%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1423.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Ward,</first-name><middle-name>J.</middle-name><last-name>R.</last-name></author>
            <book-title>Bratrstvo Černé dýky 4 - Nalezený milenec</book-title>
            
            <lang>cs</lang>
            <keywords>ebook</keywords>
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Ward,</first-name><middle-name>J.</middle-name><last-name>R.</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>15.8.2019</date>
            <id>0862ed9c-1f34-46c9-a832-c072320494cf</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2011</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>Přeložila:</strong></p>

<p>JIŘINA STÁRKOVÁ</p><empty-line /><p>J. R. Ward: Nalezený milenec</p>

<p>Vydání první</p>

<p>Copyright © Jessica Bird, 2007</p>

<p>This edition published by arrangement with NAL Signet,</p>

<p>a member of Penguin Group (USA) Inc.</p>

<p>All rights reserved including the right of reproduction in whole or</p>

<p>in part in any form</p><empty-line /><p>Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Izraelská 6, Praha 10, www.baronet.cz</p>

<p>v roce 2011 jako svou 1607. publikaci</p>

<p>Přeloženo z anglického originálu Lover Revealed</p>

<p>vydaného nakladatelstvím New American Library,</p>

<p>a division of Penguin Group Inc., New York v roce 2007</p>

<p>Český překlad © 2011 Jiřina Stárková</p>

<p>Přebal a vazba © 2011 Ricardo a Baronet</p>

<p>Ilustrace na přebalu © 2011 Martina Kysucká</p>

<p>Odpovědná redaktorka Marie Hošková</p>

<p>Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2</p>

<p>Tisk a vazba: FINIDR, s. r. o., Český Těšín</p><empty-line /><p>Veškerá práva vyhrazena.</p>

<p>Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení.</p><empty-line /><p>Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané</p>

<p>Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134.</p>

<p>ISBN 978-80-7384-384-7</p>

<p>BARONET</p>

<p>Praha 2011</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>J. R. Ward</p>

<p><strong>Nale</strong><strong>zený milenec</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Čtvrtý</strong><strong> díl</strong></p><empty-line /><p><strong>románového cyklu</strong></p><empty-line /><p><strong>BRATRSTVO ČERNÉ DÝKY</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Věnuji: <emphasis>Tobě.</emphasis></p>

<p>Získal sis mě na první pohled.</p>

<p>Na mou duši.</p>

<p>Nemluvě o tvém přípitku.</p>

<p>Na tebe, holčičko.</p>

<p>Šíleně tě miluju.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Poděkování</strong></p>

<p>Jsem nesmírně vděčná všem čtenářům příběhů</p>

<p>Bratrstva černé dýky</p>

<p>i všem nadšeným příznivcům mých webových stránek.</p><empty-line /><p>Moc a moc děkuju:</p>

<p>Karen Solemové, Kaře Cesareové, Claire Zionové, Kaře Welshové.</p><empty-line /><p>Děkuju, Cap’n Bunny, alias Pink Beast, a PythAngie čili Pitbull Mod.</p>

<p>A teď vážně: Dorine a Angie, staráte se o mě skvěle!</p><empty-line /><p>Velký dík Velké čtyřce: posílám objetí ve stylu MFN. Nevím, co bych si bez vás počala.</p><empty-line /><p>Pro DLB: Nezapomeň, že tě má máma ráda.</p>

<p>Navždycky.</p>

<p>Pro NTM: To, co mám na tobě nejradši, jsi ty. Jsem ráda, že tě znám.</p><empty-line /><p>A jako pokaždé děkuji svému výkonnému výboru:</p>

<p>Sue Graftonové, Dr. Jessice Andersenové</p>

<p>a Betsey Vaughanové. Můj obdiv patří nenahraditelné Suzanne Brockmannové.</p><empty-line /><p>S láskou své rodině a svým kolegům.</p><empty-line /><p><strong>Slovníček pojmů a vlastních jmen</strong></p>

<p><strong><emphasis>ahvenge</emphasis></strong></p>

<p>Čin, jímž je vykonána smrtící odveta; typicky je prováděn milovaným.</p>

<p><strong>Bratrstvo černé dýky</strong></p>

<p>Elitně vycvičení upíří válečníci, kteří chrání svou rasu proti Vyhlazovací společnosti. Díky selektivnímu křížení v rámci svého druhu jsou bratři obdařeni mimořádnými tělesnými i duševními schopnostmi a rychlou regenerací organismu. Zpravidla nejsou pokrevně spřízněni a za členy Bratrstva je jmenují stávající členové. Jsou od přírody agresivní, tajnůstkářští, spoléhají sami na sebe a žijí stranou od řadových upírů. S příslušníky jiných tříd se stýkají jen výjimečně, především když se potřebují nakrmit. V říši upírů, kde o nich koluje řada legend, jsou zbožně uctíváni. Smrt jim může způsobit pouze vážné zranění, například střelná rána nebo probodnutí srdce.</p>

<p><strong><emphasis>bezduchý</emphasis></strong></p>

<p>Člověk zbavený duše, který pronásleduje a vyhlazuje upíry, člen Vyhlazovací společnosti. <emphasis>Bezduchého </emphasis>lze zabít pouze bodnou ranou do hrudi v místě, kde míval srdce; jinak jsou nesmrtelní. Nepijí, nejedí a nejsou schopni pohlavního styku. Vzhledem k tomu, že jejich pleť, veškeré ochlupení i duhovky časem ztrácejí pigment, jsou plavovlasí, bledí a mají světlé oči; voní po kojeneckém zásypu. Po uvedení do řádu Omegou uschovají na bezpečné místo keramický hrnek, v němž je uloženo jejich srdce, které jim bylo vyjmuto při iniciaci.</p>

<p><strong><emphasis>cohntehst</emphasis></strong></p>

<p>Konflikt mezi dvěma upíry soupeřícími o právo milovat se s upírkou.</p><empty-line /><p><strong><emphasis>Dhunhd</emphasis></strong></p>

<p>Peklo.</p>

<p><strong><emphasis>doggen</emphasis></strong></p>

<p>Podle hierarchie v upíří společnosti příslušník třídy služebnictva. Svým pánům slouží v duchu konzervativních zvyklostí a dodržují formální společenská pravidla chování i oblékání. Denní světlo jim neublíží, ale poměrně rychle stárnou. Průměrná délka života <emphasis>doggenů </emphasis>činí pět set let.</p>

<p><strong><emphasis>ghardian</emphasis></strong></p>

<p>Strážce jedince. Existují různé stupně <emphasis>ghardianů,</emphasis> přičemž nejmocnější je <emphasis>whard,</emphasis> jemuž je svěřena do péče upírka, na niž se vztahuje <emphasis>sehkluze</emphasis>.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong><emphasis>glymera</emphasis></strong></p>

<p>Společenské jádro upírské aristokracie, zhruba odpovídající anglické společenské smetánce z období regentství (začátek 19. století).</p>

<p><strong><emphasis>hellren</emphasis></strong></p>

<p>Upír mužského rodu spojený manželským slibem s upírem ženského rodu. Muži mohou mít i více manželek.</p>

<p><strong>Krypta</strong></p>

<p>Posvátná hrobka Bratrstva černé dýky, využívaná jednak k obřadům a jednak jako úložiště keramických nádob <emphasis>bezduchých</emphasis>. Rituály konané v hrobce zahrnují zasvěcení, pohřby a kázeňská řízení s bratry. Na posvátnou půdu mají přístup jen členové Bratrstva, Stvořitelka nebo uchazeči o přijetí mezi válečníky.</p>

<p><strong><emphasis>leahdyr</emphasis></strong></p>

<p>Mocný a vlivný jedinec.</p>

<p><strong><emphasis>leelan</emphasis></strong></p>

<p>Výraz něhy a lásky (volně přeloženo „nejdražší“).</p>

<p><strong><emphasis>lheag</emphasis></strong></p>

<p>Uctivý výraz, jímž sexuálně podřízený subjekt oslovuje dominantní osobu.</p>

<p><strong><emphasis>mahmen</emphasis></strong></p>

<p>Matka, používáno jako označení skutečného stavu i jako výraz náklonnosti.</p>

<p><strong><emphasis>mhis</emphasis></strong></p>

<p>Kamufláž určitého hmotného prostředí; vytvoření iluzorního pole.</p>

<p><strong><emphasis>nalla</emphasis></strong></p>

<p>Lichotivé označení, znamená „milovaná/milovaný“.</p>

<p><strong><emphasis>newling</emphasis></strong></p>

<p>Nedotčená mužem; panna,</p>

<p><strong>období potřeby</strong></p>

<p>Doba plodnosti upíra ženského pohlaví. Obvykle trvá dva dny a provází ji silná sexuální touha. Poprvé nastupuje přibližně pět let po proměně a poté vždy jednou za dekádu. Jsou-li upíři mužského rodu v blízkosti ženy, která prochází obdobím potřeby, do určité míry na ni reagují. Tato perioda může být velmi nebezpečná, protože mezi soupeřícími muži často dochází k rvačkám, zejména pokud dotyčná žena nemá druha.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong><emphasis>Omega</emphasis></strong></p>

<p>Ďábelská tajemná postava mužského principu, která pronásleduje a hubí upíry ze zášti vůči Stvořitelce. Existuje v nadčasové říši a disponuje obrovskou mocí, neovládá však zázrak stvoření, ani nedokáže vdechnout nový život.</p>

<p><strong>otrok krve</strong></p>

<p>Upír mužského nebo ženského rodu, který je nucen poskytovat krev jinému příslušníku své rasy. Od tohoto zvyku se většinou upustilo, nicméně ho zákon nezakazuje.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p><strong><emphasis>phearsom</emphasis></strong></p>

<p>Výraz označující potenci mužských pohlavních orgánů. V doslovném překladu přibližně „zaslouží si vstoupit do lůna ženy“.</p>

<p><strong>proměna</strong></p>

<p>Klíčový okamžik v životě upíra, kdy se on nebo ona mění v dospělého příslušníka rasy. Poté se musí živit krví jedince opačného pohlaví, aby přežil, a nesmí se vystavovat slunci. K proměně dochází zpravidla po dovršení pětadvacátého roku života. Někteří upíři, především muži, proměnu nepřežijí. Před proměnou je upír zesláblý a netečný, nejeví zájem o sex a nedokáže se dematerializovat.</p>

<p><strong>První rodina</strong></p>

<p>Král a královna upírů včetně všech jejich případných potomků.</p>

<p><strong><emphasis>pyrokant</emphasis></strong></p>

<p>Označuje kritickou slabinu konkrétního jedince. Může být vnitřní, například závislost, nebo vnější, například milenec.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong><emphasis>rythus</emphasis></strong></p>

<p>Rituální způsob usmíření či nápravy, jejž navrhuje ten, kdo urazil druhou osobu nebo spáchal přestupek. Je-li nabídka <emphasis>rythu </emphasis>přijata, poškozený vybere zbraň, již použije proti provinilci, který nemá možnost obrany.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong><emphasis>sehkluze</emphasis></strong></p>

<p>Stav určité izolace či odloučení, který král uděluje upírce na základě žádosti jejích rodinných příslušníků. Na upírku dohlíží poručník, <emphasis>whard, </emphasis>zpravidla nejstarší člen její domácnosti, který má ze svého titulu právo rozhodovat o způsobu jejího života a dle vlastního uvážení jí buď zcela nebo částečně může zabránit v kontaktu s okolím světem.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong><emphasis>shellan</emphasis></strong></p>

<p>Upír ženského rodu spojený manželským slibem s upírem mužského rodu. Vzhledem k silně majetnickému chování zadaného muže mívají ženy pouze jednoho druha.</p><empty-line /><p><strong>Stín</strong></p>

<p>Nadčasová říše, v níž se mrtví setkávají se svými blízkými a tráví zde věčnost.</p>

<p><strong>Stvořitelka</strong></p>

<p>Tajemná síla ženského principu, která uděluje privilegia, je rádkyní krále a správkyní upířích archivů. Žije v nadčasové říši a je obdařena nesmírnou mocí. Ovládá umění stvoření, které uplatnila při zrodu populace upírů.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong><emphasis>symphath</emphasis></strong></p>

<p>Poddruh upíra; mimo jiné je charakterizován též schopností a touhou manipulovat s emocemi druhých (např. výměna energie). Historicky byli <emphasis>symphath</emphasis><emphasis>ové</emphasis> diskriminováni a v určitých obdobích na ně upíři pořádali štvanice. Jsou na pokraji vyhynutí.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong><emphasis>trahyner</emphasis></strong></p>

<p>Oslovení používané mezi dvěma upíry mužského rodu, kteří vůči sobě navzájem chovají hluboký obdiv a přízeň; volně přeloženo „milovaný přítel“.</p>

<p><strong>upír</strong></p>

<p>Příslušník druhu odlišného od jedinců <emphasis>Horno sapiens</emphasis>. Aby upíři přežili, musí pít krev opačného pohlaví. Naživu je udrží i lidská krev, ale takto nabytá síla rychle pomíjí. Po proměně, k níž dochází kolem dvacátého pátého roku života, se upíři nesmějí vystavovat slunci a pravidelně se musí krmit krví. Po kousnutí upírem ani po smíšení krve obou druhů se člověk v upíra nemění, avšak jsou známy vzácné případy, kdy došlo ke zkřížení upíra s jinými druhy. Upíři se mohou kdykoli dematerializovat, ale při této činnosti se musí plně soustředit a oprostit se od veškerých emocí; nesmějí s sebou přenášet těžké předměty. Dokáží odstranit z lidského mozku vzpomínky, ale jen pokud jsou krátkodobé. Upíři se dožívají až tisíce let, někdy i déle.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong><emphasis>urozený</emphasis></strong></p>

<p>Nejvyšší šlechtická hodnost mezi upíří aristokracií, hned po První rodině nebo Vyvolených ve službách Stvořitelky. Titulu se nabývá narozením, nikoli propůjčením.</p><empty-line /><p><strong>Vyvolená</strong></p>

<p>Upírka, vychovávaná podle přísných pravidel a předurčená do služeb Stvořitelky. Tyto ženy pocházejí z urozených rodin a jsou založeny spíše duchovně než světsky. S muži se nestýkají vůbec nebo jen zřídka, ale v zájmu zachování aristokratické linie se mohou provdat za válečníka, kterého vybírá Stvořitelka. Umějí předpovídat budoucnost. Kdysi se jejich krví krmili nezadaní členové Bratrstva, ale samotní bratři tuto zásadu zrušili.</p>

<p><strong>Vyhlazovací společnost</strong></p>

<p>Řád zabijáků vytvořený Omegou za účelem vyhlazení populace upírů.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong><emphasis>Wahlker</emphasis></strong></p>

<p>Poutník. Jedinec, který zemřel a vrátil se do života ze Stínu. <emphasis>Wahlkerům</emphasis> se dostává velké úcty a jsou ctěni a váženi pro námahu, kterou podstoupili.</p>

<p><emphasis> </emphasis></p>

<p><strong><emphasis>whard</emphasis></strong></p>

<p>Poručník upírky podrobené <emphasis>sehkluzi</emphasis>.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola první</strong></p>

<p>„C</p>

<p>o kdybych ti řekla, že se mi o tobě zdálo?“</p>

<p>Butch O’Neal postavil skleničku skotské na stůl a zadíval se na blondýnu, která ho oslovila. Od ostatních návštěvníků v úseku pro štamgasty ZeroSum ji nápadně odlišovala bílá latexová kombinéza, díky níž spadala do kategorie mezi Barbie a Barbarellu. Těžko říct, jestli patří ke klubovým profesionálkám. Reverend nabízí jen to nejlepší. Ale je možné, že tahle fotí pro <emphasis>FHM</emphasis> nebo pro <emphasis>Maxima</emphasis>.</p>

<p>Žena se opřela dlaněmi o mramorovou desku a naklonila se k Butchovi. V prsních partiích byla bez chybičky, zkrátka a dobře špičkový materiál za odpovídající cenu. A zářivý úsměv sliboval neohrožené činy v oboru orálních služeb. Štědré porce vitaminu D očividně vítá – ať už za prachy anebo pro vlastní potěšení.</p>

<p>„Tak co, chlapáku?“ překřikovala burácející psychedelické techno. „Chceš mi splnit můj sen?“</p>

<p>Stroze se na ni usmál. Nepochyboval o tom, že dotyčná si dneska v noci připíše na konto pár šťastlivců. Nebo rovnou tucet šťastlivců. On ale mezi nimi nebude. „Je mi líto, ale budeš muset provést degustaci jinde.“ Nehnula ani brvou, což potvrdilo její příslušnost k profesionální stáji. S prázdným úsměvem odplula k sousednímu stolu, kde zopakovala stejné rutinní cviky a triky.</p>

<p>Butch zaklonil hlavu, kopl do sebe zbylý hlt whisky a okamžitě mávl na servírku. Ani se nemusela ptát, co si přeje. Jen přikývla a běžela mu k baru pro další dvojitou dávku.</p>

<p>Táhlo na třetí nad ránem, což znamenalo, že ostatní členové nerozlučné trojice dorazí zhruba za půl hodiny. Vishous a Rhage jsou jako obvykle na lovu <emphasis>bezduchých, </emphasis>těch prevítů, co likvidují jejich druh, nicméně Butch má neblahé tušení, že ani dnes v noci nebudou mít úspěch. Během ledna a února tajná válka mezi upíry a Vyhlazovací společností utichla a bratři narazili na zabijáky jen příležitostně. Pro civilní, řadové upíry je to dobrá zpráva; pro Bratrstvo důvod k ostražitosti.</p>

<p>„Zdravíčko, poldo,“ zazněl za jeho zády hluboký mužský hlas.</p>

<p>Butch se usmál. Tenhle zvuk mu pokaždé připomene hustou noční mlhu, takovou, která spolehlivě skryje to, co může zabíjet. Štěstí, že temná strana byla odjakživa jeho denním chlebem.</p>

<p>„Brejvečír, Reverende,“ řekl, aniž se točil.</p>

<p>„Já věděl, že ji odmítneš.“</p>

<p>„Ty umíš číst myšlenky?“</p>

<p>„Občas.“</p>

<p>Butch vrhl pohled přes rameno. V příšeří rozeznal Reverendovo nakrátko zastřižené číro a zářící ametystové oči. A skvostný černý oblek od Valentina. Sám má zrovinka takový.</p>

<p>Až na to, že Reverend si nákladný ohoz z česané příze pořídil za vlastnoručně vydělané peníze. Reverendovi, alias Rehvengeovi, alias bratru Zsadistovy <emphasis>shellan </emphasis>Belly, totiž patří ZeroSum a z toho titulu inkasuje slušný podíl z každé obchodní transakce. Vzhledem k nepravostem, které jsou v nočním klubu na prodej, nepochybně putuje do jeho kasičky den co den velmi štědrý příspěvek.</p>

<p>„Zkrátka to nebyla ta pravá.“ Reverend vklouzl do boxu a uhladil si bezchybně uvázanou kravatu od Versaceho. „Není těžké uhodnout, proč jsi jí dal košem.“</p>

<p>„Vážně? Nepovídej.“</p>

<p>„Blondýny tě nerajcujou.“</p>

<p>To už je passé. „Třeba mi prostě jen nesedla.“</p>

<p>„Já vím, co chceš.“</p>

<p>Jakmile před Butchem přistál další panák skotské, okamžitě ho do sebe obrátil. „Tak schválně.“</p>

<p>„Je to součást mé práce.“</p>

<p>„Nic proti tomu, ale být tebou, nechám to plavat.“</p>

<p>„Víš co, poldo?“ Reverend se naklonil blíž. Báječně voněl. Stará, ale dobrá Cool Water od Davidoffa. „Stejně ti helfnu.“</p>

<p>Butch mu přátelsky položil ruku na rozložité rameno. „Mě zajímají jen barmani, kámo. Momentálně moje touhy uspokojí jedině dobrej samaritán.“</p>

<p>„Někdy holt nic jinýho nezabere.“</p>

<p>„V tom případě máme oba smůlu.“ Butch kývl ke změti svíjejících se polonahých těl na parketě, nadopovaných koksem a extází. „Tady jsou všichni jaksi stejný.“</p>

<p>V dobách svého působení u caldwellské policie pro něj byl klub ZeroSum záhadou. Všichni věděli, že se tady točí drogy ve velkém a daří se prostituci, ale nikomu z oddělení se nepodařilo obstarat pádný důvod pro povolení k prohlídce – navzdory tomu, že kdykoli sem někdo z jeho kolegů vkročil, stal se svědkem mnohonásobného a opakovaného porušování zákona, a to především ve dvojicích.</p>

<p>Ale od té doby, co to táhne s Bratrstvem, tomu přišel na kloub. Reverend má v rukávu spoustu fíglů, jimiž umí ovlivnit vnímání událostí a okolností smrtelníků. Jako každý správný upír dokáže člověka zbavit vzpomínek, zmanipulovat bezpečnostní kamery a podle libosti se odhmotnit. Zkrátka a dobře, tenhle maník a jeho kšeftaření je pohyblivým cílem, který se nikdy nepohne.</p>

<p>Butch potřásl hlavou. „Vysvětli mi, jak se ti podařilo utajit před tou svou aristokratickou rodinkou, v jaký levotě jedeš?“</p>

<p>Reverendův úsměv odhalil jen hroty bělostných špičáků. „Vysvětli mi, jak je možný, že se Bratrstvu dostal pod kůži pouhý člověk?“</p>

<p>Butch furiantsky vyprázdnil další skleničku. „Osud tě někdy zavane nesprávným směrem.“</p>

<p>„Svatá pravda, smrtelníku. Svatá pravda.“ Když začal vyzvánět Butchův mobil, Reverend se zvedl. „Něco ti přihraj u.“</p>

<p>„Pokud to nebude skotská, nemám zájem, kamaráde.“</p>

<p>„Však ty si to rozmyslíš.“</p>

<p>„Sotva.“ Butch vyndal z kapsy Motorolu Razr a odklopil kryt. „Co se děje, V? Kde jsi?“</p>

<p>Vishousovo namáhavé oddychování zkreslovalo tlumené hučení větru: neklamná známka toho, že běží jako o život. „Máme problém, poldo.“</p>

<p>Butchovým tělem prolétl nával adrenalinu, který ho rozzářil jako vánoční stromeček. „Kde jsi?“</p>

<p>„Na předměstí. Ty zatracený zabijáci začali lovit v domovech civilistů.“</p>

<p>Butch vyskočil na nohy. „Jedu tam –“</p>

<p>„Zlatý voči, příteli. Zůstaň, kde jsi. Volám jen proto, aby sis nemyslel, že když se v klubu neobjevíme do svítání, je po nás. Zatím.“</p>

<p>Spojení se přerušilo.</p>

<p>Butch sklesl zpátky na lavici. Partička u sousedního stolu se bujaře rozchechtala nějakému společnému vtípku. Veselý, nevázaný smích se rozlétl místností jako hejno vyplašených vrabců.</p>

<p>Butch sklopil pohled na dno sklenice. Před půl rokem nestál jeho život za řeč. Neměl partnerku ani rodinu, která by mu byla blízká. Žádný domov, aspoň ne v pravém slova smyslu. Jeho povolání vyšetřovatele vražd ho stravovalo zaživa. Pak ho vylili z práce za policejní brutalitu. Načež se shodou několika bizarních náhod setkal s Bratrstvem. A poznal ženu, která ho zatím jako jediná dokázala zbavit rozumu. Jo, a z gruntu změnil svůj šatník.</p>

<p>Na poslední jmenovanou novinku si zvykl ze dne na den a kupodivu se stala jeho druhou přirozeností.</p>

<p>Radikální změny nějaký čas zastíraly realitu, ale poslední dobou zaznamenal, že i přese všechny rozdíly je na tom pořád stejně jako kdykoli předtím: jeho život vjel do starých známých kolejí. Zase jenom přežívá, místo aby žil.</p>

<p>Upíjel whisky a myslel na Marissu. Představil si její plavé, po pás dlouhé vlasy. Bledou pleť. Světle modré oči. Špičáky.</p>

<p>Správně, blondýny nejsou nic pro něj. Žádný světlý odstín vlasů ho ani v nejmenším nevzruší.</p>

<p>K čertu s barvou. Marissu není možné srovnávat s žádnou ženou v tomhle zatraceným klubu, ba ani na celý planetě. Ona je jako průzračný křišťál, který láme světlo a všechno v okolí zušlechťuje, oživuje a prosycuje svým půvabem.</p>

<p>Do háje. Jsi moula k pohledání, O’Neale.</p>

<p>Jenomže ona je namouduši přenádherná. Tenkrát, když se zdálo, že jí padl do oka, doufal, že by jim to mohlo vyjít. Ale krátce nato zařadila zpátečku a jednoduše se vypařila. Což svědčí o tom, že má všech pět pohromadě. Ženě jako ona nemá co nabídnout, a nejen proto, že je pouhý člověk. Pohybuje se na pomezí temného světa Bratrstva a tu a tam do něj strčí nos, ale vzhledem k tomu, kým je, nesmí bojovat bok po boku s bratry, a jelikož o nich už leccos ví, ani se nemůže vrátit mezi lidi. Z téhle bezútěšné země nikoho se dostane jediným způsobem, a sice nohama napřed.</p>

<p>Že by se z něj stal regulérní uchazeč o inzerát na internetové seznamce?</p>

<p>Z neveselých úvah ho vytrhl další svěží poryv halasného smíchu, jímž o sobě dávali vědět hosté u sousedního stolu. Zalétl k nim pohledem. Uprostřed skupinky trůní blonďák v elegantním obleku. Vypadá na patnáct, ale uplynulý měsíc se v úseku pro VIP objevoval pravidelně a rozhazoval prachy stejně bezstarostně jako papírové konfety.</p>

<p>Očividně vyvažuje své tělesné nedostatky naditou peněženkou. Další příklad toho, že životní prostředí plné zeleně má cenu zlata.</p>

<p>Butch dopil skotskou, pokynul servírce a znovu zamžoural do prázdné skleničky. Má v sobě už čtyři dvojité panáky, a přesto si připadá úplně střízlivý. Jasný ukazatel tolerance vůči alkoholu. Podle všeho dosáhl úrovně mistra alkoholika. Učednické roky má dávno za sebou.</p>

<p>Sotva vzal skutečnost na vědomí a přestal se jí znepokojovat, uvědomil si, že už nešlape vodu. Jde rovnou ke dnu.</p>

<p>Paráda. Mejdan jak má být.</p>

<p>„Reverend říkal, že potřebuješ společnost.“</p>

<p>Ani se neobtěžoval k ženě vzhlédnout. „Ne, děkuju.“</p>

<p>„Proč se na mě nejdřív nepodíváš?“</p>

<p>„Vyřiď šéfovi, že si jeho zájmu vážím –“ Pozvedl pohled… a zmlkl.</p>

<p>Poznal ji okamžitě. A jak by ne? Hlavní ochrankářka ZeroSum je nezapomenutelná. Výška metr osmdesát… přinejmenším. Vlasy černé jako uhel, pánský střih. Tmavě šedé oči barvy hlavně pistole. Černý nátělník na vysportovaném trupu: svaly, vystupující žíly, ani gram tuku. Jako by svému okolí sdělovala, že hravě láme kosti a že jí to působí nesmírné potěšení. Roztržitě si prohlédl její ruce. Dlouhé, silné prsty. Takové, co umějí ublížit.</p>

<p>Zatoužil po bolesti. Dneska by docela rád pocítil pro změnu fyzickou bolest.</p>

<p>Žena se pousmála, jako by uhodla, co se mu honí hlavou. Přitom zahlédl záblesk špičáků. Takže upírka…</p>

<p>Ten mizera Reverend trefil hřebík na hlavičku. Tahle mu vyhovuje, protože je pravý opak Marissy. A protože mu obstará přesně ten druh anonymního sexu, na jaký je zvyklý odjakživa. Mimo to je příslibem bolesti, kterou hledá, aniž si to uvědomoval.</p>

<p>Když vsunul ruku do kapsy saka Black Label z krejčovské dílny Ralpha Laurena, žena zavrtěla hlavou. „Za prachy nedělám. Nikdy. Považuj to za přátelskou laskavost.“</p>

<p>„Já tě neznám.“</p>

<p>„Však taky nemluvím o tobě.“</p>

<p>Butch se ohlédl. Na opačném konci úseku pro VIP spatřil Reverenda. Upír k němu vyslal mimořádně samolibý úsměv a zmizel ve své soukromé kanceláři.</p>

<p>„Je to můj velice dobrý přítel,“ dodala polohlasně.</p>

<p>„Tak to jo. Jak se jmenuješ?“</p>

<p>„Na tom nesejde.“ Natáhla k němu ruku. „Pojď, Butchi alias Briane, rodným příjmením O’Neale. Půjdeme dozadu. Ať aspoň na chvíli zapomeneš na to, co tě nutí obracet do sebe dvojitý panáky Lagavulinu. Až se sem vrátíš, pro mě za mě můžeš v té sebedestrukci pokračovat.“</p>

<p>Shledal, že ho ani trochu neznepokojuje, co všechno o něm ví. „Proč mi neřekneš, jak se jmenuješ?“</p>

<p>„Dneska večer mi říkej Sympathy. Co ty na to?“</p>

<p>Prohlédl si ji od hlavy k patě. Zaregistroval kožené kalhoty. Jak jinak… „Nemáš tam dole náhodou druhou hlavu, Sympathy?“</p>

<p>Zasmála se. Byl to sytý, hluboký smích. „Ani náhodou. A nejsem transsexuál. Náležitě vyvinuté pohlaví nemají jenom muži.“</p>

<p>Upřeně se jí zadíval do očí barvy kalené oceli. Pak střelil očima k soukromým záchodům. Bože… Tohle tak dobře zná. Rychlovka s neznámou, bezvýznamné spojení dvou cizích těl. Samozřejmá součást jeho sexuálního života, kam až mu paměť sahá. S tím rozdílem, že po tom nikdy nezatoužil tak úchylně umanutým zoufalstvím.</p>

<p>No a co? Chce snad držet celibát až do té doby, než bude mít místo jater kus šutru? A jen proto, že o něj nestojí žena, které není hoden?</p>

<p>Sklopil oči na své kalhoty. Vida: jeho tělo do toho chce jít. Ještě že tahle strana rovnice dává smysl.</p>

<p>„Jdeme.“ Butch vyklouzl z kóje a přitom cítil, jak se mu srdce mění v kus ledu.</p><empty-line /><p>Po líbezném houslovém glissandu zahájil komorní orchestr waltz. Marissa sledovala, jak se noblesní společnost vyhrnula na taneční parket. Všichni muži a ženy v jejím bezprostředním i vzdáleném okolí vytvořili páry, uchopili se za ruce, přitiskli se k sobě a utopili pohled v očích svého partnera. Vzápětí vzduch prosytila těžká vůně smíšená z desítek rozmanitých tónů mocných vázacích parfémů.</p>

<p>Snažila se nadechovat přivřenými rty, aby opojný živočišný odér necítila naplno.</p>

<p>Avšak únik byl marný, a jak známo, odříkaného chleba největší krajíc. I když je aristokracie pyšná na své vybrané způsoby a životní styl, i <emphasis>glymera </emphasis>podléhá čistě biologickým zákonitostem druhu. Když se muž sváže se ženou, své majetnictví oznamuje všem ostatním zcela charakteristickým pachem. A pokud žena svého partnera přijme, nosí tu temnou vůni na své pokožce s hrdostí – aspoň podle Marissina předpokladu.</p>

<p>Ze sto dvaceti pěti hostů v tanečním sále v domě svého bratra je jedinou ženou bez partnera. Volných mužů přišlo samozřejmě nespočet, nicméně je velmi nepravděpodobné, že ji některý z nich vyzve k tanci. Všichni <emphasis>urození </emphasis>waltz raději vynechají nebo pozvou do kola svou matku či sestru, jen aby se omylem neocitli v její společnosti.</p>

<p>Je navždy nežádoucí. Když před ní zakroužil jeden ze šťastných párů, ohleduplně sklopila pohled. To by tak ještě scházelo, aby při usilovné snaze odvrátit od ní zrak škobrtli jeden druhému o nohu.</p>

<p>Samou potupou ji rozbrněla kůže, ačkoli nevěděla, proč nucenou pozici odstrčené pozorovatelky nese tak těžce. Proboha – žádný z příslušníků <emphasis>glymery </emphasis>se jí nepodíval do očí už čtyři sta let a ona si na to dávno zvykla. Nejdřív byla nechtěnou <emphasis>shellan </emphasis>Slepého krále. Teď je jeho <emphasis>bývalou </emphasis>nechtěnou <emphasis>shellan, </emphasis>kterou odvrhl kvůli milované královně se smíšenou krví.</p>

<p>Ale možná ji pozice vyvržence definitivně vyčerpala.</p>

<p>Křečovitě semkla rty, třesoucíma se rukama si zvedla těžkou sukni šatů a zamířila k impozantnímu klenutému vchodu do sálu. S modlitbou na rtech a vědomím, že spásaje na dosah, zatlačila do dveří dámského salonku. Uvítal ji vzduch provoněný fréziemi a osvěžovačem a ze svého neviditelného objetí k ní vyslal… jenom blažené ticho.</p>

<p>Díky, Stvořitelko!</p>

<p>Přesto se napětí nezbavila. Nejprve se porozhlédla po místnosti. Dámské záchody s umývárnou a předpokojem odjakživa považovala za přepychovou šatnu pro debutantky: salonek zařízený v opulentním stylu staré carské Rusi a laděný do odstínů temně rudé je vybavený pohodlnými lenoškami a deseti navlas stejnými toaletními stolky. Pod každým zrcadlem stojí či leží vyrovnaná veškerá líčidla a kosmetické potřeby, jimiž si žena může upravit vzhled. Ze zadní části salonku se vchází do několika oddělených umýváren se záchodem, přičemž každý soukromý prostor odpovídá svou výzdobou jinému Fabergéovu vejci z rozsáhlé sbírky Marissiny matky.</p>

<p>Ryze ženské. Absolutně úchvatné.</p>

<p>Náhle obklopená vší tou elegancí a nádherou by nejradši začala ječet.</p>

<p>Místo toho si jen skousla ret a v nejbližším zrcadle zkontrolovala účes. Blonďaté kadeře, které jindy nosí rozpuštěné a sahají jí až do pasu, má s puntičkářskou precizností upevněné na temeni hlavy a z pevného uzlu se jí zatím neuvolnil jediný vlásek. I po několika hodinách je všechno na svém místě, ba ani šňůra delikátních perel, které jí služebná zapletla do vlasů přesně podle jejího přání, nezměnila polohu o jediný milimetr.</p>

<p>Žádné překvapení. Vždyť zatím jen postávala stranou a bez hnutí sledovala ostatní.</p>

<p>Moment. Přece jenom… Náhrdelník je malinko nakřivo. Upravila si tedy několikanásobný obojek z perel tak, aby jeho největší chlouba, tahitská, téměř dvoucentimetrová perla, mířila přímo do výstřihu… který je tak cudný, že vlastně nestojí za zmínku.</p>

<p>Šaty v holubičí šedi, originální model od Balmaina, si pořídila na Manhattanu ve 40. letech dvacátého století. Zato střevíčky od Stuarta Weitzmana jsou zbrusu nové – ovšem pod lemem dlouhé sukně je sotva někdo může obdivovat. Náhrdelník, náušnice i manžetové knoflíčky má jako vždy na svědomí Tiffany. Její otec objevil zázračného Loiuse Comforta koncem devatenáctého století a od té doby se členové jeho rodiny stali pravidelnými zákazníky téhle světově proslulé klenotnické firmy.</p>

<p>Však je to jeden z punců nefalšované aristokracie: stále stejný styl a nepolevující špičková kvalita. Jakákoli nedokonalost nebo změna vyvolává zlostný nesouhlas.</p>

<p>Napřímila se a ustupovala přes místnost k protější stěně, dokud se neviděla v zrcadle celá. Nabídl se jí vpravdě ironický pohled: její odraz je ztělesněním ženské dokonalosti a zhuštěním neuvěřitelného půvabu, jaký se vídá spíše u sochy než u živé bytosti. Vysoká a štíhlá postava tvořená ladnými křivkami, nadpozemsky krásný obličej s bezchybně sladěnými proporcemi rtů, očí, tváří i nosu. Pleť jako z alabastru. Stříbřitě modré oči. V žilách krev, která patří u její rasy k nejčistším.</p>

<p>A přesto… je sama. Opuštěná, osamělá. Jediná nevázaná žena. Nežádoucí, nechtěná, nedostatečná, <emphasis>newling, </emphasis>s níž se ani válečník tak čisté krve, jakým je Wrath, nedokázal jedinkrát spojit, i kdyby jenom proto, aby ji zbavil panenství. Kvůli jeho nechuti zůstala navždy nesvázaná, přestože s ním byla po staletí. Aby se z ženy stala něčí právoplatná <emphasis>shellan, </emphasis>musí do ní dotyčný fyzicky vstoupit.</p>

<p>Jejich rozchod byl nečekaný. Nikoho však nepřekvapil. Přestože Wrath veřejně prohlásil, že ho opustila z vlastní vůle, <emphasis>glymera </emphasis>věděla, jak to bylo ve skutečnosti. Nikdy se jí nedotkl, nikdy se nemohla pyšnit jeho vázacím pachem, nikdy s ním nestrávila ani den o samotě. Nemluvě o tom, že žádná žena by od něj dobrovolně neodešla. Vždyť je to Slepý král, poslední čistokrevný upír na celé planetě, velký válečník a člen Bratrstva černé dýky. Nikdo není mocnější než on.</p>

<p>Společenská smetánka však dospěla k logickému závěru. S Marissou musí být něco v nepořádku, pravděpodobně něco, co skrývá pod oděvem, a řečená závada má nejspíš sexuální povahu. Proč jinak by v plnokrevném válečníkovi nevzbuzovala erotickou touhu?</p>

<p>Zhluboka se nadechla. Znovu. A ještě jednou.</p>

<p>Vůně čerstvých květin jí zaútočila na chřípí v několikanásobně koncentrované síle a přebila a vytěsnila veškerý vzduch… až nasávala do plic jen vůni. Hrdlo se jí křečovitě stáhlo, jako by instinktivně čelilo náhlému útoku. Zatahala za perlový obojek. Je tak těsný… Svírá a škrtí až k nesnesení. A tíží… jako by ji rdousily neviditelné ruce… Otevřela ústa k nadechnutí, ale ani to nepomohlo. Plíce jí ucpal agresivní pach květin, pokryl a zalepil je zevnitř, zvenku… dusila se, topila… přestože není ve vodě…</p>

<p>Nejistě se dopotácela ke dveřím salonku, ale jen proto, aby si uvědomila, že nedokáže čelit tančícím dvojicím, bytostem, které vymezily své postavení prostřednictvím jejího vyobcováním. Ne, nedopustí, aby ji takhle viděli… Na první pohled by poznali, že je rozrušená. Věděli by, jak je to pro ni těžké. A o to víc by ji nenáviděli.</p>

<p>Přejela po salonku zuřivým pohledem. Odrážel se od zrcadel, poskakoval po obrysech předmětů… V návalu paniky se pokusila… O co vlastně? Kam půjde…? Nahoru, do své ložnice… Musí pryč… Panebože… <emphasis>Nemůže dých</emphasis><emphasis>at. </emphasis>Zemře tady a teď, zužuje se jí hrdlo, už zbývá pouhá škvírka…</p>

<p>Havers… její bratr Havers… Potřebuje se dostat k němu. Je lékař… Určitě jí pomůže – ale tím mu pokazí narozeniny. Bude je mít dočista zničené… kvůli ní. Všechno má na svědomí ona. Za všechno si může sama… <emphasis>Za všechno. </emphasis>Za veškerou hanbu, která ji provází. Díkybohu, že se toho nedožili její rodiče a nevidí… co se z ní stalo… jak dopadla…</p>

<p>Asi budu zvracet, blesklo jí myslí. Určitě… budu… zvracet…</p>

<p>S třesoucíma se rukama a podlamujícíma se nohama vklopýtala do jedné z umýváren a zamkla za sebou dveře. Předtím nemotorně a až na druhý pokus roztočila kohoutek nad umyvadlem, aby šplíchání vody přehlušilo její chrčivý dech pro případ, že by někdo přišel do odpočívárny. Pak sklesla na kolena a sklonila se nad porcelánovou mísu.</p>

<p>Zvedl se jí žaludek a začala dávit. Hrdlem jí ve vlnách stoupaly suché záškuby, ale nevyšlo z ní nic, jenom vzduch. Na čele, v podpaží i v rýze mezi ňadry jí vyrazil pot a přepadla ji závrať. S doširoka otevřenými ústy zoufale lapala po dechu, zatímco se jí v mysli překotně střídaly obrazy o umírání a o samotě, bez pomoci, o bratrových pokažených narozeninách, o sobě samé jako o opovrženíhodné věci… Vjemy a představy útočily na její mozek jako roj popíchnutých včel… Z ničeho nic jich měla plnou hlavu… Bzučí a bodají… ubodají ji k smrti… místo myšlenek včely…</p>

<p>Marissa se rozplakala. Ne proto, že byla přesvědčená, že umře, ale protože věděla, že se to nestane.</p>

<p>V uplynulých několika měsících byly panické záchvaty zvlášť kruté. Úzkost ji pronásledovala jako neúnavný beztvarý slídič, který nezná odpočinek a proti kterému se nedokáže bránit. Každý další nával prožívala stejně intenzivně a s neměnnou mírou strašlivého sebeodhalování.</p>

<p>Podepřela si hlavu rukou a chraplavě se rozvzlykala, po tvářích se jí valily slzy a stékaly po krku za řady perel. Je tak osamělá. Uvězněná v krásné, přepychové, vysněné voliéře, kde se krkavci oblékají do smokingu a vrány nad ní krouží na křídlech ze saténu a hedvábí, připravené vyklovat jí oči.</p>

<p>Ve snaze ovládnout dýchací svaly se ještě jednou zhluboka nadechla. <emphasis>Tiše… jen klid. Jsi v pořádku. Tohle už přece znáš.</emphasis></p>

<p>Po chvíli se zadívala do záchodu. Mísa byla z poctivého zlata, a jak Marissiny slzy čeřily hladinu vody, jako by uvnitř zářilo slunce. Náhle si uvědomila, že klečí na tvrdých dlaždicích. Korzet se jí zakusuje do hradního koše. A pokožku má vlhce lepkavou potem.</p>

<p>Zvedla hlavu a rozhlédla se. Čirou náhodou se zhroutila ve své nejmilejší kabince inspirované liliovým velikonočním vejcem. Klečí obklopená stěnami v odstínu růže na tváře, zdobenými ručně malovanými svěže zelenými stonky a drobnými bílými kvítky. Podlaha, pult i zapuštěné umyvadlo jsou z růžového mramoru s bílým a smetanovým žilkováním. Svícny ze zlata.</p>

<p>Paráda. Ideální kulisy pro panický záchvat, jen co je pravda. Až na to, že poslední dobou si panika prostředí k propuknutí nevybírá. V kurzu je cokoli.</p>

<p>Marissa se namáhavě zvedla z podlahy, zatáhla kohoutek a sklesla do křesílka s hedvábným čalouněním, které stálo v koutě. Široká sukně se kolem ní rozprostřela jako živočich, který se protahuje po dramatickém lovu.</p>

<p>Znovu se na sebe zadívala do zrcadla. Má opuchlý obličej a zarudlý nos. Pošramocený make-up, vlasy jako vrabčí hnízdo.</p>

<p>Takhle nějak vypadám i uvnitř, pomyslela si. Není divu, že mnou <emphasis>glymera </emphasis>opovrhuje. Jakýmsi zázrakem všichni vědí, že tohle je moje pravá tvář.</p>

<p>Bože… Možná právě proto o ni Butch nestojí…</p>

<p><emphasis>Tak dost! </emphasis>Myšlenky na něj jsou to poslední, co v tuhle chvíli potřebuje. Musí se vzchopit a nějak proklouznout do ložnice. Neměla by se schovávat, je to odpudivé – ale ona není o nic přitažlivější.</p>

<p>Když zvedla ruce k uzlu vlasů, uslyšela, jak se dveře do salonku otevřely a hudba na několik vteřin zesílila. Hned poté však zase zeslábla, jen co se vstup zavřel.</p>

<p>Tohle jí ještě scházelo. Je v pasti. Ale možná přišla jen jedna žena, takže nemusí mít obavy, že nedobrovolně odposlechne cizí rozhovor.</p>

<p>„Nechce se mi věřit, že jsem si pokecala šál, Sanimo.“</p>

<p>Fajn. Tak teď je nejen zbabělec, ale taky slídil.</p>

<p>„Není to skoro vidět,“ řekla oslovená. „Ale máš štěstí, že sis toho všimla dřív než kdokoli jiný. Pojď do umývárny. Zkusíme to odstranit teplou vodou.“</p>

<p>Marissa se vzpamatovala. <emphasis>Nevšímej si jich, </emphasis>poručila si v duchu. <emphasis>Uprav si vlasy a, pro všechno na světě, udělej něco s tou maskarou. Vypadáš jako mýval.</emphasis></p>

<p>Sáhla pro ručník a co možná nejtišeji jej namočila. Obě ženy zatím vešly do kabinky naproti a nejspíš nechaly dveře otevřené, protože bylo zřetelně slyšet, co říkají.</p>

<p>„Ale co když to někdo přece jen viděl?“</p>

<p>„Jen klid… Stáhni si tu šálu… Dobrotivý bože.“ Následoval tichý smích. „Tvůj krk…“</p>

<p>Hlas mladší ženy přešel do vzrušeného šepotu. „To mám od Marluse. Od té doby, co jsme se před měsícem vzali, je…“</p>

<p>Teď se rozesmály obě.</p>

<p>„Navštěvuje tě ve dne často?“ Saminin spiklenecký tón zněl požitkářsky.</p>

<p>„Ano. Když chtěl, abychom měli propojené ložnice, netušila jsem, proč mu na tom tolik záleží. Teď už to vím. Je nenasytný. A… nechce se jenom krmit.“</p>

<p>Ruka s žínkou jí znehybněla pod okem. Jen jednou poznala, jaké to je, když po ní muž touží. Jeden polibek, jeden jediný… Tu vzpomínku střeží jako vzácný poklad. Ví, že ji pohřbí jako pannu, a to kratičké splynutí úst bude jejím jediným erotickým zážitkem.</p>

<p>Butch O’Neal. Butch ji políbil tak – <emphasis>Přestaň.</emphasis></p>

<p>Setřela si černé šmouhy od maskary také pod druhým okem.</p>

<p>„Být čerstvě svázaná je úžasné. Ale ty ranky nesmí nikdo vidět. Hyzdí ti pleť.“</p>

<p>„Proto jsem tady. Co kdyby mi někdo řekl, ať kvůli té skvrně od vína odložím šálu?“ Mladá žena to pronesla se stejnou dávkou děsu, s jakým se hovoří o zraněních způsobených nožem.</p>

<p>Ovšem s ohledem na <emphasis>glymeru </emphasis>Marissa naprosto chápe, proč na sebe dotyčná nechce upoutat pozornost.</p>

<p>Hodila žínku na mramorový pult a pokusila se provést něco s vlasy… a vzdala snahu nemyslet na Butche.</p>

<p>Bože, s jakým potěšením by schovávala stopy po jeho zubech před zraky aristokracie. Jak ráda by skrývala sladké tajemství, že pod nažehlenými šaty je tělo, které poznalo nespoutané milování. A s nesmírnou pýchou by nosila jeho pach, jímž by ji označil za svou, a dokonce by jej zdůraznila vhodným parfémem, jak to ženy její rasy mají ve zvyku.</p>

<p>Jenomže nic z toho nehrozí. Za prvé se lidé tímto způsobem nesvazují, soudě podle toho, co se jí o nich doneslo. A i kdyby to dělali, když se naposledy setkala s Butchem O’Nealem, otočil se k ní zády. To znamená, že o ni nemá zájem. Nejspíš se také doslechl o jejích nedostatcích. A protože je jedna ruka s Bratrstvem, určitě o ní teď leccos ví.</p>

<p>„Je tady někdo?“ zjišťovala Sanima ostrým tónem.</p>

<p>Marissa v duchu zaklela, když jí došlo, že musela vzdychnout nahlas. Rezignovala na úpravu účesu i líčení a otevřela dveře. Když z nich vyšla, obě ženy sklopily pohled. Za daných okolností to vítala: její vlasy vypadají, jako by se prodírala roštím.</p>

<p>„Buďte bez obav. Umím mlčet,“ ubezpečila je polohlasně. Hovory o intimním životě jsou na veřejnosti zapovězeny. A vlastně i na dámských toaletách.</p>

<p>Ženy poslušně udělaly pukrle, a aniž na její ujištění jakkoli reagovaly, čekaly, až Marissa odejde.</p>

<p>Jakmile se ocitla na chodbě, cítila, jak se od ní odvracejí další a další pohledy, jak oči všech hledají jiný cíl… a především oči nezadaných mužů, kteří opodál potahují z doutníku.</p>

<p>Než odešla z plesu, zachytila v davu Haversův pohled. Kývl a smutně se usmál, jako by věděl, že jeho sestra se už nemůže déle zdržet.</p>

<p>Milovaný bratře, pomyslela si. Vždycky stál na její straně, nikdy jí nedal ani náznakem najevo, že se stydí za to, co se z ní stalo. Měla by ho ráda tak jako tak, protože pocházejí z týchž rodičů, ale zbožňuje ho především pro jeho neotřesitelnou loajalitu.</p>

<p>Věnovala poslední pohled společenské elitě v celé její nádheře a odebrala se do svého pokoje. Rychle se osprchovala, oblékla si jednoduché dlouhé šaty, obula pohodlné mokasíny a seběhla po zadním schodišti bratrova sídla.</p>

<p>S tím, že je nežádoucí a nedotčená mužem, se dokáže smířit. Pokud jí takový osud přichystala Stvořitelka, budiž. Mohla skončit mnohem hůř. Truchlit pro to, co jí chybí, je ve světle všeho, co má, sobecké a ubohé.</p>

<p>Vadí jí jediná věc: být neužitečná. Štěstí, že zastává vysokou funkci v Radě <emphasis>urozených </emphasis>a že jí tu pozici zajišťuje její neposkvrněný rodokmen. Existuje však i jiný způsob, jak po sobě zanechat něco přínosného.</p>

<p>Vyťukala do elektronického zámku kód a odemkla ocelové dveře. Tančícím dvojicím v opačné části sídla závidí a vždycky jim závidět bude. Ale nikdy se nestane jednou z nich.</p>

<p>Její život se ubírá po jiných, méně prošlapaných stezkách.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola druhá</strong></p>

<p>B</p>

<p>utch opustil ZeroSum ve tři čtvrtě na čtyři ráno, a i když za klubem parkovalo escalade, vydal se opačným směrem. Potřebuje být na vzduchu. Bože… Musí se volně nadechnout.</p>

<p>Na severu státu New York vládla v půli března hluboká zima a tu noc mrzlo, až praštělo. Ubíral se vylidněnou Obchodní třídou a dech mu vycházel z úst v podobě bílých obláčků, které se mu chvíli vznášely kolem ramen, než se rozplynuly. Chlad a samota mu vyhovují. Je rozpálený a svazuje ho nezvyklá stísněnost, i když mačkanici upocených těl v klubu nechal za zády.</p>

<p>Jeho bytelné boty od Ferragama rázně tepaly chodník a na úzké vymrzlé betonové stezce mezi závějemi špinavého sněhu mu pod podpatky skřípala směs písku a soli. Navzdory valem se blížící zavíračce se z dalších nočních podniků v ulici linulo tlumené dunivé pulzování hudby.</p>

<p>Když se přiblížil k McGrider’s, zvedl si límec kabátu a přidal do kroku. Tomuhle bluesovému baru se zásadně vyhýbá, protože ví, že tam chodí jeho bývalí kolegové z policejního oddělení, s nimiž se nechce setkat. Oficiálně ho mají za mrtvého nebo nezvěstného a on na tom nehodlá cokoli měnit.</p>

<p>Další na řadě byl Řvoun, odkud vřeštěl drsný rap, a basy zesílené na maximum změnily budovu ve vibrující obří reproduktor. Jakmile dospěl na roh, zastavil se a upřel zrak do postranní uličky ubíhající podél zdi klubu.</p>

<p>Tam to všechno začalo. Svůj prapodivný výlet do upíří říše zahájil loni v červenci právě tady, když vyšetřoval výbuch bomby v autě. Po BMW zbyly pouhé trosky a uhořel v něm člověk. Na místě činu se žádné důkazy nenašly, jen pár vrhacích hvězd, jaké se používají v asijském bojovém umění, nicméně bylo zřejmé, že atentát provedl zkušený profík, který jím chtěl někomu něco sdělit. Krátce nato se v nedalekých uličkách nalezly mrtvoly prostitutek, podříznutých jako jehňata a s vysokou koncentrací heroinu v krvi. A další podobné zbraně.</p>

<p>Butch a jeho parťák José de la Cruz dospěli k závěru, že bomba měla varovat toho či onoho pasáka a mrtvé ženy byly poněkud drsnou odplatou. Záhy se však dověděl, jak to bylo doopravdy. Obětí byl Darius, člen Bratrstva černé dýky, a vrahy nepřátelé jeho rasy, <emphasis>bezduší. </emphasis>Vraždy prostitutek byly součástí taktiky Vyhlazovací společnosti, která na krev těch nebožaček lákala civilisty, aby je pak snáze chytila a podrobila výslechu.</p>

<p>Tenkrát neměl ani páru o tom, že existují upíři. Natož že se vozí v bavorácích za devadesát tisíc dolarů. A mají rafinované nepřátele.</p>

<p>Vešel do uličky a dospěl až k místu, kde zmíněný bourák vyletěl do vzduchu. Na zdi sousedního domu byl dosud zřetelný zčernalý kruh od žáru výbušniny. Natáhl ruku a přiložil prsty na chladné holé cihly.</p>

<p>Tady, přesně tady to začalo.</p>

<p>Úzkým průchodem se prohnal poryv větru, vnikl Butchovi pod kabát, nadzvedl cíp nákladné kašmírové látky a opřel se do luxusního obleku pod ní. Spustil ruku ze stěny a zadíval se na svůj oděv. Plášť nesl značku Missoni a stál pět táců. Oblek od Ralpha Laurena – zhruba tři tisíce. Boty noname za pouhých sedm stovek. Zato manžetové knoflíčky od Cartiera vystihuje pětimístná sumička. Náramkové hodinky Patek Philippe. Pětadvacet tisíc.</p>

<p>Dva glocky v podpažních pouzdrech po dvou tisícovkách.</p>

<p>Momentálně má na sobě ohoz, doplňky a zbraně přibližně za… Kristepane. Za čtyřiačtyřicet tisíc babek. A to je jen zlomek toho, co vydal za oblečení a další osobní výbavu. Podobných věciček má v sídle Bratrstva dvě plné skříně. A nic z toho si nepořídil za své. Všechno, do poslední hedvábné ponožky, koupil za prachy Bratrstva.</p>

<p>Nosí hadry, které mu nepatří. Bydlí v cizím domě, baští jídlo, čučí na plazmový televizor… a na nic z toho si nevydělal. Lije do sebe skotskou, za kterou neplatí. Vozí si zadek v autech, která nejsou jeho. A čím si to všechno zasloužil? Ničím. Nemusí hnout ani prstem. Kdykoli bratři vyrážejí do akce, jeho nechají trčet doma –</p>

<p>Ze vzdáleného ústí uličky zazněla ozvěna kroků. Dusot těžkých bot sílil. A nebyl to jenom jeden pár.</p>

<p>Butch ustoupil do stínů a porozpínal knoflíky kabátu i saka, aby se v případě nutnosti snadno dostal k nádobíčku. Nehodlal se plést do cizích záležitostí, ale ani neměl v úmyslu zůstat stranou, kdyby to měl schytat někdo nevinný.</p>

<p>Instinkty policisty v něm dosud nevyhasly.</p>

<p>Ulička má jen jeden otevřený vstup a přespolní běžci, kteří se rychle přibližovali, musí proběhnout kolem něho. V naději, že nedojde k přímému střetu, se přitiskl ke kontejneru na odpadky a čekal na vývoj situace.</p>

<p>Jako první se kolem prohnal mladík, tvář zkřivenou děsem, trhané pohyby koordinované jen bezbřehou úzkostí. A za ním… Těsně v patách měl dva maníky s vybledlými vlasy a rameny jako stěhováci, obestřené nasládlým pachem kojeneckého zásypu.</p>

<p><emphasis>Bezduší.</emphasis> Na lovu civilisty.</p>

<p>Butch osvobodil z pouzdra glock, na mobilu stiskl tlačítko rychlé volby a vyrazil z úkrytu. Nouzový telefonát skončil ve Vishousově hlasové schránce, a tak v běhu vsunul telefon zpátky do kapsy.</p>

<p>Za několik vteřin dorazil do slepého konce průchodu, kde už se schylovalo k dramatickému rozuzlení zápletky. Teď, když zabijáci zahnali mladého upíra do úzkých, se jim v bledé tváři usadil samolibý úsměv. Pohybovali se uvolněně, naznačovali výpady a zase ustupovali a se svou kořistí si pohrávali jako kočka s myší. Civilista se třásl jako osika a jeho vytřeštěné, divoce těkající oči žhnuly ve tmě jako majáky poblikávající na poplach.</p>

<p>Butch namířil na trojici pistoli. „Hej, blonďáci, co kdybyste zvedli pracky nad hlavu?“</p>

<p><emphasis>Bezduší </emphasis>se zarazili a otočili se k němu. Jako by ho přimrazila k zemi ostrá záře čelních reflektorů. Ovšem za předpokladu, že by byl laň, na kterou se řítí dva buldozery. Tihle nemrtví mizerové jsou jen ryzí síla poháněná chladnokrevným rozumem – což je mimořádně zhoubná kombinace, zejména v dvojnásobném provedení.</p>

<p>„Tobě do toho nic není,“ vyštěkl ten vlevo.</p>

<p>„Přesně to mi ustavičně připomíná můj spolubydlící. Až na to, že já si rady neberu moc k srdci.“</p>

<p>Ti dva na to šli chytře, to se musí nechat. Jeden se věnoval Butchovi, druhý se blížil k civilistovi, který měl nejspíš tak nahnáno, že se nebyl s to odhmotnit.</p>

<p>Co nevidět tady budeme mít rukojmí, napadlo Butche.</p>

<p>„Proč od toho nedáš ruce pryč?“ zkusil to pro změnu prevít vpravo. „Bude to pro tebe lepší.“</p>

<p>„Pro mě možná. Ale ne pro něj.“ Kývl k řadovému upírovi.</p>

<p>Do uličky dýchl ledový závan. Zčechral pohozené plastové nákupní tašky a listy osiřelých novin. Butche zašimralo v nose. Bože, jak tenhle smrad nenávidí.</p>

<p>„Zase ten zatracenej kojeneckej zásyp,“ zavrtěl hlavou. „Nechápu, jak ho vy <emphasis>bezduchý </emphasis>dokážete snýst.“</p>

<p>Zabijáci si ho strnule měřili světle vodnatýma očima, jako by jim nešlo do hlavy, odkud ten výraz zná. Načež oba zahájili manévry. <emphasis>Bezd</emphasis><emphasis>uchý </emphasis>blíž civilistovi po mládenci hrábl a přitáhl si ho na prsa jako živý štít, čímž pravděpodobnost rukojmí změnil v jistotu. Současně se jeho kumpán vymrštil jako odjištěná pružina a skočil po Butchovi.</p>

<p>Ten naštěstí podobný trik očekával. Nevzrušeně zacílil hlaveň glocku a střelil rozparáděného běláska přímo do prsou. Jakmile střela zasáhla cíl, <emphasis>bezduchému </emphasis>vyrazil z hrdla skřek, za jaký by se nemusel stydět ani hejkal. V příštím okamžiku se zabiják skácel na zem jako podťatý.</p>

<p>Na zásah obyčejnou střelou by takhle samozřejmě nereagoval. S velkou pravděpodobností by se jen otřepal a pokračoval v krasojízdě, jenomže díky Bratrstvu má Butch v zásobníku onačejší materiál.</p>

<p>„Co to, sakra…,“ uklouzlo druhému běláskovi.</p>

<p>„Překvápko, smraďochu. Čirou náhodou mám takový fajnový náboje…“</p>

<p><emphasis>Bezduchý</emphasis> se vzpamatoval z šoku, popadl civilistu kolem pasu, jako pírko ho zvedl ze země a podržel před sebou.</p>

<p>Butch na dvojici namířil pistoli. <emphasis>Do háje, </emphasis>blesklo mu hlavou. <emphasis>Došly náboje. V tom krámu už nezbyl ani jeden… </emphasis>„Pusť ho.“</p>

<p>Z podpaží řadového upíra se vysunulo ústí hlavně.</p>

<p>Butch se vrhl do mělkého dveřního výklenku právě ve chvíli, kdy se první střela odrazila od asfaltu. Jen co se ocitl v chatrném úkrytu, druhá rána se mu zaryla do stehna.</p>

<p>Kurva kurva kurva… To je nadělení. Jako by mu někdo nastřelil do nohy rozžhavenou skobu. Nanicovatý výklenek skýtal zhruba stejnou ochranu jako kandelábr a <emphasis>bezduchý </emphasis>se už přemisťoval do výhodnější pozice.</p>

<p>Butch chňapl po prázdné pivní láhvi, mrštil ji do uličky a vytasil druhý glock. Jak <emphasis>bezduchý</emphasis> trhl hlavou nad civilistovým ramenem ve směru zdroje zvuku, vypálil čtyři precizně umístěné rány do půlkruhu v dosahu dvojice. Upír podle jeho čekávání zpanikařil a zazmítal sebou. Sotva se vykroutil ze zabijákova sevření, Butch střelil <emphasis>bezduchého </emphasis>do ramene. Náraz odhodil toho mizeru stranou tak prudce, že přistál obličejem v prachu.</p>

<p>Pravda, byla to znamenitá rána, nicméně chlapík sebou pořád mele. Nejdéle za půldruhou minutu se zmátoří a vyškrábe se zase na nohy. Zvláštní náboje jsou bezva, ale jejich působení netrvá věčně, nemluvě o tom, že zásah do prsou je nepoměrně účinnější než do paže.</p>

<p>A jako by to nestačilo, vyvrbil se další problém.</p>

<p>Teď, když byl volný, civilista se nadechl a rozječel se z plných plic.</p>

<p>Butch k němu co nejrychleji přikulhal, přičemž procítěně proklínal bolest v noze. Kristova noho, ten kluk huláká jako na lesy. Nepotrvá dlouho a jeho řev sem přiláká všechny policajty ve službě – až z Manhattanu.</p>

<p>Přiblížil obličej těsně k upírovu a zpražil ho pohledem. „Můžeš laskavě přestat ječet? Vnímej mě, sakra. Přestaň… řvát… Okamžitě.“ Upír zmlkl, jako by mu v hlasivkách došla šťáva. „Výborně. Potřebuju od tebe dvě věci. Nejdřív ze všeho se uklidni, aby ses mohl vypařit. Slyšels, co jsem řekl? Dýchej pomalu a zhluboka – tak. Správně. A teď si zakryj oči. No tak. Dělej, proboha.“</p>

<p>„Jak jsi poznal –“</p>

<p>„Nežádal jsem tě, abys žvanil. Zavři oči a zakryj si je. A zhluboka dýchej. Všechno dobře dopadne, pokud odsud co nejdřív zmizíš.“</p>

<p>Mladík si přitiskl na oči třesoucí se ruce. Butch se dovlekl k druhému zabijákovi, ležícímu na břiše na zemi. Z ramene mu prýštila černá krev a z úst unikaly tlumené steny.</p>

<p>Butch nabral do hrsti chomáč jeho vlasů, zvedl mu hlavu z asfaltu a vrazil ústí glocku do spánku. Stiskl spoušť. Když se bledému maníkovi vypařila horní polovina obličeje, křečovitě zaškubal končetinami. A znehybněl.</p>

<p>To ale nestačilo. Aby oba zabijáky definitivně vyřídil, musí je bodnout do hrudi. A on nemá po ruce žádný perořízek.</p>

<p>Vytáhl mobil, znovu stiskl tlačítko rychlé volby a botou převrátil nehybné tělo naznak. Zatímco Vishousovi vyzváněl mobil, Butch prohledával <emphasis>bezduchému </emphasis>kapsy. Našel BlackBerry a náprsní tašku –</p>

<p>„Do hajzlu,“ vydechl. Zabiják stačil aktivovat telefon, očividně přivolal posily. Z přístroje bylo zřetelně slyšet namáhavý dech a šustění oděvů – neklamné znamení, že záložní oddíl je na cestě. A blíží se nepřiměřeně rychle.</p>

<p>Butch se obrátil k mladému upírovi. Vishousův mobil nepřestával zvonit. „Jak je? Vypadáš docela k světu. Už jsi mnohem klidnější a vyrovnanější.“</p>

<p><emphasis>V, zvedni to, sakra. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis></p>

<p>Upír spustil ruce k bokům a zrak mu zabloudil k zabijákovi, jehož zbytky obličeje ohodily cihlovou zeď vpravo. „Pane… bože…“</p>

<p>Butch se napřímil a stoupl si do mladíkova zorného pole. „Nemysli na to.“</p>

<p>Civilista zvedl paži a ukázal na Butchovu nohu. „A ty… jsi zraněnej –“</p>

<p>„Správnej postřeh. Ale o mě si starost nedělej. Potřebuju, aby ses zklidnil a vypadl odsud, kamaráde.“ <emphasis>Pokud možno ihned.</emphasis></p>

<p>Ve chvíli, kdy se ozvala Vishousova hlasová schránka, ozvěna zanesla do uličky dusot nohou. Butch vsunul mobil do dosahu kapsy, uvolnil prázdný zásobník glocku a vložil do něj plný. Upířího kluka už měl po krk. „Odhmotni se. Hned. Teď.“</p>

<p>„Ale – ale –“</p>

<p>„<emphasis>Ihned! </emphasis>Prokristapána, zmiz odsud, nebo se domů vrátíš v penálu.“</p>

<p>„Proč to děláš? Jsi jenom člověk –“</p>

<p>„Tohle slýchám dennodenně. A už mě to přestává bavit. <emphasis>Vypadni!</emphasis>“</p>

<p>Upír zavřel oči, zašeptal jakési slovo ve Staré řeči a zmizel.</p>

<p>Pekelný dusot sílil. Butch zapátral pohledem po nějakém úkrytu a přitom cítil, že má levou botu skrz naskrz promáčenou vlastní krví. Jeho jedinou šancí je mělký dveřní výklenek. S polohlasným sakrováním se do něj vmáčkl a vyhlížel to nadělení, kterému na beton neunikne.</p>

<p>„Svině jedny vyšisovaný…“ Kristepane… je jich na něj… šest.</p><empty-line /><p>Vishous věděl, co bude následovat, a usoudil, že nemusí být u všeho. Když oslnivě bílý záblesk změnil noc v pravé poledne, otočil se a dal se do běhu. Nemá jediný důvod ohlížet se přes rameno. Nocí zaburácel stodecibelový netvorův řev. V už zná scénář zpaměti: Rhage se promění, ta jeho potvora bude jako utržená z řetězu a <emphasis>bezduší</emphasis><emphasis>, </emphasis>se kterými zkřížil zbraně, jí poslouží jako přesnídávka. Stejný průběh jako vždycky… s výjimkou bitevního pole, jímž je pro změnu fotbalové hřiště Caldwellské střední školy.</p>

<p><emphasis>Do toho, Buldoci! Bijte je!</emphasis></p>

<p>Doběhl ke stupňovitým lavicím a vydusal po nich jako po schodech až na vrchol úseku pro roztleskávačky. Dole pod ním, na středové lajně, měl netvor zrovna v prádle <emphasis>bezduchého. </emphasis>Vyhodil ho do vzduchu, zachytil do zubů a…</p>

<p>Vishous se rozhlédl. Měsíc se schovává za mraky, což je úžasné, až na to, že v okolí střední školy stojí zhruba pětadvacet obytných domů. A lidé ve vícegeneračních baráčcích, rádobyrančích a budovách v jižanském koloniálním slohu před chviličkou probudil zásvit, který by si co do intenzity jasu nezadal ani s atomovým výbuchem.</p>

<p>Zaklel a stáhl si řidičskou rukavici s ocelovou vložkou. Natáhl paži a záře ze samého nitra jeho hrozivé dlaně osvětlila tetování, pokrývající z obou stran celou ruku, od konečků prstů až po zápěstí. S pohledem upřeným na hřiště se soustředil na rytmus svého srdce a pulzování v žilách a sladil svou mysl s tepem, te-pem, tepem, te-pem…</p>

<p>Z dlaně mu v nárazech vytryskovaly sálající vlny, nikoli nepodobné žáru z rozžhaveného asfaltu. Právě když se na dvou verandách rozsvítila světla, zotvíraly vstupní dveře a oba pánové a vládci vykoukli ze svého hradu, na okolí padla maskovací <emphasis>mhis. </emphasis>Výjev i zvuky zápasu na hřišti vystřídala iluze klidu a míru, navozující dojem, že všechno je v nejlepším pořádku a tak, jak má být.</p>

<p>Ze svého stanoviště nad řadami lavic měl všechno jak na dlani. Díky nočnímu vidění mohl nerušeně pozorovat lidské muže, jak se rozhlížejí a navzájem na sebe mávají. Když jeden s úsměvem pokrčil rameny, Vishous si představil, jak asi probíhá rozhovor.</p>

<p><emphasis>Nazdárek, Bobe. Viděls to?</emphasis></p>

<p><emphasis>To si piš, Gary. Nějaký světlo. Jasný jako </emphasis><emphasis>polední slunce.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nemáme zavolat policajty?</emphasis></p>

<p><emphasis>Zdá se, že je všechno v c</emphasis><emphasis>ajku.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jo. Ale stejně je to divný. Jak jste na tom s Marilyn a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>děckama tuhle sobotu? Mohli bysme vyrazit do nákupního centra, dát si pizzu… Co tomu říkáš?</emphasis></p>

<p><emphasis>Bezva nápad. Povím to starý. Tak do</emphasis><emphasis>brou.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dobrou.</emphasis></p>

<p>Vishous maskoval terén ještě dlouho potom, co se dveře zase zavřely a oba pánové nepochybně zamířili k chladničce pro noční zákusek.</p>

<p>Potvoře to netrvalo dlouho. A po jejím hodování nezbyl ani drobek. Jen co byl s <emphasis>bezduchými </emphasis>hotov, drak s pancířem z šupin začal otáčet mohutnou hlavou kolem dokola, a sotva zmerčil Vishouse, vyslal k němu hlasitý řev zakončený zavrčením.</p>

<p>„Hotovo, chlapáku?“ zavolal na něj V. „Kdyby ti to nedošlo, místo párátka můžeš použít břevna branky.“</p>

<p>Další chrochtavé zavrčení. Pak si zvíře lehlo a vzápětí se na jeho místě objevil Rhage, nahý a schoulený na udusaném sněhu nasáklém černou krví. Jakmile byla přeměna završena, Vishous seběhl po lavicích na plochu a sprintoval do středu hřiště.</p>

<p>„Bratříčku…“ Rhage zasténal a zachvěl se chladem.</p>

<p>„Jo, Hollywoode, jsem to já. Odvezu tě domů k Mary.“</p>

<p>„Není to tak hrozný jako jindy.“</p>

<p>„To rád slyším.“</p>

<p>V si svlékl koženou bundu, zakryl jí Rhageovu hruď a honem osvobodil z kapsy mobil. Dva zmeškané hovory od Butche; neprodleně mu zavolal zpátky. Teď bleskově potřebují odvoz. Když se polda nehlásil, zatelefonoval do Doupěte, ale spojil se jen se záznamníkem.</p>

<p>Zatracená práce… Phury je na Haversově klinice kvůli kosmetickým úpravám své protézy. Wrath řídit nemůže, protože mizerně vidí. Tohrment se neukázal už několik měsíců. Zbývá… Zsadist.</p>

<p>Po bezpočtu století, kdy byl s tímhle chlapem ve styku, jen stěží potlačil zaklení, když navolil jeho číslo. Zsadist má do člena Pobřežní hlídky hodně daleko a spíš by si rozuměl se žraloky. Naneštěstí nemají na vybranou. Koneckonců od té doby, co je s Bellou, dá se s ním jakžtakž vyjít.</p>

<p>„Jo,“ ozvalo se stroze na opačném konci linky.</p>

<p>„Hollywood zase provětral tu svou Godzillu. Potřebujeme auto.“</p>

<p>„Kde jste?“</p>

<p>„Poblíž Weston Road. Na fotbalovém hřišti Caldwellské střední.“</p>

<p>„Budu tam za deset minut. Potřebujete první pomoc?“</p>

<p>„Ne. Oba jsme v pořádku.“</p>

<p>„Dobře vám tak. Vydržte.“</p>

<p>Spojení se přerušilo a Vishous upřel pohled na svůj mobilní telefon. Udivilo ho, že na toho zjizveného mizeru je nakonec spolehnutí. O tom by se mu v životě nesnilo… nehledě na to, že už žádné sny nemá.</p>

<p>Položil Rhageovi na rameno svou zdravou ruku a vzhlédl k obloze. Nad ním – a nejen nad ním – se klene nekonečný, neprobádaný vesmír. Ten bezmezný prostor ho děsí. A není divu: poprvé v životě jím plachtí bez záchranné sítě.</p>

<p>Vize ustaly. Ty momentky z budoucnosti, znepokojivé, neodbytné předpovědi toho, co přijde, obrázky bez data, díky nimž odnepaměti nezná klid, teď skončily. A zároveň přestal vnímat myšlenky druhých.</p>

<p>Vždycky toužil mít svůj vlastní mozek jen sám pro sebe. Tak jak to, že ho náhlý klid netěší?</p>

<p>„V? Jsi v pohodě?“</p>

<p>Zadíval se na Rhage. Dokonale modelované tváři plavovlasého bratra neubraly na půvabu ani šmouhy od krve <emphasis>bezduchých. </emphasis>„Auto tady bude za pár minut. A co nejrychleji tě dopravíme k Mary.“</p>

<p>Rhage začal nesrozumitelně blábolit a V ho nechal. Ten hromotluk to nemá lehké. Ostatně, s žádnou kletbou se nežije snadno.</p>

<p>Deset minut nato vjel Zsadist na hřiště v BMW svého bratra. Vůz hravě zdolal zasedlou, pozvolna tající hradbu odklizeného sněhu po obvodu plochy a mohutná kola zanechala v břečce čerstvé stopy bláta. Vishous sledoval, jak se sportovní M5 blíží, a napadlo ho, že nejspíš nezabrání tomu, aby nezaneřádili zadní sedadlo. Naštěstí Fritz, jejich výjimečně schopný komorník, dokáže s chemickými čističi hotové divy.</p>

<p>Zsadist vystoupil a obešel kapotu. Po půlstoletí dobrovolného hladovění výrazně přibral a jeho téměř dvoumetrová zlověstná postava teď váží odhadem dobrých sto čtyřicet kilo. Jizvu na obličeji má pořád zřetelnou, stejně jako tetování otroka na krku a na zápěstí, ale díky své <emphasis>shellan </emphasis>Belle už jeho oči nepřipomínají temné tůně plné nenávisti. Aspoň do jisté míry…</p>

<p>Beze slova zvedli Rhage ze země, odnesli ho k vozu a opatrně poskládali jeho mohutné tělo na zadní sedadlo.</p>

<p>„Ty se dopravíš domů po svých?“ zeptal se Z, když se usadil za volantem.</p>

<p>„Jo, ale nejdřív musím uklidit ten plac.“ Což jinými slovy znamená, že pomocí své „kouzelné“ ruky nasucho spálí kaluže a cákance černé krve, roznesené po celém hřišti.</p>

<p>„Mám na tebe počkat?“</p>

<p>„Ne. Odvez Rhage domů. Mary na něj čeká a vsadím se, že už má připravenej alkaselzter.“</p>

<p>Zsadist letmo propátral ostrým zrakem nejbližší okolí. „Počkám.“</p>

<p>„Z, to fakt není nutný. Nezdržím se tady o samotě dlouho.“</p>

<p>Zdeformovaný ret se zkřivil do jízlivého úsměšku. „Jestli nebudeš na nádvoří, než dorazíme, vrátím se pro tebe.“</p>

<p>Bavorák vyrazil tak prudce, až od zadních kol odletovaly spršky sněhu smíšeného s blátem.</p>

<p>Tak na Z je vážně spoleh. Kdo by to byl řekl?</p>

<p>O deset minut později se Vishous zhmotnil před hlavním sídlem, právě v okamžiku, kdy BMW projíždělo hlavní bránou. Zsadist odvlekl Hollywooda do domu a V se zadíval na auta parkující na nádvoří. Kde je, sakra, escalade? Butch měl být dávno zpátky.</p>

<p>Vyndal mobil a stiskl příslušnou klávesu s rychlou volbou. Když se mu ohlásila jen schránka, nechal v ní vzkaz. „Ahoj, kámo. Už jsem doma. Kde vězíš?“</p>

<p>Věděl, že se mu Butch brzy ozve; navzájem si neustále telefonují. Nicméně je možné, že poprvé od té doby, co je s Bratrstvem, si jeho člověčí přítel konečně vyhodil z kopýtka. Nejvyšší čas, aby se zbavil té své posedlosti po Marisse, užil si trochu sexu a ulevil si.</p>

<p>Když už je řeč o úlevě… Podle intenzity světla na obloze odhadl, že do svítání zbývá zhruba půldruhé hodiny. Je podrážděný a nervózní jako pes. Něco se děje. Něco zatraceně nepříjemného. Cítí to ve vzduchu. Ale protože vize ustaly, nemá ponětí, co by to mohlo být. Z té šedé břidlicové šedi v mozku už pomalu ztrácí rozum.</p>

<p>Znovu nažhavil mobil a navolil číslo. Když utichlo vyzvánění, nečekal na pozdrav. „Připrav se. Oblíkneš si to, co jsem ti koupil. Svážeš si vlasy a odhalíš krk.“</p>

<p>Chtěl slyšet jen jediná tři slova, na kterých mu záleželo. A dočkal se jich téměř okamžitě, když ženský hlas odpověděl: „Ano, můj <emphasis>l</emphasis><emphasis>heagu</emphasis>.“</p>

<p>Ukončil hovor a dematerializoval se.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třetí</strong></p>

<p>P</p>

<p>ři pohledu na kontrolní záznamy musel Rehvenge s uspokojením konstatovat, že ZeroSum si v poslední době vede přímo náramně. Hotovost přitéká mocným proudem. Tikety ze sportovních sázek by mohli dláždit. Návštěvnost utěšeně stoupá. Jak vlastně dlouho už mu ten klub říká pane? Pět nebo šest let? A momentálně dosahuje tak vysokého zisku, že on konečně může volně vydechnout.</p>

<p>Jistě, vydělávat na sexuálních službách, drogách, alkoholu a sázkách je zavrženíhodný způsob obživy. Ale on potřebuje živit <emphasis>mahmen </emphasis>a od jisté doby také svou sestru Bellu. Nemluvě o vyděračích, kterým musí něčím zacpat hubu.</p>

<p>Udržet tajemství zkrátka něco stojí.</p>

<p>Vtom se otevřely dveře jeho pracovny. Rehv vzhlédl, a když dovnitř vešla šéfová jeho bezpečnostní ochranky, obestřená prodlévající O’Nealovou vůní, sotva znatelně se usmál. Těšilo ho, že se nemýlil. „Díky, že ses postarala o Butche.“</p>

<p>Xhexiny šedé oči si ho jako vždy měřily zpříma. „Neudělala bych to, kdybych sama nechtěla.“</p>

<p>„Kdybych si toho nebyl vědom, nežádal bych tě o to. Tak jak jsme na tom?“</p>

<p>Posadila se naproti jeho stolu, pružné tělo bezmála stejně pevné jako mramor, o nějž opíral lokty. „Nepovolený sex na pánských záchodech v mezipatře. Zatrhla jsem to. Ta ženská chce podat žalobu.“</p>

<p>„Odešel ten chlapík po svých, když sis to s ním vyřídila?“</p>

<p>„Jo. Má jen malinko upravenou fasádu, jestli mi rozumíš. Kromě toho jsem v baru načapala dva nezletilce a vyrazila s nima dveře. A jeden z vyhazovačů inkasoval provizi za lajnu koksu, tak jsem mu dala padáka.“</p>

<p>„To je všechno?“</p>

<p>„Máme další případ předávkování.“</p>

<p>„Do háje… Ale nebylo to naše zboží?“</p>

<p>„Kdepak. Cizí svinstvo.“ Ze zadní kapsy kožených kalhot vylovila malý celofánový sáček a hodila ho na stůl. „Tohle se mi podařilo zabavit ještě před příjezdem sanitky. Nabrala jsem pár chlapů, abychom tu situaci měli pod kontrolou.“</p>

<p>„Dobře jsi udělala. Až vyčmucháš toho nezávislýho kšeftaře, předej mi ho. Chci si to s ním vyřídit osobně.“</p>

<p>„Beru na vědomí.“</p>

<p>„Máš pro mě ještě něco?“</p>

<p>V nastalém tichu se Xhex naklonila dopředu a spojila ruce. Její tělo je samý sval. Jen ostré tvrdé hrany a kromě vysoko posazených drobných ňader žádné oblé křivky. Dokonalý hermafrodit, ovšem každým coulem ženská – aspoň podle toho, co Rehv slyšel.</p>

<p>Ten polda by měl olíznout všech deset, pomyslel si. Xhex nespí se štamgasty moc často, a když už k tomu dojde, vybírá si jen materiál, který uzná za vhodný.</p>

<p>A nemrhá časem. Zpravidla. „Ven s tím, Xhex.“</p>

<p>„Ráda bych se tě na něco zeptala.“</p>

<p>Rehv se opřel v židli. „Naštvu se?“</p>

<p>„Na beton. Sháníš partnerku?“</p>

<p>Ametystové oči mu potemněly. Sklopil hlavu a měřil si ji zpod svraštěného obočí. „Kdo ti to řekl? Prozraď mi jeho jméno.“</p>

<p>„To nejsou drby. Pouhá dedukce. Podle údajů GPS navigace se tvůj bentley podezřele často motal kolem Haversovy kliniky. Náhodou vím, že Marissa je volná. A překrásná. Ale je v nelehké pozici. Jenomže tobě na názoru <emphasis>glymery </emphasis>nikdy nezáleželo. Napadlo tě, že bys to s ní mohl dát dohromady?“</p>

<p>„Ani omylem,“ zalhal.</p>

<p>„To je dobře.“ Soudě podle toho, jak se na něj Xhex upřeně dívá, ví, jak je to doopravdy. „Protože bys byl blázen, kdyby ses o to chtěl pokusit. Určitě by na to přišla – a teď nemám na mysli to, co se děje v klubu. Proboha, vždyť je členkou Rady <emphasis>urozených</emphasis>. Kdyby se dověděla, že jsi <emphasis>symphath, </emphasis>lítali bysme v tom oba.“</p>

<p>Rehv se zvedl a obemkl dlaní ozdobnou hlavici své hole. „Bratrstvo už o mně ví.“</p>

<p>„Jak to?“ vyhrkla Xhex.</p>

<p>Vzpomněl si na drobný incident s Phurym, do něhož se v jedné chvíli zapojily špičáky, ale rozhodl, že si to raději nechá pro sebe. „Takto. A teď, když je moje sestra sezdaná s jedním z bratrů, patřím do té zpropadené rodinky taky. I kdyby to Rada <emphasis>urozených </emphasis>zjistila, válečníci ji podrží v šachu.“</p>

<p>Škoda, že s tím vyděračem, co má na krku, manýry běžných upírů ani nehnou. I když pomalu začíná zjišťovat, že <emphasis>symphathové </emphasis>jsou velice nepříjemní nepřátelé. Není divu, že je všichni ostatní nenávidí.</p>

<p>„Víš to jistě?“ zeptala se Xhex.</p>

<p>„Kdyby mě poslali do kolonie, Bellu by to zabilo. Myslíš, že by se její <emphasis>hellren</emphasis> smířil s jejím duševním rozpoložením, a zvlášť když je teď těhotná? Zsadist je zatraceně drsnej maník a Bellu opatruje jako oko v hlavě. Proto nepochybuju o tom, že by se za mě postavili.“</p>

<p>„Neměla o tobě nikdy pochybnosti?“</p>

<p>„Ne.“ Zsadist si toho sice je vědom, ale své sestře to neprozradí. Do podobné situace by ji nedostal za nic na světě. Podle zákona by měl každý, kdo o nějakém <emphasis>symphathovi </emphasis>ví, podat úřední oznámení. Pokud to neudělá, riskuje soudní postih.</p>

<p>Ztěžka se opřel o hůl a obešel stůl. Před Xhex nemusí nic předstírat. Díky pravidelným dávkám dopaminu dokáže nejhorší projevy nutkání jedinců svého poddruhu potlačit a navenek působí jako každý běžný upír. Bůhví, jak to zvládá ona. Potíž je, že on po drogách ztrácí cit a musí spoléhat na hůl. Bez ní mu hrozí pád. Koneckonců to nikdy neskončí hůř než necitlivostí chodidel, v těžším případě celých nohou.</p>

<p>„Pusť to z hlavy,“ řekl. „Nikdo neví, co jsme my dva zač. A u toho zůstane.“</p>

<p>Pozvedla k němu šedé oči. „Ty ji krmíš, Rehve.“ To nebyla otázka. Dotírá na něj. „Krmíš Marissu?“</p>

<p>„To je moje věc. Tobě do toho nic není.“</p>

<p>Vyskočila na nohy. „Běž se vycpat! Zapomněl jsi na naši dohodu? Před pětadvaceti lety, když jsem měla potíže, jsme se na něčem domluvili. Žádní partneři. Žádné krmení normálů. Tak co to, krucinál, provádíš?“</p>

<p>„Tady rozkazuju já. Rozhovor je u konce.“ Podíval se na hodinky. „Hleďme: bude se zavírat. Potřebuješ pauzu. Zamknout můžou Maurové.“</p>

<p>Chvíli ho probodávala zamračeným pohledem. „Neodejdu, dokud nesplním svou povinnost –“</p>

<p>„Říkám ti, abys šla domů, ne abys plnila své závazky. Zítra večer na shledanou.“</p>

<p>„Bez urážky, Rehvengi. Ale trhni si nohou.“</p>

<p>Rázným krokem došla ke dveřím, přičemž každý její pohyb prozrazoval nekompromisní vražedkyni – jíž ostatně je. Jak ji provázel pohledem, připomněl si, že ve srovnání s tím, čeho je Xhex schopna, pro něj ostatní členové ostrahy neznamenají téměř nic.</p>

<p>„Xhex,“ zavolal za ní. „Možná jsme se s tím partnerstvím trochu unáhlili.“</p>

<p>Přes rameno k němu vyslala zakaboněný pohled s jasným poselstvím: Zbláznil ses? „Dvakrát denně polykáš dopamin. Myslíš, že Marissa by si toho nakonec nevšimla? Jako by samo o sobě nestačilo, že si k jejímu bratrovi jezdíš pro neuromodulátor, bez kterého se neobejdeš? A vůbec. Co by tomu všemu řekla aristokratka jejího kalibru?“ Mávla paží po místnosti. „Neunáhlili jsme se. Jen zapomínáš na důvody, proč jsme si spolu plácli.“</p>

<p>Když se za ní dveře pomalu zavřely, sklopil zrak na své tělo zbavené citu. Vybavila se mu Marissa, ušlechtilá a překrásná. Tolik se liší od všech ostatních žen, s nimiž on přichází do styku. Je úplně jiná než Xhex… od které se Rehv krmí.</p>

<p>Touží po Marisse. Ba co víc, momentálně je do ní napůl zamilovaný. A muž uvězněný v jeho těle se chce zmocnit toho, po čem prahne, přestože je kvůli lékům impotentní. S tím rozdílem, že by jistojistě neublížil té, kterou miluje… i kdyby temné stránky své osobnosti nedržel na uzdě… Nebo…?</p>

<p>Představil si ji v jejích dokonale padnoucích róbách z té nejkvalitnější látky. Za všech okolností se obléká v souladu s etiketou. Je tak vznešená, tak… čistá. <emphasis>Glymera </emphasis>se v ní mýlí. Není nedostatečná; je dokonalá.</p>

<p>S úsměvem zaznamenal, jak se mu tělem šíří žár, který dokáže uhasit jen mohutný orgasmus. Blíží se jisté období měsíce. Nepotrvá dlouho a zavolá ho. Ano, bude ho zase potřebovat… a brzy. Protože jeho krev je zředěná, díkybohu se od něho musí krmit poměrně často. Naposledy za ním přišla před třemi týdny.</p>

<p>Teď se mu musí ozvat už každým dnem. A on se nemůže dočkat, až jí bude k službám.</p><empty-line /><p>Vishous se vrátil do sídla Bratrstva s nepatrným předstihem a zhmotnil se před vstupními dveřmi strážního domku. Doufal, že jeho sexuální praktiky ho zbaví neklidu, ale kdepak. Nervy má pořád napnuté k prasknutí.</p>

<p>Vešel do předsíně Doupěte a za chůze začal odkládat zbraně. Nejdřív ze všeho se ale potřebuje osprchovat, aby ze sebe smyl pach té ženy. Svědí ho celé tělo. Měl by mít hlad, ale netouží po ničem jiném než po hltu vodky Grey Goose.</p>

<p>„Butchi? Hej, chlape!“ zavolal.</p>

<p>Ticho.</p>

<p>Zamířil chodbou k poldově ložnici. „Už jsi zalezlej?“</p>

<p>Strčil do dveří. Široká postel je prázdná. Možná je Butch v hlavní budově.</p>

<p>Proklusal Doupětem a vystrčil hlavu z vchodových dveří ve vstupní síni. Stačil jeden pohled na parkoviště a srdce mu vzlétlo až do krku. Po escalade ani stopa. To znamená, že Butch v sídle není.</p>

<p>Obloha na východě začínala blednout a Vishouse bodlo do očí první denní světlo. Honem zmizel uvnitř a posadil se před hradbu počítačů a monitorů. Aktivoval souřadnice svého vozu a zjistil, že SUV parkuje za klubem U Řvouna.</p>

<p>To je dobrá zpráva. Aspoň má jistotu, že to Butch nenabořil do stromu a –</p>

<p>Strnul. Pomalu vsunul ruku do zadní kapsy kožených kalhot, náhle ochromený strašlivým tušením. Polilo ho horko, které mu vyvolalo na kůži bodavé, neodbytné svrbění, jako by se mu najednou vyrazila úporná vyrážka. Odklopil kryt mobilu a aktivoval hlasovou schránku. První zpráva oznámila jen předčasně ukončený hovor z Butchova čísla.</p>

<p>Když spustil druhý záznam, s rachotem se spustily vnější ocelové rolety na oknech Doupěte.</p>

<p>Vishous svraštil čelo. Z hlasové schránky vycházel jenom tichý syčivý zvuk… Vzápětí jej vystřídal hovor, a sice tak hlasitý, až instinktivně odtrhl přístroj od ucha.</p>

<p>Nejdřív Butchův hlas, příkrý, a zvučný: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Odhmotni se. Hned. Teď.</emphasis>“</p>

<p>Pak vyděšený hlas, jakéhosi upíra.: <emphasis>„</emphasis><emphasis>Ale</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ale</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis>“</p>

<p>„<emphasis>Ihned</emphasis>! Prokristapána, zmiz odsud, nebo se domů vrátíš v penálu.“ Dušené šustění oděvu.</p>

<p>„<emphasis>Proč to děláš? Jsi jenom člověk</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis>“</p>

<p>„<emphasis>Tohle slýchám dennodenně. A už mě to přestává bavit. Vypadni!</emphasis>“</p>

<p>Tření kovu o kov, zvuky nabíjení pistole.</p>

<p>Butchův hlas: „<emphasis>Svině</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jedny vyšisovaný…</emphasis>“</p>

<p>Nato se rozpoutalo peklo. Výstřely, hekání, údery.</p>

<p>V vyskočil od stolu tak rychle, až překotil židli… a vtom si uvědomil, že je naprosto bezmocný, uvězněný uvnitř denním světlem.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtvrtá</strong></p>

<p>K</p>

<p>dyž Butch přišel k sobě, nejdřív ze všeho ho napadlo, že by někdo měl zavřít ten kohoutek… To <emphasis>kap, kap, kap </emphasis>ho strašlivě dopaluje.</p>

<p>Zamžoural jedním okem a uvědomil si, že ohavné monotónní odkapávání má na svědomí jeho vlastní krev. Jo… jasně. Zmlátili ho a teď z něj crčí.</p>

<p>To byl zatraceně dlouhej a hodně špatnej den. Jak dlouho ho mohli vyslýchat? Půl dne? Spíš půl roku.</p>

<p>Pokusil se o hluboký nádech, ale okamžitě mu svitlo, že má pár zlomených žeber, a tak místo bolesti radši zvolil hypoxii. Díky „laskavé“ péči jeho bachařů ho bolí doslova celý člověk. Ještě že mu ty bělovlasý ničemové kdovíjak a kdovíčím ucpali střelnou ránu ve stehně.</p>

<p>Jen aby výslech trval co nejdéle.</p>

<p>Hrůzyplnou realitu celé té noční můry poněkud vylepšoval fakt, že o Bratrstvu z něj nevymlátili absolutně nic. N-I-C. Ani když si <emphasis>bezduchý </emphasis>vzal do parády jeho nehty a drahocennou výbavu mezi nohama. Nejspíš co nevidět natáhne brka, ale aspoň se dokáže svatému Petrovi zpříma podívat do očí, protože není žádný práskač. Pokud ovšem přijde do nebe.</p>

<p>Nebo už je po něm, a takhle to vypadá v pekle? A to je jako všechno? Vzhledem k některým vylomeninám, které spáchal na zemi, bylo nakonec docela fér, že skončil v ďáblově jámě. Ale neměli by mít ti jeho trapiči rohy jako regulérní belzebubové?</p>

<p>Tak jo. Konec fantasmagorií.</p>

<p>S pevným odhodláním konečně oddělit skutečnost od oblbující absurdity pootevřel oči o něco víc. Něco mu říkalo, že je to pravděpodobně poslední záblesk vědomí, a tak by se měl sakra snažit.</p>

<p>Nedokáže zaostřit pohled… Ruce… i nohy… správně… má je spoutané řetězy. A leží na něčem tvrdém, snad na stole. V místnosti je… tma. Soudě podle zatuchlého pachu je nejspíš ve sklepě. Rozeznal holou žárovku… a mučicí nástroje. Zachvěl se a honem odvrátil zrak od přehlídky ostrých lesklých předmětů.</p>

<p><emphasis>Co je to za zvuk? </emphasis>Jakoby tlumené burácení. A sílí. Je čím dál hlasitější.</p>

<p>Sotva dunění umlklo, někde nahoře se otevřely dveře a Butch zaslechl přidušený hlas. „Pane.“</p>

<p>Tichá odpověď. Nezřetelná. Pak útržky rozhovoru, provázeného kroky jediného páru bot, při jejichž rázném přecházení se z mezer mezi stropními prkny začal lehce snášet prach. Nakonec zaskřípaly další dveře a krátce nato se rozvrzaly dřevěné schody.</p>

<p>Butche polil ledový pot. Přivřel víčka a skrz řasy sledoval příchozí.</p>

<p>Nejprve vešel <emphasis>bezduchý,</emphasis> který ho vyslýchal, chlapík, s nímž se setkal v Caldwellské akademii bojových umění – jmenuje se Joseph Xavier, pokud si Butch dobře vzpomíná. Druhého halilo od hlavy po paty třpytné bělostné roucho, které mu zcela zakrývalo nejen ruce, ale i obličej. Vypadal jak mnich nebo kněz.</p>

<p>Jenomže pod hávem nebyl člověk ani bůh. Když Butche ovanuly vibrace, jež záhadná postava vysílala do okolí, zvedla se v něm tak mocná vlna odporu, že se nedokázal nadechnout. To, co se pod látkou schovává, je zhuštěné zlo, a sice takové ráže, jaká mobilizuje mnohonásobné vrahy, násilníky a zabijáky, jedince, kteří s gustem mlátí své vlastní děti. Zhmotnění nenávisti a zlovolnosti.</p>

<p>Butche zaplavil smrtelný strach. Nakládačku zvládne. Zatraceně to bolí, nicméně existuje jistá hranice, určená okamžikem, kdy mu přestane bít srdce. Ať už splývavý úbor tají cokoli, je v něm ukrytá temná studna tajemného utrpení, jež podstoupily postavy ze Starého zákona. A jak tohle všechno ví? Jeho tělo se proti té invazi zla divoce bouří, instinkty jsou v plné pohotovosti a smysly zjitřené na nejvyšší možnou mez… Musí se zachránit… musí se modlit.</p>

<p>V mysli mu mechanicky vyvstala první slova žalmu Davidova: <emphasis>Hospodin je můj pastýř, neb</emphasis><emphasis>udu mít nedostatku…</emphasis></p>

<p>Kápě zahalené postavy se obrátila k Butchovi. Pohyb připomínal kmitnutí zdánlivě volné soví hlavy, tělo bez kostí a obratlů.</p>

<p>Butch křečovitě stiskl víčka a zatápal v paměti po třiadvacátém žalmu. Rychle… musí ho vylovit co nejdřív, okamžitě. <emphasis>Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod… naživu mě udržuje; stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno…</emphasis></p>

<p>„To je ten člověk?“ Hlas odrážející se od holých zdí sklepní místnosti zbavil Butchovu modlitbu plynulosti a rytmu. Chvějivě zvučel s šířící se ozvěnou, jako podivně zkreslený zvukový efekt ze sci-fi filmů.</p>

<p>„V pistoli měl náboje, jaké používá Bratrstvo.“</p>

<p>Honem zpátky k žalmu. <emphasis>I</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis></p>

<p>„Vím, že jsi při sobě, člověče.“ Rezonující hlas bolestivě vnikl Butchovi do ucha. „Pohlédni na mě, ať seznáš pána svého věznitele.“</p>

<p>Butch otevřel oči, pootočil hlavu a bezděčně polkl. Tvář, která na něj shlížela, byla koncentrovanou tmou, oživlým stínem.</p>

<p>Omega.</p>

<p>Zlo se krátce zasmálo. „Tak ty víš, kdo jsem?“ Napřímilo se to. „Prozradil něco, veliteli?“</p>

<p>„Ještě jsem s ním neskončil.“</p>

<p>„To znamená, že ne. A vyzkoušel jsi na něj všechno možné, soudě podle toho, jak blízko se ocitl smrti. Cítím, jak se k němu blíží. Už je téměř na dosah.“ Omega se sklonil a nasál vzduch v okolí Butchova těla. „Ano. Zbývá pouhá hodina. Možná méně.“</p>

<p>„Vydrží tak dlouho, jak budu chtít.“</p>

<p>„Nikoli. Nevydrží.“ Omega začal v kruzích obcházet stůl a Butch hypnotizované sledoval jeho pohyb. Hrůzný děs, posílený odstředivou silou kroužícího zla, se neustále stupňoval. Kolem dokola, kolem dokola… Butch se klepal tak silně, až mu cvakaly zuby.</p>

<p>Třes ustal v okamžiku, kdy se Omega zastavil v patách stolu. Stínové ruce se pozvedly, uchopily kápi roucha a stáhly ji. Holá žárovka u stropu zablikala, jako by temný tvar pohltil její světlo.</p>

<p>„Odepřeš si ho,“ prohlásil Omega. Jeho hlas se šířil jako vlna, střídavě ředěná a násobená hradbou vzduchu. „Necháš ho v lesích. A ostatním nařídíš, aby se k němu nepřibližovali.“</p>

<p><emphasis>Cože?</emphasis> pomyslel si Butch.</p>

<p>„Cože?“ řekl velitel <emphasis>bezduchých</emphasis>.</p>

<p>„Jednou ze slabostí Bratrstva je bezmezná loajalita, pokud se nemýlím. Ano. Ochromující věrnost. Bratři vždy uplatní nárok na to, co jim patří. Ten zvířecí pud je jejich přirozeností.“ Omega natáhl ruku. „Nůž, prosím. Mám v úmyslu učinit tohoto člověka užitečným.“</p>

<p>„Právě jste řekl, že zemře.“</p>

<p>„Shodou okolností mu věnuji trochu života. A malý dar. Podej mi nůž.“</p>

<p>Butch vytřeštil oči, jak jen mu zhmožděniny v obličeji dovolily. <emphasis>Bezduchý</emphasis> předal postavě loveckou kudlu s dvaceticentimetrovým ostřím.</p>

<p>Omega položil ruku na stůl, přiložil čepel ke špičce svého prstu a opřel se o ni. Ozvalo se křupnutí jako při krájení mrkve.</p>

<p>Omega se sklonil nad Butche. „Kam to schovat, kam jen to schovat…“</p>

<p>Když se nůž vznesl a zarazil se mu nad břichem, Butch se rozječel. A ječel z plných plic, když se mu nůž mělce zařízl do podbřišku. Pak Omega vzal nepatrnou část svého těla, černý článek prstu.</p>

<p>Butch se bránil, svíjel se, trhal za pouta. Hrůzou vypoulené bulvy mu téměř vylézaly z důlků, až ho nesmírný tlak na oční nervy oslepil.</p>

<p>Omega vložil špičku svého prstu do Butchova břicha, sklonil se těsně nad řez a čerstvou ránu pofoukal. Svalová tkáň se spojila, kůže zacelila. Téměř vzápětí Butch ucítil, jak se začíná rozkládat, jak se v něm zlo hýbe a šíří se. Zvedl hlavu. Pokožka v okolí řezu začínala šednout.</p>

<p>Do očí mu vstoupily slzy. Řinuly se po rozbitých lících.</p>

<p>„Sundej mu pouta.“</p>

<p>Velitel <emphasis>bezduchých </emphasis>uvolnil řetězy, ale i když je povolil, Butch shledal, že se nemůže ani pohnout. Je ochromený.</p>

<p>„Ujmu se ho,“ oznámil Omega. „Přežije a najde si cestu zpět k Bratrstvu.“</p>

<p>„Ucítí vás.“</p>

<p>„Možná, ale stejně ho přijmou.“</p>

<p>„Všechno jim poví.“</p>

<p>„Nepoví. Protože si na mě nevzpomene.“ Omega přiblížil obličej těsně k Butchovu. „Nic si nezapamatuješ.“</p>

<p>Když se setkal jejich pohled, Butch pocítil vzájemnou blízkost, vnímal pouto, stejnost. Plakal kvůli tomu, jak ho znásilnili, ale víc plakal pro Bratrstvo. Věděl, že ho přijmou mezi sebe, pokusí se mu všemožně pomoct.</p>

<p>A on je zradí prostřednictvím zla, které má teď v sobě.</p>

<p>Ale možná, že ho Vishous ani žádný z bratrů nenajde. Jak by taky mohli? Je nahý. V zasněžených lesích určitě rychle umrzne.</p>

<p>Omega natáhl ruku a setřel slzy z Butchovy tváře. Zvlhčené průsvitně černé prsty se měňavě zaleskly. Butch impulzivně zatoužil získat zpět, co z něj vytrysklo. Nestalo se. Zlo pozvedlo ruku ke rtům a ochutnalo jeho bolest a strach, dotklo se jich jazykem a nasálo je do úst.</p>

<p>Butchovu mysl osedlalo zoufalství, avšak víra, o níž byl přesvědčený, že se dávno zřekl, mu vnutila další verš žalmu: <emphasis>Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.</emphasis></p>

<p>Ale to už přece není možné. Má v sobě zlo, zažrané hluboko v nitru.</p>

<p>Omega se usmál, ačkoli Butch nevěděl, jak to poznal. „Škoda, že nemáme víc času, jelikož ty jsi ve velmi žalostném stavu. Nicméně v budoucnu budeme my dva mít nejednu příležitost k setkání. Co mi patří, to se ke mně vždycky vrátí. A teď budeš spát.“</p>

<p>A jako když zhasne lampa, Butch okamžitě usnul.</p><empty-line /><p>„Zatraceně, Vishousi, odpověz.“</p>

<p>Když začaly odbíjet stojací hodiny v rohu pracovny, V odvrátil pohled od krále. Odbily čtyřikrát, jsou tedy čtyři hodiny odpoledne. Bratři tráví ve Wrathově ústřední kanceláři už celý den, bloumají po absurdně zdobném salonu ve stylu Ludvíka XIV. a atmosféru vznešenosti zamořují svou prudkou zlobou.</p>

<p>„Vishousi,“ zavrčel Wrath. „Čekám. Jak víš, kde máš poldu hledat? A proč jsi mi to neřekl dřív?“</p>

<p>Protože věděl, že to nadělá paseku. Jako by všechny ty maléry samy o sobě nestačily.</p>

<p>Zatímco se V pokoušel vymyslet vhodnou odpověď, těkal zrakem po svých bratrech. Phury seděl před krbem na bledě modré hedvábné lenošce, která se pod jeho urostlou postavou téměř ztrácela; barevné vlasy mu už dorostly až pod uši. Zsadist stál za svým dvojčetem opřený o krbovou římsu, oči opět černočerné, protože v něm vřel vztek. Rhage postával u dveří. Půvabné rysy ve tváři měl zkřivené hněvivým výrazem a ramena mu poškubávala, jako by byla namíchnutá i ta jeho zatracená bestie.</p>

<p>A Tohrova nepřítomnost bolestně připomínala nedávné tragické události, jako by byla hlubokou nehojící se jizvou.</p>

<p>„V? Odpověz na mou otázku, nebo se neudržím a vymlátím to z tebe.“</p>

<p>„Prostě vím, kde ho najdu.“</p>

<p>„Co přede mnou tajíš?“</p>

<p>V přistoupil k baru, nalil do sklenice velkorysou dávku své oblíbené vodky Grey Goose a obrátil ji do sebe. Několikrát polkl a… kápl božskou.</p>

<p>„Nakrmil jsem ho.“</p>

<p>Místnost naplnilo mnohohlasé prudké nadechnutí. Když se Wrath nevěřícně zvedl z mohutné židle, V si nalil dalšího panáka.</p>

<p>„Cože jsi udělal?“ zařval Slepý král.</p>

<p>„Nechal jsem ho loknout svý krve.“</p>

<p>„Vishousi…“ Wrath obešel stůl. Jeho těžké boty narážely do podlahy jako padající balvany. Zastavil se před Vishousem, obličej jen pár centimetrů od jeho. „Je to chlap. A k tomu <emphasis>člověk</emphasis>. Jak tě něco takovýho vůbec napadalo?“</p>

<p>Další vodka. Právě včas.</p>

<p>V ji jedním douškem polkl a nalil si čtvrtou. „Díky tomu, že má v sobě mou krev, ho můžu snadno najít. Proto jsem ho přiměl, aby se napil. Viděl jsem… že to mám udělat. Tak jsem to udělal. A udělal bych to zase.“</p>

<p>Wrath se otočil na patě a s rukama zaťatýma v pěst začal rázovat po salonu. Zatímco král se pokoušel setřást nespokojenost pohybem, ostatní bratři obrátili k Vishousovi zvědavé pohledy.</p>

<p>„Udělal jsem, co jsem udělat musel,“ odsekl V a kopl do sebe další vodku.</p>

<p>Wrath se zastavil u jednoho z oken zvedajících se od podlahy ke stropu. Okenice byly přes den zavřené a dovnitř nepronikl ani paprsek světla. „Napil se z tepny?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Pár bratrů si odkašlalo, jako by ho nutilo k upřímnosti.</p>

<p>V zasakroval a znovu si nalil. „Krucinál! Není to tak, jak si myslíte. Dal jsem mu trochu ve skleničce. Nevěděl, co pije.“</p>

<p>„Do háje, Vishousi!“ rozkřikl se Wrath. „Tos ho mohl rovnou zabít –“</p>

<p>„Jsou to tři měsíce. Přežil to, nic se nestalo –“ Wrathův hlas připomínal hromobití. „Proboha! Porušil jsi zákon! Nakrmil jsi člověka. Co s tebou mám udělat?“</p>

<p>„Jestli mě chceš předhodit Stvořitelce, půjdu za ní dobrovolně. Ale nechci tu nechat žádné dluhy. Nejdřív najdu Butche a dopravím ho domů. Mrtvého, nebo živého.“</p>

<p>Wrath nadzvedl tmavé brýle a promnul si oči. Poslední dobou to dělal pokaždé, když měl kralování plné zuby. „Jestli ho vyslýchali, mohl zazpívat. Co když jsme zkompromitovaní?“</p>

<p>V sklopil oči na dno sklenice a pomalu zavrtěl hlavou. „Radši by zemřel, než aby nás prásknul. Za to ručím.“ Zvolna polkl vodku a vychutnával, jak mu alkohol stéká hrdlem. „Za svého přítele bych dal ruku do ohně.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola pátá</strong></p>

<p>R</p>

<p>ehvenge ani v nejmenším nepřekvapilo, že jsem mu zavolala, pomyslela si Marissa. Koneckonců ji vždycky kdovíjak dokázal prokouknout.</p>

<p>Vykasala si černý plášť a vyšla zadním vchodem z bratrova domu. Krajinu právě přikryla noc. Zachvěla se, ale ne chladem. Na vině je strašný sen, který se jí ten den zdál. Letěla vzduchem nad krajinou, plula nad zamrzlým rybníkem, jehož vzdálený břeh střežily vzrostlé borovice, vznesla se nad skupinou stromů, pak zpomalila a zadívala se dolů. Na zasněžené zemi, stočený do klubíčka a krvácející z mnoha ran, ležel… <emphasis>Butch</emphasis>.</p>

<p>Nutkání zatelefonovat Bratrstvu ji pronásledovalo zhruba stejně dlouho jako záblesky té noční můry. Až na to, že by se propadla hanbou, kdyby jí válečníci zavolali a popuzeněji ujistili, že Butch O’Neal nemá zkřivený jediný vlásek na hlavě. Nejspíš by ji podezírali, že ho špehuje. Ten výjev ji stíhal, kamkoli se pohnula. Dobrotivý bože… Viděla Butche naprosto zřetelně. Jak se choulí na bělostné sněhové pokrývce potřísněné svou vlastní krví, bezmocný, opuštěný…</p>

<p>Byl to jen sen, umiňovala si. Jenom… sen.</p>

<p>Zavřela oči, přinutila se ke zdánlivému klidu a přenesla se na terasu ateliérového bytu na vrcholu moderní výškové budovy třicet podlaží nad zemí. Jakmile se zhmotnila, Rehvenge odsunul jeden ze šesti skleněných dveřních panelů.</p>

<p>A místo uvítání svraštil čelo. „Jsi rozrušená.“</p>

<p>Přiměla se k úsměvu a zamířila k němu. „Vždyť víš, že jsem pokaždé trochu nesvá.“</p>

<p>Ukázal na ni svou zlatou holí zdobenou složitou rytinou. „Tentokrát je to něco jiného.“</p>

<p>Bože, nikdo nedokáže tak citlivě vnímat její emoce jako on. „To přejde.“</p>

<p>Když ji uchopil za loket a vtáhl dovnitř, obklopilo ji tropické horko. Rehv měl topení vždycky zapnuté na plný výkon a dlouhý sobolí plášť si nechával na sobě až do poslední chvíle, než přistoupili k pohovce. Nechápala, jak takové vedro snese. Zdá se, že mu dokonce dělá dobře.</p>

<p>Zavřel posuvné dveře. „Marisso, chci vědět, co se stalo.“</p>

<p>„Nic. Namouduši.“</p>

<p>Svlékla si kabát a přehodila ho přes židli z kombinace chrómu a tmavého dřeva. Tři stěny střešního bytu tvořily mohutné skleněné tabule umožňující panoramatický výhled na celý Caldwell včetně předměstských domů, poblikávajících světel v centru a černé stuhy řeky Hudson pod hvězdnou oblohou. S pestrou pohlednicí za okny ostře kontrastovalo minimalistické zařízení interiéru. Samý eben a smetanově bílá elegance… jako Rehv, s černými vlasy upravenými do účesu ve stylu mohykán a s bronzovou pokožkou, oblečený jako z škatulky.</p>

<p>Za jiných okolností by se jí u něj v bytě moc líbilo.</p>

<p>Její hostitel přimhouřil fialkové oči a s oporou hole k ní přistoupil. Bezděčně jí blesklo myslí, že Rehv je urostlý muž, bezmála jako jeden z bratrů. Zlověstně se nad ní tyčil, v pohledné tváři nesmlouvavý výraz. „Nelži mi.“</p>

<p>Znovu se pousmála. Muži jako on mívají silně vyvinutý ochranný instinkt, a přestože s ním není svázána partnerským poutem, nepochybovala o tom, že by vyslídil cokoli i kohokoli, jen aby ji zbavil trápení. „K ránu se mi zdál zlý sen a pořád mě pronásleduje.“</p>

<p>Jak si ji upřeně měřil, měla zvláštní dojem, jako by třídil její pocity a zkoumal, čím jsou navzájem propojené.</p>

<p>„Podej mi ruku,“ vybídl ji.</p>

<p>Zdráhavě uposlechla. Formality <emphasis>glymery </emphasis>vždy svědomitě dodržoval a zatím ji neuvítal, jak vyžaduje společenský protokol. Ale když se jejich dlaně setkaly, k očekávanému kontaktu jeho rtů s hřbetem její ruky nedošlo. Položil jí palec na vnitřní stranu zápěstí a přitlačil. A ještě. Náhle, jako by otevřel odtokový kanál, se jí paží vydral ven proud obav a strachu, uvolněný jeho dotekem.</p>

<p>„Rehvengi?“ zašeptala slabě.</p>

<p>Jakmile ji pustil, znovu ji zaplavil příval emocí, tentokrát už nekoordinovaný.</p>

<p>„Dneska večer to nezvládneš.“</p>

<p>Začervenala se a promnula si místo, kde se jí dotkl. „Musím to zvládnout. Přišel můj čas…“</p>

<p>Ve snaze to uspíšit, vykročila k černé kožené pohovce, kterou obvykle používali, a stanula nad ní. Rehvenge k ní po chvíli přistoupil, svlékl sobolí plášť a rozložil jej na čalounění, aby si na něj mohli lehnout. Potom si rozepnul a stáhl černé sako. Košile z jemného hedvábí bělostného jako sníh se pod doteky jeho prstů rozhalila jakoby vlastní vůlí a odkryla hladkou širokou hruď bez jediného chloupku. Prsní svaly zdobily dvě pěticípé hvězdy tetované červeným inkoustem, další vzory pokrývaly hrudní koš nad klenbou žaludku.</p>

<p>Když si sedal, aby se zády opřel o zadní lenoch, pod kůží se mu napínaly mocné svaly. Vzhlédl k ní. Lákal ji nejen planoucím pohledem svých ametystových očí, ale také posunkem zvednuté natažené ruky s ohnutým ukazováčkem. „Pojď ke mně, <emphasis>tahlly. </emphasis>Mám, co potřebuješ.“</p>

<p>Vykasala si sukni a usadila se mu mezi nohama. Pokaždé trval na tom, aby pila z jeho krční tepny, ale ani při jednom ze tří krmení, k nimž zatím došlo, se v téhle poloze nevzrušil. Přineslo jí to úlevu, ale také vzpomínky. Ani Wrath se v její blízkosti nikdy nevzrušil.</p>

<p>Při pohledu na Rehvovu hladkou pokožku a mužné mocné tělo na ni zprudka zaútočil primitivní chtíč, který ji sužoval už několik dní. Opřela dlaně o jeho hruď, sklonila se nad ním a přitom se dívala, jak zavřel oči, nachýlil bradu ke straně a přejel jí rukama po pažích. Z úst mu unikl tichý sten, ostatně jako pokaždé, než se k němu přisála. V jiné situaci by si pomyslela, že je to projev dychtivého očekávání, ale nebylo to tak. Jeho pohlaví zůstalo ochablé a ona odmítala uvěřit, že mu tak hrubé zneužívání může působit potěšení.</p>

<p>Otevřela ústa. Velké špičáky se jí pomalu prodlužovaly, až překryly spodní ret… Naklonila se k Rehvovi a –</p>

<p>Myslí jí znovu prolétl záblesk Butche ležícího na sněhu. Zarazila se a musela potřást hlavou, aby se dokázala soustředit na Rehvovo hrdlo a svou touhu.</p>

<p><emphasis>Nakrm se, </emphasis>poroučela si v duchu. <emphasis>Vezmi si, co ti nabízí.</emphasis></p>

<p>Zkusila to ještě jednou, ale znehybněla s ústy na jeho krku. Když v rozladění pevně zavřela víčka, Rehv jí vsunul ruku pod bradu a zvedl jí hlavu.</p>

<p>„Kdo je to, <emphasis>tahlly</emphasis>?“ Palcem jí přejel přes spodní ret. „Kdo je ten muž, kterého miluješ a který tě nechce nakrmit? Jestli mi to neřekneš, hluboce mě urazíš.“</p>

<p>„Ach, Rehvengi… Toho neznáš.“</p>

<p>„Je to hlupák.“</p>

<p>„Ne. To já jsem hloupá.“</p>

<p>Přitáhl si ji a strhl na své rty tak nečekaně a prudce, až ve zmatku a šoku zalapala po dechu. V erotickém zápalu jí vsunul jazyk do úst a pronikal do nich zkušenými hladkými a plynulými pohyby. Nepocítila sebemenší vzrušení, nicméně si uměla představit, jaký by byl milenec: dominantní, silný… důkladný.</p>

<p>Vzepřela se rukama proti jeho hrudi a on ji pustil.</p>

<p>Když oddálil obličej, ze žhnoucích ametystových očí vytryskla jasná fialová zář, která se jí vpíjela do tváře. I když v jeho klíně necítila erekci, chvění, které se mu šířilo mocným, svalnatým tělem, svědčilo o tom, že jako každý upíří muž má sex v myšlenkách i v krvi – a že do ní chce vstoupit.</p>

<p>„Tváříš se ohromeně,“ broukl polohlasně.</p>

<p>Vzhledem k tomu, jak se na ni dívá většina mužů, ji to skutečně udivilo. „Nečekala jsem to. Zvlášť proto, že jsem si nemyslela, že můžeš –“</p>

<p>„Ano. Mohu se spojit se ženou.“ Přivřel víčka. Jeho výraz ji na okamžik vyděsil. „Za jistých okolností.“</p>

<p>Z ničeho nic se jí mozkem mihl šokující výjev: leží nahá na posteli, pod sebou sobolí plášť. Rehv je rovněž nahý, silně vzrušený a rozvírá jí nohy mohutnými boky. Ona má na vnitřní straně stehna stopy po zubech, jako by se odtud krmil.</p>

<p>Sotva se ostře nadechla a zakryla si oči, výjev zmizel a on zašeptal: „Omlouvám se, <emphasis>tahlly</emphasis>. Obávám se, že mám mimořádně živou fantazii. Ale neměj strach, zůstane jen v mé mysli.“</p>

<p>„Dobrotivý bože, Rehvengi, to by mě v životě nenapadalo. Ale možná, kdyby všechno bylo jinak…“</p>

<p>„Dobrá, dobrá.“ Zadíval se na ni a zavrtěl hlavou. „Moc rád bych se s tím tvým mužem seznámil.“</p>

<p>„To je právě ta potíž. Není můj.“</p>

<p>„Jak jsem řekl, je to hlupák.“ Dotkl se jejích vlasů. „Vím, že jsi hladová, ale budeme to muset provést jindy, <emphasis>tahlly</emphasis>. Tvé srdce ti to dnes večer neumožní.“</p>

<p>Odtáhla se od něj, vstala a zrak jí ihned zalétl k oknům a k zářícímu městu. Jak ráda by věděla, kde Butch je a co dělá… Stočila zrak zpátky k pohovce. Proč ji, proboha, Rehv ani trochu nepřitahuje? Je nádherný, jako válečník – má čistou krev, je mocný a silný… zejména teď, s mohutným tělem rozloženým na hebké tmavé kožešině a s nohama roztaženýma ve zřejmé sexuální výzvě.</p>

<p>„Kéž bych po tobě toužila, Rehve.“</p>

<p>Krátce, nevesele se zasmál. „Zvláštní. Vím přesně, jak to myslíš.“</p><empty-line /><p>Vishous prošel vstupní halou sídla a stanul na nádvoří. V závětří tyčící se kamenné budovy vyslal svou mysl do noci, jako radar pátrající po signálu.</p>

<p>„Sám tam nepůjdeš,“ zavrčel mu Rhage do ucha. „Až zjistíš, kde ho drží, zavoláš nás.“</p>

<p>Když neodpověděl, bratr ho popadl za zátylek, a přestože V měřil bezmála dva metry, zatřepal jím, jako by trestal neposlušného psa.</p>

<p>Načež mu strčil obličej až pod nos. Jeho gesto mělo jasné poselství: <emphasis>žádný blbosti</emphasis>. „Vishousi, slyšels mě?“</p>

<p>„Jasně, jasně, jak si přeješ.“ Odstrčil Rhage, ale vtom si uvědomil, že už dávno nejsou sami. Ostatní členové Bratrstva čekali opodál, po zuby ozbrojení a rozzuření, klubko napružených šlach a svalů. Kromě agresivity z nich však vyzařovalo i znepokojení. A protože Vishouse doháněly jejich obavy k šílenství, odvrátil se.</p>

<p>Soustředil mysl a začal prozkoumávat noc ve snaze zachytit slabou odezvu sebe sama, jež dlí v Butchovi. Pronikal nocí, pátral v polích, horách, zamrzlých jezerech i valících se říčkách… dál… dál… dál –</p>

<p><emphasis>Panebože.</emphasis></p>

<p>Butch žije. Ale má na kahánku. A je… na severu, východním směrem. Dvacet, možná pětadvacet kilometrů odsud.</p>

<p>Když vyndal z pouzdra glock, dopadla mu na paži těžká ruka. Rhage byl samou nedočkavostí rozžhavený do běla. „Těm <emphasis>bezduchým</emphasis> se nepostavíš sám.“</p>

<p>„Beru na vědomí.“</p>

<p>„Přísahej,“ vyštěkl Rhage. Jako by věděl, že Vishous by se vrhl na kohokoli, komu se Butch dostal do spárů, a že by zavolal o pomoc jen při úklidu.</p>

<p>Jenže tohle je osobní, nejde jen o válku mezi upíry a Vyhlazovací společností. Ty nemrtvý hajzlové se zmocnili jeho – sakra… Neví, co konkrétně pro něj Butch znamená. Ale něco tak hlubokého necítil už zatraceně dlouho.</p>

<p>„Vishousi –“</p>

<p>„Ozvu se, až bude třeba,“ ucedil a dematerializoval se z bratrova sevření.</p>

<p>V podobě volného shluku molekul se vznášel nad caldwellskou otevřenou krajinou a mířil k brázdě lesa za dosud zamrzlým rybníkem. Cílové souřadnice zaměřil asi sto metrů od signálu, který dostal od Butche, a zhmotnil se už v podřepu, připravený k boji.</p>

<p>Což bylo prozíravé, protože pokud ho nemátly smysly, cítil <emphasis>bezduché </emphasis>všude kolem –</p>

<p>Svraštil obočí a zatajil dech. Pohyboval se v půlkruhu, zrak i sluch zostřené na maximum, instinkty dočasně vyřazené z činnosti. Zabijáci nikde v okolí nejsou. Vlastně tu není zhola nic. Ani srub nebo lovecká chata –</p>

<p>Náhle se zachvěl. Něco v těch lesích přece jenom je. Cítí cosi obrovského, zhuštěný otisk zhouby, zlo, které ho silně znervózňuje.</p>

<p><emphasis>Omega.</emphasis></p>

<p>Když stočil hlavu k tušenému zdroji hrůzyplné koncentrace, do tváře ho udeřil ledový závan větru, jako by ho příroda nutila dát se opačným směrem.</p>

<p>Smůla. Musí odsud dostat svého spolubydlícího.</p>

<p>Rozběhl se, vedený tím, co vychází z Butche. Slyšel jen vlastní dech a křupání škraloupů zmrzlého sněhu, proráženého těžkými botami. Oslnivě jasný měsíc v úplňku se vyhoupl k patě bezmračné nebeské klenby, ale přítomnost zla byla tak neodbytná, že Vishous by našel cestu i poslepu. A Butch je té černotě nablízku.</p>

<p>Po padesáti metrech uviděl kojoty. Kolem něčeho kroužili a táhle vyli. Ne však hladem, ale jako by smečka byla ohrožená.</p>

<p>Ať už zájem šelem vzbudilo cokoli, upoutalo je to natolik, že Vishousův příchod nezaregistrovaly. Namířil pistoli k nebi a několikrát vystřelil. Kojoti se rozutekli a –</p>

<p>Na místě ztuhl. Při pohledu na to, co leželo na zemi, nedokázal polknout. A ani nemusel. Vyschlo mu v ústech.</p>

<p>Butch ležel na sněhu na boku, nahý, zbitý a zakrvácený, obličej opuchlý a pohmožděný. Měl ovázané stehno, nicméně krev z rány pod vrstvami gázy silně prosakovala. Ale nic z toho Vishouse neděsilo. Poldu obestírá zlo… Je všude… Do háje! To <emphasis>on </emphasis>je otiskem zahnívající černoty, již cítil.</p>

<p><emphasis>Drahá Stvořitelko ve Stínu.</emphasis></p>

<p>Vishous bleskově propátral nejbližší okolí, klesl na kolena a jemně položil na svého přítele ruku chráněnou rukavicí. Když mu do paže vystřelila palčivá bolest, instinkt mu velel vzít nohy na ramena, protože to, čeho se dotkl a čemu se musí vyhnout za každou cenu, je… čiré zlo.</p>

<p>„Butchi, to jsem já. Butchi?“</p>

<p>Polda zasténal a pohnul se. Tváří mu přelétl záblesk naděje, jako by pozvedl hlavu ke slunci, ale výraz vzápětí pohasl.</p>

<p>Dobrý bože, oči má zamrzlé, protože plakal a slzy se v tom chladu nedostaly daleko.</p>

<p>„Neboj, poldo. Já tě…“ <emphasis>Co </emphasis>ho? Co s ním udělá? Butch má smrt na jazyku, to je zřejmé, ale co mu to, sakra, provedli? Vzduch kolem něj je nasáklý temnotou.</p>

<p>Butch otevřel ústa. Chraplavé zvuky, které z nich vyšly, byla pravděpodobně slova, nicméně nerozluštitelná.</p>

<p>„Poldo, nic neříkej. Já se o tebe postarám –“</p>

<p>Butch zavrtěl hlavou a znovu se pohnul. Roztáhl žalostně vysílené paže, zachytil se zmrazků a snažil se odvléct zubožené tělo po sněhu. Pryč od Vishouse.</p>

<p>„Butchi, to jsem já –“</p>

<p>„Ne…“ Jako by zešílel, horečně zarýval prsty do sněhu, svíjel se a plazil. „Jsem… nakaženej… nevím, jak… infekce… nesmíš… mě odvézt. Nevím… proč…“</p>

<p>Místo políčku použil V svůj hlas: „Butchi! Přestaň!“ křikl na něj ostře.</p>

<p>Polda znehybněl, ale těžko říct, jestli proto, že poslechl příkaz, nebo mu definitivně došla šťáva.</p>

<p>„Proboha, chlape, co ti to provedli?“ Vishous vytáhl z bundy tenkou polyesterovou fólii a přikryl jí svého spolubydlícího.</p>

<p>„Mám… infekci.“ Butch se nemotorně překulil na záda, strhl stříbřitou fólii a položil si zhmožděnou ruku na břicho. „In… fekci.“</p>

<p>„Co to…?“</p>

<p>Na jeho břiše byl černý kruh velký jako pěst, podobný podlitině s ostře ohraničenými okraji. Uprostřed se táhl jakoby… zacelený chirurgický řez.</p>

<p>„Do hajzlu.“ Něco do něj uložili.</p>

<p>„Zab mě,“ zaskřehotal Butch. „Zab mě. Hned. Jsem… nakaženej. Něco… mám vevnitř. Roste to…“</p>

<p>V se posadil na paty a zatahal se za chomáč vlasů. Zdusil emoce, zaktivoval a nažhavil mysl a doufal, že rozhicovaná šedá kůra mu vnukne patřičnou inspiraci. Chvíli nato dospěl k řešení, radikálnímu, ale logickému, a soustředil se na něj natolik, že se mu víceméně vrátila rozvaha a klid. Pevnou rukou tasil jednu černou dýku a sklonil se nad přítelem.</p>

<p>Co tam nepatří, musí ven. A vzhledem k nesmírné intenzitě zla to musí vyjmout tady, na neutrální půdě, spíš než doma nebo na Haversově klinice. Nemluvě o tom, že poldův život visí na vlásku a čím dřív se infekce zbaví, tím líp.</p>

<p>„Butchi, kamaráde, chci, aby ses zhluboka nadechl a nehýbal se. Musím –“</p>

<p>„Počínej si opatrně, válečníku.“</p>

<p>Bleskově se otočil. Nad zemí přímo za ním se vznášela Stvořitelka. Jako vždycky z ní vyzařovala ryzí moc. Černé roucho nezčeřené větrem, tvář zahalená, hlas průzračně čirý jako noční vzduch.</p>

<p>Vishous otevřel pusu, ale ona ho zarazila. „Než překročíš meze a vzneseš dotaz, ujistím tě, že ti nemohu pomoci přímo. Vzhledem k povaze této záležitosti nesmím zasahovat. Nicméně ti řeknu následující. Tvé rozhodnutí vykořenit kletbu, již jsi odhalil, je moudré. Avšak manipulace s tím, co je uvnitř jeho těla, tě dovede smrti blíž, než ses ocitl kdy předtím. Nicméně ty jsi jediný, kdo to může vykonat.“ Pousmála se, jako by mu četla myšlenky. „Ano, tato chvíle je částečným důvodem, proč se ti o tomto člověku zpočátku zdálo. Existuje však ještě další <emphasis>proč, </emphasis>na něž snad časem dostaneš odpověď.“</p>

<p>„Bude žít?“</p>

<p>„Dej se do díla, válečníku,“ vyzvala ho přísným tónem. „Jeho záchraně se přiblížíš spíše činy než urážkami mé výlučnosti.“</p>

<p>V se sehnul k Butchovi a zručným, rychlým pohybem ostří mu rozřízl kůži na břiše. Z mužových rozpraskaných úst se vydral sten. Rána se otevřela.</p>

<p>„Kristepane…“ V tkáni bylo uloženo cosi černého.</p>

<p>Stvořitelčin hlas se ozval blíž, jako by se mu skláněla nad ramenem. „Odhal svou ruku, válečníku, a nemarni čas. Neboť se to šíří nadmíru rychle.“</p>

<p>Vsunul dýku do pouzdra na hrudi a strhl si rukavici. Zarazil se. „Počkej, <emphasis>tímhle</emphasis> se přece nemůžu nikoho dotknout.“</p>

<p>„Infekce zlem poskytne tomu lidskému muži ochranu. Udělej to, válečníku, a jakmile se ho dotkneš, představ si, že tě bílý jas dlaně obestírá od hlavy po paty, jako bys byl místo kůže potažený světlem.“</p>

<p>Vishous natáhl ruku a přitom si vybavil sám sebe obklopeného čirým, ostře zářícím svitem. V okamžiku, kdy se dotkl černého předmětu, jím projel mohutný záchvěv a zlomil ho v pase. Věc, ať už jakákoli, se se sykotem rozpadla a zmizela, a… Panebože, tak zle mu snad ještě nikdy nebylo.</p>

<p>„Dýchej,“ vybídla ho Stvořitelka. „Prodýchej to.“</p>

<p>Vishous se zapotácel a zapřel se rukama o zem. Hlava mu padla na prsa a hrdlo se začalo bezděčně rytmicky stahovat. „Myslím, že budu –“</p>

<p>Správně: zvracet. Jak jeho tělem opakovaně zmítaly prudké dávivé křeče, najednou ucítil v pažích úlevu a uvědomil si, že ho Stvořitelka podpírá. Když bylo po všem, sesunul se jí do náruče. V jednu chvíli měl dokonce dojem, jako by mu hladila vlasy. Znenadání se v jeho druhé ruce objevil mobil a současně zazněl její zvučný a naléhavý hlas:</p>

<p>„Nyní odejdi. Toho člověka vezmi s sebou a doufej, že zlo sídlí pouze v jeho duši, nikoli v těle. Musíš získat nádobu jednoho z vašich nepřátel. Doprav ji sem a znovu použij svou ruku. Proveď to bez sebemenšího odkladu.“</p>

<p>Přikývl. Nevyžádaná rada od Stvořitelky nepatří k těm, které by si nevzal k srdci.</p>

<p>„A ještě něco, válečníku. Ochraňuj toho člověka štítem svého světla. Později jej začni uzdravovat svou rukou. Bez pravidelného přílivu světla do těla a srdce by zemřel.“</p>

<p>Sotva pocítil mocnou sílu provázející její odchod, znovu ho přemohla prudká vlna nevolnosti a on byl opět nucen čelit doznívajícím účinkům kontaktu s oním zkázonosným předmětem. <emphasis>Jestli mně je takhle příšerně, </emphasis>napadlo <emphasis>ho, jak asi musí být Butcho</emphasis><emphasis>vi?</emphasis></p>

<p>Když zazvonil telefon, jenž svíral v ruce, došlo mu, že nejspíš už drahnou dobu leží naznak ve sněhu. „Jo?“ ohlásil se na pokraji sil.</p>

<p>„<emphasis>Kde jsi? Co se děje?</emphasis>“ Rhageovo bouřlivé hulákání znělo jako andělský kůr.</p>

<p>„Mám ho. Mám,“ – vrhl pohled na zbědovanou trosku, jíž byl jeho spolubydlící – „Bože, potřebuju odvoz. Do hajzlu, Rhagi –“ V si přiložil ruku k očím a roztřásl se. „Rhagi – oni mu provedli něco tak…“</p>

<p>Bratrův hlas okamžitě zjihl, jako by tušil, čím V prochází. „Fajn, jen klid. Pověz mi, kde jsi?“</p>

<p>„V lese… nevím…“ Má totálně vymytej mozek. „Můžete nás zaměřit pomocí GPS?“</p>

<p>Někdo v pozadí, nejspíš Phury, vykřikl: „Mám ho!“</p>

<p>„Dobrá, V, našli jsme tě a jedeme –“</p>

<p>„Ne. Je to tu infikovaný.“ Když Rhage spustil vodopád dalších dotazů, přerušil ho. „Auto. Potřebujeme auto. Musím ho odsud odnést. Nechci, aby se tady kdokoli z vás motal.“</p>

<p>Nastala dlouhá pauza. „Dobře… Dej se přímo na sever, bratříčku. Po slabém kilometru ti cestu zkříží dvaadvacítka. Tam už na vás budeme čekat.“</p>

<p>„Zavolej –“ V si musel odkašlat a otřít oči. „Zavolej Haversovi a uvědom ho, že mu vezeme naléhavý případ. A zdůrazni, že bude <emphasis>nutná </emphasis>karanténa.“</p>

<p>„Prokrista… Co s ním udělali?“</p>

<p>„Hni sebou, Rhagi – počkej! Vezmi s sebou jeden ten prašivej hrnek, co používají <emphasis>bezduší</emphasis>.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Na vysvětlování není čas. Hlavně na něj nezapomeň.“</p>

<p>V strčil přístroj do kapsy, na zářící ruku natáhl rukavici a přistoupil k Butchovi. Pečlivě upravil izolační fólii, podsunul pod poldu paže a zvedl jeho bezvládné tělo ze země. Butch sykl bolestí.</p>

<p>„Bude to pekelná štreka,“ řekl V, „ale musíme tě odsud dostat.“</p>

<p>Vtom se zakabonil a sklopil zrak na zem. Butch už téměř nekrvácel, ale co stopy jeho bot ve sněhu? Zpropadeně… Kdyby se sem některý <emphasis>bezduchý </emphasis>vrátil, mohl by je dostihnout ještě cestou k silnici.</p>

<p>Vzápětí se přivalily nízké těžké mraky a začal se z nich sypat sníh.</p>

<p>Klobouk dolů. Stvořitelka myslí na všechno.</p>

<p>Vishous vykročil se svým břemenem do husté vánice, která teď přešla bezmála ve sněhovou bouři, a představoval si, že oba dva, jak on, tak muž v jeho náruči, jsou obklopeni ochrannou svatozáří bělostného světla.</p><empty-line /><p>„Tak jsi přece přišla!“</p>

<p>Marissa za sebou s úsměvem zavřela dveře útulného nemocničního pokoje bez oken. Na jednom lůžku ležela na pohled drobná a křehká sedmiletá dívenka a na sousední posteli spočívala její matka, zdánlivě mohutnější, ale nesrovnatelně slabší.</p>

<p>„Vždyť jsem ti včera večer slíbila, že se za vámi zastavím.“</p>

<p>Když se holčička usmála, objevila se mezera po předním zubu. „Já vím. Ale stejně… A jsi moc hezká.“</p>

<p>„Ty taky.“ Marissa se posadila na lůžko a vzala holčičku za ruku.</p>

<p>„Jak je?“</p>

<p>„Dívala jsem se s <emphasis>mahmen</emphasis> na <emphasis>Doru průzkumnici</emphasis>.“</p>

<p>Chabý úsměv, který zvlnil matčiny rty, však neprojasnil ani její oči, ani tvář. Od té doby, co před třemi dny přivezli na kliniku její dceru, jako by fungovala v režimu autopilota, bohužel poruchového. Nehledě na to, že se vyděsila pokaždé, když někdo vešel do pokoje.</p>

<p>„<emphasis>Mahmen </emphasis>mi řekla, že tady nemůžeme být moc dlouho. Je to tak?“</p>

<p>Matka se chystala něco říct, ale Marissa odpověděla za ni: „Tím si nelam hlavu. Nejdřív se musíme postarat o tvoji nohu.“</p>

<p>Věděla, že tyhle dvě pacientky mají hluboko do kapsy a pravděpodobně si takovou péči dovolit nemohou, ale Havers naštěstí nikdy nikoho neodmítne. A s jejich propuštěním určitě spěchat nebude.</p>

<p>„<emphasis>Mahmen </emphasis>říkala, že moje noha je na tom hodně špatně. Je to pravda?“</p>

<p>„Brzy na tom bude líp.“ Marissa zalétla očima k přikrývce. Haverse čeká operace složité zlomeniny. Doufejme, že kosti dobře srostou.</p>

<p>„Prý budu asi hodinu v zeleném pokoji. Nemůže to být kratší?“</p>

<p>„Můj bratr tě tam nechá jen tak dlouho, jak bude třeba.“</p>

<p>Havers nahradí holenní kost titanovým hřebem, což je lepší než amputace, ale i tak je to velice invazivní zákrok. Jak dívenka poroste, budou nutné další operace, a soudě podle vysíleného výrazu, i její matka ví, že je to teprve začátek trápení.</p>

<p>„Já se nebojím.“ Holčička si přitiskla na prsa rozedraného plyšového tygříka. „Mastimon tam bude se mnou. Sestřička řekla, že může.“</p>

<p>„Mastimon tě ochrání. Je odvážný, jako každý správný tygr.“</p>

<p>„Poučila jsem ho, že nesmí nikoho sežrat.“</p>

<p>„To bylo chytré.“ Marissa sáhla do kapsy světle růžových šatů a vyndala koženou kazetu. „Něco pro tebe mám.“</p>

<p>„Dárek?“</p>

<p>„Ano.“ Natočila kazetu tak, aby na ni holčička dobře viděla, a otevřela ji. Uvnitř byla destička o velikosti podšálku, vycíděná do dokonalého lesku. Zářila jako zrcadlo a třpytila se jako miniaturní slunce.</p>

<p>„To je krása,“ vydechla dívenka.</p>

<p>„To je moje destička přání.“ Marissa osvobodila kruhovou plaketu z kazety a otočila ji na rub. „Vidíš? To jsou moje iniciály.“</p>

<p>Dítě přimhouřilo oči. „Ano. A koukej! Je tam stejné písmeno, jaké mám ve svém jménu já.“</p>

<p>„Nechala jsem ho tam vyrýt dodatečně. Vezmi si to.“</p>

<p>Matka v rohu tlumeně vyjekla. Podle všeho si moc dobře uvědomovala, jakou hodnotu má takový kus zlata.</p>

<p>„To myslíš vážně?“</p>

<p>„Natáhni ruce.“ Marissa jí položila zlatý kotouč na dlaně.</p>

<p>„Je to těžké.“</p>

<p>„Víš, jak destičky přání fungují?“ Když dívka zavrtěla hlavou, Marissa vyndala z kapsy kousek pergamenu a plnicí pero. „Vymysli si nějaké přání a já ho sem napíšu. Až usneš, přijde Stvořitelka a přečte si ho.“</p>

<p>„A co když mi přání nesplní? Znamená to, že si ho nezasloužím?“</p>

<p>„Kdepak. Znamená to, že pro tebe vymyslela něco lepšího. Tak co si přeješ? Může to být cokoli. Zmrzlina, až se probudíš. Nebo další díly <emphasis>Dory</emphasis>?“</p>

<p>Drobné čelíčko zkrabatilo soustředění. „Chci, aby <emphasis>mahmen </emphasis>přestala plakat. Dělá, jako že nepláče, ale je smutná od té doby, co jsem… spadla ze schodů.“</p>

<p>Marissa těžce polkla. Moc dobře věděla, že dívenka přišla k té ošklivé zlomenině jinak. „To je dobré přání. Zapíšu ho.“</p>

<p>Pomocí složitých znaků Staré řeči napsala červeným inkoustem: <emphasis>Pokud to není na obtíž, byla bych vděčná za štěstí své </emphasis>mahmen.</p>

<p>„A je to. Jak se ti to líbí?“</p>

<p>„Je to nádhera!“</p>

<p>„Teď ten papírek složíme a necháme tady. Možná ti Stvořitelka odpoví, zatímco budeš na operačním – v zeleném pokoji.“</p>

<p>Děvčátko ji pevně objalo. „To by bylo bezva.“</p>

<p>Když do pokoje vešla ošetřovatelka, Marissa vstala. V návalu rozhořčení pocítila téměř zuřivou potřebu tu malou bránit, střežit ji před tím, co se jí stalo doma, i před tím, co ji čeká na operačním sále.</p>

<p>Otočila se k její matce. „Bude to v pořádku.“</p>

<p>Přistoupila k ženě a sevřela jí hubené rameno. Matka se zachvěla a popadla Marissu za ruku.</p>

<p>„Slibte mi, že se sem nedostane,“ žadonila tlumeným hlasem. „Jestli nás najde, zabije nás.“</p>

<p>Marissa zašeptala: „Než někdo nastoupí do výtahu, musí se ukázat bezpečnostním kamerám. Přísahám, že tady jste obě v bezpečí.“</p>

<p>Když matka přikývla, Marissa opustila místnost, aby sestra mohla podat dívence sedativum.</p>

<p>Vyšla na chodbu a opřela se zády o stěnu, zasažená další vlnou zlosti. Při pomyšlení, že ty dvě musí snášet brutální záchvaty ženina partnera, v ní vřela krev. Bože… Neumí si představit, že by se civilistka a její malá měly pohybovat po světě volně a bez dozoru, protože matčin <emphasis>hellren </emphasis>si je po odchodu z kliniky jistojistě najde. Přestože většina mužů si svých partnerek váží víc než sama sebe, mezi příslušníky rasy se pár násilníků vždycky najde a fakta o domácím týrání jsou otřesná a nepřikrášlená.</p>

<p>Z úvah ji vytrhlo bouchnutí dveří vlevo. Zvedla hlavu a uviděla Haverse, jak kráčí chodbou, ponořený do zdravotních záznamů jednoho z pacientů. Zvláštní… Na botách má žluté plastové návleky, jaké si před manipulací s nebezpečným materiálem bere spolu s ochranným oblekem.</p>

<p>„Jdeš z laboratoře, bratře?“ zeptala se.</p>

<p>Rychle zvedl oči od záznamů a posunul si kostěné brýle ke kořenu nosu. Křiklavě červeného motýlka měl nakřivo. „Zase jsi byla za těmi dvěma?“</p>

<p>S úsměvem kývla k jeho nohám. „Ani mi nemusíš odpovídat.“</p>

<p>„Aha… ovšem. Jdu rovnou odtud.“ Sklonil se, stáhl z mokasín návleky a zmuchlal je v dlani. „Marisso, prokázala bys mi laskavost a zašla domů? Na příští pondělí jsem pozval na večeři předsedu Rady <emphasis>urozených </emphasis>a sedm dalších členů a menu musí být bez chybičky. Promluvil bych s Karolyne sám, ale budu na operačním sále.“</p>

<p>„Samozřejmě.“ Marissa se zakabonila. Její bratr je nezvykle prkenný. „Je všechno v pořádku?“</p>

<p>„Ano. Děkuju za optání. A teď už běž. Běž… Udělej to hned, prosím.“</p>

<p>Měla sto chutí vyzvídat, ale před operací té malé ho nechtěla zdržovat, a tak ho jen políbila na tvář, upravila mu motýlka a pokračovala v chůzi. Když došla k výkyvným dveřím do přijímací místnosti, cosi ji přimělo, aby se ohlédla.</p>

<p>Havers cpal znečištěné návleky, které měl před chvílí na nohou, do nádoby na biologicky nebezpečný odpad, rysy v obličeji napjaté a ustarané. Pak se hluboce nadechl, napřímil a zatlačil do dveří předoperačního sálu.</p>

<p>Tak proto je tak rozrušený, pomyslela si. Trápí ho operace té dívenky. Není divu.</p>

<p>Otočila se zpátky ke dveřím… ale vtom zaslechla kroky.</p>

<p>Strnula. Takový rámus nadělá při chůzi pouze jeden typ mužů.</p>

<p>Rychle se obrátila. Chodbou rázoval jako valící se mlčenlivá hrozba Vishous, v patách za ním Phury a Rhage. Všichni tři byli ostražití a v plné zbroji a Vishous měl na kalhotách i na bundě zaschlou krev. Ale co pohledávali v Haversově laboratoři? V téhle části kliniky totiž nic jiného není.</p>

<p>Bratři si jí všimli teprve ve chvíli, kdy ji málem zašlapali do země. Zastavili se jako jeden muž a stejně pohotově se zadívali jinam, nepochybně proto, že Marissa už není ve Wrathově přízni.</p>

<p>Drahá Stvořitelko, zblízka vypadají… <emphasis>příšerně, </emphasis>dá-li se to tak říct. Ne vyloženě nemocně, ale každopádně s nimi něco není v pořádku.</p>

<p>„Mohu vám být k službám?“ zeptala se.</p>

<p>„Nic nepotřebujeme,“ odtušil Vishous drsným tónem. „Teď nás laskavě omluv…“</p>

<p><emphasis>Ten sen… Butch na sněhu… </emphasis>„Je někdo zraněný? Je to… Butch?“</p>

<p>Vishous se odvrátil, protáhl se kolem ní a pěstí rozrazil dveře do recepce. Druzí dva jí věnovali upjatý úsměv a následovali jeho příkladu.</p>

<p>Dívala se, jak procházejí kolem ošetřovny a míří k výtahu. Zatímco čekali, až se otevřou dveře kabiny, Rhage položil Vishousovi ruku na rameno. Marisse připadlo, že se bratr zachvěl.</p>

<p>Mlčenlivý výjev ji znepokojil. Jakmile se za nimi zavřel výtah, vrátila se do křídla kliniky, odkud válečníci původně vyšli. Proběhla kolem několika prosklených dveří velké, jasně ozářené laboratoře a nakoukla do šesti pokojů pro starší pacienty.</p>

<p>Co tady bratři dělali? Třeba chtěli jen mluvit s Haversem.</p>

<p>Bezděčně přistoupila k přepážce, přihlásila se do systému počítače a zkontrolovala stránku s novými příjmy. O Bratrstvu nebo o Butchovi nikde ani čárka. To ale nic neznamená. Údaje o válečnících se v běžných záznamech nikdy neobjevují. Došlo jí, že totéž platí pro Butche – pokud ovšem v nemocnici vůbec je. Momentálně potřebuje zjistit, kolik z pětatřiceti lůžek mají obsazených.</p>

<p>Když našla, co potřebovala, vydala se na obchůzku. Zkontrolovala všechny pokoje, ale nic neobvyklého nevypátrala. Všechno odpovídá úředním údajům. Butche na kliniku nepřijali – ledaže je v jedné z dalších místností v hlavní budově, do kterých někdy ukládají zvlášť významné pacienty.</p>

<p>Marissa si vykasala sukni a rozběhla se k zadnímu schodišti.</p><empty-line /><p>Butch se stočil do klubíčka, ačkoli mu nebyla zima, nicméně vycházel z osvědčené teorie, že když přitáhne kolena co nejblíž k bradě, ukrutná bolest v břiše aspoň trochu poleví.</p>

<p>To se dalo čekat: lstivý manévr neudělal na rozžhavený pohrabáč, který má zabodnutý do pupku, žádný dojem.</p>

<p>S námahou od sebe odlepil nateklá víčka a po sérii pomrkávání a hlubokých nádechů dospěl k následujícímu závěru: není mrtvý. Je v nemocnici. A čert ví, že to svinstvo, co ho drží při životě, do něj proudí žílou v paži.</p>

<p>Když se přeopatrně otočil, uvědomil si pár dalších věcí. Někdo použil jeho tělo jako boxovací pytel. Jo… a má něco špatnýho ve střevech. Jako by měl naposledy k večeři flák zkaženýho masa.</p>

<p>Co se s ním, sakra, dělo?</p>

<p>Vybavil si jen sled útržků: jak ho Vishous našel v lese. Jak byl posedlý instinktivní myšlenkou, že ho bratr má nechat umřít. Pak něco s nožem… něco s Vishousovou zářící rukou, kterou vytáhl tu ohavnost –</p>

<p>Při té vzpomínce se mu zvedl žaludek a pro jistotu se přetočil na bok. Docela nedávno měl v břiše zlo. Čiré, nezředěné zlo… A ta temná hrůza se mu rozšířila do těla.</p>

<p>Nejistýma, roztřesenýma rukama nabral látku krátké nemocniční košile, kterou měl na sobě, a škubnutím ji vytáhl nahoru. „Kriste… pane…“</p>

<p>Na břiše spatřil temně šedou skvrnu. Jako by ho tam olízl čadící plamen. Zoufale se probíral těžkopádným mozkem ve snaze upamatovat se, jak k té zvláštní jizvě přišel, ale vůbec nic ho nenapadlo.</p>

<p>A tak jako detektiv, jímž koneckonců kdysi byl, ohledal místo činu – v tomto případě své vlastní tělo. Když zvedl ruku, konstatoval, že má nehty v zuboženém stavu, jako by mu pod ně někdo vrážel drát nebo vtloukal mrňavé hřebíky. Při hlubokém nádechu zjistil, že má zlomených pár žeber. A soudě podle oteklých očí se jeho obličej musel bezpočtukrát srazit s pořádně tvrdou pěstí.</p>

<p>Mučili ho. Nedávno.</p>

<p>Zapátral v paměti a zalovil ve vzpomínkách a snažil se vrátit tam, kde byl naposledy. V ZeroSum. V ZeroSum s… Bože, s tou ženou. Na záchodě. Drsně a bez skutečné vášně si to s ní rozdal. Pak šel ven a… <emphasis>Bezduší. </emphasis>Řezal se s <emphasis>bezduchými. </emphasis>Střelili ho a potom…</p>

<p>Tehdy vlak s jeho chatrnými vzpomínkami dokodrcal na slepou kolej. Snaha o logické uvažování ztroskotala na totální amnézii.</p>

<p>Prozradil něco na Bratrstvo? Zradil je? Udal své nejbližší a nejdražší?</p>

<p>A co to, pro všechno na světě, prováděli s jeho panděrem? Má dojem, jako by díky tomu, co v něm zahnívá, měl místo krve bláto.</p>

<p>Dal si pohov a chvíli dýchal ústy. Naneštěstí shledal, že nebude mít klid.</p>

<p>Jako by jeho mozek odmítl přestat pracovat – nebo možná proto, že se chtěl předvádět –, začal ho zásobovat nahodilými výjevy z dávné minulosti. Obrázky z oslavy narozenin, kdy ho táta probodával nenávistným pohledem a máma si zapalovala jednu cigaretu za druhou, střídal Štědrý den, kdy jeho sourozenci dostávali dárky a on ne.</p>

<p>… žár červencových nocí, který nedokázal zažehnat sebevýkonnější ventilátor, žár, který jeho otec mírnil studeným pivem… Byla to značka Pabst Blue Ribbon, která jeho otce měnila ve zvíře.</p>

<p>Jako nezvaní hosté se vracely vzpomínky, léta uložené v hlubinách paměti. Viděl své sestry a bratry, jak na sebe radostně pokřikují, hrají si a pobíhají na svěže zeleném trávníku. A vzpomněl si, že toužil být s nimi, místo aby postával v ústraní jako vyvrženec, který mezi ně nikdy nezapadl.</p>

<p>A pak – Bože, to ne… tohle ne. Prosím…</p>

<p>Pozdě. Uviděl sám sebe jako dvanáctiletého vyzáblého rozcuchaného kluka, jak stojí na chodníku před rodinným radovým domkem O’Nealových v Jižním Bostonu. Bylo průzračné podzimní odpoledne a on se díval, jak jeho sestra Janie nasedá do červeného Chevroletu Chevelle s duhovými pruhy na boku. Zřetelně viděl, jak auto odjíždí a ona mu mává zadním okénkem.</p>

<p>Teď, když ho ten hrozný přízrak začal pronásledovat, nebylo před ním úniku. Rozpomněl se na policisty, kteří tu noc stanuli na prahu jejich domku, na to, jak se jeho mámě podlomily nohy, když jí řekli, co bylo jejich povinností. Pamatoval si, že ho vyslýchali, protože byl poslední, kdo viděl Janii naživu. Slyšel, jak jim odpovídá, že ty kluky nezná, ale že chtěl své sestře říct, aby do toho auta nenastupovala.</p>

<p>Ale především viděl matčiny oči naplněné tak nesmírným žalem, že v nich nezbylo místo pro slzy.</p>

<p>Příští záblesk paměti ho přenesl o dvacet let dál. Bože… Kdy naposledy mluvil s matkou nebo s otcem? Kdy naposledy viděl své rodiče nebo sourozence? Před pěti lety? Možná. Všem se ulevilo, když se odstěhoval a čím dál častěji vynechával rodinné oslavy a svátky.</p>

<p>U vánoční tabule měl každý své pevné, nezaměnitelné místo, jenom on jaksi vyčníval. Nakonec jeho návštěvy ustaly docela a nechal po sobě jen telefonní čísla, na kterých ho mohou zastihnout, čísla, na která nikdo z nich nikdy nezavolal.</p>

<p>Takže by se ani nedověděli, kdyby teď natáhl bačkory, je to tak? Vishous nepochybně ví o O’Nealovic klanu první poslední a zná dokonce i výpisy z účtů a čísla pojistné smlouvy každého z nich, ale Butch s ním o své rodině nikdy nemluvil. Ozvou se jí bratři? A co řeknou?</p>

<p>Zadíval se na svou zuboženou tělesnou schránku. Věděl, že je velice nepravděpodobné, že z téhle místnosti vyjde po svých. Vypadá jako zbědovaná těla ze seriálu <emphasis>Zločin </emphasis>v <emphasis>ulicích, </emphasis>jako těla, která za svého působení u policie nacházel v lese. To je ale náhodička: jeho taky našli v lese. Pohozeného. Opotřebovaného. Nefunkčního. Ponechaného na smrt.</p>

<p>Skoro jako Janii.</p>

<p>Přesně jako Janii.</p>

<p>Zavřel oči a nechal se unášet bolestí, jíž měl plné tělo. A z přílivu utrpení vyvstal obraz Marissy, jak vypadala při jejich prvním setkání. Vize byla tak živá, že bezmála cítil vůni oceánu, která ji provázela, a přesně viděl, co tu scénu dokreslovalo: průsvitné žluté šaty, které měla na sobě… její rozpuštěné vlasy splývající po ramenou až k pasu… citrónově žlutý salonek, kde měli rande.</p>

<p>Marissa je jeho osudovou ženou, již nikdy neměl a ani nikdy mít nebude, a přesto ho zasáhla hluboko v srdci.</p>

<p>Bože… Už ho to všechno příšerně unavuje.</p>

<p>Otevřel oči a jednal dřív, než mu došlo, co dělá. Zvedl ruku k vnitřnímu předloktí a z kůže v okolí intravenózní jehly odlepil průhlednou plastovou pásku. Vytáhnout jehlu ze žíly bylo snazší, než si představoval, takže to byla pouhá kapka do vrchovatého poháru agónie, jelikož na jeho těle neexistovalo místečko, které by nebolelo.</p>

<p>Mít sílu, poohlédl by se po něčem, čím by se mohl spolehlivě dorazit. Čas… Jako zbraň použije čas, protože je to jediné, co má k dispozici. A vzhledem k tomu, jak mizerně se cítí, nepotrvá to dlouho. Doslova slyší, jak životně důležité vnitřní orgány melou z posledního.</p>

<p>Znovu zavřel oči a oprostil se od veškeré psychické zátěže. Jen si nejasně uvědomoval, že přístroje za postelí nad jeho hlavou spustily poplašňák. Je sice od přírody rváč a bojovník, ale i tak fakt žasl nad tím, jak snadno to vzdal. Vzápětí ho přemohlo vyčerpání tak nesmírné, že ho napůl zbavilo vědomí. Instinktivně věděl, že tahle únava není předstupněm hlubokého spánku, nýbrž poslem smrti, a byl rád, že přišla tak rychle.</p>

<p>Podvolil se náporu vjemů a představil si, že se ocitl v ústí dlouhé, oslnivě jasné chodby, na jejímž konci jsou dveře. V jejich průčelí stojí Marissa. Usmívá se na něj a otvírá vstup do bílé ložnice zalité světlem.</p>

<p>Když se hluboce nadechl a vykročil kupředu, cítil, jak se jeho duši ulevilo. Líbilo se mu pomyšlení, že vzdor všem špatnostem, které napáchal, míří do nebe. A jak to ví?</p>

<p>Bez Marissy by přece nebyl ráj.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola šestá</strong></p>

<p>V</p>

<p>ishous stál na parkovišti u nemocnice a díval se, jak Rhage a Phury odjíždějí v černém mercedesu. Nejprve zajedou pro Butchův mobil pohozený v uličce za Řvounem, pak vyzvednou před ZeroSum escalade a vrátí se domů.</p>

<p>Rozumí se samosebou, že V s nimi tu noc do terénu nevyrazí. Zbytky zla, s nímž přišel do bezprostředního styku, má pořád v sobě a citelně ho oslabují. To ale není to jediné, co ho ničí. Pohled na ztýraného Butche, očividně na prahu smrti, mu působí jakousi mnohem hlubší, vnitřní újmu. Má dojem, jako by v něm něco povolilo, jako by se otevřelo nějaké vnitřní stavidlo, a teď mu z nitra volně proudí útržky jeho bytí.</p>

<p>Má-li být upřímný sám k sobě, tenhle pocit už má dlouho – přesněji od té doby, co ustaly vize. Ale dnešní noc, jako vystřižená z hororového filmu, tomu nasadila korunu.</p>

<p>Zatoužil po soukromí. Potřebuje být sám. Ale příčí se mu představa, že by se měl vrátit do Doupěte. Neunesl by ticho, pohled na pohovku, kde Butch tak rád sedával, ani zdrcující vědomí, že tam něco chybí.</p>

<p>A tak zamířil do své tajné skrýše. Přenesl se na úroveň třináctého podlaží a zhmotnil se na terase střešního bytu v obytném domě Commodore. Foukal silný vítr a jeho těšilo, že mu vtíravě proniká oděvem až na kůži. Konečně cítí taky něco jiného než jen zející prázdno v hrudi.</p>

<p>Přistoupil k okraji terasy, opřel se rukama o zídku a zadíval se do ulice pod sebou. Projíždějí jí auta. Lidé vcházejí do vstupní haly budovy. Někdo se sklání do okna taxíku, platí řidiči. Všechno je normální. Normální jako vždycky…</p>

<p>A on tady nahoře zatím umírá…</p>

<p>Butch to nepřežije. Má v sobě Omegu; to je jediné vysvětlení toho, co se s ním stalo. A i když z něho zárodek zla osobně odstranil, infekce je smrtelná a škoda, kterou napáchala, stěží napravitelná.</p>

<p>Promnul si obličej. Zatraceně. Co si počne bez toho mizery, co pije skotskou jako vodu, oblíká se jako manekýn a kleje jako pohan? Díky tomu hrubiánovi, který má pro strach uděláno, je život tak nějak snadnější. Možná proto, že Butch je jako hrubozrnný smirkový papír, drsný zrezivělý pilník, který obrušuje realitu proti vláknu a všechno vyhlazuje a vyrovnává.</p>

<p>Odvrátil se od stopadesátimetrové betonové propasti s asfaltovým dnem, přistoupil ke dveřím, z kapsy vyndal zlatý klíč a vsunul jej do zámku. Podkrovní prostor je jeho soukromím určeným pro ryze soukromé… obveselení. Ve vzduchu je dosud cítit vůně ženy, kterou měl včera v noci.</p>

<p>Vůlí zažehl svíčky. Stěny, strop i podlaha jsou černé: prostor bez barev, jenž pohlcuje, nasává a stravuje světlo. Jediným nábytkem je rozměrná postel pokrytá černými saténovými lůžkovinami. Tam však nikdy příliš času netráví.</p>

<p>Hlavním jevištěm je kavalec s tvrdým povrchem a popruhy. Používá také předměty zavěšené hned vedle: kožené řemeny, hůlky, roubíky, obojky a železa s hroty, biče a samozřejmě škrabošky. Ženy musí být anonymní. Když je svazuje, musí mít zakrytý obličej. Chce je vnímat stejně jako nástroje pro své úchylné povyražení.</p>

<p>Do háje… Ví, že jeho sexuální praktiky jsou perverzní, ale bůhví, že zkusil všechno možné, než nakonec zjistil, co ho rajcuje. Naštěstí jsou mraky žen, kterým se líbí, co s nimi provádí, a touží po tom stejně, jako on touží po rozkoši a uvolnění, jež mu přináší dominance nad jednou anebo hned nad dvěma podobnými.</p>

<p>Jenomže ten večer mu při pohledu na všechnu tu výzbroj připadala jeho vyšinutost obscénní a nechutná. Možná je to tím, že sem chodí jen tehdy, když je nabuzený a připravený použít, co má po ruce, a že si místnost nikdy neprohlédl s čistou hlavou.</p>

<p>Když mu zazvonil telefon, škubl sebou. Podíval se na číslo a ztuhl. Havers. „Zemřel?“</p>

<p>Haversův hlas byl ztělesněním profesionální doktorské taktnosti. Neklamné znamení, že Butchův život visí na vlásku. „Museli jsme ho resuscitovat, pane. Vytáhl si infuzní jehlu a došlo k zástavě všech životních funkcí. Podařilo se nám je znovu uvést v činnost, ale nevím, jak dlouho jeho organismus vydrží.“</p>

<p>„Nemůžete mu upevnit ruce?“</p>

<p>„Už se stalo. Ale chci, abyste byl připraven na nejhorší. Je to jenom člověk –“</p>

<p>„Ne, <emphasis>není</emphasis>.“</p>

<p>„Ach… jistě, pane. Tak jsem to nemyslel –“</p>

<p>„Do hajzlu… Já… Jedu tam. Chci být s ním.“</p>

<p>„Uvítal bych, kdybyste sem nejezdil. Kdykoli je někdo v pokoji, rozruší se, a to mu rozhodně neprospívá. V tuhle chvíli je jeho stav stabilizovaný v mezích daných možností a on má veškeré pohodlí, které potřebuje.“</p>

<p>„Nechci, aby umíral o samotě.“</p>

<p>Nastala pauza. „Pane, všichni zemřeme o samotě. I když s ním budete v jedné místnosti, stejně odejde do Stínu sám. Musíme mu dopřát klid, aby se jeho tělo rozhodlo, zda chce přežít. Děláme pro něj všechno, co je v našich silách.“</p>

<p>V si zakryl oči. Tichým hlasem, který nepoznával, řekl: „Nechci… Nechci ho ztratit. Já… sakra… nevím, co bych si počal, kdyby –“ Odkašlal si. „Zatracená práce.“</p>

<p>„Postarám se o něj jako o vlastního. Dejte mu den, aby se stabilizoval.“</p>

<p>„Do zítřejšího večera. A kdyby se jeho stav zhoršil, zavoláte mi.“</p>

<p>Ukončil hovor a přistihl se, jak upřeně zírá na hořící knot jedné ze svíček. Nad jejím tělem z černého vosku se v sotva patrných závanech vzduchu třepetal hrot uvězněného světla.</p>

<p>Plamen ho přiměl k zamyšlení. Jasně planoucí záře má barvu… vlastně… skoro stejnou jako blonďaté vlasy…</p>

<p>Rychle vyndal mobil, přesvědčený, že pokud jde o návštěvy, je Havers vedle. Záleží na tom, kdo na návštěvu přijde.</p>

<p>Číslo vytáčel s nechutí, i když si uvědomoval, že nemá na vybranou. A věděl, že to, co dělá, nejspíš není fér. Navíc to pravděpodobně způsobí spoustu problémů. Ale když váš nejlepší přítel tančí valčík se smrtí, nad ledačím přimhouříte oko.</p><empty-line /><p>„Paní?“</p>

<p>Marissa vzhlédla od bratrova stolu. Před sebou měla zasedací pořádek banketu pro <emphasis>urozené, </emphasis>ale nedokázala se na něj soustředit. Prohledala celou kliniku i dům, ale bylo to k ničemu. Ačkoli jí všechny smysly naznačují, že se něco děje.</p>

<p>Kvůli služebné stojící ve dveřích se přinutila k úsměvu. „Copak je, Karolyn?“</p>

<p>Žena se uklonila. „Máte hovor. Na lince jedna.“</p>

<p>„Děkuji.“ Hospodyně kývla hlavou a odešla, jakmile Marissa zvedla sluchátko. „Prosím?“</p>

<p>„Je v pokoji vedle laboratoře.“</p>

<p>„Vishousi?“ Vyskočila ze židle. „Co se –?“</p>

<p>„Projdi dveřmi s nápisem ÚKLID. Vpravo je panel, stačí do něj strčit. Než vejdeš dovnitř, nezapomeň si obléknout ochranný oděv –“</p>

<p>Butch… Kristepane. <emphasis>Butch. </emphasis>„Co je s –“</p>

<p>„Rozumělas? Oblékni si oděv a nesvlékej si ho.“</p>

<p>„Co mu –“</p>

<p>„Bouračka. Pospěš si. Umírá.“</p>

<p>Marissa pustila sluchátko a vyběhla z Haversovy pracovny. Na chodbě málem srazila Karolyn.</p>

<p>„Paní! Co se stalo?“</p>

<p>Prohnala se jídelnou, vrazila do dveří pro služebnictvo a vpadla do kuchyně. Když ostře zahnula za roh a pádila k zadnímu schodišti, vyzul se jí střevíc na vysokém podpatku. Skopla i druhý a dál běžela jen v punčochách. Do panelu před zadním vstupem na kliniku u paty schodů zadala bezpečnostní kód a vtrhla do čekárny před pohotovostí.</p>

<p>Ošetřovatelky za ní volaly jménem, ona je ale ignorovala a utíkala k chodbě, kde sídlí výzkumné oddělení. Proběhla kolem Haversovy laboratoře, našla dveře se štítkem ÚKLID a prudce je rozrazila.</p>

<p>S hlasitým oddychováním se rozhlédla… ale neviděla nic. Jen smetáky, mopy, prázdné kbelíky a kombinézy. Vishous přece říkal –</p>

<p>Moment. Na linoleu spatřila jakési škrábance, sotva znatelné stopy po otvírání a zavírání dveří. Odhrnula kombinézy a objevil se panel. Zaryla nehty do škvíry, s námahou si otevřela… a svraštila obočí. Stanula před spoře osvětlenou místností vybavenou hypermoderním počítačovým zařízením a přístroji monitorujícími životní funkce. Když se naklonila k jedné namodrale zářící obrazovce, uviděla nemocniční lůžko. Leží na něm jakýsi muž s roztaženými a připoutanými končetinami a z těla mu vycházejí všemožné hadičky a dráty… <emphasis>Butch.</emphasis></p>

<p>Prořítila se kolem žlutých ochranných oděvů a obličejových masek pověšených vedle dveří a zatlačila do výkyvných dveří. Vzduchový zámek se syčením povolil.</p>

<p>„Stvořitelko ve Stínu…“ Ruka jí vzlétla k hrdlu.</p>

<p>Určitě umírá. Cítí to. Ale je tady ještě něco – něco strašlivého, co burcuje její pud sebezáchovy, jako by stála proti útočníkovi s namířenou zbraní. Rozum jí velel, ať vezme do zaječích, vypadne odtud, zachrání se…</p>

<p>Ale srdce ji postrčilo k lůžku. „Panebože…“</p>

<p>Krátká nemocniční košile mu odhalovala paže i nohy a Marisse připadalo, že má podlitiny nejspíš po celém těle. A obličej… dobrý bože… zbitý k nepoznání.</p>

<p>Vtom se mu z hloubi hrdla prodral chrčivý sten. Sklonila se, aby ho uchopila za ruku – ne, to snad ne. Ani ruce nebyly ušetřeny. Silné prsty má na koncích nateklé a temně fialové a na několika chybí nehty.</p>

<p>Tak ráda by se ho dotkla, ale nenašla jediné místečko, kam by mohla položit ruku s jistotou, že mu nezpůsobí další bolest. „Butchi?“</p>

<p>Při zvuku jejího hlasu sebou škubl a otevřel oči. Přesněji jedno oko.</p>

<p>Jen co na ni zaostřil pohled, rty mu zčeřil stín úsměvu. „Vrátila ses. Zrovna… jsem tě viděl u dveří.“ Jeho hlas byl pouhý dech, vzdálená připomínka zvučného, sytého basu. „Viděl jsem tě… a pak ses… ztratila… Ale teď jsi tady.“</p>

<p>Opatrně se posadila na krajíček postele a přemítala, za kterou ošetřovatelku ji asi považuje. „Butchi –“</p>

<p>„Kam jsi dala… ty žlutý šaty?“ Bylo to jen stěží slyšitelné brblání, ústy téměř nepohyboval, jako by měl zlomenou čelist. „V těch žlutých šatech… jsi byla tak… krásná…“</p>

<p>Jasná ošetřovatelka. Ty obleky vedle dveří jsou žluté. A kruci. Zapomněla si ho obléknout. Kristepane, jestli má Butch oslabenou imunitu, musí ho chránit.</p>

<p>„Butchi, půjdu si vzít ten –“</p>

<p>„Ne – nenechávej mě tu… Nechoď nikam…“ Začal kroutit připoutanýma rukama, až sténaly našponované kožené řemínky. „Prosím… bože… neopouštěj mě…“</p>

<p>„Já neodejdu. Hned se vrátím.“</p>

<p>„Ne… žena, kterou miluju… má žlutý šaty… <emphasis>Neopouštěj mě…</emphasis>“</p>

<p>Protože nevěděla, co má udělat, sklonila se a zlehka mu položila dlaň na obličej. „Já tě neopustím.“</p>

<p>Vyrazil ztlučenou tváří proti jejímu doteku a popraskanými rty se jí otřel o kůži. „Přísahej.“</p>

<p>„Já –“</p>

<p>Vtom zasyčel vzduchový zámek a Marissa se ohlédla přes rameno.</p>

<p>Havers vrazil do místnosti jako živé torpédo. Ve tváři rámované průhledem ve žluté obličejové masce se zračila hrůza, v očích nevýslovné zděšení.</p>

<p>Jeho hlas zněl dušené a slabě, když se v ochranném obleku nemotorně přikolébal na krok od ní. „<emphasis>M</emphasis><emphasis>arisso! </emphasis>Milostiplná Stvořitelko ve Stínu, co to – <emphasis>„</emphasis><emphasis>Měla sis obléknout ochranný oděv!</emphasis>“</p>

<p>Butch sebou zazmítal a ona mu jemně pohladila předloktí. „Tiše… Jsem u tebe.“ Když se trochu uklidnil, řekla. „Hned si ho obléknu –“</p>

<p>„Nemáš ponětí, co – Kriste Ježíši!“ Havers se neovladatelně roztřásl. „Jsi v nebezpečí. Můžeš se od něj nakazit.“</p>

<p>„Nakazit?“ Zadívala se na Butche.</p>

<p>„Muselas to cítit, jakmile jsi vešla!“ Havers začal něco překotně vysvětlovat, ale ona ho nevnímala.</p>

<p>Zatímco její bratr řečnil, srovnala si v hlavě, co je pro ni důležité. A za nic na světě z toho nehodlá slevit. Je lhostejné, že Butch neví, kdo je. Pokud ho má její domnělá totožnost udržet při životě a přinutit, aby o něj bojoval, na ničem jiném nezáleží.</p>

<p>„Marisso, slyšíš mě? Jsi infiko-“</p>

<p>Střelila po něm pohledem. „Jestli jsem infikovaná, je úplně jedno, zda tady zůstanu nebo ne, nemyslíš?“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmá</strong></p>

<p>J</p>

<p>ohn Matthew zaujal bojovou pozici a pevně sevřel rukojeť dýky. Na opačném konci tělocvičny, za modrou záplavou cvičebních podložek, visely ze spodního převisu pod lavicemi pro diváky tři boxovací pytle. Jeho usilovné soustředění změnilo prostřední z nich v <emphasis>bezduchého</emphasis>. Představil si bílé vlasy, světlé oči a bledou pleť, která ho pronásleduje ve snech, a vyrazil do útoku, jejž místo víření bubnů provázelo pleskání jeho bosých chodidel o plastové podložky.</p>

<p>Vzhledem k drobné postavě nevyvíjel žádnou výjimečnou rychlost ani sílu, ale co postrádal po fyzické stránce, to vynahrazoval nevýslovnou vůlí. A věděl, že v průběhu nadcházejícího roku dožene intenzitu své nenávisti i po tělesné stránce.</p>

<p>Už se nemůže dočkat, až podstoupí proměnu. Zvedl ostří vysoko nad hlavu a otevřel ústa k válečnému výkřiku. Nic z nich samozřejmě nevyšlo, protože je němý, nicméně si aspoň představoval, že je s to nadělat pořádný kravál.</p>

<p>Je neochvějně přesvědčený, že mu <emphasis>bezduší </emphasis>zavraždili rodiče. Tohr a Wellsie ho přijali za svého, řekli mu, kým ve skutečnosti je, a projevili mu jedinou lásku, jakou v životě poznal. Potom, co ti nemrtví hajzlové Welsii zabili a Tohr se vypařil, zbyla Johnovi jen touha po odvetě. Přísahal, že pomstí nejen je, ale také další nevinný život, který letos v lednu přišel nazmar.</p>

<p>Hnal se přímo proti pytli, paži pozvednutou k výpadu. V poslední chvíli se sbalil do klubíčka, udělal na matraci kotrmelec, bleskově se napřímil a vkleče ťal dýkou zespodu do pytle. Být to doopravdy, čepel by se vnořila <emphasis>bezduchému</emphasis> do břicha. A hodně hluboko.</p>

<p>Pootočil rukojetí v dlani.</p>

<p>Vyskočil z podlahy a otočil se na místě. Představil si, jak nepřítel klesl na kolena a tiskne si ruce k rozpáranému podbřišku. Pak zasadil pytli ránu seshora – neboli vnořil ostří do zátylku bezduchého…</p>

<p>„Johne?“</p>

<p>S namáhavým funěním se obrátil po hlase.</p>

<p>Ve dveřích stála štíhlá vysoká žena v džínsech a bílém roláku a s dlouhými kadeřemi v barvě jeho vlasů. Při pohledu na ni se John celý roztřásl – a nejen proto, že ho zaskočila. Beth Randallová, královna se smíšenou krví, je aspoň podle výsledků analýzy DNA také jeho pokrevní sestra. V její přítomnosti mu mozek pokaždé kdovíproč vypoví službu a zmocní se ho závrať. Ale aspoň už neomdlévá, jako tenkrát, když se s ní setkal poprvé.</p>

<p>Beth přešla cvičební podložky, a jakmile se ocitla pár kroků od něho, ucítil Wrathův majetnický pach: těžký, výrazný parfém, specifický pouze pro královnina partnera. John měl podezření, že k označení dochází při sexu, protože vůně byla vždycky nejsilnější při prvním jídle, ke kterému přicházeli z ložnice.</p>

<p>„Johne, připojíš se k nám k závěrečnému nočnímu pohoštění?“</p>

<p><emphasis>Musím být tady a trénovat,</emphasis> odpověděl jí znakovou řečí. Tenhle způsob komunikace se naučili všichni v domě a všeobecný ústupek jeho handicapu, konkrétně hlasové nedostatečnosti, ho nevýslovně popouzel. Byl by radši, kdyby na něj nemuseli brát žádné ohledy. Kéž by byl stejný jako ostatní.</p>

<p>„Budeme rádi, když přijdeš. Trávíš tady příliš mnoho času.“</p>

<p><emphasis>Trénink je důležitý.</emphasis></p>

<p>Pohlédla na dýku v jeho ruce. „Nejen trénink.“</p>

<p>Sledoval, jak se temně modrýma očima rozhlíží po tělocvičně, pravděpodobně ve snaze objevit nějaký pádný důvod, kterým ho dokáže přesvědčit.</p>

<p>„Johne, my… Zkrátka o tebe máme starost.“</p>

<p>Ještě před třemi měsíci by od ní podobná slova slyšel k smrti rád. Vlastně by je uvítal od kohokoli. Ale dnes už ne. Nestojí o její zájem. Nechce, aby mu stála v cestě. Aby mu v čemkoli bránila.</p>

<p>Když zavrtěl hlavou, zhluboka se nadechla. „Jak chceš. Nechám jídlo v pracovně. A… sněz aspoň něco, prosím…“</p>

<p>Krátce přikývl, a když zvedla ruku, jako by se ho chtěla dotknout, ucouvl. Beze slova se otočila a zamířila přes modré podložky k východu.</p>

<p>Sotva se za ní zavřely dveře, John volně doklusal na opačnou stranu tělocvičny a nahrbil se, připravený k dalšímu útoku. V příští vteřině znovu vyrazil ke zteči, dýku zdviženou nad hlavou, paže a nohy poháněné nenávistí.</p><empty-line /><p>Pan X zahájil další den až kolem poledne. Vešel do garáže v přízemí svého domu a nastoupil do nenápadného minivanu, jímž se maskoval v caldwellském lidském silničním provozu.</p>

<p>Daný úkol ho ničím nestimuloval, ale když je jednou vůdcem Vyhlazovací společnosti a pán a vládce dá příkaz, je jeho povinností mít se k dílu. Buď poslechne, nebo dostane padáka. Což už jednou zažil na vlastní kůži a pramálo se mu to zamlouvalo. Výpověď od Omegy je zhruba stejně příjemná jako soukat do sebe ostnatý drát.</p>

<p>Fakt, že to tenkrát přežil a dokonce zastává stejnou pozici, je pro něj dosud šokující záhadou. Nicméně je možné, že Omegu už přestalo bavit neustálé střídání velitelů <emphasis>bezduchých</emphasis> a další změnu nechce riskovat. A jelikož pan X byl očividně nejlepším vůdcem za posledních padesát nebo šedesát let, znovu ho povolal do služby.</p>

<p>Přesněji ho vydal z pekla.</p>

<p>A tak má pro dnešek o práci postaráno. Vsunul klíč do zapalování a předpotopní motor se skytáním naskočil. Poslední dobou ztrácí zájem a cítí, že už dávno není tím loajálním vůdcem, jímž byl zpočátku. Koneckonců v téhle patové situaci je těžké najít nějakou motivaci, natož inspiraci. Omega se bude zase vztekat a nespokojenost si vybije po svém: na nejbližším podřízeném. Jak jinak.</p>

<p>V jasné záři poledního slunce projížděl elegantní a úpravnou čtvrtí s řadami jednopodlažních rodinných domků zbudovaných po roce 1990 a jako vystřižených z deskové hry Monopoly. Budovy nesou zřetelný rukopis jednoho a téhož architekta: stejné tvary, rozměry i nenápadité stavební prvky, které z nich vytvářejí laciné a víceméně líbivé, a tudíž žádané zboží. Téměř všechny mají přední verandu s neúčelnými kudrlinkami. Plastové okenice. A pochopitelně nepostradatelné sezónní dekorace, tentokrát v duchu blížících se Velikonoc.</p>

<p>Ideální skrývačka pro <emphasis>bezduché</emphasis>: stádo umořených mamin, převážejících své ratolesti ze sportovního tréninku na další zájmovou činnost, a profesně nedocenění taťkové pod pantoflem.</p>

<p>Odbočil na Lily Lane směrem k silnici číslo 22 a před vjezdem na hlavní zastavil na stopce. Prostřednictvím GPS získal přibližnou polohu místa v lesích, o jehož návštěvu ho pán požádal, a s uspokojením shledal, že v cíli by měl být za pouhých dvanáct minut. Omega je jako na jehlách, zvědavý, jestli jeho plán s lidským trojským koněm měl úspěch, ale především prahne po informaci, která by potvrdila, že Bratrstvo se svého chráněnce opravdu ujalo.</p>

<p>Pan X si je stoprocentně jistý, že se s tím maníkem už někde viděl. A i když by docela rád přišel na to, kde a za jakých okolností k setkání došlo, teď už je to nepodstatné. A bylo to nepodstatné i předtím, když si toho drsnýho parchanta vzal do parády.</p>

<p>A že to byl mimořádně houževnatý chlap. Ať se pan X ve své roli hlavního inkvizitora snažil sebevíc a prováděl s ním hotové psí kusy, nevyrazil z něho ani slovo o Bratrstvu. Chtě nechtě musel uznat, že to na něj udělalo velký dojem. Kdyby se mu ho podařilo zlanařit, byl by pro Společnost přínosem.</p>

<p>Ale možná k tomu došlo. Třeba už je ten člověk jedním z nich.</p>

<p>Krátce nato zaparkoval minivan na odpočívadle u silnice a vydal se do lesa po svých. Včerejší prapodivná březnová bouře přinesla další sněhovou nadílku, která pokryla větve borovic bělostnými vycpávkami, za jaké by se nemuseli stydět ani hráči rugby. Malebná scenerie. Pro trampíky a milovníky přírody.</p>

<p>Čím hlouběji se nořil do lesa, tím míň se musel spoléhat na navigaci GPS, protože cítil pánovu podstatu, jako by tady Omega číhal osobně. Co když si Bratrstvo pro toho muže nepřišlo –</p>

<p>Ale, ale, copak to tu máme?</p>

<p>Když vstoupil na mýtinu, zrak mu okamžitě padl na sežehnutý kruh na zemi. Žár, který to měl na svědomí, musel být značný, když dokázal roztavit tak silnou vrstvu sněhu a změnit v bahno zmrzlou půdu, na níž zůstaly zřetelně patrné obrysy ohniska nezměrné výhně. Všude kolem jsou dosud cítit stopy po Omegovi – jako smrad po vynesených odpadcích, který se v letních měsících ještě dlouho drží v místnosti.</p>

<p>Dlouze nasál vzduch nosem. Ano… Zachytil i slabý pach člověka.</p>

<p>Všechno nasvědčuje tomu, že ho Bratrstvo pravděpodobně zlikvidovalo. Velmi zajímavé. Ale… jak to, že Omega neví, že je po něm? Je možné, že v sobě neměl dostatek temné esence, aby se k pánovi po smrti vrátil?</p>

<p>Tahle zpráva Omegu rozhodně nepotěší. Na neúspěch je alergický. Znervózňuje ho. A nervozita nemá pro velitele Společnosti příznivé následky.</p>

<p>Pan X poklekl na spálenou zem. Nakonec… tomu člověku je co závidět. Ten pacholek má štěstí. Když <emphasis>bezduchý </emphasis>natáhne brka, na druhé straně ho čeká učiněné martyrium, strašlivá lázeň, která je slaboučkým odvarem představ, jaké mají o pekle křesťané. Po smrti totiž každý <emphasis>bezduchý </emphasis>putuje zpátky do Omegova krevního oběhu, v němž neustále cirkuluje ve směsi tekutin svých ostatních mrtvých kolegů, a stává se součástí krve, již pán vlévá do žil řadovým členům při iniciačním obřadu Vyhlazovací společnosti. V této podobě musí někdejší zabijáci donekonečna snášet spalující chlad, mučivé strádání a drtivý tlak, poněvadž zůstávají při vědomí. Na věky věků.</p>

<p>Pan X se zachvěl. Dokud ještě žil, byl zatvrzelý bezvěrec a smrt vnímal jako přirozený rozklad organické hmoty. Teď jako <emphasis>bezduchý</emphasis> přesně ví, co ho čeká, až pán ztratí trpělivost a dá mu znovu „výpověď“.</p>

<p>Přesto existuje naděje. Pan X v té zákonitosti objevil nepatrnou mezeru – za předpokladu, že usuzoval správně.</p>

<p>S trochou štěstí se možná dokáže Omegově říši věčného utrpení vyhnout.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmá</strong></p>

<p>B</p>

<p>utchovi trvalo tři dlouhé a nejisté dny, než se probudil a vynořil se z komatu po způsobu bójky, která se vyhoupne z bezrozměrné temnoty a kymácí se na hladině reality tvořené jen obrazy a zvuky. Konečně si byl s to dát dvě a dvě dohromady, aby pochopil, že se dívá na bílou zeď a v pozadí slyší tiché pípání.</p>

<p>Nemocniční pokoj. To by sedělo. A popruhy na pažích a nohou jsou pryč.</p>

<p>Jen tak pro zábavu se převrátil na záda a nadzvedl hlavu a ramena z lůžka. Zůstal vzpřímený, protože se mu líbilo, jak se místnost otáčí. Aspoň má nějaké rozptýlení od bolesti a fyzických útrap.</p>

<p>Pokud si dobře vzpomíná, zdály se mu bizarní, a přesto senzační sny. U postele seděla Marissa a starala se o něj. Hladila mu paži, vlasy, obličej. Šeptala mu, aby s ní zůstal. A právě její hlas ho udržel naživu a chránil před bílým světlem, které, jak ví každý moula, který viděl <emphasis>Poltergeista, </emphasis>je bránou do posmrtného života. Kvůli ní se držel zuby nehty a soudě podle rovnoměrného a silného srdečního rytmu věděl, že to dokáže.</p>

<p>Jenomže ty sny lhaly. Pochopitelně tady nebyla, a on teď bude trčet v tomhle vaku z kůže tak dlouho, dokud ho nepotká další podobný průser.</p>

<p>Typický. Díky svýmu pochybnýmu štěstí ještě dýchá.</p>

<p>Zašilhal na stojan s infuzí. Obrátil oči k plastovému sáčku od katétru. A stočil zrak ke dveřím, za nimiž tušil koupelnu. Sprcha. Bože, za sprchu by dal cokoli.</p>

<p>Posunul nohy přes okraj matrace s vědomím, že to, co se chystá udělat, je nejspíš totální kravina. Nicméně se v duchu ujišťoval, že místnost už se skoro přestala točit, a tak opatrně zavěsil pytlík s močí na stojan vedle nitrožilní výživy.</p>

<p>Několikrát se zhluboka nadechl a popadl stojan, který hodlal použít jak oporu.</p>

<p>Chodidly se dotkl studené podlahy. Přenesl váhu na nohy.</p>

<p>A okamžitě se mu podlomila kolena.</p>

<p>Když dopadl zpátky na postel, pochopil, že do koupelny nedojde. S nepokrytou touhou po teplé vodě otočil hlavu a zklamaně zažíral na dveře, za nimiž byla sprcha –</p>

<p>Vzápětí se prudce nadechl, jako by dostal pořádný záhlavec.</p>

<p>Na podlaze v rohu pokoje ležela na boku Marissa, schoulená do klubíčka. Hlava jí spočívala na polštáři, nohy zakrývaly nádherné šaty ze světle modrého sifonu. Kolem ní splývala záplava vlasů, ten neskutečný vodopád světle blonďatých kadeří a hustých zvlněných pramenů, jaké mívají hrdinky středověkých romancí.</p>

<p>Kristepane… Tak s ním přece jen byla. Opravdu mu zachránila život.</p>

<p>To zjištění mu vlilo novou sílu do žil, načež přeopatrně vykročil po linoleu. Rád by si klekl, ale věděl, že by se z podlahy už nezvedl, a tak se spokojil s tím, že nad ní jenom stál.</p>

<p>Ale proč je tady? Pokud je mu známo, nechtěla s ním mít nic společného. Tenkrát v září ho dokonce odmítla vidět, když za ní přišel a doufal, že… Zkrátka <emphasis>doufal</emphasis>.</p>

<p>„Marisso?“ Vyšel z něj jen chraplavý skřek. Odkašlal si a zkusil to znovu. „Marisso. Probuď se.“</p>

<p>Zachvěly se jí řasy a zprudka se posadila. Její oči, ta bledě modrá kukadla v barvě mořem obroušených skleněných střípků, se setkaly s jeho. „Pozor, vždyť spadneš!“</p>

<p>V okamžiku, kdy se zakymácel, ztratil pevnou půdu pod nohama a hrozilo, že se skácí naznak, vyskočila ze země a zachytila ho. Nehledě na útlou postavu, podpírala jeho mohutné tělo bez viditelné námahy, což mu připomnělo, že není lidská žena a je pravděpodobně silnější než on. Pomohla mu zpátky do postele a přetáhla přes něj přikrývku. Fakt, že je slabý jako dítě a ona s ním podle toho instinktivně jedná, zasadil ránu jeho hrdosti.</p>

<p>„Proč jsi tady?“ zeptal se tónem stejně ostrým, jako byly jeho rozpaky.</p>

<p>Když odvrátila pohled, pochopil, že ani jí není tahle situace příjemná. „Vishous mi řekl, že jsi zraněný.“</p>

<p>Aha. Takže do téhle samaritánské role ji uvrtal V. Ten mizera ví, že pokud jde o Marissu, Butch ztrácí veškerou soudnost, a že její hlas bude mít přesně ty účinky, jaké měl, a vzkřísí ho. Nepochyboval o tom, že pozice, v níž se ocitla, se jí bytostně příčí.</p>

<p>S hekáním se snažil uhnízdit se na posteli. A vzpamatovat se z ťafky, kterou schytala jeho pýcha.</p>

<p>„Jak ti je?“ zeptala se.</p>

<p>„Líp.“ Poměrně. I kdyby přes něj přejel parní válec, byl by na tom nesrovnatelně líp než po tom, co s ním prováděl ten bledej všivák. „Takže už tady být nemusíš.“</p>

<p>Stáhla ruku z přikrývky a pomalu se nadechla. Přitom se jí pod přepychovou látkou živůtku zvedla ňadra. Když si objala tělo pažemi, zvlnila se její postava do elegantní esovité křivky.</p>

<p>Zahanbeně odvrátil zrak, protože by k smrti rád využil jejího soucitu a měl ji u sebe i nadále. Napořád. „Marisso, už můžeš odejít.“</p>

<p>„Po pravdě řečeno nemůžu.“</p>

<p>Zamračil se a střelil po ní pohledem. „Proč ne?“</p>

<p>Zbledla a pak zvedla bradu. „Jsi v –“</p>

<p>Ozvalo se zasyčení a do pokoje vešel mimozemšťan, neforemná bytost ve žlutém oděvu a s dýchací maskou. Tvář za plexisklem patřila ženě, ale její rysy byly nezřetelné.</p>

<p>Butch se zděšeně zadíval na Marissu. „Krucinál, proč na sobě taky nemáš tu opičárnu?“ Neměl ponětí, čím je nakažený, ale jestli je to tak zlé, že si ošetřující personál hraje na <emphasis>Ebolu, </emphasis>není těžké uhodnout, že jde o nějaký smrtící virus.</p>

<p>Marissa se přikrčila a on si rázem připadal jako totální gauner. „Prostě… nemám.“</p>

<p>„Pane?“ přerušila je jemně ošetřovatelka. „Potřebuji vám odebrat krev, jestli proti tomu nic nemáte.“</p>

<p>Natáhl paži, aniž spustil oči z Marissy. „Než jsi sem vešla, měla sis tohle taky oblíknout, je to tak? <emphasis>Je to tak?</emphasis>“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>„Zatracená práce! Tak proč –“</p>

<p>Když mu sestra zapíchla jehlu do předloktí, vyprchala z něj síla, jako by mu spolu s krví odcházela z těla veškerá energie.</p>

<p>Zasáhla ho náhlá závrať a hlava mu klesla zpátky na polštář. Vztek ho však neopustil. „Proč jsi to neudělala?“</p>

<p>Marissa neodpověděla, jen přecházela sem a tam po místnosti.</p>

<p>V nastalém tichu vrhl pohled na nádobku, do níž přitékala krev z jehly, kterou měl vbodnutou do žíly. Když ji ošetřovatelka vyměnila za prázdnou, všiml si, že má tmavší krev než dřív. Mnohem tmavší.</p>

<p>„Bože můj… co to ze mě teče?“</p>

<p>„Už je to lepší. Mnohem lepší.“ Žena se na něj přes masku usmála.</p>

<p>„To by mě zajímalo, jakou barvu měla předtím,“ zahučel. Jako by mu v žilách proudilo bláto.</p>

<p>Jen co sestra skončila s odběrem, strčila mu pod jazyk teploměr a zkontrolovala přístroje za lůžkem. „Donesu vám jídlo.“</p>

<p>„Ona už jedla?“ zamumlal.</p>

<p>„Nechte ústa zavřená.“ Něco zapípalo a sestra mu vytáhla ze rtů teploměr v ochranném plastovém pouzdře. „Taky mnohem lepší. Máte nějaké přání?“</p>

<p>Pomyslel na Marissu a na to, že pod tíhou svědomí nejspíš riskuje život. „Jo. Chci, aby odtud odešla.“</p><empty-line /><p>Marissa slyšela jeho slova naprosto zřetelně. Zastavila se, opřela se o stěnu a sklopila oči na své tělo. Divila se, že na ní šaty neplandají. Připadá si totiž poloviční. Nicotná. Nevýznamná.</p>

<p>Když ošetřovatelka odešla, Butch do ní zabodl oříškově hnědé oči. „Jak dlouho tady musíš zůstat?“</p>

<p>„Dokud mi Havers neřekne, že můžu odejít.“</p>

<p>„Jsi nemocná?“</p>

<p>Zavrtěla hlavou.</p>

<p>„S čím se tady léčím?“</p>

<p>„Se zraněními po autohavárii. Byla velice vážná a rozsáhlá.“</p>

<p>„Autohavárie?“ Zatvářil se zmateně a pak kývl ke stojanu s infuzí, jako by chtěl změnit téma. „Co je v tom?“</p>

<p>Zkřížila paže na prsou a odrecitovala antibiotika, živiny, analgetika a léky proti srážlivosti krve, které mu podávají. „A taky nám s tebou pomáhá Vishous.“</p>

<p>Vybavila si bratra a jeho odzbrojující oči podobné démantům, tetování na spánku… I jeho neskrývanou nechuť, kterou jí projevuje. On jediný vstupuje do pokoje bez ochranného oděvu a přichází dvakrát denně, zkraje noci a krátce před svítáním.</p>

<p>„V za mnou chodí?“</p>

<p>„Vždycky podrží ruku nad tvým břichem. Přináší ti to úlevu.“ Když válečník poprvé stáhl přikrývku z Butchova těla a vyhrnul mu nemocniční košili, zbavil ji řeči nejen intimní výjev, ale také bratrova autorita. Oněměla však ještě z jiného důvodu. Vyděsilo ji zranění na Butchově břiše – a nahnal jí strach Vishous. Když si svlékl rukavici, kterou, pokud si je vědoma, nikdy neodkládá, objevila se zářící ruka celá pokrytá tetováním.</p>

<p>Hrozila se toho, co bude následovat, ale jeho dlaň jen prodlévala asi deset centimetrů nad Butchovým břichem. A Butch i v bezvědomí úlevně, přerývaně vydechl.</p>

<p>Pak mu Vishous zase upravil košili a přikrývku a obrátil se k ní. Nařídil jí, ať zavře oči, a přestože z něho měla strach, poslechla. Téměř vzápětí ji zaplavil hluboký mír, jako by byla ponořená v bílém konejšivém světle. Udělal to pokaždé, než odešel, a Marissa pochopila, že ji chrání. I když netušila z jakého důvodu, protože jí očividně opovrhuje.</p>

<p>Znovu zaměřila pozornost na Butche a vzpomněla si na jeho zranění. „Ty jsi neměl bouračku, že ne?“</p>

<p>Zavřel oči. „Jsem strašně utahanej.“</p>

<p>Poté, co jí dal najevo, že o rozhovor nemá zájem, posadila se na holou podlahu a objala si kolena pažemi. Havers jí chtěl nechat přinést lehátko a pohodlnou židli, ale měla obavy, že pokud se Butchův stav zhorší, nadbytečný nábytek znemožní ošetřovatelkám včas dopravit k lůžku potřebné přístroje a zařízení. Její bratr se s ní nepřel.</p>

<p>Po bůhvíkolika dnech nepřetržité hlídky měla rozbolavělá záda a místo víček smirkový papír, ale když bojovala spolu s Butchem o jeho život, únavu necítila. Nevnímala, jak plyne čas, a pokaždé ji překvapilo, když někdo přinesl jídlo, do pokoje vešla ošetřovatelka či Havers. Nebo se dostavil Vishous.</p>

<p>Zatím se u ní žádné příznaky infekce neprojevily. Pravda, před Vishousovou první návštěvou jí bylo zle, ale od té doby, co bratr provádí ta kouzla se svou rukou, cítí se dobře.</p>

<p>Vyslala pohled k nemocniční posteli. Pořád je jí záhadou, proč ji sem Vishous poslal. Ta jeho dlaň je rozhodně prospěšnější než ona.</p>

<p>Přístroje tlumeně zapípaly a tichounce se rozběhl stropní ventilátor. Přejela zrakem Butchovu nehybnou postavu a při pomyšlení, co se skrývá pod přikrývkou, se zarděla jako pivoňka.</p>

<p>Teď už ví, jak vypadá každičký kousek jeho těla.</p>

<p>Kůži na zádech má hladkou a v oblasti kříže tetovanou černým inkoustem. Jsou to čáry seskupené vždy po čtyřech ve svazku a každý nese šikmý zářez. Pokud počítala správně, je jich pětadvacet. Některé už vybledly, jako by byly tetované před mnoha lety. Ráda by věděla, co mají připomínat.</p>

<p>Vpředu ji nejvíc překvapily řídké tmavé chloupky na prsou – netušila, že lidé nemají zcela holou pokožku jako příslušníci jejího druhu. Nicméně ochlupení na hrudi není zvlášť výrazné, na břiše se téměř ztrácí a pod pupíkem se zužuje do úzké linky.</p>

<p>A dole… Styděla se sama před sebou, ale neubránila se a podívala se na jeho mužské pohlaví. V místě, kde se mu sbíhají nohy, je porost tmavý a velmi hustý a uprostřed je jakýsi masitý výrůstek silný bezmála jako její zápěstí. Pod ním je těžký a mohutný váček.</p>

<p>Bylo to poprvé, kdy viděla nahého muže, a musela uznat, že akty v publikacích o dějinách umění nemají s realitou pranic společného. On je nádherně utvořený. Fascinující.</p>

<p>Zaklonila hlavu a zadívala se do stropu. Je chyba, že vnikla do jeho soukromí? A je chyba, že se při té vzpomínce celá rozruší?</p>

<p>Bože, jak dlouho tady ještě bude muset zůstat?</p>

<p>Roztržitě se dotkla prsty látky svých šatů a naklonila hlavu, aby viděla na splývající bledě modrý sifon. Nádherný model od Narcisa Rodrigueze by byl nesmírně pohodlný nebýt korzetu, který nosí vždy, kdy to etiketa vyžaduje, ale teď jí namouduši začíná být z duše protivný. Jde o to, že se chtěla Butchovi líbit, i když jemu na tom nezáleží, a nejen proto, že je mu zle. Jednoduše o ni už nemá zájem. A ani jí nechce být nablízku.</p>

<p>Přesto o sebe nepřestane dbát, až jí přinesou čistý oděv.</p>

<p>Smůla, že všechno, co si oblékla tady, skončí ve spalovně odpadků.</p>

<p>Škoda všech těch šatů.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola devátá</strong></p>

<p><strong><emphasis>T</emphasis></strong></p>

<p><emphasis>en bělovlasej parchant je tady zase, </emphasis>pomyslel si Van Dean, když se přimhouřenýma očima zadíval skrz husté drátěné pletivo.</p>

<p>Neznámý chodí do caldwellské ilegální zápasnické arény už tři týdny v kuse. Z hulákajícího davu kolem klece trčí jako neonový poutač, i když Van nedokáže říct proč.</p>

<p>Když mu do boku vrazilo koleno, znovu se soustředil na načatou práci. Napřáhl pěst, švihl paží kupředu a zasáhl svého protivníka do obličeje. Z chlapíkova nosu vystříkla krev. Jasně červená sprška přistála na žíněnce o zlomek okamžiku dřív než tělo.</p>

<p>Rozkročil se a sklopil zrak k ležícímu soupeři. Na jeho svalnaté břicho dopadaly těžké kapky potu z Vanova čela. Zápas neřídil žádný rozhodčí, který by vítězi zabránil v tom, aby lebku toho chcípáka zasypal dalšími údery. Žádná pravidla nezakazovala, aby mu pěstí zpracoval ledviny na kaši, takže by dotyčný musel po zbytek života chodit na dialýzu. A kdyby se ten sráč jen jedinkrát pohnul, Van by se neudržel.</p>

<p>Způsobit smrt holýma rukama je přesně to, co jeho osobitá součást chce udělat, po čem jeho osobitá součást touží. Van se odjakživa lišil, a nejen od svých soupeřů, ale od každého, s kým se kdy setkal: v jeho nitru nesídlí duše pouhého zápasníka, ale římského vojevůdce. Litoval, že nežije v dobách, kdy by mohl padlému nepříteli vyvrhnout vnitřnosti… Najít jeho dům, znásilnit mu manželku a povraždit děti. Pak vyplenit jeho majetek, a co zbyde, zapálit a srovnat se zemí.</p>

<p>Naneštěstí žije tady a teď. A nedávno přibyla další komplikace. Tělo, ve kterém je zabydlená jeho osobitá součást, začíná stárnout. S ramenem trpí jako pes a kolena jsou totéž v bledě modrém. Přesto svědomitě dbá, aby se o tom nikdo nedověděl, a to jak uvnitř, tak vně klece.</p>

<p>Když upažil a ozvalo se lupnutí, bolestivé škubnutí zamaskoval rychlým pohybem. Padesátihlavý dav zatím bouřil a s rachotem otřásal třímetrovým plotem z pletiva. Fanouškové ho zbožňují. Volají na něj jménem. Nemůžou se ho nabažit.</p>

<p>Jeho osobité součásti jsou však z drtivé většiny lhostejní.</p>

<p>V záplavě bezejmenných, tuctových tváří zachytil pohled bělovlasého muže. Zatraceně divný oči… Prázdný. Bez jiskry. A ten chlap nepokřikuje s ostatníma. Nehne ani brvou.</p>

<p>Jeho věc.</p>

<p>Van strčil do soupeře bosou nohou. Maník zasténal, ale oči neotevřel. Konec zábavy.</p>

<p>Zhruba padesátka mužů kolem klece se souhlasně rozhulákala.</p>

<p>Van se vyšvihl nahoru po pletivu a přehoupl svých sto kilo přes okraj klece. Když dopadl na zem, řev zesílil, ale rozběsněná lidská smečka se mu klidila z cesty. Minulý týden se mu jeden z nich připletl pod nohy a o deset metrů dál vyplivl vyražený zub.</p>

<p>Takzvaná zápasnická aréna sídlí v opuštěné podzemní garáži a majitel té betonové pustiny zprostředkovává zápasy. Celý podnik je samozřejmě pochybný a Van i jeho rivalové nejsou nic víc než lidská obdoba zápasících kohoutů. Nicméně odměna je slušná a zatím se nestalo, že by někoho zabásli – i když s něčím takovým se vždycky musí počítat. Krvavé násilí a hazardní sázky by místní poldové rozhodně nepodporovali, a proto se všechno drží pod pokličkou a v prostorách garáže platí zákony přísně tajného privátního klubu. Když někdo zazpívá, dostane vyhazov. Doslova. Majitel má k ruce šest vazounů, kteří udržují pořádek.</p>

<p>Van si zašel pro výplatu, vyinkasoval pět set babek a zamířil ke svému náklaďáku. Tričko pod košilí má plné krvavých skvrn, ale vem to čert. Starost mu dělají především bolavé klouby. A levé rameno.</p>

<p>Zatracená práce. Jako by ho každý týden stálo víc a víc sil, aby té své osobité součásti vyhověl a položil druhého chlapa na lopatky. Na druhou stranu, čemu se diví? Devětatřicet let je v zápasnickém světě důchodový věk.</p>

<p>„Proč jsi přestal?“</p>

<p>Van přistoupil ke kabině náklaďáku a podíval se do zpětného zrcátka na straně řidiče. Nepřekvapilo ho, že za ním bělovlasý přišel. „Svým fanouškům se nezpovídám, kámo.“</p>

<p>„Já nejsem tvůj fanoušek.“</p>

<p>Jejich pohledy se střetly na hladkém povrchu skla. „Tak proč jsi na mých zápasech pečenej vařenej?“</p>

<p>„Protože pro tebe mám návrh.“</p>

<p>„Nestojím o manažera.“</p>

<p>„Nejsem manažer.“</p>

<p>Van se ohlédl. Je to chlap jako hora a nosí se jako rváč, vymakaný ramena a uvolněný paže. Pracky jako lopaty. Vsadil by se, že sevřený v pěst jsou jen o málo menší než koule na bowling.</p>

<p>Tak o tohle mu běží. „Jestli se chceš se mnou utkat v ringu, dohodni se s ním.“ Ukázal na majitele sázkové kanceláře.</p>

<p>„Ani o to nemám zájem.“</p>

<p>Van se otočil. „Tak co ode mě chceš?“</p>

<p>„Nejdřív potřebuju vědět, proč jsi přestal.“</p>

<p>„Byl vyřízenej.“</p>

<p>Chlapíkova tvář potemněla zlostí. „No a?“</p>

<p>„Něco ti povím. Začínáš mě štvát.“</p>

<p>„Dobrá. Hledám muže, který odpovídá tvému popisu.“</p>

<p>To zatraceně zužuje výběr. Nabouranej nos, tuctovej ciferník, vojenskej sestřih. „Spousta chlapů vypadá jako já.“</p>

<p>Až na jeho pravou ruku.</p>

<p>„Prozraď mi,“ pokračoval muž, „máš vyoperované slepé střevo?“</p>

<p>Van přimhouřil oči a vsunul klíče od vozu zpátky do kapsy. „Můžou se stát dvě věci. Je to na tobě. Buď zmizíš a já nasednu do svý káry. Nebo budeš žvanit dál a pak za sebe neručím. Vyber si.“</p>

<p>Bledý muž přistoupil blíž. Kristova noho, nějak divně páchne. Jako… dětskej zásyp?</p>

<p>„Nevyhrazuj mi, <emphasis>chlapečku.</emphasis>“ Hovořil tlumeně, tělo napjaté a přichystané k útoku.</p>

<p>Kdo by to byl řekl? V ringu by si ho s radostí podal.</p>

<p>Van přiblížil obličej k jeho. „Tak už se vymáčkni, sakra.“</p>

<p>„Co to slepý střevo?“</p>

<p>„Nemám.“</p>

<p>Muž se usmál. Ustoupil. „Jak by se ti líbilo, kdybych ti nabídl práci?“</p>

<p>„Už ji mám. A k ní tohle.“</p>

<p>„Pracuješ na stavbě. A mlátíš chlapy za peníze.“</p>

<p>„Obojí je to poctivá rachota. Jak dlouho už čmucháš v mým životě?“</p>

<p>„Dost dlouho.“ Chlapík natáhl ruku. „Joseph Xavier.“</p>

<p>Van gesto ignoroval. „O bližší seznámení nemám zájem, Joe.“</p>

<p>„Pro tebe jsem pan Xavier, chlapče. A určitě ti nebude vadit, když ti teď přednesu svou nabídku.“</p>

<p>Van nachýlil hlavu k rameni. „Tak já ti něco povím. Jsem jako kurva. Od úchylů si nechám platit. Tak co kdybys mi ho nejdřív vyhonil, Joe, a pak si pokecáme o tý tvojí nabídce.“</p>

<p>Jak si ho muž mlčky měřil, Vana znenadání bodl osten strachu. S tím maníkem není něco v pořádku.</p>

<p>Když znovu promluvil, bylo mu stěží rozumět. „Nejdřív pověz, jak se jmenuju, chlapče.“</p>

<p>Jak je ctěná libost. Za stovku pohne čelistí i kvůli takovýmu sráči, jako je tenhle. „Xavier.“</p>

<p>„<emphasis>Pan </emphasis>Xavier.“ Chlap se usmál jako šelma. Beze stopy pobavení. Dokonce vycenil zuby.</p>

<p>Cosi Vana přimělo otevřít ústa.</p>

<p>Než z něj vypadla patřičná slova, bleskla mu myslí živá vzpomínka na to, jak v šestnácti letech skočil šipkou do Hudsonu. Ještě ve vzduchu zpozoroval pod hladinou obrovský kámen a věděl, že do něj narazí, věděl, že nelze změnit směr skoku. A skutečně, jeho hlava se s ním střetla tak samozřejmě, jako by ta srážka byla předem určená, jako by měl kolem krku neviditelnou smyčku a ten šutr si ho přitáhl. Celkem vzato to nebylo tak strašné, aspoň zpočátku. Bezprostředně po nárazu a slyšitelném prasknutí ho obestřel jemně vířící, opojný a bohulibý klid, jako by se završil jeho osud. A věděl, že ten pocit je předzvěstí smrti.</p>

<p>Stejnou prostorovou dezorientaci pocítil i teď. A provázel ji stejný pocit: totiž že tenhle muž s pletí bílou jako papír je jako smrt, osudový a nevyhnutelný – a přišel si jmenovitě pro něj.</p>

<p>„Pan Xavier,“ zašeptal.</p>

<p>Když se mu před očima objevila stodolarová bankovka, sáhl po ní svou čtyřprstou rukou.</p>

<p>A věděl, že by poslechl i bez ní.</p><empty-line /><p>O několik hodin později se Butch převalil na bok a první, po čem se sháněl, byla Marissa.</p>

<p>Seděla v rohu pokoje, vedle sebe otevřenou knihu. Ale oči neupírala na stránky. Civěla na světlé čtverce linolea a dlouhým ukazováčkem opisovala skvrny vzorkování.</p>

<p>Byla k uzoufání smutná a tak krásná, až ho rozbolely oči. Při pomyšlení, že by ji mohl nakazit nebo nějakým způsobem ohrozit, by sám sobě nejradši podřízl hrdlo.</p>

<p>„Kéž bys nikdy nevstoupila do tohohle pokoje,“ zachraplal. Když sebou trhla, uvědomil si, jak to asi vyznělo. „Chtěl jsem říct –“</p>

<p>„Vím, co jsi chtěl říct.“ Hlas jí ztvrdl. „Máš hlad?“</p>

<p>„Mám.“ S námahou se vytáhl na loktech. „Ale nejvíc ze všeho potřebuju sprchu.“</p>

<p>Vstala jediným plynulým, ladně vláčným pohybem, a jak se k němu blížila, bezděčně zatajil dech. Páni, ty bledě modrý šaty mají nachlup stejnou barvu jako její oči.</p>

<p>„Pomůžu ti.“</p>

<p>„Ne. Půjdu sám.“</p>

<p>Zkřížila paže na prsou. „Jestli se pokusíš dojít do koupelny sám, upadneš a ublížíš si.“</p>

<p>„Tak zavolej sestru. Nechci, aby ses mě dotýkala.“</p>

<p>Chvíli se na něj mlčky dívala. Pak zamrkala. Jednou. Dvakrát.</p>

<p>„Omluvíš mě na okamžik?“ řekla bezvýrazným tónem. „Musím jít na záchod. Ošetřovatelku přivoláš tím červeným tlačítkem u postele.“</p>

<p>Vešla do koupelny a zavřela dveře. Začala téct voda.</p>

<p>Butch sáhl pro ovladač s tlačítky, stoupl si a pověsil se na stojan s infuzí. Jak se snažil udržet zpříma, celý se rozklepal úsilím a chvění těla se přeneslo na stojan. Opatrně střídal nohy a šoural se po linoleu, až došel ke dveřím koupelny. Přitiskl ucho k dřevěnému panelu. Slyšel jen tekoucí vodu.</p>

<p>Kdovíproč tiše zaklepal. A ještě jednou. Po třetím pokusu otočil kulatou západkou, i když věděl, že oba uvede do strašlivých rozpaků, jestli bude Marissa sedět na záchodě –</p>

<p>Jak se ukázalo, Marissa opravdu seděla na záchodě. Ale kryt byl sklopený.</p>

<p>A plakala. Třásla se a plakala.</p>

<p>„Bože… Marisso.“</p>

<p>Zaječela, jako by uviděla nějaký hodně, ale hodně ohavný a odporný hmyz. „Vypadni!“</p>

<p>Vpadl naopak dovnitř a svezl se před ní na kolena.</p>

<p>„Marisso…“</p>

<p>Schovala obličej do dlaní a zhurta se na něj osopila. „Jestli ti to nevadí, ráda bych měla trochu soukromí.“</p>

<p>Zvedl ruku a zatáhl kohoutek. Když se umyvadlo se zabubláním vyprázdnilo, na zvuky vody navázalo Marissino tlumené oddychování.</p>

<p>„Však se dočkáš,“ řekl. „Už brzo odejdeš. Budeš mít –“</p>

<p>„Mlč!“ Spustila ruce z tváře jen na tak dlouho, aby se na něj zamračila. „Vrať se do postele a přivolej sestru, pokud jsi to už neudělal.“</p>

<p>Posadil se na paty, vysílený a umíněný. „Mrzí mě, že jsi tady se mnou uvězněná.“</p>

<p>„Nepochybuju, že tě to mrzí.“</p>

<p>Svraštil obočí. „Marisso –“</p>

<p>Přerušilo ho zasyčení vzduchového zámku.</p>

<p>„Poldo?“ Vishousův hlas byl zřetelný, nepřidušený ochranným oděvem.</p>

<p>„Počkej,“ zavolal Butch. Marissa dalšího diváka nepotřebuje.</p>

<p>„Kde jsi, poldo? Stalo se něco?“</p>

<p>Butch měl v úmyslu se postavit. Namouduši. Ale když popadl stojan a chtěl se vytáhnout nahoru, tělo mu jaksi zpryžovatělo a odmítlo ho poslouchat. Marissa se ho pokusila zachytit, ale on z jejího sevření vyklouzl a rozplácl se na dlaždičkách jak široký, tak dlouhý, tvář hned vedle těsnění u báze záchodové mísy. Nejasně slyšel, jak Marissa něco naléhavě říká. Pak se mu v zorném poli objevila Vishousova bradka.</p>

<p>Butch se zadíval na svého spolubydlícího… a oči se mu zamlžily samou radostí, že toho mizeru vidí. Vishousova tvář je pořád stejná, tmavý kruh vousů kolem úst je přesně tam, kde má být, tetování na spánku beze změny, duhovky jasné jako diamanty svítí pořád se stejnou intenzitou. Konejšivě důvěrný výjev. Až k pláči. Domov a rodina v upířím balení.</p>

<p>Samozřejmě dbal, aby neuronil ani slzičku. Už takhle se znemožnil až až, koneckonců, povalování na zemi vedle záchodu nikomu důstojnost nepřidá. Kdyby ještě začal bulet, propadl by se hanbou. Což by leccos vyřešilo…</p>

<p>Zuřivě zamrkal a řekl: „Kde máš ten hábit? Víš co, ten žlutej hadr?“</p>

<p>V se usmál. Oči se mu malinko leskly, jako by se i jemu sevřelo hrdlo. „Neměj péči, jsem očkovanej. Ale koukám, že sis vyrazil na špacír.“</p>

<p>„Jo. Chybí mi pohyb.“</p>

<p>„To vidím.“</p>

<p>„Ne, vážně. Napadlo mě, že bych tady zatím nádeničil jako instalatér. Chtěl jsem se podívat, jak dali do kupy koupelnu. Znamenitě položený obklady. Pojď se podívat.“</p>

<p>„Co kdybych tě radši odnesl do postele?“</p>

<p>„Ještě musím omrknout potrubí.“</p>

<p>Vishousův ledabylý úsměv prozradil jeho obdiv a náklonnost. „Dovol, ať ti aspoň pomůžu na nohy.“</p>

<p>„Ani nápad. To zvládnu.“ S funěním a sténáním se Butch pokusil o vzpřímenou polohu, ale sesul se zpátky na dlaždičky. Ukázalo se, že zvednout hlavu je mírně řečeno vysilující. Ale když ho tady nechají ležet dost dlouho – týden, možná deset dní…</p>

<p>„No tak, poldo. Vzdej to a přenech to mně.“</p>

<p>Najednou ho přemohla taková únava, že neměl ani sílu odporovat. Jak ztrácel vládu nad svým tělem, uvědomoval si, že se na něj Marissa dívá. Do hajzlu, větší bačkoru ze sebe udělat nemohl. Ještě štěstí, že mu netáhne na zadek.</p>

<p>To znamená, že tkaničky na zádech andělíčka má zavázané. Díkybohu.</p>

<p>Vishous pod něj podsunul silné paže a zvedl ho jako peříčko. Jak s ním kráčel do pokoje, Butch odmítl opřít hlavu příteli o rameno, přestože mu dalo pořádně zabrat, aby ji udržel zpříma. Jen co se dotkl lůžka, přepadla ho zimnice a silná závrať.</p>

<p>Než se V napřímil, Butch ho popadl za paži a sykl: „Musím s tebou mluvit. O samotě.“</p>

<p>„Copak?“ zajímal se V, rovněž šeptem.</p>

<p>Butch vrhl pohled na Marissu, která postávala v rohu.</p>

<p>Zčervenala, střelila očima ke koupelně a vzala ze země dva papírové pytle. „Půjdu se osprchovat. Omluvíte mě?“ Aniž čekala na odpověď, sebrala se a byla pryč.</p>

<p>Když za sebou zavřela dveře, V se posadil na kraj matrace. „Povídej.“</p>

<p>„Jaké jí hrozí nebezpečí?“</p>

<p>„Starám se o ni už tři dny a zatím se zdá v pořádku. Nejspíš bude moct brzo odejít. Víme téměř jistě, že šíření nákazy nehrozí.“</p>

<p>„Čemu byla vystavena? A co mám v sobě já?“</p>

<p>„Víš přece, žes byl u <emphasis>bezduchých</emphasis>.“</p>

<p>Butch zvedl pohmožděné ruce. „A já myslel, že jsem byl na manikúře.“</p>

<p>„Vtipálku. Byls u nich přibližně čtyřiadvacet hodin –“</p>

<p>Znovu chňapl po upírově paži. „Nedostali ze mě nic. Ať dělali cokoli, o Bratrstvu jsem se ani slovem nezmínil. <emphasis>Přísahám.</emphasis>“</p>

<p>V položil ruku na Butchovu a sevřel ji. „Já vím, kamaráde. Vím, že bys to neudělal.“</p>

<p>„To je dobře.“</p>

<p>Když vzájemný stisk povolili, V zabloudil pohledem k jeho konečkům prstů, jako by si představoval, co s nimi prováděli. „Pamatuješ si na něco?“</p>

<p>„Jen na pocity. Na bolest a… na hrůzu. Na strach. A na hrdost. Podle ní jsem poznal, že jsem ani necekl. Že mě nezlomili.“</p>

<p>V přikývl a vyndal z kapsy ručně ubalenou cigaretu. Než ji zapálil, zrak mu padl na přívod kyslíku. Zaklel a cigaretu schoval. „Poslyš, kámo, promiň, ale potřebuju vědět, jestli… jestli ti zůstalo všech pět pohromadě. Totiž, projít něčím takovým je –“</p>

<p>„Jsem v pohodě. Na to, abych utrpěl posttraumatickej šok, mám hroší kůži. Kromě toho si nepamatuju, co se tam dělo. Pokud odsud Marissa odejde živá a zdravá, po téhle stránce mi nic nehrozí.“ Přejel si rukou po bradě. Sakra, měl by se oholit. To strniště nesnesitelně svědí. Když spustil ruku a posunul ji na břicho, vzpomněl si na černající zranění. „Máš tušení, co mi provedli?“</p>

<p>Vishous zavrtěl hlavou. Butch zaklel. Jeho přítel je chodící internetová encyklopedie, a jestli je i on v koncích, je to zlé.</p>

<p>„Ale makám na tom, poldo. A slibuju, že ti najdu odpověď.“ Kývl k Butchovu břichu. „Jak to vypadá?“</p>

<p>„Nevím. Koma mi jaksi bránilo v tom, abych začal pravidelně posilovat.“</p>

<p>„Můžu se podívat?“</p>

<p>Butch pokrčil rameny a stáhl přikrývku. Vishous mu vyhrnul nemocniční košili a oba se zadívali na jeho břicho. Kůže v okolí rány nevypadá pěkně. Je šedivá a svraštělá.</p>

<p>„Bolí to?“ zeptal se V.</p>

<p>„Jako sviňa. A… studí. Jako bych měl uvnitř suchej led.“</p>

<p>„Dovolíš, abych něco zkusil?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Je to součást léčby. Dělám to už tři dny.“</p>

<p>„Posluž si.“ Ale když V zvedl svoji zkázonosnou ruku a začal z ní stahovat rukavici, Butch se odtáhl. „Co chceš s tou prackou dělat?“</p>

<p>„Věříš mi, nebo ne?“</p>

<p>Butch se krátce zasmál. „Když jsi tohle řekl naposledy, dostal jsem upíří koktejl, vzpomínáš?“</p>

<p>„Zachránil ti kůži. Díky tomu jsem tě našel.“</p>

<p>Takže <emphasis>proto… </emphasis>„Tak jo. Dobře. Dej se do toho.“</p>

<p>Přesto, když se svítící ruka přiblížila, Butch ucukl.</p>

<p>„Klídek, poldo. Nebude to bolet.“</p>

<p>„Viděl jsem, jak jsi s tím spálil na popel barák.“</p>

<p>„Máš postřeh. Ale tohle je něco docela jinýho.“</p>

<p>V podržel tetovanou zářící dlaň nad ránou… a Butchovi se vydral z hrdla trhaný, úlevný sten. Jako by mu do rány proudila teplá, svěží voda, přelévala se přes něj, protékala jím. Proplachovala ho.</p>

<p>Samou rozkoší protočil panenky. „Pane… bože… to je nádhera.“</p>

<p>Tělo mu ochablo a on, osvobozený od bolesti, se vznesl a vplul do jakéhosi snového stavu. Uvolnil tělo, uvolnil mysl.</p>

<p>Zřetelně cítil, jak se uzdravuje, jako by regenerační proces jeho organismu najednou zařadil první kosmickou rychlost. Plynuly vteřiny, ubíhaly minuty, a když se čas změnil v nekonečno, cítil, jak nastupují a míjejí dny odpočinku, dobrého jídla a klidu a míru, které píď po pídi přetvářejí zbitou trosku v pevné tělo zázračně kypící zdravím.</p><empty-line /><p>Marissa zaklonila hlavu, stoupla si přímo pod sprchovou hlavici a nechala po těle stékat vodu. Připadala si otřesená a jakoby stažená z kůže, zejména poté, co se stala svědkem toho, jak Vishous odnesl Butche do postele. Ti dva si jsou nevýslovně blízcí a sílu vzájemného pouta prozrazuje každé jejich gesto, každý pohled i dotek.</p>

<p>Trvalo dlouho, než vystoupila zpod sprchy, důkladně se osušila ručníkem a vyfénovala si vlasy. Když sáhla pro čisté spodní prádlo, pohled jí padl na korzet. Tak tohle si už na sebe nevezmu, napadlo ji. Nacpala ho zpátky do sáčku. V tuhle chvíli by železné sevření kolem hrudního koše nesnesla.</p>

<p>Oblékla si broskvově oranžové šaty na nahé tělo a dospěla k závěru, že je to zvláštní pocit, ale už má po krk nepohodlí a omezování v pohybu. Aspoň na chvilku. Stejně to nikdo nepozná.</p>

<p>Světle modrý model od Rodrigueze pečlivě složila a spolu se špinavým spodním prádlem ho dala do pytle na biologický odpad. Vzchopila se a otevřela dveře do nemocničního pokoje.</p>

<p>Butch ležel bezvládně na lůžku, košili vykasanou až na prsa a přikrývku staženou k bokům. Vishousova zářící ruka se vznášela deset centimetrů nad zčernalým zraněním.</p>

<p>V tichu, jež oba muže obestíralo, se cítila jako vetřelec. Bez možnosti úniku.</p>

<p>„Usnul,“ zabručel Vishous.</p>

<p>Odkašlala si, ale žádná vhodná odpověď ji nenapadla. Po další dlouhé pauze tiše řekla: „Pověz mi… Ví jeho rodina, co se mu stalo?“</p>

<p>„Jo. Celé Bratrstvo o tom ví.“</p>

<p>„Měla jsem na mysli… jeho lidskou rodinu.“</p>

<p>„Na té nezáleží.“</p>

<p>„Copak by neměli –“</p>

<p>V netrpělivě vzhlédl, v diamantových očích tvrdý a mírně zlovolný výraz. Kdovíproč si až teď uvědomila, že je po zuby ozbrojený, přičemž nejnápadnější jsou dvě hrozivé černé dýky zkřížené na jeho svalnaté hrudi.</p>

<p>Nakonec… ten jeho pohled skvěle ladí s bojovou výstrojí.</p>

<p>„Jeho rodina o něj nestojí,“ pokračoval ostrým hlasem, jako by jí do toho nic nebylo, a on jí to vysvětlil jenom v náznaku, aby od ní měl pokoj. „Proto na ní nezáleží. A teď pojď sem. Potřebuje, abys byla co nejblíž.“</p>

<p>Rozpor mezi bratrovou tváří a sdělením v jeho příkazu ji mátlo. Stejně jako fakt, že svítící ruka je nejúčinnější léčebnou pomůckou.</p>

<p>„Myslím, že mě rozhodně nepotřebuje a už vůbec nestojí o moji přítomnost,“ zašeptala. A znovu zapřemítala, proč ji sem Vishous před třemi dny poslal.</p>

<p>„Má o tebe strach. Proto chce, abys odešla.“</p>

<p>Zrudla. „Mýlíš se, válečníku.“</p>

<p>„Já se nikdy nemýlím.“ Do obličeje se jí zabodly bílé duhovky s temně modrým lemem. Čišel z nich takový chlad, že mimoděk couvla, ale Vishous zavrtěl hlavou. „Pojď sem, dotkni se ho. Ať tě cítí. Potřebuje vědět, že jsi tady.“</p>

<p>Zamračila se. Bratr se nejspíš zbláznil. Nicméně přistoupila k opačné straně postele, natáhla ruku a pohladila Butche po vlasech. V okamžiku, kdy se ho dotkla, obrátil k ní obličej.</p>

<p>„Vidíš?“ Vishous se zase zaměřil na ránu. „Touží po tobě.“</p>

<p><emphasis>Kéž by, </emphasis>pomyslela si.</p>

<p>„To myslíš vážně?“</p>

<p>Strnula. „Nečti mi myšlenky, prosím. Je to nezdvořilé.“</p>

<p>„Nic takového jsem nedělal. Řekla jsi to nahlas.“</p>

<p>Ruka na Butchových vlasech zaváhala. „Aha… Omlouvám se.“</p>

<p>Ztichli, oba soustředění na Butche. Pak Vishous nazlobeně řekl: „Proč jsi mu zabouchla dveře, Marisso? Proč jsi ho odmítla, když za tebou loni na podzim přišel?“</p>

<p>Svraštila čelo. „Nepřišel za mnou.“</p>

<p>„Ale ano, přišel.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Dobře jsi slyšela, co jsem řekl.“</p>

<p>Když se jejich pohledy setkaly, napadlo ji, že ačkoli z něho jde hrůza, určitě nelže. „Kdy? Kdy za mnou přišel?“</p>

<p>„Po tom, co postřelili Wratha, počkal pár týdnů a potom jel k tobě domů. Když se vrátil, řekl mi, že jsi ani nepřišla ke dveřím osobně. To od tebe bylo hodně tvrdý. Věděla jsi, co k tobě cítí, ale odkoplas ho prostřednictvím služky. Moc hezký.“</p>

<p>„Ne… To jsem neudělala… Nepřišel za mnou… Nikdo mi neřekl, že –“</p>

<p>„<emphasis>Proboha…</emphasis>“</p>

<p>„Tímhle tónem se mnou <emphasis>nemluv,</emphasis> válečníku.“ Měla takový vztek, že když po ní střelil pohledem, bylo jí jedno, kdo nebo kým je. „Loni koncem léta jsem se necítila dobře. Byla jsem vyčerpaná, protože jsem Wrathovi poskytla spoustu krve, a od rána do večera jsem pracovala na klinice. Když se mi Butch neozval, usoudila jsem, že si to rozmyslel. A vzhledem k tomu, že… jsem nikdy neměla u mužů štěstí, mi chvíli trvalo, než jsem ho sama oslovila. Když jsem se k tomu konečně odhodlala, před třemi měsíci tady v nemocnici, dal mi jasně najevo, že mě nechce vidět. Tak mi laskavě nevyčítej něco, co jsem <emphasis>neudělala</emphasis>!“</p>

<p>Nastalo dlouhé ticho a pak ji Vishous doslova šokoval.</p>

<p>Doopravdy se na ni usmál. „To jsou mi věci.“</p>

<p>V rozpacích se zadívala na Butche a zase mu začala hladit vlasy. „Přísahám, kdybych věděla, že je to on, kdo za mnou přišel, dovlekla bych se ke dveřím, i kdybych se měla plazit.“</p>

<p>Vishous tlumeně zašeptal. „To rád slyším. Moc rád.“</p>

<p>V nastalém tichu zavzpomínala na všechno, co se loni v létě sběhlo. Čas na zotavenou si nevyžádalo jen vyčerpání. Zdrtil ji Haversův pokus o Wrathovu vraždu – skutečnost, že její bratr, za všech okolností klidný a rozvážný lékař, dokázal zajít tak daleko a prozradil <emphasis>bezduchému,</emphasis> kde krále najde. Pravda, dohnala ho k tomu <emphasis>ahve</emphasis><emphasis>nge </emphasis>za to, že ji Wrath odvrhl kvůli současné královně, ale to ani v nejmenším neomlouvá jeho hanebný čin.</p>

<p>Tak Butch za ní přijel, chtěl ji vidět… Ale proč jí to nikdo neřekl?</p>

<p>„Já nevěděla, žes za mnou přišel,“ zašeptala a odhrnula mu vlasy z čela. Vishous stáhl ruku a trhnutím upravil přikrývku. „Zavři oči, Marisso. Jsi na řadě.“</p>

<p>Zvedla hlavu. „Já to nevěděla.“</p>

<p>„Věřím ti. Zavři oči.“</p>

<p>Když skončil s uzdravováním, zamířil ke dveřím, mohutná ramena sladěná s rytmem svých dunivých kroků.</p>

<p>Před vzduchovým zámkem k ní otočil hlavu. „Nemysli si, že se uzdravil jen díky mně. To ty jsi jeho světlo, Marisso. Na to nikdy nezapomeň.“ Bratr přimhouřil oči. „A ještě něco si zapamatuj. Jestli mu někdy vědomě ublížíš, budu tě považovat za svého nepřítele.“</p><empty-line /><p>John Matthew seděl ve třídě jako vystřižené z Caldwellské střední: proti tabuli stojí v řadách za sebou sedm dlouhých lavic a ve všech kromě jediné sedí po dvou žácích.</p>

<p>John je sám až úplně vzadu. Stejně jako na střední.</p>

<p>Rozdíl mezi zdejší výukou a tím, co se učilo v normální škole, je však podstatný. Tady si totiž všechno pilně zapisuje a nespouští oči z tabule, jako by na ní běžel maratón sérií <emphasis>Smrtonosné pasti</emphasis>.</p>

<p>Taky se tady nevyučuje geometrie ani gramatika.</p>

<p>To odpoledne se role učitele ujal Zsadist. Procházel se před lavicemi a hovořil o chemickém složení plastických trhavin C4. Jako obvykle měl na sobě své oblíbené volné běžecké kalhoty a černý rolák. Díky té zlověstné jizvě na obličeji vypadal přesně tak, jako by kdysi opravdu dělal to, co se o něm povídá: zabíjel ženy, porcoval <emphasis>bezduché </emphasis>a provokoval dokonce i své bratry.</p>

<p>A světe div se – je to vynikající pedagog.</p>

<p>„Teď pár slov k rozbuškám,“ pokračoval. „Osobně dávám přednost dálkovému ovládání.“</p>

<p>John otočil na čistou stránku, aby na ni obkreslil trojrozměrný mechanismus, jakousi krabičku se schématem elektrického obvodu, kterou Z načrtl na tabuli. Veškeré jeho kresby a obrázky byly tak podrobné a věrné, že stačilo zvednout ruku a dotyčné věci se dotknout. V pauze mezi výkladem John mrkl na hodinky. Ještě patnáct minut a jde se na oběd a pak hurá do tělocvičny. Už se nemůže dočkat.</p>

<p>Po nástupu do školy tu slátaninu bojových umění z duše nenáviděl. Teď je na ní závislý. Pokud jde o technické schopnosti, pořád je nejhorší ze třídy, ale v poslední době je vynahrazuje zuřivostí. Jeho hněv mimo jiné rozpohyboval společenskou dynamiku.</p>

<p>Zpočátku, před třemi měsíci, si z něj jeho spolužáci utahovali. Předhazovali mu, že bratrům podlézá. Vysmívali se jeho mateřskému znaménku, protože vypadá jako oválná jizva na hrudi členů Bratrstva. Teď si před ním dávají pozor na jazyk. Přesněji všichni kromě Lashe. Ten se do něj pořád naváží, zesměšňuje ho a izoluje od ostatních.</p>

<p>Ne že by na tom Johnovi záleželo. Je sice ve třídě s ostatními žáky, s válečníky Bratrstva technicky vzato bydlí a z otcovy strany je s nimi pokrevně spřízněný, ale od té doby, co ztratil Tohra a Wellsii, je jako kůl v plotě. S nikým ho nic nespojuje.</p>

<p>Proto mu všichni v téhle místnosti můžou být ukradený.</p>

<p>Zakotvil očima na Lashově hlavě několik řad před sebou. Dlouhé světlé vlasy má svázané do ohonu, který mu volně splývá po zádech saka z dílny nějakého proslulého návrháře. A jak to, že se John najednou vyzná ve značkovém oblečení? Protože Lash po vstupu do třídy nejdřív ze všeho oznámí, co a od koho má na sobě.</p>

<p>Například dneska večer ledabyle utrousil, že jeho náramkové hodinky smontoval jistý Jacob the Jeweler.</p>

<p>John přimhouřil oči, vzrušený představou, že se spolu co nevidět utkají při tréninku. A jako by ucítil jeho spalující pohled, Lash se otočil a přitom mu zajiskřila diamantová náušnice. Zkřivil rty do zlomyslného úsměvu, pak je našpulil a poslal Johnovi pusu.</p>

<p>„Johne!“ zaburácel Zsadistův hlas. „Můžeš mi laskavě věnovat pozornost?“</p>

<p>John se začervenal a stočil zrak dopředu. Zsadist poklepal dlouhým prstem na tabuli a pokračoval ve výkladu. „Jakmile se mechanismus aktivuje, dá se spustit několika způsoby, nejčastěji zvukovou frekvencí. K tomu se používá mobilní telefon, počítač nebo rádiový signál.“</p>

<p>Nakreslil další schéma, a sice tak energicky, že se mu křída v prstech doslova drolila.</p>

<p>„Tohle je další typ rozbušky.“ Ustoupil, aby všichni dobře viděli. „Typický pro bomby nastražené v autech. Krabičku jednoduše napojíte na elektrický systém vozu a po nastartování auta bomba bouchne.“</p>

<p>John náhle křečovitě sevřel propisovačku v prstech a ve snaze zahnat závrať začal rychle mrkat.</p>

<p>Zrzek jménem Blaylock se zeptal: „Vybuchne hned po zážehu motoru?“</p>

<p>„S několikavteřinovým zpožděním. Možná bych měl zdůraznit, že vzhledem k tomu, že obvod v autě je poškozený, motor nenaskočí. Když řidič otočí klíčem, uslyší jen tiché cvaknutí.“</p>

<p>Johnův mozek začal vysílat rychlé impulzní záblesky.</p>

<p><emphasis>Déšť… Černý déšť na čelním skle auta.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ruka natažená k panelu pod volantem.</emphasis></p>

<p><emphasis>Otočení klíčem v zapalování, ale motor nenaskočí. Pocit hrůzy </emphasis><emphasis>Z </emphasis><emphasis>nějaké ztráty. Oslňující světlo</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis></p>

<p>John sklouzl ze židle a dopadl na podlahu, ale o záchvatu neměl ani ponětí. Mozek ho zaměstnával natolik, že necítil, co se děje s tělem.</p>

<p><emphasis>Někdo se ztratil! Někdo… někoho opustil. </emphasis>On <emphasis>někoho opustil…</emphasis></p><empty-line /><p><strong>Kapitola desátá</strong></p>

<p>S</p>

<p> příchodem svítání se přes všechna okna herny s biliárem spustily venkovní ocelové rolety. Vishous se zakousl do sendviče s rostbífem. Chutnal jako kus hadru, ne však vinou ingrediencí.</p>

<p>Tichý náraz dvou kulečníkových koulí ho přiměl zvednout hlavu. Beth, Wrathova <emphasis>shellan </emphasis>a královna, se po šťouchu napřímila.</p>

<p>„Prima zásah,“ pochválil ji Rhage, opřený o stěnu pokrytou hedvábnou tapetou.</p>

<p>„To víš, poctivý trénink.“ Obešla stůl, aby zaměřila další úder. Když se sklonila a podepřela tágo levou rukou, na královnině prostředníčku se zablýskl saturnský rubín.</p>

<p>V si otřel rty papírovým ubrouskem. „Vypadá to, že tě zase porazí, Hollywoode.“</p>

<p>„Nejspíš.“</p>

<p>Ale nedostala k tomu příležitost. Do dveří vpadl Wrath, očividně naladěný na jinou, důvěrnější hru. Dlouhé vlasy za ním vlály jako černý prapor, a když se zastavil, splynuly mu po širokých zádech téměř až na zadek uvězněný v kožených kalhotách.</p>

<p>Beth odložila tágo. „Jak je Johnovi?“</p>

<p>„Bůh ví.“ Přistoupil k ní a políbil ji na ústa, pak z obou stran na krk, v místech, kudy ubíhaly cévy. „Návštěvu u Haverse odmítá. Ke klinice se nechce ani přiblížit. Usnul v Tohrově pracovně. Vyčerpáním.“</p>

<p>„Co ten záchvat vyprovokovalo tentokrát?“</p>

<p>„Z přednášel o výbušninách. Ten kluk se jednoduše zhroutil na podlahu. Jako předtím, když tě poprvé uviděl.“</p>

<p>Beth objala svého <emphasis>hellrena </emphasis>kolem pasu a přitiskla se k němu. Jejich černé vlasy, její vlnité, jeho rovné, se propletly. Wrath je má už skoro stejně dlouhé jako ona, napadlo Vishouse. Ale Beth se to prý líbí, a tak si je nechal narůst.</p>

<p>V si znovu utřel ústa. Zvláštní. Co by chlap kvůli ženský neudělal.</p>

<p>Beth zavrtěla hlavou. „Mrzí mě, že John nebydlí v domě s námi. Spí v křesle, usadil se v té pracovně… Tráví spoustu času o samotě a skoro nejí. Mary říkala, že vůbec nechce mluvit o tom, co se stalo Wellsii a Tohrovi. Její otázky jednoduše ignoruje.“</p>

<p>„Je mi jedno, o čem mluví nebo nemluví, pokud se uráčí jít k doktorovi.“ Wrathovy panoramatické brýle se otočily k Vishousovi. „A jak je na tom náš druhej pacient? Kristepane, jestli to takhle půjde dál, budeme potřebovat soukromýho doktora.“</p>

<p>V sáhl do sáčku a vyndal z něho sendvič číslo dvě. „Polda se uzdravuje rychle. Myslím, že za pár dní ho máme zpátky.“</p>

<p>„Chci vědět, co s ním ta banda prováděla. Stvořitelka od toho dává ruce pryč. Mlčí jako zařezaná.“</p>

<p>„Pátrání jsem zahájil včera. Začal jsem u Letopisů.“ Což je osmnáct svazků upířích dějin ve Staré řeči. Droga jako řemen. Ty zpropadený litanie jsou zhruba stejně zábavný jako inventurní seznam železářství. „Jestli nic nenajdu, existuje ještě pár jiných zdrojů, do kterých se dá nakouknout. Například příručky ústní tradice, která byla zaznamenaná písemně. Je silně nepravděpodobné, že za těch dvacet tisíciletí existence naší rasy by k něčemu podobnému nedošlo. Ještě dneska na to vlítnu.“</p>

<p>Protože stejně nebude spát. Jako obvykle. Fáze REM, kdy probíhá snění, u něj nenastala už nejmíň týden, a on nevidí důvod, proč by to odpoledne mělo být jinak.</p>

<p>Sakra práce… Bdít osm dní v kuse jeho mozkové vlnové aktivitě rozhodně neprospívá. Bez pravidelné fáze snění může snadno dojít k různým psychózám i k narušení neuronové sítě. Je zázrak, že ho to ještě nepostihlo.</p>

<p>„V?“ řekl Wrath.</p>

<p>„Promiň. Copak?“</p>

<p>„Jsi v pořádku?“</p>

<p>Vishous se zakousl do sendviče a sousto poslušně rozžvýkal. „Jo, jasně. Jsem v pohodě.“</p><empty-line /><p>Když o dvanáct hodin později padla na město hluboká noc, Van Dean zaparkoval náklaďák pod košatým javorem v úpravné úzké ulici.</p>

<p>A co uviděl, se mu ani trochu nelíbilo.</p>

<p>Dům za úzkým trávníkem vypadal zvenčí naprosto normálně: jen další krabice v pseudokoloniálním stylu v té či oné spořádané čtvrti. Vrásky mu dělalo spíš množství aut zaparkovaných ve vjezdu. Konkrétně čtyři.</p>

<p>Přitom mu Xavier řekl, že to bude jeden na jednoho.</p>

<p>Van zhodnotil terén z kabinky svého auta. Rolety stažené, světlo jen ve dvou oknech. Veranda se topí ve tmě.</p>

<p>Ale ve hře je hodně. Kdyby nabídku přijal, mohl by se na tu dřinu na stavbě vykašlat a ušetřit tělo před dalším opotřebením. A mohl by vydělávat dvojnásobek toho, co dostává teď, takže by se dalo střádat na horší časy, kdy se už nebude moct postavit do ringu.</p>

<p>Vystoupil a vykročil k verandě. Z rohožky s motivem břečťanových listů, na níž stanul, mu naskočila husí kůže.</p>

<p>Než mohl zazvonit, rozlétly se dveře. Jejich rám vyplnila Xavierova mohutná postava s bílou pletí a bílými vlasy. „Jdeš pozdě.“</p>

<p>„A vy jste říkal, že to bude jen mezi čtyřma očima.“</p>

<p>„Máš strach z početnější společnosti?“</p>

<p>„Přijde na to, jaká je.“</p>

<p>Xavier ustoupil. „Co kdybys šel dál a zjistil to?“</p>

<p>Van zůstal na rohožce. „Jen pro informaci. Řekl jsem bráchovi, že budu tady. Včetně adresy a tak dále.“</p>

<p>„Kterému bratrovi? Staršímu nebo mladšímu?“ Když Van přimhouřil oči, Xavier se usmál. „Ano. Víme o nich. Jak říkáš, včetně adresy a tak dále.“</p>

<p>Van vsunul ruku do kapsy bundy. Devítimilimetrová pistole mu vklouzla do dlaně tak samozřejmě, jako by do ní patřila odjakživa.</p>

<p><emphasis>Prachy</emphasis><emphasis>. Mysli na prachy.</emphasis></p>

<p>Po chvíli řekl: „Půjdeme na věc, anebo zůstaneme tady v tom průvanu?“</p>

<p>„To ty stojíš na nesprávné straně dveří, chlapče.“</p>

<p>Van vešel, aniž z Xaviera spustil oči. Uvnitř byla zima, jako by topení běželo na minimum anebo byl dům opuštěný. Předsíň bez nábytku naznačovala druhou možnost.</p>

<p>Když Xavier sáhl do kapsy, Van ztuhl. To, co se tomu bledému chlápkovi objevilo v ruce, je svým způsobem taky zbraň: deset zbrusu nových stodolarovek.</p>

<p>„Plácneme si?“ zeptal se Xavier.</p>

<p>Van se rozhlédl. Vzal peníze a dal je do náprsní kapsy. „Jo.“</p>

<p>„Výborně. Začneš ještě dnes v noci.“ Xavier se otočil a zamířil do zadní části domu.</p>

<p>Van ho následoval, ale nepolevil v ostražitosti. Zejména když pod schody uviděl šest dalších Xavierů. Všichni do jednoho byli vysocí, bělovlasí a páchli jako starý štětky.</p>

<p>„Koukám, že máte taky pár bratrů,“ prohodil Van, aby řeč nestála.</p>

<p>„To nejsou moji bratři. A ten výraz tady nepoužívej.“ Xavier se zadíval na vazouny. „Jsou to tvoji žáci.“</p><empty-line /><p>Bez opory, ale za přísného dohledu ošetřovatelky v ochranném obleku, se Butch došoural do postele, konečně osprchovaný a oholený. Cévky i nitrožilní jehly se už jednou pro vždy zbavil a dokonce do sebe vpravil první pořádné jídlo. A z uplynulých dvanácti hodin jich jedenáct bohulibě prospal.</p>

<p>Paráda… Konečně se zase cítí jako člověk, nemluvě o tom, že rychlost, s jakou se zotavuje, nemůže být nic jiného než dar shůry.</p>

<p>„Vedete si dobře, pane,“ řekla ošetřovatelka.</p>

<p>„Trénuju na olympiádu,“ odtušil a upravil si přikrývku. <emphasis>Sám.</emphasis></p>

<p>Když sestra odešla, vrhl pohled na Marissu. Seděla na lehátku, které na jeho výslovnou žádost přinesli, a skláněla se nad výšivkou. Od okamžiku, co se zhruba před hodinou probudil, se chovala malinko divně, jako by se chystala něco říct, ale z nějakého důvodu se nedokázala vymáčknout.</p>

<p>Od plavých vlasů na temeni její hlavy sklouzl pohledem k ladným rukám a broskvově oranžové sukni splývající přes improvizované lůžko… a pak ho pomalu pozvedl k živůtku šatů. Vpředu, od krku až do pasu, jej měla zapnutý na miniaturní knoflíčky. A bylo jich bezpočet.</p>

<p>Butch se zavrtěl, rozptýlený náhlým neklidem. Přistihl se, že myslí na to, jak dlouho by trvalo vyvléknout všechny ty perličky z knoflíkové dírky…</p>

<p>Jeho tělo zareagovalo na představy po svém. Do klína se mu vhrnula krev a postavila jeho mužnou výbavu do pozoru.</p>

<p><emphasis>To jsou mi věci, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Opravdu </emphasis>už mi je líp.</p>

<p>Další důkaz toho, že se mu mozek stěhuje do výrazně omezeného prostoru.</p>

<p>Otočil se k Marisse zády a zavřel oči.</p>

<p>Ale ne že by to bylo o mnoho lepší. Naopak. Viděl, jak se s ní loni v létě líbal na balkoně v prvním patře Dariova sídla. Ten výjev byl tak zřetelný, jako by se díval na fotografii. Seděl, ji měl vklíněnou mezi nohama a svůj jazyk v jejích ústech. Skončili na zemi, protože ulomil opěradlo židle –</p>

<p>„Butchi?“</p>

<p>Otevřel oči. A ucukl. Marissa stála přímo před ním, obličej v úrovni jeho tváře. Zděšeně střelil zrakem do klína, aby se ujistil, že přikrývka spolehlivě skrývá, co se mu děje mezi stehny.</p>

<p>„Copak?“ Vypadlo z něj jen nesrozumitelné zaskřehotání, takže musel otázku zopakovat. Do háje, odjakživa má hrubý chraplák, jako by měl na hlasivkách písek, ale teď se mu do nich musel dostat přinejmenším štěrk… ostatně jako pokaždé, když myslí na svlíkání. Zejména s ní.</p>

<p>Když se mu pátravě zadívala do obličeje, obával se, že z něho vyčte úplně všechno. Zkrátka že mu uvidí až na dno duše. Kde sídlí přímo zběsilá posedlost po ní.</p>

<p>„Marisso, měl bych se zase prospat. Víš co… odpočívat, nenamáhat se a tak dále.“</p>

<p>„Vishous mi prozradil, že jsi za mnou přijel. Myslím potom, co postřelili Wratha.“</p>

<p>Butch křečovitě zavřel víčka. Nejdřív ze všeho ho napadlo, že se vyhrabe z postele, najde V a zmlátí ho do kuličky. Zatracenej parchant –</p>

<p>„Nikdo mi nic neřekl,“ pokračovala. Zadíval se na ni a svraštil čelo. Zavrtěla hlavou. „Nevěděla jsem, že jsi za mnou byl, dokud mi to Vishous včera v noci neprozradil. S kým jsi tenkrát mluvil? Co se stalo?“</p>

<p>Tak ona to nevěděla? „No, přišla mi otevřít služebná. Odešla do patra, a když se vrátila, oznámila mi, že nikoho nepřijímáš a že mi zavoláš. Když ses vůbec neozvala… Nechtěl jsem tě špehovat nebo tak něco.“</p>

<p>Dobře. Tak jo… Trochu ji přece jen špehoval. Naštěstí to vůbec netušila, ani ho nepodezírala. Pokud jí to ovšem Vishous, ten prevít mizerná, taky nevyžvanil.</p>

<p>„Butchi, nebylo mi dobře a potřebovala jsem nějaký čas na zotavenou. Ale já jsem tě <emphasis>chtěla </emphasis>vidět. Proto jsem ti tehdy v prosinci, když jsem tě potkala na klinice, naznačila, že se máš někdy zastavit. Ale když jsi odmítl, napadlo mě, že… že jsi o mě ztratil zájem.“</p>

<p><emphasis>Tak ona mě chtěla vidět? Namouduši tohle řekla?</emphasis></p>

<p>„Butchi, já jsem tě chtěla vidět.“</p>

<p>Jo, řekla. A hned dvakrát.</p>

<p>Tomu říkám vzpruha.</p>

<p>„Proboha,“ vydechl a zadíval se jí do očí. „Máš vůbec ponětí, kolikrát jsem projel kolem tvého domu?“</p>

<p>„Vážně?“</p>

<p>„Prakticky každý večer. Byl jsem zoufalej.“ Jo. A pořád jsem.</p>

<p>„Ale chtěl jsi, abych odtud odešla. Zlobil ses, když jsi mě tady uviděl.“</p>

<p>„Byl jsem nas- ehm, naštvanej, protože jsi na sobě neměla ten ochranný oblek. A usoudil jsem, že tě někdo přinutil k tomu, abys tu se mnou zůstala.“ Zvedl chvějící se ruku a dotkl se kadeře jejích vlasů. Bože, jak jsou hebké. „Když Vishous chce, přesvědčí každého. A já jsem nestál o to, abys ze soucitu nebo z lítosti byla někde, kde být nechceš… s někým, s kým být nechceš…“</p>

<p>„Ale já jsem tady chtěla být. <emphasis>Chtěla </emphasis>jsem být s tebou.“ Vzala ho za ruku a stiskla ji.</p>

<p>V tichu, které následovalo, si Butch pokoušel utřídit v hlavě uplynulých šest měsíců, pěkně den po dni a noc po noci, aby srovnal krok s realitou, za níž citelně pokulhával a kterou kvůli jedinému nedorozumění oba promarnili. Takže… On chce ji. Ona chce jeho. Je to pravda, nebo se mu to všechno jenom zdá?</p>

<p>Vypadá to docela věrohodně. A je to báječný pocit. Jako kdyby…</p>

<p>A najednou se mu bezmyšlenkovitě valila z úst slova, která v osobě tak dlouho dusil. „Jsem do tebe beznadějně zamilovanej, Marisso. Jo. Zoufale, zkur- ehm, zkrátka zatraceně moc tě miluju.“</p>

<p>Světle modré oči se jí zalily slzami. „Já tebe taky… moc… miluju.“</p>

<p>Butch si ani neuvědomil, co dělá. V jednom okamžiku je od sebe dělilo půl metru. Vzápětí tiskne ústa na její rty. Když vyjekla, okamžitě ucukl.</p>

<p>„Promiň –“</p>

<p>„Ne- já- Jen mě to překvapilo,“ vykoktala, oči upřené na jeho ústa. „Chci, abys…“</p>

<p>„To je dobře.“ Naklonil hlavu na stranu a zlehka jí přejel po rtech. „Ale musíš blíž ke mně.“</p>

<p>Uchopil ji za paži, stáhl k sobě na postel a přetočil tak, aby ležela na něm. Nevážila víc než vzduch a ukrutně se mu to líbilo, zvlášť když se celý topil v záplavě jejích světlých vlasů. Vzal její obličej do dlaní a zadíval se jí do očí.</p>

<p>Když pootevřela rty v nepatrném úsměvu, zahlédl hroty špičáků. Kristepane, musí se dostat do ní, musí do ní nějakým způsobem vniknout. Nadzvedl hlavu, rozhodnutý začít nejprve jazykem. Když jí vsunul jeho špičku do úst, zasténala… a v příští chvíli se líbali jako o život. Zabořil jí prsty do vlasů a dlaněmi objal šíji. Roztáhl nohy a nechal její tělo sklouznout mezi stehna, čímž znásobilo tlak v místech, kde mu horce a nedočkavě tepalo zduřené pohlaví.</p>

<p>A zčistajasna mu v mysli vytanula otázka, kterou jí neměl právo položit a která mu podrazila nohy a vyvedla ho z rytmu. Odtáhl se od ní.</p>

<p>„Butchi, co se stalo?“</p>

<p>V zamyšlení jí přejel palcem přes ústa. Jestlipak byla s mužem? Jestlipak se od té doby, co ji před devíti měsíci políbil, s někým milovala? Třeba neměla jenom jednoho…</p>

<p>„Butchi?“</p>

<p>„To nic,“ řekl, zatímco se mu do srdce zaťal ostrý drápek majetnictví.</p>

<p>Znovu se přisál k jejím rtům a začal ji líbat s pocitem vlastnictví, na které nemá nárok, a s jednou rukou přitisknutou na její bedra, která tlačil proti své stále mohutnější erekci. Zmocnila se ho neodbytná potřeba dát zřetelně najevo svůj nárok, aby všichni ostatní muži věděli, komu tahle žena patří. Což je absurdní…</p>

<p>Prudce se od něj odtrhla a se zmateným výrazem ve tváři se dlouze, hluboce nadechla. „Muži tvého druhu se k partnerce taky připoutají?“</p>

<p>„Hm… no, určitý citový vztah samozřejmě máme.“</p>

<p>„Ne… mám na mysli <emphasis>naše </emphasis>pouto.“ Zabořila mu obličej do krku, znovu se nadechla a začala si třít nos o jeho pokožku.</p>

<p>Popadl ji za boky, zvědavý, jak daleko to mezi nimi zajde. Přestože je silně vzrušený, netuší, jestli má dost páry na sex. A nerad by cokoli uspěchal. I když bůhví, že netouží po ničem jiném.</p>

<p>„Moc se mi líbí, jak voníš, Butchi.“</p>

<p>„To je asi tím mýdlem, co jsem použil.“ Když mu přejela špičáky po hrdle, zasténal. „Bože… můj… nepřestávej…“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola jedenáctá</strong></p>

<p>P</p>

<p>o vstupu na kliniku zamířil Vishous přímo do karantény. Žádná z ošetřovatelek na příjmu si ho netroufla zpovídat, jakým právem se hrne rovnou dovnitř, a jak kráčel chodbou, členové zdravotnického personálu zakopávali jeden o druhého, jen aby se mu co nejrychleji klidili z cesty.</p>

<p>Což bylo nanejvýš prozíravé. Za prvé je po zuby ozbrojený a za druhé podrážděný až hrůza.</p>

<p>Jeho snaha nepřinesla žádný výsledek. V Letopisech nenašel nic, co by se podobalo tomu, co potkalo Butche. A v příručce ústní tradice jsou jen samé žvásty. Ba co hůř, pocítil jakési záchvěvy z budoucnosti, snad přeskupování osudů, ale nezjevilo se mu nic z toho, na co jej jeho instinkty upozorňovaly. Jako by sledoval divadelní hru se spuštěnou oponou: co chvíli zahlédne, jak se pohnou sametové závěsy, o něž některý z herců zavadil, nebo zaslechne vzdálené hlasy, případně pod zvlněným lemem těžké látky zpozoruje záblesk světla. Ale podrobnosti nezná, neboť jeho šedá kůra mozková pořád záhadně stávkuje.</p>

<p>Prošel kolem Haversovy laboratoře a vstoupil do komory s úklidovými prostředky. Zatlačil do skrytého panelu a ocitl se v předpokoji, který byl zcela netypicky prázdný. Počítače a monitory stály na stráži bez dozoru.</p>

<p>A zůstal stát jako vrostlý do země.</p>

<p>Na nejbližší zářící obrazovce uviděl Marissu a Butche spolu v posteli, jeho pod ní, ji na něm. Polda ji objímal pažemi, obnažená kolena skrčená a široko od sebe, její boky měl vklíněné mezi stehny a jejich těla se proti sobě pohybovala v naléhavých vlnách. Do tváře jim neviděl, ale bylo zřejmé, že mají spojená ústa a propletené jazyky.</p>

<p>Promnul si bradu a nejasně si uvědomil, že se pod těžkou bojovou výstrojí a koženými kalhotami začíná potit. Bože… to je… Butchova dlaň pomalu stoupala po Marissiných zádech, zmizela pod závojem blonďatých vlasů a hladila ji po šíji.</p>

<p>Polda je vybuzený na nejvyšší otáčky, a přesto na ni jde tak jemně. Tak něžně.</p>

<p>Vishous si vzpomněl na sexuální hrátky, jimiž se bavil tu noc, kdy Butch padl do zajetí <emphasis>bezduchých. </emphasis>S něhou neměly vůbec nic společného. A žádná ze zúčastněných stran o ni ani neusilovala.</p>

<p>Butch se posunul, položil Marissu na záda a dostal se nad ni. Přitom se mu rozevřela krátká nemocniční košile, zpřetrhaly chatrné tkaničky a cípy látky odhalily jeho svalnatá ramena a mocné hýždě. Jak se propracovával boky skrze její sukni ve snaze dospět k cíli, tetování v kříži se mu krabatilo a prohýbalo. Zatímco vyrážel proti jejímu tělu erekcí, nepochybně tvrdou jako kámen, ovinula Marissa kolem něj dlouhé elegantní ruce a zaryla mu prsty do obnažené zadnice.</p>

<p>Když mu zaťala nehty do kůže, Butch zvedl hlavu a… podle všeho zasténal slastí.</p>

<p>Kristepane, jako by ten zvuk slyšel… Jo… slyší ho… A znenadání jím projel zvláštní toužebný pocit. <emphasis>Do háje. </emphasis>Po které roli v tomhle scénáři vlastně touží?</p>

<p>Butchova hlava opět klesla k Marissině krku, jeho boky se ponořily do záhybů její sukně, pak se zvedly a znovu propadly. Hřbet se mu vlnil, těžká ramena chvěla a uvolňovala, než nalezl rytmus, při němž se V zmohl jen na rychlé pomrkávání. A pak už nehnul ani brvou.</p>

<p>Marissa se prohnula, zvedla bradu a otevřela ústa. Bože, nikdy by neřekl, že pohled na ni může být tak úchvatný. Vlasy má rozprostřené na polštáři, pár pramínků omotaných kolem Butchových silných bicepsů, a ve svém vzrušení a broskvově růžových šatech je jako vycházející slunce, rozbřesk nového dne, příslib tepla. A Butch se opájí její září a vším tím, čeho se smí dotýkat.</p>

<p>Vtom se dveře do předpokoje otevřely. Vishous se prudce otočil a honem zatarasil monitor vlastním tělem.</p>

<p>Havers odložil Butchovu kartu na polici a sáhl pro ochranný oděv. „Dobrý večer, pane. Přišel jste zase léčit, že?“</p>

<p>„Jo…“ Vishousovi selhal hlas. Musel si odkašlat. „Ale teď se to nehodí.“</p>

<p>Havers se zarazil, oblek přichystaný v ruce. „Odpočívá?“</p>

<p>Ani náhodou. „Jo. Takže my dva se odtud co nejdřív ztratíme a dopřejeme mu klid.“</p>

<p>Doktorovi vzlétlo obočí až nad kostěné obroučky brýlí. „Prosím?“</p>

<p>Vishous vzal zdravotní kartu, strčil ji Haversovi, vytrhl mu z ruky oblek a pověsil ho vedle dveří. „Později, doktore.“</p>

<p>„Ehm… Potřebuju ho vyšetřit. Myslím, že ho už brzy propustíme domů –“</p>

<p>„Bezva. Ale teď půjdeme.“</p>

<p>Havers otevřel pusu k protestu, ale V už měl těch řečí po krk. Položil mu ruku na rameno, upřel pohled do očí a vůlí ho přiměl k souhlasu.</p>

<p>„Ano…,“ zašeptal Havers. „Později. Z… zítra.“</p>

<p>„Jo. Zítra to bude vhodnější.“</p>

<p>Když před sebou násilím postrkoval Marissina bratra zpátky na chodbu, nedokázal myslet na nic jiného než na výjevy na monitoru. Nebylo správné se dívat.</p>

<p>Nebylo správné… chtít.</p><empty-line /><p>Marissa byla v jednom ohni.</p>

<p><emphasis>Butchi… dobrý bože, Butchi. Leží </emphasis>na ní, příjemně ji tíží a je strašně velký, tak velký, že nohy pod sukní musí doširoka roztáhnout, aby se mezi ně vešel. A jak se pohybuje… Rytmus jeho boků ji přivádí k šílenství.</p>

<p>Když se od ní konečně odtrhl, ztěžka oddychoval a ze světle hnědých očí mu vyzařovala téměř hmatatelná mužská žádostivost, čirá sexuální touha. Možná by měla cítit pokoru, protože sama neví, co to tropí. Ale má naopak pocit moci.</p>

<p>Jak se ticho prodlužovalo, řekla: „Butchi?“ Přestože netušila, o co přesně ho má žádat.</p>

<p>„Ach… Bože, Marisso.“ Zlehka jí přejel rukou po hrdle až ke klíční kosti. Když dospěl k okraji živůtku, zarazil se, jako by prosil o dovolení, jestli jí smí svléknout šaty.</p>

<p>Při tom pomyšlení vystřízlivěla. Připadá jí, že má prsa průměrně velká, ale v životě neměla možnost srovnání s jinou ženou. A nepřežila by, kdyby se měla dočkat stejného pohledu naplněného odporem, jaký po ní vrhají muži jejího druhu. Od Butche by ho nesnesla, a zejména ne, kdyby byla nahá. Tu nechuť stěží strpí plně oblečená a od mužů, na nichž jí ani za mák nezáleží.</p>

<p>„V pořádku,“ vydechl Butch. „Nechci tě do ničeho nutit.“</p>

<p>Něžně ji políbil, skulil se z ní, a jak se obracel na záda, přetáhl si přes boky tenkou přikrývku. Zakryl si oči předloktím a hruď se mu zvedala a zase klesala jako po rychlém běhu.</p>

<p>Marissa sklopila zrak na živůtek šatů a uvědomila si, že svírá látku tak křečovitě, až jí zbělely klouby prstů. „Butchi?“</p>

<p>Spustil paži z obličeje a otočil k ní hlavu. Obličej měl ještě na několika místech opuchlý a jedno oko zdobila modročerná modřina. A všimla si, že má zlomený nos, ale tohle zranění utrpěl už předtím. Přesto je pro ni zosobněním krásy.</p>

<p>„Copak?“</p>

<p>„Byl jsi… Měl jsi hodně milenek?“</p>

<p>Zakabonil se. Nadechl se. Jako by nechtěl odpovědět. „Jo. Ano. Měl.“</p>

<p>Marissina hruď se změnila v kus ledu, když si ho představila, jak líbá jiné ženy, svléká je a pak se s nimi spojí. Vsadila by se o cokoli, že převážná většina nebyly nezkušené panny.</p>

<p>Zvedl se jí žaludek.</p>

<p>„To je další důvod, proč jsem přestal,“ dodal jakoby na vysvětlenou.</p>

<p>„Jak to?“</p>

<p>„Nečekal jsem, že to dojde takhle daleko, ale budu potřebovat kondom.“</p>

<p>Naštěstí ví, co to je. „Ale proč? Já nejsem v období plodnosti.“</p>

<p>Dlouhá odmlka její sebedůvěru příliš neposílila. Ani to, jak polohlasně zaklel. „Nebyl jsem vždycky opatrný.“</p>

<p>„V čem?“</p>

<p>„V sexu. Měl jsem… Stýkal jsem se se spoustou žen, které nemusely být úplně zdravé. A dělal jsem to s nima bez ochrany.“ Zrudl, jako by se styděl sám za sebe. Krev se mu rychle šířila po hrdle a stoupala do obličeje. „Takže s tebou budu potřebovat kondom. Nemám ponětí, čím vším bych tě mohl nakazit.“</p>

<p>„Proč jsi o sebe víc nedbal?“</p>

<p>„Protože mi to bylo u pr- Hm, prostě tak…“ Natáhl ruku a uchopil pramínek jejích vlasů. Když si ho přiložil na rty a políbil, tiše řekl: „Teď lituju, že nejsem zatracenej panic.“</p>

<p>„Já se nemocemi lidí nemůžu nakazit.“</p>

<p>„Nebyl jsem jenom s lidmi, Marisso.“</p>

<p>To jí vyrazilo dech. Z bůhvíjakého důvodu jí připadalo, že s ženami jeho vlastního druhu je to něco jiného. Ale s upírkou?</p>

<p>„Kdo je to?“ zeptala se přiškrceným hlasem.</p>

<p>„Někdo, koho pravděpodobně neznáš.“ Pustil kadeř a zase si položil paži přes oči. „Kéž bych to mohl změnit. Je toho tolik, co bych chtěl změnit.“</p>

<p><emphasis>Kristepane… </emphasis>„Stalo se to nedávno, viď?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„A ty… Miluješ ji?“</p>

<p>Svraštil obočí a zadíval se na ni. „Proboha, ne. Ani ji neznám – sakra, to zní hrozně, viď?“</p>

<p>„Měl jsi ji u sebe v posteli? Spal jsi pak vedle ní?“ <emphasis>Proč se ho na to, prokristapána, ptá? </emphasis>Jako by otáčela nožem v čerstvé ráně.</p>

<p>„Ne. Bylo to v nočním klubu.“ Šok se jí nejspíš zračil ve tváři, protože zase zaklel. „Marisso, já nevedu spořádanej život. To, jak jsi mě viděla s Bratrstvem, v tom elegantním ohozu… tak jsem předtím nevypadal. A ve skutečnosti takový nejsem.“</p>

<p>„Tak kdo jsi?“</p>

<p>„Nepodobám se nikomu z mužů, s jakýma ses zatím stýkala. I kdybych byl upír, naše cesty by se nikdy nezkřížily. Jsem pouhej pěšák, Marisso.“ Když se zatvářila nechápavě, dodal: „Z nižší společenský třídy.“</p>

<p>Jeho tón byl věcný, jako by odříkával svou výšku a váhu.</p>

<p>„Já o tobě tak nesmýšlím, Butchi.“</p>

<p>„Jak jsem řekl, v podstatě mě neznáš. Nic o mně nevíš.“</p>

<p>„Když ležím blízko u tebe a cítím tvoji vůni, když slyším tvůj hlas, vím všechno, na čem mi záleží.“ Zadívala se na jeho tělo. „Jsi muž, se kterým se chci spojit. To jsi a nic jiného.“</p>

<p>Z jeho kůže se uvolnil mocný závan syté, kořeněné vůně. Přesně takové, kterou, pokud by byl upír, by označila za vázací. Dychtivě ji nasála do nosu. Jeho reakce jí dodala sílu a odvahu.</p>

<p>Chvějícími se prsty se dotkla horního knoflíčku živůtku.</p>

<p>Zakryl jí ruce velkou dlaní. „Nenuť se do toho, Marisso. Jsou věci, které bych od tebe moc chtěl, ale nespěchám na to.“</p>

<p>„Ale já chci. Chci být s tebou.“ Odstrčila mu ruku a začala protahovat drobné perličky knoflíkovými dírkami. Daleko se ale nedostala, protože se třásla jako osika. „Myslím, že to budeš muset udělat ty.“</p>

<p>Z úst se mu vydral vzdech. „Určitě?“</p>

<p>„Ano.“ Když zaváhal, kývla k živůtku. „Prosím. Zbav mě toho.“</p>

<p>Pomalu, jeden po druhém, porozpínal knoflíčky jistými, pohmožděnými prsty. A jak se propracovával níž, cípy látky se rozevíraly. Protože neměla korzet, v mělkém výstřihu se objevila její nahá pokožka.</p>

<p>Jen co rozepnul poslední knoflík, rozklepala se od hlavy k patě.</p>

<p>„Marisso, ty to nechceš.“</p>

<p>„Já jen… Ještě mě neviděl žádný muž.“</p>

<p>Butch strnul. „Ty jsi pořád…“</p>

<p>„Nedotčená,“ doplnila. Bože, jak ten výraz nenávidí!</p>

<p>Teď se pro změnu roztřásl on a ta těžká vůně z něj vytryskla ještě silněji. „Nevadilo by mi, kdybys nebyla. Chci, abys to věděla.“</p>

<p>Usmála se. „Tak už to vím. A teď…“ Když zvedl ruce, splynulo jí ze rtů: „Neposuzuj mě příliš přísně.“</p>

<p>Butch se zamračil. „To, co uvidím, se mi bude líbit, protože jsi to ty.“ Když se mu nepodívala do očí, naklonil se k ní. „Marisso. Pro mě jsi přenádherná.“</p>

<p>V netrpělivém gestu popadla klopy živůtku a obnažila si ňadra. Zavřela oči. Měla tak stažené hrdlo, že se nemohla ani nadechnout.</p>

<p>„Marisso. Jsi krásná.“</p>

<p>Zvedla víčka, připravená na nejhorší. Jenže on se nedíval na to, co odhalila.</p>

<p>„Vždyť ses na mě ještě ani nepodíval, je to tak?“</p>

<p>„To není třeba.“</p>

<p>V očích ucítila palčivé slzy. „Prosím… podívej se…“</p>

<p>Sklopil pohled a vtáhl vzduch skrz zaťaté zuby. Hlasitý sykot proťal ticho v místnosti. Do háje, vždyť věděla, že něco není v pořádku –</p>

<p>„Jsi dokonalá.“ Špičkou jazyka si krátce olízl spodní ret. „Smím se tě dotknout?“</p>

<p>Jako ochromená trhla bradou na souhlas. Jeho ruka jí vklouzla pod živůtek, hladce vyjela po hrudníku a pohybem lehkým jako dech jí z boku pohladila ňadro. Při jeho doteku se hluboce nadechla a pak znehybněla. Ale jen do té chvíle, než se dotkl palcem bradavky.</p>

<p>Bezděčně se prohnula v zádech.</p>

<p>„Jsi… dokonalá,“ opakoval tím svým chraptivým hlasem. „Oslepilas mě.“</p>

<p>Butch sklonil hlavu. Jeho rty se jí přisály k pokožce na hrudní kosti a drobnými polibky stoupaly k vrcholu ňadra. Cítila, jak se jí bradavka sama o sobě napřímila, jako by toužila… ano, po jeho ústech. Ach… ano… chce na ní cítit jeho… ústa.</p>

<p>S očima upřenýma do jejích se dotkl hrotu jejího ňadra a vtáhl ho mezi rty. Zlomek vteřiny bradavku sál, pak ji pustil a zlehka na lesklou špičku dýchl. Mezi nohama ucítila zvláštní nával tepla.</p>

<p>„Jsi v pořádku?“ zeptal se. „Nevadí ti to?“</p>

<p>„Nevěděla jsem… že to bude takové.“</p>

<p>„Ne?“ Znovu jí přejel rty přes bradavku. „Určitě ses toho nádhernýho místečka musela někdy dotknout. Vážně ne? Ani jednou?“</p>

<p>Mozek měla jako vymetený. „Ženy v mé společenské třídě… Máme podobné věci… zakázány. Pokud nejsme se svým partnerem, a ani tehdy…“ Proboha, co to plácá?</p>

<p>„No, řekl bych, že jsi se mnou.“ Znovu vysunul jazyk a olízl jí bradavku. „Jo… jsi se mnou. A já jsem s tebou. Dej mi ruku, Marisso.“ Když poslechla, políbil ji na dlaň. „Teď poznáš, jaká je na dotek dokonalost.“</p>

<p>Vložil si její ukazováček do úst, chvíli ho sál, a když ho pustil, položil jí ho na zvětšenou bradavku a obkroužil jím hrot ňadra. Dotýkal se jí skrze její ruku…</p>

<p>Zaklonila hlavu, ale pořád se mu dívala do očí. „Je to tak…“</p>

<p>„Měkké a zároveň pevné?“ Přiblížil k ní ústa a zakryl jimi jak bradavku, tak koneček jejího prstu. Teď pocítila hebké kmitavé teplo. „Je to příjemné?“</p>

<p>„Ano… ach… <emphasis>ano…</emphasis>“</p>

<p>Ruka mu vzlétla k druhému ňadru. Palcem a ukazovákem uchopil bradavku a jemně ji promnul, potom prohnětl hladkou oblinku. Jak se nad ní v tu chvíli tyčil s lokty zabořenými do matrace, svalnaté paže napjaté, aby ji nedrtil svou tíhou, připadal jí nesmírně mohutný, zvlášť když se mu chvilku nato svezla z rozložitých ramen nemocniční košile. Když jí zasypal polibky štěrbinku mezi ňadry, na pokožce ji zašimraly jeho husté, hedvábné vlasy.</p>

<p>Pohlcená žárem a sílícím neklidem ani nezaznamenala, že jí sukně klouže vzhůru po nohou, dokud ji neměla vykasanou až na stehnech.</p>

<p>Sotva strnula, zašeptal s ústy proti jejím ňadrům. „Dovolíš mi, abych udělal něco víc? Když ti odpřísáhnu, že přestanu, jakmile budeš chtít?“</p>

<p>„Hm… ano.“</p>

<p>Když jí položil ruku na obnažené koleno, trhla sebou, ale jen co znovu začal laskat bradavku, zapomněla na strach. Jeho ruka stoupala v pomalých, lenivých kruzích, výš a výš, až jí vklouzla mezi stehna –</p>

<p>Najednou ucítila, jak z ní něco vyteklo. V panice přitiskla nohy k sobě a odstrčila ho.</p>

<p>„Co se stalo?“</p>

<p>Zčervenala a šeptem vykoktala: „Cítím ještě něco… jiného…“</p>

<p>„Kde? Tady dole?“ Pohladil jí vnitřní stranu stehna.</p>

<p>Její zdráhavé kývnutí ocenil pomalým, smyslným pohledem. „Vážně?“ Políbil ji a nechal ústa těsně u jejích. „Chceš vědět, co to je?“ Tváře jí jen hořely… zatímco on ji zase začal hladit. „V čem je to jiné?“</p>

<p>„Je to…“ Nedokázala to vyslovit.</p>

<p>Přemístil ústa až k jejímu uchu. „Mokré?“ Když přikývla, z hloubi hrdla se mu vydral chraplavý sten. „To je dobře. Právě takovou tě chci mít.“</p>

<p>„Opravdu? Proč –“</p>

<p>Rychle a bez přípravy se dotkl přes spodní kalhotky jejího klína. Přitom sebou oba trhli.</p>

<p>„Pane… bože,“ zaúpěl. Hlava mu klesla na její rameno. „Cítíš to úplně správně. Reaguješ přesně tak, jak to má být…“</p><empty-line /><p>Sotva přiložil ruku na teplý a zvlhlý satén mezi jejíma nohama, erekce mu zmohutněla – pokud bylo něco takového ještě možné. Věděl, že kdyby kalhotky shrnul stranou, utopil by se v medově vláčném moři. Ale prozatím ji nechtěl vyděsit.</p>

<p>Podsunul pod ni dlaň a její hranou jí třel vrchol štěrbinky v místě, kde jí to bude nejpříjemnější. Prudce se zajíkla, vysunula boky a sladila jejich pohyb s rytmem jeho laskající ruky. Což ho přirozeně málem stálo rozum. Ve snaze o sebekontrolu se posunul tak, aby břichem nalehl na tepající penis a uvěznil ho mezi svým tělem a matrací.</p>

<p>„Butchi… potřebuju… Nevím… co… potřebuju.“</p>

<p>„Marisso, už ses někdy –“ Do prčic, jasně že nikdy nemasturbovala. Vždyť ani netušila, jaké je dotýkat se vlastní bradavky.</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Na tom nezáleží.“ Oddálil dlaň a přejel jí po kalhotkách, tentokrát lehce, jen konečky prstů. „Bude ti se mnou dobře, Marisso. Věř mi.“</p>

<p>Políbil ji na ústa, zprvu něžně, pak vášnivě a naléhavě. Cítil, jak se mu poddává. Pak vsunul ruku pod okraj saténových kalhotek a dotkl se jejího klína –</p>

<p>„Do… hajzlu,“ sykl a doufal, že je natolik omámená, že to nezaslechla.</p>

<p>Pokusila se odtáhnout. „Co je špatně?“</p>

<p>„Uklidni se. Prosím.“ Přehodil jí nohu přes stehna, aby ji udržel na místě. A vzápětí, soudě podle prudkého záchvěvu, který mu právě projel penisem, se vyděsil, že se jaksi přece jen neovládl. „Marisso, nic není špatně. Jsi prostě… Panebože… Jen že jsi tam dole… holá.“ Pohnul rukou a vsunul prsty do poddajných záhybů… Kristepane, je tak vláčná. Zvlhlá. Horká.</p>

<p>Už už se chystal ponořit bezmála všemi smysly do její sametové hladkosti, když oparem obluzení zaregistroval její zmatek. „Nemáš ochlupení,“ řekl.</p>

<p>„To je špatně?“</p>

<p>Zasmál se. „Je to překrásný. Vzrušuje mě to.“</p>

<p>Vzrušuje? Spíš rozněcuje. Je to jako rozbuška. Nejradši by jí zalezl pod sukni, laskal ji jazykem, sál, opájel se její sladkou šťávou… ale na to je ještě zatraceně brzo. Musí si nechat zajít chuť.</p>

<p>Ví, že reaguje jako totální zvrhlík, ale fakt, že je první a jediný, kdo položil ruku tam, kde ji má teď on, ho ukrutně rajcuje. Erotický stimul jako stehno…</p>

<p>„Jaké je to?“ zeptal se, když malinko zrychlil tempo.</p>

<p>„Ach… <emphasis>Butchi</emphasis>…“ Divoce se vzepjala v bocích a impulzivně zaklonila hlavu, takže se jí krk vyklenul vzhůru v bělostné ladné křivce.</p>

<p>Přisál se pohledem k jejímu hrdlu… a zmocnil se ho podivný, živočišný instinkt. Zatoužil ji kousnout. A pootevřel ústa, jako by to opravdu chtěl udělat.</p>

<p>V duchu procítěně zaklel a to absurdní nutkání vystrnadil z hlavy.</p>

<p>„Butchi… <emphasis>chci</emphasis>…“</p>

<p>„Já vím, lásko moje, já vím. Hned to zařídím.“ Přitiskl ústa na její bradavku a zároveň ji začal hladit o něco důrazněji, smyslněji a teď už zcela cílevědomě. Vpadl do náležitého rytmu a přitom dbal, aby stupňoval její rozkoš pozvolna a nedovedl ji k vyvrcholení příliš brzy.</p>

<p>Záhy však vyšlo najevo, že bude mít spíš potíže sám se sebou. Uvědomil si, že erotické dráždění spolu s pocity, které v něm Marissa vyvolává, a s vůní jejího lůna ho vyprovokovaly do té míry, že přiráží do matrace v tempu své laskající ruky. Hlava mu sklesla mezi její ňadra, protože už ji nedokázal udržet zpříma. Věděl, že s automasáží musí okamžitě přestat a věnovat veškerou pozornost Marisse.</p>

<p>Vzhlédl. Z jejích doširoka otevřených očí vyčetl mírné zděšení. Podle všeho se blížila k vrcholu a nezvyklé pocity ji polekaly.</p>

<p>„To je úplně v pořádku,“ šeptal, aniž ji přestal laskat v klíně. „Přesně tak to má být.“</p>

<p>„Co se to se mnou děje?“</p>

<p>Přiblížil rty k jejímu uchu. „Každou chvíli dospěješ k vyvrcholení. Podvol se tomu. Nebraň se. Jsem u tebe. Chyť se mě.“</p>

<p>Popadla ho rukama za paže, a když mu zaťala nehty do kůže, objevila se krev. Usmál se. Lepší už to být nemůže.</p>

<p>Vyrazila boky proti jeho ruce. „Butchi…“</p>

<p>„To je ono. Uvolni se.“</p>

<p>„Nejde to… Nemůžu…“ Házela hlavou dopředu a dozadu, uvězněná mezi svým tělem, které touží, a rozumem, který nechápe. <emphasis>Jestli něco rychle nevymyslíš, totálně to poděláš, </emphasis>blesklo Butchovi hlavou.</p>

<p>A pak, bez rozvahy a aniž věděl, že právě tohle jí pomůže, zabořil obličej do jejího hrdla a kousl ji, přímo nad jamku mezi klíčními kostmi. To zabralo. Vykřikla jeho jméno a vzápětí jí otřásly křeče, které poškubávaly boky a rozechvívaly její tělo podél celé páteře. S nesmírným potěšením dbal, aby prožila svůj první orgasmus včetně jeho dozvuků, a celou dobu na ni mluvil – i když neměl nejmenší ponětí, co jí říká.</p>

<p>Když se uklidnila, zvedl hlavu z jejího krku. Mezi pootevřenými rty spatřil hroty špičáků a znovu pocítil zvláštní puzení, proti němuž byl zcela bezbranný. Vsunul jí jazyk do úst a olízl ostré špičky, opojený netušeným pocitem, který mu kontakt s nimi působí. Chtěl, aby mu je vnořila do kůže… aby sála jeho krev, aby se jí nasytila, aby z ní žila.</p>

<p>Absurdní myšlenky i představy nekompromisně zahnal, ale prázdno, které po nich zůstalo, bylo ještě děsivější. Stravovaly ho neukojené potřeby, a nejen pohlavní. Nutně potřeboval od Marissy… něco… něco, čemu nerozuměl.</p>

<p>Otevřela oči. „Nevěděla jsem… že to bude takové.“</p>

<p>„Líbilo se ti to?“</p>

<p>Její úsměv mu všechno vynahradil. „Ano. Moc.“</p>

<p>Něžněji políbil, upravil jí sukni a pozapínal perličkové knoflíky živůtku, který znovu ukryl nebeské dary jejího těla. Když si ji přitáhl a opatrně uložil do ohbí své paže, zaplavil ho báječný pocit klidu a dokonalé spokojenosti. Téměř vzápětí se jí začala klížit víčka a jemu dělalo zatraceně dobře sledovat, jak usíná. Připadalo mu úplně přirozené zůstat vzhůru, zatímco ona odpočívá, a střežit ji a dohlížet na ni.</p>

<p>„Neudržím oči… otevřené,“ vypravila ze sebe.</p>

<p>„Ať tě to ani nenapadne.“</p>

<p>Pohladil pramen jejích vlasů a pomyslel si, že nehledě na to, že zhruba za deset minut ho potrápí snad nejkrutější syndrom neukojené pohlavní touhy, jaký byl kdy popsán ve zdravotnické literatuře, je všechno v nejlepším pořádku.</p>

<p><emphasis>Butchi O</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Neale, tohle je ta pravá.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvanáctá</strong></p>

<p>„J</p>

<p>e neuvěřitelně podobný dědečkovi.“</p>

<p>Joyce O’Nealová Raffertyová se sklonila nad dětskou postýlku a pečlivě zastrkala přikrývku kolem drobného tělíčka svého tříměsíčního syna. Od jeho narození je tohle téma téměř na denním pořádku a ji už začíná unavovat. Její syn zdědil rysy po svém otci.</p>

<p>„Ne. Je podobný tobě.“</p>

<p>Když jí manžel ovinul paže kolem pasu, potlačila chuť se mu vytrhnout. Mikea péče o syna očividně nezatěžuje, zato ona je k smrti utahaná a v neustálém stresu.</p>

<p>V naději, že zaměří jeho myšlenky jiným směrem, řekla: „Příští neděli máš na vybranou. Buď se postaráš o Seana, nebo přivezeš mámu. Co je ti milejší?“</p>

<p>Pustil ji a odtáhl se. „Proč pro ni do toho pečovatelského domu nezajede tvůj táta?“</p>

<p>„Znáš ho. Moc to s ní neumí a zvlášť když bude muset řídit. Ona se rozruší, on se naštve a budeme mít pokažené celé krtiny.“</p>

<p>Mike se zhluboka nadechl. „Myslím, že bys pro mámu měla zajet ty. Já si se Seanem poradím. Možná by s námi mohla jet některá z tvých sester.“</p>

<p>„Jo. Možná Colleen.“</p>

<p>Chvíli mlčeli a sledovali, jak Sean dýchá.</p>

<p>Potom Mike řekl: „Pozveš ho?“</p>

<p>Nejraději by si ulevila nějakým jadrným zasakrováním. V rodině O’Nealových je jen jediný člen, o kterém se nikdo nezmíní jménem. Brian. Butch. „Von.“ Z šesti dětí Eddieho a Odell O’Nealových přišli o dvě. Janii zavraždili a Butch se po absolvování střední školy jednoduše vypařil. Janie byla jejich požehnáním, Brian prokletím.</p>

<p>„Stejně nepřijede.“</p>

<p>„Přesto bys ho měla pozvat.“</p>

<p>„A jestli se ukáže, bůhví, co to udělá s mámou.“</p>

<p>Kvůli rychle postupující demenci je Odell čas od času přesvědčená, že Butch zemřel, a proto za ní nikdy nepřišel. Další způsob, jímž řeší jeho ztrátu, jsou bláznivé historky, které si o něm vymýšlí. Například jak kandidoval na starostu New Yorku. Nebo jak studoval medicínu. Nebo že není synem svého otce, a tudíž ho Eddie nesnáší. To všechno jsou samozřejmě nesmysly. První dva ze zřejmých důvodů a třetí proto, že ačkoli Eddie Butche skutečně nikdy rád neměl, nebylo to tím, že by byl nemanželským dítětem. Eddie totiž neměl vyloženě rád žádné ze svých dětí.</p>

<p>„Myslím to vážně, Joyce, měla bys ho pozvat. Jsme jeho rodina.“</p>

<p>„Ani bych neřekla.“</p>

<p>Naposledy se svým bratrem mluvila… před pěti lety na své svatbě? A od té doby ho nikdo neviděl a on se nikomu neozval. Říká se, že táta dostal od Butche zprávu někdy… v srpnu? Správně. Koncem léta. Prý mu dal telefonní číslo, na kterém ho zastihne, ale to je všechno.</p>

<p>Sean vydal tichý sípavý zvuk.</p>

<p>„Joyce?“</p>

<p>„Nech toho. Nepřijede, ani když ho o to požádám.“</p>

<p>„Když víš, že ti nevyhoví, proč se tomu pozvání tolik bráníš? Máš strach, že tě vezme za slovo?“</p>

<p>„Mikeu, prostě mu nezavolám, a tím to hasne. Jako by v téhle rodině nebylo dost problémů.“ Jako by nestačilo, že máma je cvok a kromě toho má Alzheimera.</p>

<p>Demonstrativním gestem se podívala na hodinky. „Hele, za chvíli dávají <emphasis>Kriminálku Las Vegas</emphasis>.“</p>

<p>Odhodlaně odvlekla manžela z dětského pokoje, aby ho rozptýlila od záležitostí, do kterých mu nic není.</p><empty-line /><p>Když se Marissa probudila, netušila, kolik je hodin, ale věděla, že spala dlouho. Otevřela oči a usmála se. Butch tiše oddychuje namáčklý na její záda, silné stehno má vklíněné mezi jejíma nohama, bradu zabořenou do jejího krku a dlaní jedné ruky jí hýčká ňadro.</p>

<p>Když se pomalu přetočila čelem k němu, oči jí sklouzly ke spodní části jeho těla. Přikrývka, kterou přes sebe přetáhl, se svezla, a pod tenkou nemocniční košilí na stehnech má jakousi vybouleninu… Dobrotivý bože… to je erekce. Je vzrušený.</p>

<p>„Na co se díváš, lásko moje?“ Butchův hluboký hlas zněl jako chrupání štěrku pod nohama.</p>

<p>Trhla sebou a pozvedla k němu pohled. „Nevěděla jsem, že jsi vzhůru.“</p>

<p>„A ani jsem nespal. Hodiny jsem se na tebe díval.“ Upravil si přikrývku a usmál se. „Jak je?“</p>

<p>„Dobře.“</p>

<p>„Chceš, aby nám přinesli něco k sní-“</p>

<p>„Butchi.“ Jak jen to má říct? „Vy muži děláte to, co jsi mě přiměl dělat včera večer, je to tak? Myslím, jak ses mě včera dotýkal.“</p>

<p>Zrudl a zatahal za přikrývku. „Jo. Děláme. Ale tím se netrap.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Je to zbytečné.“</p>

<p>„Dovolíš, abych se na tebe podívala?“ Kývla hlavou k jeho bokům. „Tam dole?“</p>

<p>Odkašlal si. „Opravdu chceš?“</p>

<p>„Ano. Moc to chci… Chci si… na tebe sáhnout.“</p>

<p>Tlumeně zaklel. „To, co se stane, tě možná vyděsí.“</p>

<p>„Vyděsilo mě, když jsi měl ruku mezi mýma nohama. Tohle je taky děsivé, v tom hezkém slova smyslu?“</p>

<p>„Jo.“ Pohnul boky, jako by rotovaly v kříži. „Marisso… to je –“</p>

<p>„Chci tě vidět nahého.“ Vytáhla se do kleku a sáhla po jeho košili. „A chci tě svléknout.“</p>

<p>Pevněji uchopil za ruce. „Já… totiž… Marisso, máš nějakou představu o tom, co se děje, když muž vyvrcholí? Protože právě k tomu dojde, jestli se mě začneš dotýkat. A nebude to trvat dlouho.“</p>

<p>„Chci se to dovědět. S tebou.“</p>

<p>Zavřel oči. Zhluboka se nadechl. „Kristepane…“</p>

<p>Zvedl trup z postele a předklonil se, aby mu mohla stáhnout košili z paží. Když zase dopadl na matraci, nabídl se jí pohled na jeho tělo… na silný krk vsazený mezi rozložitá ramena… mocnou hruď s popraškem tmavých chloupků… na pevné, svalnaté břicho… a…</p>

<p>Odhodila přikrývku. Panebože, jeho pohlaví je… „Strašně se to… zvětšilo.“</p>

<p>Butch se zasmál. „Líp jsi to vyjádřit nemohla.“</p>

<p>„Viděla jsem to, když to bylo… Nevěděla jsem, že to tak vyroste…“</p>

<p>Nemohla odtrhnout oči od zduřelého údu, který mu spočíval na břiše. Jeho zbytnělé, bezmála hrůzně nádherné pohlaví mělo barvu jeho rtů, zaoblenou hlavu brázdila ladná rýha a dokonale válcovitý dřík byl u konce ztloustlý. Pod ním dvojice váčků, ztěžklých a nabitých tušenou energií.</p>

<p>Možná jsou lidé vyvinutější než upíří muži…</p>

<p>„Jaké doteky se ti líbí?“</p>

<p>„Od tebe jakékoli.“</p>

<p>„Ne. Ukaž.“</p>

<p>Na okamžik křečovitě zavřel oči a hruď mu rozšířil hluboký nádech. Když zvedl víčka a pootevřel ústa, ruka mu zvolna sklouzla přes prsa a břicho. Jednu nohu posunul na stranu, vzal své pohlaví do dlaně a sevřel je prsty, širokou ruku pohodlně ovinutou kolem masivního dříku. Plynulým, uvolněným, a přesto pevným pohybem přejel po své erekci, od základny až po špičku.</p>

<p>„Nebo tak nějak podobně,“ řekl chraplavě, aniž penis pustil. „Proboha… podívej… už málem budu.“</p>

<p>„Ne.“ Odstrčila jeho paži a erekce mu pružně dopadla na břicho. „Chci ti to udělat sama.“</p>

<p>Když se ho chopila, zasténal a tělem mu projel mírný záchvěv.</p>

<p>Byl horký. Tvrdý a… zároveň vláčný. A tak silný, že ho nedokázala obemknout prsty.</p>

<p>Zprvu váhavě napodobila pohyb, který jí předvedl, posunula ruku nahoru, pak sjela dolů, okouzlená, jak saténově měkká pokožka klouže po povrchu kamenného jádra.</p>

<p>Když zaťal zuby, přestala. „Dělám to správně?“</p>

<p>„Jo… sakra… jo…“ Zvedl bradu. Krční šlachy se mu napjaly jako provazy. „Ještě.“</p>

<p>Uchopila ho i druhou rukou, přiložila ji těsně k první a zapojila do práce obě dlaně. Široce otevřel ústa, protočil oči a po celém těle mu vyvstal pot.</p>

<p>„Jaké je to, Butchi?“</p>

<p>„Už jsem… blízko.“ Semkl čelisti a sípavě dýchal skrz sevřené, pevně zaseknuté zuby. Ale vtom ji popadl za ruce a zadržel je. „Počkej! Ještě ne.“</p>

<p>Jeho úd divoce tepal a poškubával, jako by se vzpouzel dvojitému sevření jejich rukou. Na špičce se objevila kapka průzračné tekutiny.</p>

<p>Přerývaně se nadechl. „Snaž se to prodlužovat. Nedovol, abych toho dosáhl tak snadno, Marisso. Čím déle mě potrápíš, tím to pak bude lepší.“</p>

<p>Nechala se vést jeho vzdechy a napětím svalů, objevovala příliv a odliv jeho erotické odezvy, vrcholky a odeznívání nastupujícího uvolnění. Zjistila, kdy se ocitne na pokraji a jak ho udržet na hraně.</p>

<p>A objevila mocnou sílu sexu. V tu chvíli ovládá situaci ona. On je bezbranný, odevzdaný, dobrovolně bezmocný… stejně jako byla předešlý večer ona. A ukrutně se jí to líbí.</p>

<p>„Prosím… už nemůžu…“ Miluje jeho zastřené, udýchané steny. K prasknutí napjaté šlachy na jeho krku. Nadvládu svých drobných rukou nad jeho obrovským tělem.</p>

<p>To jí vnuklo nápad. Pustila ho a soustředila se na dva váčky. Podsunula pod ně ruku a opatrně je sevřela v dlani. A o něco silněji. Uklouzlo mu zaklení, nabral do hrstí prostěradlo a zaťal do něj prsty tak úporně, až mu zbělely klouby.</p>

<p>Prodlužovala hlazení, svírání a dráždění, až se celý chvěl a leskl potem. Potom se nad něj naklonila a přitiskla ústa na jeho. Hladově rozevřel rty, přidržel ji za šíji a tiskl k sobě, něco jí nesrozumitelně šeptal, nenasytně ji líbal, dorážel na ni jazykem jako smyslů zbavený.</p>

<p>„Teď?“ zeptala se vprostřed polibku.</p>

<p>„Teď.“</p>

<p>Znovu ho pevně uchopila do rukou, pohybovala dlaní čím dál rychleji a rychleji… Náhle mu tvář zkřivila přenádherná maska agónie a tělo se vzepjalo, jakoby zasažené proudem vysokého napětí.</p>

<p>„Marisso…“ Nekoordinovaně nahmatal okraj košile a přetáhl si ji přes boky, aby se zakryl před jejím pohledem. Opájela se tím, jak sebou jeho pohlaví škube, chvěje se a otřásá a vzápětí ucítila, jak jí z něho na ruku tepavě vytéká něco teplého a hustého. Instinkt jí velel pokračovat v rytmickém pohybu tak dlouho, dokud to neskončí.</p>

<p>Když konečně otevřel oči, měl je omámené. Nasycené. Naplněné milující vřelostí.</p>

<p>„Nechce se mi tě pustit,“ řekla.</p>

<p>„Tak mě nepouštěj. Nikdy.“</p>

<p>Pomalu jí v dlani ochaboval a zmenšoval se. Tvrdá pevnost mizela. Políbila ho a vytáhla ruku zpod košile a zadívala se na ni, zvědavá, co z něho vytrysklo.</p>

<p>„Nevěděla jsem, že to bude černé,“ zašeptala a pousmála se.</p>

<p>Tvář mu zrůznil děs. „<emphasis>Kristepane!</emphasis>“</p><empty-line /><p>Havers kráčel chodbou ke karanténě.</p>

<p>Cestou zkontroloval dívenku, kterou operoval před pár dny. Zotavuje se dobře, ale trápilo ho, že ji bude muset i s matkou propustit. Ten <emphasis>hellren </emphasis>je neskutečný násilník a je velice pravděpodobné, že co nevidět budou obě zpátky na klinice. Ale co mu zbývá? Nemůže je tady nechat věčně. Potřebuje volná lůžka.</p>

<p>Prošel kolem laboratoře a zamával ošetřovatelce, která zpracovávala vzorky biologického materiálu. Před vstupem do úklidové komory se zastavil.</p>

<p>Bytostně se mu příčí, že je tam Marissa zavřená s tím člověkem.</p>

<p>Důležité však je, že nebyla infikována. Podle výsledků rozboru provedeného včera je v pořádku a zdá se, že za své pochybení v úsudku očividně nezaplatí životem.</p>

<p>A pokud jde o toho člověka, ten odchází domů. Hodnoty poslední analýzy jeho krve se blíží normálu a jeho tělo pozoruhodně rychle sílí, tudíž je nejvyšší čas dostat ho co nejdál od Marissy. Osobně už uvědomil Bratrstvo a oznámil, že si pro toho muže mohou přijet.</p>

<p>Butch O’Neal je nebezpečný, a nejen tou záhadnou infekcí. Touží po Marisse – poznal mu to na očích. A to je nepřípustné.</p>

<p>Zavrtěl hlavou. Vzpomněl si, jak se je loni na podzim pokusil navzájem izolovat. Nejdřív usoudil, že Marissa toho člověka vysaje, a tím to skončí. Ale jakmile ulehla na lůžko a začalo být zřejmé, že odloučení její stav ještě zhoršuje, musel Havers zasáhnout.</p>

<p>Snažně doufal, že jednou k sobě najde vhodného partnera, ale rozhodně ne podřadného, hrubého člověka. Potřebuje někoho kultivovaného, i když to v dohledné době nejspíš nehrozí, vzhledem k tomu, jak o ní <emphasis>glymera </emphasis>smýšlí.</p>

<p>Ale možná… Je si vědom toho, jak se na ni dívá Rehvenge. Možná by to mohlo vyjít. Rehv pochází z velmi dobré krve, a to po obou rodičích. Je sice… řekněme mírně neuhlazený, ale v očích společnosti obstojí.</p>

<p>Možná by se jejich spárování mělo podpořit. Jeho sestra je nedotčená a čistá jako v den svého narození. A Rehvenge má peníze, spoustu peněz, i když nikdo neví, kde a jak k nim přišel. Kromě toho, a to je nejvýznamnější, pro něj názor <emphasis>glymery </emphasis>nic neznamená.</p>

<p>Ano. To by pro ni byl vhodný partner. Lepší, než v jakého mohla doufat. Haversovi se rázem zlepšila nálada.</p>

<p>Zatlačil do dveří komory. Toho člověka může propustit ještě dnes. Nikdo nemusí vědět, že ti dva spolu byli několik dní zamčení v jedné místnosti. Ošetřující personál je bohudíky velmi diskrétní.</p>

<p>Neodvažuje se ani domyslet, co by jí <emphasis>glymera </emphasis>provedla, kdyby věděla, že byla v blízkém kontaktu s lidským mužem. Marissina pošramocená pověst by už neunesla další zpochybnění a upřímně řečeno ani on sám. Její společenské neúspěchy z něj odčerpávají energii.</p>

<p>Miluje ji, ale už je se silami na dně.</p><empty-line /><p>Marissa neměla ponětí, proč ji Butch jako o překot žene do koupelny.</p>

<p>„Butchi! Co to děláš?“</p>

<p>Roztočil kohoutky nad umyvadlem, násilím jí strčil ruce pod vodu a hrábl po mýdle. Jako posedlý ji začal úzkostlivě umývat a oplachovat, oči vytřeštěné v panice, ústa sevřená do úzké linky.</p>

<p>„Co to má, sakra, znamenat?!“</p>

<p>Marissa a Butch se otočili ke dveřím. Stál v nich Havers, tentokrát už bez ochranného oděvu – zato vzteky rozžhavený doběla. Tak rozrušeného ho dosud neviděla.</p>

<p>„Haversi –“</p>

<p>Nedořekla. Její bratr se na ni vrhl a odvlekl ji z koupelny.</p>

<p>„Přestaň – au! To bolí!“</p>

<p>Co se stalo pak, nebyla s to sledovat.</p>

<p>Havers najednou… prostě zmizel. Před chvílí jí svíral ruku jako v kleštích a ona se s ním prala, a teď ho Butch drží v šachu, naraženého čelem na stěnu.</p>

<p>Při zvuku jeho nenávistného výhružného tónu jí tuhla krev v žilách. „Je mi jedno, jestli jsi její bratr. Takhle s ní jednat nebudeš. Už nikdy.“ Pro větší důraz svého varování přitiskl Haversovi na krk silné předloktí.</p>

<p>„Butchi, pusť ho –“</p>

<p>Její slova přehlušil Butchův burácivý hlas: „Je to jasný?“ Když její bratr zalapal po dechu a přikývl, Butch ho pustil, zamířil k posteli a nevzrušeně si omotal přikrývku kolem beder. Jako by právě nezvládl upíra.</p>

<p>Havers se zapotácel, zachytil se o kovový rám postele, upravil si brýle a stočil k ní planoucí pohled. „Chci, abys odešla z této místnosti. Okamžitě.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Haversovi poklesla čelist. „Prosím?“</p>

<p>„Zůstanu s Butchem.“</p>

<p>„To nepřipadá v úvahu.“</p>

<p>Ve Staré řeči řekla: „<emphasis>Když mě bude chtít, stanu se jeho shellan.</emphasis>“</p>

<p>Havers vypadal, jako by mu vyťala políček: byl šokovaný a zhnusený. „<emphasis>K tomu bych nikdy nesvolil. To nemáš kouska cti v těle?</emphasis>“</p>

<p>Butch její odpověď přerušil. „Měla bys jít, Marisso.“</p>

<p>Ona i Havers k němu otočili hlavu. „Butchi?“ řekla.</p>

<p>Hrubé rysy v obličeji, jejž milovala, na okamžik zjihly, ale pak znovu ztvrdly. „Jestli ti to on dovolí, měla bys odejít.“</p>

<p><emphasis>A už </emphasis><emphasis>se nevracej, </emphasis>sděloval jí jeho nesmlouvavý výraz.</p>

<p>Rozbušilo se jí srdce. Zadívala se na svého bratra. „Nech nás o samotě.“ Když Havers zavrtěl hlavou, obořila se na něj: „Vypadni odsud!“</p>

<p>Jsou situace, kdy si ženská hysterie vynutí pozornost, a to byl i tenhle případ. Butch zmlkl a Havers upadl do rozpaků.</p>

<p>Pak střelil očima po Butchovi a zúžil je do úzkých škvírek. „Už si pro tebe jede Bratrstvo. Zavolal jsem jim a sdělil, že jsi v pořádku a že tě propouštím.“ Hodil jeho zdravotní dokumentaci na postel, jako by od celé záležitosti dával ruce pryč. „Už se sem nevracej. Nikdy.“</p>

<p>Když její bratr odešel, Marissa se otočila k Butchovi, ale než se jí ze sevřeného hrdla vydrala nějaká slova, promluvil:</p>

<p>„Lásko moje, pochop to, prosím. <emphasis>Nejsem </emphasis>v pořádku. Něco ve mně pořád je.“</p>

<p>„Já z tebe nemám strach.“</p>

<p>„Ale já sám ze sebe ano.“</p>

<p>Spojila paže v úrovni svého břicha. „Co bude, když odsud odejdu? Co bude s námi dvěma?“</p>

<p>Špatná otázka, pomyslela si v nastalém tichu, které se rozhostilo v místnosti.</p>

<p>„Butchi –“</p>

<p>„Musím zjistit, co se mi stalo.“ Sklopil zrak a dotkl se zkrabacené rány vedle pupíku. „Musím se dovědět, co je uvnitř. Chci být s tebou, ale ne takhle. Ne v tom stavu, v jakém jsem teď.“</p>

<p>„Byla jsem s tebou čtyři dny a nic mi není. Proč bychom –“</p>

<p>„Odejdi, Marisso.“ Měl ztrápený, lítostivý hlas. Stejně tak oči. „Jakmile to půjde, najdu si tě.“</p>

<p><emphasis>To ti tak věřím, </emphasis>blesklo jí hlavou.</p>

<p>Milosrdná Stvořitelko ve Stínu, je to stejné jako s Wrathem. Zase má čekat, čekat, zatímco ten či onen muž má někde jinde na práci jiné věci.</p>

<p>Planým čekáním už strávila tři sta let.</p>

<p>„To neudělám,“ zašeptala. Pak o něco důrazněji dodala: „Už nebudu čekat. Ani na tebe. Skoro polovinu života mám za sebou a promarnila jsem ho vysedáváním doma v naději, že si mě najde nějaký muž. Ale to už neudělám… nehledě na to, jak… jak moc mi na tobě záleží.“</p>

<p>„Mně na tobě taky záleží. Proto ti říkám, abys odešla. Snažím se tě chránit.“</p>

<p>„Ty… se <emphasis>mě</emphasis> snažíš chránit.“ Sjela ho pohledem s vědomím, že ji dokázal zbavit Haverse jen díky tomu, že měl na své straně výhodu překvapení a že její bratr je civilista. Být bojovník, Butch by proti němu neměl šanci. „Tak ty mě chceš chránit? Prokristapána, dokázala bych tě zvednout nad hlavu jednou rukou, Butchi. Po fyzické stránce neexistuje nic, v čem bych nad tebou nevynikala. V tomhle směru na mě nemusíš brát ohledy.“</p>

<p>Že to poněkud přehnala, věděla ještě dřív, než domluvila.</p>

<p>Butch odvrátil pohled, založil paže na prsou a sevřel rty.</p>

<p>To ne… „Butchi, tím nechci říct, že jsi slabý –“</p>

<p>„Nicméně jsem rád, žes mi něco připomněla.“</p>

<p><emphasis>Proboha… </emphasis>„Co?“</p>

<p>Jeho upjatý úsměv ji děsil. „Že jsem na nejnižším stupni žebříčku, a to hned ve dvou směrech. Jak společensky, tak vývojově.“ Kývl ke dveřím. „Takže… bude nejlepší, když půjdeš hned. A máš úplnou pravdu. Nečekej na mě.“</p>

<p>Chtěla se ho dotknout, ale jeho chladný prázdný pohled jí v tom zabránil. Zatraceně, všechno pokazila.</p>

<p>Ne, ujistila v duchu sama sebe. Nebylo <emphasis>co </emphasis>pokazit. Ne, pokud jí nedovolí nahlédnout do nepříjemných zákoutí svého života. Ne, pokud se sebere, odejde od ní a možná se vrátí v jakési neurčité, pravděpodobně nedohledné budoucnosti.</p>

<p>Zamířila ke dveřím, ale musela se aspoň naposledy ohlédnout. Stál tam s přikrývkou kolem pasu, s obnaženou hrudí, tělo ještě samá modřina… Kéž by ten obrázek dokázala navždy vymazat z paměti.</p>

<p>Vyšla z pokoje. Vzduchový zámek se za ní se zasyčením utěsnil.</p><empty-line /><p>Do hajzlu. Butch se svezl na podlahu. Takové to tedy je, když někoho stahují zaživa z kůže.</p>

<p>Bezmyšlenkovitě si mnul bradu a civěl do prázdna, za čas ztratil pojem o čase i o prostoru. Zů○stal sám, jen se zbytky zla, ukrytými kdesi ve svém nitru.</p>

<p>„Ahoj, Butchi.“</p>

<p>Prudce zvedl hlavu. V pokoji stál Vishous, vystrojený do boje, od hlavy po paty v kůži, ověšený smrtícími zbraněmi. Taška na oblečení od Valentina, kterou držel v ruce chráněné rukavicí, byla jako pěst na oko. Jako kdyby si jejich vrchní <emphasis>doggen</emphasis> Fritz vykračoval po domě se samopalem.</p>

<p>„Nekecej… Haversovi muselo hrábnout, jestli tě chce propustit. Vypadáš příšerně.“</p>

<p>„Den blbec. Nic víc.“ A na beton není poslední, tak by si na to měl začít rychle zvykat.</p>

<p>„Kde je Marissa?“</p>

<p>„Odešla.“</p>

<p>„Odešla?“</p>

<p>„Nenuť mě, abych to opakoval.“</p>

<p>„Zatracenej život.“ Vishous se zhluboka nadechl a hodil tašku na postel. „Nesu ti nějaký hadry a novej mobil –“</p>

<p>„Je to pořád ve mně, V. Cítím to. Mám to… na jazyku.“</p>

<p>Vishous ho spěšně přelétl pronikavým pohledem svých zářících očí. Pak k němu přistoupil a natáhl ruku. „Zbytek se uzdravuje rychle. Zázračně rychle.“</p>

<p>Butch uchopil ruku svého spolubydlícího a nechal se vytáhnout na nohy. „Až odsud vypadneme, možná na to společně přijdeme. Ledaže jsi už –“</p>

<p>„Nic jsem nezjistil. Ale neztrácím naději.“</p>

<p>„Já mám na věc jinej názor.“</p>

<p>Butch rozepnul zip tašky, pustil tenkou přikrývku a natáhl si boxerky. Oblékl si černé kalhoty a hedvábnou košili.</p>

<p>V civilním oblečení se cítil jako podvodník, protože ve skutečnosti je pacient, mutant, přízrak. Kriste… pane… Co to z něj při orgasmu vyteklo? A Marissa… Ještě že ji co nejdřív umyl.</p>

<p>„Krevní rozbor a tak dále vypadá dobře,“ poznamenal V po pročtení údajů v kartě, kterou tam nechal Havers. „Všechno je v normě.“</p>

<p>„Asi před deseti minutama jsem ejakuloval, kamaráde. A bylo to černý. Takže <emphasis>všechno </emphasis>v normě není.“</p>

<p>Tu dobrou zprávu uvítalo hrobové ticho. Kdyby po Vishousovi skočil a jednu mu ubalil, nemohl by z něj vyrazit šokovanější výraz.</p>

<p>„Jo… Pro rány boží, padáme odsud,“ zahučel Butch, vklouzl do polobotek od Gucciho a popadl kašmírový plášť.</p>

<p>Když vykročili ke dveřím, Butch se zadíval na postel. Prostěradlo bylo celé zmuchlané a polštáře rozházené, jak tam s Marissou…</p>

<p>Zaklel a vyšel do předpokoje s monitory, odkud ho V vyvedl přes mrňavou komoru se smetáky, kbelíky a čističi. Dali se chodbou, minuli laboratoř a procházeli klinikou kolem pokojů pro běžné pacienty. Cestou nahlédl do každé místnosti… a před jednou zabrzdil.</p>

<p>Otevřenými dveřmi spatřil Marissu, jak sedí na kraji lůžka, obklopená zřasenou sukní broskvově oranžových šatů. Držela za ruku holčičku a tiše k ní promlouvala. Z postele v rohu přihlížela jakási starší žena, nejspíš matka té malé.</p>

<p>A právě ona vzhlédla. Když uviděla Butche a Vishouse, jako by se přikrčila, přitáhla si k tělu žmolkovitý svetr a sklopila oči k podlaze.</p>

<p>Butch nasucho polkl a pokračoval v chůzi.</p>

<p>Stanuli u výtahů a čekali, až se některé dveře otevřou, když vtom Butch řekl:</p>

<p>„V?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„I když jsi nezjistil nic konkrétního, máš aspoň tušení, co mi provedli, ne?“ Na svého přítele se však nepodíval. A on se nepodíval na něj.</p>

<p>„Možná. Ale tady nejsme sami.“</p>

<p>Po zvukovém signálu se odsunuly dveře. Dolů sjížděli mlčky.</p>

<p>Když vyšli z budovy a obklopila je noc, Butch řekl: „Víš, že jsem měl nějakou dobu černou krev.“</p>

<p>„V tvých záznamech stojí, že už je červená.“</p>

<p>Butch chňapl po Vishousově paži a otočil ho k sobě. „Jsem teď poloviční <emphasis>bezduchej</emphasis>?“</p>

<p>Tak. A je to venku. To, z čeho má největší hrůzu a kvůli čemu odešel od Marissy, peklo, s nímž se bude muset naučit žít.</p>

<p>V se mu zpříma zahleděl do očí. „Ne.“</p>

<p>„Jak to víš?“</p>

<p>„Protože tu možnost odmítám.“ Butch ho pustil. „Neměl bys strkat hlavu do písku, upíre. Možná jsem teď tvůj nepřítel.“</p>

<p>„Blbost.“</p>

<p>„Vishousi, co když –“</p>

<p>V ho popadl za klopy a trhnutím si ho přitáhl až k sobě. Bratr se chvěl po celém těle, oči jasné jako křišťál. „<emphasis>Ty nejsi můj nepřítel.</emphasis>“</p>

<p>Butchovi to pochopitelně zvedlo mandle. Drapl V za mocná ramena a nabral do pěstí koženou bundu. „Jak si tím můžeš bejt jistej?“</p>

<p>V ukázal tesáky a zasyčel, černé obočí zlověstně zkřivené. Butch cítil, jak v něm kypí agresivita, a doufal, <emphasis>modlil se, </emphasis>aby se každým okamžikem pustili do křížku. Dychtil po tom, aby mohl udeřit a úder inkasovat; aby se bili do krve.</p>

<p>Dlouho stáli zaklesnutí do sebe, svaly našponované očekáváním, čelo zpocené napětím. Stačil nepatrný signál…</p>

<p>Pak stísněným prostorem mezi jejich obličeji pronikl Vishousův hlas, kolísavý, nakřáplý tón putující na křídlech zoufalého vydechnutí, tříštícího se o blízkou překážku. „Jsi můj jediný přítel. Nikdy nebudeš nepřítel.“</p>

<p>Těžko říct, kdo koho objal jako první, ale touha vymlátit z toho druhého duši z nich zcela vyprchala a zůstalo po ní jen pevné vzájemné pouto. Přitiskli se k sobě a zůstali stát v ledovém vichru. Konečně se od sebe odtrhli, neobratně a v rozpacích.</p>

<p>Po chvilce oboustranného odkašlávání vytáhl V z kapsy ubalenou cigaretu a zapálil ji. Vyfoukl kouř a řekl: „<emphasis>B</emphasis><emphasis>ezduchej</emphasis> nejsi, poldo. To bys musel mít venku srdce. To tvoje pořád bije.“</p>

<p>„Třeba to byla nějaká polovičatá záležitost? Něco, co museli z nějakých důvodů přerušit.“</p>

<p>„To ti neřeknu. Pročetl jsem záznamy naší rasy, pátral jsem po sebemenším náznaku. Nic jsem nenašel. Aspoň napoprvé. Teď čtu Letopisy podruhé, úplně znova. Sakra, už jsem dokonce zabrousil na nějaký praštěný stránky na internetu.“ Vyfoukl další oblak dýmu provoněného tureckým tabákem. „Ale já to zjistím. Nevím kdy a jak, ale jednou na to přijdu.“</p>

<p>„Zkoušel ses podívat, co bude?“</p>

<p>„Myslíš do budoucnosti?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Že váháš.“ V pustil nedokouřenou cigaretu na zem, udusil doutnající špičku podrážkou těžkých bot, pak se sklonil a oharek zvedl. Vsunul ho do zadní kapsy a řekl: „Ale nic nevím. Do háje… potřebuju se napít.“</p>

<p>„Já taky. Razíme do ZeroSum?“</p>

<p>„Víš jistě, že na to máš?“</p>

<p>„Ani náhodou.“</p>

<p>„Takže vzhůru do ZeroSum.“</p>

<p>Zamířili k escalade a nasedli, Butch se uvelebil na sedadle spolujezdce. Když si připevnil bezpečnostní pás, ruka mu zabloudila k břichu. Zatraceně ho bolelo, protože se začal hýbat, ale vem to čert. V tuhle chvíli je mu všechno jedno.</p>

<p>Jak vyjížděli z příjezdové cesty u Haversova sídla, V řekl: „Mimochodem, někdo ti volal na centrální linku. Včera večer. Nějakej Mikey Rafferty.“</p>

<p>Butch svraštil čelo. Proč by mu některý ze švagrů volal, a zvlášť tenhle? Ze všech sourozenců ho nejvíc nesnáší právě Joyce – což vypovídá o lecčems, vzhledem k tomu, co k němu cítí ti ostatní. Že by jejich tátu konečně trefil šlak, který mu hrozí už léta?</p>

<p>„Co říkal?“</p>

<p>„Něco o křtinách. Chce, abys o tom věděl pro případ, že máš zájem. Tuhle neděli.“</p>

<p>Butch se zadíval okénkem do noci. Další svišť. Joycein první, ale celkově je to už kolikáté vnouče…? Sedmé? Ne… Osmé.</p>

<p>Ujížděli mlčky vstříc předměstí a protijedoucím autům, jejichž světla krátce zazářila a zase pohasínala. Míjeli domy. Obchody. Kancelářské budovy vybudované na přelomu století. Butch si představil tisíce lidí, kteří dýchají a žijí v Caldwellu.</p>

<p>„Chtěls někdy děti, V?“</p>

<p>„Ne. Nemám zájem.“</p>

<p>„Já chtěl.“</p>

<p>„A už nechceš?“</p>

<p>„Takový štěstí mít nebudu, ale co na tom záleží? Na tomhle světě už je O’Nealů až až.“</p>

<p>Patnáct minut nato se ocitli v centru města a zaparkovali za ZeroSum, ale Butchovi se z escalade nechtělo. Známé prostředí – auto, jeho spolubydlící i důvěrně známá nálevna – ho znepokojovaly. Protože jsou nachlup stejné jako dřív, kdežto on se změnil.</p>

<p>Otrávený a podrážděný otevřel přihrádku v palubní desce a vyndal z ní kšiltovku s logem Red Sox. Nasadil si ji a otevřel dveře, namíchnutý sám na sebe, že dělá takové drama z něčeho, co zažil už nesčetněkrát.</p>

<p>V okamžiku, kdy vystoupil z SUV, strnul.</p>

<p>„Butchi? Co se děje, kámo?“</p>

<p>To by taky rád věděl. Jako by se jeho tělo změnilo v ladičku, prochvíval jím náhlý nával energie… která ho táhla…</p>

<p>Otočil se a dlouhými kroky se vydal k Desáté ulici. Potřebuje zjistit, co je zač ten magnet, ten naváděcí signál.</p>

<p>„Butchi? Kam jdeš?“</p>

<p>Když ho V popadl za rameno, Butch se mu vytrhl a dal se do klusu s pocitem, že je uvázaný na laně a něco si ho přitahuje.</p>

<p>Nejasně si uvědomoval, že V běží po jeho boku a něco říká, jakoby do mobilu. „Rhagi? Potřebuju tě. Desátá ulice. Ne, jde o Butche.“</p>

<p>Butch se rozběhl, a sice tak rychle, že za ním cípy pláště vlály jako třepotavé kašmírové praporky. Když mu v cestě z ničeho nic vyrostla Rhageova obří postava, zakličkoval, aby se mu vyhnul.</p>

<p>Rhage skočil před něj. „Butchi, kam běžíš?“</p>

<p>Upír po něm chňapl, ale Butch ho odrazil tak prudce, že Rhage narazil zády do cihlové zdi domu. „Nesahej na mě!“</p>

<p>Po dvou stech metrech zjistil, co ho volá: tři <emphasis>bezduší, </emphasis>kteří právě vycházeli z příčné uličky.</p>

<p>Butch se zastavil. Zabijáci se zastavili. Nastal strašlivý okamžik sjednocení, který vehnal Butchovi slzy do očí, když v nenáviděných nemrtvých rozeznal to, co má v sobě i on.</p>

<p>„Ty jsi nováček?“ zeptal se jeden.</p>

<p>„Jasně, že je,“ řekl druhý. „A prošvihl jsi hlášení, blbečku.“</p>

<p><emphasis>Ne… ne… Bože, to ne…</emphasis></p>

<p>Trojice se mu jako jeden muž zadívala přes rameno, nepochybně na Vishouse a Rhage, kteří obešli roh. <emphasis>Bezduší</emphasis> se přichystali k útoku, zaujali bojová postavení, zvedli ruce…</p>

<p>Butch postoupil o krok k nim. A ještě.</p>

<p>„Butchi…“ Zlomený hlas za jeho zády patřil Vishousovi. „Bože… <emphasis>ne</emphasis>.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třináctá</strong></p>

<p>J</p>

<p>ohn se zavrtěl, pozměnil polohu a zavřel oči. Ležel schoulený v ohavném, prodřeném tmavě zeleném křesle a při každém nádechu cítil Tohra. Tenhle šeredný kus nábytku byl válečníkovým nejoblíbenějším vlastnictvím a Wellsii trnem v oku. Tady, ve své pracovně ve výcvikovém středisku, dlouhé hodiny vyřizoval administrativu, zatímco John se učil.</p>

<p>Od té tragédie používá John křeslo jako postel.</p>

<p>Podrážděně se znovu přesunul, takže teď měl nohy přehozené přes postranní lenoch a hlavu a ramena vtlačená do horní části opěradla. Zavřel víčka ještě pevněji a modlil se, aby konečně nalezl klid. Naneštěstí mu ve spáncích zuřivě tepe krev a v hlavě se honí matné, a přesto konkrétní a neodbytné útržky myšlenek.</p>

<p>Vyučování skončilo přede dvěma hodinami, ale on ještě pokračoval v tréninku, i když všichni ostatní žáci už dávno odešli. A protože se už týden pořádně nevyspal, čekal, že padne únavou.</p>

<p>Ale možná je pořád rozrušený kvůli Lashovi. Ten lump mu věčně předhazuje, jak včera při Zsadistově výkladu před celou třídou omdlel. Jak jen toho kluka nenávidí! Nejradši by toho nafoukanýho, prachatýho, zlomyslnýho –</p>

<p>„Otevři oči, chlapče. Vím, že jsi vzhůru.“</p>

<p>John sebou trhl tak prudce, až málem spadl z křesla. Když se narovnal a vytáhl do sedu, spatřil ve dveřích místnosti Zsadista v charakteristickém stejnokroji: v přiléhavém černém roláku a ve volných sportovních kalhotách.</p>

<p>Výraz v jeho tváři byl stejně drsný jako jeho vzezření. „Dobře poslouchej, protože už to nebudu opakovat.“</p>

<p>John sevřel lenochy křesla. Tušil, o čem bude řeč.</p>

<p>„Jestli nechceš k Haversovi, tak tam nepojedeš. Ale přestaň dělat pitomosti. Vynecháváš společný jídlo a vypadáš, jako bys nejmíň týden nespal. Tvůj celkovej postoj už mi začíná jít pěkně na nervy.“</p>

<p>Jo, tak tohle určitě nebude typický rozhovor rodiče/učitele se synem/žákem, jaké John znal. A tentokrát nepřijal kritiku s pokorou. V hrudi mu vzkypěla nespokojenost.</p>

<p>Z na něj namířil ukazovák. „Nenech se od Lashe vyprovokovat, jasný? Prostě toho zmetka ignoruj. A ode dneška budeš pravidelně jíst.“</p>

<p>John se zamračil a pak sáhl pro blok, aby měl jistotu, že Zsadist ví, co mu chce sdělit.</p>

<p>„S odpovědí se nenamáhej. Nemám o ni zájem.“ Když se John zdravě naštval, Zsadist se usmál a odhalil obrovské tesáky. „Určitě máš dost rozumu na to, aby sis moje doporučení vzal k srdci. Nepřej si, abych tě vzal na skřipec.“</p>

<p>John se odvrátil. Věděl, že bratr by ho bez sebemenší námahy přerazil vejpůl. Ta skutečnost ho rozladila.</p>

<p>„Vykašli se na Lashe, platí? Nechtěj, abych se do toho vložil. Ani jednomu z vás by se to nelíbilo. Kývni, abych věděl, žes mi rozuměl.“</p>

<p>John přikývl, zrudlý a zahanbený. Vzteklý. Vyčerpaný.</p>

<p>Potlačovaná agresivita ho dusila. Dlouze vydechl a promnul si oči. Celý život byl tichý, dalo by se říct, že dokonce nesmělý. Proč ho poslední dobou všechno tak snadno vytočí?</p>

<p>„Blíží se tvoje proměna. Proto.“</p>

<p>John pomalu zvedl hlavu. <emphasis>Slyšel dobře?</emphasis></p>

<p><emphasis>Vážně? </emphasis>Naznačil.</p>

<p>„Jo. Proto je nezbytně nutné, aby ses naučil ovládat. Pokud přeměnu přežiješ, získáš tělo, které bude schopné věcí, o jakých se ti ani nezdá. Teď mám na mysli ryzí tělesnou sílu. Hrubou, zvířeckou sílu, která může zabít. Připadá ti, že máš problémy? Jen počkej, až se budeš muset vypořádat s pořádnou zátěží. Takže se potřebuješ naučit opanovat už <emphasis>teď</emphasis>.“</p>

<p>Zsadist se otočil k odchodu, ale pak se zarazil a ohlédl se. Světlo dopadalo na jizvu, která mu ubíhá přes obličej a deformuje horní ret. „Ještě něco. Potřebuješ si s někým promluvit? O… Zkrátka o všem?“</p>

<p><emphasis>To určitě,</emphasis> pomyslel si John. K tomu Haversovu terapeutovi ho nedostanou ani párem koní.</p>

<p>Právě proto odmítá jít na vyšetření. Když ho ten upíří felčar dostal do spárů naposled, lstí ho přiměl k pohovoru se cvokařem, o který neměl zájem a který si rozhodně netouží zopakovat. Jako by nestačilo, co se s ním děje, ještě ho někdo bude nutit, aby se zase vrtal ve své minulosti. Na tu kliniku se nechá odvézt jen v případě, že mu půjde o život.</p>

<p>„Johne? Chceš si s někým popovídat?“ Když zavrtěl hlavou, Z přimhouřil oči. „Taky dobře. To varování ohledně Lashe si zapiš za uši, jasný?“</p>

<p>John sklopil pohled a přikývl.</p>

<p>„Výborně. A teď mazej do domu. Fritz ti připravil večeři a já se budu dívat, jak jíš. A nenecháš jediný sousto. Před proměnou musíš načerpat sílu.“</p><empty-line /><p>Butch se blížil k zabijákům, ale nezdálo se, že by se jím cítili ohroženi. Nanejvýš měli dopal, jako by nedělal to, co se od něj očekává.</p>

<p>„Za tebou, blbečku,“ sykl ten uprostřed. „Cíl máš za zády. Dva bratry.“</p>

<p>Butch <emphasis>bezduché</emphasis> obešel a přitom instinktivně zaznamenal, co se z jejich signálů dovídá. Ten nejvyšší je ve Společnosti zhruba rok: dosud v sobě má něco z člověka, ačkoli Butch netuší, jak to zjistil. Druzí dva jsou staří mazáci. Je si tím jistý nejen proto, že mají vybledlé vlasy a pleť.</p>

<p>Zůstal stát, až když se jim ocitl za zády. Mezerou mezi jejich mohutnými těly sledoval Rhage a Vishouse… kteří se tvářili, jako by jim v náručí umíral věrný přítel.</p>

<p>Butch přesně věděl, kdy <emphasis>bezduší </emphasis>zaútočí, a vyrazil kupředu s nimi. Jakmile se Rhage a V přikrčili do bojové pozice, Butch zahákl prostřednímu <emphasis>bezduchému </emphasis>paži za krk a strhl ho na zem.</p>

<p>Napadený zařval a Butch na něj skočil, i když věděl, že je ještě slabý a na protivníka nemá. <emphasis>Bezduchý </emphasis>ho ze sebe samozřejmě skopl, obkročmo se mu posadil na břicho a začal ho rdousit. Byl neuvěřitelně silný a dožraný, něco jako zápasník sumo naočkovaný vzteklinou.</p>

<p>Butch se snažil, seč mohl, aby mu hlava zůstala sedět na ramenou, a přitom si nejasně uvědomil záblesk a třesknutí. A další. Rhage a Vishous očividně udělali s <emphasis>bezduchými </emphasis>krátký proces a teď běží k němu. Díkybohu.</p>

<p>Ale zrovna ve chvíli, kdy dorazili, se začaly dít věci.</p>

<p>Butch se poprvé zadíval nemrtvému hluboko do očí. Jako by do sebe zapadly dvě přesně vysoustružené součástky a připoutaly jednoho k druhému tak pevně, jako by spolu byli svázaní ocelovým lanem. Když zabiják znehybněl, zmocnilo se Butche nepřekonatelné nutkání… Jenomže nevěděl, <emphasis>k čemu</emphasis>. Vzápětí ho nepotlačitelný instinkt přinutil otevřít ústa k nadechnutí.</p>

<p>A tehdy začal vtahovat vzduch. Než si vůbec uvědomil, co dělá, začal mu plnit plíce jediný dlouhý plynulý nádech.</p>

<p>„Ne…,“ zašeptal zabiják a roztřásl se.</p>

<p>Mezi jejich ústy se něco přelilo, jakýsi temný stín, který vyšel z <emphasis>bezduchého </emphasis>a vstoupil do Butche –</p>

<p>Spojení přerušil surový zásah zvenčí. Vishous nemrtvého popadl, zvedl do vzduchu a hlavou napřed mrštil na nedalekou zeď. Než se omráčený stačil vzpamatovat, stál V nad ním. Vzduchem se mihla černá dýka.</p>

<p>Po známém zajiskření a prsknutí Butch bezvládně spustil paže na asfalt. Překulil se na bok a stočil do klubíčka, ruce přitisknuté k břichu. K nesnesitelné bolesti se navíc přidala krutá nevolnost, jako by v něm doznívalo to, s čím bojoval, když mu bylo nejhůř.</p>

<p>V jeho zorném poli se objevily dva páry bagančat, on však nedokázal vzhlédnout a podívat se bratrům do očí. Zatraceně… Nechápe, co udělal, ani co se stalo. Ví jen to, že on a <emphasis>bezduší</emphasis> jsou příbuzní.</p>

<p>Vishousův hlas zněl slabě a jakoby bez energie. „Jsi v pořádku?“</p>

<p>Butch pevně zavřel oči a zavrtěl hlavou. „Hádám… že byste mě odsud měli dostat. A neopovažujte se mě odvézt domů.“</p><empty-line /><p>Vishous odemkl svůj ateliérový byt, a zatímco Rhage držel dveře, odvlekl Butche dovnitř. Nahoru vyjeli nákladním výtahem v zadní části budovy, což bylo prozíravé. Polda byl doslova mrtvé břemeno, a vážil víc, než na kolik vypadal. Jako by ho táhl k zemi nejmíň pětinásobek normální gravitace.</p>

<p>Složili ho na postel na záda, ale on se téměř okamžitě přetočil na bok a přitáhl kolena co nejvýš k bradě.</p>

<p>Nastalo vleklé ticho, během něhož se zdálo, že Butch omdlel.</p>

<p>Jako by chtěl znepokojení vychodit, Rhage začal rázovat sem a tam po místnosti. Vishous měl té šokující podívané pořád plnou hlavu. Zapálil si tureckou cigaretu a vtáhl kouř hluboko do plic.</p>

<p>Hollywood si odkašlal. „Já zírám, V… Tak sem si vodíš ženský, jo?“ Bratr přistoupil blíž a dotkl se dvou řetězů připevněných k černé zdi. „Leccos se k nám doneslo. Zdá se, že je to pravda.“</p>

<p>„Jak je libo.“ Vishous zamířil k baru a nalil si dvojitou vodku Grey Goose. „Ještě dneska v noci musíme zajít k těm <emphasis>bezduchým </emphasis>domů.“</p>

<p>Rhage kývl k posteli. „A co bude s ním?“</p>

<p>Polda jako zázrakem zvedl hlavu. „Teď nemám na procházku ani pomyšlení. Na mou duši.“</p>

<p>V si ho prohlížel přimhouřenýma očima. Butchův obličej, po námaze obvykle zdravě brunátný, je bílý jako křída. A silně páchne… Malinko nasládle. Jako kojenecký zásyp.</p>

<p>Kristepane. Jako by mu ti zabijáci předali ještě něco jiného. Něco z Omegy…</p>

<p>„Vishousi?“ Rhageův hlas zněl mírně. Ustaraně, přátelsky. „Chceš tady zůstat? Nebo ho pro jistotu odvezeme k Haversovi?“</p>

<p>„Jsem v pohodě,“ zaskřehotal Butch.</p>

<p><emphasis>Lež jako věž, </emphasis>pomyslel si V. Dopil vodku a otočil se k Rhageovi. „Půjdu s tebou. Poldo, za chvilku jsme zpátky i s jídlem, platí?“</p>

<p>„Ne. Nebudu jíst. A dneska už se nevracejte. Zamkněte mě, abych se odsud nedostal, a nechte mě být.“</p>

<p>Do háje. „Poldo, jestli se oběsíš na hajzlíku, přísahám, že tě zamorduju ještě jednou. Kapišto?“</p>

<p>Světle hnědé oči zamžikaly. „Rád bych se nejdřív dověděl, co mi udělali. Pak se uvidí. Zatím buď bez obav.“</p>

<p>Butch zase zavřel oči a Vishous s Rhagem po chvíli vyšli na terasu. Když V zamykal dveře, uvědomil si, že mu dělá větší vrásky fakt, že tady má Butche nechat, než představa, že by ho měl chránit.</p>

<p>„Kam razíme?“ zeptal se Rhage, i když obvykle plánoval akce on.</p>

<p>„V první prkenici je adresa ve Wichita Street. Číslo čtyři sta padesát devět. Byt cé čtyři.“</p>

<p>„Jdeme na to.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtrnáctá</strong></p>

<p>K</p>

<p>dyž Marissa otevřela dveře své ložnice, připadala si jako vetřelkyně ve svém vlastním teritoriu: poražená, zklamaná, ztracená… Zkrátka jako cizinka.</p>

<p>Nazdařbůh se rozhlédla kolem. Bože, bývala to přece tak nádherná místnost laděná do smetanových tónů. Obrovská postel s nebesy, pohodlná lenoška, starožitné prádelníky a odkládací stolky. Ze všeho čiší ryzí ženskost, snad jen s výjimkou uměleckých předmětů na zdi. Její sbírka Dürerových dřevořezů se zařízením vůbec nesouzní. Pochmurné scény, ostré obrysy a černobílé provedení zpravidla odpovídá spíše vkusu muže než ženy.</p>

<p>Jenomže ty výjevy k ní promlouvají.</p>

<p>Přistoupila k jedné desce a zadívala se na ni. Nejasně si uvědomila, že Havers výzdobu její ložnice nikdy neschvaloval. Měl za to, že romantické zasněné krajinky Maxfielda Parrishe jsou pro vysoce urozenou ženu vhodnější.</p>

<p>Koneckonců, v názorech na umění se spolu nikdy neshodli. Přesto jí dřevořezy koupil, protože se jí tolik líbily.</p>

<p>Vzchopila se, zavřela dveře a vešla do koupelny. Do zahájení pravidelného zasedání Rady <emphasis>urozených </emphasis>jí moc času nezbývá, protože Havers pokaždé trvá na tom, aby z domu odešli pokud možno co nejdřív.</p>

<p>Stoupla si pod sprchu, zmatená netušenými záludnostmi života. Když byla s Butchem na karanténě, Rada, <emphasis>glymera </emphasis>a vlastně cokoli jiného jako by neexistovalo… Teď je zase sama a všechno je stejné jako dřív.</p>

<p>Návrat do „normálu“ vnímala jako osobní tragédii.</p>

<p>Vyfénovala si vlasy, oblékla modrozelené šaty od Yvese St. Laurenta z 60. let dvacátého století, přistoupila ke šperkovnici a vybrala nákladnou sadu s diamanty. Kameny ji tížily a nepříjemně studily na krku. Náušnice stahovaly lalůčky dolů a náramek připomínal ocelová pouta. Při pohledu do zrcadla ji napadlo, že ženy její společenské vrstvy jsou ve skutečnosti jenom figuríny vystavující na odiv rodinný majetek.</p>

<p>Zejména na schůzích Rady <emphasis>urozených</emphasis>.</p>

<p>Sešla do přízemí. Setkání s Haversem se obávala, ale usoudila, že bude lepší mít nepříjemnou konfrontaci za sebou. V pracovně ho nenašla, a tak se vydala do kuchyně, přesvědčená, že se před odchodem chtěl ještě rychle najíst. Než zatlačila do dveří hlavní komory se zásobami vedle kuchyně, zahlédla, jak ze dveří suterénu vychází Karolyn. V náručí nesla stoh složených kartónových krabic.</p>

<p>„Počkej, pomůžu ti,“ nabídla se Marissa a spěchala k ní.</p>

<p>„Ne, děkuji… paní.“ Služebná se začervenala a odvrátila zrak. Inu, <emphasis>doggenové</emphasis>. Nesnášejí, když jim nabízejí pomoc ti, kterým slouží.</p>

<p>Marissa se usmála. „Chystáš se stěhovat knihovnu před malováním, viď? To mi něco připomnělo. Teď na to nemám čas, ale měly bychom spolu probrat jídelníček té zítřejší slavnostní večeře.“</p>

<p>Karolyn se hluboce uklonila. „Odpusťte, ale pán naznačil, že večeře pro předsedu Rady <emphasis>urozených </emphasis>se ruší.“</p>

<p>„Kdy to říkal?“</p>

<p>„Před chvilkou, než odešel najednání.“</p>

<p>„On už odešel?“ Možná se domníval, že si Marissa bude chtít odpočinout. „Měla bych si pospíšit – Karolyn, jsi v pořádku? Nevypadáš dobře.“</p>

<p>Žena se uklonila tak hluboce, že kartony v její náruči málem zavadily o podlahu. „Nic mi není, paní. Děkuji.“</p>

<p>Marissa vyběhla z domu, dematerializovala se a zhmotnila se před tudorovským sídlem úřadujícího předsedy Rady. Zaklepala a doufala, že se Havers už zklidnil. S ohledem na to, k čemu se nachomýtl, jeho hněv chápe, ale bratr může být klidný. Po Butchovi se slehla zem a v jejím životě už nehraje žádnou roli.</p>

<p>Nicméně pokaždé, když si na to vzpomene, zvedne se jí žaludek.</p>

<p><emphasis>Doggen, </emphasis>který přišel otevřít, ji uvedl do knihovny. Když vešla, žádný z devatenácti členů usazených kolem naleštěného stolu nevzal její přítomnost na vědomí. Což nebylo nic neobvyklého. Rozdíl byl ten, že k ní nevzhlédl její bratr. Nezvedl se a neodsunul pro ni židli… protože po jeho levici či pravici pro ni nebylo volné místo.</p>

<p>Havers se tedy nezklidnil. Ani v nejmenším.</p>

<p>Co se dá dělat, promluví si s ním po schůzi. Uchlácholí ho. Ujistí. Haversovo chování ji však hluboce ranilo, protože zrovna v tuhle chvíli by jeho podporu uvítala.</p>

<p>Posadila se na opačný konec stolu, na prostřední ze tří prázdných židlí. Když do místnosti vešel poslední z mužů, při zjištění, že všechna ostatní místa jsou obsazená, strnul. Po rozpačité pauze přispěchal dovnitř <emphasis>doggen </emphasis>s židlí a <emphasis>urozený </emphasis>se vmáčkl jinam.</p>

<p><emphasis>Leahdyr, </emphasis>předseda Rady, kultivovaný bělovlasý muž se znamenitým rodokmenem, urovnal jakési papíry, zaklepal na stůl špičkou zlatého pera a odkašlal si. „Tímto prohlašuji naši pravidelnou schůzi za zahájenou a prozatím odkládám ad acta program, jejž jste všichni obdrželi. Jeden člen Rady totiž vznesl výmluvnou žádost ke králi, kterou bychom podle mého názoru měli projednat přednostně.“ Vzal do ruky smetanově bílý list papíru a začal z něho předčítat. „Vzhledem k brutální vraždě <emphasis>urozené </emphasis>Wellesandry, plnokrevné dcery <emphasis>urozeného </emphasis>Relixe, svázané s válečníkem Bratrstva černé dýky Tohrmentem, synem Hharma, a vzhledem k únosu <emphasis>urozené </emphasis>Belly, plnokrevné dcery <emphasis>urozeného </emphasis>Rempoona a rodné sestry <emphasis>urozeného </emphasis>Rehvenge, svázané s válečníkem Bratrstva černé dýky Zsadistem, synem Ahgonyho, a konečně vzhledem k nesčetným úmrtím mužů z <emphasis>glymery,</emphasis> jež v jejich rozpuku mládí zavraždila Vyhlazovací společnost, je nabíledni, že zřejmé a stávající nebezpečí, jež hrozí našemu druhu, se v nedávné době vystupňovalo. Z toho důvodu dotyčný člen Rady ve vší úctě usiluje o obnovení a praktikování povinného stavu <emphasis>sehkluze, </emphasis>která se bude vztahovat na všechny nesvázané ženy z vrstvy aristokracie, aby mohla být zachována plnokrevnost našeho druhu. Dále, jelikož je povinností Rady střežit veškeré příslušníky rasy, navrhovatel opatření uctivě žádá, aby se řečený stav izolace vztahoval na ženy všech společenských vrstev.“ <emphasis>Leahdyr </emphasis>vzhlédl. „V souladu se zvyklostmi Rady <emphasis>urozených </emphasis>nyní zahajuji diskusi na předložené téma.“</p>

<p>Marissa se vyděšeně a s neblahým tušením rozhlédla po knihovně. Z jednadvaceti přítomných členů Rady je šest žen, ale ona je jediná, na koho se nařízení bude vztahovat. Přestože byla Wrathovou <emphasis>shellan, </emphasis>nikdy se s ní nespojil, a tudíž je považována za nesvázanou.</p>

<p>Jak postupně přibývalo souhlasných a podpůrných reakcí a vyjádření, Marissa stočila zrak k svému bratrovi. Havers teď nad ní bude mít absolutní moc. To byl z jeho strany velice chytrý tah.</p>

<p>Když se stane jejím <emphasis>ghardianem, </emphasis>nebude smět opustit dům bez jeho svolení. Nezůstane členkou Rady, pokud k tomu on nedá souhlas. Nebude smět nikam chodit ani cokoli dělat z vlastní vůle. Stane se jeho majetkem a on s ní bude moct jednat podle svého uvážení.</p>

<p>Naneštěstí neexistuje možnost, že by Wrath zamítl doporučení, které Rada <emphasis>urozených </emphasis>odhlasovala k přijetí. S ohledem na závažnou situaci s <emphasis>bezduchými </emphasis>nemá veto žádné opodstatnění, a i když Wratha nelze sesadit žádným zákonem, nedostatečná důvěra v jeho vladařské schopnosti by mohla vést k civilním nepokojům. To je to poslední, co by rase prospělo.</p>

<p>Díkybohu, že se Rehvenge na dnešní schůzi nedostavil. Bez jeho hlasu není Rada usnášeníschopná. Podle starých nedotknutelných zákonů, které jsou pro Radu závazné, mohou hlasovat pouze zástupci šesti prvních rodin, ale aby návrh prošel, musí být přítomni všichni členové. Příslušníci významných klanů sice sedí v tu chvíli u stolu, avšak Rehv chybí, a tudíž nelze dospět k zákonnému závěru.</p>

<p>Zatímco Rada živě diskutovala o <emphasis>sehkluzi, </emphasis>Marissa sklopila pohled do klína. Jak mohl Havers otevřít tuhle Pandořinu skříňku? A udělal to úplně zbytečně, protože ona a Butch O’Neal nejsou… Prostě nejsou. Musí s bratrem promluvit a přesvědčit ho, aby nějakým způsobem prosazení toho nesmyslného nápadu zmařil. Jistě, Wellesandra byla zavražděna a je to nesmírná tragédie, ale nutit ženy, aby se stáhly do izolace, je zpátečnictví.</p>

<p>Návrat do doby temna, kdy upírky nesměly vycházet z domu a byly pouhým majetkem.</p>

<p>Vzpomněla si na matku a její dceru se zlomenou nohou, které jsou stále na klinice. To opatření není jen represivní, ale také nebezpečné, pokud je pánem domu nekompetentní nebo dokonce násilnický <emphasis>hellren</emphasis>. Na strážce ženy ve stavu <emphasis>sehkluze</emphasis> se totiž podle zákona vztahuje imunita, tedy i absolutní volnost rozhodování, na jejímž základě může s dotyčnou nakládat, jak se mu zlíbí.</p><empty-line /><p>Van Dean stál v další suterénní místnosti dalšího domu v další čtvrti Caldwellu a s píšťalkou mezi rty sledoval pohyby bělovlasých mužů na place před sebou. Šest „žáků“ stálo v řadě bok po boku, kolena pokrčená a pěsti zvednuté do útoku. Bleskurychlými výpady boxovali do vzduchu a se strojovou přesností střídali pravačku a levačku, ramena v souznění s pažemi. Sklepní prostory byly přesycené jejich nasládlým pachem, ale Van už ten smrad nevnímal.</p>

<p>Dvakrát hvízdl. Jako jeden muž zvedla šestice ruce, jako by jimi popadli protivníka za hlavu, a přitom několikrát prudce vyrazili kolenem dopředu, proti rozkroku a břichu neviditelného nepřítele. Van znovu zapískal a chlapi vystřídali nohy.</p>

<p>Cvičit muže k boji je nesrovnatelně jednodušší než se s nimi utkávat v ringu. Přiznává to jen nerad, protože to znamená, že už není nejmladší, nicméně změnu uvítal.</p>

<p>Nadto se ukázalo, že má pro výuku buňky. Díky tomu, že se ti gangsteři učí rychle a berou výcvik smrtelně vážně, má k dispozici kvalitní materiál.</p>

<p>Až na to, že tihle maníci jsou z jiného těsta. Stejně oblečení. Stejně obarvené vlasy. Nosí stejné zbraně. Zřejmé není jen to, co mají za lubem. Mají koncentraci vojáků z povolání. Ani stopa po nedbalosti a frajeřinkách, jež většina pouličních rváčů maskuje chvastounstvím a pistolí. Kdyby nevěděl, co jsou zač, řekl by, že pracují pro vládu. Jsou rozdělení do oddílů a mají špičkovou výzbroj. Jsou umanutí. A jsou jich desítky. Trénuje teprve týden, po pěti hodinách denně, a zatím přišla pokaždé jiná parta. S touhle sestavou má tu čest teprve podruhé.</p>

<p>Ale proč by federálové najímali jako trenéra chlapa jeho ražení?</p>

<p>Dlouhým hvizdem oznámil konec lekce. „To je pro dnešek všechno.“</p>

<p>Muži si dali rozchod a zamířili k taškám s osobními věcmi. Nikdo ani necekl. Jeden na druhého se nepodíval. Žádné chlapácké žertíky a vzájemné popichování, jaké je zvykem v ryze pánské společnosti.</p>

<p>Když vyšli z místnosti, Van vyndal ze sportovního vaku láhev s vodou. Napil se a v duchu zvažoval nejvýhodnější trasu přes město. Za hodinu má totiž nastoupit k zápasu. Na jídlo mu nezbyde čas, ale stejně nemá hlad.</p>

<p>Oblékl si větrovku, vyběhl po schodech do přízemí a rychle prohlédl dům. Je prázdný. Bez nábytku. Bez zásob potravin. Nikde nic. A ve všech domech, kde dosud probíhal trénink, je to nachlup stejné. Jen kostry obydlí, které zvenčí vypadají úplně normálně.</p>

<p>Zatraceně divná věc…</p>

<p>Vyšel předními dveřmi, ujistil se, že dobře zamkl, a vydal se k svému náklaďáku. Místa setkání jsou každý den jiná a on má dojem, že to tak bude pokaždé. Každý den v sedm ráno mu někdo zatelefonuje a oznámí, kam má přijet. Pak celý den trčí v jednom a témž domě, zatímco se skupiny mužů střídají. Jeden výcvikový blok trvá dvě hodiny, rozvrh je neměnný a běží jako na drátcích.</p>

<p>Možná je to nějaká polovojenská organizace –</p>

<p>„Dobrý večer, chlapče.“</p>

<p>Van strnul a vyslal pohled přes kapotu náklaďáku. U protějšího chodníku parkoval minivan a Xavier se o něj opíral stejně nenuceně jako mamka, která přijela ve zrezivělé kraksně vyzvednout fakana po fotbalovém tréninku.</p>

<p>„Co je?“ řekl Van.</p>

<p>„Vedeš si dobře.“ Xavierův bezvýrazný úsměv ladil s jeho bezvýraznýma světlýma očima.</p>

<p>„Díky, ale jsem na odchodu.“</p>

<p>„Ještě ne.“ Když se chlapík odlepil od auta a přešel silnici, Vanovi se zježily chloupky na zátylku. „Tak mě napadlo, chlapče, že by ses s námi mohl seznámit o něco důvěrněji.“</p>

<p>Tak o něco důvěrněji, jo? „O zločin nemám zájem. Je mi líto.“</p>

<p>„Podle čeho usuzuješ, že naše aktivity jsou trestné?“</p>

<p>„Ale no tak, Xaviere.“ Van věděl, že maník nesnáší, když při oslovení vynechá <emphasis>pane</emphasis>. Proto to dělal co možná nejčastěji. „Jednou už jsem seděl. Byla to otrava.“</p>

<p>„Ano. Zapletl ses se zloději aut. Vsadím se, že tvůj brácha by o tom mohl dlouho povídat. Nemyslím ten, který byl s tebou v partě. Mám na mysli toho jediného slušňáka v té vaší rodince. Toho bez škraloupu. Richarda.“</p>

<p>Van se zamračil. „Něco vám povím. Moji rodinu do toho netahejte. Všechny ty domy, co používáte k výcviku, bych bez mrknutí oka práskl poldům. Myslím, že by je mohlo zajímat, co se děje ve sklepě.“</p>

<p>V Xavierově obličeji se objevil nepřístupný výraz. <emphasis>Dostal jsem tě, </emphasis>napadlo Vana.</p>

<p>Ale ten chlap se jen usmál. „Já ti taky něco povím. Můžu ti poskytnout něco, co nikdo jiný nedokáže.“</p>

<p>„Vážně?“</p>

<p>„Zaručeně.“</p>

<p>Van zavrtěl hlavou. „Není moc brzo na to, abyste mě vzal do party? Co když se mi nedá věřit?“</p>

<p>„O to nemám obavy.“</p>

<p>„Vaše důvěra mě dojímá. Ale děkuju, nechci. Je mi líto.“</p>

<p>Předpokládal hádku. Ale dočkal se jen přikývnutí.</p>

<p>„Jak si přeješ.“ Xavier se otočil a vrátil se k minivanu.</p>

<p>Zvláštní, pomyslel si Van, když se posadil za volant. Ty lidi jsou vážně zvláštní.</p>

<p>Ale platí mu včas. A dobře.</p><empty-line /><p>Vishous se zhmotnil na trávníku před svědomitě udržovaným obytným domem. O zlomek vteřiny nato se ve stínech objevila i Rhageova mohutná postava.</p>

<p><emphasis>Do háje. </emphasis>Vishous litoval, že si předtím nevymínil pauzu na další cigaretu. Potřebuje ji jako sůl. Potřebuje… zkrátka něco.</p>

<p>„V, jsi v pohodě?“</p>

<p>„Jasně. Jde se na věc.“</p>

<p>Poté, co si trochu pohráli se zámky, vešli hlavním vchodem do vestibulu. Uvnitř ucítili osvěžovač vzduchu, syntetickou pomerančovou vůni stejně agresivní jako pach acetonu.</p>

<p>Výtah byl zrovna v provozu, a tak vyběhli nahoru po schodech. Na druhém podlaží míjeli byty označené Cl, C2 a C3. Vishous nechal ruku pod bundou položenou na glocku, ačkoli měl dojem, že to nejnebezpečnější, na co tady můžou narazit, je monitor na chodbě. Dům byl jako ze škatulky, s afektovaně přeslazenou výzdobou. Na dveřích umělé květinové pugety, před každým bytem rohožka se srdíčkovým nebo břečťanovým vzorkem. Na stěnách rámečky s povzbudivými fotografiemi růžovooranžového západu slunce, dovádějících štěňat a připitomělých koťátek.</p>

<p>„To mě podrž,“ zahučel Rhage. „Tolik úchylnejch kýčů pohromadě jsem ještě neviděl.“</p>

<p>„A už asi neuvidíš.“</p>

<p>V se zastavil přede dveřmi bytu C4 a vůlí poodemykal západky.</p>

<p>„Co tady děláte?“</p>

<p>Oba se otočili.</p>

<p><emphasis>Zatracená práce.</emphasis> Přepadovku nečekali. Stará dáma měřila zhruba metr padesát, na hlavě měla helmu z bílých kudrn a na sobě nařasený prošívaný župan připomínající termopřikrývku.</p>

<p>A oči jako ostříž. „Na něco jsem se vás ptala, mládenci.“</p>

<p>Slova se duchapřítomně ujal Rhage. Je známo, že podobné situace zvládá se šarmem sobě vlastním. „Přišli jsme za kamarádem, madam.“</p>

<p>„Vy znáte Dottiina vnuka?“</p>

<p>„Ano, madam. Známe.“</p>

<p>„A taky na to vypadáte.“ To rozhodně nebyla lichotka. „Mimochodem, myslím, že by se měl odstěhovat. Dottie před čtyřmi měsíci umřela a on sem ani trochu nezapadá.“</p>

<p><emphasis>A vy taky ne, </emphasis>sděloval její podezíravý pohled.</p>

<p>„Však on se odstěhuje.“ Rhage se přívětivě usmál, rty stisknuté k sobě. „Vlastně se už odstěhoval. Včera večer.“</p>

<p>Vishous ho přerušil: „Pardon. Hned jsem zpátky.“</p>

<p>Rhage po něm střelil pohledem s jasným poselstvím: <emphasis>Opova</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>se</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>mě</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ad</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>echa</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>taro</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>ašplí. </emphasis>Ale Vishous už vešel do bytu a zavřel bratrovi dveře před nosem. Jestli se Rhageovi nepodaří stařenku zpracovat, může ji zbavit vzpomínek – i když by to bylo až krajní řešení. Starší lidé na manipulaci s myslí nereagují nejlíp a jejich méně přizpůsobivý mozek by invazivní zásah nemusel vydržet.</p>

<p>A tak zatímco Hollywood bude okouzlovat Dottiinu kámošku, on se tady trochu rozkouká.</p>

<p>S úšklebkem přehlédl byt. Všechno páchne značkovou kolínskou <emphasis>bezduch</emphasis><emphasis>ých</emphasis>. Odporně sladce. Jako Butch…</p>

<p>Do hajzlu. <emphasis>Nemysli na to.</emphasis></p>

<p>Soustředil se na své okolí. Na rozdíl od většiny úkrytů nemrtvých je byt zařízený, i když se o to očividně postarala jeho bývalá uživatelka. Dottie měla slabost pro kytičky, krajky a porcelánové kočky. Zapadala sem přímo dokonale.</p>

<p>Je pravděpodobné, že <emphasis>bezduší </emphasis>se o její smrti dověděli z nekrologu v novinách a ukradli její identitu. Anebo se tady opravdu zabydlel její vnuk potom, co ho přijali do Vyhlazovací společnosti.</p>

<p>Vešel do kuchyně, ale hned z ní zase vypadl. Kredenc i chladnička jsou prázdné, tedy nic nového pod sluncem. Zamířil do druhé části bytu a přemítal, jak je zvláštní, že se nemrtví neskrývají tam, kde přespávají. A u převážné většiny těch, které dostali, našli průkaz identity se správnými údaji. Koneckonců na sebe nechtějí upoutat pozornost –</p>

<p>Přistoupil k růžovobílému stolu, na kterém ležel otevřený a zapnutý laptop Dell Inspiron. Chopil se myši a provedl letmý průzkum. Samé zašifrované složky, všechno skrz naskrz chráněné heslem.</p>

<p>Přestože <emphasis>bezduší </emphasis>vlastní snadno přístupné domy v nejlepších čtvrtích Caldwellu s rohožkou opatřenou nápisem <emphasis>Vítáme vás!, </emphasis>elektronickou výbavu střeží jako oko v hlavě. Většina zabijáků má vlastní počítač a Vyhlazovací společnost používá stejnou ochranu a kódovací finty jako Vishous na svém nádobíčku v sídle Bratrstva. Takže jejich záznamy jsou nepřístupné.</p>

<p>Štěstí, že výraz <emphasis>nepřístupný </emphasis>není součástí jeho slovníku.</p>

<p>Zavřel laptop a ze zásuvky i z přístroje vytáhl kabel. Šňůru napěchoval do kapsy, zapnul si bundu, vsunul pod ní laptop a přitiskl si ho k hrudi. Pak pokračoval v průzkumu bytu. V ložnici jako by vybuchl vysokotonážní šrapnel naplněný kytičkami a kraječkami, které se rozprskly po posteli, po stěnách i po oknech.</p>

<p>Vida, tady je to. Na stolku u postele, mezi telefonem, čtyři měsíce starým číslem <emphasis>Reader</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>s Digestu</emphasis> a zástupem lahviček s léky stála vysoká keramická, přibližně litrová nádoba.</p>

<p>Odklopil kryt telefonu a zavolal Rhageovi. Když se bratr ohlásil, řekl: „Končím. Mám laptop i hrnec.“</p>

<p>Zavěsil, popadl keramickou nádobu a vsunul ji pod bundu k notebooku. Ještě štěstí, že lidé nevyztužují stěny domů ocelí, napadlo ho, než se dematerializoval do Doupěte.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola patnáctá</strong></p>

<p>P</p>

<p>an X sledoval, jak Van odjíždí, a věděl, že se ho zeptal příliš brzy. Měl počkat, až se chytí na pocit moci a představu síly, kterou v něm dennodenní výcvik pěšáků nepochybně vyvolává.</p>

<p>Ale čas běží.</p>

<p>Ne že by si dělal vrásky z toho, že se mu kolem krku stahuje smyčka. O ničem v tom smyslu se proroctví nezmiňuje. Ale když naposledy odcházel od Omegy, byl jeho pán právem navztekaný. Fakt, že Bratrstvo zlikvidovalo toho kontaminovaného člověka přímo na mýtině v lese, se mu totiž ani za mák nezamlouval. Kurz sázek se zvyšuje, ale bohužel ne ve prospěch pana X.</p>

<p>Z ničeho nic ucítil hřejivý tlak na levé straně hrudi a vzápětí nato znatelný tep v místě, kde míval srdce. Rytmické pulzování ho popouzelo. Já o vlku a vlk… mě volá.</p>

<p>Nasedl do minivanu, nastartoval a vydal se na sedmiminutovou jízdu přes město do polorozpadlé farmy v krysami zamořeném koutě ve vykřičené čtvrti. Ten barák pořád páchne jako pervitinová laboratoř, která tam koneckonců bývala, dokud někdejšího majitele neodpráskl jeho kolega, profesionál z branže. Díky přetrvávající toxicitě ve všech prostorách koupila Společnost farmu za hubičku.</p>

<p>Pan X vjel do garáže a počkal, až se skřípající vrata zavřou. Vystoupil, vypnul vlastnoručně instalovaný poplašný systém a zamířil do zadní ložnice.</p>

<p>Kůže pod oděvem ho svrběla a pálila, jako by mu po celém těle vyrazily potničky. Čím déle by s příchodem k pánovi otálel, tím by to bylo horší. Až by ze samého svědění a škrábání zešílel.</p>

<p>Poklekl a sklopil hlavu. Po setkání s Omegou netouží. Pánovy instinkty fungují jako radar, a to, o co pan X nyní usiluje, s cílem Společnosti nesouvisí. Potíž je, že jakmile je vůdce <emphasis>bezduchých </emphasis>přivolán, musí se neprodleně dostavit. Tak zní dohoda.</p><empty-line /><p>Když Vishous vešel do Doupěte, obestřelo ho ticho, které z duše nenávidí. Naštěstí, asi patnáct minut potom, co otevřel a zapojil laptop <emphasis>bezduchého, </emphasis>se ozvalo bušení na dveře. Vrhl pohled na monitor a na dálku pootvíral zámky.</p>

<p>Dovnitř vpadl Rhage. Měl plnou pusu a ruku vraženou do igelitového sáčku. „Jak jsi daleko s tím fajnovým výrobkem pana Della?“</p>

<p>„Čím se to cpeš?“</p>

<p>„Banánovým chlebíčkem s ořechy od té milé stařenky, paní Woolyové. Je <emphasis>nedostižnej. </emphasis>Chceš ochutnat?“</p>

<p>V protočil panenky a soustředil se na počítač. „Ne. Ale můžeš mi přinést z kuchyně láhev Grey Goose a skleničku.“</p>

<p>„S radostí.“ Když Rhage obstaral donášku, opřel se zády o stěnu. „Našels něco?“</p>

<p>„Zatím ne.“</p>

<p>Jak se mlčení prodlužovalo a hutnělo a vytlačovalo vzduch z Doupěte, V pochopil, že smyslem Rhageovy návštěvy není jen zájem o ukořistěný laptop.</p>

<p>Podle očekávání Rhage po chvíli spustil: „Poslyš, bratříčku –“</p>

<p>„Momentálně nemám na společnost náladu.“</p>

<p>„Já vím. Proto mě požádali, abych za tebou zašel.“</p>

<p>Vishous k němu vyslal pohled přes okraj počítače. „Kdo jsou ‚oni‘?“ zeptal se, přestože to moc dobře věděl.</p>

<p>„Bratrstvo má o tebe starost. Poslední dobou jsi nervózní jak pes. Podrážděnej a vytočenej. A nezapírej. Všimli jsme si toho všichni.“</p>

<p>„Tak Wrath tě požádal, abys na mě vyrukoval s Rorschachem, jo?“</p>

<p>„Byl to rozkaz. Stejně jsem se za tebou chystal.“</p>

<p>V si promnul oči. „Jsem v pořádku.“</p>

<p>„A kdybys nebyl, nic se neděje.“</p>

<p><emphasis>Ale děje. </emphasis>„Jestli dovolíš, rád bych proklepnul ten stroj.“</p>

<p>„Uvidíme tě u Posledního jídla?“</p>

<p>„Jo. Určitě.“ <emphasis>To určitě.</emphasis></p>

<p>Položil dlaň na myš a začal prohlížet systém řazení souborů. Jak se upřeně díval na obrazovku, roztržitě si všiml, že mu pravé oko, to obkroužené tetováním, pomžikává, jako by v něm měl tik.</p>

<p>Na desku stolu dopadly dvě obrovité pěsti a Rhage mu strčil obličej až pod nos. „Jestli nepřijdeš, dojdu si pro tebe.“</p>

<p>Vishous se na bratra zaškaredil, ale modrozelené oči v Rhageově nekřesťansky pohledné tváři na něj shlížely tvrdě a neústupně.</p>

<p>A tohle, sakra, znamená <emphasis>co</emphasis>? Schválně, kdo koho dřív přinutí odvrátit pohled? <emphasis>Trhni si, </emphasis>pomyslel si V.</p>

<p>Ale ten, kdo prohrál, byl Vishous. Chvíli nato sklopil zrak na klávesnici a snažil se předstírat, že si potřebuje něco ověřit. „Laskavě si dej pohov. S Butchem bydlím už dýl než půl roku, a proto je snad úplně normální, že mi leží na srdci, co se s ním děje. Ale není mi –“</p>

<p>„Phury tě prásknul. Prej už nemáš vize.“</p>

<p>„Kristova noho.“ Vishous vyskočil ze židle, odstrčil Rhage a začal rázovat po místnosti. „Ten pitomej žvanil –“</p>

<p>„Jestli tě to uklidní, Wrath mu nedal na vybranou.“</p>

<p>„Takže to z něho vymlátil?“</p>

<p>„Přestaň, V. Když já byl na dně, taky ses na mě nevykašlal. Tohle je stejný.“</p>

<p>„Ne, není.“</p>

<p>„Jasně. Protože jde o tebe.“</p>

<p>„Trefa.“ Nedokáže o tom mluvit. On, který umí plynně hovořit šestnácti jazyky, nedokáže popsat ohlupující strach z budoucnosti. Z Butchovy budoucnosti. Ze své vlastní. Z budoucnosti celé jejich rasy. Vize nadcházejících událostí a osudů ho odjakživa vytáčely, ale zároveň mu dodávaly určitou útěchu. I když se mu nezamlouvalo, co číhá za rohem, aspoň ho nikdy nic nepřekvapilo.</p>

<p>Když mu Rhageova pracka přistála na rameni, trhl sebou. „Poslední jídlo. Vishousi. Koukej tam být, nebo si tě vyzvednu jako balík na poště. Jasný?“</p>

<p>„Jo. Beru na vědomí. A teď padej.“</p>

<p>Jen co Rhage odešel, V se zase usadil před laptop, ale místo další exkurze do říše informační technologie navolil číslo Butchova nového mobilu.</p>

<p>Poldův hlas zněl, jako by chroupal štěrk. „Ahoj, V.“</p>

<p>„Ahoj.“ V si přidržel telefon u ucha ramenem a nalil si vodku. Zatímco čirá tekutina plnila skleničku, zaslechl na lince šustění, jako by se Butch převracel na posteli nebo si možná svlékal sako.</p>

<p>Drahnou chvíli oba mlčeli a jen poslouchali tichý dech toho druhého.</p>

<p>Pak už to V nevydržel a vyhrkl: „Chtěls být s nima? Měls pocit, jako bys <emphasis>měl </emphasis>být s <emphasis>bezduchými</emphasis>?“</p>

<p>„Já nevím.“ Hluboký nádech. Pomalý, dlouhý výdech. „Nechci honit vodu. Byl jsem s nima ve spojení. Dokázal jsem se do nich vcítit. Ale když jsem se díval tomu šmejdovi do očí, toužil jsem ho zabít.“</p>

<p>V zvedl sklenici a polkl. Vodka se mu příjemně propalovala hrdlem a jícnem až do žaludku. „Jak je ti?“</p>

<p>„Šoufl. Nic moc. Jako bych ztratil pevnou půdu pod nohama.“ Další pauza. „Tak o tomhle se ti zdálo? Tenkrát, když jsi řekl, že mám zůstat s Bratrstvem… Zdálo se ti o mně a o Omegovi?“</p>

<p>„Ne. Viděl jsem něco jinýho.“</p>

<p>Až na to, že s ohledem na to všechno, co se děje, nenalézá žádný klíč k výjevu, který mu budoucnost ukázala, a to v žádném směru. Viděl totiž sám sebe nahého a Butche, jak ho objímá. Oba se vznášeli vysoko nad zemí a kolem nich hvízdal ledový vítr.</p>

<p>Proboha… Je úplně <emphasis>vyšinute</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>. Vyšinutej a k tomu zvrhlej. </emphasis>„Objevím se tam po západu slunce a zapojím do hry tu prokletou pazouru.“</p>

<p>„Tak jo. To pomáhá.“ Butch si odkašlal. „Ale V, nepředpokládej, že tady budu trčet a čekat, až se to samo nějak vyvrbí. Chci jít do útoku. Co kdybychom sebrali pár těch smraďochů a trochu si je podali, aby kápli božskou?“</p>

<p>„Ne nadarmo ti říkali Drsňák, poldo.“</p>

<p>„Viděls, co mi provedli, ne? Myslíš, že mi dělají hlavu zatracený Ženevský úmluvy?“</p>

<p>„Prvně musím promluvit s Wrathem.“</p>

<p>„Udělej to co nejdřív.“</p>

<p>„Dneska.“</p>

<p>„Výborně.“ Znovu se rozhostilo ticho. „Nemáš tady náhodou… telku?“</p>

<p>„Obrazovka je vlevo na zdi nad postelí. A ovladač… Nevím, kde je. Normálně se… Když jsem tam, nemám na televizi pomyšlení.“</p>

<p>„V? K čemu je všechna ta výstroj?“</p>

<p>„To je snad celkem jasný, ne?“</p>

<p>Butch se tiše zasmál. „Hádám, že právě na tohle narážel Phury, co?“</p>

<p>„Co říkal?“</p>

<p>„Že máš trochu výstřední choutky.“</p>

<p>Vishousovi se najednou vybavil Butch s Marissou, jeho pohybující se mocné tělo, její nádherné ruce zaryté do jeho hýždí.</p>

<p>Pak viděl, jak Butch zvedl hlavu, a v duchu slyšel, jak se ze rtů jeho spolubydlícího vydral chraplavý, smyslný sten.</p>

<p>Znechucený sám sebou do sebe obrátil zbytek vodky a honem si nalil dalšího panáka. „Můj sexuální život je moje věc, Butchi. Stejně tak moje… nekonvenční zájmy.“</p>

<p>„Jasně. Nikomu do toho nic není. Mám jedinou otázku.“</p>

<p>„Jakou?“</p>

<p>„Když tě ty ženský svážou, nalakujou ti nehty? Nebo tě jenom nalíčí?“ Když se V upřímně rozesmál, polda dodal: „Už to mám… Lechtaj tě pštrosím pérem v podpaždí, uhodl jsem?“</p>

<p>„Jsi hlavička.“</p>

<p>„Hele, jsem jen zvědavej.“ Butchův smích zvolna utichal. „Ale neubližuješ jim, že ne? Myslím jako…“</p>

<p>Bez vodky ani slovo. „Podstatou je souhlas. A já nikdy nepřekročím určitý meze.“</p>

<p>„Dobře. Pro nás katolíky je to trochu potrhlý, to je fakt… Ale jde o to, co tě rajcuje, no ne?“</p>

<p>V zakroužil vodkou ve sklenici. „Poldo, můžu se tě na něco zeptat?“</p>

<p>„Ať jsme si kvit.“</p>

<p>„Miluješ ji?“</p>

<p>Po chvíli Butch hlesl. „Jo. Je to k vzteku, ale miluju.“</p>

<p>Když naskočil spořič obrazovky, V položil prst na myš a objížděl kurzorem klikatící se a rozrůstající potrubí. „Jaký to je?“</p>

<p>Z mobilu se ozvalo vyheknutí, jako by Butch měnil polohu a nebyl s to rozhýbat ztuhlé tělo. „Momentálně dobrý.“</p>

<p>V kroužil šipkou po obrazovce ve stále se zvětšující spirále. „Totiž… Líbí se mi s tebou. Vy dva se mi k sobě hodíte.“</p>

<p>„Nebýt toho, že já jsem člověk, v podstatě trhán a nadto poloviční <emphasis>bezduchej, </emphasis>byl bych s tebou zajedno.“</p>

<p>„Vím, že se neměníš –“</p>

<p>„Dneska večer se do mě dostalo něco z toho zabijáka. Při nádechu. Myslím, že proto jsem pak smrděl jako oni. Ne proto, že jsme se rvali, ale protože ve mně zůstalo kus toho původního zla. A je ve mně pořád.“</p>

<p>V zaklel. Doufejme, že to tak není. „Však my na to přijdeme, poldo. Já tě v tom nenechám. Slibuju.“</p>

<p>Za pár minut ukončili hovor, ale V nepřestával kroužit kurzorem po ploše. Pokračoval v tom tak dlouho, dokud mu nebylo zcela lhostejné, že tím jen maří čas.</p>

<p>Když zvedl paže nad hlavu a protáhl se, zjistil, že se šipka zastavila na ikoně recyklačního koše. Recyklace… Recyklace… <emphasis>Vrácení zpět do procesu k dalšímu použití.</emphasis></p>

<p>Co mohl znamenat ten Butchův nádech? Jak teď o tom přemýšlí, vzpomíná si, že když z poldy toho zabijáka strhl, uvědomoval si, že mezi nimi přerušil nějaký druh spojení.</p>

<p>Puzený náhlým neklidem vzal láhev vodky i sklenici a přistoupil k pohovkám. Posadil se, napil a zadíval se na půllitrovku Lagavulinu na nízkém stolku.</p>

<p>Naklonil se pro skotskou. Odšrouboval uzávěr, přiložil hrdlo k ústům a lokl si. Pak opřel láhev o okraj sklenice a tenkým pramínkem přilil trochu whisky do vodky. Přimhouřenýma očima sledoval, jak se obě zčeřené tekutiny mísí a spojují. Čistý základ vodky i skotské se navzájem zředil, ale směs, která vznikla, je silnější.</p>

<p>Přiložil sklenici k ústům, zaklonil hlavu a celou dávku jedním douškem polkl. Zabořil se do opěradla pohovky.</p>

<p>Je strašně unavenej… Neskutečně una –</p>

<p>Spánek ho přepadl tak náhle, jako by dostal ránu do hlavy. Ale dlouho klid neměl. Onen Sen, jak ho začal nazývat, ho probral o několik minut později s charakteristickou intenzitou. Procitl se zaječením a s pocitem rozštípnutého hrudníku, jako by na něj někdo vyrukoval s roztahovačem žeber. Srdce mu zakolísalo, pak se divoce rozběhlo. Na kůži mu vyvstal studený pot.</p>

<p>Trhnutím rozevřel vpředu košili a sklopil oči na své tělo.</p>

<p>Všechno bylo, jak má být, žádná hluboká zející rána. Ale pocity zůstaly spolu s děsivou představou, že ho někdo střelil: zdrcující ortel nevyhnutelné smrti.</p>

<p>Přerývaně se nadechl. A dospěl k závěru, že tím je spánek odbytý.</p>

<p>Nechal vodku vodkou a vrhl se ke stolu, odhodlaný podívat se laptopu <emphasis>bezduchého </emphasis>na zoubek.</p><empty-line /><p>Po skončení schůze Rady byla Marissa k smrti vyčerpaná. A nebylo divu: co nevidět bude svítat. Diskuse o navržené <emphasis>sehkluzi </emphasis>byla živá, nezazněl jediný odmítavý hlas, všechno se točilo kolem hrozby, již představují <emphasis>bezduší</emphasis>. Je zřejmé, že až se bude hlasovat, nejenže návrh projde, ale pokud Wrath nevydá zákonné prohlášení, Rada to bude považovat za důkaz jeho nedostatečné oddanosti rase.</p>

<p>Což je něco, z čeho jej jeho odpůrci usilovně touží usvědčit už odnepaměti. Těch tři sta let, kdy se odmítal ujmout vladařských povinností, je pro řadu aristokratů hořkou pilulkou a jeho nezájem mu dosud neodpustili.</p>

<p>Marissa by nejraději odešla, přesto trpělivě čekala vedle dveří do knihovny, ale Havers jako naschvál dlouze rozprávěl s ostatními. Nakonec vyšla ven a dematerializovala se zpátky domů. Umínila si, že musí s bratrem za každou cenu promluvit, i kdyby měla bivakovat přede dveřmi jeho ložnice.</p>

<p>Po vstupu do haly sídla nepřivolala Karolyn jako obvykle, ale zamířila rovnou do patra do své ložnice. Otevřela dveře a –</p>

<p>„Pane… bože.“</p>

<p>Její pokoj byl pustý a vypleněný.</p>

<p>Průchozí šatna je otevřená a prázdná, nezůstalo v ní jediné ramínko. Postel svlečená, polštáře pryč a stejně tak prostěradlo i přikrývka. Ze stěn zmizely všechny obrazy. A u protější zdi, vedle sady zavazadel od Louise Vuittona, stojí stoh kartónových krabic.</p>

<p>„Co to…“ Hlas jí odumřel, když vstoupila do koupelny. Skříňky na toaletní potřeby byly jako vymetené.</p>

<p>Když pozpátku vklopýtala do pokoje, u postele stál Havers.</p>

<p>„Co to znamená?“ Rozmáchla se paží po místnosti.</p>

<p>„Musíš odejít z domu.“</p>

<p>Nezmohla se na slovo. Jen několikrát zamrkala. „Ale já tady bydlím!“</p>

<p>Vyndal peněženku, vytáhl z ní silný svazek bankovek a rozložil je na prádelník. „Tohle si vezmi a odejdi.“</p>

<p>„To všechno kvůli Butchovi?“ udeřila na něj. „A jak se to slučuje s návrhem <emphasis>sehkluze, </emphasis>který jsi předložil Radě? <emphasis>Whard </emphasis>musí být –“</p>

<p>„Já jsem k tomu podnět nedal. A co se týče toho člověka…“ Zavrtěl hlavou. „Tvůj život patří jen a jen tobě. A vidět tě s nahým mužem, který právě provozoval pohlavní styk –“ Haversovi selhal hlas. Odkašlal si. „Odejdi. A žij podle svého přání. Já ale odmítám sedět se založenýma rukama a dívat se, jak se ničíš.“</p>

<p>„Haversi, to je absurdní –“</p>

<p>„Před tebou samotnou tě ochránit nedokážu.“</p>

<p>„Haversi. Butch není –“</p>

<p>„Ohrozil jsem králův život, abych pomstil tvou čest!“ Zvuk jeho hlasu se ostře odrážel od holých stěn. „A pak jsem tě přistihl s lidským mužem! Už tě ve své přítomnosti nestrpím. Nedůvěřuji hněvu, který ve mně probouzíš svými skutky. Provokují ve mně násilí. Provokují –“ Zachvěl se a odvrátil se. „Nařídil jsem služebnictvu, ať tě odveze, kamkoli si budeš přát, ale poté ať se vrátí do mého domu. Ty si budeš muset najít jiné <emphasis>doggeny</emphasis>.“</p>

<p>Marissa stála jako solný sloup. „Pořád jsem členkou Rady <emphasis>urozených</emphasis>. Budeš mě vídat najednáních.“</p>

<p>„Nebudu, neboť nejsem povinen na tebe pohlížet. A tvůj předpoklad, že zůstaneš členkou Rady, je neopodstatněný. Wrath nebude mít důvod k zamítnutí návrhu <emphasis>sehkluze</emphasis>. Zůstaneš bez partnera a já odmítám být tvým poručníkem, proto ti nikdo neposkytne svolení k volnému pohybu. Ten zákon nemůže porušit ani tvůj vznešený původ.“</p>

<p>Marisse poklesla čelist. Pro boha živého… Teď z ní bude společenský vyvrženec v pravém slova smyslu. Doslova a do písmene… Nikdo. „Jak mi to můžeš udělat?“</p>

<p>Ohlédl se přes rameno. „Došla mi trpělivost. Už nemám sílu potlačovat nutkání bránit tě před tvou vlastní volbou –“</p>

<p>„Volbou? Žena v mém společenském postavení žádnou volbu nemá!“</p>

<p>„To není pravda. Mohla jsi být řádně spojená s Wrathem.“</p>

<p>„Ale on po mně netoužil! Ty to víš, viděl jsi to na vlastní oči. Proto jsi ho přece chtěl nechat zabít.“</p>

<p>„Jak o tom teď přemýšlím, napadá mě… Proč k tobě nic necítil? Možná jsi náležitě neusilovala o získání jeho přízně.“</p>

<p>Marissa se spravedlivě rozhořčila. A to, co bratr dodal, ji rozpálilo doběla: „A pokud jde o tvou volbu, do pokoje, kde byl ten člověk, jsi nemusela ani vkročit. Svobodně ses rozhodla, že tam vstoupíš. A volila jsi… Nemusela jsi s ním… mít pohlavní styk.“</p>

<p>„Tak o tohle ti jde? Kristepane! Jsem pořád panna.“</p>

<p>„To je lež.“</p>

<p>Ta tři slova ji zbavila veškerých emocí. Jakmile vztek vystřídal střízlivý rozum, poprvé v životě uviděla bratra takového, jaký skutečně je: vynikající lékař, oddaný svým pacientům, věrný své zesnulé <emphasis>shellan</emphasis><emphasis>… </emphasis>a zcela nekompromisní. Vědec a pragmatik, který miluje řád a předvídatelnost a vyznává přesně nalinkovaný život.</p>

<p>A očividně je ochoten bránit svůj světonázor i za cenu její budoucnosti… jejího štěstí… její existence.</p>

<p>„Máš absolutní pravdu,“ prohlásila s ledovým klidem. „Musím odejít.“</p>

<p>Zadívala se na krabice plné nákladného oblečení a věcí, které si koupila. Pak sklouzla pohledem k Haversovi. Nic se nezměnilo: stál a měřil si ji, jako by posuzoval život, který vedla.</p>

<p>„Ty Dürerovy dřevoryty ti samozřejmě nechám,“ řekl.</p>

<p>„Samozřejmě,“ zašeptala. „Sbohem, bratře.“</p>

<p>„Od této chvíle jsem pro tebe Havers. Už ne bratr. A už nikdy jím nebudu.“</p>

<p>Sklopil hlavu a vyšel z místnosti.</p>

<p>V nastalém tichu byla v pokušení vrhnout se na holou matraci na posteli a dát průchod svému zoufalství. Ale na to teď není čas. Do svítání zbývá necelá hodina.</p>

<p><emphasis>Milosrdná Stvořitelko, kam půjdu?</emphasis></p><empty-line /><p><strong>Kapitola šestnáctá</strong></p>

<p>P</p>

<p>o návratu z druhé strany, kde probíhala schůzka s Omegou, měl pan X pocit, jako by ho pálila žáha. Což je celkem logické vzhledem k tomu, že byl nucen kousnout do kyselého jablka.</p>

<p>Pán se vztekal hned z několika důvodů. Za prvé chce víc <emphasis>bezduchých, </emphasis>víc upířích mrtvol, víc akcí… víc… víc… Potíž je, že i kdyby se postavil na hlavu, Omega nebude nikdy spokojený. Třeba je to jeho prokletí.</p>

<p>Ať je to jakkoli, výčet neúspěchů pana X stojí černé na bílém: matematicky vyjádřená rovnice jeho zkázy, v níž je neznámou čas. Kolik mu ho zbývá, než Omegovi dojde trpělivost a zavolá ho na věčnost?</p>

<p>Tu záležitost s Vanem je třeba popostrčit. Musí ho naverbovat do své armády, a sice neprodleně.</p>

<p>Přistoupil k laptopu a spustil jej. Posadil se na zem vedle zaschlé hnědé skvrny po louži krve, otevřel Svitky a našel příslušný úryvek. Řádky proroctví ho uklidnily.</p><empty-line /><p><strong>A přijde vyvolený, jenž způsobí konec dříve než pán,</strong></p>

<p><strong>bojovník nové doby, nalezený v sedmém z jednadvaceti,</strong></p>

<p><strong>a prozradí jej čísla, jež ho zdobí:</strong></p>

<p><strong>jeden směr navíc vedle kompasu, jímž se dává vést,</strong></p>

<p><strong>na pravici však ukáže jen čtyřmi,</strong></p>

<p><strong>tři životy má,</strong></p>

<p><strong>dva zářezy vpředu</strong></p>

<p><strong>a s jediným černým okem v jedné a téže stud</strong><strong>ni</strong></p>

<p><strong>se narodí i zemře.</strong></p><empty-line /><p>Pan X se opřel o zeď, zakroužil hlavou, s lupnutím si protáhl krční obratle a rozhlédl se po místnosti. Čpící pozůstatky po pervitinové laboratoři, všudypřítomná špína a vzduch prosycený špatnostmi vykonanými bez výčitek svědomí jsou jako mejdan, na kterém nechce být, ale z něhož nemůže odejít. Jako Vyhlazovací společnost.</p>

<p>Dopadne to dobře, ujistil se v duchu. Přinejmenším našel alternativu smrti <emphasis>bezduchých.</emphasis></p>

<p>Van Deana objevil zvláštní shodou okolností. Na nelegální rvačky se chodil dívat proto, aby vytipoval další nováčky, a Van mu okamžitě padl do oka. Měl v sobě něco navíc, něco výjimečného, čím vynikal nad svými soupeři. Poté, co ho měl možnost poprvé pozorovat v ringu, věděl, že kápl na mimořádně cennou posilu pro Společnost… dokud si nevšiml chybějícího prstu.</p>

<p>O jedince s tělesnými vadami zájem nemá.</p>

<p>Ale čím častěji pozoroval Vana při zápasech, tím bylo jasnější, že ztráta malíčku pro něj nepředstavuje žádný handicap a že se bez něj docela dobře obejde. A pak uviděl tetování. Van zápasil zásadně v tričku, ale v jedné chvíli se mu vyhrnulo až na prsa. Z jeho zad se dívalo oko, vytetované mezi lopatky černým inkoustem.</p>

<p>To ho přimělo pozorně pročíst Svitky. Proroctví bylo nenápadně včleněné do obsažného průvodce Vyhlazovací společnosti, všemi zapomenutý odstavec zastrčený mezi pravidly iniciace. Naštěstí hned potom, co se poprvé stal vůdcem <emphasis>bezduchých, </emphasis>prostudoval všechny oddíly natolik svědomitě, že si zapamatoval, kde nesrozumitelný text najde.</p>

<p>Stejně jako v případě zbylých částí Svitků, přeložených do angličtiny ve 30. letech dvacátého století, je věštba zcela abstraktní. Ale když někomu chybí malíček, ukáže jenom čtyřmi prsty. „Tři životy“ jsou dětství, dospělost a následně bytí ve Společnosti. A podle toho, co zachytil z rozhovorů diváků v zápasnické aréně, se Van narodil v Caldwellu, kterému se někdy říká také Studna.</p>

<p>V jeho prospěch toho však svědčilo mnohem víc. Van má neobvykle pronikavé instinkty. Stačilo ho sledovat v té kleci s vysokými stěnami a hned bylo zřejmé, že sever, jih, východ a západ jsou jen nepatrnou součástí toho, co všechno cítí. Má nevídanou schopnost předvídat pohyby svého protivníka, a právě díky tomuhle nadání se lišil od druhých rváčů.</p>

<p>Ale nejpádnějším důkazem je vyoperované slepé střevo. „Zářezy“ lze interpretovat mnoha různými způsoby, ale v tomto případě logicky poukazují na jizvy. Pupík, jizvu po pupeční šňůře, má každý, ale pokud někomu odstraní apendix, samozřejmě bude mít „vpředu“ jizvy dvě.</p>

<p>Kromě toho ho našel ve správném období.</p>

<p>Vyndal mobilní telefon a zavolal jednomu ze svých přímých podřízených.</p>

<p>Zatímco přístroj vyzváněl, uvědomil si, že potřebuje Van Deana, toho novodobého bojovníka a čtyřprstého rváče, víc než cokoli jiného, s čím se kdy setkal ve svém životě. Nebo s čím se setká po své smrti.</p><empty-line /><p>Když se Marissa zhmotnila před ponurými šedými zdmi sídla, položila si ruku na hrdlo a zaklonila hlavu. Bože, taková hora kamene, co tu vyrůstá ze země… Materiál na stavbu se určitě musel svážet z několika lomů. A těch oken z olovnatého skla… Matně zářící tabulky vypadají jako z oceli. Celý pozemek i s nádvořím je obehnaný sedmimetrovou opěrnou stěnou. Střežený bezpečnostními kamerami. A bránou.</p>

<p>Tak bezpečné. Tak chladné.</p>

<p>Rezidence je přesně taková, jakou si ji představovala: pevnost, nikoli domov. A obklopuje ji pole, jemuž se na Starém kontinentě říkalo <emphasis>mhis,</emphasis> takže mozek toho, kdo tady nemá co pohledávat, nedokáže zpracovat polohu sídla natolik přesně, aby k němu dokázal najít cestu. Ona se na území Bratrstva dostala z jediného důvodu, a sice proto, že uvnitř je Wrath. Po třech staletích, kdy žil z její čisté krve, ho v sobě cítí do té míry, že by ho našla kdekoli, nehledě na <emphasis>mhis.</emphasis></p>

<p>Jak stála před kamenným masivem, ucítila trnutí v zátylku, jako by ji někdo pozoroval. Ohlédla se. Na východě už začínala obloha rychle blednout a denní svit ji řezal do očí. Co nevidět jí vyprší čas.</p>

<p>S rukou stále na hrdle přistoupila k masivním bronzovým dvoukřídlým vratům. Zvonek ani klepadlo nikde neviděla, a tak se do jedné strany opřela. Dveře se otevřely, což ji šokovalo – až do okamžiku, kdy se ocitla ve vestibulu. Aha, tady si nejspíš návštěvníky prohlédnou…</p>

<p>Nastavila obličej kameře a čekala. Když prošla dveřmi, nepochybně se spustilo poplašné zařízení, takže někdo určitě přijde a vpustí ji dovnitř… nebo ji nepřijme. V tom případě přistoupí k plánu B. A sice bleskově.</p>

<p>Druhá osoba, na kterou se může obrátit, je Rehvenge, i když by to způsobilo nepříjemné komplikace. Jeho <emphasis>mahmen </emphasis>je jakási duchovní konzultantka příslušníků <emphasis>glymery </emphasis>a Marissina přítomnost by ji hluboce urážela.</p>

<p>Vyslala mlčenlivou prosbu ke Stvořitelce a uhladila si vlasy dlaní. Možná zariskovala příliš odvážně, nicméně spoléhala na to, že Wrath ji bezprostředně před svítáním neodmítne. Vzhledem ke všemu, co pro něj vytrpěla, by jí mohl poskytnout útočiště aspoň na jednu noc. A je to čestný muž.</p>

<p>Pokud si je vědoma, Butch s Bratrstvem nebydlí. Přes léto zůstával jinde, a předpokládala, že při tom zůstalo. Aspoň v to doufala.</p>

<p>Těžké dřevěné dveře, před nimiž stála, se otevřely. Postarší doggen, vrchní komorník Fritz, neskrýval obrovské překvapení, že ji vidí. „Madam?“ Vysekl jí hlubokou poklonu. „Jste… očekávána?“</p>

<p>„Ne, nejsem.“ To je to poslední, co je. „Já totiž –“</p>

<p>„Fritzi, kdo je to?“ ozval se ženský hlas. Když se kroky přiblížily, Marissa spojila ruce a sklopila hlavu.</p>

<p>Dobrý bože, to je Beth. Královna. Kdyby se mohla setkat nejdřív s Wrathem, bylo by to mnohem lepší. Teď je jasné, že to nemůže vyjít.</p>

<p>Doufejme, že jí Její Veličenstvo dovolí použít telefon, aby zavolala Rehvengeovi… A bude mít vůbec čas to udělat?</p>

<p>Dveře se rozlétly dokořán. „Kdo… <emphasis>Marisso</emphasis>?“</p>

<p>Aniž pozvedla pohled, Marissa udělala pukrle, jak je zvykem. „Královno.“</p>

<p>„Fritzi, necháte nás o samotě, prosím?“ Chvilku nato se jí Beth zeptala: „Chceš jít dál?“</p>

<p>Marissa zaváhala a vstoupila do dveří. Nejasně vnímala paletu barev a teplo, ale nemohla zvednout hlavu, aby se vší tou nádherou pokochala.</p>

<p>„Jak jsi nás našla?“ zajímala se Beth.</p>

<p>„Zůstává ve mně krev tvého… <emphasis>hellrena</emphasis>. Přišla jsem ho požádat o laskavost. Ráda bych hovořila s Wrathem, pokud to není příliš troufalé.“</p>

<p>Když ji královna vzala za ruku, Marissa strnula v šoku. „Co se stalo?“</p>

<p>Pozvedla pohled a málem zatajila dech. Bethiny oči prozrazovaly upřímný zájem i znepokojení. Přátelské přijetí ji odzbrojilo, obzvlášť od této ženy, která by právem mohla být v pokušení ukázat jí dveře.</p>

<p>„Marisso, svěř se mi.“</p>

<p>Čím začít? „Já… hm, potřebuju někde přespat. Nemám kam jít. Musela jsem odejít z domu. A –“</p>

<p>„Počkej, počkej. Pomalu. Uklidni se. Co se stalo?“</p>

<p>Marissa se zhluboka nadechla a podala stručnou verzi svého příběhu, ze kterého vynechala Butche. Slova z ní tryskala jako znečištěná voda, rozlévala se na přenádhernou mozaikovou podlahu a špinila krásu pod jejíma nohama. Než domluvila, samou hanbou se jí svíralo hrdlo.</p>

<p>„Tak zůstaneš u nás,“ rozhodla Beth.</p>

<p>„Jenom na jednu noc.“</p>

<p>„Jak dlouho budeš chtít.“ Beth jí stiskla ruku. „Libovolně dlouho.“</p>

<p>Když Marissa zavřela oči a snažila se nesesypat, mlhavě si uvědomovala dunivý zvuk. Nemohlo to být nic jiného než dusot těžkých bot scházejících po kobercem potaženém schodišti.</p>

<p>Rozlehlou třípodlažní dvoranu prosytil Wrathův hluboký hlas. „Co se to tady děje?“</p>

<p>„Marissa bude bydlet s námi.“</p>

<p>Marissa se znovu uklonila, teď už zcela zbavená hrdosti, stejně zranitelná, jako by byla nahá. Nemít nic a být vydaná na milost ostatním je vskutku zvláštní podoba hrůzy.</p>

<p>„Marisso, podívej se na mě.“</p>

<p>Jeho příkrý tón dobře zná. Stejným hlasem s ní hovořil po tři staletí a ona se při jeho zvuku pokaždé instinktivně přikrčila. V zoufalství vrhla pohled k otevřeným dveřím do haly, ačkoli v tu chvíli jí už objektivně vzato vypršel čas.</p>

<p>Dřevěné panely se zabouchly, jakoby z královy vůle.</p>

<p>„Marisso, mluv.“</p>

<p>„Zpomal, Wrathe,“ obořila se na něj královna. „Dneska už je toho na ni příliš. Havers ji vyhodil.“</p>

<p>„<emphasis>Cože?</emphasis> Proč?“</p>

<p>Beth mu stručně vylíčila, co se dověděla, a podání z třetí ruky jen prohloubilo Marissinu potupu.</p>

<p>A bitvu zcela prohrála, když Wrath zvolal: „Prokristapána, to je ale kus idiota! Samozřejmě zůstaneš u nás.“</p>

<p>Chvějící se rukou si otřela spodní víčka, aby zachytila slzy, a honem je promnula mezi prsty.</p>

<p>„Marisso? Podívej se na mě.“</p>

<p>Zvedla hlavu. Wrath je pořád stejný, pomyslela si. Tvář má příliš krutou, než aby mohla být pohledná, a díky panoramatickým tmavým brýlím vypadá ještě hrozivěji. Roztržitě zaznamenala, že má vlasy mnohem delší, než míval, a že mu sahají bezmála na bedra.</p>

<p>„Jsem rád, že ses obrátila na nás.“</p>

<p>Odkašlala si. „Budu vděčná za dočasné útočiště.“</p>

<p>„Kde máš věci?“</p>

<p>„Sbalené u sebe doma – tedy, u svého bratra, totiž v Haversově domě. Když jsem se vrátila ze zasedání Rady <emphasis>urozených, </emphasis>všechno jsem měla v krabicích. Ale může to tam zůstat, dokud nenajdu –“</p>

<p>„Fritzi!“ Když <emphasis>doggen </emphasis>přiklusal, Wrath mu řekl: „Zajedete k Haversovi pro její věci. Radši si vezměte dodávku a někoho k ruce.“</p>

<p>Fritz se uklonil a odešel. Pohyboval se rychleji, než by se od starého sluhy očekávalo.</p>

<p>Marissa hledala vhodná slova: „Já… jsem…“</p>

<p>„Ukážu ti, kde budeš bydlet,“ nabídla se Beth. „Vypadáš, jako bys měla každou chvíli omdlít.“</p>

<p>Královna ji odváděla k hlavnímu schodišti, ale Marisse to nedalo a ohlédla se přes rameno. Wrath měl čelisti jako vytesané ze žuly a v tváři mu sídlil naprosto nelítostný výraz.</p>

<p>Musela se zastavit. „Jsi si tím jist?“ zeptala se ho.</p>

<p>Nelítostný výraz přešel v nenávistný. „Ten tvůj bratr má zvláštní schopnost mě vytočit.“</p>

<p>„Nechtěla jsem ti způsobit –“</p>

<p>Její slova zadusil Wrathův hlas. „Udělal to kvůli Butchovi, že je to tak? Vishous mi prozradil, že jsi s ním celou dobu byla a dostala ho z toho. Schválně, jestli to uhodnu. Haversovi se nelíbilo, že ses s naším člověkem skamarádila, co?“</p>

<p>Marissa se zmohla jen na přikývnutí.</p>

<p>„Jak jsem řekl, tvůj bratr mi umí pěkně zvednout mandle. Butch je náš, i když není členem Bratrstva, a každý, kdo o něj pečuje, jako by pečoval o nás o všechny. Takže se u nás ubytuješ na celej svůj zatracenej pozemskej život a basta.“ Wrath obešel patu schodiště. „Ničemnej Havers. Kretén kreténská. Najdu Vishouse a povím mu, že jsi přišla. Butch tady není, ale V ví, kde ho najít.“</p>

<p>„Ale – ne, to nemusíš –“</p>

<p>Wrath se nezastavil, dokonce ani nezaváhal, což jí připomnělo, že královi se nesluší říkat, co má nebo nemá dělat. I když se mu snažíte říct, že se nemusí obtěžovat.</p>

<p>„Štěstí, že u sebe nemá zbraně,“ zašeptala Beth.</p>

<p>„Překvapuje mě, že mu na tom tolik záleží.“</p>

<p>„To nemyslíš vážně! To, co ti provedl Havers, je ohavnost. A přece by tě Wrath neodmítl teď, těsně před svítáním? A vůbec, pojď se podívat na svůj pokoj.“</p>

<p>Když ji Beth zatahala za ruku, Marissa jemně zavzdorovala. „Přijala jsi mě tak velkoryse. Jak to, že jsi tak –“</p>

<p>„Marisso.“ Beth na ni upírala tmavě modré oči. „Zachránila jsi muže, kterého miluju. Když ho postřelili a moje krev nebyla dost silná, udržela jsi ho naživu tím, že jsi mu dala napít ze svého zápěstí. Tak aby bylo mezi námi dvěma jasno: neexistuje absolutně nic, co bych pro tebe neudělala.“</p><empty-line /><p>S rozbřeskem začalo proudit do bytu první denní světlo. Butch se probudil silně vzrušený a s boky zaraženými do změti zmuchlaných saténových prostěradel. Tělo měl pokryté potem, pokožku přecitlivělou na dotek a v klíně mu zběsile tepalo.</p>

<p>Omámený, neschopný rozeznat realitu od toho, co považoval za skutečné, spustil ruku dolů. Rozepnul opasek a pronikl pod kalhoty a boxerky.</p>

<p>Myslí mu vířily obrazy Marissy, napůl fantazie, jíž byl báječně pohlcený, napůl pocitové vzpomínky, které v něm vyvolávala. Začal si rytmicky třít penis rukou, nicméně si nebyl jistý, jestli pohyby provádí on… Možná je to Marissa… Bože, jak moc by si přál, aby to byla ona.</p>

<p>Zavřel oči a prohnul se v zádech. <emphasis>Jo… Nádhera…</emphasis></p>

<p>A vtom se probudil.</p>

<p>Sotva mu došlo, co provádí, rozběsnil se. Poháněný vztekem na sebe i na to, co se děje, zacházel se svým pohlavím hrubě a nemilosrdně, dokud se zaklením nevyvrcholil. Ani se to nedalo nazvat orgasmem. Spíš jako by jeho výbava nahlas zasakrovala.</p>

<p>Ochromený hrůzou a připravený na nejhorší sklouzl očima na svou ruku.</p>

<p>A vydechl úlevou. Aspoň něco je normální.</p>

<p>Skopal ze sebe kalhoty, utřel se do trenýrek, zamířil do koupelny a pustil sprchu. Stoupl si pod proud vody a myslel na Marissu. Stýskalo se mu po ní se sžíravým chtíčem a bolestnou touhou, která mu připomínala období, kdy před rokem odvykal nikotinu.</p>

<p>Až na to, že proti tomuhle absťáku žádná náplast neexistuje.</p>

<p>Když vyšel z koupelny s osuškou kolem boků, začal mu vyzvánět nový mobil. Chvíli lovil mezi polštáři, než telefon našel.</p>

<p>„Co je, V?“ zasípal. Nakřáplý hlas má každé ráno a ani dnes to nebylo jiné. Zní jako motor auta, který nechce naskočit.</p>

<p>Takže dvě věci v normálu v jeho prospěch.</p>

<p>„Nastěhovala se k nám Marissa.“</p>

<p>„<emphasis>Cože?</emphasis>“ Ztěžka dosedl na matraci. „O čem to, kurva, mluvíš?“</p>

<p>„Havers ji vykopl.“</p>

<p>„Kvůli mně?“</p>

<p>„Už je to tak.“</p>

<p>„<emphasis>Ten hajzl</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>

<p>„Je v sídle, takže si o její bezpečí nemusíš dělat vrásky. Ale je k smrti vyděšená.“ Dlouhé ticho. „Poldo? Jsi tam, kámo?“</p>

<p>„Jo.“ Butch padl zády na postel. A shledal, že mu našponované svaly pocukávají touhou dostat se k ní.</p>

<p>„Jak jsem řekl, je v pořádku. Chceš, abych ti ji večer přivezl?“</p>

<p>Butch zvedl ruku k očím. Představa, že jí někdo jakkoli ublížil, ho téměř zbavila rozumu. A dohnala na pokraj násilí.</p>

<p>„Butchi? Slyšíš mě?“</p><empty-line /><p>Marissa se uložila do postele s nebesy, přitáhla si přikrývku pod bradu a zalitovala, že je nahá. Fritz s oblečením zatím nedorazil.</p>

<p>I když ví, že ji tady nikdo nebude rušit, ležet pod dekou jen tak… jí zkrátka připadá zvrácené. Skandální, ačkoli se to nikdo nedoví. Rozhlédla se. Přidělená místnost je kouzelná. Výzdobě dominuje plátno v odstínu ultramarínové modři s potiskem idylického výjevu s dámou a klečícím nápadníkem, přičemž se stejný motiv opakuje na závěsech, lůžkovinách a polstrování křesílek.</p>

<p>Tedy nic, co touží mít neustále na očích. Francouzští milenci ji vyloženě dráždí. Nevnímá je totiž zrakem, nýbrž sluchem, a vytvářejí nesouvislé staccato všeho, co ona nemůže mít s Butchem. Co s ním nikdy mít nebude.</p>

<p>Problém vyřešila jednoduše tak, že zhasla lampičku a zavřela oči. A fungovalo to.</p>

<p>Drahá Stvořitelko, to je nadělení. Neubránila se, aby nezauvažovala o tom, co a jak se ještě může zvrtnout. Fritz a další dva sluhové odjeli vyjednávat s jejím bratrem – vlastně s <emphasis>Haversem</emphasis><emphasis> </emphasis>– a napůl čekala, že se vrátí s prázdnou. Havers se už možná všech jejích věcí zbavil. Tak jako se zbavil jí.</p>

<p>V milosrdné tmě a tichu se jala probírat sutinami svého života ve snaze zjistit, co je možné ještě použít, čeho by se měla vzdát a co nelze zachránit. Našla jen skličující smetí a míchanici neutěšených vzpomínek, které jí nenapověděly, kterým směrem se ubírat. Nemá sebemenší ponětí, co chce dělat ani kam se má uchýlit.</p>

<p>A je to celkem logické. Tři sta let strávila čekáním v naději, že si ji všimne nějaký muž. Tři sta let se pokoušela splynout s <emphasis>glymerou</emphasis>. Tři sta let se zoufale snažila být něčí dcerou, něčí partnerkou. Všechna ta povrchní očekávání podléhala fyzikálním zákonům, které ovládaly její život a byly mnohem urputnější a mnohem víc svazující než gravitace.</p>

<p>Snažila se jim přizpůsobit, a jak skončila? Opuštěná, osamocená, vyhoštěná.</p>

<p>Tak dobrá. První pravidlo do budoucnosti: nespoléhat na definice. Možná dosud nezjistila, kým je, ale pořád lepší hledat než se nechat společensky zaškatulkovat ostatními.</p>

<p>Když se rozřinčel telefon vedle postele, doslova nadskočila. Po pátém zazvonění zvedla sluchátko, i když jen proto, aby ten protivný zvuk umlčela. „Prosím?“</p>

<p>„Madam?“ To je <emphasis>doggen. </emphasis>„Máte telefonát od našeho pána Butche. Přijmete jej?“</p>

<p>Čím dál tím líp. Už o ní ví.</p>

<p>„Madam?“</p>

<p>„Hm… ano, přijmu.“</p>

<p>„Výborně. Poskytl jsem mu číslo vaší přímé linky. Vyčkejte, prosím.“</p>

<p>Ve sluchátku cvaklo a pak uslyšela typický chraplavý hlas. „Marisso? Jsi v pořádku?“</p>

<p>Spíš ne, pomyslela si, ale do toho mu nic není. „Ano. Jsem. Děkuju za optání. Beth a Wrath se ke mně zachovali moc hezky.“</p>

<p>„Chci tě vidět.“</p>

<p>„Opravdu? Podle toho usuzuji, že všechny tvoje problémy jako zázrakem zmizely. Musíš být nadšením bez sebe, že je všechno tak, jak má být. Blahopřeji.“</p>

<p>Zaklel. „Mám o tebe starost.“</p>

<p>„To je milé, ale –“</p>

<p>„Marisso –“</p>

<p>„– ale určitě mě nechceš ohrozit, že ne?“</p>

<p>„Poslouchej mě, jen jsem –“</p>

<p>„Raději se ke mně nepřibližuj, aby se mi něco nestalo.“</p>

<p>„Sakra, Marisso! Zatracená práce…“</p>

<p>Zavřela oči, navztekaná na svět, na něj, na svého bratra i sama na sebe. A vzhledem k tomu, že Butch se taky pořádně rozehřívá, jejich rozhovor je jako ruční granát, který stačí odjistit.</p>

<p>Tichým tónem řekla. „Vážím si, že se zajímáš o to, jak se mi daří, ale opravdu jsem v pořádku.“</p>

<p>„Do prdele…“</p>

<p>„Ano, domnívám se, že právě tam tahle situace směřuje. Sbohem, Butchi.“</p>

<p>Když zavěsila, uvědomila, si, že se celá třese.</p>

<p>Vzápětí začal telefon vyzvánět znovu. Vyslala k nočnímu stolku hněvivý pohled. Rychle se natáhla, popadla šňůru od přístroje a vyškubla ji ze zásuvky.</p>

<p>Vklouzla pod přikrývku, obrátila se na bok a schoulila se do klubíčka. Věděla, že neusne, ale stejně zavřela oči.</p>

<p>Pořád to v ní vřelo vztekem, nicméně dospěla k jednoznačnému závěru. I když je všechno… takříkajíc <emphasis>v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>prdeli, </emphasis>aby použila Butchovo výmluvné shrnutí současného stavu… jedno je jisté: vztek je mnohonásobně lepší než panický záchvat.</p><empty-line /><p>O dvacet minut později, s baseballovou čapkou staženou do čela a s tmavými brýlemi na očích, přistoupil Butch k tmavě zelené Hondě Accord 03. Rozhlédl se nalevo i napravo. Postranní ulička je liduprázdná. Budovy nemají okna. Devátá ulice je v tuhle hodinu bez provozu.</p>

<p>Zvedl ze země kámen a praštil jím do okénka na straně řidiče. Když začal vřískat poplašňák, ustoupil od sedanu a stáhl se do stínů. Nikdo nepřiběhl. Alarm ztichl.</p>

<p>Naposledy ukradl auto v Jižním Bostonu jako šestnáctiletý mladistvý delikvent, ale pořád je ve formě. Nevzrušeně přistoupil k hondě, otevřel dveře a nastoupil. Následná akce proběhla rychle a rutinně, na důkaz, že to má stále v sobě, stejně jako jižanský přízvuk. Vypáčil panel pod palubní deskou. Nahmatal vodiče. Příslušné dva spojil a… motor zařval.</p>

<p>Loktem vyrazil střepy zbylé v okénku a pomalu vyrazil. Protože měl kolena téměř až u brady, sáhl pod nohy, uvolnil páčku a posunul sedadlo do nejzazší polohy. Opřel paži o rám okénka, jako by se nadechoval svěžího jarního vzduchu, a pohodlně se opřel.</p>

<p>Na stopce v ústí uličky nahodil směrovku a poslušně zastavil. Při jízdě v kradeném autě a bez osobních dokladů se doporučuje zcela bezpodmínečně dodržovat dopravní předpisy.</p>

<p>Odbočil doleva, rozjel se po Deváté a v duchu politoval toho nebožáka, v jehož káře se veze jako král. Přijít o čtyři kola není legrace, a tak na prvních semaforech otevřel přihrádku v palubní desce. Honda je registrovaná na jistou Sally Forresterovou z Barnstable Street číslo 1247.</p>

<p>Slavnostně se zavázal, že jí hondu vrátí, jakmile to bude možné, a navíc nechá na sedadle pár tisícovek za způsobené potíže a na opravu zruinovaného okénka.</p>

<p>Když je řeč o ruinách… Natočil k sobě zpětné zrcátko. Do háje. Vypadá jako bezdomovec. Potřebuje se oholit, nemluvě o modročerných modřinách, které mu zůstaly po té nakládačce. Se zaklením stočil zrcátko zpátky, zhnusený vlastní odpudivou tváří.</p>

<p>Bohužel si je pořád zcela zřetelně vědom toho, co se děje.</p>

<p>Ujíždí z města v autě Sally Forresterové, místo obličeje má boxovací pytel… V příštím okamžiku, v návalu pronikavého prozření, si uvědomil sama sebe. A ani trochu ho to nepotěšilo. Odjakživa balancoval na ostří dobra a zla, vždycky byl ochoten pozměnit pravidla tak, aby vyhovovala jeho záměru. Mlátil podezřelé, dokud nezačali zpívat. Příležitostně přimhouřil oči, pokud mohl získat cenné informace k danému případu. Bral drogy i po nástupu k policii – do té doby, než se zbavil návyku na kokain.</p>

<p>Jediné, co v rámci výkonu služebních povinností zásadně odmítal, byly úplatky a sexuální služby.</p>

<p>Patrně díky tomu si vysloužil pověst hrdiny.</p>

<p>A co provádí teď? Uhání ženskou, jejíž život se ocitl v troskách. Jen aby jí ho ještě o něco víc zkomplikoval.</p>

<p>Jenže se nedokáže ovládnout. Pokoušel se zavolat Marisse ještě několikrát, a tenhle výlet si prostě nebyl schopný odepřít. Jestli ho předtím pobláznila, tak teď je zcela v její moci. Musí se přesvědčit, že je v pořádku, a… možná, <emphasis>možná, </emphasis>by se tentokrát mohl vymáčknout o něco srozumitelněji.</p>

<p>Něco je přece jen pozitivní. Opravdu to vypadá, že jeho organismus funguje zase normálně. Ještě ve Vishousově salonku rozkoše se řízl nožem do paže, protože si, nehledě na uspokojivý produkt ejakulace, potřeboval zkontrolovat taky krev. Díkybohu, je červená.</p>

<p>Zhluboka se nadechl – a svraštil obočí. Přičichl si k nadloktí a znovu nasál vzduch. Co je, sakra, zase tohle? I přes průvan proudící okénkem a přes svršky něco cítí – a ne, není to ten vtíravě nasládlý kojenecký zásyp, který naštěstí vyprchal. Teď z něho vychází pro změnu něco jiného.</p>

<p>Kristepane… Poslední dobou je jeho tělo jako testovací papírek na parfémy, na kterém se mísí několik vzorků. Ale tahle kořeněná vůně se mu líbí –</p>

<p><emphasis>Tak moment. </emphasis>Nemůže to… Ne. Ovšemže ne. To je hovadina. Naprostá.</p>

<p>Už mu z toho hrabe. Vyndal mobil a stiskl tlačítko rychlé volby. Jakmile se Vishous ohlásil, řekl: „Do střehu. Jsem na cestě.“</p>

<p>Zaslechl štrachání a pak dlouhý nádech, jako by si V zapálil cigaretu. „To mě nepřekvapuje. Ale čím se sem dostaneš?“</p>

<p>„Hondou Sally Forresterový.“</p>

<p>„Čí?“</p>

<p>„Nemám páru. Štípl jsem ji. Hele, netropím žádný pitomosti.“ Jasně. Vůbec ne. „Myslím pitomosti ve stylu <emphasis>bezduchých. </emphasis>Jen potřebuju vidět Marissu.“</p>

<p>Nastalo dlouhé ticho. „Otevřu ti bránu. <emphasis>Mhis </emphasis>chránila sídlo před <emphasis>bezduchýma </emphasis>sedmdesát let, takže nevěřím tomu, že by tě tady teď vyslídili. A jsem přesvědčenej, že po nás nejdeš. Ovšem pokud jsem už dočista nezešílel.“</p>

<p>„To si piš, že po vás nejdu.“</p>

<p>Butch si posunul čepici, a jak zápěstí míjelo nos, zase ucítil tu zvláštní vůni. „Hm, poslyš, V… Přece jen se se mnou děje něco divnýho.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Voním po pánský kolínský.“</p>

<p>„Dobře ti tak. To se ženským líbí.“</p>

<p>„Vishousi, páchnu jako nějakej sajrajt pro chlapy od Bosse, ale <emphasis>nic </emphasis>jsem na sebe nenalil, chápeš?“</p>

<p>Zase ticho. A pak: „Lidi se nevážou.“</p>

<p>„Jasně. To pověz mýmu centrálnímu nervovýmu systému a mým potním žlázám. Nepochybuju, že osvětu ocení.“</p>

<p>„Všiml sis toho, když jste spolu byli v tom karanténním pokoji?“</p>

<p>„Od tý doby je to horší, ale myslím, že něco podobnýho se mi předtím stalo už jednou.“</p>

<p>„Kdy?“</p>

<p>„Když jsem viděl, jak nasedá do auta s nějakým chlapem.“</p>

<p>„Jak je to dlouho?“</p>

<p>„Asi tři měsíce. Normálně jsem popadl glock.“</p>

<p>Ticho. „Butchi, lidi se nevážou jako my.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>Další pauza. „Je možný, že jsi adoptovanej?“</p>

<p>„Ne. A v příbuzenstvu široko daleko nikdo žádný tesáky nemá, pokud narážíš na tohle. Hele, V, napil jsem se od tebe. Vzpomínáš? Víš jistě, že se ze mě nestal –“</p>

<p>„To je výhradně genetická záležitost. Ty kecy o přeměně v upíra pouhým kousnutím jsou výplodem legend. Hele, já ti otevřu, a až si s ní popovídáš, probereme to spolu. Jo, a představ si, že Wrath není proti tomu, abysme si podali <emphasis>bez</emphasis><emphasis>duchý </emphasis>a vymlátili z nich, co se ti stalo. Ale nepřeje si, aby ses do toho míchal.“</p>

<p>Butch pevně sevřel volant. „Do hajzlu. Za to, co se mnou dělali, mám právo na odvetu, Vishousi. Prahnu po tom, abych mohl ty smraďochy <emphasis>vyslechnout </emphasis>po svým a dostat z nich odpověď.“</p>

<p>„Wrath –“</p>

<p>„Je prima chlap, ale můj král to není. Takže ať mi do toho nekecá.“</p>

<p>„Chce tě jen chránit.“</p>

<p>„Vyřiď mu, že o laskavosti nestojím.“</p>

<p>Vishous ucedil pár hrubě znějících vět ve Staré řeči a pak zahučel: „Jak je libo.“</p>

<p>„Díky.“</p>

<p>„Ještě maličkost. Marissa je hostem Bratrstva. Když tě nebude chtít vidět, se vší slávou tě odsud vyprovodíme, kapišto?“</p>

<p>„Když mě nebude chtít vidět, půjdu sám. Přísahám.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola sedmnáctá</strong></p>

<p>K</p>

<p>dyž Marissa uslyšela klepání na dveře, zamžourala do tmy a podívala se na hodiny. Deset dopoledne a ani na chvíli nezamhouřila oči. Bože, je příšerně unavená.</p>

<p>Ale možná je to Fritz se zprávou o jejím oblečení. „Ano?“</p>

<p>Dveře se otevřely a stanul v nich mohutný stín s baseballovou čapkou na hlavě.</p>

<p>Posadila se, přikrývku přetaženou přes obnažená prsa. „Butchi?“</p>

<p>„Ahoj.“ Stáhl si čepici, zmuchlal ji v ruce a druhou si prohrábl vlasy.</p>

<p>Vůlí zažehla svíčku. „Co tady děláš?“</p>

<p>„Já… Chtěl jsem se ujistit osobně, že jsi v pořádku. Navíc ten tvůj telefon…“ Pozvedl obočí, jako by uviděl kabel vytržený ze zdi. „Hm… nefunguje ti telefon. Můžu na chvilku dovnitř?“</p>

<p>Když se hluboce nadechla, necítila nic jiného než jeho. Kořeněná vůně jí vnikala do nosu a šířila se jí tělem.</p>

<p>Ničema jeden, napadlo ji. Neodolatelnej ničema.</p>

<p>„Marisso, slibuju, že tě nebudu obtěžovat. Vím, že se zlobíš. Můžeme si jenom popovídat?“</p>

<p>„Dobrá,“ odpověděla, ale zavrtěla hlavou. „Ale nečekej, že něco vyřešíme.“</p>

<p>Když přistoupil blíž, blesklo jí hlavou, že to nebyl dobrý nápad. Jestli si chce povídat, měla by se s ním sejít dole v knihovně. Koneckonců je to muž. A ona je úplně nahá. A teď jsou… Správně. Zavření spolu v ložnici.</p>

<p>Skvělý plán. Brilantně vymyšlený. Možná by měla vyskočit z okna.</p>

<p>Butch se opřel zády o zavřené dveře. „Nejdřív ze všeho se tě zeptám, jestli jsi tady spokojená.“</p>

<p>„Ano, jsem.“ Bože, to je trapas. „Butchi –“</p>

<p>„Promiň, že jsem na tebe tak vyjel. Choval jsem se jako primitiv.“ Sotva patrně zkřivil tvář. „Nemyslím si, že by ses nedokázala sama bránit. Sám ze sebe jsem k smrti vyděšenej a nesnesu pomyšlení, že by ti někdo nebo něco mohlo ublížit.“</p>

<p>Mlčky se na něj dívala. A je to tady. Jestli bude v těch pokorných omluvách pokračovat a sypat si popel na hlavu, omotá si ji kolem prstu. „Butchi –“</p>

<p>„Počkej, prosím – vyslechni mě. Vyslechni mě a pak odejdu.“ Jak pomalu vtahoval vzduch do plic, hrudník pod elegantním černým kabátem se mu rozšiřoval. „Připadá mi, že ti bezpečí můžu zajistit jen tak, když si mě budeš držet od těla. Nejde o to, že ty jsi slabá, ale že já jsem nebezpečný. Vím, že nepotřebuješ chůvu ani žádného osobního hlídače.“</p>

<p>V nastalém tichu si ho měřila. „Tak to dokaž, Butchi. Pověz mi, co se ti skutečně stalo. Nebyla to bouračka, že ne?“</p>

<p>Promnul si oči. „Unesli mě <emphasis>bezduší.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Když vyjekla, rychle dodal: „O nic nešlo, na mou duši –“</p>

<p>Zvedla ruce. „Mlč. Pověz mi všechno, nebo nic. Nestojím o polopravdy. Uráží to jak mě, tak tebe.“</p>

<p>Zaklel. A zase si promnul oči.</p>

<p>„Butchi, mluv, nebo vypadni.“</p>

<p>„Tak jo… Dobře.“ Pozvedl k ní světle hnědé oči. „Pokud vím, vyslýchali mě. Zhruba dvanáct hodin.“</p>

<p>Sevřela přikrývku tak křečovitě, že málem necítila prsty. „Vyslýchali tě… jak?“</p>

<p>„Moc si toho nepamatuju, ale vzhledem k tomu, jak jsem vypadal, šlo o běžný metody.“</p>

<p>„Běžný… metody?“</p>

<p>„Elektrický šoky, mlácení, něco mi vráželi pod nehty…“ Zarazil se, ale ona věděla, že výčet je mnohem delší.</p>

<p>Zvedl se jí žaludek. „Bože… ne…“</p>

<p>„Nemysli na to. Už je to pryč. Je po všem.“</p>

<p>Dobrotivá Stvořitelko, jak tohle může říct?</p>

<p>„Proč –“ Odkašlala si. Řekla si o celou pravdu, tak by mu měla dát najevo, že ji unese. „Proč jsi byl na karanténě?“</p>

<p>„Něco do mě dali.“ Vytáhl si z kalhot hedvábnou košili a ukázal na černou jizvu v podbřišku. „Vishous mě našel v lese a vyndal to. Nevím, co to bylo, ale každopádně jsem teď s <emphasis>bezduchými</emphasis> něčím spojený.“ Přešlápl a pustil košili. „Ano, s těmi zabijáky, Marisso. S těmi, co se snaží vyhladit váš druh. Věř mi, když říkám, že se potřebuju dovědět, co mi udělali, neplácám jen tak do větru, ani se nepokouším odhalit hlubiny svýho nitra. Vaši nepřátelé si pohráli s mým tělem. A něco do mě uložili.“</p>

<p>„Jsi… jedním z nich?“</p>

<p>„Nechci jím být. A nechci ublížit ani tobě, ani nikomu z ostatních. Potíž je, že toho spoustu nevím a tápu v neznámu.“</p>

<p>„Butchi, já ti pomůžu.“</p>

<p>Zaklel. „Co kdyby –“</p>

<p>„<emphasis>Co </emphasis><emphasis>kdyby </emphasis>jsou jen dohady.“ Zhluboka se nadechla. „Nebudu lhát. Mám strach. Ale nechci se k tobě otočit zády. A ty jsi pošetilý, jestli usiluješ o to, abych to udělala.“</p>

<p>Zavrtěl hlavou, v očích obdivný výraz. „Takhle statečná jsi odjakživa?“</p>

<p>„Ne. Ale kvůli tobě nejspíš jsem. Budeš ke mně upřímný?“</p>

<p>„S radostí. Mám pocit, že je to to nejlepší, co můžu udělat.“ Chvíli trvalo, než přešel místnost. „Nevadilo by ti, kdybych se vedle tebe posadil?“</p>

<p>Když přikývla a posunula se, opatrně dosedl na postel. Pod jeho váhou se matrace prohnula a její tělo se svezlo k jeho. Díval se na ni věčnost, než ji vzal za ruku. Bože, má tak velkou dlaň… a jak hřeje…</p>

<p>Sklonil se a rty se dotkl kloubů na hřbetě její ruky a několikrát po nich přejel ústy. „Chci ležet vedle tebe. Ne kvůli sexu. Nic takového. Jen –“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Když vstal a ona nadzvedla přikrývku, zavrtěl hlavou.</p>

<p>Svlékl si kabát a natáhl se vedle ní. Přitáhl si ji k sobě. Políbil ji do vlasů.</p>

<p>„Připadáš mi hrozně unavená.“</p>

<p>„A já se tak cítím.“</p>

<p>„Pokus se usnout. A dovol mi, abych tě hlídal.“</p>

<p>Přitiskla se k němu ještě těsněji a vydechla. Jak je příjemné položit mu hlavu na hruď, cítit zblízka teplo jeho těla i jeho vůni. Pomalu ji hladil po zádech a ona usnula tak rychle, že si ani neuvědomila, že se poddala spánku, dokud neucítila, jak se matrace pohnula, a probrala se.</p>

<p>„Butchi?“</p>

<p>„Musím mluvit s Vishousem.“ Políbil ji na hřbet ruky. „Odpočívej. Nelíbí se mi, jak jsi bledá.“</p>

<p>Usmála se. „Nepotřebuju chůvu.“</p>

<p>„To mě jen tak napadlo.“ Pozvedl koutek úst. „Co kdybychom se setkali před Prvním jídlem? Počkám na tebe dole v knihovně.“</p>

<p>Přikývla. Sklonil se a konečky prstů ji pohladil po tváři. Zadíval se jí na rty. Vůně, která z něho vycházela, rázem zvýrazněla.</p>

<p>Jeden druhému se zahleděli do očí.</p>

<p>Ve zlomku vteřiny jí krev rozbouřila touha a jakási spalující, svíravá potřeba. Očima samovolně sklouzla z jeho obličeje na jeho hrdlo a ve špičácích pocítila naléhavé pulzování, jakmile veškerou realitu přebil jediný instinkt: touží se mu zakousnout do silné tepny. Chce se od něho nakrmit. A chce, aby do ní přitom vstoupil.</p>

<p><emphasis>Žízní po krvi.</emphasis></p>

<p>Panebože. Proto je tak vyčerpaná. Onehdy v noci se nedokázala nakrmit od Rehvenge, pak ji vysílil stres vyvolaný Butchovým vážným stavem a krátce nato jeho odchodem. A k tomu ta lapálie s Haversem.</p>

<p>Ne že by v tu chvíli záleželo na příčinách. Prvořadá je samotná potřeba.</p>

<p>Pootevřela rty, už už se naklonila blíž –</p>

<p>Ale co by se stalo, kdyby se od něj napila?</p>

<p>To je jasné. Aby se nasytila, musela by ho vysát do poslední kapky, protože krev lidí je velmi slabá. Zabila by ho.</p>

<p>Bože, ale chutnal by dobře.</p>

<p>Okřikla krvežíznivý hlas a vší mocí se přinutila schovat ruce pod přikrývku. „Na shledanou večer.“</p>

<p>Butch se napřímil. Měl kalné oči a ruce zkřížené přes boky, jako by chtěl skrýt erekci. Což v ní samozřejmě znovu posílilo nutkání vrhnout se na něj.</p>

<p>„Opatruj se, Marisso,“ řekl tichým, neveselým tónem.</p>

<p>Než se dostal ke dveřím, oslovila ho. „Butchi?“</p>

<p>„Copak?“</p>

<p>„Já si nemyslím, že jsi slabý.“</p>

<p>Zamračil se, jako by přemítal, co ji k té poznámce inspirovalo. „Ani já si to nemyslím. Spi sladce, poklade. Brzy na viděnou.“</p>

<p>Když osaměla, čekala, jestli potřeba odezní. A dočkala se. To v ní vykřesalo naději. Vzhledem k tomu, co se momentálně děje, s radostí odloží krmení na později. Kdyby teď měla pít od Rehvenge, připadala by si jako zrádkyně.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola osmnáctá</strong></p>

<p>V</p>

<p>an mířil do centra Caldwellu, na který se zvolna snášel večer. Odbočil z hlavní silnice a po úzké vytlučené cestě ubíhající pod širokým mostem se pustil neudržovanou přístupovou komunikací směrem k řece. Zastavil pod pilířem označeným oranžovou barvou ve spreji jako F-8, vystoupil a rozhlédl se.</p>

<p>Nad jeho hlavou vládl čilý provoz. Kamiony duněly po mostě s rachotící ozvěnou, osobní auta se příležitostně ohlásila klaksonem. Tady dole se řeka Hudson valila s bezmála stejným hukotem jako kolona vozidel nad ní. Dnešní den bylo poprvé cítit ve vzduchu jaro a hlubokým korytem spěchaly temné vody posílené potoky tajícího sněhu z nedalekých horských úbočí.</p>

<p>Tmavě šedý proud připomínal tekutý asfalt a páchl špínou.</p>

<p>Van zrakem pročesával okolí, instinkty zjitřené a v pohotovosti. Ocitnout se o samotě pod mostem nikdy nevěstilo nic dobrého. Zvlášť ne za soumraku.</p>

<p>Zatraceně. Neměl sem jezdit. Otočil se ke svému náklaďáku.</p>

<p>Ze stínů vystoupil Xavier. „Jsem rád, že jsi tady, chlapče.“</p>

<p>Van polkl údiv. Ten chlap je jako duch. „Proč jsme to nemohli vyřídit po telefonu?“ Velice chatrný pokus. „Mám na práci i jiný věci.“</p>

<p>„Potřebuju, abys mi s něčím pomohl.“</p>

<p>„Řekl jsem, že nemám zájem.“</p>

<p>Xavier se pousmál. „Ano, to jsi řekl. Pravda pravdoucí.“</p>

<p>Vtom Van uslyšel skřípání štěrku pod koly vozu. Otočil hlavu vlevo. V příští chvíli vedle něj zastavil medově žlutý chrysler, nenápadný minivan, jaký vám ani neuvízne v paměti.</p>

<p>Aniž spustil zrak z Xaviera, vsunul ruku do kapsy a položil prst na spoušť své devítky. Jestli se ti dva pokusí o nějakou levotu, bez milosti to do nich našije.</p>

<p>„Tuhle vzadu pro tebe něco mám, chlapče. Běž se podívat. Otevři si.“ Xavier se odmlčel. „Máš strach, Vane?“</p>

<p>„Trhněte si.“ Přistoupil k autu, ale když odsunul dveře, zděšeně couvl. Na podlážce ležel jeho bratr Richard, svázaný nylonovým provazem, oči a ústa omotaná širokou izolační páskou.</p>

<p>„<emphasis>Kristepane, Rich…</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Když natáhl ruku, uslyšel cvaknutí kohoutku. Vzhledl k řidiči minivanu. Ten bělovlasý neřád za volantem mu míří čtyřicítkou Smith &amp; Wesson přímo do obličeje.</p>

<p>„Uvítal bych, kdyby sis moji nabídku rozmyslel,“ řekl Xavier.</p><empty-line /><p>Butch, usazený za volantem hondy Sally Forresterové, odbočil na semaforech doleva a procítěně zaklel. Před mléčnými lahůdkami Stewart’s, na rohu ulic Framington a Hollis Street, parkoval hlídkový vůz městské policie. Tohle ještě scházelo. Projíždět se v kradeném autě a s dvěma tácy v hotovosti jednomu na klidu nepřidá.</p>

<p>Naštěstí má posilu: hned za zády escalade s Vishousem. Oba míří na Barnstable Road.</p>

<p>Zhruba devět minut nato objevil Sallyino hnízdečko. Zhasl přední světla a zastavil u chodníku. Jakmile přerušil spojené dráty pod palubní deskou, motor ztichl. V domě vládla tma. Zamířil k hlavním dveřím, vsunul do schránky obálku s hotovostí a rozběhl se k escalade zaparkovanému opodál. Pravděpodobnost, že ho v téhle tiché ulici někdo chytí, byla mizivá. A kdyby se přece jen nějaký všetečný soused začal vyptávat, Vishous by mu uvedl mozek do blažené nevědomosti.</p>

<p>Otevřel dveře SUV a chystal se nastoupit, když vtom strnul, zaplavený podivným, nutkavým pocitem.</p>

<p>Z nejasného důvodu mu tělo začalo vyzvánět – vhodnější výraz pro ten stav nenašel. Jako by měl uprostřed v hrudi ukrytý mobilní telefon.</p>

<p>Ulicí dolů… Ulicí dolů… Musí se dát dolů ulicí.</p>

<p>Panebože – jsou tam <emphasis>bezduší.</emphasis></p>

<p>„Co se děje, poldo?“</p>

<p>„Cítím je. Jsou blízko.“</p>

<p>„Jdeme na to.“ Vishous vyklouzl zpoza volantu a oba zabouchli dveře. V aktivoval poplašný systém a světla escalade blikla. „Jdi po nich, poldo. Uvidíme, jak se to vyvine.“</p>

<p>Butch vykročil. Vzápětí se dal do klusu.</p>

<p>Společně zapadli do stínů tichého předměstí, vyhýbali se kalužím světla, které vrhaly ozářené verandy a pouliční lampy. Proběhli přes čísi zadní dvorek. V podřepu se kradli podél vyvýšeného bazénu. Proplížili se kolem garáže.</p>

<p>Ocitli se v rušnější čtvrti. Uvítal je varovný štěkot psů. Projelo kolem nich auto se zhasnutými reflektory, z jehož nitra dusala rapova hudba. Minuli neobydlený dům. Za ním prázdné prostranství. Konečně stanuli před zchátralým domem ze sedmdesátých let, obehnaným tři metry vysokým dřevěným plotem.</p>

<p>„Musíme se dostat dovnitř,“ řekl Butch a rozhlížel se po vstupu.</p>

<p>„Vysadím tě, poldo.“</p>

<p>Vishous nastavil spojené ruce, a když se Butch zachytil vrcholu plotu a vytočil pokrčené koleno stranou, přehodil ho na druhou stranu jako ranní noviny. Přistál v podřepu.</p>

<p>Tady jsou. Tři <emphasis>bezduší</emphasis>. Dva vlekli z domu za paže jakéhosi muže.</p>

<p>V Butchovi vzkypěl vztek. Byl zuřivostí bez sebe kvůli tomu, co mu provedli, bezmocný ve svých obavách o Marissu, omezovaný svou lidskou podstatou – a ti zabijáci se stali ohniskem jeho agresivity.</p>

<p>Vteřinu nato se po jeho boku zhmotnil V a popadl ho za rameno. Butch se prudce otočil, aby bratra odkázal do patřičných mezí, ale Vishous sykl: „Však se dočkáš. Vydrž. Všude kolem bydlí lidi a bez Rhage do toho musím jít naplno, rozumíš? Proto nemůžu vytvořit <emphasis>mhis</emphasis>. Nedokážu to zamaskovat.“</p>

<p>Butch se díval na svého přítele s neskrývaným úžasem. Uvědomil si totiž, že je to vůbec poprvé, kdy dostal od Bratrstva svolení k boji. „Proč jsi mi to dovolil?“</p>

<p>„Musíme se ujistit, na čí straně jsi,“ odpověděl V a tasil dýku. „To je jediná možnost, jak se to dovíme. Já si vezmu na starost ty dva s civilistou. Třetí je tvůj.“</p>

<p>Butch přikývl a vrhl se kupředu. Měl pocit, jako by mu do těla proudilo vysoké napětí. Jak se řítil k <emphasis>bezduchému, </emphasis>který se chystal vejít do domu, ten všivák se otočil, jako by zaslechl, že se blíží.</p>

<p>Ale když k němu Butch doběhl, nasadil jen znechucený výraz. „To je dost, že jsme dostali posilu.“ Zabiják se odvrátil. „Uvnitř jsou dvě ženský. Ta blonďatá je zatraceně rychlá, takže ji chci –“</p>

<p>Butch ho popadl zezadu a pažemi mu sevřel hlavu a ramena jako do svěráku. Jako by nasedl na divokého mustanga. Ten neřád se rozběsnil, otočil se na patě a chňapl Butchovi po nohách a pažích. Když to k ničemu nevedlo, vrhl se i se zátěží proti zdi domu, a sice takovou silou, že se pod jejich těly promáčklo hliníkové obití.</p>

<p>Butch se ale nenechal setřást. Jedním předloktím drtil <emphasis>bezduchému </emphasis>jícen, druhou ruku měl zavěšenou na svém našponovaném zápěstí a páčil ho dozadu. Aby se mu ten mizera tak snadno nevykroutil, zahákl mu nohy kolem pasu, zkřížil je v kotnících a stiskl stehna k sobě.</p>

<p>Chvíli to sice trvalo, ale nedostatek vzduchu a vypětí <emphasis>bezduchého </emphasis>nakonec trochu zkrotily.</p>

<p>Až na to, že než se tomu smraďochovi roztřásla kolena, Butch na vlastní kůži poznal, jak je na tom kulečníková koule. Několikrát narazil do zdi domu, pak se napíchl na kliku hlavních dveří, až se nakonec vevalili do vstupní chodby, kde jím jeho nezkrotitelný koník mlátil o stěny úzkého prostoru. Mozek mu poskakoval v lebce a vnitřnosti se změnily v míchaná vajíčka, ale umínil si, že toho hajzla nepustí. Čím déle ho zabaví, tím větší naději mají ty dvě ženy na útěk –</p>

<p>V příštím okamžiku se chodba roztočila a zhoupla. Butch dopadl na podlahu jako první a <emphasis>bezduchý </emphasis>ztěžka žuchl na něj.</p>

<p>Nepříjemná pozice. Teď měl pro změnu potíže s dýcháním on. Vytrčil nohu, kopl do stěny, škubl trupem svého soupeře a vyklouzl zpod jeho mohutného těla. Bohužel se ten ničema taky pokoušel změnit polohu, takže spolu váleli sudy sem a tam po šeredném oranžovém koberci. Butche pomalu opouštěly síly.</p>

<p>Zabiják ho bez znatelného úsilí přetočil čelem k sobě a uvěznil v železném sevření. Jeho vyhlídky nebyly zrovna růžové.</p>

<p>Docela by se šiklo, kdyby se tu objevil Vishous, blesklo mu myslí.</p>

<p>Ale v tu chvíli sklopil <emphasis>bezduchý </emphasis>zrak a setkal se s Butchovým pohledem. Rázem se všechno zpomalilo. Zabrzdilo. Zastavilo se. Znehybnělo.</p>

<p>Znovu se dostali do svěráku, ale tentokrát se do sebe zaklesly jejich oči a Butch byl tím, kdo měl navrch, přestože uvízl vespod. Nemrtvý zdřevěněl a Butch se nechal vést instinkty.</p>

<p>Což znamenalo, že otevřel ústa a začal se pomalu nadechovat.</p>

<p>Ale nenabíral do plic vzduch. Vtahoval do sebe zabijáka. Pohlcoval ho. Polykal. Bylo to stejné jako nedávno v té uličce, ovšem teď ten proces nikdo nepřerušil. Nepřestával pomalinku, zdánlivě nekonečně nasávat tekutý tmavý stín, který vycházel <emphasis>bezduchému </emphasis>z očí, nosu a úst, a vstupoval do něj.</p>

<p>Připadal si jako balon plnící se smogem. Jako by se pokrýval nejhlubším nitrem svého nepřítele.</p>

<p>Když bylo po všem, tělo zabijáka se prostě změnilo v prach a ten se v mikroskopických šedivých smítkách snesl Butchovi na obličej, hruď a nohy.</p>

<p>„Do prdele…“</p>

<p>V naprosté beznaději stočil Butch pohled stranou. Ve dveřích stál Vishous. Tělo měl nachýlené dopředu a křečovitě svíral zárubně, jako by byly to jediné, co ho udrží na nohou.</p>

<p>„Bože můj…“ Butch se překulil na bok; na tváři ho zaškrábal ohavný koberec. Je mu příšerně zle od žaludku. A v hrdle ho pálí, jako by do sebe několik hodin lil skotskou. Horší je, že má v sobě zase zlo, které mu proudí žílami.</p>

<p>Když se nadechl nosem, ucítil kojenecký zásyp. A věděl, že páchne on, ne <emphasis>bezduchý</emphasis>.</p>

<p>„V…“ vyrazil ze sebe zoufale, „co jsem to udělal?“</p>

<p>„Nevím, poldo. Nemám tušení.“</p><empty-line /><p>O dvacet minut později seděl V i se svým spolubydlícím v escalade, všechny dveře zamčené. Když vytočil číslo na svém mobilu a přiložil si přístroj k uchu, zadíval se na Butche. Polda, zelený jako sedma, se choulil na sedadle spolujezdce. Jako by měl mořskou i pásmovou nemoc najednou a ještě k tomu se o něj pokoušela chřipka. A smrdí kojeneckým zásypem, který mu vychází z těla spolu s potem snad všemi póry.</p>

<p>Zatímco telefon vyzváněl, nastartoval SUV a zařadil rychlost, hlavu plnou praštěného šamanství, které Butch předváděl na <emphasis>bezduchém</emphasis>. Vyjádřeno úslovím z poldova slovníku – <emphasis>Kristova noho, panenko skákavá!</emphasis></p>

<p>Zatraceně mocná zbraň. Ovšem poměrně komplikovaná.</p>

<p>Vrhl pohled na sousední sedadlo. A uvědomil si, že to udělal proto, aby se přesvědčil, že si ho polda neprohlíží očima zabijáků.</p>

<p><emphasis>Do hajzlu.</emphasis></p>

<p>„Wrathe?“ řekl, když král jeho hovor přijal. „Poslouchej dobře… Já jsem… Náš kámoš zrovna spolkl <emphasis>bezduchýho</emphasis>. Ne… Rhage ne. Butch. Ano. Butch. Cože? Ne, viděl jsem, jak… jak ho vtáhl do sebe. Nevím jak, ale ten zabiják se rozpadl na prach. Ne, žádnej nůž. Prostě ho nasál jako vzduch. Teď ho pro jistotu vezu k sobě a nechám ho, aby se z toho vyspal. Pak přijedu domů. Jasně… Ne, nemám tušení, jak se mu to podařilo, ale až dorazím, podám ti podrobný hlášení. Jo. Určitě. Hm. Proboha – <emphasis>ano, </emphasis>jsem <emphasis>v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pořádku </emphasis>a už se mě na to neptej. Zatím.“</p>

<p>Když zavěsil a hodil mobil na palubní desku, zalétl k němu záchvěv Butchova chraplavého hlasu. „To je dobře, že mě nevezeš domů.“</p>

<p>„Ale rád bych.“ Vishous vyndal z kapsy bundy ručně ubalenou cigaretu, zapálil ji a dlouze z ní potáhl. Než vydechl kouř, pootevřel okénko. „Prokristapána, poldo, jak jsi věděl, že to dokážeš?“</p>

<p>„Já to nevěděl.“ Butch slabě zakašlal, jako by ho škrábalo v krku. „Půjč mi tu svou kudlu.“ V se zamračil a otočil hlavu k příteli. „Proč?“</p>

<p>„Prostě mi ji podej.“ Když váhal, Butch lítostivě zavrtěl hlavou. „Neboj, nevrazím ji do tebe. Přísahám na svou mámu.“</p>

<p>Zastavili na červenou. V odtáhl bezpečnostní pás a z pouzdra na hrudi vytáhl dýku. Podal ji Butchovi rukojetí napřed a mrkl na semafor. Když se zase podíval na Butche, viděl, jak si polda vyhrnul rukáv a přejel ostřím přes kůži na vnitřní straně předloktí. Oba se dívali, co z rány vyteče.</p>

<p>„Zase černá.“</p>

<p>„Není divu.“</p>

<p>„Jo.“ Vishousovi se ani za mák nelíbilo, jak si polda prohlíží čepel nože. „Co kdybys mi tu věcičku vrátil, kámo?“</p>

<p>Butch mu podal dýku, a než ji V vsunul do pouzdra, otřel černou ocel o kožené kalhoty.</p>

<p>Polda si objal pažemi žaludek. „V tomhle stavu nechci být poblíž Marissy, jasný?“</p>

<p>„Žádnej problém. Zařídím to.“</p>

<p>„V?“</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>„Než bych ti ublížil, to radši umřu.“</p>

<p>Vishous střelil očima do prostoru mezi nimi. Polda měl v obličeji ponurý výraz, ve světle hnědých očích neochvějné odhodlání. Jeho slova nebyla samoúčelným vyjádřením myšlenky. Byla to přísaha: v případě, že se situace zhorší, je Butch O’Neal připravený vyřadit sám sebe ze hry. A Vishous ví, že je toho schopen.</p>

<p>Potáhl z cigarety a snažil se potlačit nával emocí, jež vůči tomuhle člověku cítí. „Doufejme, že tak daleko to nedojde.“</p>

<p><emphasis>Bože, prosím, ať to tak daleko nedojde.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>Kapitola devatenáctá</strong></p>

<p>M</p>

<p>arissa znovu přešla po obvodu knihovny Bratrstva a zastavila se u okna obráceného na terasu a k jezírku.</p>

<p>Přes den bylo zřejmě teplo, pomyslela si. Sníh začíná tát. Na terase se místy objevuje černá břidlice a na trávníku hnědá zem –</p>

<p>Proboha… Co záleží na tom, jak je venku? Ve skutečnosti je jí to úplně jedno.</p>

<p>Butch odjel po Prvním jídle s tím, že si ještě musí něco rychle zařídit. Což je v pořádku. Naprosto. Ale to bylo přede dvěma hodinami.</p>

<p>Když někdo vešel do místnosti, obrátila se. „<emphasis>B</emphasis><emphasis>utchi</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis>aha, to jsi… ty.“</p>

<p>V klenutém vchodu stál Vishous, mohutnou, vysokou postavu rámovanou extravagantní ozdobnou lištou pokrytou lístkovým zlatem.</p>

<p>Drahá Stvořitelko ve Stínu… Má naprosto neproniknutelný výraz, přesně takový, který nasadíte, když někomu nesete špatné zprávy.</p>

<p>„Řekni, že žije,“ vyhrkla. „Nenapínej mě a řekni, že je v pořádku.“</p>

<p>„Je.“</p>

<p>Podlomila se jí kolena a musela se zachytit police s knihami, ubíhající od stěny ke stěně. „Ale nepřijde, že ne?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Jak si jeden druhého měřil, matně si uvědomila, že si ke koženým kalhotám oblékl elegantní bílou propínací košili. Značka Turnbull and Asher. Okamžitě ten střih poznala. Přesně takovou nosí Butch.</p>

<p>Rozechvěle si položila paži kolem pasu. Vishous ji svou přítomností vyvádí z míry, i když stojí na opačném konci místnosti. Podle všeho je mimořádně nebezpečný – a nejen díky tetování na spánku, tmavé kozí bradce či postavě nahánějící hrůzu. Je chladnokrevný a jakoby bez citu. Takový muž je schopen všeho.</p>

<p>„Kde je?“ zeptala se.</p>

<p>„Je v pořádku.“</p>

<p>„Tak proč není tady?“</p>

<p>„Byla to jen drobná rvačka.“</p>

<p><emphasis>Drobná… rvačka.</emphasis> Když si ho vybavila na lůžku v nemocničním pokoji, znovu se jí roztřásly nohy. Zbitého, v bezvědomí, napojeného na všechny ty přístroje a s infuzní jehlou v paži. Na prahu smrti. Nakaženého nějakým zlem.</p>

<p>„Chci ho vidět.“</p>

<p>„Není tady.“</p>

<p>„Je na klinice mého bratra?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„A ty mi neprozradíš, kde je, že ne?“</p>

<p>„Co nevidět ti zavolá.“</p>

<p>„Bojoval s <emphasis>bezduchými</emphasis>?“ Když Vishous neodpověděl a jen se na ni upřeně díval, rozbušilo se jí srdce. Nesnese, aby se Butch pletl do téhle války. Jako by nestačilo, co se mu stalo. „Tak mi, sakra, pověz, jestli se rval s těmi zabijáky, ty arogantní mizero!“</p>

<p>Ticho. Které samozřejmě zodpovědělo její otázku. A naznačilo, že Vishousovi je absolutně lhostejné, jestli na něj má vztek nebo ne.</p>

<p>Marissa si vykasala sukni a rázně zamířila k válečníkovi. Když stanula před ním, musela zaklonit hlavu, aby mu vůbec viděla do tváře. Bože… Z těch bílých, zářících duhovek vroubených temně modrou linkou čiší takový chlad. Stejně chladné musí být i jeho srdce.</p>

<p>Všemožně se snažila potlačit chvění, ale jemu neuniklo. Poznal to podle jejích ramen.</p>

<p>„Máš ze mě strach, Marisso. Co si myslíš, že ti udělám?“</p>

<p>Jeho otázky ignorovala. „Nechci, aby Butch bojoval.“</p>

<p>Povytáhl černé obočí. „O tom nerozhoduješ.“</p>

<p>„Je to pro něj příliš nebezpečné.“</p>

<p>„Po dnešní noci si tím tak jistý nejsem.“</p>

<p>Bratrův drsný úsměv ji přinutil couvnout, ale před útěkem ji zachránil vztek. „Vzpomínáš na to nemocniční lůžko? Sám jsi viděl, co mu udělali. Myslela jsem, že ti na něm záleží.“</p>

<p>„Jestli se ukáže, že je pro nás přínosný, využijeme ho.“</p>

<p>„Nenávidím Bratrstvo,“ vybuchla. „A nenávidím tebe.“</p>

<p>Chtěla kolem něj projít, ale bleskurychle natáhl ruku, popadl ji za paži a strhl k sobě. Držel ji pevně, ale ne bolestivě. Přejel jí očima po obličeji, po hrdle a nakonec po těle.</p>

<p>Tehdy postřehla, že v něm dřímá oheň. Sopečný žár. Vnitřní výheň uvězněná ledovým klidem a sebeovládáním.</p>

<p>„Pust mě,“ zašeptala s prudce tlukoucím srdcem. „To mě nepřekvapuje.“ Jeho slova byla tichá… Tichá a ostrá jako břit nože.</p>

<p>„Co…?“</p>

<p>„Znáš svou cenu. Proto se ti hnusím.“ Zářící oči se jí vpíjely do tváře. „Ty jsi opravdu mimořádně krásná. Nejdražší perla svého rodu, je to tak?“</p>

<p>„Ne… ne, nejsem –“</p>

<p>„Ale ano, jsi.“ Vishousův hlas byl čím dál hlubší, tišší, až si nebyla jistá, jestli ho slyší nebo jí jen rezonuje v hlavě. „Butch je moudrá volba. Postará se o tebe, když mu to dovolíš. Dovolíš mu to, Marisso? Dovolíš mu… aby se o tebe postaral?“</p>

<p>Průzračné oči si ji podmanily. Zároveň cítila, jak jí jeho palec přejíždí přes zápěstí, nahoru a dolů, tam a zpět. Její srdce postupně zvolnilo rytmus do neuspěchaného pulzu.</p>

<p>„Odpověz mi, Marisso.“</p>

<p>Zapotácela se. „Na co… ses ptal?“</p>

<p>„Dovolíš mu, aby tě měl?“ Vishous se sklonil a přiblížil rty k jejímu uchu. „Necháš ho, aby do tebe vstoupil?“</p>

<p>„Ano…,“ vydechla s vědomím, že se rozhovor týká sexu, ale podmaněná intenzitou okamžiku poslušně odpověděla: „Přijmu jej.“</p>

<p>Uvolnil nesmlouvavý stisk a pohladil jí paži. Jeho dlaň, která jí putovala po obnažené pokožce, byla pevná a hřejivá. Pak sklopil zrak k místu, kde se jí dotýkal, ve tváři výraz hlubokého soustředění. „To je dobře. Moc dobře. Moc vám to spolu sluší. Tolik inspirace najednou.“</p>

<p>Otočil se a vypochodoval z místnosti.</p>

<p>Zmatená a otřesená doklopýtala ke vstupu do knihovny a spatřila Vishouse, jak stoupá do schodů. Jeho silná stehna ukrajovala ze vzdálenosti bez sebemenší námahy.</p>

<p>Najednou se zastavil a otočil hlavu k ní. Ruka jí vzlétla k hrdlu…</p>

<p>Vishousův temný úsměv pronikavě kontrastoval s jeho jasnýma očima. „Ale no tak, Marisso. Ty sis vážně myslela, že tě políbím?“</p>

<p>Vyjekla. Přesně to jí totiž prolétlo myslí –</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „Patříš Butchovi. A nehledě na to, jestli s ním nakonec zůstaneš nebo ne, pro mě budeš navždy jeho.“ Znovu vykročil. „Kromě toho nejsi můj typ. Máš příliš jemnou pleť.“</p><empty-line /><p>Vishous vešel do Wrathovy pracovny a zavřel za sebou dvojité dveře. Rozhovor s Marissou ho hluboce znepokojil, a to hned z několika důvodů. Už pár týdnů se mu nepodařilo proniknout do cizích myšlenek, ale ty její přečetl tak snadno, jako by je měla napsané na čele. Anebo má zatraceně dobrý odhad. Jo, to bude ono. Soudě podle jejích vytřeštěných očí byla na beton přesvědčená, že ji políbí.</p>

<p><emphasis>Omyl. </emphasis>Vyjel po ní jednoduše proto, že ho fascinuje, ne přitahuje. Chtěl zjistit, co je na ní zvláštního, že s ní Butch zachází tak něžně a láskyplně. Že by to souviselo s její pokožkou? S křehkostí? S půvabem? Jak to dokázala?</p>

<p>Jak se jí podařilo dovést Butche do stadia, kde dochází ke splynutí dvou bytostí skrze sex?</p>

<p>Podrbal se uprostřed hrudi, náhle zasažený pronikavým osaměním.</p>

<p>„Haló? Bratře?“ Wrath se opřel o masivní stůl, paže silné jako polena, ruce jako lopaty. „Jsi tady proto, abys mi podal hlášení nebo mi ozdobil kancelář?“</p>

<p>„Jasně… promiň. Trochu jsem se zamyslel.“</p>

<p>Vishous si zapálil cigaretu a vylíčil králi střet s nepřítelem, a zvlášť podrobně závěrečnou fázi, kdy na vlastní oči viděl, jak se <emphasis>bezduchý </emphasis>Butchovou zásluhou doslova proměnil ve vzduch.</p>

<p>„Zatraceně…,“ zahučel Wrath.</p>

<p>V přistoupil ke krbu a odklepl popel do ohně. „Něco podobnýho jsem v životě neviděl.“</p>

<p>„Je v pořádku?“</p>

<p>„Nevím. Odvezl bych ho k Haversovi na vyšetření, ale hádám, že se tam polda už nemůže ukázat. Momentálně je u mě. Má u sebe mobil. Kdyby se to nějak podělalo, ozve se mi.“</p>

<p>Wrathovo obočí zmizelo za panoramatickými zrcadlovými brýlemi. „Jaká je pravděpodobnost, že ho <emphasis>bezduší </emphasis>nedokážou vyslídit?“</p>

<p>„Hodně vysoká. V obou případech šel po nich naopak on. Jako by je cítil nebo co. Když se k nim přiblíží, tuší v něm jednoho z nich, ale aktivní je pokaždé on.“</p>

<p>Wrath se zadíval na stoh papírů na svém stole. „Nelíbí se mi, že je tam sám. Ani trochu.“</p>

<p>Rozhostilo se ticho. V řekl: „Mohl bych pro něj dojet. Přivézt ho sem.“</p>

<p>Wrath si sundal brýle. Jak si mnul oči, na prostředníku mu zajiskřil královský prsten s obrovským černým diamantem. „Máme tady ženy. A jedna je těhotná.“</p>

<p>„Dohlídnu na něj. Zařídím, aby nevycházel z Doupěte. Zablokuju podzemní chodbu s přístupem do hlavní budovy.“</p>

<p>„Tak jo.“ Tmavé brýle byly zase na svém místě. „Dojed pro něj. Přivez ho zpátky domů.“</p><empty-line /><p>Nejděsivější součástí iniciace do Vyhlazovací společnosti nebyly pro Vana fyzické útrapy ani setkání s Omegou, ani nedobrovolná povaha obřadu. A ne že by to nebylo strašidelné. Bylo. A jak. Kristepane… Zjistit, že čiré zlo opravdu existuje, obchází svět… a bere si na mušku lidi… To je hodně zlý budíček.</p>

<p>Ale zdaleka to není to nejděsivější.</p>

<p>S hekáním se vzepřel na loktech na holé matraci, na které leží už kdovíjak dlouho. Zadíval se na své tělo, natáhl paži daleko před sebe a ohnul ji v lokti.</p>

<p>Nejděsivější je, že když konečně přestal zvracet a popadl dech, nemohl si přesně vzpomenout, proč, pro boha živýho, odmítal do toho spolku vstoupit. Protože se mu vrátila síla. Zase mu proudí tělem ta mocná a opojná energie, jíž byl nabitý ve dvaceti letech. Díky Omegovi se zase cítí celý. Už není pouhým vybledlým stínem toho, čím býval kdysi. Jasně, použité prostředky jsou hrůzné a příčí se zdravému rozumu. Ale výsledek… je vrcholem dokonalosti.</p>

<p>Znovu napjal biceps. Cítil jenom svaly a kosti. Nádhera.</p>

<p>„Usmíváš se,“ konstatoval Xavier, který právě vešel do místnosti.</p>

<p>Van vzhlédl. „Je mi skvěle. Absolutně… skvěle.“</p>

<p>Xavierův výraz byl lhostejný. „Ať ti to nestoupne do hlavy. A teď mě poslouchej. Chci, abys mi zůstal nablízku. Beze mě se nehneš ani na krok. Rozuměls?“</p>

<p>„Jo. Jasně.“ Van spustil nohy z postele. Nemohl se dočkat, až vyzkouší, co to udělá, když se dá do běhu.</p>

<p>Když se zvedl, všiml si Xavierova divného kukuče. Proč se tváří tak kysele?</p>

<p>„Co se děje?“ zeptal se Van.</p>

<p>„Tvoje zasvěcení bylo… průměrné.“</p>

<p>Průměrné? Nechat si vyndat srdce a vyměnit krev za břečku podobnou téru je na jeho poměry dost silný kafe. A vůbec, tyhle kecy Vana nezajímají a jen mu kazí náladu. Pro něj začíná zbrusu nový život. Znovu se narodil.</p>

<p>„Mrzí mě, že jsem vás zklamal,“ zabručel.</p>

<p>„Nezklamal jsi mě. Zatím ne.“ Xavier se podíval na hodinky. „Obleč se. Za pět minut vyrážíme.“</p>

<p>Van vešel do koupelny a stoupl si nad záchodovou mísu, ale vzápětí shledal, že močit nepotřebuje. A že nemá ani žízeň nebo hlad.</p>

<p>Tak <emphasis>tohle </emphasis>je vážně praštěný. Vynechat zažité ranní zvyky mu nepřipadá normální.</p>

<p>Naklonil se a zadíval se na sebe do zrcadla. Rysy v obličeji vypadají stejné, ale oči jsou jiné.</p>

<p>S nepříjemným zatrnutím si přejel dlaní přes obličej, aby se ujistil, že je pořád z masa a krve. Když ucítil pod tenkou kůží lícní kosti, vzpomněl si na Richarda.</p>

<p>Který je teď se svou manželkou a dětmi. Doma a v bezpečí.</p>

<p>On své blízké už neuvidí. Nikdy. Ale bratrův život považuje za férovou výměnu. Otcové jsou důležití.</p>

<p>Obětoval možná hodně, ale získal mnohem víc. Jeho osobitá stránka povahy si přijde na své.</p>

<p>„Můžeme jít?“ zavolal Xavier z opačného konce chodby.</p>

<p>Van nasucho polkl. Ať už se zapletl do čehokoli, je to nesrovnatelně temnější a má to hlubší podstatu než běžné kriminálnictví. Teď je z něho prostředník zla.</p>

<p>To by ho mělo znepokojovat víc.</p>

<p>Místo toho se opájel znovunabytou silou a těšil se, až ji bude moct uplatnit.</p>

<p>„Jo. Můžeme.“</p>

<p>Van se usmál na svůj obraz v zrcadle. Cítí, že se jeho osud završil. Stal se přesně tím, kým chtěl být odjakživa.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá</strong></p>

<p>N</p>

<p>ásledující podvečer, když Marissa vyšla z koupelny, uslyšela, jak se vnější rolety na oknech na noc zvedají.</p>

<p>Je příšerně unavená, ale koneckonců má za sebou náročný den. Mimořádně náročný.</p>

<p>Ale všechno zlé je pro něco dobré: díky samému shonu a starostem neměla čas strachovat se o Butche. Přesněji většinu času. Dobrá, vyskytly se i okamžiky, kdy na něj vůbec nepomyslela.</p>

<p>Fakt, že ho znovu zranil <emphasis>bezduchý, </emphasis>však nebyl to jediné, čím se zaobírala. Dumala o tom, kde asi je a kdo se o něj stará. Její bratr zřejmě ne. Ale co když má Butch ještě někoho jiného?</p>

<p>Nějakou ženu, která mu ošetřuje rány a pečuje o něj…</p>

<p>Jistě, ještě včera večer s ním mluvila po telefonu a on ji víceméně uklidnil. Ujistil ji, že je v pořádku. Neskrýval před ní, že bojoval s <emphasis>bezduchým. </emphasis>Nicméně ji předem upozornil na to, že za ní nepřijde, dokud se nebude cítit líp. A slíbil jí, že se dnes uvidí při Prvním jídle.</p>

<p>Vyjadřoval se sice velice stručně a malinko škrobeně, ale usoudila, že je nejspíš pořád otřesený – a to mu přece nemůže mít za zlé. Ale až potom, co zavěsila, si uvědomila, na co se ho v tom rozrušení zapomněla zeptat.</p>

<p>Rozladěná, že se nemůže spolehnout ani sama na sebe, přistoupila k šachtě na špinavé prádlo, sklonila se a nacpala do ústí špinavý ručník. Když se napřímila, zatočila se jí hlava tak silně, až se zapotácela a musela si dřepnout. Kdyby to neudělala, stoprocentně by omdlela.</p>

<p><emphasis>Prosím, ať mě potřeba krmení přejde. Prosím.</emphasis></p>

<p>Dýchala zhluboka a čekala, až se jí pročistí hlava, pak se pomalu narovnala a otočila se k umyvadlu. Nastavila dlaně pod proud studené vody a opláchla si obličej. Věděla, že bude muset jít za Rehvengem. Ale ne dnes v noci. Dnes v noci musí být s Butchem. Musí ho vidět tváří v tvář a ujistit se, že je v pořádku. A musí s ním mluvit. V tu chvíli je pro ni důležitější on než její vlastní tělo.</p>

<p>Když se jakžtakž vzchopila, oblékla si modrozelené šaty od Yvese Saint Laurenta, přestože jí jsou ze srdce protivné. Připomínají jí tolik nepříjemných věcí – jako by byl výstup s Haversem pronikavý pach, jímž nasákla látka.</p>

<p>Zaklepání na dveře, na něž čekala, se ozvalo přesně v šest hodin. Přede dveřmi ložnice stál vrchní sluha Fritz, s úsměvem a následnou hlubokou úklonou.</p>

<p>„Dobrý večer, paní.“</p>

<p>„Dobrý večer. Máte ty dokumenty?“</p>

<p>„Dle vašeho přání.“</p>

<p>Poté, co od něj převzala úřední složku, přistoupila k psacímu stolu, prolistovala dokumenty a na několika místech je podepsala. Zavřela desky a položila na ně dlaň. „Šlo to nečekaně rychle.“</p>

<p>„Máme velmi schopné právníky.“</p>

<p>Hluboce se nadechla a vrátila Fritzovi plnou moc i smlouvu o pronájmu. Pak přistoupila k nočnímu stolku a ze sady diamantových šperků vybrala náramek, který měla na ruce při příchodu do sídla Bratrstva. Když třpytivý klenot podala <emphasis>doggenovi,</emphasis> prolétlo jí hlavou, že jí ho před sto lety daroval otec.</p>

<p>Nikdy by neuhodl, k čemu jí bude dobrý.</p>

<p>Sluha se zakabonil. „Pán s tím nesouhlasí.“</p>

<p>„Já vím, ale projevil mi už příliš velkou laskavost.“ Když pohnula prsty, diamanty vábivě zajiskřily. „Fritzi, vezměte si to.“</p>

<p>„Pán má proti tomu zásadní výhrady.“</p>

<p>„On není mým poručníkem. Proto o tom nerozhoduje.“</p>

<p>„Je král. Může rozhodovat o všem.“ Fritz nicméně šperk přijal. Sklíčený výraz, s nímž se <emphasis>doggen </emphasis>otočil k odchodu, jí trhal srdce. „Děkuji, že jste mi přinesl spodní prádlo a vyčistil šaty. Jste velice starostlivý.“</p>

<p>Připomínka dobře vykonané práce mu projasnila tvář. „Možná by bylo příhodné, kdybych z vašich zavazadel vyndal alespoň některé šaty?“</p>

<p>Sklopila zrak na model od St. Laurenta, který měla na sobě, a zavrtěla hlavou. „Nezůstanu tady dlouho. Raději je nechte, kde jsou.“</p>

<p>„Jak si přejete, paní.“</p>

<p>„Děkuji, Fritzi.“</p>

<p>Před odchodem se <emphasis>doggen </emphasis>zarazil. „Dovoluji si vám sdělit, že před vaší schůzkou s naším pánem Butchem jsem nechal přinést do knihovny čerstvé růže. Požádal mě o to s tím, že vás to potěší. Kladl mi na srdce, aby byly stejně krásné a měly stejnou světle zlatou barvu jako vaše vlasy.“</p>

<p>Zavřela oči. „Děkuji, Fritzi.“</p><empty-line /><p>Butch opláchl holicí strojek, oklepal ho o okraj umyvadla a zatáhl kohoutek. Podle toho, co viděl v zrcadle, oholení moc nepomohlo: naopak zvýraznilo pohmožděniny, které se začínají barvit dožluta. To je mizérie. Kvůli Marisse chtěl vypadat trochu k světu, zvlášť když ten včerejší večer skončil naprostým fiaskem.</p>

<p>Pootevřel ústa a dotkl se horního řezáku, toho s drobným úštěpkem. Do háje… Kdyby chtěl skutečně vypadat k světu, musel by si nechat udělat plastiku a korunky. A nadto absolvovat protialkoholní terapii.</p>

<p>Teď už to nezachrání. Jestli chce na to dnešní rande přijít včas, měl by si hledět jiných věcí. A má na to zhruba deset minut. Když jí včera volal, zdála se mu malinko upjatá, jako by si ho chtěla držet od těla. Ale aspoň svolila k osobní schůzce.</p>

<p>To mu znovu připomnělo jeho největší obavy. Vzal z bílého porcelánového umyvadla menší kuchyňský nůž, který si do koupelny přinesl, natáhl předloktí a –</p>

<p>„Poldo, jestli v tom budeš pokračovat, budeš samá díra.“</p>

<p>Butch se podíval do zrcadla. Ve dveřích stál Vishous. Opíral se o kliku a v ruce držel sklenici vodky a zapálenou cigaretu. Vzduch rázem prosytila štiplavá robustní vůně tureckého tabáku.</p>

<p>„Nech toho, V. Potřebuju mít jistotu. Vím, že tvoje ruka dělá hotový divy, ale…“ Přejel si ostřím po předloktí a v hrůze z toho, co uvidí, zavřel oči.</p>

<p>„Teče ti červená, Butchi. Jsi v pohodě.“</p>

<p>Sklopil oči k jasně červenému proužku. „Jak si tím můžu být jistý?“</p>

<p>„Tak za prvé už nepáchneš jako včera večer.“ V vešel do koupelny. „A za druhé…“</p>

<p>Než se Butch nadál, V mu chňapl po předloktí, sklonil se a olízl řez, který se okamžitě zacelil.</p>

<p>Butch se mu vytrhl. „Do prdele, V! Co když je ta krev infikovaná?“</p>

<p>„Je v cajku. Úplně v –“ V se zapotácel, zády narazil do stěny a sesul se na zem, kde skončil s očima obrácenýma v sloup a poškubávajícími končetinami.</p>

<p>„Panebože…!“ Butch se k němu zděšeně vrhl –</p>

<p>Vzápětí se V přestal cukat a s bohorovným klidem se napil vodky. „Jsi v pořádku, poldo. A chutnáš celkem dobře. Teda na člověka. A jak jistě víš, to není můj šálek krve. Kapišto?“</p>

<p>Butch se zdravě naštval a udeřil svého spolubydlícího pěstí do paže. Bratr zanadával. Načež ho Butch praštil ještě jednou.</p>

<p>V se zaškaredil a mnul si biceps. „Co blbneš, poldo?“</p>

<p>„Klídek, upíre. Zasloužil sis to.“</p>

<p>Butch se kolem něj protáhl, vešel do své průchozí šatny a začal se prohrabávat svršky. Nešetrně a jakoby roztržitě posunoval ramínka po tyčovém věšáku a rozhrnoval úzkostlivě vyžehlené košile.</p>

<p>Vtom strnul. Zavřel oči. „Sakra, Vishousi, nevím, co si o tom mám myslet. Včera jsem měl černou krev. Teď už ne. Je snad moje tělo fabrika na zpracování <emphasis>bezduchých</emphasis>?“</p>

<p>V se uvelebil na posteli, opřel trup o čelní pelest a sklenici s vodkou si postavil na stehno. „Možná. Nevím.“</p>

<p>Butch už měl té nejistoty plné zuby. „Já myslel, že víš všechno.“</p>

<p>„To nebylo fér, Butchi.“</p>

<p>„Jo… Promiň. Beru to zpátky.“</p>

<p>„Co kdybysme ty zdvořilosti vynechali a já ti taky jednu vrazil?“</p>

<p>Oba se rozesmáli. Butch si zatím konečně vybral oblek s modročernými proužky od Ermenegilda Zegny. Pak se soustředil na kravaty. „Setkal jsem se s Omegou, je to tak? To, co jsi ze mě vyndal, bylo z něho. Vložil do mě kousek ze sebe.“</p>

<p>„Jo. Taky si to myslím.“</p>

<p>Butche z ničeho nic přepadla touha zajít do kostela a pomodlit se za svou spásu. Jak tam stál, zmítaný nerozhodností, kdovíproč si vzpomněl na své nejbližší v Jižním Bostonu.</p>

<p>Běžný standard. Pořád stejní, neúprosně beze změny. Poklidnou hladinu života klanu O’Nealových rozbouřila jedna jediná událost, která rozmetala úzkostlivě rozestavené figurky na rodinné šachovnici. Když se situace víceméně uklidnila, pokračovalo se ve hře: potom, co byla Janie znásilněna a zavražděna, se každý člen vrátil na své políčko, kde zůstal. Status quo porušil jenom Butch. A sice neodpustitelně.</p>

<p>Aby zaplašil tísnivé úvahy, stáhl z věšáku temně červenou kravatu od Ferragama. „Tak co chystáš dneska v noci, upíre?“</p>

<p>„Mám volno.“</p>

<p>„Výborně.“</p>

<p>„Nikoli. Špatně. Přece víš, že nedobrovolnou pauzu v boji nenávidím.“</p>

<p>„Jsi učiněnej uzlíček nervů.“</p>

<p>„Ha, ha.“</p>

<p>Butch se ohlédl přes rameno. „Mám ti připomenout dnešní odpoledne?“</p>

<p>Vishousův pohled padl na téměř prázdnou skleničku. „Nedělej z toho vědu.“</p>

<p>„Probudil ses s tak hlasitým řevem, až jsem si myslel, že tě někdo střelil. O čem se ti, pro všechno na světě, zdálo?“</p>

<p>„O ničem.“</p>

<p>„Přestaň mlžit, kamaráde. Nebo se naštvu.“</p>

<p>V zakroužil zbytkem vodky po dně. „Byl to jen obyčejnej sen.“</p>

<p>„Kecáš. Bydlím s tebou už devět měsíců. Když spíš – pokud vůbec usneš – ani nemukneš.“</p>

<p>„Jak myslíš.“</p>

<p>Butch pustil ručník, který měl omotaný kolem beder, natáhl si černé boxerky a z šatníku vyndal bělostnou propinaci košili. „Měl bys říct Wrathovi, co se děje.“</p>

<p>„Co kdybysme změnili téma?“</p>

<p>Butch si oblékl košili, pozapínal knoflíčky a strhl z ramínka kalhoty s úzkým proužkem. „Chci jen říct, že –“</p>

<p>„Dej si pohov, poldo.“</p>

<p>„Ty jsi ale tajnůstkář, jen co je pravda. Hele, jestli si potřebuješ promluvit, vyklop to.“</p>

<p>„Šetři sílu. Ale… vážím si toho.“ V si odkašlal. „Mimochodem, včera večer jsem si vypůjčil jednu tvou košili.“</p>

<p>„Jen si posluž. Vytáčí mě, když mi kradeš ponožky.“</p>

<p>„Nechtěl jsem jít za tvou holkou v plný polní. Jiný hadry totiž nemám.“</p>

<p>„Říkala, že jsi s ní mluvil. Myslím, žes ji malinko znervóznil.“</p>

<p>V něco zahučel. Znělo to jako „To bych řek’“.</p>

<p>Butch se na něj podíval. „Co jsi říkal?“</p>

<p>„Nic.“ V vyskočil z postele a vykročil ke dveřím. „Hele, dnešní noc budu u sebe. Nemám zájem tady trčet, když jsou všichni ostatní v terénu. Je mi z toho nanic. Kdybys mě potřeboval, najdeš mě… Však ty víš kde.“</p>

<p>„Vishousi.“ Když se upír zastavil a ohlédl, Butch řekl: „Dík.“</p>

<p>„Za co?“</p>

<p>Butch natáhl předloktí. „Za tohle.“ Vishous pokrčil rameny. „Napadlo mě, že by ti nebylo příjemný, kdyby ses s ní měl setkat pořezanej.“</p><empty-line /><p>John procházel podzemním tunelem, provázený dunivou ozvěnou vlastních kroků, která mu bolestně připomněla, jak je ve skutečnosti osamělý. Doslova jako kůl v plotě.</p>

<p>Pokud ovšem nepovažuje za společníka vztek. Ten je vždycky po ruce. Lepí se na něj jako zpocené tričko. Obepíná ho jako druhá kůže. Nemůže se dočkat, až začne dnešní trénink, aby mohl aspoň část potlačovaného napětí uvolnit. Je jako na trní, podrážděný, neklidný.</p>

<p>Jak se blížil k hlavní budově, napadlo ho, že je rozčilený možná i proto, že právě tuhle trasu poprvé absolvoval s Tohrem. Když ho tenkrát vedl do sídla Bratrstva, byl příšerně nervózní a válečníkova přítomnost ho do jisté míry uklidňovala.</p>

<p><emphasis>Zatraceně žalostný jubileum, </emphasis>pomyslel si.</p>

<p>Před třemi měsíci se to všechno podělalo. V noci přesně před třemi měsíci zavraždili Welsii, zavraždili Sarelle a Tohr zmizel. Bylo to jako zlý sen, jako by někde někdo otočil list v knize jeho života… na prázdnou stránku.</p>

<p>A dozvuky té tragédie byly obzvlášť trýznivé. Usoudil, že za pár týdnů se Tohr vrátí. Že se <emphasis>musí</emphasis> vrátit. Čekal, doufal, modlil se. Ale… nic se nezměnilo. Nedočkal se. Žádný telefon, ani jiný pokus o kontakt. Nic.</p>

<p>Tohr je mrtvý. Jiné vysvětlení nemá.</p>

<p>Když se ocitl pod mělkým schodištěm do hlavní budovy, zaváhal ve snaze co nejvíc oddálit okamžik, kdy vstoupí tajným vchodem do dvorany. Nestojí o jídlo. Nemá hlad ani chuť. Nechce nikoho vidět. Nechce sedět s ostatními u stolu. Jenže když se neobjeví, Zsadist si pro něj dojde. Uplynulých několik dní ho pokaždé musel do hlavní jídelny doslova odvléct. Bylo to trapné a oba dva to jaksepatří štvalo.</p>

<p>Přinutil se vyjít po schodech a vstoupil dovnitř. Oslepující sprška barev v hlavní dvoraně není podle jeho názoru pastvou pro oči, ale zostuzením smyslů a k jídelně na protější straně se vydal s pohledem upřeným na podlahu. Po průchodu krátkou klenutou chodbou zjistil, že stůl je už sice prostřený, ale židle jsou dosud prázdné. Ucítil pečené jehněčí – Wrathovu nejzamilovanější pochoutku.</p>

<p>Johnovi zakručelo v žaludku, ale on to ignoroval. V poslední době, a to i když šilhal hlady a jednalo se o pokrm speciálně připravený pro jedince před proměnou, kdykoli se mu jídlo dostalo do žaludku, zachvátily ho kruté křeče. A dneska si to má pro změnu zase zopakovat? Děkuju, nechci.</p>

<p>Když vzápětí zaslechl hbité a pružné kroky, otočil hlavu po jejich zvuku. Někdo běžel po balkonu v prvním patře.</p>

<p>Zalétl k němu smích. Přenádherný ženský smích.</p>

<p>Vyklonil se zpod klenby a zadíval se k hlavnímu schodišti.</p>

<p>Nad ním na odpočívadle se objevila Bella, udýchaná, usměvavá, černé saténové šaty vykasané až pod kolena. Před vrcholem schodů zpomalila a ohlédla se. Při tom se jí husté černé vlasy rozvlnily jako hříva.</p>

<p>Dusot, který následoval, byl těžký a vzdálený, ale chvatně se blížil a sílil, až připomínal kameny dopadající na zem. Na to Bella očividně čekala. Vytryskl z ní smích, nadzvedla sukni šatů ještě výš a bosýma nohama sbíhala po schodech tak lehce, jako by se vznášela. Jakmile jí chodidla dopadla na mozaikovou podlahu u paty schodiště, ohlédla se právě v okamžiku, kdy se v ústí chodby na prvním podlaží ukázal Zsadist.</p>

<p>Bratr ji zpozoroval a vrhl se rovnou k balustrádě lemující balkon. Vzepřel se rukama o zábradlí, vyskočil na něj a odrazil se do prostoru. Prolétl vzduchem s roztaženými pažemi jako při skoku do vody – s tím rozdílem, že pod sebou neměl hladinu, ale tvrdý mramor.</p>

<p>Výkřik o pomoc vyrazil Johnovi z úst v podobě dlouhého poryvu vzduchu –</p>

<p>Který ustal v okamžiku, kdy se Zsadist v nejvyšším bodě dematerializoval a zhmotnil se asi sedm metrů před Bellou, která podívanou sledovala rozzářená spokojeností.</p>

<p>Než se po přestálém šoku mohlo Johnovo srdce uklidnit, zrychlilo tempo tentokrát z jiného důvodu.</p>

<p>Bella si dosud držela sukni a lapala po dechu, v zarudlé tváři úsměv a v jiskřících očích výzvu a zároveň pozvání. Zsadist, který její pobídku přijal, k ní bez zaváhání vykročil, a jak se k ní blížil, celé tělo mu jako by zmohutnělo. Dvoranu naplnila jednak jeho vázací vůně, jednak hluboké, tlumené zavrčení. V tu chvíli se změnil ve zvíře… přesněji v samce vysílající ke své družce signály sexuálního vábení.</p>

<p>„Tobě se líbí, když tě honím, viď, <emphasis>nallo</emphasis>?“ Zsadistův hluboký hlas podbarvila smyslnost.</p>

<p>Bella před ním s širokým úsměvem ustupovala do rohu prostranství. „Možná.“</p>

<p>„Tak utíkej. Schválně, jestli tě chytím.“ Jeho slova vyznívala temně a dokonce i John v nich zachytil erotický příslib.</p>

<p>Bella vyrazila kličkou kolem svého partnera a zamířila do biliárové herny. Aniž z ní Z spustil oči, otočil se na patě a sledoval ji jako kořist, pohled upřený na vlající vlasy a ladnou postavu. Když odhrnul rty, obrovité bělostné špičáky se ještě prodloužily, takže mu vyčnívaly z úst, i když je měl zavřená. A nebyla to jediná reakce na svou <emphasis>shellan</emphasis>.</p>

<p>V klíně se mu netrpělivě zvedala mohutná erekce, vyboulená v zajetí kožených kalhot.</p>

<p>Zsadist střelil pohledem po Johnovi a pak se zase soustředil na lov. Jen co vpadl do sousední místnosti, znovu se ozvalo hluboké, tentokrát mnohem hlasitější zavrčení. Otevřenými dveřmi uniklo rozpustilé vyjeknutí, jakýsi lomoz, tichý ženský vzdech a pak… se rozhostilo ticho.</p>

<p>Dostihl ji.</p>

<p>John se opřel rukou o stěnu, aby zbrzdil náhlý náklon, o němž ani nevěděl, že mu hrozí. Jak myslel na to, co ti dva dělají, tělo mu zvláčnělo a slabě se rozbrnělo. Jako by se v něm něco probouzelo.</p>

<p>Když Zsadist chvíli nato vyšel z herny, svíral Bellu pažemi a přes rameno měl přehozenou dlouhou kadeř jejích havraních vlasů. Nebránila se, naopak mu odevzdaně spočívala v náruči, obklopená nesmírnou silou, již vysílalo jeho tělo. Zatímco on se díval rovnou před sebe, ona se mu očima vpíjela do tváře a přejížděla mu dlaní po hrudi, ústa zvlněná bezmála zasněným úsměvem.</p>

<p>Na krku měla stopy po kousnutí, které tam předtím určitě nebyly, a spokojený pohled, jejž upírala na obličej svého <emphasis>hellrena, </emphasis>v němž se zračil syrový chtíč, byl nade vši pochybnost podmanivý. John instinktivně věděl, že Zsadist nahoře v jejich pokoji dokončí dvě věci: krmení a spojení jejich těl. Ústa bude mít na jejím krku, boky mezi jejíma nohama. Pravděpodobně současně.</p>

<p>Bože, jak John po takové vzájemné sounáležitosti touží.</p>

<p>Ale co jeho minulost? I když proměnu přečká bez úhony, pokud jde o ženy, nikdy nedokáže být tak sebejistý a odhodlaný. Opravdoví muži neprošli tím co on. Žádného z nich nikdo nenutil s nožem na krku, aby mu byl po vůli.</p>

<p>Například Zsadist. Jak je silný a mocný. Ženám se to líbí. Která by měla zájem o takové nedochůdče, jakým je John? A nemá smysl si cokoli nalhávat. Nehledě na to, jak statné tělo bude mít po proměně, uvnitř se nic nezmění: pořád bude slaboch, navždy poznamenaný tím, co ho potkalo.</p>

<p>Otočil se, vydal se ke stolu v jídelně a posadil se sám mezi záplavu porcelánu, stříbra a křišťálu ozářeného měkkým světlem svíček.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá první</strong></p>

<p>Z</p>

<p>atímco Fritz odešel do prvního patra, aby přivedl Marissu, Butch čekal v knihovně. Tenhle <emphasis>doggen </emphasis>je hotový poklad, pomyslel si. Když ho požádal o laskavost, stařík se zadaného úkolu s nadšením ujal. I když jeho přání bylo malinko zvláštní.</p>

<p>Jakmile do místnosti vnikla vůně mořského vánku, Butchovo tělo na ni zareagovalo okamžitě a zcela výmluvně. Než se otočil ke dveřím, ujistil se, že má sako od obleku na svém místě. Bože můj… V těch modrozelených šatech je překrásná až k pláči. „Ahoj, lásko.“</p>

<p>„Ahoj, Butchi.“ Marissin hlas byl tichý, ruka, jíž si uhladila vlasy, nejistá. „Vypadáš… dobře.“</p>

<p>„Jo. A cítím se dobře.“ Díky Vishousově rehabilitační kúře.</p>

<p>Následovalo vleklé ticho. Pak řekl: „Smím tě přivítat, jak se sluší a patří?“</p>

<p>Když přikývla, přistoupil k ní a uchopil její ruku. Sklonil se a zlehka ji políbil. Její dlaň studila jako led. Je nervózní? Necítí se dobře?</p>

<p>Zakabonil se. „Marisso, chceš si tady na chvíli sednout, než půjdeme na večeři?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Odvedl ji k pohovce s hedvábným čalouněním, a když nabrala do rukou širokou sukni a posadila se vedle něj, všiml si, že sotva znatelně zakolísala.</p>

<p>Otočil k ní hlavu. „Tak povídej.“ Když hned nepromluvila, přitlačil. „Marisso… ty mi chceš něco říct, mám pravdu?“</p>

<p>Rozhostilo se rozpačité ticho. „Nechci, abys bojoval po boku Bratrstva.“</p>

<p>Tak o to jí jde… „Ten včerejší střet byl nečekaný. A já nebojuju. Vážně ne.“</p>

<p>„Ale V říkal, že kdybys souhlasil, budeš jim užitečný.“</p>

<p>No páni. To je mi novina, pomyslel si. Pokud ví, ta včerejší rvačka měla prověřit jeho loajalitu, ne ho kvalifikovat do armády jako regulérního vojáka. „Něco ti prozradím. Uplynulých devět měsíců mi bratři ani jedinkrát nedovolili, abych s nimi vyrazil do akce. Nehodlám se zaplést s <emphasis>bezduchými. </emphasis>Netýká se mě to.“</p>

<p>Trochu se uvolnila. „Nesnesu pomyšlení, že by ti mohli znovu ublížit.“</p>

<p>„Tím se nemusíš trápit. Bratrstvo má jasný úkol. A já s ním nemám nic společného.“ Zastrčil jí za ucho pramínek vlasů. „Chceš se mnou mluvit ještě o něčem jiném?“</p>

<p>„Na něco se tě chci zeptat.“</p>

<p>„Zeptej se na cokoli.“</p>

<p>„Nevím, kde bydlíš.“</p>

<p>„Tady. Bydlím tady.“ Když se zatvářila zmateně, kývl směrem k otevřeným dveřím knihovny. „Ve strážním domě přes nádvoří. Bydlím s Vishousem.“</p>

<p>„Aha… Tak kdes byl včera v noci?“</p>

<p>„Taky tam. Ale nevytáhl jsem odtud paty.“</p>

<p>Svraštila čelo. Pak z ní vypadlo: „Máš i jiné ženy?“</p>

<p>Jako by se jí některá mohla rovnat? „Ne! Jak tě to napadlo?“</p>

<p>„Nemilovali jsme se spolu a ty jsi muž s očividnou… potřebou. I teď je to na tobě vidět. Jsou ti těsné kalhoty a…“</p>

<p>A sakra. Vždyť se to snažil zakrýt. Na mou duši, že jo. „Marisso –“</p>

<p>„Určitě potřebuješ pravidelnou úlevu. Jsi <emphasis>phearsom</emphasis>.“</p>

<p>To nezní nejlíp. „Cože?“</p>

<p>„Schopný a mocný. Jsi hoden vstoupit do ženina klína.“</p>

<p>Butch zavřel oči. Pan Schopný o sobě v tu chvíli skutečně dává vědět. „Marisso, kromě tebe žádná jiná žena neexistuje. Jak by mohla?“</p>

<p>„Muži mého druhu se mohou spojovat s více ženami. Nevím, jestli lidé –“</p>

<p>„Já to nedokážu. Mám přece tebe. Neumím si představit, že bych byl s jinou. A ty si snad dokážeš představit, jak se tě dotýká nějaký jiný muž?“</p>

<p>Při jejím zaváhání mu hrudí projel ledový šíp, z hloubi útrob rovnou do mozku. A zatímco on vysiloval, ona si uhlazovala záhyby na své extravagantní sukni. A dokonce zčervenala. <emphasis>Do hajzlu.</emphasis></p>

<p>„Nechci být s nikým jiným,“ řekla.</p>

<p>„Marisso, co mi tajíš?“</p>

<p>„Existuje někdo, s kým jsem… se vídala.“</p>

<p>Butchovi začal vynechávat mozek. Jako by se mu rozpadly nervové dráhy a vzruchy z mozku se neměly kudy šířit. „Co znamená ‚vídala‘?“</p>

<p>„Není to milostný vztah, Butchi. Přísahám. Je to můj přítel, ale je to taky muž, a proto chci, abys o tom věděl.“ Položila mu dlaň na tvář. „Chci jenom tebe. Nikoho jiného.“</p>

<p>Zadíval se jí do vážných modrých očí a nepochyboval, že mu říká pravdu. Ale stejně měl pocit, jako by se celý scvrkl. Což je absurdní a ubohé a… Panebože… Jednoduše nesnese, aby byla s někým jiným –</p>

<p><emphasis>Vzchop se, </emphasis><emphasis>O</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Neale. Postav se rea</emphasis><emphasis>litě čelem. Vzpamatuj se a nebuď </emphasis><emphasis>fouňa.</emphasis></p>

<p>„To je dobře,“ řekl. „Chci být pro tebe ten pravý. Ten jediný.“</p>

<p>Zahnal všechny žárlivé a ješitné vjemy a políbil jí ruku… Vyděsilo ho, jak se jí chvěje.</p>

<p>Sevřel chladné prsty do svých dlaní. „Proč se tak třeseš? Jsi rozrušená nebo ti není dobře? Nepotřebuješ doktora?“</p>

<p>Jeho starosti odbyla mávnutím, ale pohybu chyběla obvyklá ladnost. „To zvládnu. Nemusíš mít strach.“</p>

<p>To zrovna. Vždyť je slabá jako moucha. Má rozšířené zorničky, nekoordinované pohyby. Určitě je jí špatně. „Co kdybych tě doprovodil zpátky nahoru, zlato? Zabije mě, když tě neuvidím, ale nevypadáš dobře. Při večeři by ses jen trápila. Přinesu ti něco k jídlu.“</p>

<p>Svěsila ramena. „Doufala jsem… Ano, myslím, že to tak bude lepší.“</p>

<p>Vstala a zapotácela se. Když ji zachytil za paži, v duchu proklel toho jejího zpropadeného bratra. Jestli potřebuje odbornou pomoc, kam ji odvezou?</p>

<p>„Opři se o mě, lásko.“</p>

<p>Pomalinku ji odváděl do prvního patra, kolem Rhageova a Maryina pokoje a Phuryho ložnice, a ještě kus dál, až došli k rohovému apartmá, které jí bylo přiděleno.</p>

<p>Položila ruku na mosaznou dveřní kouli. „Je mi to moc líto, Butchi. Dnešní večer jsem chtěla strávit s tebou. Domnívala jsem se, že jsem silnější.“</p>

<p>„Dovol, abych ti zavolal doktora.“</p>

<p>Když pozvedla oči, měla nesoustředěný, ale kupodivu úplně klidný pohled. „Není to nic, co bych sama nezvládla. Co nevidět budu zase v pořádku.“</p>

<p>„Bože… nemáš ponětí, jak rád bych se o tebe postaral…“</p>

<p>Usmála se. „To nebude nutné. Víš, co jsem ti řekla.“</p>

<p>„Ani kdybys mi to dovolila jen proto, abych se cítil líp?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Jak se dívali jeden na druhého, oslepil ho oslňující záblesk pronikavě zřetelné myšlenky: já tuhle ženskou miluju. Miluju ji až k smrti.</p>

<p>A chtěl, aby to věděla.</p>

<p>Bříškem palce ji pohladil po tváři a v duchu zalitoval, že postrádá dar výmluvnosti. Tak rád by řekl něco duchaplného a něžného, aby ji připravil na to, co se ji chystá sdělit. Až na to, že v tu chvíli má dočista prázdnou hlavu.</p>

<p>A tak to na ni vybalil takříkajíc bez varování a bez servítků. „Miluju tě.“</p>

<p>Marissa vykulila oči.</p>

<p><emphasis>Do prdele. </emphasis>A zase špatně. Uspěchal to.</p>

<p>Vrhla se mu kolem krku, pevně ho sevřela a skryla hlavu na jeho hrudi. Když ji objal, připravený dát svým citům volný průchod nehledě na to, jak se znemožní, z chodby k nim dolehly hlasy. Otevřel dveře a vtáhl ji do pokoje. Teď potřebují být sami.</p>

<p>Odvedl ji k posteli, opatrně ji na ni uložil a přitom se v duchu snažil sesumírovat něco pěkného a lichotivého, i kdyby to měla být naprostá slaďárna a zhůvěřilost. Ale než z něj mohlo něco vypadnout, popadla ho za ruku a stiskla ji tak silně, až se mu prohnuly kosti.</p>

<p>„Já tě taky miluju, Butchi.“</p>

<p>Její vyznání mu vyrazilo dech. Doslova.</p>

<p>Totálně ochromený se svezl na kolena vedle postele a tváří se mu rozlil připitomělý úsměv. „Proč, pro všechno na světě, lásko moje? Myslel jsem, že jsi rozumná ženská.“</p>

<p>Tiše se zasmála. „Ty víš proč.“</p>

<p>„Ze soucitu?“</p>

<p>„Protože jsi charakterní člověk.“</p>

<p>Odkašlal si. „Obávám se, že nejsem.“</p>

<p>„Jak to můžeš tvrdit?“</p>

<p>Takže si to shrneme. Vyhodili ho od policie za to, že rozbil ciferník podezřelému. Šukal s děvkami a jinými problematickými ženštinami. Střílel a zabíjel lidi. V určitém období byl závislý na kokainu a podle všeho má slušně našlápnuto k alkoholismu. Jo a ještě něco: od zavraždění své sestry má sebevražedné sklony.</p>

<p>Správně. Jakýs takýs charakter přece jen má. Charakter zhýralce, vyvrhele a ztroskotance.</p>

<p>Otevřel pusu, aby kápl božskou a zbavil ji iluzí, ale nakonec se zarazil.</p>

<p>Drž zobák, O’Neale. Tahle úžasná ženská ti řekla, že tě miluje, a to je víc, než si zasloužíš. Nepokaž to. Netahej do toho svou bídnou minulost. Začni nanovo, tady a teď, s ní.</p>

<p>Pohladil ji po sametově hebké tváři. „Chci tě políbit. Myslíš, že bys mi to mohla dovolit?“</p>

<p>Zaváhala. Nedá se říct, že by jí to vyčítal. Když spolu byli naposledy, dopadlo to neslavně. Za prvé z něho vyšla ta černá břečka a za druhé se do toho vložil její bratr. Navíc je očividně k smrti unavená.</p>

<p>Stáhl se. „Promiň. Nechtěl jsem –“</p>

<p>„Ne, že bych nechtěla být s tebou. Chci.“</p>

<p>„Nemusíš nic vysvětlovat. Ke štěstí mi stačí jen tvoje přítomnost, i když nemůžu –“ <emphasis>Být v tobě. </emphasis>„I když se nebudeme… víš, co… milovat.“</p>

<p>„Krotím se, protože mám strach, že ti ublížím.“</p>

<p>Butch se široce usmál. I kdyby se ho držela tak zběsile, že by mu nehty rozdrásala záda na cáry, byl by na vrcholu blaha. „Ale mně by to nevadilo.“</p>

<p>„Mně ano.“</p>

<p>Chystal se vstát. „To je od tebe moc milé. Poslyš, přinesu ti něco –“</p>

<p>„Počkej.“ Oči jí v šeru žhnuly jako uhlíky. „Ach, bože… Butchi… Polib mě.“</p>

<p>Strnul. Pak zase dopadl na kolena. „Půjdu na to pomalu. Slibuju.“</p>

<p>Naklonil se nad ni, dotkl se ústy jejích rtů a zlehka přes ně přejel. Kristepane, je tak hebká. Hřeje. Do háje… Jak rád by byl v ní. Ale nebude ji k ničemu nutit.</p>

<p>Až na to, že ho sama popadla za ramena a řekla: „Ještě.“</p>

<p>Obrnil se, znovu se dotkl jejích úst a pak se chtěl odtáhnout. Ale ona se naklonila, aby s ním nepřerušila kontakt… a než se mohl ovládnout, olízl jí spodní ret. Se smyslným vzdechem otevřela ústa. Neudržel se a vsunul do nich jazyk, protože si tu příležitost prostě nedokázal odepřít.</p>

<p>Jak se snažila dostat co nejblíž k němu, posunul trup na postel a přitiskl k Marisse hruď. Což nebyl nejmoudřejší tah. Sotva se její ňadra podvolila jeho tíze, spustil se v něm poplašný systém, který mu neúprosně připomněl, co to s chlapem udělá, když objekt jeho touhy zaujímá vertikální polohu.</p>

<p>„Měl bych toho nechat.“ Protože v příští minutě ji bude mít pod sebou a vyhrne jí sukni až k pasu…</p>

<p>„Ne.“ Vsunula mu ruce pod sako a stáhla ho z něj. „Ještě ne.“</p>

<p>„Marisso, možná se mi to vymkne z rukou. A to asi dost brzo. A tobě není dobře –“</p>

<p>„Líbej mě.“ Zaryla mu nehty do ramen. Skrz jemnou látku košile mu pronikly ke kůži jako deset slastných žahnutí.</p>

<p>Zasténal a zmocnil se jejích úst už zdaleka ne tak ohleduplně jako předtím.</p>

<p>Další špatný nápad. Čím neodbytněji ji líbal, tím naléhavěji mu to oplácela. Jejich jazyky se pustily do urputného souboje, který mu aktivoval veškerá svalová vlákna v těle, napružená v touze ležet na ní a…</p>

<p>„Musím se tě dotýkat,“ zaúpěl, posunul se na postel a přehodil nohy přes její. Položil jí dlaň na bok a stiskl ho, pak posunul ruku k jejímu hradnímu koši, těsně pod oblinku ňadra.</p>

<p>Do háje. Už je skoro na hraně.</p>

<p>„Tak to udělej,“ vydechla mu do úst. „Dotýkej se mě.“</p>

<p>Prohnula se a on si vzal, co mu nabídla. Ruka mu vzlétla k ňadru a přes hedvábný živůtek šatů ho polaskala. Ostře vtáhla dech do úst, položila ruku na jeho a zatlačila na ni.</p>

<p>„Butchi…“</p>

<p>„Bože můj, chci tě vidět, holčičko. Můžu tě vidět?“ Než mohla odpovědět, uchvátil její ústa, ale to, jak přijímala vpád jeho jazyka, bylo dostatečně výmluvné. Vytáhl ji do sedu a začal jí rozepínat knoflíčky na zádech šatů. Měl neohrabané prsty, ale satén se jako zázrakem rozevřel…</p>

<p>… a odkryl další vrstvy oblečení. Zatracená práce… Musí se dostat až dospod.</p>

<p>Netrpělivý, vzrušený a umanutý jí svlékl vrchní díl šatů přes paže a stáhl ramínka spodničky, která jí sklouzla k pasu a obtekla ho jako saténová kaluž. Bílý korzet na něj zafungoval jako erotické překvapení. Přejížděl dlaněmi přes pevné, tvarující kostice, pod nimiž hřálo její tělo. Ale pak už to déle nevydržel a tu záležitost z ní jednoduše strhl.</p>

<p>Jakmile jí osvobodil ňadra, zaklonila hlavu a vyklenula dlouhou elegantní linii krku a zaoblené křivky ramen. S očima upřenýma do jejího obličeje se sklonil, vzal do rtů jednu bradavku a chvíli ji sál. Dobrotivé nebe… Měl pocit, že každou chvíli vyvrcholí. Už teď je napůl šílený touhou, funí jako pes, a cíl je pořád v nedohlednu. Sice se mu ji podařilo svléknout do půl těla, ale přece jen…</p>

<p>Nicméně Marissa zřejmě cítí to co on: je rozpálená, žádostivá, roztoužená, nohy pod širokou sukní svírá a rozevírá jako nůžky. Cítil, jak nad sebou pomalu ztrácí kontrolu. Je jako spalovací motor, který každou vteřinou nabírá čím dál vyšší obrátky. A je vůči tomu zcela bezmocný.</p>

<p>„Můžu tě svléknout?“ Kristepane, co to má s hlasem? „Ty šaty… a tak vůbec.“</p>

<p>„Ano…“ Znělo to jako pouhé zoufalé zasténání.</p>

<p>Šaty byly naneštěstí jako nedobytná pevnost a on neměl trpělivost párat se se všemi těmi poutky na zádech. Nakonec jí tedy jen vyhrnul nad boky dlouhou, předlouhou sukni a z dlouhých, hladkých nohou jí stáhl bílé spodní kalhotky tenké jako pavučina. Přejel jí rukama po vnitřní straně stehen a oddálil je od sebe.</p>

<p>Sotva ztuhla, přestal. „Jestli chceš, abych toho nechal, poslechnu tě. Okamžitě. Jen se tě chci zase dotýkat. A možná… tě vidět.“ Když svraštila obočí, začal jí upravovat šaty. „Zapomeň na to –“</p>

<p>„Neřekla jsem, že nechci. Jenom… panebože… co když tam dole nejsem hezká?“</p>

<p>Kristeježíši. Nejde mu na rozum, proč si s tím pořád láme hlavu. „To není možné. Už přece vím, jak jsi dokonalá. Dotýkal jsem se tě, vzpomínáš?“</p>

<p>Zhluboka se nadechla.</p>

<p>„Marisso, jsi na dotek nádherná. Na mou duši. Strašně se mi to líbí. A mám o tobě překrásnou představu. Teď bych tě rád viděl ve skutečnosti.“</p>

<p>Po chvíli přikývla. „Tak dobře… pokračuj.“</p>

<p>S očima upřenýma do jejích vsunul ruku mezi její nohy a potom… se dotkl toho hebkého tajemství, které skrývá její tělo. Byla tak zvlhlá a rozpálená, až se zapotácel. Přiblížil ústa k jejímu uchu.</p>

<p>„Tady dole jsi úžasná.“ Když ji zlehka pohladil prsty kluzkými její medovou vláhou, zavlnila se v bocích. „Hm, ano… Chci být uvnitř, chci do tebe,“ – výraz <emphasis>vrazit ptáka </emphasis>je nepochybně velmi obhroublý, jenomže, co naplat, přesně na to myslel – „chci být v tobě, zlato. Přesně tady. Tohle všechno chci mít kolem sebe, chci, abys mě pevně svírala. Tak už mi věříš, když říkám, že jsi krásná, Marisso? Pověz, co od tebe chci slyšet.“</p>

<p>„Ano…“ Když vklouzl prsty o něco hlouběji do záhybů jejího klína, zachvěla se. „Bože… ano.“</p>

<p>„Chceš, abych do tebe jednou vstoupil?“</p>

<p>„Ano…“</p>

<p>„Chceš, abych tě naplnil?“</p>

<p>„Ano…“</p>

<p>„Bože, přesně to chci taky.“ Sevřel rty její ušní lalůček. „Chci se ztratit hluboko v tobě a chci, abys do mě bušila pěstmi, až budeš na vrcholu. Hmm… Otři se mi o ruku, ať cítím, jak se pohybuješ. Jo… to je krása. To je ono… znovu… ještě jednou… ach, <emphasis>takhle</emphasis>…“</p>

<p>Sakra, musí přestat žvanit. Protože jestli ho bude poslouchat na slovo i nadále, neovládne se a exploduje.</p>

<p><emphasis>Kašlu na to. </emphasis>„Marisso, roztáhni víc nohy. Doširoka. A neustávej v tom, co děláš.“</p>

<p>Když mu vyhověla, pomalu, nenápadně změnil polohu a zadíval se na její tělo. Pod zmuchlanou záplavou modrozeleného saténu se jí rozvírala sněhově bílá stehna, mezi nimiž se ztrácela jeho ruka. Bezděčně vlnila a pohybovala boky tak svůdně a vyzývavě, až měl dojem, že mu zduřelý penis samým napětím praskne.</p>

<p>Přisál se ústy k vrcholku bližšího ňadra a citlivě jí odtáhl jedno stehno do strany. Pak odsunul vrstvenou sukni, zvedl hlavu a oddálil ruku. Pod plochým bříškem a důlkem pupíku, v bledé kolébce pánve, spatřil něžnou štěrbinku jejího pohlaví.</p>

<p>Mimoděk se roztřásl. „Jsi dokonalá,“ zašeptal. „Absolutně… úchvatná.“</p>

<p>Bez sebe vzrušením se posunul ještě níž a opájel se pohledem, který se před ním otevřel. Střed jejího těla je jako růžová, delikátní, lesklá krajka. A z její vůně se mu točí hlava, mozek zkratovaný jiskřícími výboji tušené extáze smyslů. „Panebože…“</p>

<p>„Co se děje?“ Rychle stiskla kolena k sobě.</p>

<p>„Vůbec nic.“ Vtiskl jí polibek nahoru na stehno, pohladil nohy a jemně se je pokusil oddělit od sebe. „Nic tak krásnýho jsem v životě neviděl.“</p>

<p>Sakra, <emphasis>krásné </emphasis>ani z poloviny nevystihuje to, co má před sebou, pomyslel si a olízl si rty, jako by se jazyk nemohl dočkat, až začne… Rozkolísaným hlasem řekl: „Bože, lásko, strašně moc toužím být tam dole u tebe.“</p>

<p>„Dole?“</p>

<p>Její zmatek ho zahnal do úzkých. „Hm… totiž, chci tě políbit.“</p>

<p>S úsměvem se posadila a uchopila jeho obličej do dlaní. Ale když si ho chtěla přitáhnout, zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Teď nemám na mysli tvoje ústa.“ Nechápavě se zakabonila a on jí znovu vsunul ruku do klína. „Tady.“</p>

<p>Vytřeštila oči tak divoce, že mu málem uklouzlo zasakrování. Skvělej způsob, jak ji uklidnit, O’Neale.</p>

<p>„Proč…“ Odkašlala si. „Proč to chceš udělat?“</p>

<p>Kristepane, copak nikdy neslyšela o… Jasně, že ne. Aristokrati nejspíš souloží nudně, v misionářské poloze, a pokud vůbec vědí, že existuje orální sex, na beton o tom nevyprávějí svým dcerám. Není divu, že je šokovaná.</p>

<p>„Proč, Butchi?“</p>

<p>„No… protože když to udělám správně, bude se ti to líbit. A… mně taky.“</p>

<p>Vrhl pohled na její tělo. Zatraceně se mu to bude líbit. Zatím se mu nikdy nestalo, že by to za každou cenu musel udělat. Ale teď? Potřebuje to. Prahne po tom. Při představě, že jí to udělá ústy, mu bolestivě začalo pocukávat v klíně.</p>

<p>„Moc rád bych zjistil, jak chutnáš.“</p>

<p>Trochu se uvolnila. „Nebudeš… spěchat?“</p>

<p>Proboha, tak ona mu to dovolí? Rozklepal se. „Nebudu, holčičko. A postarám se o to, aby ti bylo hezky. Slibuju.“</p>

<p>Přemístil se o něco níž po matraci, ale stranou, aby ji neutlačoval. Sotva se přiblížil k jejímu klínu, jeho tělo poslušně zareagovalo a on cítil, jak mu začínají tuhnout bedra – jako pokaždé před nástupem orgasmu.</p>

<p>Musí na to jít opravdu polehoučku. Nejen kvůli ní, ale i kvůli sobě.</p>

<p>„Zbožňuju, jak voníš, Marisso.“ Políbil jí pupík, pak bok a píď po pídi postupoval níž. A níž… a ještě níž… až konečně přitiskl ústa k vrcholu její štěrbinky.</p>

<p>A málem přitom omdlel. Což by nebylo od věci… protože ona úplně zdřevěněla. A když jí položil ruku na stehno, trhla sebou.</p>

<p>Vysunul se výš a otíral se jí rty o břicho. „Mám velké štěstí.“</p>

<p>„P-proč?“</p>

<p>„Jak by ses cítila, kdyby se ti někdo takhle svěřil? Kdyby se ti svěřil v tak důvěrné záležitosti?“ Foukl jí do pupíku. Tiše se zasmála, jako by ji teplý vzduch polechtal. „Je to pro mě čest. Víš to? Nesmírná čest. A já si toho moc a moc vážím.“</p>

<p>Konejšil ji slůvky a lenivými polibky, které byly čím dál delší a klesaly čím dál níž. Když se uklidnila, přejel jí rukou po vnitřní straně nohy, uchopil ji v podkolení a zvolna odtáhl jedno stehno do strany, jen o pár centimetrů, aby se k ní dostal. Něžně ji políbil na štěrbinku. A znova. Ještě jednou. Až z ní úplně vyprchalo napětí.</p>

<p>Pak stáhl bradu, otevřel ústa a olízl ji. Vyjekla a posadila se.</p>

<p>„Butchi…?“ Jako by se chtěla ujistit, že si je vědom toho, co udělal.</p>

<p>„Neříkal jsem to?“ Znovu se sklonil a přejel jazykem po růžovém opojení. „Tomu se říká francouzské milování, zlato.“</p>

<p>Když pomalé pohyby několikrát zopakoval, zaklonila hlavu, prohnula záda a vytrčila vzhůru ztvrdlé hroty ňader. Výborně. Přesně o tohle usiloval. Aby odhodila mravní zábrany i stud a vychutnávala, jaké to je, když jí někdo věnuje péči, jakou si zaslouží.</p>

<p>S úsměvem pokračoval v rytmických pohybech, postupně se propracovával hlouběji, až ji mohl ochutnat doslova všemi smysly.</p>

<p>Polkl a blaženě protočil panenky. Něco takového dosud neokusil. Byla jako zralý meloun s medem, zkropený sprškou průzračné mořské vody. Tenhle koktejl byl dokonalý až k pláči. Ještě… chce víc. Ale sakra práce, než bude moct pokračovat v krasojízdě, musí trochu zbrzdit a dát si pauzu. Chce na ní hodovat a ona není na takovou nenasytnost připravená.</p>

<p>Když na chvilku vydechl, zvedla hlavu. „To je všechno?“</p>

<p>„Zdaleka ne.“ Bože, ten její skelný, smyslný výraz v očích ho neskutečně rajcuje. „Uvolni se a nech to na mně. Tohle je teprve začátek.“</p>

<p>Když se mu podvolila, znovu se zadíval na její poklady v klíně, na blyštivou křehkost tajemných záhybů, a prolétlo mu myslí, že se budou lesknout nesrovnatelně víc, až s ní bude hotov. Znovu ji políbil, pak se k ní přitiskl celou plochou jazyka a pohladil ji odspodu nahoru, důrazně, a přesto jemně. Pak přejížděl ústy ze strany na stranu a neustával v dráždění, dokud ji neuslyšel sténat. Něžným tlakem jí roztáhl stehna, přisál se k ní a rytmickým sáním ji vtahoval mezi rty. Když sebou začala házet, v mozku se mu spustil varovný zvonek, upozorňující jeho civilizované já, že celá záležitost dostává ten správný spád. Ale nedokázal přestat, zvlášť když zmuchlala rukama prostěradlo a vyklenula se v bocích, jako by měla každou chvíli vyvrcholit.</p>

<p>„Je ti to příjemný?“ Špičkou jazyka zakmital v mezerce, na nejcitlivějším místečku jejího těla. „Líbí se ti to? Líbí se ti, jak se tě dotýkám jazykem? Nebo se ti možná zalíbí tohle…“ Vtáhl ji do úst a ona vykřikla. „Panebože… Mám tě na rtech… všude… sáhni si…“</p>

<p>Uchopil její ruku a přiblížil si ji k ústům, otíral si o ně její prsty sem a tam a pak z nich pečlivě slízal její vlastní vlhkost. Pozorovala ho s široce rozevřenýma očima, ztěžka oddychovala, bradavky vzpřímené a tvrdé. Věděl, že ji nemilosrdně žene k vyvrcholení, ale ona je očividně naladěná na stejnou vlnu.</p>

<p>Kousl ji do dlaně. „Řekni, že to chceš. Řekni, že mě chceš.“</p>

<p>„Já…“ Zazmítala sebou na poduškách.</p>

<p>„<emphasis>Řekni, že </emphasis><emphasis>mě chceš.</emphasis>“ Kousl ji o něco citelněji. Bože, není mu jasné, proč to od ní potřebuje tak zoufale slyšet, ale zkrátka je to tak. „Řekni to.“</p>

<p>„Chci… tě,“ vyrazila ze sebe zajíkavě.</p>

<p>Z ničeho nic a bez varování ho posedl chamtivý chtíč a zbavil ho veškeré sebekontroly. Z hloubi hrdla, nebo spíš odkudsi z nitra, se mu vydral chraplavý sten. Dlaněmi jí sevřel vnitřní stranu stehen, roztáhl je a doslova jí skočil po hlavě do rozkroku. Když dopadl tváří mezi její nohy, vnikl jazykem mezi sametové záhyby a začal rytmicky pohybovat čelistmi, nejasně si uvědomoval, že místností rezonuje nějaký zvuk připomínající vrčení.</p>

<p>Vydává ho on? Nesmysl. Ten zvuk je spíš… zvířecí.</p><empty-line /><p>Marissu jeho počínání zprvu ohromilo. Syrovost. Hříšná intimita, strašidelná bezbrannost. Ale záhy jí nic z toho nevadilo. Butchův horký jazyk byl tak smyslný, až už nemohla snést jeho klouzavou, hladkou vláčnost – ani představu, že jednou přestane s tím, co jí právě dělá. Pak ji začal sát, sát a polykat, a říkal takové věci, až jí pohlaví naběhlo a zduřelo a rozkoš hraničila s bolestným vjemem.</p>

<p>Ale to všechno nebylo nic proti tomu, když se na ni bez zábran vrhl. V návalu mužné žádostivosti si ji přidržel silným rukama a zabořil jí do klína ústa, jazyk, obličej… A ten zvuk, který při tom vydával, to hrdelní, pulzující mručení…</p>

<p>Vyvrcholila s nezkrotnou divokostí a byl to ten nejbáječnější, nejpřekrásnější pocit, jaký kdy zažila. Její tělo se vznášelo v harmonických záblescích slasti –</p>

<p>Ale na úplném vrcholu se kypící energie zkoncentrovala, změnila a vybuchla.</p>

<p>Proud pohlavnosti, která se mezi nimi přelévala, splynul s touhou po krvi a stáhl ji ke dnu v zuřivě vířící spirále vyhladovělosti. Její zjemnělou povahu rozpoltila živočišná lačnost, která zatlačila do pozadí všechno kromě touhy vrhnout se mu na krk. Odhalila zuby, připravená převrátit ho na záda, zakousnout se mu do krční tepny a nenasytně chlemtat jeho – Tím by ho zabila.</p>

<p>Vykřikla a snažila se mu vykroutit. „Panebože… <emphasis>ne!</emphasis>“</p>

<p><emphasis>„</emphasis>Co se děje?“</p>

<p>Prudce mu vrazila do ramen, smýkla tělem z jeho dosahu, vrhla se k okraji postele a spadla na podlahu. Sotva se k ní vyjeveně natáhl, po čtyřech se doplazila po koberci k protějšímu rohu pokoje, přičemž za sebou táhla sukni šatů jako pták poraněná křídla, živůtek svěšený k pasu. Když už neměla kam utéct, stočila se do klubíčka a objala si tělo pažemi. Tělo se jí neovladatelně třáslo a útrobami jí v návalech putovala křečovitá bolest, která se každým návratem dvojnásobně stupňovala.</p>

<p>Butch se k ní zpanikařeně vrhl. „Marisso…?“</p>

<p>„Ne!“</p>

<p>Na místě se zastavil. Sklíčenou tvář bezkrevnou a zmučenou nejistotou. „Strašně mě to mrzí – panebože – já jsem –“</p>

<p>„Musíš odejít.“ Jak jí hrdlem stoupaly slzy, začala se zalykat.</p>

<p>„Promiň. Vážně mě to moc mrzí… Omlouvám se… Nechtěl jsem tě vyděsit…“</p>

<p>Snažila se ovládnout dech, aby ho mohla ubezpečit, že on za nic nemůže, ale tuhle bitvu prohrála. Namáhavě dýchala, plakala. Špičáky jí silně trnuly. Měla vyprahlá ústa. A myslela jen na to, jak se mu vrhnout na hruď. Stáhnout ho na zem. Vnořit mu zuby do krku.</p>

<p>Bože, tolik se od něj chce napít. Ví, že by chutnal dobře. Tak dobře, že by se od něj nedokázala odtrhnout, že by nikdy neměla dost…</p>

<p>Znovu se k ní chystal přiblížit. „Nechtěl jsem, aby to zašlo tak daleko –“</p>

<p>Vymrštila se z podlahy, otevřela ústa a zasyčela na něj. „Vypadni! Pro Kristovy rány, odejdi! Nebo ti ublížím!“</p>

<p>Rozběhla se do koupelny a zamkla se. Jakmile odeznělo hromové bouchnutí dveří, zabrzdila na mramorových dlaždicích a zachytila v zrcadle svůj vlastní strašlivý odraz. Má rozcuchané vlasy a stažený živůtek a z doširoka otevřených úst jí vyčnívají dlouhé bílé špičáky.</p>

<p>Přestala se ovládat. Ztratila veškerou důstojnost. Je <emphasis>nedostatečná</emphasis>.</p>

<p>Popadla první věc, na niž jí padl pohled – shodou okolností to byl masivní skleněný svícen – a mrštila jím proti zrcadlu. Její obraz se roztříštil a ona skrz slzy sledovala, jak se celá rozpadá na tisíce střípků.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá druhá</strong></p>

<p>B</p>

<p>utch nalehl na dveře a zalomcoval klikou tak zuřivě, že ji málem ulomil. Slyšel, jak Marissa pláče. Pak k němu dolehl ostrý třesk.</p>

<p>Vrazil ramenem do masivního dřevěného panelu. „Marisso!“</p>

<p>Znovu padl celou svou váhou na dveře, ale nato znehybněl a poslouchal. Když z koupelny zachytil jen hrobové ticho, projel jím děs. „Marisso?“</p>

<p>„Odejdi.“ Tichá bolest v jejím hlase se mu zařízla až do mozku. „Prosím…“</p>

<p>Roztáhl ruku přitisknutou na tmavé dřevo, které je dělilo. „Je mi to strašně líto.“</p>

<p>„Jdi… prostě jdi. Panebože, musíš odejít.“</p>

<p>„Marisso –“</p>

<p>„Nevyjdu dřív, dokud neodejdeš. Zmiz!“</p>

<p>Jako ve zlém snu sáhl pro sako a vyklopýtal z ložnice, shrbený, otupělý, slabý v kolenou. Zády dopadl na stěnu chodby a hlavou udeřil do štukování.</p>

<p>Když pevně stiskl víčka, znovu uviděl, jak se krčí v rohu, chvějící se tělo schoulené do obranné pozice, pod obnaženými ňadry plandající živůtek šatů, jako by jí ho strhl.</p>

<p><emphasis>Jednoduše to podělal. </emphasis>Marissa je přenádherná, nedotčená ženská a on se k ní choval jako k prostitutce. Nelítostně ji dohnal k něčemu, co v životě nedělala, a jen proto, že se nebyl schopen ovládnout. Nehledě na to, jak byla vzrušená a nažhavená, není zvyklá na to, co chce chlap při sexu provádět. Ani netuší, co se stane, když nad ním zvítězí ryzí pud. A ačkoli tohle všechno věděl, přidržoval jí stehna a tlačil je k posteli, uvěznil ji, nedal jí na vybranou. Kristepane…</p>

<p>Znovu udeřil hlavou do stěny. Dobrý bože, jak byla vyděšená… A dokonce vycenila tesáky, jako by se před ním chtěla bránit.</p>

<p>S jadrnou kletbou seběhl ze schodů ve snaze utéct sám před sebou, uniknout před vlastním opovržením, přestože věděl, že není s to utíkat tak rychle ani tak daleko.</p>

<p>Když proběhl dvoranou, slyšel, jak za ním někdo volá: „Butchi? Hej, Butchi? Není ti něco?“</p>

<p>Vyřítil se ven, skočil do escalade a nastartoval motor. Chtěl se před ní nějak ospravedlnit, omlouvat se jí až do ochraptění, jenomže podle všeho je teď ten poslední tvor na celé planetě, kterého Marissa touží spatřit. A on jí to nevyčítá.</p>

<p>Zamířil do centra města, přímo k Vishousovu střešnímu bytu.</p>

<p>Než zaparkoval vůz u chodníku a vyjel výtahem do nejvyššího patra, byl na tom tak zle, že uvažoval o sebevraždě. Rozrazil dveře bytu –</p>

<p>Ve svitu černých svící spatřil Vishouse. Měl skloněnou hlavu, boky a hýždě v černé kůži se kmitaly dopředu a dozadu, svalstvo nahých ramen a mohutných paží napjaté. Žena pod ním byla za zápěstí a kotníky přivázaná ke stolu, celá v kůži s výjimkou špiček ňader a klína, do něhož V zprudka narážel. I když měla na obličeji masku a v ústech roubík, Butch stoprocentně věděl, že se blíží vyvrcholení. Vydávala dušené sténavé zvuky, jako by žadonila o víc, přestože jí po tvářích zakrytých koženou škraboškou stékaly slzy.</p>

<p>Když V zvedl hlavu z ženina hrdla, oči mu zářily a špičáky měl tak dlouhé, že… zkrátka že jeho partnerka možná bude potřebovat pár stehů.</p>

<p>„Pardon,“ vyhrkl Butch a vyrazil z bytu.</p>

<p>Výtahem sjel dolů k zaparkovanému SUV, ale když se usadil za volant, nenapadlo ho žádné vhodné místo, kam se vrtnout. Zůstal nehybně sedět, klíček vsunutý do zapalování, pravou ruku na řadicí páce… Před očima krmícího se Vishouse.</p>

<p>Zářící oči. Prodloužené tesáky. Sex.</p>

<p>Vzpomněl si, jak nevzrušeně Marissa přijala fakt, že se necítí dobře. V uších jí zněl její hlas. <emphasis>Není to nic, co bych sama nezvládla. </emphasis>A pak: <emphasis>Nechci ti ublížit.</emphasis></p>

<p>Co když se potřebuje nakrmit? Co když ho právě proto poslala pryč? Prokristapána, <emphasis>je </emphasis>přece upírka, nebo ne? Snad si nemyslel, že ty fešácký bělostný špičáky má jen pro parádu?</p>

<p>Položil hlavu na volant. Bože můj… Zatracená práce. Nemá smysl hledat pro její chování jiné vysvětlení. Ale proč se ho jednoduše nezeptala, jestli se může napít od něj? Bez váhání by jí to dovolil. Ochotně a rád. Třeba několikrát.</p>

<p>Při pouhém pomyšlení na to, jak se jí nabízí, ucítil známý neodbytný tlak v klíně. Představa, jak se Marissa sklání k jeho krku a saje jeho krev, ho neskutečně vzrušila. Tak intenzivní pocit touhy snad nikdy nezažil. Představil si ji nahou, spočívající na jeho hrudi, s obličejem u jeho hrdla –</p>

<p><emphasis>Bacha, O</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Neale. Nesnaž se ospravedlňovat sám před sebou.</emphasis></p>

<p>Jenže ona přece <emphasis>byla </emphasis>vzrušená, je to tak? Cítil to na jazyku. Po pravdě, když se na ni těsně před jejím vyvrcholením vrhl, zdálo se mu, jako by té přesladké vlhkosti přibylo. Ale proč mu neřekla, co se s ní děje?</p>

<p>Třeba se od něho nechce napít. Možná usoudila, že vzhledem k tomu, že je jenom člověk, by to nevydržel.</p>

<p>A možná proto, že je jen člověk, to skutečně nevydrží.</p>

<p>Do hajzlu. Radši by při tom natáhl brka, než se smířil s vědomím, že se o jeho ženskou postará jiný chlap. Představa jejích úst na hrdle jiného, její ňadra na hrudi jiného, její vůně v nose jiného… jak polyká krev někoho jiného.</p>

<p>Marissa je moje. <emphasis>Moje.</emphasis></p>

<p>To jediné slovo mu prolétlo myslí s rychlostí a úderností blesku. A uvědomil si, že mu ruka vklouzla pod kabát a prsty nahmataly spoušť pistole.</p>

<p>Šlápl na plyn a vyrazil směrem k ZeroSum. Nejdřív ze všeho se musí uklidnit a vyčistit si hlavu. Vražedná žárlivost k tomu či onomu chlapáckému upírovi nepatří do jeho osobního seznamu povinností.</p>

<p>Když se mu v kapse rozezvučel telefon, honem si ho přiložil k uchu. „Jo.“</p>

<p>„Mrzí mě, že ses k tomu nachomýtl. Nečekal jsem, že přijdeš –“</p>

<p>„V, co se stane, když se upír nenakrmí?“</p>

<p>Okamžik ticho. „Nic příjemnýho. Jsi unavenej. K smrti unavenej. A pak dostaneš ukrutnej hlad. Představ si otravu jídlem. Pekelný křeče a bolesti v žaludku i ve střevech. Když to odkládáš moc dlouho, stane se z tebe zvíře. Nebezpečná šelma.“</p>

<p>„Slyšel jsem ty historky o Zsadistovi, myslím, předtím, než se dal dohromady s Bellou. Ze žil z lidské krve. Je to pravda? A na beton vím, že ty ženský neumřely. Když s nima skončil, zahlídl jsem je v klubu.“</p>

<p>„Leží ti na srdci ta tvoje?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Jedeš na skleničku?“</p>

<p>„A ne na jednu.“</p>

<p>„Jdu s tebou.“</p>

<p>Když Butch vjel na parkoviště, V už na něj čekal vedle klubu s neodmyslitelnou ručně balenou cigaretou. Butch vystoupil a aktivoval poplašný systém.</p>

<p>„Ahoj, poldo.“</p>

<p>„Ahoj, V.“ Butch si odkašlal a snažil se nemyslet na to, jak jeho přítel vypadal při krmení a při sexu. Neuspěl. Viděl ho ve zřetelně dominantní pozici, skloněného nad tou ženou, jak do ní naráží boky jako beranidlem.</p>

<p>Do háje… Díky tomu letmému výjevu bude muset přehodnotit definici pornografie.</p>

<p>Vishous dlouze potáhl z cigarety, pak ji uhasil o podrážku boty a vsunul do zadní kapsy. „Jdeme?“</p>

<p>„Že váháš.“</p>

<p>Vyhazovači je nechali předběhnout frontu čekajících hostů a pár vteřin nato už se prodírali davem svíjejících se, upocených a nadržených těl k oddělení pro VIP. Za několik minut a bez objednávky před ně servírka postavila dvojitou skotskou a panáka vodky Grey Goose.</p>

<p>Když Vishousovi zazvonil mobil a on hovor přijal, Butch se rozhlédl – a vzápětí se zaklením strnul. V koutě v kalném šeru stínů spatřil onu vysokou svalnatou ženu. A šéfová Rehvengeovy ochranky ho na oplátku pozorovala. Přesněji ho hltala zářícíma očima, jako by si chtěla zopakovat tu rychlovku, kterou si nedávno dopřáli na záchodě.</p>

<p>To ovšem nehrozí.</p>

<p>Butch sklopil pohled do skleničky. Vishous zatím zaklapl telefon. „To byl Fritz. Mám pro tebe zprávu od Marissy.“</p>

<p>Butch trhnutím zvedl hlavu. „Co říkala?“</p>

<p>„Chce, abys věděl, že je v pořádku. Dneska v noci ji už neuvidíš, ale zítra jí bude dobře. Nemáš si dělat starosti a, hm… že tě miluje a že jsi neudělal nic špatně, když jsi dělal to, co jsi dělal… Sakra…“ V si odkašlal. „A co jsi vlastně dělal? Nebo je to tajný?“</p>

<p>„Hříšně tajný.“ Butch do sebe obrátil skotskou a zvedl prázdnou skleničku. Vzápětí u něj stála servírka.</p>

<p>Když odběhla pro další dávku, zadíval se na své ruce. Ucítil na sobě Vishousův pohled.</p>

<p>„Butchi, ona bude potřebovat mnohem víc, než jí můžeš dát.“</p>

<p>„Zsadist přežíval –“</p>

<p>„Z pil od spousty různých lidí. Od takových, jako jsi ty. Potíž je, že máš zoufale slabou krev. Vysála by tě k smrti za pár týdnů, protože by se musela krmit hodně často.“ V se zhluboka nadechl. „Něco ti navrhnu. Jestli chceš, může se napít ode mě. Budeš u toho, abys věděl, co se děje. Jde to i bez sexu.“</p>

<p>Butch nachýlil hlavu k rameni a upřel oči na krční tepnu svého spolubydlícího. Pak si představil Marissu, jak je přisátá k tomu silnému krku, jak jsou ti dva těsně u sebe. V nanejvýš důvěrném kontaktu.</p>

<p>„Vishousi, víš, že jsi pro mě jako brácha, že jo?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Jestli se o to jen pokusíš, roztrhnu tě jako hada.“</p>

<p>V se zašklebil a pak roztáhl rty do širokého úsměvu. Křenil se tak, že si musel zakrýt tesáky hřbetem ruky chráněné rukavicí. „Jako bych nic neřekl, kámo. A kromě toho jsem nikdy žádný ženě nedovolil, aby se ode mě nakrmila.“</p>

<p>Butch svraštil čelo. „Nikdy?“</p>

<p>„Ne. V tomhle směru jsem nefalšovanej panic. Prostě se mi ta představa hnusí.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Není to můj šálek čaje,“ Butch otevřel pusu, ale V ho gestem ruky zarazil. „Už o tom nechci mluvit. Jen abys věděl, že kdyby sis to rozmyslel, jsem k dispozici.“</p>

<p><emphasis>To se nestane, </emphasis>pomyslel si Butch. <emphasis>Ani náhodou.</emphasis></p>

<p>Zhluboka se nadechl. Díkybohu za ten vzkaz od Marissy. Nemýlil se: vyhodila ho proto, že se potřebuje nakrmit. Teď si tím je téměř stoprocentně jistý. Byl ve velkém pokušení vrátit se do sídla, ale chtěl respektovat její přání a nerad by vypadal jako slídil. A kromě toho, zítra večer – za předpokladu, že jde skutečně o krmení – jí předloží svůj návrh.</p>

<p>Postaví ji před hotovou věc. A ona se od něho napije.</p>

<p>Když mu servírka přinesla další skotskou, přistoupil ke stolu i Rehvenge. Jeho mohutné tělo blokovalo výhled na dav na parketu, a tím pádem Butch ani neviděl šéfovou ochranky. Což znamená, že může volně vydechnout.</p>

<p>„Doufám, že se o vás moji lidi dobře starají,“ poznamenal Rehv.</p>

<p>Butch přikývl. „S příkladnou péčí.“</p>

<p>„To rád slyším.“ Reverend vklouzl na lavici do boxu a fialkovýma očima pročesal oddíl pro VIP. Byl na něj působivý pohled. Černý oblek, černá hedvábná košile, pruh krátce zastřižených tmavých vlasů, ubíhající z čela až do týla. „Chci se s váma podělit o novinky.“</p>

<p>„Budeš se ženit?“ Butch do sebe kopl polovinu nového přídělu whisky. „Na který faře jsi v pořadníku? U Černejch havranů?“</p>

<p>„Spíš u Hecklera a Kocha.“ Reverend si rozepnul sako a ukázal naleštěnou rukojeť čtyřicítky.</p>

<p>„Prima nádobíčko, vampíre.“</p>

<p>„Pro mě jen to nej –“</p>

<p>V ho přerušil. „Když se tak na vás dva dívám, jako bych čučel na tenis. A individuální sporty mě nudí. Vyklop tu novinu.“</p>

<p>Rehv mrkl na Butche. „Tvůj parťák zaručeně nezná rčení ‚Se zdvořilostí a pokorou nejdál dojdeš‘, co?“</p>

<p>„Tys na to kápl.“</p>

<p>Reverend se ušklíbl, ale hned zvážněl. Když promluvil, téměř nepohyboval rty, takže ho bylo sotva slyšet. „Předevčírem zasedala Rada <emphasis>urozených</emphasis>. Hlavním bodem byla závazná <emphasis>sehkluze </emphasis>všech nespárovaných upírek. <emphasis>Leahd</emphasis><emphasis>yr </emphasis>chce odhlasovat prohlášení a neprodleně ho předložit Wrathovi.“</p>

<p>V tlumeně zahvízdal. „Domácí vězení.“</p>

<p>„Přesně. Argumentují Wellesandřinou vraždou a únosem mé sestry. Což jsou zatraceně pádný důvody.“ Reverend se zadíval na Vishouse. „Pár neoficiálních slov pro tvýho šéfa. <emphasis>Glymera </emphasis>vysiluje kvůli ztrátám na civilistech po celým městě. Jejich návrh má být varovnou ránou pod pás Wrathovi a s jeho podáním to myslí smrtelně vážně. <emphasis>Leahdyr </emphasis>mi nemůže přijít na jméno, protože nemůžou hlasovat, pokud u toho nejsou všichni členové Rady. A jak si jistě umíš představit, já jsem notorickej ulejvák. Pár týdnů to ještě blokovat můžu, ale ne věčně.“ V tu chvíli mu v kapse zazvonil mobilní telefon. Okamžitě ho z ní vyndal. „Jako na zavolanou. To je Bella. Ahoj, sestřičko –“ Zajiskřilo mu v očích a poposedl na židli. „<emphasis>Tahlly?</emphasis>“</p>

<p>Butch se zakabonil. Měl nejasný pocit, že ať je na lince kdokoli, ta dotyčná rozhodně není jeho sestra. Rehvengeovo tělo totiž začalo z ničeho nic žhnout jako rozdmýchaný uhlík.</p>

<p>Byl zvědavý, jaký druh ženy se může zaplést s chlapem jeho ražení. Ale na druhou stranu, Vishous zřejmě nemá o partnerky nouzi, a z toho plyne, že po světě chodí různé dámy s různými choutkami.</p>

<p>„Okamžik, <emphasis>tahlly</emphasis>.“ Rehv svraštil obočí a zvedl se od stolu. „Na viděnou, pánové. A dneska je pití na mě.“ V přikývl. „Díky za pozornost.“</p>

<p>„Co bych pro svoje štamgasty neudělal?“ Rehv odešel lenivým krokem do své kanceláře a zavřel za sebou dveře.</p>

<p>Butch zavrtěl hlavou. „Tak Reverend má buchtu, co?“</p>

<p>„Chudák ženská,“ zabručel V.</p>

<p>„Moje řeč.“ Když stočil pohled jinam, ztuhl. Ta mužatka s pánským účesem stojí na svém místě a nespouští z něj oči.</p>

<p>„Užil sis s ní, poldo?“ zeptal se V tiše.</p>

<p>„S kým?“ Dopil skotskou.</p>

<p>„Ty víš, na koho se ptám.“</p>

<p>„Do toho ti nic není, kámo.“</p><empty-line /><p>Marissa čekala, až se na lince znovu ozve Rehvengeův hlas, a přemítala, kde ho v tu chvíli zastihla. V pozadí je slyšet zvuky – hudbu a nějaké hlasy. Že by byl u někoho na večírku?</p>

<p>Náhle hluk ustal, jako by se Rehv zavřel v nějaké místnosti. „<emphasis>Tahlly</emphasis>? Kde jsi? Nebo si Havers nechal zakódovat telefony?“</p>

<p>„Nejsem doma.“</p>

<p>Ticho. Pak: „Jsi tam, kde si myslím, že jsi? S Bratrstvem?“</p>

<p>„Jak jsi to poznal?“</p>

<p>Něco nesrozumitelně zamumlal a pak odpověděl: „Můj mobil nedokáže zobrazit jediné číslo na světě, a sice to, odkud mi pokaždé volá moje sestra. A ty teď podle všeho používáš stejný telefon, protože se mi na displeji nic neobjevilo. Co se, sakra, děje?“</p>

<p>Stručně ho zasvětila do své situace, ale prozradila mu jen, že se s Haversem pohádala a potřebovala se někam dočasně uchýlit.</p>

<p>Rehv zaklel. „Měla ses nejdřív obrátit na mě. S radostí bych se tě ujal.“</p>

<p>„Nedělalo by to dobrotu. Tvoje matka –“</p>

<p>„S tou si nelámej hlavu.“ Jeho hlas přešel do tlumeného vrnění. „Bydli u mě, <emphasis>tahlly</emphasis>. Stačí se materializovat do mého bytu a já si tam pro tebe přijedu.“</p>

<p>„Děkuju za nabídku, ale nepřijmu ji. Tady zůstanu jen do té doby, dokud si nenajdu něco jiného.“</p>

<p>„Něco jiného – jak tomu mám rozumět? Copak ty už se k Haversovi nevrátíš?“</p>

<p>„O nic nejde. Poslyš, Rehvengi… potřebuju tě. Musím to zkusit znovu…“ Přiložila si ruku k čelu. Příčilo se jí, že ho využívá, ale za kým jiným má jít? A Butch… Panebože, Butch… Má pocit, že ho zrazuje. Ale copak má jinou možnost?</p>

<p>Rehvenge zavrčel. „Kdy, <emphasis>tahlly</emphasis>? Kdy mě potřebuješ?“</p>

<p>„Hned.“</p>

<p>„Dobrá – zatracená práce… Musím se sejít s <emphasis>leahdyrem </emphasis>Rady. A pak se musím věnovat záležitostem, které souvisí s mým zaměstnáním.“</p>

<p>Sevřela sluchátko. Čekání je zlé. „Tak zítra?“</p>

<p>„Po soumraku. Pokud se nechceš nastěhovat ke mně. V tom případě bychom na sebe měli celý den.“</p>

<p>„Uvidíme se zítra večer.“</p>

<p>„Nemůžu se dočkat, <emphasis>tahlly</emphasis>.“</p>

<p>Když zavěsila, natáhla se na postel, slabá a vyčerpaná. Její tělo bylo nerozeznatelné od polštářů, přikrývky a prostěradla – jen další nehybný předmět pohozený na matraci.</p>

<p>Bože… Nakonec je možná lepší počkat do zítřka. Odpočine si, pak promluví s Butchem a poví mu, co se děje. Pokud nebude vzrušená a ovládaná smyslností, dokáže se v jeho přítomnosti opanovat, nehledě na to, že rozhovor na dané téma je lepší z očí do očí než po telefonu. Jestli jsou zamilovaní lidé podobní svázaným upírům, Butch se určitě nesmíří s představou, že ona nezbytně potřebuje ke svému životu ještě jiného muže.</p>

<p>S povzdechem pomyslela na Rehva. Na Radu <emphasis>urozených. </emphasis>A nakonec na svůj sexuální život.</p>

<p>I kdyby se návrh <emphasis>sehkluze </emphasis>nějakým zázrakem zamítl, ženy stejně nemají kam jít, pokud jim nebezpečí hrozí přímo u nich doma. Vzhledem k rozpadu upíří společnosti a válce s <emphasis>bezduchými </emphasis>nefungují pro příslušníky jejich druhu žádné sociální služby. Žádná ochrana ani pomoc potřebným neexistuje. Má-li některý <emphasis>hellren </emphasis>násilnickou povahu, jeho <emphasis>shellan </emphasis>ani její děti nemají nikde zastání. Stejně jako v případě, že se rodina k dotyčné obrátí zády a vyhodí ji na ulici…</p>

<p>Dobrý bože, co by si počala, kdyby se jí Beth a Wrath neujali a neposkytli jí přístřeší a domov? Nebo kdyby neměla Rehvenge?</p>

<p>Nejspíš by už byla mrtvá.</p><empty-line /><p>Po poslední vyučovací hodině ve výcvikovém středisku byl John v šatně jako první. Natěšený na nadcházející bojový trénink si rychle navlékl suspenzor a přes něj natáhl volný sportovní oděv.</p>

<p>„Kam ten spěch, Johne? Jo, já zapomněl, že si s radostí necháš nakopat prdel, viď?“</p>

<p>John se ohlédl. Lash stál před otevřenou skříňkou a svlékal si značkovou hedvábnou košili. Hruď neměl o nic mohutnější než John a paže měl dokonce stejně hubené, ale oči, jimiž ho probodával, mu planuly jako bojechtivému býkovi.</p>

<p>John jeho pohledu neohroženě čelil a přitom cítil, jak v něm kypí vztek. V duchu se modlil, aby Lashovi vypadlo z pusy ještě něco v podobném duchu. Stačilo by jediné slovo.</p>

<p>„Ne abys nám zase omdlel, Johne. Ale u takovýho nanicovatýho sraba jeden nikdy neví…“</p>

<p><emphasis>Jo!</emphasis></p>

<p>John po něm skočil, ale daleko se nedostal. Blaylock, ten zrzek, ho chytil a strhl zpátky ve snaze zabránit rvačce. Jenomže ten prevít Lash žádnou takovou brzdu neměl. Stáhl pěst a vyrazil proti němu tak prudkým pravým hákem, že John vypadl z Blaylockova sevření a narazil do řady skříněk, jen to zadunělo.</p>

<p>Omráčený a s vyraženým dechem, ale poháněný zuřivostí znovu vyrazil do útoku.</p>

<p>A Blaylock ho zase zadržel. „Pro Kristovy fusekle, Lashi –“</p>

<p>„Co je? Vždyť po mně šel!“</p>

<p>„Protože sis o to koledoval.“</p>

<p>Lash přimhouřil oči. „Cos to řekl?“</p>

<p>„Že si ty pitomý kecy můžeš odpustit.“</p>

<p>Když na něj Lash výhrůžně namířil ukazováček, náramkové hodinky značky Jacob &amp; Co. se pod stropním světlem zaleskly jako diamantová třpytka.</p>

<p>„Dej si bacha, Blayi. Jestli se ho hodláš zastávat, pořádně si to rozmysli. Taky by se ti to nemuselo vyplatit.“ Mladík si protřepal ruku a spustil kalhoty ke kotníkům. „To nebylo nejhorší. Jak to vidíš ty, Johnny?“</p>

<p>John jeho poznámku ignoroval a vykroutil se Blayovi. Jak mu obličej tepal do rytmu srdce, kdovíproč ho napadlo přirovnání s automobilovou směrovkou.</p>

<p>Do hajzlu… Měl by zhodnotit škodu. Odpotácel se k umyvadlům a zadíval se na sebe do dlouhého zrcadla ubíhajícího po celé stěně. Skvělý. Fakt skvělý. Spodní ret i bradu má opuchlé, jako by strčil hlavu do včelího úlu.</p>

<p>Zezadu se k němu přitočil Blaylock a podal mu láhev se studenou vodou. „Tumáš. To ti trochu pomůže.“</p>

<p>John si od něj vzal ledovou minerálku a přiložil si ji k obličeji. Pak zavřel oči, aby neviděl ani sebe, ani zrzka.</p>

<p>„Mám říct Zsadistovi, že dneska trénink vynecháš?“</p>

<p>John zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Vážně ne?“</p>

<p>John na otázku nereagoval. Vrátil Blayovi vodu a odešel do tělocvičny. Ostatní ho krátce nato v těsném hloučku následovali, předusali modré podložky a nastoupili vedle něj do řady.</p>

<p>Zsadist vyšel ze skladu tělocvičného nářadí a stačil mu jeden pohled na Johnův obličej, aby se jaksepatří naštval. „Všichni natáhnout ruce dlaněmi dolů.“ Procházel kolem žáků a nakonec se zastavil před Lashem. „Pěkný klouby. Padej ke zdi.“</p>

<p>Lash se odklackoval přes tělocvičnu, očividně spokojený, že se vyhne rozcvičce.</p>

<p>Zsadist stanul u Johna. „Ukaž ruce.“</p>

<p>John poslechl. Následovala vteřina ticha. Pak ho vzal Zsadist za bradu a přinutil ho zvednout hlavu. „Vidíš dvojitě?“</p>

<p>John zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Není ti zle od žaludku?“</p>

<p>John zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Tohle bolí?“ Zsadist mu dloubl do čelisti.</p>

<p>John ucukl. Zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Lžeš. Ale přesně to jsem chtěl slyšet.“ Z ustoupil a oslovil žáky. „Dvacet koleček. A pokaždý, když doběhnete tamhle ke svýmu spolužákovi, uděláte dvacet kliků. A s lokty hezky u těla. Pohyb.“</p>

<p>Jeho povel uvítalo hlasité unisono zaúpění.</p>

<p>„Vypadám snad na to, že se nechám ukecat?“ Načež ostře hvízdl skrz zuby. „Řek’ jsem pohyb!“</p>

<p>John vyrazil s ostatními. To bude zatraceně dlouhá noc, pomyslel si. Ale Lash se už netváří zdaleka tak spokojeně…</p>

<p>O čtyři hodiny později se ukázalo, že se John nepletl.</p>

<p>V závěru tréninkového bloku měli všichni takříkajíc jazyk na vestě. Z je nejen drezíroval na podložkách, ale držel je v tělocvičně déle než jindy. Nebralo to konce. Cvičení bylo tak vyčerpávající, že ani John už neměl sílu pokračovat ještě po tom, co se třída rozešla domů. Místo toho zamířil rovnou do bývalé Tohrovy kanceláře a padl do křesla, aniž se osprchoval.</p>

<p>Složil nohy pod sebe a umínil si, že si jen chvilku odpočine, a pak se půjde umýt –</p>

<p>Vtom se rozlétly dveře. „Jsi v pořádku?“ udeřil na něj Zsadist.</p>

<p>John nevzhlédl, jen přikývl.</p>

<p>„Navrhl jsem, abychom Lashe vyloučili z kurzu.“</p>

<p>John se honem posadil a zuřivě zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Jak chceš, Johne. Ale bylo to už podruhé, co si tě vzal na mušku. Nebo ti mám připomenout tu záležitost s nunčaky?“</p>

<p>Není třeba. Pamatuje si na to moc dobře. Taky pěkná lapálie.</p>

<p>Měl toho tolik na srdci, než aby to dokázal vyjádřit znakovou řečí a především tak, aby to Z všechno pochytil, a tak radši vyndal blok a zvlášť úhledně napsal: <emphasis>Jestli ho vyhodíte, budu před ostatními vypadat jako slaboch. Jak mi můžou důvěřovat, když si o mně budou myslet, že jsem padavka?</emphasis></p>

<p>Podal blok Zsadistovi a ten ho opatrně uchopil do obrovitých rukou. Sklopil hlavu, spojil obočí a pohyboval zdeformovanými rty, jako by každé slovo bezhlesně opakoval.</p>

<p>Když dočetl, hodil blok na stůl. „Nedovolím, aby tě ten všivák beztrestně tloukl, Johne. Prostě to nestrpím. Ale máš pravdu. Udělím mu jen podmíněné propuštění. A jestli to zkusí ještě jednou, vyrazím ho.“</p>

<p>Zamířil k průchozí skříni, v níž je ukrytý tajný vchod do tunelu, ale ještě se ohlédl na Johna. „Poslouchej, chlapče. Něco ti povím. Hromadný rvačky v rámci tréninku nehodlám tolerovat. Nech toho malýho mizeru na pokoji, i když si zaslouží přes hubu. Hleď si jen a jen sám sebe. Phury a já už na něj dohlídneme, platí?“</p>

<p>John odvrátil pohled. S takovou chutí by to tomu hajzlovi nandal… A pochybuje, že ho to jen tak přejde.</p>

<p>„Johne? Rozumíme si? Žádný rvačky.“</p>

<p>Po dlouhé odmlce John přikývl.</p>

<p>A doufal, že se mu podaří dodržet slovo.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá třetí</strong></p>

<p>B</p>

<p>utch už vůbec necítil zadek. Po nekonečných hodinách dokonce ani nebyl s to rozeznat, kde končí jeho tělo a začíná podlaha. Celý den totiž proseděl na chodbě před Marissinou ložnicí jako hlídací pes.</p>

<p>Nedá se říct, že to byl vyloženě promarněný čas. Hodně totiž přemýšlel.</p>

<p>A uskutečnil jistý telefonát, na který tak jako tak jednou muselo dojít, i když se k tomu odhodlal jen s velkým sebezapřením. Zaťal zuby a zavolal své sestře Joyce.</p>

<p>Doma je všechno při starém. Jeho rozvětvené příbuzenstvo v Jižním Bostonu s ním pořád nechce mít nic společného. Ale vrásky si z toho nedělá, poněvadž to je setrvalý stav. Jen si díky tomu plně uvědomil, jak musí být Marisse. Ona a Havers k sobě měli velmi blízko, a proto ji jistě nemile překvapilo, když jí ukázal dveře.</p>

<p>„Pane?“</p>

<p>Butch vzhlédl. „Nazdárek, Fritzi.“</p>

<p>„Mám, oč jste požádal.“ <emphasis>Doggen </emphasis>se hluboce uklonil a podal mu velký sametový váček. „Doufám, že splní vaše představy, a pokud ne, seženu vám jiný.“</p>

<p>„Nepochybuju o tom, že bude vyhovovat.“ Butch od něj převzal černý pytlík, rozevřel ho a vysypal si jeho obsah na dlaň. Bytelný zlatý kříž na dlouhém zlatém řetězu byl silný jako palec, na výšku měřil skoro osm centimetrů, na šířku pět a do puntíku odpovídal jeho představám. Ihned si ho s uspokojením pověsil na krk.</p>

<p>Podle jeho očekávání příjemně tížil a poskytoval mu zcela konkrétní a hmatatelnou ochranu.</p>

<p>„Jak se vám líbí, pane?“</p>

<p>Butch se usmál do komorníkovy dobrácké vrásčité tváře, rozepnul si horní dva knoflíčky u košile a spustil přívěsek na nahé tělo. Cítil, jak mu kříž sklouzl po kůži a spočinul rovnou na srdci. „Jak jsem řekl. Je perfektní.“</p>

<p>Fritz se rozzářil, znovu se uklonil a odešel, zrovinka ve chvíli, kdy začaly odbíjet stojací hodiny na konci chodby. Jednou, dvakrát… šestkrát.</p>

<p>Dveře ložnice se rozlétly dokořán.</p>

<p>Marissa se před ním vynořila jako zjevení. Po bezpočtu hodin, kdy na ni myslel, měl dojem, že jde o zrakovou halucinaci, a nevnímal ji skutečnou, ale jako výplod svého zoufalství. Šaty měla z éteru, ne z látky, vlasy jí tvořily zlatou svatozář a obličej nabízel studnici nadpozemského půvabu. Při pohledu na ni se mu v mysli přeměnila v ikonu z jeho katolického dětství, madonu spásy a lásky… a on se stal jejím nehodným sluhou.</p>

<p>Jak se zvedl z podlahy, pod tíhou těla mu zakřupala ztuhlá páteř. „Marisso.“</p>

<p>Do háje. Jediné slovo pronesené jeho nakřáplým hlasem prozradilo všechny nastřádané emoce: bolest, smutek i lítost.</p>

<p>Zvedla ruku. „Ten včerejší vzkaz jsem myslela vážně. A pořád platí. Jsem s tebou moc ráda. Těší mě každá vteřina v tvé přítomnosti. Z toho důvodu jsem tě nenutila odejít. Mrzí mě, že jsem se nevyjádřila srozumitelněji. Musíme si promluvit, Butchi.“</p>

<p>„Jo. Já vím. Nevadilo by ti, kdybysme to odbyli jinde?“ Jednak nemá zájem o posluchače a jednak, nehledě na to, co mu Marissa řekne, usoudil, že s ním nechce být o samotě v ložnici. Cítil, že je nervózní.</p>

<p>Když přisvědčila, zamířili k salonku na konci chodby. Jak kráčel vedle ní, vyděsila ho její slabost. Pohybovala se s námahou a pomalu, jako by necítila nohy, a z nedostatku energie byla bledá jako stěna, pleť průsvitnou jako křehký porcelán.</p>

<p>Jakmile se ocitli v místnosti laděné do žluté a broskvově růžové, přistoupila k oknu, jako by nechtěla být v jeho blízkosti.</p>

<p>Konečně promluvila. „Butchi, nevím, jak ti to mám říct…“ Hlas měla slabší než dech.</p>

<p>„Já vím, co se děje.“</p>

<p>„Ty to víš?“</p>

<p>„Ano.“ Vykročil k ní s otevřenou náručí. „Copak ti ještě nedošlo, že bych udělal cokoli –“</p>

<p>„Nepřibližuj se,“ varovala ho. „Musíš mít ode mě odstup.“</p>

<p>O krok couvl a spustil ruce k bokům. „Potřebuješ se nakrmit, viď?“</p>

<p>Vykulila oči. „Jak to –“</p>

<p>„Neděs se, zlato.“ Usmál se. „Je to naprosto v pořádku. Mluvil jsem s Vishousem.“</p>

<p>„Takže víš, co musím udělat? A tobě to… nevadí?“</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „Vůbec ne. Ani v nejmenším.“</p>

<p>„Díkybohu.“ Vrhla se k pohovce a sklesla na ni, jako by se jí podlomily nohy. „Měla jsem hrozný strach, že se tě to dotkne. Bude to pro mě těžké, ale je to jediný bezpečný způsob. A déle už čekat nemůžu. Musím se nakrmit dnes večer.“</p>

<p>Když poplácala místo vedle sebe, s úlevou přistoupil blíž, posadil se k ní a vzal její ruce do dlaní. Studily jako led.</p>

<p>„Jsem na to připravený,“ vyhrkl nedočkavě. Zvláštní. Najednou s ní chtěl být zpátky v ložnici. „Jdeme.“</p>

<p>Tváří jí přešel zvědavý výraz. „Ty se chceš dívat?“</p>

<p>Dech mu uvízl v hrdle. „Dívat?“</p>

<p>„No, já… nemyslím, že je to nejlepší nápad.“</p>

<p>Když mu došlo, co řekla, bolestivě se mu sevřely útroby. Jako by mu někdo zauzloval vnitřnosti. „Jak to myslíš – dívat?“</p>

<p>„Až budu s tím mužem, který mi nabídne tepnu.“</p>

<p>Z ničeho nic se od něj Marissa odtáhla. Rázem měl představu, jaký musí mít v tu chvíli kukuč.</p>

<p>Nebo možná reagovala na jeho nesouhlasné zamručení.</p>

<p>„Ten druhý…,“ řekl zvolna, když si dal dvě a dvě dohromady. „Je to ten, se kterým ses vídala? Krmila ses od něj.“</p>

<p>Zvolna přikývla. „Ano.“</p>

<p>Butch vyskočil na nohy. „Často?“</p>

<p>„Hm… asi čtyřikrát.“</p>

<p>„A samozřejmě je to aristokrat.“</p>

<p>„No… ano.“</p>

<p>„A ze společenskýho hlediska to pro tebe <emphasis>je </emphasis>vhodnej partner.“ Ne jako nějakej lidskej zoufalec. „Je to tak?“</p>

<p>„Butchi, nic mezi námi není. Přísahám.“</p>

<p>Jo, z její strany možná ne. Ale jaksi si nedokázal představit, že by po ní ten dotyčný nevyjel. To by musel být impotent nebo naprostej kretén. „Ale on o tebe stojí, že jo? Odpověz, Marisso. Hezoun s hyperfajnovou krví… On tě chce, je to tak? Že tě chce?“</p>

<p>Bože, kde se v něm bere ta žárlivost?</p>

<p>„Jenomže ví, že já k němu nic necítím.“</p>

<p>„Už tě někdy políbil?“</p>

<p>Když neodpověděla, byl rád, že netuší, jak se ten hejsek jmenuje nebo kde bydlí. „Už za ním nepůjdeš. Máš mě.“</p>

<p>„Butchi, od tebe se nemůžu krmit. Vypila bych příliš – Kam jdeš?“</p>

<p>Odrázoval přes místnost a zavřel a zamkl dvoukřídlé dveře. Když zase stanul před ní, hodil černé sako od obleku na koberec a trhnutím si rozhalil košili, až knoflíčky vystřelovaly na všechny strany. Padl před ní na kolena, zaklonil hlavu a nabídl jí své hrdlo. Nabídl jí <emphasis>sebe</emphasis>.</p>

<p>„Jsem ti k dispozici.“</p>

<p>Nastalo dlouhé ticho. Vzápětí začala sílit její opojná přenádherná vůně, až prosytila celou místnost. Roztřásla se. Otevřela ústa.</p>

<p>Jakmile uviděl její prodloužené špičáky, okamžitě mu ztvrdl klín.</p>

<p>„Tak dělej,“ poručil jí tónem, který nepoznával. „Napij se ode mě. Musíš. Potřebuju to. Toužím po tom.“</p>

<p>„Ne,“ zakvílela a světle modré oči jí zalily slzy.</p>

<p>Chystala se vstát, ale on se po ní vrhl, chytil ji za ramena a nesmlouvavě zatlačil zpátky do pohovky. Vmáčkl se jí mezi nohy, přitáhl si její chvějící se tělo a přimkl se k němu. Odstrkovala ho od sebe, ale on ji držel pevně, otíral jí rty o krk, oždiboval ušní lalůčky, zlíbal jí bradu. Netrvalo dlouho a přestala se bránit. Už se mu nepokoušela vykroutit z objetí. Naopak. Popadla cípy jeho rozhalené košile, aby se k němu dostala blíž.</p>

<p>„Tak je to správně, zlato,“ chrčel. „Chyť se mě. Chci cítit ty tvoje krásný tesáky hluboko v sobě. Chci to.“</p>

<p>Přiložil jí dlaň na šíji a přitiskl si její ústa na krk. Když mezi jejich spojenými těly přeskočil mohutný sexuální náboj, oba zalapali po dechu a zrychlil se jim tep. Na kůži ucítil její horký dech a slzy, na hrudi její bušící srdce.</p>

<p>Ale pak se zřejmě vzpamatovala. Začala se svíjet, ale on se ji snažil udržet na místě za každou cenu, i kdyby to znamenalo, že si z toho přetahování odnesou oba modřiny. A i když věděl, že nakonec prohraje. Protože on je jen člověk, a ačkoli váží zhruba o padesát kilo víc, ona je mnohem silnější.</p>

<p>Přesto doufal, že to Marissa vzdá a jeho nabídce podlehne dřív, než mu dojdou síly.</p>

<p>„Marisso, kousni mě, <emphasis>prosím,</emphasis>“ zasténal hlasem zastřeným námahou a zuřivou touhou.</p>

<p>„<emphasis>Ne…</emphasis>“</p>

<p>Nad jejím zoufalým pláčem mu usedalo srdce, ale nepustil ji. Nemohl. „Nabízím ti svou krev. Vím, že není dost dobrá, ale stejně se ode mě nakrm –“</p>

<p>„Nenuť mě do toho –“</p>

<p>„Musím.“ Bože, málem se taky rozbrečel.</p>

<p>„Butchi…“ Napjala se a smýkla sebou, zamotaná do svých šatů i do jeho rozepnuté košile. „Už to nevydržím… dlouho… pusť mě… nebo ti ublížím.“</p>

<p>„<emphasis>Nepustím.</emphasis>“</p>

<p>A pak se to stalo. S výkřikem jí vytrysklo z úst jeho jméno a pak ucítil na hrdle výbuch pronikavé bolesti…</p>

<p>… jak mu vnořila špičáky do krční tepny.</p>

<p>„Pane… <emphasis>bože… </emphasis>to je ono…!“ Uvolnil stisk a objal ji, zatímco se mu přisála ke krku. Při prvním mocném hltu z jeho tepny a prvním polknutí, kdy jím projel mocný erotický záblesk, zvolal její jméno. Když trochu změnila polohu, aby k němu měla lepší přístup, zaplavil ho příval rozkoši, který se mu šířil v pulzujících vlnách do celého těla… zrovna jako při orgasmu. Ano, přesně takhle to má být. Musí se krmit od něho, aby mohla žít –</p>

<p>Znenadání se od něj odtrhla a dematerializovala se mu přímo z náruče.</p>

<p>Hlavou napřed se propadl do prázdného prostoru, kde předtím seděla, a zabořil obličej do měkkých polštářů pohovky. Vzepřel se pažemi, vydrápal se na nohy a otočil se. „Marisso! <emphasis>Marisso!</emphasis>“</p>

<p>Pak uslyšel z chodby její zlomený, zoufalý hlas. „Málem jsem tě zabila… Dobrý bože, zabila bych… Tolik tě chci.“</p>

<p>Zabušil na dveře. „Pusť mě ven!“</p>

<p>„Je mi líto –“ Hlas se jí zlomil, ale vzápětí se opanovala. „Strašně moc mě to mrzí. Potom za tebou přijdu. Až bude po všem –“</p>

<p>„Marisso, nedělej to –“</p>

<p>„<emphasis>Miluju tě.</emphasis>“</p>

<p>Udeřil pěstmi do dřevěného panelu. „Je mi jedno, jestli umřu. Nechoď za ním!“</p>

<p>Když zámek konečně povolil, vyběhl do chodby jako rozzuřený býk a hnal se ke schodišti. Ale než rozrazil vrata sídla, byla pryč.</p><empty-line /><p>Přibližně ve stejnou dobu, v rozlehlé podzemní garáži, kde se konaly ilegální zápasy se sázkami na vítěze, se Van přehoupl přes okraj klece z drátěného pletiva, dopadl do ringu a začal pružně poskakovat na bosých chodidlech. Rytmické podupávání, jímž provázel zahřívací fázi, se ozvěnou odráželo od betonových pater, která byla až do té chvíle ponořená v tichu.</p>

<p>Ten večer tu nebylo obecenstvo, ale jenom tři lidé. Přesto byl nažhavený, jako by stál před plnou sportovní halou.</p>

<p>A byl to právě Van, kdo panu X tohle místo navrhl a ukázal mu, jak se dostat dovnitř. Protože znal program zápasů, stoprocentně věděl, že dneska nebude v garáži ani noha. Kromě toho si chtěl dobýt zpět slávu a vzkřísit svou reputaci zrovinka v tomhle ringu, kde býval pečený vařený, a ne v nějakém anonymním zatuchlém sklepě.</p>

<p>Několikrát zkusmo vykopl nohu do vzduchu, nadmíru spokojený vlastní silou. Pak se zadíval na svého soupeře. Druhý <emphasis>bezduchý</emphasis> byl zapálený pro boj tělo na těle, stejně jako on.</p>

<p>Z druhé strany klece ostře štěkl Xavierův hlas. „Jede se dál, až do úplného konce. A pane D, ‚konec‘ neznamená K. O. Je to jasný?“</p>

<p>Van přikývl. Už si zvykl na oslovení počátečním písmenem svého příjmení.</p>

<p>„Dobrá.“ Xavier tleskl do dlaní a souboj začal.</p>

<p>Van a jeho protivník kolem sebe chvíli kroužili, ale Van nehodlal v tomhle ploužáku pokračovat dlouho. Vrhl se do útoku a zasadil pár dobře mířených ran, jimiž svého soka přibil na stěnu klece. Maník přijímal údery holými pěstmi, jako by byly jen drobnou jarní přeprškou, která mu dopadá na tváře, a oplatil je zákeřným pravým hákem. Zasáhl Vana z boku a nepříjemně mu rozrazil ret.</p>

<p>Bolelo to jako čert, ale bolest přišla vhod. Dodala mu vzpruhu a vystupňovala soustředění. Bleskurychle se otočil kolem své osy a prudce vykopl nohu kupředu, takže zafungovala jako ocelový boxer na vymrštěné ocelové pružině. A taky že kopanec chlapíka sejmul: padl naznak na zem, jak široký, tak dlouhý. Van na něj obkročmo skočil a uvěznil ho v železném chvatu, z něhož zdánlivě nebylo úniku, s paží zkroucenou nad hlavou a loketním a ramenním kloubem napjatým k prasknutí. Stačí ještě trochu přitáhnout a bude mít toho šmejda v hrsti –</p>

<p><emphasis>Bezduchý </emphasis>se však nevzdal a kdovíjak se mu podařilo kopnout ho kolenem do rozkroku. Následovala rychlá výměna pozic a Van se dostal dospod. Zaklesnutí do sebe se překulili ještě jednou a pak vyskočili na nohy.</p>

<p>Souboj pokračoval bez oddechu, bez přestávky, přičemž se jeden druhému snažil vytlouct duši z těla. Vanoví to připadalo jako zázrak. Cítil, že by tohle vražedné tempo vydržel hodiny a bez ohledu na to, jak by byl zmlácený nebo poraněný. Jako by měl v sobě motor, nějakou hnací sílu, kterou neoslabilo vyčerpání ani bolest jak předtím, když byl… sám sebou.</p>

<p>Jakmile konečně došlo ke zvratu v boji, misky vah nachýlila ve svůj prospěch Vanová osobitá… Na tom houby záleží. Přestože oba měli téměř stejné fyzické dispozice, Van uměl využít téhle schopnosti přímo mistrně a vytušil nejvhodnější okamžik k vítěznému tahu. Praštil zabijáka do žaludku a následně mu vrazil pěst do ledvin. Kdyby proti němu stál člověk, nadělal by si do kalhot. Zvedl soupeře ze země a mrštil jím na podlahu ringu. Když na něj dosedl, z tržných ran v okolí oka mu vytryskla krev a dopadla na maníkův obličej jako slzy… jako černé slzy.</p>

<p>Barva vlastní krve ho na moment vyvedla z tempa. Poražený využil okamžiku nesoustředění, shodil ho ze sebe a převrátil na záda.</p>

<p>Nemysli si, že máš vyhráno, ty sráči, pomyslel si Van. Zaťal ruku v pěst a zarazil ji svému sokovi do spánku na to správné místo a s tou správnou dávkou síly, která ho na chviličku zbavila vědomí. Honem se nadzvedl, skopl chlapa ze sebe, posadil se mu na prsa a opakoval stejný úder znovu a znovu. Zpracovával mu lebku tak dlouho, dokud neucítil, že ji na několika místech prorazil. Ale nepřestával, pokračoval v zadaném úkolu, až se obrysy obličeje muže pod ním zbortily a povolily, hlava ztratila tvar a jeho protivník vypustil duši.</p>

<p>„Doraž ho!“ zařval na něj Xavier.</p>

<p>Van zvedl hlavu. „Už jsem ho vyřídil,“ sípal namáhavě.</p>

<p>„Ne… <emphasis>dora</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis> ho</emphasis>!“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„To <emphasis>ty </emphasis>bys měl vědět, co máš dělat!“ V Xavierových bledých očích planulo podivné zoufalství. „Musíš to vědět!“</p>

<p>Vanovi nebylo jasné, jak zařídit, aby ta nehybná hromádka pod ním byla ještě nehybnější, nicméně uchopil hlavu <emphasis>bezduchého</emphasis> za uši a otáčel jí, dokud nepraskl krk. Pomalu se napřímil. Ačkoli neměl srdce, které by mu tlouklo, pálily ho plíce a tělo měl báječně těžkopádné vyčerpáním… až na to, že vyčerpání netrvalo dlouho.</p>

<p>Rozesmál se. Cítil, jak se mu vracejí síly, jako by do něj něco pumpovalo čerstvou energii, jako by jedl, spal a odpočíval nejmíň týden.</p>

<p>V ringu ztěžka přistály Xavierovy boty a vůdce <emphasis>bezduchých</emphasis> k němu přistoupil. „Řekl jsem ti, abys ho dorazil, sakra,“ sykl zuřivě.</p>

<p>„Hm… Jasně.“ <emphasis>Kristepane. </emphasis>Proč mu musí kazit radost z vítězství? „Myslíte, že odsud odejde po svých?“</p>

<p>Xavier se třásl vztekem, když tasil nůž. „Řekl jsem ti, že ho máš dorazit.“</p>

<p>Van ztuhl a vyskočil na nohy. Ale Xavier se sklonil nad rozmlácený boxovací pytel a bodl mrtvého do prsou. Zablesklo se a… chlap byl pryč. Zbyly po něm jen dehtově černé šmouhy na asfaltu v ringu.</p>

<p>Van ustupoval, až narazil zády do oplocení. „Co je to za čertovinu…?“</p>

<p>Xavier mu na dálku namířil nožem na hruď. „Čekal jsem od tebe víc.“</p>

<p>„To jako co?“</p>

<p>„Měl bys to,“ – ukázal na skvrnu špičkou nože – „udělat sám.“</p>

<p>„Tak mi příště dejte kudlu.“</p>

<p>Xavier zavrtěl hlavou, ve tváři podivný záchvěv úzkosti. „<emphasis>Zatraceně!</emphasis>“ Chvíli se procházel po ringu a pak zašeptal: „Asi to chce svůj čas. Jdeme.“</p>

<p>„A co ta krev?“ Z té olejnaté černé louže se mu najednou udělalo nanic.</p>

<p>„Co je mi po ní?“ Xavier se sehnul pro sportovní tašku mrtvého a odešel.</p>

<p>Van vycházel z garáže za ním, rozmrzelý Xavierovou reakcí a naprostým nedostatkem nadšení. Ten souboj byl dobrý a on v něm zvítězil. Chtěl se aspoň chvíli vyhřívat na výsluní.</p>

<p>V napjatém tichu zamířili k minivanu zaparkovanému pár bloků odsud. Van si cestou otřel obličej ručníkem a polkl zasakrování. Když došli k autu, Xavier se mlčky posadil za volant.</p>

<p>„Kam jedeme?“ zeptal se Van, když nastoupil k němu.</p>

<p>Xavier neodpověděl. Zařadil rychlost a vůz se dal do pohybu. Van civěl čelním sklem ven a přitom usilovně přemítal, jak se toho chlapa zbavit. Obával se, že to nebude snadné.</p>

<p>Když míjeli staveniště, kde vyrůstala nová výšková budova, zadíval se na muže na noční směně. V záři elektrického osvětlení se pracovní party hemžily a šplhaly po hrubé konstrukci jako mravenci. Záviděl jim, i když se mu z hloubi duše zajídalo, co dělají.</p>

<p>Kdyby byl pořád jedním z nich, nemusel by se obtěžovat nesnesitelným postojem pana X.</p>

<p>Najednou a bez sebemenšího důvodu zvedl pravou ruku, zadíval se na pahýl po chybějícím malíčku a vzpomněl si, jak o něj přišel. Taková hloupá chyba. Tenkrát makal na stavbě, jen se z něj pot lil. Zrovna řezal prkna na cirkulárce a vtom ho napadlo, že odmontuje ochranné zařízení, aby mu šla práce rychleji od ruky. Krátce nato, při chvilkové nepozornosti, mu malíček vzlétl do vzduchu jako odpálený pingpongový míček. Ztráta krve se zdála obrovská. Prýštila z něj jakoby pod tlakem, stékala na pilu a vsakovala se do písku u jeho nohou. A byla červená. Ne černá.</p>

<p>Přiložil si ruku na hruď, ale tlukot srdce necítil. Vlastně necítil vůbec nic.</p>

<p>Úzkostí se mu zježily chloupky na zátylku, jako by mu pod tričko zalézaly desítky mrňavých pavoučků. Vrhl pohled na Xaviera, na jediný zdroj informací, který má k dispozici. „Jsme živí?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Ale toho chlapa jsem zabil, je to tak? Tak musíme být živí.“</p>

<p>Xavier po něm střelil nevrlým pohledem. „Nejsme. Věř mi.“</p>

<p>„Tak co se s ním stalo?“</p>

<p>Xavierovým bezvýrazným, nehybným obličejem kmitlo vyčerpání. Náhle pokleslá víčka mu přidala několik desítek let navíc.</p>

<p>„Co se mu stalo, pane X?“</p>

<p>Velitel <emphasis>bezduchých</emphasis> mlčel, bledé oči upřené na tmavou stužku silnice.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá čtvrtá</strong></p>

<p>M</p>

<p>arissa se zhmotnila na terase Rehvengeova bytu a málem se zhroutila. Když se vrhla k posuvným dveřím, doširoka jí je otevřel.</p>

<p>„Bože můj, Marisso.“ Pevněji objal a vtáhl dovnitř.</p>

<p>Přemožená krvežíznivostí ho popadla za bicepsy. Lačnila po krvi tak silně, že měla co dělat, aby se do něj nezakousla přímo tam, kde stáli. Aby mu neskočila po hrdle, ustoupila od něj, ale on ji chytil a otočil tváří k sobě.</p>

<p>„Pojď sem. A hned.“ Bezmála ji hodil na pohovku. „Ať se mi tady dočista nesesypeš.“</p>

<p>Když dopadla na měkké čalouny, musela mu dát za pravdu. Její organismus je na pokraji kolapsu. Točí se jí hlava, ruce i nohy má jakoby ochrnuté, místo žaludku prázdnou zívající jámu. Špičáky ji silně brní, hrdlo má vyprahlé a rozpálené jako písek na Sahaře.</p>

<p>Ale když si strhl kravatu a rozepnul knoflíky u košile, vykoktala: „Krk ne. To nezvládnu… tvoje hrd- “</p>

<p>„Na to, aby ses nakrmila ze zápěstí, jsi už příliš slabá. Nenapila by ses dostatečně a zbývá ti málo času.“</p>

<p>Jako na povel se jí zatmělo před očima a začala ztrácet vědomí. Slyšela, jak zanadával, pak ji vyzdvihl na sebe, přistrčil jí hlavu ke svému krku a…</p>

<p>Vládu převzala biologie. Kousla ho tak silně, že ucítila, jak sebou jeho obrovité tělo trhlo, a vysávala z něj životodárnou tekutinu jako smyslů zbavená, poháněná jen ryzím instinktem. Jeho krev jí zaplavila útroby jako hřmící příboj, rozlévala se do končetin a přinášela s sebou energii a sílu.</p>

<p>Jak zoufale, zajíkavě polykala, po tvářích jí stékal proud slz, stejně hustý jako jeho krev.</p><empty-line /><p>Rehvenge Marissu přidržoval jen zlehka, aby neztratila rovnováhu. Hrozně nerad ji viděl v tak zoufalém stavu, do něhož ji hladovění uvrhlo. Je tak křehká a slabá… Tohle by se jí nikdy nemělo stát. Jemně jí přejížděl rukama po útlých zádech, aby ji aspoň trochu uklidnil. Nicméně poté, co se tiše rozplakala, dostal vztek. Co je to za chlapa, kterým je tolik posedlá? Jak ji mohl přinutit, aby se nakrmila od jiného?</p>

<p>Když o deset minut později zvedla hlavu, na spodním rtu se jí lesklo několik kapek krve. Rehv musel pevně sevřít lenoch pohovky, aby ovládl pokušení naklonit se k ní a rudou skvrnku slíznout.</p>

<p>Nasycená a uspokojená, ale s obličejem zmáčeným slzami ladně klesla na měkké polštářování potažené kůží na opačné straně pohovky a hubenými pažemi si objala ramena. Zavřela oči a on sledoval, jak se jí do pobledlých tváří zvlhlých pláčem postupně vrací barva.</p>

<p>Bože, ty její vlasy… Jemné, husté. Jedním slovem dokonalé. Kéž by v tu chvíli mohl být nahý, nenadopovaný léky a sklánět se nad ní, obklopený záplavou těch plavých kadeří. A i když věděl, že nic z toho se nestane, toužil ji aspoň políbit. Teď hned.</p>

<p>Místo toho sáhl pro žaket, vyndal z něho složený kapesník a naklonil se k ní. Sotva se jím dotkl její tváře, aby osušil slzy, trhla sebou a bílý čtverec z jemné lněné látky mu rychle vytrhla z ruky.</p>

<p>Stáhl se na svou stranu pohovky. „Marisso, odstěhuj se ke mně. Chci se o tebe starat.“</p>

<p>V nastalém tichu pomyslel na to, kde se usadila – a přišel k závěru, že muž, o kterého stojí, musí bydlet v sídle Bratrstva. „Ty Wratha pořád miluješ, viď?“</p>

<p>Zamrkala. „Cože?“</p>

<p>„Řekla jsi mi, že od muže, po kterém toužíš, se nemůžeš nakrmit. Wrath má teď družku –“</p>

<p>„On to není.“</p>

<p>„Tak Phury? Vím, že je v celibátu –“</p>

<p>„Ne. A… zkrátka o tom nemůžu mluvit. Je mi líto.“ Sklopila oči na jeho kapesník. „Rehvengi, uvítala bych chvilku klidu. Můžu tady pár minut zůstat sedět? Myslím o samotě?“</p>

<p>Přestože nebyl zvyklý na to, aby ho někdo komandoval, a už vůbec ne na jeho vlastním území, v jejím případě byl ochoten udělat výjimku. „Buď tady, jak dlouho chceš, <emphasis>tahlly</emphasis>. Pak jen zavři dveře na terasu, abych mohl zapnout bezpečnostní systém.“</p>

<p>Oblékl si žaket, ale kravatu si neutáhl ani nedopnul límeček, protože ho zle pokousala. Vpichy po jejích ostrých zubech byly dosud hodně citlivé, než aby je mohl stáhnout oděvem. A ne že by mu bolest a způsobené nepohodlí vadily.</p>

<p>„Jsi na mě tak hodný,“ hlesla s pohledem upřeným na jeho polobotky z měkké kůže.</p>

<p>„Nejsem.“</p>

<p>„Jak to můžeš tvrdit? Nikdy jsi mě o žádnou protislužbu nepožádal –“</p>

<p>„Marisso, podívej se na mě. <emphasis>Podívej se</emphasis>.“ Milosrdná Stvořitelko, jak je krásná… Zvlášť teď, s jeho krví v těle. „Nic si nenalhávej. Pořád chci, abys byla moje <emphasis>shellan</emphasis>. Chci tě mít nahou ve své posteli. Chci, abys ve svém lůnu nosila moje dítě a abych se mohl dívat, jak v tobě roste. Chci… Prostě s tebou chci být tak, jak spolu jsou svázané ostatní páry. Nedělám to z laskavosti, ale proto, abych se ti dostal pod kůži. Protože doufám, že jednoho dne tě budu mít tam, kde tě chci.“</p>

<p>Když na něj vytřeštila oči, zbytek toho, co by jí měl říct, si raději nechal pro sebe. Nemá smysl obeznámit ji s tím, že jako poloviční <emphasis>symphath </emphasis>jí chce vniknout do podvědomí a zmocnit se všech pocitů a vjemů, jaké kdy prožije. Ani jí nehodlá prozradit, že sex by byl poněkud… řekněme komplikovaný.</p>

<p>Natož ji nechce zatěžovat všemi strastmi a slastmi, které souvisejí s jeho povahou. A s jeho úchylkami… ehm, s jinakostí.</p>

<p>„Jedno ti však slíbím, a byl bych rád, kdybys mému slovu uvěřila. Nikdy neudělám nic, s čím nebudeš svolná, Marisso. Nikdy.“</p>

<p>Co naplat, Xhex má nejspíš pravdu. Polokrevným jedincům je líp samotným. I kdyby <emphasis>symphathové </emphasis>nebyli diskriminovaní a mohli se svazovat se ženami jako normální upíři, zásadně by se neměli motat kolem někoho, kdo je vůči jejich temné síle bezbranný.</p>

<p>Vklouzl do dlouhého pláště ze sobolí kožešiny. „Ten tvůj by si to měl co nejdřív srovnat v hlavě. Škoda tak fajnový ženský, jako jsi ty.“ Chopil se hole a vykročil ke dveřím. „Kdybys cokoli potřebovala, zavolej mi.“</p><empty-line /><p>Butch vešel do ZeroSum, zamířil ke stolu rezervovanému pro Bratrstvo a svlékl si nepromokavý kabát značky Aquascutum. Nějakou chvíli si tady pobude, což koneckonců není nic neobvyklého. Možná by si mohl přitáhnout na parkoviště psí boudu.</p>

<p>Když mu servírka automaticky přinesla dvojitou skotskou, zeptal se jí: „Co kdybyste mi dala rovnou celou láhev?“</p>

<p>„Bohužel. To nepůjde.“</p>

<p>„Fajn. Pojďte sem.“ Přivolal ji blíž. Když se sklonila, položil jí na podnos stodolarovou bankovku. „To je jen pro vás. Chci mít neustálej přísun. Nezapomínejte na mě.“</p>

<p>„Rozkaz.“</p>

<p>Když osaměl, sáhl si na krk a prsty přejel po mírně oteklých stopách po kousanci. Při kontaktu s místem, kde se od něj napila, se snažil zahnat neodbytnou představu toho, co Marissa zrovinka v tuhle chvíli provádí s někým jiným. Přesněji s aristokratem. S čistokrevným kriplem, kterej je lepší než on, platina proti všiváckýmu niklu. <emphasis>Kristepane.</emphasis></p>

<p>A tak si raději vybavil, co mu řekl Vishous, a odříkal to jako mantru. Že součástí krmení nemusí být sex. Že je to biologická naléhavost. Že jiná možnost neexistuje. Že… součástí nemusí být sex. Doufal, že když si tu litanii bude opakovat hodně často, jeho hormony se zklidní a on se smíří se způsobem, jímž si Marissa vyřizuje svou přirozenou potřebu. Byla stejně rozčilená jako on –</p>

<p>Před očima mu vyvstalo její nahé tělo. Neubránil se, aby si nepředstavil, jak její ňadra hladí ruce jiného muže. Jak jí rty jiného muže putují po pokožce. Jak ji jiný muž zbavuje panenství a současně ji udržuje při životě svou vlastní krví, pohybuje se nad ní, v <emphasis>ní…</emphasis></p>

<p>A ona od něj celou tu dobu pije… dokud nemá dost, dokud není sytá, uspokojená, plná.</p>

<p>Jak o ni <emphasis>pečuje </emphasis>někdo jiný.</p>

<p>Jedním lokem vyprázdnil skleničku.</p>

<p>Do hajzlu. <emphasis>Do hajzlu. </emphasis>Měl pocit, že se mu rozskočí hlava. A pak mu exploduje tělo, rovnou tady a teď, vnitřnosti z něj vytečou na podlahu, jeho základní tělesné orgány se rozkutálí do všech stran, pod nohy cizích lidí, mezi vytroušené koktejlové ubrousky a zmuchlané účtenky.</p>

<p>Servírka mu díkybohu dodala další dávku dvojité skotské. Uchopil skleničku a přitom v duchu vypeskoval sám sebe. <emphasis>O</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Neale, vzchop se. Máš snad, kurva, nějakou hrdost, nebo ne? Musíš jí věřit. V životě by se nevyspala s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jiným chlapem. Za žádnou cenu. Tečka.</emphasis></p>

<p>Ale sex k tomu jaksi patří.</p>

<p>Když vyžahl druhý příděl Lagavulinu, uvědomil si, že tím tahle noční můra zdaleka neskončí. Marissa se bude muset krmit pravidelně. Budou to muset podstupovat pořád dokola.</p>

<p><emphasis>Do prdele. </emphasis>Jak rád by o sobě prohlásil, že je natolik sebevědomý, velkorysý a tolerantní, aby tu situaci zvládl. Jenomže je naopak sobec s majetnickými sklony. Až se bude muset nakrmit příště, budou přesně tam, kde jsou teď. Ona v náruči jiného, on v ZeroSum, zpitý do němoty a připravený hodit si mašli. A podruhé to bude horší. A potřetí k nesnesení. Miluje ji tak opravdově, tak šíleně, tak hluboce, že tím zničí oba dva, a sice co nevidět.</p>

<p>A vůbec, jaký má jejich vztah vyhlídky? Vzhledem k tomu, jak pilně do sebe poslední dobou lije whisky, zbývá jeho játrům nanejvýš tak deset let, kdežto ona bude žít po staletí. Stane se jen drobnou epizodkou v jejím nekonečném životě, výmol na cestě k hledání a nalezení partnera, který se k ní bude hodit a který jí poskytne všechno, co potřebuje.</p>

<p>Když mu servírka doručila čerstvou dávku, už třetí v pořadí, Butch vztyčil ukazováček, aby si udržel její pozornost. Zatímco čekala, vyprázdnil skleničku a pak s ní odešla zpátky k baru.</p>

<p>Po návratu s dvojitým panákem číslo čtyři na ni od sousedního stolu začal gestikulovat vyzáblý zazobaný blonďák s trojicí vazounů s masitým zátylkem.</p>

<p>Krucinál, jako by tady ten cucák vysedával každou noc, pomyslel si Butch. Anebo sem to vyžle nosí po kouscích.</p>

<p>„Hej!“ křikl kluk. „Jsme na suchu! Koukej sem naklusat!“</p>

<p>„Za minutku jsem u vás,“ odpověděla servírka.</p>

<p>„Hned,“ odsekl ten prevít. „Pak už bude pozdě.“</p>

<p>„Nezdržím se dlouho,“ ujistila Butche šeptem.</p>

<p>Jen co přistoupila k jejich stolu, Butch s nechutí sledoval, jak ji začali buzerovat. Zatracený velkohubý náfukové. Všichni do jednoho. A za pár hodin bude ještě hůř.</p>

<p>Což platí i o něm.</p>

<p>„Vypadáš bojovně, Butchi O’Neale.“</p>

<p>Stiskl víčka. Když je zase odlepil od sebe, ta ženská s vlasy nakrátko jako chlap a s postavou jako chlap před ním pořád stála.</p>

<p>„Nebudou s tebou dneska večer potíže, Butchi O’Neale?“</p>

<p>Ať mu, sakra, přestane říkat jménem. „Ani nápad, jsem dobrej.“</p>

<p>V očích jí přeskočila erotická jiskra. „Já vím, že jsi. Ale k věci. Nebudeš dělat problémy?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Dlouze, neústupně si ho prohlížela. Pak zvedla koutek úst k úsměvu. „Stejně tě budu mít na mušce. Dej si na mě pozor.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá pátá</strong></p>

<p>J</p>

<p>oyce O’Nealová Raffertyová přišla manželovi otevřít s miminem na boku a s nazlobeným pohledem v obličeji. Mike stál na rohožce před vchodem, očividně unavený po dvojitých směnách v rachotě, ale jí to v tu chvíli bylo lhostejné. „Dneska mi volal můj brácha. Butch. Tys mu o těch krtinách řekl, že jo?“</p>

<p>Mike políbil Seana, ale na ni si se stejným gestem netroufl. „Prosím tě, miláčku –“</p>

<p>„Nemáš se do toho co plést!“</p>

<p>Zavřel dveře. „Proč ho všichni tolik nenávidíte?“</p>

<p>„O tom se s tebou nehodlám bavit.“</p>

<p>Když se odvrátila, řekl: „On tvoji sestru nezabil, Jo. Bylo mu dvanáct. Co jí takovej kluk moh’ asi udělat?“</p>

<p>Přehodila si syna na druhou paži, aniž se k němu obrátila. „Tady nejde o Janii. Butch se vykašlal na celou rodinu už před lety. Sám od sebe. Nemá to nic společného s tím, co se stalo.“</p>

<p>„A co když jste se vy vykašlali na něj?“</p>

<p>Hněvivě si ho změřila přes rameno. „Proč ho bráníš?“</p>

<p>„Byl to můj přítel. Kamarádili jsme se spolu dávno předtím, než jsem poznal tebe a vzal si tě.“</p>

<p>„Pěknej přítel. Kdy se ti naposledy ozval?“</p>

<p>„Na tom nesejde. Tenkrát mi hodně pomohl. Byl to férovej chlap.“</p>

<p>„Jsi příšerná citlivka.“ Vykročila ke schodům. „Musím nakrmit Seana. Večeři máš v ledničce.“</p>

<p>Joyce vyšla do prvního patra, a když stanula nahoře na odpočívadle, zamračila se na krucifix pověšený na stěně. Uhnula pohledem, vešla do Seanova pokojíčku a posadila se do houpacího křesla u jeho postýlky. Rozepnula si košili a přiložila si syna k nalitému prsu. Sean se k němu hladově přisál a ručkou sevřel místo, které měl nejblíž u obličeje. Jak se spokojeně krmil, oči zavřené a dlouhé řasy spočívající na zrůžovělé tváři, Joyce cítila na srdci jeho teplé zavalité tělíčko kypící zdravím.</p>

<p>Několikrát se zhluboka nadechla.</p>

<p>Vyčítala si, že se na manžela rozkřikla. A že znesvětila Spasitelův kříž. V duchu odříkala Zdrávas a snažila se uklidnit počítáním drobných prstů na Seanových nožkách.</p>

<p>Bože… Kdyby se mu něco stalo, nepřežila by to. Její srdce by už nikdy nenalezlo ten správný rytmus. Jak to její matka dokázala? Jak se jí podařilo přežít smrt svého dítěte?</p>

<p>A Odell přišla hned o dvě děti. Nejdřív o Janii. Pak o Butche. Díkybohu, že už jí měkne mozek. Osvobození od zlých vzpomínek musí být učiněným požehnáním.</p>

<p>Joyce pohladila Seanovi jemné tmavé vlásky a přitom si uvědomila, že matka ani neměla příležitost se s Janií rozloučit. Její tělo bylo příliš zbědované, než aby ho mohli vystavit v rakvi, a identifikaci v márnici provedl Eddie O’Neal, jakožto Janiin otec.</p>

<p>Kéž by to děsivé podzimní odpoledne Butch okamžitě běžel domů a některému z dospělých řekl, že Janie právě někam odjela… Možná by ji ještě zachránili. Měla výslovně zakázáno nastoupit do auta, kde byli samí kluci, a pravidla znali všichni. Tedy i Butch. Kdyby jen…</p>

<p>Bože můj. Mike má pravdu. Všichni Butche nenávidí. Není divu, že se sebral a jednoduše se vypařil.</p>

<p>Seanovi ochabla pusinka a jeho ručička uvolnila sevřenou kůži. Ale vzápětí sebou trhl, probudil se a pokračoval v pití.</p>

<p>Houby se Butch vypařil. Jako by se po něm slehla zem. A jak to tak vypadá, máma se nejspíš nebude moct rozloučit ani s ním. Světlých okamžiků ubývá a pauzy mezi nimi se prodlužují. I kdyby se Butch v neděli ukázal v kostele, možná by ho ani nepoznala.</p>

<p>Joyce uslyšela, jak manžel pomalu a jakoby zdráhavě stoupá po schodech.</p>

<p>„Mikeu?“ zavolala.</p>

<p>Muž, kterého miluje a za kterého se provdala, stanul ve dveřích. Ačkoli je mu teprve sedmatřicet, začíná se mu dělat bříško a na temeni roztomilá pleš. Ale jak se na něj teď láskyplně dívala, viděla ho jako za mlada, jako středoškolského atleta. Kamaráda svého staršího bráchy Butche. Prvotřídního střelce školního fotbalového týmu, který se jí líbil už roky.</p>

<p>„Copak?“ řekl.</p>

<p>„Promiň, že jsem na tebe tak vyjela.“</p>

<p>Usmál se. „Je to zapeklitá záležitost. Chápu to.“</p>

<p>„A máš pravdu. Možná jsme Butche přece jen měli pozvat. Ale chtěla jsem, aby krtiny byly… neposkvrněné. Prostě – čisté. Rozumíš? Sean je na samém počátku života a já nechci, aby na něj padl stín minulosti. Butch… On ten stín vláčí všude s sebou, kamkoli se hne, a každého znepokojí. A protože máma je na tom tak špatně, nechci to všem zbytečně ztěžovat.“</p>

<p>„Řekl, že přijede?“</p>

<p>„Ne. Totiž…“ Vzpomněla si na jejich rozhovor. Překvapilo ji, že jeho hlas zní pořád stejně. Vždycky ho měl zastřený a chraplavý. Jako by byl ustavičně nachlazený – anebo měl hrdlo ucpané vším tím, co si nechával pro sebe a o co se nikdy s nikým nepodělil. „Řekl, že nám to moc přeje. Mám ti poděkovat, žes mu zavolal. A doufá, že máma i táta jsou v pořádku.“</p>

<p>Její manžel vrhl pohled na Seana, který mezitím zase blaženě usnul. „Butch neví, že je tvoje máma nemocná, že ne?“</p>

<p>„Ne.“ Ze začátku, kdy jejich matka začala být zapomnětlivá, se Joyce a její sestra rozhodly, že vyčkají, dokud se přesně nezjistí, co ji trápí, a pak to Butchovi řeknou. Ale to bylo přede dvěma lety. Už tenkrát věděly, co Odell trápí. Alzheimer.</p>

<p>Bůhví, jak dlouho tady máma ještě bude. Nemoc nelítostně postupuje.</p>

<p>„Je to ode mě hanebnost, že jsem to Butchovi neřekla, viď?“ špitla.</p>

<p>„Miluju tě,“ zašeptal Mike.</p>

<p>Odtrhla uslzené oči od syna a pozvedla je k jeho otci. Mike Rafferty je dobrák od kosti. A je na něj spolehnutí. Nikdy nebude fešák jako Hugh Jackman, ani pracháč jako Bill Gates, a ani nebude mocný jako anglický král. Ale je její a Seanův a to bohatě stačí. Zvlášť za nocí, jako je ta dnešní, a při podobných rozhovorech, jako je tenhle.</p><empty-line /><p>Vishous se zhmotnil za budovou ZeroSum a boční uličkou se vydal k hlavnímu vchodu. S úlevou zaregistroval escalade zaparkovaný u chodníku na Desáté ulici. Phury mu řekl, že Butch se odpíchl z nádvoří jako Fittipaldi ze startovní pozice, a určitě ne proto, že by šílel radostí.</p>

<p>Vešel do klubu a namířil si to rovnou do oddílu pro VIP. Ale daleko nedošel.</p>

<p>Zastoupila mu cestu ta ženská, co velí místní ochrance, svalnaté tělo napjaté jako tětiva luku. Přelétl ji pohledem od hlavy k patě a představil si, jaké by to asi bylo, kdyby ji spoutal. Nejspíš by mu po tom povyražení zůstalo pár jizev a modřin, ale rozhodně by stálo za to strávit s ní nějakou tu hodinku o samotě. Možná i dvě.</p>

<p>„Ten tvůj parťák by se odsud měl pakovat,“ řekla.</p>

<p>„Je u našeho stolu?“</p>

<p>„Jo. A měl by sis ho co nejdřív odvést. Nejlíp okamžitě.“</p>

<p>„Co provedl?“</p>

<p>„Zatím nic.“ Společně vykročili ke stolům pro štamgasty. „Ale nechci, aby to zašlo tak daleko. Obávám se, že mu stačí málo.“</p>

<p>Jak se prodírali davem a vyhýbali se upoceným tělům, vrhl uznalý pohled na její svalnaté paže a pomyslel na povolání, kterému se v nočním klubu věnuje. Zatraceně drsná práce pro každého, a zvlášť pro ženu. Docela rád by věděl, proč to dělá.</p>

<p>„Baví tě mlátit chlapy?“</p>

<p>„Někdy. Ale s O’Nealem si to radši rozdávám jinak.“</p>

<p>Vishous na místě strnul.</p>

<p>Ohlédla se po něm. „Máš něco proti tomu?“</p>

<p>„Kdy jsi s ním byla?“ I když kdovíjak tušil, že to bylo docela nedávno.</p>

<p>„Otázka zní, kdy s ním budu příště.“ Kývla směrem ke svému stanovišti v rohu místnosti. „Ale dneska určitě ne. Dojdi pro něj a odveď si ho.“</p>

<p>Přimhouřil oči. „Omlouvám se za ten předpotopní postoj, ale Butch patří jiný ženě.“</p>

<p>„Vážně? Proto tady noc co noc vysedává a zpíjí se do němoty? Ta jeho stará musí být hotovej poklad.“</p>

<p>„Nepřibližuj se k němu.“</p>

<p>Rysy ve tváři jí ztvrdly. „I když jsi to, co jsi, nebudeš mi říkat, co mám nebo nemám dělat.“</p>

<p>Naklonil se k ní a odhalil tesáky. „Jak jsem řekl, nech ho na pokoji.“</p>

<p>Na zlomek vteřiny ho napadlo, že se do sebe pustí. Na férovku. V životě se s ženskou nepral, ale tahle… vlastně ani jako ženská nevypadá. Už proto, jak si se zájmem prohlíží jeho bradu, jako by odhadovala, z které strany ho do ní má praštit.</p>

<p>„Vy dva chcete hodinovej hotel nebo boxovací ring?“</p>

<p>Vishous se otočil a spatřil Rehvenge. Majitel ZeroSum stál na metr od nich a oči mu v šeru žhnuly jako ametystové uhlíky. Ve světle reflektorů měl pruh vlasů uprostřed temene bezmála tak černý jako sobolí plášť, který měl na sobě.</p>

<p>„Nějaký problém?“ Rehvenge těkal zrakem od jednoho ke druhému, zatímco si svlékal kabát a podával ho vyhazovači.</p>

<p>„Vůbec ne,“ odpověděl Vishous. Podíval se na ženu. „Ani v nejmenším. Je to tak?“</p>

<p>„Jasss-ně…,“ protahovala a založila si paže na prsou. „Nic se neděje.“</p>

<p>V se protáhl kolem vyhazovačů střežících prostor za krouceným sametovým provazem a vydal se rovnou k boxu Bratrstva <emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>a doprdele…</emphasis></p>

<p>Butch je slušně řečeno úplně na sračky, a nejen proto, že je jako dělo. Ztrhaný obličej má stažený do ponuré masky a kalné oči napůl přivřené. Povolenou kravatu nakřivo, košili částečně rozepnutou… na krku vpichy po špičácích a límeček potřísněný zaschlou krví, která se mu předtím vyřinula z ranek.</p>

<p>A skutečně: dychtí po rvačce. Nenávistným pohledem probodává bujnou partičku výrostků dva stoly odsud, ruce zaťaté v pěst, záda nahrbená a tělo napružené, jenjen po nich skočit.</p>

<p>„Ahoj, kámo.“ Vishous se pomalinku posadil. Věděl, že každý unáhlený pohyb by mohl fungovat jako roznětka. „Co se děje?“</p>

<p>Butch dopil zbytek skotské, aniž odtrhl oči od elitní perutě tupounů o dům dál. „Jak je, V?“</p>

<p>„Dobrý, dobrý. Tak kolik máš v sobě těch lagavulinů?“</p>

<p>„Furt málo. Eště to ustojím.“</p>

<p>„Nechceš mi říct, co se stalo?“</p>

<p>„Ani ne.“</p>

<p>„Máš na krku kousanec, chlape.“</p>

<p>Když si servírka přišla pro prázdnou skleničku, Butch se dotkl vpichů na krku. „Přinutil jsem ji. Ale ona přestala. Ode mě to nechce. Prostě nechce. Takže je s někým jiným. Teď. V tuhle chvíli.“</p>

<p>„Do háje.“</p>

<p>„Tak nějak. My tady sedíme a moje ženská je s jiným. Mimochodem, je to prvotřídní matroš. Už jsem ti to říkal? Nějakej vyšlechtěnej nanicovatej chlap sahá na… No nic… Ať je to, kdo je to, zkrátka má silnější krev než já. Dává jí, co potřebuje. Krmí ji. A možná –“ Butch zarazil příval slov. „Tak jak ses měl?“</p>

<p>„Přece jsem ti řekl, že krmení nemusí být spojený se sexem.“</p>

<p>„Jo. Tos říkal.“ Když na stole přistála plná sklenice, polda nalehl zády na stěnu boxu. „Nechceš trochu vodky? Ne? Taky dobře… Budu pít za oba dva.“ Nalil do sebe půlku přídělu dřív, než se servírka otočila k odchodu. „Nejde mi jenom o sex. Nesnesu pomyšlení, že je v ní krev někoho jinýho. <emphasis>Já </emphasis>ji chci nakrmit. <emphasis>Já </emphasis>ji chci udržovat naživu.“</p>

<p>„To nemá žádnou logiku, kámo.“</p>

<p>„Kašlu na logiku.“ Zadíval se na skotskou. „Proboha… Tohle už tu přece bylo, ne?“</p>

<p>„Nerozumím.“</p>

<p>„Totiž… Byli jsme tady včera. Stejnej drink. Stejnej stůl. Všechno je nachlup stejný. Zasekl jsem se jako gramofonová deska a je mi z toho na blití.“</p>

<p>„Co kdybych tě odvezl domů?“</p>

<p>„Nechci zpátky do –“ Butch zmlkl, přišpendlený k lavici, jen ruka se skleničkou pomalu klesala ke stolu.</p>

<p>Vishous přepnul do pohotovostního režimu. Tenhle upřený výraz zná. Polda ho nasadil už jednou, sotva ucítil <emphasis>bezduché. </emphasis>Ale když se Vishous rozhlédl, nikoho podezřelého neviděl. Jen Reverenda, který vešel do oddělení pro VIP a mířil do své kanceláře.</p>

<p>„Butchi? Kamaráde?“</p>

<p>Butch vstal od stolu.</p>

<p>A vystartoval tak rychle, že ho V nestačil zadržet.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá šestá</strong></p>

<p>K</p>

<p>dyž se Butch vymrštil a vrhl se přes místnost na Rehvenge, jako by ztratil kontrolu nad svým tělem, které jednalo nezávisle na jeho vůli či rozumu. Uvědomoval si jen to, že zachytil Marissinu vůni a že k němu zavanula od upíra s krátkým čírem. A tak po něm vyrazil jako jestřáb po kořisti.</p>

<p>Díky momentu překvapení se mu podařilo prudce srazit Reverenda na zem. Když dopadli na podlahu, Rehvovo „Co je, kurva!“ přivolalo vyhazovače z celého lokálu a ti se neprodleně zapojili do akce. Než však stačili Butche odtrhnout, škubnutím rozevřel límeček Rehvengeovy košile.</p>

<p>Byly tam. Ze strany na krku jasně zřetelné stopy po vpichu.</p>

<p>„Ne… do prdele, to ne…“ Butch se marně snažil setřást ruce, které se ho chopily, mlátil sebou, rval se a kopal kolem sebe, dokud někdo, kdo stanul před ním, nenapráni pěst a nepraštil ho přímo do obličeje. Jak mu v levém oku vybuchl granát a ostré střepiny se mu zabodly do mozku, zaznamenal, že ho udeřila žena, která velí klubovým ochrankářům.</p>

<p>Rehvenge zabodl svou hůl do podlahy a zvedl se. Jeho fialkové oči metaly blesky. „Do mý kanceláře. <emphasis>Ihned</emphasis>.“</p>

<p>Následoval vzrušený hovor, ale Butch vnímal jen nesrozumitelné útržky. Dokázal se soustředit jen na muže, který stál před ním, a na důkaz krmení. Představil si jeho mocné tělo pod Marissiným, ji, jak sklání obličej k jeho krku, její špičáky prokusující kůži.</p>

<p>Reverend ji nepochybně uspokojil. Ne-po-chyb-ně.</p>

<p>„Proč to musíš bejt zrovna ty?“ řval Butch do změti hlasů. „<emphasis>Já tě měl rád, kurva! </emphasis>Proč právě <emphasis>ty</emphasis>?“</p>

<p>„Jdeme.“ Vishous sevřel Butche do zápasnického chvatu. „Odvezu tě domů.“</p>

<p>„Teď ani omylem,“ procedil Rehvenge skrz zuby. „Napadl mě v mým vlastním podniku. Chci vědět, co to do něj vjelo. A ty si zatím koukej vymyslet zatraceně pádnej důvod, proč bych mu neměl zpřerážet hnáty.“</p>

<p>Butch na něj pěkně hlasitě a zřetelně houkl: „<emphasis>Tys ji krmil.</emphasis>“</p>

<p>Rehvenge zamrkal. Zvedl ruku ke krku. „Cože?“</p>

<p>Při pohledu na kousanec Butch zavrčel a pokusil se osvobodit z Vishousova sevření. Jako by byl schizofrenik. Jedné části jeho osobnosti chybí zdravý rozum. Druhá je totálně vyšinutá. Těžko říct, která má momentálně navrch.</p>

<p>„Marissu,“ vyštěkl. „Nakrmils ji.“</p>

<p>Rehv rozšířil oči. „Tak to jsi ty? Ten, do koho je zamilovaná?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>Rehv, očividně šokovaný, se ostře nadechl. Pak si promnul tváře a přitáhl límeček, aby zakryl rány. „To je… Do hajzlu,“ odvrátil se. „Vishousi, odveď ho a postarej se, aby vystřízlivěl. Kristepane. Dneska večer je svět vážně zatraceně malej.“</p>

<p>Ale to už se pod Butchem podlomily nohy a klub se začal točit jako káča. Podle všeho je opilý víc, než si myslel, a ta pecka do hlavy mu ještě dodala.</p>

<p>Než ztratil vědomí, zasténal: „<emphasis>Měl jsem to bejt já. Měla pít ode mě…</emphasis>“</p><empty-line /><p>Pan X zaparkoval minivan v postranní ulici poblíž Obchodní třídy a vystoupil. Noční zábava nabírala na rychlosti, z klubů se nesla hlasitá hudba a bary se plnily návštěvníky, kteří budou co nevidět namol a zfetovaní.</p>

<p>Čas zahájit hon na bratry.</p>

<p>Zabouchl dveře, upravil si zbraně a skrz čelní sklo dodávky se zadíval na Vana.</p>

<p>Jeho výkon v ringu i počínání po souboji ho krutě zklamalo. A zároveň poplašilo. Na druhou stranu ví, že chvíli potrvá, než se jeho schopnosti sladí se sílou. Žádný <emphasis>bezduchý</emphasis> nebyl bezprostředně po iniciaci v plné formě a není důvod očekávat, že Van na tom bude jinak jen proto, že v souladu s proroctvím k tomu má předpoklady.</p>

<p>Ale stejně…</p>

<p>„Jak poznám, kdo je upír?“ zeptal se Van.</p>

<p>Ovšem. To je teď důležitější než tohle jalové mudrování. Pan X si odkašlal. „Civilisti tě poznají, protože tě ucítí, a ty si zase všimneš, jakmile dostanou strach. Pokud jde o bratry, nemůžeš si je splést. Jsou mohutnější a agresivnější než kdokoli, s kým ses kdy setkal, a útočí jako první. Půjdou po tobě, jen co tě spatří.“</p>

<p>Vyšli na hlavní ulici. Noční vzduch byl ostrý jako břit, kombinace chladu a vlhka, která panu X vždycky dodávala před bojem šťávu. Ale teď má jiný zájem. Musí být na bitevním poli, protože je vůdcem Vyhlazovací společnosti, ale jde mu jenom o jedno, a sice udržet sebe i Vana v reálném světě do té doby, než jeho chráněnec nedozraje v toho, kým má být.</p>

<p>Zrovna se chystali odbočit do postranní ulice, když se pan X zastavil. Otočil hlavu a zahleděl se směrem, odkud přišli. Pak střelil zrakem přes hlavní třídu.</p>

<p>„Co je –“</p>

<p>„Mlč.“ Pan X zavřel oči a zapojil instinkty. Uklidnil se, uvolnil a zapátral duševními senzory v temné noci.</p>

<p>Omega je nedaleko.</p>

<p>Otevřel víčka, přesvědčený, že to není možné. Ba co víc, je to naprostá pitomost. Bez přispění velitele řádu se jeho pán na druhou stanu dostat nedokáže.</p>

<p>A přesto je zlo na dosah.</p>

<p>Otočil se kolem dokola na podpatku své těžké boty. Ulicí projíždělo auto a on se přes jeho střechu zadíval na technoklub ZeroSum. Vsadil by se o cokoli, že pán je tam.</p>

<p>Ale… je možné, že nastala změna ve velení?</p>

<p>Ne. To nepřipadá v úvahu. V takovém případě by si ho Omega zavolal. A co když překročil hranici obou světů prostřednictvím někoho jiného? Je to vůbec možné?</p>

<p>Pan X přeběhl ulici ke klubu. Van mu byl v patách, aniž tušil, proč míří právě sem, ale zřejmě je připravený na cokoli.</p>

<p>Ve frontě před ZeroSum postávali lidé v nápadném oblečení, chvěli se zimou, kouřili a mluvili do mobilních telefonů. Zpozorněl. Vzadu… Pán musí být z boku budovy.</p><empty-line /><p>Vishous zatlačil do požárních dveří ZeroSum a odvlekl Butche k escalade. Nacpal poldu na zadní sedadlo jako tunovou hadrovou panenku a modlil se, aby se ten mizera neprobudil a nezačal kolem sebe mlátit jako zběsilý.</p>

<p>Když se posadil za volant, ucítil, že se k nim něco blíží. Vyburcované instinkty mu vyslaly do těla injekci adrenalinu. Ačkoli Bratrstvo se díky povaze i výcviku konfliktům nevyhýbá, jeho šestý smysl mu velel dostat Butche co nejdál od klubu, a to co nejrychleji. Pokud možno ihned.</p>

<p>Nastartoval motor a vyrazil. Když se ocitl v ústí uličky, spatřil dvě postavy, jak si vykračují směrem k SUV. Jeden měl bílé vlasy. <emphasis>Bezduší. </emphasis>Ale jak ti hajzlové poznali, že mají jít právě sem?</p>

<p>Dupl na plyn, smykem vjel na hlavní a řítil se prázdnou ulicí, pryč, pryč…</p>

<p>Jakmile si byl jistý, že se na ně nikdo nepověsil, vrhl pohled přes ramena na zadní sedadlo. Polda je tuhej. V limbu. Ta ženská z ochranky mu ji ubalila jako profesionální boxerka. Jíž svým způsobem je. A k tomu bůhvíkolik dvojitých skotských…</p>

<p>Celou cestu do sídla se Butch ani jedinkrát nepohnul. Vlastně otevřel oči až potom, co ho V odnesl do Doupěte a složil na postel.</p>

<p>„Všechno se točí.“</p>

<p>„To si piš.“</p>

<p>„Ksicht bolí.“</p>

<p>„Počkej, až si ho prohlídneš, a hned pochopíš, proč.“</p>

<p>Butch zavřel víčka. „Dík, žes mě odvezl domů.“</p>

<p>Vishous mu chtěl pomoct svléknout aspoň oblek, ale než to mohl udělat, zazvonil zvonek u dveří.</p>

<p>Zaklel, zamířil k hlavnímu vstupu do strážního domu a podíval se na monitory bezpečnostních kamer na svém stole. Tahle návštěva ho ani trochu nepřekvapila, až na to, že Butch není zrovna ve stavu, aby ji mohl přijmout.</p>

<p>Vešel do předsíně, ale než otevřel vnější dveře, zavřel ty vnitřní. Když k němu Marissa vzhlédla, ovanul ho pronikavý pach smutku a obav, který z ní vycházel. Voní jako uschlá kytice růží.</p>

<p>„Viděla jsem přijíždět escalade, proto vím, že je tady. Musím ho vidět,“ řekla tiše.</p>

<p>„Ale ne dnes. Přijď zítra.“</p>

<p>Tvář jí ztvrdla, takže připomínala její mramorovou podobiznu. „Neodejdu, dokud mi sám neřekne, že mám odejít.“</p>

<p>„Marisso –“</p>

<p>Blýsklo jí v očích. „Až mě sám pošle pryč, válečníku.“</p>

<p>Zhodnotil její umanutost a zjistil, že má všechno, co má mít – stejně jako ta udělaná šéfka ochranky v klubu, snad jen bez pěstí.</p>

<p>Dnešní noc patří drsňačkám.</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „Aspoň mi dovol, ať ho nejdřív umyju.“</p>

<p>K odhodlání přibyla panika. „Proč bys to dělal?“</p>

<p>„Proboha, Marisso. Jak jsi čekala, že to dopadne, když se půjdeš nakrmit od Rehvenge?“</p>

<p>Poklesla jí čelist. „Jak víš, že jsem –“</p>

<p>„Butch se na něj v klubu vrhl.“</p>

<p>„Cože? On… Kristepane.“ Přimhouřila oči. „Pusť mě k němu. Okamžitě.“</p>

<p>V zvedl ruce a s tlumeným „kurva pes“ otevřel dveře dokořán.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá sedmá</strong></p>

<p>M</p>

<p>arissa prošla kolem Vishouse, který před ní dokonce ustoupil stranou. Což svědčilo o tom, že je opravdu tak důvtipný, jak se o něm povídá.</p>

<p>Když dospěla k otevřeným dveřím Butchova pokoje, zastavila se. Ve světle proudícím z chodby viděla, jak leží naznak na posteli. Oblek měl neupravený a košili potřísněnou krví. Krev měl i na obličeji.</p>

<p>Přistoupila blíž a musela si zakrýt ústa dlaní. „Milosrdná Stvořitelko…“</p>

<p>Jedno oko měl opuchlé a pohmožděnina se už začínala barvit do modročerna, na kořeni nosu tržnou ránu. Proto ta krev. A páchne jako soudek skotské.</p>

<p>Vishousův hlas za jejími zády zněl mimořádně mírně. „Vážně bys měla přijít až zítra. Bude mít vztek, že ho vidíš v takovém stavu.“</p>

<p>„Kdo mu to udělal? A jestli řekneš, že to byla jen drobná rvačka, začnu ječet.“</p>

<p>„Jak jsem řekl, šel po Rehvengeovi. A Rehv má kupu osobních strážců.“</p>

<p>„To musí být silní muži,“ poznamenala netečně.</p>

<p>„Ten, kdo ho praštil, byla shodou okolností žena.“</p>

<p>„Žena?“ Proboha, vždyť na tom nezáleží. „Mohl bys mi přinést nějaké ručníky a horkou mýdlovou vodu?“ Sklonila se k Butchovým nohám a zula mu boty. „Chci ho umýt.“</p>

<p>Když Vishous odešel chodbou, svlékla Butche do boxerek a posadila se na matraci vedle něj. Těžký zlatý kříž na jeho prsou byl pro ni překvapením. Předtím, během té potyčky v salonku v hlavní budově, mu nevěnovala valnou pozornost, ale teď jí vrtalo hlavou, odkud ho má.</p>

<p>Sklouzla pohledem níž, k tmavé jizvě na břiše. Není ani horší, ani lepší.</p>

<p>Když se Vishous vrátil s umyvadlem plným mydlin a několika froté žínkami, řekla: „Polož to tady na stůl, abych to měla po ruce, a pak odejdi, prosím. A zavři za sebou dveře.“</p>

<p>Rozhostilo se ticho. Ostatně to čekala. Členům Bratrstva nemá nikdo co poroučet, a už vůbec ne na jejich vlastním území. Ale má nervy napjaté k prasknutí a srdce jí usedá a je jí srdečně jedno, co si o ní kdo pomyslí.</p>

<p>Tak zní totiž pravidlo číslo jedna, podle něhož se řídí od té doby, co ji bratr vyhnal z domu.</p>

<p>Po chvíli se přinesené věci ocitly tam, kde je chtěla mít, a pak se s tichým cvaknutím zavřely dveře. Zhluboka se nadechla a namočila žínku. Když se jí dotkla Butchovy tváře, ucukl a něco zabručel.</p>

<p>„Je mi to moc líto, Butchi… ale už je po všem.“ Znovu sáhla žínkou do umyvadla, ponořila ji a důkladně ji vyždímala. Pleskání kapek o hladinu vody znělo nezvykle hlasitě. „A kromě krmení k ničemu jinému nedošlo. Přísahám.“</p>

<p>Omyla mu krev z obličeje a přejela žínkou po vlasech. Husté prameny vlasů zvlhlé vodou ztmavly. Pohnul se a otočil obličej v její dlani, bylo však nad slunce jasnější, že je namol zpitý a jen tak se neprobere.</p>

<p>„Věříš mi?“ zašeptala.</p>

<p>Ať tak nebo tak, ona má k dispozici naprosto přesvědčivý důkaz. Až zjistí, že je panna, bude vědět, že ji žádný muž ještě –</p>

<p>„Cítím ho na tobě.“</p>

<p>Při zvuku jeho příkrého hlasu se prudce napřímila.</p>

<p>Butch pomalu otevřel oči. Zdály se černé, ne světle hnědé. „Jsi jím načichlá od hlavy k patě. Protože jsi nepila ze zápěstí.“</p>

<p>Nevěděla, co na to má říct. Zejména když pak upřel zrak na její ústa a dodal: „Viděl jsem vpichy na jeho krku. A byla jsi z něho zřetelně cítit.“</p>

<p>Když k ní natáhl ruku, škubla sebou. Ale on jí jen pohladil tvář ukazováčkem. Jeho dotek byl lehký jako dech.</p>

<p>„Jak dlouho to trvalo?“ zeptal se.</p>

<p>Mlčela, protože instinktivně věděla, že čím míň toho řekne, tím líp pro něj.</p>

<p>Když spustil ruku, měl tvář vyčerpanou, nepřístupnou. Prostou citu. „Věřím ti. S tím sexem.“</p>

<p>„Ale netváříš se tak.“</p>

<p>„Promiň, jsem trochu mimo. Snažím se sám sebe přesvědčit, abych se s tím smířil.“</p>

<p>Sklopila pohled na své ruce sepjaté v klíně. „Mně to taky nepřipadalo správné. Celou dobu jsem brečela.“</p>

<p>Butch ostře nasál vzduch skrz zuby a jako zázrakem se rozplynulo veškeré napětí, jímž byla místnost prosycená. Posadil se a položil jí ruce na ramena. „Bože… lásko. Promiň. Moc a moc se omlouvám, že ti dělám takové problémy –“</p>

<p>„Ne, to já se omlouvám, že musím –“</p>

<p>„Tiše, Marisso, ty za to přece nemůžeš. To není tvoje chyba –“</p>

<p>„Ale já to tak cítím.“</p>

<p>„Není to tvoje chyba, ale moje.“ Vzápětí zvedl paže, ty své nádherně těžké paže, objal ji a stáhl na obnaženou hruď. A ona se ho na oplátku držela tak pevně, jako by byl to jediné na světě, co má.</p>

<p>Vtiskl jí polibek na spánek a zašeptal: „Vina není na tvé straně. Kdepak. Mrzí mě, že jsem to nezvládl. Moc mě to mrzí. Nevím, proč se s tím nedokážu vyrovnat.“</p>

<p>Náhle se od něj odtrhla, posedlá naléhavou potřebou, o níž nehodlala přemýšlet. „Butchi, miluj se se mnou. Spoj se se mnou. Teď. Hned.“</p>

<p>„Ach… Marisso… to bych strašně rád, na mou duši.“ Něžně jí pohladil vlasy. „Ale ne v tomhle stavu. Jsem opilý a poprvé bys měla –“</p>

<p>Umlčela ho svými ústy, a když ho stlačila na podušky, na jazyku se jí mísila chuť skotské s jeho osobitou vůní. Vsunula mu ruku mezi nohy. Zasténal a ona cítila, jak jí jeho penis tvrdne v dlani.</p>

<p>„Chci tě mít v sobě,“ řekla drsným tónem. „Když nemůžu mít tvou krev, budu mít v sobě tvé pohlaví.“</p>

<p>Znovu ho políbila, a když jí vsunul jazyk do úst, věděla, že podlehl. Chutnal báječně. Přetočil ji na záda a přejel jí rukou od hrdla až k místu, kde se jí zvedala ňadra. Pak se po stejné trase vydala jeho ústa. Jakmile se dostal k živůtku šatů, přestal a obličej mu znovu ztvrdl. Neurvale popadl lem hedvábné látky a přední díl jedním prudkým pohybem roztrhl. A nezastavil se ani u pasu. Se soustředěným, odhodlaným výrazem se ráznými pohyby velkých rukou a svalnatých předloktí propracovával středem saténu, po celé délce až k okraji široké sukně.</p>

<p>„Sundej to,“ poručil.</p>

<p>Stáhla si zbytky oděvu z ramen, a když zvedla boky, vytrhl zpod ní šaty, zmuchlal je a hodil daleko přes místnost.</p>

<p>Pak na ni znovu upřel žhnoucí oči, vyhrnul jí spodničku a roztáhl stehna. Zadíval se na ni a zastřeným hlasem řekl: „Tohle si na sebe už nikdy nevezmeš.“</p>

<p>Přikývla. Odtáhl jí kalhotky stranou a přitiskl ústa přímo do středu jejího klína. Orgasmus, který ji krátce nato rozechvíval od hlavy až po špičky prstů u nohou, byl jako pečeť vlastnictví, jako vypálený cejch potvrzující jeho nárok na její tělo.</p>

<p>Když ustaly poslední vlny slasti, jemně jí přitáhl nohy zase k sobě. I když ona byla tím, kdo se zbavil napětí, cítila, že Butch je mnohem uvolněnější a jeho ručeji putují po bocích mnohem cílevědoměji a beze zmatku. Ještě zmámená tím, co s ní udělal, se bez protestu nechala svléknout do naha a pak sledovala, jak sklouzl z postele a stáhl si boxerky.</p>

<p>Při pohledu na jeho ztopořené, obrovské pohlaví si uvědomila, co přijde, a pomalu se začal probouzet strach dřímající v jejím podvědomí. Ale protože doznívající rozkoš byla silnější než obavy, příliš nad tím nepřemýšlela.</p>

<p>Když se nad ní sklonil, mocný penis mu pocukával nedočkavostí, připravený do ní proniknout. Poslušně a téměř automaticky roztáhla nohy, ale on si lehl vedle ní, ne na ni.</p>

<p>Načež začal pomalu a zlehka. Dlouze a smyslně ji políbil, zatímco jí jeho široká dlaň sklouzla k ňadrům a jeho prsty jí něžně a s citem polaskaly bradavky. Nadechla se a uchopila ho za ramena, opojená oživlými svaly pod jeho hladkou a hřejivou pokožkou a rozvlněnými pohyby jeho rukou, jimiž jí hladil boky a stehna.</p>

<p>Když se jí dotkl v klíně, byl něžný a trpělivý a trvalo hodně dlouho, než do ní jemně vsunul prst. Zarazil se ve chvíli, kdy ji podivné vnitřní škubání přinutilo svraštit čelo a uhnout boky dozadu.</p>

<p>„Víš, co máš čekat?“ zeptal se tichým, hlubokým hlasem s ústy nad jejími ňadry.</p>

<p>„No… ano. Myslím, že vím.“ Ale pak si vybavila jeho obrovskou erekci. Jak se <emphasis>tohle, </emphasis>pro všechno na světě, má vejít dovnitř?</p>

<p>„Budu se snažit být co nejohleduplnější, ale… stejně tě to bude bolet. Doufal jsem, že jsi možná –“</p>

<p>„Vím, že to k tomu patří.“ Slyšela, že součástí je jakési trhnutí, ale pak následuje už jen čirá blaženost. „Jsem připravená.“</p>

<p>Stáhl ruku, vyhoupl se nad ni a spustil tělo mezi její nohy.</p>

<p>A náhle se všechno zostřilo a získalo zřetelné obrysy reality: cítila jeho rozpálenou pokožku, tlak a tíži jeho těla a sílu v jeho svalech… polštář pod hlavou, matraci, na níž leží, i svá široce roztažená stehna. Zadívala se do stropu. Nad hlavou se jim zvolna pohybovaly kužely světla, jako by na nádvoří vjíždělo auto.</p>

<p>Ztuhla; nedokázala tomu zabránit. I když je to Butch a ona ho miluje, hrozba zcela neznámého zážitku a jeho nesmírná, ryze intimní povaha, ji udolala. Tři staletí čekala a najednou je to tady.</p>

<p>Z nepochopitelného důvodu jí z očí vytryskly slzy.</p>

<p>„Holčičko, nemusíme to dělat, jestli nechceš.“ Palci jí otřel tváře a oddálil boky, jako by se z ní chystal sklouznout.</p>

<p>„Nechci, abys přestal.“ Popadla ho za bedra. „Ne – Butchi, počkej. Chci to. Vážně.“</p>

<p>Zavřel oči. Pak svěsil hlavu do důlku mezi jejím krkem a ramenem a vsunul pod ni paže, takže ji objímal. Přenesl váhu tak, aby mohla dýchat, posunul se stranou, přitiskl ji na své pevné tělo a tak se drželi v objetí dlouho, předlouho, až se jí rozžhavený jílec jeho tvrdého pohlaví vpaloval do stehna. Když to nebralo konce, začalo jí dělat starost, jestli se vůbec k něčemu bude mít.</p>

<p>Zrovna když se ho chtěla zeptat, přemístil se a jeho boky jí znovu pevně zapadly mezi nohy.</p>

<p>Hluboce a vášnivě ji políbil a přitom zapojil nejen rty, ale i jazyk a zuby. Líbal ji tak sladce, svádivě a vynalézavě, až se celá rozpálila, kroutila se pod ním a otírala se mu o boky ve snaze dostat se k němu co nejblíž.</p>

<p>A pak se to stalo. Posunul se trochu doleva a ona ucítila jeho hladkou a jako kámen tvrdou erekci přímo na své štěrbince. Jeho penis jí přejel odshora dolů a pak do ní zatlačil. Znehybněla a myslela na to, co se na ni mačká a kam se to chce dostat.</p>

<p>Butch polkl tak usilovně, že to slyšela. Na ramenou mu hojně vyrazil pot a začal mu stékat po zádech. Jak tlak mezi jejíma nohama sílil, jeho dech byl čím dál namáhavější, až při každém výdechu vyloženě hekal. Když sebou prudce trhla, stáhl se z ní.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptala se.</p>

<p>„Jsi strašně těsná.“</p>

<p>„No, a ty zase strašně velký.“</p>

<p>Vyrazil krátký poryv smíchu. „To je moc pěkný… Říkáš mi moc krásný věci.“</p>

<p>„Chceš přestat?“</p>

<p>„Jen když budeš chtít.“</p>

<p>Když mlčela a ani neprojevila nesouhlas jiným zřejmým způsobem, napjal svaly a hlava jeho penisu se do ní znovu pokusila proniknout. Zvedl ruku k její tváři a odhrnul z ní pramínek vlasů.</p>

<p>„Snaž se uvolnit, Marisso. Čím budeš klidnější, tím to pro tebe bude snazší.“ Začal se mírně pohupovat, boky zvolna tlačil na její a znovu je oddaloval, jemně, ale důrazně, tam a zpět. Ale pokaždé, když se chtěl dostat o kousek dál, její tělo zavzdorovalo.</p>

<p>„Jsi v pořádku?“ procedil skrz zaťaté zuby.</p>

<p>Přikývla, ačkoli se celá chvěla. Bylo to nezvyklé a divné, zejména když ničeho nedosáhli – A najednou byl uvnitř, překonal odpor nějakého svalu a dostal se k překážce, na niž předtím narazil prstem. Když ztuhla, Butch zasténal a padl obličejem na polštář vedle její hlavy.</p>

<p>Nejistě se usmála. Pocit naplnění tam dole byl nečekaný. „Hm – myslím, že bych se měla spíš ptát já tebe, jestli jsi v pořádku.“</p>

<p>„To nemyslíš vážně. Jsem úplně na krajíčku.“ Zase hlasitě polkl, tentokrát o něco zoufaleji, jako by se nemohl nadechnout. „Ale příčí se mi, že ti mám působit bolest.“</p>

<p>„Tak ať už to mám za sebou.“</p>

<p>Jeho přikývnutí spíš tušila, než viděla. „Miluju tě.“</p>

<p>Rychle trhl hýžděmi dozadu a pak vyrazil proti jejímu klínu.</p>

<p>Bolest byla tak krutá a pronikavá, že vyjekla a zapřela se mu rukama do ramen, aby mu zabránila v dalším pohybu. Její tělo se začalo instinktivně bránit ve snaze další invazi uniknout, nebo od ní přinejmenším získat odstup.</p>

<p>Butch nadzvedl trup a otřel se břichem o její. Oba namáhavě oddychovali. Jeho těžký zlatý kříž se jí pohupoval mezi ňadry. Nevybíravě zaklela. Ten tlak předtím byl hodně nepříjemný, ale tohle už je něco jiného. Tohle <emphasis>bolí</emphasis>.</p>

<p>Navíc má pocit, že do ní hrubě vpadl, zmocnil se jí. Nic z toho, co zaslechla od druhých žen, pro ni ani vzdáleně neplatí. Žádné hladké a snadné splynutí, jako když se klíč vsune do zámku. Ona nic takového necítí.</p>

<p>Zaplavila ji panika. Co když je tam dole uvnitř opravdu něčím nevyhovující? Co když právě tuhle podstatnou vadu <emphasis>glymera </emphasis>cítí? Co když –</p>

<p>„Marisso?“</p>

<p>– to prostě vůbec nikdy nepůjde? Co když to bude bolet pokaždé? Panebože… Butch je tak mužný a žádostivý uspokojení. Co když si najde jinou –</p>

<p>„Marisso, podívej se na mě.“</p>

<p>Neochotně stočila zrak k jeho obličeji, ale vnímala jen svůj vnitřní hlas. Kristepane, tolik to přece nemá bolet, že ne? Kristepane, něco je se mnou v nepořádku… jsem zmrzačená…</p>

<p>„Jak se cítíš?“ udeřil na ni zhurta. „Pověz mi to. Nedus to v sobě.“</p>

<p>„Co když to nevydržím?“ vyhrkla.</p>

<p>Z tváře se mu vytratil jakýkoli výraz a předešlé emoce vystřídala chladná rozvaha. „Neumím si představit, že by se to mnoha ženám napoprvé líbilo. Ty romantický kecy o ztrátě panenství jsou lež.“</p>

<p>A možná nejsou. Třeba má problémy jenom ona.</p>

<p>Výraz zmrzačená jí rezonoval hlavou stále rychleji a hlasitěji.</p>

<p>„Marisso?“</p>

<p>„Chtěla jsem, aby to bylo hezké,“ řekla zoufalým tónem.</p>

<p>Rozhostilo se strašlivé ticho… při němž si uvědomovala jenom bolestivý nápor a tlak jeho pohlaví uvnitř svého těla. Pak Butch řekl: „Mrzí mě, že jsi zklamaná. Ale nepřekvapuje mě to.“</p>

<p>Začal penis pomalu vytahovat, když vtom se něco změnilo. Jak se pohnul, vjem způsobený smýknutím v ní vyvolal mírné chvění.</p>

<p>„Počkej.“ Uchopila ho za boky. „To určitě není všechno, že ne?“</p>

<p>„V podstatě jo. Jen je to ještě útočnější a energičtější.“</p>

<p>„Ale… ty jsi neskončil –“</p>

<p>„Už ani nepotřebuju.“</p>

<p>Když z ní jeho erekce vyklouzla, zaplavil ji nezvyklý pocit prázdnoty. Pak se z ní svezl a ji okamžitě obklopil chlad a ztráta. Jak přes ni přetáhl přikrývku, na okamžik ucítila, jak jí jeho pohlaví přejelo po stehnu. Bylo vlhké a mírně ochablé.</p>

<p>Lehl si naznak vedle ní a zakryl si obličej předloktími.</p>

<p>Bože… to je nadělení. Teď, když se konečně vzchopila, ho chtěla požádat, aby pokračoval, ačkoli předem věděla, co odpoví. Jeho strnulé tělo bylo dostatečně výmluvné.</p>

<p>Po chvíli mlčení nabyla neodbytného dojmu, že musí něco říct. „Butchi –“</p>

<p>„Jsem utahanej a moc mi to nemyslí. Půjdeme spát, co říkáš?“ Otočil se na bok, praštil pěstí do polštáře a dlouze, přerývaně vydechl.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá osmá</strong></p>

<p>K</p>

<p>dyž se Marissa později probudila, udivilo ji, že vůbec spala. Ale tak už to po krmení bývá. Vždycky je unavená a musí si odpočinout.</p>

<p>Podívala se na digitální displej budíku, rudě zářící v šeru. Za čtyři hodiny svítá a do té doby musí ještě leccos zařídit.</p>

<p>Ohlédla se na Butche. Ležel na zádech, ruku na nahé hrudi, poškubávající víčka prozrazovala, že prochází fází hlubokého spánku. Na tvářích a bradě mu začíná rašit strniště, vlasy má rozcuchané a vypadá mnohem mladší. Dřímota dodala jeho rysům pohlednou mírnost.</p>

<p>Proč to musejí mít tak komplikované? Škoda, že ještě chvíli nevydržela a nedala jim šanci. A teď musí odejít.</p>

<p>Vyklouzla zpod přikrývky a rázem ji rozechvěla zima. Potichu jako myška posbírala z podlahy spodničku, korzet… spodní kalhotky. Kde vlastně jsou –</p>

<p>Strnula. Na vnitřní straně stehna ucítila jakési tekuté teplo. Sklopila oči a spatřila krev. Určitě od toho, jak do ní…</p>

<p>„Pojď sem,“ řekl Butch.</p>

<p>V úleku málem upustila oblečení. „Ty jsi… Nevěděla jsem, že jsi vzhůru.“</p>

<p>Natáhl ruku a ona k němu přistoupila. Když stanula u postele, ovinul jí paži kolem nohy a přitáhl si ji na matraci, takže na ní jedním kolenem klečela. Naklonil se k ní, a když ucítila na stehně jeho horký jazyk, ostře vtáhla vzduch do úst. Jeho ústa jí v hřejivém pohlazení vystoupala až do klína, kde slíbala zbytky jejího panenství.</p>

<p>Vrtalo jí hlavou, jak se o téhle zvyklosti dověděl. Silně pochybovala, že ji muži druhu <emphasis>Horno sapiens </emphasis>praktikují u svých žen, které mají za sebou svůj první sexuální styk.</p>

<p>Upíří rasa totiž považuje tento důvěrný okamžik mezi partnery za posvátný.</p>

<p>V očích ji zaštípaly slzy.</p>

<p>Butch ji pustil, znovu si lehl a zadíval se na ni bezvýrazným, nicneříkajícím pohledem. Kdovíproč si před ním připadala úplně nahá, přestože si k ňadrům tiskne spodničku.</p>

<p>„Vezmi si můj župan,“ vyzval ji. „Oblíkni si ho.“</p>

<p>„Kde je?“</p>

<p>„V šatně. Visí na dveřích.“</p>

<p>Otočila se. Tmavě rudý župan byl prosycený jeho vůní. Nejistýma rukama si ho nemotorně oblékla. Těžké hedvábí splývající až na zem jí zakrývalo nohy a vázačka byla tak dlouhá, že by si ji mohla omotat kolem pasu čtyřikrát.</p>

<p>Pohled jí padl na roztržené šaty pohozené na zemi.</p>

<p>„Nech to být,“ řekl. „Já je vyhodím.“</p>

<p>Přikývla. Zamířila ke dveřím a položila ruku na kliku.</p>

<p>Co říct, aby zmírnila napětí a rozpaky? Měla pocit, že všechno pokazila: nejdřív svou biologickou potřebou, která mezi ně vrazila klín, a pak svou sexuální nedostatečností.</p>

<p>„To je v pořádku, Marisso. Buď bez obav. Nemusíš nic říkat ani vysvětlovat.“</p>

<p>Sklopila hlavu. „Uvidím tě při Prvním jídle?“</p>

<p>„Jo… jasně.“</p>

<p>V apatickém ochromení vyšla ze strážního domu a vstoupila do budovy sídla. Když jí <emphasis>doggen </emphasis>otevřel dveře do dvorany, zvedla lem Butchova županu, aby o něj nezakopla… a uvědomila si, že se nemá do čeho převléknout.</p>

<p>Musí promluvit s Fritzem.</p>

<p>Potom, co ho našla v kuchyni, požádala ho, aby jí řekl, jak se dostane do garáže.</p>

<p>„Sháníte své oblečení, paní? S radostí vám ho přinesu.“</p>

<p>„Raději si pro něj dojdu sama. Vybalím jen to nejnutnější.“ Když vrhl ustaraný pohled ke dveřím vpravo, vydala se naznačeným směrem. „Slibuju, že kdybych cokoli potřebovala, zavolám vás.“</p>

<p>Komorník zdrceně přikývl.</p>

<p>Vešla do garáže a na místě strnula. Proboha, kde se to ocitla? V prostoru se šesti parkovacími výklenky nestálo ani jedno auto. Nezbylo pro ně totiž místo. Dobrý bože… Kam se podívala, stály dřevěné klece. A další klece. Ne… spíš bedny. Nebo rakve? Co to znamená?</p>

<p>„Paní, vaše věci jsou tamhle.“ Fritzův hlas za jejími zády byl uctivý, ale neochvějný, jako by jí po těch schránkách z borového dřeva nic nebylo. „Můžete mě následovat, prosím?“</p>

<p>Odvedl ji ke čtyřem truhlám, zavazadlům a kartónovým krabicím. „Určitě je nechcete vynést nahoru do ložnice?“</p>

<p>„Ne.“ Dotkla se mosazného zámku na jednom z kufrů od Vuittona. „Necháte mě… o samotě?“</p>

<p>„Ovšem, paní.“</p>

<p>Počkala, až se zavřou dveře, a pak uvolnila zámek na nejbližším zavazadle. Jak rozevřela obě půlky kufru, na zem se vyvalily elegantní róby. Překrásný, pestrobarevný vodopád šatstva z té nejkvalitnější látky. Vzpomněla si, jak si je oblékala na plesy, na jednání Rady <emphasis>urozených, </emphasis>na večeře se svým bratrem a…</p>

<p>Naskočila jí husí kůže.</p>

<p>Přistoupila k druhému kufru. Pak k dalšímu. K poslednímu. Nato se vrátila zase k prvnímu a znovu se probírala všemi svými oděvy. A ještě jednou, do třetice.</p>

<p>To je absurdní. Copak záleží na tom, co si oblékne? <emphasis>Prostě si z té</emphasis><emphasis> hromady něco namátkou vezmi.</emphasis></p>

<p>A přesně to udělala… Ne, tyhle šaty měla na sobě, když se poprvé krmila od Rehvenge. A co tenhle kousek? Kdepak… V těch přišla na oslavu bratrových narozenin. A co třeba…</p>

<p>Marissa cítila, jak v ní doutná a rozdmýchává se hněv. Vztek ji prostoupil, rozehřál a prohnal se jí krví jako oheň. Náhodně brala do rukou jednotlivé modely, strhávala je z čalouněných ramínek a přitom se snažila najít šaty, které v ní neprobouzely vzpomínku na okamžiky, kdy ji vybraná látka nezotročovala, nevěznila a nenavozovala v ní pocit bezmocnosti. Sklonila se nad dalším zavazadlem. Oděvy létaly po garáži, široké sukně plachtily vzduchem, tu a tam povolila při nešetrné manipulaci jemná krajka.</p>

<p>Po tvářích jí stékaly slzy a ona je se zuřivou netrpělivostí stírala – až ji zcela oslepily a musela přestat v plenění. Otřela si obličej dlaněmi, spustila paže k bokům a zůstala stát mezi duhovými hromádkami nenáviděných svršků.</p>

<p>Vtom zpozorovala v odlehlém rohu dveře.</p>

<p>A za nimi, skrz skleněné tabulky, uviděla… zadní trávník.</p>

<p>Upřeně zírala na škraloupy sněhu. Pak se podívala vlevo, na pojízdnou sekačku zaparkovanou u dveří – a na červený kanystr na podlaze vedle stroje. Těkala očima po místnosti, od nářadí přes nádoby s pesticidy, spreje a zádové postřikovače, až jí padly na zahradní plynový gril, na jehož krytu ležela malá krabička.</p>

<p>Vrhla pohled na své róby v hodnotě stovek a stovek tisíc dolarů.</p>

<p>Trvalo dvacet minut, než odnosila všechno šatstvo na zadní trávník. Dbala, aby nezapomněla ani na korzety a vlněné šály a plédy. Když odnesla na hromadu poslední kousek oblečení, zadívala se na výsledek své práce. Změť oděvů ozářených měsíčním svitem připomínala odpočívající přízraky znavené divokým nočním rejem, mlčenlivě stíny života, k němuž se už nevrátí, života plného výsad… i omezení… života v hanbě a ponížení maskovaném přepychem.</p>

<p>Vytáhla z kupy šerpu, vzdušný, bledě růžový pruh kašmíru, a vrátila se s ní do garáže. Vzala kanystr s benzinem a krabičku zápalek. Ani na okamžik nezaváhala. Zamířila k drahocenné hromadě saténu a hedvábí, polila ji bezbarvou, sladce čpící hořlavinou, vytáhla zápalku a postavila se proti větru.</p>

<p>Zapálila šerpu. A odhodila ji.</p>

<p>Tak prudký výbuch nečekala. Srazil ji dozadu, sežehl jí obličej a zaplanul jako obrovský jasný meteor.</p>

<p>Z hromady vyšlehly plameny a vyvalil se černý dým. Marissa se rozječela.</p><empty-line /><p>Když se spustil poplach, Butch ještě pořád ležel na zádech a civěl do stropu. Vyskočil z postele, natáhl si boxerky a vystřelil do chodby. Tam vrazil do Vishouse, který ve stejnou chvíli vyběhl ze své ložnice. Společně se vrhli k počítačům.</p>

<p>„Kristepane!“ štěkl V. „Za domem hoří!“</p>

<p>Butch vystartoval ke dveřím, poháněný jakýmsi šestým smyslem. Pádil bosý přes nádvoří, nevnímal ani ledový vzduch, ani štěrk pod chodidly, oběhl hlavní průčelí sídla a vpadl do garáže. <emphasis>Do prdele! </emphasis>Okny v protější stěně spatřil zuřící oranžovorudé peklo, které se rozpoutalo na zadním trávníku.</p>

<p>A pak uslyšel jekot.</p>

<p>Vyřítil se ven zadními dveřmi. Do obličeje mu žhavě dýchl žár a do nosu ho udeřil pronikavý pach benzinu a hořící látky. A to nestál zdaleka tak blízko jako postava u plápolající hranice…</p>

<p>„<emphasis>Marisso!</emphasis>“</p>

<p>Tělo měla nachýlené k ohni, jako by ji přitahoval, a z doširoka otevřených úst se jí dral křik, který se prořezával nocí stejně ostře a nekontrolovatelně jako plameny. Pobíhala kolem jako pološílené, lapené zvíře… a vzápětí se dala do běhu.</p>

<p>Ne! Ten župan! Zakopne o –</p>

<p>S děsem sledoval, jak se jeho předtucha splnila. Dlouhý krvavě červený župan se jí omotal kolem lýtek a zapletl mezi nohy. Zavrávorala a začala se kácet obličejem do ohně.</p>

<p>Jak Marissinu tvář zkřivila panika a děs a ona začala bezmocně plácat pažemi do prázdna, všechno se jako by zpomalilo: Butch vyrazil, ale i přesto se mu zdálo, že stojí na místě.</p>

<p>„<emphasis>Ne!</emphasis>“ zařval.</p>

<p>Zlomek vteřiny předtím, než ji pohltily plameny, se za ní zhmotnil Wrath, uchvátil ji do náruče a strhl stranou.</p>

<p>Butch se na mokré trávě smykem zastavil. V příští chvíli se pod ním podlomila kolena, paralyzovaná náhlou slabostí. Bez dechu a napůl v bezvědomí se svezl na zem… Zkrátka a dobře se zhroutil.</p>

<p>Vkleče sledoval, jak Wrath drží Marissu v náruči a ona v ní vysíleně spočívá, končetiny ochablé, tělo bez vlády.</p>

<p>Odkudsi k němu dolehl Vishousův tlumený hlas. „Díkybohu, že se k ní bratr dostal včas.“ Butch se namáhavě zvedl a zavrávoral, jako by se ocitl na kamenitém terénu.</p>

<p>„Jsi v pohodě?“ zjišťoval V a dotkl se jeho paže.</p>

<p>„Jo. V pořádku.“ Butch se dovlekl do garáže, ale nezastavil se. Klopýtal dál, pletl nohama jako opilý, procházel dveřmi, které mu stály v cestě, narážel do stěn. <emphasis>Kde to jsem? </emphasis>Jasně, v kuchyni. Naslepo se rozhlédl… a uviděl dveře do hlavní spíže. Zatlačil do nich, opřel se zády o police a zavřel se v těsné komoře spolu se sklenicemi a konzervami, se sáčky s moukou a cukrem.</p>

<p>Rozklepal se tak, až mu drkotaly zuby a paže pleskaly o boky jako zlomená ptačí křídla. Před očima měl Marissu, podobnou živé pochodni. Zachvácenou plameny. Bezmocnou. V agónii.</p>

<p>Kdyby její záchrana závisela jenom na něm, kdyby Wrath nějakým zázrakem nevytušil, co se děje, a nezhmotnil se u ní, byla by teď mrtvá.</p>

<p>Butch by jí nepomohl.</p>

<p>To pomyšlení ho samozřejmě vrátilo do minulosti. S děsivou přesností mu v mysli vyvstal výjev, jehož svědkem byl před pětadvaceti lety, okamžik, kdy jeho sestra nastupuje do auta. Ani tenkrát nedokázal zasáhnout. Nebyl s to vyvléct ji z toho chevroletu včas.</p>

<p>Kdyby se k tomu tenkrát nachomýtl Wrath, možná by Janii taky zachránil.</p>

<p>Protřel si oči a sám sebe přesvědčoval, že ho v nich ještě pálí a řeže štiplavý kouř.</p><empty-line /><p>Půldruhé hodiny nato seděla Marissa v ložnici s modrotiskem, obestřená oparem ponížení. Jak to tak vypadá, pravidlo číslo jedna se jí jaksi vymklo z ruky.</p>

<p>„Strašně se stydím.“</p>

<p>Wrath, který stál ve dveřích, zavrtěl hlavou. „To bys neměla.“</p>

<p>„Přesto je to tak.“ Pokusila se o úsměv, ale žalostně selhala. Jako by měla místo obličeje tuhou masku. Pokožku, která se ocitla blízko ohně, měla napjatou, vlasy jí páchly benzinem a kouřem. A rudý župan jakbysmet.</p>

<p>Zadívala se na Butche. Stál na chodbě opřený o stěnu. Přišel přede dvěma minutami, od té doby neřekl jediné slovo, a ani to nevypadá, že vstoupí do pokoje. Nejspíš si myslí, že se zbláznila. Koneckonců ona si to myslí taky.</p>

<p>„Nevím, proč jsem to udělala.“</p>

<p>„Jsi v obrovském stresu,“ mínil Wrath, i když se na něj nedívala a zřejmě od něho ani nečekala odpověď.</p>

<p>„To mě neomlouvá.“</p>

<p>„Marisso, nevykládej si to špatně, ale nikdo si nic zlého nemyslí. Chceme, abys byla v bezpečí a aby se ti za daných okolností dařilo co nejlíp. Na tom trávníku nám houby záleží.“</p>

<p>Když nepřestávala zírat přes Wratha na Butche, král se otočil do chodby. „Jo… Myslím, že vás dva nechám o samotě. Hlavně si odpočiň a prospi se.“</p>

<p>Když se Wrath otočil, Butch mu něco řekl, ale jeho slova se k ní nedonesla. Místo odpovědi mu král položil těžkou ruku na rameno. Následoval tlumený rozhovor.</p>

<p>Po Wrathově odchodu přistoupil blíž, ale zastavil se ve dveřích. „Budeš v pořádku?“</p>

<p>„Hm…, ano. Až se osprchuju.“ A nechám si udělat lobotomii.</p>

<p>„Tak jo. Já se vrátím do Doupěte.“</p>

<p>„Butchi… omlouvám se za to, co jsem udělala. Jen jsem… Prostě jsem nemohla najít žádné šaty, které by nebyly plné vzpomínek.“</p>

<p>„To chápu.“ Očividně ne. Tvářil se lhostejně, jako by mu na ničem nezáleželo. Zejména ne na ní. „Takže… Opatruj se, Marisso.“</p>

<p>Když vycouval, vyskočila na nohy. „Butchi?“</p>

<p>„Na nic nemysli a ničím se netrap.“</p>

<p>Co tím, sakra, myslí?</p>

<p>Chtěla se za ním rozběhnout, ale na prahu stanula Beth s nějakými svršky v náruči. „Ahoj vespolek… Marisso, máš na mě minutku čas?“</p>

<p>„Butchi, nechoď nikam.“</p>

<p>Kývl na pozdrav a otočil se do chodby. „Potřebuju vystřízlivět.“</p>

<p>„Butchi,“ zavolala za ním Marissa, „má to znamenat, že je mezi námi konec?“</p>

<p>Vyslal k ní uštvaný pohled. „Navždycky zůstaneš se mnou, zlato.“</p>

<p>Odcházel pomalu, jako by se mu dlaždice pod nohama změnily v kluziště.</p>

<p>Kristepane…</p>

<p>Beth si odkašlala. „Wrath naznačil, že budeš potřebovat něco na sebe. Pár věcí jsem ti přinesla, jestli si je chceš vyzkoušet…“</p>

<p>Marissa by nejraději běžela za Butchem, jenomže dnes v noci se už dostatečně znemožnila a on si od všech těch vypjatých okamžiků taky potřebuje odpočinout. Moc dobře ví, jak mu je… až na to, že ona před svým stínem neuteče. Kamkoli se hne, narazí sama na sebe.</p>

<p>Zadívala se na Beth a napadlo ji, že uplynulý den byl bezkonkurenčně nejhorší v jejím životě. „Wrath se zmínil, že jsem spálila všechno své oblečení?“</p>

<p>„No… něco v tom smyslu mi řekl.“</p>

<p>„A ještě ke všemu jsem udělala do trávníku kráter. Jako by na zahradě přistálo UFO. Nechápu, jak je možné, že na mě nemá vztek.“</p>

<p>Královna se přátelsky usmála. „Vadí mu snad jen to, že jsi požádala Fritze, aby prodal ten náramek.“</p>

<p>„Přece jsem nemohla připustit, abyste mi koupili dům.“</p>

<p>„Po pravdě bychom byli rádi, kdybys zůstala tady.“</p>

<p>„Ne… Jste velice laskaví, ale už jste toho pro mě udělali dost. Vlastně jsem dnes v noci chtěla – tedy předtím, než jsem provedla tu hloupost s benzinem a zápalkami –, chtěla jsem si prohlédnout svůj nový domov. Zjistit, jaký nábytek si budu muset koupit.“</p>

<p>Přesněji všechen.</p>

<p>Beth se zakabonila. „Pokud jde o ten dům… Wrath chce, aby Vishous prověřil bezpečnostní systém, než se tam odstěhuješ. Mám obavy, že V bude trvat na tom, aby se všechno instalovalo znova.“</p>

<p>„To snad nebude nutné –“</p>

<p>„Opovaž se to říct před ním. Ať tě to ani nenapadne. Wrath si přeje, abys zůstala u nás, dokud to sídlo nebude naprosto spolehlivě zabezpečené, je to jasné? Marisso?“</p>

<p>Vzpomněla si, jak unesli Bellu. Samostatnost je příjemná, ale nemá smysl chovat se nezodpovědně. „Ano… dobře. Děkuju.“</p>

<p>„Chceš si to vyzkoušet?“ Beth kývla k hromádce v náruči. „Šaty nemám skoro žádné, ale Fritz ti nějaké koupí.“</p>

<p>„Musím se ti s něčím svěřit.“ Marissin pohled padl na modré džínsy, která měla královna na sobě. „V životě jsem si neoblékla kalhoty.“</p>

<p>„Tady jsou dva páry. Můžeš si je hned zkusit.“</p>

<p>Nakonec… všechno je jednou poprvé. Dnes v noci do třetice všeho dobrého a zlého. Nejdřív sex, pak žhářství. A teď kalhoty… „Moc ráda.“</p>

<p>Ale místo toho se rozplakala. Jednoduše se sesypala. A nápor emocí byl tak intenzivní, že sklesla na postel a rozvzlykala se jako malá holka.</p>

<p>Když Beth zavřela dveře a klekla si před ní, Marissa se honem vzchopila. To se jí snad jenom zdá. „Jsi přece královna. Neměla bys…“</p>

<p>„Právě proto, že jsem královna, můžu dělat, co se mi zlíbí.“ Beth odložila šatstvo na podušku. „Co se děje?“</p>

<p>Čím má začít?</p>

<p>„Marisso?“</p>

<p>„Já jsem… Myslím, že potřebuju někoho, s kým bych si mohla promluvit.“</p>

<p>„Ten někdo je ti k dispozici. Chceš se mi svěřit?“</p>

<p>Bože, tíží ji toho tolik, ale jedna věc je přece jen důležitější než všechny ostatní. „Měla bych tě varovat, královno. Je to poněkud nepatřičné téma. Jde totiž o… hm… o sex.“</p>

<p>Beth se uvelebila na koberci do tureckého sedu. „Povídej.“</p>

<p>Marissa otevřela pusu. Zase ji zavřela. A otevřela. „Mám zakázáno o podobných záležitostech mluvit.“</p>

<p>Beth se usmála. „Jsme tu jen my dvě. Nikdo se o tom nedoví.“</p>

<p>Tak jo… Zhluboka se nadechla. „Byla jsem panna. Až do dnešní noci.“</p>

<p>„Aha.“ Po chvíli královna dodala: „A dál?“</p>

<p>„Nebylo to…“</p>

<p>„Nelíbilo se ti to?“</p>

<p>Když se nezmohla na odpověď, Beth řekla. „Ani já jsem z toho poprvé nebyla nadšená.“</p>

<p>Marissa vzhlédla: „Vážně ne?“</p>

<p>„Bolelo to.“</p>

<p>„Tebe taky?“ Když Beth přikývla, Marissa strnula. A zároveň se jí malinko ulevilo. „Ale nebylo to <emphasis>jenom </emphasis>bolestivé. Myslím to, co tomu předcházelo, bylo… je úžasný. Díky Butchovi… On je tak… Jak se mě dotýká, tak… Panebože, nemůžu uvěřit, že o tom mluvím tak otevřeně. Neumím vysvětlit, jaké to s ním je.“</p>

<p>Beth se zasmála. „A ani nemusíš. Vím, jaké to asi je.“</p>

<p>„Vážně?“</p>

<p>„No jasně.“ Královniny tmavé oči zahořely. „Vím <emphasis>přesně, </emphasis>co máš na mysli.“</p>

<p>Marissa se usmála a pokračovala: „Když došlo na to… Víš co, když se to stalo, Butch byl pozorný a tak vůbec. A já chtěla, aby se mi to líbilo, na mou duši. Ale zaskočilo mě to a navíc to strašně bolelo. Nejspíš se mnou není něco v pořádku. Myslím tam uvnitř.“</p>

<p>„Jsi naprosto v pořádku, Marisso.“</p>

<p>„Ale… moc to bolelo.“ Objala si pažemi žaludek. „Butch říkal, že většina žen s tím má napoprvé problémy, ale já jsem to nedokázala překonat… A o tomhle se <emphasis>glymera </emphasis>určitě nezmiňovala.“</p>

<p>„Nic ve zlém, protože k aristokracii patříš i ty, ale na to, co tvrdí <emphasis>glymera, </emphasis>bych nevsadila ani zlámanou grešli.“</p>

<p>Na tom určitě něco bude. „Jak jsi to zvládla s Wrathem, když jste… hm…“</p>

<p>„S ním to nebylo poprvé.“</p>

<p>„Aha.“ Marissa zrudla. „Omlouvám se, nechtěla jsem –“</p>

<p>„Nic se neděje. Do té doby mi sex nic moc neříkal. Až s Wrathem. Předtím jsem měla dva kluky a… To je fuk. Prostě mi nešlo na rozum, proč kolem toho všichni nadělají tolik povyku. Upřímně řečeno, i kdyby byl Wrath můj první muž, nebylo by to snadné vzhledem k velikosti jeho –“ Teď pro změnu zčervenala královna. „Zkrátka a dobře, sex znamená pro ženu určitou invazi. Smyslnou, vzrušující a senzační, nicméně to je invaze a chvíli trvá, než si na ni zvykne. Některé necítí poprvé nic jiného než bolest. Butch s tebou bude mít trpělivost. Je –“</p>

<p>„Ale on… to nedotáhl do konce. U sebe. Mám dojem, že z nějakého důvodu nemohl.“</p>

<p>„Jestli ti způsobil bolest, docela dobře chápu, proč přestal.“</p>

<p>Marissa rozhodila pažemi. „Nejradši bych se propadla studem. Když k tomu došlo, měla jsem v hlavě příšerný zmatek. Hlavou se mi honilo všechno možné. A než jsem odešla, chtěla jsem s ním mluvit, ale nedokázala jsem se vymáčknout. Víš, já ho miluju.“</p>

<p>„To je dobře. Moc dobře.“ Beth uchopila Marissinu ruku. „A bude to v pořádku, uvidíš. Ručím za to. Musíte to zkusit znovu. Teď, když máš tu bolestivou část za sebou, neměl by to být žádný problém.“</p>

<p>Marissa se zahleděla do královniných temně modrých očí. A uvědomila si, že s ní nikdy nikdo nemluvil zcela upřímně o věcech, které ji trápily. Vlastně nikdy žádnou kamarádku neměla. A přesně tak jí královna připadá. Jako… kamarádka.</p>

<p>„Smím ti něco říct?“ hlesla Marissa.</p>

<p>„Copak?“</p>

<p>„Jsi moc laskavá a milá. Je mi jasné, proč se s tebou Wrath svázal.“</p>

<p>„Jak jsem řekla. Udělala bych cokoli, abych ti pomohla.“</p>

<p>„A pomohla jsi mi. Hlavně dneska…“ Marissa si odkašlala. „Mohla bych si teď vyzkoušet ty kalhoty?“</p>

<p>„Určitě.“</p>

<p>Marissa vzala hromádku Bethiných svršků, z prádelníku vyndala spodní prádlo a odešla do koupelny.</p>

<p>A vyšla z ní v černých džínsech s úzkými nohavicemi a v roláku. A neustále se prohlížela. Bez spodničky, korzetu a několika vrstev sukní si připadala drobná a křehká.</p>

<p>„Jak se cítíš?“ zajímala se Beth.</p>

<p>„Nezvykle. Lehce. A pohodlně.“ Marissa se bosky procházela po koberci. „Trochu jako bych byla nahá.“</p>

<p>„Jsi štíhlejší než já, proto ti jsou dost volné. Ale ukrutně ti sluší.“</p>

<p>Marissa se vrátila do koupelny a zadívala se na sebe do zrcadla. „Tahle móda se mi líbí.“</p><empty-line /><p>Po návratu do Doupěte se Butch zavřel v pokoji a pustil sprchu. Myl se potmě, protože neměl chuť vidět, jak vypadá s kocovinou a vyděšený k smrti. Stoupl si pod proud studené vody a doufal, že mu ledová koupel pomůže rychleji vystřízlivět.</p>

<p>Chvatně si přejížděl po těle mýdlem a pěnu ihned oplachoval, a když přišlo na řadu pohlaví, umyl se, aniž sklopil oči. Ten pohled by totiž nesnesl. Věděl, co smývá, a při pomyšlení na krev, již spatřil na Marissině stehně, se mu svíralo srdce.</p>

<p>Bože… Ten pohled mu doslova vzal dech. Načež šokoval sám sebe tím, co udělal. Nemá sebemenší ponětí, proč z ní stopy po defloraci slíbal, ani jak ho to, pro všechno na světě, napadlo. Prostě mu cosi vnuklo, že se to sluší a patří.</p>

<p>Kristepane… Nedokáže na to myslet.</p>

<p>Rychle si umyl hlavu. Kvapně šampon spláchl. S utíráním se nezdržoval. Namířil si to k posteli a posadil se na ni. Chladný vzduch na mokré pokožce pekelně studil, ale dobře mu tak. Však si to zaslouží. Podepřel si bradu pěstí a zadíval se přes místnost. Kalné světlo proudící dovnitř škvírou pode dveřmi dopadalo na hromádku oblečení, které mu Marissa předtím svlékla. A na její zničené šaty, které z ní strhal.</p>

<p>Zadíval se na ohoz, ve kterém se včera opíjel do němoty v ZeroSum. Ten oblek vlastně není jeho. Ani košile – ani ponožky a boty. Nepatří mu nic z toho, co si dnes a denně obléká.</p>

<p>Vrhl pohled na náramkové hodinky. Stáhl je ze zápěstí a pustil na koberec.</p>

<p>Nebydlí ve svém bytě. Neutrácí vlastnoručně vydělané peníze. Nemá práci ani svou vlastní postel. Je domácí mazlíček, ne chlap. A přestože Marissu miluje až k zbláznění, potom, co se stalo na trávníku za hlavní budovou sídla, je zřejmé, že jim to nemůže klapat. Jejich vztah je vyloženě destruktivní, a to zejména pro ni: je silně rozrušená, obviňuje se za věci, za které nemůže, trpí, a jen a jen kvůli němu. Zatracená práce. Zaslouží si někoho mnohem lepšího. Krucinál. Zaslouží si Rehvenge, toho zatracenýho plnokrevnýho aristokrata. Rehv by se o ni uměl postarat, dal by jí, co potřebuje, a sice i po společenské stránce, a byl by jí vhodným partnerem po staletí.</p>

<p>Zvedl se, přistoupil ke skříni, vyndal z ní cestovní tašku od Gucciho… a vtom si uvědomil, že s sebou nechce vláčet nic, co by mu připomínalo jeho momentální situaci.</p>

<p>Hodil tašku na zem, oblékl si džínsy, nazul běžecké boty a vyhrabal starou náprsní peněženku a klíče, jediné osobní vlastnictví, které měl u sebe, když se nastěhoval k Vishousovi. Při pohledu na svazek klíčů na obyčejném stříbrném kroužku si vzpomněl, že tenkrát v září se neobtěžoval cokoli provést se svým bytem. Po tolika měsících ho domácí určitě nechal vyklidit. A to je jedině dobře. Stejně by se tam nevrátil.</p>

<p>Položil klíče na stolek u dveří, vyšel z ložnice a svitlo mu, že mu jaksi chybí čtyři kola. Zadíval se na sportovní obuv. Vypadá to, že bude muset dojít po svých až k silnici číslo 22 a odtud se dopravit stopem.</p>

<p>Nemá žádný konkrétní plán. Neví, kam půjde nebo co podnikne. Ví jen to, že odchází od Bratrstva i od Marissy. Tečka. A je mu jasné, že pokud chce nechat svou minulost definitivně za zády, musí odejít z Caldwellu. Možná někam na západ…</p>

<p>Když vešel do obývacího pokoje, s úlevou shledal, že Vishous je pryč. Loučení s přítelem by bylo skoro stejně srdcervoucí jako se ženou, již miluje. Není důvod to zbytečně dramatizovat.</p>

<p>Do hajzlu. Jak se asi bratři zachovají, až zjistí, že práskl do bot? Ví o nich dost na to, aby – kašle na to. Zůstat tady nemůže, a pokud to znamená, že si to s ním budou muset vyřídit po svém, taky dobře. Aspoň mu zkrátí trápení.</p>

<p>A ta obludnost, co mu provedl Omega? Nemá pro to žádné vysvětlení, a podle všeho by o tom stejně nikdy nic nezjistil. Takhle nehrozí, že by ublížil bratrům nebo Marisse. Protože se s nimi už nehodlá do smrti setkat.</p>

<p>Položil ruku na kliku dveří vedoucích do haly a…</p>

<p>„Kam míříš, poldo?“</p>

<p>Butch otočil hlavu. Vishous vyšel ze ztemnělé kuchyně.</p>

<p>„V… já… odcházím.“ Než mohl dostat nějakou odpověď, zavrtěl hlavou. „Jestli to znamená, že mě musíš vyřídit, udělej to rychle a co nejdřív mě zakopej pod zem. Marissa se to nesmí dovědět.“</p>

<p>„Proč chceš vzít roha?“</p>

<p>„Je to tak lepší, i když bude po mně. Vlastně mi tím prokážeš obrovskou laskavost. Jsem zamilovanej do ženský, kterou nemůžu mít. Ty a ostatní bratři jste jediný přátelé, co mám, a musím se vás vzdát. A co myslíš, že mě čeká tam, v reálným světě? Zhola nic. Nemám práci. Moje rodina si myslí, že jsem magor. Fakt, že budu mezi svými, je snad jediná věc, která je jakž takž snesitelná.“</p>

<p>Vishous se k němu blížil jako obrovitý, hrozivý temný stín.</p>

<p>Kurva… Možná to všechno vezme rychlý obrat. Už dneska. Tady. Teď.</p>

<p>„Butchi, nemůžeš se jen tak sebrat a vzít dráhu. Upozornil jsem tě na to hned ze začátku. Odtud není cesta zpátky.“</p>

<p>„Jak jsem řekl… oddělej mě. Popadni kudlu a vraž ji do mě. A aby bylo mezi námi jasno: v tomhle vašem světě nehodlám být černou ovcí už ani vteřinu.“</p>

<p>Když se jejich pohledy setkaly, Butch se ani nesnažil posbírat odvahu. Nebude se bránit. Chce odejít tiše a klidně, rukou svého nejlepšího přítele, jakého kdy měl, který ho vyřídí rychle, a bůhví, že v tomhle oboru je mistrem nad mistry.</p>

<p>Mohl jsem skončit hůř, napadlo ho. Mnohem, mnohem hůř.</p>

<p>Vishous přimhouřil oči. „Možná existuje i jiná možnost.“</p>

<p>„Jiná možnost… V, kamaráde, umělý špičáky mi budou na dvě věci.“</p>

<p>„Věříš mi?“ Když se odpovědi nedočkal, otázku zopakoval: „Butchi, věříš mi?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Dej mi hodinu, poldo. Uvidíme, co se dá dělat.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola dvacátá devátá</strong></p>

<p><strong>Č</strong></p>

<p>as se vlekl. Butch bloumal po Doupěti a čekal, až za ním přijde Vishous. Nakonec, protože se nebyl s to zbavit kocoviny a pořád se mu točila hlava, se vrátil do své ložnice a lehl si na postel. A když zavřel oči, udělal to spíš proto, aby ztlumil světlo. Věděl, že stejně neusne.</p>

<p>V hlubokém osamělém tichu si vzpomněl na svou sestru Joyce a na to její skvrně. Ví, kde se dnes konají krtiny: ve stejném kostele, kde byl pokřtěný i on sám. A všichni ostatní členové O’Nealova klanu. Všichni do jednoho.</p>

<p>Očištění od hříchů pokropením svěcenou vodou…</p>

<p>Přiložil si ruku na břicho, na tmavou jizvu pod pupíkem, a napadlo ho, že zlo si k němu znovu našlo cestu. A usadilo se mu v těle.</p>

<p>Obemkl prsty zlatý kříž a sevřel ho v dlani tak pevně, až se mu zařezával do kůže. A rozhodl se, že musí začít chodit do kostela. Pravidelně.</p>

<p>Krucifix svíral ještě ve chvíli, kdy ho nenápadně přemohla únava, odplavila myšlenky a úvahy a nahradila je prázdnotou, již by při vědomí uvítal s vděkem a úlevou.</p>

<p>Když se později probudil, okamžitě se podíval na hodinky. Spal dvě hodiny v kuse a ocitl se ve vrcholné fázi kocoviny, kdy mu prudce tepalo v rozbolavělé hlavě a oči přecitlivěle reagovaly na světlo, deroucí se do ložnice pode dveřmi. Obrátil se na bok a protáhl se, až mu zapraskalo v páteři.</p>

<p>Vtom k němu z chodby zalétl strašidelný sten.</p>

<p>„Vishousi?“ zavolal.</p>

<p>Další zaúpění.</p>

<p>„Jsi v pořádku, V?“</p>

<p>Najednou něco hlasitě třesklo, jako by někdo upustil jakýsi těžký předmět. Pak se ozvaly dušené zvuky, jako když je někdo zraněný tak vážně, že není s to řvát nahlas, a k tomu je ještě vystrašený k smrti. Butch vyskočil z postele a běžel do obývacího pokoje.</p>

<p>„Kristepane!“</p>

<p>Vishous spadl z pohovky a přistál tváří na nízkém stole, mezi láhvemi a sklenicemi. Měl zavřené oči a tloukl kolem sebe hlava nehlava, ústa otevřená v bezhlesém, jakoby smrtelném výkřiku.</p>

<p>„Vishousi! Probuď se!“ Butch popadl přítele za silné paže, ale zjistil, že V si stáhl rukavici. Ta jeho zlopověstná ruka zářila jako slunce a propalovala se do dřevěné desky stolu i do koženého potahu pohovky.</p>

<p>„Do hajzlu!“ Butch uskočil do bezpečné vzdálenosti, aby ho V nezasáhl.</p>

<p>Nemohl dělat nic jiného než řvát na Vishouse jménem, zatímco upír zápasil s tou či onou noční můrou, která ho vyděsila. Konečně mu něco proniklo do podvědomí, snad Butchův hlas. Nebo možná sám sebe praštil tak silně, že ho to probralo.</p>

<p>Když Vishous otevřel oči, namáhavě oddychoval a třásl se, pokožku lesklou studeným potem, jaký umí zplodit jenom děs.</p>

<p>„Kámo?“ Butch si klekl na zem a dotkl se jeho ramene. V ucukl a přikrčil se. Jeho reakce byla na celém zážitku snad to nejhorší. „Hej… klídek. Jsi v bezpečí.“</p>

<p>Vishousův jindy jasný a klidný pohled byl skelný. „Butchi… Bože můj… Butchi… Smrt. Smrt… Krev na košili. Na <emphasis>mojí </emphasis>košili…“</p>

<p>„Jen klid, uklidni se, chlape. To bude dobrý.“ Butch mu vsunul ruku do pravého podpaží a pomohl příteli zpátky na pohovku. V se sesunul na kožené polštáře jako hadrová loutka. „Přinesu ti něco k pití.“</p>

<p>Butch vešel do těsné kuchyňky, vzal z pultu relativně čistou sklenici a vypláchl ji. Naplnil ji studenou vodou, ačkoli V by nepochybně dal přednost vodce.</p>

<p>Když se vrátil, bratr si zapaloval cigaretu. Ruce se mu klepaly jako zachvácené zimnicí.</p>

<p>Podal mu sklenici. „Nechceš něco silnějšího?“ zeptal se.</p>

<p>„Ne. Tohle stačí. Díky, kámo.“</p>

<p>Butch se posadil na opačný konec pohovky. „Hádám, že je načase, abychom s tím tvým přízrakem něco provedli.“</p>

<p>„Nechci o tom mluvit.“ Zhluboka natáhl kouř do plic a pomalu, dlouze ho vypustil z úst. „Kromě toho mám dobrou zprávu. Do určitý míry dobrou.“</p>

<p>Butch by radši zůstal ve Vishousově krajině snů, ale to očividně nehrozilo. „Tak ven s tím. Měl jsi mě probudit, jakmile ses –“</p>

<p>„Zkoušel jsem to. Byl jsi dočista tuhej. Zkrátka…“ Další výdech. Tentokrát vyrovnanější. „Je ti jasné, že jsem pátral v tvé minulosti, že jo?“</p>

<p>„To mi došlo.“</p>

<p>„Musel jsem zjistit, co se dělo, jestli máš zůstat se mnou… s námi. Sledoval jsem tvůj rodokmen až do Irska. Z dobrých tří čtvrtin jsi nefalšovanej bledej a pihatej zrzek.“</p>

<p>Butch zvážněl. „Zjistil jsi… ještě něco jinýho?“</p>

<p>„Před devíti měsíci ani ťuk. Ani před hodinou to nepřineslo žádný ovoce.“</p>

<p>Ledová sprcha. Jasně. A vůbec, co, prokristapána, čekal? Není přece zatracenej upír. „Tak proč se o tom vůbec bavíme?“</p>

<p>„Víš jistě, že o vaší famílii nekolují nějaký legendy a babský povídačky? Především v Evropě? Jako že nějakou tvou vzdálenou příbuznou někdo v noci zbouchnul? A pak se po ní slehla zem? Něčí dcera, která ze dne na den zmizela a pak se vrátila s dítětem?“</p>

<p>Pokud si dobře vzpomíná, o žádné historce, která by se předávala po generace, doma nikdy neslyšel. Máma vychovávala šest dětí a pracovala jako ošetřovatelka v nemocnici. Po Janiině vraždě byla Odell natolik zdrcená, že na pohádky neměla ani pomyšlení. A táta? Celý den makal pro telekomunikační společnost a po nocích dělal hlídače. Ten neměl na pokec s ratolestmi pro změnu čas. Když byl Eddie O’Neal doma, buď pil, nebo spal.</p>

<p>„O ničem nevím.“</p>

<p>„Věci se mají tak, Butchi.“ V potáhl z cigarety a během vydechování pokračoval. „Chci zjistit, jestli v sobě nemáš něco z naší rasy.“</p>

<p><emphasis>Tak bacha… </emphasis>„Můj rodokmen přece znáš, ne? Copak by něco nevyšlo najevo při těch biochemických testech, co mi dělali u Haverse na klinice? Nebo kdykoli předtím?“</p>

<p>„Ne nezbytně. Ale moje metoda je velice přesná a spolehlivá. My ji nazýváme regrese předků.“ V zvedl ruku v rukavici a zaťal ji v pěst. „Bože, jak já tu pracku nenávidím. A právě s její pomocí to provedeme.“</p>

<p>Butch se podíval na propálený stůl. „Shořím jako koudel.“</p>

<p>„Dokážu to ukočírovat tak, jak je třeba. Netvrdím, že to pro tebe bude sranda, ale nemělo by tě to zabít. A proč to chci udělat? Trkla mě ta záležitost s Marissou a jejím krmením a tvá zuřivá reakce. Nemluvě o tom, jak jsi mi říkal, že v její přítomnosti vydáváš vůni. A bůhví, že jsi agresivní až hrůza. Uvidíme, co zjistíme.“</p>

<p>Butchovou hrudí se rozlilo příjemné teplo. Něco jako naděje. „A co když mám v příbuzenstvu upíry?“</p>

<p>„Pak bysme možná…“ V dlouze, předlouze potáhl z kratičkého nedopalku. „Mohli bysme tě přeměnit.“</p>

<p><emphasis>Ty kráso. </emphasis>„Já myslel, že to neděláte.“</p>

<p>V kývl ke stohu knih vázaných v kůži vedle počítačů. „Něco jsem našel v Letopisech. Jestli máš v sobě něco z nás, můžeme to zkusit. Je to riskantní, ale za pokus to stojí.“</p>

<p>Páni, tak tohle se mu náramně zamlouvá. „Tak jdeme na to, ne?“</p>

<p>„To nepůjde. I kdybys měl správnou DNA, než s čímkoli vůbec začneme, musíme dostat svolení od Stvořitelky. Podobný věcičky nejsou jednoduchý a navíc to komplikuje ta sviňárna, co ti provedli <emphasis>bezduchý. </emphasis>Pokud nám nedovolí, abychom provedli proměnu skokem, bude jedno, jestli máš nebo nemáš příbuzný s tesákama, a já tě rozhodně nechci podrobit regresi, když z toho nic nekouká.“</p>

<p>„Kdy se to dovíme?“</p>

<p>„Wrath slíbil, že s ní promluví dneska v noci.“</p>

<p>„Kristova noho. V, doufám, že –“</p>

<p>„Chci, aby sis to pořádně rozmyslel. Návrat k předkům je zatraceně nepříjemnej. Tvůj mozek to nemusí vydržet, nemluvě o průvodní fyzické bolesti. Možná si o tom budeš chtít promluvit i s Marissou.“</p>

<p>Butch si ji představil. „Žádnej strach. Já to zvládnu.“</p>

<p>„Nehoň si triko –“</p>

<p>„Nehoním. Musí to vyjít.“</p>

<p>„A taky nemusí.“ V se zadíval na žhnoucí špičku cigarety. „Pokud regresi přečkáš bez úhony, získáme potřebné informace a podaří se nám najít tvého žijícího příbuzného, abychom mohli rozjet skokovou přeměnu, můžeš během toho procesu zemřít. Je jen nepatrná šance, že to přežiješ.“</p>

<p>„Já to přežiju.“</p>

<p>V se krátce zasmál. „Těžko říct, jestli máš vážně koule nebo si upřímně přeješ natáhnout brka.“</p>

<p>„Nikdy nepodceňuj sílu sebenenávisti, V. Je to motivace jako stehno. Kromě toho oba víme, jaká je jediná další možnost.“</p>

<p>Když se jejich pohledy setkaly, Butch poznal, že V myslí na totéž co on: jakákoli míra rizika je přijatelnější, než kdyby ho V musel bez skrupulí oddělat, protože chce od Bratrstva odejít.</p>

<p>„Půjdu za Marissou.“</p>

<p>Cestou ze dveří k podzemnímu tunelu se Butch zastavil. „Víš jistě, že nemůžeme něco provést s těmi tvými sny?“</p>

<p>„Už tak máš svých starostí až dost.“</p>

<p>„Dokážu fungovat na několika úrovních, kámo.“</p>

<p>„Padej za tou svou kočkou, chlape. O mě se nestarej.“</p>

<p>„Někdy mě pořádně štveš.“</p>

<p>„Pravil Pan Glock.“</p>

<p>Butch zaklel, seběhl po schodech do tunelu a snažil se nepodlehnout euforii. Po vstupu do hlavní budovy zamířil rovnou do prvního patra, a když míjel Wrathovu pracovnu, impulzivně zaťukal na mosazný štítek kliky. Potom, co ho král vyzval, ať jde dál, zdržel se vevnitř nanejvýš deset minut a pak se vydal do Marissiny ložnice.</p>

<p>Už se chystal zaklepat, když se za ním ozvalo: „Není tam.“</p>

<p>Otočil se a uviděl Beth, jak vychází ze salonku na konci chodby, v rukou velkou vázu s květinami.</p>

<p>„Kde je Marissa?“ zeptal se.</p>

<p>„Šla si s Rhagem prohlédnout svůj nový dům.“</p>

<p>„Jaký nový dům?“</p>

<p>„Pronajala si staré sídlo. Asi patnáct kilometrů odsud.“</p>

<p>Do háje. Tak ona se stěhuje. A ani mu to neřekla. „Kde to přesně je?“</p>

<p>Poté, co mu Beth prozradila adresu a ujistila ho, že dům je naprosto bezpečný, nejradši by se tam rozběhl, ale nakonec ten nápad zavrhl. Wrath se má každou chvíli vydat ke Stvořitelce. Možná budou moct začít s regresí ještě dnes a on by mohl mít pro Marissu dobrou zprávu.</p>

<p>„Ale dneska se sem vrátí, je to tak?“ Mrzelo ho, že se mu o stěhování ani slovem nezmínila.</p>

<p>„Určitě. A Wrath požádá Vishouse, aby instaloval bezpečnostní systémy. Dokud nebudou plně funkční, Marissa zůstane tady.“ Svraštila čelo. „Poslyš… nevypadáš nejlíp. Nechceš se jít se mnou dolů najíst?“</p>

<p>Přikývl, ačkoli nevěděl, co mu Beth vlastně říká. „Ty víš, že ji miluju, viď?“ vypadlo z něj, aniž mu bylo jasné proč.</p>

<p>„Ano, vím. A ona miluje tebe.“</p>

<p>Tak proč se mu vyhýbá?</p>

<p>To je mi otázka. Jako by jí to poslední dobou ulehčoval. Ztropil ostudnou scénu kvůli krmení. Zbavil ji panenství, když byl úplně namol. A při tom jí způsobil bolest. Prokristapána…</p>

<p>„Nemám hlad,“ řekl, „ale budu ti dělat společnost.“</p><empty-line /><p>Vishous vystoupil ze sprchového koutu… a s výkřikem padl zády na mramorovou stěnu. V koupelně stál Wrath, gigantický temný přízrak od hlavy po paty v kůži.</p>

<p>„Krucinál! Můj pane… Že ale umíš vyděsit upíra.“</p>

<p>„Copak, V? Máš nervy?“ Wrath mu podal osušku. „Právě jdu od Stvořitelky.“</p>

<p>Vishousova ruka s ručníkem se zarazila v půli pohybu. „Co říkala?“</p>

<p>„Vůbec mě nepřijala.“</p>

<p>„Zatraceně, proč ne?“ V si omotal froté osušku kolem boků.</p>

<p>„Prý něco v tom smyslu, že ‚všechno má svůj čas‘. Nevím. Mluvil jsem jen s jednou z Vyvolených.“ Wrath měl tak napjatý obličej, až byl div, že je vůbec s to mluvit. „Zítra za ní půjdu znova. Mezi náma, Vishousi, nevypadá to dobře.“</p>

<p>Samým zklamáním začalo Vishousovi cukat víčko.</p>

<p>„Do hajzlu.“</p>

<p>„Tak nějak.“ Nastalo ticho. „A když už jsme nakousli nepříjemnosti, popovídáme si taky o tobě.“</p>

<p>„O mně?“</p>

<p>„Jsi nervózní jako před prvním rande a máš tik v oku.“</p>

<p>„Jo, to proto, žes mě tak vyděsil.“ Protáhl se kolem krále, vešel do ložnice a navlékl si rukavici.</p>

<p>Wrath se opřel o kliku dveří. „Hele, Vishousi…“</p>

<p>Tak tohle ne. „Jsem v cajku.“</p>

<p>„Jasně. Uděláme to takhle. Máš lhůtu do konce týdne. Jestli se do tý doby nedáš do pořádku, nepustím tě do terénu s ostatníma.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Podniková pauza. Dovolená na zotavenou, bratříčku.“</p>

<p>„Přeskočilo ti? Uvědomuješ si, že bez Tohra jsme zbyli jen čtyři? Nemůžeme si dovolit –“</p>

<p>„Přijít o dalšího. Správně. Já vím. Právě proto nepřipustím, aby ses nechal zabít kvůli tomu, co se ti honí v hlavě, ať už je to cokoli. Takže máš zaracha.“</p>

<p>„Všichni jsme podrážděný. To všechno, co se sběhlo –“</p>

<p>„Byl za mnou Butch. A řekl mi, že tě už delší dobu pronásleduje jeden a ten samej sen.“</p>

<p>„Mizera jeden.“ Tak tohle poldovi neprojde. Ta jeho ukecanost mu přijde jaksepatří draho.</p>

<p>„Udělal dobře. Měls mi to říct sám.“</p>

<p>Vishous přistoupil k zásuvce, kam ukládal tabák a papírky. Obratnými a zkušenými pohyby si ubalil cigaretu. Potřebuje si něčím ucpat pusu. Jinak by z ní mohl vypustit něco, čeho by později litoval.</p>

<p>„Měl bys jít na prohlídku, V.“</p>

<p>„Jo? A ke komu? Snad ne k Haversovi? Počítačová tomografie ani krevní obraz nic nenormálního nezjistí, protože nejde o fyzický problémy. Nech to na mně. Dám se dohromady.“ Ohlédl se přes rameno a vyfoukl kouř. „Pořád mi to myslí. Na něco přijdu.“</p>

<p>Wrath nechal sklouznout brýle na špičku nosu. Bledě zelené oči mu svítily jako bodové reflektory. „Máš na to týden. Jinak kvůli tobě půjdu za Stvořitelkou. A teď se hoď do gala. Musím s tebou mluvit o něčem, co se týká našeho poldy.“</p>

<p>Když král odešel, V dlouze potáhl z cigarety a začal se rozhlížet po popelníku. Sakra, asi ho nechal vedle.</p>

<p>Chystal se vykročit do obývacího pokoje, když mu pohled padl na ruku v rukavici. Zvedl ji k ústům, zuby z ní stáhl koženou ochranu a zadíval se na svou jasně zářící noční můru. Na své prokletí.</p>

<p>Den ode dne žhne čím dál jasněji.</p>

<p>Zadržel dech a přitiskl špičku cigarety k dlani. Při kontaktu doutnajícího tabáku s pokožkou se bílé světlo rozhořelo ještě oslnivěji a podsvítilo tetovaná varování tak živě, že získala třetí rozměr.</p>

<p>Cigaretu sežehl výtrysk jasu, který Vishousovi rezavě podráždil nervová zakončení. Když z oharku zbyl jenom popel, V ho odfoukl do vzduchu a sledoval, jak se řídký obláček chvíli vznáší a pak se rozpadá v nicotu.</p><empty-line /><p>Marissa si důkladně prohlédla celý dům a exkurzi ukončila v obývacím pokoji, odkud vyšla. Díky šesti podzemním ložnicím je budova mnohem rozlehlejší, než si myslela. Pronajala si ji především proto, že se zdála menší než sídlo jejího bratra – tedy než Haversovo –, ale byla nucena přiznat, že velikost je velmi relativní veličina. Dům v koloniálním stylu je ukrutně obrovský. A ukrutně prázdný.</p>

<p>Když si představila, jaké to bude, až se sem nastěhuje, uvědomila si, že nikdy předtím nebydlela sama. Doma bylo neustále služebnictvo, Havers a jeho pacienti i zdravotnický personál. A sídlo Bratrstva je taky věčně plné.</p>

<p>„Marisso?“ Za zády uslyšela bratrovy těžké boty. „Je čas jít.“</p>

<p>„Ještě jsem nepřeměřila místnosti.“</p>

<p>„Řekni Fritzovi, ať sem zajede a zařídí to.“</p>

<p>Zavrtěla hlavou. „Je to můj dům. Chci to udělat sama.“</p>

<p>„Tak se sem vrátíme zítra v noci. Ale teď už vážně musíme jít.“</p>

<p>Dematerializovali se zpátky do hlavního sídla, a jak procházeli dvoranou, Marissa ucítila vůni pečeného hovězího a z jídelny k ní dolehly hlasy. Rhage se na ni usmál a začal se zbavovat výstroje. Odepnul pouzdro s dýkami, stáhl si ho přes ramena a zavolal na Mary.</p>

<p>„Ahoj.“</p>

<p>Marissa se prudce otočila. Butch stál v pološeru biliárové herny, opíral se o kulečníkový stůl a v ruce držel křišťálovou skleničku. Na sobě měl elegantní oblek doplněný bledě modrou kravatou… ale jak na něj upřeně civěla, viděla ho nahého a vztyčeného nad sebou.</p>

<p>Když jí vzrušení vehnalo do tváří krev, odvrátil pohled. „Vypadáš jinak.“</p>

<p>„Jak to – Aha. Ty kalhoty mi půjčila Beth.“</p>

<p>Lokl si skotské. „Slyšel jsem, že sis pronajala dům.“</p>

<p>„Ano. Zrovna jdu odtud –“</p>

<p>„Vím to od Beth. Jak dlouho tady zůstaneš? Týden? Pár dní? Nejspíš už jen pár dní, že jo?“</p>

<p>„Nejspíš. Chystala jsem se ti to říct, ale dům jsem získala nedávno a vzhledem k… ke všem ostatním problémům mi na to nezbyl čas. Netajila jsem to před tebou. Nic takového.“ Když neodpověděl, dodala: „Butchi? Jsme – Je to mezi námi… v pořádku?“</p>

<p>„Jo.“ Zabodl zrak do sklenice. „Nebo spíš <emphasis>bude </emphasis>v pořádku.“</p>

<p>„Butchi… To, co se stalo…“</p>

<p>„Víš, že je mi ten oheň dočista ukradenej.“</p>

<p>„Ten jsem na mysli neměla. Spíš… to u tebe v ložnici.“</p>

<p>„Myslíš sex?“</p>

<p>Zčervenala a sklopila oči. „Chci to zkusit znovu.“</p>

<p>Když nic neřekl, vzhlédla.</p>

<p>Světle hnědé oči si ji pozorně prohlížely. „A víš, co chci já? Abych pro tebe byl ten právej. Aspoň v jednom jediným ohledu.“</p>

<p>„Ale ty jsi –“</p>

<p>Roztáhl paže a pohled mu padl na jeho tělo. „Takhle nejsem. Ale nevzdávám se naděje. Zařídím to tak, abych byl. Vím, jak na to, a slibuju, že se vynasnažím ze všech sil.“</p>

<p>„O čem to mluvíš? Nerozumím ti.“</p>

<p>„Smím tě doprovodit do jídelny?“ Jako by chtěl odvést pozornost od tématu, přistoupil k ní a nabídl jí rámě. Když se nepohnula, řekl: „Důvěřuj mi, Marisso.“</p>

<p>Trvalo chvíli, než se do něj zavěsila, šťastná, že se jí nestraní. Přesně o to totiž usiloval po tom nešťastném požáru.</p>

<p>„Hej, Butchi. Zadrž, kámo.“</p>

<p>Marissa i Butch se ohlédli. Z tajných dveří pod hlavním schodištěm vyšel Wrath a těsně za ním Vishous.</p>

<p>„Dobrý večer, Marisso,“ oslovil ji král. „Poldo, můžeš na minutku?“</p>

<p>Butch přikývl. „Co je?“</p>

<p>„Dovolíš, Marisso?“</p>

<p>Oba bratři se tvářili nevzrušeně a jejich pohyby byly uvolněné, ale ona i přesto zpozorněla. Tak na tohle jim neskočí. Ale copak může neuposlechnout královy žádosti?</p>

<p>„Počkám na tebe v jídelně,“ ujistila Butche.</p>

<p>Otočila se k odchodu, ale pak se zastavila a ohlédla se. Všichni tři stáli opodál a tlumeně spolu hovořili. Vishous a Wrath převyšovali Butche nejmíň o hlavu. V Butchově tváři se objevil údiv a obočí mu vzlétlo až do půli čela. Pak přikývl a založil paže na hrudi – jako by byl odhodlaný ke všemu.</p>

<p>Zaplavil ji strach. Očividně probírají záležitosti Bratrstva. To se pozná.</p>

<p>Když se o deset minut později posadil Butch vedle ní, udeřila na něj: „O čem s tebou Wrath a V mluvili?“</p>

<p>Prudkým třepnutím rozložil pečlivě sežehlený damaškový ubrousek a prostřel si ho do klína. „Chtějí, abych zajel do Tohrova domu a důkladně ohledal místo činu. Mám se pokusit zjistit, jestli tam nezanechal nějaké stopy, podle kterých bychom zjistili, kam se vypařil.“</p>

<p>„Aha. To je… skvělé.“</p>

<p>„Předtím to býval můj denní chleba.“</p>

<p>„A to je všechno? Nic víc po tobě nechtěli?“</p>

<p>Na stole před ním přistálo jídlo. Dopil hlt skotské a odpověděl: „Ne. Chystají se hlídkovat na předměstí a v okolí venkovských usedlostí a požádali mě, abych jim vytyčil trasu. Po setmění se do toho s Vishousem pustíme.“</p>

<p>Přikývla a v duchu se ujistila, že to bude v pořádku. Pokud se nezaplete do boje. Pokud nebude –</p>

<p>„Marisso, co se ti nezdá?“</p>

<p>„Nechci… Zkrátka nechci, aby tě <emphasis>bezduší </emphasis>zase<emphasis> </emphasis>zranili. Přece jen jsi člověk a –“</p>

<p>„Však se tomu dneska podívám na zoubek.“</p>

<p>Hm… Zabouchl jí dveře rovnou před nosem. A kdyby na něj naléhala, vyznělo by to, že ho považuje za absolutně neschopného slabocha. „Čemu?“</p>

<p>Chopil se vidličky. „Tomu, co se mi stalo. Vishous už svědomitě prostudoval Letopisy, ale slíbil, že vyzkoušíme ještě něco jiného.“</p>

<p>Když přikývla, svitlo jí, že následující den nestráví spolu, bok po boku v jeho posteli. Ani v její.</p>

<p>Napila se vody a žasla, jak může sedět vedle někoho tak blízko, a přesto být od něj vzdálená desítky světelných let.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá</strong></p>

<p>K</p>

<p>dyž se John nazítří odpoledne posadil na své místo v učebně, byl jako na jehlách. Mezi třídenními vyučovacími bloky měli vždycky jeden den volno a on už se nemohl dočkat, až se zase vrhne do práce.</p>

<p>Zatímco si pročítal poznámky o plastických trhavinách, vcházeli do třídy ostatní žáci, usazovali se do lavic, povídali si a pokřikovali na sebe jako obvykle… když vtom ztichli, jako když utne.</p>

<p>John vzhlédl od sešitu. Ve dveřích stál nějaký muž. Pohyboval se nejistě, jako by měl závrať nebo byl opilý. Co to, sakra –</p>

<p>Při pohledu na známou tvář a rudé vlasy poklesla Johnovi brada. <emphasis>Blaylock.</emphasis> To je Blay… jenom nějak vylepšený.</p>

<p>Mladík sklopil zrak a zamířil do zadní části místnosti. Nedá se říct, že by chodil, spíš se belhal a potácel, jako by nedokázal zkoordinovat paže s nohama. Když se posadil, chvíli šoupal koleny pod lavicí, než je pod ni jakžtakž vtěsnal, a pak se nahrbil, snad ve snaze vypadat menší.</p>

<p>Marná snaha, kámo, pomyslel si John. Blaylock je teď… obrovskej.</p>

<p><emphasis>Páni! </emphasis>Vždyť on prošel proměnou.</p>

<p>Do místnosti vešel Zsadist, zavřel dveře a zadíval se na Blaylocka. Krátce spokojeně kývl a bez dlouhých okolků zahájil výklad.</p>

<p>„Dneska probereme úvod k chemickým způsobům vedení války. Povíme si něco o slzném plynu, yperitu –“ Bratr se odmlčel. A zaklel. Očividně zaregistroval, že ho nikdo neposlouchá, poněvadž všichni civí na Blaye. „Takže, Blaylocku, nechceš jim povědět, jaký to je? Protože jak to tak vypadá, jinak nic neuděláme.“</p>

<p>Blaylock zrudl jako rak, zavrtěl hlavou a objal si hrudník pažemi.</p>

<p>„Fajn. Teď se pro změnu podívejte na mě.“ Všichni okamžitě poslechli. „Podle všeho chcete vědět, jak to probíhá. Tak já vám to povím.“</p>

<p>John zpozorněl. Z se vyjadřoval povšechně, nic na sebe neprozradil, ale i přesto zodpověděl řadu nevyřčených otázek. A čím déle bratr mluvil, tím byl John dychtivější.</p>

<p>Slyšíte? oslovil v duchu své kosti a krev. Dobře poslouchejte a dejte se do toho co nejdřív.</p>

<p>Je beze zbytku připravený stát se <emphasis>mužem</emphasis>.</p><empty-line /><p>Van Dean vystoupil z minivanu, tiše zavřel dvířka spolujezdce a ustoupil do stínů. To, co bylo odsud zhruba sto metrů daleko a na co se díval, mu připomnělo místo, kde vyrůstal: zchátralý dům se střechou z dehtované lepenky, na postranním dvorku automobilový vrak. Jediný rozdíl byl v tom, že tenhle barák stojí o samotě, kdežto on míval do města blíž. Jinak je to stejná nuzná barabizna.</p>

<p>Jak prozkoumával nejbližší okolí, nejdřív ze všeho si všiml, že se nocí nese zvláštní zvuk. Jakési rytmické rány… jako by někdo sekal dříví? Ne… Spíš to byly údery. Jako by někdo tloukl do zadních dveří toho domu schouleného ve tmě.</p>

<p>„To je váš dnešní cíl,“ oznámil pan X, když z dodávky vystoupili další dva <emphasis>bezduší. </emphasis>„Podle podrobného denního pozorování prováděného celý uplynulý týden je tady po setmění naprostý klid. Na oknech nejsou železné závory ani zatažené závěsy. Máte za úkol civilisty pochytat, ale kdyby se pokusili utéct, zabijte je –“</p>

<p>Pan X se odmlčel a zamračil se. Rozhlédl se kolem.</p>

<p>Van udělal totéž, ale nic podezřelého nezaznamenal.</p>

<p>Dokud se na vjezdu neobjevil černý Cadillac Escalade. Měl zabarvená okna a chromové nárazníky a vypadal, že má mnohem větší cenu než dům. Co tady v tom zapadákově, sakra, pohledává?</p>

<p>„Ozbrojte se,“ sykl pan X. „Ihned.“</p>

<p>Van tasil zbrusu novou čtyřicítku Smith &amp; Wesson a potěžkal ji v dlani. Byl nažhavený na blížící se boj a těšil se, až si protivníky podá.</p>

<p>Ale pan X ho zpražil nesmlouvavým pohledem. „Ty se drž zpátky. Nechci, aby ses do toho zapojil. Jen se dívej.“</p>

<p><emphasis>Ty prašive</emphasis><emphasis>j pse, </emphasis>pomyslel si Van a prohrábl si tmavé vlasy. <emphasis>Zavšivenej, </emphasis><emphasis>prašivej</emphasis><emphasis> pse.</emphasis></p>

<p>„Rozumíme si?“ Pan X se tvářil smrtelně vážně. „Ty se do toho nemíchej.“</p>

<p>Van se dusil vztekem, a tak se zmohl jen na neznatelné kývnutí. Musel odvrátit zrak, aby nenadával nahlas. Přimhouřenýma očima sledoval, jak SUV dojelo na konec úzkého zaneřáděného vjezdu, a zastavil.</p>

<p>Zřejmě je to nějaká hlídka. Ale ne poldové. Rozhodně ne lidští.</p>

<p>Motor escalade ztichl a z vozu vystoupili dva muži. První byl relativně průměrný vazoun, dejme tomu jako ragbista, zato druhý byl obludně velký.</p>

<p>Kristovy rány… bratr. Nikdo jiný to být nemůže. A Xavier má pravdu. Ten upír je větší než jakákoli bytost, kterou Van kdy viděl – a že proti němu v ringu stanulo už pěkných pár monstrózních exemplářů.</p>

<p>A vtom bratr zmizel. Prostě se vypařil. Doslova. Než se stačil zeptat, co to, kurva, znamená, upírův parťák otočil hlavu a zadíval se přímo na pana X. Přestože stáli ve stínech.</p>

<p>„Panebože…,“ vydechl Xavier. „<emphasis>On žije. </emphasis>A pán… je…“</p>

<p>Velitel <emphasis>bezduchých </emphasis>se zapotácel a vykročil. Rovnou doprostřed silnice ozářené měsíčním svitem.</p>

<p><emphasis>Co to do něj, sakra, vjelo?</emphasis></p><empty-line /><p>Při pohledu na bělovlasého <emphasis>bezduchého, </emphasis>který se vynořil ze tmy, se Butch zachvěl. Nepochyboval o tom, že je to tentýž neřád, co si ho po únosu vzal do parády. Ačkoli si na mučení nevzpomíná, jeho tělo poznalo, kdo mu ublížil, a zřetelně si vybavilo každý úder a utrpení, které mu nemrtvý způsobil.</p>

<p>A Butch si to s ním hodlá vyřídit. Teď, nebo nikdy.</p>

<p>Ale než mohl své předsevzetí změnit v činy, rozpoutalo se peklo.</p>

<p>Odněkud zpoza domu se s řevem spustila motorová pila a přešla do pronikavého skučivého jekotu. Téměř současně vyběhl z lesa druhý světlovlasý <emphasis>bezduchý </emphasis>s pistolí namířenou na Butche.</p>

<p>Poloautomat zaštěkal a zlomek vteřiny nato mu kolem hlavy zahvízdaly střely. Pevně popadl glock a skočil za escalade. Jakmile se dostal do úkrytu, oplatil tomu neřádovi nevybíravý pozdrav na uvítanou, a to hned v několika dávkách. Glock mu poškubával v ruce, zatímco on se snažil krýt před kulkami životně důležité části svého těla. Sotva nastala pauza ve střelbě, podíval se skrz neprůstřelné sklo SUV. Útočník se schovával za zrezivělým vrakem a na beton vyměňoval zásobník. Stejně jako on sám.</p>

<p>Ale první zabiják, Butchův mučitel, byl pořád neozbrojený. Stál uprostřed silnice a upřeně na něj civěl.</p>

<p>Jako by mu nadílka olova měla udělat radost.</p>

<p>V tom případě ti milerád vyhovím, pomyslel si Butch, vyklonil se zpoza escalade, zmáčkl spoušť a střelil chlapa rovnou do hrudi. <emphasis>Bezduchý </emphasis>s heknutím zavrávoral, ale k zemi nešel. Zdál se jen malinko podrážděný, jako by mu střela nezpůsobila o nic větší újmu než včelí žihadlo.</p>

<p>Butch nevěděl, co si o tom má myslet, ale teď není čas mudrovat o tom, proč jeho speciální náboje zabijáka nevyřídily. Natáhl paži a vzal si ho znovu na mušku. Tentokrát kulkami nešetřil a napral do něj bezmála celý zásobník. Konečně se <emphasis>bezduchý </emphasis>skácel naznak na asfalt, paže a nohy rozhozené do stran –</p>

<p>Vtom Butch uslyšel za zády jakési ostré pleskavé zvuky, skoro jako by spustila střelbu další pistole.</p>

<p>Bleskově se otočil a přidřepl si, glock popadl obouruč, aby měl jistější a přesnější mušku… A do háje.</p>

<p>Z domu vyběhla žena s dítětem, pološílená hrůzou. A měla k útěku pádný důvod. V patách za ní se hnal mohutný chlap s vražedně zatvrzelým výrazem v obličeji a s ruční motorovou pilou přes rameno. Ten cvok byl očividně připravený své oběti pokosit svištící čepelí, odhodlaný a schopný je zabít, rozřezat na kusy.</p>

<p>Butch pozvedl hlaveň o pět centimetrů, zaměřil na mužovu hlavu a stiskl spoušť –</p>

<p>Naneštěstí právě v okamžiku, kdy se za civilistou objevil Vishous a sahal po pile.</p>

<p>„Do hajzlu!“ Butch se pokusil zastavit ukazováček na spoušti, ale pistole se vzepjala a vypustila střelu –</p>

<p>Vzápětí ho někdo popadl za hrdlo. Ten druhej smraďoch s pistolí se do toho vložil zatraceně rychle…</p>

<p>Butch se ocitl ve vzduchu a dopadl na kapotu escalade bezmála stejně rázně, jako by byl baseballová pálka. Při nárazu mu vypadl z ruky glock a se zvučným třesknutím se odrazil od kovového plátu.</p>

<p>Zatracená práce… Vrazil ruku do kapsy kabátu, kde nosil vyskakovací nůž. Rukojeť mu sama od sebe vklouzla do dlaně, jako by čekala na svou příležitost. Uvolnil paži, a když čepel vystřelila, strhl trup doleva a zapíchl ji do boku zabijákovi, který ho držel v šachu.</p>

<p>Bolestně zavyl a pustil ho.</p>

<p>Butch mu zprudka strčil do hrudi a shodil ho ze sebe. Jak nemrtvý na zlomek vteřiny znehybněl ve vzduchu, Butch se rozmáchl nožem. Ostří proťalo <emphasis>bezduchému </emphasis>hrdlo, z něhož se vyvalil gejzír černé krve.</p>

<p>Butch skopl bezvládné tělo na zem a otočil se k domu.</p>

<p>Vishous zápolil s maníkem s pilou, uskakoval před vířícím ocelovým listem a přitom muži zasazoval dobře mířené rány. Žena s dítětem v náruči se hnala přes postranní dvorek, pronásledovaná dalším <emphasis>bezduchým, </emphasis>který se k ní blížil zprava.</p>

<p>„Zavolal jsem Rhage!“ křikl Vishous mezi jednotlivými údery.</p>

<p>„Ta ženská s dítětem!“ zaječel Butch a vyrazil. Okamžitě nabral rychlost, dlouhými skoky se odrážel od země, vykopával kolena bezmála až k hrudi… a modlil se, aby byl na místě včas, aby byl dostatečně rychlý… Prosím, aspoň tentokrát…</p>

<p>Vymrštil se a skočil po <emphasis>bezduchém </emphasis>jako brankář po míči. Jak padali na zem, zařval na ženu, ať běží pryč.</p>

<p>Zaslechl výstřely, ale měl příliš napilno, než aby jim věnoval pozornost. Převaloval se s <emphasis>bezduchým </emphasis>po záplatách rozbředlého sněhu, navzájem do sebe bušili a střídavě se drželi pod krkem. Věděl, že jestli to takhle bude pokračovat ještě chvíli, prohraje, a tak se z jakéhosi zoufalého popudu kombinovaného s neodbytným instinktem přestal prát, na okamžik poskytl soupeři výhodu… a zadíval se mu do očí.</p>

<p>Bezprostřední kontakt a strašlivé sjednocení, jež mezi nimi vytvořilo pevné pouto, ihned zabralo a zasáhlo je tak intenzivně, že oba znehybněli. A hrozivé spojení vyvolalo v Butchovi neúprosné nutkání nepřítele pozřít.</p>

<p>Otevřel ústa k nádechu.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá první</strong></p>

<p>P</p>

<p>an X ležel na silnici, prostřílený jako řešeto. Přestože z něj krev jen crčela, nedokázal odtrhnout oči z člověka, který měl být mrtvý. Rval se jako lev a vedl si dobře, zejména když srazil <emphasis>bezduchého </emphasis>k zemi, nicméně z téhle šarvátky vyjde jako poražený. Jak jinak. Zabiják ho převalil na záda, připravený udělat s ním krátký proces –</p>

<p>Ale vtom oba zápasící muži ztuhli a dynamika boje se změnila. Zákony síly a oslabení přestaly fungovat. Zabiják byl nahoře, ale ten muž měl navrch.</p>

<p>Pan X zatajil dech. Něco se tam děje… Něco…</p>

<p>Z ničeho nic se nad dvojicí zhmotnil blonďatý bratr. Vrhl se na <emphasis>bezduchého, </emphasis>a jak ho zvedl, přerušil svazek, jímž byl člověk s nemrtvým spojený –</p>

<p>Ze stínů vyšel Van a zatarasil panu X výhled. „Co kdybych vás odsud odvezl?“</p>

<p>To bude pravděpodobně nejmoudřejší. Cítil, že za pár minut omdlí. „Jo… a hoď sebou.“</p>

<p>Když ho Van zvedl z asfaltu a spěchal s ním k minivanu, hlava mu nadskakovala, jako by ji měl špatně přirostlou ke krku, nicméně ještě stačil sledovat, jak světlovlasý válečník <emphasis>bezduchého </emphasis>bodl do prsou a pak se sklonil k ležícímu člověku.</p>

<p>Cháska jedna mizerná…</p>

<p>Pan X zavřel oči. A děkoval bohu, že se může spolehnout na to, že Van Dean je příliš velký zelenáč, než aby věděl, že <emphasis>bezduší </emphasis>své raněné spolubojovníky nezachraňují, ani je neodvážejí do bezpečí. Zasažený zabiják zůstává na místě, kde padl, buď aby ho některý z bratrů bodl a tak odeslal zpátky Omegovi, anebo aby tam vypustil duši.</p>

<p>Cítil, jak ho Van nakládá do dodávky, slyšel, jak startuje motor. Auto se dalo do pohybu. Pomalu se přetočil naznak a ohmatal si hruď, aby zhodnotil střelné rány. Dostane se z toho. Nějakou chvíli to sice potrvá, ale jeho tělo na tom není tak zle, aby se nezregenerovalo.</p>

<p>Když Van ostře řízl zatáčku, pana X to odhodilo na dveře. Hlasitě zavrčel.</p>

<p>Van se k němu otočil. „Pardon.“</p>

<p>„Kašli na to. Hlavně ať už jsme odsud pryč.“</p>

<p>Hukot motoru znovu zesílil. Pan X zavřel oči. Jak to, že je ten člověk živ a zdráv? To je vážná komplikace. Nesmírně vážná. Co se stalo? A jak je možné, že Omega neví, že zůstal naživu? Už jen proto, že je z toho muže cítit pánova přítomnost?</p>

<p>Na znepokojující otázky sotva najde odpověď. Mnohem důležitější je rozhodnout, jestli má nebo nemá říct Omegovi, že se na vlastní oči přesvědčil o tom, že infikovaný člověk žije. Ta neblahá zpráva by si taky mohla vynutit změnu ve vedení Společnosti a pan X by byl jednou pro vždy zbavený funkce. Přece pánovi odpřísáhl, že Bratrstvo toho chlapa zlikvidovalo. Kdyby vyšlo najevo, že to není pravda, vypadal by jako idiot.</p>

<p>Nicméně on sám je naživu a na téhle straně reality a musí se tady udržet, dokud Van Dean nezesílí a nedostane se k moci. Novinku o lidském trojském koni si nechá pro sebe.</p>

<p>To ovšem neznamená, že ten muž není obrovskou přítěží… Musí se ho co nejdřív zbavit.</p><empty-line /><p>Butch ležel na sněhem pokryté zemi a lapal po dechu, dosud v zajetí toho, co se stalo v okamžiku, kdy se jednomu ze zabijáků dostal k tělu. Zvedl se mu žaludek.</p>

<p>Kde se Rhage fláká? Potom, co přerušil spojení mezi ním a <emphasis>bezduchým </emphasis>a vyřadil ho z provozu, zmizel v lese, aby se přesvědčil, že se po okolí nepotulují další zabijáci.</p>

<p>Proto bude lepší, když se pokusí postavit na nohy a poohlédne se po nějaké zbrani.</p>

<p>Sotva se nadzvedl na loktech, spatřil na odlehlém konci trávníku matku s holčičkou. Krčily se za kůlnou a tiskly se k sobě, paže navzájem propletené jako liána. Do háje… Vždyť ty dvě zná. Zahlédl je na Haversově klinice. Marissa u nich byla na návštěvě, když tenkrát odcházel z karantény.</p>

<p>Jo. Na beton jsou to ony. Ta malá má nohu v sádře.</p>

<p>Ubožačky, pomyslel si. Schoulené v objetí vypadají na chlup stejně jako kterékoli lidské oběti, s nimiž měl co do činění během své služby u policie. Ten pohled poznamenaný protrpěným traumatem zná až moc dobře: vytřeštěné oči, bledý obličej a zmařené iluze o životě, který už není takový jako dřív, a nejspíš už takový nikdy nebude.</p>

<p>Zvedl se a pomalu se k nim blížil.</p>

<p>„Jsem –,“ málem řekl policejní vyšetřovatel. „Jsem váš přítel. Vím, kdo jste, a postarám se o vás.“</p>

<p>Matka pozvedla rozšířené oči od dceřiných zcuchaných vlasů.</p>

<p>Aniž zvýšil hlas nebo přistoupil blíž, ukázal na escalade. „Byl bych rád, kdybyste se obě posadily dovnitř. Dám vám klíče, abyste si mohly zamknout dveře a cítily se v bezpečí. Já a můj společník mezitím prohledáme dům, souhlasíte? A pak vás dopravíme k Haversovi.“</p>

<p>Čekal, zatímco si ho matka pátravě a s nedůvěrou měřila. Věděl, co se jí honí hlavou. Ublíží jí nebo dítěti? Má vůbec věřit příslušníku opačného pohlaví? Má ho poslechnout? Ale co jiného jí zbývá?</p>

<p>Sevřela dcerku v náruči, zvolna se napřímila a natáhla ruku. Přistoupil k ní a vložil jí klíče do dlaně s vědomím, že Vishous má rezervní, takže se do auta stejně dostanou, pokud to bude nezbytné.</p>

<p>Žena se otočila a rozběhla se k autu; holčička ji křečovitě objímala kolem krku.</p>

<p>Butch se za nimi díval a věděl, že výraz v dětské tváři ho bude pronásledovat ve snech. Na rozdíl od své matky je dívenka naprosto klidná. Jako by na podobné násilí byla zvyklá odjakživa.</p>

<p>Zaklel, odklusal k domu a křikl: „Hej, Vishousi, jdu dovnitř!“</p>

<p>Hlas jeho přítele se ozval z prvního patra. „Nikdo už tady není. Nestačil jsem si všimnout poznávací značky toho minivanu, co ujel.“</p>

<p>Butch si prohlédl nehybné tělo mezi dveřmi. Upíra odhadl zhruba na čtyřiatřicet let. Tak koneckonců vypadají všichni, dokud nezačnou stárnout.</p>

<p>Nohou strčil do mužovy hlavy. Byla uvolněná, dočista bez vlády.</p>

<p>Na schodech zaduněly Vishousovy těžké boty. „Je po něm, co?“</p>

<p>„Jo. Dostals ho – Krucinál, krvácíš na krku. Nepostřelil jsem tě?“</p>

<p>V si sáhl na hrdlo a zadíval se na krev, která mu ulpěla na dlani. „Nevím. Přesunuli jsme se do domu a on mě zahnal do kouta. Možná o mě škrtnul tou zatracenou pilou. Kde je Rhage?“</p>

<p>„Tady.“ Hollywood vešel do chodby. „Pročesal jsem les. Vzduch je čistej. Kde je ta žena s tou malou?“</p>

<p>Butch kývl k předním dveřím auta. „V escalade. Měli bychom je odvézt na kliniku. Žena má čerstvé pohmožděniny.“</p>

<p>„Odvezeme je tam spolu,“ rozhodl V. „A ty se vrať k dvojčatům, Hollywoode.“</p>

<p>„Jasná zpráva. Míří na lov do centra města. Opatrujte se, vy dva.“</p>

<p>Když se Rhage odhmotnil, Butch se zeptal: „Co provedeš s ním?“</p>

<p>„Odneseme ho za dům. Až za pár hodin vyjde slunce, postará se o něj.“</p>

<p>Vzali mrtvého muže, prošli s ním zanedbaným domem a složili ho vedle zuboženého koženého ušáku.</p>

<p>Butch se zastavil a zadíval se na vyříznuté zadní dveře. „Ten chlapík se tady objevil s motorovou pilou a tudy se dostal dovnitř k manželce a dítěti. Samotu si vyhlídli <emphasis>bezduší </emphasis>a šťastnou shodou okolností zvolili k přepadení dnešní noc.“</p>

<p>„Trefa.“</p>

<p>„Máte víc podobných případů domácího násilí?“</p>

<p>„Na starým kontinentě jo. Ale tady jsem skoro o ničem neslyšel.“</p>

<p>„Možná je spíš nikdo nenahlásil.“</p>

<p>V si promnul pravé oko, ve kterém mu pocukávalo. „Možná. Jasně… To bude tím.“</p>

<p>Prošli troskami dveří a co nejsvědomitěji je zabezpečili. Cestou z domu zahlédl Butch v koutě obývacího pokoje ošumělého plyšáka, kterého tam podle všeho někdo upustil. Zvedl tygříka a zamračeně se na něj zadíval. Ta věcička váží nejmíň tunu.</p>

<p>Vsunul si hračku pod paži, vyndal mobilní telefon a rychle vyřídil dva hovory. Vishous se zatím snažil zprovoznit přední dveře do té míry, aby se aspoň dovřely. Pak společně zamířili k escalade.</p>

<p>Butch se opatrně přitočil k autu ze strany řidiče a natáhl ruce před sebe, v jedné umolousaného tygříka. Vishous obešel stejně pomalu a zvolna kapotu a stanul přibližně metr od dveří spolujezdce. Načež oba znehybněli.</p>

<p>Ze severu se přihnal vítr. Poryv ledového a vlhkého vzduchu Butchovi připomněl čerstvé bolístky a rány utržené při rvačce s <emphasis>bezduchým</emphasis>.</p>

<p>Po chvíli zámky ve dveřích vozu s hlasitým cvaknutím povolily.</p><empty-line /><p>John se nemohl na Blaylocka vynadívat. A teď ve sprchách si ho mohl dobře prohlédnout. Jeho spolužák má obrovské tělo samý sval. Rozložitá ramena, širokou hruď, pevné břicho, nohy jako sloupy a bicepsy jako vzpěrač. Nadto měří o dobrých patnáct centimetrů víc než předtím. Takže teď může mít tak metr devadesát. Paráda.</p>

<p>Ale jako by ho to ani trochu netěšilo. Pohybuje se neohrabaně a při sprchování je povětšinou otočený ke kachlíkové stěně. Soudě podle ucukávání ho mýdlo musí pálit nebo jinak dráždit, případně má něco v nepořádku s pokožkou. A opakovaně se pokouší stoupnout pod proud vody, ale pokaždé ustoupí a poopraví teplotu.</p>

<p>„Snad ses do něj nezamiloval? Bratři by na něj mohli začít žárlit.“</p>

<p>John zabodl zrak do Lashe. Se samolibým úsměvem si mydlil útlou hruď, na silném řetízku s diamanty zachycenou pěnu.</p>

<p>„Ty, Blayi, radši to mejdlo drž pevně, aby ti nevypadlo. Tuhle Johnny tě přímo hltá očima.“</p>

<p>Blaylock poznámku ignoroval.</p>

<p>„Hej, Blayi, slyšels mě? Nebo sníš o tom, jak před tebou Johnny klečí?“</p>

<p>John si stoupl před Lashe, aby mu znemožnil pohled na druhého spolužáka.</p>

<p>„Božínku, snad ho nechceš bránit?“ Lash vrhl pohled na Blaylocka. „Blay žádnýho ochránce nepotřebuje, že ne? Teď je z něho pořádnej chlapák, viď, Blayi? Pověz, kdyby ti ho chtěl Johnny vykouřit, nechal bys ho? Vsadím se, že jo. Hádám, že na to dokonce čekáš. Z vás dvou bude totiž moc pěknej –“</p>

<p>John po něm skočil, srazil ho na mokré dlaždice a… zmlátil ho do bezvědomí.</p>

<p>Jako by byl v režimu autopilota. Poháněný zuřivou nenávistí mu znovu a znovu zasazoval rány pěstí do obličeje, až se mokrá dlažba zbarvila jasně červenou krví, která odtékala s vodou kanálkem uprostřed místnosti. Nedbal na to, kolik párů rukou ho drží za ramena, tloukl a bušil jako smyslů zbavený.</p>

<p>A najednou ho něco zvedlo do vzduchu, vysoko nad Lashe.</p>

<p>Zoufale se pral s tím, kdo ho držel, a bojoval a škrábal, přestože si nejasně uvědomoval, že ostatní ustoupili stranou a ustrašeně se krčí v koutě.</p>

<p>John kolem sebe tloukl a kopal a ječel, aniž vydal jediný zvuk, i když ho někdo vlekl ze sprch. Ze šatny. Chodbou. Zarýval se prsty do čísi paže a třískal do pevného těla, dokud nedopadl na modré podložky v tělocvičně tak prudce, až mu náraz vyrazil dech.</p>

<p>V první chvíli ležel bez hnutí a zíral na stropní žárovky chráněné pletivem, ale sotva mu došlo, že ho něco tlačí k zemi, znovu se začal rvát. Otevřel pusu, vycenil zuby a zakousl se do silného zápěstí, které měl blízko úst.</p>

<p>Najednou se ocitl na břiše, přišpendlený těžkým závažím zaraženým mezi lopatkami.</p>

<p>„Wrathe! Ne!“</p>

<p>Jméno zaregistroval jen okrajově. Královnin hlas jakbysmet. Byl vzteky bez sebe, zbavený vůle, úsudku, rozumu.</p>

<p>„Vždyť ho to bolí!“</p>

<p>„Nepleť se do toho, Beth!“ Johnovi vnikl do ucha králův drsný hlas. „Už jsi skončil, chlapče? Nebo si do mě chceš kousnout ještě jednou?“</p>

<p>John mechanicky zápolil dál, i když se téměř nemohl hýbat a docházely mu síly.</p>

<p>„Wrathe, prosím, pusť ho –“</p>

<p>„Tohle je jen mezi námi dvěma, <emphasis>leelan</emphasis>. Běž do šatny a postarej se o toho druhýho klacka. Budeme ho muset dopravit k Haversovi.“</p>

<p>Po tlumeném zaklení se zavřely dveře tělocvičny.</p>

<p>Teď se Wrathův hlas ozval přímo vedle Johnovy hlavy. „Myslíš, že když někoho zmlátíš, stane se z tebe chlap?“</p>

<p>John se vzepřel proti zátěži na zádech. Bylo mu jedno, že je to král. Cítil jen vztek. Neovladatelný vztek, který mu proudil tělem místo krve.</p>

<p>„Myslíš, že když dáš tomu velkohubýmu šmejdovi co proto a rozbiješ mu ksicht na kaši, dostaneš se do Bratrstva? Co?“</p>

<p>John se znovu pokusil nadzvednout trup. Ale pak mu na zátylku přistála těžká ruka a srazila ho obličejem na žíněnku.</p>

<p>„O rváče nestojím. Potřebuju vojáky. Chceš vědět, jakej je mezi nima rozdíl? Vojáci myslí.“ Tlak na šíji zesílil, až John nedokázal ani zamrkat, jak měl vypoulené bulvy. „Vojáci <emphasis>myslí</emphasis>.“</p>

<p>Najednou závaží zmizelo a on se s námahou a zajíkavě nadechl. Vzduch mu sykavě proudil skrz zaťaté zuby a stékal vyprahlým hrdlem.</p>

<p>Nádech. Výdech. A zase nádech.</p>

<p>„Vstaň.“</p>

<p><emphasis>Vyliž si, </emphasis>pomyslel si John. Nicméně se vzepřel na rukou. Jako by měl to svý idiotský neduživý, hubený tělo připoutaný k podlaze řetězy. Jednoduše se nedokázal odlepit ze země.</p>

<p>„<emphasis>Vstaň.</emphasis>“</p>

<p><emphasis>Dej mi pokoj.</emphasis></p>

<p>„Cos to řekl?“ V podpaží ho popadly silné prsty, trhnutím ho zvedly a on se v příští chvíli ocitl tváří v tvář králi. Který byl zdravě dožraný.</p>

<p>Tehdy mu konečně došlo, jak fatálně to podělal. Hrudí mu projel osten strachu.</p>

<p>Wrathovy obnažené špičáky se zdály skoro stejně dlouhé jako Johnova lýtka. „Myslíš, že tě neslyším jen proto, že nemůžeš mluvit?“</p>

<p>John visel ve vzduchu jen chvilku. Když dopadl na zem, podlomila se pod ním kolena a on se sesypal na modrou podložku.</p>

<p>Wrath si ho s opovržením měřil. „Máš štěstí, že tady není Tohr a nevidí to.“</p>

<p><emphasis>To není fér, </emphasis>chtěl zařvat John. <emphasis>To není fér!</emphasis></p>

<p>„Myslíš, že za tohle by na tebe byl Tohr pyšný?“</p>

<p>John se vyškrábal na nohy, kymácivě se postavil a upřel rozzlobený pohled na Wratha.</p>

<p><emphasis>Tohle jméno nevyslovuj, </emphasis>naznačil rty. <emphasis>Jeho jméno přede mnou už nikdy neříkej.</emphasis></p>

<p>Z ničeho nic mu spánky proťala palčivá bolest. V duchu slyšel Wrathův hlas, jak donekonečna opakuje slovo <emphasis>Tohrment. </emphasis>Přitiskl si dlaně na uši, zakopával o vlastní nohy, couval a ustupoval.</p>

<p>Wrath vykročil za ním a neúprosně ho tlačil před sebou. Tohrovo jméno znělo čím dál hlasitěji, až přešlo v ječivou, bezútěšnou, rytmicky dunící litanii. Pak John uviděl Tohrmentův obličej, a sice tak zřetelně, jako by stál před ním. Temně modré oči. Krátce zastřižené tmavé vlasy. Ostré linie tváře.</p>

<p>Otevřel ústa a rozkřičel se. Nevyšel z nich žádný zvuk, ale John ječel a vřískal, dokud ho nepřemohl pláč. Ochromený žalem ze ztráty jediného otce, kterého poznal, si zakryl oči, svěsil ramena a schoulil se do sebe, zatímco jeho nedospělým tělem otřásaly prudké vzlyky.</p>

<p>V okamžiku, kdy to vzdal, utrpení ustalo. Zvuky ztichly. Obrazy se vytratily.</p>

<p>Zvedly ho silné paže.</p>

<p>John se znovu rozječel, ale tentokrát stravovaný trýzní, ne vztekem. Protože se neměl o co opřít, chytil se Wrathových mohutných ramen. Toužil jen po tom, aby to trápení přešlo… Aby všechna ta bolest a vzpomínky, jež se snažil pohřbít hluboko v nitru, odplavilo milosrdné zapomnění. Změnil se v jednu nesmírnou zející ránu zjitřenou emocemi a krutými pohmožděninami na duši, způsobenými ztrátami v životě a tragickými okolnostmi.</p>

<p>„Do háje…“ Wrath ho mírně kolébal v náruči. „Už je dobře, chlapče. Zpropadeně…“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá druhá</strong></p>

<p>M</p>

<p>arissa vystoupila z mercedesu a sklonila se k okénku. „Počkáte na mě, Fritzi? Ráda bych ještě zajela do svého nového domu.“</p>

<p>„Samozřejmě, paní.“</p>

<p>Otočila se a zadívala se k zadnímu vchodu Haversovy kliniky, zvědavá, jestli ji její bratr vůbec pustí dovnitř. „Marisso.“</p>

<p>Obrátila se. „Bože můj… Butchi,“ Rozběhla se k escalade. „Jsem ráda, žes mi zavolal. Jsou v pořádku? Řekni, že jsou…“</p>

<p>„Jo. Teď jsou na prohlídce.“</p>

<p>„A ty?“</p>

<p>„Já jsem v pohodě. Napadlo mě, že počkám venku, protože… Však víš.“</p>

<p>Ví. Havers ho určitě nemá zájem vidět. A dost možná mu neudělá radost ani její návštěva.</p>

<p>Marissa znovu vrhla pohled k zadnímu vchodu. „Ta matka s holčičkou se ale nemůžou vrátit domů, že ne?“</p>

<p>„V žádném případě. <emphasis>Bezduší </emphasis>o jejich domě vědí a není v něm bezpečno. Což nebylo ani předtím.“</p>

<p>„Co <emphasis>hellren </emphasis>té ženy?“</p>

<p>„Je… Postarali jsme se o něj.“</p>

<p>Ztráta každého civilisty je tragédie, ale v tomhle případě pocítila obrovskou úlevu. Ovšem jen do té doby, než jí došlo, že se k incidentu připletl Butch.</p>

<p>„Miluju tě,“ vyhrkla. „Proto nechci, abys bojoval s <emphasis>bezduchými. </emphasis>Jestli o tebe z nějakého důvodu přijdu, můj život ztratí smysl.“</p>

<p>Vykulil oči a ona si uvědomila, že spolu zdánlivě strašně dlouho nemluvili o lásce. Pravidlo číslo jedna začne uplatňovat i v téhle oblasti. Protiví se jí trávit dny bez něj, mrzí ji, že se navzájem odcizili, a už nehodlá jejich vztah déle zanedbávat.</p>

<p>Butch k ní přistoupil a zvedl ruce k jejímu obličeji. „Proboha, Marisso… nemáš tušení, jak moc pro mě znamená, cos mi právě řekla. Potřeboval jsem to vědět. Potřebuju to cítit.“</p>

<p>Něžně ji políbil, šeptal jí milostná slůvka a láskyplně držel v objetí její chvějící se tělo. Neřekli si zdaleka všechno, a ať už jim v tom bránily rozpaky nebo okolnosti, v tu chvíli to bylo lhostejné. Musela se s ním nějakým způsobem znovu sblížit.</p>

<p>Když od ní poodstoupil, řekla: „Já teď půjdu dovnitř. Počkáš na mě? Chci ti ukázat svůj nový dům.“</p>

<p>Zlehka jí přejel prsty po tváři. Oči mu však zjihly a zesmutněly. „Počkám. Moc rád se podívám, kde budeš bydlet.“</p>

<p>„Nezdržím se dlouho.“</p>

<p>Znovu ho políbila a vykročila ke vstupu na kliniku. Připadala si jako vetřelec, a proto ji překvapilo, že byla bez problémů vpuštěna na oddělení. Nicméně věděla, že to nic neznamená a že mohou nastat komplikace. Jak s ní výtah klesal do podzemí, roztržitě si pohrávala s pramínky vlasů, znervóznělá vidinou nevyhnutelného setkání s Haversem. Ztropí jí bratr scénu?</p>

<p>Po vstupu do čekárny se jí okamžitě ujal zdravotnický personál, který očividně přesně věděl, proč přišla, a ošetřovatelka ji odvedla k pokoji nově přijatých pacientek. Zaklepala a strnula.</p>

<p>Havers si povídal s dívenkou s nohou v sádře. Zvedl hlavu. Rysy ve tváři mu ztvrdly a slova uvízla v hrdle. Posunul si brýle a dlouze si odkašlal.</p>

<p>„Tys přišla!“ zavýskla holčička.</p>

<p>„Ahoj,“ pozdravila ji a zvedla ruku.</p>

<p>„Na okamžik mě omluvte,“ prohodil Havers k matce. „Dojdu pro vaše propouštěcí zprávy. Ale jak jsem řekl, s odchodem nemusíte spěchat.“</p>

<p>Marissa se dívala, jak se k ní bratr blíží, a přemítala, jestli její přítomnost vůbec vezme na vědomí. Svým způsobem tak učinil. Když upřel pohled na kalhoty, které měla na sobě, trhl sebou.</p>

<p>„Marisso.“</p>

<p>„Haversi.“</p>

<p>„Vypadáš… dobře.“</p>

<p>Zdvořilé. Neosobní. Chladné. Ve skutečnosti jí sděloval, že vypadá jinak. A že to neschvaluje. „Daří se mi dobře.“</p>

<p>„Omluvíš mě, prosím?“</p>

<p>Odešel, aniž počkal na odpověď. V Marisse vzkypěl vztek, ale neklesla tak hluboko, aby mu dala volný průchod nevybíravě volenými výrazy. Místo toho přistoupila k posteli a posadila se na ni. Uchopila drobnou ruku holčičky do dlaní a snažila se přijít na to, co má říct, ale dívenčin melodický hlas ji předběhl.</p>

<p>„Můj otec je mrtvý,“ prohlásilo dítě lhostejně. „A <emphasis>mahmen </emphasis>má strach. Až odsud odejdeme, nebudeme mít kde spát.“</p>

<p>Marissa krátce zavřela oči a v duchu poděkovala Stvořitelce, že aspoň tenhle problém dokáže uspokojivě vyřešit.</p>

<p>Otočila se k matce. „Vím přesně, kam byste mohly jít. A můžu vás tam dopravit poměrně brzo.“</p>

<p>Matka zavrtěla hlavou. „Nemáme peníze –“</p>

<p>„Ale já na nájem mám,“ přerušila ji dcerka a zvedla z polštáře rozedraného tygříka. Zpřetrhala stehy na zádech hračky, do otvoru vsunula ruku a vyndala destičku přání. „Je ze zlata, že ano? Takže to jsou peníze… viď?“</p>

<p>Marissa se hluboce nadechla, aby se nerozplakala. „Ne. To je dárek ode mě. A žádný nájem platit nemusíte. Mám prázdný dům a potřebuju ho zaplnit.“ Znovu pohlédla na matku: „Budu moc ráda, když u mě zůstanete. Můžete se nastěhovat, jakmile nakoupím nábytek a další zařízení.“</p><empty-line /><p>Když John konečně zamířil do šaten, shledal, že ve výcvikovém středisku dočista osaměl. Wrath se vrátil do hlavní budovy, Lashe odvezli na kliniku a ostatní žáci dávno odjeli domů.</p>

<p>A to mu vyhovovalo. Do ohlušujícího ticha pustil sprchu, vstoupil pod ni a dlouho, předlouho na sebe nechal stékat proud horké vody. Tělo měl rozbolavělé, jako by se o něj pokoušela chřipka.</p>

<p>Kristepane. Všechno mu teprve docházelo. Kousl krále do ruky. Zmlátil spolužáka do bezvědomí.</p>

<p>Opřel se o stěnu obloženou dlaždičkami. Neočistily ho ani litry vody ani množství použitého mýdla, jímž si neustále přejížděl po těle. Stále si připadal… nečistý. Jako by se vymáchal v prasečí kejdě. Tak chutná zahanbení a průšvih.</p>

<p>Se zaklením sklopil zrak přes ubohé svaly na prsou, propadlé břicho, ostře vystupující kostnaté boky a titěrné pohlaví až k prstům u nohou. Pak sledoval pohledem dlaždičky až ke kanálku, do něhož stékala Lashova krev.</p>

<p>A uvědomil si, že ho mohl zabít. Přestal se ovládat. Byl jako utržený z řetězu.</p>

<p>„Johne?“</p>

<p>Zvedl hlavu. Ve vchodu do sprch stál Zsadist, ve tváři zcela lhostejný výraz.</p>

<p>„Až skončíš, přijď nahoru do sídla. Najdeš nás ve Wrathově pracovně.“</p>

<p>John přikývl a zavřel kohoutky. Je víc než pravděpodobné, že ho král vyloučí z tréninkového programu. Možná ho i vykáže z domu. Vůbec by ho to nepřekvapilo. Ale kam půjde, proboha?</p>

<p>Když Z odešel, John se vytřel ručníkem do sucha, oblékl se a vydal se přes chodbu do Tohrovy kanceláře, kde je vstup do podzemního tunelu. Prošel jí s očima zabodnutýma do země. V tu chvíli by se neuměl vypořádat s žádnou vzpomínkou na svého adoptivního otce. Ani s jedinou.</p>

<p>O pár minut později stanul ve dvoraně sídla před hlavním schodištěm. Pomalu stoupal do prvního patra po stupních potažených červeným kobercem, nesnesitelně unavený a prázdný. Vyčerpání se násobilo každým krokem. Dvojité dveře do Wrathovy pracovny zely dokořán a vycházely z nich hlasy. Poznal krále a několik dalších obyvatel sídla. Bude se mu po nich ukrutně stýskat.</p>

<p>První, čeho si po vstupu do místnosti všiml, bylo Tohrovo křeslo. Někdo tu ohavnou zelenou příšeru přestěhoval a postavil ji vlevo za trůn. Zvláštní.</p>

<p>John přistoupil blíž a čekal, až si ho všimnou.</p>

<p>Wrath se skláněl nad nevelkým vyřezávaným stolem zavaleným nějakými papíry a v ruce držel velkou lupu, která mu usnadňovala čtení. Po jeho boku, každý z jedné strany, stáli Zsadist a Phury, rovněž soustředění na mapu, kterou král studoval.</p>

<p>„Tady jsme objevili první mučírnu,“ upozornil Phury a ukázal na rozlehlou zelenou skvrnu. „Tady Vishous našel Butche. A tady jsem spatřil ten minivan, ve kterým se vozí <emphasis>bezduchý</emphasis>.“</p>

<p>„To je obrovský rozptyl,“ zahučel Wrath. „Spousta kilometrů.“</p>

<p>„Potřebujeme letadlo,“ mínil Zsadist. „Ze vzduchu se terén prohlíží mnohem snadněji.“</p>

<p>„To je fakt,“ přisvědčil král. „Ale musíme si dávat pozor. Kdybychom se dostali moc nízko nad zem, mohli bychom mít problémy s federálním leteckým úřadem.“</p>

<p>John se přišoural blíž ke stolu. Natáhl krk.</p>

<p>Wrath rezolutně posunul plachtu papíru dopředu, jako by skončil obhlídku terénu. Nebo… jako by Johna vybízel, aby se taky podíval. Ale místo aby se zaměřil na topografii, John upřel oči na královo předloktí. Otisk jeho zubů na silném zápěstí ho zahanbil, a tak raději zase couvl zpátky.</p>

<p>Vtom vešla do místnosti Beth s koženou krabicí plnou svitků převázaných červenými stuhami.</p>

<p>„Wrathe, je čas na malou instruktáž. Seřadila jsem je podle důležitosti.“</p>

<p>Když položila kazetu na stůl, Wrath se napřímil. Pak vzal její obličej do dlaní a políbil ji na ústa a z obou stran na krk. „Děkuju, <emphasis>leelan</emphasis>. Podívám se na to, i když má každou chvíli přijít Vishous a Butch s Marissou. Sakra, to mi něco připomnělo. Už jsem ti říkal, že Rada <emphasis>urozených </emphasis>přišla s úžasným nápadem? Navrhujou závaznou <emphasis>sehkluzi </emphasis>pro všechny nesvázané ženy.“</p>

<p>„Děláš si legraci.“</p>

<p>„Zatím ten návrh neprošel, ale podle Rehvenge je hlasování na spadnutí.“ Král se obrátil k Zsadistovi a Phurymu. „Vy dva se poohlédněte po letadle. Je mezi námi někdo, kdo umí pilotovat?“</p>

<p>Phury pokrčil rameny. „Já jsem kdysi létal. A mohli bysme do toho zapojit Vishouse –“</p>

<p>„Do čeho mě chcete zapojit?“ zjišťoval V, který vešel do pracovny.</p>

<p>Wrath se na něj zadíval. „Co bys řekl cessně, bratříčku?“</p>

<p>„Paráda. Že by První upíří peruť?“</p>

<p>Za V vešli Butch s Marissou. A drželi se za ruce.</p>

<p>John ustoupil stranou a zhodnotil výjev, který se mu nabízel. Wrath vážným tónem rozprávěl s Beth, zatímco V, Butch a Marissa si o něčem živě podívali. Z a Phury vyšli z pracovny.</p>

<p>Zmatek. Pohyb. Jasný cíl. Král při kralování. To je Bratrstvo v akci. A John má tu čest být při tom… aspoň na kratičkou dobu, než ho odsud navždy vykopnou na ulici.</p>

<p>V naději, že na něj možná zapomněli, se rozhlédl, kam by se posadil, a zakotvil zrakem na Tohrově křesle. Přikradl se k němu podél stěny a vděčně sklesl na prodřenou, potrhanou kůži. Odsud bude mít skvělý výhled: na Wrathův stůl, na všechno, co je na něm, na dveře, kudy vcházejí a odcházejí bratři, do všech koutů místnosti.</p>

<p>Složil nohy pod sebe a naklonil se dopředu, aby slyšel, co si Beth a Wrath povídají o Radě <emphasis>urozených</emphasis>. Páni. Ti dva tvoří senzační tým. Ona mu pohotově a moudře radí a on ji pozorně poslouchá.</p>

<p>Jak Wrath přikývl na její další návrh, dlouhé vlasy se mu svezly po rameni a spadly na stůl. Odhrnul je a naklonil se ke straně, otevřel zásuvku a vyndal z ní kroužkový zápisník a propisovačku. Aniž se otočil, nastrčil psací potřeby za záda rovnou Johnovi pod nos.</p>

<p>John je od něj chvějícíma se rukama přijal.</p>

<p>„Takže, <emphasis>leelan, </emphasis>taková je <emphasis>glymera</emphasis>. Z toho jejich věčnýho schůzování nikdy nic dobrýho nevzešlo. Jen samý nesmysly.“ Wrath zavrtěl hlavou a pak vzhlédl k Vishousovi, Butchovi a Marisse. „Copak máte vy tři za lubem?“</p>

<p>John zaslechl tlumený hovor, ale momentálně ho nedokázal jasně vnímat. Bože, co když ho bratři přece jen nevyhodí… Co když…</p>

<p>Zamrkal a zaměřil se na Marissina slova. „Nemají kam jít, tak jsem je ubytovala u sebe v domě, který jsem si nedávno pronajala. Wrathe, ale ony potřebují dlouhodobou péči a pomoc, a kromě toho mám obavu, že v podobné situaci nejsou zdaleka samy. Myslím, že existují mraky žen, které se nemají na koho obrátit buď proto, že jejich partnery zavraždili <emphasis>bezduší, </emphasis>anebo zemřeli přirozenou smrtí. Pak jsou bohužel i takové, které jejich muži týrají a zneužívají. Kéž by se mohly spolehnout na nějakou organizaci –“</p>

<p>„Jasně. Něco takového rozhodně potřebujeme. Kromě tisíce dalších věcí.“ Wrath si promnul oči pod panoramatickými brýlemi a znovu se zahleděl na Marissu. „Dobrá. Vezmeš si to na starost. Zjisti, co pro podobné oběti dělají lidé. Vymysli, co všechno budeme potřebovat. Připrav předběžný rozpočet, požadavky na personál a vybavení.“</p>

<p>Marissa úžasem otevřela ústa. „Můj pane!“</p>

<p>Beth přikývla. „To je báječný nápad. A Mary ti pomůže. Se systémem sociálních služeb přišla do styku, když dělala dobrovolnici na Horké lince prevence sebevražd. V organizačních záležitostech ti určitě poradí. Mám dojem, že leccos ví i o systému právní ochrany pro ženy a o různých charitativních sdruženích.“</p>

<p>„Totiž… Ano… Půjdu do toho.“ Marissa se otočila na Butche a ten ji v odpověď obdařil povzbudivým pohledem. „Dobře… Zajdu za Mary.“ Jakoby omámená zamířila přes pracovnu ke dveřím. Před odchodem se zastavila. „Můj pane… V životě jsem nic takového nedělala. Pracovala jsem na klinice, to ano, ale –“</p>

<p>„Ty to zvládneš, Marisso. A jak mi onehdy řekl jeden můj přítel, až budeš opravdu potřebovat pomoc, požádáš o ni. Je to jasné?“</p>

<p>„Hm… Ano. Děkuju.“</p>

<p>„Čeká tě spousta práce.“</p>

<p>„Já vím…“ Udělala pukrle, ačkoli měla na sobě kalhoty.</p>

<p>Wrath se pousmál a pak se zadíval na Butche, který vystartoval za ní. „Hej, poldo, ty, Vishous a já si dneska v noci musíme o něčem promluvit. Je to důležitý. Ať jsi za hodinu zpátky.“</p>

<p>Butch mírně zbledl. Ale pak přikývl a spolu s Vishousem vyšel na chodbu.</p>

<p>Zatímco Wrath se znovu obrátil ke své <emphasis>shellan, </emphasis>John rychle něco napsal a podal zápisník Beth. Poté, co to nahlas přečetla králi, Wrath řekl: „Utíkej za nimi, chlapče. A tvou omluvu přijímám. Ode dneška budeš spát tady. Je mi jedno, jestli v tom příšerným křesle nebo v posteli v některém z pokojů v patře.“ Když John přikývl, král pokračoval: „A ještě něco. Každou noc ve čtyři hodiny se půjdeš projít se Zsadistem.“</p>

<p>John zahvízdal klesající melodii.</p>

<p>„Proč? Protože jsem tak rozhodl. Každou noc. Jinak tě vyloučím z výcviku a tím pádem i ze sídla Bratrstva. Kapišto? Dvakrát zahvízdej, jestli jsi mi rozuměl a souhlasíš s tím.“</p>

<p>John poslechl.</p>

<p>Pak rozpačitě naznačil <emphasis>děkuju </emphasis>a odešel.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá třetí</strong></p>

<p>P</p>

<p>ětačtyřicet minut nato stál Butch ve dveřích kuchyně a sledoval Marissu, Mary a Johna. Všichni tři se skláněli nad diagramem spolupracujících organizací sociálních služeb pro lidi v nouzi ve státě New York. Mary vysvětlovala přístup na konkrétních případech, aby Marisse ozřejmila, jak na sebe služby navazují, a Johna použila jako ukázkový příklad.</p>

<p>Ten kluk to rozhodně neměl snadné, pomyslel si Butch. Narodil se na veřejných záchodech na autobusovém nádraží, kde ho našel zřízenec, ten ho pak odnesl do katolického sirotčince. Pak žil u různých pěstounů, kteří skončili s „charitativní“ péčí poté, co na něj přestali dostávat podporu. A bylo hůř. V šestnácti svévolně ukončil vzdělání a tím se vyřadil ze sociálního systému. Bydlel sám a ve špíně a vydělával si jako umývač nádobí v bufetu centru města. Má štěstí, že to vůbec přežil.</p>

<p>A Marissa na beton pomůže dětem se stejným osudem, jaký měl John.</p>

<p>Butch si všiml, že s pokračující diskusí se její hlas změnil. Prohloubil se a vytratilo se z něho rozechvění. Byla soustředěnější, kladla zcela konkrétní a logické otázky. Uvědomil si, že je velice bystrá a že má pro tenhle obor cit i porozumění.</p>

<p>A on ji k zbláznění miluje. Zoufale touží, aby byl tím, koho potřebuje. Koho si zaslouží.</p>

<p>Vtom jako na zavolanou uslyšel těžké kroky a ucítil vůni tureckého tabáku. „Wrath čeká, poldo.“</p>

<p>Butch se dlouze zadíval na Marissu. „Tak, jdeme na to.“</p>

<p>Marissa vzhlédla. „Butchi? Uvítala bych, kdybys trochu popřemýšlel o možnostech zřízení ochranné složky.“ Poklepala na diagram. „Napadá mě řada případů, kdy budeme potřebovat prosadit zákon. Wrath bude muset zvážit zavedení civilního dozoru.“</p>

<p>„Udělám cokoli, zlato.“ Očima se vpíjel do její tváře. „Jen mi dej čas.“</p>

<p>Marissa přikývla, roztržitě se usmála a pokračovala v práci.</p>

<p>Nedokázal odolat. Přistoupil k ní a dotkl se jejího ramene. Když zvedla hlavu, políbil ji na ústa a zašeptal: „Miluju tě.“</p>

<p>Když vykulila oči, znovu ji políbil a otočil se k odchodu. Doufal, že regrese předků odhalí něco víc než jen irské pihovaté zrzky.</p>

<p>Vrátil se s Vishousem do pracovny. V extravagantně přezdobeném francouzském salonku byl jen Wrath, který stál před krbem, silnou paži opřenou o římsu. Zíral do plamenů, ve tváři zadumaný, ustaraný výraz.</p>

<p>„Můj pane?“ řekl V. „Máme čas?“</p>

<p>„Jo.“ Wrath jim pokynul, ať vejdou. Přitom se mu na prostředníku zaleskl černý diamant. „Zavřete dveře.“</p>

<p>„Nebude vadit, když si přivedu pomoc?“ V kývl směrem k chodbě. „Potřebuju, aby Rhage poldu přidržel, když bude třeba.“</p>

<p>„Dojdi pro něj.“ Po jeho odchodu se Wrath zadíval na Butche tak upřeně, až se mu oči za tmavými brýlemi rozzářily jako reflektory. „Nečekal jsem, že nám to Stvořitelka dovolí.“</p>

<p>„Jsem rád, že to schválila.“ Přesněji šťastnej jako blecha.</p>

<p>„Chápeš, do čeho půjdeš? Bude to zatraceně nepříjemný a tím pro tebe taky může všechno skončit.“</p>

<p>„Vishous mi všechno vysvětlil. Beru to.“</p>

<p>„Klobouk dolů, Butchi,“ zahučel Wrath obdivně. „Rozhodně s tím neděláš žádný velký štráchy.“</p>

<p>„Jak jinak mám zjistit, co ve mně je? Nemá smysl se v tom rejpat. Stejně si to nerozmyslím.“</p>

<p>Dvojité dveře se s cvaknutím zavřely a Butch se podíval přes pracovnu. Rhage měl vlhké vlasy, na sobě světle modré džínsy a černou flísovou bundu. Byl bosý. Butch naprosto nelogicky zaznamenal, že má úžasný i prsty u nohou. Bez jedinýho chloupku. A nádherně tvarovaný nehty. Ten mizera je dokonalej doslova od hlavy po paty.</p>

<p>„Ty vole,“ houkl Hollywood. „Vážně do toho půjdeš?“</p>

<p>Když Butch přikývl, Vishous si stoupl před něj a začal si stahovat rukavici. „Musíš si rozepnout košili, kámo.“</p>

<p>Butch se svlékl do pasu a hodil košili značky Turnbull &amp; Asser na pohovku. „Ten kříž si můžu nechat?“</p>

<p>„Jo. Ten by se roztavit neměl. Aspoň ne moc.“ V vsunul rukavici do zadní kapsy, vytáhl z poutek kalhot kožený opasek a podal ho Rhageovi. „Tohle mu dej mezi zuby a pevně drž, aby si nepřekousl jazyk. Ale nedotýkej se ho. Takhle zblízka tě to stejně kapánek přismahne, co naplat.“</p>

<p>Rhage si od něj vzal pásek, ale naléhavé klepání na dveře přípravy přerušilo.</p>

<p>Skrz dřevěný panel pronikl dovnitř Marissin hlas. „Butchi? Wrathe?“ Další klepání. Tentokrát hlasitější. „Můj pane? Děje se tam něco?“</p>

<p>Wrath pozvedl obočí na Butche.</p>

<p>Ten odpověděl: „Já s ní promluvím.“</p>

<p>Když Wrath otevřel dveře, Marissa vtrhla do místnosti. Stačil jeden pohled na Vishousovu nechráněnou ruku a Butchovu obnaženou hruď a zbledla jako stěna.</p>

<p>„Co mu to provádíte?“</p>

<p>Butch k ní přistoupil. „Chceme zjistit, jestli v sobě mám něco z vašeho druhu.“</p>

<p>Otevřela ústa. Pak se otočila k Wrathovi. „Zakaž jim to. Řekni jim, že to nesmí udělat. Pověz jim –“</p>

<p>„On to chce, Marisso.“</p>

<p>„Vždyť ho to zabije!“</p>

<p>„Marisso,“ oslovil ji Butch. „Za to riziko to stojí. Potřebuju to vědět.“</p>

<p>Zprudka se obrátila na patě. Z očí jí šlehaly blesky, tvář zrudlou vzteky. Chvíli bylo ticho. A pak mu vyťala políček.</p>

<p>„To je za to, že ti tak málo záleží na životě.“ A vzápětí ho udeřila podruhé. Ostré plesknutí se odrazilo od stropu. „A to je za to, žes mi neřekl, co se chystáš udělat.“</p>

<p>Po líci se mu rozlila palčivá bolest, která tepala spolu s rytmem jeho srdce.</p>

<p>„Můžete nás nechat minutku o samotě?“ řekl tiše, aniž spustil pohled z jejího obličeje.</p>

<p>Když bratři odešli, Butch se ji pokusil vzít za ruce, ale ona se mu vytrhla a objala si tělo pažemi.</p>

<p>„Marisso… je to jediný způsob, jak se z toho dostat.“</p>

<p>„Z čeho?“</p>

<p>„Existuje možnost, že bych mohl být takový, jakého mě potřebuješ –“</p>

<p>„Jakýho tě <emphasis>potřebuju?</emphasis><emphasis> </emphasis>Já tě potřebuju takovýho, jaký jsi! A potřebuju tě živýho!“</p>

<p>„Tohle mě nezabije.“</p>

<p>„Jasně. Nejspíš jsi to už někdy podstoupil, proto si tím jsi tak jistej, jo? Ani nevíš, jak se mi <emphasis>ulevilo</emphasis>.“</p>

<p><emphasis>„</emphasis>Musím to udělat.“</p>

<p>„Ne. Ty –“</p>

<p>„Marisso,“ sykl. „Zkus se vžít do toho, jak se cítím. Co musím vytrpět. Zkus si představit, že mě miluješ, ale že já musím být s jinou, abych se od ní mohl nakrmit, a ty s tím nemůžeš vůbec nic udělat. Nic na tom nezměníš. A tak to půjde měsíc po měsíci, rok po roce. Zkus si představit, že víš, že zemřeš jako první, a že mě kvůli tomu všemu chceš opustit. Že jsi podřadný člověk ve světě, ve kterém teď žiju já.“</p>

<p>„Má to znamenat, že bys radši zemřel, než zůstal se mnou?“</p>

<p>„Ujišťuju tě, že tohle mě nemůže –“</p>

<p>„A co bude dál? Myslíš, že té tvé praštěné logice rozumím? Jestli zjistíš, že máš opravdu upíří předky, znamená to, že se pustíš do dalšího šílenýho experimentu?“</p>

<p>„Tolik tě miluju –“</p>

<p>„Mlč, krucinál! Kdybys mě miloval, takhle by ses neničil. Kdybys mě miloval –“ Zlomil se jí hlas. „Kdybys mě miloval…“</p>

<p>Oči se jí zalily slzami. Trhaným pohybem si přitiskla ruce k obličeji a roztřásla se jako osika.</p>

<p>„Miláčku… Dopadne to dobře. Uvidíš.“ Díkybohu mu dovolila, aby ji objal. „Zlato –“</p>

<p>„Mám na tebe takovej vztek,“ zamumlala proti jeho hrudi. „Jsi příšerně arogantní, furiantskej trouba, kterej mi dělá jen starosti.“</p>

<p>„Jsem chlap, kterej se chce řádně postarat o milovanou ženu.“</p>

<p>„Jak říkám… zatracenej cvok. A slíbils, že mě už nebudeš chránit tím způsobem, že přede mnou všechno zatajíš.“</p>

<p>„Já vím. Udělal jsem chybu a teď mě to mrzí, ale chtěl jsem ti to říct, až bude po všem. A Vishousovi věřím jako nikomu na světě. Půjdu do toho za každou cenu. Nikdo a nic mi v tom nezabrání.“ Zvedl jí obličej a palcem jí setřel slzy. „Musím myslet na budoucnost. Je mi sedmatřicet. Mám za sebou tvrdej život na drogách a alkoholu. Bůhví, že za deset let tady taky nemusím být.“</p>

<p>„A jestli zemřeš teď, těch deset let mi bude chybět. Chci je strávit s tebou.“</p>

<p>„Ale já chci celá staletí. Tisíciletí. A chci, aby ses přestala krmit… od Rehvenge.“</p>

<p>Zavřela oči a zavrtěla hlavou. „Přísahám, že mezi námi o nic nejde –“</p>

<p>„Z tvé strany ne. Ale můžeš taky odpřísáhnout, že on po tobě netouží?“ Když neodpověděla, přikývl. „Myslel jsem si to. Nezazlívám mu to, ale ani se mi to nezamlouvá. Ačkoli… možná bys měla být s někým, jako je on. S někým ze stejné společenské vrstvy.“</p>

<p>„Butchi, na těch snobech mi už dávno nezáleží. Vždyť mě z <emphasis>glymery </emphasis>v podstatě vyštípali, copak si to neuvědomuješ? A je to tak lepší. Vlastně bych měla Haversovi poděkovat za to, že mě bezděčně přinutil k samostatnosti. Udělal mi tím obrovskou službu.“</p>

<p>„Jasně. Stejně mám chuť vyříkat si to s ním ručně.“</p>

<p>Pevně ji sevřel v náruči. Marissa utrápeně vzdychla. „Co chtějí udělat, když zjistí, že máš v sobě něco z našeho druhu?“</p>

<p>„O tom si promluvíme potom.“</p>

<p>„Ne.“ Odstrčila ho. „Nešetři mě. Chceš to udělat kvůli nám dvěma? Tak o tom se mnou mluv. Ne <emphasis>potom, </emphasis>ale teď.“</p>

<p>Prohrábl si vlasy a nadechl se. „V případě pozitivního výsledku chtějí provést proměnu skokem.“</p>

<p>Zvolna otevřela ústa. „Jak?“</p>

<p>„Vishous tvrdí, že to dokáže.“</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Nevím. Zatím jsme o tom nemluvili.“</p>

<p>Marissa si ho dlouze měřila a on věděl, že mu sčítá vroubky. Po chvíli řekla: „Tím, že jsi mě z toho všeho vyloučil, jsi porušil slib, který jsi mi dal.“</p>

<p>„Já vím… Podělal jsem to.“ Položil si dlaň na srdce. „Marisso, přísahám, že bych ti o tom řekl, jakmile bych věděl, že máme nějakou šanci. Nenapadlo by mě podstoupit proměnu, aniž bych si o tom s tebou nejdřív promluvil. Věř mi.“</p>

<p>„Nechci tě ztratit.“</p>

<p>„A já nechci, abys ztratila ty mě.“</p>

<p>Když zalétla pohledem ke dveřím, v místnosti se rozhostilo hluboké, bezmála hmatatelné ticho, které se mu lepilo na kůži jako chladná ranní mlha.</p>

<p>Konečně řekla: „Chci být při tom. Myslím při té regresi.“</p>

<p>Butch prudce vydechl. „Pojď ke mně. Potřebuju tě obejmout.“</p>

<p>Přitáhl si ji a obemkl celým tělem. Ramena měla strnulá, ale paže mu pevně ovinula kolem pasu.</p>

<p>„Butchi?“</p>

<p>„Copak?“</p>

<p>„Za ty políčky se ti omlouvat nebudu.“</p>

<p>Zabořil hlavu do jejího krku. „Zasloužil jsem si je.“</p>

<p>Přitiskl rty k její pokožce a zhluboka se nadechl ve snaze nasát její vůni nejen do plic, ale i do krve. Když se odtáhl, upřel oči na tepnu na straně jejího hrdla a pomyslel si: Panebože… prosím, ať pro ni mohu být něčím víc, než jsem teď.</p>

<p>„Tak ať to máme co nejdřív za sebou,“ řekla.</p>

<p>Políbil ji a otevřel Wrathovi, Vishousovi a Rhageovi.</p>

<p>„Jdeme na to, nebo ne?“ zeptal se V.</p>

<p>„Jo. Dej se do toho.“</p>

<p>Butch zavřel dveře a pak se spolu s Vishousem odebral zpět ke krbu.</p>

<p>Zezadu se k němu přitočil Rhage a chystal se mu vložit opasek mezi zuby. Butch se zadíval na Marissu. „To je v pořádku, zlato. Miluju tě.“ Pak pohlédl na Wratha. A jako by mu král četl myšlenky, přemístil se vedle Marissy. Připravený ji zachytit. Nebo zadržet.</p>

<p>Vishous k němu přistoupil tak blízko, až se navzájem téměř dotýkali hrudí. Opatrně přesunul zlatý kříž, takže mu teď visel na zádech. „Tak co, poldo? Rozjedeme to?“</p>

<p>Butch přikývl a pokusil se zakousnout do koženého řemenu tak, aby to bylo co nejméně nepříjemné… Když V zvedl ruku, připravil se na nejhorší.</p>

<p>Ale když mu dlaň jeho přítele přistála na obnažené hrudi, cítil jen hřejivou tíži. Svraštil čelo. To je všechno? Nic víc? Vyděsil Marissu k smrti, a pro nic za nic –</p>

<p>Rozhořčeně sklopil pohled.</p>

<p>Aha. To je <emphasis>druhá </emphasis>ruka.</p>

<p>„Chci, aby ses nejdřív uvolnil, kamaráde,“ vysvětloval Vishous a pomalu kroužil rukou přímo nad Butchovým srdcem. „Zhluboka dýchej. Čím budeš klidnější, tím to pro tebe bude snazší.“</p>

<p>Zvláštní shoda slov. Přesně to říkal Marisse, když se ji –</p>

<p>Aby se zbytečně nerozrušoval, vytlačil vzpomínku z mysli a pokusil se uvolnit ramena. Marná snaha.</p>

<p>„Zkusíme dýchat společně, poldo. Tak. Přesně tak. Správně. Nádech… a výdech. Dýchej se mnou. Jo. Dobře. Máme všechen čas na světě.“</p>

<p>Butch zavřel oči a soustředil se na konejšivý pocit, jejž mu navozovalo hlazení na prsou. Na teplo. Na krouživý pohyb.</p>

<p>„Tak se mi to líbí, poldo. Výborně. Je to příjemný, co? Jen klid…“</p>

<p>Kroužení se zpomalovalo a zpomalovalo. A Butchův dech se prohluboval a proudil mu do plic čím dál volněji. Srdce mu začalo klopýtat a jako by vynechávat, přestávky mezi stahy se neustále prodlužovaly. A celou dobu k němu Vishous promlouval… neuspěchaně, konejšivě, jako by ho sváděl, lákal, pronikal mu do mozku a uváděl ho do transu.</p>

<p>„Fajn, Butchi. Podívej se na mě. Ukaž mi ty svoje kukadla.“</p>

<p>Butch zvedl ztěžklá víčka a zakymácel se. Podíval se Vishousovi do obličeje.</p>

<p>Strnul. Zornice Vishousova levého oka se rozšiřovala, až zbyla jen černočerná tma. Žádné bělmo. Ani duhovka. Co to, kurva –</p>

<p>„Nic se neděje, Butchi. Neznepokojuj se tím, co vidíš. Podívej se do mého nitra. No tak. Zkus to. Podívej se tam, Butchi. Uvědom si moji ruku na svých prsou. Dobře… Teď chci, aby ses do mě vnořil. Uvolni se. Vnoř… se… do… mě…“</p>

<p>Butch se zaměřil na temno, které se před ním prostíralo, na dlaň pohybující se nad jeho srdcem… Nebo snad v jeho srdci…? Koutkem oka zpozoroval, jak se zvedá zářící ruka, ale byl tak zhypnotizovaný, než aby si z toho něco dělal. Klopýtal… Ne, vznášel se, plul vstříc báječnému vzduchoprázdnu, po hlavě se propadával do Vishouse…</p>

<p>Klesl do prázdnoty…</p>

<p>… do bezrozměrné tmy…</p><empty-line /><p>Pan X se probral, položil si ruku na hruď a ohledal svá zranění. Uspokojilo ho, že se hojí rychle, nicméně ještě pár dní potrvá, než se mu vrátí původní síla.</p>

<p>Opatrně zvedl hlavu a rozhlédl se po bytě, který byl kdysi útulným hnízdečkem jisté vzorové rodinky. Teď, když dům zabrala Vyhlazovací společnost, má místnost jen čtyři stěny, prošoupaný koberec a vybledlé závěsy.</p>

<p>Van vyšel z pusté a prázdné kuchyně a na místě strnul. „Vy jste vzhůru? Kristepane, já už myslel, že vás budu muset zahrabat na zahradě.“</p>

<p>Pan X zakašlal. „Podej mi laptop.“</p>

<p>Když mu Van přinesl počítač, pan X se vytáhl na loktech a opřel se zády o zeď. Ze startovací nabídky Windows XP pokračoval do složky s dokumenty v textovém editoru Word a otevřel soubor s názvem „Pracovní poznámky“. Přešel na nadpis „Červenec“ a pročetl si postřehy, které si poznamenal před devíti měsíci, kdy každý den svědomitě komentoval nějakou stručnou glosou. Tenkrát se poprvé stal velitelem <emphasis>bezduchých</emphasis>. Tenkrát mu na tom ještě záleželo.</p>

<p>Uvědomoval si, že Van rozpačitě postává opodál.</p>

<p>„Máme před sebou nový úkol, ty a já,“ oznámil mu roztržitě.</p>

<p>„Jo, vážně?“</p>

<p>„Zaměříme se na toho člověka, kterého jsme dneska v noci viděli. Musíme ho najít.“ Zarazil se u zápisků ze sedmnáctého července, ale nenabídly mu, co hledal. „Vypátráme ho a zlikvidujeme. Najdeme ho… a vyřídíme.“</p>

<p>Ten chlap musí bezpodmínečně zmizet, aby se mylná interpretace, k níž dospěl pan X, stala skutečností, a aby se Omega nikdy nedověděl, že Bratrstvo jeho návnadu nevyřadilo z provozu.</p>

<p>Vraždu toho muže bude nicméně muset obstarat jiný <emphasis>bezduchý. </emphasis>Po dnešním zážitku se pan X musí držet stranou a riziko snížit na minimum. Další <emphasis>vážné </emphasis>zranění si už nemůže dovolit.</p>

<p>Červenec… Červenec… Možná si spletl měsíc, ale přísahal by, že někdy tou dobou policista, který se tomuhle člověku nápadně podobal, čenichal v caldwellské Akademii bojových umění, v někdejším sídle velení Vyhlazovací společnosti – ano… je to tak. Není nad pečlivé záznamy a evidenci. A na prozíravost. Protože jen díky ní neopomenul požádat toho maníka, aby mu ukázal svůj služební průkaz.</p>

<p>Pan X vzhlédl k Vanovi. „Jmenuje se Brian O’Neal. Číslo policejního průkazu osm pět dva. Kdysi bydlel v nájemním domě ve čtvrti Cornwell, ale vím jistě, že se odtud odstěhoval. Narodil se v Městské porodnici v Bostonu ve státě Massachusetts manželům Odell a Edwardovi O’Nealovým.“ Pan X vrhl pohlédl na Vana a usmál se. „Vsadil bych se, že jeho rodiče bydlí pořád v Bostonu.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá čtvrtá</strong></p>

<p>B</p>

<p>utchovi dopadaly na obličej kapky deště. Je snad venku? Nejspíš jo. Bože… Musí mít za sebou zatraceně divokej tah nebo tak něco. Protože leží jak širokej, tak dlouhej a hlavu má dočista vymetenou a samotná představa, že by měl otevřít oči, ho nesmírně vyčerpává.</p>

<p>Nejspíš by měl zůstat ležet a chvilku počkat. Jasně… Trochu se prospí a pak se uvidí.</p>

<p>Až na to, že ten déšť je příšerně otravnej. Šimrá ho pod nosem a stéká mu po krku. Zvedl paži a zakryl si obličej.</p>

<p>„Přichází k sobě.“</p>

<p>Čípak je ten hlubokej hlas? Jo… Vishousův. A V je… jeho spolubydlící. Nebo něco podobnýho. Jo… spolubydlící. Vishouse má moc rád.</p>

<p>„Butchi?“ nějaká ženská. A k smrti vyděšená. „Butchi, slyšíš mě?“</p>

<p>Tu taky zná. Je to… jeho životní láska… Marissa.</p>

<p>Butch zamžoural a otevřel oči, ale nebyl si jistý tím, co je skutečné a co nesmyslný úlet. Dokud nezaostřil na její tvář.</p>

<p>Má hlavu v jejím klíně a ona se nad ním sklání. To, co mu padalo na obličej, byly její slzy. A Vishous… je hned vedle ní, sedí na bobku, rty stažené do úzké napjaté čárky obkroužené tmavou kozí bradkou.</p>

<p>Butch se pokusil něco říct, ale něco mu zacpávalo pusu. Když se po tom ohnal a snažil se to vyndat, Marissa mu chtěla pomoct.</p>

<p>„Ne, ještě ne,“ řekl V. „Myslím, že jich má ještě pár v sobě.“</p>

<p>Co má v sobě?</p>

<p>Z ničeho nic uslyšel, jak někdo šoupe a hází nohama.</p>

<p>Zvedl hlavu a s úžasem zjistil, že ty zvuky dělá on sám. Jeho boty poskakovaly nahoru a dolů a on sledoval, jak se mu záškuby šíří nohama stále výš. Pokusil se tomu zabránit, ale záchvat ho přemohl, doputoval přes boky do trupu, rozpohyboval mu paže a konečně zachvátil záda, která začala tlouct do podlahy v jedné mocné křeči.</p>

<p>Činil se, jak nejlíp uměl, aby se s tím vypořádal a hlavně neztratil vědomí, ale nakonec podlehl.</p>

<p>Když se zase probral, měl závrať.</p>

<p>„Tentokrát to netrvalo tak dlouho,“ mínila Marissa a uhladila mu vlasy. „Butchi, slyšíš mě?“</p>

<p>Přikývl a chtěl k ní zvednout ruku. Ale vzápětí se mu nohy zase roztančily.</p>

<p>Po dalších třech záchvatech mu někdo vyjmul opasek z úst. Když se snažil promluvit, uvědomil si, že je dočista namol. Na padrť. Mozek nedokáže ani naskočit. Jenomže si jaksi nevzpomíná, že by pil skotskou…</p>

<p>„Marisso,“ zamumlal a vzal ji za ruku. „Nelíbí se mi, že tolik piješ.“ Tak moment, tohle říct nechtěl. „Aha… že tolik… piju já… nelíbí se ti.“</p>

<p>To je fuk. Bože… Plácá samý hovadiny. Vishousovi zacukalo v koutku úst, ale bylo to jen jako falešné povzbuzení pro pacienty, kteří to hodlají vzdát. „Udělalo by mu dobře něco sladkýho. Rhagi, máš u sebe lízátko?“</p>

<p>Butch se díval, jak si k němu klekl nestydatě hezkej blonďák. „Tebe znám,“ řekl Butch. „Ahoj… kámo.“</p>

<p>„Nazdárek, poldo.“ Rhage sáhl do kapsy flísové mikiny a vyndal kulaté lízátko. Strhl z něj obal a vložil lízátko Butchovi do úst.</p>

<p>Butch zasténal. Sakra, to je snad ta nejúžasnější věc, jakou v životě ochutnal. Hroznový víno. Sladký jak cecek. Ááá…</p>

<p>„Dostane další záchvat?“ strachovala se Marissa.</p>

<p>„Myslím, že mu to šmakuje,“ zašeptal Rhage. „Je to tak, poldo?“</p>

<p>Butch přikývl a přitom mu lízátko málem vypadlo z ruky. Rhage ho zachytil a přidržel na místě.</p>

<p>Všichni jsou na něj tak hodný. Marissa mu hladí vlasy a drží ho za ruku. Vishousova dlaň, kterou má položenou na noze, ho příjemně hřeje. Rhage dbá, aby lízátko zůstalo tam, kde má –</p>

<p>Najednou mu sepnulo logické uvažování a krátkodobá paměť, jako by mu nalili mozek zpátky do hlavy. Není opilý. To regrese. Regrese předků. Vishousova ruka na jeho hrudi. Černočerná tma.</p>

<p>„Jakej je výsledek?“ vyhrkl zpanikařené. „Vishousi… cos zjistil? Cos –“</p>

<p>Všichni přítomní se zhluboka nadechli a někdo zamumlal: <emphasis>Díkybohu, že se z toho dostal.</emphasis></p>

<p>V tu chvíli k němu zprava přidusalo pár bagančat s okovanými špičkami. Butch na ně upřel oči, pak je pozvedl výš, přejel po kožených kalhotách a obrovitém těle.</p>

<p>Tyčil se nad ním Wrath. Král si sundal tmavé brýle. Objevily se zářící bledě zelené oči. A protože to vypadalo, že jim chybí zornice, jako by si na něj posvítil dvěma neonovými bodovými výbojkami.</p>

<p>Wrath roztáhl ústa v širokém úsměvu, který odhalil bělostné tesáky. „Jak se daří… <emphasis>bratranče</emphasis>?“</p>

<p>Butch se zamračil. „Cože…?“</p>

<p>„Máš v sobě něco ze mě, poldo.“ Wrath se nepřestal usmívat, ani potom, co si nasadil brýle. „Od začátku jsem věděl, že jsi něco extra. Jen mě nenapadlo, že by se to mohlo týkat i jiný oblasti, než je nasírání ostatních.“</p>

<p>„To… myslíš vážně?“</p>

<p>Wrath přikývl. „Jsi z mé rodové linie. Butchi. Můj příbuzný.“</p>

<p>Když se Butchovi sevřel hrudník, připravil se na další záchvat. A stejně tak všichni přítomní: Rhage mu vyndal lízátko a sáhl pro opasek. Marissa i Vishous ztuhli.</p>

<p>Ale přemohl ho jen záchvat smíchu. Šílená, nespoutaná, rozhýkaná vlna nezřízeně šťastné hysterie.</p>

<p>Butch se smál a smál, až ho rozbolelo břicho. Pak vtiskl vroucí polibek na Marissinu ruku.</p><empty-line /><p>Jak se Butch rozesmál, Marissa cítila, jak mu tělem proudí uspokojení a vzrušení. Ale když k ní obrátil rozzářený obličej, nedokázala sdílet jeho radost.</p>

<p>Jeho úsměv se vytratil. „Miláčku, všechno bude v nejlepším pořádku.“</p>

<p>Vishous se zvedl. „Co kdybychom vás dva nechali chvíli o samotě?“</p>

<p>„Děkuju,“ řekla.</p>

<p>Když bratři odešli, Butch se posadil. „Máme jedinečnou šanci –“</p>

<p>„Kdybych tě o to požádala, nepodstoupil bys proměnu?“</p>

<p>Strnul. Jako by mu vrazila další políček. „Marisso –“</p>

<p>„Co mi řekneš?“</p>

<p>„Proč nechceš, abych mohl být s tebou?“</p>

<p>„Chci. A budoucnost, kterou máme před sebou teď, bych okamžitě vyměnila za ta tvoje nejistá, hypotetická staletí. Copak to nechápeš?“</p>

<p>Dlouze vypustil dech z úst a semkl čelisti. „Bože, jak já tě miluju…“</p>

<p>Jak se zdá, její logika se mu zřejmě nezamlouvá. „Butchi, kdybych tě o to moc prosila, neudělal bys to?“</p>

<p>Když neodpověděl, zakryla si oči, přestože v nich dávno vyschly slzy.</p>

<p>„Miluju tě,“ opakoval. „Takže… jo, kdybys mě o to poprosila, neudělám to.“</p>

<p>Spustila ruku do klína a nadechla se. „Přísahej. Okamžitě.“</p>

<p>„Přísahám… na svou matku.“</p>

<p>„<emphasis>Děkuju…</emphasis>“ Strhla ho do náruče. „Panebože… děkuju. A tu záležitost s krmením nějak vyřešíme. Jako Mary a Rhage. Já jen… Butchi, máme před sebou spoustu báječných let.“</p>

<p>Chvíli oba mlčeli a bez hnutí seděli na podlaze. Pak najednou, bez úvodu, pochmurně pronesl: „Mám tři bratry a sestru.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„O své rodině jsem s tebou nikdy nemluvil. Mám tři bratry a jednu sestru. Původně jsem měl sestry dvě, ale jedna zemřela.“</p>

<p>„Ach…,“ hlesla. Mluví strašně divným tónem, pomyslela si.</p>

<p>A potom, co pokračoval bezvýrazným, dutým hlasem, naskočila jí husí kůže. „Vůbec první vzpomínku, která mi utkvěla v paměti, mám na svou sestru Joyce, když ji a mámu přivezli z nemocnice. Chtěl jsem se na ni podívat a běžel jsem k její postýlce, ale táta mě prudce odstrčil, aby ji mohli vidět můj starší brácha a sestra. Jak jsem narazil na stěnu, viděl jsem, jak táta bráchu zvedl, aby se Joyce mohl dotknout. Na tátův hlas do smrti nezapomenu…“ Butch změnil přízvuk a podivně převaloval samohlásky v ústech. <emphasis>„</emphasis><emphasis>To je tvoje sestra, Teddy. Budeš ji mít rád a budeš na ni dohlížet. </emphasis>Pomyslel jsem si: A co já? Taky ji chci mít rád a dohlížet na ni. Tak jsem řekl: <emphasis>Tati, já vám s ní chci taky pomáhat. </emphasis>Ani se na mě nepodíval.“</p>

<p>Marissa si uvědomila, že svírá Butchovi ruku tak silně, že mu musí drtit kosti, ale on to snad ani nepostřehl. A ona nedokázala stisk uvolnit.</p>

<p>„Od té doby,“ navázal, „jsem mámu a tátu sledoval. A všiml jsem si, že k ostatním svým dětem se chovají jinak. Hlavně v pátek a v sobotu. Otec si rád přihnul a já byl ten, kdo mu dělal fackovacího panáka, když si chtěl vybít vztek a potřeboval do něčeho praštit.“ Marissa ostře sykla, ale Butch zavrtěl hlavou, jako by se ho to netýkalo. „To nic. Možná mi to prospělo. Díky němu jsem schopen vydržet i sebehorší nakládačku a v životě se mi to nesčetněkrát hodilo, věř mi. Zkrátka, při oslavách čtvrtého července… to mi bylo skoro dvanáct let…“ Promnul si bradu. Pod prsty mu zašustilo krátké strniště. „Rodinnou oslavu jsme uspořádali u mého strýčka v Cape Cod. Brácha štípnul z přenosné chladicí tašky pár piv a spolu s několika kámoši se zašil za garáží u domu. Schoval jsem se do křoví, protože jsem chtěl, aby mě vzali mezi sebe. Znáš to… Doufal jsem, že aspoň brácha se nade mnou slituje…“ Odkašlal si. „Když je táta přišel hledat, ostatní kluci utekli a brácha se strachy málem podělal. Táta se tomu jen smál. A řekl Teddymu, ať dbá, aby se o tom máma nikdy nedověděla. Pak mě zahlídl, jak se krčím v křoví. Vytáhl mě odtud za límec a zmlátil mě tak zle, až jsem plival krev.“</p>

<p>Když se Butch nevesele usmál, zachytila nerovný okraj jednoho z řezáků.</p>

<p>„Obvinil mě, že jsem slídil a práskač. Dušoval jsem se, že jsem se jen díval a že jsem to nikomu prozradit nechtěl. Brácha… Jo. Můj brácha stál opodál a jen se díval, jak mě otec tluče. Neřekl ani slovo. A když jsem pak prošel kolem mámy s rozseknutým rtem a ulomeným zubem, přitiskla si k sobě malou Joyce a dívala se jinam.“ Pomalu zavrtěl hlavou. „Šel jsem se umýt do koupelny a pak jsem se zavřel v pokoji, který mi strýc přidělil. Tenkrát mi byl bůh úplně ukradenej, ale klekl jsem si u postele, spojil ruce a modlil se jako řádnej katolík. Prosil jsem boha, ať to není moje rodina. Prosím, ať tohle nejsou moji rodiče. Ať se na světě najde nějaké místo, kam bych mohl jít…“</p>

<p>Měla dojem, že si ani nevšiml, že přešel do přítomného času. Ani že zvedl ruku a svírá jí těžký zlatý kříž na krku, jako by na něm závisel celý jeho život.</p>

<p>Rty mu zvlnil polovičatý úsměv. „Jenže bůh musel vědět, že v něj moc nevěřím, protože se nic nestalo. Týž rok na podzim zavraždili moji sestru Janii.“ Poté, co Marissa tiše vyjekla, trhl palcem dozadu. „To tetování na zádech. Odpočítává roky, co tu Janie není. Já jsem ji viděl jako poslední, než nastoupila do auta s těma gaunerama, co ji… znásilnili za naší střední školou.“</p>

<p>Naklonila se k němu. „Butchi, je mi to moc –“</p>

<p>„Počkej, nepřerušuj mě, prosím. Je to jako rozjetej vlak. Když už jsem začal, nemůžu přestat.“ Pustil kříž a pročísl si rukou vlasy. „Od té doby, co Janie zmizela a policie našla její tělo, se mě táta ani nedotkl. Nepřibližoval se ke mně. Vyhýbal se mi i pohledem. Krátce nato se máma zbláznila a museli ji hospitalizovat na psychiatrii. Někdy tou dobou jsem začal pít. Toulal jsem se po ulicích. Bral drogy. Rval se. Rodina to nějak táhla dál. Nechápal jsem, proč se táta najednou změnil. Víš co… Léta mě tloukl a pak… jako když utne.“</p>

<p>„Jsem ráda, že tě přestal bít.“</p>

<p>„Já jsem v tom neviděl žádný rozdíl. Čekat na to, až si mě zase podá, bylo stejně zlý jako dostat výprask. A nevědět, proč se tak chová. Ale nakonec jsem se to dověděl. Na bráchově absolventském večírku po vyšší střední škole. Bylo mi dvacet a z Bostonu jsem se odstěhoval sem, abych nastoupil k místní městské policii. Ale na tu oslavu jsem přijel. Pořádala se v domě jednoho z bráchových spolužáků a zaplatili si mraky striptérek. Táta do sebe lil hektolitry piva. Já jsem šňupal lajny… teda kokain… a splachoval to skotskou. Když mejdan skončil, byl jsem jako dělo. Měl jsem v sobě hodně koksu… snad nejvíc, co jsem do sebe kdy dostal. Takže… Táta byl na odchodu… Někdo se nabídl, že ho sveze domů, a já jsem s tím hajzlem najednou potřeboval nutně mluvit.</p>

<p>Vyběhl jsem za ním na ulici, ale on mě úplně zazdil. Nevšímal si mě. Byl jsem vzteky bez sebe, a tak jsem ho přede všema popadl a dal mu to sežrat… Prostě jsem mu vyčetl, jak se ke mně choval, jakej byl ničemnej a ignorantskej táta. Řekl jsem mu, že si nedokážu vysvětlit, proč mě najednou přestal mlátit, protože předtím se v tom vyloženě vyžíval. Řečnil jsem a řečnil, až se konečně uráčil věnovat mi pozornost a podíval se na mě. V tu chvíli jako by mi zase dal pěstí. V očích měl nefalšovnej děs. Jako by ze mě měl hrůzu. A řekl: <emphasis>Nechal jsem tě bejt, </emphasis><emphasis>poně</emphasis><emphasis>vač</emphasis><emphasis> jsem nemoh</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis> dopustit, abys zabíjel další mý děti. </emphasis>To mě dostalo. Co to, kurva, znamená, prolítlo mi hlavou. Pak se rozplakal a řekl: <emphasis>Tys věděl, že je moje nejmilejší… Věděls to, a protos ji posadil do toho auťáku k těm frajerům. Udělals to. Tys věděl, co se semele.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Butch potřásl hlavou. „Slyšeli to všichni, co byli u toho. I můj nejstarší brácha… Fotr si vážně myslel, že jsem Janii zabil, abych se mu pomstil.“</p>

<p>Marissa se ho pokusila obejmout, ale on ji zase setřásl a zhluboka se nadechl. „Už domů nejezdím. Nikdy. Ať se děje, co se děje. Doneslo se mi, že táta s mámou tráví rok co rok pár týdnů na Floridě, ale jinak jsou pořád v domě, kde jsem vyrůstal. A že sestra Joyce křtí syna? Vím o tom jen díky tomu, že mi zavolal její manžel. Kdysi byl můj přítel a trápily ho výčitky svědomí.</p>

<p>Jde o to, Marisso, že celou tu dobu mi v mém životě něco nehrálo. Vždycky jsem se lišil od ostatních, a nejen od své rodiny, ale i od svých kolegů od policie. Nikdy jsem nikam nepatřil… Až do té doby, než jsem se setkal s Bratrstvem. A seznámil se s příslušníky tvého rodu. A teď už vím proč. Mezi lidmi jsem byl vetřelcem.“ Odmlčel se. „Chtěl jsem projít proměnou nejen kvůli tobě, ale taky kvůli sobě. Protože jsem měl pocit, že teprve tehdy budu tím, kým mám být. Celý život jsem vlastně žil jen tak napůl. A teď chci zjistit, jak se žije naplno.“</p>

<p>Jediným mocným pohybem se zvedl z podlahy. „Proto chci… Proto jsem to <emphasis>chtěl </emphasis>udělat. Nešlo jen o tebe.“</p>

<p>Přistoupil k oknu a odhrnul závěs ze světle modrého sametu. Jak se zahleděl do noci, světlo z lampy na stole mu padlo na obličej, na vzdornou křivku ramen, na vypracovanou hruď. A na zlatý kříž, který mu spočíval na srdci.</p>

<p>Díval se oknem s nespoutanou touhou, oči žhnoucí umanutostí. Odhodláním.</p>

<p>Vzpomněla si, jak vypadal tu noc, kdy se nakrmila od Rehvenge. Biologické potřeby jejího druhu ho drtí, svazují, ochromují. Je vůči nim naprosto bezmocný.</p>

<p>Pokrčil rameny. „Někdy prostě nemůžeš dosáhnout toho, co chceš. Tak uděláš kompromis a jedeš dál.“ Otočil se k ní. „Jestli nechceš, abych to podstoupil, vyhovím ti.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá pátá</strong></p>

<p>B</p>

<p>utch se odvrátil od Marissy a znovu upřel zrak do tmy. Na pozadí sytého tmavého plátna noci viděl obrázky své rodiny, výstřižky a výjevy, které ho řezaly a pálily v očích. Příběh svého života ještě nikdy nikomu nevyprávěl. Ani to neměl v úmyslu.</p>

<p>Protože se celkem vzato není čím chlubit. A to je další důvod, proč chce podstoupit proměnu. Nebylo by špatné začít znova a proměna koneckonců je něco jako zrození, nebo ne? Nový začátek, kdy bude někým docela jiným, někým… dokonalejším. Očištěným. Bylo by to něco jako křest krví.</p>

<p>Nikdo netuší, jak zoufale touží začít s čistým štítem, nechat za sebou roky se svou rodinou, ta zvěrstva, co prováděl během dospívání, i tu patálii s Omegou a <emphasis>bezduchými</emphasis>.</p>

<p>Při pomyšlení, že to měl na dosah, zkřivil obličej. „Tak jo… Řeknu Wrathovi a ostatním, že z toho nic nebude –“</p>

<p>„Butchi –“</p>

<p>Přistoupil ke dveřím a otevřel je. Když se zadíval na krále a na Vishouse, sevřelo se mu hrdlo. „Je mi líto, přátelé. Změna plánu –“</p>

<p>Přerušil ho Marissin zvučný a energický hlas. „Co mu chcete udělat?“</p>

<p>Butch se ohlédl. Stála na opačné straně pracovny a její neutěšený výraz přesně vystihoval jeho pocity.</p>

<p>„No tak,“ dotírala. „Co mu uděláte?“</p>

<p>Wrath trhl bradou k Vishousovi. „Myslím, že bys to měl stručně objasnit.“</p>

<p>Vishousova odpověď byla konkrétní a přímo k věci. A děsivá.</p>

<p>Inu, žádný plán uzavřený konstatováním „pak nezbývá než se modlit“ nevzbuzuje velkou důvěru.</p>

<p>„Kde to provedete?“ zeptala se.</p>

<p>„Dole ve výcvikovém středisku,“ odpověděl V. „Vedle skladu s tělocvičným nářadím je plně vybavená místnost pro první pomoc včetně všech potřebných přístrojů.“</p>

<p>Rozhostilo se dlouhé ticho, během něhož Butch upřeně civěl na Marissu. Snad nechce –</p>

<p>„Dobrá,“ řekla. „Kdy… se do toho pustíme?“</p>

<p>Butch vytřeštil oči. „Zlato…?“</p>

<p>Nespouštěla oči z Vishouse. „Kdy?“</p>

<p>„Zítra v noci. Bude mít větší šanci, když se po regresi zotaví.“</p>

<p>„Takže zítra v noci,“ opakovala Marissa a objala si ramena pažemi.</p>

<p>V přikývl a obrátil se na Butche. „Hádám, že vy dva dneska uvítáte trochu soukromí. Vyspím se tady, v hlavním sídle, abyste měli Doupě sami pro sebe.“</p>

<p>Butch byl tak šokovaný, že nevěřil vlastním uším. „Marisso, víš –“</p>

<p>„Ano, vím to jistě. A mám hrozný strach.“ Prošla kolem něj a zamířila ke dveřím. „Teď bych se ráda odebrala do strážního domku, jestli proti tomu nic nemáš.“</p>

<p>Sáhl pro košili a následoval ji.</p>

<p>Když ji dostihl, vzal ji za loket… ale přesto měl pocit, že ona vede jeho.</p><empty-line /><p>Po příchodu do Doupěte Butch nevěděl, co si o tom má myslet. Marissa mlčela, ale odhodlaně rázovala přes nádvoří jako voják s jasným posláním.</p>

<p>„Něčeho bych se napila,“ řekla, když zavřel dveře.</p>

<p>„Hned ti něco přinesu.“ To ještě zvládne. Pokud se tady najde i něco jiného než kořalka.</p>

<p>Vydal se do kuchyně a otevřel chladničku. Kristepane… Plesnivějící tacos a sendviče s rostbífem. Sáčky s hořčicí a majonézou. Krabice se zkyslým mlékem… „Skoro nic tady nemáme. Hm… jenom vodu –“</p>

<p>„Ne. Chci nějaký <emphasis>drink</emphasis>.“</p>

<p>Zadíval se na ni přes dvířka chladničky. „Tak dobře. Je tady skotská nebo vodka.“</p>

<p>„Tak třeba vodku.“</p>

<p>Hodil do sklenice pár kostek ledu a nalil na ně trochu Grey Goose. Sledoval, jak Marissa přechází po místnosti, prohlíží si Vishousovu počítačovou výbavu. Stolní fotbálek. Plazmovou televizní obrazovku.</p>

<p>Přistoupil k ní. Chtěl ji obejmout. Podal jí skleničku.</p>

<p>Přiložila ji ke rtům, zaklonila hlavu, dlouze si lokla… a rozkašlala se, až slzela. Když popadla dech, odvedl ji k pohovce a posadil se vedle ní.</p>

<p>„Marisso –“</p>

<p>„Mlč.“</p>

<p>Tak jo. Spojil ruce, zatímco ona se potýkala s vodkou. Poté, co do sebe vpravila zhruba tři loky, s úšklebkem postavila sklenici na konferenční stolek.</p>

<p>A vrhla se na něj tak rychle, že se na to ani nestačil připravit. Ještě před chviličkou se díval na své propletené prsty. Vzápětí ho přišpendlila k pohovce a obkročmo na něj usedla… a… panebože, z ničeho nic měl její jazyk v ústech.</p>

<p>Bylo to omračující, ale naneštěstí úplně špatně. Zoufalství, zlost a strach nejsou nejlepší pohnutky ani kulisy k sexu. Jestli to nechají zajít dál, vznikne mezi nimi ještě větší propast.</p>

<p>Chytil ji a odtrhl od sebe, ačkoli jeho penis proti tomu důrazně protestoval. „Marisso –“</p>

<p>„Chci se s tebou milovat.“</p>

<p>Zavřel oči. Bože, to on přece taky. A celou noc. Ale ne takhle.</p>

<p>Zhluboka se nadechl ve snaze zvolit vhodná slova… Otevřel oči a zjistil, že si Marissa svlékla rolák a rozepíná si černou podprsenku, která mu bezmála vyrazila dech.</p>

<p>Když odložila jemný satén a v chladném vzduchu jí ztvrdly bradavky, ruce, jimiž ji držel kolem pasu, se jí zaryly do boků. Naklonil se k ní, připravený přitisknout rty na nejbližší část jejího dokonalého těla, ale včas se zarazil. Teď se s ní milovat nebude. Visí mezi nimi takové dusno, že by se dalo krájet.</p>

<p>Položila mu ruce na poklopec, ale on ji nesmlouvavě zadržel. „Marisso… ne.“</p>

<p>„Tohle neříkej.“</p>

<p>Napřímil se a podržel ji dostatečně daleko od sebe. „Já tě miluju.“</p>

<p>„Tak mi v tom nebraň.“</p>

<p>Zavrtěl hlavou. „Ale já to takhle nechci. Oba jsme rozrušení. Ty máš zlost.“</p>

<p>Nevěřícně si ho měřila. Pak mu vytrhla zápěstí, za která ji držel, a odvrátila od něj hlavu.</p>

<p>„Chci tě obejmout… Pro Kristovy rány… No tak, Marisso.“</p>

<p>Promnula si oči. A krátce, nevesele se zasmála. „Vidím, že mi je souzeno umřít jako panna. Jistě, technicky jí nejsem, ale –“</p>

<p>„Neřekl jsem, že se s tebou nechci milovat.“ Střelila po něm pohledem. Na řasách se jí zaleskly slzy. „Prostě… Ne ve vzteku. Tím by se všechno pokazilo. A já chci, aby to bylo… výjimečné.“</p>

<p>Co na tom, že to zní jako z dívčích románků? On to zkrátka tak cítí.</p>

<p>„Zlato, co kdybychom šli do ložnice a jen tak si vedle sebe lehli na postel?“ Podal jí rolák a ona si ho přitiskla na prsa. „Kdyby k ničemu nedošlo a my celou noc jen čučeli do stropu, aspoň budeme spolu. A jestli k něčemu dojde? Nesmí nás k tomu pohánět vztek ani zklamání. Rozumíš mi?“</p>

<p>Otřela si slzy, které jí skanuly na tváře. Přetáhla si přes hlavu rolák. Zadívala se na vodku, kterou se pokusila vypít.</p>

<p>Zvedl se a natáhl k ní ruku. „Pojď se mnou.“</p>

<p>Po několika předlouhých vteřinách se jejich dlaně spojily. Vytáhl ji na nohy a odvedl do své ložnice. Když zavřel dveře, obklopila je neproniknutelná tma, a tak rozsvítil lampičku na stolku vedle dveří. Nízkowattová žárovka žhnula jako řeřavé uhlíky v krbu.</p>

<p>„Pojď ke mně.“ Přitáhl ji k posteli a pomalu spustil na podušky, pak se uvelebil vedle ní, takže ona ležela na zádech a on na boku.</p>

<p>Uhladil na polštáři několik světlých pramenů jejích vlasů. Zavřela oči a přerývaně se nadechla. Postupně se z ní vytrácelo napětí.</p>

<p>„Máš pravdu. Nebyl to dobrý nápad.“</p>

<p>„Nedělám to proto, že tě nechci,“ řekl a políbil ji na rameno. Otočila tvář k jeho ruce a přitiskla mu rty na dlaň.</p>

<p>„Máš strach?“ zeptala se. „Myslím z toho, co se zítra bude dít?“</p>

<p>„Ne.“ Strach má jenom o ni. Nechce, aby se dívala, jak umírá. Modlil se, aby k tomu nedošlo.</p>

<p>„Butchi… Ta tvoje lidská rodina… Chceš, aby se dověděli, kdybys –“</p>

<p>„Ne. Není nutné jim cokoli říkat. A takhle nemluv. Dopadne to dobře.“ <emphasis>Bože, prosím, ať se nemusí dívat, jak umírám.</emphasis></p>

<p>„Copak jim na tobě vůbec nezáleží?“ Když zavrtěl hlavou, zatvářila se nešťastně. „Tvoji nejbližší by za tebe měli truchlit.“</p>

<p>„Však budou. Členové Bratrstva.“ Oči se jí zalily slzami. Políbil ji. „O truchlení už nechci slyšet ani slovo. To není součástí plánu. Zapomeň na to.“</p>

<p>„Ale –“</p>

<p>„Tiše. Už o tom nebudeme mluvit. Teď jsme tady. Spolu. Jen my dva.“</p>

<p>Posunul hlavu těsně k její a probíral se prsty jejími překrásnými plavými vlasy. Jen co se jí zklidnil a prohloubil dech, přisunul se k ní blíž, jemně si ji přitáhl na obnaženou hruď a zavřel oči.</p>

<p>Musel usnout, protože krátce nato se probudil. Tím nejpříjemnějším způsobem.</p>

<p>Líbal ji na hrdlo a sunul ruku vzhůru po jejím těle, k ňadrům. Přehodil nohu přes její stehna, zduřelý penis natlačený na její bok. Se zaklením se stáhl, ale ona ho nenechala. Mačkala se na něj, až částečně spočívala na něm.</p>

<p>Otevřela oči. „Ach…,“ uklouzlo jí.</p>

<p>Pozdvihl ruce a odhrnul jí vlasy z obličeje. Jejich pohledy se setkaly.</p>

<p>Vztyčil se z polštáře a něžně ji políbil na rty. Pak znovu. Do třetice. A ještě jednou.</p>

<p>„Myslíš… že…?“ zašeptala.</p>

<p>„Jo. Myslím, že jo.“</p>

<p>Uchvátil její ústa v polibku, vsunul jí do nich jazyk a pohrával si s jejím. Jak se polibek stával náruživějším, jejich těla se sladila do stejného rytmu a napodobovala kopulační pohyby, on oddaloval a přirážel boky, ona jeho výpady přijímala a otírala se o něj.</p>

<p>Netlačil je čas a on nikam nepospíchal. Pomalu ji svlékal, a sotva byla nahá, odsunul se a zadíval se na její tělo.</p>

<p>Pane… bože. Tolik krásy najednou… Její dokonalá ňadra s bradavkami toužícími po polaskání. Její klín. Ale nejnádhernější byl její obličej. Ani stopa po strachu. Jen milostné očekávání.</p>

<p>Což znamenalo, že to bude se vším všudy. Kdyby v jejích očích zpozoroval jen náznak pochyb, uspokojil by ji a tím by to skončilo. Ale bylo jasné, že chce totéž co on a že tentokrát to pro ni nebude bolestivé.</p>

<p>Vstal, jednu po druhé si zul polobotky od Gucciho, které dopadly na koberec s tlumeným bouchnutím. Široce otevřenýma očima sledovala, jak mu ruce klesly k pasu kalhot, rozepnuly knoflík, spustily jezdec zipu. Spolu s kalhotami sklouzly na podlahu i boxerky a jeho erekce mu pružně odskočila od těla. Zakryl se rukou, aby Marissu zbytečně nevyděsil a neznejistil.</p>

<p>Když si zase lehl, přitulila se k němu.</p>

<p>„Bože,“ vydechl, když jejich pokožky splynuly.</p>

<p>„Jsi dočista nahý,“ zašeptala proti jeho rameni.</p>

<p>Usmál se jí do vlasů. „Ty taky.“</p>

<p>Přejížděla mu rukama po bocích a on cítil, jak se v něm rozhořívá oheň, zejména potom, co vsunula jednu paži mezi jejich těla a její dlaň se vydala o něco níž… Když se zarazila na jeho podbřišku, penis se roztepal v zoufalé touze po pohlazení, hnětení, mačkání… po explodující slasti.</p>

<p>Chytil ji za zápěstí a odtáhl její ruku do bezpečné vzdálenosti. „Marisso, chci tě o něco požádat.“</p>

<p>„O co?“</p>

<p>„Dovol mi, abych se tě ujal, ano? Byl bych rád, kdyby sis to pro tentokrát vychutnala především ty.“ Než se mohla ohradit, zakryl jí rty svými ústy.</p><empty-line /><p>Butch je tak pozorný a jemný, pomyslela si Marissa. A neskutečně se ovládá. Každý jeho vnímavý dotek je plný něhy, každý polibek důkladný, neuspěchaný. I když měla jeho jazyk v ústech a ruku mezi stehny a jeho hlazení a dráždění ji rozpalovalo až k nepříčetnosti, on dokázal svou touhu potlačit.</p>

<p>A tak když se vyhoupl na ni a koleny jí rozevřel stehna, nebránila se, ani nezaváhala. Její tělo bylo připraveno ho pojmout. Poznala to podle klouzavého pohybu jeho prstů, jímž se jí dotýkal. I podle toho, jak moc ho toužila pojmout do sebe.</p>

<p>Pohodlně na ní rozložil svou váhu a svým báječně ztvrdlým rozžhaveným pohlavím ji zlehka hladil v rozcitlivělém klíně a vpaloval se do něj. Náhle zvedl ramena, mírně se naklonil ke straně a vklínil ruku mezi jejich těla. Vrchol jeho penisu našel vstup do její jeskyňky.</p>

<p>Vztyčil se na silných pažích, upřel pohled do jejích očí a zahájil opatrné houpavé pohyby, které už znala. Záměrně se uvolnila a snažila se být co nejpovolnější a nejvláčnější, přestože malinko znervózněla.</p>

<p>„Jsi překrásná,“ zasténal. „Všechno v pořádku?“</p>

<p>Rukama mu přejela po hrudním koši, okouzlená pevnými kostmi pod hladkou kůží. „Ano.“</p>

<p>Zatlačení a uvolnění. Zatlačení a uvolnění. A pokaždé pronikl o něco hlouběji. Zavřela oči a vnímala jenom pohyby jeho těla nad sebou a v sobě. Tentokrát ji roztahování, to, jak se mu uvnitř přizpůsobovala, i pocit zaplněnosti naplňovaly blažeností, nikoli hrůzou. Instinktivně se prohnula v bocích, a když se vrátila do původní polohy, uvědomila si, že se jejich pánve setkaly.</p>

<p>Zvedla hlavu a podívala se dolů. Byl v ní až po kořen penisu.</p>

<p>„Jaké je to? Není ti to nepříjemný?“ Butchův hlas byl nesouvislý a svaly pod pokožkou vlhkou potem mu mírně pocukávaly. A vtom v ní jeho penis zaškubal.</p>

<p>Kdesi hluboko v sobě ucítila slastné zatrnutí a bezděčně zasténala. „Panebože… udělej to ještě jednou. Když to děláš, cítím tě úplně celého.“</p>

<p>„Mám lepší nápad.“</p>

<p>Když stáhl boky dozadu, popadla ho za ramena ve snaze zbránit, aby z ní vyklouzl. „Ne, nepřestávej –“</p>

<p>Posunul se dopředu, vstoupil do ní celou délkou a znovu ji naplnil. Marissa vytřeštila oči a zachvěla se… a pak sled pohybů zopakoval.</p>

<p>„Ano…,“ vydechla. „Tohle je lepší. Mnohem lepší.“</p>

<p>Pozorovala ho, zatímco do ní s citem a opatrně pronikal a zase se vzdaloval, svaly na prsou a v nadloktí se mu rytmicky napínaly a povolovaly, břicho stahovalo a uvolňovalo, hýždě vyrážely proti ní a zase se oddalovaly.</p>

<p>„Ach… Butchi.“ Pohlédla na něj. Pocity, jež v ní navozoval, ji téměř zbavovaly rozumu. Zavřela oči, aby se mohla plně soustředit na veškeré doprovodné podněty a vjemy.</p>

<p>Rozhodně nečekala, že zvuky při sexu budou tak erotické. Zřetelně slyšela tiché vrzání postele a šelest saténového povlečení, když přemístil paži, jíž se podpíral, i jeho zadržovaný dech.</p>

<p>Každý výpad v ní postupně násobil narůstající rozkoš. A očividně i v něm. Co nevidět měl kůži rozžhavenou jako plotýnka a krátce, trhaně oddychoval.</p>

<p>„Marisso?“</p>

<p>„Ano…,“ vzdychla.</p>

<p>Cítila, jak vsunul ruku do jejího klína. „Vím, že už budeš, zlato. Chci to cítit. No tak…“</p>

<p>Začal jí důmyslně dráždit nejcitlivější místečko v klíně, aniž polevil v metodických útocích do jejího lůna. Za okamžik měla nitro v jednom ohni. Vzápětí, ve výbuchu vrcholné slasti, ji zachvátil mohutný orgasmus, který jí v několikanásobných stazích putoval přes podbřišek do celého těla.</p>

<p>„Ano… tak,“ zachraplal. „Chyť se mě. Tak to mám rád… Jo.“</p>

<p>Když křeče konečně ochably, zmámeně otevřela oči a zjistila, že se na ni dívá s bezmála posvátným úžasem… ale zároveň ustaraně.</p>

<p>„Bylo to… hezký?“</p>

<p>„Úžasný.“ Úleva, která se mu zračila ve tváři, jí vehnala slzy do očí. A vtom si něco uvědomila. „A co ty?“</p>

<p>Hlasitě polkl. „Rád bych vyvrcholil v tobě.“</p>

<p>„Tak to udělej.“</p>

<p>„Nebude to trvat dlouho,“ dodal polohlasně.</p>

<p>Když se v ní znovu začal pohybovat, znehybněla a pokusila se vnímat jeho pohlaví.</p>

<p>„Zlato?“ oslovil ji zhrublým hlasem. „Nevadí ti to? Úplně jsi strnula.“</p>

<p>„Chci vědět, jak to prožíváš ty.“</p>

<p>„Nebesky,“ pošeptal jí do ucha. „S tebou jsem jako v nebi.“</p>

<p>Povolil paže, ztěžka se na ni spustil a rozvlnil se nad ní. Roztáhla nohy, jak nejvíc to šlo. Hlava se jí posunovala nahoru a dolů po polštáři, jak do ní prudce vrážel. Bože, je tak silný, blesklo jí myslí.</p>

<p>Posedlá výsostným vlastnictvím mu přejížděla rukama po vyhrbených ramenou, pak sklouzla přes dmoucí se hřbet až k bedrům, pod nímž spolu byli spojeni. Spolehlivě poznala, kdy nastupuje jeho chvíle. Rytmus výpadů byl neodbytnější, pohyby rychlejší a pronikání povrchnější. Jeho tělo uvězněné naléhavým chodem ztuhlo a poddalo se instinktivnímu puzení, neschopné přestat v honbě za dosažením vytouženého vrcholu.</p>

<p>Dech, který mu vyrážel z úst, jí ovíval rameno, a pot perlící se na kůži se sléval s jejím. Když jí zabořil ruku do vlasů a nabral je do hrsti, uvědomila si neurčitou bolest, kterou však vnímala jen okrajově, zvlášť potom, co zvedl hlavu a pevně sevřel víčka, jakoby sužovaný nezměrně líbeznou agónií.</p>

<p>Pak přestal dýchat úplně. Jak hodil hlavou dozadu, cévy po stranách krku mu vystoupily a napjaly se. Z úst mu uniklo trhané zachrčení. Hluboko v sobě cítila, jak se jeho penis nezvladatelně vzpíná a ve vlnách, otřásajících celým jeho tělem, do ní vstřikuje horkou tekutinu.</p>

<p>Zhroutil se na ni, mokrý potem, rozbouřený, lapající po dechu. Zachvácený impulzy doznívající rozkoše.</p>

<p>Ovinula ho pažemi i nohama a hýčkala a tiskla ho k sobě, jako by se od něj nikdy nechtěla odtrhnout.</p>

<p>Je neskutečně krásný, pomyslela si. To všechno… je neskutečně krásné.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá šestá</strong></p>

<p>M</p>

<p>arissu probudily zvedající se rolety na oknech a ruce, které jí přejížděly po břiše, ňadrech a krku. Ležela na boku, Butch se jí tlačil na záda… a jeho mohutné tělo se pohupovalo v erotickém rytmu.</p>

<p>Jeho rozpálený penis ji prozkoumával, pátral v záhybech zadečku a ve škvíře mezi stehny. Sáhla dozadu, zabořila Butchovi prsty do boku, aby ho povzbudila k pokračování, a on jí ochotně vyhověl. Beze slova se překulil na ni a zatlačil jí obličej do polštářů. Odsunula se stranou, aby mohla dýchat, zatímco on jí koleny roztáhl nohy.</p>

<p>Zasténala. A to ho očividně probralo.</p>

<p>Rychle ucukl, jako by se vzepřel na pažích. „Marisso… Já… Nechtěl jsem tě…“</p>

<p>Když se od ní odtrhl, zvedla se na kolenou ve snaze zůstat s ním v kontaktu. „Nepřestávej.“</p>

<p>Na okamžik se zarazil. „Musíš být celá rozbolavělá.“</p>

<p>„Kdepak. Pojď ke mně. Prosím.“</p>

<p>Hlas měl o poznání hrubší než jindy. „Kristepane… Doufal jsem, že to budeš chtít znovu, Marisso. Budu opatrný, přísahám.“</p>

<p>Jeho roztoužené chraplání jí znělo líbezněji než andělský zpěv.</p>

<p>Širokou dlaní jí pohladil záda, ústy zlíbal bok a bedra a pak sklouzl níž, k oblému, provokativně vystrčenému zadečku. „Jsi překrásná. Chci si tě vzít zezadu…“</p>

<p>Rozšířila oči. „Tak to taky půjde?“</p>

<p>„Samozřejmě. Dostanu se ještě hlouběji. Chceš to zkusit?“</p>

<p>„Ano…“</p>

<p>Uchopil ji za boky a zvedl o něco výš, takže rozložil její váhu na všechny čtyři. Dřevěná postel reagovala na přemisťování souhlasným povrzáváním. Když se Butch uvelebil za Marissou, zadívala se na výjev mezi svýma roztaženýma nohama. Viděla jeho silná stehna, těžká povislá varlata a napjatý, vzrušený penis. Při pohledu na něj okamžitě zvlhla v klíně, jako by její tělo vědělo, co bude následovat.</p>

<p>Pomalu jí položil hruď na záda, přičemž jednu ruku zaťatou v pěst zabořil do matrace vedle její hlavy. Jak se naklonil na stranu a přenesl na paži tíhu těla, na ohnutém předloktí mu vystoupily mocné žíly. Vzápětí ucítila proti svému klínu oblou hlavu jeho erekce. Jemnými, dráždivými pohyby jí přejížděla po štěrbince a jejím okolí a ona věděla, že se přitom dívá na její pohlaví.</p>

<p>Podle toho, jak se začal chvět, poznala, že se mu nabízený obrázek moc líbí.</p>

<p>„Marisso… chci tě –“ S nesrozumitelným zaklením zmlkl.</p>

<p>„Co?“ Pootočila se, aby k němu mohla obrátit hlavu.</p>

<p>Upíral na ni dychtivý pohled a oči se mu leskly a jiskřily jako pokaždé, když byl silně vzrušený. Ten výraz už dobře znala a vyvolával v ní příjemné mravenčení. Tentokrát však prozrazoval ještě něco jiného. Něco, co nesouviselo s tělesnou láskou. Ale místo odpovědi zapřel do postele i druhou ruku, znovu se položil na její záda a přitiskl k ní boky, aniž do ní vnikl. Se zajíknutím sklonila hlavu a sledovala, jak se jí jeho nedočkavá erekce objevila přímo mezi nohama. Její vrchol jí dosahoval až téměř k pupíku.</p>

<p>Teď už ví, proč se na ni tak rád dívá. Protože… Ano, i jí se zamlouval pohled na jeho vzrušené pohlaví.</p>

<p>„Co jsi chtěl říct?“ zasténala.</p>

<p>„Miláčku…“ Jeho horký dech se jí otřel o šíji a v uchu ji pošimral jeho tlumený hlas zhrublý žádostivostí. „Sakra, teď se tě na to nemůžu ptát.“</p>

<p>Přisál se ústy k jejímu ramenu a zuby stiskl hebkou kůži. Když vykřikla, podlomily se jí lokty, ale on pod ni vsunul paži, podepřel ji rukou mezi ňadry a zachytil dřív, než mohla dopadnout na podušky.</p>

<p>„Zeptej se…,“ vzdychala.</p>

<p>„Rád bych… jen kdybych dokázal… přestat… ale… nejde to…“</p>

<p>Oddálil boky a pak do ní vstoupil, a sice tak hluboko, jak sliboval prve. Při mocném vpádu prohnula záda a vykřikla jeho jméno. Načež zahájil onen rytmus, který ji dováděl k šílenství, a přesto byl jemný, a do pohybů vkládal mnohem méně síly, než by mohl.</p>

<p>Nechala se unášet báječným pocitem naplnění, postupného roztahování a opakovaného zasouvání jeho penisu, když vtom si uvědomila, že nejdéle za hodinu bude Vishous…</p>

<p>Co když je to naposledy?</p>

<p>Do očí jí vstoupily slzy a slepily jí řasy. Oslepily ji. A když jí natočil bradu k sobě, aby ji políbil, všiml si jich.</p>

<p>„Nemysli na to,“ zašeptal proti jejím ústům. „V tuhle chvíli jsme jenom my dva. Buď jen a jen se mnou.“</p>

<p><emphasis>Zapamatuj si ten okamžik. Zapamatuj si ho tady a teď…</emphasis></p>

<p>Vyklouzl z ní, otočil ji naznak a vztyčil se nad ní, otíral se jí ústy o tváře a líbal ji, aniž polevil v těch nádherně vzrušujících pohybech, smyslných až k zešílení. Vyvrcholili ve stejný okamžik a v tak nezměrném výbuchu extáze, až mu hlava sklesla na její šíji, jako by ji nedokázal už déle podpírat.</p>

<p>O něco později sklouzl na bok a přitáhl ji těsně k sobě. Naslouchala mocnému tlukotu v jeho hrudi a modlila se, aby jeho srdce bylo tak silné, jak zní.</p>

<p>„Cos mi chtěl říct?“ zašeptala do šera.</p>

<p>„Vezmeš si mě?“</p>

<p>Zvedla hlavu a setkala se s navýsost vážným pohledem jeho světle hnědých očí. Napadlo ji, že myslí na totéž co ona: Proč se nesezdali dřív?</p>

<p>„Ano…,“ vydechla zmámeně.</p>

<p>Něžně ji políbil. „Chci to na oba způsoby. Po tvém i v katolickém kostele. Jsi pro?“</p>

<p>Dotkla se zlatého kříže na jeho hrudi. „Škoda, že nemáme čas –“</p>

<p>Vtom zařinčel budík. Natáhl se a plácnutím ho umlčel.</p>

<p>„Obávám se, že budeme muset vstát,“ řekla a odsunula se.</p>

<p>Daleko se ale nedostala. Stáhl ji zpátky na postel, vyhoupl se nad ni a vsunul jí ruku mezi nohy.</p>

<p>„Butchi –“</p>

<p>Nesmlouvavě ji políbil a zašeptal: „Ještě jednou, Marisso. Jen jednou. Pro tebe.“</p>

<p>Jeho obratné a citlivé prsty ji záhy zbavily veškerých myšlenek i rozumu a ona se k němu pevně přimkla v touze splynout s ním navždy. Uchopil do rtů jednu bradavku a začal ji dráždit jazykem. Co nevidět se přestala ovládat, zrudla a namáhavě oddychovala, jakoby zotročená a bez vlastní vůle.</p>

<p>V těle se jí začal hromadit neodbytný elektrizující tlak, který se vzápětí osvobodil v jediné ochromující planoucí vlně. S milující starostlivostí ji dovedně laskal i v dozvucích několikanásobného orgasmu, zatímco ji unášel střídající se příliv a odliv rozkoše, dokud znovu nepřistála na pevné zemi.</p>

<p>Celou dobu se tyčil nad ní a pozorně ji sledoval oříškově hnědýma očima. Jejich výraz neskonalé a vroucí lásky ji bude pronásledovat celý život.</p>

<p>Protože věděla, že Butch dnes v noci zemře.</p><empty-line /><p>John vešel do prázdné třídy a zaujal místo až v poslední lavici v rohu, kde obvykle sedával. Výuka začínala přesně o čtvrté, ale Zsadist všem žákům e-mailem oznámil, že ten den se výjimečně zahájí až o tři hodiny později. Johnovi to vyhovovalo, protože díky tomu mohl sledovat Wratha v akci o něco déle.</p>

<p>Jak se blížila sedmá, začali se do místnosti trousit ostatní studenti. Blaylock přišel jako poslední. Pořád se pohyboval pomalu a nejistě, ale už se zdál uvolněnější a povídal si se spolužáky, jako by si pomalu zvykal sám na sebe. Usadil se úplně vpředu a chvíli trvalo, než poskládal dlouhé nohy pod lavici.</p>

<p>Najednou si John uvědomil, že někdo chybí. Kde je Lash? Panebože… Co když zemřel? Nesmysl – určitě by jim to někdo už dávno oznámil.</p>

<p>Blaylock se zasmál nějaké poznámce, již utrousil jiný žák, a sklonil se, aby položil batoh na podlahu. Když se narovnal a pootočil, setkal se s Johnovým pohledem.</p>

<p>John zčervenal a podíval se jinam.</p>

<p>„Hej, Johne,“ oslovil ho Blaylock, „nechceš si sednout ke mně?“</p>

<p>Celá třída ztichla. John zvedl hlavu.</p>

<p>„Odsud je líp vidět.“ Blaylock kývl k tabuli.</p>

<p>Ticho se prodloužilo. Jiskřilo napjatou zvědavostí.</p>

<p>A protože Johna nenapadlo, co jiného by měl udělat, posbíral učebnice, prošel uličkou a vklouzl na prázdnou židli. Jakmile dosedl, znovu se rozproudil hovor a třída ožila šustěním papírů a pleskáním knih dopadajících na lavice.</p>

<p>V nástěnných hodinách cvaklo, jak velká ručička dorazila na dvanáctku. Bylo přesně sedm, ale Zsadist ještě nepřišel. Hluk ve třídě zesílil. Ozývaly se výkřiky a hlasitý smích.</p>

<p>John v rozpacích kroužil obráceným koncem pera po prázdné stránce. Nešlo mu do hlavy, co, proboha, v první lavici pohledává. Třeba je to nějaký nejapný žert. Do háje, měl zůstat –</p>

<p>„Děkuju,“ spustil Blaylock tiše, „za to, že ses mě včera zastal.“</p>

<p>Tak bacha… Možná to není vtip.</p>

<p>John nenápadně přisunul sešit k Blaylockovi a rychle napsal: <emphasis>Nechtěl jsem, aby to zašlo tak daleko.</emphasis></p>

<p>„Já vím. A už to nebudeš muset zopakovat. Myslím, že teď už se ubráním sám.“</p>

<p>John si ho změřil. <emphasis>O tom nepochybuju, </emphasis>napsal.</p>

<p>Někde vlevo začal jeden ze spolužáků kdovíproč pobrukovat ústřední melodii ze <emphasis>Star Treku. </emphasis>Ostatní se k němu připojili. Načež někdo napodobil kapitána Kirka: „Já nevím… proč ti musím… tohle říkat, Spocku…“</p>

<p>Do všeho toho zmatku zazněl zvuk těžkých bot kráčejících chodbou. Znělo to, jako by se blížil celý vojenský pluk. John zamračeně vzhlédl a otevřenými dveřmi uviděl, jak třídu míjí Wrath. Za ním šli Butch a Marissa. Průvod uzavíral Vishous.</p>

<p>Proč se všichni tváří tak pochmurně? zapřemítal.</p>

<p>Blaylock si odkašlal. „Johne, nechceš dneska večer přijít ke mně domů? Už jsem se domluvil s Qhuinnem. Chceme trochu poklábosit, dát si pár piv. Nic zvláštního.“</p>

<p>John k němu prudce otočil hlavu a snažil se zamaskovat úžas. Páni… To je vůbec poprvé, kdy se s ním někdo chce sejít po vyučování.</p>

<p><emphasis>Bezva, </emphasis>napsal v odpověď. Vzápětí vešel do třídy Zsadist.</p><empty-line /><p>Van Dean stál v kanceláři na městské policejní stanici, usmíval se na poldu usazeného u stolu a dbal, aby se tvářil nenuceně a přátelsky. „Jsem dávnej kámoš Briana O’Neala.“</p>

<p>Vyšetřovatel vražd José de la Cruz si ho měřil bystrýma očima. „Jak že se jmenujete?“</p>

<p>„Bob. Bobby O’Connor. Vyrůstal jsem s Brianem v Jižním Bostonu. On se odstěhoval a já za nějaký čas taky. Pak jsem tam vrátil a od někoho se dověděl, že dělá poldu v Caldwellu. Tak mě napadlo, že se tu za ním zastavím. Ale když jsem zatelefonoval na vaši centrálu, řekli mi, že tady žádnej Brian O’Neal nepracuje. A tak pořád dokola.“</p>

<p>„Proč myslíte, že když přijdete osobně, dostanete jinou odpověď?“</p>

<p>„Doufal jsem, že mi někdo řekne, co s ním je. Volal jsem i jeho rodičům do Bostonu. Jeho táta říkal, že s Brianem už hodně dlouho nemluvil, ale pokud ví, jeho syn dělá policistu dodnes. Podívejte, myslím to dobře. Znali jsme se léta a rád bych zjistil, kde je.“</p>

<p>De la Cruz se dlouze napil kávy ze čtvrtlitrového hrnku. „Loni v červenci dostal podmíněnou výpověď. Pak už se k nám nevrátil.“</p>

<p>„A to je všechno?“</p>

<p>„Co kdybyste mi dal svůj telefon? Když si na něco vzpomenu, ozvu se vám.“</p>

<p>„Dobrej nápad.“ Van odříkal náhodné číslice a de la Cruz si je zapsal. „Díky. Budu vám moc vděčnej. Nebyl jste náhodou jeho parťák?“</p>

<p>Policista zavrtěl hlavou. „Nebyl.“</p>

<p>„Řekli mi to na dispečinku.“</p>

<p>De la Cruz vzal ze změti papírů a spisů na stole jakousi úřední složku a otevřel ji. „Už k tomu nemám co říct.“</p>

<p>Van se usmál. „Jasně. Děkuju, detektive.“</p>

<p>Byl skoro na chodbě, když de la Cruz řekl: „Mimochodem, vím, že lžete.“</p>

<p>„Prosím?“</p>

<p>„Kdybyste byl jeho kámoš, ptal byste se na něj jako na Butche. Teď odsud co nejrychleji vypadněte a buďte rád, že nemám čas na to, abych si vás proklepnul.“</p>

<p>Do hajzlu. „Jména se mění, detektive.“</p>

<p>„Tohle ne. Sbohem, Bobby O’Connore. Nebo jak se jmenujete.“</p>

<p>Van vyšel z kanceláře s vědomím, že má obrovské štěstí, že ho za vyptávání na jinou osobu nemůžou zabásnout. Byl si totiž stoprocentně jistý, že kdyby to bylo jen trochu možné, de la Cruz by mu nasadil klepeta.</p>

<p>A kecá, že s O’Nealem nebyli parťáci. Van o těch dvou četl v <emphasis>Caldwellském kurýrovi</emphasis>. Ale i kdyby de la Cruz věděl, co se stalo s Brianem… nebo s Butchem, jemu by to stejně neprozradil.</p>

<p>Vyšel z policejní stanice do husté březnové přepršky a doklusal k minivanu. Díky zevrubnému bádání na internetu získal naprosto jasnou představu, co se s O’Nealem dělo uplynulých devět měsíců. Jeho poslední adresa byl dvoupokojový byt v tuctovém nájemním domě pár bloků odsud. Majitel mu řekl, že když se nahromadila pošta a nikdo neplatil nájem, vnikli dovnitř. V bytě byl nábytek a ve skříni oblečení, ale bylo zřejmé, že se tam už dlouho nikdo neukázal. Zbylé potraviny se dávno zkazily a kabelovou televizi i pevnou telefonní linku odpojili, protože nebyla zaplacená záloha. Jako by se O’Neal ráno sebral a odešel do práce jako obvykle… ale domů se už nevrátil.</p>

<p>Protože uvízl v jiné realitě. Mezi upíry.</p>

<p>Možná je to skoro stejné jako být členem Vyhlazovací společnosti, napadlo Vana, když nastartoval motor. Jakmile jsi v řádu, musíš ukončit veškeré styky se světem. Jednou pro vždy.</p>

<p>Až na to, že O’Neal je pořád v Caldwellu. Což znamená, že ho dřív nebo později dostanou, a Van chce být tím, kdo si ho podá. Je nejvyšší čas na inaugurační zabíjení a ten bývalý polda je vhodným terčem stejně jako kterýkoli jiný jedinec se srdcem v hrudi.</p>

<p>Jak řekl pan X: Najdi ho. A zlikviduj.</p>

<p>Když zastavil na semaforu, zamračeně usoudil, že by ho vražedné choutky měly aspoň trochu znepokojovat. Ale od té doby, co je u Společnosti, jako by ztratil něco ze své… lidské povahy. A den ode dne je lhostejnější. Už mu ani nechybí jeho bratr Richard.</p>

<p>To by ho taky mělo znepokojovat. Ale je mu to fuk.</p>

<p>Protože cítí, jak v něm klíčí temná síla a vyplňuje prázdné místo, které zbylo po jeho duši. A díky ní si den ode dne připadá… mocnější.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá sedmá</strong></p>

<p>B</p>

<p>utch mířil přes jasně modré podložky k ocelovým dveřím ve vzdálené stěně tělocvičny, označené nápisem CVIČEBNÍ NÁŘADÍ. Celou cestu, s Wrathem před sebou a Vishousem v patách, svíral Marissinu studenou ruku. Rád by ji nějak povzbudil, ale věděl, že na to, aby ji pořád dokolečka ubezpečoval, že to dobře dopadne, je příliš chytrá. V podstatě nikdo z nich netuší, co se stane, a nabízet jí falešná ujištění by bylo dětinské a bláhové.</p>

<p>Když stanuli za podložkami, Vishous odemkl vyztužené dveře a nato všichni čtyři vešli mezi posilovací stroje a zabezpečené schránky se všemožnými zbraněmi, za nimiž spatřil vstup do místnosti pro fyzikální terapii a první pomoc. V je pustil dovnitř a stiskl vypínač. Neonová světla se s bzučením problikala k životu.</p>

<p>Klidně by se tady mohly natáčet další díly <emphasis>Pohotovosti: </emphasis>všude bílé kachlíky a prosklené ocelové skříňky s lahvičkami s léky a zdravotnickým materiálem. V rohu stála vana s vířivkou, masážní stůl a vozík s defibrilátorem, ale to všechno vnímal pouze okrajově. Pozornost zaměřil především do středu místnosti, kde bude probíhat hlavní představení, na pojízdný úzký stůl a hypermoderní kulaté osvětlení s několika reflektory, zavěšené nad ním. A… na nerezový odtokový kanálek v podlaze.</p>

<p>Pokusil se představit si sám sebe na tom stole pod reflektory… a měl pocit, jako by se topil.</p>

<p>Když Wrath zavřel dveře, Marissa bezvýrazným hlasem řekla: „Měli bysme to dělat na Haversově klinice.“</p>

<p>Vishous zavrtěl hlavou. „Nic ve zlém, ale k tvému bratrovi bych Butche nepřivezl ani s natrženým uchem. A čím bude míň zasvěcených, tím líp.“ Přistoupil k vozíku a ujistil se, že je zabrzděný. „Mimo to jsem zatraceně dobrej doktor. Butchi, svlékni se, ať se do toho můžeme pustit.“</p>

<p>Butch se svlékl do boxerek a rázem mu naskočila husí kůže. „Nedá se ta mrazírna trochu vytemperovat?“</p>

<p>„Jasně.“ Vishous se otočil ke stěně. „V první fázi budeme potřebovat teplo. Potom pustím topení naplno a ty mi za to budeš líbat ruce.“</p>

<p>Butch se vydal k vozíku a vylezl na něj. Jak na něj se sykotem dýchl ze stropu teplý vzduch, natáhl paže k Marisse. Krátce zavřela oči a pak k němu přistoupila. Pevně ji objal, jako by se snažil načerpat teplo z jejího těla. Po tvářích se jí pomalu řinuly slzy, ale ona nevydala ani hlásku, a když jí chtěl něco říct, jen zavrtěla hlavou</p>

<p> „Přejete si být tento den sezdáni?“</p>

<p>Všichni se otočili po hlase.</p>

<p>Kde se vzala, tu se vzala, v koutě místnosti stála drobná postava v černém hávu. <emphasis>Stvořitelka.</emphasis></p>

<p>Butchovi poskočilo srdce. Viděl ji jen jednou, na „svatbě“ Wratha a Beth. Teď je stejná jako tenkrát: bytost vzbuzující úctu i strach, zosobnění moci, nespoutaná přírodní síla.</p>

<p>A vtom mu došlo, co řekla. „Ano… Marisso?“</p>

<p>Marisse klesly ruce, jako by se chystala zvednout sukni šatů, které na sobě neměla. Pak je rozpačitě spustila, ale i přesto se hluboce a ladně uklonila. Stále v předklonu prohlásila: „Pokud by to nebylo na obtíž, bylo by nám ctí, kdyby nás Vaše svatost sezdala.“</p>

<p>Stvořitelka k ní přistoupila a místnost prostoupil její sytý, tlumený smích. Položila ruku v rukavici na Marissinu sklopenou hlavu a řekla: „Tak vybrané způsoby, dítě. Tvůj rod se vždy choval navýsost zdvořile. Nyní se napřim a pohlédni na mě.“ Marissa se narovnala a pozvedla k ní oči. Butch by přísahal, že Stvořitelka vzdychla. „Jsi překrásná. Jedním slovem překrásná. Mimořádně půvabná.“</p>

<p>Pak se Stvořitelka otočila k Butchovi. Ačkoli jí obličej zakrýval neprůhledný závoj, její pohled vysílal varování, které mu rozbrnělo pokožku na celém těle. Jako by stál v cestě blesku seslanému z nebe.</p>

<p>„Jak zní jméno tvého otce, člověče?“</p>

<p>„Eddie. Edward. O’Neal. Ale jestli vám to nevadí, radši bych ho do toho nezatahoval, ano?“</p>

<p>Všichni přítomní ztuhli a V zahučel: „S otázkama opatrně, poldo. Na nic se neptej.“</p>

<p>„A pročpak ne, člověče?“ zajímala se Stvořitelka. To její <emphasis>člověče </emphasis>znělo, jako by ho oslovila <emphasis>sráči</emphasis>.</p>

<p>Butch pokrčil rameny. „Nic pro mě neznamená.“</p>

<p>„Jsou lidé vždycky tak neuctiví vůči svému rodu?“</p>

<p>„Já a můj otec spolu prostě nemáme nic společného.“</p>

<p>„Krevní pouto je ti tedy lhostejné?“</p>

<p>Ne, pomyslel si Butch a pohlédl na Wratha. Krevní pouto je to <emphasis>nejdůležitější</emphasis>.</p>

<p>Otočil se ke Stvořitelce. „Máte vůbec ponětí, jak se mi ulevilo –“</p>

<p>Když Marissa vyjekla, Vishous se k němu vrhl a ucpal mu pusu rukou v rukavici, trhl mu hlavou dozadu a sykl do ucha: „Chceš skončit jako škvarek, kámo? Nesmíš klást otázky –“</p>

<p>„Ustup, válečníku,“ obořila se na něj Stvořitelka. „Přeji si to slyšet.“</p>

<p>V stáhl ruku z jeho obličeje. „Dej si bacha,“ ucedil.</p>

<p>„Za ten dotaz se omlouvám,“ řekl Butch černé róbě. „Já jen… Jsem rád, že vím, co mi proudí v žilách. A po pravdě řečeno, pokud dneska zemřu, bude to s vědomím, že konečně vím, kdo jsem.“ Vzal Marissinu ruku. „A koho miluju. Jestli mě po tolika letech tápaní a osamění dovedl můj život až sem, s čistým svědomím můžu prohlásit, že jsem nepromarnil ani vteřinu.“</p>

<p>Nastalo dlouhé ticho. Pak se ho Stvořitelka zeptala: „Lituješ toho, že už nikdy neuvidíš svou rodinu?“</p>

<p>„Ne. <emphasis>Tohle </emphasis>je moje rodina. Ti, co tu jsou se mnou, i všichni ostatní v sídle Bratrstva. Proč bych měl toužit po jiné?“ Procítěné klení ho upozornilo na to, že položil další otázku. „Jo, já vím… odpusťte –“</p>

<p>Zpod záhybů černé látky vylétl jiskřivý ženský smích. „Jsi velmi smělý, člověče.“</p>

<p>„Taky by se dalo říct hloupý.“ Když Wrathovi poklesla čelist, Butch si přejel rukou přes obličej. „Víte, dělám, co můžu. Namouduši. Totiž… snažím se být uctivý.“</p>

<p>„Podej mi ruku, člověče.“</p>

<p>Natáhl k ní levačku, kterou měl volnou.</p>

<p>„Dlaní nahoru,“ štěkl po něm Wrath.</p>

<p>Rychle ji otočil do náležité polohy.</p>

<p>„Pověz mi, člověče,“ pokračovala Stvořitelka, „kdybych tě požádala, abys mi podal tu, jíž držíš tuto ženu, vyhověl bys mi?“</p>

<p>„Jasně. Prostě bych ji chytil tou druhou.“ Když se znovu ozval tichý smích, řekl: „Ten váš smích zní moc hezky. Připomíná mi cvrlikání ptáků.“</p>

<p>Vishous si zakryl obličej dlaněmi.</p>

<p>Nastala dlouhá odmlka.</p>

<p>Butch se zhluboka nadechl. „Nejspíš jsem zase řekl něco, co jsem neměl.“</p>

<p>Stvořitelka zvedla ruce a pomalu si stáhla závoj z tváře.</p>

<p><emphasis>Kristepane… </emphasis>Při pohledu na to, co spatřil, Butch pevně sevřel Marissinu ruku.</p>

<p>„Vy jste anděl,“ zašeptal.</p>

<p>Dokonale vykrojené rty zvlnil úsměv. „Ne. Jsem to Já.“</p>

<p>„Jste přenádherná.“</p>

<p>„Já vím.“ Hlas jí znovu poznamenal panovačný tón. „Tvou pravou dlaň, Butchi O’Neale, z rodu Wratha, syna Wrathova.“</p>

<p>Butch pustil Marissinu ruku, sevřel ji levou dlaní a pravou natáhl ke Stvořitelce. Když se ho dotkla, trhl sebou. Ačkoli mu nedrtila kosti, omračující síla, o níž její stisk vypovídal, prozrazovala neuvěřitelné schopnosti.</p>

<p>Stvořitelka se obrátila k Marisse. „Dítě, teď mi podej ruku ty.“</p>

<p>V okamžiku vzájemného propojení zaplavil Butche hřejivý proud. Zprvu usoudil, že je to díky topení, které už vyloženě sálalo, ale pak si uvědomil, že mu teplo putuje pod kůží.</p>

<p>„Ach, ano. To je velice příznivý svazek,“ pronesla Stvořitelka. „Máte moje svolení k tomu, abyste své životy spojili na tak dlouhou dobu, jaká vám je souzena.“ Pustila jejich ruce a zadívala se na Wratha. „To je z mé strany vše. Pokud on přežije, dokončete obřad, jakmile se dostatečně zotaví.“</p>

<p>Král sklopil hlavu. „Budiž.“</p>

<p>Stvořitelka se zase otočila k Butchovi. „Teď se přesvědčíme, jak jsi silný.“</p>

<p>„Počkejte,“ zarazil ji Butch, když si vzpomněl na <emphasis>glymeru</emphasis>. „Marissa je teď svázaná, je to tak? Takže i kdybych zemřel, bude mít partnera, že ano?“</p>

<p>„Přání smrti,“ komentoval polohlasně Vishous. „Ten mládenec je rozenej sebevrah.“</p>

<p>Tentokrát to Stvořitelku očividně vyvedlo z konceptu. „Měla bych tě zabít.“</p>

<p>„Promiňte, ale tohle je moc <emphasis>důležité</emphasis>. Nechci, aby se na ni vztahovala ta jejich <emphasis>sehkluze</emphasis>. Chci, aby Marissa byla případně řádnou vdovou a nemusela mít přiděleného muže, který by jí poroučel, co má nebo nemá dělat.“</p>

<p>„Člověče, jsi <emphasis>neskutečně </emphasis>zpupný,“ obořila se na něj. Ale nato se usmála. „A naprosto nestoudný.“</p>

<p>„Přísahám, že jsem nechtěl být hrubý. Jen musím vědět, jestli bude o mou ženu postaráno.“</p>

<p>„Ležel jsi s ní? Byl jsi s ní tak, jak se od muže očekává?“</p>

<p>„Jo.“ Když Marissa zrudla jako pivoňka, Butch jí skryl obličej na svém rameni. „A bylo to… z lásky.“</p>

<p>Načež pošeptal Marisse pár konejšivých slov. Stvořitelku to podle všeho dojalo, protože její hlas zněl bezmála přívětivě. „Jak říkáš, bude tedy vdovou, a žádný zákon pro nesezdané ženy se na ni vztahovat nebude.“</p>

<p>Butch úlevně vydechl a pohladil Marissu po zádech. „Díky bohu.“</p>

<p>„Něco ti povím, člověče. Kdyby ses naučil zdvořilým způsobům, vycházeli bychom spolu dobře.“</p>

<p>„Když vám slíbím, že se polepším, pomůžete mi to přečkat?“</p>

<p>Stvořitelka zaklonila hlavu a doslova vybuchla smíchy. „Nikoli, nepomůžu ti. Nicméně ti přeji hodně štěstí, člověče. Hodně štěstí.“ Z ničeho nic se zamračila na Wratha, který se usmíval a potřásal hlavou. „Nepředpokládej, že takové znevažování etikety platí pro každého, kdo mě vyhledá.“</p>

<p>Wrath okamžitě zvážněl. „Jsem si velmi dobře vědom toho, co se sluší, a stejně tak moji bratři.“</p>

<p>„Dobrá.“ Závoj sklouzl zpátky na místo, přesněji se zvedl a spustil přes její hlavu, aniž hnula rukou. Avšak než jí zakryl tvář, řekla: „Než začnete, bylo by vhodné přivolat do této místnosti královnu.“</p>

<p>Po těch slovech zmizela.</p>

<p>Vishous zahvízdal skrz zuby a otřel si čelo předloktím. „Máš z pekla štěstí, žes jí padl do oka, kamaráde.“</p>

<p>Wrath odklopil kryt telefonu a navolil číslo. „Sakra, už jsem si myslel, že o tebe přijdeme dřív, než se do toho vůbec pustíme – Beth? <emphasis>Leelan, </emphasis>můžeš přijít do tělocvičny?“</p>

<p>Vishous se chopil nerezového stojanu, přivezl ho ke skříňce a začal na něj rovnat různé nástroje ve sterilních obalech. Butch posunul nohy a natáhl se na vozík.</p>

<p>Vzhlédl k Marisse. „Jestli to nevyjde, počkám na tebe ve Stínu,“ řekl, ale ne proto, že tomu věřil, ale aby ji uklidnil.</p>

<p>Sklonila se, políbila ho a nechala tvář přitisknutou k jeho, dokud si V tiše neodkašlal. Marissa poodstoupila a zahájila promluvu ve Staré řeči, tichou, zoufale znějící litanii, modlitbu, která jí splývala ze rtů spolu s dechem.</p>

<p>Vishous dovezl stojan k vozíku a stanul Butchovi u nohou. Jak přecházel sem a tam, Butch si všiml, že jeho přítel drží něco v ruce, ale neviděl co, protože měl ruku s předmětem neustále mimo jeho zorné pole. Ozvalo se kovové břinknutí a vzdálený konec stolu se zvedl vzhůru. V přetopené ošetřovně Butch cítil, jak se mu do hlavy hrne krev.</p>

<p>„Připraven?“ zeptal se V.</p>

<p>Butch otočil hlavu k Marisse. „Mám pocit, že se to celý sběhlo na můj vkus z ničeho nic a moc rychle.“</p>

<p>Otevřely se dveře a vešla Beth. Tlumeně pozdravila a přistoupila k Wrathovi, který ji objal a přitáhl k sobě.</p>

<p>Butch se znovu podíval na Marissu. Modlitba se jí řinula z úst v nezřetelné změti neznámých slov. „Miluju tě,“ řekl. Pak pohlédl na Vishouse. „Začni.“</p>

<p>Vishous zvedl ruku. Držel v ní skalpel, a než se Butch vzpamatoval, jeho ostří se mu hluboko zařízlo do zápěstí. Dvakrát. Z ran se vyvalila krev, jasně červená a lesklá. Při pohledu na to, jak mu stéká po předloktí, se mu zvedl žaludek.</p>

<p>Dva zářezy provázené palčivou bolestí se mu objevily i na druhé ruce.</p>

<p>„Panebože…“ Jak se mu náhle rozbušilo srdce, krev začala vytékat rychleji.</p>

<p>Zmocnil se ho strach. Musel otevřít ústa, aby mohl dýchat.</p>

<p>Odněkud z dálky k němu doléhaly hlasy, ale on je nebyl s to vnímat. A místnost jako by se mu vzdalovala. A protože pokřivené realitě už věřit nemohl, upnul se pohledem na Marissin obličej, na její bledě modré oči a světle plavé vlasy.</p>

<p>Ze všech sil se snažil zahnat paniku, aby ji nepoděsil. „Nic se neděje,“ ujistil ji. „Je to v pohodě… v pohodě. Jsem v pořádku.“</p>

<p>Vtom ho někdo popadl za kotníky. Překvapeně sebou trhl… ale byl to jenom Wrath. Král ho pevně držel, zatímco Vishous sklonil vozík o něco víc, aby mu krev mohla vytékat ještě rychleji. Vishous se přemístil k jeho hlavě a jemně mu sundal paže z lehátka, takže teď mu volně visely dolů. Blíž ke kanálku.</p>

<p>„V?“ oslovil ho Butch. „Nechoď pryč, jo?“</p>

<p>„Ani na vteřinku.“ Vishous mu něžně odhrnul vlasy z čela. Butchovi blesklo myslí, že tak citlivé gesto by od muže nikdy nečekal.</p>

<p>Najednou mu nastalá situace přišla hrůzná až k nesnesení. Snad z pudu sebezáchovy se začal bránit, ale Vishous mu nalehl na ramena a přitlačil ho na vozík.</p>

<p>„Klídek, poldo. Jsme s tebou. Hlavně se uvolni, pokud můžeš…“</p>

<p>Čas se vlekl. Čas… Bože, čas ubíhá, je to tak? Všichni na něj mluví, ale on slyší jen Marissin rozkolísaný hlas… I když se modlí, on nemá sebemenší ponětí, co říká.</p>

<p>Zvedl hlavu a podíval se dolů, ale na zápěstí si nedohlédl, takže nemohl vidět –</p>

<p>Náhle se začal neovladatelně třást. „Je mi z-zima.“</p>

<p>V přikývl. „Já vím. Beth, zapni topení na maximum, buď tak hodná.“</p>

<p>Butch upřel na Marissu bezmocný pohled. „Je mi čím dál větší… zima.“</p>

<p>Přerušila modlitbu. „Cítíš moji ruku na paži?“ Přikývl. „Cítíš, jak je teplá? Dobře… Představ si, jak se tě dotýká po celém těle. Tisknu tě k sobě. Objímám tě. Držíš mě v náruči. A já držím tebe.“</p>

<p>Usmál se. Tohle se mu líbí.</p>

<p>Ale vtom se mu rozostřil zrak. Marissa se zatřepotala, jako by byla na promítacím plátně a porouchala se promítačka.</p>

<p>„Zima… Zahřejte mě.“ Brní ho pokožka po celém těle. Místo žaludku má olověnou kouli. Srdce mu škobrtá a tiká. Už netluče.</p>

<p>„Zima…“ Zuby mu jektají… strašně hlasitě… a přesto nic neslyší. „Miluju… tě…“</p><empty-line /><p>Marissa se dívala, jak se kaluž Butchovy jasně červené krve v okolí odtokového kanálku postupně zvětšuje a rozlévá, a teď v ní už dokonce stojí… Panebože… Butch má obličej bledý jako stěna… průsvitný jako papír. A skoro ani nedýchá.</p>

<p>Vishous přišel se stetoskopem a přiložil ho Butchovi k hrudi. „Už to bude. Beth, pojď sem, potřebuju tě.“ Podal jí stetoskop. „Budeš poslouchat srdce. Jakmile nic neuslyšíš déle než deset vteřin, řekneš mi.“ Ukázal na nástěnné hodiny. „Počítej podle té třetí ručičky. Marisso, ty ho podržíš za kotníky. Wrath bude mít jiný povinnosti.“</p>

<p>Když zaváhala, V zavrtěl hlavou. „Někdo ho musí udržet na stole a já a Wrath se musíme dát do práce. Pořád budeš s ním. Pořád na něj můžeš mluvit.“</p>

<p>Políbila Butche na rty a ujistila ho, že ho miluje. Pak zastoupila Wratha a uchopila Butche za kotníky ve snaze zabránit tomu, aby jeho těžké tělo sklouzlo z vozíku na podlahu.</p>

<p>„Butchi?“ řekla. „Jsem tady, miláčku. Cítíš mě?“ Sevřela studenou pokožku na kotnících. „Jsem tady, přímo u tebe.“</p>

<p>Rozvážně k němu promlouvala, ačkoli byla vystrašená tím, co mělo následovat. Zejména když Vishous přivezl defibrilátor.</p>

<p>„Připraven, Wrathe?“ zeptal se.</p>

<p>„Kam se mám postavit?“</p>

<p>„Sem, hned vedle jeho hrudi.“ Vishous vzal dlouhý, plochý sterilní balíček a roztrhl obal. Uvnitř byla asi dvacet centimetrů dlouhá jehla silná skoro jako pero. „Co srdeční rytmus, Beth?“</p>

<p>„Zpomaluje se. Bože, je příšerně slabý.“</p>

<p>„Marisso? Teď buď, prosím, zticha, aby líp slyšela.“</p>

<p>Marissa zmlkla a pokračovala v modlitbě v duchu.</p>

<p>Na následujících deset minut všichni kolem vozíku s Butchem strnuli. Jediné, co se v místnosti pohybovalo, byla jeho krev, která mu vytékala z hlubokých řezů na zápěstí a odplouvala kanálkem pryč. Tiché hrčení a probublávání dohánělo Marissu k šílenství.</p>

<p>„Pořád bije,“ zašeptala Beth.</p>

<p>„Vysvětlím vám, co bude dál,“ řekl Vishous a rozhlédl se po přítomných. „Až mi Beth dá znamení, spustím stůl do původní polohy. Zatímco si vezmu do parády Wratha, vy dvě uzavřete rány na Butchově zápěstí. Jde o vteřiny. Musíte je zavřít bleskurychle, rozuměly jste?“</p>

<p>Obě přikývly.</p>

<p>„Zpomaluje,“ hlásila Beth. Přimhouřenýma tmavě modrýma očima sledovala hodiny a jednou rukou si tiskla jeden konec sluchátka stetoskopu těsněji k uchu. „Zpomaluje…“</p>

<p>Vteřiny se nekonečně protahovaly. Marissa se ocitla v režimu autopilota, jak strach a hrůza ustoupily usilovnému soustředění, které potlačilo veškeré rušivé vjemy.</p>

<p>Beth svraštila obočí. Sklonila se níž, jako by jí to mělo pomoct. „Teď!“</p>

<p>Vishous narovnal stůl. Marissa se vrhla k jednomu Butchovu zápěstí, Beth se sklonila ke druhému. Zatímco zacelovaly řezy jazykem, V vrazil silnou jehlu Wrathovi do ohbí paže.</p>

<p>„Všichni ustupte,“ zavelel, když ji vytáhl z královy žíly.</p>

<p>Posunul prsty po jehle, takže ji teď svíral v pěsti, a naklonil se nad Butche. Špičkami prstů spěšně prohmatal hrudní kost. A zabodl jehlu Butchovi přímo do srdce.</p>

<p>Když stlačil píst, Marissa zavrávorala. Někdo ji zachytil. Wrath.</p>

<p>Vishous vytáhl jehlu a hodil ji na stůl, pak uchopil elektrody defibrilátoru. Přístroj se zapnul.</p>

<p>„Ustupte!“ křikl. A přitiskl kovové plošky k Butchově hrudi.</p>

<p>Butchův trup nadskočil. Vishous přiložil prsty ke krční žíle.</p>

<p>„Ustupte!“ A úkon zopakoval.</p>

<p>Marissino tělo ve Wrathově náruči ochablo. Vishous hodil elektrody na vozík, seštípl Butchovi nos a dvakrát mu dýchl vzduch do plic. Pak zahájil stlačování hrudníku. Během kardiopulmonální resuscitace cenil špičáky a zlověstně mručel, jako by měl vztek na Butche…</p>

<p>… jehož pokožka začínala šednout.</p>

<p>„… tři… čtyři… pět…“</p>

<p>Zatímco V počítal, Marissa se snažila Wrathovi vykroutit. „Butchi? Butchi… nevzdávej to… zůstaň s námi. Zůstaň se mnou…“</p>

<p>„… devět… deset.“ V se napřímil, dvakrát dýchl do Butchových úst a přiložil mu prst na hrdlo.</p>

<p>„Butchi, prosím,“ žadonila.</p>

<p>V hmátl po stetoskopu a přikládal ho postupně na několik míst na hrudníku. „Nic. <emphasis>Do prdele</emphasis>.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá osmá</strong></p>

<p>D</p>

<p>vě minuty nato, když Vishous přerušil oživovací pokusy, ho Marissa chňapla za rameno. „Přece nemůžeš přestat!“</p>

<p>„Vždyť nepřestanu. Ukaž ruku.“ Poslechla. V jí rozřízl kůži na zápěstí. „Přilož mu ruku na ústa. <emphasis>Teď!</emphasis>“</p>

<p>Marissa se vrhla k Butchově hlavě, rozevřela mu rty a zuby a přitiskla k nim řez, zatímco Vishous pokračoval v masáži hrudníku. Se zatajeným dechem se modlila, aby Butch začal pít, a doufala, že mu bude aspoň něčím platná.</p>

<p>Jenomže… je mrtvý… Butch je mrtvý… <emphasis>Butch zemřel</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis></p>

<p>Někdo sténal. To ona. Ano. Ty zvuky vydává ona sama.</p>

<p>Vishous se zarazil s prstem na Butchově hrdle. Pak poslepu nahmatal stetoskop. Dřív než ho přiložil na hruď, se Marisse zazdálo, že se sotva patrně zvedla. A možná taky ne.</p>

<p>„Butchi?“ řekla.</p>

<p>„Něco mám.“ Vishous přesunul stetoskop. „Jo… Něco mám –“</p>

<p>Jak Butch vtáhl nosem vzduch do plic, roztáhl se mu hrudník. A pohnul ústy na Marissině zápěstí.</p>

<p>Nastavila paži tak, aby mu otevřená rána lépe lnula ke rtům. „Butchi?“</p>

<p>Hruď se mu znovu zvedla, tentokrát výrazněji, a odtrhl ústa od její ruky, aby se mohl nadechnout. Na moment strnul a pak znovu mocně nasál vzduch. Ještě hlouběji…</p>

<p>„Butchi? Slyšíš –“</p>

<p>Butch vytřeštil oči. Marissa ztuhla zděšením… protože ten pohled nepatří muži, kterého miluje. Nebyl v něm ani náznak citu. Jen hlad.</p>

<p>Zařval a popadl ji za paži tak hrubě, až vyjekla. Strhl si její zápěstí k ústům, přisál se k němu a začal pít dlouhými, zalykavými doušky. Svíjel se na stole, zakousnutý do její ruky, v očích nepříčetný, živočišný výraz, jak se nadechoval nosem a hlasitě, náruživě polykal.</p>

<p>Kromě bolesti cítila jen naprostou hrůzu.</p>

<p><emphasis>Řekni, že jsi to pořád ty, </emphasis>zaprosila zoufale. Řekni, že nás vidíš, že víš, kdo jsme…</p>

<p>Netrvalo dlouho a zatočila se jí hlava.</p>

<p>„Vypil toho od tebe už příliš,“ řekl Vishous poplašeně.</p>

<p>Než mu mohla odpovědět, ucítila, jak se místností šíří vůně… ano, vázací vůně. Wrathova. Ale proč by měl stvrzovat své výsostné teritorium zrovna tady a teď?</p>

<p>Zapotácela se. Vishousovy silné prsty ji chytily za paži. „Marisso, máš dost.“</p>

<p>Jenže Butch měl hlad. Hlady přímo šílel. „Ne! Ne –“</p>

<p>„Vystřídám tě.“</p>

<p>Marissa střelila pohledem k Beth… pak k Wrathovi. Stál po boku své <emphasis>shellan, </emphasis>obličej zkřivený výhrůžnou grimasou, tělo napjaté, jako by se chystal zaútočit.</p>

<p>„Marisso? Dovolíš, abych ho nakrmila?“ zeptala se Beth.</p>

<p>Marissa se zadívala na královnu. Bože… Podobná slova padla loni v červenci, kdy Wrathův život visel na vlásku a Marissina krev byla to jediné, co ho mohlo zachránit.</p>

<p>„Dovolíš, Marisso?“</p>

<p>Když mechanicky přikývla, Wrath zavrčel a odhalil špičáky, které teď připomínaly dlouhé čepele ze slonoviny.</p>

<p>To je velice nebezpečná situace. Svázaní muži se o krev své <emphasis>shellan </emphasis>zásadně nedělí. Nikdy a s nikým. Pokud jde o krmení, bez okolků se servou na život a na smrt, než by strpěli, aby se k jejich ženě přiblížil jiný muž.</p>

<p>Beth vzhlédla ke svému <emphasis>hellrenovi</emphasis>. Než mohla cokoli říct, Wrath vyštěkl: „V, napochoduj sem a pevně mě drž.“</p><empty-line /><p>Škoda, že tady není Rhage, pomyslel si Vishous, než přistoupil ke králi.</p>

<p>To je pěkná šlamastyka. Čistokrevný svázaný upír se bude dívat, jak jeho <emphasis>shellan </emphasis>krmí jiného muže. Když jim Stvořitelka navrhla, ať zavolají Beth, V usoudil, že je to kvůli obřadu, ne proto, aby posloužila jako zdroj krve. Ale copak mají na vybranou? Hrozí, že Butch Marissu vysaje do poslední kapky a stejně nebude mít dost, a široko daleko není jiná žena, která by ji mohla zastoupit: Mary je člověk a Bella je těhotná.</p>

<p>A vůbec. Udržet na uzdě Rhage nebo Zsadista by nebylo o nic snazší. Na tu Hollywoodovu potvoru by potřebovali uspávací pušku s kalibrem kanónu a Zsadist… Ani to nechtěl domyslet.</p>

<p>Beth pohladila Wrathův obličej. „Možná by ses radši neměl dívat.“</p>

<p>Wrath ji chytil za hrdlo a drsně políbil. Pak si přiložil k ústům její ruku a ostrým hrotem špičáku jí rozřízl zápěstí.</p>

<p>„Jdi k němu.“ Odstrčil ji a ztěžka padl zády na stěnu. „Vishousi, koukej mě držet ze všech sil, jinak za sebe neručím.“</p>

<p>Wrathovo hřmotné tělo se chvělo, svaly mu ztuhly napětím a na kůži vyvstal pot. Oči za tmavými panoramatickými brýlemi zářily tak jasně, že byly zřetelně vidět.</p>

<p>V se vrhl na svého krále a okamžitě narazil na zuřivý odpor. To nebude žádná legrace… Jako by se snažil zastavit býka.</p>

<p>„Proč… odsud… nevypadneš?“ vyrážel hekavě, zatímco se snažil udržet Wratha na místě.</p>

<p>„Ke dveřím… bych musel… kolem nich. Nepřipadá… v úvahu…“</p>

<p>V otočil hlavu a zadíval se ke stolu uprostřed místnosti.</p>

<p>Jestli se Marissa Butchovi ihned nevytrhne, omdlí. A polda se bude bít jako lev, jestli přijde o zdroj krve.</p>

<p>„Beth!“ křikl, zatímco zápolil s Wrathem. „Pořádně seštípni poldovi nosní dírky. A zatlač mu čelo dozadu. To je jedinej způsob, jak ho přinutit, aby ji pustil.“</p>

<p>Když Beth popadla Butche za nos, polda vydal nelidský zvuk, jako by věděl, co bude následovat. Načež sebou mocně zazmítal na stole, očividně připravený podat si toho, kdo ho chce připravit o potravu.</p>

<p><emphasis>Panebože, hlavně ať nenapadne Beth, </emphasis>prolétlo Vishousovi myslí. Wrath je tak vybuzený, že by se mu určitě vytrhl a poldu zabil. <emphasis>Prosím, ať</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis></p>

<p>Obě ženy to zvládly naprosto hladce a bez problémů. Marissa odtrhla ruku od Butchových úst, popadla ho za ramena a přidržela na stole, aby mu Beth mohla přiložit zápěstí ke rtům. Jakmile ucítil čerstvý zdroj obživy, se spokojeným zasténáním se k němu přisál.</p>

<p>To Wratha pochopitelně vytočilo.</p>

<p>Smýkl sebou ke stolu a Vishouse stáhl s sebou.</p>

<p>„Marisso!“ V omotal králi paže kolem pasu a zapřel se podpatky do podlahy. „Potřebuju s ním pomoct!“</p>

<p>Vyslala pohled k Wrathovi a neprodleně k němu vyrazila.</p>

<p>Nepochybně chtěla zůstat u Butche, ale místo toho se vrhla k nim a narazila tělem do Wratha, kterého V držel zpátky už jen silou vůle. Pod prudkým nárazem se král zapotácel dozadu. Vishous toho využil a znovu změnil sevření. Hlavu měl sice v nepohodlném úhlu, ale paže přesně tam, kde je chtěl mít, totiž jednu zezadu kolem Wrathova krku, druhou kolem pasu. V náhlém vnuknutí mu vklínil nohu mezi stehna, takže pokud by Wrath znovu skočil dopředu, nejdřív by o ni zakopl a poroučel se k zemi.</p>

<p>Jako na povel provedla Marissa to samé. Omotala nohu kolem Wrathovy a jednu paži mu opřela o hruď.</p>

<p>Do háje… V si všiml, že silně krvácí ze zápěstí, odkud sál Butch.</p>

<p>„Marisso… natáhni ke mně ruku…,“ zafuněl namáhavě Vishous. „Marisso…“</p>

<p>Nejspíš ho neslyšela. Má oči jenom pro Butche a úzkostlivě sleduje, co se děje na vozíku.</p>

<p>„<emphasis>M</emphasis><emphasis>arisso… </emphasis>krvácíš. Dej ruku dolů… zatraceně…“</p>

<p>Poslušně posunula loket a svěsila paži, ale bylo zřejmé, že nevnímá, co se s ní děje.</p>

<p>Dokud jí Vishous nepřiložil rty na kůži. Vyjekla a sklopila pohled.</p>

<p>Jejich oči se setkaly. Ona je měla vytřeštěné.</p>

<p>„To abys přestala krvácet,“ vysvětlil.</p>

<p>Zničehonic, navzdory náporu, jemuž musel čelit, se pro něj zastavil čas. Díval se na Marissin dokonalý profil a přitom přejížděl jazykem po široce zející ráně a zaceloval ji, mírnil bolest a zahajoval hojivý proces. Puzený něčím, co nehodlal pojmenovat, znovu a znovu klouzal jazykem po její kůži a ochutnával její krev i… Butchova ústa.</p>

<p>Vishous protahoval kontakt s její pokožkou na víc, než bylo nezbytně nutné. Když ránu olízl naposledy, s vědomím, že musí přestat, protože už tak jako tak překročil únosnou mez…, došlo mu, že Wratha nedokáže zkrotit, pokud se nesoustředí… Když tedy ránu olízl naposledy, zadíval se na Butche. A přitiskl ústa na Marissinu kůži v polibku.</p>

<p>V tu chvíli měl neodbytný pocit, že se se svým přítelem loučí.</p><empty-line /><p>Butch procitl, zmítaný jakýmsi podivným vírem. Jako by se ocitl v pračce. Nebo v mixéru.</p>

<p>Uvědomil si, že mu tělem prochvívá zvláštní hukot a nutí každičké svalové vlákno ke kontrakci. A něco… pije. Něco tak dobrého, až mu to vhání slzy do očí… Něco hustého a lahodného, co chutná na jazyku stejně znamenitě jako archivní víno. Jak opakovaně polykal, nejasně mu došlo, že něco podobného už kdysi okusil. Ne přesně totéž, ale –</p>

<p>Otevřel oči a málem omdlel.</p>

<p>Do prdele… Je naživu a v jiném světě a…</p>

<p>Tak počkat. To není Marissa. Výhled mu cloní tmavé vlasy.</p>

<p>Trhl hlavou. „Marisso?“</p>

<p>Sotva ji uslyšel, otočil se po směru jejího hlasu. A instinktivně se přikrčil.</p>

<p><emphasis>Pane… bože. </emphasis>Nečekal, že ho do nového života přivítá <emphasis>tak </emphasis>nepříjemný výjev.</p>

<p>Wrath vypadal, jako by vystoupil z nějakého béčkového hororového filmu: hromotlucký rozběsněný upíří přízrak s vyceněnými zuby a zběsile žhnoucíma očima. A podle všeho chce skočit na Butche.</p>

<p>Naštěstí ho drží zkrátka Vishous a Marissa. A naneštěstí ho už neudrží dlouho.</p>

<p>Butch vzhlédl k Beth, která si sála ústy zápěstí, aby uzavřela ránu. „A do prdele…“ Nejspíš si od ní pořádně lokl, je to tak? Do… <emphasis>prdele</emphasis>.</p>

<p>Hlava mu padla zpátky na tvrdý stůl. Wrath ho zamorduje. Na beton. Až se těm dvěma vytrhne, král s ním vymete podlahu.</p>

<p>Zatímco s polohlasným klením odhadoval vzdálenost ke dveřím, Beth přistoupila k zápasící trojici.</p>

<p>„Wrathe?“ oslovila ho a tiše dodala: „Ještě vteřinku vydržte.“</p>

<p>Butch se otočil na bok a střetl se s Marissiným pohledem. Bože, takhle to přece nemůže skončit… Nemohl se dočkat, až ji obejme, nicméně věděl, že nastalou situaci je třeba vyřešit diplomaticky a s citem.</p>

<p>„Wrathe?“ opakovala Beth.</p>

<p>Instinkty potlačily jeho rozumové vjemy do té míry, že k němu musela promlouvat ještě chvíli, aby ho přiměla soustředit se na sebe místo na Butche.</p>

<p>„Je po všem.“ Dotkla se jeho obličeje. „Hotovo. Skončilo to.“</p>

<p>Se zoufalým zaúpěním jí přitiskl rty na dlaň a v trýznivém utrpení křečovitě sevřel víčka. „Řekni jim… Řekni jim, ať na to jdou pomalu. A Beth… bohužel půjdu po tobě. Nedokážu tomu zabránit. Ale bude to lepší, než kdybych ho zabil.“</p>

<p>„Jo… mnohem lepší,“ souhlasil Butch.</p>

<p>Beth ustoupila a napřímila se. „Pusťte ho.“</p>

<p>Jako by vypustili z klece rozzuřeného tygra. Marissa se přikrčila a uskočila stranou. Wrath odhodil Vishouse takovou silou, že bratr dopadl na nerezovou skříňku.</p>

<p>Král se nekoordinovanými pohyby vrhl na Beth a zakousl se jí do hrdla. Když vyjekla a v náhlé extázi se zapotácela, Wrath se bleskově otočil a upřel na Butche vražedný pohled. Bylo zřejmé, že teď nepije pro obživu, ale aby Beth označil za svou. Jeho vázací vůně vzápětí prosytila místnost jako ostré varování. Jakmile získal dojem, že dal jasně najevo, jak se věci mají, zvedl svou <emphasis>shellan </emphasis>do náruče a odešel. Nebylo pochyb o tom, kam si ji odnáší: do nejbližší místnosti s dveřmi, kde budou mít přiměřené soukromí.</p>

<p>Butch natáhl ruku k Marisse. Blížila se k němu jako ztělesnění naděje, vycházející vstříc odcizenému jedinci: překypující laskavostí, příslibem plnohodnotné a uspokojující budoucnosti a milujícího požehnání. Když se nad něj sklonila, něžně ji políbil a vychrlil na ni spoustu nesmyslných přerývaných vět, slova vypuštěná bez souvislostí a bez rozmyslu.</p>

<p>Jen co se od sebe odtrhli, aby se mohli zhluboka nadechnout, zadíval se na Vishouse. Jeho přítel stál v rozpacích u otevřených dveří, civěl do země a sotva znatelně se chvěl.</p>

<p>„Vishousi?“</p>

<p>V k němu pozvedl zářící oči a rychle zamrkal. „Ahoj, kamaráde.“ Když mu Butch pokynul, Vishous potřásl hlavou. „Jsem moc rád, žes to zvládl, poldo.“</p>

<p>„Trhni si, V. A pojď sem.“</p>

<p>V vrazil ruce do kapes a přiloudal se k vozíku. Marissa ho vzala za paži a přitáhla ho blíž, aby Butch mohl uchopit jeho dlaň.</p>

<p>„Jsi v pohodě?“ zjišťoval Butch a pevně mu sevřel ruku.</p>

<p>Vishous mu na zlomek vteřiny stisk opětoval, ale pak dupl těžkou botou jako kůň a kontakt přerušil. „Jo. Jasně.“</p>

<p>„Děkuju.“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>V byl tak nervózní, že se ho Butchovi zželelo a raději změnil téma. „Je po všem? Tím to hasne?“</p>

<p>V si pohladil bradku a podíval se na nástěnné hodiny. Pak přelétl očima Butchovo tělo. „Počkáme ještě deset minut.“</p>

<p>Jak je libo. Butch celou dobu hladil Marisse paže. Ramena. Tváře. Vlasy.</p>

<p>Konečně V řekl: „Myslím, že je to dobrý.“</p>

<p>Přestože z bratrova hlasu zaznívalo nepochopitelné zklamání, Butch se zakřenil. „Dalo se to vydržet. Samozřejmě až na to umírání. To bylo –“ Nedořekl a svraštil čelo.</p>

<p>„Co se děje?“ zeptala se Marissa.</p>

<p>„Nevím. Něco –“ Něco se děje… Něco v žaludku nebo ve střevech…</p>

<p>Vishous přistoupil blíž. „Copak je, poldo?“</p>

<p>„Mně…“ Zaplavila ho vlna pronikavé bolesti, jako by mu někdo zatloukal do těla hřebíky, ze všech stran a ze všech možných úhlů. Pod náporem mučivé trýzně mu vyrazil dech z plic. Zatmělo se mu před očima. Pak znovu prozřel. „<emphasis>Do</emphasis> <emphasis>hajzlu… Já asi umírám…</emphasis>“</p>

<p>V jeho zorném poli se objevil Vishousův obličej. Ten prevít se… usmíval. Jako kočka, která právě zbaštila kanára. „To je proměna, příteli. Teprve teď se měníš.“</p>

<p>„Co to kur –“ Nedořekl. Přemohla ho žhnoucí agonie, která mu vyhnala z mozku veškeré myšlenky. Změnil se v pouhou černou díru zhroucenou do sebe nesnesitelným utrpením… které se postupně násobilo. Doufal, že omdlí, ale takové štěstí neměl.</p>

<p>Po nekonečně dlouhých mukách v něm začalo hlasitě praskat. Nejdřív se mu zlomily stehenní kosti. Zařval, ale nebyl čas se tím zabývat, protože na řadu přišly paže. Pak se mu zdeformovala ramena. Prasklo mu v páteři… v lýtkách… v rukou… v chodidlech… Lebku mu drtil neviditelný svěrák, pukla mu čelist… Překulil se na bok… Vyplivl dva zuby…</p>

<p>Během uragánu proměny s ním byla Marissa a neustále na něj hovořila. Zaměřil se na její hlas a obraz ve své mysli, na jediné stálice ve světě nezměrných útrap.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola třicátá devátá</strong></p>

<p>J</p>

<p>ohn dopil první pivo. Pak druhé. A třetí. Divil se, že to jeho žaludek vydržel bez újmy. Naopak. Poradil si s nimi hravě a ani se nevzbouřil.</p>

<p>Rozvaloval se na posteli v útulné ložnici v odlehlém domku na předměstí. Blaylock a Qhuinn seděli opodál na podlaze, očima viseli na obrazovce plazmového televizoru, soustředění na tu senzační hru Skillerz, kterou teď hrajou všichni. Kdovíjakým zázrakem John oba porazil a oni se teď utkali o druhé místo.</p>

<p>Opřel se o polštář a přiložil si ke rtům láhev Corony. Když si uvědomil, že je prázdná, podíval se na hodiny. Fritz pro něj přijede zhruba za dvacet minut, a kdyby si dal ještě jedno pivo, nemuselo by to skončit dobře. Už takhle má dost slušnou hladinku.</p>

<p>Ten večer byl moc příjemný.</p>

<p>Blaylock se zasmál a převrátil se na záda. „Ty vole! To snad není pravda! Jaks mě mohl porazit?“</p>

<p>Qhuinn vzal láhev s pivem a zlehka jí ťukl Blaylocka do stehna. „Je mi líto, hromotluku. Zkrátka jsi to podělal.“</p>

<p>John si podepřel hlavu rukou, opojený neznámým, blaženým pocitem vláčnosti. Užíral se vztekem tak dlouho, že dočista zapomněl, jak chutná duševní pohoda.</p>

<p>Blay se otočil a zazubil se na něj. „Největší borec je pochopitelně náš mlčenlivý nepokořený. Víš, že mě ukrutně štveš?“</p>

<p>John mu s úsměvem ukázal vztyčený prostředník. Mladíci na podlaze se rozesmáli. Vtom zazvonil BlackBerry.</p>

<p>Qhuinn se ohlásil. Po několikerém zahučení hovor ukončil. „Do háje… Lashe prej nějakou dobu neuvidíme.“ Obrátil se k Johnovi. „Vypadá to, žes mu nahnal strach.“</p>

<p>„Ten kluk byl odjakživa pablb,“ mínil Blay.</p>

<p>„Korunovanej.“</p>

<p>Chvíli mlčeli a poslouchali Too Shortovu pecku „Nasty“. Pak Qhuinnův obličej oživil dychtivý výraz.</p>

<p>Přimhouřil oči, jedno modré, druhé zelené. „Ty, Blayi… Jaký to je?“</p>

<p>Blay střelil pohledem ke stropu. „Myslíš prohrát s tebou ve Skillerz? Zničující zážitek. Pěkně děkuju.“</p>

<p>„Dobře víš, že na to se neptám.“</p>

<p>Blay zasakroval, natáhl se k malé chladničce, vyndal z ní další pivo a otevřel ho. Měl jich v sobě už sedm a zdál se úplně střízlivý. Ovšem taky spořádal čtyři dvojité hamburgery, dvě velké porce smažených hranolků, čokoládový koktejl a dvě třešňové taštičky. A navrch sáček chipsů.</p>

<p>„Blayi? No tak… jak to probíhalo?“</p>

<p>Blay si dlouze lokl piva a namáhavě polkl. „Nijak.“</p>

<p>„Neval to na mě.“</p>

<p>„Tak jo. Dobře.“ Znovu se napil. „Chtělo se mi umřít. Byl jsem přesvědčenej, že to stejně tak skončí. Ale pak… zkrátka…“ Odkašlal si. „Napil jsem se od ní. A pak to bylo ještě horší. Mnohem horší.“</p>

<p>„Od koho ses napil?“</p>

<p>„Od Jasimy.“</p>

<p>„Kecáš! To je třída.“</p>

<p>„Jak myslíš.“ Blay se naklonil pro mikinu a přetáhl si ji přes boky. Jako by chtěl něco zakrýt.</p>

<p>Qhuinnovi to samozřejmě neuniklo. Ani Johnovi.</p>

<p>„Měls ji, Blayi?“</p>

<p>„Ne! Když máte za sebou proměnu, na sex si ani nevzpomenete. Namouduši.“</p>

<p>„Ale já jsem slyšel, že potom –“</p>

<p>„Ne, nedělal jsem to s ní.“</p>

<p>„Jasně. V pohodě.“ Qhuinn si určitě myslel, že jeho kámoš je cvok. „A co samotná proměna? Jaký to je?“</p>

<p>„No… tak nějak se celej rozpadneš a pak se zase poskládáš dohromady.“ Blay se napil. „To je všechno.“</p>

<p>Qhuinn zakroužil drobnýma rukama a sevřel je v pěst. „Připadáš si jinej?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Jak jinej?“</p>

<p>„Prokrista, Qhuinne –“</p>

<p>„Vždyť nemáš co tajit? Projdeme tím všichni. Chci říct… Hele, Johne, že to taky chceš vědět?“</p>

<p>John se podíval na Blaye a přikývl. Upřímně doufal, že v tom rozhovoru budou pokračovat.</p>

<p>V nastalém tichu si Blaylock natáhl nohy. Mohutné svaly pod látkou modrých džínsů se mu napjaly a zase uvolnily.</p>

<p>„Jak se teď cítíš?“ zajímal se Qhuinn.</p>

<p>„Pořád stejně. Jenom… To se těžko vysvětluje. Jsem mnohem silnější.“</p>

<p>„Bezva.“ Qhuinn se zasmál. „Už se nemůžu dočkat.“</p>

<p>Blaylock odvrátil pohled. „Není na co se těšit. Věř mi.“</p>

<p>Qhuinn zavrtěl hlavou. „Tak to se pleteš.“ Odmlčel se. „Jak často ti ztvrdne?“</p>

<p>Blay zrudl. „<emphasis>Cože?</emphasis>“</p>

<p>„Nech toho. Musel jsi vědět, že se na to zeptám. Tak co?“ Ticho se protahovalo. „Haló? Blayi? Tak odpověz, krucinál.“</p>

<p>Blay si přejel dlaněmi přes obličej. „Hm…“</p>

<p>„Často?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Takže se obsloužíš sám. Totiž… musíš, že jo? A jaký to je?“</p>

<p>„Ty ses snad zcvoknul. Nehodlám –“</p>

<p>„Stačí pár slov. Pro tentokrát. Už se tě na to nikdy nezeptáme. Přísahám. Viď, Johne?“</p>

<p>John pomalu přikývl. Uvědomil si, že zatajil dech. Má sny, erotické sny – jenže to je něco docela jiného než skutečnost. Nebo svědectví z první ruky.</p>

<p>Bohužel to vypadalo, že Blaylock si to chce nechat pro sebe.</p>

<p>„Proboha, Blayi… tak jaký to je? Prosím. Odjakživa čekám na to, co teď prožíváš ty. Nikoho jinýho se zeptat nemůžu. Je ti jasný, že s tím nemůžu jít za tátou. Vyklop to. Co cítíš, když se uděláš?“</p>

<p>Blay nehtem odloupl růžek etikety na láhvi. „Je to strašně silný. Jinak se to říct nedá. Prostě… narůstá v tobě něco jako příboj, kterej pak na něco narazí… a ty se jím necháš nýst.“</p>

<p>Qhuinn zavřel oči. „Páni. Já to chci. Chci bejt chlapem.“</p>

<p>Přesně po tom John touží.</p>

<p>Blay dopil Coronu a otřel si ústa. „Jenomže teď… teď to chci dělat s nějakou buchtou.“</p>

<p>Qhuinn povytáhl koutek úst ve svém typickém úsměvu. „A co Jasima?“</p>

<p>„Ani náhodou. Není můj typ. A nechme toho. Už o tom nechci mluvit.“</p>

<p>John se podíval na hodiny a odsunul se na kraj postele. Pak překotně něco naškrábal do bloku a ukázal to kamarádům. Blay i Qhuinn přikývli.</p>

<p>„Platí,“ řekl Blay.</p>

<p>„Jdeš zítra s náma?“ zeptal se Qhuinn.</p>

<p>John přikývl a stoupl si – ale zavrávoral a musel se zachytit matrace.</p>

<p>Qhuinn se zasmál. „Hele ho. Ty máš dost.“</p>

<p>John pokrčil rameny a soustředil se na víceméně přímou chůzi ke dveřím. Když je otevřel, Blay na něj zavolal: „Hej, J?“</p>

<p>John se ohlédl a povytáhl obočí.</p>

<p>„Kde se můžeme naučit tu tvoji znakovou řeč?“</p>

<p>Qhuinn přitakal a otevřel si další pivo. „Jasně, kde?“</p>

<p>John zamrkal. Pak napsal do bloku: Na internetu. Stačí zadat <emphasis>znaková řeč</emphasis>.</p>

<p>„Tak jo. A ty nám s tím pomůžeš, že jo?“</p>

<p>John znovu přikývl.</p>

<p>Blay a Qhuinn se otočili k obrazovce a zahájili další hru. Když John zavřel dveře, slyšel, jak se smějí… a málem se mu tváří rozlil úsměv. Přebilo ho však zahanbení.</p>

<p>Tohr a Wellsie jsou mrtví. Neměl by… si takhle užívat. Pravý muž by se neměl nechat rozptylovat svými kamarády od svého záměru… od své přísahy…</p>

<p>Ubíral se chodbou a chvílemi se opřel rukou o stěnu, aby udržel rovnováhu.</p>

<p>Jenomže… mu s nimi bylo dobře. Odjakživa toužil po kamarádech. Ne po bůhvíjak velké partě. Nic takového. Jen po několika spolehlivých, věrných… přátelích.</p>

<p>Se kterými může počítat až do smrti.</p><empty-line /><p>Marisse pořád nešlo do hlavy, jak Butch přežil takový zásah do svého organismu. Bylo to neuvěřitelné. Ale na druhou stranu tím zřejmě procházejí všichni muži, a zejména válečníci. A protože je z Wrathova rodu, koluje mu v žilách ušlechtilá krev.</p>

<p>Poté, o několik hodin později, ležel Butch na stole v teď již nevytápěné místnosti a klidně dýchal. Voskově bledou kůži měl lesklou potem, jako by právě uběhl maratón. Nohy mu visely z vozíku, ramena byla dvakrát tak široká než předtím a nohavice boxerek měl zaříznuté do silných stehen.</p>

<p>Jeho obličej jí však skýtal útěchu. Byl úplně stejný jako před proměnou, co do velikosti úměrný novému tělu, nicméně stejný. A když otevřel oči, dívaly se na ni dobře známé světle hnědé duhovky jiskřící pro Butche typickou kuráží a energií.</p>

<p>Byl ještě příliš omráčený, než aby si s ní mohl povídat, a celý se chvěl, tak mu přinesla přikrývku a opatrně ji na něj položila. Když se ho měkký materiál dotkl, trhl sebou, jako by měl přecitlivělou pokožku, ale vzápětí němě vyslovil <emphasis>Miluju tě </emphasis>a upadl do hlubokého spánku.</p>

<p>Náhle se jí zmocnila nesmírná únava.</p>

<p>Jen co Vishous spláchl hadicí poslední zbytky krve, vybídl ji: „Teď se půjdeme najíst.“</p>

<p>„Ale já ho tady nechci nechat samotného.“</p>

<p>„Já vím. Požádal jsem Fritze, aby nám něco přinesl a nechal to vedle.“</p>

<p>Marissa vyšla za bratrem do skladu cvičebního nářadí a každý se posadil na jednu lavici zapuštěnou do zdi. S chutí se pustili do Fritzových piknikových jednohubek, obklopeni policemi s nunčaky a maketami dýk, mečů a pistolí. Sendviče byly moc dobré, stejně jako jablečná šťáva a ovesné sušenky.</p>

<p>Po chvíli si Vishous zapálil ručně balenou cigaretu a pohodlně se usadil. „Teď už ti musí být jasné, že bude v pořádku.“</p>

<p>„Nechápu, jak to mohl přečkat.“</p>

<p>„Já to měl přesně takové.“</p>

<p>Ruka s druhým šunkovým sendvičem se jí zastavila na půl cesty k ústům. „Vážně?“</p>

<p>„Vlastně ještě horší. Když mě to potkalo, nebyl jsem zdaleka tak mohutný jako on.“</p>

<p>„Ale uvnitř zůstal stejný, že?“</p>

<p>„Jo. Nachlup stejný.“</p>

<p>Když dojedla, zvedla nohy na lavici a opřela se o stěnu. „Děkuju.“</p>

<p>„Za co?“</p>

<p>„Za zacelení té rány.“ Zvedla zápěstí.</p>

<p>Odvrátil pohled. „Rádo se stalo.“</p>

<p>V tichu se jí za okamžik začaly zavírat oči, ale ona se je snažila násilím udržet otevřené.</p>

<p>„Nebraň se tomu. Klidně si zdřímni,“ řekl Vishous. „Dohlídnu na něj, a jakmile se probere, dám ti vědět. Lehni si…“</p>

<p>Natáhla se na bok na lavici a stočila se do klubíčka. Nepředpokládala, že usne, ale stejně zavřela oči.</p>

<p>„Zvedni hlavu,“ vybídl ji Vishous. Když poslechla, vsunul jí pod spánek stočený ručník. „Tak si aspoň nepřeležíš krk.“</p>

<p>„Jsi velmi laskavý.“</p>

<p>„To nemyslíš vážně. Polda by mi nakopal zadek, kdybych ti nezajistil co největší pohodlí.“</p>

<p>Byla by přísahala, že jí Vishous zlehka pohladil vlasy, ale nakonec usoudila, že se jí to jenom zdálo.</p>

<p>„A co ty?“ zeptala se tiše, když se zase posadil na lavici. Musí být přinejmenším stejně unavený jako ona.</p>

<p>Nepřítomně se usmál. „O mě se nestarej. A spi.“</p>

<p>Kupodivu se jí to podařilo.</p><empty-line /><p>Vishous se díval, jak Marissa usnula vyčerpáním. Pak naklonil hlavu a nakoukl do ošetřovny. Viděl odtud chodidla poldových obrovitých nohou. Páni… Teď je Butch opravdu jedním z nich. Nefalšovaný upíří válečník, který bude odhadem měřit dobře metr pětadevadesát. Možná o fous víc. Na beton má v sobě Wrathovu krev. Byl zvědavý, jestli se někdy dovědí, jak ji získal.</p>

<p>Vtom se dveře do skladu otevřely a vešel Zsadist, v závěsu měl své dvojče Phuryho.</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptali se jednohlasně.</p>

<p>„Tiše.“ Vishous kývl k Marisse a pak šeptem dodal: „Jděte se podívat. Leží vedle.“</p>

<p>Oba přistoupili ke dveřím ošetřovny. „To mě podržte…,“ vydechl Phury.</p>

<p>„To je teda kolos,“ zahučel Z. Nasál vzduch. „Proč je tady cítit Wrathova vázací vůně – nebo je moje?“</p>

<p>V se zvedl. „Pojďte do tělocvičny. Nerad bych ty dva probudil.“</p>

<p>Vyšli na modré podložky a Vishous přivřel dveře do skladu.</p>

<p>„Kde je Wrath?“ zajímal se Phury, když se posadili na podlahu. „Myslel jsem, že bude celou dobu u toho.“</p>

<p>„Teď má napilno.“ Nepochybně.</p>

<p>Z se zadíval na pootevřené dveře. „Polda je teď pořádnej vazoun, Vishousi. Málem větší než Wrath.“</p>

<p>„Já vím.“ V si lehl na záda a dlouze potáhl z cigarety. Když vydechl kouř, odmítl se podívat na své bratry.</p>

<p>„V, on <emphasis>je fakt </emphasis>velkej.“</p>

<p>„Přestaň, proboha. Na to, abysme se dohadovali, jakej bude, je ještě brzo.“</p>

<p>Z si přejel dlaní po kratičkých vlasech. „Jen říkám, že je –“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„A má v sobě Wrathovu krev.“</p>

<p>„<emphasis>Já vím, </emphasis>krucinál. Hele, Z, nemá smysl dělat předčasný závěry. Mimo to jeho matka není Vyvolená.“</p>

<p>Zsadistovy žluté oči vzplály rozhořčením. „Podle mě je tohle pravidlo pěkná pitomost.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá</strong></p>

<p>B</p>

<p>utch se probudil na vozíku uprostřed hlubokého nádechu nosem. Něco totiž ucítil. Něco, co ho náramně uspokojilo. Něco, co ho nabilo silou. <emphasis>Moje, </emphasis>zaznělo mu v hlavě.</p>

<p>Pokusil se to slovo vyhnat z mysli, ale docílil jen toho, že ještě zesílilo. Při každém nádechu se mu ty dvě slabiky opakovaly v mozku zcela bezděčně, až byly jako tep srdce. Pramen jeho života. Střed jeho duše.</p>

<p>Se zafuněním se posadil na stole, ale ztratil rovnováhu a málem se zřítil na dlaždičky. Jak se zachytil o okraj, pohled mu padl na paže. Co to – Kdepak, to musí být omyl. Tyhle klády přece nejsou jeho – ani… Do háje, ty stehniska… Jako sloupy.</p>

<p>To nejsem já, pomyslel si.</p>

<p><emphasis>Moje, </emphasis>připomněl mu zase ten hlas.</p>

<p>Rozhlédl se. Celé vybavení ošetřovny je najednou průzračně zřetelné, jako by měl místo očí okna, která někdo právě vypucoval. A uši… Vzhlédl k zářivkám ve stropě. Doslova slyšel, jak výbojkami proudí elektrony.</p>

<p><emphasis>Moje.</emphasis></p>

<p>Znovu se nadechl. Marissa. To je Marissina vlna. Je někde blízko –</p>

<p>Mimoděk otevřel ústa. Vyšlo z nich hluboké, rytmické předení zakončené mručivým slovem: <emphasis>Moje.</emphasis></p>

<p>Jakmile mu svitlo, že řídící centrum v mozku ovládá něco mnohem silnějšího, rozbušilo se mu srdce. Je zbavený veškeré logiky, opanovaný majetnickým pudem, v jehož světle se to, co předtím cítil k Marisse, jevilo jen jako pomíjivá záliba.</p>

<p><emphasis>Moje!</emphasis></p>

<p>Sklopil oči do klína a okamžitě zjistil, co probíhá v jeho už tak dost těsných trenkách. Penis mu očividně povyrostl spolu se vším ostatním a pokouší se prodrat skrz tenkou bavlněnou látku. Dokonce sebou zacukal, jako by si vynucoval jeho pozornost.</p>

<p>Panebože… Jeho tělo prahne po sexu. S Marissou. Ihned.</p>

<p>A jako by ji zavolal jménem, stanula ve dveřích. „Butchi?“</p>

<p>Bez varování se změnil v torpédo. Namířil si to přímo na ni a vymrštil se přes půlku místnosti. Srazil ji na zem, drsně ji políbil, obkročil ji a trhl jí za zip u kalhot. S funěním, hekáním a vrčením jí nedočkavě stáhl kalhoty z hladkých nohou, rázně jí rozevřel stehna a zabořil obličej do jejího rozkroku.</p>

<p>Jako by byl rozdvojená osobnost, sledoval sám sebe jakoby z dálky, viděl své ruce, jak jí vyhrnují tričko a zmocňují se jejích ňader, zatímco ji vzrušuje jazykem. Pak se zvedl, odhalil tesáky, jež z ničeho nic uměl bravurně použít, a překousl jimi látku mezi košíčky podprsenky. Pokoušel se přestat, ale unášela ho jakási odstředivá síla, a Marissa… byla středobodem jeho rotace.</p>

<p>Namáhavě ze sebe vyrazil: „Promiň… panebože… <emphasis>nemůžu přestat…</emphasis>“</p>

<p>Popadla jeho obličej do dlaní… a on zcela znehybněl. Bylo to k nevíře a on neměl sebemenší ponětí, jak se jí to podařilo, ale na každý pád… mu tělo totálně zdřevěnělo. Uvědomil si, že ho kdovíproč a kdovíjak Marissa zcela ovládá. Kdyby řekla ne, nechal by toho. Okamžitě. Tečka.</p>

<p>Ale ona zřejmě nic takového neměla v úmyslu. Oči jí smyslně svítily a prudce oddychovala. „Vezmi si mě. Chci být jen tvoje…“</p>

<p>Když pozvedla boky, jeho tělo na to zareagovalo po svém. Vztyčil se, roztrhl pás boxerek a vrazil do ní. Pronikl do ní tak hluboko a roztáhl ji tak doširoka, že cítil, jak mu její lůno těsně svírá penis po celé délce.</p>

<p>Když vykřikla a zaryla mu nehty do zadku, začal se v ní rychle, nesmlouvavě pohybovat. A přitom cítil, jak obě dvě části jeho osobnosti splývají. Hlas, který odjakživa patřil jemu, a ten nový, co k němu promlouval, se spojily v jeden.</p>

<p>Když vyvrcholil, upíral oči do její tváře. Takový orgasmus nikdy nezažil. Byl intenzivnější a mocnější a trval strašně dlouho, jako by měl bezednou zásobu té životodárné tekutiny, již do ní vstřikoval. A jí se to podle všeho moc líbilo. V rozkoši zaklonila hlavu, pevně ho sevřela nohama kolem boků a jako by ho nenasytně vtahovala do sebe ve snaze neodepřít si nic z toho, co jí nabízel.</p>

<p>Když bylo po všem, Butch na ni vysíleně sklesl. Namáhavě oddychoval, zpocený a omámený. Teprve v tu chvíli si všiml jejich vzájemné disproporce. Hlavu měl mnohem výš než ona, jeho boky si vynutily větší prostor mezi jejíma nohama a ruce po stranách jejího obličeje byly… jako lopaty.</p>

<p>Políbila ho na rameno. Olízla mu kůži. „Hm… Moc hezky voníš.“</p>

<p>Jo. To teda jo. Temné aroma, které vydával předtím, teď silně prosycovalo celou místnost. Bylo cítit i z Marissy, z jejích vlasů, z pokožky… A samozřejmě jím byla označená i uvnitř.</p>

<p>A tak to koneckonců <emphasis>musí být</emphasis>. Protože je <emphasis>jeho</emphasis>. Svalil se z ní. „Miláčku… Já vážně nevím, proč jsem to musel udělat.“ Přesněji jedna jeho část to nevěděla. Ta druhá to toužila udělat znova.</p>

<p>„Jsem ráda, žes to udělal.“ Obdařila ho zářivým úsměvem. Jasným jak polední slunce.</p>

<p>Při pohledu na ni si zároveň s uspokojením uvědomil, že patří jen a jen jí. A že je to vzájemné: patří jeden druhému.</p>

<p>„Miluju tě.“</p>

<p>Opakovala stejná slova, ale pak zvážněla. „Měla jsem hrozný strach, že to nepřežiješ.“</p>

<p>„Ale přežil jsem to. Je to za námi a já jsem se dostal na druhou stranu. Jsem s tebou na druhé straně.“</p>

<p>„Podruhé bych to zažít nechtěla.“</p>

<p>„A ani nebudeš muset.“</p>

<p>Trochu se uvolnila a pohladila ho po tváři. Pak se zakabonila. „Je tady docela chladno, nezdá se ti?“</p>

<p>„Tak se oblečeme a půjdeme do hlavní budovy.“ Chtěl jí stáhnout tričko… ale spočinul očima na jejích ňadrech s rozkošnými růžovými bradavkami.</p>

<p>Jeho penis se znovu přihlásil o slovo v zoufalé touze po dalším uvolnění.</p>

<p>Marissa se usmála. „Pojď ke mně, <emphasis>nallum</emphasis>. Ať můžu ulevit tvému tělu.“</p>

<p>Ochotně jí vyhověl.</p><empty-line /><p>Vishous, Phury a Zsadist, dočasně usídlení v tělocvičně, ztichli a poslouchali. Soudě podle tlumených zvuků je Butch vzhůru a… náležitě se činí. Když se bratři rozesmáli, V se zvedl a šel zavřít dveře do skladu. Moc to těm dvěma uvnitř přeje. Zatraceně… moc.</p>

<p>Pokračoval s dvojčaty v dvojsmyslné debatě, příležitostně si zapálil a odklepával popel do plastové láhve od minerální vody. Hodinu nato se dveře otevřely a vyšli z nich Marissa a Butch. Ona měla na sobě volný úbor, jaký si oblékají žáci při tréninku bojových umění, on měl kolem boků ručník a oba byli obestření silným oparem vázací vůně. Vypadali utahaně a převelice spokojeně.</p>

<p>„Hm… Ahoj vespolek,“ řekl polda a zrudnul až po kořínky vlasů. Vypadal senzačně, ale pohyboval se s nemalými obtížemi. Vlastně se o Marissu opíral jako o hůl.</p>

<p>V se usmál. „Jsi o něco vyšší.“</p>

<p>„Jo. Ale… špatně se mi chodí. Je to normální?“</p>

<p>Phury přikývl. „Naprosto normální. Mně trvalo strašně dlouho, než jsem si zvykl na nový tělo. Za pár dní se jakžtakž zkoordinuješ, ale nějakou chvíli ti to dá zabrat.“</p>

<p>Jak se k nim dvojice blížila, Marissa se zřetelně prohýbala pod nesmírnou váhou svého partnera a Butch se potácel, jako by se o ni nechtěl opírat tolik, jak by potřeboval.</p>

<p>Vishous se zvedl. „Mám tě dovést do Doupěte?“</p>

<p>Butch přikývl. „To by bylo skvělý. Každou chvíli se na ni zhroutím.“</p>

<p>Vishous k němu přistoupil a podepřel ho. „Domů, pane Berka, domů?“</p>

<p>„To si piš. Už se těším na sprchu.“</p>

<p>Butch vzal Marissu za ruku a všichni tři se vydali do Doupěte.</p>

<p>Tunelem šli mlčky a jedinou zvukovou kulisu obstarávaly Butchovy šourající se nohy. Vishous si vzpomněl na svou vlastní proměnu. Když přišel k sobě, měl varovná tetování na obličeji a na ruce i na intimních místech. Ještě štěstí, že Butche nic podobného nepotkalo a má kolem sebe přátele, kteří ho ochrání, dokud se nezotaví a náležitě nezesílí.</p>

<p>Jeho odnesli do lesa daleko od tábora válečníků a nechali ho, aby si poradil, jak umí.</p>

<p>Butch má ještě jednu velkou výhodu: ušlechtilou ženu, která ho miluje. Marissa po jeho boku jen září štěstím a V se snažil po ní nepokukovat… ale neovládl se. Dívá se na Butche s tak láskyplným zanícením… S takovou něhou.</p>

<p>Byl zvědavý, jaké to asi je.</p>

<p>Když vešli do Doupěte, Butch přerývaně vydechl úlevou. Zřejmě byl na pokraji sil, zpocený a rozklepaný, jak se snažil udržet zpříma.</p>

<p>„Nechceš uložit do postele?“ nadhodil V.</p>

<p>„Ne… Nejdřív sprchu… Musím se osprchovat.“</p>

<p>„Nemáš hlad?“ zeptala se Marissa.</p>

<p>„Jo… Jako vlk. Dám si… slaninu. Slaninu a…“</p>

<p>„Čokoládu,“ doplnil V suše, když ho dotáhl do pokoje.</p>

<p>„No jo… čokoládu. Dal bych za ni nevím co.“ Butch svraštil obočí. „Jenže já čokoládu nerad.“</p>

<p>„Teď se po ní utlučeš.“ V rozrazil nohou dveře koupelny, Marissa se naklonila do sprchového koutu a pustila vodu. „Chceš ještě něco?“ zeptala se.</p>

<p>„Lívance. A wafle se sirupem a s máslem. A vajíčka…“</p>

<p>Vishous se k ní otočil. „Přines všechno, co najdeš. V tomhle stadiu by zbaštil i vlastní boty.“</p>

<p>„… a zmrzlinu a krůtu s nádivkou…“</p>

<p>Marissa ho umlčela polibkem. „Za chvilku jsem –“</p>

<p>Butch chytil její hlavu do dlaní a se zasténáním si ji podržel u úst. Jakmile z něho vyšla čerstvá dávka vázací vůně, odtlačil Marissu ke stěně, přitiskl se k ní a začal jí přejíždět rukama po těle.</p>

<p><emphasis>Nic novýho pod sluncem, </emphasis>pomyslel si Vishous. <emphasis>Prostě chlap krátce po proměně. </emphasis>Butchovo nádobíčko bude v pohotovosti každých patnáct minut.</p>

<p>Marissa se rozesmála, štěstím celá bez sebe. „Potom. Nejdřív se najíš.“</p>

<p>Butch neprodleně poslechl, jako by ovládala jeho vášeň, která se bez protestů podvolila jejímu velení. Jak odcházela, polda ji provázel hladovým, milujícím pohledem.</p>

<p>V zavrtěl hlavou. „Jsi beznadějnej případ.“</p>

<p>„A to jsem si předtím myslel, že ji miluju…“</p>

<p>„Svázanej chlap je nějakou chvíli otrokem svýho těla.“ V stáhl Butchovi ručník a strčil ho pod vodu. „Aspoň co jsem slyšel.“</p>

<p>„Jauvajs.“ Butch se zaškaredil na sprchovou hlavici. „Tak tohle se mi nelíbí.“</p>

<p>„Zhruba týden budeš mít přecitlivělou kůži. Kdybys mě potřeboval, houkni.“</p>

<p>Byl v půli chodby, když uslyšel jek. Rychle se otočil a vrazil do dveří. „Co je? Co se –“</p>

<p>„Jsem holej!“</p>

<p>V odhrnul sprchový závěs a nechápavě se zamračil. „Co to meleš? Vždyť máš vlasy –“</p>

<p>„Ne na hlavě! Na těle, ty idiote! Jsem holej jako prdel…“</p>

<p>Vishous se na něj zadíval. Proud vody odplavoval z Butchova trupu a nohou záplavu tmavě hnědých chloupků, které se shromažďovaly v okolí husté mřížky odtokového kanálku.</p>

<p>V se rozesmál. „Považuj to za dobrou zprávu. Aspoň si na starý kolena nebudeš muset holit záda a depilovat nohy voskem.“</p>

<p>Tak tak uhnul, aby ho netrefilo mýdlo, které prosvištělo vzduchem.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá první</strong></p>

<p>T</p>

<p>ýden nato učinil Van důležitý objev.</p>

<p>Definitivně ztratil svou lidskou povahu.</p>

<p>Když prázdnou suterénní místnost proťal hlasitý sten, vrhl pohled na civilistu připoutaného na stole. Upíra si vzal do parády pan X a Van sloužil jako publikum. Výjev sledoval zhruba se stejným zaujetím jako skládání uhlí.</p>

<p>Měl by to vehementně odsoudit. Během těch let strávených v zápasnickém ringu zasadil svým soupeřům bezpočet bolestivých úderů a způsobil nejedno zranění, ale nikdy neubližoval nevinným a nenáviděl ty, co si zchlazovali žáhu na slabších. Zato teď? Jeho jedinou reakcí na tuhle primitivní krutost byla mrzutost… protože to k ničemu nevedlo. Zatím se o O’Nealovi dověděli jen to, že člověk odpovídající jeho popisu byl spatřen ve společnosti Bratrstva ve dvou nočních klubech v centru města – jmenovitě U Řvouna a v ZeroSum. Ale to už věděli dávno.</p>

<p>Zmocnilo se ho podezření, že velitel <emphasis>bezduchých </emphasis>si na své oběti vybíjí zlost a kompenzuje zklamání. Taková ztráta času… Van chce lovit upíry, ne dělat kulisy téhle zbytečné a veskrze nudné scéně.</p>

<p>A ne že by měl možnost nějakého toho krvelačného vampíra vyřídit. Kvůli panu X, který ho od okamžiku vstupu do Vyhlazovací společnosti drží zkrátka, likvidoval jen jiné zpropadené <emphasis>bezduché</emphasis>. A každý den ho postavil proti dalšímu. A každý den Van svého protivníka vyřídil K.O. a pak ho bodl do hrudi. A každý den byl pan X čím dál naštvanější. Jako by ho Van zklamal, ačkoli vzhledem ke skóre 7:0 nedokázal uhodnout, v jakém směru.</p>

<p>Když k němu vzduch čpící krví zanesl výmluvné zurčivé zvuky, Van polohlasně zaklel.</p>

<p>„Nudím tě?“ otázal se pan X zhurta.</p>

<p>„Vůbec ne. Je to fakt <emphasis>skvělá </emphasis>podívaná.“</p>

<p>Po krátkém tichu následovalo znechucené syknutí. „Nebuď taková citlivka.“</p>

<p>„Jak myslíte. Já jsem zápasník. Mlátit zajatce mě nevzrušuje, zvlášť když to k ničemu nevede.“</p>

<p>Bezvýrazné bledé oči se zlostně zúžily. „Tak jdi hlídkovat s ostatníma. Protože jestli se na tebe budu muset dívat ještě chvíli, ocitneš se na tom stole ty.“</p>

<p>„Konečně.“ Van vykročil ke schodům.</p>

<p>Když jeho těžká bota dopadla na první stupeň, pan X za ním houkl: „Ten tvůj choulostivěj žaludek je ostudnost.“</p>

<p>„Aby bylo jasno, můj žaludek s tím nijak nesouvisí,“ ucedil Van, aniž se otočil.</p><empty-line /><p>Butch sestoupil z běžeckého trenažéru a tričkem si otřel pot z obličeje. Právě uběhl osmnáct kilometrů. Za padesát minut. Což jsou téměř dva kilometry za pět minut. Paráda!</p>

<p>„Jak se cítíš?“ zeptal se V z posilovací lavice.</p>

<p>„Jako Dustin Hoffman.“</p>

<p>Ve stojanu přistálo s kovovým řinknutím bezmála tři sta padesát kilogramů. „Na maratonce zdaleka nemáš, poldo.“</p>

<p>„Dej na mě. Jsem potomkem sedmdesátých let.“ Butch si lokl vody a pak střelil pohledem ke dveřím. Zatajil dech a o zlomek vteřin později vešla do tělocvičny Marissa.</p>

<p>V černých kalhotách a béžovém saku jí to ohromně slušelo – praktičnost spojená s ženskostí.</p>

<p>„Napadlo mě, že se za tebou zastavím, než odejdu,“ řekla.</p>

<p>„Jsem rád, že jsi tady.“ Než k ní přistoupil, snažil se co nejdůkladněji vytřít ručníkem, ale jí zřejmě nevadilo, že je zpocený a uřícený. Ani trochu. Když se k ní sklonil a přivítal ji polibkem, vzala jeho bradu do dlaně.</p>

<p>„Vypadáš dobře,“ zašeptala a přejela mu rukou po krku a přes nahou hruď. Zlehka se dotkla zlatého kříže.</p>

<p>„Moc dobře.“</p>

<p>„Vážně?“ S úsměvem konstatoval, že jsou mu běžecké kalhoty poněkud těsné, a vzpomněl si, jakou péči jí věnoval před necelou hodinou a půl. „Tak dobře jako ty určitě ne.“</p>

<p>„O tom by se dalo polemizovat.“ Přitiskla se k němu. Ostře vtáhl vzduch do úst.</p>

<p>V duchu si představil půdorys výcvikového střediska a snažil se vymyslet, kam by se mohli na deset minut zašít. Hm… jasně. Nedaleko je učebna s pevným zámkem ve dveřích. Výborně.</p>

<p>Vrhl pohled na Vishouse, aby mu oznámil, že za chvíli bude zpátky, ale s úžasem zjistil, že bratr je pozoruje přimhouřenýma očima, ve tváři neproniknutelný výraz. Vishous honem uhnul pohledem.</p>

<p>„Musím jít,“ řekla Marissa. „Čeká mě spousta práce.“</p>

<p>„A nemůžeš se zdržet aspoň chvíli? Dejme tomu pět minut?“</p>

<p>„Ráda bych, ale… nejde to.“</p>

<p>Tady něco nehraje. V jejím pohledu je ještě něco navíc, jakási neobvyklá žádostivost. Vlastně mu upřeně zírá na krk, ústa má pootevřená… Pak si jazykem rychle přejela přes spodní ret, jako by ochutnávala něco lahodného. Nebo chtěla něco ochutnat…</p>

<p>Projel jím zběsilý chtíč.</p>

<p>„Zlato?“ řekl „Nepotřebuješ ode mě něco?“</p>

<p>„Ano…“ Vytáhla se na špičkách a pošeptala mu do ucha: „Při proměně jsi ode mě vypil příliš moc. Jsem slabá. Potřebuju se nakrmit.“</p>

<p>Kristepane… Na to přece celou dobu čekal. <emphasis>Na příležitost ji nakrmit.</emphasis></p>

<p>Butch ji uchopil kolem pasu, zvedl ze země a spěchal s ní ke dveřím, jako by mu za patami hořelo.</p>

<p>„Ještě ne, Butchi.“ Rozesmála se. „Postav mě na zem. Jsi teprve týden po proměně.“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Butchi, pusť mě.“</p>

<p>Jeho tělo jí vyhovělo, i když rozum se vzpíral uposlechnout. „Tak kdy?“</p>

<p>„Brzy.“</p>

<p>„Už jsem silný.“</p>

<p>„Pár dní můžu počkat. A bude to tak lepší.“</p>

<p>Políbila ho a podívala se na hodinky. Byl to kousek z jeho sbírky, oblíbené Patek Philippe s řemínkem z černé aligátoří kůže. Líbilo se mu, že Marissa je má neustále na ruce, v podstatě kamkoli se hne.</p>

<p>„Strávím noc v Domově bezpečí,“ řekla. „Čekáme nové přírůstky, jednu ženu a dvě děti, a já chci být při tom, až dorazí na místo. Kromě toho máme první schůzku se zaměstnanci. Účastní se jí i Mary a chceme ji řídit společně. Pravděpodobně se vrátím až před úsvitem.“</p>

<p>„Budu na tebe čekat.“ Když se otočila k odchodu, chytil ji za paži a znovu ji uchvátil do náruče. „Buď opatrná.“</p>

<p>„Budu.“</p>

<p>Objal její štíhlé tělo a dlouze ji políbil. Nemůže se dočkat, až bude Marissa zpátky. Začalo se mu po ní stýskat už ve chvíli, kdy odešla.</p>

<p>„Jsem totální trouba,“ konstatoval, když se za ní zavřely dveře.</p>

<p>„Neříkal jsem to?“ V se zvedl z posilovací lavice a vzal ze stojanu činky jednoručky. „Svázaný chlapi jsou k nesnesení.“</p>

<p>Butch potřásl hlavou a snažil se soustředit na to, co chce dnes v noci v tělocvičně ještě zvládnout. Uplynulých sedm dní, kdy se Marissa věnovala charitativní práci, se držel v sídle a zvykal si na své nové tělo. A dělal značné pokroky. Ze začátku si musel osvojit ty nejjednodušší úkony, například se znovu učil psát a držet příbory. Teď chce poznat meze svých fyzických schopností, aby zjistil, jak daleko může zajít, aniž… pokud vůbec… padne vyčerpáním. Zatím naštěstí všechno funguje podle jeho představ. Přesněji téměř všechno. Na jedné ruce má nepatrný handicap, ale nejde o nic fatálního.</p>

<p>A ty tesáky jsou jednoduše famózní.</p>

<p>Stejně tak nově získaná síla a výdrž. Nehledě na to, jak tvrdě a nelítostně trénoval a cvičil, jeho tělo stále se zvyšující zátěž akceptovalo a reagovalo na ni odpovídajícím způsobem. Při společném jídle spořádal tolik jako Rhage nebo Zsadist, což znamená, že za čtyřiadvacet hodin do sebe dostal pět tisíc kalorií. A stejně měl ustavičně hlad. A nebylo divu. Svalová hmota mu přibývala přímo zázračným tempem.</p>

<p>Zbývá zodpovědět dvě zásadní otázky. Jestli se dokáže dematerializovat a zda snese sluneční světlo. Vishous mu doporučil, aby s experimentováním vydržel ještě přibližně měsíc, a to mu vyhovovalo. Ostatně má dost jiných starostí.</p>

<p>„Doufám, žes neskončil?“ zeptal se ho V, aniž přerušil posilování. V každé ruce vzpíral nejmíň padesát kilo.</p>

<p>Butch už teď procvičoval bicepsy stejnou zátěží.</p>

<p>„Ani nápad. Ještě mám páru.“ Zamířil k eliptickému trenažéru, aby si trochu protáhl nohy.</p>

<p>Mimochodem, co se týče „páry“, má jí přebytek nejen v tělocvičně. Od té doby, co se Marissa přestěhovala do jeho ložnice v Doupěti, nenechal ji na pokoji. Připadá si hloupě a snaží se své sexuální potřeby skrývat, ale ona vždycky pozná, kdy po ní touží, a zatím ho ani jednou neodmítla, i když sama zrovna neměla na podobné hrátky náladu nebo chuť.</p>

<p>Naopak se zdá, jako by jí moc, kterou nad ním má, dělala dobře.</p>

<p>Znovu ucítil neodbytné pulzování v klíně. Stačí na ni pomyslet a je připravený k činu, přestože se s ní dnes miloval už čtyřikrát nebo pětkrát. Nejlepší na tom je, že neprahne jen pro uvolnění. Jde především o Marissu. Chce být u ní, s ní, vedle ní, v ní – a nejen kvůli samotnému sexu, ale kvůli… milování. S ní.</p>

<p>Zkrátka a dobře <emphasis>je </emphasis>totální trouba.</p>

<p>Až na to, že si nemá na co stěžovat. Tohle byl bezkonkurenčně nejlepší týden jeho zfušovanýho, zpropadenýho života. Skvěle to mezi nimi klape – a nejen v posteli. Kromě cvičení jí často pomáhal s projektem sociálních služeb a společný zájem je ještě víc sblížil.</p>

<p>Domov bezpečí, jak Marissin dům pojmenoval, je připravený ke zprovoznění. Vishous instaloval v koloniálním sídle důmyslnou bezpečnostní síť včetně kamer, rozmanitých čidel a poplašného zařízení, a i když tam bude ještě spousta práce, můžou začít přijímat další nájemníky. Momentálně bydlí v domě jen holčička s nohou v sádře a její matka, ale vypadá to, že záhy přibudou další případy.</p>

<p>Navzdory zvratu osudu a všem příjemným i méně příjemným změnám a problémům si Marissa vede obdivuhodně dobře. Je chytrá. Zdatná. Nesmírně vnímavá a soucitná. Dospěl k závěru, že díky své upíří povaze, té donedávna utajené součásti své osobnosti, si vybral partnerku velmi moudře.</p>

<p>Nicméně ho pořád trápí výčitky svědomí, že s ní svázal svůj život. Neustále si připomínal, co všechno nechala za sebou a čeho se nedobrovolně vzdala: svého bratra, dávných zvyků a výsad, přepychu i pohodlí <emphasis>glymery</emphasis>. Poté, co on odešel od své rodiny a z města, kde vyrůstal, si připadal jako sirotek. Nepřeje si, aby se Marissa cítila stejně. Přesto nemá v úmyslu se jí vzdát.</p>

<p>Naštěstí budou moct dokončit svatební obřad co nejdřív. Vishous prohlásil, že v prvním týdnu po proměně by nebylo rozumné podrobit ho rituálu, a on to uznal, ale samozřejmě k němu přistoupí co možná nejdřív. Pak se s Marissou nechají oddat ještě v kostele.</p>

<p>A začal pravidelně chodit na půlnoční mši. S baseballovou čapkou staženou do čela a se sklopenou hlavou sedával v zadní lavici stranou ostatních věřících a postupně navazoval kontakt s bohem a církví. Bohoslužba mu pokaždé nesmírně ulevila, a to víc než cokoli jiného.</p>

<p>Protože v něm stále sídlí temno. Není ve svém těle sám.</p>

<p>Uvnitř má stín, který číhá kdesi v prostoru mezi žebry a páteří. Neustále cítí jeho přítomnost, vnímá, jak se přemisťuje, pulzuje, pozoruje. Někdy se dívá skrze jeho oči, a tehdy má sám ze sebe strach.</p>

<p>Ale v kostele se mu vždycky uleví. Věří, že dobro, jímž je hlavní loď prostoupená, vdechuje spolu s chladným, zatuchle vlhkým vzduchem. Věří, že mu bůh naslouchá. Potřebuje vědět, že tam někde existuje nějaká síla, která mu umožní spojení s jeho vlastní lidskou náturou a duší. Poněvadž bez toho by byl mrtvý, i kdyby mu stále tlouklo srdce.</p>

<p>„Hej, poldo?“</p>

<p>Aniž vypadl z rytmu, Butch otočil hlavu ke dveřím do posilovny. Na prahu stál Phury, úchvatné vlasy s proužky rudé, žluté a hnědé oživlé neonovými zářivkami.</p>

<p>„Co je, Phury?“</p>

<p>Bratr vešel dovnitř se sotva znatelným pokulháváním. „Wrath chce, abys přišel na dnešní slezinu před naší výpravou do terénu.“</p>

<p>Butch vrhl pohled na Vishouse. Jeho přítel se pekelně soustředil na vzpírání, oči sklopené na modré podložky, jimiž je vystlaná podlaha. „Proč?“</p>

<p>„Prostě tě tam chce.“</p>

<p>„Tak jo.“</p>

<p>Po Phuryho odchodu se otočil k Vishousovi. „Víš o tom něco?“</p>

<p>Upír pokrčil rameny. „Ode dneška budeš zkrátka chodit na porady.“</p>

<p>„Na <emphasis>porady</emphasis>? To jako každej večer?“</p>

<p>Vishous nepřestal ohýbat paže, na jejichž bicepsech mu při každém zapumpování činkou vystoupily žíly jako špagáty. „Jo. Každej večer.“</p><empty-line /><p>O tři hodiny později vyrazili Butch a Rhage do noci v escalade… a Butchovi nešlo do hlavy, jak rychle se to všechno semlelo. Z ničeho nic je po zuby ozbrojený, na sobě má černou koženou bundu, pod každou paží po jednom glocku a na boku lovecký nůž s dlouhou čepelí.</p>

<p>Dnes v noci poprvé vyráží do boje.</p>

<p>Je to sice jenom zkouška a musí si o tom promluvit s Marissou, ale byl by moc rád, kdyby to vyšlo. Tolik se těšil, až se konečně zapojí do války. A Bratrstvo si to přálo taky. Probrali to ze všech stran, zejména s ohledem na jeho temnou stránku. Závěr je jednoznačný: všichni se shodli na tom, že je schopen a <emphasis>chce </emphasis>vraždit <emphasis>bezduché </emphasis>a že Bratrstvo potřebuje posilu. A tak souhlasili s dnešní generálkou.</p>

<p>Rhage řídil a Butch se díval oknem do noci. Litoval, že Vishous zůstal v sídle a nevyrazil na lov společně s nimi. Uvítal by, kdyby měl při téhle premiéře po boku svého spolubydlícího, i když ví, že V má nucenou pauzu ne proto, že má psychické problémy, ale proto, že je na řadě při pravidelném střídání. Nicméně poslední dobou ho noční můry očividně nepronásledují, soudě aspoň podle toho, že ve dne se z jeho pokoje už dlouho neozval ten strašidelně hrůzný jekot.</p>

<p>„Připravenej na řež?“ zeptal se ho Rhage.</p>

<p>„Jo.“ Po pravdě mu všechny svaly v těle poškubávaly nedočkavostí v touze předvést, co dokážou právě v boji.</p>

<p>Patnáct minut nato zaparkoval Rhage za Řvounem. Když vystoupili a vydali se směrem k Desáté ulici, Butch se v půli úzkého průchodu zastavil a otočil se ke zdi klubu.</p>

<p>„Butchi?“</p>

<p>Znovu na něj zaútočily vzpomínky. Zvedl ruku a dotkl se zčernalých cihel po výbuchu v místě, kde vyletělo do povětří Dariovo auto. Jo… Tady to loni v létě všechno začalo. Přesně tady. Avšak při doteku dlaně s hrubými vlhkými cihlami věděl, že ve skutečnosti to začíná až teď. Je tím, kým potřebuje být…</p>

<p>„Stalo se něco, kámo?“</p>

<p>„Kruh se uzavřel, Hollywoode.“ Otočil se k druhému upírovi. „Kruh se uzavřel.“ Když se na něj bratr nechápavě zadíval, Butch se usmál a zase pokračoval v chůzi.</p>

<p>„Jak to obvykle probíhá?“ zeptal se, když se vynořili na Desáté.</p>

<p>„Normálně dvakrát pročešeme okruh pětadvaceti bloků. Podobá se to hře na kočku a myš. My slídíme po <emphasis>bezduchých, </emphasis>oni pátrají po nás. Jdeme do toho, jakmile je –“</p>

<p>Butch se zastavil. Jeho hlava se otáčela do stran jakoby o své vlastní vůli, horní ret odhalil parádní zbrusu nové špičáky.</p>

<p>„Rhagi,“ řekl tiše.</p>

<p>Bratr se tiše, spokojeně zasmál. „Kde jsou, poldo?“</p>

<p>Butch vyrazil ve směru zachyceného signálu, a jak se k němu blížil, nemohl se nabažit živelné síly svého mohutného těla. Byl jako auto s raketovým motorem, už ne ford, ale rovnou závodní ferrari, vytočené na nejvyšší obrátky. On a Rhage pádili temnou ulicí jako dva dokonale sladěné stroje.</p>

<p>Jako dva dokonale sladění zabijáci.</p>

<p>Po šesti blocích narazili na <emphasis>bezduché,</emphasis> jak klábosí v ústí postranní uličky. Jako na povel k nim otočili hlavu, a v okamžiku, kdy se jim Butch podíval do očí, pocítil onen děsivý záblesk poznání. Spojení bylo vzájemné, provázené jeho strachem a jejich zmatkem: pravděpodobně poznali, že je jedním z nich, ale zároveň je upír.</p>

<p>V tmavé, krysami zamořené uličce vzplanula bitva s prudkostí letní bouře, jejíž hnací silou bylo násilí s blesky kopanců a úderů. Butch schytal bezpočet ran do hlavy i do trupu, ale všechny ignoroval. Žádná nebolela natolik, aby si z ní něco dělal, jako by měl místo kůže železný krunýř a svaly z oceli.</p>

<p>Konečně se mu podařilo jednoho bledého mládence srazit na zem. Obkročmo se mu usadil na břiše a sáhl pro dýku v pouzdře na boku. Ale pak se zarazil, přemožený nutkáním, které nedokázal potlačit. Nechal nůž nožem, sklonil se nad <emphasis>bezduchého</emphasis> a ovládl ho pouhým pohledem. Když otevřel ústa, nemrtvý vytřeštil oči hrůzou.</p>

<p>Rhageův hlas slyšel jakoby z převeliké dálky. „Butchi? Co to vyvádíš? Dostal jsem ty druhý dva. Stačí, když tasíš dýku a dorazíš ho. Butchi? Bodni ho!“</p>

<p>Butch znehybněl nad rty <emphasis>bezduchého. </emphasis>Ucítil příval síly, která však nesouvisela s jeho fyzickými schopnostmi, ale pouze a jenom se zlem zakořeněným v jeho těle. Začalo to téměř nepostřehnutelně. Nádech byl zprvu jemný jako vánek… stejnoměrný, zdánlivě nekonečný, a jak sílil, temnota z <emphasis>bezduchého </emphasis>přecházela do jeho nitra v podobě čirého nezředěného zla, prapůvodní Omegovy podstaty. Jakmile Butch absorboval zlovolný černý proud a cítil, jak mu proniká do krve a usazuje se mu v kostech, <emphasis>bezduchý </emphasis>se rozplynul v šedavý opar.</p>

<p>„<emphasis>Cos to, kurva, udělal?</emphasis>“ vydechl Rhage.</p><empty-line /><p>Van zabrzdil před začátkem uličky a poslechl instinkt, velící mu ukrýt se ve stínech. Byl nažhavený na boj, přivolaný zabijákem, který mu nahlásil, že tady došlo ke střetu se dvěma bratry. Ale sotva dorazil na místo, okamžitě poznal, že něco není v pořádku.</p>

<p>Jednomu <emphasis>bezduchému </emphasis>seděl na prsou obrovitý upír, ti dva si upřeně hleděli do očí a ten hromotluk… <emphasis>Cože? </emphasis>Ten hromotluk vcucl zabijáka do sebe, takže z něho zbyl… jen prach.</p>

<p>Jak se na špinavý asfalt snesl poprašek jemného smetí, blonďatému bratrovi, který výjev sledoval, uklouzlo: „Cos to, kurva, udělal?“</p>

<p>V tu chvíli upír, který <emphasis>bezduchého </emphasis>nasál do úst, zvedl hlavu a zadíval se průchodem přímo na Vana, přestože ho v té černočerné tmě prostě <emphasis>nemohl </emphasis>vidět.</p>

<p>A sakra… Vždyť je to ten, kterého hledají. Ten policajt. Van viděl na internetu jeho fotku u těch několika článků v <emphasis>Caldwellském kurýrovi</emphasis>. Ale tenkrát byl ještě člověk, což teď stoprocentně není.</p>

<p>„Tamhle je ještě jeden,“ pronesl polda-upír chraplavým, přerývaným hlasem. Pomalu zvedl paži a ukázal na Vana. „Přímo tamhle.“</p>

<p>Na víc Van nečekal a vzal do zaječích.</p>

<p>Jakpak se na tuhle novinku bude tvářit pan X?</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá druhá</strong></p>

<p>Z</p>

<p>hruba kilometr odsud, ve střešním bytě s výhledem na řeku, sáhl Vishous po další láhvi Grey Goose a ukroutil uzávěr. Když si naplnil sklenici, zadíval se na dvě prázdné litrovky postavené na baru.</p>

<p>Co nevidět k nim přibyde třetí.</p>

<p>Vzal křišťálovou sklenici a čerstvě otevřenou láhev vodky a za burácení rapové hudby dovrávoral k proskleným dveřím vedoucím na terasu. Vůlí odemkl západku a odsunul skleněný panel na doraz.</p>

<p>Když se do něj opřel prudký poryv ledového vzduchu, divoce se rozesmál a vyšel ven. Pozvedl oči k noční obloze a dlouze si lokl.</p>

<p><emphasis>Jsem dobrej lhář. Zatraceně</emphasis><emphasis> dobrej.</emphasis></p>

<p>Všichni si myslí, že je v pohodě, protože své drobné potíže dovedně tají. Ustavičně nosí baseballovou čapku, aby zakryl tik v oku. Budík v hodinkách si nařizuje po půlhodinách, aby včas zažehnal Sen. Jí, i když nemá hlad. Směje se, i když nemá čemu.</p>

<p>A bez cigarety nedá ani ránu.</p>

<p>Dokonce to zašlo tak daleko, že si troufl lhát do očí Wrathovi. Když se ho král zeptal, jak je na tom, podíval se mu zpříma do tváře a odpověděl hloubavým, rozvážným tónem, že i když se mu ještě „špatně usíná“, ten děsivý sen „je pryč“ a on se cítí mnohem „vyrovnanější“.</p>

<p><emphasis>Kecy. </emphasis>Je jako tabule skla s tisíci prasklinkami. Stačí na ni zlehka zaklepat a rozpadne se na střepy.</p>

<p>Důvodem jeho potíží však není jen nedostatek vizí ani sen o odstřelovačské pušce. Jistě, ta noční můra jeho stav ještě zhoršuje, ale on ví, že by na tom byl stejně mizerně i bez téhle zátěže.</p>

<p>Drtí ho pohled na Butche a Marissu.</p>

<p>Nezávidí jim, že jsou spolu šťastní. Nic takového. Je rád, že jim to vyšlo, a dokonce začal mít Marissu docela rád. Jen mu vadí, že je má pořád na očích.</p>

<p>Jde o to, že… i když je to naprosto nepatřičné a děsí ho to, považuje Butche… za svého. To on ho přivedl do jejich světa. On s ním celé ty měsíce bydlel. To on ho našel potom, co ho <emphasis>bezduší </emphasis>tak zřídili. A uzdravil ho.</p>

<p>A byly to jeho ruce, které z něj udělaly toho, kým je teď.</p>

<p>Zaklel, dopotácel se k metrové zídce ubíhající kolem terasy střešního bytu a láhev vodky odložil na zem, kde tlumeně křísla o dlaždice. Nejistým pohybem si přiložil sklenici ke rtům… A hele, zase potřebuje dolít. Uchopil láhev do dlaně – při nalévání trochu vybryndal – a postavil ji na zídku; tentokrát mírně škrábla o kámen.</p>

<p>Jedním douškem vyprázdnil sklenici, naklonil se a zadíval se do ulice třicet podlaží pod sebou. Zmocnila se ho závrať a smýkla jím do strany. Jak se s ním roztočil svět, ve vířícím kaleidoskopu objevil nanejvýš trefný výraz pro své trápení: má zlomené srdce.</p>

<p>To je nadělení. Do hajzlu…</p>

<p>Nevesele se zasmál svému absurdnímu rozpoložení, přičemž mu závan ostrého březnového větru odtrhl drsný zvuk od úst.</p>

<p>Položil bosou nohu na studený kámen, a jak rozpažil, aby udržel rovnováhu, pohled mu padl na ruku, z níž si předtím stáhl rukavici. A ztuhl hrůzou.</p>

<p>„Kristepane… <emphasis>To</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ne…</emphasis>“</p><empty-line /><p>Pan X upřeně zíral na Vana. Pak pomalu zavrtěl hlavou. „Cos to řekl?“</p>

<p>Stáli ve stinném zákoutí na rohu Obchodní třídy a Čtvrté ulice a pan X byl nesmírně rád, že nemají společnost.</p>

<p>Van pokrčil rameny. „Je to upír. Aspoň tak vypadá. A chová se tak. Z fleku mě poznal, i když mi není jasný, jak mě mohl vidět. A jak sejmul toho <emphasis>bezduchýho</emphasis>? To bylo právě to nejpodivnější. Ten maník se jednoduše… vypařil. Ale vůbec ne tak, jako kdyby ho bodl. A ten blonďatej bratr byl jako u vyjevení. Stávají se podobný věci často?“</p>

<p>Nestávají se <emphasis>vůbec</emphasis>. Natož aby někdo slyšel o chlapovi, který býval člověkem a teď je z něho upír. To je proti přírodě a ta záležitost s vdechováním jakbysmet.</p>

<p>„A oni tě nechali běžet?“ zeptal se pan X.</p>

<p>„Ten blonďák měl hroznou starost o svýho parťáka.“</p>

<p>Loajalita. Kristepane. Ta banda je nechutně loajální. „Všiml sis na O’Nealovi něčeho zvláštního? Kromě toho, že nejspíš prošel proměnou?“</p>

<p>Možná se Van zmýlil –</p>

<p>„No… má chromou ruku nebo tak. Má něco s rukou.“</p>

<p>Panem X projel slabý záchvěv, jako by měl v těle poplašný zvonek. Záměrně udržel nevzrušený tón. „Co přesně s ní má?“</p>

<p>Van zvedl ruku a ukazovákem druhé si stočil malíček těsně k dlani. „Má takhle ohnutej prst. Zkroucenej a ztuhlej, jako by s ním nemohl pohnout.“</p>

<p>„Na které ruce?“</p>

<p>„Hm… Na pravý. Jo, na pravačce.“ Pan X se v šoku opřel o zeď chemické čistírny a v duchu odrecitoval proroctví:</p>

<p><strong>A přijde vyvolený, jenž způsobí konec dříve než pán,</strong></p><empty-line /><p><strong>bojovník nové doby, nalezený v sedmém z jednadvaceti,</strong><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong>a prozradí jej čísla, jež ho zdobí:</strong><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong>jeden směr navíc ve</strong><strong>dle kompasu, jímž se dává vést,</strong><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong>na pravici však ukáže jen čtyřmi,</strong><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong>tři životy má,</strong></p><empty-line /><p><strong>dva zářezy vpředu</strong></p><empty-line /><p><strong>a s jediným černý</strong><strong>m okem se v jedné a téže studni</strong></p><empty-line /><p><strong>narodí i zemře.</strong></p><empty-line /><p>Panu X se rozbrněla kůže na celém těle. Do prdele. <emphasis>Do prdele</emphasis>.</p>

<p>Jestli O’Neal cítí <emphasis>bezduché,</emphasis> jako by je k nim vedl kompas. Sedí to i s tou pravou rukou, na které nemůže zvednout malíček a ukázat jím. Ale co ta druhá jizva – počkat… Rána, do níž mu Omega vložil kousek sebe sama… A k tomu pupík, to jsou dva „zářezy“. Tmavé znamení, které mu po tom zbylo, je možná oko, o kterém se píše ve Svitcích. A pokud jde o jeho narození a smrt, O’Neal se narodil v Caldwellu jako upír a nejspíš tu někdy v daleké či blízké budoucnosti taky zemře.</p>

<p>Po dosazení čísel rovnice vychází, ale to není to nejdůležitější. Nikdo nikdy, co svět světem stojí, neslyšel, aby <emphasis>bezduchý </emphasis>odešel <emphasis>tímhle</emphasis> způsobem.</p>

<p>Teď, když do sebe zapadají všechny dílky skládačky, je to víc než jasné. Pan X se zadíval na Vana. „Ty nejsi vyvolený.“</p><empty-line /><p>„Měl jsi mě tam nechat a jít po tom dalším zmetkovi,“ namítl Butch, když zastavili před domem, kde měl Vishous byt.</p>

<p>„To určitě. Vypadals příšerně a vsadil bych se, že na cestě byli další zabijáci,“ mínil Rhage, když oba vystoupili. „Chceš, abych šel nahoru s tebou? Nepřipadáš mi úplně fit.“</p>

<p>„Jak myslíš. Ale radši se vrať a ty hajzly si pořádně podej.“</p>

<p>„Bože, jak já žeru, když jsi na mě vostrej.“ Rhage se usmál, ale vzápětí zvážněl. „Hele, to, co se stalo –“</p>

<p>„Proto chci mluvit s Vishousem.“</p>

<p>„To je dobře. V ví všechno.“ Rhage vložil Butchovi do dlaně klíčky od escalade a sevřel mu rameno. „Kdybys mě potřeboval, zavolej.“</p>

<p>Sotva se bratr odhmotnil, Butch vešel do vstupní haly, mávl na ochrankáře a přivolal výtah. Jízda na nejvyšší podlaží trvala věčnost, a tak si krátil čas soustředěním na zlo, které mu koluje v žilách. Zase má černou krev. Cítí to. A páchne po kojeneckém zásypu. Připadá si jako syfilitik.</p>

<p>Když vystoupil, okamžitě uslyšel hlasitě dunící hudbu: Ludacrisův hit <emphasis>Chicken N Beer</emphasis>.</p>

<p>Zabušil na dveře Vishousova hnízdečka. „V?“</p>

<p>Nic. Do háje. Takhle ho přepadl zrovna nedávno –</p>

<p>Kdovíproč v zámku cvaklo a dveře se pootevřely. Butch do nich strčil, smysly bývalého policisty zjitřené a v pohotovosti. Rapova hudba zesílila.</p>

<p>„Vishousi?“ Jen co vešel, bytem se prohnal ledový průvan, deroucí se dovnitř dokořán otevřenými prosklenými dveřmi. „Hej… V?“</p>

<p>Butch stočil zrak k baru. Stály na něm dvě prázdné láhve od vodky a tři kovové uzávěry. Jeho přítel očividně pořádá soukromý mejdan.</p>

<p>Vydal se k terase a napůl čekal, že najde Vishouse v bezvědomí na lehátku.</p>

<p>Místo toho se mu naskytla hrůzyplná podívaná: Vishous stál na zídce, která vroubí budovu. Byl nahý, mával sebou ve větru a… svítil jako vánoční stromeček.</p>

<p>„Kristepane… Vishousi…“</p>

<p>Bratr se k němu obrátil a roztáhl zářící paže. S pološíleným úsměvem se otočil kolem dokola. „Bezva, viď? Jsem jako stowattová žárovka.“ Přiložil si ke rtům láhev a dlouze se napil. „Hele, myslíš, že mě spoutaj a potetujou od hlavy k patě?“</p>

<p>Butch pomalu přešel terasu. „V, kámo… co kdybys nejdřív slezl dolů?“</p>

<p>„A proč? Vsadím se, že jsem dost mazanej na to, abych uměl i lítat.“ Ohlédl se do téměř stometrové propasti pod sebou. Jak se kymácel dopředu a dozadu, jeho jasně sálající tělo skýtalo ohromující pohled. „Jo… Jsem tak zatraceně chytrej, že na beton dokážu vzdorovat gravitaci. Chceš to vidět?“</p>

<p>„Vishousi…“ <emphasis>Do hajzlu. </emphasis>„Kamaráde, pojď dolů.“</p>

<p>Vishous se na něj zadíval a svraštil obočí. Rázem jako by vystřízlivěl. „Smrdíš jako <emphasis>bezduchej</emphasis><emphasis>, </emphasis>příteli.“</p>

<p>„Já vím.“</p>

<p>„Pročpak?“</p>

<p>„Až slezeš, řeknu ti to.“</p>

<p>„Úplatky, úplatky…“ Znovu si lokl vodky. „Jenže já slézt nechci, Butchi. Chci odletět… pryč.“ Obrátil obličej k obloze a zavrávoral… ale hned vyrovnal rovnováhu rukou s láhví. „A hele… Málem jsem spadl.“</p>

<p>„Vishousi… Prokristapána –“</p>

<p>„Takže, poldo… máš v sobě zase Omegu. A černou krev.“ Odhrnul si vlasy z očí. Objevilo se tetování na spánku osvícené vnitřní září pod kůží. „Ale ve skutečnosti zlej nejseš. Jakže to řekla? Jo… Zlo sídlí v duši. A ty… ty, Butchi O’Neale, máš dobrou duši. Lepší, než jakou mám v sobě já.“</p>

<p>„Vishousi, slez dolů. Okamžitě –“</p>

<p>„Mám tě rád, poldo. Od chvíle, co jsem tě uviděl. Ne… tak to nebylo. Když jsem tě uviděl, měl jsem chuť tě oddělat. Ale pak ses mi začal líbit. A moc.“ Bože, takový výraz ve tváři u Vishouse ještě nikdy nepozoroval. Mísil se v něm smutek… oddanost… ale především touha. „Díval jsem se na vás, Butchi. Díval jsem se… jak se s ní miluješ.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„S Marissou. Jak jsi s ní. Tenkrát na klinice.“ V několikrát máchl zářící rukou. „Nebylo to správný, já vím, a omlouvám se za to… ale nemohl jsem od vás odtrhnout pohled. Byli jste spolu tak… krásný, a já to chtěl… kurva… nevím přesně co. Chtěl jsem to taky cítit. Jenom jednou… Chtěl jsem zjistit, jaký je mít běžnej sex, bejt s někým, na kom ti záleží. Víš co… zažít s ním rozkoš.“ Z hrdla mu vyrazil poryv drsného smíchu. „To, co chci, není moc normální, že ne? Odpustíš mi, jakej jsem úchyl? Odpustíš mi tu trapnou a zahanbující perverzi? Kruci… Pokořil jsem nás oba…“</p>

<p>Butch byl ochoten říct cokoli, jen aby přiměl přítele slézt ze zídky, ale měl nepříjemný pocit, že Vishous je zděšený sám sebou. A úplně zbytečně. Nikdo nemůže za to, co cítí, a Butche se ta zpověď vůbec nedotkla. Vlastně ho ani nepřekvapila.</p>

<p>„Kámo, to je v pohodě. Ty a já… Do smrti dobrý.“</p>

<p>Z Vishousova obličeje se vytratila touha a vystřídal ji chlad, který byl vzhledem k nastalé situaci strašidelný. „Byl jsi jedinej přítel, jakýho jsem kdy měl.“ A zase ten děsivý smích. „I když mám bratříčky, tys byl jedinej, kdo mi byl skutečně blízkej. Víš, že nenavazuju přátelství snadno. Ale s tebou to bylo jiný.“</p>

<p>„Vishousi, mluvíš mi z duše. Ale nemohl bys už –“</p>

<p>„A nebyls jako ti ostatní. Nikdy ti nevadilo, že jsem… divnej. Ty druhý… mě nenáviděli, protože jsem divnej. A ne že by mi to bůhvíjak vadilo. Už jsou mrtvý. Mrtvý, mrtvý…“</p>

<p>Butch neměl nejmenší tušení, co to Vishous mele, ale na obsahu mu nezáleželo. Zarážel ho ten minulý čas.</p>

<p>„Pořád jsem tvůj přítel. A vždycky budu.“</p>

<p>„Vždycky… Zvláštní slovo. Vždycky.“ Vishous ohnul nohy v kolenou, a jak se pomaličku spouštěl do dřepu, málem ztratil balanc.</p>

<p>Butch k němu vyrazil.</p>

<p>„Ne, ne, poldo. Pěkně zůstaň, kde jsi…“ V postavil vodku na zídku a zlehka přejel prsty po hrdle láhve. „Tohle mi pomáhá.“</p>

<p>„Tak co kdybychom si dali skleničku spolu?“</p>

<p>„Kdepak. Ale ten zbytek je tvůj, jestli chceš.“ Pozvedl diamantové oči. V levém se mu začala rozšiřovat duhovka, až pohltila všechno bělmo. Nastala dlouhá odmlka. Pak se zasmál. „Něco ti prozradím. Nevidím nic… ani když chci. Ani když se tomu dobrovolně podvolím, jsem slepej jako myš. Už nevidím do budoucnosti.“ Zadíval se na své tělo. „Zato planu jako pochodeň. Nebo spíš jako ta pitomá dětská lampička v podobě kačenky, co se strčí do zásuvky a celá září.“</p>

<p>„Vishousi –“</p>

<p>„Ty jsi poctivej Ir, že jo?“ Když Butch přikývl, V pokračoval: „Ir… Ir… Okamžíček. Jasně…“ Oči mu zvážněly a rozkolísaným hlasem začal recitovat: „Ať se naše cesty znovu setkají. Ať máš vždy vítr v zádech. Ať slunce svítí a hřeje tvou tvář a déšť hojně zkrápí tvá pole. A… můj nejdražší příteli… než se znovu setkáme, ať nad tebou bůh drží ochrannou ruku.“</p>

<p>Nato se odrazil od zídky a po zádech se vrhl do temného prostoru.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá třetí</strong></p>

<p>„J</p>

<p>ohne, potřebuju s tebou mluvit.“</p>

<p>John zvedl hlavu z Tohrova křesla. Do místnosti vešel Wrath a zavřel za sebou dveře. Soudě podle jeho zachmuřeného výrazu šlo zřejmě o něco velmi vážného.</p>

<p>John odložil učebnici Staré řeči a připravil se na nejhorší. Panebože, co když mu král přišel sdělit právě to, čeho se už tři měsíce den co den děsí?</p>

<p>Wrath obešel stůl a posunul trůn tak, aby stál naproti Johnovi. Posadil se a zhluboka se nadechl.</p>

<p>A je to tady. Tohr je mrtvej a bratři našli jeho tělo.</p>

<p>Wrath se zamračil. „Cítím z tebe strach a žal, chlapče. Vzhledem k situaci tvé rozpoložení zcela chápu. Pohřeb se koná za tři dny.“</p>

<p>John těžce polkl a objal si ramena rukama. Zatočil se s ním svět. Křečovitě zavřel víčka a svěsil hlavu.</p>

<p>„Příbuzní tvého spolužáka požádali, aby se obřadu účastnili všichni studenti.“</p>

<p>John se trhnutím napřímil. <emphasis>Cože? </emphasis>naznačil rty.</p>

<p>„Tvůj spolužák. Hhurt. Nepřežil proměnu. Včera v noci zemřel.“</p>

<p>Tohr tedy není mrtvý?</p>

<p>Sotva se John jakžtakž vzpamatoval, musel čelit další nepříjemné skutečnosti. Jeden ze studentů při proměně <emphasis>zemřel…</emphasis></p>

<p>„Myslel jsem, že o tom víš.“</p>

<p>John zavrtěl hlavou a vybavil si Hhurta. Skoro ho neznal, ale stejně…</p>

<p>„To se někdy stává, Johne. Ale nechci, aby sis tím lámal hlavu. My se o tebe dobře postaráme.“</p>

<p>Někdo proměnu nepřežije… Sakra…</p>

<p>Rozhostilo se vleklé ticho. Pak si Wrath opřel lokty o kolena a naklonil se k Johnovi. Přitom mu přes rameno sklouzly dlouhé tmavé vlasy a dopadly na stehna obepnutá černými koženými kalhotami. „Poslyš, Johne, musíme začít přemýšlet o tom, koho budeš mít po proměně po ruce. Kdo tě nakrmí.“</p>

<p>John si vzpomněl na Sarelle, kterou <emphasis>bezduší </emphasis>zavraždili spolu s Wellsií. Sevřelo se mu srdce. To ona měla být s ním, až…</p>

<p>„Dá se to zařídit dvojím způsobem. Můžeme se pokusit najít vhodnou ženu mezi civilistkami. Bella zná pár rodin, které mají dcery, a třeba by některá… Hm, některá z nich by ti dokonce mohla padnout do oka.“ Když John ztuhl, Wrath honem pokračoval: „Měl bych k tobě být upřímný. Takové řešení se mi příliš nezamlouvá. Nemuseli bychom ji k tobě zavolat včas. Musel by pro ni dojet Fritz, a při proměně jde o minuty. Ale jestli chceš –“</p>

<p>John položil ruku na Wrathovo tetované předloktí a zavrtěl hlavou. Netušil, jaká je ta druhá možnost, ale stoprocentně věděl, že nechce mít nic společného s žádnou žádoucí ženou. Bez rozmyslu naznačil: <emphasis>Partnerku nechci. Co mi zbývá?</emphasis></p>

<p>„Mohl bys využít služby Vyvolených.“</p>

<p>John naklonil hlavu na stranu.</p>

<p>„To jsou ženy z okruhu naší Stvořitelky a žijí v její říši. Jednu z nich využívá Rhage, protože nemůže být živ z Maryiny krve. Layla je diskrétní, a bude-li třeba, může se dostavit prakticky okamžitě.“</p>

<p>John poklepal na Wrathovu paži a pomalu přikývl.</p>

<p>„Chceš ji?“</p>

<p>Jo, ať je jakákoli.</p>

<p>„Dobře. Výborně. Rozhodl ses správně, chlapče. Má mimořádně silnou krev, a to je obrovská výhoda.“</p>

<p>John se opřel v Tohrově křesle a nejasně zaslechl, jak popraskaná kůže zavrzala. Pomyslel na Blaylocka a na Butche, kteří proměnu přečkali… A zvlášť na Butche. Teď je na vrcholu blaha. A jak je urostlý a silný.</p>

<p>To riziko se mnohonásobně vyplatí, napadlo ho. Mimo to… Co jiného mu zbývá?</p>

<p>Wrath zatím pokračoval: „Požádám Directrix Vyvolených, i když je to jenom formalita. Zvláštní… Kdysi bylo úplně normální, že válečníkům sloužily výhradně Vyvolené. Holky budou mít radost.“ Prohrábl si vlasy a shrnul si je přes temeno dozadu. „Určitě se s ní budeš chtít nejdřív seznámit.“</p>

<p>John přikývl. A znervózněl.</p>

<p>„Jen klid. Layle se budeš líbit. Troufám si tvrdit, že si tě potom dokonce pustí k tělu, když o to budeš stát. Vyvolené jsou k iniciaci nováčků nejlepší. Některé – a Layla k nim patří – jsou k tomu vyloženě určené.“</p>

<p>John cítil, jak se mu tváří šíří připitomělý výraz. Wrath asi nemluví o <emphasis>sexu…</emphasis></p>

<p>„Správně. Mluvím o sexu. Pokud je proměna hodně nepříjemná, můžeš po něm zatoužit vzápětí po ní.“ Král se zasmál. „Jako Butch.“</p>

<p>John zrudl a zamrkal.</p>

<p>„Jsme tedy domluveni.“ Wrath se zvedl a bez sebemenší námahy odsunul masivní trůn zpět na své místo u stolu. A svraštil čelo. „Co sis myslel, že jsem ti přišel říct?“</p>

<p>John svěsil hlavu a roztržitě pohladil opěradlo křesla.</p>

<p>„Tys čekal, že nesu špatný zprávy o Tohrmentovi?“</p>

<p>Jméno jeho adoptivního otce vehnalo Johnovi slzy do očí, a proto je nepozvedl, ani když si král povzdychl.</p>

<p>„Myslel sis, že jsem ti chtěl oznámit, že zemřel?“</p>

<p>John pokrčil rameny.</p>

<p>„Víš… Nevěřím, že odešel do Stínu.“</p>

<p>Johnův pohled vzlétl k panoramatickým brýlím.</p>

<p>„Pořád ho cítím ve své krvi. Když jsme ztratili Daria, necítil jsem vůbec nic. Proto věřím, že Tohr žije.“</p>

<p>Johnovi se nesmírně ulevilo, nicméně nepřestával přejíždět dlaní po oprýskané kůži.</p>

<p>„Myslíš, že mu na tobě nezáleží, protože ti nezavolal ani se tady neukázal?“</p>

<p>John přisvědčil.</p>

<p>„Něco ti řeknu, chlapče. Když svázaný muž přijde o svou partnerku… jako by ztratil sám sebe. Je to ta nejhorší rána, jakou si dokážeš představit – horší, než kdyby mu zemřelo dítě. Tvoje žena je tvůj život. Beth pro mě znamená všechno. Kdyby se jí něco stalo… Vůbec si to neumím představit. Něco v tom smyslu jsem kdysi řekl Tohrovi.“ Wrath mu položil ruku na rameno. „Jestli se Tohrment vrátí, udělá to kvůli tobě. Byl jsi pro něj jako jeho vlastní syn. Možná dokázal opustit Bratrstvo, ale tebe na holičkách nenechá. Na to máš mé slovo.“</p>

<p>Johnovi se zase zalily oči slzami, ale umínil si, že před králem brečet nebude. Když vypjal hruď a zaťal zuby, slzy zůstaly pod víčky. Wrath jako by na souhlas přikývl.</p>

<p>„Jsi chlap, jak má být, Johne. Tohr by z tebe měl radost. A teď ti dohodnu rande s Laylou.“</p>

<p>Král vykročil ke dveřím, ale ještě se ohlédl přes rameno. „Zsadist mi řekl, že spolu noc co noc bloumáte po okolí. To je dobře. Chci, abyste v tom pokračovali.“</p>

<p>Po jeho odchodu se John uvelebil v křesle. Ty procházky se Zsadistem jsou strašně zvláštní. Oba se před rozbřeskem mlčky courají lesem, na sobě teplou bundu a běžecké kalhoty. John pořád čeká, že se ho bratr začne vyptávat a šťourat se v jeho životě, odkrývat dávno zavřené dveře k jeho vzpomínkám a oživovat nežádoucí souvislosti. Ale nic takového se nestalo. Byli jen sami dva, na mlčenlivě procházce pod vzrostlými borovicemi.</p>

<p>Kupodivu se na ta drobná rozptýlení těšil. Po tomhle rozhovoru o Tohrovi mu další špacír jedině prospěje.</p>

<p>Butch se hnal s nelidským řevem k zídce. Nalehl na ni a podíval se dolů, ale nic neviděl. Je příliš vysoko a tahle strana budovy není osvětlená. A zvuk těla při dopadu… Bůhví, že jeho hlasitý jekot vzdálené žuchnutí hravě přehlušil.</p>

<p>„Vishousi!“</p>

<p>To ne… tohle ne… Možná kdyby se dostal dolů včas, mohl by… odvézt Vishouse k Haversovi – cokoli, kamkoli. Otočil se, připravený vyrazit k výtahu –</p>

<p>Vishous se před ním objevil jako zářící duch, jako dokonalý obraz sebe sama, nehmotná vize Butchova nejlepšího přítele.</p>

<p>Butch klopýtl. Z úst se mu vydralo žalostné zaúpění. „V…“</p>

<p>„Nemohl jsem,“ řekl duch.</p>

<p>Butch znejistěl. „Vishousi?“</p>

<p>„Nenávidím se… Nenávidím. Ale nechci umřít.“</p>

<p>Butch ztuhl. Načež se rozžhavil doběla.</p>

<p>„<emphasis>Ty prevíte mizernej!</emphasis>“ Bez přemýšlení se vrhl na Vishouse a chytil ho pod krkem. „Ty… <emphasis>hajzle!</emphasis><emphasis> </emphasis>K smrti jsi mě vyděsil!“</p>

<p>Napřáhl se a praštil ho pěstí do brady, až mu zapraskalo v ruce. Vzteky bez sebe se rozkročil, aby lépe přijal očekávanou odvetu, ale místo aby mu ránu oplatil, Vishous ho objal pažemi, svěsil hlavu a… jednoduše se mu zhroutil do náruče… rozechvělý a zčistajasna bezmocný a odevzdaný.</p>

<p>Butch ho polohlasně procítěně proklínal, a zatímco se do nich opíral ostrý studený vichr, pevně svíral jeho nahé zářící tělo.</p>

<p>Když vyčerpal zásobu nadávek, procedil do Vishousova ucha: „Jestli ještě někdy provedeš podobnou pitomost, vlastnoručně tě roztrhnu jako hada. Rozuměls?“</p>

<p>„Přicházím o rozum,“ řekl V s ústy zabořenými do Butchova krku. „To byla jediná věc, která mě vždycky držela nad vodou, a teď… Přestává mi to myslet. Jsem na dně. Vyřízenej. Nemám už vůbec nic…“</p>

<p>Jak ho Butch energicky tiskl k sobě, z ničeho nic si uvědomil nečekanou úlevu, regeneraci a uzdravení. Ale moc o tom nepřemýšlel, protože za límcem ucítil jakousi horkou vláhu. Napadlo ho, že by to mohly být slzy, nicméně to nehodlal komentovat ani na to upozorňovat. Pokud V skutečně pláče, Butch věděl, že je projevem vlastní slabosti totálně zděšený.</p>

<p>Položil mu ruku na šíji a zašeptal: „Víš co? Tak tě nad vodou podržím já, dokud se ti rozum nevrátí. Platí? Dohlídnu na tebe.“</p>

<p>Když Vishous konečně přitakal, Butchovi něco došlo. Do háje… Dotýká se vší té záře, má ji přímo na sobě… a přesto ho nesežehla, nic ho nebolí. Naopak cítí, jak zlo odchází z kostí a vyvěrá kůží, jak ho z něho vyluhuje Vishousovo bílé světlo. Proto před chvílí ta nezměrná úleva, již plně docenil až teď.</p>

<p>Ale proč neshořel? Proč se ani nepopálil?</p>

<p>Vtom z ničeho nic uslyšel ženský hlas: „Protože tak tomu má být. Světlo a stín pospolu. Dvě poloviny tvořící celek.“</p>

<p>Butch a V trhnutím otočili hlavu. Nad terasou se vznášela Stvořitelka, černé roucho i navzdory silným poryvům severáku volně splývavé a nezčeřené.</p>

<p>„Proto tě žár nestrávil,“ pokračovala. „A proto se mu o tobě zdálo.“ Pousmála se, ačkoli Butch nevěděl, jak to poznal. „Z toho důvodu tě k nám přivedl osud, Butchi z rodu Wratha, syna Wrathova. Zhoubce je mezi námi, a jsi jím ty.</p>

<p>Počíná se nové období války.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá čtvrtá</strong></p>

<p>M</p>

<p>arissa přikývla, přiložila mobilní telefon k druhému uchu a znovu nahlédla do seznamu na stole. „Správně. Potřebujeme profesionální sporák alespoň se šesti hořáky.“</p>

<p>Když ucítila, že někdo stojí ve dveřích, zvedla hlavu. A najednou měla v hlavě dočista prázdno. „Můžu… Můžu vám zavolat později?“ Ukončila hovor, aniž čekala na odpověď. „Haversi? Jak jsi nás našel?“</p>

<p>Její bratr sklopil hlavu. Na sobě měl totéž oblečení jako obvykle: sportovní kabát od Burberryho, šedé plátěné kalhoty a pod krkem motýlka. Jen obroučky brýlí byly jiné než ty, které nosil dřív. Ale i ty se zdály v podstatě stejné.</p>

<p>„Ošetřovatelky mi prozradily, kde tě mám hledat.“</p>

<p>Vstala ze židle a založila paže na prsou. „Proč jsi za mnou přišel?“</p>

<p>Místo odpovědi se rozhlédl po místnosti a Marissa poznala, že na něj neudělala žádný dojem. V kanceláři je jen židle a stůl, na kterém leží laptop. Holá podlaha ze širokých prken. A… tisíce papírů, na každém nějaký úkol, jenž musí vyřídit. Naproti tomu Haversova pracovna je typickým útočištěm učence a vědce. Aubussonský koberec ode zdi ke zdi, na stěně diplomy z Harvardovy lékařské fakulty a několik obrazů z jeho sbírky děl malířů umělecké školy Hudson River School.</p>

<p>„Haversi?“</p>

<p>„V tomhle ústavu jsi dokázala úžasné věci.“</p>

<p>„Teprve začínáme. A není to ústav, ale domov. Tak proč jsi tady?“</p>

<p>Odkašlal si. „Jsem tady na žádost Rady <emphasis>urozených. </emphasis>Na příští schůzi chceme hlasovat o <emphasis>sehkluzi </emphasis>a <emphasis>leahdyr </emphasis>mi říkal, že tě už týden marně shání. Prý jsi jeho telefonáty ignorovala.“</p>

<p>„Jak vidíš, mám spoustu práce.“</p>

<p>„Ale my nemůžeme hlasovat, pokud nejsou přítomni všichni členové rady.“</p>

<p>„Tak ať mě zbaví členství. Divím se, že už dávno nepřišli na to, jak to provést.“</p>

<p>„Jsi příslušnicí jednoho ze šesti zakládajících rodů. Za daných okolností tě nemohou zbavit funkce ani omluvit tvou absenci.“</p>

<p>„To se jim nejspíš ani trochu nehodí do krámu, že ne? Tobě je ale jistě jasné, že ten večer nebudu mít čas.“</p>

<p>„Vždyť jsem ti ani neoznámil, kdy se schůze koná.“</p>

<p>„Jak jsem řekla, nebudu mít čas.“</p>

<p>„Marisso, jestli s tím návrhem nesouhlasíš, můžeš se k němu jasně vyjádřit v průběhu jednání. Vyslyšíme tě.“</p>

<p>„Takže jsou pro všechny, kdo mají hlasovací právo?“</p>

<p>„Musíme chránit naše ženy.“</p>

<p>Marissa strnula. „A přesto jsi mě vykázal z domu půl hodiny před svítáním – Z jediného domu, který jsem měla. Znamená to, že jsi zásadně změnil povahu svého závazku vůči mé osobě? Nebo jsi mě přestal považovat za ženu?“</p>

<p>Měl aspoň tu slušnost, že se začervenal. „Jednal jsem pod vlivem silného citového vypětí.“</p>

<p>„Mně jsi připadal naprosto klidný.“</p>

<p>„Marisso, mrzí mě –“</p>

<p>Přerušila ho rázným pohybem ruky. „To stačí. Nechci to slyšet.“</p>

<p>„Budiž. Ale neměla bys bránit Radě ve výkonu jenom proto, aby ses mi pomstila.“</p>

<p>Když se v rozrušení dotkl motýlka, všimla si rodinného pečetního prstenu na jeho malíčku. Jak je možné, že skončili takhle? Pamatuje se, když se Havers narodil a ona si ho prohlížela schouleného v matčině náruči. Byl tak roztomilé mimino. Takový –</p>

<p>Vtom ji něco napadlo. A ztuhla. Honem však skryla šok, který se jí nepochybně zračil ve tváři. „Tak dobře. Já na tu schůzi přijdu.“</p>

<p>Haversovi se znatelně ulevilo a sdělil jí den a hodinu jednání. „Děkuji. Mockrát ti děkuji.“</p>

<p>Chladně se usmála. „Rádo se stalo.“</p>

<p>V nastalém tichu, jež následovalo, si prohlížel její kalhoty a svetr i stůl plný papírů s poznámkami. „Zdáš se jiná.“</p>

<p>„Jsem jiná.“</p>

<p>Podle jeho přísného, rozpačitého výrazu poznala, že on naopak zůstal stejný. Tak rád by ji viděl uhnětenou podle kadlubu <emphasis>glymery: </emphasis>kultivovanou ženu, která spravuje domácnost se slušnou pověstí. V tom případě má smůlu. Ona se teď řídí svými vlastními pravidly. Rozhoduje sama za sebe, nehledě na to, zda je její předsevzetí správné nebo mylné. Nikdo jiný jí nemá do života co mluvit.</p>

<p>Sáhla pro mobil: „A teď, když dovolíš –“</p>

<p>„Chci ti nabídnout své služby. Myslím služby své kliniky. Samozřejmě zdarma.“ Posunul si brýle ke kořeni dokonale rovného nosu. „Ženy a jejich děti, které tady bydlí, budou potřebovat zdravotní péči.“</p>

<p>„Děkuju. Myslím… že toho využijeme.“</p>

<p>„Řeknu ošetřovatelkám, aby si u pacientek všímaly známek domácího násilí. Všechny případy ti nahlásíme.“</p>

<p>„To jedině uvítám.“</p>

<p>Nachýlil hlavu k rameni. „Rádi ti pomůžeme.“</p>

<p>Když jí zazvonil telefon, řekla: „Sbohem, Haversi.“</p>

<p>Když vykulil oči, uvědomila si, že je to vůbec poprvé, kdy ho vykázala z místnosti.</p>

<p>A dělalo jí to moc dobře… Měl by si začít zvykat na nová pravidla.</p>

<p>Vyzvánění neustávalo. „A zavři za sebou dveře, prosím tě.“</p>

<p>Po jeho odchodu se podívala na číslo volajícího a vydechla úlevou. Butch. Díkybohu. Tolik touží slyšet jeho hlas.</p>

<p>„Ahoj. To neuhodneš, kdo tady právě byl –“</p>

<p>„Můžeš se vrátit domů? Okamžitě?“</p>

<p>Sevřela telefon. „Co se stalo? Jsi raněný –“</p>

<p>„Nic mi není.“ Znělo to podezřele klidně. Určitě se něco děje. „Prostě tě tady potřebuju. To je všechno.“</p>

<p>„Hned odcházím.“</p>

<p>Vzala kabát, mobil vsunula do kapsy a vyhledala jedinou členku svého personálu.</p>

<p>„Musím odejít,“ oznámila jí.</p>

<p>„Paní, jste velmi rozrušená. Mám něco zařídit?“</p>

<p>„Ne, děkuju. Vrátím se vzápětí.“</p>

<p>„Ve vaší nepřítomnosti se o všechno postarám.“</p>

<p>Stiskla ženě ruku a vyběhla do chladné jarní noci. Stanula na trávníku před sídlem a snažila se uklidnit natolik, aby se dokázala dematerializovat. Napoprvé však neuspěla a napadlo ji, jestli nebude rozumnější zavolat kvůli odvozu Fritze. Nejenže má strach, ale potřebuje se nakrmit, a proto je možné, že se jí to nepodaří.</p>

<p>Ale pak se uvolnila. Jakmile se zhmotnila před Doupětem, vpadla do haly. Vnitřní zámek se odemkl dřív, než mohla ukázat obličej bezpečnostní kameře. Za masivními dveřmi vyztuženými ocelí stál Wrath.</p>

<p>„Kde je Butch?“ udeřila na něj.</p>

<p>„Tady.“ Butch se vynořil za královými zády, ale držel si od ní odstup.</p>

<p>Obklopená hrobovým tichem pomalu vešla dovnitř. Měla pocit, jako by vzduch zhoustl a ztěžkl a ona se jím musela doslova prodírat. Nejasně slyšela, jak Wrath zavřel dveře, a koutkem oka uviděla Vishouse, jak vstává od monitorů. Když obešel stůl, všichni tři muži si vyměnili pohled.</p>

<p>Butch k ní natáhl ruku. „Pojď sem, Marisso.“</p>

<p>Poslechla. Odvedl ji k počítačům a ukázal na jednu obrazovku. Spatřila na ní nějaký text se zhuštěnými řádky. Ve dvou oknech byly zobrazeny jakési staré listiny.</p>

<p>„Co je to?“ zeptala se.</p>

<p>Butch ji jemně stáhl na židli, stoupl si za ni a položil jí ruku na rameno. „Přečti si tu pasáž zvýrazněnou kurzívou.“</p>

<p>„V kterém okně?“</p>

<p>„To je jedno. Oba texty jsou stejné.“</p>

<p>Zakabonila se a přelétla zrakem označený úryvek, který připomínal báseň:</p>

<p><strong>A přijde vyvolený, jenž způsobí konec dříve než pán,</strong></p><empty-line /><p><strong>bojovník nové doby, nalezený v sedmém z jednadvaceti,</strong><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong>a prozradí jej čísla, jež ho zdobí:</strong><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong>jeden směr navíc vedle kompasu, jímž se dává vést,</strong><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong>na pravici však ukáže jen čtyřmi,</strong><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong>tři životy má,</strong></p><empty-line /><p><strong>dva zářezy vpředu</strong></p><empty-line /><p><strong>a s jediným černým okem se v jedné a téže studni</strong></p><empty-line /><p><strong>narodí i zemře.</strong></p>

<p>Ve zmatku pročetla i úvodní a následné odstavce. Do očí ji udeřily termíny nahánějící hrůzu: „Vyhlazovací společnost“, „Zasvěcení“, „Pán“. Zadívala se na záhlaví stránky a zachvěla se.</p>

<p>„Panebože… vždyť to pojednává o… <emphasis>bezduchých</emphasis>.“</p><empty-line /><p>Sotva Butch zaslechl v jejím hlase naléhavé znepokojení, klesl vedle ní na kolena. „Marisso –“</p>

<p>„Co to má, sakra, znamenat?“</p>

<p>Logická otázka. Ale jak na ni odpovědět? Zatím se s tím nedokázal vypořádat ani on sám. „Vypadá to…, že jsem to já.“ Poklepal na hladkou plochu obrazovky a pohled mu padl na zdeformovaný malíček, zkroucený proti dlani… který nemůže narovnat, ani jím ukázat.</p>

<p>Marissa se od něj ostražitě odtáhla. „Oč jde?“</p>

<p>Naštěstí se ujal slova Vishous. „To jsou dva různé překlady Svitků Vyhlazovací společnosti. Jeden už jsme znali. Druhý jsem našel v laptopu, který jsem před několika dny zabavil jednomu z těch zabijáků. Svitky jsou v podstatě taková příručka Společnosti a oddíl, který sis právě přečetla, nazýváme Proroctví o Zhoubci. Víme o něm už řadu generací, konkrétně od chvíle, kdy se nám Svitky dostaly poprvé do rukou.“</p>

<p>Marissa pomalu zvedla ruku k hrdlu. Očividně pochopila, jaký z toho plyne závěr. A začala vrtět hlavou. „To jsou jen dohady. Přece ne- “</p>

<p>„Butch tomu odpovídá ve všech ohledech.“ V si zapálil cigaretu a prudce vydechl kouř. „Cítí <emphasis>bezduché </emphasis>na sto honů. To je další směr kromě severu, jihu, východu a západu, které vnímá. K deformaci malíčku došlo při proměně, takže může ukázat jenom čtyřmi prsty. Má tři životy – dětství, dospělost a teď ještě upíří existenci. A lze říct, že se narodil v Caldwellu, když jsme ho proměnili. Nejpřesvědčivější je ale jizva na jeho břiše. Ta je tím černým okem a jedním ze ‚zářezů vpředu‘. Pokud se za ten první považuje pupík.“</p>

<p>Vzhlédla k Wrathovi. „Co z toho vyplývá?“ Král se zhluboka nadechl. „Že Butch je naší nejmocnější zbraní ve válce.“</p>

<p>„Jak…“ Marisse selhal hlas.</p>

<p>„Dokáže zkrátit návrat <emphasis>bezduchých </emphasis>k Omegovi. Pro tvou informaci se během iniciace Omega podělí o součást sebe sama s každým nováčkem, přičemž se tahle část k pánovi vrací v okamžiku skonu <emphasis>bezduchého</emphasis>. A protože Omega není nesmrtelný, je návrat toho, co z něj pochází, podmínkou jeho přežití. Aby mohl zasvěcovat další a další členy Společnosti, musí se k němu vrátit to, co vložil do nových adeptů.“ Wrath kývl k Butchovi. „A tuhle polda ten cyklus narušuje. Čím víc <emphasis>bezduchých </emphasis>Butch spolyká, tím bude Omega slabší, až z něho doslova a do písmene nic nezbyde. Jako bys odsekávala štěpiny z kamene.“</p>

<p>Marissa stočila pohled zpátky na Butche. „Jak je polyká?“</p>

<p>Tak tohle se jí zamlouvat nebude, pomyslel si Butch. „Prostě je… vdechnu do sebe. Jako vzduch.“</p>

<p>Děs v jejích očích ho drtil. „A nestaneš se jedním z nich? Co brání tomu, aby tě ta temná síla přemohla?“</p>

<p>„To nevím.“ Butch se posadil na paty, zmítaný obavami, že Marissa zpanikaří. Ani by se jí nedivil. „Ale Vishous mi pomáhá. Stejně jako mě předtím uzdravil tou svou rukou.“</p>

<p>„Kolikrát jsi to… udělal?“</p>

<p>„Třikrát. Potřetí dneska v noci.“</p>

<p>Zavřela oči. „Kdy se to stalo poprvé?“</p>

<p>„Asi přede dvěma týdny.“</p>

<p>„Takže nikdo z vás nezná dlouhodobé účinky, že ne?“</p>

<p>„Jsem přece v pořádku –“</p>

<p>Marissa vyskočila ze židle a obešla stůl, paže zkřížené na prsou, ruce křečovitě obemykající ramena. Když se zastavila před Wrathem, zabodla do něj zuřivý pohled. „Ty ho chceš využít?“</p>

<p>„Jedná se o přežití našeho druhu.“</p>

<p>„A co on?“</p>

<p>Butch se napřímil. „Přistoupil jsem na to, Marisso.“ Nesouhlasně si ho změřila. „Když tě Omega infikoval, málem tě to stálo život. Copak jsi zapomněl?“</p>

<p>„To bylo něco jiného.“</p>

<p>„Neříkej. Pokud jsem to správně pochopila, jak ty nemrtvé vdechuješ, dostává se ti do těla čím dál víc zla. Tak v čem je to jiné?“</p>

<p>„Jak jsem řekl, pomáhá mi s tím Vishous. Zlo ve mně nezůstává.“ Neodpověděla, jen stála uprostřed místnosti, uzavřená do sebe. Nevěděl, jakou taktiku má zvolit. „Marisso… tady se rozhoduje o smyslu mého bytí.“</p>

<p>„To je zvláštní. Ještě dneska ráno jsi mě ujišťoval, že já jsem celý tvůj život.“</p>

<p>„A taky jsi. Ale tohle je jiné.“</p>

<p>„Jistě. Všechno je jiné, když má být po tvém.“ Zavrtěla hlavou. „Svou sestru jsi zachránit nemohl… ale teď máš možnost spasit celou upíří populaci. Tisíce životů. Tvůj komplex hrdiny si jistě libuje.“</p>

<p>Butch zaťal zuby. „To je rána pod pás.“</p>

<p>„Ale je to pravda.“ Najednou svěsila paže k bokům. „Už mám po krk všeho toho násilí. I válčení. Stojí tolik životů. Slíbil jsi mi, že se do toho nebudeš plést.“</p>

<p>„To jsem byl ještě člověk –“</p>

<p>„Přestaň, proboha –“</p>

<p>„Marisso, dobře víš, čeho jsou <emphasis>bezduší</emphasis> schopní. Pracovala jsi na bratrově klinice, když vám přiváželi zmučené civilisty. Copak můžu zůstat stranou?“</p>

<p>„Ale ty nebudeš bojovat jako všichni ostatní. Tvoje účast ve válce spočívá v něčem docela jiném. V <emphasis>polykání </emphasis>zabijáků. Jak si můžeš být jistý, že se z tebe nestane jeden z nich?“</p>

<p>Z ničeho nic ho zaplavil strach. Když přimhouřila oči, poznal, že se mu nepodařilo obavy včas ukrýt.</p>

<p>Potřásla hlavou. „I ty se bojíš, je to tak? Nevíš, jestli se za čas nezměníš v nemrtvého.“</p>

<p>„To není pravda. Něco takového nepřipadá v úvahu. Vím to. Cítím to.“</p>

<p>„Vážně? Tak proč svíráš v dlani ten svůj kříž, Butchi?“</p>

<p>Sklopil oči. Do háje. Držel krucifix tak křečovitě, že mu zbělely klouby. Honem ho pustil.</p>

<p>Do rozhovoru se vmísil Wrath. „Potřebujeme ho, Marisso. Naše rasa ho potřebuje.“</p>

<p>„A co jeho bezpečí?“ Zavzlykala, ale honem se ovládla. „Je mi líto, ale nedokážu s úsměvem říct: Dej se do toho. Řadu dní jsem strávila v karanténě a dívala jsem se –“ Otočila se k Butchovi. „Dívala jsem se, jak jsi měl smrt na jazyku. A málem mě to stálo rozum. Tenkrát jsi to nemohl ovlivnit, ale teď… Teď je to jenom na tobě, Butchi.“</p>

<p>Na tom něco je, pomyslel si. Ale on už nemůže ustoupit. Je tím, kým je, a musí se spolehnout na to, že je natolik silný, aby nepodlehl temné síle. „Nechci být domácím mazlíčkem, Marisso. Chci mít nějaký smysl –“</p>

<p>„Máš smysl –“</p>

<p>„– ale tím smyslem není vysedávat doma a čekat, až se vrátíš z práce. Jsem muž, ne kus nábytku.“ Když na něj zůstala mlčky civět, pokračoval: „Přece nebudu zavírat oči a sedět si na rukou, když vím, že můžu udělat něco pro tvůj rod… pro <emphasis>svůj rod</emphasis>.“ Přistoupil k ní. „Marisso –“</p>

<p>„Já… to nedokážu.“ Uhnula před ním a couvla. „Tolikrát jsem viděla, jak umíráš. Už na to nemám sílu, Butchi. Takhle žít nedokážu. Mrzí mě to, ale od téhle chvíle jsi sám. Nehodlám se dívat na to, jak se ženeš do záhuby.“</p>

<p>Otočila se a vyšla z Doupěte.</p><empty-line /><p>John čekal v knihovně hlavního sídla a měl pocit, že každou chvíli vyskočí z kůže. Když hodiny začaly odbíjet, zadíval se na svůj propadlý hrudník a na kravatu, kterou měl uvázanou na krku. Chtěl se hodit do gala, ale podle všeho vypadá, jako by pózoval pro školní fotografii.</p>

<p>Jakmile uslyšel kroky, vzhlédl k otevřeným dvoukřídlým dveřím. Kolem prošla Marissa. Mířila k hlavnímu schodišti a zdála se zničená. Za ní se vlekl Butch a očividně na tom byl mnohem hůř.</p>

<p>To ne… John doufal, že je to jen drobné nedorozumění. Oba má moc rád.</p>

<p>Poté, co v patře nad ním rázně bouchly dveře, přistoupil k oknu s kosočtvercovými tabulkami a zadíval se ven. Přiložil dlaň na sklo a vzpomněl si, co mu říkal Wrath – že Tohr žije.</p>

<p>Tolik si přál, aby to byla pravda.</p>

<p>„Pane?“ Při zvuku Fritzova hlasu se otočil. Stařec se usmál. „Váš host je tu. Mám ho uvést?“</p>

<p>John ztěžka polkl. A ještě jednou. Pak přikývl. Fritz odešel a chvíli nato stanula ve dveřích žena. Aniž se na Johna podívala, uklonila se a setrvala v podřízené pozici. Odhadem měřila asi metr osmdesát a měla na sobě bílé roucho podobné tóze. Světlé vlasy vyčesané na temeno hlavy byly stočené do drdolu, a i když jí neviděl do obličeje, zlomek vteřiny, na niž ho zahlédl, mu k okouzlení docela stačil.</p>

<p>Je přenádherná. Jako anděl.</p>

<p>Rozhostilo se ticho… a John se na ni celou tu dobu jen díval.</p>

<p>„Vaše Milosti,“ řekla tiše. „Smím k vám pozvednout oči?“</p>

<p>Otevřel pusu. A zuřivě přikyvoval.</p>

<p>Jenže ona se ani nepohnula. To proto, že tě nevidí, ty idiote.</p>

<p>„Vaše Milosti?“ Hlas se jí mírně zachvěl. „Možná… byste uvítal některou jinou…“</p>

<p>John k ní přistoupil a zvedl ruku v úmyslu se jí zlehka dotknout… ale kde? Ta její tóga má sakramentsky hluboký výstřih, je bez rukávů a vpředu jí taky kus chybí nebo co… Páni, ta krásně voní…</p>

<p>Rozpačitěji zaťukal na rameno. Zprudka se nadechla, jako by ji překvapil.</p>

<p>„Vaše Milosti?“</p>

<p>Zatlačil jí na paži a ona se napřímila. Páni… má úplně zelené oči. Jako letní hroznové víno. Nebo dužina limetky.</p>

<p>Ukázal si na hrdlo a pak naznačil rukou říznutí.</p>

<p>Dokonalou tvář naklonila na stranu. „Vy nemluvíte, Vaše Milosti?“</p>

<p>Zavrtěl hlavou, udivený, že se jí o tom Wrath nezmínil. Ale nejspíš měl hlavu plnou jiných věcí.</p>

<p>Layliny oči se rozzářily, a když se usmála, málem omdlel. Má senzační zuby a špičáky jsou… jednoduše rozkošné. „Milosti, slib mlčení je záhodno pochválit. Vyžaduje velké sebeovládání. Bude z vás mocný válečník, z vás, kdož jste potomkem Daria, syna Marklonova rodu.“</p>

<p>Panebože. Vážně na ni udělal dojem. A jestli si myslí, že se zavázal k mlčení, tím líp. Aspoň jí nemusí vysvětlovat, že je to vada.</p>

<p>„Možná byste mě chtěl lépe poznat?“ navrhla. „Abyste měl jistotu, že budete mít to, co chcete, až mě budete potřebovat?“</p>

<p>Přitakal a vrhl pohled k pohovce. Ještě že s sebou vzal zápisník. Třeba by se mohli na chvilku posadit a popovídat si –</p>

<p>Když se zase otočil k ní, byla dočista nahá, tóga zřasená do nadýchané hromádky kolem jejích nohou.</p>

<p>Johnovi málem vypadly oči z důlků. Krindy… pindy.</p>

<p>„Schvalujete, Vaše Milosti?“</p>

<p>Panenko skákavá… I kdyby mohl mluvit, nevypravil by ze sebe jediné slovo. „Milosti?“</p>

<p>John překotně přikyvoval. Až tohle poví Blaylockovi a Qhuinnovi…</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá pátá</strong></p>

<p>N</p>

<p>ásledující večer vyšla Marissa ze suterénních místností Domova bezpečí a snažila se předstírat, že se jí život nezměnil v trosky.</p>

<p>„Mastimon s tebou chce mluvit,“ oslovil ji dětský hlas.</p>

<p>Marissa se otočila a spatřila dívenku s nohou v sádře. Vydolovala ze sebe úsměv a dřepla si, aby měla oči v úrovni jejího obličeje. „Opravdu?“</p>

<p>„Ano. Říká, že nemáš být smutná, protože je tady od toho, aby nás chránil. A chce tě obejmout.“</p>

<p>Marissa si od ní vzala omšelou hračku a přitiskla si ji ke krku. „Je divoký a zároveň laskavý.“</p>

<p>„To je pravda. A od teďka je tvůj.“ Holčička se tvářila velice vážně. „Musím pomoct mamce s přípravou Prvního jídla.“</p>

<p>„Dohlídnu na něj.“</p>

<p>Dívenka přikývla a odbelhala se o berlích do kuchyně.</p>

<p>Marissa svírala tygříka a vzpomínala, jak si včera sbalila svých pár věcí a odešla z Doupěte. Butch se jí to pokoušel vymluvit, ale v očích mu sídlil odhodlaný výraz, takže to, co jí říkal, její rozhodnutí nemohlo zvrátit.</p>

<p>Její láska nezabránila tomu, aby se vrhl po hlavě do nebezpečí, ani nevyléčila jeho touhu po riskantním dobrodružství. Rozchod byl bolestný, ale kdyby zůstala s ním, bylo by to k nevydržení: noc co noc by čekala, až jí některý z bratrů přijde oznámit, že zemřel. Nebo se v horším případě změnil ve služebníka zla.</p>

<p>Čím déle o tom přemýšlela, tím rychleji v ní slábla důvěra v Butchovu soudnost a pud sebezáchovy. Dodnes ji pronásledují vzpomínky na jeho pokus o sebevraždu během hospitalizace na Haversově klinice. Nemluvě o regresi, ke které bez váhání svolil. A o následné proměně, již podstoupil. Teď k tomu přibylo válčení, jmenovitě polykání <emphasis>bezduchých. </emphasis>Jistě, zatím jsou výsledky uspokojivé, ale dlouhodobé vyhlídky jsou tragické. Butch je tvrdohlavý jako mezek a bude se opakovaně obětovat v zájmu dobré věci tak dlouho, dokud nezahubí sám sebe.</p>

<p>A ona ho miluje příliš hluboce, než aby se dokázala dívat, jak se ničí.</p>

<p>Setřela z tváří zbloudilé slzy a zahleděla se do prázdna. Po chvíli jí kdesi v hloubi mysli vytanula jakási nepolapitelná vzpomínka, která se však vzápětí rozplynula.</p>

<p>Napřímila se, na okamžik zmatená a vyvedená z konceptu. Za nic na světě si nemohla vzpomenout, co chtěla udělat ani proč se ocitla ve vstupní hale. Nakonec zamířila zpátky do kanceláře, protože tam se vždycky nějaká práce najde.</p><empty-line /><p>Butch byl nucen konstatovat, že jako bývalý policajt má vnitřní radar chtě nechtě v neustálé pohotovosti.</p>

<p>Zastavil se v uličce sousedící se ZeroSum. Opodál, u nouzového východu z klubu, postával ten ohavnej mrňous, nanicovatej prachatej blonďáček, co minulý týden tak nehorázně proháněl servírku. Společnost mu dělal jeden z jeho patolízalů a oba si zapalovali cigaretu.</p>

<p>Bůhví, proč si šli zakouřit do zimy. Nějak to nedávalo smysl.</p>

<p>Butch se opřel o zeď a oba čápky zpovzdáli pozoroval. Což mu poskytlo čas k přemýšlení. Jako obvykle to dopadlo neslavně. Kdykoli neměl do čeho píchnout, viděl Marissu, jak nastupuje do Fritzova mercedesu, který pak projíždí bránou a ztrácí se ve tmě.</p>

<p>Zaklel, promasíroval si střed hrudníku a doufal, že natrefí na nějaké <emphasis>bezduché</emphasis>. Potřebuje vypustit páru, aby se aspoň trochu odreagoval. Pokud možno ihned.</p>

<p>Z Obchodní třídy odbočil do uličky stříbrný infiniti a kvapně se k němu blížil. Projel kolem něj a zastavil u zadního vstupu do klubu; na chromové nárazníky dopadlo světlo proudící z nitra chodby. Mrňavej blonďák se přiloudal k vozu, jako by to byla předem smluvená schůzka.</p>

<p>Potřásl si rukou s řidičem a chvíli s ním klábosil. Butch samozřejmě netušil, co mají na pořadu dne, ale vsadil by se, že ti dva si rozhodně nevyměňují recept na bábovku.</p>

<p>Když nablýskaný bourák vycouval, Butch vystoupil ze stínů. Věděl, že své dohady si může ověřit jediným způsobem: bude blufovat a pak se uvidí, co dál. „Doufám, že s tím svinstvem nechceš kšeftovat uvnitř? Reverend nemá rád konkurenci.“</p>

<p>Blonďáček se otočil na podpatku, dožraný až hrůza. „Co to, kurva, meleš –“ Došel mu dech. „Tebe jsem tady už viděl… ale…“</p>

<p>„Správně. Nechal jsem si předělat podvozek. A líp mi to běhá. Mnohem líp. Tak o co vám jde –“ Butch se odmlčel. Jeho instinkty totiž zachytily známý podnět.</p>

<p><emphasis>Bezduší. </emphasis>A jsou blízko. Do hajzlu.</p>

<p>„Mládenci,“ oslovil je klidně. „Musíte odsud okamžitě zmizet. A radím vám, abyste se do klubu nevraceli.“</p>

<p>Blonďákovi zatím otrnulo. „Kdo si myslíš, že seš?“</p>

<p>„Dej na mě a vykliďte hřiště.“</p>

<p>„Vyliž si. Když budeme chtít, můžeme tady stát třeba až do –“ Zmlkl a zbledl. To když k nim závan vzduchu zanesl protivně nasládlý pach.</p>

<p>„Panebože…“</p>

<p>To jsou mi věci, pomyslel si Butch. Takže ten malej blbej blonďák není člověk. Je těsně před proměnou. „Jo. Jak jsem řekl, mladej. Pakujte se.“</p>

<p>Oba překupníci se dali do běhu, ale nebyli dost rychlí. V ústí průchodu se objevila trojice <emphasis>bezduchých </emphasis>a zastoupila jim únikovou cestu.</p>

<p>Bezva. Čím dál tím líp.</p>

<p>Butch aktivoval nové náramkové hodinky, zadal souřadnice a odeslal signál. Ve zlomku vteřiny vedle něj stáli Rhage a Vishous.</p>

<p>„Použijeme domluvenou strategii, jasný?“ řekl polohlasně. „Já je pak vyřídím.“</p>

<p>Bratři přikývli. Zabijáci je obklíčili.</p><empty-line /><p>Rehvenge se zvedl od stolu a oblékl si sobolí plášť. „Musím běžet, Xhex. Zasedá Rada <emphasis>urozených</emphasis>. Protože se dematerializuju, nebudu potřebovat auto. Doufejme, že nejdéle za hodinu budu zpátky. Ale ještě mi pověz, jak je na tom ten předávkovanej maník?“</p>

<p>„Odvezli ho na pohotovost do Nemocnice svatého Františka. Pravděpodobně bude žít.“</p>

<p>„A ten dealer?“</p>

<p>Xhex mu otevřela dveře, jako by ho pobízela k odchodu. „Ještě se nenašel.“</p>

<p>Rehv zaklel, sáhl pro hůl a vykročil k ní. „To není dobrá zpráva.“</p>

<p>„Nepovídej,“ ucedila. „A já myslela, že budeš nadšenej.“</p>

<p>Ostře si ji změřil. „Neprovokuj mě.“</p>

<p>„To bych si nedovolila, šéfe,“ odsekla. „Děláme, co můžeme. Myslíš, že mě těší, když mám kvůli podobným kreténům volat sanitku?“</p>

<p>Rehv se zhluboka nadechl, aby se zklidnil. Mají za sebou perný týden. On i Xhex jsou zralí na blázinec a jak ochranka, tak obsluha ZeroSum je z neustálého napětí podrážděná a rozhádaná.</p>

<p>„Promiň,“ řekl. „Jsem přetaženej.“</p>

<p>Přejela si dlaní po kratičkých vlasech. „Jo… já taky.“</p>

<p>„Co jinak?“</p>

<p>Nečekal, že mu odpoví. „Slyšel jsi o tom člověku? O’Nealovi?“</p>

<p>„Slyšel. Je teď jedním z nás. Kdo by to byl řekl?“ Rehv ho ještě osobně neviděl, ale volal mu Vishous a ten malý zázrak mu podrobně vylíčil.</p>

<p>Upřímně to O’Nealovi přeje. Má toho drsnýho chlapíka rád. Zároveň si ale uvědomuje, že tím končí Marissino krmení a s ním i jakákoli naděje na to, že by se o ni mohl ucházet. Neuvěřitelně ho to popouzí, ačkoli ví, že by jejich partnerství nemělo naději na úspěch.</p>

<p>„Je to pravda?“ zeptala se Xhex. „Myslím o něm a o Marisse?“</p>

<p>„Jo. Polda už není k mání.“</p>

<p>Tváří Xhex přelétl zvláštní výraz. Že by smutek? Jo. Vypadá to tak.</p>

<p>Zakabonil se. „Já nevěděl, že po něm jedeš.“</p>

<p>Okamžitě se vzpamatovala a přimhouřila oči. Rysy jí ztvrdly. „Jen proto, že si to s ním ráda rozdám, neznamená, že se s ním chci svázat.“</p>

<p>„Dobře, dobře. Jak je libo.“</p>

<p>Odhrnula horní ret. Objevily se působivé špičáky. „Vypadám snad na to, že potřebuju chlapa?“</p>

<p>„Ne. A díkybohu. Představa, že zbačkorovatíš, je jaksi proti přírodě. Kromě toho jsi jediná ženská, od který se můžu krmit, proto potřebuju, abys zůstala sama.“ Protáhl se kolem ní. „Za dvě hodiny jsem zpátky.“</p>

<p>„Rehvengi.“ Ohlédl se. „Já taky potřebuju, abys zůstal sám,“ zdůraznila.</p>

<p>Chvíli si upřeně hleděli do očí. Jsou pár k pohledání: dva lháři mezi normálními upíry. Dvě kukačky v hnízdě.</p>

<p>„Neměj obavy,“ ujistil ji tiše. „Žádnou <emphasis>shellan </emphasis>v životě mít nebudu. Marissa byla… pokušení, které jsem toužil ochutnat. Neklapalo by nám to.“</p>

<p>Když Xhex přisvědčila, jako by tím upevnili vzájemnou dohodu, vyšel ze dveří.</p>

<p>Jak procházel oddělením pro stálé zákazníky, držel se v příšeří. Nepřeje si, aby ho lidé viděli s holí, a když už ji musí použít, chce vzbudit dojem, že ji má jen z marnivosti. Proto se snažil, aby se o ni příliš neopíral, i když to bylo vzhledem k porušené rovnováze riskantní.</p>

<p>Došel k postranním dveřím, chvíli kouzlil s poplašným systémem a odsunul ocelovou závoru. Vyšel do noci, připravený se dematerializovat –</p>

<p>A kruci… V uličce byl pořádný frmol. <emphasis>Bezduší. </emphasis>Bratři. Mezi nimi dva civilisté, přikrčení a vyděšení k smrti. A velkej, zlej Butch O’Neal.</p>

<p>Když se za Rehvem dveře s cvaknutím zavřely, obhlédl situaci. Jak to, že bezpečnostní kamery nic – No ovšem: <emphasis>mhis</emphasis>. Velmi prozíravé opatření.</p>

<p>Zůstal stát ve výklenku a sledoval boj. Slyšel tupé údery těla o tělo, hekání a svist čepelí, cítil, jak se pot a krev jeho rasy mísí s přeslazeným pachem kojeneckého zásypu, ze kterého se mu zvedal žaludek.</p>

<p>A dostal nezřízenou chuť zapojit se do hry. Vlastně… proč ne? Nevidí nejmenší důvod, proč by nemohl.</p>

<p>A tak, když se k němu připotácel <emphasis>bezduchý, </emphasis>popadl toho hajzla za krk, narazil ho zády na cihlovou zeď a s úsměvem se mu zadíval do světlých očí. Rehv už strašně dlouho nezabil… A stinná stránka jeho duše si o to vyloženě říká. Prahne po tom. Nic naplat. Jeho temné pudy potřebují čas od času přiživit.</p>

<p>A on je nenechá vyhladovět.</p>

<p>I přes silnou dávku dopaminu v organismu ho jeho schopnosti <emphasis>symphatha</emphasis> poslouchaly na slovo. Poháněný přílivem agresivity se mu zrak zbarvil do ruda. Vycenil zuby v širokém úsměvu a s nadšeným potěšením závislého, jemuž zamilovanou drogu dlouho odpírali, se podvolil neblahé části své povahy.</p>

<p>Vnořil neviditelné ruce <emphasis>bezduchému</emphasis> do mozku, začal se v něm přehrabovat a lovil z něj všechny možné vzpomínky spojené s násilím, jež nemrtvý napáchal. Jako by zotvíral láhve se šampaňským a to, co se z nich bouřlivě vyvalilo, otupilo a ochromilo jeho oběť do té míry, že byla naprosto bezmocná. Rehv i proti své vůli žasl nad snůškou zlovolností, jaké má ten prevít v hlavě… A dotyčný výtečník si navíc libuje v sadismu. Jak mu všechny zlé skutky a úchylné ohavnosti zatemnily mysl, rozječel se, přitiskl si ruce na uši a sesul se na zem.</p>

<p>Rehv zvedl hůl, strhl pevný obal a ze skrytého pouzdra vytáhl dlouhou ocelovou čepel. Měla stejnou rudou barvu jako jeho dvourozměrný zrak. Ale když chtěl zabijáka bodnout, Butch ho chytil za paži.</p>

<p>„Teď jsem na řadě já.“</p>

<p>Rehv do něj zabodl zuřivý pohled. „To tak. Je můj a –“</p>

<p>„Ne, není.“ Butch si klekl vedle <emphasis>bezduchého </emphasis>a…</p>

<p>Rehv zmlkl a fascinovaně sledoval, jak se polda naklonil a něco ze zabijáka vysál. Naneštěstí neměl možnost pozorovat tu podívanou až do konce, protože se po Butchovi hnal další <emphasis>bezduchý</emphasis> a Rehv musel uskočit, aby ho Rhage nesejmul společně s ním.</p>

<p>Vtom uslyšel kroky, a když se otočil k ústí uličky, uviděl dalšího <emphasis>bezduchého</emphasis>. O toho mě nikdo nepřipraví, pomyslel si s vražedným úšklebkem.</p>

<p><emphasis>Symphathové</emphasis> se totiž k smrti rádi rvou. A on není výjimkou.</p><empty-line /><p>Pan X dusal uličkou, kde zuřila bitka. Přestože nic neviděl ani neslyšel, cítil ve vzduchu kamufláž, podle níž poznal, že je na správném místě.</p>

<p>Van, který se hnal za ním, zaklel: „Co je, sakra, zase tohle? Tuším rvačku, ale nic –“</p>

<p>„Každou chvíli pronikneme skrz <emphasis>mhis. </emphasis>Připrav se.“</p>

<p>Běželi dál a najednou jako by narazili do stěny ledové vody. Když prostoupili překážkou, otevřel se jim pohled na bojiště. Dva bratři. Šest zabijáků. Dva přikrčení civilisté. Obrovitý muž v dlouhém kožešinovém plášti… A Butch O’Neal.</p>

<p>Bývalý policista se zrovna zvedal ze země. Podle všeho mu bylo hodně zle a zřetelně vysílal do okolí pánův otisk. Jak se oči pana X setkaly s O’Nealovými, velitel <emphasis>bezduchých </emphasis>se na místě zastavil, přemožený pocitem sounáležitosti.</p>

<p>A v okamžiku spojení, přesně ve vteřině, kdy došlo ke vzájemnému poznání, ho jakousi nepochopitelnou shodou okolností zavolal z druhé strany pán.</p>

<p>Je to náhoda? Na tom nezáleží. Pan X potlačil rozkaz a svědění kůže nebral na vědomí. „Vane,“ řekl tiše, „je načase, abys předvedl, co umíš. Zlikviduj O’Neala.“</p>

<p>„Nemůžu se dočkat.“ Van vyrazil k nově zrozenému upírovi. Oba muži stanuli proti sobě a začali kolem sebe kroužit po způsobu zápasníků. Konečně se Van zastavil a znehybněl.</p>

<p>Protože ho k tomu přiměl pan X.</p>

<p>Neubránil se úsměvu, když zachytil zpanikařený výraz ve Vanově obličeji. Měl pro něj pochopení. Koho by nevyděsilo, když mu z ničeho nic přestanou fungovat všechny svaly v těle?</p>

<p>Překvapený byl i O’Neal. Blížil se k Vanovi pomalu a opatrně, ale odhodlaný využít výhodu, díky níž mu pan X svého podřízeného předhodil. Vzápětí šel Van k zemi. O’Neal mu zahákl předloktí za hrdlo, přetočil ho a přišpendlil k zemi.</p>

<p>Panu X nedělalo problémy Vana obětovat. Musí zjistit, co se stane, až – proboha…</p>

<p>O’Neal… O’Neal otevřel pusu a nadechoval se… a Van Dean prostě zmizel. Polda ho spolkl, nasál, vstřebal do sebe. Zbyl z něj jenom prach.</p>

<p>Panu X se nesmírně ulevilo. Ano… <emphasis>Ano.</emphasis> Proroctví se vyplnilo. Skrze Ira přeměněného v upíra. Bože, děkuju ti.</p>

<p>Zdráhavě, v náhlém zoufalém nutkání vykročil kupředu. Teď… Teď konečně najde klid, o nějž usiluje. Kruh se uzavře tak, jak po tom touží. Bude svobodný. <emphasis>Vyvoleným je O</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Neal.</emphasis></p>

<p>Cestu mu však odřízl bratr s kozí bradkou a tetováním na obličeji. Ten hromotluckej vazoun se vynořil zčistajasna a vyrazil tak prudce, až se panu X podlomila kolena. Pustili se do křížku, ale pana X svazoval strach. Rozhodně to nesmí zajít tak daleko, aby mu upír udělal čáru přes rozpočet a bodl ho, místo aby ho vdechl O’Neal. Když se mezi ně vmísil jiný <emphasis>bezduchý </emphasis>a napadl bratra zezadu, pan X se tiše stáhl a uchýlil se stranou.</p>

<p>Tou dobou byl Omegův rozkaz neodbytným řevem a pana X svědilo celé tělo. Přesto pánovu volání umíněně vzdoroval. Nechá se zabít ještě dnes v noci. Ale tím <emphasis>správným </emphasis>způsobem.</p><empty-line /><p>Butch zvedl hlavu od hrstky prachu, která zbyla po jeho poslední oběti. Krátce nato ho postihlo křečovité dávení, jež ho doslova zlomilo v pase. Cítil se stejně jako tenkrát, když se probral z bezvědomí na klinice. Kontaminovaný. Pošpiněný. Beznadějně, nevratně zamořený.</p>

<p>Bože… Co když to tentokrát přehnal? Co když dospěl do bodu, odkud není návratu?</p>

<p>Zatímco jeho tělem otřásalo mocné dávení, cítil, i když neviděl, že k němu přistoupil Vishous. S obrovským úsilím zvedl hlavu a zasténal: „Pomoz… mi…“</p>

<p>„Proto jsem tady, příteli. Podej mi ruku.“ Když ji Butch namáhavě zvedl, Vishous si strhl rukavici a ruku mu pevně sevřel. Jeho energie, to báječné bílé světlo, vstoupilo do Butchovy paže a prohnalo se jím jako ozdravný, léčivý poryv větru.</p>

<p>Spojeni stiskem rukou se z nich znovu staly dvě poloviny celku: světlo a stín. Zhoubce a Spasitel.</p>

<p>Butch si vzal všechno, co mu Vishous nabízel. A držel se ho, i když bylo po všem, v obavách, že jakmile se kontakt přeruší, zlo se do něj vrátí.</p>

<p>„Jsi v pořádku?“ zjišťoval V tiše.</p>

<p>„Teď už jo.“ Proboha, z toho nadechování <emphasis>bezduchých </emphasis>má ukrutně chraplavý hlas. A možná i z vděčnosti.</p>

<p>V mu trhl za paži a prudce ho vytáhl na nohy. Butch se ztěžka opřel o cihlovou zeď na jedné straně uličky a shledal, že boj skončil.</p>

<p>„Na to, že jsi civilista, jsi odvedl slušnou práci,“ poznamenal Rhage.</p>

<p>Butch otočil hlavu po jeho hlase v domnění, že slova patří jemu, ale pak si všiml Rehvenge. Majitel klubu se pomalu sklonil a zvedl ze země dlouhé pouzdro. Elegantním pohybem uchopil rukojeť dlouhé dýky a zasunul červené ostří do ebenové pochvy. Takže ta hůl mu slouží zároveň jako zbraň.</p>

<p>„Díky,“ řekl Rehv a stočil pohled na Butche.</p>

<p>Jak si navzájem hleděli do očí, Butch si uvědomil, že od oné noci, kdy se od Reverenda krmila Marissa, se spolu nesetkali.</p>

<p>„Ahoj, kámo,“ pozdravil Butch a natáhl ruku.</p>

<p>Rehvenge k němu namáhavě dokulhal s vydatnou oporou hole. Když si potřásli pravicí, všichni úlevně vydechli.</p>

<p>„Poldo, pokud ti to nevadí, můžeš mi prozradit, cos prováděl s těma šmejdama?“ otázal se Rehv.</p>

<p>Než mohl cokoli odpovědět, ozval se kňouravý zvuk. Muži se otočili ke kontejneru na odpadky.</p>

<p>„Už můžete vylézt, mládenci,“ zavolal Rhage. „Vzduch je čistej.“</p>

<p>Blonďák před proměnou i jeho patolízal se přišourali blíž. Oba vypadali, jako by se plazili kanálem. Navzdory chladnému větru byli zpocení, měli rozcuchané vlasy a uválené oblečení.</p>

<p>Rehvengův přísný výraz poznamenal úžas. „Lashi, proč nejsi ve výcvikovém středisku? Až se tvůj táta doví, že jsi tady místo ve škole, trefí ho –“</p>

<p>„Tak chlapec nám švencuje, jo?“ opáčil Rhage.</p>

<p>„Aby mohl kšeftovat s drogama,“ dodal Butch. „Prošacuj ho.“</p>

<p>Rhage se dlouho nerozmýšlel a Lash byl tak vyjevený, že se nezmohl na protest. Výsledkem bleskové osobní prohlídky byl objemný svazek bankovek a hrst celofánových sáčků.</p>

<p>V Rehvových fialkových očích zajiskřil vztek. „Dej mi to, Hollywoode – Myslím to svinstvo, ne prachy.“ Když mu Rhage vyhověl, Rehv jeden sáček roztrhl, olízl si malíček a smočil ho v bílém prášku uvnitř. Sotva prst přiložil na jazyk, s úšklebkem si odplivl. Pak dloubl holí do Lashe. „Už tě tady nechci vidět.“</p>

<p>To Lashe konečně vytrhlo ze strnulosti. „Proč ne? Tohle je svobodná země.“</p>

<p>„Tak za prvé je to <emphasis>můj </emphasis>klub. Proto. A za druhé, i když žádný další důvod nepotřebuju, v těch sáčcích je kontaminovaný zboží a vsadil bych se, že jsi odpovědný za několik případů předávkování, ke kterým tady v poslední době došlo. Takže, jak jsem řekl, do ZeroSum už nikdy nevkročíš. Nedovolím, aby mi takovej cucák a podvodník jako ty kazil obchody.“ Rehv nacpal sáčky do kapsy pláště a otočil se k Rhageovi. „Co s ním uděláte?“</p>

<p>„Odvezeme ho domů.“</p>

<p>Rehv se ďábelsky usmál.</p>

<p>Lash měl očividně slzy na krajíčku. „Ale tátovi to neřeknete –“</p>

<p>„To se pleteš, synku,“ přerušil ho ostře Rehvenge. „Táta se doví úplně <emphasis>všechno</emphasis>.“</p>

<p>Lashovi se rozklepala kolena. A pak se skácel k zemi jako špalek.</p><empty-line /><p>Marissa vešla do knihovny, kde se konala schůze Rady <emphasis>urozených, </emphasis>a pro jednou jí bylo lhostejné, že se na ni všichni dívají.</p>

<p>Tentokrát nejspíš proto, že ji nikdy neviděli v kalhotách ani s vlasy staženými do koňského ohonu. Musí to pro ně být šok.</p>

<p>Posadila se, otevřela koženou aktovku vonící novotou a začala kontrolovat objednávky na monitory do Domova bezpečí. Ale stejně… nic neviděla. Vyčerpává ji nejen práce a stres, ale především hlad. Nutně se potřebuje nakrmit. A to co nejdřív.</p>

<p><emphasis>Kristepane. </emphasis>Při té představě ji zaplavil bezbřehý smutek, který odstartoval myšlenky na Butche. Když si ho v duchu vybavila, znovu na ni zaútočila ta neodbytná, mlhavá ozvěna z hlubin její mysli. Jako by si snažila něco připomenout… Ale co?</p>

<p>Na rameno jí dopadla něčí ruka. Trhla sebou. Na židli vedle ní dosedl Rehv.</p>

<p>„To jsem jenom já.“ Jeho ametystové oči jí zapátraly ve tváři a krátce zhodnotily její účes.</p>

<p>„Rád tě vidím.“</p>

<p>„Já tebe taky.“ Pousmála se a odvrátila zrak. Jestlipak se zase bude muset krmit od něho? Hloupá otázka. Ovšemže ano.</p>

<p>„Jak se ti daří, <emphasis>tahlly</emphasis>? Jsi v pořádku?“ zeptal se jakoby mimochodem. Jeho nenucený tón v ní vyvolal nepříjemný pocit, že spolehlivě poznal, jak je sklíčená, a že kdovíjak ví, co ji trápí. Z nějakého důvodu jí vždycky viděl až do žaludku.</p>

<p>Než mu mohla odpovědět, předseda Rady na opačném konci naleštěného stolu klepl kladívkem. „Dovolte mi zahájit dnešní jednání.“</p>

<p>Hovor v knihovně okamžitě utichl. Rehv se opřel v židli, v drsném obličeji otrávený výraz. Pěstěnýma rukama s dlouhými prsty si přehodil sobolí plášť přes stehna a přitáhl ho těsněji k tělu, jako by v dobře vytopené místnosti mrzlo.</p>

<p>Marissa zavřela aktovku a pohodlně se uvelebila na židli. Uvědomila si, že zaujala podobnou pózu jako Rehvenge, jen bez kožešinového pláště. <emphasis>Dobrý bože, </emphasis>pomyslela si. Inu, časy se mění. Kdysi jí všichni tihle upíři naháněli strach. Děsili ji k smrti. Když si teď prohlížela vybraně oblečené ženy a muže ve večerních oblecích, pocítila… pouhopouhou nudu. Dnes večer jí celá <emphasis>glymera </emphasis>i Rada urozených připadají jako karikatura jakési předpotopní pospolitosti, s níž už nemá nic společného. Díkybohu.</p>

<p><emphasis>Leahdyr </emphasis>se usmál a kývl na <emphasis>doggena</emphasis>. Ten přistoupil ke stolu, v rukou ebenovou tabulku s pergamenovým listem. Z dokumentu visely dlouhé hedvábné stužky rozmanitých barev, představujících šest zakládajících rodů. Marissinu patřila bledě modrá.</p>

<p>Předseda se rozhlédl kolem stolu, přičemž Marissu okatě ignoroval. „Teď, když jsme se tady konečně sešli v plném počtu, dovoluji si přistoupit k prvnímu bodu programu, jímž je schválení doporučení králi ohledně povinné <emphasis>sehkluze </emphasis>všech nezadaných žen. Nejprve v duchu jednacího řádu vyslechneme vyjádření zde přítomných členů Rady, kteří nemají hlasovací právo.“</p>

<p>Všichni vyjádřili rychlý souhlas… s výjimkou Rehvenge, který tak dal zřetelně najevo, co si myslí.</p>

<p>V odmlce, která následovala po jeho striktním zamítnutí návrhu, na sobě Marissa ucítila Haversův pohled. Zdržela se však komentáře.</p>

<p>„Dobrá tedy,“ pokračoval předseda. „Nyní přečtu seznam všech šesti hlasujících urozených.“ Jak postupně četl jména, každý člen vstal, potvrdil příslušnost k danému rodu a otiskl na pergamen svůj pečetní prsten. Pětkrát proběhla procedura hladce. Pak <emphasis>leahdyr </emphasis>vyzval šestého člena: „Havers, plnokrevný syn Wallena, plnokrevný vnuk…“</p>

<p>Když se její bratr zvedl ze židle, Marissa hlasitě zaklepala do stolu. Všichni k ní stočili pohled. „Nesprávné jméno.“</p>

<p>Předseda vytřeštil oči. Její námitka ho tak šokovala, že se nezmohl na slovo, když se pousmála, zadívala se na Haverse a řekla: „Můžeš se posadit.“</p>

<p>„Co to… má znamenat?“ zablekotal <emphasis>leahdyr</emphasis>.</p>

<p>Marissa vstala. „Už velmi dlouho jsme nehlasovali. Naposledy po smrti předešlého krále.“ Opřela se rukama o desku stolu a zpříma pohlédla na předsedu. „Tenkrát před staletími ještě žil můj otec, který měl jako nejstarší člen našeho rodu hlasovací právo, a také ho uplatnil. Proto došlo k nedorozumění.“</p>

<p>Předseda se zpanikařené obrátil na Haverse. „Možná bys měl upozornit svou sestru, že nemá právo –“</p>

<p>Marissa ho přerušila. „Já už nejsem jeho sestra – alespoň podle jeho vlastních slov. Nicméně se jistě všichni shodneme na tom, že příslušnost k rodu je neměnná. A stejně tak datum narození.“ Přívětivě se usmála. „Shodou okolností jsem se narodila o jedenáct let dříve než Havers, jsem tedy starší než on. To znamená, že se může posadit, jelikož hlasovací právo přísluší nejstaršímu žijícímu příslušníku rodiny. A tím jsem já. Tudíž je na mně, zda se vyslovím pro nebo proti. A v tomto případě s konečnou platností hlasuji… <emphasis>proti</emphasis>.“</p>

<p>Vypukla vřava. Jako by nastal konec světa.</p>

<p>Do nastalého zmatku a křiku se Rehv hlasitě rozesmál a tleskl do dlaní. „Paráda! Pěkně jsi jim zatnula tipec!“</p>

<p>Marissu tahle přesilovka těšila jen nepatrně. Důležitější byla úleva. Aby návrh prošel, museli by pro jeho schválení hlasovat všichni do jednoho. A díky ní naštěstí neprojde.</p>

<p>„Panebože…,“ hlesl někdo.</p>

<p>Jako na povel se rozhostilo hrobové ticho. Marissa se otočila.</p>

<p>Ve dveřích knihovny stál Rhage a držel za límec jakéhosi mladíka, který byl krátce před proměnou. Za ním byl Vishous… a Butch.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá šestá</strong></p>

<p>B</p>

<p>utch stál na prahu knihovny a ze všech sil se snažil, aby na Marissu necivěl příliš nápadně. Moc se mu to ale nedařilo. Zvlášť proto, že seděla hned vedle Rehvenge.</p>

<p>Pokusil se rozptýlit obhlídkou místnosti. Jednání, kterého se účastnila, bylo podle všeho určené výhradně příslušníkům nejnoblesnější společenské vrstvy. Butchovi to spíš připadalo jako politická konference na nejvyšší úrovni, nebýt toho, že všichni byli vymódění jako na královský ples, především ženy ověšené drahokamy a zlatem. Tiffany by zbledl závistí.</p>

<p>Načež začalo drama.</p>

<p>Když chlapík v čele stolu uviděl Lashe, vypoulil oči a zbledl jako stěna. Pomalu se zvedl, ale patrně oněměl. Tak jako všichni ostatní v místnosti.</p>

<p>„Musíme si promluvit, pane,“ spustil Rhage a zatřepal Lashem. „O mimoškolních aktivitách tuhle vašeho mladýho.“</p>

<p>Rehvenge vstal. „Vřele bych to doporučoval.“</p>

<p>Schůze byla pravděpodobně u konce. Lashův tatík, jehož smrtelnou bledost vystřídalo brunátné zahanbení, vystřelil z knihovny a zahnal Rhage, Rehvenge a toho kluka do sousedního salonku. Členové smetánky zatím vstali od stolu a po dvojicích nebo v hloučcích se rozptýlili po rozlehlé místnosti. Netvářili se vyloženě vesele a většina vysílala nenávistné pohledy Marissiným směrem.</p>

<p>Butche jejich chování samozřejmě jaksepatří pobouřilo a měl sto chutí udělit jim náležitou lekci doplněnou fyzickou domluvou.</p>

<p>Sevřel ruce v pěst a rozšířil chřípí. Nasál do plic Marissinu vůni a vtahoval ji do sebe všemi póry v pokožce. Její blízká přítomnost ho pochopitelně nažhavila a rozpálila. Zmocnila se ho naléhavá touha vrhnout se k ní a musel se vší vůlí ovládat, aby to neudělal. Zejména když ucítil, že se na něj dívá.</p>

<p>Potom, co dovnitř vnikl závan ledového vzduchu, uvědomil si, že jak jejich kárné komando vpadlo dovnitř, nechali otevřené široké vstupní dveře. Zadíval se do tmy s vědomím, že bude lepší, když se sebere a vypadne odsud. Bude to i důstojnější. Spořádanější. A vzhledem k tomu, jakou má pifku na tu bandu snobů, kteří Marisse nedokážou projevit náležitou úctu, i bezpečnější.</p>

<p>Vyšel z domu a nazdařbůh zamířil k trávníku před sídlem. Chvíli se bezcílně procházel po rozbahněné půdě provoněné příslibem jara, aby si zchladil hlavu, a nakonec se vrátil ve vlastních stopách zase k domu. Jakmile se přiblížil k escalade, zastavil se, protože poznal, že není sám.</p>

<p>Zpoza SUV se vynořila Marissa. „Ahoj, Butchi.“</p>

<p>Bože, jak je krásná… Měl pocit, že ji neviděl celou věčnost.</p>

<p>„Ahoj, Marisso.“ Vrazil ruce do kapes koženého kabátu. A myslel na to, jak se mu po ní stýská. Zatoužil po ní. Prahnul po ní. A nejen kvůli sexu.</p>

<p>„Butchi… Chci –“</p>

<p>Z ničeho nic strnul. Zpozoroval totiž něčí postavu, která přicházela po trávníku. Nějaký muž… bělovlasý muž… <emphasis>Bezduchý!</emphasis></p>

<p>„Do hajzlu,“ sykl. Popadl Marissu za paži a vlekl ji směrem k sídlu.</p>

<p>„Co to děláš –“ Sotva spatřila <emphasis>bezduchého, </emphasis>přestala se vzpouzet.</p>

<p>„Utíkej,“ pobízel ji, „a vyřiď Rhageovi a Vishousovi, aby sem okamžitě naklusali. A zamkni dveře!“ Postrčil ji a otočil se. Volně vydechl až tehdy, když uslyšel bouchnutí masivních dveří, cvakání zámků a zasunutí železné závory.</p>

<p>Po trávníku se k němu blížil… samotný vůdce <emphasis>bezduchých</emphasis>.</p>

<p>Zalitoval, že má obecenstvo. Protože než toho hajzla zabije, chce mu oplatit stejnou mincí za to, co s ním prováděl. Takříkajíc oko za oko, zub za zub.</p>

<p>Když se zabiják ocitl dostatečně blízko, zvedl ruce, jako by se vzdával, ale Butch mu na to neskočil. Ani na neohroženou sólovou akci. V očekávání vydatné posily zapojil své citlivé instinkty, ale další smraďochy kupodivu neucítil.</p>

<p>Přesto si byl jistější, když se mu za zády zhmotnili Vishous a Rhage.</p>

<p>„Myslím, že je sám,“ zašeptal Butch, nicméně přichystaný k boji. „Snad vám ani nemusím říkat, že tenhle je <emphasis>můj</emphasis>.“</p>

<p>Jak se <emphasis>bezduchý</emphasis> přiblížil doslova na dosah, Butch se přikrčil, připravený po něm skočit, ale v poslední chvíli se zarazil. To se mu snad jen zdá… Je možné, že se tomu parchantovi koulejí po tvářích slzy jako hrachy?</p>

<p>Nato zabiják úzkostným hlasem řekl: „Ty… Mám na mysli tebe, poldo. Zabij mě… Prosím…“</p>

<p>„Přece mu na to neskočíš,“ ozval se zleva Rhage.</p>

<p><emphasis>Bezduchý </emphasis>střelil pohledem po bratrovi a pak ho znovu upřel na Butche. „Chci to skončit. Jsem v pasti… Doraž mě, prosím… Ale musíš to udělat ty. Ne oni.“</p>

<p>„S radostí,“ zahučel Butch.</p>

<p>Vrhl se na něj. Předpokládal zuřivý zápas, ale nesetkal se ani se sebemenším odporem. <emphasis>Bezduchý</emphasis> se nechal srazit na záda, jako by mu najednou vyprchala z těla veškerá síla. Padl na zem jako pytel písku.</p>

<p>„Děkuju… děkuju…“ Slova vděčnosti se mu valila z úst jako nekonečný proud, tlačící před sebou téměř hmatatelnou úlevu.</p>

<p>Jakmile Butch ucítil nucení k nadechnutí, podržel velitele <emphasis>bezduchých</emphasis> za hrdlo a otevřel ústa, přičemž si zřetelně uvědomoval pohledy členů Rady <emphasis>urozených, </emphasis>kteří stáli u oken tudorovského sídla. Sotva zahájil nádech, nedokázal myslet na nic jiného než na Marissu. Nechce, aby viděla, co se bude dít.</p>

<p>Až na to… že se nedělo vůbec nic. K žádné výměně nedošlo. Přenosu zla bránilo něco zásadního.</p>

<p>Bělovlasý zabiják vytřeštil oči v panice. „Vždyť to u ostatních šlo. Podařilo se to. Viděl jsem tě.“</p>

<p>Butch se nadechoval tak dlouho, dokud nezačalo být zřejmé, že tohohle prevíta se ať už z jakéhokoli důvodu tímhle způsobem nezbaví. Možná proto, že je to velitel <emphasis>bezduchých</emphasis>? Konečně, co je mu do toho?</p>

<p>„Ty ostatní… ostatní,“ blábolil <emphasis>bezduchý</emphasis>. „U těch to fungovalo…“</p>

<p>„U tebe očividně ne.“ Butch sáhl na bok a tasil dýku. „Ještě že je i jiný způsob.“ Napřáhl paži a zvedl nůž nad hlavu.</p>

<p><emphasis>Bezduchý </emphasis>sebou zazmítal a rozječel se. „Ne! Bude mě mučit! Néééééé –“</p>

<p>Řev ustal, jen co se zabiják s třesknutím vyšuměl.</p>

<p>Butch úlevně vydechl, šťastný, že to má za sebou –</p>

<p>Ale vzápětí jím projel mocný záchvěv zlovolnosti, jako by mu vnitřnosti spálil krutý mráz a zároveň zhoubný žár. Když zalapal po dechu, odkudsi zazněl zlomyslný smích a rozvibroval tmu. Byl to nelidský zvuk, při němž člověk bezděčně pomyslí na smrt.</p>

<p>Omega.</p>

<p>Butch uchopil přes košili zlatý kříž a vymrštil se na nohy právě ve chvíli, kdy se před ním objevil přízrak zla, jakoby nabitý statickou elektřinou. Butchovo tělo se vzepřelo, ale on neustoupil ani o krok. Nejasně cítil, jak se k němu Vishous a Rhage přitočili z obou stran, aby ho chránili.</p>

<p>„Co je, poldo?“ zašeptal V. „Na co se díváš?“</p>

<p>Krucinál… Oni Omegu nevidí…</p>

<p>Než mu to Butch mohl vysvětlit, v poryvech větru uslyšel zřetelný hlas zla, zkreslený několikanásobnou ozvěnou, která mu rezonovala v hlavě. „Tak ty jsi vyvolený, je to tak? Shodou okolností… můj syn.“</p>

<p>„Ne!“</p>

<p>„Butchi? S kým to mluvíš?“ zjišťoval V.</p>

<p>„Cožpak jsem tě nestvořil?“ Omega se znovu rozesmál. „Cožpak jsem do tebe nevložil kousek ze sebe? Ano, vložil. A víš přece, co se o mně říká, že?“</p>

<p>„Nechci to vědět.“</p>

<p>„Ale měl bys.“ Omega natáhl přízračnou ruku, a přestože se ho nedotkla, Butch ji ucítil na tváři. „Vždycky si vynutím to, co mi patří. <emphasis>Synu.</emphasis>“</p>

<p>„Smůla. Jednoho otce už mám.“ Butch vyprostil kříž zpod košile a nechal ho volně viset z řetízku. Měl neurčitý dojem, že slyší, jak Vishous zaklel, jako by uhodl, co se děje, přesto soustředil veškerou pozornost na to, co má před sebou.</p>

<p>Omega se zadíval na masivní kus zlata. Pak přelétl zrakem Rhage a Vishouse i dům za jejich zády. „Cetky na mě nepůsobí. Ani bratři. Ba ani ty nejpevnější zámky a dveře.“</p>

<p>„Ale já ano.“</p>

<p>Omega prudce otočil hlavu.</p>

<p>Za ním se zhmotnila Stvořitelka. Byla bez roucha a zářila jasně jako supernova.</p>

<p>Omega okamžitě změnil tvar a stal se pouhou dírkou ve tkanině skutečnosti. Už nebyl přízrak, ale jen černá propast vyplněná kouřem.</p>

<p>„Do hajzlu!“ vyštěkl Vishous, jako by on i Rhage konečně všechno uviděli.</p>

<p>Omegův hlas stoupal z temných hlubin. „Sestřičko, jakpak se ti daří?“</p>

<p>„Poroučím ti, aby ses vrátil do Dhunhdu. Odejdi. Ihned.“ Její záře zesílila a začala se šířit, až obklopila Omegovu prázdnotu.</p>

<p>Tmu proťalo záštiplné zavrčení. „Myslíš, že se mě zbavíš tak snadno? Jak jsi prostoduchá.“</p>

<p>„Odejdi.“ Z úst Stvořitelky vytryskl pramen slov, rozlévající se do noci. Nebyla to však Stará řeč ani žádný jiný jazyk, který Butch kdy slyšel.</p>

<p>Než Omega zmizel, cítil, jak se do něj vpíjejí oči zla. A zase uslyšel ten strašlivý hlas. „Hle, jakou jsi mi poskytl inspiraci, můj synu. Bylo by nanejvýš moudré, abys pátral po své krvi. Rodina by měla držet pospolu.“</p>

<p>Pak se Omega vypařil v záblesku oslňujícího světla a Stvořitelka se ztratila s ním.</p>

<p>Byli pryč. Oba dva. Nezbylo po nich nic, jen pronikavě chladný vítr, který neviditelnou rukou odháněl potrhané mraky z oblohy.</p>

<p>Rhage si odkašlal. „Fajn… Řek bych, že celej tejden nezamhouřím oči. Co vy?“</p>

<p>„Jsi v pořádku?“ zeptal se Vishous Butche.</p>

<p>„Jo.“ <emphasis>Ne.</emphasis></p>

<p>Kristepane… on přece není Omegův syn. Nebo snad je…?</p>

<p>„Ne,“ prohlásil V. „Nejsi. On by tomu jenom moc rád věřil. A chce, abys o tom byl přesvědčený i ty. To ale neznamená, že je to pravda.“</p>

<p>Rozhostilo se dlouhé ticho. Pak Butchovi dopadla na rameno Rhageova ruka. „Kromě toho mu nejsi ani trochu podobnej. Chci říct… Cože?! Ty jsi zdravej a silnej Irčan. Kdežto on vypadá jako čmoud ze spálený gumy nebo z jinýho sajrajtu.“</p>

<p>Butch se k němu otočil. „Jsi magor. Víš to?“</p>

<p>Nejdřív se začal pochechtávat Butch. Pak se k němu přidali oba jeho přátelé. Napětí z konfrontace, jež se jim před chvílí odehrávala před očima, se nepatrně zmírnilo.</p>

<p>Ale když smích ustal, Butchovi zabloudila ruka k žaludku.</p>

<p>Obrátil se čelem k sídlu a zadíval se na pobledlé, vyděšené tváře za tabulkami z olovnatého skla. Marissa stála u okna hned vedle hlavních dveří, husté plavé vlasy prozářené měsíčním světlem.</p>

<p>Zavřel oči a odvrátil se. „Odvezu escalade domů. Sám.“ Jestli nebude mít aspoň chvíli soukromí, namouduši se zblázní. „Jen se ještě zeptám… Je třeba provést něco s <emphasis>glymerou </emphasis>a tím, co viděli?“</p>

<p>„Určitě to někdo z nich vyklopí Wrathovi,“ zabručel Vishous. „Ale co se mě týče, já bych je nechal dusit ve vlastní šťávě. Můžou si zaplatit terapeuty, aby je z toho dostali. Není naší povinností je uklidňovat.“</p>

<p>Poté, co se Rhage a V odhmotnili do sídla Bratrstva, Butch vykročil k escalade. Sotva deaktivoval poplašný systém vozu, uslyšel, jak někdo běží přes trávník.</p>

<p>„Butchi! Počkej!“</p>

<p>Ohlédl se. Hnala se k němu Marissa, a když stanula před ním, byla tak blízko, že slyšel, jak jí v srdečních komorách tepe horká krev.</p>

<p>„Jsi zraněný?“ zeptala se a pozorně si ho prohlížela.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Určitě ne?“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„To byl Omega, viď?“</p>

<p>„Ano.“</p>

<p>Zhluboka se nadechla, jako by se chtěla vyptávat, ale věděla, že on nehodlá mluvit o tom, co se odehrálo mezi ním a ztělesněním zla. Ne za daných okolností. „Než se tady objevil, viděla jsem, jak jsi zabil <emphasis>bezduchého. </emphasis>To světlo… je to, co s nimi děláš –“</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>„Aha…“ Sklopila zrak na jeho ruce. Ne. Dívá se na dýku v pouzdře na boku. „Než jsi sem přišel, bojoval jsi, viď?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„A zachránil jsi toho chlapce… Lashe, je to tak?“</p>

<p>Zadíval se na SUV. Věděl, že chybí málo a vrhne se na ni, sevře ji v náruči a bude žadonit, aby se s ním vrátila domů. Jako totální idiot. „Marisso, už musím jet. Opatruj se.“</p>

<p>Obešel kapotu a posadil se za volant. Když ho následovala, zavřel dveře, ale motor nenastartoval.</p>

<p>Skrz sklo a ocel escalade cítil její přítomnost tak živě, jako by ji tiskl k sobě.</p>

<p>„Butchi…“ Jeho jméno znělo slabě a nezřetelně. „Chci se omluvit za něco, co jsem ti řekla.“</p>

<p>Položil ruce na volant a nesmlouvavě upřel zrak před sebe. Po chvíli vyměkl, sáhl na kliku dvířek a zdráhavě je otevřel.</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Mrzí mě, že jsem ti připomněla tu tragédii s tvou sestrou. To zachraňování. Tenkrát v Doupěti. To bylo kruté.“</p>

<p>„Hra… Svým způsobem jsi měla pravdu. Kvůli Janii se snažím pořád někoho zachraňovat. Nemusíš se za to omlouvat.“</p>

<p>Nastalo ticho. Cítil, jak z ní vyzařuje cosi silného… Jo. Jasně. Potřebuje se nakrmit. Lační po krvi.</p>

<p>A jeho tělo jí přirozeně chce dát tolik, kolik potřebuje k nasycení. Což není nic nového pod sluncem.</p>

<p>Zapnul si bezpečnostní pás, aby nevyskočil z auta, a naposledy se na ni podíval. Obličej měla stažený napětím a… hladem. Očividně potlačovala svou přirozenou potřebu a skrývala ji, aby spolu mohli mluvit.</p>

<p>„Už musím,“ řekl. A sice <emphasis>hned</emphasis>.</p>

<p>„Ano… Já taky.“ Zrudla a ustoupila. Jejich pohledy se krátce setkaly. „Určitě se uvidíme. Někdy…“</p>

<p>Otočila se a odhodlaně vykročila k domu. Ve dveřích už na ni čekal Rehvenge.</p>

<p>Rehv… Silný… Mocný… Ten ji jistě nakrmí…</p>

<p>Dál už Marissa nedošla.</p>

<p>Butch vyrazil z auta, popadl ji kolem pasu a odtáhl zpátky k SUV. Ani trochu se nebránila.</p>

<p>Otevřel zadní dveře a doslova ji hodil dovnitř. Než nastoupil, podíval se na Rehvenge. Ametystové oči mu mocně zářily rozrušením, jako by se do toho chystal vložit, ale Butch ho uzemnil pohledem a namířil na něj ukazováček na znamení, aby zůstal, kde je, a nepletl se mezi ně. Rehvovy rty zvlnila tlumená nadávka, ale pak sklonil hlavu a dematerializoval se.</p>

<p>Butch se vrhl na zadní sedadlo, zabouchl dveře a zamkl je na západku. Byl na Marisse dřív, než zhaslo vnitřní světlo. Vzadu bylo zoufale málo místa. Nohy měl nepřirozeně zkroucené, rameno naražené proti opěradlu zadního sedadla a hlavu málem až u stropu, ale bylo mu to jedno. A jí jakbysmet. Marissa ho uchvátila do náruče, obemkla ho nohama kolem boků a otevřela ústa vstříc jeho drsnému polibku.</p>

<p>Butch si s ní vyměnil místo, takže teď byla nahoře, nabral do dlaně její vlasy a strhl jí obličej ke svému krku. „Kousni! Dělej!“ zavrčel.</p>

<p>Okamžitě poslechla.</p>

<p>Jak mu vnořila špičáky do kůže, ucítil palčivou bolest, a sotva prorazila tepnu, začal sebou divoce cukat, čímž se rána v hrdle ještě trochu zvětšila. Bylo to… nádherné. Nepopsatelně báječné. Pila hlubokými nenasytnými doušky a uspokojení, jež mu skýtal pocit, že ji může nakrmit, ho rozechvívalo slastí.</p>

<p>Vsunul ruku mezi jejich těla a začal Marisse rytmicky laskat horký a zvlhlý klín. Když hlasitě zasténala, volnou rukou jí vyhrnul košili. Odtrhla ústa z jeho hrdla jen na tak dlouho, aby si ji přetáhla přes hlavu a zbavila se podprsenky.</p>

<p>„Kalhoty,“ vydechl chraplavě. „Svlíkni je.“</p>

<p>Zatímco se v těsném prostoru nemotorně svlékala, rozepnul si zip a osvobodil zduřelý, bolestivě tepající penis. Byl tak blízko vyvrcholení, že se ho neodvažoval dotknout.</p>

<p>Obkročila ho úplně nahá, v bledě modrých očích doutnající vášeň a ryzí chtíč, na rtech rudou skvrnu jeho krve. Zvedl hlavu a políbil ji a přitom se přemístil tak, aby nasedla přímo na něj. Když se jejich těla spojila, zaklonil hlavu a ona mu prokousla krk na druhé straně. Začal vyrážet boky proti ní. Nadzvedla se na kolenou, aby během pití udržela rovnováhu.</p>

<p>Vzápětí jím otřásl mocný orgasmus.</p>

<p>Ale v okamžiku, kdy odezněl, byl připravený začít znovu.</p>

<p>A nečekal na její svolení.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá sedmá</strong></p>

<p>K</p>

<p>dyž se Marissa nasytila, zvedla se a položila se vedle Butche. Ležel na zádech, přerývaně dýchal a upíral pohled do stropu escalade, jednu ruku položenou na hrudi. Oděv měl porozpínaný a zmuchlaný, košili vykasanou až pod prsa. Jeho lesklé, momentálně vyčerpané mužství mu spočívalo na pevném břiše, rány na krku mu ještě krvácely, i když se je snažila zacelit co nejsvědomitěji.</p>

<p>Využila ho bezmyšlenkovitě a se zběsilostí, o níž netušila, že je jí vůbec schopna. Její přirozená potřeba je dohnala k absolutní, primitivní zvířeckosti. A teď, v dozvucích rozkoše, cítila, jak se její tělo zvolna zotavuje, posílené jeho krví. Spokojeně přivřela oči.</p>

<p>Bylo to… Zkrátka chutnal senzačně.</p>

<p>„Nakrmíš se ode mě i příště?“ Jeho hlas, jindy hrubý a ochraptělý, nebylo téměř slyšet.</p>

<p>Zavřela oči. Hruď měla sevřenou bolestí tak křečovitě, že se téměř nemohla nadechnout.</p>

<p>„Protože chci, abych to byl já, ne on,“ dodal.</p>

<p>Aha… Takže to v podstatě byla nepřímo uplatněná agresivita vůči Rehvengeovi. Nešlo mu o to, aby ji nakrmil. Chtěl mu dát najevo jakési pochybné majetnické právo. Mohlo ji to napadnout. Neuniklo jí, jak se Butch na Rehva podíval, než za ní nastoupil do auta.</p>

<p>„Na tom nezáleží,“ řekl, natáhl si kalhoty a zapnul zip. „Nic mi do toho není.“</p>

<p>Neměla pro něj žádnou odpověď. A on žádnou nečekal. Podal jí oblečení. Když se oblékala, ani se na ni nepodíval, a jakmile měla na sobě košili, otevřel zadní dveře.</p>

<p>Dovnitř pronikl studený vzduch… a v tu chvíli si něco uvědomila. V autě byla cítit vášeň a pach krmení – syté, opojné, lákavé vůně. Ale ani jediná stopa po vázacím pachu.</p>

<p>Odcházela s očima upřenýma na dveře sídla, aniž se otočila. Protože pohled na Butchovu tvář by neunesla.</p><empty-line /><p>Bylo krátce před svítáním, když Butch vjel na nádvoří u sídla Bratrstva. Zaparkoval escalade mezi Rhageovo temně purpurové GTO a Bethinu dodávku audi a vykročil k Doupěti.</p>

<p>Poté, co Marissa odešla, hodiny bezcílně křižoval městem, náhodně odbočoval do ulic, míjel neexistující domy a zastavoval na semaforech, pokud vůbec zaregistroval, že je červená. Vrátil se domů jen proto, že obloha začínala blednout a jemu připadalo, že tak jako tak nemá na vybranou.</p>

<p>Zadíval se k východu, kde se nad obzorem pozvolna objevovalo první mdlé denní světlo.</p>

<p>Zamířil doprostřed nádvoří, posadil se na okraj mramorové kašny s vodotryskem a díval se, jak se přes okna hlavního sídla i Doupěte spouštějí venkovní rolety. Sílící svit ho přinutil přivřít víčka. Několikrát prudce zamrkal.</p>

<p>Když ho začaly pálit oči, vzpomněl si na Marissu. Vybavil si ji do veškerých podrobností: tvar jejího obličeje, dlouhé prameny světlých vlasů, zvuk jejího hlasu, vůni její kůže. V soukromí a o samotě nechal svým citům volný průchod. Poddal se trýznivé lásce a nenávistné touze, která odmítala vyprchat.</p>

<p>V příští vteřině ucítil intenzivní závan vázací vůně. V Marissině přítomnosti se mu ji kdovíjak dařilo potlačit. Měl totiž pocit, že kdyby ji označil, nebylo by to vůči ní fér. Ale tady? Kde je sám? Nemá důvod se přemáhat.</p>

<p>Jak světlo sílilo, rozpalovaly se mu tváře, jako by je měl spálené, a tělo mu poplašeně poškubávalo. Přesto se přiměl zůstat, protože potřeboval vidět slunce. Stehna mu však rozechvělo náhlé nutkání vzít do zaječích a on věděl, že se nedokáže dlouho bránit.</p>

<p>Do háje… denní svit už nikdy neuvidí. A když přišel o Marissu, ztratil i slunce svého života. Navždy.</p>

<p>Teď je jeho vládkyní tma a noc. Navždy.</p>

<p>Podvolil se instinktu s vědomím, že mu nic jiného nezbývá. Vzápětí vyskočil a rozběhl se přes nádvoří, vpadl do haly strážního domu, zabouchl za sebou vnitřní dveře a s namáhavým oddychováním stanul uprostřed obývacího pokoje.</p>

<p>V Doupěti vládlo nezvyklé ticho, ale na židli před počítači ležela kožená bunda, znamení, že Vishous je doma, nejspíš ještě v hlavním sídle, kde s Wrathem rozebírá bizarní události uplynulé noci.</p>

<p>Z ničeho nic přemohla Butche známá chuť zpít se do němoty a neviděl důvod, proč by jí nemohl vyhovět. Svlékl kabát a odložil zbraně, zamířil do kuchyně a naplnil vysokou sklenici téměř až po okraj skotskou. Láhev odnesl zpátky do obýváku, přistoupil ke své oblíbené pohovce a přiložil sklenici ke rtům. Když polkl, padl mu pohled na nejnovější číslo časopisu <emphasis>Sport </emphasis>v <emphasis>obrazech. </emphasis>Na obalu byla fotografie baseballisty a vedle jeho hlavy žlutými písmeny stálo jediné slovo: HRDINA.</p>

<p>Marissa měla pravdu. Má komplex hrdiny. Ale nejde o masáž sebevědomí nebo samolibosti. Dělá to v naději, že když zachrání dostatečné množství lidí, možná mu bude odpuštěno.</p>

<p>Ve skutečnosti usiluje o rozhřešení.</p>

<p>V mysli se mu začaly střídat výjevy z dětství a dospívání jako obrázky v kaleidoskopu, s tím rozdílem, že postrádaly jásavé barvy a nerozveselovaly, ale skličovaly. Uprostřed té pochmurné podívané zabloudil očima k telefonu. Je jen jediný člověk, který mu může ulevit, i když zapochyboval, že to dotyčná osoba udělá. Ale kdyby se mu kdovíjakým zázrakem podařilo přimět matku k tomu, aby jednou jedinkrát řekla, že mu odpouští, že nechal Janii nastoupit do toho auta…</p>

<p>Posadil se na koženou pohovku a postavil sklenici na nízký stůl.</p>

<p>Čekal hodiny, než odbila devátá. Pak vzal telefon a navolil číslo, které začínalo trojčíslím příslušné oblasti. Ohlásil se jeho otec.</p>

<p>Rozhovor byl nepříjemný a nic si od něj nesliboval. Nepříjemnější byla jen zpráva, kterou se dověděl.</p>

<p>Když ukončil telefonát na bezdrátovém přístroji, podle údajů na displeji zjistil, že trval minutu a třicet čtyři vteřin, a to včetně vyzvánění na úvod. A věděl, že je to pravděpodobně naposledy, kdy mluvil s Eddiem O’Nealem.</p>

<p>„Co se děje, poldo?“</p>

<p>Trhl sebou a vzhlédl k Vishousovi. Neviděl důvod, proč by mu měl lhát. „Máma je nemocná. Podle všeho už dva roky. Má Alzheimera. Prej je to zlý. Samozřejmě se nikdo neobtěžoval, aby mi to oznámil. Kdybych tam před chvílí nezavolal, ani bych se to nedověděl.“</p>

<p>„Sakra…“ V se posadil vedle něj. „Chceš ji vidět?“</p>

<p>„Ne.“ Butch zavrtěl hlavou a sáhl pro sklenici se skotskou. „Není proč. S těma lidma už nemám nic společnýho.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá osmá</strong></p>

<p>M</p>

<p>arissa potřásla rukou novopečené ředitelce Domova bezpečí. Pro danou pozici je jako stvořená. Chytrá. Laskavá. Vnímavá. Absolventka Newyorské univerzity, obor sociální péče a zdravotní služby – samozřejmě formou večerní školy.</p>

<p>„Kdy chcete, abych začala?“ zeptala se žena.</p>

<p>„Co třeba dneska?“ nadhodila Marissa suše. Když jí odpovědělo nadšené přikývnutí, usmála se. „Výborně… Ukážu vám vaši kancelář.“</p>

<p>Po návratu z ložnice v prvním patře, kterou ředitelce přidělila, se posadila k laptopu, najela na stránky caldwellských realitních kanceláří a začala pátrat po dalších vhodných nemovitostech.</p>

<p>Po pár minutách však zjistila, že se nedokáže soustředit. V podvědomí ji tížily myšlenky na Butche jako neviditelné břemeno, jež jí utlačuje mozková centra. A když neměla nic na práci, ubíjely ji vzpomínky na něj.</p>

<p>„Paní?“</p>

<p>Ve dveřích stála služebná Domova bezpečí. „Copak, Phillipo?“</p>

<p>„Havers má pro nás případ. Zítra nám přivezou matku se synem, ale nejdřív je třeba chlapcův zdravotní stav stabilizovat. Do hodiny bychom měli obdržet elektronickou podobu podrobné anamnézy, kterou sepsali na klinice.“</p>

<p>„Děkuji. Můžete pro ně připravit pokoj v přízemí?“</p>

<p>„Jistě, paní.“ Služebná se uklonila a odešla.</p>

<p>Vida. Tak Havers drží slovo.</p>

<p>Zakabonila se. Znovu jí totiž začala nahlodávat nejistota. Jako by jí cosi uniklo nebo snad něco zanedbala… Z nepochopitelného důvodu jí vyvstal před očima její bratr a nebyla s to ten obraz vypudit z mysli. Ale právě on osvobodil onu dřímající myšlenku ze stínů její paměti.</p>

<p>Náhle uslyšela svůj vlastní hlas, jímž promlouvá k Butchovi: <emphasis>Nehodlám se dívat, jak se ženeš do záhuby.</emphasis></p>

<p>Milosrdný bože. Něco podobného jí řekl Havers, když ji vyhazoval z domu. A ona teď udělala Butchovi totéž, co jí provedl její bratr: zbavila se ho pod ušlechtilou záminkou prozíravého nesouhlasu. Až na to, že ve skutečnosti chtěla uchránit sama sebe, aby nemusela noc co noc umírat strachy a bezmocí, protože ho bezmezné miluje.</p>

<p>Ale co jeho přání zemřít?</p>

<p>Vzpomněla si, jak se včera na trávníku před sídlem předsedy Rady postavil tomu <emphasis>bezduchému. </emphasis>Byl opatrný. Ostražitý. Rozhodně ne unáhlený nebo nedbalý. A pohyboval se zkušeně, ne jako fanfarónský hazardér.</p>

<p>To je nadělení, pomyslela si. Co když ho špatně odhadla? Co když se Butch umí bít? Co kdyby za jejich rasu naopak <emphasis>měl </emphasis>bojovat?</p>

<p>Nesmí se zapomínat na zlo. Na Omegu.</p>

<p>Ale copak se do toho nevložila Stvořitelka, aby Butche chránila? A když Omega zmizel, byl Butch stejný jako dřív. Co když –</p>

<p>Z úvah ji vytrhlo klepání na dveře. „Královno?“</p>

<p>Na prahu stanula Beth. S úsměvem zvedla ruku na pozdrav. „Ahoj.“</p>

<p>Marissa ve zmatku klesla do hluboké úklony, ale Beth se smíchem potřásla hlavou.</p>

<p>„Proboha, Marisso, kdy si tyhle formality konečně odpustíš?“</p>

<p>„Nejspíš nikdy… Byla jsem tak vychovaná.“ Marissa se snažila soustředit. „Přišla ses podívat na… na to, co jsme tady v posledních dnech vylepšili –“</p>

<p>Za královnou se vynořily Bella a Mary.</p>

<p>„Chceme s tebou mluvit,“ vysvětlila Beth, „o Butchovi.“</p><empty-line /><p>Butch se zavrtěl na posteli. Zamžoural do tmy. A když zjistil, kolik je hodin, zasakroval. Zaspal, a pravděpodobně proto, že to včera poněkud přehnal. Nejsou tři <emphasis>bezduší </emphasis>za jednu noc poněkud moc? Anebo ho vyčerpalo krmení –</p>

<p>Sotva. A nehodlá na to myslet. Jednoduše to vymaže z paměti.</p>

<p>Otočil se na záda –</p>

<p>A doslova nadskočil na matraci. „Sakra… práce.“</p>

<p>Kolem postele stálo pět postav v dlouhém rouchu s kapucí.</p>

<p>Vzápětí Wrath promluvil nejprve ve Staré řeči a pak v angličtině. „Otázku, jež ti bude položena dnes v noci, nelze vzít zpět. Předložíme ji pouze jednou a tvá odpověď bude platit po zbytek života, který vedeš. Jsi připraven být tázán?“</p>

<p><emphasis>Bratrstvo. Panenko skákavá…</emphasis></p>

<p>„Ano,“ vydechl Butch a sevřel svůj kříž.</p>

<p>„Táži se tě tedy, Butchi O’Neale, potomku mé krve a krve mého otce, chceš se stát jedním z nás?“</p>

<p>Do… hajzlu. Je to pravda? Nebo se mu to jenom zdá?</p>

<p>Postupně spočinul pohledem na každé postavě v kápi. „Ano. Ano, chci být jedním z vás.“</p>

<p>Někdo mu hodil černý plášť. „Zahal své tělo a stáhni si kápi hluboko do čela. Nepromluvíš, pokud nebudeš vyzván. Zrak budeš upírat do země. Ruce spojíš za zády. Nechť tvou statečnost a příslušnost k rodu, k němuž všichni náležíme, poměří tvé jednání a každý skutek, který vykonáš.“</p>

<p>Butch vstal a vklouzl do roucha. Nebylo by od věci, kdyby si ještě mohl odskočit –</p>

<p>„Je ti dovoleno ulevit svému tělu. Udělej to bez odkladu.“</p>

<p>Když vyšel z koupelny, dbal, aby měl sklopenou hlavu a ruce držel za zády.</p>

<p>Jen co mu na rameno dopadla těžká ruka, věděl, že patří Rhageovi. Takovou pracku nemá žádný jiný bratr.</p>

<p>„Nyní pojď s námi,“ vyzval ho Wrath.</p>

<p>Vyvedli ho z Doupěte a k escalade, přistavenému přímo k hlavnímu vstupu, jako by si nepřáli, aby se kdokoli dověděl, co se děje.</p>

<p>Sotva se Butch posadil dozadu, motor vozu naskočil a zabouchlo se několikero dveří. SUV se dalo do pohybu a pomalu přejíždělo podle všeho nádvoří a poté kodrcalo po trávníku za sídlem. Jako by mířili do lesa. Nikdo nepronesl jediné slovo. V hlubokém tichu se Butch neubránil, aby nezačal mudrovat o tom, co se mu chystají udělat. Ať je to cokoli, přijme to jako chlap. Není přece žádná padavka.</p>

<p>Konečně vůz zastavil a všichni vystoupili. Ve snaze dodržet pravidla Butch ustoupil stranou, zabodl zrak do země a čekal, až se ho někdo ujme. Escalade zatím odjelo.</p>

<p>Jak se šoural po vlhké půdě, orientoval se jen podle světla měsíce, ale po chvíli i to pohaslo a obklopila ho neproniknutelná tma. Nejspíš se ocitli v jeskyni. Ano… je to tak. Do chřípí mu vnikla chladná, mírně zatuchlá vlhkost a do bosých chodidel se mu zakusovaly ostré kamínky.</p>

<p>Zhruba po čtyřiceti krocích ho ruka na rameni prudce zadržela, takže se na místě zastavil. Ozval se šepotavý svist a pak pokračovali v chůzi; tentokrát se stezka svažovala. Znovu se zastavili. Následovaly jiné tlumené zvuky, jako by se otvíraly důkladně promazané panty brány.</p>

<p>Obestřelo ho teplo a světlo. Pod nohama ucítil hladkou podlahu… z mramoru. Z naleštěného černého mramoru. Jak kráčeli dál, nabyl dojmu, že procházejí síní s vysokým stropem, protože všechny zvuky se nesly vzhůru a odrážely se ozvěnou kdesi nahoře nad jeho hlavou. Po další odmlce uslyšel mnohohlasý šelest látky a usoudil, že bratři svlékají hábity.</p>

<p>Šíji mu sevřela pevná ruka a oslovil ho Wrathův hluboký, drsný hlas. „Nejsi hoden vstoupit takový, jaký jsi. Přikývni.“</p>

<p>Butch přikývl.</p>

<p>„Řekni, že toho nejsi hoden.“</p>

<p>„Nejsem toho hoden.“</p>

<p>Z úst bratrů náhle zazněl hlasitý, ostrý výkřik ve Staré řeči, jako by na protest.</p>

<p>Wrath pokračoval: „Třebaže toho nejsi hoden, toužíš se o to zasloužit dnes v noci. Přikývni.“</p>

<p>Přikývl.</p>

<p>„Řekni, že se o to toužíš zasloužit.“</p>

<p>„Toužím se o to zasloužit.“</p>

<p>Další ryčný výkřik ve Staré řeči, tentokrát povzbudivý.</p>

<p>Wrath však ještě neskončil. „Je pouze jediný způsob, jak se o to zasloužit, jediný řádný a zákonný způsob. Musíš se stát krví naší krve. Přikývni.“</p>

<p>Přikývl.</p>

<p>„Řekni, že se chceš stát krví naší krve.“</p>

<p>„Chci se stát krví vaší krve.“</p>

<p>Bratři začali tlumeně prozpěvovat a Butchovi se zdálo, jako by před ním i za jeho zády zaujali jakousi formaci. Z ničeho nic se dali do pohybu a vlnění mohutných těl, jež se odlévala a zase přibližovala, odpovídalo intonačnímu spádu jejich silných, dunivých hlasů. Butch se zoufale snažil vpadnout do rytmu, ale do někoho narazil čelem – soudě podle vůně červeného kouře nejspíš do Phuryho –, nato se s někým střetl pro změnu zezadu a on poznal, že to je Vishous, protože… Zkrátka to věděl. Sakra, neměl by to zlehčovat –</p>

<p>A vtom se to stalo. Jeho tělo nalezlo ten správný sled kroků a on sladil své pohyby s nimi… Ano, pohybovali se jako jeden muž, do melodie zpěvu a v souladu s monotónností prozpěvování, dozadu… dopředu… pak úkroky vlevo… a zase vpravo… A rituální tanec nohou neovládaly svaly v jejich stehnech, ale dunivé hlasy.</p>

<p>Náhle jako by došlo ke zvukové explozi a zvuky skandovaného zpěvu se roztříštily do všech směrů, aby se vzápětí znovu spojily: vstoupili do jakéhosi rozlehlého prostoru.</p>

<p>Ruka na rameni mu sdělila, kdy se má zastavit.</p>

<p>Zpěv rázem ustal, přestože se ještě několik vteřin odrážel od stěn a stropu, než zcela odumřel.</p>

<p>Někdo ho vzal za paži a vedl kupředu.</p>

<p>Vishousův hlas mu tiše řekl: „Schody.“</p>

<p>Butch malinko zavrávoral, pak vystoupal po stupních. Když dospěl na rovinu, V ho postavil tam, kde bylo třeba… Jakmile zaujal kýženou pozici, uvědomil si, že se nalézá před něčím obrovitým a že se konečky prstů na nohou dotýká jakési chladné, drsné hmoty, patrně zdi.</p>

<p>V nastalém tichu mu ze špičky nosu skanula krůpěj potu a dopadla mezi mírně rozkročené nohy na naleštěné podlaze.</p>

<p>Vishous mu jakoby na povzbuzení sevřel rameno a poodstoupil.</p>

<p>„Kdo navrhl tohoto muže?“ otázala se Stvořitelka.</p>

<p>„Já, Vishous, syn válečníka Bratrstva černé dýky známého jako Krvavec.“</p>

<p>„Je někdo, kdo tohoto muže odmítá?“ Ticho. Díkybohu.</p>

<p>Stvořitelčin hlas přešel do slavnostního deklamování, naplnil prostor kolem nich a pronikl Butchovi do mozku, až nevnímal a neslyšel nic jiného než jí vyřčená slova: „Na základě dobrozdání Wratha, syna Wrathova, a doporučení Vishouse, syna válečníka Bratrstva černé dýky známého jako Krvavec, shledávám zde tohoto muže, Butche O’Neala, z rodu Wratha, syna Wrathova, právoplatným uchazečem o vstup do Bratrstva černé dýky. S ohledem na svou pravomoc a vlastní úsudek a se zřetelem na ochranu rodu nehodlám v tomto případě brát v potaz původ jeho matky. Můžete začít.“</p>

<p>Slova se ujal Wrath. „Otočte ho. A odhalte.“</p>

<p>Něčí ruce otočily Butche tváří do síně a Vishous mu svlékl obřadní roucho. Pak posunul zlatý kříž po řetízku tak, aby Butchovi spočíval na zádech, a odešel.</p>

<p>„Pozvedni oči,“ poručil mu Wrath.</p>

<p>Když vzhlédl, zatajil se mu dech.</p>

<p>Stál na stupínku z černého mramoru a před ním se prostírala podzemní jeskyně ozářená stovkami černých planoucích svící. Pár kroků od něj stál oltář zbudovaný z masivního kamenného překladu spočívajícího na dvou nízkých sloupech… a na něm ležela prastará lebka. Za ním stáli bok po boku bratři: mlčenlivá pětice nahých mužů s vážnou tváří a mocným tělem.</p>

<p>Wrath vystoupil z řady a postavil se k oltáři. „Ustup ke zdi a chyť se kolíků.“</p>

<p>Butch poslechl. Na ramenou a hýždích ucítil studený hladký kámen a pod každou rukou masivní úchop.</p>

<p>Wrath zvedl ruku a… do hajzlu! Měl na ní starobylou stříbrnou rukavici, na kloubech prstů opatřenou ostny. V zaťaté pěsti svíral rukojeť černé dýky.</p>

<p>Natáhl paži, přejel si čepelí přes zápěstí a podržel ho nad lebkou, v níž byl zapuštěný stříbrný pohár. Krev, která vytekla z rány, vytvořila na dně nádoby lesklou, jasně červenou loužičku, na jejíž hladině se zrcadlilo světlo svíček.</p>

<p>„Moje krev,“ pronesl Wrath. Pak si řez olízl, odložil dýku a přistoupil k Butchovi.</p>

<p>Butch ztěžka polkl.</p>

<p>Wrath uchopil Butche za bradu, zaklonil mu hlavu a kousl ho do krku. Butchovo tělo ztuhlo v křeči. Musel zatnout zuby, aby nevykřikl, a dřevěné kolíky svíral tak pevně, až měl pocit, že mu prasknou ruce. Wrath se napřímil, ustoupil a otřel si rty.</p>

<p>Divoce se usmál. „Tvoje krev.“</p>

<p>Pak král zaťal ruku v kovové rukavici v pěst, napřáhl se a udeřil Butche do hrudi. Ostny mu zajely do kůže a z plic mu vyrazil poryv vzduchu, který odskakoval od stěn a prohnal se jeskyní.</p>

<p>Když se jakžtakž vzpamatoval, stanul u něj Rhage a převzal rukavici. Bratr odbyl stejný rituál jako před ním Wrath: řízl se do zápěstí, nechal stéct krev do lebky, pronesl stejná slova. Když si zacelil ránu, přistoupil k Butchovi. Vyslovil další dvě slova a vnořil dlouhé špičáky Butchovi do hrdla, hned pod vpichy Wrathových mocných tesáků. Následovala rázná a rychlá rána pěstí zase do téhož místa, kam ji zasadil Wrath, tedy na levou stranu hrudi.</p>

<p>Na řadu přišel Phury. Pak Zsadist.</p>

<p>Než tuhle část obřadu dokončili, měl Butch pocit, že má krk napůl odhryznutý, hlava mu visí na vlásku, každou chvíli mu odpadne z ramene a skutálí se po schodech. Nemluvě o tom, že po všech těch úderech do hrudi se mu motala hlava a po břiše a po stehnech se mu řinula krev z ran.</p>

<p>Vishous byl poslední.</p>

<p>Vystoupal na plošinu se sklopenýma očima. Vzal si od Zsadista stříbrnou rukavici a přetáhl ji přes tenkou černou kůži, která mu zakrývala pravačku. Pak se rychlým smykem černého ostří řízl do zápěstí, a když jeho krev stékala do číše a mísila se s krví ostatních bratrů, upíral pohled na lebku.</p>

<p>„Moje krev,“ zašeptal.</p>

<p>Než se obrátil k Butchovi, zdálo se, že zaváhal. Ale pak se otočil a jejich oči se setkaly. Jak na Vishousovy ostré rysy padlo světlo svíčky a zalesklo se mu v diamantových duhovkách, Butch zatajil dech: v tu chvíli vypadal jeho přítel stejně vznešeně jako bůh… a možná i stejně sličně.</p>

<p>Vishous přistoupil blíž, položil Butchovi ruku na rameno, ale nato ji nechal sklouznout na šíji. „Tvoje krev,“ řekl tiše. A zarazil se, jako by o něco žádal.</p>

<p>Butch bez rozmyslu zvedl bradu, s vědomím, že se mu nabízí, s vědomím, že… Kristepane. Nedokázal na nic myslet, očarovaný zvláštní kouzlem, které se vzalo bůhvíodkud a které ho zcela omráčilo.</p>

<p>Vishous pomalu sklonil tmavovlasou hlavu a Butch ucítil lehký dotek jeho bradky, která se mu otřela o krk. S delikátní přesností přiložil hroty bělostných špičáků k tepně stoupající od srdce a potom zvolna, neodvratně prokousl kůži. Jeho hruď se dotkla Butchovy.</p>

<p>Butch zavřel oči a vstřebával pocit toho okamžiku. Teplo jejich vzájemně se dotýkajících těl, hebkost Vishousových vlasů, které ho lechtaly na bradě, jeho silnou paži, jíž ho ovinul kolem pasu. Butchovy ruce jakoby o vlastní vůli pustily kolíky, spočinuly na bocích přítele, pevně je sevřely a přitáhly si ho blíž, takže se teď k sobě tiskli od hlavy až po špičky nohou. Cítil, jak se jeden z nich zachvěl. Anebo… spíš se zachvěli oba dva.</p>

<p>A pak bylo po všem. Skončilo to. A už se to nebude opakovat.</p>

<p>Když V zvedl hlavu, záměrně se jeden druhému nepodíval do očí. Přerušení kontaktu bylo absolutní a nezvratné. Po téhle cestě už společně nevykročí. Nikdy.</p>

<p>Vishous se rozehnal a praštil Butche do prsou s mnohem větší silou a nesrovnatelně prudčeji než všichni ostatní, ba dokonce rázněji než Rhage. Zatímco se Butch zalykal bolestí, V se otočil a zařadil se k ostatním.</p>

<p>Po chvíli zamířil k oltáři Wrath, vzal lebku, pozvedl ji do výšky a ukázal bratrům. „To je první z nás. Pozdravte válečníka, jenž stál u zrodu Bratrstva.“</p>

<p>Když kamennou síň prostoupil válečný pokřik, Wrath se obrátil k Butchovi.</p>

<p>„Pij a staň se jedním z nás.“</p>

<p>Butch ho s radostí poslechl. Popadl lebku oběma rukama, zaklonil hlavu a nechal krev stékat hrdlem až do žaludku. Zatímco pil, bratři se znovu dali do zpěvu. Jejich hlasy neustále sílily a mohutněly, až splynuly v mohutný, velebný chór. Ucítil na jazyku každého z nich. Wrathovu nesmlouvavou moc a vznešenost. Rhageovu nezměrnou sílu. Phuryho vášnivou nesobeckou věrnost. Zsadistovu chladnokrevnou nespoutanost. Vishousovu bystrou inteligenci.</p>

<p>Wrath mu vzal lebku z rukou a dostrkal ho zpátky ke stěně. Zkřivil rty v dobrosrdečném úsměšku. „Radši se zase chyť těch kolíků.“</p>

<p>Butch je sevřel právě ve chvíli, kdy se přes něj přelila vlna vířící energie. Kousl se do rtu, aby nevydal mocný řev, a nejasně si uvědomoval, že bratři souhlasně mručí a přikyvují. Se sílícím přílivem sebou začal nekontrolovatelně cloumat a otřásat se, jako by si nacpal plný nos šňupacího tabáku. V příštím okamžiku se jím prohnala zuřivá smršť, která roznítila každičkou nervovou buňku v mozku a naplnila všechny cévy i vlásečnice. S prudce tlukoucím srdcem, hlavou zachvácenou závratí a vzpínajícím se tělem se –</p><empty-line /><p>Probral se na oltáři, nahý a schoulený na boku. Uvědomil si, že ho na prsou něco pálí, a když se místa dotkl rukou, ucítil něco zrnitého… Snad sůl?</p>

<p>Zamžikal a rozhlédl se kolem. Ležel před černou mramorovou stěnou pokrytou vyrytými slovy ve Staré řeči. Vyrytými jmény. A byly jich stovky. Omráčený zvláštním výjevem se posadil a vytáhl se na nohy. Když se připotácel blíž, stačil sladit rovnováhu dřív, než se mohl zachytit desky, o níž kdovíjak věděl, že je posvátná.</p>

<p>Jak si prohlížel jména, s jistotou poznal, že každé, všechny do jednoho, vytesala stejná ruka, protože každý znak prozrazoval shodnou láskyplnou péči.</p>

<p>Byl to Vishous. Butch netušil, jak to poznal – prostě to poznal. V hlavě mu zaznívala jakási ozvěna… ohlasy života jeho… bratrů? Ano… Všichni ti muži, jejichž jména si čte, jsou jeho… <emphasis>bratři</emphasis>. A každého z nich zná.</p>

<p>Fascinovanýma očima hltal sloupce písmen, až konečně… tam… tam, úplně dole vpravo. Jméno ve spodním řádku. Poslední. Patří jemu?</p>

<p>Uslyšel potlesk a otočil hlavu. Bratři měli na sobě opět roucha, ale kápě zůstaly spuštěné. A byli samý úsměv. Doslova zářili spokojeností. Dokonce i Zsadist.</p>

<p>„To jsi ty,“ potvrdil jeho domněnku Wrath. „Jsi válečníkem Bratrstva černé dýky, zvaným <emphasis>Dhestroyer, </emphasis>z rodu Wratha, syna Wrathova.“</p>

<p>„Ale pro nás budeš vždycky Butch,“ vložil se do toho Rhage. „Nebo Drsňák. Frajer. Fouňa. Protiva. Prevít. Podle situace. Zkrátka nic, čím by ses mohl chlubit.“</p>

<p>„Jo. Naježenej, nesnesitelnej, nanicovatej, nedůtklivej neřád,“ přisadil si Zsadist.</p>

<p>„Bezva. To beru.“</p>

<p>Všichni se rozesmáli. Vishous natáhl ruku chráněnou koženou rukavicí a podal mu jeho hábit.</p>

<p>„Tumáš,“ řekl, aniž se na něj podíval.</p>

<p>Butch vzal roucho, ale nechtěl, aby to tím skončilo. „Vishousi?“ oslovil ho naléhavým tónem. Bratr povytáhl obočí, ale nechal pohled odvrácený. „Vishousi? No tak, kámo. Stejně se mi nevyhneš. V…?“</p>

<p>Vishous se zhluboka nadechl… a zvolna stočil diamantové oči na Butche. Zlomek vteřiny viselo ve vzduchu rozpačité napětí. Pak V zvedl ruku a upravil zlatý kříž tak, aby spočíval Butchovi přímo na srdci. „Vedl sis dobře, poldo. Blahopřeju.“</p>

<p>„A já děkuju, žes mi to zařídil… <emphasis>trahynere</emphasis>.“ Když bratr vykulil oči, Butch dodal: „Jo. Vyhledal jsem si, co to znamená. Řekl bych, že výraz ‚milovaný přítel‘ se k tobě zatraceně hodí.“</p>

<p>Vishous zrudl. Odkašlal si. „To rád slyším, poldo. Moc rád…“</p>

<p>Potom, co se V vzdálil, si Butch oblékl roucho a zadíval se na svou hruď. Do kůže na levé straně měl vypálenou okrouhlou jizvu jako trvalý cejch, který má každý z bratrů. Symbol jejich vzájemného pouta.</p>

<p>Když si přejel prstem po zhojené jizvě, na nablýskanou mramorovou podlahu se sypala zrnka soli. Pak se zadíval na stěnu a vykročil k ní. Dřepl si a natáhl ruku ke svému jménu. Ke svému novému jménu.</p>

<p><emphasis>Teď jsem se doopravdy narodil, </emphasis>pomyslel si. <emphasis>Jsem Dhestroyer, z rodu Wratha, syna Wrathova.</emphasis></p>

<p>Zamlžil se mu zrak. Rychle zamrkal, ale nebylo to nic platné. Slzy, které se mu koulely po tvářích, honem stíral rukávem hábitu. Vtom ucítil na ramenou ruce. Obklopili ho bratři – <emphasis>jeho </emphasis>bratři – a on je zřetelně cítil… Vnímal je se vším všudy.</p>

<p>Jsou krví jeho krve. A on je jejich krví.</p>

<p>Wrath si odkašlal, ale přesto měl hlas nepatrně zastřený. „Po pětasedmdesáti letech jsi prvním nově přijatým členem Bratrstva. A jsi plně hoden krve, která tobě i mně koluje v žilách, Butchi, potomku královského rodu.“</p>

<p>Butch nechal klesnout hlavu na prsa a bez zábran se rozplakal. Ne však štěstím, jak se bratři nejspíš domnívali.</p>

<p>Plakal nad prázdnotou, která ho dusila.</p>

<p>Protože nehledě na to, jak je tahle chvíle úžasná, jemu připadá nedůležitá.</p>

<p>Bez ženy, s níž by sdílel svůj život, je pouhým plátnem k zaznamenání míjejících událostí a okolností. Vlastně ani nemůže být naplněný prázdnotou, protože neexistují žádné hranice mezi jeho tělem a okolním vzduchem.</p>

<p>Je naživu, ale nežije.</p><empty-line /><p><strong>Kapitola čtyřicátá devátá</strong></p>

<p>B</p>

<p>ěhem zpáteční jízdy do sídla byli všichni plní energie a nadšení a v escalade to tentokrát nepulzovalo hudbou, ale hlasitým hovorem. Rhage jako obvykle nezavřel pusu. Wrath se mu smál. Pak se do něho navezl Vishous a za chvíli si jeden dobíral druhého. Zkrátka jak to bratři mají ve zvyku.</p>

<p>Butch se zabořil do pohodlně tvarovaného sedadla. Věděl, že jeho návrat domů má stejně jako předešlý slavnostní obřad pro Bratrstvo obrovský význam. A i když jejich nadšení nesdílel, ze srdce jim to přál.</p>

<p>Zaparkovali před hlavní budovou, a když Butch vystoupil, vysoké dveře do vstupní haly se rozlétly dokořán a bratři vytvořili za jeho zády půlkruh. Znovu začali prozpěvovat a za hlasitého potlesku společně vešli do duhové dvorany. Uvítalo je všech dvacet členů domácího služebnictva a před nimi, ve skvostných večerních róbách stály tři ženy: Beth měla na sobě krvavě rudé šaty, ve kterých se vdávala, Mary temně modré a Bella třpytivě stříbrné.</p>

<p>Butch zatoužil po Marisse tak zoufale, že pro intenzivní bolest v hrudi stěží snesl pohled na partnerky svých bratrů. Už už se chystal nezdvořile a ostudně prchnout do Doupěte, když se shromáždění rozestoupili a…</p>

<p>… objevila se Marissa v zářivě broskvových večerních šatech. Svěží barevný odstín jí tolik slušel, až Butche v první chvíli napadlo, že má před sebou ryzí zhmotnění slunečního svitu. Když vystoupila z řady, zpěv ztichl. Butche její přítomnost sice silně mátla a nechápal, proč přišla, nicméně vykročil k ní.</p>

<p>Ona však před ním poklekla na zem, obklopená zvlněnou kaluží průsvitného broskvového saténu.</p>

<p>Sklopila hlavu a promluvila hlasem překypujícím neúspěšně potlačovanými emocemi. „Válečníku, pro časy válečné ti nabízím tuto zástavu štěstěny.“ Zvedla ruce; na dlaních jí ležel silný pletenec jejích vlasů na obou koncích svázaný bledě modrou stuhou. „Budu hrdá na to, když ji budeš mít u sebe během boje. Budu hrdá na to, když můj… <emphasis>hellren </emphasis>bude sloužit mému druhu. Jestli… mě ještě chceš.“</p>

<p>Butch, totálně vyvedený z konceptu jejím gestem, klesl před ní na mramorovou podlahu a prsty jí jemně zvedl chvějící se bradu. Palcem jí setřel slzy, převzal od ní pletenec vlasů a přiložil si ho na srdce. „Ovšem, že tě chci,“ zašeptal. „Ale jak to, že sis to rozmyslela?“</p>

<p>Otočila se na tři ženy v majestátních úborech, stojící opodál. Pak stejně tiše odpověděla: „Promluvila jsem si s přítelkyněmi. Nebo spíš ony si promluvily se mnou.“</p>

<p>„Marisso…“ Na víc se nezmohl.</p>

<p>A poněvadž podle všeho dočasně ztratil hlas, políbil ji. Když si padli do náruče, ke stropu rozlehlé síně vzlétly radostné ovace, bujaré volání a křik.</p>

<p>„Moc mě mrzí, že jsem se chovala jako slaboch,“ pošeptala mu do ucha. „Včera večer za mnou přišly Beth, Mary a Bella. Vím, že se nikdy nesmířím s nebezpečím, které ti jako členu Bratrstva hrozí. Budu se o tebe strachovat noc co noc. Ale ony svým mužům důvěřují, že budou opatrní, a tak… Věřím, že mě miluješ. A věřím, že mě neopustíš, pokud bude v tvých silách tomu zabránit. Věřím, že na sebe dáš pozor a že se zdržíš rizika, pokud bude hrozit, že by tě mohlo přemoci zlo. Jestli se ony dokáží vypořádat s neustálými obavami o svého partnera, zvládnu to i já.“</p>

<p>Sevřel ji ještě pevněji. „Budu opatrný. Namouduši. <emphasis>Přísahám</emphasis>.“</p>

<p>Chvíli zůstali klečet proti sobě, uvěznění v láskyplném objetí. Pak Butch zvedl hlavu a podíval se na Wratha, který držel Beth v náruči.</p>

<p>„Takže, bratře,“ prohlásil Butch. „Máš po ruce dýku a trochu soli? Je načase dokončit jistý obřad. Co ty na to?“</p>

<p>„Mysleli jsme na všechno, kamaráde.“</p>

<p>Fritz pohotově přinesl džbán naplněný vodou a broušenou misku se solí. Stejné nádoby, které posloužily při svatebním obřadu Wratha a Beth, Rhage a Mary i Zsadista a Belly.</p>

<p>Butch se zahleděl do bledě modrých očí své <emphasis>shellan </emphasis>a tiše mu splynulo ze rtů: „Zlo mě nikdy nepřemůže… Mám totiž tebe: světlo svého života. Protože přesně to pro mě jsi, Marisso.“</p><empty-line /><p><strong>Kapitola padesátá</strong></p>

<p>M</p>

<p>arissa s úsměvem zvedla hlavu od stolu plného papírů a pořadačů. Butch stál na prahu její kanceláře a vyplňoval téměř celý prostor mezi zárubněmi.</p>

<p>Rány na krku po iniciaci se mu ještě zcela nezahojily, ale i přesto se zdálo, že je v plné síle. Nabitý životem a energií. Její <emphasis>hellren</emphasis>.</p>

<p>„Ahoj,“ řekl. Široký úsměv odhalil ulomený horní řezák. A samozřejmě bělostné špičáky.</p>

<p>Znovu se usmála. „Přišel jsi dřív.“</p>

<p>„Nemohl jsem se dočkat, až tě uvidím.“ Vešel, zavřel dveře… a když tiše otočil západkou, zrychlil se jí tep.</p>

<p>Obešel stůl, i se židlí ji otočil tváří k sobě a klekl si na podlahu. Roztáhla stehna, aby mu udělala místo, a jakmile jí zabořil obličej do krku, rozlila se místností vázací vůně. Vzdychla, objala pažemi jeho silná ramena a vtiskla mu polibek na hebkou kůži za uchem.</p>

<p>„Jak ses měl?“</p>

<p>„Teď je to mnohem lepší, lásko.“</p>

<p>Pohled jí zabloudil ke stolu. Mezi papíry, psacími potřebami a úředními listinami stála nevelká bílá soška. Přenádherně vyřezávaná mramorová postava ženy v tureckém sedu třímala v dlani jedné ruky dvousečnou dýku, na zápěstí druhé jí seděla sova.</p>

<p>Figurky nechala vyrobit Beth. Jednu pro Mary, jednu pro Bellu, jednu pro Marissu a jednu sama pro sebe. Význam dýky je zřejmý. Bílá sova odkazuje na Stvořitelku a je symbolem modliteb za ochranu jejich mužů, upířích válečníků.</p>

<p>Bratrstvo je mocný svazek a účinná síla, která bojuje za správnou věc. Podobně jako jejich ženy: silné, jednotné a chránící právo slabých. Svorné a pevně semknuté – stejně jako jejich válečníci.</p>

<p>Butch zvedl hlavu a upřel na Marissu pohled plný oddanosti a zbožnění. Po svatebním obřadu a s jejím jménem vyrytým do kůže na zádech získala vládu nad jeho tělem jednak ze zákona a jednak instinktivně. A on se jí dobrovolně a s láskou podvolil. Patří jí se vším všudy. Být s někým svázán je skutečně tak nádherné, jak odjakživa tvrdí <emphasis>glymera</emphasis>.</p>

<p>V tom jediném se ti omezenci nemýlí.</p>

<p>„Marisso, chtěl bych ti někoho představit. Jsi pro?“</p>

<p>„Samozřejmě. Kdo –“</p>

<p>Políbil ji. „Uvidíš.“</p>

<p>Zahleděla se mu hluboko do světle hnědých očí a pohladila mu husté, tmavé vlasy. Palci sledovala křivku jeho obočí. Špičkou prstu mu přejela po nesčetněkrát zlomeném nose. Zlehka zaťukala na ulomený zub.</p>

<p>„Jsem poněkud opotřebovanej, co?“ poznamenal. „Ale stačí nějaká ta plastika a pár korunek a budu stejnej fešák jako Rhage.“</p>

<p>Marissa vrhla pohled na sošku v letmé reminiscenci svého dosavadního života. A Butchova.</p>

<p>Pomalu zavrtěla hlavou, naklonila se a políbila ho. „Neměnila bych na tobě jedinou věc. Protože se mi líbíš takový, jaký jsi.“</p><empty-line /><p><strong>Epilog</strong></p>

<p>J</p>

<p>oyce O’Nealová Raffertyová vešla rázným krokem do pečovatelského domu, poháněná spěchem a zuřivostí. Malý Sean celou noc zvracel a musela s ním čekat tři hodiny v čekárně u pediatra, než na ně konečně přišla řada. Mezitím jí Mike nechal na záznamníku zprávu, že se musí zdržet v práci, a tudíž už nestihne cestou domů nakoupit.</p>

<p>A jako naschvál mají chladničku, spíž i kredenc prázdné.</p>

<p>Joyce si vyhoupla Seana výš na bok a rozběhla se chodbou mezi vozíky s jídlem a porůznu rozestavenými invalidními křesly. Díkybohu, že Sean spí a už několik hodin se nepoblinkal. Nemocné mimino a nemocná matka zároveň jsou nad její síly. Zvlášť po tak příšerném dni, jaký má za sebou.</p>

<p>Zaklepala na dveře matčina pokoje a vešla dovnitř. Odell seděla na posteli a listovala výtiskem časopisu <emphasis>Reader</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>s Digest</emphasis>.</p>

<p>„Ahoj, mami, Jak se cítíš?“ Joyce zamířila ke koženkovému ušáku u okna. Jak se posadila, potah zavrzal. Do toho zafňukal Sean, který se zrovna v tu chvíli probudil.</p>

<p>„Dobře.“ Odell se přívětivě usmívala. Oči prázdné jako černé skleněné kuličky.</p>

<p>Joyce mrkla na hodinky. Zdrží se deset minut a na zpáteční cestě se staví v supermarketu.</p>

<p>„Včera v noci jsem měla návštěvu.“</p>

<p>„Vážně, mami?“ Nepochybovala, že matčina vypravení bude mít na celý týden dost. „Kdo za tebou přišel?“</p>

<p>„Tvůj bratr.“</p>

<p>„Byl tu Teddy?“</p>

<p>„Butch.“</p>

<p>Joyce strnula. Usoudila, že matka má zase vidiny. „To je milé, mami.“</p>

<p>„Přišel, když tady nikdo nebyl. Po setmění. A přivedl svou ženu. Prej se budou brát v kostele. Už jsou manželé, ale obřad proběhl jen v duchu její víry. Zvláštní věc… Nemám ponětí, jakého je vyznání. Možná luteránka…“</p>

<p>Halucinace jak vyšitý, pomyslela si Joyce. „To je dobře.“</p>

<p>„Teď vypadá jako jeho otec.“</p>

<p>„Neříkej? Já myslela, že se jako jediný z nás tátovi nepodobá.“</p>

<p>„Myslím <emphasis>jeho</emphasis> otce. Ne tvého.“</p>

<p>Joyce svraštila čelo. „Cože?“</p>

<p>Matka nasadila zasněný výraz a zadívala se oknem. „Vyprávěla jsem ti někdy o té sněhové vánici v děvětašedesátém?“</p>

<p>„Mami, pověz mi o Butchovi –“</p>

<p>„Všichni jsme zůstali uvěznění v nemocnici, jak ošetřovatelky, tak doktoři. Nikdo nemohl přijet ani odjet. Byla jsem tam tři dny. Bože můj… Eddie byl strašně naštvanej, že se musí starat o děti docela sám.“ Z ničeho nic vypadala Odell mnohem mladší a zcela při smyslech, dokonce se jí projasnily oči. „Byl tam jeden chirurg. Moc šikovný a vážený. Byl prostě… jiný než ostatní. Primář chirurgického oddělení. Byl… pohledný a jiný a všichni si ho považovali. Ale taky z něho šel strach. Jeho oči dodnes vídám ve snu.“ A stejně nečekaně z ní veškeré zanícení vyprchalo a Odell se jako by schoulila do sebe. „Byla jsem špatná, moc špatná manželka.“</p>

<p>„Mami…“ Joyce zavrtěla hlavou. „Co to říkáš, proboha?“</p>

<p>Po Odelliných vrásčitých tvářích se začaly řinout slzy. „Když jsem se vrátila domů, šla jsem ke zpovědi. Modlila jsem se. Pokorně jsem se modlila. Ale bůh mě za moje skutky potrestal. I Butchův porod… Ten porod byl strašlivý. Málem jsem při něm umřela, jak moc jsem krvácela. Všechny ostatní porody byly snadné. Ale ten Butchův ne…“</p>

<p>Joyce svírala Seana tak křečovitě, až se začal na protest svíjet. Uvolnila objetí a snažila se ho ukonejšit. „Pokračuj, mami,“ zašeptala. „Povídej.“</p>

<p>„Janiina smrt byl trest za to, že jsem byla nevěrná a nosila pod srdcem dítě jiného muže.“</p>

<p>Sean zaplakal. Joyce se nad ním sklonila s děsivým, přízračným podezřením, že je to…</p>

<p>Nesmysl. Jak ji něco takového mohlo napadnout? Máma je cvok. Nemá všech pět pohromadě.</p>

<p>Jenomže momentálně to vypadá, jako by měla jeden ze svých světlých okamžiků.</p>

<p>Odell přikyvovala, jako by reagovala na otázku, kterou jí někdo položil. „Ano. Miluju Butche. Popravdě ho mám mnohem radši než všechny své ostatní děti, protože je zvláštní. Ale nikdy jsem mu to nemohla dát najevo. Jejich otec velmi trpěl tím, co jsem mu provedla. Kdybych Butchovi jakkoli projevovala lásku, Eddieho bych tím urazila. A to jsem udělat nemohla. Nechtěla jsem mu to připomínat a přivádět ho do rozpaků. Ne potom, co se mnou zůstal.“</p>

<p>„Táta to ví…?“ V nastalém tichu do sebe věci začaly dokonale zapadat a vytvářely nepěknou skládačku. Do háje… To nejsou halucinace. <emphasis>Ovšemže to táta ví. Proto Butche tolik nenáviděl.</emphasis></p>

<p>Její matka se tvářila zadumaně. „Butch mi připadal moc a moc šťastný. A jeho žena je přenádherná. Ti dva jsou pro sebe jako stvoření. Ona je taky výjimečná. Stejně jako jeho otec. A jako Butch. Všichni jsou výjimeční. Škoda, že se tady nemohli zdržet. Řekl… Řekl, že se přišel rozloučit.“</p>

<p>Když se Odell znovu zalily oči slzami, Joyce vzala matku za paži. „Mami, kam Butch odešel?“</p>

<p>Odell se zadívala na ruku, která jí svírala nadloktí. Zamračila se. „Chci slaný krekr. Můžeš mi dát krekr?“</p>

<p>„Mami, podívej se na mě. Kam odešel?“</p>

<p>Odell k ní stočila prázdný pohled. „Se sýrem. Chci krekr. Se sýrem.“</p>

<p>„Mluvili jsme o Butchovi… Mami, soustřeď se.“</p>

<p>Bože můj… Je to obrovský šok – a přece není. Butch koneckonců <emphasis>byl </emphasis>odjakživa jiný…</p>

<p>„Mami, kde je Butch?“</p>

<p>„Butch? To je milé, že se ptáš. Má se dobře… Asi je moc šťastný. Jsem tak ráda, že se oženil.“ Odell zamrkala. „Mimochodem, kdo jste? Jste ošetřovatelka? Taky jsem bývala ošetřovatelka.“</p>

<p>Joyce napadlo, že se nenechá odbýt jen tak.</p>

<p>Ale když matka začala nesouvisle tlachat, podívala se oknem ven a zhluboka se nadechla. Matčino pošetilé blekotání ji najednou kdovíproč uklidňovalo. Všechno to jsou nesmysly. Pouhé nesmysly.</p>

<p><emphasis>Nech to plavat, </emphasis>nabádala se v duchu. <emphasis>Vykašli se na to.</emphasis></p>

<p>Sean přestal plakat a uvelebil se jí v náruči. Objala jeho drobné tělíčko. A zatímco Odell vedla šílenou samomluvu, která neměla hlavu ani patu, Joyce si s něhou pomyslela, jak moc svého chlapečka miluje. A vždycky ho bude milovat.</p>

<p>Políbila ho na sametové, hebké čelo. Nakonec, rodina je smyslem života.</p>

<p>Jediným pevným bodem ve vesmíru.</p>
</section>

</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAL4AeMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD55eM/p6VWlTjp+lakkWDx
6VWki5wRWgGWAc4AqVIC/b9KupbDOcGrCQhRwDTHYqJaqAOOamW329h+VXFQelP8sehpBYq
CLn/61P2fT8qsBPalMYFBViqUOe35UhU46D8qsFDmkKkCgRUZD/kUCL2H5VOVpdtFwsVzH9
Pyppj78flVoim7M0XArleO35VC6Z9Pyq6UFMMYp3EzIniP+RVYoT2rZkhDDvUBtQMkZpCM9
Y/84qQQgnkfpU/lbTz6Vet9L1G4hE1rp1zcRn+KKMsKTko6ydhpNuyM8QgdP5VIq4rQlsL6
2jD3dhcWyE4DyxlQfaoDHzycZ4x6U01LVO43Fp2ZAo57flUuOOg/KpobSaeTyraCSeXGdkY
yasDSda6HRr3/AL8mk5xjuwUJPZGYR/nFQyZxVp0KuyMpV14KtwRUEi1ZJV70opWXBpQOKk
B6mng1GDing8Z9KYEo6dvypc+w/KrS6Vq5UFdJvGBGQViJBFRT2t1aMqXdrNbuwyBKm3IqF
OMnZMcoSWrRFn2H5U9W4HA/KmUmcGrJLG72FG72FRKxp26gdybf7Ub/AGqHfTgc0FEm6jP0
qPNL2oAduPt+VIWPtTaKRIu72FGfp+VJRQxi7vpRu9hTc0A0CHbvYUZ+n5UlFO4Bn6flRn2
H5UoFGKBiZ9h+VGfYflTtopMUWATPsPyoz7D8qXFLigBA3t+lLn1wa3/B/h6PxP4sttGnmM
EUqks69RXqd38DdEtbGa6fxBJGsCF5HcfKAK83EZjh8PUVKpL3mdlHB1a0HUgtEeGZ9h+VN
J9h+VSzLEl1MkD+ZErEI/8AeGajxXoJ3VzkaEz9PypQfp+VJinACmID1opWHP4UUWA2Ghye
PSm/ZiecVtNbY7dqabcHtWfObcpj+VtHIo2D0rSeADJxUDIPSnclqxXVPapPL9qeHRPvMBR
9ohbhDub0FO4kR7PbrQIz3FO8+PdgfeHXinefCDjIzS5itBnle1RyIAvSpy6noeKY20ii4F
Up7UbPapiBTSKdybEJSjZ7VKBS7RTEQFaYVqcrTGFAFdlqMpVhhTCKaEU5U445ODX0p8FCo
+GqHauTcPk7Qa+cXXlvpX0d8Fxj4ap/18PXznETawd13PZyZJ4jXsdb4o8O2finw7c6Tcxo
C65iYKAVYdK+SdS0+60jVbjS72MpPbsVOe47Gvs4ZwcV5V8X/BR1XSx4k02AG+tBiZFH+sT
1r57IMz9jV+r1XpI9jNsF7SHtaa1R558HcH4mwBlDjyG68jNfTSbcnMaHIOflFfMvwb5+Jc
Bxj9y3FfTS/eP0NLiKUljIpPoGTRTwzuurPjrxAv8AxVWq/wDXw/P41kMnXI6Vt6+ufFWqd
P8Aj4b+dMs9D1nVEMmnaXPcoOCyqcV97SqRhRi5O2iPk5wcqjUUYLxE8gcVCUK9a61/CPin
oPD93/3zVZ/Bvis8/wDCP3f/AHxVfWKX86+8XsKv8pzQBP41IoZXQ4AG4fzrXufC/iKxt2n
u9Eu4ol5ZmQ8CsvjMf+8P51cakZxbg7kOEotcyPtLRyo8O6ZiJObdOdo/uivCvjzgeKtMCq
FBgJ4GM17rpP8AyLul/wDXun8hXhPx7/5GrS/+uB/nX57k0m8zd33PsMzilglbTY8k/i296
TBzViysL7UJ/s+n2st1J/djXNa//CHeKwP+Rdu/wWv0GVanF2lJL5nx8aU5axT+4weaMmt7
/hD/ABX/ANC9d/8AfNNbwf4rAJ/4R6745+5U+3pfzr7yvYVP5WYm7HWlzkZomSeCVoLiJoZ
k+8jrgitCz8O6/qNqLqw0W5uYGPEkYyM1cpwiryehEYTbslqUFPNPyMVqr4Q8WDn/AIRy8H
1Wnf8ACJeLf+heuv8Avis/rFH+dfeaKjV/lMgc0DkdK0brw14lsrd7q80W5ggTl3ZcAVnQR
TXMixWsDzyvwqICSa1jOMlzJqxm4yTtJWYY/OjFbS+EvFRww0C65HXYad/wifin/oX7v/vi
s/rNF/bRp7Cp/K/uMTFJW3/wiXiwsMaBd49SnSsu6s76xuTb3tpJaz/3ZlxmnGrTm7RlcmV
OcVeSaIPT36UYOehNXtP0jVdVLpplhJeeV97yxnFXJvC/iW3haWbQbtI1+8208U3Vpp8rkk
xqnNq6joY2DnHenAEnFWYdO1S4OINNuZB04jNaCeFPE8iZTQbpge+00nWpreS+8FTm9osxq
TB5/Or17YXuny+TqFpLauw4Ei4qzaeH9d1G1F1p2kzXVuTjeozzVe1glzNqwuSTfKlqZOCB
k0o/lWpd+HfEFhbtdX2kTwQL953XAFZ6juMeuTVQnGavF3BxcdJKx6Z8ErJp/HVzc7Q6wW5
5bqpNbPxj8aK4HhTS7zkHN6ydMf3ap/DBdW0jwd4i1uy0mW4upl2WrAfeOOSK841HRfENqJ
tR1nTp4fNcs80i9WNfNqhSr5g6s5L3dEj2XVqUcGqcE/e39DGChV2gcDpRinkdfb9aTFfSn
hjcU4ClC09VzQMjYHP4UVKUOfwooEdw6Hj6CoytX5YgnLNjAH8qwNQ1SK3GFG4ngYrjhdnV
J2C+uEhUlzjHpWbp8Gq69cyJYQsUQ8nFOFpdX3lXEyFYmcAL3Nd9J4h0fwxpvmw2/lzonzI
v8dTUrcvux3M7X1ZkWPgJ2voY7u5MsMv+sbdjy61NX0Lw3oMccOkSfaZRIrSSMcjA6iuQvP
HN0dOm1G1spPMnzhM8DPeubtz4hudIn13VpHWwjPCKcF2rJRqz1kx3Udj1G31jwnq2pXNjb
W8Fvc3I2IXIwnHJrEt9H0IltPnvC04mIadfu49Aa8bUyTakJZJGtvOP3weQK9R0NdIvoLPT
73WV8u2+YeWvJPqTVVIOCupEqVyPV/DWq2lzczWs6PaJzGobLEVmW7XBshcyKVGcYNdPa6t
Foerytb2r6pDJkFycgCua1zxhZXc729vZCGMZyuMbWrWlOUtBSSQ9ZsgZ71KOa5201HJw/C
565rZW6iWIuSMfWuolMtBSSAoyfakDD5geCOuat+C9Zs28UvFcwq6mE7A3I3Zrtr6ysZ3hW
SyTfJydlJ3JctTz0kEZ/lUTfXiu+l8LaLIF3PLAzenOKz5PBTGQLDeABvu7hzSuO6OPIBHS
m7a63/hXviibctnbLcsvO0HHHrWNdeGfE1m7JNolwSvXYucVSkhmM4+U19GfBrj4ax/9fD1
86zrLDlLi2mhYDkMhFfRPwaIb4axkZx9ocV85xG/9i07ntZL/ALz8jX+IGu3HhvwxDrFsCT
FOodR/EpPP6V0Gm6jZaxpEOo2jrLa3UfC9RjuDXF/GD/km0wwT++UcDPeuF+EfjAaVft4cv
3YWVycwswPyP6V8xRwHtsv9vT+KLf3Hu1MX7LF+yl8LR0Ok+Dn8MfGuO6tI8abexO0RxwhP
Va9aXrx6Go3SJnDSqGKH5T6H2qRRzn2rycTi5YqUJT3SSO6hh40FJQ2ep8ieIk/4qPVsDn7
Q1fSngqewtPA+lIt1awN5QLgOASfevnHxAMeJdUGM5uG/nXsPh/4TeH5tCtbrUru7nlnjD4
SUqFz2xX2ucKi8LSVaTW2y8j5nLvae3n7OKZd8dfE2+8Kaxb2WnQQXscibmbzM4/KqXg34s
6v4n8U2+jXFjFbxyqWLq2SKbq3gf4X6LcJBq15cQzMNyrJOScVZ8K6P8NbXxLFN4cvnm1LB
CqXzx615jWC+qvkpycraOx3XxPt1zTSV9rnplwBNBNDMoljZGBVxkHivi3UIwmr3KgAKLhg
AO3zGvtJgfKfd12t/KvjTUVzrV3/18t/6Ea34Xk7Vfl+plniXuH17pHPh3TP+vZP5CvCvjw
CfFWmf9cD/ADr3XSP+Re00elsn8hXh/wAdI9/irTDnGIDXFkv/ACM38zqzT/cUvQ2vgDFGN
D1efy181ZgA+PmA9M16P4w8RXPhnwpda1AnnywkAIx4rz/4Drs8O6wOv78V6J4mi0Sbw5On
iKTZprEeYc4rDM2nmjUldXWhpgk1gE46Ox4+nx+12Tyx/ZNuu5gCd3rXutpdzXOnWt0zEGa
JXYDnGRmvIU0z4IfIVvVBXkZkrs4viH4CtoIoYtfgWKFdig+grXMqMKkY/VKMl30ZGCnOm2
8RUTPGvjnDEnxDi8uJI/MtlLbRjJx1NWfBnxfXwj4Ut9E/sk3RjYuZA2OtYXxR8Tab4r8Yi
/0ku9tDEIt5H3iK4hUaSWOGKMySyttRF5LGvsKGEjWwUKeKXTU+bq4iVPFTnRe579p/x0u9
X1ODTNN8Myy3M7YVQ5PHrXsMctyYlabKyso3ID9015v8Lvh/F4U0pNU1KPOsXQ3HPWFT2rU
+Ifji38E6GzRssuq3IKwRZ5H+0a+HxtGjXxMcPgon1OGqVKVB1sUzm/jH46gsNGk8J2syzX
10P3x6iJa4v4DwxN43vN8asYrYlNwzg+ory66urnUL+W+v5TNczsWdieST2+lep/AYY8a6g
c5ItiK+tq4NYPLJ01vbX1PnqWJ+s46M3tf8D6D1G9mstLvL1TveCJpApPBIGa8KP7QWuhGP
9kW/Gf4/Svc79bZtOukvTi1aMiU+i45ryUaP8EGz/pS98/PXyuU+wcJe3pub8lc9/MPa80f
ZTUfU9K8J+ILnxH4UstanjEMlwCSinIFeafHeFHtNGnEa+a0hBfHJH1rr9K8W/D/RdLh0vT
9Ziito+I0JyRmvPfin4p0fxGdPstImNx9mbc0mODXTluHqrMVOMGoa/cY42rTeD5XJOWhe+
BAaO51rHHC17DqN6llpV1d3AaSKBDIyddwryT4JKUudZyMbglen+Iv+RU1UcH9w38q584XN
mPK+tjXL/dwXMvM81k+NujW8T/ZPDrgr7YFenaBrDa54estYWMwC5Xdsz0r5KdB5LDpwa+o
fAYH/AAr/AEgDgeWeBXfneAo4ahGdNO5zZXi6tes41Njh/jrHG2i6XKUUyGbG/HOKyPgp4j
e11W58N3EzLFcqZIcngMOwrb+OK58P6V/12rxfTb2fSdYtNSt2IktpQ31HevRy+h9ayn2b6
nDjKvsMw50fV3iHT/7Z8M6hpcvzGWJsAjo2K+RjZzfazpwU+cJfI2n1zivsHTdQh1PTrTUo
CGS4jD8fqK8g/wCEPz8ej+7zZYF3nbxn0ry8kxjwvtaNR2tr9x35phlX9nUgtz1fw7px0Xw
1p2mR/KYYQOP7x61458bPEbXmr2vhuCUmO3HmSgHgsexr2vVNSh0rS7zVLkhYbeMv1744r5
G1K/m1XVrvUpyTJcSF+ecDsKrIKEsRiJYuey/MWb1Y0qUaEdyiFH1xS4HpTgPalxX3tz5Kw
3aKUCngZpdtIBpU5/Cinkc0UFF7UvEjNa+ZjCkYDdjXLWF6t/4jtBcTFIvMAaqOr6nK9vBp
ph8jyB82e9TaBYG4sLq/358o/dI5PvWdklYm7bPeXtIraWSOOKOe0jjDh1OSvFcxrVpFNBa
xmNc3EoLsTnav9KxND8SHT76PFwXtLpNrtJ2rTTUdN0TTZoNSulmkv5fkY8+WntXmOjKE+Z
bnRzJo6PWfDVgmnpa6cnyoocgc5ryu5tfElzqJ0+0ieeDeQsHZfevSX1S5l01Y9PYyebGVj
fuPQ1dPiLQ/DPhiC62Lca55gjYntnrmilUkugSijxO68LaqdWa3vF8qGMZkc9F9hWv4JtZ0
1yS3sbLz7RD+8ldeorpPFvjezvUmhAiCYy6oPmLVzl149ubfRodP0y2FjJIuJJNuCV9a7Lz
nDYx0TPUYbqxZzZ6XZxfaX+VYgM/ia8w+IGiJpmpoIWie6cbpo4eQprp/h5f6a+qrBeXZKp
GXln6HkdjWdfeHrjxT4wlOixSx2G7BaQ8y+9Y04ulPV6Fy95aHmAlKnJJFWVvpinzP8npW7
reh7r6bSNH0xzNZZ85uu6uUIeNmhdcMOo9K71NPVGLTR0nhjUGttXeeMKXCfLu7V6nB4h1K
WOzuWt42CdR0JryTwwY/7RJYDhe9ek2MhkiVXYIueM1olczm9DqD4ktXIkuLBhnrin3HiPT
Zr6BI0kiAHdfSso2bOg/iXsQaLKxMus6fbyxAB5cEnuPelK0VchNnsHhy7s7yCPULbVY4pB
8pRmwSK39KuZ5jebmSYHOCMGvljUvi1qGlateafbeHtPMdtM0Qb5gTg4qO0+OPiCx3fZdGs
o9/J+dv8a5rt62OjkS6n0dqyxjTYHudFgneSXYS0Yya3NDtLey0tYrWzFou7cYlGADXkPhT
x94h8X+E49SnWKF7a62rGg4I/GvR7XxPet5f2mxWQZCu0Z7eteRmuFq4vDOFPdM9LLsRDDY
jmqbWMX4z6tdaH8NJdQsgnnLOuN65AyfSvmdPif4pjIdDZqwO5WEQyp9q7D4w/E3WtWvtV8
EzWkC6fDcBkkAO/AAIrxirynBPD4ZU6qTZWYYtVa3NTeh9pfCjx5/wnPhHzbrH9p2eEucfx
ehr0JTzkntivBP2ULZLuXxJFIOAqn9K+gbr7LZW/my78FtoxXzmOyOrPEuVBe7c9jDZtThR
Ua3xHybrqE+JdT4OftLfzr6c0UbfDemA9Tbr/KuC134Ox6hLcahouqiO4uHL7ZRxz2rLfXP
iP4KsBY3unR3ltbjCzAZ4r2M1wFXF0IQhvE4MuxtKhVlKfUt/E7wbr3iTXbS60q0SeKOLax
LAYNZvgP4feJNA8Z22qahaJHbopUsGBOapN8X/ABLMmIIraH8DxVWL4reLYrnzpJop1xjym
GB9awhhcyjhvq1o2tY2dfBOv7Zt3ue/MRslHP3W/lXx7fp/xOLvj/l5b/0KvTz8Y/EfzZsb
TJHvXmkzGa8e5ZQXdzIR2yTmtsky6tg+f2vUyzPGUsRy+z6H1lpI/wCJBp/p9nT+VeLfHBQ
fFGnf9cDUNr8X/ENraw2yWNsyRIEBOegrlfFfiq+8W3cN5qEMcbxLsGyufLcpxGHxjrztY2
xuYUa2G9nHc9L+BYP9gaxjp5wNdZ8SbC71L4d31lYWzXE0hXCIMk14L4Z8Y614SmkbSmQpN
9+KQcGupPxv8UqMrp1mPzpYvKsVLHfWqST1uPD5hQWF9hO60scKngXxd+7z4Zuiu5c5Xt3r
6Isfhx4L/sy1Nx4atzMYl8zI53Y5ry8fHfxYTj7BaY/Gj/heHitgcafZg+vNdGNoZpiVFK0
bdmZYWpgaDbd5X7ox/i1omlaH4yhtNHsktLY24by07mux+Enw8ECR+K9cgDSOP9EhbnaP7x
ryfX9b1LxJqz6lq8okuGGFx0UeldtYfGXxJp2l21hDY2jx28YjVmzkgV2YrDYz6nGjTd5dX
c5qFbDLEurUWnQ+gr+5urbT57q2tDe3Kr8kWcb27D6V82a94F+J3iXXp9Z1PSd80xOxTKMR
r6CtY/HPxYDkadZfrSf8L28W/wDQPsvzNePgMux+BblCMW31bPQxmNwmKSUpNLyOQ1D4c+M
tJ0+XUdQ0kQ20Ay0m8HArsPgSpPjO/YAnNsTmqGt/FvxJ4h0K60e8s7dYbldrFM1zXhvW9T
8Makmo6RL5UuNrBuQwr3p0sVicLUpV0lJ6I8mE6FDEQnTbsj6s1eN7jQr+GFPMeSBlVR3OO
lfMUfgTxSN+7w9cZyT93rXaR/GXxM4BaxtC3rg1cj+MHidjg2drj6mvEy/CY/AxcYxTv5nq
4vEYTFuLlJqx1XhLwHoB8J2b61oEf28g+b5g+Yelc/8AEvw7oukWWnPpOnx2rO+GKjrUTfF
jxCWGbK2yfTNc9rXiPVfEk6PqLKFi+7Gv860wuEx6xXtqsvd3tfv0Jr18K6Hs6a172Ov+D8
eyfVz7LXoviDnwtqn/AF7t/KvFfDviW+8NNcvZQRSGYDO6tq7+I+t3lhNZyWsCpMhQlfeuX
HZZiK2N9vDbT8DfDY2lTw3spb6nkhjLQNgdjX074GXb4A0nPaM14ANPBJ3HBPau80vxzrWl
aXBp0NrA0UQwpbNernOHni6EYUt0cOW144eo5TNL41IX8PaZwTiWvEGi7EHnrXp/iPxJf+J
7aG31CKKNYm3DZXIT2UZLNjjGK3yinLC4aNKpujnzCca1Z1Inpnwa1xrjSbnw9O+ZLU+ZFk
87T2FeniCD7WbkRj7Rt27sc4rwr4Z6XdyeN47izdlit0Jmb1B7V7zJJHErzyMFjiUu7H0Ff
G53RjDGNU/tL8z6XLJueGXP0PKfjTr/ANn0m28O2z4e5bzJgD/D6V4YF9sV0Pi3WJfEPiy9
1NzmLcUiH+zWFg45r7vK8L9VwsKfXqfKY6u69eUunQZtpce1OxTgK9M4RoWnbadijHpSuOw
1lGfwopWB3fgKKA1Od8NWMHiHUy2pTfMeD7V6zaaf4ah0e50GB0ju1jLq/wDfGK8Dhubqxk
b7NOY2bgkd6tW+q36TPcm6czKhRT3wa56tJzd7ijKx23iLR7ex8Gw7J/OXO5JF4wc9K464k
ubyOzsLgeY/G1yegp8Oo6rqltBoaOXDNtRPUk1u2vgTU4dQj/tDUNORIzhlNxhh7VUVyqzY
7OWx18V+mnaNYWunXH2m5QYkK8+X7V540lzqHiyYXMjkcsVPHNdpfeDF0tUvfDnijT5Z5W3
SQvPwntWFceH/ABLa65aa3LaxX8cr9bI7146g1EFBNtFSUmcm8En9pSfJ/qTvKt1IrpfE+s
6Jrlho8GnWvkXUa7JiO5rpdK8O3up+IZ7q/wBDliWQgfPhVx+dLfeB2tNeuJrNLGGEDdH5k
44YVTqx5rMlU32OXv4rrQ/D0YgVoCWHLDBb1rsdB8cf2vdWpWI2rWUHkxRx8eY57msHW9D8
Ua+6fbdW0nbEAFVZ8CsKbw74r8OkXcdqZ4jwJrY+YuT9KJKM1qNKS6HpV5440PQZEsTYhdS
kB+1zZz1ryi6hXU/ExXTo2SO6kxEH9+9WLLw/4i1C9W+l0S7vDu3MGGN35139x4K8QanBHd
eTZ6MwAADyqCg9uahclHruPllPocVfeF9R0XVRbKyysACWjbJNXL+8ln02KLcYjH1AOCK9O
0bwp4d0DT5Zr3xNaXOpuuVMs2cHFed3fhLXppbh7O4sr1WYuBBMCzewFXTrqTsJ0n2LHhbS
NavPJ1Fb6eK0RssWbIb2r1W1aAaxp9zkbBIM56g15b4W0LxKZI45ruexs43JeCTuR2rvr6M
rc2UdueXlAA9DXXJXg0c20keMeIPDmvyeKNTkj0i5dHuXZWVDggsazT4Z8RDk6FeAD0iPPv
XrOrW3iMy3aQ+KraGQMcIbrG38K7L/AISG9bwVDA3iSxGpxQ+UB5/3j6k1zKVtE0dTjfWzM
T4U6dfWHge4hvbaS3kN0CFcYOK9c020VQFfbGC2dzNjNeafDm31a1iu7jW74X8MvCukvmKr
U/xDqt4+s26LM4gTjaDitIx91tPuYVHea+R4t8Tht+KniBc5Hn9fwFcfXU/EPn4i6ucn76/
+giuWqY6JFy+Jn0n+y1cz2jeIZbY4kO1eR1GK+gNW1d1sYI7mxEjF85XtXzR+zzrWn6DYa5
famXEBljjLIMlSR1PtX0dPKl0kF3bzLJaTrujcc5pU1rJhU6GgslpeQrJBMqNwCh4xVTUo9
iCN1Eq/3WGQaoX8Wn2do1xqF1FZIBnzJHC1zb+MtDjkh8vxXp8iofmV5OopNxTsSoyetit4
p+FematGLzRXFjeyLudB90mvH9Z8Na5oMxh1KyfHaVBlTX0RafEPwPJaeXceI9PikHbzM/r
WPqHirwXfWxik8T6bIuSQrvUqaT0NFGfU+djzjaoIHU96bgZ616RrGl+DL+N5bPxFpttOeg
EvBrjjovzlU1rS3PYCbrVe0RfI30MfbxxUbDArUvNKv7BBJdQYib7sqEMp/EVnsOCTxVqV9
bicWtyswqF14xmtm20e4vLMXn2m2tYSxRWnfbuI9KDoEh/5jGl/9/qOdCcZPoc9sw1ThcDi
tqPwzdTPsg1LT55f4Y45ss3sKjTQdbclF0ufcDgggDFV7SPcXJLsYrA+lMA98Vv/APCK64f
9bBHAPWSRR/Wkbw1dxf63U9NjPo04pe0j3HyS7GEVFJs9q318NX0h/wBHvLG6bskMwLH6Vm
y2s0EzQXETQyp95HGCKpTT0TJcWt0V40+YGrcSDHTiosBBk+lbdpoWozwC4YR2sLch7hwgI
9alyS3KjFvYrxJ3x1q3GAO9WU0oKcHW9M/7/VINOQHH9taZn/rtWbmjZQaIk45B9qmXHrUg
sYlADa3pgz/02qRbSEf8xvS/+/1YuRqkMB9+lSDHFSJZ7zti1XTpG/urNzUNzHc2UoS6iMZ
P3T1DfQ1F0x2J1OSSetP3dSeaqJISDzVq3trq8Rmt0wi8GRztUfiah2W4xjzBQQB1qpLPtj
OADn9KnlswrbX1rTUbupm5FQPYoemtaZn18+qTVxNM7zwX4v8ACvhrRnS5MxvZTmUqvUVP4
t+JWlah4YnsNF80T3HylmHbvXm50yPcG/trTCf+u9A0uPOTremf9/q86WWYaVb28rtnbHG1
1T9mtjF8gIBt7cVC8eD0roW0lDwNb0w+n77rVa80W+toftBVJ4O80LblH1xXtKojy3TZh7T
S4NSkDA96TbWtzNxEC08IPSlVakUCpY0iNlXd07CipmX5vwFFIqx5Hk5yaAdrAjqaSl44yM
+laHMbHhd8+NdIZv8An5Tj15qHxLu/4S3VwxP/AB9SdD0+Y13nw60Xzb6znuLUcShlfHSuC
8Q5/wCEr1b1+1yf+hGsIzUqrS7GrVqd/MzMHAwzf72SM1pWPiHW9LtntdP1W5tIWOWRG4Jr
N9t2BXt3wo8NabrPgi5u59Ft7+6F1s3TAnaPanVmqceaSuKnFydkzx+51vVLok3Oq3M2euX
NUt5bgSOxHXLGvc/FWlyaHqjW1p4O0qQKMjMZ5/WuK8Tm3vfh/BqbaFbaVdrfGE+QpGRtzU
xqqVnbctwevvXscBzu6sPoxzWlpuva1ozMdM1Oa2DjBAbI/Ws3v1z71seFraC98Y6TaXMYk
hluFV0bow9K2e1zJXuJN4s8SXAKza9dMD1+fFZkl5czuTNezS+7Oa9R13VtP0fxpNos3hjR
1t4pcM7IdwX86ii8S6Bd+LrLSrPwnpj20sqxNLtOWyeo5rJS62NXHo5Hl/3uSzH8TT4pJop
VkhmeN1OVKuQQau61FHB4i1KCFBHFHcyIqjooDEYqgRkVtujFqzPXdOvfEev+C9Iv7fUPLu
ILhreSQ/xqOmfU12kYZ9R0o7tzLOoZv73rXE+C7hLf4ZRF+gvn5/Ku00q6t5NZ0xVcMWmHB
oh8DQTjeUWeDeKAR4v1cFjkXT4we2TWPjvuIPuxzWz4nGPGWsj0un6fU1kUo7IJfEz6E+Dv
mt8NbkJ87/aSfmNXNaV21OBpBhl6+9Z3wklli+GbMnIN4a6HW9J1LU2tZ9PcRurgMD/EKKf
wyCprKJ4N8Qzn4i6ufV1/9BFcvXVfEZWT4kaujDayyKGHvtFcrQthy3PRfBdtc3Pw81tLSQ
xut5E7HsVxyDX1N8P0uf8AhX2lLebk3Skop7r7e1fK/g0yr8O9bMbEH7bFnH0r6p8IeIl1T
4e6TsUPcWTfZ5MDoMcUo/DIJ7xPlT4s+KNV174iarBd3cv2a1lMMUIYhQB7V56F5ySf++q6
Lx1x8RNeHX/SmNc7/CaI2SQSerLdvpWo3iGWzsLi5Qd41LCpf+Ef1zvo17/37avcfg/dXEH
wxvI7aVIZ5b0KkhUHHHvXsizalo9jJH4juYDNtBWZUXBB6dqy55tuy0NGoRSuz4kudM1CyC
te2FxbhvumRSM1Wxz95vzNfQvx6u4rrwdockU0cwFw4LooHb2r57rSEnJXaImrPRnd/DXVb
weJV0Kad57G/RleJzuAIUkEehreaPynZAc7CU57iuS+G6lviRpajqd//oJrtbmGVLydJEPE
jGpvadjaOsF6mR43Df8ACvtGUE8XUnI715pjP8Tfga9N8dgr8P8ARRjH+lS15nSpapvzZNa
/MvRD4Lie0uEuLeeSGZDlXVjkGtC48T+ILnIuNdupM/7Zqz4Rs7bUPGml2d3EJoJJcMh6MP
SvT7qXQ7W/u7eLwlpojjlZQGUknB+tOUrO1hQg5K9zxZ7q4lP7y5lf/ekNMyx6s34sa9x0t
tEv9ZtrKTwppqxysVJVSCODXjOpRxw6xexRIERJmCqOwzTjO75bCnCyvcrRu8UiyRzOjKch
lYjB9a9at76fWfAOmarfSebfRzG3Mr9XXGR+NeSV6loQ/wCLU2X/AF/H+VE9LMKet0aGg28
Vzr1us6bo0zIVPsCcV5lr2uahr2rT3d5cuRvKpHuwqKOgAr1TwyP+J+v/AFzk/wDQTXix/w
BZJ/vH+dNaydxy0grCYPcnHsTV6HRNYuIRNb6ZdSxHo6ISDVF/uN9K9wtdU1Gy8G+G4rS8e
CP7GSVUDk7qU5ONrCpwUr3ex5D/AMI9r/GdGvM/9czVO5s7uxl8u8tZrdz/AAyAg17V/wAJ
BrQQkanNnGc4H+Fcv8V55bm70Ked98j2mS2ME1MZz5rSRcqceVyTPNuB9x2+uSDXqnw71a9
1TStW0e+nM0FtCJoDIctGQegNeW16F8K/+PnXv+vP+tVV+G5FJ+9Y6qGZnjXdxvwCO/Ncz8
T9ZvI9Zi8OwTvFYWsKHy0ON7EZyfWt5OkX1Fcd8T/+Sg3H/XvF/wCgis4xXPqbTb5GcX1PJ
OfqaQ9erZ9iadXpHwtMUVv4hu2tIbiWKJNnnJuAya1nPkjc54R5pWPNf++/1pM/734k170m
tudpOmaf2H+oFZfjl4bz4ay3UlhawzpeBBJFHtOMVj7Z3ScTb2OjaZ43j0Jz6Zrq/Aeuahp
viuys4Zna1u5RDNC5yrg+1cnuX1H51seFSD4y0fGM/ak5/Gt5r3XcxhfmR6jqdqltqVzbxj
5Y5CAe2PQVT2Vu6sgOt3wIAxL0qj5CmsIT91HXKOpRCU9Uq59nwKVU9qrnJ5WVWT5uvYUVd
Zfm/AUVPOOx4ioZnCKNzHoBXong34d6hrEqTzQZU9jU3hjwWUNre3qZBYZNe+6PBBp11Alo
CqFRmoq4hL3YHPGHVlzwj4CttOsANrb41LYI6ECvjzxBk+KdW55+1Sf+hGv0M0mSNrO42gE
+U38q/PLX8/8ACVasT/z9Sf8AoRqMMv3jNJ/AvUziMEgHANfYH7JFhDf+EdcSaMOEuARntX
x+etfZ/wCxqceFvEB6/vxXXJJpX7mdN2k/Q9G8eeBln1Gz1G1ttyxn5xjqPevnn9ofQ7PRf
CmkrZRGNZ7kuy4xzivuF0WWPZIAyntXyZ+2HbR22jeHkiXarTMf0rOrh1CopR7lwd4v0PkK
tvwfn/hOdEwMn7Ug/WsTFbng/jx1oZxn/TI/51tLZmMPiR9B+PPhMbnU7jUbiFyJRuLgc9K
8N0nS2sPiXptgWwiXS7T36198eLE87TSVAIES8fhXxfr9rHB8WdLljjKk3a5/OuOk3G8b9D
eSXN8zz3XxjxTqwxj/AEuT/wBCNZp6Vpa//wAjTq3GP9Lk/wDQjWbXatjCW57B4GYD4ZRKU
Vg1833h9K9U8P2Njc3dnK1nGJEYHI9a8c8KTGH4dWIDY337j+VeyeFZTFc23O4sc0ofDL1Y
38UfkfL/AIlAHjDWAOn2qT/0I1lVreJv+Rw1j/r6k4/4EayacdkKXxM+hfg5puo6j8Npv7P
iEnl3ZZgTivSbeC9htkkubGRCHwABkfWuK+Atytt8N7187We6K5zivYYbiSXTFtjLg7u/en
S+GXzHP4o/I+MfiXk/FHXM5/1w/wDQRXJ4rsPieMfFbXx1/fj/ANBFchUx2Qp/Ez3/APZ10
2x1TTfElrforxgoyhhkE4r3qCCDTrKBbO1jt4mkw6oMZ968S/ZhguZx4hFoFLDaSG9MV7dL
DqO6OD7I7DzdzEc4ojtP+ug5LWJ8S+Ov+Sia6Rx/pTVzvbFdF46/5KJrvGP9Kaudpx2Qpbs
7zwh8R38LeHZtEbRob+KSXzg7sQVPtiuq1D49XWq6YNPv/DNtNEhHzFzu46Vn/Df4V2Xjnw
/LqUt5cJKk4iCRKDgetdnrn7Pvh7QbYz3WvXbKOyoM1g3C7Nkp2Wx5Z4v8e/8ACU6PaaZHo
0VhBbSGQGNiSc+ua4ofTP0r20fCPwm1wIItT1STKb8rECKuxfBLwzLci3j1XU1c4G4wjikq
9OKsinQqS1Z5p8Mj/wAXN0jIPDNnAzj5TXsF1bRG6lZlByxp+k+H9A8G3N5pWmadctfqMHU
JkyTnsPSsy5mkguJIVO5R75rNy5pcyNIQcFys5v4oIkfgvRFQYH2mWvJK9X+Jjl/BOhk/8/
MteUDpWuH/AIfzMcR8f3HReBv+R/0fnH76vRtShH9r3vJP75/515z4G/5H/R/+uwr03UV/4
m97/wBdn/nVN+/8iqfwfMb4fjA8TWHGRvP8jXj+r869qBxj9+/869o0FceI7E4/jP8AI14t
qv8AyHdQ/wCu7/zpQ/iP0FVXuL1KfQV6poP/ACSmy/6/T/KvKz0r1Xw+CfhTZ45/00/yq6m
yIpbs1/DQxry/9cpP/QTXijf62T/fP869s8NgjXVJ/wCeUn/oJrxNv9bJ/vn+dOPxMdRWih
CMgg9672x+INpBomn6de+G4rprCMxLKZCCwznmuCJwCa9IsfBPhX/hHtMvtT1C/W4vovNKx
ICo5x3pVOW3vCpc1/dIj8RtHHB8Iw4P/TRq5/xb4p/4Si6tJhpyWMdrH5SIhJBHvXWDwX4F
JAOoatn2jWp4vh/4OnUPDc606HowgBrLnpxd7GzhVkrXPKa9D+Fn/H1rvBx9kx+tbA+HPhP
/AJ7a3/4Dit1YbfS9MOm6NpD2FkcCWWRD5k3+8e1KdaM42QU6Eou7MyNTtjPuK4z4n/8AJQ
Z/+uEX/oNegCL5lPHJGMVwHxRGPiFcD0gi/wDQaqErzCqrQOMr0f4Y/wDIL8TY4/dR/wAzX
nFelfC4Z03xN/1yj/maqt8BlQ+M3EGEXnjFaMFxB/Z8mn31jDf2jsHMcpIGfwqjtIABBHFX
bOxnuonnV44rdG2tJI20A+lYTs1qdcE1sN+y+F/+hQsP++mp8K6DaXEdzaeFLGKaNgyOGbK
kVY/s3/qJaf8A9/hSppZkkWOO+spJGOFRJQSTWNl5loqSySTzyTyn55G3GkVR6U+RHimeGU
YdDgj0pVAqk9AaDZmjyhUnHalXOalyHYa8I3dew/lRU7/e/Afyopcw+VEvhe7hvtDj6HGCK
9R0yBLmzjkjXlQMmvDfha32zTDb5O5TX0L4ZjaFFtXjyG7kVlKNqjRxX0R02jRyLbXGDkCJ
s/lX5/69/wAjRq3r9rk/9CNfo3ZaescFy6jaDC3T6V+cmv8A/I1av73cn/oRruw6tU+RFT4
F6mZ6V9o/sajPhTxD/wBdhXxfkE8V9pfsZc+FfEHH/LZa6ZdCKe7PqMJ/KvlD9s5duj+Gz/
01b+VfWqgZ9q+Tf20cf2V4b/66Nx+FaV+nqhw6nxuK2/CP/I8aJj/n7j/nWHwOAc1ueD+fH
Whj/p7j/nWcr8rM4fEj9A9euA9iFU9IwD+VfJXiho/+Fo2QUYYXK4B+tfV+s24gmOSTH5ak
j8K+dvHXhSabxtpevWakIlypZcds158ZWd32Opr3vmeA6+SfFOrE9ftcn/oRrOPStHXjnxR
qxBH/AB9Sdf8AeNZoPPPPGeK9FbHNL4j0bQnMfw80w5/5iL/0r2/whCZnt5gcEYrw7RQT8P
dMxjjUJD/KvoLwQiPbW2UGaUfgkddKmpSV+x8n+JP+Rv1jPX7VJ/6Eayq1fExB8XawQQB9r
kGM/wC0ayc+4/OnG/KjknpJn0d8Ef8AknUq7cj7dya9iEKmRAJNo3jpXl/7Pk7wfDm922kd
yv2o8OM4969WW4hMqJc2GMtkMhxz6UU/hkdDoTlyyXkfHPxPyPitr4zn9/8A0FcjXXfE/j4
q6/xgef0PbgVx+fcfnRHVI556SZ9Lfsq5DeJCDggL/KvoWO9FqzTK2QzYIr5x/Zilgit/Er
TXItwQoDH6V73OAY7d4issW/kqec0orSZbXwnwz46O74i683c3THmud7Gut+JFjc6d8Stbj
uYWiaScyIGGMqa5LPHBH0ojrFWM5aSZ9T/s2GVfAOpvGhO27GWAzjivVNTh/tYqt1EJYgDk
Y618Y+GfiN4t8HadLp/h7U/s1vM250C/ePqa2P8AhdnxFGANZRf+AVg4VE3Y35oNLU9P+Nl
7qHhzw5pVxo1zLYNNO6FovlJArwz/AITnxiDu/wCEkvQR3D81P4l8e+JvF9tDba7fLcxW53
RrjGD61y/A5DDnrWlOnaPvImpUu/dZ6R4B8V+JNS8f6dZ6hrNzdQzFg6u2Q3ynrXfXlqqal
OgH3T1HevMPhTaT3HxJ06W3jLpb7nkYdAMGvZb+MPqk7oMKecelcdZqNTTsdmHTlDU88+Jq
bPBGiD/p5lrycV698VAE8H6IOxuJCM15Bn3FdGF/hnNidKljpPAvPxA0f/rsK9Tv0zq17/1
2f+deWeAyP+FgaPzn98Olet6igXVb0kf8tm4/GlUdqlvIukrw+YmhpjxDY/75/ka8O1b/AJ
D2of8AXw/86930VR/b9mRz85xg+xrwjV8f29qHJ/17/wA6KbvUfoFb4EUzXrHhsZ+FNn/1+
t/KvJsgd69c8LqD8LLQHP8Ax+sD7cVpV0S9TKjuzW8PL/xOx/1yk/8AQTXh7f6yT/fb+de7
aAqjWogeC6OgzxyVOK8Pv7Sew1K4srlCksUjKykYPWnB3kyqy91FdvumvYJAf+ET8M8H/jz
PQE/xV4+SrZBOK62x+IniSw06Cwgltngt12ReZGGKr6Cqmno0Z05RV0zqSSI2wHBx2Bpvjv
xBrOjW2hW+k6jPZo9tudYzjJrnz8T/ABQuP+PIexhHNYWv+JNU8SXMVxqsiu0S7ECLtCipU
W3rsaOpG3ussf8ACbeMP+hhvP8Avuu8+HWv63rcutW+ralNeRx2wZVlOcHNeR5HXPHrXpvw
pt5U/t2+dGFv9nEYk7Fieme9RXUVTbQUJSdRK51aDCxD3Fee/FH/AJKHc/8AXCL/ANBr0Ef
IiE9sE+nFcL8VbWWPxp9udCLe6t42ikHQ4XkZrGjpM6K69w4SvTPhTHJLZeJY4Y2kcxR4Ve
p5NeZc9SwA7Z71csNU1HS5JJNNv5rNpBh/KbGRXXUg5xsjipzUJczPbRpmolADZTAEcZXpW
Z40tbu3+FdwZ4Hizerjdxkba80/4S7xQBgeILvj/ppVW+13WtTg8jUNWnuos7tkj5GfWudU
Z3V3sdLxEbNJGbtHofzrZ8KqB4y0fqP9KQdfesbPPGc+nWug8GW095420lbaJpClwrtgZ2g
HkmuidlF3OWF3JJHsmpD/AInF2P8AppzVdVq1flX1e6aM7kLnBqJRXlKXuo9iw0Kaeo608C
nBc1HMPlEYfN+A/lRT3X5vwH8qKXMPlKPwGtYLl5hKQCDnJNfTVpaW8boUdePSvgTRPEmre
Hpi+nTlFPXBr0LSvjPrFmwa7mdyPevRqUpczktTx4yXU+27eaJrd4WcgOpU49DXmTfs0fDP
VLua8nurxZZnMj4bjJOTXhq/tDamk6mOI7B1zXQaZ+0i/wBsjS6g2x9zQoyWrRamloj1lf2
T/hg4OLy9z2w9ekfDn4Y+H/hfZ3lt4fmmlju2y4lOcY6VyPhz4taNqtjHcR3KBio+UuM10h
8bweR5nnrt68GteemrNheTPSA5PHtXAfEf4V+G/ihFYxeIp5Y/sednlt1zXDeIfjFZaXC7p
cb2UH5VOa8e1X9pPXo7pxawZjP3ST0rR1o1Forkr3D1GT9lL4WxNte/vQf9+qsP7PXwm0LU
7e/j1W6S4tZBIoZu4rxqT9oHX7zCvN5Tk+taelfEhNVO7Ur4FzyTurmqOS2iWpH0ZqWo6Ve
yvFa3QlYqFXnsK858epJaeFnvII/MktX83ae+O1ZvhfULG81Yz2zscdDmuv8AEdp9v8O3cL
Dl4z/KuRPm1Hd7nyamqeCdTvJbm68MT+fIzPIFlHLZrqm8I+FrPwJc+LNV8LT2sQx9niMoz
JmuF0TR9Rl8fyaZY2ZnZZ8MMdBmvcfjrb3ek/CnRtOuE2F2GFHQV2vdJEKR5Np2q2mr29pp
ek6SdPsoZTKVdtxZjX0B4Lt5YrRGdThR+deG/D6yWe5gG3pjtX0xpkKw2SBQBxXVy2VkduD
V9WcDefCHwFe6hPd3djeGWZy7FJABknNNX4JfDgjJtL0f9tBXp22PptyaYUznK8Vl7Ox6Dh
SevKYnhjw1ofhDS5NO0PzI7eR958xskmtgvh1cEEj1qG4s/OUBGKgVBcWcjQiJJiox1qorl
TSNORNKz2OU1b4SeCNf1m61jUba6a5um3yFJBjNVP8AhRfw6/59L3/v4K6+3tLmA/8AH0W+
tXfNnjXoZKlQRi6cHrYxfDvgDw14Ut7uDRYZQt1jzPNbPStv+zsSrJG7KVHAB4FSW16kuQV
II4NWEuIGcgMRitY2jojOVKLRzHiHwho/ieNh4h09b6X+GfGHUfWuXX4J/Dx3CGyu1yOT5l
esKVYjHPvU3kxPy8Y46EVLpx6GLpo8xs/gD8Mbu1efF6NnDL5gqY/s8/DfYsgjvQpGfmfk1
6YlgAB5TbDnPsanf7SOZAJAowMdqwlC2zZl7NrojyU/AL4cFG/c3nHTD1EPgP8AD7YWjtLu
R152mTrXqwzIccR49aqKXjmbKkEfxVyycu7Fy23SOD03QdF8N20tloukRaeZBh2x87fjXOX
kYOozkZ4GK9L1dFuEy2A/QEV57dwyRanMr9Ox9a5ZuyOilqzE1LTtF1fTobLXLCS5SBy8ex
sYzWC3g/wEGP8AxIrr8JRXVToaoOhqqcmlZMc4pu7RmafoPg7Sr+K/sNFuEuYTuRmkBANST
u8sskznDuxY/jVhgR1qJ1B6itt3dmTilsQW05tL6K5Vd3lnOKoT6D4IubiS4m0C4aSRizES
9zV1kxUZxV9boTStZlE+HPAg/wCZeuP+/oq3IdNttKg0rSLJ7S0jkMhV23EtSn2NQSH1prX
cmyWyIhkMrKSHU5DDsfUVYvX0nViG17RIb6UcCdflkx7nvVYsB3phf3rVrmFcjOieBh/zLt
yR/wBdRTRo/gX/AKFu4/7+inFge9Nx71SXmKy7Cro3gUt/yLdx/wB/RUo0HwKeP+Ecufr5o
psS89atopz1qJadSlFPoRp4f8Dqdy+GpmPo8vFa0k4Nklha28VlZRnKwQjAz7+tV0U461Jj
iuaTu9TeMEtkQPyWB5DDmpjNBc2A0/VrGLUbMH5Y5Ryn+6e1Rkc0AHPFVow5SmfDvgQtk+H
JwT2WXij/AIRrwL/0Ltx/39FXwrE07bjjNS5tbMPZx7Iz/wDhGvAnfw7c/wDf0Uf8Iz4E/w
Cheuf+/orQ2+9GPeo9pLuP2cOxQ/4RrwGDkeHrg+xlrSshpukwSRaDpUWnCTh5BzIR6ZpuK
cq8VLk3uylCK1SBUUKACcDoDUgFJinAH0rJsqw4CpFWkC1JjFZ3KsK6fN+A/lRTnPzfgP5U
UuYD5voz6kfSrdnpuoagT9itHmCjnaKvx+GtcUrI+kzMvcBTX0fMluz59Jsxgd3HApD0wea
9Cs/CltqUKpFo17HP0Oc4zUb/AAp8WyXO20093Vvu5HSp54j5WZHgrTdT1rxPZaVpd28LSs
Afm4FfZln8C9Yk0Ao+tuZzHkDPfFeTfD74Vy+CdX03W9XcG+kYERZ6V9n6fJ5mmxv/AHkB+
lZRjCtJprYtXifm78RINY8IeI7jQb8MJVORKe4rjdKsbnW9R+yKZZJX+6EGcmv0A+I/wc8P
fEVzc3zGG+XhXXiuC0/4DQ+Girafc+TdR/dlIyDVOTpxskK19zwzQfgF4t1eJFuNN+yByT5
7PjArVm/Z8v1v00+x1MSz92U9PWvfofDPjhiIJdSRoTwCnFdn4d8Hyac3n3U3mzkde9ZRnU
m7WK5UjhPAnwqPhLSUW/mM84HJzW5qHlQRTKcbQDgV6FfKEgC8cdzXkXi698uOXZxg4GO9Z
1oqCGhPhv4FsLO6vvFD2y5kkJ3Y5ry79qTxJ/aUml6XaptiiORkYJr27wxqWqtoVvaQ2jW2
nQr5k8sgwT3r5P8AijrbeOfijM1od1paN5SADg4rWiuZpClojB8JeI9e0WVZLTTRdKnPSvX
tL+O9pEoi1/w5PbbRjcgNaXgT4ZX2qWEEkCiNwRnI6ivTr34VOqOlzpNvcoB1CDJr1PZd2Z
RxM6eiOFsfjF4DvpAklzLZk93HSultvFXha+2rZ69AxboCwGa5HW/hXpShiPDMgGf4OprlI
PhBp2oSMLaa80ydeiup4pOlLodEcd3ie1NPal8LewH2WQUFHb5gysP9lq+ftZ+HviHw6hmO
vbogeCXINYkWr+KbKUQwatLIeoIfIrJxkt0dMMZTb1TPpYgA8/L9aVDgfK1eBRfELxRYp5V
yyysO7L1ra0/4rXFtbOb6yEk38O3gVDT6nRHE0n1PaIVjBIC/M3JqwLeLuuDXnuk/EjQbgW
5upGhnl+8D0U13FlrWj6jIyWepQyMuMgtiixXtYvZmgiBeFqVN+6nRxO4yoVl7MrZFTRoQ3
zDA6ZoZS1JIXc4UitBcFMYqCJeOFyatqnTOOfSsmxkEtnFKOBzVKWzkUHad/wBa2MEDimnD
cNzWUopl2T3OF1WCaF18yIqG4zXF6mga7fAxjivXtQ0/7fZyWoPzHlSe1eWapDJFeOkiFSg
2j3ry8UuVXKp0tW0c3OmM1nyLya17hCx4qhJEwzxWMJkTjqZzrULcVckQ4ORVOU7RzXSpXM
uUquME5NVmkVcjNSTkk8GqLoc966YozbFefHSoHlZqUpg0YFbKxm02QnJ60Y6VKQDSBKq4u
UYFqVUGelOWPkVZRB6VEpJFxiRpHz0q0iEU5IxjpUyLzXJOobxhqCpxzTimalC8U9FGcYrm
czTlKphIGcUgjNaXknHIqKSHAJApe06FcpTCYpG61OVwOahbrTUrisKOlIRTlp22i47EYFP
ApQtPC81NwSADipEFKqCpFQVDkVYQLzUgX1FPWMVKqYrNyHYhdBu6dh/KirLr834D+VFLnC
zOe+A9xpqpJBdQpJIx6EZr6Ti0XRZxiO2jBIz90V8H+E/EVz4b1+C9ic+VuG4Zr7F8G+MLX
VoYpo3B3AE17lWLjK72Z4EXfY7q18N6dGM+Wig+iitaUWGn2TmKFNwX7xWq9vdJKOCMHpWZ
4nnYaPO0J/eBSBVPlUbod3c5i/RtTv4bkncUfjFe3aMd3h6EEYO0CvA/DFrrMSqL7kSHK/S
vfdGXZoyK+cqO9Vg3eTYpbEc8qxKGbtVuEQ30AMyhx24rG1FXnVghxiptGuJYz5MnQV1qXv
WILh0iNJg8TcenpTZ5DbhkJHStGWVVTK1yurXhDsc8AVVRqGwtzF1nVXEEhLYC14X4u8Qx2
8v9oXTFbeNwWHqM12fjPXmjQwQnBavBfidfvF4e8sjmXg8148pe1qKJtayudn43+PsGqeFR
4d8KIyvNHseQDGBXOfDHwLcaheJcSws5ZtzMe5ryvwRpc19qG2BN3P619I+HLL4g+HbdLrT
NLeaMDIAXOa9uhCMdjknK59H+EdAXS7OICLZwK7PA2AnB+tfOVv8AHLxjpGIdW8KyPt4PyE
VsWv7SOlnaNT8O3EJ747VpUk2xJqx7XcWUMkZ2oM9QcVnnQ7N8PIieZ3baK4mw+PXgK+YLP
LNaEj+MV0UPxE8EXiBrXxDb89nOKIzlsDszmPib4F0zVfCtxLHCqzoBgjgV84al4AurcxvC
gYFeq8V9c6vqGm6l4au/s1/b3CleiyCvFZ5yvmR5GFHBzmtbN7mUj5/1LwxeRNIHZlx0zzT
9B8HXWo2VzeXHMcDYyxxn6V6JeyJ5shuMOue9S2mx/DdjApEcclwzEj+IVy1aih0uawi5dT
zG88MGORmt2yB1XPSsx1fTgP8ASZY2c4whI/WvQTIkb3PyhjuOKy9Q0+0vLJGSPE2elcjxa
2aPQjg3a8ZalHTvEeq2Bjt7DXriDBBxISwJ9K9B034peIbSaP8AtOG3vYAMER9TXm40hHbZ
LGQ/QGkl0i+sGXy8mN++azliafex108NiIarU+gtF+J/h2/hzfRyWE5faqEZH516BZzWt9H
5tjMk8Z7qea8m8NfCS91r4eJq0YWS+lbCxt/d9ayNT8I+NPCWorJZ38trIi8KWOwisPrKWu
6N4zjJ8r0Z7wR1B4I7VG8YHIryXSfjHe2IW08W6X5irx9piHNel6T4h0LxDbLPpF8jjr5bH
5q0VaEjRxlHVodLI8ZIPBJ4Ncn4wsFlsPtuzY0X/j1dXfuoIWTjnj2rjtUj+z6FfK929x5j
5Af+CuPEaxaZ1043V0cA/J6VEQrDpU0hAzVJ5cEgV5cGyJobcxoIyawbgZJrSupmK4FZb5I
JNdkGYNFRlqvIOauMtQOvNdMZmLjcouppm01aZKb5ddCmiORkAU1IsZqTyqlSPFRKp2GoO5
GI6mRaesdTpEM1zSqG0YWEReKkAp4TAp6pzXO5XNOUFQntViGL5uRTo0GKvQxDI4rGUrFJD
RHlc46VFJFkHArVjhUqcjih7ZWBC96w9pqOxzk0ZUVRZTmtm8gKNg1QaLmumE9BOJBGpzUo
X2qRIwKkCChzGo6EQT2p2znpUoWpFTNQ5j5RiJzU6x+1OWMCp1Tis3MLEax1IEx2qVUqVYg
ajmKsV5E+f8B/KirckPz/AID+VFLmFY+UB81eg/DTxXc6PryWrSM0Mh4BPSvPRxVmwn+y6j
b3AOCrivsJxUotM+Vi7M+6dH1l54Y1VsZ561c8XavHoPhK51e7IxCMgHvXFfD+YX1jbTFt3
ygk/hWP+0PqNzH4Ht7WAHypG+civPpq/us3l3RFoXx10m+1u1s51EYOBvPAFfS2j+K9Ln09
WW8idGUEEMOa/L1QNgKkg56jgiui0zxp4i0iNUg1KXyl/hLGu6NNw+BmXP3PvvxJ8SvD+jQ
u817EkgOAu4ZNdh4WuhqmhW+qjlZxuUe1fFfwz+GOv/EzVI/EXiG4mj05XDoD/Fg19v6PHZ
aXpdvZwDZFAgRRThfnvIbDUppIoBtBHrXC67fusbFW+tddqeowTxMgOG/nXkfiq/kilaNWw
DWOJn2KijjNTn+13sjHlQe9eaeNrD+1dGvH/wCffkV39xKsUMsr4HeuftFTUdC1gbch0bHs
a8yDampI2a0OF+Ck0aeKD5uOOxr7y8KXaT6fGisMYxgV+dHgXU10jxRI75+ViD+dfXngP4g
6WqwRSXG3p1r6SEtDiZ71NpNtP80tvE+f76g1lXfg3RbklpdMtXz1Hlirmn69YX0CtDdI3H
96tVJ0dS0bhlHXb2q73A851H4X+ELoFpNHSM+qDFeZeJfhd4btnJspXhPoDX0Tc73jO0gg+
hzXnHibTJJJCVXH1qrCPDx8MvEsjmTQNalCt/yz8w81mXXhX4paIWzYTXcfX5MnNez2Mr6Z
IPnKc13ml6sZoVYyqxPHNRawrHxzfah4stQ39o6JcRDvlDxTNP8AHL2mmraT2u2PccGQEEf
Svtt9PtNQQmaGBs9Q6gg1yfiT4a+G9at/+JloVuY0PDQDaT+VT1HY+UIvE9m1jMgZBKzEgn
0qs/iF3gEUexR6969Y8T/Avw/JI02ntNZwgf6sDNeUap8IdZsmd9N1EvGvIV/vGs5Q7otOx
BBdvKx3zHP1rYdGltYCsrPhxnmuN/sHxhpZzc6c7IP4l5zWla6nf2yr9rsJkQHk7TXn4min
H4T1sLiWnZSsfXPw+v8AULCfS7S2bfYyxjzATnaa9H8R2enXUJj1OFZEYY5HIr57+FfxA8P
/AGmC0v53t5GwEL8AGvoHVVgvbRLhJlkjbGCDkNXz6UFTnBuzv1IxPMqqk+p494l8AQ28Au
NLVLiA5JhcZOK8r1Dw5cadMNQ0eV7GfdgqGIGa+itdW6tZ4EijLRSYyR0Fc94j8MvdeHpJR
bDzkcMpHeuLCS990+a56Ma79mjhND8V3gjisfEchMg4EnfNbWuIRpO8TBo35BH8XtWZqPhq
ae0DOcXsK5QEcMPSodPTUbnwvcRTRt5cL4yexrudV6xOuEuZc17GHKiHk8Vm3IhXODWtcW0
gXnNYd1C25s5rnpSuE12KUrxniqUmO1WTF14NQvGRXfGRz2KjA1CynPSrxjzTDCM1fOieUp
beelKEHpVwQYORzUotzj7tLnGoGfsPpShD6Vo/Zz/dpPJI6ip9oilEqonPIqwiDjaBkVIqY
YcVr6Lokmr3MpeUW1jbr5t1OR9xfQe5qU+Z2Q2rGVDBLNKIreN5ZG/hjXcR+FdTY+AdbuEW
W9mtNKhPO+6kGT+A5qNtc+yIbXw5Athbjj7RtzNIPUntWcwe6k33Mslw5P3pW3Gk6lOO+pP
LKXkdja+D/A9u+NX8fRlh1S1hJ/UitqHSfhAhAbX9Rm9zHivPYoIwMBQFHar8SIpywwPU1m
8XFbQXzF7CT3kz0i18MfCq/Ijs/E1xayk4HmDv+NGqfCTULaza90LUIdVtxz8p+Yj8OK4NE
jb+HPqMV3vw41jVNO8VWemW8kklpdtteE8hRj73tTpVqFaap1Kdm+qMqkKlKPPCV7dGeXXm
nZmeGRWjmjJUqwwRWVJpsq54r2T4n2+nzePH+xKgYQjzinTP+NcRNboifdrkqy9jVlTT2Om
jL2kFI4z7KyHO2kMPtW7cRgHpVF4cnrSVS5tylERCpVi9KsiEDtT1TFDmHKQrFUyRVMqVKq
VDmFiJY/apViPpUqx1IFqHIViKSP5/wH8qKsSD5/wH8qKnnCx8d0oUsP8APFJR9DzX358ee
5fCTxqLeyFld3SQ+UernGRXpGt+JPB/ifSpdP1C/tyi9CzV8jq7pzFIyZ6gHGaQl+okb3+a
uZ4dN3TNOc0ddtbSz167t7CVZbZXOxlORiuw+FXgnTfGXiMR6vqcdlZ27B5A5xvHpXD6fYX
GpX0dpaqPMkOMsa9T0z4I+N2eCW1vEt4pMFpEfG0VrJqKs2Sldn11beMvAPg/TLfSILiK3h
gXavzD5sd6pX/xP8L/AGKS5h1qAoBnaHrx62/Z+0Y2aSeIvFdxeXBx8qyHiiz+DvgTS9UBe
9lvWHSEucVzSqJKzZrZnXWXxe8O6vetBb3itIpx161Q17WEnudx5Vua5vX/AAh4asbxJ9It
ksyvOF7mufv7i4W3YtKS2MKfauCrLmlaJolZXK/ifX2dnt4HGAOcV0vg2yI8NFpFOZ1JOa8
l1G4/ew2St5lzdTBSR2Ga9/s9PWx0a0t4Tny0G78q6KsOSKSEndny9qMK6T46vYGG1RITzx
1NexeD7+2MCcJk1S+IHw3m1meXXtE+a5jXLxd2rzHStdutFufs16kkMiNyrcYr0aNRTikc0
00z6ttHMlvvtb14ZuyhsCvQvDcerro7IdX/AH0o9c4r5g0Lx5aMEEl0F+pr1bw340s5GTy9
QjyeoLV0pIhHrNloXiODLRa6zBjyG7VfmsdYiUCW5F03oRWdpPiRJ1VUmSQ46BhXTW+pK7g
vCRjuDmrsUeX+Ibwx362wtH8x+2OazH8TPorxg28r4PIA6V6nq39nSX0V0LZXkUdxWNeW9h
eoztZIjHjpWbYJEeh+PrC62+bBIgI54/Stjw348svEjXyJpNzpi2j7A1wMCX3Fce9hHA2Ik
RR7Cm3ktw1s8cUghlA+UrwD9aV30A9SVbW8jkVo1kB/ixXM6x4Ngm/fQQ4PU1gaZd36aWLZ
NRHmfxNnkmut07TtcSzDvqplB5Ge1HtH1QNHm2reE7uNS0YJx2PNclPYSQ/Jd2iSj0da9mv
7i9trnyrq3Lof+WoHFUNS0OCe0+0bOGGRxR7SEtxWfQ8ni0Lw1fSiS4shBMejRnAFdNplp4
r0u3MOg6yt1ATlYZ2yfoKztR0z7PKzoGGDVnSNRa3nQM2MHvXHiMFQxC95G9OvOG7ujqx40
vLWWCDxTpU1psxmVFytem6e2l6v4ca7trlbi3kXgqc4rJ0a90/VbAW99bxXCEdJBk1eTwtb
2OnvD4duDYIfmMPVTXh0spWHm5Rd9DqqV41IqyszhdagUXMQVThTwfWsbUZRb6S1nFHt859
7ECui1lblDEL2Ly33YDDo1YWpAqUVl69K8eV4RZ6VHVpHJTx/LylY11ChydldbcqNnQVgXc
RJbAqKcj0GczNGnIVcGs6WI44Wuiktx3WqcluP7prthUMnHUwShHUUgQk1qSW+O1R+SM9K0
5wsVo4vmGatLDxT0iAIq1HGMVm5lJFdbfPapRZBuoq/HEOKtJEOwrCVRouxj/YFHO3Nb9tb
5+GN/DbLukF8HucdWTHGfbNAttw6Ve0ySXS77z4kSWN12Swv92VPQ+9OliFB+91InBtHJpb
ADJ5FWI7YHGOPWuvm8PQ3ObrRC00LfN9mb78PqAO4qkNPaInKlWXqrDnNZVZOGjGpJmbYaf
c395FZWduZbmdtsagZx716Zqnhrwj4H0iBtYV9T1uRdyQBvkB9SvtWv4S0u08GeG7jxbrEY
+2yriCI9QD0x9a8z1S71DV9Xm1S/ctPOdwzyEXsor0HKOEpKUlecunY4rvETtF2ivxFhWO/
v90rRWaynkgYRBXpGmaWmk6U7eCprbVdSmXEtyz4dB6KteaQRtnaVwe4NX7d5bWUT20jwyK
chkbHNcGHxapSbkr369UbVqLktGPv9P1CyvGOqwTRXEjZJlHJNZ1zF+7wOcd69/0MQeL/AA
dC+rW6yySLsMmOSR3rxbX7FdJ1i900tvWCQoG9RWmMwnsUq0XeMjPC1/aScGrNHGyx5bGKr
PGBya1ZolBLDOPUdqo7Nw4zk9TjpXIp6HoWKuwelKI8npVkRU8R4qnMOUhVKlVBTwnFKENL
nDlEAp6pmnKlSBcVHMOwySP5/wAB/KippAN/4D+VFLmDQ+LqKKK/Rj4kOMYxmj3pR1p0Keb
OseQNxxnsKAH29xcWs6z28nlyLyCK7Oy+K3jDT4fJi1AsuMYJrr/DPwQTW7OO8uNVVI2UMQ
tep6B8CfA9gUnupWvGHUHoK551ab6GijI8N0/xr8Q/EN0lvp4mleQ7dwBwM17R4Z8Na1Yae
s2rM818/ViT8tetaZpPhjRIVTTtPgiKjgqoyakuLuzbfwqL1I71y1eWa00LVzzTUNOmjtzc
3u35RwT3rx3xbrkFs7ndgLwFFeh/FLxrZWFn9nikBboADya+adV1KfU7tp5iQOy06FBOXP0
HKVlY67wBay+IfHsMrgtFGd2D2r6hliCxhV6AYrx74HeH/KtZtXmTBfhc17QUOcUq8rysgh
sZ1qjQ3ivGOe9Yvjb4P6V4ztW1DTwtrqJXIIGAze9dQIdrAqMHPWuq0ortEZzg1nSbT0G1c
+G/EvgfxH4RvHh1KzlEan5ZkBwawoNTvID+5u3T3BNfoVqOh2Wq2j2t/aJdQuMYcZIrxDxl
+z1pd+Jbnw+5s5yd2xuld8arXxGLj2PA7Dxn4isSDbavcKR0Iau50X42eP8ASpFMepfaF7i
Q5rivEPw98U+GZ2S90+SWJf8AlpGCRXPWrkMykkMOx7VvGd9mS1Y+iI/2kdekYNfaOkhXqU
7109l+0ZoEtqEv9JuLeRuhXkV8swzTySACY7q0ka7A4CSAetXYR9s+Evit8Itftgt7qptL5
Tys/ArvBB4G1i33aXrlhOTyFEw3H9a/PKC507DDUrMs57ouKljexjmMmnTXlsyc7kcjFPYD
9AY/Da28gkhs9yjkbTmtayupoT5csTBR/CRjFfBelfEXxzoNwsmmeLboFfurM+4frXoWi/t
K/EO03Lq0NnqiMAFO3aRVcyCx9eyz2l2PIlww/u1ee2t5rRLcIuwDhcV8zaN+0zaIxOteE3
DE8tbtnivWNC+OXwz1eCItrDabO2B5M68j8a55W6miRu6p4YtpkfEAWvNNW8N3Ntcs0CnAP
SvdrW80vUYUlstStLlZBlQkgJP4Vn6lpSuxMkO33xxWblyiseP6BrV1p135MysAPWvXbDU4
r2x3I+GxyM1yt/4XRmMkcY3HoahtY7mxYKp244Nclab5TSC1OguLe11CJoLwbsHKE/wmuJ8
SIbaWKFuJFGM+orq7ebcfm5z1qDxlZwSaVHcYBkQDBB5/GvnK8E4NnqUJcs0jzeZ8rg1nSr
14rVMJbtVae3IB6V5sHY9dsyHXA6VUkXrxV+VCOKrshJ6V0KQGY8Oe1Qm3B521psh9KZsIO
NuarnHYoLbD+7TxCR0FaCRMf4akFu5OAtQ6gWRTjUjFaVtFuxxTo7CZv4K1bTT5h95KxqVE
K6RFFbZ4xV6K0QAEqKuw2TAZ21ZFpIUyFwK5HUM3M0NB8NRajG1ydXg09wcJlsMfrXW6f4K
kuL+KTUprXULSP51ljHzMw6A1wUGk3OoX8NjAhaaVsfQetdP4h1Q6TaW3hfRJmAg5nmQnJf
0Fe9galBUnVqw0j5t3foedX9pKfLCW/wCBD40F9q2p+XPDNaW1t8saNGSh98jiuKm0yYA/K
sg/2TXUQ674qh22v2iaUHpHLHuLD8aY+vasrr5tjAHbophCn8qwxFShXm6jcl8jWk6lNclk
cosLrhPLb0xtNdFonhDV9buEVbV7a0z800oxgewrTPiPXYmSMWFvGz8JuhHP0qO58T+KZbc
x3M7JD0yqbR9MiopwwtOV6kpO3SxU51p6Rsvmd/f6to3gvQVsopFaWJMRwqfmY+prwfUruf
UdSnvJstNOxdsdq27u3uHh+1TWkzNJ0kbLc/U1PdaPcafpdnp4tmGo6qQ7synEUfYZ9a3xN
epjNErQWwsPCGH1bu2YmkaYk5OpXKjyI22op6O3+A61X16W01HV3ls7dYIgoXC9CQOTWvr6
tBNb6fBHJDp9quxHKkCVv4mrI+xXC2/2gQP9mB4fHA9646z9mvYxW25303ze+2ZJtgO1MaD
aM1psijAPeopogOMiuJTOqxn4H40oFOePHIIpoDetaXFYkGMUcUzd6GnqM0N2J5RZB8/4D+
VFWntJCwIA5A/lRQg5T4jooor9KPhgzjtmgZA4OCDmiigDq9E8feJNHTyILwtFjhSeldVD8
VPF7wbYZYk9y2M15VSgkdz+dQ6cX0K5me0ab8SfE8eXvb+Dnp81RX/xPu1Mkkuo73xjaleO
ZPqfzpKXsYsfOzT1jWbnWb17m6LNk/KD2qLS7F9S1WC1Tnew3fSqXRTXqXwr8Om6v/tsi49
M06jVOGgleTPd/COnppuhQW0ShUVAPxrpEjZvl71BaweXEE7AVp28XCnFeUrtnRsNFt8uCO
a09MQrL9KkFuDyBUtvGFlA961SsTc6K1RJEwTii5sVKsVYnjtTLdtijFXGfctdcUmtRHO3O
k2t1E0dxCsqEY2yDNeZeKfg14W1kyzxWwsZmH3ohgZr2h1GCTVCaJCKzlGz0A+NPE3wU8Q6
HuudMf7ZAOcDrXEW0lza6itrqEDQFDhg4wK+8J7dWYFlAbsB0rgPGvww0bxXZyF7cQXePll
UY5qoV3HSRLjc8LsdT0AFYltkuJem1RnNbWm6dBe6zqOnTxW0UM0alQgGRXB+IvAXirwXcy
HbJJbqf9ZGMnFc/Za9Jb30skt5cI5XBJJBFdkZxkroxaZ9IXfw68G3OmQWUVuUvGTBmB4Br
hNR8B3Okq0UqDK/dPqOxrk7Tx/qFmYzFqDSqMYDGu+tfiBDqWkyR6gVeTAwc9KUpdhxTuc3
p3h2e6lZVk8sj8adLoF9G5V7VZjnAKjlqvWGtKlwyx4VWPX1r0jw1f6dGkt5eBJBbjcox3r
jqVFH4jthB20PMbcavpUwmguL+wkjxtIYjbXp/hf4z+OtDXy7qZdZtccrOPm/Ou3s49P17Q
Zv7QsUH2w5ibH3RVTUfhLDeWttJoswibGHX1rzqtRS1izqpzpv3Zo7HQPjR4V1sxW2qRyaV
dyddw+QGuyuoba6ia4tZI7hSMgxsDxXzyPAWqafcPFdW6zEHAOKbA2u+H7/AP4ltxc2/PIO
Sre2K8x43XlkzreDg/egz3KA7G7gqc/NVPVrUt51yJXIkUDYTwKwtD8XrfXcFrrUYt5iOJA
MAmut1RG+xD5gR1BHcVhUmpQdjLkcJpM402sg7cU02hYYKVtGPpT+AOa8e52uRy82mKR93F
UH04Z6V2EzIVwKzJIwXIHSr52VGZzbaauetMOmgHg10Plc4xUyWm/tUuozTmOcjsdpB61pQ
WUYwcDNaLWO3nFSRwBe1ZyqCciKK1BYYArTjgCr0BpsMPzA1fWPisXNmMpMhVAOwqVQirk8
gHpTxCc5FaekWKSSveXa4tLf5iD/ABN6VVGlKtUUEYTnyq5ag2aBoz6g8anUbpSI17qvrWP
FpF5G8XkoX1C+O8ysuRGvc/WpNQuZNQvWuXJGThU7KO1KdW1L91i4K+QMKBXp/XKClyO6hH
Rfq/mYKEt1uye3nlPiBRatITZQGMTMuTj+I/WqF59slR9auYS93dN5Nuu3IUD+L2pEvLy3u
pLmKYiabh2qWPUr9LY2yXJ8s56inLMKU4uMm+r/AMilCSd0W1fyYLOa7JuTpqkA4z5szdF+
lQSpe3UC2M6EpG/2q7O3geirVVLieFYtshxAdy49T3qWPVNRju2uRdHzXXBOOoprM6TSTuJ
0WtiyN17fCWFLmPSLY+cYnB+ZuwA9Km01b261GW/1ORvPmLraRScrHx1x9KoJq2qRvIyXbf
vOoqv9qvo547kXBaaIYQntTjmdKEk9fToCoyeiI7tZ9SsybxJbiy0tixDJ800hOMD/AGaoa
l9t07w+9teK32rUcMyKMLDGOg+tSy6nqiJOEumCzn95juayL291C+WOO6meVYvlUe1E8fSl
F2b5n/X5HZSpTuk9jFe33AE9RWZcllO09RXRx2rk5J2gVjahHG85VCDjvXlRkrnqp3M/Jer
EFqZD60xU8lszOqJ3ZjgCsXU/G1hpBMelL9suB1b+EV0Rpzm7RQNpHUraRRIZbgqsa9WfjF
cnr3xA0+zjey021Webp5vZa4rWPEWs6++/UJyIu0cZwKxyAuAccdq9fD4FRfNU1OOpUfQ0J
fEfiKSUyfbSN2DgdqKoNIN3TsKK9T2NH+Q5+afc8Tooor6E+WCiiigAooooAKAaKAKL2Aua
bZPqN/Hax/xH5sV9R+A/Do0/SoguQwFebfB7wPLql99uuIiq5719c6V4Pghs49q5AFcda9S
XKuhtFWVzlbaBm+Xv3rbtLRtgBQ4rqU8P28WD5fJ61fFnDCoVUBFTGg+o2znltCiD5TzzUT
whGzg5ropImYbVXHpVCbTLjPzDg+9aODFcrRTIBgsM1YW4jPVxVZ9JOeWIqvNpsir+7ck0r
yQzRe4jYbQc1Ulb0rJDz20uJAcetbFrNBKgywzSUr6MRUlcgZCDNQKZ2GAgwfWt77Mj/MEG
KaLRyeBxRyMZyd/ozXYIuIY5Yj95WGc1x1/8IfA+pSmW70rbITk+XxmvWXtZVByuRULWZbq
mDUqFthngWsfs/eFLkltOuJbV+w3cCuLv/gJ4hskJ0rVFn/2Wr6pbSI2fPJJqJ9OeE/0qua
aJsj4zu/AvxC0g5k0xpkXkmPmo4PFV/plnPZ6hby20jfKd619prGFTYQCD6jNcv4h8FeH9d
t3iv9MiLv8A8tFUAilKXMrSRSk1seR+GviPF/ZFlBLKD5Qx1r1/QvGqXcMa206rIw4zXzv4
1+EeoaHvvfDszzQoc+WD0rlfDXjC/wBKvfIvGZGQ4YE4Irx8TlkasXKjLUaqO/vH3NDqfm3
ESXCJKWHLKK6QeGNOv7YzCJVkbvivB/A/jK11OSFTOOQMgmvozRLhZtLTvjuK+bwmEn9YlT
qnZVq2inA8217QbVIJoZIlWWPlHA5pmhX63egvaSzNJLA2AT1Irp/FcSi8i5B3NyPas77Ha
xZ8iAITzkdzVtOCcTrpz5oLmKpHGMVGyHsKumL2puzHUcVys0uUGhyOc1H9nQdjV9wBULVL
ZSZT8tVPAp6+lOZSe1IqnI4rNstMmEasMGl8hT0FOQetToo7VDZLbGRxY4wasKhwMUAYqTP
YnApbkNsfBBJcTJBERvY4+g7mrmo3MQRNPt2P2aHhj/ff1NAxYWfycXU4690WqDYGR/D/AF
rslP2NNwj8Ut/8jn5XN3ZCeeaZtzx2pzN6UwE5rzG1c3SE2Y+lBUnt2xUgNOxWZRDsPTkUe
V65NWVXPWnhKBcxT8vB6UghJBxVwqKbg9hRewXuZstn8pLZCjnA71iS3dvBcNEFAY/3utda
Vzx1NYmteHU1IiWJvKmXuKuE1fU6KU0tJbHPPrtuLhoJbdlcjgjpXNa7rNlpMJkmXfcSfdV
elbo0u7t7wQ36bjnhsda5Xx9pca3cMqYOFHFejh4wc0dzlFaxZwuq6tqOrZWaTy4jyETj86
xlQKeF59a0mXHI79qrtFgk4r6GCUVaJk9Si45/pUZ9KsuhGeKgZT6V0wnYwlEjdRu/AUU9x
834Cit+cz5WeJ0Vfv8ASL/TW23EDD8Kz8gnivobprQ+VFopAT3paQBRSc0uCRjvQAV1Hgnw
tdeJvEEFvHGfI3Dc3rWJpOmXOralHY2al2ZgGPoK+0fhR8PrTSLCBnt1EqAEkjrWNSbS5UX
FdTqfBHhO10DSookh2MBg8V6LDN5ZVBwBQqIqhQgGB6U2R4wp3YojDlLbNMSRsAcjNPEMZ5
61j2jCSfAPFbQGK6IWaJYnkxkcLTHt0cDPapqSr5UIqNap25qrLZrg8cmtUgY4FN8sfjUOC
Gmzl5rBGyGTJrLfTzG+Y8iu0kt2YnjFUZrEqM1zSp9h3Ma3eZAA1aMeWANSfZSRnFOiiKnk
U4pjuHl7hgdaPs7e1WlTkHFSFea0UQuVI7TLZxTLmzAXJXrWmox7U2cZT6U3BWEcxJaAAms
+dOOa6G4UFTx2rEuF4Nc0lYZzeqWcZQ4xv7Ajg14b8Svh1baikmq6XAIb6MbmROj175dq0j
MSTiudv7fcC4HHQ/SuXmcHeJVk9GfMfgfxLLpeppa38Ziljbayk19kfD7xY01uhhuVljA5D
GvmP4l+DTka9pUQWWM5kCjGRU3ww8ZtbTLE7kYOCM1tKEKi9olqZttOx9W6xeyXmox+enlD
fwfWrTMu/A4NY2mXkGvaciSvtIwUkPUGrKzTLM1vcJtZPut/er5LEw5W2erSldJF5qjfG2l
VsrzTWrypM6CuwOaYVqbGTQcDtWMmWirlh1FNzk5xirLDNRFahs0HL1qVTioBxS7j61kxNF
hX5yas25RWNxKcpHyF9T2qgMdQakLlgF6AVUZKLuTa5YeZppmllPzvyfakY5FRj3pxNZyk5
O7C1tERNTe9SHmo2BrJjQ4GplFVhkVOrGpQmTDrTzTE5p5FWZ2Exmg5HGKcKXbWbK2I15bp
TiPmqQLz0pdvSoY7le4s1u4trANKPut6V5X48sY5rtUhkBkRMMR0zXqOqtJFpM7wEq/TcK8
v1nYUPOWIySe5r1MG7anRSbZ5ibN0lZCMgd6imt9o6V0k0GXzjiqE9uuDk/nXtxqanVY5mW
Pg1Ql+U1p3c8SM6j5iOwFY5FxMSRGQo9a9ClZvUiSsMeUbvwFFI8B3deworr93uY6ntPiv4
Yafeo2IRu2joPavnvxf8MNQ0uR7izjJiAyRtr7kmgVm+bn5R/Kuf1Xw/BfQMjxoynrmvSXN
D4T5h2Z+eM0M1tJsnQoR6iowc4wpP0FfY+qfCHSdQuCxtkwfao7D4LaQmAbZPxFbLEd0S4H
yPBp1/c4+z2kkhJ4+Wuo0v4aeLNUZDHYNEp/iYV9n6L8L9Dto0H2aMEY5216RpvhTT7SJVE
KEYGOOlXGVSfwqwcqR81/Cz4OtpMy3F9GHmYjJ219N6XpNvY2YjKYAGM1oRadBAfkUL9BT5
0cW52g1pClyvmluPQwr+Zbc7U+YdjWUZZJScnipr8sZAG9ahjQ846Vi272GaWmZWUe9dATm
sWzQgKFU59a2gpxXTTVkJiDingUgQnsakCfWtbCGheetSBAQDThHTwMCmIjIAXBqB0yCDVl
8Y61A3ekyioVx2qIqN3TFWGqJvWsmkAgIFOLDGaiJ5xUZkwcUr2EWS/FQySDac8VEZcDqKr
vID3qXIZHO4IOPSsebnNXZ5QMgVnSv3rnk7jKF2oWM1hzrlWXsa2bp9x9qzJVFcsikcpqdo
kttJDKmUcYIxXz5r+ly+EfFokiJFrOcrgYAr6Uvhu+QrivOviFocep+H2VI/wB/GNyN3pU5
8j8mNx5kd38MtcF9YpGZMsAK9PuXDIrdSDXyf8J/Ekmn6ottNJgq2whuMV9TQSi5s0kByDg
5rxcwpcjaOmhK5cjbgCnHNLEnSpCuFr51neQ8+lB+lS8UhxmsZFohxTWHbFS5prHmsRkOw0
mOcYqUsAO1RFxmkUhCp7cU9QaUEGnA9sVIx26j8aaBilxUNhYXtRjNJRzUMLDStSqKYBmpB
QhMmSpMVEhwRU4IPenchoAvvT1WgCnL1pEMOhxSnpSH71KRxUsCG8iEml3UfUFOBXjOphwr
5JOCR0r29cYIP3SMGuP1fQ7SKQhlG18kV2YadtDpozUXZnlQG7GOtZ1/GI43dhnb2rqL+xF
o/wC77nise+s5ZbeTOORxXrQlqd6ehw0045dYkQHuRzWXNc5HLE/StmfRZlBkaQuufumqj2
SmLO0LjtXrU5RREjHeT5vudhRV54EDfd7D+VFbc6Mm2fYptzuHPG0fyFRTWw7VaD/vcdto/
kKbIc19JZHyhlNarnPepooR070+Q7ck9KSOUMOKyskwNG0T7qjsa6u2j3xj6VyVpMEYHFdH
aXZK+1ddKyJZp+QMg1DeR7bdmWpVnyAe1R3cmbY+proewjhr4Hzeneo7YZfaat6kB9oxVWA
Yk4rz3uWbtkOijtWptrMsCCcj71aasTXXDYmw9BipKjGaeK1QhwNBNJTJG2jjrTuMa/WoGb
FPLE1BIeeKzbAY7cVAz4oeTnFVZZgD71jJjsOaT0qtLKfWmvKMe9U5ZsHk1k2Ml8/BOTUTz
Y5DYqlNKNpOeapvcjbgnNZOYy3LcDJ561UmmG3iq7Shgf0qq07jIYcVk5gLK+TyeKpysoOc
8VHdXOB8rVnT3RKcHFYydx2EvJAz5zWFq0Sy2pX2rQaTPJNUbw7oyo9KyZaPAruKTQvGZKc
JI+4GvqjwVqhvvDcJZskYFfNvj+1ZLiC6Xh1OM/jXr3wn1GSTSUglOWrLMFzYdTHSdp2Pa4
3Py1KzZQ1XiOQv0qTnmvjpnqxZF5mO9Hm+9RyKQajHWsDZK5MZDTd5JpOaVVJNZMYh6Uxhx
mrIhLcVJ9lyvNICqlTLUqWhpfIdTUSQrjAKXbUojOelSCL2qLDIBFkZxS+S3pVyONccirAR
cdKpRujNzsZfkt6U8Qt6VoFR6UCP2pcgue5SSE45qURkdqs7ccCkx60ONhcxHjApBT2HpTM
GoYkKGGaGYU3aewpCj+lQyrIeDWN4jX/R4ZOmDjNbSISBkY5rlfFOoBnSziOQhy1dNFamkF
d6HI6oq7lGcleawrk+cCg4Na10/mTsy9DxWZOoE+M4NenA9CKsjnb5DEdhrnrsAE10+o7pn
cgYZB+dcvdEHOc16VEbZSYxbuc9B/KiopG+ft0H8qK6rGR9gH74/wB0fyFOOMUhPz/8BH8h
SnpX1i2PkitIm7IPSmpGE4FTHrTgoNRYB8Axjit2zXOMCsqJRxW/aoBGpropoTLi4UYNR3H
MZ9hT+9I/+qb6V1W0EcTqLk3JJqvDJ8xxTtXk23RA9az4Jcuy968tyfMWdTYSYPWtqN1PA6
1ylvKyKDmt2CXcoYV005aEs0fMAOO9G73qBXB5PWkZh2ra5JOXx3qF5QeM1CzmoHcEmk5DL
DTKF61XaTvmoXJA4qFmOysnIdglkw2M1Uds85pHcgZqtLIQce1ZNjEmmA6ZzVCWYE96klfg
ms+V+axlK4wmlBGAaxLy6MTZ34q7K/z5zXO6yd671ONtc0mNIJtTlLECbGKI7+RoiS+a4bU
9ZFrKQ7U2DxAv2YlWyPrWHOaNHXS3qjOWO6qs16vl/Mec1y51sO3ykZNAvJJmAJHJqecLHT
+aGQEHrUEz5RiOoFUY5mwFPapZpQkTfShu4HAeNIlm0qRmHzA8Guv+EM6vDGM54xzXK+K1M
mizE+hNP+EeoETLGG6HFFWLqYWS7EJ2mmfU8CYiDHHSpCMCotLZZ7QZPOKvvbccV8rUos9C
NRFCVCY8jFVkUljWyLQsn0qq1oVY4rgnCSZ1xmirtp8a81P9nbtUiWzkZIrGzLuCLnpUm3i
npAwIz0qYR460cpk3qQKpFSD2FP205V54osLmGBQf4aDGfSrSxk9qlEfHIrRUrmbqGeqkGp
gOKteSpOTQIl7U/ZNEudyARk05xgVKVxTSM1LhYlMqnPWm5qw8ZxwKjEbZ5rGUWaJkWM08R
nHapAnNSbalRE59iER8807y/epQKXFJxDmZCBgZIrzvVyHvLnA5zivSMZGOpNeb6wHt7yYO
uDuJ/Ct6S1Oqg7s5aTcjhccE1Qu3iR3klfbt9auX0pj3N/e6Vh3Fu95J5wB2rw2elehA9VR
0MbUL5pmZLSNiW43YrHlsbqQDzWCD+ddDKqQ5G0fhWZPe26E8MzD9K7oNrRIbiuplPpEe/m
Rs4H8qKnk1cb/9UOg/lRWvNMm0D6oLfMP90fyFIzc9ahZ8MP8AdH8hRvzX2Fz4wl3VNGAw6
1WBBqzDz3pp3EX4FyQK3ITiML6VjW4xjJrYjOIxmummSTlwBQsgdGPbFVJpQq49agScCNgD
zitOYRyWthTeSFe1YsBcXGR6Vp6nKvnSAEEk1mRthwM15kviNEb9o4aPaxrbt5AkeK5yykG
ctWxE64xmt4MTNISZ5p4fiqcbgHGalD9a2FYc7tmmbu5qNpOetNMnFTcAkcZwTVeVuODRIw
6mqkkpPFRJjCSTjrVOaTtSvIaqyyAVi2Ow2WQBeTWdPLk4qSZ8t1wKoTyAHg1hJgV7mYg4r
n9XuVW0cKfmNaNzdLuOOSK4zxRqK29hLKcAhTisW+ha8zxnx94r8m8NnatmUdTmuKi8Vaog
CNKSPrWfrF0b3Wri4bk7iKpxxvNKkcKb5GO1VHWvUp01GKRzuTb0PQdJ8XIzRxSsTITjAr1
XRVnuokdlIyMiuU8CfCqdVi1DVU2u43BCOnpXtFhoJhtxHGo46V5+IUZS903hdbmKlvLkcU
s6fIVPWusOllIc96wb2zbzCWyMelczjYu5wPioiLRbkEfwHFcV8MtTFvqKozYO6u68URK9l
KpOVCnj1rzAWdxo0tvrECkQOcOB0BrqoJSpyh3M5rW59oeE78z26gHORXdohKc968L+FniG
G+iij8wb8DPNe9RMGiUjnivm68HCbizaD0uhqJhailT2q42BjFQSCvNqo6oMp7cdqcOBT2H
FMQ5HPWuVo25hc5p4FKEzTwh7UrMTkJtzTlT2qZITgVL5LCtY0mYuaI1GKcOtPETUbDmtlC
xm5Cqm4Zpxh44p6KQoqUVso6GfMUmTFNAAqxIMmoGU1i42GpCEjpUZGacAe9KBz0rnmkzRM
aoUU7jFKRjqKjYnnHSs2kirje9FNBOelPAJ7VzMtAnWuP8AGESm5icL8xXFdiqkHBrj/FpP
2uP0Va1gmkbUfiPP71LKVMzTBWj6CufurmNXAEo8s9VHetjUrOCQMzbgWPasC4sY0BPO7HG
a76aR7Mdjn7y5KysADtzxWPM7MzHFdJf2yC1ScDIHDe1YkoXbkKOa9OkxSMpyd/TsP5UVZk
X5/u9h/Kiui5B9SvINw5/hH8qFkHrVEy/MMnsP5CnpICetfQ8x8maAf3q7AcjisqNx61ehl
yMdK0ixGxbPj71aqy4TrxWBHIAgwe9XBKSmM9a6YyFYkvpxs+U5NU7e6xE5bqRUU7HdjOaj
t4zK2zNQ5O4WOQ1e9SG5fcec1Vg1CKQgqRkdab410u7hLTQAt9K4PT9Ymima3mQq2eprz5y
5ZWLSPW7WYMgINaUTk9+lcNpmpu2OeBXVw3I2A+tbQkS0bUUrHk1L53BFZsVwNpBNS+cp6G
t1IRZ8w5pRJyeapmWk88Yo5gJZHOSe1U5HOc5oknPc8Vny3BLYBqJSAszSAL1rPklDD71Qy
3BAwWqjNcADg1i5DH3M3G0Hk1l3EzJ7imz3PzZzWNd3ZaY/PgVjKRSQk9yvztngGvNvHmpL
/YkxDgDBANdHqOpxosgBx15rxDxz4hecmwjbgsc4oox9pPTYctEcJHHJcXPlxDdJK+FHqa+
jfhn8KbG2gi1XWAGuyAyof4a8X8AWcd34utzMAViO7Br630a9iaHauARgCuzEVLPkMoLS5v
2unQooXgheBWgtsqplQB24pluytGGYjcaslsDFc8UmVcgeBQPmFc5q8SeW2MZrppm+WuT1f
eZWGeD0qKi0GjzPxD5YhlDdSKzdF0hNS0S4025A2yZK5H3TW5qWnmW9EcmSGrTsLBrVSY1A
HTNcsW09DRq5534R1S68I+L/ALBOzKqP8pP8Qr678N6/FqGnxOJASVHFfKnxC0uRBDq9rHi
RGG8iu/8Ahn4oMtpDGZc8AVljqXPFVVv1Ig7Ox9H/AGgMOvSm+YCeTWTY3PnQBs5q8GzXy9
aR301cn4IpgX5uKapPepl5PFcylc0kiVF45HFSAegpY1LcVaSIYrqhC5zSnYiTfnpU4BI5q
VIl4qcRLiuqFNmDmVQKdsGelTmEetLsrT2TJ50Qbfal2+1WNgpCoxV+ydg5ioy+1N8sVbMe
aTy6h0mPmK3lgdqCg9KsFMU3bzUukh8zKrRZqJovarrComFYSpopSsU/L56U8KBUhHNJiuO
UEma8wx1CRu57DNcB4gmNzIZM/wCzXfXDf6NL/u157qC74nPoalvU66Pc47UMKMAZ21h6gQ
QjDoRjNdBdxecrjOKxL6Im3VQOQa6YHrxehzlzcCOCWFhlXH5GueaRUUqx6dK6C9hfHEWWz
1rnL6GVZMsAtelRBkEkg3/e7D+VFVnI38nsP5UV1cpJ9JmXLDJ/hH8qcJD/AA1nG5iDD588
D+VTRzoRkNxXt3PlTWgfHJNaETEjI5rDS4jx1zU8d/tOB09a1UiWdDFIOh4qx9pVBy2a55L
9Sc76c92rYCtkmtPaCNWSfcxKmrtjv89GC8Gsa3yxUE9TXU2aCMBjjArSF5O4GZrUcUmYpM
ZI715Prel28d08ioqkHsK9d1RYXmLsCfQ1xOt2CXBcp1IrGvHsOOhyenuEXAaultbx/K2ZJ
PrXEzCWwujG5xjn61q21/uUbGwa5Yuxb1O0iuPkyz8+9TrckDOQa5mO8JUZGT65q0L1lQgg
Yx61qpkWN77UMZzTftXeud/tD5sZ4+tK2oDGA2DT5wsb7zlkPes2SZ1JIqiNQIGN49653V/
EBUmK2fLHjiolPS7Gkb9zcBjkOCfQVmy3C45bNcWNcvrVsvhh3q9HqP2mESgjnqAawVS5dj
Ru7oZ4bFc3qmorDu5pL+9UAkvgfWvPPEviOG1glG/L9hmlFObsgukrsoeLPE32aF1jfDnpg
15TNLJd3JnmYlmOealv76TUJzLIT1yATVU817VKkqcbI5pSbZ1fgWb7Nrjy+2M19BaBqwRI
yTnJ6etfMGl3xsL1ZDnYThsV6l4f1x7pkaCbIToK5cVSbfOjSm+h9JWk5ZEcN8p7VsLL8gy
1cBoN9LLYxljzj1rpILtmUhziuSM7luJqy3G7jpWNfqJCvFW/MB6nNQygN+FU9QRzV9abpw
4Xkd6v2sCvakFQTip5odxJotAUYqT1rPl1KOZ1i0W5tJrWZcqykAGvNfCN8+heJZNNlYqEf
5c17PqkHnQs4ABWvC/Ggew8TW18i7SzYfFXCPOnTfUiWiufU2g67GLZNzk7lFdda6jayDJJ
5rxDwDfG9s1yd3A616pbD5FwBXwuMcoVHE9ShBOKZ2EZtJI1ImwSelXEtscjkHkVj21rDJb
F+cqO1b1oVNsmD2qcO1J6mVX3dECJhhxU6g4pON1SqOcV6KVjichympAfWkC4p4ANdEUzMK
cOtG3PelA5rqgmJhtzRsqVYyRnNSiOuqNJsVytspfLq15fvQVrT2AuYptHjqKjKe1W3Xmo2
SuedEpSKpX2qJl5PFWytRsma5J0S1IpmPPGKa0ZA4q3swaQrmuKVI1UjNuIWe2kC8ErxXn1
/mOOWN/lkGeD3r04rxXCeO4I41jniXDkdq4p0+V3O3Dzu7Hn0rj5o4juY9c9qx7mURqwcgl
eoq7LlixQFZGFYM6sJWEhOc85q4nuQiitPOXJCLx71j3tmkyh5cjGela5uLZVZn5xxxWfd3
6m3GxMLznNdcFK5o3ExpILIPjyGPA5/Cis2fVbvzm27dvaiupRmRzQPS31lVlB80dB/KrcW
rowHz8V45H4ntmYFpk6D+Kr0XieBmAWdRj3r2+Wouh8ndM9hTWVXAyMfWrB1dPLxkZryA+I
wQD5y4HvU8PiQSDiYA+5ovNdAsj1hNVUr979au22oqTjOT2ryWHXJzwjA+9dLpF5cSupY9K
Ual3YHE9Z0+9ACtJzjpW2mquxwOBXCWc0uFyxq5JfTQRsSScdK7I1GkZ2OvuZ/MUAmsS+DA
5WuCu/FmpQ6htMbbB3xXQ2WsHUbMljhqTqqWg7GJr8as7MAGGOTXB/229pP5csoUZ4r0W8g
LxuuM5rzLxdoMs0DT20WHHpXLJalpm7Br6DH+kbs+9aK6yrrgS5J96+a5fFGq6NfSQ3ULbQ
cDNaFr8RDjEylSOcg10PDVPs6k88ep9Ci/Zud4/Oo21HY5y3614pbfES3P8Ay2x9avp44s5
slrgc+9ZujV7D5onqtzrASBsHJIx1ryjVPGMmk6nNJKSVBqrdeNbUKwWfJHTmvP8AxDrq6o
+Iun8VbUcPJu80ROStoeqXnjfw/d6XBPBdlLtx88Z6VJo/iOFreU+dleec14NhScjrU6Xt1
CnlxzsiH+EdK2eDgT7WR6hr3i+KBGEUu5x2BrzW/wBRm1KYzSk9elUyWYlmbJPrSV006caa
siJScgooq7plq95qCRhcqOTWtySn35roPCt9Jb6sIw+IzVG5sjLqrQQqeOK0rbSL2wnS7MR
wPapkuZWGtz6G8P6lEbSJUfJxya66CTIB3ZzXj3hbVEnt0KEIR1Br03TrnfCGLD0rxJRcJN
M6r3R00TDbzU3UVnwzgx4Jq7Edwq0IR0OMiowoVgcc1YGc0rJlSe4osBWkQGM5HWvHfippp
Wz+1oOEbNezP93Fcl4v0sano1xasnzMhINCfLJMHscn8L9bVIIkDDkDvXv1hfCRENfH3hK8
l0rWXsZco0b4wfTNfSXhvVhLbJluwr53OcNap7SPU7MLU0sz1zSJw0cyHpitmyDeQODjNcl
ol0NsnPau90hBJpcb9a8nCUnUlyoWIdtRFjJxVlU6CpljycAVKIiK9ynhWtzgbuQ7PajbU+
w0qpzXUqNhXIQp9Keq4ap9tLsrqhR6ibEUcVJjihVwtP212QpMi4ylIp+KMVt7IRCy5phT2
qzimkcVjKkirlVkFRMtWmGKgYcmuOpTRaZDtGaQrxUmOaZIcCvOqQS1KTKrjFcb4xCukSt6
V1V9epaWL3Mi8JzivOtV1RtUkMzgKg6CvIqtPQ9DDRfNc4O5k2XzAcba5u7S9u5pcAKpPWt
vVp8X8pRfpiudvNRlgypUvIfuqBkmtIRPbiytJavGPKkYcd6z7hUwyE5Uird2dQhiSW+tjb
CUfKH61jTyY5JJzXXCLvqO5mzaeTMxU8HpRUkkvz9+g/lRXSkyD5+DOTxK351KtzPEQVnYH
61taR4Q1nV5RtgaOM9zxXpvh74VWUMiTahJ5xB+6a+rnXhDdnyKi2eY6XZa/qj7bZpAp/iN
eieHPA+vTYN3KSK9c0jwvplphYIlVewxXVWunwxR4CgfSuOVeUtEjZRtqzj9J8HJBAhmBZg
PWurs9FjttrIK1oo1jjxjNTIMvxXPydSrluxtY2UBhzWr/ZMTfeUn8aqWq8jPGK2knjKhd3
zeldUIq2pBgaroFs9qWEYBx1rn9LsjAZFPQHgV6JchJLTBxXNrDHFI6gDJqJwSd0BlSxnkL
WXPAkgO4D6GuleEOflHNZk2myPNjGFrJxuUnY8v8R/D/Tddjl3RBJW6MorxHxH8LvEGhM8s
cP2m3HOV6gV9jCwSKPBGc1nXVpE7kPErr/dPetITlTJcUz4QkjeKQxyxmNweQwxS5A5Vz+d
fW/iP4V+HfEQaVoRbznoyDFeO+Ivgnr2mF5NNlW5iB4HfFdkK8XuZuFtjyjqc5P50AADgVq
3/AIe1nTWK3mnyrjqwXIrKJwSG4I7GuhSUtibBRS0mRzkgfWmxCYA5zSnrgGpra2uLuQJaw
tKx6ACut034e6ndoJLr9wMZ61nKcY7sdmzjO2R2611PhO3dbmW5dMR7eDVifwQ1tdeW8+5c
81euDb6LZCBWPI7Uc3MtB2tuafhfSUv9beRkzl+K9T1XwiBpwKxD7vTNed+E9e0+ylRmB9S
cV6cfF2kXlsP9KUKFwQTiuGvOope6johCLieH30tz4f1nCsUj3fMK9S8Nas09vFL5mUYdK4
fxhFp1/LIYJlz161R8Ha5JaXAsZWyVyF+lVWp+0pqaWpCfK7H0HZ3Sy7SentW1E47Vwuj3x
bAHPeustbkEZz1rgizVmwjZOO1SHgEiqVvJ5kmADmrxUkEY5rYgrMctVe9jWSE5GSKsMuG5
oOCCCOKTGfPfj7R20zX4dYt12RSHD/Wu38E6wJo0UPngVq+MNFh1TTZrNu4JX615X4Rv5dI
1ltOujseJsDPcVjiaft6DXVDi+WVz6v0R2+zs+eor1LwtN5ujbT/C2BXiGh6sjWaBXyCK9d
8GTA6a2T1bivl8B7mJs9jqxFvZ3OvAwRgVIFz1pBgj3p6kDqa+vhBHmIXYtIVFOpDWrhFa2
C4mKeBTacKqnqxMXgHpxS5xTJCQvA6ViXl9MJNikjFGIxcaC1Q4xu7G9mm7lHUiua+3XGM7
6j+1yn/loa4f7VTWxuqDOmMqDqw/Oo3u7dAS0gGPeuZMsjdXJqMscE7Sfqa55Zi3sjRYfub
8mp2Y48zJqtJqtqvRia56R0ByeKgluRGhAwa4amOkbLDI321u1V8ZzVS51+BFJCE1zscu+Q
lgDVW7ulCEYrzKuMqM3hhYmhrGtRXWkzxeWRkV5rNdFIim49K6iecm2dTg5Fef32oJFK0bZ
DA4PFY07zd2ehCmoqyMvUJ1Ny29iFx1FYMGqXGm3sk0ESPKfuu67sVfupfNbNVEhikcEnA7
k13RsjqjC6MjUL3UdTuTJdySTue7HhfpWdIs+cAE/SuolitEU8lvfpVU+Sq4iZFA9a2jV6J
Fumc28E+77rdB/KitySVQ/wDrk6D+VFaqo+xHs13Ovk0CO1+W3iVBgdB7VXS3aEkEc13/AJ
avjcAflH8qp3emQvGWQc17LpnytzmLeZ1OK2ba6yuD1rInt5YZTxwKbFM6yHrTWgzqFmBFP
imBmA9Kx4JyE5NSrMSRg81fMTY6yCUeSH9DUUs58/erYFZ8N1tgC1CbvD47VfNoKxtTantt
9rSYrDN9uuCfM+WoLy6V4torPiwTg1m5tlWO1sHVod2c1K7Kz8YzXO2l0yIAD0q/Hclzu6V
spaElyf7uTWY6h3q3I+cc1XbualgRFQtULrzHkKq2B7itA80xkDdetSNHL31ja3atDc20cg
PqtcB4i+GWh6hayyWdusE2OuO9esSxpkjAqhLGpBWp5pJ6Mdkz5ztvhFeT7t0+3FbVl8HrW
MA3k+/1r2kRgD7oqKWIMOmKp16r6i5EcJY+HdF8PKBDagsB94isfWvE1pbK8aBVZfeuu16L
dbOFODivENd8M6jc3r3CTEqT0zSopVJP2jHLRaCjxP8AbdUdByorE1C4kvtTK8lF6U82aaR
E3mY80ireh23mrJcOuSfWvWUUtjnu2y1ZW5VAuMHFXltzkqFyT6U6FcsCeMVqxSJDESRlj3
rOUrM6YU20czfWsy43IcnisiWGfTryO5UNjOTiu2UCZiZMEqc1BJafbUlJXIA4pqorWZE6M
462Oo8La758EexsMRjmvRdMuWz8xz3r5z0u5n0jW/LLEIx4ya9c0PVHlwzua87EUuSXMtmO
ErqzPUoLvK7k4NWkvnA+Y5Nc7Z3K+TnPWtOKVSARWUWOxfe4BGW4qNblWkC54qrK6mM1Vjk
wygHmhsZPqMImG5eo6V5D498OTWWzXbJfmQ5kAr1+aUK20DPFI+lLfWEkUyh0lGMEZ604Pl
lcHqjgPAvitJ7aNHkySK+h/B2uBI1XzMKa+O/Eml3fw98ShkLHT5m+Vx0U16r4M8ZCeOJfP
H1zXjZjg3B+3pbGtOXOuSR9h2t0JFVt/BFXVkUn7y141o+rPPAP9Kc5/wBqt5biYrxO+f8A
eNcMM5dPSUS/qLfU9NVg3Q04r715ktzdA8XUgx/tGrlnq9/BdInnGQMccmu+jntOWkoMmWC
kle56Dt5p2MVmw3bh/wB535q21xGY8hua+go4mjOPMmcHKxZ5liTmsHUZY2g3jruqPUrucz
FUQlfUVlz3DvZSKVII55r5jHZj7aTilojrpUtmPEwIPNBlwKxEuduOTzQdQkryFiO5631d3
0NdroJ1NQNdM6na/wCFZT3Zk5btTPOHUGk676FexsW5WkCbiaqSzk9abLqComJCB6VlXV68
sZa2XIX7x9Khycio0zR88hG29cVn3cxCbwc7etUp75hGgRuT196jkuXRSsq/MRnBqLM3jDq
RSXMsqFgMAV59rcuzUpOc8ZruxcTOjLtAXFcL4pj2XgdVwCOa7MP8djeSVjDa8Cgs3UVVbU
nVD5ar+NMkRXTcz7VqD/QUByC59q9LlQk3bQrXGozyA5NZ0k8j/dY8da1JLu3UcQLj3qlNq
EaxsI4VBPtXRBeREm7bmTI03mH5z2ookmdnJwOcUV3Kn5HPc+lI5VMgA9B/KrDuPLPFZcbb
JOnYfyqSS6ydoPFdh8+UryIvlxyfSsprdw2cVuhwSQelROFJ6VDQygAQo+lOjb56dMcZ7VU
WYK/PepGafmbR1pvmg5xWeZmZzg8U9GI70XAfLJgjI61XM6rJ6YomOSOazJnxMcHNIDo4Lh
cZBxmtCOUEAg/hXHxXhU4zWzY3W5eaqMhNHRq2VFOxnrVSO5QIASKkEueQ3Fa3ETqBzkVFI
VAJ6Ux5gOjVWmmyeDxSYEM7DBwPxqj2qWaQ5IHNUzJgc1mykSECq07qi4Jptxc7FwBWFe3c
hBGeSKhsaKGr3QDSDPA7157qmtxWlvLKw47e9dJqszBShOS1eaeJfKnlisBLt5ySK3wsFKV
yZuyOakmm1PUHlkb5WYkD2rtdEgRbF1PBA4qTRPBNlMiP9rfJ5OBXdaZ8PYbhGWDUfKwOr8
A12VMTTjpcVOlJ6nERxg49zip5YnCAdK6E+EryOdo4ryIbW2lm6GrEvgXWSB/pcJzz1rB4m
k95HZBSicd5cgOFq9YzLCrxyqV3DuK6JPAHiFmDJNDxyCTVe+8JeKl5mskcIOGXoay9rSb+
I65V3KnySRw/ivTWW2ju4SeOcgVP4S1u6ZhG8udvatnULLV30pobnT22pxkCvPbe8uND1Rn
eEqp7eldsLVafK9Txqnuzuj6DsdQYxxmQ/Ka6WC4jdR5T5rxrRPEEt95bMT5VegWGoW4jAU
8mvLlGVOXKzVO+p001xsjOTWQNV2XLAKMDgc9ajmvk5w4Ix61zkV15+s+WGDDdzis3K+wWP
QtPka5jDP1Y11lpbnykGMAfrXOaQiYRFGcV6DY2oWJSy1001cTOJ8U+FLHX9Gmsb23DAg7D
jlTXzVPFqngTxIbG63CHdmNjxkdq+0Z7dHRiVyc8YrzXx/4EtfEemTB4wJ1XKPjkGuhe7pL
YjzRgeEfHAMcavg8c816xp/iETohVeD718gadcX3hvWW0q/JV4jhS3GRXt3hfXo7q3jDTgd
utfKZplyg+emtD3MDVhU92W57lFfRTAAOA/pVy03G/hyuSDXm0VzJHIJo5SSK3Y/EsnlopP
lOv8QHWvmlTcZXR6VXCtq0T1f7TIr4Mf61KbyIISzquPevJJPEN66kLcsf9oGo7fV7pVKyT
PIG9TXZ9ZqWsjy1lMvtM9VbU7FD88yk1Ff3kDaVJKpUpJ8oPvXnK6ox6RAjGOvNB1C4kgWF
pT5SnO2svazaszZZbyNNM00lUMFYjiiQhTwQfxrGM6li2elAmPXJ5rNXR6fsmaYlQN+8O1f
WqNzfncyQDj1NVXvGghlmZd+0cKf51kW1xLPI87HCMOAegrSMe4ey6s1IJZZCzXHzip0lx8
kYwCeR61nxzlU2k0qXIjnqtSXTLWqNH+7khQB16j1rnZr55JGlmfc/T6Vevb9YVaRiMHpmu
XnvYV3vI4XPJBraCbNIxSWp0VpNJIpYNniuU8SSTzTF2XCrxWhD4q0ywtGNs/mynjaelczq
3iMXqsFjwW6jHSuzD0pJ3ZhWdnoYc7gnap4qkWIzinySrz2Jqqz9cV7EY2OZshlkzkYqs57
4p8hyTULEbTXZThqjKb00I3c7unYfyoqN3Td94dBRXo2MOY+ktjE5xzgfyqnMux+taxILdB
90fyrHvScnHWud7Hj2EjfJ61I7jHWsyKYjIY5NSGT5PepuUPcmQlRQlg8nOM063Qkg4rfsw
oQ8c0JXE2Yq6XJ1x0prQFCQR0rpiygGsqYod5703FCTMOdBgmstrRmkLA1rz9OabAil/mHG
KixRmLYSk525rRhgkiAOK1oBHsxtGaV0A7cVSiFyqJDtA70eey/xcUybCdOKozz7RnNF7AX
Jb3A60xLosM5rIkneQ4TipoS20Z4qbhoX5bgbScVnzTgA81LJnZjPFU/LBY5FICuzmQcE1n
3uVjwetbbIqqCBWDqEq/OWP3RWctrDRy2suiQs5PIFebxtpt5r267kcBT2rp/EmppCkjF8g
jAFcPp8TTTGY5yx616uFp8sLvqYzd3oe6eFz4VSx3faJjjpkd677S4dPvdMnZXQMoypz0Fe
Q+F9FkvrFkSfao6gV6R4V8ORJpt2r3Ts2OOeleZiEudnpUl7qKllPaw38scqRzAtgc9D61p
ttWXL459D0rgpbO7h1O4+xStNtYjjtXS2+mapLpofeTIw5Gea45JI6EddZSIyeWQDip7yNn
iC8gVz2l2msW68vnHQN1rTl1PVUliiaDKtx04rFpMEtSjd6Wnkurru3dq+ffiJpcdvdu0aY
5Oa+i2vbyWZrfyc8feA4FeO/EiwlMcsrx9a9LL52nY4cVDQ8s0TXptOjMBCmInOTXcaXq99
eD5ZI1j9jzXlcilGZW7Vq6PZT3ysLa7eIjsCa9upTjJannxk0euS6gI7XcJVLkYwWpfD8ud
TDE5Y8nFchp2gGDm7klnlPTk17B4M8LBY1uHt8MRxntXmzhGKtE3TbO18OgM6t69q9Jtzui
XnpXJWOnfYwr7QK6S1kyACcVVNcoNmnhSvSs+9gRkORkHitBSMVFOgK5xwK3eqJPn34teB4
tStjqunR+Xcw8tjqa8+8EXwF0kV1KyMDtK+lfTerWi3UUgKgqRg/Svm3xPpB8NeKmu4l2W0
zZ9ga55rng6TLhJwkpo+gtK0uC709Ql6d+0bc+tV2Xy9SksLiVfOiA3bffpVL4f6rFeWEIL
A8itTU7eNfFd3KgA3KvNfB1abhOUX0PqMHiJVN2aNra2Dx/PIcj0NWVtLLPBeseJSr+2a1Y
Sr/ACxsdx6e1cckzubkJfRQ28AeAt71T+1fKuD1rSlUuhhYjGO/c1zN5cJp6zSXTbI4FLMf
Wrpq+nU0iaom702W5jhtnld/lUf/AKq8/tfF+oPqCvPbqljM+xDnkD1ra1jU4oI/3jho4B5
hH95u1dboSUkmgummZF34i1x9UFjOo3k/Ki+nbNdq9zEbWABlBRfnUdjXn+l3EEc7apqFyr
3lw3yoOdo7V00TptJOfm5zWleC0sKCum2ahuQR8tRecTIMn3zWZNcFTgNgUwXYWNw/PPFYq
NyrE10XvJZPnxHGM8965PVZlgmUNyGGCK0rie6ecKh2RHuKxvEEbBoSkm845rsw8bSRjVXu
lF442AeHjnpWfdM6yNuGDViOTagOOQc025kW6fKrjjGPWvTgrSOCZmoTK+xeWPrUrW0qYzt
psavBuITMynlR2FEl/IwHyKSO9dFpP4SPd6kctopGXkCZ9KrSWqKhP2jI9qsHUnHVI/oaib
VEA5hj/AV0wVVbGUpUzPdIN/32/KirL6vFv/4906DtRW96vYyvS7nvC3uG5c9B/Ko2kLk5O
c1mFsODnsP5VYjlB+tM8ZE32bJ3A1MkHyc8mlifOM9KsqRjinYYttGVwDitAOEGBVANg5qK
a4bcMNiq2INGSYgH6VmvIcHnrVSa5k6b6rmZj3pMEOun5wO1RQykOKhlclqYjYNQWbkUvzj
FTyyHbWXBL0OasPLuFWhEVw5xjvWbNG8nRgBV2Rt34VAazYyGO3wQc1b2qo4qHftqvLebMj
NLRASTOccVXRnLVXa6LnikacxjNTcCxdTCOEknOK4TXdTEauFPWtbVdRZUbngjNefanO1yS
STWlGHtJ+QPRaHGa7qJvb37PkqoNaul2kMcCbrlc+ma5XUGX+0nxkkGpIrhwRjd+de1a2iO
W+p714I8i2hlZblHLDpnpXouiXKW1rcB3Q7xyAw6V8r2t3codyTSoP8AZNbMGsaginF9Mme
mW615lbBSnK6Z3U8QkrNHtYvbCO/kjtSqFnywJ5NdNbahapGFjCh+5LV85w390H3+e24n72
avLql7nIvJM/WuWWAn/MdMcRB7n0OblAhKuGJ7g1DNfySbUVTgeteERa1qkZyt7J+daEHin
WEdc3Bb61hLA1FszaNaDZ75Z2AWy85pFUsORXn3jPSI5rSRS6t35NY0HjnWRD5TBWAHeq9/
4h+12pSe2ImPoa5aUatOolY0qUlKN7jfCPw+8Fa5ckysXuk4ZCa9Et/g/okMm+0twgHTHev
nqbWb3Q9YXUNNLpIDlgO4r3Lw78SdZ/seC/ubUy2jrhmHO2vdmnFXk9DxutkdhY/DWwt1Mj
RqWzxntXUWOhx2mF2Aj2rG0j4g6PfxKsk6xuf4WODXX2t1BdqHgkDA8jBpRUHqhO5XutPWS
NQpxjmoYIWj+U44rXccc81XdQOgrVxECtQ/KkUnSkOSaYzKvEHKjvXkXxF0P+0tLmyo3R/M
uPWvYbpNzEE4rkNXs/OhmQnINc1TTUaR5N8NdYe2nW2lYhkfaRXrFxcCXWp5C3BVcZrwWRZ
dB8ayQ8qrPvFegQ+IAkcl28bTlccCvn8zwzdT2kep7GWzSk0z0FLhVH3x1qz5qTW80HneUZ
FwGXqDXnMXj+x6S6eykVbi+IekgEvA+c9AvAryHhKvY93ni+pdtvGdzoty2ha/bNM8WTFcJ
/EO2apal4r07V7Zoby2kUz/ACBR1IrAutXOratPqBxtPCKR90VnXt40N9bTNGZBEwOVWu6O
HirNrUydRrYv3cWl2saxLNcecoyiv0+lUfNuL2f9/I7bv1qzcXseuapbbYvKijO47xjNbsh
c6Z50kEabX2qVGKuT5SYttlaysIIFy8GXHQt1rT+3GJNkrbFrImvhBH5sjc+mawLi9mvJdz
OQo6Cs1RlVd5G8qigrHXS6jEx4mWoTqNuBjzhXJ59zRmtFhkjH27OoOpW+7mcYPasrULyOe
RVjJIHess4HNPQjOcirjRUXdESquSsyYH5unapPMh8rAGGquzcEVVAIbLHvWqMWyfeyyNIp
+dhgn2qERRDgJ+NSdRTe9WpNbGbDyID1iWnfZLXBzAtOHQVKOhqXUmuouVPdFN7Sz3/8e69
B/KirTgbunYfyoo9rP+YOSPY7me4COOccD+VLDdK5wTzWXqvmBd6DsP5VkWt+Vn+c+1epex
4C1O7guUbjNXll+XrxXKWtyAd275T61pR3JYfK3FaJ3EzZMxqF5s9aqCfK9ajabpViJJWya
i3VG8wqLzQRxUsCSVhiolc5qKWYDg9ajWXNQx3NGGbnA61a8/cMVlxt3qwsnFUgLJIJqF3A
NQvcKv8AEKpTXqjOCDSbAnuLpCCKyZp2MnHSkeUu5J6GnpatIu4Z9qyd2UtBBIQwJoluQIy
c0XNu8Sbj0rGuLglCqio1KIL8mUFQa5LWGSys5JGI3AV0kkgVWdzXnni/UQ8YiU8scV24SL
bMqj0ONllM908v941YjHSq8cLAD1q/Fa3DYKxk17FjmNS3XMQ+lSgYIFEUFxFEuY+o9aT96
kqb0AB6UDRdiJAGanVuahfGwNuApiTJnlhUNGqaNa3+bHtVlQPO9sVQtZQzYU8VdDAHrzWE
jrptWNOA8gCpLoFRj2qC0YbhVu8wZBg547V48041T1Y60zl7tCHMg4K8/UV2fgXxXb6JdpD
eIJdMvDtdTyEPrXL3kYJPBqtpixC5e1mYKkp+Unsa9d2nA8SonGR9C6t4B0jW7Jb/AExjA8
i7laM4rN0bRvGHhyRGW9ae3X+Enmsn4c+OZNPuW8Na4Sij/UynuK9lSW3kjE0LCWNhziuJw
1JuZ2meJrx/kuoiCe9dRFcRzRB0YMT2rEmtYJUzGuKrRPJZPwTjPeri2nZiOpprCora7iuU
BU81N17VsncCrKmc1hX8KmJ8+tdG4rIvIQysOeazmgPDfiLooki+326fvoueK4nRNbnZWBf
aejCvd9d05JYiJBkOMYr5812xk0DxI/GLeQ5FZRiqidOR0U6jpyUkb8CQ3s7bpBGnUk96u/
2Tb7xKspMffBrNs7vT5YQrDqO1dNZeGrjU9MWbTb2JATjYx5ry6vNTdtj2YzU1zFC2tB9uZ
LPLQN93cfzrstMXSbTTnXUwpbPQc1jR+D9SUCOS6jjI7hqx7uNLPURayXTS7fv85z9K4Zx5
3ozZTtoaOoXOntM0NoVeNzw/dK6KGx8PS6fDDLrj7xj5Se9YDyeHJrICGJ4pFHzHuak0/Tt
EubJ5by/8kr0A+9WUoXRfOR6z4egjElxb6wJgPuoTUGlaRZXtuwuWcSr3WtCHTPDgLFNVkk
P91qiZ004ltPuRIpPKmq55JcqZm5XK82iWxDpYyyPLHyQ1ZDQzCQx+S27uMVtre3XnNMrhW
fqMVFM19LL5qbQfQCnCcupncxdrKdrDDDtSgVNOsgkLTD5z6VFuxW6dxXBqixk1KeaaBQO4
u3ilVaeBkYpdpHSk2SAXJqzHECOcVXBCmrEbbutZSZcWSPAu7ovQfyoqZ0Td+A/lRUXLujp
7lEkgKkZO0fyrir+1aGYnGB1rrvOBI5zwP5VWubWK7Xkc9K+knG580mYFrdMIwCc1qW+oBB
jFJ/YjKuE/OqctncQtggkVnaSHc6OOYNEGB4ppnUDk1z0N3PbEp1FWReGUZxg1adxF2W454
NM8/I64quMvzTW3gGmImaYZ5am/aF6ZrMkdt5zmmiUg5AqGijdjuVx8zYokvBtPzYrCa7ZR
VWa7kbnOKVx2NaW7AYkvmq7XkZzislp5GHvVi2glmYEjFS02BrWjGSQFvu1tpKsceCMDtWX
BblFBHapZZDjGapRC4l/cmQbU5rCmUY5GDWlITuOapTJk1nJFIwb4nYyV5l4lXbcIpHOa9U
u0Gxya8z8RSAasoC7sDOK9LB7WMapgoDtBBII9qspPcLgLLIPwrWttUWKMf6Cje5FXo9YiP
Wwi/Ku5uxikYH2mcjmWQ/hTVeZzy8hx04roDqEEsmDZqPwq5DewYK/Y1GPahyKUb9TmAJSO
S5qeNJRyQ2PpXRm5jPS2QU4zKyj92o/CpuWoLuZtk0iHlT+VaBlYHnNWIHJwiopyfStC5tw
nl4t/kxy3vWUpWZvCOhBaSnINaDOrvu7YqG38tHBCAit+1so5GEnlDaa8zETSlex6lFe7a5
zV0u4cc1iXcDSfdJVvUV2N/GkU7J5WB2rJuLeIoXAwRW+HrppJnPXo9UcpH4g1Cyv7U3X71
YXA3nrivo7Q9fXTrOz1RZzLYXCguuc7Sa+er+wDMZNoYYxiu9+GOpx6jpF34fvWOY87M+lb
YmLceePQ86KtKzPo1JIrm3S8s3DxyDPB6Um5ZB8wrzzwpqtzoWofZZXMtoxxz2r0p47e8hF
xZtnPOBXLGXOtNymrEMe+Ft0fT0rctNQiliCMcSehFYUbbThxg1Ptfhl4PtWsW1sQzdkAPN
Z04yDinW92UASXn3pZyrDK96tu4HK6kvzEld3t6V5L490lbq1MsaguuTXtN/AHBx1rz3xDZ
7kbf90Zrlk+V3XQ1R4xpU6HMLAb1+U+1dTplylltnE8gdDxGD1rjdbtJNM18PG22OU8V2fh
u9tYbdVnt1nnJ4Y9KMbBSp+0OzDVHfkZehu5L+4aCe+kgVzneCeK2ra18OQgtc36TFByxHz
ZrBvklv75pbSNLdRwRmlXT0sYWu5LyElRnYwzk14nJFo9EZd/YJdUJt5/9Gb+LGK0rrRbRY
ll0zUUupMZKE4pLfU7TVLZZJ7KEbOPlGM1m3aJPKr2UYtuexptO9noVuiazggErfb28pwcY
Aq3diwhVVVh83RgOlR28d7aRF54o7iI8kk81UnmeRmkihAi/u+lZuLkyC3t8wCSIj5e5NC3
k+5iBk1lrckEjaQPSpkkVsMGx6CpcGhXJ5Hklfe6VWlCl/SpHlBXjg1WZsmqimK48BaXA3c
VEPrUiDPOatqw7kgHp1pwz3pNvvRj3rMYhXJyalj4NNAxTlBPTipY7lp3O78B/KionVt34D
+VFSguakdwOOew/lUy3SjjNYMU4J69h/KrHmqD1ya+tasfOXOrsp1dcNyKnljil4KgCues7
nYvWtOK93DBIpAQzadHklFyTVI2G0+lbJnHY1FI6kc80OKC7KEUG1h3GasywKQTgUxpUU5B
6VDNfKRjp+NLlSC7GNZhyTgVWlsGx8o5q5FPnpUhko5EwuzIOmyHqM0waUx+8K2hIR3qOSc
EUvZofMzNTTETsDV2OJY1wFANMMp9ab53NHKkFy2GASoW55pocEcUhbilyghj4AJNZ0746V
blbIIrOmPHPFc00WjJv5/Lhdm4rym/le61aR+SAcCvR9cmAtHGenevMEcvdO3q1ejhY2jcy
qPU0I4JSowhqUQzdNlSQ78D5jipxuxwTXYZpXGJZkqGeQIf5V0WneH7W7RDBrkPnH70T8Vg
gYOcZp+UAyECt2I4qZXexpGy3N7UND1OxLE2Jli7SRHcKw3uFjbZKHjb0damXWtQt0SO2u5
EVexbOTWhH4mu7iPyr/TYLz/aK4P51n7y31L0exLoqBomvhzbxHDmpNR1CVpdisfs/VRSx6
ppYtvsf2SSy3HLbTkGo7m0t7xc2d9HIw6IxwRWdveu0bXtGyCC5PmKzABa6HT9btraKSKQt
KQcriuOa21KGRVlt22+qc1ct5NqEBdp9xioq0oz3Lp1GjcutUW7ufMKBR6VnXl2ogZlHNU3
kKEu3JPvVaaYGDbjljShQiti51nYgnnaVT2qHR9Sl0HxDDqKZ2Z2uB6U7r1qOWMSIy9QRXV
ypqzOGTu7nqD+MLKa7S3jJTzRkNXc+HvFclg0Yd90IOG56V8+2N5F5QtbhQJ05hf39K6XQ/
Eyw38drqHDSfKwP8686ph5Q1gaKSe59PvNBeQrdW7BlPcVXW6kjf72favNvDXic6TqX9m3s
h+zTcI5PFdxc7w4mhG5CMgg5zWSnezKcbG5HciTBZcNVhZjjmudgu2yPM+Wr322PaPmrTnF
Yu3LLtyV7VxGvtE8EgK966CbUecEjFcvrEwkQ471hVkrFxieYeMtLW50gzRL+8j+YHFcrou
pXUcaxlBla9MvIvOtZIm5DA15q9qbTUJEXgZ4rTC1FUi6chuLjJSR0iXdycMIwCeuKfcTzX
EBjaJVyOGxUFnL8ig81eLjGCAc1wVLRnsehGXNEpWBezR0kZpGboM8CpJJ7lkCqijFDgLjH
HOaFcZPNEpczu0CdtBVmvsY3HHpmlSa6XjoO+KUvwOabvGahq/QpMnE+B80YJ+lL5yYyIhn
1qt5nPHFLuB71HKPmJTKxP3SKaSD1ppIA600kGjlE2SA1Ip4qAEZxUobAx1pOIXJtx9aYzt
60zOOaYWyetQoDTLEcrZANXI2BI4rNDYxVqJu5NZTjY0TL7uu/p2H8qKidxu6dh/KisrFGH
DdDI57Cri3ILDBrm4ZxxVoXBByDX2c4XPmkzp4rrbir8VypFclFe8gE1fiu8jrWDTRZ0wu+
OtBuSR1rHinDAZNS+YT3+lAFmS7Rcl2Ax3NUPtUc8haNw4H901Hcw29/G1tJN5RcYyKz9Ns
odPaS0hZpMH7xoA6CCf3wKma4IOc1nhgKR5gopAX/tR9aie5wM1Qa4461Wa5JyKANA3ZJwO
Kckhc9ay1csa0LcE4qdbgXkJApXc7c0i8CopXwDQ9hkckmFJrNnk3D0qeWTOeazp5fm5Nc3
xMtHO+Ipglm5yK89glhEmXJBzXUeKrsKjIp61xyA7RmvYpR5YJGEndm7HfWoAy5qYajZj/A
JaN+VYAWl21qSmb/wDa1io4DE1Xn1WNtvlKcd6x9tKq0rBc0f7RUnlTVy31mGMEmJsisULS
4p2C5pyauHYnYdx6E0LqUeM7CG9QcVl45pwHpRbuF2dBb+Jbq2UGCRtw/v8ANaSeMWcbb2y
jlB7oMVx4U1MgqJQiylUkup1c+r6ZdKohgeFjxg0+W0neNTGwKn0PNczFwy/Wt5biVIxhsc
UuVLY0U76saUZDtbOaQADIyKjedt+c7s1ZtpIwD5ke6gWjMq8haQiVOGU5BrWhhj1zSMrhN
TtuQe7YpkqW7h9gKk+tZaSy6dei6hcgL196GuZE7HYaPrEmr6X9guT5d9b85PWvQ/C/ju7s
CumarH5igfLJ7V4s2p20OswanaNhnP71a9LjFve2iXMWPmGc15eJj7P3raM3g+bQ9ZN5FdR
LcQNuU+naqst9tOM1xej6rNaJ5W8lPStRr4TjIODXnOtc6YwNOW+LKRmqMtyZV2ntVUyEj3
puTmsHNs2UEiCc7Q1cbrNsonEoHWu3mXKHPpXO6nAGiOR0qqM3CaYSjdWOegkKkAVoJIWxW
YqlXPFWEkcHivRrQUtURCVtC4xyKjyKi3tjBNOU5Fc6hYtyH7ielNJIGaYXx3o80bcetNQe
4XEDOW4BqUb/AENCn5fSnLMOnek/QAycUc0oZielDMw7VIwBOafuqEvzS78mpcRXJ93FRk8
0meM0gOTSsXFllRmrEQ681BGcAZ9KnV1Bx61yz1Nkyw4G7r2H8qKjf734D+VFY2Zdzy3StS
vLti7cR9sittbyMOqyMAW4Bz1rnNOuooLVbcgGoZ/K1HUfINz9lSBdwJPU19xY+aOwCyBg+
Dj2q3BcMBhgR71wsevXlq+2O4WYIcYJ6iui0rX7S/wsn7uToSelZOBSZ1cMpwDmriXPOHPF
Yy3lkkqxNdxBj0y1bX9mXLWq3MbRSRHurg1hyvsVdFe5tlllWWC4CFTmhbiOKQ45Y9TTXsy
udxZSKqmLY2eTSGaYuFPIqGSbNUxLsyAcmoJLnkknFFrgXnlwMd6h8zoO9UGumLY5J9qnsw
8rbiOtDVhmlACSa1YAQBVa3hKryKvIMJ0qAJMnHNVZ5BkgmpJGIXPasu6nA3fNWUpdBpDZ5
VXJzism8uFWItuyadPcII8ua5jVtSkwYLSGSVz/AHRWtKlrdicrHNazdG6v2Tqi1SVRwKSR
ZknYzoUc9QetPUjIwa9JGA/y1256VEeGxV0R7o/QVVkj2t1oAbgGlApQrHnFPCHHIpgMxS4
FPKkdRRtoAaqgmrKRxjG4URwhupA/GpSgBwD+NICNo8EkIdtCoKn8+QR7BjA61BwH5cDPag
CZQA6/WtWTIi6cEVnLEsjKiPhjzV6S3mSM7puQOAe9SWtiBWG7GOauwSAgjbVBVcNlgKtwu
3TAoaGiyBknPNZt7FuIwMVogEdOtK0Zl4wM1K0KaOf+x5mwF4J5rtPD99LaKsDufL7A1mrZ
7X5ArTgt/kDY71lW5ZxtIdO8XodbDL84lUjHpV8S7ZNyniuXt7ho8Kx4rYtLpZU2k8+9fN1
aMoO56cZJo6KFvMAOe1T4x2rHhmaI8Hg1cF2WFYJlE8jgdqzLxRJGeKnebOaqySDHXNO4jn
LqIxTHjioN2Ota94izRtgcisQ5V8HoK9ShLnjqYS01Q/fk5NSghRVfIzipxtK81tONiU2yM
5ZsnpTlByMUAEH2pHcAEA80rdB3HNJvO0cAdacsqjCqOneqqud2Bzn1qVQO1NwSQKRZRmGS
WpGck8moS+OBSqR3rHktqPmHZpVPPNOGKTHzUnYtMeW4wKVTimFlpNwPSo5S0y2JMAUqOd1
RKuQKmRMVyySRsmWWkOevYfyopjj5vwH8qKz0LueIRTMjgsPuDJqtPc/aU2lMHdndSuUFoM
NmR+D9KddNZG2iFqh8wD5/rX2B84VMtk4+UnvUkbvHmRHP4VGSASegPSrulrp8l8sWrSvFa
kZLJ60wKjPIz5aRiTznd0rodKma7hFsmtXNq6Ddy5xWPqMNlBdH7BKZYiflJ9Kq5w/XH0qQ
O5/tvXLYR/ZtSjvkHB3HmtqHxNGQI7q1fztuTs5rywMQcKzAexrS0vWrvS2meAK5mXbl+SK
nlQ7noL65ZzS7Es5yw64FVp/EOjxDMwkRhxtPWuJs/EWp2BnMDAmUYbcKZHf28huZdRiMsz
r8mP4aSgh3Ozg8UaNNdpBFHKGkOMkV1yXdvFEShB2jOBXidrK6X1u4O7DjA9K9WOpRKoi8o
D5Rk/hWU4K6sNMjf4l6fBK9vJYsShxkVG3xRshxHYP+NebagFbU7kg7RuJp1jbRXMrRzzeW
AuRnua0VKIrs72b4nrJ8q6ecVRk8eq+SNP5NcU6MkroxyQeD7VctLFLiymuWuAjR9FPen7K
PYOZm1L40uZCFSyQDPeqUniTUHkLReXF2+UVkWwha5jW4YrET8xqS7W2S6ZLVt0fY1aikTd
jZJ5Z5GeV/Mf8AvVZt7dZSoL7c1TFSx/e64pgdRb+HGuEHl3nXtmrC+DnY/Pdil0W7s7a2/
wCJoTs/hKnnNdTeaZb3enRTW85WVl3AZxxWM5OLsbRUWtTl/wDhDueL5Rig+ENg3G+Uir8c
I+TJfcTjk9a6aLS9LSOFrrJZ1yQDWcqjjuzVU4vRI4hvCyAAm9XBqWDw3Zo+Jbrf9K7xdF0
24sWghQq+cqSapnS7DTUladw04HAz3rNV09LlextuYMPh/RsmN2beBnNQf2FpodcO5UnpWj
brEksrM3zyjAHpSw25SXmQEg0+aXcORdjKbRdHzJud1Zei+tPhTSbWDypLdZGP8ZHSn35H2
pySMiqZCmPdt5rVXau2Q7LZGlappXmhoYgW9fSqmq/ZWbagPmVXjgZf3inBPaj7M5cuxzQl
Z3uHM7WsVNmRjFSRRYNWxb5HSpI4DzWnMjPlZAqfNU8cfz1YSA46VYig5FYzqJI1UWKsBzk
ip1TAxirGzFGzArhda50KFiEKM1NG/lng0m2kxis5e8UtC+t3KFwatx3hZAD1FZUbDG0mnL
JhwprjnSVzRM1xOf4qRnDd6og+tPU5GM1koA2SSEVm3UI++taBXPFNePMbD2ram+RmctTBY
+napVJxUEx8uZgfWm/aGHAr17cyuYXsyyWbGBTO/PWoPNY0eYTQoBck+bdxU6k96qBqkVuK
biCZMTzTgeKhzmnA1m4lJk4enq2c1CKeDjisHFFpink1IiZFRZO7mrEZrKeiNYu5OnSrCdK
hTtU6d68+bN0PfG78B/Kilb734D+VFZXKueHm2fVLp54IVhQcBB0FVb61+xShA2SRk4qVLi
WyR0jYsG6Gqtz5zyB52ySOK+0PniE84o4zgjJ9Ku2lmLuJ9p+dRnFUjlSARyDQAuNoIKkGr
cyWK6fE8MhNwc+Yvp6Vsv4g0648NDTZtIT7YvC3A9K50FSeRtFIAJXYMdaeLa4EAuDGfKPR
qiBHcZqU3MxthbGQ+UDkCqAiwS3T/wCtRyR3weM460Ek4y35Vea/8zShYeQihW3CTuaTApx
MVniJ6Bq3r7WpzMyqRgAVzwPzfTpTss7ZPU0ICSRyzvI3zEnOK0LjTvK02G8NyjmU4CA8rW
eBkYzUiROy5AJx3zTAOpyT04pAu3OG+X0BqRQMkgfLnn3rR1H+zTDB9iQh9v7we9IDJwRx1
/wpwUde1W4c7DEkYYmn/YpQvzAD2pgUwoNOXOeelTyRbGximbcDOMCgC3Zr51wiPyM8AnpX
XxJLcLHbxXL56Bs8AelcZbNscH3rvNPjBtYppxtgH3gOtRPY0huRXS3X2hYDIAIwANldBDb
M9qEtmMtxty+f4RVG10n7fPcT2syw2q8jeeTWnapLbsRE5YEYOOprhrT0sjspx6sjdNTSCO
CEl2fuOoqKe2CWrSTvvnXja1bdsJgBOyFQDgAdakubZZflEIYtyW7iuL2zT1RryJnM2cG67
t90IBLc59Kl1C2aHUmaNSFz0Fav2JI7lJc/Kg6k1lzM0l25Mgxnsa1jU5pXRDSSKQshLcPN
N8qCoWjic/KuBWq4QJkuCvpVUiM8jAraNRkcqKyQjONtTC3QdetTR8npTnBLgjtUyqO5agi
AwqB0pFjANXAvHSmbPmPFT7TzK5CEL2qaMAEUFD2FPQEHkVlKV0NImI5pCOafxmnEDFctzR
lc8U0809+ATURPvW8NSGMdiOV7VZQCeEFT8wqq3INQpNJbyCQHgdvWtnTcloZ8xrQsSCjD5
hUiffxmoIriO5xICFb0qxGMSjPQ1xzVnZl3L0UW4j3qWW3CjAqzBHhV4qw8O9OlSo3IucXq
dixzImc+lYgfHHcV297EwB+XiuJ1GFrW7JYFUboa9HDVLrlZjNdUODGl3VWWUYxnmnhySPS
u3lMlIsg08GoVOaeDUNFpk2aeDxUIYZ61KvSoaLTJQ1SAjNQZpVbnFYuJdywfu5FOViKh3d
qkWsJLobRL0bAgVZX2qjD1FX4hnFeZWVjqiiRwd34D+VFTtHz07D+VFc10acp4RZCOWHDjJ
FVr4/vBxwBiltpNg+X86W4/egnPavuD5sZp1z9lvVkP3DwRTb6MLctJGMxv0qtg4Aq9aTow
MNwoKgcZ7UAVlgleEzIPkBwTTZomgcI3cZrqLG2gfw3cR7tu6Tg0txZ6ekkcUyGZ/LHIpXA
5KirgsbiadlggbaWwN1W/7A1ERtI0WFFNMDIpR17fjVwabeGURtAV960o/DbsmTN8xHSk2B
nWcCzxupHzdsVfg0F7kD7PMW9cjpVW4tbrTn2HdnsVq7Za1qFsPmiLJ9KTGjdh8E2/kLJLf
fvCOFHrWJNolxbXxtpPlTP3ye1b0GtQ3NoZYWKzx87T3qrcX6a5p7R/6u5i5GO/tUrmvqMp
No1qB8t+v0zVc6XhiFnUge9UvLZSVdSGBqVEYHj+dXYknFg6P/rgMe9Wl01mOWuhz71VWPI
+bJqxHbsR3b0xQBqWVpY2zAzOs31q9eRaddWjLHbrGQOGHc1mw6fMyAt8g960rYQwyImRK4
556Cs5aami10OQeNo2K8gqe/atGDVNQWMReZkdqvajab7t3xhj1x0qCKyx2q009SdmWYNU1
AKEWQID1xWhHqmovGIzPjHQrVOO1x04q5HCR0rOXL1RpFyHm71BjkXkmOmKmW5v8jN1J+dK
kQ9KsLED2rGXKuhor9yAG6OQ9y5z2pyQEHOSSe9Wwgx0pCtY866ItR7kWwg7SCRTwvNPx7V
IqAnkVMpaFqIsYAUmnYOc08KMYxUgQY6VxuetzdRGAcUgFS4AHSozwaz5rlWsLil20gNSDF
DkIMd6azVIMYqJyB0qI6sCNzkGos84p5Py1ETXZBESYNVeYZWp2PFQSdOa6IaMxYy0uBFIF
boTXT2wjlQF2UY6c1xUow2RUUN9NFdoZJ22IemadXD+01RmqltGesWSCTCgYFbK2WRjHasX
QZRdpFOjAoRXZLEAvrXFCFtCmzk9RssIQq1x3iPTN+lmVR86c16jcxKf4Qa5LVIBJbyQhfv
Zq17jUiXqjx+3nzw3UHFaCOCBVbVNLl0+7Mgz5bHP0psEmR1r17qSujDZ2NRW44p6txVVG4
4NShjjrWdi0TBvmqdDwKpgnd1qdG6VMkWtSzT1wOaavNLjtiudmqHZBNTohbpUKxncOK0IE
46Vy1pqKOmCJYYuBWhCmMVFFGSQAa1IIAAOK8StO52xVgZRkcdh/Kir7wLuHHYfyormUjSx
8yW6jZmlm+QnHQimW7cYpZzkV+gHyxTxnrS5PaikoA1Fu5E0IRr135zW7p95ZSusxJEgQAg
1y24DTwuf4ulPN2VCrHHtx3FAHVx3sKTYlIXacgjvUsV+j2zl7jgtwM1xbSFm3M5JNKxcRB
Vc4zmiwHYfb4S3zSKe1C3SO+U+lccJWGMZqeC5nXPOBRYDrm8uRDwHI9axbi9vYS0ZjUIeO
lVYr+4jDFTmklupJ1xJ1oHcrq8iSFlJBbrVi3eSKZZUOGBz9ajVM4zVqOPpgUCLxtnvWEsY
Ge4qePTMcyyKp7io7eJl5RiPWrscBc9Wx70irAlvaRnqXPtUwZhxDEFHrUyQoOAMkVKFXGO
lRcpIriOeY/M/HpVmG0RCCeoOakQYqUMc1EmUkQTp5kxYjAxwBTUhAPSrLAZzQoFJNjshFi
FSrHilXHSnmobLSQBeamAxUQ6ipc1jItD9w6YpePSo8808HNYtWLHDHpTl+lIBUgGKzlI1i
SKMipOAKiU4p2eK5Wagze1R9aVjTMmqihMeBz1pwOKjU07NNoQ8k4qF8j3p5NMY04ITISaY
akKZOabjFdaZkxADUUi8VYGKhlqoPUl7GfKtZN5Ex6fjW3IBmqrxB22kd812xlY55K53/wA
N7WSPTvOuXJBztB7V6GZx+Vec6LqPk2sUKYCjFdbDeJL0P61wXvJsvojWLJIRWZe2KNl1I5
7VMJFSNnJ6e9PSRLmIFCDSbXUR51remrIskTpwRwfevOGR7W9a3kGMHj3r3u/sFnhcEDI5F
eX+I9IDbp0XEqc1tQny+6yZRvqjDiYbamU5as6KbD7G6itCM5OfWuxkomFTp2qFRmrCL04q
JGkS7AmRmpfLy9MhPFWkXmvLqTabOqCHpEMdKtLGQBikjQnGBVyKNiQMV5lSp3O6nHUntYD
wWFbNvDuHC1VhQ7QAK27OL5ea8qrO+h1xjZXGvbncPl7D+VFabxDd1PQfyorBNjuj46j61J
KOPwpkQwvNKxJ7V+lnyJXxzS4pTw3SlAosAgOKMDrTmXgUgHBoAVaeEyc0xQTjHrVtFwOaY
DIrYzSFehqU27Qna1OUlcFeDUxmEow459qAKo4pwHNKUOeBxUqRFm5oAkhjz1FaEUQBGBSW
8OF6VoRRqB05pDsSW8Bxk9KuABQAKjTjFTAACs2zRCqPWngCmcdaUcmpGOBNPHShVHenhOK
hstIMA9aB97FO20bam47DgOakApqjipVUVDdi0Jilp2BTe9ZX1KsKBThx0pBxShualjJ0Pr
Ts1DmnhjWEo6lokHWnjGKh3DvS7xjis3Bs0uSECmnGaj3UueKai0Jsd0ozTM0bqrlFcczUz
dTS1NzVqNiWxxOaSm5o3Vaiybi5qKQ8U/dUTnNaRVmS3oQlcmmMOeO1SE4qBmIzXSjFlq1u
tkyqWxXXWVwfL3K/SuDiBkuQPSupsXMUBB7jFcteCWo4yvoX7zWpXtzDGSSxxXRWUqafpMM
l1L5ZccZP3q4S/v7bSI0uJ8YzkA96w7LxvDqHiFLnVA5toziGAcDPvWcaUprmBySdj2ITyN
EJBEQp6ZrmtbtjKruoxkc1tJq0N5ZxySTAEj5UQdBWLfX9u+5Iy2e+6klZjPL7228jUWA+6
asQnIWreqqrztt9ar268DPUV6afumXUtxj1qwq7hTY1yoq3FCcZrmnNI6IK4sCncK040zji
q8MQ44rVt4dxHHFePiaup3Uok1tF04rVgtwBnFFtbggYFacMBArw6lQ74RK8UB3YArat4iq
AVBBCQ+cVqRRmua92dE9FYmaI5H+6P5UVceJsj/dH8qKpJnNdHxQEApwQYp2KUDiv0yx8qV
5Y/lJAqDFXSuRioWhO7ikBCSTgCpki4+YULFg571ODgYNAEaoFbjpT+9IetGaYDgBnOak47
VX3HfjtVlAeCKAJAeMFaswruPApkcZYjitK3gANJ6ASQodvSraJxSqgUVKAKzbNEgA6VJQo
p4XNQ2VYaBmnqhHQVIiVKEFQ5FpCRqe9TqvFCJzUhXBxWEpmiQzbRipQKQgVPMVYhAOelSL
S7aMYpN3AXNN70tFILje+KXmnqATT9opOVtB2IxmnjNMI54p4BxSZS0F3AdaTcDTT1pO9Sh
sfkUueKbRniiwrik8U3NJmkLVSiJiFqTcKaTTc1ookXJC3HFM3UhPFNJq0rE3F3800k0lNL
VYmNY1BIxANPZutVpX+Q1okZti28yiY84reW7VLcDJrjJJWRyVqKTV7uM8HIHaqlS5yFKxa
8TvLf4y3yR9s9aj8HaZb3OuRS30TPbqcgDvWh4Xsf+Em1vfdnZbRj5l9a9RhsdJtJN1tapG
sfAIHWplPkXIhpXdzSa6s4bXdZ2aRqBj5lrkNTug7O3yg98Cr2ravGI2AcDA6CuEvNUMrlV
PXvXNGnzM0bsE8ivcHnNSQrzVWFGZ9zd61IYuRxXTLRBFXZZgTIwRWjFGQvSobeLmtNIRtF
eHiayT0O6nASGDoMVtW0BCAEc1HaW4JGa24bcZGPSvFrVbnoU4j7OAkDIrTWDBGKbbQgECt
SOIADNebOWp1rTUjSDaAccVctoN7j0qTysx9KuWcIUZrejDm1OapU0J5LY7xgfwj+Qoq/Io
3D/dH8hRXaqRxc58GuhFNGeSOo65q1t3dqdE5guIp1RWaJg4VhkHHrX3rfY8ReZTwwONkv/
fB5pcH/nnJ/wB+zXpQ+LuvqoRNB0fAAHNsvag/F/xCP+YDo3/gMtc7nV6R/E6VTov7f4Hm2
GHPlSf9+z/hSHcf+WMn/fs/4V6R/wALh8RD/mBaN/4DLTh8YPEJ66Do34Wy0e0rfyr7w9nQ
/nf3Hmm1v+eMn/fB/wAKCp/55yf9+zXqi/FHxacH/hGNKIPpbLVd/jB4hVmVtA0cMOoNqtH
tKv8AL+IOlR/n/A8vw3m/6mX67DWlChABMUmP9w136/F3xCxGdB0cf9uy1Z/4W1r5UA6Jo4
H/AF7Cl7St/L+I1Tofzv7jhY144jkH/ADV+IMMfu3/AO+DXdwfErxDMgZNB0pgeARbrzVxP
iB4k/6AOl/9+UrOVSt/L+JapUP5/wADgF3H/lm//fBqRQ//ADzf/vg13w+IPiQg50HS/wAI
VqQfEDxF5e46Fphx1AhXNZupW/k/Ev2VD+f8GcEqMf4H/wC+TU8aEYGx/wDvk12i/EXV84O
k6b+FuKki+IurOf8AkFaaD6GAZrN1a1vh/E0VKj/P+DONCHtG/wD3yacFYf8ALN/++TXbD4
hauwIOladkekAp48c62wBGkad9PKXNYe2rP7P4mnsqP8/4HHKp67H/AO+TSkHP3H/75Ndj/
wALB1VCVOl6fuHbyRQPHusSsRHpOnsw7eSBWPtKt/h/Ev2VH+b8DjcHsj/98mkIb/nm/wD3
ya7J/HusRkB9K04Hof3SnmmH4hasOul6djH/ADwFXz1f5fxFyUP5n93/AATkf+AP/wB8mkI
4+4//AHya7P8A4TjXOp0fThxn/VLUZ8f6sow2l6cD3Hkjilz1v5fxDko/z/gcbg/3H/75NL
h/+ebf98muuHxB1XP/ACCtP/78inf8LD1b/oFad/35FWp1v5fxF7Oj/P8AgcipYD/Vv/3ya
Msf4JP++TXXf8LB1Y/8wvTh/wBsRQfiDqw/5hen/wDfkVPNV/l/EOSj/P8Agzkfm/55v/3y
acCcfcf/AL5NdZ/wsHVv+gZp/wD35FOHxB1X/oF6f/35FLnq/wAv4j5KP834M485J+5J/wB
8mkAbP3H/AO+TXYn4g6p30vT/APvyKb/wsPVAf+QXp/8A35FCnW6R/EXJR/nf3HJYb+4//f
Jpp4/hf/vk11x+Imqj/mF6d/35FMPxG1fP/IK07/vwKtSrfy/iJxo/z/gcgzHH3H/75NN3H
/nm/wD3ya6//hY2ssQq6TppY9vIFPPxA11ULvo2nKo7+Sp4q1Kt/L+JPJR/n/A4rn+4/wD3
yaOf7j/98muvPxH1cf8AMK03/vwKT/hZGr/9AnTf+/Aq+at/J+JPs6P8/wCDOQOQM7H/AO+
TTNzcbd2T6riuxPxI1fH/ACCdN/78CsLXfEt14gkia5tba38sYxDGFzWkJVG/eiZ1I00vdl
d+hklsdTzUZekLflUTNXUkctxxaoHIOT2oZqgmfahIrRIhlG5IBNZsjZyPWpp5su1Vi2e3N
aog3PDGsjS5JIzxurrp/EReAsrfgK81SM5yOtaUKyMAC5xWbgm7spSZq3V/PeE+hptvB0yM
1JbQjaOKvRwcjBxUtqOiLSuLBF7VpQRcjiooYTWjBHtI7151erY7aUCxbRHfWrHD04qC2iL
MMVrRwNgHFfOVp3Z6EIFu1jAhHHNasCEgDFU7a3ckda3LW2PDHgV5dSZ2wgTwRbUzjmrsMZ
PJpiR/MF7VoJEAoGayirsJuwIhYgY4rUtoMIeKitYAxFasceBgV7NGlyo8ypK5DNEfM/4CP
5Cirk0Mnmfc/hX+Qorq5TG58HeQQKYUbPStF4x2qEpg9K+wPIKfl85waYwx/DV/ZnjFRPD3
NAFAj5j8tPT7644ORTvKYOfrUsUB8xT7ikNEGoXFxF4vSNLh1RZUG0HjHFXr6AnVJz1y3ft
WZq3HjUD/AKbR/wBK6K7izqc/1pIp7FBIDnlc1K0eF+7zVpIsc1IYdwouBi6/LPBo+niOZ4
yzuSQcdq09K0mxn0O0u7p7p5ZgSSspAqh4uTZpmmj/AGn/AJV0OgqW8LaezOEUIxLHsKyk9
LlxWpF/Y2kf3b0kf9NzXOeJ4/7G1SH+z7i4jVkD8yE4Ndd9v0Yr/wAheAAjA9a4/wAZXVrf
6vD/AGfKLhUiCkop60le+pT2PonwT8M9Z1Xw5o3jWLxDpUG+JZBFcEHP+8K6PVfDOieLpri
zWBNF8UW67mRF2xXQH8Sexrj/AAzD4cn8G6K5tb6G9W0VZGjm2qD/ALtWL/WL3R5LSZZHuv
IkDQXD/wCsh9VJ7g0uTm0RvzKCvI57WvCus6Bp8F5qEaLFO5UbDnYR2PpXlPjf7XZa9DdxX
EixzKGABwMivfjqv9sfDufTrmT/AEq7u2uY5HOcYGTXjfjK0F34Z85BuNrJuDeqHrWSjyVP
IidpR0NuG5S8sbS9B/10QY/Wuf8AGeoSWeiwWkEhSa5csxBwQo6U/wAHXRu/DYgzue3kK49
j0rH1f/id+P4bBDugtysZx6DqaUYJTd+gpSbirdSfwNqEk013pk8zOZF8yIscnI612cW0yL
I33QCzD6VwerRx+HviDDc2g2WsjAr6bTwa67XLkafoN9do2AybY/x/+tSqxTkmuo4NpO/Q4
3Sp7vWfHBdbmQw+a0pAbgIOlegSOHct69q4zwHabLW71Fhy37pD/OuwjUsyqCM9TnsPWisr
y9AhtcZkZ70fiawh4q02S/Nna2F1eSAkDYwG4irv9qzD/mWdR/77FLkkVe5pDjvSnrzmsK5
8VWlhIkd9o95al+QXYdK3UdJY1nhYtDKoddw6VEotaspO+iAYp2RWbq+sWeh28EtzDLP9oz
gIcYxSQa3Fd2a3EGkX7q/IxyKXI2rhdGix9KjYnHNZV14gSyiM9zoN7FEDgyMwx9Ks2epWm
qWP2yz3KinaUfqDVxg9+hLktiZm4zk46U3eOnNV7y7stPtluNSl8sMcKi8k+9U4NYS7Tfa6
FfzR9nDABh6itlEzbNNnItLsqcFYWP04rlPBE9xJe3wlmeQfZ84Y55zWzcanIlhdY8PXybo
yu52BC8dawfAvF9qB9Lb+tWtIslv3kjrcg+tHFJmkJwKkdxSQFyKgLDPNI8vaoy2eatIkcX
zUTHFMLc0x3q0ibgzVSupSEK1Mz1XlG9cmrSIbM1V3t1pzQFRkClyI5sVdwCgpkkMMRI5rT
t0GKqpCT0q/ApDVLZSRoQgAAVdQZxgVViStGBMkVyVZcqudUI3JYFb0rThTgZHNRW8XNatv
BuIyK8DEVrno0oWLdggGS1dBbRKy9KoWtr8wGOK24IQo4FeJUmehCBJbRYcVrxwsQADgVBb
W+SK1I49orz3K7OxRsNjiKkDrV5V6DvUaJyDV6GPewOK7cPBuSOWrZIsWqEYzxWrbW7SMT2
FV4IWwOK2bSNlXkV79OKZ4depyrQkltyHHy/wr/IUVdmU+Z/wFf5Ciun2aOH28j89mJ3e1K
oyM1LNGMcdcVBhlHWvobkWH7M9BSvFAlv8AaLq6S3j3bQWBOabGTvFV/EMRl8OxBEZyk247
RnjFJjJjBE8CXNtOlxC525UYwadHCN47jIqroVxZL4eFvPeRW8qyltrg8itFZ9NDqDrFt6n
CtSuVbU5vWOPG5/67R/0rpblj/aE31rmdQZbzxmJrTM8bTphlU4OMV1d0g+3z45wc8UdRW0
EiG5RmrPl4HSqNxqGmaXcC3vXuDLtDERLlQD0rV2I0Uc0LMySxh13ccGs2ylE5vxoMadpfu
Wrd0BinhfTmChl2EEHnIzzWJ42U/YdMAUnG7OK3NBU/8Itp3XIUj9amT91GkfiOY17Sjoeq
QaxYQq9s7bthGVVv7prvdCv9K1FrTVJYkXT94a6SKJd8ZHVRx3qu8EFxay2Vwu+3nGGH90/
3hXFWk174P8RPbyq8tlLw+3o69iPenfmVuoW5Xfue1av490rV7ssPC0yWKARoI2CMFHQ4FR
vrGmahpc1patczxlQTHIn7yA57nuK5MFJEjlhYvE/KMD19qefFWleFr6Fr8XUkrKHUQgEbT
1BzU06rUtEE4cytI3bZnnVIA2FCGNVH9z1+uawXtUnt7zT2CtG6tHx0GOlb+n3+n6jFHqum
xyrDcFsJIMMo/pzWDAzLNKxILrISQOi89B61ribcqkjOjdPlZwXhDVY9DvtThvDtAibAP98
dKueB7d5ru/1qYZYAorH1brWV4xsRaeJpyiHZc4kAA7nqK7bQLE6d4ctIGXEk376T8elZ1G
uW66lQT5rPoZPjazNzoUF+q5e2fax/2T0/WsnXdeW/8GaVZq+bnJMw+nAruLi2W9sLuxcZE
6ED6jp+teWaZp0lzr9vpzRtu83a/HYHmppNOOvQdS6enU9G0a0/s/w7Y2+MMw81h7mtBCVl
EikAJ8xJ9BSzBBMQv3V+VfoKjT7kwAyxhbA9TWV7vU12VjLs9f0SXUZIdK0iSS7wf3kIAI9
a0P7Qujj/AIleo/8Af0Vw3g+5g07xFM97J9mVo3XewIANdmuraVtC/wBtxE+26tJx6WuKDu
tTk/HN1LcT2SvaT2/lxsB5xyWya7PTvl0TTuuPs681xfji7t7x7BbW5+0+WjAlQcDn3rsrJ
v8AiS6eCTlbdcUqi9xERfvs5z4gH/QdMI9Xre0KZ08J6YFkZcoeh96wPHuW0/TCFJ5fPtWt
pL7fDOmpg5EZz7c07XggvaTLl8sOo6dJp180phkbdlTyDVO0tLPTLF7KxEvls28mUjJP4VK
ZPU1CxBJxycdzVpaWE2c343J36ec/8sq6eKZ49K0+NJGVfIBwpxXO+Lbae7tbK5t4zIkabW
28kGr1tqumXGnWiteLbSRRBGWRTkGr7E31ZrefI9tdhpHIMD8Fj6VyngZiLzUDn/l1/rW79
tsEtLpxqEcmYmUKqtkkj6Vg+CwUu7/cCB9mxyOvNO2jDqjq93vSE54qPcPWk8wZxSsIZIvO
aYxO2pGO7iom44qkhMjOMVA7+9SMcCqshq0SxjPz1pjSDYajZ+cUx87DVEtlWRsybgc1o2z
M6gGs5FCvlgTWzahWAwMGkwsXoYgV+7VqGLB4FJCBjGKvxRc1hKVjeER0MftWlbRncOKjhj
wK07WE7hwK8bE1t0d9KHcswxcjitqzg5GRxVSGEllHFb1rb4jya+fq1D0acCzbxgDIFalvF
nkiq1tD8tasCdABXl1J3PTpwLdtFtYZrTWAdxmoIYTvGRxWlGuFrGCuxVXYZFalmwoxWxa2
aheVyabZxZ5xW1bQrjmvcoRsjxMRVu7CQWpAGRV1I9o6VKoHAHaptvAr2qCPErNsim3eb0/
hX+QoqeZf3v8AwFf5CiuuzOSzPz3kGcfSoWSrcmc/hUePmzXq3OsqhOeKtQSSISVPDdVIyK
f5e4UgQIuR0BzQ2FifzMkZgt2PvEOKUMTz9mtSP+uQru9M+HcZ0aHVPEmqtYpON8dtbR+ZK
ydmb0FWoPCvw7B3XXiC/Qt91JEKFh6g01FvVFKWtjzvznIWOGKNJCPlEcfJ/Kt3SvAviXU4
JLr7EbO2Xlri7Plgn0Hc5rrrPX/Dvh6z2+G9HjW4XI/tC8Xe5P8As56Vn3N5qmr6pZvq+rS
3kTyK5YNhEAOegq40+rJcrMy73wj4l04RrcaOk+8ZVlQOQKzJ7HUg5S60+4jIG0L5ZA/Sur
1nxDdw6xcXkN1KULfNLEcgAD5Vq/oXivUJrS8eXU2DBFZFcgsfbpU+xvsVzpOxwGXjAjntw
QvIEsR4/Onl1ZVHyonQKvAr0zTtbur68t01E2VzDIcFZYxnHoaoy+IfDy3MdvdeHrDy2d9z
quOnSs3Qb1uXzo4EquQCwwOuDTlKsipKkMu3oXXOPavS7tPA0OoQQz6PEsEoUmVJfu5Galt
rL4a3d9cRXEX2OGE587z+GWoeHn0KU4nmEkg2hSqqqdEReFrY8NxWl9qbQ3tpDcRJET+9i3
bR9a9Kn1f4Z6JD9g8K2cGoXMpHnPdNvA981kRa/LqWs6jp0NnplrbeWA5tUA3/AI1rhsI6t
RRuZYmuqNNz3Oa1HV9It9ehisSgsUh2OsSYAP0rFfT7r7I2pxQu9nLIdrqMkfX0rT1m1toJ
Ha0RYtmAB6n1q/pPiBdJ1drJrhFjaNQWYcFzXtYnLIqHK5nl0ce27qJy5KMAstssrDpvhLH
86ZI7FixjcDpyhAHtXrkjeN9Ovt8baG0XBDm3EnX1ra/4S/WriH7He+HdEvFKjIFqEDHuRX
jvLZRdue56kcUmr2seDBwSCGwQfypfORWLiK3R+7qgDfXNe4XWl+DbyEXuq+DBBJ2a1uNoc
/Sq1lpPwzupDK3hW9R422mPzdwNL+z6q2aK+sR6niRdR3H50wSLnO7GPSvomU/D+0vFjh8E
QzKPl+YY/wAms/UtN+E96DLe6DdWTKcf6GDgH0NafUKi6oj6xE8Fkkjb79vbFie6Cnq8I5W
C2U+yCvdtO074Z6fMy2/g2+unA3q90d2R6/Srwj+HOvebDfeEjaMvBe1i27R65p/UandAq0
T5+3qwy9vbsw6fuwc1HLKpPzMoUAAAcY/CvbLv4WeAXnU2viee3SU5EUhyyitCz+HXwv0pW
F/ff2mG5Mjz4x7VCwNVvVDdaJ4A13GYwrJFIAcqHUHFVJrjewJKIoGFVeAK+mJvCHwSkh8l
LUq+Mjy5jn86zLP4f/CRpnkSwvZVHaSXKitlgai0IdVHzg9zHjG7P0qA3Ck8Mv4mvrmDTvh
VbW/2HT/C9pdSgYBWMyEn3Paqd34Q+F1/ZKmq+Ef7Nc5BkhBXb75rVYOaRHtEfJ4vGhBdWa
MH7wPOaiGql22iOFu+BFmvp2y+HXwn0uZdTh0+71QhsJFNISjn/dxXdadpuiQQCa2+H2mwg
rlR5YBH1zTWDn1F7RHxYmqHoBCueo2VOmovMGjiRfn+UiGLnH4V9hXfhTwrqSD/AIorSppl
fe4iK5B9+atR2/hHwvbvevomh6JbqMu8xXzPwFDwbvuCqHxm03l8SxSKfdCKYLlG6HH1r6U
1L4rfCecPNezWd0Fbb5SWm4sK5zUviL8AJrVyPCUtxIeAsVuYzUSw6W0kUpM8P83PIOfpSF
812Ws6z8G7yEyaVomu6fcH+Dflc1wjzQmRzFuWL+AN97FYOPKO415OSM96hdjVV2JlJ5608
NSJEPLVIq7uKQDNXIY+BQBXNmWAIFaNrbMqjNWIk+QVahTNZykaxQ+GPBFascYyKqwxmtOF
CAK87EVbI7aUCeGIYrYtIAcVWtIC5Brct4SMAV87Xq3PRhAs29sAVJFbcEIwOKq2kPIzW7b
wdD2rx6sz0KcUOt4AMcVoQQqGBxSJEeKvwx4FcLlc71oixEMnpWhbRb3wait0JXBHNaFpAw
OSO9dmFpuTPPxNRIuQxhBgCtGBM1HbxAkE1fRQBgV7sF0Pn5yvuOjjNTqMZzUyqGjU+lOZB
ur1aGh5k5+9YjnA83/gK/yFFTTqvm/8BX+QorruTzH56yDkfSmFRmp3Q5HHaoyMdq7rnTYR
T0WpowiXETOMxo4Zh6jNRqPmHGamX0xx/Ok2NHo9hr6X0Wvo2qJapNbKsG8gEgD7ozVaXWt
GufDumtrl6b+9t3CJaxKP3aDuT3rz+a3iuNvmJnb09BUTafaAErGQfZiK09orahZ9DsPFUu
kateCfw4skVuygBJeDkdT7CpfC8ULWUl1ql0LXTzm3d+p3Hp+FcZbfaNPkL2485W+9G561b
vdZubjT3sU0x4EPJCkbSfWtFKLW5m7p3sdFe2TfaY7CNylpE4MjBco6+prWk8OGW5e5sI44
47WPzSDEyb19eetcfceItTuEhjtNPMYCKrtI3Uirk3irxpeW7Q3etoFaLyQEjGVT0oVWK6j
5Wzr7jTTdxQkC1iEsixFolORnvWe2hxQXcNql3HJLvKsZxhFrihDcsf3mqXLZbdw2AD68UP
p8EpzPPcSnuTIeal4mA1TaO8i0mztvEM+nXfiPTgeJAXOYwfSmpYeEDrjJe61asASGycwsf
pXD/YrGMcW6v/vck/jTRaWa5K2sfJzhh0rP6wn0LUGdjeRaBoPicjStb0+eznjBfyV+Vfz5
rT0mHRZfFNxbvdW9wl5ErxPEpUH2Arz029qwObWMD+6BirOk6WLjWoBaO8FyoLRuDwgrbD4
lQqKTRjiKLrU3BHUeIbXSbDUJlghbEZBJJPJBqjdQ202qNfTxQ2unyxqWlujgqRz8o/Crl3
ostv4ns4JL2W8Vk8x2lwAjf1rk7tVutdv5L2Q3jwybFJPyj2A6V7OKzGDh7sTyaGCmpXudL
L8TrmTVS1raMbd2AZguVwO5FdpafFLwpAYluLa6JiXrHAeT3wfSvKd+AAihT7DA+lKsj85P
B7eleK8dNu6SPYjh4pWueqD4m+D7i7aW5sNYaLsq4Cj8MVBN8QPh6JHe0h1yDdz+7XBJ9ya
8x3MM8nH1pu8hcbs+xNCx1XsivYRPQU+JOgefuuPD2rXMQ6FrhQW+tXJ/id4OuIBHJ4S1iA
jtFcJhvrxXl+7nOP1oDNkYo+u1SfYxPUE+KXhSNlI8GatOBwRJdrgipB8XvDsd2rD4Z7LVT
yFueT+teXA+pqORmA5PHpR9cqvsP2MUe6xfGr4Togmn8C3lrPjDKp3gfjVC7+OnwytF3aR4
Gu7iYn7spCqfrmvDJpSvQ4rInmyxy2ea0jiKljKUEme7j9pe4hYx2/w80wW+eN23dj61Xvv
2lfObzIvhxYCbGP3jDb+QrwKWY/w1EzEnO6n7WQrI9a1f9oPx7fxCLTrLStCjHT7LCN351m
Wnx3+KdmyH+3obpFOTHPCrK314rzXcORyM00tjpmk6k31CyPTtR+PvxQ1CN0bU7OzRxj/R7
dV2/TiuEn8WeK7lHWfxPqEockt+9IyfwrIZvUmoixHSjnltcLItxahqUMhkh1a9jkPVlnYE
/rSTXN5eMGv765uyP+e0rN/Wqq9cnrTw3rSuxk4ZQchEB9hThKeOmR3qvketGeetRawFsyF
upprSVEDxTWNAEgfnNODkmqzSY4xUiNuxTAvoMgEda0oFz1rPtlyR6VrwKKlspIsxr8oq5C
gFQRAZANX4U+bpXJUlZHRCOpYhj4rTt495ANVYY+OlalpF8/FeFiKlz06cTStItoxWrAmSM
VThXArTs0JYZFeHVkd9OJq2MROM10NvFlVqhYRfKOK2YYyq5ryasmdlNE0cIq5FCOOtNhT5
Aepq5Ggx0rOGrNpuyLNumZAMVsCIKg9azrVcOK24QHQZ617WGVjxMU7MhjJVeKuW5JPNIIl
zVhI1C160EedJotQEbSuaeeWNQJwasBo8ZzzXpUlZHn1Kbbuh86N5vUfdX+Qopk7t5vB/hX
+Qore4vYHwAwz+VROlWDjP4U1lzXWmb2Kw4qRWoZR6UAVW4WJRS4B600DgUvSpKFwBTtx9c
0zNLuNIGO3c5ozk0zOTT+1Jodxd2KduqE59acppWGPLUZqNqmtIBc31vbvJ5ayOFLAZ2j1p
2EMzXY+AdJuNQ1K8vUUC2s4SZJD2PpWqvwthu5jJpfi2weyXG+SdtrL6jHer+panpvgPRV8
OeGpv7WNyfNvbiQbQx7Ae1a06bchSaguZmZGUvvGTbhuxEEXzGwCPb3rgLldmsaguG4nIGQ
Mmux0UXEmqSXQX943yuMcdMgVxEshbUb0kAfvmXA+tdFfaxhS/mF5pwJxTKXPFcVjoHFjio
y1IzUzdzVJBcfmlU802nChiH5qGZ6cSfWq8jdacUJspXUuMisW7fHfHNaF0+Wxmsu5OTg81
0pWRzyepBnd3oLU3gdqjY1SEPLGgk4qLJpQ1MAJ9abTiQe1JigBKM+9LikxQAZ96cDxTTQA
cdaALCcjFMP3sU0OQPelH96gBduTU0MeTimKOM1dtU5qbgXbeHaAa0olbPSoIlIArRtlyel
ZTlZGkUPhjJYE1qwxEYqKKMZHAq+i4ArysRV0O+lEsQxHNa8EW1M96z4PvCtmJcqBXg1ZNn
pQRathuxWzYRZP0rMt4yMYrotOh5BxXl1ZWO6nE2bFCF6VqovFU7Vdo6VooPavKk7s74RsW
rdMrVtVxioYhhBgVfjj3JnFa0VqRV0Q+2GZAa3IRgCsiCPEgNbSY2CvfoR0PBxe5IBxmpFP
GKYBleKliTnmvRgjzWh/GOKUA07AHanLgHpXdBk2HzKfMH+6v8hRUszfvB8g+6v8AIUVrcV
mfn8vJp5FNUHPSpMV1sSRCVyMUmw1NikwKEx2GYwKaeT6U81Gc5FUICCO9Jg+lSdaWgBqji
n9qSlFIBpGaUDHanYpaLjGEdcjFXdKsre+vxDdakmmxAZNw4yF/Cqpxg5GRTGTcoXYpz60J
geo+HfDGoR63HDojRa7auNzzNGcA+o5rotT8MWE0l6CY5hp8LTahcxj93G5HyQr6tntXm+h
eKdL0C0isGvtatrZiXuRasP3v+yPQV6vp/wAUvAWoaLFNPZPoPhvRGE72LENcalP/AAAjq3
POTWybjrEmXK1aQXPhVPD2mT6nqAMSzaJ9rDbfuSZ+XPvjAr5xtGaS3Ezk7p2Mjk/xEnPNd
r4u+K3jDxrNqX23y7Sxv1ESWyf8sIAchfqa48soRcdAMAe1DvbUn0JM00tUZak3VFh3FY8U
zPNGecUnersiWTA8Cn5qAGpVNQUmKarSnCk1ZNU7g4Q047iZjXLbpSf0rOmbL+lW5mxIxqj
L8zZrpRzsjY4qIsDT3OKpyPg0wLAIx1pM89aq+afWlDkkUXAsF/agNmkGNuaF6UAO3c0bqY
WxTGfigCbI9aVTjiqgkI704S0AWieakj5+lV1bcKsxnjFNgTJjOK0rVcnFZkYLSVt2acdKh
7DW5oxx4UVegGDVdMbRVuMYrnnsdEEX4SOOKvr90Vnw9q0B9wfWvEr7nfTLkP3hW7bLlQc1
gQ9etdDZ8oK8esd8Ea9vEMLW/YptArJtk+VTW7aKcDg149Zno0Vc04Bir6D5hVKEHcOK1I1
HFcPU9FItRDIrSiXCYqhEK0YORXTQ+I5cRsTwqd2QK0Y0YrnFV7Zec4rUiAIxivcpSPErka
Ajip0GBmlMeOQKeq8V6MGefJIVU3d6cIyp55qRUZSPlNXURSoyK6eaxF7FWYN5nT+Ff5Cit
GWNPM6fwj+Qop86Fzn54gcjkdBTmHPUUUV6L3IWw0jjqKaR7iiikAwj3FJj3FFFaiDHuKfj
jqKKKTENxz1FPA9xRRQAuPcUnHqKKKCgx7ig8DORRRQBEzkfxVUmVHkDuA5XkE/w0UVpEyY
3fubO4GgvjuKKK0EG73FKOR1FFFAC9+opCfcUUUkAuOOoqZenUUUUMcQPQ8iqF4w2HJFFFE
dxS2MGc8nkVQkbGTmiiunoYFcsXOSaqO2SaKKlgR08N2oopAWR90c0E4BooqgId3BNMZuOt
FFADM0biGFFFJAW4juxVpB9KKKpAW7cDPWt+2xsHIoorNjW5eXoORVqIk9xRRWEjoiX4DgA
ZFX48E9RRRXkYjc7qfQvwKPUVv2WAQNw/OiivCrdT06ex0Vp0xuX866jTYg6gbl596KK8Os
d9Lc2ktlGPnX86tIgGQHX86KK4kej0LkMGBkuvPvWjDCAoO9fzoorrofEctY0YFC/L5ic+9
aEQVf40/OiivYps8mslYthFK/fTP1qSGAFv9Yn50UV6EDy5K1y4IRgDzE/OpFiA/5aJ+dFF
dMHqco6ZR5vXsOn0FFFFbDWx//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAA9ADADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD++tmKttwvCqfuqf4R3Iz1
prSbW2lVOCMnancZ4GwY646+tNn/AImHHyJg9x8oP9agDfKWYknaOvJJJVRjPU8/lmgD86P
+Co3/AAUl+E//AAS//Za8SftCfEq2bxJ4gvLweEvhF8NLOa2tdV+JHxGv7Wa50vRI5pEL2e
h2MML6n4p1lIphpejRTNEsl9LaxP8AnB/wQU/4Lop/wVF0bx18HvjdonhTwH+1R8NYbvxYb
DwtFJp/hL4l/DO71JYodf8ACum6jdXl9baz4Omv9M0bxVpZup8291p+vwqkF7NFb/yl/wDB
2D+2Frfxo/4KOXP7Pmm6mZfh5+yb4H8PeDrXT0u2l06T4j+OtNsvGfjrWp7dEIt9Ut7HVfD
/AIalmJmkt7W02qqC5mQfjD/wTI/al139jD9u/wDZb/aB0LV5dPg8IfFzwrpHix45yllffD
fxlq1p4W+IOkalm4t8afqHhzVr6WcSSPDa3NlZ3WxmVRCAf7R3msH42FBkHCJk9QcfL6/1p
0UmWiHHzk8BIwAByc4UEcZ6ehqpG8MiLLbuskEw86GVJBLHNDJ80U0UqsyvFLEUkjZWKsrB
h1qeL/XxsOAGI9OCCAPoM0Afmbbf8FVf2Z7T/got49/4JoePdTvPhz8dNE8M/DfxJ8N9W8S
3NnH4O+MEnjvwfH4pk8KeGdRJiXTvGWlQblg0LU3WTxAiSSaNPLdIbB/0u2FSiMrEhkAzxk
7gByAwJPcDIHJyMZH+XT/wdN3mpeFP+C0HjTxBo3iTU9J1iD4P/s6eJ9E1HSrue21Lwtrum
+G5bPTrrRru2kt7nS722udJs9Yt7uCVZ4LporqIoynP9tP/AAQZ/wCCj+o/8FJv2D/C3jf4
g6nBefH/AODOo/8ACoPjv5RSN9b8R6VYW154a+I0dvCiLbwfEHw1Pa6pONscY1638QQxwwp
AsagH+ap/wWe1rWfE3/BV3/godeeJJLiO60/9qb4m6cUnUxznSdD1oaT4bUoqvugi0ewtY1
kaZjIDDLGGKqo/NvRPOudTs7e0YPcGaCTTLddpZpBNtjWaKVdzukoZxvkAEYV3wg4/fP8A4
OdPgPqnwL/4LCfH7WGsJh4d/aA0LwJ8dvCd08QcXEXiXwxD4b8W+VM/lPE1v4y8K62skUTS
RwrNZudst0N/5jf8E9vgDrH7Uv7b37J3wB0K2ilufif8dvh1pV2XiQjTPDtjrVtr3ji9uYC
h86yt/Bmia9dXIuEdJlURyBkuH3AH+z/8JBqkXwm+Fq69uGtL8OPAqawXKbjqy+FtJGobih
Me77X5oJQ+WWztJHNfNmqft9fs72P7c3gL/gnxpvie48R/tG+Kfh74u+K2ueHvDotr3Tvh3
4S8KWNpdwHx/erOTpWreJ11CF9A0NY2v5LWMaldR29pLaST0P8Agox+2V4T/YC/Yr+Ov7UG
sxWc0nwy8Gzx+BNAlEcFrrvj/Xn/ALC+HGgCD92TZ3niG5sY7pIduywtL4Im6I1/AN/wbHf
Fb4i/HT/guhN8cfi1r2peMfiT8Wfhb+0f4o8beLdTmaS71bX9b0/R9VuJmQP/AKPYxLbix0
uxMawadYWtpZxLEscCEA4b/g7Qgsm/4K7eJWiac3En7PvwLhvT57mCOaWw1z7OoJbZY4jit
5I0wxmlkZyrtKuPhH/gmr/wWG/ae/4JUad8Wbf9nTSfhprNx8ZpfCK+OvDfxM8L6rrGkQ3f
gqHWP+Ed8TaJd6T4i0S7jv7yz1/UdKvbe5t7mzitoYpNzXJ80/rZ/wAHOf7F37Xfxi/4Kse
N/H3wb/Zn/aC+L/gXxJ8GvgRbnxN8Pfg38QPG/hiy1Xw/oOoWV9pdvrfh7RNR06S5s3+zXW
oW0UyPbS3EYlbzHdR/P/cf8E4/+CisTPAn7C37YclssLQKR+zh8V8qVm8x5opD4UWeLfyuN
xCoxUuc4YA9h/4KW/8ABWD9o/8A4Kn+J/hBr37RPhD4LaPrfwl07xFonhzUfhd4W1Hw9cS6
d4rn07ULzS/EF/rOtazdXlrZXunLc2dkDFBbXE93NGBJO714p+wH+3b8UP8AgnD+01pP7Sv
wU8J/Dfxp8QtD8LeLvC+lWHxX0S+1XQtNtvFdhZafqesWENjqGjXlprptLF7ez1KyvoJ1sZ
9Stbhms9Qe2lfB/wAE3f8AgocZWR/2DP2vysMaXkKv+zr8V2LbigJdD4W4C5LxMFBMjMz8n
FM/4dwf8FDsyxn9hj9r44EsUkifs4fFchEhuDJIdo8JjA2sgDbskFw2dpUAH29/wUV/4L9f
tof8FNvgjp37Pfx58PfBjwr4E07x74f+I0tn8MfDPijQtY1bWPDVjq1lplpqcur+KNft77R
7Y6td3qWT2sDNfiC6jlYwoB9Lf8GogNn/AMFlfhuZvtiS6h8CPj5C24bY2n/4RfTLowyRYU
RIYbPz8gZDpACuH3D8gP8Ah29/wUUMiY/YY/a/Ebx4idv2bfi2AZHKuqOW8JNL5T7Gyu9XB
8nkbFB/oG/4Nn/2Nv2v/gr/AMFafhJ8RPjX+yv+0P8AC3wZa/Cf45aJceMfiT8HPiD4O8Ma
dqmseDANOjl1/W9BsdMt7rUiH0yws7qdDJICkO+aQYAP6a/+Cif/AAUL/bS/Z4/a8+Inhf4
O6z4hX4N/Bvw3+x74h1zS7T9m/R/iH8KBbfGb4k6z4d+Idx8fvj5J4s0jXvgRpX/CK6VJP4
UvtL8NeIN97A97PDBb+a9dx4i/4Kv+N7f/AIKA/tp/s96R44+FV18M/hr+zx8brX4GeF7W/
wBHvPifD+0x+zd8JvDfxg+I+peLNLgvP7YX4d6xoHjWPT/D02q2tppF7q3w/wDFVtpt3dsl
35ftf7cf7P37Iut/tBJ8Tfi18CfE3xL8Z65pHwqsPEkcHx5+J3gXwJ4y0/wDrl/qfgCw8ef
DXwzeJ4P8bWfhTW7yfWLS38R6ffR3Vz5cV0rWyeUfx4+Kf7ZP7GvhH9oO0/Z/n/4J16Fq2q
x/tG/HbWrv4vL+0Brek/ELXPF3xH+Fmr+JPiXrPifXLL4YnxD4k0Txlonxg8XeDZ/BGseJb
rwvpujPp4srIRaXpdpYgHb/ALPX/BXH9tzxb8P7rS7j4nzeMfHnxq8HfsIaR4D8Z/G39kLV
v2coPgX8YP2uvi7P8NNb1bRfCTX7QfHL4J6N4fj1TXvCXxDmls9E1bxRpeg6KLq5sdcaCH6
O+MH/AAUH/bu/ZU+NPhv4B6x4u8LftJxfBL9rXQ9D+OfjyHwHongzxz8T/wBlDxH+yvqv7R
niCX/hHfDwPhPwz8Wvhdpuj+KdYmTwxaafH4u8O6FoUUWm6Ze6u6zflx8bf+Cuv7LUGkSfC
3xN/wAE1dO8V+Ej+zX4A/Zqjsrr9qzxhYyWPwg+Dvj+9vfhnouk3cHwplv9J17wV4ksYvFH
h3xlY3kXibTdWWKaLUWkhWU+TfDH/gtn+zR+z+fDtt4J/wCCbeoavrnhDx/rvxaPjv4hftr
fED4hfEHxn8R/G3wu1j4W694p+Jfi3xV8I9R1Px/PL8O2k8JWemeIHudE0zSjFHpumWjRFp
AD9RfDP/BTb9t/48/F74AaJ8J/iN8V9R+GHxC+E/jr4mXXiT9mL9j/AMB/tINrltB+2h8Wv
g34M8Q+MB4j8V+GZfh98Kbr4VeENCli8W6LJqup3uotfam+nvcQOkn6m/s16p+2xrP/AAUG
/aZ+F3xK/bC07x38E/2fdE+DPi/S/h7afs9/Dvwtf+K7H4+6H8Sb200PVPG2mX8ut2EPw9u
PCenPpmp2SNd+J43mGrRW6vsr+TbWf+CpX7Evhqy8Aaf4f/4Ji+IvB1v8NvhHpXhrwavw0/
4KB/HX4Yf2V4H8f+LtU+MWpeC5G8FeB9KfVNFtvHHjLWtUtoNXa/ggE4s7K2sdNjhsYv3F/
wCCUf8AwWH8D/tt/tueIPBuh/sd23wW8c/GT4TpqHjr4mj49638R7rV9I/Z4t307wJosvhv
Ufhx4YsUe3tfG2tJJqlrf21xI07S3sV/OUljAP/Z
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0