ahstrux nohstrum</emphasis></strong></p>
<p>Soukromá stráž s oprávněním zabíjet, která je do své funkce jmenována králem.</p>
<p><strong><emphasis>ahvenge</emphasis></strong></p>
<p>čin, jímž je vykonána smrtící odveta; typicky je prováděn milovaným.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Bratrstvo černé dýky</strong></p>
<p>Elitně vycvičení upíří válečníci, kteří chrání svou rasu proti Vyhlazovací společnosti. Díky selektivnímu křížení v rámci svého druhu jsou bratři obdařeni mimořádnými tělesnými i duševními schopnostmi a rychlou regenerací organismu. Zpravidla nejsou pokrevně spřízněni a za členy Bratrstva je jmenují stávající členové. Jsou od přírody agresivní, tajnůstkářští, spoléhají sami na sebe a žijí stranou řadových upírů. S příslušníky jiných tříd se stýkají jen výjimečně, především když se potřebují nakrmit. V říši upírů, kde o nich koluje řada legend, jsou zbožně uctíváni. Smrt jim může způsobit pouze vážné zranění, například střelná rána nebo probodnutí srdce.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>B</strong><strong>ezduchý</strong></p>
<p>člověk zbavený duše, který pronásleduje a vyhlazuje upíry, člen Vyhlazovací společnosti. <emphasis>Bezduchého</emphasis> lze zabít pouze bodnou ranou do hrudi v místě, kde míval srdce; jinak jsou nesmrtelní. Nepijí, nejedí a nejsou schopni pohlavního styku. Vzhledem k tomu, že jejich pleť, veškeré ochlupení i duhovky časem ztrácejí pigment, jsou plavovlasí, bledí a mají světlé oči; voní po kojeneckém zásypu. Po uvedení do řádu Omegou uschovají na bezpečné místo keramický hrnek, v němž je uloženo jejich srdce, které jim bylo vyjmuto při iniciaci.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>cohntehst</strong></p>
<p>Konflikt mezi dvěma upíry soupeřícími o právo milovat se s upírkou.</p>
<p><strong>Dhunhd</strong></p>
<p>Peklo.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>doggen</strong></p>
<p>Podle hierarchie v upíří společnosti příslušník třídy služebnictva. Svým pánům slouží v duchu konzervativních zvyklostí a dodržují formální společenská pravidla chování i oblékání. Denní světlo jim neublíží, ale poměrně rychle stárnou. Průměrná délka života <emphasis>doggenů</emphasis> činí pět set let.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Ehros</strong></p>
<p>Vyvolená vyškolená v oblasti sexuálního umění.</p>
<p><strong><emphasis>exhile dhoble</emphasis></strong></p>
<p>Zlé nebo prokleté dvojče, to, které se narodí jako druhé.</p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>ghardian</emphasis></strong></p>
<p>Strážce jedince. Existují různé stupně <emphasis>ghardianů,</emphasis> přičemž nejmocnější je ten, jemuž je svěřena do péče upírka, na niž se vztahuje <emphasis>sehkluze.</emphasis></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>glymera</strong></p>
<p>Společenské jádro upírské aristokracie, zhruba odpovídající anglické společenské smetánce z období regentství (začátek 19. století).</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>granhmen</strong></p>
<p>Babička.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>hellren</strong></p>
<p>Upír mužského rodu spojený manželským slibem s upírem ženského rodu. Muži mohou mít i více manželek.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>chrih</strong></p>
<p>Ve Staré řeči symbol ctihodné smrti.</p>
<p><strong>Krypta</strong></p>
<p>Posvátná hrobka Bratrstva černé dýky, využívaná jednak k obřadům a jednak jako úložiště keramických nádob <emphasis>bezduchých.</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>Rituály konané v Kryptě zahrnují zasvěcení, pohřby a kázeňská řízení s bratry. Na posvátnou půdu mají přístup jen členové Bratrstva, Stvořitelka nebo uchazeči o přijetí mezi válečníky.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Leahdyr</strong></p>
<p>Mocný a vlivný jedinec.</p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>leelan</emphasis></strong></p>
<p>Výraz něhy a lásky (volně přeloženo „nejdražší“).</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>lewlhen</strong></p>
<p>Dar.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Iheag</strong></p>
<p>Uctivý výraz, jímž sexuálně podřízený subjekt oslovuje dominantní osobu.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Lhenihan</strong></p>
<p>Mystický tvor, známý svou sexuální výkonností. V moderním slangu označuje muže nadpřirozených rozměrů a sexuálně vytrvalého.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Lys</strong></p>
<p>Mučící nástroj používaný k odstranění očí.</p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>mahmen</emphasis></strong></p>
<p>Matka, používáno jako označení skutečného stavu i jako výraz náklonnosti.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>mhis</strong></p>
<p>Kamufláž určitého hmotného prostředí; vytvoření iluzorního pole.</p>
<p><strong><emphasis>nalla</emphasis></strong> (ž.r.) nebo <strong><emphasis>n</emphasis></strong><strong><emphasis>allum</emphasis></strong> (m.r.)</p>
<p>Lichotivé označení, znamená „milovaná/milovaný“.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>newling</strong></p>
<p>Nedotčená mužem; panna.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>období potřeby</strong></p>
<p>Doba plodnosti upíra ženského pohlaví. Obvykle trvá dva dny a provází ji silná sexuální touha. Poprvé nastupuje přibližně pět let po proměně a poté vždy jednou za dekádu. Jsou-li upíři mužského rodu v blízkosti ženy, která prochází obdobím potřeby, do určité míry na ni reagují. Tato perioda může být velmi nebezpečná, protože mezi soupeřícími muži často dochází k rvačkám, zejména pokud dotyčná žena nemá druha.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Omega</strong></p>
<p>Ďábelská tajemná postava mužského principu, která pronásleduje a hubí upíry ze zášti vůči Stvořitelce. Existuje v nadčasové říši a disponuje obrovskou mocí, neovládá však zázrak stvoření, ani nedokáže vdechnout nový život.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>otrok krve</strong></p>
<p>Upír mužského nebo ženského rodu, který je nucen poskytovat krev jinému příslušníku své rasy. Od tohoto zvyku se většinou upustilo, nicméně ho zákon nezakazuje.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>pherarsom</strong></p>
<p>Výraz označující potenci mužských pohlavních orgánů. V doslovném překladu přibližně „zaslouží si vstoupit do lůna ženy“.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>princeps</strong></p>
<p>Nejvyšší stupeň upíří aristokracie, nad nímž stojí jen členové První rodiny nebo Vyvolené Stvořitelky. Nositel tohoto titulu se s ním musí narodit; titul nemůže být udělen.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>proměna</strong></p>
<p>Klíčový okamžik v životě upíra, kdy se on nebo ona mění v dospělého příslušníka rasy. Poté se musí živit krví jedince opačného pohlaví, aby přežil, a nesmí se vystavovat slunci. K proměně dochází zpravidla po dovršení pětadvacátého roku života. Někteří upíři, především muži, proměnu nepřežijí. Před proměnou je upír zesláblý a netečný, nejeví zájem o sex a nedokáže se dematerializovat.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>První rodina</strong></p>
<p>Král a královna upírů včetně všech jejich případných potomků.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>pyrokant</strong></p>
<p>Označuje kritickou slabinu konkrétního jedince. Může být vnitřní, například závislost, nebo vnější, například milenec.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>rahlman</strong></p>
<p>Spasitel.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>rythus</strong></p>
<p>Rituální způsob usmíření či nápravy, který navrhuje ten, kdo urazil druhou osobu nebo spáchal přestupek. Je-li nabídka <emphasis>rythu</emphasis> přijata, poškozený vybere zbraň, již použije proti provinilci. Ten nemá možnost obrany.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>sehkluze</strong></p>
<p>Stav určité izolace či odloučení, který král uděluje upírce na základě žádosti jejích rodinných příslušníků. Na upírku dohlíží poručník, <emphasis>ghardian</emphasis><strong><emphasis>,</emphasis></strong> zpravidla nejstarší člen její domácnosti, který má ze svého titulu právo rozhodovat o způsobu jejího života a dle vlastního uvážení jí buď zcela, nebo částečně může zabránit v kontaktu s okolním světem.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>shellan</strong></p>
<p>Upír ženského rodu spojený manželským slibem s upírem mužského rodu. Vzhledem k silně majetnickému chování zadaného muže mívají ženy pouze jednoho druha.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Stín</strong></p>
<p>Nadčasová říše, v níž se mrtví setkávají se svými blízkými a tráví zde věčnost.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Stvořitelka</strong></p>
<p>Tajemná síla ženského principu, která uděluje privilegia, je rádkyní krále a správkyní upířích archivů. Žije v nadčasové říši a je obdařena nesmírnou mocí. Ovládá umění stvoření, které uplatnila při zrodu populace upírů.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>symphath</strong></p>
<p>Poddruh upíra; mimo jiné je charakterizován též schopností a touhou manipulovat s emocemi druhých (např. výměna energie). Historicky byli <emphasis>symphathové</emphasis> diskriminováni a v určitých obdobích na ně upíři pořádali štvanice. Jsou na pokraji vyhynutí.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>trahyner</strong></p>
<p>Oslovení používané mezi dvěma upíry mužského rodu, kteří vůči sobě navzájem chovají hluboký obdiv a přízeň; volně přeloženo „milovaný přítel“.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>upír</strong></p>
<p>Příslušník druhu odlišného od jedinců <emphasis>Homo</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong><emphasis>sapiens</emphasis><strong><emphasis>.</emphasis></strong> Aby upíři přežili, musí pít krev opačného pohlaví. Naživu je udrží i lidská krev, ale takto nabytá síla rychle pomíjí. Po proměně, k níž dochází kolem dvacátého pátého roku života, se upíři nesmějí vystavovat slunci a pravidelně se musí krmit krví. Po kousnutí upírem ani po smíšení krve obou druhů se člověk v upíra nemění, avšak jsou známy vzácné případy, kdy došlo ke zkřížení upíra s jinými druhy. Upíři se mohou kdykoli dematerializovat, ale při této činnosti se musí plně soustředit a oprostit se od veškerých emocí; nesmějí s sebou přenášet těžké předměty. Dokáží odstranit z lidského mozku vzpomínky, ale jen pokud jsou krátkodobé. Upíři se dožívají až tisíce let, někdy i déle.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>urozený</strong></p>
<p>Nejvyšší šlechtická hodnost mezi upíří aristokracií, hned po První rodině nebo Vyvolených ve službách Stvořitelky. Titulu se nabývá narozením, nikoli propůjčením.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Vyvolená</strong></p>
<p>Upírka, vychovávaná podle přísných pravidel, předurčená do služeb Stvořitelky. Týto ženy pocházejí z urozených rodin a jsou založeny spíše duchovně než světsky. S muži se nestýkají vůbec nebo jen zřídka, ale v zájmu zachování aristokratické linie se mohou provdat za válečníka, kterého vybírá Stvořitelka. Umí předpovídat budoucnost. Kdysi se jejich krví krmili nezadaní členové Bratrstva, ale samotní bratři tuto zásadu zrušili.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>Vyhlazovací společnost</strong></p>
<p>Řád zabijáků vytvořený Omegou za účelem vyhlazení populace upírů.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>wahlker</strong></p>
<p>Poutník. Jedinec, který zemřel a vrátil se do života ze Stínu. <emphasis>Wahlkerům</emphasis> se dostává velké úcty a jsou ctěni a váženi pro námahu, kterou podstoupili.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>whard</strong></p>
<p>Kmotr nebo kmotra jedince.</p><empty-line /><p><strong>Prolog</strong></p>
<p><emphasis>1761, STARÁ</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ZEMĚ</emphasis></p>
<p><emphasis>X</emphasis></p>
<p><emphasis>cor byl svědkem násilné smrti svého otce pouhých pět let po své proměně.</emphasis></p>
<p><emphasis>Došlo k tomu přímo před jeho očima, a přesto, i když vraždu pozoroval zblízka, nedokázal pochopit, co se vlastně událo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ta noc začala jako každá jiná, tma padla na lesní krajinu i jeskyni, mraky zakrývaly před měsíčním svitem jeho i ty, kteří jeli koňmo spolu s ním. Jeho skupina čítala šest vojáků: Throea, Zyphera, tři bratrance a jeho. A pak tu byl jeho otec.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bloodletter.</emphasis></p>
<p><emphasis>Původem z Bratrstva černé dýky.</emphasis></p>
<p><emphasis>Toho večera je vyvedlo ven to, co je volalo do služby po každém západu slunce: hledali<strong> </strong>bezduché,<strong> </strong>ty Omegovy zbraně bez duše, které uznal za vhodné k zabíjení upíří rasy. A nalézali je. Často.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jenže těch sedm nepatřilo k Bratrstvu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na rozdíl od té velebené, tajnůstkářské skupiny válečníků byli v téhle bandě gaunerů vedených Bloodletterem všeho všudy jen vojáci: žádné obřady. Žádné uctívání ze strany upírů. Žádné pověsti a chvalozpěvy. Jejich původ byl sice aristokratický, ale rodiny se jich zřekly, protože se narodili s nějakou vadou nebo byli počati mimo posvátný svazek.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nikdy nebudou víc než nahraditelné maso<strong> </strong>v<strong> </strong>širší válce o přežití.</emphasis></p>
<p><emphasis>1 když to všechno byla pravda, přesto byli elitními vojáky, nejdivočejšími, nejsilnějšími, těmi, kteří se v průběhu času osvědčili nejtvrdšímu veliteli rasy: Xcorovu otci. Vybral je osobně a moudře, byli smrtonosní v boji s nepřítelem a bez skrupulí, pokud šlo o upíří společnost. Netrpěli pochybnostmi, ani když došlo na zabíjení: bylo jim jedno, zda je kořistí zabiják, člověk, zvíře, nebo vlkodlak. Krev tekla ze všech stejně.</emphasis></p>
<p><emphasis>Byli vázáni jedním jediným slibem věrnosti: jejich pánem byl Xcorův otec a nikdo jiný. Kam šel on, tam šli i oni, a bylo to. O mnoho jednodušší než složitá pravidla Bratrstva<strong> </strong>-<strong> </strong>i kdyby Xcor připadal v úvahu z hlediska svého původu, neměl zájem stát se bratrem. Nestál o slávu, protože nesahala ani po kotníky sladkému uvolnění vraždy. Lépe přenechat takové zbytečné tradice a marné rituály těm, kteří se odmítají ohánět něčím jiným než černou dýkou.</emphasis></p>
<p><emphasis>On používal všechny zbraně, které se naskytly.</emphasis></p>
<p><emphasis>A jeho otec byl stejný.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dusot kopyt se zpomalil a pak utichl, když válečníci vyšli z hustého lesa a ocitli se v háji dubů a keřů. Vítr přinášel kouř z komínů, ale bylo tu i další potvrzení toho, že se konečně ocitli u městečka, kam měli namířeno: vysoko nad nimi, na ostrém útesu, trůnil opevněný hrad jako orlí hnízdo, základy zaklesnuté do skály jako pařáty.</emphasis></p>
<p><emphasis>Lidé. Válčící mezi sebou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jaká nuda.</emphasis></p>
<p><emphasis>A přesto ta stavba budila respekt. Jestli se Xcor někdy usadí, možná zmasakruje tamní dynastii a tuto pevnost ovládne. Je daleko efektivnější loupit než stavět.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Do vesnice,“<strong> </strong>zavelel otec. „Vzhůru za zábavou.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Povídalo se, že jsou tam<strong> </strong>bezduší,<strong> </strong>bledé šelmy se prý mísí a spojují s vesničany, kteří si vymýtili kousky země a zbudovali kamenné domy ve stínu hradu. To bylo typické pro náborovou strategii Společnosti: infiltrovat městečko, postupně se zmocnit mužů, pomordovat nebo rozprodat ženy a děti, vybavit se zbraněmi a koňmi a v rozšířeném počtu postupovat dál.</emphasis></p>
<p><emphasis>Xcor byl<strong> </strong>v<strong> </strong>tomto ohledu s nepřítelem zajedno: když dobojoval, vždycky bral z dobytého majetku, co se dalo, než zamířil do další bitvy. Noc za nocí tak Bloodletter a jeho vojáci postupovali zemí, které lidé říkali Anglie, a když dosáhli cípu území Skotů, otočili se a spěchali zpátky dolů, na jih, na jih, na jih, dokud je podpatek italské boty nepřiměl znovu se obrátit. A pak všechny ty míle prošli nanovo. A zas. A znova.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Zásoby si necháme tady,“<strong> </strong>oznámil Xcor a ukázal ke kmeni tlustého stromu, který ležel spadlý přes potok.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zatímco přesouvali své skrovné zásoby, nebylo slyšet nic než vrzání kůže a občasné zafrkání hřebců. Když bylo všechno uloženo v zátiší padlého dubu, znovu nasedli a shromáždili své čistokrevné koně - což byly kromě zbraní jediné cenné věci, které vlastnili. Xcor nespatřoval žádný užitek v předmětech, skýtajících pohodlí či krásu - to byla všeho všudy jen zátěž, která táhla ke dnu. Silný kůň a dobře vyvážená dýka? Předměty nevýslovné ceny.</emphasis></p>
<p><emphasis>Když těch sedm vjíždělo do vesnice, nikdo z nich se nenamáhal tlumit dusot kopyt svých ořů. Nevydávali však žádný válečný pokřik. To by bylo plýtvání energií, neboť nepřátele nebylo třeba valně vyzývat, aby jim vyšli vstříc a uvítali je.</emphasis></p>
<p><emphasis>Namísto uvítání vykouklo pár lidí ze dveří a pak se všichni rychle zamkli ve svých příbytcích. Xcor si jich nevšímal. Místo toho přejížděl pohledem nízké kamenné domky a náves a opevněné řemeslnické dílny, pátral po dvojnožci, který byl bledý jako duch a páchl jako mrtvola obalená v<strong> </strong>melase.</emphasis></p>
<p><emphasis>Otec k němu přijel a zlovolně se usmál. „Potom si možná užijeme plodů zdejších zahrad.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Možná,“<strong> </strong>odpověděl Xcor polohlasem a jeho hřebec pohodil hlavou. Příliš ho nezajímalo spát se ženami ani nutit muže k povolnosti, ale jeho otci nebylo radno odporovat v jeho rozmarech, ani když šlo o zábavu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pomocí signálů, dávaných rukama, nasměroval Xcor tři členy tlupy doleva, kde se nacházela malá stavba s křížem na vrcholku špičaté střechy. Sám se s ostatními dal napravo. Otec si bude dělat, co se mu zlíbí. Jako vždy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Přimět hřebce, aby šli krokem, byl úkol náročný i pro ty nejmohutnější paže, ale on byl na to zvyklý a držel se v sedle pevně. S chmurnou umanutostí pronikaly jeho oči stíny, vrhané světlem měsíce, hledaly, pátraly...</emphasis></p>
<p><emphasis>Skupina zabijáků, která vystoupila ze závětří kovárny, měla zbraní habaděj.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Pět,“<strong> </strong>zavrčel Zypher. „Požehnána budiž tato noc.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Tři,“<strong> </strong>přerušil ho Xcor. „Dva jsou ještě lidé - ačkoliv zabít tu dvojici... to bude také rozkoš. „</emphasis></p>
<p><emphasis>„Kterého si bereš, můj pane?“ zeptal se jeho bratr ve zbrani s úctou, kterou si Xcor musel vysloužit, neplynula mu z nějakého dědičného práva.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ty lidi,“ řekl Xcor, posunul se v sedle dopředu a připravoval se na okamžik, kdy popustí hřebci otěže. „Jestli jsou kolem nějací<strong> </strong>bezduší,<strong> </strong>vyláká je to z děr.“<strong> </strong>Nasadil zvířeti ostruhy, pevně se držel v<strong> </strong>sedle a usmál se tomu, jak<strong> </strong>bezduší<strong> </strong>stojí na místě, ozbrojení a v<strong> </strong>drátěných košilích. Ti dva lidé po jejich boku však nezůstali tak pevně stát. Ačkoliv byla dvojice podobně vybavena k boji, otočila se a dala se na útěk při prvním zablýsknutí tesáků, vyplašená jako pár tažných koní od pluhu, když uslyší výstřel z děla.</emphasis></p>
<p><emphasis>Právě proto prudce odbočil doprava, sotva ujel tryskem pár kroků. Za podkovářovým domkem přitáhl otěže a seskočil ze sedla. Jeho hřebec byl divoch, ale poslušný, když došlo na sesedání, a bude čekat...</emphasis></p>
<p><emphasis>Ze zadních dveří vyrazila lidská žena, bílá noční košile jako zářivá šmouha ve tmě, jak vrávoravě hledala v bahně pevnou půdu pod nohama. V okamžiku, kdy ho uviděla, ztuhla hrůzou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Logická reakce: byl dvakrát větší než ona, ne-li třikrát, a nebyl oblečený ke spánku jako ona, nýbrž do války. Když zvedla ruku k hrdlu, zavětřil a zachytil její pach. Hmm, možná na tom, co říkal otec o potěše ze zahrádky, něco bylo...</emphasis></p>
<p><emphasis>Jak ho to napadlo, vydal tlumené zavrčení, které ji obrátilo na panický úprk, a při pohledu na to, jak prchá, v<strong> </strong>něm ožil predátor. Krvežíznivé zakručení v útrobách mu připomnělo, že už je to kolik týdnů, co se naposled krmil od příslušnice vlastního druhu, a ačkoliv tato děvečka je pouhým člověkem, pro tuto noc bohatě postačí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Naneštěstí teď nebyl na takové rozptylování čas - ačkoliv otec by ji potom dozajista chytil. Jestliže Xcor potřebuje trochu krve ke krátkodobé spotřebě, opatří si ji od téhle ženy nebo od nějaké jiné.</emphasis></p>
<p><emphasis>Obrátil se zády k prchající ženě, zapřel nohy do země a vytasil svou oblíbenou zbraň: ačkoliv dýky měly své výhody, on volil raději kosu s dlouhou rukojetí,<strong> </strong>vytvarovanou podle pouzdra, které měl připevněné na zádech. Uměl se tou tíhou skvěle ohánět a s úsměvem teď natáčel čepel ve větru a čekal, až se<strong> </strong>v<strong> </strong>jeho síti ocitne ta dvojice ryb, které dozajista připlavou...</emphasis></p>
<p><emphasis>Aha, ano, je velmi příjemné mít pravdu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Hned poté, co se z hlavní ulice zablesklo a zazněl praskavý zvuk, vyběhli oba lidé s křikem zpoza kovárny, jako by je pronásledovali lupiči.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jenže to pochopili špatně, že ano. Jejich lupič čekal tady.</emphasis></p>
<p><emphasis>Xcor neřval, nenadával jim, ba ani nezavrčel. Dal se s kosou do běhu, zbraň rovnoměrně vyváženou v<strong> </strong>obou rukou, zatímco jeho mocná stehna překonávala vzdálenost k cíli. Jeden pohled na něj stačil, aby lidé smykem zabrzdili; mácháním paží udržovali rovnováhu, jako když kachny s plácáním křídel přistávají na vodě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Čas se zpomalil, když na ně zaútočil: jeho oblíbená zbraň opsala veliký kruh a oba je trefila<strong> </strong>v oblasti krku.</emphasis></p>
<p><emphasis>Hlavy se od těl oddělily jediným čistým máchnutím, překvapené tváře se zableskly a zmizely, odkulily se, krev vytryskla a kapky dopadly Xcorovi na hruď. Bezhlavé trupy padaly na zem se zvláštním, vláčným půvabem, až neživě přistály ve změti údů.</emphasis></p>
<p><emphasis>Teď vykřikl.</emphasis></p>
<p><emphasis>Xcor se otočil, rozkročil se koženými holínkami<strong> </strong>v blátě, mohutně se nadechl a zařval, přičemž máchal kosou před sebou, karmínem zbarvená ocel hladověla po dalších soustech.<strong> </strong>I<strong> </strong>když mu za kořist padli pouzí lidé, vzrušení ze zabíjení bylo lepší než orgasmus - ten pocit, že vzal život a nechal za sebou mrtvoly, mu proudil tělem jako medovina.</emphasis></p>
<p><emphasis>Hvízdl mezi zuby, aby přivolal hřebce, který se k němu na ten povel hned přihnal. Jedním skokem byl v<strong> </strong>sedle, kosu v pravé ruce, zatímco levá ovládala otěže. Prudce pobídl koně ostruhami do cvalu, řítil se úzkou, prašnou uličkou a vrazil přímo doprostřed bitvy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jeho druzi už bojovali naplno, meče řinčely a nocí se linuly výkřiky, jak sok nalézal soka. A přesně jak Xcor předtím předpověděl, přihnalo se půl tuctu dalších<strong> </strong>bezduchých<strong> </strong>na hřebcích z dobrého chovu, rozzuření lvi bránící své teritorium.</emphasis></p>
<p><emphasis>Xcor se vrhl na přicházející skupinu nepřátel, zahákl otěže za hrušku sedla a romáchl se kosou, zatímco jeho hřebec se hnal po ostatních koních s vyceněnými zuby. Černá krev tryskala a části těl létaly vzduchem, jak tesal do svých protivníků, on a jeho kůň pracovali při útoku jako jedno tělo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Když zasáhl svou ocelí dalšího zabijáka a přeťal ho vejpůl v oblasti hrudi, pochopil, že k tomuhle byl zrozen, že to je nejvyšší a nejlepší způsob využití jeho pozemského života. Je zabiják, ne obránce.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nebojuje za svou rasu... ale za sebe.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bylo ještě brzy, noční opar vířil kolem padlých<strong> </strong>bezduchých,<strong> </strong>kteří se svíjeli<strong> </strong>v<strong> </strong>kalužích olejově černé krve. V Xcorově tlupě nebylo mnoho zraněných. Throe měl sečnou ránu na rameni, způsobenou jakousi čepelí. A Zypher kulhal, rudá skvrna se mu šířila po vnější straně nohy a stékala do boty. Ani jednoho to nezpomalilo, ani jednomu to nedělalo starost.</emphasis></p>
<p><emphasis>Xcor zastavil koně, sesedl a vrátil kosu do pouzdra. Vytáhl ocelovou dýku a zahájil obchůzku kolem padlých<strong> </strong>bezduchých,<strong> </strong>bodnutím do hrudi posílal nepřátele zpět k jejich tvůrci a truchlil přitom. Chtěl by, aby protivníků přibývalo, ne ubývalo...</emphasis></p>
<p><emphasis>Ječivý řev ho přiměl otočit hlavu. Lidská žena<strong> </strong>v noční košili letěla po udusané vesnické ulici, její bledé tělo se pohybovalo rychlostí blesku, jako by ji vyplašili z úkrytu. Xcorův otec seděl pevně<strong> </strong>v<strong> </strong>sedle a ujížděl ze všech sil, a když ji pak dohnal, Bloodletterovo mohutné tělo se vyklonilo stranou ze sedla. Vůbec to nebyl závod, a když byl vedle ní, zachytil ji paží a přehodil si ji přes koně před sebou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nezastavil, ba ani nezpomalil, ale bylo to pozoruhodné: i když jel plným cvalem a žena se zmítala, Xcorův otec přesto zvládl zarýt do jejího štíhlého hrdla tesáky, zaklesl se do ženiny šíje, jako by ji chtěl přidržet svými zuby.</emphasis></p>
<p><emphasis>A ona by zemřela. Dozajista by zemřela.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kdyby ji Bloodletter nepředešel.</emphasis></p>
<p><emphasis>Odkudsi z víru mlhy se vynořila přízračná postava, jako by se vytvořila z vláken rosy, která se vznášela ve vzduchu. A v okamžiku, kdy Xcor ten přízrak uviděl, přimhouřil oči a spolehl se na svůj bystrý nos.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zdálo se, že je to žena. Z jejich druhu. Oděná<strong> </strong>v bílém rouchu.</emphasis></p>
<p><emphasis>A její pach mu připomínal něco, co nedokázal přesně zařadit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Stála otci přímo v cestě, ale zdálo se, že vůbec nemá obavy z koně ani ze sadistického válečníka, který se k ní tryskem blíží. Otce však uhranula. V okamžiku, kdy si jí všiml, upustil lidskou ženu, jako by byla všeho všudy pouze jehněčí kostí, ze které už ohryzal maso.</emphasis></p>
<p><emphasis>To je zlé, říkal si Xcor. Byl mocným mužem činu a nepatřil zrovna k těm, co se straní příslušnic slabšího pohlaví... ale celé jeho tělo sdělovalo, že toto éterické stvoření je nebezpečné. Smrtelně.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Oj! Otče!</emphasis><emphasis>“</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong><emphasis>zvolal. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Otoč se!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Xcor hvízdl na svého hřebce, který na povel přiběhl. Vymrštil se do sedla, zaryl hřebci ostruhy do slabin, vyrazil o překot, aby mohl otci zastoupit cestu, hnala ho prapodivná panika.</emphasis></p>
<p><emphasis>Už bylo pozdě. Otec byl u té ženy, která se zvolna přikrčila.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bože, ona chce skočit na...</emphasis></p>
<p><emphasis>Mrštně a obratně se vznesla do vzduchu a chytila se otce za nohu, aby se vyhoupla za něj na koně. Pak se zaklesla za Bloodletterovu pevnou hruď, seskočila na druhé straně dolů a muže strhla s sebou na zem, ten mocný skok byl<strong> </strong>v<strong> </strong>rozporu s jejím pohlavím i přízračnou podobou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Takže to nebyl duch, ale žena z masa a kostí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Což znamená, že se dá zabít.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zatímco se Xcor připravoval vjet se svým hřebcem přímo do nich, žena vydala skřek, který vůbec nezněl žensky: spíš se podobal jeho válečnému pokřiku, její řev přehlušil dunění kopyt Xcorova koně i zvuky vydávané bandou ničemů, kteří se sbírali, aby čelili tomuto nečekanému útoku.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nebylo však bezprostředně třeba se do ničeho vměšovat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Otec překonal šok z toho, že byl stržen ze sedla, převalil se na záda, vytasil dýku a vycenil zuby ve zvířecím šklebu. Xcor zaklel, přitáhl otěže a zastavil, neboť otec se dozajista ujme iniciativy: Bloodletter nebyl z těch, kterým je třeba pomáhat<strong> </strong>-<strong> </strong>v<strong> </strong>minulosti už za to Xcora několikrát zbil, a to ponaučení bylo důrazné a on si ho dobře zapamatoval.</emphasis></p>
<p><emphasis>Přesto sesedl a připravil se opodál pro případ, že by se<strong> </strong>v<strong> </strong>lese skrývaly další podobné valkýry.</emphasis></p>
<p><emphasis>A právě proto uslyšel, jak jasně vyřkla jedno jméno.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Vishous.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Otcův vztek se nakrátko proměnil ve zmatek. A než se stihl začít znovu bránit, rozzářila se světlem, které bylo dozajista pekelné.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Otče!“ zařval Xcor a vyrazil kupředu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale už bylo pozdě. A došlo ke kontaktu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kolem otcovy drsné vousaté tváře vyšlehly plameny a rázem se zmocnily jeho tělesné formy, jako by byl stohem suchého sena. A žena se stejnou elegancí, s jakou ho srazila z koně, uskočila a sledovala, jak se zběsile snaží utlouci oheň, ale nedaří se mu to. Nocí se linul jeho řev, hořel zaživa, kožený oděv nepředstavoval vůbec žádnou ochranu pro jeho kůži a svaly.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nebylo možné přiblížit se k těm plamenům a Xcor smykem zastavil, zvedl paži před sebe a odklonil se od žáru, který byl mnohonásobně silnější, než by se dalo čekat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Po celou dobu stála žena nad tělem, které se křečovitě svíjelo a cukalo... a mihotavá oranžová záře osvětlovala její krutou, krásnou tvář.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ta zrádkyně se usmívala.</emphasis></p>
<p><emphasis>A tehdy na něj pohlédla. Když Xcor uviděl její obličej, odmítal<strong> </strong>v<strong> </strong>první chvíli uvěřit tomu, co měl před sebou. A přesto záře plamenů nelhala.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zíral na ženskou obdobu Bloodlettera. Tytéž černé vlasy a bledá pleť a bledé oči. Tatáž struktura kostí. A co víc, totéž mstivé světlo v<strong> </strong>téměř nepříčetném pohledu, to uchvácení a uspokojení ze zabíjení kombinace, kterou Xcor sám znal až příliš dobře.</emphasis></p>
<p><emphasis>Okamžik nato zmizela, splynula s mlhou jinak, než když se příslušníci jeho druhu odhmotňovali, spíš jako závan dýmu, který se vzdaluje po pídích a potom po metrech.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jakmile to šlo, přiskočil Xcor k otci, ale nebylo už co zachraňovat... takřka ani co pohřbít. Padl na kolena před doutnajícími kostmi, vdechl puch spáleniny a zažil okamžik hanebné slabosti: do očí mu vhrkly slzy. Bloodletter byl sice surovec, ale se svým jediným uznávaným mužským potomkem Xcorem si byli blízcí... po pravdě, byli jeden jako druhý.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Při všem, co je svaté,“<strong> </strong>řekl Zypher chraplavě. „Co to bylo?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Xcor prudce zamrkal, než se zamračil přes rameno. „Zabila ho.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ano. A nejen to.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Když se tlupa ničemů řadila kolem něj, jeden za druhým, musel Xcor přemýšlet o tom, co řekne, co udělá.</emphasis></p>
<p><emphasis>Strnule vstal, chtěl přivolat svého hřebce, ale<strong> </strong>v ústech měl tak sucho, že nedokázal hvízdnout. Otec... po dlouhou dobu jeho nemesis, a přesto také jistota... je mrtev. Mrtev. A došlo k tomu rychle, příliš rychle.</emphasis></p>
<p><emphasis>Rukou ženy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jeho otec už není.</emphasis></p>
<p><emphasis>Když se trochu vzpamatoval, rozhlédl se po mužích, které měl před sebou, dva byli<strong> </strong>v<strong> </strong>sedle, dva opěšalí, jeden po jeho pravici. Těžce na něj dolehlo vědomí, že ať před ním leží cokoli, bude osud zformován tím, co udělá<strong> </strong>v<strong> </strong>tomto okamžiku, tady a teď.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nebyl na to připraven, ale neuhne před tím, co musí udělat:</emphasis></p>
<p><emphasis>„Teď slyšte, neboť ta slova pronesu pouze jednou. Nikdo ani necekne. Můj otec zemřel v boji s nepřítelem. Spálil jsem ho, abych mu složil hold, a nechal si ho u sebe. To mi teď odpřisáhněte.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Ničemové, s nimiž tak dlouho žil a bojoval, přísahali, a když jejich hluboké hlasy pohltila noc, Xcor se sklonil a prohrábl prsty popel. Zvedl ruce k obličeji, načrtl sazemi znamení od svých lící k mocným žilám, které mu ubíhaly po obou stranách šíje - a pak uchopil do dlaně tvrdou, kostlivou lebku, jež byla vším, co zbylo z jeho otce. Zvedl ty kouřící, zuhelnatělé ostatky do vzduchu a prohlásil vojáky, kteří stáli kolem něj, za své.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Teď jsem váš jediný lenní pán. Zavažte se mi<strong> </strong>v tomto okamžiku, nebo se stanete mými nepřáteli. Čekám na vaše slova.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Nikdo ani nezaváhal. Muži poklekli, vytasili dýky a vyrazili válečný pokřik, načež zaryli čepele do země u jeho nohou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Xcor upřeně hleděl na jejich skloněné hlavy a cítil, jak na jeho ramena dopadá plášť moci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bloodletter je mrtev. Už nežije, od dnešní noci bude legendou.</emphasis></p>
<p><emphasis>A podle zvyklostí a práva nastupuje do role otce nyní syn, velí těmto vojákům, kteří nebudou sloužit Wrathovi, králi, jenž nechce vládnout, ani Bratrstvu, jež by se neuráčilo snížit na tuto úroveň... nýbrž jen a jen Xcorovi.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Jdeme směrem, odkud přišla ta žena,“ oznámil. „Najdeme ji, i kdyby to mělo trvat staletí, a bude pykat za to, co této noci zosnovala.“ Teď už Xcor hvízdl na svého hřebce hlasitě a jasně. „Za tuto smrt se jí pomstím sám.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Vymrštil se na koně, popadl otěže a pobídl veliké zvíře do noci, jeho tlupa ničemů se seřadila za ním, připravena jít s ním na smrt.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zatímco v rachotu kopyt opouštěli vesnici, vsunul si otcovu lebku za koženou kazajku, přímo na srdce.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pomsta náleží jen jemu. I kdyby ho to mělo zabít.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>Kapitola první</strong></p>
<p><emphasis>SOUČASNOST</emphasis></p>
<p><emphasis>DOSTIHOVÁ DRÁHA AQUEDUCT. </emphasis></p>
<p><emphasis>QU</emphasis><emphasis>EENS, NEW YORK</emphasis></p>
<p>„C</p>
<p>hci tě mít v sobě.“</p>
<p>Doktor Manny Manello otočil hlavu doprava a podíval se na ženu, která na něj promluvila. Nebylo to poprvé, co ta slova uslyšel, a ústa, z nichž vyšla, byla rozhodně pěkně vypolštářovaná silikonem. Stejně to ale bylo překvapení.</p>
<p>Candace Hansonová se na něj usmála a rukou s dokonalými nehty si upravila klobouček á la Jackie Onassisová. Očividně usoudila, že kombinace noblesní dámy s vulgaritou bude neodolatelná a pro některé chlapy by asi i byla.</p>
<p>Sakra, v jiném životním období by ji patrně vzal za slovo, podle teorie proč-sakra-ne. Zato teď? Zařazeno do šanonu ani-ne.</p>
<p>Nedala se odradit jeho nedostatkem nadšení, předklonila se a předvedla mu poprsí, které ani tak nevzdorovalo gravitaci, jako spíš trčelo drze vzhůru. „Vím, kam bychom mohli zajít.“</p>
<p>To bezpochyby věděl. „Každou chvíli začne dostih.“</p>
<p>Trucovitě našpulila ústa. Nebo možná měla jen tak nafouklé rty silikonem. Bože, před deseti lety měla patrně svěží tvářičku, ale teď jí léta dodávala patinu zoufalství spolu s normálním procesem stárnutí a tvorbou vrásek, s nimiž očividně bojovala zarputile jako boxer.</p>
<p>„Tak tedy potom.“</p>
<p>Manny se odvrátil, aniž by odpověděl, nebyl si jist, jak se vůbec dostala do sekce majitelů. Asi v tom chvatu, jak se všichni hnali od sedlání ve výběhu zpátky sem - a nepochybně byla zvyklá dostávat se do míst, kam technicky vzato nesměla. Candace byla jednou z těch manhattanských společenských bytostí, které dělí jen nepatrný krůček od prostitutek, a v mnohém ohledu se podobala všem ostatním vosám - ignorují dotěry a přistanou na něčem jiném.</p>
<p>Nebo spíš na někom jiném.</p>
<p>Manny zvedl paži, aby se k němu nemohla dostat blíž, opřel se o zábradlí své majitelské lóže a čekal, až jeho děvče vyvedou na dráhu. Startovala na vnějším okraji, a to bylo dobré: neměla ráda tlačenici a uběhnout o pár metrů víc jí nikdy nevadilo.</p>
<p>Aqueduct v newyorském Queensu nebyl tak docela na prestižní úrovni Belmontu nebo Pimlica, ani se nevyrovnal ctihodné matce všech dostihových drah Churchill Downs. Taky to ale nebyl žádný odpad. Měli tu dobře přes míli oranice a také trávu a krátkou trať. Celková kapacita kolem devadesáti tisíc. Jídlo bylo špatné, ale nikdo se sem vlastně nechodil najíst a někdy se tu konaly velkolepé dostihy, jako ten dnešní: ve Woodově memoriálu byla cena pro vítěze sedm set padesát tisíc dolarů, a protože se konal v dubnu, bylo to dobré odraziště pro účastníky Triple Crown...</p>
<p>No jo, už je tady. To je jeho holka.</p>
<p>Manny upřel pohled na Glory a najednou hluk davu a zářivé sluneční světlo a pohyblivá řada ostatních koní zmizely. Viděl jen svou nádhernou černou klisnu, od jejíž lesklé srsti se odrážely sluneční paprsky, jak napíná superdlouhé nohy, jemnými kopýtky vykopává hlínu z dostihové dráhy a zase na ni došlapuje. Byla skoro sedmnáct dlaní vysoká, žokej na jejím hřbetě vypadal jak moucha na bonbonu a ten velikostní rozdíl odpovídal rozdělení sil. Od prvního dne výcviku to dala jasně najevo: musí sice ty protivné človíčky snášet, ale oni se akorát vezou. Velí ona.</p>
<p>Její dominantní povaha už ho stála dva trenéry. Ten třetí, u kterého teď byli? Vypadal trochu zničeně, ale to bylo jen tím, že v něm zadusala do prachu pocit nadvlády: Glory měla vynikající časy jenom to nemělo nic společného s trenérem. A Manny si celkem vzato nedělal starosti se splasklým sebevědomím mužů, kteří se živili buzerováním koní. Jeho holka je bojovnice a ví, co dělá, a jemu nevadilo dopřát jí volnost a sledovat pro zábavu, jak pohřbívá konkurenci.</p>
<p>Nespouštěl z ní oči a vzpomněl si na toho troubu, od kterého ji před víc než rokem koupil. Za těch dvacet táců byla zadarmo, vzhledem ke svému rodokmenu, ale taky to bylo celé jmění, když se vzal v úvahu její temperament a skutečnost, že nebylo jasné, jestli ji pustí na dráhu. Byla neukázněný roček, chybělo jen málo a skončila na střídačce - nebo co hůř, šla by do buřtů.</p>
<p>Ale měl pravdu. Pokud bylo po jejím a směla si všechno režírovat sama, byla pozoruhodná.</p>
<p>Když se řada přiblížila ke startovní bráně, někteří koně začali přešlapovat, ale jeho holka byla klidná jako skála, jako by věděla, že nemá smysl plýtvat energií na tyhle nesmysly před závodem. A její šance se mu opravdu zamlouvaly, protože navzdory poměru sil byl tenhle žokej, co jí seděl na hřbetě, opravdová hvězda: přesně věděl, jak s ní zacházet, a v tomto ohledu byl za její úspěch odpovědný víc než trenéři. Zastával filozofii, že stačí postarat se o to, aby viděla nejlepší únikové cesty z houfu, a pak to nechat na ní a pustit ji.</p>
<p>Manny vstal a sevřel rukama nalakované železné zábradlí, přidal se k davu, který se vztyčil ze sedadel a vytasil nesčetné dalekohledy. Srdce se mu rozbušilo a on byl rád, protože jinde než v tělocvičně poslední dobou ani nevěděl, že tenhle důležitý sval má. Život mu zhruba rok přinášel jen strašlivou otupělost, a to byl možná zčásti i důvod, proč pro něj byla jeho klisna tak důležitá.</p>
<p>Možná taky nic jiného neměl.</p>
<p>Ne že by o to nějak usiloval.</p>
<p>U brány panoval ruch. Když se snažíte nacpat patnáct našponovaných koní s nohama jako hůlky, ze kterých srší gejzíry adrenalinu, do prťavých kovových boxů, musíte si s tím pospíšit. Během minuty už bylo pole uzavřené a traťoví pomocníci pelášili k tribuně.</p>
<p>Zlomek okamžiku.</p>
<p>Zvon.</p>
<p>Prásk!</p>
<p>Brány se otevřely a dav koní se vyřítil ven jako vystřelený z děla. Podmínky byly ideální. Sucho. Chladno. Dráha byla rychlá.</p>
<p>Ne že by na tom jeho holce záleželo. Ta by běžela i v tekutém písku, kdyby to jinak nešlo.</p>
<p>Plnokrevníci buráceli kolem, zvuk jejich kopyt a hnací rytmus komentátorova hlasu vybičovaly energii tribun do extatických výšin. Manny však zůstával klidný, svíral rukama zábradlí a oči upíral na závodní dráhu, když houf projel první zatáčkou v sevřeném shluku hřbetů a ocasů.</p>
<p>Na obří obrazovce viděl všechno, co potřeboval. Jeho klisna byla předposlední, jen tak si běžela, zatímco ostatní se hnali jako o život - sakra, ani neměla úplně natažený krk. Žokej však dělal svou práci, odvedl ji od zábradlí, dával jí na výběr, zda poběží kolem druhé strany houfu, nebo jím proletí, až bude připravená.</p>
<p>Manny přesně věděl, co udělá. Prosviští přímo mezi ostatními koňmi jako bourací kladivo.</p>
<p>To byl její styl.</p>
<p>A samozřejmě, když překonali rovinku, začala se rozpalovat. Sklonila hlavu, natáhla se a začala protahovat krk.</p>
<p>„Jsi jednička,“ zašeptal Manny. „Dokážeš to, holka.“</p>
<p>Glory pronikala napěchovaným polem závodních koní jako blesk, předháněla ostatní, zvýšila tempo tak prudce a mocně, až vám nemohlo uniknout, že to dělá naschvál: nestačilo jí jen tak je porazit, ale musela to dokázat na poslední půl míli, vyhodit ty prevíty ze sedla v posledním možném okamžiku.</p>
<p>Manny se zhluboka, hrdelně smál. Byla jeho, každým coulem.</p>
<p>„Kristepane. Manello, koukejte na ni.“</p>
<p>Manny kývl, aniž by pohlédl na muže, který mu promluvil u ucha, protože čelo závodního pole se začínalo měnit. Hřebec, který běžel na prvním místě, ztrácel setrvačnost, zůstával pozadu, docházel mu benzin. Jeho žokej reagoval tak, že ho pobízel bičem, švihal ho přes zadek což bylo asi tak úspěšné, jako když někdo nadává autu s prázdnou nádrží. Hřebec na druhém místě, velký ryzák s nepříjemnou povahou a krokem dlouhým jak fotbalové hřiště, okamžitě využil toho zpomalení, žokej ho pustil.</p>
<p>Dvojice běžela bok po boku jen vteřinu, pak se vedení dostihu ujal ryzák. Ale ne nadlouho. Mannyho děvče si vybralo právě tenhle okamžik, aby se propletlo shlukem tří koní a nalepilo se vedoucímu hřebci na zadek jako samolepka na nárazník.</p>
<p>Jo, Glory byla ve svém živlu, uši připlácnuté k hlavě, zuby vyceněné.</p>
<p>Má na to. A nebylo možné netěšit se na první květnovou sobotu a Kentucky Derby...</p>
<p>Všechno se to seběhlo velmi rychle.</p>
<p>Hřebec naschvál vyrazil do strany, vrazil do Glory a brutální náraz ji hodil k zábradlí. Jeho děvče bylo velké a silné, ale takovýhle bodyček nemohlo ustát, aspoň ne v rychlosti šedesáti kilometrů za hodinu.</p>
<p>Na zlomek vteřiny byl Manny přesvědčen, že to zvládne. Navzdory tomu, jak uklouzla a zapotácela se, očekával, že najde pevnou půdu pod nohama a dá tomu neukázněnému lumpovi pořádnou lekci ze slušného chování.</p>
<p>Jenomže upadla. Přímo před třemi koňmi, které předtím předehnala.</p>
<p>Okamžitě nastala jatka, koně klouzali a širokým obloukem se vyhýbali překážce, žokejové se všelijak zmítali, aby zůstali v sedle.</p>
<p>Všichni to zvládli. Kromě Glory.</p>
<p>Dav zatajil dech a Manny vystřelil kupředu, přeskakoval hrazení lóží a pak skákal přes lidi a židle a bariéry, až se dostal dolů na trať.</p>
<p>Přes pažení. Do oranice.</p>
<p>Běžel k ní, léta atletického tréninku ho nesla sebevražedným tempem k té srdcervoucí podívané.</p>
<p>Snažila se vstát. Bůh žehnej jejímu velkému, divokému srdci, bojovala, aby vstala ze země, oči upřené na vzdalující se houf koní, jako by kašlala na to, že je zraněná; toužila jen dohnat ty, kteří ji tady nechali v prachu.</p>
<p>Tragické bylo, že její přední noha měla jiné plány: jak se namáhala, pravá přední jí pod kolenem podivně plandala a Manny nepotřeboval léta praxe chirurga-ortopeda, aby věděl, že je v maléru.</p>
<p>Ve velkém maléru.</p>
<p>Když k ní přistoupil, uviděl žokeje v slzách. „Pane doktore, já se snažil... ach, Bože...“</p>
<p>Manny sklouzl do prachu a skočil po otěžích, zatímco už přijížděli veterináři a kolem dramatu se stavěla zástěna.</p>
<p>Když k ní přistoupili tři muži v uniformách, bolestí a zmatkem začala zběsile koulet očima. Manny dělal, co mohl, aby ji uklidnil, nechal ji pohazovat hlavou, jak chtěla, a přitom ji hladil po šíji. A zklidnila se, když jí dali uklidňující injekci.</p>
<p>Aspoň přestalo to zoufalé, beznadějné kulhání.</p>
<p>Vrchní veterinář se jen podíval na nohu a zavrtěl hlavou. Což v dostihovém světě znamenalo: <emphasis>Musí se utratit.</emphasis></p>
<p>Manny na něj vyjel: „O tom vůbec neuvažujte. Stabilizujte zlomeninu a okamžitěji převezte do Tricounty. Jasné?“</p>
<p>„Už nikdy nebude závodit vypadá to jako mnohonásobná...“</p>
<p>„Odvezte, sakra, mého koně z dráhy a převezte ho do Tricounty...“</p>
<p>„Nestojí za to...“</p>
<p>Manny popadl veterináře vpředu za sako a přitáhl si pana Chytrého k sobě, až se téměř dotýkali nosy. „<emphasis>Udělejte to. Hned.</emphasis> „</p>
<p>Nastal okamžik naprosté nechápavosti, jako by fyzické násilí bylo pro toho usoplence něčím zbrusu novým.</p>
<p>A čistě jen pro jistotu, aby mezi nimi bylo opravdu jasno, Manny zavrčel: „Nechci o ni přijít - ale vás klidně uzemním. Hned teď. Přímo tady.“</p>
<p>Veterinář se přikrčil, jako by věděl, že mu hrozí jedna pořádná do nosu. „Fajn... fajn.“</p>
<p>Manny nehodlal přijít o svého koně. Posledních dvanáct měsíců truchlil po jediné ženě, na které mu kdy záleželo, pochyboval o svém duševním zdraví a navykl si pít skotskou, i když mu nikdy nechutnala.</p>
<p>Jestli to teď Glory zabalí... tak mu toho v životě opravdu mnoho nezbude.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola druhá</strong></p>
<p><emphasis>CALDWELL NEW YORK</emphasis></p>
<p><emphasis>VÝCVIKOVÉ CENTRUM.</emphasis></p>
<p><emphasis>AREÁL BRATRSTVA</emphasis></p>
<p>Z</p>
<p>atracenej... zapík... šmejd jeden...</p>
<p>Vishous stál na chodbě před zdravotnickou klinikou Bratrstva s ručně ubalenou cigaretou mezi rty a jeho palec provozoval zběsilý tělocvik. Plamínek se však neobjevil, aťsi proháněl kolečko zapalovače, kolikrát chtěl.</p>
<p>Škrt. Škrt. Škrt...</p>
<p>S naprostým znechucením mrštil zapalovačem do koše na odpadky a sáhl po rukavici s olověnou podšívkou, která mu zakrývala ruku. Serval kůži, zadíval se na svou zářící dlaň, napjal prsty, prohnul zápěstí.</p>
<p>Ta věc byla zčásti plamenomet, zčásti jaderná bomba, schopná roztavit jakýkoli kov, změnit kámen ve sklo a udělat kebab z každého letadla, vlaku nebo automobilu, jak se mu zlíbilo. Také to byl důvod, proč se mohl milovat se svou <emphasis>shellan,</emphasis> a jeden ze dvou odkazů, jež se mu uvolila předat jeho božská matka.</p>
<p>A ta pitomost s vnitřním zrakem byla zhruba stejně zábavná jako tahleta ruka smrti.</p>
<p>Přiblížil smrtící zbraň k obličeji a naklonil k ní konec cigarety, ale ne moc blízko, aby mu neuhořela, to by si pak musel balit jinou. K čemuž neměl dost trpělivosti ani za dobrých dní, a to dneska rozhodně nebylo...</p>
<p>Ach, líbezný nádech.</p>
<p>Opřel se o zeď, zapřel bagančata o linoleum a kouřil. Hřebíček do rakve mu od chmur moc nepomohl, ale aspoň měl něco na práci, což bylo lepší než ta druhá možnost, která se mu už dvě hodiny honila hlavou. Když si natahoval zpátky rukavici, měl sto chutí vzít svůj „dar“ a jít něco podpálit, cokoliv...</p>
<p>Je skutečně za touhle zdí jeho dvojče, sestra? Leží na nemocničí posteli... ochrnutá?</p>
<p>Ježíši Kriste... dozvědět se ve třech stech letech, že máte sourozence.</p>
<p>Pěkná práce, mamčo. Fakt pěkná, kruci.</p>
<p>Když si pomyslel, že se domníval, že už si s rodiči vyřešil všechny problémy. Ale na druhé straně, mrtvý je jenom jeden z nich. Kdyby Stvořitelka prostě odkráčela za Bloodletterem a natáhla brka, možná by se mu podařilo srovnat kormidlo.</p>
<p>Teď mu ale poslední události spolu s tím, že jeho Jane nazdařbůh a sama vyrazila na lov do lidského světa, způsobovaly...</p>
<p>Jo, pro to neexistují slova.</p>
<p>Vyndal mobil. Zkontroloval ho. Strčil ho zpátky do kapsy kožených kalhot.</p>
<p>Krucinál, tohle bylo typické. Jane se na něco zaměřila a bylo to. Všechno ostatní jde stranou.</p>
<p>Ne že by nebyl úplně stejný, ale v takových chvílích, jako je tahle, by byl vděčný za aktuální zpravodajství.</p>
<p>Hromské slunce. Vězní ho v domě. Aspoň kdyby byl se svou <emphasis>shellan,</emphasis> odpadla by možnost, že „veliký“ Manuel Manello zdvořile odmítne. V by toho prevíta prostě klepnul, hodil tělo do escalade a odvezl ty talentované ruce zpátky sem, aby mohly operovat Payne.</p>
<p>Podle jeho názoru byla svobodná vůle výsada, nikoli právo.</p>
<p>Když z cigarety zbyl jen malý kousek, zamáčkl ji o podpatek bagančete a nedopalek odcvrnkl do koše na odpadky. Potřeboval se napít, naléhavě jenomže ne limonády nebo vody. Půl kartonu Grey Goose by možná trochu otupilo hrany, ale při troše štěstí bude zakrátko asistovat na operačním sále a musí být střízlivý.</p>
<p>Prodral se do vyšetřovny, ramena mu ztuhla, zaťal stoličky a na zlomek sekundy nevěděl, jak dlouho ještě vydrží. Jestli existovalo něco, co ho zaručeně dokázalo rozjitřit, pak to byly další rány ze strany matky, a sotva mohlo přijít něco horšího než tahle lež všech lží.</p>
<p>Potíž byla, že život vždycky dokáže přinést něco nového.</p>
<p>„Vishousi?“</p>
<p>Krátce zavřel oči, když uslyšel ten jemný, tichý hlas. „Jo, Payne.“ Přešel do Staré řeči a dokončil: <emphasis>„</emphasis><emphasis>To jsem já.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Přešel do středu místnosti a znovu se uvelebil na pojízdné stoličce vedle vozíku. Pod množstvím pokrývek tam ležela Payne, znehybněná, se zablokovanou hlavou a krční dlahou od brady až ke klíční kosti. Do paže jí vedla kapačka z pytlíku, zavěšeného na stojanu z nerez oceli, a dole vedla hadička z cévky, kterou jí předtím zavedla Ehlena.</p>
<p>I když byla vykachlíčkovaná místnost jasně osvětlená a čistá a lesklá a zdravotnické nástroje a materiály byly asi tak nebezpečné jako nádobí v kuchyni, Vishousovi bylo, jako by spolu byli v temné jeskyni obklopeni krvežíznivými medvědy.</p>
<p>Bylo by mnohem lepší, kdyby mohl vyjít ven a zabít toho lumpa, který jeho sestru uvrhl do tohohle stavu. Potíž byla... že by to znamenalo sejmout Wratha, a to by nešlo. Ten prevít je nejen král, ale také bratr... a pak tu byl ten drobný detail, že to, co ji sem přivedlo, probíhalo s oboustranným souhlasem. Tréninkové lekce, které ti dva provozovali už dva měsíce, je oba udržovaly ve formě - a Wrath samozřejmě neměl zdání, s kým bojuje, protože byl slepý. Že je to žena? No a co. Bylo to na Druhé straně a tam žádní muži nejsou. Jenže králova nevidomost znamenala, že mu uniklo to, na co V a všichni ostatní zůstali civět pokaždé, když do téhle místnosti vstoupili.</p>
<p>Dlouhý černý cop Payne měl přesně stejnou barvu jako Vishousovy vlasy a její pleť měla stejný odstín a měla i stejnou stavbu těla jako on, dlouhou, štíhlou a silnou. Ale oči... sakra, ty oči.</p>
<p>V si promnul obličej. Jejich otec Bloodletter zplodil nesčetné levobočky, než zahynul ve Staré zemi při potyčce s <emphasis>bezduchými.</emphasis> Žádný z těchto náhodných vztahů se ženami však V nebral v úvahu.</p>
<p>Payne byla jiná. Měli spolu stejnou matku, a nebyla to jen tak nějaká maminečka. Byla to Stvořitelka. Nejvyšší matka rasy.</p>
<p>Potvora to byla.</p>
<p>Payne pohnula očima a Vishousovi se zatajil dech. Duhovky, které se k němu obrátily, byly ledově bílé, docela jako jeho, a tmavě modrý okraj kolem nich bylo to, co vídal každý večer v zrcadle. A inteligence... chytrost v těch arktických hlubinách byla přesně tím, co se vyskytovalo i v jeho lebce.</p>
<p><emphasis>„Nic necítím,“</emphasis> řekla Payne.</p>
<p>„Já vím.“ Potřásl hlavou a opakoval: <emphasis>„Já v</emphasis><emphasis>ím.“</emphasis></p>
<p>Ústa se jí zacukala, jako by se za jiných okolností chtěla usmát. „Můžeš mluvit, jakou řečí chceš,“ řekla anglicky, i když trochu s cizím přízvukem. „Mluvím plynně... mnoha řečmi.“</p>
<p>On také. Což znamenalo, že nebyl schopen zformulovat odpověď v šestnácti různých jazycích. Jen do toho.</p>
<p>„Už se ti ozvala... tvá <emphasis>shellan?</emphasis>“ zeptala se zajíkavě.</p>
<p>„Ne. Chtěla bys léky na bolest?“ Její hlas byl slabší, než když předtím odcházel.</p>
<p>„Ne, děkuju. Je mi po nich... divně.“</p>
<p>Následovalo dlouhé mlčení.</p>
<p>Které se ještě prodlužovalo.</p>
<p>A ještě víc.</p>
<p>Kristepane, možná by ji měl držet za ruku koneckonců, od pasu nahoru všechno cítí. Jo, ale jakou ruku jí může nabídnout? Levá se mu třese a pravá je smrtící.</p>
<p>„Vishousi, čas není...“</p>
<p>Sestra nechala větu vyznít do ztracena, ale on ji v duchu dokončil za ni: <emphasis>na mé straně.</emphasis></p>
<p>Páni, kéž by neměla pravdu. Pokud ale šlo o zranění páteře, stejně jako při mrtvici a infarktu, hrála roli každá minuta, kdy pacient zůstal neošetřen.</p>
<p>Snad je ten člověk takový génius, jak Jane tvrdí.</p>
<p>„Vishousi?“</p>
<p>„Jo?“</p>
<p>„Mrzí tě, že jsem tady?“</p>
<p>Prudce se zamračil. „O čem to, sakra, mluvíš? Samozřejmě tě chci mít u sebe.“</p>
<p>Začal podupávat nohou a v duchu se ptal, jak dlouho tu ještě bude muset zůstat, než si bude moct vyjít ven na další cigaretu. Prostě se tady dusil, když nemohl nic dělat, zatímco jeho sestra trpí, a v mozku se mu hromadily otázky. Za krkem mu sedělo deset tisíc různých „co“ a „proč“, jenomže je nemohl pronést nahlas. Payne vypadá, jako by mohla každou chvíli upadnout bolestí do kómatu, takže není zrovna vhodná chvíle na kus řeči u kafíčka.</p>
<p>Sakra, upíři se sice hojí bleskurychle, ale rozhodně nejsou nesmrtelní.</p>
<p>Klidně by mohl své dvojče ztratit dřív, než se s ním seznámí.</p>
<p>To ho přimělo podívat se na monitor životních funkcí. Celá rasa měla nízký krevní tlak, ale ten její se vznášel těsně nad zemí. Pulz byl pomalý a nerovnoměrný, jako sekce bicích tvořená samými bělochy. A kyslíkový senzor museli vypnout, protože ustavičně spouštěl varovné pípání.</p>
<p>Když zavřela oči, bál se, že je to naposled a co pro ni udělal? Divže na ni nezařval, když mu položila jednu otázku.</p>
<p>Naklonil se blíž a připadal si jako hlupák. „Musíš vydržet, Payne. Opatřím ti, co potřebuješ, ale musíš vydržet.“</p>
<p>Jeho dvojče zvedlo víčka a podívalo se na něj. „Moc jsem toho na tebe navalila.“</p>
<p>„O mě si starost nedělej.“</p>
<p>„Nic víc jsem nikdy nedělala.“</p>
<p>V se znovu zamračil. Celá tahle bratro-sesterská záležitost je očividně novinka jen pro něj, a musel se v duchu ptát, jak se o něm, sakra, dozvěděla.</p>
<p>A co všechno ví.</p>
<p>Další příležitost litovat, že není normální.</p>
<p>„Tolik věříš tomu doktorovi, kterého hledáte,“ zamumlala.</p>
<p>Ach, vlastně ani ne. Byl si jist pouze tím, že jestli ji ten chlápek zabije, bude dneska dvojitý pohřeb pokud z toho člověka zbyde něco, co by se dalo pohřbít nebo spálit.</p>
<p>„Vishousi?“</p>
<p>„Má <emphasis>shel</emphasis><emphasis>lan</emphasis> mu věří.“</p>
<p>Payne vyjela pohledem vzhůru a zůstala tak. Dívá se na strop? uvažoval. Na vyšetřovací lampu, která visí nad ní? Na něco, co on nevidí?</p>
<p>Nakonec řekla: „Zeptej se mě, jak dlouho jsem pobývala u naší matky.“</p>
<p>„Víš jistě, že na to máš sílu?“ Když se na něj jen zamračila, zacukaly mu rty úsměvem. „Jak dlouho.“</p>
<p>„Který je na Zemi rok?“ Když jí to řekl, vytřeštila oči. „No tohle. Takže to byly stovky let. Naše <emphasis>mahmen</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>mě věznila... stovky let života.“</p>
<p>Vishous cítil, jak mu v hrotech tesáků mravenčí vzteky. Ta jejich matka... Měl tušit, že smíření s touhle ženou dlouho nevydrží. „Už jsi volná.“</p>
<p>„To tedy jsem.“ Pohlédla na své nohy. „V jiném vězení žít nedokážu.“</p>
<p>„Nebudeš.“</p>
<p>Ledový pohled zbystřil. „Nemohu takhle žít. Chápeš, jak to myslím.“</p>
<p>V nitru pocítil absolutní chlad. „Poslyš, přivedu sem toho doktora a...“</p>
<p>„Vishousi,“ řekla chraplavě. „Udělala bych to, kdybych mohla, ale nemůžu, a na nikoho jiného se nemohu obrátit. Pochop mě.“</p>
<p>Pohlédl jí do očí a chtělo se mu řvát, útroby se mu svíraly, na čele mu vyrazil pot. Byl zabijákem od přírody i díky výcviku, ale nikdy neměl v úmyslu uplatnit tuto dovednost na vlastní krvi. No, samozřejmě s výjimkou jejich matky. Možná i otce, jenže ten zemřel sám od sebe.</p>
<p>Fajn, tak úprava: neměl v úmyslu uplatnit tuto dovednost na své <emphasis>sestře.</emphasis></p>
<p>„Vishousi. Ty bys...“</p>
<p>„Jo.“ Shlédl na svou prokletou ruku a napnul tu zatracenou věc. „Došlo mi to.“</p>
<p>Hluboko pod kůží, v jádru jeho bytosti, začala vibrovat vnitřní struna. S touhle věcí se důvěrně obeznamoval po celý život a také to byl naprostý šok. Tenhle pocit měl naposled, když se na scéně objevili Jane a Butch, a že se znovu vyskytl, to bylo... to mu ještě chybělo.</p>
<p>V minulosti ho to těžce svedlo z kolejí do říše drsného sexu a nebezpečného života na hraně.</p>
<p>A to rychlostí zvuku.</p>
<p>Hlas Payne byl slaboučký jako dech. „Co říkáš.“</p>
<p>Krucinál, sotva ji poznal.</p>
<p>„Ano.“ Napjal svou smrtící ruku. „Postarám se o tebe. Pokud k tomu dojde.“</p>
<p>Payne zírala z klece svého olověně mrtvého těla a viděla jen chmurný profil svého dvojčete; nenáviděla sama sebe za to, do jaké situace ho dostala. Celou dobu od chvíle, kdy se ocitla na téhle straně, se snažila vymyslet jinou cestu, jinou možnost, jiné... cokoliv.</p>
<p>Jenže to, co potřebovala, stěží mohla žádat od někoho cizího.</p>
<p>Ale na druhé straně, on byl cizí.</p>
<p>„Děkuju ti,“ řekla. „Bratře můj.“</p>
<p>Vishous jen kývl a dál civěl přímo před sebe. Z masa a kostí představoval o mnoho víc než jen souhrn rysů tváře a mohutného těla. Ještě předtím, než ji <emphasis>mahmen</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>uvěznila, ho dlouho sledovala v pozorovacích mísách posvátných Vyvolených a v okamžiku, kdy se jí v mělké vodě zjevil, pochopila, kým pro ni je, stačilo jen se na něj podívat a viděla sama sebe.</p>
<p>Jaký to vedl život! Počínaje vojenským táborem a brutalitou jejich společného otce... a teď tohle.</p>
<p>Pod svým chladným sebeovládáním zuřil. Cítila to až v kostech, jakési pojítko mezi nimi jí dávalo nahlédnout i za to, co jí sdělovaly oči: na povrchu byl klidný jako cihlová zeď, všechny jeho složky byly uspořádány a spojeny maltou, držely pohromadě. Pod kůží to ale kypělo... a vnějším projevem byla jeho pravá ruka v rukavici. Zpod jejího okraje zářilo jasné světlo... a stále sílilo. Zvlášť poté, co ho požádala o to, o co požádat musela.</p>
<p>Tohle je možná jediná doba, kdy budou spolu, uvědomila si a oči jí znovu vypověděly službu.</p>
<p>„Tvoje žena je doktorka?“ zašeptala.</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Když následovalo jen ticho, litovala, že ho nedokáže nějak zaujmout, ale bylo jasné, že odpověděl jen ze slušnosti. A přesto mu věřila, když předtím řekl, že je rád, že sem přišla. Nepřipadal jí jako lhář, ne protože by mu záleželo na morálce nebo slušnosti jako takové, ale spíš protože považoval takovou námahu za ztrátu času a zbytečné rozptylování.</p>
<p>Payne se vrátila pohledem ke kruhu jasného ohně, který jí visel nad hlavou. Přála si, aby ji vzal za ruku nebo se jí nějak dotkl, ale žádala už od něj i tak víc než dost.</p>
<p>Jak ležela na pojízdném prkně, připadalo jí, že s jejím tělem to vůbec není v pořádku, bylo těžké a jakoby nehmotné současně a jedinou naději jí dávaly křeče, které jí projížděly nohama a šimraly v chodidlech, až sebou cukala. Přece není všechno ztraceno, když k tomuhle dochází, říkala si.</p>
<p>Jenomže i když nalézala útočiště v této myšlence, velmi malá, tichá část mysli jí říkala, že je to jen rozumová berlička, o kterou se snaží opírat, aby ji nesrazilo k zemi to, co zbylo z jejího života: když pohnula rukama, ačkoli je neviděla, cítila chladné, měkké prostěradlo a kluzký chlad stolu, na kterém ležela. Jakmile ale totéž nařídila nohám... bylo to, jako by se vznášela v klidné, vlažné vodě lázeňských bazénů na Druhé straně, zabalena v neviditelné náruči, necítila žádný dotek.</p>
<p>Kde je ten doktor?</p>
<p>Čas... plynul.</p>
<p>Jak se čekání měnilo z nesnesitelného v trýznivé, bylo těžko poznat, zda dusivý pocit v jejím hrdle způsobuje zdravotní stav, nebo klid v místnosti. Ano, ona i její dvojče stejnou měrou zachovávali mlčení jenom z docela odlišných příčin: ona by čilostí ničeho nedocílila. On byl na pokraji výbuchu.</p>
<p>V zoufalé touze po nějakém podnětu, po něčem... po čemkoli, zašeptala: „Povídej mi o tom doktorovi, co přijde.“</p>
<p>Chladný závan, který zasáhl její tvář, a pach temného koření, jenž jí vnikl do nosu, jí sdělily, že ten doktor je muž. Určitě.</p>
<p>„Je nejlepší,“ zamumlal Vishous. „Jane o něm vždycky mluvila, jako by byl bůh.“</p>
<p>Neřekl to zrovna lichotivým tónem, ale po pravdě řečeno, upíří muži nemají rádi, když se kolem jejich žen točí jiní.</p>
<p>Kdo by to mohl v rámci jejich rasy být? uvažovala. Jediným doktorem, kterého Payne vídala v pozorovacích mísách, byl Havers. A toho přece není důvod hledat?</p>
<p>Možná existuje ještě někdo, koho dosud neviděla. Koneckonců, netrávila pozorováním světa kdovíjaké množství času, a podle jejího dvojčete uplynulo mnoho, mnoho, přemnoho let od chvíle, kdy byla uvězněna, až do osvobození, takříkajíc...</p>
<p>Její myšlenkový proces prudce přerušila nenadálá vlna vyčerpání, pronikala jí až do morku kostí, táhla ji z toho plechového stolu stále hlouběji ke dnu.</p>
<p>A přesto, když zavřela oči, vydržela tmu jen okamžik, než v panice znovu otevřela víčka. Dokud ji matka udržovala v umělém spánku, vnímala až příliš dobře své prázdné, neohraničené okolí a drtivě pomalé plynutí vteřin a minut. Tohle ochromení se nyní hodně podobalo tomu, co musela snášet stovky let.</p>
<p>A právě proto ten hrozný požadavek na Vishouse. Nedokázala by přejít sem na tuhle stranu, jen aby se opakovalo to, před čím tak zoufale prchala.</p>
<p>Slzy jí zamžily zorné pole, zdroj zářivého světla se rozkolísal.</p>
<p>Jak si přála, aby ji bratr držel za ruku.</p>
<p>„Prosím, neplač,“ promluvil Vishous. „Ne... neplač.“</p>
<p>Po pravdě řečeno ji překvapilo, že si toho všiml. „Máš pravdu. Pláč nic nenapraví.“</p>
<p>Vzchopila se, nutila se být silná, ale byl to boj. Ačkoliv její znalosti medicíny byly omezené, prostá logika jí sdělovala, co ji čeká: protože pochází z mimořádně silné krve, její tělo se začalo samo dávat dohromady od okamžiku, kdy se zranila při zápase se Slepým králem. Potíž však byla, že právě ten proces regenerace, který by jí za normálních okolností zachránil život, nyní její zdravotní stav zhoršoval ještě víc - a s největší pravděpodobností zůstane paralyzovaná trvale.</p>
<p>Páteře, které se zlomí a zafixují, už se téměř jistě nenapraví a ochrnutí jejích dolních končetin toho bylo živým důkazem.</p>
<p>„Proč se pořád díváš na svou ruku?“ zeptala se, zatímco upírala vytrvale pohled do světla.</p>
<p>Okamžik bylo ticho. „Proč si to myslíš?“</p>
<p>Payne vzdychla. „Protože tě znám, bratře. Vím o tobě všechno.“</p>
<p>Už nic neřekl a ticho bylo asi tak příjemné jako soudní řízení před inkvizicí ve Staré zemi.</p>
<p>Ach, co to způsobila?</p>
<p>A kam je to všechny zavede, než to skončí?</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třetí</strong></p>
<p>N</p>
<p>ěkdy nezjistíte, jak daleko jste došli, dokud se nevrátíte tam, kde jste kdysi bývali.</p>
<p>Když doktorka Jane Whitcombová vstoupila do Nemocnice sv. Františka, ocitla se rázem zpět ve svém dřívějším životě. V jistém smyslu to byla krátká cesta ještě před rokem tady byla primářkou traumatologie, žila v bytě plném věcí po rodičích, dvacet hodin denně pobíhala mezi pohotovostí a operačními sály.</p>
<p>Teď už ne.</p>
<p>Jistou známkou té změny bylo to, jak vstoupila do budovy chirurgie. Nebyl důvod obtěžovat se s otáčivými dveřmi. Ani s lítačkami do haly.</p>
<p>Prošla přímo skleněnými stěnami a minula příslušníky ochranky u příjmu, aniž by ji viděli.</p>
<p>To duchové dovedou.</p>
<p>Od té doby, co se proměnila, mohla leckams zajít a leckams proniknout, aniž by měl někdo zdání, že je nablízku. Ale mohla také nabýt tělesné podoby jako každý druhý, zhmotnit se podle své vůle. V jedné formě byla čistě éterická bytost; v té druhé byla stejně člověkem jako kdysi, schopným jíst a milovat se a žít.</p>
<p>Při práci osobního chirurga Bratrstva to byla ohromná výhoda.</p>
<p>Jako kupříkladu zrovna teď. Jak by, sakra, mohla jinak vniknout zpátky do lidského světa a nezpůsobit přitom obrovský rozruch?</p>
<p>Spěchala po béžové kamenné podlaze haly, minula mramorovou stěnu, na níž byla vypsána jména mecenášů, a proplétala se davem lidí. Velmi mnoho tváří v té tlačenici poznávala, od administrativního personálu přes lékaře až po sestry, s nimiž léta pracovala. I ty vystresované pacienty a jejich příbuzné důvěrně znala, ačkoliv byli anonymní v určité rovině byly všechny masky žalu a starostí stejné, bez ohledu na to, kdo si je nasadil na tvář.</p>
<p>Cestou k zadnímu schodišti hledala pohledem svého někdejšího šéfa. A málem jí bylo do smíchu. Za všechna ta léta spolupráce už přišla za Mannym Manellem s nejrůznějšími zvěstmi, ale tohle překoná všechny řetězové autonehody, letecké havárie i zřícené stavby.</p>
<p>Dohromady.</p>
<p>Proplula plechovými dveřmi nouzového východu, vystoupila po zadním schodišti její nohy se nedotýkaly stupňů, ale vznášely se nad nimi, stoupala jako průvan, bez námahy.</p>
<p>Musí to vyjít. Musí přimět Mannyho, aby přišel vyřešit ten úraz páteře. Tečka. Neexistuje jiná možnost, tahle situace má jen jediné řešení, není odtud ani návratu... a ona se jen modlila, aby to dobře dopadlo.</p>
<p>Ještě že pod tlakem podává dobré výkony. A že muže, za kterým jde, zná jako své boty.</p>
<p>Manny tu výzvu přijme. I když to v mnoha ohledech nebude chápat a nejspíš bude zuřit, že je Jane ještě „naživu“, nedokáže se odvrátit od pacienta v nouzi. Prostě na to není naprogramovaný.</p>
<p>V desátém patře proplula dalším požárním východem a ocitla se u administrativních kanceláří chirurgického oddělení. Bylo to tu zařízeno jako v advokátní kanceláři, všechno tmavé a vážné a na pohled drahé. Pochopitelně. Chirurgie přináší každé fakultní nemocnici obrovské výdělky, a tak se tu vždycky utrácely velké peníze za nábor, udržení a péči o geniální, arogantní skleníkové květinky, co se živí řezáním do lidí.</p>
<p>Mezi chirurgy u sv. Františka představoval Manny Manello absolutní špičku, nebyl jen šéfem jednoho specializovaného oddělení jako ona, ale měl pod sebou úplně všechny, byl přednostou kliniky. To znamenalo, že byl něco jako filmová hvězda, vrchní velitel a prezident Spojených států, to vše v podobě stoosmdesáti-centimetrového chlapáka. Měl strašnou povahu, omračující intelekt a explodoval rychleji než nášlapná mina.</p>
<p>Když byl v dobré náladě.</p>
<p>A byl to absolutní klenot.</p>
<p>Jeho chlebem byli vždycky hlavně špičkoví sportovci a napravil spoustu kolen a kyčlí a ramen, které by jinak znamenaly konec kariéry pro hráče fotbalu, baseballu a hokeje. Měl ale mnoho zkušeností i s páteřemi, a ačkoliv by se hodila i posila v podobě neurochirurga, podle všech provedených skenů byla Payne případ pro ortopeda: kdyby byla přerušena mícha, žádný neurochirurg jí nepomůže. Lékařská věda prostě dosud tak daleko nepokročila.</p>
<p>Když zahýbala za roh u recepce, musela se Jane zastavit. Nalevo byla její stará pracovna, místo, kde strávila nesčetné hodiny přehrabováním papírů a konzultacemi s Mannym a ostatními členy týmu.</p>
<p>Na dveřích teď byla jmenovka: MUDr. THOMAS GOLDBERG, PRIMÁŘ TRAUMACHIRURGIE.</p>
<p>Goldberg, to byla výtečná volba.</p>
<p>Přesto jí pohled na novou jmenovku kdoví proč zabolel.</p>
<p>Ale no tak. Copak čekala, že Manny uchová její stůl a kancelář jako pomník nebo pamětní síň?</p>
<p>Život jde dál. Její. Jeho. Život nemocnice.</p>
<p>V duchu se napomenula a vykročila chodbou, vystlanou kobercem. Pohrávala si se svým bílým pláštěm a perem v kapse a s mobilem, který dosud neměla důvod použít. Nebyl čas vysvětlovat svůj návrat z říše mrtvých, ani Mannyho přemlouvat, ani mu pomáhat při tom vymývání mozku, ke kterému se chystala. A nezbývalo než ho nějak přimět, aby šel s ní.</p>
<p>Před jeho zavřenými dveřmi sebrala síly a pak jimi rázně prošla...</p>
<p>Za stolem nebyl. Ani u konferenčního stolu v přístěnku.</p>
<p>Rychlá kontrola jeho osobní koupelny... tam taky nebyl a skleněné dveře sprchy nebyly vlhké, ani se kolem umyvadla nepovalovaly mokré ručníky.</p>
<p>Vrátila se do kanceláře, zhluboka se nadechla... a slaboučká vůně jeho vody po holení vznášející se ve vzduchuji přiměla prudce polknout.</p>
<p>Bože, stýská se jí po něm.</p>
<p>Potřásla hlavou, přistoupila k psacímu stolu a podívala se, co na něm leží. Složky pacientů, stohy vnitřní pošty, zprávy z Výboru pro hodnocení kvality a péče o pacienty. Protože byla sobota, těsně po páté odpoledne, očekávala, že ho tu najde: vedení o víkendech nepracuje, takže pokud ho nezavolali k nějakému úrazu, měl by sedět za touhle změtí a hrabat se v papírech.</p>
<p>Manny byl workoholik, co pracuje čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu.</p>
<p>Vyšla z kanceláře a zkontrolovala stůl jeho sekretářky. Žádná vodítka, vzhledem k tomu, že jeho rozvrh byl uložený v počítači.</p>
<p>Další zastávka byla u operačních sálů. U sv. Františka měli několik různých úrovní operačních sálů, uspořádaných podle specializací, a tak šla tam, kde obvykle pracoval. Nakoukla skleněnými okny do dvojích dveří a uviděla, že se tu operuje ošklivá komplikovaná zlomenina a vedle ramenní vazy. A ačkoliv chirurgové měli roušky a čapky, poznala, že žádný z nich není Manny. Jeho ramena byla tak široká, že napínala i ten největší chirurgický oblek, a kromě toho hudba, která se odtud linula, ani v jednom případě neodpovídala jeho vkusu. Mozart? Ani omylem. Pop? Jen přes jeho mrtvolu.</p>
<p>Manny poslouchal acid rock anebo heavy metal. Až do té míry, že kdyby to neodporovalo protokolu, sestry by nejraději nosily špunty v uších.</p>
<p>Krucinál... kde, sakra, je? V tuhle roční dobu se nekonají žádné konference a Manny žádný soukromý život mimo nemocnici nevede. Jediná další možnost je, že bude v Commodore, buď padl vyčerpáním na gauč ve svém bytě, nebo cvičí v posilovně.</p>
<p>Cestou ven zapnula mobil a zavolala do nemocničního záznamového systému.</p>
<p>„Ano, haló,“ řekla, když byl hovor přijat. „Ráda bych si nechala vyvolat pagerem doktora Manuela Manella. Moje jméno?“ Sakra. „Hm... Hannah. Hannah Whitová. A tohle je moje číslo.“</p>
<p>Když zavěsila, neměla zdání, co řekne, jestli se jí ozve, ale vynikala v improvizovaném myšlení a modlila se, aby ji ani tentokrát nezklamalo. Šlo o to, že bude-li slunce pod obzorem, mohl by vyjít ven někdo z bratrů a zapracovat na Mannyho mozku, aby celý proces jeho převozu do areálu usnadnil.</p>
<p>Ačkoliv Vishous asi ne. Někdo jiný. Kdokoli jiný.</p>
<p>Instinkt jí velel, že ti dva by se k sobě pokud možno neměli přibližovat. Jeden naléhavý případ už na krku mají. To poslední, co potřebuje, je dávat svého bývalého šéfa do sádry, protože v manželovi procitnou teritoriální pudy a rozhodne se zlomit mu vaz: těsně před její smrtí o ni Manny projevoval víc než jen profesionální zájem. Takže pokud se nechystá ke svatbě s některou z těch barbín, se kterými pořád chodil, je patrně pořád ještě svobodný... a podle pravidla láska-roste-s odloučením mohly jeho city klidně přetrvat.</p>
<p>Ale na druhé straně, spíš ji pošle do háje za to, že mu lhala o své smrti.</p>
<p>Dobře, že si nic z toho nebude pamatovat.</p>
<p>Ona sama se však obávala, že na příštích čtyřiadvacet hodin nezapomene nikdy.</p>
<p>Koňská nemocnice Tricounty byla umělecké dílo. Od Aqueductu byla vzdálena asi čtvrt hodiny cesty a bylo tam všechno, od operačních sálů a plně vybavených pooperačních pokojů až po hydroterapeutické bazény a nejmodernější vyšetřovací přístroje. A personál tu tvořili lidé, kteří neviděli v koních jen zdroj příjmů či ztrát na čtyřech kopytech.</p>
<p>Na operačním sále si Manny prohlédl rentgenové snímky přední nohy své klisny a zatoužil být tím, kdo půjde do toho a vyřeší to: jasně viděl praskliny ve vřetenní kosti, ale ty mu hlavní starost nedělaly. Byla tu hrst úlomků, které se odštěpily, ostré vločky obklopující kulovité zakončení dlouhé kosti, jako když měsíce obklopují planetu.</p>
<p>Pouhá skutečnost, že náležela k jinému živočišnému druhu, ještě neznamenala, že by si s takovou operací neporadil. Pokud ji anesteziolog udrží bezpečně v narkóze, zbytek Manny zvládne. Kost je kost.</p>
<p>Ale nebude blbnout. „Co myslíte,“ řekl.</p>
<p>„Podle mého profesionálního názoru,“ opáčil primář, „je to hodně ošklivé. Komplikovaná dislokovaná zlomenina. Rekonvalescence bude dlouhá a neexistuje záruka, že by se v budoucnu dala využít i jen k chovu.“</p>
<p>Což byla mizérie: koně mají stát vzpřímeně, s vahou těla rovnoměrně rozloženou do čtyř bodů. Když se jedna noha zlomí, není největší průšvih samotné zranění, ale skutečnost, že kůň musí přerozdělit svou tíhu a nepřiměřeně spoléhat na zdravou stranu, aby se udržel na nohou. A tím začínají problémy.</p>
<p>Na základě toho, co měl před očima, by se většina majitelů koní rozhodla pro eutanazii. Jeho děvče se zrodilo k běhu, a tohle katastrofální zranění běh znemožní dokonce i na rekreační bázi pokud přežije.</p>
<p>A jako doktor byl dost dobře obeznámen s krutostí výkonů zdravotnických „spasitelů“, které přivedly nakonec pacienta do stavu horšího než smrt nebo všeho všudy jen bolestivě protáhly příchod nevyhnutelného.</p>
<p>„Doktore Manello? Slyšel jste, co jsem říkal?“</p>
<p>„Jo. Slyšel.“ Ale tenhle chlap aspoň na rozdíl od toho šmejda na trati vypadal stejně zdrceně jako Manny.</p>
<p>Odvrátil se, přistoupil k ležící Glory a položil jí dlaň na kulatý buben tváře. Černá srst se jí leskla v jasném světle a uprostřed všech těch světlých kachlíčků a nerez oceli byla jako stín, vržený a zapomenutý uprostřed místnosti.</p>
<p>Dlouhou chvíli sledoval, jak se její mohutný hrudník roztahuje a stahuje dechem. Už jen když ji viděl na stole, s těma krásnýma nohama nataženýma jako hůlky a ocasem splývajícím dolů na podlahu, nanovo si uvědomoval, že zvířata jako ona mají stát na nohou: tohle je veskrze nepřirozené. A nespravedlivé.</p>
<p>Udržet ji naživu prostě jen proto, aby nemusel čelit její smrti, to není správné řešení.</p>
<p>Manny se vzchopil, otevřel ústa...</p>
<p>Vibrace v náprsní kapse obleku ho přerušila. Sprostě zaklel, vyndal mobil a zkontroloval ho pro případ, že by volali z nemocnice. Hannah Whitová? Z neznámého čísla?</p>
<p>Nikdo, koho by znal, a navíc není ve službě.</p>
<p>Patrně operátorka špatně vytočila číslo.</p>
<p>„Chci, abyste operoval,“ uslyšel sám sebe, když vracel telefon do kapsy.</p>
<p>Krátké ticho, jež následovalo, mu poskytlo dostatečný čas, aby si dobře uvědomil, že nenechá-li ji odejít, čpí to zbabělostí. Ale nemohl se těmihle psychobláboly zabývat, jinak by ztratil nervy.</p>
<p>„Nemohu nic zaručit.“ Veterinář se znovu zadíval na rentgenové snímky. „Nemůžu vám říct, jak to bude probíhat, ale odpřisáhnu vám že se vynasnažím ze všech sil.“</p>
<p>Bože, teď už věděl, jak je příbuzným jeho pacientů, když s nimi mluví. „Díky. Můžu tady zůstat a dívat se?“</p>
<p>„Samozřejmě. Seženu vám něco na sebe, a jak je to s přípravou a mytím, to znáte sám, pane doktore.“</p>
<p>Dvacet minut nato začala operace a Manny stál u hlavy své klisny a díval se a hladil ji po ofině rukou v latexové rukavici, i když byla pod narkózou. Zatímco primář pracoval, Manny musel obdivovat jeho metodičnost a zručnost což byly asi jediné pěkné věci od chvíle, kdy Glory upadla. Procedura trvala necelou hodinu, úlomky kosti byly buď odstraněny, nebo přišroubovány na místo, kam patřily. Pak jí nohu zafixovali a odvezli ji ze sálu do speciálního boxu, kde bude připoutaná tak, aby si nezlomila další nohu, až se bude probouzet z narkózy.</p>
<p>Zůstal u ní, dokud se neprobrala, a pak vyšel za veterinářem na chodbu.</p>
<p>„Životní funkce jsou dobré a operace se podařila,“ oznámil veterinář, „ale ty funkce se mohou rychle změnit. A potrvá to, než budeme vědět, jak to dopadlo.“</p>
<p>Do háje. Ten krátký proslov přesně odpovídal tomu, co říkal nejbližším příbuzným a dalším blízkým osobám pacienta, když bylo na čase, aby šli domů a odpočinuli si a čekali, jak se to bude s pacientem dále vyvíjet.</p>
<p>„Zavoláme vám,“ řekl veterinář. „Co je nového.“</p>
<p>Manny stáhl rukavice a vyndal navštívenku. „Pro případ, že byste neměli kontakt v kartě.“</p>
<p>„Máme ho.“ Veterinář si navštívenku stejně vzal. „Kdyby se něco změnilo, budete první, kdo se to dozví, a já osobně vám každých dvanáct hodin po vizitě předám aktuální informace.“</p>
<p>Manny kývl a podal mu ruku. „Děkuju vám. Že se o ni staráte.“</p>
<p>„Rádo se stalo.“</p>
<p>Potřásli si rukama a Manny ukázal na dvojité dveře. „Mohl bych jí říct nashle?“</p>
<p>„Prosím.“</p>
<p>Vrátil se dovnitř a strávil chvilku u své klisničky. Bože... to bolelo.</p>
<p>„Tak to vydrž, holka.“ Musel šeptat, protože se mu špatně dýchalo.</p>
<p>Když se napřímil, personál na něj hleděl se smutkem, o němž věděl, že na něm ulpí jako dehet.</p>
<p>„Budeme se o ni skvěle starat,“ prohlásil veterinář vážně.</p>
<p>Věřil, že budou, a to bylo to jediné, co ho přimělo vyjít zpátky na chodbu.</p>
<p>Areál Tricounty byl rozlehlý a chvíli mu trvalo, než se převlékl a pak našel cestu zpátky k autu, zaparkovanému u hlavního vchodu. Před ním zapadalo slunce, rychle hasnoucí broskvová záře se rozlévala po obloze, jako by hořel Manhattan. Vzduch byl chladný, ale voněl úsilím časného jara o oživení holé zimní krajiny. Manny dýchal zhluboka, až se mu zatočila hlava.</p>
<p>Bože, čas předtím letěl jako o překot, ale teď už to zběsilé tempo očividně vyčerpalo svůj zdroj energie. Buď to, nebo narazilo do cihlové zdi a zůstalo bez sebe.</p>
<p>Když bral do ruky klíče od auta, připadal si starší než Bůh. V hlavě mu dunělo a artritický kyčelní kloub bolel k nesnesení, ten sprint, jak se hnal po dostihové dráze ke Glory, byl na tu zatracenou kyčel prostě příliš.</p>
<p>Takhle si závěr dnešního dne nepředstavoval. Čekal, že bude zvát na skleničku majitele všech koní, které porazí... a možná, že ve vítězném opojení přistoupí na velkorysý sexuální návrh slečny Hansonové.</p>
<p>Nastoupil do porsche a nastartoval. Caldwell ležel asi tři čtvrtě hodiny cesty na sever od Queensu a jeho auto by trefilo zpátky do Commodore prakticky samo.</p>
<p>Což bylo dobře, protože on byl v dané chvíli učiněný zombie.</p>
<p>Žádné rádio. Žádná muzika z iPodu. Taky žádný telefon.</p>
<p>Když se ocitl na dálnici, civěl jen na cestu před sebou a bojoval s nutkáním otočit se a... jo, a co? Spát vedle svého koně?</p>
<p>Důležité bylo, že dostane-li se ve zdraví domů, pomoc bude mít při ruce. Čekala tam na něj nenačatá láhev lagavulinky a se sklenicí se může a nemusí zdržovat: pokud jde o nemocnici, má volno až do šesti hodin v pondělí ráno, a tak měl v plánu se opít a v tomto stavu setrvat.</p>
<p>Přidržel kožený volant jednou rukou a druhou sáhl pod hedvábnou košili, aby vyhledal podporu. Sevřel v dlani zlatý křížek a vyslal k nebesům modlitbu.</p>
<p>Bože... prosím, dej, ať se uzdraví.</p>
<p>Nesnesl by ztrátu další své milé. Ne tak brzy. Už to byl celý rok, co zemřela Jane Whitcombová, ale to tvrdil jenom kalendář. Měřeno žalem, uplynula od té události sotva minuta a půl.</p>
<p>Nechtěl to prožít znovu.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtvrtá</strong></p>
<p>V</p>
<p> centru Caldwellu byla spousta vysokých budov plných oken, ale takových jako Commodore bylo jen pár. Tyčil se do výše dobrých třiceti podlaží, patřil k nejvyšším stavbám v betonové džungli a zhruba šedesát bytů, které v něm byly, vynikalo luxusem samý mramor a poniklovaný chrom a všechno na zakázku.</p>
<p>Nahoře v sedmadvacátém patře procházela Jane po Mannyho bytě, hledala stopy života a nenalézala... nic. Doslova. Tenhle byt měl k překážkové dráze asi tak daleko jako taneční parket, tři kusy nábytku v obývacím pokoji a obrovská postel v ložnici.</p>
<p>A to bylo všechno.</p>
<p>No, a pár stoliček s koženými sedátky u pultu v kuchyni. Na stěnách? Jediné, co kde viselo, byla plazmová televize o velikosti billboardu. A na parketových podlahách nebyly koberce, jen sportovní pytle a... další sportovní pytle... a sportovní obuv.</p>
<p>S rostoucí panikou vstoupila do jeho ložnice a uviděla půl tuctu modrých nemocničních úborů, naházených na hromadách na podlaze, jako kaluže po dešťové přeháňce, a... nic jiného.</p>
<p>Ale dveře šatny byly otevřené a Jane nahlédla dovnitř...</p>
<p>„Krucinál.“</p>
<p>Souprava kufrů, seřazených na podlaze, byla tvořena menším, prostředním a velkým a prostřední chyběl. Stejně tak jeden oblek, vzhledem k tomu, že mezi ramínky se spárovanými saky a kalhotami viselo jedno prázdné.</p>
<p>Odjel někam na výlet. Možná na víkend.</p>
<p>Bez valné naděje vytočila číslo nemocničního systému a znovu si ho nechala vyvolat...</p>
<p>Naskočil jí čekající hovor, a když se podívala na číslo, zaklela.</p>
<p>Zhluboka se nadechla a řekla: „Ahoj, V.“</p>
<p>„Nic?“</p>
<p>„Není v nemocnici ani tady v bytě.“ Slabé vrčení ze sluchátka ji znervóznilo ještě víc. „A cestou sem jsem zkontrolovala i tělocvičnu.“</p>
<p>„Naboural jsem se do systému u sv. Františka a stáhl si jeho kalendář.“</p>
<p>„Kde je?“</p>
<p>„Stálo tam jen, že pohotovost má Goldberg, víš? Hele, slunce už zapadlo. Budu tam, řekněme, za...“</p>
<p>„Ne, ne... zůstaň u Payne. Ehlena je ohromná, ale myslím, že bys tam měl být ty.“</p>
<p>Nastala dlouhá pauza, jako by poznal, že hojen zdržuje. „Kam půjdeš teď?“</p>
<p>Sevřela telefon a uvažovala, ke komu by se měla modlit. K Bohu? K Vishousově matce? „Nevím. Ale nechala jsem ho vyvolat pagerem. Dvakrát.“</p>
<p>„Až ho najdeš, zavolej mi a já pro vás přijedu.“</p>
<p>„Dokážu nás dostat domů...“</p>
<p>„Nechci mu ublížit, Jane. Neroztrhám ho.“</p>
<p>Jo, ale soudě podle toho chladného tónu... Celkem věřila, že Manny zůstane naživu, dokud nevyléčí Vishousovo dvojče. Ale potom? Měla své pochybnosti obzvlášť pokud by se na sále něco zvrtlo.</p>
<p>„Počkám tady ještě chvíli. Třeba se ukáže. Nebo zavolá. Jestli ne, vymyslím něco jiného.“</p>
<p>V dlouhém tichu, které následovalo, doslova cítila studený průvan z telefonu. Její druh uměl dobře spoustu věcí: bojovat, milovat, zacházet s počítači. Setrvat v nucené nečinnosti? Tuhle schopnost v sobě neměl. Po pravdě řečeno, zaručeně ho to dokázalo přivést k šílenství.</p>
<p>Přesto ji ale rozčilovalo, že jí nevěří.</p>
<p>„Zůstaň u sestry, Vishousi,“ řekla klidným tónem. „Já se ozvu.“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>„Vishousi. Zavěs a jdi si k ní sednout.“</p>
<p>Už neřekl nic. Jen přerušil spojení.</p>
<p>Když stiskla tlačítko ukončení hovoru, znovu zaklela.</p>
<p>Zlomek vteřiny poté znovu vytáčela číslo a v okamžiku, kdy uslyšela hluboký hlas, musela setřít slzu, která přes všechnu svou průzračnost byla velmi, velmi opravdová. „Butchi,“ zasípala. „Potřebuji od tebe pomoc.“</p>
<p>Slunce zapadlo, noc si píchla příchod a nastoupila směnu a Mannyho auto už mělo být dávno doma. Mělo jet rovnou do Caldwellu.</p>
<p>Místo toho skončil na jižním okraji města, kde se tyčily vysoké stromy a travnaté plochy převažovaly nad asfaltovými cestami v poměru deset ku jedné.</p>
<p>Pochopitelně. Na každém hřbitově musí být velké rozlohy poddajné hlíny, protože do betonu se rakev zastrčit nedá.</p>
<p>No, nejspíš by to šlo - ale pak se tomu říká mauzoleum.</p>
<p>Hřbitov Borový háj byl přístupný do deseti večer, masivní železná brána byla otevřena dokořán a nesčetné litinové lucerny rozlévaly máslově žlutou záři bludištěm uliček. Když zajel dovnitř, zamířil doprava, xenonové reflektory porsche opsaly oblouk po řadách náhrobků a po trávníku.</p>
<p>Místo, jež ho přitahovalo, bylo majákem, který nakonec neoznačoval nic. Pod žulovým náhrobkem, k němuž mířil, nebylo pohřbeno žádné tělo - nebylo co pochovat. Ani popel v urně - nebo aspoň žádný popel, o němž byste si mohli být jisti, že nepochází převážně z audi, které začalo hořet.</p>
<p>O necelý kilometr dál sundal nohu z plynu a nechal vůz plynule zastavit. Pokud mohl soudit, byl na celém hřbitově sám, a to mu celkem vyhovovalo. Nepotřeboval obecenstvo.</p>
<p>Vystoupil a chladný vzduch mu sice nepročistil hlavu, ale aspoň zaměstnal plíce. Zhluboka se nadechl a vykročil přes ježatou jarní trávu. Dával si pozor, aby cestou nešlápl na žádný hrob jasně, ne že by mrtví poznali, že se pohybuje v jejich vzdušném prostoru, ale připadalo mu to jako slušnost.</p>
<p>Janin hrob měl před sebou a zpomalil, když se přiblížil k tomu, co z ní takříkajíc nezbylo. V dálce proťala ticho píšťala vlaku a ten dutý, truchlivý zvuk byl takové zatracené klišé, až si připadal, jako by se ocitl ve filmu, na jaký by se nikdy nedíval ani doma, natožpak aby za něj utrácel v kině.</p>
<p>„Sakra, Jane.“</p>
<p>Sklonil se a přejel prsty po nerovném okraji náhrobku. Vybral tehdy uhlově černý kámen, protože by nestála o žádné pastely nebo vybledliny. A nápis byl podobně prostý a jednoduchý, jen její jména, data a dole jedna věta: ODPOČÍVEJ V POKOJI.</p>
<p>Jo. V tomhle směru si dával jedničku za originalitu.</p>
<p>Přesně si pamatoval, kde byl, když se dozvěděl o její smrti: v nemocnici kde jinde. Byl to konec velmi dlouhého pracovního dne a noci, začalo to kolenem nějakého hokejisty a končilo pozoruhodnou rekonstrukcí ramene, o kterou se zasloužil nějaký feťák, co se nechal na útěku postřelit.</p>
<p>Vyšel z operačního sálu a u umyvadel stál Goldberg. Jeden pohled na kolegovu popelavou tvář Mannymu stačil, aby se zarazil uprostřed sundávání chirurgické roušky. Visela mu z obličeje jako dětský bryndáček, když se zeptal, co se, sakra, děje - a celou tu dobu předpokládal, že se jedná o čtyřicetinásobnou řetězovou autonehodu na dálnici nebo havárii letadla nebo požár v hotelu... o nějakou celospolečenskou tragédii.</p>
<p>Jenomže pak se podíval Goldbergovi přes rameno a uviděl pět sester a další tři doktorky. A všichni na tom byli stejně jako Goldberg... a nikdo z nich neutíkal shánět další personál ani připravovat operační sály.</p>
<p>Jasně. Šlo o celospolečenskou událost. O <emphasis>jejich</emphasis> společenství.</p>
<p>„Kdo,“ zeptal se.</p>
<p>Goldberg se ohlédl na svou jednotku a tehdy Manny pochopil. A přestože se mu v útrobách rozlil ledový chlad, držel se jakési iracionální naděje, že jméno, které vypustí Goldberg z úst, bude jakékoli, jen ne...</p>
<p>„Jane. Autohavárie.“</p>
<p>Manny nezaváhal ani okamžik. „Kdy ji přivezou.“</p>
<p>„Nepřivezou.“</p>
<p>Nato Manny nic neřekl. Jen si serval roušku, zmuchlal ji a hodil do nejbližšího koše.</p>
<p>Goldberg chtěl ještě něco říci, když ho míjel. „Ani slovo,“ vyštěkl Manny. „Ani. Slovo.“</p>
<p>Zbytek personálu mu škobrtavě uhýbal z cesty, rozestupoval se jako roztržený hadr.</p>
<p>Cestou zpět do současnosti se nedokázal rozpomenout, kam tehdy šel ani co dělal potom - aťsi tu noc přehrával v duchu sebevíckrát, tahle část tvořila černou díru. V některém okamžiku se však ocitl ve svém bytě, protože dva dny nato se tam probral, pořád ještě v zakrváceném chirurgickém úboru, ve kterém předtím operoval.</p>
<p>Nejvíc ho na celé té věci štvalo a šokovalo, že Jane zachránila tolik lidí zraněných při autonehodách. Představa, že skonala zrovna tahle, mu připadala jako Smrťákova odveta za všechny ty duše, které vyrvala z kostnatých spárů smrti.</p>
<p> Uslyšel další zahvízdání vlaku a chtělo se mu řvát.</p>
<p>A ještě ke všemu se mu znova ozval pager.</p>
<p>Hannah Whitová. Už zase?</p>
<p>Kdo, sakra...</p>
<p>Manny se zamračil a pohlédl na náhrobek. Janina mladší sestra se jmenovala Hannah, pokud si to správně vybavoval. Whitová. Whitcombová?</p>
<p>Jenomže ta zemřela ještě jako dítě.</p>
<p>Nebo ne?</p>
<p>Přecházela po místnosti. Jako šílená.</p>
<p>Bože, na tohle jsem si měla vzít tenisky, říkala si Jane, když pochodovala napříč Mannyho bytem.</p>
<p>Už zase.</p>
<p>Byla by odtud dávno odešla, kdyby měla nějaký lepší nápad, kam se vydat, ale dokonce ani její mozek, jakkoli byl bystrý, nedokázal přijít na žádnou další možnost...</p>
<p>Zvonění telefonu nebyla zrovna vítaná událost. Nechtělo se jí říkat Vishousovi, že ani po tři čtvrtě hodině nemá pořád žádné zprávy.</p>
<p>Vyndala mobil. „Ach... Bože.“</p>
<p>To číslo. Těch deset číslic, které měla na zrychlené volbě každého telefonu, co jí kdy patřil. <emphasis>Manny.</emphasis></p>
<p>Když stiskem tlačítka přijímala hovor, měla mysl prázdnou a oči plné slz. Její starý milý přítel a kolega...</p>
<p>„Haló?“ řekl. „Slečna Whitová?“</p>
<p>V pozadí uslyšela nezřetelný hvizd.</p>
<p>„Haló? Hannah?“ Ten tón... byl úplně stejný jako před rokem: tlumený, velitelský. „Je tam někdo?“</p>
<p>Znovu se ozval ten tichý hvizd.</p>
<p>Ježíši Kriste... říkala si. Pochopila, kde je.</p>
<p>Jane zavěsila a odhmotnila se z jeho bytu, pryč z centra, až za hranice předměstí. Cestovala rychlostí světla, její molekuly se jako smršť hnaly nocí, překonaly v chvatu kilometry, jako by to byly pouhé pídě.</p>
<p>Hřbitov Borový háj patřil k místům, na která potřebujete mapu, ale když cestujete vzduchem jako prchavá látka, dokážete překonat stovku hektarů během půldruhé vteřiny.</p>
<p>Když se vynořila ze tmy u svého hrobu, zajíkavě se nadechla a málem zavzlykala. Byl tady, z masa a kostí. Její šéf. Její kolega. Ten, kterého opustila. A stál nad černým náhrobkem, na němž bylo vytesáno její jméno.</p>
<p>Fajn, už věděla, že se rozhodla správně, když nešla na svůj pohřeb. Zmohla se jen na to, že si o něm přečetla v <emphasis>Caldwell Courier Journal</emphasis> - a nad obrázkem všech těch chirurgů a nemocničních zaměstnanců a pacientů jí pukalo srdce.</p>
<p>Tohle bylo o moc horší.</p>
<p>A Manny vypadal přesně tak, jak se ona cítila: vnitřně zničeně.</p>
<p>Ježíši, ta jeho voda po holení pořád tak pěkně voní... a přestože zhubl, pořád byl krásný jako hřích, s tmavými vlasy a výrazným obličejem. Oblek s úzkým proužkem mu dokonale padl, ale manžety precizně vyžehlených kalhot byly zablácené. A podobně špinavé měl i mokasíny, až musela uvažovat, kde byl. U hrobu se rozhodně takhle neumazal. Po roce už byla hlína udusaná a zarostlá trávou...</p>
<p>Ale počkat. Její hrob takhle patrně vypadá už od prvního dne. Nezůstalo po ní nic, co by se dalo pohřbít.</p>
<p>Když jeho prsty spočinuly na kameni, věděla, že náhrobek určitě vybíral on. Nikdo jiný by nedokázal vybrat přesně to, co by se jí líbilo. Nic frivolního ani světáckého. Malý, milý, věcný.</p>
<p>Jane si odkašlala. „Manny.“</p>
<p>Prudce zvedl hlavu, ale nepodíval se na ni jako by byl přesvědčen, že ji slyší jen v duchu.</p>
<p>Nabyla zcela tělesné podoby a promluvila hlasitěji. „Manny.“</p>
<p>Za jakýchkoli jiných okolností by byla jeho reakce k smíchu. Otočil se na patě, pak vyrazil kupředu, zakopl o náhrobek a dopadl rovnou na zadek.</p>
<p>„Co tady... sakra... děláš?“ zajíkl se. Výraz v jeho tváři se proměnil z naprostého zděšení v naprostou nevíru.</p>
<p>„Promiň.“</p>
<p>Bylo to velmi chabé, ale nic víc ze sebe nedokázala vypravit.</p>
<p>Při pohledu do jeho hnědých očí najednou neměla co říct.</p>
<p>Manny se vymrštil a temnýma očima přejel její tělo od hlavy k patě. A zase zpátky. A zase... až skončil u její tváře.</p>
<p>Tehdy se dostavil hněv. A očividně také bolest hlavy, soudě podle toho. jak sebou škubl a začal si třít spánky. „To je nějaký vtip?“</p>
<p>„Ne.“ Litovala, že není. „Moc mě to mrzí.“</p>
<p>Ten zuřivě zamračený výraz byl bolestně známý náramná ironie, cítit nostalgii, když se na vás někdo takhle škaredí. „Tebe to <emphasis>mrzí.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Manny, já...“</p>
<p>„Já tě <emphasis>pohřbil.</emphasis> A tebe to <emphasis>mrzí?</emphasis> Co to, <emphasis>sakra,</emphasis> má být?“</p>
<p>„Manny, nemám čas něco vysvětlovat. Potřebuju tě.“</p>
<p>Dlouze se na ni zamračil. „Ukážeš se po tom, co jsi rok <emphasis>mrtvá,</emphasis> a najednou mě <emphasis>potřebuješ?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Dolehla na ni tíha toho, jak dlouhá doba uplynula. Ještě ke všemu. „Manny... nevím, co říct.“</p>
<p>„Ale jdi? Leda snad mimochodem, jsem naživu.“</p>
<p>Upřeně na ni hleděl. Jen se díval.</p>
<p>Pak chraplavým hlasem řekl: „Máš vůbec představu, jaké to bylo, ztratit tě?“ Rychle si přejel dlaní oči. „Máš?“</p>
<p>Bolestí v hrudi se jí těžce dýchalo. „Ano. Protože já ztratila tebe... ztratila jsem svůj život s tebou a nemocnici.“</p>
<p>Manny začal přecházet z místa na místo, chodil před náhrobkem sem a tam. A ačkoliv moc chtěla, věděla, že se k němu nesmí příliš přiblížit.</p>
<p>„Manny... kdyby bylo možné se k tobě vrátit, byla bych to udělala.“</p>
<p>„Vrátila ses. Jednou. Myslel jsem, že to byl sen, ale nebyl. Viď.“</p>
<p>„Nebyl.“</p>
<p>„Jak ses dostala ke mně do bytu?“</p>
<p>„Prostě jsem se tam dostala.“</p>
<p>Zastavil se a pohlédl na ni přes náhrobek. „Proč jsi to udělala, Jane? Proč jsi předstírala smrt?“</p>
<p>No, ona ji vlastně nepředstírala. „Teď nemám čas to vysvětlovat.“</p>
<p>„Tak co děláš tady. Co kdybys mi vysvětlila aspoň to.“</p>
<p>Odkašlala si. „Mám pacientku, na kterou nestačím, a chci, aby ses na ni podíval. Nemůžu ti říct, kam tě odvedu, a nemůžu ti prozradit moc podrobností a vím, že to není fér... ale <emphasis>potřebuji</emphasis><strong> </strong>tě.“ Měla sto chutí začít si rvát vlasy. Sesypat se v pláči. Obejmout ho. Ale prostě jen pokračovala, protože musela. „Hledám tě už přes hodinu, takže mi dochází čas. Vím, že jsi naštvaný a nechápeš to, a nemám ti to za zlé. Ale buď na mě naštvaný až potom teď pojď prostě se mnou. <emphasis>Prosím</emphasis>.“ Mohla jen čekat. Manny nebyl z těch, do kterých se musí mluvit, aby se dal přesvědčit. Buď se rozhodne... nebo ne.</p>
<p>A pokud ne, pak jí naneštěstí nezbyde než zavolat bratry. Jakkoli svého starého šéfa měla ráda a stýskalo se jí po něm, jejím mužem byl Vishous, a ať ji vezme čert, jestli dopustí, aby se s jeho sestrou něco stalo.</p>
<p>Tak či onak, Manny dnes bude operovat.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola pátá</strong></p>
<p>B</p>
<p>utch nebyl z těch, co dokážou nepomoct dámě v nouzi.</p>
<p>Byl prostě ze staré školy... měl v sobě policajta... měl v sobě zbožného, praktikujícího katolíka. To všechno sice byla pravda, ale v tom, jak se okamžitě zvedl a vyrazil po telefonátu, který právě absolvoval s půvabnou a nadanou doktorkou Jane Whitcombovou, nehrálo kavalírství žádnou roli. Ani v nejmenším.</p>
<p>Když vystřelil z Doupěte a div neběžel podzemním tunelem do výcvikového centra Bratrstva, byly jeho zájmy zcela ve shodě s jejími i bez nějakého gentlemanství: oba se děsili toho, aby se Vishous zase nepřestal kontrolovat.</p>
<p>Varovná znamení už tu byla: stačilo jen se na něj podívat a bylo jasné, že v papiňáku pod poklicí už to vře. Tolik tlaku? Ten nějak musí ven a v minulosti to bývalo moc ošklivé.</p>
<p>Prošel skrytými dveřmi do kanceláře, zahnul doprava a pak už Butch pelášil dlouhou chodbou ke zdravotnickému zařízení. Jemná vůně tureckého tabáku ve vzduchu mu přesně sdělovala, kde najde svůj cíl, ale stejně nebyl na pochybách.</p>
<p>U zavřených dveří vyšetřovny si upravil manžety košile od Gucciho a povytáhl opasek.</p>
<p>Tiše zaklepal. Srdce mu však bušilo nahlas.</p>
<p>Vishous neodpověděl. Místo toho vyklouzl ven a zavřel za sebou dveře.</p>
<p>Sakra, vypadal špatně. A ruce se mu maličko třásly, když si balil další hřebíček do rakve. Než cigaretu olízl, aby držela pohromadě, Butch hrábl do kapsy a nabídl mu zapalovač, škrtl plamínek a nastavil mu ho.</p>
<p>Když se jeho nejlepší přítel nakláněl k oranžovému plamínku, četl v té kruté, lhostejné tváři jako v otevřené knize.</p>
<p>Jane měla naprostou pravdu. V tom chudákovi to jen hučí, všechno to zadržuje v sobě.</p>
<p>Vishous zhluboka vdechl a pak se opřel zády o zeď ze škvárobetonových tvárnic, oči upřené před sebe, bagančata pevně zapřená do podlahy.</p>
<p>Nakonec zamumlal: „Neptáš se, jak mi je.“</p>
<p>Butch zaujal stejný postoj hned vedle něj. „Nemusím.“</p>
<p>„Čtenář myšlenek?“</p>
<p>„Jo. Takový jsem já.“</p>
<p>V se naklonil ke straně a odklepl popel do kbelíku na odpadky. „Tak mi pověz, na co myslím?“</p>
<p>„Víš jistě, že chceš, abych mluvil o tvé sestře?“ V se krátce zasmál a Butch se zahleděl na jeho profil. Tetování kolem Vishousova oka působilo obzvlášť zlověstně v kontrastu s mrakem sebeovládání, který ho obklopoval jako nukleární zima.</p>
<p>„Přece nechceš, abych hádal nahlas. V,“ řekl tiše.</p>
<p>„Ne. Jen do toho.“</p>
<p>To znamenalo, že Vishous si potřebuje s někým promluvit, ale jak pro něj bylo typické, byl moc svázaný, než aby to ze sebe vymáčkl: ve vztazích byl vždycky uzavřený, ale přece jen už to bylo lepší než kdysi. Dříve? To by tyhle dveře nepootevřel ani na štěrbinku.</p>
<p>„Požádala tě, aby ses o ni postaral, kdyby se to nepovedlo, viď,“ pronesl Butch nahlas to, čeho se nejvíc obával. „A nešlo o paliativní péči.“</p>
<p>Vishousovou odpovědí bylo vydechnutí, které trvalo asi o čtvrt hodiny déle než věčnost.</p>
<p>„Co uděláš,“ chtěl vědět Butch, i když odpověď znal.</p>
<p>„Nebudu váhat.“ <emphasis>I</emphasis> <emphasis>když mě to zničí,</emphasis> zůstalo nevyřčeno.</p>
<p>Zatracený život. Situace, do kterých lidi dostává, jsou někdy kruté k nesnesení.</p>
<p>Butch zavřel oči a opřel hlavu o zeď. Rodina byla pro upíry vším. Družka, bratři, po jejichž boku bojujete, vaše krev... to je celý váš svět.</p>
<p>A v souladu s touto teorií trpěl s Vishousem i on. A Jane. A zbytek Bratrstva.</p>
<p>„Doufejme, že na to nedojde.“ Butch pohlédl na zavřené dveře. „Doktorka Jane toho chlapa najde. Ona je učiněný buldok...“</p>
<p>„Víš, co mi došlo asi před deseti minutami?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„I kdyby nebyl bílý den, chtěla by toho chlapa jít hledat sama.“</p>
<p>V závanu Vishousova vázacího pachu si Butch pomyslel: No jasně, Jane a ten chirurg byli celá léta jedna ruka, takže pokud je třeba přikročit k nějakému přesvědčování, půjde jí to líp samotné - pokud zvládne celou tu záležitost se zmrtvýchvstáním. A navíc je V upír. Hurá. Jako by bylo potřeba přidávat k téhle šlamastyce další vrstvu?</p>
<p>A v tomto smyslu, když tak člověk všechno uvážil, by bylo skvělé, kdyby měl ten chirurg metr padesát, pivní pupek a chlupatá záda. Ohyzdnost by byla jedinou výhodou, pokud se ve Vishousovi nastartuje vázaný muž.</p>
<p>„Bez urážky,“ zamumlal Butch, „ale můžeš jí to mít za zlé?“</p>
<p>„Je to moje <emphasis>dvojče</emphasis>.“ Vishous si prohrábl rukou černé vlasy. „Zatraceně, Butchi... <emphasis>má sestra</emphasis>.“</p>
<p>Butch věděl nemálo o tom, jaké to je, ztratit sourozence, takže jo, v tomhle směru Vishouse chápal. A rozhodně se od něj nehodlal hnout: on a Jane byli jediní, kteří dokázali Vishouse zvládnout, když se dostal do tohohle stavu. A Jane bude mít plné ruce práce s tím chirurgem a svou pacientkou...</p>
<p>Při zvuku Vishousova mobilu oba nadskočili, ale bratr se rychle vzpamatoval a ve vteřině už držel telefon u ucha.</p>
<p>„Jo? Vážně? Dík... sakra... jo. Jo. Sejdeme se v garáži. Fajn.“ Nastala kratičká pauza a pak se Vishous ohlédl, jako by litoval, že není sám.</p>
<p>V zoufalé snaze být neviditelný sklopil Butch oči ke svým mokasínům Dior Homme. Bratr si nikdy nepotrpěl na projevy náklonnosti na veřejnosti, ani nemluvil s Jane před obecenstvem o osobních věcech. Ale vzhledem k tomu, že Butch byl míšenec, nedokázal se odhmotnit, a kam by, sakra, mohl utéct?</p>
<p>Když Vishous zamumlal letmé čau, zhluboka vdechl kouř z cigára a při výdechu polohlasem řekl: „Můžeš přestat předstírat, že tu nejsi.“</p>
<p>„To je úleva. Moc mi to nejde.“</p>
<p>„To není tvoje vina, že tu zacláníš.“</p>
<p>„Tak ho tedy má?“ Vishous kývl a Butch smrtelně zvážněl. „Slib mi jednu věc.“</p>
<p>„Jakou.“</p>
<p>„Že toho chirurga nezabiješ.“ Butch přesně věděl, jaké to je, zakopnout ve venkovním světě a spadnout do upířího pelechu. V jeho případě to dopadlo dobře, ale co Manello? „Není to jeho vina a není to jeho problém.“</p>
<p>Vishous odcvrnkl nedopalek do kbelíku na odpadky a ohlédl se, diamantové oči studené jako polární noc. „Uvidíme, jak to půjde, poldo.“</p>
<p>Nato se otočil a vrazil zpátky ke své sestře.</p>
<p>No, aspoň je ten prevít pravdomluvný, pomyslel si Butch a v duchu dodal šťavnatou kletbu.</p>
<p>Manny skutečně neměl rád, když jeho Porsche 911 turbo řídil někdo jiný. Po pravdě řečeno, kromě jeho automechanika nikdy nikdo jiný za volantem neseděl.</p>
<p>Dnes v noci však dovolil Jane sednout za volant, protože za prvé byla šikovná a uměla řadit, aniž by oholila převodovku; za druhé trvala na tom, že jediná možnost, jak ho může dostat tam, kam směřují, je ta, že ho tam sama odveze; a za třetí, ještě pořád se nemohl vzpamatovat z pohledu na to, jak osoba, kterou pohřbil, vyskočí z křoví a řekne nazdárek.</p>
<p>Takže sednout za volant silného stroje a jet stovkou by asi nebyl ten nejlepší nápad.</p>
<p><emphasis>Nemohl</emphasis> uvěřit, že sedí vedle ní ve svém autě a míří na sever.</p>
<p>Ale samozřejmě na její požadavek přistoupil. Měl slabost pro ženy v nouzi... a také byl chirurg s těžkou závislostí na operačních sálech.</p>
<p>Jasně.</p>
<p>Přesto tu ale byla spousta otázek. A navíc byl pěkně dožraný. Jo, jasně, doufal, že se ocitne v místě klidu a světla a slunce a všechny tyhle uhozené bláboly, ale dech se mu z nějakého pámbíčkaření rozhodně netajil. Což byla ironie.</p>
<p>Kolikrát jenom v noci koukal do stropu, věnoval se svému novému návyku s lagavulinkou a modlil se, aby se k němu nějakým zázrakem jeho někdejší primářka traumatologie zase vrátila?</p>
<p>Manny pohlédl na její profil. Osvětlena září z palubní desky byla pořád ještě pěkná. Pořád výrazná.</p>
<p>Pořád byla jeho typ.</p>
<p>Jenže tomu je konec. Kromě všeho toho lhaní o své smrti měla na levé ruce kroužek z tmavého kovu, jakoby z kalené oceli.</p>
<p>„Ty ses vdala,“ řekl.</p>
<p>Nepodívala se na něj, pořád jela dál. „Ano. Vdala.“</p>
<p>Ta bolest hlavy, která propukla v okamžiku, kdy se objevila, okamžitě přešla z nepříjemné v příšernou. A současně mu pod hladinou jeho vědomí jako lochnesská nestvůra proplouvaly stíny vzpomínek, dráždily ho a budily v něm touhu dozvědět se všechno.</p>
<p>Musí ale téhle výpravy za poznáním nechat dřív, než mu námahou praskne cévka. Kromě toho to nikam nepovede - ať se snažil sebevíc, nemohl se propracovat k tomu, co cítil, že existuje, a připadalo mu, že by si mohl způsobit trvalé poškození mozku, jestli se bude tak namáhat.</p>
<p>Zadíval se oknem ven z auta; huňaté borovice a duby s rašícím listím se tyčily v měsíčním světle, les obklopující okraje Caldwellu houstl, jak se vzdalovali od města a končin přeplněných budovami a obyvatelstvem.</p>
<p>„Ty jsi umřela,“ řekl chmurně. „Nebo jsi to aspoň předstírala.“</p>
<p>Nějaký motorkář našel její audi mezi stromy na úseku silnice nedaleko odtud, auto smykem sjelo z krajnice. Ale tělo se nenašlo a nezpůsobil to oheň, jak se ukázalo.</p>
<p>Jane si odkašlala. „Mám pocit, že můžu říct jedině: Je mi to líto. A to je na houby.“</p>
<p>„Nejsem z toho nadšený.“</p>
<p>Ticho. Dlouhé mlčení. Ale Manny nebyl z těch, co se přestanou vyptávat, i když se jim nedostane jiné odpovědi než: <emphasis>Je mi to líto.</emphasis></p>
<p>„Škoda, že jsem ti to nemohla povědět,“ řekla zčistajasna. „Opustit tebe, to bylo nejtěžší.“</p>
<p>„Ale na práci ses nevykašlala, viď. Protože pořád pracuješ na chirurgii.“</p>
<p>„Ano, pracuju.“</p>
<p>„Jaký je tvůj manžel?“</p>
<p>Teď sebou škubla. „Poznáš ho.“</p>
<p>Ohromná. Radost.</p>
<p>Zpomalila a sjela doprava na... prašnou cestu? Co to má, sakra, být?</p>
<p>„Pro tvou informaci,“ zahučel, „tohle auto je zkonstruované pro závodní dráhu, ne do terénu.“</p>
<p>„Jinudy se tam nedostaneme.“</p>
<p>Kam? ptal se v duchu. „Tohle mi zaplatíš.“</p>
<p>„Já vím. Ale ty jsi jediný, kdo ji může zachránit.“</p>
<p>Manny k ní zalétl pohledem. „Neřekla jsi, že je to ona.“</p>
<p>„Záleží na tom?“</p>
<p>„Vzhledem k tomu, co všechno nevím, záleží <emphasis>na všem.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Ujeli pouhých deset metrů a už projížděli první z nesčetných kaluží, hlubokých jako nějaká zatracená jezera. Když přes ni porsche čvachtalo, uslyšel Manny škrábnutí na něžném bříšku vozu a procedil skrze zuby: „Kašlu na tu pacientku. Chci se pomstít za to, cos mi udělala s podvozkem.“</p>
<p>Jane se zasmála a jeho zabolelo uprostřed hrudi - ale zpátky k realitě. Oni dva spolu nikdy nechodili. Jasně, přitahovala ho. Hodně ho přitahovala.</p>
<p>A jednou se políbili. Ale to bylo všechno.</p>
<p>A teď je z ní paní Nějaká Jiná.</p>
<p>A navíc vstala z mrtvých.</p>
<p>Kristepane, v jakém životě se to ocitl? Ale na druhé straně, třeba je to sen... což ho svým způsobem rozveselovalo, protože možná ani Glory ve skutečnosti neupadla.</p>
<p>„Neřeklas mi, co je to za úraz,“ řekl.</p>
<p>„Spinální fraktura. Mezi Th6 a Th7. Od pasu dolů nic necítí.“</p>
<p>„Sakra, Jane to je síla.“</p>
<p>„Teď už víš, proč tě tolik potřebuju.“</p>
<p>Asi pět minut nato dojeli k bráně, která vypadala, jako by tu zbyla z punských válek, visela šejdrem, jako vystřižená z Alenky v říši divů, drátěné pletivo se rozpadalo rzí a místy bylo děravé. A plot kolem brány? Ten takřka nestál za námahu, všeho všudy metr osmdesát ostnatého drátu, z jakého se dělají ohrady pro dobytek, a i ten už zažil lepší časy.</p>
<p>Ta zatracená věc se nicméně otevřela úplně hladce. A když skrze ni projeli, uviděl první videokamery.</p>
<p>Postupovali šnečím tempem a zčistajasna se kolem nich začala valit podivná mlha, krajina ztrácela zřetelné obrysy, až neviděl dál než čtvrt metru před chladič auta. Prokristapána, bylo to tu jako v epizodě ze seriálu Scooby-Doo.</p>
<p>A pak nastal prapodivný pokrok: další brána byla v trochu lepším stavu a ta za ní byla ještě novější a číslo čtyři vypadalo, jako by tu stálo nanejvýš rok.</p>
<p>Poslední brána, k níž dojeli, byla prvotřídní, naleštěná a připomínala věznici Alcatraz: tyčila se osm metrů od země a byla celá polepená varovnými cedulkami, že je pod vysokým napětím. A zeď, do které byla zasazena?</p>
<p>Žádná ohrada pro dobytek, spíš proti velociraptorům; a klidně se vsaďte, že její betonová fasáda má za sebou pevných třicet nebo i šedesát centimetrů horizontálního kamene.</p>
<p>Manny otočil hlavu k Jane, když projeli branou a začali sjíždět tunelem pod zem. Čím byli dál, tím víc ho sužovala otázka, která mu strašila v hlavě od chvíle, kdy ji poprvé uviděl: Proč předstírala smrt? Proč způsobila takový chaos v jeho životě i v životě ostatních spolupracovníků z Nemocnice sv. Františka? Nikdy nebyla krutá, nikdy nebyla lhářka, neměla finanční problémy a neměla před čím utíkat.</p>
<p>Teď to pochopil, i když neřekla ani slovo:</p>
<p>Vláda Spojených států.</p>
<p>Takovéhle zařízení, s takovýmhle zabezpečením... skryté na okraji města dost velkého, ale ne tak obrovského jako New York, Los Angeles nebo Chicago? V tom musí mít prsty vláda. Kdo jiný by si takovouhle blbost mohl dovolit?</p>
<p>A koho, sakra, tahle ženská ošetřuje?</p>
<p>Tunel končil v podzemní garáži, která byla standardní s mohutnými pylony a žlutým značením na zemi a přesto, jakkoli se zdála být velká, byla prázdná až na pár nenápadných dodávek s tmavými skly v oknech a jeden malý autobus, který měl také zatemněná skla.</p>
<p>Ještě než zaparkovala porsche, rozlétly se ocelové dveře a -</p>
<p>Jeden pohled na obrovského chlapa, který z nich vyšel, stačil, aby Mannymu explodovala hlava, bolest za očima zesílila tolik, až se zhroutil do anatomicky tvarovaného sedadla, paže mu klesly podél boků, tvář se zacukala utrpením.</p>
<p>Jane mu něco říkala. Dveře auta se otevřely. Pak se pootevřely dveře na jeho straně.</p>
<p>Vzduch, který ho zasáhl, byl cítit suše a neurčitě připomínal hlínu... ale bylo v něm ještě něco. Kolínská. Velmi dřevnatá, kořeněná vůně, současně drahá a příjemná, ale cosi v ní budilo zvláštní nutkání rychle před ní utéct.</p>
<p>Manny násilím otevřel víčka. Viděl pekelně rozmazaně, ale bylo to úžasné, co ze sebe dokáže člověk vyždímat, když musí a když se v ohnisku jeho pohledu objevil muž, shledal, že má před sebou toho prevíta s bradkou, který...</p>
<p>S další vlnou bolesti obrátil oči v sloup a málem se pozvracel.</p>
<p>Uslyšel, jak Jane říká: „Musíš mu uvolnit paměť.“</p>
<p>Následoval jakýsi hovor, hlas jeho někdejší kolegyně se mísil s hlubokým hlasem toho muže s tetováním na spánku.</p>
<p>„Zabije ho to...“</p>
<p>„Je to moc riskantní...“</p>
<p>„Jak má, sakra, v tomhle stavu operovat?“</p>
<p>Nastalo dlouhé ticho. A pak zčistajasna bolest polevila, jako by někdo strhl oponu, všechen tlak zmizel během mžiku. Namísto bolesti mu hlavu zaplavily vzpomínky.</p>
<p>Janin pacient. Nemocnice sv. Františka. Ten muž s bradkou a... šestikomorovým srdcem. Který se dostavil do Mannyho kanceláře a odnesl si záznamy o té své srdeční anomálii.</p>
<p>Manny otevřel víčka a zaostřil na tu nepříjemnou tvář. „Znám vás.“</p>
<p>„Vyndej ho z auta,“ byla Kozíbradkova jediná odpověď. „Já si na něj netroufám sáhnout.“</p>
<p>To je, panečku, uvítání.</p>
<p>A za tím velkým prevítem byl ještě někdo. Muž, o němž si byl Manny na sto procent jist, že už ho někdy viděl...</p>
<p>Ale asi jen letmo, protože si nedokázal vybavit jméno ani si nepamatoval, kde se setkali.</p>
<p>„Jdeme,“ řekla Jane.</p>
<p>Jo. Ohromný nápad. Momentálně potřeboval nějaké rozptýlení.</p>
<p>Mannyho mozek se usilovně snažil zpracovat to, co se dělo kolem něj, ale nohy poslouchaly. Když mu Jane pomohla vystoupit z auta a zaujmout svislou polohu, následoval ji a Kozíbradku do budovy, která byla stejně nevýrazná a čistá jako každá druhá nemocnice. Chodby byly prázdné, v panelech na stropě zasazené zářivky, všechno páchlo po lyzolu.</p>
<p>A také tady byly v pravidelných intervalech rozmístěné bubliny bezpečnostních kamer, jako by budova byla nestvůrou s nesčetnýma očima.</p>
<p>Cestou se raději na nic neptal. No, a taky měl tak vymeteno v hlavě, že byl přesvědčený o tom, že momentálně je pro něj chůze vrcholným výkonem. A pak tu byl Kozíbradka a jeho smrtící pohled který zrovna nevyzýval k přátelskému klábosení.</p>
<p>Dveře. Míjeli mnoho dveří. Všechny zavřené a nepochybně zamčené.</p>
<p>Mozkem mu hopsala radostná slůvka jako <emphasis>odtajněná </emphasis><emphasis>lokalita</emphasis> a <emphasis>národní bezpečnost,</emphasis> a to hodně pomáhalo, říkal si, že možná dokáže i odpustit Jane kvůli tomu, jak ho vyděsila, časem.</p>
<p>Když se zastavila před dvojitými lítačkami, pohrávala si s klopami bílého pláště a pak se stetoskopem v kapse. A to v něm budilo pocit, jako by měl u hlavy pistoli: na sále, při nesčetných těžkých případech, vždycky zachovávala klid. To bylo pro ni typické.</p>
<p>Tohle je ale něco osobního, říkal si. Ať je za těmi dveřmi cokoliv, nějak ji to zasahuje.</p>
<p>„Mám tady dobré přístrojové vybavení,“ řekla, „ale ne všechno. Nemám magnetickou rezonanci. Jen CT a rentgeny.</p>
<p>Operační sál by ale měl stačit, a nejenže mohu asistovat, ale mám taky výtečnou sestru.“</p>
<p>Manny se nadechl, sáhl hluboko do rezerv a vzchopil se. Silou vůle odsunul všechny otázky a dozvuky bolesti v hlavě a podivnost tohoto sestupu do říše agenta 007.</p>
<p>První úkol na seznamu? Zbavit se naštvaného diváctva.</p>
<p>Ohlédl se na Kozíbradku. „Musíte vycouvat, člověče. Chci, abyste zůstal na chodbě.“</p>
<p>Reakce, které se mu dostalo, byla... prostě fantastická: ten prevít vycenil špičáky dlouhé jako jeho ruka a zavrčel jako pes.</p>
<p>„Fajn,“ řekla Jane a vstoupila mezi ně. „To je v pořádku. Vishous počká tady.“</p>
<p><emphasis>Vishous?</emphasis> Slyšel správně? Takhle se někdo jmenuje? Ale to je jedno, Manny má práci a ten prevít si může jít třeba okusovat nějakou kost nebo tak něco.</p>
<p>Vstoupil na vyšetřovnu a...</p>
<p>Ach... dobrý Bože.</p>
<p>Ach... Bože na nebesích.</p>
<p>Pacientka na stole ležela nehybně jako kámen a... bylo to patrně nejkrásnější stvoření, co kdy viděl: vlasy černé jako uhel a spletené do tlustého copu, který jí visel vedle hlavy. Pleť měla zlatohnědou, jako by byla italského původu a nedávno se opalovala. Oči... oči měla jako diamanty, bezbarvé a současně zářivé, jen s tmavým rámečkem kolem duhovek.</p>
<p>„Manny?“</p>
<p>Janin hlas mu zazněl přímo za zády, ale jemu připadalo, jako by byl na míle vzdálený. Po pravdě řečeno, celý svět byl někde jinde, neexistovalo nic než upřený pohled jeho pacientky, který k němu zamířil z její znehybněné hlavy.</p>
<p>Konečně k tomu došlo, říkal si, když sáhl pod košili a sevřel v dlani svůj těžký kříž.</p>
<p>Celý život uvažoval, proč se nikdy nezamiloval, a teď už to ví: čekal na tuhle chvíli, na tuhle ženu, na tenhle čas.</p>
<p>Ta ženská je moje, pomyslel si.</p>
<p>A i když to nedávalo vůbec žádný smysl, byl o tom tak pevně přesvědčený, že se o tom nedalo pochybovat.</p>
<p>„Ty jsi doktor?“ řekla tlumeným hlasem, který mu zastavil tep srdce. „Jsi... tady kvůli mně?“</p>
<p>Mluvila s těžkým cizím přízvukem, přenádherným, a také trochu překvapeně.</p>
<p>„Jo. Jsem.“ Shodil sako a hodil ho do kouta, kašlal na to, kde přistane. „Jsem tady kvůli tobě.“</p>
<p>Když k ní přistoupil, v úchvatných ledových očích se zaleskly slzy. „Moje nohy... mám pocit, jako by se pohybovaly, ale obávám se, že to není pravda.“</p>
<p>„Bolí?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Fantomová bolest. Nic překvapivého.</p>
<p>Manny se zastavil vedle ní a pohlédl na její tělo, zakryté prostěradlem. Byla vysoká. Určitě nejméně metr osmdesát. A měla štíhlou, vypracovanou postavu.</p>
<p>Tohle je voják, říkal si a odhadoval sílu jejích obnažených nadloktí. Tohle je bojovnice.</p>
<p>A, Bože, ztráta hybnosti u někoho takového mu brala dech. I když jste sebevětší lenoch, život na vozíku je nevyzpytatelný ale pro někoho jako ona by to byl rozsudek smrti.</p>
<p>Manny ji vzal za ruku a v okamžiku, kdy se jí dotkl, mu celé tělo procitlo, jako by se napojil na zdroj elektrické energie.</p>
<p>„Postarám se o tebe,“ řekl a zadíval se jí přímo do očí. „Chci, abys mi důvěřovala.“</p>
<p>Těžce polkla a jedna křišťálová slza jí skanula po spánku. Instinktivně vztáhl ruku a zachytil ji špičkou prstu...</p>
<p>Zavrčení, které se ozvalo od dveří, bylo nezaměnitelnou předzvěstí útoku. Jenomže když se na Kozíbradku ohlédl, měl sto chutí na toho šmejda taky zavrčet. Což nedávalo smysl.</p>
<p>Aniž by pustil pacientčinu ruku, štěkl na Jane: „Odveď to stvoření z mého operačního sálu. A chci vidět ty zatracené rentgeny a snímky z CT. <emphasis>Hned</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Tuhle ženskou zachrání, i kdyby ho to mělo zabít.</p>
<p>A protože Kozíbradkovy oči zaplály čirou nenávistí, Manny v duchu dodal: No, sakra, možná to jinak nedopadne...</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šestá</strong></p>
<p>Q</p>
<p>huinn byl v Caldwellu sám.</p>
<p>Poprvé za celý svůj zatracený život.</p>
<p>Což, když tak o tom uvažoval, bylo takřka statisticky nemožné. Strávil tolik nocí bojem a popíjením a sexem v klubech kolem centra města, že přece určitě aspoň párkrát muselo jít o sólotahy. Ale kdepak. Když vstupoval do Železné masky, byl úplně poprvé bez svých dvou pobočníků.</p>
<p>Teď však bylo všechno jinak. Časy se změnily. Lidi také.</p>
<p>John Matthew žil ve šťastném svazku, takže když měl volno - jako dnes večer - zůstával doma se svou <emphasis>shellan</emphasis> Xhex a dával s ní pekelně zabrat své posteli. A jo, jasně, Qhuinn byl jeho <emphasis>ahstrux nostrum</emphasis> a tak dále, ale Xhex byla nájemný vrah a <emphasis>symphath,</emphasis> a dovedla proto svého muže ohlídat víc než dobře. A areál Bratrstva černé dýky byla navíc pevnost, kam by se nedokázala vlámat ani jednotka rychlého nasazení. Takže Qhuinn a John uzavřeli dohodu a drželi ji v tichosti.</p>
<p>A pokud jde o Blaye...</p>
<p>Qhuinn nechtěl myslet na svého nejlepšího přítele. Kdepak. Vůbec ne.</p>
<p>Přelétl pohledem vnitřek klubu, nasadil sexistický filtr a začal probírat přítomné ženy a muže a páry. Existoval jeden jediný důvod, proč sem přišel, a stejný měli všichni ostatní gothové, kteří do podniku přišli.</p>
<p>Nešlo tady o vztah. Nešlo ani o společnost. Jenom dovnitř a ven, a až bude po všem, <emphasis>Děkuju, madam</emphasis> - nebo <emphasis>pane,</emphasis> podle nálady - <emphasis>já mizím.</emphasis> Protože bude potřebovat ještě někoho dalšího. Nebo několik dalších.</p>
<p>Na žádný pád to dnes v noci nebude jednorázovka. Měl pocit, jako by z něj slézala kůže, tělo se mu takřka třáslo potřebou uvolnění. Páni, odjakživa měl rád sex, ale poslední dva dny mu libido řádilo jako Godzilla...</p>
<p>Je vůbec Blay ještě jeho nejlepší přítel?</p>
<p>Qhuinn se zastavil a krátce pohlédl na svůj odraz v ploše okna, aby si mohl pročistit hlavu: proboha, vždyť mu není pět. Dospělí muži nemají nejlepší přátele. Nepotřebují je.</p>
<p>Zvlášť když řečený muž spí s někým jiným. Jak je den dlouhý. Každičký den.</p>
<p>Qhuinn přistoupil k baru. „Herraduru. Dvojitou. A ať je to selección suprema.“</p>
<p>Barmance zaplály oči pod tlustými linkami a falešnými řasami. „Mám to začít psát?“</p>
<p>„Jo.“ A soudě podle toho, jak si přejela dlaní po plochém břiše a přes boky, očividně by mohl klidně objednat panáka i pro ni.</p>
<p>Když jí podával svou černou kartu AmEx, předvedla mu při jejím přebírání zběsilou hru ňader, naklonila se přes pult tak daleko, jako by se pokoušela sebrat bradavkami koktejlové míchátko z podlahy.</p>
<p>„Přinesu ti pití.“</p>
<p>To je ale překvapení. „Skvělé.“</p>
<p>Když na odchodu vrtěla boky, marnila čas: tohle dnes večer nehledal - ani zdaleka ne. Nesprávné pohlaví, to za prvé. A neměl zájem o nic tmavovlasého. Po pravdě řečeno, sám nemohl uvěřit tomu, po čem zatoužil.</p>
<p>Barvoslepost má své nevýhody, ale když chodíte v černém a pracujete v noci, většinou to není nic hrozného. Kromě toho byly jeho různobarevné oči tak bystré a vnímavé k odstínům šedé, že ve skutečnosti „barvy“ vnímal, byla to všechno jen otázka sytosti. Kupříkladu poznal, kdo je v klubu blonďák. Poznal rozdíl mezi brunetou a černovláskou. Jo, mohl se splést v případě obarvených vlasů, ale i tak obvykle poznal, že se něco děje, protože tón pleti nikdy nevypadal, jak měl.</p>
<p>„Tady to máš,“ řekla barmanka.</p>
<p>Qhuinn se natáhl, vzal si sklenici, hodil do sebe tequilu a prázdnou vrátil na bar. „Zkusíme to ještě párkrát.“</p>
<p>„Hned to bude.“ Znovu předvedla bujné poprsí, nepochybně v naději, že si Qhuinn sáhne. „Jsi pro mě zákazník číslo jedna. Protože to s tou šťávou dovedeš.“</p>
<p>No jo. Jasně. Jako by schopnost hodit do sebe naráz decku alkoholu byla nějaké kdovíco. Bože, při představě, že někdo s takovýmhle systémem hodnot smí k volbám, znovu pocítil potřebu odreagovat se.</p>
<p>Lidé jsou ubožáci.</p>
<p>Ačkoliv když se vracel pohledem zpátky ke shromážděnému davu, říkal si, že tenhle postoj by měl asi zmírnit. Sám byl dneska večer dost ubohý. Zvlášť když zahlédl opodál v koutě dva muže, oddělené od sebe jen koženým oblečením, které měli na sobě. Přirozeně, jeden byl blond. Přesně jako jeho bratranec. Takže mu hned naskočili v hlavě Blay a Saxton s veškerým příslušenstvím.</p>
<p>Jenomže na tom nebylo nic hypotetického: na konci každé noci, když se Bratrstvo zvedlo od Posledního jídla a všichni si šli po svém, Blay a Saxton vždycky diskrétně zamířili k hlavnímu schodišti a zmizeli chodbou v patře ke svým ložnicím.</p>
<p>Nikdy se nedrželi za ruce. Nikdy se nepolíbili před nikým z ostatních. A nebyly tu ani žádné kradmé vášnivé pohledy. Ale na druhé straně, Blay byl gentleman. A Saxton byl Nóbl Coura, co si potrpí na vnější zdání.</p>
<p>Jeho bratranec je jednoznačně děvka...</p>
<p><emphasis>Ne, není, namítl slabý vnitřní hlásek. Jen ho nenávidíš protože sbalil tvého kluka.</emphasis></p>
<p>„To <emphasis>není</emphasis> můj kluk.“</p>
<p>„Co jsi říkal?“</p>
<p>Qhuinn střelil zamračeným pohledem po kibicovi a pak znovu nasadil tvrďácký výraz. Bingo, pomyslel si.</p>
<p>Vedle něj stál člověk, muž, asi metr osmdesát vysoký, s úžasnými vlasy, hezkou tváří a moc pěknými rty. Nebyl nastrojený jako typický goth, ale měl na boku pár řetězů a v jednom uchu dva kroužky.</p>
<p>Korunu tomu ale nasadila barva vlasů.</p>
<p>„Mluvil jsem jen tak pro sebe,“ zamumlal Qhuinn.</p>
<p>„Aha. To já dělám často.“ Úsměv byl krátký a pak se chlapík vrátil ke své...</p>
<p>„Co piješ?“ zeptal se Qhuinn.</p>
<p>Zvedla se poloprázdná sklenice. „Vodku s tonikem. Ty ovocný šmejdy nesnáším.“</p>
<p>„Já taky. Piju tequilu. Neředěnou.“</p>
<p>„Patrona?“</p>
<p>„Nikdy. Herraduru.“</p>
<p>„Aha.“ Chlapík se otočil na patě a zadíval se do davu. „Potrpíš si na ryzí materiál.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Qhuinn měl sto chutí se zeptat, jestli pan Vodkatonik kouká po chlapech, nebo po holkách, ale zatím to nechal u ledu. Páni, ty vlasy byly úžasné. Husté. Na koncích zkadeřené.</p>
<p>„Hledáš někoho konkrétního?“ zeptal se Qhuinn tlumeným hlasem.</p>
<p>„Možná. Ty?“</p>
<p>„Rozhodně.“</p>
<p>Chlapík se zasmál. „Ženských je tu spousta. Můžeš si vybrat.“</p>
<p>Sakra. Práce. Takovou smůlu může mít jen on: heterák. Ale na druhé straně, třeba budou mít společný vkus. a z toho by se dalo vycházet.</p>
<p>Muž se naklonil a podal mu ruku. „Já jsem...“</p>
<p>Když se na sebe podívali naplno, chlapík větu nedokončil, ale to bylo jedno. Qhuinn srdečně kašlal na to, jak se jmenuje.</p>
<p>„Ty máš každé oko jiné?“ zeptal se muž tiše.</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„To je fakt... pohoda.“</p>
<p>No jo. Pokud nejste upír, co se narodí příslušníkům <emphasis>glymery.</emphasis> Pak je to fyzická vada, která znamená, že jste geneticky na mizině, a tudíž jen na obtíž svému rodu a veskrze nevhodný k párovému soužití.</p>
<p>„Díky,“ řekl Qhuinn. „Jakou barvu mají tvoje oči?“</p>
<p>„Ty to nepoznáš?“</p>
<p>Qhuinn si zaťukal na vytetovanou slzu pod okem. „Barvoslepost.“</p>
<p>„Aha. Moje jsou modré.“</p>
<p>„A jsi zrzek, viď.“</p>
<p>„Jak to poznáš?“</p>
<p>„Odstín pleti. A taky jsi bledý a máš pihy.“</p>
<p>„To je úžasné.“ Chlapík se rozhlédl. „Je tady tma, nečekal bych, že to poznáš.“</p>
<p><emphasis>„Nejspíš to dokážu.“ Pro sebe dodal: A co kdybych ti ukázal ještě další svoje triky.</emphasis></p>
<p>Qhuinnův nový kámoš se pousmál a vrátil se pohledem k davu. Po chvilce řekl: „Proč se na mě takhle díváš.“</p>
<p><emphasis>Protože tě chci mít.</emphasis> „Někoho mi připomínáš.“</p>
<p>„Koho?“</p>
<p>„Někoho, koho jsem ztratil.“</p>
<p>„A sakra, promiň.“</p>
<p>„To nic. Byla to moje vina.“</p>
<p>Krátká pauza. „Takže jsi gay, co.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Chlapík se zasmál. „Pardon. Jen jsem myslel... Nejspíš to teda byl dobrý kamarád.“</p>
<p>Bez komentáře. „Dám si ještě jednu. Co kdyby ses přidal.“</p>
<p>„Díky, chlape.“</p>
<p>Qhuinn se otočil a pokynul barmance. Když čekal, až přiskotačí, plánoval si postup. Ještě trochu alkoholu. Pak přihodit pár ženských. Krok tři spočíval v tom, že zajdou na některou toaletu a s tou holkou/holkama si užijí.</p>
<p>A pak... další oční kontakt. Nejlíp až budou oba zrovna v nějaké ženské. Protože i když tenhle zrzek s nádhernými vlasy je zřejmě na ženské, pocítil ten prevít spojení, když se na sebe předtím podívali — a <emphasis>heterák je</emphasis> relativní pojem.</p>
<p>Něco jako <emphasis>panic.</emphasis></p>
<p>Takže jsou na tom stejně, že ano. Koneckonců, Qhuinn nikdy, nikdy nespal se zrzky.</p>
<p>Ale dnešní noc bude výjimkou.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmá</strong></p>
<p>P</p>
<p>ayne ležela na kovové desce pod zvláštním lustrem a nemohla uvěřit, že její doktor je člověk.</p>
<p>„Rozumíš, co ti říkám?“ Hlas měl dost hluboký a jeho přízvuk jí zněl divně, ale ne že by ho ještě nikdy neslyšela: družka jejího dvojčete měla stejnou intonaci a výslovnost. „Půjdu dovnitř a...“</p>
<p>Zatímco na ni mluvil, nakláněl se do jejího zorného pole a jí se to líbilo. Oči měl hnědé, ale nějako dubová kůra nebo stará kůže nebo jelení srst. Měly půvabný načervenalý odstín, jako naleštěný mahagon a troufla si říct, že se úplně stejně leskly.</p>
<p>Od jeho příjezdu panoval všude náramný rozruch a jedna věc byla hned jasná: byl zběhlý v udílení rozkazů a ve své práci velmi sebejistý. Po pravdě řečeno, bylo tu ještě něco... Bylo mu jedno, že její bratr k němu pojal okamžitou nenávist.</p>
<p>Kdyby Vishousův vázací pach ještě trochu zesílil, byl by už viditelný.</p>
<p>„Rozumíš?“</p>
<p>„Uši má, sakra, v pořádku.“</p>
<p>Payne se ohlédla ke dveřím, kam až to šlo. Vishous se vrátil a cenil tesáky, jako by byl napůl rozhodnutý zaútočit. Naštěstí stál těsně po jeho boku nějaký muž, docela jako lonž na pevných nohou: kdyby její dvojče vyrazilo do útoku, ten tmavovlasý muž byl očividně připraven Vishouse popadnout a odvléct z místnosti.</p>
<p>To bylo dobře.</p>
<p>Payne znovu zaostřila pohled na doktora. „Rozumím.“</p>
<p>Člověk přimhouřil oči. „Tak mi pověz, co jsem říkal.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Je to tvoje tělo. Chci se ujistit, že víš, co s ním udělám, a mám obavu z jazykové bariéry.“</p>
<p>„Ona, krucinál, ví, co jsi říkal...“</p>
<p>Její doktor se zamračil přes rameno. „Ty jsi <emphasis>ještě </emphasis>tady?“</p>
<p>Tmavovlasý muž vedle jejího dvojčete se zaklesl paží kolem Vishousovy hrudi a něco šeptem zasyčel. Pak oslovil doktora, mluvil s maličko odlišným akcentem. „Musíš se zklidnit, chlape. Nebo ho pustím a on z tebe nadělá fašírku, když na něj mluvíš tímhle tónem. <emphasis>Capisco?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Musela obdivovat, jak se její doktor postavil agresivitě čelem: „Jestli chcete, abych operoval, bude to podle mého a já si budu určovat podmínky. Takže on počká na chodbě, jinak si shánějte jiného doktora. Přes to vlak nejede.“</p>
<p>V tomto okamžiku došlo ke značně ohromené diskusi a Jane se přihnala od okna, na jehož tabuli se ukazovaly obrázky. Mluvila zprvu tiše, až posléze zněl její hlas stejně silně jako ostatní.</p>
<p>Payne si odkašlala. „Vishousi. <emphasis>Vishousi. Vishousi</emphasis>/“</p>
<p>Když to nikam nevedlo, našpulila rty a hvízdla, div nepraskalo sklo.</p>
<p>Jako by někdo uhasil plamen, všichni umlkli, ačkoliv hněvivá energie přetrvávala ve vzduchu jako kouř nad knotem svíčky.</p>
<p>„Teď mě bude léčit,“ řekla slabě, napětí v místnosti se zmocňovalo jejího těla jako horečka, takže upadala do ještě větší letargie. „Bude mě... léčit. Je to mé přání.“ Zalétla pohledem k doktorovi. „Provedeš opětovné zlomení mých spojených páteřních obratlů, jak to nazýváš, a doufáš, že má mícha není přerušena, ale pouze poraněna. Dále jsi říkal, že nemůžeš předvídat výsledek, ale že až budeš ,tam‘, možná budeš schopen posoudit poškození jasněji. Ano?“</p>
<p>Doktor na ni pronikavě hleděl. Soustředěně. Vážně. Cosi v tom pohledu ji mátlo... a přesto se tím necítila ohrožena. To zdaleka ne po pravdě řečeno, cosi v jeho očích způsobovalo... že se vnitřně uvolňovala.</p>
<p>„Vybavila jsem si to správně?“ pobídla ho.</p>
<p>Doktor si odkašlal. „Ano. Vybavila.“</p>
<p>„Pak operuj... jak to nazýváš.“</p>
<p>Slyšela, jak tmavovlasý u dveří něco říká jejímu dvojčeti, a pak Vishous zvedl paži a namířil na člověka prst v rukavici. „Jestli to nepřežije, nepřežiješ ani ty.“</p>
<p>Payne zaklela, zavřela oči a znovu litovala, že dosáhla toho, po čem tak dlouho prahla. Lépe odejít do Stínu než způsobit smrt nevinného...</p>
<p>„Platí.“</p>
<p>Payne prudce otevřela víčka. Doktor stál odvážně proti velikosti a síle jejího dvojčete, přijímal břímě, vložené na svá bedra.</p>
<p>„Ale ty odejdeš,“ řekl člověk. „Musíš odtud sakra vypadnout a zůstat venku. Nenechám se rozptylovat těmi tvými kecy.“</p>
<p>Mohutné tělo jejího dvojčete se zacukalo v ramenou a hrudi, ale pak Vishous kývl hlavou. „Dobře.“</p>
<p>A pak osaměla se svým doktorem, Jane a tou druhou ošetřovatelkou.</p>
<p>„Poslední test.“ Doktor se naklonil ke straně a vzal z jednoho pultu nějakou tenkou hůlku. „Přejedu ti tímhle perem po noze. Chci, abys mi řekla, jestli něco cítíš.“</p>
<p>Když kývla, vzdálil se z jejího zorného pole, ona zavřela oči a soustředěně se snažila zaznamenat nějaký pocit. Jakýkoli.</p>
<p>Pokud přece nastane reakce, jakkoli slabá, je to dobré znamení...</p>
<p>„Něco cítím,“ řekla s přívalem energie. „Na levé straně.“</p>
<p>Pauza. „A co teď.“</p>
<p>Prosila své nohy o podobnou odpověď a musela se zhluboka nadechnout, než dokázala odpovědět. „Ne. Nic.“</p>
<p>Zvuk přesouvání měkkých prostěradel byl jediným potvrzením toho, že je znovu zakryta. Ale aspoň že něco cítila.</p>
<p>Jenomže místo aby ji oslovil, doktor tiše rozmlouval s družkou jejího dvojčete, těsně mimo doslech.</p>
<p>„No,“ řekla Payne, „snad byste mě mohli zahrnout do debaty.“ Oba k ní přistoupili a bylo zvláštní, že ani jeden nevypadal spokojeně. „To je dobře, že jsem něco pocítila, ne?“</p>
<p>Doktor přistoupil blíž k její hlavě a ona ucítila vlahou sílu z jeho dlaně, když ji vzal za ruku. Zadíval se na ni a znovu ji okouzlil: měl velmi dlouhé řasy. A na výrazné bradě a na lících mu vyrážel stín vousů. Husté, tmavé vlasy se leskly.</p>
<p>A opravdu se jí líbilo, jak voněl.</p>
<p>Ale neodpověděl jí, že? „Není to dobře, doktore?“</p>
<p>„V té chvíli jsem se tě na levé noze nedotýkal.“</p>
<p>Payne zamrkala nečekaným rozčilením. A přesto po takové době nehybnosti už měla být na takovou informaci připravená, že ano.</p>
<p>„Takže začneš hned?“ zeptala se.</p>
<p>„Ještě ne.“ Doktor pohlédl na Jane a pak znovu na ni. „Budeme tě muset na operaci převézt jinam.“</p>
<p>„Tahle chodba není dost daleko, kámo.“</p>
<p>Když zaznamenal Butchův rozumný hlas, měl Vishous sto chutí ukousnout tomu chlapovi hlavu. A nutkání ještě zesílilo, když Butch pokračoval: „Co takhle přesunout se do Doupěte?“</p>
<p>Logická rada, pravda. A přesto... „Začínáš mě štvát, poldo.“</p>
<p>„To je mi novina! A mimochodem, je mi to jedno.“</p>
<p>Dveře do vyšetřovny se otevřely a ven vyklouzla Jane. Když na něj pohlédla, neměla v tmavě zelených očích radostný výraz.</p>
<p>„Tak co,“ vyštěkl a nevěděl, zda dokáže zvládnout další špatné zprávy.</p>
<p>„Chce ji převézt.“</p>
<p>chvilku mrkal jako dobytče a pak zavrtěl hlavou, přesvědčen, že špatně rozuměl. „Prosím?“</p>
<p>„Ke sv. Františku.“</p>
<p>„Ani. Sakra. Omylem...“</p>
<p>„Vishousi...“</p>
<p>„To je lidská nemocnice!“</p>
<p>„V...“</p>
<p>„Přišla jsi o rozum...“</p>
<p>V tom okamžiku vyšel ven ten bídný lidský chirurg a budiž mu řečeno ke cti nebo přičteno jeho nepříčetnosti, že se do V rovnou pustil. „Nemůžu ji operovat tady. Chceš, abych to zkusil a osobně ji nadobro paralyzoval? Mysli, sakra, hlavou potřebuju magnetickou rezonanci, mikroskopy, přístroje a personál, který tady nemáte. Dochází nám čas a nemůžeme ji transportovat nikam daleko, kromě toho, pokud pracujete pro vládu Spojených států, můžete zlikvidovat její záznamy a postarat se, aby se to nedostalo do tisku, takže s mou pomocí bude pravděpodobnost prozrazení minimální.“</p>
<p>Vláda Spojených států? Co to... Jo, to je jedno. „Do nemocnice pro lidi nepůjde. Tečka.“</p>
<p>Chlapík se zamračil nad tím „pro lidi“, ale zřejmě to přešel. „Pak nebudu operovat.“</p>
<p>Vishous se na něj vrhl.</p>
<p>Byla to otázka vteřiny. V jednom okamžiku pevně stál na zemi; vzápětí letěl vzduchem, aspoň dokud nevrazil do milého pana doktora a nepřirazil toho lumpa na betonovou stěnu chodby.</p>
<p>„Padej tam a začni řezat,“ zavrčel Vishous.</p>
<p>Člověk stěží mohl dýchat, ale hypoxie ho nepřipravila o zmužilost. Podíval se Vishousovi přímo do očí. Nemohl promluvit, ale ústy zformoval slova: <emphasis>To. Nemůžu. Udělat.</emphasis></p>
<p>„Pusť ho, V. A ať ji odveze, kam je třeba.“</p>
<p>Wrathův hlas přerušil dramatickou scénu a nutkání vybuchnout už bylo takřka nepřekonatelné. Jako by potřebovali dalšího kibice! A s tím rozkazem ať se jde bodnout.</p>
<p>V utáhl chirurgovi límec kolem krku pevně jako pytel na odpadky. „Nikam ji neodvezeš...“</p>
<p>Ruka na Vishousově rameni byla těžká a Wrathův hlas ostrý jako dýka. „A ty tady nevelíš. Odpovědnost za ni nesu já, ne ty.“</p>
<p>To neměl říkat. V mnoha ohledech.</p>
<p>„Je to má krev,“ zavrčel.</p>
<p>„A já jsem ten, kdo ji na to lůžko dostal. Jo, a taky jsem tvůj král, takže splníš, co ti přikazuju, Vishousi.“</p>
<p>Zrovna když se chystal říci a udělat něco, čeho by později litoval, zasáhl ho Janin zdravý rozum. „Vishousi, momentálně jsi největší problém ty. Ne stav tvého dvojčete, ani Mannyho rozhodnutí. Musíš ustoupil, ujasnit si to v hlavě a myslet, ne reagovat. Budu celou dobu u ní a Butch pojede se mnou, viď.“</p>
<p>„Jasně,“ odpověděl polda. „A vezmu taky Rhage. Nezůstane sama ani na moment.“</p>
<p>Mrtvé ticho. Během nějž Vishousova racionální stránka bojovala o kormidlo... a ten člověk odmítal couvnout. Navzdory skutečnosti, že byl jen o jedno bodnutí do srdce vzdálen od rakve, ten šmejd nepřestával opětovat Vishousův zamračený pohled.</p>
<p>Kristepane, jeden by si ho za to skoro začal vážit.</p>
<p>Dotek Janiny ruky byl úplně jiný než Wrathův. Byl lehký, konejšivý, opatrný. „Pracovala jsem v té nemocnici léta. Znám všechny prostory, všechny lidi, všechny přístroje. Každý čtvereční centimetr toho zařízení znám jako své boty. Manny a já budeme pracovat společně a postaráme se, aby to šlo rychle a aby byla chráněná. On tam má veškerou moc jako přednosta chirurgie a já se od ní nehnu...“</p>
<p>Jane mluvila dál, ale on už nic neslyšel, nenadálá vize jím projela jako signál přijatý z externího vysílače: křišťálově jasně viděl svou sestru, jak sedí obkročmo na koni a uhání tryskem podél okraje lesa. Kůň neměl sedlo ani ohlávku a Payne měla vlasy rozpuštěné a vlály za ní v měsíčním svitu.</p>
<p>Smála se. S úplnou a naprostou radostí.</p>
<p>Byla volná.</p>
<p>Po celý život vždycky vídal obrazy budoucnosti takže věděl, že tenhle k nim nepatří. Měl vždycky výlučně vidiny smrti smrti svých bratrů a Wratha a jejich <emphasis>shellan</emphasis> a dětí. To, že věděl, jak jeho blízcí skonají, bylo zčásti důvodem jeho uzavřenosti a zcela důvodem jeho šílenství: byl obeznámen pouze se způsobem, nikdy ne s časem, a tudíž nemohl nikoho zachránit.</p>
<p>Takže to, co teď viděl, nebyla budoucnost. Tohle bylo to, co si přál pro své dvojče, které našel příliš pozdě, a hrozilo mu, že ho příliš brzy ztratí.</p>
<p><emphasis>Vishousi, momentálně jsi největší problém ty</emphasis>.</p>
<p>Nedůvěřoval si natolik, aby na někoho z nich promluvil; pustil doktora a odstoupil od něj. Člověk lapal po dechu a Vishous se nedíval na nikoho kromě Jane.</p>
<p>„Nemůžu ji ztratit,“ řekl slabým hlasem, i když nebyli sami.</p>
<p>„Já vím. Ani se od ní nehnu, celou dobu. <emphasis>Věř mi</emphasis>.“</p>
<p>Vishous krátce zavřel oči. Jedna z věcí, které měli on a jeho <emphasis>shellan</emphasis> společné, bylo to, že oba byli velmi, velmi dobří v tom, co dělali. Byli oddáni své práci, existovali v paralelních vesmírech vlastní výroby, plně soustředěni: on na boj, ona na léčení.</p>
<p>Takže tohle bylo stejné, jako kdyby on jí odpřisáhl, že pro ni někoho zabije.</p>
<p>„Fajn,“ zasípal. „Tak dobrá. Ale nech mě chvilku u ní.“</p>
<p>Prošel dvojitými dveřmi, přistoupil k lůžku svého dvojčete a byl si dobře vědom, že s tou dívkou možná mluví naposled: upíři mohou během operace zemřít, stejně jako lidé. A také umírají.</p>
<p>Vypadala ještě hůř než předtím, ležela přespříliš nehybně, oči nejen zavřené, ale pevně stisknuté, jako by trpěla bolestí. Sakra práce, jeho <emphasis>shellan</emphasis> měla pravdu. On tady jen zdržuje. Ne ten chirurg.</p>
<p>„Payne.“</p>
<p>Zvolna zvedla víčka, jako by byla těžší než olovo. „Bratře.“</p>
<p>„Pojedeš do lidské nemocnice. Ano?“ Když kývla, vadilo mu, že její pokožka je bílá jako prostěradlo. „Bude tě tam operovat.“</p>
<p>Když znovu kývla, pootevřela rty a dech se jí zadrhl. „To je nejlepší.“</p>
<p>Bože... co teď? Řekl jí, že ji miluje? Nejspíš ano, svým ujetým způsobem.</p>
<p>„Poslyš... opatruj se,“ zamumlal.</p>
<p>Bída s nouzí. Zatracená ubohost. Ale na nic lepšího se nezmohl.</p>
<p>„Ty... taky,“ zasténala.</p>
<p>Sama od sebe se jeho zdravá ruka vztáhla a zvolna se dotkla její. Lehčeji sevřel a ona se nepohnula ani nereagovala a on měl v náhlé panice pocit, že propásl příležitost, že už je po ní.</p>
<p>„Payne.“</p>
<p>Víčka se zatetelila. „Ano?“</p>
<p>Dveře se otevřely a dovnitř strčila hlavu Jane. „Musíme jít.“</p>
<p>„Jo. Jasně.“ Vishous naposled stiskl sestřinu dlaň; pak kvapně opustil místnost.</p>
<p>Když se ocitl na chodbě, právě dorazil Rhage a také Phury a Zsadist. Což bylo dobře. Phury uměl obzvlášť zručně hypnotizovat lidi a u sv. Františka to nedělal poprvé.</p>
<p>Vishous přistoupil k Wrathovi. „Nakrmíš ji, viď. Po operaci bude potřebovat nakrmit a tvá krev je nejsilnější, jakou máme.“</p>
<p>Než vyložil ten požadavek na stůl, bylo by pěkné, kdyby si zjistil, jestli královna Beth třeba nemá problém s tím, že by se měla o svého druha takhle dělit. Ale jaký byl sobec, bylo mu to jedno.</p>
<p>Jenomže Wrath jen kývl. „Má <emphasis>shell</emphasis><emphasis>an</emphasis> to navrhla první.“</p>
<p>Vishous pevně zavřel oči. Kruci, tomu se říká obdivuhodná žena. Jednoznačně.</p>
<p>Než se odporoučel, vrhl poslední pohled na svou <emphasis>shellan.</emphasis> Jane byla klidná jako dům na pevné zemi, její tvář i oči vyzařovaly sílu a jistotu.</p>
<p>„Nemám slov,“ řekl chraplavě.</p>
<p>„A já přesně vím, co mi chceš říct.“</p>
<p>Vishous zůstal stát metr od ní, přilepený k podlaze, a litoval, že není jiný. Tolik... tolik si přál, aby všechno bylo jinak.</p>
<p>„Jdi,“ zašeptala. „Tohle je na mně.“</p>
<p>Vishous naposled pohlédl na Butche, a když polda kývl, dospěl ke konečnému rozhodnutí.</p>
<p>Pokynul mu a pak odkráčel, pryč z výcvikového centra, do podzemního tunelu a pak nahoru do Doupěte.</p>
<p>Kde si rychle uvědomil, že fyzický odstup mu vůbec nepomáhá. Pořád měl pocit, že je uprostřed celého dramatu... a opravdu si nevěřil, že neskončí zase dole, aby „pomáhal“.</p>
<p>Ven. Potřebuje ven, co nejdál od všech.</p>
<p>Vyrazil z těžkých domovních dveří, vyšel na nádvoří... a nakonec tam zůstal stát a nikam nešel, docela jako ta auta seřazená vedle sebe naproti fontáně.</p>
<p>Stál tam jako kůl v plotě a najednou si všiml podivného, pleskavého zvuku. Nejprve ho nedokázal zařadit,ale pak se podíval dolů. Ruka v rukavici se mu třásla a narážela do stehna.</p>
<p>Zpod kůže rukavice podšité olovem vycházela záře tak jasná, až zamžoural.</p>
<p>Krucinál. Měl tak blízko ke ztrátě sebeovládání, jako by už napůl poletoval vzduchem.</p>
<p>Zaklel, odhmotnil se a zamířil na místo, kam vždycky chodil, když se ocitl v takovémhle stavu. Netoužil po něm, netoužil ani po nutkání, které ho vyhnalo do noci... ale stejně jako Payne, ani on nebyl pánem svého osudu.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmá</strong></p>
<p><emphasis>STARÁ </emphasis><emphasis>ZEMĚ </emphasis><emphasis>SOUČASNOST</emphasis></p>
<p>B</p>
<p>yl to starý sen. Starý celá staletí. A přesto byly jeho obrazy čerstvé a jasné jako té noci, která tehdy před dávnými věky všechno změnila.</p>
<p>Hluboko pohroužen ve spánku viděl Xcor před sebou zjevení běsnící ženy, mlžný opar vířící kolem jejího bílého roucha, které se pěnilo v mrazivém vzduchu. Hned jak se objevila, okamžitě věděl, proč vyšla z hustého lesa ale její oběť dosud nic nevěděla o její přítomnosti ani záměru.</p>
<p>Otec byl příliš zaneprázdněn tím, jak ujížděl na svém koni za lidskou ženou.</p>
<p>Jenomže pak Bloodletter uviděl přízrak.</p>
<p>Potom byl běh událostí stejně sevřený jako vrásky na Xcorově čele: polekaně zařval a nasadil svému hřebci ostruhy, zatímco otec pustil lidskou ženu, kterou předtím chytil, a vyrazil tryskem k duchovi. Xcor to nikdy nestihl včas. Vždycky s hrůzou sledoval, jak se žena vymrští ze země a strhne otce ze sedla.</p>
<p>A pak ten oheň... oheň, jímž žena pohltila Bloodletterovo tělo, byl zářivý a bílý, vyšlehl v okamžiku a pohltil Xcorova rodiče během několika vteřin, puch hořícího masa...</p>
<p>Xcor se vymrštil, pravou rukou si svíral hruď, plíce mu pumpovaly, a přesto nenačerpávaly žádný vzduch.</p>
<p>Položil dlaně na přikrývku, opřel se o ně a byl rád, že je sám ve vlastním příbytku. Takhle ho nikdo nemusí vidět.</p>
<p>Snažil se o návrat do reality a jeho dech se odrážel a vracel se k němu, ozvěna zvuků od holých stěn se násobila, až zněly jako výkřiky. Spěšně rozsvítil silou vůle svíčku, která stála na podlaze vedle něj. To pomohlo. A když vstal a protáhl si tělo, proces natahování a uspořádávání svalů a kostí do správných poloh prospíval i mozku.</p>
<p>Potřeboval jídlo. A krev. A boj.</p>
<p>Pak bude naplno sám sebou.</p>
<p>Oblékl se do obnošené kůže, zastrčil si za opasek dýku a vyšel ze svého pokoje na chodbu, do průvanu. Z dálky mu sdělovaly hluboké hlasy a rachot cínových talířů, že dole v hlavní síni se podává První jídlo.</p>
<p>Hrad ve kterém žil se svou bandou ničemů, byl stále tentýž, kam přijeli po té noci, kdy otec zahynul; ten, odkud byl výhled na ospalou středověkou vesničku, z níž se časem vyvinula preindustriální vesnice a v současnosti se pak rozrostla na město s nějakými padesáti tisíci obyvatel.</p>
<p>Kteří, vzhledem k hustotě výskytu Homo sapiens byli všeho všudy jen kapradím v dubovém lese.</p>
<p>Pevnost mu ideálně vyhovovala a to z důvodů, které ho sem od počátku přitahovaly. Bytelné kamenné zdi a vodní příkop s padacím mostem stále ještě byly na svém místě a dobře se jim dařilo bránit lidem v přístupu.</p>
<p>Kromě toho tu bylo habaděj krvavých výmyslů i pravdivých příběhů, které budily posvátný strach z přístupu na jeho pozemky a do jeho domova a k jeho mužům. Po pravdě řečeno, posledních sto let on a jeho vojáci plnili svou povinnost a podporovali ty pitomé upíří mýty tím, že čas od času „strašili“ u okolních cest.</p>
<p>Což není nic těžkého, když jste zabiják a můžete se libovolně odhmotňovat.</p>
<p><emphasis>Baf!</emphasis> nebylo nikdy účinnější.</p>
<p>A přesto tu byly problémy. Poté, co vlastními silami zdecimovali populaci <emphasis>bezduchých</emphasis> ve Starém světě, si museli hledat způsoby, jak si uchovat zabijácké dovednosti.Naštěstí na uprázdněné místo nastoupili lidé - ačkoliv samozřejmě Xcor a jeho bratři museli zůstat v utajení, chránit svou pravou totožnost.</p>
<p>Tady vstupovalo do hry lidské nutkání po odvetě.</p>
<p>Lidé měli jen jednu chvályhodnou vlastnost, a tou byl jejich hněv vůči příslušníkům z vlastních řad, kteří se dopustili ničemností. Tím, že upíři lovili jen násilníky, pedofily a vrahy, byly jejich „zločiny“ tolerovány daleko lépe. Bůh ví, že kdyby šli po morálních týpcích, lidé by se vyhrnuli jako včely z úlu na ochranu své zahrádky ale narušitelé?</p>
<p>Oko za oko, stálo v jejich bibli.</p>
<p>A tak měla jeho banda ničemů cvičné cíle.</p>
<p>Takhle to šlo dvě desetiletí, pořád s nadějí, že jejich opravdový nepřítel, Vyhlazovací společnost, na ně pošle další pořádné nepřátele. Žádní však nepřišli, a tak Xcor dospěl k závěru, že v Evropě už žádní <emphasis>bezduší</emphasis> nezbyli a že ani nepřijdou. Koneckonců, on a jeho muži cestovali stovky kilometrů všemi směry, když každou noc vyráželi na lov lidských zloduchů, takže by na <emphasis>bezduch</emphasis><emphasis>é</emphasis> zabijáky někde nějak určitě narazili.</p>
<p>Ale běda, nikde žádní nebyli.</p>
<p>Jejich nepřítomnost však byla logická. Válka se už dávno přestěhovala na jiný kontinent: už tehdy, kdy Bratrstvo černé dýky odplulo do Nového světa a Vyhlazovací společnost je pronásledovala jako psi, přičemž nechala Xcorovi a jeho ničemům jen trochu odpadu k úklidu. Dlouhou dobu to byla dostatečná výzva, zabijáci se dál ukazovali a boje si uchovaly tempo a bylo to příjemné. Jenomže čas plynul a lidé nebyli opravdoví soupeři.</p>
<p><emphasis>Bezduší</emphasis> dokázali být aspoň zábavnou výzvou.</p>
<p>Pocit hutné nespokojenosti na něj doléhal, když sestupoval po hrubě tesaném schodišti a pod botami drtil prastarý, prošlapaný běhoun, který se měl vyměnit už před několika generacemi. Obrovský prostor, jenž se rozkládal dole, byl kamennou jeskyní, nic než ohromný dubový stůl prostřený před krbem, velkým jako hora. Lidé, kteří postavili kdysi tuto pevnost, ozdobili její hrubé stěny tapiseriemi, ale výjevům s válečníky v sedlech udatných ořů neprospěl věk o nic víc než kobercům: rozedraná, vybledlá vlákna visela sklesle z rámů, dolní okraje se prověšovaly, až budou dozajista brzy sahat až k zemi.</p>
<p>Před plápolajícím ohněm seděla jeho tlupa ničemů na vyřezávaných židlích. Jedli zvěřinu a tetřevy a holuby, které lovili na území panství a vykuchali na louce a upekli v krbu. Pili pivo, které si sami vařili a nechávali kvasit v podzemních sklepích, a jedli z cínových talířů loveckými noži a vidlicemi s dlouhými ostny.</p>
<p>V sídle bylo jen pramálo elektřiny podle Xcorova názoru jí nebylo zapotřebí vůbec, ale Throe byl jiného názoru. Trval na tom, že musí mít místnost pro své počítače, a to vyžadovalo protivné dráty a vedení, které nebylo moc zajímavé ani spolehlivé. Ale na té modernizaci něco bylo. Xcor sice číst neuměl, ale Throe ano a lidé nebyli jedinými ustavičnými pachateli krvavých a zvrácených činů - i oni jimi byli fascinováni; a tak nalézali kořist po celé Evropě.</p>
<p>Místo v čele stolu na něj čekalo a v okamžiku, kdy usedl, ostatní přestali jíst a spustili ruce.</p>
<p>Throe seděl po jeho pravici, na čestném místě, a bledé oči mu zářily. „Jak se ti daří?“</p>
<p>Ten sen, ten zatracený sen. Po pravdě řečeno, byl úplně bez sebe, což se ostatní nikdy nedozvědí. „Vcelku dobře.“ Xcor vzal vidličku a napíchl na ni stehýnko. „Podle tvého výrazu bych si troufal říci, že máš nějaký záměr.“</p>
<p>„Ano.“ Throe se vytasil s tlustou sjetinou čehosi, co<strong> </strong>vypadalo jako kompilace novinových článků. Navrchu byla výrazná černobílá fotografie, a na tu ukázal. „Chci ho.“</p>
<p>Vyobrazený muž byl tmavovlasý tvrďák se zlomeným nosem a nízkým, zarostlým čelem lidoopa. Nápis pod fotkou a sloupce tisku Xcorovým očím nic neříkaly; nicméně jasně chápal zlobu v jeho výrazu.</p>
<p>„Proč zrovna tohoto muže, <emphasis>trahyner.</emphasis><emphasis>“</emphasis> I když to věděl.</p>
<p>„Zabíjel ženy v Londýně.“</p>
<p>Kolik?“</p>
<p>„Jedenáct.“</p>
<p>„Tedy necelý tucet.“</p>
<p>Throe svraštil čelo, čpěl z něho nesouhlas. Což byla vlastně radost. „Rozřezal je, dokud ještě žily, a čekal, až budou mrtvé, než... se jich zmocnil.“</p>
<p>„Chceš říct než je opíchal?“ Xcor rval tesáky maso od kosti, a když se nedočkal odpovědi, zvedl jedno obočí. „Chceš říct, že je píchal, Throe.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Aha.“ Xcor se jedovatě usmál. „Hloupý prasáček.“</p>
<p>„Bylo jich jedenáct. Žen.“</p>
<p>„Ano, to už jsi říkal. Takže je to dost nadržený hloupý úchyláček.“</p>
<p>Throe si vzal papíry zpátky, zalistoval jimi a upíral přitom pohled na tváře bezcenných lidských žen. Nepochybně se zrovna v té chvíli modlil ke Stvořitelce, aby mu byla poskytnuta příležitost prokázat veřejnou službu rase, které chybí jen zasvěcovací obřad, aby se stala jejich nepřítelem.</p>
<p>Ubohé.</p>
<p>A nebude cestovat sólo - proto vypadal tak umanutě: běda, přísaha, kterou těchto pět mužů složilo té noci, kdy Bloodletter uhořel, je vázala k Xcorovi železnými lany. Bez jeho souhlasu a svolení nikam neodejdou.</p>
<p>Ačkoliv pokud šlo o Throea, ten s ním byl svázán daleko dříve, že ano.</p>
<p>V tichu se Xcorovou myslí znovu roztáhla chapadla Jeho snu - a také palčivé vědomí, že tu ženu nikdy nenašel. Což nebylo správné. Ačkoliv byl víc než ochoten stát se páteří mýtů v lidských představách, sám nevěřil na duchy, strašidla, kouzla a kletby. Jeho otce zabilo něco z masa a kostí a lovec v jeho nitru to chtěl najít a zabít.</p>
<p>„Co říkáš?“ otázal se Throe.</p>
<p>To je celý on. Náramný hrdina. „Nic. Jinak bych přece promluvil, že ano?“</p>
<p>Throeovy prsty začaly ťukat o staré, špinavé dřevo stolu a Xcor ho s radostí nechal sedět a hrát si na bubeníčka. Ostatní prostě jedli a nevadilo jim čekat, zda tahle bitva dopadne tak či onak. Na rozdíl od Throea bylo ostatním jedno, jaká oběť bude zvolena, pokud se nakrmí, napojí a užijí si pěkně sexu, klidně budou bojovat, kdykoli a kdekoli jim bude určeno.</p>
<p>Xcor nabodl další kus masa a spočinul ve svém masivním dubovém křesle; jeho pohled upoutaly vetché tapiserie.</p>
<p>Ve vybledlých záhybech ho pekelně štvaly obrazy lidí odjíždějících do války na hřebcích, kteří se mu zamlouvali, a se zbraněmi, jež dokázal ocenit.</p>
<p>Pocit, že je na nesprávném místě, ho šimral v ramenou, až byl stejně nervózní jako jeho pobočník.</p>
<p>Dvacet let už neviděl žádného <emphasis>bezduchého</emphasis> a vraždit pouhé lidi, aby se pocvičili ve svých dovednostech, to nebyl žádný život pro jeho posádku ani pro něj samotného. A přesto existovali upíři, kteří zůstali ve Staré zemi, a on setrvával na tomto kontinentě v naději, že mezi nimi najde tu, kterou vídal jen ve svých snech.</p>
<p>Tu ženu. Která mu zabila otce.</p>
<p>Kam ho však tohle otálení dovede?</p>
<p>Rozhodnutí, s nímž si už dlouho pohrával, mu opět vykrystalizovalo v mysli, nabývalo tvaru a struktury, úhlů a oblouků. A zatímco dříve ten hnací moment vždycky vymizel, tentokrát mu noční můra dala právě takovou vytrvalost, aby proměnil pouhý nápad v činy.</p>
<p>„Pojedeme do Londýna,“ prohlásil.</p>
<p>Throeovy prsty okamžitě znehybněly. „Děkuji ti, můj Pane.“</p>
<p>Xcor sklonil hlavu, usmál se pro sebe a říkal si, že Throe možná dostane příležitost toho člověka odpravit. Anebo... možná ne.</p>
<p>Cestovní plány se však rozběhly naplno.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola devátá</strong></p>
<p><emphasis>NEMOCNICE SV. FRANTIŠKA </emphasis></p>
<p><emphasis>CALDWELL, NEW YORK</emphasis></p>
<p>K</p>
<p>omplexy nemocničního areálu byly jako skládačky puzzle. Až na to, že jejich kousky do sebe zdaleka tak dobře nezapadaly.</p>
<p>Za takovéhle noci to ale není špatné, říkal si Manny, když se myl před operací.</p>
<p>V určité rovině žasl, že šlo všechno tak snadno. Hrdlořezové, kteří ho sem s pacientkou přivezli, zaparkovali na jednom z tisíce temných nároží u vnějšího okraje sv. Františka a pak Manny osobně zavolal šéfa ochranky a prohlásil, že přiváží VIP pacientku, která vyžaduje absolutní diskrétnost. Potom cinkl sesterskému personálu a odříkal totéž: vezou speciální pacientku. Připravit operační sál na konci třetího patra a technici u magnetické rezonance ať čekají rychlovku. Nakonec zavolal o převoz, a vida, vozík tu byl coby dup.</p>
<p>Za čtvrt hodiny po ukončení magnetické rezonance už byla pacientka tady na operačním sále VII, kde ji připravovali.</p>
<p>„Tak kdo to je?“</p>
<p>Otázku pronesla sálová sestra, a on už na ni čekal. „Jedna olympijská jezdkyně. Z Evropy.“</p>
<p>„No, tím se to vysvětluje. Něco mumlala a nikdo z nás té řeči nerozuměl.“ Žena zalistovala v papírech které hodlal stopit, až bude po všem. „Proč tolik tajností?“</p>
<p>„Je z královské rodiny.“ A to tedy byla pravda. Když s ní jel, celou cestu civěl na její urozené rysy.</p>
<p>Hlupák. Úplný hlupák.</p>
<p>Vrchní sestra vykoukla na chodbu, oči ostražité. „Tím se vysvětluje ta ochranka. Bože můj, jeden by řekl, že jsme bankovní lupiči.“</p>
<p>Manny se zaklonil, aby vykoukl ven, zatímco si drhl nehty tvrdým kartáčkem. Ti tři, kteří přišli s ním, stáli na chodbě asi tři metry od dveří obrovská těla v černém, se spoustou vyboulenin.</p>
<p>Nepochybně zbraně. Možná nože. Třeba i pár plamenometů, kdoví, sakra.</p>
<p>Člověk si trošku poupraví názor na to, že celý ten státní aparát akorát papíruje.</p>
<p>„Kde je formulář informovaného souhlasu?“ zeptala se sestra. „V systému nic není.“</p>
<p>„To mám všechno já,“ lhal. „Máte pro mě tu magnetickou rezonanci?“</p>
<p>„Nahoře na obrazovce ale technik říká, že jsou tam chyby. Vážně by to rád předělal.“</p>
<p>„Nejdřív se podívám.“</p>
<p>„Víte jistě, že chcete nést za tohle všechno odpovědnost vy? Copak nemá peníze?“</p>
<p>„Musí zůstat anonymní, oni mi to uhradí.“ Aspoň předpokládal, že mu to uhradí, ne že by mu na tom doopravdy záleželo.</p>
<p>Manny spláchl z rukou a předloktí hnědavý betadin a otřepal je. Zvedl paže, zády drcnul do lítaček, aby se otevřely, a vstoupil na sál.</p>
<p>V místnosti byly dvě sestry a anesteziolog, sestry kontrolovaly nástroje, rozložené na vozících pokrytých modrými chirurgickými rouškami, anesteziolog nastavoval plyny a přístroje, s jejichž pomocí udrží pacientku v narkóze. Vzduch byl chladný, aby se nepodporovalo krvácení, a páchl dezinfekcí a počítačové zařízení tiše bzučelo spolu se stropními světly a operační lampou.</p>
<p>Manny zamířil rovnou k monitorům a v okamžiku, kdy uviděl snímky z magnetické rezonance, mu srdce poskočilo. Zvolna a pečlivě prohlížel digitální vyobrazení, až už to déle nešlo.</p>
<p>Pohlédl k oknům v lítačkách a znovu si změřil ty tři muže stojící hned před místností, díval se na jejich tvrdé tváře a chladné oči, které se na něj upíraly.</p>
<p>Nejsou to lidé.</p>
<p>Zalétl pohledem ke své pacientce. A ona taky ne.</p>
<p>Manny se vrátil ke snímkům magnetické rezonance a naklonil se blíž k obrazovce, jako by tím mohl nějak zázračně napravit všechny anomálie, které měl před očima.</p>
<p>Páni, a to mu šestikomorové srdce Kozíbradky kdysi připadalo divné.</p>
<p>Dvojité dveře se otevřely a zavřely, Manny zavřel oči a zhluboka se nadechl. Pak se otočil a stanul proti druhé doktorce, která vstoupila do sálu.</p>
<p>Jane byla připravená k operaci, takže z ní byly vidět jen tmavě zelené oči za chirurgickou maskou z plexiskla, a on její přítomnost vysvětlil personálu tím, že je osobní lékařkou pacientky což nebyla lež. Tu maličkost, že se tu vyzná stejně dobře jako on, si nechal pro sebe. A ona zrovna tak.</p>
<p>Upřela na něj pohled, který nebyl ani trochu omluvný, a on měl sto chutí řvát, ale měl před sebou sakra těžkou práci. Znovu se soustředil, odsunul z mysli všechno, co by mu bezprostředně nepomohlo, a znovu si prošel poškození obratlů, aby si naplánoval postup.</p>
<p>Viděl oblast, která po fraktuře srostla: pacientčina páteř byla jako půvabný vzorec dokonale umístěných uzlin kostí, proložených tmavými izolačními kotouči... až na Th6 a Th7. Čímž se vysvětlovalo ochrnutí.</p>
<p>Neviděl, zda je mícha stlačena nebo úplně přerušena, a nebude znát skutečný rozsah poškození, dokud to neuvidí zevnitř. Ale nevypadalo to dobře. Stlačení míchy bylo smrtelně nebezpečné pro ten jemný tunel nervů a nenapravitelné poškození mohlo vzniknout během několika minut či hodin.</p>
<p>Proč ten spěch, když ho hledali? uvažoval v duchu.</p>
<p>Pohlédl na Jane. „Před kolika týdny se poranila?“</p>
<p>„Před čtyřmi hodinami,“ řekla tak tiše, aby to nikdo jiný neslyšel.</p>
<p>Manny se přikrčil. „Cože?“</p>
<p>„Před. Čtyřmi. Hodinami.“</p>
<p>„Takže tu bylo už nějaké starší zranění?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Musím s tebou mluvit. Mezi čtyřma očima.“ Táhl ji do kouta místnosti a cestou řekl anesteziologovi: „Vydržte, Maxi.“</p>
<p>„Beze všeho, doktore Manello.“</p>
<p>Manny se naklonil těsně k Jane a zasyčel: „Co se tady, sakra, děje?“</p>
<p>„Ta magnetická rezonance to snad vysvětluje dost jasně.“</p>
<p>„Není to člověk. Že ne.“</p>
<p>Jen na něj zírala, neuhnula upřenýma očima.</p>
<p>„Do čeho ses to nechala zatáhnout, Jane?“ otázal se polohlasem. „Co mi to děláš?“</p>
<p>„Poslouchej mě pozorně, Manny, a věř mi každé slovo. Zachráníš jí život a tím ho zachráníš i mně. Je to sestra mého manžela, a jestli...“ Hlas se jí zadrhl. „Jestli ji ztratí dřív, než dostane příležitost vůbec ji poznat, zabije ho to. Prosím přestaň mi klást otázky, na které nemůžu odpovídat, a snaž se. Vím, že to není fér, a udělala bych cokoliv, abych to změnila - jen ji nemůžeme ztratit.“</p>
<p>Zčistajasna si vzpomněl na ty šílené bolesti hlavy, které ho přepadaly během uplynulého roku pokaždé, když pomyslel na dny před její autonehodou. Ta zatracená palčivá bolest se vrátila v okamžiku, kdy ji uviděl... jen aby zvedla a odhalila vrstvy vzpomínek, které vnímal, ale nedokázal si je vybavit.</p>
<p>„Uděláš to tak, abych si nic nepamatoval,“ řekl. „A taky nikdo z nich. Viď.“ Potřásl hlavou, protože si byl dobře vědom, že tohle je něco daleko, daleko většího než nějaká blbost se speciální agentkou, špionkou vlády Spojených států. Jiný živočišný druh? Koexistující s lidmi?</p>
<p>Ale ona s pravdou ven nepůjde, že ano.</p>
<p>„Aby tě čert vzal, Jane. Vážně.“</p>
<p>Užuž se chtěl odvrátit, když ho chytla za rameno. „Budu ti zavázaná. Udělej to pro mě a budu ti zavázaná.“</p>
<p>„Fajn. Tak už za mnou <emphasis>nikdy</emphasis> nechoď.“</p>
<p>Nechal ji v koutě a přistoupil ke své pacientce, která ležela na břiše.</p>
<p>Sklonil se vedle ní a řekl: „Tady...“ Kdoví proč se jí chtěl představit křestním jménem, ale vzhledem k ostatnímu personálu zachoval profesionální přístup. „Tady je doktor Manello. Už začneme, ano? Nebudeš cítit vůbec nic, slibuju.“</p>
<p>Po chvilce slabě promluvila: „Děkuju ti, doktore.“</p>
<p>Zavřel oči, když uslyšel její hlas. Bože, jak na něj působila ta pouhá tři slova z jejích úst, to bylo monumentální. Ale co ho přesně přitahuje? Co je ta žena zač?</p>
<p>Myslí mu pronikl obraz tesáků jejího bratra - a musel ho zapudit. Času bude ještě dost.</p>
<p>Tiše zaklel, pohladil ji po rameni a pokynul anesteziologovi.</p>
<p>Je to tu.</p>
<p>Sestry jí potřely záda betadinem a on jí vyšetřil páteř prsty, prohmatával ji, zatímco drogy začínaly působil a uspávat ji.</p>
<p>„Žádná alergie?“ zeptal se Jane, i když už se jednou ptal.</p>
<p>„Žádná.“</p>
<p>„Nějaký zvláštní problém, o kterém musíme vědět, než ji dáme pod narkózu?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Tak tedy dobrá.“ Natáhl ruku a nastavil si mikroskop blíž, ale ne přímo nad ni.</p>
<p>Nejdřív musí říznout.</p>
<p>„Chcete hudbu?“ zeptala se sestra.</p>
<p>„Ne. U tohohle případu žádné rozptylování.“ Operoval, jako by na tom závisel jeho život, a nejen proto, že mu bratr téhle ženy vyhrožoval.</p>
<p>I když to nedávalo smysl, ztratit ji... ať je čímkoli... by byla tragédie z rodu těch, které by nedokázal vyjádřit slovy.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola desátá</strong></p>
<p>T</p>
<p>o první, co Payne uviděla, když se probrala, byl pár mužských rukou. Očividně seděla vzpřímeně a byla upnuta v jakémsi popruhovém mechanismu, který jí podpíral hlavu a šíji. A řečené ruce ležely na okraji postele vedle ní. Krásné a zdatné, s nehty ostříhanými až do živého masa, ležely na hromadě papírů, tiše převracely početné stránky.</p>
<p>Muž, člověk, kterému náležely, četl se svraštělým čelem a pomocí nějakého psacího nástroje si občas dělal poznámky. Strniště na bradě mu narostlo ještě víc od té doby, kdy ho viděla naposled, a podle toho odhadla, kolik uplynulo hodin.</p>
<p>Její doktor vypadal stejně vyčerpaně, jak se ona cítila.</p>
<p>Probrala se ještě víc a začala vnímat nenápadné pípáni vedle hlavy... a tupou bolest v zádech. Měla pocit, že jí dali nějaké lektvary, aby otupili vnímání, ale nestála o ně. Lépe být ve střehu takhle si připadala jako obalená ve vatě, a to ji zvláštním způsobem děsilo.</p>
<p>Dosud nemohla promluvit, a tak se rozhlédla kolem sebe. Byla tu s tím člověkem sama, a nebyla to místnost, ve které se nalézala předtím. Venku mezi sebou soupeřily o pozornost rozmanité hlasy s tím podivným lidským přízvukem a ustavičný proud kroků.</p>
<p>Kde je Jane? Bratrstvo...</p>
<p>„Pomoz... mi...“</p>
<p>Doktor se prudce vymrštil a pak odhodil své papíry na pojízdný stolek. Vyskočil, sklonil se k ní a jeho pach ji nádherně zašimral v nose.</p>
<p>„Ahoj,“ řekl.</p>
<p>„Nic... necítím...“</p>
<p>Vzal ji za ruku, a když necítila teplo ani dotek, málem ji to zničilo. Ale byl u ní: „Pssst... ne, ne, je to dobré. To jsou jen léky proti bolesti. Je to dobré a já jsem tady. Sšš...“</p>
<p>Jeho hlas ji chlácholil se stejnou jistotou, jako by to dokázala hladící dlaň.</p>
<p>„Mluv,“ dožadovala se sípavým hlasem. „Co... se událo?“</p>
<p>„Na operačním sále proběhlo všechno uspokojivě,“ říkal zvolna. „Napravil jsem obratle a mícha nebyla úplně ohrožena.“</p>
<p>Payne zvedla ramena a pokusila se uvelebit nějak svou těžkou, bolavou hlavu, ale postroj jí nedovolil změnit polohu.</p>
<p>„Tvůj tón... říká víc než slova.“</p>
<p>Na to nedostala okamžitou odpověď. Jen ji pořád chlácholil rukama, které necítila. Hovořil s ní však očima a nesděloval dobré zprávy.</p>
<p>„Mluv,“ vyštěkla. „Nic jiného nezasluhuji.“</p>
<p>„Nebyl to neúspěch, ale nevím, jak to s tebou dopadne. Čas nám řekne víc než co jiného.“</p>
<p>Na okamžik zavřela oči, ale tma ji děsila. Otevřela víčka a upnula se k pohledu na doktora... a vadilo jí to, co viděla v jeho hezké, zasmušilé tváři: že si dělá výčitky.</p>
<p>„To není tvá vina,“ řekla drsně. „Tak to bylo souzeno.“</p>
<p>Aspoň tím si byla jista. Pokusil se ji zachránit a na své úrovni odvedl svůj nejlepší výkon bylo ovšem jasné, jak je sám sebou zklamán.</p>
<p>„Jak se jmenuješ?“ řekl. „Neznám tvé jméno.“</p>
<p>„Payne. Jsem Payne.“</p>
<p>Když se znovu zamračil, byla si celkem jista, že tím jménem není nijak nadšen, a přistihla se, že lituje, proč se nenarodila s jiným jménem. Jeho nelibost však měla i jiný důvod. Viděl ji zevnitř a určitě už ví, že je jiná než on.</p>
<p>Určitě ví, že je „jiná“.</p>
<p>„To, co považuješ za pravdu,“ zašeptala, „není omyl.“ Doktor se mocně nadechl a jí připadalo, jako by zadržoval vzduch v plicích celou věčnost. „Co se odehrává v tvé mysli? Mluv.“</p>
<p>Pousmál se a, ach, bylo to líbezné. Tak líbezné. Škoda však, že nešlo o humor.</p>
<p>„Momentálně...“ Prohrábl si rukou husté, tmavé vlasy. „Uvažuju, jestli bych to neměl prostě nechat všechno být a hrát si na hlupáka, jako bych nevěděl, co se děje. Nebo uvažovat reálně.“</p>
<p>„Reálně,“ řekla. „Nemohu si dovolit přepych ani jedné minuty falše.“</p>
<p>„To chápu.“ Zadíval se jí do očí. „Myslím, že jsi...“</p>
<p>Dveře do místnosti se maličko pootevřely a dovnitř nakoukla zahalená postava. Soudě podle příjemné vůně to byla Jane, skryta pod modrým rouchem a maskou.</p>
<p>„Už je skoro čas,“ řekla.</p>
<p>Tvář Paynina doktora náhle působila doslova jako sopka. „Já s tím nesouhlasím.“</p>
<p>Jane vstoupila dovnitř a zavřela za sebou dveře. „Payne, už jsi vzhůru.“</p>
<p>„To tedy jsem.“ Pokusila se o úsměv a doufala, že se jí hýbají rty. „Ano.“</p>
<p>Doktor se postavil mezi ně, jako by se ji snažil chránit vlastním tělem. „Nemůžeš s ní pohnout. To až tak nejdřív za týden.“</p>
<p>Payne pohlédla na závěsy, které visely od stropu až k podlaze. Byla si takřka jista, že za světlými záhyby látky jsou skleněná okna, a byla si úplně jista, že je-li tomu tak, pronikne tudy každičký sluneční paprsek, až se rozední.</p>
<p>Teď se jí rozbušilo srdce, cítila ho pod žebry. „Musím jít. Jak dlouho?“</p>
<p>Jane se podívala na hodinky na svém zápěstí. „Asi hodinu. A Wrath je na cestě sem. Což pomůže.“</p>
<p>Možná právě proto se cítí tak slabá. Potřebuje nakrmit.</p>
<p>Zdálo se, že doktor chce užuž promluvit, a ona ho přerušila a oslovila <emphasis>shellan</emphasis> svého dvojčete. „Zvládnu to tady. Prosím, nech nás.“</p>
<p>Jane kývla a vycouvala ze dveří. Ale bezpochyby zůstala někde nablízku.</p>
<p>Paynin člověk si promnul oči, jako by doufal, že tím změní své vnímání... nebo snad realitu, na niž se upíraly.</p>
<p>„Jaké jméno bys chtěl, abych měla?“ zeptala se tiše.</p>
<p>Spustil ruce a okamžik ji pozoroval. „Vykašli se na jméno. Nemůžeš mi prostě říct pravdu?“</p>
<p>Pochybovala, že by mu mohla dát takový slib. Ačkoliv technika pohřbívání vzpomínek byla celkem snadná, nebyla obeznámena s jejími důsledky a obávala se, že čím víc toho bude muž vědět, tím víc bude třeba skrývat a tím větší poškození by mu mohlo být způsobeno.</p>
<p>„Co chceš vědět.“</p>
<p>„Co jsi zač.“</p>
<p>Vrátila se očima k zataženým závěsům. Jakkoli žila v ústraní, věděla o mýtech, které si lidská rasa vykonstruovala kolem jejího druhu. Nemrtví. Vrazi neviňátek. Bez duše a bez morálky.</p>
<p>O tom se těžko hovoří. A nechtělo se jí promarnit na to posledních pár vzácných společných okamžiků.</p>
<p>„Nemohu se vystavit slunečnímu světlu.“ Vrátila se k němu pohledem. „Hojím se rychle, daleko rychleji než ty. A musím se nakrmit, než se pohnu - potom už budu dost stabilní, abych mohla cestovat.“</p>
<p>Sklopil oči ke svým rukám a ona se v duchu ptala, zda lituje, že ji vůbec operoval.</p>
<p>A ticho, jež mezi nimi zavládlo, bylo zrádné jako bitevní pole, a stejně nebezpečné. Přesto se uslyšela, jak říká: „Existuje název pro to, čím jsem.“</p>
<p>„Jo. A já ho nechci vyslovit nahlas.“</p>
<p>V hrudi se jí začala šířit podivná bolest, s nesmírnou námahou zvedala předloktí, až na té bolesti spočinula dlaní. Zvláštní, že má celé tělo otupělé, ale tohle cítí...</p>
<p>Zčistajasna se jí rozvlnilo zorné pole.</p>
<p>Jeho výraz okamžitě zněžněl, vztáhl ruku a otřel jí tvář. „Proč pláčeš?“</p>
<p>„Pláču?“</p>
<p>Kývl a zvedl ukazováček, aby na něj viděla. Na bříšku se třpytila jediná křišťálová krůpěj. „Bolí to?“</p>
<p>„Ano.“ Rychle zamrkala, snažila se zaostřit a nedařilo se jí to. „Ty slzy jsou dost protivné.“</p>
<p>Zvuk jeho smíchu a pohled na bílé, rovné zuby ji povznesly, i když zůstala v posteli. „Ty tedy nejsi z těch, co brečí,“ řekl polohlasem.</p>
<p>„Nikdy.“</p>
<p>Naklonil se ke straně a zvedl čtverec buničiny, kterým jí osušil to, co stékalo po tváři. „Proč ty slzy.“</p>
<p>Chvíli jí trvalo, než to pronesla. A pak musela: „Upír.“</p>
<p>Sesunul se zpátky do křesla vedle ní a přepečlivě skládal ten čtvereček a pak ho odhodil do malé nádoby.</p>
<p>„Proto nejspíš Jane před rokem zmizela, co,“ řekl.</p>
<p>„Nevypadáš zděšeně.“</p>
<p>„Věděl jsem, že se děje něco velkého.“ Pokrčil rameny. „Viděl jsem tvou magnetickou rezonanci. Byl jsem v tobě.“</p>
<p>Kdoví proč ji ten výraz rozpálil. „Ano. Byl.“</p>
<p>„Ale jste docela podobní. Tvoje páteř nebyla tak odlišná, abych si nevěděl rady. Měli jsme štěstí.“</p>
<p>Po pravdě řečeno, nesdílela ten názor: po letech, kdy jí na mužích nezáleželo, cítila k tomuto jedinému mystickou přitažlivost, a takovou věc by ráda prozkoumala, kdyby byla situace jiná, jenomže jak se už dávno poučila, osud se jen zřídkakdy stará o to, co kdo chce.</p>
<p>„Takže,“ pronesl, „si se mnou poradíš, je to tak? Celou tuhle věc smažeš.“ Máchl neurčitě paží kolem sebe. „Tohle si vůbec nebudu pamatovat. Zrovna jako když sem před rokem přivezli tvého bratra.“</p>
<p>„Možná budeš mít sny. Nic víc.“</p>
<p>„Takhle se váš druh udržuje skrytý.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Kývl a rozhlédl se. „Uděláš to hned?“</p>
<p>Chtěla s ním být déle, ale nebyl důvod, aby viděl, jak se krmí od Wratha. „Už brzy.“</p>
<p>Pohlédl znovu na dveře a pak přímo do jejích očí.</p>
<p>„Prokázala bys mi laskavost?“</p>
<p>„Ale ovšem. Bude mi potěšením ti posloužit.“</p>
<p>Zacukalo mu jedno obočí a ona by přísahala, že z jeho těla znovu zavanul ten jeho líbezný pach. Ale pak úplně zvážněl. „Řekni Jane... že to chápu. Chápu, proč udělala to, co udělala.“</p>
<p>„Miluje mého bratra.“</p>
<p>„Jo, to jsem viděl. Tam... kde jsme předtím byli. Řekni jí, že je to v pohodě. Mezi ní a mnou. Koneckonců, nemůžeš ovlivnit, do koho se zamiluješ.“</p>
<p>Ano, říkala si Payne. Ano, to je pravda.</p>
<p>„Byla jsi někdy zamilovaná?“ zeptal se.</p>
<p>Protože lidé nečtou myšlenky, uvědomila si, že promluvila nahlas. „Aha... ne. Já... ne. Nebyla.“</p>
<p>Ačkoliv i tahle krátká doba s doktorem vypovídala o mnohém. Fascinoval ji vším, od pohybů přes to, jak mu padl bílý plášť a modrý chirurgický úbor, až po jeho vůni a hlas.</p>
<p>„Máš družku?“ zeptala se a bála se odpovědi.</p>
<p>Prudce vybuchl smíchy. „Sakra, to ne.“</p>
<p>Vydechla úlevou, i když to bylo zvláštní pomyšlení, že jí tolik záleží na jeho stavu. A pak už bylo jen ticho.</p>
<p>Ach, plynutí času. Jak politováníhodné. A co mu má říci v těch posledních minutách, které jim zbývají? „Děkuji ti. Že ses o mě staral.“</p>
<p>„Rádo se stalo. Doufám, že se dobře zotavíš.“ Upíral na ni oči, jako by se ji snažil vsát do paměti, a ona měla sto chutí mu říct, aby se přestal snažit. „Vždycky tu pro tebe budu, platí? Kdybys potřebovala, abych ti pomohl... vyhledej mě.“ Doktor vyndal malou tuhou kartičku a něco na ni napsal. „To je můj mobil. Zavolej mi.“</p>
<p>Vztáhl ruku a vsunul tu věc do slabé ruky, která jí spočívala na srdci. Když sevřela to, co jí dal, uvažovala o všech důsledcích. A co z toho plyne.</p>
<p>A o všech komplikacích.</p>
<p>Zasténala a pokusila se pohnout.</p>
<p>Doktor byl okamžitě na nohou. „Potřebuješ přesunout?“</p>
<p>„Vlasy.“</p>
<p>„Tahá to?“</p>
<p>„Ne... prosím, rozpusť mi vlasy.“</p>
<p>Manny ztuhl a jen zíral do pacientčiny tváře. Kdoví proč mu představa, jak rozplétá ten tlustý cop, připadala hodně blízká tomu, že by ji obnažil, a vida, jeho sexuální pud byl všemi deseti pro.</p>
<p>Ježíši... vždyť je vzrušený. Přímo pod chirurgickým úborem.</p>
<p>Vida, říkal si, takhle funguje ten nevyzpytatelný zákon přitažlivosti, přímo tady a přímo teď: Candace Hansonová se nabídla, že se s ním vyspí, a jeho to nezajímalo ani za mák. Ale tahle... žena? Samice?... ho požádala, aby jí rozpustil vlasy, a on už je celý zadýchaný.</p>
<p>Upírka.</p>
<p>V duchu slyšel to slovo, pronesené jejím hlasem, s tím zvláštním přízvukem... a nejvíc ho šokovalo, že na tu zprávu vůbec nereaguje. Jo, když se zamyslel nad tím, co z toho plyne, začal mu mozek pracovat na plné obrátky. Tesáky už nepatří jen k halloweenovým maskám a do filmových hororů?</p>
<p>A přesto ta strašidelná věc vůbec nebyla strašidelná.</p>
<p>Ani to, ani tahle sexuální přitažlivost, která ho zasáhla.</p>
<p>„Ty vlasy?“ řekla.</p>
<p>„Jo...“ zašeptal. „Zařídím to.“</p>
<p>Ruce se mu netřásly ani slabounce. Kdepak. Netřásly.</p>
<p>Třásly se pekelně.</p>
<p>Konec copu byl svázaný kouskem té nejjemnější látky, jaké se kdy dotkl. Nebyla to bavlna; nebylo to hedvábí...</p>
<p> Bylo to něco, co ještě nikdy neviděl, a jeho hbité prsty chirurga působily na tom materiálu nemotorně a příliš hrubě, když rozvazoval složitý uzel. A pak její vlasy... dobrotivý Bože, tajemná látka byla jako kopřivy v porovnání s těmi vlnitými černými vlasy.</p>
<p>Kousek po kousku rozplétal třípramenný cop, vlny vlasů byly klouzavě hladké a ulpívavé zároveň. A protože byl lump, dokázal myslet jen na to, jak mu splývají po nahé hrudi... po břiše... po pohlaví...</p>
<p>„To stačí,“ zarazila ho.</p>
<p>Řekla to dost jasně. Prudce odvlekl proutníka ve svém nitru zpět do říše zdvořilé konverzace a přiměl se odtáhnout ruce. I když cop rozpletl jen napůl, to, co odhalil, bylo úchvatné. Byla-li krásná se staženými vlasy, pak byla s těmi vlnami zkadeřenými až k pasu doslova přenádherná.</p>
<p>„Zapleť ji do nich, prosím,“ řekla a ochablou rukou podala navštívenku. „Tak ji nikdo nenajde.“</p>
<p>Zamrkal a pomyslel si: <emphasis>No jasně.</emphasis> Kozíbradka Zuřivec by určitě nebyl nadšený z toho, že jeho sestra osloví svého chirurga a dotkne se ho...</p>
<p>Nedotkne, opravil se.</p>
<p>No, možná <emphasis>trochu</emphasis> dotkne. Jako by ji mohl prostě přivést k vrcholu. Ehm... dotknout se jí.</p>
<p>Je nejvyšší čas toho nechat, Manello, i když nemluvíš nahlas.</p>
<p>„Jsi geniální,“ řekl. „Úžasně chytrá.“</p>
<p>To ji přimělo k úsměvu a jemu v hlavě vytanulo: <emphasis>Do horoucích pek</emphasis><emphasis>el.</emphasis> Její špičáky byly ostré a bílé a dlouhé... a evolucí naprojektované k tomu, aby protínaly hrdla.</p>
<p>Ve špičce vzrušeného pohlaví ho šimral orgasmus...</p>
<p>A v té chvíli její tváři přelétl mrak.</p>
<p>A páni. „Aha... ty umíš číst myšlenky?“</p>
<p>„Až budu silnější, ano. Ale tvůj pach prostě nabyl na intenzitě.“</p>
<p>Takže způsobila, že se zpotil, a jaksi o tom věděla. Jenomže... měl pocit, že pacientka netuší proč, a bylo to u ní stejně trýznivě lákavé jako všechno ostatní: upírala na něj pohled a byla veskrze nevinná.</p>
<p>Ale na druhé straně, možná o něm vůbec sexuálně neuvažovala, protože je člověk. A mimochodem, zrovna ji přivezli z operačního sálu, takže si tady sotva bude připadat jako v jarní rozkvetlé zahradě.</p>
<p>Manny přerušil svůj druhý vnitřní proslov a přeložil navštívenku napůl. Dobré na jejích bohatých vlasech bylo to, že bylo dílem okamžiku zamaskovat navštívenku copem. Když skončil, znovu cop ovinul látkou a zavázal mašli; pak celou tu délku pečlivě uložil na lůžko vedle ní.</p>
<p>„Doufám, že ji použiješ,“ řekl. „Fakt.“</p>
<p>Její smutný úsměv mu sděloval, že pravděpodobnost není nijak valná, ale stejně. Kontakt mezi oběma živočišnými druhy očividně nebyl nijak vyhledávaný, jinak by pojem <emphasis>krevní banka</emphasis> dával úplně jiný smysl.</p>
<p>Ale aspoň má jeho navštívenku.</p>
<p>„Co myslíš, že se stane?“ zeptala se a ukázala na své nohy.</p>
<p>Sledoval očima její gesto. „Nevím. Na vás evidentně platí jiná pravidla... takže je možné všechno.“</p>
<p>„Podívej se na mě,“ požádala. „Prosím.“</p>
<p>Pousmál se. „Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu... ale nechce se mi.“ Obrnil se, ale nebyl dosud úplně schopen podívat se jí do tváře. „Jen mi něco slib.“</p>
<p>„Co ti mohu poskytnout?“</p>
<p>„Zavolej mi, jestli to půjde.“</p>
<p>„To udělám.“ Ale nemyslela to vážně. Nevěděl, jak to poznal, ale byl si tím jistý. Proč si ale nechala tu navštívenku? Neměl zdání.</p>
<p>Pohlédl na dveře a vzpomněl si na Jane. Sakra, měl by se osobně omluvit, že byl kapku hnusný. „Než to uděláš, musím...“</p>
<p>„Kéž bych tu po sobě mohla něco zanechat. Pro tebe.“</p>
<p>Manny se prudce otočil a upřel na ni oči. „Cokoliv. Chci cokoliv, co mi můžeš dát.“</p>
<p>Ta slova zněla jako temné zamručení a on si byl dobře vědom toho, že mluví smyslně... a znamená to, že je nestoudný?</p>
<p>„Jenže cokoli hmatatelného...“ Potřásla hlavou. „Uškodilo by ti to.“</p>
<p>Hleděl do její výrazné, krásné tváře... a spočinul očima na jejích rtech. „Mám nápad.“</p>
<p>„Copak bys rád?“ Nevinnost v jejím pohledu ho zarazila. A rozpálila jeho libido jako táborový oheň.</p>
<p>Ne že by potřebovalo nějakou další podporu.</p>
<p>„Kolik je ti let?“ zeptal se prudce. Je možná chlípník, ale do ničeho nelegálního by nešel. Má postavu jako dospělá, ale kdoví, jakým tempem oni dospívají...</p>
<p>„Je mi tři sta pět let.“</p>
<p>Mrk. Mrk. A ještě do třetice mrk. To už bude zletilá, Pomyslel si. „Takže se můžeš vdávat?“</p>
<p>„Ano. Nejsem však se žádným mužem.“</p>
<p>Bůh existuje. „Pak tedy vím, co chci.“ Ji. Nahou. Na sobě. Ale spokojí se i málem.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Polibek.“ Vztáhl ruce. „Nemusí být rozpálený a prudký. Jen... polibek.“</p>
<p>Když neodpověděla, měl sto chutí si nakopat zadek. A vážně uvažoval o tom, že se přizná tomu jejímu bratrovi, aby ho po zásluze zbil.</p>
<p>„Ukaž mi jak,“ zašeptala.</p>
<p>„Váš druh se... nelíbá?“ Jen Bůh ví, co dělají. Ale pokud je na legendách něco pravdy, pak sex představuje značnou část jejich repertoáru.</p>
<p>„Líbá. Já jsem jen ještě nikdy... Není ti špatně?“ Vztáhla ruku. „Doktore?“</p>
<p>Otevřel oči... které zřejmě předtím pevně zavřel. „Dovol, abych se tě na něco zeptal. Byla jsi někdy s nějakým mužem?“</p>
<p>„S lidským mužem nikdy. A... ani s upírem ne.“</p>
<p>Mannyho penis to málem nevydržel. Což bylo praštěné. Ještě nikdy mu nezáleželo na tom, jestli nějaká žena už s někým byla... nebo ne. Po pravdě řečeno, holky toho druhu, který ho obvykle zajímal, ztrácely panenství ještě před patnáctým rokem a nikdy nelitovaly.</p>
<p>Payniny jasné, světlé oči se na něj upíraly. „Tvůj pach je ještě silnější.“</p>
<p>Patrně proto, že ho zalil pot, jak se snažil potlačit orgasmus.</p>
<p>„Líbí se mi,“ dodala hlubším hlasem.</p>
<p>Přeskočil mezi nimi elektrický výboj, nedokázal uvěřit, že by se dal vymazat nějakým salonním trikem, v němž duch zvítězí nad šedou hmotou mozkovou. A pak pootevřela rty a vyklouzl z nich růžový jazýček, aby si zvlhčila ústa... jako by si představovala něco, z čeho jí vyprahlo.</p>
<p>„Myslím, že tě chci ochutnat,“ řekla.</p>
<p>Jasně. Houby líbání. Jestli ho chce sežrat zaživa, klidně se nechá. A to ještě předtím, než uviděl, jak špičky jejích bílých tesáků vystupují ještě dál z horní čelisti.</p>
<p>Manny cítil, jak zprudka oddechuje, ale neslyšel vůbec nic, protože mu v uších burácela krev. Krucinál, moc nechybělo a přestal by se ovládat a to nikoli metaforicky. Byl doslova jen krůček od toho, aby z ní stáhl pokrývky a pomiloval se s ní. I když byla v trakci. I když ještě nikdy s nikým nebyla. I když patřila k jinému živočišnému druhu.</p>
<p>Musel vynaložit veškerou sílu, aby vstal a odstoupil od ní.</p>
<p>Manny si odkašlal. Dvakrát. „Asi se půjdu podívat, jestli venku prší.“</p>
<p>„Prší?“</p>
<p>„Později.“</p>
<p>Její tvář se okamžitě změnila, líbezné linie se stáhly a skryly křehkou vášeň, jež předtím čišela z jejích rysů. „Ale... samozřejmě. Ano.“</p>
<p>Hrozně nerad jí ubližoval, ale neexistoval způsob, jak jí vysvětlit, jak velice po ní touží, aniž by z toho vzešla pornografie. A je to panna, proboha. Zaslouží si něco lepšího než jeho.</p>
<p>Naposled na ní ulpěl pohledem a nařídil svému mozku, aby si ji zapamatoval. Nějak ji potřeboval neztratit. „Udělej, co musíš. Hned.“</p>
<p>Sjela pohledem po jeho těle a setrvala v oblasti boků. Když si uvědomil, že se dívá na jeho pohlaví, které stálo v pozoru, diskrétně skryl dlaněmi to, co se mu dělo pod chirurgickým úborem.</p>
<p>Jeho hlas zazněl chraplavě. „Zabíjíš mě. Momentálně jsem tady s tebou schopný všeho. Takže to musíš udělat. Prosím, proboha, prostě to...“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola jedenáctá</strong></p>
<p><emphasis>R</emphasis></p>
<p><emphasis>avasz. Sharduno. Grilletto. Trekker.</emphasis></p>
<p>Slovo <emphasis>spoušť</emphasis> naskakovalo Vishousovi v hlavě ve všech jazycích, do kterých ho uměl přeložit, mozek si hrál a vymýšlel legrácky protože jinak by se sám sežral.</p>
<p>Zatímco probíral svůj překladač, nohy ho zas a znovu nosily po střešní nástavbě v budově Commodore, neúnavně pobíhal, jako by dusal ve šlapacím mlýnu o ceně mnoha milionů dolarů.</p>
<p>Černé stěny. Černý strop. Černá podlaha.</p>
<p>Noční vyhlídka na Caldwell, kvůli které sem nikdy nechodil.</p>
<p>Přes kuchyň, přes obývací pokoj, přes ložnici a zpátky.</p>
<p>Zas. A znovu.</p>
<p>Ve světle černých svíček.</p>
<p>Koupil ten byt asi před pěti lety, když ještě budova nebyla dostavěná. Jakmile se u řeky objevila její kostra, rozhodl se vlastnit dvoupokojový byt na střeše mrakodrapu. Ale ne jako nějaký domov vždycky měl nějaký byt ještě jinde, než kde spal. Dokonce i předtím, než Wrath shromáždil Bratrstvo v Dariově starém sídle, měl Vishous ve zvyku oddělovat místo, kde bydlel a ukládal své zbraně, od... jiných činností.</p>
<p>Této noci bylo logické a absurdní zároveň, že přišel zrovna sem při tom, jak se cítil.</p>
<p>V průběhu desítek a stovek let si vybudoval nejen reputaci v rámci upíří rasy, ale také klientelu mužů a žen,kteří potřebovali to, co jim mohl poskytnout. A jakmile se stal vlastníkem této bytové jednotky, vodil je sem,do téhle černé díry, za účelem velmi specifického druhu sexu.</p>
<p>Tady proléval jejich krev.</p>
<p>A nutil je řvát a vykřikovat.</p>
<p>A souložil s nimi nebo je nechával souložit.</p>
<p>Vishous se zastavil u svého pracovního stolu, staré dřevo bylo odřené a poznamenané nejen nástroji jeho řemesla, ale také krví a orgasmy a voskem.</p>
<p>Bože, někdy jeden pozná, jak daleko dospěl, jen když se vrátí tam, kde kdysi býval.</p>
<p>Vztáhl ruku v rukavici a uchopil silná kožená pouta, používaná k tomu, aby udržel své zákazníky tam, kde je chtěl mít.</p>
<p><emphasis>Kdysi</emphasis> používaná, opravil se. V minulosti. Když teď měl Jane, už tyhle věci nedělal chyběl mu impulz.</p>
<p>Pohledem na stěnu obsáhl sbírku nástrojů: biče a řetězy a ostnaté dráty.</p>
<p>Svorky a roubíky a žiletky. Důtky. Kusy řetězu.</p>
<p>Hra, kterou hrál <emphasis>hrával</emphasis> , nebyla pro zbabělce, začátečníky ani zvědavce. Pro submisivní tvrďáky existovala jen tenká dělicí čára mezi sexuálním uvolněním a smrtí obojí rajcovalo, ale to druhé, to byla konečná. Doslova. A on byl nejvyšší pán, schopný zavést ostatní tam, kam potřebovali... a ještě o maličký kousíček dál.</p>
<p>A právě proto za ním všichni chodili.</p>
<p>Chodívali.</p>
<p>K němu.</p>
<p>Sakra.</p>
<p>A právě proto byl jeho vztah s Jane takové blaho. Když vstoupila do jeho života ona, necítil už žhavou touhu po ničem z toho, co tu míval. Nepotřeboval relativní anonymitu, ani nadvládu nad submisivními partnery či partnerkami, ani bolest, kterou si rád sám způsoboval, ani ten pocit moci či dunivého uvolnění.</p>
<p>Po takové době už myslel, že se změnil.</p>
<p>Chyba.</p>
<p>Ten vnitřní spínač v něm pořád ještě byl a teď se zapnul.</p>
<p>Ale na druhé straně, nutkání spáchat matkovraždu bylo pekelně stresující když mu nemůžete podlehnout.</p>
<p>Vishous se naklonil a dotkl se prsty kožených důtek, na jejichž koncích byly přivázané kuličky z nerez oceli. Jak mu splývaly mezi prsty ruky bez rukavice, chtělo se mu zvracet... protože jak tady stál, byl by dal cokoli za krajíček toho, co míval před...</p>
<p>Ne, počkat. Při pohledu na stůl se opravil. Chtěl <emphasis>být </emphasis>tím, koho kdysi míval. Před Jane býval v sexu dominantní, protože jedině tak se cítil dost bezpečný, aby celý akt přestál a napůl se v duchu vždycky divil, zvlášť když takříkajíc práskal bičem, proč jeho partnerky touží po tom, co jim poskytuje.</p>
<p>Teď měl celkem jasnou představu: to, co se odehrávalo v jeho nitru, bylo tak toxické a násilné, že to potřebovalo vypouštěcí ventil ze stejného těsta, jako byl on...</p>
<p>Přistoupil k jedné ze svých černých svíček, aniž by si uvědomoval, že se pohybuje.</p>
<p>A pak měl tu věc proti dlani dřív, než se vůbec nadál, že ji svírá.</p>
<p>Jeho dychtivost zvedla plamen... a pak naklonil hořící knot ke své hrudi, horký černý vosk mu dopadal na klíční kost a stékal pramínkem pod vzpěračské tričko.</p>
<p>Zavřel oči, zaklonil hlavu a syčivě nasál vzduch mezi tesáky.</p>
<p>Další vosk na holé kůži. Další pálení.</p>
<p>Když se mu penis postavil do pozoru, napůl v tom jel a napůl si připadal jako naprostý úchyl. Jeho ruka v rukavici však problém s rozštěpením osobnosti neměla. Sjela k poklopci kožených kalhot a vypustila pohlaví ven.</p>
<p>Ve světle svíček sledoval sám sebe, jak spouští svíčku n přidržuje ji nad svou erekcí... a pak naklání zapálený knot směrem k podlaze.</p>
<p>Černá slza sklouzla od zdroje žáru a volným pádem klesala...</p>
<p>„Sakra...“</p>
<p>Když byl schopen otevřít víčka, shlédl na ztvrdlý vosk na okraji hlavičky, čárku vyznačující stopu až k místu, kde skanula.</p>
<p>Tentokrát zhluboka, hrdelně zasténal, když naklonil konec svíčky protože věděl, co přijde.</p>
<p>Další sténání. Další vosk. Hlasitá kletba, po níž následovalo další syknutí.</p>
<p>Nebylo třeba se pohybovat. Bolest stačila, rytmické kanutí na pohlaví mu vysílalo elektrické šoky do varlat a do svalů stehen a hýždí. Pravidelně pohyboval plamenem nahoru a dolů podél svého údu, aby mířil vždy přesně na nový kus kůže, vzrušení při každém zásahu poskočilo... až bylo té předehry dost.</p>
<p>Vsunul volnou ruku pod šourek a zvedl si pohlaví do svislé polohy.</p>
<p>Vosk zasáhl přímo sladké místečko a prudká bolest byla tak intenzivní, že málem padl na podlahu, ale orgasmus ho zachránil, nohy se mu nepodlomily, síla uvolnění ho vyztužila od hlavy až k patě a prudce vyvrcholil.</p>
<p>Všude černý vosk.</p>
<p>Vyvrcholil si na ruku a oblečení.</p>
<p>Docela jako za starých časů... až na jedno: bylo to vážně prázdné. Ale počkat. Ještě něco. Rozdíl byl v tom, že tehdy nevěděl, že existuje ještě něco jiného. Něco jako Jane...</p>
<p>Zvuk vyzvánějícího telefonu v něm vzbudil pocit, jako by ho střelili do hlavy, a i když nebyl silný, ticho se roztříštilo jako zrcadlo, v jehož střepech spatřil svůj odraz, jaký netoužil vidět: přestože žil ve šťastném vztahu, ocitl se v téhle komnatě perverze a užívá si tu.</p>
<p>Rozmáchl se a mrštil svíčkou na druhý konec místnosti, plamen zhasl v letu což byl jediný důvod, proč celý ten zatracený byt nevyhořel.</p>
<p>A to ještě předtím, než uviděl, kdo ho volá.</p>
<p>Jeho Jane. Nepochybně se zprávou z lidské nemocnice. Krucinál, slušný muž by měl stát před operačním sálem a čekat, až jeho sestra přijde k sobě, být oporou své družce. Místo toho byl vykázán pro nezvladatelnost a přišel si sem kvalitně užít s černým voskem a svou erekcí.</p>
<p>Přijal hovor, zatímco si cpal dosud ztopořelé pohlaví zpátky do kožených kalhot. „Jo.“</p>
<p>Pauza. Během níž si musel připomínat, že Jane nedokáže číst myšlenky, díkybohu. Kristepane, co to udělal?</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ zeptala se.</p>
<p>Ani v nejmenším. „Jo. Jak je na tom Payne?“ Panebože, ať to není špatná zpráva.</p>
<p>„Hm... zvládla to. Jedeme zpátky do areálu. Šlo to dobře a Wrath ji nakrmil. Životní funkce má stabilní a zdá se, že se cítí relativně dobře, ačkoliv se nedá určit, jaký bude výsledek z dlouhodobého hlediska.“</p>
<p>Vishous zavřel oči. „Aspoň že je ještě naživu.“</p>
<p>A pak nastalo dlouhé ticho, rušené jen tichým vrčením vozidla, ve kterém jela.</p>
<p>Nakonec Jane řekla: „Přinejmenším jsme zdolali první překážku a operace proběhla tak hladce, jak jen to šlo — Manny byl brilantní.“</p>
<p>Vishous tuto poznámku rozvážně ignoroval. „Nějaké problémy s nemocničním personálem?“</p>
<p>„Žádné. Phury předvedl svá kouzla. Ale pro případ, že by nám někdo nebo něco uniklo, bude patrně dobré nějaký čas monitorovat systém záznamů.“</p>
<p>„Postarám se o to.“</p>
<p>„Kdy přijdeš domů?“</p>
<p>Vishous musel zatnout zuby, když si zapínal knoflíky poklopce. Asi za půl hodiny bude mít varlata modrá jako borůvky: jednou mu nikdy nestačilo. Průměrně to potřeboval pětkrát nebo šestkrát za noc, aby dosáhl toho, co potřeboval a zrovna teď nastala situace, která měla k průměru daleko.</p>
<p>„Jsi ve střešním bytě?“ zeptala se Jane tiše.</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Nastala napjatá pauza. „Sám?“</p>
<p>No, svíčka je neživý předmět. „Jo.“</p>
<p>„To nic, Vishousi,“ zašeptala. „Máš povoleno uvažovat tak, jak zrovna teď uvažuješ.“</p>
<p>„Jak víš, co se mi děje v hlavě?“</p>
<p>„Proč bych to neměla vědět?“</p>
<p>Ježíši... taková skvělá ženská. „Miluju tě.“</p>
<p>„Já vím. Já tebe taky.“ Pauza. „Chceš... tam být s někým jiným?“</p>
<p>Bolest v jejím hlase byla téměř překonána sebeovládáním, ale on tuto emoci jasně rozpoznal. „To je minulost, Jane. Věř mi.“</p>
<p>„Věřím. To by sis spíš uřízl tu zdravou ruku.“</p>
<p>Tak proč ses ptala, říkal si, pevně zavřel oči a svěsil hlavu. No jasně. Zná ho až moc dobře. „Bože... já si tě nezasloužím.“</p>
<p>„Ale zasloužíš. Pojď domů. Za sestrou...“</p>
<p>„Dobře jsi udělala, když jsi mě poslala pryč. Mrzí mě, že jsem byl takový.“</p>
<p>„Máš to dovoleno. Je to stresující...“</p>
<p>„Jane?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>Pokusil se zformulovat slova, a nepodařilo se mu to, mlčení na obou stranách se znovu protahovalo. Do horoucích pekel, ať se snažil sebevíc vzít rozum do hrsti, shledával, že neexistuje žádná zázračná kombinace slabik, která by jaksepatří vyjádřila to, co se v něm odehrává.</p>
<p>Ale na druhé straně, možná ani tak nešlo o slovní zásobu jako spíš o to, co si právě udělal: měl pocit, jako by se jí měl k něčemu přiznat, a nebyl toho schopen.</p>
<p>„Pojeď domů,“ ozvala se Jane. „Přijeď za ní, a jestli nebudu na klinice, najdi mě.“</p>
<p>„Tak dobrá. Přijedu.“</p>
<p>„Dobře to dopadne, Vishousi. A jednu věc si musíš pamatovat.“</p>
<p>„Jakoupak?“</p>
<p>„Vím, koho jsem si vzala. Vím, co jsi zač. Nic mě nemůže šokovat a teď zavěs a přijeď domů.“</p>
<p>Když se s ní rozloučil a ukončil hovor, nebyl si tím nešokováním tak docela jistý. Dnes v noci překvapil sám sebe, a to nikoli příjemně.</p>
<p>Odložil telefon, ubalil si cigaretu, plácal se po kapsách a hledal zapalovač, dokud si nevzpomněl, že ten jednorázový šmejd předtím ve výcvikovém centru zahodil.</p>
<p>Otočil hlavu a pohlédl na jednu z těch zatracených černých svíček. Neměl jinou možnost, přistoupil k ní, naklonil se a zapálil si.</p>
<p>Představa návratu do areálu byla zřejmě správná. Dobrý, pevný plán.</p>
<p>Škoda, že se mu chtělo řvát do ochraptění.</p>
<p>Když dokouřil, měl v úmyslu uhasit svíčky a jet rovnou domů. Na mou duši měl.</p>
<p>Ale nedokázal to.</p>
<p>Mannymu se něco zdálo. Určitě.</p>
<p>Mlhavě si byl vědom, že je ve své kanceláři a leží na břiše na kožené pohovce, kde pravidelně doháněl zanedbaný spánek. Jako vždycky měl pod hlavou místo polštáře zmuchlaný chirurgický úbor a tenisky před usnutím odkopl.</p>
<p>Všechno bylo normální jako vždycky.</p>
<p>Jenomže pak na něj přišla dřímota... a najednou nebyl sám. Ležel na ženě... překvapením se vzepjal a ona na něj upírala ledové oči, žhavé jako plamen.</p>
<p>„Jak ses sem dostala?“ zeptal se ochraptěle.</p>
<p>„Jsem v tvých myšlenkách.“ Měla cizí a pekelně sexy přízvuk. „Jsem uvnitř tebe.“</p>
<p>A tehdy mu svitlo, že pod jeho tělem je úplně nahá a teplá a, Bože, i v tom zmatku po ní toužil.</p>
<p>To bylo jediné, co dávalo jakýs takýs smysl.</p>
<p>„Uč mě,“ řekla temně, pootevřela rty, její boky se pod ním zavlnily. „Vezmi si mě.“</p>
<p>Její ruka se vsunula mezi jejich těla, našla jeho erekci a třela ji, až zasténal.</p>
<p>„Bez tebe jsem prázdná,“ řekla. „Naplň mě. <emphasis>Hned</emphasis><emphasis>!“</emphasis></p>
<p>Po takové výzvě už o ničem nepřemýšlel. Zašátral, stáhl si chirurgické kalhoty po stehnech dolů a pak...</p>
<p>„Ach, sakra,“ zasténal, když jeho ztopořený úd sklouzl po jejím kluzkém lůnu.</p>
<p>Jeden pohyb a byl by hluboko uvnitř, ale násilím se přiměl neproniknout do jejího pohlaví. Chtěl ji nejprve líbat a ještě víc, hodlal to udělat jaksepatří, protože... ještě nikdy nebyla políbena...</p>
<p>Jak to ví?</p>
<p>To je jedno.</p>
<p>A její ústa nebyla jediné místo, kterého se chtěl dotknout rty.</p>
<p>Trochu se odtáhl, sjel pohledem podél její dlouhé šíje ke klíční kosti... a ještě níž nebo se aspoň snažil.</p>
<p>Což bylo první vodítko, že něco není, jak má být. Ačkoliv viděl do všech podrobností její výraznou, krásnou tvář a dlouhé černé vlasy spletené do copu. Pohled na její ňadra byl neostrý a zůstával tak: ať vraštil čelo sebevíc, pořád viděl rozmazaně. Ale to bylo jedno, pro něj byla ideální bez ohledu na to, jak vypadala.</p>
<p><emphasis>Pro něj</emphasis> byla ideální.</p>
<p>„Polib mě,“ vydechla.</p>
<p>Jeho boky sebou cukly, když uslyšel její hlas, a když; erekcí sklouzl po jejím klínu, zasténal. Bože, ten pocit, když se k němu pevně tiskla, když ji konec jeho údu rozděloval a hroužil se do ní, pátral po tom nejsladším místečku...</p>
<p>„Doktore,“ procedila skrze zuby, prohnula se v zádech, jazyk jí vyklouzl z úst a přejel po dolním rtu...</p>
<p>Tesáky.</p>
<p>Ty dva bílé hroty byly tesáky a Manny ztuhl: to, co měl pod sebou, to, co na něj bylo připraveno, to nebyl člověk.</p>
<p>„Uč mě... vezmi si mě...“</p>
<p>Upír.</p>
<p>Měl být zděšen a šokován. Ale nebyl. Když už, pak v něm to, čím byla, budilo tak zoufalou touhu, až ho zaléval pot. A bylo tu ještě něco... budilo to v něm touhu poznamenat si ji.</p>
<p>Ať to znamená cokoli.</p>
<p>„Líbej mě, doktore... a neustávej.“</p>
<p>„Nebudu,“ zasténal. „Nikdy nepřestanu.“</p>
<p>Sklonil hlavu, aby přitiskl své rty na její, a jeho pohlaví explodovalo, orgasmus z něj vystřelil a celou ji...</p>
<p>Manny se probudil se zajíknutím tak hlasitým, že by to vzbudilo mrtvého.</p>
<p>A do háje, prudce ejakuloval, jeho boky se zarývaly do pohovky a líbezné, nezřetelné vzpomínky na panenskou milenku v něm budily pocity, jako by se ho po celém těle dotýkala rukama. No skvělé: i když sen už očividně skončil, orgasmus pokračoval, až Manny musel zatnout zuby a prudce přitáhnout jedno koleno, cukavé pumpování v pohlaví mu zatínalo pevné svaly na stehnech a hrudi, až nemohl dýchat.</p>
<p>Když bylo po všem, sesul se tváří do polštářů a ze všech sil se snažil nabrat trochu kyslíku, protože měl pocit, že brzy začne druhé kolo. Chapadla snu ho dráždila a budila v něm touhu vrátit se do okamžiku, který neexistoval, a přesto působil stejně reálně jako to, co vnímal teď. Sáhl do své paměťové banky, tahal za vlákna toho, kde předtím byl, přiváděl tu ženu zpět do...</p>
<p>Bolest hlavy, která se mu zaryla do spánků, ho málem zbavila vědomí kdyby už neležel, určitě by přistál na podlaze.</p>
<p>„Sakra...“</p>
<p>Bolest byla omračující, jako by ho někdo praštil do hlavy olověnou trubkou, a chvíli trvalo, než posbíral síly převalit se na záda a pokusil se sednout.</p>
<p>První pokus nedopadl dobře. Druhý byl úspěšný jen proto, že se vzepřel rukama po obou stranách trupu, aby zase neupadl. Hlava mu visela na ramenou jako splasklý balon, zíral na perský koberec a čekal, až bude mít pocit, že dokáže dojít do koupelny a dostat do sebe prášek.</p>
<p>Tyhle bolesti hlavy míval často. Těsně předtím, než zemřela Jane...</p>
<p>Myšlenka na někdejší primářku traumatologie mu navodila novou vlnu bolesti; chtělo se mu prosit, aby ho někdo laskavě střelil mezi oči.</p>
<p>Opatrně, mělce dýchal, snažil se záměrně nemyslet absolutně, jednoznačně na nic a jaksi se mu podařilo záchvat přestát. Když bolest víceméně pominula, zvedl zkusmo hlavu... jen pro případ, že by drobná změna nadmořské výšky způsobila další nával.</p>
<p>Starožitné hodiny za jeho psacím stolem ukazovaly čtyři hodiny šestnáct minut.</p>
<p><emphasis>Čtyři ráno?</emphasis> Co dělal celou noc od té doby, co odešel z veterinární kliniky?</p>
<p>Když se nad tím zamyslel, pamatoval si, jak odjížděl z Queensu poté, co Glory přišla k sobě, a měl v úmyslu jet domů. Zjevně k tomu nedošlo. A neměl tušení, jak dlouho spal ve své kanceláři. Podíval se po sobě a uviděl na chirurgickém úboru tu a tam kapičky krve... a na odkopnutých teniskách byly modré galoše, ve kterých vždycky operoval. Zřejmě pracoval na nějakém pacientovi...</p>
<p>Do hlavy mu vrazil další nával bolesti, až musel zatnout všechny svaly a bojovat o sebekontrolu. Protože věděl, že ovládnutí vlastního těla je jeho jediná možnost na záchranu, nechal všechny kognitivní procesy zahálet, dýchal zvolna a pravidelně.</p>
<p>Zaostřil zrak na hodiny a sledoval, jak ručička přeskakuje na sedmnáct... pak osmnáct... pak devatenáct...</p>
<p>Dvacet minut nato byl konečně schopen vstát a vrhnout se do koupelny. Uvnitř byla tato soukromá místnost nádherná jako Ali Babova jeskyně, mramoru, křišťálu a mosazi jako na hradě - a navíc dnes v noci proklínal všechna ta zářivá světla.</p>
<p>Natáhl se skleněnými dveřmi do sprchy, pustil kohoutky a pak zamířil k umyvadlu, otevřel zrcadlová dvířka skříňky a popadl lahvičku motrinu. Pět tablet najednou, to bylo víc než doporučená dávka, ale vždyť je doktor, krucinál, a radí sám sobě užít víc než jen dvě.</p>
<p>Horká voda byla požehnání, splachovala nejen pozůstatky toho neuvěřitelného vyvrcholení, ale také napětí posledních dvanácti hodin. Bože... Glory. Z duše doufal, že se jí daří dobře. A ta žena, kterou op...</p>
<p>Pocítil, že se blíží další bodnutí, a tak odmrštil myšlenku, která se v něm chystala zapustit kořeny, jako by to byl jed, a soustředil se jen na to, jak mu sprška vody dopadá na zátylek, odráží se od ramen a stéká po zádech a hrudi.</p>
<p>Penis mu pořád ještě stál.</p>
<p>Tvrdý jako kámen.</p>
<p>Ironie toho, že ta zatracená věc zůstává čilá a svěží navzdory skutečnosti, že v hlavě má totálně vymeteno, nebyla nijak k smíchu. To poslední, nač měl chuť, byla další ruční práce, ale měl pocit, že tohle vzrušení bude jako zahradní trpaslík: zůstane, dokud ho nezlikviduje.</p>
<p>Když mýdlo sklouzlo z mosazného držáku a přistálo na noze jako kovadlina, zaklel a chvíli hopkal po jedné noze... pak se sklonil a kostku mýdla zvedl.</p>
<p>Kluzké. Tak kluzké.</p>
<p>Když vrátil dezinfekční mýdlo Dial zpátky tam, kam náleželo, spustil ruku dolů a uchopil svůj úd. Pohyboval dlaní sem a tam, teplá voda a kluzké mydliny působily, ale stejně to byla bídná náhražka za to, jaké to bylo s tou ženou...</p>
<p>Ostrá. Pecka. Přímo do čelního laloku.</p>
<p>Bože, jako by každá myšlenka na ni byla obklopena ozbrojenými strážemi.</p>
<p>Zaklel a vypnul mozek, protože věděl, že musí dokončit to, s čím začal. Zapřel se paží o mramorovou stěnu a svěsil hlavu, zatímco sám sebe zpracovával. Vždycky míval obrovské sexuální puzení, ale tohle bylo něco úplně jiného, hlad, který prorážel veškerý nános civilizace a pronikal hluboko do jakéhosi nejhlubšího jádra bylo to pro něj úplně nové.</p>
<p>„Sakra...“ Když přišel orgasmus, zaťal zuby a vypustil své šťávy na mokré stěny sprchy. Uvolnění bylo stejně silné jako na gauči, zmítalo mu tělem, až se kromě pohlaví celé nezvladatelně škubalo: jako by se na tom vyvrcholení podílel každičký sval, co měl, a musel se kousat do rtu, aby neřval.</p>
<p>Když se konečně probral, měl tvář přitisknutou k mramoru a dýchal, jako by sprintoval z jednoho konce Caldwellu na druhý.</p>
<p>Nebo možná až do Kanady.</p>
<p>Obrátil se proti sprše, znovu se opláchl, vyšel ven, popadl ručník a...</p>
<p>Manny shlédl ke svým bokům. „To. Si. Děláš. Legraci.“</p>
<p>Jeho erekce byla stejně čilá jako poprvé: nezkrušená, hrdá a silná.</p>
<p>To je jedno. Už jí posloužil.</p>
<p>Horší už to být nemůže, prostě tu zatracenou věc nechá zmizet v kalhotách. Metoda „úlevy“ očividně nefunguje, a jemu už došla energie. Hele, možná na něj leze chřipka nebo tak něco? Bůh ví, že při práci v nemocnici se dá chytit spousta věcí.</p>
<p>Včetně amnézie, jak se zdá.</p>
<p>Manny si ovinul ručník kolem těla, vyšel do pracovny a ztuhl. Ve vzduchu se vznášela podivná vůně... něco jako temné koření?</p>
<p>Kolínská to není, to je jisté.</p>
<p>Bosky přešel po peršanu, otevřel dveře a vykoukl ven. Na chodbě administrativního oddělení byla tma a prázdno a nikde kolem ten pach necítil.</p>
<p>Zamračil se a ohlédl zpátky ke svému gauči. Věděl ale, že nesmí myslet na to, co se na něm právě událo.</p>
<p>Deset minut nato už měl na sobě čistý chirurgický úbor a byl oholený. Penis, který si pořád ještě hrál na sochu Svobody, vězel v kalhotách a byl tam uvázaný, jak se na zvíře sluší. Když si bral aktovku a oblek, ve kterém byl včera na dostizích, byl víc než ochoten hodit sen, bolest hlavy a celý ten zatracený večer za hlavu.</p>
<p>Vyšel ven přes kanceláře chirurgické kliniky a výtahem sjel do druhého patra, kde byly operační sály. Členové personálu konali svou práci, operovali akutní případy, řešili příjem nebo převoz pacientů, uklízeli, připravovali operace. Zdravil lidi pokynutím hlavy, ale moc toho nenamluvil - takže si nevšimli ničeho neobvyklého. Což byla úleva.</p>
<p>A málem to stihl až na parkoviště.</p>
<p>Úniková strategie se mu však zadrhla, když se ocitl u pooperačních pokojů. Hodlal se kolem nich přehnat plnou parou, ale nohy se mu prostě zastavily a mozek procitl a zčistajasna cítil nutkání vstoupit do jednoho z pokojů. Když uposlechl popudu, bolest hlavy prudce ožila, ale on si jí nevšímal a zamířil k izolovanému boxu, který byl až u požárního východu.</p>
<p>Lůžko u stěny bylo čisté a upravené, čerstvě ustlané, povlečení napnuté na matraci, že vypadalo jako čerstvě vyžehlené. Tabulka v nohách byla smazaná, žádné poznámky personálu; žádné pípání přístrojů; a do počítače se nikdo nenalogoval.</p>
<p>Ale ve vzduchu se vznášel pach lyzolu. A také jakýsi parfém...?</p>
<p>Někdo tu byl. Někdo, koho operoval. Dnes v noci.</p>
<p>A byla to...</p>
<p>Bolest ho překonala a Manny se musel chytit veřejí a opřít se o ně, aby se udržel na nohou. Jak se migréna nebo co to bylo zhoršovala, musel se sklonit...</p>
<p>A tak to uviděl.</p>
<p>Vraštil čelo proti bolesti, doklopýtal k nočnímu stolku a dřepl si. Sáhl pod něj a šátral, až našel složenou tuhou kartičku.</p>
<p>Věděl, co to je, ještě než se na ni podíval. A kdoví proč mu pukalo srdce, když ji držel v dlani.</p>
<p>Uhladil přehyb a zadíval se na své jméno a titul a na adresu, telefon a fax nemocnice. Jeho rukou bylo napravo od loga sv. Františka připsáno číslo mobilu.</p>
<p>Vlasy. Tmavé vlasy zapletené do copu. Jeho ruce rozplétají...</p>
<p>„Do háje.“ Nastavil podlaze dlaň, ale stejně na ni dopadl, žuchl tvrdě na linoleum a pak se převalil naznak. Držel se za hlavu, bojoval s bolestí a věděl, že třeští oči, ale čert ho vem, jestli něco vidí.</p>
<p>„Šéfe?“</p>
<p>Když uslyšel Goldbergův hlas, bolest ve spáncích trochu pominula, jako by mozek sáhl po sluchovém záchranném pásu a nechal se vléci pryč od žraloků. Aspoň dočasně.</p>
<p>„Ahoj,“ zasténal.</p>
<p>„Jste v pořádku ?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Bolest hlavy?“</p>
<p>„Vůbec ne.“</p>
<p>Goldberg se zasmál. „Hele, něco tady v nemocnici koluje. Už mi ulehly čtyři sestry a dvě administrativní pracovnice, přesně jako vy. Požádal jsem o náhradní personál a ty ostatní poslal domů do postele.“</p>
<p>„To je od vás moudré.“</p>
<p>„Hádejte, co vám chci říct.“</p>
<p>„Neříkejte to. Už jdu, už jdu.“ Manny se násilím přiměl posadit, a když na to byl připraven, zvedl svou žalostnou tělesnou schránku z podlahy, přičemž se přidržoval zábradlí nemocničního lůžka.</p>
<p>„Tenhle víkend jste tu neměl být, šéfe.“</p>
<p>„Vrátil jsem se.“ Naštěstí se Goldberg nevyptával na výsledky dostihu. Ale na druhé straně, ani nevěděl, že nějaké byly. Nikdo neměl zdání o tom, co Manny dělá mimo nemocnici, hlavně proto, že to nikdy nepovažoval za dostatečně důležité v porovnání s prací, kterou vykonávali tady.</p>
<p>Proč mu vlastní život připadá zčistajasna tak prázdný?</p>
<p>„Nepotřebujete odvoz?“ zeptal se primář traumatologie.</p>
<p>Bože, stýská se mu po Jane.</p>
<p>„A...“ Na co že se to ptal? Jo, jasně. „Vzal jsem si motrin bude to dobré. Kdybyste mě potřebovali, volejte na pager.“ Cestou ven plácl Goldberga po rameni. „Máte to tady na povel až do zítřka, do sedmi ráno.“</p>
<p>Goldbergovu odpověď nezaznamenal.</p>
<p>Nezaznamenal toho víc. Manny vůbec nevěděl, jak našel severní řadu výtahů a sjel jedním na kryté parkoviště skoro jako by poslední záchvat bolesti vyřadil z fungování všechno až na mozkový kmen. Vystoupil z výtahu a kladl nohu před nohu, až se ocitl u svého vyhrazeného místa...</p>
<p>Kde je, sakra, jeho auto?</p>
<p>Rozhlédl se. Všichni přednostové měli vyhrazena parkovací místa, a jeho porsche na tom svém nestálo.</p>
<p>Ani klíče neměl v kapse obleku.</p>
<p>A jediná dobrá zpráva byla ta, že když se spravedlivě naštval, bolest hlavy úplně ustoupila, ačkoliv to byl zjevně následek motrinu.</p>
<p>Kde. Sakra. Je. To. Zatracené. Auto.</p>
<p>Propána, nemůžete jen tak vyrazit okno, nastartovat spojenými dráty a odjet. Na to je potřeba přístupová karta, kterou má v...</p>
<p>Náprsní taška byla taky pryč.</p>
<p>Skvělé. Tohle mu ještě chybělo: ukradená šrajtofle, porsche na cestě do ilegální autodílny a pokec s policajty.</p>
<p>Kancelář ochranky byla u výjezdu z garáže, takže tam klusal, místo aby volal, protože kdo by to řekl, mobil byl taky pryč...</p>
<p>Zpomalil. Pak se zastavil. V půli cesty k výjezdu, v řadě, kde parkovali pacienti a jejich rodiny, stálo šedé Porsche 911 turbo. Stejný ročník jako jeho. Stejná samolepka neziskové organizace pro ochranu práv mladistvých na zadním okně.</p>
<p>Stejná espézetka.</p>
<p>Přistupoval k autu, jako by mělo na podvozku přilepenou bombu. Dveře byly odemčené a otevíral je opatrně.</p>
<p>Jeho náprsní taška, klíče a mobil ležely pod předním sedadlem.</p>
<p>„Doktore? Není vám nic?“</p>
<p>Kdepak. Tato noc má zjevně dvě hlavní témata: žádné vzpomínky a lidi, co mu kladou otázku, na kterou zaručeně neodpoví po pravdě.</p>
<p>Vzhlédl a uvažoval, co přesně by mohl říci chlapíkovi z ochranky: Hele, nepřinesl někdo do ztrát a nálezů můj mozek?</p>
<p>„Co že parkujete tady?“ zeptal se chlapík v modré uniformě.</p>
<p><emphasis>Nemám zdání.</emphasis> „Na mém místě někdo stál.“</p>
<p>„Sakra, to jste měl zavolat, člověče. To bychom rychle napravili.“</p>
<p>„Jste dobří.“ Aspoň tohle nebyla lež.</p>
<p>„No, tak se opatrujte a odpočiňte si. Nevypadáte zrovna nejlíp.“</p>
<p>„Skvělá rada.“</p>
<p>„Měl jsem bejt doktorem.“ Strážný zamával baterkou. „Dobrou.“</p>
<p>„Dobrou.“</p>
<p>Manny nastoupil do svého strašidelného porsche, nastartoval a zařadil zpátečku. Cestou z parkoviště vyndal vstupní kartu a použil ji bez problémů k otevření závory. Na ulici sv. Františka pak zahnul a zamířil do centra k budově Commodore.</p>
<p>Cestou si byl jist jednou jedinou věcí.</p>
<p>Jeho milovaný rozum ho navěky opouští.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvanáctá</strong></p>
<p>V</p>
<p>ishous už by měl být doma, říkal si Butch, jak tak v Doupěti civěl do prázdna.</p>
<p>„Už by tu měl být,“ řekla Jane za jeho zády. „Mluvila jsem s ním skoro před hodinou.“</p>
<p>„To jsou ti intelektuálově,“ zamumlal Butch a podíval se na hodinky. Zase.</p>
<p>Vstal z koženého gauče, obešel konferenční stolek a přistoupil k počítačové sestavě svého nejlepšího přítele. Čtyři hračky, jak se těm technicky vyspělým prevítům říkalo, měly cenu dobrých padesáti tisíc a nic víc o nich Butch nevěděl.</p>
<p>No, a taky ještě uměl pomocí myši lokalizovat GPS čip ve Vishousově telefonu.</p>
<p>Nemusel si to zvětšit. Adresa mu sdělila vše, co potřeboval vědět... a taky mu sevřela útroby. „Ještě je dole v Commodore.“</p>
<p>Když Jane nic neříkala, podíval se přes monitory. Vishousova <emphasis>shellan</emphasis> stála u fotbálkového stolu, paže zkřížené na hrudi, tělo a profil tak průhledné, že přes ni viděl do kuchyně. Po roce už si víc než zvykl na její rozmanité podoby a tahle obvykle znamenala, že o něčem usilovně přemýšlí, takže její soustředění je pohlceno jinými věcmi než zachováním tělesné podoby.</p>
<p>Butch by se klidně vsadil, že přemýšlí o tomtéž: Vishous se zdržel v Commodore, i když věděl, že jeho sestra byla operována a je bezpečně zpátky v areálu.To je podezřelé, obzvlášť vzhledem k tomu, v jaké je náladě.</p>
<p>A k jeho výstřednostem.</p>
<p>Butch vstoupil do šatny a vzal si svůj semišový kabát.</p>
<p>„Nemohl bys nějak...“ Jane se zarazila a trochu se zasmála. „Čteš mi myšlenky.“</p>
<p>„Přivedu ho. Neboj se.“</p>
<p>„Fajn. Tak... dobrá. Asi budu u Payne.“</p>
<p>„Dobrý nápad.“ Jeho hbitá odpověď se netýkala jen klinických výhod toho, že Vishousova sestra u sebe bude mít svou lékařku a v duchu se ptal, zda to Jane ví. Ale na druhé straně, není hloupá.</p>
<p>A jen Bůh ví, co najde ve Vishousově bytě. Vadilo mu pomyšlení, že by se spustil s nějakou courou, ale lidé chybují, zvlášť když jsou ve stresu. A lépe ať je svědkem toho, co možná dělá, někdo jiný než Jane.</p>
<p>Cestou ven ji letmo objal což okamžitě opětovala, zhmotnila se a oplatila mu stisk.</p>
<p>„Doufám...“ Větu nedokončila.</p>
<p>„Nedělej si starosti,“ lhal, jako když tiskne.</p>
<p>Půldruhé minuty nato už seděl za volantem escalade a ujížděl jako zběsilý. Ačkoliv se upíři dokázali odhmotnit, do jeho repertoáru tenhle šikovný trik nespadal, protože byl míšenec.</p>
<p>Dobře, že mu nedělalo potíže překračovat povolenou rychlost.</p>
<p>O hodně.</p>
<p>Centrum Caldwellu ještě spalo, když tam dorazil, a na rozdíl od všedních dnů, kdy sem začínaly už před východem slunce proudit zásobovací náklaďáky a ranní ptáčata směřující do práce, teď tu ještě nějakou dobu nebude ani noha. Neděle je den odpočinku nebo kolapsu, přijde na to, jak moc jste se nadřeli. Nebo opili.</p>
<p>Když býval detektivem na oddělení vražd caldwellského policejního sboru, velmi dobře se obeznámil s denním - a nočním rytmem tohoto bludiště uliček a budov. Znal místa, kam se obvykle odkládaly nebo skrývaly mrtvoly. A kriminální živly, které zabíjely lidi bud' pro obživu, nebo pro zábavu.</p>
<p>Absolvoval už velmi mnoho takových cest do města, o překot, aniž by tušil, do čeho jede. Ačkoliv... když se to tak vezme, ta jeho nová práce u Bratrstva, vdechování <emphasis>bezduchých</emphasis>? Stará vesta, pokud jde o návaly adrenalinu a chmurné vědomí, že na něj čeká smrt.</p>
<p>A už byl jen dva bloky od Commodore, když jeho pocit, že cosi hrozí, nabyl konkrétního tvaru... <emphasis>bezdu</emphasis><emphasis>chých.</emphasis></p>
<p>Nepřátelé byli nablízku. A bylo jich hodně.</p>
<p>Tohle nebyl instinkt. To bylo vědomí. Od chvíle, kdy se ocitl v Omegových rukou, fungoval jako čidlo na nepřítele, a ačkoliv mu vadilo to zlo, co má v sobě, a záměrně ho moc často nevyužíval, ve válce to byla pekelná výhoda.</p>
<p>Byl uskutečněním <emphasis>Dhestroyerova</emphasis> proroctví.</p>
<p>Vlasy v zátylku se mu zježily jako kartáč a táhlo ho to dvěma směry: do války a za bratrem. Po dost dlouhém období, kdy Vyhlazovací společnost odpočívala, se začali zabijáci ve městě objevovat jako houby po dešti, nepřítel vstal z mrtvých jako Lazar a přibíral nové členy.</p>
<p>Takže bylo klidně možné, že někdo z jeho bratrů právě absolvuje noční speciál s nepřáteli v tom případě bude patrně brzy osloven, aby odvedl svou práci.</p>
<p>Co když je to Vishous? Čímž by se vysvětlilo to zpoždění.</p>
<p>Sakra, možná to není tak zlé, jak si mysleli. Jistě je to dost blízko od Commodore, aby se tím vysvětlily souřadnice GPS, a když jdete do boje muže proti muži, nemůžete stisknout klávesu <emphasis>pauza</emphasis> a poslat domů textovku, že se zdržíte.</p>
<p>Když Butch zahýbal za roh, reflektory escalade osvětlily dlouhou, úzkou uličku, jež byla pro město tím, čím pro člověka tlusté střevo: cihlové budovy, tvořící její stěny, byly špinavé a opocené a asfaltová vozovka poďobaná špinavými kalužemi...</p>
<p>„Co to... sakra?“ vydechl. Sundal nohu z plynu a naklonil se nad volant... jako by tím snad mohl změnit to, co měl před očima.</p>
<p>Na druhém konci probíhal boj, tři <emphasis>bezduší</emphasis> proti jedinému protivníkovi.</p>
<p>Který se nebránil.</p>
<p>Butch zastavil teréňák, vyrazil ven a rozběhl se jako o život. Zabijáci obstoupili Vishouse ze tří stran a ten pitomec se zvolna točil dokolečka ale ne aby někomu nakopal nebo si hlídal záda. Nechával je, ať se na něm vystřídají... a měli řetězy.</p>
<p>V trvalé záři města prýštila rudá krev po černé kůži, jak Vishousovo mohutné tělo přijímalo údery ocelových článků, které na něj dopadaly. Kdyby chtěl, mohl popadnout konce těch řetězů, přitáhnout si zabijáky k sobě a přemoci útočníky byli to všeho všudy jen noví rekruti, kteří ještě měli vlastní barvu vlasů a očí. Pouliční krysy, zasvěcené před pár hodinami.</p>
<p>Kristepane, vzhledem k tomu, jakou měl Vishous sebekontrolu, mohl se zaměřit na sebe a odhmotnit se z toho kruhu pryč, kdyby chtěl.</p>
<p>Místo toho stál s rozpřaženými pažemi, takže mezi dopadajícími řetězy a jeho trupem nic nebylo.</p>
<p>Ten blbec bude vypadat jako oběť autonehody, jestli toho nenechá. Nebo ještě hůř.</p>
<p>Butch se rozběhl a skočil a dopadl na nejbližšího zabijáka. Když se oba skulili na dlažbu, uchopil do hrsti jeho tmavé vlasy, škubl dozadu a proťal mu hrdlo. Černá krev vytryskla z jugulárky toho podivného tvora, který se zmítal, ale nebyl čas zabijáka převalit a vdechnout do plic jeho esenci.</p>
<p>Na úklid bude čas později.</p>
<p>Butch vyskočil na nohy a chytil konec řetězu letícího vzduchem. Pořádně zatáhl, zaklonil se a mrštil <emphasis>bez</emphasis><emphasis>duchým</emphasis> na druhém konci z Vishousovy bojové zóny rovnou do kontejneru na odpadky.</p>
<p>Zatímco nemrtvý viděl hvězdičky a čekal na popeláře. Butch se otočil na patě a byl připraven to ukončit jenomže překvapení, překvapení, Vishous se rozhodl, že se probudí a vyřídí to sám. I když byl bratr očividně zraněný, muselo se s jeho silou počítat - v otočce vykopl a pak zaútočil s vyceněnými tesáky. Zakousl se <emphasis>bezduchému</emphasis> do ramene a držel jako buldok; pak toho šmejda bodl do břicha černou dýkou.</p>
<p>Zatímco zažívací trakt <emphasis>bezduchého</emphasis> pleskal o chodník v podobě čvachtavé změti, Vishous uvolnil skus a nechal zabijáka rozplácnout na zem.</p>
<p>A pak už nebylo nic než zjitřený dech.</p>
<p>„Cos to... sakra... vyváděl?“ vyštěkl Butch.</p>
<p>Vishous byl ohnutý v pase a opíral se dlaněmi o kolena, ale to očividně nebyla dostatečná úleva od utrpení, které prožíval: než se Butch nadál, bratr padl na kolena vedle zabijáka, kterého předtím vykuchal, a jen... dýchal.</p>
<p>„Odpověz, ty srabe.“ Butch byl tak naštvaný, že měl sto chutí kopnout toho chlapa do hlavy. „Co to, <emphasis>sakra, </emphasis>vyvádíš?“</p>
<p>Začal padat studený déšť, v němž z Vishousových úst kapala krev; pak párkrát zakašlal. To bylo všechno.</p>
<p>Butch si hrábl rukou do vlhnoucích vlasů a obrátil tvář k obloze. Kapky mu dopadaly na čelo a tváře jako chladivé dobrodiní, jež ho trochu zklidnilo. Vůbec však neulevilo pocitu, který měl v břiše.</p>
<p>„Jak daleko jsi to chtěl nechat zajít. V?“</p>
<p>Nestál o odpověď. Ani vlastně nemluvil ke svému nejlepšímu příteli. Jen vzhlížel k noční obloze s vybledlými hvězdami, jejíž obrovská rozloha mu také neodpovídala, a doufal, že mu dodá trochu síly. A pak mu svitlo. To slábnoucí světlo jiskřiček nahoře nezpůsobuje jen městské osvětlení , to se slunce chystá napnout svůj zářivý biceps a zasvítit na tuhle část světa.</p>
<p>Musí si pospíšit.</p>
<p>Zatímco Vishous plival další porci plazmy na asfalt, Butch se soustředil a vzal do ruky dýku. Nebyl čas vdechovat zabijáky, ale to bylo vedlejší: poté, co dokončil práci <emphasis>Dhestroyera,</emphasis> musel ho vždycky vyléčit Vishous, jinak dávil naprázdno, sužován Omegovými umouněnými ostatky. Momentálně si stěží věřil dost na to, že vydrží sedět vedle bratra cestou domů.</p>
<p>Propána, Vishous zatoužil po výprasku?</p>
<p>No, on měl sto chutí mu přání splnit.</p>
<p>Butch bodnutím poslal <emphasis>bezduchého</emphasis> s děravými střevy zpátky k Omegovi a Vishous ani nemrkl, když to vedle něj bouchlo a zablesklo. A zdálo se, že ani nesleduje, když Butch nechal zmizet toho s podříznutým krkem.</p>
<p>Poslední zbylý zabiják byl ten v odpadcích, který měl zrovna tolik sil, aby se v popelnici zvedl a visel přes okraj jako zombie.</p>
<p>Butch k němu přiklusal, zvedl čepel dýky nad rameno, aby měl...</p>
<p>Zrovna když se chystal bodnout, vnikl mu do nosu pach, který nevycházel jenom z nepřítele... bylo to něco jiného. Něco, co znal až příliš dobře.</p>
<p>Butch dokončil bodnutí, a jak plamen vyhasínal, podíval se přes okraj kontejneru. Jedna polovina víka byla zavřená. Druhá část visela šejdrem ke straně, jako by ji utrhl míjející náklaďák, a slabé světlo dopadající dovnitř mu stačilo. V budově, k níž kontejner patřil, zřejmě sídlila nějaká kovodílna, protože uvnitř byly nesčetné spirály tenkých kovových špon, jako praštěné halloweenské paruky...</p>
<p>V nich a mezi nimi byla špinavá, bledá ruka s malými, hubenými prstíky...</p>
<p>„Do háje,“ zašeptal.</p>
<p>Léta výcviku a zkušeností v něm probudila detektiva, ale musel si připomenout, že v téhle uličce už mu nezbývá žádný čas. Blíží se úsvit, a jestli sebou nehodí zpátky do areálu, jednoduše se vypaří.</p>
<p>Kromě toho jeho policajtské doby už dávno pominuly.</p>
<p>Tohle je věc lidí. Jeho už ne.</p>
<p>V absolutně depresivní náladě se hnal k teréňáku, nastartoval a dupl na plyn, i když musel překonat vzdálenost jen asi dvaceti metrů. Když dupl na brzdu, pneumatiky escalade zaskřípaly a vůz smykem otočil na mokré dlažbě, přičemž se zastavil jen čtvrt metru od Vishousovy ohnuté postavy.</p>
<p>Zatímco automatické stěrače vozu přejížděly sem a tam, Butch spustil okno u sedadla spolujezdce.</p>
<p>„Nastup do auta,“ nařídil, pohled upřený přímo před sebe.</p>
<p>Žádná odpověď.</p>
<p>„Nastup, <emphasis>sakra krucinál,</emphasis> do toho podělanýho auta.“</p>
<p>Po návratu do areálu Bratrstva byla Payne v jiné místnosti než na začátku, a přesto jí všechno připadalo stejné: ležela nehybně na lůžku, které jí nepatřilo, ve stavu bezmocného rozrušení.</p>
<p>Jediný rozdíl byl v tom, že vlasy teď měla rozpuštěné.</p>
<p>Jak se jí do mysli vtíraly myšlenky na poslední chvilky s doktorem, nechávala je běsnit, příliš unavena, než aby s tím přívalem bojovala. V jakémpak stavu ho zanechala? Zastřít mu paměť jí připadalo jako loupež a jeho prázdný pohled poté ji děsil. Co jestli mu nějak ublížila...</p>
<p>Byl v tom úplně nevinně, využili ho a pak ho málem vyhodili na smetiště, a přitom si zasloužil něco mnohem lepšího. I kdyby jí v důsledku nepomohl, snažil se ze všech sil a podle svých nejlepších schopností, tím si byla jistá.</p>
<p>Když ho odeslala tam, kde s největší pravděpodobností v takovou noční dobu býval, sužovala ji lítost a byla si dobře vědoma toho, že se jí nedá věřit, pokud jde o jakékoli informace o tom, jak ho kontaktovat. Ty elektrické chvilky mezi nimi byly příliš velké pokušení, než aby mu dokázala odolat, a to poslední, oč stála, byla nutnost krást mu další vzpomínky.</p>
<p>Se silou, jakou plodí strach, si rozpustila cop, který jí předtím zapletl... až jeho kartička dopadla na podlahu.</p>
<p>A teď je tady.</p>
<p>Ano, jediná možnost pro ně dva je přerušit komunikaci. Jestli přežije... jestli ji opravdu uzdravil... vyhledala by ho... a s jakým záměrem?</p>
<p>Ach, co chce komu namluvit? Polibek, k němuž nedošlo? Kvůli tomu by ho vyhledala. A tím by to neskončilo.</p>
<p>Vybavily se jí myšlenky na Vyvolenou Laylu a přistihla se při přání, aby se mohla vrátit k rozhovoru, který spolu vedly u tůně rozjímání před pouhými několika dny. Layla našla muže, s nímž se toužila spojit, a Payne si tehdy říkala, že jí asi přeskočilo postoj navozený nevědomostí, jak teď pochopila. Během několika minut ji její lidský doktor naučil cítit cosi k opačnému pohlaví.</p>
<p>Bože, nikdy nezapomene, jak vypadal, když stál nad jejím lůžkem, tělo tak hutně vzrušené a připravené zmocnit se jejího. Muži jsou takhle velkolepí, a je to překvapivé zjištění.</p>
<p>No, její doktor velkolepý <emphasis>byl.</emphasis> Neuměla si představit, že by cítila totéž, kdyby šlo o někoho jiného. A v duchu se ptala, jaké by to bylo, mít jeho ústa na svých. Jeho tělo v jejím...</p>
<p>Ach, jaké fantazie lze spřádat, když je někdo sám a rozmrzelý.</p>
<p>Po pravdě řečeno, jaká budoucnost by je mohla čekat? Je žena, která nikam nezapadá, válečník vězící v jemné kůži těla Vyvolené nemluvě o tom problému s ochrnutím. Kdežto on je sexuálně založený muž plný energie z jiného živočišného druhu než ona.</p>
<p>Osud by nikdy neuznal za vhodné spojit je dohromady. A to je možná dobře. Bylo by to příliš kruté pro oba, protože by nikdy nemohlo dojít ke spojení obřadnému ani fyzickému. Ona je zavřená tady, v tajné enklávě Bratrstva, a i kdyby jim nebránil ve styku královský protokol, určitě by se o to postaraly bratrovy násilnické sklony.</p>
<p>Nejsou si souzeni.</p>
<p>Dveře se rozlétly, vstoupila Jane a byla to úleva zaměřit se na něco, cokoli jiného. Payne se pokusila uvítat přízračnou družku svého dvojčete úsměvem.</p>
<p>„Ty už jsi vzhůru,“ přistoupila k ní Jane.</p>
<p>Payne svraštila čelo nad jejím napjatým výrazem. „Jak se ti daří?“</p>
<p>„Důležitější je, jak je tobě?“</p>
<p>Jane usedla bokem na postel, očima sledovala přístroje monitorující každý úder srdce a každé nadechnutí. „Leží se ti pohodlně?“</p>
<p>Vůbec ne. „Ano. A děkuji ti za vše, co jste pro mě udělali. Ale pověz mi, kde je můj bratr?“</p>
<p>„Ještě... není doma. Ovšem brzy bude. Bude tě chtít vidět.“</p>
<p>„A já jeho.“</p>
<p>Vishousově <emphasis>shellan</emphasis> jako by v tomto okamžiku došla slova. A mlčení vypovídalo o mnohém.</p>
<p>„Ty nevíš, kde je, že,“ zaševelila Payne.</p>
<p>„Ach... znám to místo. Až moc dobře.“</p>
<p>„Tedy v tobě budí obavu jeho slabůstky.“ Payne sebou trochu trhla. „Odpusť mi. Jsem příliš smělá.“</p>
<p>„To nevadí. Abych řekla pravdu, snáším líp smělost než zdvořilost.“ Jane krátce zavřela oči. „Takže o něm... víš?“</p>
<p>„Všechno. Úplně všechno. A milovala jsem ho dřív, než jsem se s ním kdy setkala.“</p>
<p>„Jak jsi... ty jsi..“</p>
<p>„Věděla? To je dílo okamžiku, když jsi Vyvolená. Pozorovací mísy mi umožnily sledovat ho po všechna období jeho života. A troufám si říci, že tato doba, kdy je s tebou, je zdaleka tou nejlepší.“</p>
<p>Jane vydala neutrální zvuk. „Víš, co se stane teď?“</p>
<p>Ach, vždycky následuje tahle otázka a když Payne pomyslela na své nohy, přistihla se, že uvažuje podobně. „To bohužel nemohu říci, protože se ukazuje pouze minulost či nejbližší okamžiky přítomnosti.“</p>
<p>Nastalo dlouhé ticho. A pak Jane řekla: „Někdy je velmi těžké k Vishousovi proniknout. Mám ho přímo před sebou... ale nemůžu se k němu dostat.“ Tmavě zelené oči zaplály. „Nenávidí emoce. A je velmi nezávislý. No, já jsem stejná. Naneštěstí mám v takových situacích, jako je tahle, pocit, že my dva nejsme ani tak moc spolu jako vedle sebe, jestli se vyjadřuju srozumitelně? Bože, jen si mě poslechni. Blábolím... a mluvím, jako bych s ním měla problémy.“</p>
<p>„Naopak, vím, jak velice ho zbožňuješ. A nejsem nijak neobeznámena s jeho povahou.“ Payne se vybavilo, jakým týráním její dvojče prošlo. „Mluvil někdy o našem otci?“</p>
<p>„Vlastně ne.“</p>
<p>„To mě nepřekvapuje.“</p>
<p>Jane se jí zadívala do očí. „Jaký byl Bloodletter?“</p>
<p>Co na to odpovědět? „Řekněme pouze... zabila jsem ho za to, co udělal mému bratrovi - a s tím se spokojíme.“</p>
<p>„Bože...“</p>
<p>„Spíš jako ďábel, pokud použiješ lidské tradice.“</p>
<p>Jane vraštila čelo. „Vishous nikdy nemluví o minulosti. Vůbec nikdy. A jen jednou se zmínil o tom, co potkalo jeho...“ Zarazila se. Po pravdě však nebyl důvod pokračovat, protože Payne velmi dobře věděla, o které ženě je řeč. „Možná jsem měla naléhat, ale neudělala jsem to. Hovor o hluboko pohřbených věcech ho rozčiluje, tak jsem to nechala být.“</p>
<p>„Znáš ho dobře.“</p>
<p>„Jo. A protože ho znám, dělá mi starosti, co dnes v noci udělal.“</p>
<p>Ach, ano. Ty zkrvavené milenky, na které si potrpěl.</p>
<p>Payne vztáhla ruku a přejela jí po průsvitné paži doktorky a překvapilo ji zjištění, že kde se jí dotkne, tam nabyde tělesnosti. Když sebou Jane trhla, omluvila se, ale bratrova družka zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Prosím, neomlouvej se. A je to zvláštní... tohle se mnou dokáže jen V. Všem ostatním prostě projde ruka skrz.“</p>
<p>To byla, panečku, metafora.</p>
<p>Payne promluvila jasně: „Jsi pro mé dvojče ta pravá <emphasis>shellan.</emphasis> A on miluje jen tebe.“</p>
<p>Jane se zlomil hlas. „Ale co když mu nedokážu dát to, co potřebuje.“</p>
<p>Na to nemohla Payne snadno najít odpověď. A než stihla zformulovat nějakou větu, řekla Jane: „Neměla bych s tebou takhle mluvit. Nechci, aby sis dělala starosti o něj a o mě nebo aby ses ocitla v nějaké trapné pozici.“</p>
<p>„Obě ho milujeme a víme, co je zač, není tudíž důvod cítit se trapně. A ještě než se zeptáš nic mu nepovím. Staly jsme se sestrami z jedné krve ve chvíli, kdy ses s ním spojila, a mé srdce nikdy nezradí tvou důvěru.“</p>
<p>„Děkuju ti,“ řekla Jane tlumeným hlasem. „Děkuju ti miliónkrát.“</p>
<p>V tom okamžiku mezi nimi nastal soulad, pouto beze slov, které je silou a základem každé rodiny, ať už je spojilo pokrevní pouto, nebo shoda okolností.</p>
<p>Tak silná, čestná žena, říkala si Payne.</p>
<p>Což jí něco připomnělo. „Můj doktor. Jak ho nazýváš?“</p>
<p>„Tvůj chirurg? Myslíš Mannyho doktora Manella?“</p>
<p>„Aha, ano. Dal mi pro tebe vzkaz.“ Jane jako by ztuhla. „Prý ti odpouští. Všechno. Mohu pouze hádat, že víš, co má na mysli?“</p>
<p>Vishousova družka vydechla, ramena jí povolila. „Bože... Manny.“ Potřásla hlavou. „Ano, ano, vím. Pevně doufám, že se z toho vzpamatuje. Má z hlavy vymazanou spoustu vzpomínek.“</p>
<p>S tím Payne nemohla než vřele souhlasit. „Smím se zeptat... odkud ho znáš?“</p>
<p>„Mannyho? Léta byl můj šéf. Nejlepší chirurg, s jakým jsem kdy pracovala.“</p>
<p>„Má družku?“ zeptala se Payne a doufala, že to zní jako ledabylá, náhodná otázka.</p>
<p>Teď se Jane rozesmála. „Vůbec ne ačkoliv Bůh ví, že se kolem něj vždycky pohybovalo dost ženských.“</p>
<p>Vzduchem zaznělo tichoučké zavrčení, milá paní doktorka zamrkala překvapením a Payne rychle umlčela majetnický pud, který neměla právo pociťovat. „Jaké... jaké ženy upřednostňuje?“</p>
<p>Jane obrátila oči v sloup. „Blond, nohaté a prsaté. Nevím, jestli víš, co je to barbína, ale to byl odjakživa jeho typ.“</p>
<p>Payne se zamračila. Nebyla ani blond, ani zvlášť prsatá... ale nohatá? To by mohla být...</p>
<p>Proč vůbec takhle uvažuje?</p>
<p>Zavřela oči a přistihla se při modlitbě, aby se ten muž nikdy, vůbec nikdy nesetkal s Vyvolenou Laylou. Ale to je přece tak absurdní...</p>
<p>Družka jejího dvojčete ji něžně pohladila po rameni. „Vím, že jsi vyčerpaná, tak tě nechám odpočívat. Kdybys mě potřebovala, jen zmáčkni ten červený knoflík na zábradlíčku a já za tebou hned přijdu.“</p>
<p>Payne násilím zvedla víčka. „Děkuji ti, doktorko. A nedělej si o mé dvojče starosti. Vrátí se ti, než slunce vyjde.“</p>
<p>„To doufám,“ řekla Jane. „Fakt doufám... Poslyš, odpočiň si a později odpoledne začneme s fyzioterapií.“</p>
<p>Payne popřála ženě dobrého dne a znovu zavřela oči.</p>
<p>O samotě zjistila, že chápe, jaké pocity budí v Jane představa, že je Vishous s jinou. Když si v duchu vybavila obraz svého doktora ve společnosti takových, jako je Vyvolená Layla, dělalo se jí špatně od žaludku i když nebyl důvod k zažívacím potížím.</p>
<p>Ocitla se v pěkné kaši. Upoutána na nemocničním lůžku, v hlavě změť myšlenek o muži, na kterého v přemnohém ohledu nemá právo...</p>
<p>A přesto jí představa, že by sdílel tu sexuální energii s kýmkoli jiným než s ní, přímo rozběsňovala. To pomyšlení, že kolem jejího doktora jsou i jiné ženy, usilující o to, co byl zřejmě připraven poskytnout jí, toužící po tom napjatém čemsi v jeho slabinách a po tlaku jeho rtů na svých ústech...</p>
<p>Když znovu zavrčela, pochopila, že dobře udělala, když se zbavila té kartičky. Jinak by zmasakrovala všechny jeho milenky.</p>
<p>Koneckonců, zabíjení jí nepůsobilo potíže.</p>
<p>Jak už se v minulosti potvrdilo.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třináctá</strong></p>
<p>Q</p>
<p>huinn vstoupil do sídla přes vestibul. Což byla chyba.</p>
<p>Měl jít dovnitř přes garáž, ale pravda byla taková, že se bál těch rakví, navršených v koutě. Vždycky čekal, že se jim odklopí víka a vrhnou se na něj nějaké příšery z <emphasis>Noci živých mrtvých.</emphasis></p>
<p>Nicméně se potřeboval vzmužit.</p>
<p>Díky tomu, že byl srábek, v okamžiku, kdy vstoupil do haly, stanul přímo proti Blaylockovi a Saxtonovi. sestupujícím po hlavním schodišti a vyšňořeným k Poslednímu jídlu. Oba měli volné kalhoty, ne džínsy, a svetry, ne mikiny, a mokasíny, ne bagančata. Byli čistě oholení, navonění a učesaní, ale ani v nejmenším nepůsobili zženštile.</p>
<p>Upřímně řečeno, tím by se všechno hodně usnadnilo.</p>
<p>Propána, přál si, aby jeden z těch prevítů přešel na péřové boa a nalakované nehty.</p>
<p> Ale to ne. Vypadali prostě jako dva parádní chlapi, kteří umějí utrácet peníze u Sakse... zatímco on, na druhé straně, v kožených kalhotách a zápasnickém tílku vypadal, jako by vylezl z kanálu a dnes v noci měl navíc vlasy upravené drsným sexem a voněl, pokud se to tak dá nazvat, produktem z téže řady.</p>
<p>Na druhé straně by se však klidně vsadil, že od stavu, v němž se nacházel on, je dělila jen horká sprcha, mydlinky a návštěva šatníku: určitě celou noc nezaháleli. Vypadali nadmíru spokojeně, když mířili do jídelny - nepochybně umírali hlady.</p>
<p>Sestoupili na mozaikové vyobrazení jabloně v plném květu a Blaylockovy modré oči si změřily Qhuinna od hlavy k patě. Ve tváři se mu nezračila vůbec žádná reakce. Už ne.</p>
<p>Ten starý plamen bolesti nebyl na dohled a to ne proto, že by Qhuinnovy úlety nebyly nad slunce jasnější.</p>
<p>Saxton něco řekl a Blaylock odvrátil pohled... a bylo to tam. Ruměnec na líbezně bledé pleti, když se modré oči setkaly s šedýma.</p>
<p>Tohle nezvládnu, říkal si Qhuinn. Dneska ne.</p>
<p>Vyhnul se celé scenerii v jídelně, zamířil ke dveřím pod schody a použil je. V okamžiku, kdy se za ním zavřely, odřízly ho od repetivého šumu povídání u stolu a vstříc se mu přihnala tichá tma. Což bylo příjemnější.</p>
<p>Dolů po krátkém schodišti. Dalšími zakódovanými dveřmi. Do podzemního tunelu, který vedl z hlavní budovy do výcvikového centra. A když už teď byl sám, došel mu plyn, vystačil jen asi na půl kroku, než mu nohy vypověděly službu a musel se opřít o hladkou stěnu. Nechal hlavu klesnout dozadu, zavřel oči... a měl sto chutí přiložit si ke spánku pistoli.</p>
<p>Vyspal se s tím zrzkem v Železné masce.</p>
<p>Vyspal se s tím heterákem pořádně a natvrdo.</p>
<p>A stalo se to přesně tak, jak předvídal, nejdřív oba popíjeli u baru a koukali po holkách. Nedlouho potom k nim přikráčela prsatice v černých kozačkách na platformě. Mluvili s ní. Pili s ní... a s její kamarádkou. Hodinu nato? Byli všichni čtyři na toaletě, pěkně namačkaní.</p>
<p>Což byla druhá část plánu. Ve stísněných prostorách byly všude samé ruce a spousta pohybů a šátrání, jeden nikdy nevěděl, kdo se ho dotýká. Kdo ho hladí. Kdo ho ohmatává.</p>
<p>Celou dobu, co byli s těmi kočkami, Qhuinn strategicky uvažoval, jak se ženských zbavit, a trvalo to mnohem déle, než si přál. Po sexu se holky chtěly ještě vybavovat - vyměnit si telefonní čísla, pokecat, ptaly se, jestli si nechtějí jít něco zakousnout.</p>
<p>Jo, jasně. Nepotřeboval žádná čísla, protože jim nikdy nezavolá; nepokecal by si ani s lidmi, které měl rád; a takové zakousnutí, jaké by jim mohl nabídnout, nemělo nic společného s mastným jídlem z bufetu.</p>
<p>Poté, co si jejich požadavky zařadil v hlavě do přihrádky Trhněte si laskavě nohou, byl nucen vymýt jim na odchodu mozky - což mu navodilo vzácnou chvilku soucitu s mužskými příslušníky lidské rasy, kteří si takový přepych dopřát nemohli.</p>
<p>A pak se svou kořistí osaměl, člověk se vzpamatovával u umyvadla; Qhuinn předstíral, že dělá totéž u dveří. Nakonec došlo k očnímu kontaktu, ledabylému ze strany člověka, velmi vážně míněnému ze strany Qhuinna.</p>
<p>„Co je?“ zeptal se člověk. Ale věděl... protože mu ztěžkla víčka.</p>
<p>Qhuinn sáhl za sebe a otočil západkou, aby je nikdo nerušil. „Ještě mám hlad.“</p>
<p>Zčistajasna se zrzek zadíval na dveře, jako by chtěl odejít... ale pohlaví ho prozradilo. Pod poklopcem džínsů... se mu penis postavil do pozoru.</p>
<p>„Nikdo se to nikdy nedozví,“ řekl Qhuinn temně. Sakra, dokázal by zařídit, aby si to zrzek vůbec nepamatoval ačkoliv pokud se ten chlapík nedomákne, jak je to s tou upírskou záležitostí, nebude důvod vymývat mu mozek.</p>
<p>„Já myslel, žes říkal, že nejsi gay...“ Tón byl žalostný, jako by muž nebyl tak docela spokojen s tím, po čem toužilo jeho tělo.</p>
<p>Qhuinn překlenul vzdálenost mezi nimi, přitiskl svou hruď k zrzkově hrudi. A pak ho popadl za zátylek a škubnutím si ho přitáhl k ústům. Polibek splnil svůj účel: zahnal z toalety veškeré přemýšlení a zanechal po sobě jen pocity.</p>
<p>Pak se to stalo. Dvakrát.</p>
<p>Když bylo po všem, chlapík mu své číslo nenabídl. Vedl si pozoruhodně, ale bylo jasné, že z jeho strany to byl první a jediný experiment což Qhuinnovi vyhovovalo. Rozešli se beze slova, každý z nich se vrátil do svého života, zrzek zamířil zpátky k baru... a Qhuinn odešel, aby se potuloval sám ulicemi Caldwellu.</p>
<p>Teprve nevyhnutelný příchod úsvitu ho přiměl vrátit se sem.</p>
<p>„Do horoucích pekel...,“ řekl si pro sebe.</p>
<p>Celá ta noc byla jako cesta kopřivami - ano, jsou v životě chvíle, kdy náhradníci fungují: na schůzi správní rady kupříkladu, když někoho pošlete, aby za vás hlasoval. Nebo když potřebujete něco ze supermarketu a dáte svůj seznam <emphasis>doggenovi.</emphasis> Nebo když jste slíbili, že půjdete na kulečník, ale jste tak opilí, že neudržíte tágo, takže za sebe necháte drcat do koulí někoho jiného.</p>
<p>Naneštěstí teorie náhradníka rozhodně nefunguje, když jste toužili připravit někoho o nevinnost, ale neudělali jste to, a to nejlepší, co vás pak napadlo, bylo zajít do klubu a najít si někoho, kdo má podobné fyzické vlastnosti, jako... řekněme třeba... barvu vlasů... a pak si s ním užít.</p>
<p>V této náhradní situaci skončíte s pocitem prázdnoty, a to ne proto, že byste byli blahem bez sebe a vznášeli se na postkoitálním obláčku štěstí.</p>
<p>Qhuinn stál v tunelu docela sám a uvnitř byl úplně Prázdný. Město duchů naruby.</p>
<p>Škoda, že jeho libidu zdaleka ještě nedošly geniální nápady. V tiché samotě si začal představovat, jaké by to<strong> </strong>bylo, kdyby s Blayem na večeři sestupoval po schodech on sám namísto svého bratrance. Kdyby s ním sdílel nejen lože, ale i ložnici. Kdyby se přede všemi postavil a řekl: Hele, tohle je můj druh...</p>
<p>Duševní zásek, který následoval po téhle větičce, byl tak úplný, až měl pocit, jako by dostal pecku do hlavy.</p>
<p>A to byl ten problém, že ano.</p>
<p>Promnul si různobarevné oči a zavzpomínal na to, jak moc ho nenáviděla vlastní rodina: byl vychován ve víře, že jeho genetická vada jedna modrá duhovka a druhá zelená z něj dělá nenormální zrůdu, a zacházeli s ním jako s ostudou rodu.</p>
<p>No, po pravdě řečeno to bylo vlastně ještě horší. Nakonec ho vyhodili z domu a poslali čestnou gardu, aby mu dala ponaučení. Takže skončil jako <emphasis>wahlker.</emphasis></p>
<p>Ta představa, že se nikdy nedozvědí o jeho dalších „abnormalitách“!</p>
<p>Jako třeba, že chce být se svým nejlepším přítelem.</p>
<p>Kristepane, vůbec nepotřeboval zrcadlo, aby viděl, jaký je zbabělec a podvodník... ale nemohl s tím nic dělat. Byl zamčen v kleci, od které nedokázal najít klíč, léta opovržení příbuzných ho uzavírala a tísnila: pravda skrytá za jeho divokostí byla taková, že je jednoznačně srab. Blay byl na druhé straně ten silný. Už ho unavilo čekat a otálet, vyhlásil veřejně, co je zač a našel si někoho, s kým může být.</p>
<p>Do horoucích pekel, to bolí...</p>
<p>Zaklel, přerušil ten depresivní premenstruační monolog a přiměl se jít dál. S každým krokem se zpevňoval, posiloval, zoceloval.</p>
<p>Život je plný změn. Blay se změnil. John se změnil.</p>
<p>A on je zřejmě další na seznamu, protože takhle už to dál nejde.</p>
<p>Vstoupil skrz kancelář do výcvikového centra a usoudil, že pokud Blay dokázal obrátit list, dokáže to on taky. Život je takový, pro jaký se rozhodnete; bez ohledu na to, kam vás osud zanese, logika a svobodná vůle znamenají, že si můžete svou zahrádku obdělávat podle svého.</p>
<p>A on nechce být tam, kde se nalézá: nechce anonymní sex. Nechce tu beznadějnou zpitomělost. Nechce tu horoucí žárlivost a vtíravou lítost, která nikam nevede.</p>
<p>Šatna byla prázdná, protože v současné době neprobíhaly žádné výcvikové lekce, a tak se převlékl sám, svlékl se donaha a pak si natáhl černé běžecké šortky a černé tenisky Nike. Posilovna byla taky prázdná, a to bylo dobře.</p>
<p>Zapnul zvukový systém a dálkovým ovladačem vybral skladbu. Když se spustil Clint Eastwood od Gorillaz, přistoupil k běžeckému pásu a zapnul ho. Nesnášel posilování... prostě nesnášel to bezmyšlenkovité myší pobíhání v kruhu. Radši mít sex nebo bojovat, říkal vždycky.</p>
<p>Nicméně když vězíte v domě kvůli rozednění a jste odhodláni vyzkoušet celibát, pak je běh, který vás nikam nezavede, safraportsky použitelným pohlcovačem energie.</p>
<p>Nastavil si rychlost, hupnul na pás a začal si zpívat.</p>
<p>Soustředil pohled na bíle natřený beton proti sobě, dusal krok za krokem, zas a zas a znova, až neměl v hlavě ani v těle nic než jednotvárné kroky a tep svého srdce a pot, který mu vyrážel na holé hrudi a břiše a na zádech.</p>
<p>Jedinkrát v životě neběžel o překot: tempo bylo nastavené tak, aby byl jeho krok pravidelný a volný, takový, který se dá udržet celé hodiny.</p>
<p>Když se snažíte utéct před sebou, tíhnete k něčemu hlučnému a odpornému, k extrémům, ke zbrklosti, protože to vás nutí drápat se zuby nehty po útesech, které si sami vymyslíte.</p>
<p>Stejně jako Blay, i Qhuinn je, jaký je: i když by rád vyšel s pravdou ven a byl s... mužem... kterého miluje, nedokáže se k tomu přimět.</p>
<p>Ale, přisámbůh, přestane prchat před svou zbabělostí. Musí se s ní sžít i kdyby se měl kvůli tomu nenávidět až do morku kostí. Protože pokud to dokáže, možná se přestane rozptylovat sexem a pitím a přijde na to, co <emphasis>opravdu</emphasis> chce.</p>
<p>Tedy kromě Blaye.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtrnáctá</strong></p>
<p>J</p>
<p>ak tak seděl vedle Butche v escalade, vypadal Vishous jako stopětadevadesáticentimetrová a stodvacetikilová zhmožděnina.</p>
<p>Když se řítili zpátky do areálu, pulzoval mu každičký kousek těla, bolest tvořila mlžný opar, který zklidňoval jeho řvoucí nitro.</p>
<p>Takže zčásti dosáhl svého.</p>
<p>Potíž byla, že úleva už začínala slábnout, a tím pádem byl pěkně naštvaný na toho milosrdného samaritána za volantem. Ne že by si z toho polda něco dělal. Vyťukával číslo na mobilu a ukončil hovor a znovu někam volal a znovu ukončil hovor, jako by prsty jeho pravé ruky trpěly cukaturou.</p>
<p>Patrně volal Jane a rozmyslel si to. Zaplaťpánbůh...</p>
<p>„Jo, rád bych ohlásil nález mrtvoly,“ říkal polda. „Ne, jméno neuvedu. Je v kontejneru na odpadky v postranní uličce za Desátou ulicí, dva bloky od Commodore. Vypadá to na bělošku kolem dvaceti let... Ne, jméno vám neřeknu... Hele, co kdybyste si zapsali adresu a přestali se starat o mě...“</p>
<p>Zatímco se Butch bavil s operátorem, Vishous poposedl a ucítil, jak ho bolí zlomená žebra na pravé straně. To nebylo špatné. Kdyby potřeboval další dávku pro zklidnění, stačí jen udělat pár dřepů a bolest...</p>
<p>Butch hodil mobil na palubní desku. Zaklel. Znovu zaklel.</p>
<p>Pak se rozhodl poklábosit: „Jak daleko jsi to chtěl nechat zajít. V? Dokud by tě nepobodali? Nenechali na slunci? To by stačilo?“</p>
<p>Vishous promluvil skrz opuchlé rty. „Nemachruj, jo.“</p>
<p>„Já machruju?“ Butch otočil hlavu, oči měl jaksepatří zuřivé. „Prosím?“</p>
<p>„Netvař se... že nevíš, jaké to je. Viděl jsem tě pařit... viděl jsem...“ Rozkašlal se. „Viděl jsem tě ožralého na mol se sklenicemi v obou rukou. Tak se <emphasis>netvař </emphasis>jako světec.“</p>
<p>Butch se znovu soustředil na cestu. „Jsi mizernej prevít.“</p>
<p>„Jak je libo.“</p>
<p>Jo, to by stačilo.</p>
<p>Když Butch zajížděl k sídlu, oba už sebou cukali a mrkali, jako by dostali do nosu kladivem: slunce ještě vězelo za horizontem, ale už bylo dost blízko na to, aby zbarvilo oblohu ruměncem, kterému chybělo jen pár megawattů k tomu, aby pro upíra znamenal smrt.</p>
<p>Nezašli do hlavního domu. Ani omylem. Tam se bude sedět u Posledního jídla, a vzhledem k tomu, jakou měli oba náladu, nebyl důvod přiživovat klepy.</p>
<p>Vishous beze slova vstoupil do Doupěte a zamířil rovnou do své ložnice. Takhle se fakt nemohl ukázat Jane ani své sestře. Sakra, vzhledem k tomu, jak se cítil, se jim možná nebude moct ukázat ani až se osprchuje.</p>
<p>V koupelně pustil vodu a potmě odložil zbraně což pozůstávalo všeho všudy z vyjmutí jediné dýky z pouzdra na opasku a jejím odložení na pult. Šaty měl špinavé, pokryté krví a voskem a jinou špínou, a nechal je spadnout na podlahu, aniž by věděl, co s nimi udělá.</p>
<p>Pak vstoupil pod sprchu, ještě než začala téct teplá. Když ho studená voda zasáhla do obličeje a do prsou, zasyčel, šok mu vystřelil až do pohlaví a ztopořil ho, ne že by stál o to nějak se svou erekcí naložit. Jen zavřel oči, zatímco jeho vlastní krev spolu s krví nepřátel stékala do odpadu.</p>
<p>Páni, když ze sebe smyl to svinstvo, měl sto chutí obléct si rolák. Obličej měl pomlácený, ale to by se možná dalo vysvětlit tím, že se utkal s nepřítelem. Ale změnit se v modročerné malířské plátno od hlavy až k patě?</p>
<p>To už je moc.</p>
<p>Svěsil hlavu, nechal si vodu stékat z nosu a z brady a zoufale se snažil vrátit do stavu otupělosti, v němž se vznášel během cesty autem, ale bolest slábla, jeho vyvolená droga uvolňovala stisk a svět začínal být zase příliš jasný.</p>
<p>Bože, ten pocit nezvladatelné naštvanosti ho dusil, jako by mu někdo svíral hrdlo rukama.</p>
<p>Zatracený Butch. Dobroděj, vtěrka, vlezlý prevít.</p>
<p>Deset minut nato vystoupil ze sprchy, uchopil černý ručník a cestou do ložnice se jím sušil. Otevřel šatník, silou vůle rozsvítil černou svíčku a... měl před očima samé nátělníky. A kožené oblečení. To se s vaší garderobou stane, když se živíte bojem a spíte nazí.</p>
<p>Nikde na dohled ani jeden rolák.</p>
<p>No, možná to nebude tak zlé...</p>
<p>Rychlá otočka k zrcadlu na dveřích a i jeho samotného to zarazilo. Vypadal, jako by ho drásala Rhageova bestie, obrovské pruhy jasně rudých podlitin mu ovíjely trup a přelévaly se na ramena a prsní svaly. Jeho obličej vypadal jako špatný vtip, jedno oko tak napuchlé, že víčko takřka nebylo funkční... dolní ret hluboce rozseknutý... čelisti měl jako sysel.</p>
<p>Náramné. Vypadal jako účastník mistrovství světa v zápase ve volném stylu.</p>
<p>Popadl špinavé oblečení, nacpal ho dozadu do šatny. Vystrčil napuchlou hlavu do chodby a zaposlouchal se.</p>
<p>Z levé strany bylo slyšet nějaký televizní sportovní přenos. Napravo se nalévala nějaká tekutina.</p>
<p>Zamířil do pokoje Butche a Marissy, nahý, jak ho Bůh stvořil. Nebyl důvod skrývat modřiny před Butchem, ten lump viděl, jak vznikly.</p>
<p>Vstoupil do dveří a nalezl poldu sedět na pelesti postele, lokty opřené o kolena, sklenici v ruce, láhev postavenou na zem mezi mokasíny.</p>
<p>„Víš, na co zrovna teď myslím?“ řekl, aniž by vzhlédl.</p>
<p>V si uměl představit, že to bude pěkně dlouhý seznam. „Povídej.“</p>
<p>„Na tu noc, kdy jsem viděl, jak ses vrhl z balkonu v Commodore. Na tu noc, kdy jsem myslel, že jsi mrtvý.“ Butch si lokl ze sklenice. „Myslel jsem, že už je to za námi.“</p>
<p>„Jestli tě to utěší... já taky.“</p>
<p>„Co kdybys zašel za mámou. Probral to s ní.“</p>
<p>Jako by k tomu měla co říct? „Zabil bych ji, poldo. Nevím, jak bych to udělal... ale za tohle bych tu potvoru zabil. Nechá mě tomu sociopatovi, otci - a přesně ví, jaký je, protože všechno vidí. Pak se přede mnou tři sta let drží v utajení, načež se ukáže na mé narozeniny a chce ze mě udělat plemeníka pro svoje přiblblé náboženství. Ale to všechno bych ještě skousnul, jasný? Ale má sestra, moje dvojče? Odvedla Payne. Držela ji pod zámkem proti její vůli. Stovky let. A vůbec mi neřekla, že mám nějakého sourozence! To už je sakra moc. Mám toho dost.“ V se zadíval na láhev. „Zbylo ti tam trochu šťávy?“</p>
<p>Butch zazátkoval láhev a hodil mu ji. Vishous ji chytil do dlaně a polda řekl: „Ale nechat se zabít není řešení. Ani nechat se takhle zmlátit.“</p>
<p>„Udělal bys to pro mě teda ty? Protože já šílím a musí to ven, Butchi. Fakt. Tady jsem nebezpečný...“ V si lokl a zaklel, protože rána na rtu zabolela, jako by si strčil do úst cigaretu hořícím koncem napřed. „A nenapadá mě žádný způsob, jak se toho zbavit protože ke starým zvyklostem se určitě nevrátím.“</p>
<p>„Vůbec nejsi v pokušení?“</p>
<p>Vishous se vzmužil a napil se znovu. Udělal grimasu a řekl: „Potřebuju se uvolnit, ale nebudu s nikým kromě Jane. Ani náhodou se nevrátím do naší společné postele se smradem nějaké coury - tím bych všechno zničil nejen jí, ale i sobě. Kromě toho momentálně potřebuju někoho dominantního, ne otroka - a není nikdo, komu bych mohl důvěřovat.“ Leda snad Butch, ale tím by se překročilo příliš mnoho hranic. „Takže jsem v pasti. Mám v hlavě rozeřvanou harpyji a nevím, kam s ní... a sakra mi z toho hrabe.“</p>
<p>Ježíši... řekl to. Všechno.</p>
<p>Výborně.</p>
<p>A odměnou byl další lok z láhve. „Kruci, ten ret bolí.“</p>
<p>„Bez urážky, ale je to dobře, patří ti to.“ Butchovy oříškové oči se zvedly a okamžik nato se pousmál, blýskl tesáky i korunkou na předním zubu. „Víš, vážně jsem tě tam chvilku nenáviděl, doopravdy. A ještě než se zeptáš, roláky jsou vzadu na ramínku. Vezmi si taky tepláky. Nohy máš, jako by tě někdo zmlátil cepínem a varlata ti každou chvíli prasknou.“</p>
<p>„Díky, chlape.“ Vishous prošel podél řady oblečení, zavěšeného na krásných cedrových ramínkách. Butchova garderoba rozhodně skýtala plno možností. „Nikdy mě nenapadlo, že budu rád, že jsi taková parádnice.“</p>
<p>„Mám za to, že správně se říká elegán.“</p>
<p>„Co uděláš s Jane?“</p>
<p>Vishous postavil láhev na podlahu, natáhl si přes hlavu kašmírový rolák a naštvalo ho zjištění, že mu sotva zakrývá pupík. „Má toho už tak na krku dost. Žádná <emphasis>shellan</emphasis> nechce slyšet, že si její muž vyšel ven pro pořádnou nakládačku a nechci, abys jí to řekl ty.“</p>
<p>„Jak teda vysvětlíš svůj ksicht, chytráku?“</p>
<p>„Ten otok splaskne.“</p>
<p>„Ne dost rychle jestli takhle půjdeš za Payne...“</p>
<p>„Ta tu podívanou taky nepotřebuje. Prostě se tam přes den neukážu. Payne je na pooperačním a je stabilizovaná, aspoň Jane mi to říkala, takže se budu držet stranou.“</p>
<p>Butch nastavil sklenici. „Pokud by ti to nevadilo?“</p>
<p>„Jasně.“ Vishous kamarádovi trochu nalil, sám se znovu napil a pak si navlékl tepláky. Rozpřáhl paže a zatočil se dokolečka. „Je to lepší?“</p>
<p>„Vidím jen kotníky a zápěstí a abys věděl, s tím nahatým břichem vypadáš jako Miley Cyrusová. Není to pěkné.“</p>
<p>„Jdi se bodnout.“ Vishous si dal dalšího loka z láhve a usoudil, že má nový plán: opít se. „Nemůžu za to, že jsi prcek.“</p>
<p>Butch vybuchl smíchy a pak zase zvážněl. „Jestli to ještě jednou uděláš...“</p>
<p>„Sám jsi mi řekl, abych si vzal tvoje oblečení.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Tohle</emphasis> jsem nemyslel.“</p>
<p>Vishous popotáhl rukávy roláku a nebylo to vůbec nic platné. „Nebudeš muset zasahovat, poldo, a já se nechci nechat zabít. O to nejde. Vím, kde je hranice.“</p>
<p>Butch zaklel, zachmuřil se. „Ty tomu asi sám věříš. Ale situace se může zvrtnout - zvlášť takováhle. Můžeš jet na vlně... toho, co potřebuješ... a najednou přijde odliv.“</p>
<p>Vishous ohnul ruku v rukavici. „To nejde. S tímhle ne - a vážně nechci, abys o tom mluvil s mou ženou, je to jasný? Slib mi to. Nesmíš se do toho plést.“</p>
<p>„Pak s ní musíš promluvit ty.“</p>
<p>„Jak jí můžu říct...“ Hlas se mu zlomil a musel si odkašlat. „Jak jí, sakra, mám tohle vysvětlit?“</p>
<p>„Jak jí to můžeš nevysvětlit. Miluje tě.“</p>
<p>Vishous jen zavrtěl hlavou. Neuměl si představit, jak říká své <emphasis>shellan</emphasis>, že potřebuje fyzicky trpět. To by ji zabilo. A absolutně netoužil po tom, aby ho takhle viděla. „Hele, vyřeším to sám. Všechno.“</p>
<p>„Z toho mám právě strach, V.“ Butch do sebe jedním douškem hodil zbytek skotské. „To je... náš největší problém.“</p>
<p>Jane pozorovala svou spící pacientku, když se jí v kapse ozval mobil. Nebyl to telefonát, ale textovka od V: <emphasis>Jsem doma a jdu cvičit. Jak </emphasis><emphasis>se má P? A ty?</emphasis></p>
<p>Vydechla, ale ne úlevou. Vrátil se asi deset minut předtím, než naplno vyšlo slunce, a nezašel za ní ani za svou sestrou?</p>
<p>Kašlu na to, pomyslela si, vstala a vyšla z pooperačního pokoje.</p>
<p>Předala službu Ehleně, která byla na vyšetřovně a aktualizovala karty bratrů, pak Jane prošla chodbou, zahnula do kanceláře vlevo a vyšla přes komoru. Nebyl důvod nimrat se s kódy zámků; prostě prošla zdí...</p>
<p>A tam byl, asi dvacet metrů od ní v tunelu, kráčel směrem od ní... minul výcvikové centrum a mířil ještě hloub do útrob hory.</p>
<p>Zářivky ho osvětlovaly shora, jejich světlo mu dopadalo na obrovská ramena a mohutná bedra. Soudě podle lesku měl mokré vlasy a vůně mýdla, které vždycky používal, potvrzovala, že se právě osprchoval.</p>
<p>„Vishousi.“ Vyslovila jeho jméno jen jednou, ale v tunelu byla ozvěna, která odrážela slabiky sem a tam, násobila je.</p>
<p>Zastavil se.</p>
<p>To byla jediná reakce, které se jí od něj dostalo.</p>
<p>Čekala. že něco řekne, že se otočí... aby dal najevo, že ji bere na vědomí... a pak se dozvěděla o svém přízračném stavu něco nového: i když technicky vzato nebyla naživu, plíce ji ještě pořád dokázaly pálit, jako by se dusila.</p>
<p>„Kde jsi byl dnes v noci,“ řekla, ale nečekala odpověď.</p>
<p>A nedostala ji. Ale zastavil se přímo pod stropním osvětlovacím tělesem, takže i z dálky viděla, jak se mu stáhla ramena.</p>
<p>„Proč se neotočíš, Vishousi?“</p>
<p>Dobrotivý Bože... Co dělal v Commodore? Ach, Ježíši...</p>
<p>Zvláštní, něco na tom je, že lidé „budují“ svůj společný život. Ačkoliv rozhodnutí, která manželé dělají, nejsou cihly a čas není malta, stejně stavíte cosi hmatatelného a opravdového. A momentálně, když k ní její <emphasis>hellren</emphasis> odmítal přistoupit - sakra, nechtěl jí ani ukázat obličej - rachotilo pod tím, co dosud považovala za pevnou půdu, zemětřesení.</p>
<p>„Cos dělal v noci,“ vypravila ze sebe přidušeně.</p>
<p>Nato se otočil na patě a udělal dva dlouhé kroky směrem k ní. Ale ne proto, aby se přiblížil. Udělal je proto, aby nestál v přímém světle. Ale i tak...</p>
<p>„Tvůj <emphasis>obličej</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>zajíkla se.</p>
<p>„Dostal jsem se do rvačky s <emphasis>bezduchými</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis>“ </emphasis>Když vykročila kupředu, zvedl dlaň. „Nic mi není. Jen potřebuju momentálně trochu prostoru.“</p>
<p>Něco na tom je ujetého, říkala si. A nenáviděla otázku, která jí vyskočila v mysli - tolik, až se ji bránila položit.</p>
<p>Jenomže pak jim nezbývalo než mlčet.</p>
<p>„Jak je na tom má sestra?“ zeptal se náhle.</p>
<p>Sevřeným hrdlem odpověděla: „Ještě pořád spokojeně spí. Je u ní Ehlena.“</p>
<p>„Měla by sis vzít chvíli volno a odpočinout si.“</p>
<p>„Udělám to.“ Hm, jasně. Když to mezi nimi vypadá takhle, už nikdy neusne.</p>
<p>Vishous si hrábl do vlasů rukou v rukavici. „Nevím zrovna teď, co říct.“</p>
<p>„Byl jsi s někým jiným?“</p>
<p>Vůbec nezaváhal. „Ne.“</p>
<p>Jane se na něj zadívala... a pak zvolna vydechla. Jedna věc o jejím <emphasis>hellrenovi</emphasis> platila, na jednu věc bylo vždycky spolehnutí, že Vishous nelže. Měl spoustu chyb, ale tahle mezi ně nepatřila.</p>
<p>„Tak dobrá,“ řekla. „Víš, kde mě najít. Budu v naší posteli.“</p>
<p>Byla to ona, kdo se otočil a vykročil opačným směrem. I když jí z odstupu mezi nimi pukalo srdce, nechtěla ho nutit do něčeho, čeho nebyl schopen, a jestliže potřebuje prostor... no, ona mu ho poskytne.</p>
<p>Ale ne navěky, to je jisté.</p>
<p>Dřív nebo později si s ní přijde promluvit. Musí, nebo jinak... Bože, Jane nevěděla, co se stane jinak.</p>
<p>Její láska však nepřežije v tomhle vakuu navěky. To prostě nejde.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola patnáctá</strong></p>
<p>S</p>
<p>kutečnost, že José de la Cruz cestou do centra Caldwellu odbočil k Dunkin' Donuts, zaváněla pekelným klišé. Kolektivní vědomí přičítalo všem detektivům z oddělení vražd popíjení kávy a pojídání koblih, ale neplatilo to vždycky.</p>
<p>Někdy na to nebyl čas.</p>
<p>A i když kašlal na televizní pořady a detektivní romány, skutečnost byla taková, že lépe fungoval, když mu v krevním oběhu koloval kofein a trochu cukru.</p>
<p>A taky miloval medovou polevu. Říkejte si, co chcete.</p>
<p>Telefonát ho i s manželkou probudil těsně před šestou hodinou ranní, což vzhledem k tomu, kolikrát už zažil noční vyzvánění, bylo takřka slušné: mrtvoly stejně jako živé osoby se zdravotními problémy nedodržovaly pravidelnou pracovní dobu od devíti do pěti - takže téměř slušná hodina byla přímo románové dobrodiní.</p>
<p>A nejen to. Díky tomu, že bylo nedělní ráno, byly silnice i dálnice prázdné jak bowlingová dráha, a jeho neoznačený vůz dosahoval cestou z předměstí výtečného času - takže měl kávu ještě skoro vařící, když směřoval do čtvrti skladišť a plynule zastavoval na červenou.</p>
<p>Řada policejních aut označovala místo, kde se našlo tělo, ještě lépe než žlutá varovná páska, omotaná kolem dokola jako stuha na nějakém ujetém vánočním dárku. Zaklel, zaparkoval souběžně s cihlovou zdí uličky a vystoupil. Cestou ke shluku zachmuřených mužu v modrých uniformách usrkával kávu.</p>
<p>„Zdravím, detektive.“</p>
<p>„Jak se vede, detektive.“</p>
<p>„Ahoj, detektive.“</p>
<p>Pokynul chlapcům. „Dobrýtro vespolek. Jak jsme na tom.“</p>
<p>„Nedotkli jsme se jí.“ Rodriguez ukázal na kontejner. „Je tam a Jones udělal první fotky. Koroner a technici už jsou na cestě. Fotografka taky.“</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>„Kde je tvůj nový partner?“</p>
<p>„Už jede.“</p>
<p>„Ví, co ho čeká?“</p>
<p>„Uvidíme.“ Tahle špinavá ulička byla nepochybně dobře obeznámena s lidmi, co házejí šavli. Takže pokud v sobě zelenáč neudrží svůj příslovečný oběd, nic se neděje.</p>
<p>José se shýbl, proklouzl pod žlutou páskou a přistoupil ke kontejneru. Jako vždy, když se blížil k mrtvole, zbystřil se mu sluch takřka nesnesitelně, tichý hovor mužů za jeho zády, zvuk podrážek vlastních bot na asfaltu, hvízdání větru od řeky... všechno znělo příliš silně, jako by se hlasitost celého světa pustila na maximum.</p>
<p>A samozřejmě, ironií bylo, že účel toho, proč byl tady, dneska ráno, v téhle uličce... důvod, proč tu byla všechna ta auta a muži a žlutá páska... byl zcela němý.</p>
<p>José sevřel pevně svůj polystyrénový kelímek a nakoukl přes zrezivělý okraj kontejneru. První, co uviděl, byla její ruka, bledá řádka prstů s nehty, které byly polámané a uvízlo pod nimi cosi hnědého.</p>
<p>Byla to bojovnice, ať byla kýmkoli.</p>
<p>Stál nad další mrtvou dívkou a pekelně si přál, aby neměl aspoň týden nebo měsíc co dělat... nebo, prokristapána, aspoň jednu noc. Zatraceně, jeho ideálem byla nečinnost: v jeho branži bylo těžké čerpat uspokojení ze své práce. I když jste vyřešili případ, stejně někdo musel pohřbít milovanou bytost.</p>
<p>Policajt vedle něj promluvil a znělo to, jako by řval do megafonu: „Mám otevřít tu druhou půlku?“</p>
<p>José ho málem okřikl, aby se ztišil, ale panovala celkem značná pravděpodobnost, že mluvil tiše jako ve veřejné knihovně. „Jo. Díky.“</p>
<p>Policista baterkou odstrčil víko tak daleko, aby dovnitř vniklo světlo, ale nepodíval se tam. Jen tam stál jako ti zkoprnělci před Buckinghamským palácem, upíral pohled na druhou stranu uličky a civěl do prázdna.</p>
<p>Když si José stoupl na špičky a podíval se, nijak uniformovanému policistovi jeho zdrženlivost nezazlíval.</p>
<p>Na lůžku z kovových špon ležela nahá žena, její šedá, skvrnitá pokožka podivně světélkovala v rozptýleném světle úsvitu. Soudě podle obličeje a těla jí mohlo být kolem dvaceti let, byla to běloška. Vlasy byly ostříhány u kořínků, tak krátce, že místy byla pořezaná i pokožka hlavy. Oči... byly vyjmuty z důlků.</p>
<p>José vyndal z kapsy pero, natáhl se dolů a opatrně ji rozevřel rty. Žádné zuby... v rozervaných dásních nezbyl ani jeden.</p>
<p>Přesunul se kousek doprava, zvedl jednu její ruku. aby viděl na spodní stranu bříšek prstů. Čistě odříznutá.</p>
<p>A znetvoření nekončilo hlavou a rukama... Měla z těla vydloubnuté kusy masa s kůží, jeden nahoře na stehně, další nad loktem a dva na vnitřních stranách zápěstí.</p>
<p>Polohlasem zaklel a byl si jist, že ji sem někdo přivezl. Na takovouhle práci tu nebylo dostatečné soukromí tohle svinstvo vyžadovalo čas a nástroje... a pouta, aby se nehýbala.</p>
<p>„Copak to tu máme, detektive?“ ozval se za ním jeho nový partner.</p>
<p>José se ohlédl na Thomase DelVecchia ml. „Už jsi snídal?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„To je dobře.“</p>
<p>Odstoupil, aby se Veck mohl podívat. Protože byl skoro o patnáct centimetrů vyšší než de la Cruz, nemusel si stoupat na špičky, aby viděl dovnitř; stačilo jen nachýlit se v bocích. A pak jen zíral. Nevrhl se ke zdi a nezvracel. Nelapal po vzduchu. Vlastně ani nezměnil výraz.</p>
<p>„Přivezli to sem odněkud,“ řekl Veck. „Museli.“</p>
<p>„Ji.“</p>
<p>Veck se ohlédl, tmavě modré oči chytré a nevyvedené z konceptu. „Prosím?“</p>
<p>„Přivezli sem <emphasis>ji.</emphasis> Je to člověk. Ne věc, Del Vecchio.“</p>
<p>„Jasně. Pardon. Ji.“ Chlapík se znovu naklonil. „Myslím, že tu máme lovce trofejí.“</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>Tmavé obočí vystřelilo vzhůru. „Spousta z... ní toho chybí.“</p>
<p>„Díváš se poslední dobou na CNN?“ José si otřel pero do papírového kapesníku.</p>
<p>„Na telku nemám čas.“</p>
<p>„Za uplynulý rok se takhle našlo jedenáct žen. Chicago, Cleveland a Filadelfie.“</p>
<p>„Sakra.“ Veck si strčil do úst kousek žvýkačky a usilovně ji začal zpracovávat. „Takže tě napadlo, jestli to nezačíná i u nás?“</p>
<p>Zatímco žvýkal, José si zamnul oči, aby potlačil vzpomínky, které se mu tlačily do mozku. „Kdy jsi přestal?“</p>
<p>Veck si odkašlal. „Kouřit? Asi před měsícem.“</p>
<p>„Jak to jde?“</p>
<p>„Je to na pytel.“</p>
<p>„To věřím.“</p>
<p>José si opřel ruce o kyčle a znovu se soustředil. Jak, sakra, mají zjistit, kdo ta dívka je? Ve státě New York je nespočet pohřešovaných mladých žen a to ani nemluvě o možnosti, že to zabiják udělal ve Vermontu, Massachusetts nebo Connecticutu a sem ji přivezl.</p>
<p>Jedna věc byla jistá: ať ho vezme čert, jestli dovolí, aby nějaký lump začal unášet holky z Caldwellu. To on trpět nebude.</p>
<p>Odvrátil se a plácl partnera po rameni. „Dávám ti deset dní, kámo.“</p>
<p>„Než co.“</p>
<p>„Než se vrátíš k marlborkám.“</p>
<p>„Nepodceňujte mou sílu vůle, detektive.“</p>
<p>„Nepodceňuj to, jak ti bude, až se dneska večer vrátíš domů a budeš se snažit usnout.”</p>
<p>„Já toho stejně moc nenaspím.“</p>
<p>„V téhle práci se to nezlepší.“</p>
<p>V tom okamžiku dorazila fotografka se svým cvak-cvak, blesk-blesk a nepříjemným vystupováním.</p>
<p>José ukázal opačným směrem. „Vycouváme a necháme ji pracovat.“</p>
<p>Veck se ohlédl a oči mu vylezly z důlků, jak se na něj zamračila. Tak nevraživá reakce byla pro tohohle chlapa bezpochyby novinkou - Veck patřil k těm týpkům, co přitahují ženské, jak se potvrdilo v uplynulých dvou týdnech: všechny ženské na ředitelství po něm šílely.</p>
<p>„Tak do toho, DelVecchio, pročešeme to tady.“</p>
<p>„Jasně, detektive.“</p>
<p>Za normálních okolností by José asi chlapíka vyzval, aby mu tykal a říkal de la Cruzi, ale žádný z jeho „nových“ partnerů nevydržel o moc déle než měsíc, takže to nestálo za to. „José“ samozřejmě nepřipadal v úvahu - tak mu v práci říkal jen jeden člověk, a ten prevít před třemi roky zmizel.</p>
<p>Trvalo asi hodinu, než s Veckem prošmejdili okolí, a nenašli absolutně žádný materiální důkaz. Na vnějších stěnách budov nebyly bezpečnostní kamery a neukázali se žádní svědci, ale technici stejně ještě všechno prohledají se svými čelovkami a plastikovými pytlíčky a pinzetkami. Možná se něco ukáže.</p>
<p>Koroner se objevil v devět a vykonal svou práci a asi hodinu poté bylo tělo předáno k převozu. A když bylo potřeba pomoct, překvapilo Josého, že si Veck navlékl latexové rukavice a skočil rovnou do kontejneru.</p>
<p>Těsně předtím, než ji koroner odvezl, zeptal se José na čas smrti a bylo mu řečeno, že to bylo někdy včera kolem poledne.</p>
<p>Skvělé, říkal si, když auta a dodávky začínaly odjíždět. Skoro čtyřiadvacet hodin mrtvá, než ji našli. Klidně ji mohli přivézt z jiného státu.</p>
<p>„Zanes čas do databáze,“ řekl Veckovi.</p>
<p>„Jdu na to.“</p>
<p>Když se obracel a mířil k motocyklu, José zavolal: „Žvejka není potravina.“</p>
<p>Veck se zastavil a ohlédl. „Zvete mě na snídani, detektive?“</p>
<p>„Jenom nechci, abys při práci omdlel. Tobě by to bylo trapné a já bych měl na krku další mrtvolu.“</p>
<p>„Vy jste ale citlivka, detektive.“</p>
<p>Možná býval. Teď měl prostě hlad a nechtělo se mu jíst samotnému. „Sejdeme se za pět minut ve čtyřiadvacítce.“</p>
<p>„Ve čtyřiadvacítce?“</p>
<p>No jasně: není odtud. „Bufet U řeky na Osmé ulici. Otevřeno čtyřiadvacet hodin denně.“</p>
<p>„Jasně.“ Nasadil si černou helmu a přehodil nohu přes jakousi vymyšlenost, převážně tvořenou motorem. „Platím já.“</p>
<p>„Jen si posluž.“</p>
<p>Veck nakopl motor a přidal plyn. „Já si posloužím vždycky, detektive. Vždycky.“</p>
<p>Když se vyřítil z uličky, zůstal za ním oblak testosteronu a José si připadal v porovnání s ním jako závozník středního věku, když šlapal ke svému béžovému civilnímu vozu. Vklouzl za volant, zasunul skoro prázdný a úplně vychladlý kelímek do držáčku a podíval se přes žlutou pásku na odpadkový kontejner.</p>
<p>Vytáhl z kapsy saka mobil a zavolal na ředitelství. „Ahoj, tady je de la Cruz. Můžete mě spojit s Mary Ellen?“ Nečekal ani minutu. „M.E., jak se vede? Dobře... dobře. Poslyš, chci si poslechnout ten telefonát, co hlásil nález těla u Commodore. Jo. Jasně jen mi to přehraj. Díky a nepospíchej.“</p>
<p>José strčil klíček do startéru. „Skvělé, díky, M.E.“</p>
<p>Zhluboka se nadechl a nastartoval...</p>
<p>„Jo, rád bych ohlásil nález, mrtvoly. Ne, jméno neuvedu. Je v kontejneru na odpadky v postranní uličce za Desátou ulicí, dva bloky od Commodore. Vypadá to na bělošku kolem dvaceti let... Ne, jméno vám neřeknu... Hele, co kdybyste si zapsali adresu a přestali se starat o mě...“</p>
<p>José sevřel telefon a začal se třást po celém těle.</p>
<p>Ten jižanský, bostonský přízvuk byl tak jasný a tak známý, jako by se čas naboural a svištěl pozpátku.</p>
<p>„Detektive? Chcete si to poslechnout ještě jednou?“ zazněl mu v uchu hlas Mary Ellen.</p>
<p>Zavřel oči a zasípal: „Ano, prosím...“</p>
<p>Když nahrávka skončila, slyšel sám sebe, jak děkuje Mary Ellen, a cítil, jak jeho palec samovolně stiskem tlačítka ukončil hovor.</p>
<p>Se stejnou neodvratností jako odtokový kanálek vodu z umyvadla ho vtahovala noční můra, kterou prožil asi před dvěma roky... když vstoupil do sešlého, vybydleného bytu, plného prázdných láhví od lavagulinky a krabic od pizzy. Pamatoval si, jak se mu třásla ruka, když sáhl po klice zavřených dveří koupelny.</p>
<p>Byl tehdy přesvědčen, že za nimi najde mrtvolu. Oběšenou na opasku, houpající se na sprchové hlavici... nebo možná ležící ve vaně naplněné krví místo bublinkové lázně.</p>
<p>Butch O’Neal žil jen svou prací na oddělení vražd. Často pil dlouho do noci a nejenže se vztahů stranil, ale navíc vůbec nebyl schopen je navazovat.</p>
<p>Jenomže on a José si byli blízcí. S nikým jiným se Butch nikdy tolik nesblížil.</p>
<p>Ale sebevrah nikde. Žádná mrtvola. Nic. Jeden večer tu byl; další den... zmizel.</p>
<p>Prvních pár měsíců José čekal, že se něco dozví buď od Butche samotného, nebo se někde ukáže mrtvola s rozpláclým nosem a špatnou korunkou na předním zubu.</p>
<p>Plynuly však dny a týdny a roční období. A José si připadal jako doktor, který trpí smrtelnou nemocí: konečně z první ruky pochopil, jak je příbuzným pohřešovaných osob. A přisámbůh, nikdy nečekal, že sám pozná to mrazivé, děsivé nevědění... ale po zmizení svého starého parťáka ho nejen poznal; bylo s ním na každém kroku.</p>
<p>Jenže teď, když už se vzdal veškeré naděje, když už se neprobouzel uprostřed noci s hlavou plnou otázek a dohadů... teď přišla tahle nahrávka.</p>
<p>Jasně, miliony lidí mají jižanský přízvuk. Ale hlas Butche O'Neala byl charakteristicky chraplavý, nenapodobitelný.</p>
<p>Zčistajasna se Josému do Čtyřiadvacítky nechtělo a neměl ani chuť k jídlu. Nicméně rozjel vůz a šlápl na plyn.</p>
<p>Ve chvíli, kdy nahlédl do kontejneru a uviděl ty vydloubnuté oči a zubařskou práci, pochopil, že ho čeká pátrání po sériovém vrahovi. Nemohl však tušit, že to nebude pátrání jediné.</p>
<p>Je čas najít Butche O’Neala.</p>
<p>Pokud to půjde.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šestnáctá</strong></p>
<p>O</p>
<p> týden později se Manny probudil ve vlastní posteli sužován kocovinou. Dobrá zpráva byla, že se tím dala aspoň vysvětlit bolest hlavy: když předtím přišel domů, popadl flašku a ta splnila svůj účel, odrovnala ho a uspala.</p>
<p>Ze všeho nejdřív sáhl po telefonu. Se zrakem ještě zamženým zavolal na mobil veterináři. Měli spolu takový ranní rituál a Manny děkoval Bohu, že ten chlap je taky nespavec.</p>
<p>Veterinář to vzal po druhém zazvonění. „Haló?“</p>
<p>„Jak se vede mojí holce?“ Pauza mu sdělila vše, co potřeboval vědět. „Je to tak zlé?“</p>
<p>„No, životní funkce zůstávají dobré a v závěsu má takové pohodlí, jak jen to jde, ale mám strach ze zchromnutí. Uvidíme.“</p>
<p>„Dejte mi vědět.“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>V této chvíli mu nezbývalo než zavěsit. Rozhovor skončil a on nebyl žádný mluvka ačkoliv i kdyby byl, klábosením by taky nedosáhl svého cíle, jímž byl zdravý kůň.</p>
<p>Než se mu v půl sedmé spustil budík, vypnul ho a pomyslel si: Rozcvička. Kafe. Zpátky do nemocnice.</p>
<p>Počkat. Kafe, rozcvička, nemocnice.</p>
<p>Rozhodně potřeboval nejdřív kofein. V tomhle stavu nebyl schopen běhat ani zvedat činky ani obsluhovat složité stroje, jako třeba výtah.</p>
<p>Sesunul nohy na podlahu, zaujal svislou polohu a hlava mu pulzovala ve vlastním rytmu, ale vzpíral se myšlence, že tu bolest možná čistě jen možná nezpůsobuje alkohol: není nemocný a nepěstuje si mozkový nádor, ačkoliv pokud ano, stejně by šel ke sv. Františku. Měl to v povaze. Sakra, když byl malý, bojoval o to, aby mohl jít do školy, i když byl nemocný - ačkoli měl plané neštovice a vypadal jako poďobaný od včeliček, trval na tom, že půjde na autobus.</p>
<p>Tehdy zvítězila maminka. A láteřila, že je přesně stejný jako otec.</p>
<p>Nebyla to pochvala a slýchal to celý život, ačkoliv to nic neznamenalo, protože s otcem se nikdy nesetkal. Měl jen vybledlou fotografii, to jediné, co si kdy dal za rámeček...</p>
<p>Proč o tom, sakra, přemýšlí zrovna dneska ráno?</p>
<p>Káva byla od Starbucks. Zatímco se vařila, oblékl se do sportovního, pak vypil vestoje u dřezu dva hrnky a sledoval časný ranní provoz v zatáčkách Severní cesty, v šeru úsvitu. Nakonec popadl iPod a strčil si sluchátka do uší. Nebyl ani za lepších okolností kdoví jak vstřícný, ale Bůh buď milostiv nějaké krásce, která by se s ním dneska chtěla dát do řeči.</p>
<p>Dolů do posilovny, kde bylo víceméně prázdno, což byla obrovská úleva, ale věděl, že to dlouho nepotrvá. Naskočil na běžecký pás nejblíž u dveří, na televizoru zavěšeném pod stropem vypnul CNBC a dal se do běhu.</p>
<p>Jeho nohy unášeli Judas Priest, vypnul mozek a ztuhlé, rozbolavělé tělo dostalo to, co potřebovalo. Když se to vzalo kolem a kolem, byl na tom líp než po minulém víkendu. Bolesti hlavy dosud přetrvávaly, ale práci i pacienty stíhal a fungoval jaksepatří.</p>
<p>Ovšem jeho stav navozoval všelijaké otázky. Těsně předtím, než Jane narazila do toho stromu, měla taky bolesti hlavy. Takže kdyby mohli provést pitvu těla našli by aneuryzma? Ale na druhé straně, jaká je pravděpodobnost, že by oba měli...</p>
<p>Proč jsi to udělala, Jane? Proč jsi předstírala svou smrt?</p>
<p>„Teď nemám čas ti to vysvětlovat. Prosím. Vím, že žádám hodně. Ale je tu jedna pacientka, která tě zoufale potřebuje, a já už tě hledám přes hodinu, takže mi dochází čas..“</p>
<p>„Krucinál...“ Manny rychle přehodil nohy na boční obrubníky a zaťal zuby jako obranu před bolestí. Zavěsil se trupem přes přístrojovou desku cvičebního stroje, dýchal pomalu a pravidelně - do té míry, jak je toho schopen člověk, který běžel rychlostí devíti kilometrů za hodinu.</p>
<p>V průběhu posledních sedmi dnů se prostřednictvím pokusů a omylů poučil, že když bolest udeří, je nejlepší vymazat všechny myšlenky a nesoustředit se vůbec na nic. A skutečnost, že funguje pouhý kognitivní trik, byla uklidňující, pokud šlo o aneuryzma: kdyby něco chtělo prorazit díru do stěny cerebrální arterie, žádná jóga pro mírně pokročilé by na tom nic nezměnila.</p>
<p>Ale byl v tom systém. Nástup jako by následoval buď po myšlenkách na Jane... nebo na ten mokrý sen, co pořád míval.</p>
<p>Do horoucích pekel, zažil ve spánku tolik orgasmů, že by toho mělo mít jeho libido plné zuby. A jak už byl ujetý, téměř zaručená vyhlídka na to, že se ve svých fantaziích vrátí k oné ženě, způsobovala, že se poprvé v životě těšil do postele.</p>
<p>Ačkoliv nedokázal vysvětlit, proč určité myšlenky způsobují bolesti hlavy, dobré bylo, že to <emphasis>pokaždé</emphasis> přešlo. Každý den po té bizarní víkendové černé díře se cítil o trochu víc ve své kůži.</p>
<p>Když už zbývala jen tupá rozbolavělost, Manny se vrátil na běžecký pás a dokončil rozcvičku. Cestou k východu pokynul ranním zatoulancům, kteří do tělocvičny vstupovali, ale vytratil se dřív, než by se ho mohl někdo, kdo třeba předtím zahlédl, jak se vydýchává zeptat, jestli se mu něco nestalo.</p>
<p>Nahoře ve svém bytě se osprchoval, převlékl do čistého chirurgického úboru a bílého pláště a pak popadl aktovku a zamířil k výtahům. Aby se vyhnul dopravní špičce, bral to přes město povrchovými komunikacemi. Severní cesta byla v tuhle denní dobu pokaždé ucpaná a on dosáhl výtečného času, přičemž poslouchal staromódní My Chemical Romance.</p>
<p>I´m Not Okay byla melodie, které se kdoví proč nedokázal nabažit.</p>
<p>Když zahnul do komplexu Nemocnice sv. Františka, ještě se úplně nerozednilo, což naznačovalo, že bude oblačno. Ne že by mu na tom záleželo. Jakmile se ocitne v útrobách té nemocniční bestie, nebude pro něj počasí ani za mák důležité pokud nepřijde tornádo, které však Caldwell ještě nikdy nepostihlo. Sakra, mockrát přicházel do práce za tmy a za tmy zase odcházel, ale nikdy neměl pocit, že by v životě o něco přicházel jen proto, že <emphasis>dělá od vidím do nevidím...</emphasis></p>
<p>Zvláštní. Teď si ale připadal nějak vykolejený.</p>
<p>Nastoupil sem z lékařské fakulty Yale hned po chirurgické atestaci a původně hodlal pokračovat dál do Bostonu, na Manhattan nebo do Chicaga. Místo toho se zabydlel tady a teď, po deseti letech, byl pořád tam, kde začínal. Samozřejmě, ocitl se mezitím takříkajíc na vrcholu žebříčku, našetřil si a vylepšil si život a vyučil už další generaci chirurgů.</p>
<p>Potíž byla, že když sjížděl po rampě na kryté parkoviště, připadalo mu najednou všechno jaksi prázdné.</p>
<p>Bylo mu pětačtyřicet let, nejméně polovina produktivního života už byla v háji, a co z toho má? Byt plný sportovního oblečení a práci, která ho pohltila se vším všudy. Žádná manželka. Žádné děti. Vánoce a Silvestry a Dny nezávislosti trávil v nemocnici - matka byla o svátcích odkázána na sebe a nepochybně tesknila po vnoučatech, na která se nemohla těšit.</p>
<p>Kristepane, s kolika náhodnými známostmi se za ta léta pomiloval? Určitě jich byly stovky. Určitě.</p>
<p>Hlavou mu zazněl matčin hlas: Jsi úplně stejný jako tvůj otec.</p>
<p>Pravda. Táta byl taky chirurg. S toulavýma botama.</p>
<p>Právě proto si vlastně Manny vybral Caldwell. Maminka bývala tady u sv. Františka jako sestra na JIPce, pracovala, aby ho udržela celá ta léta na škole. A když promoval na medicíně? Místo hrdosti měla ve tváři odstup a rezervovanost... Čím víc se blížil tomu, čím býval jeho otec, tím častěji se jí do očí vkrádal ten nepřítomný výraz. Představoval si, že když budou ve stejném městě, začnou se víc stýkat nebo tak něco. Jenže to nevyšlo.</p>
<p>Ale žije si dobře. Teď je na Floridě, v domě u golfového hřiště, který jí zaplatil, stýká se s dámami svého věku, chodí na večeře s bridžovým spolkem a hádá se o to, kdo kde na jakém večírku na koho ohrnoval nos. S největší radostí ji finančně podporoval, a o tom byl celý jejich vztah.</p>
<p>Táta ležel v hrobě na hřbitově Borový háj. Zemřel roku 1983 při autonehodě.</p>
<p>Nebezpečná věc, takové auto.</p>
<p>Zaparkoval porsche, vystoupil a vydal se do areálu po schodech místo výtahem, aby měl pohyb; pak po lávce pro chodce ve druhém patře vstoupil do nemocnice. Míjel doktorky a sestry a zaměstance, zdravil je jen pokynem hlavy a nezastavoval se. Obvykle zašel nejdřív do své kanceláře, ale ať nařizoval svým nohám cokoliv, dneska skončil jinde.</p>
<p>Mířil k pooperačním pokojům.</p>
<p>Namlouval si, že chce zkontrolovat pacienty, ale byla to lež. A jak byly jeho myšlenky čím dál nezřetelnější, soustředěně tu mlhu v hlavě ignoroval. Sakra, bylo to lepší než bolest - a patrně stejně jen trpí hypoglykemií, jak cvičil a pak se nenajedl.</p>
<p>Pacientka... hledá svou pacientku... žádné jméno. Neznal jméno, ale věděl, který pokoj to je.</p>
<p>Když došel k poslednímu pokoji u požárního východu na konci chodby, projel mu tělem nával horka a přistihl se, jak se ujišťuje, že mu bílý plášť hladce splývá z ramen, a pak si přejíždí rukou vlasy, aby je upravil.</p>
<p>Odkašlal si, vzchopil se, vstoupil dovnitř a...</p>
<p>Osmdesátiletý muž na lůžku spal, ale nebyl to odpočinek; hadičky do něj vstupovaly a vystupovaly, jako když se startuje auto pomocí kabelů.</p>
<p>„Doktore Manello?“</p>
<p>Goldbergův hlas, který se mu ozval za zády, způsobil úlevu, protože mu poskytl něco konkrétního, čeho se mohl chytit... Takříkajíc okraj bazénu.</p>
<p>Otočil se. „Zdravím. Dobré ráno.“</p>
<p>Goldbergovi nadskočilo obočí a pak svraštil čelo. „Hm... co tu děláte?“</p>
<p>„Co myslíte. Kontroluju pacienta.“ Ježíšmarjá, možná přicházejí o rozum všichni.</p>
<p>„Já myslel, že si berete týden volna.“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„To... hm... to jste mi říkal, když jste dneska ráno odcházel. Když... jsme vás tady našli.“</p>
<p>„O čem to mluvíte?“ Ale pak Manny ledabyle mávl rukou. „Poslyšte, já si nejdřív dojdu na snídani...“</p>
<p>„Je čas na večeři, doktore Manello. V šest večer? Odcházel jste odtud před dvanácti hodinami.“</p>
<p>Nával, který ho předtím rozpálil, z něj vybublal a okamžitě ho vystřídal studený příliv čehosi, co ještě nikdy, nikdy nepocítil.</p>
<p>Zaplavil ho ledový strach, až se mu zatočila hlava.</p>
<p>Rozpačité ticho, které následovalo, rušil jen ruch a shon na chodbě, lidé pospíchali kolem v botách s měkkými podrážkami, spěchali k pacientům nebo jezdili kolem s vozíky prádla nebo roznášeli jídla... večeři, jasně... z pokoje do pokoje.</p>
<p>„Já... už pojedu domů,“ řekl Manny.</p>
<p>Jeho hlas byl stále stejně silný jako vždy, ale výraz v kolegově tváři mu odhalil pravdu: ať si namlouvá sám sobě sebevíc, že je mu lépe, není už tím, kým býval. Vypadá stejně. Mluví stejně. Chodí stejně.</p>
<p>Dokonce se i snaží sám sebe přesvědčit, že je stejný.</p>
<p>Ale něco se o víkendu změnilo a on se obával, že se to nedá zvrátit.</p>
<p>„Nemá vás někdo odvézt?“ zeptal se Goldberg opatrně.</p>
<p>„Ne. Nic mi není.“</p>
<p>Musel zmobilizovat veškerou hrdost, aby se nedal do běhu, když se otočil k odchodu: silou vůle vztyčil hlavu a napřímil páteř a klidně kladl jednu nohu před druhou.</p>
<p>Kupodivu, když odcházel, kudy přišel, vzpomněl si na svého starého profesora chirurgie... na toho, kterého správce školy „poslal do penze“, když oslavil sedmdesátiny. Manny byl tehdy medikem ve druhém ročníku.</p>
<p>Dr. Theodore Benedict Standford III.</p>
<p>Ve škole to byl nesnesitelný pedant a protiva, ten typ, co měl nejraději, když studenti odpovídali špatně, protože mu to poskytlo příležitost k ponižování. Když škola na konci roku oznámila jeho odchod. Manny a jeho spolužáci uspořádali pro toho zoufalce večírek na rozloučenou, všichni se opili na oslavu, že byli poslední generace, která musela snášet jeho řeči.</p>
<p>Manny toho roku v létě pracoval ve škole jako správce, aby si přivydělal, a zrovna vytíral chodbu, když stěhováci odnášeli poslední krabice ze Standfordovy kanceláře... a pak se na rohu objevil sám starý pán a naposled opouštěl své pracoviště.</p>
<p>Odcházel s hlavou vztyčenou, sestupoval po mramorových schodech a vyšel z majestátního hlavního vchodu s bradou vzhůru.</p>
<p>Manny se tehdy vysmíval jeho aroganci, neumírající ani tváří v tvář věku a zapomenutí.</p>
<p>Když se teď ubíral stejnou cestou, v duchu se ptal, jestli to tenkrát opravdu byla arogance.</p>
<p>Spíš se tehdy Standford cítil tak jako teď Manny.</p>
<p>Odložený.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmnáctá</strong></p>
<p>J</p>
<p>ane slyšela trhavý zvuk až dole v kanceláři výcvikového centra. Probudilo ji to, prudce zvedla hlavu podloženou předloktími a vymrštila se od psacího stolu, za nímž spala vsedě.</p>
<p>Trhání... a pleskání...</p>
<p>Zprvu si myslela, že je to poryv větru, ale pak se jí zapnul mozek. Tady pod zemí nejsou žádná okna. A musela by to být ohromná bouře, aby způsobila takový rámus.</p>
<p>Vymrštila se z křesla, oběhla stůl, vyběhla na chodbu a pádila do pokoje Payne. Všechny dveře byly otevřeny právě z tohohle důvodu: měla jedinou pacientku, a ačkoliv Payne byla převážně klidná, kdyby k něčemu došlo...</p>
<p>Co je to, <emphasis>sakra,</emphasis> za rámus? Mísí se do něj i sténání...</p>
<p>Jane smykem zahnula do dveří pooperačního pokoje a málem zařvala. Ach, Bože... <emphasis>krev.</emphasis></p>
<p>„Payne!“ Hnala se k lůžku.</p>
<p>Vishousova sestra běsnila, máchala pažemi kolem sebe, zatínala prsty do prostěradel a také do sebe, ostré nehty se jí zakusovaly do kůže nadloktí a ramen a klíčních kostí.</p>
<p>„Já to necítím!“ řvala, tesáky se jí blýskaly, oči měla tak vytřeštěné, že bylo vidět bělmo všude kolem duhovek. „Já nic necítím!“</p>
<p>Jane se vrhla kupředu a popadla ji za jednu paži, ale vyklouzla jí, sotva se jí dotkla kůže byla kluzká krví ze všech těch škrábanců. „Payne! Nech toho!“</p>
<p>Jane bojovala s pacientkou, aby ji zklidnila, a na tvář i na bílý plášť jí stříkala rudá krev.</p>
<p>„Payne!“ Jestli toho nenechá, bude mít rány až na kost. „Dost...“</p>
<p>„Já to necítím!“</p>
<p>Zčistajasna se v ruce Payne objevila propiska — jenomže ne, nebyl to zázrak ani trik... Patřila Jane, nosila ji v postranní kapse bílého pláště. V okamžiku, kdy ji uviděla ve zvednuté ruce Payne, se veškeré její zuřivé šátrání surrealisticky zpomalilo.</p>
<p>Bodnutí bylo tak prudké a jisté, že se mu nedalo zabránit.</p>
<p>Ostrý hrot pronikl ženě srdcem, smrtelně, a její trup se škubavě zvedl, z otevřených úst vyrazilo smrtelné zajíknutí.</p>
<p>Jane vykřikla: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Neee!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Jane - probuď se!“</p>
<p>Zvuk Vishousova hlasu nedával smysl. Jenomže pak otevřela oči do naprosté temnoty. Kliniku, krev a chraplavé dýchání Payne vystřídal černý vizuální rubáš, který...</p>
<p>Zaplály svíčky a první, co jaksepatří uviděla, byla Vishousova výrazná tvář. Byl u ní, i když nešli spát ve stejnou dobu.</p>
<p>„Jane, to byl jen sen...“</p>
<p>„Nic mi není,“ vyhrkla a shrnula si vlasy z obličeje „Nic...“</p>
<p>Zatímco se podpírala lokty a ztěžka oddechovala, nebyla si jista, co je sen a co skutečnost. Zvlášť vzhledem k tomu, že Vishous je po jejím boku. Nejenže nechodili spát společně; ani spolu neprocitali. Domnívala se, že spí dole ve své tělocvičně, ale možná to tak nebylo.</p>
<p>Doufala, že ne.</p>
<p>„Jane...“</p>
<p>V šeru a tichu slyšela v tom slově všechen smutek, který by Vishous v jiné situaci nikdy neprojevil. A cítila se stejně jako on. Dny, kdy spolu moc nemluvili, stres ze zotavování Payne, odstup... ten zatracený odstup... Bylo to hromsky smutné.</p>
<p>Tady ve světle svíček, v jejich společném loži, to však všechno jaksi vyprchalo.</p>
<p>S povzdechem se obrátila k jeho teplému, těžkému tělu a dotekem se proměnila: aniž by se musela vědomě zpevňovat, nabyla tělesné podoby, žár proudil mezi nimi a násobil se a činil ji stejně reálnou, jako byl reálný on. Zadívala se do jeho divoké, krásné tváře s tetováním na spánku a černými vlasy, které si pořád shrnoval dozadu, a s ostře narýsovaným obočím a těma ledově světlýma očima.</p>
<p>V průběhu minulého týdne si zas a znovu přehrávala tu noc, kdy se všechno tolik vyhrotilo. A ačkoliv mnohé z toho pro ni znamenalo zklamání a důvod k úzkosti, jednu věc prostě nechápala.</p>
<p>Když se potkali v tunelu, měl Vishous na sobě rolák. A přitom roláky nikdy nenosil. Nenáviděl je, protože ho omezovaly - což byla ironie vzhledem k tomu, co ho někdy dokázalo rozparádit. Zpravidla nosil zápasnická trička nebo chodil nahý, a ona nebyla hloupá. Je to sice drsný tvrďák, ale jeho pokožka se zhmoždí stejně snadno jako u každého jiného.</p>
<p>Řekl, že se dostal do rvačky, ale byl mistrem boje muže proti muži. Jestliže byl tedy samá modřina od hlavy až k patě, došlo k tomu jen z jediného důvodu: protože to dopustil.</p>
<p>A ona se v duchu musela ptát, kdo mu to udělal.</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ zeptal se Vishous.</p>
<p>Vztáhla ruku a položila mu dlaň na tvář. „A ty?“ Jsou oba v pořádku?</p>
<p>Ani nemrkl. „O čem byl ten sen?“</p>
<p>„Budeme si muset o lecčems promluvit, V.“</p>
<p>Rty se mu sevřely. A stiskly se ještě víc, když mlčky čekala. Nakonec řekl: „Payne je na tom tak, jak je. Je to teprve týden a...“</p>
<p>„Ne o ní. O tom, co se stalo tu noc, kdy jsi vyšel ven sám.“</p>
<p>Teď se uvolnil, klesl do polštářů a sepnul ruce na pevném břiše. Tuhé pásy svalů a provazce žil, které mu vybíhaly po šíji, vrhaly v šeru ostré stíny.</p>
<p>„Obviňuješ mě, že jsem byl s někým jiným? Myslel jsem, že to už máme za sebou.“</p>
<p>„Neodváděj řeč.“ Vytrvale na něj zírala. „A jestli se chceš s někým hádat, jdi si najít nějaké <emphasis>bezduché</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>U každého jiného muže by takováhle její reakce asi způsobila hádku s veškerým dramatickým příslušenstvím.</p>
<p>Místo toho se k ní Vishous obrátil a usmál se. „Poslouchám tě.“</p>
<p>„Já bych radši, kdybys mluvil ty.“</p>
<p>Sexuální světlo, které tak dobře znala, ale týden ho nespatřila, mu zazářilo v očích, když se k ní převalil. Pak spustil víčka a zadíval se na její ňadra pod jednoduchým tričkem, ve kterém předtím usnula.</p>
<p>Vsunula mu do cesty obličej, ale také se usmívala. Všechno bylo mezi nimi tak škrobené a napjaté - tohle působilo normálně. „Nenechám se rozptylovat.“</p>
<p>Z mohutného těla jejího druha se rozlévaly vlny žáru; špičkou prstu jí přejel po rameni. A pak otevřel ústa, objevily se bílé hroty špičáků a prodlužovaly se ještě víc, když si olízl rty.</p>
<p>Prostěradlo, které ho zakrývalo, mu sjelo po svalnatém břiše. Níž. Ještě níž. Postarala se o to jeho ruka v rukavici a s každým odhaleným centimetrem bylo pro její oči obtížnější dívat se někam jinam. Nechal toho těsně předtím, než odhalil svou masivní erekci, ale předvedl jí podívanou: tetování kolem jeho slabin se napínalo a smršťovalo, jak stahoval a uvolňoval boky, stahoval a uvolňoval.</p>
<p>„Vishousi...“</p>
<p>„Copak.“</p>
<p>Jeho ruka v rukavici zmizela pod černým saténem a Jane se nemusela dívat, kam směřuje, aby dobře věděla, že uchopil sám sebe: skutečnost, že se prohnul v zádech, jí sdělovala vše, co potřebovala vědět. To a také jak se kousl do dolního rtu.</p>
<p>„Jane...“</p>
<p>„Copak.“</p>
<p>„Budeš se jen dívat, ano?“</p>
<p>Bože, vzpomněla si, jak ho takhle viděla poprvé, nataženého na posteli, s erekcí, připraveného. Prováděla mu tehdy koupel na lůžku a on v ní četl jako v otevřené knize: i když to nechtěla přiznat, zoufale toužila vidět, jak vyvrcholí. A postarala se o to.</p>
<p>Sama cítila, jak se rozpaluje; naklonila se k němu tak, aby se její ústa téměř dotýkala jeho. „Pořád ještě odvádíš...“</p>
<p>V mžiku vymrštil volnou ruku, uchopil ji za zátylek a pevně přidržel. A ta síla z něj jí vstoupila přímo mezi stehna.</p>
<p>„Ano, odvádím řeč.“ Jeho jazyk se zakmital na jejích rtech. „Ale můžeme si popovídat až potom. Víš, že nikdy nelžu.“</p>
<p>„Myslela jsem, že se spíš... nikdy nemýlíš.“</p>
<p>„No, to je taky pravda.“ Z hrdla se mu vydralo pulzující zamručení. „A momentálně... ty a já potřebujeme tohle.“ To poslední bylo vyřčeno bez vášně a s veškerou vážností, jakou potřebovala slyšet. A měl pravdu. Kroužili kolem sebe už týden, opatrně se plížili, vyhýbali se nášlapné mině uprostřed svého vztahu. Takovéhle spojení, tělo na tělo, jim pomůže překonat slova, která musí být vyřčena.</p>
<p>„Tak co říkáš?“ zaševelil.</p>
<p>„Na co čekáš?“</p>
<p>Smích, který vydal, byl tlumený a spokojený; předloktí se mu napnulo a uvolnilo, jak se začal hladit. „Odtáhni prostěradlo, Jane.“</p>
<p>Rozkaz byl chraplavý, ale jasný a působil na ni. Jako vždycky.</p>
<p>„No tak, Jane. Dívej se na mě.“</p>
<p>Položila mu ruku na prsa a sjížděla dolů, cítila žebra a tuhé hrboly břišních svalů, slyšela zasyknutí, jak se prudce nadechl skrze zuby. Zvedla prostěradlo a musela těžce polknout, když uviděla hlavici, která se mu vydrala z pěsti na svobodu a ukázala se s jedinou křišťálovou slzou.</p>
<p>Když po něm sáhla, chytil ji za zápěstí a zadržel ji.</p>
<p>„Dívej se na mě, Jane...,“ zasténal. „Ale nesahat.“</p>
<p>Darebák. Nesnášela, když tohle dělal. A taky to milovala.</p>
<p>Vishous ji nepustil a zpracovával svou erekci rukou v rukavici, jeho krásné tělo nacházelo rytmus v pumpování dlaně. Světlo svíček měnilo celý výjev v cosi mysteriózního, jenomže... tak to s Vishousem bylo vždycky. Nikdy nevěděla, co od něj očekávat, a nejen proto, že byl synem božstva. Sex s ním byl vždycky na hraně, tvrdý a umělý, pokřivený a náročný.</p>
<p>A ona věděla, že jí ho podává jen ve zředěné verzi.</p>
<p>V jeho podzemním bludišti existovaly hlubší jeskyně, takové, které nikdy nenavštívila a nikdy do nich nemohla vstoupit.</p>
<p>„Jane,“ řekl drsně. „Ať myslíš, na co chceš, nech toho. Zůstaň se mnou tady a teď a neodcházej tam.“</p>
<p>Zavřela oči. Věděla, koho si bere a co ten muž miluje. Tehdy, když se mu zaslíbila navěky, věděla o mužích a ženách, které měl, i o způsobu, jakým se jich zmocňoval. Prostě jen nikdy netušila, že ta minulost vstoupí mezi ně...</p>
<p>„Nebyl jsem s nikým jiným.“ Jeho hlas byl silný a sebejistý. „Tu noc. Na to přísahám.“</p>
<p>Zvedla víčka. Přestal se zpracovávat a ležel nehybně.</p>
<p>Zčistajasna jí pohled na něj zastřely slzy. „Moc mě to mrzí,“ zasípala. „Jen jsem to potřebovala slyšet. Věřím ti, na mou duši věřím, ale já... „</p>
<p>„Pssst... to nic.“ Jeho ruka v rukavici se vztáhla a setřela jí z tváře slzu. „To nic. Proč by ses neměla ptát, co se mnou je?“</p>
<p>„Je to špatné.“</p>
<p>„Ne, já jsem špatný.“ Zhluboka se nadechl. „Celý minulý týden jsem se snažil přinutit, abych ti ledacos pověděl. Strašně mi to vadilo, ale něvěděl jsem, co sakra říct, abych to ještě nezhoršil.“</p>
<p>V jakési rovině byla překvapena jeho vcítěním a pochopením. Oba byli velice nezávislí, a proto jejich vztah fungoval: on byl rezervovaný a ona nepotřebovala mnoho emocionální podpory a obvykle jim tahle matematika krásně vycházela.</p>
<p>Tenhle týden však ne.</p>
<p>„Je mi to taky líto,“ zašeptal. „A lituju, že nejsem jiný.“</p>
<p>Jaksi pochopila, že nemluví jen o své vrozené rezervovanosti. „Není nic, o čem bys se mnou nemohl mluvit, V.“ V odpověď uslyšela jenom hmmm a řekla: „Momentálně jsi ve velkém stresu. Já to vím. A udělala bych všechno, abych ti pomohla.“</p>
<p>„Miluju tě.“</p>
<p>„Pak se mnou musíš mluvit. To jediné, co zaručeně nebude fungovat, je mlčení.“</p>
<p>„Já vím. Ale je to jako dívat se do tmy. Chci ti něco říct, ale nemůžu... nechápu, co cítím.“</p>
<p>Tomu věřila a poznávala v tom cosi, s čím týrané děti zápolí v dospělosti. Raný sebezáchovný mechanismus, který je přes všechno přenesl, je škatulkování: když se věci nedají zvládnout, prolomí jedinec své vnitřní já a schová své emoce hluboko, hluboko dovnitř.</p>
<p>Nebezpečný je samozřejmě tlak, který se pokaždé nahromadí.</p>
<p>Aspoň ale, že se mezi nimi konečně prolomily ledy. A teď jsou v tomhle tichém, napůl klidném prostoru.</p>
<p>Oči jí samovolně sjely k jeho vzrušení, které mu leželo na břiše a napínalo se až k pupku. Znenadání po něm zatoužila tak prudce, že ani nemohla promluvit.</p>
<p>„Vezmi si mě, Jane,“ zavrčel. „Dělej si se mnou, co chceš.“</p>
<p>Chtěla ho sát, a tak to udělala, sklonila se nad jeho boky, vzala ho do úst, vtáhla ho až do hrdla. Zvuk, který vydal, byl veskrze živočišný, prudce škubl boky vzhůru a vrazil ten horký, dlouhý kus sebe ještě dál do ní. Jedno koleno se mu prudce ohnulo, takže nebyl jen natažený, ale roztažený, jako by se jí úplně odevzdával, držel v dlani její zátylek a ona nalézala rytmus, který ho doháněl...</p>
<p>Přesun jejího těla byl rychlý i vláčný.</p>
<p>Svou obrovskou silou ji Vishous v mžiku přesunul, otočil ji a odsunul prostěradla tak, aby mohl zvednout její boky nad svůj trup. Stehna měla roztažená nad jeho tváří a...</p>
<p>„<emphasis>Vishousi</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> řekla</emphasis> do jeho erekce.</p>
<p>Ústa měl kluzká a horká a mířil přesně, spojil se s jejím pohlavím, přilnul k němu a sál ho, až posléze vysunul jazyk a vklouzl jím do ní. Mozek jí ani tak nevypnul, jako spíš explodoval, a protože už neměla čím přemýšlet, blaženě se pohroužila do toho, co se dělo teď, a nedbala na to, co se událo předtím. Měla pocit, že Vishous je na tom stejně... Plně se soustředil na doteky, lízání a sání, zarýval jí ruce do stehen a sténal její jméno. A bylo zatraceně těžké soustředit se na to, co s ní dělal, a současně to dělat s ním, ale jaképak copak. Jeho erekce v ústech byla horká a tvrdá a jeho dotek mezi jejíma nohama byl sametový a vše, co cítila, bylo potvrzením toho, že i když je duch, má pořád stejné fyzické reakce, jako když byla „naživu“...</p>
<p>„Sakra, já tě potřebuju,“ zaklel.</p>
<p> V dalším rychlém výbuchu síly ji Vishous zvedl, jako by nevážila víc než prostěradlo, a změna polohy nebyla nijak překvapivá. Vždycky raději vrcholil v ní, hluboko v ní, a roztáhl jí nohy, než si ji usadil na boky, jeho tupá hlavice do ní šťouchla... a vrazila do cíle.</p>
<p>V tom průniku nešlo jen o sex; vykolíkoval si svůj zábor a ona to milovala. Takhle to mělo být.</p>
<p>Klesla kupředu, vzepřela se o jeho ramena, zadívala se mu do očí a pohybovali se společně, rytmus duněl, až v tomtéž okamžiku vyvrcholili, oba ztuhli, když se v ní škubal, svlažován jejím pohlavím. A pak ji Vishous otočil na záda a sjel po jejím těle, vrátil se tam. kde předtím byl, přilnul k ní ústy, zaklesl dlaně do jejích stehen a hltal ji.</p>
<p>Když prudce vyvrcholila, nedošlo k přerušení ani pauze, vyrazil kupředu, natáhl jí obě nohy vzhůru a vnikl do ní, vstoupil do ní jediným pevným tahem a ujal se vedení. Jeho tělo bylo jako masivní píst, jeho vázací pach se valil místností v prudkém orgasmu, týden abstinence doháněný při jediném nádherném spojení.</p>
<p>Zatímco jím zmítal orgasmus, pozorovala ho a milovala na něm úplně všechno, i to, co jí někdy dalo velkou práci pochopit.</p>
<p>A pak pokračoval. Další sex. A ještě.</p>
<p>Skoro hodinu nato byli už konečně nasyceni, nehybně leželi a zhluboka dýchali ve světle svíček.</p>
<p>Vishous je převalil, zůstal s ní spojen a dlouhou chvíli přejížděl očima po její tváři. „Nemám slov. Umím šestnáct jazyků, ale nemám slov.“</p>
<p>V jeho hlase zněla láska i zoufalství. Byl doopravdy postižený, pokud šlo o emoce, a tím, že se zamiloval, se na tom nic nezměnilo... přinejmenším v tak stresující situaci, jakou teď prožíval. Ale to nic - po takovémhle spojení to nevadilo.</p>
<p>„To nevadí.“ Políbila ho na prsa. „Chápu tě.“</p>
<p>„Kéž bys nemusela.“</p>
<p>„Ty chápeš mě.“</p>
<p>„Jo, ale s tebou je to snadné.“</p>
<p>Jane se nadzvedla na loktech. „Jsem duch, hernajs. Pokud sis toho nevšiml. Málokterý chlap by z toho byl nadšený.“</p>
<p>Vishous si ji přitáhl k ústům k rychlému, prudkému polibku. „Ale já tě mám až nadosmrti.“</p>
<p>„To máš.“ Lidé koneckonců nežijí ani z desetiny tak dlouho jako upíři.</p>
<p>Když se vedle nich ozval budík, Vishous se na něj zamračil. „Už vím, proč spím s pistolí pod polštářem.“</p>
<p>Sáhl po hodinách, aby je umlčel, a ona s ním musela souhlasit. „Víš, mohl bys ten budík prostě zastřelit.“</p>
<p>„Ne, to by sem přišel Butch a nechci mít zbraň po ruce, kdyby tě někdy zahlédl nahou.“</p>
<p>Jane se usmála a pak zase ulehla, zatímco on vstával a odcházel do koupelny. U dveří se zastavil a ohlédl. „Chodil jsem za tebou, Jane. Každou noc jsem za tebou tenhle týden chodil. Nechtěl jsem, abys byla sama. A nechtěl jsem spát bez tebe.“</p>
<p>Vklouzl do koupelny a okamžik nato už slyšela sprchu.</p>
<p>Uměl to se slovy lépe, než tušil.</p>
<p>Spokojeně se protáhla a věděla, že bude muset také vstávat, je čas vystřídat Ehlenu po denní službě na klinice. Ale, páni, s klidem by tady proležela celou noc. Možná jen ještě chvilku...</p>
<p>Za deset minut Vishous odešel na schůzku s Wrathem a Bratrstvem a cestou ke dveřím ji políbil. Dvakrát.</p>
<p>Vstala, chvíli se zdržela v koupelně a pak šla k šatně a otevřela dvojité dveře. Na tyči tam visely kožené kalhoty jeho; hladká bílá trička její; bílé pláště její; motorkářské bundy jeho. Všechny zbraně byly zamčené v ohnivzdorném sejfu; boty stály dole na podlaze.</p>
<p>Její život byl v mnohém ohledu nesrozumitelný. Duch provdaný za upíra? Ale jděte.</p>
<p>Ovšem při pohledu do téhle šatny, tak pěkně uspořádané, kde jejich šílené životy spočívaly mezi pečlivě uloženým oblečením a obuví, byla spokojená. „Normální“ není v tomhle šíleném světě nic špatného; opravdu ne.</p>
<p>Ať už se to definuje jakkoli.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmnáctá</strong></p>
<p>D</p>
<p>ole ve výcvikovém centru kliniky prováděla Payne své cviky pokaždé, když ji to napadlo.</p>
<p>Vleže na nemocničním lůžku, s polštáři odsunutými ke straně, zkřížila paže na hrudi a stáhla břicho, pak pomalu zvedala trup. Když byla kolmo k matraci, rozpažila napjaté ruce, držela je tak a zvolna uléhala. Už po prvním kole jí srdce bušilo a dech se krátil, ale dopřála si jen krátký odpočinek a cvik zopakovala. A ještě. A ještě.</p>
<p>Pokaždé jí to stálo víc úsilí, až se jí na čele perlil pot a břišní svaly se bolestivě napínaly. Jane jí ukázala, jak na to, a to byla nejspíš výhoda, ačkoliv v porovnání s tím, čeho bývala schopna, to bylo jako jiskra versus hořící hranice.</p>
<p>Po pravdě řečeno, Jane se ji snažila přimět dělat mnohem víc... dokonce jí přivezla i pojízdné křeslo, aby v něm mohla sedět a popojíždět, ale Payne nesnesla pohled na tu věc ani představu, že se s ní bude celý život pohybovat z místa na místo.</p>
<p>Během uplynulých týdnů uzavřela všechny cesty k přizpůsobení danému stavu v naději na jedinečný zázrak... který se nikdy nestal.</p>
<p>Připadalo jí, že uplynula celá staletí od chvíle, kdy bojovala s Wrathem... kdy naposled vnímala koordinaci a sílu svých končetin. Mnohé brala jako samozřejmost a teď se jí stýskalo po tom, jaká kdysi byla; rozléval se v ní žal, který, jak soudila, lze cítit jenom při truchlení po mrtvých.</p>
<p>Ale na druhé straně jí připadalo, že vlastně mrtvá je. Její tělo jen prostě nebylo dost chytré, aby přestalo fungovat.</p>
<p>S kletbou ve Staré řeči se zhroutila na záda a zůstala ležet. Když pak mohla, našla kožený řemen, kterým měla připoutaná stehna. Byl tak utažený, že věděla, že narušuje krevní oběh, ale ona necítila ani svírání, ani sladkou úlevu, když rozepnula přezku a kůže se uvolnila.</p>
<p>Takhle to bylo už od té noci, co se sem vrátila.</p>
<p>Žádná změna.</p>
<p>Zavřela oči a vrátila se do vnitřní války, kde obavy tasily meče proti její mysli a výsledky byly čím dál tragičtější. Po sedmi cyklech nocí a dnů trpěla její armáda rozumu truchlivým nedostatkem munice a mezi vojáky panovala hluboká únava. Tudíž nastával odliv. Zprvu byla nabitá optimismem, ale ten ji opouštěl, a pak nastalo období rozhodné trpělivosti, které nevydrželo dlouho. Od té doby váhala na této pusté cestě neopodstatněné naděje.</p>
<p>Sama.</p>
<p>Ano, osamělost byla nejhorší částí celého utrpení: přes to, kolik lidí mohlo volně přicházet a odcházet, vstupovat do jejího pokoje a zase ho opouštět, byla úplně odloučená, i když seděli a povídali si s ní nebo uspokojovali její nejzákladnější potřeby. Upoutána na toto lůžko byla v jiné rovině reality než oni, oddělena obrovskou, neviditelnou pustinou, přes kterou jasně viděla, ale nemohla ji překročit.</p>
<p>A to bylo divné. Vše, co ztratila, se rýsovalo nejjasněji, kdykoli pomyslela na svého lidského doktora, což bylo tak často, že by to ani nedokázala spočítat.</p>
<p>Ach, moc se jí po něm stýskalo. Mnohé hodiny vyplňovala vzpomínáním na jeho hlas a tvář a na poslední chvilku, kterou spolu strávili... dokud se její vzpomínky nezměnily v přikrývku, kterou se zahřívala v dlouhých, studených obdobích starostí a obav.</p>
<p>Naneštěstí však, hodně podobně jako její rozumová stránka, už se ta přikrývka rozpadala opotřebením, a nebylo ji jak opravit.</p>
<p>Doktor není z jejího světa a nikdy se nevrátí nic než krátký, živý sen, který se rozpadl na vlákna a útržky, když se probudila.</p>
<p>„Nech toho,“ řekla sama sobě nahlas.</p>
<p>S využitím síly v horní části trupu, kterou se snažila zachovat, se obrátila na bok pro dva polštáře, zatímco bojovala s mrtvou vahou dolní poloviny těla, a snažila se o...</p>
<p>Rovnováha ji v mžiku zradila a porazila ji i vleže, paží shodila sklenici vody ze stolu vedle lůžka.</p>
<p>A běda, nebyl to předmět, který by dobře snášel pády.</p>
<p>Když se sklenice roztříštila, Payne sevřela ústa, protože neznala jinou možnost, jak zadržet svůj křik v plicích. Jinak by porušila pečeť rtů a nikdy nepřestala řvát.</p>
<p>Když usoudila, že už se dostatečně kontroluje, podívala se přes pelest postele na nepořádek na podlaze. Za normálních okolností by to bylo úplně jednoduché -něco se vylilo a někdo to uklidí.</p>
<p>Dříve by se jen sehnula a setřela to.</p>
<p>Teď? Měla dvě možnosti: ležet tady a volat o pomoc jako invalida. Nebo přemýšlet a strategizovat a pokusit se být nezávislá.</p>
<p>Trvalo jí nějakou dobu, než si spočítala opěrné body pro ruce, a pak posoudila vzdálenost k podlaze. Naštěstí už ji odpojili od všech hadiček, které jí dříve vedly do paží, ale cévka zůstávala... takže je to možná špatný nápad, pokoušet se o to sama.</p>
<p>Přesto nedokázala snést tu nedůstojnost, jen tak tady ležet. Není žádný voják; teď je dítě, co se o sebe nedokáže samo postarat.</p>
<p>Už to není k vydržení.</p>
<p>Vyškubla z krabice několik čtverečků papírových kapesníků, spustila zábradlí lůžka, pevně ho uchopila a otočila se na bok. Točivý moment způsobil, že se jí nohy vymrštily jako loutce, jen pohyb a žádná elegance, ale aspoň dosáhla dolů na hladkou podlahu tím bílým chuchvalcem, co měla v dlani.</p>
<p>Jak se natahovala a současně se snažila udržet vratkou rovnováhu na okraji postele, už ji unavovalo, že pro ni pořád někdo něco dělá, ošetřuje ji, myje a balí jako dítě, čerstvě narozené...</p>
<p>Její tělo dopadlo stejně jako ta sklenice.</p>
<p>Bez varování jí ruka sklouzla po hladkém zábradlí a s boky příliš vykloněnými z matrace spadla po hlavě na podlahu; gravitace byla příliš silná, než aby ji dokázala překonat. Vymrštila ruce, padla na mokrou podlahu, ale obě dlaně jí podklouzly a bouchla se plnou silou do tváře, dech si vyrazila z plic.</p>
<p>A pak už se nic nehýbalo.</p>
<p>Byla v pasti, její nepoužitelné dolní končetiny zůstaly na posteli, přímo nad hlavou a trupem, tlačily ji k podlaze.</p>
<p>Vtáhla vzduch do hrdla a zavolala: „Pomoc... <emphasis>po</emphasis><emphasis>moooc</emphasis><emphasis>...“</emphasis></p>
<p>Tvář měla zmáčknutou a paže jí začínaly znecitlivovat, v plicích ji pálilo, jak se dusila, hněv se v ní rozléval, až se celá třásla...</p>
<p>Začalo to jako vrznutí. Pak se zvuk změnil v pohyb, tvář jí začala klouzat po dlaždicích, pokožka se napínala tolik, až měla pocit, že se jí sloupne z lebky. A pak sílil tlak na zátylek, tlustý cop jí táhl hlavu jedním směrem a současněji v její divné pozici tlačil dopředu.</p>
<p>Sebrala všechny síly, soustředila svůj vztek a manévrovala pažemi tak, aby znovu položila dlaně naplocho na podlahu. Mocně se nadechla a prudce se odstrčila: zvedne se a mrskne sebou na záda...</p>
<p>Tlustý pletenec vlasů zapadl mezi vzpěry zábradlí a zaklesl se tam, držel ji, kroutil jí krk k ramenům. Byla uvězněna a nikam se nedostala, viděla ze svého stanoviště jen vlastní nohy, své dlouhé, štíhlé nohy, o kterých ještě nikdy nijak zvlášť nepřemýšlela.</p>
<p>Krev se jí postupně hromadila v trupu a Payne sledovala, jak jí pokožka na lýtkách bělá jako papír.</p>
<p>Zaťala pěsti a silou vůle nutila prsty na nohou k pohybu.</p>
<p>„Krucinál... <emphasis>pohněte se...</emphasis><emphasis>“</emphasis> Byla by zavřela oči, aby se soustředila, ale nechtěla propást ten zázrak, pokud by k němu došlo.</p>
<p>Nedošlo.</p>
<p>Nedošlo.</p>
<p>A ona si začínala uvědomovat... že nedojde.</p>
<p>Když nehty na nohou změnily barvu z růžové v šedou, pochopila, že se musí smířit s tím, kam dospěla. A byla to pěkná analogie s její současnou fyzickou pozicí.</p>
<p>Zlomená. Nepoužitelná. Mrtvá váha.</p>
<p>Zhroucení, k němuž konečně došlo, nepřineslo slzy ani vzlyky. Místo toho se dostavila chmurná rozhodnost.</p>
<p>„Payne!“</p>
<p>Když uslyšela Janin hlas, zavřela oči. Nestála o tuhle spasitelku.</p>
<p> Její dvojče... potřebuje, aby jí pomohlo její dvojče.</p>
<p>„Prosím, dojdi pro Vishouse,“ řekla chraplavě. „Prosím.“</p>
<p>Janin hlas zněl velmi blízko. „Zvedneme tě z podlahy.“</p>
<p>„Vishous.“</p>
<p>Ozvalo se cvaknutí a ona věděla, že se spustil alarm, na který předtím nedosáhla.</p>
<p>„Prosím,“ zasténala. „Přiveď Vishouse.“</p>
<p>„Nejdřív tě...“</p>
<p>,,Vishous.“</p>
<p>Ticho. Až se rozlétly dveře.</p>
<p>„Pomoz mi, Ehleno,“ slyšela Janin hlas.</p>
<p>Payne vnímala, že pohybuje ústy, ale ohluchla, když ji obě ženy zvedaly zpátky na lůžko a urovnávaly jí nohy, řadily je souběžně vedle sebe a pak přikrývaly bílým ložním prádlem.</p>
<p>Zatímco probíhalo různé mytí a uklízení lůžka i podlahy, soustředila pohled na protější bílou zeď, na kterou civěla celou věčnost už od té doby, co ji přestěhovali do tohohle prostoru.</p>
<p>„Payne?“</p>
<p>Když neodpovídala, Jane opakovala: „Payne. Podívej se na mě.“</p>
<p>Přesunula pohled a necítila nic, když upřeně zírala do ustarané tváře Vishousovy <emphasis>shellan.</emphasis> „Potřebuju svého bratra.“</p>
<p>„Samozřejmě ti ho přivedu. Zrovna teď je na schůzi, ale zavolám ho sem, ještě než dnes na noc odejde.“ Dlouhá pauza. „Můžu se zeptat, proč ho potřebuješ?“</p>
<p>Ta klidná, vyrovnaná slova jí jasně sdělovala, že její milá doktorka není hloupá.</p>
<p>„Payne?“</p>
<p>Payne zavřela oči a slyšela se, jak říká: „Něco mi slíbil, když to všechno začalo. A já potřebuju, aby ten slib dodržel.“</p>
<p>Navzdory skutečnosti, že byla duch, dokázalo se Jane zastavit srdce v hrudi.</p>
<p>A když usedala na okraj nemocničního lůžka, za hrudní kostí se jí nic nepohybovalo. „Jakýpak to byl slib,“ řekla pacientce.</p>
<p>„To je jen mezi námi dvěma.“</p>
<p>Houby s octem, pomyslela si Jane. Pokud hádala správně.</p>
<p>„Payne, možná by se dalo udělat ještě něco jiného.“</p>
<p>Ačkoliv neměla zdání, co by to mohlo být. Rentgeny ukazovaly, že kosti jsou srovnány správně, Mannyho dovednost je napravila dokonale. Mícha však to byla divoká karta. Nedoufala, že by byla možná nějaká regenerace nervů ještě pořád nevěděla zdaleka všechno o schopnostech upířího těla, mnohé z toho jí připadalo jako čirá magie v porovnání s tím, jak se dovedou hojit a uzdravovat lidé.</p>
<p>Ale smůla. V tomhle případě ne.</p>
<p>A nemusela být Einstein, aby uhádla, co má Payne v úmyslu.</p>
<p>„Buď ke mně upřímná, <emphasis>shellan</emphasis> mého dvojčete.“ Payniny křišťálové oči se upřely do jejích. „Buď upřímná k sobě.“</p>
<p>Jestli bylo něco, co Jane na doktořině nenáviděla, pak to byla žádost o posouzení. Byla spousta případů, kde bylo rozhodnutí jasné: když přivezou chlapa na pohotovost s rukou v přenosné ledničce a zaškrcovadlem kolem paže? Přišít končetinu a napojit nervy zpátky tam, kde mají být. Žena v porodních bolestech s vyhřezlým pupečníkem? Císařský řez. Složitá zlomenina? Otevřít a napravit.</p>
<p>Ale všechno nebylo tak „jednoduché“. Pravidelně se přivalila šedá mlha možná-tak-možná-onak a ona musela zírat do mračen a kalu...</p>
<p>Ach, co chce komu namlouvat.</p>
<p>Klinická stránka téhle rovnice dospěla ke správnému výsledku. Ona prostě jen nechce uvěřit řešení.</p>
<p>„Payne, dojdu pro Mary...“</p>
<p>„Nechtěla jsem s onou rádkyní rozmlouvat předevčírem, a nebudu s ní mluvit ani teď. Pro mě je konec, doktorko. A jakkoli mě bolí povolat své dvojče, prosím, dojdi pro Vishouse. Jsi dobrá žena a ty bys to udělat neměla.“</p>
<p>Jane se zahleděla na své ruce. Ani jednou jimi nikoho nezabila. Nikdy. Bylo to nemorální nejen v jejím povolání a poslání, které ve své profesi vnímala, ale i pro ni osobně.</p>
<p>A přesto, když pomyslela na svého <emphasis>h</emphasis><emphasis>ellrena</emphasis> a na čas, který spolu strávili, když se s ním předtím probudila, věděla, že nesmí dovolit, aby sem přišel a udělal to, co od něj Payne chce: dnes o krůček ucouvl od propasti, do které se chystal skočit, a neexistovalo nic, co by Jane neudělala, aby ho od té skalní římsy udržela co nejdál.</p>
<p>„Nemohu pro něj dojít,“ řekla. „Promiň. Prostě ho do té situace nedostanu.“</p>
<p>Sten, který vyšel z hrdla Payne, zněl, jako by zoufalství z jejího srdce narostla křídla a vylétlo z klece. „Doktorko, toto je má volba. <emphasis>Můj</emphasis> život. Ne tvůj. Toužíš-li být opravdovou spasitelkou, pak zařiď, ať se to zdá být náhodné, anebo mi přines zbraň a já to udělám sama. Leč nezanechávej mě v tomto stavu. Nemohu to snášet a ty své pacientce nijak neprospěješ, bude-li se mnou takhle nadále.“</p>
<p>Kdesi v nitru Jane věděla, že to přijde. Viděla to tak jasně jako bledé stíny na tmavých rentgenových snímcích, ty, které jí sdělovaly, že by všechno mělo fungovat správně a pokud nefunguje, pak byla mícha nenapravitelně poškozena.</p>
<p>Zadívala se na ty nohy, které ležely nehybně pod prostěradlem, a vzpomněla si na Hippokratovu přísahu, již před lety skládala: „Neuškodíš“ bylo první přikázání.</p>
<p>Bylo těžké nemít pocit, že Payne uškodí, pokud takhle zůstane - zvlášť proto, že o tu proceduru vůbec nestála už na počátku. To Jane naléhala na záchranu, přemlouvala ji z vlastních důvodů a Vishous byl na tom stejně.</p>
<p>„Najdu nějaký způsob,“ řekla Payne. „Nějaký způsob si najdu.“</p>
<p>Těžko tomu neuvěřit.</p>
<p>A byla tu větší šance na bezpečný úspěch, pokud jí Jane nějak pomůže Payne je slabá a jakákoli zbraň v její ruce bude jen číhající katastrofa.</p>
<p>„Nevím, jestli to dokážu.“ Slova vycházela z Janiných úst jen zvolna. „Jsi jeho sestra. Nevím, jestli mi to někdy odpustí.“</p>
<p>„Nemusí se to dozvědět.“</p>
<p>Bože, takové pouto. Kdyby ona trčela na tomhle lůžku, cítila by přesně totéž co Payne a chtěla by, aby jí někdo pomohl splnit poslední přání. Ale to břímě... utajit něco takového před Vishousem? Jak by mohla?</p>
<p>Jenomže... jediná horší možnost by byla, kdyby se už nevrátil z temných hlubin své osobnosti. A zabít vlastní sestru? No, to by byl expresní vlak přímo do nitra pekel, že ano.</p>
<p>Ucítila na ruce dotek své pacientky. „Pomoz mi, Jane. Pomoz mi...“</p>
<p>Když Vishous opouštěl každonoční schůzi Bratrstva a mířil na kliniku ve výcvikovém centru, už se cítil víc ve své kůži a nebylo to špatné. Sex s jeho <emphasis>shellan</emphasis> byl zásadní událostí pro oba, určité restartování, které nebylo jen fyzické.</p>
<p>Bože, bylo to příjemné, být znovu se svou ženou. Jo, jasně, ještě ho čekají problémy... a hrome, čím víc se blížil ke klinice, tím víc se mu vracel stres, vrážel mu do ramen jako dvě auta: navštěvoval svou sestru každý večer a pak znovu za úsvitu. Prvních pár dní byla velká naděje, ale teď... už převážně pominula.</p>
<p>To je ale jedno. Payne musí pryč z toho pokoje, a to Vishous zařídí dnes v noci. Neměl službu a chtěl ji vzít do sídla a ukázat jí, že existuje i něco jiného než ta bílá klec pooperačního pokoje, kvůli čemu se dá žít.</p>
<p>Fyzicky se její stav nezlepšoval.</p>
<p>Takže to bude muset utáhnout duševně. Prostě musí.</p>
<p>Základní linie? Nebyl ochoten ji hned ztratit. Jo, byl</p>
<p>v její blízkosti týden, ale to neznamená, že ji zná lépe, než když to celé začalo a říkal si, že se oba potřebují navzájem. Nikdo jiný není potomkem té jejich zatracené božské matky a možná společně dokážou vyřešit tu svízel s jejich původem. Propána, pro dítě Stvořitelky neexistuje žádný postup ve dvanácti krocích:</p>
<p>Ahoj, já jsem Vishous. Jsem její syn, a to už tři sta let.</p>
<p>AHOJ, VISHOUSI.</p>
<p>Zase mi to pomotala v hlavě a já se snažím nejít na Druhou stranu a nezavraždit ji.</p>
<p>TO CHÁPEME, VISHOUSI.</p>
<p>A když už jsme u toho, rád bych vykopal svého otce a zabil ho nanovo, ale to nejde. Tak se jen budu snažit udržet svou sestru naživu, i když je ochrnutá, a pokusím se bojovat s nutkáním vyhledávat bolest, abych vydržel s Payne.</p>
<p>JSI SRAB, VISHOUSI, ALE MY TĚ PODRŽÍME, TY CHUDÁKU.</p>
<p>Vyšel z tunelu do kanceláře, pak skleněnými dveřmi a vykročil chodbou. Cestou kolem posilovny zaznamenal, že tam někdo řádí na běžeckém pásu, jako by mu za teniskami hořelo, ale jinak nebyl kolem nikdo a on měl pocit, že Jane možná ještě leží v posteli a odpočívá po tom, jak si spolu užili.</p>
<p>Z čehož vázaný muž v jeho nitru čerpal náramné uspokojení. Fakt.</p>
<p>Když došel k pooperačnímu pokoji, nezaklepal, ale...</p>
<p>Když vstoupil dovnitř, to první, co uviděl, byla injekční stříkačka. Hned poté pochopil, že se chystá přejít z ruky do ruky, od jeho <emphasis>shellan</emphasis> k jeho dvojčeti.</p>
<p>Pro to neexistoval terapeutický důvod.</p>
<p>„Co to děláte?“ vydechl, zčistajasna vyděšený.</p>
<p>Jane prudce otočila hlavu, ale Payne se na něj nepodívala. Upírala pohled na tu jehlu, jako by to byl klíč k zámku její vězeňské cely.</p>
<p>A jistě jí z té postele pomůže... rovnou do rakve.</p>
<p>„Co to, <emphasis>sakra</emphasis>, děláte.“ To nebyla otázka. Už věděl.</p>
<p>„Moje volba,“ řekla Payne chmurně.</p>
<p>Jeho <emphasis>shellan</emphasis> mu pohlédla do očí. „Promiň, V.“</p>
<p>Zorné pole se mu zastřelo, ale nijak nezpomalilo jeho tělo, když se vrhl kupředu. Těsně u lůžka se mu zrak rozjasnil a viděl svou ruku v rukavici, jak se zaklesla o Janino zápěstí.</p>
<p>Jeho smrtící stisk byl to jediné, co bránilo smrti Payne. A oslovil ji, ne svou družku. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Ať tě to ani nenapadne.</emphasis>“</p>
<p>V Payniných očích byla zběsilost, když se na něj upřely. „Ať to ani nenapadne tebe!“</p>
<p>Vishous se na okamžik zarazil. Hleděl už do tváří poražených nepřátel a odložených milenek a zapomenutých milenců, ale ještě nikdy neviděl takové hlubiny nenávisti.</p>
<p>Nikdy.</p>
<p>„Nejsi můj bůh!“ zaječela na něj. „Jsi pouze můj bratr! A nepřikováš mě do tohoto těla o nic víc než vůle naší <emphasis>mahmen</emphasis><emphasis>!“</emphasis></p>
<p>Jejich zuřivost byla tak rovnocenná, že se poprvé v životě ocitl v úzkých. Koneckonců, nemá smysl pouštět se do konfliktu s rovnocenným protivníkem.</p>
<p>Potíž byla, že když teď odejde, vrátí se až na její pohřeb.</p>
<p>Vishous měl sto chutí se zklidnit, ale ať ho vezme čert, jestli jen na zlomek vteřiny odvrátí pohled. „Chci dvě hodiny,“ řekl. „Nemůžu ti v ničem zabránit, ale můžu po tobě žádat, abys mi dala sto dvacet minut.“</p>
<p>Payne přimhouřila oči. „Na co.“</p>
<p>Protože chce udělat něco, co by bylo nemyslitelné, když celá tahle věc začínala. Ale je to svého druhu válka, a on si tudíž nemůže dopřát luxus volby zbraní musí použít to, co má, i když to nenávidí.</p>
<p>„Povím ti <emphasis>přesně</emphasis> proč.“ Vishous vzal Jane z ruky injekční stříkačku. „Uděláš to, abys mě nestrašila až do konce mýho podělanýho života. Co ty na to. Je to dost dobrej důvod?“</p>
<p>Payne klesla víčka a nastalo dlouhé ticho. Jenomže pak řekla: „Dám ti, oč žádáš, ale mé rozhodnutí se nezmění, jestliže zůstanu na tomto loži. Buď si jist svými vyhlídkami předtím, než odejdeš a buď předem varován, že pokusíš-li se vyjednávat s naší <emphasis>mahmen, </emphasis>nevyměním toto vězení za kobku na její straně, v jejím světě.“</p>
<p>Vishous strčil injekci do kapsy a vytasil lovecký nůž, který nosil neustále na opasku kožených kalhot. „Dej mi ruku.“</p>
<p>Když mu ji podala, řízl ji čepelí do dlaně a pak udělal totéž sobě. Pak obě rány přitiskl k sobě.</p>
<p>„Přísahej na to. Odpřisáhni to na naši společnou krev.“</p>
<p>Payne se zacukala ústa, jako by byla za jiných okolností v pokušení usmát se. „Nevěříš mi?“</p>
<p>„Kdepak,“ řekl drsně. „Ani v nejmenším, srdíčko.“</p>
<p>Okamžik nato sevřela jeho ruku a do očí jí vhrkly slzy. „Tak přísahám.“</p>
<p>Vishousovi se uvolnily plíce a zhluboka se nadechl. „Dobrá.“</p>
<p>Pustil ji, otočil se a vykročil ke dveřím. Jakmile se ocitl na chodbě, nemarnil čas a zamířil k tunelu.</p>
<p>„Vishousi.“</p>
<p>Když uslyšel Janin hlas, otočil se a měl sto chutí zaklít. Zavrtěl hlavou a řekl: „Nechoď za mnou. Nevolej mi. Momentálně by z toho nic dobrého nevzešlo.“</p>
<p>Jane zkřížila paže na hrudi. „Je to má pacientka. V.”</p>
<p>„Je to má krev.“ V zoufalství máchl rukou do vzduchu. „Na tohle nemám čas. Padám odtud.“</p>
<p>Nato se dal do běhu. Nechal ji tam stát samotnou.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola devatenáctá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž se Manny vrátil do svého bytu, zavřel dveře, zamkl je... a zůstal stát. Jako kus nábytku. S aktovkou v ruce.</p>
<p>Je to ohromující, jak svým způsobem nevíte, co dál, když přijdete o rozum. Jeho vůle se nezměnila; ještě pořád chtěl ovládat sebe a... to, co se děje v jeho životě. Ale nebylo se čeho chytit, tohle zvíře nemělo otěže.</p>
<p>Sakra, takhle se asi cítí pacienti s Alzheimerovou chorobou: jejich osobnost je nepoškozená, stejně tak jejich intelekt... ale jsou obklopeni světem, který už nedává smysl, protože se nemohou držet svých vzpomínek a asociací a extrapolací.</p>
<p>Všechno to souviselo s tím víkendem - nebo to aspoň tehdy začalo. Ale co se přesně změnilo? Vypadla mu přinejmenším jedna noc, pokud si dokázal vybavit. Pamatoval si dostihovou dráhu a pád Glory a potom veterináře. Pak cestu zpátky do Caldwellu, kde jel do...</p>
<p>Předzvěst dalšího návalu bolesti hlavy ho přiměla zaklít a vzdát to.</p>
<p>Vstoupil do kuchyně, odložil aktovku a zadíval se na kávovar. Nechal ho zapnutý, když předtím mířil do nemocnice. Skvělé. Takže jeho ranní káva byla ve skutečnosti uspávací nápoj, a je to div, že ten svůj zatracený byt nevypálil.</p>
<p>Sedl si na stoličku u žulového pultu a zadíval se skrz skleněnou stěnu před sebou. Město za terasou bytu zářilo jako dáma, která má namířeno do divadla a navěsila na sebe všechny své diamanty, světla na mrakodrapech mrkala a budila v něm pocit skutečné a opravdové osamělosti.</p>
<p>Ticho. Prázdnota.</p>
<p>Byt byl spíš jako rakev.</p>
<p>Bože, kdyby nemohl operovat, co by...</p>
<p>Na terase se zčistajasna objevil stín. Jenomže to nebyl stín... Nebylo na něm nic průsvitného. Bylo to, jako by světla a mosty a mrakodrapy byly obraz, do kterého někdo vyřízl díru.</p>
<p>Díru ve tvaru velikého chlapa.</p>
<p>Manny vstal ze stoličky, oči upřené na postavu. V koutku duše, v jednom místečku mozkového kmene, věděl, že tohle je příčina všeho, jeho „tumor“, který stojí a chodí... a jde si pro něj.</p>
<p>Jako na požádání přistoupil k posuvným skleněným dveřím a otevřel je, vítr ho prudce zasáhl do tváře, shrnul mu vlasy z čela.</p>
<p>Bylo chladno. Moc chladno... ale ten ledový šok nezpůsobila jen mrazivá dubnová noc. Z postavy, stojící nehybně a smrtonosně půl kroku od něj, se valil hluboký mráz; nabyl velmi zřetelného dojmu, že ten arktický poryv způsobuje to, že tenhle lump v černé kůži ho nenávidí až do morku kostí. Ale Manny se nebál. Odpověď na to, co se s ním děje, souvisela úzce s tímhle obrovským mužem, který se tu zčistajasna objevil, nějakých dvacet pater nad chodníkem...</p>
<p>Žena... s tmavými vlasy zapletenými do copu... tohle je její-</p>
<p>Bolest hlavy udeřila, popadla ho za zátylek a vystřelila pod lebeční klenbou, aby mu rozmlátila čelní lalok.</p>
<p>Podlomila se mu kolena, chytil se posuvných dveří a ztratil trpělivost. „Prokristapána, nestůj tady takhle. Mluv se mnou nebo mě zabij, ale <emphasis>něco</emphasis> udělej.“</p>
<p>Další vítr ve tváři.</p>
<p>A pak hluboký hlas. „Neměl jsem za tebou chodit.“</p>
<p>„Ale jo, měl,“ zasténal Manny skrz bolest. „Protože přicházím o rozum a ty to víš, viď. Cos mi to udělal?“</p>
<p>Ten sen... o ženě, po které toužil, ale nemohl ji mít...</p>
<p>Mannymu začínaly podklesávat nohy, ale čert to vem. „Vezmi mě k ní a nelži mi. Vím, že existuje... vídám ji ve snu každou noc.“</p>
<p>„Nic z toho se mi nelíbí.“</p>
<p>„Jo, zato já si tady užívám.“ <emphasis>Ty darebáku</emphasis> už nedodal. Ani to, že jestli se ten tmavovlasý šmejd rozhodne dát průchod vší té agresi, která v něm kypí, Manny si to nedá líbit a neprodá svou kůži lacino. Ten druhý z něj určitě nadělá fašírku, ale ať už to má v hlavě pomotané, nebo ne, bez boje se nevzdá.</p>
<p>„No tak,“ vyprskl Manny. „Do toho.“</p>
<p>Ozval se tichý smích. „Připomínáš mi jednoho mého přítele.“</p>
<p>„Chceš říct, že existuje ještě nějaký další zoufalec, co se kvůli tobě ztratil ve vlastním životě? Skvělé. Založíme terapeutickou skupinu.“</p>
<p>„Do horoucích pekel...“</p>
<p>Chlap zvedl ruku a pak... v Mannyho mysli explodovaly vzpomínky a zaplavily mu celé tělo, obrazy a zvuky ztraceného víkendu se mu mstivě vracely.</p>
<p>Klopýtl dozadu, přiložil ruce k hlavě.</p>
<p>Jane. Tajné zařízení. Operace.</p>
<p>Upírka.</p>
<p>Jen železný stisk ruky na bicepsu ho udržel na nohou, bratr pacientky ho zachytil. „Musíš jít za mou sestrou. Jinak zemře.“</p>
<p>Manny dýchal ústy a mnohokrát polkl. Pacientka... <emphasis>jeho pacientka...</emphasis></p>
<p>„Ještě je ochrnutá?“ zasténal.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Vezmi mě tam,“ vyštěkl. „Hned.“</p>
<p>Pokud jde o případ trvalého poškození míchy, nemůže pro ni z klinického hlediska nic udělat, ale to je jedno. Musí ji vidět.</p>
<p>„Kde máš auto?“ zeptal se ten prevít s kozí bradkou.</p>
<p>„Dole.“</p>
<p>Manny se vyprostil a uháněl pro kufřík a klíče, které nechal na kuchyňském pultě. Jak klopýtal a padal, mozek se mu zamžíval způsobem, jenž ho děsil. Ještě trochu tohohle opětovného vypínání a zapínání a bude trvale poškozený. Ale to je debata na jindy.</p>
<p>Musí ke své ženě.</p>
<p>Když se ocitl u dveří bytu, stál upír hned za ním a Manny si přehodil věci do levé ruky.</p>
<p>Rychlá otočka a vymrštil pravou pěst obloukem dokonale vypočítaným tak, aby zasáhla chlapíkovu bradu.</p>
<p><emphasis>Prásk.</emphasis> Dopad byl přesný a tomu lumpovi poskočila hlava dozadu.</p>
<p>Když se upír znovu napřímil a zvedl koutek úst v úšklebku, Manny si z toho nic nedělal. „To máš za to, jak jsi se mnou zametl.“</p>
<p>Muž si přejel hřbetem ruky po zkrvavených ústech. „Pěkný hák.“</p>
<p>„Rádo se stalo,“ řekl Manny a vykročil ze svého bytu.</p>
<p>„Mohl jsem to kdykoli vykrýt. Jen aby bylo jasno.“</p>
<p>To byla nepochybně pravda. „Jo, ale nezarazil jsi mě, viď.“ Manny pochodoval k výtahu, stiskl tlačítko <emphasis>dolů</emphasis> a zamračil se přes rameno. „Takže jsi buď blbec, nebo masochista. Vyber si.“</p>
<p>Upír přistoupil těsně k němu. „Opatrně, člověče jsi naživu jen proto, že jsi mi k užitku.“</p>
<p>„Ona je tvá sestra?“</p>
<p>„Na to nezapomínej.“</p>
<p>Manny se usmál, vycenil všechny zuby. „Pak bys měl něco vědět.“</p>
<p>„Co.“</p>
<p>Manny si stoupl na špičky a pohlédl tomu prevítovi přímo do očí. „Jestli máš teď sto chutí mě zabít, tak to není nic v porovnání s tím, jak ti bude, až se s ní znovu uvidím.“</p>
<p>Byl viditelně vzrušený, jen když na tu ženskou pomyslel.</p>
<p>Dvojité dveře se s cinknutím otevřely, Manny vstoupil do výtahu a otočil se. Upírovy oči byly jako kopí hledající cíl, ale Manny ze sebe veškerou agresivitu setřásl. „Jen abys věděl, jak jsi na tom. Teď nastup, nebo se odčaruj na ulici a já tě vyzvednu.“</p>
<p>„Musíš si myslet, že jsem idiot, co,“ zavrčel upír.</p>
<p>„Abych řekl pravdu, vůbec ne.“</p>
<p>Pauza.</p>
<p>Po další vteřině si upír něco zamumlal pod vousy a vklouzl dovnitř, právě když se posuvné dveře začaly zavírat. A pak tam oba jen stáli vedle sebe a sledovali, jak se postupně rozsvěcejí čísla vedle dvojitých dveří...</p>
<p>Pět... čtyři... tři... dva...</p>
<p>Jako odpočítávání před výbuchem.</p>
<p>„Buď opatrný, člověče. Nesmíš na mě moc tlačit.“</p>
<p>„A já nemám co ztratit.“ Kromě sestry tohohle přerostlého darebáka. „Nejspíš budeme muset počkat, jak to dopadne.“</p>
<p>„To máš pravdu.“</p>
<p>Payne působila jako kus ledu, když zírala na hodiny u dveří svého pokoje. Kruhový ciferník byl stejně nevýrazný jako bílá stěna za ním, poznamenaný jen dvanácti černými čísly, oddělenými černými čárami. Ručičky hodin, dvě černé a jedna červená, se loudaly dokola, jako by je jejich práce otravovala stejně jako ji, když je pozorovala.</p>
<p>Vishous šel určitě za matkou. Kam jinam by se mohl obrátit?</p>
<p>Takže je to ztráta času; dozajista se vrátí s prázdnýma rukama. Byla by čirá arogance domnívat se, že Ta, Která Se Nedá Zviklat, by byla sebeméně znepokojena nebezpečím, v němž se ocitly její rodné děti.</p>
<p>Matka rasy. Takové žvásty...</p>
<p>Payne se zamračila. Zvuk zazněl nejprve jen jako nezřetelný, sotva postřehnutelný rytmus, ale rychle sílil. Kroky. Těžké kroky, ubírající se po tvrdé podlaze v rychlém tempu, a patřily dvěma lidem. Patrně všeho všudy bratři jejího dvojčete přicházejí na kontrolu...</p>
<p>Když se dveře rozlétly, viděla jen Vishouse, který se v nich neochvějně tyčil. „Něco pro tebe mám.“</p>
<p>Ani tak neodstoupil stranou, jako byl odstrčen...</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nejdražší Stvořitelko...,</emphasis><emphasis>“</emphasis> vypravila ze sebe nehlasně Payne a do očí jí vhrkly slzy.</p>
<p>Její doktor vrazil do místnosti a, ach, byl přesně takový, jak si ho pamatovala... ta široká hruď a dlouhé nohy, ploché břicho a ostrá linie brady. Tmavé vlasy mu trčely vzhůru, jako by si je mnohokrát prohrábl rukou, a těžce dýchal, ústa měl pootevřená.</p>
<p>„Já <emphasis>věděl,</emphasis> že jsi skutečná,“ vyhrkl. „Zatraceně, já to věděl!“</p>
<p>Pohled na něj jí projel tělem jako střela, energie ji nabila jako blesk a srazila její emoce do volného pádu. „Doktore,“ řekla chraplavě. „Můj doktore...“</p>
<p>„Do horoucích pekel,“ zaklel její bratr.</p>
<p>Člověk se otočil k Vishousovi. „Dopřej nám trochu soukromí. Hned...“</p>
<p>„Dávej si sakra pozor na klapačku...“</p>
<p>„Jsem její doktor. Přivedl jsi mě, abych ji klinicky vyšetřil...“</p>
<p>„Nebuď směšný.“</p>
<p>Nastala pauza. „Tak proč tady teda jsem?“</p>
<p>„Přesně z toho důvodu, proč tě nenávidím!“</p>
<p>Následovalo dlouhé mlčení a Payne vzlykla. Byla prostě tak ráda, že vidí svého doktora v plné síle, z masa a kostí. A její jediné popotáhnutí upoutalo pozornost obou, doktorova tvář se okamžitě změnila, z neskrývané zuřivosti přešla do výrazu nutkavé obavy.</p>
<p>„Zavři za sebou dveře,“ štěkl přes rameno a přistoupil k ní.</p>
<p>Přejela si rukama přes oči, otřela slzy a podívala se přes svého doktora, který usedl na pelest lůžka. Vishous se otočil a mířil k východu.</p>
<p>Věděl to, pomyslela si.</p>
<p>Místo čehokoli, co by pro ni mohla udělat jejich matka, zajistil jí to jediné, co v ní zaručeně probudí touhu po životě.</p>
<p>„Děkuji ti, bratře můj,“ řekla a nespouštěla z něj oči.</p>
<p>Vishous se zastavil.</p>
<p>Čišelo z něj obrovské napětí, pěsti měl zaťaté, a když zvolna otočil hlavu, ledové oči mu žhnuly.</p>
<p>„Udělal bych pro tebe všechno. Cokoli.“</p>
<p>Nato se vzdálil... a když se za ním zavřely dveře, uvědomila si, že lásku lze vskutku vyznat, aniž by padla slova <emphasis>miluji tě.</emphasis></p>
<p>Činy znamenají víc než slova.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž spolu zůstali sami dva, Manny se nemohl nabažit pohledu na svou pacientku. Prostě jí pořád přejížděl očima po tváři, po hrdle a po dlouhých, půvabných rukou. Ježíši, voněla pořád stejně, ten její parfém se mu zavrtával do nosu a mířil přímo do slabin.</p>
<p>„Já věděl, že jsi skutečná,“ opakoval. Kristepane, patrně by bylo lepší říci něco jiného, cokoli jiného, ale očividně nic jiného nemohl nabídnout: úleva ze skutečnosti, že se nezbláznil, byla prostě nepřekonatelná.</p>
<p>Aspoň dokud nezaznamenal třpytivý lesk slz v jejích očích... a také bezednou beznaděj v jejím pohledu.</p>
<p>Udělal pro ni, co mohl, a přesto selhal. Totálně.</p>
<p>Ačkoliv ne, že by to netušil. Ten její bratr se nevrátil do lidského světa proto, že by na téhle straně všechno hromsky dobře klapalo.</p>
<p>„Jak se ti daří?“ zeptal se.</p>
<p>Zadíval se jí do očí a ona zvolna zavrtěla hlavou. „Běda... jsem...“</p>
<p>Když nedokončila větu, sáhl po její ruce a stiskl ji. Bože, jak má jemnou pokožku! „Povídej.“</p>
<p>„Mé nohy... nelepší se.“</p>
<p>Polohlasem zaklel. Chtěl ji vyšetřit a podívat se na nejnovější rentgenové snímky... možná i zařídit, aby ji vzali znovu ke sv. Františku na další magnetickou rezonanci.</p>
<p>Jakkoli zásadní význam však má všechno tohle vyšetření, může to počkat. Momentálně je emocionálně křehká a on jí musí pomoci vypořádat se nejprve s tímhle stavem.</p>
<p>„Pořád nic necítíš?“ řekl.</p>
<p>Když zavrtěla hlavou, slza jí sklouzla z oka a dolů po líci. Vadilo mu, že pláče, ale jako že Bůh je jeho spasitel, ještě nikdy neviděl nic tak krásného jako ty její oči.</p>
<p>„Budu... takto navěky,“ řekla a zachvěla se.</p>
<p>„A tím ,takto‘ myslíš přesně co?“</p>
<p>„Tady. Na tomto loži. Upoutaná.“ Její oči nejenže se setkaly s jeho pohledem, ale uchopily ho a nepouštěly. „Nemohu snášet tuto trýzeň. Už ani jedinou noc.“</p>
<p>Myslela to smrtelně vážně a na zlomek sekundy pocítil hrůzu, která se mu zařízla až do duše. Možná, že u jiné ženy... ostatně i muže... by takové prohlášení bylo jen emocionálním ventilem zoufalství. U ní to byl plán.</p>
<p>„Máš tady internet?“ zeptal se.</p>
<p>„Internet?“</p>
<p>„Počítač s přístupem na web.“</p>
<p>„Aha... mám zato, že jeden je vedle v té větší místnosti. Za těmi druhými dveřmi.“</p>
<p>„Hned jsem zpátky. Zůstaň tady.“</p>
<p>Napůl se usmála. „Kampak bych odešla, doktore?“</p>
<p>„To ti právě ukážu.“</p>
<p>Když vstal, musel odolávat nutkání políbit ji, a spěchal pryč, aby to neudělal. Během mžiku našel kýžený přístroj a uvedl ho do chodu s pomocí docela pěkné blond sestry, která se představila jako Ehlena. Za deset minut vstoupil zpět do pokoje Payne a zastavil se ve dveřích.</p>
<p>Upravovala si vlasy, ruce se jí třásly, když si uhlazovala temeno hlavy a prohmatávala si cop po celé délce, jako by na něm hledala vady.</p>
<p>„To nemusíš dělat,“ zašeptal. „Pro mě jsi dokonalá.“</p>
<p>Místo odpovědi se zarděla a znervózněla - což bylo asi to nejlepší, na co se zmohla. „Svazuješ mi jazyk.“</p>
<p>A to ho přivádělo na nepatřičné myšlenky.</p>
<p>Zadíval se na ni a přinutil se změnit směr myšlenek. „Payne, jsem tvůj doktor, je to tak?“</p>
<p>„Ano, doktore.“</p>
<p>„A to znamená, že ti řeknu pravdu. Nebudu nic přikrašlovat a nic skrývat. Povím ti přesně, co si myslím, a nechám tě, aby ses rozhodla sama a potřebuju, abys mě vyslechla, ano? Pravda je všechno, co mám, nic víc, nic míň.“</p>
<p>„Pak nemusíš pronést ani slova, neboť vím velmi dobře, jak se věci se mnou mají.“</p>
<p>Rozhlédl se po místnosti. „Od té doby, co ses vrátila z operace, jsi pořád tady.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Takže civíš už týden na ty čtyři prázdné stěny, uvězněná v posteli, jiní lidé tě krmí, myjí a dbají o tvé tělesné funkce.“</p>
<p>„Netřeba mi to připomínat,“ řekla suše. „Děkuji ti nastotisíckrát...“</p>
<p>„Jak tedy můžeš vědět, jak se s tebou věci mají.“ Zamračila se prudce a temně... a pekelně sexy. „To je směšné. Jsem uvězněná tady.“ Ukázala na matraci pod sebou. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Takto</emphasis> se věci mají.“</p>
<p>„Přesně tak.“ Když se na něj zaškaredila, přistoupil až k ní. „Zvednu tě a odnesu, jestli ti to nevadí?“</p>
<p>Obočí se jí vymrštilo. „Kam?“</p>
<p>„Pryč z téhle zatracené klece.“</p>
<p>„Ale... to nemohu. Mám...“</p>
<p>„Já vím.“ Samozřejmě jí bude dělat starosti cévka, a aby ji ušetřil veškerých rozpaků, popadl z nočního stolku čistý bílý ručník. „Dám pozor na ni i na tebe.“</p>
<p>Když se ujistil, že je její zařízení zajištěné, odhrnul vrchní prostěradlo, které ji zakrývalo, a zvedl ji do náručí. Její váha mu pevně spočívala na prsou a on ji chviličku jen držel, její hlavu na svém rameni, její dlouhé, předlouhé nohy přehozené přes ruku. Její parfém nebo mýdlo nebo co to bylo, mu připomínal santalové dřevo a ještě něco jiného.</p>
<p>No jasně... orgasmy.</p>
<p>Ty, které měl, když se mu o ní zdálo.</p>
<p>Skvělé, už je to tady.</p>
<p>Payne si odkašlala. „Nevážím příliš mnoho? Na ženu jsem velká.“</p>
<p>„Na ženu jsi dokonalá.“</p>
<p>„Ne tam, odkud pocházím,“ zašeptala.</p>
<p>„Pak používají nesprávná měřítka.“</p>
<p>Manny odnesl svůj vzácný náklad dveřmi do vyšetřovny. Byla na jeho žádost prázdná požádal předtím sestru - Elinu? Elainu? - aby jim poskytla trochu soukromí.</p>
<p>Nemohl vědět, jak to dopadne.</p>
<p>Pořád ji držel v náručí, když usedal k počítači, a zaujal takovou polohu, aby viděla na monitor. Když ji zřejmě víc zajímal pohled na něj, nevadilo mu to ani v nejmenším - ale soustředění to zrovna neprospívalo. Ani to neplnilo účel, proč ji sundal z té postele.</p>
<p>„Payne,“ řekl.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Kristepane, ten její ochraptělý hlas. Ten zatracený hlas ho dokázal rozpárat jako nůž a ještě nalézat zalíbení v bolesti, kterou takové zraňování působí: takhle po ní toužit a zdržovat se, to byla trýznivá rozkoš, svým způsobem lepší než ten nejlepší sex, co kdy zažil.</p>
<p>Lepší než orgasmus.</p>
<p>„Máš se dívat na monitor,“ řekl a pohladil ji po tváři.</p>
<p>„Raději bych hleděla na tebe.“</p>
<p>„Ale jdi...“ Když jeho hlas zazněl stejně ochraptěle jako její, pochopil, že je čas rázně domluvit sám sobě.</p>
<p>Ale kruci.</p>
<p>„Způsobuješ, že něco pociťuji v celém těle. Dokonce i v nohou.“</p>
<p>No, sexuální přitažlivost s leckým zamává. Jeho obvody jistě svítily jako Manhattan o půlnoci.</p>
<p>Jenomže tohle sezení na klíně mělo vyšší smysl, něco mnohem důležitějšího, než je rychlovka... nebo i milování, které by trvalo týden, měsíc nebo třeba celý rok. Tady šlo o celý život. Její.</p>
<p>„Co kdyby ses chvilku dívala na počítač a pak můžeš hledět na mě, jak dlouho chceš?“</p>
<p>„Tak dobrá.“</p>
<p>Když neodvrátila pohled od jeho tváře, odkašlal si. „Na počítač, <emphasis>bambina.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Ital?“</p>
<p>„Po matce.“</p>
<p>„A co otec?“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Toho jsem nikdy nepoznal, takže ti nemám co říct.“</p>
<p>„Tvůj otec byl neznámý?“</p>
<p>„Jo, víceméně.“ Manny jí položil ukazováček pod bradu a obrátil jí hlavu k monitoru. „Koukej.“</p>
<p>Ťukl na monitor a poznal, když jaksepatří zaostřila pohled, protože svraštila čelo, temné obočí se jí stáhlo nad diamantovýma očima.</p>
<p>„Tohle je můj přítel Paul.“ Manny se nijak nesnažil zastřít hrdost ve svém hlase. „Taky to býval můj pacient. Vítězí... a na tom vozíku už je léta.“</p>
<p>Zprvu si Payne nebyla docela jista, co na tom obrázku je... Pohyboval se; to bylo jisté. A zdálo se. že... počkat. Byl to člověk a seděl na jakési vymyšlenosti, která se valila po zemi. Aby se pohyboval, pumpoval mohutnými pažemi, ve tváři grimasu, soustředěný zuřivě jako válečník v žáru boje.</p>
<p>Za ním byli další tři muži v podobných mechanismech a všichni na něj upřeně hleděli, jako by se snažil překonat stále rostoucí vzdálenost mezi sebou a svým vůdcem.</p>
<p>„To je... závod?“ zeptala se.</p>
<p>„To je Bostonský maratón, kategorie vozíčkářů. Paul vyjíždí Heartbreak Hill, což je nejtěžší část.“</p>
<p>„Je před ostatními.“</p>
<p>„Jen počkej sotva začal. Nejenže ten závod vyhrál ... natřel to všem s jasnou převahou.“</p>
<p>Sledovali, jak muž vítězí s ohromným náskokem, jeho mohutné paže se pohybovaly jako vichřice, hrud se mu zvedala, dav po obou stranách silnice řval a povzbuzoval ho. Když protrhl cílovou pásku, přiběhla k němu nádherná žena a objali se.</p>
<p>A v náruči té ženy? Děťátko, které se tomu muži podobalo.</p>
<p>Paynin doktor se předklonil a pohnul malým černým nástrojem po stole, aby změnil obraz na monitoru. Zmizel ten pohyblivý obrázek... Vystřídal ho statický portrét muže, který se usmíval. Byl velmi hezký a kypěl zdravím a po jeho boku byla táž rudovlasá žena a dítě s modrýma očima.</p>
<p>Muž pořád ještě seděl a křeslo, v němž se nalézal, bylo bytelnější než to, ve kterém předtím závodil po pravdě řečeno se hodně podobalo tomu, které jednou přivezla Jane. Nohy působily v porovnání s tělem nesouměrně, byly malé a zastrčené pod sedadlem, ale jeden by si toho ani nevšiml ani pojízdného mechanismu. Viděli jste jen energii, sílu a inteligenci.</p>
<p>Payne sáhla na obrazovku a dotkla se mužovy tváře. „Jak dlouho...?“ zeptala se chraplavě.</p>
<p>„Je ochrnutý? Asi tak deset let. Jel na horském kole, a srazil ho opilý řidič. Provedl jsem mu sedm operací páteře.“</p>
<p>„Pořád ještě je v tom... křesle.“</p>
<p>„Vidíš tu ženu vedle něj?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Zamilovala se do něj po té nehodě.“</p>
<p>Payne otočila hlavu a zadívala se do doktorovy tváře. „On... zplodil dítě?“</p>
<p>„Jo. Může řídit auto... očividně může provozovat sex... a žije plnějším životem než většina lidí, kteří mají dvě funkční nohy. Je to podnikatel a sportovec a výborný chlap a já jsem hrdý, že je to můj přítel.“</p>
<p>Při těch slovech doktor pohyboval tou černou věcí a obrázky se měnily. Byl na nich tentýž muž při jiných sportovních soutěžích a pak jak se usmívá u jakési velké stavby a pak jak sedí před červenou stužkou s velkými zlatými nůžkami v ruce.</p>
<p>„Paul je starostou Caldwellu.“ Doktor jemně obrátil její tvář zpátky k sobě. „Poslouchej mě... a chci, aby sis to zapamatovala. Tvé nohy k tobě patří, ale je to jen část tebe, netvoří tě celou. Takže ať po dnešku dojdeme kamkoliv, musíš vědět, že kvůli tomu zranění nejsi o nic míň sama sebou. I kdybys byla na vozíku, pořád nebudeš o nic menší než kdy dřív. Tělesná výška je jen vertikální rozměr vůbec nic neznamená, pokud jde o tvou povahu nebo o to, jakým životem žiješ.“</p>
<p>Mluvil smrtelně vážně, a pokud si měla přiznat pravdu, pak se do něj v tom okamžiku trochu zamilovala.</p>
<p>„Můžeš hýbat tou... věcí?“ zašeptala. „Abych se mohla ještě podívat?“</p>
<p>„Na tady máš myš.“ Vzal ji za ruku a položil ji na teplý, oblý předmět. „Doleva a doprava... nahoru a dolů... vidíš? Posouvá šipku po obrazovce. Klikni sem, až budeš chtít něco vidět.“</p>
<p>Musela si to párkrát vyzkoušet, ale pak všechno pochopila... a bylo to absurdní, ale už jen cestování po různých místech na obrazovce a vybírání, na co se chce podívat, jí dodávalo závratný pocit energie.</p>
<p>„Já to dokážu,“ řekla. Jenže pak upadla do rozpaků vzhledem k tomu, jak to bylo jednoduché, šlo o příliš malé vítězství, než aby o něm takhle krákorala.</p>
<p>„O to právě jde,“ zašeptal jí doktor do ucha. „Dokážeš <emphasis>všechno</emphasis>.“</p>
<p>Nato se zachvěla. Nebo spíš nejen kvůli těm slovům.</p>
<p>Znovu se soustředila na počítač; nejvíc se jí líbily obrázky muže na závodech. Jeho výraz bolestného úsilí a nezdolné vůle bylo cosi, co toužila cítit ve vlastní hrudi. K jejím nejmilejším však patřil i obrázek, na němž byla rodina pohromadě. Byli to lidé, ale zdálo se, že mezi nimi existuje velmi silné pouto. Hořela mezi nimi láska, náramná láska.</p>
<p>„Co říkáš?“ zaševelil doktor.</p>
<p>„Myslím, že jsi přišel právě včas. To říkám.“</p>
<p>Posunula se v jeho silné náruči a zadívala se na něj. Jak mu seděla v klíně, litovala, že ho nemůže vnímat lépe. Celého. Ale od pasu dolů bylo jen nespecifické teplo, lepší než chlad, který přetrvával od operace, ano... ale ještě velmi mnoho tomu chybělo.</p>
<p>„Doktore...“ zašeptala a sjela očima k jeho ústům.</p>
<p>Spustil víčka a skoro přestal dýchat. „Jo...?“</p>
<p>„Smím...“ Olízla si rty. „Smím tě políbit?“</p>
<p>Zdálo se, že sebou škubl, jakoby bolestí, ale jeho vůně zesílila, takže poznala, že to chce.</p>
<p>„Ježíši... Kriste,“ pronesl.</p>
<p>„Tvé tělo to chce,“ řekla a položila ruku do měkkých vlasů v jeho zátylku.</p>
<p>„A to je právě problém.“ Na její nechápavý pohled reagoval tak, že zaměřil planoucí oči přímo na její ňadra. „Chce o moc víc než jen polibek.“</p>
<p>Znenadání došlo v jejím těle ke změně, tak jemné, že se dala těžko zaznamenat. Ale pocítila cosi nového v trupu a ve všech končetinách. Mravenčení? Byla příliš upoutána sexuální energií, která mezi nimi panovala, než aby se starala, jak ten pocit definovat.</p>
<p>Ovinula mu kolem krku i druhou ruku a řekla: „Co ještě chce.“</p>
<p>Doktor vydal hluboký hrdelní sten a ten zvuk do ní vlil stejnou energii, jako by jí do ruky vložil zbraň. Cítit to znovu? To bylo jako droga.</p>
<p>„Mluv, doktore,“ dožadovala se. „Co jiného ještě chce.“</p>
<p>Jeho mahagonové oči planuly ohněm, když se upřely do jejích. „Všechno. Chce každičký čtvereční centimetr tebe zvenčí... a zevnitř. Až do té míry, že nevím, jak moc jsi ochotna vyjít mi vstříc.“</p>
<p>„Já rozhodnu,“ opáčila a v útrobách se jí ozvala podivná, dunivá touha. „Já rozhodnu, co zvládám a co ne, ano?“</p>
<p>Jeho pousmání byla vtělená ničemnost. V dobrém smyslu slova. „Ano, prosím.“</p>
<p>Vzduchem se rozlehl tlumený, rytmický zvuk a Payne překvapilo zjištění, že ho vydává ona. Že přede. „Musím o ten polibek žádat nanovo, doktore?“</p>
<p>Nastala pauza. A pak zvolna zavrtěl hlavou. „Kdepak. Dám ti... přesně to, co chceš.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá první</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž Vishous otevřel dveře vyšetřovny, zůstal civět na dost podivné uskupení, které mu navodilo lákavé představy kastrace.</p>
<p>Což vypovídalo o mnohém, vzhledem k tomu, jakou zkušenost s nožem a gonádami měl za sebou on sám.</p>
<p>Ale na druhé straně, jeho sestra seděla na klíně tomu člověku, tomu lumpovi, který ji objímal, hlavy měli těsně u sebe. Jenomže se nedívali na sebe a to byl jediný důvod, proč jim to sezení neukončil: oba zírali na obrazovku počítače... na muže na vozíku, který závodil s bandou jiných chlápků.</p>
<p>„Tělesná výška je jen vertikální rozměr - vůbec nic neznamená, pokud jde o tvou povahu nebo o to, jakým životem žiješ.“</p>
<p>„Můžeš hýbat tou... věcí?“</p>
<p>Kdoví proč se Vishousovi rozbušilo srdce, když člověk ukazoval jeho sestře, jak se pracuje s myší. A pak uslyšel něco, co v něm probudilo naději:</p>
<p>„Já to dokážu,“ řekla.</p>
<p>„O to právě jde,“ zašeptal Manello. „Dokážeš <emphasis>všechno</emphasis><strong>.</strong><strong>“</strong></p>
<p>No, sakra v hazardní hře padla samá esa; V byl předtím ochoten vzít toho člověka na chvíli zpátky do hry, jen aby překonala své sebevražedné nutkání. Jenomže ho vůbec nenapadlo, že by jí ten chlap mohl poskytnout něco víc než štěněcí lásku.</p>
<p>A přesto tu ten prevít seděl... a učil ji o mnoho víc než líbat.</p>
<p>Vishous chtěl být tím, kdo ji zachrání - a soudil, že když přivedl Manella, možná se mu to i podařilo, ale proč to neudělal dřív? Proč to nenapadlo Jane? Měli ji vzít odtud, zavézt ji do sídla... jíst s ní a povídat si s ní.</p>
<p>Ukázat jí, že její budoucnost je sice jiná, ale nezmizela.</p>
<p>Vishous si promnul tvář, hněv ho strhával na lopatky. Zatracená Jane... jak to, že nevěděla, že pacientům nestačí jen léky proti bolesti a koupel na lůžku? Jeho dvojče potřebovalo nějaký cíl, každý by se zbláznil, kdyby trčel v tomhle pokoji.</p>
<p>Do horoucích pekel.</p>
<p>Ohlédl se znovu po sestře a po člověku. Ti dva si hleděli do očí a vypadalo to, jako by se jejich hlavy od sebe nedaly odtrhnout ničím jiným než krumpáčem.</p>
<p>Vishousovi se znovu zachtělo toho lumpa zabít.</p>
<p>Když zajel rukou v rukavici do kapsy pro ručně ubalenou cigaretu, napůl uvažoval, zda by neměl hlasitě zakašlat. Buď to, nebo vzít dýku a hodit ji po mužově hlavě. Potíž byla, že chirurg byl nástroj, který je třeba používat, dokud bude třeba a do toho bodu ještě nedospěli.</p>
<p>Vishous se přiměl vycouvat ze dveří...</p>
<p>„Jak jim to jde?“</p>
<p>Otočil se na patě a upustil cigaretu.</p>
<p>Butch ji zvedl. „Potřebuješ zapalovač?“</p>
<p>„Spíš nůž.“ Vzal si cigaretu zpět a vytáhl nový zapalovač, který dokonce i fungoval. Vdechl a zvolna vypouštěl kouř z úst. „Půjdeme na sklenku?“</p>
<p>„Ještě ne. Myslím, že si potřebuješ promluvit se svou ženou.“</p>
<p>„Věř mi. Nepotřebuju. Teď zrovna ne.“</p>
<p>„Balí kufry, Vishousi.“</p>
<p>Vázaný muž v něm ihned zešílel, nicméně se přiměl zůstat stát na chodbě a kouřit. Díkybohu za jeho závislost na nikotinu: to, že potahoval z cigarety, byl jediný důvod, proč neklel.</p>
<p>„Vishousi, chlape. Co se děje?“</p>
<p>Sotva slyšel, jak mu dunělo v hlavě. A nebyl schopen to vysvětlit. „Má <emphasis>shellan</emphasis> a já máme názorový rozpor.“</p>
<p>„Tak povídej.“</p>
<p>„Teď ne.“ Uhasil cigaretu o podrážku bagančete a schoval nedopalek. „Jdeme.“</p>
<p>Jenomže... no, když na to přišlo, jaksi nedokázal odejít do garáže, kde probíhala výměna oleje u escalade. Byl doslova neschopen odejít kamkoli, nohy se mu přilepily k podlaze.</p>
<p>Když pohlédl směrem ke kanceláři, želel faktu, že ještě před hodinou to vypadalo, jako by bylo zase všechno při starém. Jenže ne. Skoro jako by ten průšvih předtím byla jen rozcvička na to, kam dospěli teď.</p>
<p>„Nemám jí co říct, fakt.“ Jako vždycky.</p>
<p>„Možná tě to napadne.“</p>
<p>To pochybuju, pomyslel si.</p>
<p>Butch ho plácl po rameni. „Poslouchej. Máš smysl pro módu jako lavička v parku a komunikační schopnosti sekáčku na maso...“</p>
<p>„To mi má pomoct?“</p>
<p>„Nech mě domluvit...“</p>
<p>„Co bude dál? Velikost mého penisu?“</p>
<p>„Hele, na to stačí i tužka slyšel jsem z vašeho pokoje zvuky, kterými se to potvrzuje.“ Butch jím zatřepal. „Jen ti říkám, ty se bez té ženské neobejdeš. Nepodělej to. Teď ne a nikdy, rozumíš?“</p>
<p>„Chtěla pomoct Payne, aby se zabila.“ Když sebou Butch trhl, Vishous kývl. „Jo. Takže tady nejde o nějakou hádku on-řekl, ona-řekla, kvůli nezašroubované zubní pastě.“</p>
<p>Po chvilce Butch zamumlal: „Muselo to mít sakra dobrý důvod.“</p>
<p>„Neexistuje důvod. Payne je jediná příbuzná, kterou mám, a ona mě o ni chtěla připravit.“</p>
<p>Když takhle došlo na podstatu situace, hučení v nitru Vishousova mozku zesílilo natolik, až se musel v duchu ptát, jestli ho neraní mrtvice a v tom okamžiku se poprvé v životě vyděsil sám sebe a toho. Čeho je schopen. Samozřejmě ne ublížit Jane aťsi je sebevíc naštvaný, nikdy by se jí nedotkl v hněvu...</p>
<p>Butch o krok ustoupil a zvedl dlaně. „Hele. Klídek, kámo.“</p>
<p>Vishous se podíval dolů. V obou rukou držel dýky... a svíral pěsti tak silně, až ho napadlo, jestli mu je nebudou muset odstranit z dlaní chirurgicky.</p>
<p>„Vezmi je,“ řekl otupěle, „seber mi je.“</p>
<p>Bleskurychle odevzdal všechny zbraně svému nejlepšímu příteli, úplně se odzbrojil. A Butch všechen arzenál přijal hbitě, chmurně a efektivně.</p>
<p>„Jo... asi máš pravdu,“ zamumlal. „Promluv s ní až později.“</p>
<p>„O ni se bát nemusíš, poldo.“</p>
<p> Protože sebevražedné impulzy jsou zřejmě rozšířené v celé rodině, aspoň dnes v noci. .</p>
<p>Butch ho chytil za paži, když se chtěl obrátit k odchodu. „Jak ti můžu pomoct.“</p>
<p>Vishousovi pronikl mozkem letmý, šokující obraz. „Nijak, to bys nezvládl. Naneštěstí.“</p>
<p>„Nerozhoduj za mě, srabe.</p>
<p>Vishous přistoupil tak těsně k němu, že jejich obličeje byly od sebe sotva pár centimetrů. „Na to nemáš žaludek. Věř mi.“ Hluboké oříškové oči se upřely do jeho, aniž by za mrkaly. „To bys žasl, co bych byl schopen udělat, abych tě udržel naživu.“</p>
<p>Zčistajasna Vishous otevřel ústa, dech se mu zúžil. A když tak ti dva stáli hruď proti hrudi, znal každičkou píď jeho těla, vnímal ho celé najednou.</p>
<p>„Co chceš říct, poldo.“</p>
<p>„Upřímně: myslíš, že <emphasis>bezduší</emphasis> jsou lepší volba,“ zamumlal Butch chraplavě. „Aspoň se můžu postarat, abys to přežil.“</p>
<p>Myslí mu mžikaly obrazy, graficky podrobné a děsivě zvrácené. A ve všech hrál hlavní roli.</p>
<p>Chvilku žádný z nich nepronesl ani slovo, pak Butch odstoupil. „Jdi za svou ženou. Počkám na tebe v escalade.“</p>
<p>„Butchi. To nemyslíš vážně. To přece ne.“</p>
<p>Jeho nejlepší přítel ho klidně pozoroval. „Houby nemyslím.“ Otočil se a vydal se chodbou pryč od něj. „Přijď za mnou. Až budeš hotový.“</p>
<p>Vishous se za ním díval a v duchu se ptal, zda jde o to, že spolu dnes v noci půjdou pít... nebo že vyjdou nebezpečnými dveřmi, které polda právě otevřel.</p>
<p>V nejhlubším srdci věděl, že jde o obojí.</p>
<p>Do. Horoucích. Pekel.</p>
<p>Ve vyšetřovně Manny hleděl Payne do očí a mlhavě vnímal, že někdo někde nablízku kouří. Při jeho smůle to byl ten prevít její bratr a dával si čouda předtím, než sem vstoupí, aby vytřel podlahu Mannyho obličejem.</p>
<p>Ale to je jedno. Ústa Payne byla jen pár centimetrů od jeho, její tělo ho hřálo a pohlaví mu praskalo ve švech. Měl silnou vůli a uměl se ovládat, ale přestat v tom, k čemu se chystal, dalece přesahovalo jeho schopnosti.</p>
<p>Zvedl ruku a vzal do dlaně její tvář. Když došlo ke kontaktu, pootevřela rty a on věděl, že by měl něco říci, ale jeho hlas si sbalil kufry a odjel autobusem mimo město, to bylo zřejmé a vzal s sebou i mozek.</p>
<p>Blíž. Přitáhl si ji blíž a setkal se s ní v půli cesty, jejich ústa splynula. A i když jeho tělo mělo asi tolik trpělivosti jako hladový tygr, byl při doteku opatrný. Bože, jak je měkká... ach tak měkká... způsobem, který v něm budil touhu ji roztáhnout doširoka a vniknout do ní vším, co má, prsty, jazykem, pohlavím.</p>
<p>Ale nic z toho se teď hned nestane. Ani dnes v noci. Ani pak ve dne. Neměl moc zkušeností s pannami, ale byl si sakra jistý, že i kdyby dokázala sex prožívat, to, jak se to pojme, by mohlo být nepřekonatelné...</p>
<p>„Ještě,“ dožadovala se chraptivě. „ Ještě...“</p>
<p>Na zlomek vteřiny se mu zastavilo srdce a rozmyslel si ten pozvolný přístup: tón jejího hlasu nepřipomínal ztracenou holčičku. Byla to jen žena, připravená na milence.</p>
<p>A věren teorii nemusí-si-říkat-dvakrát se ujal vedení, přejel její ústa svými a pak do nich vsál její horní ret. Uchopil její zátylek do dlaně a toužil rozpustit ten cop a dostat se jí do vlasů... ale to už se příliš blížilo svlékání, a tady zdaleka nebylo soukromí.</p>
<p>A už tak měl dost blízko k vyvrcholení, děkuju pěkně.</p>
<p>Vsunul do ní jazyk a zasténal, paže se mu kolem ní sevřely - než jim nařídil, aby povolily, jinak si je obě urve. Páni, proudila mu tělem jako vysokooktanový benzin, jel na plný plyn, motor mu burácel. A to mu ty sny připadaly divoké? Oproti skutečnosti působily jako pokojová teplota v porovnání s povrchem Merkuru.</p>
<p>Ještě jazykem, ještě do ní a zase ven, ještě všechno, až se musel násilím přimět couvnout. Boky se mu třely o její pevný zadeček, který měl v klíně a to mu nepřipadalo zrovna spravedlivé, vzhledem k tomu, že to necítila.</p>
<p>Zhluboka se nadechl, ale netrvalo dlouho a sesunul se k její šíji, aby mohl sát pokožku na hrdle...</p>
<p>Zaťala mu nehty do ramen tak prudce, až poznal, že kdyby byl nahý, vytryskla by mu krev a to ho sakra vzrušovalo. Krucinál, představa, že může být ještě víc než pouhý sex, že by se mu mohla zakousnout do krku a přijímat ho v sobě víc než jedním způsobem...</p>
<p>Manny ostře zasykl, odtrhl se od její kůže a nechal hlavu klesnout dozadu, prudce dýchal. „Myslím, že musíme zpomalit.“</p>
<p>„Proč,“ řekla a jejím očím na něm nic neunikalo. Naklonila se k němu a zavrčela: „Chceš to.“</p>
<p>„Ach, sakra... jo.“</p>
<p>Její ruce mu sjely k předku košile. „Tak tedy pokračujme...“</p>
<p>Chytil ji za zápěstí, ve špičce erekce ho šimral orgasmus. „Musíš toho nechat. Hned.“</p>
<p>Bože, sotva dýchal.</p>
<p>Zčistajasna se vymanila z jeho sevření a uhnula hlavou. Odkašlala si a drsně řekla: „Ach, omlouvám se.“</p>
<p>Její stud ho zabolel v prsou. „Ne, ne... o tebe nejde.“</p>
<p>Když nereagovala, zvedl jí bradu a musel se v duchu ptát. zda má vůbec představu, co dělá mužské tělo, když se takhle vzruší. Kristepane, ví ona vůbec, co je to erekce?</p>
<p>„Poslouchej pozorně,“ divže nezavrčel. „Chci tě. Tady. Ve tvém pokoji. Na podlaze, na chodbě. U zdi. Jakkoli, kdekoli, kdykoli. Jasné?“</p>
<p>Oči jí zaplály. „Tak proč tedy...“</p>
<p>„Především myslím, že venku na chodbě je tvůj bratr. Pak jsi mi taky řekla, že jsi ještě s nikým nikdy nebyla. Já na druhé straně přesně vím, kam by tohle mohlo vést, a to poslední, co chci, je vyděsit tě tím, že to půjde moc rychle.“</p>
<p>Neodvraceli od sebe oči. A pak po chvilce se jí rty zvlnily úsměvem tak širokým, že se jí na jedné straně udělal dolíček a její dokonale bílé zuby se zaleskly...</p>
<p>Ježíši... má delší tesáky. Mnohem delší. A tak převelice ostré.</p>
<p>Manny si nemohl pomoct. Mohl si jen představovat, jaké by to bylo, kdyby mu jedním tím tesákem přejížděla po spodní straně pohlaví.</p>
<p>Orgasmus v jeho údu vznesl další žádost o propuštění.</p>
<p>A to ještě předtím, než Payne vysunula z úst růžový jazýček a lenivě jím přejela ty ostré hroty. „Líbí?“</p>
<p>Mannymu prudce zapumpovala hruď. „Jo. Sakra, jo...“</p>
<p>Zčistajasna zhasla světla, místnost se pohroužila do tmy. A pak se ozvala dvě cvaknutí... Zámky? Mohly to být zámky na dveřích?</p>
<p>V záři počítačové obrazovky viděl, jak se její tvář mění. Zmizely veškeré pozůstatky ostýchavé, nevinné vášně... Vystřídal je syrový, velikánský hlad, který mu připomněl, že Payne není člověk. Je to krásná šelma, nádherné, mocné zvíře, které je kvůli němu jen tolik člověkem, aby zapomněl, kým a čím je ve skutečnosti.</p>
<p>Manny, aniž by přemýšlel, zvedl jednu ruku ke svému bílému plášti. Jak s ní usedal, tuhé klopy se mu vyhrnuly a teď je stáhl dolů a odhalil si krk.</p>
<p>Těžce dýchal. Přímo funěl.</p>
<p>„Vem si mě,“ vypravil ze sebe. „Udělej to... Chci vědět, jaké to je.“</p>
<p>Teď se ujala vedení ona, její ruce se vznesly k jeho tváři a sjížděly mu po šíji ke klíční kosti. Nemusela mu zaklánět hlavu. Udělal to bez pokynu, jeho hrdlo bylo obnažené a vyzývavé.</p>
<p>„Víš to jistě,“ řekla s tím svým prazvláštním cizím přízvukem.</p>
<p>Dýchal tak prudce, až si nebyl jistý, zda ze sebe dokáže vykuckat odpověď, a tak kývl. A pak v obavě, že to nebude stačit, položil ruce na její a přitiskl je k sobě.</p>
<p>Od té chvíle se ujala vedení, zaměřila se na jeho jugulárku, oči se jí rozsvítily jako hvězdy v noci. Blížila se k němu zvolna, překonávala několikacentimetrovou vzdálenost mezi svými tesáky a jeho tělem s trýznivou zdráhavostí.</p>
<p>Dotek jejích rtů byl čistě sametový, jenomže nedočkavé očekávání toho, co bude, ho přimělo k nadměrnému soustředění, takže se všechno násobilo. Přesně věděl, kde se ocitla...</p>
<p>Škrábnutí bylo ničemně něžné, když k němu tiskla ústa a celý obličej.</p>
<p>Pak se její ruka přesunula k jeho zátylku a popadla ho, držela ho tak pevně, až si uvědomil, že by mu klidně mohla zlomit vaz, kdyby chtěla.</p>
<p>„Ach, Bože,“ zasténal a plně se jí oddal. „Ach... sakra!“</p>
<p>Výpad byl silný a sebejistý, dva hroty pronikly hluboko, sladká bolest ho připravila o zrak a sluch, až vnímal jen tah sání ze své žíly.</p>
<p>A také masivní orgasmus, který se mu valil varlaty a tryskal z pohlaví, jeho boky se jí vymrštily vstříc a erekce kopala a cukala sebou... a nepřestávala.</p>
<p>Nebyl si jist, jak dlouho to vyvrcholení trvalo. Deset vteřin? Deset minut? Nebo to byly hodiny? Věděl jen, že s každým douškem, který z něj vysála, vyvrcholil o trochu víc, byla to rozkoš tak intenzivní, až ho ničila...</p>
<p>Protože věděl, že tohle nenajde u žádné jiné než u ní. Upírky ani ženy.</p>
<p>Přitiskl dlaň k jejímu týlu, přitlačil ji pevněji, držel ji u sebe, bylo mu jedno, jestli ho vypije do poslední kapky. Tomu se říká smrt...</p>
<p>Příliš brzy se odtáhla, ale on zoufale toužil po tom, aby pokračovala, a snažil se ji násilím přimět, aby zůstala u jeho hrdla. Nemohl jí však konkurovat. Byla fyzicky tak silná, že to vypadalo, jako by vůbec nevznesl žádnou námitku. A to ho dovedlo k dalšímu vyvrcholení.</p>
<p>Jakkoli byl jeho nervový systém přetížený, pořád ještě cítil, jak vytahuje tesáky z jeho šíje, a přesně poznal okamžik, kdy ho opustila. Pak bolest z kousnutí vystřídalo něžné, hladivé líznutí, jako by ho neprodyšně uzavírala.</p>
<p>Manny upadl do polovičního transu, víčka se mu zavřela a hlava na krku klesla jako splaský balon. Koutkem oka zahlédl její dokonalý profil, osvětlení z monitoru poskytovalo dostatečné světlo, aby viděl, jak si olízla dolní ret...</p>
<p>Jenomže to nebyl počítač.</p>
<p>Naskočil spořič obrazovky, a tak na ní bylo vidět jen černé pozadí s logem Windows.</p>
<p>Ona zářila. Celá. Od hlavy k patě.</p>
<p>Uhádl, že za to mohli oba dva, a bylo to... mimořádné.</p>
<p>Jenomže ona se mračila. „Není ti nic? Možná jsem si vzala moc...“</p>
<p>„Jsem v...“ Polkl. Dvakrát. Jazyk mu v ústech znecitlivěl. „Jsem...“</p>
<p>Do její krásné tváře vstoupila panika. „Ach, co jsem to...“</p>
<p>Násilím vzpřímil hlavu. „Payne... lepší už to mohlo být, jen kdybych do tebe vstoupil.“</p>
<p>Okamžitě se jí ulevilo. A pak se zeptala: „Co do mě vstoupí?“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá druhá</strong></p>
<p>N</p>
<p>ahoře v Doupěti se Jane rychle pohybovala po své ložnici. Otevřela dvojité dveře šatny a začala vytahovat bílá trička a házet je za sebe na postel. Jak spěchala, ramínka padala z tyče a bouchala o podlahu nebo se pokroutila a zasekla vzadu ve skříni a jí to bylo úplně jedno.</p>
<p>Žádné slzy. Na to byla hrdá.</p>
<p>Na druhé straně se tak třásla po celém těle, že měla co dělat, aby udržela své ruce v tělesné podobě.</p>
<p>Když jí z krku sklouzl stetoskop a přistál na koberci, zarazila se jen tolik, aby na něj nešlápla. „Bože... krucinál...“</p>
<p>Sebrala stetoskop, napřímila se, pohlédla na postel a pomyslela si: Jasně, možná je těch bílých triček už dost. Na černých saténových prostěradlech jich je celá hora.</p>
<p>Odcouvala přes místnost, posadila se vedle své tričkohory a zadívala se do šatny. Vishousova zápasnická tílka a kožené kalhoty byly dosud všechny na svém místě; její strana vypadala jako vykolejený vlak.</p>
<p>Dokonalá metafora.</p>
<p>Jenomže... on je taky na kaši.</p>
<p>Bože... co to, sakra, dělá? Přestěhovat se dolů na kliniku, i když jen dočasně, není řešení. Když žijete v manželství, zůstanete doma a vyřešíte to. Takhle se vztahy udržují při životě.</p>
<p>Když teď odejde? Těžko říct, jak to skončí.</p>
<p>Bože, prožili jak dlouhý - dvouhodinový návrat k normálu? Skvělé. Opravdu skvělé.</p>
<p>Vyndala telefon, nastavila si na něm psaní nové zprávy a zadívala se na displej. Dvě minuty nato mobil zavřela. Těžko vložit všechno, co má na srdci, do sto šedesáti znaků. Nebo i do šesti zpráv po sto šedesáti znacích.</p>
<p>Payne je její pacientka a ona má vůči ní své povinnosti. Vishous je její druh a neexistuje nic, co by pro něj neudělala. A Payne nebyla ochotna jí dát vůbec žádný čas.</p>
<p>Ačkoliv bratrovi zřejmě ano. A Vishous pravděpodobně šel za jejich matkou.</p>
<p>Jen Bůh ví, co z toho vzejde.</p>
<p>Jane civěla na nepořádek, který nadělala v šatně, a přitom si zas a znova probírala situaci a pokaždé dospěla ke stejnému závěru: právo Payne rozhodovat o svém osudu je nadřazeno právu kohokoliv, kdo by ji chtěl uvěznit ve vlastním životě. Je to drsné? Ano. Je to spravedlivé vůči těm, kdo ji milují? Absolutně ne.</p>
<p>Trpěla by ta žena hůř, kdyby se nenašel humánní způsob, jak to vykonat? Stoprocentně ano.</p>
<p>Jane nesouhlasila s uvažováním Payne ani s její volbou. Ale po etické stránce měla jasno, jakkoli to bylo tragické.</p>
<p>A rozhodla se, že si Vishous poslechne, jak celou situaci vidí ona.</p>
<p>Místo aby utekla, zůstane, kde je; až se vrátí domu, bude na něj čekat a mohou zjistit, jestli z jejich společného života ještě něco zbývá. Nic si nenamlouvala. Tohle možná překonat nedokážou, a ona mu nemá za zlé, pokud to tak bude. Rodina je rodina, koneckonců. Ale udělala to, co situace žádala, v souladu s povinnostmi, které má vůči pacientce. Což doktoři dělají, i když je to stojí... všechno, co mají.</p>
<p>Vstala, posbírala ramínka z podlahy a postupovala k šatně. Kolem bot a střevíců se jich válelo plno, a tak se shýbla, sáhla dozadu...</p>
<p>Sáhla na něco měkkého. Kůže, ale bota to nebyla.</p>
<p>Sedla si na paty a vytáhla to.</p>
<p>„Co to, sakra, je?“ Vishousovy bojové kožené kalhoty nepatřily mezi boty...</p>
<p>Na kůži cosi bylo... Počkat. Byl to vosk. Byl to černý vosk. A...</p>
<p>Jane přiložila ruku k ústům a kalhoty upustila.</p>
<p>Navodila mu dostatek orgasmů, aby poznala to, co měla před očima na jeho kožených kalhotách. A nebyla to jediná skvrna. Byla tam i krev. Rudá krev.</p>
<p>S hrůzným pocitem nevyhnutelnosti sáhla znovu do šatníku a šátrala, až nahmatala tričko. Vytáhla ho a našla na něm další krev a vosk.</p>
<p>Ta noc, kdy odešel do Commodore. To bylo jediné vysvětlení: tohle nejsou prastaré, zapomenuté relikvie, uprášené pozůstatky života, který vedl dřív. Ne, na vláknech a kůži dosud ulpívala vůně vosku.</p>
<p>Okamžitě poznala, když Vishous vstoupil do dveří za jejími zády.</p>
<p>Aniž by vzhlédla, řekla: „Myslela jsem, že jsi s nikým jiným nebyl.“</p>
<p>Trvalo dlouho, než se ozvala jeho odpověď. „Nebyl.“</p>
<p>„Jak tedy můžeš vysvětlit tohle?“ Zvedla kožené kalhoty, ale copak bylo v místnosti něco jiného?</p>
<p>„Nebyl jsem s nikým jiným.“</p>
<p>Hodila je zpátky do šatníku a mrskla tam i zápasnické tričko. „Abych použila tvůj výraz, momentálně nemám co říct. Opravdu ne.“</p>
<p>„Ty si vážně myslíš, že bych dokázal spát s někým bokem.“</p>
<p>„Tak co, sakra, znamená to oblečení?“</p>
<p>Neodpověděl. Jen tam stál a tyčil se nad ní, vysoký a silný... a podivně cizí, i když znala jeho tělo a tvář stejně dobře jako své vlastní.</p>
<p>Čekala, až promluví. Ještě chvíli čekala. A aby utloukla čas, připomínala si, že neměl žádnou laskavou výchovu a že zůstat stoický a nepoddajný byla pro něj jediná možnost, jak přežít.</p>
<p>Jenomže ten racionální přístup prostě nestačil. V určitém bodě si jejich láska zasloužila něco lepšího než mlčení zakořeněné v minulosti.</p>
<p>„Byl to Butch?“ řekla a doufala, že ano. Kdyby to byl Vishousův nejlepší přítel, aspoň by věděla, že šlo o náhodný úlet. Butch byl zcela věrný své družce a dominantní službu by prokázal Vishousovi jen jako podivnou, temnou medicínu, kterou přítel potřebuje, aby si zachoval zdravý rozum. Jakkoli bizarně to znělo, <emphasis>tohle</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>by dokázala pochopit a překonat.</p>
<p>„Byl?“ chtěla vědět. „Protože s tím se dokážu smířit.“</p>
<p>Vishous okamžik vypadal překvapeně, ale pak zavrtěl hlavou. „K ničemu nedošlo.“</p>
<p>„Chceš mi tvrdit, že jsem slepá?“ zasípala. „Protože pokud mi neposkytneš lepší vysvětlení, mám jen tyhle kalhoty... a v duchu obrázky, ze kterých je mi nanic.“</p>
<p>Ticho, jen ticho.</p>
<p>„Ach, Bože... jak jsi mohl?“ zašeptala.</p>
<p>Vishous jen potřásl hlavou a stejným tónem prohlásil: „Nápodobně.“</p>
<p>No, ona aspoň měla důvod pro to, co se předtím stalo s Payne. A nelhala o tom.</p>
<p>Po chvilce Vishous vstoupil do místnosti a zvedl prázdnou sportovní tašku, ve které nosíval věci do tělocvičny. „Na. Budeš to potřebovat.“</p>
<p>Nato jí tašku hodil... a odešel.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá třetí</strong></p>
<p>D</p>
<p>ole ve vyšetřovně vypadal Paynin doktor jako napůl mrtvý, ale zcela spokojený se svým částečným skonem.</p>
<p>Čekala, až odpoví na její otázku, a jeho stav jí dělal o dost větší starosti než jemu. Chuť jeho krve byla na jazyku překvapivě sytá, temné víno jí klouzalo do hrdla a prostupovalo ji celou, proudilo jí nejen do útrob, ale do celého těla.</p>
<p>Bylo to poprvé, co vůbec prokousla žílu na krku. Vyvolené, dokud byly ve Svatyni, se nepotřebovaly živit krví, ani neprocházely cykly potřeby. A to i když nebyl jejich život pozastaven tak jako její.</p>
<p>A sotva si pamatovala, jak se krmila z Wrathova zápěstí.</p>
<p>Zvláštní... ty dvě krve chutnaly hodně podobně, ačkoliv králova byla hustší a výraznější.</p>
<p>„Co je to vstupování?“ opakovala.</p>
<p>Doktor si odkašlal. „To... hm, to se děje, když v někom jsi a jsi s ním.“</p>
<p>„Ukaž mi to.“</p>
<p>Smích, který mu vyšel z hrdla, byl sametový a hluboký. „Rád bych. Věř mi.“</p>
<p>„Je to něco, co... můžu s tebou udělat já?“</p>
<p>Trochu se zakašlal. „Už se stalo.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>Doktor zvolna kývl, víčka mu klesla. „Rozhodně ano. Takže potřebuju sprchu.“</p>
<p>„A pak mi to ukážeš.“ Nebyla to otázka; byl to požadavek. A když se kolem ní jeho paže sevřely, měla pocit, že je vzrušený. „Ano,“ zamručela. „Všechno mi ukážeš.“</p>
<p>„To určitě udělám,“ řekl temně. „ <emphasis>Všechno...</emphasis>“</p>
<p>Když na ni hleděl, jako by znal tajemství, o nichž ona nemůže mít ani tušení, uvědomila si, že i když je ochrnutá, tohle stojí za to, aby kvůli tomu žila. Tohle propojení a vzrušení mají větší cenu než nohy, a ona znenadání pocítila prudkou hrůzu z toho, že o to málem přišla.</p>
<p>Musí jaksepatří poděkovat svému dvojčeti. Ale jak by mohla tenhle dar vyvážit?</p>
<p>„Odnesu tě zpátky do tvého pokoje.“ Doktor vláčně vstal, navzdory tomu, že ho tížila. „Až budu čistý, začneme tím, že ti provedeme koupel na lůžku.“</p>
<p>Nakrčila znechuceně nos. „Jak klinické.“'</p>
<p>Znovu ten jeho tajnůstkářský úsměv. „Tak, jak to budu dělat já, to klinické nebude. Věř mi.“ Zarazil se. „Mohla bys mi rozsvítit, abychom do něčeho nevrazili? Záříš, ale nevím, jestli to stačí.“</p>
<p>Payne ho okamžik nechápala dokud nezvedla paži. Doktor měl pravdu. Měkce zářila, její pokožka slabě fosforeskovala... Možná je to její sexuální reakce?</p>
<p>Logické, říkala si. Neboť ten pocit, který budil v jejím nitru, byl nezvladatelný jako štěstí a zářivý jako naděje.</p>
<p>Když vůlí znovu rozsvítila světla a odemkla dveře, potřásl hlavou a vykročil. „Kruci. Ty umíš fantastické kousky, ženská.“</p>
<p>Možná, ale nestála o ně. Ráda by mu vrátila to, o co se s ní podělil... ale neměla žádná tajemství, kterým by ho naučila, ani krev, jíž by ho obdařila, protože lidé nejenže nic takového nepotřebují, ale navíc je to může zabít.</p>
<p>„Kéž bych ti to mohla splatit,“ zašeptala.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Žes přišel sem a ukázal mi...“</p>
<p>„Mého kamaráda? Jo, to je inspirace.“</p>
<p>Po pravdě šlo spíše o muže z masa a kostí než o toho na obrazovce. „Ano,“ souhlasila Payne.</p>
<p>Po návratu do pooperačního pokoje ji odnesl k lůžku a velmi opatrně položil, urovnal přikrývky tak, aby ani kousek jejího těla nebyl obnažený... beze spěchu upravil zařízení, které sledovalo její tělesné funkce... načechral jí polštáře za hlavou.</p>
<p>Zatímco pracoval, pořád si něčím zakrýval boky. Lůžkovinami. Cípy svého pláště. A pak si stoupl za pojízdný stolek.</p>
<p>„Máš pohodlí?“ Když kývla, řekl: „Hned se vrátím. Zavolej, kdybys mě potřebovala, jo?“</p>
<p>Doktor zmizel v koupelně a dveře se za ním dovřely ale ne úplně. K tomu podivnému stání s padající vodou pronikal sloupec světla a Payne jasně viděla, jak jeho paže v bílém plášti sáhla dovnitř, otočila nějakou klikou a vyvolala vlahý déšť.</p>
<p>Odkládal oděv. Všechen.</p>
<p>A pak krátce zahlédla nádherné tělo, když vstupoval pod sprchu a zavíral skleněnou přepážku. Když se rytmus zvuku dopadající vody změnil, poznala, že jeho nahá postava přerušila volný pád deště.</p>
<p>Jak asi vypadá, zmáčený vodou, kluzký a rozehřátý a tak velice mužný?</p>
<p>Zvedla se z polštářů, naklonila se ke straně... a ještě trochu se naklonila... a ještě víc se nakláněla, až skoro visela...</p>
<p>Ach, ano. Stál k ní z profilu, ale viděla toho habaděj: sošně tesanou muskulaturu, hruď a paže mohutné nad úzkými boky a dlouhýma, silnýma nohama. Poprašek tmavých chlupů na prsou tvořil čáru, která mu sestupovala přes břicho dolů, dolů... tak daleko dolů...</p>
<p>Krucinál, neviděla dost a její zvědavost byla příliš zoufalá a nutkavá, než aby se dala ignorovat.</p>
<p>Jak vypadá jeho pohlaví? Nějak jako...</p>
<p>Zaklela a nemotorně se posouvala, až byla v nohách postele. Naklonila hlavu a snažila se co nejvíc využít omezeného výhledu do té škvíry ve dveřích. Když se ale pohnula, pohnul se i on a teď k ní byl obrácen zády a... dolní částí těla...</p>
<p>Těžce polkla a natáhla se, aby viděla ještě víc. Když vybaloval očišťovací kostku, voda mu proudila po lopatkách a po páteři, přelévala se přes hýždě a zadní strany stehen. A pak se objevila jeho ruka, mířila k zátylku, pěnivé mydlinky, které si vyčaroval v dlaních, následovaly za vodou a omývaly mu tělo.</p>
<p>„Otoč se...,“ šeptala. „Ukaž se mi celý...“</p>
<p>Touha, aby její oči získaly lepší výhled, se ještě zvýšila, když se začal mydlit pod pasem. Zvedl jednu nohu a pak druhou, jeho ruce přímo tragicky věcně postupovaly po stehnech a lýtkách.</p>
<p>Poznala, když se věnoval svému pohlaví. Protože mu hlava klesla dozadu a boky se pevně sevřely.</p>
<p>Myslí na ni. Tím si byla jista.</p>
<p>A pak se otočil.</p>
<p>Došlo k tomu tak rychle, že když se jejich oči setkaly, oba se lekli.</p>
<p>I když byla přistižena, žuchla zpátky do polštářů a znovu zaujala dřívější pozici, urovnávala si přikrývky, jimž se předtím tak pečlivě věnoval. S planoucí tváří toužila skrýt...</p>
<p>Místností zaznělo ostré vrznutí a ona vzhlédla. Vyrazil z koupelny, sprchu nechal otevřenou a puštěnou, na břiše měl dosud mýdlo a to stékalo...</p>
<p>Jeho pohlaví pro ni byl nádherný šok. Trčelo mu z těla, tvrdé a silné a hrdé.</p>
<p>„Ty...“</p>
<p>Říkal ještě něco, ale byla příliš zaujata, než aby dávala pozor, příliš uchvácena, než aby cokoli vnímala. Kdesi hluboko v jejím nitru vytryskl pramen, její pohlaví se probouzelo k životu a připravovalo se ho přijmout.</p>
<p>„Payne,“ dožadoval se její pozornosti a zakryl se rukama.</p>
<p>Okamžitě se zastyděla a přiložila si dlaně k rozpáleným lícím. „Ach, omlouvám se, že jsem tě špehovala.“</p>
<p>Muž se chytil zárubně dveří. „To ne...“ Zatřepal hlavou, jako by si ji chtěl pročistit. „Víš, co jsi dělala?“</p>
<p>Musela se smát. „Ano. Věř mi, můj doktore dobře jsem si byla vědoma, co tak důkladně pozoruji.“</p>
<p>„Ty jsi seděla, Payne. Klečela jsi v nohách postele.“</p>
<p>Srdce se jí zastavilo. Určitě špatně slyšela.</p>
<p>Určitě.</p>
<p>Payne svraštila čelo, Manny vyrazil kupředu a pak si uvědomil, že je vlastně nahý. A nejenže je, jak ho Bůh stvořil, ale ještě navíc má totální, úplnou a šílenou erekci. Sáhl do koupelny, popadl ručník, ovinul si ho kolem boků a <emphasis>pak</emphasis> přistoupil k lůžku.</p>
<p>„Já... ne, to se určitě mýlíš,“ řekla Payne. „Nemohla jsem...“</p>
<p>„Ale ano...“</p>
<p>„Jen jsem se natáhla na...“</p>
<p>„Jak ses tedy dostala do nohou postele? A jak ses vrátila zpátky sem?“</p>
<p>Očima zalétla k nízkému dolnímu čelu postele, nechápavě svraštila obočí. „Nevím. Já jsem... tě pozorovala a jinak už jsem nevěděla o ničem.“</p>
<p>Muž v něm žasl a... procházel zvláštní proměnou. Že by po něm někdo tolik toužil?</p>
<p>Jenomže pak v něm převládl lékař. „Ukaž mi, co se děje, ano?“</p>
<p>Odhrnul prostěradla a přikrývku v nohách postele a vyroloval jí je až k vrškům stehen. Prstem přejel po chodidle její hezké nohy.Očekával, že sebou cukne. Necukla.</p>
<p>„Cítíš něco?“ zeptal se.</p>
<p>Když zavrtěla hlavou, zopakoval totéž na druhé straně. Pak postupoval výš, ovinul jí dlaně kolem štíhlých kotníků. „A teď?“</p>
<p>Upřela na něj nešťastný pohled. „Nic necítím. A nechápu, co sis myslel, že vidíš.“</p>
<p>Postupoval výš, k lýtkům. „Klečela jsi na kolenou. Přísahám.“ Ještě výš, k pevným stehnům.</p>
<p>Nic.</p>
<p>Kristepane, říkal si. Musela nějak ovládat nohy. Neexistuje jiné vysvětlení. Ledaže... by měl vidiny.</p>
<p>„Nechápu to,“ opakovala.</p>
<p>Ani on to nechápal, ale byl odhodlán na to přijít. „Projdu výsledky tvých vyšetření. Hned se vrátím.“</p>
<p>Ve vyšetřovně mu sestra pomohla v přístupu do Payniných zdravotních záznamů prostřednictvím počítače. S nacvičenou zručností prošel všechno: životní funkce, záznam vyšetření, rentgeny našel dokonce i snímky, které jí dělal u sv. Františka, což bylo překvapení. Neměl zdání, jak získali přístup k těmto původním výsledkům magnetické rezonance vymazal předtím soubor skoro hned, jak se ocitl v systému zdravotního zařízení. Rozhodně ale byl rád, že ho znovu vidí.</p>
<p>Když skončil, opřel se dozadu a studený dotek opěradla židle na lopatkách mu připomněl, že na sobě nemá nic než ručník.</p>
<p>Čímž se poněkud vysvětloval skelný výraz té sestry, když s ní mluvil.</p>
<p>„Co to, sakra, má být,“ mumlal a zíral na nejnovější rentgeny.</p>
<p>Její páteř byla v naprostém pořádku, obratle pěkně seřazené, jejich přízračná záře na černém pozadí všechno ukazovala s dokonalou zřetelností.</p>
<p>Všechno, od zdravotních záznamů až po vyšetření, které jí právě provedl na lůžku, nasvědčovalo tomu, že jeho původní závěr poté, co ji znovu prohlédl, byl správný: odvedl nejlepší technickou práci svého života, ale mícha je nenapravitelně poškozena a to je všechno.</p>
<p>A zčistajasna se rozpomněl na výraz v Goldbergově tváři, když vyšlo najevo, že jeho pozornosti jaksi unikl rozdíl mezi nocí a dnem.</p>
<p>Promnul si oči a napadlo ho, jestli už zase neblázní. Ví ale přece, co viděl... Nebo ne?</p>
<p>A pak dostal nápad.</p>
<p>Otočil se a pohlédl ke stropu. Jasně, až nahoře v rohu byla k panelu připevněná čočka. Což znamená, že bezpečnostní kamera uvnitř vidí každičkou čtvereční píď místnosti.</p>
<p>V pooperačním pokoji musí být taky. Musí.</p>
<p>Vstal, přistoupil ke dveřím, vykoukl do chodby a doufal, že ta milá blond sestra bude někde k nalezení. „Haló?“</p>
<p>Jeho hlas se rozezvučel v chodbě ozvěnou, ale odpověď nepřišla, takže mu nezbývalo než vyjít bosky z místnosti. Instinkt mu velel, že má jít doprava, a tak to udělal. U každých dveří zaklepal a pak je zkusil otevřít. Většinou byly zavřené, ale za těmi, které nebyly, objevil... školní třídy. A další třídy. A obrovskou tělocvičnu profesionálních rozměrů.</p>
<p>Když se dostal ke dveřím označeným POSILOVNA, uslyšel dunění, jako by se někdo rozhodl, že rozdupe běžecký pás na kaši. Byl polonahý člověk ve světě upírů a pochyboval, že by sestra ve službě běžela maratón.</p>
<p>Kromě toho, soudě podle toho, jak prudké a těžké byly dopady kroků, by asi neskončil nejlépe, kdyby tam vstoupil a měl sice dost sebevražedné sklony na to, aby se popral s čímkoli, co by se na něj vrhlo, ale Potřeboval pomoci Payne, nikoli posilovat své ego nebo se cvičit v boxu.</p>
<p>Otočil se a zamířil opačným směrem. Klepal. Otevíral, kde se dalo. Čím víc se vzdaloval, tím méně nalézal školních tříd a tím víc si připadal jako na policejní stanici. Až na konci byly masivní dveře jako vystřižené z filmů, s vyztuženými, přinýtovanými panely.</p>
<p>Vedou ven, pomyslel si.</p>
<p>Přistoupil k nim, opřel se o madlo a překvapení! Vyrazil do kryté garáže, kde u obrubníku parkovalo jeho porsche.</p>
<p>„Co tady, krucinál, vyvádíš?“</p>
<p>Zalétl pohledem k začerněnému escalade: okna, ráfky, mřížka chladiče, všechno bylo tmavě zabarvené. Vedle něj stál chlapík, kterého viděl hned tu první noc, ten, kterého odněkud znal...</p>
<p>„Tebe jsem už někde viděl,“ řekl Manny a dveře se za ním zavřely.</p>
<p>Upír vyndal z kapsy baseballovou čepici a nasadil si ji. Red Sox. Samozřejmě, ten bostonský přízvuk.</p>
<p>Ačkoliv hlavní otázka zněla, jak může upír mluvit jako jižan?</p>
<p>„Pěkný Ježíšek,“ řekl chlapík tiše s pohledem na Mannyho křížek. „Hledáš oblečení?“</p>
<p>Manny obrátil oči v sloup. „Jo. Někdo mi ho ukradl.“</p>
<p>„Aby mohl dělat, že je doktor?“</p>
<p>„Možná slavíte Halloween jak to mám, sakra, vědět?“</p>
<p>Zpod tmavě modrého kšiltu zazářil úsměv, který odhalil korunku na jednom předním zubu... a také tesáky.</p>
<p>Mannymu vytanul na mysli nevyvratitelný závěr: kdysi to byl člověk, tenhle chlapík. A jak k tomu došlo?</p>
<p>„Prokaž sám sobě službu,“ řekl muž. „Přestaň přemýšlet, vrať se na kliniku a oblékni se, než se tu ukáže Vishous.“</p>
<p>„Vím, že už jsem tě někde viděl, a nakonec na to přijdu. Ale to je jedno momentálně potřebuju přístup k záznamům z bezpečnostních kamer tady dole.“</p>
<p>Úsměv zmizel. „A proč.“</p>
<p>„Protože má pacientka se právě sama posadila — a to nemluvím o tom, že zvedla trup z polštářů. Nebyl jsem tam, když to udělala, a potřebuju vidět, jak to proběhlo.“</p>
<p>Red Sox jako by přestal dýchat. „Cože... promiň. Co to povídáš?“</p>
<p>„Mám ti to přehrát pantomimou nebo co?“</p>
<p>„Bez toho se obejdu, nepotřebuju, abys přede mnou klečel oblečený jen do ručníku.“</p>
<p>„To jsme dva.“</p>
<p>„Počkej, myslíš to vážně?“</p>
<p>„Jo. Taky nemám zájem provést orální sex.“</p>
<p>Nastala pauza. A pak ten prevít vybuchl smíchy. „Máš pěkně nabroušenou klapačku, to musím uznat a jo, můžu ti pomoct, ale musíš se obléct, chlape. Jestli tě V takhle nachytá v blízkosti své sestry, budeš si muset sám operovat nohy.“</p>
<p>Chlapík zamířil ke dveřím a Mannymu to došlo. Nepotkal ho v nemocnici.</p>
<p>„U sv. Patricka. Tam jsem tě viděl. Sedíš vždycky o půlnoční mši sám v zadních lavicích a vždycky máš tu čepici.“</p>
<p>Chlap otevřel vstupní dveře a ustoupil stranou. Těžko říct, kam upíral oči, protože je stínil kšilt čepice, ale Manny by se klidně vsadil, že na něj se nedívá.</p>
<p>„Nevím, o čem to mluvíš, kámo.“</p>
<p>Kecáš, pomyslel si Manny.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá čtvrtá</strong></p>
<p>V</p>
<p>ítejte v Novém světě.</p>
<p>Když Xcor vystoupil do noci, všechno bylo jiné: neměl kolem sebe vůni lesa z okolí svého hradu, ale městský pach smogu a kanalizace a v uších mu neznělo tiché našlapování vzdálené zvěře, ale auta a sirény a křik a hovor.</p>
<p>„No, Throe, našel jsi nám nebeské obydlí,“ zaševelil.</p>
<p>„Panství by mělo být připraveno zítra.“</p>
<p>„A mám věřit, že to bude lepší?“ Ohlédl se na řadový dům, ve kterém byli schováni celý den. „Nebo nás překvapíš něčím ještě méně velkolepým.“</p>
<p>„Shledáš to víc než vhodným. Buď si jist.“</p>
<p>Po pravdě řečeno, když se vzaly v úvahu všechny těžkosti, jimiž prošli, než se sem dostali, odvedl upír skvělou práci. Museli absolvovat dva noční lety, aby měli jistotu, že nenastanou problémy s denním světlem, a jakmile se konečně ocitli v tomto Caldwellu, Throe nějak všechno zařídil. Ten polorozpadlý dům měl přese všechno bytelný suterén a byl tu i <emphasis>doggen,</emphasis><emphasis> </emphasis>který jim servíroval jídlo. Trvalé řešení jejich bydliště se dosud neobjevilo, ale pravděpodobně bude vyhovovat v každém ohledu.</p>
<p>„Ať to není v téhle městské špíně.“</p>
<p>„Neměj obavy. Znám tvé záliby.“</p>
<p>Xcor nepobýval rád ve městech. Lidé byli hloupé stádo, ale dobytek bez mozku je nebezpečnější než inteligentní tvor - jeden nikdy nemůže předvídat, co udělá. Ačkoliv jednu výhodu to mělo: chtěl prozkoumat město dřív, než ohlásí svůj příchod Bratrstvu a jeho „králi“, a z větší blízkosti už by to udělat nešlo.</p>
<p>Dům byl přímo v centru.</p>
<p>„Jdeme tudy,“ řekl, vykročil a jeho banda ničemů se seřadila za ním.</p>
<p>Caldwell ve státě New York bezpochyby poskytne trochu zábavy. Jak se poučil za starých časů i v této pěkně osvětlené současnosti, všechna města jsou za noci stejná, bez ohledu na zeměpisné souřadnice: lidé, kteří se potloukají venku, nejsou pracovití mravenečci dbalí zákona, ale zahaleči, rebelanti a ztracené existence. Jak postupovali od bloku k bloku, opravdu viděli lidi sedící na chodníku ve vlastních výkalech, agresivně kráčející party rváčů nebo špinavé ženské, hledající ještě špinavější mužské.</p>
<p>Nikoho však nenapadlo troufnout si na jeho šestičlennou skupinu siláků a skoro toho litoval. Bojem by spálili energii, ačkoliv při troše štěstí narazí na nepřítele a budou čelit přiměřenému protivníkovi, poprvé po dvou desetiletích.</p>
<p>Když Xcor a jeho muži zahnuli za roh, narazili na lidské hemžení: několik podniků na způsob barů po obou stranách ulice bylo jasně osvětleno a venku čekaly řady polooblečených lidí až se dostanou do jejich nitra. Neuměl přečíst nápisy nad vchody, ale podle toho, jak ti muži a ženy podupávali nohama a cukali sebou a rozmlouvali, bylo zřejmé, že za jejich nešťastnou trpělivost se jim dostane dočasného zapomnění.</p>
<p>Měl sto chutí je všechny pobít a prudce si uvědomil přítomnost své kosy: zbraň mu odpočívala na zádech, složená vedví, uložená v postroji a skrytá pod koženým Pláštěm, sahajícím až k zemi.</p>
<p>Aby ji udržel na místě, uchlácholil čepel příslibem <emphasis>bezduchých.</emphasis></p>
<p>„Mám hlad,“ řekl Zypher. Zpravidla o jídle nemluvil a nemyslel na něj ani teď: narážkou na sex byla fronta lidských žen, kolem které procházely. Ano, ženy se nabízely k použití, namalované oči upřené na muže, o nichž se mylně domnívaly, že patří k jejich rase.</p>
<p>Tedy, upřené na tváře mužů, kteří byli jiní než Xcor. Na něj vrhly jen jeden pohled a zděšeně se odvrátily.</p>
<p>„Později,“ řekl. „Postarám se, abys dostal, co potřebuješ.“</p>
<p>Ačkoliv pochyboval, že se toho zúčastní, dobře věděl, že jeho vojáci potřebují výživu tohoto druhu, a byl víc než ochoten jim ji poskytnout - bojovníci bojují lépe, jsou-li dobře obslouženi, o tom se už dávno poučil. A kdoví, možná se i sám něčeho zmocní, pokud mu to padne do oka, kdyby se tedy dokázala přenést přes to, jak Xcor vypadá. Ale na druhé straně, od toho jsou tu peníze. Mnohokrát zaplatil ženám za sex. Bylo to daleko lepší než je nutit k povolnosti, na což neměl žaludek, ačkoliv by takovou slabost před nikým nepřiznal.</p>
<p>K takovým hrátkám však dojde až na konci noci. Nejprve musí prozkoumat své nové území.</p>
<p>Když prošli hustou houštinou klubů, ocitli se přesně v místech, která Xcor doufal nalézt... v úplné městské prázdnotě: celé bloky budov, kde večer nikdo nebyl anebo možná ještě déle; vozovky, po nichž nic nejezdilo; uličky temné a uzavřené, s pěkným prostorem pro boj.</p>
<p>Tady někde bude nepřítel. Prostě to věděl: jediné, na čem se obě strany ve válce shodly, byla nutnost utajení. A tady se dalo bojovat s daleko menší obavou z vyrušení.</p>
<p>Tělo ho svrbělo touhou po konfliktu a za zády slyšel kroky své bandy ničemů; Xcor se usmál do noci. Tohle bude...</p>
<p>Zahnul za další roh a zastavil se. O blok dál nalevo byl shluk černobílých aut, zaparkovaných ve volném kruhu kolem vstupu do jakési uličky... docela jako náhrdelník kolem krku nějaké ženy. Neuměl přečíst znaky na dveřích, ale modrá světla na střechách aut mu sdělovala, že jde o lidskou policii.</p>
<p>Vdechl a ucítil pach smrti.</p>
<p>Hodně nedávné smrti, usoudil, ale ne tak šťavnaté, jako kdyby byla úplně čerstvá.</p>
<p>„Lidé,“ zavrčel. „Kéž by tak byli pilnější a pozabíjeli se všichni navzájem.“</p>
<p>„Ano,“ souhlasil někdo.</p>
<p>„Vpřed,“ rozkázal a pokračoval v cestě.</p>
<p>Když kráčeli kolem místa činu, Xcor nahlédl do uličky. Lidští muži s nejistými výrazy a nervózníma rukama postávali kolem jakési velké bedny, jako by očekávali, že z nich každou chvíli něco vyskočí a popadne je to pařáty za přirození.</p>
<p>Jak typické. Upíři by se pohroužili dovnitř a podmanili si to, aspoň by to udělal každý upír, hodný toho jména. Lidé však zřejmě dokážou sebrat kuráž, jen když se do věci vloží Omega.</p>
<p>José de la Cruz stál nad kartonovou krabicí, místy promáčenou skrz naskrz a dost velkou, aby se do ní vešla lednička. Rozsvítil baterku a zamířil kužel světla na další znetvořené tělo. Bylo těžké získat o mrtvole valnou představu, neboť gravitace vykonala své dílo a stáhla oběť do změti údů, ale zběsile oholené vlasy a vydloubnutý kus masa z nadloktí nasvědčovaly tomu, že jeho tým má před sebou oběť číslo dvě.</p>
<p>Napřímil se a rozhlédl prázdnou uličkou. Stejný modus operandi jako u té první, klidně by se vsadil: vykonat dílo jinde, ostatky odložit v centru Caldwellu, vydat se za další obětí.</p>
<p>Musí toho lumpa chytit.</p>
<p>Zhasl baterku a podíval se na digitální hodinky, technici už dokončili svou nimravou práci a fotografka si nacvakala, co potřebovala, takže je na čase pořádně se podívat na tělo.</p>
<p>„Koroner už čeká,“ řekl Veck za jeho zády, „a uvítal by pomoc.“</p>
<p>José se otočil na patě. „Máš rukavice...“</p>
<p>Zarazil se a zahleděl přes parťákovo široké rameno. Po ulici za ním kráčela skupina mužů v trojúhelníkové formaci, jeden v čele, dva za ním, tři za nimi. To uspořádání bylo tak přesné a jejich krok tak sladěný, že José zprvu zaznamenal jen vojenský pochod a skutečnost, že jsou všichni oblečení v černé kůži.</p>
<p>Pak postřehl jejich rozměry. Byli prostě obrovští a neubránil se myšlence, jaképak zbraně asi mají pod těmi stejnými dlouhými kabáty: zákon však zakazuje policistům provádět u civilistů osobní prohlídku jen proto, že vypadají nebezpečně.</p>
<p>Ten v čele otočil hlavu a José si v duchu vyfotil tvář. kterou mohla milovat jen matka: hranatou a hubenou, s propadlými lícemi, horní ret zdeformovaný rozštěpem patra, který nikdo nenapravil.</p>
<p>Muž se znovu zadíval přímo před sebe a jednotka pokračovala v pochodu.</p>
<p>„Detektive?“</p>
<p>José se otřepal. „Pardon. Něco mě rozptýlilo. Máš rukavice?“</p>
<p>„Podávám vám je.“</p>
<p>„Jasně. Díky.“ José vzal latexovky a navlékl si je. „Máš...“</p>
<p>„Pytlík? Jo.“</p>
<p>Veck byl zasmušilý a soustředěný, což, jak už José věděl, bylo u něj běžné: byl dosud mladý, ještě mu nebylo třicet, ale zvládal všechno jako veterán.</p>
<p>Prozatímní verdikt: jako parťák ujde.</p>
<p>Uplynulo ale teprve deset dní od chvíle, kdy spolu začali doopravdy pracovat.</p>
<p>Na každém místě činu záviselo to, kdo převeze tělo, na mnoha okolnostech. Někdy to prováděli záchranáři. Jindy, jako třeba tady, šlo o kombinaci toho, kdo byl po ruce a kdo měl dost silný žaludek.</p>
<p>„Rozřízneme krabici zepředu,“ řekl Veck. „Otisky jsou sejmuté, všechno je vyfotografované a bude to lepší, než kdybychom ji nakláněli dopředu a protrhlo se nám dno.“</p>
<p>José se ohlédl na chlapíka od CSI. „Určitě máte všechno?“</p>
<p>„Máme, detektive. A taky mě to napadlo.“</p>
<p>Všichni tři pracovali společně. Veck a José přidržovali přední stranu, zatímco třetí muž použil nůž na řezání lepenky šmik. A pak José a jeho parťák opatrně spustili stěnu krabice.</p>
<p>Byla to další mladá žena.</p>
<p>„Sakra,“ zamumlal koroner. „Už zase.“</p>
<p><emphasis>Sakra kru</emphasis><emphasis>cinál,</emphasis> pomyslel si José. S chudinkou bylo naloženo stejně jako s ostatními před ní, což znamenalo, že byla nejprve mučena.</p>
<p>„Do horoucích pekel,“ řekl polohlasem Veck.</p>
<p>Všichni tři s ní nakládali opatrně, jako by i po smrti mohlo její potlučené tělo vnímat bolest. Odnesli ji jen půl metru a pak uložili do otevřeného černého vaku, aby koroner a fotograf mohli vykonávat svou práci.</p>
<p>Veck zůstal dřepět vedle ní. Tvář měl úplně klidnou, ale čišely z něj vibrace muže rozhněvaného tím, co vidí...</p>
<p>Zářivý záblesk fotoaparátu porušil tmu v uličce jako výkřik v kostele. Ještě než uhasl, José už otočil hlavu, aby se podíval, kdo tu fotí, a nebyl jediný. Všichni ostatní policisté, kteří stáli kolem, se vymrštili do pozoru.</p>
<p>Veck byl tím, kdo vybuchl, vyletěl a prudce se rozběhl.</p>
<p>Fotograf neměl šanci. Ten prevít úplně drze prolezl pod policejní páskou a využil faktu, že se všichni soustředí na oběť. A na útěku se právě do té pásky chytil, škobrtl a upadl, ale hned se vzpamatoval a řítil se dál k otevřeným dveřím svého auta.</p>
<p>Veck měl ovšem nohy sprintéra a byl daleko svižnější než průměrný běloch: kdepak aby podlézal pod páskou; přeskočil ji, vyskočil na kapotu sedanu a pak se všechno zpomalilo. Zatímco se ostatní policisté hnali na pomoc, fotograf dupl na plyn, pneumatiky zaskřípěly, jak zpanikařil a snažil se vyrazit...</p>
<p>Přímo směrem na místo činu.</p>
<p>„Sakra!“ zařval José a v duchu se ptal, jak budou chránit tělo.</p>
<p>Veckovy nohy mávaly vzduchem, když auto prorazilo žlutou pásku a hnalo se rovnou ke kartonové krabici. Ale ten prevít DelVecchio nejenže se držel auta jako klíště; podařilo se mu i sáhnout otevřeným oknem dovnitř, popadnout volant a nabourat sedan do kontejneru na odpadky metr dvacet před obětí.</p>
<p>Airbagy explodovaly, motor vydal zlověstný sykot a Vecka to vyhodilo přes kontejner a José věděl, že si bude až do smrti pamatovat pohled na toho muže, jak se vznáší vzduchem, sako rozhalené, pistoli na jednom boku a placku na druhém, jako by letěl bez křídel.</p>
<p>Přistál na zádech. Tvrdě.</p>
<p>„Zraněný policista!“ zařval José a rozběhl se k parťákovi.</p>
<p>Jenže ten prevít nezůstal ležet, de la Cruz mu ani nestihl pomoci na nohy. Veck vyskočil jako králíček Energizer a vrhl se ke shluku policistů, kteří obklopili řidiče s vytasenými zbraněmi. Odstrčil ostatní z cesty, vyrval dveře u řidiče a vytáhl ven napůl bezvědomého paparazziho, kterému chybělo jen málo do infarktu: ten prevít byl tlustý jako Santa Klaus a měl ruměnou pleť alkoholika.</p>
<p>Také se mu ztěžka dýchalo, ačkoliv nebylo jasné, zda to způsobilo vdechnutí pudru z airbagu nebo to, že pohlédl do Veckových očí a jasně pochopil, že dostane přes ústa.</p>
<p>Jenomže Veck ho jen pustil a ponořil se do auta, prohrabával se splasklými airbagy. Ještě než se zmocnil foťáku a rozdupal ho, vložil se do věci José.</p>
<p>„To potřebujeme jako důkaz,“ vyštěkl, když se Veck vynořil a zvedl ruku nad hlavu, jako by chtěl prásknout nikonem o dláždění.</p>
<p>„Hej!“ José oběma rukama popadl parťáka za zápěstí a plnou vahou se mu vrhl na hruď. Kristepane, ten prevít je ale velký- nejen vysoký, ale namakaný a na zlomek vteřiny se mu vnutila úvaha, jestli mu tenhle zápas bude co platný.</p>
<p>Setrvačnost však zvrátila poměr sil a Veck narazil zády o bok auta.</p>
<p>José mluvil klidně navzdory faktu, že musel vynaložit veškerou sílu, aby toho chlapa udržel na místě. „Přemýšlej. Zničíš foťák a nebudeme moct proti němu použít tu fotku, co udělal. Slyšíš mě? Mysli, krucinál... <emphasis>mysli.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Veck upřel pohled na pachatele a upřímně řečeno, to, že v jeho očích nebyla ani stopa šílenství, bylo trochu znepokojivé. I při té šílené fyzické námaze byl DelVecchio podivně uvolněný, zcela soustředěný... a nepopiratelně nebezpečný: José měl dojem, že kdyby druhého detektiva pustil, nebyl by fotoaparát to jediné, co by bylo nenávratně poškozeno.</p>
<p>Veck vypadal, jako by byl jednoznačně schopen zabíjet velmi klidně a efektivně.</p>
<p>„Vecku, kámo, nech toho.“</p>
<p>Pár vteřin se nedělo nic a José sakra dobře věděl, že všichni v uličce si stejně jako on nejsou jisti, kam tahle situace povede. Včetně fotografa.</p>
<p>„Hej. Podívej se na mě, chlape.“</p>
<p>Veckovy dětsky modré oči se zvolna pohnuly, zamrkal. Napětí v jeho paži zvolna ochablo a José ji vedl dolů, až z ní mohl odebrat nikon, těžko říct, zda bouře doopravdy skončila.</p>
<p>„Dobrý?“ zeptal se José.</p>
<p>Veck kývl a urovnal si sako. Když kývl podruhé, José o krok ustoupil.</p>
<p>To byla velká chyba.</p>
<p>Jeho parťák byl tak rychlý, že se nedal zastavit. A vrazil fotografovi takovou, že mu patrně zlomil čelist.</p>
<p>Chlápek se zhroutil do náruče ostatních policistů a nikdo nic neřekl. Udělat to chtěli všichni, ale svou projížďkou na kapotě auta si to právo vysloužil Veck.</p>
<p>Naneštěstí žaloba o náhradu patrně způsobí, že detektiv bude suspendován - a možná bude žalován celý policejní sbor.</p>
<p>Veck si po úderu protřepal ruku a zamumlal: „Dejte mi někdo cigaretu.“</p>
<p>Sakra, pomyslel si José. Není důvod pokračovat v pátrání po Butchi O’Nealovi. Bylo mu, jako by měl znovu před očima svého starého kámoše.</p>
<p>Takže by měl možná vzdát sledování toho telefonátu na 911 z minulého týdne. Ani při všech dostupných zdrojích na ředitelství se dosud nikam nedostal, a patrně by bylo dobré nechat to u ledu.</p>
<p>Jedna divoká karta se sebevražednými sklony stačí víc než dost, pěkně děkuju.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá pátá</strong></p>
<p>D</p>
<p>ole ve výcvikovém centru areálu se Butch snažil z loajality vůči Vishousovi chirurga nenávidět. Zvlášť kvůli tomu, jak se tam proháněl polonahý s ručníkem. Bože, představa, že se ten kus masa přiblížil k Payne úplně svlečený? Velmi špatný nápad, v mnoha ohledech.</p>
<p>Bylo by to jiné, kdyby měl kupříkladu postavu jako šachista. Takhle měl Butch pocit, jako by Vishousovu sestřičku balil profesionální wrestler. Jak to, sakra, že je ten doktor takhle stavěný?</p>
<p>Přesto však Mannyho zachránily dvě věci: oblékl si čisté chirurgické oblečení, které od Butche dostal, takže konec striptýzu. A když usedli před počítač na vyšetřovně, zdálo se, že má upřímnou starost o Payne a její zdraví.</p>
<p>Ne že by v tomhle ohledu nějak postupovali. Společně civěli na obrazovku počítače jako dva psi, co koukají na Animal Planet: velmi soustředěně, ale neschopni přidat zvuk nebo přepnout na jiný kanál.</p>
<p>Za normálních okolností by Butch zatelefonoval Vishousovi nebo ho přivolal textovkou. To se ale nestane, vzhledem k tomu, co teď probíhá nahoře v Doupěti.</p>
<p>Bože, doufal jen, že to V a Jane dají zase dohromady.</p>
<p>„Tak co teď,“ zeptal se chirurg.</p>
<p>Butch se otřepal, vzpamatoval a položil dlaň na myš. „Modlíme se, abych našel soubory bezpečnostních kamer.“</p>
<p>Jako na povel se oba naklonili blíž k obrazovce jako by mohli nějakým kouzlem pomoci myši najít to, co hledali.</p>
<p>„Já se v těch blbostech nevyznám,“ mumlal chirurg s odporem. „Rukama to umím lip.“</p>
<p>„Já taky.“</p>
<p>„Jdi na startovací menu.“</p>
<p>„Jdu, jdu...“</p>
<p>„Sakra,“ zakleli sborem, když se na ně vyvalila hromada všech souborů nebo programů nebo co to bylo.</p>
<p>Přirozeně tam nebylo nic pod názvem „Zabezpečení,“ „Kamery“ ani „Klikni sem, hlupáku, tady je to, co vy dva neumětelové hledáte“.</p>
<p>„Počkat, nebude to pod „video‘?“ zeptal se chirurg.</p>
<p>„Dobrý nápad.“</p>
<p>Oba se přisunuli ještě blíž, až špičkami nosů málem leštili monitor.</p>
<p>„Můžu vám pomoct, chlapi?“</p>
<p>Butch otočil hlavu. „Díkybohu, Jane. Poslyš, snažíme se najít digitální záznamy z bezpečnostních kamer...“ Zarazil se. „Není ti nic?“</p>
<p>„Je to dobré, dobré.“</p>
<p>Aha, jasně. Stála ve dveřích a bylo jasné, že jí není dobře. Ani zdaleka ne. Až do té míry, že se neptal, kde je Vishous, ani nečekal, že by se bratr v dohledné době ukázal.</p>
<p>„Hele, doktorko,“ řekl Butch a ležérně vstal, „můžu si s tebou chvilku promluvit?“</p>
<p>„Hm...“</p>
<p>Uťal protest, ke kterému se chystala. „Díky. Jen venku na chodbě. Manello, ty se snaž vyznat v počítači.“</p>
<p>„Jdu na to,“ odtušil druhý muž suše.</p>
<p>Když byli on a Jane venku z místnosti, Butch ztlumil hlas. „Co se děje? Jo, nic mi do toho není. Ale stejně to chci vědět.“</p>
<p>Po chvilce si Jane založila paže na bílém plášti a jen se zadívala před sebe. Ale zdálo se, že ho nechce umlčet. Spíš si v duchu něco přehrávala.</p>
<p>„Pověz mi to,“ zašeptal.</p>
<p>„Víš, proč šel pro Mannyho, viď?“</p>
<p>„Neznám podrobnosti. Ale... tuším.“ Vypadala, upřímně řečeno, jako by byla zralá na sebevraždu.</p>
<p>„Jako doktorku mě to táhne dvěma různými směry. Jestli mi rozumíš...“</p>
<p>Ach, Bože, je to horší, než si myslel. „Rozumím. Sakra.“</p>
<p>„To není všechno,“ pokračovala. „Když jsem šla nahoru balit, našla jsem vzadu ve skříni jeho oblečení. Je celé od černého vosku. A taky od krve a...“ Chvějivě se nadechla. „Ještě něčeho.“</p>
<p>„Kristepane,“ zasténal Butch.</p>
<p>Jane mlčela a on pochopil, že ho nechce do věci zatahovat a vyptávat se nahlas. Už je prostě taková hodná.</p>
<p>Do horoucích pekel... tak rád by vyhověl Vishousovu požadavku a nepletl se do toho. Jenomže se prostě nedokázal dívat na to, jak se těm dvěma rozpadá vztah.</p>
<p>„Nepodvedl tě,“ řekl. „Tenkrát v noci, před týdnem nechal se zbít, Jane. Od <emphasis>bezduchých.</emphasis> Když jsem ho našel, byli kolem něj tři a bičovali ho řetězy do krve.“</p>
<p>Zajíkla se, zakryla si ústa rukama. „Ach... Bože...“</p>
<p>„Nevím, co jsi našla, ale s nikým jiným nebyl. Sám mi to řekl.“</p>
<p>„Ale co ten vosk? A to...“</p>
<p>„Nenapadlo tě nikdy, že by si to mohl udělat sám?“</p>
<p>Jane chvilku nebyla schopna slova. „Ne. Ačkoliv by mi to klidně mohl říct.“</p>
<p>To je hymna dnešní noci. „Žádný chlap netouží po tom, přiznat své ženě, že si to dělá sám. Je to moc ubohé a patrně mu připadalo, že je to svým způsobem podvádění. Vždyť je ti tak oddaný.“</p>
<p>Do Janiných tmavě zelených očí vhrkly slzy a Butch byl chvíli úplně mimo. Milá paní doktorka byla stejně uzavřená jako její <emphasis>hellren</emphasis> a právě kvůli té rezervované síle byla jako lékařka tak zatraceně užitečná. Neznamenalo to však, že je bezcitná.</p>
<p>„Jane... neplač.“</p>
<p>„Já prostě nevím, jak se z tohohle dostaneme. Vážně nevím. Je rozčilený. Já jsem rozčilená. A pak je tu Payne.“ Zčistajasna mu položila ruku na rameno a stiskla. „Mohl bys, prosím... můžeš mu pomoct? S tím, co potřebuje. Možná je to prasklina v ledu, která nás zachrání.“</p>
<p>Jak tam na sebe ti dva hleděli, Butch se v duchu ptal, jestli jsou opravdu na stejné vlně. Ale jak by se mohl s rozvahou zeptat: Takže chceš, abych ho zmlátil místo <emphasis>bezduchých</emphasis> já?</p>
<p>Co jestli to myslela jinak. A už teď má namále.</p>
<p>„Já to udělat nemůžu,“ řekla Jane drsně. „A nejen proto, že máme momentálně problémy. Prostě to v sobě nemám. Tobě důvěřuje, já ti důvěřuju... a on to potřebuje. Bojím se, že jestli neprolomí tuhle zeď, do které buší, on a já to nezvládneme nebo ještě hůř. Vezmi ho do Commodore, prosím.“</p>
<p>No, tím je to jasné.</p>
<p>Odkašlal si. „Upřímně řečeno, taky jsem o tom uvažoval. A po pravdě, zrovna... jsem mu to nabídl.“</p>
<p>„Děkuju ti.“ Zaklela a otřela si oči. „Znáš ho stejně dobře jako já. Potřebuje rozmrznout - nějak, nějakým způsobem.“</p>
<p>„Jo.“ Butch natáhl ruku a pohladil ji po tváři. „A já na něj dám pozor. Nedělej si s tím starosti.“</p>
<p>Položila dlaň na jeho. „Děkuju ti.“</p>
<p>Krátce se objali a on si přitom říkal, že není nic, co by neudělal, aby udržel Jane a Vishouse pohromadě.</p>
<p>„Kde je teď?“ zeptal se.</p>
<p>„Nemám zdání. Dal mi tašku a já si prostě zabalila a odešla. V Doupěti jsem ho neviděla, ale na druhou stranu, nehledala jsem ho.“</p>
<p>„Jdu na to. Pomůžeš Manellovi?“</p>
<p>Když kývla, ještě ji krátce stiskl v objetí a pak se odporoučel do podzemního tunelu, kudy odpelášil až na konec: do Doupěte.</p>
<p>Aniž by měl zdání, do čeho jde, vyťukal vstupní kód a strčil hlavu do pancéřovaných dveří. Žádný kouř, takže nic nehoří. Žádný řev. Nebylo ani nic cítit, jen čerstvý chléb, který předtím upekla jeho Marissa.</p>
<p>„Vishousi? Jsi tady?“ Žádná odpověď.</p>
<p>Bože, bylo tu až moc ticho.</p>
<p>V pokoji Vishouse a Jane na konci chodby bylo prázdno a nepořádek. Dveře šatníku byly otevřené a z ramínek ledacos zmizelo, ale to nebylo to, co skutečně upoutalo jeho pozornost.</p>
<p>Přistoupil ke koženým kalhotám a zvedl je. Hodný katolický hoch jako on se v sadomasochismu moc nevyznal, ale vypadalo to, že se o tom poučí z první ruky.</p>
<p>Vyndal mobil, zavolal Vishousovi, ale nečekal, že se mu ozve. Usoudil, že se zase jednou bude hodit GPS.</p>
<p>„Je to jak za starých časů.“</p>
<p>Manny se při těch slovech soustředil na obrazovku počítače. Těžko říct, co na tom bylo nejtrapnější, když tak seděl vedle dřívější kolegyně. Možností bylo habaděj a ticho, které mezi nimi panovalo, připomínalo hru na schovávanou pro tříleté děti - všechno špatně schováno, jenjen to najít a popadnout.</p>
<p>„Proč chceš procházet digitální soubory?“ zeptala se.</p>
<p>„Uvidíš, až tam budeme.“</p>
<p>Jane nečinilo potíže najít správný program a okamžik nato se na obrazovce objevil záběr pokoje Payne. Počkat, postel je prázdná... až na sportovní tašku.</p>
<p>„Špatně. Tady je to,“ zamumlala Jane.</p>
<p>A už to měla. Jeho Payne. Ležela v poduškách, konec copu v rukou, oči upřené na koupelnu, jako by si ho ještě pořád představovala ve sprše.</p>
<p>Kruci.. . je krásná.</p>
<p>„Myslíš,“ řekla Jane tiše.</p>
<p>Fajn, teď by byl ideální okamžik, aby si začal dávat pozor na pusu.</p>
<p>Odkašlal si. „Můžeme se vrátit asi o půl hodiny?“</p>
<p>„Beze všeho.“</p>
<p>Film běžel pozpátku, malé počítadlo v dolním pravém rohu zpětně odpočítávalo čas.</p>
<p>Když se uviděl, jak ji prohlíží v tom ručníku, bylo dost zřejmé, že se navzájem přitahují. Ach, Bože... ta zatracená erekce byla další důvod, proč se nedívat na Jane.</p>
<p>„Počkat...“ Poposedl. „Zpomal. Tady je to.“</p>
<p>Sledoval sám sebe, jak se pozpátku žene zpět do koupelny...</p>
<p>„Do... háje,“ vydechla Jane.</p>
<p>A už to tu bylo: Payne klečela v nohách postele, tělo dlouhé a štíhlé a dokonale vyvážené, oči zaostřené na dveře koupelny.</p>
<p>„Září?“</p>
<p>„Jo,“ zamumlal. „Září.“</p>
<p>„Počkat...“ Jane stiskla přehrávání dopředu, pustila záběry ve správném pořadí. „Tady testuješ její vnímání?“</p>
<p>„Nic. Necítila nic. A přece pusť to zase zpátky... díky.“ Ukázal na nohy Payne. „Tady ale docela jasně ovládá svaly.“</p>
<p>„To není logické.“ Jane přehrávala soubor zas a znova. „Ale dokázala to... ach, můj ty Bože... dokázala to. To je zázrak.“</p>
<p>„Rozhodně to tak vypadá. Jenomže, co je popud,“ řekl polohlasem.</p>
<p>„Asi ty.“</p>
<p>„Ani omylem. Má operace očividně nepomohla, jinak by klečela už dřív. Tvá vyšetření potvrdila, že zůstala ochrnutá.“</p>
<p>„Nemluvím o skalpelu.“</p>
<p>Jane přetočila soubor zpět až k okamžiku, kdy se Payne zvedla, a zastavila obraz. „Jsi to ty.“</p>
<p>Manny upřeně zíral na obraz a snažil se vidět něco jiného, než co bylo zřejmé: vypadalo to, že když se na něj Payne dívá, její záře sílí a je schopna se pohybovat.</p>
<p>Jane posouvala soubor po jednotlivých záběrech, jakmile vyšel z koupelny a ona ležela, záře zmizela... a Payne nic necítila.</p>
<p>„Tohle nedává smysl,“ zamumlal.</p>
<p>„Abych řekla pravdu, já myslím, že dává. Je v tom její matka.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Bohyně, u které to začíná.“ Jane ukázala na sebe. „Jsem, co jsem, díky Stvořitelce.“</p>
<p>„Díky komu?“ Manny potřásl hlavou. „Vůbec tomu nerozumím.“</p>
<p>Jane se maličko pousmála. „To ani nemusíš. To se stává. Musíš prostě zůstat s Payne a... sledovat, jak se mění.“</p>
<p>Manny se znovu zahleděl na monitor. No, sakra, vypadá to, jako že Zuřivec Kozíbradka přivolal toho pravého. Ten darebák nějak věděl, že se tohle stane. Nebo možná jen doufal. Ať tak, nebo tak, vypadá to, že Manny je pro to mimořádné stvoření ležící na nemocniční posteli jakousi medicínou.</p>
<p>Takže se určitě zdrží.</p>
<p>Ale nic si nenamlouval. Tady nepůjde o lásku, ba ani o sex; jde o to, jak ji zvednout a rozhýbat, aby znovu mohla žít svůj život - ať to stojí, co stojí. A věděl, že nakonec s ní nebude smět zůstat. Odloží ho jako prázdnou lahvičku z lékárny jo, jasně, Payne ho možná má ráda, ale je panna, která nepoznala nic lepšího.</p>
<p>A má bratra, který ji přiměje ke správnému rozhodnutí.</p>
<p>A on? On si z toho nic nebude pamatovat, že ano.</p>
<p>Postupně začal vnímat, jak upřeně hledí Jane na jeho profil. „Co je,“ promluvil, aniž by odtrhl oči od obrazovky.</p>
<p>„Takhle jsem tě ještě nikdy s žádnou ženskou neviděla.“</p>
<p>„Nikdy jsem nepoznal nikoho takového, jako je ona.“ Zvedl dlaň, aby zarazil veškerý další hovor. „A varování si můžeš ušetřit. Vím, jak to skončí.“</p>
<p>Sakra, možná ho ti lumpové zabijou a shodí s autem do řeky. Aby to vypadalo jako nehoda.</p>
<p>„To jsem doopravdy nechtěla říct.” Jane poposedla. „A věř mi... vím, jak ti je.“</p>
<p>Ohlédl se na ni. „Jo?“</p>
<p>„Takhle mi bylo, když jsem se poprvé setkala s Vishousem.“ Oči jí zvlhly, ale odkašlala si. „Zpátky k tobě a Payne...“</p>
<p>„Co se děje, Jane. Pověz mi to.“</p>
<p>„Nic se neděje...“</p>
<p>„Kecy a nápodobně. Takhle jsem tě ještě nikdy neviděl. Vypadáš zničeně.“</p>
<p>Mocně se nadechla. „Manželské problémy. Prostě a ne docela jednoduše.“</p>
<p>Očividně nechtěla zabíhat do podrobností. „Tak jo. No, jsem tu pro tebe... jak dlouho budu smět.“</p>
<p>Promnul si obličej. Je to naprostá ztráta času, starat se o to, jak dlouho to potrvá, kolik času má. Ale nedovedl se tomu ubránit. Ztráta Payne ho zabije, i když ji sotva zná.</p>
<p>Moment. Jane bývala člověk. A je tady. Možná existuje...</p>
<p>No a co, sakra.</p>
<p>„Jane...?“ řekl slabě a pohlédl na svou starou přítelkyni. „Co...“</p>
<p>V tom okamžiku mu došla řeč. Seděla na stejné židli, ve stejné pozici, ve stejném oblečení... jenomže skrz ni viděl stěnu... a ocelové skříňky... a protější dveře. A ne že by to viděl přes její rameno. Díval se <emphasis>skrze</emphasis> ni.</p>
<p>„Ach. Pardon.“</p>
<p>Přímo před očima přešla z průsvitnosti... zpátky do normálu.</p>
<p>Manny vyskočil ze židle a couval, až se praštil do zadku o vyšetřovací stůl, což ho zastavilo.</p>
<p>„Musíš mi to říct,“ řekl chraplavě. „Ježíši... Kriste.“</p>
<p>Sáhl po křížku, který mu visel kolem krku, a Jane sklopila hlavu a jednou rukou si zastrčila krátké vlasy za ucho. „Ach, Manny... je toho spousta, co nevíš.“</p>
<p>„Tak... mluv.“ Když neodpovídala, dunění v jeho hlavě už se nedalo vydržet. „Sakra, koukej mi to říct, protože mě už fakt nebaví připadat si jako šílenec.“</p>
<p>Nastala dlouhá odmlka. „Já jsem zemřela, Manny, ale ne při té autohavárii. Ta byla nahraná.“</p>
<p>Mannymu se sevřely plíce. „Jak.“</p>
<p>„Střelná rána. Zastřelili mě. Já... zemřela Vishousovi v náručí.“</p>
<p>Fajn, tohle se nedá rozdýchat. „Kdo to udělal?“</p>
<p>„Jeho nepřátelé.“</p>
<p>Manny mnul svůj krucifix a katolík v jeho nitru náhle věřil, že světci jsou mnohem víc než jen příklady dobrého chování.</p>
<p>„Nejsem ta, kterou jsi kdysi znal, Manny. V mnoha ohledech.“ V jejím hlase zněl veliký smutek. „Já vlastně ani nejsem naživu. Proto jsem tě nepřišla navštívit. Ne kvůli těm věcem mezi upíry a lidmi... to proto, že já už tady vlastně nejsem.“</p>
<p>Manny zamrkal. Jako vůl. Mnohokrát.</p>
<p>No... dobré na tom je, říkal si, že když se ukáže, že jeho dřívější kolegyně z traumatologie je duch, tak mu to sotva pípne na radaru. Jeho mozek už utrpěl tolik šoků, že se to nedá ani spočítat, a jako dislokovaný kloub tak získal úplnou a naprostou svobodu pohybu.</p>
<p>Funkčně je samozřejmě v háji.</p>
<p>Ale kdo by se o to staral.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá šestá</strong></p>
<p>V</p>
<p>ishous kráčel sám nocí v centru Caldwellu, křižoval pod mosty. Nejdřív se přenesl do své střešní nástavby, ale tam nevydržel déle než deset minut a byla to ironie, že se mezi všemi těmi prosklenými stěnami cítil jako zavřený v bedně. Vystřelil z terasy a zhmotnil se dole u řeky. Ostatní bratři budou v uličkách hledat a nalézat <emphasis>bezduché,</emphasis> ale on o obecenstvo nestál. Chtěl bojovat. Sólo.</p>
<p>Aspoň si to namlouval.</p>
<p>Asi po hodině bezcílného potulování mu však svitlo, že vlastně nehledá střetnutí muže proti muži. Po pravdě řečeno, nehledal nic.</p>
<p>Byl úplně prázdný, až se divil, kde se v něm bere vůle k pohybu, protože jistě nedělal nic vědomě.</p>
<p>Zastavil se, zahleděl přes kalnou, smrdutou řeku Hudson a zasmál se, chladně a tvrdě.</p>
<p>Za celý život nashromáždil tolik znalostí, že by klidně mohl konkurovat knihovně Kongresu. Některé z nich byly užitečné, třeba jak bojovat, jak vyrábět zbraně, jak získávat informace a jak je utajit. A pak byly takové, které byly ve všedním životě relativně nepotřebné, jako například molekulární hmotnost uhlíku, Einsteinova teorie relativity, Platónovy politické teorie. Také tu byly myšlenky, které mu prošly hlavou jen jednou a pak už nikdy, a jejich polární protiklady, nápady, k nimž se pravidelně vracel a hrál si s nimi jako s hračkami, když se nudil. A pak existovaly věci, na které si nikdy, nikdy nedovoloval pomyslet.</p>
<p>Jednu takovou zapadlou končinu představoval obrovský kus mozku, tvořící sběrný dvůr keců, na které nevěřil. A vzhledem k tomu, že byl cynik, představovalo to metaforicky řečeno kilometry a kilometry hnijících pytlů odpadků v duchu „otec má milovat svého syna“ a „matka je nezměrný dar“... a bla bla bla.</p>
<p>Kdyby existoval nějaký duševní ekvivalent ochrany životního prostředí, byla by tato část jeho mozku pokutována a uzavřena.</p>
<p>Bylo to ale zvláštní. Dnešní noční procházka ztraceným koutem města u řeky ho přiměla prohrabat se tou skládkou a něco z té hromady vytáhnout:</p>
<p>Vázaný muž není bez své ženy ničím.</p>
<p>Bizarní. Vždycky věděl, že Jane miluje, ale protože byl introvert, zašil v sobě své pocity, aniž by si vůbec uvědomoval, že takříkajíc drží v ruce jehlu a nit. Do háje, i když se k němu po své smrti vrátila a on na tu kratičkou chvíli nejenže pochopil význam spojení bez sebe radostí, ale dokonce to i prožil... ve skutečnosti nedal svým citům průchod.</p>
<p>Jasně, na povrchu trochu rozmrzal díky žáru, který mu přinesla, ale uvnitř, hluboko uvnitř, zůstal pořád stejný. Dobrotivý Bože, vždyť ani nebyli spojeni řádným obřadem. Jen si ji nastěhoval do svého pokoje a byl šťastný z každého okamžiku, který tam s ní strávil, protože noc trávili každý jinde.</p>
<p>Zbytečně ty hodiny promarnil.</p>
<p>Trestuhodně je promarnil.</p>
<p>A teď jsou tam, kde jsou, mezi nimi propast, kterou navzdory své inteligenci netušil, jak překlenout.</p>
<p>Kristepane, když předtím držela v ruce ty kožené kalhoty a čekala, co jí poví, bylo to, jako by mu někdo zašil ústa patrně proto, že se cítil provinile kvůli tomu, co dělal ve svém bytě, a to byla přece pěkná blbost! Ruční práce se přece nedá počítat jako nevěra.</p>
<p>Potíž však byla, že mu připadalo špatné už jen to, že ho přitahuje ten typ uvolnění, kterého si kdysi tolik užíval. Jenže to bylo tím, že k tomu vždycky patřil sex.</p>
<p>To mu přirozeně připomnělo Butche. Řešení, které předtím navrhl, bylo tak nasnadě, až Vishouse překvapovalo, že o něm sám dřív realisticky neuvažoval ale na druhé straně, požádat nejlepšího přítele, aby vás zmlátil do bezvědomí, to hned tak člověka nenapadne.</p>
<p>Litoval, že neměl tuto možnost před týdnem. Možná by to ledasčemu pomohlo... Jenomže ta scéna v ložnici nebyla jediný problém, který s Jane měli. Kvůli situaci s Payne měla přijít nejdřív za ním. Měl být informován a rozhodnout, co s těmi dvěma počít.</p>
<p>Hněv se v něm šířil jako ohavný puch a bál se toho, co najde na druhé straně téhle prázdnoty. Nebyl jako jiní muži, nikdy nebyl, a to nejen proto, že ho přivedlo na svět božstvo: při své smůle bude jediný vázaný muž na planetě, který překoná bezcílnou otupělost po ztrátě své <emphasis>shellan...</emphasis> a ocitne se v daleko temnějších končinách.</p>
<p>Například takové šílenství.</p>
<p>Počkat, to by nebyl první, že ano. Murhder zešílel. Zcela a neodvolatelně.</p>
<p>Možná by mohli založit klub. A v pozdravu by měly figurovat dýky.</p>
<p>Jak můžou být takové citlivky...</p>
<p>Vishous zavrčel, obrátil se po větru a byl by pronesl děkovnou modlitbičku, kdyby ke své matce necítil takovou nenávist: mezi pramínky mlhy se v párách šedé a bílé vlhkosti vznášel nasládlý pach nepřátel, dával mu cíl a rozhodnost, kterou předtím ve své otupělosti nejenže postrádal, ale přímo odmítal.</p>
<p>Jeho nohy se samy od sebe daly do pohybu a pak do klusu a pak do běhu. A čím rychleji uháněl, tím lip mu bylo: být vrahem bez duše bylo daleko, daleko, daleko lepší než být oživlou prázdnotou. Chtěl mrzačit a vraždit; chtěl zatínat tesáky a drásat rukama; chtěl cítit na sobě i v sobě krev zabijáků.</p>
<p>Chtěl, aby mu v uších zvučel řev těch, které zabije.</p>
<p>Sledoval ten odporný puch do ulic a proplétal se uličkami a zkratkami, šel za pachem, který sílil a sílil. A čím byl blíž, tím větší cítil úlevu. Musí jich být hodně a co je ještě lepší: nikde ani stopa po bratrech, což znamená, že kdo dřív přijde... ten dřív mele.</p>
<p>Tohle si nechával pro sebe.</p>
<p>Za posledním rohem se ocitl u zdroje a prudce zastavil. Ulička byla slepá, ale budovy po obou stranách jako systém ohrad pro dobytek naváděly vítr od řeky směrem ven, stádo molekul se hrnulo a na kopytech neslo pachy a hnalo se přímo do jeho nosu.</p>
<p>Co... to... sakra... je?</p>
<p>Puch byl tak silný, až ho to málem porazilo — ale kolem nepostávala žádná parta vybledlých bláznů s noži. Ulička byla prázdná.</p>
<p>Až pak postřehl zvuk kapající tekutiny. Jako by někdo nedotáhl kohoutek.</p>
<p>Rozhodil trochu <emphasis>mhis,</emphasis> stáhl si rukavici ze zářící ruky a dlaní si posvítil na cestu. Kráčel kupředu, před sebou mělkou tůň světla, a první, na co narazil, byla bota... z níž vyčnívalo lýtko v maskáčích... a stehno a kyčel...</p>
<p>A to bylo všechno.</p>
<p>Zabijákovo tělo bylo přeťato napůl, jako by ho naporcovali v lahůdkářství kráječem na salám, z průřezu vyhřezly části zažívacího traktu, pahýl páteře bíle probleskoval z mastné černoty.</p>
<p>Z pravé strany uslyšel zvučné škrábání.</p>
<p>Tentokrát uviděl nejprve ruku... bledou ruku, která zatínala nehty do vlhkého asfaltu a pohybovala se, jako by se pokoušela hrabat do země.</p>
<p>Z <emphasis>bezduchého</emphasis> už zbylo jen torzo, ale dosud žilo, ačkoliv to nebyl žádný zázrak; takhle to chodilo: dokud jste jim neprobodli srdce něčím ocelovým, zůstávali při sobě bez ohledu na to, v jakém stavu byla jejich těla.</p>
<p>Vishous zvolna zvedl dlaň a uviděl té věci do tváře. Ústa byla rozevřená dokořán, jazyk se pohyboval, jako by se snažil promluvit. Jak bylo pro současnou generaci zabijáků typické, i tohle byl nový rekrut, jeho tmavá pokožka a vlasy dosud nenabyly moučně bílé barvy.</p>
<p>Vishous ho překročil a šel dál. O pár metrů dál našel dvě půlky dalšího.</p>
<p>V týle ho začalo varovně mravenčit, přejel svítící rukou kolem sebe, v soustředném kruhu okolo těl.</p>
<p>Ale, ale, ale... jestlipak to není závan minulosti.</p>
<p>A to nikoli v dobrém smyslu.</p>
<p>V areálu Bratrstva ležela Payne v posteli a čekala.</p>
<p>Ani za nejpříznivějších okolností nevynikala trpělivostí a bylo jí, jako by uplynulo deset let, než se k ní doktor konečně vrátil. Přinesl jí tenkou desku podobnou knize.</p>
<p>Usedl na lůžko a v jeho výrazné, hezké tváři se zrcadlilo napětí. „Promiň, že to trvalo tak dlouho. Jane a já jsme nabíjeli tenhle laptop.“</p>
<p>Neměla zdání, co to znamená. „Jen mi řekni, co je třeba.“</p>
<p>Hbitýma, obratnýma rukama odklopil horní část té vymoženosti. „Abych řekl pravdu, musíš se podívat sama.“</p>
<p>Chtělo se jí klít, ale násilím se přiměla pohlédnout na obrazovku. Okamžitě poznala obraz pokoje, ve kterém se právě nalézala. Ale byl z dřívějška, protože ležela na lůžku a zírala do koupelny. Obraz byl nehybný, ale pak se pohnula malá bílá šipka, když se doktor čehosi dotkl, a obraz ožil.</p>
<p>Svraštila čelo a zaměřila se na sebe. Zářila: každičký kousek těla, který jí byl vidět, byl osvětlen zevnitř. Proč...</p>
<p>Nejprve se posadila, natáhla krk, aby mohla doktora špehovat. Další vyklánění do strany. A pak manévrování na lůžku...</p>
<p>„Já seděla,“ vydechla. „Seděla jsem na patách!“</p>
<p>Ano, její světélkující postava se dokonale zvedla a s dokonalou rovnováhou zůstala vzpřímeně klečet, zatímco ho pozorovala ve sprše.</p>
<p>„Je to jisté,“ řekl.</p>
<p>„A krom toho vydávám světlo. Ale proč?“</p>
<p>„Doufali jsme, že nám to povíš ty. Stalo se ti to už někdy?“</p>
<p>„Nevím o tom. Ovšem byla jsem vězněna tak dlouho, až mám pocit, jako bych sama sebe neznala.“ Soubor se zastavil. „Přehraješ to znovu?“</p>
<p>Když doktor neodpověděl a obrazy se znovu nerozpohybovaly, pohlédla na něj a zarazila se. Ve tváři měl bouřlivý vztek, hněv tak hluboký, až mu oči takřka zčernaly.</p>
<p>„Jak vězněna?“ otázal se. „A kým?“</p>
<p>Zvláštní, pomyslela si neurčitě. Vždycky jí říkali, že lidé jsou daleko mírnější než upíři. Ochranitelská reakce jejího doktora však byla do puntíku stejně smrtonosná, jako by procitla v příslušníkovi jejího druhu.</p>
<p>Ledaže by šlo o něco jiného než o ochranu. Je docela možné, že její žalářování mu nepřipadá přitažlivé.</p>
<p>A kdo by mu to mohl zazlívat?</p>
<p>„Payne?“</p>
<p>„Ach... Odpusť mi snad jsem zvolila nesprávná slova, protože vaše řeč není mou mateřštinou? Byla jsem v péči své matky.“</p>
<p>Bylo pro ni takřka nemožné potlačit v hlase znechucení, ale zřejmě se to podařilo, protože ho zcela opustilo napětí a úlevně vydechl. „Aha, jasně. Jo, to slovo znamená něco jiného, než si myslíš.“</p>
<p>Ano, lidé mají také měřítka chování, zdá se: jeho úleva byla stejně velká jako předtím napětí. Jenomže není nic špatného na tom, hledá-li někdo morálku a slušnost u žen nebo u mužů.</p>
<p>Když jí ty obrázky znovu přehrál, soustředila se na zázrak, k němuž došlo... a přistihla se, že vrtí hlavou nad tím, co vidí. „Opravdu jsem si toho nebyla vědoma. Jak je... to možné?“</p>
<p>Doktor si odkašlal. „Mluvil jsem o tom s Jane... a ona má no, my máme takovou teorii.“ Vstal a šel si prohlédnout nějaké zařízení na stropě. „Je to šílenství, ale... Marvin Gaye možná věděl, o čem mluví.“</p>
<p>„Marvin?“</p>
<p>Hbitým pohybem si přitáhl židli a postavil ji pod kameru. „To byl zpěvák. Možná ti jednou pustím nějakou jeho píseň.“ Doktor postavil nohu na sedátko a vystoupil ke stropu, kde škubnutím něco odpojil, a zase slezl. „Dobře se na to tančí.“</p>
<p>„Neumím tančit.“</p>
<p>Ohlédl se, víčka mu klesla. „Další věc, kterou tě musím naučit.“ Tělem se jí začalo rozlévat teplo, když se blížil k lůžku. „A ukážu ti to rád.“</p>
<p>Když se sklonil, upřela oči na jeho rty a dech se jí zúžil. Políbí ji - nejdražší osude, on chce…</p>
<p>„Chtěla jsi vědět, co je to vstoupit do někoho,“ zamručel, když byla jejich ústa od sebe jen pár centimetrů. „Co kdybych ti to nevykládal, ale ukázal?“</p>
<p>Nato cvakl vypínačem a zhasl světlo, takže se místnost pohroužila do šera, narušeného jen světlem z koupelny a jasnou štěrbinou pod dveřmi do chodby.</p>
<p>„Chceš, abych ti to ukázal?“ zeptal se tlumeným hlasem.</p>
<p>V tom okamžiku obsahoval její slovník jedno jediné slovo: „Ano...“</p>
<p>Jenomže pak couvl.</p>
<p>Zrovna když chtěla protestovat, uvědomila si, že si stoupl do cesty světlu proudícímu z koupelny.</p>
<p>„Payne...“</p>
<p>Když z jeho úst uslyšela své jméno, znovu nemohla dýchat. „Ano...“</p>
<p>„Chci...“ Sáhl po dolním okraji své volné košile a zvolna ho vytahoval, přičemž odhaloval sošně tesané svaly na svém břiše, „...abys mě chtěla.“</p>
<p>Ach, ano, chtěla ho.</p>
<p>A myslel to vážně. Čím víc se dívala, tím víc se ty jeho břišní svaly napínaly a uvolňovaly, jako by také ztěžka dýchal.</p>
<p>Ruka mu sjela k pasu. „Podívej, co se mnou děláš.“ Uhladil si volnou látku na bocích a...</p>
<p>„Jsi <emphasis>phearsom,</emphasis>“ vydechla. „Ach... Bože, to jsi.“</p>
<p>„Říkáš, že je to dobře?“</p>
<p>„Je...“</p>
<p>Zírala na to tuhé a dlouhé, co bylo uvězněno uvnitř a napínalo předek jeho už ne tak volných kalhot. Tak tlustý a hladký. Tak velký. Obraz pohlaví znala, ale až do nynějška nedokázala pochopit, co na tom může ženu přitahovat. Zato když se teď na něj dívala tep se jí zastaví a krev v ní zkamení, jestli ho nebude mít v sobě.</p>
<p>„Chceš se mě dotknout?“ zamručel.</p>
<p>„Prosím...“ Polkla, ačkoliv měla hrdlo takřka sevřené. „Ano...“</p>
<p>„Nejdřív se na sebe podívej, <emphasis>bambina.</emphasis> Zvedni paži a podívej se na sebe.“</p>
<p>Podívala se dolů, jen aby mu vyhověla, aby mohli pokračovat...</p>
<p>Její pleť zevnitř zářila, jako by se tím světlem projevovaly žár a pocity, které v ní vyvolal. „Nevím... co to je...“</p>
<p>„Abych řekl pravdu, já myslím, že je to řešení.“ Sedl si k jejím nohám. „Pověz mi, jestli cítíš tohle.“ Jemně se dotkl její nohy, položil jí dlaň na lýtko...</p>
<p>„Hřeje,“ vypravila ze sebe přidušeně. „Tvůj dotek <emphasis>hřeje</emphasis>.“</p>
<p>„A tady?“</p>
<p>„Ano... ano!“</p>
<p>Když postupoval výš, na stehno, zběsile ze sebe strhla přikrývky, aby mu nic nepřekáželo v cestě. Srdce jí dunělo a...</p>
<p>Položil jí dlaň na druhou nohu.</p>
<p>Tentokrát... necítila nic.</p>
<p>„Ne, ne... dotkni se mě, ještě se mě dotkni!“ Žádost zněla drsně, soustředila se jako šílenec. „Dotkni se...“</p>
<p>„Počkej...“</p>
<p>„Tam, kde předtím udělej to znovu! Při všem, co je svaté vašemu Bohu, udělej to znovu...“</p>
<p>„Payne.“ Chytil ji za ruce, které se pohybovaly jako v panice. „Payne, podívej se na sebe!“</p>
<p>Záře zmizela. Její pokožka, její tělo... byly normální. „K čertu s tím vším...“</p>
<p>„Hej. Krásko. Hej - podívej se na mě.“ Jaksi se jí podařilo setkat se s jeho očima. „Zhluboka se nadechni a jen se uvolni... No tak, dýchej se mnou. To je ono. Tak je to dobře... já ti to vrátím...“</p>
<p>Když se nad ní sklonil, ucítila na šíji něžné pohlazení jeho prstů. „Cítíš tohle?“</p>
<p>„Ano...“ Netrpělivost se svářila s účinky jeho hlubokého hlasu a pomalého, klikatého hlazení.</p>
<p>„Zavři oči...“</p>
<p>„Ale...“</p>
<p>„Zavři je kvůli mně.“</p>
<p>Když poslechla, bříška jeho prstů zmizela... a vystřídala je jeho ústa. Přejel jí svými rty po hrdle a pak se přisál k její pokožce, jemný tah jí rozpoutal mezi nohama vlnu žáru.</p>
<p>„Cítíš tohle?“ řekl skřípavým hlasem.</p>
<p>„Bože... ano...“</p>
<p>„Tak mě nech pokračovat.“ Jemným dotekem ji stlačil zpět do podušek. „Máš tak hladkou pleť...“</p>
<p>Líbal ji a jeho ústa jí vydávala pod uchem líbezné mlaskavé zvuky a jeho prsty jí putovaly sem a tam po klíční kosti... pak zamířily níž. V odpověď se jí v trupu vzedmulo zvláštní, lenivé horko, stáhlo jí bradavky a Payne si náhle uvědomovala celé své tělo... každičkou jeho píď. Dokonce i nohy.</p>
<p>„Vidíš, <emphasis>bambina,</emphasis> je to zpátky... Podívej.“</p>
<p>Víčka měla těžká jako kameny, otevřela je, ale když se po sobě podívala, záře znamenala obrovskou úlevu a ta ji přiměla uchovat si pocity, které v ní vyvolával.</p>
<p>„Dej mi svá ústa,“ řekl drsně. „Pusť mě dovnitř.“</p>
<p>Jeho hlas zněl hrdelně, ale polibek byl něžný a škádlivý, potahoval a hladil její rty, než ji olízl. A pak ucítila jeho ruku na vnější straně nohy.</p>
<p>„Cítím to,“ řekla do jeho polibku a do očí jí vhrkly slzy. „Cítím to.“</p>
<p>„To jsem rád.“ Trochu se odtáhl, tvář vážnou. „Nevím, co to je nebudu lhát. Ani Jane si není jistá.“</p>
<p>„Je mi to jedno. Chci jen nazpět své nohy.“</p>
<p>Na okamžik se zarazil. Ale pak kývl, jako by jí skládal slib. „A já udělám, co můžu, abych ti je vrátil.“</p>
<p>Sjel pohledem k jejím ňadrům a reakce se dostavila okamžitě s každým nadechnutím se jí o bradavky otřela látka, která je zakrývala, takže se stáhly ještě víc.</p>
<p>„Bude ti dobře, Payne. A uvidíme, kam tě to dovede.“</p>
<p>„Ano.“ Zvedla ruce k jeho tváři a znovu si ho přitáhla k ústům. „Prosím.“</p>
<p>Ano, jako by čerpala životodárnou sílu ze žíly, tak nyní čerpala z tepla jeho rtů a kluzkého pohybu jeho jazyka a energie, kterou v ní probouzel.</p>
<p>Zasténala do jeho úst a pohroužila se do směsice pocitů, od tíhy svého těla na lůžku přes krev, která v ní proudila, přes pulzování mezi svýma nohama až po líbezné napětí v ňadrech.</p>
<p>„Doktore.“ Zajíkla se, když ucítila, jak jí po stehnech přejíždí jeho dlaň.</p>
<p>Odtáhl se a ji potěšilo, že také ztěžka dýchá. „Payne, chci něco udělat.“</p>
<p>„Cokoli.“</p>
<p>Usmál se. „Smím ti rozpustit vlasy?“</p>
<p>Její copy byly zajisté to poslední, co by jí vytanulo na mysli, ale tvářil se tak uchváceně a soustředěně, že mu nedokázala nic odepřít stejně jako sobě. „Ale ovšemže.“</p>
<p>Prsty se mu maličko třásly, když sáhl po konci jejího copu. „Toužil jsem po tom od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl.“</p>
<p>Postupně, centimetr za centimetrem, uvolňoval těžkou váhu černých vln, které nechávala dlouhé jen z toho důvodu, že ji nebavilo o ně pečovat. Vzhledem k tomu, jak ho zaujaly, však začínala uvažovat, zda snad hluboce nepodcenila jejich význam.</p>
<p>Když skončil, rozprostřel její vlasy po lůžku a zůstal jen sedět. „Jsi... nepopsatelně krásná.“</p>
<p>Nikdy na sebe nehleděla jako na ženu, natožpak „krásnou“, takže žasla nad zbožnou úctou, která zněla nejen z těch slov, ale i z tónu jeho hlasu.</p>
<p>„Ach... mám svázaný jazyk,“ řekla.</p>
<p>„Zaměstnám ti ho jinak.“</p>
<p>Když k ní přilehl na lůžko, obrátila se k podušce jeho prsních svalů a tvrdé ploše břicha. Byla velká v porovnání s jinými příslušnicemi svého pohlaví, její tělo si zachovalo sílu pocházející z otcovy strany až do té míry, že si často připadala v porovnání s jinými ženami nepůvabná: neměla v sobě eleganci vrbového proutku jako Vyvolená Layla po pravdě řečeno, byla stavěná k boji, ne k duchovní či smyslné službě.</p>
<p>Tady se svým doktorem si však připadala dokonale souměrná. Nebyl tak obrovitý jako její dvojče, ale byl větší a statnější než ona všude, kde má muž být. Na tom, že tu s ním leží v zšeřelém pokoji, jejich těla jsou tak těsně u sebe a teplota všude stoupá, nebylo nic nepatřičného, nebyla žádnou přerostlou nestvůrou, ale objektem touhy a vášně.</p>
<p>„Ty se usmíváš,“ zašeptal těsně u jejích úst.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Jo. A je to krásné.“</p>
<p>Dole v oblasti boků se jí jeho ruce pohroužily pod noční košili a ona to všechno cítila, od lehkého doteku malíčku přes hladkou pokožku dlaně až po horkou stopu, kterou po sobě zanechával jeho dotek, když zvolna mířil vzhůru. Zavřela oči, prohnula se mu vstříc a uvědomovala si, že o něco žádá, a přesto jí nebylo jasné, co přesně hledá - věděla však, že on jí to poskytne.</p>
<p>Ano, její doktor přesně věděl, co Payne potřebuje: jeho ruka jí stoupala po hrudním koši a zastavila se pod těžkými, rozcitlivělými ňadry.</p>
<p>„Je to v pořádku?“ uslyšela z dálky jeho otázku.</p>
<p>„Cokoli,“ zajíkla se. „Cokoli, abych cítila nohy.“</p>
<p>Jenomže už ve chvíli, kdy z ní ta slova vyšla, cítila, že to, co ji žene kupředu, není ani tak její ochrnutí jako touha po něm a jeho pohlaví...</p>
<p>„Doktore!“</p>
<p>Pocit, který v ní procitl při něžném laskání ňadra, byl ze všeho nejspíš úchvatný šok; vymrštila se, roztáhla stehna, paty vtiskla do matrace pod nimi. A pak jí jeho palec přejel po bradavce a to pohlazení vystřelilo výbuch ohně až do jejího lůna.</p>
<p>Nohy se jí zmítaly na lůžku, poháněla je natažená pružina jejího pohlaví. „Já se hýbu,“ řekla chraplavě a skoro jako by to bylo vedlejší. Teď se zdálo důležité spojit se s ním, aby... vstoupil... do ní.</p>
<p>„Já vím, <emphasis>bambina</emphasis>,“ řekl. „A chci se postarat, aby to tak zůstalo.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá sedmá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž dorazil do centra města, Butch zaparkoval escalade v podzemní garáži budovy Commodore a vnitřním výtahem vyjel po páteři budovy až nahoru. Neměl ani zdání, co ho čeká, až vejde do Vishousova bytu, ale signál GPS vycházel odtud, takže se tam vydal.</p>
<p>V kapse koženého kabátu měl všechny klíče od Vishousových soukromých prostor: plastikovou vstupní kartu, aby se dostal do garáže; stříbrný klíč, který se používal ve výtahu ke stisknutí nejvyššího tlačítka; měděný, jímž jste se dostali přes západky na dveřích.</p>
<p>Srdce mu prudce bušilo, když se ozvalo slabé <emphasis>cink</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>a výtah se nehlasně otevřel. <emphasis>Přístup ke všemu</emphasis> nabýval dnes v noci zcela nového významu, a když vstupoval do haly, toužil se napít. Naléhavě.</p>
<p>U dveří vyndal měděný klíč, ale nejprve zaklepal. Dvakrát.</p>
<p>Trvalo dobrou minutu, než mu došlo, že odezva nepřichází.</p>
<p>Houby klepat. Zabušil pěstí.</p>
<p>„Vishousi,“ vyštěkl. „Otevři, sakra, ty dveře, nebo jdu dovnitř.“</p>
<p>Jednadvacet. Dvaadvacet...</p>
<p>„Kašlu na to.“ Strčil klíč do zámku, otočil jím, pak vrazil ramenem do bytelných železných dveří a otevřel je dokořán.</p>
<p>Vtrhl do bytu a uslyšel tiché pípání alarmu. Což znamenalo, že Vishous tady být nemůže. „Co to...?“</p>
<p>Navolil kód, vypnul alarm a zamkl za sebou závoru. Žádné pozůstatky rozsvícených svíček... žádný pach krve... nic než chladný, čistý vzduch.</p>
<p>Stiskl vypínač a zamrkal před ostrým světlem.</p>
<p>Jo... Spousta vzpomínek... jak tady přespával poté, co se do něj dostal Omega a on odešel z karantény... jak Vishous přišel o rozum a skočil z terasy...</p>
<p>Přistoupil ke stěně s „nářadím“. Udála se tady taky spousta jiných věcí. Z nichž některé si nedokázal ani představit.</p>
<p>Procházel podél výstavky kovu a kůže, ozvěna jeho bagančat se odrážela od stropu a mozek mu v lebce div neskákal. Zvlášť když se dostal až na konec: v koutě visely od stropu na tlustých řetězech okovy.</p>
<p>Když do nich někoho připoutáte, můžete ho zvednout a nechat viset jako hovězí čtvrť.</p>
<p>Vztáhl ruku a dotkl se jednoho z pout. Žádné polštářování na vnitřní straně.</p>
<p>Hroty. Tupé hroty, které se zakousnou do těla jako zuby.</p>
<p>Vrátil se k původnímu programu, prošel byt, zkontroloval všechny výklenky a škvíry... a na kuchyňské lince našel malinkatý počítačový čip. Byla to taková ta věc, kterou by nedokázal odstranit z mobilu nikdo jiný než Vishous.</p>
<p>„Lump.“</p>
<p>Takže se nedá zjistit, kde...</p>
<p>Když mu zazvonil telefon, podíval se na displej. <emphasis>Díkybohu.</emphasis> „Kde jsi?“</p>
<p>Vishousův hlas byl sevřený. „Potřebuju tě tady. Roh Deváté a Broadwaye. <emphasis>Hne</emphasis><emphasis>d.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Kruci proč máš GPS v kuchyni.“</p>
<p>„Protože jsem tam byl, když jsem ten čip vyndával z telefonu.“</p>
<p>„Co, <emphasis>sakra,</emphasis> blbneš. V.“ Butch sevřel mobil pevněji a Iitoval, že neexistuje žádný doplněk, s jehož pomocí by se dalo skrz telefon někoho praštit. „Nemůžeš přece...“</p>
<p>„Hoď sebou na roh Deváté a Broadwaye máme problémy.“</p>
<p>„To si děláš legraci, ne? Nejdřív se uděláš neviditelným a...“</p>
<p>„Je tu ještě někdo, kdo zabíjí <emphasis>bezduché,</emphasis> poldo. A jestli je to ten, kdo si myslím, že to je, máme problém.“</p>
<p>Pauza. Dlouhá. „Prosím?“ řekl zvolna.</p>
<p>„Roh Deváté a Broadwaye. Hned. A volám ostatním.“</p>
<p>Butch zavěsil a hnal se ke dveřím.</p>
<p>Teréňák nechal v podzemní garáži, za pouhých pět minut doběhl na správné souřadnice v síti caldwellských ulic. A Butch poznal, že se blíží k cíli, podle odporného pachu visícího ve vzduchu a šimravé rezonance nepřátel hluboko ve svém nitru.</p>
<p>Když zahnul za roh slepé uličky, narazil na zeď <emphasis>mhis </emphasis>a pronikl skrze ni; na druhé straně se ocitl ve vůni tureckého tabáku a vzadu v uličce zahlédl maličký oranžový plamínek.</p>
<p>Doklusal k V a zpomalil, teprve když se dostal k prvnímu tělu. Nebo spíš... části prvního těla. „Ahoj, půlčíci.“</p>
<p>Vishous přistoupil, stáhl si rukavici a Butch získal rychlý přehled o mrtvých nohách a vytékajících vnitřnostech. „Mňam.“</p>
<p>„Čistý řez,“ zaševelil Vishous. „Jak horký nůž do másla.“</p>
<p>Bratr měl pravdu. Byla to prakticky chirurgická práce.</p>
<p>Butch poklekl a potřásl hlavou. „To nemůže být výsledek politiky Vyhlazovací společnosti. Nikdy by nenechali těla takhle povalovat.“</p>
<p>Bůh ví, že mezi zabijáky pravidelně probíhaly změny ve vedení, buď proto, že se Omega začal nudit, nebo kvůli vnitřním mocenským bojům. Ale nepřítel skrýval své záležitosti před obrazovkami lidských radarů stejnou měrou jako upíři takže by ani náhodou nenechali tenhle nepořádek jen tak válet na ulici, aby ho našla caldwellská policie.</p>
<p>Butch vycítil příchod ostatních bratrů a vstal. Phury a Z vystoupili z éteru první. Pak následovali Rhage a Tohr. A Blay. To bylo pro dnešek všechno: Rehvenge bojoval s Bratrstvem často, ale dnes večer si hrál v kolonii <emphasis>symphathů</emphasis> na Krále zatracených, a Qhuinn, Xhex a John Matthew měli volno.</p>
<p>„Řekněte mi, že špatně vidím,“ zabručel Rhage chmurně.</p>
<p>„Oči ti slouží dobře, je to tak.“ Vishous zadusil nedopalek ručně ubalené cigarety o podrážku boty. „Já tomu taky nemohl uvěřit.“</p>
<p>„Já myslel, že je mrtvý.“</p>
<p>„Kdo?“ pohlédl na ty dva Butch. „Kdo je mrtvý?“</p>
<p>„Kde začít,“ zamumlal Hollywood a prohlížel si další kus <emphasis>bezduchého.</emphasis> „Víte, kdybych měl kůl, mohli bychom dělat <emphasis>bezduché</emphasis> kebaby.“</p>
<p>„Jedině ty dokážeš v takovéhle chvíli myslet na jídlo,“ protáhl někdo.</p>
<p>„Jen mě to tak napadlo.“</p>
<p>Jestliže v tom okamžiku ještě někdo něco říkal, Butch to neslyšel, protože mu znenadání začalo vyzvánět vnitřní poplašné zařízení. „Kluci... budeme mít společnost.“</p>
<p>Otočil se na patě k otevřenému konci uličky. Nepřítel se blížil. Rychle.</p>
<p>„Kolik?“ zeptal se Vishous a postoupil kupředu.</p>
<p>„Nejmíň čtyři, možná víc,“ řekl Butch a myslel na to, že jsou ve slepé uličce. „Možná je to past.“</p>
<p>Ve výcvikovém centru Bratrstva věnoval Manny své Pacientce mimořádnou pozornost.</p>
<p>Zpracovával Paynino ňadro rukou a ona se pod ním svíjela, nohama netrpělivostí pohazovala na matraci, hlavu zakloněnou, tělo zářící jako měsíc za bezmračné zimní noci.</p>
<p>„Nepřestávej, doktore,“ sténala, když palcem opisoval kroužky po její bradavce. „Cítím... všechno...“</p>
<p>„Neboj se, že bych přestal.“</p>
<p>Jo, nechystal se hned tak šlápnout na brzdu - ne že by měli mít sex. Ale stejně...</p>
<p>„Doktore...,“ řekla do jeho rtů. „Ještě, prosím.“</p>
<p>Vnikl jazykem do jejích úst a lehounce ji štípl do bradavky. „Dovol, sundám ti to,“ zaševelil, když druhou rukou našel dolní okraj jejího andělíčka. „Postarám se o tebe tam dole.“</p>
<p>Spolupracovala s ním, když ji svlékal a diskrétně odstraňoval cévku. Když byla zcela a úplně nahá, na okamžik mu vyschlo v ústech a nemohl se při pohledu na ni ani hnout. Ňadra měla dokonale tvarovaná, s malými růžovými bradavkami, a dlouhé, ploché břicho končilo u holé úžlabiny, ze které mu dunělo v hlavě.</p>
<p>„Doktore...?“</p>
<p>Když jen těžce polkl, sáhla po prostěradle, aby si ho přitáhla a zakryla si jím tělo.</p>
<p>„Ne...“ Zarazil ji. „Promiň, potřebuju jen minutku.“</p>
<p>„Na co?“</p>
<p>Na vyvrcholení, řečeno jedním slovem. Na rozdíl od ní přesně věděl, kam všechna tahle nahota směřuje asi tak za půldruhé minuty ji bude ochutnávat ústy. „Jsi neuvěřitelná... a nemáš se zač stydět.“</p>
<p>Její tělo bylo šílené, samé vláčné svaly a zářivá, hladká pokožka pokud šlo o něj, byla to ideální žena, bezkonkurenčně. Kristepane, ještě nikdy nebyl ani z poloviny tak roztoužený po žádné z těch módních ikon s umělými prsy tvrdými jako hřebíky a šlachovitými pažemi.</p>
<p>Payne byla plná síly a energie, a pokud šlo o něj, byl v tom čirý sex. Jednoznačně však vyjde z tohoto prožitku s nedotčeným panenstvím. Jo, stojí o to, co on jí poskytuje, ale za daných okolností není fér připravit ji o něco, co nikdy nedostane nazpátek: v úsilí o navrácení jakési funkce svým nohám by klidně mohla zajít dál, než kdyby šlo jen o sex pro radost.</p>
<p>Tahle záležitost mezi nimi je výhradně účelová.</p>
<p>A skutečností, že sám zůstane trochu stranou, se nechtěl příliš důkladně zabývat.</p>
<p>Manny se nad ni sklonil. „Dej mi svá ústa, <emphasis>bambina. </emphasis>Pusť mě dovnitř.“</p>
<p>Když poslechla, sunul ruku zpátky k jejímu dokonalému ňadru.</p>
<p>„Pssst... klid,“ chlácholil ji, když se málem vymrštila z postele.</p>
<p>Do horoucích pekel, byla jako blesk zavřený v láhvi, a okamžik si představoval, jaké by to bylo, nalehnout na ty zmítající se boky a pořádně se jí zmocnit.</p>
<p>Okamžitě nech těch blbostí, Manello, nařídil si.</p>
<p>Odtrhl se od jejích úst a sjel rty podél její šíje, krátce zaťal zuby do klíční kosti jen tolik, aby to cítila, ne aby to bolelo. A jak mu zarývala prsty do vlasů, poznal podle síly jejího stisku a podle toho, jak ztěžka oddechovala, že chce, aby se ubíral právě tam, kam měl namířeno.</p>
<p>Uchopil do dlaně vnější stranu jejího ňadra, vysunul jazyk a zvolna ho táhl k tomu staženému růžovému vrcholku. Obkroužil její bradavku a sledoval, jak se kousla do dolního rtu, tesáky se jí zařízly do kůže, až vytryskla kapička jasně rudé krve.</p>
<p>Aniž by o tom uvažoval, vyrazil vzhůru a zachytil to, co z ranky vyteklo, olízl to a polkl...</p>
<p>Oči se mu prudce zavřely z té lahodné chuti: sytá a temná, hustá a hladká na patře. V ústech ho brnělo... a pak i v útrobách.</p>
<p>„Ne,“ řekla hrdelním hlasem. „To nesmíš.“</p>
<p>Když násilím otevřel víčka, zpozoroval, jak sama vysunula jazyk a slízla z ranky to, co zbylo.</p>
<p>„Ano, musím,“ slyšel svůj hlas. Potřeboval ještě. O tolik víc...</p>
<p>Položila mu špičku prstu na rty a zavrtěla hlavou. „Ne. Zešílíš z toho.“</p>
<p>Zešílí, nebude-li mít té krve plná ústa; to se stane. Její krev byla jako kokain a skotská dohromady, to vše v kapačce: po tom nepatrném doušku měl náhle tělo Supermana, hruď napumpovanou, všechny svaly mu nabíhaly energií.</p>
<p>Jako by mu četla myšlenky, zaujala pevný postoj. „Ne, ne... nebezpečné.“</p>
<p>Patrně měla pravdu, škrtněme <emphasis>patrně.</emphasis> Ale to neznamenalo, že to nezkusí znovu, pokud zase nastane příležitost.</p>
<p>Vrátil se k bradavce, sál ji a kmital na ní jazykem. Když se Payne znovu prohnula, vsunul pod ni paži a zvedl ji k sobě. Nedokázal myslet na nic jiného než jak se dostat ústy mezi její nohy... ale nevěděl, jak to proběhne. Potřeboval ji udržet ve sladké zóně vzrušení ne vystrašit ji těmi hloupostmi, co muži rádi dělají se svými ženami.</p>
<p>Spokojil se tím, že vložil ruku tam, kde toužil mít rty, zvolna sunul dlaň po jejím hrudním koši k břichu. Níž, k bokům. Níž, k horní části stehen.</p>
<p>„Rozevři se mi, Payne,“ řekl jí, přešel k druhé bradavce a začal ji sát. „Rozevři se, abych se tě mohl dotýkat.“</p>
<p>Poslechla, její půvabné nohy se rozevřely.</p>
<p>„Důvěřuj mi,“ zachraplal drsně. A to mohla. Už se cítil dost mizerně z toho, že všechna tahle „poprvé“ se odehrávají právě s ním. Nepřekročí hranice, které sám stanovil.</p>
<p>„Důvěřuji,“ zasténala.</p>
<p>Bůh nám buď oběma milostiv, říkal si, když jeho dlaň vklouzla do rozsochy...</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Sakra...,</emphasis><emphasis>“</emphasis> zamumlal. Horká a kluzká, hedvábně hladká. Neodolatelná.</p>
<p>Jeho paže se vymrštila, prostěradla odlétla a očima sjel ke své ruce, pevně zahnízděné v jejím lůně. Když vyklenula tělo, jedna noha jí klesla na bok.</p>
<p>„Doktore,“ zasténala. „Prosím... nepřestávej.“</p>
<p>„Nevíš, co ode mě chceš,“ řekl sám sobě.</p>
<p>„Trpím bolestí.“</p>
<p>Manny zaskřípal zuby. „Kde.“</p>
<p>„Tam, kde ses mě dotkl, a nezašel dál. Neustávej v tom, snažně tě prosím.“</p>
<p>Manny otevřel ústa a vydechl.</p>
<p>„Udělej se mnou to, co chceš, doktore,“ sténala. „Ať je to cokoli. Vím, že se ovládáš.“</p>
<p>Vyšlo z něj zamručení a postupoval tak rychle, že to jediné, co ho mohlo zastavit, bylo její NE. A tohle slovo očividně v jejím slovníku chybělo.</p>
<p>V mžiku byl mezi jejími stehny, rukama ji roztahoval do šířky, její pohlaví se rozevíralo a prýštilo vstříc jeho mužskému nutkání ovládat a pářit se.</p>
<p>Vzdal to. Zatraceně, přestal se ovládat a políbil její lůno. A nebylo na tom nic postupného ani jemného; pohroužil se do ní ústy, sál a masíroval ji jazykem a ona vykřikovala a škrábala ho do předloktí.</p>
<p>Manny vyvrcholil. Prudce. Navzdory tomu, kolik orgasmů prožil předtím v kanceláři. Šimravý bzukot v krvi a sladká chuť jejího pohlaví a to, jak se pohybovala vstříc jeho rtům, jak se třela, jak chtěla ještě... bylo to na něj moc.</p>
<p>„Doktore... jsem... na prahu nevím čeho já...“</p>
<p>Propracoval se jazykem k vrcholku jejího pohlaví a pak začal znovu, zvolna, důkladně. „Zůstaň u mě,“ zamumlal, „bude ti to příjemné.“</p>
<p>Lehce kmital jazykem a jednou rukou ji hladil, aniž by do ní vstoupil; poskytoval jí přesně to, co chtěla, právě takovou rychlostí, aby musela zápolit s netrpělivostí.</p>
<p>Naučí se však, že tato nedočkavost před uvolněním je skoro stejně příjemná jako orgasmus, který bude mít.</p>
<p>Bože, je neuvěřitelná, říkal si; její tvrdé tělo se napínalo, svaly stahovaly, brada byla jen taktak viditelná za dokonalými ňadry, když jí hlava klesla dozadu a shodila z postele polštář.</p>
<p>Přesně poznal, kdy došlo ke zlomu. Zajíkla se, popadla prostěradlo, které zakrývalo matraci, rvala ho nehty a ztuhla od hlavy k patě.</p>
<p>Jeho jazyk se vsunul dovnitř.</p>
<p>Prostě do ní musel trochu proniknout... a to jemné pulzování, které ucítil, mu způsobilo závrať.</p>
<p>Když si byl jist, že jaksepatří skončila, odsunul se zpět a málem si prokousl ret. Byla, ach, tak připravená, lesklá a zářící...</p>
<p>Prudce sklouzl z postele a musel to rozchodit. Připadalo mu, že má úd naběhlý do rozměrů Empire State Building a varlata modrá jako letní obloha tak zoufale toužila po úlevě. Ale to nebylo všechno. Cosi v něm burácelo nad skutečností, že v ní nebyl... a nebylo to jen sexuální nutkání. Chtěl ji nějak poznamenat - což absolutně nedávalo smysl.</p>
<p>Napjatý, zadýchaný a na pokraji sil skončil opřený dlaněmi o zárubně dveří na chodbu; sklonil se, až narazil čelem na ocelový plát. Svým způsobem skoro doufal, že někdo vrazí dovnitř a omráčí ho.</p>
<p>„Doktore... pořád to trvá.“</p>
<p>Na okamžik pevně zavřel oči. Nebyl si jist, zda je schopen tak brzy tím s ní znovu projít. Málem ho zabíjelo...</p>
<p>„Pohlédni na mě,“ řekla.</p>
<p>Násilím zvedl hlavu, ohlédl se... a pochopil, že nemluvila o sexu: seděla na okraji lůžka, nohy svěšené přes pelest a sunoucí se k podlaze, záře ji osvětlovala zevnitř. Zprvu vlastně viděl jen její ňadra a to, jak jsou plná a oblá, bradavky stažené chladným vzduchem v místnosti. Ale pak si uvědomil, že krouží kotníky, jedním po druhém.</p>
<p>Jasně, vidíš... nešlo o sex, ale o její hybnost.</p>
<p><emphasis>Chápeš to, ty lumpe?</emphasis> říkal si v duchu. Tady jde o to, aby chodila; sex jako lék - a to by si měl pamatovat. Tady <emphasis>nejde</emphasis> o něj a o jeho penis.</p>
<p>Manny se k ní vrhl v naději, že si nevšimne pozůstatků vyvrcholení, které předtím měl. Ale nemusel se bát. Nespouštěla oči ze svých nohou, zuřivě soustředěná. „Ukaž...“ Musel si odkašlat. „Pomůžu ti vstát.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá osmá</strong></p>
<p>V</p>
<p>ishousovi se prodloužily tesáky, když se kolem vstupu do uličky vytvořil kruh zabijáků. Tohle jsou kusy ze staré školy, pomyslel si. Nejméně půl tuctu a očividně dostali předtím souřadnice od svých kolegů. Jinak by před nimi <emphasis>mhis</emphasis> ta jatka zakryla.</p>
<p>Vzhledem k tomu, v jaké byl náladě, se na seznámení náramně těšil.</p>
<p>Problém: umístění uličky znamenalo, že odtud vedla jen jedna cesta kromě proražení řad nepřítele a to bylo zmizení. Za běžných okolností by to nebyl problém, protože zkušení bojovníci se i v žáru boje dokázali zklidnit natolik, aby se soustředili a odhmotnili, ale na to jste museli být relativně v pořádku a nemohli jste s sebou na odchodu vzít žádné raněné kamarády.</p>
<p>Takže Butch je v háji, jestli se to vymkne z rukou. Jako míšenec nebyl schopen rozprášit své molekuly do éteru.</p>
<p>Vishous polohlasem zamumlal: „Nehraj si na hrdinu, poldo. My to vyřídíme.“</p>
<p>„To si děláš legraci, ne.“ Butch se dlouze zamračil</p>
<p>„Starej se o sebe.“</p>
<p>To nejde. Nemůže ztratit za jednu noc hned dva body z kompasu.</p>
<p>„Hej, kluci,“ zavolal Hollywood na nepřátele. „Budete tam jen tak stát, nebo jdeme na to?“</p>
<p>To byl zvon, zvoucí do ringu. <emphasis>Bezduší</emphasis> se vyhrnuli kupředu a střetli se s Bratrstvem tváří v tvář, pěst proti pěsti. Aby jim zajistil potřebné soukromí, Vishous zdvojnásobil svou vizuální bariéru, nárazník vytvořil fata morganu, která zvěstovala kolemjdoucím, že se nic neděje.</p>
<p>Pustil se do jednoho z nepřátel, ale nespouštěl z očí Butche. Ten se přirozeně pustil do boje, holýma rukama se vrhl na vysokého, hubeného zasvěcence. Miloval rvačky a cizí hlavy byly jeho nejmilejší boxovací pytel ale Vishous skutečně litoval, že se ten trouba nedal na šerm nebo ještě lépe na raketové motory. Ze střechy. Aby byl někde daleko od stávajícího boje. Prostě mu vadilo, že je polda tak blízko, protože kdo, sakra, ví, co z toho vzejde nebo jak dalece by ho mohl poškodit někdo s pistolí nebo kusem...</p>
<p>Kopanec přišel zdánlivě odnikud, proplul vzduchem jako kovadlina, zasáhl Vishouse přímo do boku. Když odletěl dozadu a narazil do cihlové boční stěny uličky, připomněl si, co učili své cvičence, když je ještě měli: v boji platí pravidlo číslo jedna - dávej pozor na protivníka.</p>
<p>Koneckonců, můžete mít ten nejlepší nůž na světě, ale když nic netušíte, udělá si z vás soupeř pingpongový míček. Nebo ještě něco horšího.</p>
<p>Vishous si mocným nádechem znovu naplnil plíce a využil návalu kyslíku, aby vyskočil kupředu a zachytil druhý kop rukama v kotníku. <emphasis>Bezduchý</emphasis> však byl pozoruhodně zručný a otočil se jako v <emphasis>Matrixu,</emphasis> využil Vishousův úchop jako pevný bod, kolem kterého ve vzduchu rotoval. Baganče zasáhlo Vishouse přímo do ucha, srazilo mu hlavu ke straně a všechny možné šlachy a svaly přitom utrpěly.</p>
<p>Dobře, že mu bolest vždycky pomohla soustředit se.</p>
<p>Protože gravitace je gravitace, soupeř opsal oblouk a potom padal, rozhodil paže proti asfaltu, aby na něj nedopadl obličejem. A zjevně čekal, že Vishous jeho nohu pustí v důsledku toho, že má místo hlavy takovou tu skleněnou kouli, ve které sněží.</p>
<p>Kdepak. Promiň, zlato.</p>
<p>I když se necítil nejlíp, Vishous sevřel kotník pevněji a zakroutil jím v protisměru k piruetě.</p>
<p>Lup.</p>
<p>Něco se zlomilo nebo vykloubilo, a protože Vishous držel nohu a dolní kosti pevně, věděl, že to bylo zřejmě koleno, lýtková nebo holenní kost.</p>
<p>Pan Skokan vydal skřek, ale Vishous ještě neskončil, i když ten prevít žuchl na zem. Vytáhl jednu černou dýku, proťal mu sval na zadní straně nohy a pak si vzpomněl na Butche. Posunul se výš nad tělem, které se svíjelo, popadl do ruky chumáč vlasů, škubl jím vzhůru a udělal tomu lumpovi čepelí pěkný náhrdelníček.</p>
<p>Částečné zneškodnění dnes v noci prostě nestačilo.</p>
<p>Otočil se na patě, zkrvavený nůž v ruce, a hodnotil pohledem probíhající souboje. Zsadist a Phury zpracovávali pár <emphasis>bezduchých...</emphasis> Tohr se držel vlastními silami... Rhage si pohrával s jedním z nepřátel... Kde je Butch -</p>
<p>V koutě uličky složil polda jednoho zabijáka na asfalt a skláněl se nad jeho tváří. Hleděli si upřeně do očí a otevřená, zkrvavená ústa <emphasis>bezduchého</emphasis> se pohybovala jako tlamička akvarijní rybičky, zvolna se otevírala a zavírala, jako by zabiják věděl, že to, co přijde teď, pro něj rozhodně nebude nic příjemného.</p>
<p>Butchovo nadání a prokletí se spustilo, když se zhluboka, rovnoměrně nadechl. Přenos začal pramínkem inkoustového kouře, který přešel ze zabijákových úst do Butchových, ale záhy přerostl v celou řeku špíny. Omegova esence plynula z jednoho do druhého v podobě odporného přívalu.</p>
<p>Až bude po všem, zbude ze zabijáka jen trocha popela. A Butchovi bude zle jako psovi a bude relativně nepoužitelný.</p>
<p>Vishous k němu klusem vyrazil, přitom uhnul házecí hvězdici a odrazil potácejícího se <emphasis>bezduchého</emphasis> zpátky na dosah Hollywoodovy pěsti.</p>
<p>„Co to, sakra, děláš,“ vyštěkl, odtrhl Butche od dláždění a odvlekl ho o kus dál. „Počkej až potom, buď tak laskav.“</p>
<p>Butch se zlomil v pase a dávil nasucho. Už byl napůl poskvrněný, z pórů mu vycházel puch nepřítele, jeho tělo zápolilo s dávkou jedu. Potřeboval vyléčit tady a hned, ale Vishous nehodlal riskovat, že by...</p>
<p>Později žasl nad tím, že se nechal během jediného boje dvakrát zaskočit.</p>
<p>Jenže do takového rozjímání scházely, jak se ukázalo, ještě celé hodiny.</p>
<p>Baseballová pálka ho zasáhla ze strany do kolena a pád, který po úderu následoval, byl opravdu ošklivý. Dopadl tvrdě, noha se mu zkroutila pod značnou váhou těla v úhlu, jenž způsoboval prudkou bolest v kyčli a navozoval myšlenky na boží mlýny: postihlo ho zranění podobné tomu, jaké právě způsobil.</p>
<p>Musel rychle uvažovat. Ležel naznak a měl pocit, jako by mu nohu právě přejel vlak. A ta pálka by mohla způsobit ještě hodně škody...</p>
<p>Zčistajasna se objevil Butch, útočil s elegancí raněného buvola, jeho těžké tělo narazilo na zabijáka právě ve chvíli, kdy zvedal pálku a mířil na Vishousovu hlavu. Oba vrazili do cihlové zdi a po vteřince nehybnosti sebou tělo <emphasis>bezduchého</emphasis> škublo a zalapalo po vzduchu.</p>
<p>Bylo to jako sledovat vejce, když se kutálejí a padají z kuchyňské linky: zabijákovy kosti se roztekly a celý se sesul na dlažbu, Butch se zhroutil, v ruce dýku zbrocenou černou krví.</p>
<p>Vykuchal toho darebáka.</p>
<p>„Je... to... dobrý...,“ zasténal polda.</p>
<p>Vishous byl schopen na svého nejlepšího přítele jen beze slova hledět.</p>
<p>Zatímco ostatní pokračovali v boji, ti dva na sebe jen zírali na zvukovém pozadí stenů a nárazů kovu na kov a vynalézavých kleteb a nadávek. Něco by se mělo říct, pomyslel si Vishous. Je toho hodně... co musí být řečeno.</p>
<p>„Chci to od tebe,“ utrousil Vishous. „Potřebuju to.“ Butch kývl. „Já vím.“</p>
<p>„Kdy.“</p>
<p>Polda ukázal na Vishousovu zraněnou nohu. „Nejdřív se uzdrav.“ Butch zasténal a vstal. „Dojdu pro escalade.“</p>
<p>„Buď opatrný. Vezmi s sebou jednoho...“</p>
<p>„Na to kašlu. A zůstaň, kde jsi.“</p>
<p>„S tímhle kolenem nikam nedojdu, poldo.“</p>
<p>Butch odkráčel a jeho krok byl jen nepatrně lepší, než na jaký by se zmohl V se svým zraněním. Natáhl krk a rozhlédl se po ostatních. Vítězili - pomalu, ale jistě, štěstěna se přikláněla na jejich stranu.</p>
<p>Ještě asi pět minut.</p>
<p>Než se v uličce ukázalo dalších sedm zabijáků.</p>
<p>Druhá vlna byla očividně také přivolána jako posila, a i tohle byli noví rekruti, kteří neuměli zvládat <emphasis>mhis: </emphasis>zřejmě dostali adresu od svých kolegů, ale jejich oči neviděly nic než prázdnou uličku.</p>
<p>Byli však odhodláni rychle to „bůhvíco“ překonat a prolomili bariéru.</p>
<p>Vishous si počínal co nejrychleji; opřel se dlaněmi o zem a odvlekl se do výklenku zapuštěných dveří. Bolest byla tak prudká, až se mu na okamžik zatmělo před očima, ale to mu nezabránilo stáhnout si rukavici a strčit ji pod bundu.</p>
<p>Doufal, že se Butch nevrátí a nepustí se do boje. Hned jak tohle skončí, budou potřebovat dopravní prostředek...</p>
<p>Když další vlna nepřátel vyrazila kupředu, nechal hlavu klesnout na hruď a dýchal tak mělce, že se mu hrudní koš takřka nepohyboval. Vlasy spadlé přes obličej mu clonily oči, a tak mohl skrz ten černý závoj pozorovat příliv zabijáků. Podle neuvěřitelného počtu nových zasvěcenců poznal, že Společnost určitě nabírá psychouše a sociopaty z Manhattanu v Caldwellu jich prostě nebylo tolik, aby se tím dal vysvětlit tenhle přírůstek sil.</p>
<p>Což bude Bratrstvu ku prospěchu.</p>
<p>A měl pravdu.</p>
<p>Čtyři z <emphasis>bezduchých</emphasis> se vrhli rovnou do nejdivočejšího boje, ale jeden, buldok s mohutnými rameny a pažemi jako gorila, přistoupil k Vishousovi asi aby ho prohledal a sebral mu zbraně.</p>
<p>Vishous trpělivě čekal, nehýbal se, vypadal, jako by byl zralý k uložení do rakve.</p>
<p>Dokonce i když se ten lump začal shýbat, Vishous zůstával, jak byl... trochu blíž... trochu... blíž...</p>
<p>„Překvapení, ty srabe,“ ucedil. Pak popadl nejbližší zápěstí a prudce jím škubl.</p>
<p>Zabiják padl jako podťatý, přímo na Vishousovu zraněnou nohu. Ale to nevadilo - adrenalin je úžasný lék proti bolesti a dal mu sílu nejen překonat agónii, ale také toho prevíta přidržet.</p>
<p>Vishous zvedl svou zářící ruku a nechal ji dopadnout na tvář <emphasis>bezduchého</emphasis> - nešlo o ránu nebo políček; stačil jednoduše kontakt. A ještě než ruka přistála, jeho kořist vytřeštila oči, jimž v odrazu záře světélkovala bělma.</p>
<p>„Jo, tohle bude bolet,“ zavrčel Vishous.</p>
<p>Sykot škvařícího se masa byl stejně hlasitý jako řev oběti, ale trval déle. Křik vystřídal ohavný puch, podobný spálenému sýru, který se vznášel vzhůru spolu s černým kouřem. Trvalo sotva minutu, než energie ve Vishousově ruce pohltila zabijákův obličej včetně masa a kostí, zatímco nohy <emphasis>bezduchého</emphasis> se ještě škubaly a ruce máchaly kolem těla.</p>
<p>Když takto vyrobil Bezhlavého jezdce, Vishous odtáhl dlaň a sesul se na zeď. Bylo by skvělé, kdyby se zbavil té váhy, co mu spočívala na roztříštěném koleni, ale prostě neměl dost síly.</p>
<p>Než ztratil vědomí, stihl se ještě pomodlit, aby to kluci rychle dokončili. <emphasis>Mhis</emphasis> nevydrží dlouho, pokud je nebude posilovat... a to znamená, že budou bojovat na veřejnosti...</p>
<p>Tma.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá devátá</strong></p>
<p>P</p>
<p>ayne měla nohy spuštěné přes pelest postele a střídavě je zas a znova napínala, přičemž žasla nad tím zázrakem, že si něco pomyslí a její končetiny hned poslechnou.</p>
<p>„Na, oblékni si tohle.“</p>
<p>Vzhlédla a na okamžik ji rozptýlil pohled na doktorova ústa. Nemohla uvěřit, že předtím... že on... dokud ona...</p>
<p>Ano, roucho by se hodilo, pomyslela si.</p>
<p>„Nenechám tě upadnout,“ řekl, když jí pomáhal obléci župan. „Na to můžeš vsadit život.“</p>
<p>Věřila mu. „Děkuji ti.“</p>
<p>„Není zač.“ Nastavil jí paži. „No tak... jdeme na to.“</p>
<p>Jenže vděk, který cítila, byl tak složitý, že ho nebyla schopna nevyjádřit. „Za všechno, doktore. Za všechno.“</p>
<p>Krátce se na ni usmál. „Jsem tu, abych tě uzdravil.“</p>
<p>„Jsi.“</p>
<p>Nato se opatrně spustila na nohy.</p>
<p>První, čeho si všimla, bylo, že podlaha ji studí do chodidel... a pak přenesla váhu a všechno se zbláznilo: svaly se křečovitě stáhly nečekanou zátěží a nohy se pod ní prohnuly jako stébla trávy. Doktor však byl po ruce, ovinul jí paži kolem pasu a podepřel ji.</p>
<p>„Já stojím,“ vydechla. „Já... stojím.“</p>
<p>„To tedy stojíš.“</p>
<p>Dolní polovina jejího těla na tom nebyla jako kdysi, stehna a lýtka se jí třásla tak silně, až o sebe narážela koleny. Ale <emphasis>stála.</emphasis></p>
<p>„Nyní půjdeme,“ řekla a zatínala zuby, zatímco jí kostmi střídavě projížděly horko a mráz.</p>
<p>„Možná bychom měli pomalu...“</p>
<p>„Na záchod,“ požádala. „Nebo si ulevím bez pomoci.“</p>
<p>Nezávislost pro ni měla absolutně zásadní význam. Že se jí dostane té prosté, významné důstojnosti a bude moci sama obstarat své tělesné potřeby, to jí připadalo jako mana z nebes pozitivní důkaz, že božská požehnání jsou stejně relativní jako čas.</p>
<p>Jenomže když se pokusila vykročit, nedokázala zvednout nohu.</p>
<p>„Přenes váhu,“ řekl doktor, otočil ji a stoupl si za ni. „a zbytek zařídím já.“</p>
<p>Když ji sevřel kolem pasu, poslechla ho a cítila, jak jedna jeho ruka uchopila zezadu její stehno a zvedla jí nohu. I bez nápovědy pochopila, že se musí naklonit dopředu a jemně přenést váhu, zatímco přesouval její koleno do správné pozice a omezoval ohnutí v kloubu, když narovnávala nohu.</p>
<p>Zázrak se projevoval mechanicky, krůček za krůčkem, ale proto nehřál u srdce o nic méně: došla na záchod.</p>
<p>Když dosáhli cíle, doktor jí poskytl soukromí na toaletě a ona se přidržela madla přišroubovaného ke stěně.</p>
<p>Celou dobu se usmívala. Což bylo docela absurdní.</p>
<p>Když byla hotová, zvedla se pomocí madla a otevřela dveře. Doktor byl hned za nimi a ona po něm vztáhla ruce ve stejném okamžiku, kdy k ní napřáhl paže.</p>
<p>„Zpátky do postele,“ nařídil. „Vyšetřím tě a pak ti opatřím berle.“</p>
<p>Kývla a zvolna se vydali zpátky k matraci. Než ulehla, už ztěžka oddechovala, ale byla víc než spokojená. S tímhle se dá pracovat. Bezvládnost a chlad a nehybnost? To byl rozsudek smrti.</p>
<p>Zavřela oči a zhluboka dýchala, zatímco zručně kontroloval její životní funkce.</p>
<p>„Stoupl ti tlak,“ řekl, když odložil předmět podobný manžetě, který znala až příliš důvěrně. „Ale to může být tím, co jsme... hm, dělali.“ Odkašlal si. „Teď se podíváme na nohy. Uvolni se a zavři oči. Nekoukat, prosím.“</p>
<p>Když splnila jeho požadavek, řekl: „Cítíš tohle?“</p>
<p>Svraštila čelo, probírala se rozmanitými pocity ve svém těle, od měkkosti matrace přes chladný vzduch na tváři až po prostěradlo, na kterém spočívala její ruka.</p>
<p>Nic. Necítila...</p>
<p>V panice se posadila a zadívala na své nohy- jen aby zjistila, že se jí nedotýká: ruce mu visely podél boků. „Tys mě obelstil.“</p>
<p>„Ne. Nic nepředstírám — nic netvrdím.“</p>
<p>Když se vrátila do původní pozice a znovu zavřela oči, měla sto chutí klít, ale chápala jeho postoj.</p>
<p>„A co teď?“</p>
<p>Dole pod kolenem ji něco jemně zatížilo. Cítila to nad slunce jasněji.</p>
<p>„Tvoje ruka... je na mé noze...“ Pootevřela jedno víčko a viděla, že má pravdu. „Ano, dotýkáš se mě tam.“</p>
<p>„Nějaký rozdíl proti tomu, jaké to bylo předtím?“</p>
<p>Svraštila čelo. „Cítím to... trochu zřetelněji.“</p>
<p>„To je dobře, že se to zlepšuje.“</p>
<p>Prohmatal druhou stranu. Pak postoupil skoro až ke kyčli. Pak dolů k nártu. Pak na vnitřní stranu stehna... a zase k vnější straně kolena.</p>
<p>„A teď?“ zeptal se naposled.</p>
<p>Ve tmě za víčky se namáhala, aby co nejvíc vnímala. „Teď... necítím nic.“</p>
<p>„Dobrá. Skončili jsme.“</p>
<p>Otevřela oči, vzhlédla k němu a pocítila, jak jí projel podivný chlad. Jaká nás čeká budoucnost? ptala se v duchu. Kromě tohoto odloučeného období zotavování? Její nemohoucnost ledacos velkolepě zjednodušila. Jestli se ale uzdraví, bude všemu konec.</p>
<p>Bude pak o ni stát?</p>
<p>Payne se natáhla a vzala ho za ruku. „Jsi pro mne požehnáním.“</p>
<p>„Kvůli tomuhle?“ Zavrtěl hlavou. „To jsi ty, <emphasis>bambina.</emphasis> Tvoje tělo se léčí samo. To je jediné vysvětlení.“ Sklonil se k ní, uhladil jí rozpuštěné vlasy a vtiskl jí cudný polibek na čelo. „Teď se potřebuješ vyspat. Jsi vyčerpaná.“</p>
<p>„Neodejdeš, viď?“</p>
<p>„Kdepak.“ Pohlédl na židli, po které se předtím dostal k tomu zařízení na stropě. „Budu tady.“</p>
<p>„Toto lože... to je dostatečně velké pro nás oba.“</p>
<p>Když zaváhal, nabyla dojmu, že se pro něj něco změnilo. A přesto s ní právě před chvílí zacházel s takovou erotickou dokonalostí — a jeho pach zesílil, takže poznala, že byl vzrušený. A přesto... teď zavládl mírný odstup.</p>
<p>„Lehneš si ke mně?“ zeptala se. „Prosím?“</p>
<p>Usedl na lůžko vedle ní a zvolna, rytmicky jí hladil paži a vlídnost, kterou projevoval, ji znervóznila.</p>
<p>„Myslím, že to není moudrý nápad,“ zaševelil.</p>
<p>„Pročpak ne ?“</p>
<p>„Myslím, že bude pro všechny snazší, aby to, jak tě léčíme, zůstalo jen mezi námi dvěma.“</p>
<p>„Ach.“</p>
<p>„Tvůj bratr mě sem přivedl, protože by udělal cokoliv, aby ses uzdravila. Ale existuje rozdíl mezi teorií a praxí. Přijde sem, najde nás spolu v posteli a máme na krku další problém.“</p>
<p>„A povím-li ti, že nedbám na to, co si myslí?“</p>
<p>„Požádal bych tě, abys s tím chlapem jednala opatrně.“ Doktor pokrčil rameny. „Budu k tobě upřímný.Nejsem jeho fanoušek ale na druhé straně, tvůj bratr se musel dívat, jak tady trpíš.“</p>
<p>Payne se zhluboka nadechla a pomyslela si: Ach, kdybys tak věděl. „Je to má vina.“</p>
<p>„Neublížila sis naschvál.“</p>
<p>„Ne to zranění - bratrovo rozrušení. Před tvým příchodem jsem po něm požadovala cosi, co jsem žádat neměla, a poté jsem to dovršila...“ Máchla rukou do vzduchu. „Jsem prokletí pro něj i pro jeho družku. Opravdu jsem prokletí.“</p>
<p>Že nevěřila v dobrotivost osudu, to snad bylo pochopitelné, ale to, co spáchala, když požádala Jane o pomoc, bylo neodpustitelné. Mezihra s doktorem byla nezměrné blaho a požehnání, ale teď nedokázala myslet na nic jiného než na bratra a jeho <emphasis>shellan...</emphasis> a na důsledky své sobecké zbabělosti.</p>
<p>Zaklela a otřásla se. „Musím si promluvit s bratrem.“</p>
<p>„Fajn. Přivedu ti ho.“</p>
<p>„Prosím.“</p>
<p>Doktor vstal a šel ke dveřím. S rukou na klice se zastavil. „Potřebuju něco vědět.“</p>
<p>„Taž se a já ti povím vše.“</p>
<p>„Co se stalo těsně předtím, než mě k tobě přivedli. Proč pro mě tvůj bratr přišel.“</p>
<p>Nic z toho nepronesl tázacím tónem. Takže tušila, že to možná uhádl. „To je jen mezi ním a mnou.“</p>
<p>Doktor přimhouřil oči. „Co jsi udělala.“</p>
<p>Vzdychla a pohrávala si s přikrývkou. „Pověz mi, doktore, kdybys neměl naději, že kdy vstaneš z lože, a nemohl se dostat ke zbrani, co bys učinil.“</p>
<p>Na kratičký okamžik pevně stiskl víčka. Pak otevřel dveře. „Půjdu vyhledat tvého bratra, hned teď.“</p>
<p>Když Payne zůstala o samotě se svou lítostí, odolávala nutkání klít. Házet věcmi. Řvát do prázdných stěn. Této noci svého vzkříšení by se měla nacházet v radostné extázi, ale doktor byl odtažitý, bratr rozhořčený a ona se velice obávala budoucnosti.</p>
<p>Ten stav však dlouho nevydržel.</p>
<p>I když měla v mysli zmatek, fyzické vyčerpání záhy překonalo mozek a pak už byla vtažena do bezesné černé díry, která pohltila její tělo i duši.</p>
<p>Poslední, nač pomyslela, než všechno zčernalo a přestala vnímat zvuky, byla naděje, že všechno napraví.</p>
<p>A že se jí nějak podaří zůstat navždy se svým doktorem.</p>
<p>Venku na chodbě se Manny sesul zády na škvárobetonovou stěnu a promnul si obličej.</p>
<p>Nebyl idiot, takže v hloubi duše vytušil, co se událo: jen jakési opravdové zoufalství mohlo přimět toho upířího tvrďáka vyjít do lidského světa a přivést ho sem. Ale, kristepane... co kdyby ho nenašel včas? Co kdyby její bratr čekal nebo...</p>
<p>„Do horoucích pekel.“</p>
<p>Odlepil se od stěny, vstoupil do skladu, vzal si nový chirurgický úbor, a když se převlékl, strčil ten použitý do nádoby na špinavé prádlo. Nejdřív se zastavil na vyšetřovně, ale Jane tam nebyla, šel tedy dál, až k té kanceláři se skleněnými dveřmi.</p>
<p>Nikde nikdo.</p>
<p>Po návratu na chodbu uslyšel, že z posilovny vychází stejné dunění jako předtím, nahlédl dovnitř a uviděl chlapíka s ježkem na hlavě, který uháněl po běžeckém pásu jako o život. Pot se z něj doslova lil, tělo měl tak vyhublé, až bylo skoro utrpení se na něj dívat.</p>
<p>Manny vyklouzl zase ven. Tohohle chlapa nemá smysl se ptát.</p>
<p>„Hledáš mě?“</p>
<p>Manny se obrátil k Jane. „Právě včas. Payne chce vidět bratra. Nevíš, kde je?“</p>
<p>„Bojuje venku, ale vrátí se těsně před svítáním. Děje se něco?“</p>
<p>Byl v pokušení odpovědět: <emphasis>To mi řekni ty,</emphasis> ale odolal -</p>
<p>„To je jen mezi nimi. Nevím o moc víc, než že ho chce vidět.“</p>
<p>Jane uhnula pohledem. „Fajn. No, vyřídím mu to. Jak je jí?“</p>
<p>„Chodila.“</p>
<p>Jane prudce otočila hlavu. „Sama?“</p>
<p>„Jen s malou pomocí. Máš nějaké ortézy? Berle? Takovéhle věci?“</p>
<p>„Pojď se mnou.“</p>
<p>Vedla ho do tělocvičny profesionálních rozměrů a dál do nářaďovny. Nebyly tu však žádné basketbalové ani volejbalové míče, ani lana. Na stojanech visely stovky zbraní: nože, házecí hvězdice, meče, nunčaky.</p>
<p>„Tady musí probíhat náramné hodiny tělocviku.“</p>
<p>„To je pro výcvikový program.“</p>
<p>„Vychováváte další generaci, co.“</p>
<p>„Vychovávali- aspoň než začaly ty nájezdy.“</p>
<p>Vedla ho kolem toho arzenálu ke dveřím označeným FYZIOTERAPIE a vstoupili do dobře vybavené rehabilitační ordinace, kde bylo vše, co může profesionální sportovec potřebovat, aby zůstal uvolněný, svěží a bleskurychlý.</p>
<p>„Nájezdy?“</p>
<p>„Vyhlazovací společnost vyvraždila desítky rodin,“ řekla, „a ti, kteří z populace zbyli, z Caldwellu utekli. Pomalu se vracejí, ale poslední dobou nastaly špatné časy.“</p>
<p>Manny se zamračil. „Co je to, sakra. Vyhlazovací společnost?“</p>
<p>„Skutečné ohrožení nepředstavují lidé.“ Otevřela dveře komory a ukázala na všemnožné berle, hole a ortézy. „Co hledáš?“</p>
<p>„To jsou ti, se kterými tvůj muž bojuje každou noc?“</p>
<p>„Ano. Jsou. Copak tedy myslíš, že by se ti hodilo?“</p>
<p>Manny se zadíval na její prolil a sečetl si dvě a dvě. „Požádala tě, abys jí pomohla zabít se. Viď.“</p>
<p>Jane zavřela oči. „Manny... bez urážky, ale na tenhle hovor nemám sílu.“</p>
<p>„Bylo to tak.“</p>
<p>„Zčásti. Do značné míry.“</p>
<p>„Už je na tom líp,“ řekl drsně. „Uzdraví se.“</p>
<p>„Tak to funguje.“ Jane se pousmála. „Magický dotek a tak dále.“</p>
<p>Odkašlal si a odolal nutkání prásknout do bot jako čtrnáctiletý, kterého nachytali při muchlování s jeho první holkou. „Jo. Nejspíš. Hm, asi si vezmu pár ortéz a taky jedny vysoké berle to by jí asi mělo stačit.“</p>
<p>Vyndal pomůcky a Jane z něj nespouštěla oči. Až musel zamumlat: „Na tvou otázku odpovídám ne.“</p>
<p>Tiše se zasmála. „Nevšimla jsem si, že bych se na něco ptala.“</p>
<p>„Nezůstanu tu. Pomůžu jí rozchodit se a pak se vrátím.“</p>
<p>„Myslela jsem spíš na něco jiného.“ Zamračila se. „Ale mohl bys zůstat, víš. Už to tady bylo. Já. Butch. Beth. A myslela jsem, že se ti líbí.“</p>
<p>„,Líbí‘ ani zdaleka nevystihuje skutečnost,“ řekl polohlasem.</p>
<p>„Tak si nic neplánuj, dokud tohle neskončí.“</p>
<p>Potřásl hlavou. „Mám kariéru, která jde do kytek čehož příčinou je čirou náhodou ten zmatek, co jste mi nadělali v mozku. Mám matku, která mě nemá moc ráda, nicméně se bude divit, proč se jí o Vánocích neozvu. A mám koně, který je na tom špatně. Chceš mi tvrdit, že tvůj hoch a jeho kamarádi přistoupí na to, abych stál každou nohou v jiném světě? To asi ne. Kromě toho, co bych tu, sakra, dělal? Sloužit jí je radost, to mi věř, ale nechtěl bych si z toho udělat profesi, ani bych se jí nechtěl uvázat na krk.“</p>
<p>„Co je na tobě tak špatného?“ Jane si založila paže na hrudi. „Vždyť jsi ohromný chlap.“</p>
<p>„Pěkně ses vyhnula konkrétním problémům.“</p>
<p>„Všechno se dá vyřešit.“</p>
<p>„Fajn, řekněme, že se vyřešilo. Tak mi tedy odpověz jak dlouho žijí.“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Průměrná životnost upírů. Jak dlouho.“</p>
<p>„To je různě.“</p>
<p>„V řádu desítek nebo stovek let?“ Když neodpověděla. kývl. „Přesně to jsem si myslel. Já patrně vydržím ještě nějakých, kolik, čtyřicet let? A pak začnu chřadnout. Už teď mě každé ráno něco bolí a v obou kyčlích mám začínající artritidu. Ona se musí zamilovat do někoho ze svých, ne do člověka, ze kterého bude během mžiku geriatrický pacient.“ Znovu zavrtěl hlavou. „Láska dokáže překonat všechno kromě reality. Která pokaždé vyhraje.“</p>
<p>Teď byl její smích ostrý. „Proti tomu jaksi nemám argumenty.“</p>
<p>Pohlédl na ortézy. „Děkuju za tohle.“</p>
<p>„Rádo se stalo,“ řekla zvolna. „A vyřídím to Vishousovi.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>Vrátil se do pokoje Payne, nehlučně vstoupil a zastavil se hned u dveří. Spala v šeru jako mrtvola, záře z její pokožky zmizela. Probudí se znovu ochrnutá? Nebo bude zlepšení trvalé?</p>
<p>Usoudil, že to bude muset zjistit.</p>
<p>Opřel berle a ortézy o stěnu, přistoupil k lůžku, usedl na židli, zkřížil nohy a pokusil se udělat si pohodlí. Neusne ani omylem. Chce ji jen pozorovat...</p>
<p>„Lehni si ke mně,“ řekla do ticha. „Prosím. Právě teď potřebuji tvé teplo.“</p>
<p>Když zůstal na svém místě, uvědomil si, že nezůstává vlastně sedět jen kvůli jejímu bratrovi. Byl to obranný mechanismus, který ho od ní udržoval v odloučení, kdykoli to šlo. Zase se do sebe zaklesnou nejspíš už brzy. A on se s ní bude objímat celé hodiny, pokud je</p>
<p>třeba. Ale nemůže si dovolit ztrácet se v nějaké fantazii, která nepovede k ničemu trvalému.</p>
<p>Dva různé světy.</p>
<p>Prostě k ní nepatří.</p>
<p>Manny se předklonil, položil svou ruku na její a pohladil jí paži. „Pssst... jsem tady.“</p>
<p>Otočila k němu hlavu, oči měla zavřené a on měl pocit, že mluví ze spaní. „Neopouštěj mě, doktore.“</p>
<p>„Jmenuji se Manny,“ zašeptal „Manuel Manello... doktor medicíny.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá</strong></p>
<p>H</p>
<p>vizd byl prudký a ostrý, a ještě když svištěl halou sídla, Qhuinn věděl, že ho vyloudil John Matthew.</p>
<p>Pánbůh ví, že ho za poslední tři roky slyšel mnohokrát.</p>
<p>Zastavil se s jednou nohou na dolním schodu hlavního schodiště, otřel si zpocenou tvář zmuchlaným tričkem a pak se podepřel o masivní vyřezávané zábradlí. Hlavu měl po cvičení lehkou jako načechraný polštář což bylo v přímém rozporu se zbytkem těla: nohy a zadek měl těžké jako celý tenhle zatracený palác...</p>
<p>Když se hvizd ozval znova, pomyslel si: No jasně, někdo se mnou mluví. Otočil se a uviděl Johna Matthewa, stojícího mezi ozdobnými veřejemi dveří do jídelny.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Cos to, sakra, vyváděl,</emphasis>“znakoval John a pak si ukázal na temeno.</p>
<p>No, jen si to prohlédni, pomyslel si Qhuinn. V minulosti by takováhle otázka znamenala mnohem víc než jen změnu účesu.</p>
<p>„Tomu se říká sportovní sestřih.“</p>
<p><emphasis>Víš</emphasis> <emphasis>to jistě? Podle mého se tomu říká parádní průšvih.</emphasis></p>
<p>Qhuinn se podrbal na kratičkém sestřihu, který si sám vyrobil. „O nic nejde.“</p>
<p><emphasis>Aspoň bys měl vědět, že existujou příčesky</emphasis>. John přimhouřil modré oči. <emphasis>A kam jsi dal všechny kovy?</emphasis></p>
<p>„Do skříně se zbraněmi.“</p>
<p><emphasis>Nemyslím zbraně, myslím ty blbosti, cos měl na obličeji</emphasis>.</p>
<p>Qhuinn jen zavrtěl hlavou a obrátil se k odchodu, neměl zájem probírat všechny ty piercingy, co si odstranil. Mozek měl zmatený a tělo vyčerpané, ztuhlé a rozbolavělé po každodenním běhání...</p>
<p>Hvizd se ozval znovu a málem ho povalil. Ale vzpamatoval se, protože tím ušetří čas: John se nikdy nevzdával, když byl v takovéhle náladě.</p>
<p>Ohlédl se a zavrčel: „Co je.“</p>
<p><emphasis>Musíš víc jíst. Ať už u stolu, nebo sám. Stává se z tebe kostra...</emphasis></p>
<p>„Nic mi není...“</p>
<p>... <emphasis>takže buď s tím začneš něco dělat, nebo budu muset zamknout tělocvičnu a nedat ti klíč. Je to na tobě. A zavolal jsem Laylu. Čeká na tebe ve tvém pokoji.</emphasis></p>
<p>Qhuinn se otočil celým tělem. Špatný nápad: hala se tím pádem proměnila v kolotoč. Znovu se chytil zábradlí a vycedil: „To bych dokázal sám.“</p>
<p><emphasis>Ale nechtěl jsi, tak jsem to udělal za tebe</emphasis> - <emphasis>kromě pomordování desítky</emphasis> bezduchých <emphasis>to bude můj dobrý skutek pro tenhle týden.</emphasis></p>
<p>„Jestli si chceš hrát na Matku Terezu, měl by sis to radši trénovat na někom jiném.“</p>
<p><emphasis>Promiň, vybral jsem si tebe, a měl bys sebou hodit</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> nesmíš nechat dámu čekat. Jo, a když jsme byli s Xhex v kuchyni, řekl jsem Fritzovi, aby ti udělal něco k jídlu a donesl to nahoru. Později</emphasis>.</p>
<p>John se vydal směrem k majordomově přípravně a Qhuinn zavolal: „Nestojím o zachraňování. Dokážu se o sebe postarat sám.“</p>
<p>John v odpověď zvedl prostředníček a podržel ho nad hlavou.</p>
<p>„Do háje,“ zamumlal Qhuinn.</p>
<p>Momentálně se mu vůbec nechtělo mít co do činění s Laylou.</p>
<p>Nic proti Vyvoleným, ale představa, že bude v uzavřeném prostoru s někým, kdo má zájem o sex, ho prostě úplně ničila. Což byla hromská ironie. Až do nynějška bylo souložení nejen součástí jeho života - téměř ho definovalo. Zato poslední týden se mu z představy, že s někým bude, dělalo špatně od žaludku.</p>
<p>Kristepane, jestli to takhle půjde dál, bude poslední osobou, se kterou za celý svůj život spal, ten zrzek. Haha. chechty checht: Stvořitelka má očividně zvrácený smysl pro humor.</p>
<p>Násilím vlekl svou mrtvou váhu do schodů a už se připravoval sdělit Layle co nej zdvořileji, že si má jít po svém...</p>
<p>Závrať, která ho zasáhla na druhém odpočívadle, ho přibila k zemi.</p>
<p>Během uplynulých sedmi nocí už si zvykl na permanentní stav beztíže, který se spojoval s tím, že tolik běhal a tak málo jedl, a těšil se na pocit opilé odloučenosti od okolního světa. Propánajána, bylo to levnější než pít, a nikdy to nevyprchalo - aspoň dokud se nenajedl.</p>
<p>Tohle však bylo něco jiného. Připadal si, jako by ho někdo zezadu nabral buldozerem a podrazil mu nohy - jenomže zrak mu sděloval, že dosud stojí. A také skutečnost, že se boky opíral o zábradlí...</p>
<p>Bez varování se mu podlomilo jedno koleno a padl jako podťatý.</p>
<p>Vymrštil ruku, přitáhl se k tomu zatracenému zábradlí a takřka se na něj pověsil. Zamračil se na svou nohu, párkrát do ní kopl, zhluboka dýchal a vůlí nutil své tělo plnit program.</p>
<p>To se však nestalo.</p>
<p>Místo toho se zvolna sunul k zemi a musel se otočit, aby to vypadalo, jako by jen dělal dřepy na krvavě rudém koberci. Nemohl dýchat... nebo spíš dýchal, ale k ničemu to nebylo. <emphasis>Zatracená... práce... Vzpamatuj se...</emphasis></p>
<p>Do horoucích pekel.</p>
<p>,,Pane?“ zazněl shora hlas.</p>
<p>Dvojnásobné peklo.</p>
<p>Pevně zavřel oči a říkal si, že je to Murphyho zákon naživo a v barvách, když se Layla objevila právě teď.</p>
<p>„Pane, smím ti pomoci?“</p>
<p>Ale na druhé straně, možná to má i svou světlou stránku: radši ona než někdo z bratrů. „Jo. Mám koleno v háji. Poranil jsem se při běhání.“</p>
<p>Vzhlédl a uviděl, jak se k němu Vyvolená snáší, její bílé roucho ostře kontrastovalo se sytou barvou koberce a zářivě zlatým třpytem umělecké výzdoby haly.</p>
<p>Připadal si jako pořádný pitomec, když se k němu skláněla, pokusil se vstát... jenže to nikam nevedlo. „Já, hm... varuju tě, jsem těžký.“</p>
<p>Její půvabná ruka uchopila jeho a užasl nad zjištěním, že se mu třesou prsty, když přijímal její pomoc. Také ho překvapilo, že ho zvedla na první pokus.</p>
<p>„Jsi silná,“ řekl, když mu zaklesla paži kolem pasu a zvedla ho do svislé polohy.</p>
<p>„Půjdeme spolu.“</p>
<p>„Promiň, že jsem zpocený.“</p>
<p>„Mně to nevadí.“</p>
<p>A tak vyrazili. Zvolna se sunuli do schodů a vydali se chodbou v prvním patře, belhali se podél všemožných chválabohu zavřených dveří: Wrathova pracovna. Tohrmentův pokoj. Blayův- tam se nekoukat. Saxtonův — nevrazit tam a nevykopnout bratrance z okna. Pokoj Johna Matthewa a Xhex.</p>
<p>„Otevřu dveře,“ řekla Vyvolená, když se zastavili u Qhuinnovy ložnice.</p>
<p>Museli do ní vstupovat bokem, protože jinak by se tam nevešel, a byl sakra rád, když za nimi zavřela dveře a odvedla ho k posteli. Nikdo nemusí vědět, co se děje, a je celkem pravděpodobné, že Vyvolená skočí na jeho výmluvu „je to jen malé zranění“.</p>
<p>Měl v plánu zůstat sedět vzpřímeně. Jenže v momentě, kdy ho pustila, žuchl naznak na matraci a zůstal ležet. Podíval se po sobě až k běžeckým botám a v duchu žasl, proč nevidí to auto, co na něm zaparkovalo. Rozhodně to není nic malého. Nejspíš náklaďák.</p>
<p>Anebo možná kamion.</p>
<p>„Hm... poslyš, mohla bys mi sáhnout do toho koženého kabátu? Mám tam proteinovou tyčinku.“</p>
<p>Zčistajasna se od dveří ozvalo zachrastění kovu o porcelán. A pak závan vůně nějakého jídla. „Možná byste si dal tenhle rostbíf, pane?“</p>
<p>Žaludek se mu sevřel jako pěst. „Bože... ne...“</p>
<p>„Je tu rýže.“</p>
<p>„Jen... jednu tu tyčinku...“</p>
<p>Tiché vrzání naznačovalo, že Layla přiváží servírovací vozík, a vteřinu nato už nejen cítil to, co Fritz připravil.</p>
<p>„Dost dost, sakra...“ Vymrštil se a naprázdno dávil do koše na odpadky. „Ne... jídlo...“</p>
<p>„Musíš jíst,“ zazněla překvapivě důrazná odpověď. „A já tě nakrmím.“</p>
<p>„Opovaž se...“</p>
<p>„Tumáš.“ Místo masa nebo rýže mu podala kousek chleba. „Otevři ústa. Potřebuješ jíst. John Matthew to říkal.“</p>
<p>Klesl zpátky do podušek a zakryl si obličej paží. Srdce mu poskakovalo za hrudní kostí a kdesi v mlze si uvědomoval, že by se opravdu mohl zabít, jestli to takhle půjde dál.</p>
<p>Zvláštní, ta představa mu vůbec nepřipadala špatná. Zvlášť když mu na mysli vytanula Blayova tvář.</p>
<p>Tak krásná. Tak velmi, velmi krásná. Bylo hloupé a nemužné říkat to o chlapovi, ale bylo to tak. Ty zatracené rty, to byl problém... hezké a měkké. Anebo možná oči? Tak nádherně modré.</p>
<p>Líbal by ta ústa a byl z toho nadšen. Viděl v duchu, jak ty oči běsní.</p>
<p>Mohl být Blayův první a jediný. Ale místo toho? Bratranec...</p>
<p>„Ach, Bože...“ zasténal.</p>
<p>„Pane. Jez.“</p>
<p>Došla mu energie bojovat s čímkoli, a tak poslechl, otevřel ústa, mechanicky žvýkal, polkl suchým hrdlem. A pak to zopakoval. A znovu. Uhlohydráty zklidnily zemětřesení v jeho břiše a rychleji, než by považoval za možné, se dokonce začal těšit na něco podstatnějšího. Dalším chodem jídelníčku však byla jen trocha vody z láhve, kterou mu Layla přidržovala, zatímco pil malými doušky.</p>
<p>„Možná bychom si měli udělat pauzu,“ odmítl další rundu chleba jen pro případ, že by se štěstěna odvrátila.</p>
<p>Převalil se na bok, cítil, jak o sebe narazily kosti v jeho nohou, a uvědomil si, že mu ruka visí přes hrudník jinak, překáželo tam méně prsních svalů. Podobně mu také plandaly v pase šortky značky Nike.</p>
<p>Tohle všechno si způsobil za sedm dní.</p>
<p>Tímhle tempem už si nebude moc dlouho podobný.</p>
<p>Ale houby, není si podobný už teď. Jak si předtím povšiml John Matthew, nejenže mu hrabe, ale vyndal si taky piercing z obočí a z dolního rtu a asi deset si jich odstranil z uší. Zmizely i kroužky z bradavek. Ještě měl cvoček v jazyku a tu blbost dole, ale ty viditelné byly pryč, pryč, pryč.</p>
<p>Skoncoval se sebou v mnoha ohledech. Už mu bylo nanic. Vyčerpávala ho pověst šlapky.</p>
<p>A už ho nebavilo bouřit se proti partě mrtvol. Propánajána, nepotřebuje, aby mu nějaký cvokař vysvětloval psychologii, která ho formovala: jeho rodina byla ukázkově dokonalá, konzervativní <emphasis>glymera </emphasis>a pomstou za to byla bisexuální metalová povětrná holka se strašidelným šatníkem a fetišem v podobě jehel. Ale kolik z toho všeho byl on a kolik jen sebezohavování, založené na různobarevných očích?</p>
<p>Kdo je, sakra, ten skutečný Qhiunn?</p>
<p>„Už?“ zeptala se Layla.</p>
<p>To je tedy otázka.</p>
<p>Když se v jeho zorném poli znovu objevila Vyvolená s bagetou, Qhuinn se rozhodl, že těch blbostí nechá. Otevřel ústa, zahrál si na ptáčka a ukousl si. A ještě trochu. A pak, jako by mu četla myšlenky, vložila mu Layla mezi rty vidličku z ryzího stříbra s kouskem rostbífu.</p>
<p>„Zkusme tohle, pane... Ale žvýkej pomalu.“</p>
<p>To sotva. Do hry okamžitě vstoupil hlad a on se vrhl na maso jako tyranosaurus, divže neukousl i kus vidličky. Layla ale byla připravená, krmila ho tak rychle, jak stíhal jíst.</p>
<p>„Počkej... dost,“ mumlal, protože se bál, aby nezačal zvracet.</p>
<p>Znovu se sesunul naznak a jednu ruku si nechal spočinout na hrudi. Mělce dýchat, to ho zachrání. Jak se nadechne hlouběji, pozvrací se s plnou parádou.</p>
<p>Objevila se nad ním Laylina tvář. „Pane... snad bychom měli přestat.“</p>
<p>Qhuinn přimhouřil oči a poprvé od chvíle, co se ukázala, ji uviděl zřetelně.</p>
<p>Bože, je to fešanda, to množství světle plavých vlasů vyčesaných na temeni, tvář oslnivě dokonalá. S jahodovými rty a zelenýma očima, které ve světle lampy světélkovaly, ztělesňovala veškeré hodnoty, které rasa uznávala v oblasti DNA - ani jediný defekt.</p>
<p>Vztáhl ruku a pohladil jí drdol. Tak měkký a jemný. Nepoužívala žádný lak na vlasy; jako by ty plavé vlny věděly, že jejich úkolem je rámovat její tvář, a dychtily podat co nejlepší výkon.</p>
<p>„Pane,“ řekla a napjala se.</p>
<p>Věděl, co má pod tím svým rouchem: ňadra měla absolutně oslnivá a bříško ploché jako prkno... a ty boky a hedvábně hladké pohlaví mezi stehny, to byly věci, kvůli kterým by chlap skočil nahý do skleněných střepů.</p>
<p>Znal tyto detaily, protože je všechny viděl, hodně se jich dotýkal a několik vybraných míst poznala i jeho ústa.</p>
<p>Ale nezmocnil se jí. Ani nezašel moc daleko. Jako <emphasis>ehros</emphasis> byla k sexu vyškolena, ale protože tu nebyl Primal, jemuž by Vyvolené mohly takto sloužit, byly všechny její znalosti akademické, takříkajíc neprověřené v terénu. A nějakou dobu jí s radostí ukazoval některé finty.</p>
<p>Jenomže to nebylo ono.</p>
<p>No, pro ni to do značné míry bylo to pravé, ale v jejích očích bylo vepsáno příliš mnoho a v jeho srdci příliš málo, než aby to mohlo vydržet.</p>
<p>„Přijmeš mou žílu, pane?“ zašeptala chraplavě.</p>
<p>Jen na ni zíral.</p>
<p>Její rudé rty se pootevřely. „Pane, prosím... vezmi si mě.“</p>
<p>Zavřel oči a znovu v duchu uviděl Blayovu tvář... ale ne takovou, jaká byla teď. Ne toho chladného cizince, kterého Qhuinn stvořil. Starého Blaye s modrýma očima, které jaksi vždycky hleděly směrem k němu.</p>
<p>„Pane... jsem tvá, můžeš si mě vzít. Ještě pořád. Kdykoli.“</p>
<p>Když se konečně na Laylu znovu podíval, viděl, že sjela prsty ke klopám svého roucha a roztáhla je od sebe, že mu ukazuje svou dlouhou, elegantní šíji a křídla klíčních kostí a celý ten nádherný žlábek mezi ňadry.</p>
<p>„Pane... chci ti sloužit.“ Pomaličku rozhalovala hedvábnou tkaninu ještě víc, nabízela mu nejen svou žílu. ale i celé tělo. „Vezmi si mě...“</p>
<p>Qhuinn zadržel její ruce, když se přiblížily k vázačce kolem pasu. „Dost.“</p>
<p>Sklopila oči k přikrývce a jako by zkameněla. Aspoň dokud se nevymanila z jeho rukou a zhruba si neupravila roucho.</p>
<p>„Vezmeš si tedy mé zápěstí.“ Ruka se jí třásla, když si prudce vyhrnula rukáv a natáhla paži. „Vezmi si z mého zápěstí to, co očividně potřebuješ.“</p>
<p>Nedívala se na něj. Nejspíš nemohla.</p>
<p>A přesto tu byla... odříznutá z nemilosti, kterou si nikdy nezasloužila a do které ji nikdy nechtěl uvrhnout... stále se mu nabízela jenomže ne uboze, ale protože byla zrozena a vychována k tomu, aby sloužila účelu, který neměl nic společného s tím, co chtěla, pouze s tím, co po ní chtěla společnost... a byla odhodlána vyhovět požadavkům. I když o ni nestojí pro to, kým je.</p>
<p>Kristepane, věděl, jaké to je.</p>
<p>,,Laylo...“</p>
<p>„Neomlouvej se, pane. To mě ponižuje.“</p>
<p>Uchopil její paži, protože měl dojem, že se chystá vstát. „Podívej, je to má vina. Vůbec jsem se s tebou neměl do žádného sexu pouštět...“</p>
<p>„A já ti říkám, ,dost‘.“ Záda měla rovná jako pravítko a hlas ostrý. „Pusť mě, buď tak laskav.“</p>
<p>Zamračil se. „Sakra... je ti zima.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Jo.“ Přejel jí dlaní po paži. „Nepotřebuješ se nakrmit? Laylo? Haló?“</p>
<p>„Byla jsem na Druhé straně ve Svatyni, takže ne.“</p>
<p>No, tomu věřil. Jestliže byla Vyvolená tam, pak existovala bez pravé existence, její potřeba krve byla pozastavena - a zjevně i občerstvena: poslední dva roky obsluhovala jen sama Layla bratry, kteří se nemohli krmit od svých <emphasis>shellan.</emphasis> Byla docházející Vyvolenou všech.</p>
<p>A pak mu svitlo. „Počkat, tys vůbec nebyla na severu?“</p>
<p>Když nyní Phury osvobodil Vyvolené z jejich rigidní a omezené existence, většina z nich opustila Svatyni, kde vězely po tisíce let, a odstěhovala se do hlavního</p>
<p>tábora v Adirondackých horách, aby se tam poučila o svobodách života na této straně.</p>
<p>„Laylo?“</p>
<p>„Ne, už tam nechodím.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Nemohu.“ Mávnutím ruky zaplašila rozhovor a znovu si vyhrnula rukáv. „Pane? Vezmeš si mou žílu?“</p>
<p>„Proč tam nemůžeš?“</p>
<p>Konečně mu pohlédla do očí a vypadala jednoznačně naštvaně. Což byla zvláštní úleva. Její pokorné smíření se vším v něm budilo pochybnosti o její inteligenci. Ale soudě podle toho, jak se teď tvářila, bylo pod jejím pláštíkem ledacos a to neměl na mysli jen dokonalé tělo.</p>
<p>„Laylo. Odpověz mi. Proč ne?“</p>
<p>„Nemohu.“</p>
<p>„Řekni, kdo?“ Qhuinn si nebyl s Phurym docela blízký, ale znal bratra dost dobře, aby mu mohl předložit jakýkoli problém. „Kdo.“</p>
<p>„Není žádné kdo, a neboj se.“ Ukázala si na zápěstí. „Přijmi mou krev, ať jsi silný, jak je třeba, a pak tě v klidu opustím.“</p>
<p>„Prima, jestli se chceš hádat o slovíčka tak tedy co.“</p>
<p>Tvář jí zaplála zoufalstvím. „To není tvoje věc.“</p>
<p>„Já rozhodnu, co je moje věc.“ Nebyl z těch, co tyranizují ženy, ale gentleman, který v něm spal, očividně procitl a ožil. „Povídej.“</p>
<p>Byl ten poslední, kdo se mohl dožadovat nějakého svěřování, a přesto to dělal. Šlo však o to, že by nesnesl, aby téhle ženě něco ubližovalo.</p>
<p>„<emphasis>Výborně.</emphasis><emphasis>“</emphasis> Rozpřáhla ruce. „Jestliže se odstěhuji na sever, nemohu vás všechny zásobovat krví podle potřeby. Tudíž se jdu zotavit do Svatyně a čekám, až budu povolána. Pak přijdu na tuto stranu a posloužím vám a poté se musím vrátit. Takže ne, nemohu odejít do hor.“</p>
<p>„Ježíši...“ Jsou to ale banda vykořisťovatelů. Tenhle problém měli předvídat - nebo aspoň Phury. Ledaže... „Mluvila jsi s Primalem?“</p>
<p>„O čem přesně,“ odsekla. „Pověz mi, pane, spěchal bys sdělovat své neúspěchy v boji svému králi?“</p>
<p>„Jaké neúspěchy? Udržuješ čtyři z nás při životě.“</p>
<p>„Přesně tak. A všem vám sloužím ve velmi omezeném rozsahu.“</p>
<p>Layla se vymrštila a přistoupila k oknu. Zadívala se ven a on toužil po tom, aby po ní prahl: v tom okamžiku by dal cokoli za to, aby k ní cítil totéž, co ona k němu koneckonců byla ztělesněním všech hodnot jeho rodiny, jako žena dosáhla společenského vrcholu. A chce ho.</p>
<p>Jenže když se do sebe zahleděl, měl v srdci jiného. A to se nikdy nezmění. Nikdy... obával se.</p>
<p>„Nevím, kdo nebo co vlastně jsem,“ řekla Layla, jako by mluvila sama k sobě.</p>
<p>No, vypadá to, že s touhle otázkou jsou na tom oba stejně. „Nezjistíš to, dokud neopustíš Svatyni.“</p>
<p>„To nelze, jestliže mám sloužit...“</p>
<p>„Budeme používat někoho jiného. Je to jednoduché.“</p>
<p>Ozvalo se ostré nadechnutí a pak: „Ale ovšem. Budete dělat, co je vám libo.“</p>
<p>Qhuinn zíral na pevnou linii její brady. „Chci ti pomoct.“</p>
<p>Zamračila se přes rameno. „Nepomáháš, neboť pak by mi nezbylo už nic. Vaše volba, moje důsledky.“</p>
<p>„Je to tvůj život. Můžeš si vybrat.“</p>
<p>„Nebudeme už o tom mluvit.“ Rozpřáhla ruce. „Nejdražší Stvořitelko, ty <emphasis>nemáš</emphasis> zdání, jaké to je, toužit po věcech, které ti osud nedopřeje.“</p>
<p>Qhuinn se prudce zasmál. „Houby nemám.“ Když zvedla obočí, obrátil oči v sloup. „Ty a já máme víc společného, než si myslíš.“</p>
<p>„Máš veškerou svobodu, co jí na světě je. Co by ti mohlo chybět?“</p>
<p>„Věř mi.“</p>
<p>„Třeba já chci tebe a nemohu tě mít. To není má volba. Tím, že sloužím tobě a ostatním, mám aspoň jiný životní cíl než truchlit nad ztrátou něčeho, o čem jsem snila.“</p>
<p>Qhuinn se zhluboka nadechl a musel k ní cítit respekt. Nelitovala se. Konstatovala fakta tak, jak je znala.</p>
<p>Sakra, je to vlastně přesně taková <emphasis>shellan,</emphasis> jakou si odjakživa přál. I když souložil s každým, kdo přišel do cesty, v koutku duše se vždycky viděl v dlouhodobém vztahu se ženou. S takovou, která má dokonalý rodokmen a velkou noblesu s takovou, jakou by jeho rodiče nejen schvalovali, ale možná by si ho začali i trochu vážit za to, že ji má.</p>
<p>To býval jeho sen. Když se teď ale uskutečnil... když stál na druhém konci jeho ložnice a díval se mu do tváře... toužil po něčem úplně jiném.</p>
<p>„Kéž bych k tobě cítil něco hlubokého,“ řekl drsně a na pravdu odpověděl pravdou. „Udělal bych skoro cokoliv, abych k tobě cítil to, co bych měl. Jsi... žena mých snů. Všechno, co jsem vždycky chtěl, ale myslel jsem, že to nikdy nemůžu mít.“</p>
<p>Vyvalila oči tolik, že byly jako dva měsíce, krásné a zářící. „Proč tedy...“</p>
<p>Promnul si obličej a žasl nad tím, co říká.</p>
<p>Co to dělá.</p>
<p>Když odtáhl dlaně, ulpěla na nich vlhkost, o které nechtěl mnoho uvažovat.</p>
<p>„Jsem zamilovaný,“ řekl chraplavě. „Do někoho jiného. Tak proto.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá první</strong></p>
<p>R</p>
<p>ozruch venku na chodbě. Rychlé kroky... tlumené? Kletby... občasné tupé bouchnutí.</p>
<p>Všechen ten rámus Mannyho vzbudil a ve zlomku vteřiny se bleskurychle probral k vědomí, když kolem pokoje chodbou míjel průvod zvuků. Rozruch pokračoval a pak najednou ustal, jako by se za tím představením zavřely dveře. Ať to znamenalo cokoli.</p>
<p>Zvedl hlavu, kterou měl položenou na lůžku Payne, a pohlédl na pacientku. Krásná. Jednoduše krásná. A klidně spí...</p>
<p>Sloup světla ho praštil přímo do obličeje.</p>
<p>Jane stála ve dveřích, černá silueta proti světlu, a hlas měla napjatý. „Potřebuju další ruce. Hned.“</p>
<p>Nemusela žádat dvakrát. Manny vystřelil ke dveřím, chirurg v něm byl připravený pustit se do práce, na nic se nevyptával.</p>
<p>„Co tu máme?“</p>
<p>Jak uháněli chodbou, Jane ukázala na svůj chirurgický úbor s rudými skvrnami. „Mnohonásobná traumata. Většinou nože, jeden průstřel. A vezou další.“</p>
<p>Společně vrazili na vyšetřovnu a Bože... kruci... všude byli ranění muži stáli v koutech, opírali se o stůl, skláněli se nad pultem, přecházeli a kleli. Ehlena nebo Elaina, ta sestra, pilně připravovala skalpely a šití po desítkách a metrech a pak tu byl nějaký malý stařík, který všem roznášel vodu na stříbrném podnose.</p>
<p>„Ještě jsem je netřídila,“ řekla Jane. „Jejich moc.“</p>
<p>„Kde máš rezervní stetoskop a tonometr?“</p>
<p>Přistoupila ke skříňce, vytáhla zásuvku a obojí mu hodila. „Krevní tlak je mnohem nižší, než jsi zvyklý. Tep taky.“</p>
<p>Což znamenalo, že jako profesionální zdravotník nemá ve skutečnosti podle čeho posoudit, jestli jsou na tom špatně, nebo ne.</p>
<p>Odložil přístroje. „Třídění byste měly provést ty a sestra. Já připravím materiál.“</p>
<p>„To bude zřejmě lepší,“ souhlasila Jane.</p>
<p>Manny přistoupil k blond sestře, která zručně pracovala s materiálem. „Převezmu to. Vy pomozte Jane s naměřenými hodnotami.“</p>
<p>Krátce kývla a pustila se do měření životních funkcí.</p>
<p>Manny otvíral zásuvky a vyndával chirurgické soupravy, řadil je na pulty. Léky proti bolesti byly ve vysoké skříni; injekční stříkačky dole pod nimi. Jak to všechno prohrabával, udělala na něj dojem profesionální kvalita: nevěděl, jak to Jane dokázala, ale všechno bylo na úrovni dobré nemocnice.</p>
<p>Deset minut nato se Jane, on a sestra sešli uprostřed místnosti. „Dva jsou na tom špatně,“ řekla Jane. „Rhage i Phury ztrácejí spoustu krve - bojím se, že jsou porušené artérie, protože ty řezné rány jsou zatraceně hluboké. Zsadist a Tohr potřebují rentgen a myslím, že Blay má ošklivou tržnou ránu na břiše a navíc ještě otřes mozku.“</p>
<p>Manny zamířil k umyvadlu a začal se drhnout. „Jdeme na to.“ Rozhlédl se a ukázal na mamutího blonďáka s kaluží krve pod levou botou. „Vezmu si ho.“</p>
<p>„Fajn, já si vezmu Phuryho. Ehleno, začni se snímkováním těch polámaných kostí.“</p>
<p>Vzhledem k tomu, že šlo o bojovou situaci, odnesl si Manny materiál k pacientovi, který ležel na podlaze, kde se předtím zhroutil. Obr byl oblečený od hlavy až k patě v černé kůži a trpěl velkými bolestmi, hlavu zakloněnou a zuby zaťaté.</p>
<p>„Pustím se do toho,“ řekl Manny. „Máte s tím problém?“</p>
<p>„Nemám, pokud mi zabráníte vykrvácet.“</p>
<p>„To berte jako hotovou věc.“ Manny popadl nůžky. „Rozstřihnu vám nejdřív nohavici kalhot a sundám botu.“</p>
<p>„Baganče,“ zasténal chlapík. „Fajn. Říkejte tomu, jak chcete, musí to dolů.“</p>
<p>Žádné rozvazování tkaniček - rozstříhl šněrování a stáhl botu z nohy, velké jako kufr. A pak se kožené kalhoty rozřízly na vnější straně jakoby nic až k boku a rozevřely se jako škeble. „Copak tu máme, doktore?“</p>
<p>„Vánočního krocana, příteli.“</p>
<p>„Tak hluboko?“</p>
<p>„Jo.“ Netřeba dodávat, že je vidět kost a krev se valí ven proudem. „Musím se znovu umýt. Hned jsem zpátky.“</p>
<p>U umyvadla si Manny navlékl rukavice, sedl si a sáhl po láhvi lidokainu. Velký Krvácející Blonďák ho zarazil. „S bolestí si nedělejte starosti, doktore. Zašijte mě a ošetřete mé bratry potřebujou to víc než já. Já bych se o sebe postaral sám, ale Jane mi to nedovolí.“</p>
<p>Manny se zarazil. „Vy byste se sám zašil.“</p>
<p>„Dělal jsem to, ještě než jste přišel na svět, doktore.“</p>
<p>Manny potřásl hlavou a polohlasem zamumlal: „Pardon, tvrďáku. Nebudu riskovat, že sebou cuknete, zrovna když budu zašívat vaše zranění.“</p>
<p>„Doktore...“</p>
<p>Manny zamířil stříkačku přímo do oslnivě krásné tváře pacienta. „Sklapněte a lehněte. Na tohle bych vás měl uspat, tak žádné strachy ještě si zahrajete na hrdinu, co hrdlo ráčí.“</p>
<p>Další pauza. „Tak jo, tak jo, doktore. Ať se vám nezadřou tanga. Jen to se mnou odbuďte... a pomozte jim.“</p>
<p>Těžko si nevážit jeho loajality.</p>
<p>Manny pracoval rychle: umrtvil okolí, jak nejlépe dovedl, vpichoval jehlu do masa v pravidelném kruhu. Kristepane, v duchu se vracel na lékařskou fakultu a jakýmsi podivným způsobem ho to oživilo tak, jak to operace, které prováděl v poslední době, nedokázaly.</p>
<p>Tohle byla... realita puštěná na plné pecky. A čert ho vem, jestli se mu nelíbí, jak zní.</p>
<p>Popadl hromadu čistých roušek, strčil je pod nohu a opláchl ránu. Když pacient zasyčel a ztuhl, řekl: „Klid, chlapáku. Jen to vyčistíme.“</p>
<p>„Nic... se neděje...“</p>
<p>Houby nedělo, a Manny litoval, že nemůže zamezit bolesti víc, ale nebyl čas. Byly tu složité zlomeniny, které bylo třeba vyřešit: stabilizovat. Pokračovat.</p>
<p>Zatímco někdo nalevo od něj sténal a chrlil další šňůru nadávek, Manny zašil drobný otvor v tepně; pak sešil sval a pokračoval k fasciím a pokožce. „Jde vám to ohromně,“ zamumlal, když si všiml pěstí zaťatých, až na nich zbělely klouby.</p>
<p>„O mě se nebojte.“</p>
<p>„Jasně, jasně... vaši bratři.“ Manny se na zlomek sekundy zarazil. „Jste dobrý, víte to?“</p>
<p>„Houby...“ Bojovník se zasmál, blýskl tesáky. „Já jsem... dokonalý.“</p>
<p>Pak chlapík zavřel oči a zůstal ležet, čelist tak zaťatou, až byl div, že může polykat.</p>
<p>Manny pracoval, jak nejrychleji to šlo, aniž by utrpěla kvalita zásahu. A zrovna když otíral řádku šedesáti stehů gázou, uslyšel Janin výkřik.</p>
<p>Otočil hlavu a zamumlal: „Do horoucích pekel.“</p>
<p>Ve dveřích vyšetřovny visel Janin manžel v náruči Red Soxe a vypadal, jako by ho přejelo auto: pokožku měl zsinalou, oči se mu obracely v sloup a... sakra práce, jeho bota - baganče - byla obrácená patou dopředu.</p>
<p>Manny zavolal na sestru. „Mohla byste to zabandážovat?“ Pohlédl na svého současného pacienta a řekl: „Musím se jít podívat na...“</p>
<p>„Jděte.“ Chlapík ho plácl po rameni. „A díky, doktore. Budu si to pamatovat.“</p>
<p>Cestou k nejnovějšímu přírůstku se Manny musel v duchu ptát, zda se ten mluvka s kozí bradkou nechá od něj operovat. Protože ta noha vypadala i z druhého konce místnosti úplně zničeně.</p>
<p>Než ho Butch dostal na vyšetřovnu, Vishous střídavě ztrácel vědomí a zase ho nabýval. Kombinace zranění kolene a kyčle přesahovala z agónie na jakési jiné teritorium a nepřekonatelné pocity mu vysávaly sílu a oslabovaly myšlenkové procesy.</p>
<p>Nebyl však jediný, kdo byl na tom zle. Když se Butch slabě vpotácel do dveří, praštil Vishousovou hlavou o veřeje.</p>
<p>„Sakra!“</p>
<p>„Krucinál promiň.“</p>
<p>„Kapka... v moři,“ zajíkl se Vishous, když jeho spánek začal řvát bolestí jakousi vokální verzi písně „Welcome to the Jungle“.</p>
<p>Aby ten pekelný koncert umlčel, otevřel oči a doufal, že ho něco rozptýlí.</p>
<p>Přímo před ním stála Jane, na ruce zkrvavenou rukavici, v ruce šití, vlasy stažené čelenkou dozadu.</p>
<p>„Ona ne,“ zasténal. „Jenom... ne ona...“</p>
<p> Zdravotníci by nikdy neměli ošetřovat své partnery; to je poukaz na katastrofu. Jestli má mít koleno nebo kyčel natrvalo zhmožděné, nechce, aby to měla na svědomí ona. Bůh ví, že už tak je mezi nimi problémů dost a dost.</p>
<p>Před jeho <emphasis>shellan</emphasis> si stoupl Manny. „Pak už ti zbývám jen já. Posluž si.“</p>
<p>Vishous zakoulel očima. Skvělé. To je, panečku, výběr.</p>
<p>„Souhlasíš?“ otázal se člověk. „Nebo bys o tom možná rád chvíli přemýšlel, aby se ti klouby zhojily jako plameňákovi. Nebo dostaneš do té nohy gangrénu a upadne ti.“</p>
<p>„No, tomu... říkám... lákadlo.“</p>
<p>„A odpověď zní...?“</p>
<p>„Fajn. Ano.“</p>
<p>„Dej ho na stůl.“</p>
<p>Butch ho ukládal opatrně, ale i tak je Vishous málem oba pozvracel, když se jeho váha přerozdělovala.</p>
<p>„Do háje...“ Právě když klel, objevila se nad ním chirurgova tvář. „Dobrá rada, Manello nechoď... ke mně tak blízko...“</p>
<p>„Chceš mě praštit? Fajn, ale počkej, až ti spravím nohu.“</p>
<p>„Ne, špatně... od žaludku.“</p>
<p>Manello zavrtěl hlavou. „Potřebuju tady něco proti bolesti. Dáme trochu demer...“</p>
<p>„Demerol ne,“ řekli Vishous a Jane současně.</p>
<p>Vishous k ní zalétl pohledem. Přešla na druhou stranu a seděla na podlaze, skláněla se nad Blaylockovým břichem a zašívala ošklivou ránu. Ruce měla pevné jako skála a její dílo bylo absolutně dokonalé, vtělená profesionální zdatnost. Až na ty slzy, co jí stékaly po tváři.</p>
<p>Zasténal a vzhlédl k lustru nad svou hlavou.</p>
<p>„Morfin můžu?“ zeptal se Manello a prořízl rukáv Vishousovy motorkářské bundy. „A nenamáhej se dělat tvrďáka. To poslední, co potřebuju, je, aby ses celý pozvracel, až se v tom budu šťourat.“</p>
<p>Jane tentokrát neodpověděla, tak to Vishous udělal za ni. „Jo. To je v pohodě.“</p>
<p>Zatímco se stříkačka plnila, stoupl si před chirurga Butch. I když byl polda oslabený tím, co předtím vdechoval, čišelo z něj smrtelné nebezpečí. „Nemusím ti říkat, že se máš pořádně snažit. Jasné.“</p>
<p>Chirurg se ohlédl od své rutinní práce s ampulí a jehlou. „Na sex momentálně nemám ani pomyšlení, děkuju pěkně. Ale kdyby, tak sakra jistě ne s ním. Takže se nestarej, koho záplatuju, a co třeba kdybys nám všem prokázal službu a dal si sprchu. Smrdíš.“</p>
<p>Butch zamrkal. Pak se pousmál. „Máš bod.“</p>
<p>Než se Vishous nadál, třelo se mu o loketní jamku něco studeného; pak přišlo píchnutí a krátce nato se vydal na projížďku, jeho tělo se proměnilo v kouli vaty, bylo lehoučké a vzdušné. Čas od času k němu prorazila bolest, vyrazila mu z útrob a udeřila ho do srdce. Ale nesouviselo to s ničím, co Manello dělal s jeho zraněním: Vishous nemohl odtrhnout oči od své družky, která ošetřovala jeho bratry.</p>
<p>Skrz rozmazanou skleněnou tabuli svého zraku sledoval, jak ošetřila Blaye a pak se dala do práce na Tohrmentovi. Neslyšel, co říká, protože uši mu vlastně moc nesloužily, ale Blay byl očividně vděčný a Tohrovi zřejmě ulevila už jen její přítomnost. Čas od času se jí Manello na něco zeptal nebo se u ní Ehlena zastavila s otázkou anebo sebou Tohr škubl a ona udělala pauzu, aby ho uklidnila.</p>
<p>Tohle je její život. Tohle léčení, ta snaha vyniknout, tahle ustavičná oddanost pacientům.</p>
<p>Její povinnost vůči nim ji definovala.</p>
<p>A když ji takhle viděl, musel znovu přemýšlet o tom, co se událo mezi ní a Payne. Jestliže byla Payne jednoznačně odhodlaná vzít si život, Jane se jí v tom nepochybně snažila zabránit. A když pak bylo zřejmé, že to nejde...</p>
<p>Zčistajasna, jako by věděla, že na ni civí, zalétla k němu Jane pohledem. Její oči byly tak zasmušilé, že stěží poznával jejich barvu, a na okamžik pozbyla tělesné formy, jako by z ní vysál vůli k životu.</p>
<p>Do cesty mu vstoupila chirurgova tvář. „Potřebuješ ještě něco proti bolesti?“</p>
<p>„Co?“ zeptal se Vishous přes ztěžklý, suchý jazyk.</p>
<p>„Sténal jsi.“</p>
<p>„Ne... kvůli... koleni.“</p>
<p>„Není to jen koleno.“</p>
<p>„Co...?“</p>
<p>„Asi máš vykloubenou kyčel. Stáhnu ti kalhoty až dolů.“</p>
<p>„To je jedno...“</p>
<p>Vishous se znovu zahleděl na Jane a jen mlhavě vnímal nůžky, postupující po obou stranách jeho kožených kalhot, přesně však poznal, když z něj chirurg všechnu tu kůži odstranil. Ostře zasykl... a rychle se ovládl.</p>
<p>Tuhle reakci sakra jistě nevyvolalo varovné tetování ve Staré řeči.</p>
<p>„Pardon, doktore,“ zamumlal V, aniž by věděl, proč se omlouvá za tu nesouměrnost, co má pod pasem.</p>
<p>„Já, hm... tě zakryju.“ Člověk odpálil a vrátil se s přikrývkou, kterou přehodil Vishousovi přes podbřišek. „Jen ti musím prohlédnout klouby.“</p>
<p>„To... udělej.“</p>
<p>Vishous se pohledem vrátil k Jane a přistihl se při úvahách... jestli by se pokusili mít dítě, kdyby nezemřela a nevrátila se tak, jak je? Dalo se pochybovat o tom, že by dokázal zplodit něco jiného než orgasmus po tom, jak ho otec poškodil. A nikdy nechtěl děti, ani teď je nechce.</p>
<p>Ale ona by byla hvězda mezi matkami. Šlo jí všechno, na co sáhla.</p>
<p>Stýská se jí po životě?</p>
<p>Proč se jí na to nikdy nezeptal?</p>
<p>Chirurgova tvář se vrátila a vyrušila ho z úvah. „Máš vykloubenou kyčel. Budu to muset napravit dřív, než se pustím do kolene, protože mám strach o tvůj krevní oběh. Jo?“</p>
<p>„Jen mě naprav,“ zasténal V. „Jak je třeba.“</p>
<p>„Dobrá. Dám zatím koleno do dočasné dlahy.“ Člověk pohlédl na Butche, který nedbal na výzvu k osprchování a stál opřený o stěnu půl metru od stolu. „Potřebuju tvou pomoc. Nikdo jiný s volnýma rukama tady kolem není.“</p>
<p>Polda byl hned u nich, sebral síly a zeptal se: „Co mám dělat?“</p>
<p>„Přidržuj mu pánev.“ Člověk vyskočil na nerezový stůl u Vishousových nohou, přikrčil se, aby se nepraštil hlavou do lustru. „Tohle bude dřina, jinak se to udělat nedá. Obrať se ke mně a já ti ukážu, kam dát ruce.“</p>
<p>Butch přesně poslouchal pokyny, přisunul se do těsné blízkosti a natáhl ruce dolů. „Kam?“</p>
<p>„Sem.“ Vishous neurčitě vnímal teplou tíhu po obou stranách boků. „Trochu k vnější straně - správně. Dobré.“</p>
<p>Butch se ohlédl přes vlastní rameno na Vishouse. „Můžeme?“</p>
<p>Hloupá otázka. Jako ptát se někoho, jestli je připravený na čelní srážku.</p>
<p>„Držím,“ zamumlal Vishous.</p>
<p>„Jen se na mě soustřeď.“</p>
<p>A Vishous poslechl... viděl zelené skvrnky v poldových oříškových očích a obrysy rozpláclého nosu a strniště vousů.</p>
<p>Když člověk popadl Vishouse za stehno nad kolenem a začal ho zvedat, Vishous se vymrštil nad stůl, hlava mu spadla dozadu, čelist se napjala.</p>
<p>„Klídek,“ konejšil ho polda. „Soustřeď se na mě.“</p>
<p>No jo, jasně. Je bolest, a pak je BOLEST. Tohle byla BOLEST.</p>
<p>Vishous zápasil s dechem, jeho nervové spoje se ucpávaly signály, tělo mu explodovalo, i když vnější pokožka zůstávala nepoškozená.</p>
<p>„Řekni mu, ať se nadechne,“ poradil mu někdo. Patrně ten člověk.</p>
<p>Jo, už to bude.</p>
<p>„Tak jo, na tři vrazím ten kloub zpátky na místo připraven?“</p>
<p>Vishous neměl zdání, na koho ten chlap mluví, ale pokud na něj, pak odpověď nepřipadala v úvahu. Srdce mu skákalo a plíce měl z kamene a v mozku ohňostroj a...</p>
<p>„Tři!“</p>
<p>Vishous zařval.</p>
<p>To jediné, co přehlušilo jeho řev, bylo lupnutí, jak se jeho kyčel vrátila do kloubní jamky. A to poslední, co uviděl, než se odporoučel do říše temnot, byla Janina hlava, která se v panice prudce otočila. V očích měla čirou hrůzu, jako by to nejhorší, co si dokázala představit, bylo jeho utrpení...</p>
<p>A tehdy pochopil, že ji pořád ještě miluje.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá druhá</strong></p>
<p>N</p>
<p>ahoře v sídle, v Qhuinnově ložnici, nepanovalo nic než ticho což je typické, když někam hodíte bombu, ať už skutečnou, nebo metaforickou.</p>
<p>Ježíši Kriste, nemohl uvěřit, že ta slova pronesl: i když jsou tu jen on a Layla, připadá si, jako by vylezl na střechu budovy v centru Caldwellu a vyřval to oznámení megafonem.</p>
<p>„Tvůj přítel,“ zašeptala Layla. „Blaylock.“</p>
<p>Qhuinnovi zamrzlo srdce. Ale po chvilce se přinutil kývnout. „Jo. Je to on.“</p>
<p>Čekal na nějaké znechucení nebo grimasu nebo... aspoň šok. Tam, odkud pocházel, se velmi dobře obeznámil s homofobií a Layla je Vyvolená, proboha, vedle níž ty staromódní kecy <emphasis>glymery</emphasis> působí ještě osvíceně.</p>
<p>Její krásné oči se na něj upřely. „Asi jsem to poznala. Viděla jsem, jak se na tebe díval.“</p>
<p>No, už nedívá. A... „Tobě to nevadí? Že je to jiný muž?“</p>
<p>Nastala krátká pauza. A pak přišla odpověď, která ho zvláštním způsobem proměnila: „Ani v nejmenším. Proč by mělo?“</p>
<p>Qhuinn musel odvrátit pohled. Protože měl obavy z toho, co se mu lesklo v očích. „Děkuju ti.“</p>
<p>„Za co?“</p>
<p>Dokázal jen pokrčit rameny.</p>
<p>Koho by napadlo, že akceptování bude stejně podivně bolestné, jako vždycky bylo všechno to zavrhování.</p>
<p>„Asi bys měla jít,“ řekl drsně.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Protože vážně uvažoval o tom, že se rozbrečí, a nechtěl před nikým vypadat jako smuteční vrba. Ani před ní.</p>
<p>„Pane, to nic.“ Její hlas byl vážný a pevný jako skála. „Nesoudím tě podle pohlaví toho, koho miluješ... ale podle toho, jak ho miluješ.“</p>
<p>„Pak bys mě měla nenávidět.“ Kristepane, proč, sakra, pořád mele? „Protože jsem mu zlomil srdce, krucinál.“</p>
<p>„Takže... neví, co cítíš?“</p>
<p>„Kdepak.“ Qhuinn přimhouřil oči. „A nedozví se to, jasné? Nikdo to neví.“</p>
<p>Sklonila hlavu. „Tvé tajemství je u mě v bezpečí. Ale dobře vím, jak tě pozoruje. Možná bys mu měl povědět...“</p>
<p>„Dovol, abych tě ušetřil lekce, která pro mě nebyla nijak příjemná. Jsou chvíle, kdy už je pozdě. Teď je šťastný a zaslouží si to. Krucinál, já <emphasis>chci,</emphasis> aby měl milence, i když to sleduju jen jako divák.“</p>
<p>„Ale co ty?“</p>
<p>„Co já.“ Chtěl si hrábnout prsty do vlasů a uvědomil si, že si je všechny ostříhal. „Poslyš, už dost... řekl jsem ti to jen proto, abys věděla, že tahle blbost mezi tebou a mnou se netýká toho, že bys nebyla dost dobrá nebo dost přitažlivá. Na mou duši, už jsem skoncoval se sexem s jinými lidmi. Už to nebudu dělat. Nikam to nevede a... jo. Skončil jsem s tím.“</p>
<p>Jaká ironie. Když teď s Blayem není, je mu věrný.</p>
<p>Layla k němu přistoupila, sedla si na postel, urovnala si nohy a uhladila roucho elegantníma, bledýma rukama. „Jsem ráda, žes mi to pověděl.“</p>
<p>„Víš... já taky.“ Natáhl se a vzal ji za ruku. „A mám nápad.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Přátelé. Ty a já. Přijdeš sem, já tě nakrmím a budeme spolu. Jako přátelé.“</p>
<p>Její úsměv byl neuvěřitelně smutný. „Musím říct... vždycky jsem věděla, že o mě nestojíš tím určitým způsobem. Dotýkal ses mě velmi zdrženlivě a ukazoval jsi mi věci, které mě uchvacovaly ale pod přívalem vášně, kterou jsem pociťovala, mi bylo jasné...“</p>
<p>„Ty mě taky nemiluješ, Laylo. Prostě nemiluješ. Cítila jsi spoustu fyzických blbostí a myslela sis, že je to emocionální. Potíž je, že tělo potřebuje ke spojení daleko míň než duše.“</p>
<p>Položila si volnou ruku na srdce. „Bodá to tady.“</p>
<p>„Protože ses do mě pobláznila. To přejde. Zvlášť až potkáš toho pravého.“</p>
<p>Bože, to jsou věci. Ze šlapky skautským vůdcem během jediného týdne. Než se naděje, otevře si partnerskou poradnu.</p>
<p>Natáhl předloktí. „Vezmi si z mé žíly, abys mohla zůstat déle na téhle straně a přijít na to, co chceš od života — ne čím máš být nebo co dělat, ale co <strong><emphasis>ty</emphasis></strong> chceš. Dokonce ti i pomůžu, když to půjde. Bůh ví, že s bezradností mám zkušeností dost a dost.“</p>
<p>Uplynula dlouhá chvíle. A pak se k němu obrátily její zelené oči. „Blaylock... neví, o co přichází.“</p>
<p>Qhuinn zasmušile zavrtěl hlavou. „Ale ví, ví to moc dobře. Věř mi.“</p>
<p>Úklid nebyl žádná hračka.</p>
<p>Jane vyvezla z komory vozíček s kbelíkem a mopem a přitom si procházela v hlavě doobjednávky materiálu, které bude muset provést: spotřebovali stovku balíčků gázy; spoustu šití; obvazy jim dokonce došly...</p>
<p>Otevřela si zadkem dveře do vyšetřovny, zajela s kbelíkem dovnitř a pak se nadechla. Celá podlaha byla od krve a stěny také. Žvance bílé gázy potřísněné krví se válely, kam oko pohlédlo. Pytle na biologický odpad se nadouvaly, jak byly plné.</p>
<p>Tváří v tvář té spoušti si uvědomila, že kdyby tu s ní nebyl Manny, mohli jednoho z bratrů klidně ztratit. Kupříkladu Rhage mohl vykrvácet. Anebo Tohr protože to, co vypadalo jako jednoduché zranění ramene, bylo nakonec mnohem komplikovanější.</p>
<p>Manny ho nakonec musel operovat. Když skončil s chirurgickým zásahem u Vishouse.</p>
<p>Zavřela oči a opřela si těžkou hlavu o špičatý konec mopu. Jako duch necítila vyčerpání tak jako kdysi: žádná malátnost ani bolest, žádný pocit tíže, jako by jí někdo přivázal k oběma kotníkům vězeňské koule. Teď se unavila její psychika, až do té míry, že musela zavřít oči a nedělat a nevidět absolutně nic jako by obvodová deska mozku potřebovala vypnout a vychladnout.</p>
<p>A tehdy spala. A zdály se jí sny.</p>
<p>Anebo také... jak to pravděpodobně bude i dnes... ne. Nespavost jí čas od času stále ještě působila problémy...</p>
<p>„Budeš to muset nejdřív zamést.“</p>
<p>Zvedla hlavu a pokusila se na Mannyho usmát. „Asi máš pravdu.“</p>
<p>„Co kdybys to nechala na mně.“</p>
<p>Ani. Omylem. Nijak netoužila po tom, zamknout se do dalšího pooperačního pokoje a civět do stropu. Kromě toho, Manny je určitě stejně unavený jako ona.</p>
<p>„Jak je to dlouho, cos jedl naposled?“zeptala se ho.</p>
<p>„Kolik je hodin?“</p>
<p>Podívala se na hodinky. „Jedna.“</p>
<p>„Odpoledne?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Asi tak před dvanácti hodinami.“ Zřejmě ho to překvapilo.</p>
<p>Sáhla po telefonu na psacím stole. „Zavolám Fritze.“</p>
<p>„Poslyš, to nemusíš...“</p>
<p>„Určitě padáš únavou.“</p>
<p>„Abych řekl pravdu, cítím se ohromně.“</p>
<p>To je celý on. Ledaže... No, sakra, opravdu vypadá, jako by byl nabitý energií.</p>
<p>To je jedno. Stejně ho nakrmí.</p>
<p>Objednávka netrvala déle než minutu a Fritz byl požadavkem nadšen. Po Posledním jídle se obvykle majordomus a jeho personál odebrali ke krátkému odpočinku, než začal každodenní úklid, ale daleko raději pracovali.</p>
<p>„Kde je úklidová komora?“ zeptal se Manny.</p>
<p>„Venku na chodbě. Nalevo.“</p>
<p>Zatímco plnila kbelík lyzolem a vodou, našel koště, vrátil se a obstaral, co bylo třeba.</p>
<p>Když pak pracovali bok po boku, nedokázala myslet na nic jiného než na Vishouse. Dokud v chvatu ošetřovala bratry, bylo na co se soustředit, ale když teď přejížděla mokrým mopem sem a tam po dlaždicové podlaze, bylo to, jako by se úzkost, skrytá za scénami v jejím mozku, osvobodila a prorazila duševní zátarasy.</p>
<p>Jenom ne ona.</p>
<p>Zas a znova v duchu slyšela jeho slova, viděla popelavou tvář a ledové oči a to, jak ji odmítl.</p>
<p>Zvláštní... věčnost, která jí byla darována, považovala vždycky za největší požehnání. Dokud si nepředstavila, jak bude žít tisíce let bez muže, kterého miluje.</p>
<p>Teď to bylo prokletí.</p>
<p>Kam půjde? Nemůže dost dobře zůstat v areálu. Rozhodně ne, když si budou takhle odcizeni. Je to pro všechny příliš těžké...</p>
<p>„Tumáš.“</p>
<p>Jane nadskočila, když se jí před obličejem zatřepetal papírový kapesník. Ten bílý čtvereček visel v Mannyho prstech a on jím znovu zakýval a ona jen civěla.</p>
<p>„Pláčeš,“ uslyšela ho říkat.</p>
<p>Přesunula si rukojeť mopu do ohbí lokte, vzala to, co ji nabízel, a s překvapením zjistila, že měl pravdu: když si otřela oči a podívala se, kapesník byl mokrý.</p>
<p>„Víš,“ protáhl Manny, „když tě takhle vidím, lituju, že jsem mu tu zatracenou nohu neamputoval.“</p>
<p>„Je to jen zčásti jeho vina.“</p>
<p>„To říkáš ty. Já se na to můžu dívat, jak chci.“</p>
<p>Ohlédla se. „Máš ještě?“</p>
<p>Podal jí krabici a ona z ní vytrhla další dva kapesníky. Ťup. Ťup. Delikátní vysmrkání. Ťup. Dovršila plačtivou epizodu rychlými... dvěma... třemi... hody do koše na odpadky.</p>
<p>„Děkuju za pomoc.“ Vzhlédla, uviděla, jak se mračí, a musela se usmát. „Po tom se mi stýskalo.“</p>
<p>„Po čem.“</p>
<p>„Po tom naštvaném výrazu, co tak často míváš. Připomíná mi to staré dobré časy.“ Klidně ho pozorovala.</p>
<p>„Uzdraví se Vishous?“</p>
<p>„Jestli mu nerozkopu zadek za to, jak s tebou zachází ano.“</p>
<p>„Náramně galantní.“ A to myslela vážně. „Dneska v noci jsi byl úžasný.“</p>
<p>To taky myslela vážně.</p>
<p>Odložil krabici kapesníků na pult. „Ty taky. Stává se to často?“</p>
<p>„Ani ne. Ale mám pocit, že se to možná změní.“</p>
<p>Vrátila se k práci a několikrát nazdařbůh přejela mopem podlahu, aniž by její stav zlepšila, jen rozmazala krev. V této chvíli by patrně bylo účinnější spláchnout to tu hadicí.</p>
<p>Pár minut nato se ozvalo zaklepání na dveře a Fritz strčil hlavu dovnitř. „Vaše občerstvení je připraveno. Kde byste si přáli stolovat?“</p>
<p>„Vezme si to v kanceláři,“ řekla Jane. „U psacího stolu.“ Pohlédla na svého dřívějšího kolegu. „Radši jdi než ti to vystydne.“</p>
<p>Výraz v Mannyho očích byl stejně výmluvný jako zdvižený prostředníček, ale ona mu jen zamávala na rozloučenou. „Jdi. A pak si trochu odpočiň.“</p>
<p>Jenomže Manny Manello si od nikoho nedá říkat, co má dělat. „Zůstanu tady,“ řekl majordomovi.</p>
<p>Když Fritz zmizel, její starý šéf si založil ruce v bok. A ačkoliv se připravovala na hádku, prohodil jen: „Kde mám kufřík.“</p>
<p>Když Jane zamrkala, pokrčil rameny. „Nebudu tě přemlouvat, abys se mnou mluvila.“</p>
<p>„Takže jsi otočil nový list.“</p>
<p>Ukázal na telefon zavěšený na stěně. „Budu si muset zkontrolovat vzkazy a chci zpátky mobil, sakra.“</p>
<p>„Aha... no jo, tvoje auto je určitě v garáži. Hned na konci chodby. Možná máš ten kufřík v porschi?“</p>
<p>„Díky...“</p>
<p>„Uvažuješ o odchodu?“</p>
<p>„Pořád.“ Otočil se a zamířil ke dveřím. „Na nic jiného nedokážu myslet.“</p>
<p>No... to jsou tedy dva. Jenomže Jane si nikdy nepředstavovala, že by byla jinde než tady.</p>
<p>Jednoznačný důkaz, že když máte spoustu představ jasné budoucnosti, nijak si tím nepomůžete.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá třetí</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž v řadách <emphasis>glymery</emphasis> někdo vstoupil do něčího domu, podle tradice položil navštívenku na stříbrný tácek, který mu nastavil <emphasis>doggen,</emphasis> majordomus hostitele. Na kartičce muselo být uvedeno jedinečné jméno a rodokmen majitele a cílem bylo ohlásit návštěvníka a současně vyhovět společenským mravům, které formovaly a určovaly vyšší vrstvy.</p>
<p>Nicméně když jeden neuměl psát ani číst... anebo ještě přesněji, když preferoval metody komunikace spíše fyzické a méně vznešené?</p>
<p>No, pak nechal v uličce těla mrtvých, které měl na svědomí, aby je našel jeho „hostitel“.</p>
<p>Xcor vstal od stolu, kde předtím seděl, a vzal si s sebou hrnek s kávou. Ostatní spali dole a on věděl, že by se k nim měl připojit, ale nedokázal by odpočívat. Dnešního dne ne. A možná ani nazítří.</p>
<p>Zanechat za sebou ty rozsekané, ovšem dosud se svíjející <emphasis>bezduché</emphasis>, bylo vykalkulované riziko. Kdyby je našli lidé? Problém. A přece to za to stálo. Wrath a Bratrstvo vládli tomuto kontinentu už příliš dlouho, a kam to vedlo? Vyhlazovací společnost stále existuje. Upíří populace se rozprchla. A ti arogantní, nadutí, bezohlední lidé se hemží všude.</p>
<p>Xcor se zastavil na chodbě v přízemí a rozhlédl se po svém příbytku. Dům, který obstaral Throe, byl vskutku dostatečný. Byl z kamene, starý a na předměstí, a tyto hodnoty jejich účelům vrchovatě dostačovaly -</p>
<p>Kdysi to bylo dost okázalé sídlo, ale ta doba pominula a spolu s ní i vznešenost domu. Teď to byla jen skořápka toho, co kdysi, a jemu to stačilo: bytelné zdi, pevná střecha a pro ubytování jeho mužů velký víc než dost.</p>
<p>Ne že by někdo příliš často pobýval v těchto nadzemních místnostech nebo v sedmi ložnicích v prvním patře. I když byla všechna okna zatažena těžkými závěsy, nesčetné skleněné tabulky bude třeba zazdít, než tu bude i za denního světla skutečně bezpečno.</p>
<p>Po pravdě řečeno, všichni byli v podzemí, ve sklepě.</p>
<p>Je to návrat starých dobrých časů, říkal si, neboť teprve v moderní době se zakořenila koncepce odděleného bydlení. Dřív všichni společně jedli, společně souložili a spali také ve skupině.</p>
<p>Jak se na vojáky sluší.</p>
<p>Možná po nich bude požadovat, aby zůstali pod zemí. Společně.</p>
<p>A přece tam dole s nimi není a nebyl. Nervózní a znepokojený, připravený k pronásledování, avšak momentálně postrádající kořist, chodil z jedné prázdné místnosti do druhé a vířil prach i svou touhu dobýt tento nový svět.</p>
<p>„Mám je. Všechny.“</p>
<p>Xcor se zastavil. Odložil hrnek. Obrátil se. „To je od tebe ale chytré.“</p>
<p>Throe vstoupil do někdejšího velkolepého salonu, kde však nyní panoval jen chlad a prázdnota. Bojovník byl dosud oděn v kůži, ale i tak jaksi dokázal působit elegantně. Nic překvapivého. Na rozdíl od ostatních měl rodokmen stejně dokonalý jako své zlaté vlasy a nebesky modré oči. Dokonalé bylo i jeho tělo a vizáž: neměl žádné vady navenek ani uvnitř.</p>
<p>Jednoznačně však náležel k ostatním.</p>
<p>Odkašlal si a Xcor se usmál. Ještě i po všech těch společně strávených letech byl Throe v jeho přítomnosti nesvůj. Jak roztomile zvláštní.</p>
<p>„A...,“ pobídl ho Xcor.</p>
<p>„V Caldwellu jsou v současnosti zbytky dvou rodin. To, co zbylo ze čtyř ostatních hlavních rodových linií, je roztroušeno po území, které se označuje jako Nová Anglie. Takže někteří mohou být pět až sedm set mil odtud.</p>
<p>„S kolika jsi spřízněn?“</p>
<p>Další odkašlání. „S pěti.“</p>
<p>„S pěti? To by ti dost rychle naplnilo kalendář společenských akcí - máš v plánu zaskočit na pár návštěv?“</p>
<p>„Víš přece, že to nejde.“</p>
<p>„Aha... vskutku.“ Xcor dopil kávu. „Zapomněl jsem, že jsi byl vypovězen. Nejspíš budeš muset setrvat zde u našeho krbu.“</p>
<p>„Ano. Setrvám.“</p>
<p>„Hmm.“ Xcor si okamžik užíval trapné ticho.</p>
<p>Jenomže pak to ten druhý musel pokazit: „Nemáš se čeho chytit,“ řekl Throe. „Nejsme z řad <emphasis>glymery</emphasis>.“</p>
<p>Xcor v úsměvu blýskl tesáky. „Přespříliš se staráš o pravidla, příteli.“</p>
<p>„Nemůžeš svolat schůzi Rady. Nemáš v ní slovo.“</p>
<p>„Pravda. Něco zcela jiného však je, poskytnout jim důvod k setkání. Nebyl jsi to snad ty sám, kdo řekl, že po nájezdech se ozývaly hlasy proti králi?“</p>
<p>„Jistě. Ale jsem si dobře vědom, oč usiluješ, a konečný cíl je v nejlepším případě velezrada, v nejhorším případě sebevražda.“</p>
<p>„Jak úzkoprse uvažuješ, Throe. Přes všechno své praktické vzdělání trpíš značným nedostatkem vizí.“</p>
<p>„Nemůžeš svrhnout krále a jistě neuvažuješ o tom, že by ses ho pokusil zabít.“</p>
<p>„Zabít?“ Xcor zvedl jedno obočí. „Netoužím ho uložit do rakve. To vůbec ne. Přeju mu dlouhý život... tak aby se mohl škvířit ve šťávě svého nezdaru.“</p>
<p>Throe potřásl hlavou. „Nevím, proč ho tak nenávidíš.“</p>
<p>„Prosím.“ Xcor obrátil oči v sloup. „Osobně proti němu nic nemám. Mně vadí jeho postavení, prostě a jednoduše. Bude-li naživu, až zasednu na jeho trůn, přidá to jen trochu koření do mého jídla.“</p>
<p>„Někdy... se obávám, že jsi šílený.“</p>
<p>Xcor přimhouřil oči. „Ujišťuji tě... nejsem rozzuřený, ani šílený. A měl bys být opatrný a šetřit takovými poznámkami.“</p>
<p>Byl klidně schopen svého starého přítele zabít. Dnes. V noci na zítřek. Zítra. Otec ho naučil, že vojáci se ničím neliší od všech ostatních zbraní a hrozí-li nebezpečí, že při použití selžou? Musí pryč.</p>
<p>„Odpusť mi.“ Throe se lehce uklonil. „I nadále jsem ti zavázán. Dluhem i věrností.“</p>
<p>Takový slaboch. Ačkoliv po pravdě řečeno, to, že Xcor zavraždil muže, jenž zneuctil Throeovu sestru, byla velmi dobrá investice času i energie, neboť to k němu tohoto vytrvalého a věrného bojovníka připoutalo. Navždy.</p>
<p>Throe se zaprodal Xcorovi za to, že spáchal tento čin. Tehdy byl ještě příliš velký švihák, než aby spáchal vraždu vlastníma rukama, a tak se vydal do temnot vyhledat toho, koho by nikdy nepozval do svého sídla ani vchodem pro služebnictvo. Byl zděšen, když Xcor odmítl nabízené peníze, a užuž chtěl odejít, ale vtom Xcor vznesl svůj požadavek.</p>
<p>Letmá vzpomínka na to, v jakém stavu byla jeho sestra nalezena, stačila, aby složil slib.</p>
<p>A následný výcvik dokázal zázraky. Pod Xcorovým vedením se Throe časem zatvrdil jako ocel kalená v žáru. Teď z něj byl zabiják. Teď už se hodil i k něčemu jinému, než aby se předváděl jako společenská socha na slavnostních večeřích a bálech.</p>
<p>Velká škoda, že jeho rod neviděl v té proměně zlepšení navzdory faktu, že jeho otec býval členem Bratrstva, propánajána. Jeden by myslel, že rodina bude vděčná. Ale běda, oni toho chudáka vydědili.</p>
<p>Xcorovi bylo doslova do pláče pokaždé, když na to pomyslel.</p>
<p>„Napíšeš jim.“ Xcor se znovu usmál, tesáky ho zabrněly, pohlaví rovněž. „Všem jim napíšeš a ohlásíš náš příchod. Zmíníš se o jejich ztrátách, připomeneš jim děti a ženy pobité oné letní noci. Ať si vybaví v mysli všechny audience, které jim jejich král neposkytl. Vyjádříš za ně patřičné rozhořčení a uděláš to způsobem, kterému porozumějí protože jsi kdysi byl jedním z nich. A pak budeme čekat... až nás povolají.“</p>
<p>Throe se uklonil. „Rozkaz, můj <emphasis>leahdyre.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Mezitím budeme lovit <emphasis>bezduché</emphasis> a povedeme si přehled o zabitých. Abychom mohli informovat aristokracii, až se poptá po našem zdraví a jak se nám daří což určitě učiní neboť ačkoliv čistokrevní koně jsou pěkně ve stájích... potřebují smečku vlků, která bude střežit jejich zadní vrátka.“</p>
<p><emphasis>Glymera</emphasis> byla v mnoha ohledech bezcenná, ale předvídatelná jako kapesní hodinky; jejich ručičky poháněl kolem dokolečka pud sebezáchovy.</p>
<p>„Raději si jdi odpočinout,“ zaševelil Xcor. „Nebo už jsi na stopě jednoho ze svých rozmarů?“ Když se nedočkal odpovědi, zamračil se nad tou, která byla skryta v mlčení. „Máš cíl, který převyšuje a přesahuje to, co předtím proběhlo v boji. Mrtvý člověk je daleko bezvýznamnější než naši živoucí nepřátelé.“</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>Čti: Nikoli.</p>
<p>„Nevěnuj se jiným činnostem na úkor našich cílů.“</p>
<p>„Zklamal jsem tě snad někdy?“</p>
<p>„Ještě je čas, starý příteli.“ Xcor zíral na muže zpod přivřených víček. „Vždycky je čas, aby tě tvá útlocitná přirozenost dostala do nesnází. A než vyjádříš nesouhlas, dovol, abych ti připomněl okolnosti, v nichž ses ocitl během posledních dvou staletí.“</p>
<p>Throe ztuhl. „Ne. To nemusíš. Jsem si zcela vědom toho, kde je mé místo.“</p>
<p>„Dobrá,“ kývl Xcor. „To je v tomhle životě dost důležité. Pokračovat.“</p>
<p>Throe se uklonil. „Přeji ti dobrý spánek, můj <emphasis>leahdyre</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Xcor sledoval, jak odchází, a když znovu zůstal sám, dopálilo ho žhnutí v jeho těle.</p>
<p>Sexuální touha je náramná ztráta času, neboť nezabíjí ani neživí, ale dosti pravidelně potřebovalo jeho pohlaví něco víc než drsné zatahání.</p>
<p>Až této noci padne tma, bude muset Throe obstarat své bandě ničemů ještě jednu věc, a tentokrát bude nucen nasytit se jí i sám.</p>
<p>A budou potřebovat také krev. Nejlépe ne lidskou, ale budou-li s ní muset prozatím vystačit?</p>
<p>No, prostě se jen budou muset zbavit těl, že ano.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá čtvrtá</strong></p>
<p>V</p>
<p>e výcvikovém centru procitl Manny na nemocničním lůžku, ne v křesle. Po chvilce zmatku se mu vybavily mlhavé vzpomínky: poté, co se dostavil majordomus s jídlem, najedl se Manny v kanceláři, jak mu předtím řekla Jane a tam, nikoli ve svém autě, nalezl mobil, náprsní tašku, klíče a kufřík. Těch pár Manellových věcí povalovalo všem na očích, prostě to leželo na židli a ten nedostatek zabezpečení ho překvapil, vzhledem k tomu, jak bylo všechno ostatní pod zámkem.</p>
<p>Jenže pak si zapnul mobil a zjistil, že SIM karta je pryč.</p>
<p>A klidně by se vsadil, že by potřeboval atomovou bombu, aby se dostal z garáže bez jejich svolení. Takže klíčky mu byly k ničemu.</p>
<p>Kufřík? Nic než proteinová tyčinka a nějaké ty papíry, které nemají absolutně nic společného s podzemním zařízením, upíry a Payne.</p>
<p>Nejspíš by se ta bezstarostnost dala vysvětlit slovy „proč se namáhat“.</p>
<p>Už byl připraven hodit příslovečný ručník do ringu, pokud šlo o hlasovou schránku, jenomže pak dostal nápad a sáhl po kancelářském telefonu u svého lokte. Zvedl sluchátko, stiskl 9... a oznamovací tón ho přímo šokoval. Ačkoliv jaká je vlastně pravděpodobnost, že by tady dole zůstal někdo bez dozoru? Takřka žádná.</p>
<p>Až na den, kdy devadesát procent z nich utrpělo zranění v boji a zbývajících deset procent má starost o své bratry.</p>
<p>Manny v rychlém sledu prošel tři hlasové schránky: doma, na mobilu a v práci. Na prvním byly dva vzkazy od matky. Nic konkrétního je zapotřebí provést opravy na domě a zase se zasekla na té obávané deváté jamce. Na mobilu byla zpráva od veterináře, kterou si musel poslechnout dvakrát. A v nemocnici... to bylo stejně depresivní jako s Glory: měl tam sedm zpráv od kolegů z celé země a všecno bylo drtivě normální. Chtěli, aby přiletěl na konzultace nebo se zúčastnil tiskových konferencí nebo našel ve svém rezidentském programu místo pro jejich děti či rodinné přátele.</p>
<p>Truchlivá pravda byla taková, že tyhle rutinní požadavky daleko zaostávaly za tím, kde se ve skutečnosti nalézal jeho život, jako by udělal myšku a těm chudákům ujel. A neměl zdání, zda bude ještě schopen napočítat do desíti, až mu tihle upíři zase zpracují mozek, natožpak zda dokáže operovat pacienta nebo řídit chirurgickou kliniku. Nebylo, jak zjistit, v jakém stavu se bude nacházet, až tohle všechno skončí...</p>
<p>Zvuk splachované toalety způsobil, že sebou škubl.</p>
<p>Dveře koupelny se otevřely a uviděl postavu Payne, osvětlenou zezadu, z jejího andělíčka zbyl jen průsvitný stín.</p>
<p>Ježíši... na... kříži...</p>
<p>Ranní erekce mu začala tepat a hned litoval, že nespal v tom zatraceném křesle... potíž byla, že když se k ní konečně vrátil, neměl už sílu odmítnout, když ho požádala, aby si lehl k ní.</p>
<p>„Tys procitl,“ řekla chraplavým hlasem.</p>
<p>„A ty jsi vstala.“ Pousmál se. „Co nohy?“</p>
<p>„Slabé. Ale fungují.“ Ohlédla se. „Ráda bych se osprchovala...“</p>
<p>Do háje, podle toho, jak to vyznělo do ztracena, potřebuje pomoc a on hned v duchu uviděl sebe a ji, oddělené od sebe všeho všudy jen mýdlovou pěnou.</p>
<p>„Myslím, že je tam lavička, na kterou si můžeš sednout.“ Vstal z druhé strany lůžka, aby mohl zastrčit erekci za pásek chirurgických kalhot.</p>
<p>Přistoupil k ní a snažil se poskytnout jí co nejvíc prostoru, když vstupoval do koupelny. „Jo, tady.“</p>
<p>Sáhl dovnitř a pustil vodu, pak sklopil lavičku. „Nastavím to...“</p>
<p>Ohlédl se a ztuhl. Payne rozvázala tkanice své nemocniční košile a zvolna, neodvratně... ji spouštěla... z ramen.</p>
<p>Sprška ho zasáhla do paže a začala mu máčet vršek chirurgického úboru, těžce polkl a shledal, že se mu chce řvát, když zachytila rukama horní okraj košile a přidržela si ji k ňadrům.</p>
<p>Zůstala tak, jako by čekala, co řekne, a když se navzájem zahleděli do očí, pohlaví se mu napjalo tak prudce, až byl div, že mu neroztrhlo kalhoty.</p>
<p>„Pusť to, <emphasis>bambina</emphasis><emphasis>“ </emphasis><emphasis>, </emphasis>uslyšel svůj hlas.</p>
<p>A ona pustila.</p>
<p>Do horoucích pekel, ještě nikdy se mu nechtělo velebit zákon gravitace, až teď: toužil padnout před Newtonův oltář a plakat vděčností za požehnání, které způsobuje, že všechno padá směrem k zemi.</p>
<p>„Podívej se na sebe,“ zavrčel a sledoval, jak se ty růžové hroty stahují.</p>
<p>Nevědomky a bez varování se jeho mokrá paže vztáhla a popadla ji, přitáhla si ji k ústům, pevněji držela a přitom jí sál bradavku a hladil ji jazykem. Nemusel se však starat, zda ji neurazí. Ruce Payne se mu zabořily do vlasů, tiskla ho k sobě a on ji sál, zakláněl ji, až ji podpíral a objímal a ona byla jen nahá žena, připravená nechat se pohltit.</p>
<p>Otočil ji, zhasl světlo a oba je zavedl pod teplý déšť sprchy. Její tělo zářilo zevnitř a on klesl na kolena a zachycoval jazykem horkou vodu, která jí prýštila mezi ňadry a stékala na břicho.</p>
<p>Rozmáchla se rukou, aby chytila rovnováhu, a už byl u ní, naváděl ji dolů, aby bezpečně usedla na lavičku. Vzepjal se, uchopil dlaní její týl a zhluboka ji políbil, zatímco sáhl pro mýdlo a připravoval se zařídit, aby byla velmi, velmi čistá. Když mu její jazyk vyšel vstříc, byl tak pohroužen do doteku jejích bradavek, které se mu otíraly o hrudník, a jejích rtů na svých ústech, že si ani nevšímal či nedbal, že se mu vlasy lepí k hlavě nebo že k němu mokrý chirurgický úbor přilnul tak, jako by byl zabalený do potravinářské fólie.</p>
<p>„Doktore...,“ zajíkla se, když jí začal mydlit pokožku.</p>
<p>Horní část trupu měla kluzkou a horkou, když ji přejížděl dlaněmi, od šíje až ke kyčelním kloubům. A pak se pustil do nohou, zpracovával její jemná chodidla a kotníky a postupoval stále vzhůru, po lýtkách a do podkolení.</p>
<p>Všude kolem byla voda, padala mezi ně, splachovala Payne, hned jak ji namydlil, a zvuk vody dopadající na kachlíčky přehlušovaly jen její steny.</p>
<p>A ty navíc ještě sílily.</p>
<p>Přisál se k její šíji, roztahoval jí kolena šíř a ještě šíř, vtlačil se mezi ně. „Říkal jsem ti,“ - trochu ji kousl „že se ti koupání bude líbit.“</p>
<p>V odpověď mu zaťala ruce do ramen, zaryla do něj nehty a přiměla ho k úvahám, není-li snad nejvyšší čas začít myslet na baseball, poštovní směrovací čísla... nebo ceny aut.</p>
<p>Na Eleanor Rooseveltovou.</p>
<p>„Měl jsi pravdu, doktore,“ řekla zadýchaně, „jsem nadšena ale ty jsi příliš oblečen.“</p>
<p>Manny zavřel oči a otřásl se. A pak se ovládl natolik, aby dokázal promluvit: „Ne... mně je dobře tak, jak jsem. Jen se opři a já se o všechno postarám.“</p>
<p>Než stihla reagovat, přisál svá ústa na její a hrudí ji přitiskl ke stěně. Aby ji vzdálil od tématu své nahoty, vyjel jí oběma rukama po vnitřních stranách stehen a špičkami prstů se dotkl pohlaví.</p>
<p>Když ucítil, jak je vlhká a tahle vlhkost neměla nic společného s vodou, jen s tím, co chtěl cítit na jazyku, trochu se odtáhl a pohlédl dolů.</p>
<p>Do horoucích... pekel... je na něj tak připravená! A páni, jak jen vypadá prohnutá v zádech, ňadra lesklá vodou, rty pootevřené a trochu pohmožděné od toho, jak ji líbal, nohy roztažené.</p>
<p>„Zmocníš se mě teď?“ zasténala, oči jí blýskaly, tesáky se prodlužovaly.</p>
<p>„Ano...“</p>
<p>Sevřel její kolena a spustil se dolů, přiložil ústa tam, kam předtím upíral oči. Když vykřikla, pustil se do ní prudce a rychle, pohroužil se do jejího pohlaví, zběsile ji hnal, nehledal výmluvy pro to, jak moc po ní touží. Když se rozpadla na kousky, vstoupil do ní jazykem a všechno to cítil, pulzování, to, jak se mu škubala proti bradě a nosu, pevný stisk jejích rukou na své hlavě.</p>
<p>Nebyl důvod toho nechat.</p>
<p>S ní měl nekonečnou vytrvalost a věděl, že dokud zůstane oblečený, dokázal by s ní takhle pokračovat... na věky.</p>
<p>Vishous procitl v posteli, která nebyla jeho, ale netrvalo mu déle než nanosekundu, než pochopil, kde je: na klinice. V jednom z pooperačních pokojů.</p>
<p>Když si pořádně promnul oči, rozhlédl se. Svítilo se jen v koupelně, jejíž dveře byly pootevřené, takže osvětlení bylo dostatečné... a první, čeho si všiml, byla sportovní taška naproti na podlaze.</p>
<p>Patřila jemu. Konkrétně to byla ta, kterou předtím dal Jane.</p>
<p>Ona tu však nebyla. Aspoň ne v tomhle pokoji.</p>
<p>Posadil se a bylo mu, jako by měl za sebou automobilovou nehodu, v celém těle cítil malátnost a bolesti, jako by byl anténa a všechny rádiové signály světa proudily do jeho nervového systému. Zasténal a přesunul se tak, aby mu nohy visely z lůžka dolů a pak si musel trochu vydechnout.</p>
<p>Dvě minuty nato vynaložil další úsilí: sesunul svou váhu z matrace a doufal...</p>
<p>Bingo. Nohy drží.</p>
<p>Ta strana, na které Manello zapracoval, nebyla zrovna připravená běžet maratón, ale když V serval obvazy a trochu se protáhl, musel cítit obdiv. Jizvy na koleni už byly skoro úplně zhojené, nezbylo po nich nic než bledě růžová čára. Důležitější však bylo to, co se nalézalo pod tímhle zázrakem: kloub fungoval fantasticky. Dokonce i přes přetrvávající ztuhlost poznal, že pracuje dokonale.</p>
<p>Kyčel byla taky jako nová.</p>
<p>Ten zatracený lidský chirurg je čaroděj.</p>
<p>Cestou na záchod přejel pohledem po sportovní tašce. Vrátily se mu vzpomínky z morfinového výletu a byly daleko jasnější než samotný zážitek. Bože, Jane je pozoruhodná doktorka. V každonočním běhu svého života na to ani tak dalece nezapomněl, jako to chvíli neprožíval. Vždycky se věnovala svým pacientům víc, než bylo nutné. Vždycky. A neošetřovala jeho bratry tak dobře jen proto, že s ním byli spoutáni. S ním to nemělo nic společného v těch chvílích to byli její příbuzní. Byla by stejným způsobem ošetřovala civilisty, příslušníky <emphasis>glymery...</emphasis> ba i lidi.</p>
<p>V koupelně vstoupil pod sprchu a, páni, že zaplnil celý prostor. Když tak myslel na Jane a svou sestru, měl strašlivý pocit, že si příliš zjednodušil to, na co narazil předevčírem v noci. Nepočítal s tím, že mezi oběma ženami možná funguje nějaký jiný vztah. Šlo mu o sebe a o sestru... vůbec ne o pouto mezi doktorkou a pacientkou.</p>
<p>Kdepak. Šlo vůbec jen o něj; ne o Payne a o to, jak chce naložit se svým životem. Ani o to, co Jane udělala nebo neudělala pro svou pacientku.</p>
<p>Stál s hlavou skloněnou a voda mu dopadala na zátylek, upíral pohled do odtoku mezi svými chodidly.</p>
<p>Neuměl se moc dobře omlouvat. Ani rozmlouvat.</p>
<p>Ale taky nebyl srab.</p>
<p>Deset minut nato na sebe hodil nemocničního andělíčka a belhal se chodbou ke kanceláři. Jestli je jeho Jane tady dole, pak usoudil, že bude spát u psacího stolu, vzhledem k tomu, kolik nemocničních lůžek je nepochybně obsazeno bratry, které předtím ošetřila.</p>
<p>Pořád ještě neměl zdání, co jí řekne o té situaci s koženými kalhotami, ale aspoň by mohl nějak vyžehlit tu věc s Payne.</p>
<p>Jenomže kancelář byla prázdná.</p>
<p>Sedl si k počítači a netrvalo mu ani patnáct vteřin, než svou <emphasis>shellan</emphasis> našel. Když montoval bezpečnostní systém sídla, Doupěte a tohohle zařízení, umístil kamery do každičké místnosti kromě apartmá První rodiny. Zařízení se přirozeně dalo snadno vypojit, vida, ložnice všech bratrů byly na obrazovce počítače černé.</p>
<p>Což bylo dobře. Nemusí vidět všechno.</p>
<p>Modrý pokoj pro hosty v hlavní budově byl však stále ještě monitorován a ve světle lampy na nočním stolku, která byla rozsvícená, uviděl do klubíčka stočenou postavu své družky. Jane byla pro svět mrtvá, bylo však zatraceně jasné, že nespí klidným spánkem: obočí měla svraštělé, jako by se její mozek zoufale snažil udržet to, co jí dává spánek. Anebo se jí možná zdálo o věcech, které ji netěšily, ale bodaly.</p>
<p>První popud mu velel napochodovat tam rovnou, ale čím víc o tom uvažoval, tím víc si uvědomoval, že to nejlaskavější, co může udělat, je nechat ji tam, kde leží, aby si odpočinula. Pracovali s Manellem bez přestávky řadu hodin, celé dopoledne. Kromě toho on dnes v noci nikam nejde: Wrath dal všem volno s ohledem na jejich zranění.</p>
<p>Kristepane... ta Vyhlazovací společnost! Tolik zabijáků pohromadě neviděl celá léta a nemyslel tím jen ten tucet, co se dostavil včera v noci. Za uplynulé dva týdny by se klidně vsadil, že Omega proměnil těch šmejdů aspoň stovku a měl pocit, že jsou jako švábi. Na každého, kterého jste zahlédli, připadalo dalších deset, co vám unikli.</p>
<p>Dobře, že jsou bratři tak hromsky smrtonosní. A Butch se uzdravil po činnosti nasávače relativně snadno - sakra, Vishous byl dokonce po operaci schopen se o poldu postarat. Ne že by si z toho nějak moc pamatoval, ale stejně.</p>
<p>Ohromen tím vším šátral po kapsách, aby si vyndal tabák a cigaretové papírky... a uvědomil si, že má na sobě andělíčka: kouření nikde.</p>
<p>Vstát z křesla. Zpátky na chodbu. Zamířit tam, kde předtím spal.</p>
<p>Dveře do pokoje Payne byly zavřené a on je bez zaváhání otevřel. Byla značná pravděpodobnost, že tam s ní bude lidský chirurg, ale nepřipadalo v úvahu, že by nespal jako mimino. Dřel do úmoru.</p>
<p>Když Vishous vstoupil dovnitř, měl patrně jasněji zaregistrovat pach, který se vznášel ve vzduchu. A možná měl věnovat o trochu větší pozornost tomu, že je puštěná sprcha. Byl ale prostě tak šokován zjištěním, že je lůžko prázdné... a že naproti v koutě jsou ortézy a berle.</p>
<p>Pacientka je ochrnutá tak potřebuje vozík, ne ortopedické pomůcky. Takže... ona <emphasis>chodi?</emphasis></p>
<p>„Payne?“</p>
<p>Zvýšil hlas. „Payne?“</p>
<p>Odpovědí, jíž se mu dostalo, bylo zasténání. Velmi hluboký, spokojený sten...</p>
<p>Což byla věc, jakou nenavodí ani ta nejlepší sprcha, co kdy kdo měl.</p>
<p>Vishous vystřelil přes místnost a málem rozbil dveře, když vrazil do horkého vlhka koupelny. A do horoucích pekel, scéna, která se mu naskytla, byla mnohem horší, než si představoval.</p>
<p>Ironií však bylo to, že právě tohle zachránilo chirurgovi život: Vishous byl tak zděšený, že musel odvrátit pohled, a tohle pštrosí počínání mu zabránilo vyrvat Manellovi do krku díru velikosti kanalizační trubky.</p>
<p>Vishous klopýtal zpátky ven a slyšel z koupelny všemožné štrachání. A pak předvedl učiněnou grotesku: narazil do lůžka, odrazil se, převrhl židli, praštil se o zeď.</p>
<p>Tímhle tempem najde cestu ven tak zhruba za týden.</p>
<p>„Vishousi...“</p>
<p>Payne k němu přistoupila, ale on se vytrvale díval do země a nakonec se mu před očima ukázaly bosé nohy dvojčete. Takže se jí vrátil cit v nohou.</p>
<p>Jejda.</p>
<p>„Prosím, ušetři mě vysvětlování,“ ucedil a zamračil se na Manella. Ten lump byl promáčený až na kůži, vlasy ulíznuté k hlavě, chirurgický úbor přilepený k tělu. „A <emphasis>nezvykej</emphasis> si na ni. Jsi tady, jen dokud tě potřebuju - a vzhledem k tomu, jak dobře se jí daří, už to dlouho nebude...“</p>
<p>„Jak se <emphasis>opovažuješ</emphasis><emphasis>-</emphasis> to já se rozhodnu, s kým se spojím.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Pak si vyber někoho jiného než člověka, který je o polovinu menší než ty a má čtvrtinu tvé síly. Život tady dole není takový jako v oblacích, srdíčko a Vyhlazovací společnost ti připlácne na záda stejný terč, jaký nosíme my ostatní. Je slabý, představuje bezpečnostní riziko a musí se vrátit tam, kam patří a zůstat tam.“</p>
<p>No, to tedy jeho dvojče rozzuřilo: ledové oči se Payne rozhořely, černé obočí se stáhlo. „Vypadni.“</p>
<p>„Zeptej se ho, co dělal celé dopoledne,“ dožadoval se Vishous.</p>
<p> „Počkej já ti to řeknu. Zašíval mě a zbytek Bratrstva, protože jsme se pokoušeli bránit své ženy a nasi rasu. Ten člověk? To je jen budoucí <emphasis>bezduchý</emphasis>, podle mého názoru - nic víc, nic míň.“</p>
<p>„Jak se opovažuješ! Nic o něm nevíš.“</p>
<p>Vishous se k ní naklonil. „A ty taky ne. To se ti pokouším říct.“</p>
<p>Než se situace opravdu vymkla kontrole, otočil se k odchodu, jen aby je všechny zahlédl v zrcadle na stěně.</p>
<p>To je, panečku, živý obraz: jeho sestra, nahá a beze studu, člověk, mokrý a zasmušilý; on sám, s divokým pohledem, připravený zabíjet.</p>
<p>Vztek v něm narostl tak rychle a do takových rozměrů, že se probil ven, ještě než ho Vishous stihl rozpoznat.</p>
<p>Udělal dva kroky, zaklonil hlavu a praštil obličejem do skla, roztříštil ten odraz na kousky.</p>
<p>Sestra zaječela, chirurg vykřikl a Vishous je nechal, ať si dělají, co chtějí.</p>
<p>Odkráčel pryč.</p>
<p>Venku na chodbě přesně věděl, kam půjde.</p>
<p>Venku v tunelu si byl velmi dobře vědom, k čemu se chystá.</p>
<p>Cestou mu krev kapala po tvářích a po bradě, rudé slzy mu kanuly na hruď a na břicho.</p>
<p>Necítil vůbec žádnou bolest.</p>
<p>Ale při troše štěstí bude. Velmi brzy.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá pátá</strong></p>
<p>N</p>
<p>ež se Payne oblékla a vyšla ven na chodbu, její dvojče už bylo pryč.</p>
<p>Krev na podlaze jí však sdělovala, kterým směrem Vishous směřoval, a tak šla po stopě chodbou až do zaskleného prostoru označeného KANCELÁŘ. Tam malé rudé skvrnky značkovaly cestu kolem psacího stolu a mizely za dveřmi, přistoupila k nim tedy a otevřela -</p>
<p>Jen komora. Nic než zásoby papírů a psacích potřeb.</p>
<p>To ale nebylo všechno. Nemohlo být. Cestička krůpějí končila u regálové stěny.</p>
<p>Hmatala kolem, hledala páku nebo uzávěr, kterými by stěnu posunula, a celou tu dobu si v duchu přehrá vala scénu s rozbitím zrcadla. Měla náramný strach, ne o sebe, ale o Vishouse a o to, k čemu ho dohnala. Už zase.</p>
<p>Chtěla navázat s bratrem vztah. Ale ne takovýhle.</p>
<p>O tuhle jedovatou mezihru nestála ani v nejmenším.</p>
<p>„Máš něco?“</p>
<p>Ohlédla se na doktora. Stál ve dveřích kanceláře, ještě mokrý, ale už z něj nekapalo a kolem krku měl přehozený bílý ručník. Krátké, tmavé vlasy měl rozcuchané, jako by si je vydrbal do sucha a nechal je, jak byly.</p>
<p>„Nemohu nalézt cestu.“ A to bylo přiléhavé v přemnoha ohledech.</p>
<p>Payne promarnila trochu času tím, že jen civěla na úhledně uspořádané stohy bloků a krabiček per a urovnané řádky věcí, o jejichž účelu se mohla jen dohadovat. Když to konečně vzdala a vyšla ven, doktor stál ještě ve dveřích kanceláře a pořád na ni upřeně hleděl. Oči měl černé emocí, rty sevřené... a kdoví proč si podle jeho výrazu uvědomila, jak je úplně oblečený.</p>
<p>Jak úplně oblečený vždycky byl, kdykoli ležel vedle ní. Nedovolil, aby se ho dotkla.</p>
<p>„Souhlasíš s mým bratrem,“ řekla temně. „Viď.“</p>
<p>Nebyla to otázka. A nepřekvapilo ji, když kývl. „Tohle není dlouhodobá záležitost,“ prohlásil s hrůznou něhou. „Ne pro tebe.“</p>
<p>„Tak proto jsem nepoznala tvé pohlaví.“</p>
<p>Krátce zvedl obočí, jako by mu její upřímnost byla nepříjemná. „Payne... tohle mezi námi nemůže fungovat.“</p>
<p>„Říká kdo. Je to naše volba, koho...“</p>
<p>„Mám život, do kterého se musím vrátit.“</p>
<p>Dech se jí zúžil a říkala si... jak je to od ní neuvěřitelně arogantní. Vůbec ji nenapadlo, že by měl ještě kam jít. Ale na druhé straně, jak předtím podotkl její bratr, kolik toho o něm vůbec ví?</p>
<p>„Mám rodinu,“ pokračoval. „Práci. Koně, za kterým musím zajít.“</p>
<p>Payne k němu přistoupila, blížila se s hlavou vztyčenou. „Proč usuzuješ, že je to buď-anebo? A než se o to pokusíš, neplýtvej slovy o tom, že po mně netoužíš. Vím, že to není pravda tvůj pach nelže.“</p>
<p>Odkašlal si. „Sex není všechno, Payne. A pokud jde o tebe a o mě, i tady záleží jen na tom, abys chodila.“</p>
<p>Nato ji znovu zamrazilo, jako by byl v místnosti průvan. Pak ale zavrtěla hlavou. „Toužil jsi po mně, doktore. Když ses sem vrátil a uviděl mě v tom loži - tvůj pach se netýkal stavu, v němž jsem se nalézala, a jsi zbabělec, pokud předstíráš něco jiného. Skrývej se, chceš-li, doktore...“</p>
<p>„Jmenuju se Manny,“ odsekl. „Manuel Manello. Přivedli mě sem, abych ti pomohl - a pokud sis nevšimla, stojíš na vlastních nohou. Takže jsem ti pomohl. Momentálně jen čekám, až mi tvoji lidé zase vlezou do mozku a já pak přestanu odlišovat noc ode dne a sny od reality. Tohle je tvůj svět, ne můj, a existuje <emphasis>pouze</emphasis> buď-anebo.“</p>
<p>Upřeně si hleděli do očí, a i kdyby v tom okamžiku v domě hořelo, nebyla by schopna se odvrátit... a uvědomovala si, že ani on ne.</p>
<p>„Kdyby to mohlo fungovat,“ řekla chraplavě, „kdybys směl přicházet a odcházet po libosti, zůstal bys se mnou.“</p>
<p>„Payne...“</p>
<p>„Má otázka je jasná. Odpověz na ni. Hned.“ Zvedl obočí a ona nemohla říci, zda je vzrušený, nebo zklamaný její drzostí, a v tom okamžiku jí to bylo jedno. „Pravda je, jaká je, vyřčená nebo ne. Mohli bychom tedy klidně vyložit karty na stůl.“</p>
<p>Zvolna zavrtěl hlavou. „Tvůj bratr si nemyslí...“</p>
<p>„Kašli na mého bratra,“ opáčila. „Řekni mi, co si myslíš <emphasis>ty.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>V napjatém tichu, jež následovalo, si uvědomila, co právě řekla, a chtělo se jí klít nanovo. Svěsila hlavu a zadívala se do země, ne z pokory, ale ze zoufalství. Urozené ženy nepoužívají takové výrazy a nenaléhají na nikoho ani kvůli papírovému ubrousku, natožpak kvůli něčemu, jako je tohle.</p>
<p>Po pravdě řečeno, řádná žena by stála opodál, zatímco nejstarší mužský člen její rodiny by rozhodoval o nejdůležitějších věcech jejího života a určoval kurz všeho, od místa, kde žije, až po to, komu bude zaslíbena.</p>
<p>Výbuchy. Sex. Klení. Ještě trochu toho všeho a Vishousovi se splní přání, protože její doktor - tedy Manny -ji začne shledávat tak nepřitažlivou, až bude žadonit, aby ho od ní odvedli a zbavili ho vzpomínek na společně strávený čas.</p>
<p>Copak nikdy nedosáhne ženské dokonalosti, jakou vládne Layla?</p>
<p>Protřela si spánky a zašeptala: „Oba máte pravdu jenom z nesprávných důvodů. Tobě a mně by to nikdy nemohlo vydržet, protože nejsem dobrá družka pro žádného z mužů.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>Unavena vším... jím i svým bratrem, sebou, ženami a muži obecně... mávla rukou a odvrátila se. „Říkáš, že toto je můj svět? To se velice mýlíš. Nenáležím sem o nic víc než ty.“</p>
<p>„O čem to, sakra, mluvíš?“</p>
<p>Ano, na odchodnou může klidně získat pravdivý obraz všeho. Proč ne, sakra.</p>
<p>Ohlédla se na něj. „Jsem dcera bohyně, Manueli. Božstva. Ta záře, kterou ve mně vyvoláváš? To je její podstata. Taková ona je. A můj otec? To byl jen sadistický lump, který mi odkázal nutkání zabíjet - to byl jeho ,dar‘. A chceš vědět, co jsem s ním udělala? Chceš?“ Byla si vědoma, že zvyšuje hlas, ale vůbec se jí nechtělo ho ztišit. „Zabila jsem ho, Manueli. A za ten zločin proti vlastní krvi, za ten přestupek proti pravidlům chování žen jsem byla uvězněna a zadržena na celá staletí. Takže máš úplnou pravdu. Odejdi a to hned. Je to tak nejlepší. Ale <emphasis>nemysli si</emphasis><emphasis>,</emphasis> že sem zapadám o něco lépe než ty.“</p>
<p>Znovu zaklela, protáhla se kolem něj, vykročila do chodby a říkala si, že Manuel bude už zakrátko volný...</p>
<p>„Šlo o tvého bratra. Viď.“</p>
<p>Klidná, tlumená slova se odrazila holou chodbou a zarazila nejen její kroky, ale i srdce.</p>
<p>„Viděl jsem, v jakém je stavu,“ řekl Manuel hlubokým hlasem. „Je možné, že mu to udělal váš otec?“</p>
<p>Payne se zvolna obrátila. Doktor stál uprostřed chodby a nebylo na něm znát šok ani hrůzu, jen z něj vyzařovala inteligence, kterou už si od něj zvykla očekávat.</p>
<p>„Pročpak si to myslíš,“ řekla mrtvým tónem.</p>
<p>„Když jsem ho operoval, viděl jsem jizvy, a je celkem jasné, že se ho někdo pokusil vykastrovat. Co z toho plyne? Na základě své omezené interakce s ním bych řekl, že je až moc vztahovačný a agresivní vůči každému, kdo se ho pokouší podmanit. Takže to byla buď nějaká banda lidí, nebo někdo, kdo ho dostal, když byl opravdu silně zranitelný. Myslím, že pravděpodobnější je to druhé, protože... no, řekněme, že by mě překvapovalo, kdyby se i mezi vámi nevyskytovali rodiče, co týrají své děti.“</p>
<p>Payne těžce polkla a trvalo dlouhou, dlouhou chvíli, než zase našla hlas. „Náš otec... ho nařídil přidržet na zemi. Kovář dostal rozkaz ho tetovat... a pak vzít kleště.“</p>
<p>Manuel krátce a pevně zavřel oči. „To mě mrzí. Je mi to vážně... zatraceně líto.“</p>
<p>„Náš otec byl vybrán jako zploditel pro svou agresivitu a nelítostnost a můj bratr mu byl předán, když byl velice malý - zatímco já zůstala ve Svatyni s naší <emphasis>mahmen.</emphasis> Neměla jsem čím ubíjet čas, a tak jsem sledovala v pozorovacích mísách, co se děje tady dole na Zemi a... během let, která strávil ve vojenském táboře, byl můj bratr týrán. Hlásila jsem to matce zas a znova, ale ona trvala na tom, že dodrží dohodu, kterou uzavřela s Bloodletterem.“ Sevřela pevně ruce v pěsti. „Ten muž, ten Bohem zatracený sadista... nebyl schopen plodit syny, ale ona mu jednoho poskytla, aby souhlasil s tím, že se s ní spojí. Tři roky potom, co jsme se narodili, předala Vishouse otcově krutosti, zatímco u mě vynaložila veškeré úsilí, aby mě vecpala do formy, kam jsem nikdy nezapadla. A pak ta poslední epizoda, kde byl Vishous...“ Do očí jí vhrkly slzy. „Už ne - už jsem nemohla setrvat v nečinnosti. Sestoupila jsem dolů a... a Bloodlettera jsem dostihla. Přidržela jsem ho u země a spálila na popel. A nelituji toho.“</p>
<p>„Kdo tě uvěznil?“</p>
<p>„Má matka. Uvěznění však bylo jen zčásti za to, že byl mrtev. Někdy věřím, že šlo spíš o to, jak kolosálně se ve mně zklamala.“ Rychle si otřela tvář a promnula oči. „Ale dost už toho. Dost... všeho. Teď jdi... promluvím s králem a vyprovodím tě. Sbohem, Manueli.“</p>
<p>Místo aby čekala, až zareaguje, obrátila se znovu k odchodu...</p>
<p>„Ano, toužím po tobě.“</p>
<p>Payne se zarazila a pak se znovu ohlédla. Po chvilce řekla: „Jsi skvělý doktor a odvedl jsi svou práci, jak jsi příhodně podotkl. Nemáme nadále důvod k hovoru.“</p>
<p>Když znovu vykročila, jeho kroky se k ní rychle blížily, chytil ji a otočil k sobě.</p>
<p> „Kdybych si na sobě nenechal kalhoty, nedokázal bych se s tebou nespojit.“</p>
<p>„Vážně.“</p>
<p>„Dej mi ruku.“</p>
<p>Bez dívání mu ji podala. „Proč...“</p>
<p>Rychle si položil její dlaň mezi nohy a přitiskl ji k horkému, tvrdému výběžku u svých boků. „Máš pravdu.“ Pohyboval se jí vstříc, pánev se mu vlnila, vzrušení ji tlačilo do dlaně a začala zhluboka dýchat. „I když jsem se snažil namluvit si něco jiného, věděl jsem, že kdybys byla nahá, zůstala bys pannou jen tak dlouho, než bych tě položil na záda. Není to romantické, ale je to fakt a úplně pravda.“</p>
<p>Pootevřela rty a on sjel očima k jejím ústům a zabručel: „Cítíš tu pravdu, viď. Máš ji na dlani.“</p>
<p>„Nezáleží ti na tom, co jsem udělala...“</p>
<p>„Myslíš jako svému otci?“ Přestal se pohybovat a svraštil čelo. „Ne. Aby bylo jasno, já jsem stoupenec <emphasis>lex talionis</emphasis>, zákonu odplaty. Tvůj bratr mohl na ta zranění klidně umřít, je mi jedno, jak rychle se hojíte. Ale přesněji řečeno, klidně se vsadím, že ten vztah otec-syn mu to zničil v hlavě nadosmrti - takže jo, nemám problém s tím, co jsi udělala.“</p>
<p>Mstivá spravedlnost, říkala si, když jí docházela jeho slova.</p>
<p>Sevřela ho pevněji a vrátila se tam, kde přestal, dotýkala se jeho pohlaví, hladila ho. „Jsem ráda, že se k tomu stavíš takto.“</p>
<p>A to platilo v nejednom ohledu: jeho erekce byla příjemná, velmi tvrdá a na konci zaoblená. Toužila ho prozkoumat jako předtím on ji... prsty... ústy... jazykem...</p>
<p>Manuel na okamžik obrátil oči v sloup a zaťal zuby. „Ale... tvůj bratr má stejně pravdu.“</p>
<p>„Má...“ Naklonila se k němu a olízla si rty. „Víš to jistě?“</p>
<p>Když se odtáhla, setkali se očima, až to zajiskřilo... a pak zamručel, otočil ji a přitlačil ke stěně.</p>
<p>„Dávej si pozor,“ zavrčel.</p>
<p>„Proč.“ Spustila rty k jeho šíji a zvolna, neodvratně přejela jedním tesákem po jeho krční žíle.</p>
<p>„Ach... sakra...“ Zoufale zaklel a zaklesl svou ruku do její, pevně držel její dlaň u svých boků, očividně se snažil vzpamatovat. „Poslouchej mě. I když je to mezi námi tak dobré...“ Těžce polkl. „Tak dobré... Sakra, koukej, tvůj bratr ví, co dělá, nemůžu se o tebe jaksepatří postarat a...“</p>
<p>„Já se o sebe dovedu postarat sama. Přitiskla svá ústa na jeho a věděla, že ho dostala, když se jeho pánev začala pohybovat dopředu a zase zpátky: zastavil sice její ruku, ale jeho tělo ji víc než nahrazovalo.</p>
<p>„Do horoucích pekel,“ sténal, „chceš, abych vyvrcholil přímo tady?“</p>
<p>„Ano, chci. Chci vědět, jaké to je.“</p>
<p>Další líbání. A i když on byl tím, kdo ji držel a tiskl ke stěně, agresorem byla ona.</p>
<p>Manuel se odtáhl, ale zjevně až po velikém vnitřním boji. Několikrát se zhluboka nadechl a řekl: „Ptala ses mě, zda bych zůstal, kdybych mohl? Okamžitě. Jsi krásná a sexy a já nevím, jak vůbec mohlo tvou matku nebo kohokoli jiného napadnout, aby tě porovnávala s něčím nebo někým. Nic ti nesahá ani po kotníky... v žádné rovině.“</p>
<p>Říkal to smrtelně vážně a s podmanivou upřímností... a přijetí, které nabízel, bylo stejně velkorysé jako jedinečné: nikdy se jí ničeho takového od nikoho nedostalo. Dokonce i její vlastní bratr jí chtěl odpírat volbu životního druha.</p>
<p>„Děkuji ti,“ zašeptala.</p>
<p>„To není kompliment. Tak to prostě je.“ Manuel ji něžně políbil na ústa a protahoval dotek. „Ale Kozíbradka Zuřivec má přesto pravdu, Payne.“</p>
<p>„Kozíbradka... Zuřivec?“</p>
<p>„Pardon. Drobná přezdívka, kterou jsem si vymyslel pro tvé dvojče.“ Pokrčil rameny. „Ale i tak si opravdu myslím, že mu na srdci leží tvůj nejlepší zájem a že potřebuješ z dlouhodobého hlediska někoho jiného než mě jestli tady můžu zůstat, nebo ne, to je jen část problému.“</p>
<p>„V mých očích ne.“</p>
<p>„Pak se musíš podívat pořádně. Za čtyři desítky let budu mrtvý. Při troše štěstí. Vážně chceš sledovat, jak stárnu? Jak umírám?“</p>
<p>Musela zavřít oči a odvrátit hlavu, když si představila jeho skon. „To ne.“</p>
<p>V tichu, jež následovalo, se energie mezi nimi změnila, vzdálila se od všeho sexuálního... k docela jiné touze. A jako by to vnímal stejně jako ona, přitiskl ji k sobě a pevně objal silnými pažemi.</p>
<p>„Jestli jsem se jako doktor něčemu naučil,“ řekl, „pak tomu, že biologie vítězí. Ty a já se můžeme rozhodovat, jak chceme, ale biologické rozdíly změnit nedokážeme. Má délka života je jen zlomkem tvé - máme před sebou nanejvýš deset let, než se ocitnu v kraji Cialis.“</p>
<p>„Co to je?“</p>
<p>„Velmi, velmi pusté místo,“ řekl suše.</p>
<p>„No... půjdu tam s tebou, Manueli.“ Odtáhla se, aby viděla do jeho krásných, hnědých očí. „Ať je to kdekoli.“</p>
<p>Okamžik bylo ticho. A pak se smutně usmál. „Miluju, když říkáš moje jméno.“</p>
<p>Vzdychla a položila mu hlavu na rameno. „A já ho ráda vyslovuji.“</p>
<p>Jak tam tak stáli, přitisknuti k sobě, ptala se v duchu, zda je to naposled. A to jí připomnělo bratra. Bála se o Vishouse a potřebovala s ním mluvit, ale on se rozhodl opustit ji tak, aby ho nemohla najít.</p>
<p>Tak budiž. Jakkoli je to těžké, prozatím Vishouse dočasně nechá být... a soustředí se na muže, který je u ní.</p>
<p>„Musím tě o něco požádat,“ řekla svému doktoru Manuelovi, opravila se v duchu.</p>
<p>„Řekni to.“</p>
<p>„Vezmi mě do svého světa. Ukaž mi... ne-li vše, pak aspoň něco.“</p>
<p>Manuel ztuhl. „Nevím, jestli je to moc dobrý nápad. V téhle chvíli stojíš na vlastních nohou teprv necelých dvanáct hodin.“</p>
<p>„Ale cítím se silná a znám způsoby, jak zvládat cestování.“ Přinejhorším by se mohla prostě odhmotnit zpátky do areálu: z pozorovacích mis věděla, že její bratr obklopil toto zařízení <emphasis>mhis,</emphasis> a to byl maják, který dokázala pohotově nalézt. „Věř mi, nebudu v ohrožení.“</p>
<p>„Jak bychom se ale spolu dostali ven?“</p>
<p>Payne odstoupila z jeho objetí. „Obleč se, já mezitím vše obstarám.“ Když to vypadalo, že chce něco namítnout, zavrtěla hlavou. „Říkáš, že biologie vždy vítězí? Skvělé. Já ti však říkám, že máme tuto noc - proč bychom ji měli promarnit.“</p>
<p>„Další čas spolu... nám jenom ztíží rozloučení.“</p>
<p>Ach, jak to zabolelo. „Řekl jsi, že mi splníš přání. Já ti ho přednesla. Copak tvé slovo není závazné?“</p>
<p>Sevřel rty. Ale pak sklonil hlavu. „To je pravda. Půjdu se převléct.“</p>
<p>Zamířil zpět do jejich pokoje a ona se vrátila do kanceláře a zvedla telefon, jak ji to naučily Jane a Ehlena. Vytáčení jí šlo docela dobře... a majordomus <emphasis>doggen </emphasis>se ozval veselým hlasem.</p>
<p>Tohle musí vyjít, říkala si. Tohle absolutně musí vyjít -</p>
<p>Ve Staré řeči pronesla: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Zde je Payne, pokrevní sestra bratra Černé dýky Vishouse, syna Bloodletterova. Ráda bych hovořila s králem, pokud mi prokáže tu laskavost.</emphasis>“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá šestá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž Vishous vrazil z podzemního tunelu do Doupěte, musel si otřít zkrvavenou tvář dlaní, aby mohl pokračovat v cestě k ložnicím. Nejspíš bylo dobře, že se zrcadlo převážně vysypalo, protože tím pádem měl v sobě jen pár střepů ale po pravdě řečeno, bylo mu to vlastně fuk.</p>
<p>Když došel ke dveřím Butche a Marissy, zaklepal. Důrazně.</p>
<p>„Moment.“</p>
<p>Butchovi netrvalo dlouho, než otevřel, a ještě si navlékal župan. „Co je...“ Dál se nedostal. „Ježíši Kriste... <emphasis>Vishousi.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Za jeho zády se Marissa posadila na lůžku, tváře zardělé, dlouhé plavé vlasy zcuchané, přikrývky přitažené k ňadrům, kde si je přidržovala. Ospalé uspokojení rychle vystřídalo zděšení.</p>
<p>„Měl jsem zavolat.“ Vishous žasl nad klidným tónem svého hlasu. Když mluvil, cítil chuť mědi. „Ale nevím, kde mám telefon.“</p>
<p>Když upřel pohled do očí svého nejlepšího přítele, připadal si jako diabetik, který zoufale potřebuje inzulín. Anebo možná spíš jako když závislák na heroinu touží po jehle. Bez ohledu na použitou metaforu musel se sám sebe zbavit, jinak přijde o rozum a udělá něco pitomého.</p>
<p>Jako třeba, že se ozbrojí a nadělá z toho chirurga fašírku.</p>
<p>„Nachytal jsem je spolu,“ slyšel svůj hlas. „Ale neboj se. Ten člověk ještě dýchá.“</p>
<p>A pak tam jen stál a otázka, kterou přišel položit, byla stejně jasná jako krev na jeho tváři.</p>
<p>Butch se ohlédl na svou <emphasis>shellan.</emphasis> Bez zaváhání kývla, oči měla smutné a vlídné a tak chápavé, až byl Vishous na okamžik dojat i ve svém stavu otupělosti.</p>
<p>„Jdi,“ řekla. „Postarej se o něj. Miluju tě.“</p>
<p>Butch jí pokynul. Patrně naznačil ústy v odpověď „Miluju tě“.</p>
<p>Pak pohlédl na Vishouse a mrzutě zamumlal: „Počkej na nádvoří. Přijedu s escalade a vem si z koupelny ručník, jo? Vypadáš jako Freddy Krueger.“</p>
<p>Polda se vydal do šatny a odhodil župan, aby se oblékl; Vishous pohlédl na jeho <emphasis>shellan.</emphasis></p>
<p>„To nic, Vishousi,“ řekla. „Dobře to dopadne.“</p>
<p>„Já po tom neprahnu.“ Ale potřebuje to, než začne být nebezpečný sobě i ostatním.</p>
<p>„Já vím. A taky tě miluju.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Jsi nezměrným požehnáním,</emphasis>“ pronesl ve Staré řeči.</p>
<p>A pak se jí uklonil a obrátil se k odchodu.</p>
<p>Když se svět o něco později zase zaostřil, shledal V, že sedí na předním sedadle escalade. Butch byl za volantem a už za sebou měli pořádný kus cesty: světla centra Caldwellu už nebyla nijak vzdálena; byla všude kolem, kmitala se za předním sklem i po stranách.</p>
<p>Ticho v teréňáku bylo napjaté jako ruka s dýkou a těžké jako cihla. A i když se blížili k cíli, Vishousovi bylo zatěžko uvažovat o výletu, na který se vydali. Není však cesty zpět. Pro žádného z nich.</p>
<p>Dolů do kryté garáže budovy Commodore.</p>
<p>Vypnout motor.</p>
<p>Otevřít dvoje dveře... zavřít dvoje dveře.</p>
<p>A pak jízda nahoru výtahem. Což bylo jako cesta</p>
<p>z areálu do Commodore: nic z toho neutkvělo Vishousovi v mysli.</p>
<p>Než se nadál, Butch už měděným klíčem otevíral vstup do střešní nástavby.</p>
<p>Vishous vstoupil první a vůlí rozsvítil černé svíčky na stojanech. V okamžiku, kdy se černé stěny a podlaha osvětlily, proměnil se ze zombieho v elektrické vedení, smysly mu ožily do té míry, že mu vlastní kroky zněly jako výbuchy bomb a zvuk zavíraných dveří, jako by se kolem nich řítila celá budova.</p>
<p>Každé nadechnutí bylo jako poryv větru. Každý úder srdce jako rána boxera. Každé polknutí jako vodopád v hrdle.</p>
<p>Takhle si připadaly jeho milenky? Takovéhle přespříliš živé mravenčení prožívaly?</p>
<p>Zastavil se u stolu. Neměl bundu, kterou by mohl odložit. Nic než zakrvácená nemocniční košile.</p>
<p>Za jeho zády se Butch tyčil jako hora.</p>
<p>„Můžeš mi půjčit telefon,“ zeptal se Vishous chraplavě.</p>
<p>„Na.“</p>
<p>Vishous se otočil a rukou v rukavici chytil hozený mobil. Naťukal textovku a z adresáře vybral <emphasis>doktorku Jane.</emphasis></p>
<p>V tom okamžiku jeho prsty znehybněly. Mozek měl ucpaný emocemi, výkřiky, které potřeboval vyloudit, překážely a měnily jeho obvyklou rezervovanost v ocelově pevné mříže, které ho uzavíraly do vlastního nitra.</p>
<p>Jenomže proto jsou tady.</p>
<p>Tiše zaklel a textovku zrušil.</p>
<p>Když chtěl telefon vrátit, Butch už byl u lůžka a odkládal jedno ze svých mnoha elegantních kožených sak. Žádná motorkářská okovaná pitomost kabát sahal k bokům a dokonale přiléhal k mohutné hrudi, materiál byl měkký jako máslo a lehký jako obláček. Což Vishous věděl, protože mu ho mockrát podával.</p>
<p>V tomhle do boje nechodil.</p>
<p>A dobře dělal, když ho odkládal.</p>
<p>Není důvod potřísnit něco takového krví.</p>
<p>Když Vishous odložil telefon na postel a odcouval, Butch pečlivě sako složil, a když ho odkládal, bylo to, jako by na černou přikrývku kladl dítě. Pak si těmi svými silnými, tupými prsty povytáhl černé kalhoty s opaskem a uhladil černou hedvábnou košili.</p>
<p>Ticho.</p>
<p>A ne příjemné.</p>
<p>Vishous pohlédl na plochy skleněných stěn kolem střešní nástavby a zahleděl se na odraz svého nejlepšího přítele.</p>
<p>Po chvilce polda otočil hlavu.</p>
<p>Jejich oči se ve skle setkaly.</p>
<p>„Chceš si to nechat na sobě?“ zeptal se Butch temně.</p>
<p>Vishous sáhl po vázačce za krkem a zatáhl za mašličku, která držela andělíčka pohromadě. A pak udělal totéž v pase. Když mu košile padala z těla, polda sledoval cosi na druhém konci místnosti,</p>
<p>„Potřebuju se napít,“ řekl Butch.</p>
<p>U baru si nalil panáka lagavulinky. A dalšího. A pak odstrčil nízkou, těžkou sklenici, zvedl láhev a pořádně si přihnul.</p>
<p>Vishous zůstal, kde byl, ústa otevřená, dech do něj vrážel a zase z něj vyrážel, zatímco se soustředil na obraz svého nejlepšího přítele.</p>
<p>Butch postavil láhev, ale nepustil ji, hlava mu klesla dopředu, jako by zavřel oči.</p>
<p>„Nemusíš to dělat,“ řekl V ochraptěle.</p>
<p>„Jo... musím.“</p>
<p>Poldova tmavá hlava se zvedla a pak se otočil na patě.</p>
<p>Když konečně vykročil, nechal láhev na baru a zastavil se, když stál za Vishousem. Byl blízko... dost blízko, aby se snadno dal zaznamenat žár jeho těla.</p>
<p>Anebo to byla možná Vishousova vlastní krev, která začínala vřít.</p>
<p>„Jaká jsou pravidla,“ chtěl vědět.</p>
<p>„Žádná nejsou.“ Vishous se rozkročil a zapřel nohama do země. „Dělej si, co chceš... ale musíš mě zlomit. Musíš mě roztrhat na kusy.“</p>
<p>V areálu se Manny převlékl do dalšího chirurgického úboru. Jestli to takhle půjde dál, měl by si koupit akcie té firmy, co je vyrábí. Nebo továrny na pračky.</p>
<p>Na chodbě se opřel o betonovou stěnu a zadíval se na své sportovní boty značky Nike. Říkal svým nohám, aby se nevzrušovaly, měl pocit, že on a Payne nikam nepůjdou. Aspoň ne spolu.</p>
<p>Dcera bohyně.</p>
<p>Aaaa…… jemu to bylo jedno. Klidně by mohla být i potomkem pštrosa, co na tom.</p>
<p>Promnul si tvář a nedokázal se rozhodnout, zda sám sebe obdivuje, nebo se děsí toho, že tu zprávu přijímá tak klidně. Patrně by bylo zdravější zaujmout šokovaný a nevěřícný postoj. Jeho mozek to ale vzal jen tak za pochodu což znamená, že začíná být fakt flexibilní vůči tomu, co považuje za realitu, anebo jeho šedá hmota mozková upadla do stavu poučené bezmoci.</p>
<p>Spíš to první. Protože vzato kolem a kolem, cítil se... Do háje, takhle dobře se necítil už celé věky: navzdory skutečnosti, že absolvoval desetihodinovou operaci a část noci prospal v křesle nebo část dne, nebo kdy to bylo spojení mezi jeho tělem a myslí bylo silné a zdravé a ostré jako břitva. Dokonce i když se protáhl, necítil žádnou ztuhlost... nic v něm nevrzalo ani nelupalo. Jako by byl měsíc na dovolené, nechával se masírovat a cvičil jógu na mořském břehu.</p>
<p>Ne že by něco z toho někdy provozoval.</p>
<p>A přitom mu na mysli vytanula opravdu pohádková, veskrze nemravná podoba Payne. Když se jeho pohlaví přihlásilo o slovo, pomyslel si, že by bylo nepochybně dobré nevzít ji na prohlídku, řekněme, jeho ložnice. Po pravdě řečeno, vzhledem k nedávným událostem, v nichž se vyskytoval na kolenou... je patrně zakázaným územím i koupelna. Možná by se měl vyhnout všem vykachlíkovaným místnostem? Takže se nesmí ani do kuchyně. A taky do předsíně...</p>
<p>Payne takřka vyletěla z kanceláře a měla u sebe jeho kufřík a ostatní věci. „Jsme volní!“</p>
<p>S elegancí sportovkyně k němu běžela, vlasy za ní vlály a její krok byl stejně vláčný jako ty temné vlny na její hlavě.</p>
<p>„Jsme volní! Jsme volní!“</p>
<p>Skočila mu do náruče, chytil ji a roztočil. „Pustí nás?“ zeptal se.</p>
<p>„Pustí! Máme povolení odjet odtud tvým automobilem.“ Podávala mu věci a usmívala se tak široce, až se jí blýskaly tesáky. „Říkala jsem si, že to možná budeš potřebovat. A telefon už funguje.“</p>
<p>„Jak jsi věděla, že je to moje?“</p>
<p>„Ulpěla na tom tvá vůně. A Wrath mi pověděl o té kartičce, co mé dvojče odstranilo.“</p>
<p>Skutečnost, že ho poznala po čichu, mu připomněla, jak velice se sblížili...</p>
<p>Fajn, je čas přestat si pouštět ten film pořád dokola.</p>
<p>Položila mu ruku na tvář. „Víš co?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Líbí se mi, jak se na mě díváš, Manueli.“„Ale jdi?“</p>
<p>„Připomíná mi to, jak se mě dotýkala tvá ústa.“</p>
<p>Manny zasténal a málem podlehl. Aby se mu tedy situace nevymkla z ruky, objal ji kolem pasu. „Jdeme. Vyrazíme, dokud můžeme.“</p>
<p>Její smích byl tak bezstarostný, že mu při něm kdoví proč pukala hruď a odhalovala bušící srdce pod žebry. A to ještě předtím, než se naklonila a políbila ho na tvář.</p>
<p>„Jsi vzrušený.“</p>
<p>Pohlédl na ni. „A ty si hraješ s ohněm.“</p>
<p>„Mám ráda žár.“</p>
<p>Manny vybuchl smíchem. „No, žádné strachy toho je kolem tebe víc než dost.“</p>
<p>Když došli k nouzovému východu, položil dlaň na madlo. „Opravdu se to otevře?“</p>
<p>„Zkus to a uvidíš.“</p>
<p>Opřel se... a vida, západka povolila a těžký železný panel se otevřel dokořán.</p>
<p>Protože se na ně ze všech stran nevyřítili upíři s pistolemi a mačetami, potřásl hlavou. „Jak jsi to, u všech ďasů, zařídila?“</p>
<p>„Král nebyl nadšený. Ale nejsem tu vězeň, jsem zletilá a není důvod, proč bych neměla opustit areál.“</p>
<p>„A až večer skončí... co pak?“ Když její radost povadla, pomyslel si: Aha, takhle to zařídila. Technicky vzato ho doprovází domů... Tohle je jejich loučení.</p>
<p>Shrnul jí vlasy z čela. „To nic. To je... v pořádku, <emphasis>bambina.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Těžce polkla. „Nebudu myslet na budoucnost, a ani ty bys neměl. Máme před sebou ještě mnoho hodin.“</p>
<p>Hodin. Ne dní, týdnů nebo měsíců... ani let. Hodin.</p>
<p>Bože, vůbec se necítil svobodně.</p>
<p>„Jdeme,“ řekl, vykročil a vzal ji za ruku. „Ať to stojí za to.“</p>
<p>Jeho auto parkovalo v šeru napravo, a když k němu přistoupil, nalezl ho nezamčené. Ale copak by se k němu někdo dostal?</p>
<p>Otevřel dveře na straně spolujezdce. „Pomůžu ti nasednout.“</p>
<p>Nabídl jí rámě jako gentleman, usadil ji a pak jí natáhl přes prsa bezpečnostní pás a zacvakl ho.</p>
<p>Jak těkala očima po interiéru a rukama hladila boky anatomického sedadla, usoudil, že možná poprvé jede autem. To je paráda!</p>
<p>„Už jsi někdy v nějakém seděla?“ zeptal se.</p>
<p>„No, neseděla.”</p>
<p>„Tak pojedu pomalu.“</p>
<p>Chytla ho za ruku, když se napřimoval. „Jezdí rychle?“</p>
<p>Zasmál se. „Je to porsche. Jezdí rychle.“</p>
<p>„Pak pojedeme s větrem o závod! Bude to, jako když jsem uháněla v sedle!“</p>
<p>Manny si v duchu pořídil momentku divokého štěstí v její tváři. Zářila a nikoli v nadpřirozeném smyslu, ale prostou radostí ze života.</p>
<p>Sklonil se k ní a políbil ji. „Jsi krásná.“</p>
<p>Chytla jeho obličej do dlaní. „A za to děkuji tobě.“</p>
<p>Ach, ale jeho zásluha to nebyla. To, co ji rozjasňovalo, byla svoboda a zdraví a optimismus a nic menšího si od života nezasloužila.</p>
<p>„Chci tě s někým seznámit,“ vyhrkl.</p>
<p>Payne se na něj usmála. „Pak tedy jeď, Manueli. Vyvez nás do noci.“</p>
<p>Okamžik na ni upřeně hleděl... a pak poslechl.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá sedmá</strong></p>
<p>V</p>
<p>ishous stál nahý ve svém střešním bytě a na něco čekal... na cokoli.</p>
<p>Místo toho Butch odcouval a zmizel v kuchyni. Ponechán o samotě, zavřel Vishous oči a zaklel. Tohle byl špatný nápad. Od hodného katolického chlapce nemůžete žádat, aby si hrál s takovými hračkami, jaké V...</p>
<p>Úder přišel zezadu, rychle a s jistotou.</p>
<p>Byl to uzpůsobený bodyček a krásně provedený: dvě obrovské paže se mu ovinuly kolem hrudi a boků a otočily jím a mrštily o protější stěnu u pultu. Dopadl na ni celým tělem. Ale neodrazil se. Náraz ho neotočil.</p>
<p>Něco ho drželo za zátylek a za zadek.</p>
<p>„Ruce nad hlavu.“</p>
<p>To zavrčení působilo jako hlaveň pistole přitisknutá k týlu a Vishous se snažil vyhovět, bojoval s tlakem, který mu uvěznil obě paže před hrudníkem. Pravá strana se uvolnila první - a v okamžiku, kdy se jeho zápěstí objevilo, ocitlo se v zajetí pout. Stejně rychle to proběhlo i na levé straně.</p>
<p>Pravda je, že v tomhle se policajti vyznají.</p>
<p>Nastalo krátké uvolnění, kdy mohl nabrat trochu vzduchu. A pak zvuk železných článků řetězu chrastících přes kladku oznámil, kam to bude pokračovat: nahoru.</p>
<p>Postupně se jeho váha přenesla z nohou do kloubů a délky paží. Stoupání ustalo těsně předtím, než se mu špičky nohou úplně zvedly z podlahy... a pak tam prostě visel čelem k oknům, dech se mu úžil v plicích a slyšel, jak se Butch za ním pohybuje.</p>
<p>„Otevři pusu.“</p>
<p>Na ten povel rozevřel Vishous čelisti dokořán, až mu klouby v lícních kostech zapraštěly, koutky očí se stáhly dolů a oděrky na obličeji ožily sborovým nářkem.</p>
<p>Butch mu přetáhl přes hlavu roubík a ten zapadl přesně tam, kam měl, kulička se vmáčkla mezi tesáky a přiměla je rozevřít se ještě víc. Rychlým škubnutím se mu stáhl kožený řemínek přes zátylek, až se mu přezka zaryla do temene.</p>
<p>Bylo to ideální uspořádání: zavěšení a dusivé spoutání konaly své dílo, zvedaly mu adrenalin, nutily jeho tělo namáhat se v mnoha různých směrech.</p>
<p>Následoval ostnatý korzet, vynález, který se nenavlékal přes ramena, ale kolem trupu a kovové hroty na vnitřní straně kožených pout se mu zarývaly do kůže. Butch začal pásem přes hrudní kost a pak postupoval níž, níž, níž... od Vishousova hrudního koše přes břicho až ke kyčlím, soustředné kruhy zářivě bílé bolesti ho šimraly v páteři a vystřelovaly do receptorů v mozku i do pohlaví, tvrdého jako skála.</p>
<p>Kyslík mu svištěl chřípím, když na chviličku nastal klid bez dotyků, a pak se Butch vrátil se čtyřmi kusy gumové hadice. Na amatéra měl ohromný instinkt: kulový roubík i hrudní postroj měly na sobě kroužky z nerez oceli a polda jich očividně hodlal využít.</p>
<p>Klidně a vytrvale provlékal Butch háčky skz kroužky na roubíku a napínal hadičky dolů, aby je připevnil na přední a zadní část korzetu.</p>
<p>Čímž efektivně zabránil Vishousovi zvednout skloněnou hlavu.</p>
<p>Pak do něj Butch strčil a roztočil ho jako na kolotoči. Ve stavu nehybnosti to bylo šílené a zanedlouho už nevěděl, jestli se pohybuje on, nebo celá místnost: věci kolem míjely jedna za druhou, bar, dveře, pult...</p>
<p>Butch... postel, sklo... pak zase znovu bar, dveře, stůl... a Butch...</p>
<p>Který přistoupil k zavěšeným bičům a řetězům.</p>
<p>Polda tam jen stál a nespouštěl oči z Vishouse.</p>
<p>Jako když vlak vjíždí do nádraží, rotace se stále zpomalovala, až se úplně zastavila... a dvojice zůstala čelem k sobě.</p>
<p>„Říkal jsi, žádná pravidla,“ ucedil Butch. „Pořád ještě to myslíš vážně.“</p>
<p>Vishous neměl jak kývnout nebo zavrtět hlavou, a tak dělal, co mohl, nohama pohyboval jimi na podlaze nahoru a dolů.</p>
<p>„Určitě.“</p>
<p>Když pohyb zopakoval, Butchovy oči se ve světle svíček zatřpytily jako by v nich byly slzy. „Tak fajn,“ řekl ochraptěle. „Když to tak má být.“</p>
<p>Butch si otřel tvář, obrátil se ke stěně a pak kráčel podél řady nástrojů. Když se blížil k bičům, Vishous si představoval, jak se mu řemen s ostny zařezává do zad a stehen... ale polda šel dál. Pak následovaly devítiocasé kočky a Vishous přímo cítil, jak ho šlehají po těle... ale Butch se nezastavil. Ted přišly svorky na bradavky a ostnaté náramky z nerez oceli, které se daly aplikovat na kotníky, předloktí, hrdlo...</p>
<p>Když minul všechna oddělení, Vishous svraštil čelo a v duchu se ptal, jestli ho polda jen dráždí a jak je to nedůstojné...</p>
<p>Butch se však zastavil. A jeho ruka se vztáhla...</p>
<p>Vishous zasténal a začal se zmítat v poutech, která ho držela ve vzduchu. Oči vytřeštěné, žadonil, jak mohl, ale nemohl hýbat hlavou ani promluvit.</p>
<p>„Řekl jsi, žádné hranice,“ vypravil ze sebe přidušeně Butch. „Takže to tak uděláme.“</p>
<p>Vishousovy nohy se křečovitě zmítaly a hruď se mu začala stahovat nedostatkem kyslíku.</p>
<p>Maska, kterou polda vybral, v sobě neměla žádné otvory, ani pro oči, ani pro uši nebo ústa. Byla zhotovená z kůže a posešívaná tenkým nerezovým vláknem, kyslík do ní vnikal jen dvěma drátěnými postranními panely, které byly dost daleko vzadu, aby nepropouštěly světlo - a vzduch bude cirkulovat přes rozpálenou, zpanikařenou pokožku, než projde ústy do plic. Byl to nástroj, který Vishous koupil, ale nikdy nepoužil: nechával si ho jen proto, že ho děsil, a to byl dostatečný důvod, aby tu věc vlastnil.</p>
<p>Být zbaven zraku a sluchu bylo to jediné, co ho zaručeně připravovalo o rozum a právě proto Butch tu masku vybral. Velmi dobře věděl, jaké tlačítko zmáčknout fyzická bolest byla jedna věc... ale psychická muka byla o mnoho horší.</p>
<p>A tudíž účinnější.</p>
<p>Butch se zvolna vzdálil z dohledu. Zuřivým lomcováním se Vishous snažil otočit čelem k němu, ale špičky jeho prstů se nedokázaly dost dobře vzepřít o podlahu — což byl další úspěch poldovy strategie. Bojovat a svíjet se a nikam tím nedospět, to hrůzu ještě zvyšovalo.</p>
<p>Naráz byla tma.</p>
<p>Vishous se nezvladatelně škubal, pokoušel se bránit, ale tenhle boj musel prohrát: rychlým škubnutím se mu maska pevně sevřela kolem krku, zajistila se a držela.</p>
<p>Okamžitě nastoupila mentální hypoxie. Nebylo kde vzít kyslík, žádný jím neprocházel, nic...</p>
<p>Ucítil něco na noze. Něco dlouhého a tenkého. A studeného.</p>
<p>Jako čepel.</p>
<p>Úplně znehybněl. Až do té míry, že zatímco se při předchozí námaze houpal sem a tam na řetězech nad svou hlavou, jeho tělo se změnilo v sochu zavěšenou na dvou kovových lanech.</p>
<p>Nádechy a výdechy uvnitř kápě burácely Vishousovi v uších, zatímco se soustředil na pocit pod svým pasem: nůž putoval zvolna, neodvratně nahoru a cestou se přesouval k vnitřní straně stehna...</p>
<p>Za ním vznikala stopa, z níž mu stékala kapalina ke koleni a dál.</p>
<p>Ani necítil bolest říznutí, když čepel mířila k jeho pohlaví: úplně se sesypal.</p>
<p>V mžiku se smísila minulost se současností, alchymie spuštěná adrenalinem, který mu proudil v každičké žíle; okamžitě se vrátil přes mnoho let do té noci, kdy ho muži jeho otce drželi na Bloodletterův rozkaz vleže na zemi. Tetování nebylo nejhorší ze všeho.</p>
<p>A teď to tu bylo nanovo. Jenže ne kleštěmi.</p>
<p>Vishous řval přes roubík... a nepřestával.</p>
<p>Řval pro všechno, co ztratil... řval proto, že byl jen napůl mužem... řval pro Jane... řval pro to, kým byli jeho rodiče a co chtěl pro svou sestru... řval pro to, k čemu donutil svého nejlepšího přítele... Řval a řval, až ztratil dech, vědomí a všechno.</p>
<p>Minulost a budoucnost.</p>
<p>Dokonce už i sám sebe.</p>
<p>A uprostřed toho chaosu se tím nejpodivnějším způsobem osvobodil.</p>
<p>Butch poznal okamžik, kdy jeho nejlepší přítel omdlel. Nejenže ty rozhoupané nohy znehybněly; náhle se uvolnilo veškeré svalstvo. Už žádné napětí v obrovitých pažích a mohutných stehnech. Žádné pumpování v široké hrudi. Žádné praskající provazce svalů v ramenou a na zádech.</p>
<p>Butch okamžitě odtáhl od Vishousovy nohy lžíci, kterou si předtím přinesl z kuchyně, a také přestal lít vlažnou vodu ze sklenice, sebrané na baru.</p>
<p>Slzy v očích mu nijak nepomáhaly, když uvolňoval a sundával kápi. Ani mu nezjednodušily odstranění znehybňovače. A obzvlášť těžce zápolil s roubíkem.</p>
<p>Korzet byl jako brnění, nedal se uvolnit, ale jakkoli zoufale chtěl dostat Vishouse z pout, bylo daleko snazší všechno sundat, když pracoval se zavěšeným tělem. A zanedlouho už byl bratr zkrvavený, ale zbavený ostnatých pásů.</p>
<p>U stěny uvolnil Butch kladku a zvolna spouštěl Vishousovo obrovské, nehybné tělo k zemi. Nebylo znát, že by došlo k zaznamenání změny polohy, a podlaha zapůsobila jen do té míry, že podlomila Vishousovy uvolněné nohy, kolena se ohnula a mramor uvítal jeho zadek a trup.</p>
<p>Když Butch uvolnil pouta, narazil na další krev.</p>
<p>Bože, přítel vypadal strašně: po řemíncích roubíku mu zůstaly na tvářích rudé podlitiny; korzet způsobil ještě horší škody; a zápěstí byla rozervaná na cáry.</p>
<p>A v jakém stavu měl obličej vinou toho, do čeho s ním praštil.</p>
<p>Chvilku dokázal jen uhlazovat Vishousovy uhlově černé vlasy rukama, které se třásly, jako by měl padoucnici. Pak se podíval po přítelově těle, k tetování pod pasem, k ochablému pohlaví... a k jizvám.</p>
<p>Bloodletter byl obrovský lump, když takhle mučil svého syna. A Stvořitelka je naprosto neschopná, když to dopustila.</p>
<p>A Butche div nezabilo, když tu hroznou minulost musel využít, aby svého přítele obrátil naruby.</p>
<p>Jenomže se mu nechtělo bít Vishouse fyzicky nebyl srab, ale neměl na to žaludek. Kromě toho je mysl ta nejmocnější zbraň, jakou má proti sobě každý.</p>
<p>Přesto se mu však valily z očí slzy, když bral lžíci a přikládal ji k vnitřní straně stehna - protože věděl, že ve Vishousově hlavě se okamžitě vytvoří asociace. A byl si dobře vědom, že vlažná voda skutečně utvrdí odpoutání od současnosti.</p>
<p>Řev byl tlumený roubíkem a kápí... a přesto ten zvuk-nezvuk pronikal do Butchových uší, jak by to nic jiného nedokázalo.</p>
<p>Potrvá dlouho, předlouho, než se přes to přenese: pokaždé, když zavřel oči, viděl jen, jak sebou tělo jeho nejlepšího přítele škube a křečovitě se svíjí.</p>
<p>Butch si otřel tvář, vstal a šel do koupelny. Z police ve skříni vzal stoh černých ručníků. Některé nechal suché; jiné namočil v teplé vodě nad umyvadlem.</p>
<p>Znovu si sedl na podlahu vedle Vishouse, otřel z těla svého nejlepšího přítele krev a pot strachu a převaloval ho přitom z boku na bok, aby na žádné místo nezapomněl.</p>
<p>Očista trvala půl hodiny. A vyžádala si několik cest k umyvadlu a zase zpátky.</p>
<p>Seance předtím zabrala jen zlomek toho času.</p>
<p>Když skončil, zvedl Vishousovu obrovskou váhu do náručí a odnesl ho do postele, položil ho do černých saténových podušek. Po mytí zůstala Vishousovi na pokožce husí kůže, Butch tedy bratra nadzvedl, vytáhl zpod něj lůžkoviny a přikryl ho ze všech stran.</p>
<p>Hojení už začalo, poškrábané a pořezané tělo se spojovalo a smazávalo stopy, které předtím vznikly.</p>
<p>To bylo dobré.</p>
<p>Když odstupoval od lůžka, měl Butch napůl sto chutí vlézt do té postele a přítele obejmout. Ale neudělal to kvůli sobě - a kromě toho, jestli odtud nevypadne a rychle se neopije, přijde o rozum.</p>
<p>Když si byl jist, že je o Vishouse postaráno, popadl sako, které shodil na podlahu...</p>
<p>Počkat, krvavé ručníky a ten nepořádek pod závěsnými pouty.</p>
<p>Hbitě otřel podlahu a pak popadl vlhký a těžký náklad a odnesl ho ke koši v koupelně, což v něm vzbudilo zvědavost, kdo tady, sakra, uklízí? Možná Fritz... nebo si možná Vishous hraje na pokojskou osobně.</p>
<p>Vrátil se do hlavní místnosti, krátce zkontroloval, zda zmizely všechny důkazy kromě sklenice a lžíce... a pak se šel podívat, jestli Vishous ještě spí... nebo jestli je v tom polovičním kómatu.</p>
<p>Byl úplně mimo.</p>
<p>„Dávám ti, co opravdu potřebuješ,“ řekl Butch tiše a v duchu se ptal, jestli se mu vůbec ještě někdy bude dobře dýchat- hruď měl staženou, jako by měl na sobě Vishousův korzet. „Drž se, chlape.“</p>
<p>Cestou ke dveřím vyndal mobil, aby navolil číslo a upustil tu zatracenou věc.</p>
<p>Ha. Vypadá to, že se mu pořád ještě třesou ruce. Sakra.</p>
<p>Když konečně stiskl správnou klávesu, modlil se, aby ten hovor... „Hotovo,“ řekl chraplavě. „Přijď sem. Ne, věř mi bude tě potřebovat. Tohle bylo pro vás dva. Ne... jo. Ne, už odcházím. Dobře. Fajn.“</p>
<p>Když zavěsil, zamkl Vishouse uvnitř a přivolal výtah. Zatímco čekal, snažil se obléct kabát a zápolil s ním tak těžce, až to vzdal a přehodil si ho přes rameno. Když dveře cinkly a otevřely se, vstoupil dovnitř, stiskl knoflík s písmenem P... a jel dolů, dolů, dolů, klesal kontrolované a plynule díky kovové skříňce výtahu.</p>
<p>Své <emphasis>shellan</emphasis> nezavolal, ale poslal jí textovku ze dvou důvodů: nedůvěřoval svému hlasu a po pravdě řečeno, nebyl dosud připraven odpovídat na otázky, které mu nevyhnutelně a právem položí.</p>
<p>Vse ok. Jedu domů spat. Miluju te xxx B.</p>
<p>Marissina odpověď přišla tak rychle, že bylo zcela jasné, že držela telefon v ruce a čekala, až se jí ozve: <emphasis>Taky te miluju. Jsem</emphasis> v <emphasis>Domove bezpeci, ale muzu přijet domu?</emphasis></p>
<p>Výtah se otevřel a sladký pach benzinu Butchovi sdělil, že se ocitl v cíli. Cestou k escalade odpověděl textovkou: <emphasis>Ne, fakt mi nic neni. Zustan</emphasis> v <emphasis>práci</emphasis> - <emphasis>počkám, az skoncis.</emphasis></p>
<p>Vyndával klíčky, když přišla další zpráva: <emphasis>Tak jo, ale kdybys me potřeboval, jsi nejdulezitejsi ze všeho.</emphasis></p>
<p>Bože, je to skvělá žena.</p>
<p><emphasis>Nápodobne xxx</emphasis>, vyťukal.</p>
<p>Vypnul alarm teréňáku, odemkl dveře u volantu, nastoupil, zavřel dveře a znovu zamkl.</p>
<p>Měl nastartovat. Místo toho si položil čelo na volant a zhluboka se nadechl.</p>
<p>Mít dobrou paměť je přeceňovaná vlastnost. A jakkoli nezáviděl Manellovi a všem ostatním mazání paměti, byl by dal takřka cokoli za to, kdyby se zbavil obrazů ve své hlavě.</p>
<p>Vishouse ale ne. Ne toho... vztahu.</p>
<p>Nikdy se ho nevzdá. Nikdy.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá osmá</strong></p>
<p>„T</p>
<p>umáš, říkal jsem si, že by sis třeba dal kafe.“</p>
<p>José de la Cruz postavil na psací stůl svého partnera venti latté od Starbuckse a uvelebil se naproti němu.</p>
<p>Veck měl správně vypadat jako zdechlina, vzhledem k tomu, že byl pořád ještě ve stejném oblečení, které měl na sobě, když se předchozí noci válel po kapotě auta. Místo toho se mu, prevítovi, dařilo nepůsobit zdrchaně, ale drsně.</p>
<p>José by se tudíž klidně vsadil, že dalších šest kelímků nedopité kávy kolem počítače mu přinesly rozmanité dámy z policejního sboru.</p>
<p>„Díky, chlape.“ Veck uchopil nejnovější obětinu v podobě horké kávy, ale neodtrhl oči od monitoru dalo se tušit, že pátrá v záznamech pohřešovaných osob a vytahuje z nich ženy ve věku od sedmnácti do třiceti let.</p>
<p>„Copak děláš?“ zeptal se José i tak.</p>
<p>„Pohřešované osoby.“ Veck se vsedě protáhl. „Všiml jste si, kolik je v poslední době pohřešovaných ve věku osmnáct až dvacet čtyři? Mužů, ne žen.“</p>
<p>„Jo. Starosta sestavuje zvláštní jednotku.“</p>
<p>„Holek je taky spousta, ale tady zuří epidemie.“</p>
<p>Venku na chodbě prošla kolem dvojice uniformovaných, José i Veck policistům pokynuli. Když kroky utichly, Veck si odkašlal.</p>
<p>„Co říkají nahoře na personálním.“ Nebyla to otázka. A tmavě modré oči se neodtrhly od databáze. „Proto jste přišel, ne.“</p>
<p>„No, a taky jsem ti přinesl kafe. Ale vypadá to, že je o tebe postaráno.“</p>
<p>„Zezdola z recepce.“</p>
<p>Aha, ano. Dvě Kathy, Brittany, co si říká Britnae, a Theresa. Všechny ho patrně mají za hrdinu.</p>
<p>José si odkašlal. „Ukázalo se, že proti tomu fotografovi už se vede několik řízení kvůli obtěžování má ve zvyku ukazovat se na místech, kde není vítán. On a jeho právník to jen chtějí shodit pod stůl, protože další nedovolený vstup na místo činu by mu neprospěl. Personální si nechalo ode všech podepsat výpovědi a hlavní věc je, že jde o prosté napadení z tvé strany, žádné přitěžující okolnosti. Navíc fotograf říká, že odmítne spolupracovat se státním zastupitelstvím proti tobě, kdyby na to došlo. Nejspíš si myslí, že mu to pomůže.“</p>
<p>Oči se konečně zvedly od monitoru. „Díkybohu.“</p>
<p>„Moc nejásej.“</p>
<p>Veck přimhouřil oči ale ne že by nechápal. Přesně věděl, kde je háček.</p>
<p>A přesto se neptal; jen čekal.</p>
<p>José se rozhlédl. V deset hodin večer byla kancelář oddělení vražd prázdná, ačkoliv telefony pořád ještě zvonily, tu a tam se ozývaly jejich švitořivé hlásky, dokud se volajících nezmocnila hlasová schránka. Venku na chodbě už se činili uklízeči, vrčení četných vysavačů zaznívalo z dálky od kriminalistické laboratoře.</p>
<p>Takže nebyl důvod nemluvit na rovinu.</p>
<p>José stejně zavřel dveře. Vrátil se k Veckovi, znovu si sedl a zvedl zatoulanou kancelářskou svorku; začal s ní kreslit neviditelný obrázek na desku stolu z imitace dřeva.</p>
<p>„Ptali se mě, co si o tobě myslím.“ Zaťukal si svorkou na spánek. „Mentálně. Jako jestli máš všech pět pohromadě.“</p>
<p>„A vy jste řekl...“</p>
<p>José jen pokrčil rameny a zůstal zticha.</p>
<p>„Ten lump fotil <emphasis>mrtvolu.</emphasis> Pro <emphasis>peníze...</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>José zvedl dlaň, aby zarazil námitky. „O to se s tebou nikdo hádat nebude. Krucinál, všichni jsme měli sto chutí ho zmlátit. Otázka ale je kdybych tě nezarazil, jak daleko bys zašel, Vecku.“</p>
<p>DelVecchio se znovu zamračil.</p>
<p>A pak nastalo ticho. Mrtvé ticho. No, až na ty telefony.</p>
<p>„Vím, že jste četl můj záznam,“ řekl Veck.</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„No jo, já <emphasis>nejsem</emphasis> můj otec.“ Ta slova byla vyřčena tlumeně a zvolna. „Ani jsem s ním nevyrůstal. Sotva jsem ho znal a vůbec se mu nepodobám.“</p>
<p>Zařaďte pod: Někdy má člověk smůlu.</p>
<p>Thomasi DelVecchiovi hrála do ruky spousta věcí: na univerzitě měl v hlavním oboru trestní právo samé jedničky... na policejní akademii byl nejlepší ve třídě... tři roky v hlídkové službě absolvoval bez poskvrnky. A byl tak hezký, že si nikdy nemusel sám kupovat kafe.</p>
<p>Jenže byl synem nestvůry.</p>
<p>A to byl kořen problému, který měli na krku. Nepatří se, není správné ani spravedlivé házet hříchy otců na krk synům. A Veck měl pravdu: z psychologických hodnocení vyšel stejně normální jako každý druhý.</p>
<p>A tak ho José přijal jako partnera, aniž by přemýšlel o jeho otci.</p>
<p>To se včera v noci změnilo, a šlo přitom o výraz, který měl Veck ve tváři, když šel po tom fotografovi.</p>
<p>Chladný. Klidný. Nebylo v něm víc afektu, než kdyby si otevíral plechovku s limonádou.</p>
<p>José pracoval skoro celý svůj dospělý život na oddělení vražd a viděl spoustu vrahů. Máte týpky, co se dopouštějí zločinů z vášně, protože ztratí nervy kvůli nějakému chlápkovi či ženě; máte skupinu hlupáků, do níž se podle jeho názoru řadily násilné činy spojené s drogami, alkoholem a gangy; a pak máte sadistické cvoky, které je třeba utratit jako vzteklé psy.</p>
<p>Všechny tyto variace na dané téma způsobovaly nepředstavitelné tragédie rodinám svých obětí i společnosti. Kvůli nim ale José nespavostí netrpěl.</p>
<p>Veckův táta v sedmnácti letech zavraždil dvacet osm lidí a to počítali jen těla, která se našla. Ten lump teď právě čekal na vykonání rozsudku smrti, pouhých dvě stě kilometrů odtud v connecticutském Somersu, a měl dostat smrtící injekci navzdory četným odvoláním, která sepsal jeho advokát. Ale co se vlastně zvrtlo? Thomas DelVecchio st. měl klub fanoušků - celosvětový. Na facebooku měl sto tisíc přátel, členství v CafePress a death metalové skupiny o něm psaly písně; byl neblaze proslulou celebritou.</p>
<p>Do horoucích pekel, jako že Bůh je jeho svědek, všechny tyhle pitomosti přiváděly Josého k šílenství. Ti idioti, kteří si toho darebáka idealizují, by měli na týden přijít dělat jeho práci. Aby se vidělo, jak pohodoví by jim ti vrazi připadali v reálném životě.</p>
<p>Osobně se s DelVecchiem starším nikdy nesetkal, ale viděl spoustu videonahrávek z různých rekonstrukcí a výslechů. Na povrchu byl ten chlapík jednoznačně vyrovnaný a klidný jako cvičitel jógy. Taky příjemný. Bez ohledu na to, kdo před ním stál nebo co bylo řečeno, aby ho to vyvedlo z míry - nikdy nezakolísal, nikdy se nezlomil, nikdy nedal najevo, že by na něčem z toho záleželo.</p>
<p>Jenomže José viděl mluvit jeho tvář a stejně tak několik dalších profesionálů: vždycky jednou za čas se mu v oku objevila jiskra, která Josého přiměla sáhnout po křížku, co nosil na krku. Byla to taková jiskra, jaká se může objevit u šestnáctiletého kluka, když kolem projede sportovní auťák nebo projde prdelatá holka v krátkém tričku. Jako když se slunce odrazí od břitu žiletky, krátký záblesk světla a rozkoše.</p>
<p>Nic víc však nikdy najevo nedal. Usvědčily ho důkazy; nikdy vlastní svědectví.</p>
<p>A <emphasis>to</emphasis> byl vrah toho druhu, kvůli kterému José zíral do stropu, zatímco manželka vedle něj spala. DelVecchio senior byl dost chytrý, aby si uchoval kontrolu a zakrýval své stopy. Byl soběstačný a vynalézavý. A byl stejně neúnavný jako změny ročních dob... Byl to Halloween v paralelním vesmíru: místo nějakého normálního Pepíka s nasazenou maskou to byl zloduch za přátelskou, hezkou tváří.</p>
<p>Veck se tátovi navlas podobal.</p>
<p>„Slyšel jste, co jsem říkal.“</p>
<p>Když uslyšel klukův hlas, José se vzpamatoval. „Jo, slyšel.“</p>
<p>„Takže tohle je jen mezi námi,“ řekl Veck ostře. „Říkáte, že už se mnou nechcete pracovat? Pokud tedy ještě nedostanu padáka?“</p>
<p>José se vrátil ke kreslení svorkou na papíry. „Personální ti chce dát výstrahu.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Řekl jsem jim, že to máš v hlavě v pořádku,“ řekl José po chvilce.</p>
<p>Veck si odkašlal. „Díky, chlape.“</p>
<p>José stále kroužil svorkou, škrábavý zvuk zněl nepřiměřeně hlasitě. „Tlak v téhle práci, to je zabiják.“ Nato pohlédl Veckovi přímo do očí. „A nebude to lehčí.“</p>
<p>Nastala pauza. Pak jeho partner zamumlal: „Nevěříte tomu, co jste jim řekl, že ne.“</p>
<p>José pokrčil rameny. „Uvidí se časem.“</p>
<p>„Proč jste mě teda, sakra, nepotopil?“</p>
<p>„Nejspíš jsem měl pocit, že bys měl dostat šanci napravit svá pochybení i když za ně vlastně nemůžeš.“</p>
<p>José si nechal pro sebe, že to nebylo poprvé, co přijal partnera, který si takříkajíc v práci ledacos řešil.</p>
<p>Jo, a vida, jak to s Butchem O’Nealem dopadlo: pohřešuje se. Patrně je mrtvý. Navzdory tomu, co se José domníval, že slyšel na té nahrávce z linky 911.</p>
<p>,,Nejsem jako můj otec, detektive. Přísahám. Jenom proto, že jsem se choval profesionálně, když jsem toho chlapa praštil...“</p>
<p>José se předklonil, upřel oči do klukových očí. „Jak jsi věděl, že mi na tom napadení vadilo zrovna tohle. Jak jsi věděl, že jde o ten klid.“</p>
<p>Veck zesinal a José se znovu opřel dozadu. Po chvilce potřásl hlavou. „To neznamená, že jsi zabiják, synku. A to, že se něčeho bojíš, ještě neznamená, že je to pravda. Ale myslím, že my dva mezi sebou musíme mít fakt jasno. Jak už jsem řekl, nepřipadá mi spravedlivé, aby se na tebe používala jiná měřítka kvůli tvému tátovi - ale jestli ještě jednou kvůli něčemu takhle vybuchneš a to mám na mysli parkovací lístky,“ ukázal na kelímek od Starbuckse „špatné kafe, moc škrobu na košili... porouchaná kopírka... hra skončí. Rozumíme si? Nehodlám dopustit, aby někdo, kdo je nebezpečný, nosil odznak nebo zbraň.“</p>
<p>Zčistajasna se Veck znovu zadíval na svůj monitor. Byla na něm tvář hezké devatenáctileté blondýnky, která zmizela asi před čtrnácti dny. Tělo se dosud nenašlo, ale José by se klidně vsadil, že už je po ní.</p>
<p>Veck kývl, zvedl kelímek s kávou a opřel se dozadu. „Platí.“</p>
<p>José vydechl a vrátil kancelářskou svorku tam, kam náležela, do průhledné krabičky s magnetickým okrajem. „To je dobře. Protože musíme toho chlapa najít, než sejme někoho dalšího.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá devátá</strong></p>
<p>C</p>
<p>estou na jih po Severní cestě, jak to Manuel nazýval, hltaly oči Payne okolní svět. Všechno bylo zdrojem úžasu, od proudících světel dopravního provozu po obou stranách silnice přes rozlehlá černá nebesa nad hlavou až po osvěžující noční chlad, který se nahrnul do kabiny auta pokaždé, když otevřela okno.</p>
<p>Což bylo zhruba každých pět minut. Prostě milovala změnu teploty z tepla do chladu, z tepla do chladu... Bylo to něco úplně jiného než ve Svatyni, kde bylo všechno monoklimatické. A navíc jí tady vanuly do tváře ohromné poryvy větru a cuchaly jí vlasy a nutily ji ke smíchu.</p>
<p>A pak se samozřejmě pokaždé, když to udělala, podívala na Manuela a zjistila, že se usmívá.</p>
<p>„Nezeptala ses, kam jedeme,“ řekl, když zase jednou zavřela okno.</p>
<p>Po pravdě řečeno, bylo jí to jedno. Je s ním a jsou volní a sami a to je víc než dost...</p>
<p><emphasis>Vymažeš ho. Až noc skončí, vymažeš ho a vrátíš se sem. Sama.</emphasis></p>
<p>Payne si nechala svůj neklid pro sebe: Wrath, syn Wrathův, měl hlas, který patří k trůnům a korunám a černým dýkám zavěšeným na hrudi. A ten panovnický tón neměl jen tak pro okrasu. Očekával, že bude uposlechnut, a Payne si nedělala klamné naděje, že by jaksi nespadala pod jeho nadvládu jen proto, že je dcerou Stvořitelky. Dokud je tady dole, je v jeho světě.</p>
<p>Zatímco král pronášel ta strašná slova, pevně zavřela oči a v tichu, jež potom zavládlo, si promptně uvědomila, že ona a Manuel se nikam nedostanou, pokud to neslíbí.</p>
<p>A tak... to slíbila.</p>
<p>„Nechceš to vědět? Haló? Payne?“</p>
<p>Trhla sebou a přiměla se k úsměvu. „Dala bych přednost překvapení.“</p>
<p>Teď se usmál od ucha k uchu. „Ještě větší zábava- no, jak už jsem řekl, chci tě s někým seznámit.“ Úsměv mu trochu povadl. „Myslím, že by se ti mohla líbit.“</p>
<p>Ona? Jako žena?</p>
<p>Líbit?</p>
<p>No, k tomu by došlo, jen kdyby ta řečená „ona“ měla koňskou tvář a velký zadek, říkala si Payne.</p>
<p>„Jak milé,“ řekla.</p>
<p>„Tady je náš exit.“ Ozvalo se tiché <emphasis>cvak-cvak-cvak</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong>a pak Manuel zatočil volantem a odbočil z širší silnice na svažitý nájezd.</p>
<p>Když zastavili v řadě jiných vozidel, uviděla na vzdáleném, dalekém obzoru obrovské město, jehož podobu její oči ani nedokázaly obsáhnout: ohromné budovy poznamenané nesčetným množstvím maličkých světélek se tyčily od země, pokryté menšími stavbami, a všechno bylo v pohybu. Uvnitř i na okrajích se svíjeli hadi rudých a bílých světel... nepochybně stovky aut na silnicích podobných té, po které právě cestovali.</p>
<p>„To, co vidíš, je New York City,“ řekl Manny.</p>
<p>„To je... krásné.“</p>
<p>Zasmál se. „Místy rozhodně ano. A tma a vzdálenost jsou ohromní vizážisté.“</p>
<p>Payne vztáhla ruku a dotkla se čirého skleněného okna před sebou. „Když jsem žila nahoře, nebyl tam výhled do daleka. Ani velkolepost. Nic než tísnivě mléčná obloha a těsná hranice lesa. Toto vše je tak zázračné...“</p>
<p>Za nimi se ozval drsný zvuk a pak další.</p>
<p>Manny se zamračil do malého zrcátka nad svou hlavou. „Klid, kámo. Už jedu...“</p>
<p>Šlápl na plyn, rychle překonal vzdálenost k dalšímu autu před nimi a ona litovala, že ho předtím tak rozptylovala.</p>
<p>„Promiň,“ zašeptala. „Nehodlám pokračovat.“</p>
<p>„Můžeš mluvit celou věčnost a já budu s radostí poslouchat.“</p>
<p>No, to bylo dobré zjištění. „Nejsem neobeznámena s některými z věcí, jichž jsem tu svědkem, ale povětšině je to vše pro mě nové. Pozorovací mísy, které máme na Druhé straně, nabízejí pouze útržky toho, co se děje na Zemi, zaměřují se na lidi, nikoli na předměty pokud takový neživý předmět není součástí něčího osudu. Po pravdě řečeno, nabízí se nám pouze osud, ne pokrok... život, ne krajina. Tohle je... vše, kvůli čemu jsem se chtěla osvobodit.“</p>
<p>„Jak ses dostala ven?“</p>
<p>Kdy? pomyslela si. „No, v tom prvním případě... jsem si uvědomila, že když má matka dává audience osobám zdola, vznikne malé okénko v bariéře mezi oběma světy... jakési pletivo. Zjistila jsem, že dokážu přesunout své molekuly těmi maličkými otvory, jež byly vytvořeny a tak jsem to udělala.“ Minulost ji vtáhla do sebe, vzpomínky vzplanuly a pálily ji nejen v mysli, ale i v duši. „Matka zuřila a dostihla mě, požadovala, abych se vrátila do Svatyně a já odmítla. Měla jsem své poslání a ani ona mě od něj nedokázala odvrátit.“ Payne potřásla hlavou. „Poté, co jsem... udělala, co jsem udělala... myslela jsem, že budu prostě žít svůj život, ale naskytlo se ledacos, co jsem nepředvídala. Tady dole se musím krmit a... jsou tu i jiné záležitosti.“</p>
<p>Její období potřeby, konkrétně - ačkoliv nehodlala vysvětlovat, jak ji zasáhla a zmrzačila doba plodnosti. Byl to náramný šok. Nahoře byly Stvořitelčiny ženy schopny počít takřka neustále, a tudíž se jejich těl nezmocňovaly ohromné hormonální výkyvy. Jakmile však sešly dolů a strávily tam víc než zhruba jeden den, dostavil se cyklus. Díkybohu to bylo jen jednou za deset let, ačkoliv Payne tehdy mylně předpokládala, že si s tím ještě deset let nebude muset dělat starosti.</p>
<p>Naneštěstí se ukázalo, že jde o deset let <emphasis>poté</emphasis>, co se dostaví první cyklus: období touhy jí začalo ani ne měsíc poté, co opustila Svatyni.</p>
<p>Když vzpomínala na ohromnou touhu po milování, která v ní budila bezbrannost a zoufalství, zaměřila se na Manuelovu tvář. Posloužil by jí v období potřeby? Vyhověl by její zběsilé dychtivosti a ulevil jí svým pohlavím? Dokáže to vůbec člověk?</p>
<p>„Ale skončila jsi zase tam?“ řekl.</p>
<p>Odkašlala si. „Ano, skončila. Měla jsem určité... těžkosti a matka za mnou přišla nanovo.“ Ano, Stvořitelka byla zděšena tím, že by se na její jedinou dceru vrhli roztoužení muži kteří už „zničili“ tak velkou část života, jímž byla obdařena. „Řekla mi, že mi pomůže, byť jen na Druhé straně. Souhlasila jsem, že s ní půjdu, domnívala jsem se, že to bude jako předtím a že znovu dokážu nalézt cestu ven. Avšak nebylo tomu tak.“</p>
<p>Manny položil svou dlaň na její. „Ale teď už jsi z toho venku.“</p>
<p>Opravdu? Slepý král se snaží vládnout jejímu osudu stejně jako matka. Jeho důvody jsou méně sobecké, samozřejmě koneckonců, pod jeho střechou žije Bratrstvo se svými <emphasis>shellan</emphasis> a jedním dítětem, a to je hodno velké ochrany. Jenomže ona se obávala, že Wrath sdílí bratrův názor na lidi: jmenovitě ten, že jsou to pouze <emphasis>bezduší</emphasis>, čekající, až budou povoláni do služby.</p>
<p>„Víš co?“ řekla.</p>
<p>„Co.“</p>
<p>„Myslím, že bych s tebou dokázala zůstat v tomto automobilu věčně.“</p>
<p>„Zvláštní... já mám přesně stejný pocit.“</p>
<p>Další <emphasis>cvak-cvak-cvak</emphasis> a pak zahnuli vpravo. Cestou ubývalo aut a přibývalo budov a ona pochopila, jak to myslel, že noc zlepšuje vizáž města; v téhle čtvrti nebylo nic velkolepého. Rozbitá okna se černala jako mezery po vyražených zubech a špína, která potřísnila zdi skladišť a obchodů, byla jako vrásky stáří. Důlky po neštovicích, vzniklé hnilobou nebo náhodou nebo v důsledku vandalismu, hyzdily to, co kdysi nepochybně bývaly hladké fasády; jasné, svěží barvy nátěrů vybledly, květ mládí dávno podlehl živlům a plynoucímu času.</p>
<p>A vskutku, lidé, kteří se opírali o zdi ve stínu, na tom nebyli o nic lépe. Oblečeni ve zmačkaných šatech barvy dlažby a asfaltu vypadali, jako by je cosi tížilo shora, jako by je neviditelná tyč všechny srazila na kolena a držela je tam tak.</p>
<p>„Neboj se,“ řekl Manuel. „Dveře jsou zamčené.“</p>
<p>„Nebojím se. Jsem... smutná, nevím proč.“</p>
<p>„To dělá ta městská chudoba.“</p>
<p>Projeli kolem další tlející, sotva zastřešené bedny, obývané dvěma lidmi, kteří se dělili o jediný kabát. Nikdy netušila, že bude spatřovat nějakou hodnotu v tísnivé dokonalosti Svatyně. Ale možná její matka stvořila toto útočiště, aby ochránila Vyvolené před takovouhle podívanou. Před takovými... životy.</p>
<p>Prostředí se však záhy mírně zlepšilo. A krátce nato Manuel sjel ze silnice na pozemek souběžný s rozlehlým, novým zařízením, které zřejmě zabíralo velikou Parcelu půdy. Všude kolem se tyčily vysoké sloupy, z nichž se rozlévalo broskvové světlo na nízkou budovu a lesklé střechy dvou zaparkovaných vozidel a úhledně ostříhané keře, lemující pěšiny.</p>
<p>„Už jsme tady,“ řekl, zastavil a obrátil se k ní. „Představím tě jako kolegyni, jo? Tak se podle toho chovej.“</p>
<p>Zasmála se. „Vynasnažím se.“</p>
<p>Společně vystoupili a... ach, vzduch. Tak složitá kytice dobrého i špatného, kovového a sladkého, sprostého a božského.</p>
<p>„Toto miluji,“ řekla. „Tohle miluji!“</p>
<p>Rozpřáhla paže a zatočila se v kruhu, otočila se na patě, která se obula do boty těsně předtím, než opustili areál. Když se zastavila a paže jí spočinuly podél boků, shledala, že na ni zírá, a musela se v rozpacích zasmát.</p>
<p>„Promiň. Já...“</p>
<p>„Pojď sem,“ zamručel, víčka mu klesla a jeho pohled byl žhavý a majetnický.</p>
<p>Okamžitě pocítila vzrušení, tělem jí projela horkost. A jaksi věděla, že nemá spěchat, když se k němu blížila; věděla, že to musí protahovat a nechat ho čekat, i když ne dlouho.</p>
<p>„Toužíš po mně,“ zapředla, když stáli tváří v tvář.</p>
<p>„Jo. Sakra, jo.“ Popadl ji rukama v pase a přitáhl těsně k sobě. „Dej mi svá ústa.“</p>
<p>A ona poslechla, ovinula mu paže kolem šíje a splynula s jeho pevným tělem. Polibek byl veskrze vlastnický, oboustranně, a když skončil, nedokázala se přestat usmívat.</p>
<p>„Líbí se mi, když se mě dožaduješ,“ řekla. „Vrací mě to do té sprchy, když jsi...“</p>
<p>Zasténal a přerušil ji, něžně jí položil dlaň na ústa. „Jo, já si to pamatuju. <emphasis>Věř mi</emphasis><emphasis>-</emphasis> já si to pamatuju.“</p>
<p>Payne mu olízla dlaň. „Uděláš mi to zase. Dnes v noci.“</p>
<p>„To bych měl štěstí.“</p>
<p>„Budeš mít. A já také.“</p>
<p>Zasmál se. „Víš ty co? Budu si muset obléct plášť.“</p>
<p>Manuel otevřel znovu dveře a naklonil se do auta. Když se znovu vynořil, navlékl si vyžehlený bílý plášt-který měl na klopě jeho jméno. A podle toho, jak si ho zapínal, poznala, že se snaží zakrýt, jak na ni jeho tělo reaguje.</p>
<p>Škoda. Ráda ho vídala v tom stavu, hrdého a vztyčeného.</p>
<p>„Pojď půjdeme dovnitř,“ řekl a vzal ji za ruku. A pak polohlasně jako by dodal: „První půjdu dovnitř já...“</p>
<p>Protože nedokončil větu, Payne se jen usmála a neodpověděla.</p>
<p>Po bližším prozkoumání se zdálo, že zařízení je opevněné proti nějakému obléhání, s diskrétními mřížemi na oknech a vysokým plotem, ubíhajícím kamsi do daleka. Dveře, k nimž přistoupili, byly také zamčené a Manuel ani nezkusil kliku.</p>
<p>Zajistit budovu je logické, říkala si. Vzhledem k tomu. jak vypadala větší část města.</p>
<p>Manuel stiskl nějaký knoflík a okamžitě se ozval plechový hlásek, který řekl: „Koňská nemocnice Tricounty.“</p>
<p>„Doktor Manuel Manello.“ Otočil hlavu ke kameře. „Přišel jsem za...“</p>
<p>„Dobrý den, pane doktore. Pojďte rovnou dál.“</p>
<p>Ozvalo se zabzučení a pak jí Manuel otevřel dveře. „Až po tobě, <emphasis>bambina.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Interiér, kam vstoupili, byl strohý a velice čistý, s hladkou kamennou podlahou a řadami sedadel, jako by lidé otálením v této vstupní místnosti trávili mnoho času. Na stěnách byly zarámované obrazy koní a dobytka, mnoha zvířatům visely na ohlávkách červené a modré stuhy. Naproti byla skleněná tabule s nápisem RECEPCE, vyvedeným zlatými písmeny, a byly tu dveře... velmi mnoho dveří. Na některých byly symboly muže a ženy... na jiných nápisy jako třeba VEDENÍ KLINIKY... a ÚČTÁRNA... a PERSONÁLNÍ ŘEDITEL,</p>
<p>„Copak je to za dům?“ zeptala se.</p>
<p>„Dům zachránců životů. Pojď, jdeme tudy.“</p>
<p>Prošel první dvojitými dveřmi a přistoupil k muži v uniformě, který seděl za psacím stolem.</p>
<p>„Dobrý večer, doktore Manello.“ Muž odložil noviny, na nichž bylo velkými písmeny napsáno <emphasis>New York Post.</emphasis> „Nějak dlouho jsme vás neviděli.“</p>
<p>„Tohle je má kolegyně, Pa... Pamela. Zrovna se jdeme podívat na tu mou holku.“</p>
<p>Člověk zaostřil pohled na tvář Payne. A pak jako by se otřásl. „Aha... je tam, kde jste ji nechal. Doktor u ní dneska strávil spoustu času.“</p>
<p>„Jo. Volal mi.“ Manuel zaklepal kotníky prstů na desku stolu. „Tak zatím.“</p>
<p>„Jasná věc, doktore. Těšilo mě... Pamelo.“</p>
<p>Payne sklonila hlavu. „Také mi bylo potěšením seznámit se s tebou.“</p>
<p>Napřímila se a nastalo trapné ticho. Člověk z ní byl úplně omráčený, ústa mírně pootevřená, oči vyvalené... a velmi obdivné.</p>
<p>„Jen klid, chlapáku,“ řekl Manuel temně. „Kdykoli můžete začít znovu mrkat... klidně hned. Vážně. Do opravdy.“</p>
<p>Manuel si stoupl mezi ty dva a současně vzal Payne za ruku, přičemž zablokoval výhled a opanoval ji. A to nebylo všechno: zavanulo z něj temné koření, pach varující ostatní muže, že obdivovaná žena je dostupná jen přes Manuelovu chladnou mrtvolu.</p>
<p>A hned měla pocit, jako by jí uprostřed hrudi žhnulo planoucí slunce.</p>
<p>„Jdeme, Pay... Pamelo.“ Manuel ji zatahal za ruku. a když oba vykročili, dodal šeptem: „Než tomu ferdovi upadne brada a přistane na sportovní stránce.“</p>
<p>Payne si poskočila. A pak znovu.</p>
<p>Manuel na ni pohlédl. „Ten chudák hlídač málem přišel o život, protože jsem mu div nenarval do chřtánu jeho odznak, a ty máš radost?“</p>
<p>Payne letmo políbila Manuela na tvář, neboť prohlédla falešnou zachmuřenost jeho hezké tváře. „Máš mě rád.“</p>
<p>Manuel obrátil oči v sloup a přitáhl si ji za šíji k sobě, aby opětoval její polibek. „Jasně.“</p>
<p>„Jasně,“ napodobila ho...</p>
<p>Někdo zakopl o něčí nohu, těžko říct, kdo to byl, a Manuel byl tím, kdo je zachránil před pádem.</p>
<p>„Měli bychom dávat pozor,“ řekl její muž. „Než budeme potřebovat resuscitaci.“</p>
<p>Dloubla do něj loktem. „Moudrý úsudek.“</p>
<p>„Ty si nějak dovoluješ.“</p>
<p>Payne se ohlédla. A pak ho plácla po zadku - pořádně. Když vyjekl, mrkla na něj. „Ano. Jistě. Dovoluji.“ Sklopila víčka, ztlumila hlas a zaševelila: „Nemám si dovolit ještě, Manueli? Třeba... z druhé strany?“</p>
<p>Zacvičila obočím a jeho smích se odrazil prázdnou chodbou, rozezvučel se do všech stran. A když do sebe zase narazili, zastavil ji.</p>
<p>„Počkej, musíme na to jít líp.“ Objal ji kolem ramen, políbil na čelo a srovnal se s ní. „Na tři vykročíme pravou. Připravena? Raz - dva tři.“</p>
<p>Na povel oba natáhli dlouhou pravou nohu a pak levou ... a pravou... a levou...</p>
<p>V dokonalém souladu.</p>
<p>Bok po boku.</p>
<p>Kráčeli chodbou. Spolu.</p>
<p>Mannyho vůbec nenapadlo, že by jeho sexy upírka mohla mít smysl pro humor. A skvěle se to k ní hodilo.</p>
<p>Ach, nešlo jen o to. Byl tu také její úžas a její radost a pocit, že jde do všeho s nadšením. Absolutně se nepodobala těm křehkým, nervním královnám večírků nebo na kost vyhublým modelkám, se kterými kdy chodil.</p>
<p>„Payne?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Kdybych ti řekl, že chci dnes večer vyšplhat na nějakou horu...“</p>
<p>„Ach! To bych velmi ráda! Ráda bych viděla do daleka z...“</p>
<p>Bingo. Ačkoliv, Bože, musel žasnout nad tím, jak je kruté, že konečně najde ideální partnerku... v někom tak zcela neslučitelném.</p>
<p>Když došli k druhým dvojitým dveřím, které vedly do klinické části veterinární kliniky, otevřel jednu půlku dokořán, a aniž by vypadli z rytmu, natočili se bokem a protáhli se tudy... a tehdy k tomu došlo.</p>
<p>Tehdy se do ní nadobro zamiloval.</p>
<p>Způsobilo to její radostné klábosení a bujarý krok a ledové oči, které se leskly jako křišťály. Způsobila to minulost, s níž se mu svěřila, a důstojnost, kterou projevovala, a také to, že bývala posuzována podle měřítek, jež kdysi vyhovovala i jemu - a teď by si s takovou osobou ani nesedl k jednomu stolu. Způsobila to energie v jejím těle a bystrá mysl a...</p>
<p>Kristepane... sex ho ani nenapadl.</p>
<p>Ironie. Zažil s ní nejlepší orgasmy svého života, a přitom je ani nezařadil na první místo seznamu důvodů, pro které ji miluje.</p>
<p>Nejspíš byla prostě tak úžasná.</p>
<p>„Čemupak se usmíváš, Manueli,“ řekla Payne. „Snad se těšíš, až se někdy v budoucnu opět ocitne má ruka na tvém pozadí?“</p>
<p>„Jo. Přesně tak.“</p>
<p>Přitáhl si ji k dalšímu polibku a snažil se ignorovat bolest ve své hrudi: netřeba kazit čas, který jim ještě zbývá, očekávaným loučením. I tak přijde dost brzy.</p>
<p>Kromě toho už málem byli na místě určení.</p>
<p>„Tamhle je,“ řekl, zahnul doleva a vstoupil mezi pooperační boxy.</p>
<p>V okamžiku, kdy se dveře otevřely, Payne zaváhala a svraštila čelo, když ucítila vůni sena a uslyšela ržání a občasné dupnutí kopyta.</p>
<p>„O kus dál.“ Manny ji zatahal za ruku. „Jmenuje se Glory.“</p>
<p>Glory byla v posledním boxu nalevo, ale v okamžiku, kdy vyslovil její jméno, natáhla dlouhý, elegantní krk a nad okrajem stání se objevila její dokonale souměrná hlava.</p>
<p>„Ahoj, holka,“ řekl. Odpověděla mu patřičným pozdravem, nastražila špičaté uši, zakývala hlavou.</p>
<p>„Milosrdný osude,“ vydechla Payne, pustila jeho ruku a vykročila před ním.</p>
<p>Když se přiblížila ke stání, Glory pohodila hlavou, černá hříva jí zavlála, a on se náhle lekl, že Payne pokouše. „Dávej pozor,“ vykřikl a dal se do klusu. „Nemá ráda…“</p>
<p>V okamžiku, kdy Payne položila dlaň na hedvábnou tlamu, chtěla Glory hned přídavek, žduchala do dlaně, domáhala se pořádného pomazlení.</p>
<p>„...nové lidi,“ dokončil Manny chabě.</p>
<p>„Zdravím tě, miláčku,“ ševelila Payne, nakláněla se do boxu a přejížděla koně pohledem. „Jsi tak krásná... tak vysoká a silná...“ Bledé ruce nalezly černou šíji a hladily ji v pomalém rytmu. „Proč má obvázané přední nohy?“</p>
<p>„Pravou si zlomila. Ošklivě. Asi před týdnem.“</p>
<p> „Smím vstoupit dovnitř?“</p>
<p>„Hm...“ Bože, nemohl tomu uvěřit, ale Glory se zjevně zamilovala, div neobracela oči v sloup, když si užívala pěkného drbání za ušima. „Jo, asi to půjde.“</p>
<p>Odjistil západku na dveřích a oba vklouzli dovnitř. A když Glory chtěla couvnout, kulhala... na té straně, která byla původně zdravá.</p>
<p>Tolik zhubla, že jí žebra pod srstí vyvstávala jako plaňky plotu.</p>
<p>A klidně by se vsadil, že až ochabne nadšení z nových návštěvníků, příval energie ji rychle opustí.</p>
<p>Zpráva v hlasové schránce od doktora byla výstižná: Chřadne. Ta zlomená kost se hojí, ale zdaleka ne dost rychle, a přerozdělení váhy způsobilo, že vrstvy kopyta na opačné straně slábnou a separují se.</p>
<p>Glory natáhla tlamu k jeho hrudi a letmo do něj strčila. „Ahoj, holčičko.“</p>
<p>„Je výjimečná.“ Payne poplácávala klisnu po celém těle. „Prostě výjimečná.“</p>
<p>A teď má na svědomí další věc: přivést sem Payne možná nebyl dar, ale krutost. Proč ji seznamovat se zvířetem, které nejspíš...</p>
<p>Bože, nemohl na to ani pomyslet.</p>
<p>„Nejsi jediný, kdo si hlídá své území,“ řekla Payne tiše.</p>
<p>Manny pohlédl přes hlavu Glory. „Prosím?“</p>
<p>„Když jsi mi řekl, že se mám seznámit s nějakou ženou, tak... jsem doufala, že bude mít koňský obličej.“</p>
<p>Zasmál se a pohladil Glory po hlavě. „No, to tedy má.“</p>
<p>„Co s ní budeš dělat?“</p>
<p>Snažil se zformulovat slova a probíral se přitom hřívou, která padala klisně skoro až k černým očím.</p>
<p>„Tvé mlčení je dostatečná odpověď,“ řekla Payne smutně.</p>
<p>„Nevím, proč jsem tě sem přivedl. Chci říct...“ Odkašlal si. „Vlastně vím proč a je to hodně ubohé. Nemám nic než svou práci... Glory je to jediné, co není má práce. Tohle je pro mě osobní.“</p>
<p>„Musí ti pukat srdce.“</p>
<p>„Ano.“ Zčistajasna pohlédl Manny přes hřbet svého chřadnoucího koně na tmavovlasou upírku, která si položila tvář na Gloryinu plec. „Jsem tou ztrátou... absolutně zničený.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá</strong></p>
<p>P</p>
<p>ár minut poté, co ji Butch zavolal, zhmotnila se Jane na terase Vishousova střešního bytu. Když její postava nabyla tvaru, noční vzduch jí hrábl do vlasů studenými prsty, až jí zaslzely oči.</p>
<p>Nebo... to možná byly jen slzy.</p>
<p>Podívala se skrze sklo dovnitř a viděla všechno až příliš jasně, stůl, důtky, biče, ty... ostatní věci.</p>
<p>Když sem dříve s Vishousem přicházela, tyto nástrahy jeho drsných sklonů působily všeho všudy jen jako dráždivě a mírně děsivé pozadí pro neuvěřitelný sex, který spolu provozovali. Ale její verze „hry“ byla jen pudlík v porovnání s jeho vlkodlakem.</p>
<p>A teď to chápala docela jasně.</p>
<p>Co Butch použil? V jakém stavu je její druh? Bude tam spousta krve...</p>
<p>Moment. Kde je V?</p>
<p>Prošla skleněnými posuvnými dveřmi a...</p>
<p>Na podlaze žádná krev. Ani nekapala z nástrojů. Od stropu nevisely žádné háky. Všechno bylo přesně takové, jako když tu byla naposled, jako by k ničemu nedošlo...</p>
<p>Ze tmy za kruhem světla svíček se ozval sten, prudce za ním otočila hlavu. Samozřejmě. Postel.</p>
<p>Pronikla závojem temnoty, její oči si zvykly a už tu byl: zahalen saténovými prostěradly, natažený naznak, svíjející se bolestí... nebo to je spánek?</p>
<p>„Vishousi?“ řekla tiše.</p>
<p>S výkřikem se okamžitě probudil, jeho trup se vymrštil vzhůru, prudce otevřel oči. Okamžitě si všimla, že jeho tvář je poznamenána blednoucími jizvami... a další měl také na prsou a břiše. Ale výraz, který měl ve tváři, ji zdrtil: byl zděšený.</p>
<p>Zčistajasna sebou začal zběsile zmítat, shazoval přikrývky. Podíval se po sobě, na hrudi a ramenou mu vyrazil pot, jeho pokožka se náhle zaleskla dokonce i ve stínu, když uchopil do dlaní své pohlaví... jako by chránil to, co z něj zbylo.</p>
<p>Svěsil hlavu a zhluboka dýchal. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech...</p>
<p>Z dýchání se staly vzlyky.</p>
<p>Stočil se do klubíčka, dlaněmi kryl tu řezničinu, k níž došlo dávno, pradávno, a plakal v prudkých poryvech emocí, ztratil zábrany, ztratil sebeovládání, jeho inteligence už nebyla vládcem, ale poddaným duše.</p>
<p>Ani si neuvědomil, že stojí vedle něj.</p>
<p>Měla bych odejít, říkala si Jane. Nestál by o to, aby ho takhle viděla ani předtím, než se mezi nimi všechno rozpadlo. Muž, kterého znala a milovala a s nímž se spojila, by nestál o žádné svědky u svého...</p>
<p>Těžko říct, co upoutalo jeho pozornost... a později uvažovala, jak postřehl ten okamžik, kdy se právě hodlala odhmotnit, a vzhlédl k ní.</p>
<p>Okamžitě zůstala ochromena: jestliže byl naštvaný kvůli tomu, co se stalo s Payne, pak ji teď bude nenávidět- tenhle vpád do soukromí se absolutně nedal odvolat.</p>
<p>„Butch mě zavolal,“ vyhrkla. „Myslel, že bys...“</p>
<p>„Ublížil mi... Můj otec mi ublížil.“</p>
<p>Ta slova zazněla tak tence a tiše, že je málem nezaznamenala. Ale pak se jí takřka zastavilo srdce.</p>
<p>„Proč,“ zeptal se Vishous. „Proč mi to udělal. Proč matka? Nikdy jsem nežádal, aby mě ti dva přivedli na svět... a nestál bych o to, ani kdyby se mě zeptali... Proč?“</p>
<p>Tváře měl mokré slzami, které tryskaly z jeho diamantových očí, nepřetržitý proud, jehož si nevšímal a zřejmě o něj ani nedbal. A ona měla pocit, že nějakou dobu potrvá, než přestanou téci, jakási vnitřní žíla, která byla porušena, a tohle je krev srdce, jež z něj tryská, zalévá ho.</p>
<p>„Moc mě to mrzí,“ zasípěla. „Nevím proč... ale vím, že sis to nezasloužil. A... a není to tvoje vina.“</p>
<p>Zvedl ruce a podíval se dolů. Trvalo dlouhou chvíli, než promluvil, a pak byla jeho slova pomalá a uvážlivá... a stejně nezadržitelná jako proud jeho tichých slz. „Škoda, že nejsem celý. Škoda, že bych ti nemohl dát děti, kdybys je chtěla a mohla je počít. Škoda, že jsem ti nemohl říct, jak mě to zabíjelo, když sis myslela, že jsem s někým jiným. Škoda, že jsem ti za minulý rok každý večer po probuzení neřekl, že tě miluju. Škoda, že jsem se s tebou jaksepatří nespojil ten večer, kdy ses ke mně vrátila z říše mrtvých. Škoda... Teď se k ní jeho třpytivý pohled zvedl. „Škoda, že nejsem z poloviny tak silný jako ty, a škoda, že si tě nezasloužím. A... to je asi všechno.“</p>
<p>Jasně. Fajn. Teď jsou na dně oba.</p>
<p>„Moc mě mrzí ta věc s Payne,“ řekla chraptivě. „Chtěla jsem s tebou promluvit, ale ona se rozhodla. Snažila jsem se s ní pracovat, opravdu snažila, ale nakonec jsem prostě... já... nechtěla jsem, abys to udělal ty. Radši bych žila s tou hrůzou navěky, než abys musel zabít svou sestru ty. Nebo aby si ona ublížila ještě víc.“</p>
<p>„Já vím... to už vím.“</p>
<p>„A abych byla upřímná, to, že se vyléčila? Mrazí mě z toho, protože moc nechybělo...“</p>
<p>„Ale to nic. Je zdravá.“</p>
<p>Jane si otřela oči. „A myslím, že pokud jde o...“ Pohlédla ke stěně zalité máslově žlutým světlem svíček, které nijak nezměkčovalo ostré hroty toho, co tam viselo. „Pokud jde o... ty věci... ohledně tebe a sexu, vždycky jsem se bála, že bych ti nemusela stačit.“</p>
<p>„Sakra... ne... ty jsi pro mě <emphasis>všechno</emphasis>.“</p>
<p>Jane si položila ruku na ústa, aby se úplně nesesypala. Protože přesně tohle potřebovala slyšet.</p>
<p>„Nikdy jsem si ani nenechal vyrýt tvé jméno na záda,“ řekl Vishous. „Myslel jsem, že je to pitomost a ztráta času... ale jak ti asi je, když jsme spolu bez toho, zvlášť když každý muž v sídle se dal označit pro svou <emphasis>shellan?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Bože, na to vůbec nepomyslela.</p>
<p>Vishous potřásl hlavou. „Dala jsi mi prostor... abych byl s Butchem a bojoval s bratry a blbnul na internetu. Co jsem dal já tobě?“</p>
<p>„Především mou kliniku. Bez tebe bych ji nedokázala vybudovat.“</p>
<p>„To není zrovna kytice růží.“</p>
<p>„Nepodceňuj své truhlářské dovednosti.“</p>
<p>Nato se pousmál. A pak zase zvážněl. „Můžu ti říct něco, na co jsem myslel pokaždé, když jsem se vedle tebe probudil?“</p>
<p>„Prosím tě.“</p>
<p>Vishous, ten, který měl vždycky na všecko odpověď, jako by ze sebe náhle nemohl vypravit ani slovo. Pak ale řekl: „Jsi důvod, proč každou noc vstávám z postele. A jsi důvod, proč se každé ráno nemůžu dočkat, až budu doma. Ne válka. Ne bratři. Ani Butch ne. To... ty.“</p>
<p>Ach, taková prostá slova... ale jaký mají význam. Dobrotivý Bože, ten význam.</p>
<p>„Můžu tě teď obejmout?“ zeptala se chraptivě.</p>
<p>Její druh napřáhl své mohutné paže. „Co kdybych místo toho objímal já tebe?“</p>
<p>Jane přiskočila, vrhla se na něj a opáčila: „Může to být obojí.“</p>
<p>Okamžitě nabyla úplné tělesné podoby, naprosto bez námahy, ta magická vnitřní chemie mezi nimi ji přivolala do života a držela ji tam. A když Vishous zabořil tvář do jejích vlasů a zachvěl se, jako by uběhl nesmírnou vzdálenost a konečně se ocitl doma... přesně věděla, jak mu je.</p>
<p>V těsném objetí se svou <emphasis>shellan</emphasis> si Vishous připadal, jako by ho celého rozpárali... a pak zase sešili.</p>
<p>Bože, co pro něj Butch udělal. Pro ně všechny.</p>
<p>Cesta, kterou se polda předtím ubíral, byla správná. Strašná a děsivá... ale absolutně správná. A když teď Vishous objímal svou ženu, pátral očima v prostoru, kde to všechno proběhlo. Všechno bylo uklizené... až na pár věcí, které zůstaly ležet na podlaze, kam nepatřily: lžíce a téměř prázdná sklenice vody.</p>
<p>Všechno to byla iluze: ve skutečnosti ho nic nerozřízlo. A jeden by se klidně vsadil, že Butch ty dvě věci nechal takhle na očích, aby Vishous, až se probudí a rozhlédne, pochopil, jakými prostředky bylo dosaženo tohoto cíle.</p>
<p>V retrospektivě mu to připadalo zatraceně pitomé... ne seance s poldou, ale skutečnost, že Vishous vlastně vůbec nikdy nepřemýšlel o Bloodletterovi a těch létech ve vojenském táboře. Naposled se mu tenhle kus minulosti vybavil, když byl poprvé s Jane a i to jen proto, že ho viděla nahého a on musel určité věci vysvětlovat.</p>
<p><emphasis>Můj otec nechtěl, abych se množil.</emphasis></p>
<p>To bylo víceméně vše, co jí tehdy řekl. A potom, jako mrtvola, která se převalila naznak v nehybné vodě, ten hnus zase klesl ke dnu a uvelebil se v písčitém dnu, v samotném jádru jeho bytosti.</p>
<p>Před Jane vždycky provozoval sex jen oblečený v kalhotách. Ne ze studu - nebo aspoň si to tak namlouval, ale protože prostě neměl zájem zabývat se tím s anonymními muži a ženami, s nimiž souložil.</p>
<p>Po příchodu Jane to bylo jiné. Nahota byla víc než v pohodě, nejspíš proto, že Jane zachovala po jeho odhalení chladnou hlavu. A přesto, když teď o tom uvažoval, vždycky si ji držel od těla, i když ji měl v náručí: když už, pak měl blíž k Butchovi ale to bylo mezi chlapy, což bylo jaksi méně nebezpečné než mezi mužem a ženou.</p>
<p>Stíny problému s matkou, nepochybně: po tom všem, co jeho <emphasis>mahmen</emphasis> předvedla, prostě nedokázal důvěřovat ženám tak jako svým bratrům nebo nejlepšímu příteli.</p>
<p>Jenomže Jane ho nikdy nezradila. Po pravdě řečeno, byla ochotna svést bitvu s vlastním svědomím, jen aby ho ušetřila nevýslovného činu, který po něm požadovalo jeho dvojče.</p>
<p>„Nejsi má matka,“ řekl své <emphasis>shellan</emphasis> do vlasů.</p>
<p>„To bych řekla.“ Jane se odtáhla a pohlédla mu přímo do očí jak měla ve zvyku. „Já bych svého syna nikdy neopustila. Ani bych takhle nezacházela se svou dcerou.“</p>
<p>Vishous se dlouze nadechl, a když vypustil vzduch z plic, bylo mu, jako by se zbavoval mýtů, kterými definoval dřív sám sebe... a Jane... a jejich spojení.</p>
<p>Potřeboval to paradigma změnit.</p>
<p>Kvůli nim. Kvůli sobě. Kvůli Butchovi.</p>
<p>Kristepane, výraz v poldově tváři, když to tady všechno probíhalo, byl víc než tragický.</p>
<p>Takže jo, je čas přestat využívat okolí k samoléčbě svých emocí. Extrémní sex a bolest dlouhou dobu působily jako výtečné řešení, ale ve skutečnosti to bylo jen líčidlo zakrývající akné: ošklivost zůstala v jeho nitru.</p>
<p>Musí se vypořádat s tím vnitřním pnutím, aby ho Butch ani nikdo jiný nemuseli lámat, jen aby ze sebe dokázal ty věci dostat. Pak by ty ujetosti mohly být doopravdy jen pro radost s Jane.</p>
<p>Musí se tomu postavit zdá se, že je konečně připraven vyzkoušet psychiatrickou pomoc.</p>
<p>Než se naděje, bude v televizi koukat do kamery a říkat: „Stačí jen trochu se zamyslet nad sebou... a pak si v sobě udělat pořádek... a má mysl i emoce jsou zářivě čisté...“</p>
<p>Fajn, teď už mu vážně hrabe.</p>
<p>Pohladil Janiny měkké vlasy a zašeptal: „Ohledně... těch věcí, co tu mám. Jestli jsi pro, pořád si budu chtít hrát... jestli víš, co myslím. Ale od nynějška je to jen pro zábavu a jen pro tebe a pro mě.“</p>
<p>Sakra, užili si tady tuny pěkného, ujetého sexu a on o to s ní vždycky bude stát. Snad se k tomu bude stavět stejně...</p>
<p>„Líbí se mi, co tu děláme.“ Usmála se. „Vzrušuje mě to.“</p>
<p>No... to ho hned nabudilo. „Mě taky.“</p>
<p>Opětoval její úsměv a uvědomil si jediný zádrhel: obrátit takhle list je moc pěkné a dobré ale jak to udržet? Zítra večer se prostě nemůže vzbudit a být znovu chlapem, kterému haraší v hlavě.</p>
<p>Sakra, určitě na to přijde. Musí.</p>
<p>Něžnou rukou pohladil svou <emphasis>shellan</emphasis> po tváři. „Nikdy jsem neměl žádný vztah, až s tebou. Mělo mě napadnout, že dřív nebo později narazíme.“</p>
<p>„Tak to chodí.“</p>
<p>Myslel na své bratry a na to, kolikrát mezi tou partou tvrdohlavých rváčů došlo k roztržkám a hádkám a diskusím. Nějak to vždycky vyřešili obvykle tak, že čas od času někdo někoho praštil. Což je chlapská věc.</p>
<p>S ním a Jane to očividně bude stejné. Nikdo nikoho nepraští, samozřejmě, ale ty hrbolaté cesty vedoucí k řešení, ty přijdou. Koneckonců, tohle je život... ne pohádka.</p>
<p>„Ale víš, co je nejlepší?“ zeptala se Jane a objala ho pažemi kolem krku.</p>
<p>„Že už si nepřipadám, jako bych umřel, protože jsem tě ztratil?“</p>
<p>„No jo, to taky.“ Natáhla krk a políbila ho. „Dvě slova: úžasný sex.“ Pauza. „Už jsem se ti zmínila, že jsi ten nejracovnější magor, co jsem kdy poznala?“</p>
<p>„Něco takového si vybavuju.“ Sklonil hlavu a přejel svými rty po jejích. „Jen si to nech pro sebe. Musím si uchovat reputaci drsňáka.“</p>
<p>„Tvé tajemství je u mě v bezpečí.“</p>
<p>Vishous zvážněl. <emphasis>,Já</emphasis> jsem u tebe v bezpečí.“</p>
<p>Jane se dotkla jeho tváře. „Nemůžu ti slíbit, že zase nenarazíš na nějaký zádrhel, a vím, že se vždycky neshodneme. Ale tímhle jsem si úplně jistá vždycky se mnou budeš v bezpečí. Vždycky.“</p>
<p>Vishous si ji přitáhl k sobě a přitiskl hlavu do ohbí jejího hrdla. Domníval se, že už není kam postoupit poté, co zemřela a vrátila se mu ve své půvabné přízračné podobě. Jenže se mýlil. Láska, jak si uvědomoval, je jako dýky, které vyrábí ve své kovárně: když ji získáte, je lesklá a nová a čepel se jasně třpytí proti světlu. Držíte ji v dlani, plni optimismu kvůli tomu, jaká bude v terénu, a nemůžete se dočkat, až ji vyzkoušíte. Jenomže prvních pár nocí je to zpravidla nepohodlné, než si na ni zvyknete a než si ona zvykne na vás.</p>
<p>Časem ocel ztratí svůj lesk novosti a jílec se umaže a možná na ní přibude i pár škrábanců. To, co na oplátku získáte, vám však zachránilo život: jakmile se dobře seznámíte, patříte k sobě tak, jako by byla dýka prodloužením vaší paže. Ochránila vás a dala vám prostředky k ochraně vašich bratrů; poskytla vám sebejistotu a sílu čelit všemu, co se vynoří z noci; a kamkoli jdete, zůstává s vámi, máte ji přímo na srdci, vždy po ruce pro případ potřeby.</p>
<p>Čepel se ale musí udržovat. A jílec čas od času opravit. A překontrolovat vyvážení.</p>
<p>Zvláštní... to všechno mu připadalo jako samozřejmost, pokud šlo o zbraně. Proč mu nedošlo, že v partnerském vztahu to bude stejné?</p>
<p>Obrátil nad sebou oči v sloup a pomyslel si: Kristepane, vždyť je to jako vystřižené z telenovely.</p>
<p>Zavřel oči, objímal svou Jane a byl skoro rád, že mu hráblo, jen aby se mohli dostat až sem.</p>
<p>No, byl by zvolil raději snazší cestu, kdyby existovala. Jenomže si nebyl jist, jestli by to takhle fungovalo. Všechno si musíte zasloužit.</p>
<p>„Mám na tebe jednu otázku,“ řekl tiše.</p>
<p>„Ptej se, na co chceš.“</p>
<p>Trochu se odtáhl, pohladil ji po vlasech rukou v rukavici a chvíli trvalo, než se zeptal na to, co měl už dlouho na jazyku.</p>
<p>„Můžu... se s tebou milovat?“</p>
<p>Jane zírala na Vishouse a cítila dotek jeho těla a věděla, že ho nikdy neopustí. Nikdy. A také věděla, že pokud dokázali zvládnout uplynulý týden, mají dostatek té vytrvalosti, jakou vyžadují dobrá manželství nebo svazky.</p>
<p>„Ano,“ řekla. „Prosím.“</p>
<p>Její <emphasis>hellren</emphasis> za ní přišel už mnohokrát za tu dobu, co byli spolu: v noci i ve dne; ve sprše i v posteli; oblečený. neoblečený, polooblečený; rychle a prudce... prudce a rychle. Součástí vzrušení byla vždycky jeho nabroušenost a nepředvídatelnost. Nikdy nevěděla, co může čekat, zda se od ní bude něčeho dožadovat, nebo ovládat její tělo, nebo spoutávat sám sebe, aby si s ním mohla dělat, co chce.</p>
<p>Konstantou však bylo to, že nikdy nevolil pomalý postup.</p>
<p>Teď ji jen hladil po vlasech, projížděl prsty skrz vlny a zastrkoval jí je za uši. A pak se jí nepřestal dívat do očí, když něžně spojil svá ústa s jejími. Hladil a laskal ji, olízl jí rty ale když je rozevřela, nevrhl se mezi ně jako vždycky. Jen další líbání... až se cítila omámená sáním a potahováním úst na ústech.</p>
<p>Její tělo po něm obvykle běsnilo touhou. Teď ji však zaplavilo rozkošné rozpukávání, uvolňovalo ji a uklidňovalo, přinášelo mírumilovné vzrušení, které bylo stejně silné a drtivé jako zoufalá vášeň, již zpravidla pociťovala.</p>
<p>Vyměnili si místa a ona následovala jeho příkladu, lehla si na záda a on se vzepjal a zakryl horní část jejího těla svým. Líbání nepřestávalo a ona se do něj tak pohroužila, že si ani nevšimla, když jí vklouzl rukou pod dolní okraj trička. Jeho vlahá dlaň se lenivě sunula vzhůru, mířila k ňadrům... nalézala je a zmocňovala se jich. Žádné škádlení, žádné štípání, žádné dráždění. Jen přejíždění palce sem a tam po bradavce, až se Jane prohnula a zasténala mu do úst.</p>
<p>Její ruce mu sjely k bokům a... ach, Bože, nahmataly ty stopy, které předtím viděla. A byly kolem celého trupu...</p>
<p>Vishous uchopil její zápěstí a přesunul jí paže zpátky na postel. „Nemysli na to.“</p>
<p>„Co ti udělal...“</p>
<p>„Psst.“</p>
<p>Líbání pokračovalo a ona byla v pokušení se mu bránit, ale vláčné hlazení něžně podřídilo její mozek pocitům těla.</p>
<p>Je po všem, říkala si. A ať se stalo cokoliv, pomohlo jim to až sem.</p>
<p>Víc vědět nepotřebuje.</p>
<p>Do ucha jí pronikl Vishousův hlas, hluboký, tlumený. „Chci tě svléknout. Smím?“</p>
<p>„Prosím... ano... Bože ano.“</p>
<p>Odstrojování patřilo k rozkoši, bylo prostředkem stejně nádherným jako účel, který je spojil, kůže na kůži. A postupné odhalování toho, co už tolikrát viděl, budilo dojem, že je to nové a mimořádné.</p>
<p>Ňadra se jí stáhla ještě víc, když je zasáhl chladnější vzduch, a Jane pozorovala jeho tvář, která se nad ní skláněla. Byla v ní touha, jenomže zdaleka nejen to... úcta, vděčnost... zranitelnost, kterou vycítila, ale nikdy dřív jasně nepozorovala.</p>
<p>„Nic víc nepotřebuju, jen tebe,“ řekl a sklonil hlavu.</p>
<p>Jeho ruce měla všude, na břiše, na bocích, mezi stehny.</p>
<p>Na kluzkém pohlaví.</p>
<p>Orgasmus, který v ní probudil, byl jako teplá vlna probíhající celým tělem, vyzařující navenek, odnášející ji v blaženém oblaku rozkoše. A uprostřed toho všeho na ni nalehl a vklouzl dovnitř. Žádné bušení, jen další vlna, do ní a ven, jak pohyboval tělem a jeho erekce vstupovala do ní a vzdalovala se.</p>
<p>Nic rychlého, zase jen to pomalé milování.</p>
<p>Žádná naléhavost, jen všechen čas světa.</p>
<p>Když konečně vyvrcholil, naposled zvlnil páteř a začal pulzovat do jejího lůna a ona se k němu přidala, oba propojeni do pevně sevřeného, splývajícího těla... a duše.</p>
<p>Převalil se tak, aby ji měl na sobě, a ona ležela na jeho pevné, svalnaté hrudi, lenivá jako letní vánek a zhruba stejně těžká. Zakoušela pocit vznášení a tepla a...</p>
<p>„Není ti nic,“ vzhlédl k ní Vishous.</p>
<p>„Naopak.“ Zapátrala v jeho tváři. „Je mi, jako bych se s tebou milovala poprvé.“</p>
<p>„To je dobře.“ Políbil ji. „To jsem měl v plánu.“</p>
<p>Položila si hlavu na jeho bušící srdce a pohlédla ke stěně za stolem. Nikdy ji nenapadlo, že bude vděčná za tak strašlivou zásobu „hraček“, ale byla. Skrze bouři... nalezli klid.</p>
<p>Kdysi rozděleni... teď byli zase jedna bytost.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá první</strong></p>
<p>Q</p>
<p>huinn přecházel po své ložnici uvnitř sídla jako krysa, co hledá cestu z klece. Zrovna dnes v noci je Wrath nechá zavřené v ohradě, sakra.</p>
<p>Paráda.</p>
<p>Při další cestě kolem otevřených dveří do koupelny ho napadlo, že ho štve ještě víc fakt, že karanténa dává smysl: jen on, John a Xhex jsou momentálně nezraněni. Všichni ostatní se zúčastnili té mely a utrpěli nějaké ty úrazy.</p>
<p>Sídlo se proměnilo ve vojenský špitál.</p>
<p>Ale no tak, oni tři přece mohli být venku a realizovat odvetu.</p>
<p>Zastavil se u dveří na terasu a zadíval se na zahradu sídla, do které užuž vstupovalo jaro. V pokoji měl zhasnuto, a tak jasně viděl na bazén, dosud se zimním krytem vypadal jako ty největší stahovací spoďáry, co kdy svět spatřil. A stromy byly dosud převážně holé. A květinové záhony...</p>
<p>Blay byl zraněn.</p>
<p>...dosud byly jen uspořádané čtverce tmavě hnědé hlíny.</p>
<p>„Do háje.“</p>
<p>Podrbal se ve vlasech, nyní krátkých, a snažil se domlouvat tlaku uprostřed své hrudi. Podle Johna dostal Blay ránu do hlavy a do břicha. To první se monitoruje; to druhé mu doktorka Jane zašila. Ani jedno zranění není životu nebezpečné.</p>
<p>Což je dobře.</p>
<p>Škoda, že jeho hrudní kost na tyhle kecy nevěří. Od té doby, co mu John Matthew tu zprávu přinesl, rozbalila ta zatracená bolest krám, zavrtala se do něj a zabydlela se mu v dýchacích cestách.</p>
<p>Doslova se nedokázal zhluboka nadechnout.</p>
<p>Krucinál, kdyby byl správný chlap a vzhledem k tomu, jak leckdy ledacos zvládal, dalo se o tom vážně pochybovat, ne-li se tomu rovnou vysmát , vyšel by na chodbu, odkráčel k Blayovu pokoji a zaklepal na dveře. Strčil by hlavu dovnitř, přesvědčil se na vlastní oči, že zrzek dýchá a myslí... a pak by si šel po svém.</p>
<p>Místo toho se tady snaží předstírat, že na toho kluka vůbec nemyslí, a přitom vyšlapává pěšinku do koberce.</p>
<p>A když už je řeč o tom vyšlapávání, měl by si radši jít zaběhat do posilovny, ale skutečnost, že Blaylock je tady nahoře v tomhle křídle, fungovala jako kotva, která ho držela v jeho blízkosti. Když neměl vyšší cíl, který by ho táhl pryč jako třeba vyjít do boje nebo... řekněme... že v domě vypukl požár evidentně nebyl schopen se z těch myšlenek vymanit.</p>
<p>A když se znovu ocitl u francouzského okna, došlo mu, proč se tam pořád zastavuje.</p>
<p>Pokusil se přemluvit svou dlaň, aby nevzala za kliku.</p>
<p>Nezabralo to.</p>
<p>Západka cvakla a chladný vzduch ho udeřil do obličeje. Vyšel ven bos a v županu, stěží vnímal ledově studenou břidlici na zemi i průvan, který mu vystřelil po nohou a praštil ho do varlat.</p>
<p>Před ním proudilo světlo z dvojitých dveří Blayova pokoje. Což byla dobrá zpráva před sexem by přece určitě zatáhli závěsy. Takže může patrně beze všeho nakouknout. Ne...?</p>
<p>Kromě toho, Blay se právě zotavoval ze zranění, takže tam nemůže probíhat žádná divočina.</p>
<p>Rozhodl se sehrát roli Šmíráka Qhuinna, zůstal ve stínu a snažil se nepřipadat si jako voyer, když se po špičkách blížil ke sklu. Když se ocitl u dveří, zapřel se, naklonil a...</p>
<p>Zhluboka vydechl úlevou.</p>
<p>Blay byl na lůžku sám, ležel podepřený o čelo postele, černý župan v pase převázaný, kotníky zkřížené, na nohou černé ponožky. Oči měl zavřené a ruka mu spočívala nad břichem, jako by pečlivě dohlížela na to, co bylo patrně dosud zakryto obvazem.</p>
<p>Pohyb u protější stěny přiměl Blaye zvednout víčka a zalétnout pohledem opačným směrem od okna. Z koupelny vycházela Layla a kráčela zvolna. Ti dva si vyměnili několik slov nepochybně jí děkoval, že ho právě nakrmila, a ona mu sdělovala, že jí bylo potěšením: nebylo to nijak překvapivé, že tu byla. Obcházela celý dům a Qhuinn na ni už narazil krátce před Prvním jídlem - tedy bylo by to První jídlo, kdyby se k němu někdo dostavil.</p>
<p>A když opustila Blayův pokoj, čekal Qhuinn, až vstoupí Saxton. Nahý. S rudou růží mezi zuby. A s nějakou podělanou bonboniérou.</p>
<p>A s erekcí, vedle které Washingtontonův památník vypadá jako zakrnělý pařez.</p>
<p>Nic.</p>
<p>Jen Blay nechal klesnout svou hlavu i víčka. Vypadal úplně vyčerpaně a poprvé se i zdál být starší. Tohle nebyl ten kluk, co nedávno prošel proměnou. Tohle byl plnohodnotný muž.</p>
<p>Oslnivě krásný... plnohodnotný... muž.</p>
<p>V duchu se Qhuinn viděl, jak otevírá dveře a vstupuje dovnitř. Blay by se na něj podíval a pokusil se posadit... ale Qhuinn by mu v tom gestem zabránil a přistoupil by k němu.</p>
<p>Zeptal by se na to zranění. A Blay by rozhalil župan a ukázal mu ho.</p>
<p>Qhuinn by vztáhl ruku a dotkl se obvazu... a pak by nechal své prsty sklouznout přes gázu a náplast k vlahé, hladké pokožce Blayova břicha. Blay by byl šokován, ale v téhle fantazii by ruku neodstrčil... Sunul by ji níž, pod zranění, k bokům a k...</p>
<p>„Do prdele!“</p>
<p>Qhuinn uskočil, ale už bylo pozdě: v místnosti se najednou ocitl Saxton, přistoupil k oknům a začal zatahovat závěsy. A přitom uviděl toho sraba venku na terase, jak si hraje na bezpečnostní kameru.</p>
<p>Qhuinn se otočil, pelášil zpátky do svého pokoje a říkal si: Neotvírej dveře... neotvírej dveře...</p>
<p>„Qhuinne?“</p>
<p>Dostal ho.</p>
<p>Ztuhl jako lupič, přistižený s plazmovou televizí v podpaží, a přesvědčil se, že má zapnutý župan, než se otočil. Do háje. Saxton vycházel ven a byl taky v županu.</p>
<p>No, nejspíš je na sobě mají všichni. Měla ho dokonce i Layla.</p>
<p>Qhuinn se obrátil ke svému bratranci a uvědomil si, že s ním nepromluvil víc než pár slov od té doby, co se Saxton do sídla nastěhoval.</p>
<p>„Jen jsem chtěl vědět, jak mu je.“ Nebyl důvod používat jméno, bylo dost zřejmé, na koho civěl.</p>
<p>„Blaylock momentálně spí.“</p>
<p>„Nakrmil se?“ I když to už Qhuinn věděl.</p>
<p>„Ano.“ Saxton za sebou zavřel dveře, nepochybně proto, aby dovnitř nešel chlad, a Qhuinn se pokusil ignorovat fakt, že je bos. Protože to znamenalo dost velkou pravděpodobnost, že je pod županem také nahý.</p>
<p>„Aha, tak pardon, že jsem rušil,“ zamumlal Qhuinn. „Dobrou n...“</p>
<p>„Mohl jsi prostě zaklepat. Z chodby.“ Ta slova byla vyřčena s aristokratickým přízvukem, ze kterého se Qhuinn celý naježil. Ne proto, že Saxtona nenáviděl. Prostě mu to příliš připomnělo rodinu, kterou ztratil.</p>
<p>„Nechtěl jsem obtěžovat. Jeho. Vás oba.“</p>
<p>Do domu se opřel poryv větru, ale Saxtonovy nemožně husté a vlnité blond vlasy se ani nepohnuly jako by každičká část jeho těla, až po buněčná jádra, byla prostě příliš zvládnutá a dobře vychovaná, než aby se dala rozhodit... čímkoli.</p>
<p>„Qhuinne, vůbec bys nerušil.“</p>
<p>Lháři, pomyslel si Qhuinn.</p>
<p>„Byl jsi tu první, bratranče,“ zaševelil Saxton. „Kdybys ho chtěl vidět nebo být s ním, nechal bych vás dva na pokoji.“</p>
<p>Qhuinn zamrkal. Takže... ti dva mají otevřený vztah? Co, sakra?</p>
<p>Nebo počkat... možná se mu právě mistrovsky zdařilo přesvědčit nejen Blaye, ale i Saxtona, že nechce od svého nejlepšího přítele vůbec nic sexuálního.</p>
<p>„Bratranče, smím mluvit upřímně?“</p>
<p>Qhuinn si odkašlal. „Přijde na to, co chceš říct.“</p>
<p>„Jsem jeho milenec, bratranče...“</p>
<p>„Ou...“ Zvedl ruku. „Do toho mi vůbec nic není...“</p>
<p>„...ne jeho životní láska.“</p>
<p>Qhuinn znovu zamrkal. A pak se na zlomek sekundy ocitl někde, odkud se jeho bratranec elegantně vypoklonkoval, a Qhuinn víc než nastoupil na jeho místo. Jenomže... v téhle fantazii byl jeden velikánský zádrhel: Blay s ním skončil.</p>
<p>Směřoval k tomuto výsledku příliš mnoho let.</p>
<p>„Chápeš, co ti říkám, bratranče?“ Saxton tlumil hlas, i když fičel vítr a dveře byly zavřené. „Slyšíš mě.“</p>
<p>Qhuinn tedy neočekával, že se dnes v noci ocitne právě v tomhle koutě... a nejen dnes v noci.</p>
<p> Do horoucích pekel, najednou mu v celém těle mravenčilo a dokonce měl tak trochu chuť říci bratranci, ať táhne a jde si nagelovat obočí nebo tak něco anebo ještě lip, ať se, sakra, odstěhuje.</p>
<p>Jenomže pak si vzpomněl, jak vypadal ten starý</p>
<p>Blay. Konečně našel své místo v životě, a byla by zločinná nespravedlnost pokazit to tady venku ve tmě.</p>
<p>Qhuinn potřásl hlavou. „To není správné.“</p>
<p>Ne pro Blaye. „Jsi blázen.“</p>
<p>„Ne. Býval jsem.“</p>
<p>„Dovolil bych si nesouhlasit.“ Saxtonova elegantní ruka přitáhla klopy županu blíž k sobě. „Pokud mě omluvíš, rád bych se vrátil dovnitř. Tady venku je zima.“</p>
<p>No, to byla pěkná metafora.</p>
<p>„Neříkej mu o tom,“ řekl Qhuinn chraptivě. „Prosím.“</p>
<p>Saxton přimhouřil oři.</p>
<p>„Tvé tajemství je u mě v bezpečí. Věř mi.“</p>
<p>Nato se obrátil a vstoupil zpět do Blaylockova pokoje, dveře se s cvaknutím zavřely a pak začalo mizet i světlo, jak se zatahovaly těžké závěsy.</p>
<p>Qhuinn se znovu podrbal ve vlasech.</p>
<p>Napůl měl sto chutí vtrhnout dovnitř a říct:</p>
<p>Rozmyslel jsem si to koukej odsud vypadnout, ať můžu...</p>
<p>Říct Blayovi to, co předtím řekl Layle.</p>
<p>Jenže Blay může být klidně do Saxtona zamilovaný, a Bůh ví, že Qhuinn už se svým nejlepším přítelem zametl mockrát.</p>
<p>Když konečně zamířil zpět do svého pokoje - jen proto, že to bylo prostě zatraceně ubohé, být tady venku a civět na rubové strany závěsů uvědomil si, že jeho život se vždycky točil jen kolem něj. Co chce. Co potřebuje. Co musí mít.</p>
<p>Starý Qhuinn by šel do toho...</p>
<p>Škubl sebou a snažil se nebrat tu frázi tak doslova.</p>
<p>Šlo však o to, že to absurdní rčení mělo pravdu: Když někoho miluješ, dáš mu svobodu.</p>
<p>Vstoupil do svého pokoje, došel k posteli a sedl si na ni. Rozhlédl se, viděl nábytek, který si nekupoval sám... a výzdobu, která byla nádherná, ale anonymní a neodpovídala jeho stylu.</p>
<p>Jediné, co mu tady patřilo, bylo oblečení v šatně, břitva v koupelně a běžecké boty, které odkopl, když se sem předtím vrátil.</p>
<p>Bylo to úplně stejné jako v domě jeho rodičů.</p>
<p>No, tady si ho lidé vážili.</p>
<p>Ale jak život plynul, neměl vlastně nikoho, kdo by mu patřil. Byl Johnovým ochráncem.</p>
<p>Vojákem Bratrstva. A...</p>
<p>Do háje, teď když už nebude holdovat své závislosti na sexu, seznam tím končí.</p>
<p>Opřel se o čelo postele, zkřížil nohy v kotnících a upravil si župan. Noc se před ním rozprostírala s hrůznou jednotvárností jako by jel a jel a jel pouští... a měl před sebou pořád jen samé stejné noci.</p>
<p>Měsíce stejných nocí.</p>
<p>Léta.</p>
<p>Vzpomněl si na Laylu a na radu, kterou jí dal. Páni, oni dva jsou na tom úplně stejně, že ano.</p>
<p>Zavřel oči a ulevilo se mu, když začal usínat. Měl ale pocit, že klid, který nalezne, nepotrvá dlouho.</p>
<p>A v tom měl pravdu.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá druhá</strong></p>
<p>N</p>
<p>a veterinární klinice Tricounty stál Manny nehybně, zatímco mu Glory očichávala oblečení, a věděl, že by od ní měl patrně odejít. Ale zjišťoval, že není schopen odloučit se od Payne ani od klisny.</p>
<p>Jeho Glory odtikával čas, a to ho ubíjelo. Nemůže ji však dost dobře nechat zvolna umírat, hubnout a den za dnem ztrácet síly. Zaslouží si něco mnohem lepšího.</p>
<p>„Miluješ ji,“ řekla Payne tiše a její bledá ruka přejela po hřbetě plnokrevníka k boku.</p>
<p>„Jo. Miluju.“</p>
<p>„Má velké štěstí.“</p>
<p>Ne, ona umírá, a to je prokletí.</p>
<p>Odkašlal si. „Nejspíš musíme...“</p>
<p>„Doktore Manello?“</p>
<p>Manny se naklonil dozadu a ohlédl se ke dveřím boxu. „Zdravím, doktore. Jak se máte?“</p>
<p>Vrchní veterinář k nim přikročil a jeho smoking působil nemístně jako vidle v operní lóži. „Já se mám fajn - a vy zjevně taky, vypadáte dobře.“ Upravil si motýlek. „Tuhle maškarádu mám na sobě, protože jsem na cestě domů z Metropolitní opery. Jen jsem se tu ale musel zastavit a kouknout na vaši holku.“</p>
<p>Manny vyšel z boxu a podal mu ruku. „Já taky.“ Potřásli si rukama, veterinář nahlédl do boxu - a vytřeštil oči, když uviděl Payne. „Aha... dobrý den.“ Když se na něj Payne usmála, milý pan doktor zamrkal, jako by z mraků vyklouzlo slunce a opřelo se do něj.</p>
<p>Fajn, Manny už měl plné zuby lumpů, co na ni takhle civí.</p>
<p>Postavil se mezi ně a řekl: „Existuje nějaký závěs, do kterého bychom ji mohli dát? Aby se odstranila část tlaku?“</p>
<p>„Dáváme ji každý den do závěsu na pár hodin.“ Zatímco veterinář odpovídal, sunul se ke straně, až ho Manny musel následovat, aby mu trupem nadále blokoval výhled. „Nechci riskovat zažívací nebo dýchací problémy.“</p>
<p>To naklánění už ho otravovalo, a protože chtěl ušetřit Payne toho, kam hovor směřoval, vzal Manny muže za paži a odvedl ho stranou. „Jaký bude další krok?“</p>
<p>Veterinář si promnul oči, jako by chtěl dopřát své mysli chviličku ke vzpamatování. „Abych byl upřímný, doktore Manello, nemám ze současného stavu dobrý pocit. To druhé kopyto odchází, a ačkoliv jsem udělal, co se dalo, nereaguje na léčbu.“</p>
<p>„Musí existovat ještě něco jiného.“</p>
<p>„Je mi to velmi líto.“</p>
<p>„Kdy si budete jistý...“</p>
<p>„Jsem si jistý už teď.“ Veterinářův pohled byl jednoznačně zachmuřený. „Proto jsem dneska v noci přišel, doufal jsem, že se stane zázrak.“</p>
<p>No, tak to jsou dva.</p>
<p>„Co kdybych vás s ní nechal chvíli o samotě,“ řekl veterinář. „Jak dlouho chcete.“</p>
<p>Což v doktorské řeči znamená: <emphasis>Rozlučte se.</emphasis></p>
<p>Veterinář krátce položil Mannymu ruku na rameno, pak se otočil a odkráčel. Cestou nahlédl do každičkého stání, zkontroloval své pacienty, tu a tam některého pohladil po čenichu.</p>
<p>Hodný chlap. Důkladný.</p>
<p>Takový, který vyzkouší každičkou pěšinku, než se vzdá naděje.</p>
<p>Manny se zhluboka nadechl a snažil se namluvit sám sobě, že Glory není žádný domácí mazlíček. Dostihoví koně nejsou mazlíčci. A zaslouží si něco lepšího než trpět v malém boxu, než on sebere odvahu, aby jí pomohl.</p>
<p>Položil si ruku na hruď, přes chirurgický úbor třel křížek a znenadání pocítil nutkání navštívit kostel...</p>
<p>Zprvu zaznamenal jen to, že stíny na protější stěně zvýrazněly. A pak si pomyslel, že možná někdo rozsvítil stropní světla.</p>
<p>Nakonec pochopil, že to světlo vychází z boxu Glory.</p>
<p>Co... to...</p>
<p>Otočil se na patě, ztuhl... a pak měl co dělat, aby udržel rovnováhu.</p>
<p>Payne klečela v načechraných pilinách, ruce na předních nohou koně, oči zavřené, obočí stažené.</p>
<p>A tělo jí zářilo prudkým a krásným světlem.</p>
<p>Glory stála nad ní, nehybná jako kámen, ale srst se jí cukala a klisna koulela očima. Dlouhá šíje se jí vlnila krátkým, funivým ržáním, které vycházelo ze vzedmutých nozder... jako by byla překonána pocitem úlevy, slábnoucí bolesti.</p>
<p>Ty její poraněné přední nohy měkce zářily.</p>
<p>Manny se nepohnul, nedýchal, nezamrkal. Jen ještě pevněji stiskl svůj křížek... a modlil se, aby to nikdo nepřerušil.</p>
<p>Nebyl si jist, jak dlouho tam spolu takhle všichni tři stáli, ale nakonec už bylo zřejmé, že Payne je tou námahou vysílena: tělo se jí rozvibrovalo a začala dýchat nepravidelně.</p>
<p>Manny vtrhl do boxu a odtáhl ji od Glory, přivinul její ochablé tělo ke svému a odsunul ji z cesty pro případ, že by se kůň splašil nebo udělal něco nepředvídaného.</p>
<p>„Payne?“ Ach, Bože...</p>
<p>Víčka se jí zatetelila. „Pomohla... jsem jí?“</p>
<p>Manny jí shrnul vlasy z čela a pohlédl na klisnu. Glory stála na místě, zvedla jedno přední kopyto a pak druhé a pak si znovu stoupla na to první, jako by se pokoušela přijít na to, co způsobilo ten náhle příjemný pocit. Pak se otřepala... a šla se pustit do sena, kterého se předtím ani nedotkla.</p>
<p>Při tom nádherném zvuku, který vydává koňská tlama žvýkající suchou trávu, se Manny vrátil pohledem k Payne. „Tys to dokázala,“ řekl chraplavě. „Myslím, že jsi to dokázala.“</p>
<p>Její oči jako by se pracně snažily zaostřit. „Nechtěla jsem, abys ji ztratil.“</p>
<p>Překonán vděčností, pro kterou neměl dostatek slov, si ji Manny přitiskl těsněji k srdci a okamžik ji objímal. Toužil zůstat takhle mnohem déle, ale nevypadala dobře a Bůh ví, kdo ještě si mohl té světelné show všimnout. Musí odtud.</p>
<p>„Pojedeme ke mně,“ řekl. „Aby sis mohla lehnout.“</p>
<p>Jakmile kývla, zvedl ji do náruče a byl to skvělý pocit. Když za sebou zavíral stání, pohlédl na Glory. Ládovala se senem, jako by měla strach, že vypukne hladomor.</p>
<p>Do horoucích pekel... tak to doopravdy zabralo?</p>
<p>„Vrátím se zítra,“ řekl jí a pak odkráčel, plný zářivé naděje.</p>
<p>U stanoviště ochranky se usmál a pokrčil rameny na strážného. „Někdo dělá v nemocnici dvojité služby. Má toho dost.“</p>
<p>Muž vstal ze svého místa, protože přítomnost Payne. I když byla bez sebe, stačila k upoutání jeho pozornosti. „Radši ji odvezte domů. O takovouhle ženskou se musíte starat.“</p>
<p>To je pravda. „Přesně tam mám namířeno.“</p>
<p>Rychle vyšel z recepce a pak počkal, až uslyší bzučák, aby mohl projít posledními dveřmi. Při troše štěstí vrchní veterinář nic neviděl...</p>
<p>„Děkuju ti, Ježíši,“ zamumlal Manny, když se dveře otevřely a on vyšel ven.</p>
<p>Nemarnil čas a zamířil rovnou k autu, ačkoliv dostat se ke klíčům, když držel Payne nad zemí, bylo dost těžké. Stejně tak otevírání dveří na straně spolujezdce. Pak ji ale uložil na sedadlo a celou dobu uvažoval, jestli neonemocněla. Sakra, nemá jak navázat kontakt s kýmkoli z jejího světa.</p>
<p>Obešel auto, usedl za volant a říkal si: Kašlu na to, prostě ji odvezu zpátky k upírům...</p>
<p>„Smím se tě na něco zeptat?“ prohlásila nezřetelně.</p>
<p>„Na cokoli - co bys...“</p>
<p>„Smím se trochu napít z tvé žíly? Cítím se... podivně vysílena.“</p>
<p>Tak jo, fajn. Honem do toho: zamkl auto a divže si neutrhl ruku, aby ji co nejrychleji nastavil.</p>
<p>Její měkké rty našly vnitřní stranu zápěstí, ale nekousla ho rychle, jako by jí bylo zatěžko nashromáždit energii. Přesto to dokázala a on nadskočil, ostrá bolest mu pronikla až do srdce a trochu se mu z ní zatočila hlava. Nebo... možná to způsobilo náhlé, nepřekonatelné vzrušení, které mu vystřelilo nejen do varlat a pohlaví, ale valilo se celým tělem.</p>
<p>Zasténal, zakroužil boky na sedadle porsche a nechal hlavu klesnout nazad. Bože, to je příjemné... rytmus sání, do kterého upadla, mohl být klidně použit i na jeho erekci a i když by to mělo bolet, sání a polykání zaznamenával jen jako rozkoš, palčivou, sladkou rozkoš; byl si zatraceně jist, že by pro ni dokázal i zemřít.</p>
<p>Upadl do stavu blaženosti; byl to pocit, jako by byli propojeni skrz její tesáky celá staletí. Čas ztratil význam a stejně tak realita toho, že jsou na parkovišti v autě s čirými okny.</p>
<p>Kašlal na svět.</p>
<p>Teď tu byli jen on a ona, spolu.</p>
<p>A to ještě předtím, než otevřela diamantové oči a podívala se na něj a upřela pohled ne na jeho tvář, ale na krk.</p>
<p>Upírka... pomyslel si. Krásná upírka.</p>
<p><emphasis>Moje.</emphasis></p>
<p>Když mu ta myšlenka vytanula v hlavě, začal jednat automaticky, naklonil hlavu ke straně, nabídl jí hrdelní žílu...</p>
<p>Nemusel žádat dvakrát. Mocným skokem se Payne vymrštila, takřka se na něj vrhla celým tělem, zaryla mu ruku do vlasů a sevřela zátylek. Jak ho držela v pevném stisku, vůbec se nemohl hýbat, byl jí vydán napospas... kořist predátora. A když už ho měla, postupovala pomalu, její tesáky klesaly k jeho pokožce a sunuly se po sloupu jeho hrdla, až ztuhl nedočkavostí, kdy dojde ke vpichu a sání...</p>
<p>„Sakra!“ vyštěkl, když ho kousla. „Ach...<emphasis>jo...</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Sevřel rukama její ramena, přitáhl ji ještě blíž. „Vezmi si všechno... vezmi - Ach, Bože... ach, <emphasis>sakra</emphasis>...“</p>
<p>Něco ho pohladilo po pohlaví. A protože přesně věděl, kde jsou jeho dlaně, musela to být její ruka. Poposedl, v návalu jednoznačné dychtivosti jí dával co nejvíc prostoru... a ona se pohybovala, nahoru a dolů proti jeho napjaté erekci, jeho boky jí pomáhaly, vycházely dotekům vstříc.</p>
<p>Jeho dech byl uvnitř auta hlasitý a stejně tak jeho steny: netrvalo dlouho a varlata mu zmrtvěla a hrot pohlaví se svíral proti rostoucímu tlaku.</p>
<p>„Už budu,“ zasténal. „Měla bys toho nechat, jestli nechceš….“</p>
<p>Nato rozvázala mašličku na tkalounu chirurgických kalhot a pohroužila se dovnitř...</p>
<p>Manny uviděl hvězdičky. V okamžiku, kdy se její pokožka dotkla jeho, dostavil se orgasmus, jaký ještě nikdy nezažil, hlava se mu prudce vymrštila, ruce se zaryly do jejích ramen, boky sebou zmítaly jako šílené.</p>
<p>A ona nepřestávala pít ani pumpovat, takže přesně jako předtím vyvrcholení neustávalo, rozkoš stoupala výš s každým křečovitým stahem v jeho erekci.</p>
<p>Skončilo to příliš brzy.</p>
<p>Ale na druhé straně, i kdyby to vydrželi deset let, stejně by se mu nechtělo přestat.</p>
<p>Když se od něj Payne odtáhla, sesula se na sedadlo a olízla vpichy svých ostrých tesáků, růžový jazyk na bílém pozadí. Páni... zase už měla pod kůží tu nádhernou záři, s níž vypadala jako ze sna.</p>
<p>Ach, počkat, vždyť ona je ze sna.</p>
<p>„Máš silnou krev,“ řekla chraplavě, znovu se k němu naklonila a olízala mu hrdlo. „Velmi silnou.“</p>
<p>„Opravdu?“ zamumlal. A pak si nebyl jist, jestli vůbec promluvil. Možná si ta slova jen pomyslel.</p>
<p>„Cítím, jak skrze mě proudí síla.“</p>
<p>Páni, nikdy si nepotrpěl na teréňáky ty zatracené věci jsou moc neohrabané a jezdí, jako když se z hory valí lavina balvanů ale co by dal za zadní sedadlo, kam se vejde něco víc než souprava golfových holí! Toužil ji položit a...</p>
<p>„Chci víc,“ zaševelila Payne, když se dotýkal rty její šíje.</p>
<p>No, ještě byl tvrdý jako kámen, i když...</p>
<p>„Chci tě v ústech.“</p>
<p>Mannymu klesla hlava dozadu, zasténal a pohlaví mu zacukalo, jako by se chystalo k rozcvičce. Ale jakkoli po ní toužil, nebyl si jist, zda ví, k čemu se chystá. I když dotek jejích rtů...</p>
<p>Hlava Payne mu sjela do klína dřív, než nabral dech k řeči, a bez úvodu; hned ho nasála, vtáhla ho do sebe a držela ve vlhkých, hřejivých ústech.</p>
<p>„Sakra! Payne!“</p>
<p>Chytil ji rukama za ramena, navenek proto, aby ji odtáhl... ale to nedopustila. Aniž by ji to někdo učil, přesně věděla, jak ho uchopit, sát a lízat. A pak ho zkoumala s důkladností, která mu říkala, že ji to baví stejně jako jeho, a to bylo tedy pořádné vzrušení.</p>
<p>Jenomže pak ucítil, jak ho kolem hlavičky dráždí tesáky.</p>
<p>Prudce ji zvedl a zmocnil se jejích úst prudkým polibkem, soustředil se na její tvář a snažil se odreagovat od toho, co dělaly její ruce. Ale nevydrželo to dlouho.</p>
<p> Vyškubla se mu z dlaní a vrátila se tam, kde byla předtím, zachytila ho uprostřed orgasmu, hltala to, čeho jako by jeho tělo pro ni mělo celé litry.</p>
<p>Když zmítavé křeče ustaly, odtáhla se, pohlédla na něj... a zvolna si olízla rty.</p>
<p>Manny musel zavřít oči, erekce mu pulzovala až k hranicím bolesti.</p>
<p>„Teď mě odvezeš k sobě domů,“ zamručela.</p>
<p>Nebyla to žádost. A tón naznačoval, že uvažuje přesně stejně jako on.</p>
<p>Takže to povede k jednomu jedinému.</p>
<p>Manny se vzpamatoval a pak otevřel oči. Vztáhl ruku, dotkl se její tváře a pak přejel palcem po jejím dolním rtu.</p>
<p>„Nevím, jestli máme, b<emphasis>ambina</emphasis>,“ řekl ochraptěle.</p>
<p>Její ruka se mu sevřela na pohlaví, až zasténal. „Manueli... myslím, že musíme.“</p>
<p>„To není... dobrý nápad.“</p>
<p>Odtáhla se ještě víc a spustila ruku, její záře slábla. „Ale vždyť jsi vzrušený. Dokonce i teď.“</p>
<p><emphasis>Myslíš?</emphasis> „No právě.“ Přejel očima po její tváři až k ňadrům. Tak zoufale po ní toužil, až byl v pokušení rozervat na ní oděv a zbavit ji panenství v autě. „Nedokážu se ovládat, Payne. I teď mi to jde jen taktak...“</p>
<p>Spokojeně zapředla jako kočka a znovu si olízla ty své rudé rty. „Líbí se mi, když se přestaneš ovládat.“</p>
<p>Ach, Bože, to mu moc pomohlo.</p>
<p>„Já... Potřásl hlavou a říkal si, že tohle je čiré peklo - odpírat jim oběma, to je zlé a bolí to. „Myslím, že teď musíš udělat, co musíš, a opustit mě. Dokud tě ještě můžu nechat jít...“</p>
<p>Klepání na okénko zprvu nedávalo smysl. Na prázdném parkovišti byli jen sami dva. Ale pak se záhada vyřešila.</p>
<p>„Vystup z auta. A dej mi prachy.“</p>
<p>Mužský hlas přiměl Mannyho rychle otočit hlavu k oknu... kde uviděl hlaveň pistole.</p>
<p>„Slyšels mě, chlape. Ven z auta, nebo tě zastřelím.“</p>
<p>Manny odsunul Payne zpátky na její sedadlo, mimo dostřel a tiše jí řekl: „Až vystoupím, zamkni dveře. Je to hned tady.“</p>
<p>Přesunul ruku na palubní desku a zaťukal na tlačítko.</p>
<p>„Tohle nech na mně.“ Měl v náprsní tašce asi čtyři sta dolarů v hotovosti a spoustu kreditních karet. „Zůstaň vevnitř.“</p>
<p>„Manueli..</p>
<p>Nedal jí šanci reagovat, pokud šlo o něj, ta pistole obsahovala všechny odpovědi a tvořila veškerá pravidla.</p>
<p>Popadl náprsní tašku, zvolna otevíral dveře, ale rychle vstal a vystoupil - a když zavřel Payne uvnitř, čekal, že uslyší cvaknutí zámků.</p>
<p>A čekal.</p>
<p>Zoufale toužil slyšet klapnutí, jímž by se Payne ocitla v relativním bezpečí, a jen napůl vnímal, jak chlap v lyžařské masce vyštěkl: „Šrajtofli. A řekni tý čubce, ať vystoupí z auta.“</p>
<p>„Je tam čtyři sta...“</p>
<p>Náprsní taška zmizela. „Řekni jí, ať vystoupí, nebo jede se mnou. A hodinky. Chci hodinky.“</p>
<p>Manny pohlédl na budovu. Všude byla okna a strážný určitě musí chodit na obchůzku, aby čas od času všechno zkontroloval.</p>
<p>Kdyby to předávání probíhalo pomalu...</p>
<p>Pak se mu hlaveň pušky objevila přímo před obličejem. „Hodinky. Hned.“</p>
<p>Nebyly to jeho nejlepší hodinky, nebude operovat v piagetovkách, prokristapána. Ale to je jedno - ať si je ten sráč vezme. A taky předstíral, že se mu třesou ruce, a soudil, že tím uběhne...</p>
<p>Těžko říct, co se stalo a v jakém pořadí.</p>
<p>Zpětně si uvědomoval, že Payne musela nejprve otevřít dveře. Zdálo se však, jako by v okamžiku, kdy uslyšel hrůzný praskavý zvuk na straně pasažéra, stála už za lupičem.</p>
<p>A další bizarní věc byla ta, že teprve když Manny zaklel, ten lump si zřejmě uvědomil, že do scénáře vstoupila třetí postava. Jenomže to nemohla být pravda, musel by ji vidět obcházet auto, ne?</p>
<p>To bylo jedno - ať se to všechno seběhlo, jak chtělo, lupič uskočil doleva a pak mával zbraní sem a tam mezi Payne a Mannym.</p>
<p>Tohle tenisové utkání nemělo trvat dlouho. Se strašlivou logikou Manny pochopil, že chlap zamíří na Payne, protože je slabší z...</p>
<p>Když se hlaveň pistole zhoupla zpět jejím směrem, Payne... zmizela. A ne že by se skrčila nebo uhnula nebo dala na zběsilý útěk. Byla tam, jednu chvíli zabírala prostor - a vzápětí zmizela.</p>
<p>Znovu se objevila o zlomek sekundy později a zachytila mužovo zápěstí, když se chystal namířit pistolí znovu do Mannyho tváře. Odzbrojení proběhlo stejně rychle: raz, zkroutila mu ruku se zbraní dvě, vyrvala mu ji z ruky tři, hodila ji Mannymu, který ji chytil.</p>
<p>A pak to šlo ráz na ráz.</p>
<p>Payne chlapa otočila, popadla ho za zátylek a praštila mu hlavou o kapotu porsche. Když trochu přeleštila lak jeho obličejem, znovu ho postavila a popadla lupiče za pytlovitý zadek džínsů. Zvedla ho do vzduchu, a ať už ho držela za pásek, nebo za konečník, rozmáchla se jím a odhodila ho... asi deset metrů.</p>
<p>Superman nelétal ani z poloviny tak dobře a přistál čelem na boční stěně kliniky. Budova k tomu neměla co dodat, a vida, lupič také ne. Přistál tváří dolů v záhonku s květinami a zůstal tam ležet s nehybnými údy.</p>
<p>Necukal se. Nesténal. Nepokoušel se vstát.</p>
<p>„Není ti nic, Manueli?“</p>
<p>Manny zvolna otočil hlavu k Payne. Ani se nezadýchala.</p>
<p>„Ježíši... Kriste...,“ zašeptal.</p>
<p>Zatímco Manuelova slova odnášel vánek, Payne se zabývala svým pytlovitým vrškem a volnými kalhotami. Pak si uhladila vlasy. Jako by jí na ničem jiném nezáleželo než se po násilném střetu upravit.</p>
<p>Taková marná snaha vypadat žensky. A mezitím na ni Manuel jen civěl.</p>
<p> „Už nic neřekneš?“ zeptala se tlumeně.</p>
<p>„Aha...“ Manuel si položil volnou ruku na hlavu. „Jo. Podívám se, jestli je naživu.“</p>
<p>Payne si ovinula paže kolem sebe, zatímco kráčel k člověku. Po pravdě řečeno, bylo jí celkem jedno, v jakém stavu lupiče zanechala. Prvořadé pro ni bylo odvrátit tu smrtící zbraň od Manuelovy tváře a svůj úkol splnila. Co se stalo se zlodějem, to bylo podružné... ale očividně neznala pravidla tohoto světa. Ani důsledky toho, co udělala.</p>
<p>Manuel byl v půli cesty přes trávník, když se „oběť“ převalila a zasténala. Ruce, které předtím držely zbraň, se zvedly k masce zakrývající tvář a vyhrnuly pleteninu nad obličej.</p>
<p>Manuel poklekl. „Jsem doktor. Kolik prstů vidíte.“</p>
<p>„Co...?“</p>
<p>„Kolik prstů?“</p>
<p>„...tři...“</p>
<p>Manuel položil chlapíkovi dlaň na rameno. „Nevstávejte. To byla pekelná šlupka do hlavy. Cítíte mravenčení nebo znecitlivění v nohou?“</p>
<p>„Ne.“ Chlap se na Manuela zadíval. „Proč... to děláte?“</p>
<p>Manuel jen mávl rukou. „Říká se tomu lékařská fakulta- vytváří nutkavou potřebu ošetřovat nemocné nebo zraněné bez ohledu na okolnosti. Myslím, že musíme zavolat sanitku...</p>
<p>„Ani omylem, sakra!“</p>
<p>Payne se odhmotnila k nim. Obdivovala Manuelovy ušlechtilé úmysly, ale obávala se, jestli u sebe lupič nemá další zbraň...</p>
<p>V okamžiku, kdy se objevila za Manuelem, se chlapík na zemi smrštil hrůzou, zvedl paže a skrčil se.</p>
<p>Manuel se ohlédl a tehdy uviděla, že není naivní. Mířil na muže pistolí. „To nic, <emphasis>bambina.</emphasis> Mám ho...“</p>
<p>Lupič potácivě vstal a Manuel ho sledoval hlavní zbraně, zatímco člověk klopýtal a opíral se o budovu. Očividně se připravoval k útěku.</p>
<p>„Tu zbraň si necháme,“ řekl Manuel. „To jistě chápeš. A nemusím ti říkat, že máš štěstí, když jsi naživu na mou přítelkyni si nedovoluj.“</p>
<p>Člověk se rozběhl do šera a Manuel vstal a vztyčil se v plné výši. „Musím tu zbraň předat policii.“</p>
<p>Pak se na ni podíval.</p>
<p>„To nic, Manueli. Dokážu vyřešit svou přítomnost se strážným, aby se nic nevědělo. Udělej, co musíš.“</p>
<p>Kývl, vyndal malý telefonní přístroj, otevřel ho a stiskl několik tlačítek. Přiložil ho k uchu a řekl: „Jo, jmenuju se Manuel Manello a byl jsem ohrožován zbraní ve svém vozidle. Jsem v Tricounty...“</p>
<p>Zatímco mluvil, rozhlížela se a říkala si, že nechtěla, aby to skončilo takhle. Jenomže...</p>
<p>„Musím jít,“ řekla, když Manuel zavěsil. „Nemůžu... být tady, jestli tu budou další lidé. Všechno by se tím jen zkomplikovalo.“</p>
<p>Zvolna spustil telefon k boku. „Fajn... jo.“ Zamračil se. „Aha, poslouchej... jestli přijede policie, musím si pamatovat, co se právě stalo, jinak - sakra, mám v ruce pistoli a nemůžu jim pro to uvést žádný důvod.“</p>
<p>Pravda, zdálo se, že jsou v pasti. A tentokrát tomu i<strong> </strong>byla ráda.</p>
<p>„Chci, aby sis mě pamatoval,“ řekla tiše.</p>
<p>„To nebylo v plánu.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Ty jsi v tomhle všem nejdůležitější. Musíš se tedy o sebe postarat, a to znamená vymazat mi...“</p>
<p>„Doktore Manello! Doktore Manello nestalo se vám nic?“</p>
<p>Payne se ohlédla. Ten první člověk, kterého předtím viděli u stolu uvnitř kliniky, v panice utíkal přes trávník.</p>
<p>„Udělej to,“ řekl Manuel. „A já něco vymyslím...“</p>
<p>Když k nim strážný doběhl, Payne se obrátila k nově příchozímu.</p>
<p>„Byl jsem na obchůzce,“ říkal muž, „a když jsem kontroloval kanceláře na druhé straně budovy, uviděl jsem vás oknem utíkal jsem, jak nejrychleji to jen šlo!“</p>
<p>„Nic nám není,“ řekla strážnému. „Ale podíval byste se mi na něco?“</p>
<p>„Samozřejmě! Už jste volali policii?“</p>
<p>„Ano.“ Dotkla se místa pod svým pravým okem. „Podívejte se na mě, prosím.“</p>
<p>Už hleděl upřeně na její tvář, a když zaostřil silněji, jen jí to usnadnilo práci; stačilo jen otevřít cestu do jeho mozku a najít místo, kde měl uloženo vše, co se jí týkalo.</p>
<p>Pokud bylo od té chvíle člověku známo, chirurg přišel a odešel sám.</p>
<p>Udržela muže v transu a otočila se k Manuelovi. „Nemusíš se obávat. Jeho vzpomínky jsou tak krátkodobé, že mu nehrozí žádná úhona.“</p>
<p>Z dálky zazněl zvuk policejní sirény, pisklavý a naléhavý.</p>
<p>„To je policie,“ řekl Manuel.</p>
<p>„Pak tedy půjdu.“</p>
<p>„Jak se dostaneš domů?“</p>
<p>„Stejným způsobem, jako jsem vystoupila z tvého vozu.“</p>
<p>Čekala, že k ní vztáhne ruku... nebo něco řekne... nebo... ale on tam jen stál a mezi nimi byl studený, tichý noční vzduch.</p>
<p>„Budeš jim lhát?“ zeptal se. „A řekneš jim, žes mě vymazala?“</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>„No, pro případ, že by ses kvůli tomu musela vrátit, budu v...“</p>
<p>„Dobrou noc, Manueli. Prosím, dbej na své bezpečí.“</p>
<p>Nato zvedla ruku a tiše, neodvratně zmizela.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá třetí</strong></p>
<p>K</p>
<p>unčofti jsou všelijací, ale tenhle byl sakra divný. „Tak kde je ten tvůj kamarád?“</p>
<p>Karrie Raviscová alias Kandy, jak si říkala na ulici, dělala prostitutku už asi devět měsíců, takže zažila spoustu věcí. Ale tohle...</p>
<p>Obrovský chlap u dveří motelového pokoje tiše promluvil. „Už jde.“</p>
<p>Karrie si dala dalšího práska marihuany a pomyslela si: No, aspoň že tenhle přede mnou je frajer. A taky jí zaplatil pět stovek a odvedl ji do tohohle pokoje. Ale stejně... něco je tu divného.</p>
<p>Zvláštní přízvuk. Zvláštní oči. Zvláštní nápady.</p>
<p>Ale vypadá dobře.</p>
<p>Zatímco čekali, ležela nahá jak palec na lůžku a všechna světla byla zhasnutá. Ale nebyla úplná tma. Tenhle kořen s nabitou prkenicí postavil na druhý konec místnosti na laciný prádelník velkou hranatou baterku. Kužel světla byl nastavený tak, že svítil na její tělo. Docela jako by byla na jevišti. Nebo možná umělecké dílo.</p>
<p>Po pravdě řečeno, dělala už podivnější věci. Do háje, když nic jiného, prostituce vás přesvědčí, že chlapi jsou hnusní, ujetí lumpové: kromě řadových podvodníčků a týpků, co si vyrazili na tah, přijdou fetišisti a ti, co si rádi nechávají naplácat, a další, na které musíte čurat.</p>
<p>Dokouřila jointa, zamáčkla nedopalek a říkala si, že ta věc s reflektorem možná není tak špatná. Před dvěma týdny z ní nějaký pitomec chtěl jíst hamburgery, a to bylo prostě...</p>
<p>Nadskočila, když se ozvalo cvaknutí zámku, a polekaně si uvědomila, že někdo vstoupil do místnosti, aniž by si toho všimla; tohle bylo <emphasis>zamykáni</emphasis> dveří. Zevnitř.</p>
<p>A teď stál vedle prvního ten druhý muž.</p>
<p>Dobře, že její pasák je hned vedle.</p>
<p>„Dobrý večer,“ řekla a mechanicky se před oběma protáhla. Ňadra měla falešná, ale byly to dobré implantáty, a břicho měla ploché, i když už jednou porodila, a byla nejen oholená, ale depilovaná elektrolýzou.</p>
<p>Díky čemuž všemu si mohla tolik účtovat.</p>
<p>Páni... další obr, pomyslela si, když druhý chlap přistoupil a zastavil se u nohou postele. Tenhle prevít je fakt obrovský. Učiněný mamut. A ne že by byl tlustý a ochablý ramena má široká a hranatá, že vypadají jako narýsovaná podle pravítka, a hrudník tvoří dokonalý trojúhelník k úzkým bokům. Do tváře mu neviděla, vzhledem k tomu, že stál zády ke světlu, ale to bylo jedno, protože ten první kořen se natáhl na lůžko vedle ní.</p>
<p>Sakra... najednou zjistila, že je vzrušená. Bylo to jejich velikostí a nebezpečím temnoty a vůněmi. Ježíši... voněli úžasně.</p>
<p>„Převal se na břicho,“ nařídil druhý.</p>
<p>Bože, ten hlas. Stejný cizí přízvuk jako u toho chlapíka, který to zařídil, ale mnohem hlubší a zněl v něm ostrý břit.</p>
<p>„Vážně chceš vidět můj zadek?“ protáhla a posadila se. Uchopila svá déčka do dlaní, nadzvedla je a zmáčkla k sobě. „Protože předek je ještě lepší.“</p>
<p>Nato nadzvedla jedno ňadro, vyplázla jazyk a sama si olízla bradavku, přičemž přejížděla očima z jednoho muže na druhého.</p>
<p>„Na břicho.“</p>
<p>Fajn, jasně, tak tady je služební pořadí: chlapík ležící vedle ní měl obrovitou erekci, ale nedotkl se jí. A mluví jen pan Udělejtohned.</p>
<p>„Když to tak chceš.“</p>
<p>Odstrčila podušky a okázale se převalovala, kroutila trupem tak, aby jí stejně bylo pořád vidět jedno ňadro. Černým nehtem opisovala kroužky kolem hrotu, když se prohýbala v zádech a vystrkovala zadek...</p>
<p>Zatuchlým, nehybným vzduchem v místnosti zaznělo slabé zavrčení, a to byla její narážka. Roztáhla nohy, zvedla lýtka, propnula prsty a znovu prohnula páteř.</p>
<p>Přesně věděla, co ukazuje tomu v nohách postele a jeho mručení jí sdělilo, že se mu to zamlouvá. Je tedy na čase zajít dál. Ohlédla se na něj, strčila si prostředníček do úst a sála ho; pak přenesla váhu nahoru a sjela prstem ke svému pohlaví, třela si ho.</p>
<p>Jestli to způsobila ta tráva, nebo... sakra, něco na těch mužích... byla zčistajasna vážně hromsky nadržená. Až do té míry, že toužila po všem, co se stane.</p>
<p>Jak se nad ní tyčil, položil si ten, co velel, ruku před boky.</p>
<p>„Polib ji,“ nařídil.</p>
<p>Byla na to náramně připravená, i když to za normálních okolností nedovolovala. Otočila tvář k druhému a cítila, jak se zmocňuje jejích úst měkkými, žádostivými rty... a pak do ní vstoupil jazyk...</p>
<p>Právě, když se velké dlaně zaklesly za horní část jejích stehen a roztáhly je ještě dál od sebe.</p>
<p>A další ruce sáhly po ňadrech.</p>
<p>I když byla profesionálka, všechno se jí v hlavě trochu pomotalo, všechny ty hlouposti, kterými se obvykle v duchu zabývala, když to dělala, uletěly a vzaly s sebou otázky jako: Kde jsou kondomy? Jaká jsou základní pravidla?</p>
<p>Přezka. Zip. A pak klouzavý zvuk padajících kalhot a nadskočení matrace, jak na ni dopadlo něco těžkého.</p>
<p>Mlhavě se v duchu ptala, jestli má ten chlap za ní taky tak velký penis jako všechno ostatní a pokud ano, říkala si: Sakra, pak jim možná dám druhé kolo zdarma. Pokud budou mít takovou výdrž...</p>
<p>Tupá hlavice do ní pronikla a současně ji ruce zvedly boky z matrace a postavily ji na všechny čtyři. Bože, byl <emphasis>obrovský</emphasis> a ona se zapřela a připravila k pořádnému bušení, když jí dlaň vyjela po páteři a prsty se zaplétaly do jejích krátkých vlasů. Chystal se jí strhnout hlavu dozadu, ale jí to bylo jedno. Jen ho chtěla mít uvnitř víc...</p>
<p>Jenomže nebyl hrubý a nepohnul se hned. Místo toho ji hladil, jako by se mu zamlouval dotek jejího těla, sjížděl jí rukama na rameno a znovu kolem pasu... a pak ještě níž, k vlhkému pohlaví. A když do ní naplno vstoupil, vklouzl dovnitř hladce a dokonce jí dopřál i vteřinu, aby si zvykla na jeho objem a délku.</p>
<p>Pak se dlaněmi zaklesl za její boky a pustil se do ní. A současně se jeho přítel zasunul pod ni, aby sál její visící prsa.</p>
<p>Ve zrychlujícím se tempu bičovaly její bradavky z obou stran ústa, která byla pod ní. Kopírovala rytmus pleskání boků, které zasahovaly její zadek zas a znova. Rychleji. Prudčeji. Rychleji...</p>
<p>„Ach, sakra, jo...,“ vyštěkla.</p>
<p>Znenadání se ten, co ležel na matraci, otočil, přesunul ji a naplnil jí ústa tím největším penisem, jaký kdy viděla.</p>
<p>Dokonce měla orgasmus.</p>
<p>Jestli to takhle půjde dál, tak <emphasis>ona</emphasis> zaplatí <emphasis>jim.</emphasis></p>
<p>Zlomek vteřiny nato muž za ní vytáhl úd a ucítila, jak jí něco horkého postříkalo záda. Ale ještě neskončil. Za okamžik se do toho pustil znovu, stejně tlustý a tuhý jako při prvním kole.</p>
<p>Ten, kterého sála, sténal, a pak ji od sebe oddělil, zvedl jí hlavu. Vyvrcholil na její ňadra, horké tryskání jí zahalilo hruď znovu tou neuvěřitelnou vůní, zatímco druhý vyjel ven a opět ejakuloval na její záda.</p>
<p>A pak se svět roztočil a ona se ocitla na zádech, chlap s peněženkou zaujal místo toho velícího u jejího pohlaví a naplnil ji stejně důkladně.</p>
<p>Byla to ona, kdo vztáhl ruku k jeho mlčenlivému, velícímu příteli, vložila si jeho pohlaví do úst, převedla ho z role diváka do role herce.</p>
<p>Byl tak velký, že musela napínat čelist, aby se do ní vešel, a chutnal fantasticky - nikdy nic takového nepoznala. Sála ho a jeho kámoš ji mezitím dole pěkně obstarával, byla stržena pocitem naplnění, vnímala jen ty tvrdé, tupé údy, zmítající jejím tělem.</p>
<p>V deliriu se pokusila uvidět muže, jehož penis měla v puse, ale ten se jaksi pořád držel zády ke světlu baterky a tím bylo všechno ještě erotičtější. Jako by vysávala živý stín. Sakra, na rozdíl od toho druhého už nevydával žádné zvuky, ani se nezadýchal. Ale činil se, fakt, vnikal jí do úst a zase se stahoval a zase vnikal. Aspoň dokud nevyjel ven a neuchopil svou erekci do dlaně. Přidržela si ňadra k sobě a poskytla mu pekelnou přistávací plošinu k vyvrcholení, a propána, i když to bylo už potřetí, pokryl ji pořádně.</p>
<p>Až měla hruď kluzkou a lesklou a mokrou.</p>
<p>Než se nadála, měla kolena až u uší a ten, co měl prachy, se chystal prorazit tím nejlepším možným způsobem. A k jejím ústům se pak znovu přesunul jeho šéf, tlačil se dovnitř, chtěl ještě. Což mu s největší radostí poskytla.</p>
<p>Zírala na ně, jak se pohybují v dokonalé souhře, a pocítila letmý strach. Zkroucená pod nimi měla pocit, že by ji mohli přelomit vejpůl, kdyby se jim chtělo.</p>
<p>Ale neublížili jí.</p>
<p>A tak to šlo dál a dál, ti dva si pořád vyměňovali místa. Očividně to dělali už mockrát, a, Bože, byla ráda, že ji přizvali do hry.</p>
<p>Konečně bylo po všem.</p>
<p>Žádný z nich neřekl ani slovo. Jí ani sobě navzájem, což bylo zvláštní, protože trojky, jichž se zúčastnila, většinou skončily tím, že si ten párek idiotů vítězně plácl do dlaní. Tihle dva ne. Zapnuli si zipy a... no, vida, znovu se objevily peněženky.</p>
<p>Jak nad ní stáli, dotkla se rukama úst a šíje a ňader. Byla pokrytá semenem na tolika místech, že to ani nemohla spočítat, a líbilo se jí to, rozmazávala si to, co jí zanechali na kůži, hrála si s tím, protože chtěla ne kvůli nim.</p>
<p>„Chceme ti dát ještě pět stovek,“ řekl první tlumeným hlasem.</p>
<p>„Za co?“ Ten spokojený polohlas byl opravdu její?</p>
<p>„Bude to příjemný. Slibuju.“</p>
<p>„Je to úchylný?“</p>
<p>„Velice.“</p>
<p>Zasmála se a zakroužila boky. „Tak říkám ano.“</p>
<p>Muž odpočítával bankovky a zdálo se, že v té peněžence je jich ještě spousta a kdyby šlo o někoho jiného, možná by dala znamení pasákovi a řekla Mackovi, aby si je vyčíhal na parkovišti. Ale neudělá to. Napůl kvůli tomu neuvěřitelnému sexu. Hlavně ale proto, že tihle chlapi by jejího šéfa nejspíš umlátili.</p>
<p>„Co ode mě chcete?“ zeptala se, vzala peníze a zmuchlala je v pěsti.</p>
<p>„Roztáhni nohy.“</p>
<p>Nezaváhala, kolena se jí rozlétla doširoka.</p>
<p>A oni také nezaváhali, oba se sklonili nad její vlhké lůno.</p>
<p>Do horoucích pekel, oni ji budou sát? Už jen při té myšlence obrátila oči v sloup a zasténala...</p>
<p>„Au!“</p>
<p>Vymrštila se, ale paže ji násilím složily zpátky na matraci.</p>
<p>Z jemného sání, které následovalo, se jí zatočila hlava. Nedotýkalo se však pohlaví. Bylo to kousek od středu na obou stranách, v úhlu, kde se její nohy napojovaly k trupu.</p>
<p>Rytmické sání... jako kojení.</p>
<p>Karrie vzdychla a oddala se tomu. Měla šokující pocit, že se od ní nějakým způsobem krmí, ale byl to úchvatný pocit zvlášť když do ní něco vstoupilo. Možná to byly prsty pravděpodobně.</p>
<p>Jo, určitě.</p>
<p>Čtyři prsty ji vyplnily a dvě samostatné ruce do ní střídavě vnikaly a vystupovaly z ní, zatímco dvoje ústa sála její tělo.</p>
<p>Znovu vyvrcholila.</p>
<p>A zase.</p>
<p>A zase.</p>
<p>Po bůhvíjak dlouhé době ji párkrát políbili místa, kde předtím sáli, ne tam, kde měli ruce.</p>
<p>A pak se všechno rozpojilo, ústa, prsty, těla.</p>
<p>Oba se napřímili. „Podívej se na mě,“ řekl vůdce.</p>
<p>Víčka měla tak těžká, že se musela namáhat, aby poslechla. A v okamžiku, kdy to udělala, pocítila palčivou bolest ve spáncích. Netrvala však dlouho a potom... už se jen vznášela.</p>
<p>Právě proto nevěnovala valnou pozornost vzdálenému, tlumenému řevu, který zazněl o něco později odvedle ne z toho pokoje, kde byl Mack, ale z druhé strany.</p>
<p><emphasis>Bum! Žuch. Bác...</emphasis></p>
<p>Karrie začala v tom okamžiku usínat, mrtvá pro svět, peníze přilepené k dlani, zatímco mokro na ní začínalo zasychat.</p>
<p>Nic jí nedělalo starosti. Po pravdě řečeno, cítila se úžasně.</p>
<p>Sakra... s kým to jen byla... ?</p>
<p>Když Xcor vyšel z motelového pokoje od té prostitutky s Throem v patách, zavřel dveře a rozhlédl se nalevo a napravo. Podnik, který jeho voják vybral pro toto chlípné rozptýlení, byl na okraji města. Sešlá, místy polorozpadlá přízemní budova byla rozdělena na nějakých padesát boxů, malých jako kabiny na lodi. Kancelář byla až na konci, nalevo. Chtěl kvůli soukromí rohový pokoj na druhé straně, ale to nejlepší, co Throe sehnal, byl předposlední.</p>
<p>Ačkoliv, po pravdě řečeno, jaká je šance na obsazenost? Nebyl tu takřka nikdo.</p>
<p>Přelétl pohledem parkovací místa před nimi a uviděl černý mercedes, který se zoufale snažil vypadat nověji, než ve skutečnosti byl... a náklaďák s plachtou přes korbu. Ostatní dvě auta byla až na druhém konci, u kanceláře.</p>
<p>Tohle bylo ideální místo pro účel, který splnili. Odlehlé. Osídlené lidmi, kteří nechtějí, aby se někdo pletl do jejich záležitostí, a jsou ochotni prokázat podobnou slušnost ostatním. A vnitřní osvětlení bylo bídné: fungovala jen každá šestá žárovka nade dveřmi sakra, osvětlovací těleso hned vedle jeho hlavy bylo rozbité. Takže všude panovalo šero a tma.</p>
<p>On a jeho banda ničemů si budou muset najít ženy své rasy, aby dlouhodobě uspokojily jejich potřebu krve, ale to přijde. Mezitím? Mohou čerpat od takových, s jakou on a Throe právě souložili, a budou tak činit zde, na tomto opuštěném místě.</p>
<p>Throe tiše promluvil: „Spokojen?“</p>
<p>„Ano. Byla dobrá a obratná.“</p>
<p>„Jsem rád...“</p>
<p>Vzduchem zavál pach, který je oba přiměl otočit hlavy směrem ke dveřím rohového pokoje. Xcor zhluboka vdechl, aby si potvrdil to, čeho zachytil pouhý závan, a pach čerstvé lidské krve byl nevítaným překvapením.</p>
<p>Na rozdíl od výrazu v Throeově tváři. Který byl nevítaným rozhodnutím.</p>
<p>„Ani o tom neuvažuj,“ ucedil Xcor. „Throe... <emphasis>Sakra.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Bojovník už se obracel ke dveřím a vypadal jako bouřkový mrak - jeho agresivita nepochybně vzplála proto, že byla prolita ženská krev: ve vzduchu byla zřejmá její vůně.</p>
<p>„Na tohle nemáme čas,“ vyštěkl Xcor.</p>
<p>Místo odpovědi Throe vykopl dveře.</p>
<p>Xcor zaklel a jen krátce uvažoval, zda se nemá z místa činu odhmotnit; přešlo ho to, jen co nahlédl dovnitř. Throeův absurdně heroický čin otevřel dveře k naprosté spoušti. Doslova.</p>
<p>Lidská žena byla uvázaná na posteli, něco měla vecpaného do úst. Byla skoro mrtvá a příliš blízko smrti, než aby se dala zachránit. Její krev byla všude, na stěně vedle ní, stékala na podlahu, vsakovala se do matrace. Nástroje toho, kdo jí to udělal, byly na nočním stolku: dva nože, lepicí páska, nůžky... a půltuctu malých průhledných nádobek s bezbarvou tekutinou a víčky, odloženými stranou.</p>
<p>Pluly v nich věci...</p>
<p>Z koupelny zaznělo bouchnutí. Jako by někdo otevřel a zavřel nějaký poklop či okno.</p>
<p>Throe tam vběhl, Xcor skočil dovnitř a chytil ho za paži. Bleskurychle zacvakl svému vojákovi na zápěstí ocelová pouta, která nosil na opasku se zbraněmi. Vší silou muže strhl, roztočil ho jako kouli na řetězu. Ozvalo se bouchnutí z protější stěny, jak se upíří kyvadlo zastavilo o lacinou omítku.</p>
<p>„Pusť mě.“</p>
<p>Xcor si prudkým škubnutím přitáhl Throea těsně k sobě. „Tohle není tvá starost.“</p>
<p>Throe se rozmnáchl paží a udeřil do zdi, až rozbil plochý panel. „Je! Nech mě být!“</p>
<p>Xcor mu přitiskl dlaň na zátylek. „To. Není. Tvůj. Svět!“</p>
<p>Zápolili spolu, zápasili a vráželi do věcí, dělali větší rámus, než bylo na místě. A právě padali na zkrvavenýkoberec, když do dveří vklouzl muž bez krku a se slunečními brýlemi velkými jako tabulky v oknech. Stačil mu jeden pohled na postel, další na Xcora a Throea a pak si něco zamumlal pod vousy, zakryl si oči předloktím a utekl.</p>
<p>Zlomek sekundy nato se dveře do místnosti, kde souložili, otevřely a zavřely... pak se znovu otevřely a zavřely. Bylo slyšet rychlý a nekoordinovaný cvakot vysokých podpatků a pak <emphasis>klap, klap</emphasis>, jak někdo nastupoval do auta.</p>
<p>Zařval motor a mercedes vyrazil z parkoviště a v něm nepochybně prostitutka a peníze.</p>
<p>A tenhle rychlý odchod jen potvrdil Xcorovy dohady ohledně zdejší klientely.</p>
<p>„Poslouchej mě,“ řekl Throeovi. „Poslouchej mě, ty hlupáku tohle není náš problém. Ale jestli tady zůstaneš, bude...“</p>
<p>„Vrah je na útěku!“</p>
<p>„A my taky.“</p>
<p>Throeovy bledé oči zalétly k lůžku a maska hněvu na krátkou chvíli spadla. To, co bylo pod ní, zmírnilo i Xcorovu agresivitu. Taková bolest. Bože, taková bolest.</p>
<p>„Není to tvá sestra,“ zašeptal Xcor. „Teď pojď se mnou.“</p>
<p>„Nemohu... ji opustit...“ Doširoka rozevřené skelné oči se střetly s Xcorovým pohledem. „To po mně nemůžeš žádat.“</p>
<p>Xcor se otočil na patě a svého vojáka přitom nepouštěl. Musí tu být něco, co patří vrahovi, něco, co by mohli...</p>
<p>Xcor vlekl svého bojovníka do koupelny a na okénku nad toaletou nalezl něco, co v něm probudilo zvrácené zadostiučinění. Jediná tlustá tabulka mléčného skla zůstala nerozbitá, ale na hraně ostrého plechového rámu zůstala jasně rudá šmouha.</p>
<p>Přesně takový pozůstatek potřebovali.</p>
<p>Xcor vztáhl ruku k oknu a přejel dvěma prsty po tom, co zachytilo a roztrhlo kůži člověka.</p>
<p>Krev se mu zachytila na kůži.</p>
<p>„Otevři,“ nařídil.</p>
<p>Throe pootevřel ústa a vsál jeho prsty, zavřel oči, aby se soustředil, a z dálky proťaly noc sirény.</p>
<p>„Musíme pryč,“ řekl Xcor. „Teď pojď se mnou a já ti slibuji, že tě nechám odejít a toho muže najít. Souhlasíš? Kývni.“ Když Throe kývl, usoudil, že potřebuje něco víc. „Přísahej.“</p>
<p>Throe se hluboce uklonil. „Přísahám.“</p>
<p>Pouta se uvolnila... a pak se oba rozplynuli ve vzduchu, právě když přerušovaná modrá světla ohlásila příchod lidské policie.</p>
<p>Xcor nebyl milosrdný při žádné příležitosti. Ale i kdyby byl, neprojevil by slitování s tím lidským vrahem - který je nyní Throeovým cílem... a záhy se stane jeho kořistí.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá čtvrtá</strong></p>
<p>„P</p>
<p>ane doktore?“</p>
<p>Manny se prudce probral a zjistil, že ano, skutečně je dosud v Tricounty, venku na trávníku. Zatracená ironie, že ten bezpečák má vymytý mozek, a přesto je duchapřítomnější než on.</p>
<p>„Aha... jo. Pardon. Co jste říkal?“</p>
<p>„Není vám nic?“</p>
<p>„Ne, není.“</p>
<p>„No, vyskočil jste to bylo k neuvěření, jak jste ho zvládl. Jednu chvíli na vás mířil... pak jste najednou měl pistoli a on... letěl. Jasně, že jste z toho vedle.“</p>
<p>„Jo. Je to tak. Přesně.“</p>
<p>Policajti se dostavili za pár vteřin a nastala změť otázek a odpovědí. A bylo to úžasné. Bezpečák se ani jednou nezmínil o Payne. Jako by vůbec neexistovala.</p>
<p>To by nemělo být pro Mannyho nic nového, vzhledem k tomu, čím prošel nejen s ní, ale i s Jane. Přesto však žasl.</p>
<p>Prostě toho spoustu nechápal: jak se před ním předtím Payne rozplynula ve vzduchu; jak tam vůbec nebyla, aspoň pokud bylo známo příslušníku ochranky, nicméně přesto si dotyčný dobře pamatoval Mannyho; jak byla klidná a jak se ovládala ve smrtelně nebezpečné situaci.</p>
<p>Po pravdě řečeno, to poslední bylo pekelně vzrušující. Pohled na to, jak zbušila toho chlapa, byl neuvěřitelně rajcovní Manny si nebyl jist, co to o něm vypovídá, ale bylo to tak.</p>
<p>A bude lhát, pomyslel si. Řekne svým lidem, že mu vymyla mozek. Řekne, že se o všechno postarala.</p>
<p>Payne nalezla řešení, které funguje: on má svůj mozek, ona má své nohy a její bratr ani jeho lidé se nic nedozví.</p>
<p>Jo, o všechno je postaráno. Teď jen stačí, aby po zbytek života tesknil po ženě, se kterou se nikdy neměl setkat. Hotová brnkačka, sakra.</p>
<p>Hodinu nato nastoupil do svého porsche a zamířil zpět do Caldwellu. Řídil sám, auto mu připadalo nejen prázdné, ale jako hotová pustina, a přistihl se, že vytahuje a spouští okna. Bylo to pořád stejné.</p>
<p>Neví, kde bydlím, říkal si. Ale to je přece jedno. Ona se nevrátí.</p>
<p>Bože, bylo těžké rozhodnout, co by bylo těžší: dlouhé. protahované loučení, kdy by jí hleděl do očí a kousal se do jazyka, aby moc nemluvil? Anebo tohle krátké, jako když se strhne náplast?</p>
<p>Obojí nestojí za nic.</p>
<p>V Commodore sjel do podzemí, zaparkoval na svém vyhrazeném místě a vystoupil. Vešel do výtahu. Vyjel do svého bytu. Vstoupil dovnitř. Zavřel dveře.</p>
<p>Když mu zazvonil mobil, šátravě ho vyndal z kapsy, a když uviděl číslo, zaklel. Goldberg z nemocnice.</p>
<p>Vzal to bez valného nadšení. „Haló.“</p>
<p>„Vzal jste to,“ řekl kolega s úlevou. „Jak se vede?“</p>
<p>Jasně. To bych nechal stranou. „Dobře.“ Když nastala pauza, řekl: „A vám?“</p>
<p><emphasis>„Dobře. Ledacos se tady...“ Nemocnice. Nemocnice. Nemocnice nemocnice, nemoc nicenemocni cene. Mocníce nemocni cenemocnice...</emphasis></p>
<p>Jedním uchem tam, druhým ven. Manny však nezahálel. Šel ke kuchyňskému baru, vyndal lagavulinku a připadal si, jako by dostal ránu do hlavy, když uviděl, jak málo whisky je v láhvi. Naklonil se ke skříňce a vyndal zezadu Jacka Danielse, láhev, která tam byla tak dlouho, že měla na zátce prach.</p>
<p>Někdy později zavěsil a pustil se zodpovědně do pití. Nejdřív lagavulinka, Jack až potom. A pak byly v ledničce dvě láhve vína. A zbytek z kartonu piva Corona ten byl ve spíži a nebyl vychlazený.</p>
<p>Jeho nervové spoje však nerozpoznávaly žádný rozdíl mezi vlažným a ledovým alkoholem.</p>
<p>Řečeno kolem a kolem, slavnost konzumace mu trvala dobrou hodinu. Možná déle. A byla vysoce efektivní. Když popadl poslední pivo a zamířil do ložnice, kráčel jako na palubním můstku <emphasis>Enterprise,</emphasis> šouravě, levá, pravá... a pak se naklonil zase dozadu. A i když v odraženém světle města viděl docela dobře, narážel do spousty věcí: jakýmsi nemilým zázrakem jeho nábytek ožil a naschvál se mu pletl do cesty všechno od čalouněných kožených křesel až po...</p>
<p>„Sakra!“</p>
<p>...konferenční stolek.</p>
<p>A skutečnost, že si teď při chůzi třel holeň, zpestřila jeho pocity o jízdu na kolečkových bruslích.</p>
<p>Když dorazil do svého pokoje, lokl si na oslavu corony a odpotácel se do koupelny. Pustit vodu. Sundat šaty. Vstoupit pod sprchu. Není důvod čekat, až poteče horká; stejně nic necítí, a o to šlo.</p>
<p>Nenamáhal se osušit. Voda mu kapala z těla, když kráčel k posteli, sedl si a dopil pivo. Pak... už nic. Alkoholmetr mu vyletěl opravdu hromsky vysoko, ale ještě nedosáhl kritické míry a nesejmul ho.</p>
<p><emphasis>Vědomí</emphasis> však bylo relativní pojem. Ačkoliv byl prokazatelně při sobě, byl úplně odpojený a nejen kvůli počtu promile alkoholu v krvi. Došel mu plyn, nanejvýš podivným způsobem.</p>
<p>Žuchl naznak na matraci a usoudil, že když se teď situace s Payne vyřešila sama od sebe, je na čase dát svůj život zase dohromady nebo to aspoň zkusit zítra ráno, až ho probudí kocovina. Mozek má v pořádku, takže není důvod, proč by se nemohl vrátit do práce a snažit se získat odstup mezi touhle zatracenou mezihrou a zbytkem svého normálního života.</p>
<p>Hleděl do stropu a ulevilo se mu, když začal vidět rozmazaně.</p>
<p>Dokud si neuvědomil, že mu tečou slzy.</p>
<p>„Srabe.“</p>
<p>Otřel si oči a byl si absolutně jistý, že o tohle nestojí. Jenomže stál a setrval v tomhle stavu. Bože, už teď se mu po ní stýskalo, až to bolelo.</p>
<p>„Do horoucích... pekel...“</p>
<p>Zčistajasna se mu vymrštila hlava a pohlaví naběhlo. Vyhlédl skleněnými posuvnými dveřmi ven na terasu, pátral ve tmě se zoufalstvím, které v něm budilo pocit, že už zase šílí.</p>
<p>Payne...</p>
<p><emphasis>Payne...?</emphasis></p>
<p>Štrachal se z postele, ale tělo ho neposlouchalo jako by jeho mozek mluvil jedním jazykem, kterému paže a nohy nerozumějí. A pak vyhrál alkohol, stiskl Ctrl-Alt-Del a vypnul mu program.</p>
<p>Ale už ho nerestartoval.</p>
<p>Když se mu zavřela víčka, všechno zhaslo, aťsi bojoval s přílivem sebeúporněji.</p>
<p>Venku na terase stála Payne ve studeném větru, vlasy jí vlály, pokožka brněla chladem.</p>
<p>Zmizela z Manuelova dohledu. Ale neopustila ho.</p>
<p>I když byl, jak se prokázalo, schopen se o sebe postarat, nehodlala svěřit jeho život nikomu a ničemu. V souladu s tím se zahalila do <emphasis>mhis</emphasis> a zůstala stát na trávníku veterinární kliniky a sledovala, jak mluvil s policií a ochrankou. A když pak nastoupil do auta, následovala ho, odhmotňovala se z místa na místo, stopovala ho díky tomu malému množství její krve, které ochutnal.</p>
<p>Jeho cesta domů kulminovala v hlubinách města, jež bylo menší než to, které předtím viděla z jeho auta, ale přesto působivé - vysoké budovy a dlážděné ulice a krásné, vznosné mosty klenoucí se nad širokou řekou. Caldwell byl za noci vskutku půvabný.</p>
<p>Přišla mu všeho všudy jen dát neviditelné sbohem.</p>
<p>Když Manuel zajel do jakéhosi podzemního zařízení pro povozy, nechala ho jet dál samotného. Jejího cíle bylo dosaženo, když v bezpečí dosáhl tohoto cíle, takže věděla, že musí odejít.</p>
<p>Běda však, otálela dole na úrovni ulice, stála ve své <emphasis>mhis,</emphasis> sledovala projíždějící vozy a viděla chodce přecházet od rohu k rohu. Uplynula hodina. A pak ještě nějaký čas. A ona stále nemohla odejít.</p>
<p>Vzdala se svému srdci, stoupala vzhůru, vzhůru, vzhůru... až tam, kde byl Manuel, zhmotnila se na terase před jeho příbytkem... a nalezla ho, právě když odcházel z kuchyně a klátil se přes obývací pokoj. Jeho krok byl očividně nejistý, ustavičně vrážel do kusů nábytku ačkoliv pravděpodobně ne proto, že bylo zhasnuto. Způsobil to nápoj v jeho ruce, bezpochyby.</p>
<p>Anebo, přesněji řečeno, všechno, co vypil navíc.</p>
<p>V ložnici se ani tak neodstrojil, jako ze sebe spíš strhal oděv, a pak šel do sprchy. Když se vynořil, celý zmáčený, chtělo se jí plakat. Bylo to těžké pomyšlení, že pouhý den je oba dělil od chvíle, kdy ho poprvé takto spatřila ačkoli jí vskutku připadalo, jako by dokázala takřka putovat časem a dotknout se těch elektrických okamžiků, kdy byli na prahu... nejen současnosti, ale budoucnosti.</p>
<p>Už ne.</p>
<p>Usedl na lůžko... pak padl na matraci.</p>
<p>Když si začal otírat oči, byla už úplně zničená. A tak toužila jít za ním...</p>
<p>„Payne.“</p>
<p>Vyjekla a otočila se. Na druhé straně terasy ve vět-</p>
<p>ru... stálo její dvojče. A v okamžiku, kdy na Vishousovi spočinula pohledem, poznala, že se v něm něco změnilo. Ano, tvář se mu už hojila od zranění, která si způsobil úderem do zrcadla, ale to nebyla ta pravá změna. Jeho nitro bylo jiné: zmizely napětí a strach a děsivý chlad.</p>
<p>Vítr jí bičoval vlasy, rychle se pokusila vzpamatovat, setřít slzy, které se jí leskly v očích. „Jak jsi... já jsem...“</p>
<p>Rukou v rukavici ukázal vzhůru. „Mám tady byt. Na vršku budovy. Jane a já jsme právě odcházeli, když jsem tě vycítil tady dole.“</p>
<p>Mohlo ji to napadnout. Stejně jako ona dokázala vycítit jeho <emphasis>mhis...</emphasis> tak on dokázal vycítit a nalézt její.</p>
<p>A jak litovala, že ji neminul. To poslední, co potřebovala, bylo, aby jí další mužská „autorita“ vykládala, co má dělat. Kromě toho král už stanovil zákon. Wrathovo rozhodnutí nemuseli podpírat takoví jako její bratr.</p>
<p>Zvedla ruku, aby ho zarazila, než řekne jediné slovo o Manuelovi. „Nemám zájem o to, abys mi říkal, co už řekl náš král. A právě jsem odcházela.“</p>
<p>„Je čistý.“</p>
<p>Zvedla bradu. „Ne, není. Vzal mě někam a tam došlo k... incidentu...“</p>
<p>Bratrovo zavrčení bylo hlasitější než vítr. „Co ti udělal...“</p>
<p>„On ne. Bože, mohl bys ho... přestat nenávidět.“ Mnula si spánky a v duchu se ptala, jestli už se někdy někomu doopravdy rozskočila hlava — nebo zda má takový pocit čas od času na světě každý. „Napadl nás jeden člověk a při jeho odzbrojování...“ „Člověk?“</p>
<p> „Ano - přitom jsem toho muže zranila a byla přivolána policie...“</p>
<p>„Ty jsi <emphasis>odzbrojila</emphasis> člověka?“</p>
<p>Payne se na své dvojče zaškaredila. „Když někomu odebereš pistoli, říká se tomu tak, není-liž pravda.“</p>
<p>Vishous přimhouřil oči. „Jo. Je.“</p>
<p>„Nemohla jsem vymazat Manuelovi paměť, protože by nemohl čelit otázkám kladeným policií. A jsem tady... protože jsem ho chtěla bezpečně doprovodit domů.“</p>
<p>V tichu, jež následovalo, si uvědomila, že právě zacouvala do kouta. Tím, že chránila Manuela, právě svému dvojčeti potvrdila, že muž, po kterém touží, se o ni nedokáže postarat. Ach, ale co na tom sejde. Vzhledem k tomu, že byla ochotna poslechnout krále, stejně nemají ona a Manuel žádnou budoucnost.</p>
<p>Když Vishous užuž otevíral ústa, zasténala a zvedla ruce k uším. „Máš-li vůbec trochu soucitu, necháš mě zde truchlit o samotě. Nemohu naslouchat všem důvodům, proč se od něj musím odloučit - všechny je znám. <emphasis>Prosím.</emphasis> Jen <emphasis>odejdi.“</emphasis></p>
<p>Zavřela oči, odvrátila se a modlila se ke své matce na nebesích, aby udělal, oč ho žádá...</p>
<p>Ruka na jejím rameni byla těžká a hřejivá. „Payne. Payne, podívej se na mě.“</p>
<p>Nezbývala jí už žádná energie k obraně, spustila paže a pohlédla do jeho zasmušilých očí.</p>
<p>„Odpověz mi na jedno,“ řeklo její dvojče.</p>
<p>„Co.“</p>
<p>„Miluješ toho lump... Miluješ ho?“</p>
<p>Payne se ohlédla skrz sklo na člověka v posteli. „Ano. Miluji ho. A jestli se mě chceš snažit od toho odvrátit skutečností, že jsem ještě nežila dost dlouho, abych to mohla posoudit, pak ti říkám... jdi k čertu. Nepotřebuji znát svět, abych rozpoznala touhu svého srdce.“</p>
<p>Nastalo dlouhé ticho. „Co říkal Wrath?“</p>
<p>„Totéž, co bys řekl ty. Že se musím vymazat z jeho paměti a nikdy, nikdy už ho nespatřit.“</p>
<p>Když její bratr už dál nemluvil, potřásla hlavou. „Proč jsi ještě tady, Vishousi. Snažíš se vymyslet, co říci, abys mě dostal domů? Ušetřím ti námahu, až se rozední, půjdu a budu dbát pravidel, ale ne proto, že to prospěje tobě či králi nebo mně samotné. To proto, že je to nejbezpečnější pro něj, nepotřebuje, aby ho mučili takoví nepřátelé, jako jsi ty nebo Bratrstvo, jen proto, že cítím to, co cítím. Takže se stane právě to, co si přejete. Až na to,“ teď se na něj zamračila „že mu mozek nevyčistím. Jeho mysl je příliš cenná, než aby přicházela nazmar a nevydržela by další takovou epizodu. Uchovám ho v bezpečí tím, že už sem nikdy nepřijdu, ale neodsoudím ho k životu slabomyslného. To se nestane, neudělal nic, jen mi pomohl. Nezaslouží si, aby byl použit a odhozen.“</p>
<p>Payne se vrátila pohledem ke sklu.</p>
<p>Po dlouhém mlčení usoudila, že její bratr odešel. A tak málem vykřikla, když si stoupl před ni a zablokoval jí výhled na Manuela.</p>
<p>„Ty jsi <emphasis>ještě</emphasis> tady,“ vyštěkla.</p>
<p>„Zařídím to za tebe.“</p>
<p>Payne se odtáhla a pak zavrčela: „Neopovažuj se pomýšlet na to, že bys ho zabil...“</p>
<p>„S Wrathem. Postarám se o to. Já...“ Vishous se podrbal ve vlasech. „Něco vymyslím, aby sis ho mohla nechat.“</p>
<p>Payne zamrkala. A pak cítila, jak jí padá brada. „Co... co jsi říkal?“</p>
<p>„Znám Wratha spoustu let. A technicky vzato, podle Starého práva, jsem tady dole hlava naší šťastné rodinky. Zajdu za ním a řeknu mu, že schvaluju tenhle... svazek a že myslím, že bys měla mít možnost vídat se s tím dare... chlapem. Mužem. Manellem.“ Odkašlal si. „Wrath si velice potrpí na zabezpečení, ale když je kolem areálu <emphasis>mhis...</emphasis> Manello by nás nenašel, ani kdyby chtěl. Kromě toho je pokrytectví odpírat ti to, co čas od času udělali i ostatní bratři. Krucinál, Darius měl dítě s lidskou ženou a Wrath se teď s tou ženou oženil. Po pravdě řečeno - kdyby ses pokusila odloučit našeho krále od jeho Beth, když se s ní setkal, zabil by každého, kdo by to i jen navrhl. Rhageova Mary? To samé. A pro tebe... by mělo platit totéž. Promluvím dokonce i s <emphasis>mahmen,</emphasis> když to jinak nepůjde.“</p>
<p>Payne si přiložila dlaň k bušícímu srdci. „Já... nechápu, proč bys... to měl udělat?“</p>
<p>Ohlédl se na člověka, kterého milovala. „Jsi má sestra. A toužíš po něm.“ Pokrčil rameny. „A... no, já se taky zamiloval do člověka. Zamiloval jsem se do své Jane během hodiny potom, co jsem se s ní setkal - a... jo. Bez ní nemám nic. Jestli to, co cítíš k Manellovi, je aspoň z poloviny takové jako to, co je mezi mnou a mou <emphasis>shellan</emphasis>, pak už tvůj život bez něj nikdy nebude úplný...“</p>
<p>Payne sevřela bratra v objetí. Málem ho porazila. „Ach... bratře...!“</p>
<p>Objal ji a přitiskl k sobě. „Mrzí mě, že jsem byl takový hlupák.“</p>
<p>„Byl jsi...“ Hledala nějaký vhodný výraz. „Ano, byl jsi náramný blbec.“</p>
<p>Zasmál se, až mu to zarachotilo v hrudi. „Vidíš? Na něčem se shodneme.“</p>
<p>Nepouštěla ho z objetí a řekla: „Děkuji ti... děkuji...“</p>
<p>Po chvilce se odtáhl. „Dovol, abych dřív promluvil s Wrathem, než půjdeš za Manellem, jo? Chci to všechno vyřešit předem a ano, jdu domů, a hned. Jane dělá vizitu a Bratrstvo má dnes v noci volno, takže můžu jít rovnou za králem.“ Nastala pauza. „Chci za to od tebe jen jedno jediné.“</p>
<p>„Copak. Cokoli. Jen si řekni.“</p>
<p>„Jestli tu chceš trčet až do svítání, jdi dovnitř. Tady venku je pekelná zima.“ Ucouvl. „Jen do toho... jdi za svým... mužem...“ Promnul si oči a ona měla pocit, že vzpomíná na to, na co narazil, když byla předtím s doktorem ve sprše. „Vrátím se... Aha, zavolat... Máš telefon? Na, vezmi si můj... Sakra, já ho nemám.“</p>
<p>„To nic, bratře. Vrátím se před úsvitem.“</p>
<p>„Dobře, jo do té doby už bych to měl vědět.“</p>
<p>Upřeně se na něj zadívala. „Miluji tě.“</p>
<p>Teď se usmál. Široce a bez zábran. Vztáhl ruku a pohladil ji po tváři. „Taky tě miluju, sestro. Teď jdi dovnitř a zahřej se.“</p>
<p>„Ano.“ Vyskočila a políbila ho na tvář. „Ano!“</p>
<p>Zamávala a odhmotnila se skrz sklo.</p>
<p>Ach, jak bylo uvnitř horko v porovnání s terasou... nebo snad to způsobil ten nával radosti, který se v ní rozléval. Ať to bylo cokoli, udělala piruetu na jedné noze a pak přistoupila k lůžku.</p>
<p>Manuel nejenže spal, ale byl úplně bez sebe, jí to však bylo jedno. Vylezla na lůžko, objala ho paží a on okamžitě zasténal a obrátil se k ní, přitáhl ji k sobě, držel ji. Jejich těla se k sobě přivinula, jeho erekce jí zatlačila do boku a Payne střelila pohledem k terase.</p>
<p>Není důvod vnucovat jejich štěstí Vishousovi ale, ejhle, ten už byl pryč.</p>
<p>Usmála se do tmy, pohodlně se uvelebila a pohladila svého muže po rameni. Všechno se vyřeší a klíčem k tomu je nepřekonatelná logika toho, co jí právě vyložil Vishous. Po pravdě řečeno, jeho argumentace byla tak nasnadě, až nemohla uvěřit, že ji to samotnou nenapadlo.</p>
<p>Wrathovi se to možná nebude líbit; nicméně bude muset souhlasit, protože fakta jsou fakta - a on je spravedlivý vládce, který zas a znova potvrzuje, že není otrokem starých pořádků.</p>
<p>Uvelebila se a věděla, že nepřipadá v úvahu, aby usnula a tím riskovala, že ji sežehne slunce. Sama byla světlem, jak ležela na lůžku vedle Manuela, a zářila tak jasně, až do místnosti vrhala stíny.</p>
<p>Nebude spát.</p>
<p>Jen si chce užívat tenhle pocit.</p>
<p>Navěky.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá pátá</strong></p>
<p>V</p>
<p>ishous byl doma během mžiku, a když zkontroloval Jane na klinice, zamířil podzemním tunelem do hlavní budovy. Když vyšel do haly, slyšel jen zvučné ticho, které mu nebylo příjemné.</p>
<p>Takové hromské ticho.</p>
<p>Samozřejmě za běžných okolností by to bylo proto, že jsou dvě hodiny v noci a bratři by byli v terénu. Dnes v noci však byli všichni zalezlí, patrně provozovali sex, vzpamatovávali se ze sexu nebo se na něj znovu chystali.</p>
<p><emphasis>Je mi, jako bych se s tebou milovala poprvé.</emphasis></p>
<p>Znovu k němu dolehl Janin hlas a nevěděl, zda se má usmívat, nebo mlátit do hlavy. Ale to je jedno, počínaje dnešní nocí se ocitl v krásném novém světě- ne že by si byl docela jist, co to znamená, ale těšil se na to. Moc se na to těšil.</p>
<p>Vydal se k hlavnímu schodišti a rovnou do Wrathovy pracovny, přičemž si poplácával všechny kapsy, které neměl. Ještě pořád byl v tom zatraceném nemocničním andělíčku. S krvavými skvrnami. A bez cigár, sakra.</p>
<p>„Krucinál.“</p>
<p>„Pane? Potřebujete něco?“</p>
<p>Zastavil se na vrcholku schodů, pohlédl na Fritze, který čistil zábradlí, a málem políbil majordoma na čelo. „Došel mi tabák. Papírky...“</p>
<p>Starý <emphasis>doggen</emphasis> se usmál tak široce, až se svým vrásčitým obličejem vypadal jako šarpej. „Mám zásobu dole v přípravně. Hned budu zpět- jdete na schůzku s králem?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Přinesu vám je tam - a snad také župan?“</p>
<p>Druhá část otázky byla pronesena delikátním tónem.</p>
<p>„Sakra, děkuju, Fritzi. Ty jsi můj zachránce.“</p>
<p>„Ne, zachránce jste vy, pane.“ Uklonil se. „Vy a Bratrstvo nás všechny zachraňujete každičkou noc.“</p>
<p>Fritz odpelášil dolů po schodech nečekaně svižným krokem. Ale na druhé straně, nic mu nebylo milejší než sloužit. Což bylo velice příjemné.</p>
<p>Jasně. Čas dát se do práce.</p>
<p>I když si v tom andělíčku připadal jako úplný zoufalec, napochodoval Vishous k zavřeným dveřím Wrathovy pracovny, zaťal pěst a zaklepal.</p>
<p>Králův hlas zazněl skrz těžké dřevěné panely: „Dále.“</p>
<p>Vishous vstoupil. „To jsem já.“</p>
<p>„Co se děje, bratře.“</p>
<p>Na druhém konci místnosti, vyvedené v holčičích barvách, seděl za svým masivním psacím stolem na otcově trůnu Wrath. Dole na podlaze vedle něj ležel v osobním, na míru zhotoveném královsky rudém pelíšku George; zvedl plavou hlavu a nastražil dokonale trojúhelníkové uši. Zlatý retrívr na pozdrav zabušil ocasem o podlahu, ale od pánova boku se nehnul.</p>
<p>Král a jeho slepecký pes se nikdy neodlučovali. A nejen proto, že Wrath potřeboval pomoc.</p>
<p>„Tak, Vishousi.“ Wrath se opřel do vyřezávaného křesla, spustil ruku a pohladil psí hlavu. „Tvůj pach je zajímavý.“</p>
<p>„Že ano.“ Vishous usedl naproti králi, položil dlaně na stehna a stiskl je ve snaze odreagovat se od touhy po nikotinu.</p>
<p>„Nechal jsi otevřené dveře.“</p>
<p>„Fritz mi přinese kouření.“</p>
<p>„V přítomnosti mého psa si nezapálíš.“</p>
<p><emphasis>Sakra.</emphasis> „Hm...“ Zapomněl na nové pravidlo... a požádat George, aby si někam odskočil, nepřipadalo v úvahu - koneckonců, Wrath sice přišel o zrak, ale byl pořád smrtelně nebezpečný a Vishous už si pro dnešní noc užil sadomaso až dost, děkuju pěkně.</p>
<p>Fritz vstoupil, právě když se královo obočí za černými panoramatickými brýlemi svraštilo.</p>
<p>„Pane, váš tabák,“ řekl majordomus radostně.</p>
<p>„Díky, chlape.“ Vishous přijal papírky a váček... a zapalovač, který <emphasis>doggen</emphasis> ohleduplně dodal. A také župan.</p>
<p>Dveře se zavřely.</p>
<p>Vishous pohlédl na psa. Georgeova velká hranatá hlava ležela na tlapách, jeho laskavé hnědé oči jako by se omlouvaly za celou tu věc se zákazem kouření. Dokonce i bojácně zavrtěl špičkou ocasu.</p>
<p>Vishous pohladil váček turecké lahůdky jako ubohý poraženec. „Nemůžu si jich aspoň pár ubalit?“</p>
<p>„Jednou cvakneš zapalovačem a zadupu tě do koberce.“</p>
<p>„Jasně.“ Vishous si srovnal věci na stole. „Přišel jsem si promluvit o Payne.“</p>
<p>„Jak se vede sestře?“</p>
<p>„Je... úžasná.“ Pootevřel váček, nadechl se a musel potlačit blažené <emphasis>mmm.</emphasis> „Vyšlo to, nevím jak, ale chodí, no. Stojí na vlastních nohách a je jako nová.“</p>
<p>Král poposedl. „Nekecáš? Fakt?“</p>
<p>„Na sto procent.“</p>
<p>„To je zázrak.“</p>
<p>Evidentně zázrak jménem Manuel Manello. „Dalo by se říct.“</p>
<p>„No to je ohromná zpráva. Chceš pro ni tady zařídit pokoj? Fritz může...“</p>
<p>„Je to trochu složitější.“</p>
<p>Obočí znovu zmizelo za brýlemi a Vishous si pomyslel: Páni, i když je král úplně slepý, pořád vypadá stejně bystře jako vždycky. Což tak trochu budilo pocit, jako by našinci mířila na čelo pistole.</p>
<p>Vishous začal rozkládat malé bílé čtverečky. „Jde o toho lidského chirurga.“</p>
<p>„Aha... do háje.“ Vishous si posunul sluneční brýle na čelo a promnul si oči. „Nenič mě a řekni, že spolu nic nemají.“</p>
<p>Vishous zůstal zticha, popadl váček a pilně nabíral špetky tabáku.</p>
<p>„Čekám, až mi řekneš, že jsem se mýlil.“ Wrath nechal brýle klesnout zpátky na místo. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Pořád</emphasis> čekám.“</p>
<p>„Je do něj zamilovaná.“</p>
<p>„A tobě to nevadí?“</p>
<p>„Samozřejmě vadí. Ale i kdyby chodila s nějakým bratrem, pořád by pro ni nebyl dost dobrý.“ Zvedl jeden z naplněných papírků a začal balit. „Takže... jestli ho chce, tvrdím: žít a nechat žít.“</p>
<p>„Vishousi... vím, jak se k tomu chceš postavit, a nemůžu to dovolit.“</p>
<p>Vishous se zarazil s jazykem na okraji papírku a zvažoval, nemá-li se zmínit o Beth. Ale král už tak vypadal, jako by ho bolela hlava. „Houby nemůžeš. Rhage a Mary...“</p>
<p>„Rhage dostal nakládačku, pamatuješ? A ne bezdůvodně. Kromě toho, časy se mění, Vishousi. Válka zuří. Vyhlazovací společnost verbuje jak o život - a navrch ke všemu je tady ta věc s těmi půlčíky, co jste včera v noci našli v centru.“</p>
<p>Krucinál, pomyslel si Vishous. Ti zmasakrovaní zabijáci...</p>
<p>„A taky jsem dostal tohle.“ Wrath zašátral po své levici a zvedl stránku popsanou Braillovým písmem. „Je to kopie dopisu, který přišel e-mailem zbytku zakladatelských rodin. Xcor se svými hochy se přestěhoval - proto jste našli ty <emphasis>bezduché</emphasis> v takovém stavu.“</p>
<p>„Do horoucích... <emphasis>pekel.</emphasis> Já věděl, že je to on.“</p>
<p>„Jde po nás.“</p>
<p>Vishous ztuhl. „Proč?“</p>
<p>Wrath se přes stůl zatvářil, jako by chtěl říci: <emphasis>Vrať se na zem.</emphasis> „Leckdo ztratil celou větev rodiny. Našinci uprchli ze svých domovů, ale chtějí se sem vrátit. Mezitím začíná být v Caldwellu ještě nebezpečněji než dřív. Momentálně by se nic nemělo brát jako samozřejmost.“</p>
<p>Čti: nepředpokládá, že by jeho trůn byl zajištěn. Aťsi teď sedí na čemkoliv.</p>
<p>„Takže ne že bych nechápal, jak na tom Payne je,“ řekl Wrath. „Ale musíme postavit vozovou hradbu a zalehnout. Teď není čas řešit ještě nějaké komplikace s lidmi.“</p>
<p>Chvíli bylo ticho.</p>
<p>Zatímco Vishous zvažoval své argumenty, zvedl další čtvereček, sroloval ho, olízl, zakroutil. „Včera v noci pomohl mé Jane. Když jsme se s bratry vrátili od té mely v uličce, Manello přiložil ruku k dílu, a nejen to. Je to pozoruhodný chirurg a já to musím vědět. Operoval mě. Je náramně užitečný.“ Vishous pohlédl přes stůl. „Jestli se válka bude rozbíhat ještě víc, mohl by se nám na klinice hodit další chirurg.“</p>
<p>Wrath zaklel. A pak ještě jednou ve Staré řeči. „Vishousi...“</p>
<p>„Jane je úžasná, ale je jen jedna. A Manello má technické dovednosti lepší než ona.“</p>
<p>Wrath si znovu posunul brýle a promnul oči. Silně. „Chceš mi říct, že ten chlap bude chtít žít v tomhle domě, ve dne v noci, až do smrti? To žádáš hodně.“</p>
<p>„Tak budu žádat.“</p>
<p>„Mně se to nelíbí.“</p>
<p>Dlouhé ticho. Které Vishousovi sdělovalo, že se mu daří. Věděl však, že nesmí naléhat.</p>
<p>„Myslel jsem, že chceš toho lumpa zabít,“ zamručel Wrath. Jako by mu to bylo milejší.</p>
<p>Zčistajasna zaplála Vishousovi v mysli vidina Manella, jak klečí před Payne, až měl sto chutí popadnout pero a vypíchnout si oči. „Pořád chci,“ řekl temně. „Ale... ona po něm touží. Co mám dělat.“</p>
<p>Další dlouhé mlčení, během kterého si V vyrobil uspokojivě vysokou hromádku čoudítek.</p>
<p>Nakonec si Wrath hrábl rukou do předlouhých černých vlasů. „Jestli se s ním chce scházet jinde než tady, nic mi do toho není.“</p>
<p>Vishous otevřel ústa k námitce, a pak sklapl. Je to lepší než jednoznačné odmítnutí, a kdoví, co přinese budoucnost: jestliže se Vishous dokázal i po té noční můře ve sprše přizpůsobit natolik, že Manello ještě žije a dýchá, už se může stát cokoli.</p>
<p>„To beru.“ Znovu uzavřel váček. „Co uděláme s Xcorem?“</p>
<p>„Počkáme, až kvůli němu Rada svolá schůzi - což bude bezpochyby během příštích dvou nocí. <emphasis>Glymera </emphasis>se toho chytí, a pak budeme mít opravdové problémy.“</p>
<p>Král suše dodal:</p>
<p>„Oproti všem těm našim prkotinám.“</p>
<p>„Chceš, aby se Bratrstvo sešlo tady?“</p>
<p>„Ne. Nech jim na zbytek noci volno. Tohle nám neuteče.“</p>
<p>Vishous vstal, přitáhl si župan a posbíral své kuřácké potřeby. „Díky za to. Víš, kvůli Payne.“</p>
<p>„To není laskavost.“</p>
<p>„Je to pro ni dobrá zpráva.“</p>
<p>Vishous už byl v půli cesty ke dveřím, když Wrath řekl: „Bude chtít bojovat.“</p>
<p>Vishous se otočil na patě. „Prosím?“</p>
<p>„Tvá sestra.“ Wrath si opřel lokty o papíry na svém stole, naklonil se a jeho krutá tvář byla vážná.</p>
<p>„Musíš být připravený, až požádá, aby mohla jít do boje.“</p>
<p>Ach, sakra, to ne. „To jsem od ní ještě neslyšel.“</p>
<p>„Uslyšíš. Trénoval jsem s ní. Je stejně smrtonosná jako ty a já, a jestli myslíš, že se příštích šest set let spokojí tím, že se bude brouzdat po tomhle domě, jsi padlý na hlavu. Dřív nebo později to bude chtít.“</p>
<p>Vishous otevřel ústa. Pak je zavřel.</p>
<p>No, užíval si úchvatné radosti ze života zhruba... dvacet devět minut. „Neříkej mi, že bys to dovolil.“</p>
<p>„Xhex bojuje.“</p>
<p>„To je Rehvengeova poddaná. Ne tvoje.“ Wrathovo obočí zmizelo potřetí. „Jiná měřítka.“</p>
<p>„Za prvé, každý pod touhle střechou je můj poddaný. A za druhé, není to jinak jen proto, že je tvá sestra.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ - <emphasis>že je!</emphasis> - „že není.“</p>
<p>„Hm. Jasně.“</p>
<p>Vishous si odkašlal. „Vážně uvažuješ o tom, že bys ji nechal...“</p>
<p>„Viděl jsi, jak jsem vypadal po našem tréninku, ne? A to jsem ji vůbec nešetřil, Vishousi. Ta ženská ví, co dělá.“</p>
<p>„Ale je to...“ <emphasis>Má sestra.</emphasis> „Nemůžeš ji pustit.“</p>
<p>„Momentálně potřebuju co nejvíc bojovníků.“</p>
<p>Vishous si vsunul mezi rty ubalenou cigaretu. „Asi radši půjdu.“</p>
<p>„Dobrý nápad.“</p>
<p>V momentě, kdy byl venku a zavřel dveře, škrtl zlatým zapalovačem, který mu předtím dal Fritz, a nasál jako vývěva.</p>
<p>Uvažoval, co dál, a napadlo ho, že by se mohl přenést zpátky do Commodore a předat tu radostnou zprávu sestře - jenže se nemálo bál toho, na co by tam narazil. Kromě toho má až do svítání čas přesvědčovat sám sebe, že Payne v terénu není úplně ujetá představa.</p>
<p>Také musí ještě za někým zajít.</p>
<p>Vydal se po schodech dolů, přešel halu a vstoupil do vestibulu. Venku rychle přešel dlážděné nádvoří a vstoupil do Doupěte bytelnými domovními dveřmi.</p>
<p>Důvěrně známý pohled na pohovky a obrazovku plazmové televize a stolní fotbálek ho uklidnil.</p>
<p>Pohled na prázdnou láhev od lagavulinky na konferenčním stolku už tak ne.</p>
<p>„Butchi?“</p>
<p>Žádná odpověď. Prošel tedy chodbou k poldovu pokoji. Dveře byly otevřené a uvnitř... nebylo nic než Butchův obrovský šatník a rozházená, prázdná postel.</p>
<p>„Tady jsem.“</p>
<p>Vishous se zamračil, otočil se a nakoukl do svého pokoje. Bylo zhasnuto, ale nástěnné lampy z chodby vrhaly dovnitř dostatečné světlo.</p>
<p>Butch seděl na protější straně postele, zády ke dveřím, hlavu svěšenou, mohutná ramena nahrbená.</p>
<p>Vishous vstoupil a zavřel za sebou dveře. Ani Jane, ani Marissa se tu neukážou obě jsou v práci. Ale Fritz a jeho posádka tudy patrně dřív nebo později proletí, a ten majordomus, Bůh za něj zaplať, na zavřené dveře nikdy ani nezaklepal. Žil tu příliš dlouho.</p>
<p>„Ahoj,“ řekl Vishous do tmy.</p>
<p>„Ahoj.“</p>
<p>Vishous vykročil, obešel nohy postele, řídil se podle stěny. Spustil zadek na matraci, dosedl vedle svého nejlepšího přítele.</p>
<p>„S Jane dobrý?“ zeptal se polda.</p>
<p>„Jo. Je v pohodě.“ To zdaleka nevystihovalo skutečnost. „Dorazila akorát zhruba v době, kdy jsem se probouzel.“</p>
<p>„Zavolal jsem jí.“</p>
<p>„To mě napadlo.“ Vishous otočil hlavu a ohlédl se, i když v neproniknutelné tmě to bylo celkem jedno. „Děkuju ti za...“</p>
<p>„Promiň,“ zasípal Butch. „Ach, Bože, mě to tak mrzí...“</p>
<p>Chraplavý výdech, který z něj vyšel, byl stěží zastřený vzlyk.</p>
<p>Navzdory tomu, že nic neviděl, Vishous vztáhl paži a ovinul ji poldovi kolem ramen.</p>
<p>Přitáhl si ho těsně k hrudi a položil si hlavu na kamarádovo temeno.</p>
<p>„To nic,“ řekl chraplavě. „To je dobrý. To nic... Udělals dobře.“</p>
<p>Nakonec Butche přesunul tak, že byli spolu natažení na posteli a on ho objímal.</p>
<p>Kdoví proč si vzpomněl na první noc, kterou strávili společně. Uplynulo od té doby půldruhého milionu let, bylo to ještě v Dariově sídle v centru. Dvě samostatné postele vedle sebe v patře. Butch se zeptal na tetování. Vishous mu řekl, aby si hleděl svého.</p>
<p>A teď jsou tady zase spolu potmě. Vzhledem k tomu, co všechno se od té doby událo, bylo takřka nepochopitelné, že kdysi byli těmi dvěma muži, které spojilo baseballové mužstvo Sox.</p>
<p>„Nechtěj po mně, abych to někdy v brzké době zopakoval,“ řekl polda.</p>
<p>„Platí.“</p>
<p>„Ale stejně. Kdybys to potřeboval... přijď za mnou.“</p>
<p>Vishous už měl na jazyku něco jako <emphasis>Už nikdy</emphasis>, ale to byly kecy. On a polda už se na Vishousově psychiatrickém parketu zatočili mnohokrát, a ačkoliv obracel nový list... jeden nikdy neví.</p>
<p>A tak jen opakoval slib, který sám sobě dal předtím, když byl s Jane. Od nynějška jí bude všecko říkat.</p>
<p>I kdyby mu to bylo nepříjemné, i kdyby se mu chtělo řvát, je to lepší než strategie ducha v láhvi. A taky zdravější.</p>
<p>„Doufám, že to nebude nutné,“ zamumlal. „Ale díky, chlape.“</p>
<p>„Ještě jedna věc.“</p>
<p>„Co.“</p>
<p>„Teď spolu asi chodíme.“ Vishous vybuchl smíchem a polda pokrčil rameny. „Ale no tak... viděl jsem tě nahého. Měl jsi na sobě korzet, sakra. A nenuť mě vyprávět o tom, jak jsem tě potom omýval.“</p>
<p>„Srabe.“</p>
<p>„K službám.“</p>
<p>Když jejich smích utichl, Vishous zavřel oči a na krátkou chvíli vypnul mozek. S mohutnou klenutou hrudí svého nejlepšího přítele těsně po svém boku a s vědomím, že on a Jane jsou zase spolu, byl jeho svět celistvý.</p>
<p>Teď už jen kdyby dokázal zabránit sestře vyjít za noci do ulic a uliček... byl by život hromsky dokonalý.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá šestá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž José zastavil před motelem Monroe, bylo celkem jasné, že jediné, co je tady nové, je páska ohraničující místo činu, kterou se právě odděloval prostor na protějším konci. Všechno ostatní bylo povadlé a zchátralé, včetně aut, zaparkovaných u kanceláře.</p>
<p>Podél řady hlídkových vozů dojel až k poslednímu pokoji v řadě a zastavil svůj neoznačený vůz šikmo k ostatním.</p>
<p>Když zaparkoval sedan, pohlédl na vedlejší sedadlo. „Cítíš se na to?“</p>
<p>Veck už sahal po klice. „To si pište.“</p>
<p>Když oba vystoupili, objevili se u nich ostatní policisté a hned začali plácat Vecka po zádech. Ve sboru ho všichni považovali za hrdinu kvůli „případu Paparazzi“ a jejich obdiv nijak neumenšoval skutečnost, že DelVecchio skromně odmítal veškerou chválu.</p>
<p>Zachoval klid a vážnou tvář, jen si povytáhl kalhoty a vyndal cigaretu. Zapálil si, vdechl a s výdechem promluvil: „Tak copak tu máme.“</p>
<p>José nechal kluka nabírat tempo a shýbl se, aby prošel pod páskou. Rozbité dveře na místo činu byly volně přivřené, otevřel je šťouchnutím ramene.</p>
<p>„Sakra,“ řekl polohlasem.</p>
<p>Vzduch byl nasycený pachem čerstvé krve... a formaldehydu.</p>
<p>V tom okamžiku bleskl fotoaparát a ozářil tělo oběti na lůžku - a také zkumavky na nočním stolku. A nože.</p>
<p>Krátce zavřel oči.</p>
<p>„Detektive?“</p>
<p>José se ohlédl na Vecka. „Jo?“</p>
<p>„Máme espézetku toho náklaďáku. Illinois. Patří nějakému Davidu Kronerovi. Nebyl hlášen jako ukradený, a hádejte co Kroner je běloch, třiatřicet let... svobodný... v invalid... do horoucích pekel.“ Veck úplně umlkl a zastavil se vedle postele. „Ježíši.“</p>
<p>Blesk zazářil nanovo a ozvalo se elektronické sípání, jak se fotoaparát vzpamatovával z té námahy.</p>
<p>José pohlédl na koronera. „Jak dlouho je mrtvá?“</p>
<p>„Dlouho ne. Ještě je teplá. Řeknu vám to přesněji, až tady budu hotový.“</p>
<p>„Díky.“ José přikročil k lacinému prádelníku a perem postrčil tenký zlatý prstýnek, pár blýskavých náušnic a červenočerný náramek.</p>
<p>Tetování, které bylo vyříznuto z pokožky oběti a přemístěno do zkumavky vedle ní, bylo také růžové a černé. Patrně to jsou její oblíbené barvy.</p>
<p>Nebo spíš byly.</p>
<p>Pokračoval v obchůzce, hledal věci, které nebyly na svém místě, zkontroloval koše na odpadky, nakoukl do koupelny.</p>
<p>Někdo vraha očividně vyrušil v nejlepším. Někdo něco zaslechl nebo uviděl a vyrazil dveře, čímž způsobil kvapný odchod tímhle zadním oknem nad toaletou.</p>
<p>Na linku 911 volal muž, který se odmítl představit. Řekl jen, že v rohovém pokoji je mrtvola, a to bylo všechno. Vrah to nebyl. Takoví lumpové nepřestanou, dokud nemusí, a nejsou ochotni zanechat po sobě takové trofeje jako ty, co zůstaly na nočním stolku a na sekretáři.</p>
<p>„Kam jsi potom šel?“ zeptal se José pro sebe. „Kampak jsi utíkal...“</p>
<p>Jednotky K-9 prohledávaly les za motelem, ale José měl tušení, že z toho nic nevzejde. Pouhých sto padesát metrů od motelu byla řeka dost mělká, aby se dala přebrodit, on a Veck přejížděli tu zatracenou řeku po můstku cestou sem.</p>
<p>„Mění modus operandi,“ řekl Veck. Když se José otočil, zapřel si ruce v bok a potřásl hlavou. „Tohle je poprvé, co to udělal na veřejnosti. Jeho práce je opravdu špinavá a potenciálně i hlučná. Najdeme víc takových míst potom, co udělal.“</p>
<p>„Souhlas.“</p>
<p>„David Kroner je odpověď.“</p>
<p>José pokrčil rameny. „Možná. Nebo je to možná další mrtvola, kterou teprve najdeme.“</p>
<p>„Nikdo ho nehlásil jako pohřešovaného.“</p>
<p>„Jak jsi říkal, není ženatý, ne? Možná žije sám. Kdo by si všiml, že zmizel?“</p>
<p>Jenomže i když José hledal na té teorii střípky pravdy, spočítal si to a dospěl k podobnému závěru. Jen zřídkakdy někdo zmizí, aniž by ho někdo pohřešoval rodina, přátelé, spolupracovníci, domácí... Není to nemožné, ale velmi nepravděpodobné.</p>
<p>Otázka zněla, kam půjde vrah teď? Jestli se jedná o běžný případ, pak patrně jeho patologická úchylka vstupuje do akutního stadia. V minulosti se oběti nalézaly v rozmezí několika měsíců, ale teď našli během týdne dvě.</p>
<p>Pokud tedy vycházel z tohoto dohadu, věděl, že pečlivé konání, jímž se vrah dříve maskoval, půjde k šípku, všechny jeho vzorce chování se rozpadnou tváří v tvář frenetickému nutkání. Dobrá zpráva byla, že s takovou nedbalostí ho snáz chytnou. Špatná zpráva byla, že se to možná ještě o dost zhorší, než dosáhnou kýženého cíle.</p>
<p>Veck k němu přistoupil. „Vlezu do toho náklaďáku. Chcete být u toho?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Venku nepáchl vzduch mědí a chemikáliemi a José se několikrát zhluboka nadechl, zatímco si Veck navlékl latexové rukavice a pustil se do práce. Vozidlo bylo přirozeně zamčené, ale to mu nebránilo v postupu. Vymáčkl okénko a otevřel si dveře u řidiče, jako by byl starý zkušený zloděj aut.</p>
<p>„Jejda,“ zamumlal a odtáhl se.</p>
<p>Netrvalo dlouho a smrad dorazil i k Josému; rozkašlal se do dlaně. Další formaldehyd, ale také nasládlý puch mrtvol.</p>
<p>„Není to v kabině.“ Veck přejel baterkou po sedadlech. „Vzadu.“</p>
<p>Na čtvercových dvojitých dveřích korby byl visací zámek, ale Veck jen sáhl do kufru neoznačeného policejního vozu a vrátil se s pilkou na baterii.</p>
<p>Ozvalo se pisklavé kvílení...<strong> </strong><emphasis>cink</emphasis><emphasis>“...</emphasis> a Veck už byl uvnitř.</p>
<p>„A... sakra...“</p>
<p>José zavrtěl hlavou a šel se podívat, nad čím jeho parťák kleje.</p>
<p>Kužel světla z Veckovy baterky dopadal na celou sbírku nádobek, v nichž ledacos plulo nebo leželo na dně čiré tekutiny. Nádobky byly upevněny ve stojanovém systému, zhotoveném na míru a připevněném po levé straně. Pravá strana byla vyhrazena nástrojům: nože a provazy, lepicí páska, kladiva, dláta, žiletky, skalpely, retraktory.</p>
<p>Ahoj, Davide Kronere: vysoce nepravděpodobné, že by vrah instaloval tohle zařízení do cizího náklaďáku a vsaďte se, oč chcete, že trofeje ve všech těch nádobách zaplní díry v pokožce obětí.</p>
<p>Mohli jen doufat, že ho jednotky K-9 v tom lese vystopují.</p>
<p>Jinak zahyne další žena. Na to by José klidně vsadil<strong> </strong>svůj dům.</p>
<p>„Spojím se s FBI,“ řekl. „Musí sem přijet a podívat se na to.“</p>
<p>Veck přelétl pohledem vnitřek auta. „Píchnu klukům od techniky. Rád bych dal tohle vozidlo co nejdřív převézt na velitelství, aby se všechno dalo jaksepatří zaznamenat.“</p>
<p>José kývl, zvedl mobilní telefon a stiskl tlačítko zrychleného vytáčení. Když se ozvalo vyzvánění, věděl, že až domluví s regionální terénní úřadovnou federálů, bude muset zavolat manželce. Nepřipadá v úvahu, že by přišel domů včas k snídani.</p>
<p>To ani náhodou.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá sedmá</strong></p>
<p>„S</p>
<p>lunce! Panebože! Honem, musíš...“</p>
<p>Manny se naplno probudil, když letěl vzduchem: evidentně vyskočil z postele, vzal s sebou přikrývku a několik polštářů a přistálo to všechno najednou, jeho nohy, prošívaná deka a čtveřice polštářů.</p>
<p>Zářivé slunce proudilo prosklenými okny a zaplavovalo ložnici oslnivým svitem.</p>
<p>Payne tu byla, sděloval mu mozek. Byla <emphasis>tady.</emphasis></p>
<p>V panice se rozhlédl a hnal se do koupelny. Prázdná. Proběhl zbytek bytu. Prázdný.</p>
<p>Podrbal se ve vlasech, vrátil se do postele... a pak si uvědomil, do horoucích pekel, že má pořád ještě všechny své vzpomínky. Na ni. Na Jane. Na Kozíbradku Zuřivce. Na operaci a na... to neuvěřitelné milování ve sprše. A na Glory.</p>
<p>Co to, sakra...</p>
<p>Shýbl se, zvedl polštář a přiložil si ho k nosu. Jo, určitě ležela vedle něj. Ale proč přišla? A když už přišla, proč mu nevymazala paměť?</p>
<p>Odkráčel do předsíně, popadl mobil a... Jenomže zavolat jí nemůže. Nemá její číslo...</p>
<p>Chvilku tam stál jako kůl v plotě. A pak si vzpomněl, že ani ne za hodinu má schůzku s Goldbergem.</p>
<p>Napjatý a podivně zpanikařený, i když přesně nevěděl proč, se převlékl do běžeckého a nastoupil do výtahu. Dole v tělocvičně kývl na další tři chlápky. Ti tam vzpírali činky nebo dělali sedy-lehy a on nastoupil na běžecký pás, který obvykle používal.</p>
<p>Zapomněl si iPod, ale v hlavě mu vířily myšlenky, což stačilo. Nasadil tempo a snažil se vybavit si, co se dělo potom, co se včera v noci osprchoval... ale vůbec nic ho nenapadalo. Ale hlava ho nebolela. Což zřejmě nasvědčovalo tomu, že jeho černá díra je přirozená a vděčí za ni alkoholu.</p>
<p>Během cvičení musel párkrát přidat tempo, nějaký trouba si s tím zřejmě hrál a pás byl pomalý. A když se dostal k osmikilometrové hranici, došlo mu, že nemá kocovinu. Ale na druhé straně, možná má takový hukot v hlavě a je tak rozptýlený, že se o nějakou tu drobnou nevolnost ani nestará.</p>
<p>Když asi patnáct minut nato sestoupil z běžeckého pásu, potřeboval ručník a zamířil k hromadě u východu. Jeden ze vzpěračů tam dorazil ve stejnou chvíli, ale uctivě couvl.</p>
<p>„Až po tobě, chlape,“ řekl a vstřícně natáhl ruce.</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>Když se Manny utíral a mířil ke dveřím, na okamžik se zarazil, protože si uvědomil, že se nikdo nehýbe: všichni ustali ve svých činnostech a civěli na něj. Letmou kontrolou zjistil, že na oblečení žádnou závadu nemá. Co je, sakra?</p>
<p>Ve výtahu si protáhl nohy a paže a zjistil... sakra, klidně by uběhl ještě patnáct... dvacet kilometrů. A navzdory chlastu spal v noci zřejmě jako dudek, protože byl bdělý a plný energie ale to jsou ty endorfiny.</p>
<p>I když se rozpadáte na kusy, běhání poslouží líp než kofein... nebo střízlivost.</p>
<p>Nepochybně dřív nebo později zvadne, ale s tím si bude dělat starosti, až se dostaví vyčerpání.</p>
<p>O půl hodiny později vstoupil do kavárny Starbucks na Everettově ulici, kde se s Goldbergem před léty poprvé setkali - jenže tenkrát to samozřejmě byla ještě kavárnička, kterou dosud nepřevzal řetězec.</p>
<p>Goldberg tenkrát končil na Columbijské a hlásil se na stáž u sv. Františka a Manny byl v náborové skupině, která ho měla přetáhnout - Goldberg byl hvězda už tenkrát a Manny chtěl vybudovat nejsilnější kliniku ve státě.</p>
<p>Stál ve frontě na venti latté a rozhlížel se. Bylo tu nabito, ale Goldberg už obsadil stolek u okna. Žádné překvapení. Tenhle chirurg chodil na všechny schůzky dřív nejspíš tu bude dobrých patnáct dvacet minut. Ale po Mannym se nerozhlížel. Zíral do svého papírového kelímku, jako by se pokoušel zamíchat si cappuccino silou vůle.</p>
<p>Aha... má nějakou zprávu.</p>
<p>„Manueli?“ řekl chlapík za pultem.</p>
<p>Manny přijal svou objednávku a proplétal se mezi kofeinovými závisláky, vitrínami s hrnky a cédéčky a trojúhelníkovou tabulí, kde byly vyvěšeny speciality.</p>
<p>„Zdravím,“ řekl, když usedl naproti Goldbergovi.</p>
<p>Druhý chirurg vzhlédl. „Á... zdravím.“</p>
<p>Manny si srkl kávy, opřel se do židle a ohnuté zadní opěradlo se mu zařízlo do páteře. „Jak se vede?“</p>
<p>„Mně... dobře. Bože, vy vypadáte fantasticky.“</p>
<p>Manny si promnul strniště na bradě. To je, panečku, lež. Nenamáhal se s holením a měl na sobě flísovou mikinu a džínsy. Nevypadal zrovna jako model.</p>
<p>„Zdvořilosti přeskočíme.“ Manny se znovu napil latté. „Co mi máte povědět.“</p>
<p>Goldbergovy oči těkaly na všechny strany. Až se ho Mannymu zželelo.</p>
<p>„Chtějí, abych si vzal dovolenou, viďte.“</p>
<p>Goldberg si odkašlal. „Správní rada nemocnice má za to, že by to tak bylo nejlepší... pro všechny.“</p>
<p>„Požádli vás, abyste převzal vedení, ano?“</p>
<p>Další odkašlání. „Hm...“</p>
<p>Manny postavil kelímek. „To nic. To je v pohodě. Jsem rád, budete skvělý.“</p>
<p>„Mrzí mě to...“ Goldberg potřásl hlavou. „Já... Připadá mi to moc špatné. Ale... vždycky se můžete vrátit, víte, později. Kromě toho, odpočinek vám prospěl. Chci říct, že vypadáte...“</p>
<p>„Fantasticky,“ řekl Manny suše. „No jo.“</p>
<p>Tohle se říká lidem, kterých je vám líto.</p>
<p>Oba chvíli pili kávu mlčky a Manny v duchu uvažoval, jestli Goldberg myslí na to samé, co on: kristepane, jak se všechno mění. Když tu byli poprvé, byl Goldberg stejně nervózní jako teď, jenom z úplně jiných důvodů. A koho by napadlo, že Manny skončí na střídačce. Tehdy mířil na vrchol a nic ho nemohlo zastavit - ani nechtělo.</p>
<p>Takže jeho reakce na tento požadavek byla překvapivá. Skutečně nebyl nijak moc rozčilený. Připadal si... jaksi mimo, jako by se to stalo někomu, koho kdysi znal, ale už dávno s ním nebyl v kontaktu: jo, je to velká věc, ale... je to jedno.</p>
<p>„No...“ Přerušilo ho zvonění telefonu. A vodítkem k tomu, na čem mu opravdu záleželo, bylo to, jak začal po mobilu šátrat, jako by mu hořela flíska.</p>
<p>Nebyla to však Payne. Byl to veterinář.</p>
<p>„Musím to vzít,“ řekl Goldbergovi. „Vteřinku. Jo, doktore, jak se...“ Manny svraštil čelo. „Vážně. Aha. Jo... jo... aha...“ Po tváři se mu zvolna začal rozlévat úsměv, až se jí zcela zmocnil, a Manny patrně zářil jako reflektor. „Jo. Já vím, jasně? Je to sakra zázrak.“</p>
<p>Když ukončil hovor, podíval se přes stůl. Goldberg měl obočí vytažené až k vlasům.</p>
<p>„Dobré zprávy. O mém koni.“</p>
<p>A obočí vyskočilo ještě výš. „Nevěděl jsem, že máte koně.“</p>
<p>„Jmenuje se Glory. Je to plnokrevník.“</p>
<p>„Aha. Júva.“</p>
<p>„Jezdí dostihy.“</p>
<p>„To jsem nevěděl.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>A tím končil osobní rozhovor. Což Mannymu dalo pocítit, jak moc toho namluvili o práci. V nemocnici s Goldbergem celé hodiny hovořil o pacientech a personálních problémech a řízení kliniky. Ale teď? Nemají si celkem co říci.</p>
<p>Přesto seděl naproti moc dobrému člověku... takovému, který patrně bude příštím přednostou chirurgie u sv. Františka. Správní rada samozřejmě vyhlásí celostátní výběrové řízení, ale vyberou Goldberga, protože ostatní chirurgové, kteří se snadno polekají a svědčí jim stabilní prostředí, ho znají a věří mu. A právem. Goldberg je na sále technicky geniální, administrativně zdatný a daleko vyrovnanější, než kdy býval Manny.</p>
<p>„Budete skvělý,“ řekl Manny.</p>
<p>„Co aha. Je to jen dočasné, dokud... však víte, dokud se nevrátíte.“</p>
<p>Zdálo se, že tomu věří, což bylo důkazem jeho laskavé povahy. „Jo.“</p>
<p>Manny poposedl. a když znovu zkřížil nohy, rozhlédl se... a uviděl naproti tři děvčata. Mohlo jim být kolem osmnácti a v okamžiku, kdy s nimi navázal oční kontakt, se rozhihňaly a daly hlavy dohromady, jako by chtěly předstírat, že na něj necivěly.</p>
<p>Připadal si, jako by byl znovu zpátky v tělocvičně, a překontroloval svůj zevnějšek. Kdepak. Pořád ještě není nahý. Co, sakra...</p>
<p>Když vzhlédl, uviděl, že jedna z nich vstala a přistupuje k němu. „Ahoj. Kámoška si myslí, že jsi úžasný.“</p>
<p>Hm... „Aha, díky.“</p>
<p>„Tady je její číslo.</p>
<p>„To ne kdepak.“ Vzal kus papíru, který položila na stůl, a vnutil jí ho zpátky do ruky. „Jsem polichocen, ale...“</p>
<p>„Je jí osmnáct...“</p>
<p>„A mně je pětačtyřicet.“</p>
<p>Nato dívce spadla brada. „Ani. Náhodou.“</p>
<p>„Náhodou. Ano.“ Hrábl si rukou do vlasů a uvažoval, co se to děje. „A mám přítelkyni.“</p>
<p>„Aha.“ Kočka se usmála. „To je v pohodě - stačilo jen říct. Nemusel jsi lhát, že jsi starej prďola.“</p>
<p>Nato odplula, a když usedala, ozval se kolektivní zklamaný vzdech. A pak zaznamenal pár mrknutí.</p>
<p>Manny pohlédl na Goldberga. „Děti. Na mou duši.“</p>
<p>„Hm. Jo.“</p>
<p>Prima, je na čase ukončit tuhle trapnost. Manny vyhlédl z okna a začal si plánovat odchod...</p>
<p>Ve skle uviděl odraz své tváře. Tytéž vysedlé lícní kosti. Tatáž hranatá brada. Tatéž kombinace rtů a nosu. Tytéž černé vlasy. Něco se ale změnilo.</p>
<p>Naklonil se ke sklu a uvažoval... jeho oči...</p>
<p>„Hele,“ řekl klidně. „Skočím si na záchod. Pohlídáte mi kafe, než odejdeme?“</p>
<p>„Samozřejmě.“ Goldberg se usmál úlevou, jako by byl rád, že má únikovou strategii i práci. „Nepospíchejte.“</p>
<p>Manny vstal a zašel na toaletu. Zaklepal, nedočkal se odpovědi, otevřel dveře a rozsvítil. Zamkl se, a když se spustil stropní větrák, přistoupil k zrcadlu s malým nápisem ZAMĚSTNANCI SI MUSÍ MÝT RUCE.</p>
<p>Světlo bylo přímo nad umyvadlem, u kterého stál.</p>
<p>I v bídném osvětlení zářivek vypadal o deset let mladší, než si pamatoval.</p>
<p>Doslova zářil zdravím, jako by mu někdo upravil obličej na fotce počítačovým programem.</p>
<p>Ustoupil, natáhl paže před hruď a udělal dřep, čímž dal své kyčli příležitost zařvat bolestí.</p>
<p>Anebo stehnům, která před necelou hodinou pořádně prohnal. Nebo zádům.</p>
<p>Žádná bolest. Žádná ztuhlost. Žádná únava.</p>
<p>Jeho tělo bylo svěží a čilé.</p>
<p>Uvažoval o tom, co mu právě teď řekl do telefonu vrchní veterinář, jehož hlas byl zmatený a současně nadšený: Kost se jí zregenerovala a kopyto se spontánně zhojilo. Je to, jako by vůbec k žádnému zranění nedošlo.</p>
<p>Kristepane. Co jestli na něm Payne uplatnila svá kouzla? Když byli spolu? Aniž by si toho byl někdo z nich vědom- co jestli zhojila jeho tělo ve smyslu plynutí času... otočila hodiny nazpátek nejen o měsíce, ale o celé desetiletí nebo ještě víc?</p>
<p>Manny uchopil křížek, který mu visel na krku.</p>
<p>Jakmile někdo zaklepal na dveře, spláchl prázdnou toaletu a pak pustil trochu vody, aby to znělo, jako by se myl. Když celý omámený vyšel ven, pokynul boubelaté ženě, která chtěla vstoupit, a zamířil zpátky ke Goldbergovi.</p>
<p>Usedl a musel si otřít zpocené dlaně o kolena džínsů.</p>
<p>„Mám prosbu,“ řekl svému někdejšímu kolegovi. „Od nikoho jiného bych to nechtěl...“</p>
<p>„Jen si řekněte, cokoliv. Po tom všem, co jste pro mě udělal...“</p>
<p>„Chci, abyste mi udělal celkové vyšetření. A pořídil pár snímků.“</p>
<p>Goldberg okamžitě kývl. „Nechtěl jsem to říkat, ale myslím, že je to dobrý nápad. Ty bolesti hlavy... výpadky paměti. Musí se zjistit, jestli tam není nějaké... poškození.“ Zarazil se, jako by nechtěl vyvolávat diskusi nebo působit morbidně. „Ačkoliv, Bože, myslím to vážně... nikdy jsem vás neviděl vypadat líp.“</p>
<p>Manny popadl kávu a vstal; pocit naléhavé energie neměl s kofeinem nic společného. „Jdeme. Pokud máte čas hned?“</p>
<p>Goldberg ho ihned následoval. „Pro vás budu mít čas vždycky.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá osmá</strong></p>
<p><strong>Č</strong></p>
<p>as od času se Qhuinnovi vracela jeho smrt. Stávalo se to ve snu. V těch vzácných okamžicích, kdy byl tichý a klidný. A někdy mu jen tak pro legraci zaharašila v hlavě.</p>
<p>Vždycky se snažil vyhnout té koláži obrazů a pachů a zvuků jako moru, ale protivník ho vždycky nějak přechytračil... a zase na něj odněkud vybafl</p>
<p>Teď ležel v posteli a ten mlhavý úsek krajiny duše, který není spánek ani bdění, se vstřícně rozevíral před tou hrůznou nocí, a vskutku, vzpomínky přijaly pozvání a hrnuly se tam.</p>
<p>Jeho vlastní bratr byl členem čestné stráže, která ho přišla zbít, a banda černě oblečených gaunerů ho sledovala podél cesty, když naposled opouštěl sídlo své rodiny. Těch pár věcí, co mu patřilo, si nesl na zádech a neměl zdání, kam má namířeno. Otec ho vyhodil a vyškrtli ho z rodokmenu, takže... jen si jdi. Vykořeněný. Bez cíle.</p>
<p>A to jen proto, že má každé oko jiné barvy.</p>
<p>Čestná stráž ho prostě měla zbít za urážku rodu. Neměli ho zabít. Jenže se jim to vymklo z rukou, a když došlo k překvapivému posunu, bratr se je pokusil zastavit.</p>
<p>Tuhle část si Qhuinn opravdu pamatoval. Bratrův hlas, jak říká ostatním, aby toho nechali. Bylo však už pozdě a Qhuinn odplýval pryč nejen od bolesti, ale také se odpoutával od samotné země... až se ocitl v moři bílé mlhy, která se rozestoupila a odhalila dveře. Bez říkání poznal, že je to vstup do Stínu, a také věděl, že jakmile je otevře, je po něm.</p>
<p>Což mu tehdy připadalo jako skvělý nápad. Neměl co ztratit a tak vůbec...</p>
<p>A přesto v poslední chvíli zaváhal. Z důvodů, které si nepamatoval.</p>
<p>Bylo to prapodivné... Protože celou tu noc měl vyrytou v mozku, ale tenhle kousíček si nedokázal vybavit, ať se snažil sebevíc.</p>
<p>Ale pamatoval si, jak vletěl zpátky do vlastního těla: jak se mu vrátilo vědomí, Blay mu dával umělé dýchání a že ten dotek rtů tenkrát stál za to, aby žil...</p>
<p>Zaklepání na dveře ho vzbudilo úplně, vymrštil se z polštářů a vůlí rozsvítil světla, aby si byl jist, že ví, kde je.</p>
<p>Jo. Ve své ložnici. Sám.</p>
<p>Ale moc dlouho už ne.</p>
<p>Jak se pomalu rozkoukával a zalétl pohledem ke dveřím, poznal, kdo je za nimi. Zachytil jemnou vůni, pronikající dovnitř, a pochopil, proč Layla přišla. Sakra, možná právě proto nebyl schopen doopravdy usnout čekal, že ho každou chvíli vzbudí.</p>
<p>„Dále,“ řekl tiše.</p>
<p>Vyvolená nehlučně vklouzla dovnitř, a když se k němu obrátila, vypadala strašně. Vyčerpaně. Zpustošeně.</p>
<p>„Pane...“</p>
<p>„Můžeš mi říkat Qhuinne, vždyť víš. Prosím tě. Myslím to vážně.“</p>
<p>„Děkuji.“ Hluboce se uklonila a zjevně ji stálo dost námahy napřímit se. „Říkala jsem si, zda bych mohla znovu využít tvé laskavé nabídky... a přijmout krev z tvé žíly. Věru, jsem... vysílená a neschopna navrátit se do Svatyně.“</p>
<p>Když se střetl s jejím zeleným pohledem, cosi mu vřelo hluboko v mysli, jakési... uvědomění, které se tam zakořenilo a vypustilo výhonky „už-jsem-to-skoro-měl, už-to-každou-chvíli-přijde“.</p>
<p>Zelené oči. Zelené jako hrozny a nefrit a jarní pupeny.</p>
<p>„Proč na mne takto hledíš?“ zeptala se a přitáhla si klopy roucha těsněji k sobě.</p>
<p>Zelené oči... ve tváři, která...</p>
<p>Vyvolená se ohlédla ke dveřím. „Snad... zase půjdu…“</p>
<p>„Promiň.“ Otřepal se, ujistil se, že má přikrývku až k pasu, a gestem ji pozval k sobě. „Zrovna jsem se probudil nevšímej si mě.“</p>
<p>„Jistě?“</p>
<p>„Samozřejmě, pojď sem. Přátelé, pamatuješ?“ Natáhl ruku, a když se ocitla na dosah, uchopil její dlaň a vybídl ji, aby si sedla.</p>
<p>„Pane? Stále na mne upíráš zrak.“</p>
<p>Qhuinn pátral v její tváři a pak putoval očima po jejím těle. Zelené oči...</p>
<p>A co má být s těma zatracenýma očima? Jako by je ještě nikdy neviděl...</p>
<p>Zelené oči...</p>
<p>Spolkl kletbu. Kristepane, je to jako mít v hlavě písničku, ze které si jeden pamatuje všechno kromě slov.</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Qhuinne. Řekni to, prosím.“</p>
<p>„Qhuinne.“</p>
<p>Pousmál se. „Na, vezmi si, co potřebuješ.“</p>
<p>Když zvedal zápěstí, pomyslel si: Páni, je tak zatraceně hubená. Sklonila se a otevřela ústa. Tesáky měla dlouhé a bělostné, ale jemné. Ne jako on. A její kousnutí bylo něžné a graciézní, jako ona.</p>
<p>Což tradicionalista v jeho nitru považoval jen za patřičné.</p>
<p>Zatímco se krmila, hleděl na její plavé vlasy, svinuté ve složitém pletenci, a úzká ramena a roztomilé ruce.</p>
<p>Zelené oči.</p>
<p>„<emphasis>Kristepane</emphasis>. „</p>
<p>Když udělala gesto, jako by se chtěla odtrhnout, položil jí ruku do týla a přidržel si ji u zápěstí. „To nic. Křeč v noze.“</p>
<p>Spíš křeč v mozku.</p>
<p>Zoufale zvedl hlavu, a místo aby s ní praštil do zdi, promnul si oči. Když znovu zaostřil, upíral pohled na dveře...</p>
<p>...z nichž právě vyšla Layla.</p>
<p>Okamžitě ho to vtáhlo zpátky do snu. Ale ne o tom zbití, ani o bratrovi. Viděl sám sebe, jak stojí u vchodu do Stínu... jak stojí před těmi bílými dveřmi... stojí s rukou vztaženou, jenjen sáhnout po klice.</p>
<p>Realita se zkreslovala a protahovala a kroutila, až nevěděl, jestli spí, neboje vzhůru... nebo mrtvý.</p>
<p>Uprostřed dveří se začal vytvářet vír, jako by se to, co tam bylo, měnilo v tekutinu mléčné konzistence. A uprostřed toho tornáda vznikal obraz a vystupoval kupředu, spíš jako když se nese zvuk, než jako kdyby se tam formovalo něco vizuálního.</p>
<p>Byla to tvář mladé ženy.</p>
<p>Mladé ženy s plavými vlasy a jemnými rysy... a bledě zelenýma očima.</p>
<p>Hleděla na něj, dívala se mu do očí s takovou jistotou, jako by držela jeho tvář ve svých malých, hezkých dlaních.</p>
<p>Pak mrkla. A její duhovky změnily barvu.</p>
<p>Jedna zezelenala a druhá zmodrala. Docela jako ty jeho.</p>
<p>„Pane!“</p>
<p>Zprvu byl úplně zmatený - uvažoval, proč ho ta mladá žena takhle oslovila. Odkud ho zná?</p>
<p>„Qhuinne! Dovol, abych ti uzavřela zápěstí!“</p>
<p>Zamrkal. A zjistil, že se vrhl na čelo postele a přitom si vytrhl Layliny tesáky z těla a krvácí do lůžkovin.</p>
<p>„Dovol...“</p>
<p>Odstrčil Vyvolenou a přitiskl na ránu vlastní ústa. Zatímco se sám obstarával, nedokázal odtrhnout oči od Layly.</p>
<p>Bylo moc snadné přiložit tvář té mladé ženy na LayIinu a nalézt cosi o mnoho hlubšího než podobnost.</p>
<p>Srdce se mu rozbušilo a chvilku trvalo, než si připomněl, že nikdy neměl předtuchu. Na rozdíl od Vishouse nedokázal vidět do budoucnosti.</p>
<p>Layla se zvolna sunula z postele, jako by ho nechtěla vylekat. „Nemám dojít pro Jane? Nebo by snad bylo lepší, kdybych prostě odešla.“</p>
<p>Qhuinn otevřel ústa... a shledal, že z nich nic nevychází.</p>
<p>Proboha. Nikdy nezažil autonehodu, ale představoval si, že ten svíjivý děs, který teď pociťuje, je patrně stejný, jako když vidíte, jak někdo projede stopkou a řítí se vám do bočních dveří: sledujete jeho směr a rychlost oproti svému směru a rychlosti a dospějete k závěru, že náraz je nevyhnutelný.</p>
<p>Ačkoliv si neuměl představit svět, ve kterém by Laylu oplodnil.</p>
<p>„Viděl jsem budoucnost,“ řekl odkudsi z dálky.</p>
<p>Layla zvedla ruce k hrdlu, jako by se dusila. „Je zlá?“</p>
<p>„Je... nemožná. Absolutně.“</p>
<p>Složil hlavu do dlaní a ve tmě viděl jen tvář... tu, která byla zčásti Laylina a zčásti jeho.</p>
<p>Ach, Bože... zachraň je oba. Zachraň... je všechny.</p>
<p>„Pane? Děsíš mě.“</p>
<p>No, tak to jsou dva...</p>
<p>Jenomže to není možné. Nebo ano?</p>
<p>„Půjdu,“ řekla chraptivě. „Děkuji ti za tvůj dar.“</p>
<p>Kývl a nedokázal se na ni podívat. „Rádo se stalo.“</p>
<p>Když se krátce poté zavřely dveře, otřásl se, v kostech se mu usadil studený, dusivý strach... a rozléval se přímo do duše.</p>
<p>Vážně ironie, říkal si. Jeho rodiče nikdy nechtěli, aby se množil, a šup představa, že by zplodil s Laylou defektní dceru, nebo co hůř, že by vůbec spočinul svýma deformovanýma očima na nevinné mladé ženě, ho přiměla utvrdit svůj slib celibátu, jak by to nic jiného nedokázalo.</p>
<p>A vlastně by měl být rád. Ze všech osudů, které mohl vidět, zrovna tomuhle se mohl na sto procent vyhnout, že ano.</p>
<p>Prostě nikdy nebude mít s Laylou sex.</p>
<p>Nikdy.</p>
<p>Takže je to všechno nesmysl. A konec.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá devátá</strong></p>
<p>M</p>
<p>anny se vrátil do svého bytu kolem šesté hodiny večer. Strávil dohromady osm hodin v nemocnici, kde se v něm šťourali a vrtali různí lidé, které znal lip než své vzdálenější příbuzné.</p>
<p>Výsledky měl v e-mailové schránce, protože si dal přeposlat všechny kopie ze svého nemocničního účtu na osobní. Ne že by byl důvod všechny ty přílohy otevírat. Znal všechna vyšetření zpaměti. Výsledky znal zpaměti. Rentgeny a konečné verdikty mozkových vyšetření znal zpaměti.</p>
<p>Hodil klíče na pult v kuchyni, otevřel ledničku a přál si, aby tam našel čerstvou pomerančovou šťávu. Místo toho... balíčky sójové omáčky z čínské jídelny na konci ulice... láhev kečupu... a kulatá plechovka nějakých zbytků z pracovní večeře, na které byl před čtrnácti dny.</p>
<p>To je jedno. Takový hlad zase nemá.</p>
<p>Neklidný a nervózní odhadoval světlo na obloze: na západě ho ještě trochu zbývalo.</p>
<p>Nebude však muset čekat dlouho.</p>
<p>Payne se k němu vrátí po západu slunce. Cítil to v kostech. Pořád ještě si nebyl jist, proč s ním strávila noc ani proč mu zůstaly vzpomínky, ale musel se v duchu ptát, zda to konečně napraví, až se tu objeví.</p>
<p>Zamířil do ložnice, ze všeho nejdřív posbíral polštáře z podlahy a vrátil je, kam patřily. Pak uhladil přikrývku... a byl připraven balit. Začal vyndávat z prádelníku oblečení a vršit je na ustlanou postel.</p>
<p>Ke sv. Františku se neměl proč vracet. Mezi všemi těmi vyšetřeními podal rezignaci.</p>
<p>Nebyl důvod zůstávat v Caldwellu když už, tak je patrně lepší z města vypadnout.</p>
<p>Neměl zdání, kam se vydá, ale když chcete odněkud odejít, nepotřebujete cíl.</p>
<p>Ponožky. Boxerky. Polokošile. Džínsy. Khaki kalhoty.</p>
<p>Jedinou výhodou garderoby, tvořené převážně chirurgickými úbory z nemocničních skladů, bylo to, že člověk nemusel moc balit. A Bůh ví, že sportovních tašek měl dost.</p>
<p>Z nejspodnější zásuvky prádelníku vyndal jediné dva svetry, které vlastnil...</p>
<p>Rámeček s fotografií pod nimi byl obrácen lícem dolů, kartonový stojánek ležel pěkně naplocho na zadní straně.</p>
<p>Manny vztáhl ruku a vyndal ho. Ani nemusel rámeček obracet, aby věděl, kdo je na fotce. Naučil se tvář toho muže nazpaměť už před mnoha a mnoha lety.</p>
<p>A přece to byl stále ještě šok, když obrázek otočil a měl před očima otcovu podobu.</p>
<p>Hezký prevít. Moc, moc hezký. Tmavé vlasy přesně jako Manny. Hluboko zasazené oči - úplně jako Manny.</p>
<p>A dál v retrospektivách zacházet nehodlal. Jako vždycky, když došlo na tátu, prostě všechno odsunul do mentálního kouta a žil dál.</p>
<p>Což dnes večer znamenalo, že rámeček přijde do nejbližší tašky a je to...</p>
<p>Zaklepání na sklo se ozvalo příliš brzy, než aby to byla ona, pomyslel si.</p>
<p>Jenomže pak pohlédl na hodiny a uvědomil si, že balí už dobrou hodinu.</p>
<p>Ohlédl se a tep se mu ztrojnásobil, když uviděl Payne stát za sklem. Bože... kruci... byl z ní úplně pryč.</p>
<p>Zapletla si vlasy a měla na sobě dlouhé bílé roucho, převázané v pase, a byla... úchvatná.</p>
<p>Přistoupil k posuvným dveřím, otevřel je a studený poryv noci ho zasáhl do tváře, až zbystřil.</p>
<p>Payne se širokým úsměvem ani tak nevstoupila, jako mu skočila do náruče, přitiskla se k němu pevným tělem, objala ho kolem krku silnými pažemi.</p>
<p>Zlomek sekundy ji objímal... naposled. A pak, ačkoliv ho to ničilo, ji postavil a využil záminky v podobě zavírání dveří před prudkým větrem, aby se vzdálil ještě víc.</p>
<p>Když na ni znovu pohlédl, radost, kterou měla předtím ve tváři, zmizela. Objímala si ramena pažemi.</p>
<p>„Čekal jsem, že se vrátíš,“ řekl chraplavě.</p>
<p>„Já... mám dobré zprávy.“ Payne pohlédla na řadu sportovních tašek na posteli. „Copak to děláš?“</p>
<p>„Musím odtud odejít.“</p>
<p>Krátce zavřela oči a on málem podlehl touze přistoupit k ní a konejšit ji. Jenže už tak to bylo dost těžké. Kdyby se jí znovu dotkl, puklo by mu srdce.</p>
<p>„Dneska jsem byl u doktora,“ řekl. „Celé odpoledne jsem strávil v nemocnici.“</p>
<p>Zesinala. „Jsi nemocný?“</p>
<p>„Ne tak docela.“ Prošel místností a skončil u prádelníku, kde zastrčil prázdnou zásuvku zpátky na místo. „Po pravdě řečeno, to zdaleka ne... Vypadá to, že se moje tělo samo zregenerovalo.“ Sjel si dlaní k boku. „Léta jsem měl artritidu v kyčli od přehnaného sportování vždycky jsem věděl, že nakonec se bude muset vyměnit. A na dnešních rentgenech? Je v perfektním stavu. Žádná artritida se nenašla, žádný zánět. Jako když mi bylo osmnáct.“</p>
<p>Když jí spadla brada, usoudil, že to na ni může klidně navalit všechno. Vytáhl si rukáv košile a přejel si dlaní po předloktí. „Už dvacet let jsem měl pihy od poškození sluncem teď zmizely.“ Sklonil se a vyhrnul si nohavici.</p>
<p>„Záněty šlach na holeni, které čas od času mívám? Zmizely. A to navzdory faktu, že jsem dneska ráno uběhl dvanáct kilometrů, aniž bych na to myslel za necelých pětačtyřicet minut. Krevní testy mi vyšly bez problémů s cholesterolem, ideální jaterní hodnoty, železo a destičky jako ze žurnálu.“ Zaťukal si na spánky.</p>
<p>„A už jsem skoro potřeboval brýle na čtení, jídelní lístky a časopisy jsem musel číst s nataženou rukou jenomže teď už nemusím. Přečtu drobný tisk na vzdálenost pěti centimetrů. A věř si tomu nebo ne, to všechno je teprve začátek.“</p>
<p>Ani se nebude zmiňovat o tom, že mu zmizely drobné vrásky v koutcích očí a šediny na spáncích vystřídala tmavá hněď a kolena ho přestala bolet.</p>
<p>„Myslíš...“ Payne si přiložila ruku k hrdlu. „A ty si myslíš, že příčinou jsem já?“</p>
<p>„Vím, že jsi. Co jiného by to mohlo být?“</p>
<p>Payne zavrtěla hlavou. „Nechápu, proč to nepovažuješ za požehnání. Po věčném mládí prahnou všechny rasy...“</p>
<p>„Není to <emphasis>přirozené</emphasis>!“ Nato sebou škubla, ale on nemohl přestat. „Já jsem doktor, Payne. Vím všechno o tom, jak lidské tělo normálním způsobem stárne a zvládá poranění. Tohle,“ ukázal si rukama na tělo „není správné.“</p>
<p>„Je to regenerace...“</p>
<p>„Ale kam to povede? Dopadnu jako Benjamin Button a nakonec ze mě bude nemluvně?“</p>
<p>„To by bylo nemožné,“ opáčila. „Jsem tomu světlu vystavena víc než ty, a nevracím se do mládí.“</p>
<p>„Fajn, prima, tak předpokládejme, že k tomu nedojde a co všichni ostatní kolem mě?“ Ne že by to byl dlouhý seznam, ale stejně. „Matka mě takhle uvidí a pomyslí si, že jsem byl na plastické operaci - ale co za deset let? Je jí teprv sedmdesát - věř mi, až jí bude osmdesát nebo devadesát, dojde jí, že její syn nestárne. Nebo ji musím opustit?“</p>
<p>Manny znovu začal chodit, hrábl si do vlasů a byl by přísahal, že jsou hustší. „Dneska jsem přišel o práci - kvůli tomu, co se stalo, když jsem měl vymytý mozek. Během toho týdne, co jsem byl bez tebe, jsem měl v hlavě takový zmatek, že jsem nepoznal, jestli je noc, nebo den, a nic jiného na mě nemají, protože jim nemůžu vysvětlit, co se ve skutečnosti vlastně stalo.“</p>
<p>Obrátil se zpátky k ní. „Můj problém je, že tohle je jediné tělo, které mám, jediný mozek, jediné... všechno. Vy upíři jste mi nadělali nepořádek v mozku a já málem přišel o rozum - jaké to má následky? Já znám jen příčinu... Rozsah účinků? Nemám zdání, a to mě z dost dobrých důvodů děsí.“</p>
<p>Payne si přehodila konec svého tlustého copu přes rameno a uhlazovala ho se sklopenýma očima. „To je mi... líto.“</p>
<p>„Není to tvá vina, Payne,“ zasténal a rozpřáhl ruce. „A nechci to všechno házet na tebe, ale...“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Je</emphasis> to má vina. Já jsem příčina.“</p>
<p>„Payne...“</p>
<p>Zamířil k ní, ale zvedla dlaně a couvla. „Ne, nepřibližuj se ke mně.“</p>
<p>„Payne...“</p>
<p>„Máš pravdu.“ Zastavila se, když vrazila do skleněných dveří, jimiž předtím vstoupila. „Jsem nebezpečná a destruktivní.“</p>
<p>Manny se skrz košili dotkl svého křížku. Navzdory všemu, co řekl, měl v tu chvíli sto chutí vzít všechno zpátky a nějak najít cestu, aby mezi nimi všechno napravil.</p>
<p>„Je to dar, Payne.“ Koneckonců, ona a kůň byli ukázkou výhod krátkodobého ozáření. „Bude to pomáhat tobě a tvé rodině a tvým lidem. Sakra, při tom, co dokážeš, připravíš Jane o práci.“</p>
<p>„Vskutku.“</p>
<p>„Payne... podívej se na mě.“ Když k němu konečně zvedla oči, bylo mu do pláče. „Já..</p>
<p>Jenomže větu nedokončil. Pravda byla taková, že ji miloval. Veskrze a navždy. Jenže tušil, že v tom je právě jejich prokletí.</p>
<p>Nikdy na ni nezapomene a nikdy pro něj nebude existovat žádná jiná.</p>
<p>Napřímil ramena a vzchopil se. „Chci tě požádat o jednu věc.“</p>
<p>„Co by to mělo být,“ řekla chraplavě.</p>
<p>„Nevymývej mi mozek. Nikomu neřeknu o tobě ani o vás - přísahám na svou matku. Jen... mě nech, jak jsem, až odejdeš. Bez svých myšlenek bych měl míň než nic.“</p>
<p>Payne se předtím vznášela ve výšinách, když opustila areál. Bratr jí svěřil tu neuvěřitelnou novinu, hned jak se těsně před rozedněním vrátila, a celý den pak střídavě plula na růžovém obláčku a svíjela se netrpělivostí nad tím, jak pomalu plyne čas.</p>
<p>Pak přišla sem.</p>
<p>Těžko si představit, že před pouhými deseti minutami bylo její srdce tak plné radosti.</p>
<p>Nebylo však těžké pochopit Manuelovu situaci. A překvapovalo ji, že ani jeden z nich nepředvídal širší důsledky její... doktorské energie. Nebo co to bylo.</p>
<p>Samozřejmě, že ho to postihlo.</p>
<p>Hleděla na Manuela a napětí, které v sobě měl, pro ni bylo nesnesitelné: trpěl upřímnou a opravdovou úzkostí z toho, co by mu zbylo, kdyby mu odebrala vzpomínky na společně strávenou dobu z dosahu vědomí. A proč by netrpěl? Ztratil kvůli ní svou milovanou práci. Jeho tělo i mysl jsou kvůli ní v ohrožení.</p>
<p>Bože, vůbec se k němu neměla přiblížit.</p>
<p>A právě proto se na styky s lidmi hledí s takovou nelibostí.</p>
<p>„Neobávej se,“ řekla tiše. „Neohrozím tě duševně. Už jsem napáchala víc než dost škod.“</p>
<p>Vydechl úlevou a ona cítila, jak se jí hrdlo svírá slzami.</p>
<p>Okamžik na ni upřeně hleděl. „Děkuju ti.“</p>
<p>Lehce se uklonila, a když se napřímila, vyděsil ji lesk v jeho krásných mahagonových očích.</p>
<p>„Chci si tě pamatovat, Payne... celou. Všechno.“ Jeho smutný, toužebný pohled zapátral v její tváři. „To, jak jsi chutnala a jaká jsi byla na dotek. Zvuk tvého smíchu... zajíkání. Jak jsem byl vedle tebe...“ Hlas se mu zlomil, odkašlal si a vzpamatoval se. „Potřebuju, aby mi ty vzpomínky vydržely až do smrti.“</p>
<p>Slzy vyhrkly a stékaly jí po lících a srdce jí přestalo pracovat jaksepatří.</p>
<p>„Budeš mi chybět, <emphasis>bambina.</emphasis> Každý den. Pořád.“</p>
<p>Když rozevřel náruč, vstoupila do ní a úplně se přestala ovládat. Vzlykala mu do košile, obklopena jeho silným, pevným tělem, a svírala ho stejně pevně jako on ji.</p>
<p>A pak oba ve stejné chvíli přerušili objetí, jako by uvažovali stejně. A nejspíš to tak i bylo.</p>
<p>Po pravdě řečeno, napůl toužila bojovat a hádat se a pokusit se ho přimět, aby to viděl z jiné strany, jinak. Nebyla si však jistá, jestli jiná strana existuje. Nedokázala předpovídat budoucnost o nic víc než on, a o důsledcích toho, co v něm změnila, také nevěděla o nic víc.</p>
<p>Už nebylo co říci. Tenhle konec, který přišel tak nečekaně, to byl náraz, jenž se nedal změkčit řečmi ani dotykem, a tušila, že ani časem.</p>
<p>„Už půjdu,“ řekla a couvla.</p>
<p>„Dovol, otevřu ti dveře...“</p>
<p>Když se odhmotnila z jeho příbytku, uvědomovala si, že jsou to poslední slova, která k ní pronesl.</p>
<p>To bylo jejich loučení.</p>
<p>Manny zíral na prostor, v němž se ještě před několika vteřinami nalézala jeho žena. Už tu z ní nezbylo nic; rozplynula se ve vzduchu, jako když se zhasne světlo.</p>
<p>Je pryč.</p>
<p>Bezprostřední popud ho vyzýval, aby šel do komory, vyndal baseballovou pálku a zdemoloval celý byt. Prostě rozbít všechna zrcadla a sklo a nádobí a vůbec - a pak vyházet to málo nábytku, co měl, přes zábradlí terasy. Potom... možná vyjet se svým porsche na Severní cestu, rozpálit to stopadesátkou a nastavit kurz, který skončí v mostním pilíři.</p>
<p>V tomhle scénáři samozřejmě nefiguroval žádný bezpečnostní pás.</p>
<p>Nakonec si však jen sedl na postel vedle sportovních tašek a složil hlavu do dlaní. Nebyl žádný chudáček, aby vzlykal jako na pohřbu. To vůbec ne. Jen si prostě nechal kapat slzy do bot.</p>
<p>Mužně. Fakt sakra mužně.</p>
<p>Bylo mu však jedno, jak vypadá před obecenstvem v podobě svého prázdného bytu, bylo to stejně podružné jako jeho hrdost, jeho ego, jeho penis a varlata... všechno.</p>
<p>Bože... nebylo to jen smutné.</p>
<p>Tahle ztráta ho zničila.</p>
<p>A tuhle bolest s sebou ponese po celý zbytek svého přirozeného života.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá</strong></p>
<p>P</p>
<p>ayne se do sídla nevrátila; neměla zájem o setkání s nikým z těch, kdo tam žili. Ani s králem, jenž jí dal svobodu, kterou teď nakonec nepotřebovala. Ani se svým dvojčetem, které ji obhajovalo. A rozhodně ne se všemi těmi šťastnými, radostnými a požehnanými páry, co žily pod panovnickou střechou.</p>
<p>Takže místo aby zamířila na sever, přenesla se na břeh vodního toku, který plynul pod vysokými, prosklenými budovami v centru města. U země byl vítr mírnější a přinášel švitořivý zvuk vln, šplíchajících o skalnaté břehy řeky. V pozadí zněl šum vozidel, vystupujících na mírně prohnuté hřbety mostů a sjíždějících na protějším břehu, a dovoloval jí ostřeji vnímat hloubku a šířku krajiny.</p>
<p>Obklopena lidmi byla úplně sama.</p>
<p>Tohle však bylo to, co žádala. Tohle byla ta svoboda, po které tak vroucně toužila a o niž dychtivě usilovala.</p>
<p>Ve Svatyni se nic neměnilo. Nic se však také nepokazilo.</p>
<p>Přesto však by vždy zvolila raději tyto syrové svízele než svou dřívější otupělou izolaci.</p>
<p><strong><emphasis>Ach, Manueli...</emphasis></strong></p>
<p>„Ahoj, malá.“</p>
<p>Payne se ohlédla. Blížil se k ní lidský muž, očividně vystoupil zpoza jednoho mostního pilíře. Vrávoral a páchl vrstvami zkvašeného potu a špíny.</p>
<p>Aniž by mu odpověděla na pozdrav, Payne se odhmotnila o kus dál na říční břeh. Nebyl důvod mu vymývat mozek. Patrně si nebude pamatovat, že ji vůbec kdy viděl. A nepochybně je zvyklý na feťácké halucinace.</p>
<p>Zadívala se na zvlněnou hladinu řeky, ale temné hlubiny ji nelákaly. Kvůli tomuhle si neublíží. Tohle není vězení... a kromě toho, se zbabělými úniky už skoncovala. Zapřela se nohama do země, založila si paže a prostě jen existovala na místě, kde stála, čas protékal nepozorovaně sítem reality, hvězdy nad její hlavou se točily, měnily postavení...</p>
<p>Zprvu jí ten pach vstoupil do nosu kradmo, proplétal se směsicí čerstvé hlíny a mokrého kamení a městských nečistot. Zpočátku tedy nezaznamenala ten odér jako něco zřetelného.</p>
<p>Její mozkový kmen však záhy ožil poznáním.</p>
<p>S instinktivním mravenčením se jí samovolně otočila hlava. Následovala ramena... pak boky.</p>
<p>Ten čpavý puch byl nepřítel.</p>
<p><emphasis>Bezduchý.</emphasis></p>
<p>Dala se do lehkého klusu a ucítila ve své krvi agresivitu, která nebyla spojena výlučně jen se zklamáním a bolestí nad tím, co jí osud připravil. Blížila se k tomu pachu, oživena hlubokým dědictvím násilí a ochranitelských pudů, údy a pravá ruka a tesáky ji brněly. Proměněna smrtícím cílem nebyla mužem ani ženou, ani Vyvolenou, ani sestrou, ani dcerou. Kličkovala a zdolávala uličky a ulice a byla voják.</p>
<p>Zahnula do uličky a na jejím konci našla dvojici zabijáků, jejichž pach ji přivolal od řeky. Stáli u sebe, skloněni nad něčím, co identifikovala jako telefon; byli to noví rekruti, s tmavými vlasy a nervózními těly.</p>
<p>Nevzhlédli, když se zastavila. Takže měla čas zvednout stříbrný kovový kotouč s nápisem FORD. Byla to skvělá zbraň - dalo se s ní blokovat nepřítele nebo házet.</p>
<p>Okamžik nato se zvedl vítr a vzedmul jí roucho, odtáhl jí ho od těla a ten pohyb určitě upoutal jejich pozornost, protože se otočili.</p>
<p>Objevily se nože. A také dvojice úsměvů, které jí uvedly krev do varu.</p>
<p>Hloupí kluci, pomyslela si. Myslí si, že žena není žádný soupeř.</p>
<p>Lenivou chůzi, jíž se k ní blížili, nepovažovala za nutné ničím narušit. Po pravdě řečeno, hodlala si užít překvapení, které na ně čeká - a které nakonec nepřežijí.</p>
<p>„Copak tady děláš, holčičko?“ zeptal se ten větší. „Docela sama.“</p>
<p><emphasis>Chystám se ti rozříznout hrdlo tím, co mám za zády. Pak vám oběma zlámu nohy, ne proto, že musím, ale protože ráda poslouchám ten zvuk. A pak najdu něco ocelového, čím probodnu vaše prázdné hrudní dutiny a pošlu vás zpět k vašemu stvořiteli. Anebo vás možná nechám svíjet na zemi.</emphasis></p>
<p>Payne zůstala zticha. Místo mluvení si rozložila rovnoměrně váhu mezi rozkročené nohy a poklesla ve stehnech. Žádný z <emphasis>bezduchých</emphasis> si zřejmě nevšiml změny pozice; byli příliš zaměstnáni tím, jak se k ní blížili a naparovali jako pávi. A ani jeden z nich neudělal úkrok do strany, aby ji obklíčili. Ani se s ní jeden nestřetl tváří v tvář, aby druhý mohl nastoupit zezadu.</p>
<p>Zůstávali přímo před ní... kde na ně mohla dosáhnout.</p>
<p>Ach, to bude pěkná rozcvička. Ačkoliv by se snad mohli ukázat ještě nějací další, kteří se trochu vyznají v řádném boji, aby se pobavila...</p>
<p>Xcor vycítil ze svých bojovníků změnu.</p>
<p>Jak kráčeli v útvaru ulicemi v centru Caldwellu, nechávali za sebou energii dunivého rytmu agrese. Ostrou. Osvěženou. Tak silnou, jaká už nebyla celá desetiletí.</p>
<p>Vskutku, přestěhovat se sem, to bylo nejlepší rozhodnutí, jaké kdy učinil. A to nejen proto, že si on a Throe užili včera v noci trochu pěkného sexu a napili se. Jeho muži byli jako dýky rychle vytažené z kovářské výhně, jejich zabijácké instinkty se osvěžily a třpytily se v umělém měsíčním svitu města. Žádný div, že ve Staré zemi nebyli žádní zabijáci. Všichni jsou tady. Vyhlazovací společnost zaměřila veškeré své úsilí...</p>
<p>Xcor otočil hlavu a zpomalil.</p>
<p>Pach ve vzduchu způsobil, že se mu prodloužily tesáky a do těla mu vjela energie.</p>
<p>Změnu směru nemusel ohlašovat. Jeho gauneři mu byli v patách, stejně jako on stopovali odporně nasládlý puch, unášený na křídlech nočních poryvů větru.</p>
<p>Když zahýbali za roh a pokračovali rovně, modlil se, aby jich bylo mnoho. Desítka. Stovka. Dvě stovky. Chtěl být pokryt krví nepřátel, koupat se v černém oleji, který oživoval jejich těla...</p>
<p>V ústí uličky se ani tak nezastavil, jako přimrzl k zemi.</p>
<p>Během jediného mžiku na něj vyrazila minulost, překonala vzdálenost měsíců a let a staletí a přinesla plody v současnosti.</p>
<p>Uprostřed uličky bojovala žena v rozevlátém bílém rouchu s dvojicí <emphasis>bezduchých.</emphasis> Držela si je od těla kopy a údery pěstí, otáčela se a skákala tak rychle, že musela čekat, až se k ní vrátí.</p>
<p>Při svých skvělých bojových dovednostech si s nimi jen pohrávala. A vše působilo velice jasným dojmem, že <emphasis>bezduší</emphasis> si vůbec neuvědomují, co všechno má žena v zásobě.</p>
<p>Smrtonosná. Je smrtelně nebezpečná a jen čeká, než udeří.</p>
<p>A Xcor přesně věděl, kdo to je.</p>
<p>„To je...“ Xcorovi se stáhlo hrdlo, zbytek slov ze sebe nedokázal vypravit.</p>
<p>Světelné roky hledat a nenalézat tento cíl... a nalézt ho pak jednoho náhodného večera v jednom náhodném městě za obrovským oceánem... to byla ukázka osudu.</p>
<p>Bylo jim souzeno, aby se opět setkali.</p>
<p>Tady. Této noci.</p>
<p>„Ona je vražedkyní mého otce.“ Vytáhl z postroje kosu. „Ona je vražedkyní mé vlastní krve...“</p>
<p>Někdo ho chytil za ruku a znehybnil mu paži. „Tady ne.“</p>
<p>Zarazilo ho jen to, že to nebyl měkkosrdcatý Throe. Byl to Zypher.</p>
<p>„Vezmeme ji a odneseme ji domů.“ Válečník se temně zasmál, erotický tón v jeho hlase se prohloubil. „Ty sis ulevil, ale jsou mezi námi i další, kteří potřebují to, cos měl včera v noci. A potom? Můžeš ji poučit o důsledcích mstivých činů.“</p>
<p>Zypher byl mezi nimi tím, který byl nejspíš schopen takový plán vymyslet. A ačkoliv představa, že ji rovnou zamorduje, byla nesmírně lákavá, Xcor už čekal příliš dlouho, než aby si její skon nevychutnal.</p>
<p>Tolik let.</p>
<p>Příliš mnoho let dokud se nevzdal naděje, že ji najde, jen jeho sny udržovaly naživu vzpomínku na to, co ho definovalo a co ho dostalo do životní situace, v níž se nalézal.</p>
<p>Ano, říkal si. Bylo by na místě udělat to tak, jak by to udělal Bloodletter. Neusnadňovat to té ženské.</p>
<p>Xcor vrátil kosu na místo, právě když se vražedkyně pustila na zabijácích do práce jaksepatří. Bez varování vyskočila kupředu, uchopila jednoho z nich v pase, uhnula před jeho máchajícími pažemi a mrštila jím zády o budovu. Stalo se to tak rychle, že byl druhý <emphasis>bezduchý</emphasis> příliš překvapen a očividně také špatně vycvičen, než aby přítele zachránil.</p>
<p>Ačkoliv i kdyby bylo číslo dvě lepším soupeřem, nemělo by šanci. Doslova v tomtéž okamžiku, kdy zaútočila, vyhodila žena poklici z kola, kterou měla předtím za zády, ta se v letu roztočila a zasáhla zabijáka přímo do krku, zařízla se hluboko a okamžitě ho zastavila. Černý olej vytryskl, kolena se podlomila a ona zlikvidovala zabijáka, kterého přirazila k cihlové zdi, dvěma údery pěstí do obličeje a jedním do ohryzku. Pak ho zvedla a udeřila jím o své zdvižené koleno.</p>
<p>Páteř hlasitě praskla.</p>
<p>A jak ten zvuk dozníval, otočila se čelem k těm, kdo sledovali její dílo. Což nebylo nic překvapivého. Někdo tak dobrý jako ona si musel okamžitě uvědomit, že tu není sám.</p>
<p>Naklonila hlavu ke straně a nepolekala se - ale na druhé straně, proč by měla? Stáli ve stínu a očividně náleželi k jejímu druhu: dokud se Xcor neprojeví, nebude mít zdání o nebezpečí, které jí hrozí.</p>
<p>„Dobrý večer, ženo,“ řekl tlumeným tónem ze tmy.</p>
<p>„Kdo je tam?“ zvolala.</p>
<p><emphasis>Teď je čas,</emphasis> pomyslel si, vystoupil do sloupu světla...</p>
<p>„Nejsme sami,“ zašeptal znenadání Throe.</p>
<p>Xcor se zastavil a přimhouřil oči na sedm zabijáků, kteří se objevili na protějším konci uličky.</p>
<p>Ano. Vůbec nebyli sami.</p>
<p>A později Xcor dospěl k přesvědčení, že jediný důvod, proč se té ženy úspěšně zmocnil, byl příchod těch čerstvých <emphasis>bezduchých.</emphasis> Postupující fronta nepřátel upoutala její pohled i pozornost. Ale ještě než se stihla odhmotnit do jiné pozice, Xcor už byl u ní.</p>
<p>Navzdory prudce bušícímu srdci mu pomsta umožnila dostatek soustředění, aby mohl rozprášit své molekuly, právě když se obracela vstříc přicházející eskadře. Jeho ocelová pouta se jí zacvakla na zápěstí během mžiku, a když se otočila se slepou zuřivostí ve tváři, připomnělo mu to, jak spálila jeho otce.</p>
<p>Zachránil ho výstřel <emphasis>bezduchého.</emphasis></p>
<p>Ta rána měla malý význam, ale její důsledky byly pozoruhodně prospěšné: právě když zvedala volnou ruku, aby ji na něj nechala dopadnout, podlomila se jí noha a ona se svalila na zem: kulka zjevně zasáhla něco životně důležitého. A v okamžiku slabosti ji Xcor ovládl - měl jedinou příležitost nabýt nad ní kontroly. Kdyby ji nevyužil, nebyl si jist, zda by z toho vyšel živ.</p>
<p>Zacvakl jí druhé želízko na volné zápěstí, pak ji popadl za cop a ovinul jí ho kolem hrdla. Pevně vlasy utáhl a odřízl jí přívod vzduchu, právě když jeho bojovníci s tasenými zbraněmi vyrazili kupředu.</p>
<p>Ach, jak se bránila. Tak udatně. Tak mocně.</p>
<p>Byla to jen žena... jenomže ještě mnohem víc. Byla skoro stejně silná jako on, a to nebyla její jediná výhoda. Ani v zajetí a na pokraji smrti udušením z něj nespouštěla své bledé oči, až měl pocit, jako by mu dokázala sáhnout do mozku a zmocnit se jeho myšlenek.</p>
<p>Nedal se však zastrašit. Zatímco uličkou zněly zvuky boje, opětoval diamantový pohled vražedkyně svého otce a přitom jeho mohutné paže utahovaly smyčku kolem její šíje pevněji a pevněji.</p>
<p>Zápasila s dechem, zajíkala se a svíjela, rty se jí pohybovaly.</p>
<p>Sklonil k ní ucho, chtěl slyšet, co...</p>
<p>„Proč...?“</p>
<p>Xcor se odtáhl, právě když ji opustila bojovnost a ty uhrančivé oči se obrátily v sloup.</p>
<p>Nejdražší Stvořitelko, ona ani neví, kdo on je.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá první</strong></p>
<p>P</p>
<p>okud šlo o brlohy pro muže, Vishous se vždycky domníval, že kulečníkový salonek v sídle Bratrstva nic nepostrádá. Obří televize s prostorovým zvukem. Pohovky s dostatečným čalouněním, aby se daly zařadit mezi lůžka. Krb kvůli teplu a těm hezkým blbostem se žhavými uhlíky. Bar se všemi myslitelnými nápoji, limonádami, koktejly, čajem, kávou, pivem, co jen si zamanete.</p>
<p>A kulečníkový stůl. Samozřejmě.</p>
<p>Jediná „špatná“ věc byla vlastně taky výhoda: přístroj na popcorn byl nejnovějším přírůstkem a prazvláštním bitevním polem. Rhage si s tou zatracenou věcí moc rád hrál, ale pokaždé, když se do toho pustil, Fritz znervózněl a chtěl se té činnosti ujmout sám. Ať tak, nebo tak, byla to pohoda. Naplnily se malé proutěné košíčky a pak se dostal na řadu ten z dvojice, který si ještě neužil plnění a rozdělování.</p>
<p>Vishous čekal na svůj příští šťouch a mezitím popadl kostičku modré křídy a naleštil si konec tága. Na druhé straně zelené plstěné plochy se Butch shýbal a zaměřoval, zatímco z reproduktorů duněla Aston Martin Music od Ricka Rosse.</p>
<p>„Sedmička do rohu,“ řekl polda.</p>
<p>„Ty chceš vyhrát, co.“ Vishous odložil křídu a potřásl hlavou, když se ozvalo plesknutí, valení a cvaknutí. „Lumpe.“</p>
<p>Butch na něj pohlédl a ve tváři mu zářilo: Dostal jsem tě. Jsem prostě tak dobrý. Promiň, nešiko.</p>
<p>Polda se napil lagavulinky a přemístil se na druhou stranu stolu. Zatímco hodnotil pohledem postavení koulí, jeho chytrácký úsměv se nalézal přesně tam, kde měl být: vpředu a uprostřed, kde odhaloval mírně pokřivenou porcelánovou korunku.</p>
<p>Vishous z něj nespouštěl oči. Poté, co spolu strávili několik hodin o samotě, se rozpačitě rozešli a osprchovali se každý sám. Naštěstí však horká voda oba resetovala, a když se znovu setkali v kuchyni Doupěte, počínali si věcně jako vždycky.</p>
<p>A zůstalo to tak.</p>
<p>Ne že by nebyl v pokušení zeptat se, jestli je pořád všechno v pohodě. Zhruba každých pět minut. Bylo to, jako by společně svedli bitvu, a na důkaz toho se dosud honosili zlomeninami a blednoucími modřinami. Vishous však přistoupil na to, co měl před sebou: jeho nejlepší přítel ho porážel v poolu.</p>
<p>„A tím hra končí,“ oznámil polda, když osmá koule zakroužila a pěkně skončila v otvoru.</p>
<p>„Vyklepnul jsi mě.“</p>
<p>„Jo.“ Butch se zazubil a zvedl sklenku. „Chceš odvetu.“</p>
<p>„To si piš.“</p>
<p>Vůně rozpuštěného másla a pukavý zvuk skákajících zrnek kukuřice ohlásily Rhageův příchod anebo možná Fritzův? Kdepak, u přístroje stál Hollywood se svou Mary.</p>
<p>Vishous se zaklonil, aby viděl skrz klenutý průchod a přes halu do jídelny, kde majordomus a jeho personál prostírali k Poslednímu jídlu.</p>
<p>„Páni, Rhage si hraje s ohněm,“ řekl Butch a začal řadit koule.</p>
<p>„Dávám Fritzovi třicet vteřin, než... Už je tady.“</p>
<p>„Budu dělat, že tu nejsem.“</p>
<p>Vishous si lokl své whisky. „Já taky.“</p>
<p>Zatímco pilně sbírali koule, Fritz se plnou parou řítil přes halu jako řízená střela, hledající tepelný zdroj.</p>
<p>„Dej si bacha, Hollywoode,“ zamumlal Vishous, když Rhage přistupoval s košíkem načechraného popcornu.</p>
<p>„Prospívá mu to. Potřebuje pohyb - Fritzi! Jak se vede, kámo?“</p>
<p>Zatímco Butch a Vishous obraceli oči v sloup, vstoupil Rehv s Ehlenou, zavěšenou do jeho lokte v norkovém kožichu. Chlapík s čírem byl nabalený jako vždycky a také se jako vždycky opíral o hůl, ale nechyběl mu setrvalý široký úsměv zadaného muže a jeho <emphasis>shellan</emphasis> mu po boku jen zářila.</p>
<p>„Kluci,“ řekl.</p>
<p>Uvítalo ho rozmanité mručení a pak vstoupili Zsadist a Bella s malou Nallou a dorazili také Phury a Cormia, protože tu trávili den. Wrath a Beth byli nejspíš ještě nahoře v pracovně - možná vyřizovali nějaké papírování; možná vystrčili George na chvilku na chodbu, aby měli „chvíli pro sebe“.</p>
<p>Když sešli dolů John a Xhex s Blayem a Saxtonem, byli už nepřítomni jen Qhuinn a Tohrment, kteří se pravděpodobně nalézali v tělocvičně, a Marissa, jež byla v Domově bezpečí.</p>
<p>No, tihle tři a jeho Jane, která dole na klinice doplňuje materiál vyčerpaný včera v noci.</p>
<p>Aha, a samozřejmě jeho dvojče, které bezpochyby... „hm, jo“... s tím svým chirurgem.</p>
<p>S těmi nově příchozími v místnosti se zvuky hlubokých hlasů násobily a explodovaly, jak si všichni nalévali a předávali si navzájem děťátko a nabírali hrsti popcornu. Mezitím Rhage a Fritz vyráběli čerstvou várku kukuřice. A někdo přepínal kanály na televizi nejspíš Rehv, který nebyl nikdy spokojený s tím, co dávali. A ještě někdo další prohrabával pohrabáčem plápolající oheň v krbu.</p>
<p>„Hele. Pořád je to dobrý?“ zeptal se Butch tiše.</p>
<p>Vishous zamaskoval leknutí tím, že vyndal z kapsy kožených kalhot ručně ubalenou cigaretu. Polda promluvil tak tiše, že to nikdo jiný nemohl slyšet, a to bylo dobře. Jo, snažil se té své ultrarezervovanosti nechat, ale nechtěl, aby někdo věděl, jak daleko s Butchem zašli. To byla soukromá záležitost.</p>
<p>Škrtl zapalovačem a vdechl. „Jo. Fakt je to pořád dobrý, jasně.“ Pak pohlédl do oříškových očí svého nejlepšího přítele. „A... ty?“</p>
<p>„Jo. Já taky.“</p>
<p>„Pohoda.“</p>
<p>„Pohoda.“</p>
<p>Sakra, bacha na ty vztahy. Ještě chvíli a dostane zlatou hvězdičku na vysvědčení.</p>
<p>Vteřinu nato byl Butch zase u hry a nastavoval si první šťouch.</p>
<p>Právě si dával další doušek ze své sklenky, když zalétl očima ke klenutému průchodu z místnosti.</p>
<p>Jane nahlédla dovnitř a zaváhala, bílý plášť se jí rozevíral, když se nakláněla ke straně, jako by ho hledala.</p>
<p>Jakmile se jejich pohledy setkaly, trochu se usmála. A pak hodně.</p>
<p>První popud mu velel skrýt vlastní úsměv za sklenkou. Ale pak se zarazil. Nový řád světa.</p>
<p>No tak, <emphasis>usměj se,</emphasis> pitomče, říkal si v duchu.</p>
<p>Jane zamávala a tvářila se jakoby nic, což obvykle dělali, když spolu byli na veřejnosti. Odvrátila se a zamířila k baru, aby si něco nalila.</p>
<p>„Moment, poldo,“ zamumlal Vishous, postavil sklenici a opřel tágo o stůl.</p>
<p>S pocitem, jako by mu bylo patnáct, vložil cigaretu mezi zuby a pevně si zastrčil tílko za pás kožených kalhot. Letmo si uhladil vlasy a byl... no, v rámci svých možností připravený.</p>
<p>Přistoupil k Jane zezadu, právě když navazovala hovor s Mary - a jakmile se jeho <emphasis>shellan</emphasis> otočila, aby ho pozdravila, zdála se trochu překvapená, že za ní přišel. „Ahoj, Vishousi... Jak se...“</p>
<p>Vishous přistoupil těsně k ní, tělo na tělo, a pak jí ovinul paže kolem pasu. Majetnicky ji objal, zvolna ji ohnul dozadu, až se ho chytla za ramena a vlasy se jí shrnuly z obličeje.</p>
<p>Když se zajíkla, řekl přesně to, co si myslel: „Stýskalo se mi.“</p>
<p>A nato přitiskl ústa na její rty a ďábelsky ji políbil, přičemž jí sjel jednou rukou k boku, vsunul jí jazyk do úst a nepřestával a nepřestával a nepřestával...</p>
<p>Mlhavě vnímal, že místnost zkameněla a utichla a všichni civí na něj a na jeho družku. Ale to bylo jedno. Chtěl to udělat a udělal to přede všemi i před královým psem, jak se ukázalo.</p>
<p>Protože z haly vstoupili Wrath a Beth.</p>
<p>Když Vishous zvolna napřímil svou <emphasis>shellan,</emphasis> spustil se pokřik a hvízdání a někdo hodil hrst popcornu, jako by to byly konfety.</p>
<p>„O tomhle mluvím,“ řekl Hollywood. A hodil další popcorn.</p>
<p>Vishous si odkašlal. „Musím vám něco oznámit.“</p>
<p>Jasně. Tak jo, upírala se na ně spousta očí. Ale on byl odhodlán potlačit svou touhu vytratit se.</p>
<p>Přitiskl k sobě zardělou a nervózní Jane a řekl hlasitě a jasně: „Spojíme se. Jaksepatří. A očekávám, že u toho všichni budete a... Jo, to je všechno.“</p>
<p>Mrtvé. Ticho.</p>
<p>Pak Wrath pustil rukojeť na Georgeově postroji a začal tleskat. Hlasitě a pomalu. „Už bylo sakra na čase.“</p>
<p>Jeho bratři a jejich <emphasis>shellan</emphasis> a všichni hosté následovali jeho příkladu a pak bojovníci spustili skandování, které div nezvedlo střechu - jejich hlasy rozvibrovaly vzduch.</p>
<p>Když pohlédl na Jane, zářila. Doslova zářila.</p>
<p>„Možná jsem se měl nejdřív zeptat,“ zašeptal.</p>
<p>„Kdepak.“ Políbila ho. „Tohle je <emphasis>dokonalé</emphasis>.“</p>
<p>Vishous se dal do smíchu. Páni, jestli se tomuhle říká žít na plné pecky, tak se na tu svou uzavřenost s radostí vykašle: za zády má bratry, jeho <emphasis>shellan</emphasis> je šťastná a... jo, bez toho popcornu ve vlasech by se obešel, ale to je jedno.</p>
<p>O pár minut později přinesl Fritz flétny na šampaňské a teď to bouchalo zas jinak, zátky létaly a všichni mluvili ještě hlasitěji než předtím.</p>
<p>Někdo mu strčil do tlapy sklenici a Vishous pošeptal Jane do ucha: „Po šampaňském jsem nadržený.“</p>
<p>„Vážně...“</p>
<p>Sklouzl jí dlaní k boku... a ještě níž... přitiskl ji ke svému nenadálému vzrušení. „Už jsi někdy měla rande v koupelně přes chodbu?“</p>
<p>„Mám zato, že jsme nebyli oficiálně předsta... Vishousi!“</p>
<p>Přestal jí oždibovat šíji, ale dál kroužil svými boky proti jejím. Což bylo trochu neslušné, ale zdaleka se to nevyrovnalo ničemu, co čas od času provozovaly všechny ostatní páry.</p>
<p>„Ano?“ zapředl. Když zřejmě nebyla schopna slova, políbil ji na rty a zamručel: „Jestli si to ještě vybavuješ, mluvili jsme o té koupelně? Říkal jsem si, že byste se vy dvě třeba mohly znovu seznámit. Nevím, jestli je ti to známo, ale umyvadlo tě volá.“</p>
<p>„A ty podáváš u umyvadla nejlepší výkony.“</p>
<p>Vishous jí přejel jedním tesákem po hrdle. „To je pravda.“</p>
<p>Když jeho erekce začala pulzovat, vzal svou ženu za ruku...</p>
<p>Stojací hodiny v koutě začaly odbíjet a pak uslyšel čtyři hluboké údery. Což ho přimělo trochu se odtáhnout a podívat se na hodinky, i když nemusel - protože ty hodiny ukazovaly čas správně už dvě stě let.</p>
<p>Čtyři hodiny ráno? Kde je, sakra, Payne?</p>
<p>Když ho přepadlo nutkání odebrat se do Commodore a přivést sestru domů, připomněl si, že ačkoliv úsvit přijde brzy, zbývá jí ještě asi hodina. A vzhledem k tomu, co se on a Jane chystají dělat za zavřenými dveřmi, opravdu jí nemůže zazlívat, že si chce užít každý okamžik, kdy může být se svým mužem i když on s tím absolutně a jednoznačně nesouhlasí.</p>
<p>„Všechno v pořádku?“ zeptala se Jane.</p>
<p>Vrátil se k programu a sklonil hlavu. „Bude, hned jak budeš na tom umyvadle.“</p>
<p>On a Jane byli v koupelně pětačtyřicet minut.</p>
<p>Když odtud vyšli, všichni dosud byli v kulečníkovém salonku. Hudba řvala a I´m Not a Human Being od Lil Wayne se odrážela od stropu v hale. <emphasis>Doggenové </emphasis>pobíhali s drobnými pamlsky na stříbrných tácech a kolem Rhage se shlukl rozesmátý kroužek, protože vyprávěl vtipy.</p>
<p>Chvilku to bylo jako za starých dobrých časů.</p>
<p>Jenže pak zjistil, že v davu nevidí svou sestru. A nikdo mu nepřišel sdělit, že odešla nahoru do hostinského pokoje, který bude obývat.</p>
<p>„Hned se vrátím,“ řekl, letmo políbil Jane a vytratil se, přebruslil halu a vstoupil do prázdné jídelny. Obešel prostřený, ale úplně prázdný stůl, vyndal z kapsy mobil a vyťukal číslo telefonu, který jí předtím dal.</p>
<p>Nevzala to.</p>
<p>Zkusil to znovu. Nic. Potřetí? Ne... sakra, žádná odpověď.</p>
<p>Zaklel, vyťukal Manellovo číslo a otřásl se při představě toho, co možná přeruší ale pravděpodobně zatáhli závěsy a ztratili pojem času. A telefony se můžou zatoulat mezi prostěradla, pomyslel si s nevolí.</p>
<p><strong><emphasis>Crrr... crrr... crrr...</emphasis></strong></p>
<p>„Vem to, sakra...“</p>
<p>„Haló?“</p>
<p>Manellův hlas zněl nepříjemně. Moc nepříjemně. Jako by byl smrtelně zraněný.</p>
<p>„Kde je má sestra.“ Protože nepřipadalo v úvahu, že by chrirug působil takhle, kdyby byla v jeho posteli.</p>
<p>Ani ta pauza neznamenala dobré zprávy. „Nevím. Odešla odtud už před několika hodinami.“</p>
<p><emphasis>„Hodinami?“</emphasis></p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>„Ježíši Kriste...“ Vishous zavěsil a znovu zavolal na její telefon. A ještě.</p>
<p>Otočil hlavu, vyhlédl do haly a na dveře vestibulu.</p>
<p>S jemným vrčivým zvukem začaly ocelové okenice, které ochraňovaly dům před sluncem, sjíždět na svá místa.</p>
<p><emphasis>No tak, Payne... vrať se domů. Hned.</emphasis></p>
<p><emphasis>Hned...</emphasis></p>
<p><emphasis>Teď...</emphasis></p>
<p>Jemný dotek Jane ho vrátil zpátky k realitě. „Je všechno v pořádku?“ zeptala se.</p>
<p>První popud mu velel přejít všechno nějakým žertíkem o tom, že Rhage se fakt nedá poslouchat. Místo toho se přiměl mluvit se svou družkou vážně.</p>
<p>„Payne se... možná pohřešuje.“ Když se zajíkla a vztáhla druhou ruku, měl sto chutí utéct. Ale setrval nohama pevně na perském koberci. „Odešla od Manella,“ - <emphasis>před několika hodinami </emphasis>„ehm, před několika hodinami. A teď se jen modlím k matce, kterou nesnáším, aby prošla tamtěmi dveřmi.“</p>
<p>Jane už nic neřekla. Místo toho se natočila tak, aby také viděla do vestibulu, a čekala s ním.</p>
<p>Vzal ji za ruku a uvědomil si, jaká je to úleva, nebýt sám. když naproti běsnila oslava... a jeho sestra se pořád ještě nevrátila domů.</p>
<p>Vidina Payne na černém koni, uhánějící s větrem o závod, se mu v tichu jídelny vrátila. Tmavé vlasy za ní vlály stejně jako hříva toho hřebce, řítili se vpřed... jen Bůh ví kam.</p>
<p>Alegorie? napadlo ho. Nebo jen bratrská touha, aby byla konečně volná...?</p>
<p>Jane a V tam spolu stále ještě stáli a civěli na dveře, které se neotevíraly, když dvaadvacet minut nato oficiálně vyšlo slunce.</p>
<p>Manny přecházel po svém bytě a byl v háji. Absolutně v háji. Původně měl v úmyslu opustit byt krátce poté, co odešla Payne, ale došel mu dech a nakonec celou noc civěl... do noci.</p>
<p>Prázdnota.</p>
<p>Byl prostě tak prázdný, že se nemohl pohnout.</p>
<p>Když vedle něj zazvonil telefon, zkontroloval si číslo a nakrátko ožil. Utajené číslo. To musí být ona.</p>
<p>A vzhledem k tomu, že si v duchu zas a znova přemítal, co by jí řekl, potřeboval pár vteřin na to, aby si po tom marném spřádání myšlenek všechno v hlavě uspořádal. Ten proslov, co předtím měl, mu v té chvíli připadal tak racionální a důvodný a chytrý... dokud se nezahleděl do sudu budoucnosti, který byl víc než prázdný, učiněná černá díra.</p>
<p>Přijal hovor, aniž by čekal, že se ozve muž. Natožpak její bratr.</p>
<p>Natožpak že ten prevít projeví takový úžas, když Payne není v jeho bytě.</p>
<p>Manny chodil dokolečka a civěl na svůj telefon, sugeroval mu, aby znovu zazvonil... sugeroval tomu zatracenému šmejdu, ať se ozve a ať mu Payne sdělí, že je v pořádku. Nebo její bratr. Kdokoli.</p>
<p>Kdokoli, sakra, krucinál.</p>
<p>Prokristapána, ať mu to zavolají třeba z televize.</p>
<p>Jenomže úsvit přišel příliš brzy a telefon stále mlčel. A jako úplný ubožák si vyvolal seznam posledních hovorů a zkusil zavolat zpět na „utajené číslo“. Když se znovu dočkal jen oznamovacího tónu, měl sto chutí mrštit mobilem na druhý konec pokoje, jenomže k čemu by to bylo dobré.</p>
<p>Bezmoc byla drtivá. Totálně drtivá.</p>
<p>Toužil vyjít ven a... do háje, najít Payne, jestli se ztratila. Nebo ji odvést zpátky domů, jestli je sama venku. Nebo...</p>
<p>Ozval se telefon. Utajené číslo.</p>
<p>„Sláva vlasti,“ řekl, když přijímal hovor. „Payne...“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Manny zavřel oči: hlas jejího bratra zněl pekelně. „Kde je.“</p>
<p>„Nevíme. A odtud nemůžeme nic dělat, jsme tady v pasti.“ Chlapík vydechl, jako by něco kouřil. „Co se stalo, než odešla? Já myslel, že bude celou noc s tebou. Je to v pohodě, jestli vy dva... však víš... ale proč odešla tak brzy?“</p>
<p>„Řekl jsem jí, že to nepůjde.“</p>
<p>Dlouhé ticho. „Co tě to, sakra, napadlo?“</p>
<p>Kdyby venku nesvítilo jasné slunce, očividně by už ten prevít bušil Manellovi na dveře a chystal se nakopat mu zadek.</p>
<p>„Já myslel, že ti to udělá radost.“</p>
<p>„No jo. Jasně klidně můžeš mé sestře zlomit srdce. Jsem všemi deseti pro.“ Další prudký výdech, jako by vyfukoval kouř. „Ona tě <emphasis>miluje</emphasis>, hlupáku.“</p>
<p>To ho ohromilo. Ale vrátil se k programu. „Poslyš, ona a já...“</p>
<p>V téhle chvíli měl vysvětlit tu věc s výsledky celkového vyšetření a jak byl celý vyplašený a nevěděl, jaké důsledky to přinese. Potíž však byla, že od té doby, co se Payne odporoučela, dospěl ke zjištění, že ať je to sebevíc pravda, v jeho nitru se odehrává cosi fundamentálnějšího. Choval se jako trouba. Při tom odchodu šlo vlastně o to, že se podělal, protože se doopravdy zamiloval do ženy... upírky... to je jedno. Jo, byla v tom spousta metafyzična, které nechápal a nedokázal vysvětlit, bla bla bla. Ale při tom všem cítil k Payne cosi tak silného, že už nepoznával sám sebe, a <emphasis>to</emphasis> bylo děsivé.</p>
<p>Vycouval z toho, dokud mohl.</p>
<p>Ale to už skončilo. „Ona a já se milujeme,“ prohlásil jasně.</p>
<p>A aby ho čert vzal, měl mít tu odvahu, aby jí to řekl. A objal ji. A nepustil.</p>
<p>„Takže opakuju, co tě to, <emphasis>sakra,</emphasis> napadlo.“</p>
<p>„Výtečná otázka.“</p>
<p>„Ježíši... Kriste.“</p>
<p>„Poslyš, jak můžu pomoct, můžu ven za denního světla a není nic, co bych neudělal, abych ji dostal zpátky. Nic.“ Posedlost mu dodala energii, zamířil pro klíče. „Jestli není u vás, kam mohla jít. Co třeba ta... Svatyně?“</p>
<p>„Cormia a Phury tam už byli. <emphasis>Nada.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Takže...“ Nenáviděl to pomyšlení, ale musel to říct. „Co vaši nepřátelé. Kde jsou přes den půjdu tam.“</p>
<p>Zaklení. Další vydechnutí. Pauza. Pak cvaknutí a nadechnutí, jako by si Vishous zapaloval další cigaretu.</p>
<p>„Víš, že bys neměl kouřit,“ uslyšel Manny svůj hlas.</p>
<p>„Upíři nemají rakovinu.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Jo. Tak fajn, navrhuju tohle. Nemáme konkrétní údaje o Vyhlazovací společnosti. Zabijáci se obvykle zdržují mezi lidskou populací v malých skupinkách, takže se bez velkého rozruchu takřka nedají najít. To jediné... Jdi do uliček v centru u řeky. Mohla se tam potkat s nějakými <emphasis>bezduchými</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis> </emphasis>budeš hledat stopy boje. Všude by tam byl černý olej. Jako motorový olej. A takový nasládlý smrad — jako zdechlina a dětský zásyp. Je to hodně výrazné. Tím začneme.“</p>
<p>„Musím mít na tebe kontakt. Musíš mi dát svoje číslo.“</p>
<p>„Pošlu ti ho textovkou. Máš pistoli? Nějakou zbraň?“</p>
<p>„Jo. Mám.“ Manny už vyndával ze skříně čtyřicítku, na kterou měl povolení. Celý svůj dospělý život trávil ve městě a dělo se tu ledacos - takže se už asi před dvaceti lety naučil zacházet se zbraní.</p>
<p>„Řekni mi, že je to něco většího než devítka.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Vezmi si nůž. Budeš potřebovat čepel z nerez oceli.“</p>
<p>„Jasně.“ Zamířil do kuchyně a vyndal největší a nejostřejší nůž, co tam našel. „Ještě něco?“</p>
<p>„Plamenomet. Nunčaky. Házecí hvězdice. Mám pokračovat?“</p>
<p>Kéž by jen takový arzenál měl.</p>
<p>„Dostanu ji zpátky, upíre. Pamatuj si má slova, sakra dostanu ji zpátky.“ Popadl náprsní tašku a už mířil ke dveřím, když ho zarazil děs. „Kolik jich je. Vašich nepřátel.“</p>
<p>„Nekonečný zástup.“</p>
<p>„Jsou to... muži?“</p>
<p>Pauza. „Bývali. Než se proměnili, byli to lidé a muži.“</p>
<p>Z Mannyho úst se vydral nějaký zvuk... takový, o jakém si byl jist, že ho ze sebe ještě nikdy nevyloudil.</p>
<p>„Ne, v zápase si poradí,“ řekl její bratr mrtvým tónem. „Je to tvrďačka.“</p>
<p>„To jsem nemyslel.“ Musel si promnout oči. „Je panna.“</p>
<p>„Pořád...?“ zeptal se Vishous po chvilce.</p>
<p>„Jo. Nepřipadalo mi správné... ji o ten poklad připravit.“</p>
<p>Ach, Bože, ta představa, že by jí mohli ublížit...</p>
<p>Nedokázal tu větu dokončit ani v duchu.</p>
<p>Vymrštil se, vyšel z bytu a přivolal výtah. Zatímco čekal, uvědomoval si, že už chvíli je v telefonu jen ticho. „Haló? Jsi tam.“</p>
<p>„Jo.“ Jejímu dvojčeti se zlomil hlas. „Jo. Jsem tady.“</p>
<p>Spojení se nepřerušilo, ani když Manny nastoupil do výtahu a stiskl P. A celou cestu dolů k autu mezi nimi nepadlo ani slovo.</p>
<p>„Jsou impotentní,“ zamumlalo nakonec její dvojče, právě když Manny nastupoval do porsche. „Nemůžou mít sex.“</p>
<p>No, necítil se o nic lépe. A soudě podle tónu jejího bratra uvažoval i jeho protějšek stejně.</p>
<p>„Zavolám ti,“ řekl Manny.</p>
<p>„Zavolej, chlape. To udělej.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá druhá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž Payne přišla k sobě, neotevřela oči. Nebyl důvod prozrazovat, že vnímá své okolí.</p>
<p>Tělesné pocity ji informovaly o situaci: stála se zápěstími v poutech, roztaženými do stran, a zády u kamenné zdi, která byla vlhká. Kotníky měla také připoutané a roztažené a hlava jí visela dopředu ve velmi nepohodlné pozici.</p>
<p>Když nabrala dech, cítila plesnivou hlínu a z levé strany k ní doléhaly mužské hlasy.</p>
<p>Velmi hluboké hlasy. Nabité dunivým vzrušením, jako by jim do spárů padlo něco cenného.</p>
<p>Ona.</p>
<p>Sbírala sílu a netrpěla iluzemi ohledně toho, co s ní hodlají udělat. Brzy. A jak se vzpamatovávala, odháněla od sebe myšlenky na svého Manuela... a jak ji tihle muži, pokud dosáhnou svého, mnohokrát poskvrní předtím, než ji zavraždí, jak ji připraví o to, co právem mělo náležet doktoru...</p>
<p>Jenomže na něj nemohla a nechtěla myslet. To by byla černá jáma, která by ji vtáhla do sebe a uvěznila a odzbrojila.</p>
<p>Místo toho tahala za vlákna paměti a spojovala obrazy tváří svých únosců s tím, co věděla z pozorovacích mis ve Svatyni.</p>
<p>Proč? uvažovala. Neměla zdání, proč se na ni ten se znetvořeným rtem vrhl s takovou nenávistí...</p>
<p>„Vím, že jsi vzhůru.“ Hlas byl velmi tlumený, měl těžký cizí přízvuk a zazněl jí hned vedle ucha. „Tvůj dech změnil rytmus.“</p>
<p>Zvedla víčka spolu s hlavou a pohlédla na vojáka. Stál v šeru vedle ní, takže ho pořádně neviděla.</p>
<p>Zčistajasna ostatní hlasy umlkly a ona na sobě ucítila četné pohledy.</p>
<p>Tak takhle si připadá kořist.</p>
<p>„Bolí mě, že si na mě nevzpomínáš, ženo.“ Nato přiblížil svíčku těsně ke své tváři. „Já na tebe myslel každou noc od našeho prvního setkání. Před sto a sto lety.“</p>
<p>Přimhouřila oči. Černé vlasy. Kruté, tmavě modré oči. A zaječí pysk, se kterým se zřejmě už narodil.</p>
<p>„Pamatuješ si mě.“ Nebyla to otázka, ale požadavek. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Pamatuješ</emphasis> si mě.“</p>
<p>A tehdy se jí to vybavilo. Vesnička na okraji lesnatého údolí. Kde zabila svého otce. Tohle byl jeden z Bloodletterových vojáků. Nepochybně jimi byli všichni.</p>
<p>Ach, určitě jsem kořist, pomyslela si. A oni se těší, jak jí budou ubližovat, než ji zabijí v odvetu za to, že je připravila o vůdce.</p>
<p><emphasis>„Pamatuješ si mě.“</emphasis></p>
<p>„Jsi Bloodletterův voják.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ne,</emphasis><emphasis>“</emphasis> vyštěkl a přiblížil svou tvář k její. „Jsem <emphasis>víc </emphasis>než jen to.“</p>
<p>Svraštila čelo a on ucouvl a přecházel v úzkém kruhu kolem ní, pěsti zaťaté, na ruku mu kapal vosk ze svíce.</p>
<p>Když se vrátil před ni, už se ovládal. Jen taktak. „Jsem jeho syn. Jeho <emphasis>syn.</emphasis> Ukradla jsi mi otce...“</p>
<p>„Nemožné.“</p>
<p>„...neprávem... <emphasis>Co</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>e?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Do jeho užaslého mlčení řekla hlasitě a jasně: „Není možné, abys byl jeho syn.“</p>
<p>Když zaznamenal její slova, slepá zuřivost v jeho tváři byla přímo ztělesněním nenávisti a ruka se mu třásla, když ji zvedal a rozmachoval se.</p>
<p>Udeřil ji tak prudce, až uviděla hvězdičky.</p>
<p>Payne napřímila hlavu, pohlédla mu do očí a nehodlala na to přistoupit. Ne na jeho mylnou víru. Ne na to, že si ji tahle skupina zločinců měří očima. Ne na tu zločinnou nevědomost.</p>
<p>Payne se zahleděla svému vězniteli do očí. „Bloodletter zplodil jen jednoho jediného mužského potomka...“</p>
<p>„Bratra Černé dýky Vishouse.“ Tvrdý smích se odrazil ozvěnou od stěn. „Slyšel jsem leccos o jeho zvrácenostech...“</p>
<p>„Můj bratr není zvrácený!“</p>
<p>V86 té chvíli Payne ztratila všechno sebeovládání, hněv, který ji unášel tou nocí, kdy zabila svého otce, se vrátil a zmocnil se jí: Vishous je její krev a zachránil ji tím, co všechno pro ni udělal. A ona ho nenechá znectít i kdyby měla při jeho obraně položit život.</p>
<p>V86 mžiku ji zachvátila vnitřní energie, která ozářila sklep, v němž všichni byli, oslnivě bílým světlem.</p>
<p>Pouta se přepálila a s rachotem spadla na podlahu z udusané hlíny.</p>
<p>A muž před ní uskočil a zaujal bojový postoj, zatímco ostatní sáhli po zbraních. Ona však nehodlala zaútočit - aspoň ne fyzicky.</p>
<p>„Teď mě poslouchej,“ pronesla. „Porodila mě Stvořitelka. Jsem ze Svatyně Vyvolených. Když ti tedy říkám, že Bloodletter, můj otec, nepřivedl na svět žádného dalšího mužského potomka, je to <emphasis>pravda</emphasis>.“</p>
<p>„Není,“ vydechl muž. „A ty tebe - nemohla porodit matka rasy. Neporodila nikoho...“</p>
<p>Payne zvedla své zářící paže. „Jsem, co jsem. Popři to a zemřeš.“</p>
<p>Muži vyprchala z tváře všechna barva a nastala dlouhá, napjatá pauza, zatímco na ni mířily zbraně a ona zářila svatým hněvem.</p>
<p>A pak se bojový postoj hlavního vojáka uvolnil, ruce mu klesly k bokům, stehna se narovnala. „To není možné,“ vypravil ze sebe přidušeně. „Nic z toho...“</p>
<p>Hlupáku, pomyslela si.</p>
<p>Zvedla bradu a prohlásila: „Jsem potomkem Bloodlettera a Stvořitelky. A nyní ti opakuji,“ postoupila k němu - „že jsem zabila <emphasis>svého</emphasis> otce, ne <emphasis>tvého</emphasis>.“</p>
<p>Zvedla dlaň, rozmáchla se a vlepila mu políček. „A <emphasis>neurážím</emphasis> svou krev.“</p>
<p>Když ho ta žena udeřila, Xcorovi poskočila hlava tak daleko a tak prudce ke straně, až zvedl rameno, aby mu nepraskla páteř. Ústa se mu okamžitě zaplavila krví, trochu jí vyplivl a teprve pak se napřímil.</p>
<p>Ano, žena před ním působila majestátně ve svém hněvu a ve své rozhodnosti. Byla skoro stejně vysoká jako on a hleděla mu přímo do očí, nohy rozkročené, ruce zaťaté v pěsti a připravené bojovat proti němu a jeho bandě bojovníků.</p>
<p>Tohle není obyčejná žena. A to nejen proto, jak se zbavila okovů.</p>
<p>Po pravdě řečeno, když jí hleděl do očí, připomínala mu otce. Měla Bloodletterovu železnou vůli nejen ve tváři, v očích a v těle. Měla ji v duši.</p>
<p>Dokonce měl velmi jasný pocit, že by se na ni mohli vrhnout všichni, a ona by s nimi přesto bojovala až do posledního dechu a posledního úderu srdce.</p>
<p>Bůh ví, že ho udeřila jako válečník. Ne jako nějaká chabá žena.</p>
<p>Ale...</p>
<p>„Byl to můj otec. Řekl mi to.“</p>
<p>„Byl to lhář.“ Ani nemrkla. Neuhnula očima a nesklonila bradu. „V pozorovacích mísách jsem viděla nesčetné levoboké dcery. Syn však byl jen jeden jediný, a to je mé dvojče.“</p>
<p>Xcor nebyl ochoten to poslouchat před svými muži. Ohlédl se po nich. Dokonce i Throe vytasil zbraň a ve všech jejich tvářích se zrcadlil netrpělivý vztek. Kdyby kývl, vrhnou se na ni, i kdyby je měla všechny sežehnout na popel.</p>
<p>„Nechte nás,“ zavelel.</p>
<p>Nebylo nijak překvapivé, že Zypher byl tím, kdo vznesl námitku první.“ „Podržíme ti ji, abys...“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nechte nás.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Okamžik se nikdo nepohnul. Pak Xcor zařval: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Nechte nás!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>V mžiku vyrazili a zmizeli po schodišti nahoru, do temného domu. Pak se zavřely dveře a shora zazněly kroky, jak tam přecházeli jako zvířata v kleci.</p>
<p>Xcor znovu zaměřil pohled na ženu.</p>
<p>A velmi dlouho na ni jen hleděl. „Staletí jsem po tobě pátral.“</p>
<p>„Nebyla jsem na Zemi. Až teď.“</p>
<p>Zůstala v klidu, i když mu čelila o samotě. Úplně v klidu. A jak pátral v její tváři, cítil, že v ledových polích jeho srdce se pohnuly kry.</p>
<p>„Proč,“ řekl chraplavě. „Proč jsi ho... zabila.“</p>
<p>Žena zvolna mrkla, jako by nechtěla dát najevo zranitelnost a potřebovala se krátce ujistit, že na ní není nic znát. „Protože ublížil mému dvojčeti. On... mučil mého bratra a za to musel zemřít.“</p>
<p>Takže na těch bájích možná přece jen něco je, pomyslel si Xcor.</p>
<p>Po pravdě řečeno, jako většina vojáků už dávno znal příběh, který se vyprávěl o tom, jak Bloodletter nařídil, aby jeho pokrevního syna přitiskli k zemi a tetovali... a pak vykastrovali.</p>
<p>Podle pověsti bylo to zranění jen částečné - povídalo se, že Vishous zázrakem propálil pouta, jimiž byl svázán, a pak uprchl do noci dřív, než ho vykleštili úplně.</p>
<p>Xcor pohlédl na okovy, které předtím spadly z ženiných zápěstí přepálené.</p>
<p>Zvedl ruce a zadíval se na ně.</p>
<p>Nikdy nezářily. „Řekl mi, že jsem se narodil ženě, kterou navštěvoval kvůli krvi. Řekl mi... že mě nechtěla kvůli...“ Dotkl se znetvořeného horního rtu, větu nechal nedokončenou. „Vzal si mě a... naučil mě bojovat. Po svém boku.“</p>
<p>Xcor si mlhavě uvědomoval, že jeho hlas je chraptivý, ale bylo mu to jedno. Připadal si, jako by hleděl do zrcadla a viděl tam svůj odraz, který nepoznává.</p>
<p>„Řekl mi, že jsem jeho syn a měl mě jako svého syna. Po jeho smrti jsem nastoupil na jeho místo, jak to synové dělají.“</p>
<p>Žena si ho změřila a pak zavrtěla hlavou. „A já ti říkám, že lhal. Pohleď do mých očí. Věz, že říkám pravdu, kterou jsi měl uslyšet už dávno, pradávno.“ Klesla hlasem až do pouhého šepotu. „Dobře znám zradu krve. Znám bolest, kterou nyní pociťuješ. Není to spravedlivé, to břímě, které teď neseš. Nezakládej však mstu na klamu, prosím tě snažně. Neboť budu nucena tě zabít a neučiním-li to, mé dvojče tě spolu s Bratrstvem dostihne a pak se budeš modlit, abys skonal.“</p>
<p>Xcor zapátral ve svém nitru a spatřil něco, co nesnášel, ale nemohl ignorovat: vůbec si nepamatoval tu ženu, která ho porodila, ale velmi dobře znal příběh o tom, jak ho vyhodila z porodní komnaty kvůli jeho šerednosti.</p>
<p>Chtěl, aby se k němu někdo hlásil. A Bloodletter to udělal- fyzické znetvoření mu vůbec nevadilo. Staral se jen o to, čeho měl Xcor hojnost: rychlost, vytrvalost, mrštnost, síla... a odhodlání zabíjet.</p>
<p>Xcor vždycky předpokládal, že tyto vlastnosti zdědil po otci.</p>
<p>„Dal mi jméno,“ uslyšel sám sebe. „Matka odmítla. Ale Bloodletter... mi dal jméno.“</p>
<p>„Je mi to velice líto.“</p>
<p>A to nejpodivnější? Věřil jí. Předtím byla připravena bojovat na život a na smrt, nyní působila posmutněle.</p>
<p>Xcor od ní odstoupil a obešel místnost.</p>
<p>Není-li synem Bloodlettera, kým tedy je? A povede ještě své muže? Budou ho ještě někdy následovat do bitvy?</p>
<p>„Hledím do budoucnosti a nevidím... nic,“ zamumlal.</p>
<p>„Také vím, jaké to je.“</p>
<p>Zastavil se čelem k ženě. Volně si založila paže na prsou a nedívala se na něj, ale na stěnu naproti sobě. V její tváři viděl tutéž dutou prázdnotu, jakou pociťoval ve vlastní hrudi.</p>
<p>Napřímil ramena a oslovil ji. „Nemám s tebou žádné nevyřízené účty. Tvé počínání, směřující proti mému,“ pauza - „proti Bloodletterovi... bylo založeno na tvých vlastních oprávněných důvodech.“</p>
<p>Ve skutečnosti je hnala stejná věrnost vlastní krvi a pomstě, kvůli které po ní pátral.</p>
<p>Jak se na válečníka sluší, hluboce se uklonila, přijala jeho ústup a vzájemné objasnění situace. „Jsem tedy volná?“</p>
<p>„Ano ale je bílý den.“ Když se rozhlédla po kavalcích a palandách, jako by si představovala muže, kteří po ní toužili, přerušil ji.</p>
<p> „Nic zlého tě tu nepostihne. Jsem vůdce a...“ No, býval vůdce. „Přečkáme den nahoře, abys měla soukromí. Jídlo a pití jsou tam na stole.“</p>
<p>Xcor učinil ústupky mravnosti a pohostinství ne kvůli těm hloupým řečem o tom, co se patří vůči Vyvoleným. Ale téhle ženy... si vážil: jestli je někdo schopen pochopit význam pomsty po urážce rodiny, pak je to on. A Bloodletter jejího bratra trvale poškodil.</p>
<p>„Po setmění,“ řekl, „tě odtud vyvedeme se zavázanýma očima, protože nesmíš vědět, kde přebýváme. Ale budeš propuštěna bez úhony.“</p>
<p>Obrátil se k ní zády a přistoupil k jedinému kavalci, nad kterým nebyla horní palanda. Připadal si jako hlupák, nicméně upravil hrubou pokrývku. Polštář tam nebyl, sklonil se tedy a zvedl hromádku svých vypraných košil.</p>
<p>„Zde spím - můžeš si tu odpočinout. A abys necítila obavu o své bezpečí či ctnost, z každé strany je na podlaze pistole. Avšak neměj obav. Západu slunce se dočkáš ve zdraví.“</p>
<p>Nesložil formální slib na svou čest, neboť žádnou neměl. A neohlédl se, když směřoval ke schodům.</p>
<p>„Jak se jmenuješ?“ řekla.</p>
<p>„Ty to ještě nevíš, Vyvolená?“</p>
<p>„Nevím všechno.“</p>
<p>„Jistě.“ Položil ruku na hrubé zábradlí. „Ani já ne. Dobrý den, Vyvolená.“</p>
<p>Když stoupal do schodů, bylo mu, jako by zestárl o celá staletí od chvíle, kdy přinesl neživé, teplé tělo této ženy sem do podzemí.</p>
<p>Když otevíral bytelné dřevěné dveře, neměl zdání, co ho za nimi čeká. Poté, co se obeznámili s jeho stavem, mohli se muži poradit a začít se ho stranit...</p>
<p>Byli tam všichni, seřazeni v půlkruhu, Throe a Zypher na okrajích skupiny. V rukou drželi zbraně a jejich tváře byly zachmuřené jako smrt... a čekali, až něco řekne.</p>
<p>Zavřel dveře a opřel se o ně zády. Nebyl zbabělec, aby utíkal před nimi nebo před tím, co se událo tam dole, a neviděl žádnou výhodu v tom, že by vypolštářoval to, co bylo odhaleno, opatrnými slovy či odmlkami.</p>
<p>„Ta žena mluvila pravdu. Nejsem pokrevně spřízněn s tím, koho jsem považoval za svého otce. Co tedy říkáte.“</p>
<p>Nepronesli ani slovo. Nepodívali se na sebe. A nezaváhali.</p>
<p>Jako jeden muž padli na kolena a sklonili hlavy. Throe promluvil.</p>
<p>„Jsi provždy naším velitelem.“</p>
<p>V odpověď si Xcor odkašlal. A ještě jednou. A do třetice. Ve Staré řeči pronesl: „<emphasis>Žádný vůdce neměl ve své armádě silnějších hřbetů s větší oddaností, nežli js</emphasis><emphasis>ou muži přede mnou shromáždění.“</emphasis></p>
<p>Throe zvedl oči. „Nebyla to vzpomínka na tvého otce, čemu jsme všechna ta léta sloužili.“</p>
<p>Ozvalo se mocné výskání na znamení souhlasu což bylo lepší než všechny přísahy, které by mohly být proneseny květnatou řečí. A pak se do prken podlahy u jeho nohou zaryly dýky. A jejich jílce svíraly pěsti vojáků, jejichž byl a zůstal velitelem.</p>
<p>A nechal by to tak, ale jeho dlouhodobé plány vyžadovaly jedno odhalení a další potvrzení.</p>
<p>„Mám větší cíl než bojovat souběžně s Bratrstvem,“ řekl tiše, aby žena o patro níž nic neslyšela. „Má ctižádost by znamenala rozsudek smrti, pokud by ji odhalili druzí. Chápete, co říkám.“</p>
<p>„Král,“ zašeptal někdo.</p>
<p>„Ano.“ Xcor pohlédl postupně všem do očí. „Král.“</p>
<p>Žádný z nich neodvrátil pohled ani nevstal. Byli pevná jednotka svalů a síly a smrtícího odhodlání.</p>
<p>„Jestli se tím pro někoho z vás co mění,“ požádal, „povíte mi to hned a odejdete po setmění, abyste se nikdy nevrátili pod trestem smrti.“</p>
<p>Throe se pohnul, svěsil hlavu. Ale dál nezašel. Nevstal a neodešel, ani on, ani nikdo jiný.</p>
<p>„Dobrá,“ řekl Xcor.</p>
<p>„A co ta žena,“ zeptal se Zypher s temným pousmáním.</p>
<p>Xcor zavrtěl hlavou. „Rozhodně ne. Nezasluhuje žádné potrestání.“</p>
<p>Zypher zvedl obočí. „Dobrá. Můžu jí to zpříjemnit.“</p>
<p>Ach, prokristapána, tolik se podobá tomu zatracenému <emphasis>Lhenihanovi.</emphasis> „Ne. Ani se jí nedotknete. Je Vyvolená.“ To upoutalo jejich pozornost, ale dál ve svých odhaleních zacházet nechtěl. Už jich měl dost. „A spíme zde nahoře.“</p>
<p>„Proč?“ Zypher vstal a ostatní ho následovali. „Jestli říkáš, že je nedostupná, nechám ji na pokoji, a ostatní též. Proč...“</p>
<p>„Protože je to můj rozkaz.“</p>
<p>Aby podepřel svá slova, usedl Xcor na práh dveří a opřel se zády o jejich výplň. Svěřil by svým vojákům život v poli, ale tam dole byla krásná žena a oni byli chtiví, nadržení prevíti, všichni do jednoho.</p>
<p>Museli by ho přemoci, aby se k ní dostali.</p>
<p>Koneckonců, byl voják, ale nepostrádal docela mravní kodex a ona si zasloužila ochranu, i když ji patrně nepotřebuje, za dobrý skutek, který mu prokázala.</p>
<p>Zabila Bloodlettera?</p>
<p>Nakonec tím tedy prokázala Xcorovi službu.</p>
<p>Protože to znamená, že nemusí pomstít skon toho lháře osobně.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá třetí</strong></p>
<p>M</p>
<p>anny seděl za volantem svého auta, pevně ho svíral rukama, oči upřené na vozovku před sebou, když vtom zahnul doprava... a ocitl se přesně na takovém místě, jaké předtím Vishous popisoval.</p>
<p>Už bylo na čase, sakra. Dobré tři hodiny křižoval mezi bloky, než sem dorazil.</p>
<p>Jo, tohle je to, co hledal: bylo deset dopoledne a sluneční světlo, proudící mezi budovami, se odráželo od kluzkého, mastného neřádstva, lesknoucího se na dláždění a na cihlových zdech a na odpadkovém kontejneru a na zadrátovaných oknech.</p>
<p>Zařadil neutrál a dupl na brzdu.</p>
<p>V okamžiku, kdy otevřel dveře, se odtáhl. „<emphasis>Do horoucích</emphasis> <emphasis>pekel...</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Ten puch byl nepopsatelný. Vrazil mu přímo do nosu a zablokoval mozek, byl to děs.</p>
<p>Ale poznával ho. Ten chlapík s čepicí Red Sox takhle čpěl té noci, kdy Manny operoval upíry.</p>
<p>Vzal telefon a zavolal na Vishousovo supertajné číslo. Dvojče jeho lásky se ozvalo hned po prvním zazvonění.</p>
<p>„Mám to,“ řekl Manny. „Je to přesně, jak jsi mi říkal člověče, ten <emphasis>smrad.</emphasis> Jasně. Jo. Chápu. Za chvíli se ozvu.“</p>
<p>Zavěsil a napůl ztrácel nervy při pomyšlení, že se Payne mohla podílet na tom, co očividně skončilo krvavou lázní. Zachoval si ale rozvahu, když, pátral kolem po něčem, po čemkoliv, co by jim mohlo prozradit, k čemu tu došlo...</p>
<p>„Manny?“</p>
<p>„Do háje!“ Otočil se na patě, sáhl po křížku nebo možná po svém srdci, aby mu nepuklo za hrudní kostí. „Jane?“</p>
<p>Přízračná podoba jeho někdejší primářky traumatologie se mu zhmotnila před očima. „Ahoj.“</p>
<p>V první chvíli si pomyslel - ach, Bože, slunce... což byl jasný důkaz toho, jak moc se jeho život změnil. „Počkej! Nevadí ti denní světlo...“</p>
<p>„Nevadí.“ Vztáhla ruku, aby ho uklidnila. „Přišla jsem ti pomoct - V mi řekl, kde jsi.“</p>
<p>Krátce ji uchopil za rameno. „Jsem... fakt rád, že tě vidím.“</p>
<p>Jane ho letmo, pevně objala. „Najdeme ji. Věř mi.“</p>
<p>Jo, ale v jakém bude stavu?</p>
<p>Spojenými silami prošmejdili celou uličku, stíny i osvětlené části. Díkybohu bylo ještě brzy a tahle část města byla opuštěná, protože Manny nebyl v takovém stavu mysli, aby se dokázal vypořádat s komplikacemi v podobě lidí - obzvlášť kdyby se dostavila policie.</p>
<p>Během příští půlhodiny prošli s Jane každičký čtvereční centimetr uličky, ale našli jen zbytky po uživatelích drog, trochu odpadků a množství kondomů, které Manny neměl v úmyslu prohlížet příliš bedlivě.</p>
<p>„Nic,“ zamumlal. „Zatracená práce.“</p>
<p>Fajn. To je jedno. Prostě bude pokračovat, pročesávat okolí, doufat...</p>
<p>Rachotivý zvuk ho přiměl otočit hlavu a pak ho zavedl ke kontejneru na odpadky.</p>
<p>„Něco tu rámusí,“ zvolal a poklekl. Jenomže při jejich smůle to bude jen snídající krysa.</p>
<p>Jane k němu přistoupila, právě když sahal pod popelnici.</p>
<p> „Myslím... myslím, že je to telefon,“ funěl, když se natahoval a šátral špičkami prstů, aby nahmatal... „Mám to.“</p>
<p>Vysunul se zpátky a zjistil, že má v ruce potlučený mobil, který zvoní a je zapnutý na vibrace, čímž se vysvětloval ten zvuk. Naneštěstí ten, kdo volal, přešel do hlasové schránky, právě když se Manny pokoušel hovor přijmout, a místo toho mobil zamkl.</p>
<p>„Páni, je to celé od toho tvého inkoustového hnusu.“ Otřel si ruku o hranu kontejneru - což o lecčem vypovídalo. „A je to zaheslované.“</p>
<p>„Musíme ten mobil odnést Vishousovi ten se dostane všude.“</p>
<p>Manny vstal a pohlédl na ni. „Nevím, jestli tam smím.“ Pokusil se jí telefon předat. „Na. Vezmi si to a já se podívám, jestli nenajdu ještě něco.“</p>
<p>Ačkoliv, na mou duši, vypadalo to, že už prohledal celé centrum.</p>
<p>„Nechtěl bys radši z první ruky vědět, co se děje?“</p>
<p>„Sakra, jo, ale...“</p>
<p>„A jestli Vishous něco najde, nechtěl bys radši vyrazit se správným vybavením?“</p>
<p>„Nojo, ale...“</p>
<p>„Takže jsi ještě nikdy neslyšel o tom, že něco uděláš, a omlouvat se začneš až potom?“ Zvedl obočí a Jane pokrčila rameny. „Takhle jsem s tebou jednala v nemocnici celá léta.“</p>
<p>Manny sevřel mobil pevněji. „Myslíš to vážně?“</p>
<p>„Odvezu nás zpátky do areálu, a jestli to bude někomu vadit, vyřídím to. A smím ti navrhnout, abychom se nejdřív zastavili u tebe doma a naložili všechno, co bys mohl potřebovat ke kratšímu pobytu?“</p>
<p>Zvolna zavrtěl hlavou. „Jestli nepřijde...“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ne.</emphasis> My neříkáme ,nepřijde“ Jane na něj neochvějně upírala oči. „Až <emphasis>přijde</emphasis> domů, bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá, budeš tam. Vishous říkal, že jsi odešel ze zaměstnání - protože mu to pověděla Payne. A o tom si můžeme promluvit později...“</p>
<p>„Není o čem debatovat. Správní rada u sv. Františka mě víceméně vyzvala, abych rezignoval.“</p>
<p>Jane těžce polkla. „Ach, Bože... Manny...“</p>
<p>Kristepane, nemohl uvěřit tomu, co z něj vyšlo: „To je jedno, Jane. Pokud se ve zdraví vrátí - na ničem jiném mi nezáleží.“</p>
<p>Ukázala na auto. „Tak proč se tady ještě vybavujeme?“</p>
<p>To je pravda, hrome.</p>
<p>Oba se rozběhli k porschi, připoutali se a vyrazili s Jane za volantem.</p>
<p>Když se řítila ke Commodore, měl Manny nový cíl: Jednou už to s touhle ženskou zvoral. Podruhé se to nestane.</p>
<p>Jane zaparkovala před věžákem, zatímco Manny klusal do haly, vrazil do výtahu a vyjel nahoru. Bleskurychle popadl laptop, nabíječku k mobilu...</p>
<p>Sejf.</p>
<p>Uháněl ke skříni ve svém pokoji, nastavil kombinaci a otevřel dvířka. Hbitýma rukama a s hlavou naprosto chladnou vyndal rodný list, sedm tisíc dolarů v hotovosti, dvoje zlaté hodinky od Piageta a svůj pas. Přitáhl si nazdařbůh jednu tašku, všechno to do ní nacpal a přidal notebook a nabíječku. Pak sebral ještě další dvě tašky, ze kterých div nepadalo oblečení, a vyřítil se z bytu.</p>
<p>Když čekal na výtah, uvědomil si, že se odhlašuje ze svého dosavadního života. Nadobro. Ať už skončí po boku Payne, nebo ne, sem se nevrátí a nešlo jen o adresu.</p>
<p>V okamžiku, kdy předtím předával klíče Jane, vstoupil metaforicky řečeno do sněhové bouře: neměl zdání, co má před sebou, ale návrat není možný a jemu to tak vyhovuje.</p>
<p>Dole u auta naházel své věci do kufru a na zadní sedadlo. „Jdeme na to.“</p>
<p>Asi pětatřicet minut nato byl Manny opět v mlhavém terénu upíří hory.</p>
<p>Pohlédl na téměř zničený mobil ve své dlani a modlil se, aby je tenhle možný spojovací článek mezi ním a Payne zase svedl dohromady - a vrátil mu to, co odvrhl...</p>
<p>„Do horoucích... pekel...“ Před nimi se z podivného oparu tyčila obrovská hromada kamene, velká jako Mount Rushmore. „To je... sakra dům.“</p>
<p>Jiným slovem mauzoleum.</p>
<p>„Bratři berou zabezpečení velice vážně.“ Jane zastavila před schodištěm hodným katedrály.</p>
<p>„Buď to,“ zamumlal, „nebo někdo vyženil kamenolom.“</p>
<p>Vystoupili společně, a ještě než si vyndal tašky, přelétl pohledem krajinu. Zeď, která ohraničovala pozemek, se tyčila dobrých šest metrů nad zemí a po celé vnější straně byly kamery a nahoře navíc závity ostnatého drátu. Sídlo samo bylo obrovské, třípatrové, rozkládalo se všemi směry a byla to učiněná pevnost: všechna okna byla zakryta pláty kovu a ty dvojité dveře vypadaly, jako by jimi neprojel ani tank.</p>
<p>Na nádvoří stálo množství aut, z nichž některá by ho za jiných okolností velmi zaujala, a také další, daleko menší dům zhotovený ze stejného kamene jako ten hrad. Fontána uprostřed byla vyschlá, ale uměl si představit mírumilovný zvuk, jaký asi vydává padající voda.</p>
<p>„Tudy,“ řekla Jane, otevřela kufr a vyndala jednu z jeho tašek.</p>
<p>„Já to vezmu.“ Vzal i zbývající dvě tašky. „Dáma napřed.“</p>
<p>Cestou zavolala svému muži, takže měl Manny jakous takous představu, že ho příbuzní Payne hned na místě nezabijí. Ale kdo to mohl tvrdit s jistotou.</p>
<p>Ještě že momentálně na sebe úplně kašlal.</p>
<p>U hlavního vchodu zazvonila a ozvalo se cvaknutí zámku. Vstoupil s ní dovnitř a ocitl se ve vestibulu bez oken, který mu připomínal vězení... velmi nóbl, drahé vězení s ručně vyřezávanými dřevěnými panely a vůní citronů, vznášející se ve vzduchu.</p>
<p>Nepřipadalo v úvahu, že by z tohoto prostoru mohli vyjít, aniž by je někdo pustil.</p>
<p>Jane promluvila do kamery. „To jsme my.“</p>
<p>V tu ránu se okamžitě otevřely druhé dveře a Manny musel párkrát zamrkat nad tím, co měl před sebou. Zářivá, pestrobarevná hala na druhé straně byla něco úplně jiného, než co očekával: majestátní a ve všech odstínech duhy byla vším, čím nebyl opevněný vnějšek domu. A, dobrý Bože, jako by tu bylo použito všech existujících typů dekorativního mramoru a kamene... a tuny křišťálu a zlacení.</p>
<p>Pak vstoupil a uviděl fresku na stropě, tři patra nad sebou... a schodiště, vedle kterého schody z filmu <emphasis>Jih proti Severu</emphasis> vypadaly jako štafle.</p>
<p>Právě když se za nimi zavíraly dveře, vyšel z místnosti, která vypadala jako kulečníkový salonek, bratr Payne a po jeho boku Red Sox. Upír kráčel velmi věcně, vkládal si mezi tesáky ručně balenou cigaretu a povytahoval si černé kožené kalhoty.</p>
<p>Zastavil se před Mannym, zadívali se jeden druhému do očí... až by jednoho napadlo, zda to všechno nezačne nanovo a Manny neskončí jako malá přesnídávka.</p>
<p>Jenomže pak upír nastavil dlaň.</p>
<p>Samozřejmě - mobil.</p>
<p>Manny odložil tašky a vyndal z kapsy saka BlackBerry. „Na tady je to...“</p>
<p>Chlapík přijal, co mu bylo nabízeno, ale na mobil se nepodíval. Jen si ho přehodil do volné ruky a znovu vztáhl pravici.</p>
<p>To gesto bylo tak velice prosté; a jeho význam velmi, velmi hluboký.</p>
<p>Manny uchopil podanou dlaň do své a žádný z nich nic neřekl. Nebyl důvod, protože sdělení bylo jasné: obě strany si navzájem projevily úctu.</p>
<p>Když se pustili, Manny řekl: „Telefon?“</p>
<p>Dostat se do mobilu bylo pro upíra otázkou okamžiku.</p>
<p>„Ježíši... ty jsi rychlý,“ zamumlal Manny.</p>
<p>„Ne. Tenhle dostala ode mě. Volal jsem na něj každou hodinu. GPS je rozbitá, jinak bych ti byl dal adresu, kde ho najdeš.“</p>
<p>„Sakra.“ Manny si promnul obličej. „Nic jiného tam nebylo. Jane a já jsme pročesali tu uličku a já jezdil kolik hodin po centru. Co teď?“</p>
<p>„Počkáme. Nic víc nemůžeme dělat, dokud svítí slunce. Ale v momentě, kdy se setmí, odtud Bratrstvo vyrazí za pomstou. Najdeme ji, žádný strach...“</p>
<p>„Jdu taky,“ řekl. „Jen aby bylo jasno.“</p>
<p>Vishous začal vrtět hlavou, ale Manny přerušil veškeré námitky a řeči o rozumu. „Pardon. Je to sice tvá sestra... ale taky má žena. A to znamená, že se na tom budu podílet.“</p>
<p>Nato si ten s basebalkou sundal čepici a uhladil si vlasy. „Do prkýnka dubovýho...“</p>
<p>Manny ztuhl a vůbec nezaznamenal zbytek toho, co ten chlapík říkal.</p>
<p>Ta tvář... ta zatracená tvář.</p>
<p><emphasis>Ta tvář - do horoucích pekel.</emphasis></p>
<p>Manny se mýlil v tom, kde tohohle chlapa už viděl.</p>
<p>„Co je?“ zeptal se chlapík a podíval se po sobě.</p>
<p>Manny mlhavě vnímal, že se bratr Payne mračí a Jane vypadá ustaraně. V ohnisku jeho pohledu však byl ten druhý. Pátral v těch oříškových očích, v oblasti úst a brady, snažil se najít něco, co by neodpovídalo, něco, co by bylo jinak... něco, co by vyvrátilo jeho jednoduchou násobilku.</p>
<p>To jediné, co bylo mírně odlišné, byl nos - ale to jen proto, že byl nejméně jednou zlomený.</p>
<p>Pravda je v kostech.</p>
<p>A spojovacím článkem nebyla nemocnice, ba ani Katedrála sv. Patrika - protože když tak o tom uvažoval, určitě už tohohle člověka, muže... upíra, to je jedno... viděl v kostele.</p>
<p>„Co je, sakra?“ zamumlal Butch a pohlédl na Vishouse.</p>
<p>Místo vysvětlení se Manny shýbl a prohrabal své tašky. Když pátral po tom, co s sebou nevzal úmyslně, věděl mimo veškerou pochybnost, že to najde. Osud seřadil kostky domina příliš dokonale, než aby k tomuto okamžiku nedošlo.</p>
<p>Jo, už to měl.</p>
<p>Manny se napřímil a ruce se mu třásly tolik, že opěrka rámečku na fotografie rachotila o zadní stěnu.</p>
<p>Vzhledem k tomu, že nebyl schopen slova, dokázal jen otočit sklo a ukázat všem třem černobílou fotografii pod ním.</p>
<p>Která jako by z oka vypadla muži jménem Butch.</p>
<p>„Tohle je můj otec,“ řekl Manny chraptivě.</p>
<p>Chlapíkův výraz přešel od <emphasis>jo, no a co</emphasis> k jednoznačnému zsinalému šoku a ruce se mu také roztřásly, když je vztáhl a opatrně uchopil ten starý obrázek.</p>
<p>Nenamáhal se něco popírat. Nešlo to.</p>
<p>Bratr Payne vydechl oblak nádherně voňavého kouře. „Do háje.“</p>
<p>No, to bylo pěkné a výstižné.</p>
<p>Manny pohlédl na Jane a pak na muže, který mohl být klidně jeho nevlastním bratrem. „Poznáváš ho?“</p>
<p>Když chlapík zvolna zavrtěl hlavou, Manny pohlédl na Vishouse. „Můžou lidé a upíři...“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Znovu se vrátil pohledem k tváři, kterou by neměl znát tak důvěrně, a říkal si: Do háje, jak to udělal. „Takže jsi...“</p>
<p>„Míšenec?“ řekl chlapík. „Jo. Moje matka byla člověk.“</p>
<p>„Krucinál,“ vydechl Manny.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá čtvrtá</strong></p>
<p>K</p>
<p>dyž Butch držel v ruce obrázek muže, který se mu nepopiratelně podobal jako vejce vejci, přemýšlel dosti bizarně o žlutých značkách u dálnic.</p>
<p>O těch, na kterých stojí věci jako NA MOSTĚ MŮŽE BÝT NÁMRAZA... nebo POZOR NA PADAJÍCÍ SKÁLU... nebo NA SILNICI SE PRACUJE. Sakra, dokonce i na ty se siluetou jelena ve skoku nebo velkou černou šipkou ukazující doleva či doprava.</p>
<p>V tomto okamžiku, jak tu stál v hale, by opravdu ocenil, kdyby ho někdo předem upozornil, že jeho život dostane smyk a převrátí se na střechu.</p>
<p>Ale na druhé straně, srážka je srážka a nedá se naplánovat.</p>
<p>Zvedl oči od fotografie a pohlédl lidskému chirurgovi do očí. Byly tmavě hnědé, jako dobré staromódní portské. Ale jejich tvar... Bože, proč si té podoby nevšiml dřív?</p>
<p>„Víš jistě,“ slyšel svůj hlas. „Že je to tvůj otec?“</p>
<p>Jenomže odpověď znal ještě předtím, než druhý kývl.</p>
<p>„Kdo... jak...“ Jo, novinář by byl náramný, hm. „Co...“</p>
<p>A je to. A ještě <emphasis>kdy</emphasis> a <emphasis>kde</emphasis> a může začít psát do novin.</p>
<p>Šlo však o to, že když se spojil s Marissou a prošel proměnou, smířil se konečně s tím, kým je a co dělá. V lidském světě byl odcizený, žil paralelně, ale nikdy se doopravdy nepropojil s matkou a sourozenci.</p>
<p>Ani s otcem, samozřejmě.</p>
<p>Nebo aspoň s tím chlapem, o kterém mu tvrdili, že je jeho tatík.</p>
<p>Domníval se, že když má domov a životní družku tady, skoncoval už s asimilací, dosáhl mírumilovného smíření do té míry, až to bolelo.</p>
<p>Ale teď zas všechny ty hnusy vypluly na povrch.</p>
<p>Člověk vážně promluvil. „Jmenoval se Robert Bluff. Byl chirurgem v Columbia Pres v New York City, když tam máma pracovala jako sestra........“</p>
<p>„Moje matka byla taky sestra.“ Butchovi vyschlo v ústech. „Ale ne v téhle nemocnici.“</p>
<p>„Praktikoval na spoustě míst dokonce... i v Bostonu.“</p>
<p>Nastalo dlouhé ticho, během kterého Butch zkoumal studené, matoucí vody možnosti nevěry na straně své matky.</p>
<p>„Potřebuje se někdo napít, co?“ zeptal se Vishous.</p>
<p>„Lag...“</p>
<p>„Lagavulin...“</p>
<p>Butch i chirurg umlkli a Vishous obrátil oči v sloup. „Proč mě to nepřekvapuje.“</p>
<p>Vishous zamířil k baru v kulečníkovém salonku a Manello řekl: „Vlastně jsem ho vůbec neznal. Setkal jsem se s ním... jednou? Ani si nevzpomínám, abych byl upřímný.“</p>
<p>Vishous předvedl bleskovou obsluhu a vrátil se s alkoholem na tácku.</p>
<p>Butch si přihnul ze sklenice, Manello učinil totéž a pak potřásl hlavou. „Víš, mně to nikdy nechutnalo, až teprve...“</p>
<p>„Kdy.“</p>
<p>„Když jste se mi začali hrabat v hlavě. Míval jsem rád Jacka Danielse. Ale za poslední rok... se všechno změnilo.“</p>
<p>Butch kývl, i když nevěděl, o čem je řeč. Páni, prostě nedokázal odtrhnout oči od toho obrázku a po chvíli zjistil, že jakýmsi prapodivným způsobem se mu ulevilo. Zkoumáním původu se prokázalo, že je spřízněn s Wrathem, ale nikdy nevěděl, a celkem se ani nesnažil zjistit, jak. A přitom je to tady. Přímo před ním.</p>
<p>Sakra, je to úplně, jako by byl celou dobu nemocný a někdo konečně určil diagnózu.</p>
<p>Máte jinootcotidu. Nebo je to parchantóza?</p>
<p>Všechno to dávalo smysl. Vždycky měl dojem, že ho otec nenávidí, a možná za tím bylo tohle. Ačkoliv bylo skoro nemožné představit si, že by jeho zbožná, upjatá matka někdy zahýbala, tenhle obrázek vyprávěl příběh přinejmenším jedné noci s někým jiným.</p>
<p>Nejprve si říkal, že musí zajít za mámou a zeptat se jí na podrobnosti - no, na <emphasis>některé</emphasis> podrobnosti.</p>
<p>Ale copak by to šlo? Stařecká demence ji odvedla od reality a teď už na tom byla tak, že ho sotva poznávala, když se u ní stavil - což byl jediný důvod, proč ji vůbec mohl navštěvovat. A bratrů ani sester se zeptat nemůže. Ti ho odepsali, když zmizel z jejich oběžné dráhy, ale spíš bylo nepravděpodobné, že by věděli víc než on.</p>
<p>„Je ještě naživu?“ zeptal se Butch.</p>
<p>„Nevím. Myslíval jsem si, že je pohřbený na hřbitově Borový háj. Ale teď? Kdoví, sakra.“</p>
<p>„Můžu to zjistit.“ Když Vishous promluvil, Butch i Manny na něj pohlédli. „Stačí říct a já ho najdu ať už je v upířím světě, nebo v lidském.“</p>
<p>„Najdeš koho?“</p>
<p>Hluboký hlas zazněl z vrcholku schodiště a všichni vzhlédli, když se ta slova rozezvučela halou. Wrath stál na odpočívadle v prvním patře s Georgem po boku a králova nálada se dala snadno uhádnout, i když měl oči skryté za panoramatickými slunečními brýlemi: byl ve smrtícím stavu mysli.</p>
<p>Těžko však říct, zda to způsobila přítomnost člověka v hale, nebo tisíc jiných věcí, které ho momentálně tížily.</p>
<p>Vishous promluvil- což bylo dobře. Butch ztratil hlas a Manello evidentně zrovna tak. „Vypadá to, že tenhle skvělý chirurg je možná tvůj příbuzný, můj pane.“</p>
<p>Manello se přikrčil a Butch si pomyslel: <emphasis>A do háje.</emphasis></p>
<p>Tomuhle se říká přilévání oleje do ohně.</p>
<p>Manny si třel spánky, zatímco obrovský upír s černými vlasy dlouhými až po pás sestupoval po schodech; zdálo se, že ten plavý pes ho vede. Chlap vypadal, jako by mu to tady patřilo, a vzhledem k tomu „můj pane“ to tak patrně i bylo.</p>
<p>„Slyšel jsem dobře, V?“ zeptal se.</p>
<p>„Jo. Slyšel.“</p>
<p>A tím se vyřešila další otázka - protože Manny se také v duchu ptal, jestli mu slouží sluch.</p>
<p>„Tohle je náš král,“ oznámil Vishous. „Wrath, syn Wrathův. Toto je Manello. Doktor Manny Manello. Myslím, že vy dva jste se oficiálně ještě neseznámili.“</p>
<p>„Ty jsi ten od Payne.“</p>
<p>Žádné zaváhání. I odpověď přišla bez váhání: „Jo. Jsem.“</p>
<p>Tlumený rachot, který vyšel z krutých úst, byl zčásti smích, zčásti zaklení. „A myslíš, že jsme příbuzní - jak?“</p>
<p>Vishous si odkašlal a vmísil se do hovoru. „Je tu ohromující fyzická podobnost mezi Mannyho tátou a Butchem. Chci říct... do háje, vypadá jako jeho kopie.“</p>
<p>Tmavé obočí zmizelo za brýlemi. Pak se výraz zklidnil. „Netřeba říkat, že si to nemůžu ověřit.“</p>
<p>Aha, tak - je slepý. Tím se vysvětluje ten pes.</p>
<p>„Mohli bychom udělat ověření původu,“ navrhl Vishous.</p>
<p>„Jo,“ řekl Butch. „Uděláme...“</p>
<p>„Počkej moment, nemůže ho to zabít?“ vmísila se do hovoru Jane.</p>
<p>„Zadržte.“ Manny vztáhl na obranu ruce před sebe. „Počkejte, sakra, chvilku. Ověření čeho?“</p>
<p>Vishous vyfoukl kouř. „To je proces, při kterém se dostanu do tebe a zjistím, kolik naší krve máš v žilách.“</p>
<p>„Ale nemůže mě to zabít?“ Sakra, skutečnost, že Jane vrtí hlavou, vůbec nebudila důvěru.</p>
<p>„Je to jediná možnost, jak získat jistotu. Jestli jsi míšenec, nemůžeme jít do laborky a podívat se na tvou krev. Míšenci jsou jiní.“</p>
<p>Manny se po nich rozhlédl: král, Vishous, Jane... a chlapík, který je možná jeho polovičním bratrem. Kristepane, možná právě proto cítil k Payne něco docela jiného než k ostatním od okamžiku, kdy ji uviděl, to bylo, jako... jako by se nějaká část jeho bytosti probudila.</p>
<p>Možná se tím vysvětloval také jeho prudký temperament.</p>
<p>A po celoživotních úvahách o otci a o svých kořenech ho napadlo... že teď může zjistit pravdu.</p>
<p>Jenomže jak tak opětovali jeho upřený pohled, vzpomněl si, jak se před týdnem vydal do nemocnice a myslel si, že je ráno, jenomže byla noc. A pak mu přišla na mysl ta záležitost s Payne a s tím, jak se jeho tělo měnilo.</p>
<p>„Víte co?“ řekl. „Myslím, že mi nic nechybí.“</p>
<p>Když Jane kývla, jako by s ním souhlasila, byl si jist, že je na správné koleji.</p>
<p>Kromě toho odbíhali od skutečného problému.</p>
<p>„Payne se vrátí, nějak, někdy,“ řekl. „A já nebudu hrát ruskou ruletu, dokud ji zase neuvidím - i kdyby to byla otázka toho, jestli patřím do tohohle světa, nebo ne. Vím, kdo je můj otec - a teď proti mně stojí jeho kopie, sakra. Dál zajít nepotřebuju - ledaže by se k tomu Payne stavěla jinak.“</p>
<p>Bože... matka, napadlo ho zčistajasna. Věděla to?</p>
<p>Vishous si založil paže na hrudi a Manny se připravoval na hádku.</p>
<p>„Líbíš se mi,“ řekl místo toho Vishous. „Vážně.“</p>
<p>Vzhledem k tomu, k čemu se před nedlouhou dobou nachomýtl, to bylo překvapení. Ale proč ne. „Fajn, jsme domluveni. Moje žena to chce - udělám to. Ale jinak jsem spokojený s tím, kdo jsem.“</p>
<p>„To beru,“ prohlásil Wrath.</p>
<p>V tom okamžiku zavládlo ticho. Ačkoliv, copak se dalo něco říct? Kde je Payne - a kde není ta otázka tížila všechny stejně.</p>
<p>Manny si v životě nepřipadal tak bezmocný.</p>
<p>„Pardon,“ řekl jeho polobratr. „Potřebuju ještě panáka.“</p>
<p>Butch se oddělil od ostatních, šel do druhé místnosti a Manny sledoval, jak mizí ve zdobném průchodu. „Víte co, já bych mu s tím chlastem pomohl.“</p>
<p>„Můj dům je tvůj dům,“ řekl král temně. „Bar je tamhle.“</p>
<p>Manny potlačil podivné nutkání uklonit se a místo toho jen kývl. „Díky, chlape.“ Když mu král nastavil klouby zaťaté pěsti, klepl do nich svými a pak pokynul Jane a jejímu manželovi.</p>
<p>Místnost, kam vstoupil, vypadala jako nejlepší salonek u dostihových lóží, co kdy viděl. Sakra, vždyť měli dokonce i přístroj na výrobu popcornu!</p>
<p>„Ještě Lag?“ zamumlal chlapík od protější stěny.</p>
<p>Manny se otočil a shledal, že má před sebou safraportsky vybavený bar. „Jo. Prosím.“</p>
<p>Podal muži svou sklenici. A když šplouchání skotské zaznělo hlasitě jako výkřik, vydal se ke zvukovému systému, který by patrně dokázal ozvučit i Madison Square Garden.</p>
<p>Tiskl tlačítka, až pustil mix... gangsta rapu.</p>
<p>Rychle přepnul na rádio, hledal nějakou metalovou stanici. Když začaly dunět Dead Memories od Slipknotu, zhluboka se nadechl.</p>
<p>Soumrak. Čeká jen, až se setmí.</p>
<p>„Na,“ řekl polda a podal mu sklenku. Udělal grimasu a ukázal na jeden z reproduktorů. „Tobě se to líbí?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Tak v tomhle směru příbuzní nejsme.“</p>
<p>Vishous strčil hlavu do místnosti. „Co je to, sakra, za <emphasis>rámus?</emphasis><emphasis>“</emphasis> Jako by tu někdo mluvil cizí řečí. Nebo jako by jim pouštěl Justina Biebera.</p>
<p>Manny jen potřásl hlavou. „To je hudba.“</p>
<p>„To říkáš leda ty.“</p>
<p>Manny obrátil oči v sloup a uchýlil se na velmi temné, nebezpečné místo ve své mysli. Realita toho, že momentálně nemá jak pomoci své ženě, v něm budila touhu někomu nebo něčemu ublížit. A skutečnost, že má v sobě kus upíra, byla přesně tím zjištěním, jaké v takovýhle den vůbec nepotřeboval.</p>
<p>Bože, bylo mu na umření.</p>
<p>„Dá si někdo kulečník?“ zeptal se otupěle.</p>
<p>„Sakra, jo.“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>Jane přistoupila a letmo ho objala. „Přiberte mě taky.“</p>
<p>Nejspíš nebyl jediný, kdo zoufale potřeboval rozptýlit.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá pátá</strong></p>
<p>P</p>
<p>ayne seděla na něčem měkkém, s rukama v klíně, a uhádla, že je v autě, protože ten pocit jemných vibrací byl stejný jako ten, který měla, když jela po Manuelově boku v jeho porschi. Nemohla si to však potvrdit vizuálně, protože jak předtím slíbil Bloodletterův voják měla pásku na očích. Pach muže, který velel, však byl po jejím boku; ačkoliv seděl jako zkamenělý, takže vozidlo musel řídit někdo jiný.</p>
<p>V hodinách mezi střetem a touto nynější jízdou ji nic nepostihlo: čas denního světla strávila vsedě na vůdcově lůžku, kolena přitažená k hrudi, obě pistole vedle sebe na hrubé přikrývce. Nikdo ji však neobtěžoval, takže po chvíli se přestala ježit při každém zvuku shora a poněkud se uvolnila.</p>
<p>Většinu její pozornosti si záhy vyžádaly myšlenky na Manuela; přehrávala si zas a znova scény z příliš krátké doby, kterou strávili spolu, až jí bolelo u srdce. Než se ale nadála, vůdce se k ní vrátil dolů a zeptal se jí, zda požaduje nějaké jídlo, než odejdou.</p>
<p>Ne, nechtěla jíst.</p>
<p>Poté jí zavázal oči běloskvoucím klůckem tak čistým a líbezným, až se v duchu divila, kde k němu přišel. A pak pevně uchopil její loket a zvolna ji vedl nahoru po schodech, po nichž ji předtím nesl dolů.</p>
<p>Těžko se dalo přesně určit, jak dlouho byli v autě. Dvacet minut? Možná půl hodiny?</p>
<p>„Tady,“ řekl vůdce nakonec.</p>
<p>Na jeho povel to, v čem seděli, zpomalilo, pak zastavilo a otevřely se dveře. Když dovnitř zavál svěží, chladný vzduch, znovu ji někdo vzal za loket a podepřel při vystupování. Dveře se zavřely a ozvalo se bouchnutí -jako by do auta udeřila pěst.</p>
<p>Od prudce roztočených pneumatik jí dopadla na roucho hlína.</p>
<p>A pak zůstala sama s vůdcem.</p>
<p>Ačkoliv mlčel, cítila, že se pohybuje po jejím boku, a látka, kterou měla kolem hlavy, se uvolnila. Když spadla, zatajil sejí dech.</p>
<p>„Myslel jsem, že máš-li být propuštěna, mělo by se tak stát před vyhlídkou hodnou tvých bledých očí.“</p>
<p>Dole pod nimi leželo celé město Caldwell a jeho mihotavá světla a proudy dopravního provozu představovaly nádhernou hostinu pro její zrak. Vskutku, stáli na hřebeni nízké horské vyvýšeniny a město se jim rozprostíralo doslova u nohou podél břehů řeky.</p>
<p>„To je krása,“ zašeptala a pohlédla na vojáka.</p>
<p>Stál kus od ní, skoro až jako by tam nebyl, jeho znetvoření bylo skryto v šeru, do kterého ustoupil. „Žij blaze, Vyvolená.“</p>
<p>„A ty... Pořád ještě neznám tvoje jméno.“</p>
<p>„Pravda.“ Napůl se uklonil. „Dobrý večer.“</p>
<p>Nato zmizel, odhmotnil se od ní.</p>
<p>Po chvilce se obrátila zpět k vyhlídce a uvažovala, kde asi je právě teď Manuel. Bude to v té houštině vysokých budov, takže soudě podle umístění mostu to bude... tam.</p>
<p>Ano, tam.</p>
<p>Zvedla ruku, nakreslila neviditelný kruh kolem vysoké, štíhlé stavby ze skla a oceli, kde - jak si byla jista žil.</p>
<p>Na hrudi ji bolelo, zadýchala se, otálela ještě okamžik a pak se odhmotnila na severovýchod, směrem k areálu Bratrstva. Cestovala bez nadšení, jen z povinnosti, aby informovala své dvojče, že je skutečně naživu a bez úhony.</p>
<p>Když se zhmotnila na kamenných schodech rozlehlého sídla, přistupovala k dvojitým dveřím s podivným děsem. Svým způsobem byla ráda, že je zase doma, ale nepřítomnost jejího muže ji zbavovala veškeré radosti, kterou měla pociťovat z nadcházejícího shledání.</p>
<p>Zazvonila, dveře do vestibulu se okamžitě odjistily a ona mohla vystoupit ze tmy...</p>
<p>V téže vteřině se ještě rychleji otevřely vnitřní dveře a stál v nich usmívající se majordomus.</p>
<p>„Madam!“ vykřikl.</p>
<p>Když vstoupila do haly, jež ji okouzlovala od okamžiku, kdy ji před několika dny poprvé spatřila, zahlédla krátce své šokované dvojče, které vyskočilo do průchodu z kulečníkového salonku.</p>
<p>Opravdu však jen krátce.</p>
<p>Jakási ohromná síla srazila Vishouse z cesty tak prudce, až odletěl, sklenice mu vyskočila z ruky a nápoj, který v ní byl, vystříkl do vzduchu.</p>
<p>Manuel vtrhl do haly, řítil se kupředu a ve tváři se mu zrcadlila nevíra a hrůza a úleva zároveň.</p>
<p>Jenomže to nedávalo smysl, že k ní běží, nedávalo smysl, že tu vůbec je...</p>
<p>Držel ji v náručí dřív, než stihla dokončit myšlenku, a, ach, voněl pořád stejně, tím temným kořením, které bylo jedinečné, jen a jen jeho, a zaplavovalo jí smysly. A ramena měl stejně široká, jak si pamatovala. A pas stejně útlý. A jeho objetí bylo stále stejně nádherné.</p>
<p>Třásl se po celém těle, když ji okamžik pevně objímal a pak ucouvl, jako by se bál, že ji poraní.</p>
<p>V očích měl paniku. „Není ti nic? Co pro tebe můžu udělat? Potřebuješ doktora? Jsi zraněná - moc se vyptávám promiň. Bože... co se stalo? Kde jsi byla? Do háje, musím toho nechat...“</p>
<p>Možná to nebyla ta květnatá slova, jaká by většina žen chtěla slyšet při romantickém shledání, ale pro ni znamenala nejvíc na světě.</p>
<p>„Pročpak jsi tu?“ zašeptala a přiložila dlaně k jeho tváři.</p>
<p>„Protože tě miluju.“</p>
<p>V mnoha ohledech se tím nic nevysvětlovalo... ale jí to sdělovalo vše, co potřebovala vědět.</p>
<p>Zčistajasna ucukla rukama. „Ale to, co jsem udělala s tvým tělem...“</p>
<p>„To je mi jedno. Budeme s tím pracovat - na něco přijdeme, ale pokud jde o tebe a o mě, mýlil jsem se. Byl jsem srab, zbabělec a udělal jsem chybu a zatraceně mě to mrzí. Do háje.“ Zavrtěl hlavou. „Musím přestat klít. Ach, Bože, tvoje roucho...“</p>
<p>Podívala se dolů a uviděla černou krev <emphasis>bezduchých, </emphasis>které zabila, a také rudou skvrnu od své vlastní krve.</p>
<p>„Jsem celá a zdravá,“ řekla zřetelně. „A miluji tě...“</p>
<p>Přerušil ji a vážně políbil na ústa. „Opakuj to. Prosím.“</p>
<p>„Miluji tě.“</p>
<p>Zasténal, znovu ji objal a Payne pocítila ve svém srdci ohromné vzedmutí blaha a vděčnosti a nechala se těmi emocemi unášet k němu. A zatímco se objímali, podívala se přes rameno svého muže. Její bratr tam stál se svou <emphasis>shellan</emphasis> po boku.</p>
<p>Setkala se s pohledem svého dvojčete a vyčetla z něj všechny otázky a obavy.</p>
<p>„Jsem v pořádku,“ řekla svému muži i dvojčeti.</p>
<p>„Co se stalo?“ zeptal se Manuel s ústy v jejích vlasech. „Našel jsem tvůj telefon rozbitý.“</p>
<p>„Ty jsi mě hledal?“</p>
<p>„Samozřejmě.“ O kousíček ucouvl. „Tvůj bratr mi volal, když se rozednilo.“</p>
<p>Zčistajasna byla obklopena lidmi, jako by někdo udeřil do gongu a svolal do haly všechny muže a ženy z domu. Nepochybně je přivolal rozruch kolem jejího návratu a z úcty se dosud drželi opodál.</p>
<p>Bylo jasné, že klid zavládl nejen ve dvou myslích.</p>
<p>A to v ní vzbudilo pocit, jako by patřila do této rodiny.</p>
<p>„Byla jsem dole u řeky,“ řekla tak hlasitě, aby to všichni slyšeli, „když jsem zachytila pach nepřítele. Táhlo mě to k nim, křižovala jsem uličkami a narazila na dva <emphasis>bezduché.</emphasis><emphasis>“ </emphasis>Ucítila, jak Manuel ztuhl, a totéž pozorovala u svého bratra. „Bojovat bylo příjemné...“</p>
<p>Nato zaváhala. Jenomže král kývl. A stejně tak svalnatá žena s krátkými vlasy - jako by i ona bojovala ve válce a poznala nutkání i uspokojení. Bratři však byli očividně nesví.</p>
<p>Pokračovala. „Tam ke mně dorazila skupina mužů - statní, dobře vyzbrojení, vskutku eskadra vojáků. Vůdce byl velmi vysoký, s tmavýma očima a tmavými vlasy a,“ přiložila si ruku k ústům - „defektem na horním rtu.“</p>
<p>Teď se ozvalo klení - a ona přitom litovala, že nemohla před odchodem z Druhé strany lépe využít pozorovací mísy. Muže, kterého popisovala, očividně znali a nebyli jím nijak nadšeni.</p>
<p>„Uvěznil mě...“ Nato se ozvalo nejedno, ale hned dvě zavrčení od jejího dvojčete a od Manuela. A zatímco chlácholila muže, který stál tak těsně u ní, na bratra jen pohlédla. „Mylně se domníval, že jsem způsobila pohromu pro jeho rod. Věřil, že je Bloodletterův syn a byl svědkem té noci, kdy jsem usmrtila našeho otce. Věru, po celá staletí po mně pátral, aby se pomstil.“</p>
<p>V tomto okamžiku se zarazila, protože si uvědomila, že se právě přiznala k otcovraždě. Nikoho to však zřejmě nepohoršilo, což vypovídalo mnohé nejen o tom, jaké muže a ženy má kolem sebe, ale také o tom, jaký ničema byl její otec.</p>
<p>„Vyvedla jsem onoho vojáka z omylu, v němž žil.“ Vypustila to, že ji udeřil, a byla ráda, že modřina na její tváři už vybledla. Jaksi byla přesvědčena, že o tom nikdo nemusí vědět. „A on mi uvěřil. Neublížil mi - po pravdě řečeno, ochránil mě před svými muži, přenechal mi své lůžko...“</p>
<p>Manuel vycenil zuby, jako by měl tesáky... a to ji vzrušilo.</p>
<p>„Sama, spala jsem sama. Všechny své podřízené zadržel u sebe nahoře.“ Další chlácholivé hlazení Manuela aspoň dokud si neuvědomila, že je plně vzrušen, jak to bývá u muže trpícího nutkáním označkovat svou ženu. A to bylo náramně erotické. „A... zavázal mi oči a dal mě odvézt k malebné skalní římse s výhledem na město. A tam mě propustil. To bylo vše.“</p>
<p>Wrath promluvil. „Unesl tě proti tvé vůli.“</p>
<p>„Věřil, že má důvod. Domníval se, že jsem mu zabila otce. A jakmile jsem ho vyvedla z omylu, byl ochoten mě propustit, ale bylo denní světlo, takže jsem nikam nemohla. Byla bych zavolala, ale můj telefon se ztratil a nezdálo se, že by oni nějaký měli, alespoň jsem nic takového nepozorovala. Po pravdě řečeno, žili po staru, společně a skromně, v podzemní místnosti, která byla osvětlena svíčkami.“</p>
<p>„Máš představu, kde pobývají?“ zeptalo se její dvojče.</p>
<p>„Nemám zdání. Byla jsem v bezvědomí, když...“ Z mnoha hrdel se zvedl polekaný výkřik a Payne zavrtěla hlavou. „Postřelil mě jeden <emphasis>bezduchý</emphasis>...“</p>
<p>„Co, sakra...“</p>
<p>„Cože jsi byla?!“</p>
<p>„Pistolí...“</p>
<p>„Postřelená...“</p>
<p>„...zraněná?“</p>
<p>Hmm. Možná to neměla říkat.</p>
<p>Bratři mluvili jeden přes druhého a Manuel ji zvedl do výše a držel v náručí, na tváři masku ryzí zuřivosti. „Tak dost. Tady jsme skončili. Provedu ti vyšetření.“ Ohlédl se na jejího bratra. „Kam ji můžu vzít.“</p>
<p>„Nahoru. Doprava. Třetí dveře jsou pokoj pro hosty. Dám nahoru poslat jídlo a dej mi vědět, kdybys potřeboval zdravotnický materiál.“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>A nato se její muž vydal nahoru po schodech a stále ji nesl v náručí.</p>
<p>Dobře, že svůj příběh v podstatě dovyprávěla; vzhledem k tomu, v jakém úhlu držel Manuel bradu, nějakou dobu teď nebude moci o svém utrpení vyprávět.</p>
<p>Ledaže by ho chtěla rozzuřit.</p>
<p>Po pravdě řečeno, teď to vypadalo, že se ten voják má čeho obávat, jestli se cesty těch dvou někdy zkříží.</p>
<p>„Jsem velmi ráda, že tě vidím,“ řekla chraptivě. „Nemyslela jsem na nic jiného než na tebe, když jsem...“</p>
<p>Krátce zavřel oči, jako by trpěl bolestí. „Neublížili ti?“</p>
<p>„Ne.“ A tehdy si uvědomila, co mu dělalo starosti.</p>
<p>Položila mu dlaň na tvář a řekla: „Ani se mě nedotkl. Žádný z nich.“</p>
<p>Zachvění, které proběhlo jeho silným tělem, když ji nesl, bylo tak silné, až málem klopýtl. Ale rychle se vzpamatoval... a šel dál.</p>
<p>Vishous sledoval, jak člověk odnáší jeho sestru po hlavním schodišti, a uvědomoval si, že přímo před jeho očima se odvíjí budoucnost. Ti dva ji vyřeší a chirurg s vysoce pochybným hudebním vkusem bude součástí jejího života... a Vishousova... už navěky.</p>
<p>Zčistajasna se v duchu vrátil o dvanáct měsíců nazpátek, až na to místo příběhu, kdy vstoupil do chirurgovy kanceláře, aby mu vymazal vzpomínky o svém vlastním pobytu v Nemocnici sv. Františka.</p>
<p><emphasis>Bratr.</emphasis></p>
<p>V duchu tehdy uslyšel slovo <emphasis>bratr.</emphasis></p>
<p>Tehdy neměl ani za mák zdání, co to znamená - protože jak by k něčemu takovému mohlo dojít?</p>
<p>A přece to tam bylo, realita znovu ožila v jedné z jeho vizí.</p>
<p>Ačkoliv kdyby to mělo být přesné, mělo to slovo patrně být <emphasis>švagr.</emphasis></p>
<p>Jenomže pak pohlédl na Butche. Jeho nejlepší přítel také upřeně hleděl vzhůru za Manuelem.</p>
<p>Sakra, <emphasis>bratr</emphasis> by asi klidně sedělo. A to je dobře. Manello je z těch, které našinci nevadí mít za příbuzné.</p>
<p>Jako by mu četl myšlenky, Wrath ohlásil: „Chirurg může zůstat. Jak dlouho chce. A může mít kontakt s kýmkoli ze své lidské rodiny - jestli chce. Jako můj příbuzný je v mém domě vítán bez omezení.“</p>
<p>Nato se ozvalo souhlasné mručení: jako vždy, pokud šlo o Bratrstvo, se žádné tajemství neudrželo dlouho, takže všichni už o spojení Manello-Butch-Wrath věděli. Hrome, všichni už si prohlédli tu fotografii. Obzvlášť Vishous.</p>
<p>Ačkoliv Vishous se nespokojil jen tím. Jméno Robert Bluff bylo, jak se ukázalo, jen zástěrka jasně. A musel to být míšenec; jinak by nemohl pracovat v žádné nemocnici za denního světla. Otázka zněla, zda a do jaké míry věděl o upíří stránce své osobnosti a jestli je dosud naživu.</p>
<p>Jane si položila hlavu na jeho srdce a on ji k sobě přitáhl ještě víc. A pak pohlédl na Wratha. „Xcor, že.“</p>
<p>„Jo,“ řekl král. „Ověřeno očitým svědectvím. A neslyšeli jsme o něm naposled. Tohle je teprve začátek.“</p>
<p>Přesně tak, pomyslel si Vishous. Příchod té bandy bojovníků není dobrá zpráva pro nikoho ale především pro Wratha.</p>
<p>„Pánové,“ zvolal král, „a dámy, První jídlo nám stydne.“</p>
<p>Což bylo pro všechny povelem, aby zamířili do jídelny a doopravdy snědli to, co až do nynějška úmyslně ignorovali.</p>
<p>Když byla Payne doma a v bezpečí, znovu v nich procitla chuť k jídlu... ačkoliv Vishous <emphasis>nechtěl</emphasis> myslet na to, čím se, u všech ďasů, bezpochyby právě zabývají chirurg a jeho sestra.</p>
<p>Zasténal a Jane pevněji stiskla paži, kterou ho držela kolem pasu. „Není ti nic?“</p>
<p>Shlédl na svou <emphasis>shellan.</emphasis> „Myslím, že má sestra není dost stará na to, aby se s někým milovala.“</p>
<p>„Vishousi, je stejně stará jako ty.“</p>
<p>Krátce se zamračil. Opravdu? Nebo se narodil jako první on?</p>
<p>Jo, odpověď na to zná jen jedna osoba.</p>
<p>Sakra, na matku vůbec nepomyslel. A když si teď na ni vzpomněl... absolutně necítil touhu ani zájem zaskočit tam s oznámením, že Payne se daří <emphasis>úžasně,</emphasis> jak jen si račte přát.</p>
<p>Kdepak. A jestli si chce Stvořitelka udržet přehled o tom, co provádějí její „děti“? Může se podívat do těch pozorovacích mis, které má tak ráda.</p>
<p>Políbil svou <emphasis>shellan.</emphasis> „Je mi jedno, co stojí v kalendáři nebo v jakém pořadí se kdo narodil. Je to moje malá sestřička a nikdy nebude dost stará, aby... hm, jo.“</p>
<p>Jane se zasmála a přitulila se pod jeho paži. „Jsi moc milý.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Vedl ji do jídelny a ke stolu, galantně jí přidržel židli a pak usedl po její levici.</p>
<p>Rozproudil se hovor, všichni si nakládali na talíře, jeho Jane se smála čemusi, co řekl Rhage, a Vishous pohlédl přes stůl na Butche a Marissu, kteří se na sebe usmívali a drželi se za ruce.</p>
<p>Vida, pomyslel si... život je teď vlastně pěkný.</p>
<p>Doopravdy.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá šestá</strong></p>
<p>N</p>
<p>ahoře Manny kopnutím zavřel dveře za sebou a svou ženou a pak s ní přistoupil k lůžku o velikosti fotbalového hřiště.</p>
<p>Nebyl důvod zamykat. Jen idiot by je rušil.</p>
<p>Od oken, už nezakrytých okenicemi, vnikalo dovnitř dostatečné světlo, aby v něm bylo vidět, a čert ho vem, jestli se mu nezamlouvalo to, co měl před očima svou ženu, živou a zdravou, rozloženou na... No, dobrá, není to jejich postel, ale než přijde ráno, tak bude.</p>
<p>Usedl vedle ní a diskrétně se pokusil skrýt běsnící erekci, kterou měl od chvíle, kdy uviděl Payne vstupovat do dveří. A ačkoliv toho bylo hodně, co si museli říci, nedokázal na ni než zírat.</p>
<p>Jenomže pak se v něm projevil lékař. „Byla jsi zraněná?“</p>
<p>Její půvabné ruce sjely k rouchu a čím výš se zvedal dolní lem, tím níž jí klesala víčka. „Myslím, že už jsem zahojená. Bylo to pouze škrábnutí... tady nahoře.“</p>
<p>Těžce polkl. Sakra... jo, nic jí není. Pokožka na horní části jejího stehna byla hladká jako porcelán.</p>
<p>„Možná bys mě však měl vyšetřit důkladněji,“ zapředla.</p>
<p>Pootevřel rty a plíce se mu sevřely.</p>
<p>„Víš jistě, že ti nic není... a že tě... nezranili.“</p>
<p>Nikdy by se přes to nedostal.</p>
<p>Payne se posadila a pohlédla mu zpříma do očí. „Můžeš si vzít to, co ti bylo vždycky souzeno.“</p>
<p>Krátce zavřel oči. Pak nechtěl, aby nabyla nesprávného dojmu. „Ne že by mi to vadilo, kdybys nebyla... chci říct, nejde o to, co se patří...“ Sakra práce, dneska v noci mu to mluvení vůbec nejde. „Prostě nesnesu, aby ti někdo ublížil.“</p>
<p>Když se usmála, byl rád, že sedí. Protože kdyby stál, porazilo by ho to.</p>
<p>„Omlouvám se za včerejší noc,“ řekl. „Udělal jsem chybu...“</p>
<p>Položila mu dlaň na ústa. „Teď jsme tam, kde jsme. Na ničem jiném mi nesejde.“</p>
<p>„A já ti něco musím říct.“</p>
<p>„Opouštíš mě?“</p>
<p>„Nikdy.“</p>
<p>„Dobrá. Buďme tedy poprvé spolu a pak si promluvíme.“ Napřímila se ještě víc a prsty na jeho ústech vystřídaly její rty, políbila ho zhluboka a dlouze. „Hmmm... ano, mnohem lepší než ten proslov, myslím.“</p>
<p>„Víš jistě, že chceš...“ Dál se nedostal, protože její jazyk ho připravil o veškeré myšlenky.</p>
<p>Zasténal, vstal, vztyčil se nad ní. A pak se setkal s jejíma očima a zvolna se spustil svým tělem na její... až nakonec se jí dotkl erekcí mezi nohama.</p>
<p>„Jestli tě teď políbím, už to nepůjde zastavit.“ Sakra, jeho hlas byl tak hrdelní, až na ni prakticky vrčel. Ale myslel to vážně. Hnala ho jakási jiná síla tady nešlo o sex, ačkoliv to zahrnovalo i mechaniku aktu. Připraví-li ji o panenství, poznamená ji způsobem, který nechápal, ale nepochyboval o něm.</p>
<p>„Chci tě takto,“ řekla. „Čekám staletí na to, co mi můžeš dát jen ty.“</p>
<p><emphasis>Je má,</emphasis> pomyslel si.</p>
<p>Než ji znovu políbil, otočil se na bok a rozpletl jí cop. Rozprostřel tmavé vlny vlasů na saténový přehoz lůžka a prohrábl je prsty.</p>
<p>Pak přitiskl boky k jejímu lůnu, přitlačil a odtáhl se a opakoval ten pohyb... a jeho ruka jí vyjela pod ňadro a sevřela tenkou tkaninu roucha.</p>
<p>Upřímně řečeno, sám se vyděsil, co to chce udělat.</p>
<p>„Chci být před tebou nahá,“ nařídila. „Svlékni mě, Manueli.“</p>
<p>To hromské roucho nemělo šanci. Vymrštil se, popadl ho za obě klopy a roztrhl ho přímo uprostřed, rozerval látku, obnažil její ňadra vstříc svým planoucím očím a chladnému vzduchu. V odpověď se prohnula a zasténala - a to byl konec: okamžitě byl ústy na jejích tuhnoucích bradavkách a rukama v jejím lůně. Vrhl se na ni, hnal ji k orgasmu tím, že ji sál a opatrně třel, a když přišlo její rychlé, zoufalé vyvrcholení, polykal její výkřiky.</p>
<p>Chtěl jí dát víc a měl to jednoznačně v úmyslu, ale jeho tělo nehodlalo čekat. Ruce zápolily s kalhotami, rozepínaly pásek a stahovaly zip, až se pohlaví vymrštilo ze svého vězení.</p>
<p>Byla na něj připravená, kluzká a rozevřená - a roztoužená, soudě podle toho, jak se o něj třela nohama.</p>
<p>„Půjdu na to pomalu,“ řekl do jejích úst.</p>
<p>„Nebojím se bolesti. S tebou ne.“</p>
<p>Do háje, takže v tomhle možná fungují fyzicky stejně jako lidské ženy. Což znamená, že poprvé to pro jeho ženu nebude snadné.</p>
<p>„Pssst,“ zašeptal. „Neboj se. Přijmi mě.“</p>
<p>Sáhl dolů, nastavil se a... ach, sakra... málem hned skončil. Byla horká a vlhká a...</p>
<p>...tak rychlá, že by ji nedokázal zastavit, ani kdyby chtěl. Její ruce sáhly dolů a sevřely jeho zadek, nehty se do něj zaryly a pak...</p>
<p>Payne vyrazila boky vzhůru a současně ho přitáhla dolů a on zajel dovnitř až po jílec, proniknutí bylo veskrze a neodvolatelně úplné.</p>
<p> Zaklel, ona ztuhla a zasykla... což bylo zatraceně nespravedlivé, protože, do horoucích pekel, jemu to bylo příjemné. Ale nehýbal se - teprve až se z toho vpádu vzpamatovala.</p>
<p>A pak mu svitlo.</p>
<p>Vsunul ruku pod její zátylek a přitáhl její rty těsně ke svému hrdlu. „Přijmi mě.“</p>
<p>Zvuk, který vydala, ho přiměl k orgasmu v jejím lůně - prostě se nemohl udržet.</p>
<p>A zatímco se jeho pohlaví křečovitými stahy uvolňovalo, zaryla mu Payne tesáky hluboko do žíly.</p>
<p>Rozpoutal se divoký sex.</p>
<p>Pohybovala se mu vstříc, její sevřené lůno ho tisklo a ždímalo, až znovu vyvrcholil... a pak začal prudce pohybovat boky. Pití a šílený rytmus ho unášely do opojného tepání těl, o němž věděl, že potrvá až do rána: na tomhle nebylo nic civilizovaného; byli muž a žena, z nichž zbylo jen nejprimitivnější jádro.</p>
<p>A on nikdy nezažil nic lepšího.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá sedmá</strong></p>
<p>T</p>
<p>homas DelVecchio přesně věděl, kam teď vrah půjde. Vůbec o tom neměl pochybnost. I když se detektiv de la Cruz vrátil na velitelství, kde s ostatními kluky pracoval na teoriích a vodítkách a všechno to bylo docela chytré, Veck věděl, kam má jít.</p>
<p>A když se blížil k parkovišti motelu Monroe se zhasnutými světly a motorem motocyklu běžícím na neutrál, říkal si, že by patrně bylo dobré de la Cruzovi zavolat a dát mu vědět, kde teď je.</p>
<p>Nakonec však nechal telefon v kapse.</p>
<p>Zastavil BMW mezi stromy na pravé straně parkoviště, vykopl stojánek, sesedl a zavěsil helmu na řídítka. Pistoli měl v podpažním pouzdře a říkal si, že tam zůstane, i kdyby se někdo ukázal.</p>
<p>Převážně té lži i věřil.</p>
<p>Strašlivá pravda však byla taková, že v něm procitlo něco, co dlouho, předlouho spalo. De la Cruz měl pravdu, když byl vůči němu jako parťákovi obezřetný a správně kladl otázky ohledně toho, kde končí otcovy hříchy a začínají synovy.</p>
<p>Protože Veck byl hříšník. A nastoupil k policejnímu sboru ve snaze zbavit se toho.</p>
<p>Patrně by však udělal líp, kdyby vyhledal kněze. Protože někdy měl pocit, jako by měl v sobě opravdického démona.</p>
<p>Přesto tu nebyl, aby někoho zabil. Přišel zatknout vraha, než se ten prevít znovu pustí do svého díla.</p>
<p>Na mou duši.</p>
<p>Když se Veck blížil k motelu, držel se ve tmě mezi stromy a soustředil se na pokoj, kde byla nalezena poslední dívka. Všechno bylo tak, jak to nechala policie: pořád tu byl trojúhelník pásky, ohraničující místo činu, oddělující dveře a část pěšiny přímo před nimi a také pečeť na veřejích, která se teoreticky dala porušit jen oficiálně. V pokoji ani před ním se nesvítilo. Nikde nikdo.</p>
<p>Uvelebil se za tlustým jehličnanem a rukama v černých rukavicích si stáhl černou vlněnou čepici ještě blíž k černému roláku.</p>
<p>Uměl velmi dobře setrvat v takové nehybnosti, až takřka zmizel. Také uměl velmi dobře ventilovat svou energii do převládajícího klidu, který šetřil energii a současně zbystřoval smysly.</p>
<p>Jeho kořist se ukáže. Ten vraždící šílenec přišel o všechny své trofeje - jeho sbírka je nyní v rukou policie a technici od kriminálky dělají, co mohou, aby ho spojili s množstvím nevyřešených vražd po celých Spojených státech. Jenže ten odporný gauner sem nepřijde v naději, že by získal něco nazpátek. Při návratu půjde o truchlení nad ztrátou toho, co získal s vynaložením takového úsilí.</p>
<p>Bude to z jeho strany neopatrné a zbrklé? Rozhodně, ale na druhé straně, je to součást hektického cyklu. Vrah nebude uvažovat jasně a ze svých ztrát bude zoufalý. A Veck tady bude prostě příštích pár nocí trčet, dokud se neukáže.</p>
<p>Čas plynul a on čekal a čekal a ještě trochu čekal... byl trpělivý jako každý dobrý šmírák. Ačkoliv mu svitlo, že to může být katastrofa, když je tady sám. S nožem v pochvě vzadu za pasem. A ta zatracená pistole...</p>
<p>Praskla větvička a Veck zalétl očima doprava, ačkoliv hlavou nepohnul. Nehýbal se, nezměnil rytmus dechu, ani sebou neškubl.</p>
<p>A tam byl. Překvapivě drobný muž se opatrně proplétal lesní krinolínou načechraných keřů. Výraz v jeho tváři byl téměř zbožný, když se blížil z boku k motelu, ale to nebylo to jediné, co ho identifikovalo jako vraha. Jeho oděv byl pokrytý zaschlou krví, boty také. Kulhal, jako by měl poraněnou nohu, a tvář měl podrápanou - od nehtů.</p>
<p>Mám tě, pomyslel si Veck.</p>
<p>A když teď upíral oči na vraha... jeho ruka sklouzla k bokům a pak dozadu. K noži.</p>
<p>I když si říkal, že má nechat zbraň, kde je, a sáhnout po poutech, nezměnil kurz. Vždycky se v něm svářily dvě poloviny, dvě osoby v jedné kůži, a v takových chvílích, jako byla tahle, měl pocit, jako by pozoroval sám sebe, docela jako by byl pasažérem v taxíku a dosažení cíle nezáleželo na jeho vlastním úsilí.</p>
<p>Začal se k muži blížit, sledoval ho nehlučně jako stín, zkracoval vzdálenost, až byl od toho lumpa jen půldruhého metru. Nůž si našel cestu do Veckovy dlaně a on ho tam vlastně nechtěl, ale už bylo pozdě vracet ho do pochvy. Také bylo pozdě couvnout. Bylo pozdě naslouchat hlasu, který mu říkal, že je to zločin a on skončí ve vězení. Druhá stránka jeho osobnosti se ujala velení a on podlehl, ocitl se na prahu vraždy...</p>
<p>Zčistajasna se odněkud zjevil třetí muž.</p>
<p>Mamutí muž v koženém oděvu skočil vrahovi do cesty, zablokoval mu ji. A když David Kroner polekaně uskočil, zazněl vzduchem sykot.</p>
<p>Bože, to ani neznělo lidsky. A... jsou to... <emphasis>tesáky?</emphasis></p>
<p><emphasis>Co to, sakra... ?</emphasis></p>
<p>Útok byl tak brutální, že už po prvním zásahu do krku sériovému vrahovi málem uletěla hlava. A tak to šlo dál, krev stříkala tak daleko, až potřísnila Veckovy těžké černé kalhoty a rolák a čepici.</p>
<p>Jenže v tom nefiguroval nůž ani dýka.</p>
<p>Zuby. Ten darebák rval pokožku <emphasis>zuby.</emphasis></p>
<p>Veck se pokusil utéct, ale narazil do stromu a náraz ho vrátil mnohem blíž, než potřeboval. A měl utíkat k motorce, nebo jen prostě utéct, ale násilí ho hypnotizovalo... a také přesvědčení, že ať má před sebou cokoli, dozajista to není člověk.</p>
<p>Když bylo po všem, nestvůra odhodila zmasakrované zbytky sériového vraha na zem... a pak pohlédla na Vecka.</p>
<p>„Do... háje...,“ vydechl Veck.</p>
<p>Tvář se strukturou kostí velice podobala člověku, ale tesáky vůbec ne, ani rozměry a pomstychtivý pohled. Bože, krev tomu stvoření doslova kapala z úst.</p>
<p>„Podívej se mi do očí,“ řekl hlas s cizím přízvukem.</p>
<p>Z toho, co zbylo ze sériového vraha, se ozval bublavý zvuk. Ale Veck se tam nepodíval. Byl zhypnotizován ohromujícím párem očí... tak velice modrých... zářivých...</p>
<p>„Do háje...,“ vypravil ze sebe přidušeně, nenadálá bolest hlavy uťala vše, co viděl nebo slyšel. Padl na bok, stočil se bolestí do klubíčka a zůstal tak.</p>
<p>Mžik.</p>
<p>Proč leží na zemi?</p>
<p>Mžik.</p>
<p>Cítí pach krve. Ale proč?</p>
<p>Mžik. Mžik.</p>
<p>Zasténal, zvedl hlavu a... „Do háje!“</p>
<p>Zděšeně vyskočil a zadíval se na krvavé dílo, které měl před sebou.</p>
<p>„A... sakra,“ zaklel. Udělal to. Konečně někoho zabil...</p>
<p>Jenomže pak se podíval na nůž ve své pěsti. Žádná krev: ne na čepeli. Ani na jeho rukou. A na šatech jen drobné kapky.</p>
<p>Rozhlédl se a neměl zdání, co se tu právě odehrálo. Pamatoval si, jak sem jel... a zaparkoval motocykl... a stopoval muže, který ted umírá na zemi.</p>
<p>Pokud k sobě měl být brutálně upřímný, pak měl v úmyslu zabíjet. Od začátku. Ale soudě podle fyzických důkazů, on to nebyl.</p>
<p>Problém byl, že mu v hlavě místo informací zela jen černá díra.</p>
<p>Sten sériového vraha ho přiměl obrátit hlavu doprava. Vrah k němu vztahoval ruce.</p>
<p>Němě žádal o pomoc a přitom krvácel. Jak to, že je dosud naživu?</p>
<p>Roztřesenýma rukama vytáhl Veck svůj mobil a vyťukal číslo 911.</p>
<p>„Jo, detektiv DelVecchio, oddělení vražd. Potřebuju sanitku k motelu Monroe, <emphasis>hned</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Když předal hlášení a zdravotníci už byli na cestě, strhl bundu, zmuchlal ji a poklekl vedle muže.</p>
<p>Přitiskl bundu k ranám na chlapíkově hrdle a modlil se, aby ten šmejd přežil.</p>
<p>A pak se musel v duchu ptát, jestli by to bylo dobře, nebo ne.</p>
<p>„Já tě nezabil,“ řekl. „Že ne?“</p>
<p>Ach, Bože... co se tu vůbec událo?</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá osmá</strong></p>
<p>„P</p>
<p>řišel za tebou.“</p>
<p>Ze svého stanoviště v posteli Blaylock viděl Saxtona, syna Tymeova, z toho nejlepšího úhlu. Ne, nedíval se mu na zadek. Saxton se holil před zrcadlem v koupelně a jeho dokonalý profil byl zalit měkkým světlem shora.</p>
<p>Bože, to byl krásný muž.</p>
<p>V mnoha ohledech splňoval tento milenec vše, co si jen mohl kdo přát.</p>
<p>„Kdo,“ zeptal se Blay tiše.</p>
<p>Výraz v očích, které se na něj upřely, jednoznačně říkal „ale jdi“.</p>
<p>„Aha.“ Aby se vyhnul dalšímu hovoru, Blay pohlédl na přikrývku, kterou měl přitaženou až k holé hrudi. Pod tím saténovým závažím byl nahý. Jako byl Saxton, než si oblékl župan.</p>
<p>„Chtěl vědět, jak ti je,” pokračoval Sax.</p>
<p>Protože „aha“ už bylo v odpovědi použito, Blay to rozšířil na: „Vážně.“</p>
<p>„Bylo to venku na terase. Nechtěl jít dovnitř, aby nás nerušil.“</p>
<p>Zvláštní, když byl na prahu bezvědomí potom, co mu sešili břicho, mlhavě se v duchu ptal, co tam venku Saxton dělá. Ale trpěl tehdy takovými bolestmi, že se nedalo moc přemýšlet o ničem.</p>
<p>Teď však cítil, jak jím projelo strašlivé radostné vzrušení.</p>
<p>Chvála Stvořitelce, už to bylo dlouho, co naposled pocítil tohle známé mravenčení - ačkoliv plynutí času ho nijak neoslabilo. A nemohl podlehnout návalu touhy a zeptat se, o čem mluvili. Urazil by tím Saxtona, především. A za druhé, nemělo to smysl.</p>
<p>Dobře, že měl spoustu munice, kterou se mohl umlčet: stačilo jen pomyslet na to, jak zhruba před týdnem přicházel Qhuinn domů, vlasy rozcuchané, v oblaku pachu kolínské nějakého muže, v naparovačném kroku uspokojení.</p>
<p>Když si Blay představil, že se na něj vrhl ne jednou, ale dvakrát a byl odmítnut? Na to prostě nemohl ani pomyslet.</p>
<p>„Nechceš vědět, co říkal?“ zamumlal Saxton, když táhl ostrou čepel po hrdle a obratně se vyhýbal stopě po kousnutí, kterou mu Blay způsobil před půl hodinou.</p>
<p>Blay zavřel oči a uvažoval, jestli se někdy přenese přes skutečnost, že Qhuinn souloží s kýmkoli, až na něj.</p>
<p>„Ne?“ zeptal se Saxton.</p>
<p>Postel se prohnula a Blay otevřel oči. Saxton si přišel sednout na okraj matrace, přičemž si poťukával na bradu a tváře krvavě rudým ručníkem.</p>
<p>„Ne?“ opakoval.</p>
<p>„Můžu se tě na něco zeptat?“ řekl Blay. „A teď není vhodná chvíle, abys byl šarmantní a sarkastický jako vždycky.“</p>
<p>Saxtonova krásná tvář okamžitě zvážněla. „Jen se ptej.“</p>
<p>Blay si uhladil přikrývku na hrudi. Dvakrát. „Jestli ti... vyhovuju.“</p>
<p>Koutkem oka viděl, jak se Saxton přikrčil a div neumřel rozpaky.</p>
<p>„Myslíš v posteli?“ otázal se Sax.</p>
<p>Blay sevřel rty, kývl a říkal si, že by to asi měl ještě trochu vysvětlit, ale měl sucho v ústech.</p>
<p>„Proč se, prokristapána, takhle ptáš?“ řekl Saxton tiše.</p>
<p>No, protože s ním určitě něco není v pořádku.</p>
<p>Blay zavrtěl hlavou. „Nevím.“</p>
<p>Saxton složil ručník a odložil ho stranou. Pak natáhl paži přes Blayovy boky a skláněl se, až měli obličeje u sebe.</p>
<p>„Ano.“ Nato přiložil ústa k Blayovu hrdlu. „Vždycky.“</p>
<p>Blay mu přejel dlaní po zátylku a nalezl měkké, kadeřavé vlasy na úpatí jeho šíje. „Díkybohu.“</p>
<p>Ten známý pocit z těla, spočívajícího nad ním, nezažíval poprvé a připadal mu správný. Příjemný. Znal každou křivku Saxtonovy hrudě a boků a stehen. Znal tlakové body, věděl, kam kousnout, přesně věděl, jak ho uchopit a převalit se na něj a prohnout, aby se Saxton vzrušil.</p>
<p>Takže ano, patrně se neměl ptát.</p>
<p>Ale Qhuinn... všechno ho na něm jitřilo.</p>
<p>A i když se naučil obrnit zvenčí, rána zůstávala stejně bolestivá a hluboká jako v okamžiku, kdy byla zasazena, když vyšlo najevo, že jediný muž, po kterém nade všechno touží, s ním nikdy, nikdy nebude.</p>
<p>Saxton se odtáhl.</p>
<p> „Qhuinn nedokáže zvládnout to, co k tobě cítí.“</p>
<p>Blay se chraptivě zasmál. „Nemluvme o něm.“</p>
<p>„Proč ne?“ Saxton vztáhl ruku a přejel palcem sem a tam po Blayovu dolním rtu. „Je tady s námi, ať o něm mluvíme, nebo ne.“</p>
<p>Blay zauvažoval, má-li lhát, a pak to vzdal. „Mrzí mě to.“</p>
<p>„To nic - vím, na čem jsem.“ Saxtonova volná ruka se vkradla pod přikrývku. „A vím, co chci.“</p>
<p>Blay zasténal, když se dlaň otřela o to, co se okamžitě stalo silnou erekcí. A když zvedl boky a roztáhl nohy Saxtonovi vstříc, setkal se s očima svého milence a vsál jeho palec do úst.</p>
<p>Tohle bylo o mnoho lepší než ta horská dráha s Qhuinnem tohle znal a měl to rád. Tady byl v bezpečí. Tady mu nikdo neubližoval.</p>
<p>A nalezl tu hluboké sexuální spojení.</p>
<p>Saxtonův pohled byl vášnivý i vážný, když pouštěl to, co předtím nalezl, odtahoval přikrývky z Blayova těla a rozvazoval si uzel na pásku županu.</p>
<p>Tohle je moc dobré, říkal si Blay. Tohle je, jak má být...</p>
<p> Když milencova ústa nalezla jeho klíční kost a pak se sunula níž, zavřel Blay oči, jenomže když se začal hroužit do svých pocitů, neviděl v duchu Saxtona.</p>
<p>„Počkej, dost...“ Posadil se a Saxtona zvedl s sebou.</p>
<p>„To nic,“ řekl Saxton. „Vím, jak na tom jsme.“</p>
<p>Blayovi pukalo srdce. Ale Saxton jen zavrtěl hlavou a přiložil znovu rty k Blayově hrudi.</p>
<p>Nikdy nemluvili o lásce a teď si uvědomil, že nikdy nebudou, protože Saxton má ve věcech opravdu jasno: Blay pořád ještě miluje Qhuinna a zřejmě vždycky bude.</p>
<p>„Proč?“ řekl svému milenci.</p>
<p>„Protože tě chci mít, dokud tě mám.“</p>
<p>„Nikam neodcházím.“</p>
<p>Saxton jen zavrtěl hlavou a nepřestával se rty dotýkat jeho pevných břišních svalů. „Přestaň přemýšlet, Blaylocku. Začni něco cítit.“</p>
<p>Saxtonova talentovaná ústa sjela až dolů a Blay se sykavě nadechl a rozhodl se dát na tu radu. Protože to byla jediná možnost, jak přežít.</p>
<p>Něco mu říkalo, že je jen otázkou času, než Qhuinn přijde s oznámením, že se spojí s Laylou.</p>
<p>Nebyl si jist, odkud to ví, ale věděl to. Ti dva spolu chodili už celé týdny a Vyvolená tu byla zase včera - zachytil její vůni a vycítil od vedle její krev.</p>
<p>A ačkoliv tohle přesvědčení mohlo být jen mentálním cvičením v přivádění sebe sama do pekelných depresí, bylo mu, jako by zdaleka nešlo jen o to. Bylo to, jako by mlha, jež obvykle zastírala nadcházející dny a měsíce a léta, nesnesitelně prořídla a místo ní se mu ukázaly stíny osudu.</p>
<p>Jen otázka času.</p>
<p>Bože, to ho zabije.</p>
<p>„Jsem rád, že jsi tady,“ zasténal.</p>
<p>„Já taky,“ řekl jeho milenec smutně Blayově erekci.</p>
<p>„Taky jsem rád.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá devátá</strong></p>
<p>N</p>
<p>ásledujícího večera přecházela Payne přední částí sídla Bratrstva, chodila z jídelny přes halu do kulečníkového salonku a zase zpátky. A znovu. A ještě.</p>
<p>Její muž opustil dům uprostřed odpoledne, aby „něco vyřídil”. A ačkoliv jí odmítl sdělit, co to bude, velice se jí líbil ten mírně nezbedný úsměv, který měl na tváři, když ji pěkně přikryl v posteli, již během noci pořádně využili - a pak odešel.</p>
<p>Potom už neusnula. Kdepak.</p>
<p>Bylo příliš mnoho důvodů k radosti.</p>
<p>A překvapení.</p>
<p>Zastavila se u francouzského okna, které vedlo na nádvoří, a přemýšlela o té fotografii, co jí ukázal. Bylo zcela zřejmé, že je Butchův pokrevní příbuzný - a tudíž i králův. Ale ani Manuel, ani ona nestáli o riziko regrese. Ne, v tom s ním plně souhlasila. Mají jeden druhého a vzhledem k tomu, co už museli překonat, není důvod pokoušet osud a riskovat špatný výsledek.</p>
<p>Kromě toho by získané informace nic nezměnily: král otevřel jejímu muži svůj dům i bez oficiálního potvrzení pokrevní spřízněnosti a Manuel bude smět udržovat kontakt se svou lidskou matkou.</p>
<p>Co víc, bylo rozhodnuto, že tu bude pracovat spolu s doktorkou Jane, ale také s Haversem. Koneckonců, rasa potřebuje víc dobrých lékařů a Manuel je skvělý.</p>
<p>A ona? Bude chodit do boje. Manuel ani její bratr nebyli zrovna nadšeni nebezpečím, kterému bude čelit, ale nehodlají tomu bránit. Po pravdě řečeno, po obšírném rozhovoru se Manuel zřejmě smířil s tím, že to k ní patří. Kladl si jen podmínku, aby si opatřila ty nejlepší zbraně - a její bratr trval na tom, že o to se postará on.</p>
<p>Bože, ti dva spolu zřejmě vycházejí. Koho by to kdy napadlo?</p>
<p>Přešla k dalšímu oknu v řadě a pátrala pohledem ve tmě po světle reflektorů auta.</p>
<p>Kde je? Kde je...</p>
<p>Manuel si také hodlal promluvit s doktorkou Jane o fyzických změnách, které prožíval - změnách, které budou nejspíš pokračovat vzhledem k tomu, jak Payne zářila, kdykoli se milovali. Bude pozorovat své tělo a uvidí, co se stane, a oba se modlili, aby se nestalo nic jiného, než že mu zachová zdraví a věčné mládí. To se ale pozná teprve časem.</p>
<p>Zaklela, otočila se, přešla halu... a vstoupila do jídelny.</p>
<p>U třetího okna v řadě vzhlédla k nebesům. Netoužila jít navštívit svou matku. Bylo by báječné svěřit se se svou láskou těm, kdo ji přivedli na svět. Jenže otec je mrtvý a <emphasis>mahmen?</emphasis></p>
<p>Nevěřila, že by ji Stvořitelka znovu neuvěznila: Manuel je míšenec. Není to zrovna to čistokrevné plemeno, jaké by matka schvalovala...</p>
<p>Dvojice jasných světel, stoupajících na svah, nad kterým byl areál vybudován, způsobila, že se jí rozbušilo srdce. A pak se ozvala hudba... dunivý rytmus, pronikající skrze sklo.</p>
<p>Payne vyrazila z jídelny a řítila se přes mozaikové vyobrazení jabloně v plném květu. Okamžik nato už vyběhla z vestibulu do temné noci...</p>
<p>Na vrcholku schodů se smykem zastavila.</p>
<p>Manuel se nevrátil sám. Za jeho porschem bylo jakési masivní vozidlo... obrovské, dvojdílné vozidlo.</p>
<p>Její muž vystoupil od volantu svého auta. „Ahoj,“ zavolal.</p>
<p>Byl samý úsměv, když k ní přistupoval, kladl jí ruce na boky a tiskl ji k hrudi. „Stýskalo se mi,“ zaševelil do jejích úst.</p>
<p>„Mně taky.“ Už se také usmívala. „Ale... copak jsi to přivezl?“</p>
<p>Zpoza volantu druhého vozidla vystoupil obstarožní majordomus. „Pane, mám...“</p>
<p>„Díky, Fritzi, ale teď už to obstarám já.“</p>
<p>Majordomus se hluboce uklonil. „Bylo mi potěšením posloužit.“</p>
<p>„Jsi nejlepší, chlape.“</p>
<p><emphasis>Doggen</emphasis> doslova zářil, když vtančil do domu. A pak se k ní její muž obrátil.</p>
<p>„Zůstaň tady.“</p>
<p>Když se z nitra té velké vymyšlenosti ozval dusavý zvuk, svraštila čelo. „Samozřejmě.“</p>
<p>Manuel ji znovu políbil a zmizel na druhé straně.</p>
<p>Otevírání dveří. Další dusání. Vrzavý a valivý zvuk, po němž následovalo rytmické bouchání. A pak...</p>
<p>Zaržání jí potvrdilo to, v co se neodvažovala doufat. A pak Mannyho krásná klisna vycouvala na rampu a už ji vedl k ní.</p>
<p>Payne si přitiskla dlaně na ústa a do očí jí vhrkly slzy. Klisna elegantně přešlapovala, hladká srst se jí leskla ve světle proudícím z domu, síla a vitalita se jí vrátila.</p>
<p>„Co... pročpak je tady?“ řekla Payne chraplavě.</p>
<p>„Lidští muži dávají svým snoubenkám dar na důkaz své lásky.“ Manuel se široce usmál. „Říkal jsem si, že Glory je lepší než všechny diamanty, které bych ti mohl koupit. Znamená pro mě víc... a doufám, že i pro tebe.“</p>
<p>Když vůbec nereagovala, vztáhl ruku s koženou otěží připnutou k ohlávce koně. „Dávám ti ji.“</p>
<p>Nato Glory mocně zaržála a poskočila, jako by s touto změnou vlastníka souhlasila.</p>
<p>Payne si otřela oči, vrhla se na Manuela a zhluboka ho políbila. „Nenalézám slov.“</p>
<p>A pak přijala otěž a Manuel se dmul pýchou.</p>
<p>Zhluboka se nadechla a...</p>
<p>Než si Payne uvědomila, že se hýbe, vymrštila se do vzduchu a dosedla na Glory, jako by spolu byly celá léta, ne pár minut.</p>
<p>A klisna nepotřebovala pobídku ani svolení, ani nic jiného. Glory vyrazila kupředu, zaryla kopyta do oblázků a rozběhla se jako o život.</p>
<p>Payne zaklesla prsty do dlouhé černé hřívy a dokonale držela rovnováhu na silném hřbetě, který se pod ní vzdouval. Vítr ji udeřil do tváře a ona se rozesmála čirou radostí, unášena proudem štěstí a svobody. Ano... ano! Tisíckrát ano!</p>
<p>Vyrazit do noci.</p>
<p>Mít volnost pohybu.</p>
<p>Mít svou lásku.</p>
<p>To bylo něco víc než jen dýchat. Tohle znamenalo <emphasis>žít.</emphasis></p>
<p>Manny stál u kamionu na přepravu koní, sledoval, jak se jeho děvčata společně vzdalují, a byl bez sebe štěstím. Dokonale se k sobě hodily, obě byly ze stejného těsta a obě byly skvělé a silné a řítily se nocí tryskem, kterému by nestačila ani většina aut.</p>
<p>Tak jo. Možná si trochu zaslzel. Ale co, sakra. Tohle je neuvěřitelná noc a...</p>
<p>„Já to viděl.“</p>
<p>„Ježíši <emphasis>Kriste</emphasis>...“ Popadl křížek a otočil se na patě. „Vždycky musíš každého takhle děsit?“</p>
<p>Vishous neodpověděl - nebo snad nemohl. Upír nespouštěl oči ze své sestry a jejího cválajícího koně a zdálo se, že je stejně dojatý jako Manny.</p>
<p>„Myslel jsem ale, že je to hřebec.“ Vishous potřásl hlavou. „Ale jo, tohle jsem viděl... Payne na černém plnokrevníku, jak jí vlasy vlají ve větru. Ale nenapadlo mě, že je to budoucnost...“</p>
<p>Manny se obrátil zpět ke svým děvčatům, která už byla až u zdi a širokým obloukem se obracela zpátky k domu.</p>
<p>„Já ji tak zatraceně miluju,“ slyšel Manny sám sebe. „Je to moje všechno. Je to má žena.“</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>V tom mocném souznění Mannymu připadalo, jako by se v přemnoha ohledech ocitl náhle doma; a nechtělo se mu o tom moc přemýšlet ze strachu, aby se to křehké štěstí nerozpadlo.</p>
<p>Okamžik nato se ohlédl. „Můžu se tě na něco zeptat.“</p>
<p>„Jen do toho.“</p>
<p>„Co jsi, <emphasis>sakra,</emphasis> udělal s mým autem?“</p>
<p>„Co, myslíš tu muziku?“</p>
<p>„Kde jsou všechny moje...“</p>
<p>„Šmejdy?“ Diamantové oči se na něj upřely. „Budeš žít tady, začneš poslouchat moji hudbu, ne.“</p>
<p>Manny potřásl hlavou. „To si děláš legraci.“</p>
<p>„Chceš říct, že se ti to nelíbí?“</p>
<p>„To je jedno.“ Manny zavrčel a pak připustil: „Tak fajn, nejsou to úplné kraviny.“</p>
<p>Smích byl maličko vítězoslavný. „Já to věděl.“</p>
<p>„Tak co to bylo?“</p>
<p>„A už chce názvy.“ Upír vyndal ručně ubalenou cigaretu a zapálil si ji. „Počkej... ,Cinderella Man' od Eminema. Lil Wayne: ,I Am Not a Human.' Tupac...“</p>
<p>Seznam pokračoval a Manny převážně naslouchal a přitom se vrátil k pozorování své ženy na hřbetě koně, přičemž třel v prstech svůj těžký zlatý krucifix.</p>
<p>On a Payne jsou spolu... s tím Butchem půjdou o půlnoci společně do kostela... a Vishous ho neprobodl. A navíc, pokud mu paměť slouží, Paynino dvojče jezdí tamhletím černým escalade a to znamená, že pomsta bude mít podobu Black Veil Bride, Bullet for My Valentine a Avenged Sevenfold, které natáhne do zvukového systému řečeného teréňáku.</p>
<p>Už jen ta myšlenka ho přiměla k úsměvu.</p>
<p>Kolem a kolem?</p>
<p>Připadal si, jako by vyhrál v loterii. V každém z padesáti států. Zároveň.</p>
<p>Takové mají <emphasis>všichni</emphasis> štěstí.</p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMAAeEDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5q8Sa5qj3A0cSi20y3+WK
1t12RKOp4HU+uajsFZbU4xh+Dxnik1FFu9Qmj5Y7srjtgVYsIiLYb1+ZeuaxNcUlGtOMdFd
/mTJjOcYI/ixj8Knkllc4YgY65HFKY1VQVbB44NOIB4CjAGPr9aRzFWW0t5TultkdiOWKiq
50axdsNbBeP4cj+taq+36UMhCsxzz69qG7DsYbaFYDOPMHvu/xqs2g2y/J58i8+xrfk2nOG
welVZRhivGD6f41V2FzEOixFmH2hxjp8tMOjDBP2huB/c/+vWxsyMM3I9qlSMHII5pOVguz
E/sI8lbkjHcrTW0R+cXC8f7H/wBeuiSPA5br60x0UgKM59KlTYXOdbSJBnEwPGT8tNXSl8s
752Vs8BUyD+Oa3nUbeeh9DVSTIHp7VakwTMw6VwCZiCB3XFIdKIbiXIP+zWnuKrgnj09aVe
WALk4PFHMwv2KCaTuwWlcDr0p/9kRcbpnKk5xwK0wMA5J+tDY5Gcjt6mpvJgZ40aAEfvHB7
Z6H9KU6XZrGMiQsOTk8CrzyYX7xx3qq0oLYBPfnNCbH0FtbfTbeXdcafHdr3SR3H48EVe+0
aNGhWPw5YkE5yxlcj83rL4BP15B70AgAgkg9jTuwNKa805/lTQtMiB6kRNx+bVnyR2xJxYw
Kf9lTx+tIpUkHOc9BSMwA69BnHtRcWvQRPIBx9jtyfUx5zT/PVTxZ2mP+vdTj9KaMcHHXvT
C2X4Yrn0ouUWv7Qkjxtt7VSP8Ap1j/AMKkXXNQQLskiUc/dtowP/Qaz3yzMSxz796aBjGAS
c5x6UXCxrDxJrKMdl8QPaJP8Kf/AMJR4gI/5C8/J56D+QrF/i9qc4JGA3SkFjVbxP4gIJ/t
e7APo+KY+v62yndq11+MhzWYQM5bOfTpSHluo5poNLFx9T1KTIkvp254/eE1XaeVmLNISTw
SajO0qPUU5HdI5AhAEgw3A6UAKHY45G7HTFPVjt4AB9ahGG+UflSgHsc0mhtXJPmOM5wO5p
d5I6cdRTM5JJY89/ajBGD/ADoFYlLZAywzTR0449eOTTdqk4B696QZzwTntTXkIlLYGDt+p
FO3kYPp2xUPOAewpQGxgnOPfrSGS+acE55+lBc4HGTnqO9Q8FTz+frSgHPJOO2D0NCCw5ZM
5ORy3pR5jBjx06HFMAwTincAg/ypuw/QVmJx0HHUd6XzCQxBzSAADLcZ54pVUFSSTjOc0ha
CbiTnnOPTimgttz0JHp1qTjO7qccUoVV4JJB6ZoKGDJ5bkem2kBLYyOOgPpUwAwOcdelLxn
kjr2pCIsEt15PHHSl2HnIAxwRipMEDjHTk4pwwwwOTnrRfuHmRhCxAZenTIoXruGT9B1qUA
hs8gGlAwcLj/CgWggGSFPTpjFPAAQnjj0H5U4Z388gjPvR/Dz1A4pAmBAY7R/KpV+UNkZ96
h2jOc8Zz71OqgHAIP1oAs7Yv+eX6f/WoqXyx6/pRSHdmbdAtqUoxj5+nvV5WKqBhiB0BqtI
pbU5ic5DcCtRYMKuAf/rVRpib+2n6v8xsRLheOnapQi5yDjmp7S28xsYxjgn096ZtwGAPIz
+NO5giPnkE9KlQ7lBPOKqt/rNpHy06MsBgEkHr2/Gk9QCaNfmOP0qvsXOfbqKlkbHGTmo1f
IxjGD1I5oaYxrRYBynTvSMpCrIQSTkEU9pSUCscg1FwUHb+lLW2pO5KqEx4Jx7YpNig8nJ9
aC4UZyP8Kj80bsE5qFrsFitKrICSPlJz9arEhnwUz3q67Kf4uPeqjgFvlOD1zitE+4IrlTu
yc0scbKwPAIOKcc8Htik3fLwcEnrTdy0TBsv0wvvRISmM8n1FR7iD3B70xmG0LnkdqdhEUz
5kOeDTWbgYXrjkCpP94n8KROmCeBSHcj4DccEfzoYkjBT3yKkZF3krkIeeTyKjIYZB70hXF
yflyBSE8H5TkUFQThQaUq54z+dFxjSzYxgEZpFGOo/D8aftODnp1o25cb2IGeccnFPcER43
EY57c0ZwMlAc5wPSpcfOfyBxQEyeP0oAiwADjv69qDvK/Qdqm2AH1OM/Wm7M80guRc4yeoP
HFNJ6qF6+oqfjBHJyOOKYAcnORimOwwBBGwOdwI7dRR2z29KftJPLYFLtOdp6UAR445GTTt
vONuRinbWMhAyQe1KN45AyaQdBBweB17UYwAGHJNOCEjB7880vzBcE4+tFwGg/Lkj8qQDHU
ZzTiCQOPbrSkYIGSKBDRgt3IFAyBwM8flTgvzADjNLsZT3B6YpgxB/uimjAXG0nnpUqqQue
nak2nnOMetIBApK8g5NKc7eF9ulOxkdeRTsh/XcFC8DFFxkfTsMj1pzLsdlPIBIBI60bRn0
HpTgnU8UXD0IwOpxjB6+tPXJI+X60gQkfTp2p64IwARQG4vy4GFweSP8AGghMnaSRj0pcYp
4xk9MnpS6gRheCGTA9etOxhcbTnPcU7Hb0FBJOADxjj2NAg6tyM+lNztfkGnYOSVb8CKU8E
E8g0DQqsVYHoxFOyBkgcYpqhiwjXkk4GOc0pyGyRgg859aQACMDAycZqdDkDgZqPHyg4HWp
kUsD7daYi98v9yin7R/s/maKQaFdU/4mDsRgluMdBWvGoMeDn61mbj9ubdkgHA+lbEA3Lyv
Shmtf+NP1f5jokKRSBVBLnnIqm8TbuOBk8CtBiShyOQD0q7othaXl5cC9Eptra1lunEJAd9
i5wCeBmtoRc2kjnbUU2znWiYtxwcVHtZBjoSO1bn9p+BZip3a5Zk+qRSgfkVpnl+Cp8+V4p
uYif+e+nuMf98sav2fZr7yebyZz0jEHIyfwqPKgdSOeSK2NY0z+zLlEE8d1DcRLPBPFnbLG
3RhnkdCCO2KyyBtO7AHrUNOLaZad1dEBYqT1IqLzG5x+GasPCDyDx6CmeSSp4zjqTUvzGQF
m2/Wkweu7g9qeQU65PY47Vuw+EdblijmNtBGrqHVZrmONsEZB2lgRxVKEn8KIbS3ZzbOS3c
/0p2MjKLjjp610/wDwh2rDqLFcnqb2H/4qq994d1LT7F7yaOB4IyA7Q3CS7M8DO0nGabpz/
lFzR7nOsMnHQGmEHJJ556mpzgnPB+veon5X684qbFkR/iJOBURBLAkfQmplUAgglj6Um1eS
BjnigZAM7+MmnEZ5HUdOKl8sD39q27PQ7RtIh1PUtZg02C4keOISRvIzlcZPyg4xkdaai5b
EtpGEAXyOBjikWNsjGc9M1v8A2HwvGcv4vQ/7ljKf54q9p2j+G9T1CHTbDxNJLdzkiNWsWR
S2CeWLcdKtUpPRW+9C51a+v3HJ+Wwz6ZpzI33iOvHFWnj+UtjIqEA4PHU96yVir9SHYQdzY
z9KaqtkNUyjBAbkdOetJhRnsD1pjGbWBPfiggjOelS/LnJPFIQOi/dJoHcaAMg9ccg0m1Ry
Rng5xTsd+enHvzQQOMtwfSlYCEDjJ4ApApLGnOCWOCcdBmkUqB6k0WEN467ulLwOhzUm0Ff
Umm4wMYHPcGgBMFuT0+tAOSMYH4dKc3Y4JPpimBgTgA8djxU7gDAsR7ccUgAXjOTTjjIx09
KTIweDQFxTk9Rx6Uo6/N244pnAGDx+NOxgnjFOwDiSD6Y6UZyAATn611Om3Z0jwRNqlra2k
t2+oLAXubdZdqeWTgBsgc1TPjbVx0tdJz7adD/8TWzhFW5nuReT2RhngcEZ9aRuDwM+w710
tp4y1p762ieHTNskiqQLCHoSB/dqp4ot4rbxjq9vbosUMV1IqqOijd2pOC5eZMak72Zi7cD
A5z1HrSqD/k07jnjJFBxtBI68cGsnqWB7nt7UhBxinBQuCOmKcF+bjuKAGgEhvpSqmWGAcd
aUKeD3zzTwmFHXLelINRpTJByc+uaXB54/OngbTj1FOABOemeTzRYBhHy4A596aynnH5ipT
1xznNB5wAOPX1osGxGEz90fpShWI4GADj6VKCAeB8xFNzxj86EA0b0buDmnAYPI5PU0uAx3
E9O9OOB7e1IBFB4Bzwe1WIkIXnJJ6VGoBTODn3qxHgcc4HNMRd8lvU0Vd49P1oqQM4xg3kn
Tr1NacTNCpIGTtKnPpWevN6+7+9Woke8H19Ka8zav/Fn6v8xBMSpAAPatXw6246wP+oVd/w
DoFZpiwoYACtbw+mz+2SFzjSbrP/fFdGH/AIiOWr8DPNsrgKePSjIP0+tOBKyKwxx0qMkl9
2FAOeK5jVHZ6VIuteCZbM83mhuZoh3a2kOHH/AXwfoxrNaLCleuetVfDOsDRPEdtezLutcm
K4j/AL8Lja4/I5+orf1bT10zV7iwLeYkbfu5B0kQ8qw9iCDXRP3oKXbT/L+vIzXuya76mJs
7YyRTWAAPPP1qy2FGMVCxBBLDGK57lou6Jp1vd6n5t9kWFmhurpv+ma8kfUnCj3Ncnq+oza
xrN3qdzgy3Mhcj+6OwHsBgfhXVa3KdJ8IW2nAhLzWCLqZc8rAp/dr/AMCbLfQCuIOP7wHNd
FT3YqHzZEFd8zG4UjHBz7dK67w5hfBfigqBk/ZRgD/po1ciSQeADXXeG1J8FeKcc82nH/bQ
0qXxfJ/kOp8P3fmYrMS7DGeea2LTwzr9/aJdWulTSQSjKycKGHTjJrM8lsE45rQ8YsV/sAA
4H9kxfzanBJxbfQUm00l1J/8AhDPER66cE/3poxj/AMepG8Ja9DBJNJaxFYkLuqXEbsABkn
AbPSuO6jkA103gnaviCfIHy6fdYP8A2yatIckpKNnr5/8AAFLmir3M1V+YZbsen8q1tbx/w
gvh/P8Az8Xef/HKx0JxkY6c5rY1sZ8C+HsY/wCPi7PP1Sph8MvT9UOW8fX9DlcgD0HpXT/D
/B+IOkf9dG6f7jVy+e+AM11Pw/H/ABcDSMnPzt36fI1TR/iR9SqvwMrtt3Fe2e9QuvIz0Pb
FTbuCQB+dJlTHgkA+tYLcorFTnpkU1tnJAJPvUuTyAAe+aaQzZx39qtICLgErnPcdxSuD90
jP0pwQ9O/0ppBXsPbmmA1uABkHNKG5yxHNIMsNoIxTldoJElQISjBgSAcEHPfrQIiwOpA9q
GVcBj1PWpp7h7m5luXCb5GLsEUKATzwBwBUGNxIJycdaQ9QJIUANjBwBSqcjqFpcYODSoAR
94elAdBowxByc4xTcdyMipGUnLA0gBx29aLARgDORzSnOOR05ANShTnrkfSgoSOTx2pBcjH
LZ60DODxnnqO9SGIg8Yx60mCQMACgDcf5fhkwAP8AyFh/6JNcvn5uorqJwV+GQz31b/2jXL
Z28A9OK2qrWPoiafX1Lmn4GqWnIP79O3+0K3vFyg+ONbGcf6ZJ/wChVg6dg6vZ44/0iP8A9
CFdF4rAPjTWzjj7ZLz/AMCoX8L5/oJ/GvQwcBSOmaOCM9yakAG37wowDjJ4xgVkWMUZ53Y/
/XTiMYzigpjoSM0FSMevSkFhR98nA54xTlOCQFB4xSZCqTxxSgADOevFADsA4IHHtQRjgkZ
680m45UYwfSlBJc9OB270mA3PUAim87eOM08g/wBenWnAFiBgAeuKB9RgxlQMYp/QjB+96d
qFTOQRz1yaftK++Oee9MQwZ3n0PHP86eASeRnmlyAxIXoenpUyjn5yCO1KwDAvfPerKgbVO
Pw9aYo6hTjvmpo1xy3PvVWA1cD0NFS7f9n9aKBamKWJv3UZ+9WvC5IHHIrIVSdQfA/i+lbc
CkDBHNBtX/iy9WSLggE1q6KB5etsB/zCbr/0GqSwFo9zIOav6KoEWvk5wNIufw+UVth1+8T
OSr8DPMCAeOp6c9qbxnpz/Kn4wwBHUd6byDjOewrkNxDgkn35ruFuBrHgu01D713pLCyuPU
xHJhb8PmXPsK4iRSj7XUgr8pB7Gt7wdqENp4gNjeuEsdTQ2c5bogY/I/8AwFgp/Ouii7Plf
UyqJ25uwM7dc5q7o9hHqurRxTPstkUzXMn9yJRlz+Qx9TUV5ZzWl7NaXKFZ4HaN1J6EHFTa
nL/Yng0QA4u9bOW9VtUP/s7/AKLVQglK8tkTJ6WXU5nXNWk1vXbrU5F8tZmxHF0EcY4VB9F
ArJbAf/GnkHOeQfpTX4HQ4zWLbk7vqapWVkMIB5HI6V2Phhtvg/xMy8/PajH/AANq489cYz
6V2PhhR/whPifAIPmWg/8AHnrSktX6P8ial7fd+ZSJX7uRkjNa98nh3WrfTpL3Ub2zntbRL
Zo4rYSKdpPIO4dc9KxSvIbPHc4ra1S+03w/a6TENAtL+W6sVupJbiSTO5mYYAVgMDFOinZ9
vMie67lL+xvB6HJ1bVnHtaxj/wBmp1ndeFtEa4utOfVLm6kt5YEWdI0Qb1K5OCTxmqp8X22
ML4S0gduRKf8A2etDStRtNd/tKzl8PaZarHYTXCS28TK6Oi5GCWNdEWr+61f0ZLTS95O3qc
ojYRRg/WtvWyB4D8O8dJrs/wDjyVh8/dxnPORW3rYx4G8NgnnzLs/+PpWEPhl6fqjSW8fX9
Dlh97kY+ldR8Pxjx7pWMZDOf/IbVyzfN2NdR8Pwf+E700Y5/eH/AMhPRRX7yPqh1b8jM0N8
/sKXeMFug96gCnucn3robH7No3httfns4726mnNrZxTDMasFDPIw/iwCAB6mlGPMwcrIzY4
5Z03Q28sh6HYhYfpUiafqbjA026OPSFv8KZJ4x8Uu5I1m5gXtHAwiUD2C4FQHxP4kf72vag
Sf+nl/8ar93bdhaZoro2svnbo18WI4Igb/AApy+GvELKNuh37H2t2/wrIbX9dYfPrV+ff7Q
/8AjUZ1bVHUb9TvG+s7f40v3XmK0/I3R4T8TEDHh+/B94DVa80DWbGPfeaVeQxgZLNCQPzr
Ha8vScveXBJ65lJ4/OrFnrWr6bKstjqVzDIOTtkOCPQg8H8aL033C0xoKnFTW9nPe3sdraR
NNNKdqRqOSa1/EMcE8elazFbpbvqdqZZooxhFkVyrFR2BxnHbNSeC+fGdhyTy/I/65tTjTX
tFB+RLl7rkhG8FeIyPmsUX63EQ/wDZqb/whmvjGbe2GPW8iH/s1cjjJ5WjaCckZ9aOan2f3
/8AALUZ9/w/4J1F74c1uzEKTWTyrLkxm3YTKcdeUyM9Kkg8JeIZxldFu1B7vHsH64rFtNc1
mxsfsNlql1a22S/lRSlFyepwPwqvNe3lyd1xeTzN1zJIW/nSbpdmJKfkdV/wiWpJg3E+n2p
HUTXsa/pupf8AhGI1HPiPQw3903oP9K4wqOoA96dGFzyOMUnKHSP4j5Z9zqb7w7qNlaG9KR
XNmCAbi1lWZFz0yVPH41j7V6HjsaveDbme28X6dFET5N1OtvNG33ZY3O1lYdxg1BdxJb6lc
wAZWOV0APoGIqnGPLzR0JV0+Vmld4X4axjHB1Y8/wDbGuS75A+prr78j/hWkPHXVm4/7Yiu
R5xx2pVd16Iqns35lzSx/wATixz3uIxgdPvCug8UHPjHWOTzdy/+hGsDSMf27YAjj7TH/wC
hiuq1bT7jVfH+p2NmoaWa9lHzcBRuJLE9gBkn6U4q9Oy7/oKWkrvsZ2maRPqazzCa3tLWAA
S3Fy+yNCT8oJ9T6e1XP+EftMj/AIqrROP+m7f/ABNUPEeq2skcOhaS27S7In95jBupejSn2
7KOw+tc+vTJBobhHS1wSlJX2OyHh+w+7/wlmiD285//AImqmraLLpRtt1zb3Ed1F50UsDFl
dckZ5APUGk8OaNaPC+u6zGTpds21YuhvJeojX27sewqS+u7jVL+W/uiDI/RFACoo4CqOygY
AFNqHJtZsSvzWuVLLTrrUbiO0sbZ7iZuiIMn3P09zWq/hqKAmO+8Q6PaS942ud5B99gOKWe
WbT/h9NJbMYpL+++zTODhjGqbtufQsefpXHzt5kpfykjBx8sYwopNRha6u2NXkdadAsOv/A
Al2iZ7/AL1//iacug6aCf8AirtFJ/66Sf8AxFcraWV3fXAt7K2luZyCRFChZiB1OBWivhbx
KCR/wj+o88f8e7f4UJpq6h+Y2rfa/I2v7C07qPGGi/8Afcn/AMRQNC03Of8AhL9GyPSSTn/
xysV/C/iVQXbQNQUDkk2zYA/KsgZ7An096TcVvD8wSb2kdqnhiW6BXS9S0/VXA/1dtcDefo
jYJ/CsZ4jEzROpV0O0qwwQfQ1iqSkodWZXHKsDgj6HtXeeIM3S6PqUo3XN7p8Usz/33yVLH
3IUZp2jKLklawveTsznVTjkfTFO2lgOD7VOqd+cVKFxjAyPes7FkEaZbaVzVyJEDfOm5R1G
e1KiKTgjOKsRKQC20E0wuX8e1FXOP7iUU9CbM5UELeM2e/UVtWz5jHHPeud3j7ewBOC1btk
/8IPHrWdjat/El6s0mkKxbduffpV7R8C115hxnSbjn8BVZWSZVixlmGBVnSCq23iDBJxpNx
wfT5a2oJ+1Vznq/A7HmLDqB1qMjKnA46VYkHDfMRUfVWH6jrXL1NTpvHOinTrrS9QRAtvq1
hDcg/8ATTYA4/Pn8a445HrzzmvYPE8a6v4UGmKu6507TbTULfHXZ5SrMo/Da3/ATXkjjAxg
kD9K7MVTUJ3jszCjJuNn0PTIbX/hLLfR9XWQK84+z6g//PN4h80h+sYDfUGuB8T6x/bniG4
v4k2WwIito/8AnnCo2oPyGfqTVjTPEF7pOhavpNvIVi1NFST1XB5I9MrkfjWC3TOc9vrU1K
icUlu9/wCvxCEGnr02HRQyzzxwQqWllYIqjux4ArX8X6bHovie40ZDn7FHHC5/vOEBY/ixN
aXgq3WK+u/EMyZi0mLzEB6NO3yxD8Dlv+A1X+IIJ8f6sWJYmRNx9fkWhwSo8z3b/DUOZupb
+uhynvj2rsvDPHgXxKR3mtB/489ceflH1rsfDrhPAXiNj/z8Wg/V6ilu7dn+RdTb5r8yiF3
Lhug5qXxuMS6Avb+yIfw+Z6riTnB4x6dKteOSDPoWRx/ZEHf3enBNQn8vzJfxxOQyAOM10/
g3BvtWP/UKuuf+AiuYLAMMA8dxXUeDTm61ls9NJuf5Cij8aKqfCzICg8A9sVsa6CPBHhrJy
S93+HzrWS2e+QcZ4Na+vf8AIleGA2Tzdf8AowVcPhl6fqglvH1/Q5Qn24+ldT8PyP8AhOtP
wedsxz/2yeuWLcdNp6V1Xw/GPHFljn5JuP8Ati9TRX72Pqgq/AzHCr1Zj+I6Vt6oMfDnSOx
/tC5I/wC+ErHXhBzweoxW1q5H/CvNG/6/7n/0GOnDaXp+qJlvH1OSyM88Gug8FWtreeMLOG
7tkuYSsrNHIMq22NiMj6gVgE5PJxW94R1Cz0vxTa3uoStDbqkiO6rvK7o2UHA68kVFK3PG/
cupfkaReHiRVQFPDeip6/6GD/M1q+HNZGqeJLLT7nRNI8m4Yo4SyQHG09D26VkfZfCYUB/F
M7dPu6c39Wq/pV54Q0bV7fU11q+untyWWMWO0MdpGM7uOtdMHNTTlJW9UYSSadlr8zhCfmP
88U4Zx7Ueo9eaOAB/M1xnWdXrJX/hHPC4bJ/0KQ/+Rnp/gwD/AITSxCntIcen7pqj1vA8P+
F/exc/+RnqTwT8vjGz3ZPyy/8Aopq61/Hj8v0OV/w38zjuRj5TTlPOCM+/rSuMJG3OCMikO
DjHauR7nT0O2tbiDSPBWkXkekadd3F1PcCSW7txKcKVCgc8dTUX/CV3YPyaTo8Yz/Bp8f8A
Wkuufh54d5IzPd/+hLWIq8cn3zXTUnKLSi7aL8jCMU1drv8Amb3iG6Oo+DdKv5ra2juWvZ4
iYIFiyoVCB8oHqa48EqcHkV1WrDb8PtHAB5v7kn/vlK5Q/MTjOKivdyTfZfkVSWlvU2/CYz
410Tn/AJfYhwP9oUupMTq16cf8vEn/AKEad4QGfG2hp/0+RdP94Ul8mdVu2J6zv+PzGj/l0
vX9A+38i9fcfDO1x31WT/0UtcnkZGOa67UFI+Gtl76pJ/6KWuSwQ3IzSrbr0RVPZ+rL+jZb
X9O7/wClRD/x8V23jW8h0DUNX0qzcNqd/cSNezIc+TEXJWEEdzwW/AetefwzSQTRyxMUkRg
6n0I6GlmmkmmeaV2kkdi7uxyWJ5yT9acKnLBxS1B07yTexETkDjGPStvw9okmsXrtPJ9m0+
2Tzbu5YcRJ7erE8AdzWXZ2rXmoW9ojpG08ixq0jbVBJxknsK7vWSmnQ/8ACMWCPHaWUh85n
Xa9zMOC7D07KOw+tKEE1zS2Ccn8MTN1XU11C4hitYRa6far5VrbD/lmncn1Y9SfWq0fuent
TdmTkgA9KlQc0SbbuwSSVkbb6Tf634Fhs9MiSeaLUWmkjMqoQpjAB+YjvkViL4D8VHrpqj/
t4i/+KrWEemafpKavrTTSJI5jtrWHAeYr94lj91RkDPJzVD/hMNPXAg8IaaV/6bSSyN+J3D
+VbNQaTqaaf10M1zK/L/X4mz4Z8Na54fvr7UtRgW0iWwuEEguIyQ7JhQMNnOazFv8AUc/8f
910z/rW/wAaYPGdqBlfCOkf+Rf/AIul/wCE1gz/AMino+cekv8A8XQ3BJKMtPn/AJAlK92j
f8LXl/J4mt0mu55EKSkq0rEH923bNeYAgoCB7eldpB48a2kMlr4Z0mCcKyrIiyZXKkEjL+h
ri+BxzxxWNWScVFO+/wChpCLUm7WAHnJzxXoWqDOleHQecaZF+PzNXnwPOOor0XU8jS/Dq4
/5hUXH/Amop/BL5Dl8SMcId+cVMBxyKQcnGMkVOFyMnJNZu5QyMHA7568VaVTkenrio4wCw
B4JqwrBcDHPep1Ebnkf9MjRU+5f8iilddgujzrAN5Jng7q1rdWUemOM1mhM3TZ6k1swp+6A
GMmr6aGlX+JL1ZKsnl4wRyK1NFcmw8RnH/MIn9+61lbSSx7+1aujKU0/xGQM/wDEom/mtb0
f4iOap8LPOn44AxUTrjIJ6ipWyTzz/SmP/FmuQ2PT769Gl+K9GvnG+FNOtEmT+/G0IV1/FS
a898Q6U2ieIr7TFYtHFJ+6c/xxtyjfipFdt4nwNTscnpptoP8AyCtZPimH+0fDGma3HlprQ
/2dc/7oG6Fj+G5f+AivQq+85x7O/wDmc0NOV99P8jhnJBznP0qM4JJzyKmPHAGa1/C2mR6l
4lgjvAVsrYG6uj6RINxH44A/GuGEXOSijeTsrnQXcQ0XwvpeiDi7nA1C79QzjEaH6Jz/AMC
rE+IHPj/V+n+tUen8C1a1C+m1bWLnUZxiS4lL7fTPQfgMD8Ki8eMp8fazGy7WEww3p8q8V1
1GnB22uvyZjFPmV/P9DkhjI/wrsdAyfh94hY4z9qtOf+/lcjK2+VnAz7nrXWaBn/hXniD/A
Gru0/8AalY0viv5P8jSpe33fmZeGwcYFXfHA/f6GM5xpFv/AOzVRKup4PJHSr/jj/j60UH/
AKBFt0/4FVr+HJ+gn8cTke2OgxzXVeDDi41sA8f2Rcf+y1y2ecDpXUeDc+brjDPGkXH/ALL
U0fjRVT4WZxXK4H/6q1fEAK+C/DCDH/L0ef8AroKy4iu7Gea1/EQj/wCEV8MiTcB5d0fl9f
M4pw2kvL9UTL4o+v6M4/Jz1611PgDP/CcWhz0in/8ARL1y3JGSfauq+H//ACOtt7QXH/ol6
VD+LH1Q6vwMzVjJQHk8c1raypX4e6L83P266/8AQY6xzIQigZ6VrauxPw+0InveXXT6R04b
S9P1Qpbx9Tlc9ATWhoulXGtarHp1pJHHLIGbdK21QFUsST24BrOPJyODXU+AgT4yiB5/0a5
P/kF6ilFSmky5txg2hv8AwisJUbvFOiL7idj/ACWl/wCEXscZbxho+fQeaf8A2SseNBtXjn
FdB4Ttba58WWVvdW6zQsWLI/R8IxAP4gVrDllJRUd/UzfNFXuQ/wDCMaWuN3jHTceghmP/A
LLT49E8NWknnXviP+0I1Gfs1lA6PJ7bnGFHqefpUY8Z3g+YaLoi+mLFf60q+NtTB+TT9HX6
adHx+lPmpLp+f+YrVP6/4YZq2onUpLcR2sdra2sXk29vFkiNMk9TySSSSaveDEC+LbZxj/V
zH/yE1S+IGF3ZaHqDQQxz3Vl5kxgiEaswkYZwOBwBTvCKY8Tw4Ix5M5H/AH6enHSuk31Qpf
w3Y4MH5M8CgHgcZPtQDxu9qFyPXNcp0nZzgn4f+HMD/ltdZ/77WsgRtyCPet9l3fD/AMOY6
eZdf+hisrAwT+la1n7y9F+RjDZ+r/Ms63keAdGBAz9tueP+Ax1yhOTngCus1458CaJ3/wBM
usfklckP9rNOt8S9F+Q6d7P1Zv8Ag4Z8daGAf+X2L/0IVYvYwdRuSeplcj/vo1B4MH/Fe6F
knm8i5/4FWheY+2XAx/y1fn/gRpr+EvX9ED/iP0Hav8vw70/b0OpS8/8AbJa43oM/oa7TW+
Ph7pvHB1Kbt/0zSuLPB9ugqa269EFO9n6st6ZbreavZWjsUS4nSJiOoDMBx+dW/EOiXnh3X
rrSbshmhf5JB92RP4XHsRSeHv8AkZ9JGORdw8/8DFd5rNsPEs+paOwH9p2d1PJp7n/lqu8l
4Cffqvvkd6uFNSpvvfQU5uMvI8x4AwRntXfWN1/wlWiHcd2uadF8/PzXkA/i93QdfVfpXBE
HPzAqRxg8YqzYX13pmoQX1lMYbiBw8bjsf8Pas6c+V2exc02tNzoDnB6ZPSnByoHTPete+W
01XT08RaZEsVvM2y5t1/5dZsZK/wC63VT+HasvauCGGTTlGzsKLuhfFzD+xfDOOv2aY+3+u
Nchk54GP6113jEAaR4Zx0+yy/8Ao5q5ADr70V/j+S/JDp/D9/5nQ+FtLs9X1W4h1B5ltobS
W5byMBjsAIAzxWyum+CQMmPW/T/Wxf8AxNUvA7AanqoPbSrn+QqUK33QpPHTFWrKEXa5D1k
1c1LPw54Q1O5Nrbf2vHM0Ujo8ksZAKoW5AH+zXnfQDd6Zr03wusq68rmJwvkTgkqR/wAsXr
zFRlFwMcVNX4Iu1t/0KhfmauLnnOePavStTI/szw9hc/8AEqg/m1eajrjFejatxp+gEA4/s
qDH/j1TDWnL5Dn8SKG4FiccU4nB9qhDYYZP6daeenzfpWduhRYQgNndjNTIQRjPPeqSsBjm
rEZJIAAGKOViOj2j1FFQ/wDAT/31RV/MVzj9yC4yP72OtbNvyOelYHW8cZPXoO1blrkxHjo
Mk0krKxrV/iS9WTyhhyvrWno4P9meIywwP7Im6c/xLWewKqNwBxV/SLiyQ6jZX1w1pFf2T2
onEZcRkkEEqOSOO1bUWlNXOaovdPO9oBxnj+dRuMAgHP4V2z+DNOIH2fxnpbD0limj/wDZT
VZvA106n7N4g0KXI4xehD/48BWXsZ9vxL9pE0fFZ26rZjJGNNtP/RK1X0Hy79r3w/cPti1W
ExIW6LMPmiP/AH0Mf8CqfxW0La0iRTxzCC0t4GeJgylliVWAPcAg81zr5B4BBzkGuicuWs5
IziuamkUpPC3idGxJ4e1IEdR9mfr+VdBZWNxoHg24+3QSW19q8vl+XIpV0t4zkkg8jc+PqF
qqmr6oh+XUbpQPSZv8ar3F7PdS+bczyTuQBukYscdhk1CcIfCncbUno9hqhN4xxUHj0L/ws
PWjnpOPz2inqx83J+73rU8Y+FPEupeNNVvbDQ7y5tZ5t8csUe5XXaOQfShJum+XXVfqDaU0
32f6HAOPmwB0/iHNdfoAJ+Hmv55P2y04/CSqI8E+MNpH/CN6gR/1xNbltpGq6J8P9YTV7Ga
yknvLYxLMu0uAHzgd8ZFKnCUXeS6P8gnKLVk+qOdwT7/0q745GL7RfUaRbfyNZ6S7W4610/
ibw5rmuyaRfaVYNdW40y3j81HXG4Agjk9QacE5Qkl5BJpTTZ52V46de1dX4MKZ15SuP+JTP
82fdaj/AOED8WZy2klT/tTxD/2atXStA1LQLLW7rVo4baKTTZYEP2iNizsVwAFYnsaVKEoy
Ta0HOUXGyZzHyqeMYrX8RkN4T8Lt1ylyf/ItY5zs3Y56CumuNLOveFdCWz1DT43s1nSZLm5
WJkLSbhwfb0pQ1Uku36oJtJp+f6HCccf5xXVeA8DxnbnPSC4P/kF6j/4Q67B+fW9DTjvfr/
StfQNLtfD2qDVLvxBpMscVvMpSC48x2ZomUAAD1Ip0oSjOMmKpKLi0jkNwwApxx6Vt6tgfD
zQhyR9suj9OI6wwOVLen61uadqOntpUuja1BLLYvJ50csBHm28mMFlzwwIxkH0FTTa1T6oq
XR9jlgFPTuOa1vD+sf2FrsWo/ZlugiSRtEzbQwZCp5HTg1pjw94cc7ofFqRqDys1lIGH5ZH
604eH/DaE7vGKnH92wkP8zQoSi7pr70DlGSs/1EHiHw8igL4Pi9BvvZTU9r4xsbG5W5sPCl
lBcICEkM8rFSQQTgn0NRjQPCx6+K7hj/s6c3P5tUq6B4Syc+I78/7ungfzetOaotmvwItB6
NP8TjxwB6Z604AenSuw/sLwgHAbWtVbHPFkgz/4/U0Vn4RsWE0dpf6rIDkJdssMWfcJkke2
RWXs+7Rpz+RLqShdA8Np0ZdODY7gGRyP05p3hVMeJImxj9zP/wCinqnfX8+oXj3l0ytI+Bh
RtVFHAUDsAOAKl0e/i0/Vo7ueNpIgro6oQG2spU4zxkZqlNe2U+l0Q4tQaOFCrtH060qjBx
3rtBYeB1wNmtuB33wj+lILbwNk/wCia2w/6+Ihn/x2p5P7yL5/Jk7sqeAPDnOMvdf+hisls
FeCa0NT1DTptPsNM061ngtLISYNxIHdi7ZOcACs6MgjGM06tnK68vyFBWRb10Y8C6ED/wA/
d1/JK5UgV28V9olxpFvpur6Zc3C20sksL29wIvv4yDlTn7tRbfBXQ6DqXXvfj/4iqqJTaaf
RCg3HSxmeCwp8e6D6/bI+fxrQnAN5cZz/AKxj+pq9YXvhbS9Rg1Gx0G8W7tnEkfmX25dw6Z
G3kVlbzIzSE/MSWP4mh2VPlT6/5DSvJtot66wHw/0wcA/2jOfr+7SuNAzww6dK72K90qXRo
9M1fTJLyKGdp4jDceUQWUAg8HPQUzy/BxIx4cu+e328/wDxNOcVKzT6LuKLaurHNeHFDeK9
IyD/AMfkOP8AvsV1GqSSQ+Jr+aGQxyR3cjKw4KkOcGuo8LeH/CN9banrMGj3NtNo0IvY1a8
Lh2U5APHTNcXc3D3U8124USTyNIVHQFjn+tCajHlT1uOzbu1oHiuwS/tk8V2SBBM/lX8SDi
Kfs4HZX5P1yK5AY3DjoePeu402/wDsDyLJbpdWtxGYbi3dsCVD2z2IPIPYipBH4MHXwzc/+
DBuf/HaU0p+9ezFFuOltDn/AA7rn9iakzTRfaLC4Xyru3/56R+o/wBodQfWuh1PT1sLhTFK
J7SdBNbXA6Sxnofr2I7HNAj8HdR4auD/ANxBj/7LVi81GwOgw6RYaY9tbxSmVTLcGZlyOVX
IGAepHrVJJQs36BduV0jJ8XKz6B4ZnX/V/Z5oS3YOJSSPyIP41yAwc7eT0ru7XVGt7OWwuL
SG/sZSHa2uF+UN0DAjlW9wab5Hg2Qbn0K/iJ6rFfcfquaU4qo+a9hxfJpY5TTNU1DR7s3mm
XLW8+wx7lAPB6jBFa//AAnPi7p/btwv+6FX+QrUEPhBT8vh67kH/TS/P9FFSC50OJt1v4Ss
ces0kkn/ALNTSlFcqnp8xNpu/L+RgTeMfFM6tHLr96yMCrLvwCCMEflWDgYAGBXokOu20Uh
RvDek/ZmBV40tgpZSMHD8kH3qBf8AhEuNvhV2z0/0+T/CpcOa3vX+8alb7JwgA6+1ejatxZ
aEDn/kFQY9uDUDJ4YC7/8AhEH246m9lx/KotT1IX0kJitVtYYIUt4olYvsRRxknk0+Xki1f
cLuTTsU2bAJI6UqtlcZI9ag3Z69qkDEDOMe/asraGhKpwcbfzqxERx2qpuO4E4GKnUscAjv
QSdJtP8AdNFLvH9xvzopfIRxWf8ASnIPOa3rEfICcYrmjJuuX6gA1tWjsqYxxR0Nanxy9TV
mOQSGyD2FZzv8/X/61SPP69PrUEmM7j3qVcgUqxGegNRFd3BGSO5qRX3Jxz/SnbWJ4IHGcm
rEQfdByOajaM9D0qYLg5YZ+tNJGR6UmrgVGUDJ6++KqM5D5zkfzq+4Uhl9f1qsYVPOfoKEA
kch8vdjOT0pZLuVSCk0mFPTeaYyKi4LVUfJ575qV1Asvf3R5E8o9PnNUpbiWVgHkZsepJxT
st0bOelRHGSSMcdKBEeWVup59aA7MuDQcc46+9RkFhnPHWgYj5+Xj2FJt/2f0pQDnnkVJ1I
xzjsaALktqf7NhlHU9fz4rLYElge3SuqjhU6bHGw+8n5VzksTRSsrHkHHSlF3uimrECqSf/
rdaeFYdOQBUkaHYzD7oIHNKEAA461VhMhKnO71qVeDnGaXYOMjGOKVUOCoHHvQAoBzkj2py
xknGMe1ORCf8PWpkUDnjk0m+wEsUQwT6Vo6XpjaleNAJRFtXcWIz/nrUdnaSTMw+6p7mum0
SCK31IIi8+UfmP8AFyK6cBCFbEwpT1TZnXcoUZTXQrv4TKRO/wBuBIUtjy+uOfWuW3Z5Ar1
Gdh9ml7Dy2/lXlzRpgcnd39MV6ecYSlhpQVJWumcmCqyqxbmIznPQYNRM/AOPwp7gcjBz+l
Vyo5OSR65rwoo9AdyMnPB7YpnOcqBj+VIw4z0OMZoZsDIOQewq7WExSxYkgfgafHIRyAR1y
KiXG08Uv3TjHPtQBPwOmfTFOAzjHNMjwzc1MoCksuMfzpgCgrgYFSgn04/lTGxjJA4FPUjH
Dde1IBxIMnyjjFPTcD1560wMiE8dO1KjfNnA/GquI7zwjqMFl4d8RQTuqSXtoYIs8ZauHCE
YB7V0WjRRy6Xfs6Bii8cdODXO7jjoeealLdjb6C7eTxxT+TgYFISOvWg4AGcA47VQgJKjsK
N3HvTCQQD60qAYIIxQFxSSR2ppbCf/AFqeAQMcU04wOnrigBoY420qOyP5inDKc0rZ2YXH+
NN+Q4UZoQXHDn3J7muo8KRhmunKqcBVBIz61zK4XgCus8M7YtNurgthfMyTn0FevlEU8Sm9
kmzkxjtSaXUXxNd7bZLCPq/zMB2Xt+v8q5NYzkr1FXLy5kvbyW5b+M8D0HYVXwQOcetcmNx
H1ivKfTp6G1Cn7OCiV8bSeAMUq55JPuKkKc88ntQIm6EdOa4jYBkOAVBxzg1LH94DGSfWm7
DtJbp61KgwQAOSaYjo8+y0U75v7g/OijmA4BkP2liD1atW3dliVRVLANw5bnmtSGJdgA5NT
Y0qfE/UUK0rde3NOETbskZGOlWURQDxj6UjZTjHehIzuRCJFOOn0pWCjjGT9a6c+Eb1lBS8
hIwDgqR1FZtz4Z1mO4aOK3WUf3kYbT+delLLMXBJum/zOdYmlLaRhuRtJJ6D/Iqq9woBA5/
CtxvCOuyLkxRL7GUVk6poWp6XGJLu3xExxvRty59/SsqmCxFOPPOm0vQqNenJ2jIzZLnH3e
tQi4bhi1OSKSSRY0jLuTgBRktWqfDWtYGNOkweeSP8axp0KlTWEW/RFucY7uxjNLnJzz71E
xw3t0NbZ8MayME6fIffim/8I3rAGTp8mcdMjiq+qV/5H9zJ9rT/AJl95kbNy4zz60x4+449
qtvBNbOY5UMbjqrDBFXLTSr6+t/OtrVpUzt3AjAP+TWUacpy5Ypt9kW5RSu2YZU57j+tIYS
R0/Ktq80e/tIFnurdoo87QSQeags7aSaURIuXfhc9zSnTlGXK4tPsNSTV09DK8pwcBTxUmw
7c4rpH8N6w3ItV/wC+hWSbG+OqLp6xL9o3bNpPce9XPD1oNKUGr7aEKpB3s9jsdC0+2udMU
3EZYgKF5PpUHiPQdPt9Jee0tgs3mL824n61saJa3VlYeXcoqvweGyOlS6tZy3unvDCV3MwI
3HAxmvroYKKy/wDh+/y9tbnkvEN4nWXu3+R5r9lkcHam0cd+CaT7BLkfMB+tb95p1zpyI1w
EO8kDYcnioUwzA4zXwtZVKU3CorM+ggoTjzRd0ZR01yc7wTn0p32CRAcsMewrYG08dxU9nZ
Pfu8UcioVXJJFKlGpWmqcFdsqapwjzy0RiQ2yIp3fM1FvHEz7j1z6cV06+GZiCPtaDjjCmm
x+E5I+Pt4P/AADp+teosoxr+x+K/wAzieMw6+0ULeQYwOK2tKJOp5/6Yk/qKgm8Pm1tpJvt
e4ou7bsxn9aXRWY6mSTn9yev1Fa4LB1cNj6Uaqs2GIrwrYabg7nQXOFs5zwf3bHP4GvKgxb
tz7969WlR5LaVBjc6lRn3GK5WDwa+Abi+H0RP8a+gzjBVsTUh7JXtc8rB16dKL52ciWckgj
GKYep4/Ou+HhHT9uWuJzx1yP8ACuY1nSv7Nuhbh96su9WPXHoa+exOXV8NDnqLT1PSpYmnV
fLFmN2IBNKeDx/+qug0LQRqpklmkMcEZC/KOWNb/wDwhulZB864PtuH+Fa0MrxFeCqRWj8y
amLpQlyt6nnzHPI69qeilwSck16CPB2kjq84994/wqO48I2YgcWcsiyDkbjkE+lbSyXFRi3
ZfeZrHUW7HDgEHjg1Kw+XI5WtDS7O3n1WO2uwwRyVO04+btXVDwlpWOBN1/v1z4bLa2Jg50
7aGtXEwpS5ZHAsW6daTleeeuTn+VX5rYRXEsLcFGK/rW/oOh2l9bSz3Ks2G2rtbHbmufDYa
eIqeyhuaVKsaceaRyo74zmpkU5z39DXVaroWmWOnSXEayeYCFTL8ZP+TVXRNHi1BpHllKxp
gYXqxreeX1o11h9HJmSxEHT9p0LOhWuoT6bcx21sZBONoJYKOhz1+tc88bRSNG/3lJBA9a9
Et9NtbWMQxoSgOQHJNU/+Eb0suTskyTn7/c12/wBh4ny+8xeOpW6nCkE+g7U8DnPb0rtJPD
enFcRmSNs8Nuzj8K5aaIwTywtjcjFT9a4sVgauFt7TqdFGvCrfl6FPYdvC4FKvIOfyArt08
PaaYUYpIWZQT8/tUb+GbNpcxzSRpj7nU/ma7JZNiUk1Z/MxWNpN2dzjj04GDTSQAcjk13Ef
hvTVUFxJKfdv8Kq6p4fsUsZJrYNHJGN2Ccg4qZ5PiIQc3bTzHHG0pS5UceGLDHb1pVwCcg5
9u9T29s093HboAGkYKP8AGuuj8MaYqhXMrtjlg2M/hXJhMBWxScqeyNK2IhSdpHFp6fnWw9
0bbw5Dao2HuXZm45Cg4H8q3v8AhGNIz/q5f+/hpzeHNMbbuWQ8YHznge1erSynFUlK1tVbf
/gHLLGUZNXvocWGAwT06E0rFcnBzzj61o6zpi6ZcqkTF4pBuXd1GOorMI55xXz1ajKjUcJL
VHpQmpxUkKcgjByakG1V685qE9eOtSAAHk8ntWW5RJwe31qRT0IHeok+9wcVMvOMjvRawHR
5f+8aKd5PvRVWDlOHUbbg8jrnita3xs6HmsYHE7YPftWzbDCgHPT8akqfxMnAGM9BnvUbMS
w+bjNWNp7jg+tMKhQ2UBJI5PUfSnH4kZvY9VjVfJTnkqP5Vh6j4k0zTL57O585ZAAcqmRzW
8rAQqcg8DIxXm/jCPf4jkOf+WSfyr9IzTFVMLh1Up73SPm8LSjVqOMjr9O1ey1YSmzZm8rA
YMu3GaqeJlDeGr/IzhMj65FZfgrPlX24EZKc/ga1/EAB8O3yk8GP+oqYV5YjLnVnu4v9QdN
U8Sox7o4jwhEp1zJGdsTEf5/GvQHYKhY9AM8+1cT4TTbrR55ETc/lXZ3eDZTg9djdfpXJkj
tgnJd2a45XrpehnHXNJ6/b4vbk1cikjmiWSJt6OMq3Yj1ry4DOOcA16PpQxo9pzk+Uv8qMr
zOrjJyjNJWDFYaNGKcXucr4xRF1GB8ctFg++DWl4UwNFYf9NW/kKoeM8G8tO/7s/hzWh4Sw
dEbj/lq38hXFhlbN6iXZ/ob1dcHEZ4vG3Q1J6+avf2NUtOtrX+ytMuFhAnM4Uv3PJq34yJG
hoc/8tl/kaz9LkMumaag52zqT781w5r/yMYf9unRhX/sr+Z12QcDPNeeyXkNt42a4uZBHHH
cMWJycDBr0LAzwPavHtclc+IdQUdBOw5+tepnk3TjSqLdSucmAipOcX1R6xaXltexNLayCS
P15pl/qFpptobm7l2Q7guQCefwrE8GyGTQizAA+Zj9Kb44GfDDdR++T+tdscXUeC+sdbXMP
Yx9v7Lpexm674j0q8jhW2uS20kt8pHYVirq9kvSQ4+lc8sDEY2N09OtSLZznpBKQP9k1+fY
us8RVdWpuz6SjFUoKEdkbf9t2y8KWz0OB1q7pvim00+aSVopJdy7cDAxzXLNaTKxJhddvqC
KasTMNoUkjnAqMPN0aiqU3qh1P3kXGWx36ePYGIVNPc5OMmQcfpXV2Uz3NnHPLF5LOM7Cc4
HavL/Dekvf61EkqFYYv3kmR2HQfia9VLKqFiwUL1J4wK+6yqtiK8XVrS06bHz+Mp04NQgtT
I8QaiLSx8lWHmT/KB6L3NUfD8nmai3PAhP8AMVxWuazNqWrSzo5WFTtiH+yOn+NbvgWWaXV
LnzJCwWHjn/aFePHE/Wc0hNbJ2R2un7LCOPV7neXMpitZZgOY0LAeuB0rkF8aXJXIsIyPdz
XW3fFhc98RN1/3TXl5Hyg8V6OcYyth5wVOVro5sFRp1ItzVz1G1mM1nDOw2tIgYj6iuV8Xf
Nf2/H/LL+tdRp5/4ldq3/TJfx4rk/GTE6hbBf8Ann/WujNm3gbvyMsFpX08zW8J4GlTenmn
+QqbxDf3NjbQvaybGdyCSAe1cxo2jXmoRvIk/kwqcbsn5j7CtY+FJW+9qRb6oT/WuOjVxdT
BqlSpvbR3sbzhRjWc5y+ViPSdZ1C71WCGe4Dxu3ICgdjXYbcH1z61zun+GzY3sFwboOYicj
bjP610WPkAPJPQ16uXQrwotYje/XU5MTKm5r2ex5yjGO7EydY5N35GvRUcSxK6fdYZGPevO
JNqyOBxgnvXbaFOZtIiycmP5Py/+tXi5DWtUnSfXU7cwh7sZnM63bCHWZyBxIQ/511GhwGD
R4Ff7zDefx/yKzPEcBa5tpVU5kzHn3zx/OuljQRxogXhQBjpXbl+GdPGVpdv11McTV5qMF/
WhzPiucA21uD6uw/Qf1qbwr/x5z4/vj+VZGtSifWp3ByFPlj6D/JrY8LRkWs5Lf8ALQdPpX
HhK3ts0lPpr+GhvWh7PCKPob8s8VtGbiaIvHHgkDqw9K5GHVr+bUYl+1OImlA2HHTPSux3E
I6Dq4Iz6Vgp4dEdylx9rJKsHxtxk5z61342hip4mM6TfLp1MKNSlGjyz316G/x2FcDqmTrF
4Cf+WrV32BwR37Vweoru1e6xzmVqxz34Kfqysv0cjuoQfITjjaP5Vha1rF3YX6wQCMqYw2W
Gc1vRHFuhx/CBj8K5LxKG/tVOhIjH8zXZmtWdLDKVN2d0Y4OEZ1WpK5paJqdzqEsyTKgWNQ
RtGK09QwdMueeBG38qwfC2Dc3OB0RePxrf1IE6ZchehjY5/CnhKk6mB55u7s/1CtFRxHLFd
UcRpTf8TuzJIyHFd6ZIxn94mOv3hXnVvbS3N0lvEAXc4GeldHF4XBA3Xjbsc4XivHyqriI0
ZRpU+ZX3vY7cXCm5pzlYxW1nVyW/058Z4OBXXaPNNPpUE07l5GyWY/U1mHwpG3/L6+R/sCt
uwtfsVnHahi4jyNxGM816GW0MVTquVe9rd7nNialGUV7P8jnfFh/fWpBzkNyPqK5s9cnv0r
pfFnyy2uBn5W4/EVzYBIPH4V85mn+9z+X5I9PCfwYjQvzZAzUo5UEjBpqZ3cA4PNSRqwOCv
515h1CqCVOP/wBdTRrlgcYwaaq5AHH4d6niB3qrDP07UAdP5b/3D+RorS8of88h+tFMfKeV
RqGu8Ack/KBXQ2q4ILDBHBrn4SGuDyPmPc9K27du3T/61T0CXxM1AwUHOMEbTxVeTGRgcZF
PfYqod2Wx8w7VDvO8L2px3Iex6ko/dr0AwBxXn3i4Z8QSdv3aD9K9BXDRr+Gfyrz/AMVhj4
gl+ViNiDOOOlfe59/ukfVfkzwcv/iv0Lng1cw3uemV5P41reIAf7AvfTy/8KzfB8brb3jlS
AzKAccEgVoeIWC6Belj/wAs/X3qsLdZVr/LL9SamuL+aOT8KEjWmyesTcfiK7K7ObOcH/nk
38q4zwo2dcfnJ8puPxFdlenFhcMf+eTZ/I1jk2mBfzKxn+8L5HkwkCYAOa9M0s50Wz7/ALl
efwry89MZ59a9P0nA0ayHJ/cr0+leXw8v3s/RfmdWYv3YnK+NH2X1qO5iP860vCTq2gk5Gf
Nb+lZHjk41K0OOfKP/AKFWr4P/AORfP/XVv6V1Yf8A5G9T0f6GdX/dIkfjckaJETwfOH8jW
LoMjN9iXt5o/nWx42J/sOLJwPOH8jWNoOA1kSRzIAPzrhzRf8KMP+3TfC/7s/md5zgfzrx7
Wbgx+IL/APdRsBcP1HvXsOcdBxXjOuENr9/k9J3/AJ138Q60oephl3xS9DvfBLb9ALYAzKa
f42OPDYwM/vkOPzqPwRkeHicf8tT/AEp/jNZZfDuyJGdjMvyqMnvW8FfK7L+Uzf8AvfzMqX
xd9umsUsdJjH2SDYVOBuPc1bivtcvIo5oNLg2Kc8yjmuP0qPUbW+LLE0LFCAZYzhvXg1v2k
V9LOzjWUtpAvzKsOM1+b4imlL3lr53PpacnbRkPiC+1S0vDHqFlDFJcxh1VGyAuaPD/AIvX
QhEf7AsbqSNXUNOud27uR6isnxG982owm7ujcS+XgHAGBnpxUvhjTn1bW0abLQwASPx1x0H
4muzCYd1pRpw3ZjWqcicpdD0LRbaWOy+1XMSQ3Vxh3C9h2H4CtO58Parr2jvb6e0cQmkWF3
fI68nH4DmgEAfSuI1PUfFf2t/sL30cBcskcW4BR0z9cV9zmE3hMLGhQV29Pl1PAwy9tWdSo
c7r+gzaHqbWU8sbuBnK9MZrY8AJt1e8Bwcw/wDswrCv7LWnD3l5a3RCjLSSqePrW34AA/tW
7J5zCM/nXzmWxnHGQ51Y9PFSToyszvb4f8Sy6wf+WT5/75NeULv2544FesXaySafcRxjLtG
yqPciuDXw1rHCi2Ckj7xYY/nXt51RqVakOSLehxYGpGEJczsd3pwP9l2nHHkrn8hXKeMUB1
W35yBF2+tdhaxGO1hhJ5jQIfwFcb4vz/asHHPlf1Ndmb3WCs/IwwX8e/qbvhdf+JEgwPvsR
+dHiDULnT4IHtioaRirbhntR4YB/sJOedzfzpniOzuby3tVtomlKOxbHYYpzlUjlsXSvzWW
2/QUVF4l8+12UNL1zULzVYLacxmNzhgEwTxniutydvA61yGkaRqNtq1vPPbFI1JySR6V13R
Tk9qvK5VpUJOve93v6IWLUFUSp7HmuN0jZIIJP866fw1Nte4tg3ynDgfof6VzJXDsMDg1q6
NP5GqwuW2oxKN75r5HLq3ssXGXnb7z18TDnotHW3NqLg2x/wCeUokzjtj/APVVi4kEVrLK3
8ClqeAeMge1ZmuTeXpfl5x5jBfw6/0r7rEzjh6VSst7f8BHhUoupOMGce26RyzHJJ3Gup8N
qFtZwP74/lXOBB+FdL4fT/RpvTf0/CvkMld8WvRns49fuWbvyiCV2G7auRj1rlYdT1W5Z1S
VWYLuChBkgda7C0a1UzJeIZUeMhdrbdrdj7gelcpDp13DqMc6RECOTIYEdP8A9Rr1sxeKeK
UaV1HTa9jnw8aKoc0rN6kbXWtuhQrKgPBIj5/OsiSNlchgQynBz1rvwMA44rk9Qj/4mFyMH
/WHn8a4s0wsqPJKU3K/c1wlZVLpRsdXH/qYxnnaP5VyviQBtTTsREOR9TXUoD5KAYOF9a5b
xCWGpjA6Rr/WvVzr/dV6r9TjwH8V+hJ4aGLi5Gedq5/M1vajn+zLjuBG3WsPw1/rrliP4V/
ma2dSY/2VdHgHyzx+FXgv+Rf8n+oq/wDvXzX6HKaGD/btueo+b+RruG+4cAZriNCAOsWw46
N/6Ca7RgdhwccH8Kzyb/dHbu/0Kx38ZX8jihr+qb2BnT2wgrqdKnkudMiuJmBdwSTjrzXJr
oWrMSfso9eWFdZpUMttpcEE6bZUByOvescqeKdWXt72t1uXjFS5V7O3yMPxXnz7T/db+Yrn
CeuAB+FdJ4qw1za5bHyt/OudVVyR/OvBzT/e5/10R6GF/gxBRlhnHX1qYKSeD061EqEk9Kk
UnoD14rzep0kgQryTViNTuDEVGg4Hp/OrUK72C9BmgDsvm9G/MUUnlH++/wCVFVdDuzySFs
TckmtiJvlGBWHHIPNI962Y9oXGQR61FhSerLuTwM5NAY71U8c1GJkEBQx5c9Gz0qISZkXB4
BFOC95EPY9kj/1anvgVG/llymULZ6EjipF+4uB0rzLxeW/4SicqxX5E6fSv0zMMZ9ToKpy3
1sfM4aj7abjex6IVVBlcKOuT0rkPFesWqWL6fDMsk8mNwQ5Cr15NcO8smSplc46jJxUAXDZ
x3r5fFZ7KtSdKEOW/nc9WjgFCXPJ3sdB4Uukh14eY4TzI2RST1PH+FegsAyHcvUYIIzXjrE
gdOfan/brtVwLyYY6YkOKyy/NvqtL2UoX+ZWIwbrT5k7HqhsLMn/jzhB/65inqgRAsahVXj
gYryg396G4u7jn/AKaGmNf6hjBvZse8hruWfUo7UrfP/gGDy+b3kbHjS5hl1iJEbcYosNg9
CTnFbPg2ZH0SSFWG9JWLKOoz3rgHDMSS2T3PrSLPPbS77eZ4nIxuRiCfyryKOZcmLeKa36H
ZPDc1FUk9j2KaGOVQksauo5wwBqDbbIVUJEjDgAADFeUSX9/LnzL+dxnoZDV2R2Xw+772DB
eueQc+tenUz6F040/xOSOAlazken9V5HNeMa0Cdev+OPPfP51Al5Md3mTztxxhz1rZ064sH
EjXFpOw8ptjRgMTJjjOe2eteXmOaLFxjFRtZ9zqw2FdFt3udN4KuIRpHkNIEk3lgGOMiupM
idfNUf8AAhXA6J9iEts+sRAWiyAzp0G3NX/FNz4MbTJl0GPNy0hK7VbhewrbCZ46FKNFwvY
mtgeeTmnuTeLTDNLp8bXQUZkOUkx2FcylvpSXIW6uWPHDiYkfpWEYXPOx/bg0wryNwIFePj
qrxVZ1trnbQj7KChvY0tWjsVvYVs5hJCVG5gxPf3r0u0XwtpdukWk30AVkVpmaQZL45615x
Bp6z3CLDYXcqFQW2L83uR7VEdJ1X5h9hnCg5xtqsDiZYSoqiV9OpNel7aPK9D1I6vpQH/IS
tzj/AKaCm/25o4P/ACEbfP8Av15StrePJ5EcDl/7oXJpskF1bzeTLG0bqfuMMEV7jz6r/Iv
xOBZdDuej6zqWn3uhX1ta3STStHgKmT3rm/B80GnahcteS+SrRAKW9c1d0zxrBpmmi2/4R6
wuZBcpO00wJZguPk+h/rVbWvEreJddvL1tNsrBJn8xYbVMLGMY2j2rgq5pOpWjiLax+46I4
WMabp30Z1w13Sv+f5D+B/wpD4g0gN/x+j8FNcHt68c+1O29BxXV/b+I7L8f8zH+z6fdncSe
JtKjXInZz/dRD/WuS1bUm1O++0eXsUDai55A96qAZIXHNBXBIwM1w4vMq+KjyTsl5HRRwsK
TvHc6PQdat7Sz+yXbMm1iyuBkHPathvEmlDpK7n/ZQ1wmCuTT0xjlhXRRznEUaapxtoZzwV
OcnJ9Tsv8AhJrIyhfKkC92wOKnPiDTtpO6Q59EriQ4205WB9eOKazvFap2+4X1Gl0uWACxJ
xwaeuUYMMAg5FRqQM8c1KpBHUV4nM07o791Y6tdesSo3eZk9fl71nanerfTx+Xu8tFI+Yd6
y48EY96twqGB+X8K9TEZpiMRT9nO1jmpYSnSlzxCKMuPlUD2roNGheOGRsjazAYPrUNha+a
VQRszucKoGck19PfDj4UabpXh+W/8VWqXN5KizfZe9unbPfPX8qxwtWeHkqsXZmtSnGquRn
henaRe6o6rbxlcngyfKKo3KPaSmG4ieJlJHI4OPevoa9fwpb6uun/8IFuJyyStcELIvYqe4
p2nReDtdvP7KsfAqTSKwM/myMI4VzyxY8H8K9f+28Rfp9xyf2fTPm9p1w20Enrg1hXKMZXd
s7mJJPqa91+Nfh/w3o8WgXHhuwhtobrzdzRdJAMYP868QvW2NgDGa4cXjKuJ5ZTeiN6OHhR
TUS4us2aIARISB/drB1e7hu7wSwbtoUL8wx61DM6g81UdweAOaeJzGtiYeznawqWGhSlzRN
LSdQtrF5WuGOJFA+UZ6E9fzq7ea9p9xYTwRly7IVAKcZrmSRtxnGetMIAbaDzSp5lXp0fYx
tbXp3FLDQlP2j3LFndNZX0Vzt3eX1XPUEYrqV8SaYOS8m7uChrivmDdc59aTIyARn8aWFzC
thY8kLWfcKuGp1nzSOwfxRY/N5cMr/kKfF4n08xBpBKj9xtzj8a49l2FMkYYZAz0pvByPeu
j+2cVe919xn9SpW2NjXNQt9Rmhe2DEIpB3DHJOazAeMHrTQw6DgUqjcwCjJOBgd68utWlWm
6k92dlOnypQiSc5ABqVEy/ParFzYXllcGC7tZIJQoOyRSrYPI49xUkVtM78RnGOtZJ3V0aS
Ti7S3GKh44q5Ah8xQckZFSLZyEjlQo9TVuGBQygsAM9qdiLnS+Rb+j/AJUVq/ZIv7y0U7SF
c+foh++2g962ol2qBnpWLAA0+W4GevWt+JQ2SAe3WpKe48KWIAUtTxE6yKGTAB9Ksn5YYtv
BEnPvTLqZPMwCMUruLuTuejR69oz7R/aEQPucdq4PxRPDc69NNbMksW1MOhyDx61iGfEmQ2
QOtPe6V4zzz9K9XG5vUxdJUpxSs76HLQwkaMnKLKzcNgY9abFF506oCcn8auSxJ5Kv1OKl0
lV+3bzjCKTz3NeQmdj0MeQFWIxURB4yOvIqzdLiU4PU9RUITGM8ntQ2JEYfBPBx2pj8t3x6
VK6475qN0IUnA9cUuoyMfMGB57VG2OnWpNjFh3zxSGEHrkChuwEAYk/T0rVnYHQHGT92qAQ
AkgfhVycg6U6k4GKhu4HPwlll+XByDwa6DRp722GyG2hmBBOHzx+VYcCK04QkgHgn0Fe76T
8LvD8Uulzx+KXhiuV/evuUbMrnHJpO1vedhpPoeUzNINOlaWP5myWVeg57VJa6nDp6XVraa
XI0NwUZWmI3gDrz71q+JtNtdM1K80zS7w3MET7I5iQd2e/Fbw+Fmt3dpfahNr9rizt1kyi8
NnHArLRO1y9SrceI/D2pa2lrofhly01qtrFHI6jMx4Ln8Ko+JdGI1rydP8PLZxxqsbRS3Ac
7x1ORXP6LpOr3niFLbSI5JrxCXj8tck4PWu7fwF8T7u8md9Oullj/AHkjGADHvk/UVU5SXw
tfMUVHqM0zxDrOp38+jeHPDKf2nDEib1cfIkf3sn0NUpPGvi1naSXR7eGMPtLtCQhPTbmst
tG8W+G9bvZIr2WxulUJcSbwjYc42/jXVN4F8bXnhmSa51yVtPtGSZlaVBtJO0Ec81nKUHZa
XKimzm7fxFrujWPyada+dPGrCXyzuUBj+uaoWEPiDxj4nSBYohcTRttJTAAHJIPrW34h8Fe
IraSJL7WVlxGAoluVyVPYYNV30K68Oy21zJrwhlQERtDcqSmevQ1MasXbVMOVnMeKfD9z4b
1yXTL2UGQKJPlOQAeRWfpoUXLbT/D3qS/nWe5lkuZ5J5CSN7ncSPrRp/lmZ/KUj5ec/Wut6
6mXkX2kO0DjilBJGc9BjNLt/hNKFAXB6UARE4HpmnZ65yc+lKVzyQRSDgZBJ+nagB2eBwKB
wR3pDgAd6eAT7mgA5UZzg04Yzkk5puM8E5pQhxknGaBk4bOB1HSpQx6Dn8KrDIHB6VIrcZI
6elAi0jc7wevatK0YFlBWskMNvHXpV22fbINxK5700Vc91+Bem2mofEW3a5jSRLaF5lVhn5
gOD+HWvqG21fTptKfWsxfYpsZmAwSM7cN9Dn8K+QPhBr8ek+PILiRmCPbyxkD3Q16b4A8QN
N8LfFQWbzJrRI1jhnO4ZySeD7mtlJS0EtD1jUY1n8VW+ipZQSWhiMiSJESbdu2T0IPpU/jm
xeXwJeWNlcixebZGZEIT5Sw3/wDjua+b9Z1fx1J4raK2vLt7+O3WUW0LkEjrgAcdP5VyOsf
FLxJqsQhvNWupPKbPlu/3WHFaOLSuyOdXseo/HS8099F8JRaaVa2iM8ERQ5BVMID+leGalb
Klmt15mSW27SPUZzUVz4smntLa3uIvNS2z5YZyQueTj0qLUL0alYwyQW+1WbGAM5xUt3SQ7
6mNKQTjceaquCOc1flsriK5MXlsxAycA4qg5IJDfKc4OajVblEJyMZ6+tJuOenApcDHuPWm
ZA4JzzQAHhhkUHJznrS8Z6kemaUKBjnmkIR85GR06UoC46mpHAA+ZccUgxj046UAIq8Y5xm
tKW2FsY5YdxYKrZPY9aoqQDjNXtXKqyqzEYReB/uirik9yXJxaaIbzVr2+vHu728knuHwGk
kbJ44HP5Ui3szZ2+YwHcAmrekaTYz2cl/qrPBbLwnGDIfb1roIrjUsm10a3Fpaovy/KN2cZ
yfWndJWFKbk+aT1OZW+nUY2vn3U8U+O+n3YO4fhXVW0fjuaLfDGkkYOCfLUjP5VrWGkePr+
BrmLTLa4ijOHbyVwCOueKzdWC3YkmxfPm/vfyor0z7Br/wD0C9P/AO/Y/wAKKvnRtyo+R4U
zOVA59a2wyoUQbfugkjqTjvWNGD9oHfPStJQTtOSeKhkvc00kVuO3HFMcRMxJ79hUCHA/rT
8k/WpYIjNtEzcLkH3qjcKYnABrRXpzjOe9VZbyaDMaxRvGefmXPP1rGTa2LVnuUzPcFQgOR
6Glhv7q2cyCNXx60ksiyRKsduEccFgetVi0gUqQMUJsTSNSeCbykmaMhJBkNjg1AVJAJHFW
oZGl0ZFNznDY8o9vQ1FtJGQatskgCryWP6Ujqecnj1qVwSccUwhiwUGjzAjCjbkdu9MbbyG
PB5qUjbxnt2phVsZxSAiwCDgjHSn3K/8AEvf2WjyyOnHepZ1A0yVuuFzSBanPI2xjtHb86u
fbZiqoXf6biRVJWJY4XqPyqVHjSNg6bmYYBz0OetNjNsPu0EsCQdpyfxqmNc1QwiJr+5KBd
m3zDjHp9KsRHPh5vXaf51mQwzSRtIkLtEh+ZgvA+tZpJlMms9Ru7K5+02d1LBMOA8bFSPxr
Ul8WeI5k2S69qEi5PBuG5z171nKViYusZZMYHHvVmC5tUkj8+3YRA/MV6gU2l1Qrlaa6nmz
JPLJLI5yWckk/WphqF2YfKM0pRjyu84PNR3DGV8wIQm75fXHarFvI8akNDu4IX2NGgtStLN
JL8p+ZvUnNdT4L0CHUtRN1q1pc/wBlQowmuIoGlCNjjIFc2iyrIC6ZJxwK9N8IfFPWPB3hi
60CxsLd7e7mEshcfNx2qrRs0wu7nkt3F/pVwIUIQSMFDDBAzxVnTkbzG3Lt+X86ZqtzLNqV
zcMAjTSM5C9Bk5wKdpEjtI4duMZ/WmCNULjGetNI/wBn86kZcjcSAR2pi84C8k9KAGc/lyK
TaRk1KyEbjtyFOD7U0scZA49KYhm3pwM0oUn2FSA7sbR9KkQqVzQMiCYyDx3GKRQWHPapmY
NwRinIqk/epXAgPQAHNHPJ796t+TETwTn2qQ28QTtmhMfKxsEsS2kgKZmJGGx0Heu78P3Fn
baXdXN3AsrRW3mDMQbb0Ga88UBbhlGODW0uoSR2hskL/wCkRbGOcADr+da290lO0jtdM1u4
stYiSTZ8pJ3RW4UspXjntSr4jfTYs+cS5bJAXbn6isfw0GkuiJnMmExljniq+txfK5UYIPU
DmrjEG2y5q3jG+kMl/ZyyW1yy+X5yOQ4H1/OuI89m372JcnJJPJq3duRpmCP+WgrKJyCeuK
tXtymTSvcmLMwBJ5Br0LwjcXFjDZzW5G47tzFQQB+NedIwwB+lemeFE22MbEdYXNHkNMn8X
+Ip9QXTo1dI3aJvMRQAQQ+BnHfFeaynczEnLEmuv1JlN0yfZFkZefO5+UelcdknJ5pS2KW4
mMYJ6UhAA9vel65yKMAA8/hUFgB8vPWhSd4zz9BShT1B59KVFzIM8c4oEOucq64Bx6VGEY5
IBJHJwOgq7qaqJlCdlGaqLkZ5xnrSYh8Y65HNdPbWaXV9LK2nzX8kEIlESDjAAyWPYCuZUD
cOoP8AOvVPCiakmk67JbajbadbnT3WWadcl12cxr6MRQ5cquRa7RgWNraXk1zd6reRSXUSD
yLRFJH0UDgY9TXT+A9E8T3d3caho97axTxxuzJMiuAvfAPBwKPA/gfXPEyTnRLcWGnBQs2p
3fyqo7nnrXd+EvDXwu0u5vtN1/UZL9oCPLv4nkEcwI+ZRt9DWM9bxvuVGPVlbS/DPjW48Er
dWfiO0i06CeQ+d5aAyNnknPPWrVv/AMJlB4fhtLHxtpkaspuHhSJAxUdSx7k10Vzpnwb/AL
CuI9MttQuWVvMSG3WZ2XB7DoB65pWtvgbFxc6BcQTyhCQ0EqleB054rB0E3r+Rrsrov7fHX
/Qy2X/fiOit3b8IP+faH/vmait/Zry+4i/n+J8Cpbky7sHitFLXIyG96tJbKZOfzFaEdqAp
2jgd61uZuZmCEgBRnIGfrTSjAY/WtgW2FDYxkZBPf6VXdM44zUNlqRQEbZ6Gqkkdy7ukL/L
6HpXSaTo19reppp9hbiSYguxZgqRooyzux4VQOST0q1Jf+F/Dkzx2VkniS+HBubvclop/2I
hhpB7sQD/dqSlI5O20bVb9lgstPkupQMBYYyzfkvWu2074O/ETU7VfJ8E6gHZeHnj8kH/vs
iqMnxU8fRw+Rp+unSrboINMhS1Qf98AE/iTWdP4k8RX0Bkvte1KdyMkvdyH8etS7Iq53enf
s5fFX7KfO0W0hdjna97Hn9CaW7/Z9+KNnAWPh6O4Udre6jY/lmvNor69jBEOq3UyE/fMz/4
1taX408XaLKs2l+JtTtHH925cqfwJIo5l2HYpa54U13w7OIdc0W80yQ9PtERUN9D0P51hFN
hIxya+rPhp8ZG8Xz2ngr4i2VrqSalmCC6aEYd+ySL057MMc/XNeTfG3wBp/gL4g/YtIY/2f
fQC6giZsmEbipTPXGRx7HFaKzV0ZtNM8oKgA+vrTcHHGanaPPOOlR7do5oERBccHt7VJcr/
AMSyT0wVH1pSOcDkVXvHAtJEGc4qWNGAFYFsMKUwuVRiCdxwMD9KYc7j9KsW6vKY0WZU2nc
pLYA/+vTYzoNK0y/1Gyj06wtZLi7lJVYlHJNdpo+l+I/DNhcaff8Ag8XEV4BnzicA5AHI6c
4rldN1K70m0S/tbgpcwsWWUHPOfWuiXXPiJr22NdSkZ5igWL5QHAOVJ/nWD5WrNfiXdp3NT
UPhn4tvtdMMmj2+iwzLujVm+QYAyAe5rH1P4Ya5pcTvcXVpsGSuH/1mCAcevWugjXxx4qtF
uNf8af2esEssQMxAUMi5wCO56CuY1a5uVdLC78Vzzz2g2IvBXnng1oqqV4pIlxurmDeaHqW
j5mnKoUAJz79K7XwT8Lda8Y2Meope21tZuxy7Hng88Cue8MaTL4y8Vw6Tfa0ywMSZJZZMbV
A688cVuaXY3Vrq994ej8UfZ7O3V5IGS5AWT5sD6E+lJS5FzSsOybsdJqXwU1iw1MLp2rWlx
EiCXzHOMDOOh9647x14Lg8Ivp3la9HqM90rNKkXSEjHFZ+sf2tZaounP4haYlV5huTIvr29
K57UGY3TRfazdsp++GJDep5qnUblfSzFyxS8zNucNLIzOWz1PerekqvnPjsvNVcQEMzZLYP
yir2k4MshAx8vpjvR0A0CN3PUmjb83zAetSEL3PQ9KTjGD+FMCMg4459KTPY8n0FSAcZA4p
CO+c/WgRHznsKX680uQ3JAU+1GAeOlMB8aq3JFTrHGBgHHuarZGPf6UBmGM1I7lwIF6Hil6
dGyKpmRgOCcGmqzBvmJHNFh3FGRcSsOoOatQszXack/KOKis40eWSWVvkDc8V0uiWV3qOog
6ZpYu7hCCkYHDLgk5+gGa2ukrmaV2a/hiRZLoiVQi7MDj0FWE06PWLxLQ6hb2KStgz3Bwie
5NUpb64nZrtGtraUgxgggKO3Ssuxjt3aWPU9YRozxthcAk++RV83ui2ZPqekRWsj2LXMd3E
shCzwHKyY7j25qrBolq5IMUgIBJyewrrtOvNOtrQLFBb3ERJClpMlenfvVxf7EfRbyMGUaj
IxZWJG1Ewc0KTVlYGr9Tio9FsEcDy3Jbgc13q6fa6XoVhc2+oxyyyxurWyrzCM9zXMLNc6c
jo17aKkhwDIMkAf1qG9uFTUPLTWI0YRp+7IJByOtW73uSmilfSh7qQhz9OxwDXNLgDnn1rq
ZZWFnKLSS2mlxywPIGOcAjrXLAkdMEn2pPUIiANgmnHqMjqOtKAwX2p6jjGPxqTS5HyDxin
op3qT61KkBbqK6a28Ga1N4SufEwgVLGKRYwzHBcn0FUoORLmluc3fN5kgZRgVUw2ST0FXrm
zmhwzup9veqqqN2c9azBj40LEEHqc16t4etfD66beXWs215q80aZi063JAQ7R+9cjgAe9eX
xL8/HHtXv3w+0DxJqfh/Vv7MSC2s7mFori9mXou0EqD61nV+DcIv3hniLxDq2v8Ahi1Zr8W
ts8eJtJ0+MhYEQYDuR1z+VT+HdZ0C18LXNlbaFJd/bAqSTyJkqR/cPatLWviDoOj+Dz4Q8L
6SJJLq38q6upEw8pI5PHJ59a6LRP8AhZ0fhrTbTT/BGltYiJWV5JFBcY4JHrWtKC5dFYzqt
p73ZN4Z8Q6xZaLcS6D4cke0tIxHKw2EqOvOeSa6i+8FXPix4dV1X7LG9xEj4TORxwp/CpPD
lr4smv57bxDo9vpmnPDu3Wsgyz/3SBWLd3fjpNVurNIdumxFkhuElCkjscVcYNT91EqS5fe
Or/4Vvo3v+Z/xorN/4V9qv/Qz3f8A38P+NFdF33X3BaPZnw7FMN2QRzWpbl2jkCOqjHIP8V
cus484YyelbMchCDHX0x2rz7OxvyWZovJJJbwBsYjUqMdcZqlJj1/I04XAVc561DK4zn9Km
1hpHYWcgsfg7qdxaDFzqeqx2Ny46iBIjKE+jPyfXYK84vImcySqDtTGfauv8M65ZWf23R9a
jkl0XUlVLnyhmSB1OY54werISeP4lLDvUOreGbXStHvLq8vVnaVg1hcQNmC8T1U+o7qcFTw
RQ3ZIaRwbMOCa6WW8gv8AUYrv7CkVuAm6BOjBQAfzwfzrnWhGVycAnB9q+lvg98MdEXUrnx
vrd5FP4W0dBLDLMuI5pQoZiQeqxnj3b6Glb3kFjO8RfBz7bbnxjaNZeC/C0ltHKE1Jm81Dt
5xGoJyewzk5rxlrVG1B4bB5buMNtjYxFWk99vOM+ld38VvidqPxF8Ss6O0OiWrEWNrnAI/5
6OP75/QceueEtbq4s50uraaS3njOVeNirKfUEcipm7s0irHsXg7w/pvgdNN8a/EJm01bFjc
2OlEf6VeSfwHZ1VAectjOBXnPj3xjqfjzxhd+ItRQRmQCOGBDlYYh91Qe/qT3JNddoXxS8R
x2aRa39n8T2RBElrq8Yn3D0DkblP4n6V6fP8G/A3xM8EQeLPh8X0K7nUn7K7F4RIOGjYHlS
DxkcdDitIWasiJp3PlU5Hyk5xTHJxkCtDVtOvNJ1i70vUIHt7y0lMM0T9VYHBFZ5A9Tn0p9
TMbyAc/nVO+VhbOx6Yq4RjHJAqK8KixlB5O2oZSOZOGJFdDYWGgP4Xury51MR6lE+IrVoyT
MvsR0/GuewSTgEnFX9PubazY/bbI3Ksp2oWKYPrTlfoBoR4Phw5GAQR+tQylIbNbyHUWEnm
bPIBIdQB976V0vhjUrSy1ew1OTTBcwRS+YbMfMHH93nrWneeM9Psr3VJn8NIkmoySPsliXE
OeAF+lZN2jors0td7nKaLJpNzLs1q7njt4w0mASS7en4+tdf4IuPhvBc3yeLNOe5W45tnRm
/cAdj65ri9R1OK51Vb2DSVs4AqoI16HA6/U9a3EC2qaTq1to106uC7btuyTHB2456+tRK61
XUFY6ixX4ZSfErT1jE50ULtmjSJyXY5z0544rlNQ0GCbWL99Jtr42Cu5hY2rkyKGP5AD1rU
8L+N38N+PT4oXS4JbhXcrAeEUkY6e1dTefGzXHW3jt7T7PGqskqKwxIGbLDp3pc0o9G/mFk
93Y5LStEis9UudkdyDFCn/HzD5TKWVjnHpxXJ6cIjFcO4zKAQo9sHP9K9at/Ed9461DxJ4j
vYkSUQxjbH91VCsAB9BXlWmFEErvGHCKWx68dKrmu5WElrYyVDK0hSLPbmtPTFfzGJQL8va
opl+2SXEsMa28LOSsYOdoz0qfTB5bMvmBgFB/WtRdTRMeP89absyCCTj61JuU59qYx5GOKd
2ytETR28bL8xx+NHlRZxk8dKhzlSMnj9aeJGHPtmlqF49hhgTJwTTDFlueDUrOSQF5FMEnH
zDFNCduggtsk4Ix3zTTAUwCCcelOUk5AzilDMoPPGcUA2iE8ngfgabk4xjrU29eOhppwc4F
NEj7QEyEDptP8q6lNSe30GWG2ZraaBUKyRZ3OWXGMjtiubs2i/eAsRIqnYMdTXSWUBGm3s7
ssMWyLc7j27fjTduoJtbGZZmeWKG3bTHliLZ8zLAD349K9P1r4ceBtP8ADM+p6X4og1C+hg
WY2RjYNIxx8qkHrk153p2t7IJbRtNFyCrbGVipVj0J9h1rOWDWDBLeLFN5ERG+UZ2Jnpk9s
03GTas7ApRV7q5uGxkfTLTytGmQhnO1ATt5HXNTWbauxnil0xlURPsz3OOBVaCCW40ewuHu
pFCM+4gkhjkf4V3WneLNEsV09o/D8M19Yl5riWZyyXK44Ur0AreTa1SuZwSe7scDDbX7DNx
o8h5yAB3qXVre4XUw1vo6ysY1DFgePlHvXf2OuWfiDxE+o6d4DW4g2t9otLN3ILHof9nk9B
6V5zr73Q1OVSRGoA+XPK8Dg0oT5tGrBKKT0dzPuoLmIMZtPe346qDis0kg4OT9K05pbyO3i
BkOwqRjJyfrWcvPUcZppiE3k49MVKhGRk9Ka23GAKAOckflTGjY0pbeXUYIrjiJnG7HpXrf
jTxjpP8AwisXg/RYgEBVWPZAP5mvGtP2G/t1d9iGQBm9Bmt7UlT/AISK4SBi6CT5Wx29arn
srEuHMyteWsDw5LEsoJ5PesBfve1dbLbO0e4JuABrkFYZPbniskn1NGWY2w4OO9eo6Pq+pX
FtJo0uo3EOj2qtdzQo20MQvUkcntxXl0P+sUY6mvSbC31CTQ9QXT4VkuLyVIznAxEmGf8Ak
BV8qa1MpN3Vh2oXdxFqmHt0hHlpmY9xjgCvWtPuPD8Om2Mtx8SNWt2ESFrcONoOOn0rw/VL
fUZQJLm7jDsfuDogro/ssM93BZyW8nzov70/c6d63jsclaVmeknUfC0l7IR8QdWuVIwYzIN
oHtXZaPL4Zdrezt57ia5kYATTSMxb2x0r58it7GLUZIDAQEPEgHysa9F8Kahptp4rtI57t3
jSRW8xh8tVozKMmn6n01gegoqD7Zaf8/UP/fYorl1PXuj8wYcbsbua1IZG2/K2MLjnmsKPl
s5561pW5Tad5LYrF2sdfIXpCRFHl8bgSOPeoixIxu6UwFnA3HjGBntTGI3Edv1osZuJIj7W
I74611PhTw34/wBZs72fwz4fudX0rdi5haIPBKwHTBIyw9V+YetcgpDMMGum8O+IfFmmIbX
w74i1SyuGlVLe0tZ2CysxxwucZJx2pbbkWOx0b4a6j418W2HhyTw5qXhaZMSXRubdjGsS43
FXODnnABzyetdT8Z/GEB0e1+HXguIp4W0tViuJrY71nZf4Mr2U8knq3057Xxr8V9d+E/hDQ
9Avb2HxJ4xuFE96bsDZBGf4Tsxk9h9CT2ryW58d/D3WibnVPhudLu3GWutBvzbE/wDACu2j
lUVZC33PM9QTR0viNDkkaxKrtMvLZxzmoTjZk+td3cyfDqWUCe91+DODtu7C3nYA9PnR0Jq
WG1+DoAe61fxRIQeUt7KJAR6ZZzisow03Kvrsc5pVvJffZrSCFpJ2cxxxxruaQk9AB1NfaX
wv8NH4dfCqG11y4jt5E8y9vGdgEhLckE+ygZ9814f4a+J3w08FwK3g3wTdPftlftupygyD8
RnH0GK4f4n/ABR8X+Lrt9Ovr9YNKG11srUFIz3Bbu/4nHtWsEkTI5T4ieIYPFXxI1zxBaIU
tbu5JhyMEoAFUn3IAP41gafpsuo3ZgjZI0RDLLNJ9yGMfedj6D9Tgd60l0VY/CM3iK/keGO
WX7NYxgc3EgwZG/3EBGT3LAetaWol/CegWOkrGh1W/VL++Egz5SdYISPx8wg9ymelaWMjI8
UaPYaJqdvZ2N/JeCS0huJPNiEbwu67jGQCeQMHr35rmL0Yt5BntV6eaW4nkuLiR5ZpGLO7H
JYnqSarXIX7LKTz8vFZyRSRiW2/7TiMgH36Vc1Wa7u76OXUGUS7FUbVCjaOB0qjgK5IGR6A
0pIbyiVPtz70W1BHWeH72DSorXUp7UXcVu+9oWOA4B6Vd8Q+MrXxBrllfjw1p1nHbE/uIwc
TDP8AEe9Y1vH5ugFeFBB/DmscRrHKF3nPqKwSuXLY3L7WNQ1Wxh0VbaBU+0eaqQx/OzHgDP
XHtWnp3jbxD4U0u80KBYEEwMUgnhDPF6gE9K5uOaeznt9RjnZbhZAyOrfMCDwauRWo1e5ku
rm9USSPukeV+WZupqZRjazWgoprY2/A/hC48d+K10iLUILJnR5mmm4XAGTXX+OfhKvg/wAJ
2GvQ69DqLTMFlRBwhPTB71xFxaDw/cI1rqiPIUBDwyZIz9K6jwhplrr9lqeoeI9SuP7D0uJ
nK7zjzm4Qfie/tXTConGyWhEo2d2bfwst4l8A/EC5lH+qskCk+vNeVW+59ChdiF8xnjzjnG
Bz9K9lXTNPtrDWvDng+9jmj1C2R5pRKXVFQEnJ9emB715BDDbTMlrcXawAOUy2fkXFefSqR
lUmlvp+R1yoTUFNrQ6WPwT4XIfzPGsYjVGbmMj5goIH4kkD6VR1jSfD2nSWx0G/luw8K+f5
mMh8fMBjtmtm08E6BB8F7/xrrt9Il5NObfTYEOfMYdcj864XTPnkPy4AX869CUZRSblc5U0
3sXsErgcU0JnnNTleSSCaYy//AKqgoiKnaNx6Gn7RnBzmnYwOnSlODwOnemKxEV3HaTzSqo
HO4fWpAN3Qe2acsRJxt4oYW7EW09WxikK8Yx175q2sPVTwPekNvjv9MUkFin5e4cZppUA4B
z2q0YyrECoTGfT8/Wr3JNdo4IrPT2j08xF4pS0zf8tmA7ewrTtda+ww/ari3juY7dY1SJxl
SSp5P51kaeJrl4pLyV/ssIaIN1CZBOAK0r22gXTJHkJWBtnlsvU4U4JpJdGU2V9OvNR2J9l
FjHCScq+wOR3681ONS11YZbH7dax207AyRKUKtg8ZHfFUtPGjpGklwHWVGwW80DJ9cYqu82
hhmIsJ2cnr5+B/Kum10YHrnh6PwCPCt8Nd1S5mvFYGyS2j27zt5JXpgHiuMsrq5kuriG58p
VWJtwCjcOPpXQ+DPBz654SuNds7u20+OxJXZcTDL5BPGfpXOxtHFqF3cmEyyhGbcWzu4rOn
a7s7ly2Whdv7u+0ZLUabcT6dNIu50kzExH8J988msm8e9k1zEVxBIp2M6NtLHIGe3evRPDu
r6h4v8QSa7qup2Fne6faCKBb2ENHIoBAUA98Z5ry+4v7eDXLgm2DyOQGkDkA8elEZXunuOX
dbHT/EFbaDU4lgtLdEkgUlYmysXA+UH1Hf6159JAyIjOCu8bl9x611XiOfTpkt5Lb7RgxbS
W4UMPT14xXMqkbBSxAJ9+TShpFEN6kCjJCqoq8beCPyS8pO4ZcD+Hnp+VMLCFDtwOMZAqqW
kZvlRiOvNXcE7Fp3t4rsPCcxq25Q3U49a1JdXtxrzXs0Kur4ZokYEfTisHypN6sY8Htnmmi
zdjndgmhsq6Owm8UWExkZLbyI2OAgxlRis7S7HT7yVjNuSItw+7p61gi1CnDHj1zV23cxRe
VG3TvScmJu5qvojnUZI7G4RogcqWHOK3LW8ijQQyymNlYgFSe/Wrvh+yu5dWiFpp5uxLaFl
R+MuBzzXa6L8K7mdRJqtwtuxDMqxfOwbsD2xXa/Zukrb9TkUqntHpocJqSw3MscCxTMo6lV
JLH8K9G/4RzxM72d9DpU8tmYV2qISQ3yjnNdVYeH5NA1e2g0bSILmdrcebeXLErEc4YgdyR
0FdKjeIbdLO2sfE1r+6j2iCeDkr6kA5yKwjNptWNHQU3dni0+lanbwR291pUy3CzNI7mPaS
p6LTg8sF3c3D6ZJFC8ZCIwI2HHWvSNV0zxFqNhJnxTaTtHl/khAJ9ic8CsHWrbWdS8JJPN4
jtJFVCTGsSr0X7u7PWp53e7EsNZmd/ag/vt+tFYX9k6v/z4XX/fBorT2ke5t7J9j57hX5wp
78ZrVSHavHPHc1mWxDSKMZx7V0VsF2fOMg9MV5LnKOp9VGjGp1sVjGyxrkYwOMjrULrg9ck
1sSLmLfyWPXPas50LHj6YpwrXOWthJQempBGhySV7dq9o+GljYeBfCV58WvEtqs5jYwaFaP
1nnOQZB6KORn2Y9cVxfgLwf/wlXiIw3k4s9Is4jdaldseIIF5Y5/vHoPf6UvxH8av4w1gpY
IbLQdPjFpplgowIoV4BI/vHAJ/Adq6Yu6ujzZxadmM166u9fkt/E/iGCS9vtWnZra1TKveH
cFJOORGD8oA5JGBjBNdYujeE7P4iW2lajoAvDaaesN9p9jcMiSagwOVViSQqA/Mc4BRj7VT
h+J/hyy8V+HNeg8GlZNL09bGQi73P8sRRGiyu2MhjuzgnNc94Y8VaRomr65f32hy3kWpWM9
pBHHdFXhMmMsZCCSSuQT1O4+tOMYpaGbu3qM1Oz8O3d9fa3pVrdWvhq1kFrAss/my3cu3JC
uQABjknHC47kV1tn4T8N6nP4SuPsq6TEdNm1bXFMzPHFbpIREctkq0gAGO+4Yrnj4v8I3vw
90vQ77wtci/0qWeSE292IreQysDmRcFjgBRwRwOtVYfGNpNaw2OrWVzPb3V0txq7QSqj3aR
jEMCcYSNR29T7CnZIWrNebT9AHgrSza2EsOt6nqGbV3lJL2vQu0Y4UFzhe+FNX/E3hnTk8W
2/gaPSIbvW5riPytWt9S3RG2/jLoMhSAGP+yvUVBpnjfwbFr+qXdx4b1JbW+thbQyJfr9pt
xkZKuV2qNoCgKBhcjvVWDxR4E0vUNbV/DOqvDeQi3gaC/VJVjPLh3K/xYAO0DjI5yacbCZ0
I/4RXxx4tt7PRdAni8OeE4yElNw0ouoVY7EEe3mSaUjuSR9K5nxTa6X4hhs5LbTrq18VXt1
cXmoS3dwSFtgARLImMRD72FHRVHXIqv4c+IVl4d1nQpLPSHt9Msr0393BDL89xJtZUwx7Ip
4z3LHvxDp/i7wjaQ+LLefw5qE8WsRxpbt9u/eoFfeRJJt5DHbnA7Y96sixUttO0IeBtb1aa
wYwxFLSwvJHZZLi6LAnagO0IsYYkYJ5XnJrioWgS8ikuVDQIwLgjgjvXX+K/Fem694c8O6Z
ZaO+nyaVbmF8SgwlixLMiAcFjjLMSTgVxzxPMjInzM3Ss5K6KSLetXegXFi6afarHM/IwmN
vPSsK3ig8xVnL7Qp27Vyd3YV0C+D9ajlObdSVjEp+YdPT61jzo7TAMixsh2lV71Khy6XuG5
bj58PPkAZU5/Osw2ziPcY2C9mIODW7ZWzz2SQrEZndtojXq3PSu81u91K7006PeeGJomRVx
5W3tjGfas42XQuV2eYRwRAxySRP5R/j28Z9B603CG4VXXbGDztHau4uYda1nwrpuk2OiMtv
HJJMj7gScdaxdL8OavrVxJHY225kHzBjjHbvWnIpaoz23MWUxJM3lKWAPykjmnRXM4jeCOW
QRyMC6A8MR0yO9aGsaFf6Nera6jGsUrDco3ZyPrWXFJ9muUlIzhs/rWcouLsaQkt2e1/DuS
DSvAurahNC+8/u2IHzHK/KoFeQPpd7PqLu1vJDGTuZ2Q4UHua7Gb4o6uLA2/2eCPdGEjKrj
y8E8j35NYkHjrXzBdWcSJLBcJsmzHuO3pyewxXm0MNKFSdRbyPTq4le7FrTqY2rQzWsaWiX
jXEDDcuTgA9+OlN0osDscgYXOQetV9U2yzqY5MgLg4PSpNMjMcrliW+XFejBNJczucNZxlU
bgrI2Ccg89KYTuOB/LNCjLYCkkngCm5+cc5AP51VuxiL15Jp4A6Ae9M7YPbvSKQDgcZoAsL
z2HParEaFhgfjUEXOR0Na+nwK7AZwM0mNK5HBZO+OOvNSS2DIn3cD0xXqPhfwRcavbeepjh
hB2737n2FHinwdLotsJZdkkb5CvGe/oc1XJLcrQ8fkiC8EZqkwIJ4HNbl9GEkKgViy8E5GT
jilEzkrGlo8SyW9zFlixUkBjhE4xurSuLaC80W4gDrG1sys8xPDgLwFH+etYWniUvNCrn94
uCo/iq7qSG3tLiBmBlWVFZQeny07O5JY0C38LJBc/23DJPM0DC28rjbL2Leq1Iui6VFotxd
XdvP5isgSZB+7Udw3ue1ULGBxAjfY94/v4rSbUNaGjT6SiyCyuXV5YcZVyv3SfpW/Sxko2d
zpNH1jwpp+i3FtcaQ99DOCbctIQYmxjPvyf0rCjs7iGeZZvNj86Fim+MrkEcEZ7VUhhka0g
DW2GQkbVHSuis7mXV9dtU8RXk6WiR+R5mMmNAOAKSSp3aKu5aMXRZNK0e1vrDxHpMt/JcoF
jONkkPfK56Zrl9Rt7D+0ZHlmMZJGAEyenH1rv/E48JPZTXttrV9e6kqqqGZTyBwAePSvOnE
UYE4G6VySWPJ61MZrWSKcHsxLq7ubuCG3lZUt4GLRqFwTnrn8hWSjxIzFV+bOalnluZd0kc
LeWP4guRVEBsnmhXJaRpLcwnkqAaRrgYIAwO1UApJHzA5FSLE5YKpLZHQVVhJErzOSOxqMy
SliAc1aFjcsBiJvyqLyHjYoUIPXGKLAQqJGPr7VpWVtM53LGWAOM4zTLazuZstFA7gdwK7b
Qdes9L05be6glV1OWPl5/GrSXUTuauh+JRayQo8hh8mAxIQvRjivW7fxTpMaqX1SBRtzlnF
eTJ420RJhttSwPBbyxWmfGXhp02yxhx3zCKqyCOj3NzxT41Ml2DpOvRxxrGuUjGTIcnv6Vi
XHiHS761m1W6lvDrUrbSkCsF29Mgiq19r2kXdlY2+k6ZDdXCKxWFlwIV2nJNW9I1TxPFoUB
gsbJUh2oqsDvkGcZqZNbFKGt2zmpNWl8qQpDPbxkAEAsAR71Ba3NrJaXTzzTrMpBtI1+4T/
tV1PiPUNfFlLZzQWUkM+VaSPggde9czpejx3NvcNJLtkt/wB4yE5BXHOPfrUqStqJxs7I7z
+3vEn/AEFZvzFFd7/winh3/n1vP++TRWXPD+U2tLufF1uWSUApn3Fbdu7EDFZMSuJQcZ46i
tWGRtoHt0rGSXU9eMm9EaUREiH2qS2s5L29itbWBp55nCRxoMl2JwAPxoDiNQmBkjmuj0rU
G8FaEfEjBTrl+rR6ShHNvHysl0fQ9UT33N2FcKjzN8p7speyguZXZt+K7q18N+HE+HekzI8
nmCbXLmI8XFwOkIPdI+nu2T2rzO6jUBwqZB6H0qE3bzE7idxJJPrTvMzEVLfrXQuZNHl1Y0
5JpfeV5tkgULEEwMcd6YVZVwOCP0qd1VACrgk/hUDNlTk59zXVDU8mpBRZAilVxweaXcByv
5+tKoDKSvHP50Ohxx/9atTnQ+NlAAGOvX0pl85e5Zm5z1xSIj8fXNMuARJ+FUhMhJxgg4pC
xB+vYUbcYxyKYBxjv6mnYkdwWJzVhZRFAZYzhl5HHQ1U5znGPWpSSbZsdKlopF1dd1q6ZY1
ujnbt4HarN74ZlhtEuY7r7RMw3OgXGO9Y1pGGuDunEOFJ3H+VNN3cg4E7kHI+8eRWfK0/dH
fTU2tCiuvtttHZzKk4f5HbkA16NBB4mS+uLk39jPJ5XlgyxEg+9eUWtzNawrJE5jkQ8Mp6V
vaVq1zeuV1DWLiFM4+RwpOKEktWO/Y2LiDxXpcME9pfRvje5SGPAQEfNmtPR4fEkthHqMWs
wQy3JIK+QOB61komnhLWGXW7opLvDgyjGz09uamtYvDyvFHDrF3GEkIx9owAPShqKtYSuO1
PwncapqlxLqOuGV40Xa5QDOe1cPNYQ2d/Nb3TuTGSF2rnce2fauouF8PI91i9uiu5drC4yd
vcVx9zJGbxjGzNHvO0scnb2zUNt3Vx6J3KkttNLccqqr7GtTSxZ2OmauX1Oe3uZIvKiijUE
S5PIY9hVF5NrFt3HoKiJmk3OBhR2PenFWHL3mNS3lLJE0n+jsRu/vDHpV+HyY9qRI2eeWOe
O1UJZCWjIJ2jqKuWzRvcKjNhSBz3zSs2wui5uAyc/wD1qQ9OnFTKLHktI/Qk4HbOKl8qw3g
B5Cd23p3xmrsQVN3Tk4oyc8fnU00duIy0LyFsB8HpgmoEyw2ryT2707CJ43Ib/H0rb0+dYn
GSDnvWfa6dLKoYuqk9Aa2LPTTb29zNMyN5a5A96i19DRXPV/DXj6w0jQRa3ULO6MSu3oQaz
fF3j6HXrCC0tYDFHG29y5ySegArysF5iA0xRR6VctJ4LT5iPtGOcP0z2qfataGnJcr3s++U
nvWU5zk+hq1cyEyMxGGYknmqRY+n0FVHVGMtzodM8PTrpb65eypBbKv7uLd+8nycfKK0orH
TEZbjXd0FnIN0MUWDJIR0B9MnvVDSZ2k0ycyIAyBVS7lbIgX0Ve5qje3BjW48t2kVmULK3V
sDqPSs4xlJtNjk4pXSPc9DsvE1z4ZgigstDsbRk2KssZeQD3OOtWr+TVbbT4za3ehPIG2kG
Hairjg5znPtXmtt8QNSHhu102EGOWNdrS5OT/8AXpNRkl/4V+kyWyCcyF3lZvmxzmumVCCV
kY0q85fErG7ZaprUGrak0dz4fWV5F3yPwv3RjYPTHX3puqaj4mmaxla90UETgxGLpuweT7d
a830u90dbUnVLWa4k5KeW+B9DUOoXtlJdtJpsbwQ+XzGxzhu+KhUbO1jZzurm/rmua1qMkm
nzvBcBX5e2jwGP19Kwb+GLTpoYppluH5LxoeE9iarf2zcRWb2sbgK55K9fzrOkdny0jBc9z
1JqOVp26CbXQvya/ef2Y2mxKkVuXZiF75rLxI4WTbwfaoUUyybEycZwM1dE93Jp6xrj7OjD
tzmtUktiLX3IEVmYkcn+VXkuzFJDJFEqNGOff61Gq3S7wpC/Lhh7UGC4d44zglhxTFaxqJr
Fw5G2AP8A7tM+13c16zrb/NtxsPYVUUT28BVXAU02NrhQ8iOR0BPeluSa1lqWpWokVLXcN3
T0NXG13Vkg8ySwQp3LDrWBDd3kLl0lOTyc96bJd3syeW05IHUZ4osy0hZZ2luJJ2UAyNkgd
BTVnYHdknFJGk7IE81QDzzTHikXvkGrv0IaOkttVu9Sv4Y9oRmHlkJ8pcfWpjqeoRt9nFxK
IYpDiPcflweBmsrRZpl1ON3bBGBux0rXOnXpnaWIhg5LZYgZzTSikS3Jsmmaa7fzUeWQAbn
B6D86ZYLePeBoEfyWOGG7qPSkBuLFZRNAr+YuFIb7p9aoWkzyapCqz4csB+Oah6rQEurPv7
7N/wBMF/75ory//hI9S/6Ds350VPKXzeR8XKoVxj0z+lWY5SPmwMVSFxuIUjOBV2IblyenW
sWj14OzuaemwxXErXV+WSxtwJJiv3nHZF92PHtye1R6hqtxrN/PfXgXc2FWNBhIkAwiKOyq
AAKrvLm3S3AxGjFj7t6n8KhhzHISRkHrWUo2XunfTqvmvPYkNsvlrJECQevtUcq4IAXArqt
IitZtNlU49Qaxb632z/J0HHWsKNbmm4PodGNwns6aqRfxGZIAxXC496idCeAuOOfSp3TB/H
tUY4B4r0o9z5ubI4ouDngCnE4yoP8A+qnkjgK27v0xQYmK5PT+dO6MLkQIwQM9e9Q3BO7OP
f3q2IQfl4OTTLtQvGcnFUmDZnb+SCOKMHqcijHz8YqZRlcHHrV9BEaoc4xzUuAts2eDzTuc
DaeevFMkcC3ZcYOKhlLYp/KccH3pOCRtXP0qPLHvU0QlBO1NxxnHpVkjySsBRl575HSq8bY
bkfSpWZ3jJc8kU0QTGMvsO3+92qUkUx24HOTVpTaG1wd5m+nFNe1up8SCz8tNuPlBwcd6VL
O4VDO0ZEQOM4wKiSXRkorKQWIxx707yC0yB3CKWALHovvT0wJGyD8ood1VggznIFTca8yJr
ZjNu8wEZwBUhXHVAf60k77ZwuAOlJOMYx37ZqblXtsNe1MhDhgg9BTTEylNjYwMZqWWQRFQ
wzxQ7BAhYZFCY9GWIUlaLdj5QpUk/XNW2ilWVTKpTe29cjGRjFV4jJLA0athdu/bnvWrGbq
/c2wt2uZxhY2J/wBWuOoq7k+hnshWFgGJIQLgDpg0tpbeWFlc5J6VbudMv7SMtcwmMFepOe
9VVuoSVjb7uMFh0BpNgjoNLtrq5YPBEXA5YDnj/wDXU8tzLHo+oRyDbKjCMgjofT3qppNnc
6haXElnIzJaL5kmDtG0Vm/vHgZd5cE7mySSai9tzVLQuaZDeX8wtrSPzJSPXoPU1ZvrLUdL
OLu3RAejIcqfxq/om2Dw9qBtona6zhvLOGK+1OjnmbQ7z7XHOsGzCmc5ZmpJJluVjlJJmaQ
7sYz27VXZxk4NO2Fl9PWoipC8kVpHsYyWtyxatO+YUc7fQ9AfepJ3kffHI+QGAB7cCqkZIR
lVjubsDSTjMX7xjjd0HUcVrFK5D2Ogitp/7NidMKQNzLnqPUVo6vNNceH7W34Ls2AA2Mcel
c5a6tIsEUAH3cLuz2rVa+VbEfZ4S6K2FZjk/Wul8t1octNVWnzfIoQabJ5f7+ZIUQ9DycVX
uY7SNHeC6EoztClcHHrUc95cSyeYshA7jtVaONp7kRjHI4HaqlKNiqamtJgXwAYl5Pc0kqM
u0y5+bpT8Kkbq4yRx14FRyuxQM7Z24AFcjWuh0BbwRysd0wj61cFtbeUu28A7496oRAFwSD
t7gCrskKmIGO2kB7sRRbURYS1tm+/eYZhyc9asCysxPEBqAw3BIP3aqwwZRXeCfb3YJxWxp
9rCXFxFpt1dbXA2+XlT7Gh3IbIDY6eF+W+D+nNVPLt0ldPP+UAEEdzWxcaXumZorC6T1Ty+
h9Kpx6ZIksons5SU+YqRjb7mml3J5kUYxbktvk6HANOWK1LFnnIGemO1I1swcsE+TPAprrh
D8vTuaNirlmEaeEJlmO7ngcUjNp5iyjSLIBxnnNQRqphCtZl2YZDc/nTT5e0nysHbjr+tJp
sBI7x0kUjgj9avSalfNtALgex7Vk8o+TwKsi7TyQpwSBjOaZVupdbUb5iQwbkYJJqbTSpmM
kiKrKQRjvWVbzKi/NJvz6mtG0cS3cYBA+boO9Fg0SPZv7Qt/wC9J+Zoqhtn/wCedFZ2J5jw
GFtzjLckCtKFsHrj1rEi3eaOcVrWyts5qnBHpcxczkj0NSJGu7AJGelMRfmBPQ+tT22PMXc
Rt55rmqK2qNqT5nysvWEiwK0bOQW7Uy7YsWKN8vrSvbsw3x/NUEgZhycdq54xi5XR2V60lB
U5bIpTOdvX61VycYPGD+dTS/eIPH1qA9cY6+1ehFWR4bd2O8wYOOMGneY+NoJIqJEJByc+l
OAKjBODUskmQk4zyM5p+ovukCgIOByKrJkPx3NTTxTXN0IYU3yFc4HfFNEsqNaPAVLOrFhn
CHOKkWMEcjGalhLCS6E0apIoClcYxzSlRxn8aZAwQAjg9Kq3MeIX4xxzWkiEfh2pYEtm1GF
bzAtiw8wk4+XvUylZXKXY5qOKWViqKTx+VWooLmHdsBGRz9KnZXN/O1uuYN5CYPbPH6UpS7
LH92cf71ZutqWo6XKJt5iSAhx71bQ3aWT2jN+6JDAZ6Gl8m7x80Q/77FNMN2QDtUDPd+aXP
cLF1dX1YWK2ImCwqpTG0Zwfek+2XktnFbT3n7mPpGABVEpOrYYoB35zVvVo9OjuoxpcxkiM
Y8wt/f7ikmr2E9CsCrO+ccnAPrTJLdzJvzznrTFJE4GQRniukN3aDQfsJiP2gyb/ADMdB6U
5OxEXc5uSEvN5rHBFEkbs4O8gelWZWDMQo9qY+4AYUcUrlpkM0HnMG34wMU+S3MiqWc7VHG
O9OjSYTKVRigHp3qd1Z7aNY42Yg9AOlRe3UZbjv1h0b+zmt4cltwmIy49s0lvePA4kgnMb/
wB4Hr7VTuIlaZcyBRt7ipI4ohBLG0qGRsbWwfl9aE9Cm9TQ1TULjVZnZpysRxhOwrKWxGP+
PlBj1FW47dAvN4nP+yaUWSKd32wc9ip4qr2W5L9C7p+oXGmaTe2VvcY+1YDMo7Dt+NQmZVj
EayYwOWHrUX2dCcfacY/2etNNqoYstxkDttqH6lqT7GnpdxIJsw3Qtnb+P+E/UVoXNvfX0N
i02ppN9pdlWMDATHes7STpsF4r6gpngAO5V+U5pLvzYWe4gtpYbUn9yXBx+BqdXLRjbdivI
iwzvERyrFT+dQPCGQkL780+KRzJvkHBHU9zTmlZ+AuB9K6Yuxi2ymyncSODjj1qKQE5+XqR
2qWeeGA4kPzenWoWu4GXIOfr2rZPQauAQnBxj6VoOqfZVX5sKM8HHNU4pI3IBkCk/rV5gGi
ADLgiruTdozmQ5+UkA/nSINjnJxj0NXBGqruYjjqaI4TKPNkA2t07cU0+4XKscJfuf896nE
UMTHgyHFXbe33RlsEAdKk8pmO5Ixgd/WkS5GfbMYsjyVk3cDvXRx3Gpi3Ux6XhSACWB5zxV
TS9OuZrvbayKjj5st0rrv7L8QpbBVv4FHXAABP507GbnYS1tfEMOmi2g0AOGUrw+SM+1X9N
1vWPC+nS276AE2MGd5HPGeKvWFh4pJYjXYIW2gqAA3PpUtx4V8TalDMt94mtjBPjzRkAHHI
/pUSi/siUr7kdx4v8RT3aWUXh2FZbjaYgWJ4Pc1BFp3iqbWtQjmsLQz+WgdS/yYPQj9a2rL
wlqFlOLubxisTrH5avGFOF9Oax9AsNe1TU9UlXX9lxEVUzFs+YuOOlUk7ag0cjeWjreTrNE
kcyMVdEHAb2rMuLcLE5Iwcdu9dLqFnNaX9zbXEqyzRud7g53Hrmse6gLW7HPQHpUtW0LS0O
h03TvEVx4dtpbW0svL8k7ZGb58fSsy+0LWrbRzM9hawJ5eX2n58ep9639J8OzN4Zhuh4lME
hhysKv8qqR0PNM1DRNYOkGSfXknt1i3+WGPIx0oWg0ebSQSSlSwHAxwOtMNvGrfPbsD24rf
itbYuojkUyEZwDzV3UI7I2iSRWk5baCWMZAz9aEwuckywowAh5q3Yf8fsQSMLlhz6VFKYpZ
MqrA/StDR7ffqlunPzSKP1qrjueu/YZ/wC+aK9r/wCFcp/z7H/wI/8ArUVlzMi58B24HmKp
HX0retEQpyPwFYEJJkUgenFbtqDt61cttT1LaXNGKESuAPf+VWY7FdxLdB6VFanbIG9Oa2I
HjcjkAjGTXl4is1tsexgMNCpdyepdtLVDa7RGPMrCvVaKRkI2kHpXXmF4oluMhFI/OuT1KV
pJnY4OT0rmwb5pM6M6iqcIxt6GHMCWPemLGSnQADnmp5m2KM4OfQ05jvC7yCQOMV7knbQ+O
vcphVEZKDjOajO4joeauRKTGQ4IbPGKd5JZPTNZNlrYqxxsXUjnnpWnbmODVoXngj2Kp4lb
YGyOuaitYGFwu3gk81patazXlvBb7zsiJI3DoT/+qqTJk7FLUNHl02NZpWt2aaVhmJiT0z3
6jnrVUJkZ657VbnvdVvreKG9uPNggP7sYA29qjMb5PbvT16kX7DFUZBYZ9OarXIVYZGIzxV
sHb1xVW6KurrvClhxnvUS2GmZVswMJJyeeualMqDJHT0NNhtLhI9oaPr3NRzWl1GpJeEj69
KzcVuWpN6DnuFVV6Z780zzld0VFHTJz1qgYLxm/1kWPrQ1tebgwlh4HvU2RbXY2tLt7OfU0
W+kEduQdzE4xUF5FbRyTiBt6hyI8919aoxxXaOC1xEy+mTV5Ylf71zED0xSjD3r3CUmo2sS
SLYtBYLbBhMFPnkjqc8Yq5NC7ONoxxwfes6PyobiNnlUgN2roJtcsYdLkso4d9w5BV8DC/W
teXlVlqYJts5e782G8RWHyHv61PteUKEHy4/Krtvq1vFA8V1amdyrqG44yBj8q29K8TaDae
GbfTL3QTJdQrJm6QjMhIwufpU33ujVp2VmGka5aado/2KXT2ncziTeCOmOlR6Tqcemw3LtY
tP8AaFKDb/B71QTUraTTYrRYisqyFy54zxjFaNhfCwtZCYPNaeMxA/3c96554eLTdr3fcqN
aSaTexhXGDKqgDOMiuo0V/DiX2ji/jUokn+lArxt965y6hVp0ZpzGQOgXOalW1j2c6iwJ9E
610SpJpa7GaqtNo3PFv9jf8JXenQWR7AlShQYUHHIHtWI07NtjC42+tTrZWz4Md6+AMZ8rv
7086dHgFbyQk/7FCimHM0VCWAPOM9KR53RNqDg9amfTlPP2qXn1Wo/scWDuuZfy61XKhKTI
AecuMfSt+/1++vvD9po05X7Lajcg24J4xyfxrFMcUDbzLK2OcEVJIl4LUXht5ltpRtildCF
Y+xrHk5nddDoT01FtLd57uK3gAaSRflQnp9ajnnMDyWpiy8WVPfmqiySJcCWSVkUDGU4I9c
V6V4F8ESeI/CV7qsFux/eOvmv3VQCcH1yRWkpqEOZlU6fPNRPG5kl3l5CSS2DmmHhTjsPzr
r/E2m2+mJaqCTLdK0u3PRM4X88VyYUOduN2egAya3pzU1zFzp8jsMSWQbiv86t2+qzQph41
kHbcalW0s47ZZXuRvbrEqksPr2rNlVFmIQHaematSTehjKDWrNeO8a4b5iqj0HQVfgaSaVY
sZwM9eMVzaTYUgLk9s1ZivZ40xCxjb+8vB/OqM2kdshiSMeYwRAOARjNHnwOxRBXFJdztJv
mkd2z1ZsmtWzukwQyu+Op6VSVjCUdTqtOtrN7yJHvjC7Fg204246c1a1GDTInGNde4cqSec
gGsjTLjR2eMXkc7MT/yzUnAzXRXniLws6LHB4ce4IwplGI+O4x60r6E8jM23GnOZFfVpoum
1sEg1QuZdrFIbtpEzgHLD8a7pfH/AITEcVrJ4I22sXKEkFs+/qKq3XjzwW87Mngpidw+bIH
6UXXcFBoydP03QrtS994nNsikAo4O48ZOKuaGfBcNzqRn1S9+wI6iFgpDS8cngevSrl94z0
K8WOG58D3Eallf5YwCccgdOhq1oGtRm81a403wfM9s7IDCqKDGQOcg9M0o6Pc0sYiTWkhmM
DP5G8+U0i4YrngmoL14VsZPnHKnvz0qW9DTX1zMLQ2oeQt5J6p7Vk30ZNlI23oppS3L5dDV
aXQV0C1kiu5lvgqh4tmVY+ufTFTNPoEdkHN7cSzlOFWM7Q3oc06xv9NTQ4o28MpJtjCNcE/
eOOvSrWo6vbGwl02HSZYo/LCIZBt2++KE13I5LmLYXSXOoKgj8tW6sy4ye1b2qalqTQeXJF
CiL8nyHPauYeaKW4CQxqsagY5+b9KqJBO6PJapKXQM8mTwFBxmla5Xs39ksz6XdKy3DeXsI
ByD2pbWVINVsiGVz5ycA9twrIujfSRhZZG245wTVbTmxqVu3O4OpBJ96tRBRa3P0Q/4SrRv
+fgUV83f8JEv9z/x40U+VEXkfM9uo8xQR2Ga2bYHIXGAe1UbaLMozzx9K247VmEZVcZFefV
qpaH0eGw0qqbjui/aQb4PlHTHNatvZYRX3DA5ORSadCy2nl+WcE/eNbsEaTqsaJgsdpPrXz
1Wu7tdD9Aw2Ah7OLt71iO5hludNDM5VADjFcTcll3L1HrXoHiOe3stNW3j4bGSAeRXm15eF
8A8hRgY6+tenlnvQcj5DiOKjWUN2lqUZTu46EVOigRLwRgZ5pLyzaGwhu2lVllONo6g1IHP
y78OQBnHevWlNPY+R5Wh1psMZIfdk1bUcjOOtN1O+s767E9hZC0iCKpjAxggcmqglwMk1i3
qCjoakRUTpyMZ4x+ta8lzN9maJYjJAWyzleUPpmuSS62T5ByQR17e9XJdXufJeETfumPzAd
/TNax2MpR1JEjKTtvRl3dMjGRSuFHXp3qgdWuLpwsz7tnA9qkS6VuHOPrWtr7kWsDsN3NYm
oTKt4hPAA5FbU0ltEm5pASPSuevXS5uFkgcoV7mocXYqLuSPeqq7lU8cDjihphIMOTiqS28
gPzTrj6Vq+HxYW+u2c2tN51gkgMqL1ZfSsutmza1tSpmNYgWXLdB6UkkkagLt+YnHFdFqd5
4Yn8RapdWlqy2EnFpGBt2n1I7CsW1NklleJcjzZ5FxC2PuGsZPlbSNI6oqsyiUYBx71rCTR
P7YsWkGLLYDcfKfvVi+QSoH2hVOeu2iSDkf6UgB7BabV+otSO6aBtTc2xPkeadn0zVpyWnV
dvHUmqbQ7ZVKzb8kZwMd60X3iZFA4HU1stkZJleYsJAoTikeQgCJUJyeT2qzJHJvGB2603a
4IUKDj3qrCvch3SK6bUyMZNaCXrwWkabSwPHHWotrYTCZA6kU2QusSKnOetK21gWt0y5Hql
tDq1pLcwF442VmXGdwzW63iPQZvEl/fjT2FjNGywwhRlG24Bx25rkpIEkkDGRkIGBgZqWO1
iA4mcn/drGcObc1jaL2N+08VtZ+Er7Q1s1Ml1KsvnMeVA7VAPEbSxRQzwAJEOCg5NV0eKLR
59PEO5pXD+aQNy47CnaT4fuNZ1a00y0b/SLmQRp5h2jJ9aIxSV2OWuhoR6lZ3rsA+xjwFbg
1HctBbJy4LDtnvVC/hudO1OJLi08rYWEbHA3gMV3Y7cg1DLFLJI02GG7JOB61umpIydJwdy
O4vRNwM46V0Os6rfz+CdH0yfULeW1jy6wRLhk7Ase9cybXB2nf681bkWOa1t7a3s/LmXJaT
P3/rUKOujNr6FEkGMZzx2Nep+D/HE2jfDqTS3dYbeKeRk2N+8kZl6Y/uivOfLRREjwAMp+Y
/3qbdbY7QOpwORjqMmorU3UhynXhqkadRSkZWtapNqesz3AOQx2Kv8AdUcACtzw7pksul3F
1akQ3kTBV3AhpATzt4xwK5Fn2zBgcc9a7zQPHBsNNktzbLJO6bUcj7p9ff6U6ylGmlBF0OW
dR8zOws4PDMFpYatqFxbG/ilMM0MikrgchyB27GuF8eQeHI9Q8/w/dpcLKS8nkoVjjJP3Vz
zisDUNQuWumkeRiWycnjNZ5uXmGxxlfalSw7i1PmCtXUk4JEak9AMg1MIpkI3RsmRxkEVo+
H5ruDVbcWAi+1u22NpFDBSe+DxX0pp/wG13WvBs2v6v4hk1O8dC8doCEU+vzEYFdcptXlbQ
4FBXSbPmW3iiwPPZuK2LeMSlfvrEOhIwD+Hem6rpZ0zXpraHeqhtoWYbmQ9wccE+9W47doo
wzl3c92oVRTV11FVpSpycZF2yupdNuDNp8mx9uCxUHFV497BtrHduyT/OrVki+UCSA2cY9a
0vIAUkgYznArz6tV3sdFKldXMGXzQT82fm447V0fhLTF8QXc2lz6gtlGn73JUHcR061UmgQ
EHbnmq0kZgG4ZG44yO9VRnqRVhY7vOp3HxC+xJ4kLm2jAS5KKQML0x0zzUl9dX3hzVbz7Fr
QlmuUWWaSRV+ZuR+lcLNFbW0EUkV4ZpZI9xVUIKNnoatWH9ny6fMdSM6THmMqm7n6V37a2O
W9y6Ll5mleeXzJGOWfOcn61Q1FwLOXb/dIqeyi0lrXdf3j28xOETZwR61LLpVlGN13NGIZV
Yx7ZMsSOgI7A1HNqadC9psniD/AIR8Wlrbym1VfMZ/K/hI5wTU+oWniPU9KOrXciJaRR7lT
AUsvr9az1u7mC3FrPqc0QkjxHFHJuBXoAR2p91Hp7WY8jVbi4bZ/qWc7QRjjGf84pLlTvYS
TKsfhrUbOKPUJ8iObBG5h36cV0d14f1gxAR/Y0T7MLckE/MCck/WuKttTmvJ47d3lZYxtVS
5IAHoDWpqmrx2tvbwLq93NICGkiB+7gcc1cjWDtqiPVdTv7SRrG4W3MkK+VkKOPeuQsnB1G
Pv84/nVjUr9Lolo0kDucs7vuLVHpke7UIQR1YfjWkbGbkej/bn9E/Oij7F/n/JorXQyPOob
bLA85Nb+l25mu4YXY4JAHtWdaxhpwD04OK7/wAHWdu+pYliy5X5T6GvlcTV5YNn6Fl9BOql
fTr8jVi0phAsBxgHk+oq9Z6RHbNvBNdILEAEbeveopYBFxjoK+YdVtn3DxMZNJI8o8aziPU
TEOm0VwkzKyOSMsOh9K7rxjbTS37vs4znNcPPBKkUuCAgAz719nl9vYRs9T8vz6TeLlcivE
ZbOBjHKA4+84O1ue1WybfC/Z0YR7Rwx56c/rTNRnvZtIsoLiRWhhB2AHnmo4lP2Vec/LXY9
ro+cW41AyRkM4fJ7U7hUx0/Gmp9nK4tlYJjnPr3oKEqvf1pdTRLQhkZ9+AM98/0qOVmMgDY
5PQd6urayMQVWRt5A4HUVZj0Ge5tJb0TJDHEWyjnk45rqg9DCe5mPGBDHIGBZicgKRj8aXc
SMGprcyXF0kFw0jxIeF3AYpTbSEkYyucE4o66ktX2KLncpGe2KqqmGHOe3StR7dzuOwHqeK
o+VIJQ5X5c5pSkiuRoZ5sSRlHTJPANRMyr9e/FTG0n+bEigMc4x0qBrC4PPnrx2Fczab3KV
zX1e/0e5tLEafbeTNGm2bC43dOayfPXcI9vIpPssuV/fj8qthYn037OY183du83HJ9qiEEl
Ybd2VzOFUIFHzHr7VPDPHHNvePcAMYIpYFighnWWPzmdcL22+9VlR9wBbOB6VtGCZNx+A0w
IXBJ7VbIy4YNx6VVVQH+XIxU3zEHAJHrWySWhk0W0lQqUI56A1J+6WHYUyx71WVyBtKn61N
GSvDpnIzn0pOxNh0GUdCVDAHOP6VN8qNMVi3eYMAelQLP5bjgdOoq9pkD3EwOODyfalyJuw
X5dTJMThgCMVfjt3kI4x7d63ZdNCnOwCvQfA/hjSdK0RvH/AIqdl0+2l22NsOt1KOfyFRVa
pq8janepJRjuzktA+H+pa1peravzb2eloGkd0J3k/wAK+9Y+kS2V9qlrZaPJcTaq0uI4RHh
tw6FT3PtXU+Lvjp46ur55tMgTR9Llc+WsUe3zfqR1NLpvhmfxnHF408T6dc+HbS2bfcagjr
bG59484y/4VyqTa5nsdM6aguV7nL+IvDeqaZ4pkkvxHNdM63LC4cKSW5K4J5/DjmtuS3WaU
zPaC0Mnz+SBwmewrD+L2r6bfeNln0i4nltTaQoplGNu1doAPfgZ+pNJ4ZuNTuLJDfTsxnkC
pJNnIHAz9K2oRlHV7GWKanFW3Ne4tLVEJZFJPesG5SIPhBivovWPgrpGmeHDc3l1qM0yqXl
ubUq0cSAffKHBI9hXz/4k0e50HxBNpdxNHPsw6TwtlZEYZVh9Qa09pTm+WJzKnOKuzGdYuA
M5BqreR+bamNMYyK6az8PvfqJI3BGMkZq5/wAIhdCMlgoJHAzXRGhJq6RH1iMXa55LcxmOV
hjKevrSwAuwKNgqO3Wu7v8AwurSDzsxQn77dTG3rjuDWQfDs2nziVZFulVsgp0IqZxaR0Uq
ilNSOevGJb5s59T3qvEgLhXOMnk+ldz4l0nSU0K11KzlaN7hvL+ztyQR94+vFcolpiWNRuO
/gADkn29axo1YzhfY7a1KXPdm34X0m7vr57u0gZ4IJVTeemSflX6nFfYem6r8QdL+HBey0O
ztreKNsm4lyCMc7uQU+vIryTw3pUGh/DfQrA2kdtfXFwb+e9kfKgnhVO0EjAH4Z5r3271O8
ufhLcWa35j1SeBlhljcSCT/AGkI4I+tazh+6cjz41f9oUX0Pl2LX28b6i3hnXrWC3uVZnt7
lVUSRydl3Dh1NY+qaDqei6nJpWq2zQXUJBweQynowPcVoah4X17Ur4XDEajfQuN726rA9rj
nLZwK9a8U22neJfA2lym5jPiDT4tpG4bpUH3h7+teNQqwpztfR/me/jqUqtNTSu0eDi0ENy
m6RuCScdqvAyHOGHNXp7Py33OmD70siWSyKLRmdAAH3dm74rprQtKzPKpTvHQzZklDrls5p
sDmK+iklUSCNw209CAa05UTcmMEVmsxl1GaBV5XGPfNOOjTQSd9Gehf8JT4be+FwNLYRmMI
fkXIOa5zxHcx6vqa3OmwC1i2BNrMFz78UweBNc3JYmyuVuSfPAEZJwf6Vpy/DjxO23TW0+6
W4hTzXAjzlT0z6dK7+Z2ucmiL2haf4Qk8PiPW5Z4rwyEiWIbztx07imfZfB6WbEXmoSXWG2
KsAx1+XJxxxivOYDqVrKjpeSL9nyAmPlHPIIr1+z8Q2c3hazkfwPBC0kDIL2UkZY8FxgYqI
u7sW1a1zjvsMTOuY1JPU4qrfRfZmgESqpkkC/d6iupg0ySQKwHUdc1U1fTHjnsFIz++Wr5W
NuxythZXtxqEcd1G9vFnBkYDg568Vh+ILQR63dC3kEkSsAG9eOTXtIvU1G7s7eDQ7RFBUyL
CxLTMD9O9ef8AivS0HibUB9mFoN4xCvIj46URTe5MppKx5y6fMeOvStbQoPM1i1T1kUfma6
GDw3ZyRtLJMQepUDrW3oHhmzk1uyVWdiZkB+m4V1eylbRHO8RHY9I/4Q+b+41Fe6f8IXpPp
L/33RUBznwvaJiUE9eO2R0r1DwhDBcXESpERIG3Ma4TSdJmuLqOFFyzYwM17j4W8MSaLpM1
xdMDI3OVHCj0r8/zDEwULX1P1vDxlhk5S67F+SJVjBBAGO9Y12Mt8pzxVu6uCyHax6Vnory
SgE5zXj001qz0aEHFczOU8R6cZ7RpujKcYxXlWp2ssLNlDg8V7drpeKxmjZPmJAFcRcaHLf
WN3cq6COIDcp6n6V9ZlNVuNj43ibl9rGS6o8tcuCodSF9621t0NsrRDcMcc1Y1nTryO1iDb
WjUfKF6/jVWO3uIrddwIO3kjpXtybsfIQab0ZTtYHWNzIuGz2NW1hGFPAyetQWyssTEO0gy
Tnrz6VeyzKgIx9KylPU6oL3Ry21w9wscKttX5gwPA9RWvHo9lc2NxcSX32aWEfJDIpJlPoK
oR3M1veI0R3jq0eOg9a6Oax0ifwtDqo11rnVhdmH7Ls2gRYzvJ+vFbQba3OWo7SOXurTSxp
ttNaakLi8dyJYBFt8oDpz35qaG0HAdeCM1JqOiy6Jrt1p88lvLKgR91tJ5iYYBuvrzzWnaw
q/ytxgY+tdFrx3FSd5o6TU7PR4/B8l2lsgEsflowQZ3fX868ulhi6ZAUCva/FWlKvw3s5In
8sQxo5QD75bvXjd1GpKgg9K+dy+Xuzd76s9nFQikrGTH5Md3G0xHlK2WA9M1Y1WSyvdRluN
OXyrdwAqkbT054qjcxFd5HXnpUNrE/wBnUOWz0JzXpKKcuc8xysuU2tVvNEubWxh0+AxzQR
7bglcBm9c96wZDi5ARxsAre1KTTbqx0+3s4DHPBEVuH243tng571jOQq+T5ZLZyWqqUmo7P
5k1EubcQSpGpVhktxkc0SjCZjYbscYqrOsvmRBGP3ua1tMlt7LVLe7vI2lt4zl0AyWFauo0
ronlT0bIBGRGrjGcc5qzGheeMY+Urmo7ordX081urLDJIWRcY2gnitWB4INKns3t2NzIVKS
AcKAeeaHVlZe7clwT0uUsBZijDKjgEVdjitzgAE4z82asW2qWkemjT5rLzLgbwJMeuMc+3N
X7G4jgs3hksyWfOGA4GRW8ajkn7pzTjyv4jIa2tltyiZMm7cWPYelSxC809o0hTLyqG+Y9A
ehIrTgswCskqExocsO7D0/HpUOoWV81+0X3pmOZdvY9lHsBx+Fa8rUrJApJq7Na1i8y2eS4
eSQKuWkUfIg9Se1b3jPxna+JrDSfC3hzRJl07SIlVbiViHZsDMip2ye555rP8AadNrvj2LQ
r4u2mWMTahdwAZEnljKq3sTjiob3UE07wvqupvFjWNbu3SOcYHlRg/Nj2xxXDWbqy9n2R6e
GfsIqp16ejObGq634W8TWV8NIMkFo4aa3uY98Usg6s2Rjn2rQ1j4oeIvFM91Pr0SS2yxqYI
lTEdqM9V9Pr3rnLnxt4n13TbXwpNqUa6XDMXjVlC7ODyzdSB71gi5ubKe4tba9SYyZjZo+V
kU+maSpNQ0NXUUp+9ufRFj4i+GPi7wfuvbSz0HU7SAYlIDQzMoxyDyrE9qIfDtvq+n21zp5
gvi6ZBtJVkBwOmByCPpXz/pC2UshsNRvRptvLnfc+WX2EDgEDnBP5VUttW1awA/s++mhWFi
UeBymMnqCOecCuulWnC6Wq8zir4SE3dOx9h+K/Ed3qHw5sYNJ1+a01q1kWG6ibBVkK7SGXu
Mf1rwKzsJdVM7Xzk3Nv+6JA2j5SR07Vyei+JLw6kkt2HuCwKsS+C3qcnv716L4ZlbWrmdms
5I0t4C08qt5nGepI68Y5rz6KlDFJz2bO2rFfVGo7oy4I7m1nWO3cqM44rb1JNTtYw7FgpH3
hW+ujaX9nFxbXQkXOS3/1q1Xaw1S1ktIJA7KmdrjpX1MYXi0mfKOpeV7HkNw19KxKszZ9a2
fC/ha/8Q+INP0eCMxtdzBWOPuL/E34DJrqPCuhP4h1WbTdF0ySd1Yq9xMdkUeOpLf0r1ux8
J6b4AsTfQ3jXXiBo2H2iI5ihB4IVe5x3NebWcKcXrd9j0aSlJq6su55F8R/DHhyD4uQ2V/A
9p4W0yzW0P2cjzZpAhY4HqWIyxri5bjS4LyCfSdHS1mhh8rzJ384k5++OMK30rT8deI7OXU
7i8nuHnvJT+8ZxySP6+1eW3mvyyb0gb5Sc5PWvGoU6s23PQ9+pXpqCjS18z1HQ/G8+iX9uN
Q1V/sqE5gk+aMhvvfL2z7V0XiX4zWWl6CdM8LJCxMe2CRTuFvk5b/61fOUk0krEu7E+5qa0
knM6eTH5j9lK5z+Feu9afIzx4UY+19ozrI5b2aF9S8Q6ncxW9yTJ5Ib95cn1+nua6Xw/wCP
57WRYYtDtp7CIARWskmGjx3V+uT3rzjU31Bb0jUjJ9pwMrJwQMccdhWpoN3Gt3EktqswJ5G
cbvavLq4dSg2z3aWLtK17Hd3Mmqa5d3V5a6bLDDGwLRswxFntnvUd3D/Z9wlusizHylkfb0
UntnvW/qmkS2HhKPXrOGOCxucofLjLrG47e5NcoZLfbdCESPuZS7SDBQ/TPSqpuNaipLdaM
8+tB0MQ4r4ehYjmeSYbovlIzkdq6K/8OXGj6JpXiBp4WTUCTGq/eQr61zyvB5ke1wQDtYjv
W69z57WllqFxM9hbuAIs8IpPzY9DiqpRd7GFWepvHx54rt3t9Yi1o+c8flZCrgKD0IxViTx
j4zjY30OuXMst3GJJGidVAwDgEdOPar63HwVTUZoJYbl7UQqUIZ8CTJz264xVf7d8IVnull
tr+Sz+UW/LDHynd+uK7ZcsVuc8VJnjM2qRCWQyy72YksSckknkmvVvDPj7U5vBkOjPdKbVU
MIjMCsdpPqa81u7vSneT7LocUMJfKbzuYDPQmul0xbQ+Vdx6fFG7HICDgY9K53UhF6nV7Oc
7WO4t49iFmYKijJJ7VlapNG95ZGOcPGsgJ2HPHOaq32oXE9qbViAkpCtjqV7is61X7NqcSp
Cwt4yAM8jGOa2hNS2M6j5dGaEOrRQ211f2N1dzyrFuzNt+XHTAHSsd9RS7eS6ukaSR+STzk
+9al41rHbTwabYRo0seC8a9DnpXLG2vUkYuSo54BroslqcjlfQ7TS7uzZ0SWEkuMfKnSvWP
BXhnTWu4Ly7m2KHBQqBnOcgHNeYfC/w/P4v8UnTXvvs0cEJmZiuT1A4/OvSPsLaH8PtVKX6
X19FqyWNlNEfleQuo/E8nP0rHFYuumoYfTuaYbC0XF1Kz+R7xmP/AJ7fqKK8L+0+M/8AoI2
//f0UVhzV+yNrUO7OH+Hvh577WFk8oNGoB3eldvq2pyI76dbIY7ZGIPq1Xvhn4evLO0hupc
IHHzg9SMcVt6tp1lDeSRyovzklf9kV+T1a/NX5nqkfqGKx1OWNcH7yitLd+p53Gry5q7b22
xvNAwAMlj2rdGloGYpwPT2qa5tojpk0OzblMe9a+3TehtPGJtRj1PPJ5bbU9TEcz7FB2rkc
H3NTXOgaRHDcYu9rkcKsnBrWPht7pAyBIogMFycYrN13T7BNLls2niabb800abfwzX2mVP3
bo+Kz+V6tk7nHeItG0uCCB7ESNNt/ebmyM+1ZqaeRpaYjTle4q4bO50+zRbi9DiQ/Iy84q5
qVncadixkuYnkEYclPQjIr6HeKR8pCVpHn6Wz7H22iwYONuMZ9/wAatpYlkQHC9M960Ehl8
stNIsrE8YHap3hLRoI9oPv3rlktbHfCfunPXlqBqUasDGOMSqK7nTLPwO3h+8k8Rvcvriq5
sfsvEf3eGYD/AGq4y6jvI9WEhnXYu392x4IrekWEWaItp5F05O0hsjaetddNXSSOab1bE1A
eHj4L0pdOvd+riRzdxC38vYvb5u9Q6fH5nO0kDg1lRxMrSqwyw/nW7pEsYjMbAhic9K61Tt
GyJpVPfTPRNfjtG+G8YkWTKQIVJ7HP8q8SuLZn1AMrDy9mMe9ez61d2kngBIRNucxIgXvkH
kV5fdG1a0t4EiInR2LyD+IHGP618pl0JRVRf3me3iJppXOThhih1GOa5TfEjhnU85XPNWdQ
Nhe6lcXumReTaOcomMbeOamMH+k/aGHyq+SMdRVrUp7fUNQuby3txBDNjEaLtC8Y6V6qpe9
zHnOppY5mBmeSYMd2G4PtTGQnUAu07NvXtmp7e1kaaUkk4bjjHFSRadM+ojLsEA6ZrpUXex
g5JLc1dFuNFsre/i1Gy+1TTxbICBny29T6Vny2axwlljJ46Vr22jxnapQsWYHcTXZaN4Ykn
uYpY9PmuokOTsTdTVFwTm0R7XmaimeeW1nvCnZwMZxW2LZSEtvs7cncWIr02x+GeozyyzJb
LB5jFkhfhsentUR8KTQ3TCaFo2U7WU9jWkOWdhT5oI5e0ttNTSRaNp++5O/Mm31xjn25q/p
+kw+WivAMfSt8aPHZqWmlVB1y7ACrFn9iuJfJtryCZ8fdSQE/kK66dOMVc8+rUlI5bxFp62
WjwtpiqLhrmJRk9MsOa0m0+y02KW7l2hIVMjs3OAOTW0/hWfxHcwaNp80Yu5JklAdsbURwW
b8BW38V9B0bwp4GvoHtPOkurbamoTzbQjl1UgL6hWz9AacqsKbclqVSo1Kqir2H/CHwfa6Z
4Ml8VaiFF34hYyGZz/qYTnaox3/rivnfx/qMEWsXNjYy5sbEtaWoJySAx3Ofcmuz8WfEnV2
kt/Dvgm9N14a0y2S3M6x4jlYL8zHpgDr+Fee6JoN34o1S717WCsOi27GS4nVNqygc7UHv/W
vEpQm5OT2e59DUcYJSe52Hw7+Dg17QovFGvs4tp2LQWafKZVH8THsD2Fehav4O8LjQpdMtP
DsayzARxyW+1WgOfvknk49O9db4R8Y6RqukaXbaZbqyOfKMJIQRp0UoTwcdxWldRafcO9xY
XEc8YYhjGchTn9K9enOjJciPArvERqe0aPCbTwVoumC90/W9Kgvb+6QpbTu5RFJ4DE5wD3r
y3VvDus+G9UbT9TtHsXcFQZB8si+oPQivr64srC8gaCWGOUEEEMM1wWu+Hbe20DWNPublnt
vJFxbeaPMMGGwwUnpwa5alF0Xe90zsoY5VPdmtTyPSjoL6VPoNtYfarnUIgssyoGkhkB4kj
b+76rxXb+G/Amu+GPCOvTaTdC/1O+sjbGFPk8rJ5wT1OKyfDOnW3hy7Moyj3MAmWSQg7VPc
flXVaZr40/VFlaZpUuGwqF8Z7biK8jEynzcsXsfQ4fk5L9zmfAj+OrvUF8OXPhe+vZ14BEe
zHPVmPGBXq3i/R7TwBp1rPrujzah9tUruRtsMTf3WYdT7cA1ka58UU8PReXbXcf2xGyTDJk
D0r13wl468IfFrwK9jqXlNJNH5N5aPxhsfeU/qDXXSxlStSlBtxTOKrhqdOaquKaR81X/j2
8gtxJa3wiQfII4gERB6BRxVeP43+MdKszHaXVttPDM0e5v1rjPiR4en8E+N9R8OPP8AaLdG
320x43xnlT9ccGuIeV3GC3tV0MNGnK8dzOvWddWnsaviPxHqPibVJNQ1KbzZ5DlmCgZ/AVi
gfhipTBNHs81CgYZQkYyK19W0yG30rSdTswxhu4SsmeQJkOHH5YP413N20ZgrWsjD2kHGP0
qaMmMhhxtPUdaGDBVbb1pyDeQWGM0PbXYuKsb2s6guuw2V1KB9sjiEUpx97b0NQaZbvFcJI
eg5NFnbMIDIVIXsSKvwlMbQPl9RXNfRxibKUb3ke8fDjV9F1Tw5f+DdYu2t5NQQpaSyN+7V
j29ifWvJNf0DX9B8W32jSQur27Ff3fzKUHQ57g10GhpZahpBtJRi6gXdHg4Jr0SfSL/U/Cs
GmeK3l0q6mGzT9VZsMR2imA5KHsT0rzMNJ0ajUtmd2IUa0Oam7tdDxq2tr0T2weJkLOv/AA
Kuu1eEw5ODgdTipJPCWrWusi31FoheW2yMxklT0yCCMg8Cu18SaAptFmS3LLgEtj2r3lRVt
Op8xUre+kzyOaWeNt4AWLuccinCSSWIhSzEcknAq9d6VfXd5ssrSWeJV+byx054rGvtJ1ez
VXu7G4hjEgXc3GCexxXnTjaVj1KcrxuZ7ht53MyjJHPNddpMhWxiwDtANcypTJRVPJ6E5zX
f+HNGu9RslSzg8x442kYZAwo61jKLkrG/PyasrtsmeEOG4cEjOO9bos7WULtjI9i5yazpIW
gnjhYBWMi8exNbMwktLqOdIfPULtChgOaJS5LI55XmnKw/TdEuZRKTZExfwtuPSsPU9IaN2
IhYA8c57V3A8W6wNKSztbW2sgU5k3h3I/kK4/V766t7KS9uLk3JXBILeprtoylPWWxw8sk9
jnbe+vtL1LdZ3c1vMwIMkTFWwRgjI9q9F8QXx8PaD4A8PouySGKXW7gE8lmJEeffkmuF8M6
bL4g8baZp4IzeXCo4H8Kk8/pWt471iHWfiTr17Ac28NxHpVtt6COPAOPxBrPDe9UlWex6mL
Xs4RopFH+3dR/5+G/WiqHlp/t/980V3+0XY5PYn1zavBomlwQzPu2qBuA68VgXKtqWriRx8
u7jPXFb0ZttWi2qVfygDyOM4qneyQaTbvLf3EMc7Z8tF6t6V+Ewu22lqfVUJcs3p77I5447
K4jgKAmXBz6DNN8RWCpErQnAYc1R06SXVLlpbqUh1PysfSpteugsL24Yl8da6IRtNJnVGM4
1oxvqtzjbqYpKYVJwB0z3rnNYgLRsSMseODUtzPJBcsTuY9zWTd/2jqDMttDIeP4RX6Blkr
WifO5vzOrKUjmb6JkOHJJHQFulJBOZ0/euWkC4LE5qSXw/qitK93DlRxyOhrOlt20+NXHy5
JzgYzX1L0Wp89GzejL2mQL9ncqpK7j1FbAs4yAfLB+tYukXl3c2xlCcFiOB2rcSe4KgMg+t
c0le51U5bJmHe2SHUwGhDZxzW6PD4ie1v1twybWGHY5zmqEkFzc6kJEQYA5JNdtbWVwnhqG
UnIEu0c5PIz+VduHV3YzqLcxn03TtIMkt1pEN8Ly3PlBjt8lz/F74rM0zRwDyBj3rr9Ztty
WsnJxAAAe3NQ6dBEzrE7Bcjqe3Fdji1c54zXOkW/EVmIPBVtHHbhhJEu5uydMfnXmL2URBj
EYMhbIb2r1rWL7T5fCZs0lYy7VUZB+8P6V52Ii90Mrx/M18tg4yjGakre8z3a0dInPJpa+d
yuQGzjFW18OC7kacKUVugxW7ZokN4ssqbkV8sMdRmtm5ube5uZrm1h8qD+FSMV3KTvscrhH
ucnL4atZoooYco0Yw7FcAmtLT/C9g2ny2zPuuCVKuF6c8jNb2q6ppt7BaRWMPktFHtl+Xbk
8VDb69p0OkDTlj3XgfcZAvUZ9aIScknaxhOKV7FnS/BNukTEy72cfKCvSvVfA+hSaXpstuh
Eiu4ZVfjae/Ncj4a1i1SJ0uE3mQDYCOhr1PQZLWWJRCR0yVJ5rrq1HKFjmpRcZpozfEt1Lo
GkTyaTZfaLxEaU7E3qMc/NWLf2EYWO4m0+OaW5AcmKTDu564ycY/CtLXfEF9aSXOlQW/nXU
/yxJbIHJTOGLemB6188/F++8VeFZ9KluFln0sKrQzkkHjAIP91uB7V4s+epK1Ju6PoYKCS9
okQfE/4GeIbFbvxRa65dXWmvuleGcEywsf4cA4K9siuQ8D+DPEPhy7s/Gsyui20pEMYQsXY
Lk7h2XGRmu4m+MWoa3Jb2nifXn0KHyMW9paRlvO3D5JJCeq47d6q6f8Vp/FWkv4ct7aWPVD
5kSNaIFgZBlQWJ5BI5J9sd66MRUq+z0Fh6cJTV7HvF9qnhHStFuPEl5p6Qp5MdybgcbjtDD
YR1OeuOvevl3xv49u/iD460qXxPLJbaEsq/6OQRHGmeW+pHU1n63498RQ+GLjwdfst1p1lt
gtHPGzb0J9e5//AFVm3viOx1LRrDRLcJ9n0/iKBvlSUmM+ZK7nnczHAB6AU8OpX5pO6CvTh
BOC3Z7JoNr8KpbO5n0W0sXtbZwstw8bGNGPABZuOawfivq0EFtB4S0yNAZo/NmEY4Vf4VwP
Xr+VeVadYabIVsDqN9ZR3jqrx71MYOerAHnGeMivZvBnhf7PrmsfEXxVvGh6IWlt0ucb52Q
YQn26ED1IrrxFe6UUcODwPLP2sndLv3PMPENqfBVrpen2UuqW+qXUImuRdOI1VM8KIhyAeu
W5rW8NfE680uKONLNWCbxJIHIecnpuJ4wOwrgvE3iK78V+KdS8R3rsZ7uUsAT9xOyj6Cut0
zwlp2pXtuNL1q3giuFTCuSxRiOVJ4yR7fSuZpRSlsejOz91o9t8I/EnQfEdvFBewHS9TG4T
LIf3Zx0ZW9/Srnio2l1ELaDE0rq8e0HIYEdOPfFeP6p4M8SeBtfhvI761vLKNl8m5gIcM3U
ZU+/rXVeF/Ep0/UJLbUruCFL5GSW4lh8wwBuSUHYnp7Zoli7R5JanA8ujze0pnLzTajq+m2
9u2jqfs6COObaxZVU9PoOeK53U7PxHbaPcambF3t4pBA9wn3UJ6EdwK6/Xry18F+J7G60Nj
9olUhdkn2m2cN2BPOQMZzXXx/EKwvPC8+nXOjL++jKypFt2njkgHt+tdEfZVlzdTP2lfDPl
jszxi18D3Gq6VJfw61aicwmdYpjtDEfeXcejenrWl4S1PxL4G+2s/heee4ZA0EgOEU9y+Oo
xW3oejWP2gyzO01sG3RxOMdDkbvXFdnLcQ3NpcIHUsY24A3dvTv8ASinSvF+0FWru6Udjy/
V9I8S+NdcTWPE90YjJENvIZlUfwqBwBzWroPhCx0vV4yunvqAELHzGUE57HBOO1TPdX4ghE
+r6jGD+7iSO0SJSfQDBNY6+JIdB1h57jUb6eRd29VdSWY8emK6YOK0Rg4TmjY8Z6LD4h8PW
mqWNsIpkL7BtClsYyMDpXFeHNS0qbw5qXhPXQIY7mQT2V6w/487gcHP+yw4P4GptS+I+q3c
EdvaL5EUZbaz/ADNzXGyyPKxdzlick9OaUnzGlGEoxtIsXVu9rLJZzbWeNiNyNlT9D3BqO3
VVkCycJ3IHSoQWzwakAZlJHTHNDWh06GpcXrXQjRQFijAXC8CpLeQFQOg71lxtgHHcVcgk2
sNv41k7R1Q+XmR6P4L0o6gl3c2t2YtRsv3saAZ3rXodp4kfxr4dvfDep6hbJfLEzQzXHysG
U5GD3NeX+FtWfwxrtnrDW/2i1IaOVAcbkYY6+ozUdzdW0PjOG+hw9m8wZQ/GUJ7+/NaShTq
0lbdHDCc6dZnc+F/FkWpyJomvSIl9bHy4Ls8kgdEY/wB3+VeleKtV0my00abc6xZW13sG6N
5Mlcr7fzr558ZWkeh+N7qOz/dLGyyRlTnhhuHPfrXcpr1vq3hkCSK0F1Gg8q5njDHgcxEns
eoPbpWGHxEsPLknszqxWAjio+3p7rVozzrVzY3sg0OOLUmxlypJVfc9Kju9Y8Q6raCwu7S0
iiaVZWVW549ua5TULzVre4NuB9l3KGwoCnn1I7UmmW95dW8199vGImAkXeS3P9K3qw5p3tq
c9N8sLXNKXT3Fwd6xM+MhAcHFdp4d1650Owf7NbK7ywNE2/8AgzXA28oaYIfNaQJhWjQk9e
9dBG4h0zzNkpVBnnr+NKnTs3cK07qxpJb6hfazbCeQESKG3AYx7YrRvVmtblw8wb+CuI1jx
hK0UFtp9tJbSrEIzPuw2c9RisWe51uOYSXU9yskgDgux+YdjWdSEZO9i6UZW1Z7HYPZvbhL
h48hdqgMAT7VgeLrSC1tIiodSSeCTjqK8/sbi7RWvRIwlRtwfOSD61FLq2pX2rTXGoX81zv
5HmMSPy7UN8lNpG1Glz1o66HrHwkljsdV13xfMAsOhadLOu7p5pG1B+dcNarLN4n0DSn/AN
bdXKTTdyXkcZ/nXW6VfWdn8IDpEbD7Xr+qosxB5WCIbj+tc/4SCar8adKlkcLCl9GVzxhVY
YH6VlQ9ynY6MU3Os30PZ/8AhXjf3I/++Wor1byJv+hgtP8Avwf8aK6/Zvucvtie00wWGjRW
cLYkKjdIB/FjrXJ+I9Nk1LVYZ5biNWjTaMjAA9TXZTpdRxKgKqVjx57nocenrXHWuiahqUU
93Lf/ACZ53clsdvavxbWNRtKx9PgqjjJ15Tt/wTSs7R7mKKTTFRY41COS33z3Nc/NdRP4ja
2u8hEbaxzXbaIYY7UwRKML1Yetcv4l0y2jvnuUYIc5/wB496KU1zXZ04WqnXlTn20fUoazo
FvN+/tYxJGRWOv/ABK7TlBuIyF9K29GvpYmmDsXVUJRTyK4rVLG71Cd7uWd2TJdgGwAB2r7
DLaiujzM2w7SfM7kGoas0jShISmOcHnmuU1RJLnZdTRgZyM1NqWviKQrHbBUJ7jJH403Ubq
Y+HrObyNqSFup5/KvueaMonxkISiyloEyi0KAdHIFbW7J4B/xrk/D1xvtnYjH7xhgH3rrLZ
0Y8nJFc05JOx2U4OyGwzBbl4WGDt3dK9u8MaBpcvw3a5uIg8zhn8xzypHAxXiEsZN9uVc/L
zmvb9I1OOL4SNgqZAGjC5xlieB+tehh/hTj3MMQ7NqW1mcRrphUxxoSQq4FV9K0uW8KBMbW
3dTzwM1pa9YWMNhaTQXZluZEzLGRwhrvPDPh+DTbW2leaN5pId65XkMQMkevFejWaWtjgpN
ylqeYar4X1lbd5LeKSSyiQuHddpJ7/L1B9q5KNysscWwFiSWPSvpmXTdqPcPdSS3EiE+WQA
pOOSFr5xuZIhYNCYyt/HdMSxXHyHtn614uJUVBSXc9qnOdSVn2KkhCM+OSO1S2Zb7Adx+cq
TXP3N7NFJJlSrjNN029mW2VpHIY55PY1zxs4ik2pGrBBczTzySS+WOMAjtirjS6cnh6PTyA
t99p84yBeseMfe+vasu01WOV5Uml+dTjnv8ASoJ7xjZi1EatGIy6uAQfvVV7SE0uWx3egPZ
RuivcZLdMY4r17RI9Kljh2s5kXo4NfPGj3LpuCxg79oR8d++a9i8K3cts8MVzNGUY4yGzWi
aaszBtxldM1fGnjCz8IPHdSFUil/cCaJd0gJ5+mODXz14t+Jmpap4qXTdQMUmnmze2MF0qs
MvyHPbPAOe1ev8AxqudMtfCdlZX0JL3Fx5sMsf3EC9c/XNfJXiC5sl1aGO3UYDdR/EM156V
q1me/BRlRTtqc1evNq2rrLf3TYYhN7nOxBwB9APSvWfD2haN4d0+/wDEGlXY8uZPLiE0g32
4A+Zz/eGc7eOuK80TTWklUXETQxGXbIx+8q55wPXtW/4n8Qiz1BYYbOKNwm1rcnKQpjCp9Q
OSfUmqxEvaWhA0w9P2Sc6hyGuakt/qs8sa+XAxwqA8AdAfr6msojDHnirUs0LvCyRfPkmTn
hjnsO3FLcPauJFgWULuBjD4JA7gn612RilG1jllLmlcdZ3AtGS6CrKYnDeXIuUPPGfUe1en
S+LfFPxC0T7Bqmo29tounKZrq3jkEHnqOhJP3j0UKK8sCJ9l8x0kyThSPunHWlSVkATnb12
9jWc4c225tQlZ67F2Z7VZXW1iHlk8D0FMtLy5tbhTb3Gwq25QeQD9KrGXOdy4z6UyRtzKwI
9KuMNLMdScXI6TTptdvb1oYtRt7R3QLmWVY1POQMn3rWmi8Y6TEbrUNOa6tAcGdMSp/wB9q
T+tcOkzqOTke9aena3d6bKHsb24smPUwuQCPcdDWcqV90Clb4Wdlpni/TGdDLutZUPysRuC
n2Pauqjm06+mjmR7VC6bSVIBkPc4964yPWNH1aFYNZ060unb/l6tgLa4U++Plb8R+NV7jRL
K1X7XoepPPNG4cQ3IEciDHQr0b6g1gqcYyvEU25K0j06SwubLT1uZYJY4XUmN2QgMB3z6Vm
Wdve6pBfz26oq2cJmk8yTZuUfwqe7HsK86n8Wa3JC9jfX9/JAEZYoUuDsQnHOO49q6zwe+q
XXhzU2+3mDToow9xnksVU4IHc/41pNzUTlVGNzF1zXdVeOawt4jYiP76LzI/qC3U9ulR+EP
C9v4zvP7Jtobv+0URpC0eCpUdTg/0rnxqbvbzQ3TPIwbfG44YN3G70IqOy1/UtIm83SruSx
lKlGkiY7iCfXt+FV7NteZvaK0O+8QfBHxTpDM2niLVlVN7LbnLoPcV5rPa3Fpctb3MLwSqf
mRxtIrr7H4r+PdOjdLPxFcRb1Cs+AWIHTnGa5fUNW1HWL83uqXkl3ct1kkOSa2pqSXvGFrt
lMYHOD+Fe+fCr4Z+EfiN8JdVsF1CC38XxXTSwFjhkUKAqkfxI3OcdDXBR694V1mJItZ0NLa
YKF+02R2E4HUr0NS6fZDSNZtdd8Ka1HNLbSrKsZPlS8HOCOhHsKrntozOUW1ocnrmg6l4Z1
qfR9YtXtL+3O2SNx+oPcHsapW7lZcNkD1r6e8W+Nfg/8AFvR47bxLJP4V8QQrtjvJYCwQgc
qWXO5c9jXzNfWiWmpT20F0l3FFIUSZAQsozwwB6A09HoXCTtZm/aXpltfsDEEZDL/UUlyzL
cJ5jF0HQnnjtWFCk4QyoDtj6kdqtyXbTbIk6Dms+TlejFKKZ2+p6Fcaz4Zg121lNzLEBBcA
cmMKPlP0xW14L+HeoanorahcX6xRyORFa9d7AZDMPT2rD8I+LNV8HWd59mNvLHqaiAwzDft
AOd+P0FdXp3jGHTrR3vLnyY55C4X1J54FdNCFOUuafQ4sRVrwh7On1KvjHw7exrqDWJIU3A
Mmxvuq0Yzx1wTXC3djdvNa7TFAwjWM+QPLAweC3qfU17HbPeeJYHudPlR0kXDBR2HAJrnr3
w9bC7Md1fw+ZnkbskVx18xoqXuJs7cLl2IcE6lkjgLeDWnukWAqjRKUMgAAwD1b39+9dD58
8U0dlcz29yrgBnts4Hs2e9bDWejwRMrX8aMvDAHrUUUnh2J8y3RcH0rFZg7aQN54BPVzMz+
yLa5uJvLVAfK+Vzk7WBzxVu10hmaVo7aYmVNpd03EZ9M9K6iy8UeCdNiG60acgc1Zb4peHo
M/ZNH/ABIrOeKrzfuxsbU8JQjrObZyOneELyEOGidlY5yw7VrSeGdEutIu0vpBbXiDMLrgF
j6H1qS++KdxcxtHY6akeRjLVxWo6qrW7315fb7zI2QqeFrm+r15zUpM744qhCDhCJz9491Z
SRp5pV0yCpyCvPv617/+z3ZW8PhPxb4guLW3luIXiSGSdA2wgFuM9OSK+dtR1O51WdZruTf
IoABHoK9n+G3iZLb4Yaj4QSxuTearepJHcIBsCgrnJ7fdP517GkbRZ49SLlFyR6T/AMJh4l
/6CUf/AH+H+FFcz/wjusf89z/30KK77M8yy7n0hqskUcDtIBtC9D3rhNS1e0sYGs4OZZBna
vT8a727to55iZowwA4zXPP4Y05tQF4UYupzt6g/hX5Dm0JSxcptaNv8D6TAVaNNfvbmbpUU
LW8dxeySCRUEgjXjr6evek8WW0TabEsL7XLFsnljxkity7szJA0sDIt3AgYROMADt9KpS29
xqdmyFD+7Qq7KwOW4OBn+dcv1WUbSaOunXTqqtfRM8iGrT2F03z5HKnPWqzasCFhxkOeQKr
+KLS4h1SWFCNqsc4PNY9skiyL5rdwR6172DtpKJ7+b0oVKXMlujY8Rf2X9rgWJY1CxOG+Tj
8feuOv2mbRdKKnABkUnvjP+FddfrEwkmRBkL6Vz1/bvcWNh+7YKDICBX2lN3jofnPJZu5xO
gTvHHcIGOBM3Wu1sbpQvL1yenWnlLONuGMp61u2gwwBHTqc1y1J2mddGCcTpraaFrtyZUwE
7mukv1iTR9AdrhlEt2RsXpJjGBiuDRlku9mcYFekW8SXWneFY47RmMN4zM5fgcY/pXoYKs+
c48ZRXIdK2m6Nd2TjbKXAK7hwVP41neGr/AFtJ45GvpbxUlazCFARGingg+vbNdFdCOCOZW
kUICOVOd1c9ov2aGaMWT/Z4gzuz4yJcc9+npXpTquWrZ59KnCGyO8Osz3V/c2iSBAIsgbhk
HH5496+edQaBrOWJ3b7YLgsHBztXnivUobqL/hJL/Uo2ZJFt1jOejDkn+QrgLlhLoCwfZdk
/mtMLhcfOD2J61w4qzp2XkdtBuMrnDSpIlyZZGLKFyajsvntFSRjuYnn8alt7+K21i2nnYS
RRzKXjIzlQeRit/wARajput65LqFjCtraMQI41UJyBzwK85N2tY3kk3c5e3aSO7uPtFyWwc
KoHQVowagr27Wa5bZGzMT0rA1XUma/mhii2CIABs9TiorLWdunX1pNC7zMnEgx3puTvsNQ0
uzorHxVaaP5q3KpulICY5wf6VqzfGXT7G3S2axMzKQQynJH515SwXY4aNpHYYB64q3Z6PBG
wuL0SMhBGF4Nb0ld3ZhOEVudbL8StQ8b39r4cmt3l04zZSI8sFJBOSBnGKxPEtr4Wutdu4d
EtUs0tIG3Bn807vQH1rrvC/hyDRdLu9Us7G4a8uYiR5aGSSOP/AGePvMeB+Nc/EUsdfMmre
HvIa4tmLxvH5bBxzgjvuHBPavOqyUptxPdw0eSCUjl21CwW1trmBlljhyZPOAGXH3AR1OOv
1rgb55Z5jczklpSWyetb7wC/tbjUZI2toDJtCRR5VRnKqD+lXI/sk8XEEcyj1GTXRT/dO61
NK1T2sbPSxxTRyrGshjYK33XI4P0phLAhumea2NStLuB3HkukDMSqD7o/DtWSyY2sBtXPWv
Ri+ZXPM0vuaDvBcWtvFbiUGNTvDkEZz1WqjErhSACO9XNPi3syRneVHFQXFvKjnepXByOKy
UvfsdLSUCuWJXnqP1qQJE0IZZMSZO5cdqiOAPTFOHyQh2XJfIXHb3re5ytjfunt9KernPAA
Pqah3H0pysOmOtOwXsO3MGznHNWDcTtD5bTsV9DVYN2C9aUNnqMVLVwuy5FcSqytkDB+V+6
1aOsX/kfZIbh44edyq2A57k1QVZDb79p2Zxn3p1vCfmYjiptF7mkNWdL4u1/TtauLCHSNIh
02zsbdYECj95IcZZpD/Ec5x7VzDEDG7BJqV0XGdxBzxjrUBVj8xHAOPerTW5ErX0EBwMYGK
XODknI9acEbdzwM805gAcKT+NPci9hytmTOdoPNWY5nUDa+D25ql2JK9KUEgDkUctx8xsJd
vIuJMSf73NR3BjLBoVxnsaoiQgAj86kjmzIC4470lT6oTlcvWkwjfIbB/unpTtqQI8q7cjt
nFVLg28jeZCCgJzjPSonILr8v5mm4dRKd9xxuXYli5JPTJ6UstxNPIu+QsV4HPSoWQbiRkE
9s1Na2zyzpGnUntV2SQN9Tp9B1vV7G1e2tbuWGFxhwrdaJ9VkBP70+p56mmThbC0wQMkVgs
xkJJaudUYt8zRXt5tWua0GrrLMPPyw9fapbnVoVcmAHB6Vz/lnPB5p4G1eTk1t7OCRnyyep
oyarI6ldoB9arm7m3ZVj+FVVPOcCpgMjhfzqkktkVyeZIbmc/KWYDr1qLDSkAknPqaeqMTl
h0qeHfG6sI1OD3GaVrLRFRS6nqS/CC0/4QSz8V2/i6yu45QPOtouJEPdRn+Ie9a/gizMeq2
2n2FtNcso+VY13NgckmuG0k6gunPceWQZWGxOi4HfHrXS+Dda1jQ/GFnqFtOIHdhCdoDcMc
HOa8ecqkqt09j2oRpxw8k+p7Pi8/wCfC4/78vRTv+Fo6/8A8/UH/fiiuz2mK7fked7Cj3X3
v/I9skuYJU+Rwx9jVbA7Gvm9/id4pinLxwQxhwAODxxVqT4h+KBZN/paKzDBAr4XE1K+Imp
1Iq57NHI6s17klY9T8Q67Jaaz9li2GIoC7lsMefu59K56TxwNrwo5Mkud6pjHXk5ryW58T3
93IxubndIfvEfpVnTtNvdRvIvLmLebjkcEZrilQfxVHqfW0cloU6SdVp2RY1XVVub6eXd1Y
kc1lJcDzlYvnmtjx14Ug8LDSDbXstw95EzS78fIwI4GPr+lc7b287fOvzHrXs4aiqdjz8xx
VOtRXstjoUvImhPmE5xioJ7pWtYFiAGxmOT/AFqgyOsfPBxWfLK4BXnINe/Tk7HwdSnqZiM
Y55S+W3SE1djmG3OcVSmkLFjjbVIzT+bsTOPaiavqaU9NDdhvUS7wV3MVwDXf6Vq6WmlW4e
Qhhlhz0NeWaclwNUViuTtJwfpWpLJcmyX5+cciuih7utzGvaWh22t+PFXKyTnJA6YArn7n4
iJa2EYh2kg4wD0Fee39pqN0zEHKj86qnQb6RcksF65xWvtUupx+ySOuuPiTcMjrEHzISW56
Vht4pMojSTzdqjBG881kL4cvpX8tGJY9ABzWvb/DfxdcQhrfRL6Vc/eWBjn9KaqxloaKCQs
17Y3bEadZzL3yW3E8e1S2VyqWzQtCGkJJ3MOR+Fei/DHwR4p02XULiW5t9HbZsSK8CrLK/s
G5A969i07wBYapp4h1+3s9UcqQ8y7d4Y+jLgjFc31hc/JynTKguTn5vkfKq28k88skzBgSA
uBjApzW4RgiKAByTXrXi34QXGl3LPot2WidjshnPIH+9/jXnE2j6hbXjWk8ZilU8qw5B/rW
ycJao45ucdGZsSRQQTOVVpHIA7Fan06EXd6plX91GRvRerc8KPrXRaH8NfEPiWWVbFoY0Rc
l5TgD2HrWT4j0yXwvpYit7tZL+cFFCNkoehY+hxwPTJrnr1rR5Ivc9DBYX2k+afQ6Pw38R5
7Tx4mi291Olkw2XMtoqkhwMcZHCKBj8K6SUfDrVNRe4tX1DWbvzB5jXFyI4mJ7/NjI69K8y
8LeGbnSdPlubi3fdMu6diMYj7KP97v7fWrumaXr91qcl0bKLE7ZRWUDC9vpXHv7sFex3SUb
80nY4T+zzceIbzSE4s4Z5HjijbIX5ux71uwaDb6fGdqorPyR1Jru9L+HF+mqTXThUaYszHP
HsBXpvhj4ReG9V0eW48QLNLdrKQNkxRQuOOBXsUmuW9jysS/f5Uz5tnSAEpIox3zzXP6zbW
p0W4SK3RQnzgqOh9a908c+G/hlo+rzaYYL9JYVzvt5twB+pOPzFeS61Z6Lb2aPpettdx3IZ
TFJDlrf2dh8p/CiniYSk1sZPD1IWkee6RcC01WOVh8hOGrtr7To73Tna3wQeQFrg08lr2GK
dikYIWRwc8Z5P5V3eqT6fpdzCvhq9E9hKu4I7gtHxyCfftXJiYSc1KG57OGqU2uSocNdWM9
u4V4mX1yOtUmUqduMY7V19zrdpKimdQWxnpnFZzzQ3T7o4N3pha3p1p2tNE1MPC94S0OfIw
SCOKUJ2zkVsSWQ2GQwyBfdTiqUkaDOPy9q6oVUzjlSaK20n5VzTlG0jgHnvSmPEZbI64xnm
ozndg5FaaGbTRaDGWTAVR2wowBV4oIo8HPvUdmiqok7/wBaS5kZe/Ssd2dDtGBWd13YApqn
aCSMZ6ZqW0t5rq6jhgi82RzhUHc1cutI1HT5VW+0+SMYzyDgj61d0tGY7lOGRVl3OeKsSRp
JhsEehouLG4it47lgio5yFz82PUj0qKO9kjIR1Dr71ad9jFkbKe3I96YAxcccVq+Rb3Izbv
j/AGGqtLaSRvnYc/StIsnm6FUDkAnAFJgg5HFO8s45BBpyqS2ByT3NaKwtRu5sgGpT0PNNK
AORkHBIyDShCeo70OwrMXndtHPHat7TFW0hNzKvzHoPSsqKAo4aXI74NWpLjPyg/KOOKloN
WSXl01zLnP4elVdgUEH9aUktnapJA7dqcgR8b+AOvtUbGkUQ5GeDjNLjdz0q6bO1aFpILlQ
VGdr9T9KpAfNjP0prUu49VA/CnrgDIH6U9YyydM0/yTjJJHPSkLcYrkkZ7d8VtafDZOjXN7
L5SLjbCvLSnvz2FZJjx83fFOiAzj15qmm0C0Z1UniI7lSK3jWFeFGa6jwVdWOreMdIsywUz
XUS4YcA7hXnUKK3Gc4rs/h5JDZeP9Fu25EV3E2D/vCub6vBO/U6HWnKPKetf8I1L/z2H5ii
tf7ZZ/8APcf99UV6F4nFyM8xe2muZF2noBjJ9qLuxngtQWfH0OTTdL1eJo0DOM4APvxU2q6
mksZRVGK+AqKTlZI+5pV3TpqxzSw3M0+xELMOgAr0fw6lxpEAnvHClE3BZB2qH4W6Mmt+KH
R4wyLExLEZC+le9w/DrRI5UlfzJ9uPkc5U/wD1qxlha2JvGmtEdtTOKFCPJVu20fP3xB8QS
6lJoe+Foo4oH2sRjfluT+lYtnfsirz7ivRvjjplpFr2hxQosarauAqjAHzV5cXhjQRp0Xji
uuNP2doS3R4dStGrTU4KyZrPc7wXJz71jTb3kOCT71ZiuYkTDciq73sIYhQoP867YSPDqy1
FWzUpul6enrVWcxo2I05FWVv0kQpJgH1rPmkQO27ABrTd6nLzMlhu/LmGRg4xkVL5rOAjc/
0rLMoU5Xn3q/Y5mlREBZ2O1QBkmm9FoDuy3BhWBZc5rQPlvBtRMfQVvw+G7bSrUXfiK+SyG
QBbLh5nz7D7v410Nl488H6Lbxf2Po0ImYZMkoDuSPUngevFczrwW7OmlgcRV95LQ0fB3i7T
9HsYLN/CEdrcRoA935GTIezHvzXXQ+ONVvpSLZPLQcFmAAFeYXvxU0tr557pxJOy5O7hQfb
2qnL8U9LEZklkDg/dCrwK3w9Vz+KTsaV6EqKsoq568y2muTBb5Y7m4GSGkxx9D2qEanbaSk
lvagRlxjKsRXjL/FXTC+MpjsMYqjefE7S5dp3oHx94dq7OWje6Ryc9drlZ6Nql/eEtJbanO
spPCynetcbq2r3oZor6wW5faAlwU8shvr0Irl3+IWm7xIb3PsOeaivvijYtbiEGOdMYKsMj
FZ1IJRvTvcui5OVqi0O3i1HVrOzTUNB1BrQLEXnEjDOwcEAdyTXMeGNHm1XXJtUubVpIS5a
NZiWBYnt61N4A1LwdreuwDWNVW2VyQiSvtiAHZj2z2q5418e6X4Uu7/SdCuIJljbyoZ4RuV
Aev4jpn615qhUa1R7TlGPuxLmp33n3R0uCQRwQtvnfvK/f6DsB7Vq6ddIriNCuO5ryKHXoV
USCbzCRuZhznNPTxXMu7yrjy0HQDqa9DDw5FqeDipOrPyR9G2lwpQNlc4wOaL24nmglsSwN
vOmHUk4GP4uPSvnS08d6h9oEYDOQ39412Ok+Nb2z1G21SYNJ5JP7l+Qw75/CrqqdSlKPUUp
RoVYSfZHMeIBpMPiae6uhdafpjuscdzBCWikccPkn5hx6HvXLaXcuNUsNRa2WWELPEkTHbu
XkZJ6Z5zXqHjLxVpPxFmg0e18MTW04O/zftB2RqOWbYBgnAryK7ivxcarHagC1sbZ2cM3C7
iBgZ6nt68VxUeeNqctz6L3K9J1lojjNUilt9RdJpInkOHLROHU556rxWvoGgDVElWSd49hD
NGRjcKzL+yjtvs5h3fPEHbPY966LSPELQ2lqZCsl3aBoUVztDxHnk+xJ6+terXclD3Nzz6E
IzkPuNGsbIPttgxLE/OcgD0FUW1O2ssKEBI6qtR67fX90ftE821WP3UG1R9O5+vSufRd8iq
W27mxuY8D3pUYOUU57kVPclZG1P4jkmVYpbVWhBBMe4jdj1NVr25mvFW5EEMETZASFAoH9T
VX7Ikd8Ld3EqhwpePnI9qs3EBt/MgQkxbvlPQn6itrRi7RMrtrc27Tw262lvfx7rguAyqq7
8cjJx3A61l+IoNPi8Q3EemXMtzb54klCqxOOfu8YzXpHw8+F3jPxfZQ30DQ2emRq3kteKzr
PnIOFHUe544rzPU7I6frd7ZyzRTNbzPEZIvuMVOMj2qqd1e7MU4zl7o0SbLYRhB65qpO5dy
adKRtBB59qrfebgE/TvWsV1CpLWxteHNRt9L1iK7uoyyLntyPcV2uq+OhIYrbTLZbjzxsIY
bjk9gK85mhtQlt9nmkkkdf3qsu0I2eg9eKbGHS7EZLRyK2B6g9v1qJU1J8zIU7aWOlJWaZo
723hsSSVld8p5ZHbHY9q5mQ4mfaMqCQD7eteq3EULW0KXEEUjIih3ZQS7Y5YnuTWJdaVpk4
/49o0x0KcGop1IphJM4RGZWDhyCORxWnFq7gKky+Yo6etOhsZ7jWm0nT1EhuG8sAjOBnPXt
jFJd6UkesTafZXkV15cpiSYfKsnOMjPauzmVjn5bl23ayvn28I2eh4raj8JNJErRFWJGcA8
1xsttcWd08M0bJIhwVIxzWjYa7qli+YZ3x/dPIqWm/hY2tC7caNPBIY/sj8e1Kum3ES7zbF
AOcsK0Lfx3foP39tDIc9dtU9R8UXOoBgY1jyeQvFQlPsVGTW5lXEhEpU4JB61EFz8xpjOHk
JznJq5b2kk0U0wUlIh8xA7ntW22hS8i1DBD9ghP2mNHnfbIHyCg9fpVKZRFM8W5X2kjK9CK
axYkA/KAMUqLuXr09aOUbL+jCE6nHBOMxSgxtn3HX88VWkh8mV4yOVJU/hSQsUkVskHPBru
vD3inR7DRbnT7jR4ZLu5VkNy4Dbs9OvTHrVWWxnKUo7K5xltIVccZH0q820qSIwM+teg/CL
w/4T8Q/EJtD120N5BPbs0O2QoFkXkjjqMV9CXXwm8D2WHsfDkCqBzkFz+pqOXm1RE63JrY+
M/JLN8p5PpzV2DSLucAw2s8n+7ETX0rrp8EeGI/NlXTrORBnytilz9FHNcZe/GS0t4zBoei
LKx4WWb5F/BRzTemg4zlLVI81s/CHiG4cC30W8bPGTGVH611vhzwTq9nrtpdahNZad5Uqt/
pFwoPBHYZJrF1Px/wCKdYdkudRNvFn/AFcA2D/GqujTSSa5DI8jSNvGWY5PX3qP3j02Oq8E
rntv2HTv+hs0/wD79v8A4UVymfcflRWnspfzE+1j2PKtMvSrIvmDtXQNdCRdpkyT0rzzTpt
sy7m4Pf0rqbcyTOXU8DAHOMf5xXgVaKTuevOq5NWPaPhZeTabdXF1b2yyTBNqg5JJI6Y6Y9
zX0I+uSQ2sc8sSqoTMp3Y2MRwDXyv4X1i00e8El3fLGpxlTKBke+O1e7RfE74f22iMqGa6j
C/MIrVmDnH94jB/OuTD0aiUnGXLcwxNWFSS0vY8g+LfidtQ8RWjyspCxMq7Dkfe5FecDV4V
YsDz7VsfEzxLp/irW4LrTrA2MNuGTy2cMzZOe3ArgtvIAGM1eHoXinN69TsxFWK92CstNDe
m1eLGU/wqi2rHgDj2rMcjbkDkds9Kh2M5AQY4+tejGlCK1Z48ry2NT+1stxmpDqbOMEjjvW
SlrM33IZW/4CatwaVfSukS2sy7jgM6FV+pJpy9l3EqU9rGvpFlqGt6kljp8XmSMNzMTtVFH
VmJ4AHrWrrniTS/CEa2ug3Avb8KPPvyMBSe0Q7Y/vGsfVNWg0XTH03TJ90bcTTDhp2x+ig9
u9ecXT3FzKSxLH+dc8abxD7RO5qGDV3rP8jUvPGGr3szyPdSEsT/ABZPNUF1PV7wrFFJI/s
vaprLQ5p5VWSNndvmWGP7xHqfStwaFqmwJb2bqB/Ci449zWrdGm7RSFH61VXNNtLyMdbK5J
DXuoJEccrku35Clkt7GJBulupW6c4UVpDQtQjJBtiD7kcVHLpd8QN0YDAcZNHNF7yJlCa+y
/mQWyaMI3E2n3ErEYUicrg+vTmq81lYsCEa5gPuQwqyLC6jOGQDjPBp/wBkumbaEDY96fNH
pIy5J/ynPzae0cRmS4DqvY8H8qhsbee9vorOLLSzOEXn1rotXgtLa0tklDGVW3TMh7H+Ef5
71Y8MaI897DqUCmXc5WGBMli5OFU/Wq9ty03K5UcM3UUWi1JpUcUrWWpXQg063XH2xEzvwp
KIB6sfX1rkrq6nlG2VmK9RmvWb/T9PvNUj8MX+o/ZdLsFe5vrpELm5uQOVUDr/AHV/H1ryn
Vb+O71SWWGAQQZ2xxY4RRwOPX1rPDty3N8U4pWRd0zU2jkMLAEONuB396uLK6uWOeD0rmFk
dHDAnI5BHY1qQzyfZS7sWJ+UeufX6V0NWOL2fOro2dMuiLyW467uAK6+y1YeWIZjkdjiqGg
eE7y5s4kitpprqZNywomWbvxXUW3wu8ayWv2m38PXp5zkrgCudV43tHUzrUHN3Z1HgK2sLG
41XxRqYcWWmRI7bfvPzkqB3JwOK4TxfDH4yPiPWtB0pIbGzKzu6IUK8nC7RwSec/Sujm1B/
D/w+fSdRh3Xl3ORLCWAYDBOSB2GF/Otaw0q28Pfs6Xmoy3b295rHmTDa2GZFyiAfUnn6158
FKdZ1WespewopN67HI/DPw5beNvAvinw5JsS/MEV5aysuWVkzxnrg9Me9eMSRiK5McbbiMA
8d+4r2D4ceLbD4d6v/bN/bTTwG0aGWGE8knGMZ46ivJ9Wu7e58QXt7p8bwQTTvLEj43IC2Q
D9K9ChzOpO+3Q41JxWhahkS8tmt5WKHHJAzkj+Z+pxUd2d1jbQPCitCCNy/wAQPqe5qpBct
HcmRsHcecf4VpTBbiMSpkL6n/P862ScJWOiaU48yIrGRYJlkXIPf6VcvoJQq3PkEW8n3SeA
30/+tn61moTHJgncM/hXUWMsd/o9xBK5Myp8rE/ln1/P8K2tc8+T5TvovjN430PRZWtWsbe
ye3S1hjSHhVVNo2Z/M+9eIySs8rySNuZiWYnuT1q/qmqvqMNrbMoSO2TaMdSe5P5VnSYA6n
6GrpwtuCairpDFPmShdwXcQMnoMnqavTQ2sGpOlpN58UWF8wH5ZGHcdOPSrU1pp1t4esokZ
LjU7tzNIwbi2iGQEI6bieT6DFUWXYgC9PWrdtkYve4s+ZnBbh8/exmpdLtDPq0EMibtzglg
ckAck1WViTkH8BU9lfC11FJ2JAUEHb78UrNqyDqehS3aOM7gOcYrKvJwqsyj7tZqanAy/LO
ufc1XudRUxsFZSPTrmuanSaeppKSKFpgXUl1LM8CAMVdQck9gMVFZI8typ3Hr+VTvqFu3h1
dMWyxc/aDM9xuzlcYCAdueadZARwlmyCeBiu6StFmNN3krnSWU1t56i7s0vouQY5CRk4xnI
54/pWPeaJcwZeMeYvXjqK1dJTd+8bkAdaum4VrkrzgcYrhjKcJWR3VFCcdTiCrgkMpGOxq5
YaZPqNx5FuUVgpcl22jiuluLe0uFZpkGQPvDqK5dbl7WctbuygNwR6A8V3wm5rRanBKPK9T
X07QnkuI2vWVLcnLspywHsPWuvxp0Yjt7ONoI4AQkuMNJn+Jx0z2rkrPWlZtky7WY8Htmte
8vra0tEkjnWaR0+7jBRs9CP1zXLNVHKzNvdSujB1m1is78xRzCXcN2fT2rPG7Awe1SuzTSG
SQ5c8kmjCgYJyeua7Yq0bGVxqZz8361u6XYQagHjfaHXkNnB/LuKxowrD2qxb3EltKJI3Ic
dCOtNoHc6TQtQ1Xwp4gh1bR50jurfOx9oYc8EYNdLrHxV+IGswNDca9LDE4wyWyiLI+o5rl
ob2x1ZVFxm2uwOJV4D49aS1tbu+1KLTrWJp7mRtqLGuSx9RWeqJVvtGTPPI0xeVmllblmck
n8SaRJWJIHGa6LxT4L8QeHQLnU7FoY3AyVdW2n3APFcxGCAAK0jG4c3YvRNxgjB966jwlYX
OoaxFHbx79hDMTwq89zXJK3zAnr3rsvCF7P9rtdPiICSXSSMAOXPQCtOTsL2i6np39iXX/P
5Z/9/hRWb9n/AOmP6UVrySMOdHzdYpPJIu1uPrXaafp8hjUPcqoPP3cmuZ0+PYynJz3Arqr
OYNLGgPIr5/Ezkl7p7EI30Z2XhzwnZ6rqcdrNdzMsnRowABX07oXwr8FWOh28cmixXkzxjf
NOzOTn0yePwrxr4cwodbtJxF5qqMspPBr6ijG2FRtC4A4HQVyYWftnNSMq8XTskeVeNvBHg
mI6TBNoFqI1LhdrGMDpknb978ao2fhn4TQ6g+3QbQpCo+WRSwJx1yTzUXx8vp7Gy0NreQo0
jyqSPTArwCbxFqEbDFy2QO5rzMXCusRL2TstND6LB4fD1sNCVWTUtdvU+oreX4bwRqLbQNL
Qeq2sZ/XFVdQufDkzf6LY6dGi5xiFFyPyr5mg129jjwtwygHoKtDWtQmTY12+OtctaGJq/H
I1jhMHRfNFyZ7M66JbTvMZ4Qc8KoHFeZfEvxSs+zSbaU/ZY1zIUP327Diudc3F9fYW7dEX5
nLE4AFc/rs3mSm3Dhgrfe9awo4RxqK7uevCvSdP2mvbU5eZWuXOeea6Tw54YFzMjOg35z83
RB60zQrGJrs3l4ge1gwWXON7dhWw9/507PADEpOQFNe3Ur1H+6jsePKlS1rSWp6vZ6D4Mtb
OKEWv71fvPJjcx9SaJoNBglDLLGQOPvZOK8xTVb1G6tIPQnNWHnmlQNEpVz/Ca5fYa+9K5z
Sxk4/CrHTavLoSP8gRvwrMVNFl5fYPxrlLl9RkkaOaBlH+0MEVYttM1EQJLFAWRjjLcY/Ot
40UlucNXFVJbs2dRj0mMfJEucZ+tc+IYpo5bmGAYHypxyx9q37jw7f3tqHeSBIUISSTzAQg
7Z96ngt7bStOkvneJ1twEt4lbO9v759qduhlGq7czexz48M2Esxtb+E3V2yKxjVsbGPbP5V
6roehW3hjwhFqsVmn2pg0FigGSznh5fqOg/Osbwf4fbUGbU75/L80GWSVuPLiHLN9T0Fd/o
Gtae0k+uatBOmlWbpFp1vGmcf/AKwMmtXFNpN6Gft2031Zydr4YtvDeqw3t9bkXEMfmKx+7
HKwyDzwSOv1rzHxV4OspZ7jVbcwu0zl5Nh4YnqwH17V6l8Sdbg8Xa0txYb4LVFULG/Bb1bF
ZtjosVtp/mXE0Ww7SqOM5Of04rNz5H+7ZvTltKSPDj4eCsPkGBU6aCo2oFBPf6V3euQWdpc
z/ZXEkTk+WR0/yKw7OWOOVlklG/jJNa+1lKO50qPWx6H4J8Zro+raVe3iACzZY5GxyV+6T+
VfUV94r8O2Fo01zq1tCnlh+XGSCMggd6+P7GLTZL+NJJFdZV2sAeprH8Rxz2P76LUZP9H+4
jqHA9OvtSp4iVP3Y9SFg6dZ3k7WO7+I/i/wf4n8RW6XFpa3FkcoWW0khmQZ4+Yc1wPj+S7s
fDmlxWmutqWlQAwR20sZje3AO4KM43r7153NKvmb3Ekx6nfIxzVoakuowjTLXRrRJHIHnZd
3H0JOAK7KdJp80nc5600lyQ2M+bxA9xaSWksIO8Y3elZBPPt613T+GNOWD5kcy9Mg4H1FcX
JEIrtkcZCkg110ZU3flORX6jXBEYKqMDvVqyutpCP8y9snOKmszaXOpQQywGKAkhgrkk8f4
1ZtNP0tre4lka5Lw4yykAHPA4NTUaSszswzk5FKePEmFPB9DU9ndS2MUs6Eq4GMc9+McdK2
NZ8LX2hzSRzXNtcpFEkj+VID5YYAgH1PPOKy7SzN8UZjuaRhDFAjfM7HpjNVTqq1yK1HmlZ
GICRn2pVO50DfmavalDBbkWyu/wBoid0lVlA2EHGM9+9UACfmHQda7rXVzgk7OxeiXy4yF+
bJwD6UmSwOenPUdauafp891YGdZcKsm36HGa0INAdzg36IW64XNYSlFbkpN7HNtLtG0DANR
gYy4POetdfceD7aOFXOrqnyksZUCgH0HNc8dOgjdl/tKBiDxtyQR+VaU5wa0IkmtyiCM+2a
s23lmQxyR7iw2qd2Ap9alaxUQGWKQzBW2swQhR6HNMt7Sa7uY7e2jaWaRtqqoznNdKszG46
OZIkaPy1Zsgh+647D61PFcI86GQlFNdinhA6ZY6Zrlvtv7di6zSuuYkkRgCuP4l5xnvzior
vRrKbU2u1sZWs3JVHihKI59R3FRKcFoxxv0KX26G3t1jSRTkZJBqp9s3Sbt1W9Z0Bftct1p
8cVnasRshZmJTjkZP51jR6ZetJsiKyOP7jZpQhBq6L52ty7cXpFuyhsM3as52iNuqopD9Wa
mSJJuaOQEMhOQe1CJnv1rZR5UQ5czLC2cjWyzgZDHgikUPIwVQzN0wOSatRv80UA5UkZHY1
1u2802wsr2IW0cVzn5UKrIuDjOOpBrGTa6F8pyT6ffRW/mTWc0cZ6M6EA1XAPPPI6ZrtpdW
Qq32m73j0ds1zWpNpsrM9oSr55A+6aUJ826K2epUjQbNxwR1IBwRTMnfz61JJa3MUUUjxkr
MNyEd6iBx+NbWHclRioyCRitjStaudNmkmtZDFcPE0aSg/MmeuPcjisQdsMSOvNOB6HJBFH
Lchu5vT6gzSur3VxdGQbXLsTu+tZmGimaFwyuh5BGMVLb6j9nDNHDGkvZ8ZP4elVlcySNJI
2WY5OTnJpwjZmUmWSfmODxgV3PwzIPxI8PIy7s30PB/3xXB7yeM8V2Xw/uWtfHOjXS8mK6j
fb64atre60ZX1Pfd9p/wA8I/8AvmiuK/tNfV/1orT2Y+Zdz58jwCFUY6V0mkWxkuUfB44J9
aw7G3mmdcKSCBniu/0TSZ2K/LtXuSOlfIYiaUXqe/hlzTPS/AsltZXCB32kjIPoa95s9be4
gtbfzV3uOTjkivnTT5ILO5UlwCBjJ7V32neP9KsbiAiOSZowBsRcmvAVSdO/K7XO+rQjVlo
rs0/jhpq6jYaSzFv9HMj4UZzkKK8Um8O6bFMwY72Xg5Hf0rvfiJ47k15bZ7W0azjjVk2yMG
L5IPbgdK81a4mnO9pWLZ5ya2r89erKpTeh62CxFPCYeNKrH3lv97NLT9J0sIQ6hm3YArUvd
L0+3twsO0SE4PPSuR82SIsRLtPqDTEu5GBTz29c+tQsJU5k+YdbNaLjaMS1eyQ2dm8SlTM3
U/jXE3Ns1zKSGyc1t6jLHDbZklBJPGawbHUEn1i3hZlVN43MT2HNdlKk1ea6HDVxKkkmdLH
pMsWnR2scRlYHe/f5v88VNBZzQQsqWgLH+/isXxBeFbn/AEOZpVIz8rYxXMyXt4zAnI+rc1
tSw7lq3uctTFPY9K0/R9RlmEjRxKh/vTIP5mtOfR5wQgayP+7dKT+QNeWR6i6Jhp4oWPGS3
Wrll4m/s1i3nxyyDGO+fpW31Vt3OKeJdrrc9bg8m3i+xtGJ7kR5R3AOw+grntRiuXVrgO4P
UjPFcj/wmt3cXQu94jVOw71HqHja4uoGCoEVuOOpFa+wezR5UpTb5mbf9rWNjpdwZbtpLh3
UmFTwcZ5NZ1lqA1G93XHyQZ6AdvSual1eymtRFFZFZyeSWyDW3pd1BpelSavcBXitOI1P/L
ecjhfoOpqo0rdCXLmPUdQ1SPTNCTQoLhftF0Fe4VTyB/BGP613XijUfDuneDtI8J6df2Z1m
7liiMKyqxRsZ2nHTGa+N9Q1m/v72S6nuHaR3Lk7sZNUkvbmC7W6jmdJwciQN8wPrn1rqjQj
Z36mlnE9kvvGWiCKaG4uQlzbylMJ1JHBwfTiuc1L4iz6gzxiRxDnOe7egHoBXnsNobou4kV
MHnceTV6DTZWbajRMemCOv51gsJSgdUa02tEdHfeJ3v8AQUSE+W0Dccc//qxXKtqV0ZfM83
5j711MOgatNbs9zaCGIqNpWMIp7fjXFPGyyPExGVOM0UI0+Zw7HbXlOMYSXU1bTWr63uIpo
523IcjPatXUPFj6iq/aMoyjbwOvvWPFa20kSTmcQKG2nKlsH8KgvhBJqMrW7ZjLfLxjt6Vs
6dOcrNGXtakFdPc2tC0u+8RagbPT3EO9Tvdzgbe+avXUWneG7NSokN+8ZjYMflc7j868cDF
droek2+h/A+91yddl7qkyw2zdCqg8kVa0bWvB3izw1F4N8a2cOlXMQxYatBwEPT5vQHvnrX
LCrzya+yhVYyjG7Wp5KNe1aW2O0F0Q5LHnGayXlkmkaSQZZjk4r0lRF4XsNU8Nw3NlqtrcS
YN5AMhgOQQSMikl1XwkPJttf8PJexOn/H3aHyJlPTtwfxFdcasU7RjocvJNK7ZwumvHFO0r
ufOXBiXbkE9OT2r1C20vwBpPha4tNau7271S/XzRJaMoVCvOCD0GfxNefa1DoMF6o0Ce6lt
2+bFyqgqPTI61SnW2LxCKWVhsBk3gDDdwParlT52mtDSEnFaHR/aW8Wf2To1rY4a0Jje4d/
nuAW+Ut24GBUHimwstE1qe0sL4SNabVLdCXxk7fYVasfEFtb2cFqMRJEd3mQqFbcOhPrisD
XZbS41y4fTrie5tN25ZZ02u2fvEjtzShTfPtZIt1XCD5t2ZEjtIzOzFixJJPc0Ln+7wT1rW
vtD1DStN07Ub6BRa6ijPbkOCWAODnHTmrFz4V1e28LW3iKe2aDT7lisLyYHmY67R1Nei1Y8
3nT1MVJpolKRyOinkqrdfrV63jM1hdXBvzHLAAyRkn94DwcH2qpFZ3NwyCOMksDjnGcV6R4
F8CSX95uuoo5HWJptjIXCquOMDqTnisKjjFXGndnm7/aboKCZJcHGOTWx4a8Ha74p1STT9H
hikuEG5llmWPavr8xr3jVtDhm0+GK58P2mnQx/xSTpZ7/8AewSxrzLxNe6Po88VtojafG7f
6xrGJmYD/ro/JP0opVebRIU12KWr+DfEvh5ZNAuLm2mmuBHP9ls384yncVwCBjI6kV694G8
K+F/hXoJ8Q/EC7t4dZvIysdsfneGM8EBR1Y9z26V5t8N72/m8a2Fno9rNdXDuQWlckRxk/M
wA4HFavx7026/4Wk8qzecs1tDsQtjYMEYHtxn8a7IrQ5ru9mb938afB1lZ/wBk6N4Nlu9OT
hI7mURx9c/cANRaZ4mXxgvn6vYDTLeOQKkaExpsPQKTXKeBY/Dmna1H9pjs75yCjXd3ny4n
x/CvfHqe9ctql3NLqU0keoXFyjM21mfnGcDjoPpWFWlGouVbm0JWPpAeDPB2rRXUVsfkjCr
vimzvJHf6V4J4pj8PaRrN1aeHr+6lurWfZvKDy3A67SDnIPFc5aajqel3Jks7qe2fvtcjI9
xUcXlzPNKZDBOvzIqjILd+e1a06XKjK7vuVZWaSYyPkluST3NTxc5YjJphJZizfMx5NTxAn
nvW9tCovUXkTpsOG4x9a6DxZco9zZ2sS7Vt4FUfl/8ArrFiJ3ecItyxEEnt1o1C5a8v3umG
0N0HXA9Kxad0y+fRlYdTk549aeq/LhR16kUKCVLAcjvUqAlQeh9quwJmjYzyJ8koJUYAJH5
UXUNtMpcDa3Ule9Qwy7crnPT86dOx8s9qhRdyrlBgFIxjFN/UVdt5oYpd00YkUjGMZqB/Lj
u8xncgb5Q3ce4rWxDZEuPvE89hUiH69e1TSRSvC12lvsty+zcvQNjOKiiwSQuBgZ61a0M2S
qcMPeuq8JOYvEFpKByHBye9cxAgncqmSQM8V0fhznVLc9g3FaJEWR33nP8A3h+VFVPMHqPy
orW7FZHK6Haqkg6EkDnOK7e3hEaMrShTtyCW6e1eQaTd3SzKwn6YrppL+Yx5NwxY9cGviam
GlLqfS0X7M7qBLI3SCa5CBmAYg9K7q10zShcx/wBnWhu3J5fJf9K8FgumM6sx3AHIB5r6n8
AKY/BSEQxx3DyhiWYfNx7V5OOoOmlG+52UqrUuex5R43u839lHJatCiwkpu43gnrgdOlcq1
7bxIWCqAf71ejfHqH7Dq2iTTXXmySWrgRhQoXDdh+NeDXV1dSph+E612YaiowUXoYYicqz9
olua97qoMhWN159KdYW+sXhDWlnJKG43dB+ZriLmZoSW5FTWfiS6tlP7yRyp+UFzgfhXoSp
S5f3ZwwcVL3yXxO+oWmqNbXmYpI+qbs4rEspWF6rMeMEk1Nq+oSalN9qlA34AJ9cVm27nz1
IbA6CuilC1K0tyKs17X3dj0C7SKUJJaQDy2jXlwRk7ecVhTxEP8zKPqahv7q6uIYEa7W3SJ
AgJYgNjvx9azGSebCy6hGyf75rCFN73NKlWK0LN4MxbUdGAPZhWTuYyBfwzVn7IwQlJ4W4z
kOM1XIcNnGTnrXfT0WhxuVzVdwLeG3MY3EY+XqfrSz2s0ER3KyD/AGqgZpJTHLkqU6Yqee6
aSJjIWYnp3xUtO+hDbZDZwSS3aQRYMkhwp7D3/CreuagLx4NNsiTZ2gKRj++38T/if0xSi9
kGiRRCJQokOWxhuR6+ldL4W0jwgLCbUfEmtXNg6nESRQiQHI4JzyOfStFDSxzqfK7yPNWjZ
nO1S23k47UxsH6dq9GfQfC1r4b1bUP+EriluwCba3WBwZvTk9DzXniqSflPPWknY6FNSWhe
gkgiTCDBHU1PHdDcMIWJ7Vn7cg9QevFWLZImk2yXrQD+9sJx+VZSimrnVGo0rJHq3gaxvXg
uH1G2mWzZBgu2QDn9K8n1EINWu1jPHmvj6Zr03w9cWWleE742+p/bHlYMWCldoVT1B9Sf0r
ymQh52k3cuSSK4sOv3k2jsxTl7OCkXbKRjcQW+cRySLlT3561YvIoF1WaIRAymQqADgZzis
5S8bxyKcMhBHt3qYXG7VVvH5Hmh259811Sg9zGNRJKJ618R9btrfw3oXh+zUpFpqKkitxl8
cn868yn1NJJFZ1UsF6jjGa0/FF+t9PLuQu8jCVHJzgH/AOtXMJHLPKFRGklY4CqMkn2Armw
lFKn7250Y2raraGxtw6tbR2xDhmJGAAMYqldXkV4PLSLa2evc1oWvgrxPcQG5XR54YB/y1u
AIl/8AHsU6bwxd2Do8t3aMw+YrFJu247EgYrqtCL3OJylIwWQhsBs+lGSCDknFb+q2entbx
31nMTLctte12/NC3fJ7g9RTda8J65oVtbT6np01tHcp5kbMuA4rqjUjezZk1JIwCxOdpPWt
bw5ZQ3/iC0trwuLV2/fbGwSo5PPYcVnwW8swcIB8ilm+la2lMsOmajKOH8sIGH8IJ5H41bf
LsYyvJWOj8e6jo2reJtOtdGaNtOtIEiHBCE5yQPboK0dY8R6bG1vZxQRXRhjVGM8nmNH2Ko
D8qfgK4XTbiexvBN5CMHQ8SKD8p7//AF6sT647IsEEFtBEpLArEu8k/wB5upqW3J2IVFWWp
2Nv4p0nTdGvEtdLt7S/ilSSKIx72k9yxBzjrjgUzUfiL4y1GB421T7LDIuHNrGsJYDsSuOK
5HUPEt/qjW5uvJzbwCBTFGEJUHvjqfeqMDNNIQZCqsCCcZwKn2b3kWrIuSzeaxe5vJJHJyS
7liaoXCWzrvSTLDsa0pdCdSJbCZL+Noy5ZBjywODkH8Koy2flK0bpIsy8nI4x2roppdGEr9
i34d8Ta34X1A32h3rWk7LtZ1AOV645qz4m8Wav4s1g6rq0qPNtEY2LtCj0rnwjA5/rT9vX2
rrUTnauy9bylIHRWIDjB+mc1asiiuM81SiRfL+Zse1WEDEYHGahroVsWNRfM0TqAEAwAKq3
SxpODDwCAaV03kbiTt6c0TiWRkllVlDL8p6ZA4q4xIbQxvlSMK2AOQD6mtbUdNW2gtryBcW
865Q79xB7g+/tWMgKyg8HnOD0qwZpGiSFpWMYywQngH2pyixxt1I+ccHGevNKoORg9+BTiC
zgAYxxik2yq2dp9jRYlIePlBGMHvUywyNbmYJmNTtL+/pULbgSdpJPXPerFiCbqJTA06bgT
ED9/wBqOUpEiQSoULIU3dMjGabc524J5PvWp4guJ5dRkuLiaL7RLhvKhwViXHCjHAIHFYLK
7H7240ox6jvoRc87TnvTScAZPP1pzK3TAB6c1HKMEblIPrWtkQy5Y332adWkhFxDnMkLH5X
Hv7+9RFlklkaMFFYkquc49qij8vy3LPhh0XHWprfeZlEaFnPTjNO2hDuya3WTfhM5PpXW+H
Uf+3reBQGYHBx3OKqWkMMcbupjlv8ABOCQI4Rjkk929BWr8PYX1L4gaZawqzebNgY6ng+tN
b3G77G/5Mn96iut/wCERuv+exoqvbU+4uSR8/2UyI33D0FagnZgQMA4rnoJ13LhsnFaazoE
3A+1eE6aR7XtEWluHjII61658NdbtZ9cji1G4na3SHbtDk5btx0rxnzMg812vw10W813xVa
6fbzSQb3GZI/vKO5rw8ypKUL9T3cpqpuSltY9D+PGrLeajoE6xKyC2bYOpTDd68fl1awmYi
+DjaMIIo8D8ea9x+PWi6V4bk8N22nWYCGGbc7MS7nK8k9zz+teFXV7ZbXS308PORhWlz8p+
neuaFJ07U56tdTqhUpvDqdPbomtRsljpF9psMsUkhnkzvU/wmqEPhlJ5QiSvgnHTOKqRC/s
43dvNjhfrt4BNTwa9eWFosUZXzQd2488eldbhVjeNKdzynUoN81WFmRa5oq6XZoyXSyktjZ
3Fc0MghgSCDnNaM89xNK8k2S0hySe9U3UA44r0cPGUY2m7s8rFShOXNTjZGjbCKaWNZlDK/
GSehq1qGiGBA4YMp6BazLRwytCXwx5U+9b1gVdNlzOd46B+9c9dzg+aD07GtJwnH3kYkNpM
zeXHCxc9AF5qW4srmxw13bvGG5G4Yr0PRh5P+qiRC38eATVvxDYW93p3l3NyplYfLlcsK41
mUoz5WtDrjgVODlFnlyXMYTGRipHlUxHGOnIqDUdJu7CT50LJ2bHH4+lUg5VcEn2r2I1IyV
4nmShy6SJpLmUxLAM+UDuC471LLIbhVEshCL0H+FR3BhSygZc+c27fnoPT9KplmkxnOParV
2rsytEnurlpAsan92v60tlbmSXeQSnfin22nyTZMi7ABx71s20GxAqZP1rKrNJWOijRu+Zk
aacHGQo+lWbbRoZZljuCyKe6DOK19Ns5J5RGsbM5ONq9TXYizOnWLf2jbeSV6b0w1eLXxMo
aI9zDYaM5arQ4jXlt9F8PGxtJWfzzglhg1wAGSAvJ/OtzxFqR1LUnaM4hQ7UFZ1jERMrlQQ
pzzXp4am6dK8t2efjqyrV7Q2WhN9gn25MTDjv0pU0+UD94VU/WtptSjnT98Ar54A6Vkzzsz
sAMgHrVwnN6MzlGC1NAXEM1ukEpjEyL5ZYcZx0P9KpW99f6VqEVzYt5FzEcpIn3gfUGqSIG
OZc9c1OyrsO3J4rRU1F2REpOau0aT67q1zcfaNQ1GS5bnPnvv8A51LDrLtaS2okUxykFsjk
Y965zZISQc596fCjEjAP1rR0oswjUadrHQx3UENytyYg7rjntwciuo1PxT/wkdmlle3D7EG
QH/gPYivP/KbqDkehpQzcPllI7rWMsMpPm6nRGs4q1tDfQ6dpF9qFtqJkmd7fERiwoLMOM5
7UzRrG0m065We78t3wqxgdcDO7PSsab7XqUqySuXYAJubjgU42t/awkqX2jH3TkVtyO3Lza
nO2lLmitDW1W3sYrS3aC8EzNHh1CkbB2HPWuZcjOF/OtC6vnuLaOJ0GV/ixg1nBPSuihBwX
vGVeak/dEwVPBzzVy3TGSHVeecmoPKKhXyPoKdtZjwOSfSuq19DmV0bEU4VPJkuUWNuuDV2
0TSJb2GK/1lY7VmHmuiklR7DvXNrDL/Ev09qcIHxk9aFSXcbmy9fHTfNKWG91V2/fSDbvHb
5e1UsqrYxmpltucfpUgtyOMZxXRFWMm2ya0liE0YuIt8SjDBeCadN5RkZ4TtQ9B7VCIyq5A
56+xpwkAY7olb65o5dbhzX3JoV81wvzux4CRrkn6VBNuVtrSgso5Unke31q5DrN7bQvBaiO
2SQYcxKFdh6buo/Cso53ZP4VaT6ktk6lMc5B71IzrndHkjtVTJIwaepG3GOnenysnm6FrcC
pxjJI4HWpMSqdx5yPrVJSeuelaNtYajdRjyom8o85JwDUytFXZrF3GSK624kD/eONo7fU9K
riaQfdZhVm/sL3T1UTf6t+cqcqTVLfhOO/XmiPvK6JbadmWFCggsT7+9PaRMnyhtHYVSaQ8
g8+tIsxUjBIz1NPlC5Zck9cU2S5ZrUwEjbnOfSomOchGUgc59ajYO3NFhXHI4Hp1qdbl88N
geg4qCOB3fG1efera2gVgZWAHXHQU7oVixZxXup3S21vGXc9FUYAr6B+FGh6V4W8Q6dc38i
S38sgRXJ6MQflX+prw+x1+20iLFlEJJTxnov/ANetTwtrV/d+MrK7urlmdHO3nAUYPT0qle
SaaJkrPQ9W/wCFiaj/AM+0NFeb+Z9Pzoro9jEzueW25xtNakWTEuM/hVK3t/mBCnA5rXjid
YxxgYr5d1F3PcVGXUdEpLBSCCa73wv4vvfCl7Ne6daJJNKgQGbgKB9K46Hy4QHYF29KnSaa
RfliIPpmvLxNpuz2PewcVQptdWdN4s8YeIfGeqR6j4jvUl8hSkMca7VjBOSABWWl+uxQMMp
HJFVTaXM1uVc/MfQdKxLi3nU7fMIA7ZrKKVTRsipN0FaK0HazfMJJIbdwIXA+Qcj8aw4kdn
yDxnrmtOOy3n5myD2zxViPTAXGGG3pgGuxVIU48qPMnGdWXMx9s4EZRYIpnYHl160a5p6zW
kF1BarC6RgSIvc9zWzYWMEKsxb5sU24cI/3iy8ivP8AatVLxO6cYunaXU8/3bTuAIK1s2dx
FOY2lYq6HLEDJ/8Ar0/UNJY7rq1Ulf4k9PesI7lOUJXHcV7Kca0dDxLSovyPQNN1k+cII4U
RjkNJngn2rcje2aUvIzMe5xmvM7W/MeUkPynr7/4Guw0ueOaBjFcLOe8Uz7JP+Ano1ePiMI
k+ZHrYbEv4UjQutsjNhcg+vIrlNRsYGkykIjOeSveuqe1gjjK3t22mTkZWO8hdQ30bGDVc+
G9QuI/OtZrW7Un/AJZTqT+VTSi6fU0rz5tGjjTYicqjBiFGK0bXSo41BEGWX1Ga7O18AeKX
gWcaLOUboy4wf1rSt/hx4plkXdZx26t1eSdePwBzXTPENq1zmhTtrY4ZLOSRwqLgjsRgVp2
ejX8k6rBZvIT12jrXsHh/4PxNIJdTupLzjJjgVkQfVzR4nvvC3gmJre1NuJRkFIZNxBHqx/
pXBVry2grs7KMYylabsjMsvC3h/RdG/t/WZJEnRcras4A3dskV5L438c3GvXTQ26eVCoCYX
0FZ/ijxhfa9c7WlZIE4VFPA/wA+tc3bW893cpBbRNI7nhR3r0sLgrfva+5yYnGtXp0dhtra
z3l5HbwKWkkO3HvXbHwnJaQrELqAtjLHJ5Na2g+Ho9Htt8yrJeOPmbrt9hVuVASSOSe1YYj
GOcrQ2ReHw9lzS3OJutEkV8xOhPOeeKrrp1yj/MFbHXBrsZIQQSRgY6YqAQpxwOKccTK2pp
Kgm9Dnk07KguAc9RjpUw01CME4HXit0wpjpStHG3Peq9vITpWMB9IhzxJx9KiGkYb5HH9a6
ExJyaiaJBnC8Cto1ZHO4Iw/7KmUnkmnDSJmwDwDzmtghRycjNPGSuM4Gc5xzWiqzM5WMmLT
jGQGOfSrbWknljbIy+tX1gViNuT6mp1iUYBHvVc0nqY8yWxjiwQxkOoI+nWkXTbfIby1Prx
W75CbRxx3FNMQBOBmnzy7iuuxmLpdu+Btjj/4DU8ejWaLhgr9uBjFW9uDnn3qZWGCDj6etN
Tl3Jdij/Y1gwJVcHvlutWV0iwCAJCgPripw6An2pBKPWtlKb2ZzykkMOmWAwvkqTjnApHsL
Er8luv9ac06hfmYD61A95CODKCfXNbxjPuzPmFazsljGYU/Kq7WNgzZeNR7AYpTfQqCGlTG
Opaq739t/wA90/OtUp+Y00WTaadwDADj2qFrWwPItl/KoDqNqAQZvyFQvqlrnhy34VajN9w
bii0bXTRw1opx6cVUk0+xd/lt9o9mNVn1dOf3Zpj6sgiTy0JY53KeAvPH14rVQqJ6ME4F9L
OzVgPs6tjuSa1lvzGiqqou3oBXKDWHPSMD6mqz6ncvn7o/nSlh5z+I0VWMdjrrnUVuLd4Jk
jdD1BFcneWgt2JR90Z9s4qsbuY5Advc0z7TOwwZGPrmtqVF0tE9DGpNT6EZcbuppoZiSoYk
n8qRjznp7007sEZ4JHFdLZikG7p8x496UTSAcO3+NR4I7fWkJPLUmFidZ5xnErYpd7MfmJJ
9zVUFsYzgZ6VKuT1NK4WLAbkHpXQ+E3I1+AnPXt9K5oBy23BDE4C981v+GI3TxHFBImGDFW
HXBxVqYmjptn/TT9aKq+Z9fzorbnI5TNtLJQwUEkEVsx6X5karyv4VHa2rh1Cg8gfhXR2do
2AWJP8ASvzeVe2p+gwppdDHGkrFwUFPjtWQ9AT9K6b7IxXpj0qJbMeYd1cssQ5FygkZq2cr
2x2glvQDrXKapAY33bSM16dEkUcWAwDgdQa5fWbRGL5XrzRh6tpHNjI80NDg0OCQ3BHrV23
k5A4IqC7iMMh2g5PFQW8mBknn09K9jlurnz0ZuL3OqSZVgJyBWRLNufeTkZpv2j/Rzz781m
vdRhsGQdayhSersbTrXsdBatmI9Px9KytU0iGVTNb4hk6lR0NQjV7eGP8A1hfPYCoZdZjcf
LGze5Na06VSMrxJlUpyj7xhTQyRN5bggA0sN1JAf3cmB+lWLm7eYZMQx6mqixoyNJuw4ICp
j73qc9scV6CXMrSRw3cXeJ1lj491y2t/s89y1xb4wYpQJBj2B6V0+j+P/DCTk6t4UtXBPL2
qmJx69DivLhG/J20vmOuBisnhYT8jdYqol3PoS4+L3w4s4o49J8FTTKB832i5fn8jWZJ8eI
bR9+jeDdMs3H3W8ssR+JrxDe4U5yBTd+cA4yeoNUsHT6k/WZnpHiL4z+NPEERhl1E28J42Q
/IMfQV57d3t3eP5txO8jHuxzUJ4Ix+VNX5zwP8A61dcKMY7IydWclqy9p2lS6hNtDpFH/FI
/AFelaJp2iaRCRbzJNcEfPM3X6D0rzOCK7DKFYoDxnPSr6G4TO1yfpmubEUpVVZS0KpyUXd
nqJeF/uuD1qs8SseAM/WvPk1K9gcAu9X7fXb1TjII7hhXlSy+UdUz1aeNXU6t4CchR9MU0W
NwMf6PIcjrtNVbHxKIJVkmswzKcgg5H5V6rpPxhsWjSO70yEkYwVAQ/kazp4Zp2qafidE8V
ouRXPMfsU5zi1lJ9lNJ9guzytpMe3EZr2xviXYMm6LRyT2wV5/KqkvxRVDhdGHPq4/wrpjR
or7b+4554io/sfieOnR9XLDbpl0fpEx/pTX0DX24TSbxvpC3+FerzfFu5TJj0ePPbMhqhJ8
YNWVvl0q2XHcsxrqjTor7T+45ZVKj6L7zzRfDPiNyCuiXx/7YNVgeFvEoAB0K9Gf+mRrtpP
jJ4hz+7tLRf+Ak/wBapv8AGPxWSdos1/7Zf/XroUabWjZzuU+qMGLwj4pbJj0K8bHrHirkf
gvxa2ANDuR9QBV9fi94ucH/AEi2Gf8ApiKVfin4qZctcwj6RCtFCn5md5EC+AfGDLxpLDI7
uB/Wn/8ACvfF56aaF7cyrSXHxQ8SY/5CGxvaNaybj4m+JDGwXV5Q/YYH+FP2UbaJg5SS3Id
W8O6xpT+VdQp5nXYsgP51gSxayPuwxL7ls1kX3iHW7q4eWfUZpGYkklu9Zs2o37gb7uXPpk
1tTw0lq2jKVRM33j1lhgyRL24NRG01ZyS14oHsa5157lgN08hP+9SCWXOBK/4k12RpNGLlc
6B9GvJh+9vIyeoBY1D/AGBdFsefDgd91Y6s5PLn86kL4V8k5I4+uf14rXln3FdGo2iBCA1/
EMfSmnS7ZB+81Bf0rHPJwT1pDkgc4HvVqEu4m11NltPscZ/tEe/IphsrBBk39ZJbB9z1oLf
KBnI9atU33FzeReeKwDf8fDE1Ey2QXAkZvoaosQKYW98etVy+Y7l4fYt3zbsfjUyPo4OWjY
gd8mszzWGD3B4+tDMpJZRtz2HaplDzHc21fw8pO6KU/QmpTP4ZCf8AHpMx9cmueyw6fjTWJ
PUEfSsnTW9x3NeW50bOYbZz9e1Z00sJYGJMD0qvhhxjoOlIc4OB0qbJAKWBPXrTWIxw2fQU
3aeoP5UmMckc+lK47Crkg7RwO9SLyeaYvzEY+nNSBeeD/wDWppgx4+U7geR0rpPBiGTxNbq
SAcsfr8prmgeRu613HwutBefETTbZvm8wyL1x/wAs2NXfS5Ieaf7q/lRVbZN/c/SirJsjtb
KLewIBJAH8q34IwMYHPTGOaqWKbWjbhQFHGMdquXOs6baDdLcIX/uryf0r8tanJ6I++9tCK
u2aCxLtDFAM1maiwQDbtH0rEuvFUjuVsrctn+8ev4CswHxFrLOIT5aA4b+EA+ma2hhJrWbs
jnnjYy92JoXGoeU37yVVX3NUL3X9O8oqJGkcddozTJ/CdxbQtcX90AuMEL8xOewzWY8Gk6Z
GzTyJNMRnaPmx7V306FN2cdfQ82VeprfQ5/U9R+0SN5cBHNY+6aQkhttat5dJO7eRCFqgYZ
ip2tXt06bsrKx4056ttiMkhXLSk/jUax2wALuR6jNH2aXnJNMNq2eVHvWns2Rzl+FtKQfMC
5HqKWS4sh9yLjtkVmmIryR+FMwWA4xzin7JLqXzkksqs2cZ+nrUYLYxjAqzHbDbuJ4NEiBc
kChJbDTe5F5hwBkY7VKkYc7j0+mKixufCjJPTNNErhcDg/Wr5A5kWJBHGnz8896qOFbGBjj
nHegl3JyST14qzBbbmBchRVpcurJ5rlQnB9fSrFuwVtzKM+xqG4ia3kIOCOzetEbE7cD8K2
5boi9jch1BUAzECPrWvb6tZDmS2wfbBFcrGx3EhRUivLkkDv0xWboIOc7j7Xo1xCeE3EY+Z
eV/xrRhstIOYoIIp2wAWzwPevPVlnBLdB/OpEuZ43JRyv41k8PfZjVU7mTQrYqcTsj/AE4+
lZ8ukXMDqFxKGOFK1mWviC/gCq7iZfR+SfxrUPiOKVF3IY3Ug+orJ0KkXdGiqoas15ZE/M8
POOelSLr86H99iUA8noaZdatHdOIshol5+prMuI4bgkxjy29jxRGjH7aLdR20ZtjWLWYYaT
Y/o1RTT5Jw2R3NcnPFLEcDDD2OcVWS6mRsBmHbFdKwkXrEj276nUtN82AOT6VRubp4n2quR
1zVGLUxyJFx7irBuoJIyJB8p7iqVFx3RDqX1EW9uW+ZUH5daU6rdISrRAH6GosOhDwMGT0z
UqXSk4mXa3uK15LdDPm8yNtYkbhrfP40pvomGHgIz3zmrJdCoO1T9KgnaBT83ynHpTXkhcx
lyvubK5IJ44pmQcEjIHJFWHWFv4tpqN2LFSdpCjAwMV1RRncZjnJAHpTwBzyPT0pgIwccfj
S7h+PQVokDJTgrxyc9aVgmwE5qDeOSOntUbsc57VaRIsmOSKbk9M4PrTGJIwRmhSM/MCQTy
OlaJBceM4PORimkZwAKZuOTilDZbHrVdAFwwJ9O1IMA5AoDDOf1pARnHalYBSOOgpMZI7e9
BOTxxRkZHrUtDFPU+nWmkgHk4PrQSuCc4OaQsGQ7qyaKQHPrTQeCR0oKtg4BAPaohuU8jvW
Ei0ODEE9iaUjnkDgd6Zkjnb0pQc57elZt6DJAOMgZqT5mC7myAMD2FRgrjg/lTwxIxxx61F
wDrwK7v4UXK2nxI0u4kJARnztGTzGw6VwnmZPbnmul8GzCHxPBJgtjdjt/Ca2veNib2Zd8y
b++fzoqPe3p/wCPUVQtC5b3Go38oE12wTjjccfpXS6foVtIoMsjsfYVzemSqmyV2Xbx3rst
F1KaSYqoVo9p+Xpn3r5OrSqKL5EexRqRnNKpKy+/8DSisrW3iKQxgPjA2j9ahuZ5bK28qyt
mZsfeAJJPrV+51O2t4S2AH/SuZu/Et4CywGNB2yma4KWExlR35V82exJ5bD/l7J+kf82ZOo
x6/ftiS3uZAv3VK8D6VjS+HtZk5GmyknrkAVqXXinWVBK3IA/2UWsifxVr5y39oOqgZ4UDj
8q9eFDGwVoqC+846k8rlq3UfyiMTw1rRbJ02QfiOf1qwvhvVu9iQf8AeFZcfi3VpJAv9sSs
x9DVhvEupKMvqNx7ndVxWN6OP4mDllS+zU++Jcbw1q4OfsfT/bFQSeF9ZYErZ/8Aj4qq3ij
UixJv5/YBqjk8T6owJS/mB/36fJjv5o/c/wDMnnyv+Wp98f8AIut4V1MD5rMs3++Ki/4RvV
15Gn5HswrIl8Vamsmw6tOD3G41F/wlepE5GtTr6/May5cXfWUfxNFPLP5Kn3x/yNp9D1pVI
XS3P/Ah/jVKXw/4hdy39mOB/vD/ABqofFWpBQDrM34NTl8X6oXwNUc59SP8KpRxS2cPxByy
16Wqf+Sh/wAI7rYOP7Mmz+H+NNOga2owdNn/ACrRtdZ8U30/kWEtxcyYLbIo95wOpwBUT+I
/EULsr3rq6nBV0AIPvxWyWN/u/iTbK/8Ap5/5KVE0bVwpzpk/H+zTxpmq5y9jcADqBGaefF
uvKCPtoPtsX/CgeNdaA2i9jJz1Kr+VV/tq3UfvYrZZ/NP7l/mRvp1zyr6bdMfdGqmLLUFPF
lcY94if6VqHxnrqnmeI/wDbMUHxtrYBJlgwPWPHNar66vsR+9/5C5Msf/Lyf/gK/wAzLWO9
T71lNkesZqQTXgORaSj6oa0l8b60cEC3I6Z2f/Xqb/hN9W6NHbY/3D/jWiljbfw4/wDgX/A
F7LLP+f0v/Af+CYxluyfmif8A75NIZZtwJRgf901uDxvqhOPs1qSP9k/408eNdRyM2VsR9D
Qp4z/n0v8AwL/gC+r5b/z/AJf+Af8ABMUXDKOVP5U9bpeR8w47ito+M7oj5rC0xjrg0q+M5
QAG062b6ZqufGf8+V/4F/wBfVsv/wCgh/8AgD/zMMXjxHcgI9eODU39pgr88Rz3xWw3jMkn
dpNvj6//AFqP+EwXH/IItjntn/61LnxfWh/5MilhcB0xP/kj/wAzDa/RhgLg0wgykbYiSe4
FdB/wl8JHOi25/Hn+VOTxhGwCjR4gOnDf/Wq1VxnSh/5MhPB4F/8AMV/5KzmPs9yR8sL4+l
NYSx9crjtXXjxVb4/5BEXv8w/wpD4osTy+hxc+4/wp+3xn/QP/AOTIl4LAv/mKX/gMjkUlk
UkrIP8AGrAldgQzLzXR/wDCTabkj+wIePp/hS/8JJpmBnQIfzX/AAo9viv+gd/+BIX1LBf9
BS/8Bkc8plHKSAD9KJpZWUK+B7iuiHiXS/8AoAxj6Ef4VJ/wkOlEf8gJMf8AAf8ACl9YxV/
93f3oawOC/wCgpf8AgMjlljQuAz/jTmhAGV+cZrpv+Ei0gnnQUyPXb/hTh4i0ccHQlX6Ff8
KHisV/0Dv70P6hg/8AoKj/AOAy/wAjl1twwyQQPemMqjPr711w8Q6QRzoo+h2/4VS1TVNLv
rLyrbTVt5CQfM4zj8KqlicQ5qMqLSfW6M62CwsKblDEKTXSz1/A5gnjg0xjk84+lTyRgHj8
KjMfPX8TXrrU8a4m3j7ufehlCkGngEHA6GmNzgenvTsMT5fQc1GcHJAA708Dr7U1v7vpVgJ
x370gOCeMilxxjk5pMAdzz2pFCkDHApOAemaXHb0pjHGccEVDGh4Zc9BkUpdFBIHX2quc5J
yMmkDDHJ61k2CRM8oPzA4yaj69vpmkwNmc856Y7UwsPqaxkUtB3JHShSnJJ4x27mmFj6kc9
KbzzzmsuUdyYOckjAp/YfNx9ahUNk5NSD5eew/WlygSBQMEgCt/wvj+11+XPysf/HTXPf41
0XhRd2rEYz+7ckf8AJrVIRNvX/nmPzopvmL/AHV/Wip1Hcgt5pJXAMYV1AHyjFdTp1xNb4A
fZ/tAciuShklFyQHZ1/uitm3MsmNzAADGQOpx/Ws1S0sxcxutM8nzGXcPrVadSQFU5J6Cs+
OSVWLb9g9etJcXoAP2YyDHVj1qlG2wcxbjsonO66lWNF755/8Ar1z+ozQ+TKqcjBA461bIu
Jx827noazr61EcDt5oJwTjv0ocNLsnmRzNoM3iAdfUfStRo3yd2fXFUdI51SID0J56dK6GT
Yw+bBPsK5cKm4aF1X7xklcEjNNwpOBkZq66AjGwbvUVAVYY6Y9+1dqgZpmDff8fsgwOw/St
OKCNo0O1ckD+Gs2/IF9LgnsP0rUeYw2cb7WYADp2FcNKK55t9DeWyEa1iUkFE/IVjyJnUGU
kBfMAz6DNXRqCyHaIZCevAFVo4p59RRoreRy0gKrtOW56VNbllFcmpULp6n0No/hTwVo7W+
o6F46vH1GMAmSFQg3cZBU8gfWna3oWneMVuYLq2i0/xBAMiWL/VTjswPdT+h4qndX9veyf6
Xoen2s8pBMf2fyZc49eDms66u7zTpoGjkk8mNj5e8ksoIIZM9x0PPpXhqpWlU5k9Ueq/Y0o
WktGcT4p8JzeHYtPuEu0vLW8hEizRqdu7oy/ge9cJdoY7w47ncK9r12RL3wLZ6VOwjawtRc
Bj7kAA/Uk/lXkGpgqkbhF3DKk+1exTqSxFBylvFnnVIRpzSjs0TK+5FYcZGao38h8xI84A5
IqxZPvtcd1OKpqPtV/kcjOfwFd1WXNTilvI54K0m30JNOb948eRyMitIkKm5uNozn1rKObb
UMdF3Z/A1fv5PLsyOPm4qqEuWjJPeIpq8lbqUbQGbUF3Z67jk8VuMTxhRj1rL0mJv3k2Dj7
orVzhfmX3JrfBUrUuZ9SKsrysMKH39cU5kx8qkMfaqC6rH5vyQu3pjvUn9pIXB+zTDnsK3V
el0ZDhNdC3jLAYzigoeOpqGbULeCXY0cvy8MdvAPpVpNsiI6HKsM5xxitqc4VHaLuQ1KOrG
gH6AfrT1Ugjt/WoLm6htNgkDNuzjHSmLqlsQG+c47beabq0oy5XLUXLJq9i98xHHJP6U7HG
CPxqh/bFoq5Il+oWrdrdwXikwMSF6hhgirhVpzfLGWpMoySu0TIPl2849KCgGeOlLJJFbp5
k0mxe+e9VDrOn8jdIQPRKKk6cHaTsxJSkrpFll/duc7flOPesDTrmd7+KNppGGTwTxWm2r2
BUjdIWwQPkrJ0hWbVIsDoScenFeViJxlWpqDvqdNOLUJcyOmycdOg7UcjB6ipNoGcc0mCfl
xxivVcDmUiMs2OPxpnbOMY7U/oOvPfikyPqDUchVyJnQcc0m9R7d80OMMcDGKjIx14o5S7j
2Y9QOfSo85HA4p3J+lN6AjGPpTGhARngfhQdoOc0AYJHOabkgjjpUlJAT3FKMemT9aTjqRg
DvRywPrSGJxgk5wKYyjbknjvT8nPK8e9IeDnqaljISAOv4U3sR61KQccnNNB74PSsWiiMDj
Jp2B3xilKlFBYEBuQcdaTrncenT3qGhDSAeMY7U7GBwPagjgY6d6UDnn1zzSsADsSKk5JJO
aaoxkd6lABHHQUWGNUEf/XrsPh7ave+LYbaNC7PFNgDviJj/SuS28gjpXovwbVT8TLEEYHl
XP8A6TyUPRNjWrscvuT+8tFR8f5FFTdkjkjbz1YEKCBxWtFCdo2tnPpVOGJ1VXdTgYPStW0
uPLYFYVJPGTzXV7Psc3NYnttPe4U7m2+mR1rI1K/07T53tZopBPGRuOM+9b9zeu0ShIEXj7
y5Feda75o1SUyBzvxyTnPFceJ56UOaJpSSnKzO1S/t2sI/LKpvGSSvOK57UijRSmNgw2nkV
Xi1W0S1SFvMZlUA4Xoainv4pYZFjgmY7SOE6VanSUfi1DllfYydLw2pRADnB5/CugkXA659
iKxtItpmv1kMbKqg5JGK3WX5c5z3qcDTfs233KrSXOVXJI2twPaoxExORx9TVL7devNtNlg
bsZwfzrXRVwAc/wCNdNOUaifKQ047nJaiNuoSLjkY4/CtpVIgRWA5QfyrN1WGR9TmMcbMvA
BAz2raWLMMeeflFceGg/azujao/dRzdxDJZ3IeM/L1U/0rrvCniCDR9TTWfsQvJ4VJhjdsL
HJ2Y/TqKz7qyE0TRuevQ46H1rFhW4sLthJG20HDhRnI9aipT9jLlfwy/AqMubVbo9Cl8dah
dSvJf6VY3auSWDl92fXdnrWq2pRarp/+i2Nx9nVlkZJJQ7xrtIYLgcr09xiuFCoyKykEGrO
neKH0edo1017lUY8hscHt0rmxeDp0IKpSVmbQqut7lV6HXbDcQSefIMhSZGbAXIXAf/dVTx
7tXnN7CJLeVQO2RXodpIxtHYRiPKYww3BOdy/7xw2AO5+lceYUIAO4nvu6k5p5dFTlOPRoz
qyajG/Q5WCURQSjPzMMKMVb0qAHfMenQe9UrqEw3ckYGFDcV0VpbLDZxx7fmC5bHqa6MHTl
OraX2Sasko6dTJ1WDBSUL/sn0zVa6uDNFAB1Rfm781vXtsZdPkXH3RuH4VgWkJnvY4RyCwJ
FGLpyhVcI7TsOlJON30N+wtzDZovHTJ9yalZUEZ342gc5qyE28gYxUV3HixmP+wa93k5Kdl
0Rw83NLUx4pdOjlVreBmfnG0cj8KuNfxbtwtp1HoI+lZekyRx3xaR1jUKeT0roftVmRxdxk
56bq87CTc6d3NR8rI3qq0rWuc5qVwZ7jcvmKGUZ3jBODW3p6sbC3fbj5ayNZeKW7VopFcBO
oOea39NQf2dbsRk7KeDV8VU1uFZ2pxMbXQN0HGODWhoyg6XHkA8nqPeqviBQpgC9wc1o6NH
nSYznJyx5+taUVfHzXl/kTN/uYj7y0+1WbQJtQsQd2Kh03TZLDzcyq4fGMDpWp5eOvTpzT9
nH416n1an7RVWtUc3tJcvL0OY8RA+dbk5xg/zrS0WKIaVGxRdzk5JHU5qh4lXEtuw6FSM/j
WjoUtudKjVp0V1JyCcEc15NO316fN2/yOid/YRsXJYF8hyI0ztPYelcpo4/4m0BI7nJ79DX
ZSNEYpMSJ90/xe1cfog/4nUAJyBk/oanGJPEUrd/1QUL+znc67b/AHR9OKYykDHWrLgZ6fn
UbDBHHGOa9lxORMqlf4c4FMZQGxzn2FWGA5IGajYEd+lQ4mlyqwwPT8KYUIOBzVpiTjIpjx
rgOGGemKhxNEQBDyevpSYIHIFPPAIIH4U3Hbr9ayaNENK44HekK8bsnPpUmQG5zzTfc4/Co
GMI7AnFNPbNScFRwFpNuc5FSykRsOM0wgn1/GpvlwRioyR171DGRtg//XpDyMe1OYZXP+TS
AMMgjj2NZspbC/O0YJJKLwPamgdiDjNSRYSQMU3g8Fc4zTFUknjnJxUBYMc5HUUY9aft/lR
gjvge9CQMQA556U8KckHtTUBB68VKBgEY607AIOv6123wzme08b2lwhRWCSj5xkcxMD/OuL
wQQWwfaup8FS+V4iilC5IVz/46aLXTBPUzdregop+1aKzt5FWNS0ExRVZQVwKuJENylCar2
s0iRKqqF6c4q8iErnua9dU+p5fM0OdCGyxBx2zUUoTG4RrnqMrmpXR+vNS2Om3mq6lDp1oo
eaZgq7jgD1JPYAc05QSV2Ck3ojDlQli+wZz2AqLaeQDgflmvT5fDHhjT0jjmXVNZmY7POtA
I4WfuqZyW+tVLyTwRZCSGDw9PLeRkfubqWQMSDyOgryZ5lhove52RwlV6WscdpPhzWNbdl0
vTZbhV5aXGET6seBW7H4Etw8dhda9aLqc2Sttb5mEYHJLsOBj0Gasap4qvNUMdndXBtLXos
Fv8kSL2wF/n7VR09obCaa5kYRI8TQxSLyCxPzcj+LAry62azabpq34nZTwkeZKWpny+C76W
Zxp2oWN7ECQrCcIWxxnDVXbwP4oCmQaQ8iA4DI6sCfYg1Jd3FzAyB0ULKqiMt0SNTycev/1
60odThn0qKKGUGZGkLAgjaC3BHrVxzSso6pMTwsL6No5K70PWbMFbrS7qE4zzEen5VnvDLG
R5kbr2BIIr0211xrG3vtmrTq3kZj3MRubcMgD6f1ptn4uun1MQX8pkgYooeSEOijcMtgj0z
mto5rdLmh+Inhe0jzAglsk857UpAKn5u/NeqjxFpX9oSfbdOsJ7aQuY2FqpDddp4HHaks/E
PgoIJdZ0zT2fft2x2+Nwx+g7fjWjzWla7ixLBybtzI8qFtMVDpDI4JwGCkgn0zXU+FI/stp
qF7cxvHbq8YLlD1yeB713MvjuzmRU0GCLSdOgypKRExhiO3HLH1rItNYn1aC5fUb9Z0WVjH
G2EQAcZC+9YPGxxkZUnFpMjEReDSqp8zuc8+sxDUrxvLnMUvMQXIO7bjOe34c1j3mj31naw
3IhaWCYZV4huCnuD6fjWzdJG12jW7rGzygKI36DPP6ZrW0PWiuryWEd99m82cQQyN945BI3
eoGMfjXRCjHBz5ou+iOF4mVVKPL5nnPll2IMOSOg2ZzS+W8Zy6FfQkYr2mG48X6dcmZfEFj
LEM7T9jjnDY7ED5h3rWk8SarfoYNR03SbxEIfElkUIXH3u/HNdH9oQUrJfijqVJtXZ4Fjse
RSRwRJIWSFFbpkKBXuVzovg6VhNe+DvJnZvuWd4QrnGfunkDvTLLQPh9O0dyPDV/yx3QtMW
QEH1B6f4VssdRerX4E+xktDxXbk9AKeY9wAI4717u1l4DW72R+D0kXkZAc8eo+bpVK98PfD
W7IkeO80pmJXbb7nXPpyCAauOYUm9UyXRkeHf2daMebZPfij+zLFf+XZB9RXuFloPw0tSd1
hqt66jKm5Rxu/4CoFTNoHw51gOn2d9Ikz1jMny+nDAip+t4Xmty/gHs6nc8HbS7J+WtkOOO
mKuRQJHGiRqFReAPavWZfhLasyva+I1aF/usbcnP5GtW0+E2hWp2anql3cOT96FBGqD/gXX
NdKxeFhrG3yRm6VV6M8QuNPtbsqZow5Uccmp4LSO2hEcKbUXoM5r3eX4W+B/IYrrF9BIBnL
MjY/DvWXD8OPCXmMW8R3UgGP3YhCsPb+VOONwqfP19BOjVtY8iWNvT/69II24ycGveV+H/g
C1tgJ/tMsgBO+Wfy8/hxVI/DrwTqUCfY7++sZmJUCRlfn/D0NH9o0G7B9XmeIy2SXMflTxB
07g1RPh3TS2RCwPs5r3GH4WaNb3O6+8RTSwIx3RwQYcgdsk4BrXtPCvw2A8xtMvZFUE7pbk
kH2IUVjVxWElrJX+Q4Uqy0TsfPI0HTF6wHHbLmpLbQrC1uVuIUcOucEvkCvebzwT4GeFpYY
r2BmOQFY/kNwrQ03wL4GV/Mj0+/1LtncWRT6HGOazWJwis1HX0K9nW2ueBOg3nB5qLaQcfz
Ne8aj4Y8ESSSZ0mGBIsiRhc+Vt9zyelZFx4K+GzQSSr4nW0CjJYXccgFbrMaL3F9Xmjxhjn
PQ1ARnPrmu+1Dwv4SEbT6b8RNKlXsk4ZD+gNcVdRwxSNHDdJchDgSR52t7jIFdEK1Kr8DuS
4SjuUm4PXBzTMsD97/69THvkZyPyqLnGB19alotMaeemaYfbpUpX5CcZqP3GTUNFoaD8+Ot
GwhjninD72dvPpUbckH0NZstCkEAkHHPemEljwc05skc/nTSDjJqBoRgdp+amHGck04jOMj
NRnk8Z64rJlBnJb/OKacc/SnDqR6dzTT1GO1QMcm3gMSQewoHJJHAz0zSxt5bZxnjg+nvSD
JJGBxUoY7GR1yaVs8DrSDPoKeSxVVJJUc/SmIYDknn8T0qTnHLUxASpJ/WpQvP9aBAFPeuk
8IjOr4x/wAs3/D5TXNjrg11fgmF5dd2IMt5MrAHvhCapCZmbk/v0VFlv+edFYal3OmghHA2
+hraghQrjbVSCH5R7AdPpWjGmUzkV9GoniOQjQKMLjnrS2E62F5NKoIke3kjRh/AzDGak2n
AGPxqtIhHJz+FTUpKcHB9RQqOElJE1xrFsNA0dTrQivLNzuj3/wCqI6Oo/vdqsv4u0G31tr
qCxudSi8lhLJNdASSucYJI/hGOnfPNYMllbu+97aNi/PKAk1Xm0+ydADbRj/gNfMS4f5l8Z
7cc1lF6Ir30SSTvdW+0ICcICfnOMkD25xXRwrZQ2UdldGSS9u1E8MiEKsbLztI9xkfWudWK
+tP+PJ4mQfdWZd20egNVnuNV+3wXjQQ+ZE+QA5ANcFbKcStFG/axvTxtO9777nQaXYPPrCM
IZpp7oGKNLdly7YyD83A960pNIl04/wBpz3E8Ez3M1vIrsCyMiq2CcY7+1cRJJq0spka9Ft
ngCDqBnsaSaKe4iWO51C7nQEnbJMSMnqa2pZRiZay0InjKKulqdfcJp93IftOomSM2ryjdc
KuJAuRyB+FUoJfDpv8AyZ9X/s+zYBG/f72ZTjdnP4/lXJnT7ULxCpx0zzTWtbcYAtkB/wB2
upZJPTmn+Bl9fWyR1ek6r4Wt0mjm1+8gKPlShcrIPm9sDkL09aXStb8GQzMZbm4tg4ALRq0
pxznhgQK5UKu3H6UjKB269q2/sODVnNjWYzvex0EOtaHaavdJbavdm0M2Uk24fGOG2sMH0N
bGgyaXPcX1gz/aSkrTIzqMyK3OTXC7VYlmGPqK1NA0iO8uZX3NB5YBYxNtLZOMVlPK1hIyr
KV0lqY16rxkVRtZ30L1w1pbX8UsFjgicEKi8tz0AxzxUXnwaXqkt7etbWqrP9ojicB5i652
r6KPrVuPTYYNev4opJRDHmNZHk3SDgcAngHrjOM9K4uOJWMkx+d2dt0hXBbn07VVGosdP2c
VZWTOV4aVFc3NvodNbeO7qW/zLFIltI7O7LHnBPXCjGc/Wu0g+I3hmNy72l+uF2KsdmhwO4
yzHjrxXle0kgd6eFJyTXoLKae9/wAjZYiS0PTIPHng6S4LXlprio2RgRwlVGMdBzSP4v8AA
yBvss2swbTlFisYgSfckmvNCowRikUY5H44qv7Jp9G/wD6y30PRrfxt4Ua4JvNM12VAcKyG
3QnvyNvHPvV2Xxl4CnhUC31602vnyo4YZAT2Oa8uHHTpUqYxnp3q3lVLuyfrMl0PT4/HHgZ
JAzWvid+NrBDDHx0xkDNWbXx78Po7xRHoPiW2tcgsI7mPnHHI6n/61eVqB/8AqqRSg6E5H6
0LKaXd/h/kL63Lse1r4n+DDsLg3GoRSEYK3MMjMv45qpceJvhJBho5rrUT02JBI2B+JGK8h
JAXjv60q4Gf6VP9kxv8X4D+tvserw/Eb4bxkx/8IDcyAHicogfH0zUkvxG+Hivm18Na2gGM
wwt5Q+u7dXlKBSAR1qTYp5ya0/sml3f4f5EPGS7HcX/xG0nroPgKK3kznzr+485j+eaZD8U
LonGpeCtDv0c/McujfhjpXElFwcDBx3puMcdSeKtZXQSs7/eL63Uex3Vz8SLF4jFZfD3T7d
DyqyXkjqG9SO9ZH/CwfGmzZa6ha2in7ogtgojHoP8A69c7sG0etOH4fSrjluHW6v8AMl4qo
zfj8c+OI5HnXxVdO7dQ6Iy/kRVfUfGHjLVYTFe+JrgQtncsCLFn/vkVk7tre9ROfw9a0+o4
f+QlV6ncpPaW/LMhcnqXJYsffNQG0twSRDGMc9BVxtpXDMPWoH+bnONvFaeyhHZIFJvqV3j
jXqg/Koi3zdOKlcdQTUBPHpTsaR1EwMEn61GQAMgnJ604+vWkOQMjp71zyNrEZzyabg547+
lSED6/pTCxV8r1zwR2rI0G4wM5wRSLtDZbkd6czbiTkkk5po+nHpWbQxpwH5NMIPTtTyB1z
nHWg4wMHms2iiHBBP8AKkxnGamIBzg/rTMrtGeDjmoaGmR88+1Ifu8cU45xzxSHnmsmUN+o
xTtvqaQHjJ4pQcg4/wD11ICoACSSMj1oJwOCTmnAjGMc/wAqQYx1zQgFVRnrx3qTBzzzTFO
eAPzqQEfTIpiYEfma774W232rxl5Qz/x53R/KBzXAZHbOSetehfCe4Fp41MxP3bK6756wOP
60m2ldDSu7HE7z6/pRUv2yb/n2t/8Avyv+FFY8w7M9Gt4/l7ggD+VXliO0ADH4U2GNRjkjg
fyq9HgDAWvrIrQ+dcir5fJbOCPU1TlX5sk8VpyLluDnI6VSkUDIOafKLmKLLzgYBPeoXjyM
Z5q6VXqBgjrVeRcjpgVNrFKRTfcoOBx61UmDH3zV91+XJ6fSqkiheM4PpTsWpGe+d2Fp2zK
k55Hb2p5UE4xzTcEDHT8KmxVyBht7HjvSFAwznP1qdlBPTmm+XgNg9O1JodyoYwOccfSkMY
J6GrOzjH45rR0W00651VY9Vmlis1RmdogC3A7A1E5KnFzlsi4XnJRXUyBbN5XmELjOMZ5H4
V2fhzSJbfwtPqlwPLjuJQkQ/vY6n6Vbs/CXhhnW5uvFIFn97y4o8ysPQds1BrviA/aYdE0O
2EWlwYhiEvMiEj5j6biSME9M18vmWZ0cRR9jh5Xb38ketQw1ShL2lZWtt6lPTFjuLjU5HKe
ZI7FMy4dj0BTPy545RvvDBrgrYHyRlduSTjpjmu3sFmi025eMFY3hLPGwymE4O4dxnr3UnI
4rj7WMGyhPAyuQOtTkSTr1LdEiMXdUoX6ihQOSOe1LgEg56VIUwopxUBcBeepNfZ8p5VyEj
JphTBxuqcrg57Cl2LntQ0O+hEEAYj9akCYHtmnhRnvkevenMmRx60kiWyMNjg4p6cn3o2ZH
NSFBtVgcnrxWlhXEwOpqQKD8x69aQKT1HJOalVMDBPXtQlYTbFVQDnPFTKAB81RooALZ+Wn
HGR/IU2QNwCSQ3U0gzjOKdjg8Y560Feo45pWHcb1GP0pdoxgU7GRjoenFNAHqc+lKwJjTgK
ScVAwJ5/nUzghSx5xUJI5ABwPWoLREQM46k1XfO7GR6VaIHXP0zVeQDjC1DLTKzYD4BFQuO
xq0yA8k9ahZBjGMDtUM2i0V2A4zg/0pp+Xtk1KVx948e1MIGa55I2UhvJJP60xlPXNSFevb
scVEBhjnj0rFo0uJg47c9zRjcM88d6U8Kfpim545HWsmUmRkYGCO1DAbeuKczAt7U08cAcd
BUMob9D70jfdxxnNKVxxnj6dKQAntUNDuRn5ic5x+VDYwR39KUgMSPzoKjArJlXI8AkhT09
qkA9e1N27cnv8AzpRnGT0qR3HZAGO1G0HnnJHrQAMdPxo6ZwOlILirzjmnA4GeOe9MUgdM0
4AbvvYpAxwCk5ziut8EyGHWJnzg/Zphx7oa5QD5QccV1Pg9M31yQuT9mk/D5aAuc5tHv+dF
Lj3H50VzFXPYrdCH6dQP5VeRAV6EZ/nUKK28AKQMDB/CtKNPkBx0r7OJ8w2UZIyCWbqaz5l
DNx1HWtibB45461nyKQSAc4psV2jOZDu9M0xhlAMZPXJq0UOOhye/rTHjYg7QfyqdAM6ReO
DiqzRBgWyOD071oyQuHyVwD7VXeI7s7cCpZaM+SMckdRUJB6gcVpPCxAyOPXFQmBgCNtBSk
UeMg57/AJ00rx1FW/JfI4/SmGMgkY5H6U7Iu5XVAGJPOK0dNs9Fl3NqmqyWbFtsaJCZC59z
kAVV8sjrx7VGYEdtky74888dRWNenKdNxg7N9dzSnJRmnJXR3Xhvw7qMktw9msb6ZGTtuLi
32mNeu5mJwMCrk/h63vrdLjTo2a3uLiOwsJQObly++SbnnaNp59BXNaZ4i0myu1W+0nWbuw
hC+Xp5uw0LsO7ZI+uCDXfzfFLSYIpfEotEbV/JNrpGixsGFqp+/NIRwNxwPoMCvymvg8ZSq
cvI9XZabn2Sr4apFNtO3mYvjvR4vDnh3xIu4pcC8gjtmUdRPEd6/oTXlSQCKNY0GEUAAegr
c1jXvEniAka3erco1x9scqoG+XbtHHZVXgD3rPCZ4/ya+7yPAVcJSk6/xN/kfOZhio1pr2f
wophASfr0oZSOD0zVlo8j3pPLIHy4+tfSxPNuVimOewpAgDEbs96sFTgjGaZtIGcE+tVYq5
HsbPpSgHHJ/OpACQDjjHrTtjE59amxJCUIIGOakWPI4H1p4TA5z19OtSqApGOue9XYlsYqc
HLc9uKcFbHX8amAzx0P8qAMLjvSSFci2t0xSnIPHSnAYyaeOOBTsK5CeT0OaTkEDinsfqTm
kGe+AOtKwwwAeB1FMYEcYyfapAATyPwpjD+7096TGiFuQRk49KjKj1wc1MRztFRsMA4FQWi
EggnJpmPXrVggEZVcfSmMuOv/AOuk0VsVtu7jHB9aYUJHXPPFW2TJ4P8ASk2jH3eazsO5Sa
IgZ71A6Ae1XnBySFxk8VXcHcTk8iolE1i2U2GMgdfWo2XJ55q2VIySOahKnvyM1zSidCZCR
/8ArppweOp9KnIyDxn1qPBwM9z2rFo0TGEDqM5HWmFSSAPTrU21uKac9PWs2iiAoc5J5oAx
wRkdqlw2OT06UwIfXms2iiLBwcHFJjIwcg9eKmIznqffFIVbbnH41m4lXItuBkg0bcgDdz6
GpADg44z1pAMDueO9Q0A0LwAOc9qRhtzzmpAD68ikYELj8KVhjMYB4pygYOcDH6UmTjHT2p
wXvj2qGOw4emc4rr/BIBv7okkYtZT/AOO1yABzwcfhXefDm1a61XUkUZaPTbmT/vmMmgTRx
G4+1FR5b+6fyorm+ZpY98iX5xweg/kKurG235VJPer9n4Q8Sz3cUK6JeLv2jLQsABjOc4rY
HgHxXv2LpFx8p++YzivqViaS3kj5z2M30OUaIFvQjsO1VpogTt447gV3ifDTxaSD9hcZHel
k+FXjMgFbCNyf+mqjH61LxdD+dD+r1f5TzoxFSAOMU1o26HmvS0+EPjJgA1vbKMZ5nHWpV+
DHi1+sljH9ZSf5Co+vYf8AnRaw1X+U8qK88rx+dV5VUj7uD2xXr/8AwpHxQyc3tgG/32/wo
/4UV4kYktqlgP8Avo/0pfX8N/Oh/VKv8p4wyEDoBUTJjnHTivaz8BPELbS2s2PuAG4/SopP
gF4kI+XV9Pz/AMD/AMKj6/hv5ivqlX+U8SMbHlqa0DclsCvbR+z74gON+tWP4B/8KH/Z98Q
HBXWbFj053jH6VX9o4f8AmH9Uq9jw/wAkgZIzTCuX7EZxXuQ/Z718k7tasR9N3+FRj9nfXt
/Os2O31+bP8qr+0cN/MH1Sr/KeHMuDgVE0YDbtoBYckdTXuZ/Z58RFW/4m1gPQZbn9KgP7P
Hir/oJ6ecHjDN/8TR/aGG/mQ/qtW2x4lt3EHGD6UbCG9MV7Wf2efFYIxqOnkf77f/E0xv2e
vFw+5e6fwOP3jDn/AL5oWPw386F9Vq9jxjy+OgFIY8AD0r2RvgB41CcS2DN6ecf8Khf4B+O
cfItgSP8Apv8A/WrRY/DfzoX1ar/KeOGMnJwPpURjIY4HHSvYW+Avj/p9nsm/7eRUL/An4h
KPl060b6XSVf17D/zof1eqvss8l8vuq8Uoj7V6jJ8EfiMnTRIn4/huo/8AGoT8FviMqnHh7
/yYj/8Aiqf1yh/OvvJ9jV/lZ5wEwOfzpwTjkV6A/wAHviMq4PhmU/SaM/8As1M/4VL8RB18
LXH4On/xVWsXQ/nX3k+xqfys4PYc0mzrgEmu9Hwo+IPB/wCEVu/zT/Gmt8LPiAB/yKt6R7b
f8ar61R/nX3i9jU/lZwhTkfJjvRtAIzxXbN8MfiADx4R1D/vgf41E3w18erkf8IhqePaEmn
9Zo/zL70L2NTszi5ExwoppUZweR3rrZfh743iG+TwlqwUf9OrH+QqhJ4R8Ux/f8M6qvr/oc
n+FV7am9pIPZy2aMDGfmHb2pjA5zk81tN4c8QqPn8P6iP8At0k/wqB9C1pRltGv+nQ2z/4U
vaR7j5WuhklWJyBgUmwDg1p/2Pqqj5tMvF+tu3+FRtpl+GObC5H/AGxb/CjmQWZnfxHA/Cg
rk4xV02N3ni0mGP8Apkf8KPsNz/z7Tfgh/wAKV0VYo7Bg9aaU4IGevFX2tJxjNvIufWM1G9
tIefKcD/dNK6HYzXUZzk1XdG9eBWm1tJjPlv8A98moWtpA2BE5P+6alstXMx1B6k1E6H3Ir
SNpKW4ifH+6aZJZTAlTDIMeqGsXY2RlkHPHQc80FeQcE1e+xTnjyXx1+6aX7DOMA28hH+6a
xaNkZ5U4B55FN24GeevetAWE/wDzwl/FDSnT7kn/AI95fwjNYtFWMwrn14pu3jHatX+zrvB
xaykDr+7NA028wALKc/8AbJv8Kydi9TK2Dpk/jSGMYPtWt/ZN8ScWNwf+2Lf4Uf2TqH/Phc
4/64t/hUOxRkbD6n60vlkZzWt/ZOoD/mH3PufJb/Cj+y77k/Ybgcd4m5/SodhmQVzwetIV5
wDxitb+zbvIzZTj38pv8KhbTrwA4tJifTyjUDRnbYPL5aXze3A2n+tMwOucj0rRbTrlcbrW
X/v2ab9guR/y7S8f9MzWTKRRHTAyc16d8IFVte1hWAJOi32Aen+pNedTW08f3oHA91Irvvh
c32bV765uj5FubKaEySEIoLoV5Y4HespSSQ0tTzHP+w35mir/APZx/wCghZf9/h/hRXL7SP
dF2R//2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCALHAfoBAREA/8QAHA
ABAAEFAQEAAAAAAAAAAAAAAAEDBAUGBwII/8QAThAAAQMDAwIDBQMHCAYIBwAAAAECAwQFE
QYSIQcxE0FRFCJhcYEVMpEWI0JSYqGxCBczcqKywdIkRYKUwtEnNDU2VWSS4UNTY3N0pPD/
2gAIAQEAAD8A7KSUpoWye9hM7VTsgijRkfDEaq8qmE7lRCQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAQSCFTKYBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABB
IAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
ABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAANDu1ZWJ1rsdEyrnbSut0kj4GyKjHO/Ocq
3svZPwQ3w0LrHUVNFopKujq6ilnjqWNbJBM6NcLlFThUyWeubfctOW63XPTNzr47g+ojp0p
HVD5o6pXIvGx6rzxnjyz8zo0SyLCxZURJNqbkb2z54IqIlnppYWyvidIxWpIz7zMpjKfFDS
OmV7uM0d007fKh89zs9SrHSyOVXSxuVcOyvfnP0Vpd6w16zSt6ttCtJ48M7mrWTZVEpo3O2
tcvHmqO7/qqbNcrhT2u2VNxqXYgponSvVPREzwa3pu6PtNgjqNR1s619fvrpIla+TwGO5Rq
IiLta1uE+eTOrqC0pZUvPt8K29U3e0tXLMZx3T48FO36nsl1rHUlBc4KmZkKTubG7OGLjC5
7eafiaZ1X1FapNEVDaS4ItW57FpZIXORHKj0R216cLxuymTolP/1eL+on8CoAAAAAAAAAAA
AQSAAAAAAAAAAADn1x3P68WpEaqpHaHqqonZFV/K/VUNwtd+t16mrYaCfxXUE6wT+6qI16J
ynPf0+imndantTRlNG7nxLjC3Hrw5f8Cnen3nReqX6iro5b5ZJE279qLNbUXvtRONvkq8Kq
ImV9dnTW+nXUVBWR3KOWG4ztp6dY0VyrI79FU/RX1zjBnzmmq6qDRfU+26mmd4VDc6Z9NWO
RM+81EVq/3PwUzEGlHag0nc1vLNlwv6eNJnn2fCfmWJ/UTH1V3qa1p+71OqrfaNF1yOSroK
lyXdqpnMNOqbUX13OViL/VcbGzUtVdb7qKgS5w2iOztRrEexrnSZaqrI7d+j24THfvyhqun
H7f5PNxVy8eFUImfi9U/wATOXi2zQdDEprTErZfsyFypCmFci7XSdvVNyr65UxGurlZrl0c
tfsUkCxyPp44I2qmWOamHNx5KibkU6wxuyNrfREQ9AAAAAAAAAAAAEEgAAAAAAAAAAFOZj5
IXsjldC9yYSRqIqtX1RFRU/Ex9rsNNbaqetWWWrr6hEbLV1Cor3NTs1MIiNanoiIhkIoIYN
/gwsj8R6vfsaibnL3Vcd1X1KVbbaG5MjZXUcFUyN6SMbNGj0a5OypnzLhURzVa5EVF4VF8y
ypLJaqGNsdJbaWBjZVmakcLURJF43Jx3wuM+hfFpX2u33RkbLhRQVbYn740mjR6Nd6pnzLs
tKe1W6krZ62moaeKqqVzNMyNEfJ817qU6qx2mtroq6qttLPVQ/cmkha57fqqBljtMdvkt0d
tpWUcuVkp2xNRjs98txhS8iijgiZFExsccbUaxjUwjUTsiIYxdKadVJkWx2/8+qOl/wBGZ7
6oucrx6mTiijgibFE1GMYmGtTsiHsAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAHNKbrhYqm9Q2/2CrhjlmSJ1RKr
UazK43KiKvGTpYMTqbUVHpWxT3au3OjiwjY243SOVcI1Pj/yUwWhOosGuaqthgtslIlIxjt
z5Udu3KqdkTjsbLc71a7LGyS6XCmomyKqMWeVGblTvjPcxd11pQW6ypeaWnqLrQIjlfPQbH
tjRvCqqq5P3Z7KWOi+o1Dravq6ahoaiBtLG16vmVvvZXGMJn+JuAABqGrOo1BpCXw6+13J6
OdtjlZE1I5FxlcOV3x9DNaZvjNS6epLxHA6BlU1XJG5yKrcOVO6fIyoAAAAAAAAAAAAAAAI
JAAAAAAALO71KUVmrqpVwkFPJJ+DVX/A+RoqKpqKSoq44nPhptvjPT9DcuEz814PozpRrD8
qNMNgqZN1wt6JFNleXt/Rf9UTC/FF9TeTgnVS+VmsbzV0FpastssEayVEjV91X5RHOz54zt
T/AGlLjoBNtvl2g49+mY/48Ox/xG362r+mt0q0bqWvbJUUW6NI45JcsXPKYZ8Ux9DIajgtl
J0gro7PGkVvW3K6namU91yZReecrnPPPJpP8n1n+k3x/oyFP3vOo37Vlk00xi3StbFJJ/Rw
sRXyP+TU5+vYwtl6r6SvdZ7JHWvpJldtY2rZ4aPX4LlU+iqimVvmttPabqPAu1etNJt3Iiw
yORfkqNVFX6kJrjTiWCG+y3OOGhqFckT5UVrnq1VRURqpleUXshZWjqdpG93BlBR3TFRKqN
jbLE6NHqvZEVUxn4Gn/wAoD/siz/8A35P7qG4dLm7em9mT/wCk5f7bjIu1hY26obppazNyc
3ckbWqqIuM7VVOEXHOF8i6vV/tWnaJay7VsdLDnCK9eXL6NROVX5Gtr1Z0rG+D2iStpoajm
Geaje2ORPVFxynxNwpqmCtpo6mlmZNBK1HRyMdlrkXsqKepZY4InzTSNjjY1XPe9cI1E7qq
+SGCTXeln18FBDfKWepqJEijjgd4m5yrhEy3KJ9TH3fqnpCzVq0c9z8WVi4elPGsiMX4qnH
4GyWu7UF7t8dfbaplTTS/dkYv4ovovwUsrpqyz2mrbQzVLp65/3aOljdNMv+y1FVPrgxVu6
naYuF1W1vqZqGs3bEirYVhVXenPCL8FwZm+6ltOmoWTXaofBG/OHNhe9ExjurUXHdO5Fg1N
Z9UU0tTZ6v2mKJ+x67HNwuM495EMfqLqFpvS1clDdKx7KlY0kSNkLnLtXOOUTHkvmaz1h1i
21WKG32y6y0t0neyXbCrmv8FUdlVcnbnHnkp9F9T0lXY1tFTXyz3VZ5JnMkR712e7yrlTH7
zqAAAAAAAABBIAAAAAABq3UyuSg6eXiXOFfB4Kf7ao3/E5x0UsNLerLqSCujV8FW2Oncnww
5cp8UVUX6IarRT3TpT1BVs7XPbA7ZK1OEqIHeafTCp6KnwOtdQdexUGmaWGwze0XC9sRtH4
XLmsdxvT484T4/JSbZoWLTnS26WtUa+uq6KV9VInO6TYuERfROyfVfM5v0OqvA166HPFRRy
Mx6qitd/wqX/X3/vNbP8A8Nf77je9RLs6Gu5/1TAn9lhrHQRzKe2agqpFwxjold8ERHqpru
hdYUj+pFdqTUEzt8sMiwojHSO3q5qNYxERVztyifA2O/6Druot8julLZE07Sqn52er4mqPR
yxN7L81TJR6wWp9k0Lp+2PrZq32adzPHmxvcm1cJx5InHyRDP8ASPS1qk0PS3GtooauoqVk
w6oYknhsR6ptai9k4VVx3VTnHU2x0dk6jNpbNElO2ZsUrYo+Ejeq49305RF+puX8oBVS22R
q8qssq5+jTA0XVKa26OtOmbK1KWsWNI5q+q4ZDucvLU59c7l7einUND6Gt+l6da3x/tC51a
bp6967lfnnDV9PPPdfP4WevNVaZtFZTUNfZ475dZE2wUiQtkc1HLxlVRduV9EVV9DQ+rFzv
dZpu3QXbSi2hsc6OilZUNlYibFTZ7qe6vbj4G7dFXyP6dwI9yqjKiVrPgmc4/FVN9c1r2q1
7Uc1yYVFTKKh8z3WhZV9ZJqBiLHHNeEiVI124asiIuMduMnYOpem7OvTquSOgpoFoYkkp3M
jRqxq1U4THqnH1ObaA1LX6e6c6qqaVVRYHweAq9mSSKrFcnxRERfohsnQSlZNBertMqy1ck
rIlkeuXYwrl5X1VUz8ij19tFM2K2XhjEbUPe6nkcicvbjLc/LC/iXTr3U3f+TxU1NVIsk8c
SU7nuXlyNla1FX1XbgqdAf+711X/wA23+4hqPWpPE6jxs9aWFP3uN566Ma3QtKu1NyV0abs
c/ceXvRWBsfTyCRGpulqJXKuP2sf4G/gAAAAAAAEEgAAAAAAHMuu1etPo2mo2quaqrbn+q1
qr/HaVOhdH4Gh5qhW4dU1j3Z9URGtT96KXfVrRS6n0+lbQwq+50CK6NrEy6Vn6TPivmnxTH
max0e0DWU9wkv19opoH0v5qjgqGK1UVeVfhfJM4T4qvodjkYksTo3dntVF+p81dMFdQdU7f
CmeJZYXf+hyGd6+PRdVW5nmlDn8Xu/5G+X3F16JSttkzKrFtjTdCu5F2bd6f2VQ07olcJYq
W4W6Oz1VYlXOxJJmIiQxMwqO3OVe6Iv3UyqmuS0N26S69jrZKR09JHI5IpFT3J4l4wjvJ2P
wVPTv1q3dV7Le2tis9Bcq6ucnFLHBhWr+05V2tT45NS64SVj9NWJbjHDDVumkc+KF6ua3hO
EVUTOExlcdze+mMfhdObM3GMwq78XuX/E5Hfa+kuXXbx6ypihpKavjY+SR6IxqRImcqvHdq
/iZvr/VtkksUEb0c1WSy8eaLsRF/cpew9PKfWPSmyywbIbtBTL4Ey8I9Nzl2O+Hovkv1MH0
81tqLS15bpW5W6srIWv8NKZrN01Ov7Pq3zx280X1tdVT1Ok+tK3q508klP7U2eN2M74sInu
57q1OPmhm+rmsrRqTSNJBZpX1kaVTZJZmxuayJdrkRrlVE95crx+ypsvRSso36Fio4qqJ9V
HLI+aFHor2Irlwqp3RFRDoh8x6krKih6uVtbSwumnprosjI2py9Wuzjj1wb3rXqNRax0y3T
+mqarqrjcXNbLB4Ko6JqKiqi+SrlETjjGeTM2DpgtJ0yrrBWOjS4XJPFkenLY5Ewsbc+aIq
Jn5qaV0u1EmhNS19i1GjqGOpVEc6VMJFI3OFX9lUVee3by5Mt1LrZuod2t+n9KM+0mUqrJU
VEXMLXOwiZf2wiZ5+Juk+hvZ+lU2k6R6STezLh/ZJJc7/AKIrv3HLenGu4un1RcbVfaGpay
SRFVGMTxIpE4VFaqpwqY/D4mK6h3ma/a2huUlvnoYZoolp2VDdr3x5XD1TyyufodP66w1Mu
iad0MTnxRVrXzOan3E2uRFX4ZXH1Qp9FL6lRpmKzR26szTOkdJVqxEg5dlER2cq7ntjyOng
AAAAAAAEEgAAAAAAHiSOOVu2RjXt9HJlDzBTwUsXhU8McMaKq7I2o1Mr34QqgFtDbaCnl8W
Cip4pMqu9kTWrz35RBUW2grJWy1VFTzyNTDXyxNcqJ6IqoV2RsjYjGMa1qdmtTCIeKalp6O
FIaWCKCNFVUZExGtyvfhBUU0FXC6Gphjmid95kjUc1fmilOit1DbYlioaOCljVcq2CJGIq/
JEPVRR0tXt9ppoZ9n3fEYjtvyyVWMZGxGRtaxrUwjWphEQoNt1Cx7nsoqdrnrlypE1Fcvqv
B5qbXbq2Zk1VQU1RJGmGPlha5Wp6IqpwXMcbIo2xxsaxjUw1rUwiJ8jwlNTtqXVSQRpO5qM
dKjE3q30z3x8ClX2ygusHgXCip6uJOUZPGj0T8Sn9i2pKOOi+zKT2aN25kPgN2Nd6o3GEXl
eS4gpKalz7PTxQ54Xw2I3P4FY+f47ZcH9c1q20FUtOl4VVlSF2xE3d84xg7xDQ0dPPLUQUs
MU03MkjI0a5/wA1TlS4MfcrFaLwrVudspKxWfdWeFr1T5KqF1S0lNRQNgpKeKnib92OJiNa
n0QrFjW2S03GZk9dbKSplYqK2SWBrnIqduVQqVFrt9ZL4tVQU08iJjfLC1y49MqhXkjZNG6
OVjXsemHNcmUVPRUPFNS09FTspqWCOCGNMMjiYjWtT4IhWAAAAAAAAIJAAAAAAAAAAAKVTU
wUdO+oqp44IY0y+SRyNa1Piq8IY2DVmnaqujoaa90E9TKuGRRVDXOcvfjCmXAAAAAAAAAAA
AAAAAAABBIAAAAAAAAAAB5kjZLG6ORjXscmFa5Mov0PmzQ8bE6w0jImNYxtdNta3s1ER/CH
0ormoqIqoir2yvckhzmtTLlRE+KhFRUyi5QkAhVRqKqqiInmoa5HNRzVRUXsqEgEL27ZOY1
ln1/rPUiPrKh+mrVRS5iZDMjpHqn6XuryuPNeE9F5OmRMWOFkbpHSK1qIr34y74rjjJ7AAA
AAAAAAAAIJAAAAAAAAAALO60c9wts1JTVr6J8ybVnjaivY3z257LjOF8u5yjqDarToHTrEt
13vLblUqjKdv2i9OE+89UTCYTt81Q99ILRqC7y/lFebvcZKKJVbSwyVT1bM7srlRV5an71+
RzyxNuM3U2NlpnSnrJa+RscqsR3ho5XI52F4XDVVfobn1V0C+yWuLUNNd7jWSMkRlQ6rm3u
57OaqImOeMfFDcukOoq7UWi3trZnSVNFKtOk7/eVzdqK1V9VTOPoYeos+hIL7Ouq9XreauV
Fb4VVUYZCvmuGcNX0TjBqPTS/11o6jMstHcH1FrqKiSDY5+5jmpu2vb6Lwi5Tuh7v9zvege
qzJ6u41tXSMl8WNJpnP307+6Iir5cp825O5194ordZJrxNMnskUHjb0X7zcZTHz4x8zmWh7
jXvgv3Um+VE7aVzX+zUiSrsciccJ24wjE+OS00nA7qrFeLlqq41LKanc1kFPBN4UUCKiqq4
7Ljjlc/E1+wO1PpvWEtv0XWyX+hikTckWVge30cq+61f2kX6+RU6xSVdq1PBFTVldAyrpEn
mgdWPe1r3OdlEyuEThOE44N9/Iy/at0zSSXXU1VQySU7FjpKNu2KNNvCP53PX1yvfODQenV
3vunupTNOz1cs8L6iSmqIVkVzMtz7zc9sKmc+h1fXdsjuFC1a7Vctit7UxIkbmx+K74uVcr
/VT95yXX0emLLFbK/RF4xUo5zKh1PVudI5URFR685Re/PY7HoC9VWodE225VqotRIxWyOT9
JWuVu764ybGAAAAAAAAAAAQSAAAAAAAAAAW9fXU1soJ66slSKnp2LJI9fJEPnWJtx6udRsv
3xU7lyvmlNTtXt8+fq5x9F0dJTW6jho6WNsMELEjjY3hERE4Q+cNPSs0/1jiWvXwmw3KSN7
ncIm5XNRV+HvIvyOrda6yGn6fTU8j0SSqnjZG3PKqjty/uQ02nprtovobUVLPEpqq7VLVVe
zoonIiJ8lVG/2vU2LorarJU6LlnWkp56uWd8dUsjEe7H6LVz5YwuPmaBo2CFOtkUVCxns8d
wqPCSP7qMRH4x8MHQ+t+nPtLS8d4hYiz21/vqicrE7hfwXC/iaNb79cNc6csGgaXxEkbKqV
k2OEhYuWfgn72tOra3sH/RhX2W0wYbBTNSGJqZVWsVHY+K4avzU5D0np9PXS6z2rUM8qskV
slNTPnVkEz0zncid3dsZ+J3uoqrNpe1osrqa3UcfusY1qNTPo1qd1+CJk4j11ckmtKLGeaB
ndMd3vO80cbYKGCNv3Y4mtTPoiHCOmrft7rHV3RU3tjfU1SL/WVWp/fJrq6PUvXNlHqByOo
KesfTxwSrhiI1F2pj9pyJ884Mx12tdrorXa5qWipaepfM5iuijaxzmI3tx3RFx8jdulMXg9
NrQn6zHu/GRym3gAAAAAAAAAAEEgAAAAAAAAAGA1dpVmr7Yy21FwqKWl8RHytg25lx2RVVF
4RefwMBbOkNosz3yWy93yjkkTDn09U1iuT0XDeTLWfQtPar226zXm63SWNitibX1HitjVe7
k4TC4yn1Ut9W9MrBq+daypZLS1qoiLUU6oiux23IvC/x+JNm6a2S2SQT1klVeKimTEMlwlW
VIv6reyfgbHdbVR3u2T224QpNTVDdr2L/ABRfJUXlFNFtnRi02q4vngvN1bTP4fTxzeHvb+
q5zcKqfgVKTo3ZqC7vulFdbnRz+I58Xsr2MSFFz7rctXjC4+RvFdQQ3G2VFvqcvhqIXRSeq
oqYX6mu6R6cWPRtW+st7qmWpki8J0k70X3coq4RETHKIbYc+1J0a07fax9bTPmtk8iq5/gI
ixuVfPavb6KhltMdOrJpl0dQ1slfXRphtVVu3uZ/UTs36c/EttUdL7Rq2/Nu1xrKxrmxNjS
KFzUbhFVfNFXzNuqafx6KWma9Y/EjViOb3blMZQ0/TPSy06Vr21tvudzSXCI9FmajZERc4c
iN5Qp6v6UWXVdxW5pPNQVr8eJJCiK2THZVavn8ULav6O2u526mp6y73KoqIXe9VzS+JIrcc
MTPDWoq5wiG0aX0zHpW2/Z9PcKyrp248NtS5q+EnPDcNThVXzyZsAAAAAAAAAAAgkAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAEGBj11piSeWBl4hWSHPitw5Fjxwu7jj6mXorhRXKnSooKuGq
hXtJDIj2/ihcAhVwmVKVNVU9bAk9LURVETlVEkiejmqqLheU+JWKNNV01ZGslLURTsRytV0
T0ciKndMp5oVHORjFe7s1MrxksLTf7XfFqEttW2oWlf4cyI1zVY70XKJyU5tT2KnqoKWS60
3jVEvgxMa/dufnG3jzyqcfEyoAAAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAABzDp61idUda7eU8f/jdn
95a+LFp3rbXLbEWK3/Z7qq5xRJ7jcMV27CcZztX5uX1L+1631Pfvs+5Wampa6Gplc2ptzIn
NWlYjlRFdOq7d2ERcY8+EUylp13LBUajpNSsgpqiyKsv5lFRJYFT3VRFVcr2/wDUhTuN2rL
hp6gt15mpqSuuzHPmooaSWolSFeUajWrlFRMI5y8cLwafcdSVl16J10tNDT232KtbSubSRr
E2RiOb91M5Zncme/ZfU2ypvdytt009Yby2CptN5o/Z5KhjXRv8bb2yjuEVFanryvoZXQdY2
tt9a6ioaWjtEVW+G3NgZt8SNnuq9fXLkXkpO1TXXPXdXpa2NgpkoKdJqiqmYsiuVduGtaip
+smVVfU0vTdyrafTmv7tNFTrVJWP8aLL/DVUyjkTDkVO64XOSrXMgmh6aey0UFG2oqWVDoq
ePaxFwxV//lyp10AAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAEeXBplp0FWWi+XW7U+oHNmur1fNtpG
+4quVfd3KuMZXuimZtWkrRaKerjjhfUS16KlZUVL98tRnKLud6crwmEMVp3RFfppX0VFqKf
7G3q+OkWBqyMyuVRJPT6fgVL3oCgverqLUE87mrTsa2anRuW1G125u5c+S48lzhCrdtJVVV
q6l1LbLt7DVRU/s0zHwJKyWPKrjGUwuV/cn1xEPS9G6LuWm5rw6VtdVe0pOlOjXMflF5Tdh
U91PTzPGtLRJf7FTaQpm1VZcYJYVWvkgVkcCInMiuREavu5Ta3nk3W0WynstppbZSN2wUsT
Y2eq4TuvxXv9TXa/RE79Zrqe0Xp9tqJokiqo/AbK2VqYTzVMLwnr2QtKDpxJQ2DUFp+2XTN
vT3P8WSD341XzVUd734IXM+gVmo9MxJd5IZdP4RkscKfnUwidlVURfdTnnzNv8AIkAAAAAA
AAAAAAEEgAAAAAAAAAAAGLq9Q0FJeqazOWWWtqU3JHDEr/DZ+u9U+63PGVMoAC1uVyo7Pb5
rhXztgpoG7nvd5f8ANc8YMHc9c2+101oqJqOuWO7ytig/NIxWuVURNyOVFTvnsbMAAYOn1T
S1GsKnTKU1Qyqp6f2h0jkbsc3KImMLn9L08hqvVVLpG2x3CtpqieF8qRfmEaqo5e2UVU9DN
ouURfUkAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAHP9d1VxbrbS9tobvV0Ede+Vk6U70TKJjC4XKZ5XnH8
ChDUXOm13bNE1d2rJqKGhfUPqHPVk1Y9VcqIr05wicYRf0eTDzXu82yLXNmgudXNBaGNmo6
p0qukhVVRdivXlU5VOf1VLe91Wo6HTWj7tFqW4rXXGSKN6K9PDw5MplmPeXnlXZyZ+nqK2w
9Vp6J19uFXbUtbq2rZVyb0jwqp7uERE7IvCeaoYK7X26t+w9SWt9xp6W5XRI0lqa/xPFjVc
bHQom1rfdVUxnHPmpnqJbrduqWo7R9v3CC3U9PG5I4ZEyxzkauGqqLt5Ve3yNeh1hqK06Eu
T0uklSrL4tvhr6hEe+OLGVdle/bz7Z+RsmoJq3TeudNQW25Vs0F3c6nqaeaodKiom1PFTOd
qpuzlOOPmWFq1leLLSXvTNfUOrtQ01WkFuWVcuqEl+475N+8voiohFxrrrLquHRE9VcqtkN
sR6yU87YZamdcKr3SL2YnOETPbspa6tt1/obZpK33i7R11wW8x+HUJHnYnGEdn76oq98Jn9
5mWVl8sHU5lq+2am7UdXQSVcsNQjd0St3Y27URERVREwief1MXS3S46i6XXLVc94q6e5wSS
yxezTLHHBsxiPYi4VFT9bK8nQNLXWqu2kLddKyNEqKilbJIiJhHLjuieWe/1NS0K+5azoId
TVGoa+mqWVT2TUkD2+BsReGKxUwnGOe/P4Yh2qb5Ymag0lU101Te5atkVpmldl72TLhHIvl
tTn4KpaXS+Vejuo91q2Us91mpLLDE+Vzuy4j/OyY5xnvj18i911/pHTe1T/bS3da27QyvqU
4ZlzXe61v6LU/V7p58mxS3Ouh60QWpK2ZKGa1rMtO5/uK/KplE+Tf4nrp5dK653PVPtdbNU
x090fFAkjspGxFXhvonY3cAAAAAAAAAAEEgAAAAAAAAAxlfp62XK7UN1qoFfV29XLTvR7k2
578IuF+pTvWmLZfp6Wpq45WVVG7dBUwSrHJHnuiOTy+B4/JKypZKu0NpNtNWqq1Ko9fEmcq
5Vzn91VfVVIqtI2aso7VRz073Q2h7H0jfEcm1WIiNzzz28yo7TFqff5726F7qyop/Z5VWR2
x8ePuq3t5GITpjpltPFTpDVpDBP48Eftkm2F37KZ4/9jN0enrbQ3qtvMETm1te1jZ5Feq7k
aiInHZOxaU+irDTWCosSUayUFS5XyRSyOfly87squUXKIvBUtOlLXaJoqiNs1TUQReDDPVS
rK+KP9Vqr91PkVH6YtEmpWaidSItyji8Js25eEwqds4zhVTJRv2j7PqKop6qthkZV039FVU
8ropWJ6bm+XcVOkLNV/Z/jQyu+zqj2mFVmcqrJx7zlVcuXhO6lb8nLf+U35RYmSv8AB8Dck
q7dnfG3t35LD+b/AE97VVSJTzJT1kiSz0STuSnkei53LHnHfy7cdjY2MaxiMY1GtamEREwi
Ia7SaGsVrudTdKGjkbLMviOp2zuSFz05Rdmduc+vCeWC3o9M1Fy1izVd5pYaaemg8Ckpo3+
Ire+XvdjCr7yoiJ2T4mVi0xaotQVt88Fz6yuhSCZXuVzFYiIm3avGPdQxydOdLttU1rbb1b
SzVSVTmNmemJE7Y54TGUwnkpc3rRNjvrqOSrp5GS0SbYJoJnRva39Xci5x/wA1LjT+l7Tpi
OpjtNO6BlVL4sjVkVyZ+GeyGXAAAAAAAAAABBIAAAAAAAAAAAAAAIVUaiqqoiJ3VTw2oge5
jWzRuc9u9qI5FVzfVPVPiVAAAeVkY17WOe1HPztaq8rjvg9AHlXsR7WK5Ec7O1FXlcdz0AA
AAAAAAACCQAAAAAAaR1T1Jd9KWCnuVpniY91Q2FzJIkeiorXLnOePumPumoNV6e1Xp+g9uh
u8d1VElpvZkZJEmWo52W+SZVcr+qpd3/UN+g6l23TNFXQwUlfAsyyLTo58eEfwmVwudnp5l
ex6gvzeoFbpe4vp7hBBTJOlZDEsbo84w16ZVMrn/EuOoGq6vTttjp7PClTeKvd7PDt3bWMT
c96p6Iifio09frjrLRtDcrTW0tJWKu2qWWnWVqPamHIjUcmMrhU57KYjSOpNXaqq7nAtZa6
Vtrqkge5tG9yzYVUVUzJ7vb49ypJqHUdT1PqtKQV1LBSsp/aGTey7ntTCKjVy7C8r3Kun9Y
XlL1qK13mKGsiskSy+2Ukat8TCZ2K3Kpux5IvkpZ2bUOqdZ2tl1sV9s9LMsjkda5IFesbUd
hN787s454aiclXXGodXaNtTLr7ZaqpktQ2FKf2N7duUVc7vE5+76eZd6lu2sNL6Wqbx41tu
T4nRudGlK+JI41yjl++qu5VvphMmdk1PRM0aupkci0vsntKJnvxlG/PPHzNZl1/dLfY7JFV
2+GfUN8wtPSRqsccbXL7qvVcqnCpn69sGRvrNc2+2vuVvuVvrJoGeJJQrRq1siJyqNdvVc9
8epfaJ1bT6z08y5RR+DK1yxzw5zsemM4XzRUVFT5ltetWyM1LDpWz0UdbcpovEnWZ22Gnj9
X4RVX5J6p6mGp9Maq01do5tP0mnn01RJioakD4nRtVcrhyucu1PJEXCfqlS6am1J/OfHpWg
noaemmpknZLLTOkcmGqqpw9M8tUzF8qr/YdG3K4yXKlqK2lY6Zj0pFYzaifd271X65+hrM2
rNV0vTmm1l7fbpFcjXyUb6VWorVftw1yPznt+8q636hX3T8Wn5qC1sc64QLUVNNIxznsRqN
c5qKnbCOXK44wbjpnU1t1XaI7jbZdzV4kjd9+J3m1yev8AEwFt1Xd6+26vqcUzXWeonipPc
XC+G1V97nny7YMToqnvGsGUus6motkdU9yxtRaJ8jo2NVWrsVZMNVUzyiHQ7g+eO3VElK5j
Z2ROdGsjdzconGUynH1NF0RqvVur9OT3WFLQ2WKd0Lad8UjUfhrV++jlx3x2U8SdSLrX6fr
6iz2eNl2s8uLjb6lVcrWJlFcxW43YVF/Bfhn1LebTdWWzUGnaSKo1DeHJFTLUudJ7KjUxK5
W5w1GpnO3GVVO+S807rG43LqBf7HW+zsoraxXRva1WuTComXKq47Kpd2jU1z1Pfnus0MDNP
Uqqx9bMxyuqnp3SJMom1P1lyW9g1xUrqG5af1RDTW+tpEWaF8aqkU0KJlXIrl8kTPyz2wpm
tK3W4Xy3y3OrhZBTVMquoWI1UesH6Ln5Xu7v8lQzYAAAAAAAIJAAAAAABzLrnUwt0zb6VZG
+K+vY9GZ52o12Vx6coWd+tzKrXdtueiK+oqbnJMn2g+KVZYGQ5TO5y5RE7+6i/JE4K2qI/b
+uNoo455qd62yRizRLh0aubLhzV9UPWjr/APkPPdNOaqTw56bfVx3DYq+2R98q7urvTK/s9
05vtK2S5alrZta3CuqrfPXNWOjgjbGqw0ufdRd7V5XGePX4mH0yj+nHUybTMskj7VeUSSkk
fzh/ZM4TGc5av+ypkekaq6v1a5fO6OX97jGVVPPeOtl9oaWtlop3WrwoqmF2HRu2xqi/j3+
BmOnV++zKOu0vfqRKK42lr5pnpGu2oi7rKqonvL6r58L641a+W3ROoqZLhoaaWn1A+ZvgU1
JuY5XbsKqt/QREyu5MImDY+sySRaCtzKh3iStroUkcn6Sox2VOh1NLDcLfLSVDN0NREsb2+
rXJhU/ecY0xT3Cuql6Y1jHOprdcXVFTKvZ9MxUVGY/aeqL8lNn6j2u4UGprFrGgo5KyG2Ls
qoIky5seVXcifJzvlwbD/OJpeSzvuFNdYJnIzLaVrvz7neTPD+9nPHYxnSbTNfp3TU77nEs
FTXzrOsC9424RERfj3XHyMBdat+g+r9TqC5wyutF3gSL2ljFckS4amF+Ss7ei+Zvtv1jYrv
NHDaqz2971TKU8bnIxPVy4w1Pmc61HJZ6rrkjLxWspKWmoEa+RapYPe2qqJvRUVPvdsmx6i
qrDD0uv0dirY6ynjhc17mVSzqj34Tlyqq+fbJp0EN0sumNKaujbJc7VRwolVb5PebDyqeK1
OyLjz8lx5LxuVwuVLeOoei6uicstPNS1czH7VTLXRoiZRexa37RNw03dH6o0KiRz96u1p/R
VDfPanr8PwwvC2Oj7ik/S/V12nhWnWqqa2ZzF5VqujTjPnhVwWvTNNH02krfV3G8x09cyV7
nQvubo0RyPXbmLeidsL25Oq3KWOK11Usj2sY2Fyq5y4REx6nL+kGorZZ9AzpVzJ4za2TbTx
JvmlVWsxtYnK+hnunWmrjRXC86kvEHstVeZ1eylVcrFHuV3vfFc9vh8TEdKaWiZrTWUlNBG
1Iqvw4Va3Gxivky1PRPdT8EMLT6el1hrvXNFTXB9GrvzaSRL7rlR2Nr082rtXOP/AGNn0Vr
Oa11cOi9U0aW65U6JFTSMZiKob2bjHGV9ey/BeCy6xU1HNd9KJNTsfJNXeG9VT70e5mWr8P
e/ep1JrUa1GtREREwiJ2QkAAAAAAAEEgAAAAAA8ujY5cuY1V+KEta1qbWoiInkiEbW7t21N
3rjkKxrvvNRfmh6PKxsc9HqxquTsqpygaxrM7Wo3PfCYyEYxHK5GtRy91ROVJ2puV2EyqYV
SnFS08D3vhgjjdIuXuYxEV3zx3PbmNemHNRyfFMno8pGxr3PRjUc7u5E5U9FFtJTNm8dtPE
kv/zEYm78SseXxslYrJGNe1e7XJlFIiijgYjIo2xsTs1jURDy+ngkVVfDG5V7q5qLkltPC2
NY2wsRi8q1GphfoevDYkfh7G7MY244x8iEjjR6PRjdyJtR2OUT0PZ4WKNY1jWNqsXu1U4X6
FL2CjVyOWkg3IuUXw0yilWSOOaNY5WNex3drkyi/QiOGKL+jiYzy91qIVDwyKONVWONrFdy
u1MZPMdPBC974oY2OeuXK1qIrl+PqSsMTpmzOiYsrEVGvVqbkRe6IpL4o5Far42uVq5arkz
j5HsAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAAAAAFnDd7dUXOa2Q
1sElbTtR0sDXor2Ivmqfh+KF4AAAAAAAAAAAAAAACCQAAAAAAAAAAAAADT+pur3aR0s+amV
Erqt3g02f0Vxy/6J+9UPnO1Xy4We9xXikqHpVxyeIr3Kq7/VHeqL5/M+rbHdob7ZKO60/Ed
VE2RE/VVe6fRcp9C/AAAAAAAAAAAAAAAIJAAAAAAAAAAAAALOqu1voq+loKqrjhqazd7PG9
cLJtxlE+PKcF4cK6/VL3X+1Uiu9yOldIjfi5yoq/2UOUH0h0YmfL05pWvXKRzStb8t2f4qp
utZW0tupX1VbURU8DPvSSvRrU+qlbuSAAAAAAAAAAAAAAQSAAAAAAAAAAAAAcX/lAPcyosK
tcrVakyoqcKi5ZybD0j17NqegktNzk33GiYjklXvNH2yvxRcIvrlPia11/t0iVlouaIqxuj
fA5fRUXcn45X8Dj59SdN7U6y6AtdNKm2R0XjSIvGFequ5+SKifQ4p1J11Lq3UPs0EypaaSX
bAxO0ipwsi+ueceifNT6RZ9xuPQ9AAAAAAAAAAAAAAEEgAAAAAAAAAAAAHE/5QS/6XY0x/8
ADm/iw5rpjUtdpO9MutvbE6ZjXMVsqKrXIqcouFQzuquqN51daFtlwo6BkPiNkR0UbtzXJ6
Krlx3wafBL4FRHN4bJPDejtj0y12FzhfgdFruuGoq231FH7Bb4UnidHvjY/c1FTGUy7uc7p
03VMTUXCq9Ez9T7HRMNRPgSAAAAAAAAAAAAAAQSAAAAAAAAAAAAAcv6waMvuq6m1Ps1GlQ2
nZKkmZWsxlW4+8qeinOP5oNcf+EN/wB5i/zEfzQa4/8AB2/7zF/mC9IdcJ/qZP8AeYv8x5X
pJrhP9S5+VRF/mPUHSjW7amNXWNyNR6KqrPF2z/WPpckAAAAAAAAAAAAAAgkAAAAAAAAAAA
AA5t1QdUpd7Ykcz4o0pKlUdmoRvie5t/oed3fGeO5YVN61DFcrFXJTXZaWz0tKlerk4c6VE
8XxE4Vyo1Wrwi4XOcFOmbqWK+urqVZ2rUXO4RRPdUyv3q1sixsdE73EZlqYcnohbT1s62h/
2DW3aaZbQ/7XWWSZXRVCuZtX3vuyblfw3yT0Ju1ffWyVFNdamaB1LcKOmnkdNKyKVqQzZkz
H7zWv91yonnjJnfs6CuuWkXw1lW+Cr8dlQtLX1HhPSNjnN5c7P3k7ryvY6OAAAAAAAAAAAA
AACCQAAAAAAAAAAAADB6htNzuT4HW+tWmSNF3ok8ke7OP1F/iYVdManyqNu64X/wA/UELpf
VKt2peXInwr5s/3Sfya1XjH20v++yf5Cfyc1an+uv8A9yT/ACFSHT+qmTxukvG5jXIrk9rf
ymef0DcQAAAAAAAAAAAAAAQSAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQSAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAQSAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQSAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAQSAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQSAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAQSAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQSAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAQSARn4gkAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAEABVwUnSs3N5Tn1T4Z/gVQAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAf/Z
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0